T multiply(T x, T y) int main()", "section_level": 2}, {"title": "Rozhraní.", "content": "Mějme v jazyce PHP rozhraní ITvar definující metodu obsah(), od které je očekáváno, že bude vracet obsah geometrického útvaru. Dále třídy Trojuhelnik a Kruh implementující rozhraní ITvar. Obě třídy implementují metodu obsah() z rozhraní ITvar, ale každá odlišným způsobem. Nakonec definujme funkci vypisInfo(), která bude v parametru očekávat instanci třídy implementující rozhraní ITvar: interface ITvar class Trojuhelnik implements ITvar class Kruh implements ITvar function vypisInfo(ITvar $tvar) vypisInfo(new Trojuhelnik(5, 10, 12)); //Instance třídy Trojuhelnik, obsah: 24.54 echo PHP_EOL; vypisInfo(new Kruh(10)); //Instance třídy Kruh, obsah: 314.16", "section_level": 2}, {"title": "Přetěžování operátorů.", "content": "PHP interpretuje operátor + jako sčítání (jsou-li operandy čísla) nebo jako sloučení polí (jsou-li operandy pole): $n1 = 5; $n2 = 4; $a1 = array('jablka' => 8, 'hrusky' => 5); $a2 = array('svestky' => 2); // operátorový polymorfismus var_dump($n1 + $n2); // int 9 var_dump($a1 + $a2); // array('jablka' => 8, 'hrusky' => 5, 'svestky' => 2)", "section_level": 2}], "src_summary": "Polymorfismus je vlastnost programovacího jazyka, objektově orientovaného programování (OOP), která umožňuje: Rozhodnutí o tom, která metoda bude volána, je u polymorfismu prováděno až za běhu programu (tj. dynamicky pomocí virtuálních funkcí). Tím se odlišuje od přetěžování funkcí, kde je rozhodnutí o volání vhodné funkce provedeno již při překladu (tj. staticky).", "tgt_summary": "In programming languages and type theory, polymorphism is the provision of a single interface to entities of different types or the use of a single symbol to represent multiple different types. The most commonly recognized major classes of polymorphism are:", "id": 2271685}
{"src_title": "Zmarlika Jidášova", "tgt_title": "Cercis siliquastrum", "src_document": [{"title": "Charakteristika.", "content": "Dosahuje výšky 4–7 m a dorůstá šířky 3–5 m. Jsou to opadavé stromy nebo keře. Habitus je poměrně vzpřímený, nepravidelně větvený, kmínky a větve mají tmavošedou hladkou kůru. Na českém území jen vzácně vytváří stromovitý typ, spíše se lze setkat s keřovitými stromky. Listy jsou nápadité srdčité nebo ledvinité, celokrajné, světle zelené, řapíkaté 7–12 cm dlouhé. Květy, připomínající kapky krve, jsou fialově červené nebo purpurově růžové, shloučené ve svazečcích, často vyrůstají na větvích nebo i na kmínku, a to před olistěním. Květy mají široce zvonkovitý kalich s malými tupými zuby a motýlovitou korunou z nestejných plátků, z nichž 3 horní jsou menší, 10 volných tyčinek a stopkatý semeník. Kvete v dubnu a květnu. Plod je plochý a nafialovělý lusk (7–10 cm). Je úzce podlouhlý, s úzkým křídlem na břišním švu.", "section_level": 1}, {"title": "Stanoviště.", "content": "Zmarlika Jidášova si žádá světlé, slunné a teplé stanoviště. V zimě snadno namrzá, ale zvláště jako mladá rostlina se dobře regeneruje. Vhodná je zimní přikrývka kořenů listím. Vyhovuje jí hlubší, živná půda, bohatá na vápník (má ráda zásaditou půdu), nepříliš suchá a propustná. Přesazování snáší špatně. Pěstuje se jako zajímavost pro své květy a také pěkné zlatožluté podzimní vybavení. Vhodná je jako solitéra nebo na okraje větších stromovitých skupin. Ve větších krajinářských úpravách se používá zmarliky do 350 m n. m.", "section_level": 1}, {"title": "Množení.", "content": "Množí se výsevem semen na jaře pod „sklem“. Osivo delší dobu máčíme. Kultivary a variety roubujeme na kořeny \"Cercis siliquastrum\" v zimě ve skleníku. Řízkujeme jen z nouze, a to pouze letorosty přerychlených rostlin.", "section_level": 1}, {"title": "Zajímavosti.", "content": "Podle pověsti získal strom svůj název proto, že se na něm po své zradě Ježíše oběsil Jidáš Iškariotský. To je možná zkomolenina francouzského \"Arbre de Judée\" znamenajícího strom judejský, což odkazuje na oblast, kde se vyskytoval. Pověst dále vypráví, že se strom sám zbarvil hanbou do ruda.", "section_level": 1}], "src_summary": "Zmarlika Jidášova (\"Cercis siliquastrum\") nebo zmarlika luštinatá, běžně známá i jako Jidášův strom, je jednodomý listnatý opadavý strom původem ze Středozemí s růžovými drobnými květy. Je opylován včelami. Patří mezi kauliflorické dřeviny, což znamená, že květy rostou i na kmeni.", "tgt_summary": "Cercis siliquastrum, commonly known as the Judas tree or Judas-tree, is a small deciduous tree from Southern Europe and Western Asia which is noted for its prolific display of deep pink flowers in spring.", "id": 1311738}
{"src_title": "Takt (hudba)", "tgt_title": "Bar (music)", "src_document": [{"title": "Rozdělení.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Podle délky doby.", "content": "Běžné takty jsou převážně založeny na čtvrtkách a osminách.", "section_level": 2}, {"title": "Taktová čára.", "content": "Taktová čára je kolmá linka na notové osnově, která ukazuje hranici taktu a v jednoduchých případech (jakým je např. užitá hudba) ukazuje polohu hlavního přízvuku. Dvojitá taktová čára se skládá ze dvou taktových čar umístěných těsně vedle sebe a sloužících pro orientaci členění (zavěrů) větších úseků.", "section_level": 1}, {"title": "Repetice.", "content": "Znaménko opakování je obvykle dvojitá taktová čára, před níž (nebo za níž) jsou umístěny dvě tečky nad sebou. Část skladby vypsaná před repeticí se při hraní opakuje. Opakuje se buď od samého začátku skladby nebo od předchozího znaménka opakování, které má v tomto případě symbol dvou teček umístěn ve směru opakované fráze. Viz též hesla \"prima volta\", \"seconda volta\" pro další značky opakování. D.C., zkratka pro \"da capo\", přikazuje opakování od úplného začátku skladby, D.S., \"dal segno\" - opakovat od uvedeného znamení - \"al fine\" - do konce.", "section_level": 1}, {"title": "Předtaktí.", "content": "Předtaktí je neúplný takt na začátku skladby. Neobsahuje tedy první (těžkou) dobu a dodává dynamickou sílu těžké době následující za taktovou čarou. Mezi hudebníky se často označuje výrazem pocházejícím z němčiny – Auftakt, česky zdvih, zvláště tehdy, jde-li o velmi krátký úsek např. v rozměru jedné či několika málo hodnot (\"Lví silou vzletem sokolím\" - zdvih čtvrtka, Marseillaise - zdvih osmina a tečkovaný rytmus v rozměru čtvrtky). Poslední takt notace uvedené předtaktím býval o příslušnou notovou hodnotu zkrácen.", "section_level": 1}, {"title": "Synchronizační čára.", "content": "Takt a taktové čáry jako symbol přízvučných a nepřízvučných dob se používají spíše na úrovni instruktivní a teoretické. V praxi se o metrickém výkladu skladby nerozhoduje notovým písmem, ale v psychomotorice interpretů (jak chápou pohyb počítacích dob a jak frázi \"cítí\"). Někdy pak grafika (taktová čára) v zápise slouží spíše k orientaci a synchronizaci hráčů, zvláště je-li koncepce díla složitější; podobně u staré hudby se lze občas setkat s taktovou čarou pouze naznačenou, uvedenou právě jen kvůli synchronizaci.", "section_level": 1}], "src_summary": "Takt je v notaci hudby část grafického záznamu omezená dvěma taktovými čarami. Bývá uveden na počátku skladby nebo její části v podobě zlomku, který má v čitateli udán souhrnný počet délek not (dvě, tři, šest apod.) a ve jmenovateli jejich druh (čtvrťové, osminové apod.). Např. 3/4 znamená, že jeden takt má tři čtvrťové doby, které ovšem budou eventuálně různě rozloženy v dalších hodnotách, např. půlová a čtvrtka, dvě osminy a dvě čtvrtě apod. Kromě taktů označovaných zlomkem se používají znaménka pro takt a pro takt (alla breve), která mají původ ve značkách středověké mensurální notace.", "tgt_summary": "In musical notation, a bar (or measure) is a segment of time corresponding to a specific number of beats in which each beat is represented by a particular note value and the boundaries of the bar are indicated by vertical bar lines. Dividing music into bars provides regular reference points to pinpoint locations within a musical composition. It also makes written music easier to follow, since each bar of staff symbols can be read and played as a batch. Typically, a piece consists of several bars of the same length, and in modern musical notation the number of beats in each bar is specified at the beginning of the score by the time signature. In simple time, (such as ), the top figure indicates the number of beats per bar, while the bottom number indicates the note value of the beat (the beat has a quarter note value in the example). The word \"bar\" is more common in British English, and the word \"measure\" is more common in American English, although musicians generally understand both usages. In American English, although the words \"bar\" and \"measure\" are often used interchangeably, the correct use of the word 'bar' refers only to the vertical line itself, while the word 'measure' refers to the beats \"contained between bars\". In international usage, it is equally correct to speak of \"bar numbers\" and \"measure numbers\", e.g. ‘bars 9–16’ or ‘mm. 9–16’. Along the same lines, it is usually recommended to reserve the abbreviated form ‘bb. 3–4’ etc. for beats only; \"bars\" should be referred to by name in full. The first metrically complete bar within a piece of music is called ‘bar 1’ or ‘m. 1’. When the piece begins with an anacrusis (an incomplete bar at the head of a piece of music), ‘bar 1’ or ‘m. 1’ is the following bar.", "id": 2344441}
{"src_title": "Nedělní škola", "tgt_title": "Sunday school", "src_document": [{"title": "Dějiny.", "content": "Nedělní školy vznikly ve Velké Británii jako reakce na zanedbané vzdělávání prostého lidu. Za nejstarší nedělní školu se pokládá škola v High Wycombe, založená roku 1769 Hannah Ballovou. O rozšíření nedělních škol se zasloužil zejména žurnalista Robert Raikes z Gloucestru a následně společnost \"Society for the Support and Encouragement of Sunday Schools throughout the British Dominions\". Spolek byl podporován všemi církevními a politickými stranami, což vyplývalo z přesvědčení o nutnosti a účelnosti vzdělání lidu. Hnutí nedělních škol se brzy rozšířilo z britského impéria do Spojených států amerických a následně do dalších zemí světa. Roku 1907 byla v Římě založena Světová asociace nedělních škol (\"World Sunday School Association\"), jejíž sídlo bylo v New Yorku. Světová asociace nedělních škol ukončila svou činnost v roce 1971 a její činnost převzala vzdělávací sekce Světové rady církví.", "section_level": 1}, {"title": "Nedělní školy v Českých zemích.", "content": "V Českých zemích vznikly nedělní školy nejdříve v evangelické reformované církvi. První nedělní škola v Čechách byla založena 7. května roku 1864 v Krabčicích seniorem Václavem Šubertem, který roku 1881 vydal spis \"Nedělní škola\". K dalším propagátorům nedělních škol patřili v reformované církvi superintendent Čeněk Dušek a konsenior Bohumil Karel Mareš, jenž vydal několik sešitů čtvrtletních výkladů biblických oddílů pro nedělní školu. V luterské evangelické církvi ve Slezsku se činnost nedělních besídek pojí zejména s činností Křesťanského společenství a se jménem Olgy Stonawské (1874–1964). Roku 1921 vznikl Svaz nedělních škol v Československu, jehož tajemníkem byl Adolf Novotný. Svaz byl členem Světové asociace nedělních škol. V současnosti produkuje vzdělávací materiály pro nedělní školy zejména \"Dětská misie\" (zal. v ČR r. 1993) a organizace \"Samuel - biblická práce pro děti\" (zal. r. 1990).", "section_level": 1}, {"title": "Nedělní školy v Evropě.", "content": "V Německu byl průkopníkem nedělních škol Johann Gerhard Oncken, který založil společně s luterským farářem Johannem Wilhelmem Rautenbergem roku 1825 nedělní školu v Hamburku. Německá evangelická státní církev oficiálně uznala práci nedělních škol roku 1869; v této církvi se postupem doby místo pojmu „nedělní škola“ začalo užívat pojmu „dětské bohoslužby“ (\"Kindergottesdienst\"). V Norsku byl založen roku 1889 Svaz nedělních škol (\"Søndagsskoleforbund\"). Roku 1936 se v Oslu konala poslední Světová konference nedělních škol (\"World’s Sunday School Convention\"). Tradice nedělních škol v Rusku sahá do roku 1859; měly zprostředkovávat dělníkům, kteří nemohli chodit do škol během týdne přístup k základnímu vzdělání. Praxi nedělních škol obnovil v poslední čtvrtině 20. století pravoslavný kněz Alexandr Vladimirovič Meň. Na Slovensku začaly nedělní školy pro děti vznikat po první světové válce. O jejich rozvoj se zasloužila např. Oľga Textorisová (†1938), která založila Organizíciu pre nedeľné školy na Slovensku. Dne 10. listopadu 1996 byla ve Smolenicích založena Evropská asociace luterských nedělních škol (\"European Lutheran Sunday-school Association, ELSA\"). V současnosti se na Slovensku pro nedělní školy používá spíše označení dětská besídka (\"detská besiedka\").", "section_level": 1}, {"title": "Nedělní školy v Asii.", "content": "V Japonsku byl průkopníkem nedělních škol Tamura Naomi (1858-1935).", "section_level": 1}], "src_summary": "Nedělní škola, nedělní školka či nedělní besídka představuje jednu z forem katecheze; většinou se jedná o katechezi dětí, a to zejména v protestantských církvích.", "tgt_summary": "A Sunday school is an educational institution, usually (but not always) Christian in character. Sunday school classes usually precede a Sunday church service and are used to provide catechesis to Christians, especially children and teenagers, and oftentimes adults as well. Churches of many Christian denominations have classrooms attached to the church used for this purpose. Many Sunday school classes operate on a set curriculum, with some teaching attendees a catechism. Members often receive certificates and awards for participation, as well as attendance. Due to the fact that Sunday school classes precede morning worship on the Lord's Day, many provide a light breakfast, such doughnuts and coffee, except on days in which Holy Communion is being celebrated due to the fact that many Christian denominations encourage fasting before receiving the Eucharistic elements. Sunday schools were first set up in the 18th century in England to provide education to working children. William King started a Sunday school in 1751 in Dursley, Gloucestershire, and suggested that Robert Raikes start a similar one in Gloucester. Raikes was editor of the Gloucester Journal. He wrote an article in his journal, and as a result many clergymen supported schools, which aimed to teach the youngsters reading, writing, cyphering (doing arithmetic) and a knowledge of the Bible. In 1785, 250,000 English children were attending Sunday school. There were 5,000 in Manchester alone. By 1835, the Society for the Establishment and Promotion of Sunday Schools had distributed 91,915 spelling books, 24,232 New Testaments and 5,360 Bibles. The Sunday school movement was cross-denominational. Financed through subscription, large buildings were constructed that could host public lectures as well as providing classrooms. Adults would attend the same classes as the infants, as each was instructed in basic reading. In some towns, the Methodists withdrew from the large Sunday school and built their own. The Anglicans set up their own National schools that would act as Sunday schools and day schools. These schools were the precursors to a national system of education. ", "id": 932051}
{"src_title": "Drchnička rolní", "tgt_title": "Anagallis arvensis", "src_document": [{"title": "Výskyt.", "content": "Druh pochází ze Středomoří, odkud byl jako okrasná rostlina rozšířen po celé Evropě, střední a východní Asii, po indickém subkontinentu, Africe, Austrálii i Severní Americe. V České republice bývá rostlinou hojnou nebo občasnou, nejčastěji roste v termofytiku a mezofytiku, do podhůří vystupuje jen vzácně.", "section_level": 1}, {"title": "Ekologie.", "content": "Vyrůstá na mírně kyselých půdách na polích, vinicích, v zahradách, u cest a na rumištích i ruderálních trávnicích. Je poměrně teplomilná a vyhledává půdy dostatečně zásobené dusíkem. Poměrně rychle se vyvíjí, ze semen vzchází v dubnu a květnu a květy se objevují již koncem května, plody dozrávají v letních měsících a usychá obvykle ještě před žněmi. Má mělce sahající větvený, kůlovitý kořen a je proto choulostivá na sucho. Ve vlhčích obdobích semena v půdě znovu vyklíčí na konci léta, ale prvé podzimní mrazíky ji obvykle zahubí; za zvlášť příznivých podmínek však přečká i mírnou zimu.", "section_level": 1}, {"title": "Popis.", "content": "Jednoletá rostlina se čtyřhrannou, poléhavou až vystoupavou, 5 až 30 cm dlouhou, větvenou lodyhou; z pupenů hypokotylu vyrůstají další výhonky. Listy bez palistů jsou vstřícné nebo rostou po třech v přeslenech, jsou přisedlé, eliptické až vejčité, 15 × 20 mm velké, celokrajné, tupě špičaté a mají někdy po obvodě úzký blanitý lem. Jednotlivé květy rostou na tenkých a dlouhých stopkách, které jsou za květu vzpřímené a ve zralosti svěšené. Květy jsou oboupohlavné, pětičetné a vyrůstají z úžlabí středních a horních listů, bývají červené nebo vzácněji modré či světložluté. Zvonkovitý kalich je hluboce dělený v kopinaté, 5 mm dlouhé lístky s blanitým okrajem. Kolovitá koruna, zpravidla v průměru okolo 7 mm velká, má lístky obvejčité, po okraji jemně zubaté a žláznatě brvité. Pět tyčinek s chlupatými nitkami vyrůstá v jednom kruhu, semeník je svrchní a po opylení hlavičkovité blizny dozrává v tobolku. Kvete od června do září.", "section_level": 1}, {"title": "Rozmnožování.", "content": "Květ nemá nektar a je opylujícím hmyzem obvykle opomíjen. Koruna se po tři dny ráno otevírá a odpoledne opět uzavírá, při těchto pohybech korunní plátky přitlačují prašníky přímo na bliznu a dochází tak k samoopylení. Plodem je kulovitá, 4 mm velká, jednopouzdrá tobolka otevírající se víčkem. Obsahuje až 40 drobných semen, která jsou trojhranná, jemně bradavčitá, červenohnědá až tmavohnědá a dlouhá asi 1,5 mm. Rostliny se rozmnožuje výhradně semeny, kterých na rostlině dozraje několik stovek a v půdě si podržují klíčivost i po dobu 10 let. Čerstvá semena po dozrání špatně klíčí, nejlépe vzchází z povrchových vrstev půdy po přezimování v dubnu a květnu. První plody dozrávají v červenci.", "section_level": 1}, {"title": "Význam.", "content": "Drchnička rolní se vyskytuje na polích jako méně nebezpečný plevel, ve středoevropských podmínkách hlavně v okopaninách a prořídlých víceletých pícninách, občas také v obilninách a zeleninách. Celá rostlina je jedovatá a dokáže způsobit i smrtelnou otravu. Riziko představuje zejména pro krávy a ovce, které spásají strniště, kde po sklizni někdy hromadně vyrostou nové rostliny. Příčinou případného úhynu zvířat bývá akutní selhání ledvin. Hlavní škodlivou látkou je glykosid cyklamin, obsažený v celé rostlině; nejvíce ho obsahuje kořen. V minulosti byla tato rostlina v některých zemích léčivkou, používala se k léčbě duševních nemocí a epilepsie. Aplikovala se také při zácpě nebo proti žlučníkovým a ledvinovým kamenům.", "section_level": 1}, {"title": "Externí odkazy.", "content": "", "section_level": 1}], "src_summary": "Drchnička rolní (\"Anagallis arvensis\") je drobná, jednoletá bylina, která je v české přírodě nejrozšířenějším druhem rodu drchnička. Tento archeofyt je považován za méně významný polní plevel a toxickou rostlinu pro domácí zvířata.", "tgt_summary": "Anagallis arvensis or Lysimachia arvensis, commonly known as scarlet pimpernel, blue-scarlet pimpernel, red pimpernel, red chickweed, poor man's barometer, poor man's weather-glass, shepherd's weather glass or shepherd's clock, is a low-growing annual plant with brightly coloured flowers, most often scarlet but also bright blue and sometimes pink. The native range of the species is Europe and Western Asia and North Africa. The species has been distributed widely by humans, either deliberately as an ornamental flower or accidentally. \"A. arvensis\" is now naturalised almost worldwide, with a range that encompasses the Americas, Central and East Asia, the Indian Subcontinent, Malesia, the Pacific Islands, Australasia and Southern Africa. Traditionally included in the family Primulaceae, the genus \"Anagallis\" was placed in the family Myrsinaceae until that family in turn was included in Primulaceae in the APG III system. The genus \"Anagallis\" is included in \"Lysimachia\" by some authors. This common European plant is generally considered a weed and is an indicator of light soils, though it grows opportunistically in clayey soils as well. The origin of the name \"pimpernel\" comes from \"pympernele\" [1400–50]; late Middle English, derived from Middle French pimprenelle, Old French piprenelle; Vulgar Latin *piperīnella= Latin piper pepper + -īn- -ine + -ella diminutive suffix. The flower serves as the emblem of the fictional hero the Scarlet Pimpernel.", "id": 1491967}
{"src_title": "Jiří Drahoš", "tgt_title": "Jiří Drahoš", "src_document": [{"title": "Osobní život.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Mládí a studium.", "content": "Jiří Drahoš a jeho mladší bratr Josef absolvovali základní školu v Jablunkově. Navštěvovali Lidovou školu umění, Jiří studoval hru na klavír a na trubku, Josef na housle. Jiří Drahoš v roce 1967 odmaturoval na střední všeobecně vzdělávací škole v Jablunkově a složil přijímací zkoušky na Vysokou školu chemicko-technologickou v Praze, obor fyzikální chemie. K chemii měl kladný vztah již na střední škole, neboť jde o kombinaci teorie a experimentu; nadto měl dle svých slov velmi dobrého učitele chemie. Po absolvování Vysoké školy chemicko-technologické jej čekala povinná roční základní vojenská služba.", "section_level": 2}, {"title": "Vědecká dráha.", "content": "", "section_level": 2}, {"title": "Ústav teoretických základů chemické techniky.", "content": "Na podzim roku 1973 nastoupil na studijní pobyt do Ústavu teoretických základů chemické techniky Československé akademie věd (ČSAV), do tehdejší skupiny fyzikální chemie vedené profesorem Eduardem Hálou. V roce 1977 obhájil disertační práci „Rovnováha kapalina-pára za vyšších tlaků. Generalizovaná metoda výpočtu” a obdržel titul kandidát věd (CSc.). V roce 1977 mu byla udělena cena ČSAV. Od roku 1978 působil v tomto ústavu jako vědecký pracovník v Oddělení chemických reaktorů, skupina pro oblast modelování a řízení chemicko-inženýrských procesů (J. Čermák, J. Drahoš, A. Havlíček). V období 1985–1986 byl na studijním pobytu na Univerzitě v Hannoveru (\"Gottfried Wilhelm Leibniz Universität Hannover\") ve Spolkové republice Německo, na který získal od \"Humboldtovy nadace\" se sídlem v Bad Godesbergu stipendium. Nadace poskytovala mladým vědcům z různých vědních disciplin ve věku 25 až 38 let stipendium. V Hannoveru se seznámil s brazilským doktorandem a v lednu roku 1989 mu byl umožněna půlroční pobyt na Universitě v Sao Paulu, kde přednášel jako hostující profesor.", "section_level": 3}, {"title": "Ústav chemických procesů Akademie věd České republiky.", "content": "Jiří Drahoš se v roce 1992 stal zástupcem ředitele Ústavu teoretických základů chemické techniky a byl jím do roku 1994. Dne 1. července 1993 byl název ústavu oficiálně změněn na Ústav chemických procesů Akademie věd České republiky. V letech 1995–2003 pak Drahoš ústav jakožto ředitel vedl. Od roku 2004 do srpna 2005 působil opět jako náměstek ředitele ústavu pro výzkum. V roce 1994 obdržel Drahoš docenturu pro obor chemické inženýrství na VŠCHT. V roce 1999 obhájil doktorát věd (DrSc.) rovněž pro obor chemické inženýrství. V roce 2003 byl jmenován profesorem (FCHI VŠCHT) taktéž pro obor chemické inženýrství. V roce 2006 obdržel čestný doktorát Slovenské technické univerzity v Bratislavě. Hlavním předmětem jeho odborného zájmu jsou vícefázové chemické reaktory. Jako spoluautor je zapsán celkem pod 14 patenty, vydal na 60 prací v odborných mezinárodních periodikách. Publikoval přes 60 původních prací v impaktovaných mezinárodních časopisech a podle SCI je na jeho práce přes 700 citačních ohlasů. V listopadu 2017 obdržel v pražském Tančícím domě čestný doktorát od japonské Univerzity v Kóbe, která tak ocenila jeho dlouhodobou vědeckou práci a přínos k česko-japonské vědecké spolupráci; prezident univerzity při této příležitosti „vyzdvihl zejména přínos Jiřího Drahoše v oblasti chemických věd a mezinárodní vědecké spolupráce.“ Drahoš je nebo byl členem několika vědeckých institucí: Inženýrská akademie ČR, předsedou České společnosti chemického inženýrství, je členem a býval též předsedou správní rady VŠCHT, dále působil jako člen představenstva Svazu chemického průmyslu. V rámci Evropské federace chemického inženýrství působí jako člen její exekutivy a v letech 2006–2009 byl jejím předsedou. Byl předsedou komise pro udílení doktorátů věd (DSc.) v oboru chemického inženýrství, dále je členem vědeckých rad VŠCHT, byl též členem vědecké rady FCHI VŠCHT. Rovněž je uváděn jako člen vědecké rady FS Vysokého učení technického v Brně a dále je uveden též jako člen rady ÚCHP AV ČR. Od roku 2002 předsedá Mezinárodnímu kongresu chemického a procesního inženýrství CHISA. Je redaktorem mezinárodního časopisu \"Chemical Engineering Research and Design\" a členem rad časopisů \"International Journal of Multiphase Flow\", \"Chemical Engineering & Technology\" a \"Clean Products and Processes\".", "section_level": 3}, {"title": "Předseda Akademie věd České republiky.", "content": "V Akademii věd České republiky (AV ČR) působil Drahoš od roku 2005 na postu místopředsedy. Dne 16. prosince 2008 kandidoval při volbě nového předsednictva na místo předsedy AV ČR a zvítězil nad protikandidátkou Evou Sykovou z Ústavu experimentální medicíny v poměru hlasů 188:27. Dne 13. března 2009 jej prezident Václav Klaus na Pražském hradě jmenoval novým předsedou AV ČR. Vedení Akademie věd oficiálně převzal na sněmu 24. března 2009, kdy nahradil dosavadního předsedu Václava Pačese. Na další pětileté období byl Akademickým sněmem AV ČR v prosinci 2012 potvrzen jako jediný kandidát na funkci předsedy akademie. Jeho působení jako předseda Akademie věd bylo poznamenáno bojem o financování akademických institucí, v němž dokázal úspěšně čelit politickému tlaku na snížení institucionálních prostředků pro AV ČR o téměř 50 %. V dubnu 2016 propůjčil na dva dny prostory Akademie věd pro uspořádání mezinárodní konference na téma „Překonávání globálních hrozeb: posilování mezikulturního dialogu, stability a míru.“ Konference probíhala pod patronátem ministra zahraničních věcí ČR a za účasti zástupců zemí OIC. V jejím průběhu vyzval ministr zahraničí Lubomír Zaorálek k boji proti násilí a šíření skupinové nenávisti a k serióznímu, trpělivému a citlivému naslouchání pokojně projevovaným obavám části evropské a české veřejnosti tváří v tvář nejen náboženskému extremismu, ale i rychlým kulturním proměnám v Evropě spojeným s masovou migrací. Funkci předsedy Akademie věd ČR Drahoš vykonával do 24. března 2017.", "section_level": 3}, {"title": "Manželství a rodina.", "content": "Jiří Drahoš je ženatý s manželkou Evou Drahošovou, kterou potkal v době studií v Praze, mají dvě dcery – Radku (* 1979) a Lenku (* 1981). Eva Drahošová pracovala jako knihovnice, naposledy v knihovně Výzkumného ústavu vodohospodářského T. G. Masaryka. V době vyhlášení prezidentské kandidatury svého manžela bylo Evě Drahošové 66 let, byla již sedm let v důchodu a pečovala o vnoučata.", "section_level": 2}, {"title": "Záliby a jazykové znalosti.", "content": "Jiří Drahoš nejraději tráví volný čas s rodinou na chatě a rád také pečuje s manželkou o zahradu. V létě se s manželkou věnují turistice a v zimě rádi běžkují. Podle vlastních slov ovládá Drahoš angličtinu, němčinu, ruštinu a polštinu.", "section_level": 2}, {"title": "Členství v politických stranách, nařčení ze spolupráce s StB.", "content": "Jiří Drahoš nebyl nikdy členem žádné politické strany a jako reakci na nařčení, že byl agentem StB, předložil médiím v červenci 2017 negativní lustrační osvědčení, které bylo vydáno již v roce 1992.", "section_level": 2}, {"title": "Rodinný původ.", "content": "", "section_level": 2}, {"title": "Otec Jiří Drahoš starší.", "content": "Otec Jiří Drahoš starší, věřící Církve československé husitské, se narodil v roce 1921 do rodiny Josefa Drahoše, soustružníka cigár a špiček ze Záboří u Proseče. Na učitelském ústavu odmaturoval již v době, kdy se schylovalo k Protektorátu Čechy a Morava. Kronika města zachycuje \"učitele Jiřího Drahoše\" v listopadu 1944 a to v souvislosti s odbojovou skupinou R3 podplukovníka Josefa Svatoně a kapitána Eduarda Sošky a odbojovou činností II. obvodu dobrovolných hasičů župy Vysokomýtské. Dne 18. listopadu 1944 bylo na rozkaz venkovní služebny gestapa v Pardubicích zatčeno protektorátními četníky několik nejužších přátel a spolupracovníků v ilegalitě působícího poštovního úředníka Jana Hartmanna, mezi nimiž se nacházel i otec Jiří Drahoš. Všechny zatčené gestapo na místní četnické stanici vyslýchalo. V červnu roku 1945, na začátku vysídlování Němců z Československa a osídlování pohraničních oblastí českým obyvatelstvem, odjel Jiří Drahoš starší ve svých 24 letech na Těšínsko do Jablunkova. V Jablunkově nejprve působil jako učitel na tamní základní škole a bydlel v učitelském bytě. V této době se seznámil se svou budoucí manželkou Annou (* 1923). Dne 20. února 1949 se manželům Drahošovým narodil v porodnici v Českém Těšíně syn Jiří. O tři roky později se narodil syn Josef (* 1952). Oba chlapci byli pokřtěni. V roce 1950 byla v Jablunkově zřízena zvláštní škola, jejímž vedením byl pověřen Jiří Drahoš. V roce 1959 rozhodl Okresní národní výbor v Českém Těšíně o zřízení dvouleté „Učňovské školy zemědělské” s českým a polským vyučovacím jazykem, do jejíhož čela počítal s tehdejším ředitelem zvláštní školy Jiřím Drahošem. Vzhledem k tomu, že Jiří Drahoš absolvoval za první republiky pouze tříletý „Státní koedukační učitelský ústav v Litomyšli” zakončený maturitou, bylo ředitelování na novém učilišti podmíněno doplněním vzdělání na pedagogickém institutu univerzity v Brně. Studium však odmítl a nadále působil na zvláštní škole v pozici ředitele. Ředitelem učiliště se stal v roce 1960 ing. František Sikora z Českého Těšína. Otec Jiří Drahoš zakončil pedagogickou dráhu v pozici ředitele Zvláštní školy Třinec, Jablunkovská čp. 241.", "section_level": 3}, {"title": "Matka Anna Drahošová.", "content": "Matka Anna, vyznání římskokatolického, absolvovala jednoroční rodinnou školu „Odbornou školu pro ženská povolání” v Jablunkově. Po druhé světové válce pracovala jako vedoucí sestra územních jeslí Jablunkov, zdravotnického zařízení OÚNZ Frýdek-Místek. Zemřela v roce 2009 ve věku 86 let.", "section_level": 3}, {"title": "Ocenění.", "content": "Za jeho vědeckou činnost mu prezident Václav Klaus udělil v roce 2012 Medaili prvního stupně za zásluhy o stát v oblasti vědy. Čestné doktoráty obdržel od Slovenské technické univerzity v Bratislavě a japonské Univerzity v Kóbe.", "section_level": 2}, {"title": "Kandidatura na prezidenta ČR.", "content": "V říjnu 2016 uvedl, že zvažuje kandidaturu na funkci prezidenta České republiky. Dne 28. března 2017 kandidaturu na prezidenta potvrdil v kulturním domě v nejvýchodnějším českém městě a svém rodišti, v Jablunkově. O post hlavy státu se rozhodl usilovat jako nezávislý kandidát. V listopadu 2017 se díky podpoře 141 234 podpisů občanů, které Ministerstvo vnitra započetlo na petici, stal jedním z devíti prezidentských kandidátů. Podle volebních modelů měl před prvním kolem prezidentské volby po Miloši Zemanovi největší šanci se stát příštím prezidentem republiky. Prezentoval se především jako osobnost s ambicí spojovat společnost, konat v duchu Ústavy České republiky a pozvednout českou vědu a vzdělávání. Mezi Drahošovy hlavní vize patřila aktivní role České republiky v rámci Evropské unie, její ukotvení na Západě, odpovědný přístup ke krajině a životnímu prostředí a podpora lidské vynalézavosti a tvořivosti jako jediného „obnovitelného zdroje“ českého bohatství.", "section_level": 1}, {"title": "Volební kampaň.", "content": "Ve volební kampani Drahoše otevřeně podpořila řada předních českých osobností veřejného života, mj. předseda Pirátů Ivan Bartoš, KDU-ČSL Pavel Bělobrádek, předseda TOP 09 Miroslav Kalousek či předseda STAN Petr Gazdík. Osobnost Jiřího Drahoše ocenili i předsedové ANO, ČSSD či ODS. Strany ODS, TOP 09, KDU-ČSL, STAN a Zelení Drahoše podpořily také oficiálně. Je populární u voličů i politiků napříč politickým spektrem, včetně lidovců, sociálních demokratů či členů hnutí ANO. O úřad prezidenta se ovšem uchází jako nadstranický kandidát. V červenci 2017 se podle bookmakerů stal poprvé favoritem pro prezidentské volby 2018. Mnoho fanoušků má také v občanské internetové hře Prezident 21. Výsledky průzkumu agentury Focus pro Český rozhlas ze září 2017 dávaly Drahošovi pro první kolo volby naději na postupové druhé místo se ztrátou 15 % na Miloše Zemana. Podle průzkumu agentury Median pro Seznam.cz ze září 2017 byl nejpřijatelnější ze všech současných kandidátů a v druhém kole by proti Zemanovi zvítězil v poměru 55,5:44,5. Podle průzkumu agentury Stem/Mark z listopadu 2017 však už měl oproti Zemanovi menší podporu, a to v poměru 40:45. Během 22 předvolebních debat, které hodnotil tým Demagog.cz, měl Jiří Drahoš největší procento pravdivých výroků (94 %), na opačné straně žebříčku pravdivosti skončili Miloš Zeman (74 %) a Petr Hannig (61 %). Do svého poradního týmu si vybral předsedkyni SÚJB Danu Drábovou, ekonoma Daniela Münicha, odborníka na veřejnou správu Karla Půbala, generální ředitele ŘLP Jana Klase, nakladatele Jiřího Padevěta, astrofyzika Jiřího Grygara, ekonoma Petra Teplého, egyptologa Miroslava Bártu, rektora ČZU Petra Skleničku, historika Jaroslava Šebka, bývalého diplomata Petra Koláře, poradce pro sociální péči Šimona Ornesta a Ladislava Angeloviče a ekonoma Lukáše Kovandu.", "section_level": 2}, {"title": "Finanční podpora kampaně.", "content": "V květnu 2017 Drahošův volební štáb uvedl, že jedná o možnostech podpory s podnikateli. Od firem dostal do prvního kola největší podporu od společností Motejlek.com, s.r.o., Lázně Luhačovice, a.s., Léčebné lázně Jáchymov, a.s., bpd partners a AVEKO Servomotory, a.s. Největší finanční podporu od soukromých osobností získal do prvního kola od Dalibora Dědka (spolumajitele skupiny firem Jablotron), Martina Wichterleho (vnuka vynálezce kontaktních čoček a zakladatele strojírenské skupiny Wikov), Libora Winklera, Ivana M. Havla, Václava Pačese, Heleny Illnerové, Pavla Bratinky a Věcslava Michalíka (starosta Dolních Břežan). Mezi Drahošovy sponzory patří také miliardáři Martin Vohánka a Luděk Sekyra, dále Jakub Havrlant, spolumajitel Mall.cz, a spolumajitel developerské společnosti Finep Pavel Rejchrt. Částku ve výši 200 tisíc Kč poslal také bývalý ředitel exekutorského úřadu Přerov Robert Runták. Do druhého kola získal Drahoš podporu od manželů Horákových, majitelů společnosti Albatros Media, od Nadace Blížksobě, od firmy Y Soft Corporation nebo od spolumajitele finanční skupiny RSJ Václava Dejčmara. K polovině ledna 2018 získal Drahoš na kampaň 34 milionů korun.", "section_level": 2}, {"title": "První kolo voleb.", "content": "V samotných prezidentských volbách získal v prvním kole 26,6 % hlasů, čímž skončil na druhém místě za Milošem Zemanem s 38,56 % hlasů. Do druhého kola se tak dostal právě se stávajícím prezidentem Zemanem. Po skončení prvního kola vyjádřili neúspěšní kandidáti Marek Hilšer, Michal Horáček, Vratislav Kulhánek a Mirek Topolánek a po jistém váhání též Pavel Fischer podporu Jiřímu Drahošovi do druhého kola a vyzvali své voliče, aby ho volili. Michal Horáček mu navíc zdarma nabídnul své billboardy, zaplacené i na druhé kolo voleb.", "section_level": 2}, {"title": "Druhé kolo voleb.", "content": "Jiří Drahoš postoupil do druhého kola voleb společně s Milošem Zemanem. Druhé kolo voleb proběhlo v pátek 26. a v sobotu 27. 1. 2018. V sobotu 27. 1. ve 14:00 se všechny hlasy začaly počítat a v 16:00 už byly všechny hlasy spočítané. Vyhrál Miloš Zeman s 51,36 % hlasů (celkem 2 853 390 hlasů), čímž Jiřího Drahoše relativně těsně porazil s 48,63 % hlasů (celkem 2 701 206 hlasů). Celková účast u voleb byla 66,60 %. Jiří Drahoš po uznání porážky prohlásil, že neodchází ani z politiky, ani z veřejného života, a že „to co není nyní, tak bude“.", "section_level": 2}, {"title": "Kandidatura do Senátu PČR.", "content": "V únoru 2018 se v médiích objevila informace, že Drahoš zvažuje kandidaturu ve volbách do Senátu PČR na podzim 2018, a to v obvodu č. 20 – Praha 4, kde dlouho žil. O měsíc později tuto informaci potvrdil. Podporu mu vyjádřily čtyři politické strany, a to KDU-ČSL, TOP 09, hnutí STAN a Zelení. V samotných volbách získal 52,65 % hlasů a byl tak hned v prvním kole zvolen senátorem. V Senátu nahradil Evu Sykovou. Ještě v říjnu 2018 pak oznámil, že se stane členem senátorského Klubu Starostové a nezávislí.", "section_level": 1}, {"title": "Politické názory.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Mezinárodní politika.", "content": "", "section_level": 2}, {"title": "Otázka českého členství v NATO.", "content": "Považuje se za proevropského kandidáta, který jednoznačně stojí za členstvím Česka v NATO: \"„Česká republika je součástí demokratické Evropy. Chceme-li mít na Evropu vliv, musíme být její součástí. Další zásadní věcí je bezpečnost státu. Žádný stát naší velikosti není schopen zvládnout bezpečností tematiku samostatně. Proto je naše členství v NATO důležité.“\" Je také proti referendu o vystoupení z NATO. Spojené státy považuje za dobrého spojence České republiky a podle Drahoše na tom nic nezměnilo ani zvolení Donalda Trumpa americkým prezidentem.", "section_level": 3}, {"title": "Otázka referenda o vystoupení z EU a přijetí eura.", "content": "O možnosti uspořádání referenda o vystoupení z Evropské unie se vyjádřil skepticky. Jako důvod své opatrnosti uvádí názor, že o složitých tématech, jako je členství v mezinárodních organizacích, nelze rozhodovat „jednoduchými otázkami ANO-NE“. Referendum je v době snadného ovlivňování názorů lidí všemi směry, zejména prostřednictvím Internetu, z jeho pohledu velmi nebezpečné. Na svém webu svůj postoj doplňuje: \"„Dnes ale není vystoupení z EU tématem, o kterém by se vedla soustavná celospolečenská debata. Jen ta přitom může přinést informace nezbytné pro pochopení problematiky v celé její šíři. Hlavní slovo dnes bohužel nemají fakta, ale politické emoce a často i cílené dezinformace. To je přesně ta situace, kdy o budoucím směřování země podle mě není správné rozhodovat v referendu.“\" Pokud by však takový zákon byl Parlamentem přijat, nebránil by mu. Bylo by však podle něj důležité uspořádat korektní kampaň, v níž by byli občané informování o výhodách členství v EU. Názor mnohých by se pak podle něj změnil. Je však pro referendum na komunální úrovni. Drahoš podporuje zahájení procesu přijetí eura již v následujícím volebním období.", "section_level": 3}, {"title": "Otázka uvalených sankcí na Rusko.", "content": "Nerušil by sankce proti Rusku a podporuje ukrajinskou územní celistvost. Česko by podle Drahoše nemělo sloužit jako most mezi Ruskem a Západem, protože je samo součástí EU, a \"„můžeme naopak věrohodně varovat před naivitou, kterou některé síly v západních zemích vůči Rusku projevují.“\" Drahoš si spojuje současné Rusko se Sovětským svazem a s invazí vojsk Varšavské smlouvy do Československa v roce 1968, a uvedl, že Češi mají \"„zkušenosti s mentalitou Ruska, nejen kvůli jeho blízkosti, ale také kvůli jeho vlivu na domácí poměry po okupaci v roce 1968.“\" V rozhovoru pro Český rozhlas spekuloval, že si ruské tajné služby přejí znovuzvolení Miloše Zemana, připustil ale, že pro svá tvrzení nemá žádné důkazy. Rusko označil za hrozbu pro Českou republiku. V jiném rozhovoru pro E15.cz Drahoš prohlásil, že mít dobré vztahy se stabilním Ruskem je v zájmu Evropy i České republiky.", "section_level": 3}, {"title": "Vztahy s Čínou.", "content": "V dubnu 2017 prohlásil, že čínské investice v Česku nepovažuje za přínosné a nepodepsal by také prohlášení českých ústavních činitelů o respektu k čínské územní celistvosti. Ve vysílání Českého rozhlasu 14. ledna 2018 ovšem uvedl, že nemá nic proti obchodování s Čínskou lidovou republikou, protože „Čína je světová velmoc“ a „byznys s ní dělá celá řada států.“", "section_level": 3}, {"title": "Katalánsko, změny klimatu, armáda a Izrael.", "content": "Během katalánské krize v roce 2017 a v době konání referenda o nezávislosti Katalánska vyjádřil Drahoš pochopení pro snahu španělského premiéra Mariana Rajoye zabránit konání neústavního referenda, odmítl ale násilí španělské policie proti katalánským civilistům. Podle Jiřího Drahoše je také vliv člověka na globální změnu klimatu nepopiratelný a lidskou činností bychom měli důsledky globálních změn eliminovat. Ohledně armády se vyjádřil tak, že je nedostatečně ozbrojena a výdaje na ni bychom měli zvyšovat pro dodržení závazků se státy NATO a jednotky AČR by se měly i nadále podílet na operacích v Afghánistánu. Drahoš označil stát Izrael za zemi, která je mu sympatická. Uvedl, že zde se zrodila důležitá část židovsko-křesťanské civilizace, která je pro Evropu klíčová a tradiční vztahy s Izraelem jsou velmi dobré a Drahoš by v těchto vztazích určitě rád pokračoval.", "section_level": 3}, {"title": "Migrační krize.", "content": "Podle svého postoje z ledna 2018 se Jiří Drahoš domnívá, že „přerozdělování uprchlíků na základě kvót je neúčinné a dokonce politicky škodlivé“ a že problém uprchlíků „může narušit politickou, ekonomickou i kulturní stabilitu Evropy“. V říjnu 2015 napsal Drahoš komentář do \"Hospodářských novin\" pod názvem \"„Vážnější migrační vlny ještě přijdou“\", ve kterém píše: \"„Nesmíme však podléhat populistickým návodům na jednoduchá řešení a musíme si zachovat zdravý rozum. Potřebujeme dlouhodobou strategii migrační politiky, která umožní efektivní zvládání proudu uprchlíků tak, aby to odpovídalo absorpční kapacitě České republiky.“\" Evropská migrační krize se podle Drahoše nevyřeší „zadrátováním hranic,“ ale měla by se řešit na místě, kde vzniká. Jelikož do Evropy přichází řada migrantů z čistě ekonomických důvodů, musíme se prostě smířit s tím, že rozumné řešení bude stát hodně peněz. V červnu 2017 Drahoš uvedl k otázce uprchlických kvót pro členské země EU, že „Přijmout tady nějakých 2 600 z bezpečnostního hlediska prověřených uprchlíků nebo migrantů by neměl být žádný problém.“ Při diskuzi s občany během předvolební kampaně v červenci 2017 Drahoš uvedl, že v Evropě neexistuje žádný úspěšný model integrace muslimů, a prohlásil, že „Evropa nemůže uživit sto milionů Afričanů, je třeba pomáhat jim doma.“ Také řekl, že problémem je vytváření uzavřených muslimských komunit v Evropě, ale také dobrovolná segregace některých skupin obyvatel od většinové společnosti ve Spojených státech. V otázce migrace a teroru byl přístup Jiřího Drahoše hodnocen jako nejvstřícnější v anketě s anonymními odpověďmi IDNES.cz „Otázka pro prezidenta“: Na Volební kalkulačce uvádí, že by Evropa migrační krizi měla řešit koordinovaně – „to ale neznamená podřídit se kvótám, koordinovaný postup je vždy účinnější.“ Zároveň Jiří Drahoš považuje členství v EU za „příležitost, jak hájit naše zájmy a podílet se na rozhodování.“", "section_level": 2}, {"title": "Signatář výzvy \"Vědci proti strachu a lhostejnosti\".", "content": "V srpnu 2015 Drahoš podepsal spolu s 3 500 vědci a 9 000 osobami mimo vědeckou obec výzvu \"„Vědci proti strachu a lhostejnosti“\", která reagovala na protiimigrační a protimuslimské nálady v české společnosti. Drahoš v souvislosti s podepsáním výzvy označil vědce za „elitu“ českého národa a prohlásil, že vědci „přemýšlejí, analyzují, kritizují a jsou od počátku vedeni k tomu, aby pochybovali. Nevím, kdo víc by měl být elitou.“", "section_level": 3}, {"title": "Vnitrostátní politika.", "content": "V tiskové zprávě po oznámení kandidatury sdělil Drahoš, že hlavním důvodem jeho kandidatury „jsou obavy o osud novodobé české demokracie. Není mi lhostejný nárůst extremismu a populismu a jisté občanské apatie vůči základním demokratickým hodnotám.“ Nejmenoval by vládu, jejíž součástí by byli komunisté. Nejmenoval by premiérem někoho, kdo je obviněn z trestného činu (například v případě možného obvinění Andreje Babiše v kauze Čapí hnízdo). Institut milosti podle jeho názoru do českého právního řádu patří, jakožto „světélko na konci tunelu“ poskytující každému odsouzenému naději. Uděloval by ji pouze ze sociálních, zdravotních a humanitárních důvodů a před jejím udělením by se radil s odborníky. Mezi českými politiky ocenil Pavla Bělobrádka pro akceptaci racionálních argumentů, Miroslava Kalouska za plnění svých slibů, „byť byl ministrem ve vládách, které Akademii věd příliš nepřály“ a jako korektního ve vyjednávání ocenil také Jana Fischera. Naopak považoval za nepřijatelné, aby český prezident říkal v Číně, že se tam jezdí učit, jak stabilizovat společnost. V minulosti nebyl a ani nebude členem žádné politické strany. Podporu mu vyjádřili předsedové STAN, KDU-ČSL a TOP09. Navrhl, aby se z Budapešti do Prahy přestěhovala Středoevropská univerzita, kterou založil a financuje americký miliardář a filantrop George Soros. Podporuje progresivní zdanění, tedy aby lidé s vyššími příjmy platili procentuálně vyšší daně. Byl by pro zvyšování důchodového věku i nad 65 let. Není proti privatizaci národního podniku Budějovický Budvar.", "section_level": 2}, {"title": "Otázka EET, rodiny, homosexuálních párů a zákazu kouření.", "content": "Souhlasil s elektronickou evidencí tržeb v restauracích a ve většině ostatních segmentů služeb, s tím, že ví o řadě restaurací, které s tím také nemají problém. Nezaváděl by ji však pro trhovce a drobné podnikatele. Jiří Drahoš zdůraznil svou víru v tradiční rodinu, v níž se učíme „ty nejzákladnější věci o sobě a druhých lidech“. Nebyl by ani proti zákonu umožňujícímu adopci homosexuálními páry, již považuje za lepší alternativu, než aby děti vyrůstaly bez rodiny v dětském domově. Zákaz kouření v restauracích vnímal tak, že se Česko přiřadilo ke zbytku Evropy a mohl by mít prý také sympatický sociální dopad. Je pro to, aby měl kuřák tak vysoký stupeň pojištění, který odpovídá riziku.", "section_level": 3}, {"title": "Otázka Sudetských Němců a vyznamenání Mašínů.", "content": "V dubnu 2017 uvedl k otázce vysídlení Němců z Československa, že poválečný odsun sudetských Němců byl především důsledek něčeho, co se stalo v předchozích šesti letech. V červnu 2017 ovšem uvedl, že by přijal pozvání na výroční setkání Sudetoněmeckého krajanského sdružení, pokud by s tím souhlasila vláda. Vyjádřil, že má pochopení pro kontroverzní skupinu bratří Mašínů a prohlásil, že „Každý má právo na odpor totalitnímu režimu.“ Vyznamenání by jim ale nepředal: „Příběh bratří Mašínů má zastánce i kritiky – rozděluje národ. Proto je lepší ho nechat historikům a budoucím generacím.“", "section_level": 3}, {"title": "Otázka církevních restitucí a jejich zdanění.", "content": "Jiří Drahoš se také zastal církevních restitucí a odmítl jejich zdanění. V rozhovoru pro IDNES.cz prohlásil, že „vracet se dnes k těmto problémům by mohlo být otevřením Pandořiny skříňky. To bychom už pak mohli danit ledasco.“", "section_level": 3}, {"title": "Spolková činnost.", "content": "Na jaře 2018 Drahoš založil spolek Společně pro Česko, pomocí něhož plánuje nabízet řešení důležitých témat.", "section_level": 2}, {"title": "Kritika.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Kontroverze.", "content": "Marie Cibulková na \"Neviditelném psu\" upozornila na údajné porušení zákona, kdy byl Jiří Drahoš zvolen v březnu 2013 podruhé předsedou Akademie věd. Podle zákona totiž může být člen Akademické rady zvolen nejvýše na dvě po sobě jdoucí období a rada je tvořena i jejím předsedou. Drahoš zde čtyři roky pracoval jako místopředseda a poté osm let jako její předseda. Na kritiku AV ČR reagovala vyjádřením, že se předseda volí zvlášť. Během volební kampaně vyvolala kritiku jeho změna názoru, kdy nejdříve prohlašoval, že by vládu podpořenou komunisty nejmenoval, a poté otočil s tím, že by takovou vládu přece jenom jmenoval. Kritizováno bylo také jeho prohlášení na oficiálním facebookovém účtu, týkající se udělování amnestií, názory na amnestii totiž zčásti zkopíroval z facebookového účtu svého tehdejšího protivníka Michala Horáčka a vydával je za své vlastní. V dalším příspěvku se Jiří Drahoš za „kreativitu našeho externího kreativce“ omluvil s vysvětlením, že šlo o „trapné nedorozumění“. Některá média se pozastavila nad Drahošovým poradcem Jakubem Kleindienstem, členem dozorčí rady společnosti ML Compet, která podle policie ve Středočeském kraji narušovala soutěže ve prospěch Davida Ratha. Českému rozhlasu Kleindienst o kauze sdělil: \"„Kdybych něco takového zpozoroval, tak bych to nahlásil. Vůbec se mě to netýkalo. V té firmě jsem vůbec nepůsobil, myslel jsem si, že tu firmu koupím, ale na to nedošlo.“\" Jiří Drahoš přiznal, že o Kleindienstově problematické minulosti věděl, ale kritiku novinářů považuje za vytrženou z kontextu a nepřikládá ji důležitost. Manželka Jiřího Drahoše Eva Drahošová prohlásila dle zpravodajského serveru Aktuálně.cz následující: \"„V České televizi nám fandí, ale nesmí to dávat najevo.“\" Drahošová ale později uvedla, že byl výrok vytržený z kontextu. Drahoš v závěrečné prezidentské debatě na ČT před druhým kolem prezidentských voleb, kterou moderovala Světlana Witowská, prohlásil, že nejvíce mu na Zemanovi vadí, že „společnost nespojuje, že ji rozděluje, že je prezidentem dolních deseti milionů.“ Podle některých komentátorů Drahoš myslel frázi „prezidentem dolních deseti milionů“ ironicky, ale podle nich to tak nevyznělo. Časopis \"Reportér\" se snažil rozebrat některé výsledky Drahošovy desítky let trvající kariéry vědce (\"Aktuálně.cz\" uvádí, že pracoval v akademii věd více než 40 let) nebo přesněji některé jeho výsledky, ke kterým patří i patenty, se kterými má být podle média \"Reportér\" spojen, kde v kritickém článku „Tajemství Jiřího Drahoše. Patenty, vyplacené dotace a sporné výsledky“ uvádí Jiří Štický kupř. že: „Na základě jednoho se například měla stavět linka na recyklaci PET lahví: není z ní nic, dotace na ni však udělena byla.“", "section_level": 2}, {"title": "Názory na Jiřího Drahoše.", "content": "Především před druhým kolem prezidentských voleb vyjádřily Jiřímu Drahošovi podporu různé osobnosti, na druhou stranu další osobnosti se jasně vyjádřily pro jeho protikandidáta Miloše Zemana. Následující vyjádření jsou jen výběrem z mnoha vyjádření pro i proti prof. Drahošovi:", "section_level": 1}], "src_summary": "Jiří Drahoš (* 20. února 1949 Jablunkov) je český politik, chemik, vysokoškolský učitel, který v období 2009 až 2017 zastával funkci předsedy Akademie věd České republiky. V roce 2018 kandidoval ve volbách na úřad prezidenta České republiky. Spolu s Milošem Zemanem postoupil do druhého kola, v němž s ním prohrál po obdržení 48,63 % platných hlasů, tj. 2 701 206 hlasů. V říjnu 2018 byl zvolen senátorem za obvod č. 20 – Praha 4 se ziskem 52,65 %, tj. 20 595 hlasů, již v prvním kole volby. Dětství prožil v Jablunkově ve Slezsku, kde v roce 1967 maturoval na střední všeobecně vzdělávací škole. O pět let později vystudoval fyzikální chemii na Vysoké škole chemicko-technologické v Praze. Následně nastoupil do Ústavu chemických procesů Československé akademie věd. Pro obor chemické inženýrství získal v roce 1994 docenturu a v roce 2003 byl v tomto oboru jmenován profesorem. Mezi roky 2005 až 2009 zastával funkci místopředsedy Akademie věd České republiky a poté do roku 2017 působil jako její předseda. V roce 2012 byl vyznamenán Medailí Za zásluhy v oblasti vědy. Drahoš je či byl přihlašovatelem nebo původcem 21 patentů v národní databázi Úřadu průmyslového vlastnictví, 20 je již zaniklým dokumentem.", "tgt_summary": "Jiří Drahoš (born 20 February 1949; ) is a Czech physical chemist and politician who has been the Senator from Prague 4 since October 2018. Previously, Drahoš served as President of the Czech Academy of Sciences from 2009 to 2017, and was a candidate in the 2018 Czech presidential election. Born in Český Těšín and raised in nearby Jablunkov, Drahoš studied physical chemistry at the University of Chemistry and Technology in Prague, and joined the Institute of Chemical Process Fundamentals of the Czechoslovak Academy of Sciences in 1973, which he later led from 1995 to 2003. In 2009, he was elected President of the Czech Academy of Sciences. His term as head of the academy ended on 24 March 2017. In March 2017, Drahoš announced his candidacy for President of the Czech Republic in the 2018 election. He ran on a moderate centrist platform, and is generally pro-European and supportive of NATO and Atlanticism. Drahoš lost the second round of the presidential election to his opponent President Miloš Zeman with 48.6% of the vote, but vowed to remain in public life. In October 2018, he stood for the Czech Senate in the Prague 4 district, winning the election outright in the first round with 52.65% of the vote.", "id": 1423916}
{"src_title": "Národní park Slovenský ráj", "tgt_title": "Slovak Paradise National Park", "src_document": [{"title": "Vznik parku a historie.", "content": "První chráněné území ve Slovenském ráji bylo vyhlášeno roku 1890. První chráněnou rostlinou byl v roce 1936 plesnivec alpský. Název \"Slovenský raj\" se poprvé objevil roku 1921 v časopise \"Krásy Slovenska\" a nahradil mnoho názvů používaných do té doby. 21. srpna 1964 byla na území Slovenského ráje vyhlášena první chráněná krajinná oblast na Slovensku. Území bylo povýšeno na národní park 18. ledna 1988. V roce 2000 se stala Dobšinská ledová jeskyně součástí seznamu světového kulturního dědictví UNESCO (byla připojena ke skupině chráněných území zapsaných na seznamu souhrnně pod názvem Jeskyně Aggteleckého a Slovenského krasu). Některé části parku jsou od roku 2004 součástí Natury 2000.", "section_level": 1}, {"title": "Geografie.", "content": "Národní park leží v Banskobystrickém kraji (okres Brezno), Prešovském kraji (okres Poprad) a Košickém kraji (okresy Rožňava a Spišská Nová Ves). Slovenský ráj tvoří severní část Spišsko-gemerského krasu. Na západě je ohraničen Nízkými Tatrami, na jihu centrálními částmi Slovenského rudohoří Stolickými a Volovskými vrchy a Hornádskou kotlinou na severu a severovýchodě. Řeky, z nichž nejvýznamnější je Hornád, a potoky zformovaly na území parku mnoho roklí, kaňonů, údolí, jeskyní a vodopádů. Nejznámější rokle jsou Veľký Sokol (nejdelší, 4,5 km), Suchá Belá, Piecky a Kyseľ, v každé z nich je několik vodopádů. Prielom Hornádu je nejdelším kaňonem (11,7 km) a jsou zde k nalezení nejrozmanitější přírodní druhy v celém parku. Nejvyšším vodopádem je Závojový vodopád s výškou 70 m. Největší vodní plochou je Palcmanská Maša, přehrada dokončená roku 1956, má 0,85 km². Není využívána pro plavání, rybaření, ani jiné vodní sporty. Nejvyšší horou je Predná hoľa se 1545 m n. m. Havrania skala se 1153 m n. m. nabízí pěkný panoramatický výhled. Skalnatá římsa, známá jako Tomášovský výhled, je populární jak mezi návštěvníky parku, tak mezi horolezci pro nádhernou vyhlídku umístěnou 680 m n. m. Nejnižším bodem je hladina Hornádu (470 m).", "section_level": 1}, {"title": "Biologie a ekologie.", "content": "Ve Slovenském ráji je nejvyšší koncentrace motýlů na Slovensku s 6,06 motýla na km². Na Kopaneckých loukách je mimořádná biodiversita cévnatých rostlin se 75 druhy na m². V parku žije okolo 4000 druhů bezobratlých, včetně více než 2100 druhů motýlů, 400 druhů brouků a 150 druhů měkkýšů. Obratlovci jsou zastoupeni 200 druhy, z nichž je 130 chráněných. V parku žije 40 druhů savců včetně medvěda, lišky, vlka, kočky divoké, jelena, prasete divokého a kuny. Národní park je domovem 65 ohrožených druhů, včetně raroha velkého, vydry říční a sysla obecného. Les pokrývá 90 % rozlohy parku. Nejrozšířenějšími stromy jsou buk, smrk, jedle a borovice. Park je domovem 930 druhů rostlin, z nichž je 35 chráněných. V parku roste také 6 endemických rostlin, které rostou jen ve Slovenském ráji a 19 endemických rostlin, které rostou jen v Západních Karpatech.", "section_level": 1}, {"title": "Turistický ruch.", "content": "Nejznámější turistická centra a letoviska jsou Čingov a Podlesok na severu, Dedinky na jihu a jediné turistické centrum umístěné přímo v parku, Kláštorisko, s ruinami kartuziánského kláštera. Nejnavštěvovanějšími místy v parku jsou Dobšinská ledová jeskyně a rokle Suchá Belá. Park nabízí okolo 300 km turistických stezek a několik cyklistických stezek.", "section_level": 1}], "src_summary": "Národní park Slovenský ráj () je jedním z devíti národních parků na Slovensku. Národní park se nachází v pohoří Slovenský ráj na východě Slovenska v severní části Slovenského rudohoří. Národní park Slovenský ráj se rozprostírá na 197,63 km² a ochranné pásmo parku pokrývá 130,11 km²; to je 327,74 km² dohromady. V parku se nachází jedenáct národních přírodních rezervací a osm přírodních památek. Park nabízí 300 km turistických stezek, často opatřených žebříky, řetězy a mosty. Ve Slovenském ráji je okolo 350 jeskyní, ale jen Dobšinská ledová jeskyně, která je od roku 2000 zapsána na seznamu světového kulturního dědictví UNESCO, je otevřena pro veřejnost.", "tgt_summary": "Slovak Paradise National Park () is one of the nine national parks in Slovakia, situated in East Slovakia. The National Park protects the area of the Slovak Paradise mountain range, which is located in the north of the Slovenské rudohorie Mountains (Slovak Ore Mountains). The National Park covers an area of 197.63 km (76.3 mi), and the buffer zone around the park covers an area of 130.11 km (50.2 mi); 327.74 km together. Eleven national nature reserves and eight nature reserves are situated in the park. The park offers about 300 km of hiking trails, often equipped with ladders, chains and bridges. The Slovak Paradise contains about 350 caves, but only the Dobšinská Ice Cave, which is since 2000 a UNESCO World Heritage Site, is open to the public. The headquarters of the park are located in Spišská Nová Ves.", "id": 1857065}
{"src_title": "Maďarský parlament", "tgt_title": "National Assembly (Hungary)", "src_document": [{"title": "Parlament.", "content": "Zemský sněm má 199 poslanců, volených v jednokolových volbách každé čtyři roky, vždy na jaře. Sněm schvaluje ústavu, zákony a určuje hlavní linie sociální a hospodářské politiky Maďarska. Stará se o vyváženost státních financí, schvaluje státní rozpočet, dohlíží na jeho dodržování, schvaluje vládní program, ratifikuje mezinárodní smlouvy. Parlament hraje v politickém systému Maďarska stěžejní úlohu a díky volebnímu systému se pravidelně opírá o silnou parlamentní většinu. Parlament může vyhlásit také referendum, jehož výsledek je pro parlament závazný, pokud se referenda zúčastní minimálně 50 % voličů. Poslanci shromáždění mají právo volit:", "section_level": 1}, {"title": "Orgány a vedení.", "content": "", "section_level": 2}, {"title": "Předseda parlamentu.", "content": "Předseda parlamentu je v Maďarsku po prezidentovi a premiérovi třetí nejdůležitější politický činitel. Kromě vedení parlamentu má dále za úkol jmenování vedoucích pracovníků úředních subjektů parlamentu nebo je odpovědný za sestavení a plnění rozpočtu v parlamentu.", "section_level": 3}, {"title": "Místopředsedové (2014–18).", "content": "Místopředsedové parlamentu od 6. května 2014:", "section_level": 2}, {"title": "Volební systém.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Změna od roku 2014.", "content": "Od parlamentních voleb 2014 došlo ke snížení počtu poslanců. Z 386 zákonodárců se jejich počet snížil na 199 poslanců zvolených i nadále smíšeným volebním systémem. Upraveny byly rovněž i jednomandátové volební obvody, kterých je 106 a platí v nich většinový volební systém. Zbývajících 93 poslanců je zvoleno poměrným systémem z republikových kandidátních listin, mandáty jsou přerozděleny stranám přesahující klauzuli 5 %.", "section_level": 2}, {"title": "Způsob volby 1990–2014.", "content": "Parlamentní volební systém, kdy se volilo 386 poslanců, byl značně komplikovaný. Jednalo se o kombinaci tří volebních systémů: relativního a absolutního většinového, ale také systému celostátní a regionální kandidátky. Cílem je zajistit vládnoucí koalici stabilní většinu v parlamentu a zároveň umožnit vstup nestranným osobnostem a zástupcům menšin. Volby byly dvoukolové, konaly se po čtyřech letech (1990, 1994, 1998, 2002, 2006, 2010), vždy na jaře - naposledy 11. a 25. dubna 2010. Zvolit 386 poslanců bylo možno třemi způsoby. Prvních 176 mandátů je rozděleno v jednomandátových obvodech dvoukolovým většinovým principem. Do druhého kola postupují ti kandidáti, kteří při minimálně 50% účasti získali v prvním kole alespoň 15% hlasů (minimálně však tři). Ve druhém kole stačí ke zvolení prostá většina hlasů při 25%. Druhou možností, jak být zvolen, jsou župní listiny politických stran, kterými je zvoleno 152 poslanců. Pro sestavení župní listiny jsou ustavena přísná pravidla, strana musí mít dostatek kandidátů v předem určené struktuře, proto župní kandidátky staví pouze nejsilnějších pár stran. Pro rozdělení mandátů se používá Hagenbach-Bischoffova metoda. Aby byly volby platné, tak i zde musí být splněna podmínka 50% účasti (jinak se volby opakují). Každý volič má v maďarských parlamentních volbách dva hlasy. Jedním vybírá z regionálních kandidátek, druhým volí v jednomandátovém obvodě konkrétní osobnost. Zbylých 58 mandátů je přiděleno podle poměru k počtu tzv. frakčních hlasů systémem celostátních kandidátek zvaných kompenzační listiny. Všechny hlasy, které nevedly ke zvolení poslance, nepropadají, nýbrž se na celostátní úrovni sečtou a podle těchto sum jsou pomocí D’Hondtovy metody přeměněny na mandáty. V obou poměrných systémech (regionálních i celostátních kandidátkách) platí od roku 1994 pětiprocentní klauzule. Tento volební systém obsahuje několik omezení, například registrace kandidáta v jednomandátovém obvodu je podmíněna shromážděním 750 podpisů, registrace stranické kandidátní listiny ve vícemandátovém obvodu je podmíněna registrací kandidátů téže strany v minimálně jedné čtvrtině jednomandátových obvodů a nakonec kandidátka strany může být zařazena do celostátního obvodu, jen když tatáž strana zaregistruje své kandidátky v minimálně sedmi vícemandátových obvodech.", "section_level": 2}, {"title": "Aktuální složení parlamentu 2014–2018.", "content": "Tabulka zobrazuje počet mandátů přidělených stranám po parlamentních volbách 2014 a počet členů parlamentních frakcí jednotlivých stran aktuální k 1. září 2016. Nezařazení poslanci: Gábor Fodor (MLP), Ferenc Gyurcsány (DK), Zoltán Kész (nestraník), Péter Kónya (\"E14\"/nestraník), Lajos Oláh (DK), Szabolcs Szabó (E14), Tímea Szabó (PM), Zsuzsanna Szelényi (E14), Ágnes Vadai (DK), László Varju (DK)", "section_level": 1}, {"title": "Přímluvčí národnostních a etnických menšin.", "content": "Přímluvčí národnostních a etnických menšin v parlamentu nedisponují hlasovacím právem. Poprvé voleni při volbách 2014.", "section_level": 1}], "src_summary": "Maďarský parlament, – doslovně přeloženo jako \"Zemský sněm\" či \"Zemské shromáždění\", je jednokomorový zákonodárný sbor republiky Maďarsko. Má 199 poslanců zvolených smíšeným systémem, kteří se schází v budově Országházu v Budapešti.", "tgt_summary": "The National Assembly (; \"Country Assembly\") is the parliament of Hungary. The unicameral body consists of 199 (386 between 1990 and 2014) members elected to 4-year terms. Election of members is done using parallel voting; involving single-member districts and one list election; parties must win at least 5% of the popular vote in order to enter the list of members of the assembly (but area winners enter regardless). The Assembly includes 25 standing committees to debate and report on introduced bills and to supervise the activities of the ministers. The Constitutional Court of Hungary has the right to challenge legislation on the grounds of constitutionality. The assembly has met in the Hungarian Parliament Building in Budapest since 1902.", "id": 1908124}
{"src_title": "Walther Gerlach", "tgt_title": "Walther Gerlach", "src_document": [{"title": "Životopis.", "content": "Walther Gerlach se narodil v místní části Wiesbadenu, Biebrichu, v dnešní spolkové zemi Porýní-Falc. Od roku 1908 studoval na Univerzitě Eberharda Karla v Tübingenu, kde také v roce 1912 získal doktorát. Tématem jeho disertační práce bylo měření radiace. Poté dál pracoval jako asistent svého učitele Friedricha Paschena a v roce 1916, již během své vojenské služby, se na této univerzitě též habilitoval a stal se zde soukromým docentem. V letech 1915 – 1918, během 1. světové války sloužil Gerlach v německé císařské armádě. Na univerzitě v Jeně se pod vedením fyzika Maxe Wiena podílel na výzkumu bezdrátové telegrafie. V roce 1917 se Gerlach stal soukromým docentem na univerzitě v Göttingenu. V letech 1919 – 1920 byl vedoucím fyzikální laboratoře továrny na syntetické barvy Elberfeld. Roku 1920 se stal lektorem a odborným asistentem na Univerzitě Johanna Wolfganga Goetheho ve Frankfurtu nad Mohanem. Následujícího roku se zde stal mimořádným profesorem. V listopadu téhož roku (1921) objevil společně s Otto Sternem prostorové kvantování magnetického momentu atomu. V roce 1925 se Gerlach stal řádným profesorem na univerzitě v Tübingenu. Na tomto místě nahradil svého učitele Friedricha Paschena. V roce 1929 se stal řádným profesorem na Univerzitě Ludvíka Maxmiliána v Mnichově. Na tomto místě setrval až do května 1945, kdy jej zatkli příslušníci americké a britské armády. Od května 1945 do ledna 1946 byl Gerlach jako významný německý jaderný fyzik internován v rámci tajných operací Alsos a Epsilon v Belgii a ve Spojeném království. Po návratu do Německa v roce 1946 se stal hostujícím profesorem na univerzitě v Bonnu. Od roku 1948 se stal řádným profesorem experimentální fyziky a vedoucím katedry fyziky na univerzitě v Mnichově. Tuto funkci zastával až do roku 1957. Od roku 1948 do roku 1951 byl též rektorem univerzity. Mimoto zastával ještě řadu dalších významných vědeckých funkcí. V roce 1957 byl Walther Gerlach signatářem takzvaného Göttingenského manifestu, v němž 18 předních západoněmeckých jaderných fyziků protestovalo proti vyzbrojování Západního Německa atomovými zbraněmi. Walther Gerlach zemřel v Mnichově v roce 1979.", "section_level": 1}], "src_summary": "Walther Gerlach (1. srpna 1889 - 10. srpna 1979) byl německý fyzik, který se spolu s Otto Sternem roku 1922 spolupodílel na Stern-Gerlachově pokusu, jenž dokázal prostorové kvantování magnetického momentu atomu.", "tgt_summary": "Walther Gerlach (1 August 1889 – 10 August 1979) was a German physicist who co-discovered spin quantization in a magnetic field, the Stern–Gerlach effect.", "id": 1940819}
{"src_title": "Gustav Krukenberg", "tgt_title": "Gustav Krukenberg", "src_document": [{"title": "Mládí a první světová válka.", "content": "Gustav Krukenberg se narodil 8. března roku 1888 v Bonnu jako syn lékaře a univerzitního profesora. Poté, co odmaturoval, tak nastoupil na univerzitu v Lausanne a později přešel na univerzity ve Freiburgu, Berlíně a Bonnu. Poté, co studoval právo, politickou ekonomii a přírodní vědy, tak obdržel roku 1909 doktorát z práva. Roku 1907 však vstupuje do armády jako \"Fähnrich\" (Praporčík) a je zařazen k \"6. Wach Feld Artillerie Regiment Nr. 76\" (76. strážní polní dělostřelecký pluk) a již v dubnu roku 1909 je povýšen do hodnosti \"Leutnant\" (poručík). V roce 1912 se žení a se svojí ženou má později dvě dcery. Od podzimu 1913 až do počátku roku 1914 vyučuje na vojenské škole pro dělostřelectvo v Jüterbogu u dálkových studií. Poté se vrací zpět ke svému domovskému pluku a působí zde jako pobočník velitele a později jako velitel dělostřelecké baterie. Od listopadu téhož roku je Krukenberg jmenován velitelem roty u výcvikového pěšího pluku a později je převelen ke \"3. Wache Division\" (3. strážní divize), kde se stává zbrojním důstojníkem. Odsud je však převelen počátkem roku 1915 ke \"6. Wache Infanterie Brigade\" (6. strážní pěší brigáda), kde působí opět jako pobočník velitele. Poté, co je v dubnu 1918 povýšen do hodnosti \"Hauptmann\" (kapitán), tak je rovnéž převelen ke \"Generalkommando Nr. 58\" (58. hlavní velitelství), kde se stává náčelníkem štábu. V listopadu téhož roku je jmenován proviantním důstojníkem velitelství. Během první světové války byl vyznamenán oběma stupni železného kříže a mnoha dalšími vyznamenánimi (viz níže).", "section_level": 1}, {"title": "Předválečné období.", "content": "Ve službách armády zůstává až do Kappova puče v roce 1920, do té doby slouží na mnoha postech v generálním štábu u III. oblastního armádního velení a nakonec působí jako poradce pro komunikaci s tiskem na ministerstvu obrany. Do státní správy vstupuje již v červnu roku 1920 a stává se vedoucím ministerské kanceláře na řišském ministerstvu zahraničních věcí. Koncem ledna roku 1922 však odchází do soukromého průmyslu a stává se zástupcem Německé federace průmyslu. V roce 1924 odchází do Holandska, kde se stává ředitelem soukromé německé firmy. Na této pozici vydrží pouze jeden rok a poté pracuje až do roku 1926 pro říšskou organizaci průmyslu. Následně poté působí jako zástupce německého ocelářského průmyslu v Paříži a to až do roku 1931. Dne 1. dubna 1932 vstupuje do NSDAP a působí v kabinetech jak Franze von Papen tak Kurta von Schleicher až do 30. ledna roku 1933, kdy se dostává k moci Adolf Hitler. S Hitlerovým nástupem k moci se Krukenberg stává státním tajemníkem na říšském ministerstvu propagandy Josepha Goebbelse, kde řídí sekci propagandy v Königsbergu až do roku 1935. Rovněž je i čestným pobočníkem prezidenta německého červeného kříže pro Sasko, Coburg a Gothu a je i členem NSKK (Nacionálně-socialistický motoristický sbor).", "section_level": 1}, {"title": "Poválečný život.", "content": "Poté, co je Krukenberg zajat Rudou armádou, tak je odsouzen k doživotnímu trestu, ale v roce 1955 je díky úmluvě spolkového kancléře Konrada Adenauera propuštěn spolu s dalšími desetitisíci spolubojovníků. Až do konce svého života je v blízkém kontaktu s dřívějšími členy SS divize Charlemagne a později se stává i prezidentem jejich veteránské skupiny. Dr. Gustav Krukenberg umírá dne 23. října roku 1980 ve čtvrti Bad Godesberg v Bonnu.", "section_level": 1}], "src_summary": "Dr. Gustav Krukenberg (8. března 1888 - 23. října 1980) byl právník a důstojník Waffen-SS v hodnosti SS-Brigadeführer \"und Generalmajor der Waffen-SS\" za druhé světové války.", "tgt_summary": "Gustav Krukenberg (8 March 1888 – 23 October 1980) was a high-ranking member of the Waffen-SS and commander of the SS Charlemagne Division and the remains of the SS Division Nordland during the Battle of Berlin in April 1945. After Krukenberg surrendered to Soviet Red Army troops, he was tried, convicted and sentenced to prison by a Soviet court. He was released from prison after serving 11 years and died on 23 October 1980 in Germany.", "id": 388018}
{"src_title": "Ja'el Na'im", "tgt_title": "Yael Naim", "src_document": [{"title": "Biografie.", "content": "Ja'el Na'im se narodila 6. února 1978 v Paříži francouzským a tuniským sefardským židovským rodičům. Když jí byly čtyři roky, její rodina se přestěhovala do Ramat ha-Šaron v Izraeli, kde strávila zbytek svého dětství. V izraelské armádě sloužila jako sólistka orchestru Izraelského vojenského letectva. Svou pěveckou kariéru začala rolí v muzikálu \"Les Dix Commandements\" („Desatero přikázání“) a její první sólové album \"In a Man's Womb\" (natočené v Los Angeles spolu s Kamilem Rustamem) vyšlo v roce 2001. Ve filmu Harrisonovy květy (\"Harrison's Flowers\") nazpívala píseň \"You Disappear\" od Bruna Coulaise. Ve svých počátcích byla známa jednoduše jako Ja'el. Nazpívala rovněž duet s izraelskou zpěvačkou Din Din Aviv s názvem \"Mašmaujot\". Na'im se spojila s bubeníkem Davidem Donatienem a za dva roky nahráli celkem třináct písní, které se objevily na jejím druhém albu, které nese název \"Ja'el Na'im\", vydaném 22. října 2007 vydavatelstvím Tôt ou tard. Písničky jsou ve francouzštině, angličtině a hebrejštině. Album si získalo uznání kritiků a v žebříčku hodnocení francouzských alb se umístilo na jedenáctém místě již týden po svém vydání. Její styl je popisován jako částečně folkový a jazzový s tajemnými a evokujícimi slovy a jemným a úmyslně nakřáplým hlasem. V lednu 2008 se její píseň \"New Soul\" objevila v reklamě na laptop MacBook Air od společnosti Apple. Píseň pro tuto kampaň vybral sám ředitel společnosti Steve Jobs. Díky internetovým nákupům ve Spojených státech píseň debutovala v žebříčku Billboard Hot 100 v týdnu 16. února 2008 na 9. místě, což bylo poprvé co se její píseň dostala do nejlepší desítky a díky čemuž se stala první Izraelkou, která se kdy dostala do nejlepší desítky písní ve Spojených státech. Následující víkend se píseň New Soul dostala ještě o dvě příčky výš na sedmé místo. Tato píseň byla také soundtrackem k filmu House Bunny.", "section_level": 1}], "src_summary": "Ja'el Na'im (hebrejsky: יעל נעים, * 6. února 1978, Paříž, Francie) je izraelsko-francouzská zpěvačka a textařka. Ve Spojených státech se stala známou v roce 2008 poté, co společnost Apple použila její píseň \"New Soul\" v reklamní kampani pro notebook MacBook Air. Úspěch této písně z ní udělal první izraelskou zpěvačku, která se dostala do žebříčku deseti nejúspěšnějších písní. V prestižním americkém žebříčku Billboard Hot 100 dosáhla sedmého místa.", "tgt_summary": "Yael Naim (, born 6 February 1978 in Paris, France), is an Israeli-French singer-songwriter. She rose to fame in 2008 in the US after her hit single \"New Soul\" was used by Apple in an advertising campaign for its MacBook Air. The song peaked at No. 7 on the \"Billboard\" Hot 100. In 2013, the French government made her a knight of the .", "id": 1191669}
{"src_title": "Château Lafite-Rothschild", "tgt_title": "Château Lafite Rothschild", "src_document": [{"title": "Dějiny.", "content": "Historii usedlosti lze vystopovat až do roku 1234, kdy ji vlastnil opat kláštera ve Vertheuil Gombaud de Lafite. V 17. století se usedlost dostala do vlastnictví rodiny Ségurových, jíž mimo jiné patřily také usedlosti Latour, Mouton a Calon-Ségur. Markýz Nicolas Alexandre de Ségur, přezdívaný kníže vín, byl v 18. století průkopníkem zakládání vinic v oblasti Médoku a významně se zasloužil o bordeauxské vinařství. Období jakobínského teroru, jenž zavládl po Velké francouzské revoluci, znamenalo konec vlastnictví rodiny Ségurových. V roce 1794 byl majitel usedlosti, předseda parlamentu území Guyenne, sťat gilotinou, načež se majetek ocitl ve vlastnictví státu. Vinice byly roku 1797 prodány skupině holandských obchodníků. V první polovině 19. století vlastnila vinařství holandská rodina Vanlerbergheů. V roce 1868 koupil usedlost v dražbě za 4,5 milionu franků baron James Rothschild. Krátce poté však zemřel a vinařství zdědili jeho synové. To bylo období rozkvětu poznamenané rekordními cenami za sérii výjimečných ročníků. Na konci 19. století však francouzské vinice zasáhla dvojitá pohroma v podobě plísně a mšičky révokaza. Ani 1. světová válka snahám zdejších vinařů příliš nepřála. Skutečnou pohromu pro vinařství však znamenala 2. světová válka . Usedlost byla jako židovský majetek zabavena a byla sem dosazena národní správa. Rothschildovi získali v roce 1945 svůj majetek zpět v příšerném stavu. Úkolu jeho obnovy se ujal baron Elie de Rothschild. Podařilo se mu postavit vinice i vinařství opět na nohy, takže zdejší víno znovu dosáhlo svých tradičních kvalit a získalo zpět svůj podíl na trhu. V roce 1974 převzal vedení usedlosti Elieho synovec Eric de Rothschild. S ním přichází další období rozkvětu vinařství. Baron Eric se nebál modernizace provozů, jež s sebou v roce 1988 přinesla stavbu nového vinného sklepa, „rotundy“, který dnes patří k největším architektonickým zajímavostem v oblasti Bordeaux a který znamenal jeden z prvních velkých kroků v modernizaci celého vinařství.", "section_level": 1}, {"title": "Vinařství.", "content": "Zdejší vinohrad pověstný svým vynikajícím \"terroirem\" patří svou rozlohou téměř 1 km² k největším v Médoku a vinařství každoročně vyprodukuje asi 35 000 kartonů vína (1 karton = 12 láhví), z čehož bývá podle ročníku mezi 15 000 až 25 000 kartony zdejšího pověstného \"premier cru\", jež tvoří zhruba 70 % Cabernetu Sauvignon, 20 % Merlotu a 10 % Cabernetu franc. Kromě již zmiňovaného \"premier cru\" Château Lafite Rothschild, jež nese jméno usedlosti, se zde pod značkou \"Carruades de Lafite\" vyrábí i druhé víno, k jehož produkci slouží převážná část úrody ze zdejších vinic. Víno Château Lafite Rothschild vyniká lahodnou jemností a velkolepou vyrovnaností, jimž dodává Merlot na poddajnosti a kulatosti. Přítomnost Cabernetu franc a zejména jeho hlavní složky Cabernetu sauvignon činí z tohoto vína mistrovské dílo elegance a pozoruhodné dlouhověkosti. Aby se toto vzácné víno nevypařovalo z láhví, jež jsou s posvátnou úctou uchovávány ve vinotékách, doporučuje se vyměňovat každých dvacet let zátku. Tento úkon, jenž vyžaduje značné zkušenosti, smí provádět pouze správce vinných sklepů. Na Château Lafite-Rothschild jich každoročně přezátkuje na pět tisíc a za těmi, jež jsou uskladněny u obchodníků či sběratelů po celém světě, osobně dojíždí.", "section_level": 1}], "src_summary": "Château Lafite-Rothschild je jednou ze čtyř médockých vinařských usedlostí, jimž byla při legendární Bordeauxské klasifikaci vín v roce 1855 přiznána kategorie \"premier cru\". Usedlost, jež se nachází v obci Pauillac, patří do majetku francouzské bankéřské rodiny Rothschildů. Jméno Lafite pochází z gaskoňského výrazu pro malý vršek . Usedlost patří k nejrozsáhlejším v celém Médoku. Stohektarový vinohrad Lafite, který zabírá štěrkový pahrbek obrácený k ústí Girondy, je nejvýše položenou z pauillackých vinic a těší se vynikajícím podmínkám slunečního osvitu. Zdejší vína patří mezi nejdražší na světě. 1. prosince 1985 byla láhev Château Lafite ročník 1787 prodána v londýnské aukční síni Christie's za neuvěřitelných 156 450 dolarů, což znamená, že by sklenka vína z této láhve stála 26 075 dolarů!", "tgt_summary": "Château Lafite Rothschild is a wine estate in France, owned by members of the Rothschild family since the 19th century. The name Lafite comes from the surname of the \"La Fite\" family. Lafite was one of four wine-producing châteaux of Bordeaux originally awarded First Growth status in the 1855 Classification, which was based on the prices and wine quality at that time. Since then, it has been a consistent producer of one of the world's most expensive red wines.", "id": 76782}
{"src_title": "Étienne-Jules Marey", "tgt_title": "Étienne-Jules Marey", "src_document": [{"title": "Rodina.", "content": "Jeho otec byl obchodník s vínem Claude Marey, jeho matka učitelka. Marey se nikdy neoženil.", "section_level": 1}, {"title": "Dílo.", "content": "Marey byl průkopníkem ve fyziologii, výzkumu krevního oběhu, krevního tlaku, v oblasti měření, zobrazovací a záznamové techniky, vědecké fotografie, letectví a kinematografie. Zapojil se do vyjasňování základních principů nepřímých měření krevního tlaku a rozhodujícím způsobem se podílel na výzkumech v oblasti filmu. Do roku 1870 byl jeho hlavním zájmem problém fyziologie oběhového systému a vývoj spolehlivých vyšetřovacích technik. Později rozšířil své lékařské a vědecké výzkumy na technické vynálezy, aby mohl lépe studovat biologické jevy a pohyby u zvířat a lidí. V jednom období byl také prezidentem francouzské fotografické společnosti Société française de photographie.", "section_level": 1}, {"title": "Fotografická puška.", "content": "Marey kolem roku 1880 vyčerpal všechny své grafické metody pro studium pohybu a začal se věnovat fotografii. Podílel se na vývoji fotografické techniky sloužící k rekonstrukci pohybu (chronofotografie), která mohla sloužit také pro trojrozměrnou rekonstrukci. Použil rotující fotografickou desku v kameře, která byla podobná zbrani (1882), světlo-citlivý papír nebo celuloid (1888), následně také projekční techniku (1893) a kinofilmovou 35mm kameru (1899). Jeho první fotopuška z roku 1882 byla schopná zaznamenat 12 snímků za sekundu, všechny zachytila na jeden jediný obrázek. Jeho studie se týkaly pohybu zvířat (hmyz, ptáci, koně, kočky, atd.) a pohybu lidského těla. Marey se tehdy nezúčastnil sporu o prioritu vynálezu kinematografie a konfliktů s patentovými přihláškami. Zajímal se výhradně o analýzu jednotlivých obrázků v pohybu. Roku 1894 vyvrcholila jeho práce dílem sérií s názvem \"Le Mouvement.\" (1890 - 1894). V další práci se Marey zabýval elektrickým výbojem u elektrického úhoře (\"Electrophorus electricus\"), od roku 1885 epidemií cholery a výzkumem v letectví (1873).", "section_level": 1}, {"title": "Mareyův vliv.", "content": "Na mnoho tehdejších umělců působily Mareyovy pohybové studie téměř zázračně. Jeho chronofotografie ovlivnily zejména díla italských futuristů: Bragaglia, Balla, Boccioniho, Russolo) a abstraktní malíře (Ballu, Kupku, Duchampa). Zveřejnění jeho díla \"La machine animale \" z roku 1873 inspirovala guvernéra Lelanda Stanforda k jeho sázce s Eadweardem Muybridgem o pět let později; a také k chronofotografické studii zvířat v pohybu za pomoci speciálních kamer. Marey se sám naopak nechal inspirovat Muybridgovým dílem \"Animal Locomotion\" (1877), aby zlepšil astronomický revolver Julese Janssena (1874) a vynalezl svou chronofotografickou pušku (také známou jako \"\"fotografická zbraň\"\"), pomocí které mohly být zachyceny pohybující se objekty v prostoru.", "section_level": 1}], "src_summary": "Étienne-Jules Marey (5. března, 1830 Beaune, Côte d'Or Francie – 21. května, 1904 Paříž) byl francouzský vědec, lékař, fyziolog a chronofotograf. Je známý jako vynálezce chronofotografické pušky.", "tgt_summary": "Étienne-Jules Marey (; 5 March 1830, Beaune, Côte-d'Or – 15 May 1904, Paris) was a French scientist, physiologist and chronophotographer. His work was significant in the development of cardiology, physical instrumentation, aviation, cinematography and the science of laboratory photography. He is widely considered to be a pioneer of photography and an influential pioneer of the history of cinema. He was also a pioneer in establishing a variety of graphical techniques for the display and interpretation of quantitative data from physiological measurement.", "id": 1841829}
{"src_title": "Redstone", "tgt_title": "PGM-11 Redstone", "src_document": [{"title": "Historie.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Počátky.", "content": "V listopadu 1944 zadala americká armáda požadavek firmě General Dynamics na vývojovou studii naváděné rakety dlouhého dosahu pod názvem Hermes. Po druhé světové válce byl projekt Hermes rozšířen o testy ukořistěných raket V-2 a v rámci operace Paperclip se k němu přidal Wernher von Braun a jeho bývalý tým z Peenemunde. Projekt Hermes byl rozdělen na několik menších programů a jedním z nich byl program balistické střely středního dosahu nazvaný Hermes C1, jeho financování však bylo omezeno. Situace se zlepšila v době Korejské války, kdy došlo ke zvýšení výdajů na zbrojení a program Hermes C1 byl roku 1951 převeden do \"Army's Guided Missile Center\" a vedením byl pověřen Wernher von Braun. Pod novým označením SSM-G-14 pokračoval program až do roku 1952, kdy byla většina vývojových prací dokončena a po sérii testů byla roku 1955 výrobou pověřena firma Chrysler. Název Redstone se začal používat až v dubnu 1952. První sériové rakety byly dodány roku 1956 a první jednotka vybavená raketami Redstone byla umístěna v Západním Německu roku 1958. Rakety Redstone obsahovaly do té doby unikátní vybavení a technologie, jako třeba naváděcí systém kompletně inerciální a oddělitelnou bojovou hlavici pro snížení odporu vzduch při sestupné fázi letu. Několik Raket Redstone bylo upraveno na verzi Jupiter-A a Jupiter-C, pro testy aerodynamických krytů a návratových modulů. Dalším vývojem těchto raket vznikla raketa PGM-19 Jupiter.", "section_level": 2}, {"title": "Vesmírné lety.", "content": "Když Amerika zažila šok po vypuštění prvního Sputniku 4. října 1957, oznámil 5. října Wernher von Braun, že do 60 dní budou mít USA vlastní satelit na orbitě. Ihned tak začaly práce na předělání rakety Jupiter-C na orbitální nosič. 31. ledna (někdy se uvádí 1. února) vzlétla čtyřstupňová verze Jupiteru-C pod názvem Juno I a úspěšně dopravila satelit Explorer I na nízkou orbitu Země. Následovalo několik dalších letů rakety Juno I, než byla nahrazena raketou Juno II, která používala jako první stupeň PGM-19 Jupiter. Nosiče Redstone MRLV se používaly pro některé lety programu Mercury. Nejdůležitější mise nosičů Redstone v rámci programu Mercury byly suborbitální lety prvních amerických astronautů, Alana Sheparda a Virgila Grissoma. Dalším vývojovým stupněm byl návrh silnější verze rakety Juno, ze které se vyvinuly rakety Saturn I a Saturn IB, které využívaly stejné nádrže a další prvky.", "section_level": 2}, {"title": "Výslužba.", "content": "Původní rakety SSM-G-14 Redstone byly roku 1962 přejmenovány na PGM-11 Redstone a roku 1964 začaly být stahovány ze služby. Mezi únorem a červnem 1964 byly nahrazeny novými raketami MGM-31 Pershing a v říjnu byly slavnostně vyřazeny. Posledního využití se dočkaly v roce 1966, kdy byly doplněny druhým a třením stupněm a pod názvem Sparta sloužily pro suborbitální testy návratu do atmosféry. Testy probíhaly na kosmodromu Woomera Missile Range v jižní Austrálii. Raketa Sparta vynesla první australskou družici WRESAT.", "section_level": 2}, {"title": "Varianty.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "PGM 11 Redstone.", "content": "PGM 11 Redstone byly balistické rakety s dosahem až 323 km a schopností dopravit 500kilotunové nebo 3,5megatunové termonukleární hlavice. Bylo vyrobeno 128 kusů a byly umístěny převážně v Západním Německu. Účastnili se také jaderných testu v rámci operace Hardtack, kdy vynesly 3,75megatunové hlavice do výšky 77,8 a 43 kilometrů. Byly to první testy balistických střel s ostrou hlavicí. Vyřazeny byly roku 1964.", "section_level": 2}, {"title": "Jupiter-A.", "content": "Testovací verze s upravenými motory, naváděcím a ovládacím systémem. Dále testovala nové palivo Hydyn a další vylepšení, které vedly k vývoji Jupiteru-C a později PGM-19 Jupiter.", "section_level": 2}, {"title": "Jupiter-C.", "content": "Byla třístupňová sondážní a testovací raketa, používaná v letech 1956–1957. Druhý a třetí stupeň byly tvořeny zmenšenými raketami MGM-29 Sergeant. Sloužila k testování aerodynamických svrchních krytů a návratových modulů. Měla vylepšený motor a další systémy. Startovala celkem třikrát a později posloužila jako základ pro Juno I.", "section_level": 2}, {"title": "Juno I.", "content": "Raketa Juno I byla první americkou nosnou raketou schopnou dopravit náklad na stabilní oběžnou dráhu. Dopravila první americký satelit Explorer 1 na oběžnou dráhu.", "section_level": 2}, {"title": "Redstone MRLV.", "content": "Byla silně modifikovaná jednostupňová verze Jupiteru-C, určená k suborbitálním letům v rámci programu Mercury. Hlavní změnou byl návrat k ethanolu jako palivu místo nebezpečného a toxického hydynu. Další úpravy spočívaly v přizpůsobení úchytů pro vesmírnou loď Mercury a umístění nového autopilota. První start MRLV skončil nehodou, necelou sekundu po startu, další starty již byly úspěšné. Nejdůležitější lety byly Mercury-Redstone 3 a Mercury-Redstone 4, kdy byly do vesmíru vysláni první američtí astronauti Alan Shepard a Virgil Grissom.", "section_level": 2}, {"title": "Sparta.", "content": "Byly třístupňové rakety vzniklé předěláním vyřazených raket PGM 11 Redstone. Prováděly suborbitální testy a vynesly první australský satelit. Byly aktivní mezi lety 1966 až 1967. Jako druhý stupeň byl použit stupeň Antares, používaný na raketách Scout. Celkem vykonaly 10 letů.", "section_level": 2}], "src_summary": "Redstone jsou rodinou amerických raket, mezi něž patří balistické rakety, sondážní rakety a nosné rakety. Prvním členem rodiny byla balistická střela PGM-11 Redstone, z níž byly odvozeny další rakety. Původní PGM-11 Redstone je přímým následovníkem německé rakety V-2 a byla vyvinuta na počátku 50. let 20. století armádní agenturou pro balistické střely ABMA pod vedením Wernhera von Brauna. Přidáním dalších stupňů k základnímu stupni vznikly sub-orbitální rakety Jupiter-A a Jupiter-C a následně raketa Juno I, která vynesla první americký satelit Explorer 1 na oběžnou dráhu. Rakety Redstone se podílely na testovacích letech programu Mercury a nosič Redstone vynesl vesmírnou loď Freedom 7 s prvním americkým astronautem do vesmíru.", "tgt_summary": "The PGM-11 Redstone was the first large American ballistic missile. A short-range ballistic missile (SRBM), it was in active service with the United States Army in West Germany from June 1958 to June 1964 as part of NATO's Cold War defense of Western Europe. It was the first US missile to carry a live nuclear warhead, in the 1958 Pacific Ocean weapons test, Hardtack Teak. Redstone was a direct descendant of the German V-2 rocket, developed primarily by a team of German rocket engineers brought to the United States after World War II. The design used an upgraded engine from Rocketdyne that allowed the missile to carry the W39 warhead which weighed with its reentry vehicle to a range of about . Redstone's prime contractor was the Chrysler Corporation. The Redstone spawned the Redstone rocket family which holds a number of firsts in the US space program, notably launching the first US astronaut. It was retired by the Army in 1964 and replaced by the solid-fueled MGM-31 Pershing. Surplus missiles were widely used for test missions and space launches, including the first US man in space, and in 1967 the launch of Australia's first satellite.", "id": 742207}
{"src_title": "Václav Luks", "tgt_title": "Václav Luks", "src_document": [{"title": "Studium.", "content": "Václav Luks vystudoval hru na lesní roh na Konzervatoři v Plzni a na Hudební fakultě Akademie múzických umění v Praze. Ve studiích pokračoval na Schole Cantorum Basiliensis ve třídě Jörga-Andrease Böttichera a Jespera Christensena (obory historické klávesové nástroje a historická provozovací praxe).", "section_level": 1}, {"title": "Collegium 1704 a Collegium Vocale 1704.", "content": "Po návratu ze zahraničí v roce 2005 rozšířil komorní soubor Collegium 1704, který založil již během svých studií, v barokní orchestr a sestavil k němu též vokální soubor Collegium Vocale 1704. Bezprostředním podnětem byl projekt Bach – Praha – 2005, který Václav Luks sám inicioval. Od roku 2007 soubory pravidelně hostují na festivalech, např. Salzburger Festspiele (2015, 2016, 2018), Lucerne Festival či varšavský Chopin Festival, a vystupují v koncertních síních a operních domech jako Berliner Philharmonie, Wigmore Hall, Theater an der Wien, Konzerthaus Wien, BOZAR (Palais des Beaux-Arts) či Elbphilharmonie. Collegium 1704 bylo rovněž rezidenčním souborem na festivalu Oude Muziek v Utrechtu a na lipském festivalu Bachfest. V roce 2008 byl zahájen Hudební most Praha – Drážďany, navazující na kulturní tradice obou měst, v roce 2012 byl zahájen koncertní cyklus Collegium 1704 v Rudolfinu a od podzimu 2015 jsou tyto dva cykly sloučeny do jedné koncertní sezóny probíhající i nadále paralelně v Praze a v Drážďanech. V roce 2019 byla zahájena pražská komorní řada koncertů Collegia Vocale 1704.", "section_level": 1}, {"title": "Práce s dalšími soubory.", "content": "Václav Luks stál u zrodu švýcarského dechového okteta Amphion a pravidelně účinkoval jako sólový hornista s Akademie für Alte Musik v Berlíně. Spolupracuje se zahraničními soubory jako Camerata Salzburg, Akademie für Alte Musik Berlin, La Cetra Barockorchester Basel nebo Dresdner Kammerchor. K jeho projektům se soubory mimo Collegium 1704 patří uvedení opery Henryho Purcella: \"Dido a Aeneas\" s Ensemble Pygmalion na Festival d'Aix-en-Provence (scénické provedení: Vincent Huguet, scéna: Aurélie Maestre, kostýmy: Caroline de Vivaise, nový prolog: Maylis de Kerangal, přednesla Rokia Traoré) či program s díly polských skladatelů s ansámblem Orkiestra Historyczna. Při benefičním koncertu na obnovu katedrály Notre Dame v roce 2019 dirigoval Václav Luks Orchestre nationale de France.", "section_level": 1}, {"title": "Pedagogické působení.", "content": "V letech 1996 až 1999 vyučoval generálbas na Hudební fakultě AMU v Praze a v letech 2001 až 2003 pedagogicky působil na Vysoké hudební škole Felixe Mendelssohna-Bartholdyho v Lipsku.", "section_level": 1}, {"title": "Operní a divadelní představení.", "content": "Na operních a divadelních představeních spolupracoval Václav Luks s režiséry jako David Radok, Ondřej Havelka, Louise Moaty, J. A. Pitínský, Willi Decker či Ursel Herrmann. V roce 2009 nastudovalo Collegium 1704 pod Luksovým vedením ve spolupráci s francouzským týmem režisérky Louise Moaty v Národním divadle v Praze Händelovu operu \"Rinaldo\", která byla o rok později uvedena ve francouzských divadlech Théâtre de Caen, Opéra de Rennes a Grand Théâtre de Luxembourg. V letech 2009-2015 Collegium 1704 pod vedením Václava Lukse hrálo scénickou hudbu Víta Zouhara v rámci činoherní inscenace Zeyerova dramatu \"Radúz a Mahulena\" v pražském Národním divadle v režii J. A. Pitínského. V roce 2013 byla uvedena Myslivečkova opera \"L'Olimpiade\" v režii Ursel Herrmann v Praze, Caen, Dijonu, Lucemburku a Vídni, přičemž inscenace získala nominaci na cenu Opera Award 2014. V roce 2017 uvedl soubor operu Antonia Vivaldiho \"Arsilda, regina di Ponto\", v moderní světové premiéře v režii Davida Radoka; po premiéře v Bratislavě následovalo turné po Evropě a inscenace se uváděla v Lille, Luxembourgu, Caen a ve Versailles.", "section_level": 1}, {"title": "Filmové projekty.", "content": "V roce 2014 spolupracovalo Collegium 1704 pod vedením Václava Lukse s Bejunem Mehtou na DVD s Gluckovou operou \"Orfeo ed Euridice\" v režii Ondřeje Havelky a na natáčení dokumentu BBC 2 \"Mozart v Praze\" s Rolandem Villazónem. Soubor se podílel na vzniku dokumentárního filmu Petra Václava \"Zpověď zapomenutého\" (2015) o Josefu Myslivečkovi a v současné době s Petrem Václavem spolupracuje na velkofilmu \"Il Boemo\" (2021) o Myslivečkově životě.", "section_level": 1}, {"title": "Spolupráce s rozhlasovými stanicemi.", "content": "Václav Luks spolupracuje s různými rozhlasovými stanicemi, např. Deutschlandradio Berlin, Schweizer Radio DRS, rakouský rozhlas ÖRF či Radio France, a s hudebními vydavatelstvími jako je Supraphon, Pan Classics, Zig-Zag Territoires, Arta a Accent.", "section_level": 1}], "src_summary": "Václav Luks (* 14. listopadu 1970, Rakovník) je český dirigent, cembalista, hráč na lesní roh a hudební pedagog, specialista na interpretaci staré hudby se zaměřením na díla autorů vrcholného baroka, J. D. Zelenky, J. S. Bacha, G. F. Händela a dalších. Podílí se i na oživení zájmu o tvorbu Josefa Myslivečka. Je zakladatelem a uměleckým vedoucím souboru Collegium 1704 a zakladatelem a dramaturgem mezinárodního projektu Hudební most Praha-Drážďany.", "tgt_summary": "Václav Luks (born 14 November 1970) is a Czech harpsichordist, horn player, conductor, musicologist and pedagogue, founder and artistic director of the Prague baroque orchestra Collegium 1704 and of the vocal ensemble Collegium Vocale 1704. He specialises in Baroque music, especially in the works of Jan Dismas Zelenka, Johann Sebastian Bach, George Frideric Handel, and others. His activities have played an important role in reviving interest in the works of Czech composers including Zelenka and Josef Mysliveček.", "id": 2391406}
{"src_title": "Německý císař", "tgt_title": "German Emperor", "src_document": [{"title": "Vznik císařství a titulu.", "content": "Německé císařství (oficiálním názvem \"Německá říše\", německy \"Deutsches Reich\") bylo vyhlášeno 18. ledna 1871 v zrcadlovém sále ve Versailles po vítězství Severoněmeckého spolku a spojeneckých jihoněmeckých států v prusko-francouzské válce. Přijetí císařského titulu nebylo pro krále Viléma I. ani pro Bismarcka jednoduché, jelikož Vilém I. by prý radši zůstal pruský králem, protože jako král by byl sám svým pánem, ale jako německý císař by musel být omezeným panovníkem. Bismarck se snažil Vilémovi I. přijetí císařského titulu zpříjemnit a proto za úplatu poslal předem napsaný dopis bavorskému králi Ludvíku II., aby Vilém I. přijal titul císaře jako předseda spolku z přání německých knížat. Vilém I. nejdříve souhlasil s tím, že přijme jen titul Kaiser von Deutschland (císař Německa)\", to však nebylo přijatelné pro jednotlivé německé panovníky a hrozilo mezinárodním konfliktem se státy, jež se sice nacházely na původně německém území, nebyly však členy Německého spolku (Nizozemsko, Rakousko, Švýcarsko atp.). Původně navrhovaný titul Kaiser der Deutschen (císař Němců)\", vynořivší se již v revolučním roce 1848 (jako revoluční titul), nebyl pro Viléma akceptovatelný s ohledem na jeho demokratické konotace. Jako kompromis byl nakonec zvolen titul v podobě Deutscher Kaiser\" (německý císař)\". Tento titul byl zvolen proto, aby vyjadřoval že německý císař je sice německým císařem, ale nevládne nad všemi německými zeměmi. Císařství vzniklo podle maloněmecké koncepce a v jeho čele stanuli pruští Hohenzollernové. Prvním císařem se stal Vilém I. a říšským kancléřem Otto von Bismarck.", "section_level": 1}, {"title": "Rok tří císařů.", "content": "Císař Vilém I. panoval do roku 1888 kdy na německý trůn nastoupil jeho syn Fridrich III., který zemřel ještě téhož roku, takže na trůn nastoupil Vilém II., který vládl jakožto poslední císař do roku 1918, kdy abdikoval. Proto je rok 1888 nazýván \"rokem tří císařů\". Nastoupivší císař Vilém II. propustil v roce 1890 říšského kancléře Otto von Bismarcka.", "section_level": 1}, {"title": "Konec císařství.", "content": "Po převratu z 9. listopadu 1918, v němž se vyznamenali i pruští důstojnící a jenž se stal koncem Pruského království pojal císař Vilém II. v posledním okamžiku v rámci Německa státoprávně nerealizovatelnou myšlenku vzdát se císařského titulu, nikoliv ale pruské koruny. Nakonec se ale pod tlakem událostí vzdal obou, čímž ukončil 47leté panování Hohenzollernů v Německu. Téhož roku německé císařství zaniklo.", "section_level": 1}, {"title": "Seznam německých císařů.", "content": "\"Dynastie: Hohenzollernové\"", "section_level": 1}, {"title": "Plný titul německého císaře.", "content": "Jeho císařské a královské veličenstvo Vilém I./Fridrich III./Vilém II., z Boží milosti, německý císař a pruský král, markrabě braniborský, purkrabí norimberský, hrabě hohenzollernský, suverén a nejvyšší vévoda slezský a Hrabství kladského, velkovévoda dolnorýnský a poznaňský, vévoda saský, vestfálský, engernský, pomořanský a lüneburský, holštýnský a šlesvický, magdeburský, brémský, geldernský, klévský, jülišský a bergský, vévoda Vendů a Kašubů, krosenský, lauenburský a meklenburský; lankrabě hesenský a durynský; markrabě horno- a dolnolužický; princ oranžský, kníže rujánský, východofríský, paderbornský a pyrmontský, halberstadtský, münsterský, mindenský, osnabrücký, hildesheimský, verdenský, camminský, fuldský, nasavský, moerský; hrabě henneberský, markský, ravensberský, hohensteinský, tecklenburský, lingenský, hrabě mansfeldský, sigmaringenský a veringenský, pán Frankfurtu.", "section_level": 1}], "src_summary": "Německý císař (něm. \"Deutscher Kaiser\") byl titul pruských králů ve funkci dědičných vládců Německé říše v letech 1871 – 1918. Německé císařství bylo federací států, majících svého vlastního panovníka (krále, velkovévodu, vévodu,…), premiéra a vládu, přičemž vedoucí úlohu sehrával nejvýznamnější z těchto států – Pruské království. Pruský král tak byl zároveň německým císařem, pruský premiér německým kancléřem a pruská vláda centrální německou vládou.", "tgt_summary": "The German Emperor ( ) was the official title of the head of state and hereditary ruler of the German Empire. A specifically chosen term, it was introduced with the 1 January 1871 constitution and lasted until the official abdication of Wilhelm II on 28 November 1918. The Holy Roman Emperor is sometimes also called \"German Emperor\" when the historical context is clear, as derived from the Holy Roman Empire's official name of \"Holy Roman Empire of the German Nation\" from 1512. Following the revolution of 1918, the function of head of state was succeeded by the President of the Reich (), beginning with Friedrich Ebert.", "id": 1311000}
{"src_title": "Kateřina Vilemína Zaháňská", "tgt_title": "Princess Wilhelmine, Duchess of Sagan", "src_document": [{"title": "Život.", "content": "Byla nejstarší dcerou Petra Birona, vévody kuronského a zemgalského, později vévody zaháňského a jeho třetí manželky kuronské šlechtičny Anny Charlotty Dorothey von Medem. Kuronsko, které je dnes součástí Lotyšska, v té době bylo lenním územím polského království a tvořilo nárazníkové území mezi Polskem a Ruskem. Při třetím dělení Polska v roce 1795 Kuronsko připadlo Rusku. Vévoda Petr obdržel od Kateřiny Veliké finanční odškodnění a mohl i s manželkou používat doživotně svůj kuronský vévodský titul. Poté, co opustil Kuronsko, přesídlil na své statky, které získal do majetku koncem 18. století ve Slezsku – Zaháň (Sagan) a ve východních Čechách – Náchod. Vilemína měla tři mladší sestry: Marii Paulinu Luisu, provdanou kněžnu Hohenzollern-Hechingen (1782–1845), Johannu Katharinu, pozdější vévodkyni di Acerenza (1783–1876) a Dorotheu pozdější vévodkyni de Dino a de Sagan (1793–1862), nemanželskou dceru své matky, kterou Petr Biron legitimizoval. Dorothea je dnes některými badateli a historiky pokládána za fyzickou matku české spisovatelky Boženy Němcové. Tato teorie však není podložena přesvědčivými důkazy. Pokud by tomu tak bylo, vévodkyně Vilemína byla její tetou. Od tří do pěti let cestovala s rodiči po Evropě, po návratu roku 1786 žila v Mitavě především se svým otcem a sestrami. Matka často cestovala, plnila i diplomatické úlohy a návrat domů oddalovala. Mateřské povinnosti jí nezatěžovaly. Kateřina a její sestry měly vychovatele, nejvíce ji ovlivnila Polka Antonie Forsterová, která vyrostla v Anglii. Díky ní se Vilemína stala vášnivou anglofilkou. Zároveň ji ovlivnily vychovatelčiny ideály osvícenectví a její tichý obdiv k Velké francouzské revoluci. Byla však nesmiřitelnou odpůrkyní císaře Napoleona a proto se stala také aktivní účastnicí protinapoleonské koalice. Poslední léta života otce a jeho rodiny popisuje Alois Jirásek ve své novele Na dvoře vévodském. Po smrti otce v roce 1800 zdědila Vilemína Zaháňské knížectví, náchodské panství a řadu nemovitostí, mezi nimi i zámek v Ratibořicích, který nechala v letech 1825–1826 přestavět v empírovém stylu. Toto sídlo si zejména oblíbila, zde proběhly v rámci protinapoleonské koalice v roce 1813 její schůzky s ruským carem Alexandrem I. Z Vilemíny se stala mimořádně vzdělaná, inteligentní, bystrá, nadaná a aktivní žena, která se později věnovala politice, i když především ze své záliby a díky svému společenskému postavení. Díky ní se také seznámila s tehdy nejvlivnějším rakouským politikem knížetem Klemensem Lotharem Metternichem, se kterým měla po mnoho let přátelský poměr, který v době Vídeňského kongresu (1814–1815) měl intimní charakter. Usilovala o to, aby s ním uzavřela manželství – což se ale nikdy nestalo. Překážkou byla zejména dvě předtím nezdařená manželství, v té době i trvající první Metternichovo manželství a zřejmě i Vilemínina citová nestálost. Úryvek z dopisu Metternicha Kateřině Zaháňské: \"Celou noc se mi zdálo o mé drahé přítelkyni, viděl jsem nás oba v Praze, hovořili jsme, snad stokrát jsem Ti opakoval, že Tě miluji. Ty jsi mi naslouchala a neodpovídala jsi, nechápal jsem Tvé mlčení, náhle ses mi vrhla kolem krku a řeklas mi: \"Nuže, drahý příteli, dokaž mi to, co mi stále opakuješ!\"\" Vilemína však měla řadu dalších milostných vztahů. Paralelně s Metternichem v době Vídeňského kongresu i s knížetem Alfredem Windischgrätzem. Ani ten se s ní pro odpor rodiny nemohl oženit. Opět z Metternichova dopisu Vilemíně: \"\"Manželství je stav, který pro Tebe nebude nikdy ten pravý. Takové nezávislé duši jako je tvá, nemůže povinnost přinést klid. Svazky? Všechny je zpřetrháš.\"\" Byla celkem třikrát provdána, žádné z jejích manželství nebylo příliš šťastné. Prvním manželem byl princ Louis Rohan Guémenée, druhým ruský kníže Vasil Sergejevič Trubeckoj. Obě manželství uzavřená v prvním desetiletí 19. století trvala jen krátce. Poté už nadále vystupovala jako vévodkyně zaháňská. Poslední, třetí manželství uzavřela s hrabětem Karlem Rudolfem Schulenburgem v roce 1819. S ním do Ratibořic přišel v roce 1820 i jeho kočí Jan Pankl s Terezií Novotnou, kterou si v tomto roce vzal za ženu v kostele v České Skalici. S nimi přišla z Vídně i malá Barunka, pozdější spisovatelka Božena Němcová. Manželství s hrabětem Schulenburgem zaniklo po Vilemínině přestoupení na katolickou víru (1827). Hrabě však nadále spravoval její panství. Jedinou dceru Gustavu (1801–1881) měla jako nemanželské dítě se svým vychovatelem švédským generálem Gustavem Armfeltem; její porod byl prý velice těžký a Vilemína po něm zůstala již dále neplodná. Dcera byla vychovávána u partnerových příbuzných a v pozdějších letech se ke své matce už nechtěla vrátit, přestože se o to Vilemína velmi snažila. Nedostatek vlastních dětí si vynahradila péčí o děti svých příbuzných a známých. Měla postupně tři schovanky, z nichž prostřední zemřela v mladém věku. Byly inspirací pro postavu komtesy Hortensie v \"Babičce.\" Ve starším věku přestoupila Vilemína na katolickou víru, usadila se a do značné míry tak vyjadřovala obraz oblíbené a respektované vrchnosti, který o ní vytvořila Božena Němcová v \"Babičce.\" Zemřela ve věku 58 let ve Vídni na následky mozkové mrtvice. Je pohřbena v kapli sv. Kříže v parku zámku v Zaháni. Jméno známé francouzské spisovatelky a dramatičky Françoise Saganové, nepřechýleně Françoise Sagan, rodným jménem Françoise Quoirez (21. června 1935 – 24. září 2004) není sice přímým odvozením od jména Vilemíny Zaháňské (Sagan), jak se někdy traduje, souvisí však s potomkem její sestry Dorothey, která po smrti Vilemíny získala panství Zaháň a používala rovněž titul vévodkyně zaháňská. Tento její vnuk se stal modelovou postavou pro Marcela Prousta v románovém cyklu \"Hledání ztraceného času\".", "section_level": 1}], "src_summary": "Vévodkyně Kateřina Vilemína Frederika Benigna Zaháňská (8. února 1781, Mitava, dnes Jelgava – 29. listopadu 1839 Vídeň, Rakousko), rozená \"Prinzessin Katharina Friederike Wilhelmine Benigna von Kurland\", byla rakouská a slezská šlechtična a politička. Ze svých čtyřech křestních jmen používala nejčastěji jméno Vilemína. České veřejnosti je známa především jakožto literární postava ze stěžejního díla Boženy Němcové \"Babička\". Boženu Němcovou jako dceru svých zaměstnanců znala a podporovala. Zemřela však dva roky po sňatku Boženy Němcové s Josefem Němcem, tedy dříve než se mohla rozvinout spisovatelská dráha Boženy Němcové.", "tgt_summary": "Katharina Friederike \"Wilhelmine\" Benigna, Princess of Courland, Duchess of Sagan (born 8 February 1781 in Mitau, Duchy of Courland and Semigallia; died 29 November 1839 in Vienna, Austrian Empire) was a German noble from the ruling family of Courland and Semigallia (today part of Latvia) and a sovereign Duchess of Sagan. Wilhelmine is mainly known for her relationship with Klemens Metternich, a statesman of the Austrian Empire. French transcription of her name is \"Wilhelmine Catherine Frédérique Biron\", Czech \"Kateřina Frederika Vilhelmína princezna Kuronská\". Among the Czechs she is known as \"kněžna Kateřina Zaháňská\" (Zaháň is Czech name for Żagań).", "id": 658682}
{"src_title": "Mistrovství světa juniorů v ledním hokeji 2009", "tgt_title": "2009 World Junior Ice Hockey Championships", "src_document": [{"title": "Hrací formát turnaje.", "content": "Ve dvou základních skupinách hrálo vždy pět týmů každý s každým. Vítězství se počítalo za tři body, v případě nerozhodného výsledku si oba týmy připsaly bod a následovalo 5 min. prodloužení a samostatné nájezdy. Tato kritéria rozhodla o držiteli bonusového bodu. Vítězové základních skupin postoupili přímo do semifinále, druhý a třetí tým ze skupiny sehrály čtvrtfinálový zápas. Čtvrté a páté týmy z obou skupin se utkaly ve skupině o udržení, ze které sestoupily dva týmy. Také se hrál zápas o páté a třetí místo, ve kterých se střetli poražení z play-off. V play-off se v případě nerozhodného výsledku prodlužovalo deset minut, případně následovala trestná střílení. Všechny časy jsou místní (UTC-5). Všechny časy jsou místní (UTC-5).", "section_level": 1}, {"title": "Skupina o udržení.", "content": "\"Poznámka:\" Zápasy Kazachstán 0:9 Německo \"a\" Finsko 5:1 Lotyšsko \"se započítávaly ze základní skupiny.\" Všechny časy jsou místní (UTC-5). \" Německo a Kazachstán sestoupily do I. divize na Mistrovství světa juniorů v ledním hokeji 2010\"", "section_level": 1}, {"title": "Play off.", "content": "Všechny časy jsou místní (UTC-5).", "section_level": 1}, {"title": "1. divize.", "content": "Turnaj skupiny A se uskutečnil od 14. do 20. prosince 2008 v Herisau ve Švýcarsku a turnaj skupiny B od 15. do 21. prosince 2008 v Aalborgu v Dánsku.", "section_level": 1}, {"title": "Skupina A.", "content": "\" Švýcarsko postoupilo mezi elitu, zatímco Estonsko sestoupilo do 2. divize na Mistrovství světa juniorů v ledním hokeji 2010\"", "section_level": 2}, {"title": "Skupina B.", "content": "\" Rakousko postoupilo mezi elitu, zatímco Maďarsko sestoupilo do 2. divize na Mistrovství světa juniorů v ledním hokeji 2010\"", "section_level": 2}, {"title": "2. divize.", "content": "Turnaj skupiny A se uskutečnil od 15. do 21. prosince 2008 v Miercureji Ciuci v Rumunsku a turnaj skupiny B od 10. do 15. ledna 2009 v Logroñu ve Španělsku.", "section_level": 1}, {"title": "Skupina A.", "content": "\" Japonsko postoupilo do 1. divize, zatímco Rumunsko sestoupilo do 3. divize na Mistrovství světa juniorů v ledním hokeji 2010\"", "section_level": 2}, {"title": "Skupina B.", "content": "\" Chorvatsko postoupilo do 1. divize, zatímco Čína sestoupila do 3. divize na Mistrovství světa juniorů v ledním hokeji 2010\"", "section_level": 2}, {"title": "3. divize.", "content": "Turnaj třetí divize se v roce 2009 z důvodu nenalezení vhodného pořadatele neuskutečnil. Ze druhé divize tak nakonec nikdo nesestoupil.", "section_level": 1}], "src_summary": "Mistrovství světa juniorů v ledním hokeji se na přelomu let 2008 a 2009 konalo v hlavním městě Kanady – Ottawě.", "tgt_summary": "The 2009 IIHF World U20 Championship, commonly referred to as the 2009 World Junior Ice Hockey Championships (\"2009 WJHC\"), was the 33rd edition of the Ice Hockey World Junior Championship and was hosted in Ottawa, Ontario, Canada. Games were held at the Ottawa Civic Centre and Scotiabank Place. The tournament set a record for WJC attendance at 453,282. Canada won the gold medal for a record-tying fifth consecutive time.", "id": 536352}
{"src_title": "Walter Dornberger", "tgt_title": "Walter Dornberger", "src_document": [{"title": "Mládí a první světová válka.", "content": "Walter Dornberger se narodil 6. září roku 1895 v hesenském městě Gießen jako syn lékárníka Hermanna Dornbergera a jeho ženy Hedwigy (rozená: \"Roltsch\"). Měl další dva bratry: Maxe (* 1893) a Wolfganga (* 1898). Po složení maturitní zkoušky vstoupil mladý Walter k počátku srpna roku 1914 do německé císařské armády, kde byl zařazen do důstojnické kurzu a byl přidělen k braniborskému 3. pěšímu pluku dělostřelectva (\"Fußartillerie-Regiment \"Generalfeldzeugmeister\" (Brandenburgisches) Nr. 3\"). Po jeho dokončení mu byla udělena ke konci července roku 1915 nižší důstojnická hodnost praporčíka (\"Fähnrich\"). Následně byl ještě ke konci srpna téhož roku dosazen na školu pro dělostřelecké jednotky, kde během měsíce absolvoval několik rozšiřujících kurzů a poté se vrátil zpět ke své jednotce. Zde sloužil jako velitel čety a posléze i jako velitel dělostřelecké baterie. V polovině prosince stejného roku byl povýšen do hodnosti poručíka (\"Leutnant\"). S plukem, u kterého působil prakticky po celou válku, následně sloužil na západní frontě. Převelen byl až ke konci července roku 1918 a to k 26. praporu pěšího dělostřelectva (\"Fußartillerie-Bataillon Nr. 26\"), kde sloužil jako pobočník velitele. Počátkem října téhož roku byl však zajat v boji americkými jednotkami a následující dva roky strávil Dornberger ve francouzském zajetí. Služba v první světové válce mu přinesla kromě důstojnické hodnosti také mnoho vyznamenání, včetně obou tříd pruského železného kříže a dalších vyznamenání za statečnost.", "section_level": 1}, {"title": "Meziválečné období.", "content": "Ze zajetí byl Dornberger propuštěn ke konci března roku 1920 a rozhodl se zůstat nadále v armádě. O necelý týden později byl zařazen k 10. dělostřeleckému pluku od 10. brigády Reichswehru pod velením generála Waltera von Hülsena. Brigáda však byla k počátku října téhož roku použita k vytvoření 6. divize a tak byl Dornberger odvelen do Jüterbogu, aby se zde na místní vojenské škole zúčastnil dělostřeleckého kurzu. Po dokončení kurzu byl ke konci prosince téhož roku převelen právě k nově vytvořené 6. divizi generálporučíka Friedricha von Lossberga, která vznikla z jeho předchozí jednotky. Zde byl zařazen k pozorovatelské baterii od 6. dělostřeleckého pluku. Až do počátku dubna roku 1926 sloužil Dornberger u 6. dělostřeleckého pluku během čehož byl ke konci července roku 1925 povýšen na nadporučíka (\"Oberleutnant\") a také během této doby absolvoval výcvikový kurz v oblasti dělostřeleckého průzkumu a další sportovní kurz. Od 1. dubna roku 1926 nastoupil Dornberger studium strojírenství na technické univerzitě v Berlíně Byl přiřazen do balistického oddělení Reichswehr. Zde začal pracovat na prototypech raket se svým přítelem Wernherem von Braunem. Roku 1937 byl Dornberger převelen do výzkumné základny Luftwaffe v Peenemünde, kde působil jako vojenský velitel vývoje raket V-2. Prvního úspěšného testu se raketa dočkala 3. října 1942, přičemž o dva roky později, v září 1944, začalo Peenemünde pod Dornbergerovým velením raketami V-2 bombardovat spojenecká území. Po bombardování Peenemünde velel také továrnám Mittelwerk, kam se výroba přesunula. Těsně před koncem války, 2. května 1945 padl Dornberger do spojeneckých rukou a dva roky byl vězněn ve Walesu za používání otrocké práce a bombardování civilních cílů. Poté se díky operaci Paperclip dostal do Spojených států. Zde nejdříve pracoval pro armádní základnu Wright-Patterson a později po patnáct let pro výrobce letadel Bell Aircraft Corporation (jako viceprezident). V roce 1965 odešel do důchodu a vrátil se do rodného Německa, kde roku 1980 zemřel.", "section_level": 1}], "src_summary": "Dr. Ing. Walter Robert Dornberger (6. září 1895 – 27. června 1980) byl veterán první světové války a pozdější Generalmajor (\"Generálmajor\") německé armády za druhé světové války. Nejznámější je svým působením jako velitel vývoje raketových zbraní Třetí říše, když působil na základně v Peenemünde. Po skončení druhé světové války se v USA spolupodílel na produkci neválečných raket a experimentálních letadel. Mimo jiné byl držitelem mnoha vyznamenání, včetně rytířského kříže válečného záslužného kříže s meči.", "tgt_summary": "Major-General Dr. Walter Robert Dornberger (6 September 1895 – 27 June 1980) was a German Army artillery officer whose career spanned World War I and World War II. He was a leader of Nazi Germany's V-2 rocket program and other projects at the Peenemünde Army Research Center. Dornberger was born in Gießen and enlisted in 1914. In October 1918, as an artillery lieutenant Dornberger was captured by United States Marines and spent two years in a French prisoner of war camp, mostly in solitary confinement because of repeated escape attempts. In the late 1920s, Dornberger completed an engineering course with distinction at the Berlin Technical Institute, and in the Spring of 1930, Dornberger graduated after five years with an MS degree in mechanical engineering from the \"Technische Hochschule Charlottenburg\" in Berlin. In 1935, Dornberger received an honorary doctorate, which Col. Karl Emil Becker arranged as Dean of the new Faculty of Military Technology at the TH Berlin.", "id": 567216}
{"src_title": "Holčička, která měla ráda Toma Gordona", "tgt_title": "The Girl Who Loved Tom Gordon", "src_document": [{"title": "Děj.", "content": "Začátek příběhu se odehrává na rodinném výletu sourozenců Peta (13 let), Trishy (9 let) a jejich matky. Jde o pěší výlet a hned na jeho počátku se matka s Petem pustí do hádky kvůli svému rozvodu s otcem a Trisha se za nimi opožďuje, aby nemusela hádku poslouchat. Po chvíli sejde z cesty, aby mohla vykonat malou potřebu, ale sklouzne po dlouhém příkrém srázu a skončí daleko od cesty. Sice bez zranění, ale zcela dezorientovaná si to namíří na zcela opačnou stranu – do hlubokých lesů Apalačských hor ve státu Maine. V batůžku jí zůstala lahev vody, dvě čokoládové oplatky, bramborové lupínky, vařené vejce, sendvič, láhev limonády, pláštěnka, Gameboy a walkman s rádiem. Občas si pustí rádio, aby se dozvěděla zprávy o pátrání po své osobě nebo si poslechla reportáž z baseballového utkání, kde hraje její oblíbený nadhazovač z týmu Red Sox – Tom Gordon. Usilovně se snaží hospodařit s trochou jídla a pití, které našla ve svém batohu, a také sbírá různé oříšky a bobule. Matka s bratrem se zatím vrátí do nejbližšího města a vyhlásí po ní pátrání. Ale Trisha už se zatím svým usilovným pochodem dostala mimo prohledávanou oblast. Rozhodne se jít po proudu potoka, který ji má dovést k civilizaci, ale zatím ji dovede pouze do bažin. Jako následek hladovění, žízně, vyčerpání a několika lehkých poranění při pádech se u Trishy začínají objevovat halucinace. Představuje si různé lidi a mezi nimi hovoří i se s svým hrdinou Tomem Gordonem. Z lesa ji pozoruje jakási bytost a tady není úplně jasné, zda jde o halucinaci nebo nadpřirozený prvek přidaný autorem. Trisha postupuje dále do hlubin lesa, halucinace se stupňují, začíná se jí zjevovat “Bůh ztracených” v podobě vosy a zachovat si zdravý rozum se pro ni stává otázkou života a smrti. Po několika dnech se objevuje zápal plic jako následek pádu do ledové vody a prochladnutí. Dívka se pomalu dostává zpět do blízkosti civilizace, ale po devíti dnech narazí na medvěda. Inspirována svým hrdinou baseballovým nadhazovačem Tomem Gordonem vezme walkman a trefí medvěda do hlavy. Svědkem této události se stane lovec, který na medvěda vzápětí vystřelí. Medvěd uteče, ale není jasné, zda ho zahnala sama Trisha nebo lovcův výstřel. Příběh končí v nemocnici, kde se Trisha setkává se svými rozvedenými rodiči a bratrem Petem. Trisha která se zotavuje z oboustranného zápalu plic, zůstává v pokoji pouze s otcem, se kterým chodívala na baseball, a předvede vítězné gesto Toma Gordona – to, kterým Tom vždy ukončuje vítězný zápas.", "section_level": 1}], "src_summary": "Holčička, která měla ráda Toma Gordona (anglicky \"The Girl Who Loved Tom Gordon\") je psychologický horor amerického spisovatele Stephena Kinga z roku 1999. Do češtiny přeložila Linda Bartošková.", "tgt_summary": "The Girl Who Loved Tom Gordon (1999) is a psychological horror novel by American writer Stephen King. In 2004, a pop-up book adaptation was released with design by Kees Moerbeek and illustration by Alan Dingman. A film adaptation to be produced by Chris Romero was announced in 2019.", "id": 1693699}
{"src_title": "Blokus", "tgt_title": "Blokus", "src_document": [{"title": "Pravidla.", "content": "Blokus se hraje na čtvercové desce rozdělené na 20×20 polí. Ve hře čtyř hráčů má každý hráč k dispozici 21 hracích dílů své barvy (červená, modrá, žlutá, zelená), které jsou tvořeny jedním až pěti čtverečky o velikosti jednoho pole (tzv. polyomina, podobné např. dílům z počítačové hry \"Tetris\"). V každé barvě jsou všechny díly, které lze z tohoto počtu čtverečků vytvořit. Hráči v pořadí modrý, žlutý, červený a zelený střídavě pokládají vždy jeden díl na hrací plochu podle následujících pravidel: Nemůže-li hráč položit žádný svůj díl, odstupuje ze hry (protože se položené díly během hry nepřemisťují ani neodstraňují, nebude již v této hře moci žádný svůj díl položit). Hra pokračuje, dokud aspoň jeden hráč může pokládat díly. Po skončení hry každý hráč ztrácí tolik bodů, kolik mu zbylo čtverečků v jeho nepoložených dílech. Jestliže některý hráč položil všechny své díly, dostává bonus 20 bodů, pokud jako poslední svůj díl položil díl tvořený jediným čtverečkem, jinak dostává 15 bodů. Vítězem je hráč s nejvíce body (resp. nejméně ztracenými body). Vítězem tedy nemusí být hráč, který zůstal ve hře jako poslední.", "section_level": 1}, {"title": "Hra pro dva nebo tři hráče.", "content": "Ve hře dvou hráčů má každý hráč dvě barvy a začíná ve dvou rozích (obvykle protilehlých). Díly těchto dvou barev spolu mohou sousedit libovolně, i když patří stejnému hráči. Ve hře tří hráčů hrají za čtvrtou barvu střídavě všichni hráči. Její závěrečné skóre se ignoruje. Tato varianta je však někdy pokládána za nespravedlivou, protože v ní má výhodu hráč, který začínal v rohu ležícím proti rohu, v němž začínala čtvrtá barva.", "section_level": 2}, {"title": "Hra v týmech.", "content": "Čtyři hráči mohou hrát ve dvou dvojicích proti sobě. Jedna dvojice má modrou a červenou, druhá žlutou a zelenou. Pořadí barev zůstává stejné, takže hráči obou dvojic se v tazích střídají. Hráči stejné dvojice začínají v protilehlých rozích.", "section_level": 2}, {"title": "Varianty.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Blokus Duo.", "content": "Blokus Duo je verze určená pro dva hráče. Obsahuje jen dvě barvy (oranžovou a fialovou, začíná oranžová, díly jsou v obou barvách stejné jako v základní verzi) a hraje se na desce o velikosti 14×14 polí. První díl nemusí překrývat rohové pole, ale pole ležící na diagonále jako páté od rohového. Pravidlo pro dotýkání dílů stejné barvy se nemění.", "section_level": 2}, {"title": "Blokus Trigon.", "content": "Blokus Trigon se hraje na šestiúhelníkové desce rozdělené na 486 trojúhelníčků. Každý hráč má 22 dílů tvořených jedním až šesti trojúhelníčky. Opět platí, že nově položený díl se musí dotýkat jiného dílu stejné barvy rohem a žádného hranou. Varianta pro pokročilejší hráče zakazuje, aby se díl dotýkal svým rohem hrany jiného dílu stejné barvy (oba se musejí dotýkat pouze rohy). Tuto variantu mohou hrát 2 až 4 hráči a považuje se za vhodnější pro 3 hráče než klasický Blokus.", "section_level": 2}, {"title": "Blokus Giant.", "content": "Blokus Giant je základní Blokus ve větším provedení (deska má rozměry 57×57 cm). Pravidla jsou stejná jako v základní verzi.", "section_level": 2}, {"title": "Blokus 3D.", "content": "Blokus 3D je nové vydání hry Rumis, jejímž autorem je Stefan Kögl. Přináší do hry třetí rozměr a s ním významnou změnu pravidla pro dotýkání dílů stejné barvy. Každý hráč má 11 dílů, tvořených dvěma až čtyřmi krychličkami. Hráči si před zahájením hry vyberou jednu ze čtyř šablon, na níž je zobrazena hrací plocha. Každý hráč musí položit svůj díl tak, aby se dotýkal aspoň jednoho dílu stejné barvy \"stěnou\". Výjimkou je první kolo, v němž první hráč položí svůj díl na šablonu libovolně a ostatní hráči tak, aby se dotýkal stěnou aspoň jednoho již položeného dílu. Položené díly navíc nesmějí překročit půdorys šablony ani povolenou výšku a nikde nesmí vzniknout prázdné místo pod krychličkou. Nemůže-li hráč položit svůj díl, odstupuje ze hry (v této variantě by se teoreticky mohlo stát, že by v některém dalším tahu mohl některý díl položit, pravidla to však neumožňují). Na konci hry každý hráč získá tolik bodů, kolik stěn jeho barvy je vidět při pohledu na plochu seshora, minus tolik bodů, kolik neumístěných dílů (tentokrát bez ohledu na počet jejich krychliček) mu zbylo. Hráč s největším počtem bodů vítězí.", "section_level": 2}, {"title": "Blokus jako hlavolam.", "content": "Samotný hráč může využít Blokus jako hlavolam. Úkolem je položit všech 84 dílů ve všech barvách na hrací desku při dodržení všech pravidel hry. Obtížnější varianta vyžaduje, aby byly díly pokládány v sestupném pořadí podle počtu čtverečků (napřed se musejí položit všechny díly složené z 5 čtverečků, pak ze 4, 3 atd.). Další možností je pokusit se položit všech 20 dílů složených ze 4 čtverečků do obdélníku o rozměrech 8×10 nebo všech 48 dílů složených z 5 čtverečků do obdélníku o rozměrech 15×16 (v obtížnějších variantách tak, aby se žádné dva díly stejné barvy nedotýkaly hranou).", "section_level": 1}], "src_summary": "Blokus je abstraktní desková hra pro 2 až 4 hráče, založená na pokládání hracích dílků na hrací plochu tak, aby se dílky stejné barvy dotýkaly pouze rohem. Jejím autorem je Bernard Tavitian a poprvé ji v roce 2000 vydala francouzská firma Sekkoia. Blokus získal řadu ocenění a v současnosti je to jedna z nejčastěji oceňovaných her.", "tgt_summary": "Blokus ( ) is an abstract strategy board game for two to four players, where players try to score points by occupying most of the board with pieces of their colour. It was invented by Bernard Tavitian and first released in 2000 by Sekkoïa, a French company. It has won several awards, including the Mensa Select award and the 2004 Teacher's Choice Award. In 2009, the game was sold to Mattel.", "id": 649959}
{"src_title": "Kazimierz (Krakov)", "tgt_title": "Kazimierz", "src_document": [{"title": "Historie.", "content": "Obec zvaná Stará Visla byla založena na řece Visle asi v 11. století při rotundě sv. Michaela Na Skalce. Zde byl roku 1079 zavražděn krakovský biskup Stanislav I. ze Szczepanowa. Jako samostatná tržní osada byla vysazena kolonizátory za polského krále Kazimíra Velikého a po něm také pojmenována. Roku 1335 Kazimierz obdržela městská práva podle magdeburského vzoru. Král Kazimír Jagellonský zde usídlil jak augustiniány eremity, přišlé z Prahy, tak řád augustiniánů kanovníků (zde zvaných regulovaní kanovníci) s kostelem Božího Těla, proslulým procesími o svátku Božího těla. Po pogromu roku 1494 musely být křesťanská a židovská část města odděleny zdí. Roku 1800 bylo město přičleněno ke Krakovu jako jeho předměstí. Během 19. století se životní podmínky zdejších Židů zhoršily a z městské čtvrti se postupně stávalo izolované ghetto. V roce 1938 sem přesídlili také Židé vyhnaní z Německa a utvořili čtvrť zvanou Malý Berlín. V následujících letech bylo židovské ghetto striktně uzavřeno a postupně do roku 1944 odtud do koncentračních táborů v Plaszowě a v Osvětimi odvlečeno 64 tisíc Židů. Ze 6 tisíc Židů, kteří se na jaře roku 1945.", "section_level": 1}, {"title": "Památky.", "content": "Kazimierz je místem, kde se dodnes prolínají židovské a křesťanské tradice. Někdejší předměstí Krakova Kazimierz se stavebně dělilo na část křesťanskou a židovskou. Židovská část zahrnovala současné ulice Miodowa, Starowiślna, Św. Wawrzyńca, Wąska, Józefa a Nowa, které byly oddělené parkánem a kamennou zdí, jež stála až do roku 1800. Na křižovatce ulic Jakubovy a Jozefovy byla jedna ze tří vstupních bran. Centrem byla dnešní ulice Szeroka. Na ní a v sousedních uličkách vznikl hřbitov, četné židovské modlitebny a obytné domy. V ulici Szeroka se nachází pět synagog. Nejstarší z nich – středověká Stará synagoga byla během druhé světové války zničena, později obnovena a dnes jsou v ní umístěny sbírky Historického muzea města Krakova. Jediná dnes činná synagoga je synagoga Remuh (v ulici Szeroka č. 40). U ní je situován jeden z nejstarších evropských židovských hřbitovů, na němž byly židé pohřbíváni od poloviny 16. do poloviny 19. století. Avšak první a nejstarší židovský hřbitov se nacházel vedle již neexistujícího rybníku za městskými hradbami na severovýchodní straně města, poblíž dnešní ulice Dajwor. V roce 1800 byl založen nový hřbitov na ulici Miodowa 55.", "section_level": 1}, {"title": "Film.", "content": "Režisér Steven Spielberg si roku 1993 židovskou čtvrť a někdejší továrnu v Kazimierzi vybral k natáčení exteriérů filmu Schindlerův seznam.", "section_level": 1}], "src_summary": "Kazimierz (, ) je jedna ze čtvrtí Krakova, která dnes administrativně spadá pod Městskou část I Stare Miasto. Od 14. do začátku 19. století byla samostatným městem ležícím na jih od Krakova, v jeho bezprostřední blízkosti. Po mnoho staletí se zde prolínaly dvě významné kultury – židovská a křesťanská.", "tgt_summary": "Kazimierz (; ; ) is a historical district of Kraków and Kraków Old Town, Poland. Since its inception in the fourteenth century to the early nineteenth century, Kazimierz has been an independent city, a royal city of the Crown of the Polish Kingdom, a location south of the Old Town of Kraków, separated from it by a branch of the Vistula river. For many centuries, Kazimierz was a place of coexistence and interpenetration of ethnic Polish and Jewish cultures. Its northeastern part of the district was historic Jewish, and whose inhabitants were forcibly relocated by the German occupying forces into the Krakow ghetto just across the river in Podgórze in 1941. Today Kazimierz is one of the major tourist attractions of Krakow and an important center of cultural life of the city. The boundaries of Kazimierz are defined by an old island in the Vistula river. The northern branch of the river (\"Stara Wisła\" – Old Vistula) was filled-in at the end of the 19th century during the partitions of Poland and made into an extension of ul. Stradomska Street connecting Kazimierz district with Kraków Old Town.", "id": 842941}
{"src_title": "Synyster Gates", "tgt_title": "Synyster Gates", "src_document": [{"title": "Život.", "content": "Haner začal hrát na kytaru již v 11 letech. Určitý čas navštěvoval Musicians Institute v Hollywoodu, kde studoval hru na jazzovou kytaru. Až do té doby byl zejména samouk - sledoval hudební videoklipy a četl knihy, což je překvapující, protože jeho otec byl/je skladatel a kytarista, hrál s Frankem Zappou během jeho kariéry. Po šesti měsících studia mu zavolali Jimmy (a zbývající členové Avenged Sevenfold) a zeptali se, jestli by nechtěl být jejich hlavním kytaristou. Haner se k nim připojil, aniž by dále pokračoval ve studiu, a stal se tak \"studio musician\" (studiovým muzikantem).", "section_level": 1}, {"title": "Avenged Sevenfold.", "content": "Připojil se k Avenged Sevenfold (A7X) když mu bylo 18 na konci 1999, před nahráváním první desky, Sounding the Seventh Trumpet. Byl uveden na jejich EP, \"Warmness on the Soul,\" a na dotisku prvního alba. Také hraje na piáno třeba v písničce \"The Beast and the Harlot\" a \"Sidewinder,\" ačkoli přítel kapely, basista Justin Meacham, hrál na klavír na jíž zmíněné desce Warmness on the Soul. V Avenged Sevenfold DVD \"All Excess,\" zdůrazňuje jak přišel ke svému pseudonymu, Gates uvedl že jeho jméno vzniklo jak jeli opilý s The Rev (bubeník kapely) přes park. Jeho přesné slova byla, 'Jsem Synyster Gates a jsem úžasný!' (\"I'm Synyster Gates and I'm awesome!\") Gates cituje Django Reinhardt, Dimebag Darrell, Slash, John Petrucci, Adam Aparicio a Francis Canavan jsou jeho oblíbení kytaristi a měli na něho velký vliv.", "section_level": 1}, {"title": "Ocenění.", "content": "Vyhrál několik cen, včetně 'Mladý drtič' (\"Young Shredder\") cenu roku v Metal Hammeru cenu v roce 2006 a \"Kytarista Roku\" cena pro Total Guitar Magazine v roce 2006. V červnu 2008 Guitar World magazín mu položil otázku, \"Si jeden z mnoha kytaristů. Ale ke komu vzhlížíš?\" odpověděl. Rozdoně Slash! od Ozzyho kytaristi, Alexi Laiho z Children of Bodom! Jimi Hendrix jistě, Dimebag Darrell z Pantery, Jimmy Page z Led Zeppelin, a spousta dalších!\"", "section_level": 1}, {"title": "Vedlejší projekty.", "content": "Gates byl také památkou z 'Globin Metal' vedlejší projekt skupiny Pinkly Smooth s The Rev a Justin Sane. Pinkly Smooth se ale rozpustili protože se Synyster a The Rev chtěli plnohodnotně věnovat Avenged Sevenfold, ačkoli když se jich zeptali nedávno, odpověděli že chystají nový projekt s dvěma staršími členy skupiny Pinkly Smooth. Gates má mladšího bratra Brenta a mladší sestru McKenna. Jeho manželka je Michelle DiBenedetto, kterou si vzal 7. května 2010 v Mexiku. Jeho otec je Brian Elwin Hanner, Sr. je to muzikant a komediant známý jako Guitar Guy a je aktuálně na turné s Jeffem Dunhamem.", "section_level": 1}], "src_summary": "Brian Elwin Haner, Jr. (* 7. července 1981, Kalifornie), znám spíše pod pseudonymem Synyster Gates nebo jednoduše Syn, je americký hudebník. V současné době je hlavním kytaristou heavymetalové/hardrockové skupiny Avenged Sevenfold.", "tgt_summary": "Brian Elwin Haner Jr. (born July 7, 1981), better known by his stage name Synyster Gates or simply Syn, is an American musician, best known for being the lead guitarist and backing vocalist of the band Avenged Sevenfold. He ranks No. 87 on \"Guitar World\"s 100 Greatest Guitarists of All Time. Gates was voted as Best Metal Guitarist in the World by \"Total Guitar\" in 2016 and once again in 2017.", "id": 153456}
{"src_title": "Urbain Le Verrier", "tgt_title": "Urbain Le Verrier", "src_document": [{"title": "Život a dílo.", "content": "Le Verrier se narodil v severofrancouzském městě Saint-Lô. Po osmi letech na zdejším lyceu byl přijat na vyšší královské lyceum v Caen, kde v letech 1827–1830 studoval matematiku. V roce 1831 byl přijat na Pařížskou Polytechniku, kde po dva roky studoval chemii pod vedením samotného Josepha Gay-Lussaca. Verrier poté přestoupil na studium astronomie, kde se zabýval především nebeskou mechanikou. Po studiích přijal práci v pařížské hvězdárně, kde pracoval po většinu svého života a jejímž ředitelem se posléze stal. Největším Le Verrierovým úspěchem byla matematická předpověď existence a výpočet pozice v té době neznámé planety Neptun, jež provedl na základě astronomických pozorování a výpočtů Alexise Bouvarda. Do této práce se pustil z podnětu tehdejšího ředitele pařížské hvězdárny Françoise Araga. Jak již bylo řečeno, jako podklad mu posloužila pouze matematická a astronomická pozorování oběžné dráhy tehdy poslední známé planety naší sluneční soustavy Uranu. Na dlouhé měsíce se Le Verrier ponořil do složitých výpočtů, jež měly vysvětlit malé, avšak neustále se opakující nesrovnalosti mezi Newtonovým gravitačním zákonem a Bouvardovým pozorováním oběžné dráhy Uranu. Ve stejnou dobu prováděl v Anglii stejné výpočty, aniž o sobě navzájem věděli, britský astronom a matematik John Couch Adams. Le Verrier oznámil svůj výpočet pozice neznámé planety, jež působí odchylku Uranovy oběžné dráhy, Francouzské akademii 31. srpna 1846, dva dny předtím, než Adams odeslal své výpočty Královské observatoři v Greenwichi. 18. září pak Le Verrier odeslal své výsledky Johannu Gottfriedu Galleovi na berlínskou observatoř. Jeho dopis dorazil pět dní nato, 23. září. Ještě téhož večera Galle s pomocí svého studenta Heinricha Louise d'Arresta a při použití Fraunhoferova refraktoru objevil v rozmezí odchylky 1° na předpovězeném místě poblíž rozhraní mezi souhvězdími Kozoroha a Vodnáře neznámé nebeské těleso. Pozorování následujícího večera potvrdilo, že nejde o hvězdu, ale o planetu. Těleso totiž změnilo vůči jiným hvězdám svou polohu. Adamsův konečný výsledek označoval, jak se později ukázalo, místo vzdálené od skutečné pozice Neptunu 12°.", "section_level": 1}, {"title": "Ocenění.", "content": "V prosinci 1846 se stal členem-korespondentem Pruské akademie věd. V roce 1847 byl přijat do American Academy of Arts and Sciences. V roce 1853 se stal ředitelem hvězdárny v Paříži, následníkem Françoise Araga. V roce 1863 se stal členem akademie Leopoldina. V roce 1876 byl oceněn zlatou medailí Královské astronomické společnosti.", "section_level": 1}], "src_summary": "Urbain Jean Joseph Le Verrier (11. března, 1811 – 23. září, 1877) byl francouzský matematik, který se zabýval nebeskou mechanikou. Celosvětové slávy se dočkal po propočítání přesných souřadnic místa, kde by se měla nacházet osmá planeta sluneční soustavy – Neptun. Jsou po něm pojmenovány krátery Le Verrier na Měsíci a Le Verrier na Marsu. Je také jedním ze 72 významných mužů, jejichž jméno je zapsáno na Eiffelově věži v Paříži. Roku 1857 získal Copleyho medaili.", "tgt_summary": "Urbain Jean Joseph Le Verrier FRS (FOR) HFRSE (; 11 March 1811 – 23 September 1877) was a French astronomer and mathematician who specialized in celestial mechanics and is best known for predicting the existence and position of Neptune using only mathematics. The calculations were made to explain discrepancies with Uranus's orbit and the laws of Kepler and Newton. Le Verrier sent the coordinates to Johann Gottfried Galle in Berlin, asking him to verify. Galle found Neptune in the same night he received Le Verrier's letter, within 1° of the predicted position. The discovery of Neptune is widely regarded as a dramatic validation of celestial mechanics, and is one of the most remarkable moments of 19th-century science.", "id": 442373}
{"src_title": "Alexandre Yersin", "tgt_title": "Alexandre Yersin", "src_document": [{"title": "Život.", "content": "Narodil se ve Švýcarsku v rodině francouzského původu. Medicínu studoval v Lausanne, v Marburgu a v Paříži. Pod vedením Louise Pasteura se podílel na výzkumu očkování proti vzteklině. V roce 1889 začal působit v Pasteurově institutu a spolu s Emilem Rouxem objevil záškrtový toxin. V roce 1890 odjel poprvé do Francouzské Indočíny jako lékař společnosti Messageries Maritimes. V červenci 1891 přišel poprvé do Nha Trangu, který se stal jeho domovem a kde žil s přestávkami až do roku 1943. Rok na to založil v Nha Trangu Pasteurův institut, který zde funguje dodnes. Podruhé do Francouzské Indočíny odjel v roce 1894, tentokrát vyslán francouzskou vládou. Téhož roku při pobytu v Hongkongu objevil krysami přenášené mikroby způsobující dýmějový mor. Jeho život byl spjat s Nha Trangem více než půl století. Záhy se naučil plynně vietnamsky. Několik následujících let strávil cestováním po středovietnamské vysočině. V této době také objevil lokalitu, kde se dnes nachází město Da Lat, a doporučil vietnamské vládě, aby zde vybudovala horské letovisko. V jeho domě v Nha Trangu je dnes Muzeum Alexandra Yersina. Většina exponátů je umístěna ve druhém patře, v jeho bývalé knihovně a kanceláři. Muzeum zachycuje jeho život, vědecká díla i jeho četné výzkumy, kromě toho je zde vystaveno několik dopisu z jeho korespondence psané matce, laboratorní vybavení, jeho osobní předměty a zmenšená kopie člunu, kterou mu věnovali místní rybáři. Vietnamci ho oslovovali jako ong Nam (pan Nam). Epitaf na jeho náhrobku ho vystihuje jako \"vietnamským lidem milovaného dobrodince a lidumila\". Zemřel 1. března 1943 v Nha Trangu. Jeho hrob se nachází nedaleko Nha Trangu. Byl podle svého přání pohřben hlavou k zemi, aby tak mohl, jak uvádí kniha Non nuoc Viet Nam, \"navždy objímat svou druhou vlast\".", "section_level": 1}], "src_summary": "Alexandre Emile Jean Yersin (22. září 1863 Aubonne – 1. března 1943 Nha Trang) byl francouzsko-švýcarský lékař a bakteriolog. Jeho jméno nese tyčinkovitá bakterie \"Yersinia pestis\", původce dýmějového moru.", "tgt_summary": "Alexandre Emile Jean Yersin (22 September 1863 – 1 March 1943) was dual national Swiss and French physician and bacteriologist. He is remembered as the co-discoverer of the bacillus responsible for the bubonic plague or pest, which was later named in his honour: \"Yersinia pestis\". Another bacteriologist, Kitasato Shibasaburō, is often credited with independently identifying the bacterium a few days earlier but may have identified a different bacterium and not the pathogen causing plague. Yersin also demonstrated for the first time that the same bacillus was present in the rodent as well as in the human disease, thus underlining the possible means of transmission.", "id": 2045891}
{"src_title": "Vysílač Konstantynow", "tgt_title": "Warsaw radio mast", "src_document": [{"title": "Historie.", "content": "V roce 1949 došlo k rekonstrukci vysílače Raszyn v Łazach na vysílací výkon 200 kW, později zvýšen na 500 kW. I tento výkon byl však pro šíření kvalitního signálu rozhlasu po celém Polsku nedostačující, a proto bylo 5. července 1969 přikročeno k vybudování nového vysílače blíže ke geometrickému středu Polska. Autorem projektu vysílače byl inženýr Jan Polak. V letech 1970–1973 probíhaly stavební práce na budovách, v letech 1971–1973 stavba linky vysokého napětí a od října 1972 do května 1974 práce na montáži stožáru. Od října 1973 do července 1974 pak trvala instalace rádiových zařízení. Výstavba stožáru byla dokončena 18. května 1974 a oficiální zahájení pak proběhlo dne 30. července 1974. Od 22. července toho roku převzal vysílání polského rozhlasu z Raszyna.", "section_level": 1}, {"title": "Zhroucení stožáru vysílače.", "content": "V roce 1984 během jedné z technických kontrol stožáru bylo odhaleno jeho poškození. Důvodem byly oscilace konstrukce způsobené větrem. Technické problémy během výměny vedly k úvahám na vybudování nové, pevnější konstrukce, leč ze záměru sešlo z ekonomických důvodů. V roce 1988 došlo k obnovení nátěru. 8. srpna 1991 v 19.10 hodin, během výměny kotevních lan, která byla ve špatném technickém stavu, se stožár zhroutil. Uvolňovalo se jedno z lan v páté poslední sekci a zakládala a napínala se 2 lana pomocná. První z pomocných lan se vyvléklo z upnutí a druhé se vytrhlo z kotvení, neboť nevydrželo sílu zbylých hlavních lan. Horní část stožáru se zlomila a udeřila do jeho základny, dolní se potom zlomila v opačném směru. Kolaps vedl ke zničení malého jeřábu, ani jedna z budov vysílačů nebo rozvodny však nebyly poškozeny. Při incidentu nikdo nezemřel ani nebyl zraněn. Vyšetřovací komise dospěla k závěru, že za destrukci stožáru je odpovědná firma \"Mostostal Zabrze\", která stavbu zhotovila a udržovala. Vedoucí opravy vysílače z \"Mostostalu\" byl obviněn ze způsobené katastrofy a odsouzen ke dvěma a půl letům vězení. Trest mu byl nakonec snížen na dva roky. K nepřímým příčinám katastrofy patří zanedbání technického stavu po 17 letech provozu, špatný stav kotevních lan zjištěný již v roce 1987 a odchýlení vrcholu stožáru od svislé polohy o několik metrů.", "section_level": 1}, {"title": "Obnova vysílače.", "content": "Z důvodu velkého množství posluchačů v zahraničí rozhodla polská vláda v dubnu 1992 o znovuobnovení stožáru, projekt byl zahájen v září 1995. Ačkoliv některé práce byly již dokončeny (jako renovace starých základů stožáru), muselo být díky značným protestům místních obyvatel od této varianty upuštěno. Důvodem jejich obav byl vliv elektromagnetického záření na jejich zdravotní stav. Nové místo pro vysílač bylo nakonec zvoleno v bývalém vojenském prostoru \"Solec Kujawski\". Zde byly v letech 1998–1999 postaveny 330 m a 289 m vysoké stožáry (oba uzemněné), přívod ke stožárům je realizován přes speciální kotevní lana. Nová vysílací stanice byla uvedena do provozu 4. září 1999 na frekvenci 225 kHz.", "section_level": 1}, {"title": "Aktuální stav.", "content": "Kromě stožáru a napájecího vedení všechny zbylé části areálu stále existují. Jsou ale nevyužité a pomalu se rozpadají. Ocelový stožár byl dán do šrotu, byl demontován zkorodovaný systém chlazení vysílače, stav vysílacího zařízení Brown Boveri & Cie je nejasný. Objekt je zabezpečen proti vniknutí nepovolaných osob.", "section_level": 1}, {"title": "Technické údaje.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Areál vysílače.", "content": "Areál se rozkládal na ploše o rozloze 65 ha a skládal se z:", "section_level": 2}], "src_summary": "Vysílač Konstantynow s výškou 646,38 metru byl až do svého zhroucení v roce 1991 nejvyšší stavbou na světě. Vysílač ve vsi Konstantynów (gmina Gąbin, okres Płock) s výstupním vysílacím výkonem 2000 kW byl určen pro dlouhovlnné vysílání prvního programu polského rozhlasu (PR1). Vysílač pracoval na frekvenci 227 kHz do 1. února 1988, poté na 225 kHz. Vysílání bylo zachyceno v Kazachstánu, Iráku, Íránu, téměř celé Evropě i severní Americe. Oficiální název vysílače byl Radiofoniczny Ośrodek Nadawczy w Konstantynowie, Radiowe Centrum Nadawcze w Konstantynowie nebo Warszawska Radiostacja Centralna (WRC) w Gąbinie.", "tgt_summary": "The Warsaw Radio Mast was a telecommunications tower located near the town of Gąbin, central Poland, and the world's tallest structure at from 1974 until its collapse on 8 August 1991. It was the second tallest structure ever built, being surpassed as the tallest by the Burj Khalifa tower in the United Arab Emirates, completed in 2009. Designed by Jan Polak, its construction started in July 1970, was completed on 18 May 1974, and its transmitter entered regular service on 22 July of that year. The tower was used by Warsaw Radio-Television (Centrum Radiowo-Telewizyjne) for longwave radio broadcasting on a frequency of AM-LW (long wave) 227 kHz before 1 February 1988 and 225 kHz afterwards. Its base was above sea level. Because a voltage potential of 120 kV existed between the mast and ground, it stood on a -high insulator. It operated as a mast radiator (half-wave radiator), so its height was chosen in order to function as a half-wavelength antenna at its broadcasting frequency. The signals from its 2 megawatt transmitters could be received across essentially the entire globe. Its weight was debated; Polish sources claimed .", "id": 304105}
{"src_title": "Ganttův diagram", "tgt_title": "Gantt chart", "src_document": [{"title": "Historický vývoj.", "content": "První dochovaný Ganttův diagram byl vytvořen v roce 1896 Karolem Adamieckim (1866-1933), který ho nazýval harmonogramem. Jelikož Adamiecki svůj diagram nepublikoval před rokem 1931 – a všechny jeho práce byly i tak publikovány v polštině nebo ruštině, tedy jazycích na západě nepopulárních – diagram nese jméno Henryho. L. Gantta (1861–1919), který vytvořil svůj diagram kolem let 1910-1915 a zpopularizoval tento koncept na západě. V osmdesátých letech 20. století osobní počítače usnadnily tvorbu a úpravy rozsáhlejších Ganttových diagramů. Tyto aplikace byly určeny převážně pro projektové vedoucí a plánovače. Koncem devadesátých let a začátkem nového milénia se pak Ganttovy diagramy staly běžnou součástí webových aplikací a groupwaru zaměřeného na spolupráci lidí. Ačkoliv jsou dnes považovány za běžnou formu grafického znázornění, v době svého vzniku byly Ganttovy diagramy považovány za revoluční. Na počest přínosu Henryho Gantta je dnes za významný přínos na poli managementu a veřejné služby udělováno Vyznamenání Henryho Laurence Gantta. Ganttův diagram je také využíván v oboru informačních technologiích ke zobrazení shromážděných dat.", "section_level": 1}, {"title": "Princip.", "content": "Na horizontální ose Ganttova diagramu je časové období trvání projektu, rozdělené do stejně dlouhých časových jednotek (dny, týdny apod.). Na vertikální ose jsou pak jednotlivé činnosti, na které se projekt člení, jeden řádek je vždy určen pro jednu činnost. Na ploše diagramu jsou jednotlivé činnosti označeny obdélníky (pruhy), jejichž levá strana označuje plánovaný začátek činnosti a pravá strana plánované ukončení. Délka pruhu tak označuje předpokládanou délku trvání činnosti. V rozšířenější podobě mohou diagramy ukazovat také návaznosti činností pomocí lomených šipek nebo čar vedoucích od začátku nebo konce jedné činnosti k začátku nebo konci jiné činnosti (vztahy \"start-to-start\", \"start-to-finish\", \"finish-to-start\" nebo finish-to-finish). Během realizace projektu je často využíváno také svislé linky označující aktuální datum a zobrazování míry dokončení jednotlivých činností pomocí postupného vyplňování obdélníků v diagramu (zleva doprava).", "section_level": 1}, {"title": "Software.", "content": "Manipulaci s Ganttovými diagramy velmi usnadňuje specializovaný software, který navíc často umožňuje přidávat do diagramu další informace (alokované lidské zdroje, náklady atd.). K práci s Ganttovým diagramem na stolním počítači lze použít například komerční produkt Microsoft Project nebo zdarma dostupné programy GanttProject či Planner, které jsou primárně zaměřeny na projektové řízení jehož nedílnou součásti tento diagram je. Na platformě Android (určené pro dotykové telefony a tablety) jsou dostupné podobné programy. Například GanttMan, GanttDroid, Gantt Pro nebo Project Schedule. Další z možností je vytvořit ganttův diagram v některém z dostupných tabulkových procesoru, například pomocí šablony gantova diagramu v Microsoft Excel, LibreOffice Calc nebo OpenOffice Calc. Ganttovy diagramy lze generovat v rozšíření značkovacího jazyka Markdown nazvaném mermaid.", "section_level": 1}, {"title": "Výhody a omezení.", "content": "Ganttovy diagramy se staly běžnou technikou pro prezentaci fází a činností projektové WBS (Work Breakdown Structure), a jsou tedy srozumitelné pro mnoho lidí. Častou chybou těch, kteří zaměňují návrh Ganttova diagramu s návrhem samotného projektu, je snaha definovat projektovou WBS během tvorby plánovaných činností. Tento postup znesnadňuje splnění tzv. pravidla 100 procent, podle kterého mají plánované činnosti pokrývat 100 procent práce na projektu. Správně by měla být nejprve definována WBS dle pravidla 100 procent, a teprve potom vytvořen plán projektu a Ganttův diagram. Přestože Ganttův diagram je snadno srozumitelný pro malé projekty, které se vejdou na jeden list papíru, případně na jednu obrazovku, u projektů s více než 30 aktivitami mohou být už nepraktické. Větší Ganttovy diagramy nemusejí být vhodné pro zobrazování na počítačích. Související nevýhoda je, že Ganttovy diagramy sdělují relativně málo informací na jednotku plochy. Projekty jsou pro efektivní prezentaci pomocí Ganttova diagramu často příliš složité. Ganttovy diagramy reprezentují pouze část ze tří hlavních omezení projektu, jelikož se zaměřují primárně na časový plán. Navíc Ganttovy diagramy nereprezentují velikost projektu ani relativní velikost jednotlivých činností, proto může být významnost skluzu oproti plánu špatně vysvětlována. Jestliže jsou dva projekty ve skluzu o stejný počet dnů, pro větší projekt (např. projekt s více a nákladnějšími činnostmi) bude mít zpoždění větší dopad na využití zdrojů, ale z Ganttova diagramu to nebude patrné. Ačkoliv softwarové nástroje pro projektový management mohou ukazovat závislosti mezi naplánovanými činnostmi jako čáry mezi nimi, zobrazení většího počtu závislostí může mít za následek nepřehlednost nebo nečitelnost diagramu. Protože pruhy tvořící Ganttův diagram mají vždy stejnou výšku, mohou špatně vyjadřovat náročnost projektu na zdroje. Dvě činnosti ukázané na Ganttově diagramu jako stejně velké mohou ve skutečnosti být pouze plánovány na stejně dlouhou dobu, ale být řádově odlišné co do množství práce a spotřeby zdrojů. Související nevýhoda je pak ta, že všechny činnosti v Ganttově diagramu ukazují plánované množství práce jako konstantní. V praxi mnoho činností (zvláště souhrnné činnosti) toto nesplňuje a Ganttův diagram zobrazující míru dokončení činnosti pomocí barevné výplně pruhu může být zavádějící, pokud jde o skutečný stav plnění plánu.", "section_level": 1}], "src_summary": "Ganttův diagram (Harmonogram Adamieckiego) je druh pruhového diagramu pojmenovaný po H. L. Ganttovi, průmyslovém inženýrovi, který byl za první světové války průkopníkem jeho používání. Ganttův diagram se využívá při řízení projektů pro grafické znázornění naplánování posloupnosti činností v čase. V základní podobě neobsahuje Ganttův diagram vztahy mezi činnostmi, ale moderní softwarové nástroje pro plánování projektů do něj tyto závislosti obvykle zakomponovávají.", "tgt_summary": "A Gantt chart is a type of bar chart that illustrates a project schedule, named after its inventor, Henry Gantt (1861–1919), who designed such a chart around the years 1910–1915. Modern Gantt charts also show the dependency relationships between activities and current schedule status.", "id": 2014936}
{"src_title": "Max Simon", "tgt_title": "Max Simon", "src_document": [{"title": "Mládí a počátky u SS.", "content": "Max Simon se narodil 6. ledna roku 1899 ve Vratislavi jako syn tamějšího farmáře, Hermanna Simona. Po absolvování základní školy nastoupil mladý Simon do učení na obchodníka a po jeho dokončení se rozhodl narukovat do armády. Zde byl zařazen ke slezskému 1. pluku těžké jízdy „Großer Kurfürst“ (\"Leib-Kürassier-Regiment „Großer Kurfürst“ Nr. 1\") v hodnosti vojína. Následně se během první světové války zúčastnil bojových akcí v Makedonii i na západní frontě. Po skončení války zůstal Simon u své jednotky a poté sloužil u jednotek Freikorps, se kterými bojoval ve Slezsku proti polské armádě. Roku 1920 byla jeho jednotka začleněna do Reichswehru a stal se z ní 16. jezdecký pluk (\"Reiter Regiment Nr. 16\") ze 3. jízdní divize pod velením generála Heinricha von Hofmanna. V armádě zůstal až do roku 1929, kdy jí opustil v hodnosti \"Unterfeldwebel\" (rotný). Po odchodu z armády pracoval jako vládní úředník v Durynsku a 1. dubna roku 1932 vstoupil do NSDAP a stal se nižším politickým činitelem. O rok později, 1. května 1933 vstoupil do SS a byl zařazen k 1. rotě 1. praporu 47. SS-Standarte, která se formovala v Geře pod velením SS-Sturmbannführera Dr. Carla Oskara Klippa. Zde zůstal až do listopadu téhož roku a poté přešel na velitelství výcviku, kde zůstal až do poloviny dubna následujícího roku, kdy byl převelen ke \"SS-Sonderkommando Sachsen\" (zvláštní oddíl SS Sachsen) a pověřen velením čety. V listopadu již v hodnosti SS-Untersturmführer (podporučík) se stal velitelem celé jednotky. V únoru roku 1935, po povýšení do hodnosti SS-Hauptsturmführer, byl převelen do koncentračního tábora v Sachsenburgu, kde se stal velitelem stráže. V roce 1935 se také oženil a se svou ženou měl později dceru. Jeho jednotka byla postupně zvětšována, až byla v roce 1936 zařazena ke SS-Totenkopfverbände a přeměněna na \"SS-Totenkopfverbände \"Saschen\"\". Simon se tak stal již v hodnosti SS-Sturmbannführer (Major) velitelem jejího III. praporu a v této funkci působil až doi počátku března roku 1937. Následně byl Simon převelen ke \"SS-Totenkopfverbände \"Oberbayern\"\", kde nahradil ve velení I. praporu SS-Sturmbannführera Otto Augustiniho, který se nechal převelet do armády. Jeho kariéra u SS stoupá a Simon je v 12. září roku 1937 povýšen do hodnosti SS-Obersturmbannführer (Podplukovník) a stává se velitelem celé jednotky SS \"\"Oberbayern\"\". S jednotkou se účastní anšlusu Rakouska v březnu roku 1938 a v říjnu téhož roku se již čerstvě povýšený do hodnosti SS-Standartenführer (Plukovník) účastní i obsazení Sudet.", "section_level": 1}, {"title": "Druhé světová válka.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Boje v Polsku.", "content": "S vypuknutím druhé světové války a následnou invazí do Polska byla jeho jednotka SS \"\"Oberbayern\"\" odvelena tamtéž, aby se zapojila do invazních sil a plnila \"policejní povinnosti\" jako bylo např. odchytávání zbloudilých vojáků polské armády, vraždění politických představitelů, intelektuálů, kněží a Židů. On sám byl vyznamenán nejprve 13. září roku 1939 sponou k pruskému železnému kříži II. třídy a později, dne 2. října téhož roku i železným křížem I. třídy za velení této jednotky během bojů v Polsku.", "section_level": 2}, {"title": "Bitva o Francii.", "content": "Se vznikem SS divize „Totenkopf“ pod velením SS-Gruppenführera Theodora Eickeho v říjnu roku 1939 se Simonova jednotka \"SS \"Oberbayern\"\" stala její součástí a sám Simon byl jmenován prvním velitelem 1. pěšího pluku SS „Totenkopf“ (\"SS-Totenkopf-Infanterie-Regiment Nr. 1\"). Za nedlouho na to byla Simonova jednotka společně s celou divizí odvelena do Francie v květnu roku 1940, kde byla nejdříve ponechána v záloze a následně se zapojila do bojů na frontě. Úkolem Simonova pluku bylo spojit se s armádní 7. tankovou divizí pozdějšího polního maršála, generálporučíka Erwina Rommela a posílit jí v boji proti vzdorujícím francouzským jednotkám. Simonovi a jeho pluku se úkol zdařil a navíc se mu podařilo zajmout 55 důstojníků (jeden z nich byl plukovník, jeden podplukovník, čtyři majoři a další důstojníci), 1247 francouzských vojáků, 4 protitanková děla, 4 děla ráže 7,5 cm, 18 těžkých kulometů, 24 lehkých kulometů a několik minometů.", "section_level": 2}, {"title": "Operace Barbarossa.", "content": "S vyvrcholením německého útoku na Sovětský svaz v červnu roku 1941 byl Simon a celá SS divize „Totenkopf“ odvelena na východní frontu, aby se jako záloha LVI. armádního sboru pod velením generála Ericha von Mansteina zapojila do těžkých bojů. Divize SS „Totenkopf“ dostala 1. července za úkol zaútočit s posíleným pěším plukem na nepřátelské jednotky mezi řekou Daugava a železniční tratí Indra-Daugavpils a získat tak město Krāslava. Tato akce měla zabezpečit jihovýchodní křídlo sboru. Simon a jeho zesílený 1. pěší pluk SS \"Totenkopf\" zaútočil následující den na město Krāslava, které nepřítel bránil dvěma motorizovanými pěšími pluky, 3–4 dělostřeleckými bateriemi a několika málo tanky. Simonovi se za nízkých ztrát podařilo město dobýt kolem 17:30 následujícího dne. Zabezpečením města se mu tak podařilo rozšířit předmostí města Daugavpils a zajistit postup německých vojsk, které byly ohrožovány. O necelý týden později dostal Simon se svým plukem rozkaz zaútočit na město Opočka, které bránily sovětské jednotky pomocí těžkých tanků a pěchoty. Zde se Simon opět svými akcemi vyznamenal a následně byl raněn střepinami granátu do hlavy a pravé paže. Následně byl za tyto bojové akce navržen na vyznamenání vysoce cenněným rytířským křížem železného kříže, které bylo velením schváleno a nakonec k 21. říjnu roku 1941 také Simonovi uděleno.", "section_level": 2}, {"title": "Život po válce.", "content": "Poté, co byl zajat spojeneckými jednotkami, byl převezen do zajateckého tábora poblíž Londýna v Anglii. O rok později byl převezen do zvláštního zajateckého tábora. Po soudním líčení, kdy jej britská justice shledala vinným z masakru v Marzabottu a odsoudila ho k trestu smrti. Rozsudek byl však později zmírněn na doživotní vězení ve věznici Werl v Německu a následně v roce 1954 byl Simon omilostněn a propuštěn na svobodu. V říjnu 1955 vznesl německý soud v Ansbachu na Simona obžalobu, kvůli události ze 7. dubna 1945, kdy Simon nařídil polní soud a následné popravy občanů z německého města Brettheim. Jednalo se o zběhlého člena Volkssturmu, místního farmáře Friedricha Hanselmanna, který odzbrojil zfanatizovanou čtyřčlennou skupinu chlapců z Hitlerjugend, aby nezaútočili na americké jednotky. Poté nechal popravit starostu města Leonharda Wolfmeyera a vedoucího místní pobočky NSDAP Leonharda Gackstattera, kteří odmítli podepsat rozsudek farmáře Hanselmana. Všechny tři nechal oběsit 10. dubna roku 1945 na lípách u Brettheimského hřbitova a jejich těla zde visela pro výstrahu ještě několik dní. Soud jej dvakrát zprostil viny s odůvodněním, že jednal v souladu s tehdejšími předpisy. Začátku třetího procesu se však již nedočkal, neboť 1. února roku 1961 umírá doma v Lünenu na infarkt. Během svého života byl již jednou odsouzen v nepřítomnosti k trestu smrti, a to sovětským soudem za jeho údajný podíl na masakrech obyvatel předměstí Charkova v létě 1943.", "section_level": 1}], "src_summary": "Max Simon (6. ledna 1899 – 1. února 1961) byl vysoce vyznamenaný německý důstojník Waffen-SS v hodnosti SS-Gruppenführer \"und Generalleutnant der Waffen-SS\" (Generálporučík). Zároveň to byl i držitel mnoha vojenských vyznamenání včetně Rytířského kříže s dubovými ratolestmi a Německého kříže ve zlatě.", "tgt_summary": "Max Simon (6 January 1899 – 1 February 1961) was a German SS commander and war criminal during World War II. Simon was one of the first members of the SS in the early 1930s. He rose through the ranks of the SS, and became a corps commander during World War II. After the war, Simon was convicted for his role in the Marzabotto massacre.", "id": 1589673}
{"src_title": "Cassius Dio", "tgt_title": "Cassius Dio", "src_document": [{"title": "Biografie.", "content": "Cassius Dio byl synem římského senátora Cassia Aproniana. Narodil se a byl vychován ve městě Nikaia v Bithýnii. Dle byzantské tradice byla jeho matkou dcera nebo sestra řeckého historika, řečníka a filosofa Diona Chrýsostoma. Jeho praenomen nejspíše bylo Lucius, ale na makedonském nápisu publikovaném v roce 1970 je uváděno Cl., tedy pravděpodobně Claudius. Ačkoli byl římským občanem, jeho původ byl řecký a psal v řečtině. Po celý život své rodné město miloval a nazýval jej svým domovem. Většinu života působil jako státní úředník. Za vlády císaře Commoda působil jako senátor a po smrti Septimia Severa jako guvernér města Smyrny. Kolem roku 205 se stal konzulem. Taktéž působil jako prokonzul v provincicích Africa a Pannonia. Císař Alexander Severus si jej velmi vážil a učinil jej konzulem podruhé, i když Cassiova kousavá povaha rozzlobila pretoriánskou gardu, která požadovala jeho život. Po ukončení svého druhého konzulátu se již v pokročilém věku vrátil do své rodné země, kde zemřel.", "section_level": 1}, {"title": "Římské dějiny.", "content": "Dio je autorem 80 knih o římských dějinách (\"Rómaiké historiá\"), které sepsal po 22 letech badatelské práce. Toto dílo popisuje dějiny města a říše od příjezdu legendárního Aenea do Itálie přes následný vývoj od mýtického založení města (753 př. n. l.) až do roku 229. Až po 1. století př. n. l. popisuje pouze souhrn událostí. Poté je již jeho popis podrobnější. Při psaní o době vlády císaře Commoda byl ale velmi obezřetný, co se týče popisu událostí, které se odehrály před jeho očima. Do dnešní doby se zachovaly části prvních 36 knih, zejména podstatná část 35. a 36. knihy věnující se válkám s Mithridatem VI. Pontským. Následující knihy až do 54. jsou téměř kompletní a věnují se období mezi lety 65 př. n. l. až 12 př. n. l. 55. kniha se zachovala jen částečně. 56. až 60. kniha se dochovaly v celku a popisují období od Varovy porážky po úmrtí císaře Claudia. Následujících 20 knih se zachovalo pouze částečně jako stručný výpisek od mnicha Ioanna Xifilina žijícího v 11. století. Poslední kniha popisuje období mezi lety 222 až 229 (vláda Alexandra Severa).", "section_level": 1}], "src_summary": "Lucius Cassius Dio Cocceianus (řecky Δίων ὁ Κάσσιος) (kolem 155 nebo 163/164 – po roce 229), známý jako Cassius Dio, Dio Cassius nebo Dio byl starověký římský historik a státní úředník. Vydal osmdesátisvazkové dějiny Říma počínaje příjezdem legendárního Aenea do Itálie přes následný rozvoj od založení města až do roku 229, tedy za období přibližně 1400 let. Některé z těchto knih sepisovaných po dobu 22 let se dochovaly v celku nebo částečně a poskytují tak novodobým badatelům detailní pohled na římskou historii.", "tgt_summary": "Lucius Cassius Dio (; c. 155 – c. 235) or Dio Cassius (Greek: Δίων Κάσσιος) was a Roman statesman and historian of Greek and Roman origin. He published 80 volumes of history on ancient Rome, beginning with the arrival of Aeneas in Italy. The volumes documented the subsequent founding of Rome (753 BC), the formation of the Republic (509 BC), and the creation of the Empire (31 BC), up until 229 AD. Written in ancient Greek over 22 years, Dio's work covers approximately 1,000 years of history. Many of his 80 books have survived intact, or as fragments, providing modern scholars with a detailed perspective on Roman history.", "id": 550480}
{"src_title": "Andoche Junot", "tgt_title": "Jean-Andoche Junot", "src_document": [{"title": "Životopis.", "content": "Junot pocházel ze středostavovské burgundské měšťanské rodiny. Narodil se jako syn Michela Junota (1739–1814) a jeho manželky Marie Antoinetty roz. Bienayme (1735–1806). Junot studoval lyceum v Chatllion sur Seine a pak v Paříži práva. Těsně po výbuchu revoluce se stal vojákem (1790). Vstoupil do praporu dobrovolníků z Cote d´Or a hned po propuknutí války se vyznamenal odvahou a byl 2x raněn, což mu vyneslo hodnost seržanta. Při obležení Toulonu v roce 1793 jej mladý Napoleon Bonaparte ustanovil svým adjutantem a Junot se velmi s Napoleonem sblížil. Tím začíná jeho strmá kariéra. Během italského tažení (1796–1797) byl již plukovníkem. V této kampani byl v bitvě u Lonata (3. srpna 1796) těžce raněn – utrpěl sečnou ránu na hlavě. Fyzicky se uzdravil rychle, ale v důsledku poranění nastaly rozsáhlé psychické změny, které jeho současníci líčí jednotně: rychlé střídání nálad, enormní popudlivost a výbušnost často zcela bez příčiny, omezení intelektu, ztráta zájmů mimovojenských. Změna jeho osobnosti mu vynesla od Napoleona přezdívku „Bouřka“. Během Napoleonova egyptského tažení (1798–1799) dosáhl hodnosti brigádního generála. I zde však díky své enormní popudlivosti se dostal do nesnází a po odjezdu Napoleona z Egypta se zapletl do souboje, ve kterém byl těžce raněn. Byl zajat Angličany, ale ještě roku 1799 vrácen jako invalidní do Francie a zde stačil ještě podílet se na podpoře Napoleona při převratu 18. brumaire (9. listopadu 1799). Postupně však se Napoleon od svého dosud velmi blízkého a oddaného generála pro jeho společensky neúnosnou psychickou labilitu odtahuje. Roku 1800 se stal Junot velitelem pařížské posádky. Roku 1801 povýšen do hodnosti divizního generála. Roku 1804 se stal velkodůstojníkem Čestné legie. V následujícím roce byl jmenován vyslancem Francie v Lisabonu, ale ještě téhož roku se zúčastnil tažení Velké armády proti III. koalici, zakončené velkolepým vítězstvím u Slavkova (2. prosince 1805). Pro zlepšení obtížné finanční situace byl Napoleonem jmenován roku 1806 guvernérem Parmy s úkolem potlačit zde odpor a zavést vojenský režim. Po návratu (1807) byl krátce vojenským guvernérem Paříže, aby téhož roku byl postaven do čela armády, která s pasivní podporou Španělska měla obsadit Portugalsko. S velkými problémy během tažení (počasí, hlad, nemoci) podařilo se Junotovi obsadit Lisabon (1. prosince 1807) a byl za to nobilisován s titulem vévoda z Abrantes. Následujícího roku však byl Angličany poražen v bitvě u Vimeira (21. srpna 1808) a pak v důsledku podepsání Smlouvy ze Sintra (30. srpna 1808) byl přinucen vyklidit Portugalsko. Roku 1809 se podílí na tažení proti Rakousku a o rok později se vrací na Iberský poloostrov jako podřízený maršála Masseny. Během ruského tažení roku 1812 byl pověřen velením 8. (vestfálského) sboru. V jeho čele bojoval velmi pasivně a neúspěšně v bitvě u Smolenska (16. a 17. srpna 1812) a tím umožnil Bagrationovi ústup, za což sklidil ostré pokárání Napoleona, ale v bitvě u Borodina (7. září 1812), kde sbor byl součástí středové sestavy Francouzů velel orientovaně a nedopustil se chyb. V průběhu této kampaně naplno propukly příznaky těžké duševní choroby (pravděpodobně schizofrenie). Opustil armádu, vrátil se do Francie. Byl sice jmenován guvernérem Illyrie, ale výkon funkce byl již společensky neúnosný a proti své vůli byl odvezen k svému otci v městě Montbard, kde v návalu šílenství jednoho večera ve stavu deliria vyskočil z okna a přivodil si zlomeninu stehna. Zcela psychicky desorientován pokusil se amputovat zlomenou končetinu kuchyňským nožem. Za několik dní podlehl infekčním následkům poranění 29. července 1813. Jeho hrob je dodnes ozdobou městského hřbitova v Montbard. Jako adjutant mladého Napoleona Bonaparte se seznámil s krásnou a oduševnělou Laurou Permonovou (1784–1838) z rodiny přátelsky blízké Bonapartům a roku 1800 se s ní oženil. Z manželství vzešly 4 děti (2 dcery a 2 synové). Mladší syn Andoche Alfred, 3. vévoda z Abrantes se oženil postupně se dvěma dcerami generála Lepica a tato rodinná větev pokračuje dodnes. Laura Junotová sepsala později své nesmírně zajímavé a objektivní vzpomínky, které tvoří dodnes základní studijní materiál o době revoluce, konsulátu a císařství (18 svazků, 1831-1834). Generál Junot je často omylem uváděn jako maršál Junot. Tohoto titulu ve skutečnosti nikdy nedosáhl, třebaže po něm toužil.", "section_level": 1}], "src_summary": "Jean Andoche Junot, vévoda z Abrantès [\"žán adoš žyno\"] (23. října 1771 Bussy-le-Grand, Côte-d'Or – 29. července 1813 v Montbard, Côte-d'Or) byl francouzský generál doby prvního císařství.", "tgt_summary": "Jean-Andoche Junot, 1st Duke of Abrantès (24 September 1771 – 29 July 1813) was a French general during the Revolutionary and Napoleonic Wars.", "id": 1769120}
{"src_title": "Koloman Moser", "tgt_title": "Koloman Moser", "src_document": [{"title": "Život.", "content": "Narodil se v rodině Josefa Mosera, správce internátní školy Theresianum ve Vídni. Otec usiloval o to, aby syn vystudoval obchodní akademii. Koloman bez vědomí rodičů podal roku 1885 přihlášku na Akademii výtvarných umění a byl přijat do ateliéru Franze Rumplera (1886-1889), dále prošel ateliéry Christiana Griepenkerla (1889-1890) a Matthiase von Trenkwalda (1890-1893). V letech 1893-1895 studoval v ateliéru malby u Franze von Matsche na Uměleckoprůmyslové škole ve Vídni. Po smrti otce (1888) se živil ilustrováním novin a časopisů ve Vídni a s velkým úspěchem také v Mnichově. V letech 1892-1893 byl na doporučení Trenkwalda přijat na místo učitele kreslení dětí arcivévody Karla Ludvíka na zámku Wartholz v Reichenau an der Rax. Stál u zrodu progresivního uměleckého spolku \"Siebener-Club\" (1892-1897) a Sdružení výtvarných umělců Rakouska Secession (1897-1905). v Letech 1893-1895 studoval na Uměleckoprůmyslové škole a v říjnu 1896 byl přijat do vídeňského Künstlerhausu, ale po půl roce členství vystoupil. Roku 1901 byl společně s Josefem Hoffmannem jmenován čestným členem sdružení umělců \"Wiener Kunst im Hause\". Roku 1899 přijal nabídku Feliciana von Myrbach, ředitele Uměleckoprůmyslové školy ve Vídni, na místo provisorního učitele a roku 1900 zde byl jmenován stálým profesorem Odborné třídy dekorativní kresby. Toto místo zastával až do své smrti. Roku 1903 založil společně s Josefem Hoffmannen a Fritzem Wärndorferem \"Wiener Werkstätte\". Po rozepřích týkajících se jejich financování je Koloman Moser roku 1907 opustil, oficiálně byl vyloučen z představenstva firmy roku 1909. Nadále se věnoval především grafice, kostýmním návrhům, designu trojrozměrných předmětů již pouze příležitostně. Vrátil se k malbě a roku 1911 otevřel první samostatnou výstavu v Galerii Miethke. 1901 si Koloman Moser dal postavit dům podle návrhu Josefa Hoffmanna v nové čtvrti Hohe Warte. Roku 1905 se oženil s Dithou Mautner von Markhof, která sama byla výtvarně činná. Z manželství vzešli dva synové. Moser po celý svůj život intenzivně cestoval po Evropě. Zemřel roku 1918 na rakovinu hrtanu.", "section_level": 1}, {"title": "Dílo.", "content": "Tvorba Kolomana Mosera je dnes součástí nejvýznamnějších muzeí a galerií na světě. První muzejní instituce, která zakoupila do svých sbírek předměty, které Koloman Moser navrhl na počátku své kariéry ve Wiener Werkstätte, bylo roku 1904 Moravské průmyslové museum v Brně, dnešní Moravská galerie v Brně.", "section_level": 1}], "src_summary": "Koloman Moser (30. březen 1868 – 18. říjen 1918, Vídeň, Rakousko), též Kolo Moser, byl rakouský grafik, designér a malíř, spoluzakladatel \"Siebener Club\", Sdružení výtvarných umělců Rakouska Secession a \"Wiener Werkstätte\".Studoval na Akademii výtvarných umění a zpočátku se věnoval grafickému designu, známé jsou jeho návrhy pro časopis Ver Sacrum. S Josefem Hoffmannem a za podpory průmyslníka Fritze Waerndorfera založil v roce 1903 uměleckořemeslné dílny \"Wiener Werkstätte\". Pro tyto dílny vytvořil několik stovek návrhů šperků, váz, nádobí, knižních vazeb, nábytku, vzorů dekoračních tkanin, skla atd. Jeho návrhy vynikají originalitou výtvarného řešení, elegancí a zároveň hravostí. V roce 1907 \"Wiener Werkstätte\" opustil. Začal se věnovat více malbě, proslavil se ale zejména návrhy rakousko-uherských bankovek a poštovních známek (např. série \"Rakouští panovníci\" a \"Bosna-Hercegovina\").", "tgt_summary": "Koloman Moser (; 30 March 1868 – 18 October 1918) was an Austrian artist who exerted considerable influence on twentieth-century graphic art and one of the foremost artists of the Vienna Secession movement and a co-founder of Wiener Werkstätte. Moser designed a wide array of art works, including books and graphic works from postage stamps to magazine vignettes; fashion; stained glass windows, porcelains and ceramics, blown glass, tableware, silver, jewelry, and furniture.", "id": 672283}
{"src_title": "Wiener Werkstätte", "tgt_title": "Wiener Werkstätte", "src_document": [{"title": "1903 - 1914, éra Fritze Waerndorfera.", "content": "Prvním mecenášem Wiener Werkstätte byl průmyslník Fritz Waerndorfer. Značná část produkce Wiener Werkstätte byla navržena a vyrobena pro interiéry jeho domu ve Vídni, pro jeho příbuzné a nejbližší známé. Návrhy nejstarších výrobků z roku 1903 ještě po formální stránce vycházely z britských vzorů (vázy, dózy, kolekce sportovních pohárů). Roku 1904 se objevují první příklady nádob vytvářených z perforovaného plechu (stříbro, lakovaný plech). Design se výrazně zjednodušuje, formy se geometrizují. Po roce 1905 jsou plochy stále více dekorované, dominuje stylizovaný rostlinný ornament. Tvůrci se inspirují lidovým uměním, biedermeierem. Pro Wiener Werkstätte pracuje několik desítek designérů: Carl Otto Czeschka, Bertold Löffler, Otto Prutscher ad. Roku 1907 opouští pro neshody s Waerndorferem Wiener Werkstätte Koloman Moser. Dílny sídlily na \"Neustiftgasse 32\", od roku 1912 přikupují další prostory na \"Döblergasse 12\". V centru Vídně měly vlastní prodejny, roku 1909 otevřely prodejnu v Karlových Varech. Největší rozmach zažívaly dílny v období kolem roku 1910, kdy zaměstnávaly přes stovku designérů, řemeslníků. Fritz Waerndorfer se posléze díky špatným investicím dostal do finančních potíží, opustil Wiener Werkstätte a roku 1914 emigroval do USA. Josef Hoffmann navrhoval v architektonickém ateliéru Wiener Werkstätte stavby, které byly zařizovány výrobky dílny: - Dům pro hosty hutí Poldi v Kladně (\"Poldihaus\"), pro Karla Wittgensteina, 1903 - Sanatorium v Purkersdorfu u Vídně, pro Victora Zuckerkandla, 1904 - Zařízení bytu Jeroma a Margaret Stoneborough-Wittgenstein v Berlíně, 1905 - Vybavení ateliéru Gustava Klimta ve Vídni, 1905 - Dům rodiny Beer - Hoffmann ve Vídni, 1905 - interiér kabaretu Fledermaus ve Vídni, 1907 - 1905 - 1911 vzniká nejvýznamnější realizace Josefa Hoffmanna a Wiener Werkstätte, palác pro bankéře Adolpha Stocleta v Bruselu Roku 1911 Josef Hoffmann kvůli organizačním problémům oddělil architektonický ateliér z komplexu Wiener Werkstätte, nadále využíval produkci dílen pro zařizování interiérů domů, které navrhoval. - vila Skywa - Primavesi ve Vídni, 1914 - 1915 - venkovský dům rodiny Primavesi v Koutech nad Desnou.", "section_level": 1}, {"title": "1915 - 1924, éra Otta Primavesi.", "content": "Otto Primavesi byl přední rakouskouherský bankéř. Manželka Eugenie (Mäda) roz. Butscheková, vídeňská herečka, ho přivedla k obdivu umění. V letech 1905-1906 si nechali vystavět reprezentativní vilu v Olomouci. Přes sochaře Antona Hanaka, který se podílel na zařízení interiéru vily, se seznámili s Josefem Hoffmannem. Zadali mu úpravy budovy olomoucké banky, interiéru vily a především stavbu letního sídla v Koutech nad Desnou (1913-1915). Interiéry byly vybaveny výrobky Wiener Werkstätte. Tato zakázka přenesla dílny složitým obdobím první světové války. Finanční krize roku 1914 donutila pozměnit směr produkce Wiener Werkstätte směrem od kusové exkluzivity k masovější výrobě. Během války narukovala řada designérů i řemeslníků do armády a mnozí z nich se nevrátili. Dílny začaly zaměstnávat mnohem více žen, proto na významu začal nabývat módní a keramický ateliér. Vedle Josefa Hoffmanna se prosazují designéři Dagobert Peche, Josef Wimmer-Wisgrill, Vallly Wieselthier ad. Roku 1916 byla otevřena prodejna v Mariánských Lázních, 1917 v Zurichu, 1922 v New Yorku.", "section_level": 1}, {"title": "1925 - 1926, éra Mädy Primavesi.", "content": "Kvůli finančním potížím bankovního domu Primavesi se Otto rozhodl odstoupit z vedoucího místa Wiener Werkstätte, aby tak zabránil možnosti sanování dluhů banky majetkem dílen. Vedení převzala jeho žena Mäda, která se už dříve velmi aktivně podílela na chodu Wiener Werkstätte. Dílny se orientovaly zejména na módní produkci. Pořádaly módní přehlídky ve Vídni, Rakousku, Evropě i v zámoří. V roce 1925 se úspěšně prezentovaly na Mezinárodní výstavě dekorativních umění v Paříži. Následujícího roku však rodina Primavesi podlehla finančním problémům a Otto se zastřelil. Roku 1929 byla otevřena prodejna v Berlíně.", "section_level": 1}, {"title": "1927 - 1929, éra Kuno Grohmanna.", "content": "Po rodině Primavesi se stal hlavním mecenášem Wiener Werkstätte textilní průmyslník Kuno Grohmann pocházející z Vrbna pod Pradědem. Josef Hoffmann zde vystavěl pro jeho bratra Fritze Grohmanna vilu (1920-1921) a Kunovi navrhl úpravy interiéru jeho zámku a také několik variant domů pro zaměstnance továrny. Kuno usiloval o zvýšení orientace Wiener Werkstätte na průmyslovou výrobu, svůj vliv na chod dílen si stále uchovávala i Mäda Primavesi. Roku 1928 oslavily Wiener Werkstätte výročí 25 let existence. Rokem 1929 po krachu na burze v New Yorku vyhlásil bankrot i Kuno Grohmann.", "section_level": 1}, {"title": "1930 - 1932, éra Alfreda Hofmanna.", "content": "Snahy Josefa Hoffmanna o získání nového mecenáše přivedly do čela dílen dalšího z jeho klientů - Alfreda Hofmanna, který se pokusil o racionalizaci výroby. V důsledku finanční krize vyzněly pokusy o záchranu Wiener Werkstätte na prázdno. Roku 1932 byly dílny likvidovány. Neprodané zboží bylo vydraženo 10. - 15. září 1932 na aukci za velmi nízké ceny. V roce 1939 byl proveden výmaz společnosti z registru firem. Josef Hoffmann roku 1948 usiloval spolu s bývalými kolegy i mladými designéry otevřít dílny nyní pod názvem \"Österreichische Werkstätte\" znovu, jejich existence však byla velmi krátká. Avšak značka Wiener Werkstätte byla obnovena v roce 1969.", "section_level": 1}], "src_summary": "Wiener Werkstätte GmbH (\"Vídeňské umělecké dílny\"), byly uměleckořemeslné dílny založené Josefem Hoffmannem, Kolomanem Moserem a Fritzem Waerndorferem. Působily mezi lety 1903-1932. Inspirováni britským hnutím Arts & Crafts, usilovali zakladatelé o obnovu výtvarných i technických kvalit umělecko-řemeslných výrobků. Návrhy vytvářené předními designéry (Josef Hoffmann, Koloman Moser, Carl Otto Czeschka, Dagobert Peche, Josef Wimmer-Wisgrill, Otto Prutscher a další) realizovali zkušení řemeslníci tradičními výrobními postupy i s použitím moderních strojů. Wiener Werkstätte byly rozdělené do oddělení (kovozpracující, nábytkové, knihvazačské, módní, keramické, z počátku byl součástí i architektonický ateliér). Řadu návrhů tvůrců Wiener Werkstätte realizovaly externí firmy. Především sortiment, který nemohly dílny vzhledem k technickému zázemí vyrábět samy: bytový textil (\"Johann Backhausen & Söhne\"), sklo (\"Lobmeyr\", \"Johann Oertel & Co\"). Dále spolupracovaly s výrobci zboží, které sice vyráběly také, ale z kapacitních důvodů zadávaly výrobu jinam: nábytek (\"Portois & Fix\", \"Friedrich Otto Schmidt\"), šperky (\"Josef Souval\"). Po stránce výtvarné zpočátku sledovali britské vzory. Velmi záhy ale vytvořili osobitý styl, který inspiroval tvůrce v zahraničí a byl také jedním z kořenů evropského Art Déca. Wiener Werkstätte zanikly v důsledku hospodářské krize v roce 1932. Archiv firmy byl převeden do Rakouského muzea pro umění a průmysl (dnešní Museum für angewandte Kunst, Vídeň. Produkce Wiener Werkstätte byla významně podporovaná mecenáši, řada výrobků byla uplatněna v interiérech staveb navrhovaných Josefem Hoffmannem.", "tgt_summary": "The Wiener Werkstätte (engl.: \"Vienna Workshop\"), established in 1903 by the graphic designer and painter Koloman Moser, the architect Josef Hoffmann and the patron Fritz Waerndorfer, was a productive cooperative of artisans in Vienna, Austria. The Werkstätte brought together architects, artists and designers working in ceramics, fashion, silver, furniture and the graphic arts. It is regarded as a pioneer of modern design, and its influence can be seen in later styles such as Bauhaus and Art Deco. Following World War I, the workshop was beset by financial troubles and material shortages. Attempts to expand the workshop's base were unsuccessful, and ultimately it was forced to close in 1932.", "id": 570014}
{"src_title": "Fritz Freitag", "tgt_title": "Fritz Freitag", "src_document": [{"title": "Mládí, první světová válka a počátky u policie.", "content": "Narodil se 28. dubna roku 1894 ve východopruském městě Allenstein jako syn železničního úředníka. Po ukončení maturity na jaře 1914, vstupuje do armády 14. dubna téhož roku a je jako Fahnrich (Praporčík) zařazen ke pruskému 1. granátnickému pluku \"Kronprinz\" (\"Grenadier Regiment \"Kronprinz\" Nr. 1\"). Během války byl čtyřikrát raněn a jeho působení jak na východní tak na západní frontě mu vyneslo oba stupně železného kříže. Od poloviny ledna do poloviny dubna roku 1919 sloužil u jednotek Freikorps a poté, co je opustil, tak nastoupil na univerzitu ke studiu medicíny a přírodopisu. Studia však předčasně ukončil a vstoupil dne 1. února 1920 k východopruské \"Sicherheitspolizei\" (Bezpečnostní policie), která byla později přeměněna na \"Schutzpolizei\" (Ochranná policie). Jeho policejní služba začala ve městě Elbing, kde z počátku sloužil jako velitel čety a později jako velitel roty. V roce 1933 přestoupil na krátkou dobu k \"Landespolizei\" (Zemská policie). Dne 1. května téhož roku vstoupil do NSDAP a o rok později se vrátil zpět ke \"Schutzpolizei\" již jako major a stal se velitelem \"Schutzpolizei Abschnitte \"Mitte\"\" (Úsek ochranné policie \"Střed\"). V lednu roku 1936 byl převelen do policejní důstojnické školy v Berlíně-Köpenicku a stal se zde náčelníkem štábu a instruktorem taktiky. V těchto funkcích zůstal až do 20. dubna 1939, kdy byl povýšen na podplukovníka (Oberstleutnant) a stal se velitelem celé školy.", "section_level": 1}, {"title": "Druhá světová válka.", "content": "Z policejní školy odešel 30. října, 1939, kdy sloužil jako náčelník štábu u 3. policejního pluku (\"Polizei Regiment Nr. 3\") a později i jako náčelník štábu u vyššího policejního velitele přidělenému ke 14. armádě. Po skončení polské kampaně byl odvelen do Fürstenfeldbrucku, kde velel tamní policejní důstojnické škole až do prosince 1940. Již však 1. května stejného roku vstoupil do SS jako SS-Obersturmbannführer a zpočátku byl přidělen k 6. administrativnímu úseku. Od srpna 1941 působí jako náčelník štábu u motorizované 1. SS-Infanterie-Brigade, která se nachazela právě na východní frontě. V polovině prosince téhož roku byl převelen k 5. SS-Panzer Division „Wiking“, kde měl za úkol cvičit v poli, aby se mohl stát plukovním velitelem. Jeho jmenování velitelem pluku bylo však zrušeno a dne 15. prosince byl převelen k Polizei-Schutzen-Regiment 2 (později přeměněn na \"SS-Polizei-Regiment 2\") u kterého se stal jeho velitelem. Během března 1942 byl pověřen velením Kampfgruppe \"Ost\" ve Volchovské oblasti, při čemž jeho bojová skupina pronikla hluboko za nepřátelské sovětské linie a za třicetistupňových mrazů a neustálého nepřátelského dělostřeleckého ostřelování zneškodnila ruské zásobovací linie. O měsíc později, přesněji 14. dubna, podnikly sovětské síly pomocí silné tankové podpory protiútok s cílem dobýt zpět zásobovací linie, avšak jeho jednotka pod jeho velením útok odrazila a zbylé sovětské jednotky obklíčila. Za tyto akce obdržel na návrh velitele divize SS-Gruppenführera Alfreda Wünnenberga dne 30. dubna, 1943 německý kříž ve zlatě. Dne 10. května 1945 spáchal sebevraždu.", "section_level": 1}], "src_summary": "Fritz Freitag (28. dubna 1894 - 10. května 1945) byl německý důstojník Waffen-SS v hodnosti SS-Brigadeführer \"und Generalmajor der Waffen-SS\" a zároveň to byl i nositel Rytířského kříže.", "tgt_summary": "Fritz Freitag (28 April 1894 – 10 May 1945) was a German SS commander during the Nazi era. During World War II, he commanded the 2nd SS Infantry Brigade, the SS Cavalry Division Florian Geyer, and the SS Division Galicia. Freitag committed suicide in May 1945.", "id": 2297777}
{"src_title": "Sojuz T-15", "tgt_title": "Soyuz T-15", "src_document": [{"title": "Průběh letu.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Start, spojení s Mirem.", "content": "Start se uskutečnil 13. března 1986 ve 12:33:09 ze startovacího komplexu Gagarinův start na kosmodromu Bajkonur. Kvůli úspoře paliva bylo manévrování ke stanici Mir prodlouženo na dva dni (jednodenní manévrování vyžaduje přibližně 60-70 kg pohonných hmot v automatickém režimu, ale dvoudenní jen 14-20 kg). Když se stanice přiblížila k lodi asi na 200 metrů, pomocí ručního řízení se Sojuz spojil se spojovacím uzlem Miru. Ke spojení došlo 15. března ve 14:38 SEČ. Po kontrole hermetičnosti spoje první posádka vstoupila na stanici necelý měsíc po jejím vypuštění. Posádka nejprve prověřila systémy stanice a uvedla je do chodu. Kosmonauti zkoušeli různé způsoby řízení letu komplexu a prověřovali činnost palubního počítače. Kromě jiného také fotografovali Halleyovu kometu a zkoušeli dynamické vlastnosti orbitálního komplexu v experimentu REZONANS (také při korekci dráhy). 23. března byl vyzkoušen nový systém rádiového spojení s řídícím střediskem pomocí systému LUČ. V dnech 21. března až 20. dubna byla k Miru připojena nákladní loď Progress 25, od 26. dubna do 22. června ji vystřídala Progress 26.", "section_level": 2}, {"title": "Přelet na Saljut 7.", "content": "Po vyložení nákladu z Progressu 26 se posádka začala připravovat na přelet ke stanici Saljut 7. Dráha Saljutu byla v bezpilotním režimu upravena tak, aby byla jen o málo vyšší, než dráha Miru a v době zahájení manévru svíraly polohy Miru a Saljutu se středem Země úhel asi 30°, což odpovídá vzdálenosti přibližně 3500 km. Mir, protože obíhal po nižší dráze, se v souladu s třetím Keplerovým zákonem k stanici Saljut pomalu přibližoval a v závěru manévru byly od sebe stanice vzdáleny jen 200 km. 5. května, po 51-denním pobytu na stanici Mir kosmonauti v lodi Sojuz T-15 opustili stanici a byl zahájen 29-hodinový přelet na Saljut 7. Během něj proběhly dvě korekce dráhy a nakonec posádka zahájila závěrečné ruční přibližování. 6. května v 17:58 SEČ se Sojuz T-15 spojil se stanicí Saljut 7. Úkolem posádky bylo nejdříve prověřit stav systémů, případně je opravit a uvést do chodu, potom přišly na řadu geofyzikální a vědeckotechnické experimenty. Postupně proběhlo celkově osm výstupů do vesmíru s celkovou dobou trvání 31 hodin 40 minut. První z nich se uskutečnil 28. května. Sojuz T-15 se od stanice Saljut 7 oddělil 25. června 1986 v 15:58 SEČ, čímž skončila pilotovaná část letu stanice. Po odletu kosmonautů byly provedeny dvě velké korekce dráhy, stanice Saljut přešla na nižší dráhu než Mir.", "section_level": 2}, {"title": "Návrat posádky na Mir.", "content": "Po dvou korekcích dráhy Sojuzu se loď opět přiblížila k Miru a v ručním režimu se s ním spojila. V závěrečných dnech letu kosmonauti pokračovali ve vědeckých výzkumech, především v dálkovém průzkumu Země. Od 2. července do konce letu probíhal experiment GEOEKS-86, jehož součástí bylo snímkování vybraných oblastí z letadel i pozemní měření. Na závěr letu kosmonauti zintenzívnili tělesná cvičení a lékařskou kontrolu svého stavu.", "section_level": 2}, {"title": "Přistání.", "content": "Loď se od stanice oddělila 16. července v 9:09 SEČ, po 70 dnech. Vlastní sestup začal 205sekundovým zážehem motoru a kabina s kosmonauty hladce dosedla na Zem 16. července 1986 v cílové oblasti 55 km severovýchodně od Arkalyku v Kazachstánu.", "section_level": 2}], "src_summary": "Sojuz T-15 () byla sovětská kosmická loď typu Sojuz ve variantě Sojuz T, byla osmnáctou a poslední lodí své varianty. Loď byla v rámci 1. základní expedice na Mir použita k prvnímu letu na novou vesmírnou stanici Mir, vypuštěnou 19. února 1986. Posádka, Leonid Kizim a Vladimir Solovjov, následně přeletěla na stanici Saljut 7, jednalo se o první přelet mezi dvěma vesmírnými stanicemi v historii kosmonautiky. Zároveň to byl první pilotovaný let po katastrofě raketoplánu Challenger.", "tgt_summary": "Soyuz T-15 (, \"Union T-15\") was a crewed mission to the Mir and Salyut 7 space stations and was part of the Soyuz programme. It marked the final flight of the Soyuz-T spacecraft, the third generation Soyuz spacecraft, which had been in service for seven years from 1979 to 1986. This mission marked the first time that a spacecraft visited, and docked with, two space stations in the same mission.", "id": 602682}
{"src_title": "Vodopádový model", "tgt_title": "Waterfall model", "src_document": [{"title": "Model.", "content": "Roycův původní vodopádový model obsahuje sedm fází v následujícím pořadí: Postupovat podle vodopádového modelu znamená přecházet od jedné fáze k následující přísně sekvenčním způsobem. Nejprve se například připraví specifikace požadavků, které jsou pevně dané. Teprve když jsou požadavky úplně kompletní, přejde se k návrhu. Požadovaný software je navržen a návrh předán implementátorům – návrh by měl být jakýmsi plánem implementace daných požadavků. Když je tedy návrh hotový, programátoři se ujmou jeho implementace. V pozdějších etapách této implementační fáze jsou vytvořené softwarové komponenty kombinovány, zavádí se nová funkcionalita a odstraňují chyby. Vodopádový model tedy vyžaduje, aby se k následující fázi přikročilo pouze tehdy, pokud je ta předcházející kompletní a perfektně připravená. Na druhou stranu existují různé modifikované vodopádové modely (včetně Roycova konečného modelu), které se od uvedeného procesu můžou ve větší či menší míře lišit.", "section_level": 1}, {"title": "Použití.", "content": "Vodopádový model je široce využíván takovými vývojářskými giganty, jako jsou firmy pracující pro Ministerstvo obrany Spojených států a NASA, a také pro různé vládní projekty (viz \"standardní vodopádový model\" na Internet Archive). Ti, kdo se těmito metodami řídí, často formálně nerozlišují mezi původním vodopádovým modelem a jeho různými modifikacemi, a tak může být složité specifikovat, přesně které modely se používají a v jaké míře. Ministerstvo obrany Spojených států upustilo od vodopádového modelu v roce 1994 standardem MIL-STD-498 a v roce 1998 standardem IEEE 12207.", "section_level": 1}, {"title": "Argumenty ve prospěch vodopádového modelu.", "content": "Pokud se věnuje dostatek času počátečním fázím tvorby softwaru, může to vést k vyšším úsporám v pozdějších etapách jeho životního cyklu. Mnohokrát se totiž ukázalo, že odstranění chyby, na kterou se přijde již v raných fázích životního cyklu tvorby softwaru (jako např. specifikace požadavků či návrh), je levnější (z hlediska peněz, úsilí i času), než když se na tu samou chybu přijde až v pozdějších fázích celého procesu. (Autor řady knih o softwarovém inženýrství Steve McConnell odhaduje, že „odstranění chyby v požadavcích, kterou se nepodaří odhalit až do fáze implementace nebo údržby, stojí 50 krát až 200 krát více, než kdyby se taková chyba odhalila a napravila již v etapě specifikace požadavků.“ Pokud se v extrémním případě např. ukáže, že návrh programu je nemožné implementovat, je jednodušší jej upravit již v příslušné fázi návrhu, než zjistit o několik měsíců později, když se už jednotlivé komponenty integrují, že veškerá dosud odvedená práce přišla vniveč kvůli tomu, že návrh byl od začátku špatný. Hlavní myšlenkou Big Design Up Front (BDUF) a vodopádového modelu je tedy to, že čas strávený na začátku zajišťováním toho, že požadavky i návrh jsou naprosto správné a kompletní, ušetří zase mnoho úsilí a času později. To znamená, že postupujeme-li podle vodopádového modelu, musíme si být v každé fázi jistí, že je stoprocentně kompletní a správná, než přejdeme k další etapě vývoje programu. Požadavky na program by měly být dány pevně a jasně, ještě než se začne s návrhem (v opačném případě kvůli chybným požadavkům přijde práce na návrhu nazmar); návrh programu by měl být zase doveden k dokonalosti předtím, než se začne s jeho implementací (v opačném případě se implementuje špatný návrh a práce je vniveč), atd. Dalším argumentem ve prospěch vodopádového modelu je, že klade stejný důraz na dokumentaci (jako např. dokumentace požadavků nebo dokumentace návrhu) jako na zdrojový kód. V metodikách s jednodušším návrhem a dokumentací dochází v případě odchodu členů týmu ke ztrátě znalostí a ty pak může být obtížné získat zpět. Pokud je k dispozici plně funkční dokumentace (jak navrhuje Big Design Up Front a vodopádový model), noví členové týmu nebo dokonce celé nové týmy by měli být schopni se relativně snadno začlenit díky tomu, že si dokumentaci přečtou. Ti, kteří preferují vodopádový model, na něm oceňují jednoduchost jeho přístupu. Připadá jim také disciplinovanější. Vodopádový model by měl poskytovat strukturovaný přístup; model postupuje lineárně, diskrétními, jednoduše pochopitelnými a vysvětlitelnými fázemi, a tak není složité mu porozumět. Poskytuje také snadno určitelné milníky ve vývojovém procesu. Možná to je tím důvodem, proč je vodopádový model uváděn mezi prvními ukázkovými příklady vývojového modelu v mnohých učebnicích a kurzech o softwarovém inženýrství. Má se za to, že vodopádový model a Big Design Up Front obecně je vhodný pro softwarové projekty, které jsou stabilní (zvlášť pro projekty, kde se příliš nemění požadavky) a kde je možné a pravděpodobné, že návrháři budou schopni dobře odhadnout problémové oblasti systému a vytvořit bezchybný návrh předtím, než začne implementace. Vodopádový model také vyžaduje, aby implementátoři postupovali podle pečlivě vytvořeného a kompletního návrhu přesně, čímž se zajistí hladký průběh integrace systému.", "section_level": 1}, {"title": "Kritika.", "content": "Vodopádový model je mnohými považován za nevhodný pro praxi. Kritici jsou především přesvědčeni, že u jakéhokoli netriviálního projektu je nemožné dovést jednu fázi životního cyklu softwarového produktu k dokonalosti předtím, než se přejde k fázi následující. Klientům nemusí být například úplně jasné, jaké jsou jejich požadavky, dokud neuvidí fungující prototyp, ke kterému se pak mohou vyjádřit; své požadavky můžou neustále měnit a návrháři a implementátoři pak nad tím ztrácejí kontrolu. Jestliže klient změní své požadavky poté, co je návrh hotov, musí být návrh modifikován a novým požadavkům přizpůsoben. Tím přijde vniveč relativně hodně práce, pokud se do Big Design Up Front investovalo příliš mnoho času. Návrháři také nemusí mít představu o budoucích implementačních problémech, pokud vytváří návrh pro ještě neimplementovaný softwarový produkt. Jinými slovy, teprve v implementační fázi se může ukázat, že určitou oblast funkcionality programu je velice těžké naimplementovat. Pokud se něco takového stane, je lepší zrevidovat návrh, než trvat na použití návrhu původního, který byl založen na chybných předpokladech a který se nedá použít pro nově objevené problémové oblasti. Dr. Winston W. Royce popisuje v \" (prvním článku popisujícím vodopádový model) nejjednodušší verzi modelu jako „riskantní a odsouzenou k neúspěchu“. Steve McConnell v knize \" (česky: \"Dokonalý kód\", kniha kritizující rozšířenost používání vodopádového modelu) označuje návrh softwaru za „záludný problém“ – problém, jehož požadavky a omezení nemohou být před dokončením plně známy. V důsledku toho je nemožné dovést jakoukoli fázi vývoje softwaru k dokonalosti, a tak je zároveň nemožné použít vodopádový model k přechodu do fáze následující. David Parnas v článku \" píše: „Mnoho detailů postupně vyjde najevo v průběhu implementace. Některé věci, které zjistíme, zneplatní náš návrh a my se musíme vrátit zpátky.“ Myšlenkou vodopádového modelu může být „dvakrát měř, jednou řež“. Odpůrci vodopádového modelu namítají, že tato myšlenka selhává, když problém, kterým se zabýváme, se neustále mění kvůli měnícím se požadavkům a následným novým zjištěním o problému samotném.", "section_level": 1}, {"title": "Modifikované modely.", "content": "Jako reakce na zmíněné problémy originálního vodopádového modelu bylo představeno mnoho jeho modifikací. Tyto modifikované modely řeší částečně či úplně kritizované problémy modelu původního. Rozličné modely se dají nalézt v knize Steve McConnella \", v kapitole o plánování životního cyklu. Každý model vývoje softwaru bude mít určité podobnosti s vodopádovým modelem, neboť každý takový model bude zahrnovat nějaké fáze, které se budou podobat těm z vodopádového modelu. Tato sekce se zabývá modely, které jsou vodopádovému modelu nejbližší. Informace o modelech, které se od vodopádového modelu liší výrazněji, nebo informace o diametrálně odlišných modelech budete moci nalézt v obecném textu o návrhu počítačového programu.", "section_level": 1}, {"title": "Sašimi model.", "content": "Sašimi model (nazýván podle japonské speciality z mořských plodů sašimi, protože jeho překrývající se fáze připomínají překrývající se kousky servírovaného masa) byl vytvořen Peterem DeGracem. Někdy se mu říká „vodopádový model s překrývajícími se fázemi“ nebo „vodopádový model se zpětnou vazbou“. Protože se fáze v sašimi modelu překrývají, je možné adresovat problémová místa během fází, které by u tradičního vodopádového modelu předcházely fázím jiným. Například fáze návrhu a implementace se v sašimi modelu překrývají, takže implementační problémy můžou být objeveny během fáze návrhu i implementace vývojového procesu. To pomáhá zmírnit mnoho problémů spojených s filozofií Big Design Up Front a vodopádového modelu.", "section_level": 2}], "src_summary": "Vodopádový model je sekvenční vývojový proces, ve kterém je vývoj nahlížen jako neustále se svažující tok (jako když teče vodopád) fázemi analýzy požadavků, návrhu, implementace, testování (validace), integrace a údržby. Jako první formální popis vodopádového modelu je často citován článek publikovaný v roce 1970 Winstonem W. Roycem (1929–1995), ačkoli Royce pojem „vodopádový“ ve svém článku nepoužil. Royce paradoxně představil tento model jako příklad chybného, nefungujícího modelu. Takto byl také ve skutečnosti tento pojem v článcích o vývoji softwaru používán – jako forma kritiky běžně praktikovaných softwarových postupů. V opozici vůči vodopádovému modelu stojí agilní metodiky.", "tgt_summary": "The waterfall model is a breakdown of project activities into linear sequential phases, where each phase depends on the deliverables of the previous one and corresponds to a specialisation of tasks. The approach is typical for certain areas of engineering design. In software development, it tends to be among the less iterative and flexible approaches, as progress flows in largely one direction (\"downwards\" like a waterfall) through the phases of conception, initiation, analysis, design, construction, testing, deployment and maintenance. The waterfall development model originated in the manufacturing and construction industries; where the highly structured physical environments meant that design changes became prohibitively expensive much sooner in the development process. When first adopted for software development, there were no recognised alternatives for knowledge-based creative work.", "id": 1565754}
{"src_title": "Bordeauxská klasifikace vín", "tgt_title": "Bordeaux Wine Official Classification of 1855", "src_document": [{"title": "Dějiny.", "content": "Na rok 1855 byla do Paříže plánována Světová výstava, a tak se do francouzského hlavního města začalo svážet zboží nejen z celé Francie, ale z celého světa. Bordeaux mělo reprezentovat víno. Běžní návštěvníci výstavy však neměli možnost vína ochutnat. Pro větší zajímavost proto měla výstavu doprovodit vinařská mapa regionu doplněná přehledem nejlepších vín z oblasti. Bordeauxská obchodní komora proto požádala Unii nákupčích, aby zhotovila přehledný „seznam všech klasifikovaných červených vín v regionu, v němž bude tak přesně a kompletně, jak je to jen možné, specifikováno, do které z pěti tříd každé z nich patří a ve které obci je možno je nalézt“. Nákupčí totiž měli jako jediní celkový přehled o trhu s bordeauxskými víny. Měli také k dispozici všechny nezbytné podklady a zdroje, takže mohli během pouhého měsíce dodat seznam nejlepších vín. 18. dubna tedy vytvořili seznam, který později proslul jako \"Klasifikace z roku 1855\". Ještě dnes, více než 150 let po svém sestavení zůstává jedním z nejsměrodatnějších vodítek ve světě vín.", "section_level": 1}, {"title": "Zajímavost.", "content": "Všechna červená vína, jež se dostala na seznam, pocházela z oblasti Médoc. Jediné château mimo Médoc, jemuž byla při klasifikaci udělena zvláštní výjimka a bylo zařazeno do skupiny klasifikovaných usedlostí, bylo Château Haut-Brion, jež leží v oblasti Graves. Shodou okolností bylo navíc zařazeno na samotný vrchol této hierarchie. Bílá vína, jež se tehdy těšila mnohem menšímu významu než červená, byla omezena pouze na sladká vína z oblasti Sauternes a Barsac a zařazena pouze do dvou tříd.", "section_level": 2}, {"title": "Změny v klasifikaci.", "content": "V rámci každé kategorie jsou jednotlivá château zařazena podle kvality svých vín. Genialitu klasifikace z roku 1855 dokazuje skutečnost, že od dubna 1855 doznala pouhé dvě velké změny, a to zařazení Château Cantemerle do kategorie \"cinquième cru\" v roce 1856 a povýšení Château Mouton Rothschild do kategorie \"premier cru\" v červnu 1973. (Tomuto povýšení předcházelo 51 let usilovného snažení a jemného diplomatického manévrování majitele usedlosti barona Philippe de Rothschilda, jež značně ovlivnilo nejen samotné Château Mouton, ale i celý vinařský průmysl.) Několik dalších méně významných změn je také mnohem méně známých. Třetí změnou bylo vypuštění nejmenší z klasifikovaných usedlostí Château Dubignon z kategorie \"troisième cru\", neboť ji pohltilo Château Malescot St. Exupéry. V roce 1938 pak zmizelo Chateau Desmirail, bylo však roku 1981 opět obnoveno. Chateau Leoville, jež bylo v roce 1855 klasifikováno jako jediná usedlost, bylo rozděleno na tři: Leoville-Barton, Leoville-Las Cazes a Leoville-Poyferre. .", "section_level": 1}, {"title": "Klasifikace z roku 1855.", "content": "Francouzsky \"Les Grands Crus classés en 1855\". U každého château je zapsána obec, v jejímž katastru se usedlost nachází. Pokud se jejich AOC liší od vesnice, je to uvedeno v závorce.", "section_level": 1}, {"title": "Sauternes a Barsac.", "content": "Barsacká château smějí svá vína nazývat Barsac či Sauternes.", "section_level": 1}, {"title": "Cru Bourgeois.", "content": "Mnohá z lepších vín, jež pocházejí z apelace Médoc AOC a která nebyla zahrnuta do klasifikace z roku 1855, jsou klasifikována jako \"Cru Bourgeois\", což je klasifikační systém, jenž byl od roku 1932 pravidelně upravován. V roce 2007 byl zrušen, avšak dalšího roku bylo rozhodnuto o jeho opětovném vzkříšení.", "section_level": 1}], "src_summary": "Bordeauxská klasifikace vín z roku 1855 je seznam nejlepších červených vín z oblasti Bordeaux sestavený na popud Napoleona III. u příležitosti Světové výstavy v Paříži v roce 1855. Klasifikace z roku 1855 byla sestavena na základě mnoha let pečlivého zvažování a porovnávání výsledků jednotlivých ročníků asi šedesátky médockých vinařských usedlostí. Jde o jasný a přehledný systém, harmonický řád s pevnou hierarchií, který i po sto padesáti letech dokonale slouží účelu, pro nějž byl navržen. Kritéria, jež tato klasifikace v oblasti Bordeaux nastavila, se stala vodítkem pro ostatní vinařské oblasti nejen ve Francii, ale na celém světě.", "tgt_summary": "The Bordeaux Wine Official Classification of 1855 resulted from the 1855 Exposition Universelle de Paris, when Emperor Napoleon III requested a classification system for France's best Bordeaux wines that were to be on display for visitors from around the world. Brokers from the wine industry ranked the wines according to a château's reputation and trading price, which at that time was directly related to quality. The wines were ranked in importance from first to fifth growths (\"crus\"). All of the red wines that made it on the list came from the Médoc region except for one: Château Haut-Brion from Graves. The white wines, then of much less importance than red wine, were limited to the sweet varieties of Sauternes and Barsac and were ranked only from superior first growth to second growth.", "id": 1736385}
{"src_title": "Bibliofilie", "tgt_title": "Bibliophilia", "src_document": [{"title": "Historie.", "content": "O soukromém sběratelství knih se mluví už ve starověku, středověcí panovníci zakládali knihovny a dávali knihy opisovat. Jinou povahu dostalo sbírání knih (sběratelský obor) s vynálezem knihtisku, když knihy přestaly být unikáty a první tiskaři se zároveň snažili soutěžit s rukopisy. Jiným směrem se koncem 15. století vydali italští tiskaři v Benátkách (např. Aldus Manutius), kteří vytvořili nová krásná písma, takže se jejich knihy už rukopisům nepodobaly. Ve vydávání krásných knih pokračovali i barokní tiskaři vedle běžných tisků pro širší potřebu. Masové vydávání knih v 19. století, umožněné strojní výrobou papíru a tiskařskými stroji, vedlo k jistému úpadku kvality knih. Proti tomu se postavil anglický spisovatel John Ruskin (1819–1900) a výtvarník a reformátor William Morris (1834–1896), zakladatel hnutí \"Arts and Crafts\" („umění a řemesla“), který se snažil o obnovu uměleckých řemesel a začal vydávat krásné knihy.", "section_level": 1}, {"title": "Bibliofilská vydání.", "content": "Ruskinovy a Morrisovy myšlenky se rychle prosadily a vydavatelé začali více pečovat i o výtvarnou stránku a dokonalé provedení knih. Zejména krásná literatura sice vycházela v levných vydáních, malá část nákladu se však tiskla na lepším papíře, případně s grafickou výzdobou. Vedle toho začaly vznikat edice bibliofilských knih – většinou básní a krátkých próz v malém nákladu a s originální grafickou výzdobou – určených předně pro sběratele. První českou bibliofilsky vydanou knihou je dekadentní básnická sbírka Arnošta Procházky \"Prostibolo duše\". Na počátku roku 1895 ji ve dvou stech číslovaných výtiscích (z toho prvních 25 exemplářů na papíru holland s autografem spisovatelovým, 175 exemplářů na velinu) vydala Moderní revue v Praze. Kniha má 36 stran a formát 20 : 25 centimetrů. Postupně začali takové knihy vydávat například František Topič, Jan Otto, Česká grafická unie a řada malých specializovaných nakladatelů: Josef Florian, Kamila Neumannová, Svatopluk Klír, Ladislav Kuncíř, Arno Sáňka, Atlantis a mnoho dalších. S tím souvisel i oživený zájem o typografii a písmo (Karel Dyrynk, Oldřich Menhart), o uměleckou knižní vazbu a drobnou grafiku (ex libris, novoročenky aj.). Z výtvarníků se na této činnosti podíleli například Vojtěch Preissig, Vratislav Hugo Brunner, Adolf Kašpar, Zdenka Braunerová, Jan Konůpek, Mario Stretti, Jaroslav Benda, Josef Richard Marek, Miloš Klicman, František Kobliha, Josef Váchal, Cyril Bouda, Ota Janeček, Vladimír Komárek a řada dalších. Již roku 1908 byl v Praze založen Spolek českých bibliofilů za předsednictví Františka Táborského.", "section_level": 1}, {"title": "Poznámka.", "content": "Vedle bibliofilie existuje také bibliománie, chorobná posedlost knihami. Opakem bibliofilie je bibliofobie, tj. patologický odpor vůči knihám, vyhýbání se knihám.", "section_level": 1}], "src_summary": "Bibliofilie nebo bibliofilství (z řec. \"biblos\", kniha a \"filia\", láska, náklonnost), česky knihomilství, tedy láska ke knihám. Myslí se tím láska ke krásným knihám a tiskům (starým i novým), tedy takovým, které lze charakterizovat jednotou textu, obrazu, grafické úpravy a typografie, papíru, příp. vazby. I tyto krásné knihy se nazývají bibliofilie. Jsou předmětem sběratelství a některé jsou vzácné. Bibliofilie jsou vydávány zpravidla v malém nákladu a vždy se zvláštním zřetelem k úpravě – ke grafické úpravě včetně typografie, k výtvarnému doprovodu textu, často řešenému originálními grafickými technikami a ke kvalitnímu papíru. Jednotlivé tisky bývají číslovány a část nákladu bývá podepsána autory grafické úpravy, grafik, textu aj.", "tgt_summary": "Bibliophilia or bibliophilism is the love of books, and a bibliophile or bookworm is an individual who loves and frequently reads books.", "id": 1358974}
{"src_title": "Tracy Chapman", "tgt_title": "Tracy Chapman", "src_document": [{"title": "Život Tracy Chapman.", "content": "Narodila se v Clevelandu ve státě Ohio, kde po rozvodu rodičů v jejích čtyřech letech, vyrůstala se svou matkou a sestrou. Jejím prvním nástrojem bylo ukulele, které dostala od své matky, když jí byly tři roky. Jelikož rodina neměla dostatek finančních prostředků, musela na něj matka nejprve našetřit z peněz, které měly na jídlo. Své první povídky a poezii začala psát již v raném věku. Na kytaru začala hrát ve svých 11 letech a v dospívání začala psát protestní songy. Když jí bylo 16 let, musela po nějaký čas žít se svou sestrou a matkou ze sociálních dávek. Tracy Chapman neprožila zrovna ukázkové dětství. V době jejího dospívání docházelo v Clevelandu k integraci základních škol, což znamenalo, že se ve školách běžně potkávaly děti různé barvy pleti, z čehož vznikaly rasové potyčky. Mnoho dětí tak trávilo více času raději mimo školu, než v ní. Chapman tedy vyrůstala v době rasových útoků a napadání. I ona sama se stala obětí jednoho takového útoku, kdy jí při cestě ze školy obtěžoval gang spolužáků. Jeden z nich jí namířil střelnou zbraň na hlavu a vyhrožoval, že ji zastřelí a poté ještě tloukl jejím obličejem o zem. V rámci akademické nadace získala Chapman stipendium na soukromé episkopální internátní střední škole (Woostersschool) v Danbury v Connecticutu, kam se rodina přestěhovala, a kde Chapman hrávala v místní kapli při obřadech. Jak sama říká, byl to v jejím životě velký obrat a současně jeden z důvodů, proč se nyní tolik angažuje v politických diskuzích. Za tuto možnost byla nesmírně vděčná, dostalo se jí akademického vzdělání, což by bez lidí, kteří jí to umožnili, nebylo možné. Na Woosterschool Chapman začala hrát ve školní kavárně na vypůjčenou kytaru, než jí matka zakoupila její vlastní. Později školní kaplan pro Tracy Chapman uspořádal sbírku na koupi další nové kytary. V letech 1982 – 1986 získala stipendium na univerzitě (Tufts University) v Medfordu, ve státě Massachusetts a začala studovat antropologii a Africké studia, přestože se původně chtěla stát zvěrolékařkou. V rámci školy se účastnila skupinového hraní na africké bubny a současně zdokonalovala své hudební schopnosti hraním na kytaru a zpíváním na Boston folk circuit, v ulicích Harvard Square, v místních kavárnách a ve školním folkovém klubu. Její nahrávky byly i součástí programu školního rozhlasu. Poté, co ji několik producentů odmítlo, podepsala v roce 1987 smlouvu s vydavatelstvím Elektra a v následujícím roce, jako čtyřiadvacetiletá, vydala svoje debutové album s názvem „Tracy Chapman“, produkované Davidem Kershenbaumem, které obsahovalo skladby jako Talkin'bout a Revolution, Fast Car and Baby Can I Hold You. Její hřejivé, vášnivé a upřímné skladby předznamenaly příchod neobyčejného talentu. Konec osmdesátých let byl v hudbě ovládán syntezátory a bicími, takže jednoduchost a upřímnost jejího přístupu byla velmi osvěžující. Skladby vyjadřovaly především její postřehy hluboce zakořeněné v její osobní zkušenosti s vyrůstáním v komunitě chudé pracující třídy jejího rodného města. Skutečného úspěchu před publikem dosáhla vystoupením u příležitosti 70. narozenin Nelsona Mandely v Londýnském Wembley. Její spontánní vystoupení doprovázené pouze akustickou kytarou, které sledovalo miliony diváků po celém světě, bylo senzací. Výsledkem toho bylo více jak 10 milionů prodaných alb, získání tří cen Grammy a jedné ceny Brit Award. Chapman se snaží svůj osobní život plně oddělit od toho pracovního. Hudba ale zůstává stále hlavní součástí toho, kým je. Šťastnou ji činí to, že jí bylo umožněno dělat svou práci a být členkou organizací se snahou nabízet pomoc.", "section_level": 1}, {"title": "Tvorba Tracy Chapman.", "content": "Tvorba Tracy Chapman je přínosná zejména v tom, že upozorňuje na sociální nerovnosti v současném západním světě. Texty jejích písní vedou posluchače k zamyšlení nad stávajícími nerovnostmi v naší kultuře. Přesto se Tracy Chapman snaží předávat lidem poselství, že láska a vzájemné pochopení jsou navzdory všem nesnázím a nerovnostem možné. Bojuje za práva menšin, včetně žen. Chapman proslavila zejména píseň Fast Car z jejího debutového alba z roku 1988, které se setkalo s okamžitým úspěchem nejen komerčním (přední příčky amerických a anglických hitparád), ale také u hudebních kritiků. Jak sama říká, písně, které si skládá sama včetně textů, jsou příběhy o životech obyčejných lidí. Chapman měla během svého dětství možnost sledovat obyčejné lidi, žila v komunitě lidí, kteří bojovali za svůj důstojný život. Pracovali těžce a doufali, že se jejich životy změní. Její písně - příběhy, vyprávějí o životě těchto lidí z dělnické vrstvy, o chudobě, o násilí páchaném na ženách, o nevšímavosti, o věčném boji za lepší život a o naději. Její debutové album, které vyšlo v roce 1988, začíná písní Talkin´Bout a Revolution. Touto písní chtěla Tracy Chapman upozornit právě na chudobu a společenské nerovnosti, stejně jako na práva chudých lidí. Větší ohlas u publika a oblibu rádií však získala její píseň Fast Car, která je právě obyčejným příběhem ze života obyčejných lidí. V písni Behind the wall upozorňuje na nevšímavost okolí a policie k domácí násilí. V roce 1989 vydala své druhé album Crossroads, které se umístilo také na prvním místě v žebříčku prodejnosti v UK, a které bylo její niterní výpovědí o jejím prožívání a snaze uchovat si svůj vnitřní život navzdory všem nesnázím např. v písni „All that you have is your soul.“ Chapman zpívá nejen o tom, že „se snaží uchovat si to, co nosí uvnitř“, ale také např. v písni Freedom Now upozorňuje na sociální boje a jejich represi. V písni Subsity zpívá o těžkém životě lidí na předměstí a skutečnosti, že se vláda nesnaží těmto lidem nijak pomoci. Známý se stal její vzkaz v písni Subsity prezidentu Spojených států amerických: „Please give the president my regards for disregarding me.“ Chapman dále vydala alba Matters of the Heart (1992), New Beginning (1995), Telling Stories (2000), Collection (2001), Let it Rain (2002), Where you Live (2005) a Our Bright Future (2008), kde stejně emotivně a neúnavně bojuje a zpívá ve prospěch obyčejných, utlačovaných lidí žijících na okraji společnosti.", "section_level": 1}, {"title": "Sociální aktivismus.", "content": "Texty jejích písní jsou jen částí toho, jak se Chapman snaží upozorňovat na otázky pramenící ze sociálních nerovností. Mezi její další aktivity patří účast na dobročinných koncertech a také členství v několika mezinárodních organizacích zabývající se lidskými právy. Z dobročinných koncertů můžeme jmenovat například účast na turné pořádané organizací Amnesty International, pod názvem Human Rights Now! v letech 1988 a 1998, nebo vystoupení na koncertě u příležitosti 70. narozenin Nelsona Mandely v roce 1990. V roce 1999 vystoupila také na koncertu pro svobodu Tibetu pořádaném v Chicagu. Dalším dobročinným vystoupením byla účast na koncertě pro Kambodžu a Tibet s názvem Pavarotti & Friends, pořádaném v roce 2000 v Modeně. Z jejích sólových vystoupení můžeme zmínit koncert pro neziskovou organizaci Maitri, která se zabývá pomocí obyvatelům San Francisca, s onemocněním AIDS. V roce 2004 se účastnila také turné AIDS/Life Cycle ride a v roce 2007 nadační akce na podporu HIV pozitivních žen v rámci programu University of California. V roce 2010 vystoupila na dobročinné sbírce nadace ASCAP. Z organizací, ve kterých Tracy Chapman působila či působí, můžeme zmínit nadaci San Francisco AIDS Foundantion a nadaci Circle of Life. Je také členkou organizace Amnesty International či nadace American Foundation for AIDS Research, dále hnutí za svobodu Tibetu a také protiválečné lobby.", "section_level": 1}], "src_summary": "Tracy Chapman (* 30. března 1964) je americká písničkářka a čtyřnásobná držitelka hudební ceny Grammy. Od té doby, co prorazila v roce 1988 se svým debutovým albem s názvem „Tracy Chapman“ na hudební scénu, stala se tato zpěvačka jednou z nejuznávanějších současných písničkářek.", "tgt_summary": "Tracy Chapman (born March 30, 1964) is an American singer-songwriter, known for her hits \"Fast Car\" and \"Give Me One Reason\", along with other singles \"Talkin' 'bout a Revolution\", \"Baby Can I Hold You\", \"Crossroads\", \"New Beginning\", and \"Telling Stories\". She is a multi-platinum and four-time Grammy Award–winning artist. Chapman was signed to Elektra Records by Bob Krasnow in 1987. The following year she released her critically acclaimed debut album \"Tracy Chapman\", which became a multi-platinum worldwide hit. The album earned Chapman six Grammy Award nominations, including Album of the Year, three of which she won, including Best Female Pop Vocal Performance for her single \"Fast Car\", and Best New Artist. Chapman released her second album \"Crossroads\" the following year, which garnered her an additional Grammy nomination. Since then, Chapman has experienced further success with six more studio albums, which include her multi-platinum fourth album \"New Beginning\", for which she won a fourth Grammy Award, for Best Rock Song, for its lead single \"Give Me One Reason\". Chapman's most recent album is \"Our Bright Future\", released in 2008.", "id": 1999276}
{"src_title": "Caesar Baronius", "tgt_title": "Caesar Baronius", "src_document": [{"title": "Život a dílo.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Původ a mládí.", "content": "Pocházel z bohaté rodiny původem z Neapole, byl jediným synem Camilla Baroneho Barone a Porzie Febonie. Studoval ve Veroli, Neapoli a Římě, kde získal doktorát z práva. Tam se také seznámil se svatým Filipem Nerim a proti vůli rodičů se rozhodl vstoupit do Kongregace oratoriánů při kostele sv. Jeronýma od Křesťanské lásky.", "section_level": 2}, {"title": "Oratorián a historik.", "content": "Roku 1564 přijal kněžské svěcení. Aby mohl zůstat nablízku sv. Filipovi Neri a spolupracovat s ním, zřekl se výnosných beneficií. Poté, co Oratorium dostalo roku 1575 definitivní církevní schválení, přesídlil do kláštera u římského kostela Santa Maria in Vallicella, kde se věnoval historické práci. Papež Řehoř XIII. a kardinál Guglielmo Sirleto jej nejprve pověřili kritickou revizí \"Římského martyrologia\", oficiálního seznamu světců, již dokončil roku 1589.", "section_level": 2}, {"title": "Annales ecclesiastici (Církevní letopisy).", "content": "Jeho stěžejním dílem jsou však \"Annales ecclesiastici\", 12 foliantů pojednávajících o dějinách církve od počátků až do roku 1198, na nichž pracoval až do své smrti. Jedná se o první velké dílo katolické historiografie, založené takřka výhradně na archivních pramenech a jejich kritickém zhodnocení. Dílo, koncipované nejprve jako přednáškový cyklus v rámci schůzek římského filipínského oratoria, má také apologetický aspekt – je katolickou odpovědí na tzv. magdeburské centurie, 13svazkové dílo magdeburského protestantského historika Matthiase Flacia.", "section_level": 2}, {"title": "Pokračovatelé Baroniových Letopisů.", "content": "První pokračování \"Annales\" napsal oratorián Odericus Raynaldus (1595-1671) a dovedl je až do roku 1565 (8 sv., 1646-1663; 9. svazek, vydaný z pozůstalosti, byl cenzurou povolen až v letech 1683-1686). Mezitím se dostalo Baroniovu dílu ostré kritiky v díle františkána Antoina Pagiho (1624–1699). Dalším pokračovatelem \"Annales\" se stal oratorián Giacomo Laderchi († 1738), který je dopsal pro roky 1566-1571 (3 sv., Řím 1728-37). Další část přidal katolický historik slezského původu Augustin Theiner (1804-1874), který se také postaral o nové vydání celého díla.", "section_level": 3}, {"title": "Další Baroniova kariéra.", "content": "Když Filip Neri roku 1593 odstoupil z vedení kongregace, stal se Baronius jeho nástupcem. Tehdejší papež Kliment VIII. si jej také vybral za svého osobního zpovědníka a jmenoval jej apoštolským protonotářem (1595). Tentýž papež jej v konzistoři dne 5. června 1596 jmenoval kardinálem-knězem s titulem římské baziliky sv. Nerea a Achilea. Od roku 1597 byl také kardinálem-bibliotekářem svaté římské církve, roku 1602 se stal komendatárním opatem kláštera San Gregorio na římském Celiu. Jako kardinál se aktivně zasazoval o přijetí abjurace francouzského krále Jindřicha Navarrského, pracoval na připojení Ferrary k papežskému státu roku 1598.", "section_level": 2}, {"title": "Monarchia Sicula a dvojí konkláve roku 1605.", "content": "V jedenáctém díle \"Letopisů\", vydaném s papežským svolením v roce 1605, podrobil Baronius historické kritice domnělé privilegium legátů Urbana II., na nichž byla založena tzv. Monarchia Sicula, soubor privilegií španělských panovníků v církevní oblasti, a zpochybnil také přítomnost apoštola Jakuba na španělské půdě. To mu vyneslo zákaz prodeje jeho díla ve všech zemích španělské koruny, ale i odpor španělského krále při papežské volbě, k níž došlo po smrti papeže Klimenta VIII. roku 1605. Navzdory tomu, že Baronius v průběhu celého konkláve byl jasným favoritem a do zvolení mu 30. března chybělo pouhých 8 hlasů, papežem se nestal. Později naznačoval, že svůj útok proti španělským privilegiím formuloval právě proto, aby zabránil svému zvolení papežem: každému, kdo se jen trochu seznámil s jeho charakterem, je jasné, že jeho tvrzení lze brát vážně. V konkláve byl zvolen papež Lev XI., který ovšem krátce po volbě zemřel, a tak se muselo přikročit k volbě nové. Také zde Baronius i přes své všemi uznávané kvality zvolen nebyl, papežem se stal Camillo Borghese (Pavel V.).", "section_level": 2}, {"title": "Smrt, pohřeb a snahy o beatifikaci.", "content": "Caesar Baronius zemřel ve svém pokojíku v římském oratoriánském konventu u kostela Santa Maria in Valicella. V tomto kostele je také pohřben. Papež Benedikt XIV. jej prohlásil za ctihodného 12. ledna 1745. U příležitosti 400. výročí jeho úmrtí r. 2007 obnovila kongregace oratoriánů jeho beatifikační proces.", "section_level": 2}, {"title": "Vztah k českým zemím.", "content": "Baronius byl osobním přítelem Františka Dietrichsteina (1575-1636), kardinála a olomouckého biskupa. Zajišťoval péči o Dietrichsteinův římský titulární kostel San Silvestro in Capite jako spolutitulář. Zatím neověřená jsou tvrzení o spolupráci na přípravě těch částí \"Letopisů\", které se týkají českých církevních dějin.", "section_level": 1}], "src_summary": "Ctihodný Caesar kardinál Baronius CO, (31. října 1538, Sora, provincie Frosinone, Latium, Itálie – 30. června 1607, Řím) byl člen a představený Kongregace oratoriánů sv. Filipa Neri, kardinál, zakladatel moderní katolické církevní historiografie. Je autorem rozsáhlého díla \"Annales ecclesiastici\" (\"Církevní letopisy\"), pracoval na revizi \"Římského martyrologia\".", "tgt_summary": "Cesare Baronio (also known as Caesar Baronius; 30 August 1538 – 30 June 1607) was an Italian cardinal and ecclesiastical historian of the Roman Catholic Church. His best-known works are his \"Annales Ecclesiastici\" (\"Ecclesiastical Annals\"), which appeared in 12 folio volumes (1588–1607). Pope Benedict XIV conferred upon him the title of Venerable.", "id": 1801107}
{"src_title": "San Silvestro in Capite", "tgt_title": "San Silvestro in Capite", "src_document": [{"title": "Počátky a středověký vývoj.", "content": "Kostel byl založen okolo roku 760 papežem Pavlem I. Je třeba jej nezaměňovat s kostelem sv. Martina ai Monti, který má také dedikaci sv. Silvestrovi. Papež Pavel I. také roku 761 svolal biskupský synod, na němž přenesl do Říma a tohoto kostela těla sv. Silvestra a sv. papeže a mučedníka Štěpána. U kostela vznikl v době ikonoklastické krize klášter řeckých mnichů, kteří si s sebou přinesli obraz Krista, který dal podle legendy edesskému králi Abgarovi (obraz edesský) a současně i relikvii hlavy sv. Jana Křtitele. Řecké baziliány však vystřídali benediktinští mniši, kteří zůstali v klášteře až do sklonku 13. století (1285). Na žádost Geronima kard. Pellestriny papež Honorius IV. (1285–1287) povolil, aby se v klášteře mohly usídlit žákyně bl. Margarity Colonny, které dostaly řeholi sv. Kláry. Ty si s sebou přinesly i tělo své zakladatelky.", "section_level": 1}, {"title": "Kardinálský titul.", "content": "Kardinálský titul byl zřízen papežem Lvem X. 6. července 1517, když se výrazně zvýšil počet členů kardinálského sboru. Titul byl označován jako \"San Silvestro in Campo Martio\", \"San Silvestro inter duos hortos\" nebo \"San Silvestro in Cata Pauli\".", "section_level": 1}, {"title": "Obnova na konci 16. století.", "content": "Práce na obnově kostela započaly roku 1596 za pontifikátu papeže Klimenta VIII., kdy byl kostel již ve velmi špatném stavu, pravděpodobně za účasti Carla Maderna. Po svém jmenování kardinálem se na jejím provedení a financování aktivně podílel olomoucký biskup František Dietrichstein, který byl titulářem baziliky. Ten také obnovený kostel 13. května 1601 posvětil. V kostele se nacházejí jeho erby, roku 1610 v něm byl pohřben jeho synovec Jan Adam z Dietrichsteina a zachoval se jeho náhrobek.", "section_level": 1}, {"title": "Barokní přestavba.", "content": "Roku 1690 byl kostel přestavěn v barokním slohu architektem Giovanni Antoniem de Rossim a byl vyzdoben cyklem fresek, jejichž autorem jsou Giacinto Brandi a Ludovico Gimignani. Dnes je kostel v držení komunity irských palotinů.", "section_level": 1}], "src_summary": "Kostel San Silvestro in Capite je římská bazilika na Piazza San Silvestro, mezi Martovým polem a Kvirinálem, v rione Colonna. Jde o kardinálský titulární kostel.", "tgt_summary": "The Basilica of Saint Sylvester the First, also known as (, ), is a Roman Catholic minor basilica and titular church in Rome dedicated to Pope Sylvester I. It is located on the Piazza San Silvestro, at the corner of Via del Gambero and the Via della Mercede, and stands adjacent to the central Post Office. Built in the 8th century as a shrine for the relics of the saints and martyrs from the Catacombs, the church is the national church of Great Britain. The Latin words \"in capite\" refers to the canonical title of Pope Sylvester the First, to which \"in capite\" means \"in First, in Chief, or in Head\". The basilica is also famous for a relic, a fragment of a head purported to be that of John the Baptist, kept in a chapel to the left of the entrance. A second Roman church dedicated to Pope Sylvester I is San Silvestro al Quirinale. The current Cardinal-Priest is Louis-Marie Ling Mangkhanekhoun, Apostolic Vicar of Vientiane.", "id": 388413}
{"src_title": "Iveta Radičová", "tgt_title": "Iveta Radičová", "src_document": [{"title": "Politické aktivity.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Občanské postoje a aktivity před listopadem 1989.", "content": "Nikdy nesympatizovala s režimem v Československu. Její kolegyně Mária Malíková o ní řekla, že se nikdy netajila svou nevolí pracovat pod ideologickým diktátem, byla i svědkem jak Radičová odmítla členství v KSS a veřejně projevila nesouhlas s režimem. V roce 1987 se podílela i na tvorbě publikace Bratislava/nahlas, která kritizovala režim (zejména v politikách, které se týkaly přírodních složek prostředí, kulturně-historických složek prostředí a sociálního prostředí). Jako autorka však není nikde uvedena, její spolupráci potvrdil Ján Budaj. Počátkem podzimu 1989 spoluiniciovala list prezidentu Gustávu Husákovi, ve kterém protestovala proti uvěznění Bratislavské pětky, riskovala tím přinejmenším svoji kariéru.", "section_level": 2}, {"title": "Porevoluční aktivita.", "content": "Tak, jako mnozí jiní sociologové, patřila k těm co zakládali VPN. Jistý čas byla její mluvčí. Stála též u zrodu slovenské pobočky ODS. ODÚ-VPN se jí zdála jako \"málo pravicová\". Mimo jiné odmítla rozdělení federace bez referenda, což jí hrubě vyčítali Ivan Gašparovič, Robert Fico, Ján Slota v prezidentské kampani v roce 2009 s tím, že nemá právo stát se prezidentkou republiky, když odmítla její vznik. V roce 1992 byly na Slovensku proreformní a pročeskoslovenské strany značně rozdrobeny a ve volbách zvítězila nacionalistická HZDS. V témže roce se Radičová z politiky na 13 let stáhla.", "section_level": 2}, {"title": "Návrat do politiky.", "content": "Po skandálu jejího předchůdce, ministra práce, sociálních věcí a rodiny Ľudovíta Kaníka, ve kterém figurovaly strukturální fondy, ji tehdejší premiér Mikuláš Dzurinda v říjnu 2005 povolal do ministerského křesla. Tehdy byla ředitelkou Sociologického ústavu při Slovenské akademii věd. Ze začátku se odmítla zařadit jako politička, spíš se profilovala jako specialistka, aktivistka třetího sektoru a mentorka. Na rozdíl od předchozího ministra rozuměla problému sociální analýzy a inkluze a věděla, jaké mají sociální reformy dopady na obyvatelstvo, přičemž poctivě zachovávala pravicovou linii Dzurindovy vlády. Počáteční odmítání politických struktur ustoupilo a po 13 měsících v ministerském křesle Radičová v listopadu 2006 vstoupila do SDKÚ-DS, kde byla záhy zvolena místopředsedkyní a stala se též nejoblíbenější tváří této strany. Po nástupu Roberta Fica odešla se svou stranou do opozice a stala se poslankyní. Ve volbách v roce 2006 získala 205 538 preferenčních hlasů, nejvíc v rámci SDKÚ. V letech 2006 až 2009 byla poslankyní Národní rady Slovenska za SDKÚ-DS. 23. dubna 2009 sa vzdala poslaneckého mandátu poté, co vyšlo najevo, že v parlamentu neoprávněně hlasovala za jinou poslankyni SDKÚ Tatianu Rosovou. Odmítla, že se jednalo o podvod, své chování vysvětlila tím, že šlo o zkratovou situaci a věděla, jak chce její kolegyně hlasovat (Rosová prezentovala svůj vlastní postoj před poslanci) i to, že by se prý nestihla přesunout od řečnického pultu ke své lavici. Poprvé na Slovensku se poslanec vzdal mandátu s vysvětlením, že udělal chybu.", "section_level": 2}, {"title": "Účast v prezidentských volbách 2009.", "content": "V prezidentských volbách kandidovala jako občanská i politická kandidátka tzn. její kandidaturu navrhli jednak poslanci a jednak její kandidaturu navrhli občané v petici. V prvním kole voleb 21. března 2009 se umístila se na druhém místě se ziskem 38,05 % (713 735 hlasů) za Ivanem Gašparovičem a postoupila s ním do druhého kola voleb. Ve druhém kole vyhrál Ivan Gašparovič se ziskem 55,5% hlasů. Iveta Radičová získala 44% při volební účasti 51% voličů. Do druhého kola prezidentských voleb se dostala jako první žena v historii Slovenska. Kromě vlastní politické strany SDKÚ-DS, jí vyjádřily podporu další dvě parlamentní strany opozice Kresťanskodemokratické hnutie, Strana maďarskej koalície - Magyar Koalíció Pártja, mimoparlamentní subjekt OKS a mnoho intelektuálů a osobností. Ze zahraničních osobností jí podpořil např. Václav Havel.", "section_level": 2}, {"title": "Situace po parlamentních volbách 2010.", "content": "V červnu 2010 vedla stranu SDKÚ-DS do parlamentních voleb, kde strana získala 15,42 % hlasů a skončila tak na druhém místě za vítěznou stranou SMER (34,79 % hlasů). Iveta Radičová opět s velkým náskokem vyhrála preferenční hlasování, když získala 223 762 \"kroužků\" čili 57,36% ze všech hlasů. Sestavením vlády byl sice nejprve pověřen předseda strany SMER Robert Fico, protože ale nezískal dostatečnou podporu ve slovenském parlamentu, byla pověřena sestavením vlády Radičová. Po parlamentních volbách 2010 byla kandidátkou nejsilnější pravicové strany SDKÚ-DS na post předsedkyně vlády Slovenska. 23. června 2010 ji prezident republiky pověřil sestavením vlády, tudíž se stala designovanou předsedkyní vlády Slovenské republiky. Následně sestavila vládu s SaS, KDH a Mostem-Híd. Tyto strany mají v novém parlamentu těsnou většinu 79 křesel a všechny den po volbách odmítly spolupráci se Smerem-SD a SNS. Richard Sulík navštívil Radičovou v jejím štábu během volební noci několik hodin po vyhlášení exit-polls a s Jánem Figelem a Bélou Bugárem si hned psala SMS zprávy. Radičová vykonávala svůj poslanecký mandát pouze několik hodin, nejméně ze všech zvolených poslanců. Mandát jí sice vznikl volbou, ale funkci začala vykonávat až na slavnostní schůzi nového parlamentu a to složením slibu 8. července 2010 v 10:38, krátce po půl deváté hodině večer ji prezident jmenoval premiérkou Slovenska, čímž sice její mandát nezanikl, ale přestal se uplatňovat (tzv. klouzavý mandát, přešel na náhradníka kandidátní listiny). Ostatní ministři byli jmenováni 9. července v 9 hodin ráno.", "section_level": 2}, {"title": "Odchod z politiky.", "content": "3. května 2012 oznámila odchod ze své strany SDKÚ-DS.", "section_level": 2}, {"title": "Vzdělání.", "content": "Studovat začala v roce 1975 na filozofické fakultě Univerzity Komenského, které ukončila v roce 1979. V roce 1981 jí zde byl taky udělen titul PhDr. za práci \"Kvantitatívny a kvalitatívny výskum\". Pak absolvovala postdoktorandské studium na Oxford University v roce 1990. Habilitovala se opět na Univerzitě Komenského v roce 1997. Titul docentky získala za habilitační práci \"Križovatky sociálneho poznania – problémy sociálnej politiky\". Profesorkou se stala v roce 2005, její dílo mělo název \"Procesy sociálnej inklúzie a exklúzie\". Ph.D. jí byl udělen ve Slovenské akademii věd (práce \"Typologická metóda v sociálnych vedách\"), titul získávala od 1983 do 1986. Mluví plynně anglicky a rusky, domluví se též německy a polsky.", "section_level": 1}, {"title": "Soukromý život.", "content": "Narodila se a vyrostla v Bratislavě manželům Karafiátovým. Její otec se pokoušel prosadit jako novinář a pak se stal jazykovým korektorem v tiskárně. Podle jejích slov její rodina patřila finančně do nižší třídy. Na svět přišla jako druhé dítě, avšak její starší bratr zemřel v inkubátoru před jejím narozením. Své dětství a svoji rodinu označila za \"emoční blahobyt.\" Se svým manželem Stanislavem Radičem, který byl na Slovensku známým moderátorem, scenáristou a kabaretiérem, se seznámila během studií na vysoké škole a má s ním jedno dítě. Ovdověla v roce 2005. V roce 2006 navázala vztah s o 12 let mladším Jánem Riapošem, předsedou Slovenského paralympijského výboru. Rozešli se o tři roky později. Jelikož v roce 2009 již byla známá politička, nevyhnula se zájmu médií. V současnosti žije s dcerou Evou a zetěm v Nové Dedince.", "section_level": 1}], "src_summary": "Iveta Radičová, rodným příjmením Karafiátová (* 7. prosince 1956 Bratislava) je slovenská socioložka a politička. Od července 2010 do dubna 2012 zastávala funkci předsedkyně vlády Slovenské republiky jako první žena v tomto úřadu. Od listopadu 2011 do dubna 2012 působila také ve funkci ministryně obrany Slovenské republiky. V červnu 2010 byla zvolena poslankyní do Národní rady Slovenské republiky za Slovenskou demokratickou a kresťanskou unii - Demokratickou stranu, v den jmenování premiérkou v důsledku klouzavého mandátu přestala vykonávat poslaneckou funkci, v parlamentu již zasedala v letech 2006–2009. 11. října 2011 nebyla jejímu kabinetu vyslovena důvěra zákonodárným orgánem. V období 2005–2006 zastávala post ministryně práce, sociálních věcí a rodiny v druhé Dzurindově vládě. V prezidentských volbách 2009 postoupila do 2. kola, v němž byla poražena Ivanem Gašparovičem.", "tgt_summary": "Iveta Radičová (; born 7 December 1956) served as the first woman Prime Minister of Slovakia from 2010 to 2012. She led a coalition government, in which she also briefly held the post of Minister of Defence in the last five months of the coalition. Previously she had served as Minister of Labour from 2005 to 2006 in the second Dzurinda government. In the 2009 presidential election Radičová unsuccessfully ran for the office of President of Slovakia. she stated that she has retired from politics.", "id": 1066477}
{"src_title": "Požarevac", "tgt_title": "Požarevac", "src_document": [{"title": "Historie.", "content": "Město je poprvé připomínáno roku 1467 v tureckém dokumentu. Požarevac byl tehdy vesnice v náchii Lučica a žil zde 49 rodin. Město se postupně rozvíjelo; roku 1476 se zde nacházelo 123 domů. Město ale bylo na počátku 15. století opuštěno a znovu osídleno až v letech 1521–1523. Požarevac se proslavil především díky podpisu Požarevackého míru v roce 1718, který byl podepsán mezi Rakouskem a Tureckem. Město bylo vybráno z důvodu své vhodné pozice (na hranici mezi Habsburskou monarchií a Osmanskou říší). V roce 1733 byla při místním pravoslavném kostele zřízena první škola. V letech 1718–1739 bylo součástí Srbska pod nadvládou Habsburské monarchie. V letech 1739–1813 pak bylo opět součástí Osmanské říše. Pro Miloše Obrenoviće byl Požarevac druhým hlavním městem. Nechal zde zřídit například první soud, který autonomní Srbsko ustanovilo. Kníže Miloš se zasadil o rozvoj města i řadou dalších kroků; v roce 1827 například nechal připojit i nedaleké vesnice Burjan a Bresje pod město. Vznikly i budovy v dnešním historickém centru města. V roce 1842 získalo město i vlastní divadlo. V roce 1862 měl Požarevac 6062 obyvatel. V roce 1896 získalo město vlastní muzeum a v obdobné době sem byla otevřena i železniční trať Železniční trať Mala Krsna–Varažogrnac do Požarevace, která jej napojila na další velká města na území tehdejšího Srbska. Město bylo osvobozeno od fašismu dne 15. října 1944 jednotkami Rudé armády a partyzánů. Město si dodnes tento den připomíná jako \"Den osvobození.\" V dobách existence SFRJ zde byl rozvíjen průmysl a energetika. Město se stalo známé díky výrobě sušenek \"Plazma keks\".", "section_level": 1}, {"title": "Sport.", "content": "V letech 1926-2014 zde na stadionu \"Vašariště\" s kapacitou 4 000 diváků působil srbský fotbalový klub FK Mladi radnik Požarevac s původním jménem \"SK Radnički\". Jeho nástupcem se stal v roce 2014 vzniklý klub FK Radnički 1926.", "section_level": 1}], "src_summary": "Požarevac (v srbské cyrilici Пожаревац) je srbské město ve stejnojmenné opštině v Braničevském okruhu, jehož je administrativním centrem. Podle sčítání lidu z roku 2002 mělo 41 736 obyvatel (v roce 1991 43 885 obyvatel). Požarevac, kdysi jedno z nejvýznamnějších administrativních, ekonomických a kulturních center Srbska, se nachází 80 km jihovýchodně od hlavního města Bělehradu. Rozkládá se mezi třemi řekami – Dunajem, Velikou Moravou a Mlavou. Nedaleko od města se vypíná hora Čačalica.", "tgt_summary": "Požarevac (, ) is a city and the administrative center of the Braničevo District in eastern Serbia. It is located between three rivers: Danube, Great Morava and Mlava. As of 2011, the city has a population of 44,183 inhabitants, while the city administrative area has 75,334 inhabitants.", "id": 1669544}
{"src_title": "Gordianus III.", "tgt_title": "Gordian III", "src_document": [{"title": "Proklamace za císaře.", "content": "Gordianus III. byl vnukem Gordiana I., krátkodobého vzdorocísaře za Maximina Thráka, jehož revolta byla počátkem roku 238 potlačena numidskými jednotkami. Matkou císaře byla dcera Gordiana I. Maecia Faustina, otcem pravděpodobně Iunius Balbus. Teprve třináctiletý mladík byl prohlášen za \"caesara\" za dramatických událostí v březnu 238, kdy se římský senát usnesl pokračovat v odboji proti Maximinu Thrákovi, zahájeném Gordianem I. K volbě přiměl čerstvě jmenované císaře Pupiena a Balbina římský lid, který si přál mít v čele státu někoho z gordianovského rodu. Zhruba po třech měsících, v létě roku 238, dosáhl Gordianus III. i samovlády, neboť příslušníci pretoriánské gardy Pupiena a Balbina zavraždili.", "section_level": 1}, {"title": "Vláda.", "content": "Vzhledem ke Gordianovu nízkému věku vedla státní záležitosti zpočátku Maecia Faustina spolu se senátem a později prefekt pretoriánů Timesitheus, schopný a vzdělaný muž, s jehož dcerou Furii Sabinou Tranquillinou se mladý císař v roce 241 oženil. Timesitheus byl vzácně oblíben u senátu i lidu a Gordianovi sloužil nejenom jako rádce, ale i jako učitel. Z vnitropolitického hlediska došlo v roce 240 k nepokojům v provincii Africa, které se však podařilo rychle potlačit, aniž by byly známy bližší podrobnosti. Hranice na Dunaji, za vlády Maximina Thráka ohrožovaná různými etniky, byla v této době bezpečná, a to především zásluhou Tullia Menophila, místodržitele Dolní Moesie, který kolem roku 240 porazil Góty i Karpy. Jediným skutečně závažným problémem, jemuž říše čelila, byl proto stálý tlak ze strany perské říše, kde se zhruba v roce 241 ujal vlády energický král Šápúr I.", "section_level": 1}, {"title": "Válka s Peršany.", "content": "Již Šápúrův otec Ardašír obnovil po roce 235 perský nápor na severní Mezopotámii, dobyl Nisibis a Karrhy a kolem roku 240 oblehl město Hatru, v němž měli Římané od třicátých let vojenskou posádku. To byl sám o sobě casus belli, vnitřní nepokoje v impériu však císařské správě bránily efektivně proti expanzivním snahám souseda zasáhnout. Teprve počátkem čtyřicátých let postoupila konsolidace natolik, že se Timesitheus rozhodl k válce se Šápúrem – ten mezitím dobyl Hatru. Průběh konfliktu je znám jen v hrubých konturách, není však pochyb o tom, že zpočátku přálo štěstí Římanům. Timesitheus dobyl Karrhy, porazil perská vojska u Rhesainy a poté znovu obsadil Nisibis. Šápúrovi se nepodařilo udržet ani jeden ze svých územních zisků. V roce 243 však Timesitheus náhle zemřel a jeho nástupce ve funkci, Marcus Iulius Philippus, zdaleka nedosahoval jeho formátu. Římská vojska byla v bitvě u Mišíku poražena a zahnána na ústup, přičemž Gordianus brzy nato zahynul – podle římských pramenů jej odstranil Philippus, podle perských byl zabit během bojů. V únoru nebo březnu 244 prohlásily legie novým císařem Philippa.", "section_level": 2}], "src_summary": "Marcus Antonius Gordianus, známý jako \"Gordianus III.\" (20. ledna 225 nebo 226 Řím – únor či březen 244 Mezopotámie), byl římský císař panující v letech 238–244, většinou pod poručnictvím jiných. Za vlády Pupiena a Balbina měl formálně titul \"caesara\", tedy mladšího spoluvládce obou císařů.", "tgt_summary": "Gordian III (; 20 January 225 AD – 11 February 244 AD) was Roman emperor from AD 238 to 244. At the age of 13, he became the youngest sole legal Roman emperor throughout the existence of the united Roman Empire. Gordian was the son of Antonia Gordiana and an unknown Roman Senator who died before 238. Antonia Gordiana was the daughter of Emperor Gordian I and younger sister of Emperor Gordian II. Very little is known of his early life before his acclamation. Gordian had assumed the name of his maternal grandfather in 238 AD.", "id": 1419302}
{"src_title": "Toulitka", "tgt_title": "Anthurium", "src_document": [{"title": "Popis.", "content": "Vytrvalé byliny rostoucí jako pozemní nebo epifytické na stromech, jsou též nacházeny i ve skalních puklinách nebo rostou jako liány. Mnohé epifytní druhy mají dvojí kořeny, jedny slouží pouze k upevnění a druhé k jímání živin a vlhkosti z okolí a rostou i směrem vzhůru; nejsou však v žádném případě parazitické. U některých druhů vyrůstají řapíkaté listy z krátkého kmínku, u jiných v trsech přímo z kořenů. Čepele listů bývají tuhé a variabilního tvaru, jsou vejčité, eliptické či kopinaté a na bázi tupé, srdčité či dělené do několika rozličně tvarovaných laloků. Žilnatina listů bývá obvykle zpeřená, někdy i mřížkovitá, u některých jsou žilky na líci výrazně bíle zbarvené a listy jsou tak velmi zdobné. Na vrcholu obvykle dlouhé stopky roste palice, přisedlá nebo se stonkem, válcovitá, kuželovitá, kyjovitá, kulovitá nebo též hranatá, krátká i 1 m dlouhá. Pod ní se nachází toulec různého tvaru, od lineárního přes kopinatý, eliptický či vejčitý až po srdčitý neb okrouhlý, který může být situován vodorovně až svisle a bývá zkroucený, číškovitý či plochý. Barvu mívá bílou, smetanovou, růžovou, lososovou, světle nebo tmavě červenou, hnědou, zelenou nebo též bývá vícebarevný. Oboupohlavné květy jsou na palici agregovány do husté spirály a bývají u jednotlivých druhů různé ve velikosti i tvaru. Mají čtyři okvětní plátky ve dvou kruzích a obsahují čtyři tyčinky se zploštěnými nitkami a s vejčitými prašníky pukající podélnými otvory a dále dvoupouzdrý, podlouhlý semeník se štěrbinovitou nebo štětičkovitou bliznou. Květy rozkvétající postupně od spodu k vrcholu jsou protogynické, produkují nektar a jsou opylovány hmyzem, hlavně včelami, brouky, mouchami i mravenci.", "section_level": 1}, {"title": "Rozmnožování.", "content": "V přírodě se toulitky šíří hlavně semeny, která roznášejí ptáci konzumující plody. Jsou to bobule začínající dozrávat v postupně se prodlužujícím plodenství nejdříve po šesti měsících po opylení. Jsou bílé, zelené, červené i namodralé, podlouhlé nebo vejčité a obsahují dvě až čtyři zploštělá, hladká semena s lepkavým přívěskem, kterým se snadno přichycující k peří ptáků. Oplodí bobule je středně tenké, sladký mezokarp je průsvitný. Semena po zaschnutí ztrácejí klíčivost. Rostliny vyrostlé ze semen však většinou nezdědí užitné vlastnosti, které měla jejich vyšlechtěná mateční rostlina a proto se v zahradnické praxi toto množení již málo používá. Pro jejich přenos na další generaci je nutno použít vegetativní rozmnožování. Tradiční metodou se to děje u některých druhů rozdělováním trsů a u jiných oddělováním postranních odnoží, takto se však získá jen omezený počet nových jedinců. Ve speciálních provozech se proto používá moderní způsob množení, tzv. mikropropagace rostlin, kdy za použití rostlinných buněk vzniká z mateřské rostliny velký počet identických potomků.", "section_level": 1}, {"title": "Význam.", "content": "Některé druhy toulitek jsou přes určitou náročnost při pěstování ceněny jako pokojové rostliny, které svým neobvyklým květenstvím v kombinaci s pestře zbarveným toulcem navozují téměř exotické prostředí. Pro svůj plnohodnotný růst potřebuji hlavně stálou teplotu okolo 20 až 25 °C, zvýšenou vzdušnou vlhkost, dostatek rozptýleného světla a pravidelnou péči v podobě udržování mírně vlhkého substrátu a doplňování spotřebovaných živin. Při zajištění vhodných podmínek dokáži kvést po celý rok, některé druhy se prezentují i dekorativními listy. Také se ke slavnostním příležitostem často kupují u odborníků vypěstované řezané květy, které vydrží dlouho čerstvé.", "section_level": 1}, {"title": "Nejznámější druhy.", "content": "Z více než 800 známých druhů se pro floristické potřeby pěstuje jen několik málo druhů. Patří mezi ně hlavně: Rostliny prodávané zákazníkům již nejsou čisté přírodní druhy, ale jsou to kříženci nebo po desetiletí šlechtěné kultivary, které se od původních odlišují velikosti a barvou listů, toulců nebo květů a také trvanlivostí a odolností proti chorobám a nepřízni klimatu.", "section_level": 1}], "src_summary": "Toulitka (\"Anthurium\") je rod rostlin pocházejících z vlhkých tropických lesů ve vyšších nadmořských výškách Střední a Jižní Ameriky. Toulitky mají své drobné květy rozprostřené v palicovitém květenství s nápadným, vytrvalým listenem (toulcem). Rod je tvořen asi 825 druhy a je největší z celé čeledi árónovitých. Pro vzhled i trvanlivost květenství i listenů jsou některé druhy, i přes poměrnou náročnost, pěstované téměř po celé zeměkouli.", "tgt_summary": "Anthurium (; Schott, 1829), is a genus of about 1000 species of flowering plants, the largest genus of the arum family, Araceae. General common names include anthurium, tailflower, flamingo flower, and laceleaf. The genus is native to the Americas, where it is distributed from northern Mexico to northern Argentina and parts of the Caribbean.", "id": 404516}
{"src_title": "Therese Johaugová", "tgt_title": "Therese Johaug", "src_document": [{"title": "Sportovní kariéra.", "content": "Světového poháru v běhu na lyžích dospělých se poprvé zúčastnila už ve svých osmnácti letech jako studentka lyžařské akademie střední školy v Tynsetu. Měsíc po svém pohárovém debutu se zúčastnila Mistrovství světa v klasickém lyžování 2007 v Sapporu. Zde se stala velkým překvapením závodu v běhu na 30 km klasicky, neboť se dlouho držela ve vedoucí trojici se suverénkou sapporského šampionátu Kuitunenovou a krajankou Steiraovou a dojela si pro bronzovou medaili. Od přestupu z juniorské kategorie mezi dospělé do roku 2009 měla Therese, jak je v norském lyžování obvyklé, osobního mentora pro tvorbu tréninkových programů, konzultace a jednání se sponzory, jímž byla bývalá olympionička Maj Helen Nymoen z obce Os. Sezóna 2010/11 se jí výsledkově velmi vydařila, přestože ještě před jejím začátkem se ocitla v ohrožení. V říjnu 2010 ji při tréninku na kolečkových lyžích v Trondheimu srazilo auto. Utrpěla odřeniny a naražený loket. V celkovém pořadí Světového poháru se každým rokem zlepšovala − v roce 2011 skončila čtvrtá, pak třetí, další rok druhá a v roce 2014 seriálu dominovala. A to i díky vítězství v etapové Tour de Ski. Celkové vítězství ve Světovém poháru zopakovala o dva roky později, kdy zvítězila v 17 závodech sezóny a vyrovnala tak rekordní výkon Marit Björgenové, která dosáhla stejného počtu vítězství v ročníku 2011/12. V říjnu 2016 se v médiích objevila informace o pozitivním dopingovém nálezu ve vzorku z letní přípravy v Itálii. Ten měl obsahovat stopy steroidu clostebol a do těla Johaugové se údajně dostal z opalovacího krému. Podle vyšetřovatelů činila koncentrace clostebolu v jejím vzorku 13 nanogramů na mililitr. V minulosti byl za užití téže látky potrestán na 15 měsíců cyklista Stefano Agostini, koncentrace steroidu přitom byla v jeho případě přibližně poloviční. V únoru 2017 Norská sportovní federace rozhodla o jejím potrestání na 13 měsíců se zpětnou platností od 18. října 2016. Délka trestu na spodní hranici byla zvolena kvůli tomu, že nebylo prokázáno vědomé požití zakázaných látek. S tímto výkladem projevila nesouhlas Mezinárodní lyžařská federace (FIS), která se proti výši trestu odvolala ke Sportovnímu arbitrážnímu soudu (CAS) v Lausanne.", "section_level": 1}, {"title": "Osobní.", "content": "V současnosti žije v Oslo, ale vyrůstala v Dalsbygdě, která je součástí obce Os na východě středního Norska. Její rodiče Torvall a Gro Johaugovi mají v Dalsbygdě farmu. Therese má tři sourozence − staršího bratra Joakima, mladšího bratra Karsteina, který rovněž závodí v běhu na lyžích, a mladší sestru Veroniku. V roce 2008 natočila s kolegyněmi z norské reprezentace Kristin Størmer Steira a Ingrid Aunet Tyldum videoklip nazvaný \"\"Skippagurra-girls\"\", v němž představovaly ruské prostitutky. Poté, co bylo video zveřejněno na internetovém serveru YouTube, kritikové označili tento počin za urážku ruských žen. Protagonistky klipu se bránily s tím, že se jednalo o nevinný žert. Ostatní kolegyně z norské reprezentace je podpořily a zazpívaly s nimi píseň z klipu na konferenci norské lyžařské federace v Beitostølenu. V červenci 2011 vystoupila na Mont Blanc, přestože předtím kvůli strachu z výšek žádné horské túry nepodnikala. Dokonce se vyhýbala vlekům, lanovkám či výtahům v hotelech. Výstup na nejvyšší horu Evropy byl součástí psychologické terapie, kterou by měla bariéru strachu překonat.", "section_level": 1}], "src_summary": "Therese Johaugová, nepřechýleně Therese Johaug (* 25. června 1988, Røros, Norsko) je norská běžkyně na lyžích. Je desetinásobnou mistryní světa (z toho 7× v individuálních závodech) a olympijskou vítězkou ve štafetě. Vyhovují jí náročné tratě - už od svých dvaceti let dosahuje skvělých výsledků ve stoupání na Alpe Cermis v Tour de Ski a v závodě na Holmenkollenu. Je rekordmankou v počtu vítězství v distančních závodech Světového poháru. Svou první medaili na Mistrovství světa vybojovala v osmnácti letech na klasické třicítce. Její slabší stránkou jsou sprinty. Od října 2016 do dubna 2018 nesměla závodit kvůli dopingovému nálezu při mimosoutěžním odběru na soustředění v Itálii.", "tgt_summary": "Therese Johaug (born 25 June 1988) is a Norwegian cross-country skier who has competed for the clubs Tynset IF and IL Nansen. In world championships she has won seven individual gold medals along with three gold medals in relays and she is a three-time Olympic medallist. In October 2016 Johaug tested positive for the performance-enhancing drug clostebol and was suspended for a period of 18 months.", "id": 2300740}
{"src_title": "Al Di Meola", "tgt_title": "Al Di Meola", "src_document": [{"title": "Kariéra.", "content": "V roce 1971 byl přijat na Berklee College of Music v Bostonu. V roce 1974 se připojil ke kapele Return to Forever, kterou vedl Chick Corea a hrál s ní až do razantní změny jejího složení roku 1976. Prozkoumal řadu žánrů, ale je nejvíce zmiňován pro svou latin hudbou ovlivněnou jazz fusion tvorbu. Jde o čtyřnásobného vítěze v čtenářské ankety \"Guitar Player Magazine\" v kategorii nejlepší jazzový kytarista. Kytarový historik Robert Lynch prohlašuje: \"V historii elektrické kytary neudělal žádný člověk takový pokrok v technickém zvládnutí nástroje jako Al Di Meola. Jeho ovládnutí rozličných stylů a stupnic je jednoduše šokující. Cítím se poctěn, že jsem mohl po celé roky studovat jeho hudbu.\" Mimo svou velmi plodnou kariéru, má na svém kontě také mnoho společných projektů s basistou Stanley Clarkem, klávesistou Janem Hammerem, houslistou Jean-Luc Pontym a kytaristy Johnem McLaughlinem a Paco de Luciou. Účinkoval také jako host ve skladbě \"Allergies\" z alba Paula Simona \"Hearts and Bones\" (1983). Na začátku své kariéry, jak je možné poznat z jeho prvního alba \"Land of the Midnight Sun\" (1976), proslul svou mistrovskou technikou a extrémně rychlými, kytarovými sóly a kompozicemi. Ale už na svých raných albech začal objevovat středomořskou kulturu a akustické žánry jako flamenco. Dobrými příklady mohou být třeba skladby \"Mediterranean Sundance\" a \"Lady of Rome, Sister of Brazil\" z alba \"Elegant Gypsy\" (1977). Jeho raná alba byla velmi ovlivňující mezi podobnými jazzovými a rockovými kytaristy. Pokračoval dál v objevování latinské hudby v jazz-fusion žánru na albech jako \"Casino\" a \"Splendido Hotel\". O něco delikátnější hru ukázal v akustických skladbách jako \"Fantasia Suite for Two Guitars\" z alba \"Casino\"a na nejlépe prodávaném naživo nahraném albu s Johnem McLaughlinem a Paco de Luciou, \"Friday Night in San Francisco\". V roce 1980 také vyjel na společné turné s latinrockovým kolegou Carlosem Santanou. S albem \"Scenario\" prozkoumal elektronickou tvář jazzu ve spolupráci s Janem Hammerem. Počínaje touto změnou dál rozšiřoval své obzory na akustickém albu \"Cielo e Terra\". Začal používat kytarový syntetizér na albech jako \"Soaring Through a Dream\". Na začátku devadesátých let 20. století nahrával alba blízké world music a moderním latin stylům spíše než jazz. Jako Producent", "section_level": 1}], "src_summary": "Al Di Meola, vlastním jménem Al Laurence Dimeola, (* 22. června 1954, Jersey City, New Jersey, USA) je italsko-americký jazz fusion a latin-jazzový kytarista a skladatel.", "tgt_summary": "Albert Laurence Di Meola (born July 22, 1954) is an American guitarist. Known for his works in jazz fusion and world music, he began his career as a guitarist of the group Return to Forever in 1974. Between the 1970s and 1980s, albums such as \"Elegant Gypsy\" and \"Friday Night in San Francisco\" earned him both critical and commercial success.", "id": 1906773}
{"src_title": "Agena (raketový stupeň)", "tgt_title": "RM-81 Agena", "src_document": [{"title": "Stručná historie.", "content": "V roce 1955 byl USAF zahájen program WS-117L, který měl za úkol vývoj strategického špionážního satelitního systému. Hlavním úkolem programu bylo vyvinout univerzální platformu, která by mohla být vybavena různými typy kamerových a fotografických přístrojů, zároveň by byla vybavena vlastním pohonem a manévrovacími tryskami a mohla být vypuštěna jako horní stupeň v té době vyvíjených raket. Hlavním dodavatelem byl v říjnu 1956 zvolen Lockheed. Stupeň Agena byl v podstatě postaven kolem motoru Bell XLR81, který byl původně vyvinut pro raketový zbraňový systém bombardéru B-58 Hustler (proto jej USAF označuje jako vojenskou střelu: RM-81 Agena). První start v kombinaci s raketou Thor proběhl v lednu 1959 a byl neúspěšný, avšak 28. února téhož roku proběhl další start, tentokrát již úspěšný a na oběžnou dráhu byl umístěn satelit Discoverer 1. Stupeň byl používán na raketách Thor až do konce 60. let a na raketách Atlas jej roku 1966 nahradil stupeň Centaur. Několik stupňů Agena bylo využito v programu Gemini mezi lety 1965 a 1966, kde sloužily pro nácvik přibližovacích a spojovacích manévrů na orbitě.", "section_level": 1}, {"title": "Popis.", "content": "Motor Bell XLR81 (viz Bell 8000) používal jako palivo hydrazin a jako okysličovadlo kyselinu dusičnou. Tryska byla výkyvně zavěšena a umožňovala směrovat vektor výstupních plynů. Tryska byla chlazena regenerativním systémem, ale soustava kanálků nebyla klasické „špagetové“ konstrukce, kde jsou chladicí trubičky připájeny na vnější stranu stěny trysky, ale trysku tvořil pouze hliníkový kužel, v němž byly vyvrtány dělovým vrtákem blízko sebe díry, které tvořily chladicí okruh. Motor mohl být několikrát restartován, protože palivo bylo hypergolické, nebyl potřeba žádný zážehový systém.", "section_level": 1}, {"title": "Parametry Agena A.", "content": "Motor XLR81, firemní značení Bell 8048.", "section_level": 2}, {"title": "Varianty.", "content": "Většina parametrů je stále nezveřejněna, protože podléhá utajení jako všechny programy špionážních satelitů. Každý ze 365 stupňů Agena byl vypuštěn NASA nebo USAF. Poslední start se konal 2. února 1987, jako druhý stupeň rakety Titan 34B.", "section_level": 2}], "src_summary": "Agena (RM-81 Agena) byl raketový stupeň široce používaný v 60. a 70. letech 20. století, jako horní stupeň raket Thor, Atlas a Titan. Byl vyvinut americkou společností Lockheed v 50. letech, v rámci programu amerických špionážních satelitů. Agena byl v podstatě první víceúčelový satelit a posloužil jako základ mnohých vojenských i civilních satelitů. Další využití našel i v pilotovaném programu Gemini, kde Agena sloužil jako cílové těleso pro nácvik spojování lodí na orbitě. Celkem bylo do vesmíru vyneseno přibližně 365 stupňů Agena, poslední z nich v roce 1987.", "tgt_summary": "The RM-81 Agena was an American rocket upper stage and satellite bus which was developed by Lockheed initially for the canceled WS-117L reconnaissance satellite program. Following the split-up of WS-117L into SAMOS and Corona for image intelligence, and MIDAS for early warning, the Agena was later used as an upper stage, and an integrated component, for several programs, including Corona reconnaissance satellites and the Agena Target Vehicle used to demonstrate rendezvous and docking during Project Gemini. It was used as an upper stage on the Atlas, Thor, Thorad and Titan IIIB rockets, and considered for others including the Space Shuttle and Atlas V. A total of 365 Agena rockets were launched between February 28, 1959 and February 1987. Only 33 Agenas carried NASA payloads and the vast majority were for DoD programs. On some missions, the payload was built directly into the Agena, which provided it with electric power, communications and three-axis stabilization. Payload components were usually located ahead of the Agena's standard bulkhead. On missions where the payload was not built into the Agena, and instead separated after launch, the Agena was known as an \"Ascent Agena\". The Agena was upgraded twice from the original Agena A in order to support heavier and more sophisticated satellites, such as Corona spacecraft with multiple and more powerful cameras. The Agena name was suggested by the Department of Defense's Advanced Research Projects Agency for the star Beta Centauri, also known as Agena, because this upper stage would \"ignite in the sky\". This followed Lockheed's tradition of naming products for stellar phenomena. The final launch was of an Agena D on February 12, 1987, configured as the upper stage of a Titan 34B. In all, 365 Agena vehicles were launched by NASA and the US Air Force.", "id": 1487680}
{"src_title": "Dělníci moře", "tgt_title": "Toilers of the Sea", "src_document": [{"title": "Děj.", "content": "Na ostrov Guernsey přijede žena se svým synem Gilliattem a koupí dům, v němž má prý strašit. Matka zemře, ale její chlapec roste a stane se z něj výborný námořník. Lidé jej pak považují za čaroděje a podezírají ho ze spojení s ďáblem. V Guernsey se svou neteří Déruchettou také žije Mess Lethierry – bývalý námořník a majitel prvního parníku (jménem \"Duranda\") na ostrově. Jednoho dne po cestě do kostela Déruchetta spatří Gilliatta, a tak do sněhu napíše jeho jméno. Když to Gilliatt uvidí, do půvabné Déruchetty se zamiluje. Clubin, který je kapitánem na Durandě, zosnuje plán k rozbití parníku o útes a následnému úniku na lodi \"Tamaulipas\" – lodi španělských pašeráků. Seznámí se s Rantainem, podvodníkem, který před lety okradl pana Lethierryho o velkou sumu peněz, a peníze mu uloupí. V husté mlze pluje Clubin s lodí k útesu Hanois do míst, kde by mohl po nárazu doplavat ke břehu a uniknout na pašerácké lodi, zatímco by jej obyvatelé ostrova považovali za mrtvého. V mlze se však splete a namísto toho s lodí přijede k útesu Douvres, který je na půli cesty mezi Guernsey a Francií. Na lodi je osamocen, dostane strach, načež skočí do vody pro nůž, ale je za nohu stažen ke dnu. O ztroskotání Durandy se dozví všichni obyvatelé Guernsey. Pan Lethierry je zoufalý, chce z lodi získat zpět alespoň parní motor. Jeho neteř slíbí, že se provdá za toho, kdo motor zachrání, a pan Lethierry všechny zapřisáhne, že se za nikoho jiného neprovdá. Gilliatt okamžitě souhlasí a vydá se na obtížnou výpravu, kde se potýká s hladem, žízní a zimou, aby motor z lodi zachránil. Dostane se také do boje s obří chobotnicí, při němž objeví Clubinovu kostru a ukradené bohatství. Gilliatt nakonec uspěje a motor vděčnému panu Lethierrymu vrátí. Mess Lethierry je pak připraven splnit svůj a neteřin slib. Gilliatt ovšem sňatek s Déruchettou odmítne, protože ví, že ji již o ruku požádal mladý kněz Ebenezer Caudry, který nedávno přibyl na ostrov. Narychlo jim zorganizuje svatbu a pomůže jim odjet na lodi \"Cashmere\". Sám potom se všemi svými rozplynutými sny odejde na kus skály v moři, kde jej při pozorování za horizontem mizící lodi Cashmere pohltí přílivová vlna.", "section_level": 1}], "src_summary": "Dělníci moře () je román francouzského básníka, dramatika a prozaika Victora Huga z prostředí rybářské vesničky na ostrově Guernsey u lamanšského průlivu. V díle je zachycen život ostrovní komunity, mimo jiné také jaký na něj má vliv industrializace. Hugo dílo dedikoval právě ostrovu Guernsey, kde strávil 15 let vyhnanství. Dílo bylo poprvé vydáno v roce 1866. Příběh pojednává o muži z ostrova Guernsey jménem Gilliatt, který je vyděděncem společnosti. Zamiluje se do krásné Déruchetty, dcery místního bohatého majitele parníku, pana Lethierryho. Když se Lethierryho parník rozbije o útes Rouches Douvres, Déruchetta se zaváže vzít si toho, kdo z lodi zachrání potopený parní motor. Gilliatt se horlivě nabídne a příběh pak popisuje jeho fyzické zkoušky (kam patří například souboj s chobotnicí), stejně jako nezasloužené odsuzování jeho sousedy.", "tgt_summary": "Toilers of the Sea () is a novel by Victor Hugo published in 1866. The book is dedicated to the island of Guernsey, where Hugo spent 15 years in exile. Hugo uses the setting of a small island community to transmute seemingly mundane events into drama of the highest calibre. \"Les Travailleurs de la Mer\" is set just after the Napoleonic Wars and deals with the impact of the Industrial Revolution upon the island. The story concerns a Guernseyman named Gilliatt, a social outcast who falls in love with Deruchette, the niece of a local shipowner, Mess Lethierry. When Lethierry's ship is wrecked on the Roches Douvres, a perilous reef, Deruchette promises to marry whoever can salvage the ship's steam engine. Gilliatt eagerly volunteers, and the story follows his physical trials and tribulations (which include a battle with an octopus), as well as the undeserved opprobrium of his neighbours.", "id": 494731}
{"src_title": "Émile Chartier", "tgt_title": "Émile Chartier", "src_document": [{"title": "Život.", "content": "Pocházel z rodiny venkovského zvěrolékaře, studoval lyceum v blízkém Alençonu, které dnes nese jeho jméno, Micheletovo gymnázium ve Vanves a nakonec slavnou École normale supérieure v Paříži. Po promoci učil na různých gymnáziích, od roku 1909 na lyceu Jindřicha IV. v Paříži. Od roku 1903 začal v novinách publikovat svá \"Propos\", krátké fejetony o různých tématech, nejdříve týdně, později denně; do roku 1914 jich uveřejnil přes 3000. Po třech letech na frontě se vrátil 1917 s těžkým zraněním a 1921 vydal „Mars čili odsouzená válka“, ostrou kritiku války i poměrů v armádě. I v následujících letech vydával až tři knížky ročně, vesměs psané ve formě krátkých kapitol a určené k tomu, aby mladé lidi zaujaly pro filosofii a naučily podle ní žít. Roku 1941 vyšly jeho „Základy filosofie“ (\"Éléments de philosophie\"), což je pozvání k samostatnému přemýšlení o důležitých a vážných otázkách, opět v krátkých, ale pečlivě uspořádaných kapitolkách.", "section_level": 1}, {"title": "Myšlení.", "content": "Alain byl francouzský radikální demokrat a kritický racionalista, vyškolený Descartem a Comtem, s pevnou důvěrou v možnosti rozumu a s jasným vědomím občanské povinnosti. Jeho spisy, které chtějí především pozvat a povzbudit k soustavnému a samostatnému myšlení, vynikají jasností a není v nich stín pedantství ani akademismu. Cílem filosofie je pro Alaina – jako pro Platóna, Spinozu nebo Kanta – dobré vedení života, založené na odvaze a rozumu. Alain nebyl věřící, ale o náboženství se velmi zajímal a psal o něm s úctou a hlubokým porozuměním. Díky živému stylu, stručné formě, schopnosti oživit výklad příkladem z běžného života i neustálé pozornosti, kterou věnoval otázkám dobra a zla, je Alain stále oblíbená četba nejen ve Francii a zejména výbory z jeho fejetonů vycházejí i dnes. Za dlouhá léta učitelského působení ovlivnil stovky žáků, kteří se k němu vděčně hlásili. Z jeho žáků vynikli například sociolog Raymond Aron, filosofka Simone Weil, biolog a filosof Georges Canguilhem nebo spisovatel André Maurois.", "section_level": 1}], "src_summary": "Émile Chartier [\"emil šartijé\"] (3. března 1868 Mortagne-au-Perche v Normandii – 2. června 1951 Le Vésinet, 20 km západně od Paříže), známý pod pseudonymem Alain, byl francouzský filosof, středoškolský profesor a autor množství vtipných i hlubokých esejů.", "tgt_summary": "Émile-Auguste Chartier (; 3 March 1868 – 2 June 1951), commonly known as Alain (), was a French philosopher, journalist, and pacifist. He adopted his pseudonym in homage to the 15th-century Norman poet Alain Chartier.", "id": 993918}
{"src_title": "Klášter Saint-Germain-des-Prés", "tgt_title": "Saint-Germain-des-Prés (abbey)", "src_document": [{"title": "Dějiny.", "content": "Ještě před samotným založením kláštera na tomto místě stál v římské době chrám zasvěcený pravděpodobně bohyni Isis. Toto kultovní místo těžilo z vyvýšené polohy (dnes již nezřetelné, neboť prostor byl částečně zarovnán), čímž bylo chráněno před každoročními záplavami a navíc se nacházelo u cesty vedoucí na západ podél Seiny (přibližně v prostoru dnešního \"Boulevardu Saint-Germain\"), v dostatečné vzdálenosti od řeky mimo mokřady známé do 10. století pod názvem \"Clos de Laas\". Tato cesta posléze klesala k řece dnešní ulicí \"Rue Saint André des Arts\". V roce 542 Childebert I.uskutečnil vojenskou výpravu proti vizigótskému králi Amalarichovi, který utiskoval svou manželku Klotildu, Childebertovu sestru. Amalarich byl arián, zatímco Klotilda křesťanka. Při té příležitosti Childebert ukořistil v Zaragoze tuniku svatého Vincenta a zlatý kříž z Toleda. K jejich uložení nechal v roce 543 postavil baziliku \"Saint-Vincent-Sainte-Croix\". Jí také v roce 553 daroval pozemky zvané \"Clos de Laas\". Baziliku vysvětil v roce 558 biskup sv. Germain, bývalý mnich z opatství Saint-Symphorien v Autunu, odkud sem pozval mnichy, aby založili klášter. V listině ze 6. prosince 558 Childebert I. oznamuje: \"začal jsem stavět kostel...\", což umožňuje datovat založení samotného kláštera k roku 557. Merovejský král zde byl pohřben 23. prosince 558 mezi 2. a 3. jižní pilíř a následně i několik dalších členů královské rodiny: Chilperich I. (584), Fredegunda (598), Chlothar II. (628], Childerich II. (673) a jeho manželka Bilichilda (679). Samotný biskup Germain byl pohřben v přilehlé kapli Saint-Symphorien. Od 6. století se klášter Saint-Germain rozvíjel vedle kostela Saint-Vincent-Sainte-Croix. Od 7. století byl název Saint-Germain ztotožňován též pro kostel. V roce 756 za přítomnosti Pipina Krátkého a jeho syna, pozdějšího Karla Velikého, bylo tělo sv. Germaina přeneseno z kaple Saint-Symphorien do samotného kostela za hlavní oltář. Kostel byl nyní nazýván Saint-Germain-des-Prés. Mniši přišlí z Autunu se řídili regulí sv. Bazila. Karel Veliký nechal v opatství zavést regule sv. Benedikta. Klášter se rozšiřoval a bohatl díky pozemkovým darům, ovšem v 9. století podlehl několikrát nájezdu Normanů – v letech 845 a 856 se vyplenění vyhnul díky vysokému výkupnému, ale roku 861 byl zničen požárem. V roce 869 byl obnoven, ale v letech 885-886 během obléhání Paříže opět vyrabován a vypálen. Ostatky sv. Germaina, několikrát přemisťovány kvůli ochraně do bezpečí městských hradeb, byly na své místo definitivně navráceny v roce 888. Kolem roku 1000 nechal opat Morard přestavět kostel i věž. V roce 1024 klášter přijal clunyjskou reformu. Ve 12. století byl chór klášterního kostela zbořen a nahrazen gotickou stavbou s chórovým ochozem a věncem kaplí. Nový kostel byl vysvěcen 21. dubna 1163 za přítomnosti papeže Alexandra III. V letech 1227-1273 byly v [gotickém slohu postaveny další stavby jako křížová chodba, refektář, dormitář, kapitulní síň a kaple Panny Marie (1245-1255) připisovaná architektovi Pierrovi de Montreuil, který zde byl pohřben. Ve 13. století probíhal rovněž dlouhý spor mezi klášterem a Pařížskou univerzitou o pozemky zvané \"Pré-aux-Clercs\", který byl ukončen až v roce 1278. Ve 14. století byl klášter opevněn. V roce [368 francouzský král Karel V. vybudoval nové hradby na pravém břehu a nařídil klášteru, aby své hradby opatřil příkopem napájeným vodou ze Seiny. Vodu přiváděl vodní kanál široký 27 m nazývaný \"Petite Seine\" (Malá Seina) v prostoru dnešní ulice \"Rue Bonaparte\". Když v roce 1561 ve městě vypukla morová rána, ukryl se král Karel IX. a jeho matka Kateřina Medicejská v klášteře. V roce 1586 nechal opat a kardinál Karel Bourbonský postavil opatský palác z cihel a kamene (dnes domy v \"Rue de l'Abbaye\"). Během obléhání Paříže v roce 1590 si Jindřich IV. vybral klášter jako pozorovatelnu na město. Zdejší opat byl jedním z duchovních, kteří později pomáhali při konverzi budoucího krále. Od roku 1631 bylo opatství jedním z hlavních duchovních center Francouzského království. Tehdy Kongregace svatého Maura (sjednocující všechny benediktinské kláštery ve Francii) stanovila klášter Saint-Germain-des-Prés za své mateřské opatství. Maurini sehráli významnou roli v tzv. diplomatických válkách, především Jean Mabillon, který položil základy kritické interpretace historických pramenů. Díky tomu se zdejší knihovna stala bohatá na staré tisky i rukopisy. V 18. století se mnohé budovy nacházely v nevyhovujícím stavu. Opravami byl pověřen architekt Jacques Hardouin-Mansart de Sagonne (1711-1778), vnuk Julese Hardouin-Mansarta. Zaměřil se na uvedení do původního stavu budov a přestavbu interiérů opatského paláce. Další radikální přestavbou prošel palác v 70. letech 20. století. Po smrti opata hraběte z Clermontu v roce 1771 Ludvík XV. rozhodl nejmenovat nového opata a ekonomickou správu kláštera převzal královský úřad. Teprve v roce 1774, kdy nastoupil na trůn Ludvík XVI., byl jmenován Charles-Antoine de La Roche-Aymar, který se stal posledním opatem v Saint-Germain-des-Prés. Po jeho smrti v roce 1777 totiž opatství opět spravoval královský úřad a tato situace trvala až do Velké francouzské revoluce. Náboženská komunita byla poté rozpuštěna, klášter byl 13. února 1792 uzavřen a budovy byly prodány jako národní majetek za sumu 8120 liber, čímž začala zkáza kláštera. Značnou část sbírky rukopisů z klášterní knihovny zakoupil (a tím zachránil) ruský diplomat Piotr Dubrovskij (1754-1816). Většina merovejských náhrobků byla zničena, stejně jako baldachýn z roku 1704 nad hlavním oltářem a pozlacený relikviář sv. Germaina z roku 1408. V klášterním kostele existovala v letech 1794-1802 továrna na ledek a klášterní budovy armáda přeměnila na sklad střelného prachu a na výrobnu kanónů. Dne 19. srpna 1794 došlo k explozi uskladněného prachu a budovy opatství byly zničeny včetně kabinetu kuriozit a zbývající klášterní knihovny. Na jejich místě dnes prochází \"Boulevard Saint-Germain\". Kapli Panny Marie bylo pro náboženské účely povoleno užívat dekretem z 31. května 1795. V roce 1802]byla kaple zbořena a v roce 1803 byl klášterní kostel vrácen církvi. Při stavbě dnešní ulice \"Rue de l'Abbaye\" v roce 1802 byla zbořena křížová chodba a roku 1804 byla na místě klášterní zahrady vybudována ulice \"Rue Bonaparte\". Z celého rozsáhlého areálu kláštera se tak dochoval jen opatský palác v \"Rue l'Abbaye\" a klášterní kostel s románskou věží a lodí (11.-12. století), který patří k nejstarším dochovaným církevním stavbám v Paříži. Tyto zbývající stavby jsou chráněny od roku 1953 jako historická památka. V roce 1824 architekt Étienne-Hippolyte Godde restauroval hlavní oltář a v roce 1827 mramorovou kazatelnu a následujícího roku malíř François-Joseph Heim vymaloval novou kapli Panny Marie. Hippolyte Flandrin je autorem obrazů v chóru a v hlavní lodi a je navrhl vitráže zhotovené v letech 1856-1861. Architekt Victor Baltard se podílel na obnově sochařské výzdoby hlavic sloupů v hlavní lodi a restaurování zvonice v letech 1848-1853. Zachované originály sochařského umění z kláštera se dnes nachází rovněž v Louvru, Národním muzeu středověku a v bazilice Saint-Denis.", "section_level": 1}, {"title": "Architektura.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Klášterní kostel.", "content": "Věž byla obnovena kolem roku 1000. Po přeměně kláštera na výrobnu ledku zde uskladněný ledek silně narušil základy. Věž byla renovována v polovině 19. století a záchranné práce v letech 1975-1978 umožnily datovat čtvrté podlaží věže do 2. poloviny 11. století. Románský portál datovaný do poloviny 12. století byl poničen v letech 1607-1608]přidáním vstupní branky na západní straně věže. Jeho ozdobné sloupy v podobě soch byly zničeny roku 1793, neboť se věřilo, že zobrazují francouzské krále, nicméně překlad s vyobrazením Poslední večeře Páně je stále patrný. Kostel má dále románskou loď připisovanou opatovi Ingonovi († 1025), chór a chórový ochoz. Kaple Saint-Symphorien vpravo od vchodu byla postavena ve stejné době jako původní věž v merovejské době a po její obnově ji vysvětil František Saleský 28. dubna 1619. Varhany pocházejí z roku 1973.", "section_level": 2}, {"title": "Opatský palác.", "content": "Opatský palác se dnes nachází v ulici \"Rue de l'Abbaye\" č. 3-5. V 70. letech byl restaurován a nyní zde sídlí pedagogická fakulta Katolického institutu a další vzdělávací katolická zařízení. Interiér paláce byl přestavěn na moderní účely (posluchárny, kanceláře), takže z původního účelu mnoho nezůstalo. Poprvé jej nechal přestavět kardinál Guillaume-Egon de Furstenberg po schválení velkou radou 21. srpna 1698, poté hrabě z Clermontu v letech 1737-1741 architektem Jacquesem Hardouin-Mansartem de Sagonne. Ve 20. století palác přestavěl architekt Roland Simounnet. Dnešní náměstí \"Place de Furstenberg\" a ulice \"Rue Cardinale\" odpovídají bývalému čestnému nádvoří. V bývalých konírnách je dnes umístěno Musée Delacroix.", "section_level": 2}], "src_summary": "Klášter Saint-Germain-des-Prés je bývalé benediktinské opatství v Paříži a zároveň pohřebiště merovejských králů Neustrie. Rozkládalo se v dnešním 6. obvodu ve čtvrti Saint-Germain-des-Prés. Klášter založil v polovině 6. století král Childebert I. Klášter byl uzavřen v roce 1792 za Velké francouzské revoluce. Odehrála se zde jedna z nejkrutějších epizod Velké francouzské revoluce, když zde 3. září 1792 bylo rozsekáno na kusy 318 kněží. Od roku 1803 jeho klášterní kostel Saint-Germain-des-Prés slouží jako farní kostel. Spolu s dochovaným opatským palácem je od roku 1953 chráněn jako historická památka.", "tgt_summary": "Saint-Germain-des-Prés () is a parish church located in the Saint-Germain-des-Prés quarter of Paris. Founded by Childebert I in the 540s as the Abbaye Sainte-Croix-Saint-Vincent, by the middle of the 8th century it had taken on the name of Saint Germanus (French: Germain), the man appointed bishop of Paris by Childebert and later canonized. Originally located beyond the outskirts of early medieval Paris, it became a rich and important abbey complex and was the burial place of Germanus and of Childebert and other Merovingian kings of Neustria. At that time, the Left Bank was prone to flooding from the Seine, so much of the land could not be built upon and the Abbey stood in the middle of meadows, or \"prés\" in French, thereby explaining its appellation, which also serves to distinguish it from the church of Saint-Germain l'Auxerrois near the Louvre. The oldest part of the current church is the prominent western tower (partly restored and modified), which was built by Abbot Morard around the year 1000.", "id": 1870440}
{"src_title": "Man in the middle", "tgt_title": "Man-in-the-middle attack", "src_document": [{"title": "Příklad útoku.", "content": "V následujícím příkladu jsou použita standardní jména Alice a Bob (osoby „A“ a „B“), které slouží k popisu funkce a problémů kryptografických protokolů. Útočníkem je zde Mallory (nebezpečný útočník, ). Při běžné nezabezpečené komunikaci je úloha Malloryho velmi snadná. Stačí se dostat ke komunikačnímu kanálu. Pouhým sledováním, co se jím posílá, může komunikaci odposlouchávat. Přerušením kanálu, příjmem z jedné strany a vysíláním k druhé straně účastníků komunikace pak může snadno měnit obsah zpráv. Obvyklé řešení tohoto problému je využití veřejných klíčů, avšak i zde je možné narazit na problém. Alice chce poslat zprávu Bobovi. Oba si proto chtějí vyměnit své veřejné klíče, protože se domnívají, že pak mezi sebou budou komunikovat bezpečně. Mezi komunikaci Alice a Boba se ale dostala třetí strana, Mallory. Alice tedy posílá zprávu Bobovi. Mallory zachytí veřejný klíč Alice a nahradí ho svým veřejným klíčem (s obsaženou falešnou informací, že pochází od Alice). Bob pošle veřejný klíč Alici a opět ho zachytí Mallory a vymění ho za svůj klíč, který obsahuje falešnou informaci, že pochází od Boba. Nyní si obě strany (Alice a Bob) myslí, že mají veřejný klíč toho druhého. To ale není pravda. Mají Malloryho klíče. Cokoliv si Alice a Bob pošlou, Mallory zachytí, dešifruje, přečte, znovu zašifruje a odešle druhému. Zprávu může dokonce i změnit a poslat druhé straně, jako by byla pravá. Alice ani Bob nic nepoznají.", "section_level": 1}, {"title": "Problém importu certifikátu.", "content": "Při MITM útoku nemusí být v případě spoléhání na digitální certifikát nutné, aby útočník (Mallory) filtroval celou komunikaci. Stačí otrávit DNS nebo ARP cache uživatele, a tím ho nevědomky přesměrovat na jiné webové servery. Pokud z nich uživatel do svého prohlížeče bez ověření nainstaluje falešný kořenový certifikát certifikační autority, může pak důvěřovat falešnému elektronickému podpisu nebo phishingové webové stránce.", "section_level": 2}, {"title": "Kleptografie certifikátů.", "content": "V roce 2015 vznikla aféra Superfish s firmou Lenovo, která do nových počítačů instalovala vlastní kořenový certifikát, což umožnilo analyzovat veškerý HTTPS provoz ve webovém prohlížeči důvěřivého uživatele a dokonce docházelo k injektování JavaScriptového kódu do navštěvovaných webových stránek, který analyzoval stránky za účelem lepšího cílení reklamy. V roce 2016 a následujících je podvržení kořenového certifikátu s trvalý MITM útok součástí „webových štítů“ mnoha antivirových programů.", "section_level": 2}, {"title": "Řešení problému.", "content": "Útok \"Man in the middle\" lze řešit několika způsoby (včetně příkladu uvedeného výše): Kvantová kryptografie umožňuje připravit takový kanál, který je v ideálním případě teoreticky neodposlouchávatelný, neboť každou snahu o odposlouchávání dokáže pravý příjemce detekovat.", "section_level": 1}], "src_summary": "Man-in-the-middle (zkratka MITM, z angličtiny „člověk uprostřed“ nebo „člověk mezi“) je v informatice název útoku na kryptografii. Jeho podstatou je snaha útočníka odposlouchávat komunikaci mezi účastníky tak, že se stane aktivním prostředníkem. Podle obrázku vpravo není v současných počítačových sítích nutné, aby útočník (Mallory) byl na fyzické cestě mezi účastníky (Alice a Bob), protože síťový provoz lze přesměrovat. V běžném životě se s MITM útokem setká uživatel počítače v případě, kdy je ve webovém prohlížeči pro HTTPS protokol jiný certifikát, než by měl být (viz kapitola \"Kleptografie certifikátů\" níže, Certificate Transparency atd.).", "tgt_summary": "In cryptography and computer security, a man-in-the-middle attack (MITM), also known as a hijack attack is an attack where the attacker secretly relays and possibly alters the communications between two parties who believe that they are directly communicating with each other. One example of a MITM attack is active eavesdropping, in which the attacker makes independent connections with the victims and relays messages between them to make them believe they are talking directly to each other over a private connection, when in fact the entire conversation is controlled by the attacker. The attacker must be able to intercept all relevant messages passing between the two victims and inject new ones. This is straightforward in many circumstances; for example, an attacker within the reception range of an unencrypted Wi-Fi access point could insert themselves as a man-in-the-middle. As it aims to circumvent mutual authentication, a MITM attack can succeed only when the attacker impersonates each endpoint sufficiently well to satisfy their expectations. Most cryptographic protocols include some form of endpoint authentication specifically to prevent MITM attacks. For example, TLS can authenticate one or both parties using a mutually trusted certificate authority.", "id": 2318833}
{"src_title": "Alison Sudol", "tgt_title": "Alison Sudol", "src_document": [{"title": "Životopis.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Mládí.", "content": "Narodila se v Seattle v americkém státě Washington učitelům dramatických umění. Když bylo Sudol 5 let, přestěhovala se s matkou do Los Angeles poté, co se její rodiče rozvedli. Poslouchala široké spektrum hudby, zahrnující Aretha Franklin, Ella Fitzgerald, a swing. Promovala v 16 a považovala se za „pitomou a tichou“. Sudol „nepije ani nekouří nebo něco takového“. „Byla jsem nervózní“ uvedla Sudol v interview, „jít na univerzitu tak mladá. Zůstala jsem 2 roky a zkusila zjistit co zvládnu s hudbou. Když mi bylo 18, byla jsem do hudby zabraná tak moc, že sem nechtěla přestat“. V 18 Sudol odstartovala se svou první skupinou, Monro. Sudol měla také vášeň pro literaturu, byla ponořena do děl autorů jako C. S. Lewis, E.B. White, Lewis Carroll, Anthony Trollope a Charles Dickens. Její umělecké jméno \"A Fine Frenzy\" je převzato z verše dramatu Sen noci svatojánské (A Midsummer-night's Dream) od Williama Shakespeara (Théseus, jednání 5, scéna 1 – \"The poet's eye, in a fine frenzy rolling, Doth glance from heaven to earth, from earth to heaven\"). Poté, co se sama učila na klavír, začala vkládat svou kreativní energii do psaní písní. Krátké demo, které poslala, si okamžitě získalo pozornost u Jasona Floma z EMI, který, když navštívil její dům a slyšel ji hrát, podepsal smlouvu.", "section_level": 2}, {"title": "Hudební kariéra.", "content": "V březnu 2007 se Sudol objevila na \"South by Southwest (SXSW)\" konferenci zahájenou pro The Stooges. Krátce poté bylo její debutové album \"One Cell in the Sea\" vydáno s většinou pozitivním ohlasem. První single \"Almost Lover\" se dostal na 25. místo v \"Billboard\" Hot Adult Contemporary Tracks. V polovině 2007 si zajistila zahájení na turné Rufuse Wainwrighta. V březnu a dubnu 2008 Sudol oznámila vlastní turné po USA a Kanadě a v dubnu měla turné ve Francii, Belgii, Německu a Švýcarsku. V září 2008 byla hvězdou na zahajovací noci 'New Pop Festival' pořádaného German broadcaster SWR3. V listopadu 2008 se vrátila na turné do Německa, Rakouska a Švýcarska. Její píseň \"You Picked Me\" byla uvedena na iTunes jako \"single týdne zdarma\" pro 14. srpen 2007 a VH1 nedávno uvedlo jednu ze svých \"You Oughta Know\" umělců. Dodatečně v říjnu 2008 \"You Picked Me\" bylo vybráno jako téma sítě podle SIC, Portugalské televizní sítě. Alba se prodalo přes 300 000 kopií. V 2008 bylo vydáno v Německu, Rakousku, Švýcarsku a Polsku. V každé z těch zemí se album umístilo v top 30, s prvním singlem \"Almost Lover\" dosáhla 8. místa v Německu, 10. ve Švýcarsku a 5. v Rakousku. Sudol ohlásila, že pracuje na novém albu a hraje 2 písně očekávané na albu během nedávných představení (\"What I Wouldn't Do\", a \"From Whence You Came\"). Sudol je v některých směrech uzavřená osoba, ale vybudovala si pověst přístupnosti a přátelství, a pravidelně si povídá s fanoušky po svých představeních.", "section_level": 2}, {"title": "Vystoupení v televizi.", "content": "6. února 2008 Sudol uvedla \"Come On, Come Out\" na \"The Late Show with David Letterman\". 23. února zazpívala \"Almost Lover\" a \"Come On, Come Out\" na CBS' \"Saturday Early Show\". Zahrála si ve 4. řadě postavu 'Nova Kent'.", "section_level": 2}, {"title": "Literatura a psaní.", "content": "Sudol často uvádí literární vliv ve své hudbě. V poslední době odhalila, že usiluje také o kariéru spisovatelky. V interview řekla, že napsala dětský příběh o mluvících zvířátkách podobný Letopisům Narnie\".", "section_level": 2}], "src_summary": "Alison Sudol (* 23. prosince 1984 Seattle, Washington), známá hlavně jako A Fine Frenzy (dříve Alison Monro), je americká zpěvačka, skladatelka a klavíristka. Její debutové album One Cell in the Sea bylo vydáno 17. července 2007 a dosáhlo 91. místa v žebříčku Billboard 200. Má velký úspěch v Německu, Rakousku, Švýcarsku, Polsku, Franci a v dalších zemích. Její hudba se objevuje v mnoha televizních pořadech, její píseň zazněla ve filmu Opravdový život (Sleepwaling). Ve Spojených státech si získává mnoho fanoušků svou lyrickou a poetickou hudbou a silnými emocionálními tématy.", "tgt_summary": "Alison Sudol (born December 23, 1984) is an American singer, songwriter, actress, and music video director. She is known as the singer A Fine Frenzy, and also for her role as Queenie Goldstein in the \"Fantastic Beasts\" films \"Fantastic Beasts and Where to Find Them\" (2016) and \"\" (2018). Her music has been featured on numerous television shows and in several major motion pictures.", "id": 2428736}
{"src_title": "Robert Michels", "tgt_title": "Robert Michels", "src_document": [{"title": "Železný zákon oligarchie.", "content": "Železný zákon oligarchie vyjadřuje skutečnost, že ve všech organizacích či společnostech, působí mechanismy a tendence, které nutně vedou ke vzniku oligarchie (vládě několika málo osob) jako mocenské struktury. To znamená, že v každém svobodném společenství lidí (organizacích, politických stranách…) se vyprofiluje úzká skupina vůdců, kteří ve výsledku lobují více za své cíle a uchování si své moci, než za zájmy seskupení jako takového. Michels se snažil tento zákon demonstrovat na příkladu politických stran a odborových svazů. Vedení všech velkých/komplexních organizaci se proto vždy, ať již dříve, či později, zvrtne v oligarchii, a to tehdy, když se vedení začne více zajímat o uchování nabyté moci než o původní cíle skupiny / organizace. Každá organizace se proto dělí na vedoucí menšinu a vedenou většinu, přičemž o všech důležitých otázkách rozhoduje menšina. Pro běžné členy organizace je navíc vůdčí skupinu velmi těžké kontrolovat, neboť K tomu všemu navíc přispívá fakt, že lidé mají psychologickou potřebu nechat se vést (podrobněji viz níže v odstavci \"Psychologické příčiny vzniku oligarchie\"...). Postupem času má i demokratické zřízení tendence směřovat k oligarchii, protože se političtí vůdci buď nechají lidem znovu zvolit, nebo si moc mezi sebou předává pouze úzká skupina lidí (k tomu podrobněji viz Teorie elit). Aby organizace předešly těmto tendencím směřujícím k oligarchii, autoritářství a byrokracii, musí zajistit pár kroků: Pokud se byrokracie vzniká hůře. Byrokratické odosobnění a odebrání moci jednotlivce nad ním samým způsobuje, že lidé poslouchají moc až příliš, spíše rituálně než vědomě. Rezignují na své postavení, protože se domnívají, že stejně nic nezmůžou. Konkrétně Michels popisuje tři základní příčiny vzniku oligarchie:", "section_level": 1}, {"title": "Technicko – administrativní příčiny vzniku oligarchie.", "content": "Pro vznik oligarchie se předpokládá, že určitá masa lidí se bude chtít zorganizovat, a to za účelem získání pevnosti a lepší akceschopnosti. Jakkoli zorganizovaná masa si nicméně nemůže vládnout sama, protože to je ze své podstaty mechanicky a technicky neproveditelné. Není jednoduše možné, aby se na vládě podílelo přímým způsobem kupříkladu 10 000 lidí. V důsledku špatné technické proveditelnosti by to bylo částečně možné jen ve venkovských poměrech. Ani zde nicméně není možné svolávat všechny členy organizace kvůli „každé křivdě mezi sousedy“. Z tohoto důvodu nahrazuje každý samosprávný celek prvky přímé demokracie určitou reprezentativní soustavu, na níž je delegována moc rozhodovat. Organizování tedy předpokládá vznik a existenci úřadů, které budou moci jednak samy rozhodovat, jednak budou moci rozhodovat o tom, o čem může masa hlasovat přímo (Např. Moritz Rittinghauzen [Švýcarsko] se snaží o formu přímé demokracie prostřednictvím rozdělením lidu do nižších celků o 1000 členech, kteří se následně scházejí, a vláda určuje pouze to, kdy se bude hlasování konat. Ani tento systém ovšem není příliš efektivní, protože nemá účinný nástroj pro zabránění vzniku oligarchii.). Ve chvíli, kdy si lid uvědomí, že potřebuje své vůdce, vznikají rovněž speciální vzdělávací instituce, které se na efektivní vůdcovství speciálně zaměřují (viz počátek 20. stol. v Berlíně, Milánu, Oxfordu a Londýně). Jako důsledek tohoto vzdělávání, které se neposkytuje všem, je možné pokládat vznik elit a kasty kadetů. Vzdělaní vůdcové se stávají samostatnými, emancipují se od masy a jejich vzdělání je zároveň jejich největší komoditou.", "section_level": 2}, {"title": "Psychologické příčiny vzniku oligarchie.", "content": "Je možné rozlišit několik psychologických příčin vzniku oligarchie. První je důsledkem samotného faktu, že určití jedinci jsou k výkonu mocenské pozice delegování. Osoby, kterým je totiž po určitou dobu pravidelně delegována moc, si ji často začnou nárokovat jako své vlastnictví. V případě, že má být jejich moc omezena, reagují vytvořením represálií či hrozí svou demisí. K hrozbě podání demise však většinou dochází pouze v případě nepostradatelnosti daného vůdce a v tomto smyslu působí jako prostředek k zabezpečení a upevnění jeho vlády. V konečném důsledku se jedná o nástroj ovlivňující masy a o zdroj nátlaku na kritiky. Mezi další psychologické faktory vzniku oligarchie se řadí inherentní potřeba mas po vedení, vděčnost mas a její potřeba uctívat. Většina občanů nestaví blaho organizace nad své vlastní blaho, a proto jsou velmi lhostejní k jejímu chodu. Masa je proto ráda, když se najdou jedinci, kteří jsou ochotni se starat o její záležitosti a zaštítí tak sami organizační princip. Oligarchové, kteří v rozhodovacích pozicích následně jednají jménem masy, se tak stávají jejími obhájci a ochránci. Za to se těší vděčnosti mas, která je základem pro jejich další požadavky. Dochází například k opakovanému prodlužování politického mandátu. K samotnému uctívání dochází z představy masy, že oligarchové jsou lépe uzpůsobeni k vládnutí, než ona sama, a to díky dosaženému vzdělání nebo jiným domnělým kvalitám. Potřeba uctívat je v mase hluboce zakořeněná a staví oligarchy na pomyslný piedestal. Díky ní může docházet až k fanatické horlivosti. Některé režimy počítají rovněž s tím, že masy potřebují okázalost a nádhery a snaží se proto nahradit náboženské zvyky různými slavnostmi, průvody a představeními. Pro demagogického oligarchu jsou rovněž důležité některé typické charakterové rysy. Základem je Díky nim si oligarchové mohou podnítit masy, přičemž dav si při tom často u řečníka více cení jeho řečnického talentu jako takového (práce s hlasem, pohotovost, vtip aj.). Méně váhy klade na celkový obsah. Při řečnictví pak často dává přednost útočnému tonu a heslovitosti. Masa také věnuje více pozornosti známé osobnosti než osobě neznámé. Každé shromáždění lidu může být proto ovládáno zákony masové psychologie. Zároveň je náchylné k podlehnutí působivým lidovým řečníkům. Masa se dá při podobných příležitostech velmi snadno ovládat – jsou pro ni typické bouřlivé projevy souhlasu a nepřipouští odpor menšiny; hlas jednotlivce či malé skupiny „zmizí“. Dále se zde vyskytují tendence více pro bouřlivé, emocionální reakce než sklon pro rozumnou diskuzi.", "section_level": 2}, {"title": "Intelektuální příčiny vzniku oligarchie.", "content": "V rukách oligarchy se postupem času koncentrují specifické kompetence, protože ve své pozici řeší záležitosti, k nimž má přístup pouze on sám a jimž rozumí také jen on sám (daně, parlamentní život, celní problémy, zahraniční politika apod.). Tímto získává v očích masy hodnotu a stává se pro ni nepostradatelným, protože nemůže být díky svým kompetencím a znalostem jednoduše nahrazen někým jiným. V důsledku toho získává autoritu a legitimitu. Nutnost mít vůdce je pak často přirovnávána k nutnosti existence lékařů apod.", "section_level": 2}], "src_summary": "Robert Michels (9. ledna 1876 Kolín nad Rýnem – 2. května 1936 Řím) byl německý sociolog. Proslavil se především svou knihou \"Zur Soziologie des Parteiwesens in der modernen Demokratie\" (1911). V té představil svou myšlenku o „železném zákonu oligarchie“, podle kterého oligarchické struktury nakonec dominují jakékoli politické organizaci, nezávisle na její politické orientaci. Ve svém pozdějším dílem, \"Corso di sociologia politica\" (1927) už ale nekritizuje oligarchické tendence velkých organizací, naopak sympatizuje s elitou a vůdcem, u kterého se koncentruje veškerá moc. Paradoxně se tedy Michels nakonec ztotožnil přesně s těmi rysy organizované společnosti, kterými dříve nejvíce opovrhoval.", "tgt_summary": "Robert Michels (; 9 January 1876, Cologne, Germany – 3 May 1936, Rome, Italy) was a German-born Italian sociologist who contributed to elite theory by describing the political behavior of intellectual elites. He belonged to the Italian school of elitism. He is best known for his book \"Political Parties\", published in 1911, which contains a description of the \"iron law of oligarchy.\" He was a friend and disciple of Max Weber, Werner Sombart and Achille Loria. Politically, he moved from the Social Democratic Party of Germany to the Italian Socialist Party, adhering to the Italian revolutionary syndicalist wing and later to Italian Fascism, which he saw as a more democratic form of socialism. His ideas provided the basis of moderation theory which delineates the processes through which radical political groups are incorporated into the existing political system.", "id": 971575}
{"src_title": "Povijnice nachová", "tgt_title": "Ipomoea purpurea", "src_document": [{"title": "Ekologie.", "content": "Rostlina nejlépe roste a kvete na vlhké, dobře odvodněné, lehké nebo písčitohlinité půdě na plném slunci. Toleruje však většinu půdních podmínek, včetně širokého rozmezí pH, snáší půdy i částečně slané a málo plodné. Nevyhovují ji zastíněná stanoviště, kde málo kvete. V teplých oblastech roste od nížin až do kopců v nadmořské výšce 2300 m, kde ještě spolehlivě kvete a tvoří semena. Rozrostlá rostlina nasazuje květy průběžně od června do září, jednotlivý květ kvete jen krátce, obvykle se ráno otvírá a navečer zavírá a usychá. Se stářím se také mění barva květů z červenavé na modravou. Ploidie povijnice nachové je 2n = 30.", "section_level": 1}, {"title": "Popis.", "content": "Jednoletá rostlina s pravotočivými, ovíjivými lodyhami, které bývají dlouhé 1 až 3 m. Lodyhy, pokryté nazpět zahnutými štětinatými chlupy, jsou střídavě porostlé jednoduchými listy s 2 až 6 cm řapíky. Listové čepele bývají dlouhé 2 až 10 cm a stejně tak i široké, v obryse jsou široce srdčité nebo hluboce třícípé, jejich laloky jsou vejčité či obkopinaté a oboustranně měkce chlupaté. Nemají-li rostliny oporu, které se mohou ovitím přichytit, rostou plazivě. Květy velké 4 až 6 cm vyrůstají v úžlabí listů jednotlivě nebo ve vrcholičnatých květenstvích po dvou až pěti, jsou nálevkovitého tvaru, mívají stopku až 10 cm dlouhou a šídlovité listence. Květy jsou pětičetné, oboupohlavné a jejich vytrvalý kalich má mírně nestejné, podlouhle kopinaté, zelené lístky okolo 1 cm dlouhé a celé chlupaté. Zvonkovitě nálevkovitá koruna má srostlé lístky barvy modré, fialové, růžové, purpurově červené, vzácně i bílé nebo s čárkami tvořící hvězdu, jsou dlouhé průměrně 4,5 cm, hrdlo trubky mají bílé a okraje mělce laločnaté. V květu je pět krátkých tyčinek přirostlých ke korunním plátkům. Kuželovitý semeník srostlý ze tří plodolistů má tři oddíly a v každém dvě vajíčka, krátká čnělka je zakončena hlavičkovitou bliznou. Květy jsou opylovány čmeláky a motýly, někde i kolibříky, v případě jejich nepřítomnosti se opylují samosprašně. Plod je lysá, hruškovitá, třípouzdrá tobolka asi 1 cm velká se suchými kališními lístky na bázi, která se ve zralosti otvírá víčky. Obsahuje obvykle šest segmentových, červenavě hnědých či tmavě hnědých, hladkých semen s podélnou drážkou.", "section_level": 1}, {"title": "Rozmnožování.", "content": "Bylina se může rozšiřovat výhradně semeny, kterých rostlina vyprodukuje hojně, plodný jedinec jich za rok vytvoří až 25 000. Semena mohou být po okolí rozptylována větrem, deštěm, ptáky nebo lidskou činností, mohou také kontaminovat semena užitkových rostlin nebo jiných květin. Pro lidi jsou semena považována za nejedlá. Při pěstování nových rostliny se žádá co nejvčasnější kvetení, proto se semena vysazují pod sklo šest až osm týdnů před posledním jarním mrazem. Semena začínají klíčit až nástupem tepla a vlhka, obvykle v teplotním rozmezí 15 až 35 °C, optimální teplota je okolo 24 °C. Pro usnadnění proniknutí vláhy dovnitř a urychlení klíčení se předem mechanicky narušuje tvrdé osemení. Semenáče se vysazují ven až po posledních jarních mrazících. Po vyklíčení bývá hypokotyl dlouhý do 10 cm, děložní lístky čtvercovitého tvaru s hlubokým zářezem mají velikost asi 2 cm. Epikotyl může být dlouhý až 1,5 cm, první pravý list je srdčitý až trojúhelníkovitý, má řapík 6 až 28 mm a je 10 až 30 mm dlouhý a 7,5 až 30 mm široký. Druhý list stejného tvaru mívá řapík 3 až 23 mm a čepel dlouhou 10 až 30 mm a širokou 6 až 21 mm širokou.", "section_level": 1}, {"title": "Význam.", "content": "Povijnice nachová se pěstuje pro své pestrobarevné, původně modrofialové květy, byly vyšlechtěny kultivary s různě zbarvenými květy a s rozdílnou vzrůstnosti. Rostlina se také používá v tradiční americké medicíně jako projímadlo nebo lék proti syfilisu. V některých klimatických oblastech prosperuje tak dobře, že je tam prohlášena za invazní rostlinu. Je tomu tak hlavně mimo Ameriku, místo svého původu. Intenzivně se šíří hlavně v Austrálii a centrální Africe (v Keni, Tanzanii a Ugandě. Ve vlhkém a teplém klimatu se stává rychle rostoucí bylinou v zahradách, ve světlých lesích, na stromořadí podél silnic i na polích. Pne se po plodících stromech a keřích, které obírá o živiny a vodu fixované v půdě a zároveň je zastiňuje před sluncem, případně je svou váhou ohýbá a láme. Obdobně škodí v zahradách a na polích, kde se plazí po vysázených plodinách. Ve volné přírodě napadá keřovité porosty, mokřady, břehy vodních toků a nádrží, kde všude stíní a utlačuje původní druhy vegetace.", "section_level": 1}, {"title": "Galerie.", "content": "Různě zbarvené květy", "section_level": 1}], "src_summary": "Povijnice nachová (\"Ipomoea purpurea\") je popínavá jednoletá rostlina pocházející z tropické a subtropické Střední a Jižní Ameriky. Je jedním z asi 750 druhů rodu povijnice. Do Evropy byla dovezena přes Španělsko a v Anglii představena roku 1621. V současnosti se pro své velké barevné zvonkovité květy i nenáročnost pěstuje ve všech světadílech, kde většinou také zplaňuje. V České republice se používá jako okrasná rostlina, která rozptylem semen příležitostně uniká ze zahrad. Pro svou choulostivost na chladné počasí se ve volné přírodě udrží jen krátce a pouze na chráněném místě.", "tgt_summary": "Ipomoea purpurea, the common morning-glory, tall morning-glory, or purple morning glory, is a species in the genus \"Ipomoea\", native to Mexico and Central America.", "id": 2053809}
{"src_title": "Kostel Saint-Étienne-du-Mont", "tgt_title": "Saint-Étienne-du-Mont", "src_document": [{"title": "Historie.", "content": "Kostel Saint-Étienne-du-Mont se nachází v prostoru bývalého kláštera sv. Jenovéfy, kde byla světice v 6. století pohřbena. V roce 1222 papež Honorius III. povolil založení samostatného kostela zasvěceného sv. Štěpánovi, tedy stejnému světci jako bývalá pařížská katedrála, která se nacházela na místě současné katedrály Notre-Dame. Kostel vznikl severně od kaple, v jejíž kryptě byla pohřbena sv. Jenovéfa. Nový kostel začal sloužit jako farní pro zvyšující se populaci ve vznikající Latinské čtvrti, kde byla založena Sorbonna a další koleje Pařížské univerzity. Kostel byl rozšířen v roce 1328, ale v 15. století proběhla jeho opětovná kompletní rekonstrukce. V roce 1492 mniši věnovali pozemek na stavbu nového kostela. Stavba probíhala v několika etapách, díky čemuž získal kostel svůj současný vzhled. Stavbu prováděl architekt Étienne Viguier. V roce 1494 začala stavba apsidy a zvonice, první zvony byly zhotoveny roku 1500. Chór v pozdněgotickém slohu byl dokončen roku 1537. V letech 1530-1535 bylo vybudováno lektorium. Roku 1541 vysvětil Guy, biskup z Mégare, oltáře v kaplích apsidy. Téhož roku byly pořízeny vitráže a sochy. Loď v renesančním slohu byla zaklenutá před rokem 1584. Základní kámen průčelí položila v roce 1610 královna Margot, která věnovala na stavbu kostela osobní dar 3000 liber. Kostel vysvětil 25. února 1626 první pařížský arcibiskup Jean-François de Gondi. I přesto stavba pokračovala. V roce 1636 byly instalovány velké varhany (autor Pierre Pescheur), jejich varhanní skříň pochází z roku 1630 (autor Jean Buron). V roce 1651 byla v kostele zřízena nová kazatelna. V 17. a 18. století získal kostel Saint-Étienne-du-Mont vysokou prestiž, když z něj byla vypravována procesí s relikviářem sv. Jenovéfy do katedrály Notre-Dame a zpět. V roce 1711 byly do kostela přeneseny ostatky Jeana Racina z kláštera Port-Royal. Velké varhany byly v roce 1760 byly těžce poškozeny požárem a v roce 1777 obnoveny. V roce 1863 a 1873 je restauroval Aristide Cavaillé-Coll. Menší chórové varhany pocházejí z roku 1902. Za Velké francouzské revoluce byl kostel uzavřen a později přeměněn na Chrám synovské úcty. V roce 1801 kostel opět začal sloužit katolickým bohoslužbám po uzavření konkordátu. Během Druhého císařství byl kostel restaurován a na fasádu se vrátily sochy zničené revolucionáři. Při té příležitosti byla vybudována kaple katechismu. Dne 10. ledna 1805 zde sloužil mši papež Pius VII. Dne 3. ledna 1857 byl v kostele zavražděn pařížský arcibiskup Marie Dominique Auguste Sibour knězem Jeanem Louisem Vergerem nesouhlasícím s dogmatem o neposkvrněném početí. Pamětní deska u vchodu do lodi upomíná na místo, kde k tragédii došlo. Okultista Eliphas Lévi byl nepřímo angažován v tomto atentátu, o kterém se zmiňuje v jedné ze svých knih. Dne 23. srpna 1997 zde papež Jan Pavel II. celebroval mši během své návštěvy Paříže u příležitosti Světových dnů mládeže.", "section_level": 1}, {"title": "Architektura.", "content": "Renesanční fasáda z let 1610-1622 znamenala ukončení stavebních prací na kostele. V úrovni ulice připomíná řecký chrám se čtyřmi korintskými sloupy. Reliéf v tympanonu zobrazuje umučení sv. Štěpána, kterému anděl podává mučednický palmový list, zatímco vpravo sedící velekněz dává souhlas s jeho ukamenováním. Ve frontonu je zobrazen vítězící Kristus. Kamenné sochy sv. Jenovéfy a sv. Štěpána po stranách rozety jsou kopiemi originálů zničených během Francouzské revoluce. Střední část fasády má římský styl a ukazuje Zvěstování Panny Marie a nad rozetou znak Jindřicha IV. Špičaté zakončení průčelí připomíná malou pyramidu a symbolicky směřuje k nebesům. Jednoznačnou asymetrii na fasádě vytváří malá věžička na levé straně, která nemá protějšek na opačné straně. Označovala hranici mezi jurisdikcí kláštera sv. Jenovéfy a pařížskou diecézí. Výrazně vysoká zvonice byla postavena na přání obyvatel, neboť zvuk zvonů z nízkých zvonic vytvářel v úzkých uličkách značný hluk. Kostel je známý především díky svým prvkům v interiéru, ke kterým patří lektorium z bílého mramoru (1545), kazatelna (1751) a varhanní skříň (1631). Barokní kazatelna má schody zdobené výjevy ze života sv. Jeronýma. Kolem samotné kazatelny jsou alegorie čtyř kardinálních ctností (např. \"Statečnost\" žena s palicí, \"Mírnost\" – žena se džbánem na vodu) a tří teologálních ctností (např. \"Láska\" – matka s dětmi, \"Naděje\" – žena s kotvou). Kazatelna je podpírána Samsonem držícím v pravici srp. Lektorium zdejšího kostela je jediné v celé Paříži a jedno z mála, které nebylo ve Francii odstraněno při změnách v pojetí liturgie. Pravděpodobně byla z liturgických důvodů odstraněna jen zadní stěna lektoria, ale jinak si farníci přáli jeho zachování. Má gotickou stavbu s renesanční výzdobou. Nástroje utrpení Krista, které drželi andělé v oblouku, byly za Francouzské revoluce nahrazeny vítěznou palmou a věncem. Protože také toto jsou křesťanské symboly, byly zde ponechány i po Revoluci. V kostele je uložen též relikviář sv. Jenovéfy. Moderní sarkofág z 19. století upomíná na středověké relikviáře a obsahuje též zachovanou část původního sarkofágu sv. Jenovéfy. Vitráže kolem rakve sv. Jenovéfy zobrazují na jedné straně procesí s ostatky světice a na druhé straně hlavní výjevy z jejího života (misionářství, povolání, vysvěcení, sen, stravování chudých, ochrana před Huny, přijetí za řádovou sestru, smrt). Francouzský spisovatel Joris Karl Huysmans označil kostel ve svém díle \"En route\" (1895) jako nejkrásnější kostel ve Francii.", "section_level": 1}], "src_summary": "Kostel Saint-Étienne-du-Mont (neboli \"svatého Štěpána na kopci\") je římskokatolický farní kostel v Paříži v 5. obvodu na vrcholku kopce Sainte-Geneviève. Leží v sousedství Pantheonu a Lycea Jindřicha IV.. Jsou zde pohřbeni např. Blaise Pascal a Jean Racine. A dále se tu nachází i relikviář, ve kterém byly do roku 1793 uchovávány ostatky sv. Jenovéfy, patronky Paříže. Kostel je známý svým lektoriem z roku 1545, které je jediné dochované v Paříži, a nejstarší varhanní skříní (1631) ve městě. Stavba je od roku 1862 chráněná jako historická památka.", "tgt_summary": "Saint-Étienne-du-Mont is a church in Paris, France, on the Montagne Sainte-Geneviève in the 5th arrondissement, near the Panthéon. It contains the shrine of St. Geneviève, the patron saint of Paris. The church also contains the tombs of Blaise Pascal and Jean Racine. Jean-Paul Marat is buried in the church's cemetery. The sculpted tympanum, \"The Stoning of Saint Stephen\", is the work of French sculptor Gabriel-Jules Thomas. Renowned organist, composer, and improviser Maurice Duruflé held the post of Titular Organist at Saint-Étienne-du-Mont from 1929 until his death in 1986.", "id": 653528}
{"src_title": "Iptables", "tgt_title": "Iptables", "src_document": [{"title": "Charakteristika.", "content": "Příkaz codice_1 slouží k manipulaci s tabulkami Xtables (které používá Netfilter) a v nich umístěných řetězců () složených z pravidel. Pravidla slouží k ovlivňování průchodu paketů jádrem operačního systému (resp. jeho subsystémem, který nazýváme TCP/IP stack). Za pomoci tohoto nástroje tak mohou být vytvořeny různé druhy pravidel, který tento průchod ovlivní (povolen, odmítnut, změněn apod.). Systém pravidel vytváří firewall (kontrola přístupu), umožňuje nastavení NAT (modifikace procházejících paketů), sledování procházejících paketů, jejich analýzu a podobně. Nástroj iptables vyžaduje ke své funkci administrátorská oprávnění, a proto musí být spuštěn uživatelem root, jinak nebude fungovat. Program je většinou umístěn v \"/usr/sbin/iptables\". Iptables jsou součástí jádra Linuxu verze 2.6 a 2.4. Ve starších verzích se používal nástroj ipchains (2.2) a ipfwadm (2.0).", "section_level": 1}, {"title": "Shrnutí funkce.", "content": "Rámec Xtables, užívaný ip_tables, ip6_tables a arp_tables umožňují definovat tabulky obsahující sady pravidel sdružovaných do řetězců (), které definují zacházení s jednotlivými pakety. Existuje několik základních tabulek (INPUT, OUTPUT, FORWARD, ...), do kterých lze přidávat pravidla, měnit jejich nastavení a je možné vytvářet další tabulky a zapisovat pravidla, které jejich průchod vyvolají. Každý příchozí či odchozí paket musí projít alespoň jednou tabulkou.", "section_level": 1}, {"title": "Základní syntaxe.", "content": "iptables [tabulka] [akce] [chain] [ip_část] [match] [cíl] [cíl_info]", "section_level": 1}, {"title": "Parametr tabulka.", "content": "Existují tři základní typy: filter (výchozí), nat a mangle. Přepínač –t definuje, o který typ se jedná (např.: iptables -t nat). Každý typ tabulky má vlastní systém pravidel.", "section_level": 1}, {"title": "Parametr akce.", "content": "Nejpoužívanější příkazy (přeložený výtah z manuálové stránky): Politika (policy) v iptables je implicitní pravidlo, které se uplatní, pokud paket projde všemi pravidly, aniž by byl akceptován (ACCEPT). Implicitně je nastaveno na „povolit vše“ (ACCEPT). Při vytváření firewallu se obvykle uplatňuje princip „co není povoleno, je zakázáno“. K nastavení implicitního pravidla se používá přepínač -P. Volby jsou buď povolit (ACCEPT) nebo zahodit (DROP). Příklad nastavení, které nastaví implicitní pravidlo na zahození všech příchozích paketů: První nastavujeme protokol. Standardní protokoly jsou ICMP, UDP, TCP nebo ALL. Lze použít také protokoly uvedené v \"/etc/protocols\". Protokol definujeme přepínačem -p (--protocol), je-li za přepínačem použit vykřičník, znamená to negace, tedy platí vše ostatní, kromě negovaného. Př.: ! -p UDP. (dříve bylo možné uvádět i ve tvaru -p ! UDP, v současnosti je tento zápis zastaralý ) nastavení zdrojové IP adresy definuje přepínač -s (--src,--source), nastavení cílové adresy definuje přepínač -d (--dst,--destination). Jestliže není použita výchozí maska sítě, může být použit zápis ve tvaru 192.168.0.1/24 nebo 192.168.0.1/255.255.255.0. Pro zjištění, odkud paket přišel, použijeme přepínač -i (--in-interface). Chceme-li zjistit, které zařízení se právě snaží opustit, použijeme přepínač -o (--out-interface). Při použití přepínače -j (--jump) určujeme dvě možnosti – ACCEPT (pustí paket dále) nebo DROP (paket zahodí).", "section_level": 2}, {"title": "Parametr ip_část.", "content": "Příklad: Všechny pakety, které přijdou na eth0 z jiné adresy než 192.168.0.1, budou zahozeny. Popis příkladu:", "section_level": 2}], "src_summary": "iptables je v informatice název pro user space nástroj v Linuxu, který slouží pro nastavování pravidel firewallu v jádře. Pravidla firewallu mohou být stavová i nestavová a mohou ovlivňovat příchozí, odchozí i procházející IP datagramy. Pravidla jsou v jádře zpracovávána několika netfilter moduly.", "tgt_summary": "iptables is a user-space utility program that allows a system administrator to configure the IP packet filter rules of the Linux kernel firewall, implemented as different Netfilter modules. The filters are organized in different tables, which contain chains of rules for how to treat network traffic packets. Different kernel modules and programs are currently used for different protocols; \"iptables\" applies to IPv4, \"ip6tables\" to IPv6, \"arptables\" to ARP, and \"ebtables\" to Ethernet frames. iptables requires elevated privileges to operate and must be executed by user root, otherwise it fails to function. On most Linux systems, iptables is installed as /usr/sbin/iptables and documented in its man pages, which can be opened using codice_1 when installed. It may also be found in /sbin/iptables, but since iptables is more like a service rather than an \"essential binary\", the preferred location remains /usr/sbin. The term \"iptables\" is also commonly used to inclusively refer to the kernel-level components. \"x_tables\" is the name of the kernel module carrying the shared code portion used by all four modules that also provides the API used for extensions; subsequently, \"Xtables\" is more or less used to refer to the entire firewall (v4, v6, arp, and eb) architecture. iptables superseded ipchains; and the successor of iptables is nftables, which was released on 19 January 2014 and was merged into the Linux kernel mainline in kernel version 3.13.", "id": 2244391}
{"src_title": "Podzol", "tgt_title": "Podzol", "src_document": [{"title": "Půdní profil se třemi hlavními horizonty.", "content": "Je to způsobeno pronikáním vody ze shora dolů a postupným vyplavováním minerálních koloidních látek a humusu do nižších horizontů. Podzoly se nacházejí většinou ve výšce nad 800 m, v prostředí se silně kyselými srážkami, nebo tam, kde je voda následně okyselena prostředím opadanky (jehličnaté lesy, smrkové monokultury apod.) Podzol je nejrozšířenějším půdním typem subarktického pásu.", "section_level": 1}, {"title": "Podzolizace.", "content": "Podzolizace je složitý proces (nebo počet dílčích procesů), ve kterém se minerální látky (obecně železo a hliník) mobilizují a vyplaví z A a E (eluviálních) půdních horizontů do B horizontu (iluviální) spolu s huminovými kyselinami. Prostřednictvím tohoto procesu se eluviální horizonty bělí nebo při obohacení humusem jsou šedé. Ve větší hloubce se ukládají do někdy až tvrdé až nepropustné vrstvy seskvioxidů (FeO a AlO) a organických sloučenin (orštejn či železivec). K tomu dochází díky dvěma hlavním procesům: Dominantnějším procesem by měl být prvně jmenovaný, tedy tvorba organických komplexů. Al a Fe se pak částečně vracejí zpět do horních horizontů díky biologickým procesům (příjem kořeny, houbami, jinými organismy). Důležitou roli mohou hrát i anorganické kyseliny jako třeba kyselina dusičná. K podzolizaci dochází při nízkých hodnotách pH, tedy pokud je humus hodně kyselý (při kyselém opadu vegetace nebo působením kyselých dešťů). Podzolizace je spojena s výskytem vegetace s kyselým opadem nebo s některými mykorhizními houbami, zpomalenou mineralizací díky chladnému a vlhkému klimatu, případně s extrémně chudým půdotvorným substrátem. K nejintenzivnější podzolizaci dochází v borových a smrkových lesích, pod kterými vzniká silná vrstva O horizontu (humus typu mor). Může však probíhat i pod dubem a bukem, které mají také poměrně kyselý opad, ovšem ne vždy dostoupí tak daleko, abychom mohli mluvit o pravých podzolech. Důležitý je vliv matečné horniny pokud je kyselá, minerálně chudá, pak podporuje růst nenáročných jehličnanů, jež okyselení dále prohlubují. Na takovýchto půdách pak často roste hlavně bělomech sivý (\"Leucobryum glacum\").", "section_level": 1}], "src_summary": "Podzol či podzoly (z ruského под – pod, зола – prach) je označení pro vyluhovanou, neúrodnou půdu, která vznikla procesem podzolizace, působením klimatických vlivů, zejména pak nadměrné vlhkosti vzduchu.", "tgt_summary": "In soil science, podzols are the typical soils of coniferous or boreal forests. They are also the typical soils of eucalypt forests and heathlands in southern Australia. In Western Europe, podzols develop on heathland, which is often a construct of human interference through grazing and burning. In some British moorlands with podzolic soils, cambisols are preserved under Bronze Age barrows (Dimbleby, 1962).", "id": 2435978}
{"src_title": "Třetí Československá republika", "tgt_title": "Third Czechoslovak Republic", "src_document": [{"title": "Předurčení dalšího vývoje.", "content": "Dne 12. prosince 1943 uzavřel Edvard Beneš v Moskvě ne zcela nezbytnou smlouvu o přátelství, vzájemné pomoci a poválečné spolupráci mezi Československem a Svazem sovětských socialistických republik, která fakticky předurčila další vývoj. Sovětský svaz měl od této chvíle nejdůležitější vliv na formování československého politického systému a pro obnovující se stát znamenala smlouva radikální změnu československé zahraničně politické orientace. Poslední dokument v příloze „Dohoda o poměru mezi československou správou", "section_level": 1}, {"title": "Nástup vlády a převzetí moci.", "content": "Státní režim Československa v letech 1945–1948, označovaný dobově za lidově demokratický, se vyznačoval omezenou pluralitou (pluralitní demokracií), neexistencí opozice (strany Národního bloku), výraznou mobilizací veřejnosti, etatizací na podkladě ideologických potřeb, mimořádným soudnictvím, infiltrací mocenské KSČ s totalitními záměry, nastartováním řady procesů charakteristických pro komunistický režim po roce 1948: jednotná všeodborová ústředna (Ústřední rada odborů), jednotná zemědělská organizace (Jednotný svaz českých zemědělců), jednotná mládež a tělovýchova (Ústřední národní tělovýchovný výbor), jednotná branná výchova (Svaz brannosti), atd. Reálné převzetí moci a nástup vlády Národní fronty Čechů a Slováků proběhlo hned po jejím příjezdu do Prahy 12. května 1945. Někdy kolem poloviny května 1945 se už režim etabloval a běžel podle předem nastavených měřítek. Předsednictvo vlády sestávalo z předsedy vlády (Zdeněk Fierlinger) a pěti jeho náměstků (ze zástupců stran NF). Předsednictvo představovalo výkonný orgán vlády a především vrcholný politický orgán státu, rozhodovalo o všech důležitých politických otázkách vlády i státu. Do zřízené Národní fronty Čechů a Slováků byly připuštěny strany: v Čechách a v zemi Moravskoslezské Komunistická strana Československa (KSČ), Československá strana lidová (ČSL), Československá sociální demokracie (ČSD) a Československá strana národně socialistická (ČSNS); na Slovensku Demokratická strana (DS), Komunistická strana Slovenska (KSS), později ještě Strana práce (SP) a Strana slobody (SS). Agrární strana (největší předválečná politická strana v Čechách a na Moravě) a Slovenská ľudová strana byly zakázány. Národní fronta sama rozhodovala o připouštění nových politických stran, teprve po svolení NF mohl novou stranu připustit ministr vnitra. Základní podmínkou pro obdržení souhlasu NF byl souhlas s programem vlády, tímto způsobem nemohla vzniknout legální opozice. Každá strana, která by do opozice odešla (byla z vlády vyloučena), automaticky ztrácela členství v NF, následně ji byl povinen ministr vnitra rozpustit. Na některé oblasti vyhlásila NF zákaz kritiky (tabuizaci) nejen stranám, ale i tisku a společenským organizacím, zejména se jednalo o vztah k SSSR, k jeho vnitřní a zahraniční politice, znárodnění průmyslu, vládní program, též projevy a činnost prezidenta. Komunisté navíc NF předkládali všechna rozhodnutí vlády a jejich návrhy zákonů, přičemž mělo být samozřejmostí, že všichni poslanci je odhlasují v předložené podobě. Národní fronta tak stála nad parlamentem a neexistovala žádná demokratická kontrola její moci. Levicové strany uvnitř fronty úzce spolupracovaly v rámci takzvaného „Socialistického bloku”. Na Slovensku fungoval asymetrický model správy: Česká národní rada byla přeměněna na Zemský národní výbor, ale Slovenská národní rada a Sbor pověřenců zůstaly zachovány; české země tedy řídila vláda, jež byla jinak příslušná i pro celou republiku. Ve volbách v květnu 1946 komunistická strana na Slovensku neuspěla tak, jak by si byla přála (asi 60 % získala Demokratická strana, 30 % Komunistická strana Slovenska). Následovalo výrazné omezení pravomoci slovenských národních orgánů tzv. III. pražskou dohodou z 28. června 1946.", "section_level": 1}, {"title": "Zahraniční pomoc při poválečné obnově hospodářství.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "UNRRA.", "content": "Vládním usnesením usnesením ze dne 5. dubna 1945 byly záležitosti týkající se organizace UNRRA svěřeny ministerstvu výživy (ministr Václav Majer), které pečovalo o zásobování obyvatelstva, výkupní organizace a průmysl potravin, poživatin a nápojů, při kterém byl zřízen V. odbor a sekretariát odboru pod vedením Evžena Löbla, dále oddělení pro styk s „Misí UNRRA”, oddělení pro soustřeďování požadavků jednotlivých rezortů, oddělení pro překládání a převzetí zboží UNRRA a oddělení finanční s vedoucím Dr. Emanuelem Pohlem. Od června 1945 byl zřízen samostatný Československý úřad UNRRA pro styk s úřady mezinárodní organizace UNRRA se sídlem v Praze, 10. srpna 1945 přejmenován na „Československý úřad pro hospodářskou pomoc a obnovu”. Úřad sídlil nejprve v několika místnostech v budově Živnostenské banky v Praze v ulici Na Příkopech, později se vzrůstající agendou se celý v lednu 1946 přestěhoval", "section_level": 2}, {"title": "Americká pomoc Československu.", "content": "Do osvobozeného Československa přicházelo pod hlavičkou UNRRA také zboží, které nebylo hrazeno z jejího rozpočtu. Pocházelo z různých charitativních sbírek. „American Reilief for Czechoslovakia” (Americká pomoc Československu), charitativní organizace a co do objemu pomoci druhá největší po akci UNRRA, podporovala československé uprchlíky po celém světě už během války, ale po osvobození se její činnost soustřeďovala výhradně na území ČSR. V čele organizace stál Charles Wood Riley, znalec domácích poměrů a účastník anabáze československých legionářů. Akce neměla takový záběr jako UNRRA, ale v prvním roce", "section_level": 2}, {"title": "CARE.", "content": "„Cooperative for American Remitances to Europe”, tzv. C.A.R.E., nezisková společnost 25 dobročinných organizací, pomáhala mimo Československa také ve Franci, Itálii, Polsku, Holandsku, Norsku, Finsku, Belgii, Řecku, Rakousku a v americké, britské a francouzské okupační zóně Německa. Hlavní kancelář C.A.R.E. se nacházela v ČSR v Praze na ulici Na Poříčí čp. 7. C.A.R.E. nejprve umožňovala Američanům ve spolupráci s československou vládou posílat velmi rychle svým příbuzným či známým v Československu dárkové dvacetikilové potravinové balíčky. Ty byly uskladněny na nejrůznějších", "section_level": 2}, {"title": "Dodávky ze Sovětského svazu a smlouva o těžbě uranu.", "content": "Vládní dohoda mezi ČSR a SSSR ze 14. dubna 1945 řešila dodávky sovětské výzbroje a výstroje pro československou armádu, podle níž se Sovětský svaz zavázal, že „odevzdá Československu bez náhrady výzbroj a další vojenskotechnický materiál, potřebný pro čtyři československé divize gardového typu ... a dále pro posilové a správní jednotky“ a do konce roku 1945 dodá výzbroj pro dalších šest divizí. Do poloviny června 1945 čs. armáda obdržela téměř 22 000 pušek a karabin, přes 7 000 samopalů, na 2 000 lehkých a přes 600 těžkých kulometů, na 400 děl a více než 700 minometů různých ráží. Součástí dodávek byl také spojovací, ženijní a další materiál spolu s municí. Úmluvu o vzájemných dodávkách do konce roku 1945 mezi Československem a Sovětským svazem podepsal v Praze za vládu ČSR ministr zahraničního", "section_level": 2}, {"title": "Dary Rudé armádě.", "content": "Dne 23. února 1946 byla v rámci oslav 28. výročí vzniku Rudé armády otevřena výstava darů pod názvem «Český národ Rudé armádě». V 15 hodin ji slavnostně ve strojní hale Veletržního paláce v Praze zahájili členové vlády a velvyslanec SSSR V. A. Zorin. Výstava se konala na třech místech: ve Veletržním paláci, ve Svazu českého díla a ve výstavních síních Holara. Vedle průmyslového zboží (např. jízdní kola zn. Eska z Chebu, benzinová stanice, křísící a dýchací přístroje, svářecí stroj, různé textilie, křišťálové poháry, elektrická vodárna, elektrická pračka, gramofonové desky, piano od fy Petrof, rychlopařáky, elektrická vrtačka, radia, mikrofony,", "section_level": 2}, {"title": "Volby 1946 a dvouletý hospodářský plán.", "content": "Volby do ústavodárného Národního shromáždění (ÚNS) se konaly 26. května 1946. Na podkladě zákona ze dne 11. dubna 1946, č. 67 Sb. bylo území Československé republiky rozděleno na 28 volebních krajů (13 v Čechách, 6 v zemi Moravskoslezské a 9 na Slovensku). V Čechách a v zemi Moravskoslezské podaly kandidovaly strany: č. 1 Komunistická strana Československa (KSČ), č. 2 Československá strana lidová (ČSL), č. 3 Československá sociální demokracie (ČSD) a č. 4 Československá strana národně socialistická (ČSNS); na Slovensku: č. 1 Strana práce (SP), č. 2 Demokratická strana (DS), č. 3 Komunistická strana Slovenska (KSS) a č. 4 Strana slobody (SS). Výsledek volby byl zveřejněn vyhláškou ministerstva vnitra v Úředním listě republiky Československé č. 130 ze dne 7. června 1946. Celkem bylo zvoleno 300 poslanců; z toho 150 v Čechách, 81 v zemi Moravskoslezské a 69 na Slovensku. V českých zemích ve volbách v roce 1946 získala KSČ 40,17 % hlasů, ČSNS 23,36 %, ČSL 20,24 % a ČSSD 15,58 %. V celé ČSR získali komunisté 38 % hlasů. Většinu mandátů získaly levicově orientované strany, novou vládu vytvořili opět představitelé stran NF. Předsedou ÚNS byl zvolen Antonín Zápotocký, místopředsedy František Langr (ČSNS), Alois Petr (ČSL), Dr. Emanuel Böhm (DS), František Tymeš (ČSD) a Dr. Jozef Šoltész (KSS). Všemi poslanci (298 platných hlasovacích lístků) byl jednohlasně zvolen prezident republiky Dr. Edvard Beneš. Dne 2. července 1946 Klement Gottwald předložil prezidentu republiky seznam členů nové vlády. Nová vláda se představila ve sněmovně 8. července 1946, na které předseda vlády Klement Gottwald vyhlásil dvouletý národní hospodářský program (tzv. „Budovatelský program”), jehož hlavním úkolem mělo být vypracování a schválení nové ústavy. Těžištěm hospodářské politiky se měl stát dvouletý plán obnovy a výstavby na rok 1947–1948, s jehož pomocí měla ČSRo dosáhnout úplné obnovy válkou zničeného hospodářství a zvýšení průmyslové výroby o 10% oproti předválečné úrovni. Dne 25. října 1946 se ÚNS ČSR usneslo na zákoně o dvouletém hospodářském plánu (č. 192/1946 Sb.).", "section_level": 1}, {"title": "Zmařený úvěr americké Export-Import banky.", "content": "Dne 28. května 1946 podepsalo Československo s USA dohodu o americkém úvěru 50 miliónů dolarů na nákup přebytků zásob americké armády, úvěr na nákup tabáku v hodnotě kolem 3,5 miliónů dolarů a v červnu 1946 byl Československu od Exim banky schválen úvěr na nákup bavlny do výše 22,5 miliónů dolarů. Půjčka, poskytovaná československé Národní bance a garantována čs. státem, byla splatná do 26 měsíců po odeslání zboží a úroková míra činila 2,5%. Ve dnech 29. července - 15. října 1946 se v Paříži konala mírová konference s bývalými satelity nacistického Německa s Bulharskem, Finskem, Maďarskem, Itálií a Rumunskem, na které", "section_level": 2}, {"title": "Zákon o dvouletém hospodářském plánu.", "content": "Po vyhlášení budovatelského programu Klementem Gottwaldem připravila Národohospodářské komise při ÚV KSČ v čele s předsedou ing. Ludvíkem Frejkou jeho první osnovu. Národní shromáždění přijalo zákon o dvouletém hospodářském plánu (č. 192/1946 Sb.) 25. října 1946. Slavnostní vyhlášení proběhlo 28. října 1946 na pražském Václavském náměstí. Všeobecně plán stanovil: Souhrnně zákon stanovil přesné objemy výroby v rozhodujících ekonomických odvětvích (průmyslu, zemědělství, stavebnictví a dopravě) a investice (25,38 miliard Kčs do průmyslu, 15,09 miliard Kčs do dopravy, 14", "section_level": 2}, {"title": "Odřeknutí Marshallova plánu.", "content": "Československý průmysl se i druhý rok po pomoci UNRRA potýkal s problémy. Odsunem Němců a Maďarů ubylo velké množství pracovních sil (zejména kvalifikovaných odborníků). Zima roku 1946/47 byla velmi krutá, což se projevilo také v zemědělství, kde problémy narostly obzvláště po nevydařené úrodě, zapříčiněné katastrofálním suchem. Výživa obyvatelstva se opět stala zásadním problémem. Nedostatek deviz zapříčiňovala neúspěšná úvěrová politika, což pociťovalo Československo, závislé na dovozu surovin ze západu, obzvláště tíživě. V polovině roku 1947 se projevily problémy z nedostatečné investiční činnosti, úzkého vnitřního trhu a nedostatku surovin, na mezinárodním trhu rostla konkurence v odbytu spotřebních výrobků a podstatný vliv na zhoršení mělo i ukončení pomocné akce UNRRA. Zpráva o hospodářské pomoci Evropě ze strany USA v Československu vyvolala velký ohlas a nadšení jak v ekonomických kruzích tak mezi obyvatelstvem, ve kterém projev Georgie C. Marshalla na Harvardově univerzitě z 5. června 1947 rezonoval nejen ekonomicky, ale i ve smyslu těsnějšího přimknutí k západní Evropě a Spojeným států. Komunisté zachovávali zpočátku rezervovaný postoj, jelikož odmítnutí amerického úvěru jim bylo dáváno částečně za vinu. Na tajné schůzi 24. června 1947 se Marshallovým plánem začala zabývat československá vláda, která ustanovila komisi pro přípravu materiálů", "section_level": 2}, {"title": "Smlouvy se Sovětským svazem.", "content": "S ukončováním akce UNRRA se snižoval dovoz zásilek také pro Ukrajinu a Bílou Rus. Ještě červnu 1946 obdržely postižené kraje 400 000 tun potravin (maso, tuky a cukr), ale zástupce UNRRA p. White prohlásil, že potřeba potravin v těchto oblastech příští rok stoupne a „\"že po ukončení akce UNRRA se bude muset Sovětský svaz snažit, aby získal v zahraničí potraviny a lodní prostor\"”.", "section_level": 2}, {"title": "Dohoda o výměně zboží a platech mezi ČSR a SSSR.", "content": "Velké sucho od jara až do listopadu 1947, přerušované krátkými přívalovými bouřkami, zapříčinilo katastrofální neúrodu, čímž docházelo k váznutí zásobování obyvatelstva základními potravinami (kryté z 60 % z vlastních zdrojů), v některých oblastech Slovenska hrozil dokonce hladomor. Komunisté v čele s tehdejším ministerským předsedou Klementem Gottwaldem situace využili ve svůj prospěch. Gottwald se obrátil ve věci dodávek chlebovin a krmiv na Stalina, který mu přislíbil 200 000 tun chlebového a 200 000 tun krmného obilí. Vládní delegace, která odletěla 9. července 1947 do Moskvy, dojednala po odřeknutí Marshallova plánu se Sovětským svazem smlouvu o vzájemných dodávkách na roky 1948–1952. Sovětský svaz měl podle ujednání Československu v roce 1948 dodat obilí a krmiva, bavlnu, hnojiva, naftové výrobky, železnou, manganovou a chromovou rudu, litinu, slitiny kovů a další suroviny pro československý průmysl, Československo mělo v roce 1948 dodat roury pro naftový průmysl, kolejnice, průmyslové zařízeni pro energetické závody, cukr, textilie, obuv, tabulové sklo, chemikálie a další výrobky. Na podzim", "section_level": 3}, {"title": "Dohoda o obchodu a plavbě a dohoda o vědeckotechnické spolupráci mezi ČSR a SSSR.", "content": "Dne 11. prosince 1947 podepsali prezident Československé republiky a Presidium Nejvyššího Sovětu Svazu Sovětských Socialistických Republik Smlouvu o obchodu a plavbě mezi republikou Československou a Svazem sovětských socialistických republik a přílohu ke smlouvě „O právním postavení obchodního zastupitelství Svazu sovětských socialistických republik v republice Československé.” Dne 4. února 1948 byl vládní návrh předložen ústavodárnému Národnímu shromáždění k „\"projevu souhlasu\"”. Prezidentem republiky Klementem Gottwaldem byla smlouva ratifikována 8. dubna 1948 a 15. června 1948 nabyla smlouva účinnosti. Ministerstvo zahraničí vydalo 20. ledna 1949 ke smlouvě vyhlášku (č. 31/1949 Sb.) o „Smlouvě o obchodu a plavbě mezi republikou Československou a Svazem sovětských socialistických republik, podepsané v Moskvě dne 11. prosince 1947.” Jako poslední byla 11. prosince 1947 v Moskvě dojednána Dohoda o vědeckotechnické spolupráci mezi ČSR a SSSR.", "section_level": 3}, {"title": "Ďurišovy zákony.", "content": "V říjnu 1946 připravilo ministerstvo zemědělství na základě vládního usnesení k plnění vládního programu Gottwaldovy vlády návrh šesti zemědělských zákonů (tzv. Ďurišových zákonů; zákon o revizi pozemkové reformy, zákon o technicko-hospodářských úpravách pozemků, zákon o myslivosti, zákon o zaknihování přiděleného majetku, zákon o zajištění zemědělského výrobního plánu a zákon o úpravě dělení zemědělských podniků v pozůstalostním řízení a o zamezení drobení zemědělské půdy). Osnovy zákonů vyvolávaly ze strany zemědělců celou řadu kladných i záporných rezolucí, ve vládě a v Národní frontě vyvstaly další spory; KSČ tlačila na provedení revize pozemkové reformy a na uzákonění návrhů „Ďurišových zákonů“, národní socialisté a lidovci v českých zemích a demokraté na Slovensku se stavěli proti. Dne 4. dubna 1947 uspořádalo okresní sdružení Jednotného svazu českých zemědělců v Hradci Králové v Dělnickém domě veřejnou schůzi, které se účastnilo na čtyři tisíce zemědělců a na které vystoupil ministr zemědělství J. Ďuriš a ministra výživy V. Majer. Zde také ministr zemědělství Ďuriš vyhlásil tzv. Hradecký program s heslem: „Půda patří těm, kdo na ní pracují”. Hradecký program se nedařilo komunistům jako celek ve všech bodech prosadit a tlačili na parlament, aby do poloviny roku 1947 projednal a přijal většinu z šesti připravených osnov „Ďurišových zákonů“.", "section_level": 2}, {"title": "Zákon o pomoci rolníkům při uskutečňování zemědělského výrobního plánu.", "content": "Jako první byl přijat 1. dubna 1947 zákon č. 55/1947 Sb., o pomoci zemědělcům při uskutečňování zemědělského výrobního plánu., který vlastníkům nebo držitelům půdy ukládal povinnost ji řádně obdělávat nebo se postarat", "section_level": 3}, {"title": "Zákon o zaknihování konfiskovaného majetku.", "content": "Dne 8. května 1947 byl přijat zákon č. 90/1947 Sb., o provedení", "section_level": 3}, {"title": "Zákon o stíhání černého obchodu.", "content": "Zákon ze dne 13. února 1947 č. 15/1947", "section_level": 3}, {"title": "Zákon o dělení zemědělských podniků a o zamezení drobení zemědělské půdy.", "content": "Dlouhé diskuze ve vládě i v Národním shromáždění se vedly také kolem zákona č. 139/1947 Sb. o rozdělení pozůstalostí se zemědělskými podniky a o zamezení drobení zemědělské půdy, který byl přijat 3. července 1947.", "section_level": 3}, {"title": "Zákon o revizi první pozemkové reformy a zákon o zestátnění majetku hlubocké větve Schwarzenbergů.", "content": "Největší diskuse vyvolával zákon č. 142/1947 Sb. o revizi prvorepublikové pozemkové reformy ze dne 11. července 1947. Pozemkový majetek měl být podle zákona přidělen (pokud nebyl podržen státem pro všeobecně prospěšné účely) malozemědělcům k doplnění na soběstačné usedlosti, zemědělským zaměstnancům, malozemědělcům, rolnickém synům a dcerám, malým a středním zemědělcům, jimž byla půda vyvlastněna k veřejným účelům, veřejnoprávním korporacím pro účely veřejné, zemědělským výrobním družstvům k účelům společného hospodaření, a dělníkům, veřejným a soukromým zaměstnancům, živnostníkům do výše půl hektaru; lesní půda se přidělovala státu, svazkům územní samosprávy nebo lesním družstvům a jen ve výjimečných případech jednotlivcům. Prvním krokem k realizaci tohoto zákona byl soupis půdy a vyznačení této revize v pozemkových knihách. Provedením byla pověřena revizní", "section_level": 3}, {"title": "Zákon o myslivosti.", "content": "Myslivost se stala pro KSČ další oblastí, kterou se snažila ovládnout. Dne 27. července 1946 vydal ministr zemědělství Július Ďuriš vyhlášku č. 1568 „o využití společenstevních honiteb v pohraničí”, kterou umožnil správu honitby na vlastní účet, a to i osobami s menší kvalifikací než stanovovaly dosavadní předpisy; podle vyhlášky mělo být alespoň jednomu z drobných místních zemědělců-osídlenců umožněno získat roční honební lístek bez složení myslivecké zkoušky. Dalším výnosem ministerstva zemědělství došlo dnem 15. června 1946 ke zrušení nižších mysliveckých úřadů, které dosud rozhodovaly o mysliveckých záležitostech. Jejich kompetenci převzaly v I. instanci okresní národní výbory (správní komise), v II. instanci zemské národní výbory a ve III. instanci ministerstvo zemědělství. Honitby byly následně pronajímány pouze tzv. „lidovým loveckým společnostem”, jejichž funkci formuloval další komunistický výnos ministerstva zemědělství č. 32823 ze dne 13. března 1947, „o ustavení lidových loveckých společností a instruování žádostí", "section_level": 3}, {"title": "Změny daňové soustavy - milionářská dávka.", "content": "V květnu 1945 ČSR převzala daňový systém předmnichovské republiky. Nový „zákon č. 161/1945 Sb., jímž se mění některá ustanovení o dani důchodové” snížil zdanění práce přesčas a zákon č. 202/1946 Sb. práci přesčas ji od zdanění daně z přijmu zcela osvobodil. Největší spory v Národní frontě vyvolala tzv. milionářská daň a daň z přepychu, obě schválené ÚNS 31. října 1947. Během prvního schvalování komunisté svůj návrh neprosadili a na stránkách Rudého", "section_level": 2}, {"title": "Nechanická aféra - předehra komunistického puče v únoru 1948.", "content": "Ve východních Čechách, kde působila po zrušení zákazu Selských jízd Nejvyšším správním soudem nejaktivnější skupina Selské jízdy (Janákův východočeský sbor Selské jízdy), se měly 5. a 6. července 1947 konat tradiční jezdecké závody za účasti sborů Selských jízd z celé republiky. Místem konání se stala obec Nechanice nedaleko Hradce Králové. Organizátoři získali povolení jak místního národního výboru v Nechanicích, tak okresního národního výboru v Hradci Králové. Víkendové oslavy se nakonec proměnily v souboj mezi organizátory akce a bezpečnostními složkami státu pod patronátem ministerstva vnitra, řízeného komunistou Václavem Noskem. Do Nechanic byly vypraveny posily SNB z okolních stanic (z Jičína a Mladé Boleslavi po čtyřech desítkách příslušníků), posádky z Jičína, Kutné Hory, Mladé Boleslavi a Chrudimi střežily přístupové cesty do Nechanic. Další posily ve stavu pohotovosti se nacházely v", "section_level": 2}, {"title": "I. Světový festival mládeže a studentstva v Praze.", "content": "I. Světový festival mládeže a studentstva, pořádaný Mezinárodní federací demokratické mládeže v Londýně, se konal v Praze ve dnech 20.07.-17.08.1947. Slavnostní zahájení proběhlo v pátek 25.07.1947 na sletovém strahovském stadionu. Vedle kulturních a sportovních akcí se mládež účastnila na brigádách Svazu české mládeže (stavbě dělnických domů v Horním Litvínově a Mostě, výstavby nových Lidic, zemědělských brigád atd.) Festivalu se neúčastnila lidovecká mládež ČSL a slovenská mládež DS (Odbor mladých demokratov, OMD), k čemuž předsedové obou mládežnických organizací dr. Bohdan", "section_level": 2}, {"title": "Vyvrcholení krizového roku 1947.", "content": "Velmi suché léto 1947 vedlo k hospodářským potížím, rozrostl se černý trh, v Národní frontě sílily spory o orientaci státu a vlády. Komunisté se snažili diskreditovat slovenskou Demokratickou stranu a dosáhnout demise Sboru pověřenců (nakonec dosáhli aspoň parity). Agresivní postup komunistů nutně vedl k faktickému rozpadu fronty českých politických stran, vznikl blok národně socialistické, lidové a Demokratické strany, který přetrval až do únorové krize. Vedení ministerstva vnitra i Sboru národní bezpečnosti se už v několika posledních měsících před únorem 1948 snažilo o zpolitizování činnosti SNB a o zneužití platné legislativy proti odpůrcům Komunistické strany Československa (rozsáhlými organizačními i personálními změnami, zostřeným postupem bezpečnostních orgánů proti politickým oponentům KSČ). V průběhu října 1947 započalo vedení Komunistické strany Československa připravovat mocenské nástroje k přechodu do tzv. ofenzívy a s tím spojenou reorganizaci SNB a bezpečnostních složek. Vrchní komisař Ministerstva vnitra (oddělení VII) Dr. Černý si u Zemského odboru bezpečnosti II (1945–1947) v Praze vyžádal všechen spisový a písemný materiál bývalého Kuratoria pro výchovu mládeže v Čechách a na Moravě, k jehož předání došlo 31. října 1947. Počátkem prosince 1947 dokončil ministr vnitra reorganizaci jeho rezortu. V čele nového odboru III „Bezpečnost“ (transformovaného ze „Skupiny bezpečnostní“) stál přednosta plk. gšt. Václav Janda; zástupcem přednosty a zároveň přednostou skupiny A Jindřich Veselý. Třetí odbor „Bezpečnost“ MV řídil: Hlavní velitelství Sboru národní bezpečnosti (plk. Oldřich Kryštof), Ústřednu státní bezpečnosti (přednosta JUDr. Jan Hora) a Kriminální ústřednu (JUDr. Josef Görner). Do února roku 1948 rezonovaly ve veřejnosti dvě velké aféry z poloviny roku 1947; tzv. Krčmaňská aféra, kdy stopy při vyšetřování ministerstva spravedlnosti atentátů na tři nekomunistické ministry Petra Zenkla, Jana Masaryka a Prokopa Drtinu vedly ke komunistům, dále tzv. Mostecká špionážní aféra, při které se příslušníci StB vydávali za americké důstojníky. Dlouhodobé spory nakonec vyvrcholily třetím únorovým konfliktem kolem odvolání funkcionářů SNB. Politický spor kulminoval 13. února 1948 na 133. schůzi česko-slovenské vlády. Situace v resortu ministerstva vnitra se stala předmětem ostrého střetu ministrů demokratických stran s komunisty.", "section_level": 1}, {"title": "Aktivizace informačních kanálů MV a Sboru národní bezpečnosti.", "content": "Přednosta nově utvořeného III. odboru ministerstva vnitra pluk. štb. František Janda uvedl 17. února 1948 Oblastní úřadovnu státní bezpečnosti v Praze do stavu pohotovosti, přičemž mělo jít zejména „\"o zesílení ochrany předsedy vlády, ministrů vnitra a informací, dále zajištění osobní ochrany generálního tajemníka KSČ, ochranu budovy Čsl. rozhlasu a o zajištění nerušeného provozu vybraných telefonních ústředen\"”. Ráno 18. února 1948 došlo k zesílení ochrany budovy předsednictva vlády a 19. února 1948 vyhlásil ministr vnitra Nosek stupeň pohotovosti „ALFA“. Z rozkazu se tak měly do Prahy přesunout „útvary SNB Slovensko” a „pohraniční útvary 9600”. Už po poledni 20. února 1948 zaslalo MV (sektor III-Aa) všem zpravodajským orgánům šifrovaný radiogram, kterým nařídilo za účelem podávání zpráv o politické situaci (ve dne i v noci) zřízení stálé obsluhy dálnopisů. V 16.00 hodin oznámili ministři strany národně socialistické demisi, o hodinu později", "section_level": 2}, {"title": "Zneužití Sboru národní bezpečnosti.", "content": "Rozkaz ke střežení důležitých objektů podle „poplachového plánu“ z 19. února 1948 přišel 23. února 1948 ve čtyři hodiny a po dvou hodinách zahájili příslušníci vybraných útvarů SNB jejich ostrahu. Podle výnosu MV byla zakázána hromadná veřejná shromáždění (např. shromáždění národních socialistů). Před polednem zahájilo na příkaz Ústředny státní bezpečnosti osmdesát příslušníků SNB prohlídky ústředního sekretariátu národně socialistické strany v Praze I., na náměstí Republiky a krajského sekretariátu v Praze XII. Ve 14.00 hodin dorazila do Prahy posila 28 důstojníků a 861 gážistů „pohraničního útvaru 9600”. Hlídka SNB zasahovala 23. února odpoledne na Náměstí republiky, kde se začal vytvářet shluk občanů. Také před sekretariátem se odpoledne sešlo kolem 500 osob, které se připojily k demonstrujícímu průvodu na Hrad, čímž průvod nabyl na síle asi 2 000 osob. Pořádkové složky SNB demonstranty tlačily k nábřeží, kde je pak rozptýlily. V odpoledních hodinách provedla Oblastní úřadovna státní bezpečnosti v Praze celkem 34 prohlídek různých pražských sekretariátů (např. národních socialistů, Svazu brannosti, sociálních demokratů), zakázán byl", "section_level": 2}, {"title": "Zřízení a vyzbrojení Lidových milicí.", "content": "Již počátkem února 1948 zřizovaly z rozhodnutí ÚV KSČ stranické organizace v závodech tzv. strážní oddíly, složené z komunistů a jejich sympatizantů a rekrutujících se především z příslušníků Závodních milicí. Dne 21. února 1948 zřídil ÚV KSČ z těchto strážních oddílů Lidové milice (dělnické milice). Velitelem hlavního štábu LM v Praze byl ustanoven Josef Pavel,", "section_level": 2}, {"title": "Zavedení výjezdních doložek k cestovním pasům.", "content": "Počínaje dnem 23. února 1948 začaly platit pro výjezd z Československa tzv. výjezdní doložky, vydávané ministerstvem vnitra ke všem druhům cestovních pasů, které MV udělovalo jen při naléhavých cestách státního zájmu nebo neodkladných obchodních cestách. Cizincům pobývajícím v ČSR přestala", "section_level": 2}, {"title": "Cenzura.", "content": "Dne 23. února 1948 vydalo oddělení III/1 a III/4 ministerstva vnitra oběžník, který nařizoval, aby proti časopisům, obsahujícím hrubé útoky na Sbor národní bezpečnosti bylo zakročeno zabavením tiskovin. Následně Správní úřady národní bezpečnosti upozornily všechny tiskaře ze svého obvodu, že jsou povinni včas předložit výtisky veškerých tiskovin. Zahraniční tisk sbíralo v Praze nakladatelství Orbis a v Bratislavě firma Journal, kde byly „závadné” zahraniční výtisky vyřazovány z prodeje. V hledáčku MV se", "section_level": 2}], "src_summary": "Třetí Československá republika označuje pretotalitní poválečné období Československa v letech 1945-48 (následující po první republice, jež skončila Mnichovskou konferencí, a druhé republice, končící vyhlášením slovenské samostatnosti 14. března 1939 a následným zřízením Protektorátu Čechy a Morava). Za datum oficiálního ustavení politického systému lze považovat jmenování vlády Československé republiky v Košicích 4. dubna 1945. Základem celého politického systému řízené demokracie (dobově lidové demokracie) byla organizace Národní fronty Čechů a Slováků, která se distancovala otevřeně od pomnichovského a skrytě od prvorepublikového vývoje. Smlouva o přátelství, vzájemné pomoci a poválečné spolupráci mezi Československem a Svazem sovětských socialistických republik předznamenala radikální změnu československé zahraničně politické orientace. Již v červenci 1947 Stalin zasáhl vůči československé účasti na Marshallově plánu, negována byla i Benešova koncepce tzv. „mostu“ mezi Východem a Západem, čímž nebyla uskutečněna ani spojenecká smlouva s Francií. Moskva vyjádřila pochybnosti o deklarované parlamentní cestě k socialismu a následně vyzvala KSČ k urychlenému převzetí moci. Komunistům se nakonec v únoru 1948 podařilo nekomunistické strany vyprovokovat k pokusu o změnu dosavadní koaliční vlády Klementa Gottwalda a situaci využili k politickému převratu. Československo se tak stalo součástí sovětské zájmové sféry a posléze i Stalinova mocenského bloku.", "tgt_summary": "During World War II, Czechoslovakia disappeared from the map of Europe. The Third Czechoslovak Republic (, ) which emerged as a sovereign state was not only the result of the policies of the victorious Western allies, the French Fourth Republic, the United Kingdom and the United States, but also an indication of the strength of the Czechoslovak ideal embodied in the First Czechoslovak Republic. However, at the conclusion of World War II, Czechoslovakia fell within the Soviet sphere of influence, and this circumstance dominated any plans or strategies for postwar reconstruction. Consequently, the political and economic organisation of Czechoslovakia became largely a matter of negotiations between Edvard Beneš and Communist Party of Czechoslovakia (KSČ) exiles living in Moscow. In February 1948, the Communist Party of Czechoslovakia seized full power in a coup d'état. Although the country's official name remained the \"Czechoslovak Republic\" until 1960, when it was changed to the Czechoslovak Socialist Republic, February 1948 is considered the end of the Third Republic.", "id": 1910037}
{"src_title": "Směrnice Evropské unie", "tgt_title": "Directive (European Union)", "src_document": [{"title": "Právní základ.", "content": "Právním základem pro přijetí směrnice je Smlouva o fungování Evropské unie, konkrétně Článek 288 (bývalý článek 249 Smlouvy o ES). Rada může delegovat legislativní pravomoc Komisi a podle relevantního odvětví a patřičné legislativní procedury mohou obě instituce vydávat právní předpisy. Existuje regulace pro Radu a regulace pro Komisi, přičemž článek 288 nerozlišuje mezi legislativními (zákonodárnými) a administrativními akty, jak se tomu děje u národních právních systémů.", "section_level": 1}, {"title": "Definice směrnice.", "content": "„Pro výkon pravomocí Unie přijímají orgány nařízení, směrnice, rozhodnutí, doporučení a stanoviska. Nařízení má obecnou působnost. Je závazné v celém rozsahu a přímo použitelné ve všech členských státech. Směrnice je závazná pro každý stát, kterému je určena, pokud jde o výsledek, jehož má být dosaženo, přičemž volba formy a prostředků se ponechává vnitrostátním orgánům. Rozhodnutí je závazné v celém rozsahu. Pokud jsou v něm uvedeni ti, jimž je určeno, je závazné pouze pro ně. Doporučení a stanoviska nejsou závazná.“ Výsledku směrnice (tedy harmonizace vnitrostátních úprav) je dosaženo tehdy, když každý stát zajistí řádné (obsahově správné a včasné) promítnutí obsahu směrnice do vnitrostátního transpozičního opatření, zajistí jeho řádnou aplikaci a vymahatelnost a oznámí transpoziční opatření Komisi. Uvážení členských států formy a prostředků transpozičního předpisu je pro směrnici typické, avšak je omezeno minimálními požadavky transpozice: transpoziční opatření musí přesně odrážet obsah směrnice, způsob transpozice musí být jasný, přesný a transparentní a transpoziční opatření musí mít formu obecně závazného předpisu. Lhůta k dosažení účelu směrnice je státům stanovena většinou na 2 až 4 roky. Tento výsledek je dosažen cestou transpozice směrnice, tedy přijetím prováděcího opatření, nejde tedy o recepci ve smyslu mezinárodního práva. Samotná definice směrnice může být v izolované formě poněkud zavádějící. Je třeba ji brát a chápat v systematickém kontextu některých dalších článků SFEU (např. čl. 114, 153, 168, 169 či 193) a také v kontextu relevantní judikatury Evropského soudního dvora.", "section_level": 1}, {"title": "Struktura směrnic a jejich kategorizace.", "content": "Směrnice EU mohou být z hlediska struktury značně rozmanité, při určité generalizaci však lze definovat typickou strukturu směrnice. Tu zpravidla tvoří následující části – typy ustanovení směrnice: Směrnice lze kategorizovat na základě mnoha kritérií. Jejich tematické kategorie lze rozčlenit dle Rejstříku platných právních předpisů EU, který dělí všechny unijní předpisy do 20 různě obsahově zaměřených kapitol, dle kterých je patrná velká rozmanitost jejich předmětu úpravy. Nejvíce směrnic je obsaženo v obsahové kapitole č. 13 Průmyslová politika a vnitřní trh. Od vstupu do EU v roce 2004 do roku 2014 přijala Česká republika 496 směrnic.", "section_level": 1}, {"title": "Vznik směrnice.", "content": "Text návrhu směrnice (v případě spolurozhodování více institucí, k čemuž obvykle dochází) je připraven po konzultaci s vlastními odborníky a odborníky členských států Komisí. Návrh je prezentován Parlamentu a Radě – složených z odpovídajících ministrů nebo členů vlády, nejprve pro zhodnocení a vyjádření a následně pro schválení či odmítnutí.", "section_level": 1}, {"title": "Právní následky.", "content": "Směrnice jsou závazné pro ty členské státy, kterým jsou adresované, což může být jeden stát nebo skupina států. Obecně se ale dá říci, že kromě směrnic týkajících se společné zemědělské politiky, jsou směrnice většinou adresovány všem členským státům.", "section_level": 1}, {"title": "Implementace.", "content": "Když jsou směrnice přijaty, poskytují členským státům časový rozvrh pro implementaci požadovaného výsledku. Někdy se stává, že právní systém členského státu už danému výsledku odpovídá, takže dotyčný stát má za úkol tento předpis pouze udržet tak, jak je. Častěji se ale setkáme s tím, že je třeba právní předpisy členských států změnit (tzv. transpozice), aby mohla být směrnice správně implementována. To se stává v 99 % případů. V případě, že se členskému státu nepodaří schválit požadovanou právní úpravu nebo tato plně neodpovídá požadavkům směrnice, Evropská komise může proti danému členskému státu zahájit soudní proces u Evropského soudního dvora. To se také může stát, pokud teoreticky úspěšně uskutečnil transpozici směrnice, ale prakticky se jí neřídí. K 1. 5. 2008 probíhalo u ESD 1298 těchto případů.", "section_level": 1}, {"title": "Přímý efekt.", "content": "Přestože směrnice neměly být závazné před tím, než byly implementovány členskými státy, ESD svou judikaturou stanovil zásadu přímého účinku – neimplementované nebo nezdárně implementované směrnice mohou ve skutečnosti být přímo právně závazné. V případě Francovich vs. Itálie shledal soud členské státy odpovědné a povinné zaplatit náhradu škody jednotlivcům a obchodním společnostem, kteří utrpěli škodu neprovedením nebo špatnou implementací směrnice.", "section_level": 1}], "src_summary": "Směrnice EU je normativním právním aktem Evropské unie. Směrnice je specifický nástroj harmonizace předpisů členských států, především v oblasti, kde má EU jen nevýlučné pravomoci. Vedle unijních nařízení a unijních normativních rozhodnutí jsou směrnice jedním ze tří základních normativních aktů orgánů EU. Adresáty směrnic jsou přímo členské státy – většinou všechny, je však možné, aby směrnice byla určena jen několika členským státům. Směrnice jsou transponovány (včleněny) do právního řádu daného státu. Směrnice je legislativním aktem Evropské unie, který členským státům určuje, aby dosáhly konkrétního cíle, aniž by diktovala, jakými prostředky daného cíle dosáhnout. Jsou odlišné od nařízení, které je tzv. \"self-executing\" a nevyžaduje přímou implementaci do právního řádu členského státu. Směrnice obvykle poskytují prostor členským státům pro to, aby přijala daná pravidla podle svého právního řádu. Směrnice mohou být přijaty několika legislativními procedurami podle toho, jaký mají obsah.", "tgt_summary": "A directive is a legal act of the European Union which requires member states to achieve a particular result without dictating the means of achieving that result. It can be distinguished from regulations, which are self-executing and do not require any implementing measures. Directives normally leave member states with a certain amount of leeway as to the exact rules to be adopted. Directives can be adopted by means of a variety of legislative procedures depending on their subject matter. The text of a draft directive (if subject to the co-decision process, as contentious matters usually are) is prepared by the Commission after consultation with its own and national experts. The draft is presented to the Parliament and the Council—composed of relevant ministers of member governments, initially for evaluation and comment then subsequently for approval or rejection.", "id": 2391663}
{"src_title": "Solaris (kniha)", "tgt_title": "Solaris (novel)", "src_document": [{"title": "Popis planety.", "content": "Solaris je popisována jako střední planeta, velikosti Země, která je pokryta z 98 % oceánem gelové hmoty, jen 2 % jsou roztroušené ostrůvky u obou polárních čepiček. Atmosféra planety je silně jedovatá a je silným katalyzátorem pro korozi kovů. Planeta je až na oceán pustá. Oceán je gel zabarvený do žluta, modra až červena, a má specifické chování. Od setkání s lidmi se po celé planetě v oceánu tvoří zvláštní útvary, mimoidy. Gel se v určitém místě začne formulovat do spojnic žil, kterými protéká žlutý sliz, celé to připomíná „květák“, jak sám píše Lem. V těchto útvarech vznikají napodobeniny různých tvarů. Tyto tvary jsou vytvářeny z bílé hmoty, podobné zemskému jílu. Oceán vytváří dva druhy těchto „kopírek“. Každá se liší dobou trvání. Po uběhnutí času se duplikované věci propadnou do oceánu a celý tento děj je zakončen výbuchem, který části duplikátu, ale i gelu vyvrhuje až 40 kilometrů do atmosféry. Pár dní po první smrti člověka v oceánu svědek popisuje, že se v seskupení slizu tvořilo něco jako lidské dítě. Staletí výzkumů přinášelo mnoho teorií o původu organického oceánu. Nejpopisovanější je teorie o přeskočení evoluce. Oceán si uvědomil, že jeho oběžná dráha končí v jedné hvězdě, proto přeskočil známou teorii o evoluci a vznikl z něho inteligentní gel se schopností ovládat gravitaci. Skupiny vědců sepisují dokumenty do knih, kde jsou různé teorie o oceánu, díky tomu vzniká věda solaristika. Solaris je v Lemem popisované budoucnosti jedním z největších „oříšků“, který lidstvo doposud poznalo. Díky objevu planety na Zemi začínají vznikat skupiny lidí, jež se zabývají jen planetou (solaristika) a dokonce vznikají organizace, které Solaris uctívají jako boha. Touto záhadou chtěl dát Stanisław Lem najevo, že v kosmu může existovat životní forma, která je pro člověka díky omezenosti vnímání a inteligence naprosto nepochopitelná.", "section_level": 1}, {"title": "Děj.", "content": "Děj začíná povoláním vědce a psychologa Krise Kelvina na misi na Solaris, aby zjistil psychický stav zdejší posádky, která se skládá z třech vědců, dr. Snauta, dr. Sartoriuse a Gibariana. Po přistání na stanici, která leží na pevnině planety Solaris, zjišťuje, že stav posádky je příšerný. Po rozmluvě s posádkou se dozvídá, že Gibarian, jeho dlouholetý přítel, „spáchal sebevraždu“. Při prohlídce stanice potkává neznámou postavu černošky, která okamžitě zmizí. Ke svému překvapení onu černošku znovu nalézá, a to vedle těla Gibariana. Avšak tajemství, které před ním skrývají členové místní posádky se dozvídá hned, jakmile se probudí ze spánku. U své postele spatřuje snoubenku, Harey, která před nějakým časem na Zemi spáchala sebevraždu. Kris je vystrašený, a to ne jen neuvěřitelnou fyzickou sílou oné podobizny, ale i její psychickou nevyrovnaností. Kelvin ji ve strachu vystřelí na oběžnou dráhu planety. Po rozmluvě s posádkou se dozvídá, že z nějakého neznámého důvodu, se po probuzení ze spánku objeví u jejich postele osoby, které postrádají. Kelvin se dozvídá, že má klid pouze několik málo hodin, neboť postava se opět objeví. Ráno se opět probouzí ve společnosti Harey. Ta nepotřebuje spát, jíst ani pít. Na Kelvina je ale velmi vázaná a jejich odloučení není možné, neboť Harey pokaždé začne vyvádět. Po prostudování krve své snoubenky Kelvin zjišťuje, že její krev je úplně normální, ovšem po dostatečném přiblížení mikroskopem na úroveň, kde by měl vidět atomy, nevidí nic. Z toho vyvodí, že imitace jsou složeny z neutrin. Snaut vysvětluje, že od posledního skenu planety předešlou posádkou bylo zničeno 300 km oceánu a aktivita „květáků“ se mnohonásobně zvýšila. Skeny, založené na rentgenovém záření byly vládou na Zemi zakázány, neboť jsou pro oceán ničivé. Kelvin s vědci vyvozuje, že oceán jim ve spánku skenuje části mozku, kde mají uložené vzpomínky, ty pak zhmotňuje. Kelvin se přes varování kolegů znovu zamiluje do Harey a rozhodne se, že jí odveze na Zem. Harey mezitím přijde na to, že je jen zhmotnění Krisových hezkých vzpomínek na Harey ze Země. Nedokáže se s tímto faktem vyrovnat, a proto bez Krisova vědomí podstoupí test, který má navždy vymazat ji a jí podobné imitace. Po zjištění, že Harey se už nevrátí, se Kris rozhodne k návratu na Zem. Před tím chce sestoupit na jeden z mimoidů a prohlédnout si zblízka oceán. Pozorování jeho chování v něm však probudí očekávání dalších výtvorů oceánu, jichž chce být svědkem.", "section_level": 1}, {"title": "Filmová zpracování.", "content": "Román byl třikrát zfilmován.", "section_level": 1}], "src_summary": "Solaris je vědeckofantastický román polského spisovatele Stanisława Lema z roku 1961. Je to Lemovo vrcholné dílo. Děj knihy popisuje výzkum planety Solaris, pokryté živým oceánem, a řeší problém porozumění mezi rozdílnými formami života. Román byl přeložen do mnoha světových jazyků a byl třikrát zfilmován. Patří k nejznámějším dílům polské fantastiky. Dílo se řadí do podžánru SF technothriller.", "tgt_summary": "Solaris is a 1961 philosophical science fiction novel by Polish writer Stanisław Lem. Its central theme is the complete failure of human beings to understand an extraterrestrial intelligence.", "id": 197240}
{"src_title": "Franz Marc", "tgt_title": "Franz Marc", "src_document": [{"title": "Život.", "content": "Narodil se roku 1880 do rodiny malíře a profesora Wilhelma Marca. Jeho matka Sofie byla z přísně kalvínské rodiny, otec byl katolík. Pod vlivem pastora Otto Schliera se přiklonil ke kalvinismu a plánoval dráhu duchovního. V roce 1898 se rozhodl studovat filologii a stát se pedagogem na střední škole. Domníval se, že mu k výkonu kněžského povolání chybějí předpoklady. Roku 1899 se proto zapsal na mnichovskou univerzitu. Vzápětí ale nastoupil roční vojenskou službu, během které se rozhodl, že se stane malířem. V roce 1900 zahájil studium na Akademii výtvarného umění v Mnichově. Během studií hodně cestoval. Roku 1901 navštívil spolu s bratrem Paulem, který studoval byzantologii, Itálii. V květnu roku 1903 odjel do Francie, kde pobýval v Paříži, odkud se následně přesunul do Bretaně. Ve Francii se seznámil s francouzským impresionismem, ale také s díly Courbeta a Delacroixe. Nakoupil tehdy několik japonských dřevořezů, které se staly základem jeho rozsáhlé sbírky. Během této cesty se rozhodl studia na akademii ukončit. V roce 1904 si v Mnichově zařídil svůj první ateliér. Navázal milostný poměr s o devět let starší malířkou a spisovatelkou Anettou von Eckhardt, která mu díky svým známostem zprostředkovala zakázky v oblasti grafiky. Anetta však byla vdaná a na konci příštího roku se s Marcem rozešla. V roce 1905 poznal Marc tři osobnosti, které významně ovlivnily jeho život. Francouzský malíř Jean Bloé Niestlé ho přivedl na myšlenku učinit tématem svých obrazů zvířata. Malířky Marie Schnürová a Marie Francková se obě postupně staly jeho manželkami. První z nich pouze krátce, v letech 1907-1908, druhá od roku 1911 do konce jeho života, ačkoliv s ní žil již od rozchodu se Schnürovou. V dubnu 1906 odjel s bratrem do Řecka, kde navštívili poloostrov Athos. Zbytek roku prožil v letovisku Kochel am See v podhůří bavorských Alp, kde jeho sestra vlastnila penzion a kam zajížděl často malovat i v dalších letech. Roku 1907 opět navštívil Paříž, kde obdivoval Gauguinovy a van Goghovy obrazy. Léto 1908 prožil s Marií Franckovou v Lenggries, dalším německém podhorském městečku. Oba zde malovali. V létě roku 1909 pobýval spolu s Marií v Sindelsdorfu. V prosinci pomáhal s instalací van Goghových obrazů na výstavě v Mnichově. Leden 1910 přinesl setkání s budoucím celoživotním přítelem, malířem Augustem Mackem, který ho navštívil v jeho mnichovském ateliéru. Macke pak upozornil na Marcka podnikatele a kulturního mecenáše Bernharda Koehlera, který v únoru navštívil první Marcovu samostatnou výstavu v Mnichově v galerii Brackel. Koehler pak s Marcem uzavřel smlouvu, podle níž mu vyplácel měsíčně 200 marek a za to měl právo na polovinu jeho obrazů.", "section_level": 1}, {"title": "Styl a dílo.", "content": "Marc se proslavil hlavně malbami zvířat, zejména srnců a koní. Toto téma ho zaujalo přibližně od roku 1905, po setkání s malířem Niestlém. Před válkou si pořídil dva srnce a choval je ve svém venkovském sídle v Riedu. Při zobrazování zvířat Marcovi nešlo o jejich zoologické zobrazení. Malíř se v obrazech snažil o empatii vůči duši každého jednotlivého zvířete, usiloval o vystižení jeho duchovní podstaty. Nechtěl zobrazit svět zvířat tak, jak ho vidí lidé, nýbrž zevnitř, z hlediska zobrazovaného objektu. Jasné barvy a zdánlivá jednoduchost Marcových obrazů vyjadřují emoce a harmonii přírody. Podle Marca příroda a zvířata jsou harmoničtější a blíže spjaty s vesmírem než lidská společnost. Určitou hudebností svých obrazů se také Marc blíží orfismu Roberta Delaunaye. Marcova tvorba je rovněž ovlivněna mnoha dalšími směry (expresionismem, symbolismem, kubismem, futurismem, impresionismem), které byly v jeho době aktuální. V obrazech z roku 1913 a mladších je patrné jeho směřování k abstrakci, ovlivněné Vasilijem Kandinským. Marc ale nebyl pouze malíř, zabýval se i grafikou. Dochovaly se jeho dřevoryty a litografie. Sám Marc prý mnoho svých obrazů, se kterými nebyl spokojen, zničil. Po jeho smrti v tom pokračovali nacisté. Marcovo jméno se objevuje na listině \"zvrhlého umění\" (entartete Kunst). Jeho obrazy jsou zabavovány a některé z nich následně i zničeny. K některým ztrátám došlo i na konci války v roce 1945.", "section_level": 1}], "src_summary": "Franz Marc, celým jménem Franz Moritz Wilhelm Marc (* 8. února 1880 v Mnichově – 4. března 1916 v bitvě u Verdunu) byl německý malíř. Jednalo se o jednoho z nejvýznamnějších představitelů expresionismu v Německu a o spoluzakladatele umělecké skupiny Der Blaue Reiter. S touto uměleckou skupinou vydal v květnu 1912 stejnojmenný almanach.", "tgt_summary": "Franz Moritz Wilhelm Marc (February 8, 1880 – March 4, 1916) was a German painter and printmaker, one of the key figures of German Expressionism. He was a founding member of \"Der Blaue Reiter\" (The Blue Rider), a journal whose name later became synonymous with the circle of artists collaborating in it.", "id": 692384}
{"src_title": "Mistrovství světa v ledním hokeji do 18 let 2009", "tgt_title": "2009 IIHF World U18 Championships", "src_document": [{"title": "Hrací formát turnaje.", "content": "Ve dvou základních skupinách hrálo vždy pět týmů každý s každým. Vítězství se počítalo za tři body, v případě nerozhodného výsledku si oba týmy připsaly bod a bude následovalo 5 min. prodloužení a samostatné nájezdy. Tato kritéria rozhodla o držiteli bonusového bodu. Vítězové základních skupin postupovali přímo do semifinále, druhý a třetí tým ze skupiny odehrály čtvrtfinálový zápas. Čtvrté a páté týmy z obou skupin se utkaly ve skupině o udržení, ve které se započítávaly vzájemné zápasy ze základních skupin a dva nejhorší týmy sestoupily. V zápase o páté a třetí místo se střetli poražení z play-off. V play-off se v případě nerozhodného výsledku prodlužovalo deset minut a následovala trestná střílení. Poznámka: Tyto zápasy ze započítávaly ze základní skupiny:", "section_level": 1}, {"title": "Konečné umístění.", "content": "\"Týmy a sestoupily do 1. divize na Mistrovství světa v ledním hokeji do 18 let 2010.\"", "section_level": 1}, {"title": "1. divize.", "content": "Skupina A se hrála od 6. do 12. dubna 2009 v běloruském Minsku. Skupina B konala od 29. března do 5. dubna 2009 v italském Asiagu.", "section_level": 1}, {"title": "Skupina A.", "content": "\" postoupilo mezi elitu, zatímco sestoupila do 2. divize na Mistrovství světa v ledním hokeji do 18 let 2010\"", "section_level": 2}, {"title": "Skupina B.", "content": "\" postoupilo mezi elitu, zatímco sestoupila do 2. divize na Mistrovství světa v ledním hokeji do 18 let 2010\"", "section_level": 2}, {"title": "2. divize.", "content": "Skupina A se hrála od 22. do 28. března 2009 ve slovinském Mariboru. Skupina B konala od 16. do 22. března 2009 v estonské Narvě", "section_level": 1}, {"title": "Skupina A.", "content": "\" postoupila do 1. divize, zatímco sestoupilo do 3. divize na Mistrovství světa v ledním hokeji do 18 let 2010\"", "section_level": 2}, {"title": "Skupina B.", "content": "\" postoupila do 1. divize, zatímco sestoupila do 3. divize na Mistrovství světa v ledním hokeji do 18 let 2010\"", "section_level": 2}, {"title": "3. divize.", "content": "Skupina A se hrála od 27. února do 5. března 2009 v tchajwanské Tchaj-peji. Skupina B se konala od 9. do 15. března v tureckém Erzurumu.", "section_level": 1}, {"title": "Skupina A.", "content": "\" postoupila do 2. divize na Mistrovství světa v ledním hokeji do 18 let 2010\"", "section_level": 2}, {"title": "Skupina B.", "content": "\" postoupil do 2. divize na Mistrovství světa v ledním hokeji do 18 let 2010\"", "section_level": 2}], "src_summary": "Mistrovství světa v ledním hokeji do 18 let 2009 se konalo od 9. do 19. dubna v amerických městech Fargo a Moorhead.", "tgt_summary": "The 2009 IIHF World U18 Championships were held in Fargo, North Dakota and Moorhead, Minnesota, United States. The championships ran from April 9 to April 19, 2009. Games were played at the Urban Plains Center in Fargo and the Moorhead Sports Center in Moorhead. Fargo-Moorhead defeated Providence, Rhode Island and St. Cloud, Minnesota for the rights to host the event. The United States, as the host country, won their third gold medal in five years, defeating Russia 5–0 in the final. Finland rounded out the podium with a 5–4 shootout win over Canada in the bronze medal game.", "id": 1995335}
{"src_title": "Anální hygiena", "tgt_title": "Anal hygiene", "src_document": [{"title": "Toaletní papír.", "content": "Používání toaletního papíru přišlo z Číny, kde je doloženo jeho užití od 6. století n. l. a jeho rozšíření ve 13. století. Ještě v 19. století byl v Evropě k používání toaletního papíru odpor s poukazem na možné zdravotní komplikace. Současné toaletní papíry mají různé vzory, barvy, vůně a různý počet vrstev. V dobách nouze byl a je užíván i novinový papír, který ale může ucpat záchodové mísy.", "section_level": 1}, {"title": "Voda.", "content": "Čištění zadnice vodou se provádí jednak umytím teplou nebo vlažnou vodou jako jiné části těla, a jednak nad proudící vodou nad bidetem. Mezi země, kde je bidet užíván jako častý způsob čištění, patří Španělsko, Itálie, Řecko nebo Francie. V některých zemích se užívá spolu s toaletním papírem, v Japonsku naopak bez něho. Ve skromnějších podmínkách se užívá sprcha spojená s toaletou (také zřídka muslimská sprcha) nebo sprcha s teplou vodou spojená s umyvadlem (v Evropě častější).", "section_level": 1}, {"title": "Problémy s čištěním zadnice.", "content": "Možné problémy jsou:", "section_level": 1}, {"title": "Kulturní rozdíly.", "content": "V západní kultuře a na dálném východě je používán v drtivé většině toaletní papír, případně bidet. V některých původních indiánských kulturách se vyskytují různé zvyky vzhledem k přírodním podmínkám. Očistu chápanou daleko šířeji nařizoval i Starý zákon. Nový zákon už žádná ustanovení tohoto typu nemá a nespojuje čistotu duše s hygienickým předpisy. Například islámská víra má celý kodex Qadaahul Haajah, který se čistotou zabývá a je kombinací citací z Koránu a Hadísů. Podle tohoto kodexu musí muslim: Pro vyznavače judaismu existují také nařízení a modlitby spojené s defekací, které jsou nazvány Asher Yatzar. V některých severských zemích jako je Norsko nebo Švédsko existují koupelny se dvěma neoddělenými toaletami pro manžele, kteří vykonávají potřebu a očistu společně. Na dálném východě, např. v Tibetu, je zvykem hromadná návštěva toalet, ve skupince minimálně po třech. V některých afrických zemích chodí lidé do buše či na pláž, kde si s fekáliemi a čištěním zadnice poradí vlny moře nebo teplý písek.", "section_level": 1}, {"title": "Sexuální anální praktiky.", "content": "S narůstající oblibou análního sexu se užívá častěji v domácnostech i výplachů nebo klystýrů, a to nejen z hygienických důvodů. Pokud je předmětem sexuálního vzrušení muže ženský klystýr, jedná se zpravidla o fetišistickou úchylku, v pornoprůmyslu se užívá označení clinic sex. Některé páry nebo skupiny provádějí sexuální techniku zvanou anilingus (sexuální ukájení jazykem v anální oblasti).", "section_level": 1}], "src_summary": "Čištění zadnice, zadku, řiti, konečníku po defekaci, vyprázdnění, je důležitá hygienická aktivita v oblasti konečníku a hýždí. Nejčastěji se čistí zadnice otíráním toaletním papírem či omýváním vodou. Způsob čištění zadnice je kulturně podmíněný. V některých kulturách se užívá textilní látka, písek, listy rostlin, větvičky, kukuřice nebo dřevo. Tradiční hinduistické komunity a většina muslimských komunit používá k tomuto účelu vlastní levou ruku (pravá slouží k manipulaci s potravou a k pozdravení). Ve středověké Evropě se za tímto účelem používaly mechy a lišejníky, s nimiž se za tímto účelem ve městech čile obchodovalo. Malým dětem do 4. roku věku po vykonání potřeby utírá zadnici někdo jiný, zpravidla starší, dospělý, nejčastěji rodič. Zvláštním případem tohoto čištění je vnitřně aplikovaný klystýr.", "tgt_summary": "Anal hygiene or anal cleansing refers to hygienic practices that are performed on a person's anus, usually shortly after defecation. The anus and inner buttocks may be wiped (typically with toilet paper, wet wipes, or gel wipes) or washed in order to remove remnants of fecal matter. In some cultures—such as many Western countries—cleaning after defecation is generally done with toilet paper only, although some may use wet wipes, until the person can bathe or shower. In Hindu, Buddhist and Muslim cultures, as well as in Southeast Asia and Southern Europe, water is usually used for anal cleansing, using a jet (bidet) or vessel (lota), and a person's hand (in some places only the left hand is used). Cleaning with water is sometimes followed by drying the anal region and hand with a cloth towel or toilet paper. On the other hand, in some parts of developing countries and during camping trips, materials such as vegetable matter (leaves), mudballs, snow (water), corncobs, and stones are sometimes used for anal cleansing. Having hygienic means for anal cleansing available at the toilet or site of defecation is important for overall public health. The absence of proper materials in households can, under some circumstances, be correlated to the number of diarrhea episodes per household. The history of anal hygiene, from ancient Rome and Greece to China and Japan, involves sponges and sticks as well as water and paper.", "id": 1740528}
{"src_title": "Elite Ice Hockey League", "tgt_title": "Elite Ice Hockey League", "src_document": [{"title": "Historie ligy.", "content": "Liga ledního hokeje ve Velké Británii se hraje od roku 1980. Do roku 1996 nesla jméno British Hockey League. V roce 1996 došlo k reorganizaci soutěže a British Hockey League byla přetransformována na Ice Hockey Superleague a British National League, která plnila roli nižší soutěže. Stoupající náklady na účast v lize a neustále se snižující počet účastníků vedl k zániku Ice Hockey Superleague v roce 2003. Následně byla zformována Elite Ice Hockey League, která se hraje od sezóny 2003/04 do současnosti. Původní druhá nejvyšší liga British National League ukončila svoji činnost v roce 2005 a byla nahrazena English Premier Ice Hockey League, která tak plní funkci druhé nejvyšší soutěže.", "section_level": 1}, {"title": "Systém soutěže.", "content": "Základní část ligy se hraje ve stylu každý s každým, třikrát doma a třikrát venku. Následně postupuje 8 nejlepších klubů do play-off. Čtvrtfinále se hraje pouze dvě utkání (jedno doma a jedno venku). Následně se semifinále a finále hraje formou turnaje v Nottinghamu. Britské týmy hrají zároveň ještě dva poháry. Prvním je Challenge Cup, kdy je liga rozdělena na dvě konference. Severní konferenci tzv. \"Gardiner Conference\" (podle vynikajícího hokejového brankáře skotského původu Charliho Gardinera) hrají týmy Braehead, Dundee, Edinburgh, Fife a Hull. Jižní konferenci tzv. \"Erhardt Conference\" (podle anglického hokejisty Carla Erhardta) hrají Belfast, Cardiff, Coventry, Nottingham a Sheffield. Každý tým hraje se soupeřem dvě utkání doma a dvě venku. Dva nejlepší z obou konferencí následně postupují do semifinále poháru. Druhým pohárem je British KO Cup, který je založený na KO systému. Tým hraje se soupeřem jedno utkání doma a jedno venku. Celkové skóre z obou utkání určuje postupujícího. Tým, který vypadne, se dále poháru neúčastní.", "section_level": 1}, {"title": "Týmy.", "content": "Týmy hrající ligu v sezóně 2014/15.", "section_level": 1}], "src_summary": "Elite Ice Hockey League (česky: Elitní liga ledního hokeje, zkratka EIHL) je nejvyšší profesionální hokejovou ligou ve Spojeném království. Byla založena v roce 2003 po rozpuštění Ice Hockey Superleague. Momentálně ji hraje 10 klubů ze všech čtyř historických zemí (Anglie, Skotsko, Wales a Severní Irsko). Lední hokej je tak jediným sportem ve Spojeném království, který se tímto faktem může pyšnit.", "tgt_summary": "The Elite Ice Hockey League (EIHL), sometimes referred to as the British Elite League, is an ice hockey league in the United Kingdom. Formed in 2003 following the demise of the Ice Hockey Superleague, it is the highest level of ice hockey competition in the United Kingdom. The league currently consists of ten teams, with representation from all four nations of the United Kingdom – the only league in any sport to do so. In fourteen completed seasons the league championship has been won by five different teams. The day-to-day operation of the league is overseen by chairman Tony Smith, Director of Hockey Andy French, and a board of directors. Disciplinary matters are handled by Director of Discipline and former referee Simon Kirkham. The level below the Elite League is the National Ice Hockey League. A system of promotion and relegation is not operated by the Elite League; teams enter the league on the basis of a decision by the board of directors.", "id": 54149}
{"src_title": "Farman F.60 Goliath", "tgt_title": "Farman F.60 Goliath", "src_document": [{"title": "Historie typu.", "content": "V létě roku 1918 započala francouzská společnost Avions Henri et Maurice Farman se stavbou bombardovacího letounu FF.60, který byl však dokončen jako pohodlný dopravní velkoletoun. Celodřevěný dvouplošník s pevným záďovým podvozkem poháněly dva hvězdicové, vzduchem chlazené devítiválcové motory Salmson Z-9 o výkonu po 169 kW. Prototyp pojmenovaný Goliath byl dohotoven ještě před koncem roku 1918 a již 8. února 1919 s ním poručík Lucien Bossoutrot přeletěl s jedenácti důstojníky na palubě z Toussus-le-Noble u Paříže do Kenley u Londýna. 1. dubna 1919 Bossoutrot vzlétl se čtyřmi cestujícími do výšky 6300 m, 3. dubna se 14 cestujícími do 6200 m a 5. května dokonce s 25 osobami vystoupal do hladiny 5100 m. Tyto na tehdejší dobu pozoruhodné výkony registrovala FAI ihned jako rekordy. V srpnu téhož roku s letounem provedl dálkový přelet bez mezipřistání z Paříže do Casablanky. Trať dlouhou 2050 km urazil za 18 h 23 min. 20. března 1920 nasadila letecká společnost Compagnie des Grands Express Aériens stroj (celkově vlastnila 12 Goliathů) Farman F.60 Goliath (imatrikulace F-GEAB) na linku Paříž-Londýn následovaná dopravcem Compagnie de Messageries Aériennes (16 letounů). Farmanova firma Société Générale de Transports Aériens (18 letounů) s Goliathy od července 1920 létala mezi Paříží a Bruselem, o rok později tuto trať prodloužila do Amsterodamu a Berlína. Belgická dopravní společnost SNETA zakoupila šest letounů s řadovými motory Maybach Mb-IV po 199 kW, stroje používal rovněž rumunský LARES. Sériové dopravní stroje létaly především s pohonnými jednotkami Salmson CM-9 po 191 kW se čtyřmi sedadly první třídy v předním vyhlídkovém salonku a osmi v zadním.", "section_level": 1}, {"title": "Goliath v Československu.", "content": "Na III. mezinárodní letecké výstavě v Praze v roce 1924 zakoupilo Ministerstvo veřejných prací jeden letoun Farman F.62 Goliath (L-BALF, později OK-ALF), který byl předán do užívání ČSA. Tento původní francouzský stroj byl do rejstříku Československých státních aerolinií zapsán 26. srpna 1924, vymazán pak byl 24. dubna 1931. Továrny Avia a Letov v roce 1925 obdržely zakázku na licenční stavbu čtyř kusů v každé z nich. První vyrobený letoun z Avie (L-BAGA, po změně poznávacích značek v roce 1930 OK-AGA) byl nejprve dodán ČLS (Československá letecká společnost), od 24. srpna 1927 do 29. prosince 1932 stroj provozovaly ČSA, pak předán MNO. Druhý (L-BAGB) a čtvrtý (L-BAGD) Avií vyrobený stroj převzalo Ministerstvo národní obrany pro výcvik navigátorů. Letoun s výrobním číslem 3 (L-BAGC, OK-AGC) nejprve také převzalo MNO, od 22. června 1928 do 29. prosince 1932 sloužil u ČSA, poté byl opět předán MNO. Všechny čtyři vyprodukované stroje z továrny Letov převzaly ČSA, první (L-BAGE, OK-AGE) 31. srpna 1927. Druhý letoun (L-BAGF, OK-AGF) byl předán v dubnu 1928, výrobní číslo 3 (L-BAGG) pak následovalo 22. června stejného roku. Všechny tři stroje byly 29. prosince 1932 předány vojenské správě. Všechny doposud uvedené stroje vyrobené v ČSR byly poháněny řadovými, dvanáctiválcovými motory Lorraine Dietrich 12Cc o výkonu po 330 kW, které stavěla v licenci firma Laurin & Klement v Mladé Boleslavi. Čtvrtý a poslední Goliáš z Letova (L-BAGH, OK-AGH) měl nainstalované hvězdicové devítiválcové pohonné jednotky Walter Jupiter IV chlazené vzduchem o výkonu 309 kW a změnil se tak na standard F.63. Od 6. června 1929 do 19. prosince 1932 sloužil u ČSA, pak byl rovněž předán MNO. Stroje nalétaly u ČSA v plném provozu v období let 1928 až 1930 134 204 km.", "section_level": 1}, {"title": "Uživatelé.", "content": "Francie, Kolumbie, Belgie, Československo, Itálie, Japonsko, Polsko, Sovětský svaz, Peru", "section_level": 1}], "src_summary": "Farman F.60 Goliath \"(česky: Goliáš)\" bylo francouzské dvoumotorové letadlo, vyprojektované v posledním roce první světové války. Původně se jednalo o těžký bombardér, který byl schopen nést 1000 kg bomb. V době jeho počátečního testování však válka skončila, tak přišel nápad s jeho přebudováním na dopravní letadlo pro 14 cestujících nebo pro náklad. V Československu byl po válce užíván jako civilní osobní i jako vojenský transportní letoun.", "tgt_summary": "The Farman F.60 Goliath was a French airliner and bomber produced by the Farman Aviation Works from 1919. It was instrumental in the creation of early airlines and commercial routes in Europe after World War I.", "id": 1068285}
{"src_title": "Polykarbonát", "tgt_title": "Polycarbonate", "src_document": [{"title": "Struktura.", "content": "Název polykarbonátu je dán tím, že jde o polymer obsahující uhličitanové (karbonátové) skupiny (−O− (C = O) −O−). Rovnováha užitečných vlastností, včetně teplotní odolnosti, rázové houževnatosti a optických vlastností, řadí polykarbonáty mezi široce obchodovatelné plasty a zároveň mezi tzv. technické plasty.", "section_level": 1}, {"title": "Výroba.", "content": "Hlavní polykarbonátový materiál se vyrábí reakcí bisfenolu A (BPA) a fosgenu COCl. Celková reakce se dá napsat následovně: První krok syntézy zahrnuje zpracování bisfenolu A hydroxidem sodným, který odstraní proton z hydroxylové skupiny bisfenolu A. Difenol (Na(OCH)CMe) reaguje s fosgenem za vzniku chlorformátu, který následně reaguje s dalším fenolem. Čistá reakce z difenolu je: Tímto způsobem se ročně vyrábí přibližně jedna miliarda kilogramů (milion tun) polykarbonátu. Testovalo se mnoho dalších diolů místo bisfenolu A (např. 1,1-bis (4-hydroxyfenyl) cyklohexan a dihydroxybenzofenon ). Cyklohexan se používá jako komonomer pro potlačení tendence krystalizace produktu odvozeného od BPA. Tetrabromobisfenol A se používá ke zvýšení požární odolnosti. Jako náhrada za BPA byl vyvinut tetramethylcyklobutandiol. Alternativní cesta k polykarbonátům zahrnuje transesterifikaci z BPA a difenylkarbonátu : Difenylkarbonát byl částečně připraven z oxidu uhelnatého, přičemž tento způsob je zelenější než fosgenová metoda. Byla zkoumána polymerace za otevření kruhu cyklických karbonátů.", "section_level": 1}, {"title": "Vlastnosti a zpracování.", "content": "Polykarbonát je trvanlivý materiál. I když má vysokou odolnost proti nárazu, má nízkou odolnost proti poškrábání. Proto se na polykarbonátové brýlové čočky a polykarbonátové automobilové komponenty aplikuje tvrdý povlak. Vlastnosti polykarbonátu jsou srovnatelné s polymethylmethakrylátem, ale polykarbonát je pevnější a déle vydrží až do extrémní teploty. Polykarbonát je vysoce transparentní pro viditelné světlo a má lepší propustnost světla než mnoho druhů skla. Polykarbonát má teplotu skelného přechodu asi 147 °C, postupně se změkčuje nad tímto bodem a teče nad asi 155 °C. Nástroje musí být udržovány při vysokých teplotách, obvykle nad 80 °C, aby se vyrobily beznapěťové a beztlakové produkty. Druhy s nízkou molekulovou hmotností se lépe formují než s vyšší, ale jejich pevnost je tím nižší. Nejtvrdší druhy mají nejvyšší molekulovou hmotnost, ale je mnohem obtížnější je zpracovat. Na rozdíl od většiny termoplastů může polykarbonát projít velkými plastickými deformacemi bez toho, aby popraskal nebo se zlomil. Výsledkem je, že může být zpracován a vyroben při pokojové teplotě za použití plechových technik, jako je ohýbání na ohýbačce. I při ostrých úhlech s úzkým poloměrem nemusí nutně dojít k zahřátí. Díky tomu je cenný v prototypových aplikacích, kde jsou zapotřebí průhledné nebo elektricky nevodivé části, které nemohou být vyrobeny z kovového plechu. Polymethylmethakrylát, který má podobný vzhled jako polykarbonát, je křehký a nelze ho ohýbat při pokojové teplotě. Hlavní metody přeměny pro polykarbonátové pryskyřice: Polykarbonát může zkřehnout, pokud je vystaven ionizujícímu záření nad 25 kGy (J/kg).", "section_level": 1}, {"title": "Použití.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Elektronické součástky.", "content": "Polykarbonát se hlavně používá v elektronických zařízeních, které využívají jeho celkové bezpečnostní vlastnosti. Vzhledem k tomu, že je dobrým elektrickým izolátorem a má vlastnosti odolné vůči teplu a ohni, používá se v různých výrobcích elektrických a telekomunikačních zařízeních. Může také sloužit jako dielektrikum v kondenzátorech s vysokou stabilitou. Komerční výroba polykarbonátových kondenzátorů se nicméně většinou zastavila poté, co na konci roku 2000 přestal výrobce Bayer AG vyrábět kondenzátorové polykarbonátové fólie.", "section_level": 2}, {"title": "Stavební materiály.", "content": "Druhým největším spotřebitelem polykarbonátů je stavební průmysl, např. kopulovitá světla, ploché nebo zakřivené zasklení a zvukové stěny, které všechny používají extrudovaný ploché pevné nebo vícevrstvé tabule nebo vlnité tabule.", "section_level": 2}, {"title": "Ukládání dat.", "content": "Hlavním použitím polykarbonátu je výroba kompaktních disků, DVD disků a Blu-ray disků. Tyto disky jsou vyrobeny vstřikováním polykarbonátu do dutých forem, které mají na jedné straně kovové pěchovadlo obsahující negativní obraz dat disku, zatímco druhá strana formy je zrcadlovitý povrch.", "section_level": 2}, {"title": "Specializované použití.", "content": "Polykarbonát, který je univerzálním materiálem s atraktivními zpracovatelskými a fyzikálními vlastnostmi, je lákavý pro nesčetné menší aplikace. Běžně se z něj vyrábí lahve na pití, sklenice a nádoby na potraviny, ale použití BPA při výrobě polykarbonátu vyvolalo vážné spory, což vedlo k vývoji a použití plastů bez BPA v různých přípravcích. Polykarbonát je běžně používán v ochraně očí, stejně jako v jiných aplikacích pro sledování a pro osvětlení, kde by se normálně používaly skla, kde se ale vyžaduje mnohem vyšší odolnost proti nárazům. Polykarbonátové čočky také chrání oko před UV zářením. Mnoho druhů čoček je vyrobeno z polykarbonátu, včetně čoček v automobilových světlometech, osvětlovacích čočkách, lupách/ brýlových čočkách, plaveckých brýlích a maskách na potápění a ochranných brýlích /brýlích pro 3R/ clon včetně průzorů ve sportovních helmách/ maskách a policejních zásahové výstroje (průzory helem, štíty atd.). Z polykarbonátu jsou obvykle vyrobena čelní skla malých motorových vozidlech, jako jsou motocykly, čtyřkolky, golfové vozíky a malá letadla a vrtulníky. Typické produkty výroby fólií a filmů zahrnují aplikace v reklamě (značky, displeje, ochrana plakátů). Ale také použití jako automobilové bezpečnostní zasklení (ECE R 43). Na rozdíl od skla má polykarbonát nízkou hmotnost, což vedlo k vývoji elektronických obrazovek pro mobilní a přenosná zařízení, ve kterých je sklo nahrazeno polykarbonátem. Mezi tyto displeje patří i novější elektronický papír a některé LCD obrazovky, ačkoli CRT obrazovky, plazmové obrazovky a další LCD technologie obecně ještě vyžadují sklo pro jeho vyšší teplotu tání a jeho schopnost leptání v jemnějších detailech. Jak vlády více a více omezují používání skla v hospodách a klubech v důsledku zvýšeného výskytu útoků rozbitým sklem, polykarbonátové sklo je stále populárnější pro podávání alkoholu, protože je pevné, odolné a bez (pravého) skla. Mezi další předměty patří trvanlivá a lehká zavazadla, pouzdra na MP3 / digitální audio přehrávače, okaríny, počítačové skříně, plnicí pera, ochranné policejní štíty, přístrojové panely, nádoby na svíčky a mixéry. Z polykarbanátu je vyrobeno mnoho částí hraček a kutilských zařízení, jako jsou klapky, gyroskopy a \"flybar\" zámky v rádiem řízených helikoptérách nebo průhledné díly stavebnice LEGO (na neprůhledné díly se používá ABS). Standardní polykarbonátová pryskyřice není vhodná pro dlouhodobé vystavení UV záření. K překonání tohoto problému se do primární pryskyřice přidávají UV stabilizátory. Tyto druhy se prodávají jako polykarbonát stabilizovaný UV zářením vstřikováním a vytlačováním. Další aplikace, jako např. polykarbonátové desky, mohou mít anti-UV vrstvu přidanou jako speciální povlak nebo koextruzi pro zvýšení odolnosti proti povětrnostním vlivům. Polykarbonát se také používá jako podklad pod tisk na štítky a další průmyslové účely pod tištěné výrobky. Polykarbonát slouží jako bariéra proti opotřebení, přírodním živlům a vyblednutí. Polykarbonát se používá v uměleckých dílech. Americký popový umělec Roy Lichtenstein použil ve své práci polykarbonátový termoplastický film zvaný Rowlux v jeho portfoliu \"10\" Krajin a \"Moonscape.\"", "section_level": 2}, {"title": "Použití v lékařství.", "content": "Mnoho druhů polykarbonátu se používá v lékařských aplikacích a vyhovuje normám ISO 10993-1 a USP Class VI (příležitostně označovaným jako PC-ISO). Třída VI je nejpřísnější ze šesti USP hodnocení. Tyto druhy lze sterilizovat parou při teplotě 120 °C, gama zářením nebo ethylenoxidem (EtO). Vědecký výzkum však naznačuje možné problémy s biokompatibilitou. Společnost Dow Chemical přísně omezuje všechny plasty s ohledem na lékařské aplikace. V nedávné době vyvinuli vědci z Výzkumného střediska IBM Almaden alifatické polykarbonáty se zlepšenou biokompatibilitou a degradovatelností pro nanomedicínské aplikace.", "section_level": 3}, {"title": "Historie.", "content": "Polykarbonát byl poprvé připraven v roce 1898 Alfredem Einhornem, židovským vědcem pracujícím na univerzitě v Mnichově. Po 30 letech laboratorního výzkumu však byla tato třída materiálů opuštěna bez komercializace. Výzkum pokračoval v roce 1953, kdy Hermann Schnell ze společnosti Bayer v německém Uerdingenu patentoval první lineární polykarbonát. Značka \"Merlon\" byla zaregistrována v roce 1955 a později se změnila na Makrolon v 80. letech 20. století. Ve stejný rok 1953, a jeden týden po předložení patentu společností Bayer, předložil Daniel Fox ze společnosti General Electric ve Schenectady v New Yorku nezávislý patent na větvený polykarbonát. Obě společnosti podaly patenty v USA v roce 1955 a souhlasily s tím, že dřívější společnosti bude udělena licence na technologii. Jakmile byla priorita patentu vyřešena ve prospěch Bayeru, začal v roce 1958 komerční produkci pod obchodním názvem Merlon a v roce 1960 začala výroba pod názvem Lexan. Výroba Lexanu byla převzata společností SABIC v roce 2007. Pro polykarbonát LEXAN existuje mnoho použití. Jednou z nich je patentovaná výroba motocyklových přileb, které splňují celosvětové bezpečnostní normy a požadavky na tento typ bezpečnostního vybavení. Jejich systém je specifická úprava polykarbonátu, která ho činí odolným proti mlze a poškrábání. Po roce 1970 byl původní hnědavý polykarbonátový odstín vylepšen na \"čirý\".", "section_level": 2}, {"title": "Potenciální nebezpečí při styku s potravinami.", "content": "Sporné je použití polykarbonátových nádob pro skladování potravin. Podstatou tohoto sporu je, že při hydrolýze (degradace vodou, buď louhouváním nebo při vysoké teplotě) se uvolňuje bisfenol A (BPA): Více než 100 studií zkoumalo biologickou aktivitu bisfenolu A pocházejícího z polykarbonátu. Ukázalo se, že bisfenol A se při pokojové teplotě uvolňuje z polykarbonátových zvířecích klecí do vody a může být zodpovědný za zvětšení reprodukčních orgánů samic myší. Zvířecí klece používané ve výzkumu byly nicméně vyrobeny z průmyslového polykarbonátu, spíše než z polykarbonátu FDA vhodného pro potravinářské účely. Zdá se, že analýza literatury o účincích louhování nízkých dávek bisfenolu A od autorů vom Saala a Hughese publikovaná v srpnu 2005 ukázala podmanivou závislost mezi zdrojem financování a vyvozeným závěrem. Studie financované průmyslem mají sklon nenacházet žádné významné účinky, zatímco studie financované vládou mají tendenci najít významné účinky. Bělidlo chlornan sodný a další alkalické čističe vyvolávají uvolňování bisfenolu A z polykarbonátových nádob. Alkohol je jedním z doporučených organických rozpouštědel pro čištění tuků a olejů z polykarbonátu.", "section_level": 1}, {"title": "Dopady na životní prostředí.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Likvidace.", "content": "Studie ukázaly, že při vysokých teplotách mezi 70 a 80 °C a při vysoké vlhkosti polykarbonáty hydrolyzují na bisfenol A. Tato podmínka je podobná podmínce pozorované ve většině spaloven. Po asi 30 dnech se za těchto podmínek vytvořily povrchové krystaly. Měření ukázala, že přibližně 70 % hmotnosti povrchových krystalů tvořil bisfenol A (BPA). BPA je sloučenina, která je v současné době na soupisu potenciálních ekologicky nebezpečných chemikálií. Je na seznamu sledovaných látek zemí, jako jsou Spojené státy americké a Německo. Vyluhování BPA z polykarbonátu může také nastat při normální teplotě a normálním pH (na skládkách). Množství louhování se zvyšuje s tím, jak materiál stárne. Studie zjistila, že na skládkách (za anaerobních podmínek) následně nedochází k rozkladu tohoto BPA. Bisfenol proto bude na skládkách zůstávat či si případně najde cestu do vodních útvarů a přispěje ke znečištění vod.", "section_level": 2}, {"title": "Fotooxidace polykarbonátu.", "content": "Za přítomnosti ultrafialové záření oxidací tohoto polymeru vznikají sloučeniny jako ketony, fenoly, o-fenoxybenzoovou kyselina, benzylalkohol a další nenasycené sloučeniny. Ukázaly to kinetické a spektrální studie. Žlutá barva vytvořená po dlouhém vystavení slunci může také souviset s další oxidací fenolové koncové skupiny Tento produkt může být dále oxidován za vzniku menších nenasycených sloučenin. To může probíhat dvěma různými cestami, vytvořené produkty závisí na tom, který mechanismus probíhá. Fotooxidační reakce.", "section_level": 2}, {"title": "Reakce stárnutím.", "content": "Stárnutí je další způsob degradace polykarbonátů. Polyuhličitanové molekuly (například aromatický kruh) absorbují UV záření. Tato absorbovaná energie způsobuje štěpení kovalentních vazeb, které iniciují proces stárnutí. Reakce může být rozšířena oxidací postranního řetězce, oxidací kruhu nebo přesmykem foto-hranolů. Vytvořené produkty zahrnují fenylsalicylát, dihydroxybenzofenonové skupiny a hydroxydifenyletherové skupiny. Polykarbonát fenylsalicylát 2,2-dihydroxybenzofenon", "section_level": 2}, {"title": "Tepelná degradace.", "content": "Odpadní polykarbonát se rozkládá při vysokých teplotách za vzniku pevných, kapalných a plynných znečišťujících látek. Studie ukázala, že produkty obsahují hmotnostně asi 40–50 % kapaliny, 14–16 % plynů a 34–43 % zůstalo jako pevný zbytek. Kapalné produkty obsahovaly hlavně deriváty fenolu (asi 75 %) a také bisfenolu (asi 10 %). To je důležité při spalování optických datových disků. Deriváty fenolu jsou látky znečišťující životní prostředí, klasifikované jako těkavé organické látky. Studie ukazují, že pravděpodobně usnadňují tvorbu přízemního ozonu a zvyšují fotochemický smog. Ve vodních útvarech se mohou potenciálně hromadit v organismech. Jsou trvalé na skládkách, nesnadno se vypařují a zůstávají v atmosféře.", "section_level": 2}, {"title": "Vliv hub.", "content": "V roce 2001 bylo zjištěno, že druh houby, \"Geotrichum candidum\", spotřebovává polykarbonát obsažený v kompaktních discích (CD). Má tak vyhlídky na bioremediaci.", "section_level": 2}], "src_summary": "Polykarbonát je skupina termoplastických polymerů obsahujících ve svých strukturách uhličinatové skupiny. Polykarbonáty používané ve strojírenství jsou silné, houževnaté materiály. Některé třídy jsou opticky transparentní (průhledné). Snadno se zpracovávají vstřikováním a tvarováním za tepla. Díky těmto vlastnostem mají polykarbonáty mnoho použití. Polykarbonáty nemají jednoznačný recyklační identifikační kód a jsou označeny jako „ostatní“ nebo 7. Polykarbonát se používá např. jako materiál pro výrobu domácího i laboratorního nádobí, elektronických přístrojů, displejů, osvětlení apod. Je také základním materiálem pro výrobu kompaktních disků a plastových lahví. Rovněž skla ochranných brýlí, zejména vojenských s balistickou odolností jsou převážně vyrobena z polykarbonátu. Polykarbonátové desky se též hojně využívají ve stavebnictví. Prodává se např. pod obchodními názvy Makrolon, Lexan nebo Calibre.", "tgt_summary": "Polycarbonates (PC) are a group of thermoplastic polymers containing carbonate groups in their chemical structures. Polycarbonates used in engineering are strong, tough materials, and some grades are optically transparent. They are easily worked, molded, and thermoformed. Because of these properties, polycarbonates find many applications. Polycarbonates do not have a unique resin identification code (RIC) and are identified as \"Other\", 7 on the RIC list. Products made from polycarbonate can contain the precursor monomer bisphenol A (BPA).", "id": 767534}
{"src_title": "Westerplatte", "tgt_title": "Westerplatte", "src_document": [{"title": "Lokalita.", "content": "Westerplatte je písčitý poloostrov u polského města Gdaňsk vybíhající do Baltského moře. Nachází se severně od ústí Mrtvé Visly do moře.", "section_level": 1}, {"title": "Historie.", "content": "Vznikl v polovině 18. století, kdy tato část pevniny vystoupila nad vodní hladinu. Před rokem 1914 se na něm nacházely pláže a pobřežní pevnost obrácená do moře. Oblast města Gdaňsk a jeho okolí patřila do takzvaného Pomořanského koridoru, který odděloval Východní Prusko od zbytku Německa. Na délku měl koridor asi 150 kilometrů a v nejužším místě byl široký 50 kilometrů. Pro Polsko představoval jediné spojení s mořem. Z pohledu Němců naopak tvořil klín rozdělující celistvost Říše. Město Gdaňsk bylo hanzovní s většinou německého obyvatelstva. Z jeho přístavu již ve středověku vyplouvaly lodě s polským zbožím. Na začátku 20. století, po první světové válce, se podle Versailleské smlouvy měl Gdaňsk stát součástí Polska. Ovšem na přání Německa vzniklo z Gdaňsku a jeho okolí Svobodné město s vlastní vládou, měnou i vlajkou. Dozor nad ním vykonával zvláštní komisař Společnosti národů, jímž se stal Carl Jacob Burckhardt. Využívat tak přístav ve městě mohli jak Němci, tak také Poláci. Ti navíc museli zbourat starou pevnost na Westerplatte, naopak mohli mít v Gdaňsku vlastní poštu a na Westerplatte si směli vybudovat překladiště vojenského materiálu. Městský senát ovšem Polákům postupně znepříjemňoval postavení ve městě do té míry, že Polsko roku 1924 zahájilo stavbu vlastního námořního přístavu ve Gdyni. Po jeho dokončení se pro vykládání vojenského materiálu již gdaňské přístaviště nevyužívalo. Od roku 1925 ale mohli mít Poláci na Westerplatte pro ochranu překládaných vojenských materiálů ochranný oddíl čítající 88 mužů. Nesměli ale mít žádnou těžkou výzbroj a zapovězenu rovněž měli výstavbu opevnění. Gdaňské úřady mohly dodržování tohoto nařízení kontrolovat.", "section_level": 2}, {"title": "Popis poloostrova.", "content": "Poloostrov Westerplatte má tvar oválu ve směru západ–východ. Ze severu a východu jej omývají vody Baltského moře, po západní a jižní straně Mrtvá Visla využívaná též jako přístavní kanál. Za ním jižně se nachází Nový přístav. Jediné spojení Westerplatte s pevninou je zajištěno úzkou šíjí v jihovýchodní části poloostrova. Tudy sem vedla železniční trať a silnice. V centrální části poloostrova se nacházela kasárna spolu s dalšími objekty obránců Westerplatte. Kolem těchto objektů stálo přibližně v kruhu pět strážních bunkrů označovaných čísly 1 až 5. Z dalších vojenských staveb se na ostrově nacházelo sedm menších pevnůstek. Jednou z nich byl i „Prám“ nacházející se jihovýchodně od zmíněných v kruhu vybudovaných bunkrů. Na severovýchodní straně poloostrova se nacházela železniční stanice, nicméně železniční koleje byly vedeny po celé východní i severní straně až k západnímu okraji Westerplatte.", "section_level": 2}, {"title": "Bitva o Westerplatte.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Před válkou.", "content": "Ač nesměli Poláci ostrov opevňovat, přesto tajně vyztužili stěny některých zdejších budov. Upravovalo se také okolí budov na poloostrově. Všechny tyto činnosti ale mohly být prováděny pouze v noci, aby Němci nic nepoznali. Přes den musel být vždy klid. Navíc se povedlo tajně posílit i jednotku polských obránců. Na Westerplatte totiž vedle vojáků pracovalo ještě asi třicet civilních zaměstnanců. Tvořili je především technici a řemeslníci. Na neděli však někteří vojáci dostávali propustku a mohli vyrazit do Gdyně. Dovážel je tam malý parník polského válečného námořnictva. Ráno vyrážel plný z Westerplatte a večer se vracel nazpět. Příslušník gdaňské policie vždy ráno ze břehu spočítal počet osob, které do lodě nasedly a stejný počet osob se pak musel navečer opět navrátit. Ve skutečnosti ale ranním spojem z Westerplatte necestovali vojáci, nýbrž civilní zaměstnanci oblečení do vojenských stejnokrojů a v příručním kufříku si vezli svůj civilní oděv. Když parník dorazil do Gdyně, převlékli se civilisté do běžného denního oblečení a odešli domů. Večer pak loďkou cestovali na Westerplatte noví vojáci. Následující den se civilní zaměstnanci dopravili na poloostrov přes Gdaňsk místní tramvají.", "section_level": 2}, {"title": "25. srpna.", "content": "Během noci z 24. na 25. srpna 1939 se na otevřeném Baltském moři setkaly dvě německé vojenské lodě. Jednou byla bitevní loď \"Schleswig-Holstein\" a druhou vojenská dopravní loď. Ta v podpalubí převážela ozbrojené vojáky. Když byly lodě v těsné blízkosti, natáhli mezi nimi námořníci můstek a vojáci po něm přešli z dopravní lodě na bitevní, na které se opětovně schovali do jejích útrob. Následně loď Schleswig-Holstein zamířila do Gdaňsku. Tam doplula 25. srpna. Když se blížila k přístavišti, vyjely jí naproti dva remorkéry, a sice \"Danzig\" a \"Albert Forster\", které ji následně podél Westerplatte zavedly hlouběji do přístavu. Podle zpráv berlínského i gdaňského tisku a rozhlasu připlula německá loď proto, aby se její námořníci (kadeti) na zdejším hřbitově poklonili svým předchůdcům z křižníku SMS \"Magdeburg\", kteří zde byli pohřbení, a na jejich hroby položili květiny. Večer ten den přetáhly loď \"Schleswig-Holstein\" remorkéry do těsné blízkosti Westerplatte. Zakotvily od něj ve vzdálenosti asi 200 metrů v místě, kde nikdy předtím žádná loď nekotvila a pouze tudy proplouvaly hlouběji do vnitrozemí. Následujícího dne (26. srpna) totiž plánoval Adolf Hitler zahájit válku s Polskem. Asi ve 20.30, když už byla úplná tma, spustili námořníci z německé lodi na hladinu několik člunů, na něž z podpalubí nasedali ukrytí vojáci. V tichosti se pak přeplouvali k poloostrovu, kde čekali na své spolubojovníky. Protože však 25. srpna poskytlo Spojené království Polsku v případě jeho napadení Německem písemné záruky a vojenskou pomoc, Hitler svůj původní úmysl přehodnotil a rozhodl se nezaútočit. Po 21. hodině tak radisté na lodi Schleswig-Holstein přijali telegrafickou depeši odvolávající připravovanou akci. Vojáci, kteří se tou dobou již nacházeli na pobřeží Westerplatte, tak opětovně nasedli na čluny a přeplavili se zpět na loď. Následně němečtí vojenští velitelé narychlo vymýšleli program, jenž by zdůvodňoval setrvávání válečné lodě v tomto prostoru.", "section_level": 2}, {"title": "26.–31. srpna.", "content": "Během následujících dnů se na kotvící lodi konaly exkurze pro veřejnost a školní mládež. Sice tedy Němci 25. srpna nakonec Polsko nenapadli, ale jejich vojenští velitelé upozorňovali Adolfa Hitlera, že je nutné vbrzku skutečně zaútočit, aby Němci nepřišli o moment překvapení. Poslední srpnový den se tedy Hitler rozhodl, že ráno následujícího dne na Polsko zaútočí. Tou dobou, na konci srpna, měla německá armáda v okolí Gdaňsku dislokovánu Skupinu armád Sever, které velel generálplukovník Fedor von Bock. Tvořila ji 3. a 4. armáda. První z nich velel generál dělostřelectva Georg von Küchler a nacházela se ve Východním Prusku. Druhá pod vedením generála dělostřelectva Günthera von Kluge vyčkávala na německo-polských hranicích západně od Gdaňsku. Podle německých plánů se měly po zahájení útoku tyto dvě armády spojit a rozdělit tak horizontálně polské území na dvě části, a sice oblasti kolem města Gdyně oddělit od zbytku Polska. Spojené armády pak měly postupovat směrem na Varšavu. Podle plánů Generálního štábu polské armády se měla westerplattská jednotka v případě napadení bránit šest hodin. Poté ji měl podpořit armádní sbor od Grudziądze. Poslední srpnový den se ale tato lhůta protáhla na dvojnásobek, tedy na dvanáct hodin. Navíc obránci Westerplatte netušili, že se armádní sbor, jenž jim měl v případné obraně pomoci, z rozkazu vrchního velitele maršála Edwarda Śmigły-Rydze stáhl hlouběji do vnitrozemí. Poláci na Westerplatte byli na přelomu srpna a září vyzbrojeni 35 těžkými kulomety, šesti lehkými kulomety, čtyřmi minomety ráže 81 milimetrů, 160 puškami, jedním pěchotním dělem ráže 75 milimetrů, dvěma protitankovými kanóny ráže 37 milimetrů, střelivem a ručními granáty.", "section_level": 2}, {"title": "1. září.", "content": "V pátek 1. září 1939 ve 4.45 ráno začala děla lodi Schleswig-Holstein, jíž velel námořní kapitán Gustav Kleikamp, bez vyhlášení války ostřelovat polské skladiště na Westerplatte. To bránilo 189 mužů, jimž velel Henryk Sucharski a jeho zástupcem byl Franciszek Dąbrowski. Útok německé lodi je považován za začátek druhé světové války, ačkoli na město Wieluń začaly padat bomby již ve 4.40 hodin. Ostřelování z lodi trvalo sedm minut, během nichž na poloostrov dopadlo 67 střel. Po útoku se rozprostřelo ticho. Následně na skladiště zaútočily jednotky gdaňských SS, které dosud vyčkávaly na břehu podél přístavního kanálu. Obráncům Westerplatte se je ale podařilo odrazit. V další fázi začali cesty spojující jednotlivé objekty na Westerplatte ostřelovat němečtí kulometčíci nacházející se v hnízdech v nejvrchnějších patrech vysokých domů na protějším břehu kanálu Mrtvé Visly. Proti těmto ostřelovačům se obránci úspěšně bránili střelbou z 75mm pěchotního děla. Kolem osmé hodiny ranní následovalo několikaminutové ostřelování poloostrova z lodi Schleswig-Holstein, během něhož se Němcům podařilo vyřadit z provozu polské pěchotní dělo. Pak útočníci plánovali polskou posádku přemoci útokem přes oblast nazývanou Prám. Nacházela se v jihovýchodních částech poloostrova. Útočníky kryla palba z lodi Schleswig-Holstein. I tento atak však obránci za pomoci střelby z minometů dokázali odrazit. Blížilo se poledne 1. září a Němci v tu dobu již útočili také na města Gdyně a Oksywie. Ač se Němci i nadále snažili, první den války se jim Westerplatte dobýt nepodařilo. Během nastalé noci navíc dva polští vojáci záměrně poškodili trať, která na poloostrov z vnitrozemí vedla. Obránci se totiž obávali, že by po ní mohli Němci poslat obrněný vlak, který by mohl těžce poškodit polské objekty. Útočníci o přerušení tratě nevěděli, neboť místo Poláci zamaskovali. Během nočních hodin také obránci pravidelně pohřbívali své padlé spolubojovníky.", "section_level": 2}, {"title": "2. září.", "content": "Průběh bojů v Polsku sledoval také Adolf Hitler. Zaznamenal tak také neúspěch při dobývání Westerplatte. Němci totiž předpokládali, že ostřelování z lodi Schleswig-Holstein přiměje obránce pevnosti vzdát se hned 1. září ráno. Nařídil proto, že pevnost musí padnout ještě 2. září. Bojová loď se proto přesunula na jiné místo, odkud mohla účinněji pevnost ostřelovat. Přesun lodi probíhal v doprovodu torpédoborců a minolovek. Lodě začaly poloostrov ostřelovat. Největší škodu působil obráncům Schleswig-Holstein, jenž se pohyboval v těsné blízkosti Westerplatte. Střelba z ostatních lodí nebyla tak účinná. Když ataky lodí ustaly, vtrhli na poloostrov Němci. Dosáhli Prámu, kde zakopali těžké kulomety. Kryti jejich střelbou pak následně napadali polská postavení. Přesto se poloostrov dobýt nepodařilo. Odpoledne 2. září útok Němců ustal. V podvečer ale Němci podnikli na Westerplatte nálet. Útočilo 47 letadel Junkers Ju 87. Shazovaly zápalné fosforové pumy, které zapalovaly les na poloostrově, a tříštivé bomby o hmotnosti půl tuny. Asi po půl hodině letecká operace skončila a atakující letouny odletěly. Zůstal jen jeden německý hydroplán, jenž kroužil nad poloostrovem a monitoroval způsobenou škodu. Obránci při náletu přišli o všechny čtyři minomety umístěné na kasárenském dvoře a ztratili též jeden ze dvou malorážních protitankových kanónů. Letounům se také povedlo vyřadit z provozu radiotelegrafickou stanici ve Westerplatte. Z boje vyřadily rovněž strážnici číslo pět a významně poškodily strážnici číslo dvě. Ušetřen ale zůstal sklad střeliva, jehož železobetonový strop náletu odolal. Mezi 19. a 20. hodinou začal útok německé pěchoty. Žádnému z útočníků se ale polskou obranou projít nepodařilo, a tak pevnost nepadla ani druhý den války.", "section_level": 2}, {"title": "3. září.", "content": "Ještě před rozedněním 3. září a pak opětovně za svítání se Němci pokusili poloostrov dobýt. V obou případech útočili vojáci z praporu námořníků z lodi Schleswig-Holstein. Ani jeden z ataků však nevedl ke zdárnému cíli. O 11. hodině dopolední londýnského času navíc vyhlásilo Spojené království válku Německu. Odpoledne o 17. hodině učinila tentýž krok také Francie. Téhož dne se navíc německým tankům pod vedením Heinze Guderiana podařilo přerušit Pomořanský koridor a oddělit tak oblast u břehu Baltského moře od zbytku Polska.", "section_level": 2}, {"title": "4. září.", "content": "Během čtvrtého dne bojů ostřelovaly Westerplatte nejen Schleswig-Holstein, ale také na druhém břehu Mrtvé Visly umístěná dělostřelecká baterie vybavená 88mm děly a současně z Baltského moře též dva torpédoborce. Doplňovaly je baterie minometů ráže 210 milimetrů a baterie nacházející se v Glettkau (oblast mezi Sopotami a Gdaňskem). Na poloostrov tak dopadaly střely ze všech stran. Přesto se odpor obránců nezlomil.", "section_level": 2}, {"title": "5. září.", "content": "Pátý den se útočníci zaměřovali především na střed Westerplatte. Několikrát jej atakovali intenzivní dělostřeleckou palbou. Další dva útoky následovaly ještě během noci na 6. září. Poláci však stále odolávali.", "section_level": 2}, {"title": "6. září.", "content": "Šestý den bojů večer sestavili Němci vlak, skládající se z lokomotivy, která před sebou tlačila cisternový vůz naplněný směsí benzolu a benzínu. Souprava dojela k Westerplatte, kde na mírném svahu, po němž kolejnice klesaly hlouběji do poloostrova, útočníci železniční vůz od lokomotivy oddělili a ten pak vlastní vahou sjížděl vstříc obráncům. Vůz následně stačilo zapálit a vzniklá detonace by vše v jeho okolí zničila. Němci ovšem nevěděli, že Poláci již během noci z 1. na 2. září trať poškodili. V tomto místě jedoucí cisterna vykolejila. Následně ji Poláci rozstříleli, což zapříčinilo její výbuch a požár. Ten pak hořel celou noc.", "section_level": 2}, {"title": "7. září.", "content": "Těsně před rozedněním sedmého dne války zaútočili Němci na Westerplatte. Chtěli totiž ukončit zdejší boj, aby mohli jím vázané jednotky přesunout na jiná bojiště. Nejprve na poloostrov útočníci asi čtyři hodiny těžce pálili. Ataku, který poté následoval, se účastnila úderná rota válečného námořnictva, dále rota 1. pluku gdaňské policie, rota školního praporu ženistů se speciálním oddílem plamenometčíků a četa protitankových kanónů spolu s četou pěchotních děl. Nálože a vojáci s plamenomety měli nejprve zničit bunkry, jejichž palba až dosud neprostupně uzavírala průchod polskou obranou linií. Postupně Němci z boje vyřadili obranná stanoviště číslo jedna a dvě. Objekt číslo pět byl zničen již při náletu 2. září. Asi v čase 9.15 se velitel obránců Henryk Sucharski rozhodl kapitulovat. Příčinou tohoto rozhodnutí se stal nedostatek střeliva spolu s vyčerpáním jeho spolubojovníků a zdravotní stav raněných. Spolu s poddůstojníkem Leonardem Piotrowskim vyrazili držíce bílou vlajku vstříc Němcům. Kapitulovali podplukovníku Karlu Henkemu, jenž byl velitelem ženijního školního praporu. Ten Sucharskému dovolil i nadále nosit jeho šavli jako projev úcty, že se svými muži tak dlouho dokázal vzdoroval nepřátelské přesile. Zbylé vojáky pak přiváděl poručík Stefan Ludwik Grodecki. Během bojů padlo sedmnáct polských obránců a osmdesát dalších bojovníků bylo raněno. Ztráty útočníků naopak činily čtyři sta bojovníků. Polská armáda tak přes nižší počet bojovníků a navzdory horšímu vybavení dokázala po dobu sedmi dnů odolávat německé přesile. Houževnatost odporu obránců zapříčinila, že boje na Westerplatte vázaly část německého vojska, které tak nemohlo útočit na jiných místech Polska.", "section_level": 2}, {"title": "Po válce.", "content": "Obránce z Westerplatte vnímají Poláci jako symbol chrabrosti. Dne 9. října 1966 byl na pahorku na Westerplatte odhalen pomník obráncům tohoto místa. Monument dosahuje výšky 25 metrů a jeho autory jsou Adam Haupt, Franciszek Duszeńko a Henryk Kitowski. Sestává ze 240 žulových bloků o celkové hmotnosti 1150 tun. Do stěn pomníku jsou vytesány nápisy. U pomníku se schází vysocí političtí představitelé Polska i dalších států, a to jak při připomínce zahájení druhé světové války, tak také u příležitosti jejího konce. V okolí lze zhlédnout i další památky mající vztah k událostem ze začátku září 1939. Například zbytky polské kasárny či pozůstatky betonových bunkrů. Nachází se tu též hroby obránců a je zde vystaven tank T-34. Průběh bojů dokumentuje film \"Westerplatte\" režiséra Stanislawa Rózewicze z roku 1967. Stejný námět má též snímek režiséra Pawła Chochlewa z roku 2013 nazvaný \"Tajemnica Westerplatte\". Průběhu bojů na Westerplatte je věnována stolní desková hra pojmenovaná „“, kterou roku 2013 vydal Łukasz Woźniak.", "section_level": 1}], "src_summary": "Westerplatte je polský poloostrov vybíhající z pevniny do Baltského moře. V jeho těsném sousedství se nachází město Gdaňsk. Na poloostrově během dvacátých let 20. století postavili Poláci překladiště, které později chránila jejich vojenská jednotka. Útokem na ni začaly 1. září 1939 boje druhé světové války. Ač Němci měli převahu, a to jak počtem vojáků, tak materiální, dokázali jim polští obránci úspěšně vzdorovat po celých sedm dní. Pak se ale jejich velitel rozhodl kapitulovat. Na památku těchto obránců, kteří jsou v Polsku ceněni pro svou chrabrost, byl roku 1966 na Westerplatte vybudován pomník. U něj si vysocí političtí představitelé pravidelně připomínají začátek, ale i konec bojů druhé světové války v Evropě.", "tgt_summary": "Westerplatte is a peninsula in Gdańsk, Poland, located on the Baltic Sea coast mouth of the Dead Vistula (one of the Vistula delta estuaries), in the Gdańsk harbour channel. From 1926 to 1939 it was the location of a Polish Military Transit Depot (WST), sanctioned within the territory of the Free City of Danzig (now Gdańsk). It is famous for the Battle of Westerplatte, which was the first clash between Polish and German forces during the invasion of Poland and thus the first battle of the European theater of World War II.", "id": 159247}
{"src_title": "Land art", "tgt_title": "Land art", "src_document": [{"title": "Historie.", "content": "Land art – neboli krajinné umění – má blízko k fotografii krajiny. Uplatňuje přechod z ateliérů do přírody a má svůj předobraz v historii. Od visutých zahrad královny Semiramidy, přes parky s keřovými bludišti, skrze přísně vymezené francouzské zahrady, k čínským nebo japonským klášterním zahradám. Evropští umělci, jako například David Nash, Andy Goldsworthy nebo Michael Singer, měli od začátku subtilnější přístup k přírodě. Se svými díly se pokoušeli krajinu akcentovat a pracovat s přírodními materiály jako jsou půda, kámen, dřevo, voda nebo led.", "section_level": 1}, {"title": "České země.", "content": "V Česku byl průkopníkem Ladislav Novák, dnes ho následují například Jan Šimek, Jiří Šigut nebo Jan Pohribný. Fotograf Jan Pohribný (* 1961) využívá jako tvůrčí postupy ve své tvorbě pohybovou neostrost v kombinaci s vícenásobnou expozicí. Spojuje nejen principy pohybu, výrazných barevných stop či monochromatických řešení, ale využívá také světelné malby, která „zviditelňuje“ energie zvolených přírodních lokalit či posvátných kamenů vztyčených lidskou rukou. Jiří Šigut (* 1960) se v devadesátých letech věnoval technice fotogramu, kdy rozmísťoval a nechával ležet v krajině fotocitlivý papír, který po několikadenní expozici ustálil. Ve fotografických obrazech zaznamenal tvarové zlomky přírodnin, ale i záznam přírodních světelných změn, stopy energie či pohybu hvězd, Měsíce, ale třeba i světlušek a dalších živých tvorů. Důležitý je i osobní umělcův přístup a prožitek, chodí do přírody, aby na nejrůznějších místech, jako jsou vodní tůně, potoky, pole nebo louky, kladl fotografické papíry, které tu leží i řadu dní, až týdny, postrádají okamžikovost fotografie. Například na příčně položeném papíru v potoce se zobrazí přírodniny, které potok přinesl z různých míst. Zanechají svou stopu a časem putují dále. Spadlý list zaznamenaný na papíře, který již nikdy nebude stejný, je pamětí stromu nebo smutkem lesa. Karolina Kohoutková si zasadila rostlinu do pupíku, který se nachází v \"krajině břišní\". Teresa Murak používá rostliny jako pokrývku těla, sleduje jejich krátký život, který se posouvá k zániku. Petr Štembera si vštěpoval větvičku do ruky. Vladimír Havlík se při „Pokusu o spánek“ pokoušel spočinout pod přikrývkou trávy.", "section_level": 2}], "src_summary": "Land art je umělecký směr 60. let, který vznikl v USA. V užším smyslu slova nepatří k zahradnímu umění, ale v současné krajinné architektuře se dodnes používají prvky land artu. Hlavně tam, kde se používají skulptury a objekty z organických a anorganických materiálů. Umělci tohoto směru se obrátili proti komerčnímu umění a měli záporný postoj k výrobě umění, které je v galeriích a muzeích. Namísto toho tvořili umělecká díla na přírodních místech, která jsou těžko dostupná a nepřetvořená zásahem člověka. Díla land artu někdy působí svou monumentalitou. Umělci využívají intenzitu vnímání a přírodní zkušenosti pozorovatelů s efekty vznešenosti v přírodě a pracují s jednoduchými formami.", "tgt_summary": "Land art, variously known as Earth art, environmental art, and Earthworks, is an art movement that emerged in the 1960s and 1970s, largely associated with Great Britain and the United States, but which included examples from many countries. As a trend \"Land art\" expanded boundaries of art by the materials used and the siting of the works. The materials used were often the materials of the Earth including for instance the soil and rocks and vegetation and water found on-site, and the siting of the works were often distant from population centers. Though sometimes fairly inaccessible, photo documentation was commonly brought back to the urban art gallery. Concerns of the art movement centered around rejection of the commercialization of art-making and enthusiasm with an emergent ecological movement. The art movement coincided with the popularity of the rejection of urban living and its counterpart, an enthusiasm for that which is rural. Included in these inclinations were spiritual yearnings concerning the planet Earth as home to mankind.", "id": 1669047}
{"src_title": "Kamenec (Horní Lužice)", "tgt_title": "Kamenz", "src_document": [{"title": "Geografie.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Poloha.", "content": "Město leží v Západní Lužici, resp. na západě Horní Lužice, na úpatí vrchu Hutberg (\"Pastwina hora\"; 293,2 m n. m.) v přírodním prostředí západolužické pahorkatiny a vrchoviny. Tato oblast tvoří rozhraní mezi nížeji položenou krajinou rybníků (jedna z největších vodních ploch – Deutschbaselitzer Großteich – se nachází na území Kamence) a Lužickou pahorkatinou na jihu. Tomu odpovídá zdejší krajina, která je na severu charakterizována mírně zvlněnou plání, jež se však směrem na jih prudce zvedá a v místní části Hennersdorf má již povahu středohoří. Od jihu do městské oblasti společně s některými dalšími menšími potoky, jako je „Lange Wasser“, přitéká řeka Černý Halštrov (\"Schwarze Elster\"), která pokračuje dále severním směrem.", "section_level": 2}, {"title": "Geologie.", "content": "Bezprostředně pod ulicemi města, pod malou vrstvou spraše, se nacházejí masivní drobové skály, které jsou na několika místech přerušeny žulovými výstupky, jež zčásti vyčnívají přímo z půdy. Obě horniny byly dříve intenzivně oddolovávány, o čemž dodnes svědčí vícero kamenolomů na území města (částečně přímo vedle obytných čtvrtí). Nejvýznamnějším kamenolomem je 80 m hluboký Steinbruch Sparmann, který se po svém zatopení stal oblíbeným místem rekreace. Na severu a severovýchodě jsou naleziště štěrku a kaolinu, jež se utvořila v Labském ledovcovém údolí.", "section_level": 2}, {"title": "Sousední obce.", "content": "Sousedními obcemi jsou na severu a severovýchodě Oßling, Nebelschütz na východě, město Elstra na jihovýchodě, na jihozápadě Haselbachtal a na západě a severozápadě obec Schönteichen.", "section_level": 2}, {"title": "Městské části.", "content": "V okolí katolického kostela sv. Máří Magdalény, dnes v centru města, leží území dříve samostatné části \"Spittel\", která byla začleněna v roce 1903. Do Lužickosrbské oblasti osídlení patří městské části Deutschbaselitz, Jesau, Kamenz, Thonberg a Wiesa.", "section_level": 2}, {"title": "Podnebí.", "content": "Podnebí v Kamenci je obecně teplé a mírné. Vyznačuje se množstvím srážek, a to i v nejsušším měsíci. Podle Köppenovy klasifikace podnebí má tato oblast stupeň Cfb, tedy oceánické podnebí mírného pásma. Průměrná teplota vzduchu je 8,4 °C. Roční úhrn srážek dosahuje 612 mm. Množství srážek je nejnižší v únoru (34 mm), nejbohatší na srážky je celoročně měsíc červenec (76 mm). Nejteplejším měsícem je červenec, v němž je průměrná teplota vzduchu 17.7 °C. Mezi nejteplejším měsícem červencem a nejchladnějším lednem je rozdíl 19,0 °C.", "section_level": 2}, {"title": "Historie.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Pravěk a raný středověk.", "content": "Počátky osídlení dnešního území města sahají až do mladší doby kamenné (2500–1800 př. n. l.). Podle archeologických nálezů patřili nejstarší obyvatelé ke kultuře se šňůrovou keramikou. Další vrstva osídlení pochází z doby bronzové, v níž vznikl k ochraně obchodní stezky hrad na zdejším vrchu Reinhardsberg založený v období Lužické kultury (1500–1300 př. n. l.) starověkým indoevropským etnikem Ilyrů. V důsledku klimatických změn původní obyvatelé toto území opustili, teprve ve 3–4. století je tu doloženo osídlení východogermánských Burgundů, kteří se však pod tlakem Hunů přesunuli dále do Porýní. Jejich místo pak zaujali západoslovanští Milčané, jež se zde usídlili v 6. století a splynuli s pozůstatky původního obyvatelstva, od něhož převzali zavedené místní názvy, jako např. germánské jméno Alistra (\"Elster\") neboli Halštrov. Na levém břehu této řeky, na vrchu Jakobsberg, založili v 8–9. století Milčané malé venkovské sídliště. Protože vzniklo na skále, pojmenovali je \"Kamjenc\", tedy „místo na kameni“. Od poloviny 11. století až do roku 1250 se počet obyvatelstva v oblasti dnešního Německa zdvojnásobil, což s sebou přineslo klučení a mýcení okrajových oblastí a jejich kolonizaci. Na západoslovanské území Milčanů přicházeli němečtí rytíři, sedláci a řemeslníci. Brzy tu docházelo ke sporům světských feudálních pánů a míšeňského biskupství, což v roce 1213 vedlo ke stanovení hranic, na kterém se v Budyšíně dohodli Přemysl Otakar I. a biskup Bruno II. z Míšně. Sídlišti Kamenec bylo jako strategicky významnému místu propůjčena městská práva patrně již kolem roku 1160 štaufským panovníkem Fridrichem I. Barbarossou v době, kdy podle legendy vznikla kaple sv. Jakuba v pozdější špitální čtvrti. Jako feudální pán města i zdejšího hradu byl Fridrichem I. dosazen Bernhard von Vesta ze starého osterlandsko-míšeňského rodu nazývaného také jako „Páni z Kamence“, který od roku 1190 započal s výstavbou města. Jeho syn Bernhard II. po roce 1214 zahájil další fázi stavebních úprav a rozšiřování území Kamence. První písemná zmínka o městě („oppidum“) Kamenci pochází z listiny míšeňského biskupa Bruna II. z 19. května 1225, v níž se jedná o znovuvysvěcení farního kostela sv. Filipa a Jakuba, který krátce po svém dokončení vyhořel. V témže roce se Bernhard II. z Kamence obrátil na generální kapitulu v Citeaux s žádostí o zřízení cisterciáckého kláštera ve svém panství, což vedlo k založení Kláštera Marienstern v Panschwitz-Kuckau roku 1248. Bezprostředním zakladatelem tohoto kláštera byl ovšem až Bernhard III, jenž byl v roce 1293 (po smrti svého bratra, biskupa Wittega I.) zvolen na základě návrhu Václava II. biskupem míšeňským. V roce 1295 klášter založil městský špitál a kapli sv. Máří Magdaleny. O rok později Bernhard III. zemřel a byl pohřben v klášteře Marienstern. Nedlouho po té získali Kamenec jako součást \"terra budissinensis\" braniborští Askánci. Hrad a město bylo v roce 1318 obleženo markrabětem Waldemarem, který donutil pány z Kamence město postoupit. Tím se stal Kamenec svobodným městem, jež podléhalo pouze zeměpánovi. Po smrti Waldemara v roce 1319 se město dobrovolně stalo součástí Zemí České koruny.", "section_level": 2}, {"title": "Kamenec pod českou vládou.", "content": "Na sklonku vlády Jana Lucemburského v roce 1346 byl z podnětu zemského fojta Horní Lužice Hanse von Worganowitz založen spolek šesti svobodných (tj. zeměpanských) měst, jehož cílem byla společná obrana proti loupeživým rytířům. Karel IV. po té udělil Šestiměstí pravomoci trestního soudu. Kamenec získal v roce 1356 privilegium každoročního solného trhu. Roku 1409 zde došlo k tzv. Krvavé noci, během níž se měšťanstvo vzbouřilo proti městskému hradu a usedlosti, které byly v držení pánů z Kamence a jejich vazalů. Následkem tohoto konfliktu došlo k četným násilnostem na obou stranách, načež se Václav IV. přiklonil na stranu měšťanů a potrestal pány z Kamence ztrátou výsad po dobu dvou let a peněžitým trestem, který znamenal fakticky vyvlastnění městského léna. V roce 1409 je poprvé doložena tradiční slavnost Kamenzer Forstfest (\"Kamjenska Boršć\"), která se dodnes koná 24. srpna na sv. Bartoloměje. V letech 1420–1437 doléhaly na město a okolí husitské války. Kamenec byl opakovaně dobyt, protože areál hradu byl nedostatečně opevněn. Brána spojující hrad s městem umožnila husitům v roce 1429 snadný přístup. Když se husité vrátili v roce 1432, opevnění již bylo zesíleno. Nicméně město a rytíři v této oblasti raději husitům zaplatili, aby se vykoupili od drancování. Po ztrátě hradu se poslední pán z Kamence přestěhoval do domu uvnitř města, kde bez potomků zemřel v roce 1438. V období husitských válek prošlo Šestiměstí rozhodující zatěžkávací zkouškou, dokázalo však zorganizovat vlastní panskou jízdu, která např. v roce 1420 s husity sváděla boje u Hradce Králové, Sedlce u Kutné Hory a na straně krále Zikmunda se zúčastnila také bitvy o Prahu. Ve městě Kamenci, které tehdy bojovalo v červenobílých barvách, byl v roce 1493 položen základní kámen pro stavbu Františkánského kláštera sv. Anny. Značné sociální napětí, které vyvolaly problémy s volbou purkmistra, náklady na hradby kolem nového kláštera a prohraný spor s Budyšínem o solný trh, eskalovalo v nepokojích (tzv. \"Frieserei\") v letech 1506–1508, které přerostly ve vzpouru proti městské radě. Tuto situaci musel řešit zemský fojt, jenž roku 1509 zavedl nové uspořádání městské správy v Kamenci. 5. září 1547 po Šmalkaldské válce, v níž Šestiměstí (v důsledku problémů s vyplácením žoldu) neposkytlo účinnou vojenskou pomoc katolické straně, následoval trest v podobě tzv. \"Pönfallu\". V samém závěru války se kamenecký purkmistr Andreas Günther, jako zástupce městského svazu a jediný katolík v již protestantské městské radě, pokusil císaře podpořit spěšnou platbou 4000 guldenů. Mezitím ale došlo k bitvě u Mühlberka, která znamenala porážku sboru protestantských kurfiřtů. Purkmistr Günther zůstal po \"Pönfallu\" jako jediný purkmistr Šestiměstí ve své funkci a zasloužil se o to, že Kamenec přestál těžké následky ztráty privilegií a pozemkového majetku. Ve své závěti pak věnoval městu, protestantské církevní obci, studentům a chudým 12000 tolarů. V roce 1565 byl de facto zrušen Františkánský klášter sv. Anny. Klášterní kostel měl však nadále sloužit k protestantským bohoslužbám v srbském jazyce, v ostatních budovách byla zřízena latinská škola \"Lyceum Camentiense\". Poslední bratr, který zemřel v roce 1567, byl zaopatřen na náklady města. Roku 1570 potom klášter definitivně přešel do městského vlastnictví. Po počáteční neutralitě a zdrženlivosti se města a šlechta Horní Lužice v roce 1619 připojily k českému stavovskému povstání. Když však zemi za následné třicetileté války napadla katolická liga, nedokázala klást výrazný odpor armádě Ferdinanda II. a jeho spojence saského kurfiřta Jana Jiřího. Vzhledem k tomu, že Ferdinand II. neměl dostatek prostředků k tomu, aby kurfiřtovi za vojenskou pomoc zaplatil, přislíbil mu Horní a Dolní Lužici. To potvrdil v roce 1635 Pražský mír. Po té již se saský kurfiřt stal uznaným zeměpánem a uživatelem příjmů z obou markrabství.", "section_level": 2}, {"title": "Kamenec pod saskou vládou.", "content": "Za saské vlády došlo v Kamenci v letech 1679–1680 k rozsáhlé epidemii moru, při níž zemřelo 1500 občanů města. V roce 1703, tři roky po té, co byl saský kurfiřt korunován polským králem, vypukla i zde Severní válka. Polský král a saský kurfiřt August II. Silný usiloval o znovuzískání původně polského Livonska, které dobyli Švédové. Po porážce u Fraustadtu v roce 1706 se August II. Silný musel polské koruny na čas vzdát. Kurfiřtství včetně Horní Lužice a města Kamence bylo obsazeno Švédy. V této době – o Letnicích 1707 – vypukl jeden z největších požárů v historii města. Švédští okupanti, místo aby pomohli hasit, během několika dní město opustili. Roku 1729 se v Kamenci narodil nejslavnější rodák Gotthold Ephraim Lessing. V roce 1835 bylo rozebráno městské opevnění. Roku 1842 město opět postihl zvlášť ničivý požár. Celkově bylo ohněm zničeno 697 budov včetně stodol s čerstvou sklizní. 2500 osob se tehdy ocitlo bez domova. 30. září 1871 byla potom slavnostně otevřena železniční trasa z Kamence do Radebergu. Když se stal roku 1886 starostou Julius Feig, zažilo město svůj rozkvět, který souvisel s nástupem industrializace. Počet obyvatelstva se v té době téměř zdvojnásobil. Došlo k rozsáhlé výstavbě obytných budov, silnic, plynofikaci, rekonstrukci elektrárny a stavbě kasáren pro 13. Pěchotní pluk č. 178. V roce 1911 z kasárenského dvora této posádky odstartoval sólový a zároveň osobní vyhlídkový let leteckého průkopníka Oswalda Kahnta a pasažéra architekta Ernsta Egera jun. s jednoplošníkem Grade, který předznamenal začátek nové éry.", "section_level": 2}, {"title": "Exkurz: Lessing a Kamenec.", "content": "Z prvních dvanácti let Lessingova života v Kamenci se zachovala anekdota o malíři, který chtěl pětiletého Lessinga portrétovat společně s jedním sedlákem, na němž seděl pták. Malý chlapec to prudce odmítl a řekl, že chce být namalován pouze s velkými haldami knih. V době Lessingova dětství, na počátku 18. století, mělo město asi dva tisíce obyvatel, dvě stě domů, úzké uličky, hradby a téměř středověký ráz. Přesto se dodnes zachovaly stopy, které navzdory ničivému požáru z roku 1842 upomínají na nejslavnějšího rodáka tohoto města. Poblíž místa, kde stál v uličce Pfarrgäßchen (dnes: Lessinggäßchen) Lessingův rodný dům, se nachází Hlavní městský kostel Panny Marie, který požár přestál bez větších škod. Tento chrám byl přes 50 let působištěm básníkova otce, luterského pastora Johanna Gottfrieda Lessinga (1693–1770). Sem svého otce kazatele jistě často doprovázel jeho nejstarší syn Gotthold Ephraim. Cesta k oltářnímu prostoru je dodnes lemována náhrobními kameny jeho rodičů a děda Theophila Lessinga, který byl po 20 let starostou Kamence. Venku za kostelní zdí, kde je krásný výhled na krajinu Horní Lužice, lze navštívit za bývalými hradbami nedaleký kostelík, tzv. \"Katechismuskirche\", kde Lessingův otec vyučoval náboženství. Podle tradice byla oblíbeným místem mladého Lessinga kamenná lavice na vnějším okraji místního hřbitova. Na Lessingovu památku byl později vybudován nový Lessingův dům (\"Das neue Lessinghaus\"), v němž bylo v roce 1931 otevřeno Lessingovo muzeum.", "section_level": 3}, {"title": "1918–1945.", "content": "V období hospodářského vzmachu Kamence zde existovalo 597 tkalcovských a 359 zemědělských provozů, 10 textilních továren, 3 strojírenské továrny, 3 kamnářské továrny, sklářská huť, pivovar a několik kamenolomů (1907). Po nástupu Hitlera bylo město v letech 1935–1945 opět sídlem vojenských útvarů (3. Tankový pluk, 10. Pěší pluk). Krátce před koncem druhé světové války byl ve zdejší textilní továrně \"Gebr. Noske & Co.\" (tzv. Herrenmühle) zřízen pobočný tábor koncentračního tábora Gross-Rosen. Zadržení, kteří tu zemřeli, byli spáleni ve výrobních kotlích. Již v březnu 1945 byl tábor znovu „evakuován“. Z přibližně 1000 vězňů, kteří byli v Kamenci internováni, přišlo následkem pochodu smrti do Dachau pouze 690 lidí. 5. května 1945 byly odstřeleny uliční a železniční mosty. 7. května bylo město bez boje předáno Rudé armádě.", "section_level": 2}, {"title": "Za časů NDR.", "content": "Následkem pozemkové a průmyslové reformy v letech 1945–1946 byl vyvlastněn majetek místních průmyslníků a továrníků (August Lesche, Wilhelm Noßke, Karl Steudel a Carl Sparmann). V letech 1952–1989 se stal Kamenec opět posádkovým městem. Území kasáren při tom od Sovětů převzala Kasernovaná lidová policie (KVP). Roku 1955 tu byla založena Letecká škola KVP, která byla v letech 1971–1989, po vzniku leteckých sil Národní lidové armády (NVA), přejmenována na Důstojnickou školu Leteckých sil NVA. V roce 1953 bylo znovuotevřeno Lessingovo muzeum. Roku 1961 vzniklo Muzeum Západní Lužice. Od roku 1962 se v Kamenci slaví Lessingovy dny. V roce 1975 se pak konaly oslavy 750 let města Kamence. Vzhledem k blízkosti kasáren tu byl převrat v roce 1989 poměrně pokojný. Teprve 23. října 1989 se v klášterním kostele uskutečnila první mírová modlitba s účastí asi 500 lidí. Následující pondělí bylo v Hlavním městském kostele již 1000 lidí. O týden později vyvrcholilo setkávání účastníků pondělní demonstrací.", "section_level": 2}, {"title": "Po roce 1990.", "content": "Po jubilejních oslavách v letech 1925 a 1975 se také v roce 2000 konaly městské oslavy včetně velkého průvodu připomínající první zmínku o Kamenci z roku 1225. Po Saské krajské reformě v roce 2008 zanikl Zemský okres Kamenec, založený roku 1996. V roce 2011 byl Kamenec od 2. do 4. září hostitelským městem 20. Dní Saska, slavnosti, kterou navštívilo 450 000 hostů. Na této události se podílelo přes 130 zúčastněných spolků a více než 600 dobrovolníků.", "section_level": 2}, {"title": "Obyvatelstvo.", "content": "Město Kamenec je se svými necelými 15 tisíci obyvatel čtvrtým největším městem v Zemském okrese Budyšín. Nedosahuje tedy lidnatosti Budyšína a Hoyerswerdy. Zatímco v Sasku v roce 2009 ve srovnání s rokem 2000 došlo k poklesu počtu obyvatel o téměř šest procent, ztráta obyvatelstva v Kamenci byla mnohem vyšší. Město se zmenšilo o téměř deset procent, okres Budyšín pak dokonce o více než deset procent. Zvláště vysoký pokles je u věkové skupiny obyvatel mladších 15 let. Na konci roku 2009 žilo v Kamenci o 28 procent méně dětí než na konci roku 2000, zatímco v budyšínském okrese bylo dětí méně o 24 procent. Tento pokles počtu obyvatel spojený se stárnutím populace bude podle prognóz nadále pokračovat, do roku 2030 bude žít v Kamenci o 14% obyvatel méně, věkový medián stoupne z 50 na 54 let.", "section_level": 1}, {"title": "Náboženský život.", "content": "V roce 1925 bylo z 11 165 obyvatel 9 566 evangelicko-luterského vyznání (85,7 %). Roku 2011 bylo mezi 15 582 obyvateli ještě 2 990 evangelíků (19,6 %) a 1 100 katolíků (7,2 %), zatímco 10 790 nepatřilo k žádné z uvedených konfesí (70,8 %). V roce 2018 se stal Kamenec po fúzi farností v Kamenci, Bischofswerdě a Radbergu sídlem nové katolické farnosti sv. Máří Magdaleny, která poskytuje pastorační služby 4300 katolíkům v Kamenci a 1900 katolíkům v Bischofswerdě a Radebergu.", "section_level": 1}, {"title": "Politika.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Městská rada.", "content": "Městská rada Kamence je složena z 22 městských zastupitelů a utvořila se po posledních komunálních volbách, které se konaly 25. května 2014, následovně: Kamenec je největším městem Německa, v jehož městské radě není zastoupena SPD.", "section_level": 2}, {"title": "Primátor.", "content": "Primátorem města Kamence byl v září 2011 s 74,2 % a v roce 2018 s 94,4 % hlasů zvolen nestraník stavební inženýr Roland Dantz.", "section_level": 2}, {"title": "Znak.", "content": "Blason: Na modrém štítu je černě drážkovaná zlatá městská hradba s cimbuřím, s otevřenou bránou a vytaženou tříhrotou černou padací mříží a stříbrnými dveřmi. Nad ní se vypínají dvě šestihranné, černě drážkované, zlaté věže s cimbuřím a vždy třemi černými okny. Mezi nimi se nachází zlatý třírohý štít ozdobený zlatými liliemi. Na střeše věží vyrůstá vždy jeden červeně oděný, zakloněný, plavovlasý troubící strážce se zlatým lesním rohem držící štít, na němž je na červeném poli stříbrný, zlatě korunovaný dvouocasý český lev. Velký znak: Na červeno-modré, vypouklé, zlatě korunované přilbě s červeno-stříbrnou pokrývkou napravo a s modro-zlatou pokrývkou nalevo vyrůstá mezi černými otevřenými křídly stříbrný, zlatě korunovaný český lev. Původní městský znak Kamence se odlišoval tím, že trubači drželi na místo českého lva štít svobodných pánů z Kamence. Teprve později, v roce 1319, když se město vymanilo z jejich vlády, obdrželo od Jana Lucemburského nový znak s českým lvem. Městská hradba má znázorňovat obranyschopnost města, stříbrný dvouocasý lev zeměpanskou příslušnost Horní Lužice k Čechám. Vedle těchto muzeí v Kamenci sídlí rovněž „Pracoviště pro recepci Lessinga“ (\"Arbeitsstelle für Lessing-Rezeption\"), Muzeum kamenolomů (\"Steinbruchmuseum mit Schauanlage\"), Expozice s vodním trkačem (\"Hydraulischer Widder\"), Historické muzeum tankovacích stanic (\"Historisches Tankstellenmuseum\"), Městský archiv (\"Stadtarchiv Kamenz\") a Městská knihovna G. E. Lessinga (\"Stadtbibliothek G. E. Lessing\") s knihovním fondem 33 000 svazků.", "section_level": 2}, {"title": "Kultura.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Kulinářské speciality.", "content": "Kulinářskou specialitou Kamence jsou Kamenecké buřty (\"Kamenzer Würstchen\"), krátce nazývané „Kamenzer“. Ty jsou konzumovány syrové nebo ohřáté ve vodě a mnoho kameneckých rodin je jí s bramborovým salátem na Štědrý večer. Jejich náplň se skládá z jedné třetiny z libového i tučného hovězího masa stejně jako z prorostlého vepřového. Mnozí řezníci přidávají také skopové. Směs je ochucena solí, pepřem, kmínem, cibulí a paprikou, potom se buřty udí. Tento recept patrně pochází z městečka Wittichenau. Kamenecké buřty jsou oblíbené také v jiných částech Saska.", "section_level": 2}, {"title": "Sport.", "content": "Kamenec je domovským městem fotbalového klubu SV Einheit Kamenz, jehož 1. fotbalové mužstvo kraje v Saské zemské lize. Ve starých městských lázních je k dispozici Skatepark, jehož návštěvníci již vyhráli nejrůznější mistrovství. Teprve v roce 2004 se v Kamenci zásluhou sportovního svazu \"Vereinigung Deutscher Handywerfer e. V.\" konalo první německé mistrovství ve vrhu mobilním telefonem. Roku 2005 pak první evropské mistrovství na německé půdě následované v roce 2006 prvním světovým mistrovstvím podle verze IAMPT. Východosaský plavecký spolek v Kamenci je druhým největším spolkem města. Trénují zde mezinárodně úspěšní triatlonisté a plavci.", "section_level": 2}, {"title": "Ekonomika a infrastruktura.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Hlavní podniky.", "content": "Město je domovem především malých a středních podniků v textilním, strojírenském průmyslu a průmyslu zpracování kaolinu a plastických hmot. Největšími známými nadregionálními zaměstnavateli jsou lahvovny a plnírny alkoholických nápojů společnosti Jägermeister a firma Sachsen Fahnen specializující se na reklamní textilie. Největším zaměstnavatelem v Kamenci je ovšem výrobce baterií German Accumotive, což je dceřiná společnost Daimler AG. V roce 2018 společnost uvedla do provozu druhou továrnu na baterie a do roku 2020 plánuje zaměstnat více než 1 000 lidí Až do uzavření výroby roku 2015 zde působil rovněž další výrobce baterií Li-Tec, který byl také součástí koncernu Daimler AG. Dalším důležitým zaměstnavatelem v Kamenci jsou různé úřady, například Státní statistický úřad, jehož centrála se tu nachází. Do budoucna se počítá s rostoucím významem turistiky.", "section_level": 2}, {"title": "Doprava.", "content": "Nejbližší křižovatka \"Burkau\" k spolkové dálnici A4 se nachází asi 12 km jižně od města. Odtud je spojení na státní silnici S 94 Burkau-Kamenz-Bernsdorf a ze spojovací silnice \"Pulsnitz\" na S 95 Radeberg-Pulsnitz-Kamenz-Hoyerswerda. Další státní silnice, které otevírají přístup do města, jsou S 93 z Kamence do Grüngräbchen na spolkové hranici s Braniborskem, dále silnice S 97 z Kamence do Zerny a silnice S 100 Radeburg-Koenigsbrueck-Kamenz-Salzenforst. Na severovýchodním okraji města se nachází letiště Kamenec. Regionální autobusová doprava „Rhenus Veniro“ patřící společnosti Regionalbus Oberlausitz GmbH provozuje autobusovou síť se třemi linkami (linky 21, 22, 23). Kamenec se leží na jednokolejných hlavních trasách Lübbenau-Kamenz a Kamenz-Pirna. Do Drážďan jezdí regionální vlaková linka každou hodinu. Stanice „Kamenz (Sachs)“ je dnes konečnou zastávkou linky SB 34 městské železnice Sasko na trase z Drážďan. Do braniborského Senftenbergu nejezdí od konce 90. let žádné osobní vlaky, pouze vlaky nákladní. Železniční trasa do Bischofswerdy byla zcela zrušena.", "section_level": 2}, {"title": "Vzdělání.", "content": "V Kamenci jsou tři základní školy, dvě vyšší školy zaměřené na přípravu k zaměstnání (1. Oberschule Kamenz) a s rozšířenou výukou sportu (2. Oberschule Kamenz). Dále Gymnázium Gottholda Ephraima Lessinga (Gotthold-Ephraim-Lessing-Gymnasium Kamenz) sídlící ve dvou budovách a zaměřené matematicko-přírodovědně a jazykově včetně společenských věd, umění a sportu. Tři speciální školy jsou určeny pro podporu učení a vzdělávání včetně školy pro mentálně postižené. Kromě toho jsou ve městě ještě dvě učiliště, hudební škola a Lidová univerzita (Volkshochschule Kamenz).", "section_level": 1}], "src_summary": "Kamenec ( ; výslovnost: , , ) je velké okresní město na východě Saska, v zemském okrese Budyšín. Leží na řece Černý Halštrov na úpatí vrchu Hutberg, asi 35 km severovýchodně od Drážďan, a má obyvatel. Kamenec bývá v souvislosti se svým nejslavnějším rodákem označován jako „Lessingovo město“. Svůj rozkvět prožil zvláště v 19. století v období industrializace. Mezi jeho nejvýznamnější pamětihodnosti patří pozdně gotický Hlavní městský kostel Panny Marie, Klášterní kostel sv. Anny a novorenesanční radnice.", "tgt_summary": "Kamenz () is a town (\"Große Kreisstadt\") in the district of Bautzen in Saxony, Germany. Until 2008 it was the administrative seat of Kamenz District. The town is known as the birthplace of the philosopher and poet Gotthold Ephraim Lessing also Bruno Richard Hauptmann. It lies north-east of the major city of Dresden.", "id": 1262006}
{"src_title": "Malý Mikuláš", "tgt_title": "Le Petit Nicolas", "src_document": [{"title": "Popis.", "content": "Humor knížek vychází z unikátního vypravěčského stylu: dobrodružství malého Mikuláše jsou vyprávěna v první osobě samotným Mikulášem. Na jedné straně jsou knihy parodií vyprávěcích zlozvyků malých dětí, například když autor často používá nekonečných souvětí a používá egocentrický, naivní pohled na svět. Na druhé straně představují dospělí terče humoru, když přímočarý a nekomplikovaný pohled dětského vypravěče odhaluje jejich chyby. Rozvratný prvek v \"Malém Mikuláši\" z něj tudíž dělá příklad moderní dětské literatury, která je více soustředěná na zážitky dětí než na interpretaci světa z pohledu dospělých.", "section_level": 1}, {"title": "Postavy.", "content": "Hlavní postavy knih (původní francouzská jména \"kurzívou\"): Další postavy jsou zejména Mikulášovi rodiče, učitelé ve škole a soused pan Durda. Jejich učitelka je pracovitá a miluje děti, ačkoliv ji obvykle dohánějí k šílenství. Cholerický dohlížitel ve škole pan Dubon má přezdívku „Polívka“. Když Mikuláš jde do tábora na prázdniny, je nucen spolu s ostatními dětmi k odpočinku. Vychovatel se rozhodne jim vyprávět příběh o „kalifovi, který byl velmi dobrý muž, ale měl velmi zlého vezíra...“, který je předehrou k Goscinnyho budoucím komiksovým sériím \"Iznogoud\". Dohlížitel vypráví o tom, jak kalif se obleče jako obyčejný muž, aby zjistil, co si lidé o něm myslí a vezír zaujme jeho místo.", "section_level": 1}, {"title": "Francouzské vydání.", "content": "S více než 10 milióny prodaných výtisků ve více než 30 zemích se Mikuláš stal jednou z nejznámějších francouzských ikon ve světě. Anne Goscinny, dcera René Goscinnyho, nedávno objevila a shromáždila mnoho původních, dříve nevydaných příběhů, které byly následně vydány v letech 2004 a 2006. Ve Francii bylo prodáno 1 milión výtisků těchto nových příběhů a dosahují velký úspěch také i v zahraničí.", "section_level": 1}, {"title": "Česká vydání.", "content": "Příběhy malého Mikuláše byly československé veřejnosti poprvé představeny v šedesátých letech v časopise Ohníček, kde byly zveřejňovány po řadu ročníků na pokračování, dokud je tam roku 1968 nenahradil pokus o jejich variaci Boříkovy lapálie od dvojice Renčín a Steklač. V knize se u nás prvně objevily jako Mikulášovy patálie (Albatros, 1970), následovalo druhé vydání v roce 1973, dále třetí vydání z roku 1985 a poslední čtvrté v roce 1995. Jednalo se o výběr příběhů ze všech původních knih. Stejně tak druhá kniha Mikulášovy prázdniny, která vyšla poprvé vyšla v roce 1981 a podruhé v roce 1993 z nakladatelství Albatros, byla překladem původní knihy \"Les Vacances du Petit Nicolas\", k níž byly ještě přidány vybrané povídky ze všech ostatních knih. Ve slovenštině kniha poprvé vyšla pod názvem \"Mikulášove šibalstvá\" v roce 1978. První samostatné knihy založené pouze na překladech originálních verzí vydalo nakladatelství BB art v roce 1997. Všechny knihy přeložila Tamara Sýkorová-Řezáčová.", "section_level": 1}, {"title": "Diáře.", "content": "Kromě standardních knih vychází od roku 2008 diáře.", "section_level": 2}, {"title": "Filmové adaptace.", "content": "Hraný film s názvem Mikulášovy patálie (\"Le Petit Nicolas\"), byl do kin uveden poprvé ve Francii a Belgii dne 30. září 2009, v Česku pak 10. prosince 2009. Ve Francie také existuje 3D animovaný seriál \"Le Petit Nicolas\", který má 52 epizod po 13 minutách.", "section_level": 1}], "src_summary": "Malý Mikuláš, , je francouzská série zábavných povídek pro děti, kterou napsal René Goscinny a ilustroval Jean-Jacques Sempé. Mikuláš je vyobrazení ideálního dětství a nostalgické vzpomínky na 50. léta 20. století.", "tgt_summary": "Le Petit Nicolas (Little Nicholas) is a series of French children's books. It was created by René Goscinny and illustrated by Jean-Jacques Sempé and it was first published on March 30, 1959. The books depict an idealized version of childhood in 1950s France.", "id": 410428}
{"src_title": "Franz von Suppé", "tgt_title": "Franz von Suppé", "src_document": [{"title": "Život.", "content": "Pocházel z belgické rodiny, která se přestěhovala nejprve do italského města Cremona a později do Splitu, kde se jeho otec stal okresním komisařem. Jeho matka pocházela z česko-polské rodiny žijící ve Vídni. Mládí prožil v Zadaru, kde se učil hře na flétnu a zpíval v pěveckém sboru. Hudební teorii jej učil místní vojenský kapelník. Jako třináctiletý zkomponoval mši, ve které se jednoznačně projevil jeho hudební talent. Navzdory tomu jeho otec neměl příliš pochopení pro synovy hudební ambice. Později se mladý Franz přestěhoval do Padovy, kde měl původně studovat právo, ale jeho více přitahovalo studium hudby.", "section_level": 1}, {"title": "Tvorba.", "content": "Do Vídně se dostal v roce 1835, když mu zemřel otec. Pokračoval ve studiu hudby a pokoušel se komponovat opery, \"Virginia\" (1837) a \"Gertrude della valle\" (1841), které však nikdy nebyly uvedeny. V roce 1840 jej ředitel divadla Theater in der Josefstadt zaměstnal jako dirigenta. Po nějakou dobu působil i v Bratislavě. Jeho první komické hudební dílo \"Jung lustig, im Alter traurig\", uvedené v tomto divadle, se nesetkalo s výrazným úspěchem. Jako dirigent se však skvěle osvědčil, když v roce 1842 dirigoval operu \"Nápoj lásky\" od Gaetana Donizettiho, se kterým jej vázal vzdálený příbuzenský vztah. Donizettiho nadaný mladík zaujal, spřátelil se s ním a ochotně mu pomohl v jeho kariéře svými radami, zkušenostmi, ale i svým osobním vlivem. V roce 1844 uvedli jeho dílo \"Ein Morgen, ein Mittag und ein Abend in Wien\". Ve Vídni se stával stále více známějším nejen jako dirigent, ale i jako hudební skladatel. V roce 1845 byl zaměstnán v Theater an der Wien a v 60. a 70. letech 19. století pracoval v Carl Theater, kde byly uvedeny i jeho operety. V revolučním roce 1848 zkomponoval hymnickou píseň \"Das ist mein Österreich\", která se stala druhou rakouskou hymnou. Po příchodu Offenbachových operet do Vídně vycítil nové možnosti děl skládajících se z příjemných melodií, rychlých rytmů, zpěvu, tance a jisté lehkovážnosti. Dne 24. listopadu 1860 měla premiéru jeho první opereta \"Dívčí škola\" (\"Das Pensionat\"), která už dosáhla jistého úspěchu a znamenala vlastně zrod Vídeňské operety. Suppé úspěšně skloubil offenbachovskou operetu s vídeňskou hudební tradicí. Operetám dopřál i výrazné a kvalitní předehry, které se hrávají dodnes také jako samostatné orchestrální skladby. Rozhodný úspěch však zaznamenal v roce 1865 svojí operetou \"Krásná Galatea\" (\"Die schöne Galathée\"), která měla premiéru 9. září. Z dalších autorových operet jsou nejvýznamnější \"Fatinitza\" (1876) a \"Boccaccio\" (1879), proslavily se také předehry k operetám \"Básník a sedlák\" a \"Lehká kavalerie\". V roce 1876 byl Suppé kapelníkem dvorní kapely knížete Johanna II. z Lichtenštejna na zámku ve Valticích.", "section_level": 1}], "src_summary": "Franz von Suppé, původním jménem Francesco Ezechielle Ermenegildo de Suppé-Demelli (18. dubna 1819, Split – 21. května 1895, Vídeň) byl rakouský operetní skladatel a zakladatel vídeňské operety belgického původu. Celkově pro divadlo zkomponoval více než 300 větších či menších hudebních děl, ze kterých jej však proslavily hlavně jeho operety.", "tgt_summary": "Franz von Suppé (né Francesco Ezechiele Ermenegildo Suppé Demelli) (18 April 181921 May 1895) was an Austrian composer of light operas and other theatre music. He came from the Kingdom of Dalmatia, Austro-Hungarian Empire (now part of Croatia). A composer and conductor of the Romantic period, he is notable for his four dozen operettas.", "id": 1950793}
{"src_title": "Alexandr Grin", "tgt_title": "Alexander Grin", "src_document": [{"title": "Život.", "content": "Grin se narodil v městě Slobodskoje u Vjatky (dnes Kirov). Pocházel z chudé úřednické rodiny, jeho otec byl Polák vypovězený do Vjatky za účast na polském povstání proti carismu roku 1863. Prožil neradostné dětství poznamenané bídou, alkoholismem otce a nevraživostí macechy. Byl vyloučen z gymnázia a na oděské námořní škole nemohl studovat pro nedostatek peněz. Následně žil jako bosák (tak je označován v ruském prostředí tulák), toulal se po Rusku a živil se jako nádeník v přístavu, námořník, rybář, dřevorubec a zlatokop na Urale. Vstoupil do eserské strany a za činnost v ní byl tři roky vězněn a třikrát poslán do vyhnanství. Za ruské občanské války vstoupil roku 1919 do Rudé armády, onemocněl tyfem, pro invaliditu byl demobilizován a následně upadl do velké bídy. Jeho život byl poznamenán ustavičnou chudobou, nemocí a samotářstvím. Přežil jen díky Maximu Gorkému, protože na základě jeho iniciativy mohl žít několik let v petrohradském Domě umění. Zbytek života prožil na jihu na Krymu (od roku 1924 ve Feodosiji a od roku 1930 ve Starém Krymu, kde roku 1932 zemřel. Svým literárním dílem se Grin řadí mezi novoromantiky. Byl ovlivněn Edgarem Allanem Poem, E. T. A. Hoffmannem, Thomasem Mayne-Reidem a Francisem Bretem Hartem a ve svých příbězích, odehrávajících se většinou ve vybájené zemi Grinlandie, spojoval staré námořnické pověsti s dobrodružnými, pohádkovými i hororovými motivy a s psychologií postav i jejich rozpolceností v intencích moderní literatury. Fantastické motivy jsou nedílnou součástí vyprávění, ve kterém se objevují již prvky magického realismu. Jeho hrdinové jsou silní jedinci postavení do výjimečných situací a do jejich života zasahují tajemné impulsy a záhady.", "section_level": 1}], "src_summary": "Alexandr Grin (, vlastním jménem \"Alexandr Stěpanovič Griněvskij\", ; 23. srpna 1880, Slobodskoje – 8. července 1932, Staryj Krym) byl ruský sovětský novoromantický spisovatel.", "tgt_summary": "Aleksandr Stepanovich Grinevsky (better known by his pen name, Aleksandr Grin, , 23 August 1880 – 8 July 1932) was a Russian writer, notable for his romantic novels and short stories, mostly set in an unnamed fantasy land with a European or Latin American flavor (Grin's fans often refer to this land as Grinlandia). Most of his writings deal with sea, adventures, and love.", "id": 2298447}
{"src_title": "ChessBase", "tgt_title": "ChessBase", "src_document": [{"title": "Společnost.", "content": "Společnost s názvem ChessBase GmbH je společnost s ručením omezeným sídlící v Hamburku. Založena v roce 1985 Fredericem Friedelem. ChessBaseUSA je zastoupením ChessBase ve Spojených státech.", "section_level": 1}, {"title": "Produkty.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Databáze.", "content": "Společnost spravuje a šíří rozsáhlou online databázi. V dubnu 2008 obsahovala 4,2 milionu šachových partií Online databáze je plně přístupná softwarovými produkty ChessBase. ChessBase je také jméno oblíbeného komerčního databázového programu, který společnost vyvinula k ukládání a vyhledávání záznamů o partiích pro počítače s operačním systémem Microsoft Windows. ChessBase užívá vlastní formát k ukládání partií, ale umí zpracovávat i partie ve formátu portable game notation (PGN). Vlastní formát zabírá menší prostor na disku a uchovává informace, které PGN nezahrnuje. Software umožňuje i konverzi mezi formáty v obou směrech. Program umožňuje vyhledávání partií i pozic v partiích, založené na jménech hráčů, šachových zahájeních, vybraných taktických či strategických motivech, materiální rovnováze nebo nerovnováze a vlastnostech pozice. Software ChessBase integruje i analytické nástroje jako jsou nástroje ChessBase Fritz, Junior či nástroje nekomerční jako Crafty, Comet nebo Anaconda. Poslední verze ChessBase 12 byla vydána v roce 2012. Zdarma šiřitelná verze s omezenou funkcionalitou nese název ChessBase Light 2009. Verze zdarma je omezena na maximálně 32 tisíc partií v databázi. Pro analýzy obsahuje nástroj Fritz 6.", "section_level": 2}, {"title": "Programy.", "content": "Společnost ChessBase vyrábí a prodává rodinu šachových programů Fritz (Shredder, HIARCS, Junior, ChessTiger, NIMZO nebo Zap!Chess). Některé jsou k dispozici i ve verzích pro platformu Mac OS. I nejvýznamnější hráči potvrzují, že tyto analytické nástroje bohatě užívají. Jevgenij Barejev prohlásil: \"„Já přicházím s myšlenkami? Ne. Fritz přichází s myšlenkami.“\"", "section_level": 2}, {"title": "Zpravodajský portál.", "content": "ChessBase provozuje i zpravodajský web ChessBase News, který obsahuje jak šachové zprávy, tak informace o produktech společnosti. Je vydáván v angličtině, němčině a španělštině.", "section_level": 2}, {"title": "Další produkty a služby.", "content": "ChessBase rovněž vydává řadu CD a DVD, které zahrnují monografie slavných hráčů, taktická tréninková cvičení a příručky pro různá šachová zahájení. Vydává šestkrát ročně časopis \"ChessBase Magazine\" v podobě tištěného časopisu s doprovodným CD, obsahující šachové zprávy, články o novinkách v šachové hře, aktualizace databáze a další příspěvky. Datové nosiče je možné prohlížet prostřednictvím softwaru společnosti, ale některé je možné prohlížet na zdarma šířené verzi ChessBase Light.", "section_level": 2}], "src_summary": "ChessBase je německá společnost, která vyrábí šachový software, provozuje šachový web a server pro online šachy. Udržuje a prodává rozsáhlé databáze, obsahující odehrané šachové partie v takovém rozsahu, který umožňuje analýzy před vznikem výpočetní techniky nepředstavitelném.", "tgt_summary": "ChessBase GmbH is a German company that makes and sells chess software, maintains a chess news site, and operates internet chess server for online chess. Founded in 1986, it maintains and sells massive databases, containing the moves of recorded chess games . Databases organise data from prior games; engines provide analyses of games while endgame tablebases offer perfect play in some endgames.", "id": 346699}
{"src_title": "Pšeničné pivo", "tgt_title": "Wheat beer", "src_document": [{"title": "Stručná historie.", "content": "Pšeničná piva mají v našich krajích dlouhou historii a dá se říci, že jistou dobu bylo pšeničné pivo stejně obvyklé jako pivo vařené čistě z ječného sladu. Určitou dobu se dokonce vařila piva čistě pšeničná a čistě ječná. Piva vzniklá ze směsi sladů se začala vařit až později a předpokládá se, že to byl důsledek \"smíšeného\" výsevu na polích. Piva pšeničná byla i v Čechách v 15.-17. století dokonce převažující. Pravděpodobně proto, že pro pšeničná piva se převážně používalo svrchní kvašení, jež probíhá při vyšších teplotách, které vládnou po větší část roku. Důvodem jejich ústupu byla pravděpodobně vyšší cena pšenice.", "section_level": 1}, {"title": "Technologie výroby.", "content": "Technologie se velmi liší dle regionu výroby. Zde popíšeme základní odlišnosti. Nejčastěji se používá pro zcukřování infuzního nebo jednormutového způsobu. Vystírá se tedy na cca 62 °C a konečná teplota nepřesáhne teplotu 75 °C. Pšeničná piva jdou obvykle trochu hůře scezovat, protože pšeničné zrno na rozdíl od ječného nemá pluchy, které pomáhají udržovat vrstvu mláta ve scezovací kádi méně kompaktní a propustnější pro tekutinu. Kvašení probíhá nejčastěji s přispěním kvasnic Saccharomyces cerevisiae. Samotné kvašení probíhá při teplotách 15-25 °C. Při těchto teplotách vzniká vyšší množství esterů a vyšších alkoholů. Po prokvašení mladého piva na cca 70 % jsou z povrchu kvasné kádě kvasnice sbírány a pivo se zchladí a suduje do ležáckého sklepa, kde dokvašuje při teplotách 1-2 °C.", "section_level": 1}, {"title": "Konzumace.", "content": "Pšeničné pivo se velmi často podává ve vysokých štíhlých sklenicích, někdy jsou na stopce a připomínají přerostlé \"šampusky\". Doporučená teplota podávání piva je 6 - 8 °C.", "section_level": 1}], "src_summary": "Pšeničné pivo je podle platné české legislativy takové, při jehož výrobě byla nejméně jedna třetina z celkového extraktu dodána pomocí pšenice či pšeničného sladu. Například u bavorských pšeničných piv je však pšeničného sladu použito více než 50%. Pšeničné pivo tak, jak je známe dnes, bývá nejčastěji světlé až slámové barvy (přestože existují i tmavší typy) a vyznačuje se vysokou nasyceností a bohatou pěnou. Pšeničné pivo se také převážně prodává nefiltrované. Vůně pšeničného piva je také velmi odlišná od běžného ležáku českého typu. Jsou v ní cítit kvasnice, mírná kyselost a mnoho rozličných ovocných vůní, hlavně banán a hřebíček. Chuť pšeničných piv bývá dle regionu původu značně rozdílná a kolísá od nakyslé až po trpkou, nasládlou a ovocnou. Vždy se však konzumentovi dostává zajímavé harmonie chuti, jež je dána právě obsahem pšenice a druhem použitých kvasnic a typu kvašení. Hořkost i chmelové aroma pšeničných piv bývají na velmi nízké úrovni, aby nepřebíjely jejich typické atributy. V zemích, kde je v současné době pití pšeničného piva hojně rozšířeno, se můžeme setkat i s ochucenými pšeničnými pivy.", "tgt_summary": "Wheat beer is a beer, usually top-fermented, which is brewed with a large proportion of wheat relative to the amount of malted barley. The two main varieties are Weißbier, based on the German tradition, and Witbier, based on the Belgian tradition; other types include Lambic (made with wild yeasts and bacteria), Berliner Weisse (a cloudy, sour beer), and Gose (a German-type sour, salty, herbal beer).", "id": 2124734}
{"src_title": "Kostel svatého Severína Pařížského", "tgt_title": "Saint-Séverin, Paris", "src_document": [{"title": "Historie.", "content": "Historie kostela sahá až do 6. století, kdy zde podle legendy měl svou poustevnu svatý Severín. Na místě dnešního gotického kostela existovaly od té doby různé kostely. Nejprve zde v karolínské době vznikla bazilika, kterou zničili při svých nájezdech Normané. V 11. století byl kostel obnoven a roku 1220 byl stržen, aby mohl být postaven nový kostel. Tento kostel částečně vyhořel v roce 1448, takže kostel musel být přestavěn. Ze 13. století se dochovala zvonice, tři západní klenební pole a části fasády. V roce 1487 byla dokončena věž, v letech 1489–1495 vznikla apsida, v letech 1498–1520 byly postaveny boční kaple v lodi. Architekt Jules Hardouin-Mansart v roce 1763 odstranil tři klenební pole, aby na pravé straně kostela vytvořil oválnou kapli sv. Přijímání. Od roku 1977 kostel slouží spojené farnosti Saint-Séverin-Saint-Nicolas. Kostel Saint-Nicolas-du-Chardonnet násilně obsadilo Kněžské bratrstvo svatého Pia X., které se hlásí ke katolickému tradicionalismu a má blízko k francouzské extrémní pravici. Původní farnost byla proto připojena ke kostelu sv. Severína.", "section_level": 1}, {"title": "Architektura.", "content": "Kostel vystavěný v pozdní, tzv. plaménkové gotice, je bez transeptu. Portál na západním průčelí pochází ze zbořeného kostela Saint-Pierre-aux-Bœufs a byl přenesen v roce 1839. Hlavní loď je rozdělena do osmi klenebních polí a zakončena půlkruhovým presbytářem. Je po stranách doplněná dvojitými bočními loděmi. Rozměry interiéru nejsou pro gotickou architekturu typické. Při délce 50 metrů a šířce 34 metrů dosahuje klenba pouhých 17 metrů. Triforium z 18. století vzniklo kvůli lepšímu osvětlení interiéru, proto je oproti zvyklostem proraženo řadou oken. Vitráže v oknech jsou zčásti gotické z 15. století, z 19. století a výzdoba oken chórového ochozu inspirovaná sedmi svátostmi pochází z roku 1966, jejím autorem je Jean Bazaine. K nejcennějším architektonickým částem kostela patří chórový ochoz, který je kvůli pětilodní stavbě dvojitý. Jeho klenba je podpírána deseti gotickými dvojitými sloupy, z nichž prostřední je ve tvaru spleteného stromu. Mramorovou sochařskou výzdobu provedl v roce 1681 Jean-Baptiste Tuby (1635–1700) podle návrhů malíře Charlese Le Bruna (1619–1690). Tyto práce financovala vévodkyně Anne Marie Louise Orleánská, sestřenice Ludvíka XIV. Varhany vytvořil Alfred Kern ze Štrasburku. K jižní straně kostela přiléhá malá zahrada s kostnicí.", "section_level": 1}], "src_summary": "Kostel svatého Severína Pařížského (francouzsky \"Église Saint-Séverin\") je kostel v pařížské Latinské čtvrti v ulici \"Rue Saint-Séverin\", zasvěcený poustevníku sv. Severínu Pařížskému. Je postaven na místě poustevnické modlitebny ze 6. století, dnešní vzhled pochází ze 13. až 15. století a je ve stylu flamboyantní gotiky. Nejvýraznější částí budovy je dvojitý klenutý chórový ochoz. Nejvyšší řada oken má vitráže z 15. století, ostatní okolo apsidy z 20. století.", "tgt_summary": "The Church of Saint-Séverin (French: \"Église Saint-Séverin\") is a Roman Catholic church in the Latin Quarter of Paris, located on the lively tourist street Rue Saint-Séverin. It is one of the oldest churches that remains standing on the Left Bank, and it continues in use as a place of worship. It was on this burial ground that the first recorded surgery for gallstones was performed in 1451 by Germanus Collot.", "id": 183450}
{"src_title": "H2O: Stačí přidat vodu", "tgt_title": "H2O: Just Add Water", "src_document": [{"title": "Děj.", "content": "Tři dospívající dívky, \"Rikki Chadwick\" (Cariba Heine), \"Emma Gilbert\" (Claire Holt) e \"Cleo Sertori\" (Phoebe Tonkin), ztroskotají za úplňku na tajuplném ostrově Mako, kde vstoupí do měsíčního jezírka a stanou se z nich mořské panny s kouzelnými schopnostmi. Rikki umí vodu zahřívat, Emma ji může zmrazit a Cleo dokáže s vodou manipulovat. Ve druhé sérii se k základním schopnostem ovlivňování vody přidají další, mnohem silnější – Rikki začne ovládat oheň a blesky, Emma dokáže tvořit sníh a Cleo získá schopnost manipulace s větrem. Dívkám pomáhá \"Lewis McCartney\" (Angus McLaren), začínající vědec, věrný kamarád a později i přítel Cleo. Ten ze začátku jako jediný zná jejich skutečnou identitu a snaží se jejich tajemství dopodrobna prozkoumat. Ve 3. sérii nahradí Emmu nová mořská panna \"Bella Hartley\" (Indiana Evans) se schopností proměnit vodu v látku podobnou želé. Jejich osudy jim komplikují nejen vodní živly, jejich tajemství mořských panen, ale i obyčejní lidé. V první sérii to byl \"Zane Bennet\" (Burgess Abernethy), jeho otec a především mořská bioložka, doktorka \"Linda Denmanová\" (Lara Cox), která odhalila tajemství mořských panen, ve druhé sérii žárlivá Lewisova přítelkyně \"Charlotte Watsford\" (Brittany Byrnes), která se později stala nebezpečnou mořskou pannou se všemi schopnostmi, které byly spravedlivě rozděleny mezi hlavní trojici a ve třetí sérii sestra potápěče a přítele Belly \"Willa\" (Luke Mitchell) – \"Sophie Benjamin\" (Taryn Marler). V poslední třetí sérii si zároveň mořské panny projdou nejtěžší zkouškou. Zjistí, že byly předurčeny k tomu, aby pomocí svých sil zastavily kometu, která míří přímo na planetu Zemi.", "section_level": 1}], "src_summary": "HO: Stačí přidat vodu (v anglickém originále HO: Just Add Water) je australský televizní seriál pro děti a mladistvé natočen v lokacích mořského světa Sea World v Queenslandu a v okolí města Gold Coast. Děj seriálu pojednává o třech dívkách, které řeší každodenní problémy mladistvého života, zároveň jsou však mořské panny. První řada seriálu měla premiéru v červenci 2006 na australském televizním kanálu Network Ten (později na australském kanálu Disney Channel). Druhá řada byla vysílána o rok později a třetí v roce 2009. Seriál je nebo byl vysílán již na 100 televizních stanicích po celém světě. V ČR byl vysílán stanicemi Jetix, Disney Channel a Úvodní píseň seriálu „No Ordinary Girl“ nazpívala v první sérii Ellie Henderson, ve druhé sérii Kate Alexa a ve třetí Indiana Evans. V červnu 2011 byl oznámena produkce spin-off seriálu pod názvem Mako Mermaids, který je volným pokračováním HO: Stačí přidat vodu. Natáčení bylo zahájeno v roce 2012. První řada měla premiéru v červenci 2013, druhá řada v únoru 2015 a třetí v květnu 2016. V roce 2014 byla oznámena produkce animovaného seriálu HO – Mermaid Adventures, který vznikl na motivy HO: Stačí přidat vodu.", "tgt_summary": "HO: Just Add Water, also known as HO, is an Australian dramatic fantasy television series for children and teenagers created by Jonathan M. Shiff. It first screened on Australia's Network Ten and runs in syndication on channels in over 120 countries and has a worldwide audience of more than 250 million. It was filmed on location at Sea World and other locations on the Gold Coast. The show revolves around three teenage girls facing everyday teen problems with an added twist: they're mermaids with powers over water. Only two series with a total of 52 episodes were originally planned, but due to popular demand, a third series was filmed. Series one premiered in July 2006, followed by series two in September 2007. Series three first aired in the United Kingdom in October 2009, with the Australian premiere occurring in May 2010.", "id": 1687574}
{"src_title": "Španělský mastin", "tgt_title": "Spanish Mastiff", "src_document": [{"title": "Historie.", "content": "Španělský mastin je jedním z nejstarších psích plemen, minimálně z těch, pocházejících z Evropy. Mezi předky španělských mastinů patřili pravděpodobně psi, které sem přivezli Féničané. Tito psi byli kříženi s molossoidními psy ze Říma, kteří doprovázeli římské legie při válečných taženích a byly používáni jako zbraň. Toto křížení probíhalo asi na začátku našeho letopočtu, tedy někdy okolo roku 5. Španělský mastin se tehdy využíval především pro strážení dobytka a ovcí před vlky, před kterými jej chránila i mohutná srst a vrásky na hlavě. Svůj ochranářský pud si plemeno zachovalo, ale dnes jej uvidíme spíše jako společníka do rodiny. Španělský mastin je základovým plemenem pro mnoho jiných plemen psů, křížením španělských mastinů s jinými psy vznikla například plemena Rafeiro do Alentejo, bernardýn a argentinská doga. Na evropských výstavách můžeme španělského mastina vidět již od začátku 20. století. Standard byl ale vypracován a oficiálně schválen až roku 1946. V té době se také španělský mastin stal národním plemenem Španělska, kterým je dodnes, přestože spíše než ve Španělsku ho uvidíme v Belgii, Nizozemsku nebo Česku, kde jsou také hojně chováni. V Německu bylo plemeno označeno za nebezpečné a to i přes to, že nedošlo k žádnému napadení člověka španělským mastinem. V současnosti plemeno uznává Mezinárodní kynologická federace (FCI) ve druhé skupině (Pinčové, knírači, plemena molossoidní a švýcarští salašničtí psi), číslo standardu je 091 a oficiální používaná zkratka je ME. V Česku se plemeno chová běžně. Nejstarší chovatelskou stanicí v České republice je chovatelská stanice Mastibe, která funguje již od roku 1995 a roku 1998 se zde narodil první vrh tohoto plemene a jednalo se o první odchov v Česku.", "section_level": 1}, {"title": "Povaha.", "content": "Povahově je španělský mastin důstojný, ušlechtilý a vůči majiteli loajální pes se silnými ochranářskými pudy. Vůči své rodině je přátelský, hravý a milující, k cizím je rezervovaný, ale většinou si jich nevšímá, rozhodně není přirozeně agresivní. Neimponuje jen velikostí, ale i svým hlubokým hlasem, který zažene jakékoliv nezvané návštěvníky. Pokud to bude nutné, umí i proti takovým hostům tvrdě zasáhnout. Změnu majitele těžko snáší a většinou platí, že jsou věrní a loajální pouze jednomu člověku. Rádi se nachází v blízkosti rodiny. Jsou to psi nebojácní a ostražití. Vůči jiným psům nejsou přirozeně agresivní, ale udržují si zdravý odstup, a kteréhokoliv jiného psa, který by si na ně dovoloval, rychle zaženou zavrčením. Jsou schopni s nimi spolupracovat i při hlídání stád. Ve štěněcím období je nutné psa dobře socializovat; tedy seznámit jej s jinými psy, zvířaty i dopravními prostředky. Jsou to inteligentní a bystří psi, přestože trochu těžkopádní. Své síly a velikosti si jsou dobře vědomi, proto se hodí pro zkušeného chovatele, který pro ně budou dostačující autoritou a vůdcem smečky. S dětmi vychází dobře a leckteré jejich hry jim nevadí. S jinými zvířaty vychází dobře, ale mají sklony je shromažďovat do stáda a hlídat, což nemusí vždy být dobře. Co ale může být problémem španělských mastinů je jejich slintání a hlasité chrápání.", "section_level": 1}, {"title": "Péče.", "content": "Péče o španělského mastina obecně není náročná. Srst má podsadu, to znamená že 2x ročně (na jaře a na podzim) líná, ale ne tak extrémně, jako třeba labradorský retrívr. v této době je vhodné psa denně vyčesávat, mimo ni stačí jednou týdně pročesat. Srst dobře chrání před vodou a zimou, takže se přizpůsobí jakémukoliv počasí. Výcvik a výchova plemene jsou poměrně náročné, proto se plemeno hodí pouze pro zkušené chovatele, kteří umějí být autoritou a umějí zacházet s podobně velkými psy. Ve štěněcím období je nutná řádná socializace, bez níž se pes neobejde, pokud má v dospělosti normálně vycházet s jinými zvířaty nebo psy. Španělský mastin nevyžaduje příliš pohybu, většinu dne odpočívá, polehává a zároveň má uši nastražené a hlídá. Nehodí se pro dlouhé chůze a túry, kvůli kterým by mohl mít problémy s klouby.", "section_level": 1}, {"title": "Zdraví.", "content": "Stejně jako u jiných velkých a těžkých psů, i u španělského mastina je nutné si dát pozor na dysplazii kyčelního kloubu. Dysplazie vzniká, pokud je na kloub vyvíjena přílišná námaha, to třeba v případě, že je pes obézní nebo se ve štěněcím věku příliš pohybovat. Právě obezita je dalším \"strašákem\" španělských mastinů. Jejich pud jim velí, aby si sami sehnali jídlo i v případě, že jej mají dost. Nejčastější příčinou úmrtí jsou ale srdeční problémy.", "section_level": 2}], "src_summary": "Španělský mastin (španělsky: Mastín Español, anglicky: Spanish Mastiff) je velké a těžké molossoidní psí plemeno. V zemi původu byl používán k hlídání stád ovcí před zloději, ale i vlky a medvědy, v současné době se používá především jako hlídač. Jedním z jeho nejtypičtějších znaků je volná kůže pod krkem a na hlavě, která ho chránila před útoky šelem. Mastin je mohutný, vysoký, těžký pes s výraznou hlavou, typickou vráskou u oka, dvojitým lalokem, širokým hrudníkem, silnou kostrou a je pro něj typický klus, nikoli mimochod. Kohoutková výška u psů bývá nad 80 cm, u fen je nad 75 cm. Psi jsou těžší, jejich váha se pohybuje okolo 90 kg, ale existují i jedinci, kteří váží více než 100 kg. U mastina jsou v podstatě přípustné všechny barvy, upřednostňují se jedinci jednobarevní (plavá, zlatá, červená, vlkošedá, jelení červeň, černá), možné jsou i barvy kombinované; žíhaná či s bílými znaky.", "tgt_summary": "The mastín Español or Spanish mastiff, is a giant breed of dog from in Spain, originally bred to be a guard dog whose specialized purpose is to be a livestock guardian dog protecting flocks and/or herds from wolves and other predators.", "id": 2254084}
{"src_title": "Žralok modrý", "tgt_title": "Blue shark", "src_document": [{"title": "Výskyt a habitat.", "content": "Žije v rozsáhlých oblastech Světového oceánu a vyjma Severního ledového oceánu a Jižního oceánu se vyskytuje ve všech ostatních do hloubky až 350 metrů. Jedná se o pelagický druh, preferuje otevřené vody mírného až tropického pásu o teplotách 7–20 °C, a při migraci využívá mořských proudů (např. z Ameriky do Evropy se dostává pomocí Golfského proudu). Obzvláště v tropech se pohybuje ve větší hloubkách, jinde se ale může ukázat u břehu. Člověku není nebezpečný (z dlouhodobého hlediska je prakticky neškodný, útočí opravdu jen velmi zřídka).", "section_level": 1}, {"title": "Ohrožení.", "content": "Ačkoli žralok modrý obývá velmi rozsáhlé území, jeho populace jsou ohroženy, přičemž hlavní příčinnou je nadměrný komerční lov (ani ne tak pro maso, jako pro ploutve a kůži). Pokud člověk nejeví zájem přímo o něj, často je usmrcen také tím, že se zachytí i do jiných rybářských sítí, které slouží pro jiné mořské živočichy. Odhadem tím každoročně zahyne 10–20 milionů žraloků. Další hrozbou (a to i z hlediska člověka) může být kumulace těžkých kovů, především olova, v tělech těchto žraloků.", "section_level": 2}, {"title": "Fyzické vlastnosti.", "content": "Žralok modrý má typické protáhlé hydrodynamické tělo s nápadně dlouhým špičatým rypcem. Už podle názvu vyniká jasně modrým zbarvením na bocích a hřbetě. Jistě zaujme i velkýma tmavýma očima. Podobně jako u ostatních žraloků je pokryt hladkou šupinatou kůží s malými zoubky. Samice ji má ale oproti samcům až třikrát silnější, neboť se do ní během kopulace zakusují. Na hřbetě se nachází dvojice ploutví, první hřbetní ploutev je značně větší než druhá ležící mezi prsní a ocasní ploutví. Podobně jako jiní žraloci má vysoce rozvinutý čich, zrak a hmatový smysl. Na spodní straně čenichu má navíc elektroreceptory, takzvané Lorenziniho ampule, které detekují elektromagnetická pole, jenž vytváří pohybující se svaly živé kořisti. Na krátkou vzdálenost tak dokáže rozpoznat i nehybného živočicha, kterého prozradí pouhý tlukot srdce. Obvykle dosahuje váhy 100–200 kg (vzácně až téměř 400 kg) a délky těla 1,8–3,8 metru (předpokládá se, že může dosáhnout i čtyř a více metrů). Samice rostou do větších rozměrů. Jedná se o první druh žraloka, na kterém byl testován tzv. „protižraločí oděv“ v podobě oblečení z kovových kroužků.", "section_level": 1}, {"title": "Biologie.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Rozmnožování, dožití.", "content": "Žralok modrý je živorodý druh. Během kopulace se samec zakusuje do hřbetu samice, mezi první a druhou hřbetní ploutví. K inseminaci dojde zasunutím samčího orgánu do urogenitálního otvoru samice. Po páření samec partnerku opouští. Samice je březí 9–12 měsíců a rodí 25–130 mláďat (někdy i podstatně méně, v závislosti na věku a velikosti jedince), v Severním Pacifiku obvykle v období od prosince do dubna. Žralok modrý je ihned po narození samostatný a přibližně 35–44 cm dlouhý. Dospěje ve věku asi 4–6 let, při délce těla kolem dvou metrů. Dožít se může 15–16 let (příležitostně i 20 let), v zajetí podstatně méně, asi 8 let, kvůli nedostatečným podmínkám.", "section_level": 2}, {"title": "Přirození nepřátelé, paraziti, soužití.", "content": "Kromě člověka, je tento druh napadán jinými většími žraloky (např. žralokem bílým a žralokem mako), kosatkou dravou a lachtanem kalifornským. Žralok modrý hostí až několik druhů parazitů, například druhy \"Kroyeria carchariaeglauci\", \"Kroyeria lineata\", \"Pandarus floridanus\", \"Phyllothereus cornutus\" a mnoho dalších, a při svých putováních je často doprovázen lodivodem mořským.", "section_level": 2}, {"title": "Potrava.", "content": "Žralok modrý je spíše noční predátor, a jeho častou potravou jsou chobotnice, sépie, olihně, humři, krevety, krabi, menší příbuzní, ryby žijící v hejnech (např. makrely, sledi, tresky, tuňáci), mořští savci a příležitostně i ptáci.", "section_level": 2}], "src_summary": "Žralok modrý (\"Prionace glauca\"), někdy též žralok modravý, je druh živorodého žraloka dosahující délky více než 3 metry a váhy téměř až 400 kg. Vyskytuje se prakticky na celém světě. Obývá hlubší, zejména chladné vody mírného a tropického pásu, v kterých se dokáže se potopit až do hloubky 350 metrů (obvykle okolo 200 metrů). Jedná se spíše o nočního lovce, který se živí převážně chobotnicemi, ale nepohrdne ani rybami, mořskými savci či ptáky. Druh je i přes své celosvětové rozšíření ohrožen, jelikož je komerčně loven. Odhady hovoří o 10–20 milionech každoročně ulovených žraloků. Proto je Mezinárodním svazem ochrany přírody (IUCN) hodnocen jako téměř ohrožený.", "tgt_summary": "The blue shark (\"Prionace glauca\") is a species of requiem shark, in the family Carcharhinidae, that inhabits deep waters in the world's temperate and tropical oceans. Averaging around and preferring cooler waters, the blue shark migrates long distances, such as from New England to South America. It is listed as Near Threatened by the IUCN. Although generally lethargic, they can move very quickly. Blue sharks are viviparous and are noted for large litters of 25 to over 100 pups. They feed primarily on small fish and squid, although they can take larger prey. Maximum lifespan is still unknown, but it is believed that they can live up to 20 years.", "id": 2082694}
{"src_title": "P. D. Jamesová", "tgt_title": "P. D. James", "src_document": [{"title": "Život a kariéra.", "content": "P. D. Jamesová se narodila v Oxfordu v rodině daňového inspektora Sidneyho Jamese. Navštěvovala školu v Ludlow a později střední dívčí školu v Cambridgi. Po střední škole začala v Cambridgi pracovat na daňovém úřadě a poté v divadle. Tam se také seznámila se svým budoucím manželem, Connorem Bantry Whitem, se kterým má dvě dcery. Jejich manželství bylo poznamenáno tím, že se u Connora Whita po návratu z války rozvinula psychická porucha a většinu života musel strávit v psychiatrických ústavech. Jamesová rodinu finančně podporovala tím, že pracovala jako úřednice, např. na ředitelství nemocnic. Po smrti svého manžela v roce 1964 začala pracovat na kriminalistickém oddělení ministerstva vnitra, kde zůstala až do odchodu do důchodu v roce 1979. Jamesová začala psát v polovině 50. let, její první román, \"Zahalte jí tvář\", vyšel v roce 1962. V tomto románu představila vyšetřovatele Scotland Yardu Adama Dalglieshe. Zatím její poslední román s Adamem Dalglieshem, \"Soukromá pacientka\", vyšel v roce 2008. V roce 2000 vydala svou autobiografii \"Život nejsou jen vraždy\" a v roce 2009 pak knihu o historii detektivního žánru \"Talking about Detective Fiction\". Během své kariéry psala i eseje a články pro noviny, časopisy a antologie. V roce 1991 byla za své dílo povýšena do šlechtického stavu a v roce 2008 byla uvedena do síně slávy autorů detektivního žánru (\"Crime Writing Hall of Fame\").", "section_level": 1}, {"title": "Dílo.", "content": "První detektivní romány P. D. Jamesové se často odehrávají v prostředí britských státních institucí, jakými jsou zdravotnické a kriminalistické ústavy, jejichž prostředí Jamesová díky své práci dobře znala. Její pozdější romány se většinou odehrávají v uzavřených komunitách, např. v nakladatelství, teologické koleji, na ostrově nebo na soukromé klinice. Typickým znakem všech jejích detektivních románů je komplexní příběh, propracované postavy a posun od čistě detektivního románu k obecné fikci s realistickými prvky. Jamesová se nesoustředí jen na zápletku a odhalení zločince, ale klade důraz na charakteristiku postav, prostředí a na ničivé následky zločinu a jeho vliv na životy všech zúčastněných. Nejznámější část díla P. D. Jamesové tvoří série knih, jejichž hlavním hrdinou je Adam Dalgliesh. V dalších dvou románech je hlavní postavou majitelka detektivní kanceláře Cordelia Grayová.", "section_level": 1}, {"title": "Film a televize.", "content": "Mnoho románů P. D. Jamesové bylo zfilmováno. Asi nejznámějším představitelem Adama Dalglieshe je Roy Marsden, který se proslavil v seriálových adaptacích jako \"Pachuť smrti\", \"Černá věž\", \"Smrt soudního znalce\", \"Zahalte jí tvář\" a \"Záhady slavičího domu\". Ve filmech \"Smrt pod ochranou církve\" a \"Vraždy v muzeu\" se jako Adam Dalgliesh představil Martin Shaw. Mimo její obvyklý detektivní žánr natočil režisér Alfonso Cuarón katastrofický sci-fi film Potomci lidí dle námětu její stejnojmenné knižní předlohy.", "section_level": 1}], "src_summary": "Phyllis Dorothy James, baronka z Holland Parku, OBE (3. srpna 1920 Oxford – 27. listopadu 2014 Oxford), známá jako P. D. Jamesová, byla anglická spisovatelka detektivních příběhů a doživotní členka britské Sněmovny lordů za Konzervativní stranu. Proslavila se hlavně díky detektivním románům s postavou detektiva a básníka Adama Dalglieshe.", "tgt_summary": "Phyllis Dorothy James, Baroness James of Holland Park, (3 August 1920 – 27 November 2014), known professionally as P. D. James, was an English crime writer. She rose to fame for her series of detective novels featuring police commander and poet Adam Dalgliesh.", "id": 229226}
{"src_title": "August Sander", "tgt_title": "August Sander", "src_document": [{"title": "Život.", "content": "Sander se narodil v Herdorfu jako syn tesaře pracujícího v důlním průmyslu. Dokud pracoval v místním dole, Sander se oboru naučil při asistování fotografovi, který pracoval pro těžební společnost. S finanční podporou svého strýce koupil fotovybavení a zařídil si temnou komoru. Na vojenské službě (1897-99) se uplatnil jako asistent fotografa a v následujících letech putoval napříč Německem. V roce 1901 začal pracovat pro foto studio v Linci, kde se nakonec stal partnerem (1902), posléze jejím jediným majitelem (1904). Z Lince odešel na konci roku 1909 a vytvořil nové studio v Kolíně nad Rýnem. Na počátku dvacátých let Sander vstoupil do „Skupiny progresivních umělců“ v Kolíně a začal plánovat dokumentovat současnou společnosti v portrétních sériích. V roce 1927 Sander během tří měsíců se spisovatelem Ludwigem Matharem procestovali celou Sardinii kde pořídili okolo 500 fotografií. Nicméně plánovanou knihu s podrobným popisem svých cest nikdy nedokončil. Sanderova první kniha \"Tvář naší doby\" byla vydána r. 1929. Obsahuje výběr šedesáti portrétů z jeho série Lidé 20. století. Za nacistického režimu byl jeho pracovní a osobní život výrazně omezen. Jeho syn Erich, který byl členem levého křídla Socialistické Strany Pracujících (SAP) byl roku 1934 zatčen a odsouzen k 10 letům vězení, ve kterém zemřel r. 1944, krátce před vypršením svého trestu. Sanderova kniha \"Tvář naší doby\" byla zabavena v roce 1936 a fotografické desky byly zničeny. Kolem roku 1942, během druhé světové války z Kolína odešel a odstěhoval se na venkov, kde mohl lépe chránit většinu svých negativů. Jeho ateliér byl zničen v 1944 při bombovém útoku. Sander zemřel 20. dubna 1964 v Kolíně nad Rýnem.", "section_level": 1}, {"title": "Dílo.", "content": "Jeho dílo obsahuje krajinu, přírodu, architekturu a pouliční fotografii, ale je velmi dobře známé díky jeho portrétům, například cyklem \"Lidé 20. století\". V tomto cyklu se snaží ukázat průřez společností během Výmarské republiky. Série je rozdělena do sedmi sekcí: zemědělci, kvalifikovaní živnostníci, žena, třídy a profese, umělci, město a poslední lidé (bezdomovci, veteráni, atd.) Okolo roku 1945 Sanderův archiv obsahoval více než 40 000 fotografií. Zastával názor, že \"profese a sociální zařazení se zřetelně projevují v celé fyziognomii člověka\". Pořizoval proto snímky řemeslníků, studentů, podnikatelů, cirkusáků i nezaměstnaných vždy tam, kde pracovali nebo žili, aby i póza, kterou před kamerou zaujali, odpovídala jejich každodennímu konání. V jeho tvorbě (podobností dvojčat, uhrančivý pohled přímo na diváka) lze nalézt paralely s dalšími autory. Stejným tématem se zabývaly autorky Tereza Vlčková (cyklus \"Two\" – \"Dvojice\"), Loretta Lux (\"Sasha and Ruby\"), Rineke Dijkstra (\"Chen a Efrat\"), Diane Arbus (\"Identická dvojčata\"), Mary Ellen Mark, Wendy McMurdo nebo Chantal Michel. Po Hitlerově nástupu k moci bylo publikování Sanderových portrétů zakázáno, protože jeho sociální analýza byla v rozporu s nacistickým mýtem výlučně nordické rasy. V roce 2002 vydala společnost \"August Sander Archiv\" a Susanne Lange sedmisvazkovou kolekci obsahující některé ze 650 Sanderových fotografií (August Sander: Lidé ze 20. století, Harry N. Abrams, $ 195).", "section_level": 1}], "src_summary": "August Sander (17. listopadu 1876 – 20. dubna 1964) byl německý portrétní a dokumentární fotograf. Řadí se do světové meziválečné avantgardy jako zástupce německé Nové věcnosti (Neue Sachlichkeit) společně s umělci jako byli Karl Blossfeldt, Albert Renger-Patzsch, Walter Peterhans a Helmar Lerski. Tato skupina představovala nový směr, kterým se vydala fotografie v Evropě – tzv. \"nemanipulovaná fotografie\".", "tgt_summary": "August Sander (17 November 1876 – 20 April 1964) was a German portrait and documentary photographer. Sander's first book \"Face of our Time\" (German: \"Antlitz der Zeit\") was published in 1929. Sander has been described as \"the most important German portrait photographer of the early twentieth century.\"", "id": 2009809}
{"src_title": "Rizoto", "tgt_title": "Risotto", "src_document": [{"title": "Výběr rýže.", "content": "Pro přípravu rizota se používá rýže s vysokým obsahem škrobu, s kulatým středním tvarem zrn. Taková rýže má schopnost absorbovat tekutinu a uvolnit škrob a je lepkavější než dlouhozrnné varianty. Hlavními druhy rýže používanými v Itálii jsou Carnaroli a Vialone Nano, v menší míře Arborio. Carnaroli a Vialone Nano jsou považovány za nejlepší (a nejdražší) varianty, různí uživatelé dávají přednost jedné před druhou. Mají mírně rozdílné vlastnosti: například u druhu Carnaroli je méně pravděpodobné, že bude převařená než u Vialone Nano, ta se ale vaří kratší dobu a někteří kuchaři uvádí, že absorbuje lépe koření. Mohou být užívány i další druhy jako Roma, Baldo, Ribe a Originario, pokrmy ale nejsou tak krémové, jako při vaření z tradičních druhů. Tyto varianty jsou považovány za lepší pro jiné druhy rýžových jídel a pro přípravu sladkých rýží. Označení rýže superfino, semifino a fino má vztah k velikosti a tvaru zrn, ne ke kvalitě.", "section_level": 1}, {"title": "Základní příprava.", "content": "Je mnoho různých receptů na rizoto s různými přísadami, ale všechny jsou založeny na vhodném druhu rýže vařené standardní procedurou. Rýže je nejdříve vařena (smažena) krátce v másle, nebo olivovém oleji, aby každé zrno bylo pokryto tukovým filmem (tostatura), následně se přidá bílé víno, které musí zrna absorbovat. Během vaření se po troškách přidává horký vývar za stálého míchání. Nakonec se přidává nasekané chladné máslo a jemně strouhané sýry (Parmigiano Reggiano, nebo Grana Padano), které se zašlehají, až vytvoří smetanovou a hladkou strukturu. Sýr se obvykle nepřidává, pokud rizoto obsahuje ryby, nebo mořské produkty. Správně uvařené rizoto je husté a smetanové, rýže je však vařena al dente (na skus) a s oddělenými zrny. Tradiční struktura připraveného jídla je all'onda („zvlněná“). Mělo by být servírováno na plochých talířích a mělo by snadno se rozprostřít, ale nemělo by mít kolem sebe nadměrnou kapalinu. Rizoto může být připraveno s mnoha různými druhy zeleniny, masa, ryb, mořských produktů a luštěnin, přidávají se různé druhy vína a sýra. Připravuje se ale i italské jahodové rizoto. Rizoto je běžně prvním jídlem, podávalo se před hlavním jídlem, ale např. rizoto \"alla Milanese\", připravované s hovězím masem, máslem a sýrem, ochucené a obarvené šafránem, smí být podáváno jako příloha s Osso Buco (dušené telecí nožičky). Piemontské rizoto \"al Barolo\" se připravuje s červeným vínem a může obsahovat maso z klobás a/nebo fazole Borlotti. Černé rizoto \"al nerol di seppia\" připravované se sépií obecnou se vaří i s jejich nedotčenými inkoustovými váčky, je specialitou benátského regionu. \"Risi e Bisi\" neboli „rýže a hrášky“ je benátským jarním jídlem, konzumuje se správně lžící, ne vidličkou, je to polévka tak silná, že to připomíná rizoto. Připravuje se ze zelených hrášků z čerstvých mladých lusků, ochucený pancettou. Mimo Itálii se připravují jídla podobným způsobem jako rizoto, ale z různých zrn, nebo obilnin pod různými názvy.", "section_level": 1}, {"title": "České rizoto.", "content": "Italské rizoto bývá v České republice velmi často zaměňováno s jídlem džuveč, jenž je v Česku v povědomí jako srbské rizoto. Obvykle je pod tímto názvem prezentována zjednodušená směs uvařené rýže s kuřecím masem a zeleninou, posypané sýrem. Tento způsob prezentace “rizota” je obvyklý v jídelnách.", "section_level": 1}], "src_summary": "Rizoto (či z italštiny ) je tradiční italské rýžové jídlo vařené ve vývaru do krémové konzistence. Mnohé druhy rizot také obsahují máslo, víno a cibuli. Je jedním z nejběžnějších způsobů vaření rýže v Itálii. Jeho původ je v severní Itálii, blíže ve východním Piemontu, západní Lombardii a Benátkách (odtud pochází rýže Vialone Nano). Je jedním z pilířů milánské kuchyně. Co se týká Italů, správně zhotovené rizoto by mělo být připraveno dle stanoveného postupu, jinak jde o jídlo z rýže, které se ale nemůže nazývat rizoto.", "tgt_summary": "Risotto (, , from meaning \"rice\") is a northern Italian rice dish cooked with broth until it reaches a creamy consistency. The broth can be derived from meat, fish, or vegetables. Many types of risotto contain butter, onion, white wine, and parmesan cheese. It is one of the most common ways of cooking rice in Italy. Saffron was originally used for flavour and its signature yellow colour. Risotto in Italy is normally a first course served before the main course, but \"risotto alla milanese\" is often served with \"ossobuco alla milanese\" as a main course.", "id": 2360596}
{"src_title": "Rybák severní", "tgt_title": "Sandwich tern", "src_document": [{"title": "Taxonomie.", "content": "Rybáka severního poprvé popsal ornitolog John Latham v roce 1787 pod odborným názvem \"Sterna sandvicensis\", který se držel donedávna, konkrétně do doby, než byl rybák severní zařazen do rodu \"Thalasseus\" a jeho odborný název byl změněn na \"Thalasseus sandvicensis\". Takto ho označil již přírodovědec Boie v roce 1822, ale až v nedávné době byly provedeny DNA testy, které potvrdily příbuznost s jinými druhy z rodu \"Thalasseus\". Název tohoto rodu je odvozen od řeckého slova, které znamená „moře“. Tento druh nemá žádné poddruhy. Dříve existovaly dva, ty ale byly označeny za samostatné druhy.", "section_level": 1}, {"title": "Vzhled.", "content": "Jedná se o středně velkého rybáka, jehož délka těla se pohybuje mezi 37 a 43 cm. Rozpětí křídel je 85 až 97 cm. hmotnost se pohybuje okolo 90 a 175 g. Pohlavní dimorfismus je nevýrazný: samice jsou podobně velké i těžké a zároveň podobně zbarvení. Rybáci severní mají světle šedý hřbet a křídla, černou čepičku na hlavě a sněhově bílé břicho. V průběhu léta se může světle šedá na křídlech a hřbetu změnit na tmavě šedou. Naopak v zimě jim zesvětlí černá čepička na hlavě. Mláďata jsou kropenatá, jinak se od dospělých moc neliší. Klasické zbarvení se objeví po prvním přepeřování. Nohy jsou jasně červené, podobně jako zobák, který je dlouhý, úzký. Jedná se o poměrně hlasité ptáky, kteří vydávají zvuky podobné \"Kear-ik\" nebo \"Kerr.\"", "section_level": 1}, {"title": "Rozšíření a populace.", "content": "Rybák severní se vyskytuje na ploše o rozloze asi 100 000 až 1 000 000 km². Jeho populace se odhaduje na 460 až 500 tisíc kusů. Přestože se jedná o vysoká čísla, za posledních deset let se jejich populace snížila o více než 30 %. Dle IUCN se stále řadí mezi málo dotčená zvířata. Naopak se jedná o druh, na který se vztahuje \"Dohoda o ochraně africko-eurasijských stěhovavých vodních ptáků\". Obecně platí, že tato dohoda se vztahuje na většinu druhů rybáků. Za největší úbytek těchto ptáků může především lidská činnost, hlavně pak znečišťování prostředí vhodného pro rybáky.", "section_level": 1}, {"title": "Ekologie.", "content": "Rybák severní se vyskytuje ve velkých koloniích na pobřežích a ostrovech sladkovodních jezer. Živí se drobnými druhy sladkovodních ryb, která za letu chytají ve vodě a následně polykají. Pro mláďata vždy rodič nejdříve potravu natráví a poté ji vyvrhne. Samotné ryby hrají i důležitou roli při námluvách, kdy samec nabízí samici ulovenou rybu. Rybáci severní hnízdí ve vyhrabaných důlcích v zemi, kde samice naklade 1 až 3 vejce. Následně probíhá inkubace, na které se střídavě podílí samec i samice. Kolonie jsou velké, proto se stává, že „hnízda“ jsou od sebe vzdálená ani ne 30 cm. Úmyslně hnízdí v blízkosti agresivnějších druhů. Právě proto si tito ptáci nedělají příliš velké starosti s dravci a málokdy jsou na ně přímo agresivní.", "section_level": 1}], "src_summary": "Rybák severní (\"Thalasseus sandvicensis\", syn. \"Sterna sandvicensis\") je velký druh rybáka. Hnízdí na atlantském pobřeží Severní i Jižní Ameriky a na pobřeží Evropy na východ po Kaspické moře. Na zimu táhnou k jihu, evropští ptáci zimují v Africe a Středozemním moři. Do České republiky zaletuje jen výjimečně, dosud byl zjištěn osmkrát.", "tgt_summary": "The Sandwich tern (\"Thalasseus sandvicensis\") is a tern in the family Laridae. It is very closely related to the lesser crested tern (\"T. bengalensis\"), Chinese crested tern (\"T. bernsteini\"), Cabot's tern (\"T. acuflavidus\"), and elegant tern (\"T. elegans\") and has been known to interbreed with the lesser crested. It breeds in the Palearctic from Europe to the Caspian Sea wintering to S Africa, India and Sri Lanka The Sandwich tern is a medium-large tern with grey upperparts, white underparts, a yellow-tipped black bill and a shaggy black crest which becomes less extensive in winter with a white crown. Young birds bear grey and brown scalloped plumage on their backs and wings. It is a vocal bird. It nests in a ground scrape and lays one to three eggs. Like all \"Thalasseus\" terns, the Sandwich tern feeds by plunge diving for fish, usually in marine environments, and the offering of fish by the male to the female is part of the courtship display.", "id": 2256221}
{"src_title": "Vičenec ligrus", "tgt_title": "Onobrychis viciifolia", "src_document": [{"title": "Ekologie.", "content": "Tato rostlina většinou roste na sušších stanovištích se zásaditou půdou. Je náročná na světlo a teplo, nejlépe jí vyhovují pozemky mírně svažité s jižní expozicí. Spokojí se s chudšími půdami, které ale musejí být dostatečně zásobeny vápníkem, nesmí být uléhavé a nesmí mít vysokou hladinu spodní vody. Pro dobré výnosy je nutný dostatek fosforu a draslíku, které si rostlina dokáže osvojit i z velké hloubky. Na suchých, mělkých vápenitých nebo opukových půdách nemá ve výnosech konkurenci. Vodu si dokáže svým rozsáhlým kořenovým systémem, sahajícím až do hloubky 1 m a šířky 2 m, téměř vždy získat. V České republice roste vičenec ligrus ve volné přírodě roztroušeně, v nižších polohách je hojný, ve vyšších vzácný. Vyskytuje se na sušších loukách, mezích, stráních, náspech i v suchých příkopech, vystupuje do nadmořské výšky 1000 m. Je to hemikryptofyt začínající kvést až od druhého roku v době od května do července. Existují formy kvetoucí již prvým rokem, ale ty obvykle nejsou vytrvalé. Ploidie druhu je 2n = 28.", "section_level": 1}, {"title": "Popis.", "content": "Vytrvalá, 30 až 100 cm vysoká bylina s přímou nebo obloukovitě vystoupavou lodyhou, která bývá pouze ve spodní části rozvětvená. Lodyha je hranatá, rýhovaná, drsně chlupatá a vyplněná dření. Vyrůstá ze silného, kůlovitého, dřevnatého kořene, z jehož vrcholu mohou vyrůstat krátké oddenky a z nich sekundární růžice a kvetoucí rostliny. Listy jsou vícečetné, lichozpeřené, mívají 6 až 12 párů krátce řapíkatých lístků eliptického až podlouhlého tvaru, 12 až 22 mm dlouhých a 3 až 5 mm širokých. Lístky jsou na líci zelené a lysé, na rubu nasivělé a měkce chlupaté. Palisty šikmo odstávají, jsou úzce kopinaté, nahnědlé, blanité a asi 10 mm dlouhé a 5 mm široké. Na lodyze vyrůstá jedno až čtyři květenství, což je sytě růžový, válcovitý hrozen rostoucí na dlouhé stopce z úžlabí listů. Obvykle je tvořený pěti až pětadvaceti květy šikmo až rovnovážně odstávajícími a bývá dlouhý až 5 cm a široký 3 cm, za plodů se prodlužuje. Květní kalich je zvonkovitý, 5 mm velký, zelený a dlouze chlupatý. Koruna je 1 cm dlouhá, různě intenzivně růžově zbarvená a má tmavší žilky. Pavéza je vejčitá a stejně dlouhá jako člunek, křídla jsou zakrnělá. Opylovači jsou převážně včely, které v květech nacházejí hodně nektaru. Deset dvoubratrých tyčinek nese žluté prašníky. Plod je půlkruhovitý, v boku smáčknutý, na břišní straně plochy, jemně chlupatý, sivohnědý, nepukavý nepravý lusk až 8 mm dlouhý a 6 mm tlustý; tisíc lusků váží 18 až 25 gramů. Lusk obsahuje jediné elipsoidní, 4,5 mm dlouhé a 3 mm široké, poněkud zploštělé, hladké semeno hnědé až olivové barvy. Hmotnost tisíce semen je asi 14 gramů. Tímto plodem se vičenec odlišuje od ostatních, v české přírodě se vyskytujících rodů z čeledi bobovitýchː u něj to není pravý lusk, ale nepukavá, jednosemenná nažka.", "section_level": 1}, {"title": "Rozmnožování.", "content": "Rozmnožovat se může jak vegetativně odnožováním lodyh na povrchu půdy nebo mělce pod povrchem, tak i generativně semeny. Pro pěstování v kultuře existují typy vhodné k vysetí na podzim a jiné na jaře. Při dostatku vlhkosti rychle klíčí a semenáče se dobře vyvíjejí. Tato vytrvalá rostlina (6 a více let) se nejčastěji pěstuje na zásaditých půdách v teplých, vinorodých a stepních oblastech, kde dává největší výnosy. Obvykle se vysévá na jaře jako monokultura nebo na orné půdě ve směsích s vojtěškou, kostřavou nebo vikvemi, na 1 ha půdy se spotřebuje asi 150 kg lusků (semena se před výsevem neluští). Nejlépe roste po okopaninách.", "section_level": 1}, {"title": "Význam.", "content": "Píce, pro kterou se vičenec ligrus pěstuje, je kvalitní a její výnosy jsou velké. Je lehce stravitelná, má vysokou výživnost a nezpůsobuje nadýmání. Vysoký obsah tříslovin dále ve střevech přežvýkavců likviduje hlístice. Seče se dvakrát ročně ve stadiu plného květu a vyrábí se z něho seno nebo vysoce kvalitní senáž. Rostliny nesnáší pastvu, po které brzy vymizí. Vičenec ligrus způsobuje specifické vyčerpání půdy a neměl by se na stejné místo vysévat častěji než co šest let. Semena obsahují jedovaté aminokyseliny, proto se nekonzumují. Je považován za velmi dobrou medonosnou rostlinu. Slouží jako živná rostlina housenek kriticky ohroženého motýla modráska ligrusového (\"Polyommatus damon\").", "section_level": 1}], "src_summary": "Vičenec ligrus (\"Onobrychis viciifolia\") je vytrvalá, trsnatá jetelovina vysokého vzrůstu, jeden ze dvou druhů širokého rodu vičenec rostoucích v české přírodě. Občas se pěstuje jako pícnina a je považován za zdomácnělý neofyt. Původní místa jeho výskytu se nacházejí v jižní a jihovýchodní Evropě a západní Asii. Na rozhraní 18. a 19. století byl v převážné části Evropy zaveden do kultury jako užitková rostlina a zdomácněl, postupně se dostal do celého mírného pásma Asie a Austrálie, na Nový Zéland, do Jižní Afriky i Severní Ameriky.", "tgt_summary": "Onobrychis viciifolia, also known as O. sativa or common sainfoin has been an important forage legume in temperate regions until the 1950s. During the Green Revolution it was replaced by high yielding alfalfa and clover species. Due to its anthelmintic properties the common sainfoin is a natural alternative to drugs to control nematode parasitism in the guts of small ruminants. This is the main reason why \"O. viciifolia\" came back to the scientific agenda during the last years.", "id": 1135996}
{"src_title": "Srbské knížectví", "tgt_title": "Principality of Serbia", "src_document": [{"title": "Historie.", "content": "Po bitvě na Kosově poli v roce 1389, kdy bylo srbské vojsko značně oslabeno. Vytrvávající a po dlouhou dobu nerozhodný boj si vyžádal řadu obětí a podobně jako v případě Bitvy u Mohácse byl poslední překážkou pro Turky v postupu na sever. V následujících letech proto ztratilo Srbsko velkou část svého území a postupně se dostávalo pod nadvládu Osmanské říše. Hlavní město Smederevo bylo obsazeno Turky v červnu 1459, což znamenalo na téměř 350 let konec srbské nezávislosti.", "section_level": 1}, {"title": "Vznik.", "content": "V roce 1804 využil vnitřní krize Osmanské říše obchodník s dobytkem jménem Karađorđe Petrović (černý Jiří). Původně na jaro připravované povstání vypuklo pod jeho vedením již v únoru. Po řadě bojů vytvořil na území bývalého bělehradského pašalíku vládu nezávislou na sultánovi. Vzhledem k tomu, že Osmanská říše se potýkala s mnohem významnějšími domácími i zahraničními problémy (např. napoleonské války), nebyla s to proti srbským vzbouřencům zasáhnout. Ozbrojené povstání, jehož cílem bylo vybudovat stát na vládě v Cařihradu nezávislý, bylo proto úspěšné. Mělo po dlouhou dobu charakter otevřeného náboženského střetu mezi pravoslavným a muslimským obyvatelstvem dnešního Srbska (ještě na počátku 19. století byla nemalá část obyvatelstva dnešního Srbska muslimského vyznání).", "section_level": 2}, {"title": "Průběh.", "content": "Roku 1812 se Turkům podařilo Srbsko obsadit a Karađorđe uprchl do vyhnanství. Již následující rok však vypuklo další povstání, vedené jedním z vojenských velitelů prvního povstání Milošem Obrenovićem. Obrenović byl v řadě směrů mnohem schopnější, než Karađorđe. Se sultánem vyjednával o podmínkách uzavření příměří a budoucím postavení Srbska v řámci impéria. To tak bylo vyhlášeno autonomním knížectvím. Přestože byla tato autonomie zpočátku poměrně malá a omezená, postupně se především díky obratným tahům Miloše Obrenoviće začala rozšiřovat. Nakonec si Turci zachovali právo na nevelký roční poplatek a kontrolu nad 6 městy a 2 pevnostmi. V roce 1829 se tedy Srbské knížectví stalo autonomní částí Osmanské říše. O rok později získala vláda v Bělehradě pravomoci i v oblasti školství a daní. Ekonomický a společenský rozvoj státu byl velmi omezen a spočíval především na zahraniční pomoci dalších států (např. Ruska, či Rakouska). Většina obyvatelstva se živila chovem dobytka a jen postupně přecházela na klasické zemědělství. Počet obyvatel se v Srbsku velmi rychle zvyšoval; zatímco na začátku existence knížectví dosahoval téměř půl milionu, v roce 1841 dosahoval již 832 tisíc. Srbské obyvatelstvo bylo negramotné a rozvoj školství byl v první polovině 19. století jen velmi pozvolný. V první dekádě vlády Miloše Obrenoviće se v celé zemi nacházelo jen šestnáct škol; učitelé z nich byli především původem z Rakouska a Uher. V roce 1808 byla v Bělehradě otevřena tzv. Velika škola a v roce 1835 v Kragujevaci první gymnázium. V 30. letech si srbské knížectví prošlo několika vnitřními politickými krizemi. Zostřil se spor o moc mezi panovníkem a ostatními příslušníky srbské politické elity. Skupina tzv. ustavobranitelů se pokusila o omezení moci hlavy státu a přenesení řady pravomocí na jiné orgány (např. skupštinu). Přestože tak byla sepsána velmi moderní a pokroková ústava, inspirovaná podobnými dokumenty v západních zemích, nebyla nakonec knížetem Milošem přijata. Dlouhou dobu se tak diskutovalo o tom, jak má nová srbská ústava vypadat a jaké v ní má mít panovník postavení. Problém nakonec vyřešila osmanská vláda; v roce 1839 vydal sultán \"hatišerif\", ve kterém se panovník musel podřídit tzv. radě (sovjetu) doživotně volených a pouze sultánovi odpovědných osob. Tento požadavek Miloš nechtěl akceptovat a tak se rozhodl abdikovat. Po krátké vládě Milošova syna Michala Obrenoviće byl k moci povolán syn zakladatele srbského státu Alexandr Karađorđević. Během revolučního roku 1848 nedošlo v Srbsku k žádným ozbrojeným střetům, incidentům, či politickým turbulencím. V zemi stále chyběla početná inteligence, která by měla jasný politický program a mohla představovat početnou opozici. Taková skupina se zformovala v jižních Uhrách, v oblasti dnešní Vojvodiny a spolupracovala s chorvatským národním hnutím. Uherská vláda přesto čas od času označovala Srbsko jako nebezpečnou oblast, ve které by se mohla zrodit panslavistická a protiuherská fronta. Kníže Alexandr se obával, že by rozšíření nepokojů na jih od uherských hranic mohlo ohrozit i jeho postavení, a proto vzbouřence v jižních Uhrách příliš nepodporoval. Roku 1858 se Obrenovićové se vrátili na trůn. Téměř 80letý Miloš Obrenović zemřel roku 1860, jeho syn Michal při své druhé vládě roku 1867 dosáhl úplné nezávislosti na Turecku a rozšíření území Srbska směrem na jih. Do srbských rukou se tak dostal Niš, dnes třetí největší srbské město. Druhá polovina 19. století bylo obdobím ekonomického i kulturního rozvoje země. Četná města v celém Srbsku (např. Valjevo, Bělehrad, Kragujevac, Kraljevo, Čačak) byla přestavěna a modernizována. Byly odstraněny staré turecké čtvrti, jejichž obyvatelstvo bylo většinou mnohonárodnostního složení (ze všech národů Osmanské říše). Ve městech se postupně vytvářela inteligence. Nastupující generace studovala mnohdy v zahraničí a měla tak k dispozici kvalitní vzdělání, které chybělo jejím předchůdcům. Tito lidé se uplatnili především ve státní správě, kde byla po odbornících veliká poptávka. Nahradili předchozí, mnohdy negramotnou či jen částečně gramotnou generaci. Většina z nich souhlasila s poměry v Srbsku, nebyli to však všichni. Určitá část srbské inteligence se během svého pobytu v zahraničí (především v Rusku) seznámila s idejemi radikálních demokratů a přijala radikálně-liberální či rovnou socialistické myšlenky. Během Berlínského kongresu v roce 1878 bylo Srbské knížectví (stejně jako Černá Hora a Rumunsko) mezinárodně uznáno nezávislým státem. Jeho politické ambice však začaly sahat dál, na další oblasti, které mohlo Srbskou potenciálně získat. Přidělení Bosny a Hercegoviny Rakousko-Uhersku vyvolalo na srbské politické scéně bouřlivou reakci, která neměla daleko k vyhlášení války Rakousku.", "section_level": 2}, {"title": "Zánik.", "content": "Po Michalovi Obrenovićovi nastoupil na trůn jeho synovec jako kníže Milan Obrenović II., který prohlásil roku 1882 Srbsko královstvím a byl korunován jako král Milan I.", "section_level": 2}, {"title": "Vládci (knížata).", "content": "\"Dynastie Obrenovićů\" \"Dynastie Karađorđevičů\" \"Dynastie Obrenovićů\"", "section_level": 1}], "src_summary": "Srbské knížectví (Srbsky: \"Кнежевина Србија, Kneževina Srbija \") byl nejdříve autonomní a později nezávislý stát na Balkáně vzniklý z části Osmanské říše během Srbské revoluce v letech 1804-1825, mezinárodně uznané bylo v roce 1878 a zaniklo vyhlášením Srbského království v roce 1882.", "tgt_summary": "The Principality of Serbia ( / \"Kneževina Srbija\") was a semi-independent state in the Balkans that came into existence as a result of the Serbian Revolution, which lasted between 1804 and 1817. Its creation was negotiated first through an unwritten agreement between Miloš Obrenović, leader of the Second Serbian Uprising, and Ottoman official Marashli Pasha. It was followed by the series of legal documents published by the Porte in 1828, 1829 and finally, 1830 — the Hatt-i Sharif. Its \"de facto\" independence ensued in 1867, following the expulsion of all Ottoman troops from the country; its independence was recognized internationally in 1878 by the Treaty of Berlin. In 1882 the country was elevated to the status of kingdom.", "id": 698901}
{"src_title": "Symfony", "tgt_title": "Symfony", "src_document": [{"title": "Historie.", "content": "Framework původně vznikl pod názvem Sensio Framework jako odnož projektu Mojavi3-DEV, který měl v sobě integrován ORM vrstvu Propel. Webová stránka projektu byla spuštěna 18. listopadu 2005. Symfony 1.4.x byla poslední revizí 1. verze udržovanou do listopadu 2012 . Nástupcem bylo Symfony 2 vydané v srpnu 2011. V listopadu 2015 byla vydána 3. verze frameworku. V listopadu 2017 byla vydána 4. verze.", "section_level": 1}, {"title": "Open source komponenty frameworku.", "content": "Ve svém základu využívá Symfony několik open source projektů: Symfony také využívá některé své vlastní komponenty které jsou samostatně k dispozici na vlastním webu. Mezi ně patří například Symfony YAML, parser umožňující převádět YAML soubory do PHP polí a zpět. Za použití pluginů může Symfony také podporovat některé další projekty jako: Od verze Symfony 1.2 není standardně implementován žádný JavaScriptový framework a volba je ponechána pouze na uživateli.", "section_level": 1}, {"title": "Struktura projektů v Symfony.", "content": "Typický projekt v Symfony je rozdělen do mnoha podadresářů: Každý projekt napsaný ve frameworku Symfony je rozdělen do jednotlivých aplikací (nejčastěji frontend a backend), ty se dále dělí na moduly a ty na jednotlivé akce. S tím souvisí i hierarchie konfiguračních YAML souborů, kde jednotlivá nastavení se mohou postupně přepisovat s kaskádovou dědičností (nejnižší prioritu má nastavení projektu, nejvyšší nastavení konkrétního modulu).", "section_level": 1}, {"title": "Command-line.", "content": "Trochu nezvykle na rozdíl od ostatních PHP frameworků vyžaduje Symfony přístup na command-line, což může být problém na sdílených web hostinzích. Vytváření projektů, aplikací, modulů, mnohá nastavení a údržba se provádí právě přes příkazový řádek.", "section_level": 1}, {"title": "Ukázkový projekt Jobeet.", "content": "Na adrese Jobeet běží ukázkový projekt napsaný v Symfony přesně podle knihy Practical symfony. Je povoleno v něm cokoli modifikovat, každých 24 hodin se automaticky přepíše databáze do původního stavu.", "section_level": 1}, {"title": "Praktické použití.", "content": "Symfony je používán mnoha známými webovými stránkami po celém světě. Mezi ty nejznámější patří: U nás pak:", "section_level": 1}], "src_summary": "Symfony je webový aplikační framework pro vývoj webových aplikací pro PHP vycházející z návrhového vzoru MVC. Celý framework je z velké části inspirován jinými webovými aplikačními frameworky jako Ruby on Rails, Django a Spring. Symfony je open-source, je vydáván pod MIT licencí a jeho vývoj je dále sponzorován francouzskou firmou Sensio Labs v Paříži.", "tgt_summary": "Symfony is a PHP web application framework and a set of reusable PHP components/libraries. It was published as free software on October 18, 2005 and released under the MIT license.", "id": 1932569}
{"src_title": "Jacob Bernoulli", "tgt_title": "Jacob Bernoulli", "src_document": [{"title": "Život.", "content": "Narodil se v Basileji v rodině belgického obchodníka Mikuláše a jeho manželky Markéty Schönauerové. Vystudoval filosofii a teologii na místní univerzitě. Studia ukončil v roce 1671 a o šest let později dosáhl licenciátu v teologii. Proti otcově vůli se zabýval především matematikou, fyzikou a astronomií. Ke studiu využíval i dobu, po kterou působil jako vychovatel v Ženevě a Paříži. Při svých cestách po dnešní Anglii, Francii nebo Německu v letech 1681 až 1682 se seznámil nejen s kartézskou matematikou, ale i s dalšími učenci – Janem Huddem, Robertem Boylem či Robertem Hookem. Od roku 1683 přednášel experimentální fyziku v Basileji a věnoval se studiu matematiky, jíž se stal roku 1687 taktéž v Basileji profesorem. Tuto pozici zastával až do své smrti. V roce 1699 se stal členem Francouzské akademie věd a o dva roky později Pruské akademie věd. Jacob Bernoulli měl pět dcer a tři syny. Na rozdíl od jeho bratrů Johanna a Nicolause se však žádné z jeho dětí nestalo později taktéž známými matematiky či fyziky. Zemřel 16. srpna 1705 v Basileji. Na počest Jacoba a jeho bratra Johanna byl pojmenován měsíční kráter Bernoulli.", "section_level": 1}, {"title": "Vědecká práce.", "content": "Jacobova vědecká práce byla přínosná v mnoha oblastech. Podílel se na rozvoji teorie pravděpodobnosti a kombinatoriky, ve které se dodnes používá právě jeho a Leibnizova terminologie. Část jeho poznatků se zachovala v jeho nedokončeném díle \"Ars conjectandi\" (Umění předpokládat). Dílo bylo vydáno roku 1713 – osm let po jeho smrti. V tomto díle se již objevuje např. zákon velkých čísel, čísla později nazvána jako Bernoulliho či dokazování pomocí matematické indukce. Jacob se taktéž zabýval teorií řad, v které dosáhl některých významných výsledků. Své poznatky poté taktéž aplikoval k výpočtům délek křivek a velikostí obsahů. Taktéž se podílel na řešení fyzikálních problémů týkajících se pohybu těles v gravitačním poli pomocí tehdy velmi mladého oboru – infinitezimálního počtu, ke kterému Jacob také přispěl cennými výsledky. Na popud Leibnize publikoval v roce 1696 tzv izoperimetrický problém. Jeho řešení poté podal Jacobův bratr Johann Bernoulli – ovšem dopustil se chyby. Jacob sám problém po namáhavém úsilí vyřešil, což vedlo k položení základů variačního počtu, který byl poté výrazněji rozvinut o půlstoletí později Leonhardem Eulerem. Se svým bratrem Johannem Jacob často vedl ve vědeckých kruzích ostré odborné spory. Nutnost matematiky k popisování přírodních jevů vyjádřil mimo jiné např. těmito slovy:", "section_level": 1}], "src_summary": "Jacob Bernoulli (též Jacques, Jakob či Jakub; někdy též s číslovkou I.) (6. ledna 1655, Basilej – 16. srpna 1705, Basilej) byl švýcarský matematik a fyzik. Zajímal se o zákonitosti křivek či mocninné řady a významně přispěl k rozvoji teorie pravděpodobnosti (Binomické rozdělení), variačního počtu. Spolu s bratrem Johannem Bernoullim učinili rozhodující objevy v rozvíjející se matematické analýze.", "tgt_summary": "Jacob Bernoulli (also known as James or Jacques; – 16 August 1705) was one of the many prominent mathematicians in the Bernoulli family. He was an early proponent of Leibnizian calculus and sided with Gottfried Wilhelm Leibniz during the Leibniz–Newton calculus controversy. He is known for his numerous contributions to calculus, and along with his brother Johann, was one of the founders of the calculus of variations. He also discovered the fundamental mathematical constant e. However, his most important contribution was in the field of probability, where he derived the first version of the law of large numbers in his work \"Ars Conjectandi\".", "id": 2032496}
{"src_title": "Spřátelená čísla", "tgt_title": "Amicable numbers", "src_document": [{"title": "Historie.", "content": "Spřátelená čísla byla známa již pythagorejcům, kteří jim přisuzovali mystické vlastnosti. První obecný vzorec, ze kterého se dala spřátelená čísla tvořit, zaznamenal roku 830 arabský astronom a matematik Thābit ibn Qurra (826-901). Dalšími arabskými matematiky, kteří se zabývali spřátelenými čísly byli al-Majriti († 1007), al-Baghdadi (980-1037) a al-Fārisī (1260-1320). Íránský matematik Muhammad Baqir Yazdi (16. stol.) objevil pár (9363584, 9437056), ačkoliv to bývá často přisuzováno Descartovi. Mnoho práce matematiků z Východu v této oblasti bylo zapomenuto. Thābitův vzorec byl znovu objevem Fermatem (1601-1665) a Descartem (1596-1650), kterému je tato skutečnost někdy připisována, a rozšířen Eulerem (1707-1783). To dále rozšířil Borho v roce 1972. Fermat s Descartem taktéž znovu objevili páry spřátelených čísel známé již arabským matematikům. Euler pak objevil desítky nových párů. Zajímavostí je, že druhý nejmenší pár, (1184, 1210), objevil až v roce 1866 tehdy ještě ani ne dvacetiletý B. Nicolò I. Paganini. Dřívější matematici tento pár přehlédli. V roce 1946 bylo známo 390 párů. Rozvoj počítačů však od té doby umožnil objevení tisíců dalších. Důkladná hledání byla provedená k nalezení párů menších než nějaká daná hodnota — ta byla zvýšena z původních 10 v roce 1970, na 10 v roce 1986, 10 v roce 1993 a na ještě větší hodnoty dnes.", "section_level": 1}, {"title": "Společenská čísla.", "content": "Společenská čísla jsou řetězce čísel, je jich 3 a víc a když sečteme dělitele jednoho čísla, vznikne druhé, pode stejného pravidla vytvoříme třetí atd., součet posledního čísla se rovná prvnímu číslu. Jedna řada se skládá z čísel 12 496, 14 288, 15 472, 14 536 a 14 264. Nejdelší tenkrát známý řetězec společenských čísel má 28 členů a jeden z nich je 14 316.", "section_level": 1}, {"title": "Pravidla pro generování spřátelených čísel.", "content": "Thābitovo pravidlo říká, že když kde \"n\" > 1 je přirozené číslo \"p\", \"q\", a \"r\" jsou prvočísla, pak 2\"pq\" a 2\"r\" je pár spřátelených čísel. Tento vzorec dává páry (220, 284) (n=2), (17296, 18416) (n=4), a (9363584, 9437056) (n=7), ale žádné další nejsou známy. Čísla tvaru 3 × 2 − 1 jsou známa jako Thābitova čísla. Aby Thābitův vzorec vyprodukoval spřátelený pár, musí dvě po sobě jdoucí Thābitova čísla být prvočísly; to výrazně omezuje možné hodnoty \"n\". Zobecněním tohoto je tzv. Eulerovo pravidlo, které říká, že když kde \"n\">\"m\"> 0 jsou přirozená čísla a \"p\", \"q\" a \"r\" jsou prvočísla, pak 2pq a 2r je pár spřátelených čísel. Thābitovo pravidlo odpovídá případu m=n-1. Eulerovo pravidlo vytvoří další dodatkové páry spřátelených čísel pro (m,n)=(1,8), (29,40), další nejsou známy. Ačkoliv tato pravidla mohou vygenerovat některé páry spřátelených čísel, spřátelených čísel samotných je známo o mnoho více, a tak tato pravidla nejsou v žádném případě vyčerpávající.", "section_level": 1}, {"title": "Pravidelné páry.", "content": "Nechť (\"m\", \"n\") je pár spřátelených čísel, kde \"m\"<\"n\", a pišme \"m=gM\" a \"n=gN\" kde \"g\" je největší společný dělitel čísel \"m\" a \"n\". Pokud \"M\" a \"N\" jsou obě nesoudělná s \"g\" a nejsou násobkem žádné druhé mocniny, pak pár (\"m\", \"n\") označujeme jako pravidelný, v ostatních případech nepravidelný. Když (\"m\", \"n\") tvoří pravidelný pár a \"M\" a \"N\" mají postupně \"i\" a \"j\" prvočíselných dělitelů, pak o páru (\"m\", \"n\") říkáme, že je typu (\"i\", \"j\"). Například pro (\"m\", \"n\") = (220, 284), je největší společný násobek číslo 4, a tak M = 55 a N = 71. Tím pádem (220, 284) je pravidelný pár typu (2, 1). Neexistuje pár spřátelených čísel typu (1, \"j\") pro žádné \"j\".", "section_level": 1}, {"title": "Další poznatky.", "content": "Ve všech dosud známých případech tvoří pár spřátelených čísel buď dvě čísla sudá nebo lichá. Není známo, zda existují páry tvořené jedním sudým a jedním lichým číslem. Zrovna tak každý známý pár má alespoň jednoho společného dělitele. Není známo, zda existuje pár spřátelených čísel, který by byl tvořen čísly nesoudělnými. Kdyby nějaký takový byl, jeho součin by musel být větší než 10. Také by se nedal vyjádřit Thabitovým vzorcem, ani žádným podobným.", "section_level": 1}], "src_summary": "Spřátelená čísla (též přátelská, svázaná) jsou dvě přirozená čísla taková, že součet všech kladných dělitelů jednoho čísla (kromě čísla samotného) se rovná druhému číslu a naopak – součet všech dělitelů druhého čísla (kromě něho samotného) se rovná prvnímu. Na podobném základu stojí dokonalá čísla, která se rovnají přímo součtu všech svých dělitelů. Nejmenším párem spřátelených čísel je dvojice 220 a 284. Všechny kladné dělitele 220 kromě 220 samotné jsou 1, 2, 4, 5, 10, 11, 20, 22, 44, 55 a 110, jejich součet je roven 284. Obráceně - všichni dělitelé 284 jsou 1, 2, 4, 71 a 142, jejich součet je roven 220. Několik prvních párů spřátelených čísel: (220, 284), (1184, 1210), (2620, 2924), (5020, 5564), (6232, 6368) (sekvence A063990 v OEIS).", "tgt_summary": "Amicable numbers are two different numbers so related that the sum of the proper divisors of each is equal to the other number. The smallest pair of amicable numbers is (220, 284). They are amicable because the proper divisors of 220 are 1, 2, 4, 5, 10, 11, 20, 22, 44, 55 and 110, of which the sum is 284; and the proper divisors of 284 are 1, 2, 4, 71 and 142, of which the sum is 220. (A proper divisor of a number is a positive factor of that number other than the number itself. For example, the proper divisors of 6 are 1, 2, and 3.) A pair of amicable numbers constitutes an aliquot sequence of period 2. It is unknown if there are infinitely many pairs of amicable numbers. A related concept is that of a perfect number, which is a number that equals the sum of \"its own\" proper divisors, in other words a number which forms an aliquot sequence of period 1. Numbers that are members of an aliquot sequence with period greater than 2 are known as sociable numbers. The first ten amicable pairs are: (220, 284), (1184, 1210), (2620, 2924), (5020, 5564), (6232, 6368), (10744, 10856), (12285, 14595), (17296, 18416), (63020, 76084), and (66928, 66992). . (Also see and )", "id": 2484755}
{"src_title": "Bulharské knížectví", "tgt_title": "Principality of Bulgaria", "src_document": [{"title": "Historie.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Vznik.", "content": "Na konci 18. století začíná bulharské národní obrození. Zpočátku čistě kulturní hnutí se postupně mění v hnutí s politickými požadavky. V roce 1876 je krvavě potlačeno protiosmanské Dubnové povstání. O rok později propuká rusko-turecká válka. Jedním z důsledků ruského vítězství je i vznik autonomního Bulharského knížectví v roce 1878.", "section_level": 2}, {"title": "Alexandr von Battenberg knížetem.", "content": "Když byl v roce 1878 ustaven autonomní bulharský stát pod formální osmanskou suzerenitou, měl být v jeho čele kníže zvolený bulharskou elitou a schválený evropskými mocnostmi. V rámci politického kompromisu mezi silným vlivem Ruska a obavami zbytku Evropy z rusofilního Balkánu padla nakonec volba na Alexandra, jenž byl synovcem manželky tehdejšího cara Alexandra II.. Alexandr byl druhým synem Alexandra prince Hesensko-Rýnského a jeho morganatické manželky Julie, rozené hraběnky Hauke (pozdější princezny z Battenbergu). Ačkoli měl Alexandr zpočátku konzervativní postoje, začal po faktickém neúspěchu svého (prorusko-)absolutistického puče v letech 1881–1883 podporovat liberální politiku. Zasloužil se o spojení formou personální unie bulharského knížectví a Východní Rumélie na podzim roku 1885 a měl značný osobní podíl na odražení srbského útoku v témže roce. Tyto skutky mu přinesly velkou popularitu v Bulharsku, zároveň však nespokojenost Ruska nad jeho samostatnými aktivitami. To se neblaze odrazilo i na jeho rodinném životě — Alexandr usiloval o sňatek s pruskou princeznou Viktorií, na přímý zásah kancléře Bismarcka však byl odmítnut z obav o to, že by sňatek mohl být považován za další nepřátelské gesto namířené proti Rusku.", "section_level": 2}, {"title": "Sjednocení s Východní Rumélií.", "content": "Dne 6. září 1885 byla po nekrvavé revoluci připojena k bulharskému knížectví Východní Rumélie, jež byla od roku 1878 poloautonomní provincii Osmanské říše. Tento den se jako „Den sjednocení“ stal zároveň bulharským státním svátkem. Dne 17. dubna 1886 byla podle smlouvy v Tophane ve Východní Rumélii nominálně obnovena svrchovanost Osmanské říše a bulharský kníže se v souladu s onou smlouvou stal generálním guvernérem tohoto regionu, který i nadále zůstal pod faktickou kontrolou Bulharska. Nominální součástí Osmanské říše byla Východní Rumélie až do vyhlášení úplné nezávislosti Bulharska 5. října 1908, kdy se zároveň Bulharsko přeměnilo v Bulharské carství.", "section_level": 2}, {"title": "Abdikace Alexandra a nástup dynastie Sasko-Kobursko-Gothajské.", "content": "V srpnu 1886 vypukl vojenský převrat, který Alexandra donutil uprchnout ze země. Ačkoli se Stambolovovi podařilo povstalce zpacifikovat a vrátit Alexandra na trůn, jeho pozice přestala být dlouhodobě udržitelná a v září téhož roku byl přinucen abdikovat. S hlubokým rozčarováním podepsal abdikační smlouvu se slovy \"„Bože, pomáhej Bulharsku.“\" Regentem se stal Stambolov. V roce 1887, jen 9 let po ustanovení Bulharského knížectví po abdikaci knížete Alexandra I. nastupuje na knížecí stolec v Bulharsku Ferdinand Sasko-Kobursko-Gothajský. Byl následníkem prince Alexandra, kterého vystřídal na trůně právě ve chvíli, kdy se zdálo, že bulharský stát čeká velký rozvoj. Během jeho vlády země udělala značný pokrok v mnoha sférách – politické, ekonomické, kulturní, jako i obranné. V roce 1889 vstoupilo Bulharské knížectví do Latinské měnové unie.", "section_level": 2}, {"title": "Zánik.", "content": "V roce 1908 bulharský kníže Ferdinand vyhlašuje ve Velikém Tarnovu nezávislost Bulharska na Osmanské říši a přijímá titul cara a vládne jako car Ferdinand I.", "section_level": 2}], "src_summary": "Bulharské knížectví (bulharsky \"Княжество България\", Knjažestvo Bălgarija) byl autonomní stát Osmanské říše na Balkáně v letech 1878–1908. Bulharské knížectví vzniklo po Berlínském kongresu z tzv. Velkého Bulharska, které vzniklo po Sanstefanské mírové smlouvě a zaniklo v roce 1908 vyhlášením Bulharského carství (cisařství).", "tgt_summary": "The Principality of Bulgaria (, \"Knyazhestvo Balgariya\") was a \"de facto\" independent, and \"de jure\" vassal state under the suzerainty of the Ottoman Empire. It was established by the Treaty of Berlin in 1878. After the Russo-Turkish War ended with a Russian victory, the Treaty of San Stefano was signed by Russia and the Ottoman Empire on 3 March 1878. Under this, a large Bulgarian vassal state was agreed to, which was significantly larger: its lands encompassed nearly all ethnic Bulgarians in the Balkans, and included most of Moesia, Thrace and Macedonia, stretching from the Black Sea to the Aegean. However, the United Kingdom and Austria-Hungary were against the establishment of such a large Russian client state in the Balkans, fearing it would shift the balance of power in the Mediterranean. Due to this, the great powers convened and signed the Treaty of Berlin, superseding the Treaty of San Stefano, which never went into effect. This created a much smaller principality, alongside an autonomous Eastern Rumelia within the Ottoman Empire. Although an Ottoman vassal, Bulgaria only acknowledged the authority of the Sublime Porte in a formal way. It had its own Constitution, flag and anthem, and conducted its own foreign policy. In 1885, a bloodless revolution resulted in Eastern Rumelia being de facto annexed by Bulgaria, which the Ottoman Empire accepted with the Tophane Agreement. On 5 October 1908, Bulgaria declared its independence as the Kingdom of Bulgaria.", "id": 115342}
{"src_title": "Tomáš Pekhart", "tgt_title": "Tomáš Pekhart", "src_document": [{"title": "Klubová kariéra.", "content": "Narodil se v Sušici v Československu. Svou kariéru začal v klubu TJ Sušice a dále hrál za TJ Klatovy, odkud v roce 2003 přestoupil do SK Slavia Praha. V létě roku 2006 přestoupil ze Slavie do Tottenhamu. V první sezoně 2006/07 dal za akademii Tottenhamu 19 golů ve 20 zápasech, ale zranění mu snižovalo naději, že zde uspěje. V srpnu 2008 odešel na hostování do Southamptonu, kde hrál až do ledna 2009 a poté se z Tottenhamu vrátil na hostování zpět do Slavie. Dne 12. ledna 2010 se týmu FK Baumit Jablonec podařilo získat tohoto hráče za nezveřejněnou částku. V následující sezóně byl zapůjčen do Sparty Praha na hostování.", "section_level": 1}, {"title": "1. FC Norimberk.", "content": "Od 1. června 2011 přestoupil do německého klubu 1. FC Norimberk. Ve 2. kole německé Bundesligy v sezóně 2012/13 (31. srpna 2012) vstřelil Tomáš Pekhart svůj první gól v tomto ročníku proti hostující Borussii Dortmund. Ve 31. minutě otevřel hlavičkou skóre utkání po rohovém kopu Japonce Hirošiho Kijotakeho. Byl to jeho desátý gól za Norimberk od přestupu z Jablonce. 2. února 2013 vstřelil svůj třetí gól sezóny v domácím utkání proti Borussii Mönchengladbach, byl to zároveň vítězný gól na 2:1 (konečný stav zápasu). Čtvrtý gól sezóny vstřelil v posledním kole Bundesligy 17. května 2013 a byl to vítězný gól, kterým Norimberk porazil SV Werder Bremen 3:2. V sezoně 2013/14 zažil s týmem pád do druhé německé Bundesligy.", "section_level": 2}, {"title": "FC Ingolstadt 04.", "content": "V srpnu 2014 přestoupil z Norimberku do jiného německého druholigového klubu FC Ingolstadt 04. S Ingolstadtem slavil v sezóně 2014/15 postup do 1. německé Bundesligy.", "section_level": 2}, {"title": "AEK Athény.", "content": "V lednu 2016 přestoupil do řeckého klubu AEK Athény. V sezóně 2015/16 slavil zisk řeckého poháru. S 12 góly v 31 soutěžních zápasech byl nejlepším střelcem AEK v sezóně 2016/17.", "section_level": 2}, {"title": "Hapoel Beerševa.", "content": "V červenci 2017 přestoupil do týmu mistra izraelské nejvyšší ligy z ročníku 2016/17, klubu Hapoel Beerševa. Necelý měsíc po svém příchodu vyhrál s týmem první trofej – Izraelský Superpohár. Hapoel porazil celek Bnei Yehuda Tel Aviv FC poměrem 4:2, Pekhart vstřelil jeden gól. Na konci sezóny slavil s klubem mistrovský titul.", "section_level": 2}, {"title": "Reprezentační kariéra.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Mládežnické výběry.", "content": "Tomáš Pekhart nastoupil za některé mládežnické výběry České republiky. Během své mládežnické kariéry se zúčastnil v roce 2006 Mistrovství Evropy ve fotbale hráčů do 17 let v Lucembursku, kdy s českým týmem postoupil do finále turnaje proti Rusku. Pekhart se střelecky prosadil v semifinále proti Španělsku (výhra ČR 2:0) i ve finále proti Rusku (remíza 2:2 po prodloužení, titul získalo Rusko po výhře 5:3 na pokutové kopy). Zúčastnil se i Mistrovství světa ve fotbale hráčů do 20 let 2007 v Kanadě, na němž česká reprezentace podlehla ve finále Argentině 1:2. Nechyběl ani na následujícím světovém šampionátu v roce 2009 v Egyptě, kde český celek vypadl v osmifinále s Maďarskem na pokutové kopy. Tomáš Pekhart se na tomto turnaji jedenkrát trefil v zápase základní skupiny proti Austrálii (výhra ČR 2:1). V reprezentaci do 21 let vstřelil dva hattricky, oba San Marinu během kvalifikace na ME „21“ 2011. V tomto kvalifikačním cyklu se stal se 7 vstřelenými góly nejlepším kanonýrem kvalifikační skupiny 5, v níž se ČR střetla s Německem, Islandem, Severním Irskem a San Marinem. Bilance Tomáše Pekharta v mládežnických týmech:", "section_level": 2}, {"title": "Mistrovství Evropy hráčů do 21 let 2011.", "content": "V těžké základní skupině B Mistrovství Evropy hráčů do 21 let v roce 2011 konaném v Dánsku se česká reprezentace střetla postupně s celky Ukrajiny, Španělska a Anglie, do semifinále postupovaly první dva týmy ze skupin. 12. června 2011 nastoupil český výběr proti Ukrajině a zvítězil 2:1, Tomáš Pekhart absolvoval celé utkání. Další zápas 15. června se české mládežnické reprezentaci nevydařil, prohrála se Španělskem 0:2. Pekhart odehrál první poločas. O postupu se rozhodovalo v posledním zápase s Anglií 19. června. Angličané vedli až do 89. minuty 1:0, ČR pak góly střídajících hráčů Jana Chramosty a Tomáše Pekharta otočila stav na 2:1 a postoupila do semifinále, přičemž Pekhart trefil ve 4. minutě nastaveného času vítězný gól poté, co v 83. minutě střídal. Semifinále 22. června proti Švýcarsku ČR prohrála po prodloužení 0:1 a stejným výsledkem (avšak v normální hrací době) podlehla 25. června v souboji o 3. místo Bělorusku. Tomáš Pekhart nastoupil pouze v utkání se Švýcarskem, kde se dostal na hřiště v 63. minutě.", "section_level": 3}, {"title": "A-mužstvo.", "content": "První zápas v A-mužstvu české reprezentace absolvoval Pekhart 22. května 2010 proti Turecku, toto přátelské utkání hrané v USA český celek prohrál 1:2. Pekhart střídal v 77. minutě Jaroslava Plašila. Po evropském šampionátu 2012 nastoupil v prvním přátelském utkání nového reprezentačního cyklu 15. srpna 2012 ve Lvově proti domácí Ukrajině (0:0) a 8. září v Kodani proti Dánsku (kvalifikační zápas o MS 2014 v Brazílii, opět 0:0). V dalším utkání v Teplicích proti Finsku 11. září odehrál první poločas (prohra 0:1). Objevil se v základní sestavě v kvalifikačním zápase proti Maltě a po centru Petra Jiráčka z levé strany hlavou skóroval do brány maltského brankáře Andrewa Hogga a zvýšil na průběžných 2:1. Byl to jeho první reprezentační gól v A-mužstvu. Po čtyřzápasovém střeleckém trápení českého týmu bez vstřeleného gólu (mimo tří výše zmíněných zápasů ještě prohra 0:1 z evropského šampionátu s Portugalskem) zvítězila ČR 3:1, v nastaveném čase chytil ještě Petr Čech přísně nařízený pokutový kop. 16. října 2012 nastoupil Pekhart v Praze v kvalifikačním zápasu s Bulharskem (0:0). Druhý gól v seniorské reprezentaci vstřelil hlavou 11. října 2013 opět proti Maltě (která hrála doma), v 90. minutě zvyšoval na konečných 4:1 pro ČR. Při gólové akci dostal ránu do hlavy, utrpěl lehký otřes mozku a musel být vystřídán.", "section_level": 2}, {"title": "EURO 2012.", "content": "Trenér Michal Bílek jej nominoval na EURO 2012 konané v Polsku a na Ukrajině. V prvním zápase (8. června 2012) se na hřiště nedostal, české mužstvo prohrálo 1:4 s Ruskem. Ve druhém zápase (12. června 2012) proti Řecku střídal v 64. minutě Milana Baroše, český tým nakonec zvítězil 2:1. V závěrečném zápase základní skupiny proti Polsku Pekhart opět střídal Baroše, tentokrát šlo o taktické střídání v samotném závěru utkání (90. minuta). České mužstvo zvítězilo 1:0, získalo tři body a s celkově šesti body postoupilo z prvního místa ve skupině (přes pasivní skóre 4:5 ze tří zápasů) do čtvrtfinále turnaje (společně s Řeckem, které po vítězství nad Ruskem 1:0 skončilo druhé). Čtvrtfinálový zápas ve Varšavě (21. června 2012) proti Portugalsku český tým prohrál 0:1 a s turnajem se rozloučil. Tomáš Pekhart nastoupil na hřiště v 86. minutě místo Tomáše Hübschmana.", "section_level": 3}, {"title": "Reprezentační góly a zápasy.", "content": "Góly Tomáše Pekharta v české reprezentaci do 21 let Góly Tomáše Pekharta v A-mužstvu české reprezentace", "section_level": 2}], "src_summary": "Tomáš Pekhart (* 26. května 1989 Sušice, Československo) je profesionální fotbalista. V současné době hraje za tým Legia Varšava. Mimo ČR působil na klubové úrovni v Německu, Anglii, Izraeli a Řecku, od léta 2017 je v Španělsko. V sezoně 2008/09 získal se Slavií Praha mistrovský titul a stal se velice platným hráčem v české reprezentaci do 21 let. V letech 2010–2013 odehrál 19 zápasů v dresu českého reprezentačního A-mužstva, vstřelil dvě branky. V sezóně 2017/18 se stal mistrem Izraele s klubem Hapoel Beerševa.", "tgt_summary": "Tomáš Pekhart (born 26 May 1989) is a Czech professional footballer who plays as a forward for Polish club Legia Warsaw. He has represented the Czech Republic at both junior and senior level.", "id": 1693822}
{"src_title": "Ivanovo dětství", "tgt_title": "Ivan's Childhood", "src_document": [{"title": "Vliv filmu.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Ve světě.", "content": "Snímek zahájil spolu s francouzským filmem \"Nikdo mě nemá rád\" (1959) vlnu zájmu o téma vliv nepříznivých sociálních a kulturních okolností na dětství. Ivanovým dětstvím se zároveň Tarkovský výrazně etabloval, což mu později umožnilo spolufinancovat jeho tvorbu i ze západních zdrojů (například film \"Stalker\") a pravděpodobně usnadnilo pozdější rozhodnutí emigrovat na západ.", "section_level": 2}, {"title": "V Sovětském svazu.", "content": "Spolu například s \"Jeřábi táhnou\" patří tento snímek k několika málo skutečně originálním filmům o druhé světové válce natočených v SSSR. Oficiálními uměleckými vědci a kritiky však byla vytvářena spíše poptávka po dalších variacích využívajících tehdejších klasických postupů. Žádný další sovětský film podněty \"Ivanova dětství\" dále nerozvíjí. Sovětské válečné filmy spíše směřovaly k odstranění náznaků a gradaci použitých prostředků (například nárůst brutality vrcholící v mládeži nepřístupném Jdi a dívej se). Tato fáze byla překonána až v devadesátých letech (například \"Kavkazským zajatcem\").", "section_level": 2}, {"title": "Ivan.", "content": "Ivan je dvanáctiletý chlapec, který přišel o základní vztahy a předpoklady realizace obvyklých hodnot dětství, čímž došlo (v termínech Heideggera) k odhalení neskrytosti pobytu. Vedle této existenciální analýzy je možné i následující pojetí. Realističnost socialistického realismu nespočívá v zobrazování nahodilých detailů, ale v idealizaci momentů zásadních pro pochopení pohybů na základě dialektické logiky. V tomto pojetí nenávist a motivace chování Ivana odkazuje k přirozené touze člověka bránit společenství proti agresorům.", "section_level": 1}, {"title": "Děj.", "content": "Většina děje se odehrává na jednom místě na východní frontě v krátkém čase. Bezprizorný malý Ivan, jehož rodina byla protivníkem vyvražděna, je již pouze odhodlán fanaticky bojovat proti nepříteli. Tarkovského vyprávění je založeno na kontrastech (umocněných vynikající kamerou) mezi frontovými reáliemi a Ivanovou idylickou imaginací zaměřenou do minulosti. Ivan se účastní průzkumné vojenské akce. Jeho jednání ostře kontrastuje se zobrazenými příběhy vojáků, kteří neztratili kontakty s \"běžným životem\". Ač jej ostatní bojovníci chtějí stáhnout z bojů, Ivan tajně utíká na frontu. Střih přenáší diváka na konec filmu, kde ve všeobecném veselí vítězství vojáci blízcí Ivanovi náhodnou naleznou záznam, že Ivan byl jako válečný zajatec popraven. Snímek je zakončen hororovými záběry gilotin a ostnatého drátu, které následuje vyobrazení radujícího se Ivana utíkajícího na pláži.", "section_level": 1}], "src_summary": "Ivanovo dětství (rusky \"Иваново детство\", \"Ivanovo detstvo\", na západě známé jako \"My Name Is Ivan\") je válečné drama z roku 1962, jde o první celovečerní film režiséra Andreje Tarkovského. Nezvyklý scénář a námět Vladimira Bogomolova v sobě kombinuje postupy sorely a existencialismu. Přestože \"Ivanovo dětství\" získalo pouze dvě mezinárodní ocenění, výrazně ovlivnilo celkový vývoj kinematografie, získalo si celosvětový obdiv kritiky a jeho kvality byly vyzdvihovány významnými intelektuály (například Sartrem). Je výborný i po stránce obrazové a filmové řeči.", "tgt_summary": "Ivan's Childhood (), sometimes released as My Name Is Ivan in the US, is a 1962 Soviet war drama film and the first feature film directed by Andrei Tarkovsky. Co-written by Mikhail Papava and an uncredited Tarkovsky, it is based on Vladimir Bogomolov's 1957 short story \"Ivan\" (). The film features child actor Nikolai Burlyayev along with Valentin Zubkov, Evgeny Zharikov, Stepan Krylov, Nikolai Grinko, and Tarkovsky's wife Irma Raush. \"Ivan's Childhood\" tells the story of orphaned boy Ivan, whose parents were killed by the invading German forces, and his experiences during World War II. \"Ivan's Childhood\" was one of several Soviet films of its period, such as \"The Cranes Are Flying\" and \"Ballad of a Soldier\", that looked at the human cost of war and did not glorify the war experience as did films produced before the Khrushchev Thaw. In a 1962 interview, Tarkovsky stated that in making the film he wanted to \"convey all [his] hatred of war\", and that he chose childhood \"because it is what contrasts most with war.\" \"Ivan's Childhood\" was Tarkovsky's first feature film. It won him critical acclaim and made him internationally known. It won the Golden Lion at the Venice Film Festival in 1962 and the Golden Gate Award at the San Francisco International Film Festival in 1962. The film was also selected as the Soviet entry for the Best Foreign Language Film at the 36th Academy Awards, but was not accepted as a nominee. Famous filmmakers such as Ingmar Bergman, Sergei Parajanov and Krzysztof Kieślowski praised the film and cited it as an influence on their work.", "id": 1969773}
{"src_title": "Eli'ezer Ben Jehuda", "tgt_title": "Eliezer Ben-Yehuda", "src_document": [{"title": "Biografie.", "content": "Eli'ezer Ben Jehuda se narodil jako Eli'ezer Jicchak Perlman ve vesnici Lužki ve Vilniuské gubernii Ruského impéria (dnes Vitebská oblast v Bělorusku). Chodil do chederu, kde od tří let studoval hebrejštinu a Bibli, jak bylo běžné mezi Židy ve východní Evropě. Ve dvanácti letech již měl přečtenou velkou část Tóry, Mišny a Talmudu. Jeho rodiče si přáli, aby se z něj stal rabín, a tak jej poslali do ješivy. Tam pokračoval ve studiu starohebrejštiny a dostal se též k osvícenecké hebrejštině včetně sekulárních spisů. Později se naučil francouzsky, německy a rusky a odjel dále studovat do Daugavpilsu. Díky čtení hebrejských novin \"ha-Šachar\" se seznámil se sionismem a dospěl k závěru, že oživení hebrejštiny v Zemi izraelské by mohlo sjednotit všechny Židy na celém světě. Ben Jehuda byl dvakrát ženatý se dvěma sestrami. Jeho první manželka Dvora (rozená Jonasová) zemřela v roce 1891 na tuberkulózu a zanechala mu pět malých dětí. Jen krátce po manželčině smrti zemřely tři z jejich dětí, v krátké době deseti dnů, na záškrt. O šest měsíců později se oženil s Dvořinou mladší sestrou Paulou Beilou, která přijala židovské jméno „Chemda.“ Poslední přání jeho manželky Dvory bylo, aby si Paulu vzal.", "section_level": 1}, {"title": "Studia v Paříži.", "content": "Po dokončení studií odešel do Paříže studovat na Sorboně. Mezi jeho předměty byla i historie a politika Blízkého východu, avšak předmět, který jej nejvíce ovlivnil, byla hebrejština, konkrétně hebrejština pro pokročilé vyučovaná v hebrejštině. Bylo to použití hebrejštiny v mluvené formě, které jej plně utvrdilo v přesvědčení, že by hebrejština jako národní jazyk byla praktická. V Paříži strávil čtyři roky.", "section_level": 1}, {"title": "Přestěhování do Jeruzaléma.", "content": "V roce 1881 Ben Jehuda vycestoval do Palestiny, která byla tehdy provincií Osmanské říše. Nalezl si zde práci jako učitel na škole Alliance Israelite Universelle. Motivován okolními ideály obnovy a odmítnutí života v diaspoře si Ben Jehuda dal za cíl vytvořit nový jazyk, který by nahradil jidiš a další regionální dialekty jako prostředek každodenní komunikace mezi Židy, kteří podnikli aliju z různých částí světa. Svého syna Ben Ciona Ben Jehudu (osobní jméno znamená „syn Sijónu“) vychoval zcela v hebrejštině. Odmítl, aby byl jeho syn během dětství vystaven jiným jazykům. Říká se, že jednou pokáral svou ženu, když ji přistihl, jak synovi zpívá ruskou ukolébavku. Jeho syn byl první rodilý mluvčí moderní hebrejštiny a jeho autobiografie, kterou sepsal pod svým pozdějším jménem Itamar Ben Avi (איתמר בן אב\"י, „Itamar, syn Aviho,“ Avi je zkratka, vytvořená třemi počátečními písmeny jména Eli'ezer Ben Jehuda, ale také znamená „můj otec“) je dodnes v Izraeli čtená.", "section_level": 1}, {"title": "Novinářská dráha.", "content": "Ben Jehuda byl redaktorem několika hebrejsky psaných novin: ha-Chavacelet, ha-Cvi, Haškafa a ha-Or (tak byl přejmenován list ha-Cvi). Vydávání novin ha-Cvi bylo na rok přerušeno kvůli protestům jeruzalémské ultraortodoxní komunity, která se ostře ohrazovala proti použití hebrejštiny, svatého jazyka, pro každodenní konverzace. V roce 1908 se z ha-Cvi stal první hebrejský deník na území Palestiny. Po válce se Ben Jehuda angažoval okolo vzniku deníků Haaretz a Do'ar ha-jom.", "section_level": 1}, {"title": "Lexikografie.", "content": "Ben Jehuda byl hnacím motorem založení Výboru pro hebrejský jazyk, později Akademie hebrejského jazyka, která existuje dodnes. Byl autorem prvního slovníku moderní hebrejštiny a stal se známým jako „obroditel“ hebrejštiny i přes opozici vůči některým slovům, které zavedl. Mnoho z těchto slov se stalo nedílnou součástí hebrejštiny, ale jiná, přibližně 2000 slov, se neuchytila. Například místo jeho označení pro rajče \"badura\" používají mluvčí hebrejštiny slovo \"agvania.\"", "section_level": 1}, {"title": "Smrt.", "content": "Ben Jehuda zemřel v prosinci 1922 ve věku šedesáti čtyř let na tuberkulózu, kterou trpěl po celý svůj život. Byl pohřben na Olivové hoře v Jeruzalémě a jeho pohřbu se zúčastnilo na 30 tisíc lidí. Na jeho počest nese jeho jméno hlavní ulice v Jeruzalémě – Ben Jehudova ulice.", "section_level": 1}], "src_summary": "Eli'ezer Ben Jehuda (hebrejsky: , 7. ledna 1858, Lužki, Ruské impérium – 16. prosince 1922, Jeruzalém, Britský mandát Palestina) byl izraelský jazykovědec, který se stal klíčovou postavou v obrození hebrejštiny coby mluveného jazyka. Ben Jehuda považoval vztah hebrejštiny a sionismu za symbiózu: „hebrejština může žít, pouze pokud oživíme národ a navrátíme se do země svých otců.“", "tgt_summary": "Eliezer Ben‑Yehuda (; ; born Eliezer Yitzhak Perlman; 7 January 1858 – 16 December 1922) was a Hebrew lexicographer and newspaper editor. He was the driving force behind the revival of the Hebrew language in the modern era.", "id": 1909351}
{"src_title": "Château d'Yquem", "tgt_title": "Château d'Yquem", "src_document": [{"title": "Dějiny.", "content": "Původ jména Yquem sice není jasný, zato minulost pozemků je zdokumentována dobře. V období 1152–1453 patřila oblast Bordeaux Angličanům a Yquem vlastnili angličtí králové. V majetku francouzských králů se ocitlo v roce 1453 za vlády Karla VII. V roce 1593 získal Château d'Yquem jako feudální léno Jacques de Sauvage. Rodině Sauvageových usedlost patřila až do roku 1785, kdy se Francoise-Joséphine de Sauvageová provdala za Louise-Amédéea de Lur Saluces, čímž majetek přešel do vlastnictví rodu Lur Salucesových, jenž vinařství vlastnil až do roku 1996. Více než polovinu 20. století, až do své smrti v roce 1968, usedlost řídil markýz Bernard de Lur-Saluces, po něm převzal její vedení hrabě Alexandre de Lur-Saluces, který ji vedl až do května 2004. Od roku 1996 vlastní Château d'Yquem francouzský výrobce luxusního zboží gigant LVMH - Moët Hennessy Louis Vuitton.", "section_level": 1}, {"title": "Apelace Sauternes.", "content": "Sauterneská apelace se vztahuje na obce Sauternes, Barsac (která má též vlastní označení), Fargues, Preignac a Bommes. Jedná se o nevelké území vzdálené asi 30 kilometrů jihovýchodním směrem od města Bordeaux, zcela obklopené známou podoblastí Graves. Region má pozoruhodné, avšak poněkud nespolehlivé klimatické podmínky, díky kterým je zde možné vyrábět špičková sladká vína, jež se naprosto liší od ostatních vín oblasti Bordeaux. Pro zdejší krajinu jsou typická široká mělká údolí a mírné kopce. Řeka Ciron, jež protéká jedním z těchto údolí a která se jižně od Barsaku vlévá do Garonny, rozděluje region na dvě oblasti. Na podzim, za příznivého počasí, postupuje ranní mlha z Garrony proti proudu řeky Ciron a pokrývá révu. V průběhu dopoledne se pak mlha zvedne a vinice zaplaví paprsky teplého podzimního slunce. To je ideální počasí pro vývoj ušlechtilé plísně. Označení apelace Sauternes se používá výlučně pro sladká vína. Veškerá ostatní vína z této oblasti lze prodávat pouze pod označením AC Bordeaux. I zde došlo v roce 1855 jako v Médoku k roztřídění nejlepších vinohradů do kategorií \"premier cru\" a \"deuxiéme cru\". Nejvyšší kategorie \"premier cru supérieur\" byla přiznána pouze Château d´Yquem. Na rozdíl od většiny vinic v kraji Bordeaux se zde pěstují převážně bílé odrůdy, a sice Sémillon pro svoji náchylnost k napadení ušlechtilou plísní a Sauvignon blanc, jenž dodává vínům kyselinu.", "section_level": 1}, {"title": "Vinařství.", "content": "Vinohrad rozkládající se mezi vesnicemi Sauternes and Fargues má rozlohu asi 113 ha, v každé době se však obdělává jen asi 100 ha. Tuto plochu zabírají pouze keře dvou odrůd – na 80 % roste Sémillon a na 20 % Sauvignon blanc. Díky jeho vyšším výnosům je však poměr obou odrůd ve víně mnohem vyrovnanější. Za svůj velký úspěch vděčí Château d´Yquem zejména již zmíněné ušlechtilé šedé plísni \"Botrytis cinerea\", jež napadá zdejší hrozny. Pokud jde o vinohradnické metody, ve vinařství dosud převládají tradiční, pomalé postupy, při nichž se pečlivě dbá na detail. Vinohrad se orá pluhy, které tahají koně, řez a vedení se provádějí ručně. Sklizeň je vždy pečlivě načasovaná a probíhá v mnoha etapách. Pokaždé se přitom sbírají pouze plísní nejvíce napadené bobule. Celkový výnos tak nikdy nepřekročí 900 litrů na hektar. V Sauternes přitom bývá obvyklých 2 – 3000 litrů. Zhruba jednou za 10 let bývá úroda tak špatná, že pokud se vůbec vyrobí nějaké víno, neprodává se pod značkou château. Ve 20. století se tak stalo devětkrát, v letech 1910, 1915, 1930, 1951, 1952, 1964, 1972, 1974 a 1992. Hrozny se lisují postupně, v nevelkých, desítky let starých lisech. Mošt poté prokváší v nových baricích, v nichž víno po tři a půl roku zraje. Vanilkové aroma dubu však překrývá koncentrovaná chuť. Následným zráním v sudech totiž víno získává spíš komplexnost než aromatické látky. Doba tohoto zrání v dubových sudech závisí na kvalitě ročníku. Víno tak získává bohatost a po deseti až dvaceti, někdy však i padesáti letech dosáhne své pověstné komplexnosti. Ročně se zde vyrobí asi 65 000 láhví. Vína z Château d'Yquem jsou charakteristická právě úžasnou komplexností chutí, v nichž převládá med, zralé meruňky a ananas či kompotované ovoce, a sladkostí. Jsou též pověstná svou dlouhověkostí. Láhev z dobrého ročníku začne projevovat své kvality nejdřív po 10 až 20 letech ve sklepě. Při správné péči dokáže vydržet déle než 100 let, přičemž se v ní postupně rozvíjejí další a další ovocné tóny a aromata. K nejlepším ročníkům patří vína z let 1921, 1937, 1947, 1949, 1959, 1967, 1975, 1983 a 1988. Od roku 1959 se ve vinařství Château d'Yquem vyrábí také suché bílé víno nazvané \"Ygrec\" ( označení pro písmeno ypsilon), jež se připravuje ze stejného množství Sémillonu a Sauvignonu blanc. Toto víno se však nevyrábí v každém ročníku.", "section_level": 1}, {"title": "Zajímavost.", "content": "V roce 2006 byla v londýnské aukční síni prodána 135letá \"řada\" vín, jež obsahuje každý ročník z let 1860–2003 za neuvěřitelných 1,5 milionu dolarů, což je jedna z největších sum, jež byla kdy zaplacena za jedinou dražební položku, pokud jde o víno. Sbírka byla umístěna ve dvou vinotékách z amerického ořechu od britského nábytkářského návrháře Davida Linleyho, z nichž každá stála přes 95 000 dolarů.", "section_level": 1}], "src_summary": "Château d´Yquem je starobylé vinařství v malé obci Sauternes asi 30 km jihovýchodně od města Bordeaux, kde se vyrábí jedno z nejjemnějších sladkých bílých vín na světě. Při legendární Bordeauxské klasifikaci vín v roce 1855 byla Château d'Yquem jako jediné usedlosti v apelaci Sauternes přiznána kategorie \"premier cru supérieur\", čímž byla uznána naprostá nadřazenost zdejšího vína nad ostatními bílými víny z oblasti Graves.", "tgt_summary": "Château d'Yquem () is a \"Premier Cru Supérieur\" (Fr: \"Superior First Growth\") wine from the Sauternes, Gironde region in the southern part of the Bordeaux vineyards known as Graves. In the Bordeaux Wine Official Classification of 1855, Château d'Yquem was the only Sauternes given this rating, indicating its perceived superiority and higher prices over all other wines of its type. Yquem's success stems largely from the site's susceptibility to attack by \"noble rot\" (a particular kind of infestation by \"Botrytis cinerea\"). Wines from Château d'Yquem are characterised by their complexity, concentration and sweetness, which is balanced by relatively high acidity. With proper care, a bottle will keep for a century or more, and the fruity overtones will gradually fade and integrate with more complex secondary and tertiary flavours. Since 1959 (though not every year), Château d'Yquem has also produced a dry white wine called \"Ygrec\" (Fr: the letter \"Y\"), made from an equal blend of Sémillon and Sauvignon blanc.", "id": 1902301}
{"src_title": "Bitva u Blore Heath", "tgt_title": "Battle of Blore Heath", "src_document": [{"title": "Pozadí.", "content": "Po první bitvě u St Albans roku 1455 panoval mezi znepřátelenými rody Yorků a Lancasterů relativní klid. Nicméně obě strany byly obezřetné a roku 1459 začaly shromažďovat vojska svých spojenců. Královna Markéta pokračovala v aktivizaci spojenců krále Jindřicha VI. mezi šlechtici a Yorkové, pod vedením Richarda, vévody z Yorku, hledali podporu v táboře králových odpůrců. Yorské vojsko, které se nacházelo na hradu Middleham v Yorkshire, vedené Richardem, hrabětem ze Salisbury se potřebovalo připojit k hlavní yorské armádě na hradu Ludlow v Shopshire. Poté, co se Salisbury vydal na cestu přes Midlands nařídila královna Markéta Jamesi, lordu z Audley, aby sestavil vojsko a Salisburyho zastavil.", "section_level": 1}, {"title": "Bitva.", "content": "Audle vybral pro místo, kde chtěl Yorky překvapit oblast Blore Heath. Ráno 23. září 1456 zaujalo vojsko, čítající 6-12 000 mužů, obrannou pozici za bariérou na jihozápadním okraji Blore Heath odkud očekávali příchod Salisburyho vojska. Yorští zvědové spatřili Lancasterské praporce přes vršek bariéry a Salisburyho okamžitě varovali. Yorkové, v počtu 3-6 000 vojáků, byli očekáváni vojskem s asi dvojnásobnou přesilou. Poté, co se vynořili z lesa, Salisbury nařídil, aby jeho vojáci zaujali pozici k boji. Vzdálenost mezi oběma vojsky byla asi 300 metrů. Mezi nimi tekl prudký, široký a rychle proudící potok. Tato překážka činila Audleyho pozici téměř nedobytnou. Zpočátku se oba velitelé pokusili vést neúspěšná jednání, aby se vyhnuli krveprolití. Bitva, jako mnoho jiných středověkých střetů, byla zahájena lučištníky. Vzhledem ke vzdálenosti obou vojsk ale nepřinesla žádné rozhodnutí. Salisbury se obával, že útok přes potok by byl sebevražedný a tak použil lest, aby vylákal protivníka. Poslal několik svých důstojníků, aby se vzdálili od hlavního pole, aby se Lancasterové domnívali, že utíkají z boje. Lancasterové vyslali za nimi jízdu. V době kdy překračovali potok, byli napadeni Salisburyho muži, kteří se vrátili zpět. Je možné, že útok jízdy nenařídil sám Audley, ale výsledkem byla změna situace ve prospěch Salisburyho. Střet u potoka způsobil Lancasterům velké ztráty. Lancasterové se stáhli a po chvíli podnikli druhý útok, možná proto, aby zachránili své raněné. Druhý útok byl úspěšnější a mnoho Lancasterů dokázalo překonat potok. To vedlo k prudkému boji, ve kterém Audley padl. Po Audleyho smrti převzal velení Lancasterů jeho zástupce, John Sutton, baron z Duddley, který nařídil provést mohutný protiútok, do kterého se zapojilo asi 4 000 vojáků. Tento útok také nebyl úspěšný a asi 500 Lancasterských vojáků se připojilo k Yorkům a začali bojovat proti svým mužům. To znamenalo pro Lancastery obrat, jejich obrana zkolabovala a Yorkové je zahnali na ústup. Odhaduje se, že v bitvě zemřelo nejméně 3 000 vojáků, z toho 2 000 na straně Lancasterů.", "section_level": 1}], "src_summary": "Bitva u Blore Heath byla první velkou bitvou války růží. Odehrála se 23. září 1459 v oblasti Blore Heath ve Staffordshire nedaleko městečka Market Drayton v Anglii.", "tgt_summary": "The Battle of Blore Heath was a battle in the English Wars of the Roses. It was fought on 23 September 1459, at Blore Heath in Staffordshire. Blore Heath is a sparsely populated area of farmland, two miles east of the town of Market Drayton in Shropshire, and close to the towns of Market Drayton and Loggerheads, Staffordshire.", "id": 872217}
{"src_title": "Bělozubka nejmenší", "tgt_title": "Etruscan shrew", "src_document": [{"title": "Popis.", "content": "Váží přibližně 2 gramy. Délka hlavy a trupu dosahuje od 35 do 48 mm. Tělo má tmavé. Ocas měří 24 až 29 mm. Zuby jsou bílé.", "section_level": 1}, {"title": "Chov v zoo.", "content": "Bělozubky nejmenší patří mezi velmi raritně chované druhy. V létě 2018 byly chovány jen v pěti evropských zoo: čtyřech německých (Tierpark Berlin, Zoo Dresden, Tierpark Görlitz a Zoo Karlsruhe) a jedné české (Zoo Praha). V průběhu roku 2018 se stala chovatelem tohoto druhu také Zoo Wroclaw. V průběhu roku 2018 se bělozubky nejmenší dostaly do dalších dvou českých zoo: Zoo Jihlava a Zoo Plzeň. Počet evropských zoo s tímto druhem se tak dostal na osm.", "section_level": 1}, {"title": "Chov v Zoo Praha.", "content": "Do Zoo Praha přišli první jedinci tohoto druhu v závěru roku 2017. Jednalo se o dva páry ze zoo v německých Drážďanech (Zoo Dresden). Zpočátku byli v zázemí, aktuálně jsou již v expozici v pavilonu Afrika zblízka. První odchovy se podařily v březnu 2018 a další následovaly ve čtyřtýdenních intervalech. Na počátku srpna 2018 tak žilo v Zoo Praha již 9 dospělých jedinců (vč. jedné březí samice) a 24 mláďat (pocházejí z 6 pražských vrhů). Rozmnožuje se již druhá generace. 14. srpna 2018 se narodily dvě bělozubky nejmenší a 18. srpna téhož roku se narodily další čtyři. Další mládě následovalo i v prosinci 2018, kdy zároveň přišli noví jedinci z německé Zoo Karlsruhe. Celkově se v průběhu roku 2018 narodilo a bylo odchováno 17 mláďat. Ke konci roku 2018 bylo v Zoo Praha chováno 11 jedinců. Další mláďata přišla na svět v únoru, březnu, květnu, červnu, červenci, srpnu, září, říjnu i listopadu 2019, tedy takřka ve všech měsících.", "section_level": 2}], "src_summary": "Bělozubka nejmenší (\"Suncus etruscus\") je savec z čeledi rejskovitých. Jde o nejmenšího známého savce podle hmotnosti. Nejmenší podle délky těla je netopýrek thajský (\"Craseonycteris thonglongyai\"). Je rozšířena v jižní Evropě, Zakavkazsku, Turkmenistánu a Africe.", "tgt_summary": "The Etruscan shrew (\"Suncus etruscus\"), also known as the Etruscan pygmy shrew or the white-toothed pygmy shrew, is the smallest known mammal by mass, weighing only about on average. (The bumblebee bat is regarded as the smallest mammal by skull size and body length.) The Etruscan shrew has a body length of about excluding the tail. It is characterized by very rapid movements and a fast metabolism, eating about 1.5–2 times its own body weight per day. It feeds on various small vertebrates and invertebrates, mostly insects, and can hunt individuals of the same size as itself. These shrews prefer warm and damp climates and are widely distributed in the belt between 10° and 30°N latitude stretching from Europe and North Africa up to Malaysia. They are also found in the Maltese islands, situated in the middle of the Mediterranean sea. Although widespread and not threatened overall, they are generally uncommon and are endangered in some countries.", "id": 1612888}
{"src_title": "Nízkoemisní zóna", "tgt_title": "Low-emission zone", "src_document": [{"title": "Česko.", "content": "V České republice představilo ministerstvo životního prostředí v září 2009 návrh zákona o ovzduší, který by městům umožnil zřizování nízkoemisních zón. Tato možnost byla schválena v září 2011, kdy novelu schválili poslanci a přehlasovali veto prezidenta Václava Klause. V únoru 2013 bylo schváleno nařízení vlády, které stanovuje podmínky pro zřizování nízkoemisních zón. O zřízení takové zóny v té době uvažovala například Praha, Ostrava, Plzeň, Karlovy Vary nebo Klimkovice. Vyhláška č. 294/2015 Sb., účinná od 1. ledna 2016, zavedla zónové dopravní značky IZ 7a Emisní zóna a IZ 7b Konec emisní zóny. V roce 2019 však stále žádná nízkoemisní zóna v Česku neexistovala. Jako důvody města uváděla např. nedostatek politické shody na územním rozsahu takové zóny (Praha), dále přísné podmínky, které pro jejich zřízení zákon o ovzduší stanovuje (Brno), nebo též příliš nízký očekávatelný efekt takového opatření na kvalitu ovzduší v místě (Ostrava, Plzeň). Alternativní cestu ke snížení emisí spatřují některé radnice ve změně organizace dopravy (např. snížení rychlosti v některých částech města, rezidentní parkování, zavedení mýta). V Praze jsou již od roku 1999 vyhláškou upravovány zóny placeného stání, jejichž množství postupně roste, obdobně dochází od roku 2018 k zavádění rezidentního parkování i v Brně a parkování ve svých centrech začínají zónově regulovat i některé další obce. Tyto parkovací zóny však nejsou zřizovány na základě zákona o ovzduší a nejde tedy o nízkoemisní zóny, byť je mezi takovými některé zdroje uvádějí.", "section_level": 1}, {"title": "Dánsko.", "content": "V Dánsku byly zavedeny ekologické zóny v části Kodaně, ve Frederiksbergu, v Aalborgu a připravuje se v dalších městech (Aarhus, Odense).", "section_level": 1}, {"title": "Japonsko.", "content": "Tokio zavedlo nízkoemisní zónu v říjnu 2003.", "section_level": 1}, {"title": "Německo.", "content": "Německá města mají možnost zavedení nízkoemisních zón od března 2007, poprvé však byly tyto zóny zavedeny v lednu 2008. V lednu 2009 zavedlo nebo připravovalo nízkoemisní zóny asi 40 německých měst, například Berlín, Dortmund, Hannover, Kolín nad Rýnem, Mannheim, Stuttgart, Bochum, Duisburg, Essen, Frankfurt nad Mohanem, Mnichov, Brémy, Karlsruhe, Düsseldorf, Heidelberg, Regensburg. Od ledna 2012 bylo vyhlášeno 6 nových zón a 19 existujících zón zpřísnila jejich pravidla. Vznikla také první regionální nízkoemisní zóna Porúří zahrnující území 14 měst mezi Dortmundem a Duisburgem o ploše kolem 850 km². Další vlnu zpřísnění pravidel pro vjezd do desítek zón přinesl leden 2013. Automobily jsou rozděleny do 4 kategorií podle toho, kolik škodlivin vypouštějí do ovzduší. Začátek nízkoemisních zóny je v Německu označen typickou dopravní značkou s nápisem „Umwelt zone\" a dodatkovou tabulkou barevnými plaketami. Do většiny německých zón doposud postačuje kterákoli plaketa. V budoucnu však postupně ztratí právo vjezdu s červenými a žlutými plaketami.", "section_level": 1}, {"title": "Nizozemsko.", "content": "Nízkoemisní zóny fungují pod názvem „milieuzones“ doposud v devíti městech (Utrecht, Eindhoven, Tilburg,'s-Hertogenbosch, Breda, Rotterdam, Maastricht, Den Haag a Amsterdam).", "section_level": 1}, {"title": "Švédsko.", "content": "Země patří mezi průkopníky zavádění zón. Jako první město ve Švédsku zavedl zónu Göteborg v roce 1996 a v zóně se mu podařilo emise prachových částic z nákladní dopravy snížit zhruba 40 procent. V současnosti existují nízkoemisní zóny také Lundu, Malmö a Stockholmu.", "section_level": 1}, {"title": "Velká Británie.", "content": "Londýn zavedl nízkoemisní zónu 4. února 2008.", "section_level": 1}], "src_summary": "Nízkoemisní zóny jsou geograficky definované oblasti, které omezují přístup automobilů na základě výše jejich emisí, s cílem zlepšit kvalitu ovzduší v těchto oblastech. Tyto zóny fungují nebo se připravují asi v 70 městech 8 evropských zemí. Z anglického názvu low emission zone se pro ně také používá zkratka LEZ.", "tgt_summary": "A low-emission zone (LEZ) is a defined area where access by some polluting vehicles is restricted or deterred with the aim of improving the air quality. This may favour vehicles such as (certain) alternative fuel vehicles, hybrid electric vehicles, plug-in hybrids, and zero-emission vehicles such as all-electric vehicles. A zero-emission zone (ZEZ) is a LEZ where only zero-emission vehicles (ZEVs) are allowed. In such areas, all internal combustion engine vehicles are banned; this includes any plug-in hybrid vehicles which cannot run zero-emission. Only battery electric vehicles and hydrogen fuel cell vehicles are allowed in a ZEZ, along with walking and cycling and fully electric public transport vehicles, e.g. trams, electric buses etc.", "id": 2081317}
{"src_title": "Cibule šalotka", "tgt_title": "Shallot", "src_document": [{"title": "Původ.", "content": "Právě tak jako cibule kuchyňská byla i šalotka pěstována v pradávných dobách v Malé a Střední Asii. Odtud také její jméno - cibule askalonská, podle palestinského města Askalon, v jehož okolí byla nejvíce pěstována (dnes zříceniny Askalan). Ze starého Filištíniského města Askalonu přinesli si s sebou šalotku do Evropy křižáci.", "section_level": 1}, {"title": "Popis.", "content": "Celkově podobná cibuli kuchyňské. Charakteristickým znakem je, že se vytváří větší množství drobných cibulek v trsu („hnízdu“), které jsou jemnější chuti než klasická cibule kuchyňská. Listy jsou jednoduché, přisedlé, s listovými pochvami. Čepele jsou celokrajné, polooblé se souběžnou žilnatinou. Květy jsou oboupohlavné, ve vrcholovém květenství, jedná se hlávkovitě stažený zdánlivý okolík, ve skutečnosti to je stažené vrcholičnaté květenství zvané šroubel. Květenství je podepřeno toulcem. V květenství jsou často přítomny pacibulky. Okvětí se skládá ze 6 okvětních lístků narůžovělé až fialové barvy, se středním tmavě nachovým pruhem. Tyčinek je 6. Gyneceum je složeno ze 3 plodolistů, je synkarpní, semeník je svrchní. Plodem je tobolka. Tyto kultivary ale kvetou a plodí méně často než klasická cibule kuchyňská a většinou se rozmnožují vegetativně pomocí dceřiných cibulek. Na řezu všech cibulí šalotky vidíme na rozdíl od příbuzného česneku, že se skládají z masitých ztluštělých listových bází - suknic. Zásobní látkou cibulí je fruktan; to, co nás pálí (když ji krájíme), je éterický olej obsahující allylsulfidy. Ty jsou také příčinou toho, že cibule řadíme mezi koření. Cibule jsou také významným zdrojem vitamínu C a B, provitamínu A a látek, kterým říkáme fytoncidy (antibioticky účinné látky z vyšších rostlin, např. alliin z česneku, tomatin z rajských jablíček a lupulin z chmele).", "section_level": 1}, {"title": "Pěstování.", "content": "Dnes se šalotka pěstuje ve všech zeměpisných šířkách, ve všech zemích světa. Nejlepší je začít sázet šalotku brzy na jaře, nejraději už koncem února nebo začátkem března. Šalotka z jarní výsadby dozrává do konzumní zralosti za 80 – 130 dní, podle klimatických podmínek. Po sklizni je třeba nechat rostliny ještě pár dní na záhonu, aby jim zaschla nať, vysoušení na přímém slunci je ideální. Šalotku neskladujte v uzavřených místnostech, potřebuje vzduch. Šalotku od kuchyňské cibule odlišuje jemnější chuť a vytrvalost – nejen na záhonu, ale také při skladování – neraší a nevyšeptává.", "section_level": 1}, {"title": "Gastronomie.", "content": "Pro svou jemnější chuť, než má cibule kuchyňská, má větší uplatnění jako kořenící příměs ve francouzské, ruské a americké kuchyni.", "section_level": 1}], "src_summary": "Cibule šalotka je druh zeleniny, botanicky patří do rodu česnek (\"Allium\"). Někdy je nazývaná též česnek askalonský, množilka i \"ošlejch\". Dříve byla udávána jako samostatný druh pod jmény \"Allium ascalonicum\" auct. non L. nebo \"Allium salota\" Dost., dnes většinou zahrnovaná poddruh \"Allium cepa\" jako \"Allium cepa\" var. \"aggregatum\".", "tgt_summary": "The shallot is a type of onion, specifically a botanical variety of the species \"Allium cepa\". The shallot was formerly classified as a separate species, \"A. ascalonicum\", a name now considered a synonym of the currently accepted name. Its close relatives include the garlic, leek, chive, and Chinese onion.", "id": 515274}
{"src_title": "Topol černý", "tgt_title": "Populus nigra", "src_document": [{"title": "Charakteristika.", "content": "Koruna je široká se silnými větvemi, vysoká, klenutá, rozložitá, u starých stromů může působit nepravidelným dojmem. Kmen topolu černého je plnodřevný, rovný, u starších jedinců svalcovitý a často pokroucený. Dřevo bývá v jádře světle hnědavé, bez dřeňových skvrn, poměrně hrubé a velmi lehké. Kůra v mládí šedobílá, později se od báze kmene nahoru tvoří hluboce trhlinatá hnědošedá borka. Starší větvičky jsou žlutošedé s velkými naběhlými lenticelami. Kořenový systém je mělký a dlouze protáhlý. Projevuje se hojná výmladnost z pařezů i sválových hrbolů na kmeni, ale také z kořenů. Rozmnožování odnožemi je možné. Je řazen mezi rychle rostoucí dřeviny.", "section_level": 1}, {"title": "Listy.", "content": "Listy na makroblastech (dlouhých větévkách) jsou asi 5–9 cm dlouhé, střídavé, dlouze řapíkaté, okrouhlé až kosočtverečné, dlouze zašpičatělé, při bázi uťaté nebo široce klínovité, s prosvítavým, jemně vroubkovaně pilovitým okrajem. Lysé, na líci světle zelené, na rubu poněkud světlejší. Řapík bočně zmáčklý. Listy na brachyblastech (zkrácených větévkách) jsou všeobecně kratší.", "section_level": 2}, {"title": "Květy.", "content": "Květy topolu černého jsou dvoudomé. Samčí jehnědy dorůstají do délky kolem 5 cm, jsou tlusté, válcovité, nící, s purpurově červenými prašníky. Samičí jehnědy bývají štíhlejší, zelenavé, se žlutými bliznami. Topol kvete v březnu a dubnu. Semeno dozrává v červnu.", "section_level": 2}, {"title": "Plody.", "content": "Plodem topolu jsou tobolky, které jsou tlusté, zašpičatělé, zelenavě hnědé, lysé, zřetelně stopkaté. Pokud jsou zralé, bývají většinou prasklé. Semena světle hnědá, se sněhobíle vlnatým svazečkem chloupků. Větrem jsou roznášeny ve velkém množství, takže v rozlehlých porostech topolů to v době zrání může vypadat, jako by napadl čerstvý sníh.", "section_level": 2}, {"title": "Větvičky v zimním stavu.", "content": "Letorosty mají žlutavou až světle hnědou barvu, jsou lesklé. Pupeny jsou na větvích spirálovitě uspořádány, bývají značně velké, hnědé, těsně přisedlé, špičaté, lepkavé, puklé voní balzámem. Květní pupeny odstálé, ven zahnuté.", "section_level": 2}, {"title": "Rozšíření.", "content": "Topol černý pochází z velkých říčních údolí střední Evropy a jižní Evropy, dnes roste navíc i v západní a střední Asii a severní Africe.", "section_level": 1}, {"title": "Stanoviště.", "content": "Topolům černým se nejlépe daří na svěžích humusovitých půdách. Světlomilná dřevina, nenáročná. Vyskytuje se na periodicky zaplavovaných půdách (lužní lesy), ve vlhkých lesích, na březích řek a potoků. Na příliš suchých stanovištích je náchylný k chorobám a k lámavosti vrcholů.", "section_level": 1}, {"title": "Možné využití.", "content": "Strom alejí a parků. Jako okrasná dřevina a do větrolamů byl často využíván úzce sloupovitý kultivar 'Italica'. Často je vysazován na hrázích rybníků a podél vodních toků, kde zpevňuje kypré břehy. Jako rychle rostoucí dřevina slouží například jako zdroj obnovitelných zdrojů energie – používá se jako palivo ve formě štěpky nebo pilinových briket. Fládrované dřevo sukovitých kmenů se užívá jako imitace drahých zámořských dřev. Topolová mast z pupenů a vazelíny se dříve užívala proti revmatickým obtížím, na hemeroidy, omrzliny a popáleniny od slunce.", "section_level": 1}], "src_summary": "Topol černý (\"Populus nigra\") je listnatý opadavý strom z čeledi vrbovité (\"Salicaceae\"). Dorůstá výšky až kolem 30 metrů, dožívá se až několika staletí.", "tgt_summary": "Populus nigra, the black poplar, is a species of cottonwood poplar, the type species of section \"Aigeiros\" of the genus \"Populus\", native to Europe, southwest and central Asia, and northwest Africa.", "id": 1767628}
{"src_title": "IBEX", "tgt_title": "Interstellar Boundary Explorer", "src_document": [{"title": "Úkoly mise.", "content": "Sonda navazuje na starší mise Voyager 1 a Voyager 2 z roku 1977. Během plánované dvouleté mise měla předávat informace z oblastí na pokraji Sluneční soustavy, zejména hledat vlastnosti případného ochranného štítu před nebezpečným zářením z dalších částí galaxie Mléčné dráhy. V současné době je totiž protitlak slunečního větru velmi nízký. Na rozdíl od obou misí Voyagerů, které míří mimo Sluneční soustavu, se IBEX nevzdálí od Země dále než na tří-čtvrtinovou vzdálenost Měsíce. Mapování hranice heliosféry je prováděno pomocí takzvaných energetických neutrálních atomů, které vznikají při výměně elektrického náboje mezi částicemi slunečního větru a částicemi mezihvězdného prostoru. Tyto atomy poté cestují zpět k našemu Slunci a při této cestě je IBEX detekuje a vytváří mapu.", "section_level": 1}, {"title": "Konstrukce sondy.", "content": "Základní konstrukci sondy měla na starosti společnost Orbital Science Corporation, která je zároveň výrobcem nosné rakety Pegasus. Hlavními vědeckými nástroji je dvojice detektorů energetických neutrálních atomů. Jeden detektor je citlivý na částice s vyšší energií (300 eV až 6 keV) a druhý na částice s nižší energií (10 eV až 2 keV). Oba dokáží zaznamenávat časy, směry, hmotnosti a energie detekovaných atomů. Vývoj a výrobu detektorů zajišťovaly Lockheed Martin Advanced Technology Center a Los Alamos National Laboratory.", "section_level": 1}, {"title": "Řízení mise.", "content": "Bylo svěřeno oddělení vědeckého výzkumného výzkumu v Southwest Research Institute, které sídlí v San Antoniu (USA - stát Texas).", "section_level": 1}, {"title": "Průběh mise.", "content": "Sondu vypustil spolu s raketou Pegasus XL /Star 27 ve výši 12 km nad Zemí letoun Lockheed L-1011 dne 19. října 2008. K svému letu odstartoval z atolu Kwajalein. Po úspěšném startu bylo sondě agenturou COSPAR přiděleno označení 2008-051A. V první fázi byla sonda umístěna na silně eliptickou dráhu s nízkým perigeem. Poté byl v apogeu zažehnut motor na tuhá paliva, který zvýšil i perigeum a navedl sondu na požadovanou vysokou eliptickou dráhu. Konečná dráha IBEXu je tedy eliptická oběžná dráha Země s vysokou excentricitou , jejíž výška se pohybuje od perigea ve výšce 6000 až 11 000 kilometrů, až po apogeum ve výšce až 300 000 kilometrů, tedy asi tři-čtvrtiny vzdálenosti mezi Zemí a Měsícem. Tato orbitální data se mění v důsledku odporu atmosféry v perigeu, a gravitačních turbulencí z gravitačního pole Měsíce a dalších kosmických těles. Vysoké apogeum umožňuje sondě opustit magnetosféru Země i Van Allenovy pásy a provádět měření, bez rušivých vlivů od nabitých částic. Ve vzdálenosti přibližně 70 000 kilometrů od Země již neprobíhají měření, ale sonda se věnuje jiným činnostem, jako například odesílání nasbíraných dat zpět na Zemi.", "section_level": 1}, {"title": "Výsledky měření.", "content": "Prvotní údaje ukázaly, dříve neočekávaný, relativně tenký pruh, v němž je hustota energetických neutrálních atomů dva až třikrát vyšší, než jinde na obloze. Tento pruh se nenachází v oblasti nazývané bow shock, což je oblast vzniklá na pomezí heliosféry a mezihvězdného média při pohybu sluneční soustavy mezihvězdným prostorem. Původ tohoto jevu je tedy zatím nejasný. Podle jedné z teorií je zvýšená hustota energetických neutrálních atomů způsobena interakci mezi heliosférou a lokálním magnetickým polem naší galaxie. Podle této teorie magnetické pole Slunce deformuje siločáry galaktického magnetického pole a to vede ke stlačování heliosféry. Fyzikální podstata tohoto jevu je však stále neznámá. Měření IBEXu jsou porovnávána s daty odeslanými oběma Voyagery, které již dorazily do oblasti vzniku energetických neutrálních atomů a s daty od sondy Cassini u Saturnu. Snímkování celé oblohy trvá půl roku a rozdíly ve snímaných oblastech mezi jednotlivými sekvencemi se mohou lišit podle sluneční aktivity, hustoty mezihvězdného media a změn magnetických polí slunce a galaxie. Údaje IBEXu tak mohou pomoci k lepšímu pochopení těchto dějů. Také se očekává, že získané informace pomohou lépe stanovit polohu sluneční soustavy v mléčné dráze.", "section_level": 1}], "src_summary": "IBEX (\"Interstellar Boundary Explorer\"), též Explorer 91, je vesmírná sonda NASA, jež byla vypuštěna v říjnu 2008 a která zkoumá hranici mezi sluneční soustavou a mezihvězdným prostorem.", "tgt_summary": "Interstellar Boundary Explorer (IBEX) is a NASA satellite in Earth orbit that uses Energetic Neutral Atoms (ENAs) to image the interaction region between the Solar System and interstellar space. The mission is part of NASA's Small Explorer program and was launched with a Pegasus-XL rocket on October 19, 2008. The mission is led by Dr. David J. McComas (IBEX Principal Investigator), formerly of the Southwest Research Institute and now with Princeton University. The Los Alamos National Laboratory and the Lockheed Martin Advanced Technology Center built the IBEX-Hi and IBEX-Lo sensors respectively. The Orbital Sciences Corporation manufactured the spacecraft bus and was the location for spacecraft environmental testing. The nominal mission baseline duration was two years after commissioning, and the prime ended in early 2011. The spacecraft and sensors are still healthy and the mission is continuing in its extended mission. IBEX is in a Sun-oriented spin-stabilized orbit around the Earth. In June 2011, IBEX was shifted to a new, more efficient, much more stable orbit. It does not come as close to the Moon in the new orbit, and expends less fuel to maintain its position.", "id": 1066663}
{"src_title": "Pangas spodnooký", "tgt_title": "Iridescent shark", "src_document": [{"title": "Využití.", "content": "Má komerční využití, v České republice, kde se dovážený prodává na maso pod (obchodním) názvem \"Pangasius\", je v současnosti nejprodávanější rybou. Češi prý oceňují nepřítomnost kostí, nízkou cenu a nepřítomnost rybího zápachu. Bývá také chován v okrasných akváriích, avšak s jeho chovem i odchovem mohou být problémy vzhledem k jeho velikosti.", "section_level": 1}, {"title": "Kontroverze.", "content": "V České republice se šířil hoax , který s odkazem na anglický web konzumenty varoval, že mekongská voda, ve které je sumeček siamský chován, je velmi znečištěna chemikáliemi (jak ze současného průmyslu a hnojiv a civilizace obecně, tak ze zbytků chemie po válce ve Vietnamu), že vzhledem k průmyslovému způsobu chovu je krmen „kdo ví čím“ a že je ve snaze dosáhnout vyššího výnosu ošetřován v Evropě v potravinářství zakázanou malachitovou zelení kvůli ochraně proti kožovci. Také upozorňoval na to, že ne každý si uvědomuje, že se jedná o sladkovodní rybu, která navíc nemůže být čerstvá, když se dopravuje přes půl planety. A že má velmi vysoký obsah vody, takže kdyby se uvažovala cena za maso bez vody, byla by výrazně vyšší. Podle Státní veterinární správy České republiky byli ovšem dovážení sumečci opakovaně testováni na různé chemické látky včetně steroidů a chlorovaných pesticidů a žádné problémy nebyly zjištěny. Malou výjimkou byla vyšší přítomnost polyfosfátů (ovšem nepřekračující stanovené limity) a vysoký podíl vody, což ovšem neohrožuje zdraví zákazníka, pouze jeho peněženku. Z hlediska výživy je také pravda, že jako sladkovodní ryba obsahuje málo jódu a omega-3 nenasycených mastných kyselin a navíc má vysoký obsah sodíku, takže se nejedná o nějak speciálně zdravější jídlo. V roce 2012 udělal časopis dTest, který se zabývá nezávislými rozbory kvality výrobků, test, který odhalil, že mražený pangas od určitých výrobců obsahuje i polovinu vody, v jednom případě bylo množství polyfosfátů nad stanovenou normou.", "section_level": 2}], "src_summary": "Pangas spodnooký (\"Pangasianodon hypophthalmus\", syn. \"Pangasius hypophthalmus\"), česky též pangas siamský, sumeček siamský, sumeček žraločí či štíhlohlavec žraločí, je sladkovodní ryba z čeledi pangasovití (Pangasiidae). Původní je v jihovýchodní Asii v řekách Mekong a Menam-Čao-Praja. Byl vysazen i jinde. Dorůstá délky 130 cm a hmotnosti 44 kg. Patří mezi všežravce.", "tgt_summary": "The iridescent shark (\"Pangasianodon hypophthalmus\") is a species of shark catfish (family Pangasiidae) native to the rivers of Southeast Asia. Despite its name, it is not a shark. It is found in the Mekong basin as well as the Chao Phraya River, and is heavily cultivated for food there. The meat is often marketed under the common name swai. It has also been introduced into other river basins as a food source, and its striking appearance and iridescence have made it popular with fishkeeping hobbyists, among whom it is also known as the Siamese shark or sutchi catfish. The swai's omnivorous diet consists of crustaceans, other fish, and plant matter.", "id": 1054261}
{"src_title": "Binární soubor", "tgt_title": "Binary file", "src_document": [{"title": "Obsah binárního souboru.", "content": "Binární soubor je označení pro data, která je nutné po přečtení nějakým způsobem interpretovat. Data mohou být uložena jinak, než ve formě řady za sebou uložených bajtů (osm bitů) a při jejich čtení je nutné je správně interpretovat.", "section_level": 1}, {"title": "Hlavička.", "content": "Pokusíme-li se zobrazit uložený zvuk jako obrázek, zobrazíme nejspíše chaotickou změť bodů, která nevytváří rozumný obrázek (platí samozřejmě i obráceně). Proto binární soubory někdy obsahují hlavičku (záhlaví), která uložená data popisuje (tzv. metadata). Pomocí formátu záhlaví lze pak obvykle zjistit, jaká data jsou v souboru uložena. Například EXE soubory začínají dvěma charakteristickými znaky (MZ, NE, LE, NX, PE). V unixových systémech existuje nástroj file, který podle těchto charakteristických znaků dokáže určit, jaká data jsou v souboru uložena.", "section_level": 2}, {"title": "Vlastní data.", "content": "Za hlavičkou následují vlastní data obsažená v binárním souboru. Jejich organizace je závislá na tom, jak je příslušný program zapisuje (a čte). U některých formátů je všeobecně známo, jakou mají strukturu, u jiných to známé být nemusí, případně to ani není nutné (jsou-li k dispozici nástroje, které umí binární soubor zpracovat, prohlížet a upravovat). Data mohou být čtena po jednotlivých bajtech, ale i po více bajtech nebo naopak po jednotlivých bitech. Mohou být interpretována jako text, obraz, zvuk a podobně. Mezi binární soubory se známým formátem patří multimediální soubory (například GIF, JPEG, MPEG, …), spustitelné soubory (EXE, ELF, …) a další. Formát souborů pro uchování dokumentů textového editoru Microsoft Word (.DOC) je převážně známý, avšak jeho interpretace přesto není dokonalá, protože význam jednotlivých údajů je jen odhadován (viz otevírání těchto souborů v OpenOffice.org).", "section_level": 2}, {"title": "E-mail.", "content": "Při posílání binárních souborů pomocí e-mailu je nutné jejich obsah transformovat do textové podoby (Base64, Quoted-printable, Uuencoding a podobně), protože starší systémy pro přepravu elektronické pošty neumí přepravovat binární data. Konvertovaná podoba má však typicky větší délku, než původní binární data.", "section_level": 1}, {"title": "Binární a textový režim.", "content": "Microsoft Windows umožňuje při otevírání souboru specifikovat parametr systémového volání, který určuje, je-li soubor textový nebo binární. U souborů otevřených jako textové dochází k převodu konců řádků mezi dvojicí CR, LF na disku a LF v přečtených nebo zapisovaných datech. V Unixových systémech tento převod není potřeba, proto není nutné tyto režimy rozlišovat.", "section_level": 1}, {"title": "Čtení binárních souborů.", "content": "Pokud otevíráte binární soubor v textovém editoru, každá skupina osmi bitů bude typicky přeložená jako jeden znak. Uvidíte (pravděpodobně nelogicky) zobrazení textových znaků tak, jako by byl tento soubor otevřen v jiné aplikaci. Tato aplikace bude mít svůj vlastní význam pro každý bajt: je možné, že daná aplikace bude nakládat s každým bajtem jako s číslem, a pošle na výstup tok čísel v rozpětí 0 až 255. A nebo je možné, že bude interpretovat tato čísla v bajtech jako barvy, a zobrazí odpovídající obrázek. Jestliže se se samotným souborem nakládá jako s vykonavatelným a spustitelným souborem, tak se počítač pokusí interpretovat tento soubor jako sérii strojových instrukcí. Na čtení hexadecimálních (možné dokonce i decimálních) hodnot pro zodpovídající bajty binárního souboru se může použít hex editor. S bajty se nakládá stejně jako s jejich hexadecimálními hodnotami v hexadecimálním editoru.", "section_level": 1}], "src_summary": "Binární soubor je v informatice počítačový soubor, který obsahuje jakákoliv data, která jsou následně zpracovávána počítačovým programem. Obsahem souboru jsou čísla v binární soustavě (řetězec nul a jedniček), která reprezentují jistým způsobem uloženou informaci, což může být zvuk, obrázek, video, ale i formátovaný text, databáze a podobně. Při čtení binárního souboru je proto nutné vědět, jak uložená data interpretovat. Opakem binárních dat je textový soubor, ve kterém jednotlivé byty, dvojice bytů nebo posloupnosti bytů mají význam znaků v určité znakové sadě.", "tgt_summary": "A binary file is a computer file that is not a text file. The term \"binary file\" is often used as a term meaning \"non-text file\". Many binary file formats contain parts that can be interpreted as text; for example, some computer document files containing formatted text, such as older Microsoft Word document files, contain the text of the document but also contain formatting information in binary form.", "id": 2155583}
{"src_title": "Clemenceau (R98)", "tgt_title": "French aircraft carrier Clemenceau", "src_document": [{"title": "Mise.", "content": "Mezi nejvýznamnější mise lodi patří role v letech 1982 až 1984 během občanské války v Libanonu, kdy poskytovala letecké zajištění francouzským mírovým jednotkám. V letech 1987 až 1988 se podílela na \"Operaci Prométheus\" v Ománském moři, kde zajišťovala bezpečnost francouzských obchodních lodí během války mezi Íránem a Irákem. Mimo jiné sestřelila íránský letoun P-3 Orion. V roce 1990 dopravila 40 vrtulníků (SA-341F,SA-342 a SA-330), 3 Br-1050 a řadu nákladních vozidel do Perského zálivu pro účast v operacích Pouštní bouře a Pouštní štít. V letech 1993 až 1996 se podíle na zajišťování vojenských operací v bývalé Jugoslávii.", "section_level": 1}, {"title": "Spor o sešrotování lodi.", "content": "Po vyřazení ze služby se Francie rozhodla odeslat loď ke sešrotování do Indie. V prosinci 2004 ale upozornila organizace Greenpeace, že vysloužilá loď obsahuje množství nebezpečného odpadu jako jsou azbest, polychlorované bifenyly, olovo, rtuť aj., a že jejím odesláním do Indie by Francie porušila Basilejskou úmluvu, která omezuje pohyb nebezpečných odpadů přes hranice. Přesto 31. prosince 2005 \"Clemenceau\" vyplula z francouzského přístavu Toulon ke sešrotování do Alangu v indickém státu Gudžarát. 6. ledna 2006 indický Nejvyšší soud odmítl vpustil loď do Alangu. Přesto loď pokračovala v cestě a 12. ledna 2006 dosáhla břehů Egypta, kde se podařilo na palubu proniknout dvěma aktivistům organizace Greenpeace. Egyptské úřady nejprve odmítly loď vpustit do Suezského průplavu, ale 15. ledna svůj názor změnily. V polovině února se po pokračujících protestech rozhodl prezident Jacques Chirac povolat \"Clemenceau\" zpět do Francie. poté, co byla vypovězena z indických teritoriálních vod. Poté byla loď zakotvena ve francouzském přístavu Brest. Počátkem července 2008 britská firma Able UK vydala tiskovou zprávu oznamující, že získala kontrakt na sešrotování \"Clemenceau\" ve svém závodě v britském městě Hartlepool. Firma také získala speciální povolení k nakládání s azbestem, který je obsažen na lodi.", "section_level": 1}], "src_summary": "Clemenceau je francouzská letadlová loď stejnojmenné třídy, která sloužila ve francouzském loďstvu v letech 1961 až 1997. Šlo o druhou francouzskou válečnou loď, která byla pojmenována na počest významného francouzského novináře a politika Georges Clemenceau. Vzhledem k obsahu mnoha nebezpečných látek vyvolal několikaletou kontroverzi záměr francouzské vlády na sešrotování lodi v Indii. Poté bylo rozhodnuto o její likvidaci za přísnějších podmínek ve Velké Británii.", "tgt_summary": "Clemenceau (), often affectionately called le Clem, was the French Navy's sixth aircraft carrier and the lead ship of her class. The carrier served from 1961 to 1997, and was dismantled and recycled in 2009. The carrier was the second French warship to be named after Georges Clemenceau, the first being a laid down in 1939 but never finished. \"Clemenceau\" and her sister ship served as the mainstays of the French fleet. During the carrier's career, \"Clemenceau\" sailed more than during 3,125 days at sea. She was equipped to handle nuclear munitions to be delivered by her air complement, and was later modified to fire nuclear-capable missiles. She took part in numerous exercises and cruises, seeing action during the Lebanese Civil War, Gulf War and in air operations over the former-Yugoslavia.", "id": 266270}
{"src_title": "Gottfried Benn", "tgt_title": "Gottfried Benn", "src_document": [{"title": "Život.", "content": "Narodil se v rodině luteránského kněze, měl také studovat teologii, ale později přešel na medicínu a po vystudování začal pracovat jako patolog. Z těchto zkušeností čerpá jeho první a patrně nejvýznamnější básnická sbírka, kontroverzní cyklus \"Morgue\" (Márnice, 1912), rozvíjející nihilisticky pojímané motivy marnosti a odpornosti lidského těla na pozadí jakýchsi básnických pitevních protokolů. Tuto tematiku později opustil, motivy marnosti a nihilismu ale prostupují celým jeho dílem. V roce 1914 strávil krátký čas jako vojenský lékař na frontě, později se stal lékařem ve vojenském nevěstinci. Zkušeností zde nabytých využil při své pozdější praxi, pracoval v Berlíně jako odborník na kožní a pohlavní choroby, ve dvacátých letech téměř nepublikoval. Krátkou dobu sympatizoval s nacismem, jeho sympatie ale neměly politický charakter, spíše doufal, že se expresionismus stane oficiální uměleckou ideologií v Německu. V roce 1932 byl dokonce zvolen do poetické sekce Pruské akademie. Po noci dlouhých nožů se ale od nacismu odvrátil. Bylo mu zakázáno pokračovat v literární tvorbě, byl označován za degeneráta, dekadenta, Žida, homosexuála a nekrofila. V té době pracoval jako vojenský lékař, psal stále bez naděje na publikaci básně a eseje. Po druhé světové válce žil v Západním Berlíně, byl velmi uznáván a měl velkou úlohu v tehdejším literárním světě, přestože se lidem spíše vyhýbal. V roce 1951 získal prestižní cenu Georga Büchnera. V roce 1956 zemřel na kostní nádor.", "section_level": 1}, {"title": "Význam.", "content": "Jeho básně, psané většinou volným veršem, se vyznačují morbidními náměty a cynickým pojetím, dovádějí do mnohdy stěží únosných extrémů expresionistickou poetiku. Na lidstvo Benn pohlíží jako lékař, který si je vědom jeho marnosti a odpornosti, na pozadí těchto zkušeností si klade závažné existenciální otázky. Pro něj typické motivy nejrůznějších chorob s oblibou konfrontuje s erotickou tematikou, ale i s romantickým hledáním podstaty umění a života. V pozdějších básních převládají jazykové i významové experimenty, jeho dřívější poetika mnohdy ustupuje do pozadí. Do češtiny většinu jeho díla přeložil Ludvík Kundera ve výboru \"Básně\" (ERM, 1995), několik básní je také uvedeno v různých antologiích.", "section_level": 2}], "src_summary": "Gottfried Benn (2. května 1886, Mansfeld, dnes součást Putlitz – 7. června 1956, Berlín) byl německý lékař a básník, představitel expresionismu.", "tgt_summary": "Gottfried Benn (2 May 1886 – 7 July 1956) was a German poet, essayist, and physician. He was nominated for the Nobel Prize in Literature five times.", "id": 1095344}
{"src_title": "Katedrála svatého Petra (Beauvais)", "tgt_title": "Beauvais Cathedral", "src_document": [{"title": "Historie.", "content": "Počátky kostela se datují do 10. století. Po požáru roku 1225 začala v následujícím roce výstavba nové katedrály. Město v té době patřilo k nejbohatším francouzským městům a místní katedrála měla být jednou z nejvelkolepějších staveb své doby. Kolem poloviny 13. století došlo během stavebních prací ke změně plánů, stavba chóru byla završena extrémně protaženými okny a klenbou v rekordní výšce přes 48 metrů. Chór byl dokončen v roce 1272, již v roce 1284 se zřítil. Důvodem zřícení nebyla výška stavby, ale chyby v opěrném systému. Při opravě byl zdvojen počet pilířů a tím opěrný systém posílen (přesto není katedrála dodnes zcela v pořádku a jsou nutná nákladná podpůrná opatření). Po opravě stavba pokračovala budováním příčné lodi s bohatým pozdně gotickým jižním průčelím a následně mohutnou věží nad křížením. To se ukázalo být chybou, protože se věž krátce po dokončení v roce 1573 zřítila a poničila katedrálu. Klenba byla podruhé opravena v roce 1575, k úplné dostavbě však již nedošlo. Katedrála byla budována současně s katedrálou v Amiens, takže je dnes obtížné určit, která z nich je vzorem pro druhou; další inspirací byla stavba katedrály svatého Štěpána v Bourges.", "section_level": 1}, {"title": "Popis.", "content": "Katedrála nemá věže a tvoří ji pětilodní chór s věncem sedmi kaplí a bohatě zdobená příční loď. Výška stavby je 67,2 m, délka 72,5 m, z toho 47 m tvoří chór a příční loď měří 58,6 m. Výška klenby dosahuje 48,5 m a je nejvyšší gotickou klenbou vůbec. Chór zvenčí podpírají - vedle obvyklých podpěr - ještě velmi štíhlé opěráky, navzájem svázané železnými tyčemi. Statiku budovy ohrožuje chybějící loď. V současné době (2010) se stavba opravuje a je uvnitř zajištěna provizorními dřevěnými vzpěrami. V několika kaplích jsou dochované vitráže ze 14.,15. a 16. století, při jižní stěně blízko vchodu jsou středověké hodiny a vedle nich bohatý astronomický orloj z roku 1866.", "section_level": 1}], "src_summary": "Katedrála sv. Petra v Beauvais, (\"fr.\" \"Cathédrale Saint-Pierre de Beauvais\") je nedokončená katedrála ve městě Beauvais v departementu Oise, zaklenutá nejvyšší gotickou klenbou na světě.", "tgt_summary": "The Cathedral of Saint Peter of Beauvais () is a Roman Catholic church in the northern town of Beauvais, France. It is the seat of the Bishop of Beauvais, Noyon, and Senlis. Construction was begun in the 13th-century. The cathedral is of the Gothic style. It consists only of a transept (16th-century) and choir, with apse and seven polygonal apsidal chapels (13th-century), which are reached by an ambulatory. A small Romanesque church dating back to the 10th-century, known as the \"Basse Œuvre\", still occupies the site destined for the nave of the Beauvais Cathedral.", "id": 72875}
{"src_title": "Bitva u Edgecote Moor", "tgt_title": "Battle of Edgecote Moor", "src_document": [{"title": "Zrada hraběte Warwicka.", "content": "Richard, hrabě z Warwicku, byl muž, který velmi usilovně bojoval o to, aby Eduard IV. nastoupil na anglický trůn, ale roku 1469 vstoupil do otevřené vzpoury proti němu. Po osmi letech od velkého vítězství v bitvě u Towtonu se situace změnila. I když byl Warwick nespokojen s Eduardovou vládou, nikdo nepovažoval za možné, že by tento spor dorostl do takových rozměrů. Několik let po Towtonu ležela správa země především v jeho rukách. Roku 1464 se Warwick zúčastnil jednání s Francií, která byla stoupencem Lancasterů, a poznal, že královský sňatek by tento rozpor vyřešil. Navrhl Ludvíku XI., že by se Eduard mohl oženit s jednou z francouzských princezen, ale brzy poté se dověděl, že se Eduard již tajně oženil s Alžbětou z Woodvile. Později její bratři a sestry uzavřeli manželství s potomky významných šlechticů a rodina Woodvillů se tak stala u dvora velmi vlivnou. Warwick byl rozzloben i Eduardovým odmítáním povolit sňatek Jiřího Plantageneta, vévody z Clarence s jeho nejstarší dcerou. Eduard trval na tom, že Jiřího sňatek bude podléhat politickým zájmům země. Warwick také ztrácel vliv na politiku krále a tak začal pomýšlet na vzpouru. Získal i vlivného spojence Jiřího Plantageneta, který byl dědicem anglického trůnu.", "section_level": 1}, {"title": "Předehra.", "content": "Malé vzpoury, které vypukly na severu země, přinutily Eduarda, aby se tam pomalu vydal s vojskem. Warwickovi agenti zatím rozšiřovali pověsti o tom, že Eduard je nelegitimní potomek a pravým dědicem trůnu je Jiří, vévoda z Clarence. Poté jeden z Warwickových velitelů na severu vyvolal novou vzpouru. Když se o ní dověděl Eduard, počítal s tím, že může být potlačena malým vojenským oddílem. Brzy zjistil, že vzbouřenci disponují početným vojskem a tak se vydal směrem na Nottingham. Cestou chtěl doplnit své vojsko, ale protože jeho popularita poklesla, nedokázal doplnit armádu na potřebný počet vojáků. Rozhodl se počkat v Nottinghamu, až dorazí Vilém, hrabě z Pembroke a Humprey, hrabě z Devonu se svými vojsky z jihu. 12. července Warwick a Clarence vyhlásil vzbouřencům svou podporu a 18. července vyrazil Warwick s velkým vojskem z Londýna.", "section_level": 1}, {"title": "Bitva.", "content": "Vzbouřenci spěchali na jih, aby se spojili s Warwickem, ale brzy se museli utkat s Pembrokem a Devonem u Edgecote Moor. Obě strany se o sobě dověděly 25. července následující ráno byly připraveny k bitvě. Počátek bitvy byl poznamenán tím, že Devon se svými lučištníky nocoval v blízké vesnici a na počátku střetu byl několik kilometrů mimo bojiště. Vzbouřenci zaútočili na Pembrokeho vojsko přes řeku a přinutili ho ustoupit vzad. Poté na Pembrokeho zaútočili v nové pozici znovu, ale setkali se se srdnatým odporem vojska, které očekávalo příchod Devonova vojska. Okolo jedné hodiny obdržel Pembroke zprávu, že Devon se svým vojskem rychle postupuje na bojiště. Nicméně v tu samou dobu na bojiště dorazil Warwick se svými silami. Morálka rebelů dostala velkou vzpruhu. Poté co zahlédli Warwickův emblém mezi nepřáteli, uvědomili si Pembrokovi muži jak zkušení vojáci stojí proti nim. Královské vojsko se rozpadlo a ještě před příchodem Devonových posil se rozprchlo.", "section_level": 1}, {"title": "Důsledky.", "content": "Po bitvě u Edgecote Moor Warwick Eduarda uvěznili na hradu Middleham v Yorkshire. Warwick nechal popravit otce královny Richarda z Woodville. Donutil Eduarda, aby svolal jednání parlamentu do Yorku, kde plánoval prohlásit Eduarda nelegitimním králem a jeho nástupcem se měl stát Jiří. Eduard byl ale schopen spojit se se svým bratrem Richardem a s podporou mnoha jiných šlechticů Richard shromáždil silné vojsko, které Eduarda osvobodilo.", "section_level": 1}], "src_summary": "Bitva u Edgecote Moor se odehrála 26. července 1469 asi osm kilometrů na severovýchod od Banbury jako součást války růží. Konkrétně byla vybojována u Danes Moor v Northamptonshire u poblíž přítoku řeky Cherwell. Soupeřící strany vedli Richard Neville, hrabě z Warwicku a Eduard IV.", "tgt_summary": "The Battle of Edgecote Moor took place on 26 July 1469, during the Wars of the Roses. It was fought between a Royal army, commanded by the earls of Pembroke and Devon, and a rebel force led by supporters of the Earl of Warwick. The battle took place northeast of Banbury in Northamptonshire; while it resulted in a rebel victory, it had little impact on the overall political situation. By September, Edward was back in control. Edgecote is one of the least well-documented battles of the period; accounts diverge in terms of numbers, leaders, casualties, and the course of the fighting. The heavy casualties suffered by Pembroke's Welsh forces made it a popular topic for Welsh poets.", "id": 381520}
{"src_title": "Bitva u Hexhamu", "tgt_title": "Battle of Hexham", "src_document": [{"title": "Pozadí.", "content": "Po bitvě u Hedgeley Moor se dokázali roku 1463 Yorkové domluvit se Skotskem na mírové dohodě. Lancasterové zjistili, že sever země, kde měli hlavní útočiště je ohrožen. Rozhodli se pro vojenské tažení, které by mělo shromáždit Lancasterské spojence předtím, než do Leicesteru dorazí obrovská Eduardova armáda, jejímž cílem bylo potlačení jejich vzpoury. Lancasterské vojsko vedené vévodou ze Somersetu se přesouvalo na konci dubna 1464 Northumberlandem, shromažďovalo posily z Lancasterských hradů a na počátku května se utábořilo nedaleko Hexhamu. Yorské vojsko vedené Johnem Nevillem směřovalo na sever jako předvoj hlavní Eduardovy armády a obě strany se střetly 14. května 1464.", "section_level": 1}, {"title": "Bitva.", "content": "Lancasterský tábor se nacházel poblíž Linnels Bridge přes řeku Devils Water na jižním okraji města. Yorkové se přesunuli na jižní břeh řeky Tyne v noci z 12. na 13. květen a ráno 14. byli připraveni zaútočit na Hexham. Výhodou Yorků byla rychlost, protože Lancasterové, i když byli svými zvědy varováni, měli málo času na přípravu k bitvě. Předpokládá se, že Somerset přesunul své vojsko k Linnels Bridge a rozdělil je na tři oddíly na louce poblíž Devils Water a předpokládal, že zadrží Yorky, když se budou přesouvat k městu. Lancasterové zaujali své pozice až v době, kdy se Yorkové začali přesouvat ze svého místa na kopci. Pod vlivem pohybu Yorského vojska se pravé křídlo Lancasterů, vedené lordem Roosem, dalo na útěk přes řeku Devils Water a dále na Hexham, aniž by byl vystřelen jediný šíp. Zbytek Somersetova vojska se tak ocitl v beznadějné situaci. Yorkové zaútočili ze směru, který se jim ústupem části vojska nepřátel naskytl. Morálka Lancasterů se zhroutila a po drobném náznaku odporu byly zbytky Somersetových jednotek zatlačeny do Dewils Water. Následoval chaotický ústup, při kterém se mnoho mužů utopilo v řece, nebo byli umačkáni, když se snažili vyšplhat na prudký břeh řeky směrem k Hexhamu. Mnoho jich bylo dostiženo ve West Dipon Wood na severním břehu řeky a byli přinuceni kapitulovat.", "section_level": 1}, {"title": "Důsledky.", "content": "John Neville nebyl schopen smířlivého postoje jako Eduard a nechal večer po bitvě třicet Lancasterských velitelů popravit. Mezi nimi byli i hrabě ze Somersetu a lord Roos. Sir Vilém Talboy byl dostižen s královskou pokladnou s 2000 librami a popraven krátce nato. Po ztrátě svých velitelů se odpor Lancasterů na severu země zhroutil. Jindřich VI. byl zajat u Clitheroe a vzpoura Lancasterů byla potlačena. Následovalo období relativního klidu, až do doby kdy hrabě z Warwicku přešel roku 1469 na stranu Lancasterů a válka vypukla znovu.", "section_level": 1}], "src_summary": "Bitva u Hexhamu, z 15. května 1464, znamenala konec Lancasterského odporu na severu Anglie v počáteční fázi vlády Eduarda IV. Bitva se odehrála nedaleko města Hexham v Northumberlandu. John Neville se svým vojskem čítajícím asi 3000 – 4000 mužů, porazil Lancastery. Mnoho z Lancasterských velitelů bylo zajato a popraveno, včetně Jindřicha Beauforta, vévody ze Somersetu. Jindřich VI., který byl v době bitvy mimo bojiště, unikl na sever. Po této bitvě zůstalo v rukách Lancasterů jen několik hradů. Ty byly později obléhány a dobyty. Eduard nemusel vzdorovat velké vzpouře do té doby, než Richard Neville, hrabě z Warwicku přešel roku 1469 na stranu nepřátel a spojil se proti němu s královnou Markétou.", "tgt_summary": "The Battle of Hexham (15 May 1464) marked the end of significant Lancastrian resistance in the north of England during the early part of the reign of Edward IV. The battle was fought near the town of Hexham in Northumberland. John Neville, later to be 1st Marquess of Montagu, led a modest force of 3,000-4,000 men, and routed the rebel Lancastrians. Most of the rebel leaders were captured and executed, including Henry Beaufort, Duke of Somerset, and Lord Hungerford. Henry VI, however, was kept safely away (having been captured in battle three times earlier), and escaped to the north. With their leadership gone, only a few castles remained in rebel hands. After these fell later in the year, Edward IV was not seriously challenged until the Earl of Warwick changed his allegiance from the Yorkist to the Lancastrian cause in 1469.", "id": 1883294}
{"src_title": "Dmitrij Sergejevič Dochturov", "tgt_title": "Dmitry Dokhturov", "src_document": [{"title": "Mládí.", "content": "Dmitrij Sergejevič Dochturov pocházel z drobné tulské šlechty. Dětství strávil ve vesnici Krutoje v Tulské gubernii. Vyrostl v rodině, která ctila vojenskou tradici. Otec i děd budoucího generála byli důstojníky Preobraženského pluku tělesné gardy, založeného ještě za vlády Petra I. V roce 1771 mladého Dmitrije odvezl otec do Petrohradu, kde se mu dostalo vzdělání v Pážecím sboru, elitní škole imperiální Rusi, která byla založena roku 1759 za panování Alžběty Petrovny. Vojenskou službu začal v roce 1781 jako poručík Preobraženského pluku tělesné gardy. Záhy po jeho vstupu do pluku se velitelem jednotky stal Grigorij Potěmkin, který v Dmitrii Sergejeviči spatřil schopného důstojníka a udělal z něj velitele praporu.", "section_level": 1}, {"title": "Vojenská kariéra.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Léta 1788–1803.", "content": "Po vypuknutí rusko-švédské války (1788–1790) byli kapitán Dochturov a jeho gardová jednotka převeleni do Kronštadtu, kde se učili vedení námořního boje. Po ukončení výcviku obdrželi rozkaz k odjezdu do první linie a 14. srpna 1789 se poprvé účastnil ostrého střetu, při němž Dochturov utržil zranění. Kulka ho trefila do ramene, nicméně o tři dny byl opět v boji a dobyl švédskou baterii. 22. srpna se účastnil výsadku na ostrov Gevanland (Геванланд) a v První námořní bitvě u Svensksundu (24. srpna 1789) jeho rota usazená na lodi pod palbou nepřátel zajišťovala průchod ruské eskadry při útoku na švédské loďstvo. Za svou úlohu v bitvě obdržel od Kateřiny II. jako vyznamenání zlatý kord s nápisem „\"Za udatnost\".“ Po skončení války se rozhodl odejít z gardy k armádě a v roce 1795 byl v hodnosti plukovníka postaven do čela Eleckého mušketýrského pluku. Po dvou letech vynikající přípravy jednotky byl povýšen na generálmajora a stal se majitelem pozdějšího Sofijského mušketýrského pluku. V roce 1799 se stal inspektorem pěchoty kyjevské inspekce, ale v létě následujícího roku byl zatčen, zbaven hodností i funkcí a postaven před soud. Když v roce 1801 nastoupil na ruský trůn car Alexandr I., vrátil se zpět do armády jako generálporučík a majitel Oloněckého mušketýrského pluku.", "section_level": 2}, {"title": "Léta 1803–1812.", "content": "V roce 1803 byla Dochturuvovi navrácena funkce inspektora kyjevské inspekce a stal se majitelem Moskevského pěšího pluku. S touto jednotkou, která byla součástí Podolské armády M. I. Kutuzova, se účastnil tažení v roce 1805. Jako velitel jedné z kolon byl v rámci této kampaně 11. listopadu pověřen velením části spojeneckých sborů při střetnutí u Dürnsteinu. Při této akci bylo jeho 10 000 vojáků vyčleněno pro obchvat francouzských jednotek držících Dürnstein a kolem třetí hodiny odpolední s nimi vpadl do zad Gazanovy divize. I přes počáteční úspěch však byli jeho muži po příchodu Dupontovy divize nuceni v podvečer ustoupit. V bitvě u Slavkova velel první koloně spojeneckých vojsk a byl to právě Dochturov, kdo chtěl celé dopoledne u Telnice na Francouze útočit a vyvíjet tak na ně nepřetržitý tlak. Jeho iniciativu však svazovaly rozkazy nadřízeného generála Buxhövdena. Do chvíle, než vpadli Francouzi u Zlatého potoka Buxhövdenovým kolonám do zad, neměl Dochturov o tom, co se děje za ním, ani tušení. Avšak ve chvíli, kdy zjistil, že bitva je rozhodnutá v neprospěch spojenců, jeho osobní statečnost se stala vzorem pro vojáky, kteří se snažili z obklíčení uniknout. Když jeho jednotky zakolísaly před silnou palbou, první se vrhl vpřed, a když jej strhávali pobočníci zpět se slovy: \"„Pamatujte na svou ženu a děti,“\" odpověděl: \"„Zde čest – žena má, svěřený mně lid – děti mé…“\" Vzápětí vytasil svůj zlatý kord a následován sborem vyrazil vpřed. Když se ruské kolony nakupily mezi Telnicí a Žatčanským rybníkem, generál Stutterheim k Dochturovovi poznamenal: \"„Než ty tři nebo čtyři tisícovky stihnou přes hráz přejít, bude jich polovina na kusy! Tímhle úskokem obětujete polovinu vaší kolony.“\" Na to generál Dochturov opáčil: \"„Chcete snad říct, že polovinu zachráním. Nemáme na výběr. Budete radši, když složím zbraně?“\" S generálem Dochturovem uniklo z francouzských kleští pouhých 8000 mužů. Z jeho první kolony zůstala jen asi polovina početního stavu. Když dorazil k ustupující spojenecké armádě, dozvěděl se, že byl považován za mrtvého. Za velení v bitvě u Slavkova byl vyznamenán řádem sv. Vladimíra druhého stupně. V letech 1806–1807, při válkách čtvrté koalice, velel Dochturov 7. divizi. Po boku generálporučíka knížete Golicyna bojoval v bitvě u Golyminu, kde s 16 000–18 000 muži odolávali řadu hodin 38 tisícům Napoleonových vojáků. V bitvě u Jílového byl pověřen velením nad zálohou skládající se z jeho 7. a 4. divize spolu s 60 děly jízdního dělostřelectva (u jednotky byl přítomen i generál Bagration, který byl momentálně bez velení). Přestože byl zraněn do pravé nohy, splnil svůj úkol dokonale a odmítl opustit bitevní pole. \"\"Za statečnost\"\" projevenou v boji byl podruhé odměněn zlatým kordem. Když po pádu Gdaňsku na jaře roku 1807 generál Bennigsen naplánoval proti Napoleonovi novou ofenzivu, spočívala na generálu Dochturovovi, který velel I. koloně, úkol odpoutat pozornost od hlavního směru postupu armády a oddělit tak maršála Neye od maršála Soulta. V bitvě u Heilsbergu velel levému křídlu ruské armády. V dalších bojích byl opět zraněn. Účastnil se také bitvy u Friedlandu a kryl hlavní síly rusko-pruské armády při jejím ústupu přes řeku Alle. Za této války byl vyznamenán řádem sv. Anny prvního stupně, řádem sv. Alexandra Něvského a pruským řádem červené orlice. Od jara 1810 zastával funkci velitele VI. sboru.", "section_level": 2}, {"title": "Léta 1812–1816.", "content": "Po Napoleonově vpádu do Ruska v roce 1812, bylo generálporučíkovi Dochturovovi svěřeno velení VI. pěšího sboru I. armády. V samém počátku války byl odříznut od hlavních sil u města Lidy, ale 50 kilometrovými denními pochody se mu podařilo z tohoto postavení vyklouznout a přivést jednotku do Drissy. V době, kdy se obě armády blížily ke Smolensku, dostal vysokou horečku, kterou se však lékařům podařilo srazit. Cítil se však velmi sláb a v tomto stavu k němu dorazil posel od vrchního velitele armády s dotazem, zda je schopen velet obraně města. Podle Dochturovova životopisu obsaženého ve spisu \"Car Alexandr a jeho pomocníci v létech 1812, 1813 a 1814 svazek II.\" svým přátelům odpověděl: “\"Bratři, mám-li zemřít, lépe je zemřít na poli cti, než neslavně na loži.\"“ V noci ze 16. na 17. srpna tedy přijal velení nad 20 000 obránci se 180 děly, kteří čelili 183 000 Napoleonovým mužům s 300 děly. Dochturovovým úkolem bylo za každou cenu uhájit smolenská předměstí a jeho 3., 7. a 24. divize vzdorovaly postupu Francouzů pod velením maršála Neye tak zuřivě, že jejich první útok vbrzku zastavily. Při druhém útoku, kolem jedné hodiny odpolední, již začínali Napoleonovi muži pomalu pronikat do ruských pozic. V tu chvíli požádal generál Dochturov, \"po celou dobu stojící v nejlítějším dešti střel a granátů\", svého nadřízeného o posily. Generál Barclay de Tolly mu vyhověl se slovy: \"“Vyřiďte Dmitriji Sergejeviči, že na jeho statečnosti záleží záchrana celé armády.“\" Z města k hlavní armádě na přímý rozkaz vrchního velitele ustoupil 18. srpna. V bitvě u Borodina generál Dochturov velel středu ruské armády mezi Velkou redutou a vesnicí Gorki, a po Bagrationově zranění velel také celému levému křídlu. Při vyvrcholení bitvy obdržel od Kutuzova lístek, že má vydržet, dokud nedostane rozkaz ustoupit. Mezitím pod ním zabili koně a poranili druhého. Dochturov však stále dál klidně rozesílal směrnice a povzbuzoval vojáky pod palbou. Po bitvě jej Kutuzov objal se slovy: „\"Dovol mi tě obejmout, hrdino.\"“ 13. září byl jedním z účastníků porady ve Filách, kde maršál Kutuzov nadnesl otázku, zda bránit Moskvu, či ustoupit dál do vnitrozemí. Generálové Dochturov, Uvarov a Kokovnicyn podporovali generála Bennigsena, který chtěl svést další bitvu. V bitvě u Tarutina měla kolona generála Dochturova spolu s kolonou generála Rajevského úkol překročit řeku Naru a u vesnice Vinikovo vázat část francouzských sil. Jedním z největších úspěchů generála Dochturova byla bitva u Malojaroslavce (24. října 1812). V ní vojáci pod jeho velením zaútočili na početně silnější odřad \"Grande Armée\" pod velením italského vicekrále Evžena de Beauharnais a celodenním vytrvalým bojem blokovali Napoleonův postup ke Kaluze. Za toto velení Dochturov obdržel řád Svatého Jiří II. stupně. Byl vyznamenán i v bitvě národů u Lipska. V roce 1813 velel obléhání Magdeburku a Hamburku. Po kapitulaci Hamburku si vzal zdravotní dovolenou a odjel se léčit do českých lázní. K tomuto jej donutila i vlastní nespokojenost s byrokratickými pořádky v armádě objevujícími se s činností nových hodnostářů v uniformě. V průběhu \"sta dnů\" se ještě jednou vrátil k velení, ale do bojů již jeho VI. sbor nezasáhl, neboť Napoleon byl poražen v bitvě u Waterloo.", "section_level": 2}, {"title": "Na sklonku života.", "content": "V roce 1816, při zpátečním pochodu armády do Ruska, odešel do výslužby v hodnosti generála pěchoty s právem nosit uniformu po celou penzi. Zemřel však v témže roce ve svém domě u manželky kněžny M. P. Obolenské na Prečistěnce. Pohřben je v klášteře Davida poustevníka v Serpuchovském újezdě v Moskevské gubernii. Dochturovův přítel z bitvy u Slavkova generál Langeron o něm napsal: Kromě tabatěrky s vyobrazením bitvy u Malojaroslavce a pamětním věnováním vojáků VI. sboru od svých mužů obdržel i přezdívku \"Železný generál\".", "section_level": 1}], "src_summary": "Dmitrij Sergejevič Dochturov () (1. / 13. září 1759–14. / 26. listopadu 1816) byl ruský generál, který je znám zejména ve spojitosti s napoleonskými válkami, v České republice pak především s tažením roku 1805 a bitvou u Slavkova. Při tomto střetnutí velel I. koloně spojenecké armády, která byla nasazena v těžkých bojích o vesnici Telnice. Jeho vojenská kariéra však započala již v roce 1781, kdy byl jako poručík zařazen do Preobraženského pluku tělesné gardy, a skončila s pádem napoleonské Francie.", "tgt_summary": "Dmitry Sergeyevich Dokhturov () (1756 - November 14(26), 1816, Moscow) was a Russian infantry general and a prominent military leader during the Patriotic War of 1812.", "id": 1149533}
{"src_title": "Jindřich Beaufort (3. vévoda ze Somersetu)", "tgt_title": "Henry Beaufort, 3rd Duke of Somerset", "src_document": [{"title": "Životopis.", "content": "Byl synem Edmunda Beauforta, vévody ze Somersetu a Eleanory Beauchampové, dcery Richarda Beauchampa, hraběte z Warwicku. Byl tak bratrancem Markéty Beaufortové a Richarda Neville, hraběte z Warwicku a strýcem Jindřicha Stafforda, vévody z Buckinghamu. Jindřich bojoval v první bitvě u St Albans (1455) kde utrpěl těžké zranění a jeho otec byl zabit. Byl hlavním Lancasterským velitelem ve vítězných střetech s Yorky - bitvě u Wakefieldu (1460) a druhé bitvě u St Albans (1460) a také v bitvě u Towtonu (1461), která skončila Lancasterskou porážkou, po níž utekl do Skotska. Ze Skotska odešel do Francie, aby vyjednal pro Lancastery podporu, ale byl zde po nějakou dobu vězněn a později odejel do Vlámska a nakonec se přes Skotsko vrátil do Anglie. Bránil několik Lancasterských hradů a po kapitulaci na konci dlouhého obléhání jednoho z nich vyjádřil ochotu usmířit se s králem Eduardem IV. Ten potřeboval posílit svou pozici na trůně vítězstvím nad některým s Lancasterských velitelů a tak Jindřicha omilostnil a vrátil mu jeho majetek i tituly. Po několik následujících let strávil Somerset na Eduardově dvoře a radil mu ve vojenských záležitostech. Na koci roku 1463 se přiklonil zpět k Lancasterům, spěchal na sever Anglie a začal shromažďovat vojsko. Až do května 1464 úspěšně ovládal severní část země. Osudným se mu stala bitva u Hexhamu, kde bylo jeho vojsko poraženo a on sám krátce po bitvě popraven. Byl pohřben v Hexhamském opatství. Jindřich nebyl ženatý a nezanechal žádné legitimní potomky. Jeho nemanželským synem Karlem Somersetem, 1. hrabětem z Worcesteru (1450 - 1526), ale pokračuje rod Beaufortů až do současné doby.", "section_level": 1}], "src_summary": "Jindřich Beaufort, 3. vévoda ze Somersetu (23. ledna 1436 - 15. května 1464), někdy také označovaný jako 2. vévoda, protože titul vévody ze Somersetu byl znovu vytvořen pro jeho otce, poté co jeho strýc zemřel, byl významným Lancasterským vojenským velitelem v době války růží.", "tgt_summary": "Henry Beaufort, 3rd Duke of Somerset (26 January 143615 May 1464) was an important Lancastrian military commander during the English Wars of the Roses. He is sometimes numbered the 2nd Duke of Somerset, because the title was re-created for his father after his uncle died. He also held the subsidiary titles of 5th Earl of Somerset, 2nd Marquess of Dorset and 2nd Earl of Dorset.", "id": 887688}
{"src_title": "Organické kyseliny", "tgt_title": "Organic acid", "src_document": [{"title": "Charakteristika.", "content": "Obecně jsou organické kyseliny slabými kyselinami a na rozdíl od minerálních kyselin tedy nedochází ve vodě k jejich úplné disociaci. Organické kyseliny s nižší molekulární hmotností, například kyselina mravenčí nebo mléčná, jsou mísitelné s vodou, zatímco kyseliny s větší molekulární hmotností (například kyselina benzoová) jsou v molekulární (neutrální) formě nerozpustné. Na druhou stranu, většina organických kyselin se velmi dobře rozpouští v organických rozpouštědlech. Kyselina \"p\"-toluensulfonová je poměrně silná kyselina často používaná v organické chemii, protože se snadno rozpouští v rozpouštědle použitém při reakci. Existují výjimky z této charakteristiky rozpustnosti, a to v přítomnosti dalších substituentů, které ovlivňují polaritu sloučeniny.", "section_level": 1}, {"title": "Použití.", "content": "Jednoduché organické kyseliny jako kyselina mravenčí nebo octová se používají pro stimulaci ve vrtech pro těžbu ropy a zemního plynu. Tyto organické kyseliny jsou mnohem méně reaktivní s kovy než silné minerální kyseliny, jako je kyselina chlorovodíková nebo její směsi s kyselinou fluorovodíkovou. Z tohoto důvodu se organické kyseliny používají za vyšších teplot nebo pokud jsou potřeba delší kontaktní časy. Konjugované báze organických kyselin, například citronany nebo mléčnany, se často používají jako biologicky kompatibilní pufrovací roztoky. Kyseliny citronová a šťavelová se používají jako odrezovače. Jakožto kyseliny dokáží rozpouštět oxidy železa, na rozdíl od silnějších minerálních kyselin nepoškozují však základní kov. V disociované formě mohou s kovovými ionty tvořit cheláty, což napomáhá zrychlit odstraňování koroze. Biologické systémy tvoří mnoho komplexnějších organických kyselin, například kyselinu L-mléčnou, citronovou nebo D-glukuronovou, které obsahují hydroxylové nebo karboxylové skupiny. Lidská krev a moč obsahuje zmíněné kyseliny, navíc také kyselé degradační produkty aminokyselin, neurotransmiterů a látek vzniklých působením střevních bakterií na složky potravy. Příkladem těchto kategorií jsou kyseliny alfa-ketoisokaproová, vanilmandlová a D-mléčná, vzniklé při katabolismu L-leucinu a epinefrinu (adrenalinu) v lidských tkáních, resp. při katabolismu požitých sacharidů střevními bakteriemi.", "section_level": 1}], "src_summary": "Organické kyseliny jsou organické sloučeniny s vlastnostmi kyselin. Nejběžnějšími organickými kyselinami jsou karboxylové kyseliny, jejichž kyselost je způsobena karboxylovou skupinou -COOH. Sulfonové kyseliny, obsahující skupinu -OSOH, jsou poměrně silnými kyselinami. Relativní stabilita konjugovaného základu kyseliny předurčuje její kyselost. Látkám mohou propůjčovat kyselost, obvykle slabší, i jiné skupiny: -OH, -SH, enolová nebo fenolová skupina. V biologických soustavách se organické látky, které obsahují pouze tyto skupiny, obecně neoznačují jako organické kyseliny. Mezi běžné organické kyseliny patří například:", "tgt_summary": "An organic acid is an organic compound with acidic properties. The most common organic acids are the carboxylic acids, whose acidity is associated with their carboxyl group –COOH. Sulfonic acids, containing the group –SOOH, are relatively stronger acids. Alcohols, with –OH, can act as acids but they are usually very weak. The relative stability of the conjugate base of the acid determines its acidity. Other groups can also confer acidity, usually weakly: the thiol group –SH, the enol group, and the phenol group. In biological systems, organic compounds containing these groups are generally referred to as organic acids. A few common examples include:", "id": 1467854}
{"src_title": "Haguenau", "tgt_title": "Haguenau", "src_document": [{"title": "Historie.", "content": "Nové město bylo založeno štaufskou dynastií v polovině románského 12. století. Byla zde císařská falc, oblíbené místo pobytu Štaufů včetně císaře Barbarossy – dnes je na místě falce jezuitská kolej. Roku 1164 obdrželo Haguenau městská práva a roku 1260 se stalo říšským městem, hlavním městem spolku Dekapolis. V roce 1354 vytvořila spolek deseti měst (\"Zehnstädtebund\", Dekapolis) tehdy německá alsaská města Mülhausen, Colmar, Münster, Türkheim, Kaysersberg, Schlettstadt, Oberehnheim, Rosheim, Hagenau a Weißenburg, která řídil císařský zemský správce. Město patřilo do německé jazykové oblasti a na území Svaté říše římské. V prosinci 1201 se zde v rámci příprav na čtvrtou křižáckou výpravu (1202-1204) zrodil nápad na výpravu do Svaté země přes Konstantinopol – francouzský král Filip o tom přesvědčil velitele křižáků hraběte Bonifáce z Montferratu v souladu s plány zesnulého německého císaře Jindřicha VI., který měl ctižádost svrhnout byzantskou říši (papež nesouhlasil). Na schůzce byli možná i Benátčané, i když nápad nebyl jejich. Důsledkem schůzky bylo faktické zničení bašty křesťanství na Východě. V 15. století byla v Haguenau rukopisná dílna – v Německu se obchodovalo s rukopisy již asi od roku 1350. Z podnětu Karla V. se zde roku 1540 konala haguenauská náboženská disputace, kde za stranu katolíků mluvil Eck, za protestanty Capito. Významná je gotická světská stavební aktivita: V roce 1925 mělo město 19 tisíc obyvatel. Byly zde přádelny a obchodovalo se s chmelem, dosud je střediskem výroby alsaského piva. Město zažilo během druhé světové války nálet amerických bombardérů.", "section_level": 1}, {"title": "Památky a kultura.", "content": "Farní kostel Saint-Georges z 12. století je nejdůležitější památkou města Haguenau. Je to trojlodní sloupová hala, patří do řady románských kostelů, kde se uplatnila nad křížením osmiboká věž, která pochází z roku 1523 a ve které visí dva nejstarší zvony v Alsasku pocházející z roku 1268. Tak jako ostatní stavby z doby vlády štaufských císařů (tzv. pozdně sálská architektura) má kostel žebrovou klenbu. Je to trojlodní bazilika s příčnou lodí z roku 1250, chórovým předstupněm a polokruhovými apsidami. V podélné lodi jsou střídavě realizovány pilíře a svazkovité polosloupy. Arkády s polokruhovým obloukem jsou z roku 1215, klenba chrámové lodi z roku 1609, ty v postranních lodích pocházejí ze 14. století, tři západní pole jsou z roku 1415, transept a chór z druhé poloviny 13. století. Chór byl zasvěcen v roce 1283. Tato část budovy je zpracována s výjimečnou péčí. Opěrné pilíře vchodu z kruhového náměstí byly kdysi opatřeny velkými sochami, částečně poplatnými slohu fasády ve Štrasburku. Tato díla jsou dnes v muzeu v Haguenau. Pečlivost výstavby se projevila u složitých flamboyantních kleneb dvou úchvatných kaplí: jižní kaple svatého Jakuba (1496) a na severu kaple Saint-Jean, vystavěná mistrem Stuckartem (1517). V chrámu jsou i díla (jedno 14 m vysoké) Friedricha Hammera (1523). Severně od města se nachází rozlehlý lesní porost, \"Forêt de Haguenau\". V něm je kaple Saint-Arbogast, tento svatý byl první štrasburský biskup a svatý ochránce proti zemdlelosti. V červenci se v obci Schirrhein (východně) konává slavnost \"Kôhlerfest\", v prvním týdnu v září pak slavnost chmele \"Hopfenfest\".", "section_level": 1}, {"title": "Známí rodáci.", "content": "Sébastien Loeb (* 1974), jezdec rally", "section_level": 1}], "src_summary": "Haguenau ([], německy \"Hagenau\", alsasky \"Hàwenau\") je město na východě Francie, čtvrté největší v Alsasku. Nachází se zhruba 25 kilometrů severně od Štrasburku nedaleko francouzsko-německých hranic a má 35 tisíc obyvatel.", "tgt_summary": "Haguenau (, ; Alsatian: \"Hàwenau\" or \"Hàjenöi\"; and historically in English: \"Hagenaw\") is a commune in the Bas-Rhin department of France, of which it is a sub-prefecture. It is second in size in the Bas-Rhin only to Strasbourg, some to the south. To the north of the town, the Forest of Haguenau () is the largest undivided forest in France. Haguenau was founded by German dukes and has swapped back and forth several times between Germany and France over the centuries, with its spelling altering between \"Hagenau\" and \"Haguenau\" by the turn. After the French defeat in the Franco-Prussian War, Haguenau was ceded to the new German Empire. It was part of the German Empire for 48 years from 1871 to 1918, when at the end of World War I it was returned to France. This transfer was officially ratified in 1919 with the Treaty of Versailles. Haguenau is a rapidly growing town, its population having increased from 22,644 inhabitants in 1968 to 34,891 inhabitants in 2006. Haguenau's metropolitan area has grown from 43,904 inhabitants in 1968 to 64,562 inhabitants in 2006.", "id": 1225076}
{"src_title": "Caorle", "tgt_title": "Caorle", "src_document": [{"title": "Městské čtvrti.", "content": "Obec je rozdělena do několika městských čtvrtí:", "section_level": 1}, {"title": "Rekreace.", "content": "Rekreační objekty a zábavní zařízení (diskotéky, aquapark) jsou nejen ve městě samém, ale pokračují i v Porto Santa Margherita, odděleném od Caorle říčkou Livenzou. Tam je i velká marina pro jachty.", "section_level": 2}, {"title": "Historie.", "content": "O Caorle se říká, že je nejhistoričtější z letovisek mezi Benátkami a Terstem. Založeno bylo při laguně již kolem roku 40 př. n. l. jako Capruale, na sklonku starověku mělo asi 15 000 obyvatel. Středověké bohatství připomíná bazilika San Stefano z roku 1038 s 48 m vysokou zvonicí. Jako město pod vlivem Benátek jej ale roku 1380 vyplenili Janované. Caorle se stalo rybářským přístavem. S rozvojem turistiky se pak stalo i Caorle, stejně jako řada dalších měst v okolí (Bibione, Lignano, Eraclea, Jesolo) turistickým centrem s dlouhou písečnou pláží.", "section_level": 1}, {"title": "Pamětihodnosti.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Dóm.", "content": "Hlavním uměleckým skvostem Caorle je Dóm z roku 1038 (už v té době to byla katedrála a sídlo biskupa a to až do roku 1807) se svou válcovitou zvonicí ukončenou kuželovitou špičkou. Zvonice v románském stylu byla postavena téměř současně s Dómem. Uvnitř katedrály se nachází \"Pala d'oro\"(zlatý oltářní obraz), který byl údajně věnován královně Kypru, Kateřině Cornaro. Dále jsou to \"Poslední večeře\" připisovaná Gregoriovi Lazzarinimu a také dřevěná pozlacená \"Pietà\". Ke chrámu je přidruženo farní muzeum, které kromě šesti deskových obrazů ze 14. století vytvořených benátskou školou a představujících apoštoly, relikviář s lebkou Svatého Štefana, patrona města, a také Relikviář nejdražší krve, obsahující údajně hlínu, po které kráčel krvácející Kristus.", "section_level": 2}, {"title": "Santuario della Madonna dell'Angelo.", "content": "Na pobřeží se nachází kostel Santuario della Madonna dell'Angelo, přestavěný v 17. století na základech původního kostela, která je odjakživa cílem poutníků. Klenba kostela je ozdobená freskami. Uvnitř se nachází také dřevěná socha Panny Marie s dítětem, barokní oltář, a reliéf Archanděla Michaela, dílo sochaře Andrey dell'Aquila.", "section_level": 2}, {"title": "Živá skála.", "content": "Každý rok se v Caorle koná soutěž \"Živá skála\" (scogliera viva), ve kterém sochaři z různých zemí tvoří sochy z balvanů na pobřežní promenádě.", "section_level": 2}], "src_summary": "Caorle je italské město v provincii Venezia v oblasti Benátsko s 11 803 obyvateli (2013). Nachází se mezi ústími řek Livenza a Lemene u Jaderského moře. Jde o oblíbené přímořské letovisko.", "tgt_summary": "Caorle (; ) is a coastal town in the Metropolitan City of Venice, Veneto, northern Italy, located between the estuaries of the Livenza and Lemene rivers. It is situated on the Adriatic Sea between two other tourist towns, Eraclea and Bibione.", "id": 1604425}
{"src_title": "Citroën Xsara", "tgt_title": "Citroën Xsara", "src_document": [{"title": "Závodní verze.", "content": "Xsary jsou známe zejména pro své úspěchy v rallye. Sebastian Loeb získal s Xsarou WRC tři tituly mistra světa. Xsary WRC byly do šampionátu oficiálně nasazeny až v roce 2003, ale už od roku 2001 je automobilka příležitostně nasazovala v rámci testování. Kromě specifikace WRC se na tratích objevila i slabší Xsara Kit-Car.", "section_level": 1}, {"title": "Xsara Kit Car.", "content": "Citroën Xsara Kit Car byl posledním automobilem v kategorii dvoulitrových Kit Carů. Jako jediný z nich vyhrál soutěž mistrovství světa v absolutní klasifikaci. Byl vyvíjen zejména pro asfaltové soutěže. Poprvé závodil v roce 1998 na Rally Lyon a zvítězil. Motor byl shodný s vozem Peugeot 306 MAXI a pocházel z vozu Peugeot 405 Mi16. Objem je 1998 cm³ a točivý moment 250Nm. Částečný technický základ vůz převzal od předchůdce Citroënu ZX Kit Car. Přední aktivní diferenciál má 2 způsoby regulace trakce, když kola proklouznou, je kroutící moment rozdělen na levé nebo pravé kolo. Nejvyšší výkon je 280 koní, což je srovnatelné s vozy WRC. Xsara Kit Car posloužila jako technický základ pro Xsaru T4. Vůz má šestistupňovou převodovku Xtrac. Přední náprava je typu McPherson. Přední brzdy jsou dvojité šestipístkové a jsou chlazené vzduchem i vodou. Hmotnost celého vozu byla 960 kg. Vůz zvítězil v mistrovství Francie (Phillipe Bugalski) a Španělska (Jesus Puras), byl druhý v mistrovství Evropy a získal dvakrát double v soutěži mistrovství světa ve Francii a ve Španělsku.", "section_level": 2}, {"title": "Xsara WRC T4.", "content": "Jednalo se o vůz, který prakticky splňoval technické podmínky WRC ale kvůli homologaci nesměl startovat jinde, než ve francouzském šampionátu FRC. Tam byl vůz zkoušen a vyvíjen pro mistrovství světa. Přesto se s ním stal Phillipe Bugalski mistrem Francie. Poháněl ho stejný dvoulitr jako v Kit Caru, ale zde byl vyladěn na výkon 221 kW a přeplňovaný turbodmychadlem Garett. Rozměry", "section_level": 2}, {"title": "Xsara WRC.", "content": "Xsaru WRC pohání zážehový čtyřválec o objemu 1998 cm³ přeplňovaný turbodmychadlem Garett. Ten dosahuje výkonu 221 kW (300 k). Převodovka je šestistupňová sekvenční Xtrac. Vůz používá pneumatiky Michelin. Homologován byl v březnu 2001 a poprvé se objevil v rámci testování v roce 2000 na Rally Lyon. Od Mistrovství světa v rallye 2002 se vůz účastnil šampionátu častěji a dokonce i zvítězil, ale poprvé se kompletního šampionátu účastnil v Mistrovství světa v rallye 2003. Sebastian Loeb s tímto vozem získal 3 tituly mistra světa. Rozměry", "section_level": 2}], "src_summary": "Citroën Xsara je automobil nižší střední třídy, který vyráběla francouzská automobilka Citroën v letech 1997 až 2005. Xsara nahradila model ZX a vystřídal ji model C4. Vyráběla se jako tří- a pětidveřový hatchback a pětidveřové kombi. Kombi pod označením break se v prodeji objevilo v roce 1998. Ve stejném roce prošel vůz testem Euro NCAP, kde získal tři hvězdičky. V roce 2000 prošel vůz modernizací a v roce 2003 faceliftem. O rok později začala výroba modelu C4, ale výroba Xsary běžela souběžně tři roky. Z vozu bylo odvozeno také střední MPV Citroën Xsara Picasso.", "tgt_summary": "The Citroën Xsara was a small family car (C-segment in Europe) produced by the French automaker Citroën from 1997 to 2006. The Xsara was a development of the Citroën ZX and Peugeot 306, which shared a platform and running gear. It came in three and five door hatchback (notchback) and five door estate body styles; the estate was marketed as the \"Break\" and the three door as the \"Coupé\". The styling shared cues with the larger Bertone designed Xantia, but was regarded as bland by the motoring press. The straight four engine range includes 1.4, 1.6, 1.8 and 2.0 litre petrol engines as well as 1.6, 1.9 and 2.0 litre naturally aspirated and turbocharged diesels. In some countries, such as Portugal, the 1.5 litre TUD5 diesel engine was also available. The Xsara was 1998 Semperit Irish Car of the Year in Ireland.", "id": 1956988}
{"src_title": "Friedrich Ludwig Jahn", "tgt_title": "Friedrich Ludwig Jahn", "src_document": [{"title": "Životopis.", "content": "Friedrich Ludwig Jahn se narodil 11. srpna 1778 ve městě Lanz v dnešní spolkové zemi Braniborsko do farářské protestanské rodiny otci Alexandru Friedrichu Jahnovi a matce Dorothee Sofii rozené Schultze. Ve třinácti letech ho otec vyslal na gymnázium v Salzwedelu (Sasko-Anhaltsko). Po předčasném ukončení se snažil dostudovat na berlínském gymnáziu U šedého kláštera (Zum Grauen Kloster). Jeho neschopnost přizpůsobit se školní disciplíně se projevila i zde nedokončeným studiem. Ale ani studium teologie a filologie započaté v roce 1796 na univerzitě v Halle neskončilo pro Jahna úspěšně a pokoušel se dostudovat na vysokých školách ve Frankfurtu nad Odrou, Greifswaldu, Göttingenu. Nakonec po domácím učitelování (1803–1805 Mecklenburg), cestování a dalších studijních pokusech v Göttingenu a Jeně zakotvil v roce 1809 opět v Berlíně, kde působil v klášterním gymnáziu a v plamannské škole jako pomocný učitel bez „examen pro facultate docendi“. Po porážce Pruska v bitvě u Jeny a Auerstedtu v roce 1806 se připojil k pruské armádě. V roce 1810 založil společně s Friedrichem Friesenem spolek „Deutscher Bund”, základ pozdějších studentských vlasteneckých spolků Burschenschaften. V roce 1811 otevřel podle GutsMuthsova vzoru na Hasenheide v Berlíně první „Turnplatz” neboli tělocvičnu pod širým nebem. Jahnův Turnverein (gymnastický spolek) se rychle rozšiřoval. V roce 1813 se Jahn podílel na vytvoření Lützowových svobodných jednotek, skupiny dobrovolníků v pruské armádě, která bojovala proti Napoleonovi. Jahn měl být také během války zapojen do bezpečnostní tajné služby. Po válce se vrátil do Berlína, kde byl jmenován státním učitelem gymnastiky. V roce 1814 se oženil s Helene Kollhof a z manželství vzešly tři děti. Od univerzit v Jeně a v Kielu obdržel později v roce 1817 čestný doktorát. Jeho výstřední povaha ho často přiváděla do konfliktů se zákonem. Jeden z těchto střetů měl za následek jeho zatčení a uzavření berlínské tělocvičny. Do roku 1824 byl vězněn v pevnosti Kolberg. Po propuštění následoval zákaz pobytu v Berlíně. Po smrti první manželky se v roce 1825 znovu oženil. Emilie Hentsch mu porodila jednu dceru. V roce 1840 mu byl za jeho statečnost v boji proti Napoleonovi propůjčen Železný kříž. Na jaře roku 1848 oblastní turneři z Naumburgu zvolili Jahna do německého národního parlamentu. Až do své smrti v roce 1852 žil v ústraní ve městě Freyburg na řece Unstruta (až na krátké období v roce 1828, kdy ve městě Kölleda čelil obvinění z pobuřování), kde byl na jeho památku v roce 1859 otevřen památník. Monumenty připomínající jeho zásluhy v tělovýchovné práci stojí nejen na mnoha místech bývalého Pruska, ale najdeme je i na území současné České republiky (například v Aši, Lindavě u Cvikova nebo v Jiříkově v Děčínském okrese v parku u Moskevské ulice).", "section_level": 1}, {"title": "Jahnovo turnerství a nacionalismus.", "content": "Friedrich Ludwig Jahn vnímal „Turnen” jako tělovýchovnou obrannou politiku přístupnou zcela každému a v jeho podání se jednalo o cvičení s \"patriotickou výchovou a přípravou na osvobozeneckou válku\". Pro Jahna byla tělovýchova neodmyslitelně spjata s politikou: s osvobozením Německa od napoleonské nadvlády, s myšlenkou velké německé říše pod vedením Pruska a s možností každého jednotlivce nejen se na vítězství národa přímo podílet, ale nést také jeho prohry a bolesti. Jahn se snažil výrazem „Turnen” jazykově oddělit vlastní tělovýchovný systém od všech ostatních tehdejších systémů, jako např. od gymnastiky Johanna Gottlieba Friedricha GutsMuthse. Martin Klement ve své „Recepci Friedricha Ludwiga Jahna a jeho idejí v Německém turnerském svazu” potvrdil tezi o Jahnově vlastenectví, „nikoli však o jeho agresivním antisemitismu, který u něj hledal Německý turnerský svaz”. Dále zmiňuje, že z Jahnových nahodilých poznámek o Židech se dá doložit, že se u něj projevoval spíše tradiční sociální antisemitismus, „v žádném případě však rasová nesnášenlivost”. V dílech Friedricha Ludwiga Jahna se výrazy „deutsch“ (německý), „unverfälscht“ (nefalšovaný), „treu“ (věrný) vyskytují ve zcela jiném kontextu a teprve Německý turnerský svaz jim dal antisemitskou podobu typu „verjudet“, „judenrein“, či „Entjudung“. Zrovna tak Německý turnerský svaz propagoval namísto Jahnova vlasteneckého „national“ výraz „völkisch“ a turnerský pozdrav „Gut Heil!“ osekal na pouhé „Heil!“", "section_level": 1}, {"title": "Psaná díla.", "content": "Mezi jeho díla patří: Jeho sebrané spisy byly vydány v Hofu v letech 1884–1887.", "section_level": 1}, {"title": "Čtyři F.", "content": "Turnerské motto má svůj původ ve studentském hesle 16. století \"(Frisch, frey, fröhlich, frumb – Sind der Studenten Reichthumb!\") a Jahn je v roce 1816 ve své učebnici tělocviku \"Die deutsche Turnkunst\" proměnil v morální a mravní kodex turnerů - \"frisch, frei, fröhlich, fromm\" (čerstvý, svobodný, veselý, zbožný). V roce 1843 si nechal Jahn na svém domě ve Freyburgu (dnes Friedrich-Ludwig-Jahn-Museum) motto vepsat na domovní štít. Frankfurtské \"Turngemeinde\" (turnerské společnosti) vysvětlil význam motta následovně: Z těchto počátečních „FFFF” vytvořil rytec Heinrich Felsing turnerský kříž, kdy k písmenu „F“ se druží doleva otočené druhé „F“ a na těchto dvou písmenech spočívají v zrcadlovém převrácení zbylá dvě „F“. Koncem 19. století započali radikální turneři Jahnův kříž zaměňovat za kříž hákový. V roce 1893 si Jahnovo motto socialistický dělnický spolek \"Arbeiter-Turnerbund\" upravil do podoby volebního sloganu \"Frisch-Frei-Stark-Treu\" (čerstvý, volný, silný a věrný). K nacionálním a rasovým účelům pak heslo posloužilo Schönererovi k vytvoření hesla „Durch Reinheit zur Einheit!” (Čistotou k jednotě).", "section_level": 1}, {"title": "Výtvarné umění.", "content": "Malíř Caspar David Friedrich (1774–1840) zobrazuje ve svém díle z roku 1819 \"Zwei Männer in Betrachtung des Mondes\" Jahna s pastorem z Neubrandenburg Franzem Christianem Bollem (1776–1818). Jedná se o obraz vytvořený na památku zesnulého Bolla, který je zde ztvárněn jako osoba v plášti. Přičemž druhá sportovnější osoba by měl být Jahn samotný a to na základě historické skutečnosti z mladých Jahnových let, kdy působil v Neubrandenburgu jako domácí učitel.", "section_level": 1}, {"title": "Friedrich-Ludwig-Jahn-Gesellschaft e. V..", "content": "Nadace pro uchování tradic a památky na Friedricha Ludwiga Jahna \"Förderverein zur Traditionspflege und Erhaltung der Friedrich-Ludwig-Jahn-Gedenkstätten\" založená v roce 1992 se na základě změny stanov v roce 2008 přejmenovala na společnost \"Friedrich-Ludwig-Jahn-Gesellschaft\" se sídlem ve městě Freyburg. Cílem společnosti je nejen vědecký průzkumu Jahnova života, díla a jeho působení jako zakladatele tělocvičného hnutí v Německu, ale i interpretace Jahnova významu historického i současného, šíření a zachování jeho dědictví. Za tímto účelem společnost udržuje vztahy s německým tělovýchovným svazem \"Deutscher Turner-Bund\" a regionálními tělovýchovnými sdruženími, s univerzitami, školami, památníky a organizacemi, které pokračují v jeho tradici. Jahn by měl být podle nadace vnímán širokou veřejností především jako velký Němec. Jeho dílům se věnuje knihovna \"Friedrich-Ludwig-Jahn-Bibliothek\".", "section_level": 1}, {"title": "Vyznamenání a pocty.", "content": "Jahn se pohyboval během svého života na mnoha místech, ve kterých mu byly často po jeho smrti odhaleny pomníky. Zrovna tak v místě zrodu \"turnerského hnutí\" v Berlíně Hasenheide byl na jeho počest odhalen 10. 08.1872 pomník. Mnohé ulice německých měst nesou jeho jméno nebo např. v Halle a v Langenhagen místa původních sportovních zařízení. Jeho jménem byla také pokřtěna školní motorová loď GST Námořní akademie \"August Lütgens\" v Greifswald-Wieck. 31. května 2013 byl Jahn uveden do Síně slávy německého sportu. Na počest F. L. Jahna byla pojmenována řada objektů i na území Čech. V Děčíně-Podmoklech na jižní straně Pastýřské stěny dodnes existuje vyhlídka nesoucí kdysi jeho jméno a kde bývala umístěna i jeho bysta. Na střeše turnerské tělocvičny v Olomouci byly na vrcholech štítů umístěny dvě nástavby s velkými hlavami ve výklencích, představujícími pravděpodobně Friedricha Ludwiga Jahna a Ernsta Eiselena. Nástavby však byly odstraněny při přestavbě roku 1937.", "section_level": 1}, {"title": "Kritika.", "content": "Vzhledem k údajným Jahnovým nacionalistickým a antisemitským názorům jsou kritizována jeho vyznamenání. V několika německých městech existují iniciativy k přejmenování ulic nebo míst podle Jahna či odstranění jeho pomníků. V Berlíně působí iniciativa „Sport ohne Turnväter“ (volně přeloženo Sport bez otců gymnastiky) bojující za přejmenování \"Jahnova sportovního parku\" v Prenzlauer Berg. Protiargumenty uvádí, že je třeba vidět Jahna jako \"dítě doby\", který byl poplatný době Pruského státu a následně byly teprve jeho myšlenky přejaty nacionalismem a politikou NDR.", "section_level": 1}], "src_summary": "Friedrich Ludwig Jahn (11. srpna 1778, Lanz – 15. října 1852, Freyburg) byl německý (pruský) pedagog, člen frankfurtského Národního shromáždění, ale především vlastenec a zakladatel německého tělocvičného hnutí, které později fungovalo pod názvem \"Deutscher Turnverband\" (z německého \"turnen\" – cvičit, jeho členové jsou i v češtině označováni jako \"turneři\"). Je známý pod přezdívkou „Turnvater Jahn” (otec tělocviku Jahn). V jeho tělocvičném hnutí byl také důraz na národní (německou) soudržnost (podobně jako u později založeného českého Sokola), turneři byli proto někdy vnímáni jako symbol němectví. Profiloval se také přípravou mladých lidí na boj proti napoleonské okupaci a v boji za spásu Pruska a Německa. První jeho tělocvičnou se stal v roce 1811 berlínský park „Hasenhaide”. Po boku svých \"turnerů\" zde demonstroval představu německé gymnastiky. Jeho gymnastické prvky hrazda a bradla se používají dodnes.", "tgt_summary": "Friedrich Ludwig Jahn (11 August 1778 – 15 October 1852) was a German gymnastics educator and nationalist whose writing is credited with the founding of the German gymnastics (Turner) movement as well as influencing the German Campaign of 1813, during which a coalition of German states effectively ended the occupation of Napoleon's First French Empire. His admirers know him as \"Turnvater Jahn\", roughly meaning \"father of gymnastics\" Jahn.", "id": 303635}
{"src_title": "Iveco Daily", "tgt_title": "Iveco Daily", "src_document": [{"title": "První generace.", "content": "Vyráběla se v letech 1978 až 1990. Bylo určeno pro segment do 3,5 tuny, počítalo se s rozšířením na 2,8 a 4,2 tuny. Na zadní nápravu bylo možno zvolit dvoumontáž pneumatik. Vůz byl postaven na pevném rámu. Motor byl uložen vpředu a poháněl zadní nápravu. V roce 1980 byla představena verze Turbodaily.", "section_level": 1}, {"title": "Druhá generace.", "content": "Výroba probíhala v letech 1990 až 2000. Prošla velkou modernizací. Hmotnost se rozšířila až do segmentu šesti tun. Kvůli větší váze se ale Daily nevešlo do limitu 3,5 tuny. Poprvé se objevily přeplňované motory. Takto upravené vozy nesly označení TurboDaily. Boční posuvně dveře byly upraveny tak, aby jimi šly nakládat palety. V největší variantě měl objem nákladního prostoru 17 m³. V roce 1993 byly představeny motory splňující emisní normu Euro1, od roku 1996 pak Euro2. Na všech kolech se objevily kotoučové brzdy. Označení typu Modely druhé generace byly označeny třemi nebo čtyřmi číslicemi oddělenými tečkou. První dvě číslice udávaly maximální přípustnou hmotnost. Za tečkou následovalo jedno nebo dvě číslice představující přibližný maximální výkon v koňských silách. Příklad: 30.8 – nákladní vozidlo s maximální povolenou hmotností 2,8 tuny (30), s motorem o výkonu 75 koňských sil (8) 45.10 – lehký nákladní vůz s maximální přípustnou hmotností 4,5 tuny (45), s motorem o výkonu 103 koňských sil (10)", "section_level": 1}, {"title": "Třetí generace.", "content": "Vyráběla se od roku 2000 do roku 2006. V roce uvedení získala titul Dodávka roku. Byla rozšířena a přepracována nabídka motorů. Společnost Irisbus začala s výrobou minibusů na základě typu Daily.", "section_level": 1}, {"title": "Čtvrtá generace.", "content": "Vyráběla se od roku 2006 do roku 2014. Motory plní emisní normu Euro4. Design navrhl Giorgetto Giugiaro. Od roku 2007 je k dispozici verze 4x4. Na jeho vývoji spolupracovala společnost Scam. V roce 2011 prošla tato generace faceliftem.", "section_level": 1}, {"title": "Pátá generace.", "content": "Byla představena v červenci 2014 a vyrábí se od roku 2014 dodnes.", "section_level": 1}, {"title": "Motory.", "content": "Euro 5+ Euro 6", "section_level": 2}], "src_summary": "Iveco Daily je lehký užitkový automobil vyráběný italským koncernem Iveco. Vyrábí se od roku 1978 až dodnes. Do roku 1983 se prodával také jako Fiat Daily.", "tgt_summary": "The Iveco Daily is a large light commercial van produced by the Italian automaker Iveco since 1978; it was also sold as the Fiat Daily by Fiat until 1983. Unlike the more car-like unibody Fiat Ducato, the Daily uses a separate ladder frame typical of heavier commercial vehicles. The Iveco Daily is produced at the Iveco Suzzara plant, near Mantova in Italy, where Iveco has recently made substantial investments to renew the production lines. The Daily is also the longest-running vehicle of the Iveco production and in over 40 years have sold over 3 million examples. Today it is marketed in 110 markets around the world.", "id": 899340}
{"src_title": "Michail Bogdanovič Barclay de Tolly", "tgt_title": "Michael Andreas Barclay de Tolly", "src_document": [{"title": "Mládí.", "content": "Michail Bogdanovič (Michael Andreas) Barclay de Tolly pocházel ze zchudlé větve skotského šlechtického rodu Barclay de Tolly usazené v Livonsku, kam se jeden z jeho předků uchýlil z politických důvodů v průběhu 17. století. Jeho děd byl starostou Rigy a otec Weinhold Gotthard Barclay de Tolly (1734–1781) odešel do výslužby z ruské armády jako poručík. Ve svých třech letech byl Michail Bogdanovič poslán do Petrohradu ke svému strýci, jenž byl brigadýrem ruské armády a dal chlapci počáteční vojenské vzdělání. V osmi letech byl zapsán jako kadet v Novotrojickém kyrysnickém pluku, nicméně službu začal teprve v roce 1776 jako vachmistr pskovského karabinického pluku. V roce 1778, po náročném studiu a bezchybné službě, se stal trubačem (kornetem) a za osm let byl povýšen na poručíka.", "section_level": 1}, {"title": "První válečné zkušenosti.", "content": "V roce 1786 byl Barclay převelen do Finského mysliveckého sboru a byl jmenován generálním pobočníkem prince Anhaltsko-Bernburského, po jehož boku se účastnil rusko-turecké války (1787–1791). Křest ohněm prodělal při úspěšném útoku na město Očakov (1788) a za „\"projevenou statečnost a chladnokrevnost\"“ byl po této akci vyznamenán řádem sv. Vladimíra IV. stupně. V dalších bojích ve vojsku generála Platova se vyznamenal u Căuşeni a při dobytí Akkermanu (30. září 1789). V roce 1790 byl převelen k Finské armádě, v jejichž řadách se účastnil rusko-švédské války (1788–1790). V průběhu bojových operací byl při neúspěšném útoku na švédské opevnění smrtelně zraněn princ Anhaltsko-Bernburský (20. dubna 1790). Když bylo zřejmé, že zranění podlehne, nechal si zavolat Michaila Bogdanoviče a odkázal mu svůj meč, aby jej \"použil k prospěchu a slávě Ruska\". Po podepsání mírových podmínek byl budoucí maršál převelen k petrohradskému granátnickému pluku, spolu s nímž se v roce 1794 účastnil války proti polským povstalcům. Za mimořádný úspěch při dobývání hradeb města Vilna a za porážku brigády plukovníka Grabowského u města Grodna, obdržel řád sv. Jiří IV. stupně a byl povýšen na podplukovníka. V roce 1796 přestoupil k Estonskému mysliveckému pluku (roku 1798 byla jednotka přejmenovaná na 4. myslivecký pluk) a stal se velitelem jeho I. praporu. V průběhu roku 1798 byl jmenován velitelem pluku a obdržel hodnost plukovníka. Za výborný stav jednotky byl v roce 1799 povýšen do hodnosti generálmajora.", "section_level": 1}, {"title": "Proti Napoleonovi.", "content": "V roce 1805 vyrazil 4. myslivecký pluk pod velením generála Barclaye do války proti Francii, nicméně ještě za pochodu k vrchnímu veliteli armády generálporučíkovi Bennigsenovi dorazila zpráva o bitvě u Slavkova a jednotka se vrátila zpět do kasáren. Ve válkách čtvrté koalice (1806–1807) vedl jednu z brigád 4. divize pod velením Andreje Andrejeviče Golicyna. V bitvě u Pultuska mu velitel 1. ruské armády genpor. Bennigsen rozkázal zaujmout pozici na pravém křídle bitevní sestavy v Moszynském lese. V první fázi střetnutí vojáci pod jeho velením sváděli urputné boje se Suchetovou brigádou, avšak ve chvíli, kdy jim do pravého boku vpadla Daultannova (Gudinova) divize od Davoutova sboru, byli v husté vánici nuceni ze své pozice ustoupit. Při ústupu z Pultuska, spolu s generály Markovem (1769-1828) a Baggovutem (1761-1812), zastával předvoj 76 000 rusko-pruské armády. Posléze pod velením generála Bagrationa jeho muži tvořili zadní voj Bannigsenovy armády, který se snažil uniknout z kleští, nastražených na něj Napoleonem. 6. února 1806 měl za úkol zdržet Francouze v dalším postupu a umožnit Ruské armádě se od nepřítele odpoutat. Opevnil se proto ve vesničce Hof (Dwózno). Po třetí hodině odpolední jeho muži odrazili tři útoky francouzské jízdy, ale podlehli čtvrtému, drtivému útoku kyrysníků, kteří je obrátili na ústup. Situaci stabilizovaly až dva pluky kyrysníků, vedených knížetem Golicynem, který vzápětí při útoku na kyrysníky francouzské zahynul. Barclay de Tolly musel ustoupit, ale bojiště úplně nevyklidil. Druhého dne spolu s generálem Bagrationem zahájili ústup směrem k Pruskému Jílovému. První den bitvy u Jílového obsadily Barclayovy jednotky hřbitov a kostel v Jílovém. Při krvavém útoku Francouzů na vesnici a tuhém odporu Rusů, byl Barclay de Tolly těžce zraněn do ruky, přičemž došlo i ke zlomenině kosti. Tím pro něj tažení konce musel opustit armádu, ale útěchou mu mohlo být, že byl povýšen na generálporučíka. V rusko-švédské válce v letech 1808—1809 ruské vojsko pod velením Barclaye de Tolly uskutečnilo překvapivý přechod zamrzlého Botnického zálivu a přičinilo se o pád pevnosti Umea, čímž přimělo Švédy zahájit vyjednávání a postoupit Finsko Ruskému impériu. V březnu 1809 byl ustanoven generálem infanterie, jmenován vrchním velitelem ruské armády ve Finsku a generálním guvernérem nově připojeného Finska. Při uzavření míru byl vyznamenán řádem svatého Alexandra Něvského. Později se jeho nástupcem na místě guvernéra stal Fadděj Štejngel. V roce 1809 bylo v Ruské armádě 61 generálporučíků. Z tohoto seznamu bylo Barclaye de Tolly za věkově staršími generály na 47. místě. Tím, že byl jmenován generálem pěchoty, předběhl 46 mužů. Ti se tjeho povýšení cítili dotčeni. Rozhořčeně o něm začali mluvit jako o „podlézavci“. Klevety ale plodila závist, neboť byl vojensky nadaný i organizačně schopný. Do ledna 1810 zůstal vrchním velitelem ruské armády ve Finsku. Od 20. ledna 1810 do září 1812 působil jako ministr války. V této funkci věnoval mnoho úsilí pro zesílení armády. Zavedl „Řád pro řízení velkých armádních celků“, v němž přesně stanovil práva a povinnosti vyšších náčelníků a personálu polních štábů. Založil novou organizaci vojenských sborů i nové vojenské stanovy, docílil zdokonalení v bojové přípravě, zvýšil početní stavy armády a rovněž se zasadil o výstavbu nových fortifikací.", "section_level": 1}, {"title": "Vlastenecká válka roku 1812.", "content": "Barclay de Tollymu nebyl odpuštěn jeho cizí původ, zejména ne pravověrnými Rusy, kteří v něm stále viděli cizáka a požadovali jeho sesazení z funkce vrchního velitele. Navíc šlechta, carský dvůr ani obchodníci nebyli nadšeni taktikou spálené země, kterou uplatňoval ve válce se silnější Napoleonovou armádou. V roce 1812 Barclay de Tolly velel 1. západní armádě, která stála na hranicích impéria v Litvě. Jeho armádu tvořilo šest pěších sborů, tři jezdecké sbory a lehké jezdectvo atamana Platova, tedy cca 110 000 mužů a 558 děl. Druhé armádě velel generál Bagration, třetí záložní armádě velel generál Tormasov. Všem třem celkům však s určitými omezeními velel de Tolly. 28. června za prvních bojových potyček proběhlo stahování 1. armády z Vilna k opevněnému táboru u Drissy. První větší boje proběhly v okolí Vitebska a Smolenska, ale generální bitvu stále účelově odmítal. 2. srpna došlo ke spojení 1. a 2. armády. Bagration se neochotně podřídil de Tollyho velení a za čas jej začal obviňovat z neschopnosti. Nezbytnost ústupu zapříčinila nelibost v zemi i u armády. Poté, co byl nucen opustit Smolensk a po bojích u Valutiny Hory dál ustupovat k Moskvě, se 20. srpna 1812 ze všech stran ovlivňovaný car nerad odhodlal ustanovit velitelem všech vojsk M. I. Kutuzova. Barclay de Tolly zůstal velitelem 1. armády, odvolání z funkce vrchního velitele však pro něj byla obrovská rána. Dalo mu mnoho úsilí nedat své pocity najevo, nicméně požádal cara, aby jej zprostil také povinností ministra války. Imperátor jeho žádosti vyhověl, přesto své stávající povinnosti vykonával s iniciativou, jaká mu byla vlastní a tiše snášel opovržení, které k němu chovala většina národa. Generálu Jermolovovi se devět dní po bitvě u Borodina svěřil, že v boji hledal smrt. V průběhu tohoto střetnutí, které byl Kutuzov přinucen svést před branami Moskvy, de Tolly velel středu a pravému křídlu armády. V nejtěžších chvílích podporoval generála Jermolova i Miloradoviče. V jednu chvíli se svou svitou vjel mezi francouzské kyrysníky útočící u Velké reduty, jeden z kyrysníků už se napřahoval, aby jej zabil palašem, ale zachránil ho jeho věrný podkoní, který jezdce sestřelil z koně. Na konci bitvy, když už Francouzi opanovali všechny důležité body bojiště a vojáci byli velmi unavení, poslal de Tolly ke Kutuzovovi svého pobočníka s žádostí o další pokyny, respektive s návrhem, aby ruská armáda zahájila ústup. Kutuzov však odpověděl velmi alibisticky: „\"…pokud se nebude Napoleon bít, nebudou se bít ani Rusové\",“ čímž zodpovědnost za ústup svaloval na de Tollyho. Nicméně psaný rozkaz obsahoval i instrukce, aby se armáda z bojiště stáhla na úroveň vesnice Gorky a za Utický les. Zde se de Tolly snažil vybudovat další linii obrany, na níž by jeho jednotky vedly boje i následující den, avšak Kutuzovovy instrukce jej rozladily, neboť byl přesvědčen, že jeho muži budou schopni vést protiútok ještě téhož večera, ne však nazítří, kdy to s ohledem na celkovou únavu nebude možné. Barclay de Tolly mezitím zjistil, že se Francouzi z většiny dobytých pozic stáhli a na bitevním poli zanechali jen nepatrné síly. Vydal proto rozkaz, aby druhého dne ráno generál Miloradovič obsadil pozici, kde stála Rajevského baterie. V nočních hodinách však Kutuzov změnil své rozkazy a nařídil všeobecný ústup na výšiny u Možajska. Michail Bogdanovič s tímto rozhodnutím nesouhlasil, avšak Dochturův sbor již vyrazil na pochod, proto mu nezbývalo než se podřídit a začít své muže organizovaně stahovat určeným směrem. Po rozhodnutí opustit Moskvu, jejíž obranu považoval pro stav vojska za nemožnou, požádal imperátora o zproštění ze služby. Na konci října dostal svolení a vydal se do Kalugy a později na podzim, cestou přes Petrohrad, dorazil do své vesnice v Livonii. Zde napsal dlouhý dopis Caru Alexandrovi I. ve kterém se pokusil vyložit své vidění války i důvody odjezdu z armády. Jako odpověď obdržel přátelsky laděný dopis, v němž car přiznal správnosti jeho činů ve funkci velitele 1. armády. Dodnes všichni historici považují jeho strategii vedení války v její první fázi za správnou a vzhledem k možnostem, kterými disponoval, za nevyhnutelnou.", "section_level": 1}, {"title": "Na sklonku života.", "content": "3. února 1813 Barclay de Tolly přijal velení 3. armády. 25. května, po odvolání generála Wittgensteina, přijal velení rusko-pruské armády. Bylo to v předvečer příměří s Napoleonem. Po vypršení příměří byly jeho jednotky začleněny do rámce České armády pod velením rakouského polního maršála Schwarzenberga. S tímto spojeneckým uskupením se účastnil bitvy u Drážďan, bitvy Chlumce a Přestanova, bitvy u Lipska a operací u Paříže. Za zásluhy byl povýšen na hraběte, a po vítězství u Paříže 18. března 1814 obdržel hůl polního maršála (feldmaršál). O jedenáct dní později se Napoleon vzdal trůnu a válka skončila. De Tolly byl po návratu do Ruska jmenován vrchním velitelem 1. armády, která kvartýrovala v Polsku. V průběhu „sta dní“ s armádou opět táhl do Francie, než však stačil zasáhnout do bojů, byl Napoleon poražen v bitvě u Waterloo. 30. srpna 1815 byl za skvělý stav armády carem Alexandrem I. jmenován do knížecího stavu. Také spojenci jej dekorovali řadou vyznamenání a řádů. Počátkem roku 1818 dostal Barclay de Tolly dovolenou a odcestoval na léčení do německých lázní. Do cíle své cesty však nikdy nedorazil. Dne 15. (26.) května 1818 ve věku 57 let, necelých dvanáct kilometrů od Instenburgu, zemřel. 30. května bylo jeho tělo převezeno do Rigy, kde se konal okázalý smuteční obřad. Maršálovo srdce je pochováno na nevelkém návrší na cípu Botnického zálivu a nabalzamované ostatky zemřelého byly doručeny do rodového statku Bekrof. V roce 1823 mu nechala jeho manželka vystavět mauzoleum, které je zachováno do dnešních dnů.", "section_level": 1}], "src_summary": "Michail Bogdanovič Barclay de Tolly (; Pamūšis, Kuronské a zemgalské vévodství, dnes Litva – Insterburg, Východní Prusko) byl ruský generál, který v době napoleonských válek zmodernizoval carskou armádu a zrealizoval ve své době kontroverzní strategii, která při Vlastenecké válce v roce 1812 nesporně přispěla k porážce Napoleonovy půlmilionové armády. Za své zásluhy byl na sklonku vojenské kariéry povýšen do hodnosti polního maršála a byl mu udělen titul knížete.", "tgt_summary": "Prince Michael Andreas Barclay de Tolly (; – ) was a Baltic German field marshal and Minister of War of the Russian Empire during Napoleon's invasion in 1812 and the War of the Sixth Coalition. Barclay implemented a number of reforms during this time that improved supply system in the army, doubled the number of army troops, and implemented new combat training principles. He was also the Governor-General of Finland. He was born into a German-speaking noble family from Livonia who were members of the Scottish Clan Barclay. His father was the first of his family to be accepted into the Russian nobility. Barclay joined the Imperial Russian Army at a young age in 1776, enlisting in the Pskov Carabineer Regiment. For his role in the capture of Ochakov in 1788 from the Ottomans, he was personally decorated by Grigory Potemkin. Afterwards he participated in Catherine the Great's Swedish War. In 1794, he took part in putting down the Kościuszko Uprising in Poland and was again decorated for role in the capture of Vilnius. In 1806, Barclay began commanding in the Napoleonic Wars, distinguishing himself at the Battle of Pułtusk that same year. He was wounded at the Battle of Eylau in 1807 while his troops were covering the retreat of the Russian army. Because of his wounds, he was forced to leave command. The following year, he carried out successful operations in the Finnish War against Sweden. Barclay led a large number of Russian troops approximately 100km across the frozen Gulf of Bothnia in winter during a snowstorm. For his accomplishments, Barclay de Tolly was appointed Governor-General of the Grand Duchy of Finland. From 20 January 1810 to September 1812 he was the Minister of War of the Russian Empire. ", "id": 966909}
{"src_title": "Micpe Ramon", "tgt_title": "Mitzpe Ramon", "src_document": [{"title": "Geografie.", "content": "Leží nadmořské výšce 839 metrů, 70 kilometrů jižně od Beerševy v hornaté krajině v jižní části Negevské pouště. Nachází se na severním hřebenu velkého geologického kráterovitého útvaru, známého jako machteš Ramon. Tento machteš je 40 kilometrů dlouhý, 2 až 10 kilometry široký a tvarem připomíná protáhlé srdce. Město leží na jeho okraji a jihovýchodně od obce se terén prudce propadá o víc než 200 metrů. Jde o zcela aridní oblast. V Micpe Ramon jsou teplá a suchá léta a chladné zimy. Sníh zde padá v průměru jednou za několik let. Micpe Ramon obývají Židé. Osídlení v zdejší krajině je ale velmi řídké. Město je na dopravní síť napojeno pomocí dálnice číslo 40, která spojuje Beerševu a Ejlat.", "section_level": 1}, {"title": "Dějiny.", "content": "Micpe Ramon byl původně založen v roce 1951 (podle jiného zdroje roku 1954 nebo roku 1956). Rozdílné udávání data založení odráží pozvolný vývoj obce. Ta byla roku 1951 zřízena jen coby tábor pro dělníky pracující na silnici do Ejlatu. Teprve později (rok 1954 či 1956) se změnila v trvalé civilní sídlo. První trvalí obyvatelé byli židovští imigranti ze severní Afriky a Rumunska, kteří se tu usadili v 60. letech. Micpe Ramon se tak stalo nejjižnějším negevským rozvojovým městem (plánovitě budovanou osadou pro přistěhovalce). V roce 1964 získala obec status místní rady (malého města). Zůstává malým sídlem a zdejší míra nezaměstnanosti patří mezi nejvyšší v Izraeli. Původně po založení města byla výhoda v napojení na dálnici číslo 40 vedoucí do Ejlatu. Předpokládalo se, že služby související s touto dopravní trasou budou významnou složkou místní ekonomiky. Na rozvoj Micpe Ramon ale mělo negativní vliv otevření dálnice číslo 90 v roce 1964 podél vádí al-Araba. Po otevření této tepny došlo téměř k úplnému odklonu dopravy. Situace se však od poloviny 90. let zlepšuje, a to především díky rostoucímu zájmu o ekoturistiku, jeeptrekking, turistiku a modernizaci dálnice číslo 40, která je považována za více turisticky atraktivní a scénickou cestu do Ejlatu. Lokální ekonomiku také podporuje několik blízkých vojenských základen a lomy na křídu. Město v současnosti obklopuje několik velkých vojenských základen (s více než 10 tisíci vojáky), včetně vojenského letiště Ramon. Pět kilometrů na východ od města se nachází Wiseova atronomická observatoř. Koncem 90. let byl v Micpe Ramon otevřen hotel s krytým plaveckým bazénem. Nachází se zde také návštěvnické centrum s výhledem na machteš Ramon. Pro fyzické zdatné jedince je také k dispozice túra po kráteru, která je čtyři až pětihodinovým pochodem bez jakéhokoliv stínu. Dalšími atrakcemi jsou farmy s lamami a alpakami.", "section_level": 1}, {"title": "Demografie.", "content": "Podle údajů z roku 2014 tvořili naprostou většinu obyvatel Židé – cca 4 400 osob (včetně statistické kategorie \"ostatní\", která zahrnuje nearabské obyvatele židovského původu ale bez formální příslušnosti k židovskému náboženství, cca 4 800 osob). Jde o menší sídlo městského typu s trvalým mírným populačním růstem. K 31. prosinci 2014 zde žilo podle Centrálního statistického úřadu (CBS) 5007 lidí. Během roku 2014 populace stoupla o 0,2 %.", "section_level": 1}], "src_summary": "Micpe Ramon (hebrejsky מִצְפֵּה רָמוֹן, doslova „\"Vyhlídka na Ramon\"“, v oficiálním přepisu do angličtiny Mizpe Ramon, přepisováno též Mitzpe Ramon) je místní rada (malé město) v Izraeli v Jižním distriktu. Starostkou je Flora Šošan, která je sestra bývalého ministra obrany Amira Perece. Předchozím starostou byl její manžel Sami Šošan.", "tgt_summary": "Mitzpe Ramon (, \"lit.\" Ramon Lookout; ) is a local council in the Negev desert of southern Israel. It is situated on the northern ridge at an elevation of 860 meters (2,800 feet) overlooking the world's largest erosion cirque, known as the Makhtesh Ramon. In it had a population of .", "id": 831762}
{"src_title": "Paul Julius Reuter", "tgt_title": "Paul Reuter", "src_document": [{"title": "Biografie.", "content": "Narodil se v německém městě Kasselu v židovské rodině jako Israel Beer Josaphat. Jeho otec byl rabín. V Göttingenu se Reuter setkal s C. F. Gaussem jenž prováděl pokusy s přenosem elektrických signálů pomocí kabelů. 29. října roku 1845 Reuter odjel do Londýna a začal používat jméno Joseph Josephat. 16. listopadu téhož roku konvertoval ke křesťanství a změnil své jméno na \"Paul Julius Reuter\". O týden později, 23. listopadu, se oženil v Berlíně s \"Idou Marií Elizabeth Clementinou Magnusovou\" a měl s ní dva syny. Po neúspěšné revoluci roku 1848 opustil Německo a odešel do Paříže, kde pracoval v informační agentuře C.-L. Havase, pozdější Agence France-Presse. V době kdy vznikala telegrafie, Reuter založil v Cáchách první kancelář Reuters. Na telegrafní trase Berlín – Paříž scházelo propojení v úseku Cáchy – Brusel; Reuter toto spojení zajistil pomocí poštovních holubů. Ti umožňovali doručování zpráv mnohem rychleji než poštovní vlaky, díky čemuž Reuter měl výrazně rychlejší přístup k informacím z pařížské burzy. Holubi byli nahrazeni přímým telegrafním spojením roku 1851. V roce 1851 Reuter znovu přesídlil do Londýna a zřídil kancelář na londýnské burze cenných papírů. V té době založil tiskovou agenturu Reuters, která se později stala jednou z největších světových agentur informujících o finančních trzích. 17. března 1857 Reuter získal občanství Velké Británie. Následně se zasadil o zřízení telegrafního spojení na evropský kontinent pod Lamanšským průlivem. Roku 1863 bylo dále prodlouženo na jihozápadní pobřeží Irska, do Corku. Z lodí připlouvajících ze Spojených států amerických byly poblíž Corku vhazovány do moře nádoby s depešemi, které byly vytahovány a ihned telegrafovány do Londýna; tam se tak dostávaly před příjezdem lodí. 7. září 1871 udělil Reuterovi kníže ze Saska-Coburgu Ernest II. titul barona. Julius Reuter zemřel ve francouzském městě Nice v tzv. Reuterově vile. Byl pohřben do rodinné hrobky v Londýně na hřbitově West Norwood Cemetery. Roku 1940 natočil režisér William Dieterle 90-minutový film \"A Dispatch From Reuter's\", který zpracovává život J. Reuterse a jeho činnost v informační agentuře.", "section_level": 1}], "src_summary": "Paul Julius Baron von Reuter (21. červenec 1816 Kassel – 25. únor 1899 Nice) byl britský novinář a mediální podnikatel německého původu, jenž založil tiskovou agenturu Reuters.", "tgt_summary": "Paul Julius Freiherr von Reuter (Baron von Reuter; 21 July 1816 – 25 February 1899) was a German-born, British entrepreneur who was a pioneer of telegraphy and news reporting. He was a reporter and media owner, and the founder of Reuters News Agency, which became part of the Thomson Reuters conglomerate in 2008.", "id": 1141161}
{"src_title": "Plechový bubínek", "tgt_title": "The Tin Drum", "src_document": [{"title": "Námět.", "content": "Celá kniha je rozdělena na tři části. V úvodní části popisuje Oskar život svůj a své rodiny ve městě Gdaňsku do začátku druhé světové války. Druhá část se zabývá Oskarovými eskapádami během druhé světové války, včetně jeho působení v Bebrově frontovém divadle (Bebra je lilipután, Oskarův učitel a vzor). Třetí část líčí útěk Oskara s jeho nevlastní matkou Marií a bratrem Kurtem na západ do Düsseldorfu a poválečný život.", "section_level": 1}, {"title": "Děj.", "content": "Oskar zpětně, z postele Léčebného a zaopatřovacího ústavu, vypráví celý svůj život. Začíná u své babičky Anny Koljaiczekové, vypráví příběh své maminky Anežky, věčně rozpolcené mezi dvěma muži - svým bratrancem Janem Bronskim a zákonným manželem Matzerathem - a dostává se ke svému narození. Malý Oskar se narodil jako dítě s mozkem dospělého. I když to nedával najevo, jeho myšlenkové pochody byly už od narození na poměrně vysoké úrovni. Oskar už tedy docela brzy poznal a prokoukl svět dospělých a rozhodl se, že do něj nechce nikdy vstoupit; do svých třetích narozenin žil toliko jen díky příslibu plechového bubínku. O svých třetích narozeninách si umínil, že přestane růst a tak se také stalo. Ještě jedna zlomová událost se odehrála o Oskarových třetích narozeninách - dostal svůj první plechový bubínek. Oskárek zůstává liliputem, předstírá zaostalost a jako se zpomaleným je s ním také jednáno. S okolím komunikuje přes svůj plechový bubínek, na kterém neustále vyluzuje nejroztodivnější zvuky. Když se někdo pokusí Oskarovi bubínek sebrat, tak použije chlapec svou tajnou zbraň - neobyčejně vysoký hlas, který rozbíjí sklo. Díky své předstírané retardaci si Oskar udržuje odstup od dospělých a může svobodně myslet. Žije ve svém vlastním světě, kde neplatí obyčejné lidské zákony, ale hlavním pravidlem jsou Oskarovy osobní přání a touhy. Podivné dítě Oskar s mozkem dospělého člověka a bubínkem v náručí prochází pozoruhodným, bizarním, tragickým životem. Ukazuje nám rub i líc svobodného města Gdaňsku a později pak poválečného Düsseldorfu. Oskar sám sebe považuje za následníka Ježíše, ve svém prazvláštním životě touží po nových zkušenostech, životních i sexuálních, vše sebeironicky a s nadsázkou komentuje. Oskar má částečnou vinu na smrti několika blízkých lidí. Po smrti svého otce Matzeratha, kterou sice zavinil, ale rozhodně si ji neklade za vinu, se rozhodne vyrůst. Povyroste sice, ale stane se hrbáčem, což ho nadále odděluje od běžné společnosti. V těchto podmínkách se přestěhuje s nevlastní matkou (dříve milenkou) Marií a malým bratrem do Düsseldorfu. Svého nevlastního bratra považuje za své dítě a je zklamán, když zjišťuje, že toto dítě je \"jen obyčejné dítě\". Proslaví se jako vynikající bubeník, který svými písněmi vrací publikum do dětství. Pak je na vlastní žádost obviněn z vraždy, kterou nespáchal, shledán nezpůsobilým a umístěn do Léčebného a zaopatřovacího ústavu. Děj končí v den Oskarových třicátých narozenin, kdy za ním přijdou na návštěvu přátelé a advokát s oznámením o obnově procesu.", "section_level": 1}], "src_summary": "Plechový bubínek () je román z roku 1959 německého spisovatele Güntera Grasse. Hlavní postavou rozsáhlého díla odehrávajícího se v 1. polovině 20. století je Oskar Matzerath. Román ukazuje obraz pokřiveného světa, díky Oskarovu pohledu vystupuje jasně nesmyslnost mnohého lidského jednání. Sám hlavní hrdina Oskar často reaguje na nenávist nenávistí a na zlo zlem. Velmi důležitá je jazyková stránka díla. Kniha je bohatá na slovní hříčky, metafory, symboly. Zdánlivě důležité události - vražda, smrt, válka - jsou znázorněny jako banální všednosti a získávají tak komický nádech. V roce 1979 román zfilmoval německý režisér Volker Schlöndorff.", "tgt_summary": "The Tin Drum () is a 1959 novel by Günter Grass. The novel is the first book of Grass's \"\" (Danzig Trilogy). It was adapted into a 1979 film, which won both the Palme d'Or, in the same year, and the Academy Award for Best Foreign Language Film the following year.", "id": 281633}
{"src_title": "Bulharské národní obrození", "tgt_title": "Bulgarian National Revival", "src_document": [{"title": "Literární obrození.", "content": "Většinou je za počátek období bulharského národního obrození považována doba, kdy vyšlo dílo \"Slovanskobulharská historie\", kterou napsal Paisij Chilendarski v roce 1762. V první novodobé historické práci o dějinách Bulharska a významném díle z hlediska bulharské literatury byly vyzdvihovány slavné dějiny země a mnohá prvenství Bulharů mezi slovanskými národy. Důležitou ukázkou recepce Chilendarského díla představuje sborník kázání, kterou sestavil roku 1796 venkovský pop Punčo. Kněz Sofronij Vračanski, který na počátku 19. století v Bukurešti za přítomnosti mnohých bulharských emigrantů sepsal několik knih. Z nich vyniká známý Nedelnik a také autobiografie, které dosáhly v Bulharsku značné popularity. Sofronskij začal k psaní svých děl používat tehdy rozšířený jazyk; do této doby se mnohá díla totiž psala v směsici staroslověnštiny a bulharštiny, která byla srozumitelná jen malému okruhu čtenářů. Nově psaná díla ale mohla nyní proniknout k mnohem širšímu okruhu zájemců. Na Vračanského práci navázalo později mnoho dalších bulharských autorů. V oblasti kultury ideje nezávislého Bulharska prosazovali také další spisovatelé a básníci. Mezi takové patří například Ivan Vazov a Christo Botev. Významnou součástí tehdejšího procesu vedoucímu k nezávislému Bulharsku bylo také osamostatnění tehdejší pravoslavné církve, která se tak jasně vymezovala proti do Bulharska přinesenému sunnitskému islámu, integrálnímu prvku Osmanské říše a tedy symbolu útlaku. Tehdejší pravoslavná církev ale byla řízena z Konstantinopole Řeky a nebyla tedy bulharskou národní církví.", "section_level": 1}, {"title": "Vojenské akce směřující k nezávislému Bulharsku.", "content": "Revolucionář Georgi Rakovski z města Kotel ještě v tento samý rok velel bulharským jednotkám, které se účastnily odsunu osmanské armády z Bělehradu a Srbska. Po tomto období Rakovski začal pracovat na plánu osvobození celého Bulharska. Pod jeho vedením vznikly jednotky, tzv. \"čety\", které různými způsoby komplikovaly práci osmanské armádě, na území dnešního Bulharska tehdy působící. Rakovski umřel roku 1867 a zanechal ostatním dědictví boje proti Turkům. V následujících desetiletích vznikly četné polovojenské a teroristické organizace, které pomocí násilných metod destabilizovaly celý region a přiměly okolní státy i velmoci záležitost Bulharska řešit. Mezi další významné bulharské revolucionáře z této doby patří také Vasil Levski. Ten ke konci 60. let 19. století rozvíjel revoluční teorii, která představuje opačný proud v bulharském osvoboditelském hnutí. Místo drobných výpadů začal odpor organizovat. V roce 1869 začal Levski s vytvářením tzv. místních výborů. Do poloviny roku 1872 tak existovala celkem rozsáhlá síť různých revolučních orgánů v mnohých bulharských městech i vesnicích. Ty přijímaly rozkazy od tajné vlády, která sídlila ve městě Loveč. Bojovníci těchto výborů pak prováděli různé bojůvky a ozbrojené akce jak proti osmanským úředníkům, tak proti jejich bulharským spolupracovníkům. V následujících letech se pokoušela turecká policie proti těmto vzbouřencům zasáhnout a mnohé z nich i zatkla. Dopaden byl rovněž Levski, který byl v únoru 1873 v Sofii oběšen. V roce 1875 se situace horší i západním směrem od území dnešního Bulharska. Bulharští bojovníci za nezávislost zaktivizovali svoje snahy a provedli několik povstání. V dubnu a květnu roku 1876 došlo k tzv. dubnovému povstání, které ale bylo z osmanské strany tvrdě potlačeno. Nejvíce bojů se odehrálo na území pohoří Rodop, krvavé střety vzbudily pozdvižení v celé Evropě. Dodnes sice není znám přesně počet obětí, avšak často se mluví o třech až dvanácti tisících mrtvých. V prosinci 1876 se setkali vyslanci z mnohých evropských zemí v Istanbulu, aby problematiku začali řešit. Rusko podporovalo myšlenku vytvoření bulharského státu, který by se rozkládal na všech územích osídlených Bulhary. Kromě dnešního Bulharska by k němu tak patřila i Moesie, Thrákie a Dobrudža. Proti tomu bylo Spojené království, které tak velký stát nechtělo připustit. Kompromis nakonec sice dosažen byl, ale Osmanská říše na něj nepřistoupila, což donutilo tehdejšího ruského cara Alexandra II. vyhlásit Istanbulu opět válku. Tento konflikt trval až do dubna 1877 a vyvíjel se ve prospěch Rusů. V lednu 1878 carova vojska obsadila Sofii a 3. března byla uzavřena mírová dohoda, kterou bylo vytvořeno tzv. Sanstefanské Bulharsko — tedy velký bulharský stát od Ochridu až po Soluň.", "section_level": 1}], "src_summary": "Bulharské národní obrození byl proces, při kterém došlo k oživení bulharského jazyka, kultury a literatury, vytvoření bulharského státu nezávislého na upadající Osmanské říši a zvýšení národního povědomí Bulharů. Odehrálo se v průběhu 19. století a proběhlo násilným způsobem.", "tgt_summary": "The Bulgarian National Revival (, \"Balgarsko natsionalno vazrazhdane\" or simply: Възраждане, \"Vazrazhdane\"), sometimes called the Bulgarian Renaissance, was a period of socio-economic development and national integration among Bulgarian people under Ottoman rule. It is commonly accepted to have started with the historical book, \"Istoriya Slavyanobolgarskaya\", written in 1762 by Paisius, a Bulgarian monk of the Hilandar monastery at Mount Athos, and lasted until the Liberation of Bulgaria in 1878 as a result of the Russo-Turkish War of 1877-78.", "id": 1691812}
{"src_title": "Vilém Neville (1. hrabě z Kentu)", "tgt_title": "William Neville, 1st Earl of Kent", "src_document": [{"title": "Mládí.", "content": "Vilém se narodil asi roku 1410 jako druhý syn Ralfa Neville, hraběte z Westmorlandu, a jeho ženy Jany Beaufortové. Ta byla legitimizovanou dcerou Jana z Gentu, vévody z Lancasteru, a Kateřiny Swynfordové. Jan byl třetím synem Eduarda III. a Filipy z Hainault. Vilém sice byl pravnukem Eduarda III., ale podmínkou legitimizace potomků Jana z Gentu bylo vyloučení jejich nástupnického práva na trůn. Vilém se oženil s dědičkou rodu Fauconbergů a získal titul lorda z Fauconbergu. Svatba se konala někdy před rokem 1422. Panství Fauconbergů se, podobně jako panství rodiny Neville, nacházela v Yorkshire.", "section_level": 1}, {"title": "Počáteční kariéra.", "content": "Zdá se, že v prvním období vlády Jindřicha VI. absolvoval běžnou vojenskou kariéru. Roku 1426 byl pasován na rytíře a roku 1435 sloužil ve skotském pohraničí. Roku 1436 sloužil s Richardem Plantagenetem, vévodou z Yorku ve Francii a do roku 1439 byl polním velitelem. Do Anglie se vrátil roku 1443 a v březnu se stal velitelem hradu Roxburgh. Tato funkce obnášela roční příjem 1000 liber. Nicméně roku 1449 se vrátil do Francie jako součást diplomatické delegace a v květnu 1449 byl v Normandii zajat. V zajetí strávil dva roky, než byl roku 1453 vyplacen.", "section_level": 1}, {"title": "Změna strany.", "content": "Do té doby byl Vilém oddaným příznivcem rodu Lancasterů. Nicméně v následujících dvou letech začal měnit názor. Stal se členem rady Richarda z Yorku v době, kdy Jindřich VI. procházel druhým obdobím záchvatu duševní poruchy. I když v první bitvě u St Albans stál na straně Lancasterů, po ní byl Yorkem jmenován velitelem hradu Windsor. Není zcela jasné, co ho přivedlo na stranu Yorků. Jako člen rodiny Neville měl pro to dobrý důvod, protože Richard z Yorku byl jeho švagr. Richard Neville, hrabě z Warwicku se v té době dostával na výsluní moci a Fauconberg s ním byl po následujících pět let v úzkém kontaktu. Fauconberg v letech 1455 – 1460 konsolidoval svou pozici v táboře Yorků a jako Warwickův spojenec zvětšil svůj vliv. Roku 1457 se připojil k Warwickovi, který byl tehdy velitelem Calais. Ten využíval toto město jako svou vojenskou základnu. Fauconberg byl roku 1458 zpět v Anglii a krátce uvězněn, ale byl Warwickem osvobozen a vrátil se zpět do Calais.", "section_level": 1}, {"title": "Yorský velitel.", "content": "Po porážce Yorků u Ludfordu pomáhal Warwickovi získat zpět kontrolu nad Calais. V červnu 1460 vytvořil odrazový můstek pro invazi Yorků do Anglie tím, že dobyl Sandwich. Tento přístav byl využit jako předmostí a 26. června se k němu připojil Eduard (nejstarší syn Richarda z Yorku a pozdější král Eduard IV.), Richard Neville, hrabě ze Salisbury (jeho starší bratr) a Warwick. Na počátku července všichni dorazili do Londýna a krátce nato vyrazili s vojskem čítajícím asi 10000 mužů na sever proti vojsku Jindřicha VI., s jehož armádou se střetli v bitvě u Northamptonu. V této bitvě Fauconberg velel pravému křídlu Yorského vojska. Po vítězství u Northamptonu se Fauconberg vrátil do Calais. Proto, že Warwick zůstal v Anglii, působil zde jako velitel města. Vyhnul se tak porážce Yorků v bitvě u Wakefieldu a druhé bitvě u St Albans. Na počátku roku 1461 se vrátil do Anglie a přidal se k nově korunovanému králi Eduadru IV. 11. března vyrazil z Londýna na sever proti Lancasterům, které Yorkové porazili v bitvě u Towtonu. Toto vítězství znamenalo potlačení Lancasterského odporu na několik let.", "section_level": 1}, {"title": "Odměna za vítězství.", "content": "Odměnou za podíl na vítězství Yorků byl Vilém jmenován členem královské rady a jmenován velitelem severní části země. 1. listopadu byl jmenován hrabětem z Kentu a správcem královského domu. V červenci 1462 byl jmenován admirálem a v srpnu téhož roku mu bylo darováno 46 panství v západní části země. Eduard IV na něho velmi spoléhal ve válečných záležitostech. Po Towtonu se účastnil upevnění královské moci v Northumberlandu. Velel posádce 120 mužů v Newcastlu a v listopadu 1461 se účastnil při obléhání Alnwicku. Mezitím odcestoval do Calais, napadl bretaňské pobřeží, vypálil Le Conquet poblíž Brestu a napadl Ile de Re. Zemřel 9. ledna 1463 a byl pohřben v Guisburském převorství v centru jeho panství Fauconberg. Jeho žena zemřela roku 1490. Vilém měl tři dcery a jednoho nelegitimního syna Thomase, známého také jako Bastard Fauncomberg. Vilém byl podceňovanou postavou v období vzestupu moci Yorků. Byl ale daleko úspěšnějším vojenským velitelem než známější Warwick.", "section_level": 1}], "src_summary": "Vilém Neville, 1. hrabě z Kentu (asi 1410 – 9. ledna 1463) a de jure 6. baron z Fauconbergu, byl anglický šlechtic a vojevůdce, který se zapojil do války růží.", "tgt_summary": "William Neville, 1st Earl of Kent KG (c. 14059 January 1463) and \"jure uxoris\" 6th Baron Fauconberg, was an English nobleman and soldier. He fought during the latter part of the Hundred Years War, and during the English dynastic Wars of the Roses.", "id": 1961193}
{"src_title": "Štěstí Rougonů", "tgt_title": "La Fortune des Rougon", "src_document": [{"title": "Děj.", "content": "Kniha vypráví o počátcích rodu Rougonů a Macquartů. Teta Dida (Adelaide Fouque) stojí na samém počátku obou rodů. Když se po smrti svého manžela Rougona, se kterým měla syna Pierra, zamiluje do pytláka a podloudníka Macquarta, jejichž lásku okolí neschválí, porodí mu dvě děti Urshulu (Voršilu) a Antoina. Mezi oběma syny se vede závistivá válka o majetek, kterou vyhraje Pierre, když lstí pošle Antoina na vojnu a Urshulu provdá za kloboučníka Moureta. Ten s ní odejde do Marseille. Pierre poté podstrčí Adelaide, kterou má ve své moci, jelikož se ho Adelaide bojí, listinu o prodeji zemědělského prostranství Fouqueů, které vlastnili po několik generací. Pierre ji pak odklidí do starého domu po Macquartovi a ožení se s dcerou místního olejáře, Felicité. Jejich snem je v městě získat významné místo a stát se mocnými. Proto se nejprve v období republiky postaví za monarchii, a později, díky tomu, že je přemluví syn Eugéne, na stranu císařství, ještě před státním převratem v roce 1852. Zatím se Antoine vrátí z vojny a připojí se k republikánům, od jejichž strany si slibuje dosažení svého snu, bezstarostného života. Antoine hrozivě vykořisťuje svou ženu, i své děti, Gervaisu a Jeana. Aby se nemusel starat o svou dceru Lise, pošle ji do Paříže. Ve strachu před ním, Gervaise i Jean utečou, a když jeho žena umře, stává se ještě větším republikánem. Při státním převratu nakonec vítězí Pierre, když zdánlivě „uchrání\" město před vojskem povstalců. Dostává místo soukromého berního a stužku Čestné legie. Při závěrečné oslavné hostině jeden z hostů vloží Pierrovi do kabátu růžovou stužku, symbolizující řád Čestné legie. Émile Zola popisuje konec takto: \"„Avšak stužka z růžového hedvábí, vložená do knoflíkové dírky Pierrova kabátu, nebyla jedinou rudou skvrnou ve vítězoslávě Rougonů. Pod postelí v sousední místnosti ještě ležel zapomenutý střevíc s krvavým podpatkem. Svíce, která hořela u pana Peirotta na druhé straně ulice, krvácela potmě jako otevřená rána. A v dáli, v pozadí Svatomittreského staveniště, stydla na pohřebním kameni krvavá louže.\" (přel. Alois Tvrdek)\" Spojnici děje tvoří příběh Urshulina syna Silvera Moureta, který bydlí u své babičky, tety Didy, která se ho ujala, je upřímně nadšen pro republiku a zúčastní se spolu se svojí milou Miette neúspěšné vzpoury vesničanů, která skončí masakrem – dívka Mietta umírá kulkou vojáka, Silvera zabije posléze četník, kterému Silvere vyrazil pažbou pušky oko. Postavy a jejich potomci, které jsou v knize představeny, posléze zabydlí zbylých 19 románů cyklu.", "section_level": 1}], "src_summary": "Štěstí Rougonů (1871) (originál \"La Fortune des Rougon\") je první román cyklu \"Rougon-Macquartové\" francouzského spisovatele Émila Zoly. Obsahuje autorův úvod k celému cyklu. Jeho děj se odehrává v jihofrancouzském městečku Plassans za dob státního převratu „prince prezidenta“ Ludvíka Napoleona roku 1851.", "tgt_summary": "La Fortune des Rougon \"(The Fortune of the Rougons)\", originally published in 1871, is the first novel in Émile Zola's monumental twenty-volume series \"Les Rougon-Macquart\". The novel is partly an origin story, with a huge cast of characters swarming around - many of whom become the central figures of later novels in the series - and partly an account of the December 1851 coup d'état that created the French Second Empire under Napoleon III as experienced in a large provincial town in southern France. The title refers not only to the \"fortune\" chased by protagonists Pierre and Felicité Rougon, but also to the fortunes of the various disparate family members Zola introduces, whose lives are of central importance to later books in the series.", "id": 1186865}
{"src_title": "Řeholní slib", "tgt_title": "Religious vows", "src_document": [{"title": "Západní církev.", "content": "V řeholi svatého Benedikta od 6. století mniši a mnišky skládali tzv. benediktinské sliby, jejichž obsahem byla poslušnost, stálost (život v jednom konkrétním řeholním společenství), odmítnutí osobního majetku a život v celibátu. Během 12. a 13. století žebravé řády jako dominikáni či františkáni, jejichž poslání vyžadovalo větší pohyblivost a flexibilitu, upustily od slibu setrvání v jednom klášteře a držely se slibů čistoty, chudoby a poslušnosti, stejně jako členové mnoha dalších řádů či kongregací založených ve stejné době. Sliby těchto tří tzv. evangelních rad jsou v dnešní církvi podmínkou, kterou stanovuje církevní právo. Církevní řády 16. století a dalších jako jezuité či redemptoristé následovaly tento obecný koncept. Někteří pak k němu ještě přidávali nějaký „čtvrtý slib“, který se vztahoval k jejich specifickému zaměření.", "section_level": 1}, {"title": "Římskokatolická církev.", "content": "V římskokatolické církvi se slibů, které skládají členové řádů a kongregací, týkají kánony 654–658 kanonického práva. Sliby se obvykle skládají ve dvou stupních. Nejprve se skládají tzv. \"časné sliby\" (\"dočasné sliby\") a poté po několika letech tzv. \"věčné sliby\" (\"doživotní sliby\"). V některých řádech mohou být časné sliby obnovovány několikrát, než se přistoupí k závěrečným slibům věčným. Existují však i výjimky – např. jezuité skládají rovnou věčné sliby, misionářky milosrdenství založené Matkou Terezou pak pouze časné, které se však po čase obnovují. Terminologicky až do roku 1983, kdy byl vydán Kodex kanonického práva (CIC), respektive do roku 1994, kdy byl přeložen a vydán, existuje v češtině určitá terminologická nejasnost mezi pojmy \"slavné\", \"věčné \" a \"trvalé sliby\" apod. CIC pak začal používat termín \"doživotní sliby\". Stejně je tomu i v případě výrazu \"časné sliby\" aj., kdy CIC používá výraz \"dočasné sliby\". Nicméně v různé řádové legislativě (tzv. \"vlastním právu\") se stále ještě objevuje starší tradiční terminologie. V katolické církvi pak existují ještě další formy slibů pro jednotlivé muže a ženy. Skládají sice sliby poslušnosti, chudoby a čistoty, nežijí však v žádném řeholním společenství, ale ve světském prostředí. Existuje taktéž jedno společenství zasvěceného života – část Společnosti svatého Pavla – jehož členové mohou být ženatí či ovdovělí. Jejich úkolem má být život v manželské čistotě, chudobě a poslušnosti odpovídající jejich konkrétní situaci ve světě. Jsou řádnými členy tzv. Paulínské rodiny – seskupení 10 řádů, světských institucí a spolupracovníků, založených blahoslaveným Jakubem Alberionem.", "section_level": 2}, {"title": "Pravoslavná církev.", "content": "Ačkoliv skládání slibů nebylo součástí nejranějších klášterních společenství (nejranější zaznamenaný symbol toho, že je člověk řeholníkem, bylo nošení klášterního hábitu), sliby se později staly normální částí tonzury křesťanského Východu. Předtím člověk, který se chtěl stát řeholníkem, jednoduše našel duchovního otce a žil pod jeho vedením. Doba, kdy si oblékl řeholní hábit, byla poté chápána jako životní rozhodnutí odevzdat se Bohu a zůstat pevný ve svém přesvědčení do konce života. V pravoslavné církvi skládají mniši sliby čistoty, chudoby, poslušnosti a stálosti. Než se přistoupí ke slibům, žijí kandidáti jako novici. V pravoslavné církvi má mnišství tři stupně. Do nějakého řeholního stavu pak může druhého uvádět ten, který již v příslušném či vyšším stupni je. V pravoslavné církvi musí být mnichem taktéž každý biskup.", "section_level": 1}], "src_summary": "Řeholní sliby jsou sliby, které vykonávají členové řeholních společenství v římskokatolické, anglikánské a pravoslavné církvi. Z hlediska řeholníků se jedná o veřejné prohlášení, ve kterém vyjadřují souhlas s životem v chudobě, čistotě a poslušnosti. To se chápe jako svobodné osobní rozhodnutí v následování Krista životem v řeholním společenství. Že jsou řeholní sliby zároveň veřejné, je závazkem církevního práva. Jedním z důsledků těchto slibů je taktéž život v celibátu.", "tgt_summary": "Religious vows are the public vows made by the members of religious communities pertaining to their conduct, practices, and views. In the Buddhism tradition, in particular within the Mahayana and Vajrayana tradition, many different kinds of religious vows are taken by the lay community as well as by the monastic community, as they progress along the path of their practice. In the monastic tradition of all schools of Buddhism the Vinaya expounds the vows of the fully ordained Nuns and Monks. In the Christian tradition, such public vows are made by the religious – cenobitic and eremitic – of the Catholic Church, Anglican Communion, and Eastern Orthodox Churches, whereby they confirm their public profession of the evangelical counsels of poverty, chastity, and obedience or Benedictine equivalent. The vows are regarded as the individual's free response to a call by God to follow Jesus Christ more closely under the action of the Holy Spirit in a particular form of religious living. A person who lives a religious life according to vows they have made is called a \"votary\" or a \"votarist\". The religious vow, being a public vow, is binding in Church law. One of its effects is that the person making it ceases to be free to marry. In the Catholic Church, by joining the consecrated life, one does not become a member of the hierarchy but becomes a member of a state of life which is neither clerical nor lay, the consecrated state. Nevertheless, the members of the religious orders and those hermits who are in Holy Orders are members of the hierarchy.", "id": 244720}
{"src_title": "Ze života loutek", "tgt_title": "From the Life of the Marionettes", "src_document": [{"title": "Kontext filmu.", "content": "Dílo se v některých ohledech podobá \"Scénám z manželského života\" (jeden z předchozích Bergmanových snímků). Název a citace filmu odkazují k Collodiho pohádce \"Pinocchiova dobrodružství\". Mezilidské vztahy vrcholný Bergman obvykle zobrazuje jako osobní, jednání postav je výsledkem složité psychologie postav a jejich vnitřních bojů. V snímku Z života loutek postavy své jednání podřizují svým konkrétním sociálním rolím, čehož si jsou plně vědomi, a nedokážou překonat z toho pramenící problémy. To je další vysvětlení názvu filmu.", "section_level": 1}, {"title": "Děj.", "content": "Peter Egermann (Robert Atzorn) zavraždí prostitutku. Obraz se desaturuje (ztrácí sytost barev) a děj se v několika scénách (bez chronologického řazení) stále více přibližuje důvodům vraždy. Tyto scény jsou založeny na vyprávění vyslýchaných (manželka Katarina, dominantní Peterova matka, ošetřující psychiatr a přítel Mogens Jensen...) při vyšetřování. V barevném závěru snímku je zobrazen Peter Egermann, jak bez problémů se vzdává role manažera a přijímá roli vězně.", "section_level": 1}, {"title": "Chronologický popis děje.", "content": "Manažer středního věku Peter Egermann navštěvuje jako pacient psychiatra a svého známého Mogense Jensena. Částečně se u něj projevu syndrom vyhoření, prožívá anxiózní stavy a především má nutkání zpestřit si svůj partnerský sexuální život násilným činem. (S manželkou považují vzájemnou nevěru za morálně přijatelné dobré zpestření sexuálního soužití. Život a společenské vztahy Egermanna jsou naprosto konvenční.) Manifestace těchto problémů neodpovídá případným konkrétním diagnózám (OCD, schizofrenie, deprese, nějaká parafilie například sadismus ...); Jensen vystupující v roli psychiatra problémy bagatelizuje a dá Egermannovi jen několik obecných rad. Egermann předstírá odchod a odhaluje Jensenův poměr se svou ženou Katarinou, Jensen se jí svěřuje s obavami z případného rozvoje Peterových stavů. Tyto stavy se skutečně rozvíjí; Peter má nenormální sny a fantazie, začíná obsesivně vnímat spojení sexuálních potřeb a násilí, Peter trpí nespavostí, postupně odbourává své zábrany a společenská tabu. Jeho stav vyžaduje pracovní neschopnost a pravděpodobně i hospitalizaci, ale on dále intenzivně pracuje. V ději jsou naznačována různá psychoanalytická témata (sny, konflikt z dětství atd.). Známý mu poradí jako využít jako řešení placených sexuálních služeb (to je v souladu s Peterovým společenským postavením). Peter navštěvuje v brzkých ranních hodinách nevěstinec. Chce odejít, ale zabrání mu v tom zamčené dveře, polonahá prostitutka Ka se jej jemnými dotyky snaží přimět k nákupu sexuálních služeb, ten ji však napadá a nakonec zabíjí. Na mrtvole provede praktiky análního sexu. K činu se plně doznává, policisté začínají věc vyšetřovat a vyslýchat svědky. Jensen odborně popisuje vývoj Peterova stavu. Peter se okamžitě smiřuje se svou situací a s uvězněním (zabavuje se šachem).", "section_level": 2}], "src_summary": "Ze života loutek (\"Aus dem Leben der Marionetten\", též známého jako \"From the Life of the Marionettes\" a \"Ur marionetternas liv\") je autorský existenciální psychologický detektivní německy mluvený film, který režíroval Ingmar Bergman v roce 1980 v době své dočasné emigrace - z důvodů problémů se švédskými finančními úřady - do Západního Německa v Mnichově.", "tgt_summary": "From the Life of the Marionettes () is a 1980 television film directed by Ingmar Bergman. The film was produced in West Germany with a German-language screenplay and soundtrack while Bergman was in \"tax exile\" from his native Sweden. It is filmed in black and white apart from two colour sequences at the beginning and end of the film. Set in Munich, the film charts the disintegration of the relationship of Katarina and Peter Egermann, based on the unhappy couple of the same names briefly featured in Bergman's 1973 miniseries \"Scenes from a Marriage\". In a reimagining of the characters, Peter and Katarina's unhappiness and unfaithfulness culminates in Peter's murder of a prostitute.", "id": 777252}
{"src_title": "Alexandr Gardner", "tgt_title": "Alexander Gardner (photographer)", "src_document": [{"title": "Život a dílo.", "content": "Gardner fotografoval většinou krátce po skončení bitev. Nevyhýbal se ani detailním pohledům na mrtvé. Ukázalo se však, že nejméně jedna jeho fotografie je zmanipulovaná. V roce 1961 Frederic Ray z magazínu \"Civil War Times\" srovnával několik Gardnerových fotografií, na kterých byli dva mrtví konfederační ostřelovači a zjistil, že stejný subjekt byl fotografován na různých místech. Zdá se, že Gardner nebyl spokojen s kompozicí, nechal těla různě zpřeházet a vytvářel si tak vlastní verzi reality. Rayovu analýzu ještě rozšířil v roce 1975 William Frassanito. Abraham Lincoln se stal americkým prezidentem v listopadových volbách 1860 a spolu s jeho jmenováním přišla hrozba války. Gardner měl ve Washingtonu velmi dobrou pozici a cit pro velké věci. Jeho popularita začala vzrůstat portrétováním vojáků odcházejících do války. Napadla jej myšlenka fotografovat občanskou válku. Nejznámější jsou Gardnerovy reportážní snímky z pohřbu Abrahama Lincolna a seriál z popravy atentátníků. Patrně poprvé v dějinách fotografie bylo v jeho reportáži využito dramatického účinku střídání celkových záběrů a detailů v delším časovém úseku, neboť Gardner zachytil nejen průběh popravy, ale i tváře atentátníků. Mathew Brady, který zůstával většinou ve Washingtonu, D. C., kde organizoval své asistenty a zřídka navštívil bitevní pole osobně, zaměstnával několik fotografů, kromě Alexandera Gardnera také Jamese Gardnera, Timothyho O'Sullivana, Williama Pywella, George N. Barnarda a dalších osmnáct mužů, kteří byli ochotni kdykoliv vyjít ven do rozpoutané války a fotografovat scény z americké občanské války. Jejich snímky byly součástí knihy \"Photographic Sketch Book of the War\" svazek 1 a 2 (Washington, DC. Philp & Solomons), kterou Gardner vydal v roce 1866. William Pywell jej doprovázel také při expedici do Kansasu.", "section_level": 1}], "src_summary": "Alexander Gardner (17. října, 1821 – 10. prosince, 1882) byl skotský a americký fotograf. Je známý především svými dokumentárními snímky z Americké občanské války a portréty amerického prezidenta Abrahama Lincolna.", "tgt_summary": "Alexander Gardner (October 17, 1821 – December 10, 1882) was a Scottish photographer who immigrated to the United States in 1856, where he began to work full-time in that profession. He is best known for his photographs of the American Civil War, U.S. President Abraham Lincoln, and the execution of the conspirators to Lincoln's assassination.", "id": 433818}
{"src_title": "Andreas Hammerschmidt", "tgt_title": "Andreas Hammerschmidt", "src_document": [{"title": "Život.", "content": "Andreas Hammerschmidt se narodil snad v roce 1611 nebo roku 1612 v severočeském Mostě. Jeho otec byl sedlářem a pocházel z vesnice Carthaus nedaleko Cvikova. Po vydání rekatolizačních patentů císaře Ferdinanda II. ve dvacátých letech 17. století musel Hammerschmidtův otec buď přestoupit na katolickou víru, nebo z Čech odejít. V roce 1626 Hammerschmidtovi jako mnoho dalších protestantů odešli do Freibergu v Sasku. Jejich syn zde pokračoval ve studiu hudby. V roce 1633 odešel se svým učitelem komponování Stephanem Ottou do Weesensteinu u Drážďan na dvůr hraběte Rudolfa z Bünau. Hammerschmidt ve Weesensteinu působil jako dočasný varhaník. V roce 1634 si Hammerschmidta vybrala městská rada ve Freibergu na místo ředitele kůru v kostele sv. Petra, místa se ujal v červnu následujícího roku. Ve Freibergu se roku 1637 oženil a získal měšťanské právo. Roku 1639 se Andreas Hammerschmidt přestěhoval do Žitavy, kde v kostele sv. Jana Křtitele zastával místo varhaníka a ředitele kůru. V roce 1656 si Hammerschmidt zakoupil dvůr, o tři roky později rozšířil svůj pozemek nákupem pustého místa před jednou z žitavských bran, která dříve byla součástí městských hradeb. Zde si postavil panský dům. Andreas Hammerschmidt zemřel v Žitavě 29. října 1675.", "section_level": 1}, {"title": "Dílo.", "content": "Hammerschmidt skládal již za svého pobytu ve Weesensteinu, kde složil \"Sirachs Lob und Dankspruch\", následoval zpěvník \"Freut euch ihr Christen alle\". Hammerschmidtovo dílo obsahuje přes šest stovek skladeb především chrámové hudby jako mše, madrigaly, kantáty, symfonie, moteta či chorály s instrumentálním a varhanním doprovodem. Známé jsou jeho duchovními koncerty. Vedle vokálních děl skládal i instrumentální skladby. Dále jsou to tzv. dialogy, ve kterých spojil chrámové písně a koncertem. Dialogy komponoval na biblické texty. Jeho nejslavnějšími dialogy jsou \"Musikalische Andachten\" (1638-1652) a \"Gespräche über die Evangelia\" (1655). Další část Hammerschmidtovy tvorby tvoří slavnostní písně, pokání a děkovné písně. V roce 1662 vyšel pod názvem \"Kirchen- und Tafelmusic\" soubor 22 skladeb věnovaný žitavskému purkmistrovi. Hammerschmidt složil i 159 tanců. Jeho další přínos spočívá v písňové tvorbě, kterou představují orchestrální taneční suity a skladba \"Weltliche Oden oder Liebesgesänge\" obsahující dueta, tria a monodie s nástrojovým doprovodem. Posledním autorovým dílem jdou šestihlasé časové modlitby z roku 1671.", "section_level": 1}], "src_summary": "Andreas Hammerschmidt (1611 nebo 1612, Most – 29. října 1675, Žitava) byl skladatel a varhaník, představitel německé protestantské chrámové hudby 17. století.", "tgt_summary": "Andreas Hammerschmidt (1611 or 1612 – 29 October 1675), the \"Orpheus of Zittau,\" was a German Bohemian composer and organist of the early to middle Baroque era. He was one of the most significant and popular composers of sacred music in Germany in the middle 17th century.", "id": 1369037}
{"src_title": "Josef August Rakouský", "tgt_title": "Archduke Joseph August of Austria", "src_document": [{"title": "Původ.", "content": "Josef byl synem arcivévody Josefa Karla Ludvíka Rakouského a princezny Klotyldy Sasko-Kobursko-Gothajské. Jeho děd byl uherským palatinem, rovněž jeho otec žil převážně v Uhrách. Zde navštěvoval benediktinské gymnázium v Györu.", "section_level": 1}, {"title": "Život a vojenská kariéra.", "content": "Roku 1902 nastoupil do uherských zemských sil (Honvéd) a v roce 1904 velel 79. honvédské pěší divizi. Roku 1910 se stal brigadýrem c. a k. 31. divize od roku 1911 byl polním podmaršálkem. Přitom studoval práva na univerzitě v Budapešti. V 1. světové válce sloužil jako velitel Korps- a Heeresgruppe c. a k. armády. Roku 1918 byl povýšen na polního maršála a stal se velitelem 10. a 11. (tyrolské) armády. Dne 27. října 1918 jej císař Karel I. jmenoval \"homo regius\", svým zástupcem v Uhrách, neboť z důvodu nepokojů byla nutná stálá přítomnost nositele monarchistického rozhodnutí v Budapešti. Načež Maďarsko 16. listopadu 1918 vyhlásilo republiku a král se 13. listopadu zřekl veškerého podílu na vládních záležitostech. V dobách Maďarské republiky rad znělo jeho jméno \"Joseph von Alcsút\". Po obnovení monarchie byl od 7. do 23. srpna 1919 říšským správcem, a v této funkci byl později vystřídán admirálem Horthym. Jako kulturně založený a nadaný člověk byl uctěn čestnými doktoráty univerzit v Budapešti a Kolozsváru (rumun. Cluj) a v letech 1936 až 1944 byl prezidentem uherské akademie věd. Zemřel 6. července 1962 ve věku 89 let v Rain/Straubingu v Německu.", "section_level": 1}, {"title": "Manželka a potomci.", "content": "Dne 15. listopadu 1893 se oženil se s bavorskou princeznou Augustou Marií Luisou, dcerou Leopolda Maxmiliána Bavorského a arcivévodkyně Gisely Luisy Rakouské, dcery Františka Josefa I.", "section_level": 1}, {"title": "Dílo.", "content": "Kromě psaní publikací též psal do vědeckých časopisů:", "section_level": 1}], "src_summary": "Josef August Viktor Klemens Maria Rakouský (9. srpna 1872, Alcsútdoboz – 6. července 1962, Straubing) byl rakouský arcivévoda, člen Habsbursko-lotrinské dynastie.", "tgt_summary": "Archduke Joseph August Viktor Klemens Maria of Austria, Prince of Hungary and Bohemia (9 August 1872 – 6 July 1962) was a \"Feldmarschall\" (Field Marshal) of the Austro-Hungarian Army and for a short period head of state of Hungary. He was a member of the House of Habsburg-Lorraine, the eldest son of Archduke Joseph Karl of Austria (1833–1905) and his wife Princess Clotilde of Saxe-Coburg and Gotha (1846–1927). Joseph August's grandfather had been Palatine Joseph of Hungary (1776–1847), Palatine and Viceroy of Hungary, a younger son of Emperor Leopold II. The Archduke Joseph Diamond, a 76.02 carat colourless diamond with internal flawless clarity, is named after the Archduke and officially recorded as his property.", "id": 2399542}
{"src_title": "Bes (bůh)", "tgt_title": "Bes", "src_document": [{"title": "Mytologie.", "content": "Bes, jako mnoho jiných egyptských bohů, prošel v historii mnoha proměnami. Besův kult nikdy nebyl oficiální, nikdy neměl vyhrazeny vlastní chrámy nebo kněze, podrobnosti o tomto zvláštním božstvu je také obtížné nalézt. Někteří badatelé, jako např. Richard Wilkinson, věří, že v pozdějších koncepcích byl Besův kult souhrnem kultů až deset slabších božstev - Aha, Amam, Hayet, Ihty, Mefdjet, Menew, Segeb, Sopdu a Tetenu. A stejně jako byla tato menší božstva spojena s Besem, mocnější Bes (resp. jeho atributy a rituály; D. N.), byly různými způsoby spojovány s představiteli celého souboru vysokých ochranných božstev, do kterého patřili např. Amun, Min, Horus, Sopdu a Reshef. V mytologii byl Bes nejčastěji spojován s bohem Horem, dokonce s ním jeden čas tvořil jediné hybridní božstvo pod jménem Horbes. Celá věc byla zkomplikovaná v helénské době, kdy byla od některých bohů odvozována i jejich ženská forma. Tak vznikla bohyně Beset, považovaná za Besovu manželku a ve vztahu k přidruženému bohu Horovi vystupující někdy jako jeho matka. Egypťané jej ztotožňovali s bohem Sétem (Typhonem).", "section_level": 1}, {"title": "Uctívání.", "content": "Tento ochránce rodiček, matek s dětmi, sýpek a domácích krbů chránil nejen před hlodavci a porodními bolestmi, ale i před nástrahami noci, před uštknutím i proti zlým duchům. Na vedlejšák dělal anděla strážného dětem a tohoto dětského patrona si pro jeho pohádkovou a fantazii dráždící podobu děti oblíbily. Časem se z něj stal také bůh umění, zpěvu, tance a radosti, tedy téměř univerzální boží pomocník. Rodičky nejen chránil před zlými duchy a nemocemi, ale v jeho jménu byly v porodních bolestech obveselovány a jeho volaly o pomoc. Navzdory svému bizarnímu vzhledu symbolizoval spíše to dobré a zábavné v životě, byl symbolem veselí a sexuální rozkoše. Později, v ptolemájovském období egyptské historie nalézáme Besovi a Besetě zasvěceny kaple - komory s jejich vyobrazením. Egyptologové zvažují možnost, že mohly sloužit k léčení neplodnosti a uzdravování vůbec. Bylo nalezeno také mnoho ukázek besovských masek a kostýmů z období Nové říše a po něm. Značné množství nalezených masek a kostýmů dává tušit, že nesloužily jen příležitostně v období svátků a festivalů, ale že mohly být používány profesionálními umělci nebo byly půjčovány do domácností. Z doby Nové říše nalézáme tetování s Besem na stehnech mnoha tanečnic, hudebníků a služek.", "section_level": 1}, {"title": "Ikonografie.", "content": "Podoba Besa v egyptském výtvarném umění značně neobvyklá; to je umocněno ještě tím, že na plošných vyobrazeních může být Besův obličej zachycen nikoli z profilu, jak určoval důsledně dodržovaný umělecký kánon, ale i z čelního pohledu. Důvodem byla nejspíše snaha, aby bez zkreslení byly přesně zachyceny všechny jeho hrůzostrašné rysy, protože by se tak oslabila jeho ochranná funkce. Bes je zobrazován v podobě trpaslíka s krátkýma křivýma nohama, se lví hřívou, ušima, ocasem a lvími rysy ve tváři. Dále může mít zvýrazněné břicho a prsy a být zahalen do lví kožešiny. Celkový postoj Besa zpravidla vyjadřuje aspekt nespoutané divokosti a hrozivosti – typické jsou vyceněné zuby, vyplazený jazyk a dlouhé vlasy, které mají zastrašit a odvrátit zlé síly. Jeho atributem je vysoká čelenka ze vztyčených pštrosích per, bubínek, v pozdějších obdobích také meč a štít; v římské době dokonce mohl být (podobně jako Hor a Anup) zobrazován v legionářské zbroji.", "section_level": 1}], "src_summary": "Bes (v překladu z egyptštiny snad „Ochránce“, řecky Βήσος – Bésos), později doprovázený i svým ženským protějškem Besetou, je staroegyptský bůh s mnohovrstevnatou osobností zobrazovaný v podobě trpaslíka se zvířecími (nejčastěji lvími) rysy. Ikonograficky je spolehlivě doložen nejdříve od doby Střední říše, kdy je ovšem ještě označován jménem Aha – „Bojovník“. Pravděpodobně v sobě zahrnuje znaky několika původně samostatných bohů. Vystupuje v roli ochranného pomocníka zahánějícího od člověka zlo, a to zejména v rizikových okamžicích života: v těhotenství, při narození dítěte, ve spánku apod. Později se stal také bohem hudby a tance, plodnosti a podle nepřímých náznaků i erotiky. Nelze vyloučit, že spíše než za boha v plném smyslu slova by měl být pokládán za domácího pozitivního bůžka či démona. Je možné, že má núbijsko-etiopský původ. Ačkoli Bes nebyl předmětem oficiálního náboženského kultu, jeho obliba nejpozději od Nové říše zasáhla všechny složky egyptské společnosti a od počátku 1. tisíciletí př. n. l. byl jedním z nejpopulárnějších bohů v lidových vrstvách. V Pozdní a v ptolemaiovské době se objevuje v rituálně významných souvislostech – na Horových cippech, na vyobrazeních v chrámech (nejčastěji v typu mammisi) či v královských hrobkách. Vlivem helénistického kulturního synkretismu se objevuje i na Kypru, ve Fénicii a na území dnešního Iráku. V pozdních egyptských pramenech (zejména v magických papyrech z řecko-římské doby) nabývá výrazně pantheistické rysy a ztělesňuje souhrnné ba všech bohů. O významu a živosti Besova uctívání svědčí také to, že v koptských křesťanských textech vystupuje jako jeden ze zlých démonů sídlících v pohanských chrámech poblíž klášterů a kostelů a ubližujích okolo jdoucím křesťanům; jejich negativní vliv ustává teprve očištěním míst modlitbami a zázraky svatých mužů.", "tgt_summary": "Bes (; also spelled as Bisu), together with his feminine counterpart Beset, is an Ancient Egyptian deity worshipped as a protector of households and, in particular, of mothers, children and childbirth. Bes later came to be regarded as the defender of everything good and the enemy of all that is bad. Bes may have been a Middle Kingdom import from Nubia or Somalia, and his cult did not become widespread until the beginning of the New Kingdom. Worship of Bes spread as far north as the area of Syria, and later into the Roman and Achaemenid Empires.", "id": 808552}
{"src_title": "Karolos Papulias", "tgt_title": "Karolos Papoulias", "src_document": [{"title": "Osobní život.", "content": "Narodil se v Ioannině jako syn generálmajora Gregoria Papuliase. Absolvoval Aténskou univerzitu, kde studoval právo a právní vědu. Také studoval na Univerzitě v Mnichově, doktorát získal na Univerzitě v Kolíně nad Rýnem. Kromě rodné řečtiny, hovoří německy, italsky a francouzsky. Aktivně hrál volejbal a od roku 1985 byl předsedou řeckého Národního sportovního svazu. Je ženatý s May (Maria) Panu, se kterou má tři dcery.", "section_level": 1}, {"title": "Politická kariéra.", "content": "Stal se jedním ze spoluzakladatelů levicové strany PASOK a blízký spolupracovník jejího dlouholetého předsedy Andrease Papandrea. Od roku 1975 byl nepřetržitě ve Výkonném výboru strany. Zastával v ní i další funkce. Poprvé byl zvolen do parlamentu v roce 1977, za volební obvod Ioannina a v poslaneckém křesle setrval až do roku 2004, kdy se stal prezidentem státu. Ve vládách, které sestavovala socialistická strana PASOK, zastával dvakrát úřad ministra zahraničních věcí (1985-1989 a 1993-1996). Za vlády Kostase Simitise působil po řadu let jako předseda Stálého výboru obrany a zahraničí parlamentu.", "section_level": 1}, {"title": "Prezidentem Řecka.", "content": "Dne 12. prosince 2004 jej předseda vlády Kostas Karamanlis, společně s vůdcem opozice Jorgem Papandreem, nominovali na úřad prezidenta republiky, který je volen na pětileté funkční období jednokomorovým parlamentem. Dne 2. února 2005 byl kandidát zvolen drtivou většinou hlasů, 279 z 300 možných hlasů bylo pro návrh. Dne 12. března 2005 nově zvolený prezident složil ústavou předepsaný slib jako 7. prezident Třetí Helénské republiky, kdy ve funkci nahradil odstupujícího Konstantina Stefanopulose. V únoru 2010 byl znovuzvolen na druhé pětileté funkční období, které skončilo v březnu 2015. Ve funkci jej nahradil Prokopis Pavlopulos.", "section_level": 1}], "src_summary": "Karolos Papulias (řecky: \"Κάρολος Παπούλιας\"; narozen 4. června 1929, Ioannina, Řecko) je řecký politik, v letech 2005–2015 prezident země. Dvakrát také zastával post ministra zahraničních věcí a vykonával i další funkce v řeckém parlamentu.", "tgt_summary": "Karolos Papoulias ( ; born 4 June 1929) is a Greek politician who served as President of Greece from 2005 to 2015. A member of the Panhellenic Socialist Movement (PASOK), he previously was Minister of Foreign Affairs from 1985 to 1989 and again from 1993 until 1996.", "id": 2367902}
{"src_title": "Franz Kruckenberg", "tgt_title": "Franz Kruckenberg", "src_document": [{"title": "Život.", "content": "Franz Kruckenberg pocházel ze staré obchodnické rodiny z Hamburku. Jako diplomovaný inženýr v oboru stavby lodí konstruoval v období před první světovou válkou bojová letadla a vzducholodě. Už v této době kritizoval vzducholodě. Důvodem bylo jejich plnění explozivním vodíkem. U letadel těžších než vzduch byly zase pro civilní využití příliš velké náklady na palivo a provoz. Po válce si Franz Kruckenberg otevřel konstrukční kancelář v Heidelbergu. Nejprve navrhl projekt visuté dráhy – monorailu, ten však pro nedostatek kapitálu nedovedl ani do stadia prototypu. Později společně s Hermannem Föttingerem založil \"Flugbahn-Gesellschaft mbH\" pro stavbu „Schienenzeppelinu“ – vozu s vrtulovým pohonem. První testovací jízdy se uskutečnily 25. září 1930 na trati Braunschweig-Paderborn mezi Kreiensen a Altenbeken. 21. června 1931, po mnoha zkušebních jízdách, se jím zkonstruovaný vůz předvedl na první jízdě na trati mezi obcemi Ludwigslust a Wittenberge. Dvounápravový aerodynamický vůz lehké konstrukce poháněný vrtulí dosáhl při této jízdě železničního světového rekordu 230,2 km/h. Tento rekord byl překonán až po více než dvaceti letech (1954). Vozidlo bylo na svou dobu revoluční, jeho koncept – aerodynamický tvar a lehkou konstrukci využívají vysokorychlostní vlaky až do současnosti (ICE, Acela, TGV). Hlavním problémem však byl vrtulový pohon vytvářející hluk a proud vzduchu. Kruckenberg přestavěl „Schienenzeppelin“ na hydrodynamický přenos výkonu. Takto rekonstruovaný vůz s motorem o výkonu 441 kW dosahoval maximální rychlosti 180 km/h. Další Kruckenbergovou konstrukcí byla prototypová motorová jednotka SVT 137 155. Pohonná jednotka byla ukryta v mohutném aerodynamickém čele. Přenos výkonu byl opět hydrodynamický, jako přenosové médium byla použita voda. Při zkušební jízdě 23. června 1939 dosáhla jednotka na trati Hamburk–Berlín rychlosti 215 km/h. Po druhé světové válce navázala na tento typ Kruckenbergova konstrukční kancelář při vývoji jednotek řady DB VT 10.5 („Senator“ a „Komet“). Kruckenbergovy konstrukce byly inspirací i pro motorovou jednotku DB VT 11.5 známou z nasazení do západoevropské sítě expresních dálkových vlaků Trans Europ Express (TEE) a pro východoněmeckou VT 18.16 známou v Československu především z nasazení na mezinárodní vlaky \"Vindobona\", \"Karlex\" a \"Karola.\"", "section_level": 1}], "src_summary": "Franz Friedrich Kruckenberg (21. srpna 1882, Uetersen – 19. června 1965, Heidelberg) byl německý strojní inženýr a železniční konstruktér. Byl průkopníkem rychlé železniční dopravy, jeho nejznámější konstrukcí byl Schienenzeppelin, který v roce 1931 dosáhl rekordní rychlosti 230 km/h.", "tgt_summary": "Franz Friedrich Kruckenberg (* 21 August 1882 in Uetersen, Germany; † 19 June 1965 in Heidelberg) was an engineer and pioneer of high speed railway systems. He designed several high speed trains. His most famous design was the Schienenzeppelin. Kruckenberg was born into an old-established Hamburg merchant family. From 1904 to 1907 he studied mechanical engineering at the Technische Hochschule Charlottenburg in Berlin, graduating in naval engineering. Before World War I he designed aircraft and airships. Even then he already criticised airships because of their explosive hydrogen filling; and the civil use of aircraft because of their high fuel- and maintenance costs.", "id": 570410}
{"src_title": "Probus", "tgt_title": "Probus (emperor)", "src_document": [{"title": "Původ a kariéra.", "content": "Probus pocházel z rolnické rodiny usazené v okolí Sirmia v dnešním Srbsku. Podle Epitome de Caesaribus se jeho otec jmenoval Dalmatius, podle Historie Augusty Maximus; jméno matky, která prý náležela k významnější rodině, je neznámé. Údaje o Probově příbuzenství s císařem Claudiem Gothikem jsou považovány za fikci. Do armády vstoupil Probus zřejmě za vlády císaře Valeriana a udělal v ní rychlou kariéru, naposledy ve funkci velitele východních legií (\"dux Orientis\"). Přesný průběh jeho vojenské dráhy nelze na základě dnešního stavu poznání zrekonstruovat.", "section_level": 1}, {"title": "Proklamace za císaře.", "content": "Císařem provolaly Proba syrské legie, patrně ihned poté, co se v létě 276 rozšířila zpráva o násilné smrti císaře Tacita, teprve nedávno zvoleného. Pro poměry ve 3. století bylo typické, že proklamace nedošla všeobecného přijetí a prakticky v téže době si oblékl purpur i nevlastní Tacitův bratr, prefekt pretoriánů Florianus, který při Bosporu bojoval s Góty. Florianus přerušil stíhání již poražených útočníků a nastoupil pochod do nitra Malé Asie, aby se postavil Probovi. Toho sice uznali v Sýrii, Foinikii, Palestině a Egyptě, přesto však nebylo jeho postavení záviděníhodné, neboť většina říše včetně senátu se vyslovila pro jeho soupeře. V nastalé občanské válce se Probus osvědčil jako dobrý taktik. Podle kronikáře Zosima se s ohledem na převahu Florianových jednotek snažil zápas prodlužovat a nakonec těžil z toho, že nepřátelské legie, většinou naverbované v Evropě, začaly v důsledku horkého místního podnebí trpět nemocemi. V září 276 byl pak Florianus vlastními vojáky v Tarsu zavražděn – cestu k moci měl Probus volnou.", "section_level": 1}, {"title": "Vláda.", "content": "Své působení v čele říše zahájil Probus velmi energicky. Vydal se po Florianových stopách zpět k Bosporu, rozprášil zbytky gótských oddílů, které dosud sužovaly kraj, a na jaře 277 dospěl do svého rodiště Sirmia na Balkáně. V té době již zcela jistě plánoval výpravu na západ, k Rýnu, neboť Frankové a Alamani vážně ohrožovali galské provincie. Do Lugduna dorazil pravděpodobně koncem srpna. Válka s germánskými kmeny se protáhla až do roku 278 a jejím výsledkem bylo obnovení stability v celém galském prostoru. Podle Historie Augusty prý zahynulo 400 000 nepřátel, silně přehnané číslo, které ale dokazuje, jak výrazné římské vítězství bylo. Na jaře 278 se Probus odebral do Raetie, aby i na dunajské hranici obnovil mír a pořádek. Při tažení Raetií vystoupil Probus proti Alamanům, Burgundům a Vandalům, uštědřil jim rozhodnou porážku a zajal jednoho z jejich náčelníků jménem Igillus. Pak pokračoval v pochodu do Ilyrika, kde se střetl se Sarmaty, a odtud dále do Thrákie, ohrožované Góty. Do léta 279 se mu podařilo neklidnou oblast natolik pacifikovat, že mohl poprvé během své vlády odejít na delší čas do Říma. Bez účasti císaře byla roku 278 potlačena vzpoura v Lykii a Pamfýlii, vedená jakýmsi Lydiem, při níž vyslané vojsko delší čas obléhalo město Kremna v Pisidii, kam se rebelové uchýlili. Obsáhlou zprávu kronikáře Zosima o tomto povstání potvrdily archeologické vykopávky v Kremně a jejím okolí, které probíhaly v letech 1985–1987. Rovněž místními veliteli byly zlikvidovány snahy Blemmyů podnikat kořistné výpravy do Egypta a město Ptolemais, jehož obyvatelé se s útočníky spojili, padlo zpět do římských rukou. O pohraničních potyčkách s Persií v roce 279 a následném uzavření míru někteří badatelé pochybují, faktem však zůstává, že Probus užíval vedle vítězných příjmení \"Gothicus maximus\" a \"Germanicus maximus\" i příjmení \"Persicus maximus\" (velký vítěz nad Peršany). Podrobnosti však nejsou známy.", "section_level": 1}, {"title": "Pokusy o uzurpaci.", "content": "V roce 280 se zdálo, že je Probus na vrcholu moci. Nepodařilo se mu sice zastavit hrozivou inflaci a nepřistoupil ani k zasádnějším reformám v oblasti správy či vojenství, ale zvítězil nad většinou vnějších nepřátel a úspěšně ukončil vnitřní rozbroje, jež otřásaly říší. Přesto byl klid pouze zdánlivý, neboť v letech 280–281 došlo na několika místech impéria k pokusu Probovu vládu svrhnout a tyto snahy, ačkoli byly potlačeny, císařovo postavení zřetelně oslabily. Z pramenů není jasná přesná chronologie událostí, první revolta však patrně propukla v Británii, kde ji vedl místní správce, a další, Proculova a Bonosova, v Colonii Agrippině – obě udusili lokální činitelé bez přímé účasti císaře. Třetí, Saturninova revolta v Sýrii si vyžádala bezprostřední panovníkův zásah na východě, potom se ale rychle zhroutila a Saturninus byl zabit. Koncem roku 281 v říši opět zavládl klid a Probus se vrátil do Říma, aby zde oslavil triumf za svá vítězství nad Germány a Blemmyi.", "section_level": 2}, {"title": "Probův pád.", "content": "V roce 282 se Probus přesunul do Panonie, pravděpodobně proto, že se rozhodl zakročit proti některému ze zadunajských etnik. V mezidobí, než se shromáždily dostatečné síly, využíval vojáky k hloubení kanálů a odvodňovacím pracím v okolí Sirmia – tato nepopulární činnost nepochybně snížila jeho oblibu u armády. V srpnu či v září 282 pak přišla nečekaná zpráva, že legie v Raetii či Noriku provolaly za císaře prefekta pretoriánů Marka Aurelia Cara. Probus vyslal proti vzbouřenci jednotky, které mohl momentálně postrádat, ty ale přešly na Carovu stranu a následně byl císař někde v okolí Sirmia zavražděn. Jeho vláda trvala o něco více než šest let a většina antických autorů ji hodnotí velmi pozitivně. Po převzetí moci Diocletianem byl Probus dodatečně prohlášen za boha (DIVUS PROBUS).", "section_level": 2}], "src_summary": "Marcus Aurelius Probus (19. srpna 232 Sirmium, Dolní Panonie – září či říjen 282 tamtéž) byl římský císař vládnoucí v letech 276–282. Moderní historiografie ho pokládá za jednoho z nejschopnějších panovníků ve 3. století, ať už ve vojenském či správním ohledu.", "tgt_summary": "Probus (; Marcus Aurelius Probus; c. 19 August 232 – September/October 282) was Roman Emperor from 276 to 282. Probus was an active and successful general as well as a conscientious administrator, and in his reign of six years he secured prosperity for the inner provinces while withstanding repeated inundations of hostile barbarian tribes on almost every sector of the frontier. After repelling the foreign enemies of the empire Probus was forced to handle several internal revolts, but demonstrated leniency and moderation to the vanquished wherever possible. In his reign the facade of the constitutional authority of the Roman Senate was fastidiously maintained, and the conqueror, who had carried his army to victory over the Rhine professed himself dependent on the sanction of the Senate. Upon defeating the Germans, Probus re-erected the ancient fortifications of emperor Hadrian between the Rhine and Danube rivers, protecting the Agri Decumates, and exacted from the vanquished a tribute of manpower to resettle depopulated provinces within the empire and provide for adequate defense of the frontiers. Despite his widespread popularity, Probus was killed in a mutiny of the soldiers while in the middle of preparations for the Persian war, which would be carried out under his successor Carus.", "id": 2312320}
{"src_title": "Armin Zöggeler", "tgt_title": "Armin Zöggeler", "src_document": [{"title": "Životopis.", "content": "Vyrůstal ve Foianu (Völlan), což je část města Lana, sáňkařské bašty na přírodní dráze. Armin začal závodit ve svých sedmi letech právě na přírodních tratích, protože první umělá sáňkařská dráha byla postavena až v roce 2006 pro olympijské hry v Turíně. Další umělou dráhou v Itálii je olympijská dráha v Cortině d'Ampezzo, která ale není homologovaná pro sáňkaře. I přes tuto překážku se Armin v roce 1988, kdy mu bylo 14 let, rozhodl přejít k sáňkování na umělé dráze a hned získal světový pohár mezi juniory. Jeho hvězdnou kariéru nastartovala sezona 1994, kdy Armin získal bronzové medaile na mistrovství Evropy v Königssee a na olympijských hrách v Lillehammeru. O rok později v Lillehammeru slavil svůj první titul mistra světa a také první vítězství ve světovém poháru, a to na trati v Altenbergu. A poté, co přidal další vítězství v Siguldě, Königsee a Oberhofu, mohl slavit celkově druhé místo ve světovém poháru, což v následující sezoně zopakoval. První světový pohár získal v sezoně 1997/1998, v témže roce slavil i na olympijských hrách, po bronzu v Lillehammeru přišla v Naganu medaile stříbrná. První olympijské zlato získal v Salt Lake City 2002 po strhující bitvě s fenomenálním Němcem Georgem Haklem, který zvítězil v předchozích třech olympijských závodech. Zlatou olympijskou medaili obhájil na olympijských hrách v Turíně 2006, kde byl zároveň i vlajkonošem při závěrečném ceremoniálu. V letech 2010 a 2014 získal na olympiádě bronz a je tak prvním sportovcem v historii, který si přivezl medaili ze šesti olympijských her. Na mistrovství světa získal celkem 16 medailí, z toho 6 zlatých, 5 stříbrných a 5 bronzových. V rozmezí let 1998 a 2009 získal 8× světový pohár, z toho od roku 2006 do roku 2009 čtyřikrát po sobě. Dále získal 18 medailí z mistrovství Evropy, z toho čtyři tituly. Od 21. ledna 2007, kdy zvítězil v závodě světového poháru v Altenbergu, je držitelem rekordu v počtu vítězství (59 vítězství), čímž předstihl George Hackla a Rakušana Markuse Procka. V říjnu 2014 ukončil kariéru. Byl o něm natočen dokumentární film \"Armin Zöggeler: La leggenda dello slittino\".", "section_level": 1}], "src_summary": "Armin Zöggeler (* 4. ledna 1974 v Meranu) je bývalý italský sáňkař, olympijský vítěz, mistr světa a Evropy, vítěz světového poháru. Od roku 2002 je držitelem státního vyznamenání Commendatore Ordine al Merito della Repubblica Italiana, které mu 26. dubna 2002 udělil prezident Italské republiky.", "tgt_summary": "Armin Zöggeler OMRI (born 4 January 1974) is a retired Italian luger and double Olympic champion. He is one of the most successful men in the sport, nicknamed \"Il Cannibale\" (\"The Cannibal\"), for his notable series of victories, or \"The Iceblood Champion\", for his always cold, rational approach to the races. Fellow luger Tucker West described Zöggeler as the sport's equivalent of Michael Jordan. At the Winter Olympic Games, Zöggeler has won six medals in six consecutive Olympics – and this is a record in sport. He also has sixteen medals at the FIL World Luge Championships. At the FIL European Luge Championships, Zöggeler has earned eighteen medals. In June 2019 he was inducted in the FIL \"Hall of Fame\".", "id": 1396510}
{"src_title": "25mm protiletadlový kanón typu 96", "tgt_title": "Type 96 25 mm AT/AA Gun", "src_document": [{"title": "Historie.", "content": "V roce 1935 se japonské císařské námořnictvo rozhodlo nahradit dosavadní 40mm pom-pom Vickers kanónem na bázi 25mm kanónu Hotchkiss. Komise japonských důstojníků a inženýrů se proto v roce 1935 vydala do Francie, aby ohodnotila schopnosti plánovaného nástupce. Bylo objednáno několik vzorových kusů a následně téhož roku otestováno na námořní základě v Jokosuce. Prvních několik kusů bylo vyrobeno ve Francii jako „Typ 94“ a „Typ 95“. Nejrozšířenější varianta produkovaná jokosuckým námořním arzenálem byla označována jako „Typ 96“. Japonci provedli několik modifikací původní Hotchkissovy konstrukce. Kvůli zjednodušení výroby byly některé kované části nahrazeny odlévanými. Původní tlumič zášlehu byl nahrazen tlumičem firmy Rheinmetall. Verze určená pro ponorky byla vyráběna z nerezavějící oceli. Jako první se do služby dostala 6. srpna 1936 dvouhlavňová varianta. Tříhlavňová verze následovala v roce 1941 a jednohlavňová v roce 1943.", "section_level": 1}, {"title": "Popis.", "content": "Typ 96 byla jednoduchá vzduchem chlazená zbraň pracující na principu odebírání plynů z hlavně. Nastavením ventilu na mechanismu odběru plynů se dala regulovat rychlost střelby mezi 200 až 260 ranami za minutu. Standardní nastavení bylo 220 ran za minutu. Kovaná hlaveň byla šroubovací a dva muži s kladivem a francouzákem jí dokázali vyměnit přibližně za pět minut. Náměr a odměr zbraně byl obvykle ovládán manuálně. V případě dvou- a trojhlavňové varianty seděli dva mířiči po stranách kompletu. Muž napravo ovládal odměr: točením kola před sebou otáčel kompletem do stran. Nalevo sedící mířič ovládal náměr: točením zdvojenou klikou, která připomínala pedály bicyklu, určoval elevaci hlavní. Zaměřovač mohl být buďto jenom na levé straně nebo na obou. Odpal zbraní se inicioval pedály, kterými byla vybavena stanoviště obou mířičů. Jednohlavňová varianta měla zaměřovač na levé straně a klasickou prstovou spoušť.", "section_level": 1}, {"title": "Hodnocení.", "content": "Japonci považovali 25mm typ 96 za vynikající zbraň a hojně jí využívali po celou dobu války. Jako zbraň střední ráže se dala srovnat s 28mm/75 kanónem používaným Američany. Ti ale došli k závěru, že zbraně střední ráže jsou neefektivní a většinou je nahradily za kombinaci 40mm Boforsů a 20mm Oerlikonů. Děla střední ráže totiž postrádala kadenci lehčích zbraní, jejich dostřel nebyl o moc větší a naopak jejich granáty nedosahovaly účinku 40mm munice. Americká námořní komise, která po válce působila v okupovaném Japonsku ve své zprávě 0-47(N)-2 uvedla následující nedostatky 25mm děla typu 96: Navíc vyjmutí schránky s náboji bylo při vyšších úhlech elevace obtížné. I přes tyto nedostatky byl kanón hojně používán po celou dobu války, přičemž na lodích se během války postupně zvyšoval počet hlavní. Na některých lodích byla dokonce sejmuta část jejich hlavní výzbroje, aby bylo uvolněno místo pro další 25mm komplety. Například na torpédoborcích třídy \"Kageró\" tak byla na přelomu let 1943 a 1944 dělová věž v pozici „X“ s víceúčelovými 127mm kanóny typu 3. roku nahrazena dvěma trojhlavňovými komplety s kanóny typu 96.", "section_level": 1}], "src_summary": "25mm protiletadlový kanón typu 96 byl japonský víceúčelový automatický kanón s hlavní délky 60 ráží (1500 mm), používaný za druhé světové války. Původně byl navržen jako protiletadlová a protitanková zbraň podle francouzského vzoru. V jedno- až trojhlavňovém uspořádání se používal v pozemních instalacích i jako lehká protiletadlová zbraň prakticky na všech japonských plavidlech od roku 1936 až do konce války.", "tgt_summary": "The was an automatic cannon used by the Imperial Japanese Navy during World War II. A locally-built variant of the French Hotchkiss 25mm anti-aircraft gun, it was designed as a dual-purpose weapon for use against armored vehicles and aircraft, but was primarily used as an anti-aircraft gun in fixed mounts with one to three guns.", "id": 248944}
{"src_title": "Urážka", "tgt_title": "Insult", "src_document": [{"title": "Druhy urážky.", "content": "Urážka může být \"záměrná\" nebo \"nezáměrná\", pokud vznikla nedorozuměním a pociťuje ji tak jen její oběť. Právo zná a může trestat urážku na cti (difamaci), i když v moderní době se prosazuje větší tolerance k neuctivým a urážlivým výrokům. V českém právu je difamace upravena v § 49 odst. 1 zákona o přestupcích. V Německu a v dalších evropských zemích je difamace stále trestným činem, Rada Evropy však prosazuje, aby se přestala za trestný čin pokládat. Zvláštní případ tvoří urážka majestátu (lat. \"laesio majestatis\", fr. \"lèse-majesté\"), panovníka nebo představitele státu, případně i státních symbolů (vlajka). Protože obvykle znamenala zároveň vypovězení poslušnosti, případně vzpouru, trestala se velmi přísně. Demokratické státy, které se tím necítí ohroženy, obvykle tyto činy nezakazují, anebo aspoň netrestají, demonstrativní zneuctění například vlajky jiného státu však může být signálem k násilnostem. V náboženství se výslovná urážka Boha nazývá rouhání. Od urážky je třeba odlišovat pomluvu, nepravdivou nebo zkreslenou informaci za účelem poškození něčí pověsti u jiných.", "section_level": 1}, {"title": "Urážka a čest.", "content": "Ve starších společnostech se za urážku pokládalo zejména to, co se nějak dotýkalo něčí cti. Protože typickou urážkou muže bylo nařčení ze zbabělosti, zpochybnění jeho statečnosti, bránil se jí nařčený tím, že byl ochoten riskovat život, aby toto nařčení vyvrátil – například v souboji. Tento zvyk se udržoval mezi důstojníky evropských armád až do konce 19. století.", "section_level": 1}, {"title": "Památka.", "content": "Urážka může mířit na žijící osobu nebo skupinu, ale může se týkat také minulosti, zemřelých a jejich památky. Sem patří zejména hanobení hrobů a pomníků, národních a náboženských symbolů a významných nebo posvátných míst. I člověk, který by urážku vůči sobě nakonec přešel mlčky, může sotva ignorovat urážky vůči blízkým zemřelým, vůči osobám, kterých si zvláště váží, nebo vůči symbolům, k nimž chová hlubokou úctu.", "section_level": 1}], "src_summary": "Urážka je výrok nebo čin, který snižuje jinou osobu či skupinu a poškozuje její pověst nebo zpochybňuje její čest. Zda nějaký výrok nebo čin je či není urážka, závisí pochopitelně jak na jednání a úmyslu napadajícího, tak na vnímání napadeného. Urážlivé je jednání, které lze vnímat jako urážku. Podobný význam má také:", "tgt_summary": "An insult is an expression or statement (or sometimes behavior) which is disrespectful or scornful. Insults may be intentional or accidental. An insult may be factual, but at the same time pejorative, such as the word \"inbred\".", "id": 1396276}
{"src_title": "FS řada E626", "tgt_title": "FS Class E.626", "src_document": [{"title": "Vznik.", "content": "Vznik lokomotivní řady E.626 byl výsledkem požadavku FS z roku 1926 na lokomotivu pro tehdy nový napájecí systém 3 kV ss použitý na trati Foggia - Benevento. Nová napájecí soustava měla nahradit poněkud komplikovaný třífázový systém 3,6 kV 16,7 Hz používaný od roku 1902 na valtellinské dráze a dalších navazujících tratích. Tento systém zavedl na italských drahách maďarský vynálezce Kálmán Kandó. Konstrukci nové lokomotivy navrhla skupina Giuseppe Bianchiho, který je označován za zakladatele moderních italských železnic. Lokomotiva byla navržena jako šestinápravová se všemi nápravami hnacími, a to z důvodu dostatečné adheze na sklonově náročných tratích. První zkoušky nové lokomotivy se uskutečnily v září 1927 na trati Foggia – Benevento. K dispozici byly zpočátku tři prototypy postavené v Saviglianu. Elektrickou část dodala firma Metropolitan-Vickers z Manchesteru. Postupně se počet lokomotiv prototypové série rozšířil na 14 – z toho 8 řady E.625 s pomalejším převodem pro nákladní dopravu. Lokomotivy byly uznány za výkonné a spolehlivé a v následujícím roce byly nasazeny do pravidelného provozu. Jedinou komplikací byly praskající příčné nosníky pro zavěšení tlapových trakčních motorů typu 32R. Proto byla maximální rychlost lokomotiv omezena na 95 km/h.", "section_level": 1}, {"title": "Popis.", "content": "Lokomotiva E.626 je skříňové konstrukce se dvěma stanovišti strojvedoucího. Před stanovišti jsou ještě na obou stranách nízké představky. Prostřední dvě dvojkolí jsou uložena v rámu lokomotivy, krajní dvojkolí jsou uložena v podvozcích, které nesou i čelníky s narážecím a spřahovacím ústrojím. Toto uspořádání, kdy prostřední dvojkolí mají jen jednostupňové vypružení, spolu s poměrně hlučnými převody působilo značně nepříznivě na obsluhu. V době vzniku lokomotivy to nepředstavovalo takový problém, avšak v posledních letech provozu nemohly tyto stroje ve srovnání s moderními lokomotivami obstát. Lokomotiva je vybavena odporovou regulací. Motory jsou řazeny třemi způsoby: Převod mezi motorem a dvojkolím byl 24/73 u řady E626 a 21/76 u E625, převody i výkon motorů byly u prototypových lokomotiv byly odlišné. Na strojích inv. čísel 004, 007, 010, 012 a 013 bylo zkoušeno uspořádání pojezdu (1Ao)'Bo (Ao1)'", "section_level": 1}, {"title": "Provoz a rekonstrukce.", "content": "Lokomotivy řady E.626 (E.625) byly vyrobeny v počtu 448 kusů ve třech jen mírně odlišných sériích. První série 85 lokomotiv byla dodána v letech 1930 – 1932. Druhá série v počtu 308 kusů byla vyráběna v letech 1934 – 1938. Na rozdíl od první série nebyl generátor proudu pro vlastní spotřebu poháněn od 4. nápravy, ale samostatným elektromotorem. Dodávky 41 lokomotiv třetí série s pomalejším převodem se uskutečnily v roce 1939, ale již v dalším roce bylo rozhodnuto o změně převodů na rychlejší variantu. Již v následujícím roce vznikla nová řada E.636, na které byly zpočátku využity motory a část elektromechanických zařízení řady E.626. Po 2. světové válce využily FS oprav poškozených lokomotiv k rekonstrukcím a sjednocení s III. sérií. Jelikož mezitím byly dodány nové řady lokomotiv vhodnější pro osobní dopravu (včetně dálkového řízení), byly řada E.626 prakticky celá přesunuta do dopravy nákladní. Vlivem válečných událostí bylo 17 lokomotiv zavlečeno do Jugoslávie a 4 do Československa. Jugoslávské lokomotivy byly oficiálně převedeny v roce 1949 a označeny řadou 361, tři československé lokomotivy byly přepojeny na napětí 1,5 kV, označeny řadou E 666.0 a využity pro dopravu na pražských spojkách. Čtvrtá byla využita na náhradní díly. Během 70., 80. a 90. let bylo 12 lokomotiv FS prodáno soukromým dopravcům. V posledních letech provozu sílily protesty odborů proti pracovním podmínkám strojvedoucích na těchto strojích, zejména s ohledem na vibrace a rázy, kterým je strojvůdce vystaven. Jako poslední vyřadily FS stroj E 626.194. Přesto ještě dva stroje – E.626.223 a 311 provozuje společnost La Ferroviaria Italiana, Arezzo. Dnes je 7 lokomotiv zachováno v muzejních sbírkách a 11 (včetně prototypu E 626.001) slouží k vedení nostalgických vlaků.", "section_level": 1}], "src_summary": "Elektrické lokomotivy řad E.626 a E.625 zahájily na italských železnicích éru elektrického provozu s napájecí soustavou 3 kV ss. Byly zkonstruovány ve 20. letech 20. století a poslední byla vyřazena z pravidelného provozu v roce 1999. Tyto nepříliš pokrokové, avšak spolehlivé stroje se staly symbolem a oporou elektrifikace 3 kV stejnosměrnou soustavou, která se postupně rozšířila po celém Apeninském poloostrově.", "tgt_summary": "The FS E.625 and E.626 are two classes of Italian electric locomotives produced for the Ferrovie dello Stato. They were introduced in the course of the 1920s and remained in service until the 1990s. The E.626 was the first locomotive fed by 3,000 V DC overhead line in Italy.", "id": 365768}
{"src_title": "Přechod Merkuru", "tgt_title": "Transit of Mercury", "src_document": [{"title": "Vzácné úkazy doprovázející přechod Merkuru.", "content": "Někdy Merkur přejde pouze po okraji slunečního kotouče. V takovém případě je možné, že v některých částech Země je viditelný pouze částečný přechod (tj. bez druhého a třetího kontaktu). Poslední přechod tohoto typu proběhl 15. listopadu 1999 a předtím 28. října 743. Další nastane 11. května 2391. Také může nastat případ, kdy v některých částech světa je viditelný částečný přechod, zatímco při pohledu z jiných částí Země Merkur zcela Slunce mine. Takový přechod proběhl naposledy 11. května 1937 a předtím 21. října 1342. Znovu se tak stane 13. května 2608. Extrémně vzácnou událostí je současný přechod Merkuru a Venuše, což se naposledy stalo roku 373 173 př. n. l. a opět se tak stane v letech 60 163 a potom 224 508. 13. září 13 425 budou přechody obou planet následovat pouze 16 hodin po sobě. Velmi vzácným jevem je také přechod Merkuru současně se zatměním Slunce. Tento úkaz nastal naposledy 27. srpna 11 436 př. n. l. a znovu nastane 5 července 6757, kdy bude viditelný z jižní části Tichého oceánu.", "section_level": 1}, {"title": "Přechody Merkuru v minulosti a budoucnosti.", "content": "Ačkoliv mnoho vědců se domnívá, že skvrna na Slunci, která byla pozorována roku 807, mohl být právě přecházející Merkur, první potvrzené pozorování pochází ze 7. listopadu 1631 od francouzského astronoma Pierra Gassendiho. Existenci přechodů však již předtím předpověděl Johannes Kepler. Gassendi se o měsíc později také neúspěšně pokoušel pozorovat přechod Venuše, ovšem kvůli Keplerovu nepřesnému výpočtu nevěděl, že ve větší části Evropy nebude viditelný. První přechod Venuše pozorovali až roku 1639 angličtí astronomové Jeremiah Horrocks a William Crabtree.", "section_level": 1}], "src_summary": "Přechod Merkuru (též tranzit Merkuru) přes sluneční disk je astronomická událost, během níž planeta Merkur projde přímo mezi Sluncem a Zemí, a zakryje tak malou část slunečního kotouče. Merkur může být během přechodu pozorován ze Země jako malá černá tečka pohybující se napříč slunečním kotoučem. Naposledy Merkur přecházel přes Slunce 8. listopadu 2006. Událost byla nejlépe pozorovatelná z Havajských ostrovů. Přechody Merkuru jsou ze Země mnohem častěji viditelné než přechody Venuše, neboť nastávají 13- či 14krát za století, částečně i proto, že Merkur je blíže Slunci a obíhá rychleji. Tyto úkazy mohou nastat v květnu nebo listopadu, přičemž listopadové přechody se opakují v 7, 13- či 33letých intervalech, zatímco květnové pouze ve 13- či 33letých intervalech. Poslední přechod Merkuru, který se odehrál 9. května 2016, začal na území České republiky přibližně v 13:12 SELČ (11:12 UTC) a trval do západu Slunce. Konec jevu (20:42 SELČ, 18:42 UTC) nebyl na území České republiky viditelný, protože Slunce s Merkurem již byly za obzorem. Merkur se během květnového přechodu nachází poblíž svého afélia a jeho úhlový průměr je 12\", během listopadového přechodu je poblíž svého perihélia a jeho úhlový průměr je 10\". Během přechodu může být pozorován optický jev zvaný efekt černé kapky, i když bývá méně patrný, než při přechodu Venuše.", "tgt_summary": "A transit of Mercury across the Sun takes place when the planet Mercury passes directly (transits) between the Sun and a superior planet, becoming visible against (and hence obscuring a small portion of) the solar disk. During a transit, Mercury appears as a tiny black dot moving across the disk of the Sun. Transits of Mercury with respect to Earth are much more frequent than transits of Venus, with about 13 or 14 per century, in part because Mercury is closer to the Sun and orbits it more rapidly. Transits of Mercury occur in May or November. The last four transits occurred on May 7, 2003; November 8, 2006; May 9, 2016; and November 11, 2019. The next will occur on November 13, 2032. A typical transit lasts several hours. On June 3, 2014, the Mars rover \"Curiosity\" observed the planet Mercury transiting the Sun, marking the first time a planetary transit has been observed from a celestial body besides Earth. More generally, transits can also occur for Venus and were investigated in the context of searching for the hypothetical inner planet Vulcan.", "id": 314007}
{"src_title": "Juka", "tgt_title": "Yucca", "src_document": [{"title": "Popis.", "content": "Jedná se o vytrvalé rostliny, někdy stromkovitého vzrůstu (vzdáleně připomínající palmy), kmen může být větvený nebo nikoliv. Listy jsou zpravidla v přízemních nebo koncových růžicích, jsou přisedlé. Čepele jsou čárkovité až kopinaté s celokrajným nebo zubatým okrajem, většinou jsou tuhé a někdy i víceméně dužnaté. Květy jsou v květenstvích, latách nebo hroznech, květy jsou oboupohlavné a jsou podepřeny listeny. Okvětních lístků je 6, jsou volné nebo na bázi srostlé, často zdužnatělé, většinou bílé až krémové barvy, někdy se zelenavým či purpurovým nádechem. Tyčinek je 6, nitky jsou zploštělé, takže jsou asi stejně široké jako prašníky. Gyneceum je srostlé ze 3 plodolistů, blizny jsou většinou 3, méně často 1. Plodem je tobolka až bobule.", "section_level": 1}, {"title": "Rozšíření.", "content": "Rod juka je přirozeně rozšířen v Americe, a to v jižních částech USA, v Mexiku a v severní části Střední Ameriky. Je známo asi 35-40 druhů. Jako okrasná rostlina se však pěstuje i jinde, někdy i v České republice.", "section_level": 1}, {"title": "Ekologie.", "content": "Juky mají velmi speciální mutualismus. Opylují je totiž pouze motýli čeledi skvrnovníčkovití, kteří přenášejí jejich pyl z tyčinek jedné rostliny na bliznu druhé. Přitom do nich nakladou svá vajíčka. Vylíhlé larvy se pak živí některými z rozvíjejících se semen, nechávají jich však dost, aby se juky množily. Některé druhy skvrnovníčkovitých se však chovají zčásti odlišně, nepomáhají sice při opylování rostlin, ale svá vajíčka do nich nakladou, aby je juky ochránily před nepřáteli. Juky jsou též hostitelskými rostlinami housenek rodu \"Megathymus\", a sice druhů \"Megathymus yuccae\", \"Megathymus ursus\" a \"Megathymus streckeri\".", "section_level": 1}, {"title": "Odkazy.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Externí odkazy.", "content": "", "section_level": 2}], "src_summary": "Juka (\"Yucca\") je rod jednoděložných rostlin z čeledi chřestovitých, kde je zařazen do podčeledi agávových (\"Agavoideae\") (podle taxonomického systému APG III).", "tgt_summary": "Yucca is a genus of perennial shrubs and trees in the family Asparagaceae, subfamily Agavoideae. Its 40–50 species are notable for their rosettes of evergreen, tough, sword-shaped leaves and large terminal panicles of white or whitish flowers. They are native to the hot and dry (arid) parts of the Americas and the Caribbean. Early reports of the species were confused with the cassava (\"Manihot esculenta\"). Consequently, Linnaeus mistakenly derived the generic name from the Taíno word for the latter, \"yuca\" (spelled with a single \"c\").", "id": 994341}
{"src_title": "Letiště Paříž-Orly", "tgt_title": "Orly Airport", "src_document": [{"title": "Historie.", "content": "Už ve 20. letech byly u Orly zřízeny až 300 m dlouhé hangáry. Během druhé světové války bylo letiště obsazeno německou Luftwaffe a až roku 1946 předaly letiště americké vzdušné síly francouzským úřadům, které Orly opět zprovoznily. Již v roce 1948 odbavilo letiště na 215 000 cestujících. V 50. letech letiště Orly vystřídalo letiště Le Bourget na pozici nejdůležitějšího pařížského letiště. Nazývalo se jednoduše \"Aéroports de Paris\" (Pařížské letiště), nicméně název \"Orly\" se také sporadicky používal. Po otevření velkokapacitního letiště Charlese de Gaulla se tento název zcela prosadil. V roce 1952 se Air France nastěhovala do terminálu Sever. O dva roky později byla uvedena do provozu severní věž Orly. V roce 1956 začala výstavba terminálu Jih, který byl otevřen v roce 1961. V roce 1966 následovala nová kontrolní věž a v roce 1971 byl zprovozněn druhý nový terminál Západ. V roce 1991 byl uveden do provozu Orlyval spojující letiště s linkou příměstské železnice RER B. Letištní areál o rozloze 15,5 km se již po mnoho let nerozšiřuje. V roce 1996 byl vydán zákaz dalšího rozšiřování letiště a kapacity se rozšiřují jen na Letišti Charlese de Gaulla v Roissy. Maximální roční kapacita nesmí přesáhnout 30 milionů cestujících a 250 000 letů, zakázané jsou i noční lety (mezi 23:30 až 6:00). Všechny starty musejí čekat do následujícího rána, přílety jsou odkláněny na letiště v Roissy. Tato opatření mají ochránit obyvatele okolo letiště od nadměrného hluku. Dne 18. března 2017 se na tomto letišti konala střelba. Muž se zmocnil zbraně hlídkující vojačky, následně byl ostatními vojáky zastřelen. Mohlo se jednat o teroristický útok.", "section_level": 1}, {"title": "Terminály.", "content": "Jižní terminál (Orly Sud) byl otevřen v roce 1961 podle návrhu architekta Henryho Vicariota. Tvoří ho 200 m dlouhá a 70 m široká ocelová konstrukce se skleněnou fasádou. Z osmi podlaží jsou dvě podzemní především pro technické zázemí. Vyhlídkové terasy vedou až na střechu. V roce 1966 díky přístavbě vzrostla délka budovy na 700 m a kapacita ze šesti na devět miliónů pasažérů ročně. Hlavními kritérii při zadání druhého, západního terminálu (Orly Ouest) bylo výrazné zkrácení pěší cesty ze 400 m u jižního terminálu na pouhých 100 m, oddělená podlaží pro check-in a vydávání zavazadel, přímé spojení mezi parkovišti a odletovou halou bez křížení cest a ohled na další rozšíření. V roce 1971 byly otevřeny prostřední haly 2 a 3 s kapacitou tři milióny pasažérů určené především pro vnitrostátní a středně dlouhé lety. V roce 1986 následovala výstavba haly 4, kde byly umístěny přepážky check-in. V roce 1993 vznikla hala 1 a kapacita terminálu dosáhla šesti miliónů cestujících.", "section_level": 1}, {"title": "Poloha a spojení s Paříží.", "content": "Letiště leží devět kilometrů jižně od Paříže na území obcí Orly, Villeneuve-le-Roi, Athis-Mons, Paray-Vieille-Poste, Chilly-Mazarin a Wissous. Národní silnice N7 do Paříže vede pod jižním terminálem a pod jižními letištními dráhami, nejbližší dálnicí je A6. Automatický vlak Orlyval má stanice na obou terminálech a pokračuje asi 7 km ke stanici \"Antony\", kde lze přestoupit na linku RER B do Paříže a pokračovat až na letiště Charlese de Gaulla. Další linka RER C má stanici \"Pont-de-Rungis/Aéroport d'Orly\", odkud odjíždějí kyvadlové autobusové spoje na letiště. Dopravní podnik RATP provozuje na letiště pravidelné autobusové linky č. 183 ke stanici metra \"Porte de Choisy\", č. 285 ke stanici \"Villejuif – Louis Aragon\" a dvě linky noctilien (noční spoje) na \"Porte d'Italie\" a \"Athis Mons – Pyramide de Juvisy\". Zvláštní linky jsou \"Jetbus\" jezdící do \"Villejuif – Louis Aragon\" a \"Orlybus\" na stanici \"Denfert-Rochereau\".", "section_level": 1}], "src_summary": "Letiště Paříž – Orly (francouzsky \"Aéroport de Paris – Orly\", IATA: ORY, ICAO: LFPO) je mezinárodní letiště ležící jižně od Paříže na území města Orly. Do otevření Letiště Charlese de Gaulla bylo hlavním pařížským letištěm a i v současnosti zůstává nejvytíženějším letištěm pro vnitrostátní linky.", "tgt_summary": "Paris Orly Airport (), commonly referred to as Orly , is an international airport located partially in Orly and partially in Villeneuve-le-Roi, south of Paris, France. It serves as a secondary hub for domestic and overseas territories flights of Air France and as the homebase for Transavia France. Flights operate to destinations in Europe, the Middle East, Africa, the Caribbean, North America, East Asia and Southeast Asia. Prior to the opening of Charles de Gaulle Airport in March 1974, Orly was the main airport of Paris. Even with the shift of most international traffic to Charles de Gaulle Airport, Orly remains the busiest French airport for domestic traffic and the second busiest French airport overall in passenger traffic, with 33,120,685 passengers in 2018. The airport is operated by Groupe ADP under the brand Paris Aéroport. Since February 2018, the CEO of the airport has been Régis Lacote.", "id": 2200306}
{"src_title": "Svitek", "tgt_title": "Scroll", "src_document": [{"title": "Popis.", "content": "Delší texty se ve starověku psaly na dlouhý pás (3 až 7 m), vzniklý slepením jednotlivých listů papyru nebo pergamenu. Psalo se na ně obvykle ve sloupcích napříč pásu tak, aby při převíjení pásu z jedné strany na druhou čtenář viděl vždy jeden nebo dva sloupce. Pro usnadnění převíjení bývaly později svitky opatřeny dřevěnými tyčkami a rukojeťmi. Svitky se ukládaly na police v knihovnách a přenášely se v koších (viz pozdně starověký obraz sv. Pavla s košem svitků na zemi). Výhodou svitku je jednoduchost, mezi nevýhody patří omezená délka (proto se antické spisy musely dělit na kratší „knihy“, tj. svitky) i to, že čtenář musel svitek držet oběma rukama. Také vyhledávání bylo na delším svitku obtížné.", "section_level": 1}, {"title": "Historie.", "content": "Ve starověku kniha znamenala vždy svitek a místo „otevřít knihu“ se říkalo „rozvinout knihu“. Svitky, někdy i ilustrované, jsou známy z celého Středomoří, z Mezopotámie, z Číny i z Japonska. Mezi nejslavnější svitky patří Kumránské svitky s biblickými i jinými hebrejskými texty z 3. stol. př. n. l. až 1. stol. n. l., objevené v polovině 20. století v blízkosti Mrtvého moře. V Číně byla roku 1907 objevena nejstarší přesně datovaná tištěná kniha, svitek „Diamantové sútry“ z roku 868; jednotlivé stránky se tiskly z dřevěných desek, ne z pohyblivých liter. Teprve od 2.-3. století n. l. začal na západě svitky vytlačovat kodex, vázaná kniha, v níž se dalo listovat. Vznikl z římských svazků dřevěných tabulek, které užívali zejména právníci. Hlavní výhodou kodexu byl mnohem větší rozsah (stovky listů), snazší hledání, možnost obsahu (indexu) a také to, že těžký kodex mohl ležet na pultu nebo na stole. Rozšíření kodexů snad souvisí s křesťanstvím a možná ovlivnilo i vývoj biblického kánonu: zatímco jednotlivé svitky se mohly užívat samostatně, do kodexu bylo třeba vybrat závazný soubor knih, navíc v pevně daném pořadí. Přes zřejmé výhody kodexu se svitky běžně užívaly po celý středověk, někdy v takovém uspořádání, že sloupce či „stránky“ byly orientovány po délce svitku a svitek se odvíjel přes hranu pultu. V ortodoxní židovské bohoslužbě se svitek dodnes užívá pro předčítání Tóry.", "section_level": 1}], "src_summary": "Svitek je svinutý pás ohebného materiálu (například fotografického filmu). Ve speciálním významu je to kniha, kterou tvoří pás papíru nebo jiného psacího materiálu. Svitek byla nejběžnější forma knihy ve starověku a dodnes se používá v židovské bohoslužbě.", "tgt_summary": "A scroll (from the Old French \"escroe\" or \"escroue\"), also known as a roll, is a roll of papyrus, parchment, or paper containing writing.", "id": 2175248}
{"src_title": "Dominique Vivant Denon", "tgt_title": "Vivant Denon", "src_document": [{"title": "Biografie.", "content": "Narodil se 4. ledna 1747 poblíž Chalon-sur-Saône jako syn advokáta z řad nižší šlechty. Krátce studoval v Paříži práva, ale už od roku 1765 se začal věnovat umění. Za vlády Ludvíka XV. (1710-1774) byl správcem královské sbírky gem (pořízených madame Pompadour) a tajemníkem francouzského velvyslanectví v Petrohradě (kde prý zaujal carevnu Kateřinu II. a odkud odešel v důsledku špionážní aféry). Po nástupu Ludvíka XVI. (1754-1793) působil (od 1775) v diplomatických službách ve Švýcarsku (kde se stýkal s Voltairem). Koncem roku 1777 navštívil s několika jinými umělci Sicílii. V letech 1779-1782 pobýval coby tajemník a později jako chargé d´affaires na ambasádě v Neapoli, kde navázal četné užitečné známosti (mj. s Galianim, Hamiltonovými, malířem Bonitem nebo hercem Casciellem). Zde se také poprvé proslavil jako vášnivý sběratel a archeolog. V roce 1787 se vrátil do Paříže, kde se stal členem Královské malířské a sochařské akademie a zabýval se uměním (také se seznámil a spolupracoval s malířem Davidem). Pak pobýval v italských Benátkách, kde ho zastihla zpráva o francouzské revoluci. Pro podezření z jakobinizmu byl vyslýchán (1790) a v červenci 1793 vypovězen. Odešel do Boloně a Florencie. Tam se v prosinci téhož roku dozvěděl, že jeho majetek byl ve Francii zkonfiskován a že se on sám ocitl na seznamu nepřátelských osob. Přes hrozící nebezpečí přicestoval do Paříže, zřekl se šlechtického titulu (de Non změnil na Denon) a nadále živořil z prodeje svých kreseb, dokud se ho neujal Jacques Louis David (1748-1825), pro něhož tvořil rytiny návrhů revolučního odívání. V té době se spřátelil s Robespierrem (1758-1794), který zrušil jeho proskripci a zařídil navrácení majetku (což Denona očividně nezkompromitovalo; kresba Robespierrovy uťaté hlavy může svědčit o tom, že se zúčastnil jeho popravy). Po seznámení s Josefínou Beauharnais (1763-1814) pronikl do blízkosti Napoleona Banaparta (1769-1821), který ho pak v rámci příprav egyptského tažení povolal do vědecké komise, doprovázející štáb francouzské expediční armády. Po dobytí Káhiry se stal členem právě založeného Egyptského institutu a věnoval se zkoumání starověké nekropole v Gíze (prozkoumal královskou komoru Cheopsovy pyramidy a popsal hlavu sfingy). S armádním sborem generála Desaixe (1768- 1800) se dostal do Horního Egypta, kde za dramatických válečných okolností podnikl archeologický výzkum pohřebiště v Sakkáře, navštívil Luxor, Denderu, Karnak, Údolí králů, Edfu, Elefantinu a dostal se až do Asuánu. Podrobné záznamy poznatků doplňoval četnými nákresy. Po návratu z Egypta byl (1802) jmenován generálním ředitelem Ústředního uměleckého muzea (od roku 1804 Napoleonova, nyní Louvre). V této funkci se přičinil o uspořádání a rozmnožení jeho sbírek (často díky Napoleonovým válečným úspěchům) a za tím účelem hojně cestoval po Evropě, aniž by ho bylo možné obvinit z podpory rabování (tento názor zpochybňuje Stanisław Szenic v populárně vědecké publikaci \"Bratanek ostatniego króla\" / Wydawnictwo MON, Warszawa 1983, str. 387). Od roku 1803 řídil státní razírnu medailí, v roce 1804 se stal generálním ředitelem všech francouzských muzeí. Kromě toho spravoval porcelánku v Sèvres a angažoval se ve výrobě goblénů. V srpnu 1812 přijal šlechtický titul svobodného pána a začal se psát jako baron Denon. Ke konci života experimentoval s litografiemi. Nikdy se neoženil a zemřel bez potomků 27. dubna 1825 v Paříži.", "section_level": 1}, {"title": "Dílo.", "content": "Denon byl první z vědeckých účastníků Napoleonova válečného tažení do Egypta, který zveřejnil výsledky své práce. Už v roce 1802 publikoval dvoudílné album pod názvem Cesty Dolním a Horním Egyptem, velmi rychle přeložené do němčiny (1803) a do angličtiny, čímž rozpoutal mimořádný zájem o egyptologii. Kromě toho sto padesáti rytinami obohatil monumentální Popis Egypta (1809-1822), shrnující výzkumy francouzských učenců během krátké (1798-1799) Napoleonovy výpravy. Jeho přesné a umělecky hodnotné kresby jsou často jediným svědectvím o stavu egyptských starověkých památek před jejich ničením v následujícím století.", "section_level": 1}], "src_summary": "Dominique Vivant Denon (4. ledna 1747 – 27. dubna 1825) byl francouzský kreslíř a grafik. Byl členem komise umělců a vědců, kteří v letech 1798–1801 doprovázeli vojenské tažení Napoleona Bonaparta do Egypta. Denon zde pořídil velký soubor kreseb staroegyptských památek, jejichž zveřejnění pak vyvolalo velký zájem veřejnosti o tuto starověkou civilizaci. Jeho ilustrace jsou použity také v díle \"Description de l'Égypte\", které ve své době bylo jedním ze základních pro vznikající egyptologii.", "tgt_summary": "Dominique Vivant, Baron Denon (4 January 1747 – 27 April 1825) was a French artist, writer, diplomat, author, and archaeologist. He was appointed as the first Director of the Louvre museum by Napoleon after the Egyptian campaign of 1798–1801, and is commemorated in the Denon Wing of the modern museum and in the Dominique-Vivant Denon Research Center. His two-volume \"Voyage dans la basse et la haute Egypte\" (\"Journey in Lower and Upper Egypt\"), 1802, was the foundation of modern Egyptology.", "id": 1787505}
{"src_title": "Mikádo (hra)", "tgt_title": "Mikado (game)", "src_document": [{"title": "Popis hůlek.", "content": "Hra dostala svůj název pravděpodobně podle stejnojmenné modré hůlky. Klasické Mikádo se skládá z 41 tyčinek, z nichž každá barva má jiné bodové hodnocení (celkem 170 bodů). Tyčinky jsou zhruba 15 cm dlouhé a jsou vyrobeny z různého typu dřeva. Zelená (Samurai) tyčinka je z buku, červená (Kuli nebo Pracovník) z jasanu, oranžová (Bonzen) z dubu, žlutá/černá (Mandarin) z třešně a konečně modrá (Mikado) z ořechu. Známy jsou tři verze této hry: normal, mini a obří. V tehdejším Československu společnost Chemoplast a.s. vyráběla tuto hru výhradně z umělé hmoty a v této podobě je také známá spíše dříve narozeným. Hru je možné provést i náhražkou, obyčejnými špejlemi dlouhými 20 cm, které lze jakkoli barevně odlišit a tím umožnit bodové odlišení.", "section_level": 1}, {"title": "Způsob hry.", "content": "Celý svazek tyčinek se zarovná, sevře jednou z dlaní a pak se náhle z ruky uvolní na stolní desku či jinou podložku. Tyčinky dopadnou na stůl a soupeři pak vytahují z hromádky jednu za druhou. Pokud při vytahování dojde k pohnutí kterékoliv jiné tyčinky, ve hře pokračuje soupeř. Po získání tyčinky zvané Mandarin či Mikádo si jí lze při uvolňování ostatních pomáhat. Hra končí po rozebrání všech tyčinek. Vyhraje ten ze soupeřů, kterému se podaří nasbírat tyčinky s největším bodovým součtem.", "section_level": 1}, {"title": "Sálové mikádo.", "content": "Obdobnou hru lze hrát s tyčemi či rovnými klacky o délce přes metr. Každý hráč přidá na hromadu tyč. Z hromady pak jednotlivě vyjímají tyče tak, aby se jiné nepohnuly. Vyhrává, kdo tyčí získá nakonec nejvíc. I zde existují možné herní varianty, označení klacků pro zvýšení bodové hodnoty, hra družstev.", "section_level": 1}], "src_summary": "Mikádo je hra původem z Evropy. Do USA byla dovezena v roce 1936 z Maďarska, ale Američané tuto hru znají pod termínem pick-up sticks.", "tgt_summary": "Mikado is a pick-up sticks game originating in Europe, played with a set of same-length sticks which can measure between and . In 1936, it was brought from Hungary (where it was called Marokko) to the United States and named pick-up sticks. This term is not very specific in respect to existing stick game variations. The \"Mikado\" name may have been avoided because it was a brand name of a game producer. The game is named for the highest scoring (blue) stick \"Mikado\" (Emperor of Japan).", "id": 1748156}
{"src_title": "Valerij Brumel", "tgt_title": "Valeriy Brumel", "src_document": [{"title": "Sportovní začátky a vrchol.", "content": "Valerij vyzkoušel různé druhy sportů, až si nakonec vybral skok vysoký, ve kterém v jedenácti letech skočil 130 centimetrů . V 16 letech se začal projevovat jeho talent, když pod vedením trenéra Šeina změnil styl skákání a zlepšil si osobní rekord na 195 centimetrů. V roce 1959 si znovu posunul osobní rekord, a to na 201 centimetrů. Později se Brumel přesunul do tréninkové skupiny trenéra Ďačkova. Díky novému stylu skákání a velmi tvrdému tréninku pod trenérem Ďačkovem se zanedlouho zlepšil na 208 centimetrů. V 18 letech se zúčastnil LOH v Římě jako velká sovětská olympijská naděje. Na olympiádě obsadil druhé místo za svým týmovým kolegou Šavlakadzem. Začínala jeho úctyhodná výškařská série, kdy nepoznal hořkost porážky. 19. ledna 1961 vytvořil nový světový rekord 225 centimetrů. Bylo to při halovém mítinku v Leningradu. Později se zúčastnil halových mítinků v Severní Americe, kde v konkurenci nejlepších amerických výškařů zvítězil. 18. června 1961 skočil první světový rekord v Moskvě, který měl hodnotu 223 centimetrů. V letech 1961 až 1963, tedy třikrát za sebou, se stal nejlepším sportovcem světa (vítězem ankety ISK).", "section_level": 1}, {"title": "Boj o návrat po zranění.", "content": "V roce 1965 si vážně zranil pravou nohu při nehodě na motocyklu. Dokonce mu hrozila amputace, která byla ovšem zažehnána. Následovalo postupně několik operací, ale nohu měl stále o několik centimetrů kratší. Valerij se tak vydal k ortopedovi Illizarovovi, který prodlužoval kosti. Po čtyřech měsících byla noha skoro v pořádku. I přes velké úsilí se mu ale už nikdy nepodařilo navázat na předešlé výsledky, ačkoliv v roce 1969 skončil 3. na mezinárodním závodě v Moskvě výkonem 206 centimetrů. V únoru 1971 ještě zdolal na závodech v Moskevském Institutu tělesné výchovy 207 centimetrů. Jeho nenaplněným cílem po zranění a několika operacích byl výkon tehdy světové třídy 215 centimetrů a reprezentace SSSR na Letních olympijských hrách 1972 v Mnichově. Později se ještě ve svých 55 letech zúčastnil symbolicky Veteránského mistrovství světa 1997 v Durbanu, kde s výkonem 150 centimetrů skončil na 7. místě.", "section_level": 1}, {"title": "Příčiny úspěchu.", "content": "Nebyl to jen excelentní výškař, ale i výjimečný atlet, který předváděl úctyhodné výkony i v jiných disciplínách. Běh na 100 m zvládl za 10,5 s, do dálky skočil 765 centimetrů, koulí vrhl přes 15 metrů a disk dokázal poslat na hranici 44 metrů . Předstihl své současníky stylem tréninku, který se zaměřoval na fyzickou přípravu, zvláště pak na posilování.", "section_level": 1}], "src_summary": "Valerij Nikolajevič Brumel (; 14. dubna 1942, Tolbuzino, SSSR – 26. ledna 2003, Moskva, Rusko) byl sovětský atlet, olympijský vítěz, který v letech 1960 až 1965 dominoval světovému skoku do výšky. Šestkrát překonal světový rekord a ve 23 závodech překonal hranici 220 centimetrů. Porážku v této době poznal pouze dvakrát. O perspektivní kariéru vrcholového sportovce ho v roce 1965 připravila dopravní nehoda. Po tréninku v Moskvě 5. října požádal kolegyni, motocyklovou závodnici, aby ho na motocyklu odvezla domů. Na vozovce po dešti v zatáčce dostali smyk a on si při nárazu na betonový sloup těžce poranil pravou nohu.", "tgt_summary": "Valeriy Nikolayevich Brumel (; 14 April 1942 – 26 January 2003) was a Soviet high jumper. The 1964 Olympic champion and multiple world record holder, he is regarded as one of the greatest athletes ever to compete in the high jump. His international career was ended by a motorcycle accident in 1965.", "id": 1034923}
{"src_title": "Server Name Indication", "tgt_title": "Server Name Indication", "src_document": [{"title": "Popis problému.", "content": "Webový server je počítač, který je připojen k Internetu a má proto svoji vlastní IP adresu. Na počítači je spuštěn speciální program (tzv. démon), který na síťovém rozhraní naslouchá a čeká na požadavky, které přicházejí od klienta (typicky webový prohlížeč). Každý požadavek klienta je vyřízen tak, že jsou mu odeslána nějaká data (webová stránka, obrázek, zvuk…). Žádosti i odpovědi jsou realizovány pomocí protokolu HTTP. U verze protokolu HTTP 0.9 se předpokládalo, že na jednom počítači budou webové stránky jediného doménového jména. V následující verzi byla do protokolu HTTP přidána podpora tzv \"virtuálních serverů\", kdy je klient schopen sdělit serveru v rámci protokolu HTTP doménové jméno (v položce \"Host:\" v záhlaví dotazu) a server tak může odeslat odpověď z požadovaného virtuálního serveru. Tímto způsobem jsou nejen šetřeny IP adresy, ale je možné též ekonomicky sdružovat mnoho webových serverů na jediném počítači a obsluhovat je stejným programem. Protokol HTTPS přidal možnost šifrování přenášených dat jednoduše tak, že se všechna přenášená data zašifrují pomocí SSL nebo TLS. V tomto okamžiku však vzniká problém, protože připojí-li se klient k webovému serveru pomocí HTTPS, dojde ihned na začátku komunikace mezi klientem a serverem k výměně šifrovacích klíčů, které však obsahují i identifikaci serveru, jako je doménové jméno, majitel, adresa, digitální podpis, atd. (viz digitální certifikát a PKI). Veškerá následující komunikace je tedy již zašifrována, avšak teprve pak je klient pomocí protokolu HTTP schopen serveru sdělit, z jakého virtuálního serveru by chtěl data získat. Šifrované spojení je již však navázáno, klíče není možné změnit a klient musí ohlásit, že se neshodují údaje v certifikátu s doménovým jménem serveru uvedeným v URL požadované stránky. Proto musí každý webový server, který chce využívat HTTPS, mít svoji vlastní IP adresu. Chceme-li však používat s protokolem HTTPS virtuální webové servery (stejně jako u HTTP), je nutné použít zde popsané SNI (na jediné IP adrese pak mohou být webové servery s různými doménovými jmény).", "section_level": 1}, {"title": "Historie.", "content": "V roce 2005 se zjistilo, že není jednoduchý způsob jak upgradovat SSL v2 na TLS, proto internetové stránky musely aktualizovat svůj software. Mozilla oznámila kompletní ukončení podpory SSL v2 v nové verzi Firefoxu. Společnost Firefox potom přesvědčila majitele zbylých 2000 stránek, aby aktualizovaly jejich servery na SSL v3 nebo TLS v1. Od roku 2005, Certifikační autorita (CA) začala experimentovat s různými způsoby užívání TLS na virtuálních serverech. Většina experimentů byla dosud ovšem neuspokojivých, nebo velice nepraktických. Například je možné použít Alternativního názvu předmětu pro obsažení více domén v jediném certifikátu, ale jelikož certifikát je jen jeden, znamená to, že všechny domény musí být vlastněny a řízeny jednou osobou. Certifikát musí být potom při každé změně seznamu domén znovu vydán. V roce 2004 projekt EdelKey vytvořil patch pro TLS/SNI do OpenSSL. Následně v roce 2006 byl tento patch použit ve vývojové větvi OpenSSL a v roce 2007 opět využit pro OpenSSL 0.9.8. EdelKey také začal vyvíjel patch pro Apache HTTP Server a ten dnes TLS/SNI podporuje s moduly gnutls a ssl.", "section_level": 1}, {"title": "Podpora.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Prohlížeče.", "content": "Prohlížeče s podporou TLS server name indication", "section_level": 2}, {"title": "Nepodporované operační systémy a prohlížeče.", "content": "Následující kombinace nepodporují SNI", "section_level": 2}], "src_summary": "Server Name Indication (zkratka SNI) je v informatice metoda, jak obejít nedostatek v protokolu SSL v2, který neumožňuje při přístupu přes HTTPS vytvářet virtuální webové servery – tj. více různých doménových jmen umístěných na jedné IP adrese (využívá se při webhostingu). Pomocí SNI může klient před výměnou šifrovacích klíčů nejprve sdělit jméno požadovaného webového serveru a server tak může vybrat příslušný šifrovací klíč požadovaného virtuálního serveru.", "tgt_summary": "Server Name Indication (SNI) is an extension to the Transport Layer Security (TLS) computer networking protocol by which a client indicates which hostname it is attempting to connect to at the start of the handshaking process. This allows a server to present multiple certificates on the same IP address and TCP port number and hence allows multiple secure (HTTPS) websites (or any other service over TLS) to be served by the same IP address without requiring all those sites to use the same certificate. It is the conceptual equivalent to HTTP/1.1 name-based virtual hosting, but for HTTPS. The desired hostname is not encrypted in the original SNI extension, so an eavesdropper can see which site is being requested.", "id": 48677}
{"src_title": "Sinus pilonidalis", "tgt_title": "Pilonidal disease", "src_document": [{"title": "Etymologie.", "content": "Termín pochází z latiny. \"Pilonidalis\" znamená hnízdo chlupů. \"Pilus\" znamená chlup, \"nidus\" pak hnízdo. \"Sinus\" znamená kanálek nebo dutina. Termín \"pilonidální cysta\" použil poprvé R.M. Hodges v roce 1880.", "section_level": 1}, {"title": "Výskyt a rozšíření.", "content": "\"Sinus pilonidalis\" se objevuje nejčastěji u hustě ochlupených mužů s tmavými vlasy mezi 15. a 25. rokem života. Ve Velké Británii je zjištěno každoročně 26 nových případů na 100 000 obyvatel. Obvykle se objevuje v blízkosti kostrče, řídce se může objevit i v podpaží, poblíž pupku nebo na penisu. Kanálek či dutinka se objevuje nejčastěji díky podkožní infekci, když kůže praskne a hnis začne vytékat na povrch těla. Cysta je často bolestivá, pokud z ní však hnis odtéká, pacient bolest vůbec nemusí cítit. Pokud je absces uzavřený, může se místo zanítit a průvodním jevem mohou být teploty.", "section_level": 1}, {"title": "Příčiny onemocnění.", "content": "Jako jedna z příčin bývá uváděno zarůstání chlupů pod kůži. To se často týká lidí, kteří hodně sedí a namáhají tak více oblast nejčastějšího výskytu cysty. Kdysi se věřilo, že faktorem podporujícím vznik cysty je špatná hygiena a zvýšené pocení. Tohle tvrzení bylo pozdĕji vyvráceno. Za druhé světové války si nemoc vyžádala hospitalizaci 80 000 vojáků a zrodil se termín \"\"Nemoc řidičů Jeepu\"\" (\"Jeep Riders disease\"). Věřilo se, že nemoc způsobují špatná sedadla, která tlačí na kostrč.", "section_level": 1}, {"title": "Léčba.", "content": "K léčbě se využívá holení postižené oblasti, léčba akutního zánětu antibiotiky a oplachování teplou vodou. Ve vážnějších případech je do kanálku nutné zavést dren a hnisavý sekret odvádět z těla ven. Pokud je zánět chronický, přistoupí lékař často k totální excizi a zanícené místo celé vyřízne. Ránu je nutné převazovat dvakrát denně po dobu 4 až 8 týdnů, ve vážných případech dokonce rok.", "section_level": 1}], "src_summary": "Sinus pilonidalis (sakrokokcygeální píštěl) je absces nebo cysta, která se objevuje poblíž kostrče. Jedná se o dutý systém mezi špičkou kostrče a anální oblastí. Může být původu vrozeného nebo může být získán během života. Obvykle obsahuje zbytky chlupů či kůže.", "tgt_summary": "Pilonidal disease is a type of skin infection which typically occurs as a cyst between the cheeks of the buttocks and often at the upper end. Symptoms may include pain, swelling, and redness. There may also be drainage of fluid, but rarely a fever. Risk factors include obesity, family history, prolonged sitting, greater amounts of hair, and not enough exercise. The underlying mechanism is believed to involve a mechanical process. The lesions may contain hair and skin debris. Diagnosis is based on symptoms and examination. If there is infection, treatment is generally by incision and drainage just off the midline. Shaving the area may prevent recurrence. More extensive surgery may be required if the disease recurs. Antibiotics are usually not needed. Without treatment the condition may remain long term. About 3 per 10,000 people per year are affected, and it occurs more often in males than females. Young adults are most commonly affected. The term \"pilonidal\" means \"nest of hair\". The condition was first described in 1833.", "id": 1258553}
{"src_title": "Obrana Benoni", "tgt_title": "Benoni Defense", "src_document": [{"title": "Historie.", "content": "O tomto zahájení je zmínka od autora A.Reinganum v knize Ben Oni oder Vertheidigungen der Gambitzüge im Schach (1825), přičemž autor údajně nazval tuto knihu z hebrejského syn smutku, když šachové analýzy pro něj měly být únikem z melancholie. O vzniku názvu zahájení ale existují i jiné teorie. Zahájení se hrálo v partii Hanstein – der Lasa, v roce 1841 a na to v zápase Staunton – Saint Amant, v roce 1843.. Z našich hráčů tak hrával v první polovině 20.století Karel Hromádka, po němž se někdy i udával název tohoto zahájení. Benoni bylo dlouho považováno za pasivní pokračování se stísněnou hrou a vyskytovalo se zřídka. Popularita Benoni vzrostla po nalezení vylepšení spočívajícím ve výměně černého pěšce e, spojeným s fianchettem černopolného střelce. Tento postup použil prvně Marshall proti Capablancovi na turnaji v New Yorku 1927. Na nejvyšší úrovni získal popularitu ale až po 2.světové válce v roce 1953, kdy se častěji objevil v turnaji kandidátů a dodnes platí za hlavní a nejčastější pokračování černého v tomto zahájení. Nazývá se také Moderní Benoni. Hrávali ho mistři světa Michail Tal a Bobby Fischer. Občas se vyskytne i v dnešní špičce, ze současné špičky tak hrává Vugar Gašimov a občas Judit Polgárová.", "section_level": 1}, {"title": "Strategie.", "content": "Ve starém Benoni, dnes zřídka se vyskytujícím, černý může zablokovat pozici tahem e5. V zablokované pozici má ale bílý převahu díky ovládnutí většího prostoru. Druhou možností černého je vývin fianchetta a vyčkání s protiúderem ve středu na později. V moderním Benoni, které platí za ostrá pokračování a volí ho často hráči, kteří chtějí hrát černými na výhru, černý napadá bílý střed tahem e6 a po výměně pěšců vzniká pro dané zahájení typická dynamická pozice, v níž má černý převahu pěšců na dámském křídle a bílý na královském. Černý fianchetuje svého střelce na g7 a věží působí na uvolněném sloupci e a snaží se o protihru na dámském křídle ve snaze prosadit postup b5. Bílý zase často těží z většího prostoru a ze slabiny černého pěšce na d6. 2…f5 se vyskytuje vzácně, černý volí výstavbu jako v Leningradské variantě Holandské obrany. Pozice bílého si zaslouží přednost; 2…e6 se vyskytuje také zřídka, bílý může hrát 3. c4 nebo 3. e4 s prostorovou převahou; pozice po 3. e4 může vzniknout i po tazích 1. e4 e6 2. d4 c5 3.d5; bílý se tu může rozhodnout mezi 3. c4, kdy černý může zvolit 3…e5 s trochu vylepšenou blokovanou variantou, ve které si i tak bílý zaslouží malé plus; nejčastěji ale fianchettuje střelce a vzniká pak pozice, která často přechází do variant s Jf6, a mezi 3. e4 Jf6 4. Jc3 g6 a poté může zvolit buď ostré 5. f4 nebo mírné 5. Jf3 Sg7 s přechodem do systému proti volžskému gambitu", "section_level": 1}, {"title": "systémy proti Volžskému gambitu.", "content": "bílý volí občas 2. Jf3 ve snaze vyhnout se Volžskému gambitu. 4. Sg5 černý tu má na výběr více pokračování, bílý má ale iniciativu", "section_level": 1}, {"title": "Moderní Benoni.", "content": "1. d4 Jf6 2. c4 c5 3. d5 e6 4. Jc3 exd5 5. cxd5 d6 je hlavním pokračováním Velmi často vzniká také z pořadí tahů 1. d4 Jf6 2. c4 e6 3. Jc3 c5 4. d5 nebo 1. d4 Jf6 2.c4 e6 3. Jf3 c5 4. d5. dále bílý hraje Se3 nebo Sg5 a tato pozice vzniká častěji ze Samischovy varianty Královské indické obrany, černý má dobrou protihru I tato varianta může vzniknou z Královské indické. Hra je nejasná. po 7… h6 8. Sh4 je hra nejasná Je ostrou odpovědí bílého a bílý tu může zvolit přímočaré 8. e5 (Mikenasova varianta) 8…Jfd7 9. Jb5 dxe5 10. Jd6+ Ke7 s najasnou hrou nebo 8. Jf3 0-0 9. Se2 tato pozice může vzniknout i z útoku čtyř pěšců v královské indické obraně, černý má protihru nebo může bílý zahrát zde nejčastější 8. Sb5+ (Tajmanovova varianta) 8…Jfd7! 9. a4 (nebo 9.Sd3 s nejasnou hrou) 9… 0-0 10. Jf3 Ja6 11. 0-0 Jc7 a černý má protihru černý může reagovat 7… Sg7 8. Jc4 0-0 9. Sg5 h6 s nejasnou hrou nebo 7… Jbd7 a po 8.e4 hra může přejít do hlavních variant černý se může rozhodnout mezi 7… a6 s nejasnou hrou a mezi 7… Sg7 8. Da4+ Sd7 9. Db3 s komplikacemi Vzniká velmi často z Královské indické obrany nebo i z Katalánské. Černý zde má řadu možností může zvolit vývin 9… Ja6 nejčastěji se ale vyskytuje 9… a6 10. a4 Jbd7 11. Jd2 Ve8 12. h3 Vb8 13. Jc4 s nejasnou situací je moderní a druhou nejčastější odpovědí; černý má na výběr mezi 9… Sd7, často se vyskytujícím přípravným 9… a6 a hlavním pokračováním přímočarým 9… b5 na které bílý odpovídá buď 9. Jxb5 Ve8 10. 0-0 Jxe4 s protihrou nebo přijmutím oběti pěšce 9. Sxb5 Jxe4 10. Jxe4 Da5+ 11. Jfd2 Dxb5 12. Jxd6 Da6 13. Jc4 a černý má za pěšce kompenzaci je nejčastější odpovědí bílého proti Benoni", "section_level": 1}, {"title": "Gligoričova varianta.", "content": "9… Ve8 10. Jd2 zde má černý na výběr mezi 10… Ja6 11. f3 Jc7 12. a4 b6 a 10… Jbd7 11. a4 Je5 12. Dc2 g5 s nejasnou hrou", "section_level": 2}], "src_summary": "Obrana Benoni (též Ben-Oni nebo Ben Oni) (ECO A43-4, A56, A60-A79) je šachové zahájení zavřených her. Je charakterizováno postupem, kde po 1. d4 hraje černý c5 a bílý poté postoupí pěšcem na d5, čímž vznikne pro Benoni typická pěšcová formace s postoupivším bílým pěšcem na d5 a černým pěšcem na c5. Za hlavní charakteristické tahy pro toto zahájení se považuje 1. d4 Jf6 2. c4 c5 3. d5 Tímto pokračováním se zařazuje mezi hypermoderní šachové zahájení ze skupiny indických her. Dříve se tu používal i název Hromádkův systém nebo Hromádkova indická obrana. Starší postup s okamžitým c5 1.d4 c5 2.d5 se nazývá také Staré Benoni nebo Stauntonova hra.", "tgt_summary": "The Benoni Defense is a chess opening characterized by the moves: Black can then sacrifice a pawn with 3...b5 (the Benko Gambit), otherwise 3...e6 is the most common move (although 3...d6 or 3...g6 are also seen, typically transposing to main lines). The Benoni is very popular among amateurs, and is seen occasionally even at the highest level, with both Fabiano Caruana and Maxime Vachier-Lagrave using it in tournament games in 2019.", "id": 1862279}
{"src_title": "Frederik Hendrik Oranžský", "tgt_title": "Frederick Henry, Prince of Orange", "src_document": [{"title": "Původ.", "content": "Frederik Hendrik se narodil jako mladší syn Viléma I. Oranžského šest měsíců před tím, než byl jeho otec zavražděn (10. července 1584). Jeho matka Luisa de Coligny, dcera slavného hugenotského admirála de Colignyho, byla Vilémovou čtvrtou ženou.", "section_level": 1}, {"title": "Vláda.", "content": "Stejně jako jeho starší bratr Mořic Oranžský (polorodý bratr z druhého manželství Viléma I. s Annou Saskou) byl Frederik Hendrik podroben vojenské výchově a stejně jako on byl jedním z nejlepších generálů své doby. Po Mořicově smrti v roce 1625 zdědil všechny tituly a hodnosti svého otce, tzn. se stal místodržícím Spojených provincií nizozemských (Hollandu, Zeelandu, Utrechtu, Gelderlandu a Overijsselu). Frederik Hendrik však nebyl jen vynikajícím generálem, ale i znamenitým politikem. 22 let byl hlavou vlády Sjednocených provincií a v té době stát zažíval léta rozkvětu; dodnes je toto období nazýváno \"zlatým věkem republiky\". Spadají sem velká vojenská vítězství, námořní výboje i expanze obchodu, stejně jako rozvoj literatury a umění. Nejvýznamnějšími Frederikovými vítězstvími bylo obléhání a dobytí 's-Hertogenbosch (1629), Maastrichtu (1632), Bredy (1637), Sas van Gentu (1644) a Hulstu (1645). Zpočátku usiloval o vytvoření spolku s Francií proti Španělsku, později však se Španělskem uzavřel mír, pro Sjednocené provincie mimořádně výhodný, který měl být stvrzen ujednáním z Münsteru. Opíraje se o svá vítězství a náboženskou toleranci, snažil se o centralizaci vlády Sjednocených provincií. Od roku 1636 řídil zahraniční záležitosti země prostřednictvím \"Tajné rady\", komise vzešlé z generálních stavů. Usiloval o přeměnu své země v monarchii řízenou svou rodinou, ale setkal se s jejich zarputilým odporem.", "section_level": 1}, {"title": "Manželství a potomci.", "content": "Frederik Henrik se 4. dubna roku 1625 oženil s Amálií zu Solms-Braunfels, dvorní dámou manželky \"zimního krále\" Fridricha Falckého Alžběty Stuartovny. Z jejich manželství vzešlo devět dětí, kromě nejstaršího a předposledního syna samé dcery; tři z nich zemřely jako nemluvňata a další v deseti letech věku: Kromě těchto dětí z manželského lože měl syna z levého boku jménem \"Frederick Nassau de Zuylenstein\" (1608–1672) s \"Markétou Kateřinou Bruyns\" (1595–1625), který se narodil ještě před uzavřením Frederikova manželství s Amálií; toho chtěl v zájmu zachování dynastie Mořic legitimizovat, pokud by se Frederik Hendrik neoženil a neměl legitimní potomky.", "section_level": 1}, {"title": "Smrt.", "content": "Po své smrti (14. března 1647) byl Frederik Hendrik pochován s velkou pompou po boku ostatků svého otce a bratra v Nieuwe Kerku v Delft, místě posledního odpočinku nizozemských panovníků. Smlouva z Münsteru, zakončující dlouholetý konflikt mezi Holanďany a Španěly, zůstala nepodepsaná do 30. ledna příštího roku 1648. Nemoc a smrt místodržitele značně podpis smlouvy opozdily a jeho syn odmítl její podpis, zahájiv vyjednávání s Francií.", "section_level": 1}], "src_summary": "Frederik Hendrik (29. ledna 1584 Delft – 14. března 1647 den Haag) byl kníže oranžský a v letech 1625 - 1647 místodržitel Hollandu, Zeelandu, Utrechtu, Gelderlandu a Overijsselu.", "tgt_summary": "Frederick Henry (; 29 January 1584 – 14 March 1647) was the sovereign prince of Orange and stadtholder of Holland, Zeeland, Utrecht, Guelders, Overijssel in the Dutch Republic from 1625 until his death in 1647. The last seven years of his life he also was the stadtholder of Groningen (1640-1647). As the leading soldier in the Dutch wars against Spain, his main achievement was the successful Siege of 's-Hertogenbosch in 1629. It was the main Spanish base and a well-fortified city protected by an experienced Spanish garrison and by formidable water defenses. His strategy was the successful neutralization of the threat of inundation of the area around 's-Hertogenbosch and his capture of the Spanish storehouse at Wesel.", "id": 859619}
{"src_title": "Brabantské vévodství", "tgt_title": "Duchy of Brabant", "src_document": [{"title": "Dějiny.", "content": "Historicky bylo rozděleno na čtyři části, přičemž každá z nich měla vlastní hlavní město. Těmi byly Lovaň, Brusel, Antverpy a 's-Hertogenbosch (před jeho založením byl čtvrtým hlavním městem Tienen).V roce 959 povýšil Ota I. Veliký (912–973) – první císař Svaté říše římské hraběte Godfreye z Jülicha do hodnosti vévody Dolního Lorraine. V roce 962 se vévodství stalo nedílnou součástí Svaté říše římské, kdy Godfreyovi nástupci, dynastie Ardennes-Verdun ovládli také region Brabant. V roce 1000 se hrabě Lambert I. Lovaňský oženil s Gerberge, dcerou vévody Karla z Dolního Lotrinska, a získal tak region Brusel. Kolem roku 1024 se nejjižnější část Brabantu dostala pod vládu hraběte Reginara V. z Monsu (Bergen, pozdější Hainaut) a oblasti na západě až k řece Scheldt vládl až do roku 1059 francouzský hrabě Baldwin V. Flanderský. Po smrti hraběte Palatina Hermana II. z Lotharingie v roce 1085 císař Jindřich IV. udělil kraj mezi řekami Dender a Zenne v léno hraběti Jindřichu III. z Lovaně a Bruselu. Asi o sto let později, v roce 1183/1184, císař Fridrich I. Barbarossa formálně založil vévodství Brabant a vytvořil dědičný titul vévoda z Brabantu ve prospěch Jindřicha I. z Brabantu, syna hraběte Godfreyho III. z Lovaně. Přestože původní kraj byl ještě poměrně malý a omezený na území mezi řekami Dender a Zenne, ležícím na západ od Bruselu, od 13. století se název Brabant vztahoval na celé území. Po bitvě u Worringenu v roce 1288 získali vévodové z Brabantu také vévodství Limburg a země Overmaas (trans-Meuse). V 1356 vévoda Jan III. Brabantský podepsal Joyeuse Entrée, listinu důležitou pro města Brabantu. V roce 1430 zdědil Dolní Lotrinsko, Brabantsko a Limburg Filip III. Dobrý a vévodství se stalo součástí burgundského Nizozemí. V roce 1477 se vévodství Brabantské stalo částí Habsburského domu jako součást věna Marie Burgundské. Následující historie Brabantu je součástí historie sedmnácti provincií Habsburského Nizozemska.", "section_level": 1}], "src_summary": "Brabantsko je historické vévodství ležící v Nizozemí. Vzniklo v roce 1183 v rámci Svaté říše římské z Brabantského lankrabství, když Fridrich I. Barbarossa povýšil Jindřicha I. Brabantského na vévodu. Po smrti Filipa I. Brabantského v roce 1430 zdědil Brabantsko Filip III. Dobrý a to se tak spolu s Limburskem a Dolním Lotrinskem stalo součástí Burgundského Nizozemí. Od roku 1482 pak bylo Brabantské vévodství součástí Habsburského Nizozemí. Po nizozemské revoluci na konci 16. století bylo rozděleno – dnes se tak část bývalého brabantského území nalézá v Nizozemsku a část v Belgii.", "tgt_summary": "The Duchy of Brabant was a State of the Holy Roman Empire established in 1183. It developed from the Landgraviate of Brabant and formed the heart of the historic Low Countries, part of the Burgundian Netherlands from 1430 and of the Habsburg Netherlands from 1482, until it was partitioned after the Dutch revolt. Present-day North Brabant (\"Staats-Brabant\") was ceded to the Generality Lands of the Dutch Republic according to the 1648 Peace of Westphalia, while the reduced duchy remained part of the Southern Netherlands until it was conquered by French Revolutionary forces in 1794. Today all the duchy's former territories, apart from exclaves, are in Belgium except for the Dutch province of North Brabant.", "id": 2399569}
{"src_title": "CAcert", "tgt_title": "CAcert.org", "src_document": [{"title": "Robot CA.", "content": "CAcert automaticky podepíše certifikáty na základě toho, že žadatel má přístup k uvedené e-mailové adrese nebo specifické e-mailové adresy internetové domény (např. hostmaster@example.com). Operuje tedy jako robotický vydavatel certifikátů. Takové ověření se u certifikátu považuje za slabé, protože CAcert nevyplňuje o žadateli v certifikátu žádné jiné informace, než internetovou doménu nebo e-mailovou adresu (tj. v X.509 certifikátech položku \"CommonName\").", "section_level": 1}, {"title": "Síť důvěry.", "content": "Pro vytvoření vyšší důvěryhodnosti certifikátů, se uživatelé mohou podílet na síti důvěry, kdy se uživatelé fyzicky setkají vzájemně si ověří svou identitu. CAcert pro každý účet vede tzv. body důvěry získané od různých notářů, které se sčítají. Ověřovací body lze získat různými prostředky, a to především tím, že uživatel nechá vlastní identitu fyzicky ověřit u jiného uživatele, klasifikovaného jako \"notáře\". S větším počtem bodů důvěry umožňuje CAcert uživatelům další výhody, jako je psaní jména v certifikátu a delší dobou vypršení platnosti. Uživatel, který má nejméně 100 bodů důvěry, může (po složení testů) získat status \"notáře\" a ověřovat ostatní uživatele, kterým přiděluje body. Více bodů důvěry umožňuje notáři přidělit větší množství bodů ostatním uživatelům. CAcert sponzoruje Setkání s podepisováním klíčů, a to zejména na velkých akcích, jako je CeBIT a FOSDEM.", "section_level": 1}, {"title": "CAcert Inc..", "content": "CAcert Inc. tvoří neziskové sdružení registrované v New South Wales (Austrálie) od července 2003 provozované CAcert.org. Skládá se z členů, kteří žijí v různých zemích a 7 členů správní rady.", "section_level": 1}, {"title": "Status zařazení.", "content": "Certifikáty vydané CAcert nejsou ve webových prohlížečích tak užitečné, jako certifikáty vydané komerčními certifikačními autoritami (jako například VeriSign), neboť většina webových prohlížečů neobsahuje kořenový certifikát CAcert. Proto většina uživatelů vidí certifikát podepsaný CAcert jako self-signed certifikát nebo nedůvěryhodnou certifikační autoritou. O zařazení kořenového certifikátu CAcert do Mozilly a odvozených produktů (např. Mozilla Firefox, Mozilla Thunderbird) se vedla jednání, ale ke konci dubna 2007 stáhla CAcert svůj požadavek. Požadavek byl stažen poté, co byl v prosinci 2006 odložen audit, protože CAcert potřebovala zlepšit svůj systém řízení. Zahrnutí kořenového certifikátu CAcert do Mozilly je nyní pro CAcert největší výzva z aktuálně probíhajících řízení. Kořenový certifikát CAcert je obsažen v následujících operačních systémech nebo distribucích:", "section_level": 1}], "src_summary": "CAcert je certifikační autorita, která zdarma vydává digitální certifikáty, což je rozdíl od ostatních certifikačních autorit, které certifikáty prodávají. CAcert má přes 110 000 ověřených uživatelů. Tyto certifikáty lze použít pro elektronický podpis a šifrování e-mailu, autentizaci uživatelů, povolení připojení na webové stránky a zabezpečený přenos dat po Internetu. Jakékoliv aplikace, které podporují Secure Socket Layer (SSL), mohou využít digitální certifikát podepsaný CAcert stejně jako aplikace, která používají X.509 certifikáty, např. pro šifrování nebo digitální podpis.", "tgt_summary": "CAcert.org is a community-driven certificate authority that issues free public key certificates to the public. CAcert has over 334,000 verified users and has issued over 1,285,000 certificates . CAcert.org heavily relies on automation and therefore issues only Domain-validated certificates (and not Extended validation or Organization Validation certificates). These certificates can be used to digitally sign and encrypt email, authenticate and authorize users connecting to websites and secure data transmission over the Internet. Any application that supports the Secure Socket Layer (SSL) can make use of certificates signed by CAcert, as can any application that uses X.509 certificates, e.g. for encryption or code signing and document signatures.", "id": 1297456}
{"src_title": "Lamoraal Egmont", "tgt_title": "Lamoral, Count of Egmont", "src_document": [{"title": "Nástup ke slávě.", "content": "Lamoral se narodil se na hradě svých předků, nedaleko Alkmaru v tehdy španělském Nizozemí 18. listopadu 1522. Jeho otec byl nositel Řádu zlatého rouna a generál všech švališerů Neapolska a Toskánska. Zemřel, když bylo Lamoralovi šest let. Jeho matka byla sestrou správce Flander. Po smrti manžela se nevdala a veškerou péči věnovala svým třem dětem, Lamoralovi, jeho staršímu bratru Charlesovi a jeho sestře Markétě. Ve věku šestnácti let Larmoral odešel ke dvoru v Madridu získat výchovu a vzdělání potřebné pro velmože. Roku 1541 se Lamoral se svým bratrem Charlesem zúčastnil výpravy vedené španělským králem a německým císařem Karlem V. do severní Afriky, do Alžíru, proti berberským pirátům. Ale bejlerbej (vládce a správce) území Hasan Aga útok odrazil a následující bouře neúspěch výpravy dovršila. Trhy v Alžíru a v Istanbulu se naplnily křesťanskými otroky. Lamoral, velící kompanii lehké kavalerie, vyvázl jen s lehkou ranou. Jeho bratr Charles utrpěl těžké zranění a na jeho následky v prosinci 1541 zemřel. Lamoral zdědil hraběcí titul, všechny čestné úřady a také rodové statky ve Flandrech a Hollandu, což představovalo knížectví Gavere a dále sedm či osm baronství a několik dalších panství.", "section_level": 1}, {"title": "Egmont vojevůdce.", "content": "V roce 1542 spolu s Karlem V. Lamoral, hrabě Egmont dobyl město Duren na Julišsku. Roku 1544 se hrabě Lamoral d'Egmont oženil. Svatby se zúčastnil císař Karel V. a také jeho bratr český král Ferdinand I.. Už dva měsíce po svatbě se Egmont přidal k válečné výpravě císaře Karla V. proti Francii. Účastnil se s ním dobývání francouzského Saint-Dizier. Když vojsko pochodovalo krajem Champagne, bylo mu svěřeno velení kompanie \"gens ďarmes\", padesáti rytířských \"lances,\" tedy kopí. Šlo o jednotky plně vyzbrojených těžkých jezdců, většinou urozeného původu. Tato proslulá kavalerie \"compagnies ďordonnance\" (ordonanční kompanie) byla poslední dědičkou tradice rytířských jezdců. Jako její velitel dostal hrabě Egmont od císaře Karla V. prestižní řetěz Řádu zlatého rouna. Při obléhání lotrinských Met mu císař svěřil velení dvou tisíc jezdců, tzv. \"noirs harnois\" - v černé zbroji odění. Jezdec v němčině se řekne der Reiter, odtud označení rejtar. Roku 1553 velel Lamoral jednotkám žoldnéřů vyzbrojených nejen kopími, ale i prvními jezdeckými střelnými zbraněmi arkebuzami či pistolemi. S těmito žoldnéři podnikl tzv. \"chevauchée\" - drancovací výpravy - do kraje Artois, cílem těchto výprav bylo plenění. Poté Lamoral podnikl tzv. průzkum bojem proti Francouzům v Picardii. Následně výpravu zopakoval, ale padl do léčky a byl nucen se z pasti doslova prosekat. Přes francouzské eskadrony prý projel celkem třikrát. To znamená, že třikrát zaútočil a opět se vracel. Pár měsíců poté se Lamoral z vojevůdce stal diplomatem.", "section_level": 1}, {"title": "Egmont diplomat.", "content": "Lamoral si získal značnou důvěru a přízeň Karla V. Proto se v lednu 1554 stal hlavou poselstva, které dojednávalo v Anglii sňatek infanta Filipa s Marií Tudorovnou. V anglické historii proslula Marie Tudorovna jako \"Krvavá Marie - Bloody Mary.\" Hrabě se vrátil s úspěšným sjednáním sňatku a doprovázel pak infanta na jeho plavbě ze španělské La Coruni do Londýna a zúčastnil se i svatby. V lednu 1556 se Karel V. vzdal vlády a odešel do kláštera. Vládu předal Filipovi, ze kterého se stal španělský král Filip II. Pro tehdy španělské Nizozemí se nadcházely bouřlivé časy. Příměří mezi Španělskem a Francií trvající pět let roku 1557skončilo. Vypukla válka.", "section_level": 1}, {"title": "Den sv. Vavřince.", "content": "Roku 1557 vypukly boje v Itálii a Flandrech. Vévoda Savojský vytáhl v červenci roku 1557 boje se svou armádou, složenou z Vlámů, Španělů a Němců. Jeho třicet pět tisíc pěšáků a dvanáct tisíc jezdců pochodovalo Pikardií směrem na Saint-Quentin. K městu armáda dorazila 2. července 1557. Začalo obléhání. Admirál de Coligny město bránil ze všech sil, neboť Saint-Quentin představoval poslední překážku pro nepřítele v jeho tažení na Paříž. Městu táhl na pomoc i francouzský konetábl - po králi nejvyšší velitel všech vojsk - Anne de Montmorency. K bitvě došlo 10. srpna, na den svatého Vavřince. Odtud tedy název bitvy. Jádro španělské armády se rozložilo na levém břehu řeky Sommy, tedy u obleženého města. Montmorency směřoval k pravému břehu řeky, kde stálo jen opevněné předmostí. Přestože Montmorency vedl jen čtyři tisíce francouzských a německých pěšáků, dva tisíce jezdců a čtyři děla, porazil slabé odřady a došel až k předměstí. Což se ukázalo jako chyba. Lépe bylo obsadit jediný most stojící proti proudu řeky u Rouvroy, a zabránit tak nepříteli přijet na pomoc svým napadeným jednotkám. Když si Montmorency svou chybu uvědomil, bylo pozdě. Jako první ze savojských jednotek přes most k Montmorencyho jednotkám dorazil Egmont se sedmi tisíci švališéry. Ti zaútočili na dva tisíce těžkých jezdců vévody de Nevers. Vévoda poslal kurýra k Montmorencymu se žádostí o pomoc.Ten se proto rychle vracel zpět na pomoc ohroženému vévodovi de Nevers. Princ de Condé byl ponechán u mlýna Gratte-Panse, aby Montmorencyho kryl zadním vojem. Sám Montmorency pochodoval k lesíku u Jussy, který ho mohl ochránit před Egmontovou přesilou. Egmont však byl rychlejší, zastoupil Francouzům cestu a podkovovitě je obklíčil. Francouzský vévoda ďEnghien, Jean de Bourbon se pokusil čelit obklíčení protiútokem, ale nastalý zmatek bránil jeho jezdcům v seskupení. Pěchota se pokusila čelit obklíčení a seskupit se do obranných čtverců, ale v napadeném týlu byly převážně nebojující složky. Ty se daly na útěk a přispěly tak k ještě většímu zmatku. Pětset rytířských \"lances\" projelo kolem francouzské kavalerie hraběte de la Rochefoulcalda takřka bez povšimnutí a zaútočilo na bezbranné pěšáky. Rochefoulcald a ďEnghien ve snaze situaci zachránit veleli k v protiútoku, ale to už Egmontovi dorazily posily od savojského vévody a jeho jízdní \"pistoliers\", jezdci s arkebuzami a pistolemi, získali převahu. Pierre ľEstoile o ďEnghieno konci později napsalː Vévoda ďEnghien \"odpovídal seky meče těm, co ho vyzývali, aby se vzdal, a zemřel se slovy ´Bůh uchovej, aby o mně řekli, že jsem se té kanálii vzdal ´\". Princ de Condé Luis, ďEnghienův bratr také vzdoroval, ale Egmontův útok jej prakticky smetl. Bussy de Rabutin napsal o Egmontově útoku vedeném ze dvou stranː \"Nejprve uspořádal 12 000 koní, jimiž v osmi eskadronách vládl, rozvinul je do půlkruhu kolem francouzské kavalerie, a pak dal signál ke generálnímu útoku.\" Jen hrstka unikla do lesa Jussy, zbytek padl do zajetí či zůstal na bojišti. Nevers a Condé unikli, zraněný Montmorency byl nucen odevzdat svůj meč Egmontovi. Cesta na Paříž byla volná. Filip II. ale postup armády zastavil.", "section_level": 1}, {"title": "Bitva u Gravelines 13. července 1558.", "content": "Během zimy se Francouzům podařilo některá města získat zpět, mezi jinými také Calais a Dunkerque. Egmont dostal 15 000 pěšáků a 3 000 kavaleristů, aby v západních Flandrech podnikl protiakci. U Gravelines, města v písečných dunách mezi Calais a Dunkerque dostihl maršála de Termes s podobně početným vojskem. De Termes zaujal obranné postavení, ale jezdci mu nedali šanci a z moře pálila děla Angličanů, kteří v té době byli spojenci Španělska. Termesovo obranné postavení se změnilo v past. Mnohý voják, kterému se podařilo z pasti uniknout, skončil v rukou venkovanů. Zejména ženy nikoho nešetřily a nejeden uprchlík byl jejich rukou ukamenován. Porážka Francie byla zdrcující, vítězství Španělska oslnivé. Zatímco Egmont měl tři stovky mrtvých či raněných, de Termés 12 500 mrtvých, raněných či zajatých. Jindřichu II. nezbývalo než podepsat v Cateau-Cambrésis 3. dubna 1559 mír. Ztratil strategický Dunkerque, 198 měst a hradů, musel opustit Itálii a rezignovat na vše, co Francie ve válce, trvající 65 let, získala.", "section_level": 1}, {"title": "Nepokoje v Nizozemí.", "content": "Výsledky války měly vliv i na osud Nizozemí. Filipovi II. vadilo stavovské uspořádání v Nizozemí, také mu vadilo pronikání francouzského kalvinismu, které pokládal za kacířské učení. Navíc Španělsku i přes zlato a stříbro dovážené z Ameriky hrozil bankrot. Filip II. se proto rozhodl pro zvýšení zdanění obchodu a podnikání. Marně proti tomu protestovali hrabě Egmont, admirál Hoorne a princ Oranžský, včetně členů nizozemské státní rady. Začala se formovat protišpanělská opozice, a to nejen mezi šlechtou., ale i u prostých lidí. Tyto nálady vedly až k lokálním vzpourám. Na jaře 1566 při předávání nizozemské petice místodržitelce Markétě Parmské poznamenal jeden z mužů po jejím bokuː \"Nebojte se těch žebrákůǃ\". Žebrák - vlámsky \"géz\", franc. geus. Odtud pojmenování odpůrců španělské nadvládyː \"gézové\". Po propuknutí nepokojů poslal Filip II. v létě 1567 do Flander vévodu z Alby s desetitisícovou armádou. Vilém Oranžský se rozhodl k útěku do vyhnanství a totéž radil i Egmontovi. Hrabě Lamoral odmítl útěk a loučil se s Vilémem slovyː \"Sbohem, princi bez země\". Princ Vilém Oranžský si o Filipovi II žádné iluze nedělal a odpovědělː \"Sbohem, hrabě bez hlavy\".", "section_level": 1}, {"title": "Egmontova poprava.", "content": "Spoléhat na Filipovu vděčnost se ukázalo být chybou. Egmont důvěřivě vyjel Albovi naproti, ale ten už měl jasný rozkazː \"Zatknout a exemplárně potrestat hlavní představitele země, kteří se provinili během nepokojů.\" V noci 9. září byli Egmont Lamoral a admirál Hoorne zatčeni a převezeni do Gentu. Za propuštění tak slavného válečníka se přimlouvali císař Maxmilián II., francouzský král, bavorský vévoda a další knížata. Část španělského Nizozemí se proti Filipovi II. vzbouřila a Vilém Oranžský s žoldnéři, naverbovanými v Německu, začal válku proti Albovi. V bitvě u fríského Heiligerlee porazil Vilémův bratr španělského generála. Alba se rozhodl do boje proti Vilémovi zasáhnout osobně. Pokládal za riskantní nechat dva vznešené vězně ve Flandrech. Obával se, že by jim rebelové mohli pomoci uniknout a oni se pak mohli postavit do čela vzbouřenců. Rozhodl se pro rychlý konec. Soud trval jen jeden den. Hrabě Lamoral a admirál Hoorne byli obviněni z hrdelního zločinu urážky Veličenstva, urážky katolické víry, z pokusu odtrhnout nizozemské provincie od španělské koruny a byli odsouzeni k trestu smrti stětím. Poprava se konala 5. června v jedenáct odpoledne. Hrabě, oděný do noční košile z karmínového damašku, s krajkovým kapesníkem v jedné ruce a kloboukem v ruce druhé a šeptajíc žalm \"Miserere moi\" prošel špalírem vojska a vystoupal na popravčí lešení, potažené černým suknem. Popravčí lešení bylo postavené na Velkém náměstí před radnicí a Královským domem. Prostor byl střežen 22 kompanií arkebuzírů s loučemi. Před špalkem hrabě poklekl na podušku, pomodlil se, políbil kříž, sepjal ruce a pravil nahlasː \"Do tvých rukou Pane, poroučím svou duši\". V tom okamžiku vystoupil na lešení kat, a aniž ho odsouzenec spatřil, jedním sekem ukončil jeho život. Po té přišla řada na hraběte Hoorna. Do tří hodin byly uťaté hlavy vystaveny. Dav přihlížející exekuci náměstí zcela zaplnil. Alba počítal s tím, že exekuce obyvatele Bruselu zastraší. Ale výsledkem byl opak. Odpůrci španělské nadvlády měli náhle své mučeníky a z exekuce se zrodila ozbrojená vzpoura. Posledního srpna vyzval Vilém Oranžský všechny nizozemské poddané španělského krále k boji proti Filipovi II. Vilém svůj boj na podzim prohrál. Španělsko však získalo protivníka nejen v pravidelné armádě, ale muselo vést neustálý partyzánský boj s lesními a námořními gézy. Po krvavých bojích v červenci 1581 sedm severních provincií spojených v Utrechtské unii, vyhlásilo odtržení od Španělska a nezávislost. Egmont byl pohřben v Zottegem, městě, kde stojí jeho muzeum, hrad a dvě sochy. Lamoral Egmont - stručný přehled v datech", "section_level": 1}], "src_summary": "Lamoral, hrabě van Egmont, kníže van Gavere (18. listopadu 1522, La Hamaide poblíž Ellezelles – 5. června 1568, Brusel) byl generál a flanderský státník, jehož poprava pro údajnou zradu krále Filipa II. přispěla k dalšímu podnícení bojů o nizozemskou samostatnost na španělské koruně. V dnešní době je znám hlavně jako postava ze hry Johanna Wolfganga Goetha \"Egmont\" či z předehry Ludwiga van Beethovena \"Ouvertüre Egmont und Musik-Szene op.84\" k této hře. Během renesančních válek v druhé polovině 16. století byl ovšem proslulým evropským vojevůdcem a jeho jméno znělo předními evropskými dvory.", "tgt_summary": "Lamoral, Count of Egmont, Prince of Gavere (18 November 1522 – 5 June 1568) was a general and statesman in the Spanish Netherlands just before the start of the Eighty Years' War, whose execution helped spark the national uprising that eventually led to the independence of the Netherlands.", "id": 1018036}
{"src_title": "Sforzové", "tgt_title": "House of Sforza", "src_document": [{"title": "Historie rodu.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Zakladatel rodu Muzio Attendolo řečený Sforza.", "content": "Dynastie Sforzů datuje svůj původ od romagneského kondotiéra Muzio Attendola, později řečeného Sforza. Ten se narodil v Cotignole do rodiny bohatých venkovských šlechticů. Podle legendy zrovna oral otcovo pole, když kolem prošla skupina verbířů, hledající nové rekruty do armády. Muzio se při pohledu na ně rozhodl, že s nimi odejde. Ukradl otci jednoho z jeho hřebců a svůj domov opustil. Muzio se přidal k družině prvního italského kondotiéra Alberica da Barbiano. Zde si získal přezdívku \"Sforza\", pro jeho spolehlivost, sílu a schopnost nečekaně obracet průběh bitev. Dále sloužil ve vojsku města Perugia, které se urputně bránilo před milánským vévodou Gianem Galeazzem Viscontim. To, že za krátkou dobu Muzio změnil strany a naopak hájil právo milánského vévodství je - ironicky řečeno - skvělou ukázkou věrnosti a oddanosti italských žoldnéřů a kondotiérů. Proti rodu Viscontiů se znovu obrátil, když byl najat Florenťany, ale z jejich služeb byl propuštěn po porážce v bitvě u Casalecchia, kde se setkal se svým bývalým pánem Albericem de Barbianem. Ten však tentokrát stál na druhé straně. Zbytek života strávil Muzio ve službách Neapolského království. Před svou smrtí v roce 1424 stihl zplodit hned několik dětí. Nejdůležitější z nich byl ale Francesco, nemanželský syn Muziovy milenky Lucie Terzani da Marsciano. Všichni jeho potomci začali jeho přezdívku Sforza používat jako legitimní jméno.", "section_level": 2}, {"title": "Sforzové jako milánští vévodové.", "content": "Po vymření vládnoucího rodu Viscontiů v roce 1447 byla v Miláně skupinou šlechticů a právníků univerzity v Pavii s podporou lidu vyhlášena Ambrosiánská republika, ačkoliv právoplatným dědicem milánského vévodství byl francouzský vévoda Karel Orleánský. Ten však nedokázal své nároky prosadit, a tak kondotiér Francesco Sforza, který se oženil s nelegitimní dcerou posledního vévody Filippa Marii Viscontiho Blankou Marií, využil příležitosti a roku 1450 se ujal vlády nad vévodstvím. Jeho následnictví bylo uznáno skrze sňatek s Blankou Marií Viscontiovou. V roce 1498 se tehdejší orleánský vévoda stal francouzským králem jako Ludvík XII. a v boji o milánský vévodský stolec si počínal mnohem důrazněji než jeho otec Karel. Roku 1499 francouzská armáda vtrhla do severní Itálie a vyhnala vévodu Lodovica Sforzu, který později zemřel ve francouzském zajetí. Do roku 1512 pak vévodství ovládala francouzská armáda, která pak byla poražena jednotkami švýcarských žoldnéřů. Ti na trůn dosadili Ludvíkova syna Herkula Maxmiliána. Jeho vláda však netrvala dlouho, protože v roce 1515 vpadla do země opět francouzská armáda, tentokrát pod velením nového krále Františka I., a zajala v bitvě u Marignana mladého vévodu. Francouzi v zemi setrvali do roku 1521, kdy byli vytlačeni armádou císaře Karla V., a na vévodský stolec usedl Maxmiliánův mladší bratr František II. Sforza. Po porážce francouzských vojsk císařskými u Pavie v roce 1525 se vévoda František II. připojil k alianci proti římskoněmeckému císaři Karlovi V., protože jeho vliv v Itálii byl příliš silný. Tento krok měl za následek rychlé vyhnání Františka II. z Milána císařskými vojsky. František II. si však podržel kontrolu nad ostatními městy vévodství, a do Milána byl znovu dosazen mírovou dohodou z Cambrai z roku 1529. Po Františkově smrti roku 1535 znovu vyvstala otázka nástupnictví, protože František nezanechal mužského potomka a tím skončila vláda rodu Sforzů.", "section_level": 2}], "src_summary": "Sforzové jsou italský šlechtický rod, který v letech 1450 až 1535 vládl Milánskému vévodství a vystřídal tak rod Viscontiů. Jelikož Sforzové si svou moc vymohli vojensky, byla právě armáda za jejich vlády v Miláně na prvním místě.", "tgt_summary": "The House of Sforza () was a ruling family of Renaissance Italy, based in Milan. They acquired the Duchy of Milan following the extinction of the Visconti family in the mid-15th century, Sforza rule ending in Milan with the death of the last member of the family's main branch in 1535.", "id": 751576}
{"src_title": "Konrád z Vechty", "tgt_title": "Conrad of Vechta", "src_document": [{"title": "Život.", "content": "Narodil se v měšťanské rodině ve vestfálském hrabství Vechta. Stal se knězem a protože byl schopný finančník, dostal se do služeb krále Václava IV. V letech 1398–1400 byl členem královské rady. Roku 1401 se stal na přímluvu Václava IV. biskupem v dolnosaském Verdenu, ale biskupem nebyl potvrzen. Proto byl jmenován mincmistrem království českého, pak zemským podkomořím. V roce 1408 se dostal na olomoucký biskupský stolec jako Konrád II. V roce 1412 se stal administrátorem pražské arcidiecéze a 10. února 1413 byl papežem potvrzen jako metropolita pražský. Roku 1416 se kostnický koncil zamýšlel, že jej povede k zodpovědnosti za nečinnost v souvislosti se situací v Čechách. Pražské arcibiskupství zápasilo s hospodářskými těžkostmi a Konrád byl nucen prodat řadu majetků. Po smrti krále Václava IV. korunoval Zikmunda Lucemburského českým králem. Ke králi však nepřimknul a 21. dubna 1421 se veřejně přihlásil ke Čtyřem artikulům pražským. Husité tím totiž konečně získali možnost světit nové kněze, kterých se zoufale nedostávalo. Přistoupením k artikulům souhlasil Konrád zároveň se sekularizací majetku pražského arcibiskupství, a tak vlastně jen zůstal duchovní hlavou církve v Čechách, které měli podléhat všichni kněží. Poslušnost mu odřekl olomoucký biskup Jan XII. Železný i litomyšlský biskup Aleš z Březí a na arcibiskupa Konráda byla papežem uvalena klatba. Zřekla se ho svatovítská kapitula i kněžstvo věrné katolické církvi. V letech 1423–1425 zastupoval stranu podobojí při jednání s katolíky.", "section_level": 1}, {"title": "Závěr života a smrt.", "content": "V závěru svého života lavíroval mezi husity a katolíky. Dne 21. prosince 1425 byl papežem s konečnou platností zbaven úřadu. Odebral se nejprve do Roudnice nad Labem a potom na hrad Helfenburk (u Úštěka, okr. Litoměřice), kde 26. prosince 1431 zemřel. Byl pohřben patrně v tamější hradní kapli.", "section_level": 2}], "src_summary": "Konrád z Vechty (asi 1364 – 26. prosinec 1431, Helfenburk u Úštěka) byl verdenským a olomouckým biskupem a pražským arcibiskupem, který se po vypuknutí husitské revoluce přihlásil ke čtyřem pražským artikulům a světil husitské kněze, kterým záleželo na dodržení apoštolské posloupnosti.", "tgt_summary": "Conrad of Vechta (Czech \"Konrád z Vechty\"; German \"Konrad von Vechta\") (born ca. 1370, possibly in Bremen; died 24 December 1431 in Roudnice nad Labem) was Bishop of Verden (1400–1402/1407), Bishop of Olomouc (1408–1413), Archbishop of Prague (1413–1421), and Master of the Mint (1401–1403) and Chancellor (1405–1412) of the Kingdom of Bohemia.", "id": 1702550}
{"src_title": "Stín větru", "tgt_title": "The Shadow of the Wind", "src_document": [{"title": "Obsah díla.", "content": "Desetiletý chlapec Daniel Sempere se se svým otcem vydává na pohřebiště starých knih, o kterém nesmí nikomu říci. Zde knihovníci a prodejci knih ukládají knihy, které již nikdo nečte, ale nemělo by se na ně zapomenout. Daniel si má vzít jednu knihu ze široké škály možností a celý život se o ni má starat. Do oka mu padne román \"Stín větru\" od spisovatele Juliána Caraxe. Dílo přečte jedním dechem a vydává se hledat další romány tohoto autora. Zjišťuje, že to není známý spisovatel a jeho knihy nejsou k dostání, neboť je nějaký šílenec pálí a ničí. Prostřednictvím knihy se seznámí s knihkupcem donem Barcelem a jeho slepou neteří Clarou, do které se beznadějně zamiluje. Dál pátrá po osudech tohoto spisovatele, ale marně. V den svých šestnáctých narozenin dostane vytoužené kvalitní pero, se kterým údajně psal Victor Hugo, radost mu zkalí jeho návštěva u Clary, kde najde jejího milence Neriho. Ten ho napadne a Daniel zhrzeně odchází, na ulici najde bezdomovce, který mu v těžké chvíli pomůže. Život jde dál, jejich antikvariát se rozrůstá a hledají pomocníka, Daniel si vzpomene na tajemného žebráka, ten jeho nabízenou ruku přijme a stává se zaměstnancem Danielova otce. Jmenuje se Fermín Romero de Torrres, nic neudělal, přesto mu celý život zničil krutý komisař Francisco Javier Fumero. Daniel Fermína požádá o pomoc v pátrání po zmizelém spisovateli Juliánu Caraxovi. Fermín objeví několik zajímavých skutečností. Za Danielem přijde muž se sežehnutou tváří a se jménem Laín Coubert, což je ďábel z románu Stín větru. Coubert chce po Danielovi ten výtisk, ale ten ho ukryl zase na pohřebišti knih. Z Laína Couberta je cítit pach pálených knih. Fermín najde Nurii Molinerovou, která se stýkala s Juliánem Caraxem, nechce jim nic říct nebo jim lže. Nurii zabije komisaře Fumera. Fermín najde další stopu v podobě učitele a bývalého spolužáka Juliána Caraxe otce Fernanda. Ten jim vypoví část Juliánova příběhu. Julián se narodil u kloboučníka Fortunyho, ten věděl, že chlapec není jeho, přesto jej u sebe nechal. Juliánovým skutečným otcem byl bohatý Ricardo Aldaya, který syna jako mecenáš nechal zapsat do Školy svatého Gabriela, kde se seznámí s Jorgem Aldayou, Miquelem Molinerem, Fumerem a otcem Fernandem. Zamiluje se do sestry Jorgeho Penélope. Láska je opětována, ale nikdo se to nesmí dozvědět. Penélope otěhotní, rodiče na to přijdou a Julián musí utéci do Paříže za podpory Miquela. Zde se živí jako pianista ve vykřičeném domě a začne psát. Jeho romány nejdou moc na odbyt. Od Nurie dostane pero patřící údajně Victoru Hugovi. Penélope je zavřena v domě, při porodu vykrvácí a její syn David zemře. Julián nic zlého netuše se vrací do Barcelony a pátrá po Penélope. Nikdy se nedozví, že byl její bratr. Fumero na něj žárlí a pase po něm. Juliána zachrání nemocný Miquel, který se místo něj nechá zastřelit. Julián trpí, stará se o něj Nurie a vydává ho za svého manžela Miquela. Julián viní ze všeho své spisovatelství, rozhodne se vypátrat všechny výtisky a spálit je. Při jednom požáru je také těžce popálen, ale silou vůle přežije. Danielův osud se velmi začíná podobat tomu Juliánovu. Pátrá po něm Fumero, zamiluje se do kamarádovy (Tomásovy) sestry Bey Aguillarové, lásce však nepřeje rodina dívky. Bea otěhotní a schová se v opuštěné vile Aldayových, kde přebývá i Julián. Daniel přijde za Beou, ale sleduje jej Fumero, který ho postřelí. Julián zabije Fumera a zmizí. Daniel se uzdraví, udobří se s Beinou rodinou a vezmou se. Po čase mu přijde z Paříže balíček, ve kterém je román s věnováním. Autorem románu \"Anděl temnoty\" (název vily Aldayových) je muž neznámého jména. Daniel okamžitě pozná, že román je dílem Juliána Caraxe, který žije v Paříži a dál píše knihy pod různými pseudonymy. Po letech vede Daniel svého desetiletého syna Juliána na pohřebiště zapomenutých knih. V epilogu jsou také dořečeny osudy ostatních postav: Fermín se oženil s Bernardou a mají spolu tři děti (a čekají čtvrté); Tomás s Danielem už moc nemuví, pracuje v Německu v průmyslové firmě, má ženu a dceru; Don Gustavo založil nakladatelství a znovu vydal romány Juliána Caraxe; Clara (Gustavova neteř) měla mnoho milenců, byla i provdána za milionáře, ale momentálně žije sama.", "section_level": 1}], "src_summary": "Stín větru (španělský originál \"La Sombra del viento\") je román španělského spisovatele Carlose Ruiz Zafóna z roku 2001. Román se odehrává před, během a po španělské občanské válce v Barceloně.", "tgt_summary": "The Shadow of the Wind () is a 2001 novel by the Spanish writer Carlos Ruiz Zafón and a worldwide bestseller. The book was translated into English in 2004 by Lucia Graves and sold over a million copies in the UK after already achieving success on mainland Europe, topping the Spanish bestseller lists for weeks. It was published in the United States by Penguin Books and in Great Britain by Weidenfeld & Nicolson and Orion Books. It is believed to have sold 15 million copies worldwide, making it one of the best-selling books of all time. Ruiz Zafón's follow-up, \"The Angel's Game\", is a prequel to \"The Shadow of the Wind\". His third in the series,\"The Prisoner of Heaven\", is the sequel to \"The Shadow of the Wind\".", "id": 230584}
{"src_title": "Filip Vujanović", "tgt_title": "Filip Vujanović", "src_document": [{"title": "Mládí a kariéra.", "content": "Narodil se a vyrůstal v Bělehradě, vystudoval právnickou a filozofickou fakultu Bělehradské univerzity. Mezi lety 1978 a 1981 pracoval na jednom z bělehradských soudů a později se stal asistentem u okresního soudu v Bělehradě. V roce 1981, ve věku 27 let, se přestěhoval do Podgorice (tehdy \"Titograd\"). Po krátkém působení tajemníka u Titogradského okresního soudu pracoval jako právník, do politiky vstoupil v březnu 1993.", "section_level": 1}, {"title": "Politická kariéra.", "content": "F. Vujanović vstoupil do Demokratické socialistické strany v roce 1993 na pozvání tehdejšího prezidenta Momira Bulatoviće, krátce po vytvoření Jugoslávské svazové republiky. Mezi lety 1993–1996 byl ministrem spravedlnosti, od roku 1996 do roku 1998 potom ministrem vnitra. V průběhu roku 1997 se stal premiérem DPS. Poté ho prezident Milo Đukanović zvolil prvním premiérem Černé Hory (5. únor 1998 - 8. leden 2003. 5. listopadu 2002 se stal předsedou parlamentu Černé Hory. Ještě toho roku se stal prezidentem Černé Hory (ve volbách získal drtivých 86% hlasů). Tyto volby se ale staly neplatnými, protože účast byla nižší než 50%. Nové volby proběhly v roce 2003 a Vujanović získal opět neuvěřitelných 81% hlasů, avšak volby neměly ani poloviční účast. 11. května 2003 byl zrušen zákon o 50% účasti, volby proběhly potřetí a Vujanović je opět s 63% vyhrál. Ze své funkce 19. května odstoupil, ale o tři dny později se stal opět prezidentem, a tak začal jeho úřadující termín. I když se narodil a vyrůstal v Srbsku, stal se jedním z nejvýznamnějších černohorských separatistů. Byl zastáncem referenda o černohorské nezávislosti. Je dobrým přítelem se srbským prezidentem Borisem Tadićem. V roce 2008 byl zvolen podruhé prezidentem Černé Hory. 23. prosince 2011 se i s manželkou zúčastnil státního pohřbu Václava Havla.", "section_level": 1}, {"title": "Osobní život.", "content": "Vzal si černohorskou soudkyni Světlanu Vujanovićovou, se kterou má tři děti - dcery Tatjanu a Ninu a syna Danila. Na rozdíl od M. Đukanoviće odmítá chodit s ochrankou, je jej tedy možné spatřit v Cetinje, Podgorice či jinde s přáteli bez ochranky.", "section_level": 1}], "src_summary": "JUDr. Filip Vujanović (\"Филип Вујановић\", * 1. září 1954, Bělehrad, Jugoslávie) je černohorský politik, který mezi lety 2003 a 2018 vykonával funkci prezidenta Černé Hory (do r. 2006 v rámci Srbska a Černé Hory). První prezidentský mandát vykonával od roku 2003, druhý mandát vykonával od 21. března 2008, svůj třetí mandát od roku 2013 do května 2018.", "tgt_summary": "Filip Vujanović (Serbian Cyrillic: Филип Вујановић, ; born 1 September 1954) is a Montenegrin politician who served as the President of Montenegro from 2003 to 2018. He was the country's first president since its independence in June 2006. He claimed a landslide victory in the April 2008 presidential election, and he was narrowly re-elected in 2013.", "id": 1778491}
{"src_title": "Estonci", "tgt_title": "Estonians", "src_document": [{"title": "Historie.", "content": "Estonsko bylo poprvé osídleno před 10 000 lety poté, co ustoupil baltský ledovec. Ačkoliv není jisté, jakým jazykem hovořili tito první obyvatelé, dá se celkem jistě říci, že první obyvatelé mluvící ugrofinským jazykem příbuzní dnešním Estoncům dorazili na území dnešního Estonska před 5000 lety. To řadí Estonce mezi nejstarší stálé obyvatele jednoho území v Evropě. Dnešní výraz pro Estonsko je odvozen ze slova \"Aestii\", kterým staří Germáni označovali lidi žijící na severozápad od řeky Visly. Římský historik Tacitus v roce 98 př. n . l. byl prvním, kdo se zmínil o národu zvaném \"Aestii\", a raní obyvatelé Skandinávie nazývali území jižně od Finského zálivu \"Eistland\". Tento název dodnes užívá islandština a výraz pro Estonce je \"eistr\". Estonština patří do finské větve ugrofinských jazyků. Nejstarší známé případy psané estonštiny pochází ze 13. století, například latinsky psaná kronika Heinrici Chronicon Livoniae obsahuje slova a části vět v estonštině. První estonsky tištěná kniha spatřila světlo světa v roce 1525. Přestože estonské národní uvědomění je spíše spjato až s dobou estonského národního obrození, již tomuto obrození předcházel určitý stupeň uvědomění si národní identity. V 18. století se mezi Estonci šíří užívání označení \"eestlane\" spolu se starším \"maarahvas\". Bible byla do estonštiny přeložena v roce 1739, a počet knih a brožur vydaných v estonštině vzrostl z 18 v padesátých letech 18. století na 54 o čtyřicet let později. Na konci 18. století více než polovina dospělých rolníků byla gramotná. První vysokoškolsky vzdělaní intelektuálové označující sebe sama za Estonce, mezi něž patřili Friedrich Robert Faehlmann (1798-1850), Kristjan Jaak Peterson (1801-22) a Friedrich Reinhold Kreutzwald (1803-82), se objevili ve dvacátých letech 19. století. Vládnoucí elity v Estonsku byly převážně německé národnosti již od dobytí Estonska německým Řádem mečových bratří ve 13. století. Garlieb Merkel (1769-1850), pobaltský Němec, byl prvním autorem, který považoval Estonce za národ rovnoprávný s ostatními a stal se tak zdrojem inspirace pro estonské národní hnutí, které se opíralo o pobaltskou německou kulturu do poloviny 19. století. Nicméně v polovině století se Estonci stali ambicióznějšími a začali si brát příklad u Finů coby úspěšného národního hnutí a do jisté míry i u sousedního lotyšského národního hnutí. Na konci roku 1860 se již Estonci nemohli smířit s německou kulturní a politickou nadvládou. Zato jejich postoj k Ruskému impériu byl před rusifikací v 80. letech 19. století kladný. Estonci mají silné vazby na Severské státy, které vyplývají z významného kulturního a náboženského ovlivnění během staletí jejich nadvlády. Estonci se dokonce sami počítají spíše k severským státům než k pobaltským zemím, a to zejména kvůli etnické a jazykové spřízněnosti s Finy. Během let 1945-89 se podíl etnických Estonců v Estonsku snížil z 94% na 61%, což bylo zapříčiněno jak deportacemi organizovanými Sovětským svazem, tak sovětským programem masového přistěhovalectví z Ruska a dalších částí bývalého SSSR do průmyslových oblastí Estonska. Stejně tak na tom měla podíl válečná emigrace a Stalinovy masové deportace a popravy. Nynější podíl Estonců se blíží k 70%. Mimo Estonsko žijí Estonci nejvíce v Rusku, Finsku, Švédsku, Spojených státech nebo dalších západních zemích. V sousedním Lotyšsku žije okolo 2700 Estonců (dle sčítání lidu 1997), a v Litvě v roce 1989 žilo 600 Estonců.", "section_level": 1}, {"title": "Emigrace.", "content": "Během druhé světové války v roce 1944 provedla Rudá armáda invazi do Estonska. Mnoho Estonců utíkalo ze své domoviny na lodích či malých člunech přes Baltské moře do Švédska a Německa. Odtud později pokračovali dál a usadili se v Kanadě, Spojených státech a Austrálii. Někteří z nich se i s potomky vrátili do Estonska po získání opětovné nezávislosti země v roce 1991.", "section_level": 1}, {"title": "Osobnosti.", "content": "K významným vědcům patří astrofyzik Ernst Öpik, fyzikové Thomas Johann Seebeck, jenž objevil termoelektrický jev, a Heinrich Lenz či optik Bernhard Schmidt. Estonský původ měli i zoologové Karl Ernst von Baer a Alexander von Middendorff. K nejvýznamnějším světovým sémiotikům patří Jurij Michajlovič Lotman. Lingvista Paul Ariste zasvětil život studiu umírající votštiny. Ve vývoji estonského jazyka sehrál zásadní roli filolog Johannes Aavik. Tvůrcem umělého jazyka Occidental byl baltský Němec Edgar de Wahl. Mezinárodní věhlas získal i filozof a kulturní teoretik Jaan Kaplinski. V Tallinnu se narodil zakladatel gestalt psychologie Wolfgang Köhler. Za zakladatele moderní estonské literatury je považován Friedrich Reinhold Kreutzwald, za zakladatele moderní estonské poezie jsou označováni Marie Underová a Kristjan Jaak Peterson. Významnou představitelkou estonského národního obrození byla básnířka Lydia Koidula či spisovatel Carl Robert Jakobson. Johann Voldemar Jannsen napsal báseň, která se stala později textem estonské národní hymny. Pentalogie \"Pravda a spravedlnost\", jejímž autorem je Anton Hansen Tammsaare, je pilířem estonské prózy. V meziválečném Estonsku vynikli básnířka Betti Alverová či básník Friedebert Tuglas, který do estonské literatury vnesl prvky impresionismu a symbolismu. Ve druhé polovině 20. století se prosadil Jaan Kross. K oceňovaným současným autorům patří Tõnu Õnnepalu. Nejproslulejšími hudebními skladateli jsou Arvo Pärt, Evald Aav a Eduard Tubin. Z interpretů lze jmenovat dirigenta Neeme Järviho. V Estonsku se narodil významný americký architekt Louis Kahn. V modelingu se prosadila Carmen Kassová. Klíčovou postavou meziválečné estonské politiky byl Konstantin Päts. Hrdinou estonské války o nezávislost v letech 1918-1920 byl Johan Laidoner. Estonskými Němci (tzv. baltskými Němci) byli polárník Ferdinand Petrovič Wrangel i cestovatel Otto von Kotzebue. Dvě zlaté olympijské medaile má zápasník Kristjan Palusalu, olympijským vítězem je i desetibojař Erki Nool. Uspěl i šachista Paul Keres.", "section_level": 1}], "src_summary": "Estonci (estonsky: eestlased, dříve \"maarahvas\") jsou ugrofinským národem žijícím zejména na území Estonska. Estonci převážně hovoří estonsky, což je jazyk finské větve ugrofinských jazyků. Estonština je příbuzná s finštinou a vzdáleně také s maďarštinou. Ačkoliv Estonsko je tradičně řazeno mezi pobaltské státy, jsou Estonci jazykově a etnicky nepříbuzní se svými sousedy Lotyši a Litevci.", "tgt_summary": " Estonians () are a Finnic ethnic group native to Estonia who speak the Estonian language and share a common culture and history.", "id": 345917}
{"src_title": "Madagaskar (film)", "tgt_title": "Madagascar (2005 film)", "src_document": [{"title": "Životopis.", "content": "V roce 1966 maturovala na SVVŠ a v roce 1971 absolvovala studium práv na Právnické fakultě Univerzity Karlovy v Praze. Od ukončení studia až do roku 1991 pracovala na okresní prokuratuře v Kladně, nejprve jako právní čekatelka, později jako prokurátorka v oblasti obecné kriminality, zejména násilné trestné činnosti, později jako prokurátorka-specialistka v oblasti dopravy. V té době dle vlastního (neověřeného) životopisu dvakrát odmítla vstoupit do KSČ. V roce 1994 se stala státní zástupkyní Vrchního státního zastupitelství v Praze, ale na jaře 1996 na funkci rezignovala a otevřela si v Kladně advokátní kancelář. V lednu 1999 jí ministr spravedlnosti Otakar Motejl nabídl funkci nejvyšší státní zástupkyně, kterou zastávala od 15. ledna 1999 až do 29. září 2005, kdy byla na návrh ministra Pavla Němce odvolána z funkce vládou Jiřího Paroubka. Po odvolání se vrátila do advokacie, kde působí doposud. V roce 2006 kandidovala za ČSSD v Chomutově do Senátu. S kampaní jí pomáhala tehdejší náměstkyně primátorky Chomutova Jana Vaňhová a její partner Roman Houska. V letech 2006–2010 působila ve stínové vládě ČSSD jako stínová ministryně spravedlnosti, třebaže zpočátku nebyla členkou ČSSD (a nikdy ani žádné jiné politické strany). Do ČSSD vstoupila v roce 2007. V roce 2009 podepsala hejtmanka Jana Vaňhová za Ústecký kraj smlouvu na poskytování právních služeb s advokátní kanceláří Benešová, Beránek, Bláha. Benešová pak mimo jiné zpracovala trestní oznámení za údajné poškození dobrého jména Ústeckého kraje na Leo Steinera, který upozornil na rozkrádání evropských dotací v kauze ROP Severozápad. Vaňhová je nyní spolu s dalšími 23 lidmi obviněna z poškozování finančních zájmů Evropské unie. Benešová vypracovala i žalobu na Alenu Dernerovou, která upozornila na předražené zakázky pro Krajskou zdravotní. Žaloba byla stažena poté, co audit ministerstva financí ukázal, že nákup zdravotní techniky skutečně o třetinu předražila, a Brusel zažádal o navrácení více než sto milionů korun. Kancelář Benešové zpracovala i analýzu k projektu Propagace rekultivovaných a revitalizovaných území v Ústeckém kraji, který měl na starost bývalý náměstek Vaňhové Pavel Kouda (ČSSD). Benešová doporučila v projektu pokračovat i poté, co v něm kontrola Ministerstva financí našla závažné nesrovnalosti. Útvar pro odhalování organizovaného zločinu obvinil v červenci 2012 tři úředníky ROP Severozápad včetně Koudy. Ministerstva financí a pro místní rozvoj budou požadovat náhradu škody přes 300 milionů korun. Proslula výrokem o \"justiční mafii\", za jejíž součást označila řadu osob včetně nejvyšší státní zástupkyně Renaty Vesecké, exministra Pavla Němce ad. v souvislosti s jejich působením v kauze Jiřího Čunka. Za výrok ji tato skupina lidí žalovala a požadovala od ní omluvu. Po několikerém odvolání vynesl Vrchní soud v Praze 6. března 2011 rozsudek, že se Benešová musí žalobcům omluvit a za náklady řízení zaplatit 391 718 korun. Benešová však podala dovolání k Nejvyššímu soudu, který rozsudek Vrchního soudu zrušil. Omlouvat se tak nakonec nemusela. Vzhledem k tomu, že tak kvůli rozsudku nižšího soudu již dříve učinila, se obě strany dohodly, že Benešová omluvu nebude brát zpět a žalobci jí vrátí 370 000 Kč, které jim musela již dříve vyplatit. Dne 19. března 2011 byla na 36. sjezdu ČSSD v Brně zvolena místopředsedkyní strany, na 37. sjezdu ČSSD funkci místopředsedkyně strany neobhájila. V červnu 2013 Jiří Rusnok oznámil, že si ji vybral do své vlády jako ministryni spravedlnosti. Kvůli účasti ve vládě Jiřího Rusnoka hrozilo Marii Benešové vyloučení z ČSSD. Na doporučení středočeské ČSSD pak 3. července 2013 oznámila, že v den jmenování do funkce přeruší své členství v ČSSD. Dne 10. července 2013 byla jmenována ministryní spravedlnosti a zároveň se stala předsedkyní Legislativní rady vlády, kde se jejím zástupcem a zároveň výkonným šéfem stal dosavadní ministr a předseda Legislativní rady vlády Petr Mlsna. Ve volbách do Poslanecké sněmovny PČR v roce 2013 kandidovala v Ústeckém kraji na 5. místě kandidátky ČSSD. Aby však mohla být na kandidátce, musela vystoupit z ČSSD (a ne mít jen přerušené členství), protože nesplňovala podmínku členství ve straně po dobu šesti let. Následně využila postupu dle stanov strany, kdy jí byla udělena výjimka předsednictvem strany jakožto nestraníkovi. Byla zvolena z prvního místa díky preferenčním hlasům. Patří k lidem, kteří mají blízko k prezidentovi Miloši Zemanovi. Otevřeně jej podporovala už ve volbě hlavy státu v roce 2013, ačkoli tehdy ČSSD měla vlastního kandidáta. Roku 2013 byla jmenována poradkyní Miloše Zemana, spolu s Vratislavem Mynářem, místopředsedou SPOZ Martinem Nejedlým, Jiřím Rusnokem a Františkem Čubou. Na začátku dubna 2017 oznámila, že nebude kandidovat ve volbách do Poslanecké sněmovny PČR v říjnu 2017. Po volbách odešla z politiky, vadilo jí prý tehdejší vedení ČSSD.", "section_level": 1}, {"title": "Ministryně spravedlnosti v Babišově vládě.", "content": "V dubnu 2019 však na post ministra spravedlnosti ČR ve druhé vládě Andreje Babiše rezignoval Jan Kněžínek a bylo oznámeno, že Benešová se stane jeho nástupkyní. Dne 30. dubna 2019 ji skutečně do funkce jmenoval prezident Miloš Zeman, a to i přes protesty tisíců lidí, které se konaly v českých městech o den dříve. Síla odporu ji dle vlastních slov překvapila. Několik dní po nástupu do funkce oznámila, že uvažuje o zrušení vrchních soudů a vrchních státních zastupitelství v Praze a Olomouci. Dne 6. května 2019 se stala také předsedkyní Legislativní rady vlády, opět se však proti ní konaly protesty s účastí několika tisíc lidí. Demonstranti mimo jiné skandovali heslo \"„Nejsme děti!“\", které odkazovalo na ani ne týden staré vyjádření Benešové, které znělo: \"„Včera jsem viděla na náměstí mladé lidi a troufám si odhadnout, že kolikrát ani nerozeznají rozdíl mezi státním zástupcem a soudcem.“\" Protestující tak odkazovali na projev vedoucího tajemníka Městského výboru KSČ v Praze Miroslava Štěpána během sametové revoluce v listopadu 1989. Ještě jako poradkyně prezidenta Miloše Zemana pro justici zpracovala studii, v níž tvrdila, že si lze v Česku objednat trestní stíhání. Zveřejnění této studie však odmítla. Možnost objednání si trestního stíhání v ČR však následně vyloučil nejvyšší státní zástupce Pavel Zeman.", "section_level": 2}], "src_summary": "Madagaskar (v anglickém originále Madagascar) je počítačem animovaný film z roku 2005. Filmu se režisérsky ujal Eric Darnell a Tom McGrath a producentem byla Mireille Soria. Film byl vytvořen ve studiu DreamWorks. Hlasy postaviček v originále namluvili herci jako Ben Stiller, Chris Rock, Jada Pinkett Smith, David Schwimmer, Sacha Baron Cohen, Cedric the Entertainer, Andy Richter, a Bob Špageta. Hudbu napsal Hans Zimmer. Na film pak navazuje film \"\" (2008) a \"Madagaskar 3\" (2012).", "tgt_summary": "Madagascar is a 2005 American computer-animated comedy film produced by DreamWorks Animation and distributed by DreamWorks Pictures. It was directed by Eric Darnell and Tom McGrath from a screenplay by Mark Burton, Billy Frolick, Darnell, and McGrath, and features an ensemble cast, consisting of Ben Stiller, Chris Rock, David Schwimmer, Jada Pinkett Smith, Sacha Baron Cohen, Cedric the Entertainer, Andy Richter, Tom McGrath, Chris Miller, Jeffrey Katzenberg, Christopher Knights, Conrad Vernon, Eric Darnell, David P. Smith, Elisa Gabrielli, Bob Saget, David Cowgill, and Stephen Apostolina. Released on May 27, 2005, it received mixed reviews from critics, but was a success at the box office, and was one of the biggest-selling films of 2005. The film launched a franchise with a series of films, including the sequel, \"\" in 2008. Another film, \"\" was released in 2012, a spin-off featuring the series' penguin characters, \"Penguins of Madagascar\", was released on November 26, 2014, another spin-off featuring the series' lemur, All Hail King Julien, was released on December 19, 2014, on Netflix.", "id": 1079776}
{"src_title": "Stirlingův vzorec", "tgt_title": "Stirling's approximation", "src_document": [{"title": "Odvození.", "content": "Nejlépe lze Stirlingův vzorec odvodit z definice funkce gama, platí totiž: formula_6 Argument v exponenciále nabývá maxima pro formula_7, bude proto vhodné vůči tomuto bodu funkci aproximovat pomocí Taylorovy řady. První derivace je zde nulová, jelikož se jedná o maximum, druhá derivace je záporná a rovna formula_8. Dostáváme tedy: formula_9 Kde první člen v exponenciále odpovídá funkční hodnotě v maximu, koeficient u kvadrátu je polovinou druhé derivace. Další úpravou výrazu dostaneme: formula_10 Poslední integrovaná funkce nabývá vysokých hodnot pouze v okolí počátku, a proto můžeme předpokládat, že rozšířením integračního oboru na celá reálná čísla se nedopustíme velké chyby (zajímají nás případy, kdy je formula_3 velké). Pak je poslední integrál integrál Gaussův a je roven formula_12. Po dosazení tedy konečně vychází: formula_13 Což je právě Stirlingův vzorec. Toto odvození je nutno brát s rezervou, nikde jsme totiž neodhadli chybu výpočtu.", "section_level": 1}, {"title": "Za hranice klasického Stirlingova vzorce.", "content": "Stirlingův vzorec je prvním členem asymptotického rozvoje funkce, tedy rozvoje, který dobře vystihuje chování faktoriálu v nekonečnu. Chceme-li vystihnout chování faktoriálu v nekonečnu ještě lépe, je třeba použít i další členy asymptotického rozvoje. Stirlingova asymptotická řada pro faktoriál má pak tvar: Tato řada umožňuje přinejmenším odhadnout chybu Stirlingovy formule, okamžitě vidíme, že velikost relativní chyby je pro velká formula_3 rovna formula_16. Tento odhad relativní chyby velmi dobře odpovídá chybám uvedeným v tabulce. Poznamenejme, že uvedená asymptotická řada bodově nekonverguje, pro určité pevné formula_3 se tedy od určitého členu začne součet řady vzdalovat od hodnoty, kterou má aproximovat. Vyšší členy mají tedy smysl hlavně pro velká formula_3.", "section_level": 1}], "src_summary": "Stirlingův vzorec (též Stirlingova formule) je nejznámější aproximací faktoriálu pro vysoké hodnoty argumentu. Stejně dobře jde vzorec použít i pro aproximaci gama funkce, která v podstatě představuje zobecnění faktoriálu a to na obor komplexních čísel. Je pojmenován po skotském matematikovi Jamesi Stirlingovi. Stirlingův vzorec zní: formula_1 Symbolu přibližně je nutno rozumět tak, že platí: formula_2 S rostoucím formula_3 tedy Stirlingův vzorec procentuálně čím dál lépe aproximuje faktoriál. Absolutní odchylka faktoriálu a jeho Stirlingovy aproximace ovšem k nule jde. Představu o přesnosti tohoto vztahu si lze udělat z procentuální odchylky faktoriálu od Stirlingova vzorce. Tato odchylka je vždy kladná, tedy Stirlingův vzorec je vždy o něco menší než daný faktoriál. Z tabulky je patrné, že již pro formula_4 je odchylka docela malá. Pro formula_5 nemá Stirlingův vzorec smysl (není-li speciálně definována nula na nultou). Stirlingův vzorec se používá hlavně při výpočtu limit, kde vystupuje faktoriál. Ve fyzice nalézá velké uplatnění ve statistické fyzice.", "tgt_summary": "In mathematics, Stirling's approximation (or Stirling's formula) is an approximation for factorials. It is a good approximation, leading to accurate results even for small values of . It is named after James Stirling, though it was first stated by Abraham de Moivre. The version of the formula typically used in applications is (in big O notation, as formula_2), or, by changing the base of the logarithm (for instance in the worst-case lower bound for comparison sorting), Specifying the constant in the error term gives , yielding the more precise formula: where the sign ~ means that the two quantities are asymptotic: their ratio tends to 1 as tends to infinity. One may also give simple bounds valid for all positive integers , rather than only for large : for formula_6. These follow from the more precise error bounds discussed below.", "id": 1755544}
{"src_title": "Zerav západní", "tgt_title": "Thuja occidentalis", "src_document": [{"title": "Popis.", "content": "Zerav západní dorůstá výšky až 15–20 m. Úzká, ale hustá koruna připomíná tvar kužele. Terminální výhon je vztyčený. Borka je šedohnědá, loupe se v podélných pruzích.", "section_level": 1}, {"title": "Větve, listy.", "content": "Větve zeravu rostou rozložené vodorovně, ploché šupinaté jehlice jsou svrchu tmavě zelené, ze spodní strany žlutozelené. V zimě se mohou zbarvovat do rezavé barvy. Postavení jehlic je vstřícné křižmostojné, jehlice jsou oblé bez zřetelné špičky a nemají bílou kresbu. U prvních listů se může vyskytovat kulovitá siličná žlázka, která po rozemnutí trpce voní. Další listy mají volnou, dovnitř vtočenou špičku.", "section_level": 2}, {"title": "Šišky, semena.", "content": "V dubnu až v květnu jsou na konci větévek jednopohlavné šištice, samičí se zbarvují žlutohnědě, samčí červeně. Šištice dozrávají v srpnu až v září, při dozrávání šupiny šištic dřevnatí a rozevírají se. Na hřbetu šupiny je malý osten. Zralé šišky zůstávají na zeravu až do zimy následujícího roku, neopadávají hned po dozrání. Podlouhlé šišky jsou vzpřímené, velké 8–12 mm, mají 4-5 párů plodních šupin. Okřídlené semeno zeravu je drobné, ploché, tmavě zbarvené.", "section_level": 2}, {"title": "Výskyt.", "content": "Přirozené rozšíření zeravu v Severní Americe – v oblasti Velkých jezer a dále severně až k Hudsonovu zálivu. Vyskytuje se také v Appalačském pohoří v USA. Roste především ve smíšených lesích spolu s jedlovcem kanadským, borovicí vejmutovkou a javory. Hojně také roste na vápencovém podkladu či zabahněných lokalitách, kde vytváří čisté porosty. Asi od poloviny 16. století, kdy byl zerav zaveden do Evropy, se hojně pěstuje v parcích, zahradách a hřbitovech.", "section_level": 1}, {"title": "Ekologie.", "content": "Pro svoji nenáročnost na vnější podmínky je zerav velice oblíbeným stromem ve střední a západní Evropě. Je mrazuvzdorný, dobře snáší jak nedostatek světla, tak vedro a sucho. Dobře se vypořádá také se sestřihem, proto je velmi populární dřevinou živých plotů. Nejběžnějším parazitem je drobný motýl molovka tújová. Její napadení se projeví zahnědnutím konců letorostů.", "section_level": 1}, {"title": "Rozmnožování.", "content": "Přirozeně se zerav rozmnožuje generativně, stejně jako ostatní nahosemenné rostliny. Umělé vysazení zeravu je uskutečněno výsevem, řízkováním nebo roubováním.", "section_level": 1}, {"title": "Výsev.", "content": "Sbírají se dozrávající šišky na přelomu srpna a září, které se dosušují. Semena, která z šišek po dosušení vypadají, se skladují přes zimu a na jaře (duben-květen) se zasévají. Je doporučeno poslední měsíc před výsevem semena stratifikovat, tj. uskladnit při nižší teplotě a tím podpořit následné klíčení. Po výsevu se zemina pokryje tenkou vrstvou písku. Klíční rostlinky jsou dvouděložné, po 5 dnech jsou patrny první dvojice jehlic, po 25 dnech čtyřčlenné přesleny.", "section_level": 2}, {"title": "Řízkování.", "content": "Řízky většiny kultivarů velice dobře zakořeňují, proto je řízkování vůbec nejoblíbenější metodou rozmnožování. Řízky se odebírají od června do prosince a je doporučeno je ošetřit stimulátorem růstu.", "section_level": 2}, {"title": "Roubování.", "content": "Roubování není příliš obvyklé, protože většina kultivarů se velice dobře rozmnožuje řízkováním. Roubování je však také možné, provádí se přelomu zimy a jara.", "section_level": 2}, {"title": "Jedovatost.", "content": "Všechny části rostliny jsou jedovaté. Jed thujon dráždí pokožku, dostane-li se na kůži alergikovi, po vnitřním užití vyvolává zvracení, krvavé průjmy, poškození ledvin a u těhotných žen může dojít k potratu.", "section_level": 1}, {"title": "Využití.", "content": "Díky husté koruně a dobré snášenlivosti na řez a tvarování je zerav využíván především do živých plotů, a to zejména kultivar \"Thuja occidentalis brabant\". Do dnešní doby bylo vypěstováno přes 140 kultivarů, z nichž některé jsou odlišné barevně, jiné vzrůstem či typem koruny. Využívají se také v upravených zahradách francouzského typu. Zerav je také vhodný k zalesňování bažinatých půd, neboť se ve svém přirozeném prostředí Severní Ameriky často vyskytuje na bažinaté půdě. Uplatnění má zerav i v oblasti léčitelství – jeho mladé větvičky se sbírají od dubna do června. Z nich se vyrábí tinktura, která se používá zevně na různé výrůstky na kůži, např. bradavice. Silně ředěná tinktura se doporučuje na bolesti zad.", "section_level": 1}], "src_summary": "Zerav západní (\"Thuja occidentalis\") je stálezelený jehličnatý strom čeledi cypřišovitých. Pochází ze Severní Ameriky a v Evropě je pěstován od 16. století. Dnes je oblíbený zejména k vytváření živých plotů. Je známý pod lidovými názvy túje či peručí.", "tgt_summary": "Thuja occidentalis, also known as northern white-cedar, eastern white cedar, or eastern arborvitae, is an evergreen coniferous tree, in the cypress family Cupressaceae, which is native to eastern Canada and much of the north, central and upper Northeastern United States, but widely cultivated as an ornamental plant. The species was first described by Carl Linnaeus in 1753, and the binomial name remains current.", "id": 219398}
{"src_title": "Juraj Kucka", "tgt_title": "Juraj Kucka", "src_document": [{"title": "Klubová kariéra.", "content": "V mládí hrál Juraj Kucka za HFK Prievidza, Radvaň a Podbrezovou. V dresu Športu Podbrezová hrál na podzim 2006 2. slovenskou ligu.", "section_level": 1}, {"title": "MFK Ružomberok.", "content": "V lednu 2007 přestoupil do prvoligového klubu MFK Ružomberok. Ve slovenské nejvyšší lize debutoval za Ružomberok 11. března 2007 a ve své první sezóně odehrál 6 zápasů. Celkem zaznamenal během svého účinkování v Ružomberoku 8 gólů ve 49 odehraných zápasech.", "section_level": 2}, {"title": "AC Sparta Praha.", "content": "Kucka přestoupil do Sparty Praha z klubu MFK Ružomberok v lednu roku 2009, podepsal tříletou smlouvu. Spartě ho doporučil její někdejší kouč Michal Bílek, který Kucku v Ružomberoku trénoval. V sezóně 2009/10 získal s mužstvem český titul. Hrál na hranici sebeobětování, nevypustil žádný souboj. Byl také nejvytíženějším mužem v kádru a postupně se vypracoval mezi největší osobnosti ligy. Během svého dvouletého působení v pražském klubu vstřelil 11 branek ve 45 ligových zápasech. V Evropské lize 2010/11 se trefil v prosinci 2010 v utkání proti domácímu Palermu, v 62. minutě si naskočil na centrovaný míč z pravé strany a hlavou srovnal stav utkání na konečných 2:2. Tento gól znamenal postup Sparty do jarních vyřazovacích bojů (zajistila si jej v předstihu před posledním utkáním skupiny s CSKA Moskva), kde narazila na anglický klub Liverpool FC.", "section_level": 2}, {"title": "FC Janov, Inter Milán.", "content": "V lednu 2011 podepsal Kucka smlouvu s FC Janov na 4,5 roku, o půl roku později si Janov dohodl s Interem Milán na podílu na právech za Kucku a brankáře Emiliana Viviana (Inter). V červnu 2012 se Inter svých práv na Kucku zřekl výměnou za Samuela Longa. Za janovský klub debutoval 12. ledna 2011 v zápase Coppa Italia proti Interu Milán. 6. února byl zvolen fanoušky mužem zápasu po remíze 1:1 s AC Milán. Juraj se dobře začlenil do italského družstva díky výborné fyzičce a fotbalovému myšlení. 18. srpna 2011 vstřelil za Janov svůj první gól při výhře 2:1 na hřišti Lazia Řím. Ve druhém kole sezóny 2012/2013 Kucka vstřelil ve 26. minutě úvodní gól proti domácí Catanii, na vítězství to však nestačilo a Janov prohrál 2:3. 20. října 2012 v utkání 8. kola otevíral Kucka skóre zápasu proti AS Řím, domácí FC Janov nakonec prohrál výsledkem 2:4. Začátkem listopadu 2013 v 11. ligovém kole Serie A sezóny 2013/14 vstřelil vítězný gól proti Laziu Řím, FC Janov vyhrál venku 2:0. Byla to jeho první branka v tomto ligovém ročníku. O týden později se trefil podruhé, když brankou přispěl k vítězství Janova 2:0 nad týmem Hellas Verona. V prosinci 2013 v zápase proti Cagliari Calcio si vážně poranil koleno.", "section_level": 2}, {"title": "AC Milán.", "content": "V srpnu 2015 podepsal čtyřletou smlouvu s italským klubem AC Milán, ačkoli byl na spadnutí přestup do tureckého Beşiktaşe Istanbul. V prosinci 2016 vyhrál s AC svou první trofej v tomto klubu, Supercoppa italiana 2016 (v katarském Dauhá) proti Juventusu Turín, k triumfu přispěl proměněnou penaltou v penaltovém rozstřelu.", "section_level": 2}, {"title": "Trabzonspor.", "content": "V červenci 2017 přestoupil do tureckého klubu Trabzonspor, kde podepsal smlouvu na 3 roky.", "section_level": 2}, {"title": "Reprezentační kariéra.", "content": "Juraj Kucka nastupoval za slovenskou jedenadvacítku. V A-mužstvu debutoval 19. listopadu 2008 v domácím přátelském utkání na Tehelném poli proti Lichtenštejnsku, jež skončilo vítězstvím Slovenska 4:0. Kucka nastoupil do utkání v 53. minutě, střídal na hřišti Branislava Obžeru. Svůj první gól v seniorském reprezentačním dresu vsítil 10. srpna 2011 v přátelském utkání proti domácímu Rakousku, ve 21. minutě otevíral skóre zápasu, které Slovensko u svého souseda vyhrálo 2:1. 6. února 2013 nastoupil v Bruggách proti domácí Belgii. Slovensko sahalo po remíze, ale nakonec utkání prohrálo 1:2 gólem z 90. minuty. 22. března 2013 nastoupil v domácím kvalifikačním zápase v Žilině proti Litvě, který skončil remízou 1:1. Juraj měl několik dobrých střeleckých příležitostí, ale vytěžil z nich pouze střelu do tyče. Slovensko si tímto výsledkem značně zkomplikovalo situaci v kvalifikační skupině G na MS 2014 v Brazílii. Neprosadil se ani 26. března 2013 v přátelském utkání proti Švédsku, které skončilo bezbrankovou remízou. V srpnu 2013 jej povolal nový trenér Slovenska Ján Kozák k přátelskému střetnutí s domácím Rumunskem (14. srpna, remíza 1:1). Nastoupil v odvetném kvalifikačním zápase s Bosnou a Hercegovinou 10. září 2013 v Žilině, Slovensko podlehlo svému balkánskému soupeři 1:2 a ztratilo naději alespoň na baráž o Mistrovství světa 2014 v Brazílii. Druhou branku v A-týmu si připsal 15. listopadu 2013 na Městském stadionu ve Vratislavi proti domácímu Polsku, kde vstřelil ve 30. minutě vítězný gól zápasu, který skončil výsledkem 2:0 pro Slovensko. 9. října 2014 vstřelil první gól v kvalifikačním zápase na EURO 2016 proti Španělsku, brankář Iker Casillas nedokázal jeho střelu vyrazit. Slovensko vyhrálo 2:1 a po úvodní výhře nad Ukrajinou potvrdilo výborný vstup do kvalifikace. Se slovenskou reprezentací slavil 12. října 2015 postup na EURO 2016 ve Francii (historicky první pro Slovensko v éře samostatnosti).", "section_level": 1}, {"title": "Mistrovství světa 2010.", "content": "Reprezentační trenér Vladimír Weiss jej nominoval pro Mistrovství světa ve fotbale 2010 v Jihoafrické republice, ačkoli Juraj neabsolvoval jediný kvalifikační zápas. Vyplatilo se mu to, Kucka patřil mezi nejlepší hráče ve Weissově výběru. Slovensko se 15. června utkalo na Mistrovství světa ve svém prvním utkání v základní skupině F s nováčkem šampionátu Novým Zélandem, Kucka nastoupil na hřiště v závěru utkání (91. minuta) za stavu 1:0, kdy střídal Vladimíra Weisse ml., Slovensko vítězství neudrželo, v 93. minutě zařídil konečnou remízu 1:1 hlavičkující Winston Reid. Ve druhém utkání 20. června 2010 podlehlo Slovensko jihoamerickému mužstvu Paraguaye 0:2, avšak do tohoto zápasu Kucka nezasáhl. 24. června 2010 ve třetím zápase Slovenska v základní skupině proti Itálii nastoupil v základu a podal výborný výkon, pomohl tak reprezentaci k vítězství 3:2 a postupu do osmifinále ze druhého místa na úkor Itálie. Slovenský záložník asistoval ve 25. minutě na prvním gólu Róberta Vitteka. V osmifinále se Slovensko střetlo Nizozemskem, v nastaveném čase (94. minuta) snižoval Vittek z pokutového kopu na konečných 1:2, tento výsledek posunul do čtvrtfinále turnaje pozdějšího vicemistra Nizozemsko. Juraj Kucka odehrál opět celý zápas a dostal žlutou kartu.", "section_level": 2}, {"title": "EURO 2016.", "content": "Trenér Ján Kozák jej zařadil do 23členné nominace na EURO 2016 ve Francii, kam se Slovensko probojovalo poprvé v éře samostatnosti. V prvním utkání nastoupil proti Walesu, Slovensko prohrálo 1:2. Ve druhém zápase proti Rusku byl u výhry 2:1 a v posledním zápase základní skupiny proti Anglii uhrál se spoluhráči remízu 0:0. Slovenští fotbalisté skončili se 4 body na třetím místě tabulky, v osmifinále se představili proti reprezentaci Německa (porážka 0:3, Kucka nastoupil) a s šampionátem se rozloučili.", "section_level": 2}], "src_summary": "Juraj Kucka (* 26. února 1987, Bojnice) je slovenský fotbalový záložník a reprezentant, od ledna 2019 hráč klubu Parma Calcio 1913. Účastník Mistrovství světa 2010 v Jihoafrické republice a EURA 2016 ve Francii. Mimo Slovensko působil na klubové úrovni v České republice, Itálii a Turecku. Stal se historicky prvním reprezentantem Slovenska, který si na dres dal místo příjmení přezdívku (dle pravidel UEFA tzv. \"shirt name\"). Od EURA 2016 ve Francii nosí na zádech přezdívku \"Kuco\". Jeho fotbalovým vzorem je bývalý anglický záložník Paul Scholes.", "tgt_summary": "Juraj Kucka (; born 26 February 1987) is a Slovak footballer who plays as a midfielder for Italian top division club Parma and the Slovak national team.", "id": 2157358}
{"src_title": "Aragonit", "tgt_title": "Aragonite", "src_document": [{"title": "Vznik.", "content": "Aragonit vzniká při nízkoteplotních a připovrchových podmínkách, je pozdním minerálem hydrotermálních ložisek a epitermálních žil, hojný je na termálních pramenech a gejzírech. Vzniká při rozkladu vápenatých čedičů a jejich láv autohydratací. Recentní je v sedimentech či je přítomen jako složka krápníků. Podmínky vzniku aragonitu:", "section_level": 1}, {"title": "Morfologie.", "content": "Tvoří krátce či dlouze prismatické krystaly, sloupcovité či vláknité krystaly, tvoří stébelnaté, pizolitické (hrachovec) či vřídlovcovité (vřídlovec) agregáty. Jsou známy dvojčaté srůsty dle [110], ojediněle je znám srůst tří krystalů, čímž vzniká pseudohexagonální vzhled.", "section_level": 1}, {"title": "Vlastnosti.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Krystalografie.", "content": "Aragonit krystaluje v rombické soustavě - ortorombická dipyramida 2/m 2/m 2/m, grupa P mcn. Rozměry buňky: a=4,959, b=7,968, c=5,741, Z=4, 2V=18-19°. Při teplotě nad 400 °C přechází v kalcit.", "section_level": 2}, {"title": "Fyzikální vlastnosti.", "content": "Tvrdost 3,5-4 (Mo), hustota 2,94 g/cm. Štěpnost je zřetelná podle {010}. Není radioaktivní, má lasturnatý lom. Diamagnetický.", "section_level": 2}, {"title": "Optické vlastnosti.", "content": "Barvy je bílé, šedé, žlutobílé, nazelenalý, načervenalý, žlutobílý, modravý, fialový, též bezbarvý. Je průhledný až průsvitný, pleochroismus není znám, je termoluminiscenční. Vryp bílý či bezbarvý. Lesk skelný na plochách krystalů, smolný na lomových plochách.", "section_level": 2}, {"title": "Chemické vlastnosti.", "content": "Procentuální zastoupení prvků", "section_level": 2}, {"title": "Odrůdy.", "content": "Mossottit s příměsí Sr, nicholsonit se zinkem, tarnowicit s olovem, vřídlovec, hrachovec, železný květ, onyxový mramor či zeiringit", "section_level": 1}, {"title": "Příbuzné minerály.", "content": "Ze skupiny aragonitu - stronciantit, witherit, cerusit, alstonit, barytokalcit, olekminskit, paralstonit", "section_level": 1}, {"title": "Parageneze.", "content": "V gosanech s kalcitem, cerusitem, limonitem, malachitem, na autohydratačních žilách s dolomitem, kalcitem, hydromagnezitem, artinitem, brucitem, na hydrotermálních žilách s galenitem, fluoritem, wulfenitem", "section_level": 1}, {"title": "Využití.", "content": "Aragonit nemá praktické využití, je ale ceněným sběratelským minerálem. Odrůda onyxový mramor bývá používán jako ozdobný minerál či je broušen jako kabošon.", "section_level": 1}], "src_summary": "Aragonit je uhličitan vápenatý, chemický vzorec je CaCO. Typická barva je bílá, šedá, modravá, žlutobílá. Název poprvé použil Werner roku 1796 podle místa původu, uznán IMA. Soustava je ortorombická (kosočtverečná) - 2/m 2/m 2/m. Systematické zařazení podle Strunze je 5/B.04-10, skupina aragonitu, bezvodé uhličitany.", "tgt_summary": "Aragonite is a carbonate mineral, one of the three most common naturally occurring crystal forms of calcium carbonate, (the other forms being the minerals calcite and vaterite). It is formed by biological and physical processes, including precipitation from marine and freshwater environments. The crystal lattice of aragonite differs from that of calcite, resulting in a different crystal shape, an orthorhombic crystal system with acicular crystal. Repeated twinning results in pseudo-hexagonal forms. Aragonite may be columnar or fibrous, occasionally in branching stalactitic forms called \"flos-ferri\" (\"flowers of iron\") from their association with the ores at the Carinthian iron mines.", "id": 1861580}
{"src_title": "Alain-Fournier", "tgt_title": "Alain-Fournier", "src_document": [{"title": "Život.", "content": "Narodil se v učitelské rodině v kraji Sologne. V roce 1891 rodina přesídlila do Épineuil-le-Fleuriel, kde Henri studoval do 5. třídy. Poté přešel do Voltairova lycea (Lycée Voltaire) v Paříži. V roce 1901 se rozhodl pro námořnickou kariéru a začal studovat v Brestu. Po roce ale změnil rozhodnutí a začal se připravovat na studium v Bourges. V roce 1903 začal studovat na Lycée Lakanal v Sceaux (dnes součást Paříže). Zde se seznámil se svým přítelem Jacquesem Rivière. V roce 1905 se Alain-Fournier náhodou setkal s Yvonne de Quiévrecourt, do které se zamiloval. Dívka ale byla zasnoubena a později se vdala. Byla inspirací pro postavu Yvonne de Galais z románu \"Kouzelné dobrodružství\". V letech 1906 a 1907 se Alain-Fournier pokoušel složit zkoušky na École Normale Supérieure, ale nebyl úspěšný. V letech 1908–1909 sloužil v armádě. Stále zamilován do Yvonne de Quiévrecourt napsal v té době řadu básní a esejů, které později vyšly pod názvem \"Miracles\". V roce 1909 si Jacques Rivière vzal za ženu Henriho sestru Isabelle. V roce 1910 se Alain-Fournier vrátil do Paříže a psal kritiky pro \"Paris-Journal\". Současně pracoval jako sekretář politika Clauda Casimir-Periera. V roce 1913 vyšel jeho román \"Le Grand Meaulnes\", nejprve časopisecky v \"Nouvelle Revue française\" (v té době byl šéfredaktorem právě Alain-Fournierův švagr Jacques Rivière), později knižně. Kniha byla nominována na Goncourtovu cenu (Prix Goncourt). Román je jedním z prvních děl magického realismu. V srpnu 1914, nastoupil Alain-Fournier do armády v rámci mobilizace jako poručík 288. dělostřeleckého pluku a o měsíc později byl zabit v první světové válce v bitvě u Les Éparges (nedaleko Verdunu) krátce před svými 28. narozeninami. Jeho ostatky byly identifikovány až v roce 1991 a byly uloženy na hřbitově v Saint-Rémy la Calonne.", "section_level": 1}, {"title": "Spisy.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Další zpracování.", "content": "Román \"Kouzelné dobrodružství\" byl několikrát zfilmován: Film \"Kouzelné dobrodružství\" podle stejné předlohy natočil v roce 1982 Antonín Kachlík. Děj přemístil do Rakousko-Uherska. Toto zpracování ale nemělo úspěch. V Českém rozhlasu byl román zpracován jako dvanáctidílná četba na pokračování, připravila Anežka Charvátová, čte Miroslav Táborský, režie Markéta Jahodová.", "section_level": 2}], "src_summary": "Alain-Fournier, vlastním jménem Henri Alban-Fournier (3. října 1886, Chapelle d’Anguillon (Cher), Francie – 26. září 1914, Les Éparges (Meuse), Francie) byl francouzský spisovatel, básník a esejista. Je znám především jako autor jediného románu \"Kouzelné dobrodružství\" (Le Grand Meaulnes), zařazeného podle francouzského deníku \"Le Monde\" mezi 100 nejdůležitějších knih 20. století.", "tgt_summary": "Alain-Fournier () was the pseudonym of Henri-Alban Fournier (3 October 1886 – 22 September 1914), a French author and soldier. He was the author of a single novel, \"Le Grand Meaulnes\" (1913), which has been twice filmed and is considered a classic of French literature. The book is partly based on his childhood unfolding in an atmosphere of mystical unreality beyond which the world of adulthood is perceived.", "id": 362750}
{"src_title": "Metro v Almaty", "tgt_title": "Almaty Metro", "src_document": [{"title": "Historie.", "content": "Hlavní město Kazašské sovětské socialistické republiky Alma-Ata se v 60. a 70. letech potýkalo s narůstajícími dopravními komplikacemi. Aby se situace ve městě alespoň částečně zklidnila, zažádala Alma-Ata (jak se tehdy město jmenovalo) o výstavbu metra. Úředně byl projekt almatského metra schválen v roce 1981, přípravné práce byly zahájeny ještě téhož roku. Během prací ale byly zjištěny geologické problémy vyplývající z podhorské polohy města. Stavitele tak čekaly zhoršené podmínky se stavbou tunelů a stanic, kladení většího důrazu na bezpečnost pro případ zemětřesení (město bylo zničeno zemětřesením již dvakrát) a dalšími problémy. Projekt musel být několikrát předělán a přípravné práce se tak protáhly na dlouhých sedm let.", "section_level": 1}, {"title": "Stavba.", "content": "Vlastní stavba almatského metra byla zahájena v roce 1988, kdy se začala stavět 1. trasa v úseku Alatau – Ulitsa Rayimbeka, součástí stavby bylo i depo. Stavba časem nabývala jasnějších a konkrétních obrysů, termín otevření prvního úseku metra byl odhadován na rok 1994. V prosinci 1991 se však rozpadl Sovětský svaz a Alma-Ata přišla o dotace z Moskvy na výstavbu metra, které nová Republika Kazachstán nebyla schopna poskytnout. Stavba metra tak musela být přerušena. V 90. letech se několikrát objevily návrhy na dostavbu metra, ale všechny byly zamítnuty. Následné stěhování hlavního města z Almat do Astany uložilo celý projekt na několik dalších let prakticky k ledu. Dostavba almatského metra byla schválena až v roce 2003 kazašským parlamentem a stavba tak mohla pokračovat. Nemalou zásluhu na tom měl bývalí kazašský prezident Nursultan Nazarbajev, který almatskému metru zajistil nezbytné finanční prostředky. První úsek metra byl otevřen 1. prosince 2011, po více než 23 letech od zahájení stavby.", "section_level": 1}, {"title": "Provoz.", "content": "Dokončená 1. trasa, označována červenou barvou, začíná a končí na severním okraji centra stanicí Ulitsa Rayimbeka, poblíž které se nachází depo. Stanice se nachází poblíž nádraží Almaty-II, přímá vazba z nádraží na metro ale není. Trasa vede centrem města na jih a poté se stáčí na západ ke konečné stanici Alatau. Trasa s devíti stanicemi měří 8,56 (?) km. provoz na ní zajišťuje 20 pětivozových vlaků typu 81-71 v modernizované verzi. Existovala varianta, že Škoda Plzeň do Almaty dodá soupravy 81-71M, k oficiálním jednáním ale nakonec nedošlo. Celková doba jízdy z jedné konečné stanice na druhou, při max. rychlosti 40km/h, je 12 minut.", "section_level": 1}, {"title": "Budoucnost.", "content": "Po dokončení 1. úseku se počítá s výstavbou druhé trasy (značená zeleně), která povede od Parku Gorkogo na západ centra, odkud se bude stáčet na jih, na Alatau. S 1. trasou se překříží ve dvou stanicích a vytvoří tak centrální čtyřúhelník almatského metra. Druhá trasa pak povede dále na jihovýchod do stanice Orbitau, kde bude mít vlastní depo. Prodloužena bude i 1. linka směrem na západ. Třetí trasa by měla vést od Ulitse Rayimbeky, kde bude vazba na 1. linku, směrem na severní okraj města, k nádraží Almaty-I. Trasa je značená modrou barvou a bude vybudováno jako lehké metro. Časový horizont zprovozňování nových úseků zatím není znám.", "section_level": 1}], "src_summary": "Almatské metro (; ) je metro v největším kazašském městě Almaty. S několikaletým přerušením bylo budováno od roku 1988 a zprovozněno bylo 1. prosince 2011. Almatské metro je sovětského typu a vedle metra v uzbeckém Taškentu je jediným dopravním systémem svého druhu ve střední Asii.", "tgt_summary": "Almaty Metro (, \"Almaty Metropolıteni\"; ) is a rapid transit/metro system in Almaty, Kazakhstan. The first line of the system was opened on 1 December 2011, after more than 23 years of construction. A , two-station extension of the Metro to Moskva station opened on 18 April 2015.", "id": 1587575}
{"src_title": "Běh o život", "tgt_title": "The Running Man (novel)", "src_document": [{"title": "Děj.", "content": "Děj románu se odehrává v Americe v roce 2025. Zemi ovládá totalitní režim \"Systém\". Bohatí a zaměstnaní žijí v přepychových domech a dělají si, co chtějí. Ti, kteří nemůžou sehnat práci, žijí ze dne na den v \"Družstevním městě\". Mezi ně patří i osmadvacetiletý nezaměstnaný Ben Richards, který z práce v elektrárně odešel kvůli nevyhovujícím plášťům proti záření, nechtěl být totiž sterilní. Krátce po odchodu se mu s manželkou Sheilou narodila dcera Cathy, která právě prodělává zápal plic a rodina si nemůže dovolit léky. Ben se rozhodne k zoufalému činu. Systém do každé domácnosti instaloval televizi, kde hraje jediný kanál VéVé a na něm běží soutěže o peníze. V těchto soutěžích hrají lidé na dně společnosti o trochu peněz, často je to stojí zdraví či dokonce život. Ben přes protesty manželky odchází do Paláce her a prochází zdravotními i inteligenčními testy, ty jej ohodnotí jako vysoce nebezpečného a inteligentního člověka, který je ohrožením stávajícího Systému a je třeba jej zlikvidovat. Je nasazen do soutěže \"Running Man\", která je sice nejvýnosnější, ale také nejnebezpečnější. Soutěžící je vypuštěn na svobodu a dostane 12 hodin náskok, pak se za ním vrhnou Lovci, kteří ho mají zabít. Za každou hodinu a každého mrtvého policistu dostává zaplaceno. Každý den musí soutěžící odevzdat poštou dva desetiminutové klipy, aby dál dostával peníze, pokud je neodevzdá, peníze sice neproudí, ale Lovci jej honí dál. Pokud přežije třicet dnů (rekord je 8 dní), vyhraje miliardu dolarů. Ben v Hardingu dostane od kamaráda falešné doklady a identitu a odletí do New Yorku, zde se však po pár dnech necítí v bezpečí. Proto autobusem odjíždí do Bostonu a ubytuje se v místní Ymce. Po týdnu uvidí na ulici podezřelé množství lidí, je obklíčen, prchá do sklepa, kde hotel podpálí a sám kanály prchá z místa činu. Narazí na malého černého chlapce Staceyho, který mu s bratrem Bradleym pomůže, odveze jej v kufru auta do Manchesteru, kde se Ben vydává za kněze. Bradley je velmi vzdělaný, ukradne kartu do knihovny, kam chudí nemají přístup a zjistí, že Systém lže o znečištění ovzduší, pro chudé lze koupit pouze nefunkční a předražené filtry a lidé kvůli stavu vzduchu umírají jako mouchy. Sám dokázal vymyslet nosní filtr za pouhých 6 dolarů. Kazety, na kterých se snaží lidem sdělit pravdu o ovzduší, posílá Bradleymu do Bostonu, protože má podezření, že jej podle nich našli. Po týdnu prchá za Bradleyho kamarádem Eltonem do Portlandu, zde ho udá Eltonova matka. Richards s Eltonem prchají, Elton je postřelen a ví, že zemře, proto je ochoten hrát roli volavky, a Richards se může ukrýt, je také postřelený. Za pomoci malého chlapce najde svůj další cíl - vzdálené letiště. Stopne si paničku vracející se z nákupů Amelii Williamsovou, ta k němu cítí odpor, používá ji jako rukojmí, aby mohl projet policejními zátarasy. Dojede na letiště, kde už na něj čekají Lovci s velitelem McConem. Vymyslí si, že má velmi účinnou výbušninu a donutí Amelii, aby jeho výmysl potvrdila. Ta k němu zahoří sympatiemi a přes tvrdé výslechy vede stále svou. Ben dostane letadlo s posádkou a nahoru si vezme McConea i Amelii. Překonal dosavadní rekord soutěže, vedoucí hry Dan Killian mu nabízí místo hlavního náhončího místo McConea, zároveň mu sděluje, že před deseti dny jeho dceru a manželku napadli neznámí lupiči a zabili je. Ben prozře, vše dělal zbytečně. Postřílí posádku i McConea, Amelii dá padák a sám letadlo stočí na Palác her a vletí přímo do kanceláře Dana Killiana.", "section_level": 1}], "src_summary": "Běh o život, někdy uváděno jako Running Man (v anglickém originále \"The Running Man\") je román amerického spisovatele Stephena Kinga, publikovaný pod pseudonymem Richard Bachman v roce 1982. Kniha vyšla česky poprvé v nakladatelství Laser v roce 1992. V roce 1987 byl podle románu natočen film \"Běžící muž\".", "tgt_summary": "The Running Man is a science fiction thriller novel by American writer Stephen King, first published under the pseudonym Richard Bachman in 1982 as a paperback original. It was collected in 1985 in the omnibus \"The Bachman Books\". The novel is set in a dystopian United States during the year 2025, in which the nation's economy is in ruins and world violence is rising. The story follows protagonist Ben Richards as he participates in the game show \"The Running Man\" in which contestants, allowed to go anywhere in the world, are chased by \"Hunters\" employed to kill them. The book has a total of 101 chapters, laid out in a \"countdown\" format. The first is titled \"Minus 100 and Counting ...\" with the numbers decreasing, ending with the last chapter called \"Minus 000 and Counting\" (or, in some versions, simply \"000\"). \"The Running Man\" was very loosely adapted into a film with the same name, which was released five years after the book, in 1987. The film starred Arnold Schwarzenegger as Richards. The film was later made into a video game released on several home computer platforms.", "id": 913968}
{"src_title": "Pastala rozprostřená", "tgt_title": "Turnera diffusa", "src_document": [{"title": "Popis.", "content": "Pastala rozprostřená je malý keř s malými žlutými květy se silnou vůní připomínající heřmánek. Je silně větvený a má hladké, oválné listy. Líc listů je světlá, na rubu je pýřitá žilnatina. Květy mají hořkou chuť a rostou z paždí listů. Kvete na konci léta a plodí malé, oválné, pukavé tobolky chutnající podobně jako fíky.", "section_level": 1}, {"title": "Areál rozšíření.", "content": "Rostlina roste na jihu Severní Ameriky, především v Mexiku a Texasu, a také ve Střední a Jižní Americe. V dnešní době se také pěstuje v Africe. Roste v savanách a pouštních oblastech.", "section_level": 1}, {"title": "Použití.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Lidové léčitelství.", "content": "Damiána bývá nejčastěji užívána v podobě čaje na léčbu kašle, zácpy a deprese. Údajně také pomáhá na fibromyalgii, rozedmu plic, nízkou hladinu testosteronu, frigiditu, impotenci, neplodnost, menopauzu, Parkinsonovu nemoc a mnoho věcí souvisejících s pohlavními orgány.", "section_level": 2}, {"title": "Afrodiziakální a rekreační užití.", "content": "Damiána je v Mexiku používána jako tradiční ženské afrodisiakum. Čaj z damiány pijí ženy hodinu či dvě před pohlavním stykem kvůli lepšímu prožití aktu. Účinek bývá přisuzován aromatickým olejům rostliny a jejich dráždivosti. Zvýšení účinku lze dosáhnout kombinací s bobulemi floridské palmy Serenoa repens. Damiána se používá k výrobě mexického likéru, jež bývá někdy přidáván do margarity. Také se kouří a pak jsou její účinky podobné marihuaně, ale mírnější a více relaxační. Užívá se také jako náhrada tabáku při kouření marihuany. Má synergické účinky s mučenkou, kouření těchto dvou rostlin spolu vede k extrémní relaxaci a podporuje lucidní snění. Také bývá součástí bylinných cigaret.", "section_level": 2}], "src_summary": "Pastala rozprostřená (\"Turnera diffusa\", syn. \"Turnera aphorodisiaca\"), známá též jako damiána, je americký keř z čeledi mučenkovitých (\"Passifloraceae\") do které byl přeřazen po zrušení čeledě \"Turneraceae\" taxonomickým systémem APG III. Jeho listy se používají jako afrodisiakum.", "tgt_summary": "Turnera diffusa, known as damiana, is a shrub native to southern Texas in the United States, Central America, Mexico, South America, and the Caribbean. It belongs to the family Passifloraceae. Damiana is a relatively small, woody shrub that produces small, aromatic flowers. It blossoms in early to late summer and is followed by fruits that taste similar to figs. The shrub is said to have a strong spice-like odor somewhat like chamomile, due to the essential oils present in the plant.", "id": 941850}
{"src_title": "Kegelovy cviky", "tgt_title": "Kegel exercise", "src_document": [{"title": "Průběh cvičení.", "content": "Kegelovy cviky lze nacvičovat buď přímo při močení nebo mimo něj. Nacvičování spočívá v rytmickém zatínání svalstva, obdobně jako při zadržování močení, a jejich následné uvolňování. Při důsledném cvičení by měly být nacvičovány přibližně třikrát denně, v intervalu třiceti až čtyřiceti stahů a povolení. Ze začátku by mělo jít o krátké stahy a postupem času se jejich délka může prodlužovat až na deset sekund. Všechny by měly být prováděny v krátkém rozmezí. Nacvičování Kegelových cviků při močení spočívá ve snaze postupně utlumit proud moči. Je však důležité nezatínat jiné svaly (například břišní či stehenní) a nezadržovat dech. Cvikem pak lze ovládnout tu správnou skupinu svalů. Jinou metodou jak nalézt správnou skupinu svalů je vložit prst do pochvy (u ženy) či do konečníku (u muže) a snažit se kolem nich zatnout svaly. Mezi další možnosti procvičování svalů pánevního dna pomocí Kegelových cviků patří tzv. venušiny kuličky nebo gelové korále, které si žena zavede. Pochva se jim přizpůsobí. Žena svaly svírá kuličky co nejsilněji a může se je přes odpor, který sama klade, pokoušet vytahovat. Oblíbeným a účinným cvikem pro posilování sexuálních svalů je samotný orgasmus. Svaly se nekontrolovatelně stahují a tím samovolně posilují.", "section_level": 1}, {"title": "Kegelovy cviky a hyperaktivní močový měchýř.", "content": "Kegelovy cviky jsou také vhodné při problémech s močením. Měly by být doporučeny lékařem jako první krok při léčbě hyperaktivního močového měchýře. Stahováním svalů pánevního dna dochází ke zpevňování svalů kolem močového měchýře, a tím i k prodloužení času, po který je pacient schopen zadržet moč.", "section_level": 1}], "src_summary": "Kegelovy cviky vyvinuté v roce 1948 americkým gynekologem Arnoldem Kegelem, se zaměřují na procvičování a zpevnění svalů v oblasti pochvy, močové trubice a konečníku, neboli takzvaného pánevního dna. Jejich procvičování vede u žen ke zvýšení vzrušivosti, vaginální lubrikace a snadnějšímu dosažení orgasmu. U mužů pak k větší erekci a oddálení ejakulace. Samotné cviky spočívají v zatínání svalstva, podobně jako při zadržování proudu moči při močení. Kromě sexuálních účelů se Kegelovy cviky mohou praktikovat i při potížích s močovou inkontinencí.", "tgt_summary": "Kegel exercise, also known as pelvic-floor exercise, involves repeatedly contracting and relaxing the muscles that form part of the pelvic floor, now sometimes colloquially referred to as the \"Kegel muscles\". The exercise can be performed multiple times each day, for several minutes at a time, but take one to three months to begin to have an effect. Kegel exercises aim to strengthen the pelvic floor muscles. These muscles have many functions within the human body. In women, they are responsible for: holding up the human bladder, preventing urinary stress incontinence (especially after childbirth), vaginal and uterine prolapse. In men, these muscles are responsible for: urinary continence, fecal continence, and ejaculation. Several tools exist to help with these exercises, although various studies debate the relative effectiveness of different tools versus traditional exercises. The American gynecologist Arnold Kegel first published a description of such exercises in 1948.", "id": 735141}
{"src_title": "Bazilika svatého Antonína", "tgt_title": "Basilica of Saint Anthony of Padua", "src_document": [{"title": "Historie.", "content": "Svatý Antonín byl proslulý portugalský světec a kazatel ochránce chudých i všech, kteří stále něco ztrácejí. Narodil se v Lisabonu roku 1195, působil v mnoha místech Evropy a v severní Africe; zemřel v Arcelle poblíže Padovy v roce 1231 a již následujícího roku byl svatořečen. Bazilika sv. Antonína byla vybudována patrně v letech 1232-1307 a zcela dokončena až roku 1475. Po požáru roku 1749 byla obnovena a prošla ještě několika opravami.", "section_level": 1}, {"title": "Popis.", "content": "Cihlová stavba na půdorysu kříže je 110 m dlouhá a 55 m široká. Chrám nese znaky přechodu mezi románským a gotickým slohem, především je však nápadný množstvím byzantských prvků (křížový půdorys, kupole), podobně jako bazilika svatého Marka v Benátkách. Celé stavbě vévodí 7 kupolí, navýšených v roce 1424, a dvě štíhlé zvonice, podobné minaretům. Zatímco fasáda je poměrně strohá, se sochami hlavních františkánských světců a s freskou A. Mantegni (1452), interiér baziliky je bohatě vyzdoben. Z bohatého zařízení vyniká hlavní oltář s Donatellovými sochami, jen zlomek původního sochařova záměru. Kromě bronzových soch Ukřižování a Panny Marie s anděly jsou zde i jeho reliéfy ze života světce, mramorový reliéf \"Kladení do hrobu\" a téměř 4 m vysoký bronzový svícen od Riccia (1507-1516). Sám světec je pohřben pod oltářem honosné kaple po levé straně, vyzdobené renesančními reliéfy (Tulio Lombardo, Jacopo Sansovino ad.). Protější kaple, zasvěcená svatému Jakubovi, se honosí bohatými freskami ze 14. století. V kapli Nejsvětější svátosti po pravé straně je náhrobek Erasma di Narni, proslulého kondotiéra a velitele místní domobrany, přezdívaného Gattamelata („mazaná kočka“). Padova mu roku 1447 věnovala pomník od Donatella, bronzovou jezdeckou sochu, stojící na náměstí před bazilikou. V pokladnici (\"Capella del Tesoro\") z roku 1690 jsou vystaveny bohoslužebné předměty z 12.-17. století. Ke kostelu přiléhá budova františkánského kláštera se čtyřmi rajskými dvory z 15. století, z nichž tři jsou volně přístupné a slouží poutníkům. Ke kostelu přiléhá také kaple sv. Jiří s renesančními freskami a \"Scuola del Santo\", vyzdobená freskami od Tiziana a jeho žáků.", "section_level": 1}], "src_summary": "Bazilika svatého Antonína, místními zvaná zkráceně \"Il Santo\" („Svatý“) je nejvýznamnějším chrámem v severoitalské Padově a jeden z největších chrámů v Itálii vůbec. Jsou zde uloženy ostatky Svatého Antonína Paduánského.", "tgt_summary": "The Pontifical Basilica of Saint Anthony of Padua () is a Roman Catholic church and minor basilica in Padua, Veneto, Northern Italy, dedicated to St. Anthony. Although the Basilica is visited as a place of pilgrimage by people from all over the world, it is not the titular cathedral of the city, a title belonging to the Cathedral-Basilica of St. Mary of Padua. The basilica is known locally as \"il Santo\". It is one of the eight international shrines recognized by the Holy See.", "id": 1290930}
{"src_title": "Oblovka žravá", "tgt_title": "Achatina fulica", "src_document": [{"title": "Popis.", "content": "Oblovka žravá patří mezi největší suchozemské plže. Její ulita dorůstá délky až 20 cm, průměrně však kolem 12 cm. Váha se pohybuje kolem 150 g, maximálně do 300 g. Dožívá se 5 – 20 let, v zajetí i 23 let. Pohybuje se pomocí svalnaté nohy, která při natažení může být až o 10 cm delší než ulita. Barva může být různá, od krémové po tmavě hnědou. Zbarvení ulity je variabilní v závislosti na podmínkách a potravě, nejčastěji je však ulita hnědá se světlými pruhy. Důležitým identifikačním znakem tohoto druhu je bílý nebo modrobílý střední sloupek ulity (kolumela). Achatina žravá díky své schopnosti adaptace na odlišné podmínky i mimo oblast přirozeného výskytu patří mezi invazní druhy. Například zimě se brání zahrabáním až do hloubky 20 cm. Při absenci přirozených nepřátel působí v nových lokalitách obrovské škody v zemědělství. Kupříkladu na Floridě se tento druh přemnožil v letech 1966 a 2011. V české přírodě se africké achatiny již také běžně rozšířily, ale nepůsobí zde žádné škody, ani není zatím znám případ rozmnožování v divoké přírodě. V České a Slovenské republice je rozšířena oblovka lesklá (\"Cochlicopa lubrica),\" která nemá s rodem Achatina pocházejícího z Afriky zcela nic společného, proto by měl tento druh chovateli nazýván Achatina, aby nedocházelo k slovním záměnám s českými oblovkami. V přirozené domovině je lidmi vyhledávana jako zdroj potravy. Ulity se využívají jako pomocný nástroj na sadbu zeleniny a ovoce.", "section_level": 1}, {"title": "Rozmnožování.", "content": "Stejně jako ostatní hlemýždi, jsou hermafrodité, což znamená, že každý jedinec má jak samčí, tak samičí pohlavní orgány.Většinou vyhledávají druhého jedince, ale v nevyhovujícím chovu může vajíčka naklást i samotný jedinec. Asi po 8 – 20 dnech po oplození následuje nakladení asi 200 vajíček (dokonce může až 500). Ty oblovka zahrabe do půdy. Cca 14 dní po nakladení se z vajíček vylíhnou malé oblovky o velikosti cca 4-7mm. První snůšky bývají často neoplodněné, tzv. zkušební.", "section_level": 1}, {"title": "Chov v zajetí.", "content": "Achatiny se poslední dobou chovají čím dál víc, a to jako domácí mazlíčci. Pro chov achatin je vhodné terárium a už méně plastový box, neboť nedochází ke správné cirkulaci vzduchu. Jako nejsnazší podestýlku do dané ubikace lze použít: lisovaný kokosový substrát (Lignocel),který zadržuje potřebnou vlhkost nebo listovou hrabanku z lesa. V nejzazším případě lze použít i rašelinu, kterou je nutno smíchat s mletým dolomitem, nebo vápencem (kvůli její kyselosti). Jako další by neměl chybět přísun vápníku, v našich podmínkách ho doplňujeme sépiovou kostí, mletým vápencem a nebo mletým dolomitem.", "section_level": 1}], "src_summary": "Oblovka žravá (\"Lissachatina fulica\", achatina žravá) je suchozemský plž obývající tropické lesy střední Afriky. Hlavní složku jeho potravy činí shnilé listy a spadané ovoce.", "tgt_summary": "Achatina fulica is a species of large land snail that belongs in the family Achatinidae. It is also known as the Giant African land snail. It shares the common name \"giant African snail\" with other species of snails such as \"Achatina achatina\" and \"Archachatina marginata\". This snail species has been considered a significant cause in pest issues around the world. Internationally, it is the most frequently occurring invasive species of snail. Outside of its native range, this snail thrives in many types of habitat in areas with mild climates. It feeds voraciously and is a vector for plant pathogens, causing severe damage to agricultural crops and native plants. It competes with native snail taxa, is a nuisance pest of urban areas, and spreads human disease. This snail is listed as one of the top 100 invasive species in the world.", "id": 1707964}
{"src_title": "František Borgia", "tgt_title": "Francis Borgia, 4th Duke of Gandía", "src_document": [{"title": "Životopis.", "content": "Narodil se roku 1510 ve Španělsku jako syn vévody z Gandie. Vévodové z Gandie byli přímými potomky papeže Alexandra VI., který byl Františkovým pradědem. Po matce byl pravnukem krále Ferdinanda II. Aragonského. vstoupil do diplomatické služby na dvoře španělského krále Karla V. Habsburského, kde poznal dvorní dámu královny a svou budoucí manželku Eleonoru de Castro, příbuznou z portugalského královského dvora, s níž měl osm dětí (Carlos, Isabel, João, Álvaro, Fernando, Afonso, Joana, Doroteia). Jeho syn João (Juan) byl koncem 16.století jedním ze španělských vyslanců v Praze, kde roku 1581 vydal knihu Empresas morales. Když královna Isabela Portugalská po porodu v Toledu 1. května 1539 zemřela, František doprovázel její smuteční vůz s rakví až do Escorialua tam se zúčastnil otevření rakve. Otřesen pomíjivostí života rozhodl se svůj život proměnit a stát se řeholníkem. Vzápětí (24. června 1539) jej španělský král Karel V. jmenoval vicekrálem Katalánie, což vstup do řádu oddálilo, na jeho duchovní obrat zapůsobilo setkání s Ignácem z Loyoly, zakladatelem Tovaryšstva Ježíšova. Od té doby František praktikoval ignaciánské exercicie. Roku 1546, po smrti své manželky, začal studovat teologii a vstoupil tajně do řádu. Jeho rozhodnutí bylo zveřejněno až roku 1551, kdy byl vysvěcen na kněze. V letech 1554–1561 stál v čele jako provinciál španělské provincie Tovaryšstva. Při zakládání Collegia Romana, jezuitské vzdělávací instituce, která je předchůdcem dnešní Gregoriánské univerzity, spolupracoval se sv. Ignácem a sv. Františkem Xaverským. Patřil k prvním donátorům této koleje, jež poskytovala vzdělání a ubytování zdarma. Roku 1565 byl zvolen třetím generálem řádu jezuitů. Odmítl jmenování kardinálem. V duchovní sféře byl vyznavačem kultu Panny Marie, šiřitelem kopií zázračných obrazů a podporovatelem laických mariánských sdružení. Dbal na podporu nemocných a umírajících v období morové epidemie. Podporoval také misijní činnost svého řádu. Jako generální představený Tovaryšstva Ježíšova řád rozšířil a vyslal misionáře do Brazílie, Mexika, Peru, Moluk, Afriky, Floridy a na Kanárské ostrovy. Pomohl též papeži Piu V. jako agitátor při přesvědčování španělského, portugalského a francouzského královského dvora k diplomatickému sblížení a spojení vojenských sil pro tažení proti Osmanským Turkům. Ve Španělsku byl přijat, ve Francii nikoliv. Při této cestě onemocněl a na zpáteční cestě 1. října 1572 v Římě zemřel. Po smutečních obřadech v chrámě Il Gesú v Římě byla vystavena jeho posmrtná maska (dodnes je uložena v tamním muzeu) a tělo bylo přeneseno k pohřbu do jezuitského kostela v Madridu. Kanonizován byl roku 1670 papežem Klementem X.", "section_level": 1}, {"title": "Ikonografie.", "content": "František z Borgie bývá vyobrazen s charakteristickou fyziognomií, krátce střiženým plnovousem, v řádové sutaně jezuity, na hlavě s kvadrátkem, u nohou s odloženým kardinálským kloboukem, nebo také s knížecí korunou, s lebkou jako symbolem pomíjivosti pozemského života a s knihou řádových pravidel v ruce. V epických scénách se modlí před zemřelou královnou Isabelou, nebo u oltáře slouží mši a při pozdvihování kalicha se nad ním vznáší hostie ve svatozáři.", "section_level": 1}, {"title": "Patrocinium.", "content": "František z Borgie je jedním ze 149 řádových patronů jezuitů, patronem Gandie, proti zemětřesení a proti moru. Jeho památka je připomínána 30. září, původně 10. a pak 1. října; v jezuitském řádu je připomínán 3. října.", "section_level": 1}], "src_summary": "Svatý František Borgia (\"Francesco Borgia\", někdy česky \"František Borgiáš\", vlastním jménem Francisco de Borja y Aragon; 28. říjen 1510, Gandia, Španělsko – 30. září 1572, Řím) byl katolický kněz a člen jezuitského řádu; byl jedním z příkladných světců katolické reformy řeholních řádů 16. století a organizátor jihoamerických misií.", "tgt_summary": "Saint Francis Borgia, 4th Duke of Gandía (Valencian: \"Francesc de Borja\", ) (1510–1572) was a great-grandson of Pope Alexander VI, a Grandee of Spain, a Spanish Jesuit, and third Superior General of the Society of Jesus. He was canonized on 20 June 1670 by Pope Clement X.", "id": 162383}
{"src_title": "Michal Neuvirth", "tgt_title": "Michal Neuvirth", "src_document": [{"title": "Kariéra.", "content": "Neuvirth byl draftován v roce 2006 jako 34. v pořadí, týmem Washington Capitals. Sezonu začal v týmu ECHL South Carolina Stingrays, v této soutěži se zúčastnil i utkání All-stars. Poté byl různě vyměňován do týmů Oshawa Generals, Plymouth Whalers nebo Hershey Bears, na úvod sezony 2008 se dokonce vrátil zpět do Česka, konkrétně do Třince. Nakonec se usadil v Hearshey a začátkem roku 2009 se dočkal premiéry v NHL. V dresu Washingtonu nastoupil proti Tampa Bay Lightning a hned vychytal výhru 5:1 pomocí 31 zákroků. Do zápasů NHL nastoupil ještě 4x, dvakrát vítězně, jednou s porážkou, dvakrát střídal v průběhu zápasu. V březnu toho roku byl poslán zpět do týmu Hershey Bears, když se uzdravil golman Semjon Varlamov. V dresu Hershey Bears slavil ve své první sezoně 2008/09 s týmem zisk Calder Cupu a sám byl oceněn Jack A. Butterfield Trophy pro nejlepšího hráče playoff. I v sezoně 2009/10 vychytal Hershey prvenství v soutěži. V průběhu výluky NHL 2012/13 chytal v týmu HC Sparta Praha. V průběhu sezóny 2013/14 nedostával ve Washingtonu tolik příležitostí a chtěl z klubu odejít, což se mu splnilo 5. března 2014, při posledním přestupovém dnu NHL, kdy byl spolu s Rostislavem Kleslou vyměněn do Buffala Sabres za Jaroslava Haláka a výběr ve třetím kole draftu 2015. 2. března byl vyměněn z Buffala (nejhoršího týmu celé NHL) za Chada Johnsona do New Yorku Islanders, kde vytvořil brankářskou dvojici se Slovákem Jaroslavem Halákem. 1.7 2015 podepsal jako volný hráč dvouletou smlouvu s Philadelphií Flyers.", "section_level": 1}, {"title": "Reprezentace.", "content": "Neuvirth prošel postupně všemi mládežnickými výběry. V sezoně 2003/04 odchytal čtyři utkání za reprezentační výběr do 16 let, další sezonu stejný počet zápasů absolvoval i v \"sedmnáctce\". V sezoně 2005/06 se 14x objevil v brance reprezentace do 18 let. V roce 2008 se zúčastnil Mistrovství světa juniorů, které se konalo v České republice. V reprezentaci do 20 let nastoupil celkem 6x (z toho 4x na zmíněném šampionátu). 2.3.2016 byl nominován na Světový pohár, jedná se o jeho první pozvánku do reprezentace. Odchytal přípravný zápas s Ruskem, kde Česko vyhrálo na nájezdy (2:1). V přípravném zápase s týmem Severní Ameriky po 30 minutách střídal Petra Mrázka, chytil 25 střel a dochytal výhru 3:2. Na Světovém poháru odehrál jeden zápas, a to s Kanadou, který Česko prohrálo vysoko 6:0.", "section_level": 1}], "src_summary": "Michal Neuvirth (* 23. březen 1988, Ústí nad Labem, Československo) je český hokejový brankář, momentálně působící v soutěži Extraliga ledního hokeje v týmu HC Sparta Praha. Jeho současná partnerka je Karolina Gudasová, sestra spoluhráče z Philadephie Flyers Radka Gudase, se kterou má dceru Emily. rekord držel brankář Frédéric Cassivi který měl (2.10) POG", "tgt_summary": "Michal Neuvirth (; born 23 March 1988) is a Czech professional ice hockey goaltender who is currently under contract with HC Sparta Praha of the Czech Extraliga (ELH). He previously played for the Washington Capitals, New York Islanders, Buffalo Sabres, and Philadelphia Flyers. He was selected 34th overall by the Washington Capitals in the second round of the 2006 NHL Entry Draft.", "id": 1659577}
{"src_title": "Rakety Minotaur", "tgt_title": "Minotaur (rocket family)", "src_document": [{"title": "Minotaur-C (Taurus).", "content": "Raketa Taurus, později přejmenovaná na Minotaur-C, byla první nosnou raketou firmy Orbital vypouštěnou ze země. Byla odvozena od rakety Pegasus vypouštěné z letadla přidáním dalšího stupně na tuhá paliva.", "section_level": 1}, {"title": "Minotaur I.", "content": "Prvně vzlétl v roce 2000. Jedná se o relativně levný orbitální dopravní systém používaný k vynášení vojenských a universitních satelitů . První a druhý stupeň jsou převzaty a upraveny z vyřazených mezikontinentálních raket Minuteman II a třetí a čtvrtý jsou přímo převzaty z rakety Pegasus XL. Raketa disponuje vylepšenou avionikou známou jako MACH (Modular Avionics Control Hardware) a orbitálním naváděcím systémem. Jde o první použití rakety Minuteman II pro orbitální dopravu.", "section_level": 1}, {"title": "Minotaur II.", "content": "Slouží jako levný cvičný cíl pro zkoušky protiraketové obrany. Vyrábí se v několika verzích, dvou a třístupňových. Konstrukčně se skládá ze stupňů raket Minuteman II a s avionikou od společnosti Orbital Science. Základní dvoustupňová verze dokáže dopravit až 400 kilogramů do vzdálenosti až 8000 kilometrů. Kromě testů protiraketové obrany může sloužit i pro suborbitální lety různého charakteru.", "section_level": 1}, {"title": "Minotaur III.", "content": "Slouží stejně jako Minotaur II pro testy protiraketové obrany. První stupeň, Castor 120, je převzat z rakety LGM-118 Peacekeeper.", "section_level": 1}, {"title": "Minotaur IV.", "content": "Konstrukčně vychází z Minotauru III, ale má navíc čtvrtý stupeň z rakety Pegasus XL. Dokáže vynést až 1735 kg na nízkou orbitu Země ve výšce 185 km. První start proběhl v roce 2010.", "section_level": 1}, {"title": "Minotaur V.", "content": "Prozatím nejsilnější pětistupňová varianta. Nosnost na přechodovou dráhu ke geostacionární je 532 kg a na translunární 342 kg. První start proběhl v roce 2013.", "section_level": 1}, {"title": "Minotaur VI.", "content": "Plánovaná verze konstrukčně vycházející z rakety Minotaur IV. Bude mít pět stupňů.", "section_level": 1}], "src_summary": "Minotaur jsou americké rakety na tuhé pohonné látky, vyvinuté firmou Orbital pro USAF za účelem orbitálních i suborbitálních letů. Technicky jsou kombinací vládou USA dodávaných stupňů raket Minuteman II a prověřenou technologií společnosti Orbital. Navrhované silnější verze počítají s použitím stupňů z raket Peacekeeper.", "tgt_summary": "The Minotaur is a family of American solid fuel rockets derived from converted Minuteman and Peacekeeper intercontinental ballistic missiles. They are built by Northrop Grumman via contract with the Air Force Space and Missile Systems Center's Space Development and Test Directorate (SMC/SD) as part of the Air Force's Rocket Systems Launch Program which converts retired Intercontinental Ballistic Missiles (ICBMs) into space and test launch systems for US government agencies. Three variants of the Minotaur are currently in service. The Minotaur I is an orbital launch system used to launch small satellites into low Earth orbit (LEO). The Minotaur II is a target launch vehicle (TLV), also known as Chimera, used for suborbital flights, often as a target for tracking and anti-ballistic missile tests. The Minotaur IV is a more capable LEO launch system. The Minotaur V is designed to reach higher orbits, including geosynchronous transfer orbit (GTO) and trans-lunar trajectories. The Minotaur III is a version under development, which will be used for suborbital flights. The Minotaur I and II are derived from the Minuteman missile, while the Minotaur III, IV and V are derived from the Peacekeeper.", "id": 1317204}
{"src_title": "Gundam", "tgt_title": "Gundam", "src_document": [{"title": "Gundam seriály.", "content": "Gundam seriály patří do kategorie Sci-fi anime, odehrávají se daleko v budoucnosti nebo v alternativním světě. Ne všechny seriály spolu ale souvisí, to určuje universe nebo kalendář v anime použitý. Používá se odlišný kalendář od toho našeho, na tento kalendář se obvykle přejde v momentě, kdy lidé začnou opouštět Zemi a kolonizují okolní vesmír. Přesto, že existuje mnoho paralelních seriálů a skupin seriálů, které na sobě přímo nezávisí, existuje nápadná podobnost mezi jednotlivými podrobnostmi konkrétních anime. Většinou se odehrává boj mezi geneticky, či jinak upravenými lidmi a těmi \"\"přírodními\"\" na straně druhé. Zároveň se málokdy setkáte s konfliktem dvou stran. Sice většinou existují dvě hlavní velké síly, které proti sobě bojují, ale objevují se i individuální postavy, státy a organizace, které mají jiné zájmy, a jiné cíle než dva hlavní bojující strany.", "section_level": 1}, {"title": "Charakteristika a odlišnosti.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Universal Century.", "content": "U.C. (\"Universal Century\"): První o dosud nejobsáhlejší universum, z něhož více či méně vycházejí pozdější série. Dějová linie se zaměřuje především na konflikt mezi Earth Federation a Principality of Zeon. Výraz „Gundam“ (zkratka pro \"\"General Utility Non-Discontinuity Augmented Maneuvering System\"\") byl název pro první experimentální univerzální mobile suit chráněným pancířem ze speciální slitiny Gundarium , který svou bojovou silou vysoce překračoval schopnosti hromadně vyráběných mobile suitů obou stran, proto následně vyráběné mobilní zbraně, které vycházely z návrhu prvního modelu, nesou taktéž označení gundam (např. RX-178 Gundam Mk-II nebo MSZ-006 Zeta Gundam).", "section_level": 2}, {"title": "Future Century.", "content": "F.C. (\"Future Century\"): První z alternativních vesmírů. Zachycuje vizi budoucnosti, kdy většina lidí opustila zpustošenou Zemi a usídlila se ve vesmírných koloniích. Aby se zabránilo dalším válkám, kolonie se rozhodly pořádat velká klání (tzv. \"Gundam Fight\"). Kolonie, z níž pochází vítěz, má právo vládnout ostatním koloniím po 4 roky. Gundamové jsou stavěni speciálně pro tyto souboje, proto je výraz „\"Mobile Suit\"“ zde nahrazen výstižnějším „\"Mobile Figter\"“ (např. JDG-009X Devil Gundam nebo JMF-1336R Rising Gundam). Dalším specifikem je používání tzv. \"Mobile Trace System\", který má napodobovat pohyby pilota. Prostředí i charaktery jsou od ostatních sérií velmi odlišné a i pojetí gundamů má docela daleko k žánru real mecha, proto bývá MF G-Gundam některými skalními fanoušky pokládán za nejslabší z celé metasérie.", "section_level": 2}, {"title": "After Colony.", "content": "A.C. (\"After Colony\"): Pro západní svět zřejmě nejznámější universum, ve kterém vesmírné kolonie trpí pod útlakem \"United Earth Sphere Alliance\", která tak činí vlivem polovojenské \"Organization of Zodiac\". Ovšem tato situace nikdy nepřerostla v otevřenou válku, protože kolonie vždy toužily spíše po mírovém řešení. Proto má boj kolonií za svobodu spíše formu záškodnické války a je mířen zprvu proti OZ. Za gundamy jsou zde považovány mobile suity, které jsou vyráběny z gundania, slitiny, kterou je možno vyrábět pouze ve vesmíru, vykazuje ohromnou odolnost proti konvenčním zbraním a zneviditelňuje pro radar, protože pohlcuje elektromagnetické vlny (\"GUNDAnium Mobile suit\"). Navíc má každý gundam jméno, které vychází z podoby nebo vlastnosti konkrétního modelu (např. XXXG-01W Wing Gundam, XXXG-01D Gundam Deathscythe nebo XXXG-01H Gundam Heavyarms)", "section_level": 2}, {"title": "After War.", "content": "A.W. (\"After War\"): Volné pokračování U. C., které řeší, co by se stalo, kdyby po dopadu ohromné orbitální kolonie byla zničena většina zemského povrchu, zabita většina populace a přeživší by museli živořit v ruinách dřívější civilizace. Návrhy gundamů jsou volně založeny na \"mobile suitech\" z \"Universal Century\".", "section_level": 2}, {"title": "Correct Century.", "content": "C.C. (\"Correct Century\"): Příběh toho universa se odehrává asi 3000 let po U.C. Líčí se v něm válka mezi vesmírnými kolonisty, kteří sami sebe nazývají „\"the Moonrace\"“ a chtějí znovu kolonizovat Zemi, a \"Earth Militia\", silami pozemských feudalistů. C.C. znamenal silný odklon od zbytku metasérie, protože není zasazen do éry moderní futuristické technologie, ale časů blízko 20. století, neboť pozemšťané po letech míru technologicky degradovali a zapomněli jak cestovat do vesmíru. Označení „\"Gundam\"“ nese prastarý systém \"WD-M01 ∀ Gundam\", který byl během invaze kolonistů nalezen na Zemi.", "section_level": 2}, {"title": "Cosmic Era.", "content": "C.E. (\"Cosmic Era\"): Universum částečně podobné U.C. a také druhé nejobsáhlejší. Zaměřuje se na válku mezi \"Earth Alliance\" (především \"Atlantic Federation\" a fanatickým \"Blue Cosmos/Logos\") a \"ZAFT\" (\"Zodiac Alliance of Freedom Treaty\"), do které jsou zataženy i jiné, neutrální národy (\"Orb Union\"). Především jde ale o konflikt mezi „\"přirozenými lidmi\"“ a geneticky vylepšenými „\"koordinátory\"“. Za gundamy je zde považován \"mobile suit\" se speciálním operačním systémem, např. \"GAT-X105 Strike Gundam\" (os \"General Unilateral Neuro-link Dispersive Autonomic Maneuver system\"), \"ZGMF-X10A Freedom Gundam\" (\"os Generation Unsubdued Nuclear Drive Assault Module complex\") nebo \"ZGMF-X56S Impulse Gundam\" (\"os Generation Unrestricted Network Drive Assault Module\")", "section_level": 2}, {"title": "Anno Domini.", "content": "A.D. (\"Anno Domini\"): Nejnovější a zároveň první universum, jehož časová linie odpovídá současnému letopočtu. Zavádí nás na Zemi roku 2307, kdy jsou vytěženy fosilní paliva a jediný nový zdroj energie, ohromné solární kolektory obíhající kolem Země, drží tři mocenské bloky: \"Union of Solar Energy and Free Nations\" (\"Organizace Amerických Států, Australasie a Japonsko\"), \"Human Reform League\" (Čína, Rusko, Indie a další asijské státy) a \"Advanced European Union\" (většina Evropy a Turecka, Grónsko a Palestina), které zneužívají svoji dominantní pozici a využívají tento nevyčerpatelný zdroj pouze pro sebe a své spojence, zatímco zbytek světa se utápí ve válkách o suroviny a zbývající paliva. Z válečného chaosu se rodí soukromá vojenská organizace \"Celestial Being\", která usiluje o ukončení všech válek. Termín „\"Gundam\"“ označuje v A.D. řadu unikátních a vysoce účinných mobilních zbraní vyvinuty \"Celestial Being\" (např. \"GN-001 Gundam Exia\" a \"GN-002 Gundam Dynames\"). Navíc od ostatních mobilních zbraní jsou vybaveni tzv. \"GN Drive\" nebo \"Solar Furnace\", která umožňuje jednotce operovat po neomezenou dobu bez nutnosti doplňovat palivo.", "section_level": 2}, {"title": "Válečné konflikty.", "content": "Seriály Gundam jsou o válce. Piloti s pomocí gundam robotů bojují na jedné ze dvou nebo většinou více válčících stran. Války vznikají z různých důvodů, a většinou jsou velmi tragické. Zejména vůdci válčíčích stran jsou sobečtí a ochotní pro dosažení svého cíle obětovat obrovské množství životů. Není výjimkou, že najdete podobnosti mezi jednotlivými gundam anime. Dějově spolu však nesouvisí, dokonce i názvy jednotlivých organizací a jiných termínů jsou jiné, i když někdy podobné (viz názvy kalendářů, geneticky upravených lidí apod.)", "section_level": 1}, {"title": "Mecha anime.", "content": "Už z podstaty významu slova Gundam jsou všechny gundam seriály mecha anime. Mecha znamená, že se v ději objevují právě obrovští roboti ovládaní lidmi. Gundam evokuje lidskou podobu, má něco jako hlavu i končetiny jako člověk. Chování robota je také podobné člověku a stejně tak jeho styl boje, často uvidíte jak střílí ze zbraní podobně jako vojáci, nebo používá meč třeba jako samurajové. Gundam roboti patří do skupiny zbraní nazývaných \"\"mobile suit\"\" (někdy se \"Mobile suit\" objevuje i v názvu anime, viz \"Mobile Suit Gundam 00\" apod.). Kromě mobile suit používají armády v gundam anime ještě \"mobile armour\". \"Mobile armour\" na rozdíl od gundamů neevokuje lidskou podobu. I když také dokáže měnit svůj tvar a v mnohém se \"mobile suit\" vyrovná, jedná se o jiný typ zbraně.", "section_level": 1}, {"title": "Technologický pokrok.", "content": "Gundam roboti jsou stroje a kromě pilotů potřebují i vědce, vývojáře i opraváře, kteří se o ně starají, opravují je a vylepšují. V gundam seriálech je pokrok hnacím motorem konfliktů, všechny zúčastněné strany se snaží co nejrychleji vyvinout co nejvýkonnějšího, nejrychlejšího a nejsilnějšího robota. Díky tomu se technologický pokrok promítá do samotného boje. Tím jak jsou modely stále dokonalejší se i vývoj války obrací pozitivně pro jednu či druhou stranu. Mezi zbraně, které gundam používá patří většinou něco jako meč, puška (ve velikostech robota se spíš jedná o dělo) a většinou umějí roboti používat i rakety. Na závislosti na specializaci konkrétního robota pak používá i další typy zbraní. Pomocí kombinace různých mechanických nástrojů, zdroje energie a konkrétních zbraní může gundam většinou použít ještě ničivější zbraně.", "section_level": 1}], "src_summary": "Gundam je označení pro metasérii japonských anime seriálů společnosti Sunrise. Slovo Gundam zároveň označuje humanoidní roboty ovládané lidmi. Gundam je většinou zkratka, jejíž význam je lehce odlišný v jednotlivých anime seriálech.", "tgt_summary": ", also known as the , is a Japanese science fiction media franchise/media mix created by Yoshiyuki Tomino and Sunrise that features giant robots (mecha) with the name \"Gundam\" (after the original titular mecha). The franchise began on April 7, 1979 with \"Mobile Suit Gundam\", a TV series that defined the \"real robot\" mecha anime genre by featuring giant robots called mobile suits in a militaristic setting. The popularity of the series and its merchandise spawned a franchise that includes television series, OVAs, films, manga, novels and video games, as well as a whole industry of model robots known as Gunpla (plastic Gundam model). Gunpla makes up 90 percent of the Japanese character plastic-model market. Academics in Japan have viewed the series as inspiration; in 2008, the virtual Gundam Academy was planned as the first academic institution based on an animated TV series. The \"Gundam\" franchise had grossed over in retail sales by 2000. By 2014, annual revenue of the \"Gundam\" franchise reached ¥80 billion per year, ¥18.4 billion of which was retail sales of toys and hobby items. As of 2018, \"Gundam\" is one of the top 15 highest-grossing media franchises of all time, estimated to have generated more than in total revenue.", "id": 1634067}
{"src_title": "Komodifikace", "tgt_title": "Commodification", "src_document": [{"title": "Karel Marx – komodifikace výrobků, práce, společenských vztahů a kritika kapitalismu.", "content": "V Marxově (1818–1883) pojetí znamenala komodifikace posun od produkce určené pro přímou spotřebu výrobcem k produkci zboží určeného pro směnu. K původní užitné hodnotě zboží, vycházející z fyzických vlastností věcí a vyjadřující jejich užitečnost, tak byla přidána sociálně konstruovaná hodnota směnná. Tento proces se nevztahoval pouze na produkty lidské činnosti, ale i na činnost samotnou a rovněž na toho, kdo ji vykonával. Komodifikaci práce v buržoazní společnosti vysvětloval Marx tím, že byli ti, kteří nevlastnili výrobní prostředky, nuceni prodávat to jediné čím disponovali, tzn. svou práci, jako zboží na trhu. Došlo tím k přeměně práce ve směnitelnou, obchodovatelnou komoditu. Komodifikace práce je jedním z klíčových pojmů, jimiž Marx vysvětloval mechanismus vykořisťování námezdních dělníků v kapitalistické společnosti. Vlivem zdůraznění směnné hodnoty zboží došlo podle něj k zastření lidské práce vynaložené k jeho výrobě. Tímto bylo umožněno, aby vlastníci výrobních prostředků platili dělníkům za produkty méně, než odpovídalo jejich skutečné hodnotě, určené vynaloženou prací. S tím, jak byl při posuzování hodnoty zboží potlačen význam lidské práce, vznikal dojem, že leží hodnota zboží v něm samotném a nikoliv v lidské činnosti. Tento proces označil Marx za zbožní fetišismus.", "section_level": 1}, {"title": "Frankfurtská škola a komodifikace kultury.", "content": "Představitelé frankfurtské školy, zejm. Theodor Adorno (1903–1969) a Walter Benjamin (1892–1940), zdůraznili aplikovatelnost konceptu komodifikace i na další oblasti lidského a společenského života – na kulturu a umění. Komodifikaci umění identifikovali frankfurťané v procesu, při němž se umění stalo (stejně jako ostatní zboží) produktem unifikované tovární velkovýroby, určeným k prodeji masovému publiku. Toto průmyslové reprodukování umění se stalo předpokladem k jeho masovému šíření a zpeněžení. Benjamin to ilustroval na příkladu reprodukování malovaných obrazů do podoby fotografií dostupných všude a všem. K označení procesu komodifikace, standardizace a masovění kultury používali představitelé frankfurtské školy termín kulturní průmysl. Konzumenti produktů kulturního průmyslu byli vůči jeho působení nahlíženi jako pasivní, a tedy manipulovatelní. Sami lidé se, podle frankfurťanů, stávali – pod vlivem působení kulturního průmyslu – objekty procesu komodifikace, který je přetvářel v homogenní masu.", "section_level": 1}, {"title": "Jürgen Habermas – představa zániku kritické veřejné sféry a vliv komodifikace.", "content": "Jedním z nevýznamnějších témat v Habermasově (* 1929) práci je koncept veřejné sféry, jakožto oblasti kritické společenské diskuse, která je oproštěna od zásahů státu a různých komerčních zájmů, takže spočívá pouze v soupeření racionálních argumentů. Podle Habermase existovala takto definovaná veřejná sféra přibližně v období od počátku 18. do poslední třetiny 19. století v prostředí tehdejších salónu, kaváren či tištěných periodik zejm. v západní Evropě. K zániku veřejné sféry došlo vlivem posílení státu a jeho byrokratických nástrojů a vlivem působení komerčních zájmů doprovázených rostoucí komodifikací života. Například tištěná média přestala podle Habermase plnit svou funkci nositelů kritické diskuse, neboť začala být ovládána ekonomickými zájmy velkých vydavatelů, kteří komodifikovali zprávy a názorové rubriky a učinili z nich předměty obchodu a prostředky k dosažení zisku. V Habermasově kritickém pojetí tedy „vzrůstající komodifikace života způsobená velkými korporacemi přetváří racionální občany na neracionální konzumenty a to tak, že podřizuje sociálně-existenční otázky penězům“.", "section_level": 2}, {"title": "Jean Baudrillard a představa směny v rovině symbolických významů.", "content": "Baudrillardův (1929–2007) přínos k tématu spočívá v revizi původního marxistického ekonomického pojetí komodifikace a k jeho přiblížení podmínkám postmodernity. V nich podle Baudrillarda zastarává koncepce zboží charakterizovaného směnnou a užitnou hodnotou, neboť v postmoderní společnosti nevzniká hodnota zboží – tak jak usuzuje Marx – ve výrobním procesu a není určena vynaloženou prací. Oproti tomu podle Baudrillarda vzniká v komunikaci, v rámci níž jsou produktům propůjčovány významy. Jinými slovy: komodifikace podle Baudrillarda znamená proces, při němž se zboží stává znakem majícím takový význam resp. hodnotu, který je mu v daném společenském kontextu připisován. Baudrillard tedy \"„tvrdí, že hodnota je v kultuře vymezována spíše prostřednictvím výměny symbolických významů, než na základě užitku“\".", "section_level": 1}, {"title": "Komodifikace, dekomodifikace a sociální stát.", "content": "Koncept komodifikace a dekomodifikace uvedl poprvé Claus Offe (nar. 1940) při své analýze rozporuplnosti role sociálního státu (welfare state) v pozdně kapitalistických společnostech. Tato rozporuplnost se podle Offeho projevuje mj. ve způsobu, kterým stát ovlivňuje fungování pracovního trhu. Sociální stát na jedné straně umožňuje dekomodifikaci lidí tím, že jim zajišťuje určitou životní úroveň i v případě jejich neúčasti na pracovním trhu. Vyvazuje je ze závislosti na pracovním trhu prostřednictvím poskytování různých sociálních podpor, např. v případě nemoci, stáří, nezaměstnanosti a podobně. Avšak k tomu, aby mohl stát poskytovat tyto veřejné statky a aby udržel celý systém v chodu, musí zdaňovat soukromé zdroje vytvářené na trhu. Stát tedy na druhé straně musí podporovat zapojování lidí do pracovního trhu a jeho rozvoj, stejně tak jako rozvoj trhu se zbožím. Stát musí vytvářet podmínky vhodné pro komodifikaci lidské práce, a to např. prostřednictvím různých rekvalifikačních a vzdělávacích programů, posilujících schopnost lidí odpovídat na pracovní poptávku. Koncept dekomodifikace dále rozpracoval Gösta Esping-Andersen (nar. 1947), zejm. v publikaci \"The Three Worlds of Welfare Capitalism\" z roku 1990. Názorově zastával Offeho pojetí role státu při regulaci sil mezi kapitálem a prací. Nezabýval se však tolik dynamikou vztahu mezi komodifikací a dekomodifikací či rolí státu, neboť \"„ústředním tématem učinil dekomodifikaci a dělníky, jakožto její hlavní aktéry“\". Esping-Andersen definoval komodifikaci jako \"„míru, v níž je námezdním dělníkům umožněno udržet společensky přijatelný životní standard, nezávisle na jejich účasti na pracovním trhu“\".", "section_level": 1}, {"title": "Dekomodifikace a otázka genderu.", "content": "V reakci na koncept dekomodifikace a zejm. na práci Esping-Andersena, vznikla rozsáhlá genderově orientovaná diskuse. V souvislosti s analýzami intervence státu do pracovního trhu upozorňovala na přehlížení skutečnosti, že se dekomodifikace v průmyslových společnostech vztahovala na pracující muže a na pracující ženy v nestejné míře. V době kladení požadavků na vznik sociálního státu tvořili převážnou část pracovního trhu dělníci – muži. Jejich práce byla komodifikovaná, proto ze vzniku sociálního státu a jím řízené dekomodifikace těžili více než ženy, které pracovaly bez mzdy převážně v domácnosti. Práce žen se v době vzniku sociálního státu odehrávala ze značné části mimo pracovní trh, tzn. že nebyla komodifikovaná. Z následné dekomodifikace tedy ženy neměly takový prospěch jako muži. Zejména vdané ženy a matky se tím \"„staly závislými na mužích – živitelích“\". Další diskuse v této oblasti se zaměřovala především na rozšiřování sociálního státu a na vytváření podmínek pro komodifikaci ženské práce.", "section_level": 2}, {"title": "Současné uplatnění.", "content": "Původní pojetí vycházející z Marxova spisu Grundrisse pracovalo s komodifikací práce a společenských vztahů v rámci kritiky kapitalismu. Současné uplatnění konceptu je široké natolik, že spíše vyvstává otázka, zda vůbec \"„existuje oblast nedotknutelných věcí a vztahů mimo trh?“\". Studium komodifikace je předmětem různých vědních oborů a zabývá se množstvím témat, včetně např. vzdělání, sportu, těla, rodičovství, genderových či rasových identit aj. Vývoj konceptu komodifikace je již od počátku doprovázen normativní diskusí, v rámci níž se vytvořily dva základní názorové tábory. První z nich zdůrazňuje a obhajuje svobodu jedinců kupovat a prodávat, cokoliv si přejí, tzn. obhajuje svobodné obchodování. Zástupci tohoto tábora tak např. kritizují Marxovo pojetí, neboť hovoří pouze o obětování humanity a \"„neuznává existenci potěšení či uspokojení které může být s konzumací a procesem komodifikace spojeno“\". Oproti tomu zástupci druhého tábora argumentují proti komodifikaci s tím, že poškozuje hodnoty, solidaritu, rovnost a lidskou důstojnost.", "section_level": 1}], "src_summary": "Komodifikace je proces, při kterém se z objektů, znaků, událostí, vlastností, lidské práce či lidí samotných stávají předměty směny, podléhající mechanismům trhu. Komodifikace činí z objektů předměty určené ke koupi a prodeji, jejichž hodnota je dána jejich směnitelností.", "tgt_summary": "Within a capitalist economic system, commodification is the transformation of goods, services, ideas, nature, personal information and people into commodities or objects of trade. A commodity at its most basic, according to Arjun Appadurai, is \"anything intended for exchange,\" or any object of economic value. Commodification is often criticised on the grounds that some things ought not to be treated as commodities—for example water, education, data, information, knowledge, human life, and animal life. Human commodity is a term used in case of human organ trade, paid surrogacy also known as commodification of the womb, and human trafficking. Slave trade as a form of human trafficking is a form of the commodification of people. According to Gøsta Esping-Andersen people are commodified or 'turned into objects' when selling their labour on the market to an employer.", "id": 1135605}
{"src_title": "Máta peprná", "tgt_title": "Peppermint", "src_document": [{"title": "Popis rostliny.", "content": "Oddenek máty peprné má podzemní výběžky, lodyha je přímá, čtyřhranná, slabě ochlupená nebo lysá a nahoře se větví. Nese řapíkaté listy s kopinatou až vejčitou čepelí. Květy mohou být růžové až nafialovělé a jsou uspořádány v hustých lichopřeslenech. Rostliny dorůstají padesáti až osmdesáti centimetrů.", "section_level": 1}, {"title": "Výskyt.", "content": "Máta peprná málokdy roste volně v přírodě. Především se jí daří na vlhkých nevápnitých půdách v polostínu, ale může se vyskytovat i na sušších a slunných místech. Ze semen obvykle nevyrostou životaschopné rostliny, nejlépe se rozmnožuje dělením trsů, řízky nebo oddenky, většinou na jaře nebo na podzim. Pro svůj růst potřebuje hodně prostoru, a proto se nejčastěji pěstuje v květináčích, aby nezastínila ostatní rostliny. Jakmile se rozroste, už nepotřebuje téměř žádnou péči.", "section_level": 1}, {"title": "Sklizeň.", "content": "Čerstvé listy můžeme trhat celé léto. Nať se stříhá těsně před květem, nejlépe v poledních hodinách, protože tehdy obsahuje nejvíc silic. Za vhodného letního počasí tato rostlina dorůstá a může se sklízet podruhé. Při umělém sušení nesmí teplota přesáhnout 35 stupňů Celsia, protože poté se silice ztrácí. Sušenou mátu je potřeba skladovat ve vzduchotěsné nádobě, aby nezvlhla a neztratila své aroma.", "section_level": 1}, {"title": "Použití.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Význam v léčitelství.", "content": "Listy máty obsahují silici \"(1 až 2 %)\" s hlavními složkami mentolem \"(asi 50 %)\" a menthonem \"(asi 10 %)\". Dále silice obsahuje menthofuramen, piperot, třísloviny, hořčiny, flavonoidy, kyselinu octovou a dalších asi 40 látek. Tyto látky mají blahodárné účinky na činnost trávicího ústrojí. Máta pomáhá odstraňovat křeče, povzbuzuje vylučování trávících šťáv, působí protizánětlivě a proti nadýmání. Též podporuje funkci přídatných orgánů - jater, slinivky břišní a žlučníku. Inhalace máty pomáhá při zánětech dýchacích cest. Podstata působení mentolu spočívá ve snižování napětí hladkého svalstva. Snižování tlaku ve vnitřních orgánech zabraňuje a předchází bolestem. Mentol vyvolává také pocit chladu a znecitlivuje, proto se ztrácí nepříjemné pocity jako je například svědění. Při nechutenství se podává mátový čaj, máta působí i proti nespavosti, stresu a bolestem hlavy.", "section_level": 2}, {"title": "Potravinářství.", "content": "Čerstvé listy se používají do omáček, moučníků, nápojů a salátů. Máta je jednou z ingrediencí do oblíbeného míchaného nápoje \"Mojito\". Používá se i k výrobě alkoholického nápoje, známého jako „peprmintka“ nebo „zelená“. Ze sušených listů a vrcholků stonků před rozkvětem se louhuje čaj, také se využívají při přípravě jehněčího masa či zeleniny. Mentol se přidává také do ústních vod a zubních past, žvýkaček, mentolových bonbonů a masážních gelů. Poslední dobou je ale nahrazován mentolem uměle vyrobeným. Díky snadnému křížení existuje mnoho druhů rodu máta. Kromě máty vodní a klasnaté patří mezi nejznámější například máta vonná, máta okrouhlolistá nebo máta rolní. Samotná máta peprná se může vyskytovat v mnoha kultivarech, například máta peprná pomerančová, bergamotová, čokoládová, švýcarská či dokonce s vůní kolínské vody.", "section_level": 2}, {"title": "Odkazy.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Externí odkazy.", "content": "", "section_level": 2}], "src_summary": "Máta peprná (\"Mentha piperita\" nebo \"Mentha × piperita\") je vytrvalá bylina z čeledi hluchavkovité (\"Lamiaceae\"), rodu máta (\"Mentha\"). Kvete od července do září. Je to přirozený hybrid máty vodní a máty klasnaté (\"Mentha aquatica\" × \"Mentha spicata\"). Pravděpodobně pochází ze západní Evropy, konkrétně z Anglie, ale dnes už se pěstuje v mírných pásech celého světa. Můžeme ji znát pod lidovými názvy pepřová máta, balšám, větrová bylina, větrové koření, fefrminc, peprmint a podobně.", "tgt_summary": "Peppermint (Mentha\" × \"piperita, also known as \"Mentha balsamea\" Wild.) is a hybrid mint, a cross between watermint and spearmint. Indigenous to Europe and the Middle East, the plant is now widely spread and cultivated in many regions of the world. It is occasionally found in the wild with its parent species. Although the genus \"Mentha\" comprises more than 25 species, the one in most common use is peppermint. While Western peppermint is derived from \"Mentha piperita\", Chinese peppermint, or “Bohe” is derived from the fresh leaves of \"Mentha haplocalyx\". \"Mentha piperita\" and \"Mentha haplocalyx\" are both recognized as plant sources of menthol and menthone and are among the oldest herbs used for both culinary and medicinal products.", "id": 2207081}
{"src_title": "Gossamer Albatross", "tgt_title": "MacCready Gossamer Albatross", "src_document": [{"title": "Historie.", "content": "Když v roce 1959 vypsal britský průmyslník Henry Kremer ocenění (a odměnu 50 000 £) pro konstruktéra letadla poháněného pouze lidskou silou, které bude schopno odstartovat, ve výšce minimálně 10 stop (3 metry) obletět trasu ve tvaru osmičky okolo dvou pylonů umístěných 0,5 míle (cca 800 metrů) od sebe, a opět přistát, dlouho nebyl nikdo schopen toto letadlo sestrojit. Teprve 23. srpna 1977 absolvoval na letišti Sahfter v Kalifornii určenou trasu pilot Bryan Allen s letadlem nazvaným Gossamer Condor. Tento stroj postavil tým společnosti AeroVironment Inc. okolo Paula B. MacCreadyho a Dr. Petera B.S. Lissamana. Henry Kremer následně vypsal novou cenu (odměna 100 000 £) a pro její získání nyní bylo potřeba přeletět kanál La Manche z Anglie do Francie. Podmínky splnil jako první opět tým Paula B. MacCreadyho, když kanál La Manche úspěšně přeletěl Bryan Allen dne 12. června 1979.", "section_level": 1}, {"title": "Stavba letadla.", "content": "Paul B. MacCready při vývoji Gossamer Albatrossu vycházel z již osvědčeného letadla Gossamer Condor. Místo duralu ovšem použil kompozit z uhlíkových vláken (bylo to první použití kevlaru u letadel poháněných lidskou silou, umožněno to bylo i díky podpoře společností Du Pont). Žebra křídla byla opět z pěnového polystyrenu, také byla použita potahová fólie mylar. Gossamer Albatross byl opět tzv. kachní koncepce, kdy řídící plochy jsou před kabinou pilota a vrtule je naopak vzadu a není tažná, ale tlačná. Byla změněna poloha pilota a zlepšeny aerodynamické vlastnosti. Další změny oproti Gossamer Condoru jsou zřejmé z níže uvedených technických dat. I přes výše uvedené změny ovšem nejlepší testovací let trval pouhých 18 minut a nedařilo se jej překonat. Problém byl vyřešen použitím efektivnější vrtule (získané od týmu MIT Chrysalis) a v dubnu 1979 již byl v Mohavské poušti vykonán 20,9 km dlouhý let trvající 69 minut a pilot při něm nebyl vyčerpán natolik, aby nemohl pokračovat dále.", "section_level": 1}, {"title": "Získání ceny.", "content": "Získání první Kremerovy ceny se povedlo až na čtvrtý pokus a při prvním byl Gossamer Condor dokonce poškozen natolik, že další pokusy musely být odloženy o několik dní. Proto byl Gossamer Albatross pro přelet připraven ve dvou exemplářích. Oba stroje byly dopraveny do Anglie na palubě vojenského dopravního letadla Lockheed C-130 Hercules, patřícího Královskému letectvu (Royal Air Force). Pro pokus byl zvolen den 12. června 1979 a pilotem byl opět amatérský cyklista a pilot závěsných kluzáků Bryan Allen. Ten odstartoval nejprve směrem do vnitrozemí (nemohl startovat po větru), poté otočil o 180° a vydal se směrem k francouzským břehům, doprovázen několika čluny, které mu pomáhaly na volném moři v navigaci a které jej měly v případě potřeby zachránit z vody. Během cesty musel pilot bojovat s protivětrem a vysokou teplotou v uzavřené kabině (Allen během letu \"shodil\" 4 kg potu a tuku), cestu mu navíc zkřížil tanker, který musel přeletět a vzdušné proudy okolo lodi málem způsobily pád Gossamer Albatrossu do vody. Trať 35,8 km (některé zdroje uvádějí 42,5 km) nakonec zvládl ve výšce 1,5 metru nad hladinou za 2 hodiny a 49 minut. Během letu dosáhl maximální rychlosti 28,96 km/h. Gossamer Albatross byl při přistání lehce poškozen, byl opraven a vystavován v různých muzeích USA, několik let byl zavěšen v centrálním atriu London Science Museum (Londýnské muzeum vědy), a nyní je vystaven v Steven F. Udvar-Hazy Center v blízkosti Dullesova mezinárodního letiště ve Washington, D.C.. Záložní Gossamer Albatross II byl testován NASA a nyní je vystaven v Museum of Flight (Muzeum letectví) v Seattlu.", "section_level": 1}], "src_summary": "Gossamer Albatross byl druhým letadlem poháněným pouze lidskou silou, jehož konstruktérem byl Paul B. MacCready a prvním takovým letadlem, které přeletělo kanál La Manche. Nyní je součástí sbírky National Air and Space Museum (Národní letecké a kosmické muzeum) při The Smithsonian Institution a je vystaveno v Steven F. Udvar-Hazy Center v blízkosti Dullesova letiště ve Washington, D.C., USA. Gossamer Albatross II, který byl vyroben jako záložní, je vystaven v Museum of Flight (Muzeum letectví) v Seattlu, USA.", "tgt_summary": "The Gossamer Albatross is a human-powered aircraft built by American aeronautical engineer Dr. Paul B. MacCready's company AeroVironment. On June 12, 1979, it completed a successful crossing of the English Channel to win the second £100,000 (£ today) Kremer prize.", "id": 421279}
{"src_title": "Carl Laemmle", "tgt_title": "Carl Laemmle", "src_document": [{"title": "Biografie.", "content": "Carl Laemmle se narodil v židovské rodině na pokraji židovské čtvrti německého města Laupheim. V roce 1884 emigroval do Spojených států, kde po dvacet let pracoval v Chicagu jako účetní a prokurista. V rámci podnikatelských aktivit začal skupovat malá kina zvaná nickelodeons a se svou firmou Laemmle Film Service rozšiřovat distribuci filmových služeb. 8. června 1912 uzavřeli v New Yorku Carl Laemmle z Independent Motion Picture Company, Pat Powers z Powers Picture Company, Mark Dintenfass z Champion Films a Bill Swanson z American Éclair, kontrakt, díky němuž došlo ke sloučení jejich studií. Z těchto čtyř společností vznikla známá hollywoodská filmová společnost Universal Motion Picture Manufacturing Company. Na počátku a v polovině 30. let 20. století produkoval Laemmlův syn, Carl Laemmle junior, řadu drahých a komerčně neúspěšných filmů, přesto však došlo i k natočení úspěšných filmů, jako Back Street z roku 1932, či Show Boat z roku 1936. Carl Laemmle byl nakonec i se svým synem v roce 1936 ze společnosti vytlačen. Laemmle byl po celý svůj život v kontaktu se svým rodným městem, finančně jej podporoval a rovněž sponzoroval stovky Židů z Laupheimu a Württemberska, aby emigrovali z nacistického Německa do Spojených států, a zachránili se tak před holocaustem. Kvůli zajištění a usnadnění jejich imigrace Laemmle kontaktoval americké orgány, členy Sněmovny reprezentantů a ministra zahraničí Cordella Hulla. Pokoušel se také intervenovat ve prospěch uprchlíků z lodě SS St Louis, kteří byli nakonec v roce 1939 posláni z Havany zpět do Evropy. Poté co 24. září 1939, ve věku 72 let, zemřel v Beverly Hills na kardiovaskulární chorobu, byl pochován v Chapel Mausoleum na židovském hřbitově Home of Peace Cemetery.", "section_level": 1}], "src_summary": "Carl Laemmle Sr. (17. ledna 1867, Laupheim, Württembersko, Německo – 24. září 1939, Los Angeles, Kalifornie, Spojené státy) byl průkopník americké filmové produkce a zakladatel jednoho z hlavních hollywoodských filmových studií – Universal Studios. Produkoval či byl jinak zapojen do více než čtyř stovek filmů. Jeho neteř Carla Laemmle se stala herečkou.", "tgt_summary": "Carl Laemmle (; born Karl Lämmle; January 17, 1867 – September 24, 1939) was a German-born filmmaker and the founder and, until 1934, owner of Universal Pictures. He produced or worked on over 400 films. Regarded as one of the most important of the early film pioneers, Laemmle was born in what is now Germany. He immigrated to the United States in 1884 and worked in Chicago for 20 years before he began buying nickelodeons, eventually expanding into a film distribution service, the Laemmle Film Service, then into production as Independent Moving Pictures Company (IMP), later renamed Universal Film Manufacturing Company, and later still renamed Universal Pictures Company.", "id": 1595646}
{"src_title": "Kyselina propionová", "tgt_title": "Propionic acid", "src_document": [{"title": "Historie.", "content": "Kyselinu propionovou poprvé popsal Johann Gottlieb v roce 1844, kdy ji objevil v degradačních produktech cukru. V dalších letech získávají jiní chemici tuto kyselinu různými dalšími cestami, aniž by si některý z nich uvědomil, že produkuje tuto látku. V roce 1847 prokázal francouzský chemik Jean-Baptiste Dumas, že všechny tyto kyseliny byly toutéž sloučeninou, kterou nazval kyselinou propionovou podle řeckých slov \"protos\" = „první“ a \"pion\" = „tuk“, protože to byla kyselina s nejmenší molekulou H(CH)COOH, která vykazovala vlastnosti mastných kyselin, například tvorbu olejovité vrstvy při vysolování z vody, nebo že má mýdlovitou draselnou sůl.", "section_level": 1}, {"title": "Vlastnosti.", "content": "Kyselina propionová má fyzikální vlastnosti na pomezí mezi nižšími karboxylovými kyselinami, kyselinou mravenčí a octovou, a vyššími (mastnými kyselinami). Je mísitelná s vodou, ale lze ji odstranit z vody přidáním soli. Stejně jako kyselina octová či mravenčí sestává z vodíkově vázaných párů molekul, jak ve fázi kapalné, tak plynné. Kyselina propionová vykazuje obecné vlastnosti karboxylových kyselin: může tvořit amidy, estery, anhydridy a chloridové deriváty. Může podléhat alfa-halogenaci bromem za přítomnosti bromidu fosforitého jako katalyzátoru (HVZ reakce), kdy vzniká CHCHBrCOOH.", "section_level": 1}, {"title": "Výroba.", "content": "Průmyslově se kyselina propionová vyrábí hydrokarboxylací ethylenu pomocí karbonylu niklu jakožto katalyzátoru: Jiným používaným způsobem je vzdušná oxidace propionaldehydu. Za přítomnosti kobaltu nebo manganu tato reakce probíhá rychle už při teplotách 40–50 °C: Velká množství kyseliny propionové se získávala jako vedlejší produkt při výrobě kyseliny octové. Aktuálně je největším světovým výrobcem kyseliny propionové firma BASF s 80 tisíci tun ročně. Biologicky vzniká kyselina propionová v podobě koenzymu A esteru, propionyl-CoA, metabolickým štěpením mastných kyselin obsahujících sudý počet uhlíkových atomů a také štěpením některých aminokyselin. Bakterie rodu \"Propionibacterium\" produkují kyselinu propionovou jako konečný produkt svého anaerobního metabolismu. Tato skupina bakterií se běžně vyskytuje v žaludku přežvýkavců a v potních žlázách člověka (bakterie \"Propionibacterium acnes\"), jejich aktivita je částečně odpovědná za pach potu a švýcarského sýra.", "section_level": 1}, {"title": "Použití.", "content": "Kyselina propionová v koncentraci 0,1 až 1 % (hmotnostně) inhibuje růst plísní a některých bakterií. Proto se většina této kyseliny spotřebuje jako konzervant potravin a krmiva. V krmivu se používá přímo nebo jako amonná sůl. Do krmiva pro skot se přidává antibiotikum Monensin, aby se v bachoru podpořily bakterie \"Propionibacterium\" oproti bakteriím octového kvašení. Tím vzniká méně oxidu uhličitého a krmivo se lépe využije. Takto vznikne zhruba polovina veškeré světové produkce kyseliny propionové. Jinou velkou oblastí použití je konzervace pečiva, kdy se používá sodná nebo vápenatá sůl. Kyselina propionová a její soli (E280 až E283) u pokusných myší vedly k přibývání na váze ke vzniku inzulinové rezistence. Kyselina propionová je užitečná také jako meziprodukt pro výrobu dalších chemikálií, zejména polymerů. Acetát-propionát celulózy je užitečný termoplast. Používá se také vinylpropionát. Ze specializovanějších aplikací lze zmínit výrobu pesticidů a léčiv. Estery kyseliny propionové mají ovocnou vůni a někdy se používají jako rozpouštědla nebo umělé příchutě.", "section_level": 1}, {"title": "Metabolismus.", "content": "Metabolismus kyseliny propionové začíná konverzí na propionylkoenzym A (propionyl-CoA), obvyklý první krok metabolismu karboxylových kyselin. Protože v molekule kyseliny propionové jsou tři atomy uhlíku, propionyl-CoA nemůže přímo vstoupit do beta-oxidace ani do Krebsova cyklu. U většiny obratlovců se propionyl-CoA karboxyluje na D-methylmalonyl-CoA, který je izomerem L-methylmalonyl-CoA. Enzym závislý na vitaminu B12 katalyzuje přesmyk L-methylmalonyl-CoA na sukcinyl-CoA, který je meziproduktem v citrátovém (Krebsově) cyklu a může do něj tedy snadno vstoupit. Při propionové acidemii vystupuje kyselina propionová jako metabolický toxin v jaterních buňkách tím, že se akumuluje v mitochondriích jako propionyl-CoA nebo jeho derivát methylcitrát, dva inhibitory cyklu trikarboxylových kyselin. Propionát se metabolizuje oxidačně v gliích, což naznačuje astrocytovou zranitelnost při propionové acidemii, pokud se může akumulovat vnitromitochondriální propionyl-CoA. Propionová acidemie může měnit jak neuronální, tak gliální expresi genů ovlivněním acetylace histonů. U hlodavců kyselina proprionová způsobuje reverzibilní chování připomínající autismus, např. hyperaktivitu a dystonii.", "section_level": 1}, {"title": "Výskyt u člověka.", "content": "Lidská kůže je hostitelem druhu bakterií známého jako \"Propionibacterium acnes\", nesoucího název podle schopnosti produkovat kyselinu propionovou. Tato bakterie žije hlavně v kožních mazových žlázách a je jednou z hlavních příčin vzniku akné.", "section_level": 2}], "src_summary": "Kyselina propionová (systematický název propanová kyselina) je přirozeně se vyskytující karboxylová kyselina s chemickým vzorcem CHCHCOOH. V čistém stavu jde o bezbarvou kapalinu s dráždivým zápachem. Aniont CHCHCOO a příslušné soli a estery kyseliny propionové jsou známy jako propionáty (nebo propanoáty).", "tgt_summary": "Propionic acid (, from the Greek words \"protos\", meaning \"first\", and \"pion\", meaning \"fat\"; also known as propanoic acid) is a naturally occurring carboxylic acid with chemical formula CHCHCOH. It is a liquid with a pungent and unpleasant smell somewhat resembling body odor. The anion CHCHCO as well as the salts and esters of propionic acid are known as propionates or propanoates.", "id": 1428806}
{"src_title": "David Douglas Duncan", "tgt_title": "David Douglas Duncan", "src_document": [{"title": "Dětství a vzdělání.", "content": "Duncan se narodil v Kansas City, kde navštěvoval také skautský klub. Krátce navštěvoval Arizonskou univerzitu, kde studoval archeologii. Ve svém vzdělání pokračoval na univerzitě v Miami, kterou dokončil v roce 1938, zkouškou ze zoologie a španělštiny. Působil jako redaktor a fotograf v univerzitních novinách.", "section_level": 1}, {"title": "Kariéra.", "content": "Jeho kariéra fotografa začala při požáru hotelu v Tucsonu v Arizoně, kde pak také studoval archeologii. Jeho fotoaparát zachytil jednoho hotelového hosta, jak se opakovaně pokouší vrátit do hořící budovy pro kufr. Tato fotografie vyšla v novinách a později se ukázalo, že na ní byl bankovní lupič John Dillinger a onen kufr obsahoval úlovek z bankovní loupeže, při které byl zastřelen policista. Po škole Duncan působil jako důstojník u Námořní pěchoty Spojených států a stal se válečným fotografem. Po krátkém pobytu v Kalifornii a na Havaji byl na základě rozkazu poslán do Jižního Pacifiku, když Spojené státy vstoupily do druhé světové války. Přestože jsou váleční fotografové blízko k akci, velmi zřídka sami bojují. Při krátkém pobytu na ostrově Bougainville Duncan ale bojoval proti Japoncům. Ve chvíli japonské kapitulace byl na palubě USS Missouri. Jeho válečné fotografie byly tak působivé, že jej po válce zaměstnal časopis \"Life\" a později se na naléhání J. R. Eyermana stal hlavním fotografem magazínu. Během svého života se zúčastnil mnoha akcí, včetně konce Britské Indie a střetů v Turecku, ve východní Evropě, Africe a na Středním východě. Jeho patrně nejslavnější fotografie však byly pořízeny během korejské války. Duncan poskládal řadu fotografií do knihy s názvem \"To je válka!\" (\"This Is War!\", 1951) a výtěžek věnoval vdovám a dětem námořníků, kteří byli ve válce zabiti. Duncan je považován za nejvýznamnějšího fotografa Korejské války. Z Vietnamské války Duncan ještě sestavil dvě další knihy – \"Protestuji!\" (\"I Protest!\", 1968) a \"Válka bez hrdinů\" (\"War Without Heroes\", 1970). Tady Duncan vystoupil ze své role neutrálního fotografa a kritizoval vládu USA za manipulaci války. Zemřel 7. června 2018 ve věku 102 let ve francouzském Grasse.", "section_level": 1}, {"title": "Ocenění.", "content": "V roce 1967 získal Zlatou medaili Roberta Capy.", "section_level": 1}], "src_summary": "David Douglas Duncan (23. ledna 1916, Kansas City (Missouri), USA – 7. června 2018) byl americký fotožurnalista a válečný fotograf. Je znám svými dramatickými snímky.", "tgt_summary": "David Douglas Duncan (January 23, 1916 – June 7, 2018) was an American photojournalist, known for his dramatic combat photographs, as well as for his extensive domestic photography of Pablo Picasso and his wife Jacqueline.", "id": 589386}
{"src_title": "Kirchhoffovy zákony", "tgt_title": "Kirchhoff's circuit laws", "src_document": [{"title": "První Kirchhoffův zákon (o proudech, o uzlech).", "content": "První Kirchhoffův zákon popisuje zákon zachování elektrického náboje (jedná se o rovnici kontinuity elektrického proudu); říká, že v každém bodě (uzlu) elektrického obvodu platí, že: Jinými slovy též: Vyjádřeno matematicky: kde formula_2 jsou jednotlivé proudy vstupující do uzlu; podle konvence je proud tekoucí do uzlu záporný, zatímco proud tekoucí z uzlu kladný.", "section_level": 1}, {"title": "Druhý Kirchhoffův zákon (o napětích, o smyčkách).", "content": "Druhý Kirchhoffův zákon formuluje pro elektrické obvody zákon zachování energie; říká, že: Nebo jinak: Jinými slovy též: Předpokladem tohoto zákona je, že smyčka neobepíná žádný časově proměnný magnetický tok – jinak se ve smyčce indukuje napětí a zákon v základní podobě neplatí. V takovém případě lze při analýze obvodu indukované napětí reprezentovat zařazením dalšího prvku, který má stejný účinek.", "section_level": 1}, {"title": "Použití Kirchhoffových zákonů.", "content": "Kirchhoffovy zákony se používají zvláště pro rozvětvené elektrické obvody, protože spolu s Ohmovým zákonem umožňují určit velikost a směr elektrického proudu v jednotlivých větvích a velikost elektrického napětí na svorkách jednotlivých prvků. Při analýze obvodu pomocí Kirchhoffových zákonů je možné použít jednu ze dvou metod: analýzu uzlů (založenou na použití 1. Kirchoffova zákona) nebo analýzu smyček (založenou na použití 2. Kirchhoffova zákona).", "section_level": 1}, {"title": "Volba metody.", "content": "Obě metody poskytují stejné výsledky, pro daný obvod však může být jedna či druhá metoda jednodušší. Metody vyžadují vyřešení soustavy \"n\" rovnic o \"n\" neznámých. U metody uzlů je \"n\" počet uzlů mínus počet všech zdrojů napětí mínus jedna (za referenční uzel). U metody smyček je \"n\" rovno počtu elementárních smyček mínus počet zdrojů proudu. Obvykle se tedy používá ta metoda, která vyžaduje řešení menšího počtu rovnic. Je však třeba podotknout, že metodu smyček lze použít jen pro planární obvody, tedy obvody, na jejichž schématu se nekříží vodiče. Taková je ale většina obvodů, které se v praxi objevují.", "section_level": 2}, {"title": "Kirchhoffovy zákony ve střídavých obvodech.", "content": "Analýzu pomocí Kirchoffových zákonů lze provádět jak v obvodech stejnosměrného proudu, tak v obvodech střídavého proudu. V těch se napětí a proud vyjadřují komplexními čísly, které reprezentují fázory, a místo elektrického odporu se používá impedance.", "section_level": 2}, {"title": "Kirchhoffovy zákony v teorii grafů.", "content": "Kirchhoffovy zákony se mimo elektrotechniku používají také v teorii grafů pro analýzů toků (které jsou zobecněním elektrického proudu) v sítích (které jsou zobecněním schématu elektrického obvodu). Dokonce se dá říci, že teorie grafů jako taková má v Kirchhoffových zákonech svoje kořeny.", "section_level": 1}], "src_summary": "Kirchhoffovy zákony jsou dvě pravidla formulující principy zachování náboje a energie v elektrických obvodech. Jsou jedním ze základních nástrojů při teoretické analýze obvodů. Zákony byly pojmenovány podle jejich objevitele Gustava Roberta Kirchhoffa, který je poprvé popsal roku 1845. Oba zákony lze přímo odvodit z Maxwellových rovnic, které ovšem byly formulovány až v roce 1864; Kirchhoff zákony vytvořil jako zobecnění výsledků Georga Simona Ohma. Kromě Kirchhoffových zákonů pro elektrické obvody existuje také Kirchhoffův zákon tepelného vyzařování a další empirické Kirchhoffovy zákony popisující vyzařovací spektra.", "tgt_summary": "Kirchhoff's circuit laws are two equalities that deal with the current and potential difference (commonly known as voltage) in the lumped element model of electrical circuits. They were first described in 1845 by German physicist Gustav Kirchhoff. This generalized the work of Georg Ohm and preceded the work of James Clerk Maxwell. Widely used in electrical engineering, they are also called Kirchhoff's rules or simply Kirchhoff's laws. These laws can be applied in time and frequency domains and form the basis for network analysis. Both of Kirchhoff's laws can be understood as corollaries of Maxwell's equations in the low-frequency limit. They are accurate for DC circuits, and for AC circuits at frequencies where the wavelengths of electromagnetic radiation are very large compared to the circuits.", "id": 218622}
{"src_title": "Jicchak Herzog", "tgt_title": "Isaac Herzog", "src_document": [{"title": "Biografie.", "content": "Herzog je syn bývalého izraelského prezidenta Chajima Herzoga a Aury Herzog a je vnukem rabbiho Jicchaka ha-Levi Herzoga. Narodil se v Tel Avivu a vystudoval právo na Telavivské a Cornellově univerzitě. Je ženatý a má tři děti.", "section_level": 1}, {"title": "Politická kariéra.", "content": "Přestože v roce 1999 nebyl zvolen poslancem Knesetu, stal se tajemníkem vlády Ehuda Baraka a tuto funkci zastával až do roku 2001, kdy byl Barak poražen Arielem Šaronem v premiérských volbách. V roce 1999 byl vyšetřován v rámci skandálu „Amutot Barak“ (skandál se týkal obvinění, že byl porušen zákon o financování politických stran) a rozhodl se nevypovídat. Generální prokurátor se proto rozhodl případ uzavřít pro nedostatek důkazů. V letech 2000 až 2003 byl předsedou izraelské protidrogové správy. Ve volbách v roce 2003 se stal poslancem Knesetu za Stranu práce a byl jmenován ministrem bydlení a výstavby ve vláda Ariela Šarona. 23. listopadu 2005 však na svůj post rezignoval v souvislosti s odchodem labouristů z vlády. Před volbami v roce 2006 se umístil na druhém místě kandidátní listiny strany. Po uzavření koalice s vítěznou stranou Kadima byl jmenován ministrem turismu ve vládě Ehuda Olmerta, ale v březnu 2007 byl, v souvislosti se vstupem Jisra'el Bejtejnu do vlády, přesunut na ministerstvo práce a sociálních věcí a byl rovněž jmenován ministrem diaspory, společnosti a boje proti antisemitismu. Před volbami v roce 2009 se opět umístil na druhém místě kandidátní listiny strany a ve volbách byl zvolen poslancem. Svůj ministerský post si zachoval i v koaliční vládě Benjamina Netanjahu. V izraelské vládě zastával od roku 2007 post ministra sociální péče a sociálních služeb. Na ministerskou funkci rezignoval v lednu 2011 v důsledku odchodu části poslanců Strany práce včetně jejího předsedy Ehuda Baraka do nové politické formace Acma'ut. Ve volbách v roce 2013 svůj poslanecký mandát obhájil. V roce 2013 se stal předsedou Strany práce. Před předčasnými volbami do Knesetu roku 2015 dojednal 10. prosince 2014 společně s šéfkou centristické strany ha-Tnu'a Cipi Livniovou předvolební koalici, nazvanou Sionistický tábor. V průzkumech voličských preferencí se nová aliance začala již během prosince 2014 umisťovat na prvním či druhém místě, přičemž dosud průzkumům vévodila pravice a strana Likud. V posledních publikovaných průzkumech před samotným hlasováním dokonce Sionistický tábor měl náskok několika mandátů před Likudem a po dlouhé době se začalo reálně jevit, že se v Izraeli mohla k vládě dostat levice a centristé. Sionistický tábor se v závěrečné fázi kampaně navíc snažil posílit propagaci samostného Herzoga a v politickém marketingu byla naopak poněkud upozaděna Cipi Livniová. 16. března, tedy den před hlasováním, oznámila Livniová, že nebude trvat na původní dohodě o rotaci premiérského křesla mezi ní a předsedou strany práce Herzogem. Sionistický tábor tím doufal přilákat další voliče, kterým osoba Livniové coby možné budoucí premiérky nevyhovovala. Herzog měl být jediným, výlučným kandidátem na možného předsedu vlády. Výsledky voleb ale nakonec neodpovídaly předvolebním průzkumům, protože Likud v nich jasně zvítězil na Sionistickým táborem v poměru mandátů 30:24. Herzog sice ve volbách v roce 2015 za Sionistický tábor získal poslanecký mandát, ale sestavením nové koalice byl pověřen Likud a jeho předseda Benjamin Netanjahu. Izraelský novinář Avi Issacharoff při zpětném hodnocení Herzogova neúspěchu uvedl, že levice se musí více přiblížit mentalitě početných voličů na periferii státu, mimo aglomeraci Tel Avivu, kteří jsou často orientálního původu (tzv. Mizrachim), oceňují ostřejší postoje vůči Arabům, čehož Herzog nebyl schopen. Herzog je předsedou izraelsko-australské parlamentní komory. Je jedním z mála členů Knesetu, kteří jsou stále armádní rezervisté (v hodnosti majora). V reakci na záměr Římskokatolické církve prohlásit za svatého papeže Pia XII., který stál v čele církve v době druhé světové války a jemuž je jeho kritiky vyčítáno, že se důrazně nevyslovil proti vraždění Židů, v říjnu 2008 uvedl: „Záměr prohlásit Pia XII. za svatého je nepřijatelný… V době holocaustu Vatikán velmi dobře věděl, co se děje v Evropě. Nejsou však žádné důkazy, že by v této věci papež jako hlava Svatého stolce nařídil podniknutí nějakých kroků.“ Od 1. srpna 2018 vykonává Herzog funkci předsedy Židovské agentury pro Izrael (1929-1948, před vznikem Státu Izrael, nejvýznamnější židovské instituce v Mandátní Palestině). Zároveň rezignoval na svůj poslanecký post. V Knesetu jej v řadách zástupců Sionistického tábora nahradil Robert Tiviajev, v úloze lídra opozice pak Cipi Livni.", "section_level": 2}], "src_summary": "Jicchak Herzog, יצחק הרצוג, přezdívka \"בוז'י\", Buži (narozen 22. září 1960 Tel Aviv) je izraelský politik a právník, předseda Strany práce a bývalý ministr. V minulosti zastával post ministra práce a sociálních věcí, ministra diapory, společnosti a boje proti antisemitismu, ministra bydlení a výstavby a ministra cestovního ruchu.", "tgt_summary": "Isaac 'Bougie' Herzog (; born 22 September 1960) is an Israeli politician. He served as a member of the Knesset between 2003 and 2018 and held several ministerial posts, including Minister of Welfare and Social Services (2007–11). Formerly the chairman of the Labor Party, he served as the opposition leader from 2013 until 2018. In June 2018 he was elected Chairman of the Jewish Agency for Israel and his term began on August 2018.", "id": 1291346}
{"src_title": "Lejsek šedý", "tgt_title": "Spotted flycatcher", "src_document": [{"title": "Hlas.", "content": "Vábí svižným „pst“. Zpěv je tvořen řadou krátkých tichých drsných tónů a v základě z ní asi jako „sip-sip-síh-siti-síh-sih“.", "section_level": 1}, {"title": "Rozšíření.", "content": "Vyskytuje se v celé Evropě, v severozápadní Africe a jihozápadní Asii po Mongolsko. Evropská populace je odhadována na 14–22 milionů párů. V letech 1970–1990 byl zaznamenán viditelný pokles, v současné době je populace považována za stabilizovanou. Je výlučně tažný, zimuje v tropické a jižní Africe.", "section_level": 1}, {"title": "Výskyt v Česku.", "content": "Na území České republiky je lejsek šedý rozšířen celkem rovnoměrně, ale nikde nepatří mezi hojné druhy. Relativně četněji se vyskytuje v nížinách a pahokatinách, ojediněle vystupuje i vysoko do hor, pravidelně k lidským sídlům. Nejvýše byl zaznamenán na Pančavské louce v Krkonoších (1340 m n. m.), pravidelněji zde vystupuje přibližně do 750 m n. m. Zdá se, že preferuje parky a zeleň intravilánu (např. i expoziční část zoo v Brně). Pravidelně obsazuje různé typy rozptýlené zeleně (rybniční hráze, břehové porosty toků, nivy, rozptýlená zeleň v zemědělské krajině), starší světlé listnaté lesy (doubravy, bučiny), smíšené i jehličnaté lesy (bory), lužní lesy. Na hnízdiště přilétá od konce dubna do počáku května, odlétá od konce srpna do září. Běham mapování v letech 2001–2003 byla v ČR stanovena početnost na 40 000–80 000 párů.", "section_level": 1}, {"title": "Prostředí.", "content": "Obývá aleje starých stromů a pásy stromů podél vodních toků. Žije v rozvolněných starých lesích, častěji listnatých než jehličnatých, parcích, v sadech a zahradách, na zarostlých hřbitovech. Chová se nenápadně. Vyjma hnízdní období žije samotářsky.", "section_level": 1}, {"title": "Hnízdění.", "content": "Ve střední Evropě hnízdí 1× až 2× ročně od května do srpna. Je obvykle monogamní, u některých samců byla zaznamenána bigamie. Miskovité hnízdo z mechu a kořínků vystlané zvířecími chlupy, peřím nebo vlnou staví převážně samice. Umísťuje ho v polodutinách stromů, paždí větví nebo výklencích budov (obsazuje i polootevřené budky), obvykle ve výšce 1–15 m. V jedné snůšce je většinou 4–5 světlých, hnědě skvrnitých, 18,7 × 14,1 mm velkých vajec. Inkubace je 11–15denní, na vejcích sedí jen samice. Mláďata krmí oba rodiče. Mladí ptáci opouštějí hnízdo po 12–16 dnech; pohlavně dospívají v druhém kalendářním roce života.", "section_level": 1}, {"title": "Potrava.", "content": "Živí se zejména létajícím hmyzem, na který číhá z vyvýšené pozorovatelny (kůl, suchá větev v koruně stromu, telegrafní sloup, drát el. vedení atp.) a kterého se zmocňuje v letu. Vzápětí se vrací na stejné místo nebo poblíž (lze jej poznat podle typicky vzpřímeného držení těla). Za příznivého počasí touto taktikou uloví až dvě třetiny kořisti, v deštivých dnech pátrá po potravě zejména na stromech (sbírá ji z listů, větví i kůry), v bylinném patře, na zdech nebo na kompostech. V potravě jsou zastoupeni zejména dvoukřídlí a motýli, případně jiný dospělý hmyz včetně vážek, čmeláků, vos nebo mšic. V malé míře jsou zastoupeny také žížaly, larvy hmyzu a různé plody.", "section_level": 1}, {"title": "České pojmenování.", "content": "Dříve byli do jediného rodu \"Muscicapa\" řazeni kromě lejska šedého i lejsek černohlavý (\"Ficedula hypoleuca\") s bílou skvrnkou na čele a lejsek bělokrký (\"Ficedula albicollis\") s bílým čelem. Podle bílé skvrnky na hlavě, „lysinky“, získali název „lejsek“.", "section_level": 1}], "src_summary": "Lejsek šedý (\"Muscicapa striata\") je malý druh pěvce z čeledi lejskovitých (Muscicapidae). Je o něco menší než vrabec. Má štíhlé tělo, relativně velkou hlavu, dlouhá křídla a ocas. Svrchu je šedý s nádechem do hněda, spodinu těla má světleji šedavou. Čelo, hrdlo a prsa pokrývají tmavší čárky. Tmavé nohy jsou slabé a krátké, neslouží k pobíhání ani skákání, ale pouze k sezení. Zobák a oči jsou tmavé. Obě pohlaví jsou zbarvena stejně; mladí ptáci mají na svrchní straně těla světle hnědé skvrnění.", "tgt_summary": "The spotted flycatcher (\"Muscicapa striata\") is a small passerine bird in the Old World flycatcher family. It breeds in most of Europe and in the Palearctic to Siberia, and is migratory, wintering in Africa and south western Asia. It is declining in parts of its range. This is an undistinguished looking bird with long wings and tail. The adults have grey-brown upperparts and whitish underparts, with a streaked crown and breast, giving rise to the bird's common name. The legs are short and black, and the bill is black and has the broad but pointed shape typical of aerial insectivores. Juveniles are browner than adults and have spots on the upperparts.", "id": 623205}
{"src_title": "John Backus", "tgt_title": "John Backus", "src_document": [{"title": "Život a kariéra.", "content": "Backus se narodil ve Filadelfii, stát Pensylvánie, a vyrůstal v nedalekém Wilmingtonu, stát Delaware. Studoval na Hill School v Pottstownu, stát Pensylvánie, a prý nebyl pilný student. Poté co vstoupil na Virginskou univerzitu, aby studoval chemii, svá studia ukončil, a v roce 1942 byl odveden do Armády Spojených států. Začal studovat medicínu, načež mu byl, během stáže v nemocnici, na mozku diagnostikován nádor, ten byl později úspěšně odstraněn a do hlavy mu byla instalována metalická destička. Po devíti měsících však svá studia medicíny ukončil. V roce 1946 podstoupil druhou operaci hlavy, při níž mu byla stará destička v hlavě nahrazena novou, tuto novou destičku sám navrhl. Poté, co se přesunul do New Yorku, začal studovat na škole pro radiotechniky, tam později také nalezl zálibu v matematice. V roce 1949 dostudoval Kolumbijskou univerzitu a získal magisterský titul, v roce 1950 získal práci v IBM. Během prvních třech let pracoval na počítači SSEC (Selective Sequence Electronic Calculator), jeho první velký projekt bylo napsání programu pro výpočet pozic Měsíce. V roce 1953 John Backus také vyvinul jazyk Speedcoding, první jazyk vyššího řádu pro počítač IBM. V roce 1954 sestavil Backus tým vývojářů, jež měl za úkol definovat a vyvinout programovací jazyk pro nový počítač IBM 704, tímto jazykem byl Fortran. Ačkoli se vedou debaty, zdali byl Fortran prvním jazykem vyššího řádu, byl to zcela jistě první takový jazyk, jež dosáhl širokého využití. Backus však významně přispěl do oblasti prvních počítačů i jinak. Během druhé poloviny 50.let 20.století byl Backus členem mezinárodních komisí, jež vyvinuly ALGOL 58 a velmi významný ALGOL 60, který se velmi rychle stal de facto celosvětovým standardem pro publikování algoritmů. Backus také vyvinul tzv. \"Backus-Naurovu formu\", což byla formální notace, díky které bylo možné popsat jakýkoli bezkontextový programovací jazyk. Backus-Naurova forma byla velmi důležitá pro vývoj překladačů. Toto všechno pomohlo Backusovi k získání Turingovy ceny. Později pracoval na tzv. \"function-level\" programovacím jazyce zvaném FP, který byl popsán během jeho přednášky při příležitosti udělení jeho Turingovy ceny, \"Může být programování osvobozeno od von Neumannova stylu?\". Fakt, že tento dokument neudělal ani tak mnoho pro zvýšení zájmu o jazyk FP, jako spíš roznícení výzkumu funkcionálního programování, je občas viděno jako Backusova omluva za vytvoření Fortranu. Interpret jazyka FP byl distribuován s operačním systémem 4.2 BSD Unix. Jazyk FP byl silně inspirován jazykem APL Kennetha E. Iversona, dokonce používal nestandardní znakovou sadu. Backus strávil zbytek své kariéry vývojem jazyka FL (odvozeno od \"Function Level\"), nástupce jazyka FP. FL byl interním výzkumným projektem IBM, jeho vývoj se v podstatě zastavil poté, co byl projekt dokončen (dnes o něm zůstává pouze pár stránek dokumentace). Spousta inovativních myšlenek tohoto jazyka však bylo implementováno do Iversonova programovacího jazyka J. V roce 1963 byl Backusovi udělen titul IBM Fellow, což je nejvyšší ocenění jaké může vědec, inženýr či programátor v IBM získat. Krom toho mu byl v roce 1989 udělen titul Čestný doktorát Univerzitou Henriho Poincarého ve Francii, a cena Charlese Starka Drapera (Charles Stark Draper Prize), v roce 1993. John W. Backus odešel do důchodu v roce 1991 a 17. března 2007 zemřel ve svém domě ve městě Ashland, stát Oregon.", "section_level": 1}], "src_summary": "John Warner Backus (3. prosince 1924 - 17. března 2007) byl americký počítačový vědec. Vedl tým, jenž vynalezl první široce používaný vyšší programovací jazyk (Fortran) a byl vynálezcem Backus-Naurovy formy (BNF), což je téměř univerzálně používaná notace pro definování syntaxe formálních jazyků. Také zkoumal a pomohl popularizovat tzv. function-level programování. Institut pro elektrotechnické a elektronické inženýrství (IEEE) udělil Backusovi v roce 1967 cenu W.W. McDowella (W.W. McDowell Award) za vývoj Fortranu. V roce 1975 obdržel Národní medaili za vědu (National Medal of Science) a v roce 1977 Turingovu cenu (ACM Turing Award) \"za hluboký, významný, a trvalý přínos pro návrhu účelných vyšších programovacích systémů, zejména pak skrze práci na Fortranu, a za vysoce významnou publikaci formálních procedur pro specifikaci programovacích jazyků\".", "tgt_summary": "John Warner Backus (December 3, 1924 – March 17, 2007) was an American computer scientist. He directed the team that invented and implemented FORTRAN, the first widely used high-level programming language, and was the inventor of the Backus–Naur form (BNF), a widely used notation to define formal language syntax. He later did research into the function-level programming paradigm, presenting his findings in his influential 1977 Turing Award lecture \"Can Programming Be Liberated from the von Neumann Style?\" The IEEE awarded Backus the W. W. McDowell Award in 1967 for the development of FORTRAN. He received the National Medal of Science in 1975 and the 1977 ACM Turing Award \"for profound, influential, and lasting contributions to the design of practical high-level programming systems, notably through his work on FORTRAN, and for publication of formal procedures for the specification of programming languages\". He retired in 1991 and died at his home in Ashland, Oregon on March 17, 2007.", "id": 1579800}
{"src_title": "Engelbert Humperdinck (skladatel)", "tgt_title": "Engelbert Humperdinck (composer)", "src_document": [{"title": "Život.", "content": "Humperdinck se narodil jako syn učitele v Siegburgu. Krátce poté, co se začal učit hrát na klavír, zkomponoval ve věku sedmi let i své první skladby. Ve třinácti letech napsal i své dva první singspiely. Vystudoval gymnázium v Paderbornu. Jeho rodiče sice neschvalovali jeho plány na hudební kariéru, dávali přednost studiu architektury, nicméně v roce 1872 vstoupil na konzervatoř v Kolíně nad Rýnem, kde studoval u Ferdinanda Hillera a Isidora Seisse. Krátce byl dirigentem Kolínského městského divadla. V roce 1876 získal Mozartovu cenu města Frankfurt nad Mohanem, jejíž součástí bylo stipendium, které mu umožnilo odejít do Mnichova, kde pokračoval ve studiu u Franza Lachnera a později u Josefa Rheinbergera.V roce 1879 se stal prvním nositelem berlínské Mendelssohnovy ceny. Stipendium spojené s tímto oceněním využil k cestě do Itálie. V Neapoli se seznámil s Richardem Wagnerem. Wagner ho pozval na své Hudební slavnosti v Bayreuthu a tak v letech 1880 až 1881 asistoval na provedení opery Parsifal. Kromě toho působil i jako učitel hudby Wagnerova syna Siegfrieda. V roce 1881 mu byla v Berlíně udělena cena Giacomo Meyerbeera. V roce 1883 se stal druhým dirigentem opery v Kolíně nad Rýnem a následujícího roku profesorem na kolínské konservatoři. V roce 1885 působil jako hudební partner rodiny průmyslníka Kruppa v Essenu a krátce vyučoval kompozici a hudební teorii na konzervatoři v Barceloně. V letech 1887/1888 byl koncertním kritikem v Bonnu a redaktorem prestižního hudebního nakladatelství B. Schott v Mohuči. V roce 1890 se přestěhoval do Frankfurtu a stal se odborným asistentem na zdejší konzervatoři a operním referentem Frankfurter Zeitung. V té době patřil mezi jeho blízké přátele skladatel Hugo Wolf. V roce 1897 se přestěhoval do Boppardu a v roce 1901 do Berlína. V letech 1900 až 1920 řídil \"Mistrovskou školu hudební kompozice\" při \"Královské akademii umění\" a komponoval scénickou hudbu pro \"Deutsches Theater\" v Berlíně. Pracoval rovněž na úpravách lidových písní. Za jeho činnost mu Universität der Künste v Berlíně udělila čestný doktorát a Accademia di Santa Cecilia v Římě ho zvolila čestným členem (1914). V roce 1914 si podal žádost na místo ředitele konzervatoře v Sydney v Austrálii. V době vypuknutí první světové války však bylo obsazení tohoto místa Němcem nemyslitelné, zvláště když Humperding podepsal tzv. \"Manifest devadesáti tří\" na podporu německých vojenských akcí. 5. ledna 1912 utrpěl Humperdinck záchvat mrtvice. I když se zotavil, jeho levá ruka zůstala trvale ochrnutá. S pomocí svého syna Wolframa však i dále komponoval. 26. září 1921 se Humperdinck zúčastnil představení opery Carl Maria von Webera Čarostřelec v Neustrelitzu, kterou jeho syn režíroval. Během představení utrpěl druhý infarkt, ze kterého se již nevzpamatoval. O několik týdnů později uvedla na jeho počest Berlínská státní opera jeho nejslavnější operu \"Hänsel und Gretel\" Je pohřben spolu se svou manželkou Hedwigou v rodinné hrobce na hřbitově Südwestkirchhof Stahnsdorf v Berlíně.", "section_level": 1}, {"title": "Perníková chaloupka.", "content": "Jeho nejslavnějším dílem je pohádková opera \"Perníková chaloupka\" (německy \"Hänsel und Gretel\", tedy \"Jeníček a Mařenka\"), na které Humperdinck začal pracovat ve Frankfurtu v roce 1890. Nejprve složil čtyři písně pro svou neteř k domácímu loutkovému představení. Poté použil libreto své sestry Adelheidy Wette napsané volně na motivy pohádky bratří Grimmů a zkomponoval singspiel se šestnácti písněmi pro zpěv a klavír volně spojenými dialogy. V roce 1891 pak začal pracovat na orchestrálním znění. Opera měla premiéru ve Výmaru 23. prosince 1893 pod taktovkou Richarda Strausse, který ji označil za mistrovský kus nejvyšší kvality. Se svou originální syntézou wagnerovské techniky a tradičních německých lidových písní, měla opera okamžitý a mimořádný úspěch nejen v Německu, ale po celém světě. V roce 1923 ji vybrala Královská opera v Londýně (\"Royal Opera House\") pro své první rozhlasové vysílání kompletní opery a o osm let později se stala i první operou přenášenou živě z Metropolitní opery (\"Metropolitan Opera\") v New Yorku.", "section_level": 1}], "src_summary": "Engelbert Humperdinck (1. září 1854, Siegburg – 27. září 1921, Neustrelitz) byl německý hudební skladatel, dnes známý především pro svoji pohádkovou operu \"Perníková chaloupka\" (\"Hänsel und Gretel\"), na motivy pohádky Jeníček a Mařenka.", "tgt_summary": "Engelbert Humperdinck (; 1 September 1854 – 27 September 1921) was a German composer, who wrote the opera \"Hansel and Gretel\".", "id": 186591}
{"src_title": "Bernd Alois Zimmermann", "tgt_title": "Bernd Alois Zimmermann", "src_document": [{"title": "Život.", "content": "Zimmermann se narodil v Bliesheimu (nyní součást Erftstadtu) v blízkosti Kolína nad Rýnem. Jeho otec pracoval pro německou železniční společnost Deutsche Reichsbahn a kromě toho měl malé hospodářství. V roce 1929 začal Berndt navštěvovat soukromou katolickou školu, kde se poprvé systematicky zabýval hudbou. Poté co nacisté uzavřeli všechny soukromé školy přestoupil do na katolické gymnázium v Kolíně nad Rýnem, kde v roce 1937 maturoval. V témže roce vykonal tehdejší povinnou pracovní službu a zimní semestr 1937/1938 strávil studiem na Vysoké škole pedagogické v Bonnu. V roce 1938 začal studovat hudební výchovu, muzikologii a skladbu na \"Hochschule für Musik und Tanz Köln\" (Vysoká škola hudby a tance). V roce 1940 musel narukovat do Wehrmachtu, ale na podzim roku 1942 byl pro kožní chorobu z armády propuštěn. Vrátil se ke studiu, ale školu dokončil až po válce v roce 1947. V té době již však pracoval jako skladatel na volné noze, převážně pro rozhlas. V letech 1948–1950 se účastnil Darmstadtských prázdninových kurzů Nové hudby, kde studoval mezi jinými u René Leibowitze a Wolfganga Fortnera. V roce 1957 obdržel stipedium ke studiu na Deutsche Akademie Rom Villa Massimo v Římě a o rok později se stal nástupcem skladatele Franka Martina jako profesor skladby na vysoké škole v Kolíně nad Rýnem, kde založil a vedl \"Seminář filmové, divadelní a rozhlasové hudby\". V šedesátých letech se stal známým a uznávaným skladatelem. V roce 1960 obdržel \"Velkou uměleckou cenu Severního Vestfálska\" a v roce 1966 \"Uměleckou cenu města Kolín nad Rýnem\". Kromě toho získal i druhé stipendium pro studium v Římě. Po úspěchu opery \"Die Soldaten\" (Vojáci) byl přizván ke spolupráci s Berlinskou akademií umění a v roce 1969 získal i \"Uměleckou cenu města Berlína\". Skladatel trpěl depresemi a k tomu se přidaly i vážné oční potíže. Dne 10. srpna 1970 spáchal ve svém domě v Königsdorfu sebevraždu, jen několik dní po dokončení své poslední skladby \"Ich wandte mich um und sah alles Unrecht das geschah unter der Sonne\". Podle muzikologa Hanse Jahnna připravoval v té době další operu \"Medea\". Na počest skladatele uděluje město Kolín nad Rýnem každoročně stipendium ke studiu Nové hudby skladateli do 35 let nazvané \"Bernd-Alois-Zimmermann-Stipendium\".", "section_level": 1}, {"title": "Charakteristika díla.", "content": "Zimmermann byl skladatelem mezi dvěma epochami. Byl příliš mladý, aby mohl být ovlivněn hudebním vývojem v období Výmarské republiky a zároveň příliš starý, aby mohl spolupracovat s nastupující generací mladých umělců nezatížených minulostí. To u něj vedlo k vytvoření vlastního nezávislého pracovního stylu vycházejícího z konceptu „pluralitního“ komponování a využívajícího techniky koláže. Jeho kompoziční růst byl ovlivněn tím, že nacistickým režimem byla většina německých skladatelů odříznuta od vývoje nové hudby. Jeho první skladby proto vycházely z neoklasicismu. Pod dojmem Darmstadtských letních kurzů (od roku 1949) pokračoval ve volné atonalitě, přes dvanáctitónové skladby po roce 1951 až po hudbu seriální po roce 1956. Jeho láska k jazzu se odráží v Houslovém koncertu z roku 1950, v Koncertu pro trubku z roku 1954 i v opeře \"Die Soldaten\". Z více méně existenčních důvodů se věnoval hudbě filmové a scénické hudbě rozhlasové. Na rozdíl od představitelů tzv. Darmstadtské školy (Stockhausena, Bouleze, Nona apod.) se však nejednalo o nějaký radikální rozchod s tradiční hudbou. V padesátých letech vyvinul svou vlastní kompoziční techniku, která získala název \"Klangkomposition\" a která se vyznačuje kombinací a překrývání vrstev hudebního materiálu z různých dob a různého původu (hudba středověku, baroka a klasicismu až po jazz a písně Beatles). Od vkládání jednotlivých citací do vlastní kompozice (jako např. v orchestrální skladbě \"Photopsis\") až po skladby, které jsou jako hudební koláž zamýšleny (např. v baletu \"Musique pour les soupers du Roi Ubu\"). Ve vokálních dílech (nejvýrazněji v jeho \"Requiem za mladého básníka\") bývá tato metoda použita i v textu. Tuto metodu použil i ve svém nejznámějším díle, jediné dokončené opeře \"Die Soldaten\". Opera je nejen kombinací zpěvu, dramatu, pantomimy a balet, ale používá v ní i multimediální techniku. Dirigent Wolfgang Sawallisch ji nejprve odmítl jako nehratelnou. Opera však měla při provedení v Kolíně nad Rýnem pod taktovkou Michaela Gielena úspěch a zcela mimořádného ohlasu se jí dostalo o čtyři roky později v Mnichově.", "section_level": 1}], "src_summary": "Bernd Alois Zimmermann (20. března 1918, Bliesheim, Rhine Province – 10. srpna 1970, Königsdorf (Frechen); celým jménem \"Bernhard Alois Zimmermann\") byl západoněmecký skladatel.", "tgt_summary": "Bernd Alois Zimmermann (20 March 1918 – 10 August 1970) was a German composer. He is perhaps best known for his opera \"Die Soldaten\", which is regarded as one of the most important German operas of the 20th century, after those of Berg. As a result of his individual style, it is hard to label his music as avant-garde, serial or postmodern. His music employs a wide range of methods including the twelve-tone row and musical quotation.", "id": 1199510}
{"src_title": "Alexa Internet", "tgt_title": "Alexa Internet", "src_document": [{"title": "Historie.", "content": "Společnost byla založena v roce 1996 Brewsterem Kahlem a Brucem Gilliatem. V této době toolbar, který pomoci algoritmu, jenž byl formulován pomocí jednotlivého uživatele, napovídal uživateli, co by měl dále navštívit za server. Mimo to, o každém navštíveném serveru vygeneroval kontext, na kterém byly informace o vlastníkovi serveru, počet stránek na serveru, počet odkazů směřujících na jiné servery a informace o aktualizaci serveru. Inženýři společnosti Alexa, za pomocí Internetového archivu, vytvořili Wayback Machine (tj.: stroj času). Kromě toho, Alexa poskytuje archivu internetu vyhledávací roboty. V roce 1999 byla společnost Alexa prodána za akcie Amazonu v hodnotě 250 mil dolarů společnosti Amazon.com. Na jaře roku 2002 Alexa začala spolupracovat s Google a v lednu 2003 Open Directory. Nicméně v roce 2006 zaměnila Windows Live Search společnost Google jako poskytovatel vyhledávacích informací. V září 2006 začali používat svojí vlastní vyhledávací platformu. V prosinci 2006 oficiálně vyšel Alexa image search. Je to první velká aplikace postavená na vlastní platformě. Dnes Alexa funguje jako internetový vyhledávač, jejímž základem je internetový katalog Open Directory, a taky jako poskytovatel informací o serverech. Alexa také dodává informace o stránkách pro vyhledávač A9.com. V prosinci 2005 otevřela svůj obrovský vyhledávací index mimopodnikovým programům pomocí webových služeb a API. Lze je využit při zřízení alternativních vyhledávačů, které by mohly běžet buď na serveru Alexa, anebo na vlastních serverech.", "section_level": 1}, {"title": "Alexa Rank.", "content": "Klíčovou metrikou publikovanou z Alexa Internet Analytics je hodnocení \"Alexa Traffic Rank\", také známé jako Alexa Rank. Metrika byla vytvořena k odhadu popularity webových stránek. Hodnocení se počítá z kombinace denních návštěvníků a počtu zobrazení stránek webu po dobu tří měsíců. Hodnocení Alexa Traffic Rank lze použít ke sledování trendu popularity webové stránky a ke srovnání popularity různých webových stránek.", "section_level": 1}], "src_summary": "Alexa internet je sesterský projekt serveru Amazon.com. Alexa sbírá informace od uživatelů, kteří si nainstalovali Alexa toolbar, pomocí které se formulují statistiky o návštěvnosti stránek a zpětných odkazů. Sídlo společnosti se nachází v Kalifornii (USA).", "tgt_summary": "Alexa Internet, Inc. is an American web traffic analysis company based in San Francisco. It is a wholly owned subsidiary of Amazon. Alexa was founded as an independent company in 1996 and acquired by Amazon in 1999 for $250 million in stock. Its toolbar collects data on Internet browsing behavior and transmits them to the Alexa website, where they are stored and analyzed. This is the basis for the company's web traffic reporting, including its Alexa Rank. According to its website, Alexa provides web traffic data, global rankings, and other information on 30 million websites. As of 2018, its website is visited by over 3 million people every month.", "id": 380422}
{"src_title": "Iboga", "tgt_title": "Tabernanthe iboga", "src_document": [{"title": "Popis.", "content": "Iboga je jeden až dva metry vysoký keř. Ve vhodných podmínkách může dorůst až do stromu o výšce 10 metrů. Rostlina obsahuje mléčnice, jež obsahují zapáchající latex. Listy jsou vstřícné a kopinaté, dlouhé přibližně 8-10 cm. Květy jsou růžové či růžovobílé a rostou ve skupinách po pěti až dvanácti. Plodí oranžově zbarvené, zašpičatělé, oválné bobule s rozbrázděným endospermem. V době zralosti jsou plody velké přibližně 1,5 cm. Kořeny jsou robustní, silně větvené s robustními, silně větvenými žlutavými kořeny. Kořen obsahuje indolové alkaloidy, z nichž nejdůležitější je ibogain. Nejvíce aktivních látek se nachází v kůře kořene. Kořen je hořký a způsobuje znecitlivění úst.", "section_level": 1}, {"title": "Areál rozšíření.", "content": "Iboga roste v deštných pralesích západní Afriky. Původní je v Gabonu a Kongu.", "section_level": 1}, {"title": "Tradiční užití.", "content": "Iboga je centrálním objektem náboženství Bwiti praktikovaného v západní Africe, především v Gabonu, Kamerunu a Republice Kongo, v kterém jsou užívány kořeny rostliny v mnoha rituálech. Kůra je nejčastěji užívána v podobě odvaru, ale také pouze rozemletá či čerstvá. Iboga je požívána v masivních dávkách, 1-3 košíky kůry během 8-24 hodin při zasvěcení do Bwiti, při těchto rituálech někdy dochází k úmrtí. Při iniciaci se iboga někdy kombinuje s rostlinami jako \"Alchornea floribunda\" a \"Elaeophorbia drupifera\", jež v kombinaci s ibogou působí jako MAO inhibitory, což může způsobit fyzické zhroucení, které je při rituálu žádoucí. V menších dávkách, 2-5 kávových lžiček rozemleté kůry, jsou užívány ve spojení s rituálními a kmenovými tanci, pořádanými většinou v noci. Věří že požití jim umožní kontakt se světem duchů a komunikaci s předky. Podle pygmejských pověstí vznikla iboga z těla roztrhaného muže, aby s ním jeho manželka mohla rozmlouvat. Ženská verze Bwiti bývá nazývána Mbiry. Bwitisté byli objektem perzekuce ze strany katolických misionářů, jež proti tomuto náboženství vystupují dodnes. Léon M´ba, před svým nástupem do funkce prezidenta Gabonu roku 1960, bránil Bwiti a užívání ibogy u francouzských koloniálních soudů. 6. června 2000 Rada ministrů Republiky Gabon vyhlásila ibogu národním pokladem.", "section_level": 1}, {"title": "Účinky.", "content": "Za kritickou dávku bývá považováno 300 miligramů usušené kůry, při kterých už se objevují nežádoucí příznaky jako nucení na zvracení a závratě. U pravidelných uživatelů se však tolerance zvyšuje a můžou snést i dávku 1 gramu. Iboga by se neměla kombinovat s jinými psychoaktivními drogami ani alkoholem a měla by být požívána nalačno. V nižších dávkách má iboga stimulanční efekt a je užívána k udržení ostražitosti při lovu. Ve vyšších vyvolává vizuální halucinace, změnu vnímání času a pocit odosobnění. V ještě vyšších dávkách se objevují další smyslové halucinace a synestesie, a také proměnlivá nálada, například euforie, smutek či strach. Při předávkování se ztrácí schopnost pohybu, zhroucení, kóma či dokonce smrt. Přibližně polovina lidí po iboze popisuje stavy mdlob, ospalosti, nutkání ke zvracení a nechuť ke komunikaci. Účinky kořene rostliny jsou komplexnější než účinky čistého ibogainu a trvají okolo šesti hodin.", "section_level": 1}, {"title": "Léčba závislosti.", "content": "Mimo Afriku bývá výtažek z ibogy v podobě čistého ibogainu používán na léčbu závislosti na opiátech. Terapie může trvat několik dní a subjekt všeobecně ztrácí fyzickou závislost. Podle některých názorů by šlo ibogain využít i na léčení závislosti na alkoholu a nikotinu.", "section_level": 1}], "src_summary": "Iboga (\"Tabernanthe iboga\") je tropický keř z čeledi toješťovité používaný jako halucinogenní a stimulační droga a k léčení závislosti na opiátech. V západní Africe je kůra z kořene žvýkána z rituálních důvodů. Iboga v malých dávkách stimuluje centrální nervový systém, ve velkých navozuje halucinace. Pro své účinky je iboga požívána i gorilami, prasaty a dikobrazy. Psychoaktivní účinky mají i ostatní druhy rodu \"Tabernanthe\", ale kvůli vysoké toxicitě nejsou využívány, výjimkou je druh \"Tabernanthe manii\". Ibogain, aktivní alkaloid ibogy, byl objeven v roce 1901, v 20. letech 20. století byl doporučován jako stimulans léčby neurastenie, v 30. letech 20. století byl extrakt prodáván ve Francii jako Lambaréné. V 60. letech 20. století se začaly objevovat zprávy o halucinogenních účincích a byl v mnoha zemích zakázán.", "tgt_summary": "Tabernanthe iboga (iboga) is a perennial rainforest shrub native to West Africa. An evergreen bush indigenous to Gabon, the Democratic Republic of Congo, and the Republic of Congo, it is cultivated across West Africa. In African traditional medicine and rituals, chewing the yellow-colored root or bark is used to produce hallucinations and near-death outcomes, with some fatalities occurring. Preliminary research indicates that ibogaine, an alkaloid constituent of iboga roots and bark, has potential for treating addiction to opioids and other substances of abuse. In high doses, ibogaine is considered to be toxic, and has caused serious comorbidities when used with opioids or prescription drugs. The United States Drug Enforcement Administration (DEA) lists ibogaine as a controlled substance of the Controlled Substances Act.", "id": 2478505}
{"src_title": "Káně Harrisova", "tgt_title": "Harris's hawk", "src_document": [{"title": "Popis.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Obecně.", "content": "Jedinci se liší délkou v rozmezí od 46 do 76 cm a všeobecně mají rozpětí křídel okolo 1,1 m. Ve Spojených státech se průměrná hmotnost samců pohybuje okolo 710 g, zatímco průměr u samic je 1020 g. V rámci sexuálního dimorfismu jsou tedy samice až o 40 % větší než samci. Ptáci mají tmavě hnědé opeření s kaštanovými rameny, lemem křídel a stehny a bílý základ a konec ocasu, dlouhé žluté nohy a žluté ozobí. Hlasové projevy kání Harrisových tvoří velmi ostré zvuky. V přírodě se ptáci dožívají v průměru 11 let, nejdéle žijící zdokumentovaná samice měla 14 let a 11 měsíců. V zajetí se ptáci dožívají až 25 let.", "section_level": 2}, {"title": "Dravci v šatě mladých.", "content": "Dravci v šatě mladých jsou podobní rodičům, ale jsou více žíhaní a během letu je možné naspodu křídel pozorovat bledě žluté zbarvení s hnědým žíháním.", "section_level": 2}, {"title": "Poddruhy.", "content": "Jsou známy tři poddruhy káně Harrisovy:", "section_level": 2}, {"title": "Biotop.", "content": "Ptáci žijí v řídkých lesích a polopouštích, stejně tak i v mokřinách (s občasnými stromy) a v některých částech jejich rozšíření (Howell a Webb 1995) také v mangrovových bažinách, vyskytujících se v jihoamerické oblasti rozšíření. Káně Harrisova nemigruje a má trvalé teritorium, jehož velikost se pohybuje mezi 0,2 - 5,5 km.", "section_level": 2}, {"title": "Chování.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Potrava.", "content": "Potrava se skládá z malých živočichů včetně ptáků, ještěrek, savců a velkého hmyzu. Káně Harrisova loví ve skupinách, proto může ulovit též větší kořist, jako např. králíka.", "section_level": 2}, {"title": "Lov.", "content": "Ačkoliv je většina dravců samotářských a setkávají se pouze při hnízdění a tahu, káně Harrisova loví ve spolupracujících skupinách od dvou do čtyř jedinců. Tato kooperace je výsledkem adaptace na pouštní klima, ve kterém žije. Jedna lovecká technika spočívá v tom, že malá skupina létá vepředu a pátrá po kořisti, zatímco jiný člen této skupiny letí zezadu a kořist nahání, a to tak dlouho, dokud není kořist zahnána do pasti a následně rozdělena. Jiná technika je založena na tom, že celá skupina se rozmístí okolo kořisti a jeden člen ji usmrtí.", "section_level": 2}, {"title": "Predátoři.", "content": "Největším predátorem dospělých kání je výr virginský, pro mladé ptáky představují největší nebezpečí zejména kojoti a velcí krkavci, kteří vybírají i jejich hnízda. Káně však svá hnízda aktivně brání; v případě pokusu o napadení hnízda se dorozumívají varovným voláním a na predátora útočí celá skupina, aby jej od vyplenění hnízda odradila.", "section_level": 2}, {"title": "Hnízdění a mláďata.", "content": "Káně Harrisovy hnízdí na malých stromech, křovinách nebo kaktusech (viz švédské pojmenování - kaktusvråk). Hnízdo je většinou kompaktní, vystavěné z větviček, kořenů rostlin, listů, mechu a kůry. Hnízdo většinou staví samice. Snůška obsahuje většinou dvě až čtyři vejce barvy bílé až namodralé, občas se světle hnědými nebo šedými skvrnami. Hnízdoši jsou zprvu světle žlutohnědí, v pěti nebo šesti dnech změní barvu na tmavě hnědou. Velmi často obývají hnízdo tři káně: dva samci a jedna samice. Diskutuje se o tom, zda se jedná o polyandrii, matoucí je tzv. backstanding, kdy jeden pták stojí na zádech prvního, případně ještě třetí na zádech druhého. Inkubační doba je od 31 do 36 dnů a na snůšce sedí většinou samice. Ve 38 dnech začínají mláďata prozkoumávat okolí hnízda a ve 45 až 50 dnech začínají létat. Samice hnízdí dvakrát nebo třikrát do roka. Mláďata mohou zůstat se svými rodiči až tři roky a v té době pomáhají s vyváděním dalšího potomstva.", "section_level": 2}, {"title": "Lidé a káně Harrisovy.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Změny biotopu.", "content": "Ačkoli není káně Harrisova ohroženým druhem, její divoká populace je v současné době na ústupu kvůli ztrátě životního prostředí, pod tlakem určitých okolností je však nicméně známo, že se stěhuje v rámci rozvinutých oblastí. V současné době se jako původní druh vyskytuje na území sedmi států Střední, Jižní a Severní Ameriky, na území dalších dvou, Panamy a Surinamu, je její původ nejistý. Od roku 2004 je v Červeném seznamu IUCN zařazeno do kategorie málo dotčených druhů a v CITES jej nalezneme v příloze II. V roce 2003 populace káně Harrisovy čítala přibližně 390 000 jedinců žijících na ploše velké zhruba 6 000 000 km.", "section_level": 2}, {"title": "Sokolnictví.", "content": "Okolo roku 1980 se začal zvedat zájem o užívání káně Harrisovy v sokolnictví a nyní je nejpopulárnějším dravcem na západě (kromě Asie) chovaným pro tyto účely, a to hlavně kvůli jednoduchému výcviku a snadné socializaci.", "section_level": 2}, {"title": "V umění.", "content": "John James Audubon vytvořil ilustraci káně Harrisovy v publikaci \"Birds of America\" (Londýn, 1827-38) na desce č. 392 s titulem \"Louisiana Hawk - \"Buteo harrisi\"\". Obraz byl vyryt a kolorován Robertem Havellem v londýnské dílně v roce 1837. Originální dílo bylo zakoupeno Newyorskou historickou společností, kde je možné jej zhlédnout až do nynějška (leden 2009).", "section_level": 2}], "src_summary": "Káně Harrisova (\"Parabuteo unicinctus\") je středně velký dravec z čeledi jestřábovitých, vyskytující se v rozmezí od jihozápadu Spojených států jižně až po Chile a střední část Argentiny. Jeho výskyt je občas hlášen i v západní Evropě, většinou ve Velké Británii. Káně Harrisova je oblíbeným sokolnickým druhem; je tedy pravděpodobné, že její výskyt v Evropě má původ právě v jedincích, kteří unikli ze zajetí. Káně Harrisova je jediným zástupcem rodu \"Parabuteo\". Vědecké jméno je odvozeno z řeckého \"para\", což znamená \"jako\" nebo \"podobný\", a latinského \"buteo\", označující \"káni\", \"uni\" značí \"jeden\" a \"cinctus\" znamená \"obklopený\" nebo \"ohraničený\", což poukazuje na bílý pás na základu a na konci ocasu. Anglické jméno pták dostal od Johna Jamese Audubona, který jej pojmenoval na počest svého ornitologického druha, finančního sponzora a přítele Edwarda Harrise. Káně Harrisova je známá svým význačným chováním - loví ve skupině, která sestává z členů jedné rodiny (většina dravců loví samostatně).", "tgt_summary": "Harris's hawk (\"Parabuteo unicinctus\"), formerly known as the bay-winged hawk or dusky hawk, and known in Latin America as peuco, is a medium-large bird of prey that breeds from the southwestern United States south to Chile, central Argentina, and Brazil. Birds are sometimes reported at large in Western Europe, especially Britain, but it is a popular species in falconry and these records almost certainly all refer to escapes from captivity. The name is derived from the Greek \"para\", meaning beside, near or like, and the Latin \"buteo\", referring to a kind of buzzard; \"uni\" meaning once; and \"cinctus\" meaning girdled, referring to the white band at the tip of the tail. John James Audubon gave this bird its English name in honor of his ornithological companion, financial supporter, and friend Edward Harris. The Harris's hawk is notable for its behavior of hunting cooperatively in packs consisting of tolerant groups, while other raptors often hunt alone. Harris hawks' social nature has been attributed to their intelligence, which makes them easy to train and have made them a popular bird for use in falconry.", "id": 881028}
{"src_title": "Giovanni Antonio Canal", "tgt_title": "Canaletto", "src_document": [{"title": "Životopisná data.", "content": "Antonio Canal, který se od roku 1722 podepisoval jako Canaletto, se narodil v rodině Bernarda Canaleho, benátského starousedlíka a malíře divadelních kulis, a Artemisie Barbieri. Společně s bratrem Christoforem se stali otcovými spolupracovníky, což dokládají návrhy jevištních výprav instalovaných v Benátkách (1716–1718) a později i v Římě (1719), kam odešli připravit provedení dvou Scarlattiho oper. V Římě Canaletta ovlivnily veduty měst, které zde malovali Gaspar van Wittel (1653–1736) a Giovanni Paolo Pannini (1691–1765). V roce 1720 se vrátil do Benátek, vstoupil do malířského cechu a stal se nezávislým umělcem. V roce 1722 uzavřel smlouvu s Angličanem Owenem McSwineym, kterou poprvé podepsal přídomkem \"Canaletto\". Na podkladě této smlouvy vznikla série fiktivních pláten významných osobností novodobých anglických dějin. Asi ve stejné době započalo i malířovo přátelství s dalším Angličanem, Josephem Smithem, pozdějším anglickým konzulem v Benátkách (od 1744). Canalettova tvorba se potom přeorientovala především na anglické objednavatele. Mezi roky 1725 a 1730 namaloval 24 obrazů pro vévodu z Bedfordu, 20 obrazů pro vévodu z Buckinhamu a 17 obrazů pro hraběte z Carlisle. Pro tyto obrazy Canaletto, který byl zvyklý malovat v plenéru, zvolil typická místa Benátek jako Canal Grande nebo náměstí San Marco s paláci a přilehlými uličkami. Z následujícího desetiletí se o Canalettově životě zachovalo jen málo zpráv. Je to však doba malířovy vrcholné tvorby. Z popudu Josepha Smithe vznikl soubor leptů podle Canalettových obrazů nacházejících se v obchodníkově sbírce. Rytiny zhotovil Antonio Visentini (1688–1782). Čtrnáct leptů Visentiny uveřejnil již v roce 1735. Celý soubor 35 leptů Visentini vydal v roce 1742 pod názvem \"Prospectus Magni Canalis Venetiaru\" - prostě \"Vedute\". Předpokládá se, že v roce 1742 Canaletto pobýval v Římě. Dokládají to obrazy s pohledy na římská fóra a triumfální oblouky. Mezi roky 1741 a 1744 vznikl Canalettův cyklus leptů tvořený 35 grafickými listy. Války o rakouské dědictví (1740–1748) však významně snížily návštěvnost Benátek anglickými šlechtickými kavalíry. Canalettovi ubylo objednávek, což bylo hlavní příčinou jeho anglické cesty. Během Canalettova pobytu v Londýně (1746–1755) vznikla řada obrazů s pohledy na toto město. Mezi nimi vynikají dva obrazy v Lobkowiczkých sbírkách, které si u Canaletta objednal Ferdinand Filip, 6. kníže z Lobkowicz (1724–1784), kterého politická situace na vídeňském dvoře donutila k cestě do Londýna. Zde se kníže z Lobkowicz seznámil s 2. vévodou z Richmondu, který v té době byl nejdůležitějším Canalettovým patronem. To mu umožnilo si u Canaletta objednat dva obrazy Londýna, které nechal poslal do Čech. V roce 1755 se Canaletto vrátil do Benátek. V průběhu následujících let zhotovil řadu děl, na jejichž podkladě ho benátská Malířská a sochařská akademie přijala za člena v sekci malířů vedut. Pro tento účel namaloval plátno se smyšleným námětem (tzv. capriccio), nazvané \"Architektonická perspektiva\" (1765). Poslední datovaná Canalettova práce je známa z roku 1766. Malíř zemřel v Benátkách 19. nebo 20. dubna 1768. Byl pohřben v benátském kostele San Lio, ve kterém byl v roce 1697 pokřtěn.", "section_level": 1}, {"title": "Umělecká tvorba.", "content": "Ve 20. letech 18. století byl v Canalettově tvorbě patrný otcův vliv jako malíře kulis. Dokládají to obrazy fiktivních náhrobků významných anglických osobností objednané McSwineyem nebo vyobrazení římských ruin, ve kterých využíval jevištní perspektivní zkratky. Kompozice těchto obrazů vycházela z děl Salvatora Rosyho (1615–1673) a Claude Lorraina (1600–1682). Od Giovanni Paola Panniniho (1691–1765) převzal barevnost, v níž převažovaly hnědé tóny a teplé odstíny žluti. Barvě dával Canaletto přednost před architektonickou přesností. Uvedené charakteristiky Canalettových vedut té doby dokládá jeden ze 12 obrazů nazvaný \"Most Rialto od severu\", který si u Canaletta objednal pozdější konzul Joseph Smith a o rok dříve Stefano Conti, obchodník z Luccy. Obrazy jsou téměř identické. Spolu s tímto obrazem si v letech 1725/26 Conti u Canaletta objednal tři další \"topografické\" obrazy Benátek, dnes vystavené v montreálské soukromé sbírce. Na počátku 30. let 18. století vznikla řada významných děl, mezi kterými vyniká obraz \"Kamenická dílna\". Toto monumentální dílo znázorňuje jedno z nejmalebnějších míst v tehdejších Benátkách. Místo zalité sluncem doplňuje řada postav a postaviček dodávajících obrazu prostorovou hloubku. Stejně velkolepě byl koncipován i obraz \"Malý moučný sklad\" (Giustinianiho sbírka, Benátky), ve kterém řada postav člení sluncem prozářený prostor do značné hloubky. V tomto duchu Canaletto namaloval další čtyři obrazy dokončené počátkem 30. let 18. století. Stály na počátku velkých objednávek pro vévodu z Bedfordu. Současně se začala měnit i barevnost Canalettových obrazů, ve kterých přibývalo svítivosti a průzračnosti prostoru. V nové barevnosti Canaletto vytvořil dvě veduty připomínající významné události - \"Příjetí císařského vyslance v Dóžecím paláci\" a \"Návrat Bucintora do přístavu na svátek Nanebevstoupení\". Téměř širokospektrý pohled na benátský přístav, zachycený v obraze \"Přístav u sv. Marka\", zakoupil 3. hrabě z Carlisle kolem roku 1734. V případě této veduty Canaletto pravděpodobné použil přenosnou optickou kameru (camera obscura), která mu umožnila tento pohledový trik. Obraz současně dokládá, kam se posunula zářivost Canalettovy malby oproti jeho obrazům z první poloviny 20. let 18. století. Ze 30. let 18 století pochází také řada Canalettových kreseb, které byly jednak dokumentačními studiemi, podle nichž malíř vytvářel své obrazy, jednak dokončenými kresbami určenými pro sběratele. Mnohé další kresby vznikly ještě na počátku 40. let 18. století a také 35 leptů, provedených podle vybraných obrazů ze sbírky konzula Josepha Smithe, bylo vydáno v roce 1744. Zůstává otázkou, zda v roce 1742 Canletto skutečně pobýval v Římě, přestože z té doby pocházejí velkolepě pojaté veduty římských památek. Někteří historici umění se domnívají, že je namaloval Bernardo Bellotto, Canalettův synovec a napodobitel, který v letech 1738 až 1743 v Římě působil. V roce 1743 proto Canaletto spolupráci se svým synovcem ukončil. V malbě vedut pokračoval v Anglii, kde je jeho pobyt doložen mezi roky 1746 až 1755. V těchto letech do jeho obrazů vstupuje více zelené barvy z anglické přírody a cihlových či nafialovělých odstínů červeně londýnských budov. Canaletto zde vytvořil na 50 maleb a 30 kreseb. Počáteční fázi Canalletovy tvorby v Anglii dokládají dva širokoúhle pojaté pohledy na Londýn, které si u malíře objednal Ferdinand Filip, 6. kníže Lobkowicz. Jedná se o \"Pohled na Londýn s Temží\" a \"Primátorská slavnost na Temži\", obrazy, které Londýňané obdivovali u příležitosti oslav šedesátého výročí nástupe Královny Alžběty II. na trůn. Naopak pozdější obraz nazvaný \"Hrad Warwick\" ukazuje barevnost každodenního života na anglickém venkově. Postupně se však objednávky od anglických šlechtických rodů vyčerpaly, a tak se v roce 1755 Canaletto vrátil do Benátek. Zde vytvořil ještě řadu kreseb pro 12 pláten s námětem vévodských slavností, které v roce 1766 převedl do grafických listů Giovanni Battista Brustoloni (1712–1796). Již koncem anglického pobytu Canaletto začal malovat i interiéry zajímavých budov a pokračoval v tom i v Benátkách. Dokládá to kresba \"Zpěváci ze sv. Marka\", kterou Canaletto sám datoval. Patří k jeho posledním pracími, neboť o dva roky později Canaletto v Benátkách zemřel.", "section_level": 1}, {"title": "Umělecko-historický význam Canalettova díla.", "content": "Canaletto je v benátském malířství 18. století osobností ojedinělou pro realistické pojetí pohledu na města, které je v mnoha ohledech odlišné od pouhého popisu. Pro jeho tvorbu je typické architektonické \"capriccio\", žánr, jehož si oficiální osobnosti té doby obzvláště cenily. Romantizmus 19. století však na Canalettovy veduty pohlížel s despektem, aby teprve 20. století ocenilo poetické kvality jeho díla.", "section_level": 1}], "src_summary": "Giovanni Antonio Canal, zvaný Canaletto (říjen 1697 Benátky - 19. nebo 20. duben 1768 Benátky), byl italský malíř a rytec, typický představitel benátského ilusionismu 18. století. Vytvořil stovky benátských vedut podle skutečnosti. Později maloval i ideální krajiny kombinované se skutečnými výjevy. Topografickou malbu městských vedut přivedl k jejímu vrcholu.", "tgt_summary": "Giovanni Antonio Canal (18 October 1697 – 19 April 1768), commonly known as Canaletto (), was a italian painter from the Republic of Venice, considered important member of the 18th-century Venetian school. Painter of city views or \"vedute\", of Venice, Rome, and London, he also painted imaginary views (referred to as capricci), although the demarcation in his works between the real and the imaginary is never quite clearcut. He was further an important printmaker using the etching technique. In the period from 1746 to 1756 he worked in England where he painted many views of London and other sites including Warwick Castle and Alnwick Castle. He was highly successful in England, thanks to the British merchant and connoisseur Joseph \"Consul\" Smith, whose large collection of Canaletto's works was sold to King George III in 1762.", "id": 2325830}
{"src_title": "Dan Meridor", "tgt_title": "Dan Meridor", "src_document": [{"title": "Biografie.", "content": "Dan Meridor se narodil v Jeruzalémě v době konce britského mandátu Palestina jako syn Elijahu Meridora, dlouholetého politického souputníka Menachema Begina, a politické aktivistky Ra'anany Meridor. Jeho bratrem je politik a diplomat Salaj Meridor. Po povinné vojenské službě v Izraelských obranných silách vystudoval Dan Meridor právo na Hebrejské univerzitě v Jeruzalémě a poté začal pracovat jako advokát.", "section_level": 1}, {"title": "Politická kariéra.", "content": "V letech 1982 až 1984 zastával funkci tajemníka strany Likud (za Begina a Jicchaka Šamira) a v roce 1984 kandidoval za tuto stranu do Knesetu. Jako nový poslanec byl jmenován předsedou dvou legislativních podkomisí. V roce 1988 byl opětovně zvolen poslancem a v Šamirově vládě byl jmenován ministrem spravedlnosti a tento post zastával v letech 1988 až 1992. Poslanecký mandát obhájil i ve volbách v letech 1992 a 1996 a v roce 1996 byl jmenován ministrem financí ve vládě Benjamina Netanjahua. Po řadě sporů s Netanjahuem opustil Meridor v červnu 1997 vládu. Jeho veřejná image v té době utrpěla na pověsti, když byl v populárním televizním pořadu „Harcufim“ přirovnávám k Hamletovi (za svou váhavost). V roce 1998 se podílel, společně s několika dalšími členy Likudu a Strany práce, na založení politické strany Izrael ve středu, která později vešla ve známost jako Mifleget ha-Merkaz (Strana středu). Za tuto stranu byl v roce 1999 zvolen do Knesetu a byl jmenován předsedou komise pro zahraniční věci a obranu. Poté, co Ehuda Baraka vystřídal v roce 2001 v premiérském křesle Ariel Šaron, stal se Meridor ministrem bez portfeje. O poslanecký mandát přišel ve volbách v roce 2003. Ještě za dob svého působení poslance působil jako pozorovatel Knesetu při Radě Evropy. Po opuštění Knesetu se stal mezinárodním předsedou Jeruzalémské nadace. Byl rovněž členem Winogradovy komise, která vyšetřovala izraelské operace během druhé libanonské války. Před volbami do Knesetu v roce 2006 Meridor obdržel nabídky ze Strany práce a Jisra'el bejtejnu, aby za tyto strany kandidoval. Meridor však doufal, že se dostane na kandidátní listinu strany Kadima. To však bylo zamítnuto syny Ariela Šarona − Giladem a Omrim. Meridor se později vrátil zpět do Likudu, za který byl v únoru 2009 zvolen poslancem Knesetu. Následně v letech 2009 až 2013 zastával post ministra zpravodajských služeb v druhé Netanjahuově vládě.", "section_level": 2}], "src_summary": "Dan Meridor (: דן מרידור, * 23. dubna 1947) je izraelský politik a bývalý poslanec Knesetu za stranu Likud. V minulosti působil jako ministr financí a ministr spravedlnosti. Je dlouholetým členem Likudu a koncem 90. let byl jedním se zakladatelů strany Mifleget ha-merkaz (Strany středu). Po roce 2000 se vrátil do Likudu a v parlamentních volbách v roce 2009 byl zvolen poslancem Knesetu. V letech 2009 až 2013 řídil rezort zpravodajských služeb v druhé Netanjahuově vládě.", "tgt_summary": "Dan Meridor (, born 23 April 1947) is an Israeli politician and minister. A longtime member of the Likud party, in the late 1990s he became one of the founders of the Centre Party. He rejoined Likud a decade later, and returned to the Knesset following the 2009 elections. Meridor served at various times as Deputy Prime Minister, Minister of Finance, Minister of Justice and Minister of Intelligence and Atomic Energy in the Israeli Cabinet. In 2014, Meridor succeeded Avi Primor as president of the Israel Council on Foreign Relations, an institute of international affairs which operates under the auspices of the World Jewish Congress.", "id": 1708437}
{"src_title": "Operace Dřevěná noha", "tgt_title": "Operation Wooden Leg", "src_document": [{"title": "Pozadí.", "content": "Dne 25. září 1985 byli na své jachtě při pobřeží Kypru zabiti tři izraelští civilisté a k útoku se přihlásila elitní jednotka OOP, známá jako Síla 17. Izraelská vláda a izraelské letectvo požadovalo okamžitou odvetu a jako cíl zvolilo velitelství OOP v Tunisku. OOP mělo sídlo v Tunisku od roku 1982, kdy bylo Izraelskými obrannými silami (IOS) vytlačeno z Libanonu. IOS zahájily v reakci na soustavné raketová ostřelování severního Izraele v roce 1982 operaci Mír pro Galileu, která vešla ve známost jako první libanonská válka.", "section_level": 1}, {"title": "Operace.", "content": "Útok byl proveden osmi stíhacími letouny F-15 Eagle. V sedm hodin ráno odstartovaly letouny F-15 směrem k Tunisku. Jejich cíl byl vzdálený 2060 kilometrů a jednalo se o nejvzdálenější operaci IOS od operace Entebbe v Ugandě v roce 1976. Nad Středozemním mořem zároveň kroužil velitelský Boeing 707, který celou operaci řídil. Izraelské letouny svrhly přesně naváděné bomby na přímořské velitelství OOP. Poblíž Malty byly na válečné lodi připraveny vrtulníky, pro případ, kdyby bylo nutné evakuovat sestřelené piloty. Nakonec však nebyly zapotřebí. Velitelství OOP bylo zničeno, avšak předseda OOP Jásir Arafat se v té době nacházel jinde a vyvázl tak nezraněn. Podle Izraele bylo při operaci zabito na 60 členů OOP, včetně několika velitelů Síly 17. Při operaci došlo i k zabití několika tuniských civilistů. Celkem bylo podle Gilberta při útoku zabito 74 lidí.", "section_level": 1}, {"title": "Po útoku.", "content": "Útok vyvolal silné protesty především mezi západní Evropou a arabskými státy. Spojené státy operaci schválily, čímž došlo ke zhoršení americko-tuniských vztahů. Útok rovněž zkomplikoval egyptsko-izraelská jednání o kontrole nad hraničním městem Taba. Izraelský premiér Šimon Peres k útoku prohlásil, že „byl činem sebeobrany.“ Rezoluce 573 Rady bezpečnosti OSN (Spojené státy se při hlasování zdržely) odsoudila útok na tuniské území jako flagrantní porušení Charty OSN a Tunisko podle ní mělo nárok na přiměřené reparace.", "section_level": 1}], "src_summary": "Operace Dřevěná noha (hebrejsky: מבצע רגל עץ, \"Mivca Regel Ec\", anglicky: \"Operation Wooden Leg\") bylo kódové označení operace Izraelského vojenského letectva, která se odehrála 1. října 1985. Jejím cílem bylo sídlo Organizace pro osvobození Palestiny (OOP) v Hamam al-Šatu v Tunisku.", "tgt_summary": "Operation \"Wooden Leg\" (, \"Mivtza Regel Etz\") was an attack by Israel on the Palestine Liberation Organization (PLO) headquarters in Hammam Chott, near Tunis, Tunisia, on October 1, 1985. With a target 1,280 miles (2,060 km) from the operation's starting point, this was the most distant publicly known action undertaken by the Israel Defense Forces since Operation \"Entebbe\" in 1976. It has been condemned by the United Nations Security Council.", "id": 602930}
{"src_title": "Spojené baltské vévodství", "tgt_title": "United Baltic Duchy", "src_document": [{"title": "Předchozí události.", "content": "Před první světovou válkou bylo celé území dnešního Lotyšska a Estonska součástí Ruského impéria. Rusové se pokoušeli místní lotyšskou a estonskou populaci rusifikovat. Místní obyvatelé tak neměli žádnou moc na chodu území, které obývali. Po vypuknutí války Němci zaútočili na území Litvy a fronta se mezi carskou armádou a německým vojskem ustálila až na území dnešního Lotyšska. V na podzim 1915 tak fronta ležela na linii měst Riga – Daugavpils – Baranoviči. Na začátku roku 1917 otřásla Ruskem Únorová revoluce. Byla svržena monarchie v čele s carem a revolucionáři vyhlásili republiku. Moci se chopila prozatímní vláda. Estonci reagovali na revoluční události vyhlášením autonomní gubernie v dubnu 1917. Estonská autonomní gubernie zabírala území bývalé livonské a estonské gubernie. Následná Říjnová revoluce na konci roku 1917 svrhla prozatímní vládu a do čela Ruska se dostali bolševici. Estonci využili chaosu, který zachvátil říši a prohlásili \"Národní shromáždění\" jedinou vládnoucí silou na území Estonska 28. listopadu 1917. Samotná nezávislost byla vyhlášena 24. února 1918. Stejným vývojem prošli i Lotyši. Národní shromáždění bylo vytvořeno 16. listopadu 1917 a prohlásilo se jedinou vládnoucí silou nad územím obývaným Lotyši. Nezávislé Lotyšsko bylo deklarováno 15. ledna 1918. Němci taktéž využili chaosu v Rusku a zahájili v Pobaltí útok. Do konce února 1918 se německé armádě podařilo obsadit celé území livonské a estonské gubernie a vytvořili místní vojenskou vládu. V březnu 1918 byl mezi Německem a bolševickým Ruskem podepsán tzv. Brestlitevský mír, který ukončil válku na východní frontě a přiřkl Německu Finsko, část Polska, Ukrajinu, Bělorusko, Besarábii a celé Pobaltí.", "section_level": 1}, {"title": "Vznik Baltského vévodství.", "content": "Jako paralelní mocenské hnutí se vytvořilo pod kontrolou německých okupačních orgánů hnutí baltských Němců. Samotná rada byla vytvořena 12. dubna 1918 po naléhání německého císaře. Plánem bylo vytvořit z bývalých ruských provincií německý protektorát. Rada se skládala z 35 baltských Němců, 13 Estonců a 11 Lotyšů. Dne 8. března respektive 12. dubna 1918 vyhlásili místní Němci Vévodství Kuronsko a Zemgalsko (\"Herzogtum Kurland\") a Baltský stát (\"Baltischer Staat\"). Oba státy se prohlásily být v personální unii s Pruským královstvím, ačkoliv tento fakt nikdy německá vláda nepotvrdila. Hlavním městem byla zvolena Riga a stát byl rozdělen do sedmi kantonů, Kuronsko (Kurland), Riga, Letgalsko (Latgale, Lettgallen), Jižní Livonsko (Südlivland), Severní Livonsko (Nordlivland), Saaremaa (Ösel) a Estonsko (Estland). Hlavou Spojeného baltského vévodství, tedy vévodou, byl zvolen Adolf Fridrich Mecklenburský, jenž ale nebyl suverénním panovníkem, ale byl podřízený německému císaři, stejně jako bavorský nebo saský král. Vévoda Adolf Fridrich Mecklenburský nikdy nenastoupil do úřadu, a tak za něj vládla regentská rada složená ze čtyř baltských Němců, tří Estonců a tří Lotyšů.", "section_level": 1}, {"title": "Období po první světové válce.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Rozpad Baltského vévodství.", "content": "Po porážce Německa ve válce v listopadu 1918 musela německá vojenská správa předat moc do rukou Lotyšům respektive Estoncům. Spojené baltské vévodství se v podstatě zhroutilo a jeho Regentská rada byla na konci listopadu 1918 rozpuštěna. Reakcí místních baltských Němců bylo vytvoření tzv. Baltské zeměbrany (Baltische Landeswehr). Velitelem se stal Alfred Fletcher. Někteří němečtí vojáci po podepsání příměří odmítli demobilizaci a vytvořili v Rize tzv. Železnou divizi (Eiserne Division). Vojsko bylo postupně doplňováno dobrovolníky přijíždějícími z Německa a velitelem se stal generál von der Goltz. Německé vojsku dostalo povolení od dohodových mocností k působení v Pobaltí. Jeho misí bylo uchránit nově vzniklé pobaltské státy před obsazením Rudou armádou.", "section_level": 2}, {"title": "Útok Rudé armády.", "content": "V prosinci 1918 zaútočili na území Lotyšska bolševici. Německá armáda se z obav před totální porážkou spojila proti bolševickému nebezpečí s Lotyši. Spojená armáda Lotyšů a Němců ale byla i tak nucena před lépe vyzbrojenou a početnější armádou bolševiků stále ustupovat. V nejzoufalejším okamžiku bylo v držení spojenců pouze přístavní město Liepāja a její blízké okolí. Spojenému vojsku Lotyšů a Němců se ale nakonec podařilo zastavit sovětský postup a stabilizovat frontu. V březnu spojenecká armáda Lotyšů a Němců přešla do protiútoku a postoupila až k městu Saldus. Generálu von der Goltz se podařilo zvítězit v dalších několika bitvách, dobýt Ventspils (hlavní přístav Kuronska) a začal bolševiky vytlačovat na východ. Rudá armáda byla nakonec téměř vytlačena z celého lotyšského území.", "section_level": 2}, {"title": "Konec lotyšsko-německého spojenectví.", "content": "Postupu spojených lotyšsko-německých vojsk využila německá šlechta a vyvolala v Liepāje puč. Převzala moc v prozatímní vládě a členové svržené lotyšské prozatímní vlády se zachránili pouze úprkem na parníku Saratow. Nově vzniklou vládou byl von der Goltz prohlášen za vrchního velitele ozbrojených sil a v nové pozici se mu dokonce podařilo dobýt Rigu. Nová vláda ale nezískala podporu žádného evropského státu ani místního obyvatelstva. Tím spojenectví Lotyšů s Němci definitivně skončilo.", "section_level": 2}, {"title": "Bitva o Cēsis.", "content": "Lotyšská prozatímní vláda v zoufalé situaci požádala o pomoc sousední Estonsko. Estonská vláda odpověděla vysláním 3. divize pod velením generála Ernsta Põddera. Němci mezitím dorazili k městu Cēsis na severu Lotyšska. Zde došlo k jedné z největších a nejdůležitějších bitev jak Lotyšské, tak i Estonské osvobozenecké války, která vešla do dějin jako bitva o Cēsis. Spojenecká vojska Lotyšska a Estonska dokázala porazit armádu generála von der Goltz spojenou s baltskou Zeměbranou generála Alfreda Fletchera. Zlomil se tak definitivně vývoj války ve prospěch vlád pobaltských států. Čtyři dny na to se Němci stáhli z Rigy. Do situace se diplomaticky vložily státy Dohody a vznesly požadavek na stažení německých jednotek z Pobaltí. Debakl u Cēsisu donutil Němce podepsat klid zbraní a předat zbytek území do lotyšských rukou. S britskou podporou byly na území Estonska a Lotyšska vyhlášeny republiky. Zbytky německého Landeswehru byly dány pod velení Haroldu Alexandrovi a následně zcela rozpuštěny.", "section_level": 2}], "src_summary": "Spojené baltské vévodství (německy \"Vereinigtes Baltisches Herzogtum\", též zkráceně jako \"Baltské vévodství\", nebo v návaznosti na předchozí krátkodobý státní útvar \"Baltský stát\", případně také \"Velkovévodství livonské\") byl pokus baltských Němců o vytvoření státu vedeného německou aristokracií na území dnešního Estonska a Lotyšska v letech 1918 až 1919. Spojené baltské vévodství bylo vyhlášeno 22. září 1918 jako stát vzniklý sjednocením dvou přechodných státních útvarů, Vévodství Kuronsko a Zemgalsko a Baltského státu.", "tgt_summary": "The United Baltic Duchy, (, , ) also known as the Grand Duchy of Livonia, was a state proposed by the Baltic German nobility and exiled Russian nobility after the Russian Revolution and German occupation of the Courland, Livonian, and Estonian governorates of the Russian Empire. It was proposed in April 1918, after Estonia and Latvia had formally declared independence. The idea comprised the lands in Estonia and Latvia and included the creation of a Duchy of Courland and Semigallia and a Duchy of Estonia and Livonia that would be in personal union with the Crown of Prussia under the German Empire's occupied territory \"\" before the end of World War I covering the territories of the Medieval Livonia in what are now Latvia and Estonia.", "id": 844140}
{"src_title": "Leknín bílý", "tgt_title": "Nymphaea alba", "src_document": [{"title": "Popis.", "content": "Lekníny jsou rostliny velmi staré. Jejich zkamenělé otisky se našly už v křídovém útvaru. Leknín bílý je podobný leknínu bělostnému, dříve byly oba tyto druhy leknínu považovány za jediný druh a teprve český botanik Presl je správně rozlišil.", "section_level": 1}, {"title": "Kořen.", "content": "Leknín bílý zakořeňuje v bahně rybníků, tůní a ostatních vodních plochách. Kořenem je oddenek, který může být dlouhý až 1 m. Oddenek přežívá zimu s kořeny v půdě dna. Na jaře z něj vyrůstají nové listy a květy. Při rašení se množí právě dělením oddenků.", "section_level": 2}, {"title": "Listy.", "content": "Dlouze řapíkaté, palistnaté listy vyrůstají společně s dlouhými bezlistými květními stopkami z oddenku. Řapík je prostoupený vzdušnými kanálky. Čepel je nadnášena na hladinu vody dutinami vyplněnými vzduchem. Dutiny jsou umístěny uvnitř listů, ale i ve stopkách květů. Listové čepele jsou celokrajné, okrouhle elipsovité a kožovité. Žilnatina listové čepele je k okraji třikrát pravoúhle vidličnatá se vzájemně souvisejícími žilkami. Na tmavozeleném líci listů jsou průduchy, které bývají ucpané slizem. Rub listů je však světle zelený. Na podzim listy uhynou.", "section_level": 2}, {"title": "Květy.", "content": "Květy jsou mnohočetné, pravidelné, dvouobalné. Zelený kalich má 4 opadavé lístky, kališní lístky jsou uvnitř bílé a na vnější straně zelené. Koruna je tvořena dlouhými, vejčitě protáhlými, mírně zašpičatělými, bílými celokrajnými lístky, jež na vnější straně přesahují kalich. Svrchní pestík je až téměř nahoru porostlý tyčinkami. Prašníky jsou žluté cyklicky uspořádané na semeníku. Kvete od června do srpna.", "section_level": 2}, {"title": "Plody.", "content": "Plodem je podvodní dužnatá tobolka obsahující četná semena. Semena jsou roznášena vodou a vodním ptactvem. Semena přezimují pod vodou.", "section_level": 2}, {"title": "Výsadba leknínů.", "content": "Lekníny spotřebují mnoho živin, proto je vysazujte do velkých, aspoň 15 cm hlubokých košů se štěrbinami, které se pak vkládají do pevných nádob. Lekníny se přesazují na jaře, aby mohly zakořenit před obdobím vegetačního klidu.", "section_level": 1}, {"title": "Postup.", "content": "Položte leknín na substrát v košíku a na kořeny nasypte další substrát až k vrcholu košíku. Povrch substrátu zakryjte vrstvou promytého štěrku nebo malých oblázků, až když jej ponoříte do vody. Do ploché mísy, do které vložíte nádobu s lekníny, také vložte cihly, aby se mohla v jezírku ponořit do hloubky vhodné pro pěstování a růst leknínů. Ponořte nádobu s lekníny pod hladinu a postavte ji na cihly v ploché míse. Ničím už ji nezatěžkávejte. Je-li leknín správně vysazený, zakoření a jeho listy velmi brzy vyplavou na vodní hladinu. Nové mladé rostliny vysaďte nejdříve do stínu. Vyšlechtil Latour Marliac, který obdržel cenu Královské zahradnické společnosti v Anglii v r. 1912.", "section_level": 2}, {"title": "Kultivary.", "content": "Květy jsou tmavě granátově červené, často mění svou barvu do různých odstínů podle osvětlení. Špičky korunních plátků jsou bílé. Vyšlechtil Latour Marliac. Má voňavé, nápadně velké vínově červené a někdy růžovofialové květy, bíle stříkané. Vyšlechtil Latour Marliac. Je to poměrně vzácný kultivar, protože jeho vývin i růst z oddenku je velmi pomalý, proto se špatně množí. Květ je svítivě jasně rumělkově červený. Vyšlechtil G. Froebel. Je to vínově červený leknín, vhodný do malých jezírek. Kalich je ze čtyř lístků uspořádaných do kříže. Vyšlechtil Latour Marliac. Je plnokvětý bílý, má až 100 korunních lístků. Květy jsou choulostivé na prudký déšť. Vyznačuje se většími nároky na výživný substrát. Vyšlechtil Latour Marliac. Je to robustní červený až vínově červený leknín, na vnější straně korunních plátků bývá bělavý. Vyšlechtil Dreer. Květy jsou plnokvěté, růžové, uvnitř jsou umístěny zářivě žluté tyčinky. Vyšlechtil Latour Marliac. Květ je nádherně růžový, tyčinky v květu jsou oranžové. Oddenek roste vzpřímeně, a proto se špatně množí řízkováním. Vyšlechtil Latour Marliac. Květ je krémově žlutý, má žluté tyčinky. Nápadné jsou listy, které mají výrazné kaštanově hnědé skvrny. Je mrazuvzdorný.", "section_level": 1}], "src_summary": "Leknín bílý (\"Nymphaea alba\") je vodní rostlina z rodu leknín, která roste v mírně tekoucích i stojatých vodách rybníků. Roste nejen na území Česka. V Evropě roste na sever až do Skotska a Skandinávie, na východ až k řece Donu, na jih až do Řecka, roste také v severní Africe, Asii, na Kavkaze, v Palestině a Kašmíru. Leknín bílý je vytrvalá, ozdobná, ohrožená vodní bylina, která je v České republice zákonem chráněná.", "tgt_summary": "Nymphaea alba, also known as the European white water lily, white water rose or white nenuphar, is an aquatic flowering plant of the family Nymphaeaceae. It is native to North Africa, temperate Asia, Europe and Tropical Asia (India).", "id": 308806}
{"src_title": "Tea tree oil", "tgt_title": "Tea tree oil", "src_document": [{"title": "Historie a extrakce.", "content": "Původní Bundjalungští obyvatelé východní Austrálie používali \"čajové stromy\" jako tradiční medicínu, inhalací olejů z rozdrcených listů léčili kašel a nachlazení. Také dávali tyto listy na rány, které následně přikryli obkladem. Dále tyto listy používali i k přípravě roztoku k léčbě bolestí v krku a kožních nemocí. Použití samotného oleje, na rozdíl od surového rostlinného materiálu, nebylo běžnou praxí až do doby, kdy výzkumník Arthur Penfold publikoval ve 20. a 30. letech 20. století první zprávu o antimikrobiálním účinku. Při zkoumání tohoto účinku oleje se tento ukázal jako jedenáctkrát silnější než u fenolu. Komerční průmyslové využití oleje započalo po prvním zveřejnění Penfoldových zjištění ohledně lékařsky využitelných vlastnostech (20. léta 20. století). Vyráběl se z přirozeně rostoucí rostliny kajeputu střídavolistého, která dávala olej příslušného chemotypu. Materiál pro výrobu se stříhal ručně a často se destiloval na provizorních, mobilních destilačních soupravách vytápěných dřevem. Po 2. světové válce výroba poklesla, protože poptávka po oleji vymizela, zřejmě v souvislosti s vývojem účinných antibiotik a zhoršujícímu se obrazu přírodních produktů. Zájem o olej opět stoupl v 70. letech v rámci obecné renesance zájmu o přírodní produkty. V 70. a 80. letech se rozvinulo komerční pěstování, které vedlo k zavedení mechanizace a široké produkci výrobků z esenciálního oleje. Mezi více než 98 sloučeninami obsaženými v oleji je za většinu antimikrobiálního účinku odpovědný terpinen-4-ol. Přestože se tea tree oil normálně komerčně extrahuje z rostliny \"Melaleuca alternifolia\", lze ho extrahovat také z rostlin \"Melaleuca dissitiflora\" a \"Melaleuca linariifolia\". Tea tree oil je mezinárodním standardem ISO 4730 (2004) \"Olej z rostlin \"Melaleuca\", typ terpinen-4-ol\", který specifikuje úroveň 15 složek, které jsou potřeba k tomu, aby byl olej označen jako \"tea tree oil\".", "section_level": 1}, {"title": "Složení.", "content": "V kvalitním Tea tree oilu by mělo být alespoň 35 % terpinen-4-olu, ale pod 3 % 1,8-cineolu, jelikož u 1,8-cineolu je podezření na alergenní reakce. UPOZORNĚNÍ : norma ISO4730 byla změněna a obsah povolených látek je pozměněn. TTO musí například nyní obsahovat min.35% terpinen4-ol. Je třeba se orientovat dle ISO 4730:2017", "section_level": 1}, {"title": "Použití v medicíně.", "content": "Tea tree oil se v Austrálii anekdoticky považuje za silné antiseptikum již mnohem déle, než byly tyto účinky prokázány vědecky. Čerstvé studie však podporují roli oleje v péči o kůži a při léčbě různých onemocnění. Tea tree oil je účinný proti bakterii \"Staphylococcus aureus\" (včetně MRSA), a pokud se používá v 10% koncentraci, je při aplikaci na kůži srovnatelný s mupirocinem, aniž by přitom způsoboval rezistenci. Při nižších koncentracích se však rezistence může objevit. Menší úspěšnost má při aplikaci do nosu. Tea tree oil je známý také jako antimykotikum účinné \"in vitro\" proti řadě dermatofytů vyskytujících se na kůži. \"In vivo\" se šampon s 5 % oleje ukázal jako účinná léčba lupů, vzhledem ke schopnosti ničit organismy \"Malassezia furfur\", nejčastějšího původce této nemoci. Účinnost přípravků obsahujících tea tree oil, určených pro povrchové použití proti kandidóze je podporována schopností ničit \"in vitro\" organismy rodu \"Candida\". Při léčbě mírného akné se přípravek s 5 % tea tree oilu ukázal srovnatelný účinek jako 5% benzoylperoxid, byť nástup účinku byl pomalejší. V jiné studii z roku 2007 byl 5% gel při statisticky významných výsledcích srovnatelný s placebem. Existují omezené výzkumy, které ukazují, že tea tree oil může mít povrchový účinek proti virům, zvláště proti herpesvirům (opar, plané neštovice, pásový opar apod.). Jedna studie ukázala, že tea tree oil v 5% roztoku je in vitro účinnější než komerční přípravky proti svrabu.", "section_level": 1}, {"title": "Použití proti blechám.", "content": "Tea tree oil se již dlouho používá jako metod účinného přírodního boje proti blechám, přímou aplikací na srst psů, koní a ovcí nebo přidáváním do vody při koupeli. Použití u koček mělo za následek poškození jejich zdraví, v některých případech i smrt. To proto, že si kočky olizují srst a požívají tak olej na ní nanesený. Podle National Animal Poison Control Center je používání oleje u psů spojováno s hypotermií, svalovou slabostí, poruchou pohybové koordinace, třesem, změnami chování a paralýzou. Byla publikována zpráva, kde měly tři kočky klinické příznaky a jedna kočka zemřela poté, co u nich byl aplikován tea tree oil.", "section_level": 1}, {"title": "Bezpečnost.", "content": "U malého množství lidí se vyskytuje alergická kontaktní dermatitida jako reakce na kontakt kůže s tea tree oilem. V italské studii 725 pacientů byla testována aplikace neředěného oleje a roztoků o koncentraci 1 % a 0,1 %. V případě neředěného oleje se u přibližně 6 % pacientů objevilo podráždění kůže. U 1% roztoku pozoroval dráždivou reakci pouze jediný pacient (ze 725). Roztok 0,1 % nevyvolal reakci u žádného ze 725 pacientů. Alergické reakce mohou být způsobovány různými oxidačními produkty, které vznikají při expozici oleje světlu a/nebo vzduchu. Vnější aplikace neředěného oleje a/nebo nevhodně vysoké dávky jsou spojovány s toxickými účinky, včetně smrti, u koček a dalších zvířat. Zpochybněná případová studie publikovaná v The New England Journal of Medicine shrnula, že \"opakovaná povrchová expozice levandulovému a tea tree oleji pravděpodobně způsobila prepubertální gynekomastii\" (abnormální zvětšení prsů) u tří chlapců. Studie zahrnovala jen tři osoby a jedinou společnou složkou použitou u chlapců ve studii byla levandule. Zatímco ve všech třech případech šlo o použití produktů obsahujících levandulový olej, pouze jeden chlapec užíval produkt, který obsahoval tea tree oil. Ve všech případech vymizela gynekomastie během několika měsíců. Používání produktů obsahujících levandulový olej a tea tree oil bylo v té době přerušeno. Ve stejném listu byly publikovány výsledky zkoumání buněčné kultury, ukazující, že oba esenciální oleje vykazují in vitro slabé estrogenní a antiandrogenní vlastnosti, nebyly však prováděny žádné testy in vivo. Výzkumníci dali také najevo, že ke gynekomastii mohly přispět i jiné složky produktů, nebo že svou roli mohla hrát i genetika. Poukázali též na to, že estrogenní nebo antiandrogenní aktivita byla hlášena také pro některé další běžně používané esenciální oleje, stejně jako pro některé potraviny, například mandle nebo arašídy, aniž by byl zmíněn nějaký případ prepubertální gynekomastie. Při použití v koncentracích pod 4 % a zejména pod 1 % může tea tree oil selhávat v ničení bakterií a vytvořit evoluční tlak, který může vést k tomu, že se bakterie stanou méně citlivé na tea tree oil a také na některé antibiotika \"in vitro\".", "section_level": 1}], "src_summary": "Tea tree oil je černý až velmi světle hnědý esenciální olej čerstvé kafrové vůně. Získává se z listů kajeputu střídavolistého (\"Melaleuca alternifolia\"), jehož domovinou je severovýchodní pobřeží státu Nový Jižní Wales v Austrálii. Olej má vynikající vlastnosti pro použití v medicíně (včetně antiseptických a antimykotických účinků) a zřejmě také výborné kosmetické vlastnosti. Tea tree oil se obvykle používá zředěný, protože na čistý olej se často objevují nežádoucí reakce (i když podráždění mohou vyvolat i nižší koncentrace). Tea tree oil by neměl být zaměňován s čajovým olejem (\"tea oil\"), sladkým jedlým olejem lisovaným ze semen čajovníku čínského (\"Camellia sinensis\" - rostlina, z níž se získává čaj) nebo olejnaté čajové rostliny \"Camellia oleifera\". Tea tree oil je účinný proti zlatému stafylokoku (\"Staphylococcus aureus\") včetně MRSA. Při používání v desetiprocentní koncentraci nebylo nikdy zjištěno, že by způsoboval rezistenci - ta však byla pozorována při nižších koncentracích.", "tgt_summary": "Tea tree oil, also known as melaleuca oil, is an essential oil with a fresh camphoraceous odor and a colour that ranges from pale yellow to nearly colourless and clear. It is derived from the leaves of the tea tree, \"Melaleuca alternifolia\", native to southeast Queensland and the northeast coast of New South Wales, Australia. The oil comprises many constituent chemicals and its composition changes if it is exposed to air and oxidizes. Commercial use of tea tree oil began in the 1920s, pioneered by the entrepreneur Arthur Penfold. the global tea tree oil market was valued at US$39 million. As a traditional medicine, it is typically used as a topical medication in low concentrations for the attempted treatments of skin conditions, but there is little evidence of efficacy. Tea tree oil is claimed as useful for treating dandruff, acne, lice, herpes, insect bites, scabies, and skin fungal or bacterial infections. However, there is not enough evidence to support any of these claims due to the limited amount of research conducted on the topic. Tea tree oil is neither a patented product nor an approved drug. It is poisonous if consumed by mouth, and unsafe to use on children.", "id": 248931}
{"src_title": "Bitva u Saalfeldu", "tgt_title": "Battle of Saalfeld", "src_document": [{"title": "Pozadí.", "content": "Po bitvě u Slavkova se rozpadla třetí protinapoleonská koalice tvořená Británií, Ruskem, Švédskem a Rakouskem, ale brzy byla nahrazena čtvrtou koalicí která byla téměř stejná jako ta třetí, ale Rakousko (které uzavřelo s Napoleonem Prešpurský mír) bylo nahrazeno Pruskem. K prvnímu většímu střetu došlo u Saalfeldu.", "section_level": 1}, {"title": "Bitva.", "content": "Ludvík Ferdinand 10. října postoupil od Rudolstadtu k Saalfeldu. Brzy se dozvěděl od zajatce, že proti němu postupují Francouzi. Rozhodl se, že s nimi svede bitvu u Saalfeldu na levém břehu řeky Sály. V deset hodil dorazili na bojiště Francouzi, jimž velel maršál Lannes. Okamžitě začala jejich děla odstřelovat Prusy. Lannes vydal rozkaz lehkému jezdectvu generála Trelliarda a generálu Suchetovi aby zahájili postup proti Prusům a současně nechal část pěchoty rozvinout do rojnice a odstřelovat Prusy. Princ tím byl zaskočen a snažil se posílit obranu u vsi Crösten a rovněž začal přesouvat děla na vyvýšeninu Sandberg. Po jedenácté hodině vyslal čtyři saské pluky proti vsi Beulwitz, ale když k ní došli, tak na ně zahájily Francouzi přesnou palbu, která Sasy donutila k zmatenému ústupu a Francouzi zahájili postup podél cesty ke Cröstenu, ale docházela jim munice, a proto když zde Prusové zahájili protiútok, tak se museli stáhnout. Kolem jedné hodiny dopolední zahájil francouzský 17., 64. a 88. řadový pluk s podporou lehkého jezdectva mezi potokem Siegenbach cestou lesů přes Beulwitz útok na Crösten. Odtud byli Prusové a Sasové po těžkém boji vytlačeni k Wölsdorfu. Současně s tím zaútočila brigáda generála Reilleho na Sandberg, zajala pruská děla a generála Belvilaqua. Zbytek Sasů zahnal k městu a říčce Schwarza. Situace byla pro Prusy zoufalá, neboť ústup nyní byl možný jen skrze Saalfeld na levý břeh. Jednotky se zhroutily a ustupovaly k řece. Princ v čele pobočníků se je pokoušel zastavit, ale všiml si ho husar a probodl mu hrdlo. Jeho smrtí se prusko-saská obrana zhroutila a vojáci zahájili zmatený útěk k řece, ale jen málo z nich ji dokázalo přeplavat. Všichni přeživší se poté stahovali po proudy Sály, ale šlo spíše o útěk. Bitva otřásla morálkou v celé zemi, což výrazně ovlivnilo další průběh války.", "section_level": 1}, {"title": "Literatura.", "content": "Jiří Kovařík: Napoleonova tažení I.", "section_level": 1}], "src_summary": "Bitva u Saalfeldu byla bitvou napoleonských válek, k níž došlo 10. října 1806 mezi Francií a Pruskem. Bitva skončila francouzským vítězstvím.", "tgt_summary": "The Battle of Saalfeld took place on the 10 October 1806, at which a French force of 12,800 men commanded by Marshal Jean Lannes defeated a Prussian-Saxon force of 8,300 men under Prince Louis Ferdinand. The battle took place in Thuringia in what was the Ernestine duchy of Saxe-Coburg-Saalfeld. The battle was the second clash in the Prussian Campaign of the War of the Fourth Coalition.", "id": 649268}
{"src_title": "Problém kvantového smazávání", "tgt_title": "Quantum eraser experiment", "src_document": [{"title": "Dvojštěrbinový (Double-slit) experiment.", "content": "Princip kvantového gumování si nejlépe ukážeme na dvojštěrbinovém experimentu.", "section_level": 1}, {"title": "Klasický experiment.", "content": "Částice vylétají ze zdroje a skrz dvojštěrbinu dopadají na stínítko. Amplitudy pravděpodobnosti pro jednotlivé štěrbiny jsou (použijeme-li Diracovo označení) formula_1 neboli částice vyletí ze zdroje Z, proletí štěrbinou 1 a dopadne do místa P na stínítku a obdobně pro druhou štěrbinu. formula_2 Celková amplituda pravděpodobnosti pro částici v místě P na stínítku pak je součtem těchto dílčích amplitud pravděpodobnosti formula_3 Částice je tak v superpozici stavů \"proletěla štěrbinou 1\" a \"proletěla štěrbinou 2\". A pravděpodobnost dopadu částice na toto místo je kvadrátem absolutní hodnoty této amplitudy pravděpodobnosti (protože je vlnová funkce komplexní, dostáváme komplexně sdružené členy při mocnění dvojčlenu) formula_4 Jak vidíme, první dva členy jsou pravděpodobnosti od dvou štěrbin, jako by se jednalo o dva nezávislé zdroje částic. Druhé dva členy jsou však evidentně něčím \"neklasickým\". Jedná se o interferenční členy, které jsou zodpovědné za interferenci vlnových funkcí částice. V klasickém interferenčním experimentu říkáme, že interferuje vlnění ze štěrbin a dochází ke vzniku interferenčních proužků. V kvantové fyzice však můžeme nechat štěrbinami prolétávat částice jednu po druhé. Částice tak vlastně prolétávají současně oběma štěrbinami a interferují samy se sebou. Kdybychom zaznamenávali místo dopadu částice na stínítko, získali bychom známý interferenční obrazec - interferenční proužky.", "section_level": 2}, {"title": "Detekce dráhy částice.", "content": "Nyní si představme, že začneme detekovat, kterou štěrbinou částice proletěla. Mohli bychom například svítit světlem na štěrbiny a dívat se, za kterou z nich uvidíme záblesk. Jednotlivé dráhy částic jsou najednou rozlišitelné, a proto i jejich amplitudy pravděpodobnosti jsou rozlišitelné konečné stavy, které lze jako takové sčítat formula_5 Porovnáním s pravděpodobností experimentu bez detektorů snadno nahlédneme, že interferenční člen zmizel. Jinými slovy jsme zredukovali vlnovou funkci částice a proto zmizela interference. Částice už jednoduše nemůže prolétávat oběma štěrbinami současně (jinak bychom ji detekovali dvakrát, což nelze, je to přece jen jedna částice) a tak nemůže ani interferovat sama se sebou. Interferenční proužky zmizí.", "section_level": 2}, {"title": "Kvantové gumování.", "content": "Nyní si představme, že za štěrbiny umístíme zařízení, které s mírou \"e\" kde formula_6 znamená nulové a formula_7 úplné vymazání, maže naši informaci o dráze částice. V případě záblesků by se mohlo jednat např. o spojnou čočku, která by ze záblesků z obou štěrbin dělala jeden. Amplitudy pravděpodobnosti pro průchod částice štěrbinami pak budou formula_8 formula_9 Jinak řečeno je do stavu 1 s pravděpodobností \"e\" přimíchán stav 2 a naopak. Celková pravděpodobnost dopadu částice na stínítko pak bude formula_10 Jak je vidět, vše závisí na parametru \"e\". Máme-li formula_6, tedy nulové gumování, dostáváme stejnou pravděpodobnost jako v případu s detektory, tedy žádnou interferenci. Čím větší je však \"e\", tím větší váhu získává interferenční člen. Konečně pro formula_7 je veškerá naše informace o dráze částice vymazána a dostáváme úplnou interferenci. Tomuto procesu se říká kvantové gumování a zařízení, které ho provádí, kvantová guma.", "section_level": 3}, {"title": "Literatura.", "content": "Pavel Malý, Kvantová guma, Gymnasium Christiana Dopplera, 2009", "section_level": 2}], "src_summary": "Kvantová guma je fyzikální, dvojštěrbinový experiment, který demonstruje několik zákonů kvantové mechaniky. Máme-li kvantový systém, který se může nacházet v několika pro nás nerozlišitelných stavech, nachází se tento systém v kvantové superpozici všech těchto stavů. Tuto superpozici lze popsat vlnovou funkcí systému. Získáme-li však nějakým způsobem informaci o stavu systému, dojde k redukci jeho vlnové funkce a změní se tak jeho povaha. Kvantová guma pak dělá to, že \"maže\" (odtud analogie s klasickou mazací gumou) naši informaci o kvantovém stavu systému a navrací ho tak zpět do stavu superpozice.", "tgt_summary": "In quantum mechanics, the quantum eraser experiment is an interferometer experiment that demonstrates several fundamental aspects of quantum mechanics, including quantum entanglement and complementarity. The quantum eraser experiment is a variation of Thomas Young's classic double-slit experiment. It establishes that when action is taken to determine which of 2 slits a photon has passed through, the photon cannot interfere with itself. When a stream of photons is marked in this way, then the interference fringes characteristic of the Young experiment will not be seen. The experiment also creates situations in which a photon that has been \"marked\" to reveal through which slit it has passed can later be \"unmarked.\" A photon that has been \"marked\" cannot interfere with itself and will not produce fringe patterns, but a photon that has been \"marked\" and then \"unmarked\" will interfere with itself and produce the fringes characteristic of Young's experiment.", "id": 1446182}
{"src_title": "Scheveningská varianta", "tgt_title": "Sicilian Defence, Scheveningen Variation", "src_document": [{"title": "Vznik z jiného pořadí tahů.", "content": "Přechod z Najdorfovy varianty volí většina hráčů, kteří Scheveningskou variantu mají v oblibě. Vyhýbají se tím Keresovu útoku. V tomto pořadí tahů ji zpopularizoval Garri Kasparov.", "section_level": 1}, {"title": "Historie.", "content": "Varianta se objevovala již koncem 19. století, kdy vznikala z Paulsenovy varianty. Tak ji v 80. letech 19. století hrával Louis Paulsen. Název nese po mezinárodním turnaji v Scheveningenu, kde se varianta hrála v roce 1923. O popularizaci a teoretický rozvoj varianty se ve velké míře zasloužil Garri Kasparov, který ji od 80. let 20. století úspěšně používal v zápasech o mistra světa s Anatolijem Karpovem. To vedlo Karpova dokonce k tomu, že se později ve vzájemných zápasech raději přiklonil k zavřeným hrám.", "section_level": 1}, {"title": "Strategie.", "content": "Varianta je typická tím, že černý vybudoval malý střed pěšci \"e6\", \"d6\" nazývaný také ježek. Dále černý obvykle volí vývin figur a posléze získává slibnou protihru na dámském křídle nebo ve středu. Bílý má možnost reagovat různými způsoby, může podnikat operace jak ve středu, tak na dámském křídle nebo může útočit na křídle královském. V případě, že bílý zvolí velkou rošádu, tak vznikají ostré pozice s opačnými rošádami.", "section_level": 1}, {"title": "Klasická varianta.", "content": "1. e4 c5 2. Jf3 d6 3. d4 cxd4 4. Jxd4 Jf6 5. Jc3 e6 6. Se2 Černý tu může zkusit variantu bez a6 se snahou protihru v centru, nejčastěji se ale 6... a6 vyskytuje. Zde dále černý volí nejčastěji výstavbu Se7, 0-0, Dc7, Jc6 přičemž bílý nejčastěji reaguje 7. 0-0 Se7 8. f4 0-0 9. Kh1 Dc7 10. a4 Jc6 11. Se3 kdy vznikne výchozí pozice klasické varianty, ke které je možno se dobrat i v jiném pořadí tahů. Varianta byla prověřována už v zápase o mistra světa Karpov-Kasparov a je populární stále. Někdy bílý i nehraje a4 a zkouší aktivně působit vývinem De1-g3. Hra je šancemi na obou stranách.", "section_level": 1}, {"title": "Varianta s g3.", "content": "1. e4 c5 2. Jf3 d6 3. d4 cxd4 4. Jxd4 Jf6 5. Jc3 e6 6. g3 Platí za poklidnější variantu, fianchetto dává bílému možnost působit na diagonále, černý získává protihru na dámském křídle. Často vzniká z Paulsenovy varianty po tazích 1. e4 c5 2. Jf3 e6 3. d4 cxd4 4. Jxd4 Jc6 5. Jc3 Dc7 6. g3 a6 7. Sg2 Jf6 8. 0-0 d6 9. Ve1 s plánem 10. Jxc6 bxc6 11. e5 Bílý tu má lepší pěšcovou strukturu, za kterou má černý protihru na sloupci b.", "section_level": 1}, {"title": "Keresův útok.", "content": "1. e4 c5 2. Jf3 d6 3. d4 cxd4 4. Jxd4 Jf6 5. Jc3 e6 6. g4 Zavedl do hry na nejvyšší úrovni velmistr Paul Keres. Bílý se snaží uchvátit iniciativu už v brzkém stadiu partie. Černý může zahájit protiakce na dámském křídle, bílý má ale iniciativu, nejčastěji tu černý odpovídá tahem 6... h6 přičemž se pak snaží o protihru v centru, v často hrané variantě 7. h4 Jc6 8. Vg1 volí černý protiuder 8... h5 9. gxh5 Jxh5 10. Sg5 Jf6 kde má bílý tlak po sloupci \"g\", a černý tu často raději rochuje nadlouho.", "section_level": 1}, {"title": "Odložený Keresův útok.", "content": "1. e4 c5 2. Jf3 d6 3. d4 cxd4 4. Jxd4 Jf6 5. Jc3 a6 6. Se3 e6 7. g4 Získal popularitu i na nejvyšší úrovni, černý může reagovat klidnějším 7... h6 nebo může přijmout výzvu a odpovědět 7... e5 kde po 8. Jf5 g6 9. g5! gxf5 10. exf5 d5! s dalším d4 má bílý kompenzaci za obětovanou figuru, ostrá hra je tu bohatá na taktické zápletky. Méně často vzniká odložený Keresův útok i po tazích 1. e4 c5 2. Jf3 d6 3. d4 cxd4 4. Jxd4 Jf6 5. Jc3 a6 6. h3 e6 7. g4 černý tu nemusí hrát h6 a může reagovat protihrou v centru.", "section_level": 1}, {"title": "Varianta s f4.", "content": "1.e4 c5 2. Jf3 d6 3. d4 cxd4 4. Jxd4 Jf6 5. Jc3 e6 6. f4 V této ostré variantě se černý může rozhodnout mezi 6... Jc6 s případnou protihrou v centru nebo může zvolit 6... a6 kde po nejčastějším 7. Df3 udělá černý nejlépe, když napadne bílého jezdce 7... Db6 a v případě jeho ústupu 8. Jb3 (možné je i 8. a3 Jc6) získává černý po 8... Dc7 protihru na dámském křídle tahem b5 . Bílý se může rozhodnout pro velkou nebo malou rošádu, hra je s oboustrannými šancemi.", "section_level": 1}, {"title": "Sozinův útok.", "content": "1. e4 c5 2. Jf3 d6 3. d4 cxd4 4. Jxd4 Jf6 5. Jc3 e6 6. Sc4 S tímto systémem zaznamenával úspěchy Bobby Fischer, někdy se proto varianta nazývá i Fischerova. Černý zde nejčastěji volí buď variantu 6... a6 7. Sb3 b5 (7... Jc6 přechází do 6... Jc6) 8. 0-0 Se7 kde po 9. Df3 černý nejčastěji odpovídá 8... Db6 9. Se3 Db7 s protihrou, neboť fianchetto střelce na b7 by bylo riskantní pro oslabení pole e6. Nebo se černý rozhoduje pro variantu 6... Jc6 a bílý si tu může vybrat mezi variantou, kde zvolí rošádu malou, kterou preferoval Fischer nebo může zvolit i postup Se3, De2 s rošádou velkou, zvanou též varianta Velimiroviče. Hra je s šancemi na obou stranách.", "section_level": 1}, {"title": "Anglický útok.", "content": "1. e4 c5 2. Jf3 d6 3. d4 cxd4 4. Jxd4 Jf6 5. Jc3 e6 6. Se3 nebo 6. f3 s dalším 7. Se3 Se stal populárním od druhé poloviny 80. let 20.století. Hrával tak anglický velmistr Nigel Short. Bílý zde volí postup f3, Dd2, 0-0-0 a nastupuje pěšci g4, h4, přičemž nástup pěšci někdy činí ještě před velkou rošádou. Vznikají zde ostré pozice s opačnými rošádami s šancemi na obou stranách, při nichž bílý útočí na černého krále na královském křídle a černý na bílého krále na křídle dámském. Ke střetu zde dochází i ve středu.", "section_level": 1}, {"title": "Přehled dle ECO.", "content": "codice_1", "section_level": 1}], "src_summary": "Scheveningská varianta (ECO B80-B89) je varianta šachového zahájení Sicilské obrany. Charakterizují ji tahy: ke stejné pozici vede i Scheveningská varianta se objevuje často a v Sicilské obraně je na mezinárodní úrovni variantou nejčastější.", "tgt_summary": "In chess, the Scheveningen Variation of the Sicilian Defence is an opening that is a line of the Open Sicilian characterised by Black setting up a \"small centre\" with pawns on d6 and e6. There are numerous move orders that reach the Scheveningen; a common one is: The seemingly modest d6–e6 pawn centre affords Black a solid defensive barrier, control of the critical d5 and e5 squares, and retains flexibility to break in the centre with either ...e5 or ...d5. Black can proceed with rapid , and the opening provides sound counterchances and considerable scope for creativity. The line has been championed by Garry Kasparov, among many other distinguished grandmasters.", "id": 470818}
{"src_title": "Mercury-Redstone 2", "tgt_title": "Mercury-Redstone 2", "src_document": [{"title": "Pozadí mise.", "content": "Mise MR-2 byla prvním letem kombinace kosmické lodi Mercury a rakety Redstone s posádkou. Předchozí mise MR-1A byla bez posádky a při vzestupné fázi letu bylo dosaženo přílišného přetížení, MR-2 proto měla letět po plošší dráze a přetížení mělo být snesitelné. Pasažér, Ham byl vybrán ze skupiny šesti šimpanzů, kteří byli trénováni na simulátoru lodi Mercury. Před startem byli vybráni dva, samec Ham a záložní samice Minnie.", "section_level": 1}, {"title": "Průběh mise.", "content": "Mise odstartovala 31. ledna 1961 v 16:55 UTC z Cape Canaveral LC-5, kvůli drobným poruchám byl start zpožděn o téměř čtyři hodiny. Minutu po startu signalizoval palubní počítač o 1 stupeň strmější úhel stoupání, který se stále zvětšoval. Dvě minuty po startu počítač vypočítal, že přetížení dosáhne až 17 g. V čase 2 minuty a 17 sekund byl předčasně spotřebován kapalný kyslík, což vedlo ke změně tlaku ve spalovací komoře, to bylo rozpoznáno čidlem únikového systému a ten zahájil únikovou sekvenci. Následovalo oddělení kapsle, zážeh záchranných raket a vyslání signálu Mayday. Další problém následoval o sekundu později, kdy došlo k náhlému poklesu tlaku kyslíku v kabině z 38 na 7 kPa. Problém byl později vysledován u ventilu na šnorchlu (zařízení pro vyrovnání tlaků a přívod vzduchu do kabiny při přistání kapsle), který se kvůli vibracím poškodil a pootevřel se. Ham byl naštěstí ve vlastním přetlakovém obleku (spíše pouzdru), jehož systém udržel stálý tlak a teplotu. V důsledku selhání dosáhla kapsle mnohem většího apogea, 253 km, namísto plánovaných 185 km. Ham tak strávil ve stavu beztíže 6,6 minuty (plánováno 4,9). Předčasné odpálení únikového systému zapříčinilo masivní přetížení 14,7 g, daleko převyšující plánovanou hodnotu. Kapsle přistála v 17:12 UTC ve vzdálenosti 679 km od místa startu. Po přistání začala kapsle nabírat vodu a potápět se, což bylo způsobeno poškozením při odhození tepelného štítu a také poškozeným šnorchlem. První signál z kapsle byl zachycen o 12 minut později, pak byla zahlédnuta hlídkovým letounem, který přivolal záchranný vrtulník. Kapsle byla vyzdvižena až v 18:52 UTC, při vyzdvižení v ní bylo téměř 360 kg mořské vody.", "section_level": 1}, {"title": "Po misi.", "content": "Šimpanz Ham přežil let bez úhony a zemřel v roce 1981, ve věku 26 let. Kvůli řadě selhání bylo rozhodnuto že kombinace Mercury-Redstone ještě není připravena pro let s lidskou posádkou. Mise Mercury-Redstone 3 byla odložena a byl přidán testovací let Mercury-Redstone BD pro odstranění nedostatků. Kapsle Mercury, sériové číslo #5, je vystavena v \"California Science Center\", Los Angeles, Kalifornie.", "section_level": 1}], "src_summary": "Mercury-Redstone 2 (MR-2) byla suborbitální mise programu Mercury. Kosmická loď Mercury byla vynesena z Cape Canaveral Air Force Station 31. ledna 1961 raketou MRLV Redstone. Na palubě vezla jednoho pasažéra, šimpanze jménem Ham.", "tgt_summary": "Mercury-Redstone 2 (MR-2) was the penultimate test flight of the Mercury-Redstone Launch Vehicle prior to the first manned American space mission in Project Mercury. It was launched at 16:55 UTC on January 31, 1961 from LC-5 at Cape Canaveral, Florida. Mercury spacecraft No. 5 carried a chimpanzee named Ham on a suborbital flight, landing in the Atlantic Ocean 16 minutes and 39 seconds after launch.", "id": 1182201}
{"src_title": "Donald McCullin", "tgt_title": "Don McCullin", "src_document": [{"title": "Život a dílo.", "content": "Narodil se v chudé londýnské čtvrti East End. Měl talent pro kresby všeho druhu, ve třinácti letech dostal stipendium, po dvou letech po smrti otce však musel uměleckou školu opustit a vrátit se zpátky na ulici. Fotografický styl v období 1945–1968 je označován jako \"humanistická fotožurnalistika.\" Válečné události kromě McCullina dokumentovali například David Douglas Duncan, Philip Jones Griffiths, Tim Page nebo Gilles Peress. McCullin absolvoval vojenskou službu u RAF, které ho v roce 1956 přiřadilo do oblasti Suezské krize. Pracoval jako asistent fotografa výzvědné čety v Egyptě, ve východní Africe a na Kypru. Nepodařilo se mu složit písemné zkoušky z teorie, aby se stal fotografem u RAF, a tak musel strávit svou službu v temné komoře. Uvědomil si sílu fotografie a koupil si Rolleicord za 32 liber. Jeho snímky londýnského gangu pak otiskl deník \"The Observer\". Mezi lety 1966 a 1984 pracoval jako korespondent pro časopis \"Sunday Times\", zaznamenával ekologické a člověkem způsobené katastrofy, jako i válečné zóny a africké oběti epidemie AIDS. Velmi ceněny jsou McCullinovy autentické, drsné a pravdu ukazující snímky z Vietnamské války a Irského konfliktu. Donald McCullin si brzy navykl na lidskou bolest i smrt kolem sebe. Podobně jako televize vysílala přímo z místa činu, tak se ani fotograf nerozpakoval fotografovat zblízka týrání, popravy nebo vraždění. McCullin s otevřenou bezprostředností zachycoval strach, smrt a dopady obyčejného hladu na člověka v Kambodži, Kongu, Indii, Bengálsku nebo Salvadoru. Jeho dílo bylo považováno za tak silné a evokující, že mu v roce 1982 britská vláda odmítla udělit novinářský průkaz na dokumentaci falklandské války. V roce 1968 mu zachránil život jeho fotoaparát Nikon, když se o něj zastavila střela.", "section_level": 1}], "src_summary": "Donald McCullin (* 9. října 1935, Londýn, Anglie) je mezinárodně uznávaný britský fotožurnalista proslavený zejména svými válečnými fotografiemi a obrázky městských nepokojů. Jeho fotožurnalistická kariéra odstartovala v roce 1959, kdy se začal specializovat na spodní vrstvy společnosti, nezaměstnané, utiskované a chudé.", "tgt_summary": "Sir Donald McCullin, CBE, Hon FRPS (born 9 October 1935), is a British photojournalist, particularly recognized for his war photography and images of urban strife. His career, which began in 1959, has specialised in examining the underside of society, and his photographs have depicted the unemployed, downtrodden and the impoverished.", "id": 196507}
{"src_title": "Michail I. Fjodorovič", "tgt_title": "Michael of Russia", "src_document": [{"title": "Život.", "content": "Za vlády Borise Godunova byli Romanovci v nemilosti. Roku 1600 započalo pátrání na základě udání šlechtice Berteněva, který sloužil jako pokladník Alexandra Romanova – strýce budoucího cara. Berteněv obvinil Romanovce z toho, že v pokladnici přechovávají čarodějné byliny a že chtějí „překazit“ (pomocí kouzel) carskou moc. V deníku tehdejšího polského velvyslance se dočteme, že dne 26. října 1600 oddíl carských střelců podnikl ozbrojený útok na romanovský palác. Bratři Romanovovi byli zatčeni, synové Nikity Romanoviče, Fjodor, Alexandr, Michail, Ivan a Vasilij, byli ostříháni na mnišský způsob a roku 1601 posláni na Sibiř, kde většina z nich zemřela. V roce 1605 Lžidimitrij I., jenž se snažil dokázat sounáležitost s dynastií Romanovců, nařídil aby byli přivedeni zpět živí členové rodiny. Takto se vrátili Fjodor Nikitič (jako mnich Filaret) s manželkou Xenií Ivanovnou (jako mniška Marfa) a dětmi, a Ivan Nikitič. Marfa Ivanovna se synem Michailem se usadili nejprve na kostromské votčině Romanovců, v obci Domnino a poté se ukrývali před pronásledováním polsko-litevských ozbrojených oddílů v klášteře svatého Ipatie poblíž Kostromy.", "section_level": 1}, {"title": "Car.", "content": "21. února 1613 byl šestnáctiletý Michail Fjodorovič zvolen Zemským soborem za cara. Když následujícího dne přibylo k Michailovi poselství bojarů se zprávou o zvolením carem, odmítl nejprve převzít trůn a teprve po šesti hodinách přesvědčování přijal carskou berlu. 2. května 1613 přibyl do Moskvy a 11. července 1613 byl korunován carem v Uspenském chrámu moskevského kremlu. Na počátku vlády se musel především vypořádat s lupiči a bandami, řádícími po celé Rusi. Z důvodu nízkého věku nového cara v letech 1613–1619 de facto vládla jeho matka Marfa a její příbuzní z bojarského rodu Saltykovců, v letech 1619 až 1633 pak z polského zajetí se navrátivší otec – patriarcha Filaret, nositel titulu „Veliký Gosudar“. Roku 1625 Michail Fjodorovič přijal titul „Samovládce celé Rusi“. Za paralelního panování obou carů státní úředníci psali o \"Vládci Caru\" a \"Nejsvětějším Patriarchovi moskevském a celé Rusi\".", "section_level": 2}, {"title": "Manželství a potomci.", "content": "Za první Michailovu ženu byla roku vybrána 1616 Marie Chlopová, jež přijala jméno Anastázie. Z vůle Michailovy matky, ovlivněné intrikami zosnovanými rodinou Saltykových, byla s celou rodinou vzdálena od dvora a poslána na Ural. Michail pak dlouho vzdoroval ženitbě; odmítl otcem Filaretem vybranou litevsko princeznu, stejně jako neteř dánského krále Kristiána IV. Doroteu Augustu. Počátkem roku 1623 bylo vypraveno poselstvo ke švédskému králi s žádostí o ruku jeho příbuzné princezny Kateřiny, tento svatební plán však ztroskotal na podmínce, aby nevěsta přestoupila na pravoslaví. Nakonec se oženil na nátlak své matky až v září roku 1624; jeho ženou se stala Marie Vladimirovna Dolgorukovová (1608-1625), dcera Vladimira Dolgorukova (1569-1633), jejíž rod měl vazby na starou vládnoucí dynastii Rurikovců. Marie však ještě v průběhu svatebních oslav onemocněla a v lednu následujícího roku, několik měsíců po svatbě, zemřela. Jedna z teorií tvrdí, že byla otrávena, jiná, že carevna zemřela při (předčasném?) porodu; letopisy označily její smrt za boží trest za odvržení a urážku ničím se neprovinivší Marie Chlopové. V každém případě z tohoto krátkého manželství nevzešel žádný přeživší potomek. Roku 1626 táhlo Michailovi na třicátý rok a byl bezdětný vdovec. Byla tedy uspořádána nová volba nevěsty, na kterou bylo přivezeno na šedesát krasavic ze šlechtických rodin. Michailovi se však zalíbila jedna ze služebných dívek, Jevdokija Lukjanovna Strešněvová, dcera meščovského dvořana a vzdálená příbuzná jedné z bojarských dcerek. Skromná svatba se uskutečnila 5. února roku 1626 v Moskvě, snoubence oddal sám patriarcha Filaret, otec ženicha. Michail uvedl nevěstu do kremelských komnat pouhé tři dny před svatbou v obavách, aby nepřátelé dívce neublížili, navíc ji doma střežili otec a bratři. Jevdokija odmítla změnit si jméno na Anastázii, protože ani Anastázii Romanovně (první žena cara Ivana Hrozného), ani Marii Chlopové (první Michailova nevěsta) podle jejích slov «\"toto jméno štěstí nepřineslo\"». Byla vzdálená dvorským politickým bojům a intrikám. Rodinný život Michaila Fjodoroviče nakonec byl šťastný. Jevdokija mu porodila deset dětí – sedm dcer a tři syny, z nich se však dospělého věku dožily jen tři dcery a jediný syn, nejstarší Alexej, který nastoupil po svém otci na trůn. Žádná z dcer, které dosáhly dospělosti, se neprovdala.", "section_level": 2}], "src_summary": "Michail I. Fjodorovič Romanov rusky: \"Михаи́л Фёдорович Рома́нов\" (22. července 1596 – 23. července 1645) byl první ruský car z dynastie Romanovců (vládl od 24. března 1613). Zvolen carem byl Zemským soborem 7. února 1613, čímž se uzavřela kapitola ruských dějin zvaná smuta. Syn bojara Fjodora Nikitiče Romanova (později moskevského patriarchy Filareta) a šlechtičny Xenie Ivanovny Romanovové (rozené Šestové, později si změnila jméno na Marfa) byl prasynovcem posledního ruského cara z moskevské větve dynastie Rurikovců, Fjodora I. (matka Fjodora I., Anastasija Romanovna, byla sestrou Michailova děda, Nikity Romanoviče Zacharjina); na tomto příbuzenství založili Romanovci své nároky na trůn.", "tgt_summary": "Michael I (Russian: Михаи́л Фёдорович Рома́нов, \"Mikhail Fyodorovich Romanov\") () became the first Russian Tsar of the House of Romanov after the zemskiy sobor of 1613 elected him to rule the Tsardom of Russia. He was the son of Feodor Nikitich Romanov (later known as Patriarch Filaret) and of Xenia (later known as \"the \"great nun\"\" Martha). He was also a first cousin once removed of the last Rurikid Tsar Feodor I through his great-aunt Anastasia Romanovna, who was the mother of Feodor I, and through marriage, a great-nephew in-law with Tsar Ivan IV of Russia. His accession marked the end of the Time of Troubles. During his reign, Russia conquered most of Siberia, largely with the help of the Cossacks and the Stroganov family. Russia had extended to the Pacific Ocean by the end of Michael's reign.", "id": 1169416}
{"src_title": "Libanonská komunistická strana", "tgt_title": "Lebanese Communist Party", "src_document": [{"title": "Historie.", "content": "Na založení strany se podíleli vedle dělníků také studenti, akademičtí spisovatelé a novináři sympatizující s myšlenkami francouzské revoluce a marxistickou vizí antikolonialismu. V té době také používala krycí název \"Libanonská lidová strana\" z důvodu nátlaku ze strany francouzských koloniálních orgánů. V roce 1939 byla zakázána, nicméně v průběhu druhé světové války byla její činnost znovu povolena. Po určité období splynula se Syrskou komunistickou stranou. Po vyhlášení nezávislosti Libanonu se neúspěšně zúčastnila parlamentních voleb. Roku 1948 byla znovu postavena mimo zákon. V padesátých letech zastávala zdrženlivý postoj k násirismu a arabskému socialismu, jelikož se obávala naprosté ztráty vlivu. V roce 1958 se zapojila do povstání proti prezidentu Šamúnovi. V roce 1965 rozhodlo vedení strany o vystoupení z izolace zapojením se do \"Libanonského národního hnutí\" ve spolupráci s Pokrokovou socialistickou stranou. Opětovné legalizace se dočkala roku 1970. Začátkem sedmdesátých let zřídila dobře trénovanou milici, takzvanou Lidovou stráž. Ta se zapojila do bojů libanonské občanské války na straně převážně muslimských a palestinských sil, i když sama byla z velké části tvořena členy křesťanského původu. Proto bylo také v osmdesátých letech zavražděno mnoho komunistů islamistickým hnutím Tawhíd nebo Hizballáhem. Ve volbách v roce 2005 strana získala určitý podíl voličských hlasů, kvůli volebnímu systému ale nezískala žádný mandát. Během druhé libanonské války v roce 2006 se postavila na odpor proti izraelské ofenzívě, aktivní byla především poblíž hraničních oblastí. Během bojů padlo údajně 12 komunistických milicionářů.", "section_level": 1}, {"title": "Organizace.", "content": "Libanonská komunistická strana je jednou z mála politických organizací v Libanonu sdružující členy a sympatizanty z rozdílných etnických a náboženských skupin. Nejsilnější pozice zastává na jihu země. Na obyvatelstvo se také snaží působit skrze zájmové spolky a organizace zahrnují Svaz libanonské demokratické mládeže, Výbor za ženská práva, Lidovou pomoc a Všeobecnou unii dělníků a zaměstnanců Libanonu. Strana předpokládá počet členů zhruba na 5000.", "section_level": 1}], "src_summary": "Libanonská komunistická strana (arabsky \"الـحـزب الشـيـوعـي اللبـنـانـي\", francouzsky \"Parti communiste libanais\") je komunistická strana v Libanonu, kterou založil v říjnu roku 1924 intelektuál, novinář a spisovatel Joussef Ibrahim Jazbek. Jedná se o jednu z nejstarších libanonských politických stran. Od svého založení byla několikrát úředně zakázána a stala se terčem útoků z mnoha stran kvůli její nejasné pozici v etnických a náboženských konfliktech.", "tgt_summary": "The Lebanese Communist Party – LCP (, transliterated: ') or Parti communiste libanais (PCL) in French, is a communist party in Lebanon. It was founded in 1924 by the Lebanese intellectual, writer and reporter Youssef Ibrahim Yazbek and Fou'ad al-Shmeli, a tobacco worker from Bikfaya.", "id": 572115}
{"src_title": "Kolokvinta obecná", "tgt_title": "Citrullus colocynthis", "src_document": [{"title": "Výskyt.", "content": "Oblast odkud tato rostlina pochází se rozprostírá na suchých evropských, asijských i afrických územích obklopující Středozemního moře, dále na Kavkaze, Blízkém východě, Arabském poloostrově, v místech bývalého rozlehlého Kaspického moře, včetně části Střední Asie a indického subkontinentu i v Indočíně. Již v dávné minulosti byla rozšířena do některých států západní i severovýchodní tropické Afriky i na africké i západoasijské ostrovy. V současnosti se také vyskytuje jako plevelná rostlina v Americe i Austrálii.", "section_level": 1}, {"title": "Ekologie.", "content": "Roste hlavně v savanách a suchých, až polopouštních územích, kde se může vyskytovat i na nestabilních, písčitých, větrem přesunovaných půdách. Je bylinou, která umí dobře hospodařit i s minimem vláhy, v době momentální půdní vlhkosti semeno vyklíčí a pak již rostlina roste bez potřeby většího množství vláhy a lidského zásahu. Je v podstatě popínavá rostlina, která případný poblíž rostoucí plevel popne a širokými listy mu zastíní sluneční svit a tak jej zadusí, je schopná se lodyhami vyšplhat i na nově navátý nevysoký přesyp. U této byliny jsou pro dobrý růst a vytvoření plodů uváděné tři základní podmínky: písčitá půda, teplé klima a málo vlhkosti. Počet a velikost vytvořených plodů se zvyšuje při suchém, slunečném období a naopak klesá při nadměrném dešti a vysoké vzdušné vlhkosti. Rostlina nejlépe prosperuje při průměrné roční teplotě od 15 do 28 °C, dešťových srážkách od 250 do 370 mm, v propustné hlinito písčité půdě s pH 5,0 až 7,8 a do nadmořské výšky 1500 m n. m. Při poklesu teploty k +5 °C se její růst zastaví a při déletrvajícím chladu rostlina uhyne.", "section_level": 1}, {"title": "Popis.", "content": "Víceletá, xerofytní, plazivá nebo příležitostně popínavá rostlina s rozvětvenými, srstnatě chlupatými lodyhami dlouhými až 1 m, vyrůstající z dřevitého, do široka rozprostřeného hlízovitého kořene, který napomáhá přečkat déletrvající období sucha. Pevné lodyhy s jednoduchými úponky jsou střídavě porostlé dlouze řapíkatými, chlupatými listy. Jejich čepele dlouhé 5 až 10 cm a 2 až 6 cm široké jsou v obryse srdčitě vejčité, jednou až dvakrát dlanitě peřenodílné až peřenosečné a se třemi až sedmi tupými laloky. Zelenožluté, pětičetné, široce zvonkovité květy s obvejčitými listeny vyrůstají na stopkách dlouhých 2 až 4 cm jednotlivě z paždí listů. Kališní lístky jsou zelené a dlouhé 5 až 7 mm, korunní lístky žluté barvy velké 8 až 10 mm jsou vejčité a laločnaté. Samčí květ má pět tyčinek, dvě a dvě jsou srostlé a jedna je volná a ve středu je zakrslý pestík produkující nektar. Samičí květ má chlupatý spodní semeník srostlý ze tří plodolistů, pestík se sloupkovitou čnělkou s trojitou bliznou a tři rudimentální patyčinky. Opylování zajišťuje létající hmyz. Plod je oválná až téměř kulovitá bobule 5 až 10 cm velká s pokožkou nejprve zelenou se žlutavými skvrnami uspořádanými do pruhů a později v plné zralosti žlutou. Vnější slupka bobule je tenká a kožovitá, vnitřní část je světle žlutá, dužnatá, šťavnatá a velmi hořká. Obsahuje mnoho hnědých vejčitých, asi 6 mm velkých semen, která jsou uložená v měkké a lehké bílé vláknité buničině, plod obvykle obsahuje ve třech oddílech po šesti semenech. Na jedné rostlině dozrává patnáct až třicet plodů.", "section_level": 1}, {"title": "Význam.", "content": "Plody byly již v antice používané v tradiční medicíně. Dužina plodů sloužila jako silné projímadlo, proti parazitům, jako lék na nemoci žlučníku, močových cest, při vodnatelnosti a proti nádorům v oblasti břicha i jako prostředek proti následkům žloutenky. Ještě v 19. století byly oloupané a usušené plody dodávané do lékáren pod názvem \"poma coloquinthidis\". Současné výzkumy prokázaly, že její dužina obsahuje sloučeniny s účinkem protinádorovým (cucurbitacin a glukosid beta-sitosterol) i antibakteriálním (colocynthin a colocynthetin), jakož i mnohé pryskyřice, glukosidy a glykosid citrullol. Pro lékařské účely se dosud pěstuje např. ve Španělsku, na Kypru a v Indii. Pro tyto účely se plody sbírají ne zcela zralé, oloupou se a usuší na slunci. Pak se suchá, lehká buničitá dřeň (tvoří jen 25 % a semena 75 % hmotnosti usušeného plodu) rozdrtí na prášek, který bývá používaný přímo v malých dávkách k léčení nebo se dále farmaceuticky zpracovává. Obsahuje i potencionálně toxické sloučeniny a po požití většího množství může být tento lék lidskému zdraví i nebezpečný. Uvádí se, že 1,5 čajové lžičky prášku bývá již smrtelná dávka. Očištěná semena jsou nahořklá, mají oříškovou příchuť, obsahují mnoho bílkovin a 30 až 45 % světle žlutého oleje užívaného v domácnostech, například pro výrobu mýdla. Semena se také melou a přidávají do mouky pro přípravu tamního chleba. Prášek je velmi hořlavý a v Arábii je používán na podpal při rozdělávaní ohně. V Indií se rostlina vysazuje na zpevnění písčité půdy před přesuny větrem. Plody bývají v období sucha a nedostatku vhodnější stravy i potravou pro některá volně žijící býložravá zvířata. Výtěžnost oleje ze semen může činit až 3000 kg na hektar plochy přihnojované organickými hnojivy, což z kolokvinty obecné činí i potencionálně využitelnou olejodárnou rostlinu, hlavně s ohledem na nehostinné půdní a klimatické podmínky ve kterých roste a na minimální vstupní náklady.", "section_level": 1}], "src_summary": "Kolokvinta obecná (\"Citrullus colocynthis\") je teplomilná bylina rostoucí v písčitých, polopouštní oblastech. Má jednopohlavné květy, je rostlinou jednodomou, na jednom exempláři vyrůstají samčí i samičí květy. Je svým vzrůstem podobná lubenici obecné (\"Citrullus lanatus\"), která je rozšířena v teplejších části Evropy a plodí vodní melouny. Kolokvinta obecná, která původně měla vědecké jméno \"Colocynthis citrullus\", však plodí malé, tvrdé, pro lidi běžně nejedlé plody s hořkou dužinou a mnoha semeny.", "tgt_summary": "Citrullus colocynthis, with many common names including colocynth, bitter apple, bitter cucumber, desert gourd, egusi, vine of Sodom, or wild gourd, is a desert viny plant native to the Mediterranean Basin and Asia, especially Turkey (especially in regions such as İzmir), and Nubia. It resembles a common watermelon vine, but bears small, hard fruits with a bitter pulp. It originally bore the scientific name \"Colocynthis citrullus\".", "id": 1339828}
{"src_title": "Sydir Kovpak", "tgt_title": "Sydir Kovpak", "src_document": [{"title": "Životopis.", "content": "Kovpak se narodil 7. června 1887 v obci Kotelva na Ukrajině v chudé rolnické rodině. Prožil nelehké dětství. V deseti letech jej rodiče poslali pracovat do místního obchodu s potravinami, kde musel dělat nejtěžší práce. V roce 1905 nastoupil k vojenské službě v carské armádě. Po jejím ukončení pracoval v Saratově v říčním přístavu a tramvajové vozovně jako dělník. Po vypuknutí první světové války v červenci 1914 byl znovu povolán do armády. V roce 1915 získal první Svatojiřský kříž (IV. třída). Osobně mu jej udělil sám car Mikuláš II.. V roce 1916 byl přiřazen ke 186. Aslandužskému pěšímu pluku, se kterým se zúčastnil Brusilovovy ofenzívy. Byl nasazen jako průzkumník a prokázal hrdinství, za které byl vyznamenán Svatojiřským křížem (III. třída) a Svatojiřskou medailí (III. třída a IV. třída). Po převratu v Rusku se v roce 1919 přidal k bolševikům a vstoupil do KSR(b). Během občanské války vedl partyzánské oddíly na Ukrajině proti německým a rakousko-uherským okupačním vojskům a poté i proti Bělogvardějcům. Po válce se stal předsedou oblastního sovětu v městě Putyvl. Během stalinských čistek v komunistické straně hrozilo Kovpakovi zatčení, ale byl včas varován. Utekl a musel se nějaký čas skrývat. Bezprostředně po okupaci Ukrajiny Němci za druhé světové války Kovpak odešel do lesů u Putyvlu a stal se velitelem místních partyzánů. Kovpakův oddíl postupně rostl do velkých rozměrů a díky materiální podpoře ze Sovětského svazu se mohl pouštět do odvážnějších akcí. Šlo především o tzv. Stalinský výpad (1942 – 1943) a později Karpatský výpad (1943). Kovpak byl velmi respektovaným velitelem. Partyzánský velitel Dmitrij Medvěděv uvádí, že Kovpakovi partyzáni připomínali spíše pravidelnou armádu než odbojáře, jelikož ve výzbroji měli kromě pušek, granátů a samopalů i těžké kulomety, minomety, protitankové pušky a děla. Kovpakovci prováděli řadu diverzních akcí a bojovali nejen s Němci a jejich spojenci ale i s (protikomunistickou) Ukrajinskou povstaleckou armádou, která byla důležitým faktorem zejména na západě Ukrajiny. 31. srpna 1942 odjel Kovpak do Moskvy, kde jej osobně přivítal Stalin a Vorošilov a spolu s dalšími partyzánskými veliteli se účastnil zasedání o dalším postupu. Během Karpatského výpadu se divize dostala v horách do těžké situace: partyzáni přišli o děla, Kovpak byl raněn a letecky transportován do Moskvy a padl komisař Rudněv (existují i spekulace, že jej nechal Kovpak zavraždit), divize jako celek byla rozprášena a partyzáni se museli v menších skupinkách probíjet z obklíčení. Za své zásluhy během partyzánských bojů byl Kovpak v dubnu 1943 povýšen do hodnosti generálmajora. Po skončení války působil jako člen Nejvyššího soudu Ukrajinské SSR a Místopředseda Nejvyššího sovětu Sovětského svazu na Ukrajině. Kromě zastávání důležitých funkcí v komunistickém vedení Ukrajiny se věnoval literatuře a sepisoval své zážitky z války. V Československu vyšla v roce 1951 jedna z jeho knih s názvem „\"Pochod partyzánů\"“, kde jsou v duchu tehdejší doby podrobně popisovány partyzánské boje a řada těžko uvěřitelných úspěchů. Zemřel 11. prosince 1967 ve věku 80 let. Pohřben byl v Kyjevě. Na jeho památku byly po něm pojmenovány ulice v Putyvlu, Sevastopolu, Charkově nebo v Nižném Novgorodě, střední škola číslo 111 v Kyjevě a vybudováno několik památníků. Na Ukrajině je (přinejmenším do roku 2012) oficiálně považován za národního hrdinu.", "section_level": 1}, {"title": "Sovětská vyznamenání.", "content": "Zlatá hvězda hrdiny Sovětského svazu", "section_level": 1}], "src_summary": "Sydir Artěmovyč Kovpak (ukrajinsky: ', rusky: ', 7. června / 26. května podle juliánského kalendáře 1887 – 11. prosince 1967) byl jeden z nejvýznamnějších velitelů sovětských partyzánů během druhé světové války, důležitý člen komunistické strany na Ukrajině a dvojnásobný Hrdina Sovětského svazu.", "tgt_summary": "Sydir Artemovych Kovpak (; , ), (June 7, 1887December 11, 1967) was one of the partisan leaders of the Soviet partisans in Ukraine during the World War II.", "id": 916369}
{"src_title": "Vic Elford", "tgt_title": "Vic Elford", "src_document": [{"title": "Kariéra v rallye.", "content": "V prvních soutěžích závodil s vozy DKW, Austin a Mini. Později pilotoval vozy Ford a zvítězil v Alpine Rally. Rallye Monte Carlo mohl vyhrát již v roce 1965 s vozem Lotus Cortina. Kvůli poruše ale musel odstoupit. Poté se Elford snažil přesvědčit automobilku Porsche k účasti v rallye. Porsche ale tehdy nebylo tomuto záměru nakloněno, neboť nevěřilo, že model 911 je konkurenceschopným vozem. První vůz mu půjčili až na Tour de Corse - Rallye de France 1966. Elford dojel třetí. O rok později již se stejným vozem vybojoval tři vítězství. Jeho snem ale bylo vyhrát Rallye Monte Carlo.", "section_level": 1}, {"title": "Rallye Monte Carlo 1968.", "content": "V roce 1968 už se na jejím startu představil tovární tým Porsche se třemi vozy. Kromě Elforda je pilotovali Pauli Toivonen a Sobieslaw Zasada. Za největšího favorita byli považován Gerard Larousse na voze Alpine A110. Pro start do hvězdicové jízdy se Elford vybral start z Varšavy. Tuto jízdu bez problémů vyhrál a v samotné rallye se umisťoval hned za vozy Alpine. Po odstoupení druhého a třetího vozu byl dokonce druhý za Larroussem se ztrátou pouhých 14 sekund. Bylo jasné že o vítězství se rozhodne mezi těmito dvěma jezdci. Po Larousseho havárii Elford zvítězil a splnil si tak svůj sen.", "section_level": 2}, {"title": "Kariéra ve Formuli 1.", "content": "Při své premiéře na GP Francie dojel s vozem Cooper čtvrtý. To bylo ale jeho nejlepší umístění. V roce 1969 na GP Německa se soukromým vozem McLaren havaroval do trosek vozu Maria Andrettiho. Z havárie vyvázl se zlomenou rukou a klíční kostí. Po této nehodě byla tak jeho kariéra ve Formuli 1 po třinácti závodech ukončena. Kromě těchto úspěchů vyhrál v závodě Targa Florio, třikrát zvítězil v závodě 1000 km na Nürburgringu. Za tým Porche závodil například také v závodě 24h Daytona.", "section_level": 1}], "src_summary": "Victor Henry Elford (* 10. června 1935, Londýn) je bývalý britský automobilový závodník. Závodil v různých kategoriích jako například Formule 1, NASCAR, Le Mans nebo rallye. Většinou závodil s vozy Porsche. Je jediným automobilovým závodníkem který dokončil Rallye Monte Carlo a Grand Prix Monaka. První jmenovanou soutěž dokonce vyhrál v roce 1968 jako zatím poslední Brit.", "tgt_summary": "Victor Henry Elford (born 10 June 1935, in London) is a former sportscar racing, rallying and Formula One driver from England. He participated in 13 World Championship F1 Grands Prix, debuting on 7 July 1968. He scored a total of 8 championship points. Nicknamed \"Quick Vic\" by his peers Elford was mainly a famous sports car competitor as well as a successful rally driver, associated often with Porsche.", "id": 1565749}
{"src_title": "Jan Fischer", "tgt_title": "Jan Fischer (politician)", "src_document": [{"title": "Osobní život.", "content": "Fischerův otec RNDr. Otto Fischer (1909–1975) vystudoval matematiku a pojistnou matematiku; během druhé světové války jako žid prošel ghetto Terezín, koncentrační tábor Auschwitz-Birkenau a kladskou pobočku tábora Gross-Rosen; z celé rodiny přežil holokaust pouze on a jeho matka. Poté se zabýval matematicko-statistickými aplikacemi v biologii v Matematickém ústavu ČSAV a vyučoval zejména analýzu rozptylu na MFF UK. Matka RNDr. Věra Fischerová (1910–1990) byla také statistička z původně katolické rodiny. Fischer se tak označuje jako nehalachický Žid (podle ortodoxní a konzervativní tradice se židovství dědí po matce). Roku 1975 se Fischer oženil s Ivanou Janeckou (* 1954), která pracovala jako dětská sestra; syn Jakub (* 1978) je profesorem ekonomické statistiky a prorektorem VŠE, dcera Kateřina Drbohlavová (* 1980) mnoho let pracovala ve vzdělávací společnosti Scio, nyní je na mateřské dovolené. Roku 1987 se Fischer rozvedl a dne 30. ledna 1988 se vzali s rozvedenou Danielou roz. Ulrichovou (* 1948), která původně pracovala jako jeho asistentka. Mají syna Jana (* 1989), který studuje na skotské univerzitě St Andrews, a fenku zlatého retrievera (* 1999). Fischer se označuje za věřícího s tím, že jej „oslovil judaismus“, k zájmu o který ho přivedl syn Jan na konci století. Fischer mluví anglicky (podle \"Respektu\" v české vrcholné politice patří k nejlepším angličtinářům), rusky, německy a francouzsky. Po své nominaci na premiéra zveřejnil, že byl v letech 1980 až 1989 členem Komunistické strany Československa. Následně řekl „\"Já jsem se s tím nikdy netajil ve svých životopisech\",“ v jeho životopise na webu ČSÚ i v médiích při jeho jmenování v roce 2003 to však uvedeno nebylo; stejně tak to neuvedl ve svém hesle v publikaci \"Kdo je kdo v České republice na přelomu 20. století\" (1998). V prezidentské kampani upřesnil, že z KSČ vystoupil v lednu 1990. V březnu 2012 řekl, že odmítl vstup do KSČ v roce 1974, kdy to byla „podmínka, abych jako jeden z nejlepších absolventů mohl zůstat na VŠE a věnovat se akademické práci“ a podruhé v zaměstnání roku 1978; přijal až třetí výzvu „s jistotou, ze pokud odmítnu, nebudu moci dělat vědeckou aspiranturu a z ústavu budu nucen odejít nebo mě přeřadí na jinou práci“.", "section_level": 1}, {"title": "Statistik.", "content": "Jan Fischer vystudoval matematické gymnázium Wilhelma Piecka a po něm r. 1974 obor statistika a ekonometrie na Národohospodářské fakultě VŠE. Nastoupil do Výzkumného ústavu sociálně ekonomických informací, součásti Federálního statistického úřadu; od roku 1982 byl odborným referentem FSÚ. Roku 1985 uzavřel postgraduální studium titulem kandidát věd v oboru ekonomická statistika prací \"Statistické jednotky a soubory jako nástroj integrace statistického informačního systému\" a stal se ředitelem odboru. V roce 1990 byl jmenován náměstkem předsedy úřadu a po zániku Československa a FSÚ přešel na Český statistický úřad, kde se po krátkém období ve funkci vrchního ředitele stal místopředsedou. Od začátku 90. let vedl tým, který zpracovával výsledky voleb, a často tak vystupoval v televizních volebních studiích i jinde, neboť předseda ČSÚ Edvard Outrata ho pověřil vystupováním v médiích. Do jeho působnosti patřil i kontakt se statistickým úřadem EU Eurostatem a většina ekonomických statistik. Po Outratově odchodu v létě 1999 byl Fischer jako 1. místopředseda ČSÚ předním kandidátem na jeho nástupce, vláda Miloše Zemana však jmenovala Marii Bohatou, která do té doby v úřadu nepracovala. Ta Fischera v září 2000 odvolala, což zdůvodnila „nedostatky v manažerské práci“ a přípravě sčítání lidu 2001; spekulovalo se však, že šlo o odlišné názory na způsob řízení úřadu. Fischer se stal ředitelem oddělení produkce společnosti pro průzkum trhu Taylor Nelson Sofres Factum. Na jaře 2001 se účastnil mise Mezinárodního měnového fondu zkoumající možnost vybudování statistické služby na Východním Timoru. Od března 2002 byl vedoucím výzkumných pracovišť na Fakultě informatiky a statistiky VŠE. Bohatá byla na konci ledna 2003 nucena rezignovat kvůli chybě v obchodní bilanci za rok 2002 a vláda Vladimíra Špidly ji chtěla nahradit Fischerem; jelikož však republika byla bez prezidenta, který předsedu ČSÚ jmenuje, byl Fischer jmenován až po nástupu Václava Klause do funkce, 24. dubna 2003 s platností od následujícího dne. Ve Fischerově funkčním období Nejvyšší kontrolní úřad kritizoval ČSÚ za přidělení zakázek na úklid, ostrahu a stěhování do nové budovy na Skalce ve výši 46 miliónů Kč bez výběrového řízení poté, co jeho staré sídlo na Invalidovně vytopila povodeň v srpnu 2002. Fischerova vláda na svém posledním řádném zasedání před demisí, už po volbách, 21. června 2010 jednohlasně přijala Fischerův dodatečně na program doplněný návrh jmenovat novou předsedkyní ČSÚ docentku VŠE Ivu Ritschelovou (a formálně Fischera odvolat); zároveň byl Václav Bartuška jmenován zmocněncem pro rozšíření JE Temelín. 27. července 2010 pak prezident Klaus Ritschelovou jmenoval s účinností od 1. září a odvolal Fischera k 31. červenci. Jan Fischer byl členem mj. České statistické společnosti, Mezinárodního statistického institutu (ISI), vědecké rady a správní rady VŠE a vědecké rady Univerzity Jana Evangelisty Purkyně v Ústí nad Labem.", "section_level": 1}, {"title": "Předseda vlády.", "content": "Po vyjádření nedůvěry vládě Mirka Topolánka Poslaneckou sněmovnou v úterý 24. března 2009 a jednání koalice s ČSSD se strany následující týden dohodly na vzniku dočasné úřednické vlády. Po jednání o podrobnostech zveřejnily večer v neděli 5. dubna dohodu, že prezidentu republiky navrhnou Fischera jako premiéra „překlenovací vlády složené z nestranických odborníků“ a její jmenování 9. května (po klíčovém summitu EU o Východním partnerství s postsovětskými zeměmi), přičemž koalice mu doporučí 8 ministrů a ČSSD 7. Zároveň přijmou ústavní zákon, podle nějž se předčasné volby do Poslanecké sněmovny budou konat do poloviny října (tj. v pátek a sobotu 9.–10. října). Po volbách za půl roku se Fischer chtěl vrátit na ČSÚ, čímž podmínil své jmenování podobně jako guvernér ČNB Josef Tošovský po pádu Klausovy vlády. Jelikož funkce předsedy ČSÚ jako jiného ústředního orgánu státní správy není slučitelná s členstvím ve vládě, řízením ČSÚ byl mezitím podle očekávání pověřen první ze dvou místopředsedů Jiří Křovák. Fischer nebyl mezi tipy na premiéra, které se během jednání objevily v médiích. Uvedl, že křeslo mu nabídl premiér Mirek Topolánek v pátek 3. dubna, když byl služebně v Irsku. Topolánek řekl, že Fischera navrhl jeden z jeho „kolegů z koalice“ (kdo konkrétně, neuvedl, ale řada ministrů u jednání nebyla a Strana zelených se rychle distancovala), a vyzdvihl jeho schopnosti: Prezident Václav Klaus jeho výběr komentoval: Fischer na dotazy o tom reagoval: Grémia malých stran v pondělí 6. dubna dohodu odmítla, Topolánek ale začal sbírat podpisy poslanců ODS a ČSSD slibujících dát Fischerově vládě důvěru. Ve středu 8. dubna před čtvrtou odpolední Klaus oznámil, že nazítří jmenuje Fischera premiérem; v 16.30 Fischer oznámil, že se dopoledne setkal s Topolánkem a Paroubkem a ti ho informovali o podpoře pro vládu stvrzené i Kanceláří prezidenta republiky, on ji přijal a dohodli se zahájit jednání o složení vlády po velikonocích, tj. v úterý 14. dubna. Prezident Klaus ve čtvrtek 9. dubna 2009 ve 14.00 hod. jmenoval Fischera předsedou vlády České republiky a pověřil ho sestavením nové vlády. Země tak měla dva premiéry zároveň, což ústava České republiky výslovně neupravuje, ale stejně se postupovalo už v předchozích vládních krizích. Ve čtvrtek 9. dubna odpoledne se v médiích objevila jména většiny doporučených ministrů. V úterý 14. dubna jednal s Topolánkem, o den později s Jiřím Paroubkem, poté s kandidáty na ministry a s končícími ministry. Do jmenování vlády 8. května měl Fischer kancelář v Hrzánském paláci na Hradčanech. Fischerovo členství v KSČ bylo přijato skoro bez kritiky. Ostře jej napadly \"Lidové noviny\", podle jejichž průzkumu Fischerovo členství nevadilo 63 % veřejnosti. Podle \"Respektu\" byl Fischer na konci roku 2009 u veřejnosti velmi populární, snad jako žádný jiný český premiér. Vysvětloval to jeho civilním a slušným projevem, s čímž souhlasil i Daniel Kunštát z Centra pro výzkum veřejného mínění.", "section_level": 1}, {"title": "Obvinění z vazeb na uhelnou lobby.", "content": "Vicepremiér padlé Topolánkovy vlády Martin Bursík (Strana zelených) v únoru 2010 při sporech o novelu horního zákona obvinil Fischera z podlehnutí uhelné lobby s náznaky korupce a poukázal na vazby mezi uhelnou společností Czech Coal a Fischerovým poradcem Vladimírem Mlynářem a mezi Fischerem a předsedou dozorčí rady Czech Coal Janem Dobrovským.", "section_level": 2}, {"title": "Kritika pro slabost.", "content": "Mirek Topolánek začal Fischera brzo kritizovat, zejména po zrušení předčasných voleb a prodloužení mandátu úřednické vlády. I proslulý výrok, který v březnu 2010 vedl k jeho rezignaci, vytýkal Fischerovi osobní nedostatek razance: „Gusta Slamečka, když jde opravdu do tuhého, tak jako ministr, mám pocit, že uhne, jo. A to ten Fischer prostě je Žid, není to gay a ten uhne ještě dřív, jo. To znamená, to prostě nesouvisí s tím, že je gay, to souvisí s jeho charakterem.“ Fischer uznával, že Topolánek „mluvil dost nesouvisle“, ale vyložil si výrok tak, že o Slamečkovi (jehož po půl roce pochválil coby „skvělého ministra dopravy, nejlepšího (…) v posledním dvacetiletí […] uměl se o svoji dopravu porvat a stál pevně na svém, což mám rád […] byl v takových chvílích připraven krvácet“) Topolánek řekl „aspoň, že Gustav neuhýbá proto, že je gay. Zatímco já uhnu, neboť jsem Žid!“ a je to tedy antisemitská a rasistická urážka, která ho dohnala ke křiku. Topolánkovu omluvu po SMS i v médiích nepřijal. Fischerův syn Jan následně na protest vystoupil z ODS, kde byl členem hned od 18 let, poté, co Topolánek kritiku ještě rozvedl:", "section_level": 2}, {"title": "Pozdní zastavení boomu solárních elektráren.", "content": "V říjnu 2012 Topolánek řekl: \"„Dodnes lituji spousty kompromisů a chyb, včetně personálních. Vlastimil Tlustý, Jan Fischer a druhé zvolení Václava Klause prezidentem. (…) Premiér z nouze – král populistů. Nikoho z ministrů nepodržel, nic neprosadil, k ničemu kontroverznímu se nehlásil a budoval si jen vlastní publicitu. Mohl dělat něco třeba s fotovoltaikou, kvůli níž nyní prudce stoupají ceny elektřiny. Tehdy proběhlo jednání, kde jsem byl já, Paroubek, Roman. Přinesli jsme Fischerovi čísla, oněch 200 miliard dodatečných nákladů. Bylo potřeba prosadit změnu zákona ve Sněmovně přes zájmy členů ODS a ČSSD. Slíbili jsme mu s Paroubkem, že mu pomůžeme. Neudělal nic. Nechtěl si s zadat s námi, bez kterých by nebyl nic. A sám neměl odvahu do souboje jít.“\" Fischer vinu odmítl: „Novela však byla přijata v Parlamentu se zpožděním, které bylo primárně zaviněno tím, že se některé politické strany odmítaly vládní předlohou zabývat. K zavedení ještě razantnějších opatření chyběla vůle ze strany poslanců a senátorů a vedení jejich stran.“ Podobně Fischerovu vládu kritizoval Martin Bursík a těsně před volbou prezidenta na Fischera zaútočil i Miloš Zeman: „Kvůli tomu, jak si počínala jeho vláda […] každá rodina zaplatí ročně za elektřinu o tři tisíce více“. Fischer reagoval tiskovou zprávou, že Zeman lže.", "section_level": 3}, {"title": "Kandidát na prezidenta.", "content": "Ačkoliv Fischer před koncem funkčního období své vlády prohlásil, že „v politice zalíbení nenašel“, v listopadu však vydal knihu \"Ano, pane premiére aneb Rozhašená země\", končící náznaky, že by byl ochoten přijmout funkce, které mu budou nabídnuty: „Takže si občas vzpomeňte na Honzu Fischera. Možná se do české politiky ještě někdy vrátí.“ V únoru 2011 oznámil, že když bude zavedena přímá volba prezidenta České republiky, bude kandidovat. Dle různých průzkumů a anket konaných ve druhé polovině roku 2011 měl Fischer značnou podporu veřejnosti pro kandidaturu na prezidenta. Dle průzkumu agentury SC & C pro Českou televizi by dostal 27 % hlasů. Rovněž dle prosincové ankety serveru Týden.cz by získal nejvíce hlasů – 26 %.", "section_level": 2}, {"title": "Kampaň.", "content": "Po schválení přímé volby prezidenta Senátem v únoru 2012 Fischer potvrdil úmysl jít do voleb v lednu 2013 jako „nezávislý a nestranický kandidát“. Oficiální předvolební kampaň zahájil 9. července 2012, kdy začal sbírat podpisy občanů potřebné pro kandidaturu a oznámil, že během prázdnin opustí funkci viceprezidenta Evropské banky pro obnovu a rozvoj (EBRD). Již v červenci 2012 si vzal neplacené volno a 8. listopadu zaslal prezidentovi EBRD rezignační dopis. 12. listopadu 2012 Fischera Ministerstvo vnitra zaregistrovalo jako kandidáta. Registraci předcházel sběr podpisů, jichž dle svých výpočtů získal 101 761; více měl jen Miloš Zeman o necelých 5 tisíc. Z toho se však při kontrole ministerstvem vnitra ukázalo 11,75 % chybných (třetí nejvyšší podíl po Okamurovi a Dlouhém, kteří z toho důvodu klesli pod hranici 50 tisíc). 14. prosince Státní volební komise vylosovala pořadová čísla kandidátních listin, Fischer dostal 2. Mezi podporovateli Fischerovy kampaně byl majitel mediální agentury pro prodej reklamy Médea a několika časopisů Jaromír Soukup, který financoval volební kampaň Strany zelených v parlamentních volbách 2006 (a krátce za ni byl náměstkem ministryně školství), později podporoval Demokratickou stranu zelených a v roce 2010 poskytoval inzerci straně Věci veřejné. Dále ho podpořili Jan Pirk (předseda volebního výboru), Jan Hrušínský, Zdeněk Troška, Milan Hein, Josef Masopust, Edvard Outrata, Jan Přeučil nebo Petr Eliáš. V předvolebních průzkumech agentur PPM Factum, STEM i Median od července do listopadu 2012 měl Fischer vždy největší preference v rozmezí 19,7–35,5 % v prvním kole volby. Po zahájení ostré kampaně a několika nepřesvědčivých vystoupeních v debatách zaznamenal v prosinci 2012 mírnou ztrátu podpory a v průzkumech končil na druhém místě za Milošem Zemanem.", "section_level": 2}, {"title": "Obrat k Zemanovi.", "content": "Před prvním kolem voleb Fischer uvedl, že z protikandidátů je mu nejbližší Karel Schwarzenberg, neboť Miloš Zeman by Česko „izoloval směrem na východ“. Po své porážce nechtěl několik dní jasně říci, koho podpoří, a dřívější podporu Schwarzenberga vysvětlil slovy: „To ale bylo v nějaké situaci, to bylo v době, kdy jsem mohl počítat, že budu pro druhé kolo potřebovat i hlasy jeho voličů. Situace se ale změnila.“ Před druhým kolem nakonec Schwarzenberga zkritizoval a podpořil Zemana. Názorově se tak rozešel s většinou svých poradců a spolupracovníků v kampani, kteří naopak vyzvali k podpoře Schwarzenberga. 18. února Fischer i s manželkou navštívili Zemana v kanceláři jeho kampaně na Hradčanech. V médiích se spekulovalo, že Fischer má zájem o post velvyslance v Izraeli, Fischer to však popřel.", "section_level": 3}, {"title": "Financování.", "content": "V červenci 2012 Fischer dle zákona založil transparentní účet u Raiffeisenbank č. 44774411/5500. Největšími donátory byli majitel směnárny Exchange s.r.o. Mikuláš Šveda (2,1 milionu Kč) a spolumajitel Moravia Steel a TV Barrandov, miliardář Tomáš Chrenek (9 milionů Kč). Dále například 200 tisíc korun věnoval hudebník Michal Šindelář, 500 tisíc majitel cukrářské a pekařské firmy MIKO international s. r. o. Gevorg Avetisyan, 400 tisíc sám Jan Fischer. Po ukončení voleb vyšlo najevo, že výdaje na předvolební kampaň převýšily příjmy o 7 až 8 miliónů korun. 21. února 2013 Fischer z dovolené v USA oznámil, že tyto dluhy uhradí jeho rodinný přítel, pražsko-izraelský developer Tamir Winterstein spoluvlastnící firmu Lighthouse Group. Týden nato však Winterstein řekl, že poskytne pouze rady a žádné peníze.", "section_level": 2}, {"title": "Kritika a negativní kampaň.", "content": "Při propagační návštěvě USA v září 2012, za kterou Fischer vynaložil přes půl milionu korun, podle Aktuálně.cz zaplatil PR agentuře Guestbookers.com a PR poradci Garrettu Marquisovi, aby mu zprostředkovali publicitu v amerických médiích a setkání s republikánským kandidátem na prezidenta USA r. 2008 Johnem McCainem. Kancelář Jana Fischera prohlásila, že část vynaložených peněz šla na běžnou propagaci, a kritiku odmítla. V USA Fischer vystoupil v ekonomickém pořadu televize CNN Quest Means Business a setkal se s Nixonovým ministrem zahraničí Henrym Kissingerem. V prosinci 2012 se objevily billboardy s Janem Fischerem a heslem „Ti nejschopnější byli v KSČ“. Imitovaly oficiální propagační materiály, šlo tedy o tzv. negativní kampaň, a jelikož neobsahovaly logo skutečného zadavatele, mluvčí kanceláře Fischerovy kampaně je označila za neetické a protizákonné. Na základě toho je reklamní agentura rychle odstranila. Koncem prosince Balbínova poetická strana nechala vyvěsit několik billboardů s fotomontáží Jana Fischera v uniformě Lidových milic a nápisem „V KSČ byl, ale v Lidových milicích ne !?! – Věrni zůstaneme“. Vedení BPS vyzvalo Fischera k ukončení kandidatury a obvinilo, že skutečně v letech 1978 až 1982 byl členem LM. Fischer odmítl s tím, že milicionář by nemohl dostat lustrační osvědčení. (To však není přesné; seznamy milicionářů neexistují, lustrační osvědčení tak dokládá pouze poměr k StB a doplňuje se čestným prohlášením dotyčného, že v LM nebyl.) Fischerova mluvčí označila i tyto billboardy za protizákonné. V prosinci 2012 divadelník Tomáš Hanák zveřejnil video, kde vyzval Fischera k odstoupení z kandidatury kvůli komunistické minulosti. Hanák v něm kritizoval lidi, kteří do KSČ vstoupili kvůli karierismu, z čeho naopak nevinil Miloše Zemana, který byl členem KSČ od jara 1968 do roku 1970, kdy byl pro nesouhlas s okupací a normalizací vyloučen. Video vzniklo na podnět skupiny Dekomunizace. Fischer reagoval nepřímým výpadem na Zemanovy spolupracovníky a kauzy spojené se Zemanovou vládou: \"„Každý se může zapojit do kampaně, jak se mu líbí, zvolili tento způsob a já jejich nesouhlasný názor respektuji. Divím se ale, že autorům výzvy nevadí, že tím pomáhají na Hrad Šloufovi, Zbytkovi, aféře Bamberk, akci Olovo, kauze D47 a dalším synonymům nečistých praktik.“\" Hnutí Dekomunizace používalo pro Jana Fischera posměšnou přezdívku „Želé“ a tento motiv využíval i jejich videoklip kombinující záběry z televizního pořadu TV Prima \"Ano, šéfe!\" a seriálu \"Návštěvníci\", portrét Jana Fischera je v něm namapován na želatinový pokrm („amarouny“) a doprovázen je negativními hodnotícími větami Zdeňka Pohlreicha (užity bez jeho souhlasu). Na žádost TV Prima byl klip na YouTube zablokován. Po prezidentském duelu s Milošem Zemanem na TV Prima 4. ledna 2013 bylo zveřejněno, že Fischerova kancelář mezi diváky najala čtyřicet komparzistů, kterým zaplatila kolem osmi set korun. Mluvčí uvedla, že se snažili vyhovět dramaturgii TV Prima, která je pověřila zajištěním dvou set podporovatelů do publika, a hlavním důvodem najímání komparsistů bylo, že se duel předtáčel ve všední den mezi dvanáctou a třetí hodinou odpolední. TV Prima byla široce kritizována pro neprofesionální přípravu a průběh debaty, kterou sledovalo 944 000 lidí. Sám Fischer prohlásil: „Nebyla to bohužel standardní volební debata“, nýbrž „zábavný pořad komerční televize, a primárním cílem komerčních médií je sledovanost“. Řekl také, že na něj a jeho rodinu, která v pořadu rovněž vystupovala, diváci ze Zemanova tábora volali vulgarismy.", "section_level": 2}, {"title": "Ministr financí v Rusnokově vládě.", "content": "Krátce po pádu vlády Petra Nečase v červnu 2013 se objevily spekulace o možném Fischerově angažmá. Setkal se totiž 28. června 2013 v Kramářově vile s designovaným premiérem Jiřím Rusnokem. Tehdy ještě Fischer uvedl, že s Rusnokem o žádné personální nabídce nemluvili, Rusnok se prý jen zajímal o jeho názory na současnou politickou situaci a proces skládání vlády. Fischer se s Rusnokem znovu sešel 8. července 2013 a tentokrát už nabídku na post ministra financí a vicepremiéra přijal. Během jediného dne od oznámení přijetí funkce se Fischerovi podařilo sehnat zhruba 5,5 milionu korun, které ještě dlužil za prezidentskou kampaň. Tento sled událostí vyvolal řadu spekulací o možných protislužbách pro své dárce. To však Fischer popřel a později dodal, že se už nebude k této otázce vyjadřovat, aby se mohl plně věnovat řízení ministerstva financí. Prezident Miloš Zeman jej do funkce jmenoval 10. července 2013. Při uvedení do funkce nedokázal odpovědět na otázku, s jakým rozpočtem hospodaří ministerstvo financí. Po dvou dnech v úřadě odvolal své dva náměstky, Tomáše Zídka a Zdeňka Zajíčka. Novou náměstkyní zároveň jmenoval Evu Anderovou, která pro něj pracovala jako poradkyně v rámci jeho prezidentské kampaně.", "section_level": 1}], "src_summary": "Jan Fischer (* 2. ledna 1951 Praha) je český statistik a politik, od 8. května 2009 do července 2010 předseda tzv. úřednické vlády a nestranický kandidát na prezidenta České republiky v přímé volbě v lednu 2013. Dlouho byl považován za favorita s jistým postupem do 2. kola, ale koncem roku 2012 začal ztrácet a nakonec s 16,35 % jen těsně získal třetí místo. V červenci 2013 se stal ministrem financí a místopředsedou vlády Jiřího Rusnoka, ve funkci působil do ledna 2014. Po Vysoké škole ekonomické pracoval na Federálním statistickém úřadě, kde kvůli služebnímu postupu r. 1980 vstoupil do Komunistické strany Československa. V 90. letech byl místopředsedou a od dubna 2003 předsedou Českého statistického úřadu. Jako premiér do konce českého předsednictví EU v červenci 2009 také předsedal Radě Evropské unie. Od září 2010 do léta 2012 působil jako viceprezident Evropské banky pro obnovu a rozvoj v Londýně.", "tgt_summary": "Jan Fischer (; born 2 January 1951) is a Czech politician who served as Prime Minister of the Czech Republic from May 2009 to July 2010, heading a caretaker government. Later he was Minister of Finance from July 2013 to January 2014 in another interim government of Jiří Rusnok. A lifelong statistician, he served as president of the Czech Statistical Office beginning in April 2003. In 2012, Fischer announced his candidacy for the 2013 presidential election. In the first round of the election, held in January 2013, he placed third with 16.35% of the vote (841,437 votes). He did not qualify for the second round.", "id": 2205615}
{"src_title": "Virginia Satirová", "tgt_title": "Virginia Satir", "src_document": [{"title": "Mládí.", "content": "Virginie Satirová se narodila 26. června 1916 ve Wisconsinu na statku, jako nejstarší z pěti dětí Oscara Alfreda Reinnarda Pagenkopfa a Minnie Happe Pagenkopfové. V pěti letech málem podlehla prasklému slepému střevu, který její matka jako stoupenkyně Křesťanské vědy nechtěla léčit tradiční medicínou. Otec si vynutil převoz dítěte do nemocnice, kde zůstalo několik měsíců a malá Virginie se rozhodla stát se \"detektivem dospělých.\" Otec byl alkoholik; později vzpomínala, že si už tehdy všimla, že se v rodinách odehrávalo pod povrchem více věcí, o kterých se nemluvilo. Zvídavé dítě se naučilo číst ve třech letech a v pěti mělo přečtenou celou malou knihovnu místní jednotřídky. V jejích pozdějších teoriích o duševním růstu a potřebě vhodných psychologických podmínek se obráží její dětské pozorování přírody na statku. Rodina třináctileté Virginie se přestěhovala v roce 1929 do Milwaukee, aby jí umožnila studium na střední škole a v roce 1932 na učitelském ústavu (dnes University of Wisconsin–Milwaukee). Po absolutoriu pracovala několik let jako učitelka a zkušenosti zúročila při pozdějším vzdělávání dalších terapeutů. V roce 1941 se vdala za Gordona Rogerse, vojáka na dovolené. Manželství bylo rozvedeno v roce 1949. Druhé manželství uzavřela v roce 1951 s Normanem Satirem, se kterým adoptovali dvě dcery. I toto manželství skončilo rozvodem v roce 1957.", "section_level": 1}, {"title": "Terapeutická praxe.", "content": "Za další obor studia si vybrala sociální práci a od roku 1951 pracovala soukromě s rodinami, od roku 1955 v Institutu psychiatrie v Illinois, kde ovlivnila i ostatní terapeuty, aby se při práci s jednotlivými pacienty zaměřovali na jejich rodiny. Na konci 50. let se přestěhovala do Kalifornie, kde spolu s dalšími založila Mental Research Institute v Palo Alto. V roce 1962 získali grant na první výcviky v rodinné terapii; Satirová byla ředitelkou výcviků. Jedním z jejích tehdejších zjištění s dalekosáhlými důsledky pro praktickou psychologii bylo, že problém, se kterým klient přichází do terapie, je zřídkakdy skutečným problémem. Problémem je způsob zvládání a Satirová identifikovala čtyři stresové způsoby zvládání, které jsou společné všem lidem: usmiřování, vinění, rušení a racionalizace. Pátým je kongruence. Popsala také, jak nízká sebeúcta ovlivňuje mezilidské vztahy. Její sochání mezilidských vztahů a model rodinné rekonstrukce, která pracuje se čtyřmi generacemi klientovy rodiny jsou předchůdci systemických konstelací Berta Hellingera. Do terapií začleňovala poetické meditace, které zapojují pravou mozkovou hemisféru. Vytvořila \"Satiriánský model\", který vede k osobnostnímu růstu a zlepšení komunikačních schopností. Věřila, že prožitková terapie je intenzívní duchovní zkušenost a cesta k vnitřnímu Self. Duši popsala metaforou ledovce, ze kterého je nad hladinou vidět jen malá část - naše chování a způsob zvládání bolesti. Pod nimi jsou uložené další úrovně: pocity, pocity z pocitů, vnímání, očekávání, touhy a bytostné Já. Čím hlouběji v ledovci terapeut pracuje, tím hlubší a trvalejší jsou změny a uzdravení. Terapeut pomáhá a vede lidi k tomu, aby byli schopni přijmout své pocity a bolest a také přijali vlastní prožitky a zkušenosti. Po přijetí negativních pocitů jsou schopni dále rozvíjet svůj osobní potenciál.", "section_level": 1}, {"title": "Odkaz.", "content": "Virginie Satirová je zakladatelkou americké rodinné terapie a humanistické psychologie. Prostý jazyk jejích knih a jednoduše lidské praktické postupy terapie přispívají k její popularitě. V rozsáhlé anketě časopisu Psychotherapy Networker mezi tisíci amerických terapeutů, kdo nejvíce ovlivnil podobu současné psychoterapie, se umístila na pátém místě a jako první žena. V Kanadě vychází od roku 2007 The Satir Journal věnovaný satirovské transformační systemické terapii a od roku 2013 pak i Satir International Journal. Charismatická osobnost Satirové přitahuje pozornost i po smrti a na její hrob v Crested Butte v Coloradu musí být doplňovány oblázky růženínu, které si poutníci odnášejí na památku.", "section_level": 1}, {"title": "Instituty.", "content": "Výuce její terapeutické techniky se věnují její žáci sdružení v americkém a kanadském institutu. Pozoruhodné je působení kanadského institutu, který v Číně vyškolil desetitisíce terapeutů. Virginie Satirová navštívila v roce 1979 a 1987 Československo, kde její štafetu převzala Olga Holubová (1948-2002). Dnes existují dva samostatné Instituty Virginie Satirové pro Slovenskou a Českou republiku, které pořádají akreditované psychoterapeutické výcviky.", "section_level": 1}, {"title": "Dílo.", "content": "Svou první knihu Společná terapie rodiny vydala v roce 1964 a vychází ze skript, která napsala pro studenty Mental research Institute v Palo Alto. Její reputace rostla s každou další knihou a Satirová cestovala a vyučovala po celém světě. Časopis Time shrnul v roce 1985 její vystoupení slovy, \"Zaplní jakoukoliv posluchárnu.\" K dispozici jsou kromě rozhovorů i anotovaná videa její terapeutické práce.", "section_level": 1}], "src_summary": "Virginia Satirová (26. června 1916, Neillsville, Wisconsin, USA - 10. září 1988, Kalifornie, USA) byla americká sociální pracovnice, psycholožka a terapeutka, autorka metod pro zkvalitňování komunikace v rodinách i v organizacích. Je označována za \"matku rodinné terapie\". Na základě své praxe vytvořila Model růstu k účinné psychoterapeutické práci.", "tgt_summary": "Virginia Satir (26 June 1916 – 10 September 1988) was an American author and therapist, known especially for her approach to family therapy and her pioneering work in the field of family reconstruction therapy. She is widely regarded as the \"Mother of Family Therapy\" Her most well-known books are \"Conjoint Family Therapy\", 1964, \"Peoplemaking\", 1972, and \"The New Peoplemaking\", 1988. She is also known for creating the Virginia Satir Change Process Model, a psychological model developed through clinical studies. Change management and organizational gurus of the 1990s and 2000s embrace this model to define how change impacts organizations.", "id": 1049689}
{"src_title": "Bitva u Anghiari (obraz)", "tgt_title": "The Battle of Anghiari (Leonardo)", "src_document": [{"title": "Historie.", "content": "Roku 1504 Leonardo da Vinci obdržel od gonfaloniereho P. Soderiniho smlouvu již podepsal Niccolò Machiavelli na výzdobu \"Sálu pěti set\". Jeho konkurentu, Michelangelo Buonarrotimu, jenž právě dokončil svého Davida, byla vymezena protilehlá stěna. Byla to jediná příležitost, kdy Leonardo da Vinci a Michelangelo pracovali na stejném díle. Michelangelova malba znázorňovala epizodu z bitvy u Casciny, kdy nepřítel překvapil skupinu koupajících se vojáků. Michelangelo však ve Florencii nezůstal dostatečně dlouho, aby mohl práci dokončit. V roce 1505 byl povolán zpět do Říma nově zvoleným papežem Juliem II. a byl požádán aby vystavěl papežovu hrobku. Dokončil tak jen nákres a malbu pouze započal. Leonardo da Vinci vytvořil velkou kresbu jako základ malby v kostele \"Basilica di Santa Maria Novella\". Zobrazil na ní výjev ze života N. Piccinina, jenž působil jako condottieri ve službách milánského vévody Filippo Maria Viscontiho. Nakreslil scénu s násilnou srážkou koní a zuřivou bitvu vojáků bojujících o vlajku v bitvě u Anghiari roku 1440. Giorgio Vasari prohlašuje ve svojí knize \"Le Vite\", že nebylo možné popsat monumentálnost, s níž Leonardo scénu vyvedl na papír: \"Nelze vyjádřit nápaditost Leonardovy kresby uniforem vojáků, které načrtl v celé rozmanitosti, nebo chocholy na helmách a jiné ozdoby, nemluvě o neuvěřitelné zručnosti se kterou provedl obrysy a detaily koní jež Leonardo, lépe než kterýkoliv jiný mistr, načrtl ve vší smělosti, hře svalů a elegantní krásy.\" Leonardo nechal postavit v \"Sále pěti set\" důmyslné lešení jež bylo možno zdvihat či skládat podobně jako tahací harmoniku. Tato malba měla být jeho největší a nejvýznamnější dílo. Protože měl špatnou zkušenost s malbami technikou \"fresco\" (\"Poslední večeře\" v refektáři milánského kláštera \"Santa Maria delle Grazie\"), chtěl na stěnu nanášet olejové barvy. Začal také experimentovat s tak silnou základní vrstvou (možná obsahující i vosk), že po nanesení barev malba začala stékat. Leonardo se ve spěchu snažil malbu usušit a zachránit co bylo možno; proto zavěsil blízko k obrazu velké koše s horkým dřevěným uhlím. V nedotčeném stavu byla zachráněna pouze spodní část díla. Horní část však nestačila uschnout dostatečně rychle a barvy se rozpily. Poté Leonardo práci vzdal. Nedokončené malby Michelangela a Leonarda da Vinciho zůstaly v sále společně až do roku 1512, kdy Bartolommeo Bandinelli z žárlivosti rozřezal Michelangelův nákres. Hlavní část malby Bitvy u Anghiari se těšila po desetiletí velkému zájmu a bylo vymalováno mnoho jejích kopií. Sál byl v polovině 16. století (1555 – 1572) pod vedením Vasariho a jeho pomocníků rozšířen a přestavěn, aby se v něm mohla konat zasedání dvora toskánského velkovévody Cosima I. Při této přestavbě se obě slavná – avšak nedokončená – díla, \"Bitva u Casciny\" od Michelangela a\"Bitva u Anghiari\" od Leonarda da Vinciho, ztratila.", "section_level": 1}, {"title": "Dochované kopie.", "content": "Jiný obraz od Paula Rubense v pařížském Louvru, známý jako \"Bitva u Standardu\", je považována za kopii kopie originálního Leonardova obrazu. Rubens ji vytvořil roku 1603 podle rytiny L. Zacchii z roku 1558. Lze zaznamenat několik rozdílů od originálu, Rubensovi se však podařilo zobrazit zuřivost, emotivnost a dojem síly z originální malby. Lze vysledovat i podobné rysy mezi touto \"Bitvou u Anghiari\" a jeho obrazem \"Lov na hrocha\" z roku 1616.", "section_level": 1}, {"title": "Snaha o znovuobjevení malby.", "content": "Italský expert na nejmodernější technologie analýzy uměleckých děl Maurizio Seracini věří, že za jednou z nástěnných maleb od Vasariho, nesoucí název \"Bitva u Marciana v údolí Chiana\" (1563), se skrývá původní dílo Leonarda da Vinciho. Na vrcholu Vasariho fresky, 12 metrů nad podlahou, je vyobrazen florentský voják který nese zelenou vlajku s nápisem \"Cerca trova\" (\"Kdo hledá, najde\"). Tato záhadná slova by mohla být narážkou od Vasariho, jenž se o freskách Leonarda da Vinciho vyjadřoval s obdivem. Seracini považuje za nepravděpodobné, že by Vasari při přestavbě \"Sálu pěti set\" zničil dílo svého předchůdce. Seracini provedl výzkum sálu s použitím neinvazivních postupů jako například vysokofrekvenčního radaru s podpovrchovou citlivostí a termografické kamery. Mimo jiného shledal, že Vasari před východní stěnou, kde se původní Leonardův obraz měl nacházet, nechal postavit ještě jednu zeď. Zjistil, že mezi oběma zdmi je mezera široká 1 až 3 centimetry, což by bylo dostačující na to, aby starší obraz byl zachován. Počátkem roku 2007 dala městská rada Florencie a italský ministr kultury svolení s dalším výzkumem. Ten zpočátku nepřinášel žádné nové výsledky. Teprve koncem roku 2011 se pomocí mikrokamer podařilo najít stopy pigmentů, které mohl Leonardo da Vinci použít; chemická analýza ukázala, že černý pigment má prakticky stejné složení jako ten, jaký byl použit pro obraz Mona Lisa a sv. Jana Křtitele.", "section_level": 1}], "src_summary": "Bitva u Anghiari (1505) je ztracená nástěnná malba od Leonarda da Vinciho, někdy též nazývaná \"Ztracený Leonardo\". Někteří znalci věří, že malba je dosud skrytá pod pozdějšími freskami v \"Sále pěti set\" (Salone dei Cinquecento) na radnici města Florencie, v paláci Palazzo Vecchio. Hlavní scéna obrazu znázorňovaIa lítou bitvu mezi dvěma válečníky na koních.", "tgt_summary": "The Battle of Anghiari (1505) is a lost painting by Leonardo da Vinci, at times referred to as \"The Lost Leonardo\", which some commentators believe to be still hidden beneath one of the later frescoes in the Salone dei Cinquecento (Hall of the Five Hundred) in the Palazzo Vecchio, Florence. Its central scene depicted four men riding raging war horses engaged in a battle for possession of a standard, at the Battle of Anghiari in 1440. Many preparatory studies by Leonardo still exist. The composition of the central section is best known through a drawing by Peter Paul Rubens in the Louvre, Paris. This work, dating from 1603 and known as \"The Battle of the Standard\", was based on an engraving of 1553 by Lorenzo Zacchia, which was taken from the painting itself or possibly derived from a cartoon by Leonardo. Rubens succeeded in portraying the fury, the intense emotions and the sense of power that were presumably present in the original painting. Similarities have been noted between this \"Battle of Anghiari\" and the \"Hippopotamus Hunt\" painted by Rubens in 1616. In March 2012, it was announced that a team led by Maurizio Seracini had found evidence that the painting still exists on a hidden inner wall behind a cavity, underneath a section of Vasari's fresco in the chamber. The search was discontinued in September 2012, without any further progress having been made, due to conflict among the involved parties.", "id": 2294501}
{"src_title": "Souvrství Morrison", "tgt_title": "Morrison Formation", "src_document": [{"title": "Paleontologie.", "content": "Ve vrstvách tohoto souvrství starých asi 156 až 146 milionů let (stupně oxford, kimmeridž a tithon) bylo objeveno také množství známých rodů dinosaurů (\"Allosaurus\", \"Camptosaurus\", \"Diplodocus\", \"Stegosaurus\", \"Apatosaurus\", \"Brachiosaurus\" ad.). Velkou biodiverzitu (druhovou rozmanitost) měli v tehdejších ekosystémech zejména obří sauropodní dinosauři. Je ovšem otázkou, do jaké míry je tato vysoká biodiverzita reálná a nakolik se může jednat pouze o výsledek stanovování odlišnosti na základě objevů fosilií mláďat a subadultních jedinců sauropodních dinosaurů. Kromě toho poskytly sedimenty souvrství také fosilní pozůstatky rostlin, malých obratlovců i bezobratlých živočichů. Ukazuje se, že ekosystémy v tomto souvrství byly velmi komplexní. Nachází se zde také proslulý \"Dinosauří národní památník\" (\"Dinosaur National Monument\"). V sedimentech souvrství Morrison bylo objeveno také množství fosilií druhohorních savců. Početní jsou v souvrství Morrison také draví teropodní dinosauři. Nacházejí se zde fosilní pozůstatky několika rodů velkých teropodů, jako je \"Torvosaurus\", \"Allosaurus\", \"Ceratosaurus\", \"Marshosaurus\" nebo \"Saurophaganax\". V rámci rodu \"Allosaurus\" již bylo popsáno několik různých druhů, které se zde vyvíjely jeden v druhý po dobu několika milionů let. Podrobný výzkum z lokality Mygatt-Moore Quarry ukázal, že velké procento zdejších obratlovců nese stopy okusu od teropodů (jako je \"Allosaurus\"). V rámci charakteru rýh po zubech na fosilních kostech jiných jedinců se zdá být pravděpodobné, že zde docházelo i k případům kanibalismu právě od velkých teropodů, jako je \"Allosaurus\" nebo \"Saurophaganax\". V sedimentech souvrství Morrison bylo objeveno také množství fosilních rostlin, včetně zkamenělých kmenů stromů o průměru až kolem 1,1 metru a délce přes 4 metry. Podobné objevy byly učiněny například na území kraje Uintah v Utahu. Geologickým stářím se souvrství shoduje s lokalitou Tendaguru ve východní Africe nebo souvrstvím Lourinhã v Portugalsku. Přibližně stejného stáří je také lokalita Solnhofen v Německu.", "section_level": 1}], "src_summary": "Morrisonské souvrství je jedním z nejznámějších souvrství svrchnojurského stáří na světě. Rozkládá se na velké ploše středozápadu USA, s centrem ve státech Colorado a Wyoming. Zabírá rozlohu asi 1,5 milionu km, přesto je dosud na 75 % těchto sedimentů pohřbených pod půdou velkých východních prérií. Svůj název obdrželo souvrství podle městečka Morrison v Coloradu, u kterého v roce 1877 objevil první dinosauří fosilie Arthur Lakes. Zejména v rámci této geologické formace se také odehrála nejvýznamnější část slavné Války o kosti mezi paleontology O. C. Marshem a E. D. Copem.", "tgt_summary": "The Morrison Formation is a distinctive sequence of Upper Jurassic sedimentary rock found in the western United States which has been the most fertile source of dinosaur fossils in North America. It is composed of mudstone, sandstone, siltstone, and limestone and is light gray, greenish gray, or red. Most of the fossils occur in the green siltstone beds and lower sandstones, relics of the rivers and floodplains of the Jurassic period. It is centered in Wyoming and Colorado, with outcrops in Montana, North Dakota, South Dakota, Nebraska, Kansas, the panhandles of Oklahoma and Texas, New Mexico, Arizona, Utah, and Idaho. Equivalent rocks under different names are found in Canada. It covers an area of 1.5 million square kilometers (600,000 square miles), although only a tiny fraction is exposed and accessible to geologists and paleontologists. Over 75% is still buried under the prairie to the east, and much of its western paleogeographic extent was eroded during exhumation of the Rocky Mountains. It was named after Morrison, Colorado, where the first fossils in the formation were discovered by Arthur Lakes in 1877. That same year, it became the center of the Bone Wars, a fossil-collecting rivalry between early paleontologists Othniel Charles Marsh and Edward Drinker Cope. In Colorado, New Mexico, and Utah, the Morrison Formation was a major source of uranium ore.", "id": 1835095}
{"src_title": "Ideální typ", "tgt_title": "Ideal type", "src_document": [{"title": "Bližší informace a základní dělení.", "content": "Podle Maxe Webera ideální typ v podstatě slouží jako pevný bod, k němuž se lidé obracejí. Dle jeho slov je naše chování ovlivněno iracionalitami různých druhu, například afekty nebo omyly. Jedinou možností, jak tyto naše iracionální odchylky od ideálního typu nalézt, má být porovnaní právě s ideálním typem. Weber při popisu ideálního typu hovoří o 2 kategoriích:", "section_level": 1}, {"title": "Příklady.", "content": "Konkrétním příkladem ideálního typu může být tzv. homo economicus, tedy člověk za všech okolností usilující o maximalizaci svého zisku. V reálném světě nikdo takový nicméně neexistuje. Jde jen o popis modelu uvažující, jak by to vypadalo, kdyby za ideálních, zcela volných podmínek někdo takový skutečně existoval a jako homo economicus se bezpodmínečně choval. Max Weber mimoto přišel s několika dalšími příklady ideálního typu aplikované na různé oblasti lidského života.", "section_level": 1}, {"title": "Weberovy základní kategorie lidského jednání.", "content": "Nekonečnou rozmanitost lidských jednání a jejich motivů rozčlenil Weber do čtyř ideálně typických kategorií, které se sice v čisté podobě téměř nikdy nevyskytují, přece však představují užitečný princip třídění a porozumění. Ideální typy jednání jsou řazené podle klesající míry racionality: Podle Webera nejsou poslední dvě jednání smysluplným jednáním.", "section_level": 2}, {"title": "Weberova charakteristika ideálního typu v byrokracii.", "content": "Max Weber se rovněž často zamýšlel nad otázkou byrokracie. Byl přesvědčen, že čím více si určitá organizace počíná jako ideální typ byrokracie, tím úspěšněji naplňuje cíle, za jejichž účelem byla založena. Moderní společnosti jsou podle Webera založeny na byrokracii. Nedává jí však žádná negativní hodnocení. Má se jednat o ztělesnění racionalizace. Byrokracie je racionální ve všech pravidlech, ve svém účelu i v prostředcích, které používá. Weberovy základní charakteristiky ideálního typu byrokracie:", "section_level": 2}, {"title": "Weberova typologie panství a autority.", "content": "Max Weber rozpracoval také pojem panství, který definoval jako vztah dominantní mocenské autority a ovládaných, přičemž je tento vztah oběma stranami považován za oprávněný. Jde o „předpoklad, že příslušné osoby uposlechnou rozkazu jistého obsahu“. Jedním ze zásadních určujících faktorů panství je podle něj stupeň byrokratizace. Weber vydělil 3 ideální typy forem panství, a to panství legální, tradiční a charismatické:", "section_level": 2}, {"title": "Zygmunt Bauman a jeho ideální typy v současné společnosti.", "content": "Zygmunt Bauman aplikuje Weberovy ideální typy na současnou společnost. Čtyři typy lidí, kteří nezávazně „proplouvají životem“, nazývá Zevloun, Tulák, Turista a Hráč.", "section_level": 2}], "src_summary": "Ideální typ neboli čistý typ (z lat. typus, to z řec. typos = ráz; z lat. idealis = vzorný, to z řec idea = podoba) je konstrukt německého sociologa Maxe Webera, který lze použít k porozumění nějaké životní situaci. Jedná se o abstraktní model určitého jevu, ztělesňující jeho nejtypičtější vlastnosti. V realitě ideální typ v zásadě neexistuje, většinou se vyskytuje jen v podobě některé z jeho dílčích charakteristik. Není míněn jako dokonalý či vytoužený model jevu, ale jako jeho „čistá“ a ničím nenarušená podoba. Jde o nástroj mající lidem přiblížit, do jaké míry se realita blíží jejich představám usilujícím o pochopení světa. Ideální typ vzniká na základě vyfiltrování klíčových znaků jevu, zprůměrováním nebo shrnutím jeho společných rysů. Weber ideální typy aplikoval na podoby byrokracie a hospodářského trhu, používal je i k popisu typů autorit. Uplatňoval je také v oblasti práva a náboženství.", "tgt_summary": "Ideal type (), also known as pure type, is a typological term most closely associated with sociologist Max Weber (1864–1920). For Weber, the conduct of social science depends upon the construction of abstract, hypothetical concepts. The \"ideal type\" is therefore a subjective element in social theory and research, and one of the subjective elements distinguishing sociology from natural science.", "id": 1374594}
{"src_title": "Phoebe Tonkin", "tgt_title": "Phoebe Tonkin", "src_document": [{"title": "Život.", "content": "Phoebe Tonkin se narodila v australském městě Sydney. Už od svých čtyř let se věnovala tanci, zejména baletu, stepu, hip-hopu a moderním tancům. Odmala ale byla rozhodnuta stát se herečkou, a proto byla obsazována do menších divadelních rolí, ve dvanácti letech se dokonce zúčastnila programu Australian Theatre for Young People (začala tam také například Nicole Kidman či Toni Collette). Phoebe Tonkin odmaturovala na dívčí škole Queenwood school v Balmoralu. Je vegetariánka. Od září 2013 do března 2017 chodila s hercem Paulem Wesleym, známý ze seriálu \"Upíří deníky\".", "section_level": 1}, {"title": "Kariéra.", "content": "Ve známost vešla zejména díky debutové roli mořské panny Cleo Sertori, kterou ztvárnila v dětském seriálu \"\" po boku Cariby Heine (Rikki), Claire Holt (Emma) a Indiany Evans (Bella). Tehdy získala velikou popularitu. S dalším hereckým kolegou z \"H2O\" – Angusem McLarenem – se rovněž objevila ve vedlejší roli energické barmanky Lexi v australském seriálu \"Packed to the Rafters\". Jejím následujícím hereckým počinem se stala role Fiony Maxwell v akčním filmu \"Tomorrow, When the War Began\" a hostovala v seriálu \"Home and Away\". Kromě několika dalších menších rolí v reklamách působila i jako fotomodelka pro australské i světové obchodní řetězce a její fotografie byly v magazínech jako \"Girlfriend\" nebo \"Dolly\". Velkou popularitu získala díky debutové roli mořské panny Cleo Sertori, kterou ztvárnila v seriálu \"H2O: Stačí přidat vodu.\" Objevila se ve vedlejší roli energické barmanky Lexi v australském seriálu \"Packed to the Rafters\". Jejím následujícím hereckým počinem se stala role Fiony Maxwell v akčním filmu \"Tomorrow, When the War Began\". Hostovala v seriálu \"Home and Away\". Zahrála si i několik menších rolí v reklamách a působil i jako fotomodelka pro australské i světové obchodní řetězce. Její fotografie se objevili v magazínech Girlfriend nebo Dolly. V roce 2008 získala nominaci na cenu AFI (American Film Institute) jako Nejlepší herečka v kategorii TV drama.V roce 2011 se na nějakou dobu přestěhovala do kanadského Vancouveru, kde začala natáčet seriál \"The Secret Circle\". V něm ztvárnila zápornou postavu, roli čarodějky Faye Chamberlain. Poté obdržela menší roli ve čtvrté sérii úspěšného seriálu \"Upíří deníky\", kde ztvárnila vlkodlačici Hayley. Od října 2013 hraje ve spin-offu \"Upířích deníků\" s názvem \"The Originals\". Phoebe získala v roce 2008 nominaci na cenu AFI (American Film Institute) v kategorii nejlepší herečka v televizním dramatu. V roce 2011 se na nějakou dobu přestěhovala do kanadského Vancouveru, kde začala natáčet seriál \"Tajemství kruhu\". V něm ztvárnila zápornou postavu, roli čarodějky Faye Chamberlain. Seriál měl premiéru 15. září 2011 na stanici The CW. Poté obdržela menší roli ve čtvrté řadě úspěšné show \"Upíří deníky\", kde si zahrála roli vlkodlačice Hayley. Od října 2013 ji můžete vidět ve spin-offu s názvem \"The Originals\". V květnu 2017 bylo oznámeno, že si zahraje v dramatickém seriálu stanice SBS \"Safe Harbour\". V roce 2018 byla obsazena do seriálu \"Bloom\".", "section_level": 1}], "src_summary": "Phoebe Jane Elizabeth Tonkin (* 12. července 1989, Sydney, Austrálie) je australská herečka a modelka. Její nejznámější role jsou Cleo Sertori v seriálu \"\" a Hayley Marshall v \"The Originals\".", "tgt_summary": "Phoebe Jane Elizabeth Tonkin (born 12 July 1989) is an Australian actress and model. She is best known for portraying Cleo Sertori in \"\", Fiona Maxwell in \"Tomorrow, When the War Began\", Faye Chamberlain in \"The Secret Circle\", and Hayley Marshall in The CW series \"The Vampire Diaries\" and its spin-off series \"The Originals.\"", "id": 755874}
{"src_title": "Textový soubor", "tgt_title": "Text file", "src_document": [{"title": "Členění na řádky.", "content": "Textový soubor není prostou lineární posloupností znaků, ale je členěn na jednotlivé řádky. U historických operačních systémů byl řádek reprezentován pevným počtem znaků (nejčastěji 80 podle počtu pozic na nejrozšířenějších děrných štítcích) nebo záznamem proměnné délky, který začínal údajem o délce. U moderních operačních systémů mají řádky proměnnou délku a každý řádek je zakončen znakem konce řádku:", "section_level": 1}, {"title": "Znak konec souboru.", "content": "Starší operační systémy (například CP/M) neudržovaly délku souboru v bytech, ale v blocích (záznamech, sektorech). Aby mohl textový soubor končit jinde než na konci bloku, ukládal se na konec souboru znak konce souboru (End of File – EOF). V novějších operačních systémech se znak konce souboru uplatňuje pro ukončení souboru čteného z klávesnice; v operačním systému MS-Windows a DOS se používá znak s kódem 26 (Ctrl-Z), v Unixech znak s kódem 4 (Ctrl-D).", "section_level": 1}, {"title": "Kódování textových souborů.", "content": "Podle použitého kódování mohou být jednotlivé znaky reprezentovány jedním bytem, pevným počtem bytů (obvykle dvojicí nebo čtveřicí) nebo posloupností bytů. Při použití kódování ASCII je každý znak uložen v jednom bytu; stejně tomu bylo u různých osmibitových kódování používaných pro zápis národních znaků. Po roce 2000 se stále častěji používá znaková sada ISO/IEC 10646 (Unicode), která umožňuje reprezentovat všechny v současnosti běžně používané znaky, včetně znaků čínského, japonského a korejského písma a jiných orientálních skriptů (indické skripty jako sanskrt, dévanágarí, tibetské skripty atp.). Pro kódování se používá nejčastěji UCS-2 nebo UTF-16 (MS-Windows, SMS), kde jeden znak je tvořen dvěma případně čtyřmi byty, nebo UTF-8 (Unixy, WWW, e-mail), kde znak je tvořen posloupností 1–4 bytů. Kvůli existenci kombinačních znaků není vyjádření znaků s diakritikou jednoznačné: např. český znak „ř“ (r s háčkem) může být vyjádřen jedním znakem (U+0159) nebo složením znaku r (U+0072) a znaku háček (U+030C).", "section_level": 1}, {"title": "Textová reprezentace binárních dat.", "content": "Protože pro zpracování textových souborů existuje velké množství nástrojů, a textová data lze snadno přenášet, bylo vyvinuto množství způsobů pro reprezentaci binárních dat v textové podobě. Mezi nejstarší patří Intel HEX, který se používá hlavně pro zápis obsahu paměti. Významným oborem, který podnítil vývoj textových reprezentací binárních dat byly počítačové sítě a telekomunikace, především e-mail. Po starších formátech specifických pro jednotlivé operační systémy, jako je uuencode používaném v unixových operačních systémech, a BinHex používaných na počítačích Macintosh, přišel standard MIME s kódováním base64 pro binární soubory a quoted-printable pro textové soubory obsahující i jiné než ASCII znaky.", "section_level": 1}, {"title": "Obsah textových souborů.", "content": "Obsah textových souborů může být různým způsobem strukturován. Pro ukládání tabulkových dat se používají relativně jednoduché CSV soubory členěné na řádky a položky. O něco složitější je struktura konfiguračních souborů ve formátu INI. Pomocí standardu MIME lze textově reprezentovat multimediální soubory. Soubory používající značkovací jazyky mohou být velmi složité, popsané gramatikou využívající rekurze. Jiným příkladem reprezentace složité spojové datové struktury pomocí poměrně jednoduchého textového souboru je formát GEDCOM pro výměnu genealogických dat.", "section_level": 1}], "src_summary": "Textový soubor je počítačový soubor složený výhradně ze znaků. Kromě tisknutelných znaků a mezer mohou textové soubory obsahovat omezenou sadu řídicích znaků, zpravidla pouze znaky konce řádků a tabulátory. Soubory, které obsahují jiná data než znaky, nazýváme binárními. V binárních datech mohou mít některé byty nebo skupiny bytů význam počtu, velikosti, pozice v souboru, barvy, tónu, napětí, posunutí či strojové instrukce. Jakákoli binární data lze (za cenu zvětšení souboru) různými způsoby vyjádřit v textovém tvaru, například pomocí kodéru base64. Soubory obsahující obrázky, audio, video, spustitelné programy a archivní soubory jsou kvůli úspoře místa a pro rychlejší zpracování zpravidla binární. Textové dokumenty, které pro formátování textu používají pouze znaky konce řádku, mezery a tabulátory, označujeme jako prostý text – obvykle se jim dávají jména s příponou codice_1. Jak prostý text, tak textové soubory obecně lze vytvářet a upravovat textovými editory. K vytvoření bohatěji formátovaného textu slouží textové procesory, které do souborů ukládají kromě textu i informace o použitém písmu, rozvržení textu na stránce, barvách, umožňují vkládat obrázky apod. Kvůli těmto přidaným informacím obvykle výsledný dokument není textovým souborem. Vložení přídavných informací při zachování textového formátu umožňují značkovací jazyky, které se používají například pro vytváření webových stránek. Textový formát mají také příkazové a dávkové soubory a zdrojové kódy počítačových programů a mohou jej mít i konfigurační soubory a datové soubory. Textový soubor lze považovat za druh kontejneru. Obvyklý kontejner však definuje globální struktury souboru, do kterých se vkládají jednotlivé části (např. video, audio a titulky), zatímco fakt, že soubor je textový, určuje způsob ukládání těch nejmenších složek dat.", "tgt_summary": "A text file (sometimes spelled textfile; an old alternative name is flatfile) is a kind of computer file that is structured as a sequence of lines of electronic text. A text file exists stored as data within a computer file system. In operating systems such as CP/M and MS-DOS, where the operating system does not keep track of the file size in bytes, the end of a text file is denoted by placing one or more special characters, known as an end-of-file marker, as padding after the last line in a text file. On modern operating systems such as Microsoft Windows and Unix-like systems, text files do not contain any special EOF character, because file systems on those operating systems keep track of the file size in bytes. There are for most text files a need to have end-of-line delimiters, which are done in a few different ways depending on operating system. Some operating systems with record-orientated file systems may not use new line delimiters and will primarily store text files with lines separated as fixed or variable length records. \"Text file\" refers to a type of container, while plain text refers to a type of content. At a generic level of description, there are two kinds of computer files: text files and binary files.", "id": 520446}
{"src_title": "Clawfinger", "tgt_title": "Clawfinger", "src_document": [{"title": "Historie kapely.", "content": "Kořeny kapely sahají až k létu 1989, kdy se v nemocnici Rosegrove poblíž Stockholmu potkali Zak Tell a Jocke Skog, když spolu pracovali. V roce 1990 se k nim přidal norský kytarista Bård Torstensen a Erlend Ottem. Tato čtyřka si brzy uvědomila své společné zájmy v muzice. Bård a Erlend předtím již hráli v kapele, která se jmenovala \"Theo\", v jejich rodném městě Arendal v Norsku. Investovali svůj volný čas do zkoumání světa hudby, skládali a psali songy, dokud se z nich nestala kapela. Jejich původní demo obsahující tři skladby (\"Waste of Time\", \"Nigger\" a \"Profit Preacher\") rychle dobylo místní rádia a upozornilo na tuto nově vzniklou skupinu. Song \"Nigger\" byl obzvláště úspěšný a to především kvůli antirasistickému postoji, který vyjadřoval. Na začátku devadesátých let, Clawfinger vydali své debutové album \"Deaf Dumb Blind\". Toho se prodalo přes 600 000 kopií po celém světě a bylo vřele přijato kritiky ve Švédském tisku. Po připojení Andrého Skauga a bubeníka Mortena Skauga, se Clawfinger vydali na svou první tour a hráli na nespočetném množství Evropských festivalů. Také jako předkapela skupiny Anthrax a Alice in Chains. Clafinger získali mnoho ocenění včetně dvou Grammy na domácím Švédském udělování cen Grammy ve roce 1994 za nejlepší hard rockovou kapelu a nejlepší hudební videoklip. Po turné se vrátili zpět do studia k nahrávání jejich druhého alba \"Use Your Brain\". Po vydání svého druhého alba se opět vydali na turné, například na Monsters of Rock Festival v Brazílii. Album \"Clawfinger\" pojmenované podle názvu kapely bylo vypuštěno v roce 1997. První song alba se jmenuje \"Two Sides\", ve kterém se neobvykle objevuje i ženský vokál. Zbytek alba však pokračuje s typicky agresivním vokálem. Clawfinger obsahuje 12 songů a navíc 3 bonusové tracky v limitované edici. Také uvolnili dvě videa k songům (Biggest & the Best and Two Sides). Life Will Kill You bylo vydáno v roce 2007. 24. srpna 2013 skupina na své facebookové stránce oznámila rozpuštění kapely. 5. října 2013 vyšla další zpráva, že se Jocke Skog připojil ke švédské deathmetalové skupině Feared jako baskytarista. V květnu 2014 bylo, opět na Facebooku, oznámeno jediné vystoupení skupiny na festivale ZAHID na Ukrajině 8. srpna 2014. Na rok 2015 byla oznámena dvě vystoupení, jedno v Maďarsku a jednu ve Švédsku. V roce 2016 odehrála kapela také dva koncerty – na dánském festivalu CopenHell a na bulharském Summer Chaos festivalu. Během roku 2017 již kapela hraje častěji (dvakrát také v ČR – na brněnském Čarodějálesu na festivalu Brutal Assault). 4. srpna 2017 Clawfinger vydávají nový singl s názvem \"Save Our Souls\".", "section_level": 1}, {"title": "Diskografie.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Singly.", "content": "z \"Deaf Dumb Blind\" z \"Use Your Brain\" z \"Clawfinger\" z \"A Whole Lot of Nothing\" z \"Zeros & Heroes\" z \"Hate Yourself With Style\" z \"Life Will Kill You\" Samostatně", "section_level": 2}], "src_summary": "Clawfinger je rap metalová skupina ze Švédska a jednou z prvních, které začaly hrát tento hudební žánr. Clawfinger jsou známí pro svou agresivní, ale melodickou muziku a témata dotýkající se politiky a antirasismu.", "tgt_summary": "Clawfinger is a heavy metal band from Sweden. Clawfinger is known for aggressive but melodic music and tackling political and anti-racist themes in their songs.", "id": 1773820}
{"src_title": "Mol šatní", "tgt_title": "Tineola bisselliella", "src_document": [{"title": "Taxonomie.", "content": "Druh popsal švédský entomolog Arvid David Hummel v roce 1823. Pro mola šatního se taktéž používají následující pojmenování:", "section_level": 1}, {"title": "Popis.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Vajíčko.", "content": "Samička naklade 50–80 vajíček v jedné až dvou snůškách na vlněnou látku v tmavých, vlhkých a teplých místech. V případě, že je vyrušována, kladení vajíček neproběhne. Vajíčka však nejsou nijak upevněna, a proto je lze mechanicky odstranit, například je vyklepat či vykartáčovat ze zasažených tkanin. Nicméně jiný zdroj uvádí, že vajíčka jsou přichycena přilnavým sekretem. Za dva týdny se líhnou larvy a okamžitě se začínají živit okolním materiálem. Jiný zdroj uvádí, že za tepla se vajíčka líhnou během 4 až 10 dnů a za zimy pak okolo 21 dní.", "section_level": 2}, {"title": "Housenka.", "content": "Z nakladených vajíček se přibližně za dva týdny líhnou malé bílé housenky s tmavší hlavičkou a válcovitým tělem o velikosti 1 mm. Okamžitě po vylíhnutí začínají některé larvy spřádat v napadených tkaninách chodbičky z hedvábí, ve kterých následně probíhá celý jejich vývoj a které larvy mola neopouštějí. Nicméně jsou známy i případy, kdy si larva chodbičku po několik dní netvořila. Za potravu housenkám slouží srst zvířat obsahující keratin (česky \"rohovina\") a tedy i všechny materiály, které se ze srsti vyrábí (například vlněné oblečení či koberce). V případě nedostatku této vhodné potravy jsou housenky mola schopné poškozovat i látky neobsahující keratin, tedy například výrobky z bavlny a lnu. Byly popsány dokonce i případy, kdy larvy mola požíraly své vlastní výkaly, tzv. koprofagie. Housenka se během svého vývoje svléká ze své schránky, která se jí stává malá. Svlékání probíhá 11 až 17krát a je ovlivňováno množstvím a kvalitou potravy a teplotou okolního prostředí. Pokud housenka mola šatního žije v lidském obydlí, má celoročně zajištěné vhodné podmínky pro svůj vývoj. Vývoj housenky trvá obvykle 35 dní, ale v případě nedostatku potravy, teplotě a vlhkosti se může prodloužit až na 2,5 roku. Před zakuklením dosahuje larva velikosti okolo 12 mm.", "section_level": 2}, {"title": "Kukla.", "content": "Housenka po zakuklení vytvoří štíhlou kuklu okrové barvy nacházející se na konci chodbičky z hedvábí, kterou si housenka během svého vývoje stavěla. Délka hedvábného vlákna může dosahovat délky až 8 mm. Na stavbu kokonu potřebuje housenka 8 až 10 dní v létě a v případě zimy 3 až 4 týdny. Po zakuklení zůstává v tomto stádiu přibližně 6 týdnů (jiný zdroj uvádí 50 až 90 dní, ale v případě nepříznivých podmínek až 4 roky).", "section_level": 2}, {"title": "Dospělec.", "content": "Mol šatní je drobný motýlek, jeho světle okrová přední křídla měří 4 až 8 mm. Samička je menší než sameček. Na křídlech se nenachází žádná kresba, nicméně jsou vysoce lesklá a na okrajích křídel se nachází dlouhé třásně stejné barvy. Mol má dlouhé tenké nohy i tykadla. Na přední straně se nachází pár černých očí. Dospělci se objevují převážně na jaře a v létě, kdy vylétávají ze svého úkrytu. Ve večerních hodinách jsou aktivní hlavně samečci, kteří poletují po prostoru. Naproti tomu samičky žijí převážně usedle ve svých skrýších, které opouštějí jen zřídka, například během vyrušení člověkem či jiným zvířetem. V takovém případě se samičky snaží utéci do bezpečí během, nikoliv letem. Dospělci mola šatního nemají vyvinuté ústní ústrojí a nepřestavují tak přímé nebezpečí pro oblečení a další věci, jelikož se nepodílí na konzumaci vláken. Ta požírají pouze larvy. To by nás ale nemělo zmást. Škodlivost dospělců spočívá v tom, že se dále šíří a přivádějí na svět nové generace. Mol šatní se, v případě ideálních podmínek, dožívá od vajíčka po dospělce 65 až 90 dní.", "section_level": 2}, {"title": "Výskyt.", "content": "Tento druh se nachází po celém světě, nicméně ve státech se suchým klimatem jako je například americké Colorado není tak běžný. Jen zřídka létá v noci za světlem podobně jako jiné můry, namísto toho obvykle obývá tmavé místa jako jsou šatníky, prostor pod kobercem, pod skříněmi atd. Dospělec i larva mola šatního je schopna se protáhnout i úzkou mezerou, což jim umožňuje snadné prostupování celými budovami. Dospělci létají hlavně od dubna do října (jiný zdroj uvádí květen až září), ale uvnitř budov může létat celoročně. Nicméně většina poletujících motýlků jsou samci, jelikož samice dávají přednost běhu. Larvy jsou aktivní po celý rok.", "section_level": 1}, {"title": "Potrava.", "content": "Housenka mola šatního nejvíc napadá tkaniny s obsahem keratinu (vlna, kůže či peří), nicméně v případě nedostatku této vhodné potravy jsou housenky mola schopné poškozovat i látky neobsahující keratin, tedy například výrobky z bavlny a lnu. Naproti tomu syntetické tkaniny jsou před ním v bezpečí.", "section_level": 1}, {"title": "Rozmnožování.", "content": "V případě ideálních podmínek je mol šatní schopen za rok vyvést až čtyři generace potomků. Po oplodnění samička vyhledává úkryt, kde položí jednu až dvě snůšky o počtu 40 až 50 vajíček (jiný zdroj uvádí 50 až 80), jelikož se z ní stane špatný letec. Vajíčka snáší během 2 až 3 týdnů. Po snůšce samička následně umírá. Oproti tomu sameček po spáření dále žije a pokračuje v rozmnožování do konce života.", "section_level": 1}, {"title": "Ekologické vztahy.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Paraziti.", "content": "Bylo pozorováno, že larvy mola šatního jsou napadány parazity. Konkrétně se jedná o druhy z čeledi lumčíkovitých, a to \"Chremylus rubiginosus\" a \"Apanteles carpatur\".", "section_level": 2}, {"title": "Význam pro lidstvo.", "content": "Tento motýlek je v lidské společnosti považován za škůdce, jelikož je schopen poškodit výrobky obsahující keratin. Způsobuje tak škody v šatníku na oblečení, ale taktéž v rámci různých sbírek vycpaným exponátům, které proti němu nejsou dostatečně chráněny. Je natolik rozšířen, že boj s ním je téměř zbytečný. Z bytu do bytu se zejména v panelových domech dostává snadno šachtami vyplněnými izolačními materiály a textiliemi, které konzumují housenky.", "section_level": 1}, {"title": "Ochrana materiálů.", "content": "Před ničivými nálety můžeme své věci ochránit důkladnou čistotou ukládaných věcí, odstraňováním zbytků vln, větráním (jelikož moli nesnášejí průvan), vyklepáváním a vystavováním věcí mrazu. Dále lze do úložných prostor zavěsit speciální aromatické odpuzovače, či pytlíky naplněné bylinkami jako například sušenou mařinkou vonnou, rozmarýnem, vratičem, sušenou pomerančovou kůrou, levandulí, pelyňkem atd. Moly odpuzuje též vůně mýdla uloženého mezi oděvy či cedrového dřeva, které se vkládá do skříní ve formě špalíčků (doporučuje se po přibližně čtvrt roku povrch dřeva opět zdrsnit, aby se opět obnovil únik vůně). Vyjma těchto metod je možné pro odstranění mola využít i širokou škálu chemických prostředků jako například 1,4-dichlorbenzen či naftalen či tzv. lapačů napuštěných feromony. Lapače následně lákají samečky mola šatního, který se na lapač přichytí a následně hyne.", "section_level": 2}], "src_summary": "Mol šatní (\"Tineola bisselliella\") je drobný motýlek z čeledi molovitých o velikosti mezi 4 až 8 milimetry, který je známý a obávaný škůdce v mnoha domácnostech. Motýlek je zajímavý tím, že k životu nepotřebuje pít, protože si potřebnou vodu vytváří metabolismem. Nicméně samotným škůdcem není dospělec motýlka, ale jeho larvy živící se keratinem neboli rohovinou obsaženou v některých přírodních materiálech. Jedná se tak o jeden z mála živočišných druhů, který je schopen trávit vlnu. Mol šatní je celosvětově rozšířený motýl, který ke svému životu využívá tmavé, vlhké a teplé prostředí, kde klade svá vajíčka. Od nakladení vajíček po dospělce trvá jeho vývoj od měsíce až po rok, v závislosti na podmínkách ve kterých žije a od toho se odvíjí i množství generací vyskytujících se do roka. Celý životní cyklus mola šatního se odehrává v rozmezí 65 až 90 dní.", "tgt_summary": "Tineola bisselliella, known as the common clothes moth, webbing clothes moth, or simply clothing moth, is a species of fungus moth (family Tineidae, subfamily Tineinae). It is the type species of its genus \"Tineola\" and was first described by Arvid David Hummel in 1823. The specific name is commonly misspelled \"biselliella\" – for example by G. A. W. Herrich-Schäffer, when he established \"Tineola\" in 1853. The larvae (caterpillars) of this moth are considered a serious pest, as they can derive nourishment from clothing – in particular wool, but many other natural fibres – and also, like most related species, from stored foods, such as grains.", "id": 181147}
{"src_title": "Gallerie dell'Accademia", "tgt_title": "Gallerie dell'Accademia", "src_document": [{"title": "Části galerie.", "content": "Malby jsou umístěny v jednom patře rozděleném do 24 síní nebo oddělení. Některé síně jsou označeny (někdy i na zdi uvnitř) římskými čísly. Restaurační práce pokračují za provozu, takže ne všechny malby budou vystaveny a několik oddělení může být uzavřeno.", "section_level": 1}, {"title": "Byzantské umění a mezinárodní gotika.", "content": "Síň číslo 1 dokládá vliv byzantského umění na první benátské malíře. Nachází se zde například \"Korunovace Panny Marie\" od Paola Veneziana, skutečného zakladatele benátské školy. Projevují se zde západní i východní vlivy. Lineární rytmus je nepopiratelně gotický, avšak celkový dojem a zářivě zlaté pozadí ukazují na byzantské malířství. \"Korunovace Panny Marie\" od Michele Giambona ve stejné síni prozrazuje vliv mezinárodního gotického slohu, s kterým Benátky seznámili Gentile da Fabriano a Pisanello. Tento styl se vyznačoval jemnými naturalistickými detaily, například ptáky a zvířaty, které lze spatřit v popředí Giambonova obrazu.", "section_level": 2}, {"title": "Raná renesance.", "content": "Renesance se v Benátkách objevila pozdě, ale ve druhé čtvrtině 15. století již město proměnila v centrum umění soupeřící s Florencií a Římem. Dominantní úlohu v rané benátské renesanci hrála rodina Belliniů – otec Jacopo a jeho dva synové Gentile a Giovanni. Oltářní malba Giovanni Belliniho pro San Giobbe (1487) v síni č. 2 patří k nejkrásnějším ukázkám. Giovanni, mladší z bratrů, byl silně ovlivněn racionálním stylem a dokonalým ovládáním perspektivy v dílech svého švagra Andrey Mantegni, jehož \"Svatý Jiří\" (kolem 1460) visí v síni číslo 4. Dále se zde nachází Mantegnovy \"Madony\" (síň č. 4 a 5). Dále se zde nachází Giorgionova slavné \"Bouře\"", "section_level": 2}, {"title": "Vrcholná renesance.", "content": "Monumentální \"Hostina v domě Leviho\" od Paola Veronese (1573) zaujímá stěnu v síni číslo 10. Původně umělec namaloval \"Poslední večeři\", ale kvůli požitkářským prvkům – opilci a trpaslíkům – nebyla přijata a Veronese se ocitl před inkvizicí. Nařízení, aby zmírnil rouhavý obsah obrazu, se vyhnul tak, že jednoduše změnil obsah. Jacopo Tinroretto si získal renomé \"Zázrakem otroka\" (1548), který také visí v síni číslo 10. Obraz dokládá jeho mistrovské umění dramatických efektů světla a pohybu. Byl prvním z cyklu maleb pro \"Scuolu Grande di San Marco\". V další síni je Veroneseho \"Mystický sňatek sv. Kateřiny\" (kolem 1575).", "section_level": 2}, {"title": "Baroko, žánrová malba a krajinářství.", "content": "Ve městě na laguně se nenarodilo mnoho barokních malířů, a tak tamější školu udržovalo při životě v 17. století několik umělců, kteří nepocházeli z Benátek. Nejpozoruhodnějším z nich byl Bernardo Strozzi, velký obdivovatel Veronesa, jak lze spatřit v jeho \"Hostině v domě Šimona\" (1629), síň číslo 11. V této místnosti je zastoupen také Giambattista Tiepolo, nejvýznamnější benátský malíř 18. století. Jsou zde také pastorální výjevy Francesca Zuccharelli, díla Marca Ricciho, scény ze života benátské společnosti Pietra Longhiho a pohled na Benátky od Canaletta.", "section_level": 2}, {"title": "Obřadní malby.", "content": "V síních 20 a 21, jež se vracejí do renesance, stojí za povšimnutí dva význačné cykly maleb z pozdního 16. století. Drobné detaily na těchto ohromných plátnech plných anekdot nám umožňují nahlédnout do života, zvyků a vzhledu města v této době. V síni č. 20 se nachází \"Zázraky sv. Kříže\" od předních benátských umělců, které si objednala \"Scuola San Giovanni Evangelista\". Každý znázorňuje epizodu relikvie svatého Kříže, kterou Scuole darovalo Kyperské království. V \"Procesí na náměstí S. Marco\" (1496) od Gentila Belliniho můžeme porovnat tehdejší náměstí s jeho současnou podobou. Další obraz \"Uzdravení posedlého\" od Vittora Carpaccia zachycuje most Ponte Rialto. Od stejného umělce se zde nachází také \"Legenda sv. Voršily\".", "section_level": 2}, {"title": "Sala dell'Albergo.", "content": "Když se na počátku 19. století Scuola della carità stala sídlem akademie umění, v \"albergu\" (kde bydleli studenti) se dochovalo původní obložení a strop z 15. století. Působivé \"Uvedení Panny Marie do chrámu\" (1538) bylo namalováno právě pro tuto místnost a kupodivu patří k jednomu z mála Tizianových děl v galerii. Stěny také zdobí velkolepý triptych (1446) Antonia Vivariho a Giovanniho d'Alemagny.", "section_level": 2}], "src_summary": "Gallerie dell'Accademia jsou největší sbírkou benátského umění vůbec, sídlí ve třech dříve církevních budovách v Benátkách. Základ sbírky tvoří Accademia di Belle Arti, založená v roce 1750 malířem Giovannim Battistou Piazzettou. V roce 1807 Napoleon přestěhoval akademii do nynějších prostor a sbírka se rozrostla o umělecká díla z kostelů a klášterů, které zrušil.", "tgt_summary": "The Gallerie dell'Accademia is a museum gallery of pre-19th-century art in Venice, northern Italy. It is housed in the Scuola della Carità on the south bank of the Grand Canal, within the sestiere of Dorsoduro. It was originally the gallery of the Accademia di Belle Arti di Venezia, the art academy of Venice, from which it became independent in 1879, and for which the Ponte dell'Accademia and the Accademia boat landing station for the \"vaporetto\" water bus are named. The two institutions remained in the same building until 2004, when the art school moved to the Ospedale degli Incurabili.", "id": 2144905}
{"src_title": "Johannes a Lasco", "tgt_title": "Jan Łaski", "src_document": [{"title": "Život.", "content": "Byl původně katolickým knězem, později evangelicko-reformovaným pastorem a teologem. Byl to nejpřednější polský činovník reformace, humanista, spisovatel, překladatel a diplomat, sekretář polského krále Zikmunda I. Starého od r. 1521. Organizátor evangelických sborů v Anglii a východním Frísku, zakladatel Evangelické reformované (kalvínské) církve v Polsku. Bratranec primase Polska Jana Laského. Jediný polský činovník reformace evropského významu, uctěný na ženevském pomníku reformace. Zasloužil se o rozvoj spisovné polštiny a písemnictví a také polského humanizmu a demokratických tradic.", "section_level": 1}, {"title": "Léta studií a hledání.", "content": "Laský se narodil do zámožné a vlivné rodiny polského šlechtického rodu jako syn Jaroslava, seradského vojevody a Zuzany z nedalekého hradu Buková Hora (Bąkowa Góra). Učení pobíral na dvoře svého strýce a jmenovce Jana Laského (1456–1531), velkokancléře království a později arcibiskupa a primase Polska. V letech 1514 až 1519 odjel na studia, prvně do Vídně a dále do Itálie, kde studoval teologické právo, starověkou literaturu a jazyky (latinu, řečtinu, němčinu a italštinu na univerzitách v Boloni a v Padově. Podle přání strýce se věnoval kariéře v duchovenstvu, ale předně se chtěl seznámit s intelektuálními proudy doby. Z toho důvodu se roku 1525 vrátil na Západ. V Bazileji se spřátelil s vynikajícím humanistou Erazmem z Rotterdamu, bydlel v jeho domu několik měsíců, přispíval mu na jeho živobytí a nakonec odkoupil drahocenné Erasmovy knihovní sbírky při ponechání jich k Erasmově užití až do konce života. Později celý soubor přivezl do Polska na Laského pokyn Andrzej Frycz Modrzewski. Západní Evropa se nacházela v bouřlivém čase vznikající reformace a Laský se seznámil s rozmanitými ideovými směry tohoto času. Poznal přední reformátory, jako Ulrich Zwingli, Joachim Camerarius, Johannes Oecolampadius, Albert Hardenberg, Martin Bucer a Filip Melanchton.", "section_level": 2}], "src_summary": "Johannes a Lasco, vl. jm. \"Jan Łaski\", známý také jako \"Jan Laský, Jan z Łaska, Jan Lascius\", (1499 v Lasku – 8. ledna 1560 v Piňčově) byl polský protestantský reformátor, mladší synovec svého jmenovce Jana Laského, primase Polska.", "tgt_summary": "Jan Łaski or Johannes à Lasco (1499 – 8 January 1560) was a Polish Reformed reformer. Owing to his influential work in England (c. 1543–1555) during the English Reformation, he is known to the English-speaking world by the Anglicised form John à Lasco (or less commonly, John Laski).", "id": 1486482}
{"src_title": "Christina (román)", "tgt_title": "Christine (novel)", "src_document": [{"title": "Obsah.", "content": "V americkém městečku Libertyville žijí dva kamarádi, Dennis Guilder a Arnie Cunnigham. Arnie je zakřiknutý chlapec s ošklivým akné na obličeji, kterého ovládají jeho ambiciózní rodiče, má jediného přítele Dennise, který ho chrání před útoky spolužáků. Jednoho dne se jejich přátelství naruší, když si Arnie přes odpor rodičů koupí zničený Plymouth Fury z roku 1958 od podivínského veterána Rolanda LeBaye, celé léto na autě pracuje a auto se zázračným způsobem zotavuje ze šrámů a naježděných let. Po vzoru Le Baye vozidlu říká Christina. Matka Regina odmítá, aby auto stálo u jejich domu a Arnie je nucen si pronajmout stání u místního podnikatele se špatnou pověstí, Willa Darnella. Arnie auto opraví, zázračně se mu lepší i jeho pleť. Díky svému lepšímu vzhledu se stává objektem touhy své krásné spolužačky Leighy Cabbotové, která s ním začne chodit. Dennis ani Leigha z auta nemají dobrý pocit, Arnie se začíná postupně měnit v někoho jiného. LeBay zemřel, Arnie s Dennisem se jdou podívat na jeho pohřeb, Dennis se seznámí s jeho bratrem, který mu řekne historii Rolanda i Christiny. Roland nenáviděl svět, během služby v armádě opravoval drahá auta svých nadřízených, sám také toužil po vlastním. Po návratu z války se oženil a za peníze koupil nový Plymouth Fury, na které nedal dopustit. Jeho dcera se zadusila v Christině soustem hamburgeru a jeho žena se po této nešťastné události otrávila výfukovými plyny. Místní parta je naštvaná na Arnieho, protože jejich kamaráda Buddyho za Arnieho napadení vyhodili ze školy. Opravená Christina musí parkovat na odlehlém parkovišti, protože ji Regina nechce mít na očích. Buddyho parta Christinu úplně zdevastuje. Arnie se nevzdává a znovu ji „opravuje“, respektive Christina se regeneruje sama. Členům Buddyho party se dějí smrtelné nehody, policie má podezření, že za tím stojí Arnold, ale nemá důkazy. Leigha se dusí v Christině soustem z hamburgeru, Arnie jí nepomůže, přestože ví jak. Zachrání ji náhodný stopař, Leigha odmítá dále jezdit v Christině a sbližuje se s Dennisem, který má z auta podobné pocity. Arnie, aby si vydělal peníze vozí pro Darnella nekolkované cigarety či drogy, jednou ho však chytí. Arnie odmítá udat Darnella, který je ve vlastním domě zabit Christinou, která spolu s mrtvým LeBayem ovládla Arnieho, ten je díky Willově smrti zproštěn obvinění. Dennis s Leighou přijdou na Christininu pravou tvář a rozhodnou se auto zničit, aby zachránili svého přítele. Arnie nachytá líbající se Dennise a Leighu, oba ví, že teď bude následovat Christinina pomsta a začínají jednat. Dennis má po těžkém zranění z fotbalu slabou nohu, přesto řídí ohromný fekální vůz Petúnii, dokáže jí Christinu zničit. Arnie ale umírá se svou matkou při dálniční nehodě.", "section_level": 1}], "src_summary": "Christina (anglicky \"Christine\") je román amerického spisovatele Stephena Kinga z roku 1983. Kniha vyšla poprvé v češtině roku 1997. Kniha obsadila 6. místo v kategorii „Best Fantasy Novel“ literární ceny Locus za rok 1983.", "tgt_summary": "Christine is a horror novel by American writer Stephen King, published in 1983. It tells the story of a car (a 1958 Plymouth Fury) apparently possessed by supernatural forces. A film adaptation, directed by John Carpenter, was released in December of the same year; this adaptation starred Keith Gordon, John Stockwell, Alexandra Paul and Harry Dean Stanton. In April 2013, PS Publishing released \"Christine\" in a limited 30th Anniversary Edition.", "id": 2112012}
{"src_title": "Lontar vějířovitý", "tgt_title": "Borassus flabellifer", "src_document": [{"title": "Popis.", "content": "Lontar je středně silná palma dorůstající výšky 30, někdy i 35 metrů. Kmen má 25 – 50 cm v průměru. Listy jsou zpeřené, dlouhé 1,5 až 3 metry.", "section_level": 1}, {"title": "Areál rozšíření.", "content": "Lontar je původem v Indii, Malajsii a Indonésii, ale pěstuje se v celé tropické Asii, Oceánii a tropické Africe. Jednoznačně nepůvodní je v Austrálii. Na určitých lokalitách mohou převažovat nebo být výhradně pěstovány jednotlivé odrůdy (podle anglické Wikipedie)", "section_level": 1}, {"title": "Stanoviště.", "content": "Lontar je pěstován jako zemědělská rostlina na lehkých půdách ve vlhkých oblastech, často v blízkosti obydlí svého majitele.", "section_level": 1}, {"title": "Využití.", "content": "Lontarová palma je pro mnoho obyvatel tropů stejně důležitá jako palma datlová; je to \"strom - matka\", poskytovatel \"nektaru pro člověka\", který slouží jako zdroj výživné šťávy obyvatelům mnoha tropických zemí. Poskytuje cukernatou mízu („nirah“), která prýští z nařezaných stonků. Tato šťáva je mírně mléčně zakalená a má sladkou chuť. Z této šťávy se dělá cukr, zkvašením palmové víno a destilací palmového kvasu pálenka arak. Šťáva je výživná a pro zdejší obyvatele představuje základ výživy. Obsahem uhlovodanů a dalších živin má nektar hodnotu, díky které poskytuje člověku po celý den potřebnou energii a výživu. Člověk může dlouhou dobu bez problémů existovat jen pitím této šťávy – bez dalších potravin. Šťáva je také svařovaná na trvanlivější sirup, který si domorodí obyvatelé v indonéském Sabu berou s sebou tradičně do práce jako svačinu. Doušek sirupu pak zapíjejí čistou vodou. Jeden strom dá až 700 litrů nektaru ročně. Jedna rodina tedy vystačí s 3 až 4 stromy. Průmyslově se dnes ze šťávy a sirupu, ale i z aromatické dřeně plodů lontaru dělá limonáda. Domorodci si pochutnají i na výhoncích vzklíčených semen. Káceny jsou jen staré stromy, které již nejsou dostatečně plodné. Lontar slouží jako zdroj dřeva, \"větví\" a listí. Palma je údajně využívána na 801 způsobů. Výroba košíků, střech příbytků, cigár z listí, stavba stěn a plotů z větví (ve skutečnosti jde o dřevnaté řapíky listů), výroba hudebních nástrojů, lodí, rukojetí nožů, nářadí a příbytků ze dřeva. Před vynálezem papíru byly proužky z listů používány pro psaní . Zralé plody jsou jedlé a na spadaných plodech se pasou vepři. „Životadárnou moc těchto stromů poznal na vlastní kůži i mořeplavec Thomas Cook, který zde přistál po dlouhé cestě z Francouzské Polynésie, aby doplnil zásoby. K jeho velkému překvapení nakonec zachránilo posádce lodi život několik sudů naplněných právě palmovou šťávou. Cook byl prvním Evropanem, který přinesl o životě na Sabu seriózní informace, a i když od jeho návštěvy uplynulo takřka 350 let, lidé zde dodnes používají stejné postupy sklizně a zpracování lontaru, jaké popsal ve svých zápiscích, včetně výroby cigár kořeněných hřebíčkem.“ Také další cukrová palma arenga cukrodárná (\"Arenga pinnata\", syn. \"Arenga saccharifera, Gomutus sacchariferus, Saguerus Rumphii\"; gomut), vínová palma (\"Raphia vinifera\") a karyota žahavá (\"Caryota urens\") poskytují cukernatou šťávu, která vytéká z naříznutých stonků, podobně jako u lontaru vějířovitého, a má také podobné využití. Také palma olejná (\"Elaeis guineensis\" a \"Elaeis oleifera\") dává cukernatou mízu podobné kvality.", "section_level": 1}, {"title": "Ekologie.", "content": "Ekologická výhoda získávání obživy ze stromů určitého druhu pěstovaných jednotlivě nebo v malých skupinkách mezi původní vegetací a v okolí lidských sídel spočívá zejména v tom, že půda není narušována každoroční opakovanou orbou, že se lze obejít i bez chemizace a v okolí stromů může existovat původní nebo odlišná, ale relativně pestrá flóra a fauna. Je třeba tyto způsoby obživy preferovat. Naopak pěstování palem na plantážích, kdy je mýcena původní vegetace a palma je pěstovaná jako monokultura, působí značné ekologické škody. (Viz Palma olejná.)", "section_level": 1}], "src_summary": "Lontar vějířovitý (\"Borassus flabellifer\"; lontarová palma, cukrová palma, palmýrová palma, lontara) je palma z čeledi arekovitých pocházející z Indie, Malajsie a Indonésie.", "tgt_summary": "Borassus flabellifer, commonly known as doub palm, palmyra palm, tala palm, toddy palm, wine palm, or ice apple is native to the Indian subcontinent and Southeast Asia, including Nepal, India, Bangladesh, Sri Lanka, Cambodia, Laos, Burma, Thailand, Vietnam, Malaysia, Indonesia and the Philippines. It is reportedly naturalized in Pakistan, Socotra, and parts of China.", "id": 735303}
{"src_title": "Sarod", "tgt_title": "Sarod", "src_document": [{"title": "Vzhled.", "content": "Vzhled nástroje závisí na škole (\"gharaně\"), ke které hráč patří. V podstatě jsou tři základní typy:", "section_level": 1}, {"title": "Historie.", "content": "Sarod je někdy považován za modifikaci afghánského nástroje rabáb. V dobách vzniku a ohraničování vlastní identity nástroje byl někdy nazýván jako \"basový rabáb\", avšak jeho tón je ve skutečnosti jen o trochu hlubší. Lalmani Misra ve svém díle Bharatiya Sangeet Vadya namítá, že sarod je spíše kombinací \"čitra víny\", středověkého \"rabábu\" a moderního \"suršringaru\". Existuje také teze, že je sarod odvozen od loutny \"oud\". V současnosti existují pro vznik sarodu dvě teorie:", "section_level": 1}, {"title": "Části.", "content": "Tělo nástroje je tradičně vydlabáno z jednoho kusu dřeva. Většinou se jedná o teak nebo dnes častěji o levnější ale stejně dobře znějící tun (Cedrela tuna). Količník je protáhlý, většinou osmiúhelníkového tvaru, nesoucí osm kolíků. Nultý pražec pro struny se nazývá méru (nebo ára), k němu je na boku připevněna bzučivá kobylka (podobná sitárové) zvaná džavarí pro struny \"jod\". Obojí je vyrobeno z kosti, parohu, ebenu nebo mosazi. Hmatník je vypouklá ocelová deska bez jakýchkoli pražců, přesné tóny musí tedy hráč dle cviku nahmátnout jako na houslích či podobných nástrojích. Z ocelového hmatníku navíc při horní hraně vychází rezonanční struny. Kobylka z kosti, parohu nebo ebenu je umístěna na bláně z kozí kůže, která slouží místo rezonanční desky. Struny jsou z oceli a bronzu. Trsátko je trojúhelníkové, vybroušené ze slupky kokosového ořechu, ebenu nebo kosti a nazývá se \"džava\".", "section_level": 1}, {"title": "Technika hry.", "content": "Herní pozice je dost podobná kytarové, ale při hře se vždy sedí na zemi. Hru značně stěžuje absence pražců. Struny musí být přitlačovány až na hmatník pomocí prstů nebo mezery mezi bříškem prstu a nehtem. Tím se od sebe v podstatě liší dva základní styly hry, přičemž používání bříšek prstů je pro začátečníka méně bolestivé a dnes také hojněji používané. Faktem ale je, že oba styly mačkání strun jsou různé co do kvality zvuku, který struna vydává. Při moderní technice je zvuk tupější, při klasické více zvonivý.", "section_level": 1}], "src_summary": "Sarod (, , z perštiny dosl. \"krásný zvuk\") je bezpražcový mnohostrunný drnkací hudební nástroj z rodiny louten, spolu se sitárem jeden z nejpopulárnějších nástrojů severní Indie, typický představitel hindustánské hudby. Klasickým doprovodným nástrojem je dvojice bubnů tabla, případně strunný nástroj tampura. Často hraje spolu se sitárem či surbaharem. Sarod má oproti sitáru huboký, plný až těžký zvuk. Podobným nástrojem avšak s basovějším zvukem je vzácně vyráběný \"suršringar\".", "tgt_summary": "The sarod or sarode is a stringed instrument, used mainly in Hindustani music on the Indian subcontinent. Along with the sitar, it is among the most popular and prominent instruments. The sarod is known for a deep, weighty, introspective sound, in contrast with the sweet, overtone-rich texture of the sitar, with sympathetic strings that give it a resonant, reverberant quality. It is a fretless instrument able to produce the continuous slides between notes known as meend (glissandi), which are important in Indian music.", "id": 2001827}
{"src_title": "Faktor VIII", "tgt_title": "Factor VIII", "src_document": [{"title": "Fyziologie.", "content": "Syntéza faktoru probíhá především v játrech (méně ve slezině, slinivce, ledvinách a ve svalové tkáni). Jde o glykoprotein tvořený ze dvou nekovalentně spojených řetězců (heterodimer): těžkého (složeného z domén A1-A2-B) a lehkého (A3-C1-C2 domény). Pro stabilitu heterodimeru jsou důležité Ca a Cu ionty. V plazmě koluje vázaný nekovalentní vazbou na Von Willebrandův faktor (vWF) v poměru 1:1. Z této vazby se FVIII uvolní při kontaktu s negativně nabitými fosfolipidovými povrchy. Na molekule FVIII se tak zpřístupní vazebné místo pro fosfolipidy, které je v komplexu s vWF skryté. Volný faktor VIII je aktivován na FVIIIa působením trombinu (faktor IIa) nebo faktoru Xa. FVIIIa je složený z podjednotek A1, A2 a A3-C1-C2. Faktor VIIIa poté tvoří komplex (vnitřní tenáza) s faktorem IXa, membránovými fosfolipidy a Ca, který aktivuje faktor X na faktor Xa. Faktor VIII má v komplexu funkci kofaktoru – až 10000x urychluje aktivaci faktoru X. Činnost komplexu vnitřní tenáza je regulována. Komplex je inaktivován vyřazením kofaktoru VIIIa (disociace podjednotky A1) a také řízenou proteolýzou, kterou zajišťuje aktivovaný protein C spolu s proteinem S a membránovými fosfolipidy.", "section_level": 1}, {"title": "Biologický poločas.", "content": "Biologický poločas FVIII ve vazbě na VWF je 8 až 12 hodin. Biologický poločas volného faktoru VIII je 1 až 2 hodiny.", "section_level": 1}, {"title": "Genetika.", "content": "Gen F8 pro jeho syntézu je na chromozómu X (Xq28) Defekty tohoto genu vedou ke krvácivému onemocnění hemofilii A – recesivní koagulační porucha vázaná na pohlavní chromozóm X.", "section_level": 1}, {"title": "Onemocnění.", "content": "Pro správný průběh hemokoagulace je třeba, aby aktivita FVIII byla nejméně 20 až 30 %, pokles pod tuto hladinu již vede k zpomalení hemokoagulace. K zábraně spontánního krvácení je nutná hladina vyšší než 1 %. Zvýšení hladiny FVIII nad 150 % bez souvislosti se zánětem se objevuje asi u 10 % populace.Je provázeno zvýšeným rizikem vzniku trombózy. Hladina FVIII také závisí na skupinovém systému AB0. Jedinci s krevní skupinou 0 mají nižší hladiny FVIII.", "section_level": 1}, {"title": "Terapeutické užití.", "content": "Koncentrát FVIII (vyrobený z plazmy dárců nebo rekombinantní FVIII) se podává hemofilikům k obnovení normální srážlivosti krve. Dříve bylo podání koncentrátu FVIII spojeno s vyšším rizikem přenosu infekce (hepatitida B, hepatitida C, HIV), než bylo zdokonaleno testování dárců na tyto infekce a vylepšeny purifikační metody při výrobě. Problémem u pacientů, kteří pravidelně dostávají tento koncentrát, je tvorba protilátek proti faktoru VIII.", "section_level": 1}, {"title": "Hemofilie.", "content": "Porucha srážlivosti krve v důsledku chybění faktoru VIII se nazývá hemofilie A, někdy označovaná také jako klasická hemofilie. Jejím hlavním projevem je krvácení a to buď nezvykle dlouhé po úrazech, operacích nebo například po vytrhnutí zubu nebo spontánní krvácení. To se objeví jako reakce na minimální úraz, nebo dokonce zcela bez zjevné příčiny. Spontánní krvácení obvykle vzniká jen u těžkých forem hemofilie. Zatímco vnější krvácení po otevřených úrazech je jasně patrné, spontánní krvácení obvykle probíhá uvnitř těla. Nejčastěji se objevuje krvácení do kloubů (hlavně kolenních a hlezeních), ale může dojít i ke krvácení do svalů, do trávicího traktu nebo do měkkých tkání v okolí dýchacích cest. Spontánní krvácení do kloubu se projevuje silnou bolestí, otokem a omezením pohyblivosti v postiženém kloubu. Mezi další možné příznaky a projevy hemofilie patří chudokrevnost, častá tvorba modřin, krvácení z nosu, krev v moči nebo ve stolici, nitrolebeční krvácení (v současné době díky dobré péči velmi vzácné).", "section_level": 1}, {"title": "Reference.", "content": "Hemofilie.cz – stránky pro veřejnost i osoby s hemofilií", "section_level": 1}], "src_summary": "Faktor VIII je plazmatický glykoprotein a koagulační faktor o molekulové hmotnosti 330 kDa. Patří mezi neenzymatické koagulační kofaktory, stejně jako FV. Je také označován jako antihemofilický faktor A. Patří mezi pozitivní reaktanty akutní fáze zánětu.", "tgt_summary": "Factor VIII (FVIII) is an essential blood-clotting protein, also known as anti-hemophilic factor (AHF). In humans, factor VIII is encoded by the \"F8\" gene. Defects in this gene result in hemophilia A, a recessive X-linked coagulation disorder. Factor VIII is produced in liver sinusoidal cells and endothelial cells outside the liver throughout the body. This protein circulates in the bloodstream in an inactive form, bound to another molecule called von Willebrand factor, until an injury that damages blood vessels occurs. In response to injury, coagulation factor VIII is activated and separates from von Willebrand factor. The active protein (sometimes written as coagulation factor VIIIa) interacts with another coagulation factor called factor IX. This interaction sets off a chain of additional chemical reactions that form a blood clot. Factor VIII participates in blood coagulation; it is a cofactor for factor IXa, which, in the presence of Ca and phospholipids, forms a complex that converts factor X to the activated form Xa. The factor VIII gene produces two alternatively spliced transcripts. Transcript variant 1 encodes a large glycoprotein, isoform a, which circulates in plasma and associates with von Willebrand factor in a noncovalent complex. This protein undergoes multiple cleavage events. Transcript variant 2 encodes a putative small protein, isoform b, which consists primarily of the phospholipid binding domain of factor VIIIc. This binding domain is essential for coagulant activity. People with high levels of factor VIII are at increased risk for deep vein thrombosis and pulmonary embolism. Copper is a required cofactor for factor VIII and copper deficiency is known to increase the activity of factor VIII. There is a formulation as a medication that is on the WHO Model List of Essential Medicines, the most important medications needed in a basic health system.", "id": 2015875}
{"src_title": "Josef Habsbursko-Lotrinský", "tgt_title": "Archduke Joseph, Palatine of Hungary", "src_document": [{"title": "Mládí.", "content": "Narodil se jako deváté dítě toskánskému velkovévodovi Leopoldovi a Marii Ludovice Španělské. Mládí prožil ve Florencii. Učil se jazyky a domluvil se německy, italsky, latinsky a francouzsky. Jeho učiteli byli hrabě Fridrich Manfredini a F. A. Zeiller, který ho učil právnímu oboru. Roku 1790, po zvolení Josefova otce císařem, přesídlila rodina do Vídně.", "section_level": 1}, {"title": "Uherský palatin.", "content": "V roce 1795 se stal, po smrti svého staršího bratra Alexandra, uherským místodržitelem a o rok později byl uherským sněmem zvolen za palatina. Tuto funkci zastával půl století až do své smrti. Zasloužil se o hospodářský a kulturní rozvoj země. V napoleonských válkách se třikrát stal vrchním velitelem ozbrojeného odporu tamní šlechty. Roku 1840 přispěl k propuštění opozičních vůdců Miklóse Wesselényiho a Lájose Kossutha.", "section_level": 1}, {"title": "Rozvoj země.", "content": "V roce 1802 podpořil vznik uherského národního muzea. Byl pro založení školy pro důstojníky, nazvané Ludoviceum, která byla uvedena do provozu v roce 1835. Na výstavbu Uherské akademie věd věnoval 10 000 zlatých. Za jeho vlády byla roku 1827 v Uhrách vybudovaná první železnice a roku 1830 založena Uherská komerční banka. V roce 1844 založil v tehdejší Pešti technickou univerzitu. Na svých alcsutských statcích měl velmi dobře fungující hospodářství. Na budínském hradě nechal postavit hrobku, do které byli do roku 1944 pohřbíváni členové Josefské linie Habsbursko-Lotrinké dynastie. V roce 1869 byl v Budapešti odhalen na jeho počest pomník v nadživotní velikosti, který je umístěn na tamním, po něm pojmenovaném náměstí. Zemřel v lednu roku 1847 v Budíně a pohřben byl v Budapešti.", "section_level": 1}, {"title": "Manželky a potomci.", "content": "1.manželka (1799) Alexandra Pavlovna (1783–1801) 2.manželka (1815) Hermína z Anhalt-Bernburg-Schaumburg-Hoymu (1797–1817) 3.manželka (1819) Marie Dorotea Württemberská (1797–1855)", "section_level": 1}], "src_summary": "Josef Antonín Jan Baptista Habsbursko-Lotrinský (9. března 1776 Florencie – 13. ledna 1847 Budapešť tehdy Budín) byl rakouský arcivévoda a uherský palatin. Jeho rodiči byli rakouský císař a český král a uherský král Leopold II. a Marie Ludovika Španělská.", "tgt_summary": "Joseph Anton Johann, Archduke of Austria (, , , 9 March 1776, Florence – 13 January 1847, Buda), was the Palatine of Hungary from 1796 to 1847. He was the seventh son of Leopold II, Holy Roman Emperor and Maria Luisa of Spain.", "id": 1980896}
{"src_title": "Ford Cougar", "tgt_title": "Ford Cougar", "src_document": [{"title": "Děj.", "content": "Román popisuje osudy tří německých utečenců, jednadvacetiletého studenta medicíny Ludvíka Kerna, který odešel z Německa společně se svou rodinou. Jeho otec židovského původu vlastnil krámek s drogerií, kterou sám vyráběl. Falešně obviněnému otci je krámek zabaven a odcházejí z Německa do Čech a posléze k matčiným příbuzným do Maďarska. Ludvíkův otec je zatčen, matka dostává díky svému maďarskénu původu povolení k pobytu. Dalšími hrdiny knihy jsou válečný veterán Josef Steiner, který se v Německu dostane do konfliktu s režimem a po útěku z koncentračního tábora je nucen opustit nemocnou manželku a odejít do zahraničí a mladá dívka Ruth Hollandová z německé židovské rodiny. Děj knihy začíná během policejní razie v emigranském hotelu ve Vídni, kde je Kern zatčen společně se Josefem Steinerem. Oba jsou zadrženi a převezeni do vězení. Ve vězení se Ludvík se se zkušeným Steinerem postupně spřátelí, Steiner naučí mladičkého Ludvíka hrát karty. Po propuštění z vězení, kde strávil necelý měsíc, se Ludvík rozhodne dát na Steinerovu radu a nechá se vyhostit do Čech. V Praze dostane desetidenní povolení k pobytu. Od organizace Pomoc pro uprchlíky získává nocleh v hotelu Bristol a lístky do menzy na Václavském náměstí. V hotelu se Ludvík potkává židovskou dívku Ruth Hollandovou, se kterou si padnou do oka a stávají se přáteli. V jedné z pražských drogerií nedaleko Václavského náměstí Ludvík objevuje parfémy vyrobené jeho otcem. Prostřednictvím prodavače přichází svému otci na stopu, posléze ho otec navštíví v jeho hotelu. Ludvík spatří otce ve velmi špatném zdravotním stavu, Při loučení si uvědomuje, že je to asi naposled, co otce vidí. O pár dnů později Ruth odjíždí za svou kamarádkou do Vídně, Ludvík dostane ještě pětidenní prodloužení pobytu, potom je také vyhoštěn a dostane volnou jízdenku na hranici. Ve Vídni Steiner Ludvíkovi zařídí práci u cirkusu, kde sám pracuje. Ludvík opět potkává Ruth a definitivně se do sebe zamilují. Po nějaké době strávené ve Vídni, kde je Ludvík zatčen na protižidovské demonstraci, jsou Ludvík a posléze i Ruth nuceni odejít do Švýcarska. Na cestě ale Ruth onemocní a oba jsou nuceni zůstat u sedláka, který jim umožní přespávat na půdě. Při podomním prodeji narazí Ludvík náhodou na německého konfidenta, který ho hned udává. Je zatčen, ale policista umožní Ludvíkovi během eskorty uprchnout. Ruth dostává zápal plic a musí do nemocnice. Když večer Ludvík přechází před nemocnici a mává do Ruthina okna, je opět chycen, odsouzen a posléze vyhoštěn do Francie. V Paříži se ubytují v normálním hotelu a zažádají o povolení k pobytu. Ruth jej dostává, ale Ludvík ne, takže mu nezbývá, než žít v Paříži nelegálně. Najdou si práci, kde Ludvík dělá nelegálně a Steiner, díky svému padělanému pasu, legálně. Steiner se však dozvídá, že jeho manželka v Německu umírá a rozhodne se, i přes naléhání Ludvíka s Ruth, pro návrat do Německa, přestože tuší, že mu vzhledem k jeho minulosti hrozí vězení a smrt. Při druhé návštěvě ženy v nemocnici ho na udání sestry zatkne policie. Steiner vyšetřovatel přesvědčí, aby ho nechal ještě jednou navštívit umírající maželku. Po její smrti se při odchodu z nemocnice vrhne se na jednoho z policistů a skočí s ním z okna, načež se oba zabijí. Mezitím se ve Francii situace mění a Paříž začne být více kontrolována. Ludvík je opět zatčen a vyhoštěn do Švýcarska. Během krátké doby se ale stačí vrátit zpátky do Paříže. Jejich přítel Marill jim za část peněz zanechaných Steinerem zajistí lístky na loď do Mexika, které právě uvolnilo několik desítek míst pro utečence z Evropy.", "section_level": 1}, {"title": "Vznik knihy.", "content": "Remarque začal pracovat na románu v dubnu 1938 krátce poté, co se ve švýcarském exilu oženil s Juttou Ilse Zambonou, v únoru 1939 dokončil první verzi příběhu. Ve stejném roce odcestoval do Francie a poté do Spojených států, kde se usadil. Román \"Miluj bližního svého\" začal vycházet nejdříve časopisecky pod anglickým titulem \"Flotsam\" od července do září 1939 jako příloha amerického týdeníku Collier’s Weekly. První knižní vydání revidovaného textu následovalo v březnu 1941 v nakladatelství Little, Brown and Company. První německá verze románu vyšla v březnu 1941 pod názvem \"Liebe deinen Nächsten\" v exilovém nakladatelství Bermann Fischer ve Stockholmu. Ve stejném roce byl na základě románu natočen americký film \"So Ends Our Night\" režiséra Johna Cromwella. V Německu byl román vydán v roce 1953. Česky vyšla kniha v osmi vydáních, poprvé v roce 1959 ve Svobodném slovu a naposledy v roce 2010 v nakladatelství Ikar.", "section_level": 1}, {"title": "Odkazy.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Literatura.", "content": "Erich Maria Remarque, \"Miluj bližního svého\", Svoboda, Praha 1973, překlad Karel Houba", "section_level": 2}], "src_summary": "Miluj bližního svého je román jednoho z nejvýznamnějších německých spisovatelů 20. století Ericha Marii Remarquea. Knižně byl poprvé vydán roku 1941 ve Spojených státech a je Remarqueovým v pořadí sedmým románem. Společně s romány Na západní frontě klid nebo Tři kamarádi se stal jedním z jeho nejčtenějších děl. Román sleduje životy emigrantů, uprchlíku a lidí vyhoštěných z Německa v době sílícího nacionálního socialismu, tedy prostředí, které bylo samotnému autorovi důvěrně známo. Popisuje jejich cestu napříč Evropou, marnou snahu získat povolení k dlouhodobému pobytu a prchání před policií. Část děje se odehrává v Praze.", "tgt_summary": "The Ford Cougar is a coupé that was produced and sold in the market in Europe between 1998 and 2002, and sold in Canada and the United States from 1999 to 2002 as the Mercury Cougar. The car was originally intended to be the third generation Probe, but after a rationalization of the three coupés available in the United States, the Probe name was dropped in favor of the Cougar. It is an example of a sports coupé/liftback.", "id": 613961}
{"src_title": "Transjugulární intrahepatální portosystémová spojka", "tgt_title": "Transjugular intrahepatic portosystemic shunt", "src_document": [{"title": "Portální hypertenze.", "content": "Portální hypertenze (PH) je ve zkratce následkem ztíženého odtoku krve z portálního řečiště. Příčiny lze dělit dle lokalizace na prehepatální, hepatální a posthepatální, z nichž nejčastější je hepatální typ při cirhotické přestavbě jater. Ta je v našich poměrech nejčastěji způsobena virovými hepatitidami, alkoholovým abusem, nejrůznějšími metabolickými chorobami, cholestázou apod. Závažnost cirhózy lze hodnotit dle Child-Plughovy klasifikace (hladina bilirubinu, albuminu, INR, ascités, encefalopatie). Cirhóza na sebe váže další komplikace, jako je jaterní encefalopatie, hemoragická diatéza, snížené hladiny bílkovin, ascités, které někdy ztěžují nebo znemožňují provedení TIPS. Diagnostika PH se opírá o průkaz zvýšeného tlaku v portální žíle, a to volně nebo v zaklínění. Hodnota rozdílu mezi tlakem v portálním a systémovém řečišti 13 mmHg již signalizuje vysokou pravděpodobnost krvácení z jícnových varixů. Dále lze pro diagnózu PH použít UZ v reálném čase, kterým můžeme hodnotit i náplň v.portae, v. lienalis či přítomnost dilatovaných portokaválních anastomóz, nebo jiné metody prokazující dilatované jícnové varixy (endoskopie, kontrastní rtg jícnu).", "section_level": 1}, {"title": "Indikace.", "content": "Pacienti indikovaní k TIPS by měli disponovat určitou funkční rezervou jaterního parenchymu.", "section_level": 1}, {"title": "Krvácení z jícnových varixů.", "content": "V případě, že se akutní situaci nepodařilo zvládnout jinými běžnými postupy, tj. po oběhové stabilizaci co nejrychlejší endoskopie se sklerotizací nebo ligací popř. koilizací varixů, balónková tamponáda (max.24h), podávání terlipressinu (1mg/4h i.v.), event. opakování endoskopie.", "section_level": 2}, {"title": "Ascites.", "content": "který neodpovídá na běžnou léčbu spironolaktonem či punkcemi. Ascités lze symptomaticky léčit i chirurgickými metodami jako ručně ovládaná peritoneourinární drenáž nebo peritoneovenózní shunty, před kterými TIPS vyniká svou neinvazivitou.", "section_level": 2}, {"title": "Další.", "content": "Budd-Chiariho syndrom, hepatorenální syndrom, dekomprese v. portae před transplantací jater.", "section_level": 2}, {"title": "Příprava pacienta.", "content": "U akutního krvácení se musí dosáhnout oběhové stability. Dále před provedením TIPS je nutné zjistit jaterní, popř. ledvinné selhání, provést krevní testy, popř. je upravit do normy (INR pod 1,8 a trombocyty nad 50 000 v mikrolitru) např. pomocí mražené plazmy, testovat latentní jaterní encefalopatii, podat profylakticky ATB, nakřížit krev a připravit si případné krevní transfúze. Pacient je na lačno 4–6 hodin. Během výkonu se monitoruje EKG, krevní tlak a saturace kyslíkem.", "section_level": 1}, {"title": "Zobrazení.", "content": "Dynamické CT (počítačová tomografie)nebo lépe MR (magnetická rezonance) jater nám dobře ozřejmí anatomické vztahy jaterních cév. Těsně před výkonem se pak zaměřuje pravá či levá v. jugularis interna. Nutná je portografie provedená vstříknutím oxidu uhličitého do jaterní žíly pomocí zaklíněného dvouluminiscenčního katetru již během výkonu. Portografii lze též provést nastříknutím kontrastní látky do a. mesenterica superior nebo a. lienalis. Celý výkon je veden pod skiaskopií.", "section_level": 1}, {"title": "Výkon.", "content": "Lékař zavede vodič z v. jugularis interna do dolní duté žíly. Po něm zavede katetr, kterým nasonduje pravou jaterní žílu. Sem zavede vodič, katetr i 10F sheat. Dalším katetrem 5F provede měření tlaku v zaklínění (tím se zjistí tíže portální hypertenze) a injekcí CO zobrazí portální řečiště. Pole sleduje z přední a boční projekce skiaskopií. Samotná punkce se vede směrem k pravé větvi porty, ventrokaudálně podél páteře asi 2–3cm. Tuto část výkonu, nejnáročnější na zkušenosti, lze monitorovat UZ (ultrasonografie) nebo vstříknutím jodové KL do nebo kolem větví porty podle toho, kde se jehla nachází. Když má operatér pocit, že proniknl do větve porty, aspiruje stříkačkou s KL a při objevení krve injektuje KL. Zobrazí-li se větev porty, 5F katetrem zavede tuhý vodič opatrně až do v. portae. Zobrazí ještě přímo portální řečiště, aby se přesvědčil, že nedošlo k perforaci stěny, a změří tlak ve v. portae a porovná s tlakem jaterní žíly. Přitom lze zobrazit i varixy v jícnu nebo žaludku, které je možné intervenčně embolizovat. Poté dilatuje kanál katetrem nebo balonkem (v závislosti na tuhosti jaterní tkáně) na 8–10mm (dle předchozích epizod jaterní encefalopatie, věku atd.). Pomocí kalibračního katetru si změří délku kanálu a vybere příslušný stent (kovová spirála držící tvar, vytvoří se tak stálý kanál) nebo stentgraft (je stent potažený zevnitř nebo zvenku biologickým nebo umělým materiálem, který tak vytvoří stěnu kanálu, spojky). Ten se zavede a samoexpanzí upevní.", "section_level": 1}, {"title": "Komplikace.", "content": "Mezi četné komplikace patří", "section_level": 1}, {"title": "Výsledky.", "content": "Statistiky hovoří až o 98% technické úspěšnosti (tj. dosažení portosystémového gradientu pod 12 mmHg). Znatelná redukce ascitu během 1 měsíce probíhá v 50–90 % případů. Obecně nemocní léčení pomocí TIPS mají delší a kvalitnější přežívání než ti, kteří podstoupili jiný způsob léčby. Úmrtnost během 1. měsíce po nekomplikovaném výkonu je minimální nebo žádná. Při perioperačním krvácení je úmrtnost 3–30% během prvního měsíce. S horším zařazením pacienta s cirhózou do Child-Plughovy klasifikace klesá jeho roční přežití od 75 % (A) ke 45 % (C). Provádění TIPS po transplantaci jater přináší benefit jen okrajově.", "section_level": 1}], "src_summary": "Transjugulární intrahepatální portosystémová spojka (TIPS) je metodou intervenční radiologie sloužící ke snížení portální hypertenze zejména u pacientů s dlouhodobě nekontrolovatelným krvácením z jícnových varixů nebo s refrakterním ascitem. Spočívá ve vytvoření spojky, kanálu, zkratu mezi portálním řečištěm (povodí cév před játry) a systémovým řečištěm (dolní dutou žilou). Provádí se miniinvazivně, tzn. jen pomocí nástrojů zavedených do žil. (transjugulárně). Tato symptomatická léčba není metodou první volby zejména pro riziko výskytu či zhoršení jaterní encefalopatie, jiné mnohé komplikace a v neposlední řadě vysokou cenu. Zakladatelem TIPS je Josef Raš, český lékař, který v exilu poprvé vyslovil myšlenku tohoto teraputického postupu. Prvního klinického užití se tato metoda dočkala v roce 1988 (G.Richter et.al., Freiburg) a její indikace se díky narůstajícím zkušenostem rozšiřuje.", "tgt_summary": "Transjugular intrahepatic portosystemic shunt (TIPS or TIPSS) is an artificial channel within the liver that establishes communication between the inflow portal vein and the outflow hepatic vein. It is used to treat portal hypertension (which is often due to liver cirrhosis) which frequently leads to intestinal bleeding, life-threatening esophageal bleeding (esophageal varices) and the buildup of fluid within the abdomen (ascites). An interventional radiologist creates the shunt using an image-guided endovascular (via the blood vessels) approach, with the jugular vein as the usual entry site. The procedure was first described by Josef Rösch in 1969 at Oregon Health and Science University. It was first used in a human patient by Dr. Ronald Colapinto, of the University of Toronto, in 1982, but did not become reproducibly successful until the development of endovascular stents in 1985. In 1988 the first successful TIPS was realized by M. Rössle, G.M. Richter, G. Nöldge and J. Palmaz at the University of Freiburg. The procedure has since become widely accepted as the preferred method for treating portal hypertension that is refractory to medical therapy, replacing the surgical portocaval shunt in that role.", "id": 2216289}
{"src_title": "Marie Bavorská", "tgt_title": "Maria Sophie of Bavaria", "src_document": [{"title": "Dětství a mládí.", "content": "Narodila se na zámku Possenhofen u Starnberského jezera jako šesté dítě (třetí dcera) bavorského vévody Maxe Josefa a jeho manželky bavorské vévodkyně Ludoviky, dcery bavorského krále Maxmiliána I. Oba rodiče náleželi k Wittelsbašské dynastii a byli potomky bischweilerského falckraběte Kristiána I., resp. falckraběte Fridricha Michaela Zweibrücken-Birkenfeldského. Marie vyrůstala spolu se svými sourozenci Ludvíkem, Helenou, Alžbětou „Sissi“, Karlem Teodorem, Matyldou, Sofií a Maxem Emanuelem v mnichovském paláci nebo na venkovském zámečku v Possenhofenu, jež všichni milovali. Nejbližší vztah měla s mladší sestrou Matyldou, zvanou \"Vrabčák\". Otec si na rozdíl od matky nepotrpěl na formality, vedl veselý život, často cestoval a rovněž nenechal na pokoji žádnou sukni. Bral děti do cirkusu (vlastní manéž nechal vévoda postavit i ve svém paláci v Mnichově), cvičil je v jízdě na koni a hře na citeru. Naproti tomu matka se je snažila vést k zodpovědnosti a prostřednictvím učitelů jim otevřít cestu ke vzdělání, jak tomu bylo běžné na bavorském královském dvoře, kde vyrostla. Poklidný rodinný život, ačkoliv na mladší členy asi změny příliš nedolehly, se změnil ve chvíli, kdy se matčina sestra, arcivévodkyně Žofie rozhodla pro sňatek svého syna s bavorskou princeznou. Za budoucí manželku rakouského císaře Františka Josefa I. zvolila Mariinu starší sestru Helenu. František Josef se však v lázních Bad Ischl na první pohled zamiloval do jejich další sestry Alžběty. Ta opustila Mnichov 20. dubna 1854, aby se o čtyři dny později ve Vídni stala manželkou Františka Josefa I. a rakouskou císařovnou. Sestra Helena se provdala až o čtyři roky později za „poštovního“ prince Maxmiliána Antonín Thurn-Taxise. Ve třiatřiceti letech ovdověla a v roce 1871, po smrti tchána Maxmiliána Karla Thurn-Taxise se stala hlavou domu Thurn-Taxisů za svého neplnoletého syna.", "section_level": 1}, {"title": "Svatba.", "content": "Princezna Marie byla jako sestra rakouské císařovny výhodnou partií, a proto když dosáhla věku na vdávání, začala se její matka poohlížet po vhodném ženichovi z královské krve. Vybraný mladík byl pravnukem královny Marii Terezii a nejstarším synem krále Ferdinanda II. Neapolsko-Sicilského z rodu Bourbonů. Marie se s ním zasnoubila v roce 1857. Svatba v zastoupení (\"per procurationem\") se konala o dva roky později 9. ledna 1859 v Mnichově, ženicha zastupoval Mariin bratranec, princ Luitpold. Následně se korunní princezna vydala přes Lipsko, Prahu a Vídeň, kde se setkala se sestrou Alžbětou, do Terstu. Zde se nalodila na jachtu \"Le Fulminant\" a přeplavila se do Bari, kde ji uvítal těžce nemocný král Ferdinand II. s manželkou Marií Terezou Habsburskou a především následníkem Františkem. 3. února 1859 v Bari pak proběhl druhý svatební obřad. Manželství však zatím nebylo naplněno, neboť princ František trpěl fimózou, jež mu znemožňovala pohlavní styk. To bylo možné až po operativním odstranění defektu; poté se narodila dcera Marie Christina Pia, která však zemřela ve třech měsících věku. Další děti manželský pár neměl.", "section_level": 1}, {"title": "Marie královnou obojí Sicílie.", "content": "Dne 22. května 1859 zemřel v Casertě král Ferdinand II. a Marie se po manželově boku stala královnou Království obojí Sicílie. Politická situace v zemi ovšem nebyla příznivá, protože lid volal po sjednocení Itálie a odchodu Bourbonů. Do čela povstání se postavil Giuseppe Garibaldi, který v květnu roku 1860 přistál v sicilské Marsale, po třídenní bitvě dobyl Palermo a přinutil Františka ke kapitulaci. Následně pokračoval v \"osvobozování\" pevninské části království a v listopadu téhož roku obsadil Neapol. Marie a František museli opustit své sídelní město a uchýlili se do pevnosti Gaeta, asi 80 km Neapole. Marie podala nezměrný důkaz odvahy - neváhala vyšplhat na hradby pevnosti a pálit na obléhatele. Navzdory svému hrdinství museli obyvatelé gaetské pevnosti po pěti měsících, 13. února 1861, kapitulovat.", "section_level": 1}, {"title": "Život a opuštění Italského království.", "content": "Marie se s manželem a jeho rodinou uchýlila pod ochranu papeže Pia IX., který jim poskytl svůj palác Farnese. Marie cestovala po světě, většinou v doprovodu své sestry Matyldy a vyvolávala průběžně pohoršení - kouřila na veřejnosti, v Ostii se koupala nahá v moři; nakonec se v Římě zamilovala do důstojníka papežských stráží \"Armanda de Lawaysse\", belgického původu, se kterým se (zřejmě za pomoci své sestry Matyldy) tajně scházela. Vztah nezůstal bez následků; vzhledem ke svému postavení a v duchu tehdejší morálky se rozhodla za každou cenu svůj poklesek utajit. Musela se proto obrátit na svou bavorskou rodinu, aby jí pomohla najít řešení a zabránit tak velkému skandálu. V zámku v Possenhofenu se sešla rodinná rada, jež našla způsob: Marie se odebrala do kláštera sv. Uršuly v Aušpurku, kde 24. listopadu 1862 porodila dceru Daisy (jiné zdroje uvádějí dvojčata, dvě dcery, aj.). Dítě bylo ihned předáno Lawayssově rodině a Marie musela odpřisáhnout, že důstojníka ani dítě nikdy nevyhledá; trpěla kvůli tomu těžkými depresemi, jež ji provázely celý život a s přibývajícím věkem se prohlubovaly. Na nátlak rodiny pak vše přiznala manželovi, který následně podstoupil chirurgický zákrok, aby mohlo být manželství konečně naplněno. Po kapitulaci Říma před armádou krále Viktora Emanuela II. se manželé v roce 1870 uchýlili do pařížského exilu. Po manželově smrti strávila bývala královna obojí Sicílie většinu času na cestách a po první světové válce se usadila spolu se sestrou Matyldou v Mnichově, kde v lednu 1925 zemřela.", "section_level": 1}], "src_summary": "Marie Žofie Amálie Bavorská (4. října 1841, Zámek Possenhofen – 19. ledna 1925, Mnichov) byla bavorská princezna a poslední královna obojí Sicílie.", "tgt_summary": "Maria Sophie Amalie, Duchess in Bavaria (4 October 1841, Possenhofen Castle – 19 January 1925, Munich) was the last Queen consort of the Kingdom of the Two Sicilies. She was one of the ten children of Maximilian Joseph, Duke in Bavaria and Princess Ludovika of Bavaria. She was born as Duchess Maria Sophia in Bavaria. She was the younger sister of the better-known Elisabeth of Bavaria (\"Sisi\") who married Emperor Franz Joseph I of Austria.", "id": 407675}
{"src_title": "Sofie Bavorská", "tgt_title": "Duchess Sophie Charlotte in Bavaria", "src_document": [{"title": "Dětství.", "content": "Narodila se jako nejmladší z dcer bavorského vévody Maxe a jeho ženy princezny Ludoviky. Manželství rodičů nepatřilo mezi ta šťastná, protože povahy obou byly dosti rozdílné. Vévoda vedl nekonvenční život a rád se pobavil s pěknými ženami, zatímco vévodkyně jako dcera bavorského krále Maxmiliána I. považovala stavovsky nepřiměřený sňatek za potupu. Přesto se v manželství narodilo devět dětí, z nichž se sedm dožilo dospělosti. Nejstarší bratr Ludvík (1831 – 1920) se zřekl vévodského titulu z lásky k herečce Jindřišce Mendlové, později povýšené na svobodnou paní z Wallersee. Nejstarší sestra se měla stát rakouskou císařovnou, ale František Josef I. se zamiloval do mladší Alžběty (1837 – 1898), a tak se Helena (1834–1890) nakonec stala manželkou dědičného prince Maxmiliána Thurn-Taxise. Bratr Karel Teodor (1839–1909) si zajistil věhlas jako vynikající oční lékař. Sestry Marie (1841–1925) a Matilda (1843–1925) se provdaly za bratry, korunního prince Františka Neapolsko-Sicilského a hraběte Ludvíka Traniho. Nejmladším bratrem byl Max Emanuel (1849–1893). Početná rodina pobývala nejčastěji v paláci na Ludwigstrasse v Mnichově, kde vévoda nechal zbudovat cirkus či kavárnu ve francouzském stylu, nebo na venkovském sídle Possenhofen u Starnberského jezera. Na vzdělání a výchovu dohlížela pouze matka, která se snažila dětem zajistit dobré učitele. Učením se ale děti zabývaly především v paláci, kdežto v Possenhofenu měly více volnosti. Hrály si na loukách i v zahradách, v lese pozorovaly zvířata, plavaly v jezeře nebo jezdily na koních. Otec kladl důraz především na fyzickou zdatnost svých potomků a znalosti z lavice považoval za málo důležité. Když se ovšem u Sofie projevily hudební sklony, najali rodiče učitele klavíru.", "section_level": 1}, {"title": "Mládí.", "content": "Sofie byla nejen velmi krásná, ale navíc byla také sestra rakouské císařovny. Byla poslední neprovdanou dcerou bavorského vévodského páru, a tak měla zřejmě značnou volnost v rozhodování, kdo se stane jejím chotěm. Odmítla jak württemberského vévodu Filipa. tak portugalského prince Ludvíka a dokonce i svého švagra arcivévodu Ludvíka Viktora. Možná již v té době ona i její matka doufaly ve sňatek s bavorským králem Ludvíkem II.", "section_level": 1}, {"title": "Zasnoubení s bavorským králem Ludvíkem II..", "content": "Sofie nazývala Ludvíka II. svým bratrancem a dobře si s ním rozuměla. Pohádkový král, jak se mu později přezdívalo, miloval hudbu Richarda Wagnera. Sofie dobře ovládala hru na klavír a s Ludvíkem sdílela jeho lásku k hudbě. S králem si také často dopisovala. Sofiina matka ovšem hleděla s obavami na tento vztah, vedoucí do slepé uličky, a když se Ludvík nedokázal vyjádřit, jejich korespondenci zakázala. Rozčilený král se rozhodl, že nemůže svou Elsu, jak ji v dopisech oslovoval, ztratit, a proto požádal o její ruku. V dopise jí mimo jiné napsal: \"\"Moje milovaná Žofie! Poupě, jež nevědomky (jako přátelství) vyrůstalo v mém srdci se rozvinulo: je to láska k Tobě, moje drahá Žofie, vroucí, upřímná, celistvá láska... Chceš se stát mou ženou? Mou družkou na trůně? Bavorskou královnou? Pevně a jistě věřím, že my dva spolu budeme šťastní...\"\" Zasnoubení bylo oficiálně oznámeno 22. ledna 1867. Ludvík se ovšem zřejmě nemohl rozhodnout, zda se opravdu oženit chce a jeho chováni k Sofii bylo dosti zvláštní. Např. na zásnubní slavnosti ji opustil hned po prvním tanci s výmluvou, že musí pozdravit ještě ostatní hosty a odjel do divadla, kde zhlédl poslední dějství Schillerovy Marie Stuartovny. Jindy zase svou snoubenku navštívil, aby jí na hlavu nasadil královskou korunu, či si ji nechal uprostřed noci zavolat, aby mu zapěla jednu z Wagnerových skladeb.", "section_level": 2}, {"title": "Vztah s Edgarem Hanfstaenglem.", "content": "Krátce po zasnoubení se Sofie vášnivě zamilovala do mnichovského fotografa Edgara Hanfstaengla. Edgar byl vzdělaný, zcestovalý a především pohledný mladý muž. Sofie se s ním zřejmě seznámila v ateliéru jeho otce, kde vznikly její fotografie s Ludvíkem k příležitosti jejich zasnoubení. Milostný poměr začal zřejmě v červenci 1867. Dopisy si vyměňovali s pomocí Sofiiny služebné Toni a část se jich zachovala. Milenci se také tajně scházeli v Mnichově i Possenhofenu. Zda o Sofiině vztahu věděl král Ludvík II., není jisté. Do svatby s ní se mu ale nechtělo a tak přesunul termín svatby ze září na říjen, čímž vyprovokoval Sofiina otce k napsání dopisu, v němž jej žádal, aby svou nevěstu neuváděl v řeči a více sňatek neodkládal. Král se cítil takovým dopisem uražen, ale již předtím došel k rozhodnutí a své snoubence napsal, že zasnoubení ruší. Oba dopisy se na cestě minuly.", "section_level": 2}, {"title": "Vévodkyně z Alenconu.", "content": "Po tomto potupném skandálu na princeznu zbyl už jen francouzský vévoda Ferdinand z rodu francouzských Bourbonů. Byl synem Ludvíka Karla vévody z Nemours a jeho manželky a sestřenice anglické královny Viktorie I., Viktorie Sasko-Kobursko-Kohárské. Vévoda byl velice atraktivním mužem se šarmem, který však na Sofii příliš nezapůsobil. Manželé si od počátku nebyli zrovna sympatičtí. Svatba se konala 28. září 1868 na Possenhofenu. S orleánským novomanželem dosti cestovali a po roce soužití se manželům narodila 19. července 1869 holčička Luisa Victoire a o tři roky později přišel na svět 18. ledna malý vévoda de Vendome Emanuel. Je zajímavé, že Sofie trpěla permanentně hlubokými depresemi podobně jako její starší sestra Alžběta.", "section_level": 1}, {"title": "Řád dominikánek a smrt v Paříži.", "content": "Mezitím léta uplynula a Sofie se opět zamilovala tentokrát do doktora Glasera ze Štýrského Hradce. To mělo však háček. Glaser byl totiž ženatý a jeho žena vyhrožovala, že známost veřejně oznámí. Sofie tehdy uprchla s milencem do Merana, avšak tam byly brzy odhaleni. Manžel ji poslal do ústavu pro duševně choré. Poté, co Sofii propustili, vstoupila do řádu dominikánek a pod jménem sestra Marie Madeleine pečovala o tuláky a hlavně ženy, které zůstaly samy s dětmi. V roce 1897 pořádal klášter dominikánek v Paříži bazar pro dobročinnost a vévodkyně z Alenconu byla jednou z hlavních organizátorek. Na tomto bazaru se dokonce měl promítat i film bratrů Lumiérů. Materiál se však vznítil a požár postupně zachvátil celou budovu. Žofie, která myslela především na dívky, si přála opustit sál, teprve až ony budou venku, což se jí nepodařilo a stalo se jí tak osudným. Nešťastně zemřela tedy 4.5. 1897.", "section_level": 1}], "src_summary": "Sofie/Žofie Charlotta Augustýna Bavorská (23. února 1847, Mnichov – 4. května 1897, Paříž) byla bavorská princezna z rodu Wittelsbachů a sestra rakouské císařovny Alžběty a sicilské královny Marie. Po nevydařených zásnubách s bavorským králem Ludvíkem II. se provdala za vévodu z Alenconu. Zemřela při požáru budovy Bazar de la Charité na Rue Jean-Goujon v Paříži.", "tgt_summary": "Duchess Sophie Charlotte Augustine in Bavaria (23 February 1847 – 4 May 1897) was a granddaughter-in-law of King Louis Philippe of France, the favourite sister of Empress Elisabeth of Austria and fiancée of King Ludwig II of Bavaria.", "id": 849119}
{"src_title": "Ruská modrá kočka", "tgt_title": "Russian Blue", "src_document": [{"title": "Historie plemene.", "content": "Tato původně kožešinová zvířata se postupně stala miláčky carů i jejich rodin, nejznámějším příkladem je ruský modrý kocour Vasko, kterého vlastnil ruský car Mikuláš I. Nejpozději kolem roku 1860 se toto plemeno koček přičiněním námořníků dostalo do Anglie, kde sice domácí a robustnější britskou modrou kočku v oblibě nepředčilo, přesto se však jejich populace rozrostla a získala dnešní vzhled. Původní podoba není známa, s největší pravděpodobností měla zvířata místo dnešních zelených žluté oči a hustší srst.", "section_level": 1}, {"title": "Vzhled.", "content": "Od všech ostatních plemen koček se liší především dvojitou krátkou srsti, která je modrošedá, rovnoměrně a zřetelně, s výrazným stříbrným leskem. Středně modrošedá se stříbrným leskem je preferovaná varianta FIFe. Jiná barva než modrá je dle specifikace FIFe nepřípustná. Ani při sebepečlivějším pročesávání se hřebenem nedostaneme až na kůži, v případě promočení nasaje všechnu vodu vrchní srst, spodní srst a bílá pokožka zůstávají zcela suché. Tyto kočky jsou spíše drobné, zpravidla ani po kastraci kočky nepřesáhnou hmotnost 4 kg a kocouři 5,5 kg. Končetiny jsou štíhlé a dlouhé, drobné tlapičky mají oválný tvar, špičatá ouška ještě násobí své kouzlo krátkými štětinkami, čímž tento archangelský lev připomíná rysa, oči mají mít sytě zelenou barvu a neorientální vzhled (ovšem třeba v USA se ruské modré kočky orientálního vzhledu úspěšně šíří). Na jejich obličeji najdeme nápadný úsměv.", "section_level": 1}, {"title": "Povahové vlastnosti.", "content": "Jedná se o spíše plaché kočičí plemeno, jež si zpravidla vytvoří silný citový vztah pouze k jedné osobě, je však schopné dále tolerovat ostatní členy rodiny. Svou přízeň zpravidla dává tato drobná a povídavá kočička najevo lehkým otíráním se hlavičkou o vybraného člověka, či předváděním sebe samé v plné kráse. Kočky bývají vynikajícími matkami.", "section_level": 1}], "src_summary": "Ruská modrá kočka patří mezi krátkosrstá plemena kočky domácí. Vyniká svojí neobyčejnou krásou a to nejen díky jednobarevné stříbřitě-modré srsti, ale i nezaměnitelným výrazem ve tváři. Za její kolébku můžeme považovat oblast ruského přístavu Archangelsk (od toho původní název archangelská kočka).", "tgt_summary": "The Russian Blue is a cat breed that comes in colors varying from a light shimmering silver to a darker, slate grey. Their short, dense coat has been the hallmark of the Russian breed for more than a century. The dense coat stands out from the body.", "id": 1944266}
{"src_title": "Klášter Saint-Benoît-sur-Loire", "tgt_title": "Fleury Abbey", "src_document": [{"title": "Historie.", "content": "Klášter v obci \"Floriacum\" (později Fleury) patrně založil roku 651 Leodebold, opat kláštera Saint-Aignan v Orléans, protože se mu tam nepodařilo zavést řeholi svatého Benedikta. Nově založený klášter měl dva kostelíky, zasvěcené sv. Petrovi a Panně Marii. Třetí opat kláštera Mommolus měl vidění a požádal mnicha Aigulfa, aby se vydal do Itálie a přinesl z opuštěného kláštera Montecassino ostatky svatého Benedikta. Tamní klášter zničili roku 577 Langobardi a ostatky zůstaly ve zříceninách. Po dlouhém putování a přes odpor papeže Vitaliana se mniši vrátili s ostatky a snad roku 660 je uložili ve zdejším kostele. V této souvislosti se obec Fleury přejmenovala na Saint-Benoît-sur-Loire. Roku 865 klášter zpustošili Vikingové, počátkem 10. století jej reformoval opat Odo z Cluny a za opatů Abbona (988-1004) a Gauzlina (1004-1030) dosáhl vrcholu své slávy, zejména díky své škole, knihovně a písárně, kde vznikaly slavné rukopisy. Jedním z nich je \"Livre de jeux\", sbírka středověkých náboženských divadelních her. Roku 1026 klášter zničili Normani a v následujícím roce začal opat Gauzlin s obnovou. Postavil patrovou věž, dnešní nartex na západním konci kostela, který pak sloužil i jako noclehárna pro poutníky. Roku 1067 se začal stavět závěr kostela s kryptou a byl vysvěcen roku 1108, kdy zde byl pohřben král Filip I. Francouzský. Stavba lodi začala kolem 1150 a roku 1218 byl celý kostel vysvěcen. Za francouzské revoluce byl klášter zrušen a z větší části zbořen, zůstal jen současný kostel sv. Benedikta a Panny Marie a knihy byly odvezeny do městské knihovny v Orléansu. Teprve roku 1865 se mohlo začít s obnovou, ale roku 1905 byli mniši zákonem opět vypuzeni. Až po roce 1944 mohl být klášter obnoven.", "section_level": 1}, {"title": "Popis.", "content": "Klášterní kostel svatého Benedikta patří mezi nejvýznamnější románské stavby ve Francii. Uvnitř je 73 m dlouhý, 17 m široký, výška klenby v lodi je 20 m a v kopuli 24 m. Nejstarší částí je věžový nartex na západní straně se sloupovou síní v přízemí a poutnickou noclehárnou v patře. Síň je rozdělena na devět polí sloupy s bohatě zdobenými hlavicemi, na jedné z nich je vytesán latinský nápis „Unbertus me fecit“ (Unbertus mě udělal). Prosté trojlodí má románské sloupy s bohatě zdobenými hlavicemi a gotickou křížovou klenbu, která na ně plynule navazuje. Chór s věncem apsid byl postaven do roku 1108 a je bohatě členěn. Za hlavním oltářem Panny Marie je prostor přepažen chórovou přepážkou (lettner), za níž je druhý, vyvýšený chór s oltářem sv. Benedikta a pod ním částečně podzemní krypta. Ta sleduje půdorys nadzemního chóru s věncem apsid a ostatky světce jsou pohřbeny přesně pod horním oltářem. Kolem chóru jsou čtyři půlkruhové kaple (apsidy), oddělené sloupy, a nad sloupy je slepá arkáda, která spojuje oba prostory. Barevná mramorová dlažba v chóru pochází z doby kolem roku 400 a byla sem přenesena z Říma. Ležící postava je náhrobek krále Filipa I. z roku 1108.", "section_level": 1}], "src_summary": "Klášter Saint-Benoît-sur-Loire (často též Fleury-sur-Loire) je benediktinský klášter v Saint-Benoît-sur-Loire v departementu Loiret v centrální Francii. Leží na řece Loiře, asi 160 km jižně od Paříže a asi 50 km východně od Orléans. Patřil mezi nejvýznamnější středověké kláštery a protože uchovává ostatky svatého Benedikta, byl i významným poutním místem, kam snad putoval i svatý Vojtěch.", "tgt_summary": "Fleury Abbey (Floriacum) in Saint-Benoît-sur-Loire, Loiret, France, founded about 640, is one of the most celebrated Benedictine monasteries of Western Europe, which possesses the relics of St. Benedict of Nursia. Its site on the banks of the Loire has always made it easily accessible from Orléans, a center of culture unbroken since Roman times. Today the abbey has over forty monks and is headed by the abbot Etienne Ricaud. Abbo of Fleury (died 1004) a monk and abbot of Fleury was a theologian of wide-ranging intellect; his life was written by the chronicler Aimoin, also a monk of Fleury. Andrew of Fleury (writing \"c\" 1043) wrote \"Miracula sancti Benedicti\". Hugh of Fleury (died after 1118) was a monk of Fleury known for his chronicles and other writings.", "id": 1277715}
{"src_title": "Cinque Terre", "tgt_title": "Cinque Terre", "src_document": [{"title": "Geografie.", "content": "Cinque Terre leží v hornaté Ligurii. Hornatina a vrchy Ligurských Apenin zde dosahují až k pobřeží Ligurského moře. Oblast se vyznačuje skalnatým pobřežím a strmými útesy. Na skalních terasách se pěstuje vinná réva a olivy. Jednotlivé vrchy mají nadmořskou výšku mezi 500 až 800 m. K nejvyšším vrcholům náleží \"Monte Malpertuso\" (812 m) nad Vernazzou.", "section_level": 1}, {"title": "Cinque Terre.", "content": "Riomaggiore, 1 700 obyvatel, první z \"vesniček\" Cinque Terre, vzdálená přibližně 10 minut jízdy vlakem od La Spezie, farní kostel \"San Giovanni Battista\" z let 1340 - 43, pozůstatky hradu z 15. až 16. st. Manarola, 350 obyvatel, gotický kostel \"San Lorenzo\" z roku 1338 se strážní věží z 16. st. Corniglia, 200 obyvatel, nejobtížněji dostupná vesnice leží na 100 m vysoké skále, gotický kostel \"San Pietro\" z roku 1334 Vernazza, 900 obyvatel, je považována za nejkrásnější z rybářských vesniček Cinque Terre, hlavní náměstí leží přímo v přístavu, zde také najdeme románský kostel \"Santa Maria di Antinochia\" z roku 1318 a hrad s věží \"Castello dei D\"oria z 15. st. Monterosso al Mare, 1 450 obyvatel, největší z pěti vesnic, na hlavním náměstí \"Piazza Garibaldi\" stojí budova \"Logia de Podesta\" se strážní věží ze 14. st. a gotický kostel \"San Giovanni Battista\" ze 13. st. Na kopci pak najdeme kapucínský klášter \"San Francesco\" vystavěný v letech 1619 - 23. Obec je rozdělená na dvě části, propojená tunelem, na skále nad mořem stojí obranná věž \"Torre Aurora\" ze 16. st.", "section_level": 1}, {"title": "Doprava.", "content": "Vesničky jsou dostupné vlakem na trase La Spezia - Genova. Mezi jednotlivými obcemi se lze pohybovat po značených trasách, zmíněným vlakem, ekologickým autobusem, který jezdí v rámci Cinque Terre, případně i lodní dopravou.", "section_level": 1}], "src_summary": "Cinque Terre je skalnatá pobřežní oblast na Italské riviéře, respektive v její východní části nazývané \"Riviera di Levante\". Oblast leží v severozápadní části Itálie, v \"Janovském zálivu\", podél pobřeží Ligurského moře. Zahrnuje celkem pět obcí: Riomaggiore, Manarola, Corniglia, Vernazza a Monterosso al Mare. Obce se vyznačují terasovitě postavenými domy na skalních útesech, staršího i novějšího data. Od roku 1997 je Cinque Terre součástí světového dědictví UNESCO. V roce 1999 zde byl na ploše 38,6 km² vyhlášen Národní park Cinque Terre.", "tgt_summary": "The Cinque Terre (; , meaning \"Five Lands\") is a coastal area within Liguria, in the northwest of Italy. It lies in the west of La Spezia Province, and comprises five villages: Monterosso al Mare, Vernazza, Corniglia, Manarola, and Riomaggiore. The coastline, the five villages, and the surrounding hillsides are all part of the Cinque Terre National Park, a UNESCO World Heritage Site. The Cinque Terre area is a popular tourist destination. Over the centuries, people have built terraces on the rugged, steep landscape right up to the cliffs that overlook the sea. Paths, trains and boats connect the villages as cars can reach them from the outside only via narrow and precarious mountain roads with great difficulty.", "id": 2174493}
{"src_title": "SFOR", "tgt_title": "Stabilisation Force in Bosnia and Herzegovina", "src_document": [{"title": "Historické pozadí.", "content": "V březnu 1992 se poměrně překvapivě pro západní svět rozhořel ozbrojený konflikt v Bosně a Hercegovině v důsledku rozpadu bývalé Jugoslávii. Do bojů se zapojilo několik stran jako Srbsko, Chorvatsko a Bosna, čímž vznikl krvavý konflikt v oblasti Balkánu trvající od 1. března 1992 až do 14. prosince 1995. Během konfliktu docházelo masově k etnickým čistkám na všech stranách konfliktu. Válka byla ukončena podepsáním Daytonské dohody 14. prosince 1995 v Paříži, ale uzavřené dříve na letecké základně v americkém Ohiu. Dva dny po podepsání dohody začala vojenská operace NATO a 20. prosince 1995 vstoupily jednotky NATO dle mandátu Rady bezpečnosti OSN číslo 1031 v rámci operace IFOR na území Bosny a Hercegoviny zajistit dodržování dohody. Jednotky IFOR měly jednoroční mandát a jejich prvořadým cílem bylo zajistit mír mezi znepřátelenými stranami. Jednotkám IFOR se podařilo poměrně rychle stabilizovat oblast a zajistit pro její obyvatele bezpečnost. Po volbách v září 1996 jednotky IFOR úspěšně završily svoji činnost v podobě udržení míru a stabilizace oblasti. I přes tyto úspěchy bylo jasné, že bude v oblasti potřeba zanechat mezinárodní síly, které by zajistily dosažené úspěchy a pomohly v budoucím rozvoji. Na setkání ministrů obrany NATO 25. až 26. září 1995 v norském Bergenu bylo rozhodnuto, že aliance potřebuje přetvořit strukturu jednotek tak, aby mohly úspěšně pokračovat v misi po skončení mandátů jednotek IFOR. Během listopadu a prosince byl vypracován detailní dvouroční plán pro přítomnost jednotek na území Bosny a Hercegoviny, jehož výsledkem bylo zřízení jednotek SFOR, které by po 20. prosinci 1996 převzaly povinnosti IFOR. Jednotky IFOR měly zavézt na nesvářená území mír, SFOR měl tento stav do budoucna udržet. 12. prosince 1996 vydala Rada bezpečnosti OSN rezoluci 1088, která dala mandát jednotkám SFOR působit na území Bosny a Hercegoviny ve snaze udržovat mír na tomto území. Podobně jako jednotky IFOR i SFOR působil v rámci VII části Charty OSN, což jednotkám umožňovalo použít sílu pouze v případě napadení a pro svoji vlastní ochranu.", "section_level": 1}, {"title": "SFOR II.", "content": "Mise SFOR byla 20. června 1998 prodloužena v rámci operace Operation Joint Guard, která bývá někdy označována jako SFOR II. Podobně jako předchozí mise SFOR byla tato mise založena na Všeobecné rámcové mírové dohody všech stran konfliktu na základě rezoluce Rady bezpečnosti OSN číslo 1031. Podobně jako předchozí mise SFOR, měla i SFORII pokračovat ve stabilizaci oblasti a pokračování návratu uprchlíků do svých domovů, které museli v předchozím konfliktu opustit. Současně se mise podílela na vzdělávacím programu v celé oblasti. Na žádost NATO byl v prosinci 1998 vypracován plán restrukturalizace jednotek v Bosně a Hercegovině, která znamenala výrazné zmenšení nasazených jednotek v oblasti při zachování jejich předchozí efektivity. Aliance potřebovala snížit počet jednotek i s ohledem na průběh druhé mise KFOR v Kosovu. Došlo k situaci, že armády, které se výrazněji stáhly z Bosny a Hercegoviny (např. Britové), byly poslány do Kosova. Naopak země, které měly předtím v oblasti jen menší posádky, převzaly větší úlohu ve stabilizaci Bosny a Hercegoviny.", "section_level": 2}, {"title": "Struktura mise.", "content": "Pro splnění úkolů bylo do oblasti na začátku operace nasazeno 32 000 osob (z polovičky tvořeny jednotkami IFOR), které byly později redukovány na počet 12 000 osob na konci mise. V prosinci 1998 byl přijat plán na přeskupení jednotek a jejich částečné stažení, což mělo za následek, že v roce 2001 bylo v oblasti již pouze 18 000 osob. Toto zeštíhlení stavů bylo doprovázeno změnou koncepce, kdy byly jednotky více mobilní a flexibilní. Celkově se do akce zapojilo na 60 000 vojáků. Velitelství mise se nacházelo a stále nachází v Sarajevu, kde působilo přibližně 300 lidí. Většina zemí, které se na misi podílely, měla zastoupení na velitelském stanovišti. Jednotky byly rozděleny do třech skupin. První nesla označení \"Multinational Task Force North\" (MNTF-N) s velitelstvím ve městě Tuzla. K roku 2004 měla skupina přibližně 1800 osob a byla tvořena hlavně armádami Polska, Portugalska, Slovenska, Švédska, Turecka a Spojených států amerických. Druhá skupina \"Multinational Task Force Southeast\" (MNTF-SE) s velitelstvím v Mostaru měla podobné početní složení a tvořily jí armády Albánie, Francie, Německa, Itálie, Maroka a Španělska. Třetí skupina \"Multinational Task Force Northwest\" (MNTF-NW) s velitelstvím v Banja Luka čítala 2000 osob a byla tvořena armádami Bulharska, Česka, Kanady, Holandska, Rumunska, Slovenska a Velké Británie.", "section_level": 1}, {"title": "Zúčastněné země.", "content": "Nečlenové NATO účastnící se operace:", "section_level": 1}, {"title": "Česká armáda.", "content": "Armáda České republiky působila v rámci SFOR v oblasti Banja Luka, kde měla dohlížet na realizaci Daytonské dohody: bezpečný návrat uprchlíků do domovů a obnova poničené země. Kontingent působil pod britským velením v rámci mezinárodní Jihozápadní divize, která působila v severozápadní oblasti Bosny. Česká přítomnost byla tvořena velitelstvím kontingentu o síle 22 osob, 6. mechanizovaným praporem o plánovaném počtu 600 osob se základnami v Donji Ljubiji na území bosenské Republiky Srbské a Bosanské Krupě a vrtulníkovým odřadem Mi-17 o síle 22 osob. V květnu 1998 se usnesla česká vláda na pokračování přítomnosti vojsk armády ČR a to o síle 650 osob po dobu 18 měsíců s možností dalšího prodloužení. V rámci přeskupení všech jednotek sil SFOR došlo k redukci základen českého praporu na dvě a poslání transportního letounu L-410 s kompletní posádkou působící ze základny Divulje do oblasti.", "section_level": 2}], "src_summary": "SFOR (zkratka z anglického názvu \"Stabilisation Force\") byla mezinárodní mírová mise pod patronací vojenské organizace NATO mezi lety 1996 a 2004 na území Bosny a Hercegoviny, která měla stabilizovat bezpečnost v oblasti a přispět k ustálení poměrů a rozvoji regionu. Skládala se ze dvou částí (Operation Joint Guard a Operation Joint Forge), které na sebe navazovaly a které pokračovaly v práci mise IFOR. Mise SFOR započala 21. prosince 1996 v rámci mise nazvané \"Operation Joint Guard\", která skončila 19. června 1998. Na ní navázala dne 20. června 1998 mise \"Operation Joint Forge\" (občas značené jako \"SFOR II\") ukončená 2. prosince 2004 dle rozhodnutí sumitu NATO konaného v Istanbulu v roce 2004. Zúčastnilo se jí 27 členských a 12 nečlenských států NATO, kterým veleli v ročním intervalu následující důstojníci: generál William W. Crouch, generál Eric Shinseki, generál Montgomery Meigs, generálporučík Ronald Adams, generálporučík Michael Dodson, generálporučík John Sylvester, generálporučík William E. Ward a generálmajor Virgil Packett. Během působení jednotek SFOR, byla oblast rozdělená do tří částí a to do oblasti Mostaru , spravované Italy, Francouzi a Španěly, dále oblasti Banja Luka, spravované Brity, Kanaďany, Čechy a Holanďany, a sektoru Tuzla pod správou Američanů, Poláků, Rusů a Švédů. Mise skončila oficiálně 2. prosince 2005 a podle představitelů NATO úspěšně, kdy se podařilo oblast stabilizovat a udržet bezpečnost. Dohled nad oblastí následně převzala mise EUFOR spadající pod struktury Evropské unie, ale struktury NATO stále udržují velitelství v Sarajevu pro lepší koordinaci ostatních projektů.", "tgt_summary": "The Stabilisation Force in Bosnia and Herzegovina (SFOR) was a NATO-led multinational peacekeeping force deployed to Bosnia and Herzegovina after the Bosnian war. Although SFOR was led by NATO, several non-NATO countries contributed troops. It was replaced by EUFOR Althea in December 2004.", "id": 2052781}
{"src_title": "Francisco de Vitoria", "tgt_title": "Francisco de Vitoria", "src_document": [{"title": "Život.", "content": "Někteří z Franciscových předků konvertovali ze židovství ke katolicismu. Roku 1504 Francesco vstoupil do dominikánského řádu a vystudoval dominikánskou Kolej sv. Jakuba (\"College Saint-Jacques\") v Paříži, kde potkal Erasma Rotterdamského, a pokračoval ve studiu teologie na Sorbonně od r. 1515 (pod vedením Pierre Crockaerta a Thomase Cajetana). V r. 1523 se vrátil do Španělska a učil v klášterní koleji svatého Řehoře ve Valladolidu. O tři roky později byl zvolen profesorem hlavní katedry teologie na Univerzitě v Salamance, kde přednášel scholastickou teologii a filosofii až do své smrti r. 1546.", "section_level": 1}, {"title": "Myšlení.", "content": "Francisco de Vitoria si získal velkou autoritu novým výkladem spisů Tomáše Akvinského a stal se tak předchůdcem takzvané \"druhé scholastiky\". Jeho učení se soustřeďovalo na otázky s bezprostředním a praktickým významem, zejména otázky morální a právní. Na žádost císaře Karla V. vypracoval soustavné pojednání o právních vztazích, které vznikly objevem \"Indií\", tj. dnešní Ameriky. Podle Francisca sám objev věci, která nikomu nepatřila, může zakládat vznik vlastnictví. Americké ostrovy a země však podle přirozeného práva patří domorodcům a nikdo nemá právo jim je brát. Španělé mají právo tam cestovat, obchodovat, kázat a vzdělávat – tak jako v evropských zemích – mohou pokřtěné domorodce bránit proti násilí, nemají však právo na majetek domorodců a nesmějí vůči nim užívat násilí, leda v sebeobraně. Tím prokázal společně s dalšími zástupci vysokého španělského kléru vysokou intelektuální a morální odvahu, neboť otázka práva okupace cizího území a dobyvatelských válek v Amerikách se stala předmětem dlouhých sporů teologů, právníků a intelektuálů, kteří byli ovlivněni humanismem Erasma Rotterdamského.", "section_level": 1}, {"title": "Dílo.", "content": "Francisco za svého života nic nepublikoval. Poznámky z jeho přednášek z let 1527-1540 byly zapsány studenty a vyšly po jeho smrti roku 1557 pod názvem \"Relectiones Theologicae\" (Teologické úvahy). Obsahují mimo jiné přednášky: Anglický překlad některých částí \"Relectiones Theologicae\" z roku 1917 je dostupný na internetu: Další výbor teologických přednášek vyšel jako:", "section_level": 1}], "src_summary": "Francisco de Vitoria také Francisci de Victoria OP (kolem 1483, Burgos – 12. srpna 1546, Salamanca) byl španělský renesanční římskokatolický filosof, teolog a právník, zakladatel filosofické tradice, které se říká Salamancká škola. Je znám především svými příspěvky k teorii spravedlivé války a mezinárodního práva. Vytvořil pojem \"světové republiky\" (\"res publica totius orbis\") a byl tak první, kdo uvažoval o \"globální\" politice. Někteří ho považují za „otce mezinárodního práva“.", "tgt_summary": "Francisco de Vitoria ( – 12 August 1546; also known as Francisco de Victoria) was a Spanish Roman Catholic philosopher, theologian, and jurist of Renaissance Spain. He is the founder of the tradition in philosophy known as the School of Salamanca, noted especially for his contributions to the theory of just war and international law. He has in the past been described by some scholars as one of the \"fathers of international law\", along with Alberico Gentili and Hugo Grotius, though contemporary academics have suggested that such a description is anachronistic, since the concept of international law did not truly develop until much later. American jurist Arthur Nussbaum noted that Vitoria was \"the first to set forth the notions (though not the terms) of freedom of commerce and freedom of the seas.\"", "id": 584546}
{"src_title": "Merano", "tgt_title": "Merano", "src_document": [{"title": "Historie.", "content": "Nejstarší archeologické nálezy dokazují existenci pravěkého sídla z doby laténské. Později na tomto místě býval římský vojenský tábor ležící na důležité křižovatce obchodních a vojenských cest do Reschenského průsmyku a Brennerského průsmyku, který byl v 5. století rozšířen na opevněné \"Castrum Maiense\". Dnešní město bylo založeno v 9. století. Ve 12. století byl na skále založen hrad. Roku 1317 Merano získalo městská práva, během 14. století vystavělo městské opevnění a roku získalo 1475 mincovní právo. Ve 14. – 15. století bylo Merano centrem řemesel (zejména soukenictví), zemědělství (zejména vinařství) a dálkového obchodu, hlavním městem celého Tyrolska. Počátkem 19. století zde byly založeny klimatické lázně. Po 1. světové válce město připadlo Itálii. Ve městě od středověku žila početná židovská komunita, která si roku 1901 vystavěla novou synagogu. Za druhé světové války bylo na 15 tisíc zdejších Židů deportováno do koncentračních táborů.", "section_level": 1}, {"title": "Lázně.", "content": "Založení lázní v 1. třetině 19. století souviselo s celoevropskou módou rekreačně společenských míst. V lázních opakovaně pobývala kněžna Matylda Schwarzenbergová (1804–1886), postižená dětskou obrnou, se svým domácím lékařem Johannem Nepomukem Huberem který se zde věnoval léčbě nemocných cholerou a prováděl výzkum účinků klimatu, vody a bahna, který publikoval knižně roku 1837. Tehdy lázně sloužily často pro nemocné tuberkulózou nebo dětskou obrnou, a dále jako významné společensko-rekreační centrum. V závěru 19. století se Merano zařadilo mezi šest nejvýznamnějších lázeňských měst Rakouské monarchie (Karlovy Vary, Mariánské Lázně, Baden u Vídně, Bad Ischl, Bad Gastein).", "section_level": 1}, {"title": "Osobnosti.", "content": "Lázně v letech 1818–1823 navštěvovala francouzská ex-císařovna Marie Luisa Habsbursko-Lotrinská. Oblíbila si je rakouská císařovna Sisi, která zde v letech 1870 - 1872 pobývala na hradě Trauttmannsdorf a na zdejším závodišti se věnovala jízdě na koni. Lázně navštěvovali spisovatelé Franz Kafka (s jehož jménem je spojena zdejší každoroční literární soutěž), Ezra Pound nebo sociolog Paul Felix Lazarsfeld. Bydlel zde také hudební skladatel Paul Hindemith. Lázně v Meranu se nacházejí v krásném přírodním parku. K dispozici mají studené minerální, radioaktivní nebo fluóridové prameny prýštící z hory San Vigilio. Léčí se zde respirační, srdeční a gynekologické choroby, záněty a bolesti. Léčebné kúry zahrnují různé koupele, bahno, inhalace, masáže, saunu či solárium.", "section_level": 2}, {"title": "Město a památky.", "content": "Středem města protéká řeka Passirio (Passer). Historická část města se nachází na pravém břehu řeky. V historickém centru jsou dochované měšťanské domy ze 14. století.", "section_level": 1}, {"title": "Politika.", "content": "Starostové od roku 1952:", "section_level": 1}], "src_summary": "Merano (něm. \"Meran\") je italské historické a lázeňské město v provincii Bolzano. Nachází se v údolí Adiže na rozhraní Ötztalských Alp, Ortles a Sarntalských Alp. V Meranu žije 40 tisíc obyvatel a je tak druhým největším městem provincie Bolzano.", "tgt_summary": "Merano (, , ) or Meran () is a city and \"comune\" in South Tyrol, northern Italy. Generally best known for its spa resorts, it is located within a basin, surrounded by mountains standing up to above sea level, at the entrance to the Passeier Valley and the Vinschgau. In the past, the city has been a popular place of residence for several scientists, literary people, and artists, including Franz Kafka, Ezra Pound, Paul Lazarsfeld, and also Empress Elisabeth of Austria, who appreciated its mild climate.", "id": 36933}
{"src_title": "Chlorid vápenatý", "tgt_title": "Calcium chloride", "src_document": [{"title": "Fyzikálně-chemické vlastnosti.", "content": "Chlorid vápenatý se velmi dobře rozpouští ve vodě. Bezvodý se rozpouští za uvolňování velkého množství tepla a voda se zahřívá (uvolňuje se hydratační teplo), zatímco hexahydrát naopak teplo spotřebovává a voda se ochlazuje (tuto vlastnost má také například thiosíran sodný). Dále se chlorid vápenatý dobře rozpouští v ethanolu a methanolu, nepatrně také v acetonu a glycerolu. Bezvodý chlorid vápenatý poutá velmi silně vzdušnou vlhkost ze vzduchu za vzniku hydrátu a řadí se tak mezi hygroskopické látky. Elektrolýzou taveniny chloridu vápenatého lze připravit kovový vápník a plynný chlor.", "section_level": 1}, {"title": "Využití.", "content": "Bezvodý chlorid vápenatý se používá jako sušicí činidlo do exsikátoru pro látky, které slabě vážou vodu. Směs ledu a hexahydrátu chloridu vápenatého v hmotnostním poměru 1:1,5 dosahuje teploty -49 °C, proto se používá jako chladicí směs do chladicích lázní. 30% vodný roztok chloridu vápenatého tuhne při teplotě -55 °C, proto se využívá pro ochranu uhlí, hornin a jiných sypkých materiálů před zamrzáním. Roztokem CaCl (koncentrace závisí na povětrnostních podmínkách) se při zimní údržbě komunikací při větších mrazech zkrápí posypové soli na bázi NaCl při posypu vozovek technologií „vlhčené soli“ (při slabších mrazech se sůl vlhčí jen roztokem NaCl). CaCl pro posyp byl v roce 2001 asi 6× dražší než posypová sůl NaCl, má však rychlejší účinek a působí do nižší teploty. Podle švédských výzkumů však více narušuje beton, a proto Švédsko od jeho užívání zcela ustoupilo. Eutektický bod vodního roztoku s ideální koncentrací asi 30 % je −50 °C, pro běžné potřeby zimního ošetřování komunikací je chlorid vápenatý velmi účinný až do −35 °C (chlorid sodný jen do zhruba −5 °C, maximálně −7 °C). Při údržbě silniční sítě v ČR v sezóně 2000/2001 tvořil podíl CaCl necelá 2 % z použité posypové soli. V potravinářském a farmaceutickém průmyslu se používá jako látka upravující pH, protispékavá a zpevňující látka, dále slouží k výrobě doplňků stravy a dialyzačních a infúzních roztoků. V ČR je používání chloridu vápenatého povoleno v nezbytném množství ke všem potravinám s výjimkou dětské výživy. V USA je používání této látky povoleno.", "section_level": 1}], "src_summary": "Chlorid vápenatý (CaCl, v potravinářství E509) je bílá, jemně krystalická až práškovitá látka. Je velice hygroskopický, na vzduchu přechází nejprve v dihydrát, poté v tetrahydrát a hexahydrát. Je rozpustný ve vodě, methanolu, ethanolu a acetonu. Lze jej připravit reakcí uhličitanu vápenatého (vápence) a kyseliny chlorovodíkové nebo reakcí oxidu vápenatého s chloridem amonným", "tgt_summary": "Calcium chloride is an inorganic compound, a salt with the chemical formula CaCl. It is a white coloured crystalline solid at room temperature, and it is highly soluble in water. It can be created by neutralising hydrochloric acid with calcium hydroxide. Calcium chloride is commonly encountered as a hydrated solid with generic formula CaCl(HO), where \"x\" = 0, 1, 2, 4, and 6. These compounds are mainly used for de-icing and dust control. Because the anhydrous salt is hygroscopic, it is used as a desiccant.", "id": 328480}
{"src_title": "Úrokové riziko", "tgt_title": "Interest rate risk", "src_document": [{"title": "Typy výnosů.", "content": "Počítá se několik typů výnosů, například: formula_1 formula_4 formula_8 Právě výnos do doby splatnosti uvažuje o výnosu na základě splatnosti, kupónů v jednotlivých letech, které nemusí být stejné a nominální hodnotě dluhopisu. Lze ho tedy vymezit také jako výnosovou míru (někdy také vnitřní výnosové procento), při kterém se bude současná hodnota veškerých budoucích příjmů z dluhopisu (kupónů a jmenovité hodnoty) rovnat současné ceně dluhopisu. Jelikož vyřešení takovéto rovnice a získání z ní rovnice pro vnitřní výnosové procento je složité, musí se užít matematické kalkulačky či numerickým metod, tzv. iterací. Výsledek lze také aproximovat například vztahem podle G.A.Hawawiniho a A.Vory: formula_12,", "section_level": 1}, {"title": "Durace.", "content": "Změna tržní ceny dluhopisu má tedy vliv na výnos tohoto cenného papíru do splatnosti. K měření toho, jakou změnu ceny dluhopisu vyvolá změna úrokových sazeb, se používá durace. Ta je také užívána k tomu, aby se dala rychle stanovit nová reálná cena dluhového nástroje při změně výnosnosti do splatnosti. Durace měří sklon závislosti ceny dluhopisu na úrokové míře. Vychází z první derivace ceny dluhopisu podle úrokové míry. Nejznámější tzv. Macaulayova durace, která měří průměrnou dobu trvání, jež je potřebná k tomu, aby investor obdržel veškeré budoucí příjmy z dluhopisu. Přímočařejší vysvětlení zní průměrná doba potřebná k pokrytí investovaných zdrojů příjmy z investice. formula_14 Výsledná durace závisí především na třech faktorech – splatnosti, peněžních tocích a výnosnosti do splatnosti. Čím je hodnota durace větší, tím citlivější bude dluhový instrument na změnu tržní úrokové míry. \"Durace\" pomáhá poměrně úspěšně předpovídat, co se stane s cenou dluhopisu při různých změnách tržních podmínek promítajících se do tržních sazeb. Tento matematický vztah je vždy platný, problém představuje výpočet jednotlivých úrokových sazeb, který je takřka nemožný, dochází tedy k zjednodušování reality. Cena, která se tvoří na trhu, tak ne vždy odpovídá ceně vypočítané podle durace vzhledem k nedokonalosti vstupních údajů.", "section_level": 1}], "src_summary": "Úrokové riziko vyplývá z pohybu tržních úrokových sazeb. Pokud by se na trhu neměnila cena dluhopisů, mohly by existovat situace, kdy by existovaly dluhopisy se stejným datem splatnosti a s rozdílnou úrokovou mírou. Je tedy zřejmé, že kupovat si dluhopis s nižší kupónovou platbou by poté nemělo pro investora příliš cenu.", "tgt_summary": "Interest rate risk is the risk that arises for bond owners from fluctuating interest rates. How much interest rate risk a bond has depends on how sensitive its price is to interest rate changes in the market. The sensitivity depends on two things, the bond's time to maturity, and the coupon rate of the bond.", "id": 441845}
{"src_title": "Ex nihilo", "tgt_title": "Ex nihilo", "src_document": [{"title": "Historie.", "content": "Ve starověké mytologii Blízkého východu a klasických bájích a pověstech o stvoření v mytologii řecké bylo na stvoření světa nazíráno jako na něco, co vzešlo ze skutků boha či bohů z již existující původní hmoty nazývané \"chaos\". Zhruba v roce 50 př. n. l. vzešla od Filóna Alexandrijského, píšícího za doby helénského judaismu, idea spojení řecké filozofie s vypravováními v hebrejské Bibli. Filón postavil hebrejského boha-stvořitele Jahveho na roveň Aristotelovu \"primum movens\" v pokusu dokázat, že Židé přišli s myšlenkou monoteismu dříve než Řekové. Tato myšlenka se nicméně stále týkala stvoření z prapůvodních látek, tj. „posunutí“ či „změny“ nejakého fyzického materiálu. Toto klasické nazírání na stvoření světa začalo být poprvé zpochybňováno v helénské filozofii, kde se vyvinulo přesvědčení, že kosmos musel mít nějaký „původní spouštěč pohybu“, lat. \"primum movens\", který jej stvořil z ničeho.", "section_level": 1}, {"title": "\"Ex nihilo\" v Bibli.", "content": "Teologové diskutují o tom, zda také Bible učí o stvoření \"ex nihilo\", či ne. Tradiční vykladači Písma argumentují na poli gramatiky a syntaxe, že ano, a poukazují na verš Gn 1,1, který je nejčastěji překládaný jako: „Na počátku stvořil Bůh nebe a zemi.“ Argumenty podporující tuto tezi lze najít taktéž v Novém zákoně: Žd 11, 3 „Ve víře chápeme, že Božím slovem byly založeny světy, takže to, na co hledíme, nevzniklo z viditelného.“ či Zj 4, 11 „Jsi hoden, Pane a Bože náš, přijmout slávu, čest i moc, neboť ty jsi stvořil všechno a tvou vůlí všechno povstalo a jest.“ Jiní vykladači Bible ovšem chápou stvoření \"ex nihilo\" jako vývoj křesťanství v 2. století n. l.; domnívají se, že tehdejší kněží zaujali odmítavý postoj k těm částem gnosticismu a křesťanských pověstí o stvoření, které naznačovaly, že svět byl stvořen jakýmsi demiurgem z pravěkého stavu hmoty (v náboženském kontextu známém pod řeckým pojmem \"chaos\" z Hesiódovy \"Theogonie\"). Tato myšlenka byla přijata židovskými mysliteli a stala se důležitou součástí judaismu, přetrvávající křesťanské tradice a – jakožto důsledek – též islámu. První věta řecké verze Genesis v Septuagintě začíná slovy „ἐν ἀρχῇ ἐποίησεν“, jež je možno přeložit jako „na počátku (on – Bůh) stvořil“. Verš 7, 28 2. knihy Makabejské (knihy sepsané v koiné ve stejné oblasti alexandrijského helénského judaismu, avšak předcházející Filóna dobře o jedno století) zní takto: „Prosím tě, dítě, pohlédni k nebi i na zemi, na všechno, co je zde vidět, a věz, že to Bůh udělal ne z toho, co bylo, a že i lidský rod takto povstal.“ Zatímco ti, kteří věří v \"ex nihilo\", poukazují na fakt, že Bůh stvořil „ne z toho, co bylo“, ti, jež stvoření z ničeho popírají, upozorňují na to, že člověk byl „stvořen z prachu“, a ne z úplného „nic“. Mnohé starověké texty mají sklon mít se zněním Písma obdobné problémy a rozdílné strany sporu tíhnou k tomu, dále text interpretovat odlišně dle svého názoru na tuto problematiku.", "section_level": 1}, {"title": "Podpůrné argumenty.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Logické.", "content": "Hlavní agrument podporující \"creatio ex nihilo\" je tzv. argument prvotní příčiny, formulovaný Aristotelem ve spisu \"Fyzika\", jenž zní ve zkratce takto: Rozšířením tohoto argumentu je tzv. Kalāmský kosmologický argument (angl. The Kalām cosmological argument, zkráceně KCA). Jedná se o moderní formulaci kosmologického argumentu pro Boží existenci středověkými představiteli islámu, kteří se tak pokoušeli bránit proti herezi. Další argument pro \"ex nihilo\" byl vysloven Američanem Claudem Nowellem, zakladatelem filozofie Summum. Ten prohlásil, že předtím, než cokoli existovalo, neexistovalo nic; a pokud neexistovalo nic, muselo tedy být možné, aby existovalo „nic“. A pokud je možné, aby nic neexistovalo, musí být možné, aby existovalo vše.", "section_level": 2}, {"title": "Starořecké.", "content": "Eric Voegelin, německo-americký politický filosof, viděl \"creatio ex nihilo\" v Hésiodově chaosu a filozofové školy v Chartes chápali pasáž o stvoření v Platónově listu Timaeus jako odkaz na \"creatio ex nihilo\".", "section_level": 2}, {"title": "Islámské.", "content": "Raná islámská filozofie a významné muslimské duchovní školy oné doby zastávaly širokou škálu názorů; základní myšlenka, totiž že stvořitel je věčnou bytostí, která stála vně stvoření (tj. vně jakékoli materiální hmoty uvnitř stvoření) a nebyla žádnou jeho částí, však zůstávala neměnná. Některé z těchto škol čerpaly z výše zmíněného Kalāmského kosmologického argumentu a filozofických prací mnoha muslimských učenců, například Al-Ghazálího, a vycházely z následujících veršů Koránu:", "section_level": 2}, {"title": "Křesťanské.", "content": "Významní bibličtí učenci a teologové, například sv. Augustýn (354–430), Jan Kalvín (1509–1564), John Wesley (1703–1791) a Matthew Henry (1662–1714), citují na podporu zázračného stvoření světa z ničeho první verš knihy Genesis: „Na počátku stvořil Bůh nebe a zemi.“ Někteří církevní otcové raného období křesťanství se na základě Platónových myšlenek domnívali, že samotný akt stvoření zahrnoval nějakou prapůvodní hmotu, ale tato hmota byla stvořena z ničeho.", "section_level": 2}, {"title": "Hinduistické.", "content": "Pasáž Rgvédy o stvoření světa: „Nebylo jsoucna ani nejsoucna tehdy, nebylo vzdušného prostoru ani nebe nad ním. Co se hýbalo? Kde? Kdo k ochraně bděl? Byla to voda, hluboká, nesmírná? Nebylo smrti, nesmrtelnosti v onen čas, nebylo stopy po noci a dni. Samo sebou jen ‚to‘ bez dechu dýchalo. Mimo to nic nebylo jiného...“ naznačuje, že stvořitel \"ex nihilo\" existoval vždy a nepodléhá času ani žádnému předešlému stvoření.", "section_level": 2}, {"title": "Moderní fyzikální.", "content": "Velmi podporovanou vědeckou teorií v moderní fyzice je tzv. teorie vesmíru nulové energie, jejíž znění je, že celkový objem energie ve vesmíru se rovná nule, jelikož množství pozitivní energie ve formě hmoty je přesně stejné jako objem negativní energie v podobě gravitace. Předpokládá se, že vesmír nulové energie je jediným možným vesmírem, jenž mohl vzniknout z ničeho. Takový vesmír by musel být plochého tvaru, což není v rozporu se současnými vědeckými poznatky, že vesmír je plochý s 99,5% pravděpodobností.", "section_level": 2}, {"title": "Protiargumenty.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Logické.", "content": "Argument prvotní příčiny, formulovaný Aristotelem ve spisu \"Fyzika\", byl zakořeněný v antické řecké filozofii a založený na fyzikálních pozorováních. Původně byl chápán v kontextu stvoření z chaosu. Nazíraný v realitě zní tento argument tak, že nic se nepohybuje samo od sebe – jinými slovy, pohyb není způsoben sám od sebe. Proto se klasičtí řečtí myslitelé domnívali, že kosmos musel mít nějaký „původní spouštěč pohybu“, lat. \"primum movens\". Toto vědecké zkoumání pohybu nicméně logicky neústí do idey samotné existence, a proto nutně není známkou stvoření z ničeho. V teologii stvoření \"ex nihilio\" značí, že existoval začátek existence něčeho a že vše, co existuje, má začátek. Tato myšlenka „potřebného počátku“ se zdá protiřečit navrhovanému stvořiteli, který existoval „bez začátku“. Jinými slovy, na lidi je nazíráno jako na bytosti závisející na existenci bytosti nezávislé. Pokud je ovšem možná nezávislost, neexistuje podklad pro argumentaci k tomu, že pro to, aby něco bylo, je třeba závislosti, a také není z logického hlediska možné vyřknout dedukci, že počet nezávislých či závislých bytostí je limitován na jedinou látku nebo jedinou bytost.", "section_level": 2}, {"title": "Křesťanské.", "content": "Bruce K. Waltke sepsal rozsáhlou biblickou studii teologie stvoření, ve které dává na základě hebrejské Tóry a Nového zákona přednost stvoření z chaosu před stvořením z ničeho. Tato práce byla vydána Western Conservative Baptist Seminary, evangelickým teologickým seminářem v USA, v roce 1974 a poté znovu roku 1981. Z historického hlediska se mnoho učenců shoduje, že doktrína \"creatio ex nihilo\" nebyla původním záměrem autorů Bible, nýbrž vznikla v polovině 2. století jako důsledek změny interpretace textů pod vlivem helénské filozofie – gnostiků, stoiků a platonistů. Thomas Jay Oord, křesťanský filozof a teolog, zastává názor, že by křesťané měli od myšlenky stvoření \"ex nihilo\" upustit. Poukazuje na práci biblických učenců, jako byl například Jon Levenson, jenž upozorňoval na fakt, že doktrína \"creatia ex nihilo\" není v Genesis přítomna. Oord spekuluje, že Bůh vytvořil náš vesmír před miliardami let z prapůvodního chaosu. Tento chaos nicméně Boha v čase nepředcházel, protože Bůh mimo náš vesmír stvořil i prvky chaosu. Oord dále naznačuje, že Bůh je schopen stvořit vše bez tvoření z naprostého nic, a představuje devět námitek proti \"creatiu ex nihilo\": Procesní teologové zastávají názor, že lidé vždy spojovali existenci Boha s nějakým světem nebo vesmírem. Dále tvrdí, že odmítnutí \"creatia ex nihilo\" umožňuje prohlásit, že Bůh tvořil po celý čas a měl souvislost s tou či onou sférou skutečností nezázračného původu (viz teorie ustáleného stavu). Podle této alternativy teorie spojení Boha se světem neexistuje bez Božího postupného tvoření žádná věc nezázračného původu a nic nemůže ukončit nezbytnou Boží existenci. Některé křesťanské církve neuznávající Boží trojjedinost neakceptují doktrínu \"ex nihilo\": mormonská Církev Ježíše Krista Svatých posledních dnů učí, že Jehova (kterého mormoni ztotožňují s nebeskou podobou Ježíše Krista) pod vedením Boha Otce vytvořil náš a jemu podobné světy z věčných, prapůvodních látek. První moderní (nebiblický) prorok tohoto náboženství Joseph Smith vysvětlil stanovisko své církve následujícím způsobem: „To, že slovo stvořilo, neznamená, že stvořilo z ničeho; znamená to, že vytvořilo. Bůh měl k dispozici látky, aby vytvořil svět z chaosu. Základní zákony jsou zákony, jež nemohou být nikdy zničeny; mohou být vytvořeny a přetvořeny, nikoli však zničeny. Nemají počátek a nemůžou dospět ke konci.“ Mezi evangelickými autory Paulem Copanem a Williamem Lane Craigem a mormonem Blakem Ostlerem stále pokračuje debata o stvoření \"ex nihilo\" versus stvoření \"ex materia\". Svědci Jehovovi na základě své interpretace Iz 40,26: „‚K výšině zvedněte zraky a hleďte: Kdo stvořil toto všechno?‘ Ten, který v plném počtu vyvádí zástupy hvězd a všechny volá jménem; má obrovskou sílu a úžasnou moc, nechybí mu ani jedna.“ učí, že Bůh pro stvoření vesmíru využil energii, jež vlastní. Věří, že tento výklad je v souladu s vědeckou definicí vztahu mezi hmotou a energií. Odlišují dále Jehovu od Ježíše Krista; učí, že předtím, než Jehova vytvořil hmotný vesmír, stvořil Ježíše Krista a že Michael je nebeskou podobou Ježíše.", "section_level": 2}, {"title": "Hinduistické.", "content": "Školy hinduismu Védánta zavrhují koncept \"creatio ex nihilo\" z mnoha důvodů, například proto, že oba hinduistické texty zvěstování, \"śruti\" a \"smṛti\", popisují hmotu jako věčnou a zároveň naprosto nezávislou na Boží existenci. Věřící tím pádem musejí všechno zlo zakořeněné v hmotném životě přisuzovat Bohu, což z Něj dělá bytost zaujatou a svévolnou a což není z logického hlediska v souladu s Jeho charakterem a podstatou. Bhagavadgíta mluví jasně a výstižně o věčnosti hmoty a její tvárnosti: „Hmotná podstata a živoucí subjekty by měly být chápány jako bez počátku. Jejich tvárnost, přeměny a stavy jsou výsledkem hmotné podstaty.“ Také počáteční slova Krišny v knize (část 2.12–13) tomuto dle vykladače Vadirajy Tirthy napovídají. Většina hinduistických filozofických škol zastává názor, že hmotné stvoření započalo z nějaké nepatrné částečky, popř. semínka, tzv. \"shuddha Maya\", která musela být věčná nebo součástí hlavní reality (Brahman). Tento nepatrný počáteční bod je také bodem, do kterého se každé stvoření smrští na konci každého cyklu. Tento koncept se liší mezi tradicí védantské školy Vishishtadvaita, podle níž je vesmír součástí Boha a byl stvořen nějakým aspektem božskosti, a tradicemi dualistické filozofie Tamil Shaiva Siddhanta, které jsou založeny na víře, že \"shuddha Maya\" existovala vždy a nebyla nikdy stvořena.", "section_level": 2}], "src_summary": "Ex nihilo je latinská fráze doslova znamenající „z ničeho“. Často se používá s odkazem na stvoření, jako například v podobě \"ex nihilo nihil fit\", doslova „z ničeho nic nevzniká“, a to především ve filozofickém nebo teologickém kontextu, ale i v jiných oblastech. V oblasti filosofie a teologie je tato fráze užívána ve spojení \"creatio ex nihilo\" ve významu „stvoření z ničeho“, které představuje názor, že stvoření světa je dílem Boha Stvořitele a je v kontrastu s \"creatio ex materia –\" stvořením z nějaké prapůvodní, věčné hmoty – a s \"creatio ex deo\", stvořením z bytí Bohem. \"Creatio continua\" pak značí pokračující zázračné stvoření (viz teorie ustáleného stavu). Toto úsloví lze použít také v jiném než náboženském či metafyzickém smyslu, a to když chceme poukázat na něco pocházející z ničeho. V konverzaci může například nastat situace, kdy někdo nadhodí téma k hovoru \"ex nihilo\", to jest téma, které nemá žádnou souvislost s předchozím směrem diskuse.", "tgt_summary": "Creation \"ex nihilo\" is a theistic answer to the question of how the universe comes to exist: the Big Bang theory, by contrast, is a scientific theory; it offers no explanation of cosmic existence but only a description of the first few moments of that existence.", "id": 1317669}
{"src_title": "Stendhalův syndrom", "tgt_title": "Stendhal syndrome", "src_document": [{"title": "Symptomy a pacienti.", "content": "Stendhalův syndrom postihuje především pacienty v rozmezí 26 až 40 let, kteří málokdy opouštějí domov. Nejčastějšími průvodními symptomy Stendhalova syndromu je zrychlený tlukot srdce, závratě, omdlévání, žaludeční bolesti, dušnost a záchvaty paniky, u některých pacientů se také objevují halucinace nebo sexuální puzení. Tyto symptomy se mohou rozvinout v dočasnou psychózu.", "section_level": 1}, {"title": "Historie.", "content": "Tento stav byl pojmenován po známém francouzském spisovateli 19. století, Stendhalovi (vlastním jménem Henri-Marie Beyle), který jako první popsal svou zkušenost s tímto jevem během své návštěvy Florencie v roce 1817 ve své knize Neapol a Florencie: Cesta z Milana do Reggia: „\"Byl jsem v jakési extázi, z myšlenky, že jsem ve Florencii, blízko velikánům, jejichž hrobky jsem viděl. Pohlcený rozjímáním o posvátné kráse... dosáhl jsem bodu, kdy člověk zažívá s nebeské pocity... Všechno mluvilo tak živě k mé duši. (...) Když jsem opouštěl kostel Santa Croce, měl jsem bušení srdce, jemuž v Berlíně říkají „nervy“. Život ze mě vyprchával. Šel jsem strachuje se, že upadnu.\"“ Ačkoliv se psychiatři dlouho přeli, zdali tento syndrom vůbec existuje, jeho dopad na jím postižené je dostatečně silný, aby si vyžádal nemocniční ošetření a dokonce antidepresiva. Personál florentské nemocnice Santa Maria Nuova je zvyklý na ošetřování turistů trpících závratným okouzlením a dezorientací po obdivování sochy Davida, mistrovských děl v galerii Uffizi a dalších pokladů tohoto toskánského města. Přestože existuje mnoho lidí poukazujících na tento jev již v raném 19. století, syndrom byl pojmenován až v roce 1979, kdy byl popsán italskou psychiatričkou Graziellou Magheriniovou. Stendhalův syndrom byl poprvé diagnostikován v roce 1982. Zajímavou skutečností také je, že samotní Italové jsou vůči tomuto stavu imunní – možná je to způsobeno tím, že Italové znají Florencii velice dobře a jsou unaveni její krásou.", "section_level": 1}, {"title": "Výzkum a studie.", "content": "Doktorka Graziella Magherini studuje Stendhalův syndrom již od raných 80. let minulého století. Výsledky svého bádání shrnula v knize Stedhalův syndrom (\"La Sindrome di Stendhal\"), vydané v roce 1989. Podle Grazielly Magheriniové může pohled na výtvarná umění starých mistrů škodit mentálnímu zdraví jedince. Každý rok pozoruje, jak se u hrstky návštěvníků Florencie rozvíjí podivný patologický jev, způsobený setkáním s kulturními poklady města. Vysvětluje, že mnoho lidí přistupujících k uměleckým dílům podlehne syndromu. Ti ostatní mají mentální imunitu, 'vždy zůstávají racionálními' na rozdíl od estetického požitku z města. Magheriniová označila jedince, kteří podlehli Stendhalovu syndromu, jako „neintelektuální, ale sensitivní a snadno podléhající emocím“. Dalším vysvětlením je psychický i fyzický stav turistů, kteří jsou většinou vystresováni neklidnou cestou. Na rozdíl od moderní metodologie profesorky Magheriniové, Stendhalův syndrom naráží na dávný strach ze zhoubného působení kulturního umění na emocionální citlivost. Podle příkladu doktorky Magheriniové zaznamenali její kolegové z italské vědecké komunity více milostných reakcí na umění. Nedávno například sexuoložka Serenella Salomoni zveřejnila svou studii zabývající se Rubensovým syndromem, kde došla k závěru, že nádherné malby mohou provokovat silné sexuální pocity.", "section_level": 1}, {"title": "Místa provokující Stendhalův syndrom.", "content": "Místa, která nejčastěji provokují tyto záchvaty: Další památky:", "section_level": 1}, {"title": "Jiné.", "content": "Profesor Antonín Heveroch (1869–1927) ve své knize \"O podivínech a lidech nápadných\" (dostupné ve Wikizdrojích) cituje podle Lombrosa mimo jiné tyto příklady: „Byron dostal křečovitý záchvat, když viděl hráti Keana. Malíř Francia umřel radostí, když viděl obraz Raphaelův. Ampère se bál, že umře radostí, když uviděl pobřeží janovské.“ (kapitola III) O neschopnosti snést krásu světa mluvil Richard Burton v roce 1974 v rozhovoru s Michaelem Parkinsonem, který přání vyhnout se této kráse uvedl jako důvod svého alkoholismu (tři láhve tvrdého alkoholu denně).", "section_level": 1}], "src_summary": "Stendhalův syndrom (známý také jako Florentský syndrom nebo Hyperkulturémie) je psychosomatická nemoc, která způsobuje zrychlený tep, závratě, zmatení a dokonce i halucinace v případě, že je jedinec vystaven zkušenosti mající velký osobní význam, především při pohledu na umění. Termín se může použít i pro podobnou reakci na nezměrnou krásu přírody.", "tgt_summary": "Stendhal syndrome, Stendhal's syndrome or Florence syndrome is a psychosomatic condition involving rapid heartbeat, fainting, confusion and even hallucinations, allegedly occurring when individuals become exposed to objects or phenomena of great beauty.", "id": 1089410}
{"src_title": "Veronika se rozhodla zemřít", "tgt_title": "Veronika Decides to Die", "src_document": [{"title": "Obsah.", "content": "Příběh o mladé slovinské dívce, která ačkoliv, nebo právě proto, že má všechno, spolyká velké množství prášků na spaní a smířená sama se sebou čeká na smrt. Jenomže přežije a probouzí se v psychiatrické léčebně Villete, kde ji doktor oznámí, že její srdce nevydrží déle než týden. A právě v těchto posledních dnech zažívá největší překvapení, nejkrutější pravdy a nejvroucnější lásku svého života. Hlavní poselství knihy spočívá v tom, že si čtenář uvědomí, jak moc si je jist svým životem, dny, týdny a roky utíkají a on si možná – pokud vůbec – na stará kolena uvědomí, jak nenávratně je každý okamžik na Zemi vzácný. Hlavní hrdinka knihy prožívá každý svůj den jako poslední, protože jí lékař sdělí, že její srdce bylo nevratně poškozeno a nikdo jí nemůže zaručit, že se zítra probudí. Veronika se v léčebně zamiluje do schizofrenika Eduarda, který jí dává poznat dosud netušené rozměry lidského bytí, učí ji radovat se z každé maličkosti, rozkvetlé květiny či východu slunce… Podrobnější obsah knihy: Píše se jedenáctý listopad roku 1997 a Veronika se rozhodla zemřít. Spolykala čtyři balení prášků na spaní. Co jí to dalo práce, než je sehnala. Půl roku jí to trvalo. A důvod. Snad že se jí zdá jeden den jako druhý a ona se na to už nemůže dívat. A hlavně vlastně nežije takový život jaký by ve skrytu své duše chtěla. Živit se hudbou na klavír. Všichni jí to rozmlouvali, a tak se nakonec stala knihovnicí. Pevná pracovní doba, jistota zaměstnání. No prostě ideál. Ale jak pro koho. Pokus se jí nepovedl. Probrala se v psychiatrické léčebně Villete úplně nahá, napojená na spoustu hadiček a připoutaná k lůžku. Celé tělo ji bolelo. Po čase přišel doktor. Sdělil jí, že byla čtrnáct dní v kómatu a že jí ty prášky, co spolykala, poškodily srdce a to se maximálně za pět dní zastaví úplně. Do té doby jí budou dávat povzbuzující injekce, aby jí bylo alespoň trochu lépe. Když jí pustili z lůžka a trošku se sebrala, tak začala dělat věci, které před tím nikdy nedělala a říkat lidem věty, které se před tím neodvážila vyslovit ze strachu z odsouzení. Teď, když věděla, že umře, jí to bylo jedno. A najednou začala pociťoval chuť žít. Cosi se změnilo. Vědomí smrti v ní probudilo touhu po životě. A ne jen u ní. V léčebně všichni pacienti věděli, co Veronika prožila a že brzy umře. Se smrtí se zde setkávali poměrně často, ale ne u takhle mladého a krásného děvčete. Veronika si každý večer uskutečňovala svůj sen. Hrála na klavír. Nejdříve jen tak pro sebe a později pro schizofrenního Eduarda, zahradu, hvězdy, měsíc a hory v dáli. Poslední večer před koncem termínu, který jí lékař stanovil. Spolu s Eduardem ruku v ruce utekli do centra města. Zašli si do restaurace na honosnou večeři, popili značkové víno a k ránu se zašli podívat na hradby, kde společně usnuli. Brzy ráno je probudil hlídač hradu a považujíce je za bezdomovce vyzval je k odchodu do městské noclehárny. Byl totiž listopad a to je v Slovinsku pořádná zima. Eduard se probral jako první. Mysleje si, že Veronika již není mezi živými. Najednou se její víčka pohnula a ona otevřela oči. Oba to považovali za zázrak a byli rádi, že mají den života navíc. Mezitím v léčebně zjistili, že jim dva pacienti chybí. Doktor měl o incidentu napsat hlášení, ale když zjistil, o koho se jedná, tak se usmál a byl rád, že jeho pokus s Veronikou vyšel. Zase má touhu žít. A svůj čin snad už v budoucnu nezopakuje. Když totiž Veroniku přijímal, tak se rozhodl vyzkoušet na ní svou teorii o léčbě. Každý den jí dával injekci Fenotalu, léku, který dokáže v těle nasimulovat srdeční záchvat, a Veronice řekl, že má jen pět dní života. Léčba spočívá v tom, že vědomí smrti podněcuje touhu žít. Teď ho jen trochu trápilo svědomí, že Veronice neřekl pravdu, než s Eduardem utekla.", "section_level": 1}], "src_summary": "Veronika se rozhodla zemřít (portugalsky \"Veronika decide morrer\") je román brazilského spisovatele Paula Coelha, vydaný poprvé roku 1998 v Rio de Janeiru. V Česku vydalo nakladatelství Argo v roce 2000, přeložila Pavla Lidmilová. Román je druhým dílem trilogie nazvané \"A dne sedmého…\" Všechny tři knihy nám ukazují, že veliké změny se dějí během krátké doby. Poslední díl trilogie se jmenuje Ďábel a slečna Chantal a první díl U řeky Piedra jsem usedla a plakala.", "tgt_summary": "Veronika Decides to Die () is a novel by Paulo Coelho. It tells the story of 24-year-old Slovenian Veronika, who appears to have everything in life going for her, but who decides to kill herself. This book is partly based on Coelho's experience in various mental institutions (see the biography \"Confessions of a Pilgrim\" by Juan Arias), and deals with the subject of madness. The gist of the message is that \"collective madness is called sanity\".", "id": 229467}
{"src_title": "Leo Brouwer", "tgt_title": "Leo Brouwer", "src_document": [{"title": "Skladatel.", "content": "Na počátku své kariéry Brouwer složil své \"Estudios simples 1-20\" k výuce techniky hry na kytaru. Těmito etudami Brouwer vytvořil bezpochyby své největší dílo ve vývoji techniky hry na kytaru, a to nejen podle požadavků technických, ale také vysokých muzikálních kvalit. První Brouwerova díla nezapřou svůj kubánský kontext ovlivněním afrokubánskou hudbou a jejím rytmickým stylem. Dobrým příkladem z tohoto období je \"Elogio de la Danza\". Třebaže je to skladba pro sólovou kytaru, je ovlivněna ruskými balety (zřetelná souvislost se Stravinským). Následují práce jako \"Sonograma 1\" či \"Canticum\" (1968), \"La espiral eterna\" (1971), \"Concierto para guitarra no. 1\", \"Parábola\" (1973), \"Tarantos\" (1974). Toto období v sobě nese užití v té době avanatgardního serialismu a dodekafonie a částečně ovlivnění skladateli, které s oblibou poslouchal, jako Luigi Nono a Iannis Xenakis. Jeho poslední období náleží v podstatě úplně minimalismu. Brouwer ho popisuje jako rozvoj systému modulace. \"El Decamerón Negro\" (1981) je pravděpodobně první dílo tohoto stylu, \"Sonata\" (1990), \"Paisaje cubano con campanas\" (1996) a \"Hika\" (1996) na památku japonského skladatele Toru Takemitsu jsou nedávného data. Vedle původních skladeb pro kytaru Brouwer s oblibou upravuje skladby jiných autorů, jako např. \"Elite Syncopations\" a \"The Entertainer\" Scotta Joplina nebo \"Fool on the Hill\" od The Beatles (John Lennon/Paul McCartney) mezi mnoha dalšími, které upravil pro sólovou kytaru. V jeho díle nacházíme velké množství skladeb pro kytaru a různé koncerty, napsal hudbu k více než čtyřiceti filmům.", "section_level": 1}, {"title": "Funkcionář.", "content": "Leo Brouwer je členem Kubánské komunistické strany a její funkcionář. Brouwer zastává řadu oficiálních funkcí na Kubě, včetně funkce ředitele \"Instituto de Cine del Departamento de Música de Cuba (Kubánský institut filmu a oddělení hudby)\". Aktivně se účastní pořádání \"Concurso y Festival Internacional de Guitarra de la Habana (Havanský kytarový festival)\". Je zakladatel Skupiny zvukového experimentu \"Kubánského institutu umění a kinematografického průmyslu (Instituto Cubano de Arte e Industria Cinematrográfica – ICAIC)\". V roce 2009 získal \"Premio Nacional de Cine 2009\" (kubánskou \"Národní cenu filmu za rok 2009\") za svůj bohatý přínos kinematografii ostrova, kterou obohatil nezapomenutelnou hudbou.", "section_level": 1}], "src_summary": "Juan Leovigildo Brouwer Mezquida, lépe známý jako Leo Brouwer (1. března 1939) je kubánský skladatel, kytarista a dirigent. Brouwer se narodil v Havaně, kde začal ve věku 13 let hrát na kytaru, přitahován flamencem a motivován svým otcem, lékařem a nadšeným amatérským kytaristou. Jeho prvním učitelem byl Isaac Nicola, který byl žákem Emilio Pujola, jenž byl žákem Francisca Tárregy. Svůj první sólový koncert měl v 17 letech; v té době jeho skladby již začínaly přitahovat pozornost. \"Preludio\" (1956) a \"Fuga\" (1959) jsou obě ovlivněny Bartókem a Stravinským. Odjíždí do USA studovat hudbu na universitě v Hartfordu a poté na Juilliard School, kde ho Stefan Wolpe učil kompozici.", "tgt_summary": "Juan Leovigildo Brouwer Mezquida (born March 1, 1939) is a Cuban composer, conductor, and classical guitarist. He is a Member of Honour of the International Music Council.", "id": 939161}
{"src_title": "MACD", "tgt_title": "MACD", "src_document": [{"title": "Použití.", "content": "Nejběžněji se tento indikátor používá pro identifikaci nákupních a prodejních signálů. Dále se využívá pro předpověď překoupeného či přeprodaného trhu a pro potvrzení rostoucího nebo klesajícího trendu, popřípadě slábnoucího trendu.", "section_level": 1}, {"title": "Interpretace.", "content": "Nákupní a prodejní signály: Pro jejich identifikaci se využívá překřížení MACD se signální křivkou. Pokud MACD protne signální křivku zdola nahoru, jedná se o nákupní signál. Pokud MACD protne signální křivku shora dolů, jedná se o prodejní signál. Překoupený a přeprodaný trh: Pro identifikaci tohoto jevu je nutno sledovat rychlost růstu MACD, respektive velikost rozdílu 12denního krátkodobého exponenciálního klouzavého průměru od 26denního exponenciálního klouzavého průměru. Pokud MACD výrazně roste (výrazně roste krátkodobý klouzavý průměr), naznačuje to budoucí překoupený trh. Naopak při prudkém poklesu se jedná o signál přeprodaného trhu. Potvrzení rostoucího a klesajícího trendu: Pokud je MACD a signální křivka nad nulovou přímkou, jedná se o rostoucí trend (býčí trh). Pokud jsou obě křivky pod nulovou přímkou, jedná se o klesající trend (medvědí trh). Slábnoucí trend: Při snaze o rozpoznání slábnoucího trendu je důležité sledovat odchylky mezi pohybem MACD a kurzem cenného papíru. Býčí divergence nastává tehdy, pokud kurz cenného papíru dosahuje nižšího dna a MACD vyššího dna. Značí to slábnoucí klesající trend. Medvědí divergence nastává při stále vyšších vrcholech kurzu cenného papíru a nižších vrcholech MACD. Značí to slábnoucí rostoucí trend.", "section_level": 1}, {"title": "Příklad.", "content": "Ve vrchní části grafu se vyskytuje čárový graf kurzu cenného papíru. V dolní části grafu je červené MACD, zelená signální křivka a červená horizontální nulová přímka. Nákupní signál je identifikovatelný 24. listopadu 2008 nebo 20. února 2009, kdy MACD překřížilo signální přímku zdola nahoru. Naopak prodejní signál nastal dne 15. 1. 2009. Rychlý růst MACD je typický pro začátek listopadu 2008, což signalizuje překoupený trhu a možnou korekci, ke které opravdu došlo. Rostoucí trend v únoru a březnu 2009 byl potvrzen výskytem MACD a signální křivky nad nulovou přímkou. Naopak klesající trend v lednu a únoru 2009 byl potvrzen poklesem MACD a signální křivky dne 26. 1. 2009 pod nulovou přímku. Mírná divergence mezi kurzem cenného papíru a MACD nastala na konci února 2009, kdy trend kurzu byl mírně klesající a MACD již rostlo. Jednalo se tedy o býčí divergenci, neboli signál slábnoucího klesající trendu, který vyústil ve dno a následnou změnu trendu.", "section_level": 1}], "src_summary": "MACD je zkratkou pro Moving Average Convergence Divergence je pojem z ekonomie. Jedná se o jeden z mnoha indikátorů technické analýzy. Obvykle se řadí do skupiny klouzavých průměrů (Moving Averages, MA), nazývanými jako tzv. „trend-following“ nebo také „lagging“ indikátory. Poukazují na to, co se právě stalo na trhu. MACD vyjadřuje vztah mezi dvěma klouzavými průměry. Je nejčastěji rozdílem 12denního a 26denního exponenciálního klouzavého průměru. Dané parametry se mohou upravit podle individuálních potřeb analytika. Tento indikátor lze vyjádřit vzorcem: MACD(12,26)=E(12)-E(26) \"E(12) 12 denní klouzavý průměr\" \"E(26) 26 denní klouzavý průměr\" Zobrazuje se obvykle v grafu. Kromě MACD hraje důležitou roli také signální křivka nazývaná „trigger“ a nulová přímka. Trigger je 9denním exponenciálním klouzavým průměrem. Nulová přímka je horizontální přímkou procházející hodnotou 0 (neboli místem, kde se 12denní MA = 26dennímu MA).", "tgt_summary": "MACD, short for moving average convergence/divergence, is a trading indicator used in technical analysis of stock prices, created by Gerald Appel in the late 1970s. It is designed to reveal changes in the strength, direction, momentum, and duration of a trend in a stock's price. The MACD indicator (or \"oscillator\") is a collection of three time series calculated from historical price data, most often the closing price. These three series are: the MACD series proper, the \"signal\" or \"average\" series, and the \"divergence\" series which is the difference between the two. The MACD series is the difference between a \"fast\" (short period) exponential moving average (EMA), and a \"slow\" (longer period) EMA of the price series. The average series is an EMA of the MACD series itself. The MACD indicator thus depends on three time parameters, namely the time constants of the three EMAs. The notation \"MACD(\"a\",\"b\",\"c\")\" usually denotes the indicator where the MACD series is the difference of EMAs with characteristic times \"a\" and \"b\", and the average series is an EMA of the MACD series with characteristic time \"c\". These parameters are usually measured in days. The most commonly used values are 12, 26, and 9 days, that is, MACD(12,26,9). As true with most of the technical indicators, MACD also finds its period settings from the old days when technical analysis used to be mainly based on the daily charts. The reason was the lack of the modern trading platforms which show the changing prices every moment. As the working week used to be 6-days, the period settings of (12, 26, 9) represent 2 weeks, 1 month and one and a half week. Now when the trading weeks have only 5 days, possibilities of changing the period settings cannot be overruled. However, it is always better to stick to the period settings which are used by the majority of traders as the buying and selling decisions based on the standard settings further push the prices in that direction. The MACD and average series are customarily displayed as continuous lines in a plot whose horizontal axis is time, whereas the divergence is shown as a bar graph (often called a histogram). ", "id": 1455746}
{"src_title": "Jakob van Hoddis", "tgt_title": "Jakob van Hoddis", "src_document": [{"title": "Život.", "content": "Narodil se v rodině židovského lékaře Hermanna Davidsohna a jeho ženy Doris. Byl nejstarším ze čtyř sourozenců. Jeho tetou byla německá lyrická básnířka Friederike Kempnerová. Od roku 1893 navštěvoval gymnázium Fridicha Wiléma v rodném Berlíně, tam začal psát své první básně. Roku 1905 školu opustil, aby se vyhnul vyloučení a maturitu složil externě o rok později. Poté se věnuje studiu architektury a filologie. Na univerzitě vstupuje do Svobodného vědeckého společenství (Freie wissenschaftliche Vereinigung), kde poznává nové přátele, především Kurta Hillera. V roce 1909 založil skupinu \"Nový klub\" (\"Der Neue Club\"), ke které se přidali jeho přátelé Kurt Hiller, Georg Heym, Ernst Blass, Erich Unger, Alfred Lichtenstein a později Else Lasker-Schülerová. Pořádali spolu literární večery, které nazvali Neopatetický kabaret. Po smrti svého otce (1909) působil pod pseudonymem van Hoddis, který je anagramem jeho občanského příjmení. Jeho báseň Weltende se roku 1911 stala základem raného expresionismu a je pokládána za vůbec první expresionistickou báseň. Poprvé vyšla v časopise Der Demokrat. Ve stejném roce byl ovšem vyloučen z univerzity pro zanedbávání povinností. V dalším roce odešel do Mnichova, kde se obrátil ke katolicismu. Zde se poprvé začala projevovat jeho psychóza, psychicky se zhroutil, pro rozpory se svou rodinou se odstěhoval do léčebny ve Wolbecku u Münsteru a později trávil čas v různých léčebných ústavech. Cestoval do Paříže a po Německu a roku 1914 se vyčerpán a zcela bez prostředků vrátil do Berlína, kde přednesl svou poslední přednášku v Novém Clubu. Van Hoddisovy životní podmínky se zhoršovaly, ztrácel přátele, nebyl přijat na universitu, duševně se zhroutil a musel být hospitalisován. Od roku 1914 se zhoršovalo jeho duševní zdraví a od roku 1915 musel být soustavně v lékařské péči. Ranou je pro něj smrt bratra Ludvíka na frontě (1915). V roce 1918 Franz Pfemfert vydal sbírku s několika van Hoddisovými básněmi a jeho básně byly přednášeny například v Galerii DADA ve švýcarském Zürichu. Hned po válce odešel jeho bratr Ernst z Německa do Palestiny. Od roku 1922 se van Hoddis podrobil intenzivní lékařské péči v Tübingenu a ještě později (od roku 1927) v Göppingenu. Když se Hitler v roce 1933 stal kancléřem, matka Doris s dcerami emigrovala do Palestiny. Jakob van Hoddis ale jako nesvéprávný nemohl odjet ze země a proto zůstal v Německu. Třicátého dubna 1942 byl spolu s pěti sty dalšími chovanci ústavu odvezen do vyhlazovacího tábora Sobibor, kde byli všichni zavražděni. Přesné datum smrti není známé.", "section_level": 1}, {"title": "Ukázka.", "content": "Světaskon Z měšťácké ostré lbi se klobouk zdvih, vzduch jak by chvěl se v pokřiku a pláči, pádem se rozpolcují pokrývači a potopa prý stoupá na březích. Vichr je zde a divé moře líže už břeh a hodlá hráze provalit. Více či méně s rýmou chodí lid. Vlaky se řítí z mostů kamsi níže.", "section_level": 1}], "src_summary": "Jakob van Hoddis (vlastním jménem Hans Davidsohn, 16. května 1887 Berlín – květen nebo červen 1942 pravděpodobně koncentrační tábor Sobibór, Polsko) byl německý expresionistický básník židovského původu. Jeho nejslavnější báseň \"Světaskon\" (\"Weltende\", 1911) je pokládána za vůbec první expresionostickou báseň. Jeho básně se vyznačují groteskním stylem, černým humorem a zároveň přísně dodržovanou veršovou formou. Typické jsou pro něj temné a katastrofické obrazy smrti, podzimu a zániku, popisované ovšem velmi sarkastickým způsobem. Patřil k nejvlivnějším expresionistickým básníkům.", "tgt_summary": "Jakob van Hoddis (16 May 1887 – May/June 1942) was the pen name of the German-Jewish expressionist poet Hans Davidsohn, of which name \"Van Hoddis\" is an anagram. His most famous poem \"Weltende\" (\"End of the world\") published on 11 January 1911 in the \"Der Demokrat\" magazine, is generally regarded as the preliminary Expressionist poem which inspired many other poets to write in a similarly grotesque style; he is also seen as perhaps the only German predecessor of surrealism (which did not exist as a movement in Germany).", "id": 1352315}
{"src_title": "Michal Sendivoj ze Skorska", "tgt_title": "Michael Sendivogius", "src_document": [{"title": "Život.", "content": "Narodil se v chudé polské šlechtické rodině. Už během univerzitních studií (Lipsko, Vídeň, Altdorf) se začal zabývat alchymií a navázal kontakt s mnohými alchymisty. I z tohoto důvodu začal působit v Praze mj. i na dvoře císaře Rudolfa II. Zde také v roce 1599 údajně zneužil důvěry pražského měšťana Ludvíka Korálka z Těšína a byl za to odsouzen a krátce uvězněn. Počátkem roku 1604 v Praze publikoval jedno ze svých alchymistických děl \"Tractatus de Lapide Philosophorum – Novum Lumen Chymicum\". Další jeho práce vyšly v Paříži, Kolíně nad Rýnem a Štrasburku. V Praze také údajně v roce 1604 před očima císaře Rudolfa II. provedl úspěšnou transmutaci. Ve své době se proslavil nejen u široké veřejnosti, ale i mezi kolegy alchymisty. Jeho alchymické práce později podrobně studoval například Isaac Newton. Později působil v diplomatických službách a žil ve Vídni a v Polsku. Velmi zbohatl a v době stavovského povstání zachoval věrnost Habsburkům, kterým půjčoval peníze. 29. července 1630 císař Ferdinand II. věnoval Michalovi místo splacení dluhu Kravaře na Opavsku, které byly po roce 1628 konfiskovány Macákům z Ottenburku. Poslední léta jeho života byly vyplněny častými spory se sousedy a poddanými. V Kravařích také jako sedmdesátiletý umírá. Podle Josefa Zukala byl Michael Sendivoj pohřben patrně v minoritském kostele svatého Ducha v Opavě, kde si přála být pohřbena i jeho dcera Veronika Marie, která zemřela rok po svém otci. Michal Sendivoj ze Skorska byl ženatý s Veronikou Stieberovou, se kterou měl pravděpodobně tři děti. Syn Kryštof Michal (* 1593) žil ještě v roce 1669 na Krnovsku. Dcera neznámého jména se v roce 1621 provdala za polského šlechtice Jana Kozlowského. Druhá dcera Veronika Marie se provdala za Jakuba von Eichendorff, prapředka německého romantického básníka Josepha von Eichendorff.", "section_level": 1}], "src_summary": "Michal Sendivoj ze Skorska (2. února 1566 Łukowica – mezi 20. květnem a 12. srpnem 1636 Kravaře) byl polský šlechtic, alchymista, filosof a lékař.", "tgt_summary": "Michael Sendivogius (; ; 2 February 1566 – 1636) was a Polish alchemist, philosopher, and medical doctor. A pioneer of chemistry, he developed ways of purification and creation of various acids, metals and other chemical compounds. He discovered that air is not a single substance and contains a life-giving substance—later called oxygen—170 years before Scheele's discovery of the element. He correctly identified this 'food of life' with the gas (also oxygen) given off by heating nitre (saltpetre). This substance, the 'central nitre', had a central position in Sendivogius' schema of the universe.", "id": 446823}
{"src_title": "Nosy Be", "tgt_title": "Nosy Be", "src_document": [{"title": "Historie.", "content": "Prvními osadníky ostrova byly kmeny Antankarana a Zafinofosty. Následovali je obyvatelé z nedalekých Komorských ostrovů a Indové spolu s nejpočetnější etnickou skupinou Sakalavů. Francouzský vliv zesílil po roce 1839, kdy salakavská královna Tsiomeko uprchla na ostrov od merinských nepřátel. Obrátila se s žádostí o pomoc na Francouze, aby společně vzdorovali madagaskarskému etniku Merina. Následně v roce 1841 Sakalavové postoupili celý ostrov i s nedalekým Nosy Komba Francii. Období francouzského protektorátu trvalo do roku 1870, kdy příslušníci kmene Merina přepadli Francouze. Období konfliktu trvalo jen krátkou dobu a následovalo období míru.", "section_level": 1}, {"title": "Geografie.", "content": "Nosy Be leží asi 8 km od pobřeží Madagaskaru v Mosambickém průlivu a spolu s dalšími blízkými ostrůvky Nosy Komba, Nosy Mitsio, Nosy Sakatia a Nosy Tanikely tvoří stejnojmenný okres v rámci regionu Diana. Hlavním městem ostrova i okresu je Andoany. Krajina ostrova je velmi rozmanitá a vyznačuje se mnoha vrcholky sopečného původu jako Mount Lokone (450 m n. m.) a Mount Passot (350 m n. m.). Z těchto vrcholků je mimořádný pohled nejen na stejnojmennou zátoku, ale také na souostroví Radama na jihu a souostroví Mitsio na severu). Na ostrově se nachází 11 jezer sopečného původu, která představují sladkovodní zásoby, jež mohou být použity k lidské spotřebě. Břehy ostrova i vody jezer jsou pokryty bujnou vegetací.", "section_level": 1}, {"title": "Podnebí.", "content": "Podnebí je tropické a teploty jsou po celý rok příjemné, s výjimkou léta (prosinec až únor), které je horké a suché.", "section_level": 1}, {"title": "Turistika.", "content": "Na ostrově se rozvíjí cestovní ruch, s čímž souvisí negativní dopady na místní životní prostředí. Hlavními problémy ostrova jsou odlesňování a postupné ničení pobřežních korálových útesů. Nosy Be je nejrušnějším turistickým letoviskem Madagaskaru. Turisty láká hned po příletu na letiště Fascie osvěžující vůně nejrůznějších dřevin jako je káva, kakao, skořice, vanilka, které se na ostrově hojně pěstují. Nosy Be je také centrem výroby esence ylang-ylang, která se používá do parfémů.", "section_level": 1}, {"title": "Ochrana přírody.", "content": "Ostrov je známý po celém světě jako domov nejmenší žáby (Stumpffia pygmaea) a chameleóna (Brookesia minima). Lokobeská přírodní rezervace je jednou z pěti Madagaskarských přírodních rezervací (Réserves Naturelles Intégrales).", "section_level": 1}], "src_summary": "Nosy Be (\"znamená v malgaštině Velký ostrov\") je ostrov, který leží u severního pobřeží Madagaskaru a je přezdíván (tedy ostrovem vůní). Nosy Be je vulkanického původu a je největším ostrovem Madagaskaru. Rozloha ostrova je 290,3 km² a žije na něm kolem 60 tisíc obyvatel. Název ostrova pochází z rané koloniální éry 17. století.", "tgt_summary": "Nosy Be (formerly Nossi-bé and Nosse Be) is an island off the northwest coast of Madagascar. Nosy Be is Madagascar's largest and busiest tourist resort. It has an area of , and its population was officially estimated at 73,010 in 2013. \"Nosy Be\" means \"big island\" in the Malagasy language. The island was called Assada during the early colonial era of the 17th century. Nosy Be has been given several nicknames over the centuries, including \"Nosy Manitra\" (the scented island).", "id": 1956642}
{"src_title": "Roland Garros", "tgt_title": "Roland Garros (aviator)", "src_document": [{"title": "Mládí.", "content": "Narodil se v Saint-Denis na Réunionu rodičům pocházejícím z rodin s dlouhou historií na ostrově. Rodina ze strany otce byla původem z Toulouse a ze strany matky z Lorientu. Když byly malému Rolandovi čtyři roky, rozhodl se jeho otec Georges Garos přesídlit do Saigonu, kde si otevřel advokátní kancelář. Matka učila malého Rolanda základnímu vzdělání, v roce 1900 se ale rozhodli vyslat syna z důvodu absence střední školy v zemi studovat do Paříže. Cesta ze Saigonu do Marseille trvala v té době 10 měsíců. Po dojezdu do Paříže a zápisu do lycea onemocněl těžkým zápalem plic. Z tohoto důvodu ho poslali do sportovního centra lycea, kde se rychle zotavil a stal se velmi dobrým v několika sportovních odvětvích. V roce 1906 se stal meziškolním šampionem v cyklistice, byl při vítězství fotbalového klubu lycea v Nice. Poté studoval vysokou ekonomickou školu (HEC Paris), kterou ukončil v roce 1908 a která nyní nese jeho jméno. Zapsal se do pařížského sportovního klubu \"Stade français\", kde hrál rugby a amatérsky tenis. Po studiích začal pracovat pro firmu \"Automobiles Grégoire\". Stejně jako financím se rychle naučil automechanice a začal se věnovat automobilovému sportu. Otec chtěl, aby Roland byl advokátem, a proto mu přestal dávat peníze. Díky podpoře otce svého spolužáka si ale v 21 letech otevřel svůj obchod \"Roland Garros automobiles – voiturettes de sport\".", "section_level": 1}, {"title": "Aviatik.", "content": "Leteckou kariéru započal v roce 1909 na letadle Demoiselle navrženém Albertem Santos-Dumontem, neboť v té době si ještě nemohl dovolit koupit drahý Blériot. Naučil se létat, pilotní oprávnění č. 179 získal 19. července 1910. Neměl nalétány ani tři hodiny, když ho americký průmyslník Hart O. Berg pozval na slavnosti na závodišti Belmond Park v New Yorku. V hotelu Astor, kde bydlel, se seznámil s Johnem Moisantem, který se svým leteckým představením objížděl celé Spojené státy a nabídl Garrosovi účast na těchto představeních. Ten to nadšeně přijal, neboť tak mohl trávit ve vzduchu mnoho času, zlepšit se v létání a procestovat velkou část USA; dostal se také do Mexika a na Kubu. V roce 1911 absolvoval Garros let s jednoplošníkem Blériot, s tímto letounem se poté zúčastnil několika evropských leteckých závodů. Již v květnu 1911 se přihlašuje na letecký závod Paříž-Madrid, pořádaný listem Le Petit Parisien, s hlavní výhrou 100 000 franků. Start závodu byl stanoven na 21. května a jeho trasa byla tozdělena do tří etap. Paříž-Angoulême (400 km), Angoulême-San Sebastián (355 km) a San Sebastián-Madrid (430 km). Garros závod nedokončil, odstoupil v San Sebastiánu. 28. května se Garros zúčastnil dalšího leteckého závodu, tentokrát z Paříže do Říma a Turína. Pořadatelem byl list Le Petit Journal, který na ceny poskytl finanční dotaci ve výši 500 000 franků. První etapa směřovala do Dijonu (265 km), odtud do Lyonu (175 km) a déle do Avignonu (205 km). Druhý den závodu Roland Garros odstartoval z Avignonu na další část etapového letu, avšak již v Malmontu havaroval. Autostopem se dopravil zpět do Avignonu, kde právě pořádal pilot Kühling exhibiční turné s letounem Blériot. Po dohodě mezi oběma letci o zapůjčení letounu se Garros podruhé vypravil na trasu do Nice. 30. května odstartoval z Nice přímo přes moře do Pisy (340 km), cíle předposlední etapy. Vyhnul se tak etapové zastávce v Janově. Nyní již vedoucí celého závodu, odstartoval Garros 31. května z Pisy, ale po 90 km musel přistát u Castagnetta, kde se Kühlingův Blériot téměř rozpadl. Znovu se, opět pomocí autostopu, vrátil do Pisy, kde začal ihned řešit otázku nového stroje. 1. června mu do Pisy dorazil zcela nový Blériot, se kterým ihned odstartoval do Říma, kam dorazil na druhém místě v celkovém pořadí závodu. V konečném pořadí v cílovém městě Turín skončil Garros druhý za pilotem André Beaumontem (vlastním jménem Jean Conneau), třetí doletěl André Frey. Dalšího leteckého závodu, nazvaného Evropský okruh, se Rolland Garros účastnil ve dnech 18. června až 7. července 1911. Vedl z Vincennes přes Remeš, Liége, Utrecht, Bredu, Brusel, Roubaix, Dunkerque, Calais, Dover a Brighton do Londýna. Rollanda Garrose opět porazil André Beaumont s časem 68 h 38 min, třetí v závodě skončil pilot Vidart. V září 1911, stále s letounem Blériot vybaveným motorem Gnôme o výkonu 51 kW, ustanovuje v bretaňském přístavu Saint-Malo světový výškový rekord výkonem 3910 m. O pár dní později překonává v Dinardu svůj vlastní rekord výškou 4080 m. Dalšího úspěchu dosáhl Roland Garros ve dnech 16. a 17. června 1912. Na tyto dny vypsal Francouzský aeroklub závod o Velkou cenu za nejrychlejší průlet dvakrát po sobě tzv. okruhu Anjou. Trasa letu byla vytyčena mezi městy Angers-Cholet-Saumur-Angers se šesti povolenými mezipřistáními. Tento závod již Garros vyhrál výkonem 14 h 40 min 57 s. V roce 1912 odjel podruhé za oceán do Brazílie a Argentiny, kde uskutečnil sérii leteckých exhibicí. Po návrat se pokusil překonat výškovou hranici 5000 m. 6. září v Houlgate dosáhl letové hladiny 4960 m a 11. prosince v Tunisu s letounem Morane-Saulnier 5610 m. 18. prosince pak z Tunisu odstartoval k letu přes Sicilský průliv do Marsale na západním cípu Sicílie. Téhož dne dosáhl Trapani, kde z důvodu poruchy olejové nádrže na svém stroji zůstal do 21. prosince. Odtud pokračoval přes Canarelu, Santa Eufemii di Marina, Salerno a Neapol až do Říma, kam dorazil 22. prosince. V dubnu 1913 se Garros zúčastnil závodu hydroplánů o Schneiderův pohár. Na francouzských vylučovacích závodech se umístil s plovákovým Moranem druhý za Mauricem Prévostem. Na samotných závodech v Monaku musel odstoupit pro poruchu motoru. Roland Garros byl celosvětově známý mimo jiné díky prvnímu non-stop přeletu Středozemního moře v roce 1913 s letounem Morane-Saulnier G, poháněný motorem Gnôme o výkonu 44 kW. Odstartoval 23. září z Fréjus ve Francii směrem ke Korsice a přistál v Bizerte v Tunisku. Po vypuknutí války vstoupil do Francouzské armády.", "section_level": 1}, {"title": "Válka.", "content": "V raných fázích války létal jako pozorovatel, do té doby totiž nikoho nenapadlo použít letadlo jako útočný prostředek. Nepřátelští piloti se ve vzduchu míjeli a zdravili se. Během jednoho letu však vytáhl služební revolver a šestkrát vystřelil na německé letadlo. Nic netrefil, ale tato situace vedla ke konstrukci prvních stíhacích letadel. V prosinci roku 1914 navštívil leteckou výrobní firmu Morane-Saulnier. Zde si vybral jednoplošník Morane-Saulnier L, který zkušebně vybavil kulometem umístěným před kokpitem. Listy vrtule nechal v místě prolétávajících střel ztenčit a osadit ocelovými klíny, aby nedošlo k poškození vrtule. S takto vybaveným letadlem zaznamenal 1. dubna 1915 vůbec první sestřel v historii letectví. Další dvě vzdušná vítězství nad německými letadly si připsal 15. a 18. dubna 1915. Dne 18. dubna 1915 havaroval po souboji s průzkumným letounem Taube na německém území. Letadlo se mu před příchodem Němců zničit nepodařilo. Zejména kulomet a okovaná vrtule zůstaly neporušeny. Legenda praví, že jeho letoun byl ihned prozkoumán týmem konstruktérů pod vedením Anthonyho Fokkera a francouzský nápad s kulometem jen zdokonalili. Ve skutečnosti však Fokker pracoval na mnohem důmyslnějším systému již šest měsíců před pádem Garrosova letounu. Po několika neúspěšných pokusech o útěk se mu nakonec i podařilo ze zajetí 15. dubna 1918 uprchnout a vrátit se zpět k francouzské armádě. Po návratu do Francie byl povýšen na poručíka a stává se důstojníkem Čestné legie. Poté se vrátil na frontu k letce SPA-26 a 2. října sestřeluje další nepřátelský letoun. Sestřelen byl 5. října 1918 nedaleko Vouziers v Ardenách, jeden den před svými 30. narozeninami. Na svém kontě měl čtyři sestřelená nepřátelská letadla. Jeho přemožitelem byl pravděpodobně Hermann Habich, německé letecké eso.", "section_level": 1}, {"title": "Pojmenováno po Rolandu Garrosovi.", "content": "V roce 1927 bylo po něm pojmenováno tenisové centrum v Paříži. Roland Garros navštěvoval během studií sportovní klub \"Stade français\", společně s Émilem Lesieurem, který byl atletem a vynikajícím hráčem rugby. Později se stal prezidentem této sportovní organizace a nově vystavěný tenisový areál pojmenoval po svém bývalém příteli. Dodnes tedy tento areál nese název \"Le Stade de Roland Garros\". Hraje se zde French Open, jeden z tenisových grandslamových turnajů. Díky tomu je turnaj oficiálně nazýván Roland Garros. Mezinárodní letiště na Réunionu bylo pojmenováno \"L'aéroport de La Réunion Roland Garros\" (Letiště Rolanda Garrose na Réunionu). Francouzský výrobce automobilů Peugeot vyrobil limitovanou edici modelu 205 s označením Roland Garros. Automobil byl vybaven speciální barvou a koženým interiérem. Tato edice měla velký úspěch a proto byla rozšířena i na modely 106, 206, 207, 306 a 806.", "section_level": 1}], "src_summary": "Roland Garros (6. října 1888 Saint-Denis, Réunion – 5. října 1918) byl francouzský letec a stíhací pilot v první světové válce.", "tgt_summary": "Eugène Adrien Roland Georges Garros (; 6 October 1888 – 5 October 1918) was a French pioneering aviator and fighter pilot during World War I and early days of aviation. In 1928, the Roland Garros tennis stadium was named in his memory; the French Open tennis tournament takes the name of Roland-Garros from the stadium in which it is held.", "id": 189569}
{"src_title": "Ruth Beitiaová", "tgt_title": "Ruth Beitia", "src_document": [{"title": "Kariéra.", "content": "Je juniorskou mistryní Španělska (1997, 1998) v hale a na dráze. V letech 2002 – 2006 se stala několikanásobnou halovou mistryní. Španělská výškařka závodí za klub C.A.Valencia Terra i Mar pod vedením trenéra Ramóna Torralba a jedná se o jedinou Španělku, která pokořila hranici dvou metrů. Přes dva metry se poprvé přenesla 26. července 2003 v Avilés, v hale poté 21. února 2004 ve Valencii. Na olympijských hrách v Athénách skončila v kvalifikaci, v Pekingu již skončila společně s Němkou Ariane Friedrichovou na sedmém místě. V roce 2008 pořádalo HMS Španělsko, na domácí půdě ve Valencii však skončila těsně pod stupni vítězů, na 4. místě. Ještě dříve na halovém ME 2007 v Birminghamu skončila španělská atletka rovněž na čtvrtém místě. Později vyšlo najevo, že třetí z mistrovství Bulharka Venelina Venevová měla v lednu 2007 pozitivní dopingový nález na testosteron a bronzová medaili ji byla odebrána a dodatečně přidělena Beitiaové. V roce 2009 zvítězila výkonem 196 cm na tradičním halovém mítinku Brněnská laťka a později také na prvním ročníku mítinku světových rekordmanů, který byl pořádán 26. února v pražské O aréně. O vítězství se přetahovala s českou výškařkou Ivou Strakovou, v rozeskakování však uspěla na výšce 198 cm právě Španělka. Týden na to získala stříbro na halovém ME v Turíně. Na MS v atletice 2009 v Berlíně skončila na 5. místě. V letech 2012, 2014 a 2016 zvítězila v soutěži výškařek na mistrovství Evropy. Největšího úspěchu dosáhla v závěru své výškařské kariéry. Na olympiádě v Rio de Janeiro v roce 2016 v soutěži výškařek zvítězila a stala se olympijskou vítězkou. O rok později startovala na světovém šampionátu v Londýně. Z kvalifikace postoupila do finále, zde však obsadil dvanácté místo. Krátce po mistrovství světa ukončila svoji sportovní kariéru.", "section_level": 1}], "src_summary": "Ruth Beitiaová (* 1. dubna 1979 v Santanderu) celým jménem Ruth Beitia Vila je bývalá španělská atletka, výškařka s osobním maximem 202 cm a příležitostná dálkařka. Jedná se o olympiíjskou vítězku z roku 2016 a trojnásobnou mistryni Evropy. Byla též halovou vicemistryni Evropy z roků 2005, 2009 a 2011 a bronzovou medailistku z halového ME 2007 a halového MS 2006. Zlatou medaili vybojovala na ME do 23 let v roce 2001.", "tgt_summary": "Ruth Beitia Vila (; born 1 April 1979) is a retired high jumper who is currently the reigning Olympic champion in the women's high jump. She was also a politician in the Partido Popular and a member of the Parliament of Cantabria.", "id": 1215418}
{"src_title": "Robert I. Parmský", "tgt_title": "Robert I, Duke of Parma", "src_document": [{"title": "Původ.", "content": "Narodil se z manželství parmského vévody Karla III. s Luisou Marií Bourbonskou. Matka byla po otci Karlu Bourbonském vnučkou francouzského krále Karla X. a po matce Marii Karolíně vnučkou krále obojí Sicílie Františka I. a pravnučkou císaře Leopolda II. Jeho otec přišel na svět z manželství etrurského krále Karla Ludvíka s Marií Terezou Savojskou a byl tak vnukem etrurijského krále Ludvíka I., španělského krále Karla IV. a sardinského krále Viktora Emanuela I. Robert měl tři sourozence. Starší sestru Markétu (1847 − 1893), která se provdala za madridského vévodu a titulárního krále francouzského a španělského Karla Mariu Bourbonského, a dva mladší sourozence. Alice (1849 − 1935) se stala manželkou titulárního toskánského vévody Ferdinanda IV. a Jindřichovi (1851 − 1905) náležel titul hraběte z Bardi.", "section_level": 1}, {"title": "Vláda.", "content": "Na vévodský stolec nastoupil poté, co byl jeho otec roku 1854 zabit. Bylo mu tehdy teprve šest let, proto fakticky vládla jeho matka Louisa Marie Terezie z Artois, sestra hraběte ze Chambord, jako regentka. Vévodkyně schvalovala některé z mnoha reakcionářských spolupracovníků svého muže, byla však překvapena mazziniovským hnutím z července 1854 a přešla na tvrdě represivní politiku, která vedla až k druhé válce za nezávislost. Roku 1859, při vypuknutí druhé války za nezávislost, byl Robert ve svých jedenácti letech sesazen a jeho matka se raději rozhodla evakuovat rodinu do Lombardska-Benátska, v očekávání, že boje brzo skončí. Následoval smír z Villafranca, po němž Sardinské království, (po plebiscitu z roku 1860), anektovalo Parmské vévodství s městem Parmou i Toskánsko, aby tak vytvořilo větší společný útvar Italské království.", "section_level": 1}, {"title": "Život bez koruny.", "content": "I přes ztrátu trůnu Robert a jeho rodina disponovali významným dědictvím, například soukromým vlakem čítajícím více než tucet vozů, vlastním zámkem ve Schwarzau am Steinfeld poblíž Vídně, sídlem Villa Pianore v Toskánsku a honosným zámkem Chambord ve Francii. Robert I. zemřel ve Viareggiu roku 1907. Necelé čtyři měsíce po jeho smrti v roce 1907, bylo šest dětí z jeho prvního manželství shledáno právně nezpůsobilými, a byli svěřeni jeho vdově vévodkyni Marii Antonii. Přesto se Robertovým dědicem stal Eliáš, vévoda z Parmy (1880-1959), jeho mladší syn z jeho prvního manželství. Někteří z jeho synů sloužili v ozbrojených složkách Rakouska jiní v armádě Belgie.", "section_level": 1}, {"title": "Rodina.", "content": "Dne 5. dubna 1869 se na zámku San Martino u Luccy oženil s princeznou Marií Piou (1849 - 1882) , dcerou bývalého krále obojí Sicílie Ferdinanda II.. Z manželství se narodilo 12 dětí, z nichž však polovina trpěla mentálním postižením, dvě zemřely krátce po narození, a porod posledního nepřežilo dítě ani matka. Následnictví pokračovalo po linii syna Eliáše Roberta. Robertovou druhou ženou se pak 15. října 1884 na zámku Fischhorn v Zell am See stala dcera sesazeného portugalského krále Michala I., Marie Antonie z rodu Braganzů. Marie Antonie dala život dalším 12 dětem, z nichž se nejvíce proslavila dcera Zita, která se provdala za pozdějšího rakousko-uherského panovníka Karla I..", "section_level": 1}], "src_summary": "Robert I. Parmský (9. července 1848, Florencie – 16. listopadu 1907, Lucca) byl hlava parmské větve Bourbonské dynastie a poslední vládnoucí vévoda v Parmě, Piacenze a Guastalle. Jedním z jeho mnoha potomků byla poslední rakouská císařovna a uherská královna Zita.", "tgt_summary": "Robert I (Italian: \"Roberto I Carlo Luigi Maria di Borbone, Duca di Parma e Piacenza\"; 9 July 1848 – 16 November 1907) was the last sovereign Duke of Parma and Piacenza from 1854 until 1859, when the duchy was annexed to Sardinia-Piedmont during the \"Risorgimento\". He was a member of the House of Bourbon-Parma and descended from Philip, Duke of Parma, the third son of King Philip V of Spain and Elisabeth Farnese.", "id": 1994776}
{"src_title": "Cikánský baron", "tgt_title": "The Gypsy Baron", "src_document": [{"title": "Obsah.", "content": "Hlavním hrdinou příběhu je Sándor Barinkay, který přichází převzít majetek a pozemky po svých předcích. Soused Župan se mu ale vysmívá, protože je jeho majetek opuštěný a leží na něm pouze len a jedna cikánská vesnice. Barinkay požádá o ruku Županovu dceru Arzenu, ta ho však nechce a řekne, že si vezme jedině barona. Cikáni si tedy zvolí Barikaie za svého vůdce. Ten jde opět za Arzenou s tím, že je cikánský baron, ta se mu však vysměje. Nicméně mezitím už začíná mít radši Saffi. Barinkay a Saffi mezi sebou uzavřou neformální manželství pod širým nebem. Na starém hradě najdou spolu s jejím nevlastním otcem starý turecký poklad, který dlouhou dobu hledali právě Županovi lidé. Barinkay je obviněn Županem z nečestného života. Župan usiluje o to, aby mu byl poklad úředně zabaven. Mezitím však vypukne válka a do vesnice přijíždí plukovník husarského pluku Gábor Homonay, který verbuje vojáky. Cipra oznámí a dokumentem doloží skutečný původ Saffi. Ta má být tureckou šlechtičnou. Barinkaiovi se to však nelíbí, protože se mu líbila jako prostá dívka, a tak se nechá naverbovat k husarům. Do pluku Gábor dostane také lstí Župana a Ottokara. Když skončí válka Saffi se s Arzénou vydají do Vídně, aby přivítali muže zpět. Župan se za války příliš hrdinsky nechoval, ale zato Barinkay se svými cikány patřili k nejhrdinnějším oddílům. Za zásluhy je Barinkay jmenován baronem. Udobří se se Saffi, protože se cítí již být dostatečně urozeným nápadníkem a zároveň přesvědčí Župana, aby si Ottokar mohl vzít Arzénu, která ho měla ráda.", "section_level": 1}], "src_summary": "Cikánský baron je v pořadí desátá opereta Johanna Strausse mladšího. Premiéru měla 24. října 1885 v divadle Na Vídeňce. Libreto je napsáno podle románu od Móra Jókaiho Saffi. Překlad do němčiny a tvorba libreta připadla na Ignáce Schnitzera, kterého Strauss oslovil i přesto, že ještě nikdy předtím žádné libreto nesložil. Kvalitní libreto spojené se skvělým Straussovým hudebním doprovodem vedlo k ohromnému úspěchu operety. Dodnes patří mezi velmi často hrané operety. Některými částmi se velmi blíží opeře", "tgt_summary": "The Gypsy Baron () is an operetta in three acts by Johann Strauss II which premiered at the Theater an der Wien on 24 October 1885. Its libretto was by the author Ignaz Schnitzer and in turn was based on \"Sáffi\" by Mór Jókai. During the composer's lifetime, the operetta enjoyed great success, second only to the popularity of \"Die Fledermaus\". The scoring and the nature of Strauss's music have also led many music critics to consider this work a comic opera or a lyric opera. Its genesis was rather swift and smooth, as Strauss was no stranger to the Hungarian influences apparent in the music score. Many of his earlier works also bore many similar themes, such as the polka Éljen a Magyar! (\"Long live the Hungarians!\"), Op. 332. Originally, Strauss and Schnitzer intended the operetta as an opera but further revisions were made and the idea of a comic opera was conceived. Strauss's work on the operetta was interrupted in autumn 1883 due to nicotine poisoning and fainting fits and he was to recuperate in Franzensbad. Strauss work on the act 3 of the work was also interrupted when his third wife, Adele Strauss, was taken ill and the couple left for Ostend. Not until autumn 1885 was the work finally completed, with Schnitzer making various revisions of the libretto to suit Strauss's style of composing which were not present in the latter's previous stage works.", "id": 432194}
{"src_title": "Ženské psaní", "tgt_title": "Écriture féminine", "src_document": [{"title": "Ženské psaní proti patriarchálnímu řádu.", "content": "Projekt ženského psaní je spojen s francouzskými feministickými teoretičkami Hélène Cixous, Luce Irigaray a Julií Kristevou. Teorie o specifické formě psaní je založena na kritice západní falocentrické kultury a patriarchálním řádu, který funguje na základě binárních opozicí (muž/žena) a pojímání ženy jako nedokonalého (kastrovaného) muže. Takový řád se podle těchto teoretiček projevuje nejen v náboženství, filozofii a sociálních vztazích, ale také v jazyce. Proto, abychom mohli patriarchální dichotomie nahradit pouhými rozdíly mezi mužem a ženou, falocentrismus zaměnit za decentralizaci a přehodnotit pojímání ženy, je třeba redefinovat používání jazyka. Teorie ženského psaní totiž počítá s tím, že sociálních změn nelze dosáhnout bez proměny jazyka a literárního vyjadřování.", "section_level": 1}, {"title": "Spojení fyzického těla a literární tvorby.", "content": "Ženské psaní specifickým způsobem využívá přesvědčení, že je vnímání žen v západní kultuře redukováno pouze na jejich fyzické tělo (jsou pannami, prostitutkami, manželkami svých mužů, sexuálními objekty). Cixous, autorka jednoho z nejvýznamnějších děl feministické literární teorie \"Smích medúzy\", říká, že důraz na tělesnost a emocionalitu umožňuje ženám vyjádřit to, co je na nich jedinečné a co bylo potlačováno kulturou vytvořenou v patriarchálním řádu. Fyzické tělo je chápáno jako důležitá složka ženské identity a tvůrčí nástroj. Žena by podle Cixous měla nechat psát své tělo. Stejně jako Cixous i Luce Irigay klade důraz na ženskou tělesnost a sexualitu, pomocí které mohou ženy najít svojí jedinečnou identitu a vymanit se z falocentrického světa. Sexuální potěšení (autoerotika) pomůže ženám zbavit se představy nedokonalého kastrovaného muže, ke kterému jsou přirovnávány. Ženské psaní pracuje s kategorií přebytku. Literární tvorba je totiž velmi expresivní, do jisté míry nekontrolovatelný proces, při kterém hraje hlavní roli sexualita a tělesnost, jimž je podřízen rytmus vět, používání gramatického rodu nebo třeba druhy metafor.", "section_level": 1}, {"title": "Restrukturalizace jazyka.", "content": "S potřebou restrukturalizace jazyka a redefinicí současných lingvistických teorií přišla teoretička Julia Kristeva. Vytvořila pojem „matriarchální jazyk“, tedy jazyk nezatížený logickými pravidly „mužského diskurzu“. Používání matriarchálního jazyka podle ní vyžaduje návrat k předspolečenskému sémiotickému řádu, který není zatížený uvědomělou symbolizací. Matriarchální jazyk je spojen s preoidipálním vztahem matky a dítěte, obdobím předcházejícím vstupu dítěte do symbolického světa svého otce. Sémiotické je, jak říká Kristeva, to, co je původní a nedefinovatelné. Sémiotický řád v sobě skrývá revoluční potenciál a ohrožuje symbolický řád. Matriarchální jazyk lze identifikovat v oblasti umění, v literárních dílech v rámci ženského psaní.", "section_level": 1}, {"title": "Autoři a autorky žensky psaných textů.", "content": "Cixous nespojuje ženské psaní pouze s ženskými autorkami. Specifický způsob literární tvorby si podle ní osvojila také řada mužů. Mezi nimi James Joyce, Heinrich von Kleist nebo Jean Genet. Za ženské autorky zabývající se ženským psaním považuje Virginii Woolf, Marguerite Duras, Clarice Lispector a samu sebe.", "section_level": 1}, {"title": "Zdroje.", "content": "Bendová, Hana. 2008. \"Srbská ženské próza pro r. 1995\". Bakalářské diplomová práce, Fakulta sociálních studií Masarykovy univerzity v Brně Filipowicz, Marcin. \"Tvorba Boženy Němcové v kontextu projektu écriture féminine\"'. (3.5.2009) Jones, Ann Rosalind. \"Writing the Body - Toward an Understanding of l'Écriture féminine\". (3.5.2009) Moi, Toril. 1995. \"Marginality and Subversion: Julia Kristeva\". In Sexual/Textual Politics: Feminist Literary Theory. London: Routlege Šimůnek, Michal. 2004. \"Cixous, Hélèn – Heslář časopisu Revue pro média\". in Revue pro média 2004, číslo 4 dostupný na (3.5.2009) Internetové stránky Stanford Presidential Lectures in the Humanities and Arts (3.5.2009", "section_level": 1}], "src_summary": "Ženské psaní neboli écriture féminine je teorie, která vznikla v sedmdesátých letech ve Francii. Je významnou součástí feminismu. Pojednává o postavení ženy ve společnosti, vymezuje nový způsob literárního vyjádření a užití jazyka.", "tgt_summary": "Écriture féminine, or \"women's writing\", is a term coined by French feminist and literary theorist Hélène Cixous in her 1975 essay \"The Laugh of the Medusa\". Cixous aimed to establish a genre of literary writing that deviates from traditional masculine styles of writing, one which examines the relationship between the cultural and psychological inscription of the female body and female difference in language and text. This strand of feminist literary theory originated in France in the early 1970s through the works of Cixous and other theorists including Luce Irigaray, Chantal Chawaf, Catherine Clément, and Julia Kristeva and has subsequently been expanded upon by writers such as psychoanalytic theorist Bracha Ettinger. who emerged in this field in the early 1990s, \"Écriture féminine\" as a theory foregrounds the importance of language for the psychic understanding of self. Cixous is searching for what Isidore Isou refers to as the \"hidden signifer\" in language which expresses the ineffable and what cannot be expressed in structuralist language. It has been suggested by Cixous herself that more free and flowing styles of writing such as stream of consciousness, have a more \"feminine\" structure and tone than that of more traditional modes of writing. This theory draws on ground theory work in psychoanalysis about the way that humans come to understand their social roles. In doing so, it goes on to expound how women, who may be positioned as 'other' in a masculine symbolic order, can reaffirm their understanding of the world through engaging with their own otherness, both within and outside their own minds, or consciousness.", "id": 245665}
{"src_title": "Constantius III.", "tgt_title": "Constantius III", "src_document": [{"title": "Život.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Vzestup k moci, vítězství nad uzurpátory.", "content": "Constantius se narodil ve městě Naissus (dnešní Niš) v prefektuře Illyricum. Původně sloužil ve východním vojsku a bojoval v četných taženích pod Theodosiem I. Pravděpodobně se účastnil výpravy na západ proti uzurpátorovi Eugeniovi a po jejím zdárném završení setrval v Itálii. Patřil mezi Stilichonovy stoupence, nezastával ale žádný významný post, díky čemuž přečkal bez újmy jeho pád v roce 408. V roce 410 nebo 411 se stal Stilichonovým nástupcem v hodnosti generála obojího vojska (\"magister utriusque militiae\"), čímž dosáhl nejvyšší velitelské pozice na Západě. Někdy v téže době nechal ubít k smrti strůjce spiknutí proti Stilichonovi, někdejšího představeného císařských kanceláří Olympia. Obdobně se vypořádal i s ostatními potenciálními soupeři, kteří ho mohli ohrozit na dvoře císaře Honoria v Ravenně. Když si Constantius zajistil vlastní postavení, zmobilizoval italské vojsko pro válku s uzurpátorem Konstantinem III. Ten čelil v Galii svému vzbouřenému vojevůdci Gerontiovi, obléhajícímu uzurpátora v jeho sídle v Arelate (dnešní Arles). K tomuto městu zamířil v roce 411 rovněž Constantius a jeho gótský podřízený Ulfila. Po jejich příchodu Gerontiovi muži přešli k Constantiovi a Gerontius uprchl do Hispánie, kde zanedlouho spáchal sebevraždu. K Arelate se zatím přiblížil Konstantinův velitel Edobech s pomocnými sbory Franků a Alamanů s úmyslem vyprostit uzurpátora z obklíčení. Constantius s Ulfilovou pomocí lstí překvapil a rozdrtil nepřátelské vojsko, jehož vůdce zahynul rukou jednoho ze svých druhů. Poté pokračoval v dobývání Arelate a po několika měsících přesvědčil zárukou osobní bezpečnosti Konstantina ke kapitulaci. Zajatý Konstantin a jeho syn Julianus byli posláni do Ravenny, avšak v nevelké vzdálenosti od města byli v září 411 na Honoriův rozkaz popraveni. Constantius se po svém vítězství, jímž pro Honoria získal zpět oblast jihovýchodní Galie, vrátil do Itálie. Mezitím se v Mogontiaku (Mohuč) prohlásil za císaře galorománský šlechtic Jovinus, k němuž se přidalo místní vojsko i aristokracie a podpořili ho Burgundové a Alani. Krátce nato, patrně počátkem roku 412, se Vizigóti, vedení Athaulfem, přesunuli z Itálie do Galie. Athaulf se pak vypravil na sever a připojil se k Jovinovi, zaskočenému příchodem tohoto příliš mocného spojence. Constantius se vyvaroval vojenského střetu s uzurpátorem a raději se rozhodl zbavit ho moci diplomatickými prostředky. Mezi Jovinem a Góty brzy vyvstaly vážné rozpory, v důsledku nichž Athaulf změnil strany a Jovina zajal. Následně ho předal Honoriovým lidem a ti ho zřejmě v létě 413 v Narbonu (Narbonne) popravili. V témže roce se Constantius musel vypořádat s povstáním v severní Africe. Tamější místodržitel, \"comes Africae\" Heraclianus, nevražící na Constantiův enormní vliv na chod státu, zastavil dodávky obilí do Itálie. Posléze shromáždil početnou flotilu, s níž se osobně vypravil na Řím. Brzy po vylodění ho ale porazil \"comes\" Marinus, načež Heraclianus uprchl do Afriky, kde ho vzápětí popravili. Jeho obrovský majetek přešel do vlastnictví Constantia, jenž byl vybrán místo Heracliana za konzula pro nadcházející rok.", "section_level": 2}, {"title": "Konflikt a smír s Vizigóty.", "content": "Do roku 413 Constantius eliminoval všechny uzurpátory a vzbouřence a sjednotil pod svým velením roztříštěné vojenské síly západořímské říše. Tím si uvolnil ruce k zásahu proti cizím nepřátelům Římanů pobývajícím na území impéria. Nejprve usiloval o propuštění císařovy sestry Gally Placidie, nacházející se od roku 410 v zajetí Gótů. Ambiciózní Constantius doufal v manželství s Placidií, díky němuž by vstoupil do císařské rodiny a dále upevnil svoji pozici. Výměnou za její propuštění sliboval Athaulfovi zajištění přísunu obilí, zřejmě z důvodu Heraclianova povstání v Africe ovšem nedokázal svůj závazek splnit. Athaulf odmítl Placidii vydat a neúspěšně napadl město Massilii (Marseille), bráněné Constantiovými vojáky. Vizigóti potom vtáhli do Narbonu a obsadili značnou část provincií Narbonensis a Aquitania. Athaulf se v lednu 414 v Narbonu slavnostně oženil s Gallou Placidií, čímž potupil Constantia, který se tehdy ujal úřadu konzula. Constantius přesto odmítl podstoupit riziko vojenské konfrontace s Góty a sevřel je námořní a pozemní blokádou. Jeho strategie se ukázala být vysoce účinná, neboť Góty postihl akutní nedostatek potravin a v závěru roku 414 byli nuceni vyklidit jižní Galii. Athaulf zamířil do Hispánie a zřídil svůj hlavní stan v Barceloně. Prohlubující se nespokojenost jeho lidí, roztrpčených Constantiovou nepolevující blokádou, ho však v létě 415 připravila o život. Krátce po jeho zavraždění se do čela Vizigótů postavil Wallia, jemuž nezbylo než se římskému tlaku podvolit. Uzavřel proto s Římany mírovou smlouvu, na základě níž vrátil ovdovělou Placidii jejímu bratrovi a na oplátku obdržel od Constantia 600 000 modiů obilí. Priscus Attalus, ustavený za císaře Alarichem a později znovu Athaulfem, byl dopraven do Ravenny, kde ho Honorius za jeho uzurpaci potrestal zmrzačením. Jakmile Constantius přiměl k poslušnosti Vizigóty, zaměřil svoji pozornost na Alany, Vandaly a Svéby okupující a plenící od roku 409 valnou část Hispánie. Wallia, sloužící od sjednání míru zájmům Římanů, se v roce 416 se svými Góty vypravil proti těmto barbarům a během dalších dvou let nad nimi dosáhl jednoznačného vítězství. Římsko-gótská protiofenzíva se soustředila především na Alany a vandalské Silingy, kontrolující provincie Lusitánii a Baetiku. Silingové přestali takřka existovat, kdežto Alani utrpěli těžké ztráty a jejich zbytky uprchly pod ochranu vandalských Hasdingů. Třebaže Hasdingové a Svébové dosud drželi ve své moci Gallaecii na severozápadě Pyrenejského poloostrova, Constantius v roce 418 nebo 419 stáhl gótské \"foederati\" z Hispánie. Následně je usadil v Aquitanii, v údolí řeky Garonny mezi Burdigalou (Bordeaux) a Tolosou (Toulouse). O důvodech, proč je Constantius umístil právě do této oblasti, se vedou diskuse. Mezi historiky zaznívají názory, že Gótové měli čelit bagaudům severně od řeky Loiry, případně tvořit protiváhu Vandalům a Svébům. Nelze ani vyloučit, že měli zamezit riziku dalších uzurpací v Galii.", "section_level": 2}, {"title": "Svatba s císařovou sestrou, získání trůnu a smrt.", "content": "Constantius se již od roku 415 honosil čestným titulem \"patricius\" a 1. ledna 417 nastoupil svůj druhý konzulát. V tentýž den pojal v rámci velkolepého obřadu za manželku Honoriovu sestru Gallu Placidii, přestože Olympiodoros poznamenává, že se svatbě s ním vehementně bránila. Sotva o rok později Placidie porodila Constantiovi dceru pojmenovanou Justa Grata Honoria. V červenci 419 přišel na svět jejich syn Valentinianus, jenž vzhledem k Honoriově bezdětnosti mohl v případě císařovy smrti vznést nárok na trůn. Vedle sledování svých politických cílů Constantius neustával ani ve snaze stabilizovat západořímskou říši. V roce 417 římský velitel Exuperantius vedl úspěšnou výpravu proti bagaudům v Armorice, zaměřenou na obnovení kontroly nad severozápadní Galií. V Hispánii Římané těžili z rozbrojů mezi tamějšími barbary. V roce 418 nebo 420 Constantiovi důstojníci Maurocellus a Astirius zakročili proti Vandalům obléhajícím Svéby ve městě Bracara (Braga). Vandalové poté uprchli z hornaté Gallaecie, odkud se vydali do úrodné Baetiky na jihu poloostrova. Jiný z Constantiových podřízených jménem Castinus uspořádal roku 420 výpravu proti Frankům v severní Galii. Constantius zastával ve stejném roce potřetí úřad konzula a 8. února 421 se dočkal nejvyššího možného vyznamenání, když byl povýšen do hodnosti \"augustus\". Honorius ho tedy akceptoval za svého spolucísaře, ačkoli tak učinil poněkud neochotně. Placidie se stala augustou a jejich syn Valentinianus získal titul \"nobilissimus\". Honoriův bratranec Theodosius II., vládnoucí v Konstantinopoli, nicméně odmítl uznat Constantia, a ten kvůli tomu dokonce uvažoval o tažení proti Východu. Constantius se navíc příliš netěšil ze své nové role, protože jako císař se musel podrobovat četným svazujícím dvorským ceremoniím a oficialitám. Jeho zdravotní stav se záhy zhoršil a 2. září 421 po bezmála sedmi měsících vlády podlehl zánětu pohrudnice. Bez jeho pevné ruky se západořímská říše opět pohroužila do vnitropolitické krize, jíž vzápětí využili její nepřátelé.", "section_level": 2}], "src_summary": "Flavius Constantius († 2. září 421), známý také jako Constantius III., byl západořímský císař v roce 421. Tento generál a politik fakticky řídil státní záležitosti v západořímské říši ve druhé polovině panování císaře Honoria, přičemž se podstatně zasloužil o její konsolidaci poté, co Vizigóti v roce 410 vyplenili Řím. V roce 417 se oženil s císařovou sestrou Gallou Placidií a později se stal Honoriovým spolucísařem. Jeho vláda nicméně trvala jen necelých sedm měsíců.", "tgt_summary": "Constantius III (Latin: \"Flavius Constantius Augustus\") was Western Roman Emperor in 421, from 8 February until his death on 2 September. He earned his position as Emperor due to his capability as a general under Honorius, achieving the rank of \"Magister militum\" by 411. That same year, he was sent to suppress the revolt of Constantine III, a Roman general who declared himself emperor. Constantius led his army to Arles in Gaul, the capital of Constantine III, and defeated Gerontius, a general rebelling against Constantine, before himself besieging Arles. After defeating a relief force led by Edobichus, Constantius convinced Constantine to surrender, promising safe retirement, but betrayed and beheaded him as soon as he surrendered. Constantius then went on to lead campaigns against various barbarian groups in Hispania and Gaul, recovering much of both for the Western Roman Empire. Constantius was proclaimed Western Roman Emperor by Honorius on 8 February 421. He reigned for seven months before dying on 2 September 421.", "id": 908527}
{"src_title": "Mödlareuth", "tgt_title": "Mödlareuth", "src_document": [{"title": "Historie.", "content": "Rozdělení vesnice vzniklo za napoleonských válek v roce 1810, kdy se potok Tannbach protékající vsí stal hranicí mezi Bavorským královstvím a Knížectvím Reuß. Po skončení první světové války se pak dvě části vsi staly součástmi německých spolkových zemí Bavorska a Durynska. Skutečné rozdělení vesnice nastalo po druhé světové válce, kdy se severní část vsi ocitla v sovětské okupační zóně a jižní v americké - hranice okupačních zón totiž respektovaly zemské hranice z roku 1937. V roce 1949 se pak obě části ocitly ve dvou nově vzniklých státech - bavorská část připadla Spolkové republice Německo a durynská Německé demokratické republice. Rada ministrů NDR rozhodla v roce 1952 o zesílení ostrahy své západní hranice. Několik obyvatel Mödlareuthu, bydlících těsně u hranice se SRN, bylo nuceně vysídleno. V roce 1966 pak vesnici rozdělila zeď dlouhá 700 m a vysoká 3,30 m. Zeď se nacházela v těsné blízkosti státní hranice na území NDR. Doprovázel ji 10 m široký bezpečnostní pás, systém plotů a strážních věží, podobně jako po celé délce vnitroněmecké hranice. Ve vsi nebyl žádný hraniční přechod, byl tak přerušen kontakt obyvatel z obou jejích částí. Zatímco východoněmecká část vesnice byla dnem i nocí hlídána, západoněmecká se stala jakýmsi druhem turistické atrakce. V roce 1983 navštívil Mödlareuth americký viceprezident George H. W. Bush a po vzoru J. F. Kennedyho prohlásil \"\"Ich bin ein Mödlareuther!\"\" Po pádu Berlínské zdi byl ve vesnici zřízen pěší hraniční přechod, obyvatelé obou částí se tak opět mohli setkat. 17. června 1990 byla zeď stržena. Malá část pak byla ponechána jako památník.", "section_level": 1}, {"title": "Současnost.", "content": "Mödlareuth má dnes asi 50 obyvatel. Ze zbylé části zdi a bývalých strážních věží bylo v roce 1994 zřízeno muzeum pod širým nebem. Ve vsi také je \"Německo-německé muzeum\" věnované historii rozdělení země. Ve vesnici stále existuje několik pozůstatků nuceného rozdělení - obě části mají odlišná poštovní směrovací čísla, obyvatelé obou částí volí odděleně a jejich děti dodnes chodí do různých škol.", "section_level": 1}], "src_summary": "Mödlareuth je německá vesnice ležící částečně v Bavorsku a částečně v Durynsku. Jižní bavorská část vsi náleží k městu Töpen, severní durynská část k obci Gefell. Mödlareuth byl po druhé světové válce Američany nazýván \"Little Berlin (Malý Berlín)\", neboť ho rozdělovala zeď, podobně jako Berlín rozdělovala Berlínská zeď.", "tgt_summary": "Mödlareuth () is a German village situated partly in Bavaria and partly in Thuringia. Between 1949 and 1990, the northern part was in East Germany and the southern part in West Germany. The Thuringian part of the village belongs to Gefell while the Bavarian part belongs to Töpen. It was called \"Little Berlin\" by the Americans because a wall divided it until 1989, like the Berlin Wall divided Berlin. \"Little Berlin\" became a symbol of separation between the West and East by the wall, but also a symbol of reunification. Today the Museum Mödlareuth shows the history of the village and gives information about the political system at that time.", "id": 1133438}
{"src_title": "Táboření", "tgt_title": "Camping", "src_document": [{"title": "Regulace táboření v Česku.", "content": "V Česku je táboření v lesích mimo vyhrazená místa zakázáno lesním zákonem. Zákon o ochraně přírody a krajiny obecně zakazuje táboření mimo vyhrazená místa v národních parcích (§ 16), v chráněných krajinných oblastech (§ 26) a v národních přírodních rezervacích (§ 29). V ostatních typech zvláště chráněných území stanoví bližší ochranné podmínky orgán ochrany přírody při vyhlášení takových území. Obvykle se přespání „pod širákem“ za táboření nepovažuje. Za znaky táboření se považuje například rozdělávání ohně, aktivity spojené se stavěním přístřešku nebo vícedenní setrvání na jednom místě. Pokud je v některém chráněném území zakázáno i pouhé přespání, obvykle je to uvedeno jako zákaz nocování nebo formou časově omezené přístupnosti daného území, což je účelné například v některých chráněných ptačích oblastech. Ale například národní park České Švýcarsko byl vyhlášen vlastním zákonem, který obsahuje zákaz „nocovat“ ve volné přírodě mimo místa vyhrazená správou NP. Proto je kromě tábořišť možné vyhradit i pouhá nocoviště, série 6 nouzových nocovišť vybavených chemickými záchody byla zřízena například podél hlavní šumavské pěší trasy. Na podzim 2007, když orgánem kompetentním k vydávání výjimek ze zákona na ochranu přírody a krajiny byla vláda, podal místopředseda Dětí Země Martin Hyťha demonstrativní žádost o výjimku, aby mohl legálně bivakovat v chráněných územích. Vláda žádost usnesením zamítla, Hyťha podal správní žalobu a v létě 2010 soud usnesení vlády zrušil pro nepřezkoumatelnost, protože nebylo nijak odůvodněné. Na podzim 2010, po novele zákona o ochraně přírody a krajiny, ministerstvo postoupilo žádost správám chráněných krajinných oblastí a národních parků a vydalo usnesení, podle kterého spaní pod širákem není tábořením ve smyslu zákona, pro které by bylo potřeba požádat o výjimku.", "section_level": 1}], "src_summary": "Táboření je souhrn činností, které umožňují pobyt ve volné přírodě spojený s možností přenocování. V dnešní době je to nejčastěji jedna z forem rekreace. Táboření je obvykle spojeno s jinými aktivitami, např. turistika nebo rybaření. Jedná se především o", "tgt_summary": "Camping is an outdoor activity involving overnight stays away from home in a shelter, such as a tent or a recreational vehicle. Typically participants leave developed areas to spend time outdoors in more natural ones in pursuit of activities providing them enjoyment. To be regarded as \"camping\" a minimum of one night is spent outdoors, distinguishing it from day-tripping, picnicking, and other similarly short-term recreational activities. Camping can be enjoyed through all four seasons. Luxury may be an element, as in early 20th century African safaris, but including accommodations in fully equipped fixed structures such as high-end sporting camps under the banner of \"camping\" blurs the line. Camping as a recreational activity became popular among elites in the early 20th century. With time, it grew more democratic, and varied. Modern campers frequent publicly owned natural resources such as national and state parks, wilderness areas, and commercial campgrounds. Camping is a key part of many youth organizations around the world, such as Scouting, which use it to teach both self-reliance and teamwork.", "id": 1988335}
{"src_title": "Johannes Robert Becher", "tgt_title": "Johannes R. Becher", "src_document": [{"title": "Život a kariéra.", "content": "Byl synem soudce, v roce 1910 se s přítelkyní pokusil spáchat sebevraždu, přičemž přítelkyně zemřela a Becher přežil, ale kvůli zranění byl později uznán neschopným vojenské služby. Od roku 1911 studoval medicínu a filosofii, na studiích ale začal psát (první díla publikoval v roce 1913) a krátce poté universitu opustil. Byl členem mnoha komunistických organisací, ve kterých se velmi angažoval. Jeho díla spadají do expresionistické poetiky, od které se ale později distancoval a přiklonil se k modernismu a později k socialistickému realismu.", "section_level": 1}, {"title": "Dílo.", "content": "V roce 1925 publikoval protiválečný román \"(CHCI=CH)3As (Levisite) oder Der einzig gerechte Krieg\" (česky jako \"Spravedlivá válka\"), který sám označil za \"literární velezradu\" (\"literarischen Hochverrats\"). Po požáru Říšského sněmu se jako komunista stal nepohodlným, v roce 1933 proto uprchl do Československa, žil v Brně a Praze, později v Curychu a Paříži. Nakonec v roce 1935 odjel do Sovětského svazu, kde se stal šéfredaktorem časopisu německé komunistické emigrace \"Internationale Literatur-Deutsche Blätter\". Při stalinských čistkách ve třicátých letech byl pro spojení s Trockým zatčen, bylo mu zakázáno opustit Sovětský svaz. V roce 1941 byl vyhoštěn do Taškentu, několikrát se pokusil o sebevraždu. Studoval literaturu osmnáctého a devatenáctého století. Po válce byl vrácen do NDR. V roce 1949 napsal text k písni \"Auferstanden aus Ruinen\", která se stala státní hymnou NDR. Byl oceňovaným básníkem, v roce 1953 obdržel Stalinovu cenu, v roce 1955 byl v Lipsku na jeho počest vybudován \"Literární institut Johannesa R. Bechera\". V letech 1954 - 1958 byl ministrem kultury, v roce 1958 zemřel na rakovinu. Becher patřil k nejplodnějším německým básníkům a nejradikálnějším členům expresionistické generace a zároveň k zakladatelům německé komunistické poesie. V češtině vyšlo několik překladů z Becherovy tvorby: \"Bílý zázrak\" (1973, přeložil J. B. Michl, výbor orientovaný na pacifistické a politické verše), \"Loučení\" (1974, autobiografický román, překlad Věra Saudková), \"Má dobo, čase můj\" (1956, přeložil Ludvík Kundera, výbor z básní, především básně protinacistické a básně z emigrace, oslavující německou přírodu a lid), \"Spravedlivá válka\" (1927, přeložil Stanislav Kostka Neumann, protiválečný román) a jiné. Becherovy expresionistické básně jsou také podstatnou součástí Kunderovy antologie německého expresionismu \"Haló, je tady vichr - vichřice!\" (1969).", "section_level": 1}], "src_summary": "Johannes Robert Becher (známý jako Johannes R. Becher, 22. května 1891, Mnichov – 11. října 1958, Berlín) byl německý básník a komunistický politik, zprvu příslušející k expresionismu, později k modernismu a ještě později k socialistickému realismu.", "tgt_summary": "Johannes Robert Becher (, 22 May 1891 – 11 October 1958) was a German politician, novelist, and poet. He was affiliated with the Communist Party of Germany (KPD) before World War II. At one time, he was part of the literary avant-garde, writing in an expressionist style. With the rise of the Nazi Party in Germany, modernist artistic movements were suppressed. Becher escaped from a military raid in 1933 and settled in Paris for a couple of years. He migrated to the Soviet Union in 1935 with the central committee of the KPD. After the German invasion of the Soviet Union in June 1941, Becher and other German communists were evacuated to internal exile in Tashkent. He returned to favor in 1942 and was recalled to Moscow. After the end of World War II, Becher left the Soviet Union and returned to Germany, settling in the Soviet-occupied zone that later became East Berlin. As a member of the KPD, he was appointed to various cultural and political positions and became part of the leadership of the Socialist Unity Party. In 1949, he helped found the DDR Academy of Arts, Berlin, and served as its president from 1953 to 1956. In 1953 he was awarded the Stalin Peace Prize (later the Lenin Peace Prize). He was the culture minister of the German Democratic Republic (GDR) from 1954 to 1958.", "id": 1305430}
{"src_title": "Vilém III. Nizozemský", "tgt_title": "William III of the Netherlands", "src_document": [{"title": "Původ.", "content": "Vilém III. byl synem Viléma II. a jeho ženy Anny Pavlovny, sestry ruského cara Alexandra I.", "section_level": 1}, {"title": "První manželství.", "content": "18. července 1839 se ve Stuttgartu oženil s Žofií Württemberskou. Královský pár sídlil v paláci Noordeinde. Manželství nelze nazvat šťastným, především pro velký rozdíl povah obou partnerů. Žofie byla žena liberálně a intelektuálně založená, Vilém byl spíš jednoduchý člověk, konzervativec vychovaný v armádě, a líbil se mu vojenský způsob života. Uprostřed rodinných hádek zakázal intelektuální výchovu ve svém domě, za což ho královna Viktorie, udržující korespondenci s Žofií, nazvala \"nevychovaným hulvátem\"; na druhé straně stály jeho mimomanželské avantýry. Dalším důvodem napětí v manželství byla jeho náladovost: jeden den se s někým nepohodl do krajnosti, druhý se k němu choval maximálně vstřícně a vychovaně. Později se k neshodám mezi manželi přidaly i neshody se syny. Z manželství vzešly tři děti:", "section_level": 1}, {"title": "Druhé manželství.", "content": "Žofie v roce 1877 zemřela a Vilém se rozhodl znovu se oženit. Kandidátkami byly mezi jinými i princezna Paulina Waldeck-Pyrmont z malého německého knížectví a princezna Thyra Dánská. Nakonec se Vilém oženil s mladší sestrou Pauliny, Emmou. Jeho rozhodnutí vyvolalo námitky, neboť nevěsta byla o 41 let mladší, nakonec však se volba ukázala šťastnou, Emma se projevila jako žena srdečná a poddajná, zmizelo napětí jak v rodině, tak mezi parlamentem a králem. Měla dobrý vliv na nestálou a náladovou osobnost královu a manželství bylo mimořádně šťastné. Poslední desetiletí Vilémovy vlády bylo bezpochyby nejlepší. Pár měl jediného potomka, dceru Vilemínu, narozenou 31. srpna 1880. Ze čtyř Vilémových dětí z obou manželství se dospělosti dožily tři – synové Vilém a Alexandr z prvního manželství a dcera Vilemína z manželství druhého. Oba dva synové však zemřeli ještě za Vilémova života – starší Vilém v roce 1879, mladší Alexandr v roce 1884. Dědičkou trůnu se tak naprosto neočekávaně stala ve svých čtyřech letech nejmladší Vilemína, v době otcovy smrti o šest let později (1890) v roce desetileté dítě.", "section_level": 1}, {"title": "Vláda.", "content": "Vilém nesouhlasil s ústavními změnami, se kterými započal v roce 1848 jeho otec, král Vilém II. a jeho první ministr Johan Rudolph Thorbecke. Vilém II. a jeho snacha Žofie považovali tyto změny za nezbytné pro záchranu monarchie, zatímco princ Vilém je bral jako nepotřebné omezení královské moci a přál si vládnout jako jeho děd Vilém I. Za předpokladu, že by měl vládnout konstituční monarchii, se dokonce rozhodl přenechat svá práva na trůn svému mladšímu bratrovi, princi Jindřichovi, jeho matka ho však od tohoto kroku odvrátila. O rok později se Vilém po smrti svého otce stal králem Nizozemska. Vilém poté, co jeho nejstarší syn dosáhl věku 18 let, opakovaně zvažoval možnost abdikace, nakonec se však vždy rozhodl na trůně setrvat. Prvním činem jeho vlády byla inaugurace kabinetu premiéra Thorbecka, liberálního architekta nizozemské ústavy z roku 1848, který monarcha zdědil. V roce 1867 přistoupil na návrh Napoleona III. na \"odkup\" Lucemburského velkovévodství, ale jeho návrh málem vyvolal válku mezi Francií a Pruskem; tento nepopulární krok nakonec vedl k tomu, že Lucembursko se stalo nezávislou zemí. Přes všechny neshody s parlamentem byl Vilém III. velmi populární mezi svými Holanďany, k nimž se choval vždy velmi srdečně a otevřeně. Král v roce 1887 vážně onemocněl a v roce 1890 zemřel. Vilemína byla ještě útlého věku (10 let), královna Emma se tedy stala regentkou své dcery do jejích 18. narozenin v roce 1898. Protože Lucemburské velkovévodství podle svých zákonů mohlo být děděno pouze v mužské linii, získal jeho trůn velkokníže Adolf Lucemburský, dříve vévoda z Nassau. Vilém byl pochován v královské hrobce v Nieuwe Kerk v Delftu, místě posledního odpočinku nizozemské panovnické rodiny.", "section_level": 1}], "src_summary": "Vilém III. Nizozemský, (\"Willem Alexander Paul Frederik Lodewijk\", 19. února 1817 v Bruselu – 23. listopadu 1890 v Het Loo) z dynastie Oranje-Nassau byl v letech 1849 až 1890 nizozemský král, lucemburský velkovévoda a v letech 1849 až 1866 vévoda limburský. Jako následník nizozemského trůnu nesl v letech 1840–1849 titul princ Oranžský.", "tgt_summary": "William III (Dutch: \"Willem Alexander Paul Frederik Lodewijk\"; English: \"William Alexander Paul Frederick Louis\"; 19 February 1817 – 23 November 1890) was King of the Netherlands and Grand Duke of Luxembourg from 1849 until his death in 1890. He was also the Duke of Limburg from 1849 until the abolition of the duchy in 1866. William was the son of King William II and Anna Pavlovna of Russia. On the abdication of his grandfather William I in 1840, he became the Prince of Orange. On the death of his father in 1849, he succeeded as king of the Netherlands. William married his cousin Sophie of Württemberg in 1839 and they had three sons, William, Maurice, and Alexander, all of whom predeceased him. After Sophie's death in 1877 he married Emma of Waldeck and Pyrmont in 1879 and they had one daughter Wilhelmina, who succeeded William to the Dutch throne. Meanwhile, being the last agnatic dynastic descendant of Otto I, Count of Nassau, the throne of the Grand Duchy of Luxembourg passed to his patrilineal seventeenth cousin once removed (and matrilineal third cousin), Adolphe. To date, he is the last Dutch monarch to die whilst on the throne.", "id": 2194480}
{"src_title": "Fezzán", "tgt_title": "Fezzan", "src_document": [{"title": "Pojmenování.", "content": "V berberském jazyce slovo „fezzan“ (nebo „ifezzan“) znamená „drsné skály“. Pojmenování může být také odvozeno od latinského Phasania nebo Phazania, což znamená „země bažantů“ nebo být společné s biblickým slovem Phut.", "section_level": 1}, {"title": "Historie.", "content": "Ve starověku byla oblast Fezzán centrem městské civilizace Garamantes, v roce 19 př. n. l. se pak stala součástí Římské říše pod názvem Phazania. Většina obyvatelstva tehdy konvertoval ke křesťanství. Po nájezdech Vandalů do severní Afriky v 5. století získal Fezzán nezávislost. V roce 666, ale oblast ovládly arabské kmeny a pod Arabskou říší zůstal Fezzán až do 10. století, kdy se znovu osamostatnil. V následujících stoletích se oblast střídavě dostávala pod cizí nadvládu a získávala nezávislost, například ve 13. století by Fezzán připojen k říši Kanem. V období od 16. do počátku 19. století bylo toto území pod nadvládou dynastie Bani Muhammad, původem z Maroka. Až v roce 1842 byl anektován Osmanskou říší. V letech 1913-1915 byla tato převážně pouštní oblast obsazena italskými jednotkami a po 1. světové válce se stala součástí kolonie Italská Libye. Od roku 1938 v rámci provincie Libyjská Sahara. Během 2. světové války byla oblast obsazena francouzskými vojsky. Pod francouzskou správou zůstal Fezzán až do roku 1951, kdy se stal spolu s Kyrenaikou a Tripolskem součástí samostatné Libye. V roce 1963 bylo zrušeno federativní uspořádání.", "section_level": 1}, {"title": "Obyvatelstvo.", "content": "Populace je převážně arabského původu, najdeme zde ale také berberské a černošské obyvatelstvo. Většina z necelých 200 000 obyvatel Fezzánu je soustředěna v pouštních oázách v centrální oblasti a na jihu, zvláště ve městech Marzuq a Sabha.", "section_level": 1}, {"title": "Klimatické podmínky.", "content": "Pro tuto oblast je typické extrémní klima. Velmi horká léta zde střídají mrazivé zimy. Srážky jsou vzácné a nepravidelné.", "section_level": 1}, {"title": "Sídla.", "content": "Mezi největší města patří saharské oázy Marzuq, Sabha, Brak, a Zawilah.", "section_level": 1}, {"title": "Suroviny.", "content": "Oblast Fezzán je známá pro pěstování datlovníku, jehož miliony stromů pokrývají několik stovek hektarů v jednotlivých oázách. Pěstuje se zde mnoho různých druhů datlových palem. Jen v oáze Murzuk najdeme více než 30 odrůd. Mezi nejvyhlášenější patří Tillis, Tuati a Auregh. Produkci datlí doplňují obiloviny, ovoce a zelenina. Najdeme zde také velké ropné ložisko v oblasti Marzūq.", "section_level": 1}], "src_summary": "Fezzán (berbersky ⴼⴻⵣⵣⴰⵏ, arabsky فزان Fizzān, turecky Fizan, latinsky Phasania) je historický region v jihozápadní Libyi. Do revoluce v roce 1969 to byl jeden z jejích správních celků a do roku 1963 i jeden ze tří částí federace tvořící Libyi.", "tgt_summary": "Fezzan ( , ; ; ; ) is the southwestern region of modern Libya. It is largely desert, but broken by mountains, uplands, and dry river valleys (wadis) in the north, where oases enable ancient towns and villages to survive deep in the otherwise inhospitable Sahara Desert. The term originally applied to the land beyond the coastal strip of Africa proconsularis, including the Nafusa and extending west of modern Libya over Ouargla and Illizi. As these Berber areas came to be associated with the regions of Tripoli, Cirta or Algiers, the name was increasingly applied to the arid areas south of Tripolitania. Fezzan is Libya’s poorest region.", "id": 547478}
{"src_title": "Cyril Vasiľ", "tgt_title": "Cyril Vasiľ", "src_document": [{"title": "Život.", "content": "Narodil se 10. dubna 1965 v Košicích v rodině řeckokatolického kněze. Jeho bratr Michal je též knězem. Roku 1982 začal studovat na Římskokatolické cyrilometodějské bohoslovecké fakultě Univerzity Komenského v Bratislavě, které ukončil roku 1987. Dne 14. června 1987 byl biskupem Slavomirem Miklovšem vysvěcen na kněze. V srpnu roku 1987 emigroval do Itálie. Odešel do Říma kde studoval na Papežském východním institutu, zde roku 1989 získal licenciát z kanonického práva. Dne 15. října 1990 vstoupil do Tovaryšstva Ježíšova a roku 2001 složil své věčné sliby. Roku 1994 získal na Papežském východním institutu doktorát z východního kanonického práva. V roce 1997 se habilitoval na CMTF UP v Olomouci. Roku 2002 byl zvolen na Papežském východním institutu děkanem a prorektorem Fakulty východního kanonického práva. Roku 2003 byl jmenován duchovním rádcem Mezinárodní unie evropských skautů. Působil jako poradce Kongregace pro východní církve, Kongregace pro nauku víry a Papežské rady pro pastoraci migrantů a lidí mimo domov. Roku 2005 byl jmenován adjunktem Biskupské synody. Působil také jako profesor Papežské univerzity Gregoriana, Římskokatolické cyrilometodějské bohoslovecké fakulty Univerzity Komenského v Bratislavě a na Trnavské univerzitě v Trnavě. V květnu roku 2007 se stal rektorem Papežského východního institutu. Dne 7. května 2009 jej papež Benedikt XVI. jmenoval sekretářem Kongregace pro východní církve a titulárním arcibiskupem z Ptolemais v Lybii. Biskupské svěcení přijal 14. června 2009 z rukou biskupa Slavomira Miklovše a spolusvětiteli byli arcibiskup Ján Babjak a biskup Milan Chautur. Dne 20. ledna 2020 jej papež František jmenoval apoštolským administrátorem \"sede plena\" košické eparchie. Ovládá slovenštinu, latinu, italštinu, angličtinu, ruštinu, ukrajinštinu, francouzštinu, němčinu, španělštinu, řečtinu a staroslověnštinu.", "section_level": 1}], "src_summary": "Mons. Cyril Vasiľ (* 10. dubna 1965, Košice) je slovenský řeckokatolický duchovní, arcibiskup, jezuita, skaut a emeritní sekretář Kongregace pro východní církve.", "tgt_summary": "Cyril Vasiľ S.J. (born 10 April 1965) is a Slovak Jesuit who has been a prelate of the Slovak Greek Catholic Church since Pope Francis named him Apostolic Administrator of the Slovak Catholic Eparchy of Košice on 20 January 2020. He has been professor and Rector of the Pontifical Oriental Institute, a titular archbishop since 2009, and Secretary of the Congregation for the Oriental Churches from 2009 to 2020.", "id": 583546}
{"src_title": "Ingeborg Dánská (1176)", "tgt_title": "Ingeborg of Denmark, Queen of France", "src_document": [{"title": "Život.", "content": "Ingeborg byla dcerou dánského krále Valdemara I. a Sofie z Novgorodu. Byla pojmenována po babičce z otcovy strany. Roku 1192 byl anglický král Richard Lví srdce při návratu z kruciáty uvězněn a o rok později francouzský král Filip August uzavřel spolek proti Angličanům s dánským králem Knutem. Spojenectví mělo být zpečetěno sňatkem Filipa s Knutovou mladší sestrou Ingeborg. Dynastická svatba se konala 15. srpna 1193 v Amiensu. Manželství šťastné nebylo, Ingeborg se králi hned po svatební noci zprotivila, ba pociťoval k ní dokonce odpor. Rozvod novopečená královna odmítala a král ji nakonec ode dvora zapudil. Nešťastná žena žádala z klášterního ústraní o pomoc papeže Celestýna. Filip August se i přes existenci zákonité manželky znovu oženil. V červnu 1196 pojal za choť Anežku z rodu Andechsů a Ingeborg zůstala v klášteře. Roku 1198 se na svatý stolec dostal Inocenc III., který na skandální rodinné poměry francouzského krále zareagoval interdiktem, jenž přiměl Filipa k ochotě předložit celou věc koncilu, jehož verdikt přislíbil uznat. Koncil se konal v květnu 1201 v Soissons. Poté byla zpět ke dvoru povolána Ingeborg a celou choulostivou záležitost ukončila smrt její soupeřky Anežky Meránské v červenci 1201. Král se ještě jednou snažil o anulování manželství, ale neuspěl. Během mnoha let, co se snažil o anulaci manželství, používal i prohlášení o impotenci způsobené magickými praktikami, což mu nezabránilo zplodit levobočka. Filip zemřel roku 1223, Ingeborg jej přežila o třináct let, které strávila převážně na svém panství v orléanském kraji. Zemřela roku 1236 v klášteře Saint-Jean-en-l’Isle u Corbeil, jehož byla fundátorkou a tam byla také pohřbena.", "section_level": 1}], "src_summary": "Ingeborg Dánská ( \"Ingeborg Valdemardatter\", \"Ingeburge de Danemark\"; 1176 – 29. července 1236, Corbeil) byla francouzská královna z dynastie Valdemarů. Většinu svého života strávila v ústraní, nejdříve byla manželem zapuzena, poté se na více než deset let stala královnou vdovou. Byla majitelkou dodnes zachovaného bohatě iluminovaného žaltáře.", "tgt_summary": "Ingeborg of Denmark (; 1174 – 29 July 1237) was Queen of France by marriage to Philip II of France. She was a daughter of Valdemar I of Denmark and Sofia of Minsk.", "id": 1324654}
{"src_title": "Le Marais", "tgt_title": "The Marais", "src_document": [{"title": "Dějiny.", "content": "Ještě dlouhou dobu po vzniku města Paříže zůstával pravý břeh neobydlen kvůli močálům, které se zde vytvářely po povodních na Seině. Osídlení se koncentrovalo na ostrově Cité a na jižním, levém břehu Seiny v oblasti dnešní Latinské čtvrti. Již od 9. století se místo využívalo jako pastviny, ale osídlení mělo dlouho jen venkovský charakter. Oblastí procházela na místě dnešní \"Rue Saint-Antoine\" stará obchodní cesta do města Melun. Teprve ve 12. století se zde usídlily některé náboženské řády, z nichž nejvýznamnější byli templáři, kteří se po odchodu z Kypru přesunuli do Paříže a na pozemcích darovaných francouzským králem Ludvíkem VII. vybudovali své hlavní sídlo. Právě tento řád se zasloužil o vysušení bažin během 13. století. V roce 1240 bylo postaveno převorství templářů obklopené vlastními hradbami, neboť se nacházelo mimo městské hradby, které nechal na levém břehu vybudovat král Filip II. August. Opevněné převorství přilákalo řemeslníky a obchodníky, kteří byli osvobozeni od placení daní králi a městu, tak vzniklo předměstí Ville-Neuve du Temple. V následujícím století zde byly založeny i další kláštery (\"Blancs-Manteaux\", \"Sainte-Coix-de-la-Bretonnerie\" a později \"Billettes\"). V polovině 13. století Karel z Anjou, král neapolský a sicilský a bratr krále Ludvíka IX. nechal vystavět svou rezidenci na místě dnešního domu č. 7 v \"Rue de Sévigné\". V roce 1361 francouzský král Karel V. nechal vybudovat komplex budov zvaný jako Hôtel Saint-Pol, kam se uchýlil z Louvru, neboť měl po povstání Étienna Marcela v roce 1358 nedůvěru vůči Pařížanům. Tento panovník a jeho nástupce Karel VI. nechali rozšířit městské hradby, jejichž součástí byla i pevnost Bastila a předměstí Saint-Antoine s odvodňovacém kanálem, hradby obepínaly celou oblast Marais. Tím se stala čtvrť plně integrovanou městskou částí. Od počátku 16. století si zde převážně šlechta začala budovat své městské paláce, které se nazývají \"hôtel\" (pro odlišení od \"palais\", což bylo označení paláce příslušníků královského rodu). Impulsem pro tento rozvoj se stalo založení dnešního \"Place des Vosges\" (tehdy \"Place Royale\" – Královského náměstí) králem Jindřichem IV. roku 1605. Roku 1610 zde byl král na ulici zavražděn. Místo označuje pamětní deska na průchodním domě do náměstí Vosges. Oblast se následně stala módní čtvrtí horních vrstev – aristokracie, církevních představitelů i bohatých měšťanů. Toto vrcholné období rozvoje probíhalo během 17. a po větší část 18. století. Po přesídlení královského dvora do Versailles nastal pozvolný úpadek čtvrti. Šlechta se přesouvala za panovníkem a některé zdejší paláce byly postupně rozprodány měšťanům, kteří je přestavovali na byty. Šlechtici si staví nové pařížské rezidence na předměstí Saint-Honoré poblíž rozvíjející se Avenue des Champs-Élysées a na levém břehu Seiny v předměstí Saint-Germain. Francouzská revoluce znamenala radikální a definitivní ukončení vzestupu. Ze čtvrti byli vyhnáni i zbývající obyvatelé šlechtického původu, mnozí emigrovali, jiní skončili pod gilotinou a jejich nemovitosti byly zkonfiskovány, čímž postupný architektonický úpadek pokračoval. Mnoho paláců bylo rozprodáno řemeslníkům a obchodníkům a budovy byly přeměněny na dílny, sklady, obchody a byty či se zde usídlily úřady. Následné 19. století se projevilo především na vnitřních, často velmi nešetrných přestavbách paláců. Naopak architektonické proměny Paříže za prefekta Haussmanna během Druhého císařství se, na rozdíl od jiných pařížských čtvrtí, nedotkly Marais příliš radikálně. Část středověkých staveb zmizela a některé části se proměnily, což je nejlépe vidět v ulicích Turbigo či Réaumur, ale jinak přes čtvrť nebyl proražen žádný nový bulvár. Jedinou ulicí tohoto typu tedy zůstává \"Rue de Rivoli\" postavená však již v letech 1797-1811 a otevřená za Napoleona a na ní navazující \"Rue Saint-Antoine\", která je ještě starší. V roce 1969 André Malraux, ministr kultury ve vládě Charlese de Gaulla vytvořil plán na rozvoj a ochranu městských čtvrtí a Marais se stala první chráněnou oblastí tohoto programu, který počítá s architektonickou obnovou, návratem stálých obyvatel, budováním muzeí apod. Bylo opraveno mnoho paláců a přeměněno v muzea a sídla dalších kulturních institucí. V posledních letech se ve čtvrti objevuje i mnoho uměleckých galerií.", "section_level": 1}, {"title": "Doprava ve čtvrti.", "content": "Jelikož je čtvrť situovaná v samém centru Paříže, je zde automobilová doprava problematická. Většina ulic ve čtvrti je příliš úzká, takže jsou jednosměrné, aby bylo umožněno parkování. Ovšem i širší ulice jako \"Rue de Rivoli\" nebo nábřeží jsou koncipované rovněž jako víceproudé jednosměrky, které pravidelně v ranní a odpolední špičce zažívají dopravní zácpy. V Marais bylo vybudováno několik velkokapacitních podzemních parkovišť. Největší jsou u Centre Pompidou a u pařížské radnice Hôtel de Ville. Autobusové linky vedou převážně širšími ulicemi \"Rue Saint-Antoine\" a \"Rue de Rivoli\" od východu na západ (č. 69, 67, 75, 76), po nábřeží opačným směrem (96) a po okrajových bulvárech v severojižním směru (38, 20, 47, 65). Přímo přes čtvrť vedou linky 29, 75 a 96. Stanice metra jsou rozmístěny převážně na bulvárech lemujících čtvrť. V jižní části se nacházejí stanice Hôtel de Ville (linky 1 a 11), Pont Marie a Sully – Morland (obě linka 7), na jihovýchodě pak stanice Bastille (linky 1, 5 a 8). Na východním okraji Marais jsou stanice Chemin Vert a Saint-Sébastien – Froissart (obě linka 8). Na severu se nacházejí stanice Rambuteau (linka 11) a stanice Arts et Métiers (linky 3 a 11). Nejcentrálnější stanicí je Saint-Paul (linka 1). Jižní část Marais protínají v podzemí linky RER A a RER D, ovšem ty zde stanici nemají. Čtvrť je spojena přes Seinu několika mosty. Z ostrova Cité vede Pont d'Arcole a Ostrov sv. Ludvíka spojují s Marais Pont Louis-Philippe, Pont Marie a Pont de Sully.", "section_level": 1}, {"title": "Pamětihodnosti v Marais.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Dochované městské paláce.", "content": "Ve čtvrti se dochovala bezmála stovka městských paláců (\"hôtels\") šlechty i královských úředníků. Dnes jich je jen menší část využívána k luxusnímu bydlení. Převážně slouží nejrůznějším kulturním účelům jako muzea, školy či knihovny, nebo v nich sídlí úřady. Kromě níže uvedených staveb se mezi \"hôtels\" počítá ještě dalších 36 domů obklopujících \"Place des Vosges\".", "section_level": 2}, {"title": "Komunity v Marais.", "content": "Marais je známé jako centrum několika komunit, které se během doby na jeho území vytvořily.", "section_level": 1}, {"title": "Židovská čtvrť.", "content": "Marais je historické centrum židovského života v Paříži. Židé ve čtvrti v malém počtu sídlili už na počátku 19. století. Ale teprve na přelomu 19. a 20. století se zde vytvořila silná židovská společnost. Marais se stalo novým domovem mnoha aškenázských židů z východní Evropy (především Ruska a Polska), kteří nacházeli ve čtvrti nízké nájemné a posílili tak charakteristiku Marais jako židovské čtvrti. Tato doba rozvoje židovské komunity trvala však relativně krátce. Po roce 1940, kdy nacistické Německo ovládlo Francii, se židovská populace stala obětí holokaustu. Mnohé pamětní desky u vchodů veřejných budov připomínají neblahý osud jejich obyvatel. Dnešní oblast obývaná židovskou komunitou je mnohem menší, než před druhou světovou válkou. Nazývá se \"Pletzl\" (v jidiš „náměstíčko“ jako opak k velkému \"Place des Vosges\") a soustřeďuje se především kolem \"Rue des Rosiers\", \"Rue des Écouffes\" a \"Rue Ferdinand-Duval\". Ve čtvrti má sídlo televizní kanál pro židovskou komunitu ve Francii (\"Télévision française juive\").", "section_level": 2}, {"title": "Čínská čtvrť.", "content": "Severní část Marais spolu se sousední čtvrtí Belleville je také domovem nejstarší čínské komunity v Paříži. Obyvatelé čínského původu se koncentrují kolem \"Rue du Temple\" a nedaleko \"Place de la République\". První vlna čínské imigrace spadá do období první světové války, kdy Francie požádala Čínu o pracovní výpomoc namísto Francouzů, kteří byli mobilizováni. Čína pak do Francie vyslala na práci více než 150 000 svých státních příslušníků za podmínky, že nebudou nasazeni do bojů. Po válce jich ve Francii přibližně 3000 zůstalo a místní se usídlili kolem \"Rue au Maire\". Dneska jsou jejich obchodní činností v mnoha případech klenotnictví a kožená galanterie. Nová vlna přistěhovalectví z Číny a Vietnamu proběhla v letech 1955-1975 z politických i ekonomických důvodů. Noví přistěhovalci vytvořili druhou, mnohem rozsáhlejší asijskou čtvrť na jihovýchodě Paříže nedaleko Porte de Choisy ve 13. obvodu.", "section_level": 2}, {"title": "Gay a lesbická čtvrť.", "content": "Paříž je městem s činorodou homosexuální komunitou. V červnu se každoročně koná Gay Pride, kterou v roce 2008 navštívilo kolem půl miliónu lidí. Ve Francii je od roku 1999 uzákoněno registrované partnerství pod názvem Občanský pakt solidarity (Pacte civil de solidarité), které lze uzavřít bez ohledu na pohlaví a od roku 2013 mohou homosexuálové uzavírat manželství. Také pařížský starosta Bertrand Delanoë se ještě před svým zvolením do funkce v roce 2001 otevřeně přihlásil ke své stejnopohlavní náklonnosti. V roce 2002 začala ve Francii vysílat kabelová televize pro homosexuály \"Pink TV\". Na počátku 80. let 20. století ve čtvrti začaly vznikat podniky pro gaye, které se do té doby ojediněle vyskytovaly na levém břehu Seiny. V roce 1983 se do čtvrti přestěhovalo knihkupectví \"Les Mots à la Bouche\", které se během let stalo kulturním centrem zdejší komunity. První podniky se etablovaly především kolem \"Rue Sainte-Croix-de-la-Bretonnerie\", druhou ústřední ulicí je paralelní \"Rue de la Verrerie\". Původní převážně noční život v klubech a barech se na konci 80. let (i přes epidemii nemoce AIDS v komunitě) rozšířil, takže dnes život komunity pokračuje přes celý den. Přespěly k tomu i další nabídky služeb jako restaurace, butiky, hotel, realitní kancelář, cestovní kancelář, posilovny, sauny, parfumérie, holičství nebo cukrárny. Ve čtvrti sídlila redakce společenského LGBT magazínu \"Têtu\" než přesídlila do 14. obvodu. Do čtvrti se rovněž sestěhovala řada gayů, kteří si zde mohli dovolit koupit či pronajmout nemovitost. Jako nomen omen může vzhledem k tomuto charakteru čtvrti Marais dnes působit jméno ulice \"Rue des Mauvais-Garçons\" (\"ulice Zlých (Ostrých) hochů\"). Tento název ovšem pochází už ze středověku a měl odkazovat na ulici, ve které bydlelo nepřizpůsobivé obyvatelstvo.", "section_level": 2}, {"title": "Osobnosti v Marais.", "content": "Se čtvrtí Marais je spojeno mnoho významných historických i současných osobností, které ve čtvrti žily a působily, nebo jsou s ní jejich osudy jinak svázány.", "section_level": 1}, {"title": "Čtvrť Marais ve filmu.", "content": "Hôtel de Rohan-Guéménée se objevil v komedii z roku 1973 \"Muž z Acapulca\" s Jeanem Paulem Belmondem a Jacqueline Bisset. Hôtel de Beauvais byl kulisou v několika francouzských filmech, např. \"Bankéřka\" z roku 1980 s Romy Schneider nebo v životopisném filmu \"Camille Claudel\" z roku 1988, kde sochařku Claudelovou hraje Isabelle Adjaniová a Gérard Depardieu představuje sochaře Augusta Rodina. Ve filmu \"Paříži, miluji tě\" z roku 2006 je této čtvrti věnována třetí povídka \"Le Marais\" (režie Gus Van Sant) o zvláštním vztahu dvou mladíků.", "section_level": 1}], "src_summary": "Le Marais (z francouzského \"le marais\" = bažina, močál) je historická městská čtvrť v Paříži na pravém, severním břehu řeky Seiny. Rozkládá se na území dnešního 3. a 4. obvodu. Čtvrť ohraničují dnešní ulice \"Rue du Renard\" a \"Rue Beaubourg\" na západě, které ji oddělují od historické čtvrti Beaubourg, na severu tvoří zhruba hranici \"Rue Réaumur\" a \"Rue de Bretagne\", na východě \"Boulevard Beaumarchais\" a \"Place de la Bastille\" a na jihovýchodě \"Boulevard Henri-IV\". Jižní hranici tvoří řeka Seina. Podélnou osou čtvrti je \"Rue Saint-Antoine\". Dnešní centrální čtvrť byla původně bažinatá oblast za městem, během 13. století zčásti vysušená a opevněná. V 17. století se stala módní čtvrtí šlechty, která si zde stavěla městské paláce, z nichž se mnohé dochovaly do dnešních dnů. Od poloviny 18. století se však pařížská elita postupně přesouvala odtud do předměstí Saint-Honoré a Saint-Germain, které nabízely více prostoru. Po Velké francouzské revoluci byla čtvrť obydlena převážně řemeslníky, obchodníky a staré paláce byly přeměňovány na dílny a byty. V 19. století čtvrť bez výrazných zásahů přestála modernizaci Paříže vedenou prefektem Haussmannem, čímž si ponechala svůj původní architektonický vzhled, takže čtvrť tvoří převážně menší ulice. V roce 1969 byl zahájen program obnovy a revitalizace městských částí a čtvrť prošla od té doby rozsáhlou rekonstrukcí. Dnešní Marais se vyznačuje vysokou koncentrací muzeí, soukromých galerií a městských paláců, přesto se zde i nadále udrželo mnoho dílen a menších podniků. Nejvýznamnější zdejší institucí je Francouzský národní archiv, který sídlí v srdci čtvrtě v komplexu několika paláců vzájemně propojených novostavbou z 80.let 20.století. Marais je rovněž místem pařížské židovské, čínské a homosexuální komunity.", "tgt_summary": "Le Marais (; \"The Marsh\") is a historic district in Paris, France. Long the aristocratic district of Paris, it hosts many outstanding buildings of historic and architectural importance. It spreads across parts of the 3rd and 4th arrondissements in Paris (on the Rive Droite, or Right Bank, of the Seine). Once shabby, the district has been rehabilitated and now sports trendy shopping and restaurants in streets such as Rue des Francs-Bourgeois and Rue des Rosiers.", "id": 730}
{"src_title": "Vilém V. Oranžský", "tgt_title": "William V, Prince of Orange", "src_document": [{"title": "Život.", "content": "Narodil se v Haagu jako syn Viléma IV. Oranžského a jeho ženy Anny Hannoverské, anglické královské princezny (Princess Royal), nejstarší dcery anglického krále Jiřího II. Měl sotva tři roky, když jeho otec v roce 1751 zemřel. Vilém zdědil místodržitelský úřad po dosažení 18 let věku, v roce 1766, do té doby jeho jménem vládly postupně tři regentky – nejprve do své smrti jeho matka Anna (1751–1759), později do své smrti jeho babička Marie Luisa Hesensko-Kasselská (1759–1765) a poté jeho starší sestra Karolína (od roku 1765); v letech 1759 to 1766 byl spoluregentem Ludwig Ernst von Brunswick-Lüneburg-Bevern, osobní rádce do října 1784.", "section_level": 1}, {"title": "Manželství.", "content": "V roce 1767 se Vilém oženil s pruskou princeznou Vilemínou, sestrou pruského krále Fridricha Viléma II. Vilém V. a Vilemína měli pět dětí, z nichž však první zemřelo den po porodu a třetí se narodilo mrtvé. Vilém V. měl i nemanželského syna, Karla Oranžského, známého též jako Karel Batávský (1767–1808).", "section_level": 1}, {"title": "Vláda.", "content": "V době americké války za nezávislost Nizozemsko zachovávalo neutralitu. Vilém V. stojící na čele proanglické frakce z parlamentu blokoval proamerické a později i profrancouzské snahy o zatažení do války. Nakonec po mnoha politických jednáních a pod tlakem diplomatů amerických i francouzských Sjednocené provincie nový stát, Spojené státy, v roce 1782 uznaly. Po čtyřech letech byli Nizozemci přemoženi a zubožený národ byl s vládou Viléma V. stále více nespokojen. Skupina mladých revolucionářů, nazývajících se \"Patrioti\", stále panovníka provokovala. Vilém svůj dvůr přestěhoval do Geldernu, provincie vzdálené od politického centra státu, ale tím jeho činnost v tomto směru skončila. Proti přesunu silně protestovala jeho žena Vilemína, která se chtěla vrátit do Haagu, byla však zadržena v Goejanverwellesluis a musela se vrátit do Geldernu. Pro Vilemínu i jejího bratra to byla nesmírná potupa. Fridrich Vilém II. proto vyslal vojsko proti disidentům; \"Patrioti\" prchli do Francie, kam se dostali právě ve vypjaté době počátku Velké francouzské revoluce, když byl svržen z trůnu král Ludvík XVI. Podporováni Francií se \"Patrioti\" v roce 1795 vrátili z Paříže bojovat ve vlasti. Vilém V. musel prchnout a ukrýt se v Anglii.", "section_level": 1}, {"title": "Smrt a následnictví.", "content": "Vilém V. zemřel ve vyhnanství v německém Brunšviku jako poslední z nizozemských místodržitelů. Jeho tělo se do vlasti vrátilo až po sto padesáti letech a 29. dubna 1958 bylo pochováno v hrobce nizozemské královské rodiny v Nieuwe Kerk v Delftu. V roce 1813 se do Nizozemska vrátil jeho syn Vilém VI. a jako Vilém I. byl korunován králem nizozemské monarchie (nebyl však prvním nizozemským králem – tím byl Ludvík Bonaparte (1778–1846), který vládl v letech 1806–1810).", "section_level": 1}, {"title": "Vyznamenání.", "content": "Vilém V. byl 568. rytířem Podvazkového řádu.", "section_level": 1}], "src_summary": "Vilém V. Oranžský nebo Vilém V. Batávský ( ' nebo '; 8. března 1748 v Haagu – 9. dubna 1806 v Brunšviku) byl poslední nizozemský místodržitel v letech 1751–1795.", "tgt_summary": "William V (Willem Batavus; 8 March 1748 – 9 April 1806) was a Prince of Orange and the last Stadtholder of the Dutch Republic. He went into exile to London in 1795. He was furthermore ruler of the Principality of Orange-Nassau until his death in 1806. In that capacity he was succeeded by his son William.", "id": 1556022}
{"src_title": "Karel Rokytanský", "tgt_title": "Carl von Rokitansky", "src_document": [{"title": "Život.", "content": "Narodil se v rodině královéhradeckého úředníka, kancelisty krajského úřadu (Kreiskanzelist) Prokopa Rokytanského a jeho manželky Terezie, rozené Lodgmannové (otec měl rytířský titul). Do školy začal chodit v Litoměřicích, kam se rodina přestěhovala; když mu bylo osm let, jeho otec zemřel. Gymnaziální studia asolvoval v Hradci Králové. V Praze studoval tři roky filozofii, poté tři roky medicínu. Mezi jeho přednášející patřil Jan Evangelista Purkyně, který vzbudil jeho zájem o anatomii. Na vyzvání svého strýce Aloise Lodgmana a poté, co Purkyně přestal přednášet, odešel do Vídně, kde v roce 1828 úspěšně lékařská studia dokončil. Stal se asistentem profesora J.Wagnera v nedávno zřízeném patologickoanatomickém ústavu ve Vídni. V oboru patologické anatomie se začal věnovat i vědecké práci. Po Wagnerově smrti převzal jeho úřad a v roce 1844 se stal profesorem. Ve Vídni působil od roku 1869 do konce svého života jako prezident Akademie věd. V letech 1852–1853 byl jako první lékař zvolen rektorem Vídeňské univerzity, byl zde též i prvním děkanem-lékařem (tuto funkci zastával celkem čtyřikrát). Od roku 1850 byl též doživotním prezidentem Vídeňské lékařské společnosti. Byl členem panské sněmovny,v níž patřil mezi radikální křídlo. V roce 1868 navrhoval odloučení školy a církve. Jako člen komise při ministerstvu vyučování navrhl nový studijní řád pro lékaře, který byl po desetiletém úsilí přijat v roce 1872. Po celý život udržoval kontakt s českým prostředím. Stýkal se s českými krajany a lékaři, například Josefem Škodou nebo Eduardem Albertem. Stal se čestným doktorem Karlovy univerzity. Podporoval finančně významné celonárodní akce, jako byla výstavba Národního divadla nebo chrámu sv. Víta. Zemřel ve vídeňském okrese Hernals na zástavu srdce (Herzlähnung); na místním hřbitově byl pochován.", "section_level": 1}, {"title": "Rodinný život.", "content": "Roku 1835 se oženil s Marií Weissovou. Zpočátku žili velmi skromně, později se přestěhovali do vlastního domu na předměstí Vídně. Synové Karel (1839–1898) a Prokop (1842–1928) byli též lékaři. Karel Rokytanský mladší působil od roku 1895 jako řádný profesor na klinice porodnictví ve Štýrském Hradci, Prokop Rokytanský vedl od roku 1877 jako řádný profesor kliniku interního lékařství v Innsbrucku. Jeho pravnuk Ottokar byl profesorem chirurgie a jeho syn Alexander přednostou kliniky dětské chirurgie v \"Donauspital\" ve Vídni.", "section_level": 2}, {"title": "Dílo.", "content": "Karel Rokytanský je řazen mezi zakladatele nové vídeňské lékařské školy, která kladla důraz na specializaci lékařského výzkumu. Volbě léčebných prostředků předcházelo pečlivé vyšetření pacientů založené na poznání, že každá nemoc má svůj patologickoanatomický základ. Základní učebnicí v medicíně té doby bylo třísvazkové dílo \"Patologické anatomie (Handbuch der pathologischen Anatomie\") od Karla Rokytanského (1842-1846). Přesným a podrobným popisem chorobných změn na orgánech usnadnil lékařům rozhodování při volbě vhodné a účinné léčby. Zavedl užívání titulu MUDr. Množstvím precizních patologických pitev (provedl jich za život přes 6 000) přispěl k vytvoření základu dnešní chirurgie. Za svůj život učinil řadu objevů chorob a vrozených anomálií. Specializoval se na popis chorobných změn na orgánech. Své zkušenosti shrnul do třídílné učebnice patologické anatomie (v německém originále \"Lehrbuch der pathologischen Anatomie\").", "section_level": 1}], "src_summary": "Karel Rokitanský, též Karel Rokytanský německy: Karl (nebo Carl) Freiherr von Rokitansky (svobodný pán), (19. února 1804, Hradec Králové – 23. července 1878, Vídeň, Rakousko) byl rakouský lékař, patolog, filosof a liberální politik českého původu. Zasloužil se o vznik patologické anatomie jako specializovaného lékařského oboru.", "tgt_summary": "Baron Carl von Rokitansky (, ) (19 February 1804 – 23 July 1878), was a Bohemian physician, pathologist, humanist philosopher and liberal politician.", "id": 1447834}
{"src_title": "Lilkovité", "tgt_title": "Solanaceae", "src_document": [{"title": "Charakteristika.", "content": "Lilkovité jsou jednoleté až vytrvalé byliny, keře, stromy i liány se střídavými jednoduchými nebo řidčeji zpeřenými listy bez palistů. Čepel listů je celistvá nebo různě laločnatá, bez ostrých zubů na okraji, často poněkud dužnatá. Dřevo je u stromovitých a keřovitých zástupců obvykle měkké. Rostliny jsou lysé nebo chlupaté, odění se skládá z jednoduchých, vidličnatých, hvězdovitých nebo žlaznatých chlupů. Na dotek mohou být listy lepkavé nebo vlhké. Některé druhy, zejména z rodu lilek (\"Solanum\"), mají ostny na kmeni nebo i na listech. Květy jsou pětičetné, obvykle oboupohlavné, pravidelné nebo dvoustranně souměrné, nejčastěji v úžlabních nebo vrcholových vrcholičnatých květenstvích. Kalich je srostlý, pěticípý, za plodu často zvětšený. Koruna je srostlá, pěticípá. Tyčinky jsou přirostlé ke korunní trubce, v počtu 4 až 5. Semeník je svrchní, srostlý ze 2 (výjimečně 5) plodolistů a se stejným počtem komůrek, s jedinou čnělkou. Plodem je tobolka nebo bobule. Semen je obvykle mnoho. Pro stonky lilkovitých jsou charakteristické bikolaterální cévní svazky. Čeleď zahrnuje téměř 2 500 druhů ve 102 rodech. Největší rody jsou lilek (\"Solanum\", asi 1 500 druhů), \"Lycianthes\" (200), tabák (\"Nicotiana\", 95), nolana (\"Nolana\") a kustovnice (\"Lycium\", obojí 90).", "section_level": 1}, {"title": "Rozšíření.", "content": "Lilkovité jsou rozšířeny po celém světě, chybějí pouze v arktických oblastech. Nejvíce druhů se vyskytuje v tropech a subtropech, centrum druhové i rodové diverzity je v Jižní Americe. Lilkovité obsazují téměř všechny typy biotopů, zejména však rostou na narušených místech na půdách bohatých živinami. V původní květeně ČR tuto čeleď zastupuje lilek potměchuť (\"Solanum dulcamara\"), lilek černý (\"S. nigrum\"), lilek vlnatý (\"S. decipiens\"), durman obecný (\"Datura stramonium\"), blín černý (\"Hyoscyamus niger\") a rulík zlomocný (\"Atropa bella-donna\"). Další druhy jsou zavlékány, zejména mnohé lilky (\"Solanum\"), kustovnice cizí (\"Lycium barbarum\"), vzácně i pablen kraňský (\"Scopolia carniolica\"). Z pěstovaných rostlin občas zplaňují mochyně židovská (\"Physalis alkekengi\"), tabák selský (\"Nicotiana rustica\"), tabák virginský (\"Nicotiana tabacum\") a lilík mochyňovitý (\"Nicandra physalodes\"). V teplých oblastech Evropy jsou zastoupeny i některé další rody, jako je mandragora (\"Mandragora\"), withanie (\"Withania\") a \"Triguera\".", "section_level": 1}, {"title": "Ekologické interakce.", "content": "Květy lilkovitých jsou různorodého tvaru i velikosti a jsou opylovány celou řadou opylovačů. U některých rodů (např. lilek) květy neobsahují nektar a jsou opylovány včelami sbírajícími pyl, sloužícím k výživě larev. Prašníky v takových květech mají okrouhlé otvory místo klasických podélných štěrbin a pyl je z nich vytřásán pohybem včely. Dlouhé květy kladivníku bývají opylovány drobnými ptáky. Semena lilkovitých jsou obecně rozšiřována ptáky a savci včetně plodožravých netopýrů, vyhledávajícími bobule. Některé amazonské druhy rodu \"Markea\" jsou epifyty, v nichž hnízdí žahaví mravenci. Některé stromy rostoucí v tropickém deštném pralese mohou ve výjimečných případech dorůstat výšky až 30 metrů.", "section_level": 1}, {"title": "Obsahové látky.", "content": "Čeleď obsahuje široké spektrum alkaloidů, z nichž nejvýznamnější skupinou jsou tropanové alkaloidy. Název „tropanové“ pochází z rodu Atropa, kam patří například rulík zlomocný. Jméno Atropa je původem z řecké mytologie, kde patřilo jedné z Moir, tří bohyň osudu, která přestřihávala nit života. Toto pojmenování popisuje dlouho známou jedovatost a toxicitu těchto látek. Tropanové alkaloidy se mohou vyskytovat také v rodech durman (\"Datura\", \"Brugmansia\"), mandragora (\"Mandragora\") a v mnohých dalších rodech této čeledi. Po chemické stránce mají tropanové alkaloidy charakteristickou bicyklickou strukturu. Nejvýznamnější je atropin, skopolamin a hyoscyamin. Z farmakologického hlediska to jsou nejsilnější existující anticholinergika neboli inhibitory signálů přenášených neurotransmiterem acetylcholinem. Symptomy předávkování mohou zahrnovat sucho v ústech, rozšířené zornice, ataxii, zadržování moči, halucinace, křeče, kóma a smrt. Tropanové alkaloidy jsou i přes vysokou toxicitu důležité látky. Mohou zvrátit cholinergní otravu, která může být způsobena kontaktem s pesticidy a chemickými zbraněmi, jako například sarin a VX. Jsou také použitelné k zastavení mnoha typů alergických reakcí. Skopolamin je činidlo používané v oftalmologii, neboť rozšiřuje zornice a tím umožňuje vyšetření vnitřku oka. Tyto alkaloidy mohou být také použity jako látky potlačující zvracení (antiemetika) u lidí se sklony ke kinetózám nebo po chemoterapii. Atropin má stimulující efekt na centrální nervový systém a srdce, zatímco scopolamin má účinek sedativní. Známý alkaloid pocházející z čeledi lilkovitých je nikotin. Stejně jako ostatní tropanové alkaloidy působí na cholinergní neurony, ale s opačným účinkem (je to agonista). Má vyšší specifitu k nikotinovým acetylcholinovým receptorům než jiné ACh proteiny. Nikotin se přirozeně vyskytuje v rostlinách rodu tabák (\"Nicotiana\") a petúnie (\"Petunia\"). Další skupinou toxických látek nalézajících se v této čeledi jsou glykoalkaloidy, například solanin, který je příležitostně zodpovědný za otravu po požití bobulí lilku černého nebo lilku potměchuti nebo nadzemních částí bramboru.", "section_level": 1}, {"title": "Taxonomie.", "content": "Lilikovité jsou největší čeleď řádu lilkotvaré (\"Solanales\"). Sesterskou skupinou je podle kladogramů APG čeleď svlačcovité (\"Convolvulaceae\"). V minulosti byla některými taxonomy (např. Cronquist) oddělována čeleď \"Nolanaceae\" (rody \"Alona\" a \"Nolana\"). Čeleď lilkovité je dobře vyhraněná skupina. Její monofyletičnost je mimo morfologie podpořena i analýzou cpDNA. Dřívější dělení čeledi na podčeledi \"Solanoideae\", \"Cestroideae\" a \"Anthocercidae\" se ukázalo jako umělé, neboť \"Cestroideae\" tvoří v tomto pojetí bazální parafyletický komplex. Bylo také zjištěno, že rod lilek (\"Solanum\") je parafyletický a proto jsou do něj vřazeny rody rajče jedlé (\"Lycopersicon\") a rajčenka (\"Cyphomandra\"). Také rod \"Brugmansia\" patří minulosti, neboť druhy z něj byly převedeny do rodu durman (\"Datura\"). Po morfologické stránce je lilkovitým velmi podobná čeleď brutnákovité (\"Boraginaceae\").", "section_level": 1}, {"title": "Význam.", "content": "Lilek brambor je 4. nejvýznamnější potravina pro výživu lidstva a v klimaticky příhodných oblastech jedna z nejčastěji pěstovaných plodin. Mnohé druhy jsou také široce využívány jako zelenina či ovoce, především rajče jedlé (\"Lycopersicon esculentum\"), Paprika setá (\"Capsicum annuum\"), lilek vejcoplodý neboli baklažán (\"Solanum melongena\") a rajčenka (\"Cyphomandra betacea\"). V Jižní Americe jsou jako ovoce pěstovány mnohé další druhy lilku, např. \"Solanum hyporhodium\", \"S. muricatum\" neboli 'pepino', S. quitoense\" a \"S. topiro\" aj. Občas se také pro plody pěstuje mochyně peruánská (\"Physalis peruviana\"), místně i jiné druhy. Různé druhy papriky jsou používány jako koření, zejména paprika setá (\"Capsicum annuum\"), paprika křovitá (\"C. frutescens\") a paprika čínská (\"C. chinense\"). Vzhledem k obsahu účinných alkaloidů lze nalézt v čeledi lilkovité celou řadu druhů s psychotropními účinky. Nejvíce je v tomto směru využíván tabák, zejména druhy tabák selský (\"Nicotiana rustica\") a tabák virginský (\"Nicotiana tabacum\"). Nikotin obsahují i některé druhy petúnií, zejména petúnie fialová (\"Petunia violacea\"). Pro halucinogenní účinky jsou vyhledávány různé druhy durmanu (\"Datura\") a durmanovec (dříve \"Brugmansia\", dnes \"Datura\"), v Jižní Americe místně i \"Iochroma fuchsioides\", \"Latua pubiflora\", \"Methysticodendron amesianum\". V Austrálii používají domorodci k navození vzrušení a halucinací listy \"Duboisia hopwoodii\". Skopoletin, obsažený v amazonských druzích rodu \"Brunfelsia\", navozuje pocit chladu. U některých lidí se vyskytuje přecitlivělost nebo alergie na některé lilkovité rostliny. V lékařství byla zejména ve středověku hojně využívána mandragora lékařská (\"Mandragora officinarum\"), která měla významné místo i v magii. Withanie snodárná (\"Withania somnifera\"), tzv. ašvagandha, má široké využití v indické ajurvédě a svými komplexními regeneračními účinky je blízká ženšenu. V tradiční čínské medicíně jsou využívány plody a kůra z kořene kustovnice čínské (\"Lycium chinense\"). Plody této kustovnice jsou pod jménem „goji“ (godži) prodávány i v ČR. Argentinský tabák \"Nicotiana glauca\" obsahuje alkaloid anabasin, který má insekticidní účinky.", "section_level": 1}, {"title": "Přehled rodů.", "content": "\"Acnistus\", \"Anisodus\", \"Anthocercis\", \"Anthotroche\", \"Archiphysalis\", \"Athenaea\", \"Atrichodendron\", \"Atropa\", \"Atropanthe\", \"Aureliana\", \"Benthamiella\", \"Bouchetia\", \"Brachistus\", \"Browallia\", \"Brugmansia\", \"Brunfelsia\", \"Calibrachoa\", \"Capsicum\", \"Cestrum\", \"Chamaesaracha\", \"Coeloneurum\", \"Combera\", \"Crenidium\", \"Cuatresia\", \"Cyphanthera\", \"Datura\", \"Deprea\", \"Discopodium\", \"Dittostigma\", \"Duboisia\", \"Duckeodendron\", \"Dunalia\", \"Espadaea\", \"Exodeconus\", \"Fabiana\", \"Goetzea\", \"Grabowskia\", \"Grammosolen\", \"Hawkesiophyton\", \"Hebecladus\", \"Henoonia\", \"Hunzikeria\", \"Hyoscyamus\", \"Iochroma\", \"Jaborosa\", \"Jaltomata\", \"Juanulloa\", \"Latua\", \"Leptoglossis\", \"Leucophysalis\", \"Lycianthes\", \"Lycium\", \"Mandragora\", \"Margaranthus\", \"Markea\", \"Melananthus\", \"Mellissia\", \"Metternichia\", \"Nectouxia\", \"Nicandra\", \"Nicotiana\", \"Nierembergia\", \"Nolana\", \"Nothocestrum\", \"Oryctes\", \"Pantacantha\", \"Parabouchetia\", \"Pauia\", \"Petunia\", \"Phrodus\", \"Physalis\", \"Physochlaina\", \"Plowmania\", \"Protoschwenckia\", \"Przewalskia\", \"Quincula\", \"Rahowardiana\", \"Reyesia\", \"Salpichroa\", \"Salpiglossis\", \"Saracha\", \"Schizanthus\", \"Schultesianthus\", \"Schwecnkiopsis\", \"Schwenckia\", \"Sclerophylax\", \"Scopolia\", \"Sessea\", \"Sesseopsis\", \"Solandra\", \"Solanum\" (včetně \"Cyphomandra\" a \"Lycopersicum\"), \"Streptosolen\", \"Symonanthus\", \"Trianaea\", \"Triguera\", \"Tubocapsicum\", \"Vassobia\", \"Vestia\", \"Withania\", \"Witheringia\"", "section_level": 1}], "src_summary": "Lilkovité je čeleď vyšších dvouděložných rostlin z řádu lilkotvaré (\"Solanales\"). Čeleď zahrnuje mnoho agrokulturně využívaných druhů, stejně jako druhů toxických. Je také významným zdrojem jídla, koření a látek využívaných ve farmacii, zejména alkaloidů. Některé druhy se také pěstují jako okrasné či nacházejí využití v genetickém a biotechnologickém výzkumu a v experimentální biologii.", "tgt_summary": "The Solanaceae, or nightshades, are a family of flowering plants that ranges from annual and perennial herbs to vines, lianas, epiphytes, shrubs, and trees, and includes a number of agricultural crops, medicinal plants, spices, weeds, and ornamentals. Many members of the family contain potent alkaloids, and some are highly toxic, but many—including tomatoes, potatoes, eggplant, bell and chili peppers—are used as food. The family belongs to the order Solanales, in the asterid group and class Magnoliopsida (dicotyledons). The Solanaceae consists of about 98 genera and some 2,700 species, with a great diversity of habitats, morphology and ecology. The name Solanaceae derives from the genus \"Solanum\", \"the nightshade plant\". The etymology of the Latin word is unclear. The name may come from a perceived resemblance of certain solanaceous flowers to the sun and its rays. At least one species of \"Solanum\" is known as the \"sunberry\". Alternatively, the name could originate from the Latin verb \"solare\", meaning \"to soothe\", presumably referring to the soothing pharmacological properties of some of the psychoactive species of the family. The family has a worldwide distribution, being present on all continents except Antarctica. The greatest diversity in species is found in South America and Central America. In 2017, scientists reported on their discovery and analysis of a fossil tomatillo found in the Patagonian region of Argentina, dated to 52 million years B.P. The finding has pushed back the earliest appearance of the plant family Solanaceae. As tomatillos likely developed later than other nightshades, this may mean that the Solanaceae may have first developed during the Mesozoic Era. The Solanaceae include a number of commonly collected or cultivated species. The most economically important genus of the family is \"Solanum\", which contains the potato (\"S. tuberosum\", in fact, another common name of the family is the \"potato family\"), the tomato (\"S. lycopersicum\"), and the eggplant or aubergine (\"S. melongena\"). Another important genus, \"Capsicum\", produces both chili peppers and bell peppers. ", "id": 686226}
{"src_title": "Chrám Zesnutí přesvaté Bohorodice (Moskva)", "tgt_title": "Dormition Cathedral, Moscow", "src_document": [{"title": "Dějiny.", "content": "První kamenný chrám na místě dnešního byl postaven na počátku 14. století, za vlády knížete Ivana I. 4. srpna 1326 byl na místě původně dřevěného kostela založen chrám z bílého kamene zasvěcený Zesnutí přesvaté Bohorodice na pokyn kyjevského metropolity Petra, který sám krátce nato přesídlil do Moskvy. Uspěnský chrám byl v letech 1326—1327 prvním kamenným kostelem v Moskvě. Byl to jednolodní chrám, se čtyřmi pilíři, třemi apsidami a třemi přístavbami, postavený po vzoru georgijevského chrámu v Jurjevě-Polském. Kostel byl postaven ve slohu charakteristickém pro toto období: zdivo z hrubě opracovaných kvádrů bílého kamene se spojovala s hladkostěnnými částmi architektonické výzdoby. Za vlády Ivana III. kostel přestal vyhovovat statutu katedrálního chrámu sílícího centralizovaného ruského státu. K demolici určený kostel se pravděpodobně přestal udržovat a velmi zchátral, o čemž nalézáme záznamy v letopisech. Realizace stavby nového chrámu na tu dobu ohromných rozměrů, byla svěřena ruským stavitelům Krivcovovi a Myškinovi. Roku 1472 započatá stavba však nebyla dokončena, poté co byla krátce předtím dokončená klenba kostela narušena zemětřesením, jež se v Moskvě podle záznamů odehrálo 20. května 1474. Ivan III. pozval z Itálie architektа Ridolfa Fioravantiho, zvaného Aristotele, který zcela rozebral zbytky stavby a vztyčil současný chrám podle ruských předloh z 12. století (Uspenského chrámu ve Vladimiru) s prvky tehdejší současné severoitalské architektury. Kostel byl vysvěcen 12. srpna 1479, v předvečer svátku Panny Marie, metropolitou Gerontiem. Kostel dostal podobu stavby o šesti sloupech, pěti kupolích a pěti apsidách. Postaven z bílého vápence v kombinaci s cihlou (z cihlového zdiva jsou vytvořeny klenba, oblé plochy, východní zeď nad oltářovými apsidami, hranolové sloupy na východní straně skryté za oltářní branou. Ostatní oblé sloupy jsou rovněž z cihel, jsou však vyloženy vápencem). Prvotní výzdoba chrámu byla vytvořena v období let 1482 až 1515. Na dekoraci se podílel věhlasný ikonopisec Dionisij. V letech 1642—1644 byl chrám znovu vyzdoben, přičemž původní malby se nezachovaly. Kostel byl mnohokrát poškozen požáry, následně obnovován a restaurován. Po požáru roku 1547 dal Ivan IV. pokyn k vyzdobení vrcholu kostela pozlacenými listy z mědi. Relikvie metropolity Petrа byly přeloženy ze stříbrné urny do zlaté. Roku 1624 byla klenba chrámu rozebrána, neboť hrozilo její zřícení a znovu vystavěna podle nového nákresu s přidanou železnou armaturou se zabudováním dodatečných podpůrných oblouků. V únoru 1548 se zde konala první korunovace ruského panovníka v dějinách. Velkokníže moskevský Ivan III. nechal korunovat tzv. čapkou Monomachovou svého vnuka Dmitrije na velikého knížete \"\"Moskvy a Vladimiru a vší Rusi\"\". Roku 1547 následovala první carská korunovace Ivana IV. Od té doby až do svržení monarchie se zde konaly panovnické korunovace. Korunovace posledního cara Mikuláše II. a jeho manželky carevny Alexandry Fjodorovny proběhla 26. května 1896. Roku 1625 bylo do chrámu přeneseno roucho Páně, poslané jako dar caru Michailu Fjodorovičovi perským šáhem Abbásem I. Na počest této události byl v ruské církvi ustanoven svátek «Uložení roucha Páně» (10. července podle juliánského kalendáře).", "section_level": 1}], "src_summary": "Uspenskij sobor v Moskvě (rusky \"Успенский собор в Москве\") je jeden z největších pravoslavných chrámů zasvěcený svátku Zesnutí Panny Marie (Bohorodičky), který se nachází na Chrámovém náměstí v moskevském Kremlu. Byl postaven v letech 1475—1479 pod vedením italského stavitele Aristotela Fioravantiho. Je to jeden z nejvýznamnějších a nejdůležitějších chrámů v Moskvě, zároveň to je nejstarší plně zachovalá stavba v tomto městě.", "tgt_summary": "The Cathedral of the Dormition (, or \"Uspensky sobor\"), also known as the Assumption Cathedral or Cathedral of the Assumption is a Russian Orthodox church dedicated to the Dormition of the Theotokos. It is located on the north side of Cathedral Square of the Moscow Kremlin in Russia, where a narrow alley separates the north from the Patriarch's Palace with the Twelve Apostles Church. Separately in the southwest, also separated by a narrow passage from the church, is the Palace of Facets. The Cathedral is regarded as the mother church of Muscovite Russia. In its present form it was constructed between 1475–79 at the behest of the Moscow Grand Duke Ivan III by the Italian architect Aristotele Fioravanti. From 1547 to 1896 it was where the Coronation of the Russian monarch was held. In addition, it is the burial place for most of the Moscow Metropolitans and Patriarchs of the Russian Orthodox Church and it also serves as a part of Moscow Kremlin Museums.", "id": 711452}
{"src_title": "Borovice halepská", "tgt_title": "Pinus halepensis", "src_document": [{"title": "Popis.", "content": "Borovice halepská je poměrně vzrůstný, až 20 metrů vysoký strom se silným, často větrem pokrouceným kmenem a širokou nepravidelnou korunou. Kůra je u mladých stromů a na letorostech hladká a stříbřitě šedá, s přibývajícím věkem rozpukává a zbarví se do šedohnědého či rudohnědého odstínu. Jehlice rostou na kratičkých brachyblastech ve svazečcích po dvou; jsou jasně světle zelené či šedozelené, velmi jemné, měkké a zhruba 6 až 10 centimetrů dlouhé, často rozložené až na koncích větévek. Pupeny jsou bez pryskyřice. Šišky bývají 5 až 12 centimetrů dlouhé, úzce válcovité, červenohnědé či žlutohnědé, o průměru asi 4 centimetry. Vyrůstají na výrazných, dolů sehnutých, 1-2 cm dlouhých stopkách, což je rys, podle něhož lze tuto borovici snadno rozeznat. Dozrávají druhým rokem, třetího roku se rozevírají a uvolňují mnoho okřídlených semen, která roznáší vítr; na stromě však zůstávají viset ještě několik dalších let a postupně šednou.", "section_level": 1}, {"title": "Ekologie a rozšíření.", "content": "Velmi dobře snáší sucho a ve vhodném podnebí roste ve všech půdách, nejlépe vápenitých. Na půdní podmínky je velmi nenáročná, dokáže růst i na vyprahlých skalách a krasových terénech včetně téměř aridních oblastí s ročním uhrnem srážek kolem 300 mm. Roste přirozeně ve Středomoří, zejména v jihovýchodním Španělsku, severním Maroku a Alžírsku, v jižní Francii, v Dalmácii, v Řecku a v Izraeli. lesnicky introdukována byla jako užitková dřevina do mnoha klimaticky odpovídajících zemí světa; v Austrálii se stala nepříjemným invazním druhem. Pro pěstování v českých podmínkách není mrazuvzdorná.", "section_level": 1}, {"title": "Využití.", "content": "Dřevo borovice halepské je pouze průměrné kvality. Lesnicky se využívá k zalesňování náročných a suchých stanovišť. Třísloviny z kůry se využívaly v koželužství. Široké uplatnění měla pryskyřice, ať už k impregnaci lodí, či výrobě terpentýnu; dodnes se přidává do řeckého bílého vína zvaného retsina.", "section_level": 1}, {"title": "Taxonomie.", "content": "Blízce příbuznými druhy jsou borovice kanárská (\"Pinus canariensis\"), jež je endemitem ostrova Tenerife, a také borovice kalábrijská (\"Pinus brutia\"), rostoucí ve východním Středomoří, která bývá někdy považována i za její poddruh (pak jako \"Pinus halepensis\" subsp. \"brutia\"). Od borovice halepské se liší delšími, tuhými, tmavě zelenými jehlicemi a šiškami bez stopek; oba druhy se v místě překryvu areálů kříží.", "section_level": 1}], "src_summary": "Borovice halepská (\"Pinus halepensis\") je jehličnatý strom z čeledi borovicovitých a asi nejběžnější borovice, se kterou se lze setkat v oblasti Středomoří. Jeho název je odvozen od města Aleppo v Sýrii.", "tgt_summary": "Pinus halepensis, commonly known as the Aleppo pine, is a pine native to the Mediterranean region. Its range extends from Morocco, Algeria and Spain north to southern France, Italy, Croatia, Montenegro, and Albania, and east to Greece, all over Malta and northern Tunisia, with an outlying population (from which it was first described) in Syria, Lebanon, southern Turkey, Jordan, Israel, and Palestinian territories.", "id": 1774132}
{"src_title": "Vilemína Luisa Hesensko-Darmstadtská", "tgt_title": "Natalia Alexeievna (Wilhelmina Louisa of Hesse-Darmstadt)", "src_document": [{"title": "Původ.", "content": "Vilemína Luisa byla pátým dítětem a čtvrtou dcerou v početné rodině lankraběte Ludvíka IX. Hesensko-Darmstadtského a jeho první ženy Karolíny Falcko-Zweibrückenské, její sestrou byla pruská královna Bedřiška, druhá manželka krále Fridricha Viléma II. Dívka vyrůstala pod přísným dohledem matky, zvané \"velká lankraběnka\", důstojné a velmi vzdělané ženy, v jejímž domě pobývali Goethe, Herder a další významné osobnosti té doby. Již v dětství se dívenka odlišovala nadprůměrnými schopnostmi, silným charakterem a výbušným temperamentem. Vilemína měla několik sourozenců: Karolínu, Bedřišku Luisu, Ludvíka, Amálii, Kristiána a Luisu.", "section_level": 1}, {"title": "Manželství s carem Pavlem.", "content": "V roce 1772 dovršil ruský následník trůnu carevič Pavel 18 let a carevna Kateřina Veliká začala pro něj hledat ženu. Po dlouhém hledání se výběr zúžil na dvě kandidátky: Žofie Dorota Württemberská a Vilemína Luisa Hesensko-Darmstadtská. Sofii však v té době bylo teprve třináct let a Kateřina nutně potřebovala následníka trůnu, proto její výběr padl na tři svobodné dcery hesenského lankraběte. Svatbě přál i pruský panovník Fridrich II. Veliký, neboť tento svazek byl výhodný i pro Prusko. Vilemína (17 let) i její dvě sestry – Amálie (18 let) i Luisa (15 let) – byly pozvány do Ruska a tam si carevič Pavel vybral Vilemínu. Jejich svatba se konala 10. října roku 1773; Vilemína přijala pravoslaví a ruské jméno Natálie Alexejevna Romanova. V prvních měsících manželství Vilemínina (tehdy již vlastně Natáliina) veselost a spontánnost oživovala celý dvůr. Carevna jí byla nadšená, ale postupem času se začaly objevovat potíže a manželství Natálie a Pavla spělo ke krachu, ještě větší problémy pak byly ve vztahu s Kateřinou. Pavlova matka napsala, že Natálie \"miluje extrémy ve všem. Neposlouchá žádné rady, a neshledávám u ní ani půvab, ani nadání, ani rozum\". Natálie odmítla učit se rusky a intrikovala ve snaze získat pro Pavla trůn. Někdy v té době se Natálie zamilovala do okouzlujícího hraběte Andreje Razumovského, přítele careviče Pavla (s nímž flirtovala již při plavbě do Ruska na lodi, které on velel). K Natáliině smůle však románek, který s ním navázala, nezůstal bdělým očím dvořanů utajen a Andrej měl být poslán pryč z paláce, Pavel (který ovšem nevěděl nic o důvodu jeho vykázání) proti tomu bouřlivě protestoval. V tu dobu Natálie otěhotněla; je příznačné pro poměry na tehdejším carském dvoře, že carevna Kateřina – druhdy sama nevěrná manželka (předpokládá se, že sám carevič Pavel nebyl synem Kateřinina manžela Petra III., ale jejího milence Sergeje Saltykova) – nepovažovala za důležité, zda dítě je Andreje či Pavla, byl pro ni rozhodující fakt, že Natálie porodí následníka ruského trůnu.", "section_level": 1}, {"title": "Porod a smrt.", "content": "K porodu došlo 15. dubna 1776. Byl mimořádně těžký a dlouhý, dítě bylo příliš velké a když konečně přišlo na svět, ukázalo se, že již nežije – Natálie ho nemohla porodit a lékaři se neodhodlali provést císařský řez. O několik dní později (26. dubna) v důsledku poporodních komplikací zemřela v necelých jedenadvaceti letech i Natálie. Je zajímavé, že již současnící byli názoru, že při lepší lékařské péči Vilemína zemřít nemusela. Rytíř Corberon si zapsal odpověď chirurga Moreaua na svůj dotaz ohledně této nešťastné události: \"Řekl mi (tj. Moreau) soukromě, že podle jeho názoru dvorní chirurgové a lékaři zanedbali péči o velkokněžnu, která nemusela zemřít. Je skutečně překvapující, že se jí nedostalo větší péče. Lidé jsou velmi znechuceni, hořce plačíce. Včera i dnes je možno slyšet od lidí v obchodech: „mladé paní umírají; staré baby neumřou nikdy.“\" Závěrečná slova jsou jasnou narážkou na carevnu Kateřinu a v souvislosti s výše uvedenými skutečnostmi mohou vyznívat až jako skryté obvinění. Pověsti o zabití velkokněžny se (zřejmě i kvůli nedobrým vztahům s Kateřinou) skutečně objevily. Za oficiální příčinu smrti bylo označeno pokroucení páteře. Natáliin muž, následník trůnu Pavel nesl její smrt velmi bolestně a nemohl se s ní vyrovnat; tehdy mu matka ukázala kompromitující materiály o Natálii a hraběti Razumovském. Pavel Petrovič byl tím krutě zasažen, nepřišel na pohřeb, neobjevoval se u dvora a celá tato historie silně poznamenala do budoucna jeho charakter: stal se nevyrovnaným a podezíravým (později nedůvěřoval své druhé ženě ani dětem). Téměř vzápětí po pohřbu však se pro něj začala hledat nová nevěsta, jíž se stala Žofie Dorota Württemberská (přijala ruské jméno Marie Fjodorovna), která mu porodila devět dětí, z nichž jen jediná dcerka se nedožila dospělosti.", "section_level": 1}], "src_summary": "Vilemína Luisa Hesensko-Darmstadtská, \"Wilhelmina Luisa von Hessen-Darmstadt\" (25. června 1755 Prenzlau – 26. dubna 1776 Sankt Petěrburg) byla ruská velkokněžna, první manželka budoucího cara Pavla I. pod jménem \"Natálie Alexejevna Romanovová\".", "tgt_summary": "Natalia Alexeievna, Tsarevna of Russia (25 June 1755 – 26 April 1776) was the first wife of Paul Petrovich, Tsarevich of Russia (future Emperor Paul I), son of the Empress Catherine II. She was born as Princess Wilhelmina Louisa of Hesse-Darmstadt as the fifth child of Louis IX, Landgrave of Hesse-Darmstadt and his spouse Countess Palatine Caroline of Zweibrücken.", "id": 1661545}
{"src_title": "Zahraniční obchod", "tgt_title": "International trade", "src_document": [{"title": "Formy zahraniční obchodní politiky.", "content": "Vlády, nebo ekonomická uskupení aplikují protekcionismus vždy. Hájí se např. ochranou výrobců v určitém odvětví, udržením zaměstnanosti a koupěschopnosti, nebo ekonomickou nevyspělostí země. Vede to k neefektivnímu chování „chráněných“ ekonomických subjektů a dlouhodobě i ke snížení konkurenceschopnosti. Na druhou stranu vlády potřebují udržet nezaměstnanost na přijatelné míře, aby nebyly vyvolány sociální nepokoje. Protekcionistická opatření by měla být vždy důkladně zvážena s ohledem na konkrétní situaci", "section_level": 1}, {"title": "Nástroje zahraničního obchodu.", "content": "dělíme na autonomní a smluvní. Smluvními rozumíme bilaterální a multilaterální obchodní smlouvy, dohody a závazky vyplývající z členství v mezinárodních organizacích. Autonomní dělíme na pasivní tarifní- cla, celní sazebníky, apod.)a pasivní netarifní- celní řízení, kvantitativní restrikce, autolimitace, devizvé restrikce, embargo, obchodní válka,apod.Dále aktivní autonomní prostředky: subvence vývozní, dotace, daňové úlevy, podpora vědy a výzkumu, propagace, atd-", "section_level": 1}, {"title": "Specifika zahraničního obchodu.", "content": "ve srovnání s obchodem v rámci jednoho státu je náročnější. Jedná se o:", "section_level": 1}, {"title": "Formy zahraničního obchodu.", "content": "Export – vývoz zboží nebo služeb do zahraničí. Důsledkem exportu je příliv kapitálu do země, odkud se zboží nebo služby vyvážejí. Reexport – vývoz zboží a služeb, které byly předtím dovezeny Import – dovoz zboží nebo služeb ze zahraničí. Důsledkem importu je odliv kapitálu ze země, kam se dováží.", "section_level": 1}, {"title": "Clo.", "content": "Clo je poplatek (zákonná platba), který vybírá státní orgán při přechodu zboží přes celní hranici daného státu. Funkce cla:", "section_level": 1}, {"title": "Druhy cla.", "content": "Podle pohybu zboží Cla z hlediska způsobu výpočtu Ochranná cla", "section_level": 2}, {"title": "Celní politika.", "content": "používá dvě skupiny nástrojů:", "section_level": 2}, {"title": "Obchodování.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Uzavření kupní smlouvy.", "content": "při prodeji mimo Česko – velký vliv má vzdálenost a jazykové bariéry. Rostou rizika poškození pro dopravě, nezaplacení, nebo nepřevzetí zboží, rizika ztrát vlivem poklesu kursu dané měny. Při prodeji musíme zvážit politická rizika – nepokoje, stávky, převraty, zákazy dovozu.", "section_level": 2}, {"title": "Dodací podmínky.", "content": "Dodací podmínky – určení místa, do kterého bude zajišťovat dopravu prodávající a od kterého kupující. Někdy jsou vyžadovány další doklady:", "section_level": 2}, {"title": "Vývoz mimo EU.", "content": "proclení začíná tím, že vozce podá dodávku k proclení. Může ho zastupovat jiná osoba – (dopravce, speditér), který zajistí vyplnění celních dokladů a proclení. Při proclení se zásilka navrhuje do celního režimu, který určuje, jak bude placeno clo, DPH (F.Ú) nebo další dávky (zemědělské produkty) Při vývozu se na hranici země prodávajícího neplatí clo ani DPH (země, kam zboží směřuje vybírá při překročení hranic z dováženého zboží dovozní clo a DPH), protože by platilo se dvakrát). Při proclení se provádí V zemi, kam zboží směřuje probíhá opět proclení, tzn. Že až na vstupní hranici se bude vybírat clo a DPH.", "section_level": 2}, {"title": "Prodej mezi státy EU.", "content": "neprobíhá proclení, ale existují rozdíly v sazbách DPH. Uplatnění DPH při obchodování uvnitř EU je podobné jako při vývozu a dovozu. Místo zdanitelného plnění je země příjemce. Při prodeji do jiné země EU jsou zboží a služby v zemi původu od DPH osvobozeny. V zemi určení se DPH vybírá = samovyměření( harmonizace zákonů s EU). Liší se podle toho, zda jde o plátce nebo neplátce.", "section_level": 2}, {"title": "Externí odkazy.", "content": "ExportGuru.cz - vzdělávací portál o zahraničním obchodě.", "section_level": 1}], "src_summary": "Zahraniční obchod je obchod přes hranice státu. Může být světový nebo jednotlivých kontinentů se sousedními státy. Zahraniční obchod je jedním z důsledků dělby práce. Je základní formou propojení ekonomik. Mezi hlavní příčiny rozvoje patří: Absolutní výhoda znamená, že země je schopna vyrábět výrobek s nižšími náklady než země jiná. Komparativní výhoda je „výhoda ve srovnání“: Rozvoj nutí některé země vzdát se i výroby, ve které má absolutní výhodu. Zdůvodňuje to teorie komparativních výhod. Jsou-li účastníky zahraničního obchodu jednotlivé národní ekonomiky, označuje se tato směna jako mezinárodní obchod nebo též světový obchod.", "tgt_summary": "In most countries, such trade represents a significant share of gross domestic product (GDP). While international trade has existed throughout history (for example Uttarapatha, Silk Road, Amber Road, scramble for Africa, Atlantic slave trade, salt roads), its economic, social, and political importance has been on the rise in recent centuries. Carrying out trade at an international level is a complex process when compared to domestic trade. When trade takes place between two or more nations factors like currency, government policies, economy, judicial system, laws, and markets influence trade. To smoothen and justify the process of trade between countries of different economic standing, some international economic organisations were formed, such as the World Trade Organization. These organisations work towards the facilitation and growth of international trade. Statistical services of intergovernmental and supranational organisations and national statistical agencies publish official statistics on international trade.", "id": 821273}
{"src_title": "Globálně harmonizovaný systém klasifikace a označování chemikálií", "tgt_title": "Globally Harmonized System of Classification and Labelling of Chemicals", "src_document": [{"title": "Co přináší GHS.", "content": "Proti minulému systému klasifikace nařízení GHS přináší některé změny a další rozšíření: dochází k rozšíření nebezpečných fyzikálních vlastností a nebezpečné vlastnosti pro zdraví a životní prostředí. Výstražné symboly nebezpečnosti jsou nové. Pojem látka se zachovává, pojem přípravek se nahrazuje pojmem směs. Pojem „kategorie nebezpečnosti“ se nahrazuje pojmem „třída nebezpečnosti“.", "section_level": 1}, {"title": "Označování dle GHS.", "content": "GHS stanovuje požadavky na systém označování látek a směsí:", "section_level": 1}, {"title": "Přechod k novému systému GHS v Evropské unii.", "content": "Po dobu přechodného období zabezpečovalo nařízení existenci starého i nového systému. Od 1. června 2015 staré směrnice (nařízení) přestaly platit a kompletně jsou nahrazeny pouze systémem GHS.", "section_level": 1}, {"title": "Klasifikace nebezpečnosti.", "content": "Klasifikační systém GHS je komplexní. Data použitá pro klasifikaci lze získávat z testů, literatury a praktických zkušeností. Úplný výklad klasifikace pro fyzikální, zdravotní a environmentální nebezpečnost lze najít na webových stránkách OSN. Hlavní prvky kritérií klasifikace nebezpečnosti jsou shrnuty níže:", "section_level": 1}, {"title": "Fyzikální nebezpečnost.", "content": "Fyzikální nebezpečnost je založena na systému UNDGS (United Nations Dangerous Goods System, Systém nebezpečného zboží OSN). Tyto regulace a testovací metody OSN lze najít na webu OSN. Protože záběr GHS zahrnuje všechny příjemce informací, bylo nutné provést určitá rozšíření a změny v popisu nebezpečnosti.", "section_level": 2}, {"title": "Klasifikace směsí.", "content": "Přístup GHS ke klasifikaci směsí z hlediska nebezpečnosti pro zdraví nebo životní prostředí je komplexní. Používá se vrstvený přístup a záleží na množství dostupných informací o směsi samotné a o jejích složkách. Principy, které byly vyvinuty pro klasifikaci směsí, staví na existujících systémech, jako je například systém Evropské unie pro klasifikaci přípravků uložený Směrnicí 1999/45/EC. Proces pro klasifikaci směsí je založen na těchto krocích:", "section_level": 2}], "src_summary": "Globálně harmonizovaný systém klasifikace a označování chemikálií (GHS) je systém bezpečnostní klasifikace Organizace spojených národů pro identifikaci nebezpečných chemikálií a pro informování uživatelů o těchto nebezpečích prostřednictvím symbolů a vět na štítcích obalů a prostřednictvím bezpečnostních listů. Základy systému byly vytvořeny na Konferenci OSN o životním prostředí a rozvoj v roce 1992. V rámci EHP je GHS implementován skrz Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1272/2008 ze dne 16. prosince 2008 o klasifikaci, označování a balení látek a směsí, známé také jako tzv. Nařízení CLP.", "tgt_summary": "The Globally Harmonized System of Classification and Labelling of Chemicals (GHS) is an internationally agreed-upon standard managed by the United Nations that was set up to replace the assortment of hazardous material classification and labelling schemes previously used around the world. Core elements of the GHS include standardized hazard testing criteria, universal warning pictograms, and harmonized safety data sheets which provide users of dangerous goods with a host of information. The system acts as a complement to the UN Numbered system of regulated hazardous material transport. Implementation is managed through the UN Secretariat. Although adoption has taken time, as of 2017, the system has been enacted to significant extents in most major countries of the world. This includes the European Union, which has implemented the United Nations' GHS into EU law as the CLP Regulation, and United States Occupational Safety and Health Administration standards.", "id": 1778420}
{"src_title": "Anna Čičerovová", "tgt_title": "Anna Chicherova", "src_document": [{"title": "Vznik a vývoj.", "content": "První prototyp stroje vzlétl 27. února 1965. Jeho koncepce byla podobná jako u předešlého nákladního letadla Antonov An-12, byl však mnohem větší a vybaven dvojitými ocasními plochami, které mu zajišťovaly lepší stabilitu. Přední přetlaková část trupu poskytovala místo pro 29 cestujících. Hlavní nákladní kabina s titanovou podlahou slouží k uskladnění nákladních vozidel a k usnadnění nakládky a vykládky je vybavena dvěma pohyblivými jeřáby a navijáky. Při délce 33 metrů a šířce 4,40 m zde mohou být umístěny i tanky. Vyrobeno bylo 68 exemplářů An-22, ze kterých bylo v roce 1993 používáno ještě přibližně 45. Většina z nich sice nese znaky společnosti Aeroflot, jejich hlavní činností jsou však zřejmě vojenské dopravní operace. Několik strojů An-22 bylo modifikováno k přepravě nosných ploch letadla An-124, pozdějšího uchazeče o titul největšího letadla světa, z Taškentu k montáži do Kyjeva.", "section_level": 1}, {"title": "Varianty.", "content": "Bylo projektováno několik dalších variant An-22, ale nikdy nezačala sériová výroba, např. jaderné letadlo a platforma pro balistické rakety.", "section_level": 1}, {"title": "Operační nasazení.", "content": "Přes šedesát strojů An-22 bylo ve výzbroji tří vojensko-transportních leteckých pluků SSSR. Dnes však An-22 už používá jen \"76. Leningradská specializovaná vojensko-transportní gardová eskadra\", sídlící na letišti Migalovo, na okraji Tveru. Kromě sovětských vzdušných sil používala několik strojů i konstrukční kancelář Antonov na zkoušky a speciální přepravní úkoly. První letový exemplář byl v roce 1980 přestavěn pro účely přepravy centroplánů a konzol křídla nových letadel An-124 a An-225 z Taškentu do Kyjeva. V průběhu let bylo na základě \"Antěje\" vypracováno několik verzí: protilodní\" An-22PLO\" s dlouhýn doletem, námořní hlídkově-záchranný \"An-22PS\", verze pro přepravu nosných a balistických raket a jiné.", "section_level": 1}, {"title": "Sovětské letectvo.", "content": "V květnu 1968 na území Moskevského vojenského okruhu se v rámci 12. vojensko-transportní letecké divize začalo formování nové vojenské jednotky – \"8. vojensko-transportního leteckého pluku\". Dne 1. prosince 1968 velitel vojensko-dopravního letectví, generálmajor \"GK Pakilev\", odevzdal pluku bojovou zástavu. Tento den se zároveň považuje za den vzniku jednotky. Ke konci roku 1968 bylo formování 8. vojensko-transportního leteckého pluku v počtu dvou leteckých eskader s letadly An-12. V polovině 70. let se začala v historii jednotky nová etapa. Na základě direktivy generálního štábu ze dne 16. srpna 1974 se začal pluk přezbrojovat na nový typ letadla – An-22. V té době se již stroje An-22 byly ve výzbroji dvou pluků 8. vojensko-transportní letecké divize: \"81. pluku v Ivanovu\" a \"566. pluku v Brjanské oblasti\". Zároveň se 8. vojensko-transportní letecký pluk v létě 1975 přestěhoval na letiště Migalovo v Tveru. V roce 1976 bylo přezbrojení na An-22 zcela ukončeno. V témže roce přistoupil pluk k plnění svých úkolů v plné sestavě na letadlech An-22. Letadlový park 12. vojensko-transportní letecké divize vzrostl na 63 strojů a divize poprvé odletěla na plnění úkolů v síle tří pluků s letadly An-22. V roce 1977 řešilo 5 posádek 8. pluku na \"Antejích\" úkoly spojené s poskytnutím podpory Etiopii. V roce 1978 pomáhali ve Vietnamu a Afghánistánu, přičemž přistání probíhala během bojových operací na letištích Kábul, Bagram a Kandahár. Od roku 1980 pluk plnil státní úkoly spojené s převozem nákladu, techniky a specialistů do Afghánistánu, Libye, Sýrie, Etiopie, Indie, Alžíru, Iráku, Francie, NDR a Bulharska. V roce 1987, kdy se do výzbroje \"566. vojensko-transportního leteckého pluku\" začala zařazovat nová těžká transportní letadla An-124, se letecký park 8. vojensko-transportního leteckého pluku doplnil \"Antěji\" ze \" Sešči\". V prosinci tohoto roku 12 strojů An-22 dopravilo vybavení, techniku a medikamenty do Arménie, které postihlo zemětřesení, přičemž přepravily 1 000 osob a 15 000 tun nákladu. Od roku 1986 se posádky pluku pravidelně zajišťovaly převoz personálu ministerstva vnitra a vojenských jednotek do oblastí národních konfliktů; v prosinci 1986 do Alma-Aty, v lednu 1988 do Sumgaitu, v listopadu 1989 do Kišiněva, v březnu 1990 do Baku, v dubnu 1990 do Tbilisi, v květnu 1991 do Frunze, v červnu 1992 do Tiraspolu a v červnu 1994 do Grozného. Navíc v období od roku 1992 do 1995 pluk zabezpečoval odchod západní skupiny vojsk armády SSSR z Německa a v roce 1993 odsun sovětských vojsk z Pobaltí. Od roku 1996 v souvislosti s vyostřením se situace v Jugoslávii a Severokavkazskom regionu Ruska, personál základny plnil úkoly spojené s dodávkami techniky, různého nákladu a jednotek ministerstva vnitra a výsadkových jednotek do Bosny a Hercegoviny, Kosova a Čečenské republiky. S cílem likvidace teroristických skupin v Čečenské republice bylo letadly An-22 uskutečněno 118 letů na letiště Mozdoka a Machačkaly; převezeno bylo kolem 1 100 tun nákladu a více než 300 osob. Začaly se provádět i komerční lety. V období mezi březnem a květnem 1995 převezly do Vietnamu stíhačky Su-27, které Vietnam od Ruska zakoupil. \"Antěj\" létal složitou trasou zvanou \"Ho Či Minova cesta\". Od neutrálních vod po břehy Japonska, Jižní Koreji a Číny byl často doprovázen stíhačkami F-16 z americké základny na Japonskem ostrově Okinawa. V lednu 1998 v souvislosti s rozpuštěním 81. vojensko-transportního leteckého pluku se letecký park migalovských An-22 rozrostl o desítku \"Antějů\" z letiště Ivanovo Severnyj. V roce 2001 byla v rámci reorganizace \"12. vojensko-transportní letecká divize\" přeznačení na \"6. gardovou Leningradskou vojensko-transportní leteckou eskadru\", která zároveň zůstala jedinou jednotkou používající An-22. V letech 2001–2004 posádky tét vojensko-transportní letecké eskadry (GLVTLE) uskutečnily 265 letů; z toho 18 do Sýrie, 11 do Jugoslávie, 10 do Afghánistánu, 5 do KLDR, 3 do Etiopie, 2 do Alžíru a po jednom do Íránu, Eritrea, Jemenu a Bangladéše. Převoz nákladů pokračoval i v dalších letech; v roce 2007 bylo provedeno 189 letů, převezeno 595 tun nákladu do Tádžikistánu, Uzbekistánu, Alžírska, Eritrei apod. Odpovědným úkolem bylo i dodání čtyř motorů Klimov RD-33 pro stíhačky MiG-29 na slovenském letiště Sliač a stíhačky Su-27UB na eritrejské letiště Asmera. Letadla An-22 se pravidelně účastní různých leteckých taktických cvičení. V roce 2004 se An-22 zúčastnil společného cvičení zemí SNS s názvem \"\"RUBEZIS 2004\"\", přičemž dovezl 2 vrtulníky Mi-24PN na letiště Kant v Kyrgyzstánu. Koncem srpna 2007 během letecko-taktických cvičení vysadil An-22 bojovou techniku a výsadkářů na letiště Pskov. Posádky 76. gardové Leningradské vojensko-transportní letecké eskadry poslední roky mnohokrát předvedly svou techniku při různých příležitostech, například na letecké show v Moninu v roce 2007. Dnes je 76. Leningradská specializovaná vojensko-transportní gardová eskadra jedinou částí vzdušných sil Ruské federace, která používá těžké transportní letouny An-22 Antěj. An-22 nebyl nikdy vyvážen, ale v roce 1992 byl An-22 sériového čísla № 01-03 dvakrát krátkodobě pronajat Bulharsku spolu s posádkou, kde létal pod logem firmy \"\"Sigi Air Cargo\"\" s registračním číslem \"LZ-SGB\" a ve firmě \"\"Sofia Air Cargo\"\" s označením\" LZ-SFD\". To bylo jedinkrát, kdy bylo možné vidět An-22 létat pod cizí vlajkou. V současnosti je z 68 vyrobených An-22 nadále v provozu přibližně 7 letadel. Jedno z nich je na Ukrajině, kde ho provozuje firma \"\"Avialinii Antonova\"\" a má sériové číslo \"№ 05-09\" a registraci \"UR-09307\"; vyroben byl v roce 1974. Zbývající stroje provozuje ruské letectvo. Z menší části bylo již 23 vyřezených letadel An-22 a An-22A sešrotováno, přičemž ještě přibližně třicet je zakonzervovaných. Na Ukrajině jsou uloženy 2 ks a zbývající jsou uloženy na letišti Migalovo v Tveru. Tři letadla jsou vystavena v muzeích v Moninu, Ivanovu a Speyeru v Německu. Na letadlech An-22 bylo v 60. a 70. letech 20. století stanoveno 41 světových rekordů, z nichž je nejvýznamnějším let s nákladem 100,4 tuny do výšky 7 848 m (r. 1967).", "section_level": 2}, {"title": "Nehody.", "content": "Sedm sériových \"Antějů\" bylo mezi lety 1970–1994 zničeno při šesti katastrofách a jedné havárii během nichž zahynulo více než 75 členů posádky a pasažérů. Dvě poslední katastrofy se udály během vzletu z letiště \"Migalovo\". Dne 11. listopadu 1992 během vzletu do Jerevanu byl v důsledku přetížení (o více než 20 tun) zničen An-22A sériového čísla \"№ 09303\", přičemž zahynulo 33 lidí. Druhá nehoda na tomto letišti se odehrála 19. ledna 1994, přičemž byl zničen An-22A sériového čísla \"№ 09331\". Zahynulo v něm 7 lidí a za příčinu havárie byla určena námraza na křídle. Dne 28. prosince 2010 se v Tulské oblasti během návratu z Voroněže na domácí základnu \"Migalovo\" zřítil stroj \"An-22A\" s registračním číslem \"RA-09343\". Letadlo bylo na zpáteční cestě z letiště Baltimore, kam přivezlo MiG-31. Na palubě An-22 se nacházelo 12 lidí. Nehoda se udála asi půl hodiny po vzletu, kdy se An-22 nacházel ve výšce 7 000 m. V důsledku pádu zahynulo všech 12 lidí na palubě. Havarovaný stroj byl vyroben v roce 1974 a po dlouhém uskladnění byl přeletěn na generální opravu do Ivanova, přičemž začátkem roku 2010 byl zařazen do služby. Po katastrofě byly všechny An-22 ve službě uzemněny spolu s letadly Tu-95MS, která mají podobnou pohonnou jednotku. Zanedlouho však byly lety Tu-95MS obnoveny. Vyšetřování nehody byla ukončeno v dubnu, kdy se objevila informace, že příčinou katastrofy bylo selhání systému řízení. Posádka se snažila zvládnout vzniklý pád do vývrtky, avšak nepodařilo se jí stroj vyrovnat a v poloze dole hlavou stroj narazil do země. Podle expertizy však neměli šanci, protože vše se odehrálo během několika sekund.", "section_level": 1}], "src_summary": "Anna Vladimirovna Čičerovová (, * 22. července 1982, Jerevan, Arménská SSR) je ruská atletka, olympijská vítězka a bronzová olympijská medailistka, mistryně světa a halová mistryně Evropy ve skoku do výšky.", "tgt_summary": "Anna Vladimirovna Chicherova (; born 22 July 1982) is a Russian high jumper. She was the gold medalist at the 2012 London Olympics and the 2011 World Championships in Athletics and originally won a bronze medal in the event at the 2008 Summer Olympics. She was also runner-up at the World Championships in 2007 and 2009, and bronze medalist in 2013 and 2015. In May 2016, it was reported that a retest of samples from the 2008 Games had found 31 positive findings for performance-enhancing drugs. One of those positive tests was admitted by her coach to belong to Chicherova. On 6 October 2016, the IOC confirmed that Chicherova had failed a doping test, due to the presence of turinabol in her 2008 sample, and stripped her of her bronze medal. The medal was ultimately reallocated to original 6th place finisher Chaunte Lowe, as the 4th and 5th place high jumpers in that final tested positive for their retests as well. On 23 July 2018, the day after returning to a national competition to jump 1.90 m, the disqualification was granted, the athlete asked the IAAF to be able to participate in the 2018 European Athletics Championships. At the beginning of 2019, she jumped 2.01 indoors twice, three days apart. At age 36, those jumps both equalled the Masters W35 World Record, though because they were indoors, they will not be recognized as the record. In September 2019, Chicherova along with Elena Lashmanova were refused clearance for the IAAF World Athletics Championships.", "id": 1291857}
{"src_title": "Ankylosauria", "tgt_title": "Ankylosauria", "src_document": [{"title": "Systematika a evoluce.", "content": "Skupina byla pojmenována roku 1923 americkým paleontologem Henrym F. Osbornem. Patří jako infrařád do podřádu Thyreophora, kam řadíme také populární stegosaury. Skupina Ankylosauria se obvykle dělí na čeledi Nodosauridae a Ankylosauridae, někdy se také samostatně vyčleňuje čeleď Polacanthidae. V roce 2019 byla publikována studie o objevu fragmentu tělního \"pancíře\" neznámého archaického ankylosaura z období spodní jury v souvrství Kota v Indii. Jedná se o jeden z nejstarších fosilních objevů zástupců této skupiny na světě. Ačkoliv z kontinentů někdejší Gondwany neznáme mnoho jejich pojmenovaných a formálně popsaných zástupců, různé izolované objevy fragmentů kostry, osteodermů nebo otisků stop ukazují, že ankylosauři byli poměrně početně zastoupeni také na území Austrálie, Oceánie a Jižní Ameriky. Ankylosauři patří ke středně početným a druhově rozmanitým vývojovým skupinám dinosaurů, celkem je k červenci roku 2019 známo asi 95 druhů těchto ptakopánvých dinosaurů. To z nich činí momentálně pátou nejpočetnější skupinu druhohorních dinosaurů, po teropodech (466), sauropodomorfech (362), ornitopodech (213) a rohatých dinosaurech (ceratopsech, 109).", "section_level": 1}, {"title": "Paleobiologie.", "content": "Nejlépe obrněnými zástupci jsou ankylosauridi, z nichž někteří mají dokonce kostěná oční víčka a na ocase obvykle velkou kostěnou palici, používanou jako obrannou zbraň proti predátorům. I když rány touto tělesnou zbraní nebyly vedeny tak precizně, jako v případě ocasu stegosaurů, pokud se ankylosaurid trefil, její dopad měl zdrcující účinky. Tělo ankylosaurů bylo kryto pevnými kostěnými destičkami, zvanými osteodermy. Největším dosud známým zástupcem je svrchnokřídový \"Ankylosaurus magniventris\", jehož délka možná dosáhla 8 až 9 metrů a hmotnost kolem 8000 kilogramů. Nejstarší formy ankylosaurů však byly poměrně lehce stavěné a běhaly ještě po dvou končetinách. Zajímavá je stavba mozku těchto dinosaurů, podrobně zkoumaná moderními technologiemi. Výrazně zatočené nosní kanálky v lebce pravděpodobně sloužily jako výkonný výměník tepla, který těmto dinosaurům zajišťoval aktivní a kvalitní termoregulaci. Tito býložravci se pravděpodobně živili spásáním nízko rostoucí vegetace, především pak kapradin a v menší míře i mechorostů, plavuní, nahosemenných a v malé míře i krytosemenných rostlin. Ukazál ro rozbor fosilního obsahu žaludku nodosaurida rodu \"Borealopelta\", objeveného roku 2011 v Kanadě.", "section_level": 1}], "src_summary": "Ankylosauria je poměrně rozsáhlou skupinou býložravých, obvykle silně \"opancéřovaných\" ptakopánvých dinosaurů, kteří žili v období střední jury až nejpozdnější křídy na všech kontinentech s výjimkou Afriky. Většina z nich byla vybavena jakýmsi pancířem z kostěných štítků (osteodermů), který je chránil před dravými teropodními dinosaury. Jejich fosilie jsou známé od spodní jury až do samého konce křídy (rozpětí asi 200 až 66 milionů let před současností). Zřejmě nejstarší zástupci se objevují ve spodní juře Číny. Jeden rod byl v roce 2006 popsán také z Antarktidy (\"Antarctopelta oliveroi\").", "tgt_summary": "Ankylosauria is a group of herbivorous dinosaurs of the order Ornithischia. It includes the great majority of dinosaurs with armor in the form of bony osteoderms, and which it similars to turtles. Ankylosaurs were bulky quadrupeds, with short, powerful limbs. They are known to have first appeared in the early Jurassic Period, and persisted until the end of the Cretaceous Period. They have been found on every continent. The first dinosaur discovered in Antarctica was the ankylosaurian \"Antarctopelta\", fossils of which were recovered from Ross Island in 1986. Ankylosauria was first named by Henry Fairfield Osborn in 1923. In the Linnaean classification system, the group is usually considered either a suborder or an infraorder. It is contained within the group Thyreophora, which also includes the stegosaurs, armored dinosaurs known for their combination of plates and spikes.", "id": 1030701}
{"src_title": "Azaria dei Rossi", "tgt_title": "Azariah dei Rossi", "src_document": [{"title": "Život.", "content": "O životě Azarii dei Rossi dochovalo jen málo náhodných zmínek, jež se většinou týkají jeho knihy \"Světlo očí\". Jeho rodina (Dei Rossi, v italštině doslova „červení“, hebrejsky pak \"Adumim\") byla starodávnou italskou židovskou rodinou, jež podle rodinné tradice uprchla do Říma spolu ještě s dalšími třiceti rodinami z Palestiny, když pozdější císař Titus zničil roku 70 Jeruzalém. Azarieho sečtělý otec pocházel z města Reggio nell'Emilia a živil se směnárnictvím v Mantově. V tomto lombardském městě se také Azaria narodil, zřejmě někdy mezi lety 1512–1514. Ve svém dětství obdržel obvyklou židovskou výchovu: studoval Tanach, Mišnu, Talmud a hebrejštinu. Počínaje 13 rokem se učil sám. Oženil se s dcerou mantovského žida, jenž se zabýval poskytováním úvěrů, jež představovalo nejzákladnější obživu tehdejšího evropského židovstva. Později Azaria přesídlil do Boloně a roku 1567 pak do Ferrary. Není známo, čím se živil; podle Leopolda Zunce byl lékařem, on sám však tvrdí, že se zabýval „gramatikou knih“, což lze vyložit jako korektura knih, cenzura či redakce a příprava k tisku. Na jednom místě Azaria dei Rossi připomíná svůj pokus o získání financí na vytištění Maimonidova díla \"Mišne Tora\" s komentářem Josefa Kara zvaného \"Kesef mišne\". Kromě vydávání knih je Azaria dei Rossi také pilně četl, až mu lékař zakázal číst knihy v noci při světle svíček. Kromě židovských knih Azaria dei Rossi studoval také jazyky, například latinu a řečtinu, četl italskou a historiografickou literaturu. Svůj zájem zaměřoval zejména na starověké dějiny, dějiny křesťanství a řeckou a římskou archeologii. Roku 1571 pak začal psát knihu \"Světlo očí\" ( מאור עיניים, \"Me'or ejnajim\") a během dvou let ji dokončil. Roku 1575 se mu ve snu zdálo, že během tří let zemře. Sepsal proto svou závěť a roku 1578 skutečně zemřel.", "section_level": 1}, {"title": "Světlo očí.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Obsah díla.", "content": "Nejzásadněší dílo Azarii dei Rossi představuje kniha \"Světlo očí\" ( מאור עיניים, \"Me'or ejnajim\"). Toto dílo se člení na tři části: \"Hlas Boží\" ( קול אלוהים, \"Kol Elohim\"), \"Sláva starců\" ( הדרת זקנים, \"Hadrat zkanim\") a \"Výroky moudrosti\" ( אמרי בינה, \"Imrej bina\"). \"Hlas Boží\" popisuje silné zemětřesení, jež Ferraru zasáhlo roku 1570 a při němž zemřelo na dvě stě lidí a mnohé domy se zřítily, včetně domu Azarii dei Rossi. Azaria toto zemětřesení považoval za přímý Boží zásah, silnější než běžné přírodní jevy. Ve chvíli, kdy stál na ulici ve strachu ze zemětřesení, se k němu prý obrátil jeden křesťanský obyvatel města s otázkou, zda existuje hebrejský překlad Aristeova listu (legendy o vzniku Septuaginty). Azaria odvětil, že nikoli, ale hned se posadil a toto dílo během deseti dní přeložil. Tento překlad pak včlenil do \"Slávy starců\", druhé kapitoly svého díla. Ve třetí kapitole, nazvané \"Výroky moudrosti\", přidal výběr šedesáti výroků uspořádaných do čtyř článků. Výroky se týkají agady a midrašů, židovských spisů z dob druhého chrámu, alexandrijských židů, Filóna Alexandrijského, počátků hebrejštiny, hebrejské poezie, knihy Josipon a chronologie dějin izraelského národa. Z knihy vyplývá, že Azaria dei Rossi vyznával všechny principy židovské víry a vyjadřoval také velkou víru ve správnost kabaly a uznával autoritu halachických učenců. Snažil se však ve svém díle vyřešit nesoulad talmudických vyprávění s běžnou lidskou zkušeností tím, že tvrdil, že v například v případě přírodních jevů se talmudisté mýlili. Dokonce si dovolil pochybovat o některých tradičních názorech, například o autenticitě Aristeova dopisu nebo o připisování autorství knihy Josipon Flaviu Iosephovi. Rovněž zpochybňoval tradovanou chronologii mudrců. Při tvorbě svých děl Azaria používal množství zdrojů. Kromě tradičních židovských knih a knih nežidovských filosofů (Aristoteles, Platón, Cicero), jež běžně užívali i židovští mudrci, využil také dalších děl, jako například Homéra, Vergilia, Horatia či Ovidia, a zdrojem mu zřejmě byli také církevní otcové a evangelia. Azaria dei Rossi rovněž jako jeden z prvních židovských učenců své doby četl dílo Filóna Alexandrijského. Styl \"Světla očí\" je těžko srozumitelný, mnohé výrazy působí dvojsmyslně a v knize se také často vyskytují aramejské výrazy. Rovněž způsob citování zdrojů není zcela jasný.", "section_level": 2}, {"title": "Polemika s dílem.", "content": "Hned po vytištění \"Světla očí\" mnohé židovské autority proti tomuto dílu vystoupily. Zásadní výtky směřovaly proti Azariově pochybnostem ohledně tradice a používání nežidovských děl. Nejhlasitějším kritikem se ukázal Moše Provensali, jenž vydal zákaz tuto knihu číst. Aby autor utišil odpor proti své nové knize, rozhodl se v ní provést několik změn a sepsal také apologetické dílo \"Tyglík na stříbro\" ( מצרף לכסף, \"Macref le-kesef\"). Azaria dei Rossi nakonec nad svými odpůrci vyhrál: drobnými změnami formulací některých tvrzení uklidnil své odpůrce, takže zákaz jeho knihy byl zrušen, přitom však nijak zásadně jejich význam nezměnil. Když si však knihu přečetl safedský rabín Josef Karo, uvalil na ni klatbu. Po nějaké době si však i safedští židé přečetli Azariovu apologii, jež do značné míry otupila jejich odpor. Po uplynutí nějaké době se však kontroverze ohledně knihy opět vynořily. Maharal ve své knize \"Be'er ha-gola\" ostře vystupuje proti názorům Azarii ohledně agady. Ja'akov Emden znovu uvalil na knihu klatbu a přikázal všechny její výtisky spálit, po nějakém čase však klatbu odvolal. Koncem 18. století se zájem o knihu obnovil, a to zejména zásluhou haskaly.", "section_level": 2}], "src_summary": "Azaria dei Rossi ( עזריה בן משה מן האדומים; cca 1513, Mantova – 1578, Ferrara) byl italsko-židovským učencem, historikem a badatelem. Jeho nejvýznamnějším dílem se stala trojdílná kniha \"Světlo očí\".", "tgt_summary": "Azariah ben Moses dei Rossi (Hebrew: עזריה מן האדומים) was an Italian-Jewish physician and scholar. He was born at Mantua in 1511; and died in 1578. He was descended from an old Jewish family which, according to a tradition, was brought by Titus from Jerusalem. He was known among Jews as Azariah min-Ha'adumim (Azariah of the Red Family), a play on his name as well as a possible allusion to the fact that he lived in Catholic Italy, Rome being regarded as a spiritual heir of Esau (Edom, from Hebrew \"`-d-m\", red). Combining an insatiable desire for learning with remarkable mental power, Dei Rossi early in life became exceptionally proficient in Hebrew, Latin, and Italian literature. He studied simultaneously medicine, archeology, history, Greek and Roman antiquities, and Christian ecclesiastical history. When about the age of thirty he married and settled for a time at Ferrara. Later he was found at Ancona, Bologna, Sabbionetta, and again at Ferrara. In 1570 a terrible earthquake visited the last-named city and caused the death of about 200 persons. The house in which Dei Rossi lived was partly destroyed; but it happened that at the moment he and his wife were in their daughter's room, which remained uninjured. During the disturbances consequent upon the earthquake Dei Rossi lived in an outlying village, where he was thrown into association with a Christian scholar, who asked him if there existed a Hebrew translation of the \"Letter of Aristeas\". Dei Rossi answered in the negative, but in twenty days he prepared the desired translation, which he entitled \"Hadrat Zekenim.\" His account of the earthquake, written shortly after, is entitled \"Kol Elohim\"; he regarded the earthquake as a visitation of God, and not merely as a natural phenomenon.", "id": 1936050}
{"src_title": "Garry Winogrand", "tgt_title": "Garry Winogrand", "src_document": [{"title": "Život a dílo.", "content": "Winogrand studoval malbu na City College of New York a malbu a fotografii na Columbia University v New Yorku ukončil v roce 1948. Navštěvoval také fotožurnalistickou výuku u Alexeje Brodoviče v Nové škole pro sociální výzkum v New Yorku v roce 1951. V New Yorku se Winogrand také poprvé významně představil veřejnosti v roce 1963 výstavou v Muzeu Moderního umění (Moma). Výstavoval spolu s umělci jako Minor White, George Krause, Jerome Liebling a Ken Heyman. Roku 1966 Winogrand vystavoval v George Eastman House v Rochesteru s Lee Friedlanderem, Duane Michalsem, Bruce Davidsonem a Danny Lyonem v rámci výstavy s názvem Toward a Social Landscape \"Směrem sociální krajina\". V roce 1967 se podílel na projektu New Documents (Nové Dokumenty) v galerii Moma s Diane Arbusovou a Lee Friedlanderem.", "section_level": 1}, {"title": "Ocenění.", "content": "Během své kariéry získal tři ceny Guggenheim Fellowship (1964, 1969 a 1979) a ocenění National Endowment of the Arts v roce 1979. Winogrand také vedl fotografické kurzy na University of Texas v Austinu a na Institutu umění v Chicagu. Winogranda ovlivnili Walker Evans s Robertem Frankem a jejich publikace \"American Photographs\" a \"The Americans\". Henri Cartier-Bresson na něho měl jiný vliv, nikoliv však na stylistiku. Sám prý ovlivnil architekta Maurice Nia. Když se Winogranda zeptal, proč fotografuje nakřivo, odpověděl mu: Tato zkušenost Nia vedla k myšlence architektury, která nevypadá jako architektura a k názoru, že architekt by si měl vytvořit vlastní styl, jinak není hotovou osobností.", "section_level": 1}, {"title": "Dílo.", "content": "Winogrand byl známý svými dokumentárními snímky amerického života v raných šedesátých letech, mnoho jeho fotografií zachycuje sociální problémy své doby a hraje roli v médiích při formování postojů. Potuloval se po ulicích New Yorku se svým 35 mm fotoaparátem Leica a rychle fotografoval pomocí předostřeného širokoúhlého objektivu. Jeho obrazy se často jeví, jako kdyby byly poháněné energií události, které byl svědkem. Zatímco Winograndův styl je imitací, jeho pohled, vizuální styl a vtip jsou jedinečné.", "section_level": 1}], "src_summary": "Garry Winogrand (14. ledna 1928, New York – 19. března 1984, Tijuana, Mexico) byl pouliční a novinářský fotograf známý svými dokumenty Ameriky z poloviny 20. století.", "tgt_summary": "Garry Winogrand (14 January 1928 – 19 March 1984) was an American street photographer from the Bronx, New York, known for his portrayal of U.S. life and its social issues, in the mid-20th century. Though he photographed in California, Texas and elsewhere, Winogrand was essentially a New York photographer. He received three Guggenheim Fellowships to work on personal projects, a fellowship from the National Endowment for the Arts, and published four books during his lifetime. He was one of three photographers featured in the influential \"New Documents\" exhibition at Museum of Modern Art in New York in 1967 and had solo exhibitions there in 1969, 1977, and 1988. He supported himself by working as a freelance photojournalist and advertising photographer in the 1950s and 1960s, and taught photography in the 1970s. His photographs featured in photography magazines including \"Popular Photography\", \"Eros\", \"Contemporary Photographer\", and \"Photography Annual\". Photography curator, historian, and critic John Szarkowski called Winogrand the central photographer of his generation. Critic Sean O'Hagan, writing in \"The Guardian\" in 2014, said \"In the 1960s and 70s, he defined street photography as an attitude as well as a style – and it has laboured in his shadow ever since, so definitive are his photographs of New York.\" Phil Coomes, writing for BBC News in 2013, said \"For those of us interested in street photography there are a few names that stand out and one of those is Garry Winogrand, whose pictures of New York in the 1960s are a photographic lesson in every frame.\" At the time of his death Winogrand's late work remained undeveloped, with about 2,500 rolls of undeveloped film, 6,500 rolls of developed but not proofed exposures, and about 3,000 rolls only realized as far as contact sheets being made.", "id": 55802}
{"src_title": "NAe São Paulo (A12)", "tgt_title": "Brazilian aircraft carrier São Paulo", "src_document": [{"title": "Historie a služba.", "content": "\"São Paulo\" byla postavena v letech 1957–1963 loděnicí Chantier de l'Atlantique v Saint-Nazaire a pojmenována \"Foch\". V 1963–2000 pak sloužila ve francouzském námořnictvu. V roce 2000 byl \"Foch\" vyřazen ze služby a po opravách byl prodán do Brazílie. Ve funkci brazilské vlajkové lodě \"São Paulo\" nahradila nosič NAe \"Minas Gerais\" (ex HMS \"Vengeance\"), z jehož paluby operovaly pouze protiponorkové letouny Grumman S-2 Tracker a vrtulníky Sea King. \"Minas Gerais\" byla roku 2004 vyřazena ze služby a \"São Paulo\" zůstala jedinou brazilskou letadlovou lodí. Byla také poslední letadlovou lodí v Jižní Americe. V letech 2005-2009 \"São Paulo\" prošla rozsáhlou modernizací v loděnici Arsenal de Marinha do Rio de Janeiro (AMRJ). Opraven byl pohonný systém, zejména lodní turbíny a palivové nádrže. Byla modernizována elektronika a výzbroj doplnila dvojitá vypouštěcí zařízení SIMBAD pro protiletadlové řízené střely Mistral.", "section_level": 1}, {"title": "Konstrukce.", "content": "\"São Paulo\" má letovou palubu vyosenou pod úhlem 8°. Podpalubní hangár má délku 180 metrů a šířku až 24 metrů. S palubou ho spojuje dvojice výtahů. Start letadel usnadňují dva parní katapulty. Loď obvykle nese 37 palubních letounů a dva vrtulníky. Její hlavní údernou silou jsou útočné letouny Douglas A-4 Skyhawk, které Brazílie koupila od Kuvajtu v počtu 15 kusů. Je to 12 útočných AF 1 (A 4KU) a tři cvičné AF 1A (TA 4KU). Jejich bojová hodnota je sporná, což ale nic nemění na faktu, že Brazílie patří k pouhým čtyřem zemím světa, jež vlastní letadlové lodě pro letouny s konvenčním startem. Palubní letouny dále doplňují vrtulníky typů AS532 Cougar, SH-3A/B Sea King či Eurocopter Ecureuil. Hlavňovou výzbroj tvoří čtyři 100mm kanóny v jednohlavňových věžích a pět 12,7mm kulometů. K boji proti vzdušným cílům slouží dvě osminásobná vypouštěcí zařízení střel Crotale EDIR (neseno je 36 rezervních střel) a čtyři dvojitá vypouštěcí zařízení SIMBAD pro střely Mistral s dosahem 5 km. Střely Mistral mohou loď chránit i proti protilodním střelám. Pohonný systém tvoří čtyři parní turbíny Parsons a šest kotlů. Lodní šrouby jsou dva. Nejvyšší rychlost je 30 uzlů. Dosah je 7500 námořních mil při rychlosti 18 uzlů.", "section_level": 1}], "src_summary": "NAe São Paulo (A12) byla brazilská letadlová loď, původně francouzská \"Foch\" (R99), druhá postavená jednotka třídy \"Clemenceau\". V roce 2000 byla loď prodána do Brazílie a nyní je vlajkovou lodí brazilského námořnictva. Jde o druhou brazilskou válečnou loď tohoto jména. První byl dreadnought \"São Paulo\", sloužící v letech 1910-1951. V letech 2005–2010 loď prošla modernizací, nevyřešeny však zůstaly problémy s katapulty a pohonným systémem, které měla vyřešit další velká modernizace. Stav plavidla byl tak špatný, že \"São Paulo\" za dobu operační služby nebyla bez nutnosti oprav nasazena déle než tři měsíce. Roku 2017 bylo kvůli přílišné finanční náročnosti od modernizace ustoupeno a naopak bylo rozhodnuto o vyřazení plavidla. Letadlová loď byla vyřazena 22. listopadu 2018.", "tgt_summary": "NAe São Paulo (pennant number A12) was a in service with the Brazilian Navy. \"São Paulo\" was first commissioned in 1963 by the French Navy as and was transferred in 2000 to Brazil, where she became the new flagship of the Brazilian Navy. IHS Jane's reported that during its career with the Brazilian Navy, \"São Paulo\" suffered from serviceability issues and never managed to operate for more than three months at a time without the need for repairs and maintenance. On 14 February 2017, the navy announced the ship's demobilisation and subsequent decommissioning.", "id": 691158}
{"src_title": "Liga mistrů UEFA 2009/10", "tgt_title": "2009–10 UEFA Champions League", "src_document": [{"title": "Účastnická místa.", "content": "Tohoto ročníku se účastnilo celkem 76 týmů z 52 členských zemí UEFA (Lichtenštejnsko neorganizuje žádnou vlastní ligovou soutěž). Každá země má přidělen počet míst podle koeficientů UEFA. Žebříček UEFA určuje počet týmů v nadcházející sezóně, a to v první sezóně po zveřejnění žebříčku. Proto je rozdělení týmů v letech 2009-10 podle pořadí v žebříčku UEFA v roce 2008, ne 2009. Obhájce titulu, Barcelona, získala místo ve skupinové fázi prostřednictvím svého domácího ligového umístění, místo vyhrazené pro obhájce titulu tedy nebylo využito. Níže je kvalifikační systém pro Ligu mistrů UEFA 2009/10: Oproti minulým ročníkům doznal systém předkol změn podle návrhu Michela Platiniho. Stávající systém by měl zvýhodňovat mistry zemí oproti týmům umístěných na nižších příčkách ligových soutěží. 1. předkolo: (4 týmy) 2. předkolo: (34 týmů) 3. předkolo: (30 týmů) Ve třetím předkole jsou proti sobě nalosováni zvlášť mistři svých lig (20 týmů) a zvlášť týmy umístěné na nižších pozicích (10 týmů). 4. předkolo: (20 týmů) Ve čtvrtém předkole jsou proti sobě nalosováni zvlášť mistři svých lig (10 týmů) a zvlášť týmy umístěné na nižších pozicích (10 týmů). Skupinová fáze: (32 týmů)", "section_level": 1}, {"title": "Účastníci.", "content": "Obhájce titulu", "section_level": 1}, {"title": "Předkola.", "content": "V novém systému Ligy mistrů, se hrají dva samostatné kvalifikační turnaje. Kvalifikace mistrů (která začíná od prvního předkola) je pro kluby, které vyhrály domácí ligu a neměly nárok se kvalifikovat do skupinové fáze, zatímco kvalifikace pro týmy, které nejsou mistry (která začíná ve třetím předkole), je pro kluby, které nevyhrály domácí ligu a neměly nárok se kvalifikovat do skupinové fáze.", "section_level": 1}, {"title": "1. předkolo.", "content": "Los prvního a druhého předkola se uskutečnil 22. června 2009 ve švýcarském Nyonu. Úvodní zápasy se odehrály 30. června a 1. července, odvety 7. a 8. července 2009.", "section_level": 2}, {"title": "2. předkolo.", "content": "Úvodní zápasy se odehrály 14. a 15. července, odvety 21. a 22. července 2009.", "section_level": 2}, {"title": "3. předkolo.", "content": "Los třetího předkola se uskutečnil 17. července 2009 ve švýcarském Nyonu. Úvodní zápasy se odehrály 28. a 29. července, zatímco odvety 4. a 5. srpna. Poražené týmy z jednotlivých dvojic postupovaly do 4. předkola Evropské ligy.", "section_level": 2}, {"title": "4. předkolo.", "content": "Los čtvrtého předkola se uskutečnil 7. srpna 2009 ve švýcarském Nyonu. Úvodní zápasy se odehrály 18. a 19. srpna, odvety 25. a 26. srpna. Poražené týmy z jednotlivých dvojic postupovaly do základních skupin Evropské ligy.", "section_level": 2}, {"title": "Základní skupiny.", "content": "Los základních skupin se uskutečnil 27. srpna v Monaku. Celkem 32 týmů byly vylosovány do osmi skupin po čtyřech. Týmy byly rozděleny do čtyř košů, založené na jejich klubovém koeficientu. Kluby ze stejné země nemůžou být vylosovány do stejné skupiny. V každé skupině hrály týmy systémem každý s každým doma a venku. Hrací dny byly 15/16 září, 29/30 září, 20/21 října, 3/4 listopadu, 24/25 listopadu, a 8/9 prosince 2009. Nejlepší dva v každé skupině postoupily do Osmifinále, a třetí umístěný tým se kvalifikoval do Evropské ligy.", "section_level": 1}, {"title": "Vyřazovací část.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Osmifinále.", "content": "Los osmifinále se konal 18. prosince 2009 v sídle UEFA v Nyonu, ve Švýcarsku. V losování byli v prvním koši vítězové osmi skupin, kteří hrají druhý zápas doma, a v druhém koši osm týmů, které se umístily na druhé pozici, s tím omezením, že týmy ze stejné skupiny nebo ze stejné země nemohou být vylosováni. První zápasy se odehrály 16./17. a 23./24. února, zatímco odvety se hrály ve dnech 9./10. a 16./17. března 2010.", "section_level": 2}, {"title": "Čtvrtfinále.", "content": "První zápasy se odehrály 30. a 31. března, zatímco odvety se hrály 6. a 7. dubna 2010.", "section_level": 2}, {"title": "Semifinále.", "content": "První zápasy se odehrály 20. a 21. dubna, zatímco odvety se hrály 27. a 28. dubna 2010.", "section_level": 2}, {"title": "Finále.", "content": "Finále tohoto ročníku se odehrálo na stadioně Estadio Santiago Bernabéu v Madridu, ve Španělsku, dne 22. května 2010 mezi německým týmem FC Bayern Mnichov a italským klubem Inter Milán. Estadio Santiago Bernabéu, stadion Real Madrid, hostil tři předchozí finále PMEZ, předchůdce Ligy mistrů. V letech 1956/57, 1968/69 a 1979/80. Poprvé se finále Ligy mistrů UEFA odehrálo v sobotu v noci. Hlavním rozhodčím, pro tento zápas, byl zvolen anglický sudí Howard Webb. Oba kluby, hrající finále, vyhrály svoji ligu a ligový pohár, což znamená, že vítěz se stal teprve šestým klubem v Evropě, který dosáhl třech cenných pohárů. Bylo to také podruhé za sebou, jelikož minulý rok se to podařilo také Barceloně.", "section_level": 2}, {"title": "Statistiky.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Nejlepší střelci.", "content": "Nejlepší střelci Ligy mistrů UEFA 2009/10 (počítáno od skupinové fáze) jsou následující:", "section_level": 2}], "src_summary": "Sezóna 2009/10 Ligy mistrů byla 55. ročníkem klubové soutěže pro nejlepší evropské fotbalové týmy. Obhájcem soutěže byl španělský velkoklub Barcelona. Finále tohoto ročníku proběhlo 22. května 2010 na stadionu Estadio Santiago Bernabéu, domácí půdě Realu Madrid, ve Španělsku a bylo první, které se odehrálo v sobotu v noci, a zápasy osmifinálového kola byly rozloženy na čtyři týdny místo dvou. Vítěz soutěže se kvalifikoval na Mistrovství světa ve fotbale klubů 2010, stejně jako do Superpoháru UEFA 2010.", "tgt_summary": "The 2009–10 UEFA Champions League was the 55th season of Europe's premier club football tournament organised by UEFA, and the 18th under the current UEFA Champions League format. The final was played on 22 May 2010, at the Santiago Bernabéu Stadium, home of Real Madrid, in Madrid, Spain. The final was won by Italian club Inter Milan, who beat German side Bayern Munich 2–0. Internazionale went on to represent Europe in the 2010 FIFA Club World Cup, beating Congolese side TP Mazembe 3–0 in the final, and played in the 2010 UEFA Super Cup against Europa League winners Atlético Madrid, losing 2–0. Barcelona were the defending champions, but they were eliminated by eventual winners Inter Milan in the semi-finals.", "id": 1195929}
{"src_title": "Mezijazyk", "tgt_title": "Intermediate representation", "src_document": [{"title": "Charakteristika.", "content": "Mezijazyk se od normálního strojového kódu liší typicky ve třech základních aspektech: Oblíbeným formátem pro mezijazyky je tříadresní kód. Variací významu termínu „mezijazyk“ jsou jazyky používané jako mezijazyky některými vyššími programovacími jazyky, jejichž výstupem není objektový nebo strojový kód, ale právě pouze mezijazyk. Mezijazyk je poté zpracován vlastním překladačem, jehož výstupem je finální objektový nebo strojový kód. Mezijazyk se zde používá kvůli optimalizaci nebo získání vyšší přenositelnosti (použitím mezijazyka, pro který existují překladače pro různé procesory, architektury a operační systémy, jako např. programovací jazyk C). Jazyky, které se takto používají, spadají svou komplexností mezi vyšší programovací jazyky a nižší programovací jazyky, jako např. jazyk symbolických adres.", "section_level": 1}, {"title": "Jazyky.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Jazyk C.", "content": "Jazyk C je využíván jako mezijazyk mnoha programovacími jazyky, využívá ho např. Eiffel, Sather, Esterel, některé dialekty Lispu (Lush, Gambit), Haskell (Glasgow Haskell Compiler), C odnož Squeak Slang, ale i další. Některé varianty jazyka C byly navrženy tak, aby poskytly vlastnosti přenositelnosti jazyku symbolických adres, například C--, C Intermediate Language. a Low Level Virtual Machine", "section_level": 2}, {"title": "Java Bytecode.", "content": "Java Bytecode (od Sun Microsystems) je mezijazyk vytvořený pro potřeby Java Virtual Machine do kterého se překládají zdrojové kódy v různých jazycích pro běh na platformě Java Virtual Machine. JVM pak může provést JIT kompilaci, při níž je vytvořen strojový kód, který dosahuje vyššího výkonu.", "section_level": 2}, {"title": "Common Intermediate Language.", "content": "Common Intermediate Language (od Microsoftu) je obdobou Java Bytecode, ale pro platformu .NET. CIL je nezávislý na hardwarové platformě.", "section_level": 2}, {"title": "GCC.", "content": "GNU Compiler Collection (GCC) používá vnitřně hned několik mezijazyků, aby zjednodušil přenositelnost a usnadnil křížovou kompilaci. Mezi tyto jazyky patří:", "section_level": 2}, {"title": "Parrot Intermediate Representation.", "content": "Zatímco je většina mezijazyků navržena pro podporu staticky typovaných jazyků, Parrot Intermediate Representation je navržen pro podporu dynamicky typovaných jazyků (původně Perl a Python).", "section_level": 2}], "src_summary": "Mezijazyk () je v informatice speciální jazyk využívaný abstraktním počítačem, jenž pomáhá v analýze počítačového programu. Termín mezijazyk je používán u překladačů pro označení mezikroku (odtud tedy mezijazyk) před generováním cílového strojového nebo objektového kódu. Mezikód je volen s ohledem na snadnější optimalizací nebo jiných transformací za účelem zlepšení jeho některých parametrů. V lingvistice přirozených jazyků se jako mezijazyk označuje nářečí nebo idiolekt, v němž se mísí prvky dvou či více jazyků, například při osvojování druhého jazyka nebo v lokalitách, kde se dva jazyky ovlivňují a mísí.", "tgt_summary": "An intermediate representation (IR) is the data structure or code used internally by a compiler or virtual machine to represent source code. An IR is designed to be conducive for further processing, such as optimization and translation. A \"good\" IR must be \"accurate\" – capable of representing the source code without loss of information – and \"independent\" of any particular source or target language. An IR may take one of several forms: an in-memory data structure, or a special tuple- or stack-based code readable by the program. In the latter case it is also called an \"intermediate language\". A canonical example is found in most modern compilers, where the linear human-readable text representing a program is transformed into an intermediate graph structure that allows flow analysis and re-arrangement before creating a sequence of actual CPU instructions. Use of an intermediate representation such as this allows compiler systems like the GNU Compiler Collection and LLVM to be used by many different source languages to generate code for many different target architectures.", "id": 340521}
{"src_title": "Evropská liga UEFA 2009/10", "tgt_title": "2009–10 UEFA Europa League", "src_document": [{"title": "Účastnická místa.", "content": "Tohoto ročníku se účastnilo celkem 192 týmů z 53 členských zemí UEFA. Jednotlivé země měla přidělena účastnická místa na základě národních koeficientů UEFA. Oproti minulým ročníkům Poháru UEFA doznal hrací systém změn podle návrhu předsedy UEFA Michela Platiniho. 1. předkolo: (46 týmů) 2. předkolo: (80 týmů) 3. předkolo: (70 týmů) 4. předkolo: (76 týmů) Skupinová fáze: (48 týmů) 2. kolo: (32 týmů)", "section_level": 1}, {"title": "Předkola.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "1. předkolo.", "content": "Los prvního a druhého předkola se uskutečnil 22. června 2009 ve švýcarském Nyonu. Úvodní zápasy se odehrály 2. července, odvety 9. července 2009.", "section_level": 2}, {"title": "2. předkolo.", "content": "Úvodní zápasy se odehrály 16. července, odvety 23. července 2009.", "section_level": 2}, {"title": "3. předkolo.", "content": "Los třetího předkola se uskutečnil 17. července 2009 ve švýcarském Nyonu. Úvodní zápasy se odehrály 30. července, odvety 6. srpna.", "section_level": 2}, {"title": "4. předkolo.", "content": "Los čtvrtého předkola se uskutečnil 7. srpna 2009 ve švýcarském Nyonu. Úvodní zápasy se odehrály 20. srpna, odvety 27. srpna.", "section_level": 2}, {"title": "Základní skupiny.", "content": "Los základních skupin se uskutečnil 28. srpna v Monaku.", "section_level": 1}, {"title": "Play off.", "content": "Do play off postoupily nejlepší dva celky z každé skupiny (celkem 24 týmů) a týmy na třetích místech základních skupin Ligy mistrů.", "section_level": 1}, {"title": "2. kolo.", "content": "Los se uskutečnil 18. prosince 2009. Úvodní zápasy se odehrály 18., odvety pak 25. února 2010.", "section_level": 2}, {"title": "Osmifinále.", "content": "Los se uskutečnil 18. prosince 2009. Úvodní zápasy se odehrály 11. března, odvety 18. 2010.", "section_level": 2}, {"title": "Čtvrtfinále.", "content": "Los se uskutečnil 19. března 2010. Úvodní zápasy se odehrály 1. dubna, odvety 8. dubna 2010.", "section_level": 2}, {"title": "Semifinále.", "content": "Los se uskutečnil 19. března 2010. Úvodní zápasy se odehrály 22. dubna, odvety 29. dubna 2010", "section_level": 2}], "src_summary": "Sezóna 2009/10 Evropské ligy byla 52. ročníkem klubové soutěže pro evropské fotbalové týmy. Nicméně byla prvním ročníkem pod novým názvem, který nahradil dřívější Pohár UEFA. Obhájcem poháru byl ukrajinský klub FK Šachtar Doněck. Finálový zápas se hrál na hamburském stadionu HSH Nordbank Arena 12. května 2010.", "tgt_summary": "The 2009–10 UEFA Europa League was the first season of the UEFA Europa League, Europe's secondary club football tournament organised by UEFA. The competition was previously known as the UEFA Cup, which had been in existence for 38 years. Spain's Atlético Madrid won the tournament for the first time, beating Fulham – who were playing in their first European final – at the HSH Nordbank Arena, home ground of Hamburger SV, in Hamburg, Germany.", "id": 1546357}
{"src_title": "Kávovník arabský", "tgt_title": "Coffea arabica", "src_document": [{"title": "Popis.", "content": "Kávovník arabský je stálezelený keř až strom dorůstající výšky 5 až 8 metrů. Větévky jsou zploštělé až téměř okrouhlé, lysé. Listy jsou vstřícné, řapíkaté, poněkud tužší, oboustranně lysé. Čepel listů je oválná, protáhle oválná nebo vejčitě kopinatá, na bázi klínovitá až zaokrouhlená, na vrcholu dlouze zašpičatělá, nejčastěji 6 až 14 cm dlouhá a 3,5 až 5 cm široká. Okraj listů je někdy zvlněný. Žilnatina je zpeřená, nejčastěji se 7 až 10 páry postranních žilek. Palisty jsou široce trojúhelníkovité, 3 až 8 mm dlouhé. Květenství jsou složena z 1 až několika téměř hlávkovitých nebo okolíkovitých vrcholíků, obsahujících nejčastěji 2 až 5 květů. Kalich je lysý, uťatý nebo zoubkatý. Koruna je bílá, nálevkovitá, nejčastěji pětičetná, s 5 až 15 mm dlouhou korunní trubkou. Korunní cípy jsou lžicovitě oválné, 9 až 20 mm dlouhé, tupé. Peckovice je za zralosti červená až červenofialová, oválná až téměř kulovitá, 11 až 16 mm dlouhá a 9 až 14 mm široká, obsahující 1 až 2 semena s podélnou rýhou, korunovaná zaschlým kalichem. Existují i kultivary se žlutými plody. Semena obsahují asi 1,3 % bílkovin, 12% tuku, 9 % sacharidů a 1 až 1,5 % kofeinu.", "section_level": 1}, {"title": "Rozšíření.", "content": "Kávovník arabský pochází ze severovýchodní Afriky. Centrum genetické diverzity se nachází v horách jihozápadní Etiopie a na Boma Plateau v Súdánu. Divoké populace byly zaznamenány také na Mount Imatong v Súdánu a Mount Marsabit v Keni. Kávovník roste typicky v podrostu horských lesů a na březích vodních toků v nadmořských výškách 1300 až 2000 metrů. V oblastech jeho původu je čtyř- až pětiměsíční období sucha, teplé dny a chladné noci, průměrná teplota 20 až 25 °C, nejnižší teplota 4 °C a nejvyšší 31 °C. Roční srážky jsou 1500 až 1800 mm.", "section_level": 1}, {"title": "Kultivace.", "content": "Kultivace kávovníku začala v jihozápadní Etiopii asi před 1200 až 1500 lety, kdy ji pěstovali Arabové v oblasti dnešní provincie Harar. Od 14. až 15. století byl kávovník pěstován i v Jižním Jemenu, kde musel být vzhledem k suššímu klimatu kultivován v zástinu. V průběhu 16. a 17. století se spolu s expanzí islámu rozšířil kávovník i do jihovýchodní Asie. V 18. a 19. století Holanďané a následně i Britové založili plantáže kávovníku v Indii a na Cejlonu. V tropické Americe je kávovník pěstován od 18. století. Kávovník arabský je dnes pěstován v klimaticky příhodných oblastech celého světa. Největšími producenty kávy jsou v současnosti Brazílie, Kolumbie, Mexiko, Indie, Pobřeží slonoviny, Indonésie a Etiopie. Moderní kultivary kávovníku pocházejí ze 2 základních populací, známých jako \"Coffea arabica\" var. \"typica\" a \"C. arabica\" var. \"bourbon\", které byly během 18. století rozšířeny v příhodných oblastech celého světa. Varieta \"typica\" má užší listy, které jsou při rašení bronzově zbarvené, var. \"bourbon\" má širší a při rašení světle zelené listy. K varietě \"typica\" náleží odrůdy 'Blue Mountain', 'San Ramon', 'Maragogipe', k varietě \"bourbon\" odrůdy 'French Mission', 'Kent', 'Catura'. 'Mundo Novo', nejrozšířenější odrůda v Brazílii, je kříženec obou variet. V druhé polovině 20. století se začaly pěstovat zakrslejší odrůdy s menšími požadavky na zastínění a vyšší hustotou výsadby. Jako stínící stromy jsou často používány rychle rostoucí druhy z čeledi bobovitých (\"Fabaceae\"), zejména z rodů \"Erythrina\", \"Inga\" a \"Gliricidia\", které po ořezání rychle obrážejí, obohacují půdu dusíkem a snadno se množí. Způsob a intenzita zastínění plantáží je dán především místními klimatickými podmínkami. Nezřídka jsou jako zastínění pěstovány doplňkové plodiny, např. banány, avokádo, citrusy, mango, kakao nebo palma \"Bactris gasipaes\".", "section_level": 1}, {"title": "Škůdci a choroby.", "content": "Obě v dnešní době pěstované variety kávovníku arabského jsou velmi náchylné k některým onemocněním, zejména kávové rzi \"Hemileia vastatrix\", která zlikvidovala kávové plantáže na Cejlonu. V suchém vzduchu má tendenci shazovat listy a je napadán vlnatkou a puklicemi.", "section_level": 1}, {"title": "Taxonomie.", "content": "V rámci taxonomického členění rodu kávovník (\"Coffea\") spadá kávovník arabský do sekce \"Eucoffea\" a podsekce \"Erythrocoffea\". Kávovník arabský je tetraploid a je samosprašný na rozdíl od ostatních druhů, které jsou diploidní a vesměs cizosprašné. Molekulární analýzou za použití metody GISH bylo zjištěno, že kávovník arabský je nepříliš starý přirozený hybrid mezi druhy \"Coffea eugenioides\" a \"Coffea canephora\". Genetická diverzita kávovníku arabského je v porovnání např. s rodičovským druhem \"Coffea canephora\" velmi nízká.", "section_level": 1}, {"title": "Význam.", "content": "Káva náleží mezi nejhodnotnější světové vývozní komodity. V roce 2002 poskytovala v Africe, Asii a tropické Americe živobytí asi 125 milionům lidí a celosvětový obchod činil v roce 2003 70 miliard amerických dolarů. Kávovník arabský se podílí na celkové světové produkci kávy 66 až 70 %, zbytek připadá především na kávovník statný (\"Coffea canephora\"). Občas je kávovník pěstován jako pokojová rostlina. V domácím prostředí nasazuje i plody.", "section_level": 1}], "src_summary": "Kávovník arabský (\"Coffea arabica\"), též známý jako kávovník arabika, je rostlina z čeledi mořenovité (\"Rubiaceae\"). Z hlediska produkce kávy je nejvýznamnějším druhem.", "tgt_summary": "Coffea arabica (), also known as the Arabian coffee, \"coffee shrub of Arabia\", \"mountain coffee\" or \"arabica coffee\", is a species of \"Coffea\". It is believed to be the first species of coffee to be cultivated, and is the dominant cultivar, representing about 60% of global production. Coffee produced from the (less acidic, more bitter, and more highly caffeinated) robusta bean (\"C. canephora\") makes up most of the remaining coffee production. Arabica coffee was first found in Yemen and documented by the 12th century. Coffea arabica is called \"būna\" in Arabic.", "id": 302236}
{"src_title": "Fiat 130", "tgt_title": "Fiat 130", "src_document": [{"title": "Historie.", "content": "První reakce na premiéru Fiat 130 byly na Ženevském autosalonu 1969 rozpačité. Vypadal jako zvětšený model 125, jeho barokní, chromem přetékající verze Special. Jen toho chromu bylo ještě víc. Připomínal americké automobily, mezi nimi ale velikostí patřil ke kompaktním typům. Interiér byl standardní Fiat verzí Speciál, plastický hmoty a koženkové čalounění. Udávané výkony nebyly nejslibnější a zkušební jízdy je potvrzovaly. Jízdní vlastnosti byly sice vynikající, ale motor o 142 koních si ve spojení se standardně montovanou automatickou (manuální byla na objednávku) převodovkou ZF s poměrně těžkým vozem nedovedl příliš poradit. Podvozek s nezávislým zavěšením všech kol, pérování vpředu torzními tyčemi a vzadu vinutými pružinami, nastavitelnost světlé výšky přední nápravy, kotoučové brzdy na všech kolech nebo řízení standardně doplněné posilovačem ZF, příliš zvětšily hmotnost automobilu. I volant byl výškově a podélně stavitelný, klimatizace se dodávala sice za příplatek, ale v předváděcích vozech této třídy samozřejmě nesměla chybět. Prostornost kabiny Fiat 130 byla ale obrovská, stejně jako velikost zavazadlového prostoru, byl prý na mrtvoly. Koncem roku 1969 došlo v Itálii, rok po Pařížských nepokojích, také k mohutným studentským protestům. Následně při bombovém útoku v Miláně zahynulo 17 osob. Celková bezpečnostní situace v Itálii se počátkem sedmdesátých letech, oproti Francii, radikálně změnila. Podobně prodej luxusních automobilů. Odbytu prvních Fiat 130 sice napomohla obnova vozových parků italských institucí, které dlouho neměly na výběr novější nabídku ostatních tuzemských výrobců stejné třídy (i Fiat půl roku před 130 nabízel jako vrcholný model pouze typ 125 Special). Automobilka ale pracovala na zlepšení modelu 130. Rok po premiéře zvýšila především kompresní poměr motoru, tím jeho výkon na 162 koní, spotřeba však stále připomínala americké osmiválce. Dva roky po premiéře sedanu se v Ženevě objevilo dvoudveřové kupé Fiat 130 Coupé, které na rozdíl od sedanu vzbudilo mimořádný ohlas. Jeho zcela nová karoserie nepřipomínala sedan ničím. Byla dílem studia Pininfarina. Chromu se použilo decentně. Interiér byl luxusnější. Motor převrtáním narostl na objem 3,235 litru, výkon se mírně zvýšil na 167 koní, ale především se zlepšil průběh točivého momentu. Nemusel se tolik vytáčet, čímž mírně klesla spotřeba. Převodovka byla manuální, na objednávku automatická. Kupé Fiat 130 přitom nemělo nejdříve vůbec vzniknout. Jeho produkcí se ale zvýšila celková výroba a náklady na vývoj typu se alespoň z části navrátily. Kupé zvýšilo i prodejnost sedanu díky pohlednějším reklamním fotografiím obou verzí pospolu. Dárcovské akce papamobilu nebo výhercům sledovaných sportovních soutěží byly další činností marketingového oddělení. Motor kupé a částečně i jeho luxusnější interiér získal ještě roku 1971 také modernizovaný sedan Fiat 130 B. Manuální převodovku měl i nadále na přání, teď se na ni ale muselo ještě déle čekat. Ateliér Pininfarina postavil i z kupé vycházející prototypy třídveřového kombi 130 Maremma v roce roku 1974 a roku 1975 čtyřdveřový sedan 130 Opera. Ani jeden se do sériové výroby nedostal. Proběhl ropný šok a Fiat nadále experimentovat v nabídce luxusních vozidel honosících se jménem výrobce lidových automobilů nechtěl. Stal se majitelem tradičně majestátní značky Lancia a opustil plány na luxusní automobily v její prospěch. Model 130 skončil pro Fiat prodejním neúspěchem. Na nezájem veřejnosti reagoval přesunem pozornosti k menším vozům a typ 130 již nástupce neměl. Byl posledním zástupcem Fiat v luxusní třídě. Studio Pininfarina se však prací na čtyřdveřové verzi odvozené z kupé Fiat 130 určitě inspirovalo při návrzích karoserií Peugeot 604 a Rolls-Royce Camargue.", "section_level": 1}, {"title": "Širší historie.", "content": "Fiat 130 vznikl jako nástupce Fiatu 2300 z let 1961–1969, oproti kterému byl sice skoro o třídu výš, ale západní poválečná Evropa se zmáhala a Fiat, který slavil úspěch zejména s malými modely, zaznamenával zvyšující se prodej svých větších modelů. Jak šestiválcový sedan 2300 stárnul, pracovalo se na jeho nástupci. V prosinci 1963 byla interně představena první maketa modelu s označením 130, v zásadě zvětšená verze 2300. S hospodářským rozmachem na začátku šedesátých let přibylo italským automobilkám nové trápení: na italských silnicích začalo jezdit stále více zahraničních aut, velkých sedanů a kupé, často německé provenience (v šedesátých letech byly nejprodávanějšími šestiválci na evropském trhu modely německé značky Opel, tzv. zlatá trojice KAD (typy Kapitän, Admiral a Diplomat), patřící tehdy americkému koncernu GM. Fiat 2300 nikdy úplně nebyl na úrovni svých severnějších konkurentů, jak výkonem, tak konstrukcí. Nedostatek, který byl samozřejmě hodně v rozporu s italským smyslem pro styl a potřebou reprezentovat vlastní zemi. Roku 1965, kdy byl Fiat druhým největším evropským výrobcem automobilů po VW a poprvé vyrobil přes milion vozidel, proto zahájil projekt X1/3, který měl vytvořit novou vlajkovou loď, velký luxusní sedan. Italská značka se vracela do segmentu vyzkoušeného v roce 1938 jiným šestiválecem, velkým typem 2800, v jehož výrobě po válce ale nepokračovala. Model 130 se nyní měl stát vlajkonošem značky Fiat v luxusní třídě a ukázat světu, jak kombinovat eleganci a technický důvtip jako výraz moderního životního stylu, přesně k 70. výročí vzniku společnosti. Měl ilustrovat požadavek na vedoucí postavení italského obra, který dobyl téměř čtvrtinu trhu s automobily v Evropském hospodářském společenství. Překvapení pro řadu odpovědných zaměstnanců, neboť bylo zjevné, že přirozeným tržním segmentem Fiatu jsou automobily masové výroby a nikoli luxusní sedany. Neboť většinu produkce tvořil miniautomobil Fiat 500. Měli pochybnosti o konečném výsledku pro důvod vzniku a určený harmonogram. Hlavní konstruktér Dante Giacosa poznamenal, že je iluzorní, aby nový model, přestože by byl postaven na nových prvcích, by mohl okamžitě konkurovat zavedeným značkám, jako Mercedes a BMW, které po mnoho let vyrábějí luxusní vozidla a těží tak z jejich postupných inovací. Doporučil vzdát se vývoje modelu 130 ve prospěch rozšíření karoserie vyvíjené pro Fiat 125 a prodloužení jeho kapoty, aby pojala bezvadný řádový šestiválec 2,3 litru. Obdobný postup předcházel konstrukci modelu 2300, který byl technicky blízký Fiatu 1300/1500 s řadovým čtyřválcem. Vnuk zakladatele Gianni Agnelli, který se roku 1966 ve věku 45 let prakticky usadil v čele společnosti Fiat, ale požadoval italský \"Mercedes\". Lidstvo se právě připravovalo také dobýt Měsíc. Kvůli požadovanému brzkému termínu premiéry a jedinečnosti v nabídce Fiat se v konstrukci 130 vyšlo z úpravy zavedených prvků. Začátky však přesto byly obtížné, neboť se upřednostnil vývoj modelů s vyšší prodejností, Autobianchi A112 a Fiat 128. Současně se musela věnovat pozornost i dalšímu rozvoji sportovního Fiat Dino 135, který byl vyráběn především pro dosažení nutné produkce motorů konstrukce Ferrari (ve kterém držel Fiat podíl, do svých vozů si ale motory Dino vyráběl sám), kvůli homologaci a možné účasti Ferrari v závodech Formule 2. Koupěschopní o Ferrari ve Fiatu totiž nejevili příliš zájem. Práce bylo nadmíru a některá dlouholetá rozhodnutí ji ještě ztížila. Vývoj motoru Fiat 128 byl rozdělen a zahájily se práce na odvozeném větším, šestiválcovém vidlicovém motoru. Paralelně se tak pracoval na dvou vidlicových jednotkách, které musely být odlišné, neboť úlohy pohánět poklidně a důstojně Fiat 130 a sportovně energicky hnát Fiat Dino, byly zcela rozdílné. První motor svíral úhel 60 °, druhý 65 °. Ventilový rozvod používal dva horní vačkové hřídele u Fiat 130 (jeden na každou řadu válců), čtyři u Fiat Dino. Ventilový rozvod byl poháněn ozubeným řemenem u prvního, dvojitým řetězem u druhého. Motor 130, jehož válcová jednotka byla 1,2 násobkem té u Fiat 128, zdědil ventily umístěné rovnoběžně nad řadou válců a klínový spalovací prostor. Fiat Dino 135 měl účinnější polokulový spalovací prostor. Malému motoru Fiat 128 zhoršený spalovací prostor nevadil, měl sací a výfukové potrubí na stejné straně a malý objem válce (asi 0,27 litru), což vytvořilo rotační pohyb palivové směsi ve válci, zlepšující hoření. Fiat 130 měl ale sací potrubí mezi řadami válců naproti výfukovému se zcela odlišnou dynamikou palivové směsi, což se podepsalo na vyšší spotřebě, které napomohl i dvojitý karburátor Weber. Prémiová konkurence už používala nepřímé vstřikování benzínu. Motor Fiat 130 neměl ani automatické vymezování vůle ventilů, tehdy montované do luxusních vozů. Překážka, která v této kategorii také rozhodovala. Při rychlosti 120 km/h na dálnici, kdy byl zařazen nejvyšší 3. převodový stupeň v automatické převodovce, se motor Fiat 130 otáčel rychlostí přes 4000 ot/min. Jeho klidné příjemně sportovní tempo však narušoval nepříjemný bzučivý zvuk vytvářený rezonancí konce výfuku s pohyby podlahy. Situace se zlepšila s manuální převodovkou, která měla dlouhý pátý převod. U ní k rezonančnímu jevu docházelo asi ve 140 km/h. Zvýšeným opotřebením výfukového potrubí došlo k jeho popraskání a vůz poté i při volnoběhu vydával ošklivé zvuky. Jednoduché nezakryté kardanové klouby hnací hřídele a poloos, údajně s trvalým namazáním, se navíc kolem 30000 km vlivem prachu začínaly ozívat. Podvozek měl na tu dobu excelentní vedení kol, zejména vzadu použitá upravená Chapmanova náprava oproti konkurenci při pružení neměnila sklon kol. Ve Fiatu 130 byla ale také příliš těžká, takže celkové jízdní vlastnosti byly nakonec obdobné lehčím (a výrobně levnějším) řešením. Že se křehké podvozkové součásti dříve opotřebují, zjistili noví majitelé většinou pozdě. Styl karoserie vycházel z posledních masově vyráběných řad automobilky. Sedan mimo italské instituce kupovali především za zvýhodněnou cenu prodejci FIAT, kteří ho použili pro vlastní potřebu. Jinak ti, co ocenili jeho prostornost a nevadila jim společensky vnímaná nízkost automobilky, jako šéfové stavebních firem a lékaři. Sportovci, kteří kupé Fiat 130 získali jako dar, se ho většinou zbavili, jakmile se projevilo opotřebení neobvyklého podvozku. Pouze jedna celebrita vůz používala až do konce života. Při cestě ve Fiatu 130 byl unesen a nedlouho poté zavražděn politik Aldo Moro. Psal se rok 1978. Nadějné vyhlídky šedesátých let ale Fiatu skončily už mnohem dřív.", "section_level": 1}], "src_summary": "Fiat 130 byl luxusní osobní automobil vyráběný italskou automobilkou Fiat v letech 1969 až 1977. Fiat 130 se představil na Ženevském autosalonu v roce 1969 jako sedan. Jednalo se o zcela moderní automobil s nezávislým odpružením kol, posilovačem řízení, kotoučovými brzdami na všech kolech a alternátorem namísto dynama, poháněný vidlicovým šestiválcem objemu 2,866 litru. Verze kupé byla představena v roce 1971 rovněž na Ženevském autosalonu. Pro ní byl použit motor 3,235 litru. Byl vyroben i prototyp ve verzi kombi. Sedan se přestal vyrábět v roce 1976, kupé o rok později. Celkově bylo vyrobeno 15093 sedanů a 4294 kupé.", "tgt_summary": "The Fiat 130 is a large six cylinder executive car produced by Italian car manufacturer Fiat from 1969 to 1977. It was available as a 4-door saloon and as a 2-door coupé.", "id": 129002}
{"src_title": "Stefka Kostadinovová", "tgt_title": "Stefka Kostadinova", "src_document": [{"title": "Kariéra.", "content": "Zúčastnila se tří Olympijských her. První olympiádu zažila v roce 1988 v jihokorejském Soulu, kde získala za výšku 201 cm stříbrnou medaili. O čtyři roky později se musela v Barceloně spokojit s \"bramborovou\" medailí, když předvedla 194 cm. Na olympijské zlato ale přece jenom dosáhla. Podařilo se ji to v Atlantě, kde dokázala skočit 205 cm, což tehdy znamenalo nový olympijský rekord, který byl později překonán na olympiádě v Athénách Jelenou Slesarenkovou. Zlaté medaile si odvezla rovněž z ME 1986 ze Stuttgartu a o rok později i z MS v Římě. Tehdy dokázala v hlavním městě Itálie 30. srpna skočit neuvěřitelných 209 cm a stala se světovou rekordmankou. Její rekord je dodnes platný, žádná výškařka prozatím nedokázala skočit výše, i když několik výškařek se už tuto hodnotu marně pokoušelo atakovat a překonat mj. (Blanka Vlašičová, Jelena Slesarenková či Kajsa Bergqvistová). Rovněž velmi úspěšná byla i v hale. Z halových MS si odvezla hned pět zlatých medailí (1985, 1987, 1989, 1993 a 1997). Nejvýše dokázala skočit v roce 1987 v Indianapolisu, kde překonala 205 cm. Hned čtyři zlaté medaile a jednu stříbrnou si pak odvezla i z halových ME. Již coby devatenáctiletá zvládla pod širým nebem v Sofii skočit rovné dva metry. V roce 1985 si výkon v Moskvě vylepšila o dalších šest centimetrů. 31. května 1986 dokázala v Sofii skočit nový světový rekord 208 cm. Z prvního místa světových tabulek tím vymazala svoji krajanku, Bulharku Ludmilu Andonovovou, která skočila 20. července 1984 v Berlíně 207 cm. O rok později dokázala na MS v Římě svůj vlastní světový rekord vylepšit až na 209 cm. V hale rovněž držela světový rekord. Nejdříve vymazala z prvního místa tabulek Rusku Tamaru Bykovovou, která překonala laťku ve výšce 203 cm 6. března 1983 v Budapešti. Její rekord vydržel na prvním místě do 31. ledna 1987, tehdy Stefka Kostadinovová skočila 204 cm, o několik týdnů později 205 cm (8. března 1987) a nejvýše dokázala v hale skočit 206 cm v řeckém městě Pireus 20. února 1988. O čtyři roky později dokázala Němka Heike Henkelová skočit 207 cm a až 4. února 2006 předvedla Švédka Kajsa Bergqvistová v Arnstadtu 208 cm, rekord dodnes platný. Stefka Kostadinovová se dokázala přenést přes laťku ve výšce 200 cm a výše hned ve 130 případech. V roce 1995, jen pár měsíců po triumfu na MS v Göteborgu se ji narodil syn Nikolaj. Svoji atletickou kariéru oficiálně ukončila v roce 1999, i když poslední atletické soutěže, které se zúčastnila bylo halové MS 1997 v Paříži. Od roku 1999 pracovala jako viceprezidentka bulharské atletické federace a později jako viceprezidentka bulharského olympijského výboru. V letech 2003 – 2005 působila jako náměstkyně na ministerstvu sportu. Dne 11. listopadu 2005 byla zvolena předsedkyní bulharského olympijského výboru.", "section_level": 1}], "src_summary": "Stefka Kostadinovová (; * 25. března 1965 v Plovdivu) je bývalá bulharská atletka, olympijská vítězka, dvojnásobná mistryně světa a mistryně Evropy ve skoku do výšky. Ve své disciplíně jednou vyrovnala a dvakrát posunula hodnotu světového rekordu pod širým nebem a třikrát v hale. Od 30. srpna 1987 drží výkonem 209 cm dosud platný světový rekord. Byla jednou z nejlepších výškařek celé atletické historie a 20. století. V říjnu roku 2012 byla společně s další někdejší výškařkou Jolandou Balaşovou z Rumunska uvedena do Síně slávy IAAF.", "tgt_summary": "Stefka Georgieva Kostadinova (; born March 25, 1965) is a Bulgarian retired athlete who competed in the high jump. Her world record of 2.09 metres has stood since 1987. She was the 1996 Olympic champion, a twice World champion and five-times a World Indoor champion. She has been the president of the Bulgarian Olympic Committee since 2005.", "id": 1610422}
{"src_title": "Punčocha", "tgt_title": "Stocking", "src_document": [{"title": "Materiál k výrobě punčochového zboží.", "content": "Naprostá většina punčochových přízí se dnes vyrábí z polyamidových vláken (obchodní označení Nylon, Perlon, Silon a asi deset dalších) často s příměsí elastických vláken (Lycra, Spandex apod., u zdravotních punčoch až 25–30 %). První nylonky přišly na trh v USA koncem 30. let minulého století. Do té doby se vyráběly luxusnější punčochy z hedvábí a punčochy v levnějším povedení z bavlny. Pro jemnost použité příze se používá označení denier (den). Denier (DEN) vyjadřuje sílu použitého vlákna. Čím je číslo vyšší, tím silnější (méně průhledný) je výrobek. Fyzikálně je denier definován jako váha devíti kilometrů příze v gramech. Dámské punčochy se obvykle vyrábějí v jemnostech 20, 15 až 7 DEN.", "section_level": 1}, {"title": "Výroba punčoch.", "content": "Punčochy se vyrábějí na speciálních pletacích strojích.", "section_level": 1}, {"title": "Výroba na kotonových strojích..", "content": "Na kotonových stávcích se vyráběla většina punčoch do zhruba poloviny minulého století. Plošný úplet se sešíval podle určitého střihu a tvaroval lisováním. Hustota oček na kotonových strojích se udávala v \"gauge\" (zkratka: \"gg\"). Např. nejjemnější dámské punčochy měly 66 gg, tj. 66 oček na 1 1/2 anglického palce (cca 3,8 cm).", "section_level": 2}, {"title": "Výroba na okrouhlých punčochových automatech.", "content": "Automaty se dnes používají k výrobě punčoch a punčochových kalhot téměř výhradně. Jsou to jednoválcové zátažné pletací stroje s přídavným kyvadlovým zařízením na zkracování řádků pleteniny (paty, špičky a pevné kraje punčochy). Stroje na jemné punčochy mají pracovní průměr 95–102 mm a jemnost 34 E (34 jehel na 1 anglický palec, tj. 2,54 cm). První stroje tohoto druhu pocházely z roku 1956. V roce 1963 se dala na těchto zařízeních se šesti systémy při 210 obr./min. vyrobit punčocha za asi dvě minuty. Na začátku 21. století se běžně dosahuje u strojů se čtyřmi až šesti systémy a s ovládáním jednotlivých jehel kolem 1000 obr./min., pletení v pěti barvách je možné s 800 obrátkami. Jeden pletař obsluhuje 60 až 80 strojů. Úplet hadicového tvaru má buďto zesílenou patu (přidáním a vynecháním stehu), nebo patu zalepenou tlakem a teplem. Nohavice punčocháčů se spolu sešívají pomocí klínku a kalhotová část (sed) je různým způsobem zesílena (tvar „Panty“, „Bikini“ apod.). Když móda požaduje punčochy se švem, imitují se švy výšivkami. Materiál na punčochy může být obarven ve \"vlákenné hmotě\", nebo se barví hotové úplety v barvicích aparátech.", "section_level": 2}, {"title": "Kompresní punčochy.", "content": "Princip ochrany žil pomocí punčochového zboží spočívá v tom, že v oblasti kotníku je vytvořen určitý tlak, který se směrem k pasu postupně snižuje. Kompresní punčochy se vyrábějí z pleteniny s elastickou útkovou nití zavedenou do úpletu. Útek ovíjí spirálovitě tvar punčochy tak, že stahuje svaly nohy s ohledem na její anatomické vlastnosti. Maximální komprese se dosahuje nad kotníkem a na stehno působí tlak cca 40 % maxima. Podle celkového tlaku mezi 2,5 a 6,5 kPa jsou výrobky obvykle odstupňovány do několika tříd. Kompresní zdravotní punčochy se běžně vyrábějí na okrouhlých pletacích strojích z jádrové příze jak v základní pletenině, tak i v útku. Příze sestává z elastického filamentu opředeného obvykle polyamidovými vlákny. Pro punčochy s vyšší kompresí se doporučují pleteniny z plochých kotonových strojů. U těch se v základní pletenině střídá vždy jeden řádek z elastické niti s řádkem z hladkého filamentu. Pletenina má nižší podélnou roztažnost a vyvíjí vyšší příčný tlak.", "section_level": 2}, {"title": "Výroba v České republice.", "content": "Výroba punčochového zboží se datuje už od roku 1882, kdy Josef Heinrich Vatter založil první závod v Krásně Lípě. Později pak v roce 1950 zakládá Fred Vatter a Dr. Otto Palme českou značku Bellinda, která se specializuje na punčochové zboží. Podle údajů ČSÚ bylo v roce 2007 v ČR vyrobeno 28,4 milionů kusů punčocháčů a 8,4 milionu párů punčoch a podkolenek. Punčochářský průmysl se soustřeďuje ve Varnsdorfu a v Chrudimi.", "section_level": 2}], "src_summary": "Punčochy jsou oděv, který se nosí na nohou. Do 20. let 20. století byly nošeny téměř výhradně muži, od 20. let 20. století začaly být naopak téměř výhradně nošeny ženami.", "tgt_summary": "Stockings (also known as hose, especially in a historical context) are close-fitting, variously elastic garments covering the leg from the foot up to the knee or possibly part or all of the thigh. Stockings vary in color, design, and transparency. Today, stockings are primarily worn for fashion and aesthetics, usually in association with mid-length or short skirts.", "id": 1281273}
{"src_title": "Frank De Winne", "tgt_title": "Frank De Winne", "src_document": [{"title": "Život.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Vojenský pilot.", "content": "Frank De Winne roku 1984 ukončil Královskou vojenskou akademii v Bruselu. Poté sloužil v belgickém vojenském letectvu, dosáhl kvalifikace zkušebního pilota. Nálet na různých typech letadel má 2300 hodin.", "section_level": 2}, {"title": "Kosmonaut.", "content": "Už roku 1991 byl jedním z pěti belgických finalistů druhého výběru ESA. Tehdy za Belgii mezi evropské astronauty postoupila Marianne Merchezová. De Winne se astronautem oddílu ESA stal až v lednu 2000.", "section_level": 2}, {"title": "První let.", "content": "V srpnu 2001 zahájil výcvik v ruském Středisku přípravy kosmonautů. V listopadu téhož roku byl začleněn do posádky 4. návštěvní expedice (EP 4) na Mezinárodní vesmírnou stanici (ISS). Posádka ve složení: velitel Sergej Zaljotin, palubní inženýr 1 Frank De Winne a palubní inženýr 2 Jurij Lončakov neprodleně zahájila přípravu. Vlastní dohoda o letu belgického kosmonauta (program Odissea) byla podepsána až 18. dubna 2002. Do vesmíru odstartovali z kosmodromu Bajkonur 30. října 2002 v Sojuzu TMA-1. Hlavním úkolem letu byla záměna lodi Sojuz, sloužící jako záchranná loď ISS. Po týdenním pobytu na ISS se trojice 10. listopadu 2002 vrátila na Zem na palubě Sojuzu TM-34 po 10 dnech, 20 hodinách a 52 minutách letu. V srpnu 2006 byl určen náhradníkem Léopolda Eyhartse (Expedice 16, start STS-122, přistání STS-123). Let Eyhardse proběhl v únoru – březnu 2008.", "section_level": 3}, {"title": "Druhý let.", "content": "V srpnu 2007 byl zařazen do Expedice 20, přičemž v červenci 2008 byl jmenován velitelem Expedice 21. Dne 27. května 2009 odstartoval z kosmodromu Bajkonur v kosmické lodi Sojuz TMA-15. Spolu s ním byli na palubě ruský kosmonaut Roman Romaněnko – velitel lodi a Robert Thirsk z Kanadské kosmické agentury (CSA). Cílem letu byla Mezinárodní vesmírná stanice (ISS) u které Sojuz přistál 29. května 2009. Posádka Sojuzu TMA-15 rozšířila počet kosmonautů ISS na 6, De Winne v dlouhodobé posádce Expedice 20 zaujal pozici palubního inženýra.. Od 11. října 2009 přešel do Expedice 21 jako první evropský velitel ISS. Dne 1. prosince 2009 v Sojuzu TMA-15 přistál na Zemi po 187 dnech, 20 hodinách a 41 minutách letu a mise i pro De Winneho úspěšně skončila. Frank De Winne je ženatý, má tři děti.", "section_level": 3}], "src_summary": "Frank De Winne (* 25. dubna 1961 v Gentu v Belgii) je od ledna 2000 belgický astronaut, člen oddílu astronautů ESA. Roku 2002 vzlétl na palubě ruské kosmické lodi Sojuz TMA-1 k Mezinárodní vesmírné stanici (ISS) na týdenní návštěvu. V roce 2009 se stal členem dlouhodobé posádky ISS (Expedice 20 a 21).", "tgt_summary": "Frank, Viscount De Winne (born 25 April 1961, in Ledeberg, Belgium) is a Belgian Air Component officer and an ESA astronaut. He is Belgium's second person in space (after Dirk Frimout). He was the first ESA astronaut to command a space mission when he served as commander of ISS Expedition 21. ESA astronaut de Winne serves currently as Head of the European Astronaut Centre of the European Space Agency in Cologne/Germany (Köln).", "id": 443247}
{"src_title": "Josef Ferdinand Toskánský", "tgt_title": "Archduke Joseph Ferdinand of Austria", "src_document": [{"title": "Život.", "content": "Byl druhým synem posledního toskánského velkovévody Ferdinanda IV. a jeho druhé manželky Alice Bourbonsko-Parmské. Rodičům se narodil v rakouském exilu, kam se uchýlili po zániku velkovévodství. Od roku 1902, kdy Josefův starší bratr Leopold opustil Habsburský dům, se stal otcovým následníkem a dědicem titulu. Po otcově smrti však titul toskánského velkovévody nepřijal a soustředil se na vojenskou kariéru. Po zrušení monarchie podepsal dokument, ve kterém se zřekl svých nároků na trůn a zůstal v Rakousku. Roku 1938 se dostal do koncentračního tábora Dachau, ze kterého byl za pomocí rodiny Hermanna Göringa po týdnu propuštěn.", "section_level": 1}, {"title": "Vzdělání a kariéra.", "content": "Josef Ferdinand navštěvoval vojenskou vyšší školu v Hranicích na Moravě a později Tereziánskou vojenskou akademii ve Vídeňském Novém Městě. Po absolvování akademie nastoupil 18. srpna 1892 jako poručík k tyrolským střelcům. Po službě u různých pluků (pěší pluky č. 93, 17, 59) dosáhl hodnosti podplukovníka u pěšího pluku č.27. V letech 1905–1908 velel v hodnosti plukovníka pěšímu pluku č. 93 a následně 5. pěší brigádě. V roce 1911 získal hodnost polního podmaršálka a v roce 1914 se stal generálem pěchoty. V Karpatech, kde bojoval v zimních měsících, velel 4. armádě. Jako generálplukovník utrpěl v Linci roku 1916 porážku a byl poslán na dovolenou. Následujícího roku však byl císařem Karlem I. jmenován generálním inspektorem letectva.", "section_level": 1}, {"title": "Morganatické svazky.", "content": "Josef Ferdinand byl dvakrát ženatý. Oba jeho sňatky byly pod stav, tedy morganatické.", "section_level": 1}, {"title": "Zájmy.", "content": "Jako velký milovník lovů se roku 1903 vydal na loveckou výpravu do Egypta pod pseudonymen \"hrabě Buriano\". Vlastnil bálon, kterým roku 1909 uskutečnil let z Lince do francouzského Dieppe. Cestu zdolal za 16 hodin.", "section_level": 1}], "src_summary": "Josef Ferdinand Toskánský (: \"Joseph Ferdinand Salvator Maria Franz Leopold Anton Albert Johann Baptist Karl Ludwig Rupert Maria Auxilatrix von Österreich-Toskana\" 24. května 1872, Salzburg – 28. února 1942, Vídeň) byl rakouský arcivévoda a následník trůnu zaniklého toskánského velkovévodství.", "tgt_summary": "Archduke Joseph Ferdinand of Austria (24 May 1872 – 28 August 1942) was an Austro-Hungarian Archduke and the titular Grand Duke of Tuscany from 17 January 1908 to 2 May 1921, military commander, from 1916 Generaloberst, and early advocate of air power. He later retired to life as a common citizen of Austria, and was briefly imprisoned in Dachau during the Nazi era.", "id": 1801897}
{"src_title": "Velký Izrael", "tgt_title": "Greater Israel", "src_document": [{"title": "Stát Izrael, Západní břeh a Pásmo Gazy.", "content": "V současné době se v Izraeli při diskusi o hranicích „Velkého Izraele“ obecně mluví o území Izraele, palestinských území a území bývalého britského mandátu. Kvůli kontroverznosti tohoto výrazu je však častěji používán termín země izraelská. Joel Greenberg píšící pro deník The New York Times napsal: „Když byl v roce 1948 založen Izrael, tak vedení dělnického sionismu, které začalo po další tři desetiletí Izraeli vládnout, přijalo pragmatické rozdělení britského mandátu na nezávislý židovský a arabský stát. Tehdejší opoziční revizioničtí sionisté, kteří se transformovali v současnou stranu Likud, usilovali o \"Erec Jisra'el ha-Šlema\" – Velký Izrael – nebo doslovně úplnou zemi izraelskou. Zabrání území okupovaných od šestidenní války v roce 1967 vedlo k růstu mimoparlamentního Hnutí za Velký Izrael a výstavbu izraelských osad. Volby v roce 1977, které vynesly k moci Likud, měly také značný vliv na přijetí a odmítnutí tohoto termínu.“ Greenberg pokračuje: Semínko bylo zaseto v roce 1977, když Menachem Begin z Likudu vůbec poprvé přivedl svou stranu k ohromujícímu volebnímu vítězství nad Stranou práce. O deset let dříve, během šestidenní války, izraelské jednotky ve skutečnosti obsazením Západního břehu a Pásma Gazy anulovaly rozdělení (viz zelená linie) přijaté v roce 1948. Od té doby pan Begin kázal nehynoucí věrnost tomu, co nazýval Judea a Samaří (území Západního břehu) a podporoval tam židovské osadnictví. Poté, co nastoupil do úřadu však Západní břeh a Gazu neanektoval, neboť si uvědomoval, že přijetí takového množství Palestinců by přeměnilo Izrael z židovského státu na dvounárodní stát. Jicchak Šamir byl oddaný zastánce Velkého Izraele a jako izraelský premiér se zasadil o finanční podporu osadnického hnutí, čímž s ním dal vládní souhlas. Dne 14. září 2008 prohlásil tehdejší izraelský premiér Ehud Olmert: „Velký Izrael je pryč. Žádná taková věc neexistuje. Každý kdo tuto myšlenku (Velkého Izraele) zastává klame sám sebe.“ Stejné území, tj. „od řeky k moři“ je Organizací pro osvobození Palestiny (OOP) a Hamasem označováno jako Palestina. Hillel Weiss, profesor na Bar-Ilanově univerzitě, hlásá nezbytnost znovu-vybudování Chrámu a židovské vlády nad Velkým Izraelem. Rabbi Meir Kahane, zavražděný židovský vůdce a člen Knesetu, který založil American Jewish Defence League, a strana Kach rovněž podporovala ideu Velkého Izraele a další revizionistické myšlenky.", "section_level": 1}, {"title": "Země zaslíbená.", "content": "Velký Izrael se příležitostně označuje jako Země zaslíbená (zmíněno v Genesis 15:18-21) či země izraelská a je rovněž označován jako úplná země izraelská (hebrejsky: ארץ ישראל השלמה, \"Erec Jisra'el ha-Šlema\"). V Tanachu jsou tři geografické definice země izraelské. První, nacházející se v Genesis 15:18-21, je vágní. Popisuje velké území „od řeky Egyptské až k řece veliké, řece Eufratu“ a zahrnuje území moderního Izraele, palestinská území, Libanon a velké části Sýrie, Jordánska a Egypta. Části dnešního Iráku, Saúdské Arábie a Turecka spadající pod toto území jsou diskutabilní. Další dvě definice se nacházejí v Numeri 34:1-15 a knize Ezechiel 47:13-20 a popisují menší území.", "section_level": 1}, {"title": "Kontroverze 10 agorot.", "content": "Někteří arabští nacionalisté obviňují sionisty z úmyslu rozšířit území Izraele od Nilu po Eufrat. Mezi nejznámější takové obvinění patří takzvaná kontroverze 10 agorot, při které někdejší předseda OOP Jásir Arafat v roce 1988 obvinil Izrael kvůli rubu mince nominální hodnoty 10 agorot, jelikož podle něj znázorňovala mapu historického Velkého Izraele.", "section_level": 2}, {"title": "Mandátní Palestina.", "content": "Nejstarší revizionistické skupiny jako Betar či Irgun považovaly za Velký Izrael celé území britského mandátu Palestina, včetně Zajordánska.", "section_level": 1}], "src_summary": "Velký Izrael (: ארץ ישראל השלמה, \"Erec Jisra'el ha-Šlema\", doslova úplná země izraelská) je kontroverzní vyjádření několika biblických a politických představ, které se v minulosti měnily. V současné době je nejběžnější definicí Velkého Izraele území nynějšího Izraele společně s palestinskými územími. Dřívější definice, prosazovaná revizionistickým sionismem, zahrnovala celé území bývalého britského mandátu Palestina (jak s Jordánskem, tak i bez něj). Náboženská vymezení tohoto názvu země izraelské lze nalézt v Genesis 15:18-21, Numeri 34:1-15 či v knize Ezechiel 47:13-20.", "tgt_summary": "Greater Israel (; \"Eretz Yisrael Hashlema\") is an expression, with several different Biblical and political meanings over time. It is often used, in an irredentist fashion, to refer to the historic or desired borders of Israel. Currently, the most common definition of the land encompassed by the term is the territory of the State of Israel together with the Palestinian territories. An earlier definition, favored by Revisionist Zionism, included the territory of the former Emirate of Transjordan. Religious uses of \"Greater Israel\" refer to one of the Biblical definitions of the Land of Israel found in , , , or .", "id": 2208592}
{"src_title": "OSGi Service Platform", "tgt_title": "OSGi", "src_document": [{"title": "Historie.", "content": "Historie \"OSGi\" sahá až do roku 1998, kdy započaly práce na první verzi specifikace. Původně bylo \"OSGi\" cíleno na potřeby systémů pro chytré domácnosti. Díky tomuto původnímu zaměření je \"OSGi Framework\" velmi kompaktní. Plná implementace aktuální verze \"R4\" může být jediný jar s velikostí kolem 250KB (Knopflerfish ). K nárůstu pozornosti kolem OSGi došlo s úspěchem platformy Eclipse, jež ve verzi 3.0 vyměnila proprietární modulární systém za vlastní implementaci \"OSGi\" Equinox. Další oblastí, kde došlo k rozšíření \"OSGi\", na poli aplikačních serverů – je základem nových verzí serverů WebLogic, Websphere, JBoss, GlassFish, JOnAS a dalších . V poslední době se \"OSGi\" pomalu začíná využívat na poli enterprise aplikací, které jsou tradičně doménou Java EE. Zatím se jedná spíše o první pokusy, než masovou adopci \"OSGi Frameworku\" pro tvorbu enterprise aplikací. Mnoho vývojářů považuje vývojový model \"OSGi\" za příliš komplikovaný oproti \"Java EE\" a nevidí dostatek přínosů vyvažujících přidanou komplexitu zejména u malých a středních aplikací. Hlavní silou prosazující OSGi na poli enterprise aplikací se vedle dodavatelů jednotlivých implementací stala společnost SpringSource stojící za úspěšným Spring Framework. V případě SpringSource dm Server není \"OSGi\" využito pouze vnitřně v infrastruktuře serveru, ale je i základní jednotkou nasazení (deploymentu).", "section_level": 1}, {"title": "Architektura.", "content": "Podívejme se podrobněji na architekturu \"OSGi Frameworku\" a její jednotlivé vrstvy.", "section_level": 1}, {"title": "Execution Environment.", "content": "\"OSGi Framework\" je použitelný na široké škále virtuálních strojů včetně široké škály implementací v mobilních zařízeních. \"Execution Environment\" je abstrakcí JRE definující dostupné balíčky v daném prostředí. Každý modul přitom může uvést požadovaný minimální \"Execution Environment\" (množinu Java balíčků) potřebný k jeho běhu. Modul uvádějící jako požadovaný \"Execution Environment\" J2SE-1.5 tak půjde nainstalovat například do \"OSGi\" kontejnerů běžících nad Javou 5 či Javou 6, ale ne do kontejneru běžícího nad Javou 1.4, či virtuálním strojem podporujícím pouze Javu ME.", "section_level": 2}, {"title": "Moduly.", "content": "Jednotkou modularity v \"OSGi\" je takzvaný bundle (dále pouze modul, i když korektnější pojmenování by bylo balík, což by se ovšem pletlo s Java balíčky). Jedná se o běžný jar archiv s několika speciálními hlavičkami v manifestu. Každý modul má za běhu speciálně vytvořený zavaděč tříd (classloader), který vidí pouze \"Java\" balíčky a zdroje (obrázky, konfigurační soubory a další) definované v modulu samotném, části standardní knihovny odpovídající specifikovanému \"Execution Environment\" a balíčky z ostatních modulů, které explicitně importuje. Níže je MANIFEST.MF soubor jednoduchého modulu. Bundle-ManifestVersion: 2 Bundle-SymbolicName: org.example.bundle Bundle-Version: 1.0.0 Bundle-Name: Ukázkový bundle Bundle-Activator: org.example.bundle.Activator Export-Package: org.example.bundle.package;version=\"1.0.0\";uses:=\" org.example.utility.package\" Import-Package: org.example.utility.package;version=\"[1.4.0, 2.0.0)\" Require-Bundle: org.example.otherbundle;version=\"[1.2.1, 2.0.0)\" Význam jednotlivých hlaviček je následující: codice_1 Indikuje verzi \"OSGi\" hlaviček v manifestu codice_2 Jedinečný identifikátor modulu. Měl by dodržovat konvenci pro pojmenovávání balíčků v \"Javě\" a v ideálním případě být shodný s identifikátorem balíčku nejvyšší úrovně v daném modulu. Jedná se o jedinou povinnou hlavičku. codice_3 Verze modulu skládající se ze tří číselných částí a volitelně jedné textové. Pokud není uvedena, uvažuje se verze codice_4. Každý modul by však měl specifikovat verzi. codice_5 Člověkem čitelné pojmenování modulu například pro potřeby řídících systémů, kde se může zobrazit namísto či spolu se symbolickým jménem. codice_6 Třída implementující rozhraní codice_7 definující metody volané v rámci životního cyklu modulu. Definuje 2 metody (\"start\" a \"stop\"), ve kterých je jako parametr předáván codice_8 – objekt umožňující interakci s okolím (vyhledávání a získávání služeb, registrace vlastních služeb, získávání informací o ostatních modulech a jejich stavech, možnost měnit stav ostatních modulů, programová instalace nových modulů a další). Aktivátor je volitelný. codice_9 Jednotkou závislosti mezi moduly je jeden \"Java\" balíček. Tato hlavička říká, že balíček codice_10 obsažený v našem ukázkovém modulu má být přístupný ostatním modulům. Dále uvádí verzi exportovaného balíčku (ta je v praxi často stejná, jako verze modulu, ale musí být u každého exportovaného balíčku explicitně uvedena). Nakonec je uvedena ještě \"uses\" direktiva, která říká, že třídy v balíčku codice_10 využívají tříd z importovaného balíčku codice_12. Tato direktiva zaručí, že kterýkoli jiný modul importující balíček codice_10 a zároveň codice_12 uvidí stejnou verzi codice_12 jako tento modul. Vhodný nástroj (například Eclipse PDE) dokáže tyto direktivy automaticky počítat. codice_16 Exportováním balíčku dává modul možnost ostatním modulům využívat třídy definované v daném balíčku. Aby je však ostatní jiný modul mohl využívat, musí je explicitně importovat. Tato hlavička říká, že tento ukázkový modul využívá balíček codice_12. Pokud v \"OSGi\" kontejneru není přítomný žádný modul exportující daný balíček s potřebnou verzí, nebude možné tento modul použít. Verze je v tomto případě uvedená rozsahem (od codice_18 včetně do codice_19 vyjma). Verze codice_18 je zřejmě verzí, proti které byl ukázkový modul vyvíjen a jeho autor zároveň vyjadřuje důvěru, že až do verze codice_19 daného balíčku bude použité API zpětně kompatibilní. V případě více dostupných verzí bude pro tento modul viditelná nejvyšší verze balíčku vyhovující rozsahu a zároveň nezpůsobující konflikty s ostatními importy a omezeními. codice_22 Zatímco importování balíčku nevytváří „tvrdou závislost“ na jakémkoliv jiném konkrétním modulu (je jedno, který modul potřebný balíček v dané verzi exportuje), tato hlavička udává přímou závislost na konkrétně uvedeném modulu. Dochází k importu všech exportovaných balíčků uvedeného modulu. Doporučuje se pokud možno používat pouze codice_23 hlavičky, kterými lze udržet minimální rozsah závislostí a předcházet tak konfliktům.", "section_level": 2}, {"title": "Životní cyklus.", "content": "Každý \"OSGi\" modul prochází dobře definovaným životním cyklem. Pokud není \"Frameworkem\" spravován, nachází se ve stavu \"uninstalled\", po instalaci do \"Frameworku\" se nachází ve stavu \"installed\" a je učiněn pokus o uspokojení jeho závislostí definovaných hlavičkami codice_23 a codice_25. Pokud jsou tyto závislosti uspokojeny, přechází modul do stavu \"resolved\", ve kterém jsou již jím exportované balíčky dostupné ostatním modulům. Pokud závislosti modulu nelze v dané chvíli uspokojit, zůstává ve stavu \"installed\" a po instalaci dodatečných modulů může být zopakován pokus o uspokojení jeho závislostí. Ze stavu resolved může být modul nastartován – je zavolána metoda \"start\" jeho aktivátoru, pokud nějaký definuje. Při zpracování této metody se nachází ve stavu \"starting\". Pakliže metoda nevyhodí žádnou výjimku, dostává se do stavu \"active\", ve kterém zůstává až do doby jeho zastavení voláním metody stop aktivátoru. O startování a zastavování modulů se může starat jednak \"Framework\" sám, jednak může být vyvoláno (stejně jako ostatní operace životního cyklu) z konzole a mohou je iniciovat ostatní moduly (pokud to umožňuje bezpečnostní nastavení). Operace \"update\" může být použita k aktualizování modulu na vyšší verzi či zopakování procesu uspokojení závislostí, stejně jako operace \"refresh\", která navíc způsobí update všech modulů závislých na daném refreshovaném modulu.", "section_level": 2}, {"title": "Služby.", "content": "Importy a exporty balíčků definují statické závislosti mezi moduly. \"OSGi\" navíc nabízí vrstvu služeb, které tvoří dynamické závislosti. Služba v \"OSGi\" je libovolný POJO objekt. Může být zaregistrován kdykoliv je modul ve stavu \"starting\" nebo \"active\". Registrace se provádí pod názvem jednoho či více rozhraní, které daný objekt implementuje, a libovolného počtu atributů klíč-hodnota pro odlišení služeb stejného typu. Po registraci může být služba nalezena ostatními moduly v registru na základě názvu rozhraní a LDAP filtru přes další atributy. Modul může zaregistrovat posluchače codice_26 na službu, která zatím není dostupná a čekat na její registraci. V průběhu času mohou přicházet nové služby s tím, jak se do kontejneru instalují nové moduly. Existující služby mohou být také odregistrovány – děje se tak buď programově, nebo automaticky při zastavení modulu, který je zaregistroval. Toto dynamické chování klade specifické nároky na klientský kód, který služeb využívá. Správné použití služeb přes nativní \"OSGi\" API je poměrně složité a obnáší množství opakujícího se kódu. K dispozici je několik nadstaveb usnadňující práci se službami – například knihovna \"Spring Dynamic Modules\" , která umožňuje definovat pro každý modul springový aplikační kontext, deklarativně exportovat beany jako služby a importovat libovolnou službu jako Spring bean. Vytvořený bean je proxy objektem k požadované službě, umožňujícím například dynamickou záměnu za ekvivalentní službu, pokud je původní služba odregistrována.", "section_level": 2}], "src_summary": "OSGi Service Platform (dále \"OSGi Framework\", nebo jen \"Framework\") je specifikace dynamického modulárního systému pro programovací jazyk Java. Standard je definován a udržován mezinárodním konsorciem \"OSGi Alliance\" (původně \"Open Services Gateway initiative\", dnes se již nepoužívá). \"OSGi\" umožňuje instalaci a odebírání modulů za běhu, definuje životní cyklus modulu a nabízí infrastrukturu pro spolupráci modulů skrze služby. V současné době je \"OSGi Framework\" považován za nejvyspělejší modulární systém pro \"Javu\". Zakládají se na něm například nové verze téměř všech velkých aplikačních serverů.", "tgt_summary": "The OSGi Alliance, formerly known as the Open Services Gateway initiative, is an open standards organization founded in March 1999 that originally specified and continues to maintain the OSGi standard. The OSGi specification describes a modular system and a service platform for the Java programming language that implements a complete and dynamic component model, something that does not exist in standalone Java/VM environments. Applications or components, coming in the form of bundles for deployment, can be remotely installed, started, stopped, updated, and uninstalled without requiring a reboot; management of Java packages/classes is specified in great detail. Application life cycle management is implemented via APIs that allow for remote downloading of management policies. The service registry allows bundles to detect the addition of new services, or the removal of services, and adapt accordingly. The OSGi specifications have evolved beyond the original focus of service gateways, and are now used in applications ranging from mobile phones to the open-source Eclipse IDE. Other application areas include automobiles, industrial automation, building automation, PDAs, grid computing, entertainment, fleet management and application servers.", "id": 2390195}
{"src_title": "Dub cesmínovitý", "tgt_title": "Quercus ilex", "src_document": [{"title": "Popis.", "content": "Dub cesmínovitý je stálezelený strom dorůstající obvykle výšky okolo 15 metrů, výjimečně až 27 metrů. Koruna je široká, okrouhlého tvaru. Kmen bývá krátký, obvykle 1 až 2 metry dlouhý. Borka bývá hladká, tmavě šedá, odlupující se v drobných šupinách. Větve starých stromů jsou často převislé. Letorosty jsou šedě plstnaté. Zimní pupeny jsou drobné, oválné, se silně pýřitými zakřivenými šupinami. Listy jsou tuhé, kožovité, proměnlivého tvaru, nejčastěji eliptické až úzce vejčité nebo vejčitě kopinaté nebo až téměř okrouhlé. Listy jsou 2 až 9 cm dlouhé a 1 až 5 cm široké, na vrcholu špičaté až tupé, na bázi kulaté až klínovité, celokrajné nebo více či méně oddáleně zubaté. Vyzrálé listy jsou svrchu tmavě zelené a lesklé, na rubu bělavě, sivě nebo žlutavě plstnaté. Listy vytrvávají na stromě 2 roky. Žilnatina je tvořena 8 až 10 páry postranních žilek. Řapíky jsou silně pýřité, 3 až 15 cm dlouhé. Samčí květenství se objevují v časném létě a jsou 4 až 7 cm dlouhá. Žaludy jsou jednotlivé nebo až po třech, podlouhle vejcovité až téměř kulaté, 15 až 30 mm dlouhé, asi do poloviny kryté pohárkovitou nebo čihovitou číškou a tenkými plochými krátce chlupatými šupinami. Žaludy dozrávají prvním rokem.", "section_level": 1}, {"title": "Rozšíření.", "content": "Dub cesmínovitý je rozšířen v celém Středomoří a roste druhotně také na Kanárských ostrovech. Tento dub tvořil jednu z hlavních složek původního středomořského lesa, který byl na převážné většině území vykácen. Dnes roste dub cesmínovitý v porostech nahrazujících původní lesy, tzv. vysoké makchii. Je poměrně často vysazován. Přirozeně roste v nadmořských výškách 0 až 1400 metrů.", "section_level": 1}, {"title": "Záměny.", "content": "Pozor na záměnu jmen se severoamerickým dubem cesmínolistým (\"Quercus ilicifolia\"). Ve Středomoří může dub cesmínovitý zaměňován s dubem kermesovým (\"Q. coccifera\"), který je však převážně keřovitého vzrůstu a jehož listy jsou tvarově podobné ostnatým listům cesmíny ostrolisté (\"Ilex aquifolium\").", "section_level": 1}, {"title": "Taxonomie.", "content": "Dub cesmínovitý je v rozsáhlém rodu dub řazen do podrodu \"Cerrris\" a sekce \"Ilex\" spolu s dalšími stálezelenými mediteránními duby. Rozlišují se dvě geograficky vikariantní subspecie, někdy pojímané i jako samostatné druhyː dub \"Quercus rotundifolia\" (syn. \"Q. ilex\" subsp. \"ballota\") roste na Pyrenejském poloostrově a v západním Středomoří, má menší, ale širší okrouhlé listy na líci se sivým odstínem. \"Quercus ilex\" s. str. (syn. \"Q. ilex\" subsp\". ilex\") roste ve středním a východním Mediteránu, listy má živěji zelené, úzké až kopinaté.", "section_level": 1}, {"title": "Využití.", "content": "Dub cesmínovitý se využíval ke konstrukci lodí a k výrobě trámů, žaludy sloužily dříve jako potrava pro prasata nebo v dobách nouze jako náhradní surovina pro výrobu mouky. Udává se také, že je možné je využít k výrobě náhražky kávy. Dub cesmínovitý se pěstuje v řadě kultivarů, v podmínkách střední Evropy však není zcela mrazuvzdorný. Je uváděna USDA teplotní zóna 7 (mrazuvzorný do –17 až –12 °C).", "section_level": 1}], "src_summary": "Dub cesmínovitý či také dub cesmínový (\"Quercus ilex\") je stálezelený strom, vyskytující se v oblasti Středomoří, kde tvořil součást dnes již většinou vykácených stálezelených lesů (tvrdolistých doubrav) a v současnosti roste zejména v porostech středomořské vegetace nazývaných makchie. Ve středoevropských podmínkách není zcela mrazuvzdorný.", "tgt_summary": "Quercus ilex, the evergreen oak, holly oak or holm oak, is a large evergreen oak native to the Mediterranean region. It takes its name from holm, an ancient name for holly. It is a member of the \"Cerris\" section of the genus, with acorns that mature in a single summer. The first trees to be grown from acorns in England are still to be found within the stately grounds of Mamhead Park, Devon. From Britton & Brayley \"The Beauties of England and Wales\" (1803):", "id": 1958019}
{"src_title": "Kvéta", "tgt_title": "Quetta", "src_document": [{"title": "Historie.", "content": "Je to starobylé město, které bylo v dávných dobách známo pod paštským názvem Šál Kót (: : ) . Což znamená \"pevnost\". První zmínky o Kvétě pocházejí ze 6. století n.l. kdy byla součástí \"říše Sasánovců\". V 7. století n.l. po vpádu muslimských vojsk do Íránu se stala součástí Umajjovské říše. V 11. století n.l. je zmiňována v kronikách v souvislosti s loupeživými nájezdy Mahmúda z Ghrazny (محمود غزنوی) (1030-999-). V 16. století spadala Kvéta do sféry vlivu Mughalů. V roce 1543 Šér Šáh Súrí (شیر شاہ سوری )( 1539 – 1545) na mughalského sultána Humájúna zaútočil a ve dvou bitvách ho porazil. Sultán Humajún (ہمایوں) byl nucen uprchnout do Íránu právě přes Kvétu. Humajún měl tak naspěch, že v Kvétě nechal svého malého syna Akbara (pozdějšího sultána Džaláluddína Muhammada Akbara - 1542 až 1605).Akbar byl poté nucen zůstat v Kvétě do svých dvou let. Do roku 1556 byla Kvéta součásti říše Mughalů a poté se stala součástí Safíovské říše. V roce 1595 Džaláluddín Muhammad Akbar (جلال الدین محمد اکبر ) dobyl město zpět. Po roce 1828 byla Kvéta objevena anglickými cestovateli, kteří o městě podali podrobnou zprávu. V roce 1839 probíhala první anglo-afghánská válka. Angličané město obsadili a v roce 1876 ho oficiálně začlenili jako součást Britské Indie a Kvétu proměnili ve velkou vojenskou základnu. V roce 1935 postihlo Kvétu strašlivé zemětřesení, které srovnalo celé město se zemí. Podle tehdejších zpráv zemřelo během několika minut 40 000 lidí. Britové však neměli o obnovu města zájem neboť mezitím přesunuli svou základnu blíž k hranicím Afghánistánu. Postupně se však podařilo město znovu obnovit díky pomoci afghánských a íránských obchodníků. V roce 1947 vznikl islámský stát Pákistán a Kvéta se stala hlavním městem provincie Balúčistán, což poskytlo městu ekonomický růst. Kvéta byla také oblíbeným místem Muhammada Alí Džináha (محمد علی جناح), který si zde zřídil svou rezidenci. V roce 1979 po sovětské invazi do Afghánistánu uprchlo do Kvéty tisíce afghánských uprchlíků, převážně Paštůnů, kteří změnili charakter města. Kvéta je nyní deváté největší město Pákistánu. Nachází se zde letiště, železnice a dálnice, které spojují Kvétu s městy jako jsou Karáčí, Multán aj.", "section_level": 1}], "src_summary": "Kvéta (: : ) je největší a zároveň hlavní město Balúčistánu v Pákistánu. Podle sčítání lidu z roku 1998 zde žilo 565 137 obyvatel, je však možné, že v důsledku přílivu afghánských emigrantů zde žije přes milion lidí. Město obývají především Paštuni, Hazárové a Balúčové.", "tgt_summary": "Quetta ( \"Kwaṭa\"; ; ; ; ; formerly known as Shalkot () is the provincial capital and largest city of Balochistan, Pakistan. It is also the 10th largest city of Pakistan. It was largely destroyed in the 1935 Quetta earthquake, but was rebuilt and has a population of 1,001,205 according to the census of 2017. Quetta is at an average elevation of above sea level, making it Pakistan's only high-altitude major city. The city is known as the \"Fruit Garden of Pakistan,\" due to the numerous fruit orchards in and around it, and the large variety of fruits and dried fruit products produced there. Located in northern Balochistan near the Pakistan-Afghanistan border and the road across to Kandahar, Quetta is a trade and communication centre between the two countries. The city is near the Bolan Pass route which was once one of the major gateways from Central Asia to South Asia. Quetta played an important role militarily for the Pakistani Armed Forces in the intermittent Afghanistan conflict.", "id": 659342}
{"src_title": "Nouveau Parti anticapitaliste", "tgt_title": "New Anticapitalist Party", "src_document": [{"title": "Historie.", "content": "O vzniku nové strany se začalo uvažovat ihned po prezidentských volbách 2007, ve kterých kandidát LCR Olivier Besancenot obdržel 1 498 581 hlasů a skončil na pátém místě (kandidáti nalevo od PS získali celkem 7 %, ve volbách 2002 dokonce přes 10 %). Utvoření nové strany mělo sjednotit rozličné proudy krajní levice pod společnou vizí antikapitalismu. LCR předpokládala, že nová strana musí \"revolučně přeměnit společnost\" v rámci sociálních bojů a ve volbách a musí být naprosto nezávislá vůči Socialistické straně. Proces vytváření strany \"zezdola\" probíhal v jednotlivých městech skrze zakládání místních výborů na universitách a pracovištích. Před zakládajícím sjezdem proběhla dvě národní setkání výborů. Zakládající sjezd proběhl 6-8. února 2009 a odsouhlasil název Nová antikapitalistická strana, který byl původně pouze provizorní (dále se uvažovalo o Revoluční antikapitalistické straně, Antikapitalistické straně, Straně antikapitalistické levice atd.). Olivier Besancenot, který byl zvolen mluvčím nové strany, prohlásil, že \"NPA není pouze trockistická. Přebírá všechny revoluční tradice, marxistické, ale také libertářské\". Při svém vzniku vykazovala strana 9 123 členů, tj. třikrát více než LCR. Začátkem roku 2009 se strana postavila za generální stávku na Guadeloupu (označila ji za \"příklad k následování\") a podporovala \"Alianci proti prospěchářům\" (Liyannaj Kont Pwofitasyon).", "section_level": 1}, {"title": "Ideologie.", "content": "Nová antikapitalistická strana se vnímá jako strana sociálních bojů a ekologie. Během procesu zakládání strany vytyčila cíl vytvořit \"levici, která se nevzdává, levici boje, antikapitalistickou, internacionální, antirasistickou, ekologickou, feministickou, vzpouzející se každé diskriminaci\" s vizí \"revoluční přeměny společnosti\" a vytvoření \"socialistické demokracie 21. století\". NPA odmítá totalitní režimy bývalého sovětského bloku, které hodnotí jako \"byrokratické karikatury\" a prosazuje systém samospráv. Dále se staví za antiproduktivismus.", "section_level": 1}, {"title": "Volby.", "content": "Pro volby do Evropského parlamentu odmítla nabídku Levicové fronty (FG) na společnou kandidátku a rozhodla se postupovat samostatně. Předvolební průzkumy jí přisuzovaly možný zisk až 9 % hlasů, nicméně nakonec získala pouze 840 713 hlasů (tj. 4,88 %) a žádný mandát (FG vyslala do Evropského parlamentu pět svých zástupců). Pro regionální volby 2010 se rozhodla znovu ve většině regionů postupovat samostatně. Velkým mediální zájem vyvolalo zařazení muslimky Ilham Moussaidové, která se prezentovala se zahalenou hlavou. To odsoudila většina politických stran. Poslankyně Svazu pro lidové hnutí Chantal Brunelová prohlásila, že se jedná \"o šokující provokaci a instrumentalizaci náboženských praktik pro potřeby volebního boje.\" Předsedkyně Socialistické strany Martine Aubryová sdělila, že by nikdy nesouhlasila s tím, aby se na kandidátce socialistů objevila zahalená žena, jelikož to odporuje rovnosti pohlaví a republikánským hodnotám. Volební výsledek, který činil pouze 2,85 % hlasů v 1. kole pro patnáct samostatných kandidátek NPA, byl zhodnocen jako \"nedobrý\". Společné kandidátní listy s Levicovou stranou (PG) podané ve třech regionech obdržely mezi 4-5 % hlasů, ve dvou ze třech regionů pak společná kandidátka s Levicovou frontou překročila práh nutný pro postup do druhého kola (8,59 % v Languedoc-Roussillon a 13,13 % v Limousin). V Limousin právě kvůli přítomnosti NPA odmítli socialisté na rozdíl od ostatních regionů s Levicovou frontou \"fúzovat\" (platný způsob utvoření jednotného koaličního listu pro 2. kolo), ta se tudíž prezentovala samostatně a získala 19,1 % hlasů a 6 mandátů, z toho 2 pro NPA. Kandidátem v prezidentských volbách 2012 byl dělnický aktivista Philippe Poutou, který ovšem v průzkumech nedosahoval více než 1%. Nakonec získal 411 160 hlasů, tj. 1,15%. Většina hlasů krajní a radikální levice připadla kandidátovi Levicové fronty Mélenchonovi, který obdržel přes 11% hlasů.", "section_level": 1}], "src_summary": "Nová antikapitalistická strana ( Nouveau Parti anticapitaliste, NPA) je francouzská krajně levicová politická strana. Vznikla v únoru 2009 v návaznosti na dobrovolné rozpuštění Revoluční komunistické ligy (LCR). Jejím cílem je sjednotit všechny síly nalevo od Socialistické strany (PS), včetně těch, které odmítaly spolupráci s LCR z důvodu odporu k trockismu.", "tgt_summary": "The New Anticapitalist Party ( , abbreviated NPA) is a far-left French political party founded in February 2009. The party launched with 9,200 members and was intended to unify the fractured movements of the French radical Left, and attract new activists drawing on the combined strength of far-left parties in presidential elections in 2002, where they achieved 10.44% of the vote. (Being 7% in 2007 and 13% in 2012). The party is closely associated with postal worker Olivier Besancenot, the main spokesman of the former strongest far left party, the Revolutionary Communist League (LCR). In March 2011, and were elected the main spokespersons of the NPA. In May 2012, Myriam Martin supported the candidate of the Left Front, Jean-Luc Mélenchon in the 2012 presidential election against the candidate of the NPA, a worker and union activist at Ford's car plant in Bordeaux Philippe Poutou, who came eighth in the first round with 411,160 votes, 1.15% of the total votes. She left the NPA in July 2012.", "id": 2059028}
{"src_title": "Homomonument", "tgt_title": "Homomonument", "src_document": [{"title": "Symbolika.", "content": "Homomonument se skládá ze tří rovnostranných trojúhelníků o délce strany 10 metrů. Jsou zhotoveny z leštěné růžové žuly a umístěny ve stejné vzdálenosti od sebe tak, aby společně vytvářely rohy velkého trojúhelníku o straně 36 metrů. Prostor mezi nimi je vyplněn dlažebními kostkami. Umístění části pomníku na úroveň ulice umožňuje, aby se na něm mezi trojúhelníky odehrával každodenní život. Tvar pomníku ve formě růžových rovnostranných trojúhelníků upomíná na označení, které museli nosit bisexuálové a homosexuálové v době národního socialismu. V Třetí říši bylo podle § 175 německého trestního zákona trestající sexuální styk mezi osobami stejného pohlaví odsouzeno přes 50.000 mužů a žen, 10.000-15.000 jich bylo po zatčení převezeno do koncentračních táborů, kde zhruba 53 % z nich přišlo o život. Po obsazení Nizozemí v roce 1940 vydal říšský komisař pro Nizozemí Arthur Seyß-Inquart dne 3. srpna 1940 nařízení o „\"trestání nepřirozeného smilstva\"“, podle kterého byla homosexualita trestána až čtyřmi lety vězení. V 70. letech 20. století během evropského homosexuálního hnutí se původně negativní růžový trojúhelník stal symbolem emancipace a sebevědomí této komunity. Poté, co se i v Evropě v 80. letech 20. století rozšířila duhová vlajka jako symbol homosexuálního hnutí, zmizel růžový trojúhelník z povědomí a jeho přenesený význam připomíná v současnosti tento pomník. Homomonument se v této symbolice obrací do minulosti, aby upozornil, že se již nemá opakovat a vyzývá k toleranci. Je ovšem také věnován všem těm mužům a ženám, kteří jsou i dnes utlačováni vládami, do jejichž společenského konceptu nezapadají. Současně je také věnován všem, kteří bojovali a bojují za svobodu a rovnost lidí s menšinovou sexuální orientací", "section_level": 1}, {"title": "Jednotlivé trojúhelníky.", "content": "Každý z trojúhelníků vytváří stupeň v určité výšce. První stupeň vystupuje nad hladinu kanálu \"Keizersgracht\", druhý představuje vyvýšené pódium nad úrovní chodníku a třetí je zarovnán na úrovni dlažby. Společně vytvářejí velký trojúhelník, který je natočen tak, aby každý z jeho vrcholů mířil na určité místo ve městě. Schody vedoucí z nábřeží \"Keizersgracht\" symbolizují přítomnost a jejich hrot míří směrem k \"Národnímu památníku\" na náměstí \"Dam\" v centru Amsterdamu, který připomíná oběti německé okupace během druhé světové války a je památníkem osvobození. Proto jsou také pod schody pokládány květiny u příležitosti národního dne mrtvých (4. 5.), dne osvobození (5. 5.), na den královniných narozenin Koninginnedag (30. 4.) nebo na Světový den AIDS (1. 12.). Trojúhelník je vyvýšený zhruba 60 cm nad úroveň chodníku a symbolizuje budoucnost. Hrot velkého trojúhelníku ukazuje směrem k hlavnímu sídlu nizozemské organizace LGBT \"COC Nederland\" v ulici \"Rozenstraat\", která byla založena v roce 1946. Vyvýšené místo slouží jako místo srazů nebo pódium při různých akcích. Třetí trojúhelník zasazený do dlažby představuje budoucnost a ukazuje hrotem na nedaleký dům Anne Frankové, ve kterém se s rodinou skrývala v době okupace. Do tohoto vrcholu je vytesán verš z básně nizozemského autora Jacob Israël de Haana (1881-1924): \"Naar vriendschap zulk een mateloos verlangen\" - \"Po přátelství tak nesmírná touha\". De Haan je autorem prvního nizozemského otevřeně homosexuálního románu \"Pijpelijntjes\" publikovaného roku 1904. Kniha byla přeložena i do češtiny. V roce 1988 byla u pomníku zřízena informační tabule s textem v nizozemštině, angličtině a francouzštině. Jak se rozšířila známost o tomto pomníku, přibyly později ještě další jazyky: němčina, italština, španělština, ruština, turečtina, arabština, čínština, japonština a hebrejština.", "section_level": 2}, {"title": "Vznik pomníku.", "content": "Myšlenka na pomník upomínající na všechny homsexuální oběti války a pronásledování se objevila již po válce. V roce 1961 se objevila myšlenka na \"Pomník neznámým homosexuálům\". Dne 4. května 1970 položili gay aktivisté před \"Národní pomník\" na náměstí \"Dam\" věnec z levandulí. Věnec byl ale policií odstraněn a označen jako znesvěcení a aktivisté byli zatčeni. Během 70. let pak byly obdobné akce s různým úspěchem opakovány. V květnu 1979 politik a gay aktivista Bob van Schijndel spustil otevřeným dopisem amsterdamskému starostovi konkrétní iniciativu na zřízení vlastního pomníku. Mnozí členové městského parlamentu (zastupitelstva) byli proti, ale díky koalici různých organizací nizozemského gay hnutí vznikla dostatečná síla k prosazení návrhu, který měl i mezinárodní podporu. Na podzim téhož roku byla založena nadace \"Homomonument\". Město stanovilo místo, kde se má pomník postavit. V roce 1980 odstartovala soutěž vyhlášená komisí městského parlamentu, ve které byli zástupci různých LGBT organizací, členové městské správy a umělečtí odborníci. Porota se v roce 1981 rozhodla pro návrh umělkyně Karin Daan. Trvalo ovšem nějakou dobu, než se podařilo shromáždit peníze na stavbu pomníku. V přepočtu zhruba 180.000 euro bylo převážně vybráno od jednotlivců a při různých benefičních akcích, neboť firmy nechtěly s tímto projektem spojovat své jméno. Dne 7. prosince 1986 se v koncertním sále \"Concertgebouw\" konala poslední benefiční akce nazvaná \"Nacht voor het Ochtendgloren\" („\"Noc před svítáním\"“). O několik dní později odsouhlasil městský parlament splacení chybějících 50.000 euro a 28. dubna 1987 položil Mini Luimstra-Albeda, městský radní pro umění základní kámen. Pomník byl slavnostně odhalen dne 5. září 1987. Oproti roku 1979, kdy byly v New Yourku a Los Angeles vztyčeny sochy \"Gay Liberation\", které upomínají na Stonewallské nepokoje, nebyly proti Homomonumentu žádné veřejné protesty. Projekt Homomonumentu těžil z obecné tolerance, která v Amsterdamu vzrůstala během předchozích desetiletích. Pomník rovněž používá výhradně abstraktní symboliku a neobsahuje žádné sochy osob představující kulturní nebo etnické typy. Model Homomonumentu v měřítku 1:25 o délce stran 160 cm byl vystaven v Madurodamu v Haagu a v Rijksmuseu. Dne 24. října 2006 byl slavnostně odhalen spolu s dalšími objekty amsterdamským starostou Jobem Cohenem, 17letým \"„starostou“\" Madurodamu Mauritsem van der Donkem a předsedou COC Frankem van Dalenem. Projekt byl iniciován COC a podpořen dalšími gay organizacemi. K 20. výročí odhalení pomníku 9. září 2007 uspořádala Veřejná knihovna Amsterdamu výstavu \"(Homo-)Monument van Trots\" („\"(Homo-)Monument hrdosti\"“). Výstava trvala do ledna 2008 a poté byla jako putovní výstava v několika dalších městech.", "section_level": 1}], "src_summary": "Homomonument je památník v centru Amsterdamu na náměstí \"Westermarkt\" poblíž kostela Westerkerk. Byl vybudován podle návrhu nizozemské umělkyně Karin Daan. Je věnován jednak všem homosexuálním lidem, kteří byli na základě své sexuální orientace utlačováni nebo zabiti a také těm, kteří aktivně vystupují proti nenávisti a útlaku a bojují za svobodu a rovnoprávnost LGBT komunity. Jedná se o první pomník svého druhu na světě.", "tgt_summary": "The Homomonument is a memorial in the centre of Amsterdam, the capital of the Netherlands. It commemorates all gay men and lesbians who have been subjected to persecution because of their homosexuality. Opened on September 5, 1987, it takes the form of three large pink triangles made of granite, set into the ground so as to form a larger triangle, on the bank of the Keizersgracht canal, near the historic Westerkerk church. The Homomonument was designed to \"inspire and support lesbians and gays in their struggle against denial, oppression and discrimination.\" It was the first monument in the world to commemorate gays and lesbians who were killed by the Nazis. Later, similar monuments were realised in a number of cities all around the world. During the Netherlands’ annual Remembrance Day ceremony on May 4, wreaths are laid on the monument to commemorate LGBT victims of persecution. On May 5, Liberation Day, the monument becomes the site of a street party.", "id": 1122634}
{"src_title": "Cytokin", "tgt_title": "Cytokine", "src_document": [{"title": "Účinky.", "content": "Pro většinu cytokinů platí, že působí na několik různých buněk (jsou pleiotropní), jeden cytokin indukuje tvorbu druhého (působí v kaskádě) a také, že jednotlivé cytokiny můžou být nahrazeny jinými (cytokinový systém je tedy do jisté míry redundantní). Cytokin působí buď na buňku, která ho produkuje (autokrinní působení), na buňky ve své těsné blízkosti (parakrinní působení) a nebo po transportu cévním řečištěm působí na vzdálené tkáně (endokrinní působení).", "section_level": 1}, {"title": "Receptory.", "content": "Receptory cytokinů se obvykle skládají z vícero podjednotek (dvou, někdy i tří). Každá z podjednotek má jinou funkci. Jedna podjednotka je zodpovědná za specifickou vazbu cytokinu, zatímco druhá nebo třetí podjednotka zajišťuje spojení se signalizačními intracelulárními molekulami. Proto bývá tato molekula také sdílena několika různými cytokinovými receptory. Podle toho můžeme cytokiny rozdělit do několika skupin. První receptorovou „rodinu“ tvoří receptory pro IL-2, IL-4, IL-7, IL-9, IL-13, IL-15, IL-21 a TSLP. Všechny tyto receptory mají vzájemně velmi podobné podjednotky zvané ɣc (CD132). Stejně tak receptory pro IL-3, GM-CSF, a IL-5 sdílejí společnou podjednotku β (KH97, CDw131). Shodnou signalizační podjednotku (gp130, CD130) používají receptory pro IL-6, IL-31, LIF, onkostatin M a ciliární neurotrofní faktor (CNF). Podobnou strukturou se vyznačují i receptory pro interferony a receptory pro cytokiny IL-10 (IL-19, 20, 22, 24, 26, 28, 29). Specifickou strukturu mají i receptory pro chemokiny, jejichž polypeptidový řetězec prochází 7x membránou a je asociován s trimerními G-proteiny. Velkou skupinu receptorů představují i ty, které váži cytokiny podobné TNF, tedy receptory pro TNF, LT, NGF, atd. Právě do této skupiny patří i receptory CD27, CD30, CD40, OX-40 (CD134), 4-1BB (CDw137), Fas (CD95), DR4 a DR5, RANK, TAC, a BCMA, TWEAKR, které váží membránové cytokiny CD27L (CD70), CD30L, CD40L (CD154), OX-40L, 4-1BB-L, FasL, TRAIL, RANKL, APRIL, BlyS a TWEAK. Některé receptory můžeme zařadit do imunoglobulinové \"rodiny\", protože jejich molekuly obsahují jednu nebo více imunoglobulinových domén. Sem patří receptory pro SCF, M-CSF, IL-34, IL-1 a PDGF.", "section_level": 1}, {"title": "Vazba cytokinů na receptor.", "content": "Vazba cytokinu na specifický povrchový receptor způsobí konformační změnu receptorové molekuly. Pro většinu interleukinů, interferony, G-CSF, GM-CSF a některé růstové faktory platí, že jsou svou vnitrobuněčnou částí nekovalentně asociovány s cytoplazmatickými proteinkinázami. Poté, co se cytokin naváže, dojde k agregaci receptorových molekul, přiblížení asociovaných kináz, k jejich vzájemné fosforylaci, a tím k jejich aktivaci. Také fosforylaci dalších proteinů zajišťují právě aktivované kinázy a tak spouští signalizační kaskády. Pro většinu cytokinových receptorů platí, že jsou asociovány s proteinkinázami Jak. Receptory pro chemokiny jsou asociovány s trimerními G-proteiny. I princip funkce je u nich odlišný. Jiné cytokinové receptory, jako například receptory pro M-CSF, PDGF, FGF, EGF, SCF, TGFβ, či receptor pro inzulin, mají přímo ve své cytoplazmatické části kinázovou doménu. Považujeme je tedy za receptorové kinázy.", "section_level": 2}, {"title": "Výsledky signalizace přes cytokinové receptory.", "content": "Výsledky signalizace přes cytokinové receptory závisí na několika faktorech, kterými jsou především: typ buňky, typ signálu (t.j. povaha receptoru) a spolupůsobení jiných signálů. Důsledkem může být cokoliv: stimulace buněčného dělení, diferenciace, spouštění efektorových mechanismů, zablokování buněčného cyklu či indukce apoptózy.", "section_level": 2}, {"title": "Dělení cytokinů.", "content": "Mezi cytokiny jsou v širokém slova smyslu řazeny tyto skupiny látek:", "section_level": 1}], "src_summary": "Cytokin (podobný termín interleukin) je označení pro skupinu menších signálních proteinů, účastnících se významně v imunitní odpovědi. Cytokiny jsou produkovány buňkami imunitního systému (makrofágy, T-lymfocyty, atp.) a jsou schopné navodit například rychlé dělení a diferenciaci určitých typů buněk, které se účastní boje proti patogenům, případně další rysy imunitní obrany. V určitém slova smyslu cytokiny nemusí být produkovány pouze bílými krvinkami a význam slova se rozšiřuje na všechny malé signální proteiny; termín interleukin se v tom případě používá pro signální molekuly vylučované bílými krvinkami. Kromě toho můžeme najít i membránové formy některých cytokinů. Ty jsou na rozdíl od sekretovaných forem cytokinů zakotveny v cytoplazmatické membráně, a to za pomoci hydrofobních sekvencí, tvořených přibližně z 20 aminokyselin. Za membránové cytokiny můžeme považovat i některé signalizační povrchové proteiny (CD80, CD86, CD40L,CD40L, FasL). Membránové cytokiny působí na rozdíl od ostatních výrazně lokálně a nedochází k zřeďovaní difuzí a k odplavování. Podobného lokalizačního efektu je u některých cytokinů dosahováno jejich přilnutím na povrchové proteoglykany některých buněk.", "tgt_summary": "Cytokines are a broad and loose category of small proteins (~5–20 kDa) important in cell signaling. Cytokines are peptides and cannot cross the lipid bilayer of cells to enter the cytoplasm. Cytokines have been shown to be involved in autocrine, paracrine and endocrine signaling as immunomodulating agents. Their definite distinction from hormones is still part of ongoing research. Cytokines include chemokines, interferons, interleukins, lymphokines, and tumour necrosis factors, but generally not hormones or growth factors (despite some overlap in the terminology). Cytokines are produced by a broad range of cells, including immune cells like macrophages, B lymphocytes, T lymphocytes and mast cells, as well as endothelial cells, fibroblasts, and various stromal cells; a given cytokine may be produced by more than one type of cell. They act through cell surface receptors and are especially important in the immune system; cytokines modulate the balance between humoral and cell-based immune responses, and they regulate the maturation, growth, and responsiveness of particular cell populations. Some cytokines enhance or inhibit the action of other cytokines in complex ways. They are different from hormones, which are also important cell signaling molecules. Hormones circulate in higher concentrations, and tend to be made by specific kinds of cells. Cytokines are important in health and disease, specifically in host immune responses to infection, inflammation, trauma, sepsis, cancer, and reproduction. The word comes from Greek: \"cyto\", from Greek \"κύτος\" \"kytos\" \"cavity, cell\" + \"kines\", from Greek \"κίνησις\" \"kinēsis\" \"movement\".", "id": 959848}
{"src_title": "Ostříž lesní", "tgt_title": "Eurasian hobby", "src_document": [{"title": "Popis.", "content": "Dorůstá velikosti holuba domácího, je menší než poštolka obecná (30–36 cm), v rozpětí křídel měří 75–85 cm a dosahuje hmotnosti mezi 180 a 300 g. Má dlouhá štíhlá křídla a krátký úzký ocas. Létá rychle, málokdy se třepotá na místě. Je nejrychlejším dravcem ve vodorovném letu (okolo 180 km za hodinu). Zdržuje se jednotlivě.
Vrch těla je tmavý, převážně černošedý, hlava černobílá s výrazným ostře ohraničeným černým vousem. Spodek těla je světlý, hustě černě skvrnitý, kalhotky (odstávající opeření na končetinách) a spodní krovky ocasní jsou zbarveny rezavohnědě. (V letu jej lze odlišit od jiných dravců mj. díky úzkým špičatým křídlům a rezavohnědému zbarvení, viz obr. ostříže v letu). Nohy a oční kroužek jsou zbarveny žlutě, oči černohnědě. Obě pohlaví jsou zbarvena stejně, mladí ptáci jsou celkově hnědší; prachový šat mláďat je bílý.
", "section_level": 1}, {"title": "Hlas.", "content": "Ozývá se jasným rychle opakovaným „kikikiki“ (často stoupajícím a klesajícím), podobným jako poštolka obecná, ale delším. Občas jednotlivým „kit“. (Ostříž se vábí hlasitým „huid“ a „tak“ nebo také „fuf“.)
", "section_level": 1}, {"title": "Rozšíření.", "content": "Ostříž lesní je přísně tažný, zimuje v tropické Africe.
Hnízdí na většině území Evropy (kromě větší části Velké Británie a Skandinávie) a v Asii. Hnízdí v lesích a loví v krajinách s rozptýleným porostem mladých stromů, na hospodářské půdě, v savanách či tajgách. V Evropě hnízdí okolo 55 000 párů.
V České republice hnízdí pravidelně, ale řídce na celém území, a to do nadmořské výšky zhruba 1000 m, přičemž hustěji je osídlen jih a východ republiky. Počet hnízdících párů v ČR se pohybuje okolo 200. (Stanovit přesněji početnost je obtížné, protože ostříži mají rozlehlé domovské okrsky a hnízdní teritoria.)
", "section_level": 1}, {"title": "Rozmnožování.", "content": "Ostříž nestaví vlastní hnízdo, k hnízdění využívá opuštěná hnízda jiných dravců a hnízda krkavcovitých ptáků vysoko na stromech. Obsazuje je v dubnu až květnu, po návratu ze zimoviště. V květnu až červnu snáší samice 2–4 žlutavá vejce s červenohnědým skvrněním. Hmotnost vajec je 22–26 g, rozměry 36–47 × 30–36 mm. Na vejcích sedí oba rodiče 28–30 dní. O mláďata pečují také oba rodiče, na hnízdě je krmí až 35 dní a poté ještě v okolí hnízda.
Po vylétnutí mladých jsou rodiny nápadnější – mladí ptáci nejsou ještě dlouho samostatní a než zdokonalí letové a lovecké schopnosti, rodiče je učí lovit i tak, že jim v letu vysoko ve vzduchu házejí usmrcené či poraněné ptáky. Nechytí-li mladý ostříž kořist, rodiče ji zachytí a pokus opakují. Rodina se rozpadá v době podzimního tahu. Odlétat do zimovišť začínají ptáci od srpna, nejdéle se v ČR zdržují do konce října.", "section_level": 1}, {"title": "Potrava.", "content": "Ostříž lesní se živí velkým hmyzem (vážkami, motýly aj.) a menšími ptáky. (Díky rychlému obratnému letu je schopen lovit jiřičky, vlaštovky nebo dokonce rorýse, ale přednost dává pomalejším ptákům, kteří mu neuniknou.) Loví v otevřené krajině, často nad rybníky, někdy i v okolí budov. Loví i nad stupněm lesa v horách a za soumraku (např. netopýry).
\"„Nelétající kořist loví ostříž jen zřídka... Důležitou složkou potravy ostříže je hmyz. Mnohokrát jsem v Krkonoších pozoroval ostříže lovící motýly, kteří migrují i přes hory ve velkých výškách. Samice, která se od hnízda s mláďaty příliš nevzdaluje, loví často motýly přímo nad hnízdištěm. Za letu každému úlovku neobyčejně obratně otrhá zobákem křídla a tělíčko ihned polyká. ... Hlavní složkou potravy mláďat krkonošských ostřížů byla jiřička obecná, která hnízdí hromadně v koloniích na zdech pod střechami četných bud a hotelů.“\"
", "section_level": 1}, {"title": "Ochrana.", "content": "Podle vyhlášky 395/1992 Sb. ve znění vyhl. 175/2006 Sb. patří ostříž lesní mezi druhy silně ohrožené.", "section_level": 1}, {"title": "Možná záměna.", "content": "Ostříži se podobá dřemlík tundrový (\"Falco columbarius\"), který se liší kontrastní kresbou hlavy a vyskytuje se v ČR v jiném ročním období (každoročně protahuje i přezimuje).", "section_level": 1}, {"title": "České pojmenování.", "content": "Jméno ostříž je rodu mužského a je odvozeno od přídavného jména „ostrý“. \"„Jde tedy o ptáka s ostrým zrakem. Z této jeho vlastnosti těží i přirovnání vidět jako ostříž...“\"", "section_level": 1}], "src_summary": "Ostříž lesní (\"Falco subbuteo\") je malý dravý pták z čeledi sokolovitých. Historický název ostříž obecný. Za prudkého letu loví kořist ve vzduchu, někdy i na zemi.", "tgt_summary": "The Eurasian hobby (\"Falco subbuteo\"), or just simply hobby, is a small, slim falcon. It belongs to a rather close-knit group of similar falcons often considered a subgenus \"Hypotriorchis\".", "id": 2224002}
{"src_title": "Čečetka zimní", "tgt_title": "Common redpoll", "src_document": [{"title": "Popis.", "content": "Je velmi pohyblivá, obratně šplhá a zavěšuje se na tenkých větvích nebo vysokých bylinách. Létá lehce a vlnkovaně.", "section_level": 1}, {"title": "Hlas.", "content": "Ozývá se často i v letu. Zpěv je hlasitá směs krátkých trylků a vábení; vábení je „džem-džem“, také „írrr“, varuje „cuit“. Pelz přepisuje vábení jako „dče-če-če-če“.", "section_level": 1}, {"title": "Rozšíření.", "content": "Žije na severu Eurasie a Severní Ameriky. Je stálým a potulným druhem. V některých letech podnikají ptáci invazní tahy až po Středomoří. V Severní Americe během posledních 40 let poklesl výskyt čečetky zimní tundrové (\"A. f. flammea\") o 77 %, v Evropě velikost populace kolísá; odhaduje se na 6 070 000–14 500 000 párů.", "section_level": 1}, {"title": "Výskyt v Česku.", "content": "V České republice v posledních třiceti letech bylo zaznamenáno rychlé šíření čečetek do území severně od Šumavy a postupně byly osídleny nejen české pohraniční hory, ale i níže položené oblasti a od konce 60. let 20. stol. jsou úspěšně obsazována i města včetně těch největších, jako je Praha, Plzeň či České Budějovice.
V příhraničních pohořích hnízdí poddruh \"A. f. cabaret\" (čečetka tmavá), přičemž v některých pohořích je ve vyšších polohách místy běžná (Krkonoše, Jeseníky, Šumava). Místy zasahuje i do vnitrozemí. Celková početnost čečetek tmavých je odhadována na 6000–12 000 párů.
Pravidelně, ale ve značně kolísajícím počtu zaletuje severský poddruh \"A. f. flammea\" (čečetka zimní tundrová); v některých letech je až invazně zimující.", "section_level": 1}, {"title": "Prostředí.", "content": "Hnízdním prostředím jsou subarktické a jehličnaté boreální lesy a okraje tundry, pásmo kosodřeviny v horách, v nižších polohách borové a březové porosty na rašeliništích, vrbiny a olšiny kolem vod, ale i parkové krajiny s rozptýlenou zelení, parky a zahrady vesnic a měst. Hnízdí především v řídkých březových a mladých jehličnatých lesích. V době hnízdění se vyskytuje v porostech kosodřeviny, v rašeliništích i v rybničnaté krajině či v parcích. Mimo období hnízdění vyhledává břízy (a to i v ulicích měst), dále se zdržuje na neobdělávaných plochách. Údaje o hnízdění v České republice se patrně týkají především čečetky tmavé (\"Acanthis flammea cabaret\"), která hnízdí rozptýleně především v horských oblastech mimo východní část území..
", "section_level": 1}, {"title": "Hnízdění.", "content": "Hnízdí od dubna do července, většinou 2× ročně. Často hnízdí více párů pohromadě; čečetky mají sklon vytvářet kolonie. Hnízdo staví samička (jako u většiny pěnkavovitých ptáků). Bývá umístěno na jehličnanech, listnáčích i keřích, zpravidla nevysoko nad zemí. Je postaveno z jemných větviček, suché trávy, mechu a lišejníku. Hnízdní kotlinka má výstelku z chlupů a peří. Samička snáší 4–5 vajíček (16,3 ×12,6 mm), na kterých sedí sama, a sameček ji na hnízdě krmí.. Mláďata krmí oba ptáci – částečně natrávenou potravu jim vyvrhují z volete do zobáku. Po vyhnízdění se vyskytuje v hejnech. Ptáci hnízdící v ČR patrně nejsou tažní, ale jen přelétaví.
", "section_level": 1}, {"title": "Potrava.", "content": "Potrava je převážně rostlinná, čečetka je semenožravý pták, semena vylupuje, požírá jenom jádro. V zimních měsících tvoří převážnou část potravy semena břízy a olše, v jarních měsících je často pozorována při sběru semen jehličnatých stromů (borovice, smrk). Slabým zobákem se sice do šišek nedostane, ale šišky se při pěkném jarním počasí otevírají a semena vypadávají; ptáci je sbírají i na zemi. Sbírá semena různých bylin včetně trav, patrně ozobává mechy a lišejníky (zralé tobolky a apotécie). Živočišná potrava tvoří jen malou část jídelníčku (v době hnízdění hmyz). U venkovního krmítka se v zimě vyskytne vzácně jednotlivý jedinec, někdy však setrvá více dní.", "section_level": 1}, {"title": "Další názvy.", "content": "Kromě českého pojmenování „čečetka zimní“ se užíval název „čečetka obecná“, dříve též „čečatka obecná“ nebo jen „čečetka“, „čečatka“. Její jméno je praslovanské a slovo je původu zvukomalebného – byla pojmenována podle hlasových projevů. Jedno ze starých lidových jmen čečetky zní „vrabec čečetka“. Název druhu se stal synonymem pro čilost, čilý pohyb; „být stále jako čečetka“ znamená expresivně „být čilý“. Viz též přirovnání, např. „Adélka vždy švitorná, skákavá jak čečetka, zívala, nechtělo se jí do hraní a konečně se jí očka zavřela.“(Němcová, B. \"Babička\")", "section_level": 1}, {"title": "Chov a kulturní význam.", "content": "V dřívějších časech nebývala čečetka, na rozdíl od jiných pěnkavovitých, oblíbeným klecním ptákem. Jednak zpěv není příliš libozvučný (zejména ve srovnání se stehlíkem nebo konopkou), jednak jsou čečetky aktivní i v noci a mohou rušit. Čečetky spolehlivě hnízdí i v překvapivě malých klecích velikosti kanáří odchovny (50 × 40 × 40 cm), ovšem obvykle jim chovatelé poskytují příbytky větší. Čečetky jsou chovány v celé řadě barevných mutací (achát, hnědá, isabel, kobalt; perlová hnědá, perlová achátová...). I proto jejich popularita v chovech roste. Poměrně snadno se kříží s ostatními pěnkavovitými ptáky a výsledkem mohou být atraktivně zbarvení kříženci klidné povahy.", "section_level": 1}], "src_summary": "Čečetka zimní (\"Acanthis flammea\" syn. \"Carduelis flammea\") je drobný pták z čeledi pěnkavovitých (\"Fringillidae\"). Drobný pták, zřetelně menší než vrabec. Sameček má nápadně karmínově červenou přední část temene a hruď. Pod malým, u kořene širším, zobákem je výrazná černá skvrna. Kostřec je načervenalý a jemně čárkovaný (na rozdíl od čečetky bělavé, která má kostřec bílý). Vršek těla a boky jsou hnědé, podélně proužkované, spodek těla je bělavý. Přes hnědá křídla se táhnou dva světlé křídelní pásky. Na vykrojeném ocase jsou zespodu dobře patrné široké tmavé středy nejdelších spodních ocasních krovek. Samička má červené pouze temeno, nikdy hruď. U mláďat červená barva chybí, chybí i černá skvrna na bradě, jsou celkově hnědavá, naspodu mnohem hustěji skvrnitá.", "tgt_summary": "The common redpoll (\"Acanthis flammea\") is a species of bird in the finch family. It breeds somewhat further south than the Arctic redpoll, also in habitats with thickets or shrubs.", "id": 1397308}
{"src_title": "Gilbertův syndrom", "tgt_title": "Gilbert's syndrome", "src_document": [{"title": "Historie.", "content": "Gilbertův syndrom byl popsán roku 1901 Francouzem Augustin Nicolas Gilbertem a jeho spolupracovníky v Paříži. V německé literatuře je objev GS spojován se jménem Jens Einar Meulengrachta.", "section_level": 1}, {"title": "Patogeneze.", "content": "GS je způsoben sníženou aktivitou (20–30% aktivita oproti normálu) enzymu UDP-glucuronosyltransferasa, který je kódovaný genem UGT 1A1. V důsledku toho je v krevní plazmě přebytek nekonjugovaného bilirubinu (nerozpustný ve vodě), který je pomaleji konjugován s kyselinou glukuronovou než u zdravých jedinců. Konjugovaný bilirubin je rozpustný ve vodě, a tudíž může být vyloučen močí z těla. (Více na Bilirubin)", "section_level": 1}, {"title": "Projevy.", "content": "Mírná žloutenka, jejíž projevy mohou zesílit po prodělané infekci, půstu, požitím většího množství alkoholu a větší fyzické nebo psychické zátěži. Projevy GS se mohou zesílit při detoxikaci určitých drog, které jsou metabolizovány také UDP-glucuronosyltransferasou. Nemocní mohou také pociťovat únavu, slabost a tlak pod pravým žeberním obloukem. Podle nových výzkumů může zvýšená hladina bilirubinu v krvi napomáhat v prevenci proti ateroskleróze. Interpretace výsledků studie je založená na tom, že bilirubin působí jako antioxidant. Zmiňuje se i o možném využití bilirubinu v terapeutické praxi. Protože si někteří pacienti s Gilbertovým syndromem stěžovali na vážnější příznaky, jako dlouhotrvající únava, problém s udržením soustředění, ztráta chuti k jídlu, bolesti v břišní oblasti, hubnutí, svědění pokožky (bez viditelných změn na kůži) a jiné, bylo provedeno několik studií, které nepotvrdily jednoznačnou souvislost těchto symptomů se zvýšenou hladinou nekonjugovaného bilirubinu u dospělých. Opakovaně se diskutuje o tom, jestli by měl být Gilbertův syndrom klasifikován jako nemoc. Onemocnění je spojováno s vyšší pravděpodobností vzniku žlučníkových kamenů.", "section_level": 1}, {"title": "Diagnóza.", "content": "V krevní plazmě pacientů s GS je větší koncentrace nekonjugovaného bilirubinu, přičemž hladina konjugovaného může být zvýšena jen mírně a do 20% z celkového bilirubinu. Referenční hodnota celkového bilirubinu je 2–21 μmol/l. Pacienti s GS dosahují hodnot cca 21–100 μmol/l.", "section_level": 1}, {"title": "Léčba.", "content": "Gilbertův syndrom nelze vyléčit, mnohdy to ani není nutné vzhledem k asymptomatickému průběhu. V terapii případných projevů se používá celá řada látek s různou účinností:", "section_level": 1}, {"title": "Dědičnost.", "content": "Gilbertův syndrom je zřejmě autozomálně recesivní odchylkou, která se objevuje u 3–15 % indoevropské populace (v ČR 5 % populace). Genotypová frekvence onemocnění je u obou pohlaví stejná, avšak u mužů a žen se GS projevuje v poměru 4:1. To je způsobeno zřejmě vlivem mužských pohlavních hormonů (testosteronu) na snížení aktivity enzymu UDP-glucuronosyltransferasy. Kvůli genetické podstatě onemocnění se objevuje familiární výskyt GS. Z genetického hlediska je onemocnění způsobeno inzercí skupiny nukleotidů TA do promotorové oblasti UGT 1A1 genu, který je umístěn na druhém chromozomu v oblasti 2q37 (má 5 exonů, dlouhý 218 kb). Normální alela obsahuje 6 TA sekvencí, avšak u mutované alely se po inzerci zvýší počet TA sekvencí na 7. Gilbertův syndrom tudíž lze také diagnostikovat metodou PCR.", "section_level": 1}], "src_summary": "Gilbertův syndrom, zkráceně GS, někdy též Meulengrachtův nebo Gilbert-Meulengrachtův syndrom, je dědičná vzácná porucha metabolismu žlučového barviva bilirubinu v krvi. Toto onemocnění se neléčí, nezkracuje délku ani nesnižuje kvalitu života. Onemocnění bývá nejčastěji diagnostikováno mezi 15.–30. rokem života. Syndrom se projevuje především zežloutnutím kůže a očního bělma v důsledku ukládání přebytečného bilirubinu do tkání.", "tgt_summary": "Gilbert's syndrome (GS) is a mild liver disorder in which the liver does not properly process bilirubin. Many people never have symptoms. Occasionally a slight yellowish color of the skin or whites of the eyes may occur. Other possible symptoms include feeling tired, weakness, and abdominal pain. Gilbert's syndrome is due to a mutation in the UGT1A1 gene which results in decreased activity of the bilirubin uridine diphosphate glucuronosyltransferase enzyme. It is typically inherited in an autosomal recessive pattern and occasionally in an autosomal dominant pattern depending on the type of mutation. Episodes of jaundice may be triggered by stress such as exercise, menstruation, or not eating. Diagnosis is based on higher levels of unconjugated bilirubin in the blood without either signs of other liver problems or red blood cell breakdown. Typically no treatment is needed. If jaundice is significant phenobarbital may be used. Gilbert's syndrome affects about 5% of people in the United States. Males are more often diagnosed than females. It is often not noticed until late childhood to early adulthood. The condition was first described in 1901 by Augustin Nicolas Gilbert.", "id": 572589}
{"src_title": "Workload manager", "tgt_title": "Workload Manager", "src_document": [{"title": "z/OS Workload Manager.", "content": "Na mainframe počítačích je současně spuštěno mnoho různých aplikací. Od zpracovávání úloh se očekává stálá doba zpracování a předvídatelná doba přístupu do databází. U z/OS je toto zajištěno pomocí Workload manageru tím, že podle vnějších požadavků daných systémovým administrátorem kontroluje přístup úloh k systémovým zdrojům. Systémoví administrátoři rozdělují úlohy do servisních tříd (= \"service classes\"). Klasifikační mechanismus používá atributy jednotlivých úloh (např. jména programů, identifikace uživatelů, jména protokolů) k určení, která aplikace se má použít. Dodatečně pak systémoví administrátoři definují jednotlivé cíle (= \"goals\") a úrovně priorit (= \"importance levels\") servisních tříd, které představují činnost aplikací. Tyto cíle určují očekávaný pracovní výkon a mohou být definovány pomocí: doby odezvy (= \"response times goals\"), relativní rychlosti (= \"velocity goals\") nebo, pokud neexistují žádné požadavky, jako volné (= \"discretionary goals\"). Doba odezvy udává trvání pracovního požadavku (= \"work request\") mezi zadáním do systému a okamžikem, kdy aplikace ohlásí WLM, že operace je hotova. WLM se poté snaží zajistit, aby průměrná doba odezvy skupiny pracovních požadavků byl dle očekávání, nebo aby část pracovních požadavků splnila očekávání uživatelů. Definice doby odezvy také vyžaduje, aby aplikace komunikovala s WLM. Pokud to není možné, použije se k vyjádření uživatelských požadavků měření relativní rychlosti zpracování (= \"execution velocity\"). Toto měření je založeno na systémových stavech (= \"system states\"), které jsou neustále zaznamenávány. Systémové stavy popisují, kdy pracovní požadavky používaly systémové zdroje a kdy na ně musely čekat, protože zdroje již byly využity. Systémové stavy, kdy zdroje musely čekat, se nazývají stavy zpoždění (= \"delay states\"). Podíl všech používaných stavů ke všem produktivním stavům (tj. používané stavy a stavy zpoždění) vynásobené 100 udává rychlost zpracování. Toto měření nevyžaduje žádnou komunikaci aplikace s WLM, avšak není tak přesné jako doba odezvy. formula_1 Nakonec administrátoři systému určí důležitost každé servisní třídy. Podle toho WLM rozezná, která servisní třída má přednostní přístup k systémovým zdrojům v situacích, kdy je zátěž systému příliš vysoká na zpracování všech požadavků. Servisní třídy a definice cílů jsou organizovány v politice služeb spolu s ostatními komponentami pro hlášení a následnou kontrolu. Toto vše je uloženo jako definice služeb (= \"service definition\") pro přístup k WLM. Aktivní definice služeb je uložena na několika datových souborech, které umožňují systému z/OS využít Parallel Sysplex cluster k přístupu a spouštění. WLM je kompletní kontrolní mechanismus, který průběžně shromažďuje data o činnosti a systémových zdrojích. Zároveň tyto nashromážděná data porovnává s uživatelskými definicemi z definic služeb a upravuje přístup k systémovým zdrojům, pokud nebylo dosaženo požadavků uživatelů. Tento mechanismus se spouští neustále v předem definovaných časových intervalech. K porovnání nashromážděných dat s definicemi cílů se vypočítává index výkonu (= \"performance index\", PI). Index výkonu je číslo, které udává, zda definice cílů pro danou servisní třídu byly splněny, nesplněny nebo překonány. formula_2 formula_3 WLM reguluje přístup servisních tříd podle jejich dosaženého indexu výkonu a jejich důležitosti. K tomu WLM používá nashromážděná data, pomocí kterých odhaduje výsledky případných změn. Změna se provede, pokud je odhad jejího dopadu příznivý pro uživatelem definované požadavky. WLM tyto odhady vypočítává z dat z rozsahu od 20 sekund do 20 minut, to by mělo zajistit statisticky odpovídající sadu dat. Změna může být také provedena v jednom rozhodovacím intervalu k udržení kontroly nad systémem. WLM kontroluje přístup k procesorům systému, I/O jednotkám, systémovému úložišti a spouští a ukončuje procesy. Například přístup k systémovým procesorům kontroluje pomocí priority k vyřízení (= \"dispatch priority\"), která představuje relativní hodnocení činností, které mají být vykonány. Všechny činnosti, které jsou přiřazeny do stejné servisní třídy, mají stejnou prioritu k vyřízení. Priorita k vyřízení je dynamická a nezávisí pouze na prioritě servisní třídy. Její změny závisí na dosažených cílech, využití systému a na požadavcích o systémové procesory. Podobné mechanismy existují pro kontrolu všech všech ostatních systémových zdrojů. Tento způsob, kterým z/OS Workload Manager kontroluje přístup k systémovým zdrojům, se nazývá cílově orientované řízení zátěže (= \"goal oriented workload managment\"). Opačným způsobem je řízení zátěže založené na vyhrazování zdrojů (= \"resource entitlement based workload managment\"), které je mnohem více statické. Tento způsob se používá například u větších Unixových systémů. Těsná spolupráce WLM u z/OS s důležitými aplikacemi (tj. middleware a podsystémy z/OS) je hlavním rozdílem oproti způsobu řízení zátěže u ostatních operačních systémů. WLM je vybaveno rozhraním, které umožňuje podsystémům sdělit WLM, kdy začínají a končí jednotlivé činnosti v systému a jejich klasifikační argumenty. Dodatečně WLM nabízí rozhraní k načtení vyrovnávacích komponent (= \"balancing component\"), ty slouží k umístění pracovních požadavků na nejvhodnější systém u paralelního zpracování. Dále existují dodatečné nástroje, které umožňují databázi a řízení zdrojů hlásit WLM vzniklé konflikty. Poté může WLM urychlit zpožděnou činnost zvýhodněním držitele zablokovaného zdroje. Postupem času se z/OS Workload Manager stal hlavní řídící komponentou pro všechny výkonové aspekty v operačním systému z/OS.", "section_level": 1}], "src_summary": "Workload manager (= WLM) je základní komponentou MVS/ESA (= MVS Enterprise System Architecture) u IBM mainframe operačních systémů a jejich nástupců včetně z/OS. Řídí přístup spuštěných úloh k systémovým zdrojům, a to podle administrátorem definovaných cílů. Komponenta workload manager existuje také pro jiné operační systémy. Například IBM Workload Manager je softwarovým produktem pro operační systém AIX.", "tgt_summary": "In IBM mainframes, Workload Manager (WLM) is a base component of MVS/ESA mainframe operating system, and its successors up to and including z/OS. It controls the access to system resources for the work executing on z/OS based on administrator-defined goals. Workload Manager components also exist for other operating systems. For example, an IBM Workload Manager is also a software product for AIX operating system.", "id": 195776}
{"src_title": "Darja Saltykovová", "tgt_title": "Darya Nikolayevna Saltykova", "src_document": [{"title": "Rodina.", "content": "Narodila se v rodině dvořana Nikolaje Avtonomoviče Ivanova a jeho manželky Anny Ivanovny Davydovové. Její děd Avtonom Ivanov byl významnou osobností v době vlády carevny Sofie Alexejevny a Petra Velikého. Provdala se za rotmistra kavalerie Gleba Alexejeviče Saltykova (cca 1714 – cca 1755), strýce knížete Nikolaje Ivanoviče Saltykova, stala se tak příslušnicí jedné z nejvýznamnějších a nejvlivnějších rodin ruské vysoké šlechty. Z manželství se narodili dva synové Fjodor (1750–1801) a Nikolaj († 1775), budoucí gardisté. Manželé kromě jiných majetků měli dům v centru Moskvy, na roku ulic Velká Lubjanka a Kuzněckij most, velký statek se sídlem měli na břehu řeky Pachry v Moskevské oblasti. Místo, kde později nejčastěji páchala své zločiny, se nacházelo na statku Trojickoje, rovněž poblíž Moskvy.", "section_level": 1}, {"title": "Vraždy.", "content": "Po dobu trvání manželství se násilnické sklony mladé ženy neprojevily, údajně to byla kvetoucí a přitom hluboce zbožná žena, proto o povaze jejího psychického onemocnění se lze pouze dohadovat. Ve věku 25 let Saltyčicha ovdověla a získala tak do plného vlastnictví kolem 600 rolníků (nevolníků) v hospodářstvích rozmístěných v Moskevské, Vologodské a Kostromské gubernii. Přibližně půl roku po smrti muže se objevily první excesy: nejčastěji pro (údajnou) nedbalost při mytí podlah či praní začala tlouci služku prvním předmětem, který jí přišel pod ruku (nejčastěji poleno), její dílo pak dokončili pacholci, kteří nešťastnici ubili k smrti. Postupně od prostého bití přešla k sadistickému mučení. Své oběti nejčastěji trápila hlady, polévala vroucí vodou, trhala jim uši žhavými kleštěmi, pálila vlasy na hlavě, nechávala nahou oběť umrznout atd. Také jedla části jejich těl. S oblibou zabíjela nevěsty, které měly těsně před svatbou. Podle pozdějšího vyšetřování měla celkem zavraždit 139 lidí – svých poddaných, souzena však byla jen za 38 vražd, víc se jí nezpochybnitelně prokázat nepodařilo. Z celkového počtu obětí byli pouze 2 muži.", "section_level": 1}, {"title": "Žaloby.", "content": "Žalob na krutou šlechtičnu šlo mnoho jak k carevně Jelizavetě Petrovně, tak k caru Petrovi III., Saltyčicha však náležela k významnému šlechtickému rodu, jehož hlava Semjov Andrejevič Saltykov byl navíc v letech 1732-1740 gubernátorem Moskvy, kromě toho nešetřila na úplatcích. Proto všechny stížnosti na její adresu byly rozhodnuty v její prospěch a byly předány jí samé k vyřízení; stěžovatelé tak byli ztrestáni karabáčem a posláni do vyhnanství na Sibiř. Teprve v roce 1762 se podařilo dvěma nevolníkům, Saveliji Martinovovi a Jermolaji Iljinovi, jejichž ženy Saltyčicha zavraždila, předat svou žalobu carevně Kateřině Veliké, v té době sotva usednuvší na trůn. Poté se začalo s vyšetřováním; Saltyčicha byla obviněna v roce 1764.", "section_level": 1}, {"title": "Vyšetřování, proces.", "content": "Třebaže šlo o příslušnici vysoké šlechty, využila Kateřina II. kauzu Saltykovové v politickém procesu, který předznamenal novou epochu zákonnosti a práva a moskevskému dvořanstvu demonstroval odhodlání panovnice ji prosadit. Moskevský nejvyšší soud připravil proces, který trval šest let. Vyšetřování vedl speciálně jmenovaný úředník Stěpan Volkov a jeho pomocník dvorní rada kníže Dmitrij Cicianov. Prošli účetní knihy Saltyčichy, což umožnilo stanovit okruh uplácených úředníků. Vyšetřovatelé rovněž prozkoumali zápisy o pohybu jejích nevolníků, v nichž bylo zaznamenáno, kteří byli prodáni, kdo byl ponechán k výdělku a kdo zemřel. Byla zjištěna řada podezřelých zápisů o úmrtích nevolníků, resp. nevolnic. V archivu moskevského gubernátora, moskevského policejního velitele a Syského prikazu (úřadu pro vyřizování stížkostí a žalob poddaných) se našlo 21 žalob na Saltyčichu, podaných jejími nevolníky. Všechny byly vráceny šlechtičně, která nad nimi provedla samosoud. Poté, co tyto skutečnosti vyšly najevo, byla Saltykovová zatčena a uvězněna. Při výsleších jí vyšetřovatelé vyhrožovali mučením (svolení k němuž ovšem neměli), ona se však k ničemu nedoznala, naopak se chovala drze a vyzývavě, spoléhajíc na svého vysokopostaveného příbuzného, moskevského gubernátora Petra Saltykova. Nevalný efekt měla i její přítomnost při výslechu útrpným právem známého loupežníka, kdy jí bylo řečeno, že ona bude další na řadě. Je možné, že věděla, že u ní útrpné právo použito nebude. Řada historiků zastává teorii, že Saltykovová buď sama věděla o podezřelých okolnostech smrti Petra III. a také o dřívějším kompromitujícím milostném vztahu panovnice (tehdy ještě velkokněžny) se Sergejem Saltykovem, jenž je dokonce považován za otce jejího syna, pozdějšího cara Pavla I., nebo se spoléhala na záštitu od osobností, které o těchto panovnici kompromitujících skutečnostech věděli a měli o nich důkazy. Nezabralo ani nabádání ke kajícnosti Dmitrije Vasiljeva, kněze moskevského kostela Nikolaje Divotvorce. Mezitím byla provedena důkladná prohlídka moskevského domu Saltykovové a v jejím sídle ve vesnici Trojické, následovaná výslechem stovek svědků. Byly zajištěny a prozkoumány účetní knihy, které obsahovaly informace o úplatcích moskevským úředníkům, a svědkové vypovídali o vraždách včetně jmen obětí a dat jejich úmrtí. Na jaře roku 1765 bylo vyšetřování formálně skončeno a předáno k dalšímu jednání k 6. departmentu Vládního senátu. Na závěr vyšetřování Volkov dospěl k závěru, že Darja Saltykovová je «nezpochybnitelně vinna» smrtí 38 lidí a je v podezření ze smrti dalších 26 osob.", "section_level": 1}, {"title": "Soud a trest.", "content": "Soudní jednání se táhlo více než tři roky. Závěrem soudci uznali obžalovanou «vinnou bez shovívavosti» třiceti osmi prokázanými vraždami a mučením. Nevynesli však konkrétní rozsudek, přesunuvše břemeno přijetí konečného rozhodnutí na panujícího monarchu, tedy na Kateřinu II. Panovnice vypracovala rozsudek v průběhu září roku 1768. O tom, že to nebylo jednoduché, svědčí to, že rozsudek několikrát přepisovala, dochovaly se čtyři její vlastnoruční koncepty. 12. října poslala do Senátu dekret, v němž podrobně popsala jak trest, uložený Saltykovové, tak i způsob a sled jeho vykonání. Na stránkách tohoto rozsudku je – rukou Kateřiny – místo slova \"ona\" použito slovo \"on\"; předpokládá se, že tím panovnice chtěla vyjádřit, že si Saltykovová nezaslouží být zvána ženou. Saltykovová Darja Nikolajevna byla odsouzena: Bylo rovněž nařízeno poslat na nucené práce její spolupachatele, kněze vesnice Trojickoje Stěpana Petrova, dále jednoho z hajduků a pacholka šlechtičny. Kromě toho panovnice svým nařízením ze dne 2. října 1768 vrátila dvěma synům Saltyčichy veškerý matčin majetek, který do té doby byl v opatrovnické správě. Trest odsouzené «Darji, Nikolajovy dcery» v části «veřejné hanby» byl vykonán 17. října 1768 na Rudém náměstí v Moskvě. Mezitím pro ni byla v Ivanovském monastýru připravena zvláštní místnost, zvaná «kajícná». Její výška nepřevyšovala 2,1 m a byla zcela zapuštěna pod úrovní okolního terénu, což vylučovalo jakoukoli možnost proniknutí denního světla zvenčí. Vězeňkyně byla držena v úplné tmě vyjma doby příjmu potravy. Nebyly jí dovoleny vycházky, měla zakázáno přijímat i posílat korespondenci. Pouze v hlavní církevní svátky ji vyvedli z kobky k nevelkému okénku ve stěně chrámu, přes které mohla sledovat liturgii. Tento tvrdý režim trval 11 let, poté byl zmírněn: odsouzená byla přemístěna do kamenného přístavku u chrámu, který měl okénko. Jeho návštěvníci měli dovoleno do něj nahlížet i hovořit s vězeňkyní. Podle historických pramenů «Saltykovová, když se shromáždili zvědavci u železné mříže okénka její cely, klela, plivala a strkala klacky přes okénko, v letní čas otevřené». Zde prožila dalších 33 let života; v této době měla porodit dítě, jež počala s vězeňským strážným a jehož další osud není znám. Zde i zemřela. Pochována byla na hřbitově Donského kláštera, kde byla pohřbena i její rodina. Dochoval se zde její náhrobek. Po její smrti byla její kobka přeměněna v sakristii, jež byla v roce 1860 spolu s kostelem zbořena.", "section_level": 1}], "src_summary": "Darja Nikolajevna Saltykovová ( Дарья Николаевна Салтыкова; , Moskva – tamtéž) byla ruská šlechtična, která vešla do historie jako sériová vražedkyně a sadistka. Lid jí přezdíval \"Saltyčicha\" či \"lidojedka\".", "tgt_summary": "Darya Nikolayevna Saltykova (; , Ива́нова; March 22, 1730 – December 27, 1801), commonly known as Saltychikha (), was a Russian noblewoman, sadist, and serial killer from Moscow, who became notorious for torturing and killing most of her slaves, mostly females. Saltykova has been compared to the earlier Hungarian \"Blood Countess\", Elizabeth Báthory, who committed similar crimes in her home, Čachtice Castle, against servant girls and local serfs.", "id": 324006}
{"src_title": "Křepelka polní", "tgt_title": "Common quail", "src_document": [{"title": "Vzhled.", "content": "Křepelka má zavalité tělo s malou hlavou, krátkýma nohama i ocasem a zakulacenými, poměrně dlouhými křídly. Na hlavě má výrazné, i když poměrně malé oči a silný, lehce zahnutý zobák. Dosahuje délky těla 18–22 cm a hmotnosti 91–130 g. Je nenápadně zbarvená – světlehnědá se světlejším břichem. Peří na hřbetě je pokryté tmavohnědými skvrnami, na bocích má bělavé proužky, na hlavě bývá vyvinuta tmavá „čepička“. Samci mají černý pruh uprostřed hrdla.", "section_level": 1}, {"title": "Rozšíření.", "content": "Křepelka hnízdí v otevřené zemědělské krajině s pastvinami a obilnými poli, případně v lesostepích. V České republice hnízdí po celém území především v nižších polohách, byla však zaznamenána i na hřebeni Krkonoš a Hrubého Jeseníku. Celková početnost byla v letech 2001–2003 odhadnuta na 5000–10 000 párů. Křepelka polní hnízdí roztroušeně v celé Evropě od jižní čísti Britských ostrovů po Řecko a Ural, vyhýbá se vysokým horám (Alpy, Karpaty, Kavkaz) a souvislým lesním porostům. Na východ zasahuje do Asie, kde žije v Turecku, Íránu, Afghánistánu a severní Indii, ale také v Kazachstánu, Mongolsku a na jižní Sibiři, východní hranici jejího rozšíření tvoří Bajkal. Vyhýbá se vysokým horám a pouštím. Izolovaná populace, někdy vyčleňovaná jako samostatný poddruh, žije v savanách východní a jižní Afriky. Africké křepelky nejsou na rozdíl od evropských a asijských ptáků stěhovavé.", "section_level": 1}, {"title": "Migrace.", "content": "Křepelka polní je jedním z mála typicky stěhovavých druhů ptáků z řádu hrabavých. Křepelky z České republiky odlétají na konci srpna a v průběhu září, vracejí se zpravidla v průběhu dubna. Evropské křepelky zimují v severní Africe, hlavně v Maroku a v oblasti Sahelu. Křepelky z asijských populací zimují v jižní Indii a na Srí Lance. Před odletem křepelky zkonzumují velké množství potravy, což se projevuje zvýšením hmotnosti a vytvořením tukové vrstvy pod kůží. Ta pro migrující ptáky představuje energetickou rezervu. Migrující křepelky jsou místy, např. v Řecku, na Maltě či v Egyptě ve velkém chytány do sítí a konzumovány, vyrábějí se z nich dokonce i masové konzervy. Bylo tomu tak odedávna. Ve Starém zákoně (Ex. 16:1–13) se vypráví o zázračném příletu křepelek, který zachránil hladovějící Izraelity v Sinajské poušti před smrtí hladem. Podle staré pověry je každé hejno táhnoucích křepelek vedeno jedním chřástalem polním, proto se chřástal jmenuje německy \"der Wachtelkönig\" (tj. král křepelek). Migrace chřástalů a křepelek se sice odehrává přibližně ve stejnou dobu a oba druhy táhnou především v noci, společný tah v jednom hejnu však pozorován nebyl.", "section_level": 1}, {"title": "Rozmnožování.", "content": "Na rozdíl od příbuzné koroptve je křepelka polní polygamní druh. Kohoutci začínají tokat krátce po příletu na hnízdiště. V době toku se sameček křepelky ozývá charakteristickým, daleko slyšitelným trojslabičným voláním, které lze vyjádřit slovy „\"pik per vik\"“. Snad ve všech zemích, kde se křepelky vyskytují, bývá jejich hlas převáděn do lidské řeči. V češtině křepelka volá „pět peněz“ nebo „pojď pod mez“, v němčině „Bück den Rück“ nebo „Bitt für uns“, v angličtině „Whet my feet“, v srbochorvatštině „Puć puruć“, v maďarštině „Pity palaty“ a latinsky, podle Alberta Velikého, „Dic, cur hic“. Kohoutci jsou v toku velmi agresívní a bojují mezi sebou. Toho využívají lidé např. v Ázerbájdžánu a Íránu ke křepelčím zápasům, které jsou méně krvavou obdobou kohoutích zápasů. Počátkem června klade slepička 8–14 žlutohnědých, tmavě kropenatých vajec. Hnízdo tvoří pouze důlek vyslaný suchými stébly, případně trochou peří. Inkubace trvá 17 dní, pak se líhnout mláďata, jejichž prachový šat má podobně kropenaté zbarvení jako skořápka vajec. Mláďata jsou, jako u všech hrabavých, nekrmivá, matka je vodí asi 30 dnů, poté se osamostatňují. Kohoutek se nepodílí na péči o mláďata.", "section_level": 1}, {"title": "Potrava.", "content": "Potravu mláďat tvoří především měkký hmyz a pavouci, u dospělých postupně podíl hmyzu v potravě klesá ve prospěch rostlinné složky, jíž tvoří především semena trav a jiných rostlin, případně listy a květy.", "section_level": 1}, {"title": "Ochrana.", "content": "Křepelka polní (silně ohrožený druh dle vyhlášky 395/1192Sb.) je hodnocena jako ubývající druh. Ohrožuje ji zejména lov, zejména v době tahu ve středomořské oblasti. V České republice křepelka není lovným druhem. V hnízdní době ji ohrožuje, podobně jako chřástala polního (silně ohrožený dle vyhlášky 395/1192Sb.) a koroptev polní (ohrožený druh dle vyhlášky 395/1992Sb.), zejména necitlivé vyžínání lučních porostů v červnu (mělo by se provádět až v červenci nebo počátkem srpna a v podhůří nejlépe až v polovině srpna). Dle §5 odst. 3 zákona 114/1992Sb. by se měli zemědělci vyhýbat místům kde se křepelky nachází a posekat je až později (citace: „Fyzické a právnické osoby jsou povinny při provádění zemědělských, lesnických a stavebních prací, při vodohospodářských úpravách, v dopravě a energetice postupovat tak, aby nedocházelo k nadměrnému úhynu rostlin a zraňování nebo úhynu živočichů nebo ničení jejich biotopů, kterému lze zabránit technicky i ekonomicky dostupnými prostředky. Orgán ochrany přírody uloží zajištění či použití takovýchto prostředků, neučiní-li tak povinná osoba sama.“). Z Rozhodnutí MŽP Č. j.: MZP/2019/570/621 lze citovat, že „plochy, které jsou biotopem zvláště chráněných druhů v kategorii silně ohrožené a kriticky ohrožené, musí být obdělávány tak, aby nebyly v rozporu se zákazy k jejich ochraně, jinak jen pokud by byla povolena výjimka; vyloučení zvláštní ochrany pro běžné obhospodařování podle §50 odst. 3 zák. 114/1192Sb., kdy stačí stanovisko ke způsobu a době zásahu, se týká pouze zvláště chráněných druhů v kategorii ohrožený.“. Případně je třeba žádat o výjimku dle §56 114/1992Sb.", "section_level": 1}, {"title": "Zajímavost.", "content": "w V egyptských hieroglyfech představuje obrázek křepelky hlásku w nebo u, podle některých názorů však tímto ptákem není křepelka, ale spíše kulík nilský (Pluvianus aegyptius). Pro staré Egypťany měla nicméně křepelka velký význam jako lovný pták, křepelky byly na tahu chytány do sítí a buďto přímo konzumovány, nebo vykrmovány v klecích, často s přeraženými křídly. Napodobené křepelčí volání se jako motiv objevuje často i ve vážné hudbě, využili jej např. český skladatel Leopold Koželuh nebo německý skladatel Ludwig van Beethoven (6. Symfonie - Pastorální) a Rakušan Joseph Haydn.", "section_level": 1}], "src_summary": "Křepelka polní (\"Coturnix coturnix\") je nejmenší evropský zástupce řádu hrabavých a čeledi bažantovitých. Zároveň je jediným vysloveně stěhovavým hrabavým ptákem v Evropě.", "tgt_summary": "The common quail (\"Coturnix coturnix\"), or European quail, is a small ground-nesting game bird in the pheasant family Phasianidae. \"Coturnix\" is the Latin for this species. With its characteristic call of \"wet my lips\", this species of quail is more often heard than seen. It is widespread in Europe and North Africa, and is categorised by the IUCN as \"least concern\". It should not be confused with the Japanese quail, \"Coturnix japonica\", native to Asia, which, although visually similar, has a very distinct call. Like the Japanese quail, common quails are sometimes kept as poultry.", "id": 2298985}
{"src_title": "Adam Foote", "tgt_title": "Adam Foote", "src_document": [{"title": "Kariéra.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Hráčská kariéra.", "content": "Adam se narodil v kanadském Torontu, kde je lední hokej nesmírně populární a kde také začal hrát Foote. V mládí nastupoval v nižší ontarijské lize za tým Whitby Midgets, kde patřil k nejlepším hráčům ligy. Před sezónou 1988/1989 přešel do juniorského týmu Sault Ste. Marie Greyhounds, hrajícího Ontario Hockey League (OHL). V sezóně se ukázal být velice nadějným obráncem a všimly si ho i týmy v National Hockey League (NHL). Proto byl už v roce 1989 draftován ve 2. kole (22. celkově) týmem Quebec Nordiques. V sezóně 1989/1990 se v Sault Ste. Marie ještě výrazně zlepšil a je s podivem, že nehrál za žádný kanadský výběr na MS juniorů. V sezóně 1990/1991 se mu v Sault Ste. Marie dařilo natolik, že byl vybrán do 1. All-star týmu OHL, což je výběr ideální sestavy ligy OHL. V sezóně 1991/1992 už měl šanci prosadit se do NHL. Sezónu sice začal v AHL v týmu Halifax Citadels, ale po 6 zápasech si ho tým Quebec Nordiques povolal do sestavy a nabídnutou šanci, už Adam Foote nepustil. Ve 46 zápasech nastřádal 7 kanadských bodů. V sezóně 1992/1993 už hrál celou sezónu za Quebec a zahrál si poprvé i v Playoff NHL. V sezóně 1993/1994 ho trápila zranění, kvůli kterým sehrál jen 45 zápasů a v sezóně 1994/1995 se hrála v NHL jen polovina sezóny kvůli stávce hráčů. Adam Foote si vybudoval pověst spolehlivého obránce, který má skvělé vůdčí schopnosti. Před sezónou 1995/1996 se tým Quebec Nordiques stěhoval do Denveru a přejmenoval se na Colorado Avalanche. Nově vzniklý tým začal přeorganizovávat sestavu, ale Foota si nechali a on společně s dalšími spoluhráči se odvděčil, jak nejlépe mohl a společně pro tým vyhráli Stanley Cup. Po sezóně ještě nastoupil za reprezentaci Kanady na Světovém poháru, kde tým Kanady prohrál až ve finále 1-2 na zápasy s USA a tak získal Adam Foote svojí první medaili z mezinárodního hokeje a to stříbrnou medaili. V další sezóně 1996/1997 sice s Coloradem vyhrál základní část NHL a tím pádem Presidents' Trophy, ale v Playoff vypadli už v 1. kole. V sezóně 1997/1998 pokračoval ve spolehlivé a vyrovnané hře a vysloužil si nominaci do sestavy kanadské reprezentace pro Zimní olympijské hry v Naganu. Tým Kanady měl velké ambice získat zlaté medaile, ale po porážcee v semifinále s Českou republikou 1:2 na nájezdy a s Finskem v bitvě o 3. místo prohráli 2:3 odjeli bez medaile. Další 4 sezóny poznamenala jeho kariéru četná zranění. V sezóně 2000/2001 dokonce sehrál kvůli zraněnému rameni jen 35 zápasů. V té době dokonce uvažoval o ukončení hráčské kariéry. Nakonec bylo štěstí, že to neudělal. S týmem totiž vyhrál v základní části NHL a nakonec vyhrál s Coloradem i svůj druhý Stanley Cup. V sezóně 2001/2002. Hrál na svých druhých Zimních olympijských hrách v týmu Kanady. V Salt Lake City se jim na rozdíl od Nagana dařilo a po výhrách ve čtvrtfinále s Finskem 2:1, v semifinále s Běloruskem 7:1 a ve finále s USA 5:2 vyhráli zlaté medaile a pro Foota to byla první zlatá medaile na významném hokejovém turnaji. Sezóna 2002/2003 byla z hlediska kanadského bodování jeho nejúspěšnější v NHL, když v 78 zápasech dal 11 gólů a 20 asistencí, což po součtu znamená 31 kanadských bodů. V sezóně 2003/2004 si připsal jen o bod méně. Sezóna 2004/2005 se v NHL nehrála kvůli výluce, což Foote využil k doléčení zranění a šrámů. Po výluce byl Volným agentem bez smlouvy a jako takový podepsal smlouvu s týmem Columbus Blue Jackets. V sezóně 2005/2006 se stal kapitánem Columbusu, hned ve své první sezóně v tomto klubu. V této sezoně byl ve svých 34 letech také povolán do reprezentace Kanady na Zimní olympijské hry v Turíně. Kde ovšem Kanada po porážce ve čtvrtfinále od Ruska 0:2 skončila až na 7. místě. Ani v Columbusu se mu nevyhnula zranění. Po necelých třech sezónách byl 26. února 2008 vyměněn do \"svého\" Colorada Avalanche za 1. kolo draftu 2008 (\"tento výběr v draftu později Columbus vyměnil do Philadelphia Flyers, kteří si vybrali hráče\" Lucu Sbisu). V Coloradu se 36letý, fanoušky milovaný obránce cítil o moc lépe i kvůli rodině, která tu měla domov a na konci sezóny 2007/2008, si zahrál po dlouhé době i v Playoff, kde ovšem Colorado vypadlo v semifinále s Detroitem Red Wings. V sezóně 2008/2009 se opět trápil se zraněním a odehrál pouze 42 zápasů. V Coloradu hrál až do konce sezóny 2010/2011 kdy 9. dubna 2011 oficiálně oznámil konec aktivní kariéry.", "section_level": 2}, {"title": "Trenérská kariéra.", "content": "Pro sezónu 2012/13 získal angažmá v americké mládežnické lize, konkrétně v týmu Colorado Thunderbirds na pozici asistenta trenéra. Pro sezónu 2013/14 si jej do svého trenérského týmu vybral bývalý spoluhráč Patrick Roy, jenž se stal hlavním trenérem klubu NHL - Colorada Avalanche. Foote působil na pozici jeho asistenta a měl na starosti defenzivu týmu.", "section_level": 2}], "src_summary": "Adam Foote (* 10. července 1971, Toronto, Ontario, Kanada) je bývalý kanadský hokejový obránce, který úspěšně reprezentoval Kanadu na několika důležitých turnajích a s týmem Colorado Avalanche dvakrát vyhrál slavný Stanley Cup.", "tgt_summary": "Adam David Vernon Foote (born July 10, 1971) is a Canadian former professional ice hockey defenceman, is the former head coach of the Kelowna Rockets of the Western Hockey League. He was fired from that position on February 19, 2020. He was best known for his physical presence and gritty play as a stay-at-home defenceman. Foote was drafted out of the Ontario Hockey League (OHL) 22nd overall in the 1989 NHL Entry Draft by the Quebec Nordiques. He began his National Hockey League (NHL) career with the Nordiques in 1991–92 before relocating with the franchise to Colorado, where he won two Stanley Cups in 1996 and 2001. In 2005, Foote signed with the Columbus Blue Jackets, where he served as team captain for three seasons. He then returned to the Avalanche in 2008 via trade, where he would eventually complete his playing career. Foote was the last active NHL player from the Quebec Nordiques. Internationally, Foote won a gold medal in 2002 Winter Olympics and a World Cup championship in 2004 with Team Canada. After his playing career, he began coaching with the Avalanche. He was named the head coach of the Kelowna Rockets in 2018. He was subsequently fired as head coach in February, 2020", "id": 2112561}
{"src_title": "Sąjūdis", "tgt_title": "Sąjūdis", "src_document": [{"title": "Počátky.", "content": "Roku 1987 se ustavily první organizace (na ochranu památek), nezávislé na vládě Litvy: v březnu to byla „Talka“ (Brigáda), v květnu ekohumanitní „Santarvė“ (součinnost nebo srozumění), která se později přejmenovala na klub „Žemyna“. Ve Vilniusu se vyrojilo spousty intelektuálních diskusních klubů. Snaha litevské inteligence o vytvoření organizace širší působnosti se projevila také v květnu 1987. Tehdy zásluhou Česlova Kudaby a jiných byla založena organizace, nazvaná Litevským kulturním fondem. Jeho úkolem bylo rozmnožovat kulturní dědictví, sbírky na restauraci památek, výzkum. Neoficiální cíle byly mnohem širší, ale pro omezování ze strany vlády se nemohla stát společenskou organizací širokého dosahu. Bylo zakázáno tvořit pobočky fondu a jeho činnost byla silně kontrolována. Většině řadových příznivců Hnutí (Sąjūdisu) dodala odvahy nekompromisní snaha Litevské ligy svobody (Lietuvos Laisvės Lyga) a jiných disidentských organizací o nezávislost Litvy, vyjádřená požadavkem zlikvidovat následky tajných dodatků k Ribbentropově-Molotovově paktu, který byl podepsán 23. srpna 1939 v Kremlu. Tento požadavek byl poprvé veřejně deklarován na shromáždění u památníku Adama Mickiewicze 23. srpna 1987.", "section_level": 1}, {"title": "Formování a politické cíle.", "content": "Za vlastní počátek hnutí se obvykle považuje založení Iniciativní skupiny Sąjūdisu 3. června 1988. Ji tvořilo 35 významných osobností litevské vědy a umění, z nich 17 členů komunistické strany. Ustavující sjezd LPS (Sąjūdisu) se konal 22.–23. září 1988. Do ustavujícího sjezdu LPS bylo zvoleno 1027 delegátů, které zvolily skupiny podporovatelů Sąjūdisu ze všech okresů tehdejší Lit. SSR (litevsky LTSR), a zaregistroval se 1021 delegát. Nejvíce bylo vědců a umělců: 283 693 delegátů – s vysokoškolským vzděláním. Na činnosti Sąjūdisu se podílelo kolem 180 000 lidí. Na ustavujícím sjezdu LPS byl přijat program a stanovy, vytvořen řídící aparát. Ve volbách do rady Sněmu LPS dostal nejvíce hlasů Romualdas Ozolas (193 z 212). Oficiálně byl LPS zaregistrován 16. března 1989. LPS vydával neoficiální samizdatový časopis \"Sąjūdžio žinios\" (Zprávy Sąjūdisu) a legální týdeník \"Atgimimas\" (Obrození). Zpočátku (z opatrnosti) deklarovala jako cíle kulturní obrodu, demokratizaci a ekonomickou nezávislost (především na Moskvě), spolupráci s Komunistickou stranou Litvy. Od listopadu 1988 LPS zaujal samostatnější politickou pozici, postupně se čím dál více začal distancovat od KS Litvy a 16. února 1989 veřejně deklaroval, že hlavním cílem hnutí je obnovení nezávislosti. Tak se stal opozicí KS Litvy, která ještě další půlrok opakovala hesla přestavby vylepšení SSSR (a o „světlých zítřcích“). 26. března 1989 ve volbách na sjezd lidových poslanců Sovětského svazu LPS podporovaní poslanci získali 36 míst ze 42. 24. února 1990 (opakované hlasování 4.–10. března) ve volbách do Nejvyššího sovětu Lit. SSR Sąjūdisté získali 101 mandátů ze 141 možných. Právě hlasy poslanců od Sąjūdisu rozhodly o přijetí Zákona (lit. Aktas) o obnovení nezávislosti Litvy dne 11. března 1990.", "section_level": 1}, {"title": "Organizační struktura.", "content": "Na ustavujícím sjezdu LPS byly vytvořeny koordinační orgány LPS: Sněm LPS (220 členů) a Rada sněmu LPS (35 členů). 25. listopadu 1989 byl předsedou Rady sněmu LPS zvolen Vytautas Landsbergis, byl založen sekretariát LPS. Existovala konkurence mezi Vilniuskými a Kaunaskými uskupeními LPS. Kaunaské uskupení bylo radikálnější a neustále naléhala zaujmout nekompromisní stanovisko k vystoupení ze SSSR.", "section_level": 1}, {"title": "Členové Iniciativní skupiny Sąjūdisu(LPS).", "content": "IS LPS byla zvolena 3. června 1988 v sále Akademie Věd Lit.SSR. Protože Inga Lukošaitė členství odmítla, zbylo 35 členů:", "section_level": 1}, {"title": "Dobová reakce jiných států na LPS a tehdejší události v Litvě.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "USA.", "content": "V USA byly LPS a snaha o nezávislost Litvy hodnoceny velmi dvojznačně. Američané, kteří pocházeli z Pobaltských států začali naléhat na Kongres, aby byla aktivně podpořena nezávislost. Oficiální vláda USA, především George Bush, nabádala LPS k dohodě s vůdcem SSSR M. Gorbačovem. Litevská otázka byla široce diskutována na sovětsko-amerických jednáních. USA nabádaly SSSR nepoužít vojenskou sílu v Baltských státech, neboť v opačném případě by Moskva utrpěla ekonomické sankce. USA odsoudila události ze 13. ledna 1991 ve Vilniusu. Prostí Američané fandili LPS a myšlence nezávislosti Litvy. Administrativa USA opatrně hodnotila Vytautase Landsbergise a pokládala za rozumnější rozmluvy s premiérkou Kazimierou Prunskienė.", "section_level": 2}, {"title": "Německo.", "content": "Činnost LPS časově souhlasila s řešením problému sjednocení Německa. Oficiální pozice tehdejšího NSR byla neutrální. Bylo tvrzeno, že podpora Sąjūdisu by mohla mít negativní vliv na vztahy mezi Německem a SSSR. Tehdejší (1988-1991) spolkový kancléř Helmut Kohl byl pro taktiku drobných krůčků, ale nakonec prohlásil, že NSR neuznává sovětskou anexi Baltských států.", "section_level": 2}, {"title": "Velká Británie.", "content": "Britové, kteří oponovali SSSR v otázce geopolitiky, vždy podporovali snahu Baltských států o nezávislost. V roce 1990 se v Londýně premiérka Velké Británie Margaret Thatcherová setkala s Vytautasem Landsbergisem, kterému radila chovat se obezřetně a nabádala ho začít vyjednávání se SSSR. Ve své knize vzpomínek (The Downing Street Years.) Margaret Thatcherová Vytautase Landsbergise nazývala prezidentem.", "section_level": 2}, {"title": "Francie.", "content": "Francouzský prezident François Mitterrand hodnotil kriticky záměry Sąjūdisu. 11. března 1990 neoficiálně prohlásil: „Litevci vše jen pokazí. Oni skoro nikdy nebyli svobodní. A když byli, měli režim - diktaturu. Politováníhodní lidé. Pochopil bych, kdyby se Gorbačov musel uchýlit k použití násilí.“ F. Mitterrand negativně hodnotil i osobnost V. Landsbergise: „Landsbergis je umělec, ne politik.“ V dubnu 1990 prezident François Mitterrand spolu se spolkovým kancléřem Helmutem Kohlem uveřejnili dopis V. Landsbergisovi, ve kterém ho požádali o suspendování vyhlášení nezávislosti Litvy.", "section_level": 2}, {"title": "Československo (ČSFR).", "content": "Již 13. března 1990 pozval prezident ČSSR Václav Havel předsedu litevského parlamentu Vytautase Landsbergise k návštěvě Československa a tím vyjádřil podporu litevskému boji za obnovení nezávislosti. V polovině září, zhruba půl roku po provedení prvních nezávislých voleb, které skončily vítězstvím Sąjūdisu, navštívila ČSFR na pozvání předsedy federální vlády M. Čalfy předsedkyně prvé samostatné litevské vlády Kazimira Prunskienė, aby získala podporu pro demokratizační proces a obnovu nezávislosti Litvy. Setkala se s prezidentem V. Havlem, předsedou parlamentu A. Dubčekem a předsedy republikových vlád. Československé Federální shromáždění se zařadilo mezi prvé parlamenty, které odsoudily krvavý zásah sovětských bezpečnostních sil(OMONu) ve Vilniusu (v období kolem) 13. ledna 1991. Represivní postup sovětských bezpečnostních sil odsoudil prezident Havel, jenž vyzval sovětského prezidenta M. Gorbačova k zastavení násilí a řešení sporných problémů demokratickou cestou a navrhl Prahu k setkání obou stran. Zároveň upozornil, že ČSFR (tehdy ještě člen Varšavské smlouvy) by nemohla nést spoluzodpovědnost za použití ozbrojených sil jiné členské země proti vlastnímu obyvatelstvu. Prezident Havel tuto problematiku přenesl na historické setkání prezidentů ČSFR, Maďarska a Polska ve Visegrádu (13.?) (15.?) února 1991, kde středoevropští státníci odsoudili jakoukoli formu totalitarismu. Navzdory postoji prezidenta však československá diplomacie s navázáním oficiálních diplomatických styků váhala, ostatně jako téměř všechny státy, až do porážky 1991 moskevského srpnového puče. Ministr zahraničních věcí Jiří Dienstbier odůvodňoval zdrženlivý postoj odkazem na uznání Slovenského státu litevskou vládou de iure po likvidaci Československa v roce 1939. Československá vláda uznala nezávislost Litvy a druhých pobaltských republik 29. srpna 1991. Diplomatické styky byly obnoveny 9. září 1991. Od roku 1992 byla podepsána smlouva o oboustranném bezvízovém styku.", "section_level": 2}, {"title": "Island.", "content": "11. února 1991 Island jako první uznal nezávislost Litvy. V únoru téhož roku jako první navázal diplomatické styky s Litvou.", "section_level": 2}, {"title": "Opozice.", "content": "Opozičním hnutím proti činnosti Sąjūdisu bylo Jedinstvo. Tato organizace byla proti změnám, zejména proti osamostatnění Litvy, dále proti odtržení Litevské KS od KSSS (heslo: zůstat na platformě KSSS) i proti dalším liberalizačním snahám. Zásahu proti parlamentu a televizní věži ve Vilniusu předcházely v počátkem ledna útočné mítinky Jedinstva ve Vilniusu. Hnutí Jedinstvo ztratilo na významu po ukončení srpnového puče 1991 v Moskvě.", "section_level": 1}, {"title": "LPS po roce 1993.", "content": "Roku 1993 se LPS rozhodl reorganizovat se z politické na společenskou organizaci a upustit od aktivní politické činnosti. Skoro každý rok se konají jeho sjezdy, které přijímají rezoluce o nejdůležitějších politických otázkách, Rada LPS vydává prohlášení, organizuje mitingy a stávkové hlídky.", "section_level": 1}], "src_summary": "Litevské hnutí za přestavbu (litevsky \"Lietuvos Persitvarkymo Sąjūdis\", LPS) známé spíše jako Sąjūdis („hnutí“), je občanské hnutí vzniklé v roce 1988, které mělo nejprve za cíl dosáhnout skutečné autonomie Litvy v rámci Sovětského svazu a po zradikalizování začalo usilovat o plnou litevskou nezávislost. Tohoto cíle dosáhlo 11. března 1990, kdy z iniciativy především Vytautase Landsbergise Nejvyšší sovět Litevské sovětské socialistické republiky vyhlásil \"Zákon o obnovení nezávislého litevského státu\". (Reálná nezávislost však byla dosažena až po 21. srpnu 1991.)", "tgt_summary": "Sąjūdis (, \"Movement\"), initially known as the Reform Movement of Lithuania (), is the political organisation which led the struggle for Lithuanian independence in the late 1980s and early 1990s. It was established on 3 June 1988, and was led by Vytautas Landsbergis. Its goal was to seek the return of independent status for Lithuania.", "id": 376823}
{"src_title": "Kněžské bratrstvo svatého Petra", "tgt_title": "Priestly Fraternity of Saint Peter", "src_document": [{"title": "Historie.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Založení.", "content": "FSSP bylo založeno 18. července 1988 v opatství Hauterive ve Švýcarsku skupinou 11 kněží a jednoho jáhna, vedenou Josefem Bisigem. Tito byli původně členy Kněžského bratrstva sv. Pia X., jehož generálním představeným byl Mons. Marcel Lefebvre, nicméně opustili je po nedovolených biskupských svěceních v Écône a následném oznámení exkomunikace nad arcibiskupem Lefebvrem, spolusvětitelem a svěcenci. Svatý stolec bratrstvo uznal a schválil. Jeho prvním generálním představeným se stal Josef Bisig.", "section_level": 2}, {"title": "Kanonický status.", "content": "Podle kanonického práva je FSSP „klerikální společnost apoštolského života papežského práva“. Není tedy institutem zasvěceného života a jeho členové tak neskládají žádné náboženské sliby. Papežské právo Bratrstva pak znamená, že bylo založeno papežem a jen jemu (skrze Papežskou komisi Ecclesia Dei), namísto místním biskupům, má povinnost se zodpovídat za své akce. Místní biskup však stále dohlíží na práci Bratrstva v jemu svěřené diecézi. V tomto smyslu je tedy organizační a administrativní status Bratrstva stejný jako církevních řádů s papežským právem (např. jezuitů či dominikánů).", "section_level": 1}, {"title": "Charisma.", "content": "Posláním FSSP je podporovat křesťanskou dokonalost na základě zvláštního charismatu, které spočívá v poskytování mší a dalších svátostí římského ritu tak, jak existovaly před druhým vatikánským koncilem. Z toho důvodu Bratrstvo užívá misál a breviář Jana XXIII. z roku 1962, kdy byl vydán naposledy před liturgickými změnami druhého vatikánského koncilu. Tento způsob Mše Svaté (tzv. Tridentská mše), ustanovený sv. Piem V. a Janem XXIII., nikdy nebyl zrušen či zakázán, což potvrdil Benedikt XVI. v motu proprio Summorum pontificum, je společně brán jako „mimořádná forma římského ritu“ (\"Forma Extraordinara\"). Není tak již k jeho slavení potřeba povolení místního biskupa, ale každý kněz se sám může rozhodnout, jakou formu slavení zvolí.", "section_level": 1}, {"title": "Poslání.", "content": "Vzhledem k výše zmíněnému si Bratrstvo staví dvojí poslaní: posvěcovat každého kněze skrze jeho kněžskou službu a takové kněze uvádět do farností, dále pak poskytovat katecheze a slavení svátostí, vést skupiny mládeže, organizovat poutě a obecně podporovat plnost svátostného a kulturního života těm laickým katolíkům, kteří mají taktéž zalíbení ve starším způsobu slavení podle misálu z roku 1962. Pro snazší plnění tohoto poslání Bratrstvo založilo vlastní kněžské semináře, kde vychovává budoucí kněze, kteří by v Bratrstvu sloužili.", "section_level": 1}, {"title": "Struktura.", "content": "Stávajícím generálním představeným FSSP je Andrzej Komorowski. Bratrstvo je rozděleno do tří správních oblastí: a regionů: V současnosti má Bratrstvo dva semináře. Jeden pro německy a francouzsky mluvící se nachází ve Wigratzbadu augšpurské diecézi v Bavorsku, druhý pro anglicky mluvící v Dentonu, statě Nebraska ve Spojených státech amerických. K 1. listopadu 2018 mělo FSSP 460 členů (304 kněží, 14 jáhnů a 142 nevysvěcených seminaristů), z toho tři kněze, jednoho jáhna a jednoho seminaristu českého původu.", "section_level": 1}, {"title": "FSSP v České republice.", "content": "V České republice FSSP trvale působí v českobudějovické diecézi, kde jeho kněz (P. Jakub Václav Zentner FSSP) z pověření biskupa Kročila od října 2018 zajišťuje pravidelné vysluhování tridentské mše v kostele Obětování Panny Marie v Českých Budějovicích a ve farnosti Římov. V březnu 2019 pak přibyl ještě kostel sv. Jakuba v Nepomuku. Do vícera dalších diecézí pak kněží FSSP českého původu pravidelně dojíždějí ze svých působišť v Jižních Čechách, Německu a Rakousku. Kněží FSSP v ČR pravidelně vysluhují mše svaté a svátosti v tradiční formě a organizují a vedou víceré poutě ročně. Dalšími každoročními velkými akcemi jsou setkání rodin, tábory a setkání pro děti a mládež a především \"Hovory o víře\", což je asi týden trvající pásmo přednášek, na němž vedle kněží FSSP přednášejí i další významní reprezentanti českého konzervativního a tradičního katolicismu, jako jsou např. prof. P. Efrem Jindráček OP, doc. Tomáš Machula, PhDr. Radomír Malý, prof. Petr Osolsobě, doc. P. Stanislav Přibyl, P. Štěpán Smolen, P. Radim Valík OSB. FSSP se rovněž podílelo na organizaci návštěv kardinála Burkea a biskupa Schneidera v České republice. Biskup Schneider při obou svých návštěvách udělil tradiční formou svátost biřmování věřícím připraveným kněžími FSSP. Při svých akcích FSSP často úzce spolupracují s vyšebrodským klášterem a několika tradičně orientovanými farnostmi.", "section_level": 2}, {"title": "Kritika.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Podpora Novus Ordo.", "content": "Ačkoliv FSSP slouží tradiční mši svatou, přece uznává pokoncilní liturgii za legitimní. Sloužení tradiční mše svaté označuje za své charisma a tudíž nemůže vznášet nárok na všeobecné sloužení tradičního ritu u společenství, která mají charisma Novus Ordo. V návaznosti na Benedikta XVI. označují Novus Ordo za řádnou formu římské liturgie.", "section_level": 2}, {"title": "Financování místních diecézí.", "content": "FSSP bylo kritizováno za odvádění financí do pokladen místních diecézí.", "section_level": 2}, {"title": "Odchod z FSSPX - vznik FSSP.", "content": "FSSP bylo od počátku ostře kritizováno ze strany arcibiskupa Lefebvra a FSSPX. Odchod skupiny otce Bisiga byl jimi vnímán jako dvojnásobná zrada: jednak jako porušení závazků vůči FSSPX, jednak jako zrada věci tradičního katolicismu a kapitulace před modernistickým Římem. Arcibiskup Lefebvre sám ve své promluvě v roce 1990 označil tyto, kteří se oddělili od FSSPX, za zrádce, kteří činí ďáblovu práci tím, že si \"„třesou rukama s lidmi přidržujícími se modernistických a liberálních idejí zavržených Církví“\". Jakkoliv nemalá rivalita mezi FSSPX a FSSP přetrvala do dnešních dnů, kritika ze strany vedení FSSPX postupně ochabla, zejména pak za vedení biskupa Fellaye, který velmi usiloval o smíření se Svatým stolcem a kanonickou regularizaci FSSPX, a proto jednak hledal v FSSP přirozeného spojence, jednak se snažil vyhnout námitkám, že kritikou FSSP vlastně kritizuje své vlastní směřování. Naopak původní nekompromisní postoj k FSSP přetrval u odpůrců sbližování Říma a FSSPX, především pak u těch, kteří pro ně FSSPX opustili a založili tzv. Odpor.", "section_level": 2}], "src_summary": "Kněžské bratrstvo svatého Petra ( \"Fraternitas Sacerdotalis Sancti Petri\" – FSSP) je společnost apoštolského života tradicionalistických katolických kněží a seminaristů. Je největší z tradičních bratrstev s nezpochybňovaným kanonickým statusem a druhé největší tradiční bratrstvo po FSSPX, ze kterého jeho zakladatelé vzešli. Vedení bratrstva sídlí ve Švýcarsku, jeho generálním představeným je Andrzej Komorowski. V Česku trvale působí v českobudějovické diecézi P. Jakub Václav Zentner a další dva kněží českého původu do ČR dojíždějí, jeden pravidelně a druhý občasně.", "tgt_summary": "The Priestly Fraternity of Saint Peter (; FSSP) is a traditionalist Catholic society of apostolic life for priests and seminarians which is in communion with the Holy See. The society was founded in 1988 under the leadership of 12 priests who were formerly members of the Society of Saint Pius X (SSPX), another traditionalist organization, but were unwilling to remain part of it following the Écône consecrations, which resulted in its bishops being excommunicated by the Holy See. Headquartered in Switzerland, the society maintains two international seminaries: the International Seminary of St. Peter in Wigratzbad-Opfenbach, Bavaria, and Our Lady of Guadalupe Seminary in Denton, Nebraska, United States. The society is officially recognized by the Holy See and its priests celebrate the Tridentine Mass in locations in 124 worldwide dioceses.", "id": 2406265}
{"src_title": "Kata", "tgt_title": "Kata", "src_document": [{"title": "Kata řady Heian.", "content": "Řada Heian je pěticí kat odstupňovaných podle obtížnosti. Jsou to katy tzv. žákovské.", "section_level": 1}, {"title": "Hlavní složky kata.", "content": "Mimo již zmíněných obratů, přesunů a aplikací technik je důležité také fázování neboli časování, kdy je jaká technika provedena. Dýchání je další, na první pohled jednoduchou částí kata. Nejdůležitější je výdech provázený \"kime\" (zpevněním) na konci každé techniky. Bunkai (aplikace) je hlavním prvkem pochopení kata. Jednoduše k čemu jaká technika slouží, jak pomyslní soupeři útočí atd. Embusen je trasou kata, cestou po které se cvičící pohybuje. Nedodržení např. úhlu trasy vede k tomu,že cvičící neskončí na tom samém místě kde začínal.", "section_level": 1}, {"title": "Soutěžní disciplína.", "content": "Na soutěžích se předpokládá naprosté zvládnutí dané katy, hodnotí se rychlost, síla, dynamika i celkový vzhled kata. Jako nominační kata se používají Jion, Bassai-dai, Kanku-dai a Enpi.", "section_level": 1}, {"title": "Bunkai.", "content": "Každá kata obsahuje množství bojových technik a postupů, které by si měl karateka osvojit. K tomu slouží trénink bunkai. Pro označení aplikací kata je možné použít 2 znaky. První z nich Oyo znamená \"praktické užití\" a je výstižnější než slovo Bunkai, které znamená \"rozebrat, analyzovat\". Doslovně přeloženo \"bunkai\" znamená \"analýza\". Nejedná se tedy o \"aplikaci technik\" či sebeobranu v pravém slova smyslu. Pod pojmem bunkai se skrývají i filosofické či historické zajímavosti, které jsou v kata obsažené. Názory na rozbor či analýzu kata se velmi liší – v JKA je tréninkový systém postaven dominantně na kata, ve sportovním karate se analýza kata vesměs vypouští. Každý z přístupů má své výhody a nevýhody. Zde se třeba si uvědomit, že v minulosti mistři okinawa-te učili jednu, dvě nebo maximálně tři kata a v nich se odrážel celý systém jejich boje. Dnešní vysoký počet kata v Šótókanu vznikl v nedávné minulosti.", "section_level": 1}], "src_summary": "Kata (v japonštině 型) je jedna ze tří hlavních částí karate, ale třeba i taekwondo, aikida, kenda a dalších bojových sportů. Jde o stínový způsob boje s několika imaginárními soupeři. Před zavedením kumite to byl jediný způsob nácviku boje. Slouží k nácviku obratů, přechodů mezi postoji, samotné chůzi v postoji a procvičení technik. Každá kata má přesně daný obsah, délku i fázování. Každá kata začíná a končí úklonou, až na výjimky obsahuje dvě \"kiai\" (výkřik znamenající maximální nasazení) a začíná obrannou technikou.", "tgt_summary": "Kata is a Japanese word (型 or 形) meaning literally \"form\" referring to a detailed choreographed pattern of martial arts movements made to be practised alone, and also within groups and in unison when training. It is practised in Japanese martial arts as a way to memorize and perfect the movements being executed. Korean martial arts with Japanese influence (hapkido, Tang Soo Do) use the derived term \"hyeong\" (hanja: 形) and also the term \"pumsae\" (hanja: 品勢 hangeul: 품새). Kata are also used in many traditional Japanese arts such as theatre forms like kabuki and schools of tea ceremony (\"chadō\"), but are most commonly known in the martial arts. Kata are used by most Japanese and Okinawan martial arts, such as iaido, judo, kendo, kenpo, and karate.", "id": 1862213}
{"src_title": "SOS dětské vesničky", "tgt_title": "SOS Children's Villages", "src_document": [{"title": "Historie.", "content": "Myšlenka SOS dětských vesniček vznikla v Rakousku v roce 1949 jako jeden ze způsobů zajistit opuštěnému dítěti péči náhradních rodičů. Jejím původcem a následně realizátorem byl Rakušan dr. Hermann Gmeiner, který ideu spojit opuštěné děti s matkami, které děti nemají, uvedl ve skutečnost založením SOS dětské vesničky v rakouském Imstu. Tehdy byla zaměřena především na válečné sirotky a v důsledku války na opuštěné děti. Základem bylo přiblížit podobu této náhradní péče co možná nejvíc skutečné rodině – matka s dětmi žije v samostatném domě v podpůrném prostředí vesničky. Hlavní zásadou je nerozdělovat od sebe sourozence. Prvnímu domu dal H. Gmeiner název \"Dům míru\", posléze vznikly další; dodnes je \"prototyp Imst\" vzorem pro další země, jak prakticky, snadno a relativně levně realizovat náhradní rodinnou péči dětem, kterým vlastní rodina selhala.", "section_level": 1}, {"title": "SOS dětské vesničky v České republice.", "content": "V roce 1967 Hermann Gmeiner přijel na pozvání České pediatrické společnosti představit tento projekt do tehdejšího Československa. V roce 1968 vzniká nejdříve Kruh přátel SOS dětské vesničky a posléze Sdružení SOS dětských vesniček a bylo založeno Konto 777 SOS dětské vesničky. O rok později, v roce 1969, je na kontě (na tehdejší dobu obrovská suma) 28 miliónů Kčs a zahajuje se výstavba vesničky v Doubí u Karlových Varů. V roce 4. 10. 1970 tato vesnička zahajuje činnost a pokládá se základní kámen vesničky v Chvalčově na Kroměřížsku. Její výstavba začíná v roce 1971, o rok později 1972 se začíná stavět vesnička v Brně-Medlánkách a rok nato 1973 spouští činnost vesnička ve Chvalčově. Období normalizace sedmdesátých let nepřálo žádné formě občanských iniciativ – v roce 1974 byly vesničky převedeny pod pravomoc státu a o rok později ustavena komise k likvidaci Sdružení. To bylo obnoveno po listopadu 1989, následně byly Sdružení předány fungující vesničky v Doubí a Chvalčově a roku 1996 znovu zahájena výstavba vesničky v Brně-Medlánkách, která byla pro děti otevřena v roce 2003. V roce 1993 bylo Sdružení SOS dětské vesničky přijato za řádného člena mezinárodní organizace SOS Kinderdorf International se sídlem v Rakousku. Cílem SOS dětských vesniček v České republice je dlouhodobě pomáhat ohroženým dětem vyrůstat v láskyplném prostředí se svými vlastními rodiči nebo pěstouny.", "section_level": 1}, {"title": "Idea a koncepce.", "content": "SOS dětské vesničky jsou jedna z nejvýznamnějších neziskových organizací zabývající se dlouhodobou přímou pomocí ohroženým dětem. S vizí, že každé dítě si zaslouží vyrůstat v bezpečném a láskyplném prostředí rodiny, poskytují širokou škálu služeb a zázemí pěstounským rodinám, preventivní, okamžitou a následnou péči ohroženým dětem i mladým dospělým. PĚSTOUNSKÁ PÉČE / služby pro pěstouny – SOS Přístav Komplexní služby pěstounským rodinám. Jedná se o služby poradenské, psychologické, terapeutické, pedagogické, sociální, odlehčovací. PREVENTIVNÍ PÉČE – SOS Kompas, SOS Kajuta Odborné služby terénních sociálních pracovníků rodinám ohroženým odebráním dítěte. Jedná se o zajištění preventivní péče rodinám s dětmi ve složité životní situaci, kterou sami nedokáží řešit. Cílem péče je stabilizovat rodinu a předejít odebrání dítěte. OKAMŽITÁ POMOC – SOS Sluníčko SOS Sluníčko je zařízením s nepřetržitým provozem pro děti v krizové situaci, které vyžadují okamžitou pomoc. SOS Sluníčko pomáhá rodinám, které se na přechodnou dobu nemohou o dítě postarat a také dětem zanedbávaným nebo týraným. NÁSLEDNÁ PÉČE – SOS Kotva Příprava mladých dospělých z dětských domovů a pěstounských rodin na samostatný život.", "section_level": 1}], "src_summary": "SOS dětské vesničky jsou nestátní nezisková organizace, která pomáhá ohroženým rodinám v péči o své děti a poskytuje kvalitní alternativní péči dětem, které nemohou vyrůstat ve své vlastní rodině.", "tgt_summary": "SOS Children's Villages is an independent, non-governmental, nonprofit international development organization headquartered in Innsbruck, Austria. The organization provides humanitarian and developmental assistance to children in need and protects their interests and rights around the world. The first SOS Children's Village was founded in 1949 in Tyrol, Austria by an Austrian philanthropist Hermann Gmeiner. Today, SOS Children's Villages is active in 135 countries and territories worldwide SOS Children's Villages provide alternative families to children without adequate parental care. Children of different ages and background live together in a house with a full-time parent, usually a woman who serves as the children's parent. There are usually 6 to 15 houses in a typical SOS Village. In addition to the Villages, the organization also runs a whole range of programs and facilities to support socially disadvantaged and impoverished families through its subsidized kindergartens, primary and secondary schools, youth facilities social and medical centers, and emergency response relief operations . In 2017, over 85,000 children and youths are raised in 572 SOS Children's Villages and over 700 SOS Youth Facilities. Another 3.8 million children and adults received services from their other programs. SOS relies on contributions from governments and private donors. In 2017, the organization's 350 institutional partnership contracts totaled more than €31 million in institutional funds implemented. Funding from foundations and lotteries totaled nearly €48 million, and corporate partnerships provided more than €49 million in support for SOS Children's Villages globally. The organization was awarded the Conrad N. Hilton Humanitarian Prize in 2002, and the Princess of Asturias Award of Concord in 2016.", "id": 2249426}
{"src_title": "Bohyně Matka", "tgt_title": "Mother goddess", "src_document": [{"title": "Archeologické nálezy.", "content": "Doloženy jsou různé archeologické nálezy sošek, např. z jihu Francie pochází nález rytiny, kterému dnes říkáme Lausselská Venuše. V podhůří Pyrenejí na Lespugne ve Francii byla objevena 14 cm vysoká soška vyřezávaná z mamutí slonoviny. Její velká prsa a hýždě připomínají čtyři veliká vejce. Na stehnech pod hýžděmi je vyleptáno 10 řádků. Každý řádek by mohl symbolizovat jeden lunární měsíc lidského těhotenství. Další podobou bohyně Velké Matky nacházíme v Rakousku. Její stáří je datováno do období mezi roky 30000 př. n.l. a 25000 př. n.l a je známá jako Willendorfská Venuše. Z našeho území je známá Věstonická Venuše.", "section_level": 1}, {"title": "Období matriarchátu.", "content": "Údajně prvotní formou sociální organizace v období prehistorie (7000-2500 př.n.l.) byla gynokracie = vláda žen, založená právě na kultu Bohyně Matky (J.Bachofen, Das Mutterrecht, 1861). Bachofen pohlížel na tuto matriarchální společnost z pozitivistického hlediska jako na primitivní fázi vývoje, který zatím nepokročil za jakési animální stádium lidstva. Odvozování původu z mateřské linie bylo charakteristické v důsledku sexuální promiskuity, která znemožňovala přesnou identifikaci otce. Tuto společnost charakterizovalo také společné vlastnictví, přirozené právo a náboženství založeno na kultu Bohyně Matky. Nejdůležitějšími symboly byly země a voda, jelikož plodnost žen se ztotožňovala s úrodností země. Ústředním tématem bylo mystérium života a smrti, obnovy života člověka, zvířat i rostlin. Na keramice i předmětech denní potřeby z té doby můžeme nalézt často symboly rození (trojúhelníkové obrazce=porod, ženské pohlavní orgány; spirály a víry = voda). Také se často objevují sošky s přehnaně zdůrazněnými prsy představující Bohyni Matku jako pramen výživy. Matriarchát (v evropském měřítku) zanikl mezi rokem 4000-2800 př. n. l. kvůli vpádu kmenů z východu. Ty s sebou přinesly kult založený na chování koní a výrobě zbraní. S odvozováním původu po otci vzniklo pozitivní právo, monogamie, soukromé vlastnictví a kultovní systémy založené na nebeské symbolice.", "section_level": 1}, {"title": "Současné pojetí.", "content": "Některé prameny naznačují, že původní kult Bohyně se v katolicismu transformoval do podoby uctívání Panny Marie. Kult Bohyně Matky je v současné době zdůrazňován v různých novopohanských směrech, které odkazují například na uctívání Velké Matky v kulturách původních obyvatel Ameriky a v jiných částí světa. Oslava ženství je součástí i některých směrů současného New Age. Etnograficky a beletristicky je v ČR zmapován jeden z poslední reliktů pohanství v naší novodobé historii v podobě Žítkovských bohyní. Jednalo se o ženy, které se věnovaly lidovému léčitelství (zejména bylinkářství), magii a věštění. Svůj um si předávaly po ženské linii rodů žijících v Moravských Kopanicích.", "section_level": 1}, {"title": "Reference.", "content": "Ubaldo Nicola: Obrazové dějiny filozofie, Euromedia Group, k. s. - Knižní klub, Praha 2011, str.16", "section_level": 1}], "src_summary": "Termínem bohyně Matka se rozumí jakákoliv bohyně spojená zejména s mateřstvím a plodností. Takové bohyně se vyskytovaly a vyskytují v mnoha kulturách, příkladem může být např. řecká Gaia, védská Durga nebo wiccanská Bohyně.", "tgt_summary": "A mother goddess is a goddess who represents or is a personification of motherhood. When equated with the Earth or the natural world, such goddesses are sometimes referred to as Mother Earth or as the Earth Mother. The concept is complementary to a \"Sky Father\" or \"Father Sky\". There is difference of opinion between the academic and the popular conception of the term. The popular view is mainly driven by the Goddess movement and reads that primitive societies initially were matriarchal, worshipping a sovereign, nurturing, motherly earth goddess. This was based upon the nineteenth-century ideas of unilineal evolution of Johann Jakob Bachofen. According to the academic view, however, both Bachofen and the modern Goddess theories are a projection of contemporary world views on ancient myths, rather than attempting to understand the \"mentalité\" of that time. Often this is accompanied by a desire for a lost civilization from a bygone era that would have been just, peaceful and wise. However, it is highly unlikely that such a civilization ever existed. For a long time, feminist authors advocated that these peaceful, matriarchal agrarian societies were exterminated or subjugated by nomadic, patriarchal warrior tribes. An important contribution to this was that of archaeologist Marija Gimbutas. Her work in this field has been questioned. Among feminist archaeologists this vision is nowadays also considered highly controversial. Since the sixties of the twentieth century, especially in popular culture, the alleged worship of the mother goddess and the social position that women in prehistoric societies supposedly assumed, were linked. This made the debate a political one. According to the goddess movement, the current male-dominated society should return to the egalitarian matriarchy of earlier times. That this form of society ever existed was supposedly supported by many figurines that were found. In academic circles, this prehistoric matriarchy is considered unlikely. Firstly, worshiping a mother goddess does not necessarily mean that women ruled society. In addition, the figurines can also portray ordinary women or goddesses, and it is unclear whether there really ever was a mother goddess.", "id": 652604}
{"src_title": "Masakr nepálské královské rodiny", "tgt_title": "Nepalese royal massacre", "src_document": [{"title": "Masakr v královském paláci.", "content": "Toho dne se v královském paláci v hlavním nepálském městě Káthmándú konal večírek, na kterém se korunní princ Dípéndra dostal do podnapilého stavu a choval se nezdvořile k hostům, načež mu jeho otec král Biréndra řekl, aby večírek opustil. Opilý Dípéndra byl odveden do svého pokoje svým bratrem, princem Nirájánem, a bratrancem, princem Párasem. O hodinu později se korunní princ na večírek vrátil se samopalem Heckler & Koch MP5 a puškou M16. Nejdříve vystřelil do stropu a poté obrátil zbraň proti svému otci, králi Biréndrovi. O několik okamžiků později Dípéndra zastřelil jednu ze svých tet. Když se Dípéndrovi v další střelbě snažil zabránit jeho strýc princ Dhíréndra, Dípéndra jej střelil do hrudi. Během střelby utrpěl drobná zranění i princ Páras, jemuž se podařilo zachránit nejméně tři členy královské rodiny včetně dvou dětí tím, že před ně strhl gauč. Královna Aišvarja přišla do pokoje, kde se masakr odehrával, těsně po prvních vystřelených kulkách, proto urychleně pokoj opustila a jala se vyhledat pomoc. O něco později byla královna s Dípéndrovým bratrem Nirájánem zastřelena v zahradě paláce. Dípéndra poté vyšel na malý můstek nad palácovým potůčkem, obrátil zbraň proti sobě a postřelil se. Pravděpodobným motivem princových činů byl nesouhlas s výběrem jeho budoucí manželky.", "section_level": 1}, {"title": "Následné události.", "content": "Těžce raněný Dípéndra byl převezen v kómatu do nemocnice, kde po třech dnech, 4. června 2001, zemřel. Novým králem Nepálu se po oblíbeném Biréndrovi stal Dípéndrův strýc Gjánéndra. Nedlouho po masakru se začaly objevovat konspirační teorie, které se zabývaly možným spiknutím, které měl zosnovat Gjánéndra, který ten den nebyl se svou rodinou v paláci přítomen. Zvláštní vyšetřovací výbor, který byl pověřen šetřením masakru onoho dne, však konstatoval, že jediným viníkem oněch vražd byl princ Dípéndra.", "section_level": 1}], "src_summary": "Masakr nepálské královské rodiny bylo hromadné vyvraždění příslušníků nepálského královského rodu, které se odehrálo 1. června 2001 v královském paláci v Káthmándú. Za masakr byl zodpovědný korunní princ Dípéndra, který zastřelil několik členů své rodiny a nakonec i sebe. Následkem střelby zemřelo 10 lidí a 4 byli zraněni. Mezi zabitými byl i tehdejší nepálský král Biréndra se svou chotí královnou Aišvarjou.", "tgt_summary": "The Nepalese royal massacre occurred on 1st June 2001, at a house on the grounds of the Narayanhity Royal Palace, the residence of the Nepalese monarchy. Nine members of the royal family were killed in a mass shooting during a party or monthly reunion dinner of the royal family in the house. The dead included King Birendra of Nepal and Queen Aishwarya. A government-appointed inquiry team named Crown Prince Dipendra as perpetrator of the massacre. Dipendra slipped into a coma after shooting himself. Later, upon his father's death, Dipendra was declared King of Nepal while in a coma. He died in hospital three days after the massacre without regaining consciousness. Birendra's brother, Gyanendra, became king after the death of his nephew King Dipendra.", "id": 754808}
{"src_title": "Medovina básnictví", "tgt_title": "Mead of poetry", "src_document": [{"title": "Celý příběh.", "content": "Jedná se o příběh ze severské mytologie. Byla bájnou tekutinou, která z jakékoliv osoby učinila jedním lokem skvělého básníka. Příběh začíná na samotném počátku. Během uzavírání míru mezi Asy a Vány se dohodli na zpečetění míru napliváním do společného kotle. Po tomto činu se uspořádala hostina na oslavu míru mezi těmito frakcemi. Po ukončení hostiny bůh Ódin rozhodl, že by byla škoda nechat tento kotel opuštěný. Rozhodl se, že pro tento předmět symbolizující mír vymyslí nějaké využití. S Freyem a Freyou se rozhodli pro stvoření boha, který bude uchovávat moudrost obou skupin. Tak byl stvořen Kvasi. Po několika dnech odpočinku se vydal na cestování po osadách smrtelníků a radil jim s jejich strastmi. Po několika navštívených osadách, taktéž doputoval do osady, ve které žili dva skřítci, (v originálním díle se jedná o trpaslíky) Fjalar a Galar. Měli v úmyslu mu položit zákeřnou otázku v soukromí jejich sídla. Kvasi se tedy vydal do jejich sídla. V sídle se nacházel kotlík nazýval se Ódreri (dárce vytržení) a dva soudky jmenovali se Són a Bodn, vedle těchto nádob byl nasbíraný i med. Než se však stihl zeptat na to, jakou otázku pro něj mají, tak Galar podřízl Kvasimu hrdlo. S pomocí svého bratra Fjalara jej pověsil nad soudky a nechal ho viset do té doby dokud, všechna jeho krev nenatekla do soudků. Krev s medem lehce povařili, přidali pár bobulí a básnická medovina byla hotová. Druhý den ráno navštívili skřítky bohové. Ti tvrdili, že jsou nevinní, a Kvasi se zadusil svojí moudrostí. Bohové jim uvěřili a odnesli si jeho vykrvené tělo. Rychle se roznesla zvěst o básnické medovině mezi osadami. Doneslo se to i k obrovi Gillingovi, kterému byli skřítci dlužni. Tohoto obra vylákali na loďku, která ho neunesla, a obr se utopil. O medovinu se nechtěli s nikým dělit. Přišla za skřítky i obrova manželka a té se také zbavili. Za nějaký čas se skřítci neprobudili v jejich sídle, jak bylo zvykem, ale na dně loďky a s cizím obrem, který o sobě tvrdil, že je syn Gillinga, a jmenoval, se Suttung. Obr se je snažil utopit a v poslední chvilce, aby si zachránili život, mu slíbili všechnu básnickou medovinu. co mají. Obr váhal a na jejich nabídku přistoupil. Skřítkům byl život ponechán a Suttung si odnášel dohromady tři nádoby básnické medoviny. Jak plynul čas, tak skřítci po osadách hlásili, jak s nimi Suttung naložil a tyto zvěsti se donesly až k samotnému Ódinovi. Rozkázal bohům, ať připraví tři dřevěné sudy, nejlepší brousek a nebozez zvaný Rati. Suttung daroval básnickou medovinu své dceři Gunnlöd, která jí střežila v nitru hory. Ódin se vydal za Suttungovým bratrem Baugim. Před jeho sídlem pomocí lsti s brouskem zabil všechny jeho otroky a nastoupil na jejich místo. Baugim byl s Ódinem spokojený, ale netušil, že se jedná o Ódina, který se nazýval falešným jménem Bölverk. Bölverk tedy žádal za své služby ochutnat básnickou medovinu, kterou ukrývá jeho bratr. S Baugim se vydal na návštěvu Suttunga. Suttung prosbám bratra nevyhověl. Bölverk navrhl, že se vydají na horu Hnitbjörk (zde byla ukryta medovina). Bölverk propůjčil Baugimu nebozez, aby vyvrtal díru do hory, jelikož to byl silný obr, nebyl to pro něj problém. Jakmile byl otvor hotový, Bölverk se proměnil v hada a do nitra hory se doplazil. Zde se změnil v pohledného mládence a několikrát svedl Gunnlöd. Pomocí vydírání, o tom jak by rád popsal její rty a další překrásné věci na jejím těle, jej zavedla ke kotlům s medovinou. Každý kotel na jeden doušek vypil, proměnil se v orla a ulétěl pryč. Günnlod běžela za svým otcem a řekla mu, co se stalo. Ten se proměnil v orla a letěl za Ódinem. Jakmile se Ódin blížil k sídlu bohů tak, jej začal dohánět Suttung. Z úst naplnil 2 sudy medovinou, a když se chystal naplnit třetí, tak jej Suttung dostihl. Ódin neváhal a třetí sud nenaplnil, ale vypustil jej na Suttunga, kterého usmrtil.", "section_level": 1}], "src_summary": "Medovina básnictví (také \"básnická medovina\" či \"Suttungova medovina\") je bájnou tekutinou – medovinou dávající básnické schopnosti, pocházela z medu a z krve bytosti zvané Kvasi, vzniklé ze slin Ásů a Vanů, kterou posléze zabili skřítci jmény Fjalar a Galar. Po nějaké době pozvali ti samí skřítkové k sobě obra Gillinga i s jeho ženou a oba je zabili. To se dozvěděl jejich syn Suttung, který je přišel pomstít. Jako vykoupení za své životy mu skřítci dali medovinu. Suttung medovinu vzal a odvezl domů. Ukryl ji na místo zvané Hnitbjörg a svěřil své dceři Gunnlöd. K Gunnlöd přišel, po mnohém plánování, bůh Odin. A po mnoha intrikách se dostal až k Gunnlödě, s níž strávil tři noci. Ta mu poté povolila se trošku napít medoviny, ale zradil ji, vypil medovinu všechnu a v podobě orla prchal do Ásgardu. Suttung spatřil odlétat orla, a tak vzal své orlí roucho a vyrazil za ním. A protože ho téměř dostihl, vypustil Odin trochu medoviny zadem. A když doletěl do Ásgardu, vyvrhl medovinu do připravených sudů. Tam ji rozdal Ásům a básníkům. Dnes je medovina chápána jako pouze historický nápoj. Nikdy však nemůžeme vědět, zda opravdu nemá básnické účinky.", "tgt_summary": "In Norse mythology, the Poetic Mead or Mead of Poetry, also known as Mead of Suttungr, is a mythical beverage that whoever \"drinks becomes a skald or scholar\" to recite any information and solve any question. This myth was reported by Snorri Sturluson in Skáldskaparmál. The drink is a vivid metaphor for poetic inspiration, often associated with Odin the god of 'possession' via berserker rage or poetic inspiration.", "id": 2356449}
{"src_title": "Kiosek", "tgt_title": "Kiosk", "src_document": [{"title": "Původ označení.", "content": "Slovo kiosek má původ v tureckém slově \"köşk\", případně v jeho perské verzi \"küšik\", což obojí znamená altán či zahradní pavilon. V 18. stol. se dostalo v podobně \"kiosque\" do francouzštiny, kde rovněž znamenalo altán či besídku. Byla to jednoduchá, otevřená stavba, spíše dekorativní než užitková. Zpočátku tento název neoznačoval obchodní místo.", "section_level": 1}, {"title": "Kiosek jako prodejna.", "content": "Běžné provedení kiosku je nevelká stavba o půdorysu přibližně 3×3 metry. Stěny jsou z větší části prosklené a slouží k vystavení zboží. Obsluhu kiosku zajišťuje většinou jen jeden prodavač. Prodej se uskutečňuje přes prodejní okénko. Prodavač je vždy uvnitř, zákazníci nikdy nevstupují dovnitř. Prodejní sortiment jsou nejčastěji noviny, časopisy, tabákové výrobky, pohlednice, upomínkové předměty, balené nápoje (tzv. novinový stánek) a jídlo, jako jsou cukrovinky, čokoládové tyčinky, průmyslově vyráběné plněné bagety apod. Existují také specializované kiosky (prodejní stánky), které se zaměřují na prodej suvenýrů, květin, nebo jednoduchých jídel připravovaných na místě z průmyslově vyráběných polotovarů. Příkladem budiž stánky s uzeninami a nápoji na Václavském náměstí v Praze. Kiosky se umísťují na pěších komunikacích, v okolí nádraží, případně v parcích a jiných veřejných prostranstvích všude tam, kde často prochází velké množství lidí. Přestože kiosek je budován jako dočasná stavba a nemá základy (nemá ani popisné číslo a vlastní adresu) je skoro vždy připojen na rozvod elektrické energie a v některých případech i na vodovod a kanalizaci. Vzhledem k rozměrům neposkytuje takřka žádné zázemí pro prodavače.", "section_level": 1}, {"title": "Informační kiosek.", "content": "Místo, kde je možné získat informace. Původně budka s osobou-informátorem. Dnes převážně počítačový terminál s dotykovou obrazovkou, schopný podat informace o dopravním spojení, nebo turistických zajímavostech. Názvem informační kiosek se označují i terminály umístěné uvnitř komerčních budov. Ty podávají informace o firmách v budově a cestě k nim.", "section_level": 1}, {"title": "Improvizovaný prodejní stánek.", "content": "S provizorními a improvizovanými prodejními zařízeními se setkáváme také na trzích, lunaparcích, poutích, jarmarcích, vinobraních a dalších veřejných akcích (sportovní a kulturní akce, veřejné slavnosti apod.). Většinou se jedná o jednoduché montované přenosné zařízení skládající se ze stolu(ů) opatřených textilním nebo plastovým přístřeškem.", "section_level": 1}], "src_summary": "Kiosek (také prodejní stánek) je drobná užitková stavba sloužící k maloobchodnímu prodeji novin, časopisů, tabákových výrobků, balených nápojů a jídla.", "tgt_summary": "Historically, a kiosk () was a small garden pavilion open on some or all sides common in Persia, the Indian subcontinent, and in the Ottoman Empire from the 13th century onward. Today, several examples of this type of kiosk still exist in and around the Topkapı Palace in Istanbul, and they can be seen in Balkan countries. The word is used in English-speaking countries for small booths offering goods and services. In Australia they usually offer food service. Freestanding computer terminals dispensing information are called interactive kiosks.", "id": 1491086}
{"src_title": "TOP 09", "tgt_title": "TOP 09", "src_document": [{"title": "Historie strany.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Vznik strany.", "content": "Plány na založení nové strany se datují do roku 2008, kdy o této myšlence jednal Miroslav Kalousek (KDU-ČSL) s tehdejším senátorem Karlem Schwarzenbergem (nestraník za Zelené) a s Petrem Gazdíkem (STAN). Vznik strany je datován k 26. 6. 2009, kdy byla zaregistrována na Ministerstvu vnitra ČR. Ustavující sněm strany se konal 28. listopadu 2009 v Praze. Do jejího čela byl jednomyslně zvolen Karel Schwarzenberg. Prvním místopředsedou byl zvolen Miroslav Kalousek. V době svého založení strana čítala 1900 členů. Strana byla založena před předčasnými volbami do Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky 2009, které se však neuskutečnily. Prvními volbami, kterých se TOP 09 účastnila, tak byly volby do Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky v květnu 2010. V nich získala 16,7 % platných odevzdaných hlasů. Se STANem byla v roce 2009 podepsána dohoda o vzájemné podpoře nejméně do roku 2012. V roce 2013 byla tato spolupráce prodloužena navazující smlouvou. Tato spolupráce trvala i ve volbách do poslanecké sněmovny v roce 2013, v krajských volbách v roce 2012 a 2014, ve volbách do Senátu v roce 2014 a 2016 a ve volbách do Evropského parlamentu v roce 2014. V komunálních volbách v roce 2014 a v krajských volbách v roce 2016 oba subjekty postupovaly samostatně, tak ve společných koalicích. Ke konci roku 2016 se TOP 09 a STAN domluvily na ukončení spolupráce.", "section_level": 2}, {"title": "Vláda Petra Nečase.", "content": "Po volbách do Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky v roce 2010 zasedla TOP 09 ve vládě s ODS a VV. Koalice disponovala 118 z celkového počtu 200 poslanců. Předseda vlády, kterým se stal Petr Nečas, byl jmenován 28. června a členové vlády pak 13. července 2010. Členy vlády za TOP 09 se stali:", "section_level": 2}, {"title": "Opozice.", "content": "V předčasných volbách do Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky získala TOP 09 celkem 11,99 % platných hlasů, které po přepočítání představovaly 26 poslaneckých mandátů. Vládu sestavily strany ČSSD, ANO 2011 a KDU-ČSL. TOP 09 se stala součástí opozice.", "section_level": 2}, {"title": "Organizace strany.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Organizační struktura strany.", "content": "Organizace strany je rozdělena na 4 úrovně (celostátní, krajská, regionální a místní). Na každé úrovni strany funguje výbor a sněm. Od regionální úrovně jsou zřízeny revizní komise a mají samostatné hospodaření. Na dvou nejvyšších úrovních je ustanoveno předsednictvo. Na celostátní úrovni funguje smírčí výbor a celostátní revizní komise. Dále je na této úrovni strany zřízen výkonný výbor, který je tvořen předsednictvem strany, členy vlády, poslanci a senátory Parlamentu ČR, europoslanci, primátorem hl. m. Prahy a hejtmany krajů, pokud jsou členy strany. Dále jsou do výkonného výboru voleni členové strany (15) na celostátním sněmu.", "section_level": 2}, {"title": "Financování.", "content": "TOP 09 jako první parlamentní strana začala v roce 2009 zveřejňovat seznam svých dárců a výši darů na svých internetových stránkách. Tento krok změnil do té doby platnou praxi, kdy strany čekaly se zveřejněním na poslední březnový den, jak jim ukládá zákon. V roce 2010 strana pokročila o další krok zveřejněním nejpodrobnějšího vyúčtování volebních kampaní pro volby do Poslanecké sněmovny, Senátu i místních zastupitelstev. Zveřejnění veškerých svých příjmů a výdajů v roce 2011 přispělo ke zvýšení transparentnosti strany.", "section_level": 2}, {"title": "Členství.", "content": "Členem strany se může stát každý občan ČR starší 18 let, který je plně způsobilý k právním úkonům a není členem jiné politické strany nebo politického hnutí. Po podání písemné přihlášky rozhoduje o přijetí člena místní a regionální výbor. Podrobnosti o členství upravuje směrnice strany.", "section_level": 2}, {"title": "Mezinárodní přidružení.", "content": "TOP 09 během září 2010 zažádala o členství v Evropské lidové straně (EPP/ELS), jež byla založena v roce 1976 a je nejsilnější stranou v Evropském parlamentu. TOP 09 si tím rozhodla vytvořit svoji první evropskou afilaci. Přijímací řízení trvalo několik měsíců a zahrnovalo i několik cest Karla Schwarzenberga na jednání EPP a především přezkum zvláštní skupiny vytvořené EPP, která posuzovala způsobilost TOP 09 ke členství. TOP 09 nakonec byla shledána způsobilou a dne 10. února 2011 jí byl ze strany EPP udělen souhlas se členstvím.", "section_level": 2}, {"title": "Historie předsedů a místopředsedů.", "content": "Na volebním sněmu v roce 2015 byl zvolen Karel Schwarzenberg čestným předsedou strany.", "section_level": 1}, {"title": "Hlavní představitelé strany.", "content": "Vedení strany zvolené na 6. celostátním sněmu, který se konal ve dnech 23. a 24. listopadu 2019 v Praze.", "section_level": 1}, {"title": "Volební výsledky.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Volby do PSP ČR.", "content": "Do voleb v roce 2017 jde TOP 09 s podporou Klubu angažovaných nestraníků, Liberálně ekologické strany, Strany Koruny české a Konzervativní strany. V Praze vyjádřilo TOP 09 podporu také Sdružení nezávislých kandidátů Evropští demokraté.", "section_level": 2}, {"title": "Komunální volby.", "content": "", "section_level": 2}, {"title": "Zastupitelstvo hlavního města Prahy.", "content": "Do zastupitelstva hlavního města Prahy občané v roce 2014 a 2018 volili v jediném volebním obvodu. V roce 2010 byla Praha rozdělena na 7 obvodů, což ovlivnilo počet získaných hlasů.", "section_level": 3}, {"title": "Zastupitelstvo obcí.", "content": "Volby do zastupitelstev obcí taktéž ovlivnila změna v počtu volebních obvodů ve volbách do zastupitelstva hlavního města Prahy v roce 2010.", "section_level": 3}, {"title": "Prezidentské volby.", "content": "Pro historicky první přímou volbu na prezidenta v roce 2013 vyzvala TOP 09 poslance a senátory, aby nominovali jako kandidáta svého tehdejšího předsedu Karla Schwarzenberga. Ten byl následně podpořen skupinou 38 poslanců, v čele se zmocněncem Radkem Lojdou. Ve druhém kole skončil Karel Schwarzenberg druhý s celkovým počtem 2 241 171 hlasů (45,2 %). Ve volbě prezidenta v roce 2018 TOP 09 svého kandidáta nenasadila. Pro první kolo volby ani žádného kandidáta nepodpořila, Jiří Pospíšil jako předseda strany pouze poskytl představu ideálního kandidáta: demokrat, který podporuje svobodu, demokracii a odmítá autokratické, totalitní a populistické praktiky, proevropský, prozápadní politik, který nebude do země zvát totalitní vůdce Východu a usilovat o spolupráci se státy, kde se potlačují lidská práva. Jmenovitě vyloučil pouze podporu Miloši Zemanovi, jako politikovi, nesplňujícímu výše uvedená kritéria. Pro druhé kolo volby TOP 09 vyslovila podporu Jiřímu Drahošovi, který však ve volbě nakonec neuspěl.", "section_level": 2}, {"title": "Přidružené organizace.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "TOPAZ.", "content": "TOPAZ je think tank TOP 09. Byl založen v roce 2012 jako občanské sdružení a nyní působí jako spolek. Navazuje na práci interní komise pro vzdělávání TOP 09. TOPAZ organizuje konference, školení, debaty a přednášky o celospolečenských tématech s odbornou i laickou veřejností ve spolupráci s expertními komisemi TOP 09. Spolupracuje na vytváření koncepčních dokumentů. TOPAZ spolupracuje s mezinárodními think-tanky a nadacemi, jako je Konrad-Adenauer-Stiftung nebo Wilfried Martens Centre for European Studies.", "section_level": 2}, {"title": "Klub starostů TOP 09.", "content": "Klub starostů je platformou pro spolupráci komunálních politiků TOP 09. Cílem vzniku Klubu starostů TOP 09 je sdružení komunálních politiků zvolených za TOP 09, jejich vzájemná výměna zkušeností, získávání nových poznatků a přinášení nových témat pro komunální i celostátní politiku na základě praxe a konzervativních hodnot TOP 09. Předsedou klubu starostů je Petr Ducháček, starosta obce Drnovice.", "section_level": 2}, {"title": "TOP tým.", "content": "TOP tým je mládežnickou organizací TOP 09. Vznikl na jaře roku 2011 a do jeho čela byl zvolen Jan Kavalírek, kterého v roce 2019 vystřídal Petr Kučera. Spolek sdružuje osoby ve věku od 15 do 35 let, které otevřeně podporují TOP 09 svými liberálně-konzervativními idejemi. TOP tým se zaměřuje na pořádání přednášek, besed, seminářů či konferencí, dále na setkávání s politiky a pořádá různé akce za účelem prohloubení komunikace mezi členy. V současné době je celorepubliková organizace složená z krajských organizacích v Praze, Pardubicích, Plzni, Zlíně, Jihomoravském, Středočeském, Jihočeském kraji, Moravskoslezském kraji, Karlovarském kraji, Olomouckém kraji a na Vysočině. TOP tým je členem evropské mládežnické organizace Youth of European People’s Party (YEPP).", "section_level": 2}], "src_summary": "TOP 09 je česká liberálně konzervativní středopravicová strana. Vznikla v roce 2009, brzy se stala výrazným politickým subjektem a také součástí vládní koalice Petra Nečase. Po volbách v roce 2013 byla v opozici a v opozici zůstala i po volbách v roce 2017. Název strany demonstruje základní principy, ze kterých strana vychází. Tradice, odpovědnost, prosperita, doplněné rokem vzniku strany. TOP 09 je strana, která vychází z evropských tradic křesťansko-židovské kultury. Významnou charakteristikou je její proevropský přístup. Strana zaujímá odmítavý postoj k populismu a jedním z úkolů, které si tato strana klade, je udržet stabilitu veřejných rozpočtů a nezvyšovat státní dluh. Předsedkyní strany je od 24. listopadu 2019 Markéta Pekarová Adamová.", "tgt_summary": "TOP 09 (name derived from \"Tradice Odpovědnost Prosperita\", meaning \"Tradition Responsibility Prosperity\") is a liberal-conservative political party in the Czech Republic, led by Markéta Pekarová Adamová. TOP 09 holds 7 seats in the Chamber of Deputies and has three MEPs.", "id": 1406700}
{"src_title": "Angelovci", "tgt_title": "Angelos", "src_document": [{"title": "Etymologie.", "content": "Rodinné jméno Angelos je odvozeno od slova anděl (posel) nebo od oblasti poblíž Amidy zvané \"Angel\" (\"Agel\") .", "section_level": 1}, {"title": "Původ.", "content": "Rod byl založen Konstantinem Angelem z města Filadelfie nacházejícím se v Malé Asii. Konstantin si vzal za ženu Theodoru Komnenu (narozenou 1096), dceru císaře Alexia. Podle historika pocházejícího z 11. století byl Konstantin nízkého původu. Konstantin a Theodora měli tři syny – \"sebestokratora\" Jana Angela, Andronika Angela a Alexia „Komnena“ Angela, který nechal roku 1164 postavit v Nerezi kostel, známý svými uměleckými freskami. Během vlády Manuela I. mnoho Angelovců získalo vojenské hodnosti či místo úředníků v byzantské správě.", "section_level": 1}, {"title": "Byzantská říše pod vládou Angelovců.", "content": "Roku 1185 syn Andronika Angela svrhnul Andronika I. Komnena a byl pod jménem Izák II. Angelos prohlášen byzantským císařem. Po něm nastoupil jeho bratr Alexios III. a poté Izákův syn Alexios IV. Za slabé vlády Angelovců Byzantská říše upadla a stala se kořistí západních rytířů a Benátčanů během čtvrté křížové výpravy. Po obléhání Konstantinopole roku 1204 následované vytvořením křižáckého státu zvaného Latinské císařství členové rodiny získali nadvládu nad Epirem a Thesálií. Aby se odlišili od jiné, „neurozené“ rodiny Angelovců, kteří často zastávali místa ve státní správě, či působili jako lékaři nebo duchovní, přejmenovali svůj rod na Angelovsko-Komnenovsko-Dukovský (v řečtině \"Angeloi Komnenoi Doukai\"), jakožto vládci Epiru jsou i známí jako příslušníci Komnenovskodukovské dynastie.", "section_level": 1}, {"title": "Vláda v Epiru a Thesálii.", "content": "Po pádu Konstantinopole do rukou křižáků založil Michael I. Angelos, nelegitimní syn Jana Angela, Epirský despotát. Za své sídlo si zvolil město Artu. Roku 1224 Michaelův nevlastní bratr Theodor získal od křižáků Soluňské království prohlásil sám sebe za legitimního byzantského císaře (\"basilea\"). Avšak Theodor byl poražen a zajat Ivanem II. Asenem v bitvě u Klokotnice roku 1230. Během jeho nepřítomnosti vládl nad Soluní jeho bratr Manuel Agelos a po něm Theodorovi synové Jan a Demetrios. Nakonec bylo město roku 1246 dobyto níkajským císařem Janem III. Dukou Vatatzem, čímž byla Soluň pro Angelovce definitivně ztracena. Roku 1230 se Theodorův synovec Michael II., syn Michaela I., stal vládcem Epiru a Thesálie. Po jeho smrti roku 1271 vládl Epiru jeho právoplatný syn Nikeforos I., zatímco Thesálie byly darována Michaelovu nelegtimnímu synovi Janu I. Angelovi. V roce 1318 zavraždil Nicholas Orsini Nikeforova syna Tomáše Angela a Epirus si přivlastnil, čímž zde ukončil vládu Angelovců. V Thesálii po Janu I. Angelovi nastoupil na trůn Konstantin, následovaný Janem II., který vládl od počátku 14. století až do své smrti roku 1318. Toho samého roku ovládli Thesálii žoldnéři Katalánské společnosti a připojili toto území k Athénskému vévodství. Po znovuzískání kontroly na Epirem i Thesálii roku 1340 jmenoval byzantský císař Andronikos III. Jana Angela, synovce budoucího císaře Jana Kantakuzena, místodržícím v Epiru. Jan o dva roky později rozšířil svojí vládu i na Thesállii, ale v roce 1348 zemřel na mor. Brzy poté Epirus i Thesálii dobyl srbský vládce Štěpán Dušan.", "section_level": 1}, {"title": "Nadvláda Srbska a Osmanů.", "content": "Potomci Jana Angela nadále spravovali Thesálii za vlády Štěpánových nástupců Simeona a Jana Uroše. Jan Uroš, poslední příslušník dynastie Nemanjićů, se vzdal trůnu ve prospěch Alexia Angela Filatropena, vládce Velkého Valašska. Alexiův bratr Manuel Angelos Filantropenos byl posledním byzantským vládcem Thesálie. Po dobytí Thesálie Osmany roku 1394 utekli příslušníci Angelovců Filantropenů do Srbska. Mihailo Anđelović, vnuk Alexia nebo Manuela, sloužil na dvoře Đurađa a Lazara Brankovićů. Mihailův bratr Mahmud byl v mladém věku zajat osmanskými vojáky a odveden do Edirne, kde přijal islám. Později se vypracoval na nejvyšší místa v osmanské správě. Roku 1451 se stal bejlerbejem Rumélie a o pár let později velkým vezírem. Když roku 1457 probíhaly mezi srbským despotou Lazarem Brankovićem a osmanským sultánem Mehmedem II. jednání, obě strany byly zastupovány právě bratry Mihailem a Mahmudem Anđelovići.", "section_level": 1}], "src_summary": "Rod Angelovců (řecky Ἄγγελος, ženský rod Άγγελίνα) byl jednou z byzantských šlechtických rodin. Z tohoto rodu pocházeli i tři byzantští císaři vládnoucí v letech 1185 až 1204. Od 13. do 15. století větev této rodiny vládla v Epirském despotátu, Thesálii a Soluni pod jménem \"Angelos Komnenos Dukas\".", "tgt_summary": "The Angelos family (; ), feminine form Angelina (), plural Angeloi (), was a Byzantine Greek noble lineage which gave rise to three Byzantine emperors who ruled between 1185 and 1204. From the 13th to the 14th century, a branch of the family ruled Epiros, Thessaly and Thessaloniki under the name of Komnenos Doukas.", "id": 107133}
{"src_title": "Alla Pugačova", "tgt_title": "Alla Pugacheva", "src_document": [{"title": "Život.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Dětství a počátky kariéry.", "content": "Alla se narodila 15. dubna 1949 v Moskvě Borisi Pugačovovi a Zinajdě Oděgovové. Poprvé se na scéně objevila již v roce 1954 a o dva roky později nastoupila do hudební školy. Protože vyrůstala v poválečném prostředí, měla ve školních letech potíže s chováním. Ve 14 letech dokonce začala kouřit. Přesto však v roce 1964 hudební školu vystudovala. V roce 1965 Alla nahrála svou první píseň \"Robot\" a pak často vystupovala v televizi. O rok později se v moskevském Divadle na Tagance seznámila s básníkem Vladimirem Vysockým a stali se velkými přáteli. Protože společně trávili hodně času, začalo se spekulovat o tom, že jsou zasnoubení. Pugačova ani Vysockij to však nikdy nepotvrdili. V březnu 1969 se na státní cirkusové škole poprvé setkala se svým budoucím manželem Mikolasem Orbakasem, za něhož se provdala 8. října téhož roku a 25. května 1971 se jim narodila dcera Kristina. Po porodu žili všichni tři nějaký čas v Litvě, Mikolasově rodné vlasti. Na mateřské dovolené ale Pugačova nezůstala dlouho, záhy začala znovu vystupovat – např. v Leningradě, kde se setkala s textařem Iljou Reznikem, který pro ni napsal píseň \"Posidim, poookajem\". Po rozvodu s manželem v roce 1973 potkaly Allu první výrazné úspěchy. Byla vybrána jako zástupce SSSR na pěveckém festivalu \"Zlatý Orfeus\" v Bulharsku (1975) a velkou popularitu si získala díky písní \"Arlekino\", která byla často hraná i v českých rozhlasech.", "section_level": 2}, {"title": "1976–1979: \"Žena, která zpívá\".", "content": "V lednu 1976 vystoupila v Cannes (Francie) na veletrhu gramofonových společností a hudebních nakladatelství MIDEM a 28. dubna téhož roku měla koncert ve Východním Berlíně. Během května navštívila několik měst v Československu a účastnila se i soutěže \"Bratislavská lyra\". Pak se vypravila do Bulharska a v srpnu vystoupila na \"Sopot festivalu\" v Polsku. Také se poprvé objevila na novoročním koncertě \"Píseň roku\" v Moskvě, kde měla obrovský úspěch s písní \"Očeň chorošo\". O rok později měla své první sólové turné v Charkově následované koncerty ve velkých městech SSSR – Moskvě, Leningradu, Tallinu, Rize a jiných. Také se znovu vdala, za režiséra Alexandra Stěfanoviče. Pak začala natáčet hudební film \"Žena, která zpívá (Hledám svou píseň)\", navštívený v Sovětském svazu více než 50 miliony diváků. V tomto filmu si také zahrála hlavní roli, Annu Strelcovovou. V květnu 1978 vydala své první album \"Zrcadlo duše\", které obsahovalo 16 záznamů zejména od skladatele Alexandera Zacepina, ale i 3 písně od Pugačovy samotné a jednu píseň Marka Minkova. Písně byly nahrány v malém domácím studiu (až později začala Pugačova nahrávat ve studiu Melodie). V srpnu se znovu účastnila festivalu v Sopotech, kde vystoupila s písněmi \"Shakespearův Sonet\" a \"Králové mohou všechno\" a zvítězila. Zde se objevila i následující rok, s písněmi \"Prosto\", \"Letnije doždi\", \"Zvezdnoe leto\" a opět \"Králové mohou všechno\". Roku 1979 vydala druhé album, nesoucí název \"Arlekino i drugije\".", "section_level": 2}, {"title": "1980–1983: spolupráce s Raimondem Paulsem a Igorem Kio.", "content": "Rok 1980 byl pro Pugačovu velice těžký – to kvůli zhroucení vztahu s manželem Stěfanovičem a následném rozvodu. Přesto její popularita stále vzrůstala: v novoroční televizní show \"Goluboj ogoňok\" přednesla píseň \"Maestro\" s hudbou Raimonda Paulse a textem Ilji Reznika. S těmito autory spolupracovala ještě mnohokrát, nazpívala i takové hity jako \"Starinnyje časy\", \"Vozvraščenije\", \"Bez menja\", \"Dělu vremja\" aj. Na podzim 1981 měla sérii koncertů v Československu, jako čestný host dokonce vystoupila na festivalu \"Intertalent 81\". Zavítala i do Rakouska nebo do Finska. Na konci roku uváděla s Igorem Kio a Spartakem Mišulinem novou televizní show \"Novogodnij attrakcion\", která se konala ve Velkém moskevském cirkuse na Cvetnom bulvare v Moskvě. Pugačova tu měla roli moderátorky a zároveň asistentky Igora Kio při kouzlení. Samozřejmě na show zazpívala i několik písní. Praktický celý rok 1982 Pugačova strávila na zahraničních koncertech: v NDR, Jugoslávii, Rumunsku, Maďarsku a Itálii. 2. ledna 1983 již podruhé moderovala s Igorem Kio \"Novogodnij attrakcion\", kde přednesla několik nových písní – s Valerijem Leontijevem \"Pozdno\", sólově pak např. píseň \"Kanatochodka\", ale hlavně \"Million alych roz\" (\"Milion růží\") na hudbu Raimonda Paulse s ruským textem Andreje Vozněsenského, která se stala Pugačovy vůbec největším hitem a která se stala i titulní písní jejího výběrového alba vydaného o rok později v Japonsku, kde byla rovněž velmi oblíbená. \"Million roz\" zazpívala např. na koncertě v Zieloně Góře v Polsku, vystoupila s ní i na \"Bratislavské lyře\" a dokonce s ní vyhrála festival \"Píseň roku\". V průběhu let 1981–1983 Pugačova vydala devět singlů a páté album s názvem \"Kak trevožen etot puť\".", "section_level": 2}, {"title": "1984–1985: \"Prišla i govorju\".", "content": "Před rokem 1984 se Pugačova seznámila s mladým hudebním skladatelem Igorem Nikolajevem. S jeho písněmi \"Ajsberg\" a \"Rasskažitě, pticy\" vystoupila nejdříve na \"Novogodném attrakcionu\" a pak i na \"Písni roku\". Spolupráce Nikolajeva a Pugačovy vyústila v albu \"Sčasťja v ličnoj žizni\" z roku 1986. Celkem Nikolajev pro Pugačovu složil více než 30 skladeb. Již na začátku roku začala Pugačova připravovat nový sólový program \"\"Prišla i govorju\"\". Název programu vznikl od stejnojmenné písně. Šlo o velkou změnu oproti dřívějším koncertům: program byl navržen pro velké plochy (např. na sportovních stadionech) a měl nové funkce – každá píseň byla doprovázena choreografií a vizuálními efekty. Premiéra se konala 2. června 1984 v Moskvě ve sportovním areálu Olympic. V roce 1984 si také zahrála v hudebním filmu \"Sezon čuděs\". Velkou oblibu si získal také díky scéně s písní \"Belaja dver\", kterou však Pugačova nikdy nezpívala na žádném koncertě. Na přelomu let 1984 a 1985 pořádala turné ve Švédsku a Finsku. Po návštěvě těchto zemí vzniklo její další album, jediné v anglickém jazyce, \"Alla Pugacheva in Stockholm.\" Roku 1985 se potřetí vdala. Jejím manželem se stal režisér a producent Jevgenij Boldin. Ke konci roku ukončila aktivní spolupráci s Raimondem Paulsem.", "section_level": 2}, {"title": "1986–1993.", "content": "V roce 1986 začala Pugačova spolupracovat s o 6 let mladším zpěvákem Vladimirem Kuzminem. Jejich nejznámější společnou písní se staly \"Dve zvezdy\" s hudbou Igora Nikolajeva, od Vladimira Kuzmina se sólovým zpěvem to pak byla \"Zolotaja karusel\". Roku 1988 se poprvé odehrál Pugačovy vánoční koncert \"Rožděstvenskije vstrječi\", který se v Rusku stal tradicí a koná se tam dodnes. Účinkovali na nich nejen Pugačova a Kuzmin, ale také Larisa Dolina nebo Vladimir Presňakov. Po roce 1989 nazpívala mnoho nových písní, k nimž v mnoha případech skládala hudbu ona sama a text napsal dlouholetý spolupracovník Ilja Reznik, např. píseň \"Fotograf\". Stále další skladby však vznikaly i od Igora Nikolajeva, jako \"Svirel\" nebo \"Osennij poceluj\". Pugačova také vydala další dlouhohrající desku \"Alla\" (1990), následovanou deskami se záznamy z jejích vánočních koncertů. Velmi radostnou zprávu se dozvěděla o rok později – že se stala babičkou, neboť její dceři Kristině se narodil syn Nikita. Zanedlouho však Pugačova znovu zažila těžké období: rozvod s manželem Boldinem (1993).", "section_level": 2}, {"title": "1994–2000: Eurovize, \"Izbrannoje\" a \"Da\".", "content": "Hlavně média zaujala Pugačova tím, že se v roce 1994 vdala za o 18 let mladšího zpěváka Filippa Kirkorova. Dokonce ho sama požádala o ruku. Společně také poprvé vystoupili na festivalu Slovanský bazar v běloruském Vitebsku. V roce 1995 přejala z repertoáru Taťjany Sněžiny, která tragicky zahynula při autonehodě, pozdější velký hit, píseň \"Pozovi menja s soboj\". Často s ní vystupovala na koncertech. O dva roky později se však Pugačova dala i do podnikání: založila si vlastní firmu s botami. V témže roce reprezentovala Rusko na mezinárodní pěvecké soutěži Eurovize. S písní \"Primadonna\" se však se 33 body umístila až na 15. místě, což velice rozhněvalo její fanoušky a ti pak její neúspěch svedli na zabedněnost evropského publika, které nedovede přijmout ruskou hudbu. 26. listopadu 1997 Pugačova oficiálně oznámila, že bude pořádat dva velké koncerty, \"Izbrannoje\" pro komorní haly a \"Da\" pro stadiony a sportovní areály. Oba koncerty se za několik měsíců skutečně odehrály. V letech 1997 a 1998 se objevila ve filmech \"Staryje pěsni o glavnom 2\" a \"3\", kde si v prvním zahrála bývalou obyvatelku loděnice a ve druhém mladou zpěvačku. 15. dubna 1999, v den svých 50. narozenin, které se oslavovaly na státní úrovni, jí udělil ruský prezident Boris Jelcin Řád Za zásluhy o vlast II. stupně. Mimořádný úspěch zaznamenala po koncertě v USA roku 2000, kde o ní The New York Times napsaly, že je \"„ženou mnoha hlasů\"“\"\" a \"„moskevskou Tinou Turner, s náznakem Édith Piaf“\".", "section_level": 2}, {"title": "Současnost.", "content": "Po roce 2000 se Pugačova seznámila s o 27 let mladším ruským komikem a zpěvákem Maximem Galkinem. Společně nazpívali mnoho duetů, jako \"Buď ili ně buď\" nebo \"Kafeška\". Na koncertech se s z nich stala nerozlučná a velmi oblíbená dvojice, přičemž na některých vystoupeních Galkin dokonce parodoval Pugačovu. Nebylo nakonec ani tak velkým překvapením, že se zasnoubili – sama zpěvačka však přiznala, že spolu chodili ještě v době, kdy jejím manželem byl Filipp Kirkorov (rozvedli se až v roce 2005). V průběhu let 2001 až 2007 Pugačova vystupovala v rámci turné \"My prijechali\" a také se stala \"múzou\" festivalu \"Nová vlna\", na němž udělovala i svou osobní cenu. V anketě televizní soutěže \"O jméno Ruska\" v roce 2008 se umístila Pugačova na třetím místě, což svědčí o tom, že je stále v Rusku velice populární. V roce 2009 celým světem kolovala zpráva, že se Pugačova chystá udělat obří turné s Michaelem Jacksonem, avšak k ničemu takovému nedošlo. V tomto roce také zpěvačka oznámila konec kariéry s vysvětlením, že je už unavená z neustálého cestování a zodpovědnosti. Navíc ji údajně zrazoval i hlas. Přesto ještě měla jedno velké závěrečné turné – v Rusku, západní Evropě a v USA. Byť Pugačova pěveckou kariéru ukončila, na veřejnosti se objevovat nepřestala. Dodnes vystupuje v mnoha televizních pořadech, stále i zpívá a nahrává nové písně. Od roku 2011 vystupuje jako porotkyně v pěvecké soutěži \"Faktor A\", podobné soutěži \"X Factor\" vysílané v České republice. V prosinci se vdala za jejího současného manžela Maxima Galkina. S ním má také dvojčata Garriho a Jelizavetu. Ta se narodila až 18. září 2013, kdy měla Pugačova již 64 let. Dvojčata byla počata ze zkumavky, ze zmražených vajíček A. P. a byla donošena náhradní matkou. S Galkinem a dětmi Pugačova žije na vesnici s názvem Grjaz asi 20 km západně od Moskvy. Tam si vybudovali svůj vlastní šestipatrový palác s tělocvičnou, domácím kinem a dokonce i s krytým delfináriem. Ke zpěvaččiným pětašedesátým narozeninám byl věnován film \"Moja babuška\", kde o jejím životě vyprávěli členové rodiny a přátelé. Po 3 letech se znovu objevila na festivalu \"Nová vlna\", kde měla svůj tvůrčí koncert. Začátkem roku 2015 založila v Moskvě vlastní uměleckou školu Recital. V říjnu opět vystoupila na \"Nové vlně\", tentokrát zahajovala jednotlivé dny festivalu. Kromě několika hitů ze sedmdesátých a osmdesátých let zazpívala i novou píseň \"Tjanět serdce ruki\". V roce 2016 zpěvačka pravidelně vystupovala s Maximem Galkinem v jeho novém pořadu \"MaximMaxim,\" společně měli i koncert na festivalu Slovanský bazar. V červenci 2017 Pugačova navštívila Baku, kde pořádala svůj tvůrčí večer v rámci festivalu Žara.", "section_level": 2}, {"title": "Diskografie.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Alba.", "content": "V Sovětském svazu bylo vydáno celkem víc než 100 desek. Mimo SSSR pak se pak vydalo 6 alb ve Švédsku, 5 v Japonsku a v Bulharsku, 4 ve Finsku, 3 v Československu, 2 v Polsku a 1 album v Německu a v Koreji. Na celém světě se dohromady prodalo víc než 250 milionů desek. V oblíbené dětské pohádce \"Jen počkej, zajíci! \"zní na začátku 14. epizody Pugačovy píseň \"Milion růží \"a v 15. epizodě hraje jednu z hlavních rolí přímo zpěvačka v podobě lišky.", "section_level": 2}], "src_summary": "Alla Borisovna Pugačova (česky přechýleně také Pugačovová, : ', někdy nesprávně Alla Pugačeva\"\"',\" * 15. dubna 1949 Moskva, Sovětský svaz) je populární ruská zpěvačka pop-music. V 70. letech 20. století byla oceňována v SSSR i v celé Evropě jako jedna z nejlepších ruských zpěvaček. Její repertoár zahrnuje více než 500 písní v jazycích ruském, anglickém, německém, francouzském, českém, finském a ukrajinském a celkem vydala více než 100 sólových záznamů. Už do roku 1997 se na celém světě prodalo dohromady na 250 milionů jejích nahrávek. Reprezentovala také Rusko na pěvecké soutěži Eurovize (1997). V současné době je vdaná za ruského komika Maxima Galkina, má dvě dcery, syna a tři vnoučata.", "tgt_summary": "Alla Borisovna Pugacheva (; sometimes transcribed in English as Pugachova, ; born 15 April 1949), is а Soviet and Russian musical performer. Her career started in 1965 and continues to this day, even though she does not give live performances anymore. For her \"clear mezzo-soprano and a full display of sincere emotions\", she enjoys an iconic status across the former Soviet Union as the most successful Soviet performer in terms of record sales and popularity. Her repertoire includes over 500 songs in Russian, English, German, French, Kazakh, Hebrew, Finnish, Ukrainian, and the discography has more than 100 Vinyl, CDs and DVDs. In addition to Russia and the former Soviet Union, Pugacheva's albums were published in Japan, Korea, Sweden, Finland, Germany, Poland, Czechoslovakia and Bulgaria. Pugacheva has sold more than 250 million records. She became a People's Artist of the USSR in 1991. Laureate of the State Prize of the Russian Federation (1995). Chevalier of the Order \"For Merit to the Fatherland\" II, III and IV degrees. She represented Russia in the Eurovision Song Contest 1997.
", "id": 843954}
{"src_title": "Edmondo De Amicis", "tgt_title": "Edmondo De Amicis", "src_document": [{"title": "Životopis.", "content": "De Amicis se narodil ve městě Oneglia v provincii Imepria v Ligurském kraji u Janovského zálivu. V roce 1848 se rodina přestěhovala do Cunea. Po gymnazijních studiích v Cuneu navštěvoval přípravnou vojenskou školu v Turínu (1861), později kadetní školu v Modeně (1863–1866), v roce 1865 získal hodnost poručika a stal se důstojníkem armády Italského království. Bojoval v bitvě u Custozzy (1866) během války o nezávislost. Ve Florencii redigoval vojenský časopis \"La vita militare\" a napsal svá první díla, povídky týkající se frontových zkušeností (Karmela, Originelní ordonance, Letní pochod). Ty jsou sebrány v knize \"Črty z vojenského života\" (1868, Bozzetti di vita militare), kterou později přepracoval a vydal pod názvem \"Vojenský život\" (1868, La vita militare, česky pod názvem \"Vojenské povídky\"). Zde jako dvaadvacetiletý překvapil tím, že napsal čtivý povídkový soubor z vojenského života, který obsahuje jak veselé výjevy, tak dojemné scény a kniha ukazuje autora jako člověka se sklonem k moralizování. V roce 1870 opustil armádu a vstoupil do redakce časopisu \"La Nazione\" v Římě. Hodně cestoval a jeho zábavné i popisné dopisovatelské články z té doby sloužily jako základ pro jeho knihy cestopisných črt: \"Španělsko\" (Spagna), \"Holandsko\" (Olanda), \"Zápisky z Londýna\" (Ricordi di Londra), \"Maroko\" (Marocco), \"Cařihrad\" (Costantinopoli), \"Zápisky z Paříže\" (Ricordi di Parigi) a další. Nejnověji byla kniha \"Costantinopoli\" vydána v roce 2005 s předmluvou, kterou napsal Umberto Eco. Tento žánr byl tehdy v italské literatuře novinkou. De Amicisova nejslavnější kniha \"Srdce\" byla vydána nakladatelstvím Treves 17. října 1886, což je v Itálii první školní den. Úspěch díla byl obrovský: v několika měsících byla vydána v zemi autora 40krát a byl přeložena do deseti jazyků. Předlohou a inspirací pro postavy románu \"Srdce\" byli synové Furio a Ugo ve školním věku. De Amicisovo dílo má hluboce národní náboj a silnou vazbu na sociální cítění (tento trend je zdůrazněn v románu \"Srdce\"). V roce 1891 Edmondo de Amicis vstoupil do Italské socialistické strany. V knihách \"Přátelé\" (Gli Amici) a \"Kočár pro všechny\" (La Carroza di tutti) rozvinul kaleidoskop lidských typů, zejména v druhé knize podává deník celoročního života v tramvaji, neboť tramvaj je ten „kočár pro všechny“, a vystihuje zde postavy ze všech společenských tříd. V románu \"Na oceáně\" (Sull Oceano) se věnuje problému italské emigrace a proti životu majetných cestujících v první třídě staví obraz nemajetných lidí v podpalubí. Poslední spisovatelovy roky byly poznamenány smrtí jeho matky, spory se ženou a sebevraždou syna Furia, a proto je trávil v odloučení. De Amicis zemřel v přístavním městě Bordighera.", "section_level": 1}], "src_summary": "Edmondo De Amicis ( 21. říjen 1846 Oneglia, Ligurie — 11. březen 1908 Bordighera, Ligurie) byl italský spisovatel, novinář, básník a autor dětské literatury. Jeho nejznámější knihou je román \"Srdce\" (Cuore).", "tgt_summary": "Edmondo De Amicis (; 21 October 1846 – 11 March 1908) was an Italian novelist, journalist, poet and short-story writer. His best-known book is \"Cuore\", a children's novel translated into English as \"Heart\".", "id": 647796}
{"src_title": "Claude Lemieux", "tgt_title": "Claude Lemieux", "src_document": [{"title": "Kariéra.", "content": "Claude Lemieux se narodil v Quebecu, což je francouzsky mluvící část Kanady. Jeho o dva roky mladší bratr Jocelyn Lemieux hrál později také v NHL. Claude začínal v lize QAAA (\"Quebec Amateur Athletic Association\") v týmu Richelieu Riverains, kde se projevoval jeho talent. V sezóně 1982/1983 začal hrát juniorský hokej v lize QMJHL (\"Quebec Major Junior Hockey League\"), kde nastupoval za tým Trois-Rivieres Draveurs, kde zářil, proto ho už po této sezóně v jeho 17 letech draftoval do NHL tým Montreal Canadiens v 2. kole na celkově 26. místě draftu 1983. V další sezóně 1983/1984 už nastoupil ve svých 18 letech za Montreal v NHL. Po 8 zápasech byl ale odeslán zpět do juniorské ligy QMJHL do týmu Verdun Juniors. Za tuto sezónu byl zvolen do 2. All-Star Týmu ligy QMJHL (\"Ideální sestava sezóny v lize QMJHL\"). V sezóně 1984/1985 si zahrál pouze v jednom zápase v NHL za Montreal, ale tato sezóna pro něj přesto byla úspěšná. Hrál za Kanadu na Juniorském mistrovství světa ve Finsku a vyhrál s reprezentací zlatou medaili a ještě k tomu se mu dařilo i v juniorské lize, kde v 52 zápasech nastřílel 58 gólů a připsal si 124 kanadských bodů a byl nominován do 1. All-Star výběru ligy QMJHL. V sezóně 1985/1986 hrál většinu základní části v týmu Sherbrooke Canadiens hrajícím v lize AHL (\"American Hockey League\"). V NHL hrál jen v 10 zápasech základní části, ale vynahradil si to v Playoff, ve kterém dal ve 20 zápasech 10 gólů a vyhrál už ve svých 19 letech svůj první Stanley Cup o kterém sní většina hokejistů. V sezóně 1986/1987 hrál poprvé celou sezónu v NHL a v 76 zápasech si připsal 53 kanadských bodů, což je na nováčka slušné. V té sezóně byl vybrán do týmu největších hvězd ligy NHL (\"All-Star Týmu\"), který reprezentoval ligu proti Sovětské reprezentaci v sérii zápasů nazvané Rendez-Vous 87', kde odehrál 2 zápasy, aniž si připsal bod. Po sezóně v létě 1987 byl nominován do Kanadské reprezentace pro Kanadský pohár. Poté co Kanada porazila Československo v semifinále 5:3 a Sovětský svaz ve finále 2:1 na zápasy, tak Claude vyhrál s reprezentací zlatou medaili. V sezóně 1987/1988 si připsal 61 kanadských bodů v 78 zápasech. Začínal být nechvalně proslulý svou zákeřností, díky níž ho začínali ostatní hokejisté nenávidět. Mediálně byl zase známý svou prostořekostí. V sezóně 1988/1989 se s Montrealem dostal až do finále bojů o Stanley Cup, ale tam narazili na Calgary Flames. Polovinu sezóny 1989/1990 vynechal kvůli zranění břišních svalů. Po té sezóně byl 4. září 1990 vyměněn z Montrealu Canadiens do New Jersey Devils za Sylvaina Turgeona. Ve své první sezóně v New Jersey (1990/1991) sice neuchvátil, ale v dalších sezonách si v tomto týmu vedl velmi dobře. Sezóna 1992/1993 byla jeho nejvydařenější v prozatímní kariéře, co se individuálních statistik týče, když si v 77 zápasech připsal 81 kanadských bodů za 30 gólů a 51 asistencí. Naopak o rok později v sezóně 1993/1994 dokázal nasbírat ve srovnatelném počtu zápasů téměř o polovinu bodů méně. V sezóně 1994/1995, která byla kvůli stávce hráčů NHL zkrácena na 48 zápasů základní části, vyhrál s New Jersey Devils svůj druhý Stanley Cup a svým výkonem v Playoff si vysloužil cenu Conn Smythe Trophy pro nejlepšího hráče Playoff. Začal se z něho stávat specialista na vypjaté a důležité zápasy, kdy dokázal rozhodovat zápasy důležitými góly a vyprovokovat soupeře k faulům. Právě pro tyto jeho vlastnosti po něm toužil ambiciózní tým Colorado Avalanche, který ho získal 3. října 1995 komplikovanou výměnou, kdy Claude nejdříve zamířil z New Jersey do New York Islanders za Stevena Thomase a o pár hodin později už jeho práva putovala do Colorada za Wendela Clarka. Hned v první sezóně v Coloradu (1995/1996) vyhrál svůj už třetí Stanley Cup a stal se teprve čtvrtým hráčem v historii NHL, který získal Stanley Cup se třemi různými týmy. Po sezóně byl nominován do reprezentačního týmu Kanady pro Světový pohár v ledním hokeji 1996, na kterém získal se spoluhráči po prohraném finále 1:2 na zápasy s USA stříbrné medaile. V sezóně 1996/1997 promarodil půlku sezóny. V sezónách 1997/1998 a 1998/1999 dokázal překročit hranici 50 kanadských bodů. V sezóně 1999/2000 se dočkal návratu do týmu New Jersey Devils, když byl 3. listopadu 1999 společně s 1. kolem draftu 2000 (David Hale) a 2. kolem draftu 2000 (Matt DeMarchi) vyměněn, za Briana Rolstona společně s 1. kolem draftu 2000 (\"Tento výběr v draftu byl později vyměněn z Colorada do týmu Boston Bruins\") (Martin Samuelsson). Tato výměna byla pro Claudea velice šťastná, protože v této sezóně s New Jersey vyhrál svůj čtvrtý Stanley Cup. On byl pro tým z New Jersey posila určená právě pro playoff této sezóny, protože mu po této sezóně vypršela smlouva a v létě si jako volný hráč mohl vybírat, kde bude hrát dál. Smlouvu ale podepsal až 5. prosince 2000 a to s Phoenixem Coyotes. V sezóně 2000/2001 už tedy stihl dohrát pouze 46 zápasů. V sezóně 2001/2002 mu sice bylo už 36 let, ale i přesto si dokázal připsat na konto 41 kanadských bodů. V sezóně 2002/2003 byl 16. ledna 2003 vyměněn z Phoenixu do Dallasu Stars za Scotta Pellerina a 4. kolo draftu 2004 (Kevin Porter). V Dallasu už pouze dohrál sezónu a po sezóně se stal volným hráčem. Nebyl o něho zájem a tak podepsal smlouvu v Evropě se švýcarským klubem EV Zug hrajícího nejvyšší švýcarskou soutěž NL A. Ve Švýcarsku ovšem sehrál pouhých 7 zápasů a poté ukončil svou hráčskou kariéru. Po skončení kariéry si otevřel ve Phoenixu svojí hokejovou školu. Claude Lemieux přišel během sezóny 2008/2009 s překvapivou informací, že se chce jako hráč vrátit do vrcholového hokeje a to dokonce do NHL. To se také díky jeho přátelství s manažerem týmu San Jose Sharks Dougem Wilsonem stalo skutečností. San Jose ho nejprve poslalo hrát Asijskou hokejovou ligu za spřátelený čínský tým China Sharks a poté do nižší americké ligy za svůj farmářský tým Worcester Sharks a po těchto testech dostal šanci hrát po šesti letech zase NHL. Za Sharks odehrál 18 zápasů a zaznamenal jednu asistenci. V playoff sehrál jediný zápas a se San Jose vypadli překvapivě už v prvním kole s Anaheimem Ducks. Po této sezóně se rozhodl dne 12. července 2009 definitivně ukončit svou hráčskou kariéru.", "section_level": 1}], "src_summary": "Claude Percy Lemieux (* 16. července 1965, Buckingham, Québec, Kanada) je bývalý kanadský hokejový útočník, který hrál naposled v týmu San Jose Sharks (NHL). Tento čtyřnásobný držitel Stanley Cupu se proslavil svojí zarputilostí a buldočím stylem hry, pro kterou ho většina jeho protihráčů nenáviděla, ale pro svůj tým byl vždy velmi cenný.", "tgt_summary": "Claude Percy Lemieux (born July 16, 1965) is a Canadian retired professional ice hockey player. He last played for the San Jose Sharks before announcing his retirement on July 8, 2009. He is one of only 11 players in Stanley Cup history to win the Cup with three or more different teams. His 80 career playoff goals are the ninth-most in NHL history. Lemieux is also a former president of the ECHL's Phoenix RoadRunners. He is also the father of New York Rangers forward Brendan Lemieux. Lemieux was born in Buckingham, Quebec, but grew up in Mont-Laurier. He is infamous for an incident on May 29, 1996, in which he checked Detroit Red Wings Kris Draper into the boards from behind, breaking Draper's orbital, cheek and jaw bones, and the resulting subsequent confrontations with Darren McCarty during the 1996–97 and 1997–98 seasons.", "id": 1038259}
{"src_title": "Marie Ferdinanda Saská", "tgt_title": "Princess Maria Ferdinanda of Saxony", "src_document": [{"title": "Původ.", "content": "Narodila se z manželství saského prince Maxmiliána s parmskou princeznou Karolínou jako druhé dítě i dcera. Měla šest sourozenců: Marii Amálii, saského krále Bedřicha Augusta, Klemense, provdanou toskánskou velkovévodkyni Marii Annu, saského krále Jana a provdanou španělskou královnu Marii Josefu. Otec byl synem saského kurfiřta Fridricha Kristiána a jeho manželky bavorské princezny Marie Antonie, která se narodila z manželství císaře Svaté říše římské Karla VII. s dcerou císaře Josefa I., Marií Amálií Habsburskou. Otcovými rodiči byli polský král a saský kurfiřt August III. a Marie Josefa Habsburská. Obě otcovy babičky Marie Josefa i Marie Amálie se narodily z manželství císaře Josefa I. Matka Karolína náležela k španělské resp. parmské větvi rodu Bourbonů. Jejím otcem byl parmský vévoda Ferdinand, syn vévody Filipa a jeho manželky Luisy Alžběty Francouzské, který se v roce 1769 oženil s dcerou císaře Františka I. Štěpána a jeho manželky královny Marie Terezie, Marií Amálií.", "section_level": 1}, {"title": "Život.", "content": "Velkovévoda Ferdinand III. ovdověl v roce 1802 a z prvního manželství s Luisou Neapolsko-Sicilskou měl dvě dcery a pouze jednoho syna Leopolda, jehož zdraví ovšem nebylo pevné a lékaři se v těchto letech začali obávat o jeho život. Navíc ačkoliv byl od roku 1817 ženat, neměl žádného potomka. A tak se Ferdinand III. v naději na dalšího syna rozhodl pro druhý sňatek. Dne 6. května 1821 se tedy Marie Ferdinanda ve Florencii provdala za otce svého švagra Leopolda Toskánského, který byl o pouhý rok mladší než ona. Bezdětné manželství ukončila po třech letech Ferdinandova smrt a Marie Ferdinanda se v sedmadvaceti letech stala vdovou. Novou toskánskou velkovévodkyní se stala její sestra Marie Anna, která byla provdaná za Leopolda. Po manželově smrti pobývala Marie Ferdinanda na toskánském dvoře, titul velkovévodkyně-vdova jí nebyl přiznán. Po smrti Marie Anny v roce 1832 se velkovévoda znovu oženil s Marií Antonií Neapolsko-Sicilskou, která byla stejně jako Marie Ferdinanda pravnučkou královny Marie Terezie. Po Leopoldově svržení z toskánského velkovévodského stolce roku 1859 přesídlila spolu s velkovévodskou rodinou do Vídně pod ochranu císaře Františka Josefa I. Zemřela na zámku v Brandýse nad Labem, který její nevlastní syn Leopold II. koupil v roce 1860.", "section_level": 1}], "src_summary": "Marie Ferdinanda Saská (27. dubna 1796, Drážďany – 3. ledna 1865, Brandýs nad Labem) byla saskou princeznou z rodu Wettinů a provdanou velkovévodkyní toskánskou, jíž se stala 6. května 1821. Manželství s o dvacet šest let starším velkovévodou Ferdinandem III. z Habsbursko-Lotrinského domu trvalo pouhé tři roky.", "tgt_summary": "Princess Maria Ferdinanda of Saxony (27 April 1796 – 3 January 1865) was a daughter of Maximilian, Crown Prince of Saxony and his first wife Princess Carolina of Parma. She was by marriage Grand Duchess of Tuscany from 1821 to 1824.", "id": 1800377}
{"src_title": "Mistrovství Evropy v krasobruslení", "tgt_title": "European Figure Skating Championships", "src_document": [{"title": "Historie.", "content": "Mistrovství Evropy v mužské kategorii se poprvé uskutečnilo roku 1891 v Hamburku. Ženská soutěž, stejně jako sportovní páry měly premiéru na šampionátu ve Vídni roku 1930, tance na ledě pak dokonce o dvacet čtyři let později v Bolzanu (1954). V roce 1891 se Bruslařské svazy Německa a Rakouska spojily v jeden spolek \"\"Deutscher und Österrreichischer Eislaufverband\"\", aby uskutečnily první Mistrovství Evropy v krasobruslení a rychlobruslení v Hamburku (Německé císařství), tedy ještě před vlastním založení Mezinárodní bruslařské unie (ISU). Ta byla ustavena až v roce 1892 na zasedání v nizozemském Scheveningenu, kde se rozhodlo o každoročním konání mistrovství Evropy. V roce 1895 byl přijat návrh pořádat namísto tohoto šampionátu mistrovství světa. Proto se další dva roky (1896-1987) evropská soutěž nekonala, až v roce 1898 došlo k jejímu obnovení. Do roku 1948 se šampionátu mohli účastnit všichni členové Mezinárodní bruslařské unie, tedy i neevropští závodníci. Po vítězství Kanaďanky Barbary Ann Scottové a Američana Dicka Buttona téhož roku bylo rozhodnuto, že napříště se mistrovství mohou účastnit jen bruslaři z evropských států. Mistrovství Severní Ameriky v krasobruslení pak existovalo do roku 1971 jen v seniorské kategorii. V roce 1999 ISU začala pořádat Mistrovství čtyř kontinentů v krasobruslení jako náhradu za neexistující mistrovství zbylých kontinentů. Startují na něm neevropští bruslaři.", "section_level": 1}, {"title": "Kvalifikační kritéria.", "content": "Krasobruslaři se kvalifikují na ME na základě příslušnosti k evropskému členství Bruslařské unie. Národní svaz podává standardně jednu přihlášku v každé disciplíně. Maximálně můžou v každé z nich startovat tři závodníci. Právo obsadit druhé či třetí místo země obdrží na základě zisku bodů z předešlého mistrovství. Čím jsou krasobruslaři úspěšnější, tím obdrží více bodů, které jsou dány součtem umístění (pokud jsou v soutěži tři zástupci, pak se sčítají dvě nejlepší umístění). Body nelze převádět do další sezóny, takže země musí soupeřit o druhé a třetí závodnické místo každý rok. Pokud má země v soutěži jediného bruslaře, pak pro zisk druhého člena na dalším šampionátu je třeba, aby se umístil do desátého místa nebo do druhého místa, aby země získala právo na třetího účastníka. Jestliže má země v soutěži dva zástupce, pak součet umístění obou bruslařů musí být 13 či nižší (např. 6.+7.), aby měla země právo na tři soutěžící a součet 28 či nižší (např. 10.+18.), aby měla právo na dva soutěžící. Pokud je součet umístění vyšší než 28, pak v příštím roce bude zemi zastupovat jediný krasobruslař. Existují výjimky, pokud je soutěžící donucen odstoupit ze soutěže v průběhu závodu ze zdravotních důvodů nebo pro technické problémy výbavy. Nominační kritéria národních svazů jsou odlišná. Některé státy preferují volbu na základě umístění závodníků v nominačních soutěžích (např. národním mistrovství), jiné toto nezohledňují. Krasobruslař musí dosáhnout patnácti let věku k 1. červenci předešlého roku, než v jakém se mistrovství koná.", "section_level": 1}, {"title": "Právo na více závodníků na ME 2016.", "content": "Následující země mají právo nasadit na Mistrovství Evropy 2016 více než jednoho krasobruslaře v dané disciplíně, na základě dosažených bodových výsledků z předešlého ročníku soutěže.", "section_level": 1}], "src_summary": "Mistrovství Evropy v krasobruslení je každoročně pořádaná soutěž o titul \"Mistra Evropy\" ve čtyřech kategoriích. Dvou z nich se účastní jednotlivci \"muži\" a \"ženy\", dalších dvou páry – \"sportovní dvojice\" a \"taneční dvojice\" (\"tance na ledě\"). Šampionáty jsou pořádány Mezinárodní bruslařskou unií (ISU) a jedná se o nejstarší ze čtyř soutěží organizovaných touto unií (dalšími jsou mistrovství světa, mistrovství čtyř kontinentů a mistrovství světa juniorů). Soutěž se zpravidla koná v lednu.", "tgt_summary": "The European Figure Skating Championships (also called \"\"Europeans\"\") is an annual figure skating competition in which figure skaters compete for the title of European champion. Medals are awarded in the disciplines of men's singles, women's singles, pair skating, and ice dance. The event is sanctioned by the International Skating Union (ISU) and is the sport's oldest competition. The first European Championships was held in 1891 in Hamburg, Germany and featured one segment, compulsory figures, with seven competitors, all men from Germany and Austria. It has been, other than four periods, held continuously since 1891, and has been sanctioned by the ISU since 1893. Women were allowed to compete for the first time in 1930, which is also the first time pairs skating was added to the competition. Ice dance was added in 1954. Only eligible skaters from ISU member countries in Europe can compete, and skaters must have reached at least the age of 15 before July 1 preceding the competition. ISU member countries can submit 1-3 skaters to compete in the European Championships.", "id": 1167752}
{"src_title": "Urban Terror", "tgt_title": "Urban Terror", "src_document": [{"title": "Historie.", "content": "• Urban Terror se začal vyvíjet v roce 1998. • Beta 1.0 si rychle získala popularitu, byla představena na QuakeCon 2000. • Beta 1.27 byla představena na podzim roku 2000. • Beta 2.0 byla vydána v červnu roku 2001. Beat 2.0 přinesla nové textury, modely, zbraně, zvuky a mapy. • V srpnu 2003 vyšla beta 3.0, jednalo se o kompletní grafickou revizi. • Beta 3.7 vyšla v červenci roku 2004. • Beta 4.0 vyšla v dubnu roku 2007. • Aktuální verze Urban Terroru (beta 4.1) byla vydána v prosinci 2007. • V prosinci 2010 vyšel Urban Terror HD alpha 0.1.", "section_level": 1}, {"title": "Hra.", "content": "Urban terror je 1st person akční týmová hra určená pro on-line hraní. Současná verze je 4.1. Je možné ji hrát pod Windows, Linux a Macintosh. Větší realisičnost tohoto módu je dána několika změnami: • Realistické zbraně • Zbraně mají zpětný ráz • Střelba ze zbraní je méně přesná za pohybu • Zbraně je potřeba přebíjet", "section_level": 1}, {"title": "Zbraně a vybavení.", "content": "KaBar Next Generation Knife - nůž Beretta 92FS – poloautomatická pistole IMI .50 AE Desert Eagle – poloautomatická pistole Franchi SPAS12 - brokovnice Heckler & Koch UMP45 - samopal Heckler & Koch MP5K - samopal Colt M4A1 – útočná puška Heckler & Koch HK69 – útočná puška ZM Weapons LR300M L – útočná puška Kalašnikov AK-103 – útočná puška Heckler & Koch G36E – útočná puška Heckler & Koch PSG-1 – ostřelovačská puška Remington SR-8 – odstřelovačská puška IMI Negev – lehký kulomet granát - ruční, kouřový Vybavení Kevlarová vesta, helma, laserový zaměřovač, tlumič hluku výstřelu, taktické brýle, extra náboje, lékárnička", "section_level": 1}, {"title": "Herní módy.", "content": "Urban Terror je možné hrát v několika módech. Nejpopulárnější jsou Team Deathmatch a Capture the Flag. Seznam módů: • Free for All (FFA, DM) • Team Deathmatch (TDM) • Team Survivor (TS) • Capture the Flag (CTF) • Capture and Hold (CAH, C&H) • Follow the Leader (FTL) • Bomb Mode (BM)", "section_level": 1}], "src_summary": "Urban Terror běžně označován zkratkou UrT nebo UT, je multiplayerová hra vyvinutá Silicon Ice Development (nyní známou jako FrozenSand). Jedná se o realistický mód hry Quake III Arena (id Software). Urban Terror byl vydán jako samostatná hra v roce 2007. Dnes se vyvíjí Urban Terror HD. Hra nepotřebuje instalaci a samotná je zdarma, ale FrozenSand si ponechává autorská práva. Motto hry je „fun over realism“. Urban Terror byl nominovaný v roce 2007 Mod DB Ocenění Mód Roku.", "tgt_summary": "Urban Terror is a freeware multiplayer first-person shooter video game developed by FrozenSand. Originally a total conversion of id Software's \"Quake III Arena\", FrozenSand released \"Urban Terror\" as a free standalone game in 2007 utilizing ioquake3 as a game engine. While the game engine is licensed under the open-source GPL, \"Urban Terror\"'s game code is closed source and its assets are freeware but not open content.", "id": 2367458}
{"src_title": "Fridrich I. Pruský", "tgt_title": "Frederick I of Prussia", "src_document": [{"title": "Mládí.", "content": "Budoucí král Fridrich I. se narodil 11. července 1657 jako syn Fridricha Viléma, pruského vévody a braniborského kurfiřta a jeho ženy Luisy Henrietty Oranžské. Fridrich I. hovořil plynně francouzsky, německy a polsky.", "section_level": 1}, {"title": "Vláda.", "content": "Po smrti svého otce se stal v roce 1688 braniborským kurfiřtem Fridrichem III. a pruským vévodou Fridrichem I. V roce 1701 se Fridrich I. stal pruským králem Fridrichem I. Stalo se tak povýšením pruského vévodství na království. Jaké byly důvody pro tento Fridrichův čin? Příčiny tohoto činu lze najít ve výbojné politice braniborských kurfiřtů, již byli zároveň pruskými vévody. Jejich mocenskému vzestupu stály v cestě nepřátelské rody, které většinou získaly v tu dobu královské tituly, čímž dosáhly významného úspěchu. Právě na přelomu 17. a 18. století získala severoněmecká Hannoverská dynastie následnictví Spojeného království, jehož králi se v roce 1714 skutečně stali. Další soupeř, tentokrát z vlivného rodu Wettinů, saský kurfiřt Fridrich August I. Silný získal roku 1697 titul polského krále, takže se královský titul stával pro Braniborsko-Prusko čím dál více otázkou prestiže. Problémem bylo jak jej získat. Získání cizího královského titulu bylo nepravděpodobné, stejně tak to, že by císař povýšil braniborské markrabství na království, a tak zbylo jen Prusko resp. pruské vévodství. Jak již bylo uvedeno, Hohenzollerny držená část Pruska byla vévodstvím, a byla také jedinou jejich významnou državou mimo Svatou říši římskou. Ovšem území, k němuž se symbolicky mohl královský titul v Prusku vázat, totiž tzv. \"\"královské Prusko\"\", ovládalo polské království, a proto se kurfiřt a vévoda Fridrich III. nemohl jen tak prohlásit pruským králem. V rámci obtížně akceptovaného kompromisu s římskoněmeckým císařem a polským králem se tedy prohlásil \"\"králem v Prusku\"\" (König in Preußen). Pruské království ve své počáteční podobě tak de facto představovalo území původního pruského vévodství. Jeho následný růst a připojení území \"\"královského Pruska\"\" však na sebe nenechalo dlouho čekat. Fridrich I. byl pruským králem korunován 18. ledna 1701 v Královci. Korunovaci předcházelo založení Řádu černé orlice. Při okázalé korunovační ceremonii v Královci si Fridrich sám vložil korunu na hlavu a na hlavu své ženy a až poté se nechali pomazat. Fridrich I. byl poslední pruský vládce a také král, který hovořil plynně polsky. Jeho následníci hovořili plynně francouzsky a německy (dále viz Pruské království) Během své vlády se opíral o šlechtu vlastnící velkostatky. Na nich pěstované obilí se výhodně vyváželo do západní Evropy. Panovník se snažil zvýšit prestiž svého království, a proto vedl nákladný dvůr, zahájil velkolepou přestavbu sídelního města Berlína a podporoval vědy a umění. Založil i univerzitu v Halle (1694), akademii umění a společnost věd. V roce 1707 se stal Fridrich I. v rámci personální unie také knížetem Neuchâtelským.", "section_level": 1}, {"title": "Manželství a potomci.", "content": "Fridrich I. byl třikrát ženat. Poprvé se oženil v roce 1679 v Postupimi s princeznou Alžbětou Henriettou Hesensko-Kasselskou (1661–1683). Alžběta předčasně zemřela po čtyřech letech manželství, z něhož se narodila jediná dcera: Druhé manželství uzavřel v roce 1684 v Herrenhausenu s hannoverskou princeznou Žofií Šarlotou (1668–1705). Z tohoto manželství se narodili dva synové, první z nich však zemřel v útlém věku: Třetí manželství, které uzavřel v roce 1708 v Berlíně s vévodkyní Žofií Luisou Meklenbursko-Zvěřínskou (1685–1735), zůstalo bezdětné.", "section_level": 1}], "src_summary": "Fridrich I., též Bedřich I. (německy \"Friedrich I.\", 11. červenec 1657, Königsberg – 25. únor 1713, Berlín) byl poslední pruský vévoda (1688–1701) a první pruský král (1701–1713), braniborský kurfiřt a markrabě jako Fridrich III. (1688–1713), kníže oranžský (1702–1713) a kníže neuchâtelský (1707–1713).", "tgt_summary": "Frederick I (; 11 July 1657 – 25 February 1713), of the Hohenzollern dynasty, was (as Frederick III) Elector of Brandenburg (1688–1713) and Duke of Prussia in personal union (Brandenburg-Prussia). The latter function he upgraded to royalty, becoming the first King in Prussia (1701–1713). From 1707 he was in personal union the sovereign prince of the Principality of Neuchâtel (). He was also the paternal grandfather of Frederick the Great.", "id": 2215933}
{"src_title": "Gottfried Heinrich Pappenheim", "tgt_title": "Gottfried Heinrich Graf zu Pappenheim", "src_document": [{"title": "Rodina.", "content": "Gottfried Heinrich pocházel ze starobylé šlechtické rodiny hrabat z Pappenheimu, která odvozovalo svůj původ od roku 1111 a od města Pappenheim. Byl synem Veita zu Pappenheim (1535–1600) a jeho druhé ženy Marie Salome von Preising-Kopfsburg. On sám měl první manželku Annu Ludomilu Kolovrat-Novohradskou († 1627) a druhou Annu Elisabethu z Oettingen-Oettingenu († 1673). Z prvního manželství měl syna Wolfa Adama († 1647).", "section_level": 1}, {"title": "Kariéra.", "content": "Pappenheim byl jedním z nejslavnějších císařských důstojníků. Své mládí strávil studiem na Altdorfské universitě a cestováním po Evropě, kdy navštívil Anglii, Francii, Španělsko, Itálii. Do říše se vrátil roku 1614 a přestoupil na katolictví, téhož roku ho pak císař jmenoval říšským radou. V následujících letech se Pappenheim věnoval především vojenské kariéře, když se s polským vojskem krále Zikmunda vypravil do Ruska. Zde měli podpořit jednoho z „Lžidimitrijů“ – nelegitimních ruských carů. Po svém návratu vstoupil do služeb Maxmiliána I. Bavorského a nakonec jako podplukovník v pluku kyrysníků svého tchána hraběte Adama z Hebersdorfu táhl do Čech. Zde se zúčastnil bitvy na Bílé hoře, kde utržil 20 zranění v boji. Na říšském sněmu v Řezně byl povýšen do hraběcího stavu a jmenován plukovníkem. V čele španělského kyrysnického pluku bojoval v Lombardii. Od roku 1626 se účastnil bojů v Horním Rakousku, Sasku a dobytí Magdeburku. Všude vyčníval především svoji osobní odvahou. Po Tillyho smrti se jeho pluky (především kyrysnické) dostaly pod Valdštejnovo velení. Osudnou se stala Pappenheimovi bitva u Lützenu 16. listopadu 1632. Zde vedl v čele své jízdy protiútok proti postupujícím Švédům a během něho byl raněn dělovou koulí malého kalibru. Na následky svých zranění zemřel.", "section_level": 1}, {"title": "Pappenheimští.", "content": "Označení pappenheimští se užívalo pro Pappenheimovy jezdce. V Schillerově tragedii \"Valdštejnova smrt\" pronáší Albrecht z Valdštejna větu: „Daran erkenn’ ich meine Pappenheimer,“ což se do češtiny překládá jako: „Tak ve vás poznávám své pappenheimské,“ čímž se Valdštejn snažil Pappenheimovým vojákům lichotit před svojí zradou. V češtině a v dalších jazycích ale získalo pozměněné spojení postupně negativní nádech. Úsloví „Znám svoje pappenheimské“ vyjadřuje přesvědčení mluvčího, že ho „jeho lidi“ ničím pozitivním nepřekvapí, nebo zklamou, jako už dříve.", "section_level": 1}], "src_summary": "Gottfried Heinrich hrabě Pappenheim (29. května 1594 Treuchtlingen – 17. listopadu 1632 Lipsko) byl polní maršál ve Svaté říši římské během třicetileté války. Jako důstojník velel jízdním jednotkám jak pro Ligu, tak i pro císaře. Podílel se na vítězství katolíků na Bílé hoře a byl během bitvy u Lützenu smrtelně zraněn.", "tgt_summary": "Gottfried Heinrich Graf zu Pappenheim (29 May 1594 – 17 November 1632) was a field marshal of the Holy Roman Empire in the Thirty Years' War.", "id": 2147218}
{"src_title": "Rob Blake", "tgt_title": "Rob Blake", "src_document": [{"title": "Kariéra.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Hráčská kariéra.", "content": "Začínal v týmu Brantford Classics v Ontarijské juniorské lize OHA-B \"(Ontario Hockey Association)\". V sezóně 1986/1987 přešel do týmu Stratford Cullitons, který hrál také OHA-B. V 18 letech šel hrát do USA na univerzitu Bowling Green University z ligy CCHA \"(Central Collegiate Hockey Association)\". Hned po první sezóně v tomto týmu ho draftoval tým Los Angeles Kings do NHL ve 4. kole na celkově 70. místě. Jemu se, ale paradoxně na univerzitě začalo dařit, až po draftu, když se v sezóně 1988/1989 dostal do nominace do CCHA 2. All-Star Týmu ligy \"(Ideální sestava ligy v sezóně)\". A v sezóně 1989/1990 se dostal dokonce do CCHA 1. All-Star Týmu ligy a současně do 1. All-American Týmu NCAA West \"(Ideální sestava sezóny všech amerických univerzit)\". V té sezóně nastoupil poprvé v NHL za tým Los Angeles Kings, za který ovšem odehrál pouze 4 zápasy. Celou sezónu 1990/1991 už odehrál za Los Angeles Kings v NHL. Jako nováček si v 75 zápasech připsal 46 kanadských bodů za 12 gólů a 34 asistencí, což bylo na obránce vynikající a za své úspěchy si vysloužil jmenování do 1. All-Rookie Týmu NHL \"(Ideální sestava nováčků v sezóně NHL)\". Na konci sezóny byl nominován do reprezentačního týmu Kanady pro Mistrovství světa ve Finsku, kde vyhrál s týmem stříbrnou medaili. V další sezóně 1991/1992 se mu dařilo o poznání hůře, částečně i kvůli zranění. V sezóně 1992/1993 patřil k nejlepším obráncům ligy a vynikající byl hlavně v defenzivní činnosti, ale zároveň zvládal podporovat útok a nesmírně platný byl při přesilovkách. Ostatně jeho 59 kanadských bodů v 76 zápasech mluví za vše. V té sezóně se v Playoff NHL dostal s Los Angeles až do finále, ale tam byl jeho tým poražen Montrealem, ale díky výhře v Západní konferenci NHL získal spolu s týmem - Clarence S. Campbell Bowl. V sezóně 1993/1994 si dosáhl svoje osobní individuální rekordy platné až dodnes. V 84 zápasech dal 20 gólů a 48 asistencí, čímž si připsal 68 kanadských bodů. V tom ročníku NHL byl zvolen poprvé v kariéře do prestižního zápasu All-Star Game \"(Kde je spíše prestižní nominace, než přímo zápas)\". Na konci sezóny opět přijal možnost hrát za Tým Kanady na Mistrovství světa, tentokrát v Itálii. S reprezentací vyhrál ve čtvrtfinále nad Českou republikou 3:2, v semifinále nad Švédskem 6:0 a ve finále 2:1 v samostatných nájezdech nad Finskem, čímž získali zlaté medaile. Další dvě sezóny byli poznamenány zraněními. V sezóně 1994/1995 \"(Tato sezóna byla z důvodu stávky, jak hráčů, tak klubů NHL zkrácena na 48 zápasů základní části)\" odehrál pouze 24 zápasů a v sezóně 1995/1996 odehrál kvůli zranění kolene dokonce pouze 6 zápasů. V létě roku 1996 byl nominován do reprezentace pro prestižní Světový Pohár \"(nástupce Kanadského Poháru)\". Tým Kanady sice porazil ve čtvrtfinále 4:1 Německo a v semifinále v prodloužení 3:2 Švédsko, ale ve finále prohrál s USA 1:2 na zápasy. Rob Blake tedy získal s reprezentací Kanady stříbrné medaile na svém prvním Světovém Poháru. Po promaroděných sezónách se v sezóně 1996/1997 rozehrával. V 62 zápasech si připsal 31 kanadských bodů. Na konci sezóny šel opět reprezentovat Tým Kanady na Mistrovství světa ve Finsku, kde po výhách ve finále 2:1 na zápasy nad Finskem opět získali zlaté medaile a Rob Blake byl ještě k tomu vyhlášen nejlepším obráncem turnaje a byl zvolen do 1. All-Star Týmu Mistrovství světa \"(ideální sestava turnaje)\". V sezóně 1997/1998 mezi obránci v NHL vynikal a získal James Norris Memorial Trophy \"(cena pro nejlepšího obránce sezóny NHL)\" a byl zvolen do 1. All-Star Týmu NHL. Byl také nominován do reprezentačního týmu Kanady pro Zimní olympijské hry, které se hráli v únoru 1998. Na těchto olympijských hrách byla Kanada velkým favoritem. V Playoff porazili ve čtvrtfinále 4:1 Kazachstán, ale v semifinále nečekaně prohráli s Českou republikou na samostatné nájezdy 1:2 a svůj neúspěch dovršili při porážce 2:3 od Finska v zápase o 3. místo. Kanada tedy skončila bez medaile, ale Rob Blake si alespoň jeden úspěch odvezl a to v podobě vyhlášení nejlepším obráncem turnaje. Na konci sezóny ještě přijal možnost reprezentovat Kanadu na Mistrovství světa ve Švýcarsku, ale tam s kanadským týmem skončili dokonce až na 6. místě poté, co nepostoupili ze čtvrtfinálové skupiny. V sezóně 1998/1999 opět čtvrtinu zápasů kvůli zraněním vynechal, což bylo znát i na nižší produktivitě. Přesto byl opět zvolen do All-Star Game, a na konci sezóny už popáté přijal možnost reprezentovat Kanadu na Mistrovství světa, tentokrát v Norsku, kde ovšem skončili bez medaile na 4. místě. V sezóně 1999/2000 hrál výtečně. Byl zvolen do NHL All-Star Game a za celou sezónu byl zvolen do 2. All-Star Týmu sezóny NHL. V sezóně 2000/2001 byl už počtvrté zvolen do NHL All-Star Game. Po 54 utkáních sezóny 2000/2001, odehraných za Los Angeles Kings, byl vyměněn spolu se Stevem Reinprechtem do Colorada Avalanche, za Adama Deadmarshe, Aarona Millera, 1. kolo draftu 2001 (Dave Steckel) a 1. kolo draftu 2003 (Brian Boyle) + pozdější vyrovnání \"(jednalo se o Coloradské postoupení práv na hráče Jareda Aulina týmu Los Angeles)\". Rob Blake se touto výměnou dostal před Playoff NHL do týmu favorizovaného na Stanley Cup. V Denveru hrál skvěle a tým Colorado Avalanche získáním Roba Blakea o třídu zvýšil své šance na Stanley Cup, který nakonec také získali. Rob Blake tím dosáhl další velké mety, společně se Stanley Cupem vyhrál i další klubovou trofej - Clarence S. Campbell Bowl a byl zvolen do 2. All-Star Týmu sezóny NHL. Ve vynikajících výkonech pokračoval i v sezóně 2001/2002, ve které hrál opět v NHL All-Star Game a byl znovu zvolen do 2. All-Star Týmu sezóny NHL. Během sezóny si také zahrál za reprezentaci Kanady na Zimních olympijských hrách v Salt Lake City, kde po vítězstvích ve čtvrtfinále 2:1 nad Finskem, v semifinále 7:1 nad Běloruskem a ve finále 5:2 nad USA - získali zlaté medaile a Rob Blake tím pádem dovršil podmínky k přijetí do tak zvaného Triple Gold Clubu \"(Zisk zlatých medailí z Mistrovství světa a Zimních olympijských her, a vítězství ve Stanley Cupu)\". Rob Blake se tak zařadil mezi legendy ledního hokeje. V sezóně 2002/2003 i 2003/2004 hrál pošesté a posedmé v NHL All-Star Game. Celkově si Rob Blake v 7 All-Star zápasech připsal 4 kanadské body za 1 gól a 3 asistence. V sezóně 2004/2005, kdy se NHL kvůli výluce nehrála, nehrál vůbec a doléčoval šrámy. Vůbec na něm pauza nebyla znát a v sezóně 2005/2006 získal v 81 zápasech NHL 51 kanadských bodů a byl během sezóny nominován do reprezentace Kanady pro Zimní olympijské hry 2006 v Turíně. Tyto Olympijské hry ovšem skončili pro Kanadu fiaskem, když nepostoupili ve čtvrtfinále přes Rusko, se kterým prohráli 0:2. Skončili na tristním 7. místě. Po této sezóně mu skončila smlouva u Colorada Avalanche a jako volný hráč podepsal smlouvu se svým staronovým týmem Los Angeles Kings. Ve 37 letech se tak vrátil tam, kde v NHL začínal. Zde už se na něm začal projevovat jeho vyšší hokejový věk a už nezářil, tak jako dříve. Přesto byl stále nesmírně platný. V sezóně 2006/2007 si připsal 34 kanadských bodů a v sezóně 2007/2008 si připsal 31 kanadských bodů. Po 2 sezónách v Los Angeles mu opět vypršela smlouva a tentokrát jako volný hráč podepsal smlouvu se San Jose Sharks. Ve 39 letech se nečekaně vrátil v San Jose mezi elitní obránce ligy. V té sezóně si připsal v 73 zápasech 45 kanadských bodů za 10 gólů a 35 asistencí. 19. června 2010 oficiálně ukončil hráčskou kariéru.", "section_level": 2}, {"title": "Kariéra funkcionáře.", "content": "V roce 2011 se stal asistentem generálního manažera v týmu Kanady pro Světový šampionát 2011. Pro stejnou roli byl zvolen vedením asociace také pro šampionát 2014. Mimoto se před sezónou 2013/14 stal asistentem generálního manažera klubu NHL - Los Angeles Kings.", "section_level": 2}], "src_summary": "Robert Bowlby Blake (* 10. prosince 1969, Simcoe, Ontario, Kanada) je bývalý kanadský hokejový obránce. Blake je jeden z členů tak zvaného Triple Gold Clubu, což znamená, že dokázal vyhrát zlatou medaili na Mistrovství světa, na Zimních olympijských hrách a k tomu dokázal získat Stanley Cup. V současnosti působí na pozici asistenta generálního manažera v týmu Los Angeles Kings a také u kanadské reprezentace na světových šampionátech.", "tgt_summary": "Robert Bowlby Blake (born December 10, 1969) is a Canadian professional ice hockey executive and former player. He is the current general manager of the Los Angeles Kings of the National Hockey League (NHL). He was originally drafted by the Kings in 1988, appearing in the 1993 Stanley Cup Finals, winning the James Norris Memorial Trophy and serving as team captain for five seasons in his initial 11-season stint with the club. In 2001, Blake was traded to the Colorado Avalanche and was a member of their 2001 Stanley Cup championship team. It was his only Stanley Cup as a player, though he won the Cup again as a member of the Kings' front office in 2014. After a two-season return to Los Angeles, Blake signed with the San Jose Sharks in 2008, retiring as its captain after the 2009–10 season. Four years later, in 2014, Blake was elected into the Hockey Hall of Fame. Internationally, Blake played for Canada in three consecutive Winter Olympics in 1998, 2002 and 2006, winning gold in 2002 and becoming the 11th member of the Triple Gold Club.", "id": 2304312}
{"src_title": "Douglaska tisolistá", "tgt_title": "Douglas fir", "src_document": [{"title": "Charakteristika.", "content": "Douglaska je jehličnan podobný smrkům a jedlím, od kterých se liší jemnějším vzhledem. Má široce kuželovitou, měkce, ale pravidelně stavěnou korunu, vystoupavé, ve stáří ve spodní části koruny víceméně vodorovné větve a rovný silný kmen.", "section_level": 1}, {"title": "Velikost a stáří.", "content": "Douglaska tisolistá je velmi vysoký, rychle rostoucí strom, druhý nejvyšší jehličnan na světě (po sekvoji vždyzelené). Stromy dorůstají výšky 60–75 m a více. Ve starých porostech jsou časté stromy o průměru 1,5–2 m. Maximální výška bývá 100–120 m s průměrem 4,5–6 m, což jsou nejvyšší zdokumentované hodnoty. Jiný zdroj uvádí, že nejvyšší objevená douglaska byla poražena a měřila 133 metrů a byla tak nejvyšším nalezeným vzpřímeně rostoucím stromem vůbec. Nejvyšším žijícím exemplářem je 99,4 m vysoká \"Doerner Fir\" na východě Fork Brummit Creek v Coos County, nejzavalitější je \"Queets Fir\" o průměru 4,85 m, v údolí Queets River Olympijského národního parku ve státě Washington. Douglaska běžně žije více než 500 let a někdy více než 1000 let. Ve stáří vytváří široce rozevřenou kuželovitou korunu. Douglaska je nejvyšším žijícím stromem i v České republice, a to u Vlastiboře na Jablonecku, kde dosahuje dle měření z roku 2014 výšku 64,1 m.", "section_level": 2}, {"title": "Kmen a kůra.", "content": "Kmen je výrazným okrasným prvkem u starých exemplářů. V mládí ho pokrývá hladká zelenošedá kůra s pryskyřnatými puchýři. Ve stáří se mění v červenohnědou, tlustou, hluboce rozbrázděnou borku s korkovými vložkami, která pomáhá stromu přežít lesní požáry.", "section_level": 2}, {"title": "Výhony a pupeny.", "content": "Výhony jsou žlutozelené až červenavě žluté, ojediněle s krátkými chlupy. Pupeny má douglaska červenohnědé, vřetenovité, ostře zašpičatělé. Koncový pupen bývá 6–10 mm velký. Šupiny jsou přilehlé, bazální, většinou kýlnaté.", "section_level": 2}, {"title": "Jehlice.", "content": "Jehlice (I - XII) jsou zploštělé, měkké, 15–35 mm dlouhé, jen 1 až 1,5 mm široké. Jsou rozloženy do stran nebo odstávají na všechny strany, na zastíněných větvičkách se blíží dvouřadému postavení. Na bázi jsou stopkovitě zúžené, na konci tupě zašpičatělé. Svrchu tmavozelené, méně často modrozelené. Na rubu mají dva proužky průduchů. Vytrvávají na větvičce 4–8 let, po rozemnutí příjemně voní po citrusech.", "section_level": 2}, {"title": "Šišky a semeno.", "content": "Šišky (VII - IV) jsou nerozpadavé, převislé, krátce stopkaté (7–10 mm), podlouhle vejčité, 5–10 cm dlouhé a 2–3 cm široké. Po dozrání jsou světle hnědě zabarvené. Jsou složeny z 25–50 plodních šupin se zaokrouhleným okrajem. Typickým rozlišovacím znakem jsou vyniklé trojcípé krycí šupiny. Jsou světleji zabarvené než plodní šupiny, vyčnívají 10–15 mm ze šišky a směřují k rovné špici šišky. Semeno je 5–7 mm velké, lesklé, s křídlem 7–10 mm velkým. Pylová zrna nemají vzdušné vaky. Většinou se poprvé objevují u stromovitých kultivarů za 30 let.", "section_level": 2}, {"title": "Kořenový systém.", "content": "Stromy jsou v půdě vždy pevně zakotvené a netrpí vývraty, jelikož na hlubokých půdách strom vytváří dlouhý kůlový kořen. Na půdách mělčích je kořen sice kratší, ale zato bohatě větvený.", "section_level": 2}, {"title": "Pěstování.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Nároky.", "content": "V mládí potřebuje přiměřené přistínění, později však světlé stanoviště. Protože je stromem víceméně přímořským, vyhovuje jí dostatečná vzdušná vlhkost. V našich podmínkách je poměrně otužilá, ale při pozdních mrazících někdy namrzá; celkem úspěšně se však regeneruje. Potomstvo stromů rostoucích na severu je otužilejší než potomstvo stromů rostoucích v jižnějších oblastech areálu výskytu. Otužilejší jedinci však pomaleji rostou. Douglasce se nejlépe daří v hlubokých hlinitých půdách, ale prospívá i v těžkých nebo štěrkovitých půdách. Na příliš chudých nebo značně jílovitých, těžkých stanovištích špatně roste a zakrňuje. Trvalejší zamokření nesnáší. Proti suchu je o něco odolnější než jedle a smrky. Zakouřené ovzduší snáší špatně. V mládí trpí vytloukáním. Části poškozené okusem se zpravidla rychle regenerují.", "section_level": 2}, {"title": "Množení.", "content": "Semena vyséváme na jaře na venkovní záhony, kultivary se roubují ve skleníku (nejlépe v zimě) na semenáčky původního druhu.", "section_level": 2}, {"title": "Ošetřování.", "content": "Výsadba i postup dalšího ošetřování jsou stejné jako u jedle nebo smrku. U mladých výsadeb dbáme hlavně zpočátku na přiměřenou vlhkost půdy a podle potřeby i přistínění. Douglaska nemá velkou zmlazovací schopnost. Řežeme ji pouze v krajních případech. Starší exempláře snášejí přesazování mnohem lépe než jiné jehličnany. Sněhové polomy bývají někdy nebezpečné kvůli křehkým větvím. Polomům předcházíme včasným setřásáním napadlého sněhu. Velmi nebezpečnou chorobou je sypavka (\"Rhabdocline pseudotsugae\"), při které se objevují na jehlicích zpočátku žlutavé, později rezavé skvrny. Jehlice pak v květnu dalšího roku opadávají. Výhodná je výsadba později rašících ras a v květnu až v červnu postřik zinečnatými organickými fungicidy. Podle jiných autorů je sypavka považována pouze za saprofyta, maximálně za slabého parazita. A pokud je potřeba ochrana, tak vhodnou prevencí je dostatečná vzdálenost (spon) mezi rostlinami v porostu. Objevuje se i \"„červená hniloba“\" projevující se naduřením kmínku, ta je důsledkem málo kypřené půdy. Je potřeba kypřit a změnit stanoviště. Ze škůdců se vyskytuje hlavně mšice \"Gilletteella cooley\", při níž jsou jehlice hustě posázené mšicemi, které vylučují bílý vosk; stříkáme před rašením preparáty obsahující endosulfan nebo minerálními oleji. Jiní autoři ale říkají, že je lepší vzhledem k jejich nízké škodlivosti použít spíše prostředky biologické (slunéčko, pestřenka, zlatoočko aj.) nebo biotechnické (draselné mýdlo, přípravky na bázi parafinovaného oleje). Z dalších škůdců se může objevit obávaná mniška \"Lymantria monacha\", která způsobuje holožíry. Při kalamitním napadení je doporučen postřik insekticidními preparáty. Podle jiných zdrojů je při napadení bekyní mniškou zbytečné používat insekticidy. V jinak oslabených monokulturách může kalamita mnišky způsobit odumírání celých porostů. U menších ploch se doporučují přípravky na bázi \"Bacillus thuringiensis\" nebo selektivní virové preparáty. Motýly lze monitorovat feromonovými preparáty.", "section_level": 1}, {"title": "Využití.", "content": "Douglaska poskytuje cenné jádrové dřevo pro dřevozpracující průmysl. Její dřevo se užívá zejména při výrobě nábytku a pro svou odolnost vůči vlivům povětrnosti také na venkovní konstrukce. Silice se využívá v aromaterapii pro její antibakteriální účinky, k hojení artritidy, ledvinové asténie, na pleťové a jiné obklady i k výplachům ústní dutiny. V sadových a parkových úpravách jsou stromové typy vhodné pro své rozměry pouze do větších úprav. Častěji se využívají kultivary s kompaktnějším vzrůstem a s namodralými jehlicemi. Pro městská a nížinná, sušší stanoviště se hodí lépe než jedle a mnohé smrky. Jsou přizpůsobivými, ale na prostor náročnými stromy. Hodí se i do skupin a kulisových výsadeb. Harmonují téměř se všemi jehličnany i listnáči, popřípadě robustněji rostoucími trvalkami. Při větších krajinářských úpravách používáme douglasky hlavně ve 350–500 m n. m., popřípadě i 200–350 m n. m., či 500–800 m n. m. Dále byla využívána jako koření, náhražka čaje, náhražka kávy, jako barvivo, hnojivo i insekticid.", "section_level": 1}, {"title": "Odrůdy a kultivary.", "content": "(příklady) Široký seznam a stručná charakteristika odrůd a kultivarů na dendro.mojzisek.cz", "section_level": 1}, {"title": "Jinak zbarvené.", "content": "\"Pseudotsuga menziesii var. Aurea\" \"Pseudotsuga menziesii var. glauca' \"Pseudotsuga menziesii var. Argentea\" \"Pseudotsuga menziesii var. Uwe's Golden\"", "section_level": 2}, {"title": "Malé.", "content": "\"Pseudotsuga menziesii var. Nana\" \"Pseudotsuga menziesii var. Nidiformis\" \"Pseudotsuga menziesii var. Argentea Compacta\" \"Pseudotsuga menziesii var. Pumila\" \"Pseudotsuga menziesii var. Pygmaea\"", "section_level": 2}, {"title": "Převislé.", "content": "\"Pseudotsuga menziesii var. Pendula\"", "section_level": 2}, {"title": "Sloupovité.", "content": "\"Pseudotsuga menziesii var. Fastigiata\" \"Pseudotsuga menziesii var. Stricta\"", "section_level": 2}, {"title": "Široce kuželovité, nebo kompaktní.", "content": "\"Pseudotsuga menziesii var. Caesia\" \"Pseudotsuga menziesii var. Fletcheri\" \"Pseudotsuga menziesii var. Globosa\"", "section_level": 2}, {"title": "Symbióza.", "content": "Douglaska žije v symbióze s klouzkem douglaskovým.", "section_level": 1}], "src_summary": "Douglaska tisolistá (\"Pseudotsuga menziesii\" var. \"menziesii\", syn.: \"Abies menziesii\", \"Pseudotsuga douglasii\", \"Pseudotsuga taxifolia\") je stálezelený rychle rostoucí jehličnan. Byl původně rozšířen od pobřežních oblastí na západu Severní Ameriky a od západu centrální Britské Kolumbie, přes Kanadu na jih do střední Kalifornie, Oregonu a Washingtonu. Její rozšíření pokračuje od Cascade Range hřebenu na západ až k Pacifiku. V Kalifornii douglasku můžeme nalézt v Klamath Mountains a na Pacifickém pobřeží. Najdeme ji i na jihu pohoří Santa Cruz, v Sierra Nevada a dále na jihu v oblasti Yosemite. Tam se vyskytuje od pobřeží nedalekého moře až do 1800 m n. m. Hlouběji ve vnitrozemí douglasku tisolistou nahrazuje příbuzná \"Pseudotsuga menziesii\" var. \"Glauca\". V Evropě se pěstuje od roku 1827, kdy její semena do Skotska přivezl David Douglas. Druhové jméno, menziesii, je po Archibaldu Menziesovi, skotském lékaři, rivalu Davida Douglase, jehož příjmení se objevuje v českém názvu. Menzies první zdokumentoval strom (\"Pseudotsuga mensiesii\") na Vancouver Island v roce 1791.", "tgt_summary": "Pseudotsuga menziesii is an evergreen conifer species in the pine family, Pinaceae. It is native to western North America and is known as Douglas fir, Douglas-fir, Oregon pine, and Columbian pine. Despite its common name, it is not a true fir (i.e. it is not a member of the genus \"Abies\"). There are three varieties: coast Douglas-fir (\"P. menziesii\" var. \"menziesii\"), Rocky Mountain Douglas-fir (\"P. menziesii\" var. \"glauca\") and Mexican Douglas fir (\"P. menziesii\" var. \"lindleyana\"). The massive mega-genome of Douglas fir has been sequenced in 2017 by the large PineRefSeq consortium revealing a specialized photosynthetic apparatus in the light harvesting complex genes.", "id": 72020}
{"src_title": "Obi (pás)", "tgt_title": "Obi (sash)", "src_document": [{"title": "Historie.", "content": "V jeho začátcích obi vypadalo spíš jako široká stuha nebo šňůra, široká kolem 8 cm. V té době se mužská a ženská obi příliš nelišila. Na začátku 17. století nosili ženy i muži obi v podobě stuhy. Kolem roku 1680 se už šířka ženského obi zdvojnásobila. Kolem roku 1730 byla šíře asi 25 cm a na počátku 19. století to bylo už 30 cm. V té době už bylo nezbytné používat při vázání další stuhy. Mužská obi byla nejširší kolem roku 1730 a to až 16 cm. V období Edo které začalo v roce 1600 se ženská kosode uvazovala úzkou šerpou v bocích. V té době byly moderní rukávy spojené s vrchní částí oděvu a to bránilo užití širších obi. Když se na začátku období Edo začaly rukávy rozšiřovat, resp. prodlužovat, rozšiřovala se i obi. Byly k tomu dva důvody: zaprvé – udržení estetické rovnováhy, delší rukávy vyžadovaly širší obi, a za druhé – na rozdíl od současnosti v té době nosily kimona s dlouhými rukávy i vdané ženy. Kdyby zůstaly dlouhé rukávy stále spojené s tělem, znemožňovalo by to pohyb. Otevření rukávu tedy umožnilo nástup širších obi. Původně se obi vázalo vpředu. Později začala vázání obi ovlivňovat móda a tak se pozice uzlu posouvala buď na stranu nebo dozadu. Jak se obi rozšiřovala a uzly se zvětšovaly začalo být nepraktické vázat obi vpředu. Na konci 17. století se obi vázala téměř výhradně vzadu. I přesto nebyl tento zvyk plně zaveden až do počátku 20. století. V 18. století nosily ženy kosode s velmi dlouhou vlečkou kterou nosily v domě spuštěnou. Při pohybu venku měly „sukni“ zvednutou a přesahující látka byla uvázaná pod obi širokou stuhou zvanou \"šigoki obi\". I dnešní kimona jsou příliš dlouhá, ale už není zvykem nechat spodní okraj tvořit vlečku; přebytečná délka se uváže v pase a tím se vytvoří sklad zvaný \"ohašori\". Shigoki obi se používá i dnes, ale slouží už pouze dekorativním účelům. Nejformálnější obi se dnes už vidí jen vzácně. Těžké a dlouhé \"maru obi\" už dnes používají jen maiko a nevěsty jako součást jejich svatebního šatu. Lehčí \"fukuro obi\" nahradilo maru obi. Původně všední \"nagoja obi\" je dnes nejčastěji používaný typ obi, luxusnější nagoja obi už může být součástí poloformálního outfitu. Uzel obi – \"musubi\", se také zjednodušil a nejčastěji vídaným stylem je \"taiko musubi\" – „bubnový uzel“. \"Cuke obi\" – předvázaná obi, také získávají na popularitě.", "section_level": 1}, {"title": "Ženská obi.", "content": "Široká ženská obi se při nošení skládají přibližně na půl a to v rozmezí 15–20 cm. Je považováno za elegantní když je šířka obi v harmonii s proporcemi nositelky. Ideálně by to měla být asi 1/10 její výšky. Plná šířka obi je vidět pouze na dekorativním uzlu – \"musubi\". Ženská obi se vážou do dekorativního uzlu. Způsobů vázání jsou desítky a jejich použití záleží nejen na druhu obi, ale i na druhu kimona a dané příležitosti. Typů obi je mnoho a jejich použití se řídí nepsanými pravidly, podobně jako u kimona. Určitý typ obi se hodí k určitému typu kimona, svobodné ženy nosí jiné styly musubi než vdané ženy a podobně. Velmi často obi ovlivňuje formálnost celého outfitu: to znamená, že stejné kimono se může nosit při různých příležitostech v závislosti na použitém obi.", "section_level": 1}, {"title": "Typy ženských obi.", "content": "", "section_level": 2}, {"title": "Darari obi.", "content": "(:だらり帯) je velmi dlouhé maru obi které nosí výhradně maiko. Darari obi má na konci obvykle \"kamon\" – znak majitele \"okija\". Darari obi může měřit až 6 metrů. Dříve jej nosily i mladé dívky, většinou dcery bohatších obchodníků. Existuje i varianta han-darari, tedy poloviční.", "section_level": 3}, {"title": "Fukuro obi.", "content": "(: 袋帯) je o stupeň níž ve formálnosti než maru obi a v podstatě nejformálnějším dnes používaným typem obi. Vyrábí se buď přeložením širokého kusu látky napůl a nebo sešitím dvou pruhů látky dohromady. Většinou, když je fukuro obi ušité z dvou kusů látky, je rubová strana z levnějšího materiálu a líc může být například z brokátu. Když vynecháme svatební šat, fukuro obi v podstatě nahradilo těžké maru obi při použití u příležitosti obřadů a oslav. Fukuro obi je často ušité tak, že části které nebudou při nošení vidět jsou z hladkého, tenčího a lehčího hedvábí. Fukuro obi bývá většinou 30 cm široké a 360–450 cm dlouhé. Při nošení je fukuro obi od maru obi nerozeznatelné. Rozeznáváme 3 typy fukuro obi: nejformálnější a nejdražší z nich je z brokátu se vzorem na obou stranách. Další typ má vzor na dvou třetinách – tzv. 60% fukuro obi, to je o něco lehčí a levnější než první typ. Třetí typ má vzor jen na těch částech, které jsou vidět při uvázání nejběžnějšího taiko musubi.", "section_level": 3}, {"title": "Fukuro Nagoja obi.", "content": "(: 袋名古屋帯) nebo také hassun Nagoja obi (:八寸名古屋帯, \"osmipalcové Nagoja obi\") je obi, které je sešité napůl až po tu část, kde začíná taiko musubi. Část, která se váže okolo těla, je přeložená v půli. Fukuro Nagoja obi je uzpůsobené k uvázání formálnější dvojvrstvé varianty taiko musubi, tzv. Nidžúdaiko musubi. Obvykle je dlouhé asi 360 cm.", "section_level": 3}, {"title": "Hakata obi.", "content": "(:博多帯, \"obi z Hakaty\") je nevypodšívané tkané obi ze silné příze se slabou vazbou.", "section_level": 3}, {"title": "Hoso obi.", "content": "(:細帯, \"úzká šerpa\") je společný název pro neformální obi poloviční šířky. Hoso obi bývá široké 15–20 cm a dlouhé asi 330 cm.", "section_level": 3}, {"title": "Hanhaba obi.", "content": "(:半幅帯 nebo 半巾帯, \"poloviční obi\") je nevypodšívkované neformální obi nošené s jukatou nebo každodenním kimonem. V současnosti jsou hanhaba obi velmi oblíbená. Pro použití s jukatou jsou populární oboustranná obi, která mohou být skládána a přetáčena různými způsoby pro vytvoření barevných efektů. Hanhaba obi je široké 15 cm a dlouhé 300 – 400 cm. Vázání je poměrně jednoduché a pro uvázání nepotřebujete žádné další stuhy ani polštářky. Uzly používané pro hanhaba obi jsou většinou zjednodušené verze bunko musubi. Protože je „přijatelnější“ experimentovat s neformálním obi, jsou často k vidění originální způsoby vázání s použitím ozdobných stuh a podobně.", "section_level": 3}, {"title": "Kobukuro obi.", "content": "(:小袋帯) je nevypodšívkované hoso obi jehož šířka je 15–20 cm a délka 300 cm", "section_level": 3}, {"title": "Hara-awase obi.", "content": "(:典雅帯 [tenga obi], 腹合わせ帯 [hara-awase obi]) nebo čúja obi (昼夜帯) je neformální obi jehož strany jsou různě barevné. Je často k vidění na obrazech z období Edo nebo Meidži, ale dnes už je poměrně vzácné. Čúja obi (\"noc a den\") má jednu stranu tmavou, jemně zdobenou a druhou, barevnější a slavnostnější. Tím pádem bylo možné nosit toto obi jak pro každodenní použití, tak i při slavnostech. Čúja obi je obvykle 30 cm široké a 350–400 cm dlouhé.", "section_level": 3}, {"title": "Heko obi.", "content": "(:兵児帯, \"měkké obi\") je velmi neformální obi vyrobené z jemné tenké látky často barvené technikou shibori. Tradičně je nosí děti a muži a byly doby, kdy bylo považováno za naprosto nevhodné, aby je nosily ženy. Dnes už i ženy nosí heko obi s neformálním kimonem nebo jukatou. Heko obi pro dospělého je standardní velikosti, tj. 20–30 cm široké a dlouhé asi 300 cm.", "section_level": 3}, {"title": "Hitoe obi.", "content": "(:単帯, \"jednovrstvé obi\") je vyrobeno z velmi pevné hedvábné látky a proto nepotřebuje ani podšívku ani další výztuhu. Jeden z materiálů tohoto typu se jmenuje Hakata ori. Hitoe obi se nejčastěji nosí ke každodennímu kimonu nebo jukatě. Je široké buď 15–20 cm (typ hanhaba obi) nebo 30 cm a dlouhé asi 400 cm.", "section_level": 3}, {"title": "Kjóbukuro obi.", "content": "(:京袋帯, \"velké fukuro obi\") bylo poprvé vyrobeno asi v roce 1970 v Nišdžinu v Kjótu. V použití leží mezi fukuro obi a Nogoja obi a může být použito pro vylepšení každodenního kimona. Kyobukuro obi vypadá stejně jako fukuro obi, ale je stejně dlouhé jako Nagoja obi. Stejně tak může být obráceno a a nošeno jako oboustranné obi. Kjokuburo obi je široké 30 cm a dlouhé 350 cm.", "section_level": 3}, {"title": "Maru obi.", "content": "(:丸帯 [maru-obi], \"obi z jednoho kusu\") je nejformálnější obi. Je vyrobeno z látky široké asi 68 cm, přeložené přes dvojitou podšívku a sešito. Maru obi byla nejoblíbenější v období Taišo a Meidži. Protože jsou velká a těžká, je složité s nimi zacházet. Proto je dnes nosí většinou jen gejši, maiko a podobně. Další použití maru obi je jako součást svatebního šatu. Maru obi je 30–35 cm široké a dlouhé 360–450 cm, je plně vzorované a velmi často vyšívané zlatými nebo stříbrnými nitěmi.", "section_level": 3}, {"title": "Nagoya obi.", "content": "(:名古屋帯) nebo, pro odlišení od fukuro Nagoja obi, kjúsun Nagoja obi (:九寸名古屋帯, \"devítipalcové Nagoja obi\") je dnes nejpoužívanějším obi. Nagoja obi je velmi snadno rozeznatelné podle typického vzhledu: jeden konec je sešit v půlce a druhý je v plné šířce. To usnadňuje jeho vázání. Nagoja obi může být plně vzorované. Obvykle je vázáno do stylu taiko musubi a mnoho Nagoja obi má vzor jen v těch částech, které jsou při nošení vidět. Nagoja obi je kratší než ostatní obi – asi 315–345 cm, ale šířka je stejná, 30 cm. Nagoja obi je docela nové. Poprvé bylo vyrobeno švadlenou ve městě Nagoja okolo roku 1920. Toto nové, snadno používatelné obi si rychle získalo oblibu mezi gejšami v Tokiu, od kterých tento styl rychle převzaly ženy z bohatších vrstev, a začaly je nosit ke každodennímu oděvu. Formalita a zdobnost záleží i u Nagoja obi na použitém materiálu. Protože už původně bylo Nagoja obi určeno pro běžné nošení, nemůže být nikdy součástí formálního slavnostního oděvu, přesto však může být luxusní Nagoja obi z brokátu použito jako součást poloformálního oděvu. S názvem Nagoja obi se lze setkat už i v dávnější historii. Tehdy se však podobalo šňůře.", "section_level": 3}, {"title": "Odori obi.", "content": "(:盆踊帯, \"taneční obi\") je obi nošené při tanečních vystoupeních. Odori obi má obvykle velký jednoduchý vzor vyvedený v metalických barvách, aby bylo snadno viditelné obecenstvem. Odori obi může být široké 10–30 cm a dlouhé 350–450 cm. Protože název odori obi není oficiální, může tak být nazváno jakékoliv obi určené pro taneční vystoupení.", "section_level": 3}, {"title": "Sakiori obi.", "content": "je obi tkané z příze vyrobené z tenkých pruhů starých látek. Sakiori obi je určeno pro domácí nošení. Sakiori je rozměrově stejné jako hanhaba obi a je naprosto neformální.", "section_level": 3}, {"title": "Tenga obi.", "content": "(:典雅帯, \"zdobné obi\") je formálnější verze hanhaba obi. Je o něco širší a z lepšího materiálu. Vzory obvykle zahrnují motivy přinášející štěstí a oslavy. Tenga obi je obvykle široké asi 20 cm a dlouhé 350–400 cm.", "section_level": 3}, {"title": "Doplňky ženského obi.", "content": "Obiage je šálu podobný kus látky, kterým se překrývá obimakura a který drží na místě vrchní část uzlu taiko musubi. V současnosti je zvykem, že svobodné ženy nechávají část obiage vykukovat vpředu zpod obi. Vdané ženy nechávají vykukovat menší část. Obiage může být považováno za spodní díl kimona a proto nechat ho vidět je lehce provokativní. Obidome je malý dekorativní doplněk upevňovaný na obidžime. Příliš často se nepoužívá. Obi ita je zvláštní výztuha obi který je udržuje vyrovnané. Je vyrobeno z kartonu potaženého látkou a vkládá se mezi vrstvy obi při uvazování. Určitý typ obiita se uvazuje v pase ještě před uvázáním obi. Obidžime je šňůra dlouhá asi 150 cm, která se váže přes obi a skrz uzel a která zdvojnásobuje zdobnost. Může být buď tkaná, nebo sešitá z kusu látky. Obidžime může být ploché i kulaté. Na obou koncích bývají střapce, které mohou být vyrobeny z hedvábí, saténu, brokátu nebo viskózy. Kulatá obidžime jsou považována za slavnostnější než plochá. Obimakura je malý polštářek, který udržuje tvar uzlu. Dnes nejpoužívanější uzel – taiko musubi, se váže pomocí prodlouženého typu obimakura.", "section_level": 2}, {"title": "Mužská obi.", "content": "Mužská obi jsou mnohem užší než ta ženská (maximálně 10 cm) a nosí se mnohem jednodušším způsobem. Obtočí se v pase a uvážou se vzadu jednoduchým uzlem.", "section_level": 1}, {"title": "Dětská obi.", "content": "Děti nosí kimono především na slavnosti Šiči go san, a to když děvčata dosáhnou věku 3 a 7 let a chlapci 5 let. Dětská kimona jsou velmi podobná těm pro dospělé a jejich části jsou v podstatě zmenšené verze běžných částí. Nejmenší děti nosí lehké obi podobné šálu.", "section_level": 1}, {"title": "Obi pro bojové sporty.", "content": "Mnohé japonské bojové sporty používají obi jako součást tréninkového oblečení. Tato obi jsou nejčastěji vyrobená z silné bavlny a jsou široká asi 5 cm. Obi pro bojové sporty se nejčastěji vážou uzlem koma musubi; pokud je součástí tréninkového oblečení hakama, váže se obi jiným způsobem. V mnoha bojových sportech značí barva obi stupeň schopností nositele. Začátečníci obvykle nosí bílé obi, pokročilí černé a mistři červené a bílé obi. Pokud je součástí oblečení hakama, nemá barva obi žádný význam.", "section_level": 1}, {"title": "Uzly (musubi).", "content": "Uzel obi se nazývá musubi (:結び, むすび, doslovně uzel). V současnosti už uzel obi neslouží k udržení obi na místě, ale je to především velmi dekorativní část vzadu. Uzel samotný je často podporován dalšími doplňky: podložky, šály a šňůry. Při vázání obi, obzvlášť bez asistence, je nezbytné použití dalších pomocných stuh. Existují stovky uzlů, které velmi často představují květiny nebo zvířata. Jako všechny ostatní aspekty kimona, jsou i pro zvolení správného uzlu nepsaná pravidla. Obecně platí, že čím složitější a výraznější uzly jsou pro mladé svobodné ženy při slavnostních příležitostech, tím decentnější uzly jsou pro vdané a starší ženy při různých obřadech. V dávných dobách se věřilo, že uzel obi odhání zlé duchy. Mnohé uzly mají název s dvojsmyslem.", "section_level": 1}, {"title": "Typy uzlů.", "content": "Existuje i verze darari musubi s poloviční délkou, tzv. \"handara musubi\". Podle zvyku tento uzel nosí minarai (učednice do stavu maiko) a maiko při určitých tancích. Dnes je název taiko musubi nejčastěji spojován s bubnem taiko, ale původ tohoto jména s ním vůbec nesouvisí. Uzel byl vytvořen v době slavnostního otevření mostu Taikobaši v Tokiu v roce 1823. Některé gejši se této slavnosti zúčastnily s tímto novým neobvykle uvázaným obi, které připomínalo hrací kartu (ičimai karuta). Taiko musubi byl variací uzlu, který v té době používali muži. Protože gejši v té době určovaly módu, tento styl vázáni uzlu velmi rychle převzaly další ženy. Společně s vytvořením taiko musubi se zavedlo i používání doplňků obiage, obidžime a obimakura. Tyto doplňky jsou i dnes součástí většiny kimon.", "section_level": 2}], "src_summary": "Obi (: 帯, おび, doslova \"šerpa\", \"pás\") je „pás“ k tradičním japonským oděvům, keikogi – oděvu nošeném při bojových sportech a součást kimona. Obi pro mužská kimona je spíš úzké, nanejvýš 10 cm, zatím co obi pro ženská kimona může být až 30 cm široké a delší než 4 metry. V dnešní době už obi neslouží jen k tomu, aby kimono drželo pohromadě, k tomu jsou používány různé další stuhy a pásy, které jsou skryty pod obi samotným. I obi potřebuje při vázání další šňůry a výztuhy. Rozeznáváme mnoho druhů obi, z nichž většina je pro ženy: široká obi z brokátu a úzká, jednodušší obi pro každodenní nošení a podobně. Nejpřepychovější a nejbarevnější jsou obi pro mladé ženy. Moderní ženská obi jsou velmi výrazným doplňkem, někdy jsou dokonce mnohem výraznější než kimono samotné. Cena luxusního formálního obi může velmi snadno přesáhnout cenu všech ostatních částí kimona dohromady. Obi se rozlišují podle vzoru, formálnosti, materiálu a použití.", "tgt_summary": "An is a sash for traditional Japanese dress, \"keikogi\" (uniforms for Japanese martial arts), and part of \"kimono\" outfits. The \"obi\" for men's kimono is rather narrow, wide at most, but a woman's formal \"obi\" can be wide and more than long. Nowadays, a woman's wide and decorative \"obi\" does not keep the \"kimono\" closed; this is done by different undersashes and ribbons worn underneath the \"obi\". The \"obi\" itself often requires the use of stiffeners and ribbons for definition of shape and decoration. There are many types of \"obi\", most for women: wide \"obi\" made of brocade and narrower, simpler \"obi\" for everyday wear. The fanciest and most colourful \"obi\" are for young unmarried women. The contemporary women's \"obi\" is a very conspicuous accessory, sometimes even more so than the \"kimono\" robe itself. A fine formal \"obi\" might cost more than the rest of the entire outfit. \"Obi\" are categorised by their design, formality, material, and use. Informal \"obi\" are narrower and shorter.", "id": 886928}
{"src_title": "Světová výstava 1851", "tgt_title": "Great Exhibition", "src_document": [{"title": "Základní informace.", "content": "Po roce 1848 se v Royal Society zrodila myšlenka uspořádat ve Velké Británii mezinárodní výstavu, která by zahrnovala různé oblasti tehdejšího života – hospodářství, techniku a také kulturu. Princ Albert jako prezident Royal Society vzal myšlenku za svou a rozhodl se zrealizovat ji za každou cenu. Britská veřejnost se postavila proti tomuto záměru, ale Dolní sněmovna projekt schválila. I přes pokračující a usilovné spory s tehdejším tiskem bylo dosaženo cíle a v Hyde Parku byl vybudován výstavní Křišťálový palác. 1. května 1851 byla výstava zahájena a sešlo se na ní více jak 14 000 vystavovatelů, z nichž polovina pocházela ze zahraničí. Návštěvnost byla ohromující a tisk začal výstavu konečně vychvalovat. Tak se princ Albert, poprvé a naposledy ve svém životě, stal ve Velké Británii obdivovanou a lidem oblíbenou osobou. Zisk z výstavy byl použit na vybudování akademie věd, pozdějšího Victoria and Albert Museum a hudební a výtvarné akademie. Všechna příkoří a problémy, které tomuto úspěchu předcházely, se ale odrazily na Albertově stále se zhoršujícím zdravotním stavu. Zhoršily se jeho revmatické potíže, trpěl nadváhou, omezil výlety do přírody a jeho depresivní stavy byly stále hlubší. Světovou výstavu organizoval výbor v čele s princem Albertem, s pány Henry Colem, Francisem Henrym, Sirem Charlesem Dilkem a dalšími členy Královské společnosti jakožto oslavu moderních průmyslových technologií a designu. Byla také britskou odpovědí na úspěšnou Francouzskou průmyslovou výstavu 1844. Hlavní výstavní stavbu, přezdívanou Křišťálový palác, navrhl architekt Joseph Paxton a tvořila ji litinová kostra vyplněná sklem, což bylo v tehdejší době něco mimořádného a stalo se vzorem pro množství dalších staveb. Výstavu navštívilo šest milionů lidí - což odpovídá jedné třetině celkového počtu obyvatel Británie v té době. Světová výstava měla zisk ve výši 186.000 liber, které byly použity k založení Victoria and Albert Museum a Natural History Museum, které byly postaveny v oblasti přezdívané \"Albertopolis\", poblíž Imperial Institute. Zbývající peníze byly použity na založení vzdělávacího grantu a stipendia pro průmyslový výzkum, který funguje dones. Světová výstava byla vynikající příležitostí pro reportážní fotografy, kteří zvlášť podrobně dokumentovali zejména pavilony a významné hosty.", "section_level": 1}, {"title": "Významné exponáty a vystavovatelé.", "content": "Exponáty pocházely nejen z celé Velké Británie, ale také z jejích imperiálních kolonií, jako byly Austrálie, Indie a Nový Zéland i z dalších zemí, jako je Dánsko, Francie a Švýcarsko. Celkem bylo 13.000 exponátů jako například tkalcovský stav Josepha Jacquarda, kuchyňské spotřebiče, poprvé byly představeny stereofotografie, dále výrobky z oceli nebo sklízecí stroj, který byl poslán ze Spojených států. Fotograf a průkopník John Dillwyn Llewelyn ohromil svými „instantními“ fotografiemi, zaznamenávajícími vlny na vodní hladině, lidi v pohybu, mraky a příboj tříštící se o pobřeží, kouř vycházející z lodního komína apod. Několik daguerotypií na výstavě pořídil francouzský baron Jean-Baptiste Louis Gros", "section_level": 1}, {"title": "Vstupné.", "content": "Vstupné do Crystal Palace se lišilo podle data navštívení. Cena za denní vstupenku se pohybovala od 3 guineí, přes jednu libru, pět šilinků, až klesla na jeden šilink.", "section_level": 1}], "src_summary": "Světová výstava 1851, Great Exhibition of the Works of Industry of all Nations, Crystal Palace Exhibition nebo Great Exhibition byla velká mezinárodní výstava průmyslu a kultury jednotlivých zemí. Konala se od 1. května do 15. října roku 1851 v Londýně. Byla to první z řady světových výstav Expo v oborech kultura a průmysl, které se v 19. století staly velmi populární. Organizoval ji Henry Cole a princ Albert Sasko-Kobursko-Gothajský. Výstavy se zúčastnili například Charles Darwin, členové bývalé francouzské královské rodiny Bourbonů a spisovatelky Charlotte Brontëová a George Eliot.", "tgt_summary": "The Great Exhibition of the Works of Industry of All Nations or The Great Exhibition (sometimes referred to as the Crystal Palace Exhibition in reference to the temporary structure in which it was held), an international exhibition, took place in Hyde Park, London, from 1 May to 15 October 1851. It was the first in a series of World's Fairs, exhibitions of culture and industry that became popular in the 19th century. The Great Exhibition was organised by Henry Cole and by Prince Albert, husband of the reigning monarch of the United Kingdom, Queen Victoria. Famous people of the time attended, including Charles Darwin, Karl Marx, Samuel Colt, members of the Orléanist Royal Family and the writers Charlotte Brontë, Charles Dickens, Lewis Carroll, George Eliot, Alfred Tennyson and William Makepeace Thackeray. The opening music, under the superintendence of William Sterndale Bennett was directed by Sir George Smart.", "id": 1772555}
{"src_title": "Standard Liège", "tgt_title": "Standard Liège", "src_document": [{"title": "Historie.", "content": "Klub byl založen v roce 1900 studenty z vysoké školy Saint-Servais v Lutychu, přestože se někdy chybně uvádí jako rok založení 1898. Inspirací byl studentům tehdy populární pařížský klub Standard de Paris. Největšího úspěchu dosáhl klub v roce 1982, kdy se dostal do finále Poháru vítězů pohárů, kde ovšem prohrál s Barcelonou. K této události se však váže také největší skandál v historii klubu, kdy se ukázalo, že někteří hráči a trenéři Standardu údajně ovlivňovali jiné belgické kluby, aby nehrály ve vzájemných ligových zápasech naplno a aby tak Standard mohl hrát finále bez zraněných hráčů. Klub dostal velkou pokutu a aby ji mohl zaplatit, byl nucen prodat své nejlepší hráče. Klub tak na nějakou dobu přestal být úspěšný, nicméně zůstal populární po celé Belgii, dokonce i ve Flandrech. Teprve nedávno se klub dostal opět na výsluní. V sezóně 2005/06 skončil Standard v belgické lize druhý a zajistil si tak místo v předkole dalšího ročníku Ligy mistrů. 20. dubna 2008 získal Standard první belgický titul po 25 letech, když navíc držel sérii neporazitelnosti dlouhou 31 zápasů. Klub porazil svého úhlavního rivala Anderlecht v rozhodujícím zápase, když dvě branky vstřelil Dieumerci Mbokani, který hrál předchozí sezónu právě v Anderlechtu. Největší hvězdou týmu sestaveného z mladých hráčů byl Marouane Fellaini, který po sezóně přestoupil do Evertonu za 20 milionů Eur. Standard zároveň dostal další možnost hrát předkolo Ligy mistrů. Standard potvrdil současné výsadní postavení v belgickém fotbale i v následující sezóně, kdy opět získal mistrovský titul, druhý v řadě. Ten získal až v dodatečném dvojzápase s Anderlechtem po výsledcích 1:1 a 1:0. Zápasy byly velmi opatrné, jelikož se nehrálo jen o mistrovský titul, ale také o účast v základní skupině dalšího ročníku Ligy mistrů, která je spojena s velkým finančním bonusem od UEFA.", "section_level": 1}, {"title": "Úspěchy.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Domácí.", "content": "1. belgická liga Belgický fotbalový pohár Belgický ligový pohár Belgický superpohár", "section_level": 2}, {"title": "Mezinárodní.", "content": "Pohár vítězů pohárů PMEZ", "section_level": 2}], "src_summary": "Royal Standard de Liège, běžně nazývaný Standard Liège (česky Standard Lutych), je belgický fotbalový klub z města Lutych. Je jedním z nejúspěšnějších belgických klubů, získal 10 belgických titulů, naposledy v sezónách 2007/08 a 2008/09. Kromě toho vyhrál klub také 8x belgický pohár a v sezóně 1981/82 se dostal do finále Poháru vítězů pohárů, kde prohrál 2:1 s FC Barcelona.", "tgt_summary": "Royal Standard de Liège, commonly referred to as Standard Liège (; ; ), is a Belgian professional football club based in the city of Liège. They are one of the most successful clubs in Belgium, having won the Belgian league on ten occasions, most recently in 2007–08 and 2008–09. They have been in the top flight without interruption since 1921, longer than any other Belgian side. They have also won eight Belgian Cups, and in 1981–82 they reached the final of the European Cup Winners' Cup, which they lost 2–1 against Barcelona. Standard players are nicknamed \"les Rouches\" because of their red jerseys. The French word for red, \"rouge\", when pronounced with a Liège accent, sounds like \"rouche\".", "id": 404458}
{"src_title": "Singleton", "tgt_title": "Singleton pattern", "src_document": [{"title": "Účel.", "content": "Nutnost existence jediné instance se objevuje například tam, kde potřebujeme, aby se nějaké objekty pohybovaly jen ve vymezeném prostředí – hráči fotbalu hrající na jednom hřišti. Třída definující hřiště vytváří svou instanci jako jedináček. Dalším příkladem mohou být dialogová okna nebo ovladače zařízení. Známým příkladem ze světa Windows je schránka, která může existovat jen jednou, aby se nám data získaná v jedné aplikaci neztratila někde po cestě do druhé aplikace.", "section_level": 1}, {"title": "Základní implementace.", "content": "Implementace jedináčka mají společný soukromý konstruktor, který zaručí, že nedojde k vytvoření další instance. „Požadovaná instance se vytvoří uvnitř třídy a její odkaz se uloží do statického atributu. Jednotlivé varianty implementace se pak odlišují tím, kdy a jak se objekt konstruuje a jak jej mohou ti ostatní získat“.", "section_level": 1}, {"title": "Implementace v jazyce Java.", "content": "public class Singleton { Ukázka kódu z \"Java - návrhový vzor Singleton\" Druhá možnost implementace vzoru je následující: public class Singleton { V tomto případě nemusíme zjišťovat, zda je proměnná inicializovaná - kód je přehlednější a vláknově bezpečný.", "section_level": 2}, {"title": "Implementace v jazyce C# (thread safe).", "content": "class Singleton { class Program {", "section_level": 2}, {"title": "Implementace v jazyce C++.", "content": "class Singleton { private: public:", "section_level": 2}, {"title": "Implementace v jazyce PHP.", "content": "class Singleton \"Ukázka kódu v jazyce PHP\"", "section_level": 2}, {"title": "Nevýhody.", "content": "Při využívání vícevláknových aplikací se může stát, že první vlákno požádá o vytvoření jedináčka. Mikroprocesor přepne na druhé vlákno, kde ještě není jedináček vytvořen a je spuštěn proces tvorby jedináčka. Poté je přepnuto na první vlákno, kde byl jedináček započat a je dokončen. Už není jedináček, ale má sourozence. Tomu by se dalo vyhnout synchronizováním tovární metody. Synchronizovat celou metodu je poměrně drahá operace (synchronizovaná metoda se volá vždy při získání instance). Řešení můžeme optimalizovat (v případě, že používáme Javu 5 a vyšší) pomocí definování odkazu na jedináčka jako volatile a synchronizováním bloku kódu, starající se tvorbu jedináčka. public class Singleton { \"Řešení problému vícevláknových aplikací v Javě 5\" Další problém nastává u serializovatelnosti jedináčka. Kdybychom chtěli načítat jedináčka uloženého ze streamu, například souboru, musíme zkontrolovat, jestli již nějaký takový jedináček neexistuje (Java poskytuje metodu, kterou je tato funkcionalita podpořena, jedná se o readSolve(), tato metoda vrací odkaz na aktuálního (původního) jedináčka, ale umožňuje ho například doplnit o novinky jedináčka ze streamu).", "section_level": 1}], "src_summary": "Singleton (česky \"jedináček\" nebo také \"unikát\") je název pro návrhový vzor, používaný při programování. Využijeme ho, když je potřeba, aby v celém programu existovala pouze jedna instance určité třídy. Návrhový vzor také poskytne globální přístupový bod k instanci. Singleton je také často využíván jako součást jiných návrhových vzorů jako jsou například Flyweight nebo Facade.", "tgt_summary": "In software engineering, the singleton pattern is a software design pattern that restricts the instantiation of a class to one \"single\" instance. This is useful when exactly one object is needed to coordinate actions across the system. The term comes from the mathematical concept of a singleton. Critics consider the singleton to be an anti-pattern in that it is frequently used in scenarios where it is not beneficial, introduces unnecessary restrictions in situations where a sole instance of a class is not actually required, and introduces global state into an application.", "id": 303156}
{"src_title": "Vasilij IV. Ivanovič Šujskij", "tgt_title": "Vasili IV of Russia", "src_document": [{"title": "Životopis před nástupem na trůn.", "content": "Vasilij Ivanovič Šujskij byl synem knížete Ivana Andrejeviče Šujského. Byl bojarem a hlavou moskevské soudní komory (od roku 1584; účastnil se s velkým ozbrojeným oddílem ve válečných taženích v letech 1574, 1576, 1577 a 1579; vojvoda \"Velkého pluku\" (termín používaný v té době pro hlavní vojenské síly ve válečném tažení) ve válečné výpravě na Serpuchov v létě roku 1581, ve válečné výpravě na Novgorod v červenci roku 1582 (po boku bratra Andreje Ivanoviče Šujského) a v tažení na Serpuchov v dubnu roku 1583; vévoda smolenský v letech 1585 - 1587. V době pronásledování Šujských Borisem Godunovem byl od roku 1587 ve vyhnanství v Galiči v Kostromské oblasti. V roce 1591 Godunov, neshledávaje Šujské nebezpečnými, dovoluje jim návrat do Moskvy; od té doby byli Šujští k němu zcela loajální. V roce 1591 vedl Vasilij Šujskij vyšetřování případu smrti careviče Dimitrije. Pod přísným dohledem Borise Godunova uvedl jako příčinu smrti sebevraždu. V tomto roce je znovu uveden do bojarské rady, poté byl vojvodou novgorodským, prvním vojvodou pluku pravé ruky v armádě Mstislavského v krymském tažení na Serpuchov v roce 1598. Od ledna roku 1605 byl jmenován vojvodou pravé ruky v tažení proti Lžidimitrijovi a v bitvě u Dobrinič nad ním zvítězil. Přesto však nestál o Godunovovo vítězství a nečinností umožnil samozvanci (= Lžidimitrijovi) nabrat sílu. Po Godunovově pádu se pokoušel o převrat, byl však uvězněn a spolu s bratry poslán do vyhnanství. Lžidimitrij však potřeboval podporu mezi bojary a koncem roku 1605 se Šujští opět vrátili do Moskvy. Za lidového povstání byl Lžidimitrij 17. května roku 1606 zavražděn a 19. května skupina přívrženců prohlásila Vasilije Šujského za cara. Byl korunován 1. června novgorodským metropolitou Isidorem. Počátkem července Šujského vláda oznámila, že Boris Godunov je vrahem careviče Dmitrije.", "section_level": 1}, {"title": "Vláda.", "content": "Nástup Šujského k vládě posílil boj mezi bojary a mezi šlechtou z jihu a v hlavní městě. To vedlo k povstání pod vedením I. Bolotnikova. V boji s ním Šujskij navrhl program konsolidace všech vrstev feudální třídy, respektuje jejich zájmy ohledně stran rolnictví, nevolnictví, agrární politiky i financí. Jednotlivé ústupky v zákonodárství stran nevolníků byly zaměřeny na rozkol tábora povstalců. Stmelení třídy feudálů na jaře roku 1607 a podpora silných povolžských měst a severu dovolily Šujskému v říjnu roku 1607 povstání rozdrtit. Avšak již v srpnu 1607 začala nová etapa polské intervence do Ruska (Lžidimitrij II.). Po porážce u Bolchova 1. května 1608 byla vláda Šujského omezena na Moskvu. Ke konci roku 1608 mnohé kraje země byly pod panstvím Lžidimitrije II. V únoru 1609 Šujského vláda uzavřela smlouvu se Švédskem, kterou za nájem švédských vojsk postoupila Švédsku část ruského teritoria. Koncem roku 1608 propuklo živelné lidové povstání proti polské intervenci, do čela kterého se dokázala vláda Šujského (zastoupená velitelem rusko-švédské armády knížetem Michailem Vasiljevičem Skopinem-Šujským) postavit teprve koncem zimy roku 1609. V březnu roku 1610 Moskva a velká část země byly osvobozeny. Mezitím však, již v září 1609 začala nová polská intervence a porážka vojsk Dmitrije Ivanoviče Šujského u Klušina armádou Zikmunda III. 24. června 1610 a povstání v Moskvě vedly k pádu Šujského: 27. července 1610 byl částí bojarů svržen z trůnu a násilně zavřen do kláštera, přičemž odmítl složit řeholní slib. V září 1610 byl vydán (ne jako mnich, ale ve světském oděvu) polskému hejtmanu Cholkevskému, který ho spolu s jeho bratry Dmitrijem a Ivanem odvezl do Smolenska a později do Polska. Ve Varšavě car a jeho bratří byly předvedeni jako zajatci králi Zikmundovi III. a odsouzeni k vyhnanství v Polsku. Bývalý car zemřel v Gostyninu v Mazovském vojvodství v Polsku, 130 km od Varšavy, za několik dní po něm tam zemřel i jeho bratr Dimitrij. Třetí bratr, Ivan Ivanovič Šujskij, se nakonec vrátil do Ruska.", "section_level": 1}], "src_summary": "Vasilij Šujskij (rusky Васи́лий Шу́йский), (1552 — 12. září 1612) — ruský car v letech 1606 až 1610. Pocházel z bojarského rodu Šujských.", "tgt_summary": "Vasili IV (, \"Vasiliy Ivanovich Shuisky\", 22 September 155212 September 1612), also called Basil IV, was Tsar of Russia between 1606 and 1610 after the murder of False Dmitriy I. His reign fell during the Time of Troubles. He was the only member of House of Shuysky to become Tsar and the last member of the Rurikid dynasty to rule until the end of monarchy.", "id": 613913}
{"src_title": "Wisla Krakov", "tgt_title": "Wisła Kraków", "src_document": [{"title": "Historie.", "content": "Předchůdce dnešní Wisły Kraków byl fotbalový klub založený na podzim roku 1906 studenty 2. praktické školy pod vedením Józefa Szkolnikowského, který zároveň plnil roli kapitána. Tým hrál zápasy v modrých dresech a vešel tak ve známost jako \"Modří\". V roce 1907 se klub spojil s dalším krakovským klubem, hrajícím v červených dresech a známým jako \"Červení\". Oficiální barvou klubu se tak stala červená a klub začal používat jméno Wisła, celým jménem tehdy Towarzystwo Sportowe Wisła (česky Sportovní Společnost Wisła). Tým nastupoval v červených dresech s dvěma modrými hvězdami na počest toho, že klub vznikl sloučením dvou jiných klubů. V roce 1911 byly modré hvězdy nahrazeny jednou bílou hvězdou umístěnou na levé části dresu. V roce 1936 byl stanoven oficiální znak klubu sestávající z bílé hvězdy na červeném štítu s modrou stuhou na počest dvou zakládajících klubů. V roce 1949 se klub přejmenoval na Gwardia Kraków, později v roce 1956 na GTS Wisła Kraków. Toto jméno nosil klub až do roku 1990, kdy se vrátil zpět k původnímu jménu: TS Wisla Kraków. Koncem devadesátých let pak klub zatím naposledy změnil jméno na Wisła Kraków SA (někdy Wisła Kraków SSA) v souvislosti se změnou ekonomického stavu klubu. Klub měl úspěšná i neúspěšná období, dokázal vyhrát ligu i třikrát sestoupit do druhé ligy. Od roku 1998, kdy klub koupila společnost Tele-Fonika, je Wisła daleko nejúspěšnějším polským fotbalovým klubem, když v posledních 12 sezónách získala sedm mistrovských titulů a skončila třikrát druhá. Na mezinárodní scéně se Wisła účastnila všech tří evropských pohárových soutěží. Největšího úspěchu dosáhla v sezóně 1978/79, kdy se dostala do čtvrtfinále Evropského poháru, kde vypadla s Malmö FF celkovým skóre 3:5 po dvou zápasech. V současné době byl klub blízko postupu do základní skupiny Ligy mistrů v sezóně 2005/06, když vypadla až za kontroverzních okolností v prodloužení rozhodujícího zápasu s řeckým Panathinaikosem. Wisła se jako polský mistr bude účastnit také příští sezóny Ligy mistrů, kde do soutěže zasáhne ve druhém předkole.", "section_level": 1}, {"title": "Rivalita.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Svatá válka.", "content": "Termín Svatá Válka se vztahuje k intenzivní rivalitě mezi dvěma kluby z Krakówa, Wisłou a Cracovií. Počátek této rivality se datuje už do roku 1906, kdy byly oba nejstarší polské kluby založeny. Termín byl zprvu užívaný k popisu rivality mezi krakówskými židovskými kluby Makkabi a Jutrzenka. Později obránce Jutrzenky přestoupil do Cracovie a použil termín k popisu derby s Wisłou. Fráze získala velkou popularitu mezi fanoušky obou klubů. V roce 2006 se odehrál zápas mezi Wisłou a Cracovií na oslavu stého výročí založení obou klubů. Na zápas dohlíželo téměř tisíc policistů ozbrojených vodními děly, dále několik helikoptér a policejních psů.", "section_level": 2}, {"title": "Polské derby.", "content": "Zápas mezi Wisłou a Legií Varšava je nejčastěji označován za největší rivalitu v polském klubovém fotbale. Jde o zápasy mezi nejúspěšnějšími kluby v Polsku v posledních letech a k jejich výbušnosti přispívá také rivalita mezi největšími polskými městy Krakówem a Varšavou.", "section_level": 2}, {"title": "Stadion.", "content": "Stadion Wisły byl postaven v roce 1953 a v současnosti má kapacitu 32 500 míst. Stadion byl vybrán jako náhradní stadion pro Mistrovství Evropy ve fotbale 2012, které se bude konat v Polsku a na Ukrajině. Rekord v návštěvnosti stadionu drží zápas Wisły s Celticem Glasgow z 29. září 1976, který sledovalo 45 000 diváků. Wisła zvítězila 2:0. Wisła je na svém stadionu velmi těžkým soupeřem k poražení a drží celoevropský rekord v domácích zápasech bez porážky. Série 73 zápasů začala na podzim 2001 a skončila 11. listopadu 2006, kdy Wisłu porazil GKS Bełchatów 4:2. (V roce 1951 Wisła skončila první v lize, ale mistrovský titul byl udělen vítězi poháru, kterým se stal Ruch Chorzów)", "section_level": 1}, {"title": "Česká stopa.", "content": "Wisłu vedlo v historii několik českých trenérů - František Koželuh (1929-1934), Otakar Škvain-Mazal, Josef Kuchynka (1948-1950 a 1958-1959), Karel Finek (1960-1961), Karel Kolský (1963-1964) a naposledy Verner Lička (2005). Za klub také hrál český fotbalista Tomáš Jirsák (2007-2012). V letech 2015-2018 působil pod Wawelem útočník Zdeněk Ondrášek.", "section_level": 1}, {"title": "Soupiska.", "content": "20. srpen 2018\"", "section_level": 1}], "src_summary": "Wisla Krakov (polsky Wisła Kraków) je polský fotbalový klub z města Krakov. V posledních letech je nejúspěšnějším polským fotbalovým klubem. Ve své historii vyhrál 13 polských mistrovských titulů, z toho sedm od roku 1999.", "tgt_summary": "Wisła Kraków () is a Polish football club based in Kraków. Wisła play in the Ekstraklasa, the top level of the Polish football league system. Wisła is one of the oldest and most successful Polish football clubs. It ranks third in the number of national titles won (13), behind Górnik Zabrze and Ruch Chorzów (14), and second in all-time victories. Wisła was founded in 1906 under the name TS Wisła (Polish Towarzystwo Sportowe Wisła). The club's coat of arms is a white star on a red background crossed by a blue ribbon. Wisła Kraków has been one of the most successful Polish football clubs in recent years, winning eight league championships since 1999. Along with league titles, Wisła also won the Polish Cup on four occasions. Wisła also enjoyed some success in European competitions in the 1970s, reaching the quarter-finals in the 1978–79 European Cup and winning the UEFA Intertoto Cup in 1969, 1970 and 1973.", "id": 793577}
{"src_title": "Pórovitost", "tgt_title": "Porosity", "src_document": [{"title": "Definování pórovitosti.", "content": "Pojmem pórovitost se rozumí: Pórovitost v bodě x je definována vztahem: formula_1 K vyjádření velikosti pórového prostoru se někdy užívá jiná charakteristika – číslo pórovitosti (e) definované jako poměr objemu pórů V k objemu zrn horniny V: formula_2", "section_level": 1}, {"title": "Druhy pórovitostí.", "content": "Rozlišujeme tyto základní druhy: a různé druhy efektivní pórovitosti (podíl pórového prostoru, efektivního z určitého přijatého hlediska, na celkovém objemu horniny.) Jelikož efektivnost závisí od uplatněného hlediska, je zapotřebí vždy blíže specifikovat, z jakého hlediska se efektivnost posuzuje. Proto se rozlišuje celá řada kategorií efektivní pórovitostí: dynamická efektivní pórovitost, výtoková efektivní pórovitost, odtoková efektivní pórovitost, průtoková efektivní pórovitost, statická užitečná kapacita, dynamická užitečná kapacita, migrační pórovitost, kinematická pórovitost. Tam, kde se uvádí pouze hodnota označená jako efektivní pórovitost bez bližší specifikace kategorie efektivní pórovitosti, je třeba pro správnou interpretaci uvést způsob, jakým byla efektivní pórovitost stanovena, což identifikuje i její fyzikální význam. V praxi se často termínem efektivní pórovitost označuje otevřená pórovitost nebo koeficient účinnosti filtračního průřezu, což je poměr celkového průřezu pórů, kterými proudí kapalina, k celkovému filtračnímu průřezu, tj. poměr průřezu aktivních pórů k součtu průřezu zrn horniny.", "section_level": 1}, {"title": "Efektivní pórovitosti.", "content": "1. efektivní pórovitost dynamická - podíl pórového prostoru, který se může podílet na pohybu kapaliny při uvažovaných hydraulických gradientech, k celkovému objemu horniny i s póry. Je funkcí hydraulického gradientu a není proto konstantní. Lze ji určovat např. centrifugováním při specifikovaných parametrech odstřeďování. 2. efektivní pórovitost odtoková - podíl objemu pórů vysušených při snížení volné hladiny v přírodních (terénních) podmínkách na celkovém objemu horniny i s póry. Když zanedbáme stlačitelnost zvodněného systému, rovná se poměru objemu vody odvedené z horniny k objemu horniny považované v daných podmínkách za odvodněnou. Představuje poměr vertikální složky rychlosti filtrace na volné hladině k rychlosti poklesu této hladiny. Je funkcí času a režimu odvodňování (roste s rychlostí odvodňování, s hloubkou hladiny a s délkou čerpání) 3. efektivní pórovitost průtoková - podíl pórového prostoru, kterým proudí kapalina s objemovým průtokem Q v průtočném průřezu A, na celkovém objemu horniny i s póry.Je určená vztahem: formula_3 kde: 4. efektivní pórovitost výtoková - podíl objemu pórů, odvodnitelných volným gravitačním výtokem ze vzorku horniny, na celkovém objemu vzorku horniny. Teoreticky je pro stejné teplotní a vlhkostní podmínky a pro nekonečný čas výtoku fyzikální konstantou horniny. V praxi jsou však naměřené hodnoty výtokové efektivní pórovitosti ovlivněné režimem odvodnění, způsobem měření apod. Odpovídá většinou laboratorně stanovené vododajnosti (specific yield). Často se označuje nejednoznačným termínem aktivní pórovitost nebo účinná pórovitost 5. drenážní pórovitost - někdy zvaná volná storativita nebo volná zásobnost. Označení S. Odpovídá poměrnému objemu vody, který drenuje z jednotkového objemu pórového prostředí při jednotkovém poklesu tlakové výšky. Typické hodnoty drenážní pórovitosti se pohybují v intervalu 0,01 – 0,40. Jsou podstatně vyšší než hodnoty specifické storativity. To je dáno tím, že zde dochází k drenáži pórů a ne jen ke změně objemu vody.", "section_level": 1}], "src_summary": "Pórovitost nebo poréznost je vlastnost pevných nebo polotuhých materiálů, které obsahují množství drobných a rovnoměrně rozložených dutin či otvorů nejrůznějšího tvaru a původu. Pórovitost snižuje specifickou hmotnost materiálu, zvyšuje jeho izolační a další schopnosti, například nasákavost. Je prakticky významná u stavebních materiálů, u zemědělských půd a řada hydraulických vlastností horninového prostředí bývá často také funkcí různých druhů pórovitosti.", "tgt_summary": "Porosity or void fraction is a measure of the void (i.e. \"empty\") spaces in a material, and is a fraction of the volume of voids over the total volume, between 0 and 1, or as a percentage between 0% and 100%. Strictly speaking, some tests measure the \"accessible void\", the total amount of void space accessible from the surface (cf. closed-cell foam). There are many ways to test porosity in a substance or part, such as industrial CT scanning. The term porosity is used in multiple fields including pharmaceutics, ceramics, metallurgy, materials, manufacturing, hydrology, earth sciences, soil mechanics and engineering.", "id": 2075480}
{"src_title": "Obléhací věž", "tgt_title": "Siege tower", "src_document": [{"title": "Starověké využití.", "content": "Jako první začali obléhací věže používat Asyřané a to v 9. století př. n. l. Asyřané si obléhacích věží velice vážili a brzy se staly jejich nejsilnější zbraní používanou při obléhání. Věže byly několikaposchoďové, měly čtyři kola a otočnou věž na vrcholu. Častým jevem u těchto věží byla beranidla, která byla umístěna v nižších částech věže. Pro plné využití věže bylo zapotřebí mnoho vojáků. Lučištníci byli na obléhací věži nepostradatelní, což dosvědčují četné střílny. Posádku tvořili různí vojáci, např: muži, kteří hasili případné požáry, muži, kteří obsluhovali berany. Dále museli být přítomni muži zajišťující pohyb věže k hradbám (někdy byla k těmto účelům použita zvířata). Samozřejmostí bylo krytí věže kůží či kovem. Nedochoval se žádný záznam o velikosti asyrských věží, ale většina odborníků se shoduje na výšce mezi 8 až 12 metry. Obléhací věže byly často kombinovány s obléhacími rampami, po kterých byly přesouvány k hradbám. Po zničení Asyrské říše se vývoj obléhacích technik úplně zastavil a to až ke konci 5. století př. n. l. Ti, kdo se zasadili o rozvoj obléhacích strojů, byli Řekové pocházející ze Sicílie. Avšak Řekové se zaměřili spíše na rozvoj mechanické artilérie, než na obléhací věže. Ty se sice staly součástí obléhacího zařízení, ale neměly zdaleka takové pole působnosti jako u Asyřanů. Řecké obléhací techniky později převzali Makedonci, kteří uplatňovali věže při mnoha příležitostech. V tomto ohledu se stalo přímo legendární obléhaní ostrova Rhodos (305 – 304 př. n. l.). Démétrios I. Poliorkétés zde oblehl již zmíněný ostrov, protože válčil s Ptolemaiem I. (Rhodos byl Ptolemaiovým spojencem). Démétrios při tomto obléhání spoléhal skoro výhradně na obléhací věže. Nejdříve se pokusil vniknout do města od moře, přičemž spojil lodě, na kterých byly obléhací věže. Rozpoutal se lítý boj, ale Démétrios se nakonec musel dát na ústup. Poté byl podniknut pozemní útok, který však také nevyšel. Démétrios se tedy rozhodl postavit tu nejsilnější obléhací věž, kterou kdy svět viděl. Věž dostala název Helepolis (uchvatitelka měst) a jednalo se vskutku o monstrum. Tato věž měřila 43 metrů a její základna činila 430 m². Ve spodní části byl umístěn hnací systém, jenž za pomocí vratidla obsluhovaného 200 muži otáčel osmi koly. Věž měla velkou spoustu pater, ve kterých byla umístěna artilerie. Samotná věž byla chráněna železnými pláty. Démétriovi se podařilo s touto věží strhnout hlavní hradbu a i když bylo obléhání nakonec neúspěšné, představuje tato věž vrchol, na který se již nikomu nepodařilo dosáhnout. Římané, kteří převzali umění obléhání od Řeků, si obléhací věže také oblíbili. Římané čerpali z asyrských obléhacích technik, přičemž na ně udělala velký dojem kombinace rampy a obléhací věže. Rampy byly většinou stavěny ze zeminy, byly vyztuženy dřevem a v některých případech se na ně umisťovaly železné desky (obléhání Masady).", "section_level": 1}, {"title": "Středověké a pozdější využití.", "content": "Byzantská říše používala své obléhací věže s velkým efektem proti nepřátelským opevněním. Nepřátelé této říše se však rychle naučili stavět své vlastní obléhací věže. Již v roce 626 je neúspěšně použili Avaři při obléhání Konstantinopole. V raném středověku byl nedostatek zkušených inženýrů, kteří by byli schopni sestrojit účinnou artilérii, takže byly ve velké míře používány žebříky, beranidla a obléhací věže. Výška těchto věží nebyla nijak specifikována, protože záleželo na výšce hradeb (věže byly sestavovány až na místě). Věž byla postavena ze dřeva a stejně jako ve starověku byla chráněna buď kůží nebo kovem. Samozřejmostí bylo beranidlo v nižším patře, ale na rozdíl od starověku nebyly tyto věže většinou vybaveny mechanickou artilérií. Častou praxí bylo stavění ramp. I když se postupem času začalo ve středověku využívat přesných katapultů, neztratila obléhací věž na významu. Nejvíce se obléhacích věží využívalo ve vrcholném středověku. Tyto věže se vyznačovaly zlepšenou konstrukcí a větší odolnosti než jejich raně středověké předchůdkyně. Obléhací věže byly taženy lidmi, zvířaty a nebo bylo dokonce využíváno kladek. Na rozdíl od starověku měly věže většinou více než čtyři kola. Už v roce 885 bylo při obléhání Paříže Vikingy použita věž s 16 koly. Konstrukce věže byla zdokonalena, avšak stržení či převrácení věže nebylo výjimkou. Opravdu nešťastnou událostí bylo zřícení věže, v takovém případě v troskách zahynulo mnoho vojáků. Věže byly nasazovány ve větších počtech, aby byla znásobena jejich šance na úspěch. S nástupem éry střelného prachu se věže buď přestaly využívat nebo se z nich staly tzv. dělové věže. Tyto věže měly za úkol svojí palbou z děl zničit nepřátelské hradby. S úspěchem byly nasazeny např. při obléhání Kazaně roku 1552. Ovšem, tyto věže byly stále velmi pomalé, což z nich činilo velmi dobrý terč pro rozmáhající se artilerii. Od konce 16. století se obléhacích věží již dále nevyužívá.", "section_level": 1}], "src_summary": "Obléhací věž (ve středověku nazývána zvonice) je speciální zařízení používané ke zničení či překonání opevnění. Věž byla často opatřena koly (většinou čtyřmi), po kterých byla posouvána k hradbám. Byla vyšší než hradby, aby lučištníci, umístění na vrchu věže, měli možnost vyčistit svou palbou cimbuří. V některých případech byly nižší patra obléhací věže opatřena beranidly, která ničila hradby. Protože byla věž většinou ze dřeva, byla velmi náchylná k vzplanutí. Z toho důvodu se k ochraně věže používaly kovové pláty či surové kůže. Obléhací věže se používaly přibližně od 10. století př. n. l. až do konce středověku. Věž se vůbec nehodila k obraně, takže byla vždy k vidění na straně útočníků. Co se týče účinnosti věže, ta se lišila podle dokonalosti konstrukce. Pokud byla věž dobře postavena, stala se vskutku hrozivým nástrojem, jsou však známy i případy, kdy se věž převrhla kvůli síle větru. Na věži byli často přítomní vojáci, od šermířů po lučištníky. Samotná velikost věže z ní činila snadný cíl pro katapulty nepřátel, avšak v tom případě byla vybavena rovněž katapulty, díky nimž ji bylo možno bránit.", "tgt_summary": "A siege tower or breaching tower (or in the Middle Ages, a belfry) is a specialized siege engine, constructed to protect assailants and ladders while approaching the defensive walls of a fortification. The tower was often rectangular with four wheels with its height roughly equal to that of the wall or sometimes higher to allow archers to stand on top of the tower and shoot arrows into the fortification. Because the towers were wooden and thus flammable, they had to have some non-flammable covering of iron or fresh animal skins. Used since the 11th century BC by the Babylonians and Assyrians in the ancient Near East, the 4th century BC in Europe and also in antiquity in the Far East, siege towers were of unwieldy dimensions and, like trebuchets, were therefore mostly constructed on site of the siege. Taking considerable time to construct, siege towers were mainly built if the defense of the opposing fortification could not be overcome by ladder assault (\"escalade\"), by mining or by breaking walls or gates. The siege tower sometimes housed spearmen, pikemen, swordsmen, archers or crossbowmen who shot arrows and quarrels at the defenders. Because of the size of the tower it would often be the first target of large stone catapults but it had its own projectiles with which to retaliate. Siege towers were used to get troops over an enemy curtain wall. When a siege tower was near a wall, it would drop a gangplank between it and the wall. Troops could then rush onto the walls and into the castle or city.", "id": 610442}
{"src_title": "Chaïm Soutine", "tgt_title": "Chaim Soutine", "src_document": [{"title": "Život.", "content": "Narodil se v židovském ghettu poblíž Minsku jako desáté dítě z jedenácti potomků chudého krejčího. Jeho rodina byla silně ortodoxní a řídila se pravidly Talmudu, proto si nepřála, aby se jejich syn věnoval umění a maloval (zde zejména lidské postavy). Přesto se mu podařilo studoval v letech 1910 až 1913 na malířské akademii ve Vilniusu. V roce 1913 se odebral do Paříže, aby zde dále studoval. Bydlel na Montparnassu a maloval zde expresionistická zátiší a portréty. Zde se postupně seznámil s celu řadou výtvarníků, kteří zde žili, největší vliv na měj měl patrně Marc Chagall a Amedeo Modigliani. Jeho tehdejší styl byl hodně ovlivněn pracemi Vincenta van Gogha.V roce 1919 odejel z popudu Leopolda Zborowskiho do Céret v Pyrenejích, kde pracoval další tři roky a namaloval zde asi 200 obrazů. Jednalo se často expresionisticky laděné obrazy krajin. V roce 1922 se vrátil zpět do Paříže, kde se věnoval portrétní tvorbě. V roce 1923 americký sběratel Paul Barnes koupil šedesát jeho obrazů. V roce 1925 přesídlil do Cagnes, zde se nervově zhroutil a zničil větší množství svých tehdejších děl. Celý život trpěl velkými depresemi, několikrát se pokusil o sebevraždu. Jeho stav se zlepšil v roce 1929, kdy mu bohatý mecenáš a obchodník Marcellin Castaing nabídl jako podporu pobyt na jeho zámku nedaleko Chartres. Mezi jeho nejznámější díla patří obraz s námětem hromady hnijícího mrtvého masa – \"Mrtvola\" z roku 1925, který je znám tím, že v době jeho tvorby své sousedy na Montmartru šokoval neskutečným zápachem hnijícího hovězího masa (poznámka: tento obraz lze vidět, mimo jiné, např. v americkém filmu \"Úsměv Mony Lisy\" z roku 2003), což musela nakonec tehdy vyřešit přivolaná policie. Jeho tvorba byla velice charakteristická svým osobitým stylem, ze kterého čišel zvláštní smutek, melancholie a pocit osamění. Po vpádu nacistických vojsk do Francie v roce 1940 musel jako Žid uprchnout z Paříže a skrývat se provizorně na venkově. To mělo velký vliv na jeho celkový zdravotní stav, vinou strádání, stresů a neustálému strachu mu prasknul žaludeční vřed. Musel v Paříži narychlo absolvovat operaci, kterou nepřežil.", "section_level": 1}, {"title": "Literatura.", "content": "Jeho dílem se zabýval švýcarský spisovatel a překladatel z ruštiny Ralph Dutli.", "section_level": 1}], "src_summary": "Chaïm Soutine (pův. \"Хаим Соломонович Сутин\", 13. ledna 1893 Smiloviči, Ruské impérium, dnes Bělorusko – 9. srpna 1943 Paříž, Francie) byl malíř židovského původu.", "tgt_summary": "Chaïm Soutine (13 January 1893 – 9 August 1943) was a Belarusian painter who made a major contribution to the expressionist movement while living and working in Paris. Inspired by classic painting in the European tradition, exemplified by the works of Rembrandt, Chardin and Courbet, Soutine developed an individual style more concerned with shape, color, and texture over representation, which served as a bridge between more traditional approaches and the developing form of Abstract Expressionism.", "id": 5964}
{"src_title": "Vistárie", "tgt_title": "Wisteria", "src_document": [{"title": "Rozšíření.", "content": "Roste na východě USA a východoasijských států Čína, Korea a Japonsko. V Evropě pěstována asi od roku 1816, v ČR se poprvé objevuje kolem roku 1913.", "section_level": 1}, {"title": "Pojmenování.", "content": "Rod byl pojmenován po Casparu Wistarovi (1761–1818), což byl anatom, chemik, lékař a prezident americké filozofické společnosti. V angličtině je používán chybný název wisteria, chyba je ale všeobecně zavedená jako název pro tuto rostlinu a chybný název je používán stejně jako správný. Rodu Wisteria pojmenoval po něm jeho přítel, anglický botanik Thomas Nuttall z Harvardu, a z nějakého důvodu rodu jméno zapsal jako ‚Wisteria‘ s ‚e‘. To je jeden z těch případů, kdy rod jména a obecný název jsou stejné. Občas je napsáno ‚Wistaria‘, podle uznaného pravopisného tvaru jména „Wistar“, jako například slavný Sierra Madre Wistaria Festival a rostliny často nesou společný název \"Wistaria\". Podle pravidel Mezinárodního kodexu botanické nomenklatury, protože původní název rodu botanik Nuttall zapsal jako ‚Wisteria‘, musí být akceptován jako správný latinský název rodu rostlin \"Wisteria\" bez ohledu na rozpor.", "section_level": 1}, {"title": "Popis.", "content": "Pravotočivě, nebo levotočivě vystoupavá liána, dřevina. Mohou vyšplhat do 20 m nad zem a rozprostírat se do 10 m šířky. Listy střídavé, 15–35 cm dlouhé, lichozpeřené, s 9–19 lístky. Raší v dubnu až květnu, listí opadává v listopadu. Květy rostou v převisajících hroznech 10–80 cm dlouhých a jsou podobné hroznům květů rodu čilimník, \"Laburnum\" nebo akát. Jsou namodralé, fialové, purpurové, růžové nebo bílé, nikdy žluté. Asijské druhy kvetou na jaře (těsně před nebo po olistění), \"W. japonica\" a americké druhy pak v polovině roku koncem léta. Květy jsou složeny z pětizubého kalichu, člunku a pavézy, typické pro bobovité. Hořejší tyčinka je volná, čnělka zakřivená, s koncovou kulovitou bliznou. Všechny květy na rostlině rozkvétají současně. Květy některých druhů jsou vonné. Plodem je stopkatý chlupatý lusk 7–15 cm, obsahující 1–3 semena, zvolna pukající.", "section_level": 1}, {"title": "Použití.", "content": "V zahradictví jako okrasná popínavá dřevina. Je velice populární v Číně a Japonsku. Vistárie jsou jedovaté. Vývar z kořenů užívali Číňané proti bolestem svalů a kloubů. Upravené listy sloužily v Číně k výrobě čaje.", "section_level": 1}, {"title": "Pěstování.", "content": "Vistárie, zejména \"Wisteria sinensis\", je velmi odolná a rychle rostoucí dřevina. Stejně jako ostatní bobovité může růst v poměrně chudé půdě, ale preferuje úrodné, vlhké, spíše vápenité půdy, ale především půdy propustné. Vistárii se daří na výsluní i v polostínu. Množí se vegetativně řízkováním, vyzrálými i bylinnými řízky a také kořenovými řízky, hřížením výhonů na jaře, odrůdy štěpujeme (kopulace, nebo na kozí nožku). \"Wisteria chinensis\" se snadno množí i generativně, semeny. Zahradníci častěji pěstují a prodávají rostliny, které byly množeny řízkováním, protože ušetří nejméně dva roky práce, nebo atraktivní kultivary které jsou zpravidla naštěpované. Semenáčům běžně trvá deset let, než poprvé vykvetou, jako u amerických druhů vistárie, nebo téměř dvacet, u čínské vistárie. Zrání může být vynuceno fyzicky, poškozením hlavního kmene, prořezáváním kořenů, nebo vlivem stresu ze sucha. vistárie spolupracuje s bakteriemi, které mají schopnost vázat vzdušný dusík, takže rostliny mohou mít prospěch z přihnojování draslíkem a fosforem, ale ne dusíkem. Za přihnojování fosforečnými hnojivy se odmění dobrou násadou květů. Vistárie lze sice pěstovat bez opory jako keř, ale je nejlepší, když dovolíme vistárii šplhat nahoru po stromech, obloucích, pergolách, zdech, trelážích nebo jiných nosných konstrukcích. Na její visící hrozny je nejlepší pohled zespodu. Opora, opěrná konstrukce musí být ale velmi pevná, protože staré vistárie mají nesmírně silné a těžké větve s tlustými kmeny. Rozerve dřevěné mřížoví a může dokonce zardousit velké stromy. Vistárie na domech mohou způsobit poškození okapových žlabů, střešní krytiny a podobných struktur. Vistárie mohou být pěstovány i v nádobách. V takovém případě je třeba ji pravidelně řezat. Vistárie můžeme řezat dvakrát v roce. Květní pupeny vistárie se tvoří na začátku loňských větví, takže prořezávání postranních výhonů na počátku jara zviditelní květy. V lednu řežeme výhony kolem hlavní větve a silných větví na 2–4 cm, nebo na tři až čtyři očka. Pokud je žádoucí kontrolovat velikost rostliny, boční výhonky lze zkrátit na délku 20 až 40 cm v polovině léta, a poté ještě jednou silně zkrátíme na 10 až 20 cm koncem léta. Květy se u \"Wistaria sinensis\" objevují vždy na slabých postranních větévkách, které je třeba chránit hlavně při prořezávání. U starších, dlouho neošetřovaných vistárií koncem zimy odstraníme všechny vedlejší výhony, necháme jen silné větve omotané okolo opory. Když jarní výhonky dosáhnou délky 40–60 cm, seřízneme je nad třetím nebo pátým pupenem, terminální výhonky seřízneme kolem 20. července, když už přestaly růst.", "section_level": 1}, {"title": "Choroby a škůdci.", "content": "Obvykle chorobami a škůdci netrpí, avšak poškozené, oslabené rostliny, nebo rostliny na nevhodném stanovišti mohou napadat houbové choroby např. \"Verticillium\" a \"Botrythis\", nebo mohou trpět fyziologickými chorobami. Proti askomycetám z rodu \"Verticilium\" mohou pomoci systémové fungicidy, avšak vhodnější je prevence – rozmnožovat zdravé jedince, zvolit vhodné stanoviště, napadené jedince odstranit, desinfikovat nářadí, v případě napadení se doporučuje vyměnit velké množství půdy.", "section_level": 1}, {"title": "Invazivní druh.", "content": "V některých oblastech je považována za invazivní druh.", "section_level": 1}, {"title": "Obsahové látky.", "content": "Obsahuje betulin, kyselinu betulinovou.", "section_level": 1}, {"title": "Toxicita.", "content": "Obsahuje toxické lektiny. Otrava se projevuje zvracením, průjmem a bolestmi břicha, postiženému je třeba podat aktivní uhlí (živočišné uhlí) a zajistit výplach žaludku. Nejčastějším důvodem otravy je požití plodů u dětí.", "section_level": 1}], "src_summary": "Vistárie (také wistérie, wistárie, wistarie, modrý déšť) je rod rostlin z čeledi bobovité. Zahrnuje 7 druhů a je rozšířen ve východních oblastech USA, Číně a východní Asii. Jsou to dřevnaté liány s bohatými hrozny motýlovitých květů. Některé druhy jsou pěstovány jako okrasné dřeviny.", "tgt_summary": "Wisteria is a genus of flowering plants in the legume family, Fabaceae (Leguminosae), that includes ten species of woody climbing bines (twining vines) that are native to China, Korea, Japan, and the Eastern United States. Some species are popular ornamental plants. An aquatic flowering plant with the common name wisteria or 'water wisteria' is in fact \"Hygrophila difformis\", in the family Acanthaceae.", "id": 1165837}
{"src_title": "Modchip", "tgt_title": "Modchip", "src_document": [{"title": "Konstrukce.", "content": "Modchip integrovaný obvod (mikročip, FPGA, CPLD) obvykle doplněný o další diskrétní součástky a umístěný na plošném spoji v takové velikosti a tvaru, aby jej šlo namontovat do konzole. Existují některé modchipy, které je možné znovu naprogramovat pro různé účely, ale většina modchipů je navržena tak, že fungují pouze s jediným druhém konzole nebo dokonce s jedinou její verzí. Instalace modchipu typicky vyžaduje jistou dávku technické zručnosti, protože se musí funkčně připojit do obvodu konzole, většinou připájením drátových vývodů na určité nožičky čipů nebo cestičky plošného spoje. Některé modchipy se mohou instalovat jen přesným uložením do konzole bez pájení a ve výjimečných případech jen zapojením do konektoru konzole bez jejího rozmontování. Paměťové karty nebo cartridge někdy nabízejí podobnou funkcionalitu jako modchip, ale pracují na jiném principu. Využívají různých chyb zařízení, které se snaží přistupovat na paměťové médium. Tento druh se z technického hlediska nenazývá modchip, ale často se pod tímto populárním názvem prodává.", "section_level": 1}, {"title": "Historie.", "content": "Konzole na cartridge neměly modchipy, většinou ochranu proti kopírování obsahovaly v čtečce paměťových zařízení. Na překonání takové ochrany se používaly různé propojky, později začaly být dostupné cartridge s flash pamětí, na kterou se hry daly nakopírovat. V rané fázi přechodu na optické disky neměly konzole zabudovanou ochranu proti pirátským kopiím, protože se nepředpokládalo, že by někdo média kopíroval, neboť cena kopírování disků byla tehdy neúměrně vysoká. Modchipy se objevily až s konzolí PlayStation, pro její vysokou popularitu a pro dostupnost vypalovaček disků. V té době byl jediným úkolem modchipu zabránit ochraně proti kopírování nebo importovaným hrám. V dnešní době jsou modchipy dostupné pro mnoho herních systémů, často v mnoha variantách od mnoha výrobců. Stále se zaměřují na možnost přehrávání importovaných nebo kopírovaných her, ale moderní modchipy mohou zahrnovat i další pokročilé funkce, jako je spouštění nelicencovaného softwaru (homebrew), rozšiřování hardwarových možností konzole, nebo dokonce nainstalovat alternativní operační systém, čímž se zcela změní použití konzole.", "section_level": 1}], "src_summary": "Modchip (zkráceno z anglického \"modification chip\", někdy se v češtině píše také modčip) je elektronická součástka, který se montuje do herní konzole, aby změnil nebo vyřadil různé funkce konzole, například digital rights management, ochranu před nelegálním kopírováním, kontrolu regionu a spouštění nelicencovaného softwaru (homebrew). Modchipy se převážně používají v konzolích přehrávajících CD nebo DVD, protože média jsou snadno dostupná (na rozdíl od konzolí, které používají jako paměťové médium cartridge). Modchipy se také používají do některých DVD přehrávačů, aby vyřadily ochranu proti přehrávání disků z jiného regionu.", "tgt_summary": "A modchip (short for modification chip) is a small electronic device used to alter or disable artificial restrictions of computers or entertainment devices. Modchips are mainly used in video game consoles, but also in some DVD or Blu-ray players. They introduce various modifications to its host system's function, including the circumvention of region coding, digital rights management, and copy protection checks for the purpose of using media intended for other markets, copied media, or unlicensed third-party (homebrew) software.", "id": 1396476}
{"src_title": "Jacques-Louis Lions", "tgt_title": "Jacques-Louis Lions", "src_document": [{"title": "Životopis.", "content": "Narodil se a vyrůstal v Grasse, malém městečku na jihu Francie, kde byl jeho otec starostou téměř 30 let. Za války byl aktivní v francouzském hnutí Résistance, kde se také seznámil se svou budoucí ženou Andrée. Po válce Lions studoval na École Normale Supérieure a doktorát skládal na Centre National de la Recherche Scientifique (CNRS), kde pracoval pod vedením Laurenta Schwartze, v té době již držitele Fieldsovy medaile. Ve své doktorské práci se věnoval lineárním eliptickým parciálním diferenciálním rovnicím. Po studiích pracoval na univerzitě v Nancy, Pařížské univerzitě, posléze také na prestižních École Polytechnique a Collège de France. Věnoval se mnoha různým partiím analýzy parciálních diferenciálních rovnic, mezi jeho nejslavnější výsledky patří důkaz jednoznačnosti slabého řešení Navier-Stokesových rovnic ve dvou dimenzích, přispěl také ke zjednodušení Hopfova důkazu existence slabých řešení. Spolupráce s Johnem von Neumannem ho přiměla ke studiu numerické analýzy parciálních diferenciálních rovnic a vývoji numerických metod pro jejich řešení, speciálně metody konečných prvků. Mimo to se však stále věnoval i teoretické analýze, například v oboru variačních nerovnic. Později se věnoval také stochastickým rovnicím a teorii optimálního řízení. V průběhu celé své kariéry kladl důraz na používání matematiky v energetice a průmyslu. V letech 1984–1992 stál v čele francouzského vesmírného programu jako ředitel Centre National d'Etudes Spatiales (CNES). Lions byl zvolen prezidentem Mezinárodní Matematické Unie v roce 1991 a obdržel cenu Japonska v témže roce. V roce 1992 mu Univerzita v Houstonu udělila čestný doktorát. V roce 1996 se stal prezidentem Francouzské Akademie Věd. Jeho syn Pierre-Louis Lions je také světoznámým matematikem, obdržel v roce 1994 Fieldsovu medaili.", "section_level": 1}], "src_summary": "Jacques-Louis Lions (3. května 1928, Grasse – 17. května 2001, Paříž) byl francouzský matematik, který mimo jiné významně přispěl k rozvoji teorie parciálních diferenciálních rovnic a stochastických procesů. V roce 1986 obdržel cenu Johna von Neumanna organizace SIAM. Jedná se o autora nebo spoluautora 20 vědeckých knih a téměř 600 článků.", "tgt_summary": "Jacques-Louis Lions (; 3 May 1928 – 17 May 2001) was a French mathematician who made contributions to the theory of partial differential equations and to stochastic control, among other areas. He received the SIAM's John von Neumann Lecture prize in 1986 and numerous other distinctions. Lions is listed as an ISI highly cited researcher.", "id": 2442316}
{"src_title": "Our Airline", "tgt_title": "Nauru Airlines", "src_document": [{"title": "Historie.", "content": "Air Nauru začala létat 14. února 1970 mezi Nauru a Brisbane, pomocí letadla Dassault Falcon 20 (VH-BIZ). V roce 1971 byly zahájeny pravidelné lety s letadlem Fokker F-28 (C2-RN1). A Boeing 737-200 (C2-RN3) přibyl do letecké flotily v roce 1975, a Boeing 727-100 (C2-RN4) k 16. červnu v 1976. Později, na konci 70. let, byla dvě letadla - Boeing 737-727 a 727-200 - prodána Air Niugini, letecké společnosti z Papua Nová Guinea. V roce 1983 čítal strojový park sedm letadel. Dvě letadla Boeing 727-100 (zápis ze dvou RN7-C2) a pět Boeing 737-200 (C2-RN5, RN6, RN7, RN8 a RN9). Zajímavé je, že celá populace v republice Nauru v té době činila jen asi 8 tisíc lidí. Společnost také měla špatnou pověst kvůli zrušeným letům a zpožděním. Letecká společnost začala na pronajímat a prodávat letadla a začala stagnovat. Na konci 80. let kvůli těžké hospodářské krizi ve státě musí Air Nauru prodat několik letadel, nechávají si pouze Boeing 737-400 a dostávají se pod státní správu státu. V roce 1990 čelí Nauru dalším vážným finančním potížím. V roce 1992 byl na Air Nauru vyhlášen konkurz s dluhem kolem US$ 10.000.000. Dohoda o záchraně s americkou společností General Electric Capital Corporation selhala, majetek firmy byl obstaven ve prospěch věřitelů a nakonec v roce 2005 zabaven.", "section_level": 1}, {"title": "Obnova Our Airline.", "content": "Díky finanční podpoře z Tchaj-wanu byla v roce 2006 firma obnovena pod novým názvem Our Airline s reklamním heslem \"Let our airline be your airline!\" (\"Nechť naše letecká společnost bude váš letecké společnosti!\"). Od té doby provozuje lety na trase z Brisbane (Austrálie) na mezinárodní letiště Nauru s mezipřistáním v Honaiře (Šalamounovy ostrovy) a dál do Tarawy v Kiribati a Nadi na ostrovech Fidži.", "section_level": 2}, {"title": "Flotila.", "content": "Společnost Naše letecká společnost má pouze dvě letadla Boeing 737-300 zapsaná jako:", "section_level": 1}], "src_summary": "Our Airline (česky \"Naše Aerolinie\") je národní letecká společnost republiky Nauru. Letecká společnost, nástupce \"Air Nauru\", byla vytvořena, aby byl k dispozici rychlý dopravní prostředek ke spojení se sousedními státy v období růstu státní ekonomiky. Provozuje mezinárodní pravidelnou dopravu v pondělí a sobotu z Brisbane, Honairy, Nauru, Nadi a Tarawy v jediné letecké lince. Dříve, když měla bývalá společnost Air Nauru značnou flotilu letadel, byly provozovány lety do mnoha tichomořských ostrovů a tří australských měst - Melbourne, Brisbane a Sydney. Jeho hlavní základna je mezinárodní letiště Nauru.", "tgt_summary": "Nauru Air Corporation, trading as Nauru Airlines (formerly trading as Our Airline and Air Nauru) is the flag carrier airline of the Republic of Nauru. It operates scheduled international services to other Pacific islands and Australia. Its main base is Nauru International Airport. Its head office is on the property of Nauru International Airport, Yaren District and its operations office is in Brisbane in the Australian state of Queensland. In August 2014, the airline changed its name from Our Airline to Nauru Airlines.", "id": 201207}
{"src_title": "Lindos", "tgt_title": "Lindos", "src_document": [{"title": "Obyvatelstvo.", "content": "Obecní jednotka Lindos se skládá z 5 komunit. V závorkách je uveden počet obyvatel komunit a sídel.", "section_level": 1}, {"title": "Historie.", "content": "Lindos založili Dórové vedení králem Tlepolemem, kteří se na ostrově vylodili někdy v 10. století př. n. l.. Byl jedním ze šesti dórských měst v této oblasti známých jako dórská hexapolis. Poloha Rhodu na přirozené křižovatce mezi Evropou a Blízkým východem z něj učinila místo setkávání Řeků s Féničany. Lindos se tak kolem 8. století př. n. l. stal významným obchodním střediskem. Po založení města Rhodos v 5. století př. n. l. jeho význam upadl. V klasickém období městu vévodil velký chrám Athény Lindské, který svoji konečnou podobu získal někdy kolem roku 300 př. n. l.. Tato přirozená bašta byla postupně opevňována starověkými Řeky, Římany, Byzantinci, Johanity a osmanskými Turky. Proto jsou archeologické práce na zdejším nalezišti velmi náročné a nálezy se obtížně interpretují. V helénském období a během římské nadvlády se posvátný okrsek rozrostl o další stavby, jež v době raného středověku pozbyly svého významu. Ve 14. století je pak částečně překryla mohutná pevnost, kterou zde na obranu ostrova proti Osmanské říši vybudovali příslušníci rytířského řádu Johanitů.", "section_level": 1}, {"title": "Turismus.", "content": "Významným turistickým lákadlem je středověká johanitská pevnost a starověká akropole s chrámem Athény Lindské, jež se tyčí nad městem. Město Lindos je chráněnou kulturní památkou a může se „pyšnit\" i nejvyššími naměřenými teplotami na ostrově. Turisté, kteří si chtějí prohlédnout centrum a Akropoli, musí parkovat nad městem. Během léta Akropole čelí mnoha turistům, obzvlášť ráno a dopoledne, kdy ještě není příliš teplo. Cesta na Akropoli je poměrně náročná, ti kteří ji nezvládnou, se nahoru mohou dostat pomocí oslů. Vstup na nejvyšší část Akropole je placený.", "section_level": 1}], "src_summary": "Lindos () je řecká obecní jednotka a město na ostrově Rhodos v Egejském moři v souostroví Dodekany. Do roku 2011 bylo obcí. Nachází se v jihovýchodní části ostrova u pobřeží. Na severu sousedí s obecními jednotkami Archangelos a Kameiros, na západě s obecní jednotkou Atavyros a na jihu s obecní jednotkou Jižní Rhodos. Je jednou z deseti obecních jednotek na ostrově. Od hlavního města ostrova Rhodos je vzdáleno 50 km.", "tgt_summary": "Lindos (; ) is an archaeological site, a fishing village and a former municipality on the island of Rhodes, in the Dodecanese, Greece. Since the 2011 local government reform it is part of the municipality Rhodes, of which it is a municipal unit. The municipal unit has an area of 178.9 km. It lies on the east coast of the island. It is about 40 km south of the town of Rhodes and its fine beaches make it a popular tourist and holiday destination. Lindos is situated in a large bay and faces the fishing village and small resort of Charaki.", "id": 1328617}
{"src_title": "Arthur Shawcross", "tgt_title": "Arthur Shawcross", "src_document": [{"title": "Mládí.", "content": "Shawcross se narodil v Kittery ve státě Maine, ale když byl ještě malý, jeho rodina se přestěhovala do Watertownu v New Yorku. Jako dítě byl společensky ztrapňován a málokdy respektován svými vrstevníky, kteří jej obvykle nazývali \"oddie\". V dětství mu také naměřili extrémně nízké IQ a zjistili, že je náchylný k šikaně, nočnímu pomočování a fyzickému násilí. Měl tři sourozence a otec, bývalý námořník, po něm i jeho sourozencích vyžadoval vojenskou disciplínu. Ke všemu si Shawcross nerozuměl ani s matkou. Opustil školu v deváté třídě, a když mu bylo 19, narukoval do armády, kde dělal zásobovače. Bojoval ve Vietnamu kde, jak později tvrdil, zavraždil a pozřel dvě mladé vietnamské dívky. Pro toto tvrzení však neexistují žádné důkazy. Z armády byl propuštěn na jaře 1969, vrátil se znovu do Watertownu. Podpálil několik budov, přepadl benzinovou pumpu a byl za to odsouzen na dvaadvacet měsíců do vězení. Když byl zpátky v civilu, žil znova ve Watertownu. Shawcross se čtyřikrát oženil, ale manželky ho vždy záhy opustily kvůli jeho násilnému a nevypočítatelnému chování. V květnu 1972, 14 dní po svatbě, si šel zarybařit a zde potkal svoji první oběť (smrt dvou vietnamských dívek nebyla dokázána), byl jí desetiletý chlapec Jack Owen Blake. V místních lesích chlapce ztloukl do bezvědomí, znásilnil a části jeho těla pozřel. Tuto vraždu mu však policie nebyla nikdy schopna dokázat, přestože ho tehdy vyslýchala a podezírala. Přiznal se k ní až později ve vězení, kde už byl za jiné své zločiny. O čtyři měsíce později znásilnil a zabil osmiletou Karen Ann Hillovou, která byla na víkend na návštěvě ve Watertownu se svou matkou na Svátku práce. Shawcross si ji vyhlédl, když si odpoledne hrála před domem na zahradě. Její mrtvé tělíčko našla policie ještě téhož večera v kanalizační rouře. Tentokrát však policii neušel. Byl odsouzen k pětadvaceti letům ve vězení. Vězeňský psychiatr mu poté diagnostikoval nebezpečnou schizofrenii a pedofilii s příznaky periodicky výbušné osobnosti. Shawcross si odseděl 15 let a v březnu 1987 byl propuštěn na podmínku.", "section_level": 1}, {"title": "Druhá série vražd.", "content": "Počátkem března 1988 začal Shawcross znova vraždit, zaměřil se převážně na prostitutky. Jeho oběťmi byly (nikoli podle pořadí zabití): Ráno 24. března 1988 našla v místním jezeře parta dělníků plout tváří dolů zmrzlou Dorothy Blackburnovou. Následná pitva stanovila jako příčinu smrti zardoušení. Další obětí byla Marie Steffenová, hubená narkomanka, která si prostitucí vydělávala na drogy. Při sexu ji Shawcross také zardousil. Oběti byly obvykle škrceny, zbity na smrt a také zohavovány. Většina z nich se našla kolem řeky Genesee. Všechny oběti byly zabity v okresu Monroe, až na Gibsonovou, která byla zabita v sousedním okrese Wayne. Tělo June Cicerové bylo objeveno za pomocí letadla 3. ledna 1990, dva dny před vrahovým obviněním a zatčením. Shawcross byl spatřen, jak masturbuje ve svém autě na mostě přes řeku, kde v ledových vodách spočinula jeho poslední oběť. Do vazby byl vzat 3. ledna 1990 ve vesnici Spencerport, později byl obviněn a zatčen. Ve vazbě se ke svým činům přiznal.", "section_level": 1}, {"title": "Proces a odsouzení.", "content": "V listopadu 1990 byl Shawcross souzen v okrese Monroe za 10 vražd, místní prokurátor byl Charles J. Siragusa. Soudní proces byl přenášen televizí. Shawcross postavil svoji obhajobu na tvrzení, že je šílený, že trpí rozdvojenou osobností, má post-traumatické stresové poruchy, a byl v dětství zneužíván. To mělo potvrdit svědectví psychiatričky Dorothy Lewisové. Toto svědectví mu ale nepomohlo a porota poznala, že se jedná o racionální bytost a uznala jej vinným. Předseda poroty později řekl, že „čím víc Lewisová mluvila, tím to měl Shawcross horší. Chyba byla, že poté co přečetla svoji diagnózu, měla odejít a nemluvit dál.“ Soud mu vyměřil trest odnětí svobody v délce 250 let. Profiler z FBI Robert K. Ressler zrevidoval zprávu o post-traumatické stresové poruše a napsal: \"jeho tvrzení, že byl svědkem válečných zvěrstev bylo zjevně skandální a nepravdivé.\" O několik měsíců později byl Shawcross převezen do okresu Wayne, kde byl souzen za vraždu Gibsonové. Byl shledán vinným a taktéž odsouzen k trestu odnětí svobody. Roku 1992 napsal spisovatel Joel Norris knihu o tomto případu. Brožovaná kniha vyšla také s kazetou, která obsahovala \"životní doznání Arthura Shawcrosse a jeho šeredných zločinů!\" Norris pak čelil kritice, že z případu učinil senzaci.", "section_level": 1}, {"title": "Uvěznění.", "content": "Shawcross byl až do své smrti 10. listopadu 2008 uvězněn v nápravném zařízení Sullivan Correctional Facility ve Fallsburgu ve státě New York. V roce 2003 poskytl Shawcross rozhovor britské reportérce Katherine Englishové pro dokumentární pořad o kanibalismu. Hovořil zde o nakrájení a pozření vagín tří obětí, ale odmítl hovořit o pozření genitálu chlapce, kterého zabil v roce 1972. Někteří kriminalisté ale pochybují o pravdivosti těchto příběhů a myslí si, že Shawcross své příběhy přibarvil, aby zapůsobil na reportérku a na diváky. V roce 2006 poskytl rozhovor soudnímu psychiatrovi Dr. Michaelu Stoneovi z Kolumbijské univerzity pro seriál \"Most Evil\", běžící na kanálu Discovery. V rozhovoru uvedl, že byl jako dítě sexuálně zneužíván svou matkou, dále že ještě jako dítě sexuálně zneužívál svou mladší sestru. Tvrdil rovněž, že vraždami prostitutek se mstil za to, že měl styk s jednou HIV pozitivní prostitutkou a byl nakažen. Jejich maso pak jedl, aby urychlil svou smrt (to že byl také nakažen se jen domníval). Stone souhlasil s výrokem poroty a přiklonil se k tvrzení, že v době vraždy byl vždy příčetný.", "section_level": 1}, {"title": "Úmrtí.", "content": "Shawcross si v den své smrti 10. listopadu 2008 stěžoval na bolesti v noze. Uvádí se, že si na bolesti nohou stěžoval již v pátek 7. listopadu. Tehdy však odmítl kolečkové křeslo a seržant ve službě se domníval, že jeho stížnosti jsou vymyšlené. Bolesti dolních končetin mohou odkazovat na hlubokou žilní trombózu, vedoucí až k plicní embolii. Po srdeční zástavě byl Shawcross převezen do Albanské nemocnice, kde se jej nepodařilo zachránit. Čas smrti- 9:50. Arthur Shawcross byl zpopelněn a jeho popel si vyzvedla dcera Margaret Demingová.", "section_level": 1}], "src_summary": "Arthur John Shawcross (6. června 1945 – 10. listopad 2008) byl americký sériový vrah a kanibal, známý také jako Říční vrah z Genesee (Rochester v New Yorku). Zadržen byl 5. ledna 1990. Za své činy byl odsouzen k trestu odnětí svobody v délce 250 let, zemřel v Albany v New Yorku 10. listopadu 2008 na srdeční zástavu. Kvůli jeho případu byl justiční systém kritizován za svou nepružnost.", "tgt_summary": "Arthur John Shawcross (June 6, 1945 – November 10, 2008), also known as the Genesee River Killer, was an American serial killer active in Rochester, New York. His first known murders were in 1972 when he killed a young boy and a girl in his hometown of Watertown, New York. Under the terms of a plea bargain, Shawcross was allowed to plead guilty to one charge of manslaughter, for which he served 14 years of a 25-year sentence. He killed most of his victims in 1988 and 1989 after being paroled early which led to criticism of the justice system. A food service worker, Shawcross trawled the streets of Rochester in his girlfriend's 1984 sky blue Dodge Omni (later using her blue-grey 1987 Chevy Celebrity), looking for sex workers to abduct. He died in Albany, New York in 2008, while serving a prison sentence of 250 years for his crimes. Dr. Michael H. Stone, professor of psychiatry at Columbia University, and an authority on violent behavior, identified Shawcross as \"one of the most egregious examples of the unwarranted release of a prisoner\" in his book, \"The Anatomy of Evil\".", "id": 2255763}
{"src_title": "Aššur-uballit I.", "tgt_title": "Ashur-uballit I", "src_document": [{"title": "Amarnské dopisy.", "content": "V amarnské korespondenci, sbírce diplomatických dopisů od různých vladařů Blízkého východu, adresovaných Amenhotepu III. a Achnatonovi v Egyptě, byly nalezeny dva dopisy od Aššur-uballita I. V obou dopisech Aššur-uballit I. uvádí Aššur-nádin-achchého II. jako svého \"otce\" a \"předchůdce\", namísto jeho skutečného otce, Eriba-Adada I.; to vedlo některé kritiky tradiční egyptské chronologie (např. Davida Rohla) k popírání identity autora dopisu jako Aššur-uballita I.. Kritici však ignorovali fakt, že vládcové se v dopisech často odvolávali na své předchůdce jako na své \"otce\", i když nebyli jejich biologickými syny. V tomto konkrétním případě se Aššur-uballit I. pravděpodobně odvolává na Aššur-nádin-achchého II., protože ten byl (na rozdíl od Eriba-Adada I.) v písemném kontaktu s egyptským dvorem.", "section_level": 1}, {"title": "Konflikt s Babylonií.", "content": "Po zkonsolidování situace v Asýrii se začal Aššur-uballit věnovat zesílení asyrského vlivu u svých sousedů. Vyslání vyjednávačů do Egypta rozlítilo babylonského panovníka Burna-Buriaše II., který stále považoval Asýrii za vazalské území. Burna-Buriaš proto psal faraonovi: \"\"a vzhledem k mým asyrským poddaným, to jsem nebyl já, kdo je poslal k Tobě. Proč přichází do Tvé země bez řádného oprávnění? Pokud jsi mi věrným, nedovolíš jim jednat o žádné záležitosti. Pošli mi je s nepořízenou\".\" Přesto nemohla být nová asyrská mocnost ignorována a sám Burna-Buriaš se později oženil s dcerou asyrského krále. S asyrskou princeznou měl syna Karachardaše, proti kterému vybuchlo velmi brzy povstání, dokazující neoblíbenost Asyřanů v Babylonu. Aššur-uballit nechtěl ponechat svého vnuka osamoceného a proto vtrhl s vojsky do Babylonie. V průběhu rebelie byl Kara-Hardaš zabit, a Asyřané na babylonský trůn silou dosadili Kurigalza, který mohl být podle některých zdrojů Burna-Buriašovým synem či vnukem. Ale tento \"loutkový\" král nezůstal loajální svému pánovi, naopak, brzy s babylonskými vojsky vtrhl do Asýrie. Aššur-uballitovi se ho podařilo zastavit až v Sunagu, nedaleko od hlavního města Aššúru.", "section_level": 1}], "src_summary": "Aššur-uballit I. (akkad. \"Aššure, udrž naživu\") byl král asyrské říše na počátku tzv. středoasyrského období, vládnoucí v letech 1365 př. n. l. – 1330 př. n. l.. Jeho vláda znamenala konec asyrské závislosti na mitannském království (díky vítězství nad vládcem Mitanni Šuttarnou II.) a dala základ budoucí silné asyrské říši. Později, díky nepokojům a chaosu v Babylonii, jež začaly po smrti kassitského krále Burna-Buriaše II., dosadil Aššur-uballit I. na babylonský trůn svého vazala Kurigalza II., což byla první z řady asyrských intervencí do babylonských záležitostí.", "tgt_summary": "Ashur-uballit I \"(Aššur-uballiṭ I)\", who reigned between 1365 and 1330 BC, was the first king of the Middle Assyrian Empire (1365–1050 BC). After his father Eriba-Adad I (1392-1366 BC) had broken Mitanni influence over Assyria, Ashur-uballit I's defeat of the Mitanni king Shuttarna II marks Assyria's ascendancy over the Hurri-Mitanni Empire, and the beginning of its emergence as a powerful empire. Later on, due to disorder in Babylonia following the death of the Kassite king Burnaburiash II, Ashur-uballit established Kurigalzu II on the Babylonian throne, in the first of what would become a series of Assyrian interventions in Babylonian affairs.", "id": 236684}
{"src_title": "Manolo Blahnik", "tgt_title": "Manolo Blahnik", "src_document": [{"title": "Životopis.", "content": "Své dětství prožil společně se svojí sestrou v místě svého rodiště v nádherném prostředí přímořských banánových plantáží. Už v dětství ho začíná zajímat móda, čemuž do velké míry přispívá jeho matka a její záliba v módě. Obor studia však, jak se záhy ukazuje, nezáleží jen na jeho rozhodnutí. Rodiče vidí jeho budoucnost spíše v politice a diplomacii. Manolo ovšem již po prvním semestru přestupuje na jeho srdci bližší obor, kterým je literatura a umění. Jeho vysněným přáním v tu dobu je stát se divadelním výtvarníkem.", "section_level": 1}, {"title": "Práce.", "content": "Zvrat v jeho smýšlení nastává v roce 1971, kdy se setkává v New Yorku s Dianou Vreeland (pozdější šéfredaktorka časopisu Vogue). Jeho tvorba se poté začala věnovat výhradně obuvnické tvorbě, a to konkrétně pánské módě. Ta ovšem nenaplňuje jeho představu a do jisté míry limituje jeho schopnosti. Vrhá se tedy do práce na dámské obuvi a otvírá si butik v Londýně. Jeho výrazný a pro něj charakteristický a originální styl se brzy začne ukazovat jako základ úspěchu. Elegantní jehlový podpatek je pro jeho tvorbu typický. Začíná obouvat přední celebrity Anglie jako jsou třeba Lady Diana, Madonna nebo Kylie Minogue. Na americký trh proniká v roce 1978, kdy realizuje kolekci pro slavný obchod Bloomingdale's, známý i z proslulého televizního sitcomu Přátelé. Největší podíl na Blahnikově slávě má ovšem seriál Sex ve městě a jeho hlavní představitelka Sarah Jessica Parker. Dodnes svou inspiraci nachází ve všedním životě a jeho běžných výjevech a nadále spolupracuje s předními celebritami jako např. Naomi Campbell, Victoria Beckham nebo Kate Moss.", "section_level": 1}], "src_summary": "Manolo Blahnik (* 27. listopadu 1942 Santa Cruz de la Palma, Kanárské ostrovy) je španělský módní návrhář. Již jeho příjmení napovídá český původ, za který vděčí svému otci, zatímco matka byla Španělka.", "tgt_summary": "Manuel \"Manolo\" Blahnik Rodríguez (; born 27 November 1942), is a Spanish fashion designer and founder of the eponymous high-end shoe brand.", "id": 2353876}
{"src_title": "Vlissingen", "tgt_title": "Vlissingen", "src_document": [{"title": "Etymologie.", "content": "Původ jména Vlissingen pochází pravděpodpobně ze slova \"fles\" (láhev), která hraje určitou úlohu ve všech teoriích vysvětlujících původ jména tohoto města a v současnosti může být též viděna i v jeho znaku. Vlissingen má městská práva od roku 1315. Pojmenování Vlissingen je možné potkat i v New Yorku (Novém Amsterdamu, Nieuw Amsterdam) pod pojmenováním 'Flushing'; což je anglický překlad jména Vlissingen. Další pojmenování pro Vlissingen jsou Flesinga (španělsky), Flessinga (italsky), Flessingue (francouzsky), Fúlìxīnēn (čínsky) a Vurishingen (japonsky).", "section_level": 1}, {"title": "Historie.", "content": "První zmínka o Vlissingenu pochází z roku 620. Jednalo se o osadu nacházející se v místech současné ulice Badhuisstraat a Koudekerseweg. Samotné město Vlissingen vzniklo vlastně díky holandskému hraběti Florisi V., jehož přáním bylo postavit přístavy na jihu Walcheren. K výstavbě přístavů Voorhaven (Přední přístav), Koopmanshaven (Kupecký přístav - současný Bellamypark) a Achterhaven (Zadní přístav - dnešní ulice Spuistraat) došlo krátce po jeho smrti v roce 1296 pod vládou Viléma III. Kolem těchto přístavů vzniklo současné město Vlissingen. Za dobu své historie byl Vlissingen v rukách různých mocností: Během osmdesátileté války bylo město ve španělských rukách. Vlissingen se stal 6. dubna 1572 druhým městem po Brielle, které se osvobodilo od španělské nadvlády. Na rozdíl od Brielle nebyl Vlissingen osvobozen za pomoci Gézů, ale vlastními obyvateli. V roce 1585 bylo město obsazeno angličany: královna Alžběta ho získala jako zástavu, společně s Oostende, Brielle a pevností Fort Rammekens, výměnou za vojenskou a finanční pomoc v boji proti Španělsku. V roce 1616 se území města dostalo zpět do rukou Spojených provincií nizozemských. Ještě předtím, než Napoleon připojil Nizozemí k Francii, byl Vlissingen nějaký čas pod vládou Francie díky dohodě z Fontainbleau z listopadu 1807. 10. května 1940 vpadla německá vojska do Nizozemí. Země byla tímto útokem zaskočena. Ani Vlissingen nebyl této válečné mašinerie ušetřen. Vlissingenský přístav a námořní zázemí se staly nejdůležitějším cílem nacistů. Vojenské letiště Souburg bylo 10. května 1940 v 16:30 napadeno třemi Messerschmitty 110. V neděli 12. května 1940 bylo poprvé bombardováno centrum Vlissingenu a prostory přístavu. Bylo sestřeleno jedno letadlo Messerschmitt 110, následkem čehož byla těžce poškozeno vlissingenské vlakové nádraží. Na jaře 1944 bylo jasné, že spojenci podniknou invazi do západní Evropy. Nikdo ale netušil, kde přesně k této akci dojde. Západní Šelda byla zaminována. Na plážích ležely miny a bezpočet zátarasů znemožňujících vylodění. V dunách operovaly nacistické jednotky ovládající ústí celé Šeldy. Město bylo obehnáno protitankovým příkopem. Strategický cíl Vlissingen byl během druhé světové války nejvíce bombardovaným městem Nizozemí. 7. října 1944 došlo k bombardování hráze Nolledijk. Výsledkem byla 20 metrová průrva v hrázi. V téže době byl proveden útok také na hráz u Rammekens. Výsledkem byla další díra - tentokrát 400 metrová. Osvobození Vlissingenu spojenci bylo součástí plánu na osvobození Walcheren, konkrétně jeho prvního bodu - operace Infatuate I. - vylodění ve Vlissingenu z Breskens. 1. listopadu 1944 v 4:45 začalo dělostřelecké bombardování Vlissingenu. Za další hodinu pak následoval první útok na svahu hráze u větrného mlýna Oranjemolen. Druhá pozemní jednotka vyrazila východně a obsadila Scheldeterrein. Dobývání zbytku města se dařilo díky mnoha odstřelovačům jen ulice po ulici. 2. listopadu 1944 se pokračovalo v bojích. Na sklonku dne zůstala aktivní ještě dvě ohniska odporu - hotel Britannia a prostor přístavu. 3. listopadu 1944 byl hotel dobyt skotskými jednotkami z 7. a 9. praporu Royal Scots. V sklepním bunkru byl nalezen německý velitel Reinhardt. Vlissingen byl tímto definitivně osvobozen. V třicátých letech 20. století chtěl primátor města C.A. van Woelderen ekonomicky zvednout město za pomocí třech \"pilířů\" - turismu, přístavu a průmyslu. Městské přístavy byly zvětšeny a Vlissingen byl povýšen na lázeňské město. Byla zřízena lázeňská pláž a vycházkové molo. Molo bylo zničeno na konci druhé světové války německými okupanty, kteří chtěli zamezit vylodění spojenců. Je plán pro rozšíření centra do míst bývalých loděnic \"De Schelde\". Pozemek o velikosti asi 35 hektarů byl využíván loděnicemi a je po 120 letech opuštěn. Původně byl projekt pojmenován Dokkershaven, ale kvůli odporu veřejnosti byl překřtěn na Scheldekwartier.", "section_level": 1}, {"title": "Rybářství.", "content": "Ve vnitřním přístavu je umístěn rybí trh. Zároveň je domovským přístavem arnemuidských a vlissingenských rybářských lodí.", "section_level": 1}, {"title": "Sesterská města.", "content": "Vlissingen má tři sesterská města:", "section_level": 1}, {"title": "Pamětihodnosti.", "content": "Vlissingen je jedno ze sedmnácti měst a vesnic provincie Zeeland s chráněným historickým vzezřením. V letních měsících chodí po bulvárech, pláži De Nolle a po lázeňské pláži mnoho turistů a obyvatel města. Na jižním cípu stojí větrné varhany, jež sestávají z bambusových píšťal s řadou různých otvorů, které při silném větru hrají. Ve starém centru města je asi 300 pamětihodných staveb, díky čemuž je město v Nizozemsku na třicátém místě v počtu památek. Vzhledem ke své poloze u západní Šeldy (Westerschelde) a husté lodní dopravě má Vlissingen námořní charakter. Hra vody a větru se stará o to, že každý den je počasí ve městě jiné.", "section_level": 1}, {"title": "Školství.", "content": "Vedle základních a středních škol je zde střední odborná škola ROC Zeeland a vysoká odborná škola Hogeschool Zeeland. ROC a Hogeschool Zeeland jsou situovány v školské zóně. Existují plány na vytvoření kampusu Vlissingen-Městský přístav, kde by docházelo ke spolupráci Hogeschool Zeeland/ROC Zeeland a zde působících firem. Na bulváru stojí škola námořní dopravy, která vyučuje námořnictví na úrovni vyšší i střední. Stará budova má bohatou historii a během let vychovala spoustu námořních specialistů.", "section_level": 1}, {"title": "Doprava a přeprava.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Vlaková spojení.", "content": "Vlissingen je konečnou stanicí tzv. zeelandské linky (Zeeuwse Lijn). Město má dvě zastávky - stanici Vlissingen Souburg a Vlissingen. Na obou stanicích zastavují jak osobní vlaky, tak vlaky intercity. V minulosti zde byly také rozličné tramvajové linky, mimo jiné mezi Vlissingenem a Middelburgem.", "section_level": 2}, {"title": "Silniční doprava.", "content": "Silnice A58 nabízí spojení s městem Goes a Bergen op Zoom.", "section_level": 2}, {"title": "Trajektová přeprava.", "content": "Veolia Transport Fast Ferries obstarává námořní dopravu pro cyklisty a pěší mezi městy Vlissingen a Breskens. Od otevření tunelu pod západní Šeldou v dubnu 2003 už neprovádí přepravu automobilů.", "section_level": 2}, {"title": "Dřívější nákladní lodní přeprava do Anglie.", "content": "Mezi lety 1875 a 1939 a mezi lety 1974 a 1994 byla mezi městem a Anglií pravidelná denní osobní a nákladní přeprava. Od roku 1875 do roku 1939 včetně byla provozována firmou Stoomvaart Maatschappij Zeeland (SMZ) do měst Sheerness, Queenborough, Folkestone a Harwich. Z důvodu vypuknutí druhé světové války bylo spojení přerušeno. Po válce nemohlo být obnoveno vzhledem k těžkému poškození přístavu a tak byla linka přesunuta do Hoek van Holland. Od roku 1974 do roku 1994 provozovala společnost Olau Line dopravu mezi Vlissingenem a Sheerness. Kvůli ekonomické recesi v Anglii a rostoucí konkurenci bylo spojení 15. května 1994 zrušeno.", "section_level": 2}, {"title": "Autobusová doprava.", "content": "Autobusová doprava ve Vlissingenu je zajišťována přepravcem Connexxion. Nejdůležitější zastávkou je Betje Wolffplein (Centrum). Frekventovanými zastávkami jsou také Ziekenhuis Walcheren (Nemocnice Walcheren), Prins Hendrikweg (Ulice Prince Hendrika) a zastávka Fast-Ferry/Station. Vlissingen obsluhujíc následující linky:", "section_level": 2}, {"title": "Přístavy a průmysl.", "content": "Vlissingen je od pradávna přístavním městem. Přístavy byly postupem času pomalu přesunuty na východ od města. Nejprve byly ve městě jen přístavy. V devatenáctém století byl postaven vnější přístav a za zdymadly, společně s kanálem skrz poloostrov Walcheren i první a druhý vnitřní přístav. Mezi lety 1961 a 1964 byl díky přehrazení Zuid-Sloe realizován přístav a průmyslová zóna Vlissingen-východ (Vlissingen-Oost), také často pojmenovávána jako Sloegebied. Vlissingen je třetím přístavem Nizozemí. V přístavu Vlissingen se po Rotterdamu a Amsterdamu přepraví nejvíce zboží. Jeho objem (přívoz + odvoz) byl v roce 2007 téměř 19 milionů tun.", "section_level": 1}, {"title": "Sport a rekreace.", "content": "Městem prochází evropská pěší cesta E9, v těchto místech nazývaná také North Sea Trail. E9 probíhá podél pobřeží, od Portugalska nahoru až k baltským státům. Ročně je pořádán Sdružením šachu Walcheren vysoké školy Zeeland turnaj. Jedná se o mezinárodně obsazený šachový turnaj. V roce 2008 se ho účastnilo 249 šachistů. Ve městě leží také rozličná sportovní hřiště a fotbalový klub a klub pozemního hokeje. Ve spolupráci s městem Middelburg byl vytvořen u Vrijburgu sportovní areál, kde leží městské oblastní koupaliště.", "section_level": 1}, {"title": "Rozdělení křesel v městské radě.", "content": "Poslední volby se konaly 3. března 2010. 27 křesel bylo rozděleno mezi deset politických stran.", "section_level": 1}, {"title": "Aglomerace Middelburg-Vlissingen.", "content": "Okresy Middelburg a Vlissingen tvoří společně malou aglomeraci čítající 90 tisíc obyvatel.", "section_level": 1}, {"title": "Mapa.", "content": "\"Topografická mapa Vlissingenu, 2010-2011. Pro zvětšení klikněte na její obrázek.\"", "section_level": 1}], "src_summary": "Vlissingen () je město a okres v jihozápadním Nizozemsku v provincii Zeeland, které leží na severní straně ústí západního ramene řeky Šeldy (Westerschelde) na poloostrově Walcheren. Díky své strategické poloze mezi Šeldou a Severním mořem byl Vlissingen po staletí důležitým přístavem. městská práva získal v roce 1315. V 17. století byl Vlissingen hlavním přístavem nizozemské Východoindické společnosti. Vlissingen je znám zejména svými doky, v nichž byla postavena řada lodí Nizozemského královského námořnictva (\"Koninklijke Marine\"). Město má asi 33 tisíc obyvatel. Stejnojmenný okres čítá 44 732 obyvatel (31. prosince 2008, zdroj: CBS) a rozlohu 344,98 km², z čehož 310,84 km² je voda. K městu Vlissingen patří místa Oost-Souburg (10 500 obyvatel), West-Souburg (1 000 obyvatel) a Ritthem (500 obyvatel), přičemž Oost- a West-Souburg můžeme již počítat jako čtvrti města Vlissingen.", "tgt_summary": "Vlissingen (; Zeelandic: \"Vlissienge\"; historical name in ) is a municipality and a city in the southwestern Netherlands on the former island of Walcheren. With its strategic location between the Scheldt river and the North Sea, Vlissingen has been an important harbour for centuries. It was granted city rights in 1315. In the 17th century Vlissingen was a main harbour for ships of the Dutch East India Company (VOC). It is also known as the birthplace of Admiral Michiel de Ruyter. Vlissingen is mainly noted for the yards on the Scheldt where most of the ships of the Royal Netherlands Navy (\"Koninklijke Marine\") are built.", "id": 264220}
{"src_title": "6 bere!", "tgt_title": "6 Nimmt!", "src_document": [{"title": "Pravidla.", "content": "Cílem hry je získat co nejméně bodů. Hráč se snaží sebrat co nejméně karet. Balíček karet obsahuje 104 karet, každá karta má své číslo, několik (1, 2, 3, 5 nebo 7) kravských hlav. Každá hlava se počítá za jeden bod. Karta s číslem 55 má sedm hlav, ostatní karty dělitelné 11 mají 5 krav. Karty dělitelné 10 obsahují 3 krávy, ostatní karty dělitelné 5 mají 2 krávy. Zbytek karet je hodnocen jednou krávou.", "section_level": 1}, {"title": "Příprava.", "content": "Na počátku dostane každý hráč deset karet a čtyři karty jsou položeny jako základ řad.", "section_level": 2}, {"title": "Hra.", "content": "Poté každý hráč skrytě vyloží kartu dle své volby. Poté, co všichni vyloží, jsou karty odkryty. Hráči hrají v pořadí podle hodnot vyložených karet od nejnižší hodnoty k nejvyšší. Hráč přiloží kartu do řady, jejíž poslední karta má nižší hodnotu než hodnota hrané karty. Existuje-li více takových řad, vybere se řada s nejvyšší hodnotou poslední karty. Neexistuje-li taková řada, hráč si vybere libovolnou řadu, vezme všechny karty a svou kartu položí jako základ nové řady. Pokud hráč přikládá šestou kartu do řady, vezme všechny dosud položené karty z této řady a jeho karta poslouží jako základ nové řady.", "section_level": 2}, {"title": "Konec hry.", "content": "Po odehrání všech deseti karet dojde k vyhodnocení a spočítání bodů a jejich zapsání. Poté se hra opakuje, dokud některý z hráčů nepřekročí limit 66 krav. Vítězí hráč s minimem krav.", "section_level": 2}, {"title": "Varianty.", "content": "Hru lze modifikovat přijetím jiného pravidla pro ukončení hry (jiný počet bodů, konec po určitém počtu odehraných kol). Další modifikace zahrnují hraní s otevřenými kartami či s omezeným balíčkem karet. Tyto varianty omezují vliv náhody na hru.", "section_level": 1}], "src_summary": "6 bere! je karetní hra pro dva až deset hráčů z roku 2004 vyvinutá Wolfgang Kramerem. Cílem hry je posbírat co nejméně krav – karet s počtem kravích hlav. Hráči přikládají karty dle svého výběru do čtyř řad – hráč, který přiloží šestou kartu do řady bere z ní všechny karty a použije tuto kartu jako základ další řady.", "tgt_summary": "6 Nimmt! / Take 6! is a card game for 2–10 players designed by Wolfgang Kramer in 1994 and published by Amigo Spiele. The French version is distributed by Gigamic. This game received the \"Deutscher Spiele Preis\" award in 1994.", "id": 2027337}
{"src_title": "Raúl Albiol", "tgt_title": "Raúl Albiol", "src_document": [{"title": "Klubová kariéra.", "content": "Jeho první debut v týmu Valencie proběhl 24. září 2003 v prvním kole poháru UEFA proti AIK Stockholm, ale přesto první roky strávil většinu času spíše v B-týmu. V srpnu 2004 byl Albiol na cestě podepsat dohodu o přestupu do týmu Getafe CF, ale před začátkem sezóny se stal účastníkem vážné dopravní nehody a skončil na intenzivní péči. I přes vážná zranění za půl roku znovu naskočil do týmu Valencie a svými výkony se konečně probojoval do základní sestavy. V červenci 2013 přestoupil z Realu Madrid do italského klubu SSC Neapol. Podepsal smlouvu na 4 roky. S Neapolí nepostoupil ze základní skupiny F do vyřazovacích bojů Ligy mistrů 2013/14, italský tým v ní obsadil třetí místo, přestože měl stejný počet bodů (12) jako první Borussia Dortmund a druhý Arsenal FC. V sezóně 2013/14 vyhrál s SSC Neapol italský pohár Coppa Italia, ve finále SSC porazil Fiorentinu 3:1. V červenci 2019 zamířil do Villarrealu za částku čtyři miliony eur.", "section_level": 1}, {"title": "Reprezentační kariéra.", "content": "V A-mužstvu Španělska přezdívaném \"La Furia Roja\" debutoval 13. 10. 2007 v Aarhusu v kvalifikačním zápase proti domácímu týmu Dánska (výhra 3:1). Se španělskou reprezentací vyhrál dvakrát Mistrovství Evropy (EURO 2008 a 2012) a jednou Mistrovství světa (2010). Trenér Vicente del Bosque jej vzal na Mistrovství světa 2014 v Brazílii, kde Španělé jakožto obhájci titulu vypadli po dvou porážkách a jedné výhře již v základní skupině B.", "section_level": 1}, {"title": "Úspěchy.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Klubové.", "content": "Valencia Real Madrid SSC Neapol", "section_level": 2}], "src_summary": "Raúl Albiol Tortajada [raúl albijol tortachada] (* 4. září 1985, Vilamarxant, Španělsko) je španělský fotbalový obránce a reprezentant, od roku 2019 hráč španělského mužstva Villarreal CF. Albiolův otec Miguel byl slavný hráč v malém španělském klubu Benidorm CF.", "tgt_summary": "Raúl Albiol Tortajada (, ; born 4 September 1985) is a Spanish professional footballer who plays for Villarreal and the Spain national team. A reliable and physically strong player who excels in the air, his main asset is his versatility, as he can play as a central defender, right back or defensive midfielder. He spent most of his career with Valencia and Real Madrid, winning five major titles with both teams combined; he amassed La Liga totals of 229 matches and seven goals over ten seasons, and also played several years in the Italian Serie A with Napoli. A Spanish international since 2007, Albiol represented the country in two World Cups and as many European Championships, winning three tournaments including the 2010 World Cup.", "id": 154689}
{"src_title": "Valgrind", "tgt_title": "Valgrind", "src_document": [{"title": "Přehled.", "content": "Valgrind je v podstatě virtuální stroj používající JIT (Just-In-Time) techniky, včetně dynamické rekompilace. Při použití Valgrindu se původní program nespouští přímo na procesoru počítače, ale je Valgrindem přeložen do dočasné, jednodušší formy tzv. Intermediate reprezentace (IR), která je procesorově neutrální, na základě formy SSA. Valgrind překompiluje binární kód běžící na hostitelském a cílovém (nebo simulovaném) procesoru stejné architektury. V těchto transformacích se ztrácí značné množství výkonu. Kód běžící s Valgrindem běží 4 až 5 krát pomaleji proti normálnímu spuštění. Uložení ve formě IR (místo strojového kódu) je však vhodnější pro měření. Usnadňuje psaní nástrojů a pro většinu projektů neznamená zpomalení při ladění velký problém.", "section_level": 1}, {"title": "Nástroje.", "content": "Existuje více nástrojů obsažených ve Valgrindu. Výchozí (a nejčastěji používaný) je nástroj Memcheck. Memcheck vloží navíc zvláštní kódy okolo téměř všech příkazů, které udržují informaci o platnosti (veškerá nevyužitá paměť začíná jako neplatná nebo nedefinovaná, dokud není inicializována do deterministického stavu, případně z jiných pamětí) a adresovatelnosti (zda adresy bodů v paměti jsou přiděleny, neuvolněnému paměťovému bloku), uložené do takzvaných V-bitů a A-bitů. Manipuluje se s nimi jako s daty a strojový kód udržuje A- a V-bity, takže jsou správně na úrovni jednoho bitu. Kromě toho Memcheck nahradí standardní alokátor paměti jazyka C svou vlastní implementací, která zahrnuje také hlídání paměti kolem přidělených bloků (s A bity nastavenými na neplatné). Ta funkce umožňuje Memchecku detekci off-by-one chyb v případě, že program zapisuje mimo přidělené množství bloku. Mezi problémy, které dokáže Memcheck detekovat a varovat před nimi patří následující: Cenou za výše uvedené možnosti je ztráta výkonu. Programy běžící pod Memcheckem obvykle běží pětkrát až dvacetkrát pomaleji než mimo Valgrind a používají mnohem více paměti. Kromě Memchecku má Valgrind několik dalších nástrojů:", "section_level": 1}, {"title": "Podporované platformy.", "content": "Program pracuje v Linuxu na platformách x86, x86-64 a PowerPC. Ve verzi 3.5.0 je plánována podpora Mac OS X. Neoficiální verze byly zprovozněny i pod FreeBSD a NetBSD.", "section_level": 1}, {"title": "Omezení Memchecku.", "content": "Kromě významného výkonového omezení není Memcheck schopen zjistit chyby mezí při použití dat alokovaných staticky nebo na zásobníku . Následující kód projde nástrojem Memcheck ve Valgrindu bez incidentů, i přes uvedené chyby: int Static[5]; int func(void)", "section_level": 1}], "src_summary": "Valgrind (výslovnost ) je v informatice program pro unixové systémy, který pomáhá při ladění a profilování programů. Lze ho použít například při hledání úniků paměti, hledání souběhů, nebo také při snaze monitorovat a zlepšit využití cache. Valgrind je open source software šířený pod licencí GPL. Název je odvozen od jména hlavního vchodu do Valhally v severské mytologii.", "tgt_summary": "Valgrind () is a programming tool for memory debugging, memory leak detection, and profiling. Valgrind was originally designed to be a free memory debugging tool for Linux on x86, but has since evolved to become a generic framework for creating dynamic analysis tools such as checkers and profilers. The name Valgrind is a reference to the main entrance of Valhalla from Norse Mythology. During development (before release) the project was named Heimdall; however, the name would have conflicted with a security package.", "id": 234621}
{"src_title": "Katedrála na Wawelu", "tgt_title": "Wawel Cathedral", "src_document": [{"title": "Historie.", "content": "První kostel svatého Václava na Wawelu vznikl kolem roku 1020, krátce poté co se stal Krakov biskupstvím. V roce 1038 jej vypálil český kníže Břetislav I. a byl pak přestavěn na kostel sv. Gereona, jehož zbytky jsou zachovány v západním hradním křídle. Druhá katedrála svatého Stanislava a svatého Václava, tzv. Hermannův dóm, vznikla v letech 1090 až 1142. Trojlodní románská bazilika se dvěma chóry, dvěma kryptami a dvěma věžemi padla roku 1305 za oběť požáru, některé části stavby ale zůstaly nepoškozeny. Roku 1320 byl v zachované části kostela korunován Vladislav I. Lokýtek, který dal ve stejném roce stavět novou, gotickou katedrálu. Roku 1346 byl dostavěn presbytář a roku 1364 loď s transeptem a bočními loděmi. Celek tvoří trojlodní baziliku na obdélném půdorysu s transeptem, delším presbytářem a chórovým ochozem. V dalších stoletích se katedrála různě upravovala a přestavovala a přibývaly další kaple. V katedrále se korunovali polští králové, a to i po roce 1609, kdy králové přesídlili do Varšavy. V letech 1655-1657 a opět roku 1702 zařízení katedrály zničili Švédové, v letech 1895-1910 byla celá stavba důkladně restaurována. Od 19. století se v katedrále začali pochovávat i významní vojevůdci a spisovatelé, ve 20. století i vrcholní politici, naposledy president Kaczynski s manželkou (2010). Za druhé světové války Němci katedrálu uzavřeli a část zařízení se ztratila.", "section_level": 1}, {"title": "Popis.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Popis zevnějšku.", "content": "Trojlodní gotická katedrála na obdélném půdoryse se třemi věžemi a věncem kaplí kolem je postavena z bílého vápence a cihel. Na severovýchodní straně k ní přiléhá Zikmundova věž ze 14. století, postavená jako část opevnění hradu Wawel, s helmovou střechou ze 16. století. Ve třetím patře věže visí zvon svatého Zikmunda o průměru 2,5 metru a váze asi 10 tun. Byl objednán Zikmundem Starým v roce 1520 u norimberského zvonaře Hanse Behema. Na severozápadě přiléhá nejvyšší „Hodinová věž“, gotická stavba z cihel s barokní helmicí ze 17. století. První hodiny byly instalovány roku 1521. K jihozápadnímu rohu katedrály přiléhá „Vikářská věž“ se čtyřmi zvony, zvaná také „Věž stříbrných zvonů“. Spodní část věže je pozůstatek románské katedrály a vedle věže je východ z královské hrobky. Na severovýchodě se ke katedrále přimyká pokladnice a kapitulní knihovna. Na jihu se se nachází renesanční kaple dynastie Wasů a renesanční Zikmundova kaple s pozlacenou střechou. Slouží jako pohřební kaple posledních Jagellonců a vznikla v letech 1524 až 1533. Na její východní stěně visí stříbrný triptych Panny Marie, dílo umělců z Norimberku.", "section_level": 2}, {"title": "Popis vnitřku.", "content": "U vchodu do katedrály visí mamutí kost, velrybí žebro a kel nosorožce, které snad měly chránit katedrálu před zlem. Vnitřek katedrály byl pozdějšími úpravami silně pozměněn, v lodi a presbytáři se však zachovala gotická okna a křížové klenby. Na stěnách lodi jsou dřevěné sochy čtyř Učitelů církve (kolem 1500), na různých místech flanderské gobeliny ze 2. poloviny 17. století. Uprostřed lodi v křížení je barokní mauzoleum (\"confessio\") svatého Stanislava z roku 1629, sarkofág pobitý stříbrným plechem s baldachýnem. Presbytář je od barokně přestavěného ochozu oddělen plnými stěnami. Vnitřní zařízení katedrály je z doby její barokizace ze 17. a 18. století. Autory barokního zařízení jsou většinou italští umělci jako: Giovanni Trevano, Giovanni Battisti Gisleni, Francesco Placidi a Kacper Bazanka. Tvůrci předbarokního inventáře jsou Veit Stoss, Bartholomeo Berrecci, Giovanni Maria Padovano a Santi Gucci. Hlavní oltář je barokní z roku 1650 s obrazem Ježíše Krista na kříži. Na obou stranách stojí raně barokní chórové lavice z roku 1620. Na jednom z oltářů se nachází krucifix ze 14. století. Varhany jsou z roku 1785.", "section_level": 2}, {"title": "Kapitula.", "content": "Kapitula byla založena kněžnou Ziębickou. Budova pochází z 15. století a původně zde bydleli kanovníci. Roku 1775 přestavěna na archiv a knihovnu s cennými rukopisy a inkunábulemi, která patří k nejstarším v Polsku.", "section_level": 1}], "src_summary": "Katedrála na Wawelu, plným názvem Katedrální bazilika svatého Stanislava a svatého Václava, je arcidiecézní kostel na Wawelském pahorku v Krakově. Je to polské posvátné místo velkého národního a historického významu a je i polskou kulturní památkou. Tradiční místo korunovací polských králů, z nichž mnozí jsou tu pohřbeni, stejně jako svatý Stanislav, svatá Hedvika a další významné osobnosti polského národa.", "tgt_summary": "The Royal Archcathedral Basilica of Saints Stanislaus and Wenceslaus on the Wawel Hill (), also known as the Wawel Cathedral (), is a Roman Catholic church and cathedral of the Archdiocese of Kraków, located on Wawel Hill in Kraków, Poland. More than 900 years old, it is the Polish national sanctuary and traditionally has served as coronation site of the Polish monarchs. Karol Wojtyla, who in 1978 became Pope John Paul II, the day after his ordination to the priesthood offered his first Mass as a priest in the crypt of the cathedral on 2 November 1946, and was ordained Kraków's auxiliary bishop in the Cathedral on 28 September 1958. The current, Gothic cathedral, is the third edifice on this site: the first was constructed and destroyed in the 11th century; the second one, constructed in the 12th century, was destroyed by a fire in 1305. The construction of the current one began in the 14th century on the orders of bishop Nanker.", "id": 1201420}
{"src_title": "Karl-Otto Apel", "tgt_title": "Karl-Otto Apel", "src_document": [{"title": "Život.", "content": "Apel studoval filosofii na univerzitě v Bonnu, promoval roku 1950 a habilitoval se v Mohuči 1961. V letech 1962–1969 byl profesorem filosofie na univerzitě v Kielu, v letech 1969–1972 v Saarbrückenu a 1972–1990 ve Frankfurtu, kde úzce spolupracoval s Jürgenem Habermasem. Roku 1990 byl emeritován, ale dále cestoval a přednášel na mnoha univerzitách po celém světě.", "section_level": 1}, {"title": "Myšlení.", "content": "Apel se zabýval filosofií jazyka, pragmatismem a dílem amerického filosofa C. S. Peirce. Ve svém hlavním díle „Transformace filosofie“ (1994) se pokusil o sblížení hermeneutické filosofie Martina Heideggera s filosofií jazyka, jak ji vypracoval zejména Ludwig Wittgenstein. Východiskem jeho uvažování je argumentace a situace diskuse. Pro Apela jsou vposledu zdůvodněné ty věty, které nelze ani dokázat ani zpochybnit, aniž by se přitom už předpokládala jejich platnost. Každý účastník diskuse musí předpokládat, že může dospět k pravdivým výsledkům, že tedy pravdivé výpovědi jsou možné, a musí to předpokládat i o svých partnerech – jinak by se do debaty nemohl pustit. Na těchto základních a nezbytných předpokladech se Apel snažil vybudovat svoji diskurzivní etiku jako východisko z moderního etického relativismu a nihilismu. Tak jako Immanuel Kant budoval svou transcendentální filosofii na analýze podmínek možnosti každého poznání vůbec, budoval Apel svou transcendentální filosofii intersubjektivity na analýze podmínek rozhovoru a argumentace. Každý rozhovor musí předpokládat argumentující společenství, v němž každý míní své výpovědi vážně a totéž předpokládá u svých partnerů. Apel přitom rozlišoval mezi ideálním a reálným komunikativním společenstvím. Členem reálného komunikativního společenství se člověk stává socializací, ale rozhovor musí směřovat k ideálnímu společenství, které by bylo schopno argumentům přiměřeně rozumět a definitivně posoudit jejich pravdivost. Cílem každé činnosti musí být 1) zajistit přežití lidského druhu jakožto reálného komunikativního společenství, a 2) v tomto společenství uskutečňovat ideální společenství. První podmínka je předpokladem pro druhou, která jí naopak dává smysl. Kritikové namítají, že přitom není jasné, proč by se těmito pravidly měl člověk řídit, a že představa diskurzivní etiky, která vyžaduje jen odstranění překážek komunikace, je pro skutečný lidský život příliš slabá. Kdyby podmínkou každého rozhodnutí musel být dobrovolný souhlas všech zúčastněných, nebylo by už žádného rozhodování třeba.", "section_level": 1}], "src_summary": "Karl-Otto Apel (15. března 1922 Düsseldorf - 15. května 2017, Niedernhausen) byl německý filosof, který se pokusil o sblížení kontinentální hermeneutické filosofie a filosofie jazyka. Byl také jedním ze zakladatelů diskurzívní etiky.", "tgt_summary": "Karl-Otto Apel (; 15 March 1922 – 15 May 2017) was a German philosopher and Professor Emeritus at the University of Frankfurt am Main. He specialized on the philosophy of language and is thus considered a communication theorist. He developed a distinctive philosophical approach which he called transcendental pragmatics (\"Transzendentalpragmatik\").", "id": 181743}
{"src_title": "Cinema Bizarre", "tgt_title": "Cinema Bizarre", "src_document": [{"title": "Historie.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Vznik.", "content": "V roce 2005 se na jednom anime-fóru poznali Strify (20. srpna 1988), Kiro (11. ledna 1988) a Yu (28. prosince 1988). Postupem času poznali ještě Shina (12. prosince 1989) a Luminora (22. března 1985) a rozhodli se založit kapelu. Na hudební scénu prorazili až v roce 2007 se singlem Lovesongs (They Kill Me). Tilo Wolff spolu s Ericem Burtonem jsou manažeři skupiny.", "section_level": 2}, {"title": "Členové.", "content": "Kapela se skládá z pěti osob. Ex-člen Luminor opustil skupinu v listopadu 2008, kvůli údajným zdravotním potížím. V této době pracuje na sólovém projektu.", "section_level": 2}, {"title": "Kariéra.", "content": "Na hudební scénu se dostali v roce 2007 se singlem Lovesongs (They Kill me), dva týdny po jejich prvním vystoupení v německé hudební show The Dome. Kapela byla krátce na to nominována do národního kola Eurovision Song Contest 2008, kde však se svou písní Forever Or Never širší veřejnost nezaujala. V roce 2007 vydali svou debutovou desku Final Attraction. Z desky postupně vyšly tři singly: Lovesongs (They Kill Me), Escape To The Stars a Forever Or Never. V březnu 2008 vyjeli na své první evropské turné. V září 2008 vystoupil z kapely Luminor, kvůli zdravotním problémům. Ještě v listopadu 2008 však bylo oznámeno vydání druhé studiové desky ToyZ. Prvním singlem z nové desky se měla stát píseň My Obsession, kterou Strify popsal jako 'silnou baladu'. Poté, co píseň unikla na internet, bylo vydání singlu odloženo. To potvrdila kapela na serveru YouTube, kde vyjádřila své zklamání a změnu pilotního singlu. Na své oficiální stránce kapela potvrdila, že vydá také první desku určenou pro americký trh, pojmenovanou BANG!. Pilotním singlem z obou desek se nakonec stala píseň I Came 2 Party, ve které hostuje Space Cowboy. Píseň My Obsession se nakonec stala až druhým singlem. 21. ledna 2010 kapela na svém MySpace potvrdila svůj rozpad. Strify v červnu 2011 vydal zremixovanou podobu jejich písně Blasphemy a potvrdil, že do konce roku vydá svou sólovou desku.", "section_level": 2}], "src_summary": "Cinema Bizarre je německá kapela pocházející z Berlína. Svou debutovou desku vydala v roce 2007. V lednu 2010 se kapela rozpadla.", "tgt_summary": "Cinema Bizarre was a German glam rock band from Berlin. They released their debut album in 2007. Their manager was Lacrimosa singer and songwriter Tilo Wolff. In January 2010, the band announced that they were taking a break. Cinema Bizarre has sold more than 1.5 million records worldwide.", "id": 2135204}
{"src_title": "Jaime Alguersuari", "tgt_title": "Jaime Alguersuari", "src_document": [{"title": "Kariéra.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Počátky kariéry.", "content": "Alguersuari začal svou formulovou kariéru v roce 2005. O rok později vyhrál zimní sérii italské Formule Renault. V následující sezóně skončil v hlavní části tohoto šampionátu na 2. místě, za Mikou Mäkim.", "section_level": 2}, {"title": "Formule 3.", "content": "Pro rok 2008 se Jaime přestěhoval do šampionátu Britské Formule 3, kde závodil pro tým Carlin Motorsport společně se svými stájovými kolegy, kterými byli Brendon Hartley, Oliver Turvey a Sam Abay. Šampionát byl po celou sezónu dramatický, o titul bojovali Alguersuari, Hartley, Turvey a Sergio Pérez. Alguersuari však vyhrál poslední 3 závody a tím si zajistil titul. Zároveň překonal rekord, když se stal nejmladším pilotem, který dokázal vyhrát tuto sérii, bylo mu přesně 18 let a 203 dní, byl také prvním Španělem, kterému se podařilo získat britský titul. V témže roce ještě zastoupil zraněného Marka Webbera při Závodu šampiónů na stadionu Wembley.", "section_level": 2}, {"title": "Světová série Renault.", "content": "Pro sezónu 2009 si Jaime zajistil místo ve Světové sérii pod záštitou automobilky Renault. Pokračoval opět v týmu Carlin a také společně s Oliverem Turveyem. V polovině sezóny však přišla větší výzva. Zatímco figuroval v tomto šampionátu na 8. místě s jedním pódiovým umístěním, dostal nabídku od týmu Toro Rosso, aby nahradil Sébastiena Bourdaise, kterého tým propustil. I přes takovou velkorysou nabídku chtěl Jaime dál jezdit i Světovou sérii Renault. Týden po svém debutu ve Formuli 1 se tak do této série znovu vrátil. Jízda ve Formuli 1 jakoby mu dodala krev do žil, jelikož závod Světové série Renault vyhrál. Za celý víkend pak posbíral 27 bodů a posunul se z 8. na 3. místo, nakonec skončil na celkovém 6. místě.", "section_level": 2}, {"title": "Formule 1.", "content": "", "section_level": 2}, {"title": "2009–2011: Toro Rosso.", "content": "Alguersuari převzal roli rezervního jezdce pro týmy Red Bull Racing a Toro Rosso, po svém bývalém kolegovi Hartleyovi, pro druhou polovinu sezóny 2009. A hned dva týdny po jmenování do této funkce, propustil tým Toro Rosso Sébastiena Bourdaise a Alguersuari byl ihned pasován do role jeho náhradníka ještě před tím, než vše oficiálně potvrdil tým. Toro Rosso nakonec Jaimeho opravdu potvrdilo jako pilota pro Grand Prix Maďarska 2009. Stal se tak nejmladším pilotem Formule 1, bylo mu 19 let a 125 dní (Tento rekord se udržel do Grand Prix Austrálie 2015, kde ho překonal Max Verstappen- 17 let a 166 dní) když překonal rekord, který držel Mike Thackwell. Stal se tak sedmým teenagerem, který startoval ve Formuli 1. V závodě skončil Alguersuari na 15. místě a dokonce hned porazil svého stájového kolegu, Sébastiena Buemiho. Ve svém druhém závodě si o jednu příčku pohoršil, další 4 závody však nedokončil. V lednu 2010 bylo oznámeno, že Španěl bude u italského týmu pokračovat i v další sezoně.", "section_level": 3}, {"title": "Kompletní výsledky.", "content": "Tučně – Pole position \"Kurzívou\" – Nejrychlejší kolo závodu", "section_level": 2}], "src_summary": "Jaime Alguersuari (* 23. března 1990, Barcelona) je španělský pilot, který se při Grand Prix Maďarska 2009 stal nejmladším pilotem v historii Formule 1. Od této Grand Prix nahradil v kokpitu týmu Toro Rosso Sébastiena Bourdaise.", "tgt_summary": "Jaime Víctor Alguersuari Escudero (; born 23 March 1990), also known as Jaume Alguersuari (), is a Spanish retired racing driver best known for competing in Formula One between and , and for being the 2008 British Formula 3 champion. He is the son of Jaime Alguersuari, Sr., a former motorcyclist and racing driver. Alguersuari became the youngest Formula One driver to start a Grand Prix in history at the 2009 Hungarian Grand Prix – at the age of 19 years, 125 days – and in the process, became the first driver to be born in the 1990s to compete in Formula One. This record was broken by Max Verstappen in 2015 who competed at just 17 years of age. After losing his drive with the Toro Rosso team in late 2011, Alguersuari joined British radio station BBC Radio 5 Live to be their expert summariser for the 2012 Formula One season, alongside lead commentator James Allen. At the age of 25, Alguersuari officially retired from motorsport to concentrate on his DJ career.", "id": 1537238}
{"src_title": "Birma", "tgt_title": "Birman", "src_document": [{"title": "Historie.", "content": "Kolem původu plemene existují různé legendy. Společně tvrdí, že tyto kočky pochází ze severní Barmy (od toho nejspíše pochází jméno Birma), kde byly chovány jako chrámové kočky. První birmy se do Evropy dostaly kolem roku 1920. Podle jedné legendy párek birem dostali darem Francouz Auguste Pavie a anglický major Gordon Russell, kteří pomohli mnichům v klášteře Lao-Tsun během přepadení kláštera. Podle jiné, méně romantické legendy, muž jménem Vanderbilt koupil svatou birmu od jednoho bezbožného služebníka. Za oficiální kolébku plemene je považována Francie, kde byly položeny základy dnešního chovu. Plemeno zde bylo uznáno místní organizací Fédération Féline Française již v roce 1925. Birmy byly ve Francii velmi oblíbené a rozšířily se i do Německa. Během druhé světové války plemeno ovšem téměř vyhynulo. V Evropě byly po skončení války naživu pouhé dvě birmy, pár jménem Orloff a Xenia de Kaabaa, v držení francouzské rodiny Baudoin-Crevoisier. K obnově plemene muselo být použito křížení s jinými plemeny, především perskou a siamskou kočkou. Kolem roku 1950 se již znovu objevují vrhy čistě birmských koťat. Obnovené plemeno si začalo získávat velkou oblibu, rychle se šířilo do Švýcarska, Belgie, Holandska, Anglie i USA. V Anglii bylo plemeno oficiálně uznáno v roce 1966, v USA o rok později. Začátkem 70. let plemeno proniká do Skandinávie, kde dnes birmy patří mezi nejvíce chované kočky. Birmy nelze zaměňovat s barmskými kočkami, které jsou samostatným, zcela odlišným plemenem.", "section_level": 1}, {"title": "Charakteristika plemene.", "content": "Birma má kompaktní, svalnatou a středně velkou stavbu těla. Samice váží obvykle 2.5 – 4.5 kg, samec do 6 kg. Hlava birem je širší, s plnými tvářemi, ne příliš trojúhelníková, se zaobleným čelem a nosem beze stopu; výrazná brada nesmí ustupovat. Pod mírně klenutým, zaobleným čelem, ustupujícím dozadu, je v místě kořene nosu malá prohlubeň. Nos má tmavé zrcátko, pouze u variet s kresbou růžové, je římského tvaru, středně dlouhý, vystupuje zhruba jako zaoblení čela. Oči jsou sytě modré, oválné, až kulaté, středně daleko posazené, podstatný je nejen jejich tvar, ale také hloubka a sytost barvy (šilhání se pokládá za hrubou vadu). Uši jsou menší, zaoblené, posazené středně daleko a mírně z boku, nesmí být příliš blízko sebe (jako u siamských koček), ani příliš daleko (jako u koček perských). Tělo delší, kocour musí být robustnější než kočka. Končetiny jsou kratší, pevné, tlapky kulaté. Průměrně dlouhý ocas sahá optimálně mezi lopatky, je dobře osrstěný, bez zálomků. Srst birmy má světlou základní barvu se zřetelně ohraničenými odznaky a uzavřenou maskou. Celková barva srsti je bílá, až skořápkově krémová (s postupujícím stářím tato barva tmavne, jako u většiny koček s odznaky), s akromelanickými odznaky na obličeji, uších, nohou, ocase a (u kocourů) na varlatech. Vadou jsou tmavé skvrny na slabinách, břiše a šíji. Konce tlapek musí být čistě bílé. Odznaky jsou uznávány v těchto barvách: Bílé fleky v odznacích jsou hodnoceny jako vada. Všechny birmy se rodí bílé (stejně jako ostatní kočky s odznaky), barvy se začínají vyvíjet po týdnu až 14 dnech. Může trvat i déle než rok, než srst kočky dosáhne plného vybarvení.. Srst je hedvábná, s podsadou. Neplstnatí a je nenáročná na údržbu. Birma má chlupaté i spodky tlapek mezi polštářky (tyto chlupy musí být bílé).", "section_level": 1}, {"title": "Povaha a chov.", "content": "Birma je inteligentní, klidné, učenlivé a přizpůsobivé plemeno, postrádající známky agresivity; toleruje i jiná zvířata v domácnosti. Nemá problém v soužití s dětmi. Birma nepatří mezi rezervované, odtažité kočky, které se vyhýbají společnosti. Vyhledává sociální kontakty a hodně přilne ke své lidské rodině. Bývá komunikativní, ale nikoli hlučná tak výrazně, jako třeba kočka siamská. Chovatelskou základnu lze nalézt na celém světě, v České republice není toto plemeno příliš rozšířené (např. ve Švédsku mu však patří mezi chovanými plemeny druhé místo). Při chovu se klade důraz na pokrevní linie a hlídá se nepříbuzná plemenitba. Možná i díky tomu není dosud toto plemeno tolik zatížené genetickými vadami a nemocemi, jako jiná, daleko více rozšířená a množitelským způsobem odchovávaná plemena.", "section_level": 1}, {"title": "Lagerfeldova Choupette.", "content": "Jednou z nejslavnějších biremských koček je Choupette, narozená 18. srpna 2011, která je bílá s modrýma očima a váží asi 3,5 kg. Byla miláčkem módního návrháře Karla Lagerfelda, který zemřel 19. února 2019. Lagerfeld porovnával její oči se safírem. Jejím původním majitelem byl s ním spřátelený model Baptiste Giabiconi, který ji Lagerfeldovi zapůjčil po dobu svého pobytu mimo Francii. Módní tvůrce si však Choupette (jméno znamená „sladká“) natolik oblíbil, že mu ji Giabiconi nakonec přenechal. Choupette má Lagerfeldem autorizovaný vlastní účet na Twitteru a byla v červenci 2013 vyobrazena společně s modelkou Lindou Evangelista na titulní stránce německého vydání módního časopisu \"Vogue\". I po Lagerfeldově smrti je Choupette materiálně velmi dobře zajištěna a má dva zaměstnance, kteří se o ni starají.", "section_level": 1}], "src_summary": "Birma je plemeno kočky domácí. Je to středně velká kočka, přátelská a společenská. Postrádá agresivitu vůči lidem, kočkám i psům. Její váha se pohybuje od 2.5 do 6 kg. Plemeno je uznáváno všemi velkými mezinárodními chovatelskými organizacemi (FIFe, CFA, TICA). FIFe birmu řadí do skupiny II. Polodlouhosrsté kočky.", "tgt_summary": "The Birman, also called the \"Sacred Cat of Burma\", is a domestic cat breed. The Birman is a long-haired, colour-pointed cat distinguished by a silky coat, deep blue eyes, and contrasting white \"gloves\" or \"socks\" on each paw. The breed name is derived from \"Birmanie\", the French form of Burma. The Birman breed was first recognized in France by the Cat Club de France in 1925, then in England by the Governing Council of the Cat Fancy (GCCF) in 1966 and in United States by the Cat Fanciers' Association (CFA) in 1967. It is also recognized by the Canadian Cat Association (CCA) and the International Cat Association (TICA) in 1979.", "id": 852383}
{"src_title": "Moskvič 412", "tgt_title": "Moskvitch 412", "src_document": [{"title": "Výbava.", "content": "Moskvič 412 disponoval bohatou výbavou, která nebyla v té době samozřejmá ani v západoevropských vozech stejné objemové třídy, např.:", "section_level": 1}, {"title": "Elektrická výzbroj.", "content": "Poprvé u značky Moskvič byl použit alternátor. Poskytoval výkon až 480 W (40 A), což spolehlivě pokrylo veškeré spotřebiče ve voze. Zapalování bateriové, kontaktní. Ve voze byla skříňka na 3 pojistky po 10 A (zpětné světlomety, motorek větráku, přístroje, přerušovač blinkrů, klakson) a 2 bimetalové jističe (stěrače 7 A, světla 20 A). Buzení alternátoru, zapalovací soustava a zapalovač cigaret byly bez jištění. Nevýhodou byla absence relé pro výkonné spotřebiče (např. světla), přes spínače tedy tekl silový proud. Druhým slabým místem elektroinstalace byl ampérmetr, který nepoužíval bočník. Veškerý proud tedy protékal přes palubní desku. Ampérmetr se mohl časem protavit do svého plastového lůžka a působit problémy.", "section_level": 1}, {"title": "Spotřeba paliva.", "content": "Moskviče 412 bývaly kritizovány za vysokou spotřebu paliva. Mohl za to karburátor a kontaktní zapalovací soustava, které vyžadovaly častější seřizování a čištění, jež se jim v běžném provozu nedostávalo, ale také samotní řidiči, kteří rádi využívali možností silného motoru, případně vůz přetěžovali. Roli hrál ovšem i tehdejší nekvalitní benzín, oleje a pneumatiky. Řidič sžitý s charakterem motoru a správně seřízeným vozem mohl nicméně dosahovat průměrné spotřeby 7-8 litrů na 100 km.", "section_level": 1}, {"title": "Moskvič 427.", "content": "Moskvič 427 byla kombi verze Moskviče 412. Pod zavazadlovým prostorem v odklopné přihrádce se nacházelo rezervní kolo, opěradlo zadní lavice bylo sklopné. Vůz měl stálý převod 4,55:1 (sedan 4,22:1) a zvýšenou nosnost, silnější zadní pérování.", "section_level": 1}, {"title": "Moskvič 434.", "content": "Moskvič 434 byl užitkový vůz odvozený od Moskviče 412. Místo zadních bočních okének byl plech a chyběla zcela zadní sedadla. Vůz měl stálý převod 4,55:1 (sedan 4,22:1) a zvýšenou nosnost.", "section_level": 1}], "src_summary": "Moskvič 412 (rusky: Москвич-412) byl osobní automobil nižší střední třídy (v dobové terminologii \"střední objemové třídy\"), vyráběný závody AZLK a Iž. Oproti dříve vyráběným typům představoval významný pokrok z hlediska zjednodušení údržby, snížení spotřeby paliva, zvýšení výkonu, provozní spolehlivosti a životnosti, zároveň se zachováním velkého množství původních dílů. Moskvič 412 disponoval zcela novým celohliníkovým motorem s rozvodem OHC, který vyvinula Ufimská motorárna (UZAM). Jako vzor zde posloužil čtyřválec BMW M115. Taktéž nová 4stupňová převodovka měla poprvé u značky Moskvič úplnou dopřednou synchronizaci. Premiéru měl dále podtlakový posilovač brzd, alternátor, suchý tlumič sání a plnoprůtočný olejový filtr s papírovou výměnnou vložkou. Zbytek vozu byl přejat z Moskviče 408. Vůz se začal vyrábět v roce 1967. Roku 1969 proběhl facelift - změnila se přední maska, přišly obdélníkové světlomety z NDR, bezpečnostní palubní deska z polyuretanu a parkovací svítilny v zadních sloupcích. Další drobné úpravy výrobce přinášel postupně: snížení počtu mazacích míst na podvozku, přemístění řadicí páky a ruční brzdy na podlahu, bezpečnostní sloupek volantu, bezpečnostní skla, nová spínací skříňka se zámkem řízení, nové osvětlení interiéru, modernější provedení přístrojů. V roce 1976 byla výroba v Moskvě ukončena a nahrazena modelem 2140, který představoval spíše jen důkladnou modernizaci předchozího typu. V Iževsku se model 412 vyráběl nadále s mírnými úpravami pro ruský trh až do roku 1997.", "tgt_summary": "The Moskvitch 412 (Moskvich 412, Москвич-412, M-412) is a small family car produced by Soviet/Russian manufacturer MZMA/AZLK in Moscow from 1967 to 1975, and by IZh in Izhevsk from 1967 to 1982 (also known as IZh-412). It was a more powerful and prestigious version of the M-408 model, offering more features for a higher price.", "id": 518586}
{"src_title": "Walcheren", "tgt_title": "Walcheren", "src_document": [{"title": "Historie.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Období Říma.", "content": "Walcheren byl v této době obydlenou oblastí, přičemž město Domburg bylo důležitým obchodním místem. Pravděpodobné jméno města Domburg v těchto časech bylo Walichrum, což vysvětluje zároveň původ jména Walcheren. V roce 1647 byly objeveny zbytky chrámu zasvěceného bohyni Nehalennii. Byly zde také nalezeny oltáře. Ty byly z vděčnosti za bezpečnou plavbu věnovány bohyni obchodníky. Ve třetím a čtvrtém století došlo k záplavám velké části Zeelandu a území zůstalo poté neobydlené.", "section_level": 2}, {"title": "Středověk.", "content": "V devátém století byly založeny hradiště k ochraně proti vpádům Normanů u měst Middelburg, Domburg (de duinburg – hrad v dunách) a Oost-Souburg (de zuidburg – jižní hrad). Hradiště v Oost-Souburgu je zrestaurováno, v Middelburgu ho lze rozeznat v mapě města. Sedláci v tomto území, kde ještě nebyly vytvořeny poldery vytvářeli malé kopečky k ochraně proti záplavám. V roce 1014 bylo území právě takovou povodní postiženo. Od jedenáctého století byly na Zeelandu kousek po kousku vytvořeny poldery mnichy z Flander, díky čemuž se nebezpečí záplav zmenšilo. Plodná zeelandská půda byla velice vhodná pro zemědělství a blahobyt vzrůstal díky zámořskému obchodu. Od dvanáctého století se objevovaly vesnice a města. Díky dobré dostupnosti po moři vzrůstal velice rychle od 14. století význam měst jako Middelburg, Veere a Vlissingen.", "section_level": 2}, {"title": "16. a 17. století.", "content": "Šestnácté století bylo z historického hlediska zajímavou dobou, v které území prošlo dobrými a špatnými časy. Během osmdesátileté války bylo území často zatahováno do válečného obchodování. Ale území postihly také záplavy, mimo jiné záplava všech svatých (Allerheligenvloed) v roce 1570.", "section_level": 2}, {"title": "18. a 19. století.", "content": "Tato století byla periodou klesajícího blahobytu. Ekonomie stagnovala s výjimkou zemědělství. Od 30. července do 10. prosince 1809 proběhla britská expedice na Walcheren a byla neúspěšným pokusem o ovládnutí přístavu v Antverpách během války páté koalice proti Napoleonovi. V roce 1872 byla prodloužena železnice z Zuid-Bevelandu až do Vlissingenu. To byl důvod pro postavení přehrady Sloedam mezi ostrovem Walcheren a Zuid-Bevelandem. Od postavení přehrady Sloedam se stal z ostrova Walcheren poloostrov.", "section_level": 2}, {"title": "Druhá světová válka.", "content": "Po vylodění v Normandii v červnu 1944 postupovali spojenci rychle směrem k nizozemské hranici. V září byly osvobozeny jižní provincie, včetně provincie Zeeuws-Vlaanderen. Neúspěch operace Market Garden znamenal dočasný konec postupu. Také na Walcheren byli pány ještě Němci a ovládali tak přístupovou cestu k přístavnímu městu Antverpy. Ale spojenecké vojsko potřebovalo velký přístav – a přístavy v Normandii byly malé a příliš daleko. K zpřístupnění cesty do Antverp bylo tedy potřeba ovládnutí poloostrova Walcheren. Ale silná německá obrana učinila z vylodění zde riskantní záležitost. Proto vybombardovali spojenci 3. října hráze u Westkapelle na Walcheren. I přes varování civilistů pomocí letáků dne 2. října bylo usmrceno 80 obyvatel Westkapelle. 600 z 650 rodinných domků bylo zničeno. Hráze u Vlissingenu a Veere byly také bombardovány a 17. října byl znovunapadeno Westkapelle, aby byly zvětšeny a prohloubeny otvory v hrázi. Walcheren se díky tomu ocitl pod vodou, což způsobilo ochromení německé obrany jako přípravu na napadení z moře. 1. listopadu dorazily do Westkapelle a Vlissingenu především britské a norské jednotky a po těžkých bojích byl Walcheren konečně 8. listopadu 1944 osvobozen. Walcheren je tak po Normandii jediným místem, kde se podařilo spojencům prolomit německý Atlantický val.", "section_level": 2}, {"title": "Povodeň v roce 1953.", "content": "V noci z 31. ledna na 1. února 1953 byl Zeeland postižen povodní. Walcheren zůstal z větší části povodni uchráněn. Aby se takovému neštěstí do budoucna předešlo, byly od roku 1958 budovány přehrady projektu Deltawerken. Vedlejším efektem tohoto projektu bylo zkvalitnění spojení se zbytkem Nizozemí (díky silnicím, které od té doby po přehradách vedou).", "section_level": 2}, {"title": "Deltawerken.", "content": "Přehrada Veerse Gatdam z roku 1961, součást projektu Deltawerken, spojuje Walcheren s Noord-Bevelandem. Dřívější Veerse Gat (Veerský průliv) se od té doby nazývá Veerse Meer (Veerské jezero) a je populárním sportovní oblastí přitahující spoustu turistů. Přístav města Veere není již od té doby kvůli své poloze spojen s mořem, kvůli čemuž se rybářská flotila musela přestěhovat. Délka pobřeží se však založením přehrady podstatně zkrátila, což silně zmenšilo nebezpečí záplav pro Walcheren.", "section_level": 2}, {"title": "Poloha.", "content": "Walcheren je převážně venkovskou oblastí. Dvě velká města na ostrově jsou Vlissingen a Middelburg, které tvoří společně aglomeraci. Severně od Middelburgu leží historické městečko Veere u Veerského jezera. Největší vesnicí na Walcheren je Koudekerke nacházející se západně od Vlissingenu a Middelburgu (i když vlastně největší vesnicí je Oost-Souburg s 10 500 obyvateli, ale ta je už počítána jako čtvrť Vlissingenu). Na Walcheren je několik lázní, z nichž nejznámější je asi Domburg. Dalšími lázněmi jsou Zoutelande, Dishoek, Westkapelle, Oostkapelle a Vrouwenpolder.", "section_level": 1}, {"title": "Okresy.", "content": "Od 1. ledna 1997 je Walcheren rozdělen na tři okresy: Middelburg, Veere a Vlissingen.", "section_level": 1}, {"title": "Doprava.", "content": "Nejdůležitější silniční spojnicí je silnice A58 z Eindhovenu do Vlissingenu. Vlissingen je zároveň konečnou stanicí železniční linky Roosendaal – Vlissingen (tzv. Zeeuwse Lijn – zeelandská linka). Trajekt do města Breskens dnes již nepřepravuje automobily. Silniční spojení s Zeeuws-Vlaanderen je umožněno díky tunelu pod západní Šeldou (Westerscheldetunnel). V roce 2010 by měl být postaven plánovaný obchvat Middelburgu, N57. Silnice N57 v současnosti protíná Middelburg a stará se tak o časté automobilové zácpy v jeho centru. Nová trasa silnice N57 je plánována přes Nieuw- a Sint- Joosland až k Veerské přehradě, délka nové trasy je 13.4 km. Na východ od Middelburgu kříží nová silnice kanál skrz Walcheren pomocí akvaduktu. Silnice bude z větší části čtyřproudová.", "section_level": 1}, {"title": "Lokální rozhlas a televize.", "content": "Od roku 2007 má Walcheren vlastní televizi a rozhlas – TV Walcheren.", "section_level": 1}], "src_summary": "Walcheren je kraj a poloostrov na západě nizozemské provincie Zeeland a sestává ze tří okresů – Middelburg, Veere a Vlissingen. Walcheren je obklopen Severním mořem, západním ramenem Šeldy (Westerschelde) a Veerským jezerem (Veerse Meer). Původní ostrov Walcheren je v současnosti pokračováním poloostrova Zuid-Beveland. Walcheren čítá 113 tisíc obyvatel na rozloze 216 km², čímž je nejhustěji obydleným ostrovem provincie Zeeland.", "tgt_summary": "Walcheren () is a region and former island in the Dutch province of Zeeland at the mouth of the Scheldt estuary. It lies between the Eastern Scheldt in the north and the Western Scheldt in the south and is roughly the shape of a rhombus. The two sides facing the North Sea consist of dunes and the rest of its coastline is made up of dykes. Middelburg, the provincial capital, lies at Walcheren's center. Vlissingen, to the south, is the main harbour and the third municipality is Veere. Originally, Walcheren was an island, but polders and the Oosterscheldekering across the Eastern Scheldt have connected it to the (former) island of Zuid-Beveland, which in turn has been connected to the North Brabant mainland.", "id": 1882382}
{"src_title": "Ichthys", "tgt_title": "Ichthys", "src_document": [{"title": "Historie.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Teorie o používání v předkřesťanské době.", "content": "Symbol ryby byl používán na tomtéž místě již dříve jako symbol několika božstev. Amulety ve tvaru ryby (také delfína) symbolizovaly plodnost. Ichtys se týkala také lidské sexuality a znázorňovala ženský klín (nebo dělohu). Znak ryby je také spojován s Afroditou, Atargatou, Dagonem a některými dalšími místními původními bohy.", "section_level": 2}, {"title": "Ichthys jako křesťanský symbol.", "content": "", "section_level": 2}, {"title": "Význam symbolu.", "content": "Užití Ichthys jako hlavního symbolu prvotních křesťanů může být vnímáno jako kryptogram. \"Ichthys\" (ΙΧΘΥΣ, řecky ryba) se dá číst jako slovo složené z prvních písmen slovního spojení: Ježíš Kristus, Boží syn, Spasitel. V originále Ἰησοῦς Χριστός, Θεοῦ Υἱός, Σωτήρ, \"Iésús Christos Theú Huiós, Sótér\". Podle historiků se ve dvanáctém století začalo znovu používat motivu Ichthys, tentokrát doplněného o křížek (místo oka) nebo nápis ΙΧΘΥC. Původní forma \"Ichthys\" je kruh obsahující řecká písmena uspořádaná tak, aby výsledek vypadal jako osmipaprsčité kolo.", "section_level": 3}, {"title": "Ryby v evangeliích.", "content": "Ryby jsou v evangeliu zmiňovány několikrát a je jim dáván symbolický význam. Několik z Ježíšových učedníků bylo rybáři. Pověřil je se slovy „Udělám z vás rybáře lidí.“ Při krmení davů byl k Ježíši přinesen malý chlapec s „pěti krajíčky chleba a dvěma rybkami“. Ptali se ho: „Ale co jsou oni, mezi tolika jinými?“ Ježíš zmnohonásobil množství chleba i ryb a nakrmil tím celý dav. V Matoušovi 13:47–50 Ježíš přirovnává Boží rozhodnutí, kdo vystoupí do nebe a kdo propadne peklu, rybářům třídícím jejich úlovek: ponechávají si ty dobré ryby a ty špatné vyhazují pryč. V Janovi 21:11 je zaznamenáno, jak učedníci chytali celou noc, ale nic neulovili. Ježíš jim poradil, aby rozhodili sítě na opačné straně lodi – a oni pak ulovili 153 ryb! Málo citovaný výskyt ryb v Ježíšově životě můžeme nalézt i v Matoušovi 17:24–27, kde Kristus říká Petrovi, aby šel na ryby, neboť peníze na zaplacení chrámových daní najde v ústech chycené ryby.", "section_level": 3}, {"title": "Prvotní křesťanská církev.", "content": "Ichthys byla nalezena už v římských katakombách z prvního století. Když byli křesťané v prvním století n. l. pronásledováni Římany, používali rybu k označování potkávacích míst a kobek nebo k rozlišení spojenců od nepřátel. Existuje několik hypotéz, jak a proč byla vybrána ryba. Některé zdroje naznačují, že by mohlo jít o doporučení Klémenta Alexandrijského jeho dopisovatelům (Paedagogus, III, xi) vyrýt do svých pečetí rybu nebo holubici. Nicméně je známo z římských staveb, že toto znamení užívali již dříve. Také mohlo být myšleno jako protest proti zbožňování římského císaře během vlády Domitiana v prvním století našeho letopočtu. Mince nalezené v Alexandrii o něm referují jako o „synu božím“ (Theú Huiós). Ve skutečnosti už tento titul (divi fillius) užívali předchozí panovníci od smrti Julia Caesara, který byl následně prohlášen za boha.", "section_level": 3}, {"title": "Odraz v současné kultuře.", "content": "Ježíšova ryba se stala moderní ikonou křesťanství. Dnes lze tento symbol nalézt například jako samolepku na autech, přívěscích či jiných špercích symbolizujících, že nositel je křesťan. Jako logo ho také používají některé společnosti a univerzitní spolky.", "section_level": 2}, {"title": "Hudební festival.", "content": "Ichthus je také jméno pro pravidelný křesťanský hudební festival pod širým nebem. Koná se každoročně během června ve městě Wilmore v americkém státě Kentucky.", "section_level": 2}], "src_summary": "Ichthys (v řečtině Ἰχθύς, kapitálkami: ΙΧΘΥΣ nebo i ΙΧΘΥC), lze se setkat i s přepisem Ichthus, je v řečtině výraz pro „rybu“ Je to symbol, který byl hojně používán ranými křesťany jako tajné heslo v dobách, kdy byli pronásledováni. Znám je také pod přezdívkou „Ježíšova ryba“.", "tgt_summary": "The ichthys or ichthus (), from the Greek \"ikhthýs\" ( 1st cent. AD Koine Greek , \"fish\") is a symbol consisting of two intersecting arcs, the ends of the right side extending beyond the meeting point so as to resemble the profile of a fish. The symbol was adopted by early Christians as a secret symbol. It is now known colloquially as the \"sign of the fish\" or the \"Jesus fish\".", "id": 1033957}
{"src_title": "Emómalí-ji Rahmón", "tgt_title": "Emomali Rahmon", "src_document": [{"title": "Vzestup k moci.", "content": "Během protivládních protestů v roce 1992 byl tehdejší prezident Rahmón Nabíjev nucen v obavě o svůj život odstoupit. Úřadu se v srpnu téhož roku následně ujal Akbaršó Iskandarov, který působil ve funkci úřadujícího prezidenta až do listopadu, kdy byl nucen rezignovat v důsledku občanských nepokojů. Po následném zasedání nejvyššího sovětu byla funkce prezidenta zrušena a moc přešla na tehdejšího předsedu vlády, Emómalího Rahmónova. Během občanské války v letech 1992–1997 se proti Rahmónově vládě postavila \"Sjednocená tádžická opozice\", což mělo za následek cca 100 000 mrtvých. Rahmón přežil také pokus o atentát v dubnu 1997 v Chudžandu a odolal dvěma pučům v srpnu 1997 a listopadu 1998. 6. listopadu 1994 byl zvolen do nově vytvořené funkce prezidenta Tádžikistánu. V listopadu 1999 byl s 97 % procenty hlasů znovuzvolen na sedmileté volební období. 22. června 2003 vyhrál referendum, které mu povoluje se ještě dvakrát ucházet o funkci prezidenta, jelikož by to dle tehdejších zákonů ve volbách v roce 2006 již nebylo možné. Opozice nicméně považuje toto referendum za zfalšované. Rahmón byl znovuzvolen v poněkud kontroverzních volbách 6. listopadu 2006, kdy podle oficiálních výsledků získal 79 % hlasů. Ve funkci byl potvrzen i v posledních volbách, konaných 6. listopadu 2013.", "section_level": 1}, {"title": "Změna jména.", "content": "V březnu 2007 Rahmón prohlásil, že si nechá změnit své jméno na \"Rahmón\", vypuštěním ruské koncovky „-ov“ (tj. původní rusko-tádžická varianta jména zněla Rahmónov), což také následně požadoval i po ostatních Tádžicích jako výraz návratu k původním kulturním kořenům. Rahmón si také v souladu se spojováním křestních jmen s příjmením v (klasické) perštině přidal na konec svého křestního jména Emómalí tzv. ezáfetovou konstrukci, tedy „spojovník“ \"-ji\", což odkazuje na perské „Emómalí z (rodiny) Rahmónů“. V českém přepisu jména je možné ezáfetovou konstrukci vypouštět, \"ezáfet\" se však neužívá při skloňování tohoto jména v češtině: \"Emómalí(-ji) Rahmón\", gen. \"Emómalího Rahmóna\" apod.", "section_level": 2}], "src_summary": "Emómalí-ji Rahmón (tádžicky \"Эмомалии Раҳмон\", \"Emomalii Rahmon\" v persko-arabské grafice امامعلی رحمان; rusky \"Эмомали Рахмон\", \"Emomali Rachmon\"; * 5. října 1952 v Kůlóbu, \"rus. Kuljab\"), dříve Emómalí Šarifovič Rahmónov (\"Эмомалӣ Шарифович Раҳмонов\"; \"Эмомали Шарифович Рахмонов\") je současný prezident Republiky Tádžikistán. Ve své funkci působí od 6. listopadu 1994, v čele země je však již od 20. listopadu 1992. Je předsedou \"Lidově demokratické strany Tádžikistánu\", která má největší procento křesel v tamním parlamentu.", "tgt_summary": "Emomali Rahmon (; born 5 October 1952) is a Tajikistani politician who has served as President of Tajikistan (or its equivalent post) since 1994. His rule is regarded by Human Rights Watch as a dictatorship.", "id": 802104}
{"src_title": "GAZ M20 Poběda", "tgt_title": "GAZ-M20 Pobeda", "src_document": [{"title": "Historie.", "content": "Vývoj vozu začal v únoru 1943, vedoucím vývoje byl šéfkonstruktér automobilky GAZ Andrej Alexandrovič Lipgart. Vůz byl prvním sovětským automobilem se samonosnou karosérií. První prototyp byl dokončen v listopadu 1944. V té době se začalo blížit vítězství v druhé světové válce, a tak byl automobil pojmenován Poběda, rusky \"Vítězství\". V červnu 1945 byl jeden prototyp představen nejvyšším sovětským představitelům. Na konci srpna 1945 byla schválena sériová výroba vozu, která začala 21. června 1946. Kvůli technickým problémům nového vozu, způsobených uspěchaným vývojem, byla výroba v říjnu 1948 přerušena. Na Pobědě byly provedeny konstrukční úpravy a vylepšení. Tato druhá série pak byla vyráběna od roku 1949. Téhož roku vznikla varianta polokabriolet, tedy vůz s pevnými rámy oken, ale bez třetího bočního sloupku a se stahovací plátěnou střechou. V roce 1950 byla zavedena modernizovaná převodovka se synchronizací 2. a 3. stupně. Řadicí páka byla přesunuta pod volant. Roku 1955 byla zahájena výroba třetí série s továrním označením GAZ-M20V. Ta se lišila upraveným motorem s vyšším výkonem, modernizovanou brzdovou soustavou, novým volantem a upravenou přístrojovou deskou. Byla pozměněna maska vozu, která dostala tři silné vodorovné lišty a upravený nárazník. Tato varianta byla vyráběna až do konce výroby roku 1957. Postupem doby Poběda vyzrála ve spolehlivý a odolný vůz. Celkem bylo vyrobeno 235 997 kusů, z toho 14 220 verze polokabriolet a 37 000 vozů, upravených pro taxislužbu.", "section_level": 1}, {"title": "Výroba v zahraničí.", "content": "Od listopadu 1951 byla Poběda montována v Polsku pod jménem Warszawa M20. Postupně modernizované vozy byly vyráběny ve varšavském závodě FSO až do roku 1973. Určité množství vozů bylo údajně smontováno v Pchjongjangu v Severní Koreji.", "section_level": 2}, {"title": "GAZ-M72.", "content": "V roce 1955 vznikl vůz s upravenou karosérií Pobědy a podvozkem i motorem z vojenského terénního automobilu GAZ 69. Vzniklý terénní vůz GAZ-M72 měl oproti klasické Pobědě pohon všech kol a zvětšenou světlou výšku. S motorem o výkonu 55 k dosahoval rychlosti 90 km/h. GAZ-M72 vznikl za podpory nejvyššího sovětského představitele Nikity Sergejeviče Chruščova a měl být určen především oblastním tajemníkům strany a předsedům kolchozů. Mezi lety 1955–1958 vzniklo 4677 vozů.", "section_level": 2}, {"title": "Technické údaje.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Karosérie.", "content": "Poběda má čtyřdveřovou pětimístnou samonosnou karosérii typu sedan se zaoblenou zádí. Karosérie je svařena z ocelových profilů, krytých plechem. Karosérie polokabriolet má plátěnou stahovací střechu.", "section_level": 2}, {"title": "Podvozek.", "content": "Podvozek je klasické koncepce s motorem vpředu a pohonem zadních kol. Vpředu je dělená lichoběžníková náprava s příčnými rameny, odpruženými svislými vinutými pružinami. Vzadu je tuhá náprava odpružená podélnými půleliptickými listovými péry. Zadní náprava je hnací. Brzdy hydraulické bubnové na všech kolech. Kola jsou šestnáctipalcová, s lisovanými ocelovými disky a pneumatikami rozměru 6,00-16.", "section_level": 2}, {"title": "Motor a převodovka.", "content": "Motor je řadový, kapalinou chlazený zážehový čtyřválec s rozvodem SV. Motor je umístěn vpředu, podélně za přední nápravou. Zdvihový objem: 2112 cm³ Stupeň komprese: 6,2 Elektrická soustava: 12 V. Nejvyšší výkon: 37 kW (50 k) při 3600 ot/min; od roku 1955: 38 kW (52 k) při 3600 ot/min Největší točivý moment: 125 Nm při 2200 ot/min Převodovka: třístupňová se zpátečkou, 2. a 3. stupeň synchronizovaný (od roku 1950). Řadicí páka na zemi, od roku 1950 pod volantem.", "section_level": 2}, {"title": "Rozměry a hmotnosti.", "content": "Délka: 4665 mm Šířka: 1695 mm Výška: 1640 mm Rozvor: 2700 mm Pohotovostní hmotnost: 1460 kg (sedan), 1495 kg (polokabriolet) Nejvyšší rychlost: sedan - 105 km/h (110 km/h od roku 1955), polokabriolet - 100 km/h Spotřeba paliva: 11–13,5 l/100 km", "section_level": 2}], "src_summary": "GAZ-M-20 Poběda (rusky: Победа) byl sovětský automobil střední třídy, vyráběný v automobilce GAZ mezi lety 1946–1958. Vzniklo přibližně 236 000 vozů.", "tgt_summary": "The GAZ-M20 \"Pobeda\" (; \"Победа\", \"Victory\") was a passenger car produced in the Soviet Union by GAZ from 1946 until 1958. It was also licensed to Polish Passenger Automobile Factory, as FSO Warszawa. Although usually known as the GAZ-M20, an original car's designation at that time was just M-20, for \"Molotovets\" (GAZ factory bore a name of Vyacheslav Molotov).", "id": 1610002}
{"src_title": "Adéla ze Champagne", "tgt_title": "Adela of Champagne", "src_document": [{"title": "Život.", "content": "Čerstvě ovdovělý král Ludvík toužící po synovi potřeboval nutně ženu, která mu dá vytouženého následníka trůnu a proto se již pět týdnů po smrti své druhé manželky Konstancie potřetí oženil s Adélou, sestrou hraběte Jindřicha I. ze Champagne. Příbuzenství bylo posíleno roku 1164, kdy se Marie, Ludvíkova dcera z manželství s Eleonorou Akvitánskou za Jindřicha I. ze Champagne provdala a ženich o osmnáct let starší než nevěsta se tak stal zároveň zetěm svého švagra krále. Královo manželství s Adélou bylo požehnáno narozením syna 21. srpna 1165. Dlouze očekávaný Filip pojmenovaný po pradědečkovi se narodil po osmadvaceti letech od uzavření králova prvního manželství a z tohoto důvodu byl nazýván \"Božím darem\". Ludvík VII. byl roku 1179 postižen záchvatem mrtvice, po kterém ochrnul a ztratil i schopnost vlády. Vliv získali bratři královny Adély a udrželi si jej až do dvorského sněmu, který se konal téhož roku a nemocný král zde se souhlasem pánů vyhlásil Filipovu korunovaci. Čtrnáctiletý mladíček se nečekaně rychle vymanil z vlivu strýců a Adéla po synově sňatku s Isabelou Henegavskou hledala oporu i u anglického krále Jindřicha II. Starý král zemřel o rok později a Adéla se stala vdovou. I přes jisté neshody stanovil Filip roku 1190 svou matku a strýce Viléma, remešského arcibiskupa, jako předsedající regentské radě po dobu své nepřítomnosti v zemi. Rada měla za úkol spravovat Francii, dokud se bude král zdržovat na křížové výpravě, ale neměla možnost disponovat korunním pokladem, který spravovali templáři. Královna Adéla zemřela roku 1206 a nebyla pohřbena v tradičním královském pohřebišti v Saint-Denis, ale v cisterciáckém klášteře Pontigny.", "section_level": 1}], "src_summary": "Adéla ze Champagne ( \"Adèle de Champagne\"; 1140 – 14. června 1206, Paříž) byla francouzskou královnou, třetí manželkou Ludvíka VII., dcerou Theobalda ze Champagne a Matyldy z korutanské dynastie Sponheimů.", "tgt_summary": "Adela of Champagne (; c. 1140 – 4 June 1206), also known as Adelaide, Alix and Adela of Blois, was Queen of France as the third wife of Louis VII. She was regent of France from 1190-1191 while her son Philip II participated in the Third Crusade.", "id": 2326611}
{"src_title": "Podezřeň královská", "tgt_title": "Osmunda regalis", "src_document": [{"title": "Popis.", "content": "Podezřeň královská je opadavá vytrvalá bylina dorůstající 1–2 metrů výšky a až 4 metrů šířky. Má odděleně rostoucí rezavě zbarvené plodolisty s výtrusy (tzv. sporofyly) od zelených asimilujících neplodných listy (trofofylů). Neplodné listy jsou dlouhé 60–160 cm a 30–40 cm široké, dvakrát zpeřené s 7–9 páry listů až 30 cm dlouhé. Každý s 7–13 páry lístků 2,5–6,5 cm dlouhých a 1–2 cm širokých. Plodné listy jsou kratší a vzpřímené, 20–50 cm vysoké, obvykle s 2–3 párů sterilních listů ve spodní části a 7–14 páry plodných listů v horní části pokryté nahloučenými sporangii. Plodolisty se objevují od července do srpna. Kořeny jsou černé a často hluboce ukotvené v půdě.", "section_level": 1}, {"title": "Variety.", "content": "Je velmi podobná dalším dvěma druhům \"Osmunda lancea\" a \"Osmunda japonica\". Nedávné genetické analýzy (Metzgar et al., 2008) ukázaly, že americké odrůdy jsou sestrami evropského druhu \"Osmunda regalis\". Pokud je to pravda, pak \"O. lancea\" a \"O. japonica\" by měly být považovány za odrůdy \"O. regalis\", nebo naopak, \"O. regalis\" var. \"spectabilis\" by měla být považována za samostatný druh, \"Osmunda spectabilis\" Willdenow. Tento var. \"brasiliensis\" bude \"Osmunda spectabilis\" Willdenow var. brasiliensis Hooker & Greville.", "section_level": 1}, {"title": "Použití.", "content": "Kořeny, stejně jako kořeny dalších druhů rodu \"Osmunda\", se používají jako osmundový kořen, který je v zahradnictví využíván jako opěrná konstrukce pro pěstování orchidejí a dalších epifytických rostlin. Podle slovanské mytologie, plodolist se sporangii, tzv. \"Perunova květina\" (kapradinový květ), má magickou sílu, a dává svým držitelům možnost porazit démony, splní přání, odemknou tajemství, umožňuje také porozumět jazyku stromů. V dřívější tradicích, musely sporangia, květy, sbírány na Kupalovu noc (Svatojánská noc), později, po příchodu křesťanství,se datum se změnilo na Velikonoce. Osoby, které chtějí sbírat Perunovy květiny se musí postavit v kruhu kolem rostliny a odolávat popichování nebo hrozbám démonů. Ochucená osmunda se používá také jako pokrm namul v korejské kuchyni. „Namul“ je výhradně vegetariánský pokrm složený z různých rostlin a je rozeznáváno více druhů tohoto pokrmu podle sezóny. Mladé výhonky kapradiny jsou, stejně jako výhonky podobných kapradin známé jako „fiddleheads“, pojídány jako potraviny s chřestovou chutí. Zdravotnické využití – kořen má astringentní, projímavé, diuretické účinky a lze jej použít i jako tonikum. Před použitím se poraďte s lékařem, kapradiny jsou rostliny s obsahem toxických látek, mohou způsobit smrt.", "section_level": 1}, {"title": "Pěstování.", "content": "Někdy se podezřeň pěstuje jako zahradní rostlina, má raději polostín, je třeba ji držet ve stálém vlhku a humózní kyselé půdě (rašelina). Množí se výsevem výtrusů a nebo dělením.", "section_level": 1}, {"title": "Rizika.", "content": "Ačkoliv není známo, zda se jedná o jedovatou rostlinu, mnoho kapradin obsahuje jedovaté nebo karcinogenní látky a klidně by to tedy mohl být případ i této rostliny. Extrakt z podezřeně královské je klasifikován jako nebezpečná látka. Bylo totiž zjištěno několik případů otrav, které se dávaly do souvislosti s touto rostlinou; doporučuje se tedy ji před konzumací tepelně upravovat.", "section_level": 1}, {"title": "Odkazy.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Externí odkazy.", "content": "", "section_level": 2}], "src_summary": "Podezřeň královská (\"Osmunda regalis\") je kapradina původní v Evropě, Africe, Asii, a Americe, která roste především v lesních močálech. Tento druh je někdy známý jako „kvetoucí kapradina“. V ČR je podezřeň královská vyhynulou rostlinou, dříve se pravděpodobně vyskytovala v oblasti Lužických a Krušných hor. Chráněným druhem je podezřeň v Polsku, Maďarsku a Německu. Podezřeň patří mezi acidofilní rostliny. V mnoha oblastech se podezřeň stala vzácnou v důsledku odvodňování mokřadů pro zemědělské účely.", "tgt_summary": "Osmunda regalis, or royal fern, is a species of deciduous fern, native to Europe, Africa and Asia, growing in woodland bogs and on the banks of streams. The species is sometimes known as flowering fern due to the appearance of its fertile fronds.", "id": 390209}
{"src_title": "Nedělinova katastrofa", "tgt_title": "Nedelin catastrophe", "src_document": [{"title": "Průběh.", "content": "Raketa stála na rampě a připravena bezprostředně k vypuštění, když se ukázalo, že je třeba ještě odstranit nějaké poslední problémy. V průběhu těchto prací došlo k nechtěnému zážehu motorů druhého stupně. Plameny motoru propálily nádrže s palivem a okysličovadlem (hydrazin a kyselina dusičná) motorů prvního stupně, v důsledku čeho došlo k mohutné explozi a požáru. Pracovníci provádějící na raketě poslední úpravy a startovní přípravy, stejně jako na rampě přihlížející vysoce postavené osoby, v ohnivém žáru většinou zahynuli. Automaticky aktivované kamery okolo odpalovací rampy natáčely explozi. Lidé v blízkosti rakety byli okamžitě spáleni na popel, ti co byli dál, utrpěli popáleniny nebo byli otráveni toxickými výpary z paliva. Výsledná exploze spálila na popel Nedělina, 56 dalších vojáků a důstojníků a 17 civilních inženýrů. Celkem na místě zahynulo 74 lidí, zraněno bylo 49 osob (42 vojáků a sedm civilistů), z nich v následujících třech měsících čtyři (jeden civilista a tři vojáci) zemřeli na následky zranění. Počet obětí potvrdilo i opakované šetření v 90. letech pod vedením Vladimira Ivkina. Udávána jsou i jiná čísla, bez uvedení zdrojů počtů a bez seznamů obětí. Například konstruktér Boris Čertok ve svých pamětech píše o 126 zahynuvších, v tom 84 vojácích pohřbených ve společném hrobu v městském parku v Bajkonuru a 42 civilistech; ovšem v dotyčném hrobu čtyřiaosmdesáti vojáků leží i oběti jiných neštěstí. Český spisovatel Pavel Toufar k počtu zemřelých uvádí dokonce tři čísla – 165, 127, 92.", "section_level": 1}, {"title": "Příčiny.", "content": "Vyšetřování ukázalo, že za katastrofu mohlo především hrubé porušování bezpečnostních pravidel při přípravě startu, které bylo způsobeno Nedělinovou snahou o jeho urychlení v souvislosti s oslavou výročí Velké říjnové revoluce. Jen náhodou při katastrofě nezahynul hlavní konstruktér rakety Michail Jangel, který si krátce před výbuchem odběhl zakouřit do podzemního krytu. V nádržích rakety, připravené ke startu, již bylo napuštěno palivo, odstraněny uzavírací membrány v přívodech paliva i okysličovadla do motorů a byla aktivována (zalita elektrolytem) palubní baterie, když se ukázalo, že je třeba provést nějaké drobné změny, mj. vyměnit programátor (soustavou vaček spínané kontakty obdobného principu funkce, jako mechanické programátory automatických praček) typu A-120, řídící automatickou startovní sekvenci. Tím, že byla palubní síť pod napětím došlo po výměně při následném resetu programátoru k nechtěnému zážehu motoru 2. stupně. Příčinou bylo primárně pominutí řady bezpečnostních předpisů (např. vypuštění paliva před zahájením prací, odpojení palubní baterie). Příslušní pracovníci se pravděpodobně domnívali, že mají věci pod kontrolou a je tedy možné vyhovět nejvyššímu vedení neodkládat start rakety.", "section_level": 1}, {"title": "Zveřejnění.", "content": "Nehoda byla v Sovětském svazu, stejně jako ostatní informace z vývoje vojenských raket, dlouho přísně utajována a Nedělinova smrt byla oficiálně prezentována jako letecká nehoda. Přestože v západním tisku kolovaly nejasné pověsti o katastrofě již od 60. let, první informace o ní vyšly v sovětské tisku najevo až v dubnu 1989.", "section_level": 1}, {"title": "Filmový záznam.", "content": "Z průběhu katastrofy a odstraňování jejích následků se zachoval filmový dokument, který je však neúplný. Celý ho vidělo jen několik členů tehdejšího sovětského vedení a členové vyšetřovací komise. Ještě v průběhu vyšetřování bylo nařízeno dokument sestříhat a všechny vyřazené záběry zničit. Přesto však podává ucelené svědectví z průběhu tragédie.", "section_level": 2}, {"title": "Tradice.", "content": "Na památku katastrofy (a pravděpodobně také v souvislosti s pověrčivostí, neboť 24. října 1963, přesně o 3 roky později zde došlo opět k nehodě Koroljovovy rakety R-9A) se po tragédii na Bajkonuru 24. října neprováděly žádné starty raket, později bylo toto nařízení zrušeno. Tato tradice se však, až na výjimky, dodržuje dodnes.", "section_level": 2}], "src_summary": "Nedělinovou katastrofou je označován výbuch nově vyvíjené tajné vojenské balistické rakety R-16, který se odehrál 24. října 1960 na kosmodromu Bajkonur. S počtem 78 obětí se jedná o nejhorší katastrofu v dějinách vývoje raketové techniky. Na Západě se označuje po maršálu Nedělinovi, vrchnímu veliteli raketového vojska SSSR, který přípravu startu rakety osobně kontroloval a byl jednou z obětí katastrofy.", "tgt_summary": "The Nedelin catastrophe or Nedelin disaster was a launch pad accident that occurred on 24 October 1960 at Baikonur test range (of which Baikonur Cosmodrome is a part), during the development of the Soviet ICBM R-16. As a prototype of the missile was being prepared for a test flight, an explosion occurred when the second stage engine ignited accidentally, killing an unknown number of military and technical personnel working on the preparations. Despite the magnitude of the disaster, news of it was suppressed for many years and the Soviet government did not acknowledge the event until 1989. The disaster is named after Chief Marshal of Artillery Mitrofan Ivanovich Nedelin, who was killed in the explosion. As commanding officer of the Soviet Union's Strategic Rocket Forces, Nedelin was head of the R-16 development program.", "id": 463361}
{"src_title": "Wizo", "tgt_title": "Wizo", "src_document": [{"title": "Biografie.", "content": "Jochen Bix s kamarády založil skupinu „Wieso“ (znamenající „Proč“). O rok později změnili název na Wizo a v roce 1987 poprvé vystoupili před veřejností. V roce 1988 nahráli první demo snímek, v roce 1990 nahráli další. Bix pouze nazpíval několik skladeb, mimo jiné i „Breaking the Law“, cover od Judas Priest. Poté skupinu opustil a místo frontmana zaujal Axel Kurth. Později ve stejném roce založili vlastní vydavatelství, Hulk Räckorz a vydali EP \"Klebstoff\". V roce 1991 vydali album \"Für'n Arsch\". V roce 1992 vydali další album \"Bleib Tapfer\". Také zrealizovali singl „Roy Black ist tot“ jako pochybný tribut německé pop-star Royovi Blackovi k výročí jeho smrti. Skladba byl cover dětské písně s textem „Roy Black is dead, Roy Black is dead.“ Album bylo bulvárním deníkem Bild-Zeitung nazvané nejhorším CD roku. V roce 1994 vydali další album \"Uuaarrgh!\". O rok později nahráli desku \"Herrénhandtasche\" a vystupují na turné s Die Ärzte. V roce 1996 skupina změnila sestavu – Ingo Hahn nahrazuje bubeníka Charliho Zaska a vydavali nahrávku \"Doof wie Scheiße\". V roce 1997 vydávali s japonskou skupinou Hi-Standard EP \"Weihnachten stinkt!\". V roce 1998 na americkém labelu Fat Wreck Chords vydali EP „Kraut & Rüben“ obsahující skladby úspěšné v Německu, ale neznámé ve zbytku světa. Ve stejném roce Herr Guhl nahrazuje Inga na místě bubeníka. V září 2004 jako první v hudebním průmyslu vydali singl na USB klíči, obsahující také video, obrázky, texty a noty. V listopadu 2004 vydali album \"Anderster\" a po následujícím turné se rozpadli. Po obnovení činnosti (2009) v roce 2014 vydávají album \"Punk gibt′s nicht umsonst! (Teil III).\" V srpnu 2016 vydali své zatím poslední album \"Der.\" Tvorba WIZO byla charakteristická spojením humoru, politiky a rychlého, melodického punku, a skupina se tak řadí do německého hnutí známého jako „Fun-Punk“.", "section_level": 1}], "src_summary": "Wizo je německá punkrocková skupina, pocházející z Sindelfingenu. Vznikla v roce 1985. Typická pro ně byla směs politiky a humoru, stojí vždy přímo v opozici vůči nacismu, rasismu a fašismu. Rozpadli se v roce 2005, přičemž v roce 2009 byla činnost skupina obnovena", "tgt_summary": "Wizo () is a punk rock band from Sindelfingen, Germany that formed in 1985. Their messages run from political to humorous; the band espouses left-wing politics and describes themselves as \"against Nazis, racists, sexists, and other assholes!\" The band split up in March 2005 and reunited in November 2009. Wizo's music is characterised by a combination of humorous and political lyrics with a fast, melodic punk rock sound. Wizo is considered part of the German movement known as \"Fun-Punk\".", "id": 1431200}
{"src_title": "Tissot", "tgt_title": "Tissot", "src_document": [{"title": "Historie.", "content": "Tissot v roce 1853 představil první masově vyráběné \"kapesní\" hodinky, se kterými zažil Charles-Emile v roce 1858 v Rusku velký úspěch, po kterém se následně proslavili na celém světě. Svůj velkolepý úspěch prokázali ziskem dvou zlatých medailí v Ženevě roku 1896 a vítězstvím soutěže Grand Prix hodinářského průmyslu v Paříži v roce 1900. Další úspěch na sebe nenechal dlouho čekat. Přesně o 4 roky později vyrobili slavné \"carské\" hodinky pro důstojníka carské ruské gardy. Dvacátá léta 20. století znamenala pro firmu TISSOT obrovskou změnu ve výrobě hodinek. V roce 1917 vyrobili první \"náramkové\" hodinky pod názvem \"Princ\". Hodinky se těšily velkému úspěchu u evropských a ruských zákazníků, protože měly na tu dobu revoluční design zakřiveného pouzdra a číselné indexy ve stylu Art Deco. Právě proto se v roce 1991 a 2002 dočkaly reedice s quartzovým pohonem ve verzi pro dámy, tak i pro pány. V letech 1929-30 představila první \"antimagnetické\" hodinky, které byly odpovědí na rozšiřující se vliv nových technologií (telefonů a elektrických zařízení), které mohly negativně ovlivnit přesnost hodinek. Firma vytvořila také první \"plastové\" hodinky (\"Astrolon\" - 1971), jejichž pouzdro bylo z plastu, \"kamenné\" (\"Rock watch\" - 1985), vyrobené z alpské žuly, \"perleťové\" (\"Pearl watch\" - 1986), vyrobené z perel a \"dřevěné\" (\"Wood watch\" - 1987) s pouzdrem z dreva. V roce 1930 se firmy TISSOT a OMEGA na určitou dobu spojily a hodinky TISSOT-OMEGA z této éry jsou vyhledávanými sběratelskými předměty.", "section_level": 1}, {"title": "Současnost.", "content": "Od roku 1983 je členem představenstva The Swatch Group Ltd, které je největším výrobcem a distributorem hodinek na světě. V současnosti působí ve více než 150 zemích světa. Je oficiální časomírou a partnerem NASCAR, MotoGP a na mistrovstvích světa v cyklokrosu, motocyklů, šermu a ledním hokeji. TISSOT používá stroječky vysoké kvality (ETA), také kvalitní materiály (316L ocel, titan, 18 karátové zlato) a vůči poškrábání odolná safírová skla. Hodinky jsou voděodolné nejméně od 30 do 300 metrů. Společnost poskytuje náhradní díly a opravářské služby na období 10 let na všechny a až do 20 let na zlaté hodinky. TISSOT se v posledních letech stal známý svojí dotykovou technologií. \"T-Touch\" hodinky mají dotykové safírové sklíčko, kterým se ovládají funkce, jako třeba kompas, barometr, výškoměr, teploměr a stopky. Je možné je vidět i ve filmech a Mr. & Mrs. Smith. Firma TISSOT od svého vzniku až dodnes patří k jedněm z největších inovátorů mezi výrobci hodinek. Vynakládá nemalé finanční prostředky a hlavně úsilí na vývoj technologií svých stroječků, výzkum speciálních materiálů nebo celkové funkce hodinek. Proto se není co divit, TISSOT si našli příznivce i mezi nejznámějšími lidmi světa jako Elvis Presley, Nelson Mandela a Carmen Miranda.", "section_level": 1}], "src_summary": "Tissot je švýcarská hodinářská firma, kterou založil Charles-Felicien Tissot a jeho syn Charles-Emile. Svoji továrnu založili ve městě Le Locle (dodnes sídlo společnosti) ve Švýcarsku.", "tgt_summary": "Tissot SA () is a Swiss luxury watchmaker. The company was founded in Le Locle, Switzerland by Charles-Félicien Tissot and his son, Charles-Émile Tissot, in 1853. Since 1983, Tissot SA has been a subsidiary of the Swiss Swatch Group. Tissot is not associated with another Swiss watchmaking firm, Mathey-Tissot.", "id": 1574328}
{"src_title": "Pakudlanka jižní", "tgt_title": "Mantispa styriaca", "src_document": [{"title": "Popis.", "content": "Tělo má hnědožluté, dlouhé 12-25 mm. Křídla s rozpětím 25-30 mm jsou čirá s četnou žilnatinou. Předohruď má výrazně prodlouženou. Přední pár nohou je přetvořen na loupeživý (uchvacovací) orgán, podobně jako u druhů z řádu kudlanek.", "section_level": 1}, {"title": "Výskyt.", "content": "Vyskytuje se v severní Africe, v Asii od Turecka po Mongolsko a k severu až na jižní Sibiři. V Evropě se vyskytuje především na jihu a Českem prochází severní hranice jejího rozšíření. V Česku je velice vzácná, setkat se s ní lze jen na jižní Moravě. Relativně pravidelně bývá nacházena jen v národním parku Podyjí. Nalezena byla i v přírodní památce Turold. Dříve se vyskytovala i v národní přírodní památce Váté písky, ale pravděpodobně zde už vyhynula. Z Čech je zaznamenán jeden výskyt na Litoměřicku.", "section_level": 1}, {"title": "Způsob života.", "content": "Samička klade na podzim asi 300 vajíček, která jsou uchycena na dlouhé stopce. Larvy se vylíhnou ještě na podzim a nepřijímají potravu. Přezimovávají schovány ve štěrbinách kůry stromů. Po přezimování vyhledávají kokony pavouků, většinou z čeledi slíďakovitých, skákavkovitých nebo skálovkovitých, ve kterých se usídlují. V kokonech někdy ještě nějakou dobu čekají až pavoučci dospějí do potřebné velikosti a pak je vysávají zašpičatělým ústním ústrojím. Může vysávat i pavoučí vajíčka. Matka pavouků nechává pakudlanku v kokonu bez povšimnutí. Po druhém svlékání se larva mění v pohyblivou kuklu, která se prokouše z kokonu pavouka ven. Pavoučí samička až do této doby kokon hlídá. Venku se z kukly později vylíhne dospělá pakudlanka. Pakudlanka se vyskytuje na keřích nebo osamocených stromech. Živí se dravě, loví hlavně mouchy, které chytá za letu svými loupeživými končetinami. Pohyb jejích lapacích nohou je extrémně rychlý, což jim umožňuje lovit i rychlé a hbité letce.", "section_level": 1}, {"title": "Ohrožení a ochrana.", "content": "Pakudlanku ohrožuje hlavně ztráta biotopu například necitlivým zalesňováním nebo naopak odstraňováním solitérních keřů a stromů, které ke svému životu potřebuje. V ČR je druh chráněn podle zákona, přičemž jeho ochrana spočívá především v citlivém přístupu ke krajině.", "section_level": 1}], "src_summary": "Pakudlanka jižní (\"Mantispa styriaca\", synonymum \"Mantispa pagana\") je druh hmyzu z řádu síťokřídlých. V Česku je pakudlanka chráněna zákonem jako kriticky ohrožený druh.", "tgt_summary": "Mantispa styriaca, the Styrian praying lacewing, is a species of predatory mantidfly native to Europe. It is a yellow-brown insect as an adult and has multiple larval stages.", "id": 1186279}
{"src_title": "Maltézský psík", "tgt_title": "Maltese (dog)", "src_document": [{"title": "Etymologie.", "content": "Název plemene naznačuje, že pochází z ostrova Malta, protože přídavné jméno „maltese“ pochází ze semitského slova „malat“, které znamená útočiště nebo přístav. Tento semitský kořen se objevuje v celé řadě jmen přímořských míst; např. ve jménu jaderského ostrova Méléda, sicilského města Melita a také ostrova Malta.", "section_level": 1}, {"title": "Historie.", "content": "Předkové tohoto plemene žili v přístavech a přímořským městech centrálního Středomoří, kde lovili myši a krysy, které se nacházely ve velkém množství v přístavních skladištích a podpalubí lodí. První písemná zmínka existuje z roku 370 př. n. l., kde řecký spisovatel Kallimachos, dvorní básník Ptolemaiovců, tohoto psa označil jménem \"Canis Melitaeus\". Plinius starší lokalizoval původ plemene na Maltu a charakterizoval jej jako příjemného společníka místních dam. Aristotelés, který žil ve 4. století př. n. l., zmínil v seznamu psů známých v jeho době malé plemeno, jenž označil jako \"canes melitenses\". Římský básník Marcus Valerius Martialis napsal v 1. století n. l. báseň, ve které zmiňuje malého bílého psíka Issu jako přítele Publia. Toto plemeno bylo známé také ve starověkém Římě a jako oblíbený společník vdaných žen byl oslavován básníkem Strabónem. Obrazy maltézských psíků od mnoha renesančních malířů ukazují tohoto malého psíka v salónech po boku nejkrásnějších žen své doby. V 17. až 18. století se někteří chovatelé rozhodli vylepšit plemeno tím, že ho zmenší. Carl Linné v roce 1792 uvedl, že tito psi nakonec byli velikosti veverky. Původní plemeno křížením s jinými plemeny např. pudlů a miniaturních španělů nakonec téměř vyhynulo.", "section_level": 1}, {"title": "Charakteristické rysy.", "content": "Vyznačuje se bílou dlouhou rovnou srstí, která stále dorůstá, nemá podsadu, nelíná a nepáchne. Srst může mít až slonovinovou barvu a tolerují se i světle oranžové odstíny. Čenich musí být vždy černý, stejně jako tlapky. Ocas je nesen nad hřbetem. Výška v kohoutku se pohybuje od 20 do 25 cm, hmotnost 4–5 kg (někdy i méně). Držení těla je noblesní, psíci nesou hlavu vysoko a vznešeně. Oči musí být velké, tmavé a kulaté. Tělo je spíše podlouhlé, obdélníkového rámce, s širokým hrudníkem a vysoko nasazeným ocasem. Pohybuje se lehce, elegantně. Pro maltézské psíky jsou typické velice rychlé kroky v klusu. Je inteligentní, přítulný, má rád děti a dobře se vychovává. Vzhledem ke své inteligenci a vztahu k lidem je někdy více než je obvyklé citově navázán na své majitele a rodinné příslušníky, takže vyžaduje relativně více péče, mazlení a pozornosti. Snese se s ostatními psy, kočky a jiná drobná zvířata ovšem zahání, ale neublížil by jim. Je také hravý psík a dobře vycvičitelný, je možné s ním soutěžit v agility nebo se zúčastnit výstav. Feny zpravidla hárají 1-2 do roka, avšak krvavé skvrny mohou být nepatrné a minimální. Na křik a tvrdé zacházení reaguje panikou a úzkostí. Je velice učenlivý a bystrý. Bude šťastný kdykoli a kdekoli, pokud bude v náruči svých nejbližších. Přes svůj malý vzrůst má hodně elánu. Pro sport se však nehodí. Rád si hraje, zvládne i delší procházky, ale usedlý životní styl mu nedělá problém.", "section_level": 1}, {"title": "Péče.", "content": "Typické obtíže plemene jsou silné slzení, vytočený loket či vatovitá srst. Okolí očí je potřeba také pravidelně ošetřovat, protože vytékající slzy zbarvují a slepují srst. Je vhodné jej denně kartáčovat, česat a pravidelně koupat. Maltézský psík může být ostříhán nakrátko, v opačném případě mu naroste srst dlouhá a v takovém případě je o takovouto srst nutná zvýšená péče.", "section_level": 1}, {"title": "Vyřazující vady.", "content": "Podle standardu Mezinárodní kynologické federace (FCI) jsou vyřazujícími vadami:", "section_level": 1}], "src_summary": "Maltézský psík, někdy též maltézský pinč či maltézáček, je společenské psí plemeno původem z oblasti centrálního Středomoří z okolí ostrova Malta. Někdy je však původ uváděn v oblasti Jaderského moře a ostrova Mljet.", "tgt_summary": "The Maltese is a breed of dog in the toy group. It is thought to have originated in south-central Europe from dogs of spitz type. Despite the name, it has no verified historic or scientific connection to the island of Malta.", "id": 1228}
{"src_title": "George Stubbs", "tgt_title": "George Stubbs", "src_document": [{"title": "Život.", "content": "George Stubbs se narodil v Liverpooolu v rodině koželuha a obchodníka s kůžemi, v jehož obchodě žil a pracoval do 15-16 let věku. Po smrti otce v roce 1741 byl krátce v učení u jednoho malíře a mědirytce, ale jeho práce, spočívající především v kopírování děl jiných autorů, ho neuspokojovala, zde však jako autodidakt získal své znalosti. Ve 40. letech pracoval jako portrétní malíř a v letech 1745 – 1751 studoval anatomii v York County Hospital. Podle jeho vlastních údajů ho tato problematika zajímala již od dětství a tak jedna z jeho prvních prací (které se dochovaly) byly ilustrace knihy textů o porodnictví (1751). V roce 1754 podnikl svou první cestu, do Itálie. V roce 1756 si pronajal statek v Horkstow v Lincolnshire a strávil dlouhý čas studiem a pitváním koní. Roku 1759 přesídlil do Londýna a pracoval na svém díle \"The Anatomy of the Horse (Anatomie koní)\", které zveřejnil v roce 1766. Originály kreseb jsou dnes uloženy v Královské akademii umění. Již před zveřejněním tohoto díla se věnoval vědecky přesným vyobrazením koní. Od první zakázky pro vévodu z Richmondu, který si objednal tři velká plátna, měl Stubbs zajištěny příjmy – rychle vešlo ve známost, že jeho vyobrazení jsou mnohem preciznější nežli práce předchozích malířů koní (např. James Seymour, Peter Tillemans nebo John Wootton). Začal platit za oblíbeného malíře ve svém oboru a přišel tak k určitému bohatství, takže si mohl koupit dům v Marylebone, módní londýnské čtvrti, kde pak žil až do konce života.", "section_level": 1}, {"title": "Dílo.", "content": "Za jeho nejznámější dílo je považován obraz \"Whistlejacket\" (malba koní na přehlídce), který si objednal dvojnásobný premiér Charles Watson-Wentworth, vévoda z Rockinghamu (dnes vystavena v Národní galerii v Londýně). Další díla se nacházejí mimo jiné v Neue Pinakothek v Mnichově nebo ve Walker Art Gallery v Liverpoolu. Zhruba od roku 1760 vytvořil řadu obrazů individuálních nebo skupinových prostrétů koní, někdy doprovázených psy. Často maloval koně s jejich štolby, které často maloval i samostatně. Mezitím přijímal zakázky a na portréty osob, včetně skupinových portrétů. V letech 1761-1766 vystavoval v \"Society of Artists\", ale v roce 1775 přešel k prestižnější \"Royal Academy\". Stubbs maloval také exotická zvířata včetně lvů, tygrů, opic a nosorožců, které pozoroval v soukromých zvěřincích. Většina těchto prací vznikla v letech 1763-1780. Maloval rovněž obrazy s historickou tematikou, tyto obrazy však zůstávají většinou opomíjeny. Od roku 1760 se věnoval i technice emailu a doufal s ní dosáhnout komerčního úspěchu, ale tento podnik mu přinesl jen dluhy. Od roku 1770 tedy maloval portréty psů, později získával řadu zakázek na malování lovců s jejich psími smečkami. V roce 1780 vytvořil sérii pastorálních výjevů nazvaných \"Haymakers and Reapers\" (Sušiči sena a ženci) s tematikou žní, v roce 1790 se těšil patronaci waleského prince, jemuž v roce 1791 namaloval jezdecký portrét. Jeho poslední projekt, který započal v roce 1795, bylo srovnávací anatomické pojednání o struktuře lidského těla v porovnání s tělem tygra a tělem kura: patnáct rytin zřejmě z let 1804 až 1806. Projekt zůstal nedokončen – 10. června 1806 Stubbs v Londýně umírá.", "section_level": 1}, {"title": "Rodina.", "content": "Jeho synem byl George Stubbs Townly, rytec a grafik.", "section_level": 1}], "src_summary": "George Stubbs (25. srpna 1724, Liverpool – 10. července 1806, Londýn) byl britský malíř a vědec, proslulý obrazy s náměty zvířat, především koní. Byl jedním z nejvýznamnějších evropských malířů zvířat, kromě toho byl docentem anatomie člověka a zvířat v nemocnici v Yorku a publikoval řadu vědeckých prací na toto téma, mezi jiným knihu \"Anatomie koní\". Typický pro Stubbsovy malby je vědecký přístup při zobrazování zvířat, což činí jeho malby jedinečnými. Informace o Stubbsově životě do 35. roku jeho života jsou pouze kusé a opírají se o záznamy jeho kolegy Oziase Humphryho sepsané koncem Stubbsova života.", "tgt_summary": "George Stubbs (25 August 1724 – 10 July 1806) was an English painter, best known for his paintings of horses. Self-trained, Stubbs learnt his skills independently from other great artists of the eighteenth century such as Reynolds or Gainsborough. Stubbs' output includes history paintings, but his greatest skill was in painting animals, perhaps influenced by his love and study of anatomy. His most famous painting, \"Whistlejacket\", hangs in the National Gallery, London.", "id": 59188}
{"src_title": "Maserati Quattroporte", "tgt_title": "Maserati Quattroporte", "src_document": [{"title": "1. generace.", "content": "Maserati Quattroporte I, Tipo AM 107 a AM 107/A (1964–1969) Maserati Quattroporte I bylo poprvé představeno na Turínském autosalónu v roce 1963. Technická specifikace: Motor: vpředu, V8 cylinder @ 90° Vrtání: 88 mm × 85 mm (93.9 × 110 mm) Objem motoru: 4136 cc (4709 cc) Kompresní poměr: 8.5:1 Výkon: 235 k/5500 rpm (290 k/5200 rpm) Převodovka: 5stupňová manuální, volitelně 3 stupňová automatická Pneumatiky: přední 205 × 15, zadní 205 × 15 Hmotnost: 1700 kg (1650 kg) Rozměry (délka, šířka, výška): 5000 × 1720 × 1360 mm Maximální rychlost: 230 km/hod (245 km/hod) Počet vyrobených kusů: 770 Cena se v té době pohybovala kolem 3360 Euro za Tipo AM 107 a 3900 Euro za Tipo AM 107/A Maserati Quattroporte Frua, Tipo AM 121 (1974) Technická specifikace: Motor: 90 V8 AM 107.23.49 Vrtání: 93,9 × 89 mm Objem motoru: 4930 cm Výkon: 300 k při 5 500 ot./min. Krouticí moment: 49 kgm/4000 rpm Rozměry (délka, šířka, výška): 4905 × 1850 × 1150 mm Rozvor: 2700 mm Hmotnost: 1650 kg Zrychlení (0–100 km/hod): 6,8 s Maximální rychlost: 250 km/hod Počet vyrobených vozů: 2 Cena se v té době pohybovala kolem 13 000 Euro. Maserati Quattroporte Medici (1974) Prototyp navržený ve studiu Italdesign. Technická specifikace Motor: 90 V8 AM 107.23.49 Vrtání: 93,9 × 89 mm Objem motoru: 4930 cm Výkon: 300 k při 5500 ot./min. Krouticí moment: 49 kgm/4000 rpm Rozměry (délka, šířka, výška): 5220 × 1860 × 1370 mm Rozvor: 3100 mm Hmotnost: 1880 kg Zrychlení (0–100 km/hod): - Maximální rychlost: 250 km/hod Počet vyrobených vozů: 1 Cena se v té době pohybovala kolem 15 000 Euro", "section_level": 1}, {"title": "2. generace.", "content": "Maserati Quattroporte II, Tipo AM 123 (1976–1978) Druhá generace vznikla v době vlastnictví Maserati Citroenem. Jedná se čtyřdveřovou verzí Citroën SM s motorem z Maserati Merak. Design pochází od Bertoneho. Tato generace vznikla pouze ve 12 exemplářích a někdy nebývá řazena do vývojové linie řady Quattroporte. Technická specifikace: Motor: 90 V6 AM 114.50.30 Vrtání: 91,6 × 75 mm Objem motoru: 2965,4 cm Výkon: 210 k při 6000 ot./min. Krouticí moment: 31 kgm/4000 rpm Rozměry (délka, šířka, výška): 5200 × 1870 × 1400 mm Rozvor: 3070 mm Hmotnost: 1600 kg Zrychlení (0-100 km/hod.): 9,5 s Maximální rychlost: 200 km/hod Počet vyrobených vozů: 12 Cena se v té době pohybovala kolem 8000 Euro.", "section_level": 1}, {"title": "3. generace.", "content": "Maserati Quattroporte III, Tipo AM 330 (1979–1990) Návrh karoserie pochází ze studia Italdesign. Technická specifikace: Motor: 90 V8 AM 107.23.49 Vrtání: 93,9 × 89 mm Objem motoru: 4930 cm Výkon: 290 k při 5500 ot./min. Krouticí moment: 40 kgm/3000 rpm Rozměry (délka, šířka, výška): 4910 × 1890 × 1385 mm Rozvor: 2800 mm Hmotnost: 1950 kg Zrychlení (0–100 km/hod.): 7 s Maximální rychlost: 230 km/hod Počet vyrobených vozů: 2110 Cena se v té době pohybovala kolem 29 000 Euro. Maserati Quattroporte III Royale, Tipo AM 330/49 (1987–1990) Luxusnější, výkonnější a dražší verze Tipo AM 330. Technická specifikace: Motor: 90 V8 AM 107.23.50 Vrtání: 93,9 × 89 mm Objem motoru: 4930 cm Výkon: 300 k při 5500 ot./min. Krouticí moment: 41 kgm/3000 rpm Rozměry (délka, šířka, výška): 4910 × 1890 × 1385 mm Rozvor: 2800 mm Hmotnost: 1975 kg Zrychlení (0–100 km/hod.): 6,6 s Maximální rychlost: 240 km/hod Počet vyrobených vozů: 53 Cena se v té době pohybovala kolem 65 000 Euro.", "section_level": 1}, {"title": "4. generace.", "content": "Maserati Quattroporte IV (1994–2001) Čtvrtá generace Maserati Quattroporte, někdy také nazývané „malé Quattroporte\", vycházela z mnohem menší oblíbené řady biturb. Quattroporte IV byla veřejnosti představena na Turínském autosalónu v roce 1994. Design tohoto vozu pochází od známého italského designéra Marcela Gandiniho. Z jeho pera pochází také legendy typu Lamborghini Miura, Countach, Diablo, Lancia Stratos či Bugatti EB110. Gandiniho rukopis je snadno identifikovatelný ve zkoseném tvaru zadních blatníků (připomínají futuristické prvky Lamborghini Countach). Předchůdci této řady Quattroporte byli poměrně velcí a rozložití. Přestože byla vybavena výkonnými osmiválci, o dobré rozložení hmotnosti a opravdovém sportovním výkonu nemohla být řeč. Sportovní ambice nabízela mrštná Biturba a tuto ambici mělo nepochybně i Quattroporte čtvrté řady. Čtyři a půl metru dlouhá karosérie s klínovitým tvarem opravdu vypadá velmi kompaktně a uceleně. Zavěšení kol vycházelo z řady Ghibli II, a bylo patřičně modernizováno a důkladně otestováno vozy v seriálu Ghibli Cup. Přední kola používala závěsy McPherson, doplněné hydraulickými stavitelnými tlumiči a příčným stabilizátorem. Zadní zavěšení bylo nezávislé na pomocném rámu. Standardem byl samosvorný diferenciál. Agregáty byly modernizovanými verzemi motorů osazovaných do řady Biturbo (kromě vrcholného osmiválce, který debutoval v nekompromisním sporťáku Maserati Shamal - ovšem i tento V8 konstrukčně vychází z vidlicového šestiválce V6 4AC 24V. Zpočátku se Quattroporte vyrábělo se dvěma motory - šestiválci o objemech motoru 2.0 l a 2,8 l. Možná se ptáte, proč se pro Quattroporte vyráběly dva objemově rozdílné motory o podobném výkonu? Produkci Quattroporte s motorem 2.0 si vyžádala daňová politika italské vlády, která auta se zdvihovým objemem vyšším než 2000 cm³ výrazně zdražovala. Proto bylo například Quattroporte s 2.0 l motorem určeno výhradně pro italský trh a do Čech se nikdy nedovážela. Od roku 1996 se do tohoto typu montovaly motory V8 o objemu motoru 3,2 l s výkonem 247 kW (335 koní). Velkou výhodou tohoto motoru byl okamžitý záběr od nízkých otáček a plochá křivka točivého momentu, která mezi 2500 a 4900 rpm neklesala pod hodnotu 440 Nm. Agregáty byly odlévány z lehkých slitin a standardně vybaveny elektronicky řízeným vstřikováním a zapalováním. V litrovém výkonu, průběhu točivého momentu a odolnosti patřily tyto motory ve své době k absolutní světové špičce. Dvoulitr disponoval šestistupňovou převodovku Getrag, 2.8 měl pětistupňovou převodovku nebo příplatkový čtyřstupňový automat od německé firmy ZF. Výkonnostní parametry se u těchto ,Raket Trident“, jak o nich psal dobový odborný tisk (Automobil revue č.4 v roce 1997), se pohybovaly od 287–345 koní. Maximální rychlost kolem 280 km/hod. a zrychlení kolem 5,8 s na 100 km/hod. Od roku 1997 se vyráběla tzv.verze Evolutione, která měla za cíl ukázat snahy Fiatu o zvýšení kvality této řady. Přehled o počtu vyrobených vozů: Celkový počet vyrobených vozů v letech 1994–2001 je okolo 2841 vozů. Počet vyrobených vozů podle motorizací: Motor V6, 2.0, počet: 587 Motor V6, 2.8, automatická převodovka, počet: 668 Motor V8, 3.2, počet: 415 Období produkce: 1994–1998 Evoluzione, motor V6, 2.8, počet: 241 Evoluzione, motor V6, 2.8, automatická převodovka, počet: 148 Období produkce: 1997–2001 Evoluzione, motor V8, 3.2, počet: 258 Evoluzione, motor V8, 3.2, Automatic, počet: 524", "section_level": 1}, {"title": "5. generace.", "content": "Maserati Quattroporte V, Tipo M 139 AQ/340 (2003–2012) Pátá generace Maserati Quattroporte se vyrábí od roku 2003. Návrh karoserie dělal Pininfarina. V roce 2008 doznala tato verze výraznějších změn v podobě úprav kareserie, podvozku, motorové části a převodovky. Technická specifikace: Motor: 90 V8 Vrtání: 92 × 79,8 mm Objem motoru: 4244 cm Výkon: 400 k při 7000 ot./min. Krouticí moment: 46 kgm/3000 rpm Rozměry (délka, šířka, výška): 5052 × 1895 × 1438 mm Rozvor: 3064 Hmotnost: 1860 kg Zrychlení (0–100 km/hod.): 5,2 s Maximální rychlost: 275 km/hod", "section_level": 1}, {"title": "6. generace.", "content": "Maserati Quattroporte VI (2013–současnost) V roce 2012 Maserati představilo šestou generaci. Nové Quattroporte je dlouhé 5263 mm a široké 1948 mm. Rozvor narostl o 107 mm.", "section_level": 1}], "src_summary": "Maserati Quattroporte je luxusní automobil s čtyřdveřovou karosérií (Quattroporte = italsky čtvery dveře) typu sedan. Italská automobilka Maserati tuto řadu luxusních sportovních vozů vyrábí s malými přestávkami od roku 1963. Pátá generace se stala historicky nejprodávanější řadou Quattroporte. V současné době je v nabídce již šestá generace tohoto vozu.", "tgt_summary": "The Maserati Quattroporte () is a four-door full-size luxury sports saloon produced by Italian automobile manufacturer Maserati. The name translated from Italian literally means \"four doors\". The car is currently in its sixth generation, with the first generation introduced in 1963.", "id": 348535}
{"src_title": "Uri Cvi Greenberg", "tgt_title": "Uri Zvi Greenberg", "src_document": [{"title": "Biografie.", "content": "Uri Cvi Grinberg se narodil v štetlu Bialikamin (Bilyj Kamiň nebo Biały Kamień) v Haliči, do prominentní chasidské rodiny a vyrůstal ve Lvově (tehdy Lemberg) v tehdejším Rakousku-Uhersku (dnes Ukrajina). Některé z jeho básní v jidiš a hebrejštiny byly publikovány ještě když mu nebylo ani dvacet. V roce 1915 byl odveden do armády, aby bojoval v první světové válce. Po návratu do Lvova byl svědkem pogromů z listopadu 1918. Později se přestěhoval do Varšavy a Berlína. Ve Varšavě psal pro jidiš noviny Moment. Aliju do mandátní Palestiny provedl v roce 1924. Když vypukla druhá světová válka, byl stále v Polsku, ale podařilo se mu uprchnout. V roce 1950 se oženil s Alizou, se kterou měl dvě dcery a tři syny. K rodinnému příjmení přidal „Tur-Malka,“ avšak nadále používal Grinberg, aby tak uctil členy rodiny, kteří zahynuli během holocaustu.", "section_level": 1}, {"title": "Literární kariéra.", "content": "Po příchodu do Palestiny psal pro Davar, jedny z hlavních novin hnutí dělnického sionismu.", "section_level": 2}, {"title": "Politický aktivismus.", "content": "V roce 1930 Greenberg vstoupil do revizionistického tábora a reprezentoval revizionistické hnutí na četných sionistických kongresech a v Polsku. Po hebronském masakru, jenž byl součástí krvavých nepokojů v Palestině v roce 1929 se stal více militantním a vstoupil do Irgunu a Lechi. V roce 1931 patřil mezi editory nového deníku Chazit ha-am, napojeného na revizionisty. Greenberg předpovídal a varoval před zničením evropského židovstva. Věřil, že holocaust byl tragicky, ale z velké části nevyhnutelný výsledek židovské lhostejnosti k jejich osudu. Po vyhlášení izraelské nezávislosti v roce 1948 vstoupil do Cherutu pod vedením Menachema Begina. V roce 1949 byl zvolen do prvního Knesetu. O svůj poslanecký mandát přišel ve volbách v roce 1951. Po šestidenní válce v roce 1968 vstoupil do hnutí za Velký Izrael (nesprávný překlad hebrejského \"Erec Jisra'el Šlema\" – „Celá země izraelská“), které obhajovalo izraelskou svrchovanost nad Západním břehem Jordánu. Zemřel v Ramat Ganu, kde žil poslední léta svého života v bytě nabídnutém místní radou.", "section_level": 2}, {"title": "Ocenění.", "content": "V roce 1957 byla Greenbergovi udělena Izraelská cena za přínos hebrejské literatuře.", "section_level": 1}], "src_summary": "Uri Cvi Greenberg nebo též Uri Cvi Grinberg (: אורי צבי גרינברג, 22. září 1896 – 8. května 1981) byl izraelský básník, novinář a poslanec Knesetu za stranu Cherut. Pocházel z chasidské rodiny v Haliči a velmi jej ovlivnily protižidovské pogromy po první světové válce a hebronský masakr, jehož byl svědkem po alije do Izraele. Celá jeho rodina zahynula během holocaustu. Greenberg patřil mezi nejradikálnější příslušníky revizionistického hnutí a byl členem Irgunu a Lechi. V roce 1957 mu byla za přínos hebrejské literatuře udělena Izraelská cena.", "tgt_summary": "Uri Zvi Greenberg (; September 22, 1896 – May 8, 1981) was an acclaimed Israeli poet and journalist who wrote in Yiddish and Hebrew.", "id": 1434774}
{"src_title": "Kvant-1", "tgt_title": "Kvant-1", "src_document": [{"title": "Konstrukce modulu.", "content": "První dva úseky, laboratorní úsek a přechodová komora, byly hermetizovány. Za nimi se nacházel nehermetizovaný úsek vědeckých přístrojů, jehož základ tvořila tuhá příhradová konstrukce ve tvaru pravidelného osmiúhelníku. Laboratorní úsek měl tvar válce a na jeho povrchu byly nainstalovány radiátory termoregulačního systému. Jeho přední kónická část přecházela do spojovacího uzlu. Na opačné straně válcového úseku navazovala válcovitá přechodová komora zakončená pasivním spojovacím uzlem. Hlavní část vědeckého vybavení modulu Kvant tvořila observatoř \"Rentgen\" s hmotností 800 kg. Souhrnná hmotnost všech vědeckých přístrojů v modulu byla 1,4 tuny. Hermetizovaný prostor měl objem 40 m³. Zásobování elektrickou energií mu zabezpečovaly další části stanice, protože sám nenesl žádné solární panely (i když měl příchytky na jejich případné dodatečné upevnění).", "section_level": 1}, {"title": "Spojení se základním modulem stanice.", "content": "Kvant-1 odstartoval z kosmodromu Bajkonur 31. března 1987. Do vesmíru ho vynesla nosná raketa Proton-K. Vzletová hmotnost objektu byla 20 000 kg. 5. dubna byly zahájeny jeho přípravy na setkání a spojení se se základním blokem, prvním modulem Miru. Posádka Miru Jurij Romaněnko a Alexandr Lavejkin seděla při pokusu o spojení pro případ havárie ve skafandrech v transportní kosmické lodi Sojuz TM-2. Ve vzdálenosti 370 metrů od základního bloku se z Kvantu vysunula vodící tyč setkávacího zařízení. Přibližování pokračovalo až do vzdálenosti 200 metrů, kdy se tělesa vůči sobě pohybovala vzájemnou rychlostí 1,5 m/s. Potom ale došlo k vypojení řídícího systému a moduly se navzájem minuly o 10 metrů. Druhý pokus o spojení proběhl 9. dubna. V 00:35:58 UT se spojovací uzly Kvantu a základního bloku sice zachytily, ale nedošlo k hermetickému spojení těles. Při elektromechanickém přitahování modulu se posun zastavil ve vzdálenosti 375 mm z potřebných 384 mm. O dva dni později řídící středisko rozhodlo o neplánovaném výstupu posádky do otevřeného prostoru. Kosmonauti přeručkovali k zadní části stanice a kolem 20:43 UT oznámili řídícímu středisku, že plochy obou spojovacích uzlů asi o centimetr nedoléhají. Po odstranění spojovací tyče Kvantu a vzdálení těles se zjistilo, že příčinou byl textilní vak – podle jednoho zdroje sáček s hygienickými potřebami, podle jiného vak s odpadem, který se tam nedopatřením dostal. Kosmonauti předmět odstranili a očistili spojovací plochy. Potom, jako první lidé v historii, přímo sledovali automatické spojení modulů.", "section_level": 1}], "src_summary": "Kvant-1 nebo jen Kvant byl jeden z modulů kosmické stanice Mir, první specializovaný modul stanice. Jeho délka byla 5,8 metru a skládal se ze tří úseků. Měl dva spojovací uzly a čtyři průzory. Účelem modulu byly hlavně astrofyzikální pozorování, čemuž odpovídalo i jeho vybavení.", "tgt_summary": "Kvant-1 (; English: Quantum-I/1) (37KE) was the first module to be attached in 1987 to the Mir Core Module, which formed the core of the Soviet space station \"Mir\". It remained attached to \"Mir\" until the entire space station was deorbited in 2001. The Kvant-1 module contained scientific instruments for astrophysical observations and materials science experiments. It was used to conduct research into the physics of active galaxies, quasars and neutron stars and it was uniquely positioned for studies of the Supernova SN 1987A. Furthermore, it supported biotechnology experiments in anti-viral preparations and fractions. Some additions to Kvant-1 during its lifetime were solar arrays and the \"Sofora\" and \"Rapana\" girders. The Kvant-1 module was based on the TKS spacecraft and was the first, experimental version of a planned series of '37K' type modules. The 37K modules featured a jettisonable TKS-E type propulsion module, also called the Functional Service Module (FSM). The control system of Kvant-1 had been developed by NPO \"Electropribor\" (Kharkiv, Ukraine). After previous engineering tests with the Salyut 6 and Salyut 7 space stations (and temporarily attached TKS derived space station modules like Kosmos 1267, Kosmos 1443 and Kosmos 1686) it became the first space station module to be attached semipermanently to the first modular space station in the history of space flight. Kvant-1 was originally planned to be docked to the Salyut 7 space station, the plans however evolved to launch to \"Mir\", initially considered on board the Soviet \"Buran\" space shuttle, which finally changed to a launch to \"Mir\" by the Proton-K rocket.", "id": 548756}
{"src_title": "Bertrand Delanoë", "tgt_title": "Bertrand Delanoë", "src_document": [{"title": "Soukromý život.", "content": "Delanoë se narodil v tehdejším Francouzském protektorátu Tunisko v rodině geometra Augusta Delanoë a zdravotní sestry Yvonne rozené Delordové. V šesti letech se stal členem pěveckého sboru \"Petits Chanteurs à la Croix des Sables\". Ve věku 13 let se jeho rodina přestěhovala do Francie do města Rodez v departementu Aveyron, kde Bertrand Delanoë získal středoškolské vzdělání. Poté odešel na univerzitu v Toulouse, kde studoval práva a hospodářské vědy. Založil vlastní reklamní a komunikační agenturu, která mu umožnila ekonomickou nezávislost na politice. Dne 22. listopadu 1998 v televizním debatním pořadu \"Zone Interdite\" (Zakázaná zóna) na kanálu M6 se veřejně přihlásil ke své homosexualitě. V té době byl již významným komunálním politikem a senátorem. Je jedním z mála politiků, kteří jsou ochotni otevřeně hovořit o své citové orientaci. Delanoë sám se aktivně neúčastní v homosexuálním hnutí, podporuje však veřejně aktivity za rovnoprávnost a respekt gay menšiny. Mezi jinými z komunálních prostředků podporuje LGBT sdružení jako \"Act Up-Paris\", \"Centre Gay & Lesbien\" či \"SOS Homophobie\" a dále organizace bojující proti AIDS, neboť Paříž je od počátku 80. let 20. století v tomto směru jedním z nejpostiženějších měst v Evropě. Rovněž každoročně zahajuje Gay Pride v Paříži.", "section_level": 1}, {"title": "Politická kariéra.", "content": "Členem Socialistické strany se stal již v 21 letech v roce 1971. První politickou funkci získal ve svých 23 letech, kdy byl v Rodez zvolen sekretářem socialistické federace v departementu Aveyron. Díky svému řečnickému talentu začal pracovat ve stranické centrále PSF v Paříži. V komunálních volbách roku 1977 byl zvolen do městské rady v Paříži a spolu s ním i budoucí premiér Lionel Jospin. Ve volebním období 1981-1986 byl poslancem Národního shromáždění za 18. obvod. V té době se stal mluvčím Socialistické strany. V roce 1988 kandidoval za tento obvod opět, ale porazil jej tehdejší náměstek pařížského starosty Alain Juppé. V roce 1995 byl levicovým protikandidátem Jeana Tiberiho na post pařížského starosty. Ve volbách neupěl, vyhrál jen v šesti obvodech (ve 3.,10., 11., 18., 19. a 20.) z dvaceti. V září 1995 byl zvolen za Socialistickou stranu do senátu, kde se stal tajemníkem Výboru pro zahraniční věci a obranu. V době diskusí o registrovaném partnerství byl jeho stoupencem, ale odmítal jakoukoliv možnost manželství mezi osobami stejného pohlaví. Tento svůj názor změnil po zvolení pařížským starostou, když vyzval k zavedení manželství i mezi osobami stejného pohlaví. V roce 2001 proběhly v Paříži komunální volby. Na post pařížského starosty za pravicové Sdružení pro republiku kandidovali dosavadní starosta Jean Tiberi a Philippe Séguin, bývalý člen vedení Sdružení v departementu Vogézy. Za Socialistickou stranu se ucházeli Jack Lang, starosta města Blois a Bertrand Delanoë, který od roku 1993 vedl městskou socialistickou opozici, ale veřejnosti nebyl příliš známý. Když bylo Jacku Langovi nabídnuto místo ministra školství ve vládě Lionela Jospina, jediným kandidátem sdružených levicových stran (socialistů, komunistů a Hnutí občanů), zůstal Delanoë. Za zelené kandidoval Yves Contassot. Dne 18. března 2001 byl Bertrand Delanoë za přispění strany zelených zvolen ve druhém kole nástupcem Jeana Tiberiho. Od doby Pařížské komuny v roce 1871 tak stanul v čele města levicový politik. V letech 1871-1977 byla funkce pařížského starosty zrušena a v čele města stál prefekt jmenovaný vládou a v městské radě měla pravice vždy převahu. V letech 1977–1995 byl starostou Jacques Chirac a 1995–2001 Jean Tiberi, oba členové pravicového Sdružení pro republiku. Po zvolení starostou se Bertrand Delanoë vzdal svého senátorského mandátu. Dne 4. září 2007 Bertrand Delanoë oznámil úmysl kandidovat na starostu i v následujících komunálních volbách v roce 2008 a v těchto volbách opět zvítězil. V komunálních volbách v roce 2014 jej ve funkci starosty nahradila Anne Hidalgo, rovněž členka Socialistické strany.", "section_level": 1}, {"title": "Činnost na pařížské radnici.", "content": "V zahraniční je asi nejznámějším počinem starosty jeho nápad z roku 2002 o zřízení městské pláže na břehu Seiny. Tato akce, kdy je na měsíc uzavřena silnice na pravém břehu řeky a proměněna v promenádu s písečnou pláží, se opakuje každý rok. Tento nápad převzala časem i další města, jako Berlín, Brusel, Budapešť nebo Mety. Známým projektem byla rovněž kandidatura Paříže na pořádání letních olympijských her v roce 2012, kterou však získal Londýn. Delanoë se však nejvíce zasazuje o zkvalitnění ovzduší a snížení automobilové dopravy uvnitř města, k čemuž bylo zavedeno několik novinek. Na silnicích byly vybudovány speciální koridory, které mohou používat pouze autobusy městské hromadné dopravy, cyklisté a zásahová vozidla (požární, policejní a sanitní vozy). Dalším opatřením je dočasný zákaz automobilového provozu v některých ulicích (především o nedělích během celého roku a jeden měsíc v létě – kvůli pařížské pláži). Rovněž došlo k rozšíření pěších zón. V parkování, které činí ve městě velký problém, byl v roce 2001 zaveden nový tarif pro rezidenty (0,5 € denně) s cílem donutit obyvatele, aby méně jezdili autem. Od roku 2006 má více než 12000 podzemních parkovacích míst zvýhodněné sazby pro rezidenty. Zároveň bylo mnoho parkovacích míst v ulicích zrušeno, takže je hledání parkovacího místa obtížnější a dražší. S tím souvisí i zvýšení počtu cyklotras a zavedení systému půjčoven kol \"Vélib'\". O kola a stojany se stará firma JCDecaux, která má za to pronajaté reklamní plochy. Za jeho starostování rovněž pokračuje projekt pařížských tramvají. V roce 2006 byl zahájen provoz na linkách T3 a T4. V sociální oblasti Delanoë podporuje výstavbu sociálních bytů a zvýšení míst v jeslích. Jeho další projekt bylo zlepšené internetové připojení pomocí Wi-Fi, které je v Paříži zdarma k dispozici na 260 veřejných místech (parky, knihovny, úřady apod.). Síť \"Paris Wi-Fi\" byla zprovozněna v září 2007. Paříž se tak zapojila do projektu, jehož členy jsou také města San Francisco, Toronto, Singapur, Praha, Mexico City a Čennaí.", "section_level": 1}, {"title": "Atentát.", "content": "5. října 2002 se starosta účastnil akce \"Nuit Blanche\" (Probdělá noc), během které probíhá po celém městě řada kulturních aktivit. Delanoë byl přítomen na radnici, která byla v rámci akce otevřena veřejnosti a během výstavy na něj zaútočil muž s nožem. Útočník Azedine Berkane poté na policii vypověděl, že nenávidí politiky a zejména homosexuály. Delanoë požádal před svým převozem do nemocnice, aby slavnosti pokračovaly podle plánu. Jeho zranění nebyla kritická a po dvou týdnech mohl opustit nemocnici.", "section_level": 1}], "src_summary": "Bertrand Delanoë () (nar. 30. května 1950 v Tunisu v Tunisku) je francouzský politik, člen Socialistické strany, který v letech 2001–2014 během dvou funkčních obdobích zastával úřad starosty města Paříže. V roce 2014 jej v této funkci vystřídala dosavadní místostarostka Anne Hidalgo ze stejné politické strany.", "tgt_summary": "Bertrand Delanoë (; born 30 May 1950) is a retired French politician who was Mayor of Paris from 25 March 2001 to 5 April 2014. He is a member of the Socialist Party.", "id": 2090241}
{"src_title": "Steven Nagel", "tgt_title": "Steven R. Nagel", "src_document": [{"title": "Životopis.", "content": "Střední školu absolvoval v rodném Cantonu. Titul inženýra letectví získal na univerzitě v Illinois v roce 1969. Později, po absolvování pilotní školy se stal zkušebním letcem na základně Edwards Air Force Base v Kalifornii. V roce 1978 byl vybrán do výběru astronautů NASA jako astronaut – specialista. V té době byl již ženatý, bezdětný a měl hodnost kapitána letectví. V letech 1978 – 1979 zvládl výcvik astronautů v Houstonu a byl zařazen do jejich skupiny. V ní zůstal 14 let, během nichž čtyřikrát letěl do vesmíru, pokaždé s jiným raketoplánem. Zemřel po dlouhé nemoci v roce 2014 ve věku 67 let.", "section_level": 1}, {"title": "Lety do vesmíru.", "content": "Ve svých 38 letech se dostal na svou první výpravu raketoplánem, v té době byl již podplukovníkem. . Mise s označením STS-51-G (dle COSPAR 1985-048A trvala 7 dní. Posádka byla mezinárodní, sedmičlenná. Během letu vypustili družici Spartan. Téhož roku letěl znovu na let STS-61-A (COSPAR 1985-104A), opět sedmidenní let raketoplánem. Na palubě byla osmičlenná mezinárodní posádka a také laboratoř Spacelab. O šest let později letěl potřetí, jednalo se o šestidenní misi STS-37 (COSPAR 1991-027A). V ní byl Nagel, tč.již plukovník, velitelem pětičlenné posádky. Během letu mj.vypustili 15 tunovou družici GRO. Při svém posledním letu s raketoplánem mu bylo 46 let. Mise STS-55 (COSPAR 1993-027A) trvala 10 dní. Plukovník Nagel byl opět velitelem, v sedmičlenné posádce byli i dva astronauti z Německa a sebou si vezli laboratoř Spacelab. Let byl věnován práci v ní.", "section_level": 1}, {"title": "Lety v kostce.", "content": "Všechny čtyři lety startovaly na Floridě, mysu Canaveral, základna Kennedyho vesmírné středisko a končily přistáním na Nagelově domovské základně, kosmodromu Edwards v Kalifornii.", "section_level": 2}], "src_summary": "Steven Ray Nagel (27. října 1946 Canton, stát Illinois, USA − 21. srpna 2014) byl americký vojenský letec a astronaut. Ve vesmíru byl čtyřikrát.", "tgt_summary": "Steven Ray Nagel (October 27, 1946 – August 21, 2014), (Col, USAF), was an American astronaut, aeronautical and mechanical engineer, test pilot, and a United States Air Force pilot. In total, he logged 723 hours in space. After NASA, he worked at the University of Missouri College of Engineering as an instructor in its Mechanical and Aerospace Engineering Department.", "id": 725767}
{"src_title": "Šilutė", "tgt_title": "Šilutė", "src_document": [{"title": "Další objekty.", "content": "V centru města je evangelický luteránský kostel. Výška jeho věže je 50 m. U nádraží je katolický kostel Svatého kříže (neogotický, zděný, z roku 1854). Dále pravoslavná kaple Archanděla Mikoláše (lit. Arkangelo Mykolo koplyčia). Ve městě je nemocnice pro nemocné tuberkulózou, v západní části města je Šilutské muzeum, kulturní dům, na břehu Šyši se dochovala rezidence dvora Hugo Scheue, Okresní nemocnice s poliklinikou, starobinec, pošta (PSČ: LT-99001), 5 základních škol a 2 gymnázia, 2 hotely, městský park. Většina průmyslových objektů je soustředěna v severní části města.", "section_level": 1}, {"title": "Přírodní poměry.", "content": "V Šilutė je převažující mírné přímořské podnebí, je hodně srážek. V Šilutė je zaznamenáno několik klimatických rekordů:", "section_level": 1}, {"title": "Formování města a původ jeho názvu.", "content": "Obce, ze kterých se roku 1910 zformovalo nynější město (tehdy pod jménem nejvýznamnější části: Šilokarčema/Heydekrug) byly: Zájezdní hostinec Šilokarčema stál v polovině tehdy velmi důležité cesty Klaipėda - Tylže. V něm poutníci nechávali odpočinout koně, případně přepřahali nebo přespávali. Brzy se v okolí objevily i další hostince, kolem kterých se začali soustřeďovat rybáři, kupci a řemeslníci (jeden z nich pracoval i tamějšímu rodákovi Richardoi Kantovi, který byl pradědečkem slavného filosofa Immanuela Kanta). Nynější název Šilutė dostala až roku 1923 s ohledem na původní smysl názvu.", "section_level": 1}, {"title": "Ekonomika.", "content": "Nejstarší závod je „Šilutės Rambynas“ (vyrábí od roku 1842), vyrábí sýry a máslo. Podnik „Šilutės baldai“ (Šilutský nábytek) (založen roku 1890) vyváží 90 % své produkce do zahraničí. Podnik „Šilutės durpės“ (Šilutská rašelina) (založen roku 1882) každoročně exportuje 50 000 m³ rašeliny.", "section_level": 1}], "src_summary": "Šilutė (německy: Heydekrug, podle prvního litevského názvu Šilokarčema, což znamená \"krčma v boru\") je město v západní části Litvy, nedaleko Kurského zálivu a 8 km od ostrova Rusnė, 50 km na jih od Klaipėdy. Šilutė je okresní město, zároveň také hlavní město kraje, který se litevsky nazývá Pamarys (Pomoří) a také střediskem územní jednotky, nižší než okres, která se nazývá Seniūnija (starostenství/vojvodství) - Šilutského starostenství. V něm je ředitelství Regionálního parku Němenské delty. Město je Městskou památkou. Městem protéká řeka Šyša. Východní část města protíná železniční trať Klaipėda-Tilžė, která spojuje Klaipėdu přes pohraniční stanici Pagėgiai s Kaliningradskou oblastí Ruska. Osobní doprava je v současnosti (2010) zavedena pouze v úseku Klaipėda-Šilutė. Od 29. května 2011 byla osobní železniční doprava zrušena i v tomto úseku. Hlavní silniční směry: Některé vedlejší silnice:", "tgt_summary": "Šilutė (, previously \"Šilokarčiama\", ), is a city in the south of the Klaipėda County, Lithuania. The city was part of the Klaipėda Region and ethnographic Lithuania Minor. Šilutė was the interwar capital of Šilutė County and is currently the capital of Šilutė District Municipality.", "id": 168210}
{"src_title": "Oldenburské velkovévodství", "tgt_title": "Grand Duchy of Oldenburg", "src_document": [{"title": "Historie.", "content": "Po skončení napoleonských válek bylo na vídeňském kongresu Oldenbursko spolu s oběma jeho exklávami knížectvím Birkenfeld a bývalým biskupstvím Lübeck povýšeno na velkovévodství a vstoupilo do Německého spolku. V roce 1823 se vévodou resp. velkovévodou stal bývalý regent Petr Bedřich Ludvík Oldenburský jako Petr I. Oldenburský jenž však nikdy nepřijal titul velkovévody a vládl do své smrti jako vévoda Oldenburský a je přímým předkem všech po něm následujících panovníků Oldenburska. Po něm nastoupil v roce 1829 jeho syn Pavel Fridrich August Oldenburský jenž vládl do roku 1853. Po něm nastoupil jeho syn a vnuk Petra I. velkovévoda Petr II. Oldenburský, který vládl až do roku 1900 za jehož panování odstoupilo území při ústí řeky Jade Prusku k založení válečného přístavu Wilhelmshavenu, roku 1854 pak připojilo se k Německému celnímu spolku, kdežto Lübeck (knížectví) v záležitostech celních a poštovních příslušel k Dánsku. Zároveň připojeno bezprostředně k státu panství Kniphausen a Varel, r. 1863 a 1865 však marně prohlašovány nároky velkovévodské rodiny na Šlesvik-Holštýn. V roce 1866 se Oldenbursko postavilo rozhodně na stranu Pruska, vzdalo se všech práv na Šlesvik-Holštýn a postavilo své sbory k disposici Prusku, se kterým byla v roce 1867 sjednána vojenská konvence. V náhradu za tyto ústupky obdrželo 1 milion tolarů a holštýnský amt Ahrensböck a přistoupilo k Severoněmeckému spolku. V roce 1871 se stalo spolkovou zemí Německého císařství. V roce 1900 nastoupil jeho syn Fridrich August II. Oldenburský, jenž se stal posledním Oldenburským velkovévodou a v roce 1918 byl okolnostmi německé revoluce donucen abdikovat.", "section_level": 1}], "src_summary": "Oldenburské velkovévodství (německy \"Großherzogtum Oldenburg\") byl historický státní útvar, který vznikl dohodou na vídeňském kongresu po skončení napoleonských válek, navázalo kontinuálně na původní Oldenburské vévodství, jež bylo obsazeno Francií v roce 1810, ale povýšeno na velkovévodství a člen nového Německého spolku. Po celou dobu své existence až do roku 1918 bylo Oldenbursko monarchií, od roku 1918 až do svého zániku (kromě let nacismu) bylo svobodným státem Výmarské republiky.", "tgt_summary": "The Grand Duchy of Oldenburg () (also known as Holstein-Oldenburg) was a grand duchy within the German Confederation, North German Confederation and German Empire which consisted of three widely separated territories: Oldenburg, Eutin and Birkenfeld. It ranked tenth among the German states and had one vote in the Bundesrat and three members in the Reichstag. Its ruling family, the House of Oldenburg, also came to rule in Denmark, Norway, Sweden, Greece and Russia. The heirs of a junior line of the Greek branch are, through Prince Philip, Duke of Edinburgh, in the line of succession to the thrones of the United Kingdom and the other Commonwealth realms after Queen Elizabeth II. As common for German houses, the ruling branch of Oldenburg, which ruled as Dukes and later Grand Dukes, holds the headship by primogeniture of the entire House of Holstein-Oldenburg with all its cadet branches.", "id": 2431360}
{"src_title": "Jan Kapistrán", "tgt_title": "John of Capistrano", "src_document": [{"title": "Život.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Mládí a politická kariéra.", "content": "Jan (Giovanni) Kapistrán se narodil v obci Capistrano v italském pohoří Abruzzi, na území tehdejšího Neapolského království. Pocházel ze šlechtické rodiny, jeho otec však byl zavražděn, když bylo Janovi pět let. Nadaný chlapec vystudoval práva na univerzitě v Perugii, poté působil v Neapoli jako jeden ze soudců královského soudního dvora. Zde se stal oblíbencem ctižádostivého a krutého krále Ladislava I. Neapolského, který Jana roku 1412 jmenoval podestou města Perugie. Roku 1414 král Ladislav zemřel a Perugia byla napadena vojsky Carla Malatesty, vládce nedalekých měst Rimini, Cesena a Pesaro. Roku 1415 se Jan oženil, několik dní po svatbě však byl zajat Malatestovými vojáky a uvězněn v Rimini. Ve vězení se začal zajímat o teologii. Roku 1416 byl Malatesta poražen neapolským kondotiérem Braccem di Montone a Jan se dostal na svobodu. Po propuštění opustil mladou manželku (manželství kvůli Janovu zajetí zřejmě nebylo naplněno) a začal studovat u Bernardina Siensého. Ještě téhož roku 1416 vstoupil do řádu minoritů.", "section_level": 2}, {"title": "Kazatelská činnost.", "content": "Kapistrán byl zastáncem nejpřísnějších forem řeholního života, kladl velký důraz na požadavky chudoby, askeze a kazatelské činnosti, dokonce se snažil o reformu minoritského řádu v tomto duchu. Roku 1417 byl Kapistránův učitel Bernardin ze Sieny nařčen z kacířství a byl vyšetřován inkvizicí, Jan Kapistrán ho však dokázal před soudem obhájit tak brilantním projevem, že inkvizitor obvinění stáhl. Kapistrán byl skutečně bravurní řečník a brzy se proslavil jako kazatel. Pro své rétorické schopnosti byl svými současníky nazýván „apoštol Evropy“. Mezi lety 1420 a 1450 putoval po celé Itálii, hlásal pokání, střídmost a zavržení světských radovánek. Kázal latinsky, dvakrát až třikrát denně a jedno kázání trvalo déle než dvě hodiny. Mimo kazatelskou činnost se věnoval také psaní listů a traktátů, v nichž se projevují jeho přísné názory. Byl stoupencem neomezené papežské moci a odpůrcem myšlenek konciliarismu. Odmítal jakékoli směňování peněz, které označoval za lichvu, odsuzoval proto i bankovnictví, které právě na přelomu 14. a 15. století dosáhlo v italských městech značného rozšíření. Velmi tvrdě vystupoval proti všem heretikům včetně českých husitů. Založil rovněž několik nových klášterů a špitálů. Do roku 1450 kázal především na území Itálie. Roku 1450 se vypravil do německých a rakouských oblastí, cílem jeho cesty mělo být Polsko, Uhry, ale zejména České země. Na této cestě jej doprovázelo dvanáct mnichů, kteří měli za úkol tlumočit jeho kázání do němčiny a maďarštiny. Jeho kázání neměla mnoho společného s tím, co si dnešní křesťané představí pod pojmem kázání. Byla to velkolepá, výborně organizovaná představení pod širým nebem, připomínající současné happeningy nebo nábožensko politický míting.", "section_level": 2}, {"title": "Jan Kapistrán a České země.", "content": "Kapistránovým snem bylo obrácení husitských Čech na katolickou víru, prohlašoval, že buďto husity obrátí, nebo mezi nimi najde mučednickou smrt. Na konci léta a začátkem podzimu 1451 kázal Kapistrán na Moravě. V Brně nese jeho jméno kamenná kazatelna, z níž ale nikdy nekázal, na severní straně katedrály svatého Petra a Pavla v Brně. Velké úspěchy sklidil Kapistrán též před věřícími ve Znojmě. Následkem jeho kázání ke katolicismu konvertovalo několik tisíc moravských husitů. Jeho horlivost se obrátila vůči Židům, kteří byli roku 1454 z Brna i Znojma vyhnáni téměř na tři staletí (a „hlavním židovským městem“ Moravy se stal Mikulov). V návaznosti na Kapistránovu misi na Moravě byly v Brně i ve Znojmě založeny františkánské kláštery. Brněnský klášter stál v prostorách dnešních Denisových sadů a byl zničen během obléhání Brna Švédy roku 1645. Znojemský klášter byl založen na Dolním předměstí (později nemocnice na Vídeňské ulici), nicméně již roku 1534 se znojemští františkáni přestěhovali do hrazeného města k minoritům. Podobné účinky mělo Kapistránovo kázání na podzim 1451 i v Jemnici, jeho jméno nese památná lípa, nacházející se v areálu bývalého kláštera sv. Víta, pod kterou svá kázání údajně pronášel. Opakovaně se snažil proniknout do Čech, což mu však znemožnil tehdejší zemský správce Jiří z Poděbrad, dostal se pouze na rožmberská panství v jižních Čechách, odkud posléze přes Cheb a Lužici odjel do Slezska. Údajně kázal okolo roku 1452 v Krupce. Roku 1453 dokázal Kapistrán plamennými projevy strhnout na svou stranu doslova celé město Vratislav, které bylo později označováno za „Kapistránovu baštu“. Kázal zde několik týdnů proti husitům, Turkům a Židům, ale také proti přepychu a rozmařilému životu zdejších měšťanů. Jeho projevy vyvolaly obrácení bohatých měšťanů ke zbožnému životu, doprovázené pálením šperků, módních oděvů, hudebních nástrojů i stolních her. Jednalo se patrně o jakousi davovou hysterii, o čemž svědčí i následný, neobyčejně brutální protižidovský pogrom. Ještě během kazatelova pobytu bylo ve Vratislavi popraveno 13 Židů, kteří se při mučení přiznali k trávení studní a znesvěcování hostií. Ostatní Židé byli vyzváni, aby město opustili a zanechali zde majetek. Dne 4. července vypukl pogrom, při kterém bylo zavražděno 41 Židů a destíky dalších včetně rabína raději spáchali sebevraždu. O Kapistránově svárlivé povaze se tehdy mohl přesvědčit i mistr pražské univerzity Pavel Žídek. Ač katolík, dostal se roku 1453 do teologického sporu s Kapistránem a kazatel jej nechal ve Vratislavi uvěznit. Ve vězení Žídek strávil asi tři roky. Kapistrán byl tak horlivý ve svém protihusitském úsilí, že byl dokonce oficiálně napomenut vratislavským biskupem Joštem II. z Rožmberka. Kapistránův odkaz žil ve Vratislavi velmi silně i po jeho odchodu. Uvádí se, že kvůli jeho vlivu Vratislav roku 1458, kdy byl Kapistrán už dva roky mrtev, neuznala Jiřího právoplatným českým králem.", "section_level": 2}, {"title": "Boj proti Osmanské říši a smrt.", "content": "Roku 1456 se stal spolu s uherským vojevůdcem Jánosem Hunyadym vůdčí osobností křížové výpravy proti Osmanské říši. Hunyadyho vojsko bylo Turky obleženo ve strategicky významném Bělehradě, Kapistránova kázání dodávala obleženým Uhrům během náročného dvouměsíčního obléhání odvahu a morálně je posilovala. 22. července se Hunyadymu a jeho vojsku podařilo nečekaným výpadem odrazit osmanské vojsko a dobýt sultánův tábor, což mělo za následek vytlačení Turků zpět do Srbska. Připomínkou vítězné bitvy, která oddálila dobytí Uher Turky o 70 let, je dodnes polední zvonění na katolických kostelích na celém světě. Tento zvyk totiž zavedl papež Kalixt III. právě na připomínku osvobození Bělehradu. Mezi vyčerpanými vojáky však záhy vypukla epidemie moru, jíž podlehli jak Hunyady, tak i Kapistrán. Těžce nemocný kazatel požádal o převezení do nejbližšího františkánského kláštera ve městě Ilok, kde po několika dnech zemřel. Místo jeho posledního odpočinku není známo, patrně skončil v hromadném hrobě, jak to bývalo ve středověku při epidemiích běžné.", "section_level": 2}, {"title": "Svatost a jeho svátek v církevním kalendáři.", "content": "Přes svoji poněkud kontroverzní životní dráhu se Jan Kapistrán dočkal kanonizace. Rok, kdy byl kanonizován, je udáván různě – buď 1690, papežem Alexandrem VIII., nebo 1724 papežem Benediktem XIII. Roku 1890 byl jeho svátek poprvé zařazen do církevního kalendáře, a to na 28. března. V roce 1969 tento svátek přesunul papež Pavel VI. na 23. října, den světcovy smrti. Tradicionalisté si jeho svátek připomínají 28. března, podle církevního kalendáře v letech 1890 až 1969. S jeho jménem je spojováno na 2000 zázračných uzdravení.", "section_level": 1}, {"title": "Osobnost Jana Kapistrána.", "content": "Kapistrán byl nepochybně velmi zbožný, žil asketickým životem, zejména však vynikal jako sugestivní řečník. Jeho projevy dokázaly uchvátit a strhnout davy lidí. Vyznačoval se cholerickou až svárlivou povahou. Kritizován je jeho odpor vůči Židům, který se projevoval prostřednictvím nabádání k pogromům.", "section_level": 1}], "src_summary": "Svatý Jan Kapistrán či Jan Kapistránský ; (24. června 1386 Capistrano – 23. října 1456 Ilok u Vukovaru), byl mnich italského původu, misionář a generální vikář řádu sv. Františka. Neměl dobrý vztah k židům a jeho činnost zřejmě vedla k pogromu ve Vratislavi roku 1453. Po své kanonizaci se stal patronem právníků a sjednocené Evropy.", "tgt_summary": "Saint John of Capistrano (\"Italian\": San Giovanni da Capestrano, \"Hungarian\": Kapisztrán János, \"Polish\": Jan Kapistran, \"Croatian\": Ivan Kapistran\", Serbian\": Јован Капистран, Jovan Kapistran) (24 June 1386 – 23 October 1456) was a Franciscan friar and Catholic priest from the Italian town of Capestrano, Abruzzo. Famous as a preacher, theologian, and inquisitor, he earned himself the nickname 'the Soldier Saint' when in 1456 at age 70 he led a crusade against the invading Ottoman Empire at the siege of Belgrade with the Hungarian military commander John Hunyadi. Elevated to sainthood, he is the patron saint of jurists and military chaplains, as well as the namesake of the Franciscan missions San Juan Capistrano in Southern California and San Juan Capistrano in San Antonio, Texas.", "id": 2241107}
{"src_title": "Ole von Beust", "tgt_title": "Ole von Beust", "src_document": [{"title": "Život.", "content": "Ole von Beust je nejmladší ze tří synů Achima-Helge von Beust a Hanny von Beust. Rodiče museli v době Třetí říše z Německa uprchnout, neboť jeho matka měla židovské předky. Jeho otec byl prvním zemským předsedou Mladé unie (\"Junge Union\") v Hamburku. Beust užívá namísto svých původních rodných jmen Carl-Friedrich Arp pouze jméno Ole. Jedná se původně o přezdívku „\"Ole Pupp\"“ (což v dolnoněmčině znamená \"stará panenka\"), kterou pro něj v dětství používala jeho babička. Z této přezdívky si Beust nechal v dospělosti úředně přidělit další jméno, které používá. Ole von Beust odmaturoval v roce 1973 na hamburském waldorfském gymnáziu. V roce 1975 začal studovat právní vědy, které završil státními právními zkouškami v letech 1980 a 1983 a stal se právníkem. V srpnu 2003 Ole von Beust nejprve odvolal státního radu Waltera Wellinghausena kvůli služebnímu provinění a následně také senátora vnitra a druhého starostu Ronalda Schilla kvůli údajnému pokusu o vydírání. Podle Beusta chtěl Schill zabránit propuštění Wellinghausena výhrůžkou, že oznámí, že Beust má poměr s Rogerem Kuschem, který byl krátce před tím jmenován senátorem spravedlnosti. Beust tím prý slučuje politiku se svým soukromým životem. Beust a Kusch toto nařčení odmítli s tím, že jsou ve skutečnosti přátelé ze studií a že Beust pronajímá Kuschovi byt. O něco později Roger Kusch veřejně přiznal svou homosexualitu. O citové orientaci von Beusta veřejně promluvil jeho otec v rozhovoru pro časopis Welt am Sonntag 31. srpna 2003. Ole von Beust sám se k záležitosti vyjádřil v tom smyslu, že ze zpětného pohledu v tom vidí i pozitivní aspekty a že vše podstatné již řekl jeho otec.", "section_level": 1}, {"title": "Politická kariéra.", "content": "Beust vstoupil do CDU už ve svých 16 letech (1971) a roku 1973 se stal asistentem CDU v hamburském městském sněmu. V letech 1977-1983 byl zemským předsedou Junge Union. Od roku 1978 je Beust členem hamburského městského sněmu. Od roku 1992 je členem zemského předsednictva hamburské CDU, od roku 1998 také členem spolkového předsednictva CDU. Beust se stal v roce 1993 předsedou frakce CDU v městském sněmu a roku 1997 hlavním kandidátem CDU ve volbách, které i přes nárůst hlasů pro CDU (30,7%) nevedly k politické změně v Hamburku. Ale ani dosavadní koalice SPD (36,2 %) a menší Statt-Partei (3,5 %) nemohla dále vládnout, neboť Statt-Partei nepřesáhla hranici 5 % hlasů. Při volbách v roce 2001 sice utrpěla CDU za Beustova vedení ztrátu hlasů a dosáhla jen 26,2 %, zatímco SPD s 36,5 % zůstala nejsilnější stranou. Přesto mohl Beust vytvořit kolici s Partei Rechtsstaatlicher Offensive (19,4 %) a FDP (5,1 %). Dne 31. října 2001 byl Ole von Beust zvolen starostou Hamburku. Von Beust se stal po Kurtu Sievekingovi teprve druhým členem CDU na tomto postu. Jako svého zástupce si zvolil Ronalda Schilla (předseda PRO). Dne 9. prosince 2003 von Beust rozpustil vládnoucí koalici s FDP a PRO, neboť koalice po odstoupení Schilla a pěti dalších poslanců po srpnové aféře již neměla většinu. Zároveň vyhlásil nové volby na rok 2004. Volby do hamburského sněmu 29. února 2004 vyhrála CDU s 47,2 %, zatímco FDP a PRO nepřekročily hranici pěti procent a do městského sněmu se nedostaly. Ole von Beust obhájil post starosty. Ronald Schill po volební porážce opustil Německo a přestěhoval se do Brazílie. 1. dubna 2007 oznámil Ole von Beust, že v případě porážky proti svému vyzyvateli kandidátu SPD Michaelu Naumannovi ve volbách v roce 2008 odstoupí z politiky. Při volbách 24. února 2008 sice hamburská CDU ztratila asi 4,6 % hlasů, avšak s 42,6 % hlasů zůstala nejsilnější stranou v městském sněmu. Spolu se stranou Grün-Alternative Liste (9,6 %) vytvořila černo-zelenou koalici. Ole von Beust se stal starostou i pro třetí volební období (2008-2012), v srpnu 2010 ale z funkce odstoupil.", "section_level": 1}], "src_summary": "Ole von Beust, plným jménem \"Carl-Friedrich Arp Ole, svobodný pán von Beust\", (* 13. dubna 1955 Hamburg) je bývalý německý politik, člen CDU. Od 31. října 2001 do srpna 2010 zastával funkci starosty svobodného a hanzovního města Hamburk. Na období 1. listopadu 2007 až 31. října 2008 byl zvolen předsedou Spolkové rady. V období od 1. listopadu 2008 do 31. října 2009 byl Ole von Beust prvním místopředsedou Spolkové rady.", "tgt_summary": "Carl-Friedrich Arp Ole Freiherr von Beust, generally called Ole von Beust (born 13 April 1955), was a German politician who was First Mayor of Hamburg from 31 October 2001 to 25 August 2010, serving as President of the Bundesrat from 1 November 2007 on for one year. He was succeeded as mayor by Christoph Ahlhaus.", "id": 1477449}
{"src_title": "Ashley Greene", "tgt_title": "Ashley Greene", "src_document": [{"title": "Osobní život.", "content": "Narodila se Michele a Joeovi Greeneovým v Jacksonvillu. Matka pracuje v pojišťovnictví a otec je bývalý americký námořník, který nyní podniká. Studovala Wolfsonskou střední školu. Když jí bylo 17, přestěhovala se do Los Angeles v Kalifornii, kde studovala Lee Strasberg Institute. Má jednoho staršího sourozence Joea, který stále žije s rodiči v Jacksonvillu.", "section_level": 1}, {"title": "Kariéra.", "content": "Pracovala jako modelka pro firmy Vision NYC, New Englands Model Group, IMG Models, Spirit Agency, ID Models. Předváděla pro firmy Feng Junk, mark. a Satura. Chtěla se stát herečkou a v roce 2006 se jí to podařilo hostováním v seriálu \"Drzá Jordan, Žralok a Napálené celebrity\". Nejvíce se zviditelnila rolí \"Alice Cullenové\" v \"sáze Stmívání\", ve stejnojmenném filmu \"Stmívání (Twilight)\". Má za sebou i druhé pokračování ságy s názvem \"\", třetí film ze ságy\" , \"první část čtvrtého dílu a druhou část \".\" Film \"Skateland, \"ve kterém si zahrála roli Michelle Burkham měla premiéru na filmovém festivalu Sundance v roce 2010. S hercem Kellanem Lutzem, se kterým již hrála v sáze Stmívání, se na plátně znovu setkala ve filmu \"A Warrior's Heart,\" také si zahrála ve thrillerovém filmu \"Moje krev \"a \"Zjevení. \"Po boku Miley Cyrus a Demi Moore si zahrála ve filmu LOL v roce 2012. O rok později se objevila v historickém snímku \",\" o bývalém Manhattanském hudebním klubu.", "section_level": 1}, {"title": "Osobní život.", "content": "Od roku 2007 do roku 2009 chodila s hercem ze seriálu \"Super drbna\" Chacem Crawfordem. Mezi lety 2010-11 chodila se zpěvákem Joem Jonasem. Od května 2013 chodí s australským hercem Paulem Khourym. V roce 2018 se vzali.", "section_level": 1}], "src_summary": "Ashley Greene, celým jménem Ashley Michele Greene (* 21. února 1987 Jacksonville, Florida), je americká filmová a televizní herečka a modelka. Proslulost ji přinesla role Alice Cullenové ve filmu \"Stmívání\".", "tgt_summary": "Ashley Michele Greene (born February 21, 1987) is an American actress and model. She is known for playing Alice Cullen in the film adaptations of Stephenie Meyer's \"Twilight\" novels.", "id": 784883}
{"src_title": "Sophie Marceau", "tgt_title": "Sophie Marceau", "src_document": [{"title": "Osobní & profesní život.", "content": "(Sophie Marceau výslovnost - [Sofí Marsó]). Narodila se v Paříži jako druhé dítě prodavačky Simone a řidiče kamiónu Benoîta Maupua. Ve věku devíti let se její rodiče rozvedli, poté žila s otcem na předměstí. V roce 1980, ve věku čtrnácti let, začala svou filmovou kariéru, když ji režisér Claude Pinoteau obsadil do snímku \"Večírek\". Za roli v jeho pokračování \"Večírek 2\" (1982) pak získala Césara v kategorii nový herecký objev. Následně si zahrála v roce 1984 s francouzskými hvězdami Gérardem Depardieu a Catherine Deneuveovou ve filmu \"Pevnost Saganne\", a také s Jeanem-Paulem Belmondem ve snímku \"Veselé Velikonoce\" (1984). Na Mezinárodním festivalu romantického filmu roku 1988 byla za ztvárnění postavy ve filmu \"Šuani\" vyhlášena nejlepší romantickou herečkou. S další legendou filmu Philippem Noiretem se setkala při natáčení snímku \"D'Artagnanova dcera\" z roku 1994. Stejný rok se vrátila i na divadelní prkna rolí Elizy Dolittleové v \"Pygmalionu\". První zásadní postavou, která jí zajistila světovou známost, se stala princezna Isabela v historickém eposu \"Statečné srdce\" pod režijním vedením Mela Gibsona. Film získal pět Oscarů. Pak se objevila v roli Hippolyty v Shakespeareovské adaptaci \"Sen noci svatojánské\" (1999) vedle Michelle Pfeifferové a téhož roku byla obsazena do druhé významné role ve své kariéře. Tou se stala postava Bond girl Elektry Kingové v bondovce \"Jeden svět nestačí\" po boku Pierce Brosnana. Následovaly další snímky jako například \"Záhadná neznámá\", \"Síla odvahy\" (2007) nebo \"LOL\" (2008). Roku 2001 napsala poloautobiografický román \"Telling Lies\" a o rok později debutovala ve filmové režii snímkem \"Speak to Me of Love\" (2002), za který byla oceněna v kategorii nejlepší režisér na Montrealském světovém filmovém festivalu. V roce 1995 porodila syna Vincenta. Do roku 2001 byla vdaná za polského režiséra Andrzeje Żuławského, který je o dvacet šest let starší, a pod jehož vedením natočila několik filmů (např. \"La Fidélité\"). Po rozvodu se stal jejím partnerem producent Jim Lemley. Roku 2002 přivedla v Londýně na svět dceru Juliette. Jejím posledním partnerem byl herec Christopher Lambert, s kterým se v roce 2012 rozešla.", "section_level": 1}], "src_summary": "Sophie Marceau, rodným jménem \"Sophie Danièle Sylvie Maupu\" (přechýleně Marceauová, respektive \"Maupuová\"; * 17. listopadu 1966 Paříž, Francie) je francouzská herečka a režisérka, která získala popularitu hned svými prvními dvěma filmy \"Večírek\" (1980) a \"Večírek 2\" (1982). Celosvětově známou se stala zejména díky roli Bond girl Elektry Kingové v bondovce \"Jeden svět nestačí\" z roku 1999.", "tgt_summary": "Sophie Marceau (; born Sophie Danièle Sylvie Maupu, 17 November 1966) is a French actress, director, screenwriter, and author. As a teenager, Marceau achieved popularity with her debut films \"La Boum\" (1980) and \"La Boum 2\" (1982), receiving a César Award for Most Promising Actress. She became a film star in Europe with a string of successful films, including \"L'Étudiante\" (1988), \"Pacific Palisades\" (1990), \"Fanfan\" (1993), and \"Revenge of the Musketeers\" (1994). Marceau became an international film star with her performances in \"Braveheart\" (1995), \"Firelight\" (1997), and the 19th James Bond film \"The World Is Not Enough\" (1999).", "id": 1109455}
{"src_title": "Silke Spiegelburgová", "tgt_title": "Silke Spiegelburg", "src_document": [{"title": "Kariéra.", "content": "První mezinárodní úspěch zaznamenala v roce 2001 na mistrovství světa do 17 let v Debrecínu, kde získala zlatou medaili. O rok později skončila na juniorském mistrovství světa v jamajském Kingstonu na osmém místě. V roce 2003 se stala ve finském Tampere juniorskou mistryní Evropy. Reprezentovala na letních olympijských hrách 2004 v Athénách, kde ve finále skončila na děleném třináctém místě. V roce 2005 obhájila v litevském Kaunasu titul juniorském mistryně Evropy. 25. srpna 2005 překonala v německém Münsteru 448 cm, čímž vytvořila juniorský světový rekord, když o jeden cm vylepšila původní rekord Rusky Jeleny Isinbajevové z roku 2001. O rok později skončila osmá na halovém MS v Moskvě a šestá na evropském šampionátu ve švédském Göteborgu. V roce 2007 na halovém ME v Birminghamu se umístila výkonem 448 cm na pátém místě. V témže roce skončila na mistrovství Evropy do 23 let v Debrecínu na čtvrtém místě a postoupila do finále na světovém šampionátu v japonské Ósace. V něm však na základní výšce 435 cm třikrát neuspěla a skončila bez platného pokusu. Na letních olympijských hrách 2008 v Pekingu skončila ve finále sedmá, když překonala napotřetí 465 cm. Ve stejném roce vyhrála výkonem 470 cm na světovém atletickém finále ve Stuttgartu. V roce 2009 vybojovala na halovém ME v italském Turíně stříbrnou medaili, když si ve finále vytvořila výkonem 475 cm nový osobní rekord. Stejnou výšku překonala také Ruska Julija Golubčikovová, která však měla lepší technický zápis na nižší výšce a stala se halovou mistryní Evropy. Bronz vybojovala další Němka Anna Battkeová. Na světovém šampionátu v Berlíně skončila těsně pod stupni vítězů, na čtvrtém místě. Ve finále překonala 465 cm stejně jako Polka Monika Pyreková a Američanka Chelsea Johnsonová. Ty však měly lepší technický zápis a obě se podělily o stříbrnou medaili. Vinou zranění neodcestovala na halové MS, které se v roce 2010 konalo v katarském Dauhá. V letní sezóně získala stříbrnou medaili na evropském šampionátu v Barceloně, kde překonala 465 cm. Výše skočila jen Ruska Světlana Feofanovová, která zdolala 475 cm. Bronz vybojovala Němka Lisa Ryzihová.", "section_level": 1}, {"title": "2011–2012.", "content": "13. února 2011 vylepšila na mítinku BW-Bank v Karlsruhe hodnotu halového německého rekordu na 476 cm. Výšku o jeden centimetr níže poté překonala na halovém ME v Paříži a získala stříbrnou medaili, když nestačila jen na Polku Annu Rogowskou. V roce 2011 obsadila na MS v atletice v jihokorejském Tegu 9. místo a stala se celkovou vítězkou diamantové ligy. K triumfu ji stačilo 14 bodů, které vybojovala dvěma prvními a dvěma druhými místy. 15. ledna 2012 posunula v Leverkusenu hodnotu německého halového rekordu o další centimetr na 477 cm. Na halovém MS 2012 v tureckém Istanbulu však medaili nevybojovala, když ve finále překonala 465 cm, což stačilo na 4. místo. Těsně pod stupni vítězů skončila také na ME v atletice v Helsinkách, kde v deštivém finále bylo nad její síly překonání výšky 460 cm. Nakonec se podělila s Ruskou Savčenkovou o 4. místo. Dne 20. července 2012 vyhrála na mítinku Diamantové ligy Herculis v Monaku, kde poprvé v kariéře zdolala hranici 480 cm. Výkonem 482 cm vylepšila o dva centimetry hodnotu německého národního rekordu krajanky Martiny Strutzové z roku 2011 a posunula se na druhé místo letošních tabulek. Výše v letní sezóně 2012 skočila jen Američanka Jennifer Suhrová, která v americkém městě Champaign zvládla 483 cm. Na Letních olympijských hrách v Londýně však nedokázala uspět napoprvé na výšce 470 cm a zbývající dva pokusy si ponechala na výšku o pět centimetrů vyšší. Laťku na stojanech však dvakrát shodila a v celkovém součtu skončila znovu těsně pod stupni vítězů, na 4. místě. Stejného umístění dosáhla na mistrovství světa v Moskvě - výkonem 475 cm. V roce 2017 se výkonem 455 cm na mistrovství Německa kvalifikovala na světový šampionát v Londýně. Zde však zdolala v kvalifikaci laťku jen n výšce 435 cm a do finál se nedostala.", "section_level": 2}], "src_summary": "Silke Spiegelburgová (* 17. března 1986, Georgsmarienhütte, Dolní Sasko) je německá atletka, jejíž specializací je skok o tyči. V roce 2009 získala stříbro na halovém ME v Turíně a o rok později stříbro na ME v Barceloně. Stříbro vybojovala také na halovém ME 2011 v Paříži. Je držitelkou německých rekordů v hale (477 cm) i pod širým nebem (482 cm). Její starší bratr Richard se rovněž věnuje skoku o tyči.", "tgt_summary": "Silke Spiegelburg (born 17 March 1986 in Georgsmarienhütte, Lower Saxony) is a German pole vaulter. She is the younger sister of Richard Spiegelburg. She represented Germany at the Summer Olympics in 2004, 2008 and 2012, as well as having competed at the World Championships in Athletics. She is a European silver medallist in the event both indoors and outdoors. Spiegelburg showed her talent for the event from a young age, winning the World Youth title in 2001 before becoming the European Junior champion two years later. She competed at the 2004 Athens Olympics at the age of eighteen and set a world junior record for the pole vault in 2005. She is a two-time national champion in the event and holds the German indoor record with her mark of 4.76 metres.", "id": 675368}
{"src_title": "Irving Penn", "tgt_title": "Irving Penn", "src_document": [{"title": "Život a dílo.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Mládí.", "content": "Irving Penn studoval u ruského fotografa Alexeje Brodoviče na Philadelphia Museum School, kterou absolvoval v roce 1938. Pennovy kresby byly zveřejněny v časopisu Harper's Bazaar a je o něm známo, že také maloval. Během druhé světové války se stal známý svými módními fotografiemi modelek a glamouru. Penn mnoho let fotografoval módní snímky pro časopis \"Vogue\". Byl jedním z prvních fotografů, který komponoval subjekty proti prostému šedému nebo bílému pozadí a tuto jednoduchost používal velmi účinně. V exteriérech instaloval své jednoduché studio, na svislé kolmé tyče natáhl pozadí a vymodeloval ostrý roh. Situováním modelu do tohoto neortodoxního prostředí zvyšoval Penn dramatičnost portrétu, který je často „vklíněn“ do rohu. Penn se vždy snažil o absolutní zjednodušení a čistotu fotografického obrazu. Kolem portrétovaného nechával imaginární prostor, kde občas záměrně ukázal malý detail prozrazující, že jde o ateliér. Mezi jinými portrétoval například také osobnosti jako byli Martha Grahamová, Marcel Duchamp, Georgia O'Keeffe, W. H. Auden, Igor Fjodorovič Stravinskij, Marlene Dietrichová nebo modelka Karen Graham. Z českých modelek portrétoval pro titulní stránku \"Vogue\" například Karolínu Kurkovou. Penn místo studiového blesku využíval na většině svých portrétech přirozeného osvětlení z okna. Pro svou cestu do Nové Guiney a dalších míst si Penn vyrobil jednoduché přenosné studio se světlíkem směrovaným na sever s působivými výsledky. Portrétní snímky pořízené tímto způsobem vypadají téměř stejně jako jeho portréty celebrit, plně zkrášlené, přirozeně osvětlené, před neutrálním pozadím, jeho kmenoví náčelníci se etnograficky podobají modelům z 19. století. V roce 1950 se oženil se svou oblíbenou modelkou Lisou Fonssagrives a založil vlastní ateliér v roce 1953. Společně měli jednoho syna Toma.", "section_level": 2}, {"title": "Fotografický styl.", "content": "Jasnost, kompozice, pečlivé uspořádání objektů či lidí, lehkost, forma a jednoduchost je typický rukopis Pennových děl. V jeho fotografiích zátiší, objektů a nalezených zátiší se lze setkat s neobvyklým uspořádáním, jasností a mnoha detaily a podrobnostmi. Zatímco jeho printy jsou vždy čisté a jasné, Pennovy fotografované předměty se velmi liší. Častokrát pořídil své fotografie dlouho před tím, než je okolí začne oceňovat jako významná díla v „současném moderním pojetí“. Například řada jeho aktů modelek, které byly v rozmezí od tenkých až po buclaté nasnímal v letech 1949–1950, ale až do roku 1980 nebyly vystavovány. Jeho komponovaná zátiší jsou pečlivě uspořádané soubory potravin nebo předmětů. Tyto kompozice lze označit jako abstraktní souhru linií a objemu. V roce 1986 požádal Irving Penn českého fotografa Jiřího Poláčka, aby mu pomohl realizovat fotografování zvířecích lebek v Národním Muzeu v Praze. Společně s Dušanem Šimánkem Pennovi asistovali a zajišťovali vyvolání černobílých filmů 8x10 palců. Poláček vyjednával akci s muzeem a zajišťoval chod celé akce. Velkou lebkovýstavu přezvětšených zvířecích lebek předvedl Penn v New Yorku 1988–1989 jako Cranium architecture.", "section_level": 2}, {"title": "Odkaz.", "content": "Vydal mnoho knih, včetně nedávno vydané \"A Notebook at Random\", které nabízí velkorysý výběr fotografií, obrazů a dokumentů jeho práce. Pennova manželka Lisa Fonssagrives zemřela v roce 1992.", "section_level": 2}, {"title": "Výstavy a ocenění.", "content": "V roce 2002 se konala jeho samotná výstava 53 fotografií na Metropolitan Museum of Art. Motivem těchto děl jsou jednoduchá sochařská témata, jako například Venuše. V červenci roku 2005 vystavoval Penn v National Gallery of Art ve Washingtonu pod názvem \"Irving Penn: Platinum Prints\". V období od ledna do dubna 2008 vystavoval svých 67 portrétů v Morganovo Knihovně a muzeu v New York City pod názvem \"Close Encounters\". V září 2009 J. Paul Getty Museum plánuje vystavovat největší kolekci Pennových prací. Expozice \"The Small Trades\" obsahuje 252 velkoformátových portrétů z období 1950–1951, které vyfotografoval v New Yorku, Paříži a Londýně. Sbírky muzea Smithsonian American Art Museum vlastní jeho černobílý originál \"The Tarot Reader\" – fotografii z roku 1949 Jeana Patchetta a surrealistické malířky Bridget Tichenor. Pennův archiv fotografií, sbírka osobních předmětů a materiály vztahující se k jeho kariéře, jsou v držení Ryerson & Burnham Libraries v Institutu umění v Chicagu. Jeho práce byly vystavovány (nebo přímo jsou součástí sbírek) kromě jiných také v Muzeu moderního umění (MoMA) v New Yorku, Metropolitním muzeu umění, Národní galerii umění ve Washingtonu nebo v Institutu umění v Chicagu. V roce 1985 obdržel cenu Hasselblad Award a o dva roky později ocenění Kulturpreis der Deutschen Gesellschaft für Photographie (Cena za kulturu Německé fotografické společnosti).", "section_level": 1}], "src_summary": "Irving Penn (16. června 1917, Plainfield, New Jersey – 7. října 2009, New York) byl americký fotograf, který je známý svými portrétními a módními fotografiemi.", "tgt_summary": "Irving Penn (June 16, 1917October 7, 2009) was an American photographer known for his fashion photography, portraits, and still lifes. Penn's career included work at \"Vogue\" magazine, and independent advertising work for clients including Issey Miyake and Clinique. His work has been exhibited internationally and continues to inform the art of photography.", "id": 1780320}
{"src_title": "Dempster Highway", "tgt_title": "Dempster Highway", "src_document": [{"title": "Historie.", "content": "O výstavbě dálnice rozhodla kanadská vláda v roce 1958, cílem bylo zpřístupnit bohatá naleziště ropy v Beaufortově moři. Celá trasa byla dokončena v roce 1979, slavnostní otevření se konalo 18. srpna 1979 v yukonském Flat Creek. Jméno nese po inspektoru Williamu Dempsterovi z Královské jízdní policie, jenž jako mladý konstábl často jezdil se psím spřežením z Dawson City do Fort McPherson v Severozápadních teritoriích. Dálnice je jedinou silnicí v Kanadě, která překračuje severní polární kruh. Je dodnes jednou ze dvou takových na americkém kontinentě. Druhou je aljašská Dalton Highway v USA.", "section_level": 1}, {"title": "Průběh trasy.", "content": "Dálnice začíná přibližně 40 km (25 mil) východně od Dawson City, kde se odděluje od Klondike Highway, a pokračuje přes Ogilvie a Richardson Mountains až do Inuviku. Když je delta řeky Mackenzie v zimě zamrzlá, pokračuje dálnice ještě 194 kilometrů do Tuktoyaktuku na pobřeží Severního ledového oceánu. Přibližně v polovině délky v Eagle Plains je čerpací stanice a také možnost přenocování. Podél celé trasy se nachází jen dvě obydlená místa, osady Fort McPherson a Tsiigehtchic. Mnoho úseků dálnice vede po starých stezkách pro saně tažené psími spřeženími.", "section_level": 1}, {"title": "Provoz.", "content": "Dempster Highway bývá dvakrát ročně na několik týdnů uzavřena: během období tání, kdy se Mackenzie vylévá z břehů, a na podzim, kdy začíná opět zamrzat. Kvůli obtížným fyzikálním podmínkám v oblasti, kterou prochází, je konstrukce silnice unikátní. Těleso dálnice leží na štěrkovém loži, které jej izoluje od permafrostu. Síla štěrkové vrstvy se pohybuje od 1,2 do 2,4 metru.", "section_level": 1}], "src_summary": "Dempster Highway, také \"Yukon Highway 5\" nebo \"Northwest Territories 8\", je 738 kilometrů dlouhá dálková silnice se štěrkovým povrchem v kanadských Severozápadních teritoriích a v teritoriu Yukon, spojující dálnici Klondike Highway s městem Inuvik v deltě řeky Mackenzie.", "tgt_summary": "The Dempster Highway, also referred to as Yukon Highway 5 and Northwest Territories Highway 8, is a highway in Canada that connects the Klondike Highway in Yukon to Inuvik, Northwest Territories on the Mackenzie River delta. The highway crosses the Peel River and the Mackenzie Rivers using a combination of seasonal ferry service and ice bridges. Year-round road access from Inuvik to Tuktoyaktuk opened in November 2017 with the completion of the Inuvik-Tuktoyaktuk Highway, creating the first all-weather road route, connecting to the Canadian road network with the Arctic Ocean, in Canada. The highway is named for the famous Yukon Mountie William Dempster, who earned renown for discovering the fate of The Lost Patrol.", "id": 1057001}
{"src_title": "Podnikatelský inkubátor", "tgt_title": "Business incubator", "src_document": [{"title": "Definice.", "content": "Důležité je rozlišovat mezi podnikatelskými inkubátory a technologickými parky či výzkumnými centry. Technologické parky a výzkumná centra se zaměřují především na velké projekty, za kterými stojí mezinárodní korporace, státy, univerzity apod. Většina těchto zařízení nenabízí asistenční služby (pomoc s obchodním plánem, marketingem apod.), jenž jsou charakteristickými znaky podnikatelských inkubátorů. Nicméně, některé z nich nabízejí i programy inkubace, které se svou činnosti podnikatelským inkubátorům blíží. Další rozlišení je třeba dělat mezi podnikatelskými inkubátory a akcelerátory. Typickým a hlavním znakem je rozdílné zaměření. Inkubátor se zaměřuje na začínající společnosti v raném stádiu jejich vývoje a pomáhá jim s nastavením základních prvků podnikání, kdežto akcelerátor pomáhá již existujícím malým či středně velkým společnostem s akcelerací (proto akcelerátor) jejích vývoje, nalezení nových partnerů, optimalizací obchodního plánu či marketingu.", "section_level": 1}, {"title": "Historie.", "content": "První podnikatelské inkubátory se objevily ve Spojených státech na konci 50. let 20. století. Prvním impulsem, který stál za zrodem inkubátorů, byla snaha o využití starých nepoužívaných průmyslových prostor, které dříve sloužily pro masovou průmyslovou výrobu a které ke konci 50. let chátraly. Spolu se snahou o zlepšení aplikace výzkumů do reálného světa to vedlo k tomu, že v roce 1959 byl ve městě Batavia založen první podnikatelský inkubátor. Rozvoj konceptu inkubátorů však nastal až v 70. a 80. letech dvacátého století. Podle statistik z roku 2012 je ve světě v provozu více než 7000 inkubátorů.", "section_level": 1}, {"title": "Inkubátory v České republice.", "content": "V České republice nastal rozvoj inkubátorů o dost později. První inkubátory vznikaly už v 90. letech dvacátého století. Velký rozmach inkubátorů nastal až se vstupem České republiky do Evropské Unie s tím, jak se zpřístupnily strukturální fondu EU na pomoc podnikání. V České republice vznikl v rámci programu Podnikání a inovace i program Prosperita, které se zaměřuje, mimo dalších aktivit, i na podporu podnikatelských inkubátorů. Podle statistik agentury na podporu podnikání a investic, CzechInvest a jejich projektu na podporu českého startupového ecosystému CzechStartups.org fungují v České republice tyto inkubátory:", "section_level": 1}, {"title": "Nabízené služby.", "content": "Podnikatelský inkubátor nabízí řadu služeb, které se mohou lišit podle zaměření inkubátoru. Nejčastější nabízené služby jsou:", "section_level": 1}], "src_summary": "Podnikatelský inkubátor je buď soukromá obchodní společnost anebo instituce zřízená krajem či městem jako přidružené pracoviště vysokých škol a universit, která pomáhá novým a začínajícím společnostem (startupům) v době, kdy jsou tyto společnosti nejzranitelnější, tedy na začátku jejich podnikání. Inkubátor pomáhá tím, že poskytuje služby jako je například školení, jak správně nastavit obchodní plán či marketing, a další aktivity jako pronájem kancelářských prostor či poskytnutí kontaktů v daném oboru. Dalším smyslem inkubátorů je vytvářet pracovní místa a podporovat celkové podnikatelské prostředí v lokálních komunitách. Efektivita inkubátorů je ale i zpochybňována.", "tgt_summary": "A business incubator is a company that helps new and startup companies to develop by providing services such as management training or office space. The National Business Incubation Association (NBIA) defines business incubators as a catalyst tool for either regional or national economic development. NBIA categorizes their members' incubators by the following five incubator types: academic institutions; non-profit development corporations; for-profit property development ventures; venture capital firms, and combination of the above. Business incubators differ from research and technology parks in their dedication to startup and early-stage companies. Research and technology parks, on the other hand, tend to be large-scale projects that house everything from corporate, government or university labs to very small companies. Most research and technology parks do not offer business assistance services, which are the hallmark of a business incubation program. However, many research and technology parks house incubation programs. Incubators also differ from the U.S. Small Business Administration's Small Business Development Centers (and similar business support programs) in that they serve only selected clients. Congress created the Small Business Administration in the Small Business Act of July 30, 1953. Its purpose is to \"aid, counsel, assist and protect, insofar as is possible, the interests of small business concerns.\" In addition, the charter ensures that small businesses receive a \"fair proportion\" of any government contracts and sales of surplus property. SBDCs work with any small business at any stage of development, not only startup companies. Many business incubation programs partner with their local SBDC to create a \"one-stop shop\" for entrepreneurial support. Within European Union countries there are different EU and state funded programs that offer support in form of consulting, mentoring, prototype creation and other services and co-funding for them. TecHub is one of examples for IT companies and ideas. In India, the business incubators are promoted in a varied fashion: as Technology Business Incubators (TBI) and as Startup Incubators—the first deals with technology business (mostly, consultancy and promoting technology related businesses) and the later deals with promoting startups (with more emphasis on establishing new companies, scaling the businesses, prototyping, patenting, and so forth). The mission on creating specific innovations among the young minds of researchers via. 101 specialized incubators has been boosted in various parts of India through AIM-India. For instance, AIC-IIITKottayam, a Startup-based Incubator, specializes in IoT Cloud research jointly with world class incubators from Germany, US, Austria, and so forth.", "id": 1740630}
{"src_title": "Rastatt", "tgt_title": "Rastatt", "src_document": [{"title": "Historie.", "content": "Místo bylo poprvé písemně zaznamenáno jako vesnice k roku 1084 v rukopisu kláštera benediktinů v Hirsau. Na tržní místo bylo vysazeno roku 1404. Tehdy Rastatt získal tržní práva od německého protikrále Ruprechta Falckého (1352–1410) a stal se střediskem obchodu s (rýnským) vínem, solí či dřevem. Na počátku 18. století, po zničení původního hlavního města v blízkém Baden-Badenu (zničeno Francouzi roku 1689 při válce o falcké dědictví), se město stalo novou rezidencí markrabat z Baden-Badenu ze starobylé dynastie Zähringenů. Za své hlavní sídlo si je zvolil markrabě Ludvík Vilém I. Bádenský (správně Bádensko-Bádenský,1655–1707), známý vítěz nad Turky. Ten zde, se svou chotí Františkou Sibylou Augustou princeznou Sasko-Lauenburskou (často nesprávně jen Sibylou Augustou, 1675–1733), budoval od roku 1700 (místo v roce 1698 rozestavěného loveckého zámku od architekta D. E. Rossiho) rezidenční celek opevněného města a rozlehlého barokního zámku (dnešní Schloss Rastatt neboli Residenzschloss Rastatt). Jeho předobrazem byl rezidenční komplex a město francouzsko-navarrských králů ve Versailles. Podobně jako ve Versailles, vychází od čestného dvora zdejšího zámku tři hlavní ulice (jedna příčná a dvě šikmé). Sám komplex zámku je půdorysně Versailles též přizpůsoben. Na plánování a stavbě zámku i na výstavbě města se podílel ze začátku významný, již výše zmíněný, italský architekt Domenico Egidio Rossi (1659–1715), působící před tím dlouhodobě v Čechách. Z Čech dorazila i početná řemeslnická a umělecká komunita, např. rodina Rohrerových. Stavba zámku pokračovala zprvu natolik rychle, že se v dokončených částech, mohla už roku 1705 usídlit markraběcí rodina Ludvíka Viléma. V té se narodilo devět potomků, ale dospělosti se dožili jen dva bratři (pozdější níže zmíněná markrabata) a jejich jediná sestra. Předtím rodina dlela převážně ve svém druhém hlavním zámeckém areálu v západočeském Ostrově u Karlových Varů (původně rezidence sasko-lauenburských vévodů), místě dětství a mládí markraběnky Františky Sibyly Augusty. Tam oba manželé Bádenští po roce 1690 přestavovali a vylepšovali zámecké budovy ostrovského zámku s rozlehlými a evropsky proslulými francouzskými zahradami. Řada tamních uměleckých sbírek byla do Rastattu následně převezena. Na počátku roku 1707 zemřel Ludvík Vilém I. a jeho nástupcem se stal jeho nejstarší syn, pouze několikaletý Ludvík Jiří. Poněvadž byl nedospělý, ujmula se na plných 20 let vlády, jako regentka, jeho matka Františka Sibyla Augusta Sasko-Lauenburská. Ta ale téhož roku musela před francouzskými armádami uprchnout z nedokončeného Rastattu, aby se sem na delší obdobi vrátila až v roce 1715. Markrabství Baden-Baden se totiž opět stalo místem, zapojeným do válek, tentokrát do válek o španělské dědictví. Po svém návratu pokračovala regentka v dokončení města i zámku (jehož větší stavební část, kromě např. výzdoby, byla hotova již roku 1707). Nedaleko Rastattu vystavěla regentka též pěkný dvoupatrový zámek Favorite jako své letní sídlo. Okolo něj zřídila zahradu a park s několika stavbičkami. Ve městě, při zámku, zbudovala i patrový zámeček (pavilon) Pagodenburg či různé církevní stavby, jako byla kopie Einsiedelnské kaple. Od roku 1727 vládl bádensko-bádenskému státečku Františčin lovumilovný syn Ludvík Jiří, jenž zámek (vybavení) dokončil. Zemřel ale roku 1761 jako bezdětný a vlády se ujmul jeho, stejně bezdětný, mladší bratr August Jiří, kdysi církevní hodnostář. Po vymření markrabat z Baden-Badenu, kteří vymřeli roku 1771 zmíněným Augustem Jiřím, přešlo dosud katolické markrabství na druhou větev zdejších Bádenských, na protestantská markrabata z Baden-Durlachu. Ti obě sousední země opět sjednotili v markrabství Bádensko. Roku 1776 zde byla založena univerzita, ale Rastatt přestal být rezidencí, neboť nová markrabata a posléze velkovévodové Bádenští sídlili jinde (v nedalekém Karlsruhe). Od této doby zdejší nádherný zámek postupně chátral a jeho vybavení a sbírky byly v několika vlnách odváženy. Přesto zde až do první poloviny 19. století občas bádenská dynastie Zähringenů přebývala, a tak roku 1818 mohl v zámku zemřít její tehdejší představitel – mladý bádenský velkovévoda Karel Ludvík Fridrich (1786–1818). Město bylo v 18. století též místem dvou mírových kongresů, v roce 1714 v něm byl podepsán známý Rastattský mír, který ukončil válku o dědictví španělské (mezi Francouzi a Rakušany). Další mírový kongres se v zámku konal za tzv. Napoleonských válek v letech 1797–1799 (mezi revolučními Francouzi a Římskoněmeckou říší). V 19. století, od roku 1842, bylo město přebudováváno na říšskou pevnost (její hradby se bouraly až v 90. letech 19. století) a sídlem vojenské posádky Rastatt zůstal až do 1. světové války. Kvůli tomu byla zrušena a částečně, v okrajových částech, rozparcelována i původní zámecká francouzská zahrada. Ta byla obnovena až po 1. světové válce v umenšené podobě (na místě vojenského cvičiště před zahradním průčelím zámku) jako nový městský park. Také zámek sloužil částečně eráru. Za 2. světové války bylo město v roce 1944 a počátkem roku 1945 bombardováno Spojenci, ale většina historických budov v barokním centru se zachovala a utržila jen mírné škody. Po roce 1964 byl zdejší rezidenční zámek, spolu s přilehlou francouzskou zahradou, postupně obnovován a od roku 1989 slouží opět plně veřejnosti jako zpřístupněná památka.", "section_level": 1}, {"title": "Současnost.", "content": "Od roku 1992 sídlí ve městě továrna na osobní vozy automobilky Mercedes-Benz. Zdejší motorest na dálnici je oblíbenou zastávkou dálkových linek autobusů.", "section_level": 1}], "src_summary": "Rastatt je velké okresní město v Německé spolkové republice, ležící ve spolkové zemi Bádensko-Württembersko, nedaleko francouzských hranic, asi 22 km jihozápadně od Karlsruhe a asi 12 km od Baden-Badenu. Rozkládá se na řece Murg, 6 km nad jejím soutokem s Rýnem a má přes 48 000 obyvatel (2015).", "tgt_summary": "Rastatt () is a town with a baroque core, District of Rastatt, Baden-Württemberg, Germany. It is located in the Upper Rhine Plain on the Murg river, above its junction with the Rhine and has a population of around 50,000 (2011). Rastatt was an important place of the War of the Spanish Succession (Treaty of Rastatt) and the Revolutions of 1848 in the German states.", "id": 1691947}
{"src_title": "První Francouzská republika", "tgt_title": "French First Republic", "src_document": [{"title": "Konec monarchie ve Francii.", "content": "Pod vedením Národního shromáždění, které se drželo u moci před vyhlášením republiky, vedla Francie válku s Pruskem a Rakouskem (nejedná se zatím o Rakouské císařství, to vzniklo až v roce 1804, ale o arcivévodství). V červnu 1792 vydal brunšvický vévoda Karel II. Vilém Ferdinand manifest, v němž prohlásil, že srovná Paříž se zemí, pokud se cokoli stane králi Ludvíku XVI. Zatímco pruská armáda pochodovala k městu, došlo v Paříži k povstání. Občané zaútočili na Tuilerijský palác, kde zabili (a ke všemu znetvořili) 600 příslušníků švýcarské gardy a dožadovali se okamžitého odstranění krále. Strach z odvety monarchistů a kontrarevolucionářů způsobil, že v prvním záříjovém týdnu roku 1792 davy Pařížanů vtrhly do městských věznic a zabili více než polovinu vězňů. Šlechtici, duchovní a političní vězni byli přímo ve svých celách oběšeni, ubodání nebo ubiti k smrti. Tato událost vešla ve známost jako Zářijové masakry.", "section_level": 1}, {"title": "Národní konvent.", "content": "Výsledkem veřejného násilí a politické nestability v křehké konstituční monarchii bylo zvolení šesti zástupců Národního shromáždění, kteří měli dohlédnout na nové volby. Jejich výsledkem bylo založení Národního konventu, jenž měl dva cíle - potlačit monarchii a vydat novou ústavu. Vůbec prvním činem Konventu bylo vyhlášení republiky a následné zbavení krále veškeré politické moci. Král, tou dobou již obyčejný občan nesoucí rodinné jméno Kapet, byl postaven před soud za zločiny velezrady. Soud započal v prosinci 1792, 16. ledna 1793 byl Ludvík Kapet shledán vinným v rozsahu obžaloby a 21. ledna popraven gilotinou. V zimě 1792 a na jaře 1793 byla Paříž zachvácena nepokoji z blížícího se hladomoru. Konvent, zaneprázdněný válkou, napravil problém až ke konci jara založením Výboru pro veřejné blaho, vedeným Maximilienem Robespierem. Výbor dostal smělý úkol - vypořádat se s enragéty, malými dodávkami jídla a nepokoji, vzpourou ve Vendée a Bretani, nedávnými porážkami armády a dezercí velících důstojníků. Patrně však nejznámější činností Výboru je založení politiky teroru, přičemž gilotina začala srážet hlavy nepřátel republiky čím dál častěji. Začíná tak období známé jako Hrůzovláda. Navzdory rostoucí nespokojenosti s Národním konventem jako hlavou republiky byla v srpnu schválena ústava (Ústava z roku 1793). Nicméně Výbor byl stále viděn jako \"nouzová\" vláda, a proto mu byla podřízena i Deklarace práv člověka a občana z roku 1789. Pokračoval v tisícovkách poprav reálných i domnělých nepřátel republiky, a to až do bodu, kdy gilotina vešla ve známost jako \"národní břitva\" - protože se zdálo, že dopadá na krk každého. Zákony a politika Výboru přenesla revoluci do neočekávaných rozměrů - představil revoluční kalendář, uzavřel kostely v Paříži a jejím okolí jako součást dechristianizace, soudil a nakonec i popravil Marii Antoinettu a vydal Zákon o podezřelých. Pod Robespierrovým vedením byla řada členů revoluční stran a seskupení popravována jako například hébertisté a dantonisté, z nichž mnozí bývali Robespierrovými blízkými přáteli. Válka se pro Francii začala vyvíjet dobře až v roce 1794, částečně zásluhou mladého vojenského génia, Napoleona Bonaparte. Mnoho lidí v Národním konventu volalo po ukončení teroru, ale Robespierre nesouhlasil. Mezi masovými popravami, strachem a Festivalem rozumu, tu v půli roku 1794 bylo \"obrovské nadšení pro ukončení vlády teroru, jenomže nikdo nedokázal vyřešit, jak na to. Jedinou věcí, která by dokázala teror ukončit, a zároveň jedinou, na které se dokázali shodnout, bylo odstranění Robespierra.\" Byl popraven 28. července 1794.", "section_level": 1}, {"title": "Direktorium.", "content": "Po pádu Robespierra byl klub jakobínů uzavřen a přeživší girondisté se vrátili k moci. V srpnu vydal Konvent ústavu (Ústava roku 1795). Obnovili tak svobodu vyznání, začali propouštět vězně, ale co bylo nejdůležitější, připravili volby do nového legislativního orgánu. Tak bylo 3. listopadu 1795 ustanoveno Direktorium, pod jehož vedením se Francie přijala dvoukomorový systém vlády, skládající se z vyšší Rady starších (250 členů) a nižší nazvané Rada pěti set (500 členů). Výkonná moc byla svěřena do rukou pěti mužů, tzv. Direktoria (od něj dostalo toto historické období své jméno). V důsledku vnitřní nestability a pohrom francouzských armád v letech 1798–1799 nevydrželo Direktorium déle než čtyři roky.", "section_level": 1}, {"title": "Konzulát.", "content": "Vláda se rozpadla po převratu 18. brumaira v roce 1799, po němž následovalo období známé jako Francouzský konzulát. Samotní členové direktoria, vědomi si své klesající moci, převrat naplánovali společně s Napoleonem Bonapartem, jenž se později stal Prvním konzulem republiky. Krátce na to se však prohlásil císařem, čímž skončila nejen vláda konzulátu, ale i samotná první republika, která byla nahrazena prvním císařstvím.", "section_level": 1}], "src_summary": "První Francouzská republika () byla vyhlášena 22. září 1792 právě ustanoveným Národním konventem. Oficiálně trvala až do vyhlášení prvního císařství Napoleonem v roce 1804. Období první republiky je charakteristické pádem monarchie, ustanovením Národního konventu, Jakobínskou hrůzovládou, založením Direktoria, thermidorskou reakcí a konečně vytvořením Konzulátu a Napoleonovým vzestupem.", "tgt_summary": "In the history of France, the First Republic (French: \"Première République\"), officially the French Republic (\"République française\"), was founded on 22 September 1792 during the French Revolution. The First Republic lasted until the declaration of the First Empire in 1804 under Napoleon, although the form of the government changed several times. This period was characterized by the fall of the monarchy, the establishment of the National Convention and the Reign of Terror, the Thermidorian Reaction and the founding of the Directory, and, finally, the creation of the Consulate and Napoleon's rise to power.", "id": 376606}
{"src_title": "Ivry-sur-Seine", "tgt_title": "Ivry-sur-Seine", "src_document": [{"title": "Etymologie.", "content": "Do 19. století se oblast nazývala pouze Ivry. Jméno Ivry je galského původu, původně znělo \"Eburiacum\", z něj byly odvozeny varianty středověkého \"Ivriacum\" či \"Ibriacum\". V roce 1897 se začal používat dnes oficiální název Ivry-sur-Seine, který znamená Ivry nad Seinou.", "section_level": 1}, {"title": "Historie.", "content": "Nejstarší osídlení je doloženo archeologickými nálezy z blízkosti Seiny z doby před 4000 lety. V následujícím období osídlení Kelty bylo území osady dobýváno Římany. Roku 52 před naším letopočtem je dobyl oddíl Parisiů pod vedením velitele Camulogena. Po něm přitáhly oddíly Julia Caesara pod vedením Labiéna. Legenda spojuje christianizaci místa, stejně jako celého kraje, s galským poustevníkem a misionářem svatým Frambourgem (Fraimbaultem z Lassay). Žil v letech 500-570 a měl stát u založení první svatyně za panování královny Adelaidy. V 9.století získala toto území s vesnicí královská kapitula katedrály Notre-Dame v Paříži, která zde ve 12.-13. století zbudovala kamenný kostel sv. Petra a Pavla. Pozemky byly využívány zemědělsky, zejména k pěstování obilí. V 17.století zde vznikly rozsáhlé klenuté kamenné prostory podzemní sýpky, jež jsou ojedinělou památkou svého druhu (projekt nové výstavby z roku 2016 počítá s jejich zbořením). V téže době se zde začaly stavět venkovské rezidence pařížské šlechty. V 19. století město získalo průmyslový charakter, pálily se zda keramické obkladačky na dekoraci fasád domů, dále zde byla čokoládovna, pivovar a řada menších provozů. V oblasti byla věznice, kde byl popraven například Jean-Marie Bastien-Thiry.", "section_level": 1}, {"title": "Doprava.", "content": "Po polovině 19. století spojila město s Paříží železnice. V současnosti tudy vede pařížské metro linky č. 7, jehož trasa má ve městě tři stanice a končí u radnice (Mairie d'Ivry). Dále městem prochází rychlodráha RER a příměstská autobusová doprava.", "section_level": 1}, {"title": "Náboženství.", "content": "Ve městě je rovnoměrně zastoupena křesťanská, židovská a islámská komunita.", "section_level": 1}, {"title": "Vývoj počtu obyvatel.", "content": "\"Počet obyvatel\"", "section_level": 1}], "src_summary": "Ivry-sur-Seine je francouzské město v departementu Val-de-Marne, v regionu Ile-de-France. Leží zhruba 5,3 km jihovýchodním směrem od centra Paříže. Má samostatnou správu, ale je součástí městské aglomerace \"Grand Paris\".", "tgt_summary": "Ivry-sur-Seine () is a commune in the Val-de-Marne department in the southeastern suburbs of Paris, France. It is located from the center of Paris. Paris's main Asian district, the Quartier Asiatique in the 13th arrondissement, borders the commune and now extends into the northern parts of Ivry. Asian commercial activity, especially Chinese and Vietnamese, has greatly increased in Ivry-sur-Seine during the past two decades. The commune contains one of the highest concentrations of Vietnamese in France, who began settling in the city in the late 1970s after the Vietnam War. Politically, Ivry-sur-Seine has historically demonstrated strong electoral support for the French Communist Party (PCF). Between 1925 and 2015 (except for the period of German occupation in World War II) the office of mayor was held by just three individuals: Georges Marrane, Jacques Laloë, and Pierre Gosnat, all members of the Communist Party. Ivry-sur-Seine is twinned with Bishop Auckland in County Durham, England.", "id": 351154}
{"src_title": "Hapax legomenon", "tgt_title": "Hapax legomenon", "src_document": [{"title": "Obecná charakteristika.", "content": "Pojem hapax legomenon označuje slovo, resp. slovní tvar, který se vyskytuje v textu (v mluveném či psaném projevu) pouze jedenkrát. Hapax legomena se – vzhledem k nedostatečným dokladům o jejich původu – zpravidla nevyskytují ani ve slovnících. Nejčastější výskyt hapax legomenon je spojen zejména s malokorpusovými jazyky, jejich výskyt je však doložitelný i u ostatních jazyků. V jazyce se kromě slovního spojení hapax legomenon můžeme setkat ještě s pojmy jako dis legomenon, tris legomenon a tetrakis legomenon. Tato označení (dis, tris, tetrakis) odpovídají četnosti výskytu daného slova v textu, tato násobná označení nejsou však tolik užívána. Výskyt hapax legomen ovlivňují následující faktory: délka textu, tematická bohatost textu, publikum, pro které je text určen, a časové období, v němž byl text vytvořen. Jako příklady hapax legomen uvádí \"Encyklopedický slovník češtiny\" např. výrazy: (ze staroslověnštiny) \"povslún\", \"posvázanie\"; (ze slovníků Klaretovy družiny') \"posvěcen/posviecan\", \"požlát\"; (z Rukopisu královédvorského) \"pietný\", \"jarohlavý\", \"dlúhopustý\".", "section_level": 1}, {"title": "Historie pojmu.", "content": "Původ slova hapax legomenon je transliterací řeckého ἅπαξ λεγόμενον, což je možné přeložit jako „řečený pouze jednou“. Výskyt hapax legomenon ve starší literatuře je obtížněji zjistitelný, jelikož máme k dispozici jen omezený počet dochovaných textů; je tedy pravděpodobné, že některá slova nacházející se ve starší literatuře považujeme za hapaxy nenáležitě, z důvodu nedostatečné evidence. Dodnes existuje např. spousta nerozluštěných hebrejských slov. Vysoký výskyt hapax legomenon je spojen s Biblí, ve Starém zákoně je přibližně 400 slov považováno za přímá vyjádření hapax legomen.", "section_level": 1}, {"title": "Hapax legomenon a autorství.", "content": "Znalost hapax legomenon by bylo možné využít při určování autorství psaných děl, jelikož výskyt hapaxů bývá spjat s určitým dílem či částí autorské tvorby. Konkrétním příkladem může být dramatická tvorba Williama Shakespeara obsahující v celé své šíři přibližně stejné procentuální zastoupení hapax legomen.", "section_level": 1}, {"title": "Hapax legomenon a frekvence výskytu.", "content": "Hapax legomena nejsou jen jakousi statistickou náhodou, přestože mohou být snadno určována pomocí matematických pravidel jazyka. Tak fenomén hapax legomenon existuje ruku v ruce se Zipfovým zákonem, který říká, že relativní pořadí slova v textu a jeho frekvence je konstantní. Čili platí r×f = c (slovo s největší četností se vyskytuje v textu dvakrát častěji než druhé nejčastější slovo, třikrát častěji než třetí, čtyřikrát častěji než čtvrté. Řada by takto pokračovala donekonečna). V závislosti na tvaru křivky, která je Zipfovým zákonem popisována, zjistíme, že značná část slov v korpusu se vyskytuje právě pouze jednou, jedná se tedy o hapax legomena. Ačkoli výskyt konkrétního hapaxu v určitém textu nelze očekávat příliš často, možnost výskytu blíže neurčeného hapax legomena je poměrně vysoká. Frekvence hapax legomen souvisí s typem jazyka; jazyky syntetické obsahují vyšší počet hapax legomen než jazyky analytické. To je dáno skutečností, že analytické jazyky tvoří méně slovních forem, je u nich tedy větší šance, že dojde k opakování jednotlivých tvarů.", "section_level": 1}, {"title": "Hapax legomenon a bohatost slovní zásoby.", "content": "Bohatství textu je charakterizováno všemi slovními tvary kromě pomocných sloves. V praxi lze hapax legomen užít právě k měření bohatosti slovní zásoby. Ovšem v případě, že slovní tvary nejsou lemmatizovány, charakterizují spíše bohatost forem v určitém jazyce. Jinými slovy, užití hapax legomen má své opodstatnění spíše při určování syntetičnosti či analytičnosti konkrétního jazyka. V homogenních textech střední délky tak hapaxy fungují spíše jako indikátory pozice daného jazyka na škále syntetických–analytických jazyků", "section_level": 1}, {"title": "Hapax legomenon a strojové zpracování jazyka.", "content": "Výskyt hapax legomen v textu značně komplikuje možnosti automatického zpracování přirozeného jazyka a ztěžuje strojům možnost porozumět textu. „Hapax legomenon společně s dalšími vzácnými jazykovými jevy tvoří zajímavý problém pro aplikace tvořené na základě korpusů: kvůli nízké frekvenci jejich výskytu neposkytují dostatečná data pro aplikace, jako je srovnávání jazyků nebo strojový překlad.“ („Hapax legomenon and other so called rare events present an interesting problem for corpus based applications: due to their low frequency, they fail to provide enough statistical data for applications like word alignment or statistical machine translation.“)", "section_level": 1}, {"title": "Hapax legomenon vs. nonce word.", "content": "Výraz „nonce word“ lze přeložit jako „záměrné slovo“. Zatímco hapax legomenon vypovídá o určitém textu, nikoli o původu slova nebo o jeho četnosti užívání v řeči, nonce word je utvořeno speciálně pro určitou příležitost či situaci. Oba pojmy tak stojí ve vzájemném napětí. Přesto v některých výkladech mohou oba termíny splývat; např. v díle \"Encyklopedia jazykovědy\" chápe Jozef Mistrik hapax legomenon podobně jako \"nonce word\", tedy jako výraz, který „slouží například k ozvláštnění jazykových prostředků v uměleckém díle“. Tuto tendenci k synonymnímu užívání obou pojmů lze pozorovat především v uměleckých a publicistických textech.", "section_level": 1}], "src_summary": "Hapax legomenon (ř. ἅπαξ λεγόμενον, tj. jedinkrát řečené) nebo pouze hapax znamená slovo, které se v určitém textovém souboru vyskytuje jen jednou. Textovým souborem mohou být veškeré písemnosti v daném jazyce, spisy určitého autora apod. \"Hapax legomena\" jsou zpravidla obtížně přeložitelná, zvláště pokud se vyskytují jen jednou ve všech literárních památkách určitého, zejména mrtvého jazyka. Zkoumání mrtvých jazyků je omezeno na zachované literární památky a významy jednotlivých slov se pak dají určovat jen podle jejich různých kontextů a použití, případně podle etymologie a slov podobných. Zkoumání hapax legomen je důležité například v biblistice, při textové kritice a překladech biblických textů.", "tgt_summary": "In corpus linguistics, a hapax legomenon ( also or ; pl. \"hapax legomena\"; sometimes abbreviated to \"hapax\") is a word that occurs only once within a context, either in the written record of an entire language, in the works of an author, or in a single text. The term is sometimes incorrectly used to describe a word that occurs in just one of an author's works, but more than once in that particular work. \"Hapax legomenon\" is a transliteration of Greek , meaning \"(something) being said (only) once\". The related terms dis legomenon, tris legomenon, and tetrakis legomenon respectively (, , ) refer to double, triple, or quadruple occurrences, but are far less commonly used. \"Hapax legomena\" are quite common, as predicted by Zipf's law, which states that the frequency of any word in a corpus is inversely proportional to its rank in the frequency table. For large corpora, about 40% to 60% of the words are \"hapax legomena\", and another 10% to 15% are \"dis legomena\". Thus, in the Brown Corpus of American English, about half of the 50,000 distinct words are \"hapax legomena\" within that corpus. \"Hapax legomenon\" refers to a word's appearance in a body of text, not to either its origin or its prevalence in speech. It thus differs from a nonce word, which may never be recorded, may find currency and may be widely recorded, or may appear several times in the work which coins it, and so on.", "id": 1911479}
{"src_title": "Carsten Niebuhr", "tgt_title": "Carsten Niebuhr", "src_document": [{"title": "Život a dílo.", "content": "Byl to syn malého rolníka a v dětství nedosáhl žádného velkého vzdělání. Mnoho let jako mladík prožil těžkou zemědělskou prací na jejich rodinném statku. Velice jej však přitahovala matematika, ve které se v rámci soukromých hodin sebezdokonaloval. V roce 1760 mu jeden z jeho učitelů matematiky nabídl, aby se připojil k výzkumné expedici čtyř vědců do Egypta, Arábie a Sýrie, organizované dánským králem Frederikem V.", "section_level": 1}, {"title": "Výprava do Egypta, Arábie a Sýrie.", "content": "V lednu roku 1761 vyplul z Kodaně na válečné plachetnici do Istanbulu a koncem roku 1767 se tam po cestě Egyptem, Jemenem, Mezopotámií a Tureckem vrátil (s odbočkou v Bombaji). Během cesty všichni jeho kolegové zemřeli, on však přežil a díky své píli, smyslu pro detail a pozorovacímu talentu přinesl zpět do Evropy zajímavé poznatky o zemích, které procestoval.", "section_level": 1}, {"title": "Výsledky Niebuhrových cest.", "content": "Carsten Niebuhr přesně určil, kde leží trosky Ninive a Babylónu a přinesl z Persepolis dlouhé a přesné opisy klínopisných textů. Po návratu sepsal také rozsáhlé třídílné dílo \"Popis Arábie z vlastních pozorování a v zemi samé sesbíraných zpráv\", vydané v Kodani (1772–1778) a líčící jeho cesty. Dílo vzbudilo v Evropě velký zájem o země Blízkého východu. Především jeho vyjádření v třídílném díle: „Ačkoliv smrt naši výpravu téměř úplně skolila, myslím, že jiní se tím nemají dát na cestě do Arábie odradit.“ bylo pro mnoho jeho následovníků velice inspirující. Jeho publikace se dostala ve francouzském překladu i do rukou mladého Napoleona Bonaparta a říká se, že právě ona jej podnítila k nakonec nepříliš úspěšnému tažení do Egypta v letech 1798–1799.", "section_level": 1}, {"title": "Inspirace.", "content": "Niebuhr započal epochu velkého přílivu lidí do Mezopotámie a Egypta. Přibývalo cestovatelů, za nimiž přicházeli obchodníci, misionáři, agenti rozvědek, zvláštní zplnomocněnci vlád a občas i učenci. O Mezopotámii tak začali projevovat zájem především Angličané, kteří ji měli v blízkosti svých kolonií, ale také Francouzi. Turecká vláda oběma zemí i kvůli tlaku na výzkum Mezopotámie umožnila vybudovat v Bagdádu, Mosulu a Basře konzuláty.", "section_level": 1}], "src_summary": "Carsten Niebuhr (17. března 1733, Lüdingworth v Sasku – 26. dubna 1815, Meldorf) byl holštýnský Němec, povoláním zeměměřič, ve službách dánského krále Frederika V., který významně přispěl k obnovení zájmu o starověkou Mezopotámii, země Blízkého východu a Egypt.", "tgt_summary": "Carsten Niebuhr or Karsten Niebuhr (17 March 1733 Lüdingworth – 26 April 1815 Meldorf, Dithmarschen), a German mathematician, cartographer, and explorer in the service of Denmark, is renowned for his participation in the Royal Danish Arabia Expedition (1761-1767). He was the father of the Danish-German statesman and historian Barthold Georg Niebuhr, who published an account of his father's life in 1817.", "id": 2029459}
{"src_title": "Javor dlanitolistý", "tgt_title": "Acer palmatum", "src_document": [{"title": "Synonyma.", "content": "\"Acer polymorphum\" (Siebold.&Zucc.).", "section_level": 1}, {"title": "Charakteristika.", "content": "Javor dlanitolistý patří mezi opadavé keře nebo malé stromy. Dorůstá výšky 6–10 m, vzácně 16 m. Často roste jako podrost v listnatých lesích. Může růst jako vícekmen. V Japonsku mají stromy často obrácený pyramidální nebo oblý až převislý tvar. Listy jsou 4–12 cm dlouhé a stejně široké, dlouze řapíkaté, jednoduché, dlanité, ostře rozdělené s pěti, sedmi, nebo devíti špičatě zakončenými laloky a s pilovitými okraji. Listy původního druhu na podzim červenají, ale jsou vyšlechtěny i celoročně zbarvené kultivary. Daří se mu ve vlhké propustné humózní půdě, ale je relativně nenáročný. Vhodné k výsadbě jsou chráněné a stinné polohy. Květy jsou malé, jednotlivé s pěti červenými, nebo purpurovými kališními lístky a pěti bělavými okvětními lístky. Kvete v květnu až červnu. Plodem jsou křídlaté dvounažky 2–3 cm dlouhé s 6–8mm semeny. V přírodě \"Acer palmatum\" ukazuje množství genetických variant. Je zajímavé pěstovat různé kultivary s různou barvou, tvarem koruny a listů. Lze rozeznat tři poddruhy:", "section_level": 1}, {"title": "Použití.", "content": "Japonský javor roste v teplých oblastech Japonska a je staletí pěstován pro okrasné účely. Červenolisté kultivary jsou nejvíce populární, oblíbené jsou také kaskádovitě rostoucí zelené kultivary s hluboce sekanými listy.", "section_level": 1}, {"title": "Pěstování.", "content": "Některé kultivary při pěstování v mírném pásmu (ČR) snášejí slunce, jiné preferují stín. Nejvíce z nich pěstujeme ve skupinách a jsou vhodné i jako okraje cest. Jejich kořenový systém není invazivní a jsou to kompaktní dřeviny. Stromy preferují dobře propustné humózní půdy dobře zásobené vodou a živinami. Lépe roste, pokud je přihnojován. Barevné kultivary by měly být přihnojovány hnojivy s obsahem draslíku. Mnoho kultivarů javorů může být úspěšně pěstováno v nádobách. Během chladného období roku je třeba u bonsají zabránit promrzání obalením nádoby, nebo zapuštěním nádoby do země. Zaléváním během zimy je rostlina udržována aby netrpěla suchem. Druh dobře snáší exhalace. Snáší řez, ale většina kultivarů má typickou stavbu koruny, takže pravidelný řez není vhodný. Javor dlanitolistý obvykle netrpí škůdci. Dobře roste s rododendrony.", "section_level": 1}, {"title": "Rozmnožování.", "content": "Lze jej rozmnožovat řízky, ale efektivnější a používanější je rozmnožování semeny. Kultivary se množí roubováním na semenáče.", "section_level": 2}, {"title": "Kultivary.", "content": "Přes 1,000 kultivarů je rozmnožováno převážně vegetativně řízky, očkováním, nebo roubováním. Příklady kultivarůː", "section_level": 2}, {"title": "Podobné druhy.", "content": "Název japonský javor je někdy používán i pro jiné druhy javorůː Vzhledem k tomu, že tyto javory jsou fenotypově variabilní v rámci jednotlivých druhů a dále podstupují křížení, může být u kultivarů rozlišení mezi druhy obtížné. Ve školkařství je \"Acer palmatum\" často používán jako podnož pro odrůdy i jiných druhů.", "section_level": 1}], "src_summary": "Javor dlanitolistý (\"Acer palmatum\", : , nebo , \"irohamomidži\") je druh dřevin přirozeně rostoucí na území Japonska, Koreje a v Číně. Mnoho odlišných kultivarů tohoto druhu bylo vyšlechtěno a rozšířeno do mnoha zemí na celém světě pro atraktivní barvy a tvary.", "tgt_summary": "Acer palmatum, commonly known as red emperor maple, palmate maple, Japanese maple or smooth Japanese-maple (Japanese: \"irohamomiji\", , or \"momiji\", ), is a species of woody plant native to Japan, Korea, China, eastern Mongolia, and southeast Russia. Many different cultivars of this maple have been selected and they are grown worldwide for their large variety of attractive forms, leaf shapes, and spectacular colors.", "id": 253212}
{"src_title": "Freddie Hubbard", "tgt_title": "Freddie Hubbard", "src_document": [{"title": "Životopis.", "content": "Hubbard začal hrát na trumpetu ve školní kapele, později začal studovat konzervatoř a hrát na trumpetu v Indiapolisském symfonickém orchestru. Kromě toho hrál také jazz, příležitostně vystupoval např. s Wesem Montgomerym. Ve dvaceti se přestěhoval do New Yorku, kde začal hrát s nejlepšími jazzovými hráči té doby. Patřili mezi ně i Philly Joe Jones, Sonny Rollins, Slide Hampton, Eric Dolphy, J. J. Johnson nebo Quincy Jones. V roce 1960 nahrál svou první desku \"Open Sesame\". Zahrál si na ní i saxofonista Tina Brooks, pianista McCoy Tyner a bubeník Clifford Jarvis. Na konci roku 1960 byl Hubbard pozván k nahrávání dnes už legendární desky \"Free Jazz\" Ornetta Colemana. Stalo se tak údajně po tom, co Freddieho Hubbarda slyšel Coleman při jednom vystoupením s neméně rozpustilým trumpetistou Donem Cherrym. V květnu 1961 se Hubbard účastnil nahrávání desky \"Olé Coltrane\". Byla to poslední deska Johna Coltrana pro label Atlantic Records. Společně s Ericem Dolphym hraje ještě Hubbard na coltraneově desce \"Africa/Brass\". V srpnu 1961 nahrál Hubbard jednu ze svých nejslavnějších desek \"Ready for Freddie\". Byla to zároveň jeho první spolupráce se saxofonistou Waynem Shorterem. Na konci roku 1961 nahradil Freddie Hubbard Lee Morgana v Art Blakey’s Jazz Messengers. Hraje na několika blakeyho deskách včetně desek: \"Caravan\", \"Ugetsu\", \"Mosaic\" a \"Free for All\". Hubbard zůstal s Blakeym až do roku 1966. Pak odešel, aby mohl dát dohromady své vlastní malé ansámbly. V těch si zahrály mezi jinými i pianista Kenny Baron či bubeník Louis Haynes. Během této doby Hubbard patřičně rozvíjel svůj vlastní způsob hry a distancoval se od dřívějších vlivů Clifforda Browna a Lee Morgana. Jeden rok dokonce vyhrál cenu objev roku, kterou každoročně vyhlašuje prestižní americký jazzový časopis Downbeat. V šedesátých letech si jako spoluhráč zahrál na nejdůležitějších jazzových albech této doby. Patřily mezi ně: \"The Blues and the Abstract Thruth\" od Olivera Nelsona, \"Maiden Voyage\" Herbieho Hancocka nebo \"Speak No Evil\" Wayna Shortera. Úctyhodný je také počet alb, která v šedesátých letech nahrával pro Blue Note: 8 alb jako leader a 28 jako sideman. Ačkoli se nikdy nehlásil k freejazzovému hnutí šedesátých let, zahrál si i na dvou velmi důležitých freejazzových albech: \"Free Jazz\" Ornetta Colemana a \"Ascention\" Johna Coltranea. Velký komerční úspěch čekal na Hubbarda až v sedmdesátých letech, kdy nahrál řadu alb pro label CTI Records. Mezi velmi ceněná alba z této doby patří \"Red Clay\", \"First Light\", \"Straight Life\" a \"Sky Dive\". Album \"First Light\" dokonce vyhrálo v roce 1972 cenu Grammy. Na desce si s Hubbardem zahráli pianisté Herbie Hancock a Richard Wyands, kytaristé Eric Gale a George Benson, kontrabasista Ron Carter, bubeník Jack DeJohnette a perkusista Airto Moreira. V roce 1977 se Hubbard připojil k bývalým členům Miles Davis Quintetu Herbie Hancockovi, Tony Williamsovi, Ronu Carterovi a Wayne Shorterovi a odehrál s nimi sérii koncertů. Vznikly tak živé desky \"VSOP\", \"VSOP: The Quintet\", \"VSOP: Tempest in the Colosseum\" – všechny nahrané v roce 1977 a \"VSOP: Live Under the Sky\" z roku 1979.", "section_level": 1}], "src_summary": "Freddie Hubbard (7. dubna 1938 – 29. prosince 2008) byl americký jazzový trumpetista, hrál především bebop, hard bop a post bop. Jeho způsob hry přispěl k novým trendům hry na trumpetu v moderním jazzu.", "tgt_summary": "Frederick Dewayne Hubbard (April 7, 1938 – December 29, 2008) was an American jazz trumpeter. He played bebop, hard bop, and post-bop styles from the early 1960s onwards. His unmistakable and influential tone contributed to new perspectives for modern jazz and bebop.", "id": 110241}
{"src_title": "Mordheim", "tgt_title": "Mordheim", "src_document": [{"title": "Pozadí Mordheimu.", "content": "Hra se odehrává v říšském městě Mordheimu, po říšském roce 1999, přibližně 500 let před současností ve světě Warhammeru. (Překlad \"Mordheim\" z němčiny znamená \"vražedné město\", \"-heim\" je velmi častým toponymem; aby se předešlo potenciálním rizikům, německé vydání hry se nazývá \"Mortheim\".) Říše byla rozervaným územím: po mnoho let se nacházela v občanské válce – nebyl zvolen žádný císař a různé skupiny usilovaly o moc. V Říšské roce 1999 se na nebi zjevila velká kometa se dvěma ocasy – Sigmarovo znamení. Hvězdáři předpověděli, že kometa dopadne do města Mordheimu, kde stál klášter sester jeho řádu. Věřilo se, že událost zvěstuje návrat Sigmara, který obnoví pořádek, vrátí zemi slávu a povede ji do nového zlatého věku. Mnoho lidí odešlo do Mordheimu a tím přeplnilo město nad únosnou mez obyvatel. V té době a při takovém stavu se vymáhání práva stalo nemožným. Obyvatelé města se oddávali morálním zhýralostem a žili ve stavu anarchie. Čím více se blížil přílet komety, tím více lidí přicházelo do města a situace se stávala horší a horší. Postupem času, tak jak lidé více podléhali hříšným svodům, démoni začali obývat ulice Mordheimu vedle lidí a sémě Chaosu a zkaženosti proniklo do duší tisíců jedinců, kteří pokládali Mordheim za svůj vlastní. Kometa dopadla v předvečer Nového roku, ale nejednalo se o příchod Sigmara, tak jak se předpovídalo. Kometa zasáhla město a okamžitě zabila vše, co se v něm nacházelo. Začalo se říkat, že Sigmar seslal svůj trest, že se rozhodl zničit ty, které považoval za nehodny života. Mordheim se stal místem hrůzy. Brzy se však objevily zkazky o zvláštním kameni, jehož úlomky ležely v bývalém městě. Kámen byl nazván Chaotitem a byly objeveny jeho magické vlastnosti. Ukázalo se, že skupiny usilující o moc v Říši jsou ochotny zaplatit obrovské množství peněz za tento vzácný kámen. A tak se bandy dobrodruhů vydaly do Mordheimu, nyní překřtěného na Město prokletých, v naději na nalezení žádaného kamene a zbohatnutí na něm. Po Velké Válce proti Chaosu Magnus Zbožný srovnal zbývající ruiny města se zemí a nechal vymazat Mordheim ze všech map.", "section_level": 1}, {"title": "Hra Mordheim.", "content": "Hra se těší oblibě díky své detailní povaze. Členové band získávají postupem času zkušenosti, vylepšují si charakteristiky a získávají nové schopnosti. Pro hráče je snadné vytvářet příběhy nebo pozadí podle událostí, které jejich gangy zažily. Ocenění si také získala kniha s pravidly, která obsahuje velké množství temných a sureálních ilustrací, včetně velkého množství malých ilustrací (často obsahujících krysy, ryby nebo hmyz) v průběhu textu nebo v rozích stránek, často v různých vtipných, karikujících nebo temných pózách. \"Mordheim\" je více než obyčejná bojová hra s figurkami; základním prvkem hry je kampaňový systém. Bandy získávají postupem času zkušenosti a výbavu v podobném principu jako u her na hrdiny. Těm, kteří hrají Warhammer 40K, bývá Mordheim představován jako ekvivalent Necromundy ze světa Warhammeru, avšak v Mordheimu mívají postavy mnohem více ochranných prvků (např. brnění), což dává mordheimským bojovníkům vyšší šance na přežití. Skupiny fanoušků po celém světě vytvořili mnoho \"alternativních prostředí\", která umožňují hrát se stejnými principy hru v jiných lokalitách; mezi nejpopulárnější patří Lustria – Města ze zlata, Khemri – země mrtvých, Říše v plamenech a další. Fanoušci také vytvářejí nové bandy a jiná pravidla, revidují původní a umisťují tento obsah na své webové stránky, aby jej mohl využít každý. Bohužel v průběhu času byla utlumena oficiální podpora hry od výrobce, přičemž poslední uveřejněný materiál byl článek \"Thy Soul To Keep\" v časopise \"White Dwarf\" v roce 2006.", "section_level": 1}], "src_summary": "Mordheim je stolní hra zasazená do prostředí fantasy \"světa Warhammeru\", vydaná firmou Specialist Games (divize firmy Games Workshop). Jedná se o bitevní hru založenou na principech hry \"Warhammer Fantasy Battle\", avšak s menším množstvím modelů (namísto o armádách se hovoří o bandách) a terén tvoří ruiny zničeného fiktivního města Mordheimu. Hra je pro Warhammer tím, čím je Necromunda pro \"Warhammer 40,000\". Většinu hry vytvořil bývalý finský zaměstnanec Games Workshopu, Tuomas Pirinen.", "tgt_summary": "Mordheim is a tabletop game published by Games Workshop in 1999. It is a skirmish variant of the company's Warhammer Fantasy game but set on a warband or \"skirmish\" scale. Mordheim was designed by Alessio Cavatore, Tuomas Pirinen and Rick Priestley. Besides being a typical miniature skirmish game, Mordheim also features a campaign system. Warbands gain experience and equipment as the campaign progresses, in a similar nature to role-playing games. The game is set in the Empire city of Mordheim, from Imperial Year 1999, some 500 years before the present day in the Warhammer Fantasy time line. The game is set during a time of chaos and civil war in the Empire after a comet struck the city of Mordheim destroying it and scattering a material called wyrdstone throughout the ruins. Mercenary warbands from all over the warhammer world battle with one another for the wyrdstone.", "id": 910221}
{"src_title": "Fjodor Matvejevič Apraxin", "tgt_title": "Fyodor Apraksin", "src_document": [{"title": "Život.", "content": "Apraksin byl jedním z bojarů, kteří byli vybráni jako společníci pro mladého Petra Alexejeviče. Povedlo se mu se s ním spřátelit a stát se jeho nejbližším důvěrníkem. Podílel se na výstavbě Petrových potěšných pluků a na výstavbě cvičných lodí jeho domácí flotily. Poté co se Petr ujal vlády, byl Apraksin jmenován archangelským gubernátorem. V Archangelsku na carův příkaz postavil první ruskou loděnici a první ruské obchodní lodě. V roce 1696 se zúčastnil tažení na Azov a po jeho dobytí se stal prvním ruským guvernérem Azova. Byl také povýšen na admirála a v roce 1697 byl vyslán do Voroněže, kde dohlížel na stavbu první ruské flotily. Roku 1702 dostal velení nově vzniklé Azovské flotily a později v Moskvě založil navigační školu, která sloužila pro výchovu specialistů ruského námořnictva. V roce 1708 byl povýšen na generál admirála (byl první Rus s touto hodností) a dostal velení Baltské flotily a všech vojenských jednotek v okolí Petrohradu. V témže roce tuto oblast napadla švédská vojska vedená generálem Lybeckerem. Tento útok Apraksin odrazil za pomoci lsti a taktiky spálené země téměř bez boje. V roce 1709 dobyl Vyborg. Po prohraném Prutském tažení řídil demolici zdejších opevnění. V roce 1712 dostal velení všech pozemních a námořních sil v Pobaltí a stal se zdejším gubernátorem. Povedlo se mu dobýt jižní Finsko. 7. srpna 1714 zvítězil u Gangutu a daroval tím Rusku první námořní vítězství. V prosinci 1717 získal velení nad veškerými ruskými námořními silami. V letech 1722-1723 se zúčastnil Perského tažení a řídil stavbu Kaspické flotily. Za Kateřiny I. se stal členem nejvyšší tajné rady, ale když zemřela, vzdal se všech funkcí. Zemřel 10. listopadu 1728 a byl pohřben do rodinné hrobky v Chrysostomově monastýru v Moskvě. Jeho hrob zničili komunisté ve třicátých letech 20. století.", "section_level": 1}], "src_summary": "Fjodor Matvejevič Apraksin či Apraxin (rusky: Фёдор Матве́евич Апра́ксин) (27. října 1661 – 10. listopadu 1728) byl jedním z prvních ruských admirálů, proslavil se vítězstvím u Gangutu.", "tgt_summary": "Count Fyodor Matveyevich Apraksin (also \"Apraxin\"; ; 27 October 1661 10 November 1728, Moscow) was one of the first Russian admirals, governed Estonia and Karelia from 1712 to 1723, was made general admiral (1708), presided over the Russian Admiralty from 1718 and commanded the Baltic Fleet from 1723.", "id": 531047}
{"src_title": "Violet Jessop", "tgt_title": "Violet Jessop", "src_document": [{"title": "Život.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Dětství.", "content": "Narodila se jako první z devíti dětí irských emigrantů Williama a Katherine Kelly Jessopových v Argentině. Z dětí přežilo jen šest sourozenců, Violet sama v dětství onemocněla tuberkulózou. Po smrti otce se rodina vrátila do Spojeného království Velké Británie a Irska. V roce 1908 těžce onemocněla Violetina matka. Violet opustila školu a stala se stevardkou u Royal Mail Line (loďstvo královské pošty). V roce 1910 začala pracovat u White Star Line.", "section_level": 2}, {"title": "Záchrana při službě na moři.", "content": "Ve službě na moři prožila Violet Jessop celkem 42 let. 20. září 1911 byla na palubě \"Olympicu\", který se srazil s křižníkem HMS \"Hawke\". Obě lodě byly vážně poškozeny, ale ani jedna se nepotopila. O sedm měsíců později, 10. dubna 1912, byla jednou z osmnácti stevardek na palubě \"Titanicu\". Po čtyřech dnech plavby Atlantikem se Titanic po srážce s ledovcem potopil se ztrátou 1 523 lidských životů. Violet se dostala do záchranného člunu číslo 16. Po osmi hodinách byla jeho posádka přijata na loď Carpathia, která zachráněné lidi, převážně ženy a děti, dopravila bezpečně do New Yorku. Během první světové války pracovala Violet Jessop jako zdravotní sestra pro britský Červený kříž. V roce 1916 byla ve službě na HMHS Britannic. Když 21. listopadu 1916 ráno najela loď ve Středozemním moři u řeckých břehů na námořní minu a za necelou hodinu se potápěla, byla Violet Jessop v jednom ze záchranných člunů. Dva z nich však byly vtaženy do víru ještě rotujících šroubů potápějící se lodi. Téměř všichni lidé na těchto člunech zahynuli. Violet Jessop ještě zavčas skočila do vody. Při potápění se udeřila pod vodou do hlavy o kýl lodi a zachránila ji až posádka jiného člunu. Ona sama řekla poté, že úder do hlavy byl asi zmírněn jejími hustými vlasy.", "section_level": 2}, {"title": "Pozdější život.", "content": "Po válce pokračovala v práci pro White Star Line, později byla u Red Star Line a poté u svého prvního zaměstnavatele Royal Mail Line. Po třicátém roce věku se vdala, bezdětné manželství však bylo zakrátko rozvedeno. V roce 1950 se usadila v domku ze 16. století v Great Ashfieldu. Zde v roce 1971 zemřela na srdeční selhání jako jedna z posledních přeživších dospělých z Titaniku.", "section_level": 2}], "src_summary": "Violet Constance Jessop (2. října 1887, Bahía Blanca, Argentina – 5. května 1971, Great Ashfield, Suffolk, Anglie) byla britská stevardka, pracující pro rejdařskou společnost White Star Line. Šlo o jednu ze dvou osob, která sloužila na palubě všech tří lodí třídy Olympic (RMS Olympic, RMS Titanic a HMHS Britannic) a přežila jak srážku lodí Olympic a křižníku HMS Hawke v roce 1911, tak potopení Titanicu v roce 1912 a jako zdravotní sestra i ztroskotání Britannicu v roce 1916. Druhým člověkem, který přežil tyto havárie, byl Arthur John Priest.", "tgt_summary": "Violet Constance Jessop (2 October 1887 – 5 May 1971) was an Irish Argentine ocean liner stewardess, memoirist and nurse who is known for surviving the disastrous sinkings of in 1912 and her sister ship in 1916. In addition, she had been onboard , the eldest of the three sister ships, when it collided with a British warship, , in 1911.", "id": 749286}
{"src_title": "Alexandr Danilovič Menšikov", "tgt_title": "Alexander Danilovich Menshikov", "src_document": [{"title": "Před Severní válkou.", "content": "Menšikovův původ je předmětem dohadů. Časté je tvrzení že byl synem litevského rolníka, který ho poslal do Moskvy, aby se vyučil cukrářem. Zde prodával koláče a pirožky. A tady si Menšikov též získal pozornost Leforta, blízkého carova přítele. Lefort vzal Menšikova do svých služeb. Menšikov i bez valného vzdělání a kulturního rozhledu po chvíli zaujal i samotného cara Petra, který z něho učinil svého osobního služebníka a zařadil jej do svých pluků. Menšikov se zúčastnil Azovských tažení a poté i velkého poselstva do západní Evropy. Tehdy byl zvolen jedním z carových osobních sloužících. Po návratu do Evropy dostal velení Preobraženského pluku a do začátku Severní války působil v carově domácnosti.", "section_level": 1}, {"title": "Od počátku Severní války do smrti Petra Velikého.", "content": "Na počátku války se zúčastnil tažení k Narvě, ale vlastní bitvy u Narvy se nezúčastnil, neboť odjel ještě před jejím vypuknutím. Poté působil v Ingrii, kde byl carovým pobočníkem. Účastnil se dobytí Nöteburgu, jehož velitelem se poté stal. Účastnil se dobytí Nyenskansu. Po založení Sankt-Petěrburgu se stal velitelem Petropavlovské pevnosti. Na podzim 1703 odrazil švédský útok na město. Na jaře 1704 si během obležení Narvy vysloužil hodnost generála a další rok se zúčastnil tažení do Polska. Zde měl spory se svým velitelem, generálem Ogilvym, který následkem toho byl odvolán. 29. října 1706 vyhrál bitvu u Kališe, za což byl jmenován knížetem ižorským. Během vpádu Švédů do Ruska se Menšikov účastnil bitvy u Golovčina. Následně v listopadu 1708 dobyl Baturin, hlavní město hejtmana Mazepy. Poté velel ruské jízdě ve vítězné bitvě u Poltavy a donutil Švédy ke kapitulaci u Perevoločné. Za tento úspěch získal maršálskou hůl. Roku 1710 velel ruské armádě v Polsku a v dalším roce ovládl Kuronsko. Roku 1712 pronikl do Pomořanska a Holštýnska. Roku 1714 dobyl Štětín. Od roku 1715 upevňoval svoji moc. Jeho vztahy s carem však se začaly ochlazovat kvůli Menšikovovým úplatkářským aférám. Roku 1718 měl státu vrátit 700 000 rublů, ale když car v roce 1725 umíral, Menšikovovi dluh odpustil.", "section_level": 1}, {"title": "Po Petrově smrti.", "content": "Po smrti Petra I. pomohl na trůn jeho vdově Kateřině I. a za odměnu byl jmenován generalissimem. Jako jediný v Rusku také nosil knížecí titul. Během krátkého panování Kateřiny I. předsedal speciálně vytvořené šestičlenné \"Nejvyšší tajné radě\" a prakticky byl vládcem země. Podařilo se mu získat také vládu v Kuronském vévodství. Po dokončení svého paláce (dnes součást objektu muzeí Ermitáže) na nábřeží Něvy se rozhodl, vystavět nové velkolepé sídlo v nedalekém Oranienbaumu, kam chtěl přeložit své knížecí sídlo. Mnešikov byl schopným vůdcem, ovšem složitá pozice omezovala jeho plány. Svou moc se snažil udržet i po smrti Kateřiny I. pomocí státního převratu. Zatímco jeho spojenec diplomat Petr Alexandrovič Tolstoj by na trůnu raději viděl Alžbětu Petrovnu, kníže se rozhodl pro malého careviče Petra II. a sebe učinil jeho poručníkem v nezletilosti. Dokonce měl v úmyslu oženit careviče se svou dcerou Marií. Mezitím se však proti němu spojili zástupci staré ruské šlechty reprezentované rodem Golicynů a Dolgorukých a po nástupu Petra II. na trůn jej v září roku 1727 zbavili moci i všech titulů a poslali i s rodinou do vyhnanství na Sibiř. Jeho manželka Darja Michajlovna zemřela cestou poblíž Kazaně. Další rok zde žil se svými dětmi ve vesnici Berjozovo a v listopadu roku 1729 zemřel. Jeho synovi se později podařilo získal zpět část otcova majetku.", "section_level": 1}], "src_summary": "Alexandr Danilovič kníže Menšikov-Ižorskij-Kozelskij (, Moskva – , Berjozovo, Sibiř) byl ruský státník, vojevůdce a osobní přítel cara Petra Velikého a jeho manželky Kateřiny I.", "tgt_summary": "Prince Aleksander Danilovich Menshikov (, tr. ; – ) was a Russian statesman, whose official titles included Generalissimus, Prince of the Russian Empire and Duke of Izhora (Duke of Ingria), Prince of the Holy Roman Empire, Duke of Cosel. A highly appreciated associate and friend of Tsar Peter the Great, he was the \"de facto\" ruler of Russia for two years.", "id": 1057158}
{"src_title": "Carl Oberg", "tgt_title": "Carl Oberg", "src_document": [{"title": "Mládí a první světová válka.", "content": "Carl Oberg se narodil 27. ledna roku 1897 v Hamburku jako syn profesora medicíny. Po dokončení vzdělání a získání maturity vstoupil v srpnu roku 1914 do armády, kde byl zařazen v hodnosti \"Fähnrich\" (praporčík) ke 24. pluku polního dělostřelectva (\"Feldartillerie Regiment Nr. 24\"). Zde sloužil až do srpna následujícího roku. Jeho dalším postem se stal 45. pluk polního dělostřelectva (\"Feldartillerie Regiment Nr. 45\"), kde sloužil až do konce války. Válku ukončil v hodnosti \"Leutnant\" (poručík) a získal oba stupně Železného kříže. Poté, co bylo po prohrané válce Německo nuceno zredukovat svou armádu, vstoupil Carl Oberg do řad jednotek Freikorps a účastnil se také Kappova puče v roce 1920. V letech 1942 až 1944 velel Oberg německým policejním jednotkám ve Francii (včetně SD a gestapa), které poté převzal plukovník SS Helmut Knochen. Oberg ve Francii vedl protižidovské akce a boj proti hnutí odporu. Byl také zodpovědný za „konečné řešení židovské otázky ve Francii“. Tato akce vyústila v deportaci 75 000 Židů do vyhlazovacích táborů v Německu a Polsku. V roce 1945 byl zadržen americkými vojáky v jedné tyrolské vesnici. V roce 1946 byl nejprve ve Wuppertalu odsouzen k trestu smrti. Poté byl předán do Francie, kde byl za válečné zločiny 9. října 1954 odsouzen ke stejnému trestu. V roce 1958 mu byl trest změněn na doživotí. 28. listopadu 1962 byl Carl Oberg společně s Helmutem Knochenem po amnestii prezidenta de Gaulla propuštěn na svobodu. Poté až do své smrti žil ve Flensburgu.", "section_level": 1}, {"title": "Poznámka.", "content": "Další varianty psaní jména v literatuře jsou (částečně je také sám používal): Karl Albrecht Oberg, Carl-Albrecht Oberg, Karl Oberg.", "section_level": 1}], "src_summary": "Carl Albrecht Oberg (27. ledna 1897, Hamburk – 3. června 1965, Flensburg) byl německý válečný zločinec a důstojník Waffen-SS a policie v hodnosti SS-Obergruppenführer \"und General der Waffen-SS und Polizei\" během druhé světové války. Nechvalně proslulým se stal díky svému působení jako vyšší šéf SS a policie ve Francii.", "tgt_summary": "Carl Oberg (27 January 1897 – 3 June 1965) was a German SS functionary during the Nazi era. He served as the Higher SS and Police Leader (HSSPF) of France during the Second World War. Oberg deported over 40,000 Jews from France. After the war, he was twice sentenced to death by two different courts. However, in 1958 the death sentence was commuted to life imprisonment and later reduced to 20 years hard labour. Oberg was pardoned and released on 28 November 1962.", "id": 2143484}
{"src_title": "Ascoli Piceno", "tgt_title": "Ascoli Piceno", "src_document": [{"title": "Historie.", "content": "Už za římské republiky tudy procházela silnice \"Via Salaria\", kudy se do Říma dovážela sůl. O významu města svědčí, že se zde zachovaly tři římské mosty, brány a zbytky hradeb, vykopávky odkryly římské divadlo a řadu dalších staveb. Také půdorys historické části města s pravoúhlými bloky a základním křížem ulic je patrně římského původu. Roku 268 př. n. l. bylo připojeno k Římu jako \"foederata\" a roku 89 př. n. l. po vzpouře dobyto a zničeno republikánským vojevůdcem Pompeiem Strabonem. V raném středověku bylo zničeno Ostrogóty a v letech 593–789 bylo součástí lombardského Vévodství spoletského. Později je ovládli Frankové, ale městu pak vládli místní biskupové. Roku 1189 vznikla samosprávná republikánská obec, ale vnitřní spory a úpadek umožnily, aby se ho ve 14. století zmocnil kondotiér Galeozzo Malatesta a v 15. století Francesco Sforza. Toho občané sice roku 1482 vyhnali, stali se však součástí papežského státu až do roku 1860, kdy byla celá oblast Marche připojena k Italskému království.", "section_level": 1}, {"title": "Sport.", "content": "Ve městě působí fotbalový klub Ascoli Calcio 1898.", "section_level": 1}, {"title": "Části města.", "content": "Bivio Giustimana, Campolungo-villa sant'Antonio, Caprignano, Carpineto, Casa circondariale, Casalena, Casamurana, Case di Cioccio, Casette, Castel di Lama stazione, Castel Trosino, Cervara, Colle, Colle san Marco, Colloto, Colonna, Colonnata, Faiano, Funti, Giustimana, Il Palazzo, Lago, Lisciano, Lisciano di Colloto, Montadamo, Morignano, Mozzano, Oleificio Panichi, Palombare, Pedana, Piagge, Pianaccerro, Poggio di Bretta, Polesio, Ponte Pedana, Porchiano, Rosara, San Pietro, Santa Maria a Corte, Talvacchia, Taverna di mezzo, Trivigliano-villa Pagani, Tronzano, Valle Fiorana, Valle Senzana, Valli, Vena piccola, Venagrande, Villa S. Antonio.", "section_level": 1}], "src_summary": "Ascoli Piceno [\"askoli pičéno\"] () je italské historické město v oblasti Marche a hlavní město stejnojmenné provincie. Leží na soutoku řeky Tronto a říčky \"Torrente Castellano\", asi 25 km od pobřeží Jaderského moře. Ze tří stran je obklopeno horami a v jeho sousedství leží dva národní parky: \"Monti Sibillini\" a \"Monti della Laga\". Město má asi 50 tisíc obyvatel, je sídlem univerzity a biskupství.", "tgt_summary": "Ascoli Piceno ; ) is a town and \"comune\" in the Marche region of Italy, capital of the province of the same name. Its population is around 48,278 but the urban area of the city has more than 93,000.", "id": 536923}
{"src_title": "SS Megantic (1908)", "tgt_title": "SS Megantic", "src_document": [{"title": "Kariéra.", "content": "Společnost Dominion Line provozovala linku Liverpool - Kanada na přelomu 19. a 20. století. Jejich lodě už byly staré a opotřebované, proto sem byly dodány dvě lodě z dílen Harland & Wolff SS \"Albany\" a SS \"Alberta\". Když byly dokončeny, převzala je White Star Line a začala s nimi provozovat linky do Kanady. Albany byl přejmenován na \"Megantic\" (po jezeře Megantic v Quebecu) a Alberta byla přejmenována na \"Laurentic\". Ve své době to byly největší lodě na lince do Kanady. Byly na nich prováděny zátěžové testy kvůli výběru strojů pro \"Olympic\". Megantic měl 2 šrouby poháněné čtyřexpanzními motory zatímco Laurentic, který měl stejnou velikost a parní kotle, dostal 3 šrouby a nové, lepší motory. Megantic byl spuštěn v roce 1908 a na první plavbu z Liverpoolu do Montrealu vyplul 17. června 1909. Na této trase zůstal až do války, kdy byl přemístěn na trasu Liverpool - New York, než byl povolán do války jako transportní loď. V roce 1917 na něj zaútočila německá ponorka U-43, ale Megantic zvládl vyváznout bez poškození. V prosinci 1918 byl vrácen White Star Line a po přestavbě roku 1919, kdy dostal prostory pro první třídu, se vrátil na linky do Kanady. Další přestavbu měl v roce 1924 a od roku 1928 jezdil ze Southamptonu a Londýna. Mimo sezónu byl často používán na cesty mezi New Yorkem a Karibikem. Poté, co byl Hawley Harvey Crippen v Kanadě zatčen, vracel se do Anglie na Megantiku. Byl uvězněn za vraždu. Poslední plavbu měl Megantic v roce 1931, poté zůstal nepoužíván do roku 1933, než byl prodán do šrotu v Osace.", "section_level": 1}], "src_summary": "SS \"Megantic\" byl zaoceánský parník vybudovaný v loděnicích Harland & Wolff v Belfastu pro společnost White Star Line. Byl spuštěn roku 1908 a měl tonáž 14 878 BRT. Během 1. světové války na něj útočila německá U-ponorka. Roku 1931 byl stažen ze služby a roku 1933 sešrotován.", "tgt_summary": "SS \"Mégantic\" was an ocean liner built by Harland and Wolff, of Belfast, and operated by the White Star Line. The liner was launched in 1908 and was . The ship was attacked by a German U-boat during World War I, but survived. \"Mégantic\" was taken out of service in 1931 and scrapped in 1933.", "id": 2468697}
{"src_title": "SA-5", "tgt_title": "Saturn I SA-5", "src_document": [{"title": "Cíle.", "content": "Úkolem mise bylo otestovat letové vlastnosti a spolehlivost rakety Saturn I Block II. Provedení Block II se liší od předchozí verze hlavně přidáním plně funkčního druhého stupně, prodlouženými nádržemi prvního stupně a novým naváděcím systémem. Koncepce svazku motorů spalujících kapalný vodík, která je využita na druhém stupni, měla být prověřena o několik let dříve na raketovém stupni Centaur. Projekt měl však dvouleté zpoždění a první start se konal teprve měsíc před SA-5 a koncepce tedy nebyla řádně prověřena. První stupeň měl vylepšené motory a prodloužené nádrže, mohl proto být poprvé natankován na plánovanou kapacitu 340 000 kg paliva. Naváděcí systém byl poprvé umístěn na vrchu druhého stupně. Poprvé byly také použity kýlové plochy pro zvýšení stability během letu.", "section_level": 1}, {"title": "Přípravy před startem.", "content": "Druhý stupeň byl na Cape Canaveral dopraven v září z testovacího zařízení firmy Douglas v Sacramentu pomocí upraveného letounu B-377, který byl kvůli rozšířenému trupů nazýván Pregnant Guppy. Kvůli komplexnosti nového stupně a navigační jednotky trvaly přípravy ke startu až do ledna 1964. Během příprav se vyskytly problémy s výtahy na devadesáti metrové podpůrné konstrukci komplexu 34, což zpomalovalo práci a působilo nepohodlí personálu.", "section_level": 1}, {"title": "Průběh letu.", "content": "Start byl plánován na 27. ledna 1964 ale kvůli úniku kapalného kyslíku byl o dva dny odložen. Další pokus již proběhl bez obtíží a raketa úspěšně odstartovala. Během letu bylo do pozemního střediska odesláno 1183 měření a raketu sledovalo šest teleskopů. Do výšky 1000 metrů byla raketa natáčena kamerami, které sledovaly každý její pohyb. Oddělování druhého stupně proběhlo bez problémů, zpětné rakety zpomalily první stupeň a ten dopadl do Atlantského oceánu, 800 km od místa startu. Separace byla filmována z kamerových podvěsů na prvním stupni a po dopadu byl jimi získaný materiál vyzvednut. Zážeh druhého stupně proběhl taktéž bez problémů. Pomocné rakety mu udělily prvotní impulz a všech šest motorů bylo zažehnuto. Zážeh pomocných raket byl potřeba, neboť ve stavu beztíže může kapalné palivo „ztratit kontakt“ s hrdlem palivového vedení a do motoru by tak neproudilo palivo. Malé zrychlení tak díky setrvačnosti způsobí natlačení paliva k sání motoru. (viz Raketový motor na kapalné pohonné látky#Nevýhody) Zážeh druhého stupně trval osm minut. Druhý stupeň vstoupil na eliptickou orbitu a svojí hmotností téměř 17 tun vytvořil rekord v hmotnosti umělého tělesa na oběžné dráze. Celková hmotnost se skládala ze samotného druhého stupně (6500 kg), přístrojové sekce a aerodynamických prvků (1150 kg) a devíti a půl tunového modelu kabiny vyplněné zvlhčeným pískem pro simulaci užitečného zatížení.", "section_level": 1}], "src_summary": "SA-5 (Saturn-Apollo 5) první start rakety Saturn I Block II. Řada Block II měla vylepšený první a funkční druhý stupeň, včetně přístrojové sekce umístěné nad ním. Poprvé se také objevují kýlové plochy na zádi rakety. V rámci programu Apollo se jednalo o první orbitální misi.", "tgt_summary": "SA-5 was the first launch of the Block II Saturn I rocket and was part of the Apollo program. In 1963, president John Kennedy identified this launch as the one which would place US lift capability ahead of the Soviets, after being behind for more than six years since Sputnik.", "id": 1316231}
{"src_title": "Augustus Fitzroy", "tgt_title": "Augustus FitzRoy, 3rd Duke of Grafton", "src_document": [{"title": "Životopis.", "content": "Fitzroy byl synem lorda Augusta Fitzroye a Alžběty Cosbyové. Po smrti svého strýce roku 1747 zdědil titul hraběte z Eustonu. Studovat začal na Westminsterské škole, podnikl cestu po Evropě a absolvoval studium na Peterhouse v Cambridge. 29. ledna 1756 se oženil s Annou Liddellovou, dcerou barona z Ravensworthu. Narodily se jim tři děti – Georgia, George a Charles. Roku 1769 byla dvojice na základě zákona vydaného parlamentem rozvedena. Fitzroy se podruhé oženil 24. června 1769 s Elizabeth Wrottesleyovou. Dvojice měla šest dětí – Henryho, Augustu, Frances, Williama, Elizabeth a Isabellu.", "section_level": 1}, {"title": "Politická kariéra.", "content": "Roku 1756 se stal poslancem Dolní sněmovny za obvod Borroughbridge. O několik měsíců později změnil volební obvod na Bury St Edmunds, který kontrolovala jeho rodina. O rok později zemřel jeho dědeček a Fitzroy se stal 3. baronem z Graftonu, což mu umožnilo stát se členem Sněmovny lordů. Stal se známým kritikem Johna Stuarta, oblíbence Jiřího III. Fitzroy se proti němu spojil s Thomasem Pelhamem-Hollesem a dosáhli tak rychlý Stuartův konec ve funkci premiéra. Roku 1765 byl Fitzroy jmenován za člena tajné rady a později byl, po debatě s Williamem Pittem, dosazen do funkce správce severní části země ve Wentworthově vládě. Následující rok ale odstoupil a Pitt sestavil vládu v níž Fitzroy zastával funkci ministra financí. Pittova nemoc na konci roku 1767 vyústila v to, že se Fitzroy stal vůdčí osobností vlády. Období, po které je považován za britského premiéra začíná Pittovou rezignací ke konci roku 1768. Politický útok opozice vedl k jeho odstoupení v lednu 1770. Roku 1768 získal i pozici kancléře univerzity v Cambridge. Ve vládě Fredericka Northa získal roku 1771 křeslo strážce tajné pečeti, ze kterého roku 1771 na protest proti politice britské vlády vůči americkým koloniím odstoupil. V druhém vládním období Watsona-Wentwortha zastával také funkci strážce tajné pečeti.", "section_level": 1}], "src_summary": "Augustus Fitzroy, 3. vévoda z Graftonu (28. září 1735 – 14. března 1811, Euston, Anglie), označovaný také jako hrabě z Eustonu, byl britský státník, člen strany Whigů. V letech 1768 až 1770 zastával funkci britského premiéra.", "tgt_summary": "Augustus Henry FitzRoy, 3rd Duke of Grafton, (28 September 173514 March 1811), styled Earl of Euston between 1747 and 1757, was a British Whig statesman of the Georgian era. He is one of a handful of dukes who have served as Prime Minister. He became Prime Minister in 1768 at the age of 33, leading the supporters of William Pitt, and was the youngest person to have held the office until the appointment of William Pitt the Younger 15 years later. However, he struggled to demonstrate an ability to counter increasing challenges to Britain's global dominance following the nation's victory in the Seven Years' War. He was widely attacked for allowing France to annex Corsica, and stepped down in 1770, handing over power to Lord North.", "id": 1794336}
{"src_title": "Alice Prinová", "tgt_title": "Alice Prin", "src_document": [{"title": "Život.", "content": "Alice Prinová se narodila ve městě Châtillon-sur-Seine v departementu Côte-d'Or. Jako nemanželské dítě žila v bídě a chudobě a starala se o ní její babička. Ve věku dvanácti let byla poslána za svou matkou do Paříže, aby si tam našla práci. Nejprve pracovala v obchodech a pekárnách, ale ve čtrnácti letech začala stát modelem pro sochaře, který se nepohodl s její matkou. Kiki z Montparnassu stala symbolem společenské scény Montparnassu, byla populární umělkyní a modelkou pro desítky umělců, mezi jinými byli například i Chajim Soutine, Julian Mandel, Tsuguharu Foujita, Francis Picabia, Jean Cocteau, Arno Breker, Alexander Calder, Per Krohg, Hermine David, Pablo Gargallo, Mayo a Tono Salazar. Moise Kisling namaloval portrét Kiki z Montparnassu s názvem \"Nu assis\", který se stal jedním z jeho nejznámějších děl. Společníkem a souputníkem Prinové po většinu dvacátých let byl fotograf Man Ray, který nasnímal několik stovek jejích portrétů. Kiki z Montparnassu je na některých jeho nejlepších a nejznámějších obrazech, včetně pozoruhodného surrealistického díla \"Le violon d'Ingres\" a \"Noire et blanche\". Alice Prinová zemřela v roce 1953 v Paříži ve věku padesát jedna let, zřejmě po komplikacích s alkoholismem nebo kvůli drogové závislosti. Jejího pohřbu se zúčastnil velký zástup umělců a jejích obdivovatelů.", "section_level": 1}, {"title": "Dílo.", "content": "Jako malířka malovala Alice Prinová portréty, autoportréty, společenské aktivity, fantaskní zvířata a zasněné krajiny v lehkém expresionistickém stylu, který byl odrazem jejího snadného způsobu života a nekonečného optimismu. Její autobiografie byla vydána v roce 1929 pod názvem \"Kiki's Memoirs\" ve spolupráci Ernestem Hemingwayem a Tsuguharu Foujitou, kteří napsali úvodní slovo.", "section_level": 1}, {"title": "Filmografie.", "content": "Alice Prinová se objevila v devíti krátkých a často experimentálních filmech bez jakéhokoliv honoráře.", "section_level": 2}], "src_summary": "Alice Ernestine Prinová řečená Kiki z Montparnassu (2. října 1901 – 29. dubna 1953) byla modelka pařížských umělců, zpěvačka v nočních klubech, herečka a malířka.", "tgt_summary": "Alice Ernestine Prin (2 October 1901 – 29 April 1953), nicknamed the Queen of Montparnasse, and often known as Kiki de Montparnasse, was a French artist's model, literary muse, nightclub singer, actress, memoirist and painter. She flourished in, and helped define, the liberated culture of Paris in the 1920s.", "id": 2363580}
{"src_title": "CDGVAL", "tgt_title": "CDGVAL", "src_document": [{"title": "Historie.", "content": "Letiště se rozkládá na ploše 3500 ha a jeho terminály jsou poměrně daleko od sebe. Spojení mezi oběma terminály, nádražím a parkovišti bylo zajišťováno autobusovou kyvadlovou dopravou. Přeprava z jednoho terminálu na druhý během dopravní špičky činila 20 i více minut. Vedení letiště proto uvažovalo o vhodnějším způsobu vnitřní přepravy, který by odpovídal nárůstu letecké dopravy. Původně byl plánován projekt kabinové lanovky, od kterého však bylo upuštěno poté, co provozní testy v roce 1999 neproběhly úspěšně. Plány na CDGVAL se objevily v roce 2000, stavební práce začaly v roce 2003. Otevření bylo původně plánováno na rok 2006, ale zdrželo se o šest měsíců. Celkové náklady činily 145 miliónů €. Během prvního roku provozu bylo přepraveno 10 miliónů pasažérů, v průměru 25 000 denně.", "section_level": 1}, {"title": "Technické parametry.", "content": "Název linky je složeninou zkratek \"CDG\" (zkratka pro Letiště Charlese de Gaulla) a \"VAL\", která znamená Véhicule Automatique Léger (automatické lehké vozidlo). Jedná se o automatizovaný vlak bez řidiče, který jezdí na gumových kolech. Tento systém byl vyvinut v roce 1971 a poprvé realizován ve městě Lille. Na pařížském letišti Orly jezdí obdobná dráha Orlyval od roku 1991. CDGVAL má dvě linky. První byla uvedena do provozu 3. dubna 2007, druhá 27. června téhož roku. Stanice i vlaky jsou zpřístupněny osobám s omezenou schopností pohybu nebo orientace.", "section_level": 1}, {"title": "Linka 1.", "content": "Linka 1 začala 19. března 2007 jezdit ve zkušebním provozu a pro veřejnost byla otevřena 4. dubna téhož roku. Dráha je 3,5 km dlouhá a má pět zastávek: Dráha je v provozu nepřetržitě po celý den. Jednotlivé spoje jezdí v intervalu 3 minuty 43 s. V nočních hodinách (1:30-4:30) je časový interval mezi dvěma vlaky 20 minut. Maximální doba jízdy mezi konečnými stanicemi je osm minut. Průměrná cestovní rychlost je 25 km/h, maximální rychlost činí 70 km/h.", "section_level": 1}, {"title": "Linka 2.", "content": "Druhá linka se nazývá \"LISA\" neboli \"Liaison Interne Satellite Aérogare\" (Vnitřní spojení terminálu Satellite) a do provozu byl uvedena 27. června 2007. Měří pouze 650 metrů a má dvě stanice. Spojuje terminál 2E s nově otevřeným terminálem Satellite S3. Doba jízdy je 45 sekund. Vlaky jezdí ve dvouminutovém intervalu a mohou za hodinu převézt v každém směru 4500 cestujících.", "section_level": 1}], "src_summary": "CDGVAL je název lehkého metra, které od roku 2007 spojuje terminály na největším pařížském letišti - Letišti Charlese de Gaulla. Slouží k bezplatné přepravě cestujících a zaměstnanců letiště. Dráha se skládá ze dvou samostatných linek.", "tgt_summary": "CDGVAL \"(Charles de Gaulle Véhicule Automatique Léger)\" is a free automatic shuttle rail service at Paris-Charles de Gaulle Airport consisting of two lines: a first line which opened on 4 April 2007 and a second on 27 June 2007. Based on the VAL system and using Siemens Transportation Systems VAL 208 coaches, the first five-station line links the three airport terminals, RER and TGV stations and remote car parks within 8 minutes. Since 2015, the two lines are operated by Transdev on a 24-hour basis. The 60 million annual passengers of the airport and its 85,000 employees generate an annual traffic of 10 million journeys on CDGVAL.", "id": 2244970}
{"src_title": "Mistrovství světa v atletice 2011", "tgt_title": "2011 World Championships in Athletics", "src_document": [{"title": "Pořadatelství.", "content": "O pořádání 13. mistrovství světa v lehké atletice byl rekordní zájem. Dne 4. dubna 2006 IAAF oznámil, že devět zemí (Maroko - Casablanca, Jižní Korea - Tegu, Spojené arabské emiráty, Španělsko - Barcelona nebo Valencia, Rusko - Moskva, Austrálie - Brisbane, Švédsko - Göteborg, Chorvatsko - Split a Spojené státy - Chicago, New York nebo San Francisco) projevilo zájem o pořádání mistrovství světa. 1. prosince 2006 potvrdily závazný zájem Brisbane, Tegu, Moskva a Göteborg. Göteborg ale za nedlouho odstoupil z důvodu nedostatečné finanční podpory od švédské vlády. Na zasedání rady IAAF 27. března 2007 v Mombase bylo oznámeno, že vítězným kandidátem je Tegu.", "section_level": 1}, {"title": "Absence.", "content": "Světového šampionátu se nezúčastnila také řada medailistů z předchozího MS v Berlíně 2009 a atleti, kteří z důvodu nemoci, pozitivního dopingového nálezu či dlouhodobého zranění nemohli do Tegu odcestovat. Ochuzena byla mužská stovka, kde nestartovali kvůli zranění Američan Tyson Gay a Jamajčan Asafa Powell (držitel nejrychlejšího výkonu roku na 100 m časem 9,78 s.). Jeho krajan Steve Mullings měl naopak podruhé v kariéře pozitivní dopingový nález. Trest hrozí také Američanovi Mikeu Rodgersovi, který měl rovněž v těle zakázaný stimulant a nominace se dobrovolně vzdal. V desetiboji se nepředstavil olympijský vítěz Bryan Clay (zranění kolene) a chyběl rovněž halový mistr Evropy v sedmiboji z roku 2011 Bělorus Andrej Kravčenko. Kvůli zranění nohy nemohl v soutěži výškařů obhajovat titul Rus Jaroslav Rybakov a chyběl i jeho krajan Andrej Silnov, který na ruském šampionátu skončil na 4. místě. K nominaci mu nepomohlo ani vítězství na Diamantové lize v Londýně, kde 6. srpna překonal 236 cm. Neopakovala se tak stejná situace jako v roce 2008, kdy byl Silnov dodatečně nominován na úkor Andreje Těrešina na letní olympijské hry. Mezi ženami nestartovala halová mistryně Evropy a bronzová medailistka z MS 2009 a ME 2010 Němka Ariane Friedrichová (natrhlá Achilova šlacha) a také Američanka Chaunté Loweová, která se podruhé stala matkou a na americkém šampionátu se na MS nekvalifikovala. Medaili nevybojovala ani americká překážkářka Lolo Jonesová, dvojnásobná halová mistryně světa v běhu na 60 m překážek, které zranění znemožnilo absolvovat americkou kvalifikaci. Na startu se neobjevily také medailistky z halového ME 2011, bronzová Christina Vukičevičová z Norska a zlatá Carolin Nytraová z Německa, které v roce 2010 patřil nejrychlejší čas mezi Evropankami (12,57 s). Kvůli zranění pravého kotníku, které si přivodil na evropském šampionátu do 23 let v Ostravě, chyběl halový světový rekordman v trojskoku Teddy Tamgho. Titul v běhu na 800 metrů neobhájil také Jihoafričan Mbulaeni Mulaudzi, kterého o šampionát připravilo zranění zadního stehenního svalu a zad. Mistryně světa v hodu oštěpem z roku 2009 Němka Steffi Neriusová naopak ukončila atletickou kariéru, španělské stýplařce (3000 m přek.) Martě Domínguezové se narodil potomek a pro zranění odřekla účast také vítězka maratonu, Číňanka Paj Süe.", "section_level": 1}, {"title": "Česká účast.", "content": "Světového šampionátu se zúčastnilo 21 českých atletů (8 mužů a 13 žen). V nominaci chyběl mj. překážkář Petr Svoboda, který kvůli zranění předčasně ukončil sezónu. Největšího úspěchu mimo medaile dosáhl výškař Jaroslav Bába, který obsadil 4. místo a také oštěpař Vítězslav Veselý. První medaili (stříbrnou) přidala dne 2. září oštěpařka Barbora Špotáková, která výkonem 71,58 metru zaostala pouze za Rusku Abakumovovou, ale ta musela medaili v roce 2018 vrátit kvůli pozitivnímu testu na doping.", "section_level": 1}, {"title": "Zúčastněné země.", "content": "\"(v závorkách uvedeny počty vyslaných sportovců)\"", "section_level": 1}], "src_summary": "13. mistrovství světa v atletice (oficiálním anglickým názvem: \"IAAF World Championship in Athletics Daegu 2011\") se konalo od 27. srpna do 4. září 2011 na stadiónu Daegu World Cup Stadium v Tegu (Daegu) v Jižní Koreji a jeho okolí (maraton, chodecké závody). Na programu bylo celkově 47 disciplín (24 mužských a 23 ženských), kterých se zúčastnilo celkově 1945 atletů a atletek z 202 členských zemí. O jediný světový rekord, který na MS padl se postarali jamajští sprinteři Nesta Carter, Michael Frater, Yohan Blake a Usain Bolt ve štafetě na 4×100 metrů, když původní hodnotu z roku 2008 37,10 s vylepšili o šest setin sekundy na 37,04 s.", "tgt_summary": "The 13th IAAF World Championships in Athletics () was an international athletics competition that was held in Daegu, South Korea. It started on 27 August 2011 and finished on 4 September 2011. The United States topped the medal standings in the competition with 28 (12 gold, 9 silver, and 7 bronze). During the competition, 41 national records, 4 area records, 3 championship records, and 1 world record was set.", "id": 2454075}
{"src_title": "Google Reader", "tgt_title": "Google Reader", "src_document": [{"title": "Vlastnosti.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Vzhled.", "content": "Velké změny vzhledu Google Readeru byly provedeny 28. září 2006. V interview Roberta Scobla Nick Baum, produktový manažer, uvedl, že nový vzhled je posun k vytvoření čtečky pro širokou veřejnost. Kevin Fox, designér upraveného Google Readeru, poznamenal, že původní verze byla optimální pro ty, kteří chtějí souvislý tok novinek. Nová verze umožňovala čtenářům zdroje třídit, dávat do skupin a složek, přidávat tagy nebo si zdroje označit „musím přečíst“. Zde je několik vlastností, které Google Reader obsahoval:", "section_level": 2}, {"title": "Organizace.", "content": "Uživatelé se mohli přihlásit k odběru zdrojů buď vyhledávací funkcí Google Readeru nebo vložením přesné adresy RSS nebo Atom zdroje. Nové příspěvky z těchto zdrojů pak byly zobrazovány na levé straně stránky. Poté byly příspěvky řazeny podle data nebo významnosti. Položky mohly být také organizovány pomocí štítků a nebo mohly být označeny jako \"Sdílené položky.\"", "section_level": 2}, {"title": "Sdílení.", "content": "Položky v Google Readeru mohly být sdíleny s dalšími uživateli internetu. Nejprve bylo možné přímo zaslat příspěvek přes e-mail nebo vytvořit jednoduchou stránku, která obsahovala všechny sdílené položky z uživatelova účtu. V prosinci 2007 změnil Google politiku sdílení a tak byly všechny položky označené uživatelem jako sdílené automaticky viditelné pro jejich Google Talk kontakty. Uživatelé tuto změnu kritizovali, protože nebyl způsob jak tuto vlastnost nevyužívat. Adresa uživatelských stránek se sdílenými položkami byla proto doplněna náhodným řetězcem, aby si mohl tyto stránky prohlížet pouze ten, kdo znal přesnou adresu.", "section_level": 2}, {"title": "Offline přístup.", "content": "Google Reader byla první aplikace, která používala Google Gears, rozšíření prohlížeče, které umožňuje offline přístup k online aplikacím. Uživatelům, kteří mají toto rozšíření nainstalované, se stáhlo 2000 nejnovějších položek ke čtení offline. Po znovupřipojení se k internetu se zdroje aktualizovaly. Podpora této funkce byla ukončena v roce 2010.", "section_level": 2}, {"title": "Mobilní přístup.", "content": "Mobilní rozhraní bylo spuštěno 18. května 2006. Aplikaci bylo možné používat na zařízeních podporujících XHTML nebo WAP 2.0. V květnu 2008 ohlásil Google verzi Google Readeru směřovanou pro uživatele iPhone.", "section_level": 2}, {"title": "iGoogle.", "content": "Zobrazovat zdroje z Google Readeru na iGoogle bylo možné od 4. května 2006.", "section_level": 2}, {"title": "Integrace ve Firefox.", "content": "Google Reader byl zařazen v rozpoznávání zdrojů Mozilla Firefox (od verze 2.0), který proto automaticky přesměrovával uživatele na obrazovku Googlu Readeru „Přidat odběr“.", "section_level": 2}, {"title": "Wii verze.", "content": "Google vytvořil verzi Google Readeru výhradně formátovanou pro webový prohlížeč Wii 8. května 2008.", "section_level": 2}, {"title": "Konkurence.", "content": "Hlavní konkurencí Google Readeru byl NewsGator Online, Rojo.com a Bloglines.", "section_level": 1}, {"title": "Ukončení provozu.", "content": "Google umožnil uživatelům exportovat své zdroje s pomocí Google Takeout. Velká část uživatelů se přesunula ke službě Feedly, dva týdny po oznámení ukončení jich bylo více než 3 miliony. Proti ukončení vzniklo několik petic, např. petice na Change.org nasbírala více než 150 000 podpisů. Vývojář služby Instapaper Marco Arment vyjádřil názor, že za ukončení provozu je snaha přimět uživatele ke čtení a sdílení s pomocí Google+, což naznačuje konec éry podpory neomezených a interoperabilních webových formátů podobných RSS velkými firmami jako jsou Google, Facebook a Twitter.", "section_level": 1}], "src_summary": "Google Reader byla webová čtečka (agregátor) RSS/Atom zdrojů americké firmy Google, která byla zveřejněna 7. října 2005 v Google Labs, roku 2007 jí byl odejmut status Beta verze a 13. března 2013 bylo oznámeno ukončení jejího provozu k 1. červenci 2013. Uživatelé si cenili její jednoduchý design a zároveň jednoduchost použití. Pro syndikaci obsahu podporovala obvyklé formáty Atom a RSS. V průběhu provozu byla přidávána podpora různých zařízení, např. mobilních telefonů, do roku 2010 fungovala také funkce čtení bez připojení k Internetu.", "tgt_summary": "Google Reader was an RSS/Atom feed aggregator operated by Google. It was created in early 2005 by Google engineer Chris Wetherell and launched on October 7, 2005, through Google Labs. Google Reader grew in popularity to support a number of programs which used it as a platform for serving news and information to people. Google closed Google Reader on July 1, 2013, citing declining use.", "id": 1580999}
{"src_title": "RMS Atlantic", "tgt_title": "SS Atlantic", "src_document": [{"title": "Historie.", "content": "Atlantic byl vybudován v loděnicích Harland & Wolff v Belfastu v roce 1870 a byla to druhá loď pro znovuzrozenou společnost White Star Line. Poháněn byl parním motorem o výkonu 600 k s jedním šroubem a čtyřmi stožáry s plachtami. Na svou první plavbu do New Yorku vyplul 8. června 1871.", "section_level": 1}, {"title": "Potopení.", "content": "20. března 1873 vyplul Atlantic na svou 19. plavbu z Liverpoolu z 952 lidmi na palubě, ze kterých 835 bylo cestujících. Během plavby se posádka rozhodla, že se zastaví v Halifaxu v Novém Skotsku kvůli doplnění uhlí pro parní stroj. Když se loď 31. března večer přibližovala k Halifaxu, byli do půlnoci na můstku kapitán a 3. důstojník. Poté Atlantic vplul do bouře rychlostí 12 uzlů (22 km/h) s malou viditelností a rozbouřeným mořem. Ačkoli to cestující a posádka nevěděli, byl Atlantic asi 20 km na západ mimo kurs od halifaxského přístavu. Ve 2 hodiny ráno místního času, 1. dubna 1873, najel Atlantic na skálu pod hladinou zvanou Marr's Head 50 metrů od Meagher's Island. Záchranné čluny byly sice spuštěny, ale byly smeteny rozbouřeným mořem když se loď začala potápět. Při této katastrofě zemřelo 562 lidí. Podle seznamu pasažérů bylo na palubě 156 žen a 189 dětí, včetně dvou, které se narodily během plavby. Přežil jen jeden chlapec, John Hindley. Téměř každý člen posádky přežil. Přežilo celkem 390 lidí z 952 na palubě. Byla to nejhorší katastrofa v severním Atlantiku, dokud se nepotopil v roce 1904 parník SS \"Norge\" u Rockallu 28. června 1904.", "section_level": 1}], "src_summary": "RMS \"Atlantic\" byl zaoceánský parník společnosti White Star Line, který sloužil na trase Liverpool – New York. Během jeho 19. plavby, 1. dubna 1873, narazil do skály a potopil se u pobřeží Nového Skotska. Zemřelo 562 lidí na palubě. Byla to největší civilní námořní katastrofa v dějinách, dokud se nepotopil v roce 1904 dánský parník SS \"Norge\".", "tgt_summary": "SS \"Atlantic\" was a transatlantic ocean liner of the White Star Line that operated between Liverpool, United Kingdom, and New York City, United States. During the ship's 19th voyage, on 1 April 1873, she struck rocks and sank off the coast of Nova Scotia, Canada, killing at least 535 people. It remained the deadliest civilian maritime disaster in the North Atlantic Ocean until the sinking of on 2 July 1898 and the greatest disaster for the White Star Line prior to the loss of in April 1912.", "id": 2280106}
{"src_title": "Karpatští Němci", "tgt_title": "Carpathian Germans", "src_document": [{"title": "Původ.", "content": "Pojem „Karpatští Němci“ zavedl historik Raimund Friedrich Kaindl, který se věnoval problematice dějin Němců v Uhersku. Poměrně přesně vymezuje toto obyvatelstvo od jiných německých enkláv v Uhersku, zejména v Sedmihradsku. Němci se dostali do Uher zejména v procesu znovuosídlení země vylidněné po mongolském vpádu do Uher v letech 1241 – 1242. Německá kolonizace přinesla do Uherska vznik míst na základě magdeburského městského práva a Němci patřili k měšťanům prakticky všech míst. V 16. století přišla do Uher další vlna německé kolonizace – tzv. habáni. Na území dnešního Slovenska osídlili Němci tři hlavní cílové oblasti:", "section_level": 1}, {"title": "Spišští Sasové.", "content": "Pro Karpatoněmecké obyvatelstvo ve Spiši se vžil také nesprávný název Spišští Sasové. Na základě lingvistické analýzy se však zjistilo, že kolonisté původně přišli z oblasti středního Franska (okolí řek Rýn a Máza) a ne ze Saska. Pojmenování pravděpodobně vzniklo v období, kdy se Němcům na Slovensku obecně říkalo „Sasové“.", "section_level": 1}, {"title": "Politická angažovanost.", "content": "Karpatští Němci se během 1. poloviny 20. století intenzivně politicky angažovali. V rámci jejich komunity existovaly dva základní politické proudy. Jeden z nich měl orientaci spíše na uherskou politickou tradici. Spolupracoval proto spíše se stranami maďarské menšiny a podporoval autonomii Slovenska. Tento směr reprezentuje Spišská německá strana. Druhý proud byl orientován více protimaďarsky, s poukazem na potlačování německého jazyka a kultury v Uhersku před rokem 1918. Jeho představitelem je Karpatoněmecká strana. Snahu spojit všechny německé politické proudy na východě Československa počátkem 30. let 20. století vyvíjela Německá lidová strana. Koncem 30. let 20. století převláda Karpatoněmecká strana (nyní již coby sesterská organizace Sudetoněmecké strany). S nástupem autonomistů na Slovensku během druhé republiky byla zřízena Německá strana s vůdcem Franzem Karmasinem a nacionálně socialistickou orientací, coby výlučný reprezentant německé menšiny na autonomním Slovensku a později i během Slovenského štátu.", "section_level": 1}], "src_summary": "Karpatští Němci nebo Karpatoněmci (německy \"Karpatendeutsche\"), též Mantáci (německy \"Mantaken\"), je označení Němců, obývajících území někdejších Horních Uher (dnešního Slovenska a Zakarpatské Ukrajiny) a přistěhovavších se na toto území mezi 12. a 15. stoletím. Po skončení druhé světové války byla většina Mantáků odsunuta do Německa. Na území dnešního Slovenska sídlili Mantáci zejména v Bratislavě, na středním Slovensku (tzv. Hauerland a Horní Nitra) a na Spiši.", "tgt_summary": "Carpathian Germans (, or \"felvidéki németek\", ) are a group of ethnic Germans. The term was coined by the historian Raimund Friedrich Kaindl (1866–1930), originally generally referring to the German-speaking population of the area around the Carpathian Mountains: the Cisleithanian (Austrian) crown lands of Galicia and Bukovina, as well as the Hungarian half of the Austro-Hungarian monarchy (including Szepes County), and the northwestern (Maramuresch) region of Romania. Since the First World War, only the Germans of Slovakia (the Slovak Germans or \"Slowakeideutsche\", including the Zipser Germans) and those of Carpathian Ruthenia in Ukraine have commonly been called \"Carpathian Germans\".", "id": 809071}
{"src_title": "Celebration (Florida)", "tgt_title": "Celebration, Florida", "src_document": [{"title": "Statut.", "content": "Celebration má oficiálně statut statistické územní jednotky evidované statistickým úřadem Spojených států amerických (náležící do oblasti \"Orlando–Kissimmee Metropolitan Statistical Area\"). Celebration je oficiálně vedena jako komunita (nikoli obec), taktéž nespadá pod katastr žádné obce, nicméně zastavěná oblast Celebration o výměře 27,7 km² čítá na cca 9500 rezidentů a sama o sobě má charakter menšího amerického městečka jižanského rázu (taktéž neoficiálně se o Celebration referuje jako o městu či městečku).", "section_level": 1}, {"title": "Historie.", "content": "Celebration bylo založeno v letech 1993-1994 dceřinou firmou \"Disney Development Company\" na pozemku o rozloze asi 20 km² v okresu \"Reedy Creek Improvement District\". Celkové investice činily přibližně 2,5 miliardy dolarů. Městskými architekty byli \"Cooper, Robertson & Partners\" a Robert A. M. Stern; prvky v okolní krajině pak vznikly podle návrhu prominentní sanfranciské firmy EDAW. Jako jednotný architektonický sloh byl zvolen tamní jižanský rezidenční styl z počátku 20. století, s typickými dřevěnými a cihlovými stavbami. Pro Celebration specifická je též nízká hustota zástavby, absence obytných výškových staveb a více místa pro zeleň.První fáze vývoje rezidenční části se ale naplno rozběhla až v roce 1996 a od té doby prošla fázemi staveb jejich jednotlivých oblastí, navanými \"villages\" (vesnice). Ty zahrnují \"Celebration Village\", \"West Village\" a \"Lake Evalyn\"; v další fázi pak \"the North Village\", \"South Village\", \"East Village\" a \"Aquila Reserve\"; a nakonec a \"Artisan Park\". Sám ředitel Michael Eisner věnoval rozvoji Celebration zvýšené úsilí (projekt měl vyhovovat firemní vizi \"Experimental Prototype Community of Tomorrow\", EPCOT).", "section_level": 1}, {"title": "Služby.", "content": "V prvních fázích komeční budovy Walt Disney Company zabíraly větší část města; v průběhu nárůstu komunity většina z nich stáhla. O energetické a komunikační služby městečku se starají společnosti \"Smart City Telcom\" a \"Reedy Creek Energy Services\", které jsou obě řízeny Walt Disney Company. Město má svoji hasičskou zbrojnici, poštu (i přesto, že Celebration nemá vlastní ZIP kód), školu, banku a nemocnici. Poblíž se nachází golfové hřiště s kurzy golfu. Služby městečka zahrnující vzdělání, zdravotnictví a technologie byly plánovány od samotného začátku experty v těchto oblastech, pod supervizí CEO společnosti Disney.", "section_level": 1}, {"title": "Obyvatelstvo.", "content": "Přestože na celém území Celebration žije kolem 9500 lidí, v samotném centru je to jen něco málo přes 2700 (952 domácností a 716 rodin). Přes 93,5 % obyvatel Celebration jsou běloši. Roční příjem obyvatel se pohybuje kolem 160 % celostátního průměru.", "section_level": 1}, {"title": "Komunity.", "content": "Obyvatelé Celebration mají mnoho komunit, z toho osm náboženských (sedm křesťanských a jednu židovskou).", "section_level": 2}, {"title": "Slavnosti.", "content": "Celebration každý rok hostí několik událostí, které jeho komunita pořádá. Ve výročí Dne nezávislosti se v Celebration koná slavnostní ohňostroj.", "section_level": 2}, {"title": "Doprava.", "content": "Silnice zvaná World Drive spojuje Celebration se zábavním parkem Walt Disney World Resort. Uvnitř města se její obyvatelé přepravují buď na kole, pěšky nebo elektromobily.", "section_level": 1}, {"title": "V populární kultuře.", "content": "Celebration bylo od svého vzniku místem děje několika málo seriálů, dokumentů, radiových show nebo knížek. Děj byl do Celebration zasazen např. v epizodě \"Crime Aid\" amerického seriálu \"The Office\", dalším televizním seriálu \"How to Start Your Own Country\", show radiové stanice NPR \"Wait Wait… Don't Tell Me!\" nebo dokonce muzikálu \"Avenue Q\".", "section_level": 1}, {"title": "Kritický pohled.", "content": "Značná část děl, která Celebration zmiňují, se však o městečku, jeho stylu a koloritu, a jeho obyvatelích vyjadřují kriticky. Eric Petersen nabízí v písni \"Every Town Will Celebrate\" satirický pohled na město; obdobně tak skupina Chumbawamba ve své písničce \"Celebration, Florida\" z alba WYSIWYG se nese v duchu satiry a „nostalgie po čase, který si nemohou pamatovat“. Román \"Candor\" o mladíkovi ze střední Floridy, ve které Celebration leží, byl napsán bývalým obyvatelem tohoto městečka a ostatní postavy popisuje jako konzumenty s vymytým mozkem. V románu je zmíněno několik lokací, které odpovídají místům v centru Celebration. V eseji \"Species-On-Species Abuse\" její autorka Sarah Vowellová zase jízdu na kole přes Celebration netypicky v některých aspektech přirovnává v masakru na Columbine a ději knížky Velký Gatsby. Celebration taktéž našlo zmínku v dokumentárním filmu. Dokument The Corporation, zabývající se rostoucím vlivem nadnárodních korporací nad zbytkem společnosti, Celebration představuje jako další krok postupné nadvlády prostřednictvím vlastnictví korporací nad lidmi. Stejně tak vytýká, že městečko bylo vytvořeno za účelem zisku společnosti Walt Disney a zasazení jeho „dokonalého předměstí“ je nerealistické až směšné a místo tradice s kořeny se v případě jeho architektury jedná o falešnou imitaci. Ve knize No Logo kanadské publicistky Naomi Kleinové (ve které mj. popisuje vývoj komerce a reklamy ve smyslu vztahu zboží, produktů a zákazníků) je Celebration zmíněna jako příklad „komerční nirvány“ – zatím nejvyšší mety v cestě korporací za upoutání si svých zákazníků, která je mnohem bezprostřednější a pokročilejší než prostší formy reklamy a marketingu. Kleinová také upozorňuje na zajímavý paradox: v Celebration nejsou žádné reklamy – podle ní to souvisí právě se skutečností, že Celebration je komerční město jako takové a Walt Disney Company jako „vlastník města“ má právo určovat si podmínky, které by v běžném městě nebyly možné – zákaz reklamy (konkurence) je podle Kleinové jednou z nich.", "section_level": 2}], "src_summary": "Celebration, Florida je komunita v okrese Osceola County amerického státu Florida. Jedná se de facto o první komerční městečko na světě. Vlastníkem je společnost Walt Disney Company.", "tgt_summary": "Celebration is a census-designated place (CDP) and a master-planned community in Osceola County, Florida, United States, located near Walt Disney World Resort and originally developed by The Walt Disney Company. The town, whose population was 7,427 at the 2010 census, is part of the Orlando–Kissimmee Metropolitan Statistical Area. After founding Celebration, Disney followed its plans to divest most of its control of the town. Several Disney business units continue to occupy the town's office buildings. Walt Disney World operates two utility companies, Smart City Telecom and Reedy Creek Energy Services, that provide services to the town. The town itself is connected to the Walt Disney World resorts via one of its primary streets, World Drive, which begins near the Magic Kingdom. Various New Classical architects participated in the design of buildings in Celebration. Downtown Celebration's post office was designed by Michael Graves, the adjacent Welcome Center by Philip Johnson, and the Celebration Health building by Robert A. M. Stern. Other well-known architects who have designed nearby buildings include Charles Moore (Preview Center), Graham Gund (Bohemian Hotel), Cesar Pelli (movie theatre), and Robert Venturi and Denise Scott Brown (SunTrust Bank).", "id": 1081755}
{"src_title": "Tukan obrovský", "tgt_title": "Toco toucan", "src_document": [{"title": "Výskyt.", "content": "Vyskytuje se ve Střední a Jižní Americe. Zde obývá hlavně nížinné a horské lesy, a také savany států Mexiko, Brazílie a Argentina. Tukaji žijí většinou v párech nebo tvoří malé skupiny. V zajetí, především v zoologických zahradách, je chován často. Jen málo zoologickým zahradám se je však podařilo rozmnožit. V ČR byla tou první Zoologická zahrada Hodonín.", "section_level": 1}, {"title": "Popis.", "content": "Dorůstá délky kolem 60 cm, zobák může být dlouhý až 19 cm. Barva peří je černá, jen na prsou, krku a kořeni ocasu je čistě bílá (na krku a prsou je u některých jedinců světle žlutý nádech). Kolem očí je zbarven do žluta. Zobák hraje všemi možnými odstíny žluté a oranžové, špička zobáku je černá. Podle posledních výzkumů tukan svůj velký zobák používá k regulaci teploty. V době námluv přináší sameček ve svém zobáku samičce pěkně vybarvený a zralý plod (většinou nějaké bobule nebo jiné ovoce), který sám vybere, a tím si ji získá. Tukani jsou největšími šplhavci na světě. Nejsou moc dobří letci, na zemi i po větvích se pohybují poskakováním.", "section_level": 1}, {"title": "Potrava.", "content": "Živí se hlavně různými plody, bobulemi a ovocem, občas si potravu zpestří bezobratlými živočichy či drobnými obratlovci. Potravu získávají jak na stromech, tak i na zemi a používají k tomu i svůj dlouhý zobák.", "section_level": 1}, {"title": "Rozmnožování.", "content": "Spí v dutinách starých stromů, kde také klade samice vejce. Mláďata jsou většinou dvě, výjimečně čtyři. Líhnou se po 18 denní době inkubace. V hnízdě zůstávají mláďata dalších asi 7 týdnů. Nejdříve je rodiče krmí šťávou z plodů, postupně přecházejí na pevnou potravu. Tukani se můžou dožít i 15 let.", "section_level": 1}, {"title": "Zajímavosti.", "content": "V přírodě je místním obyvatelstvem uctíván a spojován se zlými duchy. Díky velké spotřebě potravy vyprodukují hodně trusu.", "section_level": 1}], "src_summary": "Tukan obrovský (lat. \"Ramphastos toco\") je pták z čeledi tukanovití s typickým zavalitým tělem a s dlouhým, mohutným a barevným zobákem. Je to největší ze všech 37 druhů tukanů.", "tgt_summary": "The toco toucan (\"Ramphastos toco\"), also known as the common toucan or giant toucan, is the largest and probably the best known species in the toucan family. It is found in semi-open habitats throughout a large part of central and eastern South America. It is a common attraction in zoos.", "id": 130823}
{"src_title": "Národní park Kanha", "tgt_title": "Kanha Tiger Reserve", "src_document": [{"title": "Historie.", "content": "Na území dnešního parku existoval chráněný les již od doku 1865, ve kterém byl povolen pouze sběr dřeva pro potřeby domácnosti. Lov určitých typů divoké zvěře byl možný pouze se zvláštním povolením. V květnu 1933 byla oblast poprvé rozšiřována, nejprve o údolí Banjar (252 km²), následně roku 1935 o dalších 500 km² v oblasti údolí Halon. Status chráněné oblasti byl později na území Halon zrušen, především kvůli škodám, které divoká zvěř páchala. 1. června 1955 byla oblast o rozloze 252 km² prohlášena národním parkem, jejíž rozloha se v roce 1964 zvětšila na 318 km². Až do roku 1970 byla velikost parku omezena hranicemi distriktu Mandla, ale v tomto roce bylo k parku připojeno 127 km² oblasti ze sousedního distriktu Balaghat. Se vznikem „Projektu tygr“ (projekt indické vlády na záchranu bengálských tygrů) v roce 1973 bylo opět připojeno území z oblasti údolí Halon (500 km²) spolu s dalším územím o rozloze 1009 km², které má sloužit jako nárazníková zóna a spolu s územím národního parku byla oblast vyhlášena jako „tygří rezervace“. Ještě roku 1983 byla připojena oblast Phen o rozloze 110 km², i když s národním parkem přímo nesousedí.", "section_level": 1}, {"title": "Zvířata.", "content": "Kanha je známá především pro svou populaci savců. V parku se nachází poměrně početná tygří populace a Kanha platí za místo, kde má pozorovatel největší šanci v Indii tygra spatřit ve volné přírodě. Populaci tygrů se zde podařilo rozšířit z počtu 48 (1978) na (131 v červnu 2006). Krom tygrů žijí v parku i další dravé šelmy, na 80 leopardů, 396 dhoulů a 111 medvědů. V parku se vyskytuje i horský druh barasingy (Cervus duvauceli branderi), což je druh jelena, který žije již pouze zde. Těm se zde také daří rozmnožovat z původních 66 v roce 1970 na 349 v roce 2000. Krom barasingy žijí v této oblasti 3 další druhy jelenů. Nejčastějším z nich je jelen Axis neboli čital (Axis axis), jichž v parku žije na 20 000 a jejich populace dále roste. Dalším z jelenů je Sambar (Rusa unicolor nebo také Cervus unicolor), kterých bylo v roce 2000 napočítáno 3621 a nakonec Muntžak (Muntiacus), jichž v parku žije přibližně 1200. Zatímco počty jelenů trvale rostou, počty antilop klesají. Roku 2000 bylo v parku pouhých 73 velkých indických antilop Nilgai (Boselaphus tragocamelus), 78 antilop čtyřrohých (Tetracerus quadricornis) a pouhé 2 antilopy jelení (Antilope cervicapra). V parku žije také početná populace (1197 exemplářů v roce 2000) mohutných gaurů (Bos gaurus). Velmi početný (6668 v roce 2000) je i druh opice Hulman (Semnopithecus) a divokých prasat (5834 v roce 2000). Dalšími většími savci žijícími v parku jsou Rhesus Macaque (Macaca mulatta), Šakal obecný (Canis aureus), vlk (velmi vzácný), Liška džunglová (Vulpes bengalensis), vydra hladkosrstá (Lutrogale perspicillata), Medojed kapský (Mellivora capensis), Puchol malý (Viverricula indica), promyka mungo (Herpestes edwardsii), Hyena žíhaná (Hyaena hyaena), Kočka bažinná (Felis chaus), Kočka bengálská (Prionailurus bengalensis), Luskouni (Manidae), Dikobraz (Hystrix), a Zajíc (Lepus).", "section_level": 1}, {"title": "Doprava.", "content": "Nejbližším velkým městem je Jabalpur (169 km), který je po železnici dobře spojen s Dillí a Mumbají. Častým návštěvním místem při cestě do parku je i malé město Mandla (asi 70 km od parku, 30 Rupií, 2¾ hodiny). Je v něm přístup na internet, kavárny a v okolí mnoho zajímavých chrámů. Cesta autobusem od brány Kisli do Jabalpuru trvá 5½ hodiny, jízdenka stojí 84 Rupií a autobus odjíždí každý den v 6,20, 8,15 a 12,30 (jedna z jeho dalších zastávek je i brána Khatia). V některých měsících provozuje MP Tourism vlastní turistických autobus (4 hodiny, 150 Rupií). Do parku samotného je možný přístup (za poplatek a pouze s průvodcem) ze tří vstupních bran, ve směru od Jabalpuru je nejlépe přístupná brána v Kisli, která leží ve vesnici Khatia. Nejlepší doba k návštěvě parku je od února do června, do parku je povolen přístup pouze v hodinách od 6,30d 12 a od 15 do 18. Od července do září je park pro veřejnost uzavřen.", "section_level": 1}], "src_summary": "Národní park Kanha leží 164 km od města Jabalpur ve státu Madhjapradéš (Madhya Pradesh) v Indii a je jedním z nejznámějších národních parků v Indii. Založen byl roku 1955 a rozkládá se na celkové ploše 2059 km² v distriktech Mandla a Balaghat. Park leží v nadmořské výšce 600-900 metrů. Lov divoké zvěře s výjimkou divokých prasat a ptáků je zde zakázán již od roku 1933.", "tgt_summary": "Kanha Tiger Reserve, also known as Kanha–Kisli National Park, is one of the tiger reserves of India and the largest national park of the state of Madhya Pradesh. The present-day Kanha area is divided into two sanctuaries, Hallon and Banjar, of , respectively. Kanha National Park was created on 1 June 1955 and was designated a tiger reserve in 1973. Today, it encompasses an area of in the two districts Mandla and Balaghat. Together with a surrounding buffer zone of and the neighbouring The park has a significant population of royal Bengal tigers, Indian leopards, sloth bears, barasinghas and Indian wild dogs. The forest depicted in \"The Jungle Book\" by Rudyard Kipling is based on jungles including this reserve. It is also the first tiger reserve in India to officially introduce a mascot, Bhoorsingh the Barasingha (a swamp deer).", "id": 1747774}
{"src_title": "Předsednictvo SFRJ", "tgt_title": "Presidency of Yugoslavia", "src_document": [{"title": "Historie Předsednictva.", "content": "Poprvé se pojem jugoslávského Předsednictva objevil v amandmátech (dodatcích) k jugoslávské ústavě z roku 1963 v roce 1971, kdy bylo Předsednictvo definováno jako kolektivní hlava státu a nositel zákonodárné a politické iniciativy. Ústavní dodatek se tak pokoušel již v dostatečném předstihu vyřešit nástupnictví po případném odchodu Josipa Broze Tita z vedení federace. Sám Tito byl jako prezident federace bez ohraničení mandátu členem a předsedou Předsednictva, ovšem žádný z dalších předsedů Předsednictva nebyl prezidentem. Další úpravu postavení Předsednictva SFRJ přinesla nová ústava z roku 1974. V souvislosti s ní poté také došlo k vytvoření předsednictev jednotlivých republik a autonomních oblastí. Předsednictvo jako nejvyšší orgán federace mělo devět členů volených na pětileté volební období, přičemž nikdo nesměl být členem Předsednictva víc jak dvakrát po sobě. Členem Předsednictva byl předseda Ústředního výboru Svazu komunistů Jugoslávie a osm delegátů - po jednom ze šesti socialistických republik a dvou socialistických autonomních oblastí. Od konce roku 1988 již není na základě ústavních dodatků předseda Svazu komunistů Jugoslávie členem Předsednictva. Po secesi Slovinska (25. červen 1991, resp. 7. říjen 1991), Chorvatska (25. červen 1991, resp. 8. říjen 1991), Republiky Makedonie (17. listopad 1991) a Bosny a Hercegoviny (1992) fungovalo Předsednictvo jen v čtyřčlenné sestavě (Srbsko, Černá Hora, Kosovo, Vojvodina).", "section_level": 1}, {"title": "Postavení Předsednictva.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Postavení v čase.", "content": "Předsednictvo bylo v prvních letech své existence ve stínu doživotního prezidenta Tita, který byl formálně Předsednictvu nadřazen a byl také z titulu své prezidentské funkce předsedou Předsednictva. Po jeho smrti, 4. května 1980, byla moc ve státě převzata právě Předsednictvem, které bylo zvoleno ještě za Titova života. Ve vedení Předsednictva se střídali zástupci jednotlivých republik a autonomních oblastí. Ke zlomu došlo v květnu 1991, kdy delegáti Srbska, Černé Hory a autonomních oblastí neumožnili převzetí funkce Stipemu Mesićovi, který byl jako zástupce Chorvatska na řadě podle předem dohodnutého systému rotace. To způsobilo, že Předsednictvo na čas nemělo ani předsedu, ani místopředsedu, a tak nikoho, kdo by legálně mohl svolat jeho zasedání, než byl Mesić nakonec v červenci do funkce zvolen. V říjnu 1991 Předsednictvo zbytku federace převzalo funkce a pravomoci svazového parlamentu a svazové vlády (samotná federální vláda ale odstoupila až v prosinci).", "section_level": 2}, {"title": "Právní postavení.", "content": "Předsednictvo SFRJ zastupovalo federaci navenek i uvnitř. Předsednictvo také v rámci svých práv a povinností a pro dosažení rovnosti národů a národností mělo harmonizovat společné zájmy republik a autonomních oblastí s jejich odpovědností při realizaci práv a povinností federace. Chránilo ústavní pořádek. Předsednictvu také příslušelo navrhovat kandidáta na funkci předsedy svazového výkonného výboru (předseda federální vlády) a kandidáty na soudce Ústavního soudu SFRJ. Předsednictvo bylo nejvyšším velitelem jugoslávské branné moci, bylo nejvyšším orgánem vedení a velení ozbrojených sil ve válce i míru. Jmenovalo a povyšovalo generály a admirály, jmenovalo také členy Národní rady obrany, stejně jako členy dalších rad, které se mohlo rozhodnout ustanovit. Také propůjčování a udělování státních vyznamenání federace náleželo právě Předsednictvu.", "section_level": 2}, {"title": "Ustavení do funkce.", "content": "Výběr členů Předsednictva se odehrával v jednotlivých republikách a autonomních oblastech, které samostatně rozhodovaly o svém zástupci. Republiky, resp. autonomní oblasti, mohly také svého delegáta v průběhu volebního období nahradit, což se stalo na sklonku existence AVNOJské Jugoslávie v případě Kosova a Chorvatska, kdy však již nejde hovořit o politickém monopolu Svazu komunistů Jugoslávie, potažmo Svazů komunistů v jednotlivých republikách a autonomních oblastech. V dobách tohoto monopolu členství v Předsednictvu nabývali především zasloužilí straníci, kteří byli v průběhu období nahrazováni jen v případě úmrtí nebo nabytí jiné, významnější, funkce. Členové Předsednictva byli voleni nepřímo s výjimkou dvou členů posledního Předsednictva: Slovince Janeze Drnovšeka a Bosňana Bogiće Bogićeviće, kteří byli zvoleni přímo.", "section_level": 2}, {"title": "Složení Předsednictva.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Předsedové.", "content": "K výměně předsedy docházelo v letech 1980 - 1991 pravidelně 15. května podle předem známého pořadí (Makedonie, Bosna a Hercegovina, Slovinsko, Srbsko, Chorvatsko, Černá Hora, Vojvodina a Kosovo). Ve vztahu k poslednímu předsedovi Předsednictva Stipemu Mesićovi je nutné zmínit, že do funkce byl uveden zpětně k 1. červenci v době po podpisu Brionské deklarace a ve funkci setrval až do prosince 1991. Chaos v Jugoslávii byl umocněn, když se zbývající členové Předsednictva rozhodli pokračovat v rotaci a v říjnu 1991 uvést do funkce předsedy Předsednictva SFRJ Branka Kostiće z Černé Hory. Vzhledem k situaci, za jaké nabyl Kostić funkci, bývá za posledního předsedu Předsednictva považován Stjepan Mesić, neboť ten se stal předsedou ještě za plného počtu členů Předsednictva.", "section_level": 2}], "src_summary": "Předsednictvo Socialistické federativní republiky Jugoslávie (nebo též Prezídium SFRJ) (: ; : ; : ; : ) byla kolektivní hlava Socialistické federativní republiky Jugoslávie od května 1980 do roku 1992, kdy zůstali již jen čtyři z původních osmi členů.", "tgt_summary": "The Presidency of the Socialist Federal Republic of Yugoslavia (, Председништво СФРЈ; ; Slovene: \"Predsedstvo SFRJ\"; ), also known as the Presidium, was the collective head of state of the Socialist Federal Republic of Yugoslavia. It was established in 1971 according to amendments to the 1963 Constitution and reorganized by the 1974 Constitution. Up to 1974, the Presidency had 23 members – three from each republic, two from each autonomous province and President Josip Broz Tito. In 1974 the Presidency was reduced to 9 members – one from each republic and autonomous province and, until 1988, President of the League of Communists of Yugoslavia \"ex officio\".", "id": 1841705}
{"src_title": "Michael Thonet", "tgt_title": "Michael Thonet", "src_document": [{"title": "Život a dílo.", "content": "Michael Thonet se narodil 2. července 1796 v městečku Boppard nedaleko Koblence v západním Německu (tehdy ovšem součástí revoluční Francie). Vyučil se stolařem a v rodišti založil řemeslnickou dílnu, v níž vyráběl nábytek. Ve třicátých letech 19. století začal dělat pokusy s ohýbáním dřeva, čehož pak využil i ve své profesi. Ohýbaný nábytek poprvé představil veřejnosti roku 1841 na průmyslové výstavě v Koblenci, kterou navštívil i rakouský kancléř Metternich. Na jeho doporučení přesídlil Thonet v následujícím roce do Vídně, kde si založil vlastní firmu na výrobu nábytku. S manželkou Annou Marií měl celkem třináct dětí, jen pět synů se však dožilo dospělosti. Kvůli nim roku 1853 přejmenoval firmu na „Gebrüder Thonet“. Zájem o ohýbaný nábytek neustále rostl, roku 1856 se proto Thonet rozhodl založit novou továrnu. Kvůli výhodným podmínkám si vybral moravské Koryčany, kam se následně sám na čas přestěhoval. Výroba se zde rozběhla roku 1857 a díky velkým úspěchům se firma zanedlouho rozšířila i o závody v Bystřici pod Hostýnem a Vsetíně. Později založil továrny také v Radomsku a v německém Frankenbergu. Thonetův ohýbaný nábytek se brzy stal pojmem a německý podnikatel za jeho výrobu získal i řadu ocenění, mimo jiné zlatý kříž za zásluhy či rytířský kříž řádu Františka Josefa. Na sklonku života byl uznávaným výrobcem nábytku. Zemřel 3. března 1871 ve Vídni a vedení firmy převzali jeho synové. V podnikání byli činní synové Michael Thonet mladší (1824–1902), Josef Thonet (1830–1887), Jakob Thonet (1841–1929) a August Thonet (1829–1910). August navíc působil jako poslanec Moravského zemského sněmu a starosta Bystřice pod Hostýnem. Funkci starosty Bystřice pod Hostýnem zastával i Jakob.", "section_level": 1}], "src_summary": "Michael Thonet (2. července 1796 Boppard – 3. března 1871 Vídeň) byl německý podnikatel, truhlář, vynálezce a návrhář nábytku. Původem z Boppardu v Porýní, usadil se na Moravě, kde založil v Koryčanech (1856) a v Bystřici pod Hostýnem (1861) továrny na nábytek z ohýbaného dřeva – TON. Továrna v Bystřici pod Hostýnem byla ve své době největší svého druhu, stala se vývojovým centrem celé firmy TON a exportovala své výrobky do celého světa.", "tgt_summary": "Michael Thonet (2 July 1796 – 3 March 1871) was a German-Austrian cabinet maker, known for the invention of bentwood furniture.", "id": 2463054}
{"src_title": "William Cavendish-Bentinck", "tgt_title": "William Cavendish-Bentinck, 3rd Duke of Portland", "src_document": [{"title": "Životopis.", "content": "William Cavendish byl nejstarším synem Williama Bentnicka, 2. vévody z Portlandu a Margaret Cavendish-Harleyové a zdědil velká panství po své matce a babičce z matčiny strany. Studoval na Westminsterské škole a později na Christ Church v Oxfordu. Roku 1761 se stal poslancem Dolní sněmovny za obvod Weobley ale následující rok zdědil titul po svém otci a stal se členem Sněmovny lordů. Připojil se k Whigům vedeným Charles Watson-Wentworthem, v jeho první vládě (1765–1766) zastával funkci správce královské domácnosti a v jeho druhé vládě (duben – srpen 1782) zastával pozici správce Irska. Po Watsonově smrti, spolu s dalšími spojenci Charlese Jamese Foxe, odstoupil. V roce 1766 se oženil s Dorothy Cavendishovou, dcerou Williama Cavendishe, se kterou měl šest dětí. V dubnu 1783 se stal formálně premiérem koaliční vlády, jejímiž hlavními představiteli byl Charles James Fox a Frederick North. V ní také zastával funkci ministra financí. Tato vláda byla odvolána v prosinci téhož roku. Roku 1789 se Cavendish stal jedním z viceprezidentů londýnské dobročinné společnosti Foundling Hospital. Jeho otec byl jedním ze zakladatelů této organizace, určených Jiřím II. Posláním této společnosti byla starost o opuštěné děti. Roku 1793 byl Cavendish jmenován, po Fredericku Northovi, jejím prezidentem. Podobně jako jiní konzervativní Whigové byl i Portland znepokojen francouzskou revolucí, rozešel se v názorech na ni s Foxem a roku 1794 se stal členem Pittovy vlády jako ministr vnitra až do Pittovy smrti roku 1806. Poté co se Pittovi spojenci znovu dostali k moci v březnu 1807 stal se Cavendish akceptovatelným premiérem pro skupinu vlivných politiků. Jeho druhé funkční období bylo poznamenáno celkovou izolací Británie od kontinentu. Na konci roku 1809 se jeho zdravotní stav zhoršil a po skandálu jeho ministrů Canninga a Castlereagha Cavendish odstoupil a krátce nato zemřel.", "section_level": 1}], "src_summary": "William Cavendish-Bentinck, 3. vévoda z Portlandu (14. duben 1738 – 30. říjen 1809) byl britský státník, člen strany Whigů a později Toryů, rektor Oxfordské univerzity a britský premiér. Byl držitelem britských šlechtických titulů všech úrovní – vévoda, markýz, hrabě, vikomt, i baron.", "tgt_summary": "William Henry Cavendish Cavendish-Bentinck, 3rd Duke of Portland, (14 April 1738 – 30 October 1809) was a British Whig and Tory politician during the late Georgian era. He served as Chancellor of the University of Oxford (1792–1809) and twice as the Prime Minister, of Great Britain (1783) and then of the United Kingdom (1807–09). The twenty-four years between his two terms as Prime Minister is the longest gap between terms of office of any British Prime Minister. Portland was known before 1762 by the courtesy title Marquess of Titchfield. He held a title of every degree of British nobility: Duke, Marquess, Earl, Viscount, and Baron. He is also a great-great-great-grandfather of Elizabeth II through her maternal grandmother.", "id": 2394301}
{"src_title": "6 (linka metra v Paříži)", "tgt_title": "Paris Métro Line 6", "src_document": [{"title": "Historie.", "content": "Původní projekt počítal s vybudováním jedné okružní linky, která by kopírovala okružní bulváry. Později však došlo ke změnám plánu a vznikly dvě samostatné linky (2 a 6), nicméně výstavba viaduktů a stanic byla u obou velmi podobná. Ačkoliv linka s číslem 6 byla otevřena až v roce 1909, část dnešní linky byla zprovozněna o něco dříve. 2. října 1900 byl otevřen nejstarší úsek mezi dnešními stanicemi \"Charles de Gaulle – Étoile\" a \"Trocadéro\". Jednalo se o rozšíření linky 1. Když byla 6. listopadu 1903 linka prodloužena od stanice \"Trocadéro\" po \"Passy\", oddělil se úsek počínaje stanicí \"Étoile\" od linky 1 a vznikla nová linka \"2 Sud\" (2 Jih), též nazývána \"Circulaire Sud\" (Jižní okruh). Tato linka byla 24. dubna 1906 rozšířena od \"Passy\" po \"Place d'Italie\". 14. října 1907 byla linka \"2 Sud\" zrušena a připojená k lince 5. Dosavadní linka \"2 Nord\" (2 Sever) byla přejmenována na linku 2. Dne 1. března 1909 byla zprovozněna nová linka 6 mezi stanicemi \"Place d'Italie\" a \"Nation\". Dne 12. října 1942 byl úsek \"Étoile\" ↔ \"Place d'Italie\" opět odpojen od linky 5 a spojen s linkou 6, která tak získala dnešní podobu. Obě části vedly převážně nad zemí, zatímco linka 5 je až na výjimku (přejezd přes Seinu) vedena pod zemí. Toto spojení existovalo dočasně už v roce 1931 po dobu konání mezinárodní koloniální výstavy. V letech 1972–1974 byla trať přestavěna pro provoz vlaků na pneumatikách. V listopadu 2007 byl na trati instalován automatický informační systém o pohybu vlaků.", "section_level": 1}], "src_summary": "Linka 6 je jedna z linek pařížského metra a v systému MHD je značena světle zelenou barvou (obdobně jako linka 7bis). Prochází převážně jižní částí města po půlkruhové dráze a spolu s linkou 2 v severní části Paříže vytvářejí nepravidelný okruh s přestupy na stanicích \"Nation\" a \"Charles de Gaulle – Étoile\". Trať je dlouhá 13,6 km, má 28 stanic a ročně přepraví zhruba 100,7 miliónů cestujících. Linka vede většinou na viaduktech nad zemí a na dvou místech překračuje Seinu po mostech.", "tgt_summary": "Line 6 is one of the sixteen lines of the Paris Métro rapid transit system. Following a semi-circular route around the southern half of the city above boulevards formed by the former wall of the 'Fermiers généraux' built between 1784 and 1791, it runs between Charles de Gaulle – Étoile in the west and Nation in the east. Opened between 1900 and 1906 from Étoile to Place d'Italie, Line 6 was initially called \"2 sud\" or \"circulaire sud\" (\"southern circulator\"), before being integrated for a long time with Line 5, while the section heading east to Nation opened in 1909. At that time, Line 6 took its current form. The line is in length, of which are above ground, and is equipped with rubber-tyred rolling stock since 1974. The line is considered one of the most pleasant lines on the Métro, due to is numerous views, sometimes exceptional, of many of Paris' most famous landmarks and monuments. With slightly more than 100 million riders in 2004, it is the sixth busiest line of the network.", "id": 2314153}
{"src_title": "Dageš", "tgt_title": "Dagesh", "src_document": [{"title": "Dageš forte.", "content": "\"Dageš forte\" („silné dageš“, \"dageš chazak\" nebo \"dageš kaved\") se může vyskytovat v každém konsonantu kromě laryngál (ע ח ה א) a ר, a to pouze v tom případě, že mu předchází vokál (pokud mu předchází šva, jedná se o \"dageš lene\") a že se nejedná o poslední konsonant ve slově. \"Dageš forte\" se dělí na tyto typy: Konsonanty s dageš forte, po nichž následuje šva mohou dageš ztratit, a to zejména v případě konsonantů ק נ מ ל י ו.", "section_level": 1}, {"title": "Dageš lene.", "content": "\"Dageš lene\" („lehké dageš“, \"dageš kal\") označuje explozivní výslovnost konsonantů ze skupiny „begadkefat“: (ת פ כ ד ג ב) v následujících případech:", "section_level": 1}, {"title": "Typografie dageše.", "content": "Ačkoli je uvedené rozlišování jednotlivých typů dageše relevantní z hlediska funkce i výslovnosti, v písmu se zpravidla nerozlišuje; rozpoznání správného typu (a tím i správné výslovnosti) pak často vyžaduje u čtenáře navzdory plně vokalizaci textu znalost příslušného slova a jeho výslovnosti, popřípadě příslušného gramatického jevu. Výjimkou jsou některá vydání modlitebních knih a jiných náboženských textů, kde může dageš forte a dageš lene být rozlišen např. tučnější sazbou nebo zvláštní značkou připojenou k písmenu. Ustálený typografický postup však pro takové případy neexistuje. U textů vokalizovaných pouze částečně (ne zcela důsledně) se dageš forte často vypouští; někdy se vypouští i dageš lene u písmen ג, ד, ת, u nichž moderní hebrejština rozdíl mezi plozivní a frikativní výslovností stírá. Naopak se dageš lene většinou ponechává u písmen ב, כ, פ, kde se dvojí výslovnost stále rozlišuje. Absence dageše u písmene může být označena nebo zvýrazněna značkou \"rafe\" (U+05BF). Unicode má kromě kombinačního znaku pro dageš i kódy pro jednotlivá písmena s dagešem v oblasti U+FB30 až U+FB4A.", "section_level": 1}, {"title": "Mapik a šuruk.", "content": "Některé gramatiky hovoří o \"dageš mapik\", jiné jen o \"mapik\" „pocházejícím z dageš“. Jedná se o graficky stejný znak jako dageš a vkládá se do písmene ה, aby se zdůraznila plnohodnotnost tohoto konsonantu. Konsonant pak neslouží jako nevyslovovaná \"mater lectionis\" (naznačení vokálu), nýbrž se vyslovuje: \"arcah\" „její země“. Graficky shodným znakem s dagešem je i šuruk. Písmeno vav s šurukem se vyslovuje jako samohláska (v moderní hebrejštině jako [u], v některých aškenázských dialektech ale jako [ɪ]). Mapik a šuruk jsou nejen graficky zcela identické s dagešem, ale nemají ani přidělenu samostatnou pozici v Unicodu.", "section_level": 1}], "src_summary": "Dageš ( „zostřující“) je znaménko, jež bylo zavedeno spolu s vokalizací hebrejštiny a které označuje explozivní výslovnost konsonantů ze skupiny „begadkefat“: ת פ כ ד ג ב (\"dageš lene\"), případně také prodloužení či důraznou výslovnost konsonantu (\"dageš forte\", v moderní hebrejštině dageš tuto vlastnost ztratilo). Značí se tečkou uprostřed konsonantu.", "tgt_summary": "The dagesh () is a diacritic used in the Hebrew alphabet. It was added to the Hebrew orthography at the same time as the Masoretic system of niqqud (vowel points). It takes the form of a dot placed inside a Hebrew letter and has the effect of modifying the sound in one of two ways. An identical mark, called mappiq, has a different phonetic function, and can be applied to different consonants; the same mark is also employed in the vowel shuruk. Dagesh and mappiq symbols are often omitted in writing. For instance, is often written as . The use or omission of such marks is usually consistent throughout any given context. The two functions of dagesh are distinguished as either \"kal\" (light) or \"ḥazak\" (strong).", "id": 29684}
{"src_title": "Butan", "tgt_title": "Butane", "src_document": [{"title": "Reakce.", "content": "Při dostatku kyslíku se butan spaluje na oxid uhličitý a vodní páru. Při nedostatku kyslíku může vznikat také uhlík (saze) a oxid uhelnatý. \"n\"-butan je surovinou v DuPontově katalytickém procesu přípravy maleinanhydridu: \"n\"-butan, podobně jako všechny uhlovodíky, podléhá chloraci volnými radikály, kdy vznikají 1-chlor- a 2-chlorbutan, a dále i deriváty s vyšším počtem atomů chloru. Různá relativní míra chlorace je částečně vysvětlena odlišnými vazebnými disociačními energiemi, 425 a 411 kJ/mol u dvou typů C-H vazeb. Dva centrální atomy uhlíku mají mírně slabší vazby C-H.", "section_level": 1}, {"title": "Použití.", "content": "Butan se prodává v láhvích jako palivo pro vařiče a podobné účely. Směs butanu s propanem (a dalšími uhlovodíky) se komerčně nazývá propan-butan. Pro použití ve formě motorového paliva se však tato propan-butanová směs prodává pod zkratkou LPG. Butan je kromě toho v určité míře i složkou benzinu, surovinou pro výrobu základních petrochemikálií při parním krakování, používá se jako palivo v cigaretových zapalovačích a jako hnací plyn ve sprejích. Velmi čisté formy, zvláště isobutanu, lze používat jako chladivo a ve značné míře tedy nahrazují halomethany nebezpečné pro ozónovou vrstvu, například v domácích chladničkách a mrazničkách. Hořlavost butanu není příliš velkým problémem, protože množství obsažené v zařízení není tak velké, aby vytvořilo výbušnou směs se vzduchem v místnosti. Operační tlak butanu je nižší než u halomethanů, například R-12, proto systémy s tímto plynem (např. automobilové klimatizace) nebudou při použití butanu fungovat optimálně.", "section_level": 1}, {"title": "Účinky na zdraví.", "content": "Butan je prostý asfyxant a jeho toxické účinky jsou dány vytlačováním kyslíku. Nemá žádné přímé systémové účinky. Inhalace butanu může způsobit euforii, ospalost, narkózu, asfyxii, srdeční arytmii a omrzliny. Může dojít i k smrti způsobené asfyxií a fibrilací komor. Butan je nejčastěji zneužívanou těkavou látkou ve Velké Británii a v roce 2000 způsobil 52 % úmrtí \"spjatých s rozpouštědly\". Při vstřikování butanu přímo do krku se kapalina expanzí rychle ochlazuje na –20 °C a může způsobit prodloužený laryngospasmus. Syndrom \"náhlé čichačovy smrti\" (SSD), poprvé popsaný Bassem v roce 1970, je nejčastější prostou příčinou smrtí spjatých s rozpouštědly, tvoří 55 % známých smrtelných případů.", "section_level": 1}], "src_summary": "Název butan se používá jako: Tento článek je o obou izomerech butanu; infobox pak obsahuje informace pouze o nevětveném butanu; podrobnosti o isobutanu jsou uvedeny samostatně. Oba butany jsou velmi hořlavé, bezbarvé, snadno zkapalnitelné plyny bez zápachu. Název butan je složen z částí but- podle \"acidum butyricum\" – latinského názvu pro kyselinu máselnou, karboxylovou kyselinu se stejným počtem atomů uhlíku v molekule a -an, přípony označující alkany. Rotace okolo centrální chemické vazby C-C tvoří dvě konformace (\"trans\" a \"gauche\").", "tgt_summary": "Butane () or \"n\"-butane is an alkane with the formula CH. Butane is a gas at room temperature and atmospheric pressure. Butane is highly flammable, colorless, easily liquefied gas that quickly vaporize at room temperature. The name butane comes from the roots but- (from butyric acid, named after the Greek word for butter) and -ane. It was discovered by the chemist Edward Frankland in 1849. It was found dissolved in crude petroleum in 1864 by Edmund Ronalds, who was the first to describe its properties.", "id": 2055348}
{"src_title": "Benetton (firma)", "tgt_title": "Benetton Group", "src_document": [{"title": "Historie.", "content": "Luciano Benetton založil firmu United Colors of Benetton (Spojené barvy Benettonu) v roce 1965 v italském městě Treviso. Firmu Luciano založil se svými sourozenci. Předsedou a šéfem se stal nejstarší z nich – sám Luciano (* 1935). Jeho sestra Guiliana (* 1937) měla na starosti návrhy, bratr Gilberto (* 1941) vedl administrativu a finance a čtvrtý sourozenec Carlo (* 1943) řídil výrobu. V následujících letech se firma rozrůstala. V roce 1969 byl otevřen první butik na Rue Bonaparte v Paříži s výběrem celého tuctu různých svetříků až v padesáti barevných odstínech. Pak se firma začala rovněž orientovat na kosmetické produkty, například v roce 1986 firma začala vyrábět vlastní parfémem Colors. V roce 1992 se Luciano Benetton pustil do vydávání mezinárodního magazínu v angličtině a francouzštině s názvem Colors.", "section_level": 1}, {"title": "Citáty.", "content": "\"\"Jsem snad radikální? Myslím, že tak trochu ano. Věřím, že je to jediný způsob, jak obstát ve své roli – tedy být příkladem. Prorážel jsem cestu tím, že jsem nutil lidi, aby si uvědomili, že každý z nich se musí podílet na řešení problémů\"\" Luciano Benetton \"\"Nikdy se nesmíte vzdát nejvyšších nároků na kvalitu,\"\" říká Alessandro Benetton (* 1964), Lucianův syn a jeho nástupce, jenž získal nejvyšší vzdělání na Bostonské univerzitě a na Harvardu, a dodává: \"\"Jsme úspěšní díky produktům. Kdybychom se jen o kousek odchýlili od standardu a přístupných cen pro mladé, pak bychom se vystavili riziku, že naši zákazníci budou nespokojení. Ale i nadále uděláme vše pro to, abychom úroveň společnosti United Colors of Benetton stále zlepšovali\".\"", "section_level": 1}], "src_summary": "Benetton Group S.p.A je oděvní firma a globální módní značka sídlící v Trevisu v Itálii. Společnost má přes 6200 prodejen ve 120 zemích světa. Vydělá ročně přes 2 miliardy EUR a dělí se na tyto složky: V roce 1974 se členem společnosti stala i francouzská značka \"Sisley\" (elegantní a ležérní móda), později také \"Playlife\" (sportovní oblečení) a \"Killer Loop\" (mladistvá móda).", "tgt_summary": "Benetton Group S.r.l. is a global fashion brand based in Ponzano Veneto, Italy founded in 1965. Benetton Group has a network of about 5,000 stores worldwide. It is a wholly owned subsidiary of the Benetton family's holding company Edizione.", "id": 780799}
{"src_title": "Letecká fotografie z draků", "tgt_title": "Kite aerial photography", "src_document": [{"title": "Upevnění fotoaparátu a stabilizace.", "content": "Fotoaparát lze připevnit přímo na draka, ale obvykle je připevněn k nastavitelné plošině mezi šňůrou a drakem. Tato vzdálenost redukuje nadměrný pohyb, který by mohl být přenášen z draka na fotoaparát a umožňuje drakovi vyletět do vyšších a stabilnějších vzdušných proudů. Pokud je to možné, fotoaparát se nastaví na vysokou rychlost závěrky, aby se snížilo pohybové rozostření. Fotoaparáty používající interní funkce stabilizaci obrazu mohou zvýšit počet ostrých fotografií. Aby bylo možné pořizovat fotografie orientované souběžně s horizontem, používá se metoda závěsu.", "section_level": 1}, {"title": "Závěsné kyvadlo.", "content": "Tento jednoduchý způsob vyrovnávání vodorovné úrovně umožňuje závěs z tuhého materiálu umístěný na šňůře pod drakem. Přirozená gravitace sama udržuje plošinu rovnou, bez ohledu na úhel, který svírá šňůra draka se zemí. Kyvadlo sice osciluje v důsledku pohybu draka a síly větru, ale fotoaparát s kyvadlem zůstane stabilnější než bez kyvadla.", "section_level": 2}, {"title": "Picavetův závěs.", "content": "Picavetův závěsný kříž je pojmenován po svém francouzském vynálezci Pierru Picavetovi. Skládá se z tuhého kříže, který je pod šňůrou k drakovi zavěšený ze dvou bodů. Samotné lano je propleteno v několika bodech kříže a zároveň je spojeno se šňůřou draka. Picavetovo lanko prochází skrz oko háčků nebo přes malé kladky tak, aby se plošina ustálila ve vodorovné poloze. Rozměry a tvary Picavetova závěsu byly při pokusech na zvýšení stability a ke zlepšení pohyblivosti několikrát přizpůsobeny.", "section_level": 2}, {"title": "Fotografování a směrování aparátu.", "content": "Spoušť fotoaparátu může být ovládána několika možnými způsoby v závislosti na typu kamery a složitosti elektroniky a plošiny. Spouštěcí mechanismy jsou ovládány pomocí rádiových servo motorků, infračerveného signálu, kabelové spouště nebo pomocí vestavěného intervalometeru. Ideální situace je taková, že se spoušť uvolní až po dosažení požadované výšky, aby se zabránilo pořizování fotografií během vypouštění. Upevnění kamery přímo na drakovi nebo šňůře neumožňuje praktickou změnu polohy. Pokud je kamera namontována uvnitř rámu, může být tato souprava navržena tak, aby se mohla natočit horizontálně a vertikálně a měnit tak formát obrazu krajiny otáčením fotoaparátu. Úpravy těchto úhlů lze provést ručně, nastavením plošiny na zemi, nebo po úpravě plošiny umožňuje pomocí dálkového ovládání nebo automatického regulátoru na plošině, když je ve vzduchu. Běžně se úpoužívá RC systém, který se používá pro modely letadel. Serva se v těchto systémech používají k úpravě polohy plošiny. Bylo vyvinuto několik automatických regulátorů tak, aby mohly snímat fotografie, pohybovat kamerou, měnit úhel, a tak dále.", "section_level": 1}, {"title": "Draci.", "content": "Nejdůležitějším aspektem jakéhokoliv draka k výtahu fotoaparátu je stabilita. Široce používané typy draků jsou například parafoil, rokkaku nebo delta.", "section_level": 1}, {"title": "Historie.", "content": "V roce 1883 Archibald Douglas draky používal pro měření rozdílů rychlosti větru. Alexander McAdie zopakoval pokusy Benjamina Franklina s drakem a elektroměry. V roce 1887 zveřejnil zprávu o řiditelných dracích Woodbridge Davis. První letecké fotografie z draka pořídil Arthur Batut v Labruguière ve Francii v roce 1888. Po roce 1893 se inspiroval Malajským drakem americký vynálezce William Abner Eddy, který jej dále vylepšil a dnes je známý jako „čtyřúhelníkový drak Eddy“ (anglicky: \"diamond Eddy kite\"). Zlepšil také způsob řetězení několika draků. Dříve byl každý drak spojen s předchozím a Eddy místo toho vedl jednotlivé draky z odboček ze společné hlavní linie. Dne 30. května 1895 Eddy pořídil první fotografie ze vzduchu v Americe. Bylo to 37 let po prvních Nadarových snímcích z balónu a 7 let po prvních fotografiích z draků Arthura Batuta. Eddy Batutovu technologii vylepšil a dokonce experimentoval s telefonováním přes draky a „dračími zrcadly“. Eddy měřil teploty vzduchu, pomáhal námořnictvu ve Španělsko-americké válce a s pomocí fotografie pořízených z draka vyřešil krádež zmrzliny ze své pavlače. Slavné fotografie San Francisca po zemětřesení v roce 1906 (vpravo) pořídil pionýr KAP George R. Lawrence velkoformátovým panoramatickým fotoaparátem a stabilizační plošiny, kterou sám navrhl. Jednalo se o 160 stupňovou panoramatickou fotografii pořízenou z výšky 600 metrů, která byla vyvolána kontaktním otiskem z negativu o rozměrech 17×48 palců (43×122 cm). Každý kus se prodával za 125 USD, Lawrence získal za prodané fotografie 15 000 dolarů. Fotoaparát vážil 22 kilogramů a používaly se v něm celuloidové desky.", "section_level": 1}, {"title": "KAP dnes.", "content": "S rozvojem internetu, lehkých a cenově dostupných digitální fotoaparátů, rádiové techniky a mikroelektroniky, se letecká fotografie z draků stává stále více populární. V posledních letech jsou k dispozici sestavy, které začátečníkům umožní rychle sestavit funkční KAP plošinu a začít pořizovat letecké snímky v obou spektrech - viditelném a infračerveném spektru. Praktické a komerční využívání KAP je omezeno nepředvídatelností počasí (zejména větru, slunce a deště) a na skutečnost, že ne každé místo je vhodné pro létání s drakem. Jeho provozování v blízkosti budovy nebo při větru poblíž stromů může být problematické vzhledem k velké turbulenci. Hlavními aplikacemi jsou dnes amatérská fotografie, výtvarné umění a archeologie. Pokusy o komercializaci KAP byly dosud z velké části neúspěšné.", "section_level": 1}], "src_summary": "Letecká fotografie z draků (anglicky \"Kite Aerial Photography\", zkráceně \"KAP\") je název pro specializovaný žánr z oboru fotografie. Fotoaparát je vynesen do vzduchu pomocí draka a je ovládán buď dálkově nebo automaticky k tomu, aby exponoval fotografie ze vzduchu. Fotografická soustava se může pohybovat od velmi jednoduché, sestávající se ze spouštěcího mechanismu s jednorázovým fotoaparátem, až po velmi složité rádiově ovládané přístroje a digitální fotoaparáty. V některých případech se jedná o alternativu k ostatním formám snímkování ze vzduchu.", "tgt_summary": "Kite aerial photography (KAP) is a hobby and a type of photography. A camera is lifted using a kite and is triggered either remotely or automatically to take aerial photographs. The camera rigs can range from the extremely simple, consisting of a trigger mechanism with a disposable camera, to complex apparatus using radio control and digital cameras. On some occasions it can be a good alternative to other forms of aerial photography.", "id": 2250435}
{"src_title": "A-101", "tgt_title": "AS-101", "src_document": [{"title": "Cíle.", "content": "Prvních pět letů rakety Saturn byly testy, určené k ověření funkčnosti nosiče. Mise A-101 však měla praktický úkol spočívající v testování vybavení pro program Apollo. Maketa lodi Apollo měla být podrobena zátěžovému testu a zároveň mělo být potvrzeno, že raketa Saturn je schopna tuto loď vynést na orbitu. Maketa byla postavena tak, aby její rozměr, hmotnost a těžiště věrně odpovídal kosmické lodi Apollo. Aby bylo působení aerodynamických sil co nejlépe zdokumentováno, byla na vrchu makety lodi umístěna nefunkční věž únikového systému. Celkem bylo v lodi umístěno 116 zařízení pomocí nichž byly měřeny síly, tlaky a zrychlení působící na kabinu za letu.", "section_level": 1}, {"title": "Průběh letu.", "content": "Start se konal na odpalovací rampě komplexu 37 na Cape Canaveral ale kvůli závadám byl dvakrát zrušen. První start musel být odvolán kvůli kontaminaci paliva a při druhém pokusu selhal kompresor v chladicím okruhu, což způsobilo přehřátí naváděcího systému. Raketa nakonec odstartovala 28. května 1964 v pět hodin odpoledne UTC. Průběh letu byl plně v souladu s letovým plánem až do času 76,9 sekundy, kdy vypadl motor číslo osm prvního stupně. Na rozdíl od mise SA-4, kdy byl motor odstaven úmyslně, nebylo toto selhání plánováno a řídící systém rakety musel reagovat prodloužením doby zážehu zbylých motorů pro kompenzaci sníženého tahu. Po odstavení motorů prvního stupně proběhla úspěšná separace obou stupňů a následně bylo zažehnuto všech šest motorů RL-10 druhého stupně. Věž únikového systému byla poté také odhozena, stejně jako kamerové kontejnery. Druhý stupeň ukončil svou činnost v čase 624,5 sekund po startu. Bylo dosaženo orbity 182 na 227 km a maketa kosmické lodi a prázdný druhý stupeň společně vykonaly 54 oběhů. Po dosažení orbity pokračovalo odesílání telemetrie ještě přibližně čtyři oběhy, dokud se nevybily baterie. Obě tělesa vstoupila do atmosféry 1. června 1964 poblíž ostrova Kanton v Tichém oceánu. Příčina výpadku osmého motoru byla brzy odhalena. Způsobil ji ulomený zub z jednoho ozubeného kola v mechanismu turbočerpadla. Nejednalo se o vážný problém, neboť slabiny v konstrukci ozubení byly známé a na příště se již počítalo s modifikovaným turbočerpadlem.", "section_level": 1}], "src_summary": "A-101 (SA-6, Saturn-Apollo 6) byla orbitální mise nosné rakety Saturn I. Byl to první let s maketou kosmické lodi Apollo.", "tgt_summary": "AS-101 (also designated SA-6) was the sixth flight of the Saturn I launch vehicle, which carried the first boilerplate Apollo spacecraft into low Earth orbit. The test took place on May 28, 1964, lasting for four orbits (about six hours). The spacecraft and its upper stage completed a total of 54 orbits before reentering the atmosphere and crashing in the Pacific Ocean on June 1, 1964. The flight experienced a single anomaly: one of the eight first-stage Saturn I engines shut down early, but the guidance system compensated by burning the remaining seven engines longer. AS-101 was followed by four more flights to verify the launch aerodynamics of the Apollo command and service module (CSM) and its launch escape system (LES) tower.", "id": 1675157}
{"src_title": "A-102 (kosmická mise)", "tgt_title": "AS-102", "src_document": [{"title": "Cíle.", "content": "Mise měla zopakovat úspěšný předchozí test A-101 a provést letový test makety kosmické lodi Apollo. Maketa Apollo, sériové číslo 15, byla lehce odlišná od makety 13, použité při předchozí misi. Jedna skupina RCS trysek byla vybavena zařízeními pro měření teploty a vibrací při průletu atmosférou. Únikový systém měl pro oddělení použít vlastní zdvihový a hlavní motor. Raketa byla Saturn I byla také lehce modifikována. Změněny byly prvky ozubeného soukolí v turbočerpadlech motorů prvního stupně H-1, právě defekt jednoho z ozubených kol měl na svědomí výpadek jednoho z motorů při předchozí misi. Raketa měla poprvé programovatelný letový počítač. Dříve byly rakety vybaveny předprogramovaným řídícím počítačem, který neumožňoval vypořádat se s neočekávanými událostmi. To se s novým počítačem změnilo, neboť již mohl být přeprogramován za letu a mohl tak být pružně přizpůsoben na zvládnutí neočekávaných poruch, abnormálních aerodynamických podmínek a dalších potenciálně nebezpečných situací.", "section_level": 1}, {"title": "Průběh letu.", "content": "První a druhý stupeň (S-I a S-IV) a přístrojová jednotka IU byly na Cape Canaveral dopraveny v červnu 1964. Při kontrole pohonného systému byla zjištěna trhlina na motoru H-1 číslo šest prvního stupně. Pozemní personál tak měl poprvé provést výměnu motoru na raketě Saturn I, ale později bylo rozhodnuto o demontáži všech osmi motorů a odeslání zpět jejich výrobci (Pratt&Whitney Rocketdyne). Výměna motorů zpozdila start zhruba o čtrnáct dní. Další zdržení si vyžádaly hurikány čtvrtého stupně Cleo a Dora, které se zformovaly koncem srpna. Cleo prošel oblastí Karibiku a zasáhl pobřeží Floridy. Dora zasáhla sever Floridy a přešla přes celý poloostrov. Start se konal 18. září před polednem místního času. Zážeh prvního stupně trval 147 sekund, poté se úspěšně oddělil. Druhý stupeň byl zažehnut 160 sekund po startu a dohořel 621 sekund po startu. Únikový systém byl odhozen souběžně s prvním stupněm. Přístroje na palubě makety lodi Apollo vysílaly telemetrická data po dobu pěti oběhů. Vstup do atmosféry nastal po padesátém devátém oběhu nad Indickým oceánem. Všechny úkoly byly splněny a mise byla úspěšná. Jen kamerové podvěsy nebyly vyzvednuty, protože dopadly dále od předpokládaného místa.", "section_level": 1}], "src_summary": "A-102 (SA-7, Saturn-Apollo 7) byla orbitální mise nosné rakety Saturn I. Byla to druhá mise rakety Saturn s maketou velitelského a servisního modulu kosmické lodi Apollo.", "tgt_summary": "AS-102 (also designated SA-7) was the seventh flight of the Saturn I launch vehicle, which carried the boilerplate Apollo spacecraft BP-15 into low Earth orbit. The test took place on September 18, 1964, lasting for five orbits (about seven and a half hours). The spacecraft and its upper stage completed 59 orbits before reentering the atmosphere and crashing in the Indian Ocean on September 22, 1964.", "id": 1558078}
{"src_title": "Pelargonie", "tgt_title": "Pelargonium", "src_document": [{"title": "Popis.", "content": "Kmínky nebo stonky ztlustlé, ochlupené nebo drobně pýřité, často lepkavé. Listy vstřícné nebo střídavé, vonné, obvykle dlanité. Květenství sestavené v nepravý okolík či okoličnatý vrcholík.", "section_level": 1}, {"title": "EPPO kód.", "content": "1PELG", "section_level": 1}, {"title": "Historie.", "content": "První pěstovaný druh pelargonie byla \"Pelargonium triste\", původem z Jižní Afriky. Byla zřejmě určena pro botanickou zahradu v Leidenu a přivezena v roce 1600 na lodi. V roce 1631, anglický zahradník, John Tradescant, koupil semena od René Morina v Paříži a přivezl rostlinu do Anglie. Název \"Pelargonium\" použil Johannes Burman v roce 1738, z řečtiny , \"pelargós\", čáp, protože část květiny vypadá jako čapí zobák.", "section_level": 1}, {"title": "Použití.", "content": "V ČR jsou jako okrasné rostliny převážně pěstovány křížence a kultivary pelargonie páskaté (\"Pelargonium zonale\") tvořící nápadná barevná kulovitá květenství, vzácněji kultivary pelargonie velkokvěté (\"Pelargonium grandiflorum\") zvané též \"anglický muškát\" a kultivary pelargonie štítnaté (\"Pelargonium peltatum\") známé také jako \"převislé muškáty\". Právě tzv. převislé muškáty ještě na přelomu dvacátého a 21. století zcela převládaly v truhlících po vzoru domů a podhorských venkovských stavení v Německu. Kříženci pelargonie páskaté (\"P.zonale\") jsou v jiných zemích označovány \"Pelargonium × hortorum\" (-\"pelargonie zahradní\") nebo \"Pelargonium Zonal Group\". Pelargonie (\"P.zonale\") byly v ČR velmi často pěstovány za okny vesnických domků, byly téměř nezbytnou ozdobou. Méně často jsou pelargonie pěstovány na záhonech jako výrazný doplněk letničkových výsadeb. V druhé polovině dvacátého století byly pelargonie široce oblíbeny jako balkonová rostlina ve většině bytů panelových domů. Na začátku 21. století, v období někdy označovaném jako hospodářská krize, lze na balkonech nebo za okny vidět kvést jakoukoliv rostlinu spíše zřídka. Oba druhy nejpěstovanější pelargonie nesnáší zimní chladna a při přezimování v v podmínkách domácností obvykle dlouhodobě nevydrží. Lze je přezimovat pouze v chladných světlých mrazuprostých místnostech (sklenících, oranžeriích). Vzhledem k ceně a chorobám pelargonie často nahrazují levnější letničky nebo odolnější a bohatě kvetoucí surfinie. Někdy jsou rostliny rodu pelargonie v domácnostech pěstovány jako léčivo nebo odpuzovač hmyzu. Některé druhy pelargonií, jako například \" P. graveolens\" hrají důležitou roli při výrobě vůní. Existují pelargonie, které voní po citrusech, mátě, nebo různém ovoci, druhy s růžovou vůní obsahující geraniol jsou komerčně nejvíce důležité.", "section_level": 1}, {"title": "Pěstování.", "content": "Muškát je víceletá rostlina. Množí se řízkováním, které bývá často prováděno v srpnu nebo běžně i červenci až říjnu , ale také úspěšně v předjaří (únor-březen). Vzácněji se pelargonie množí také semeny, výsevem v prosinci. Během pěstování je třeba rostliny přiměřeně zalévat a přihnojovat. Pěstovanéí druhy pelargonie kvetou obvykle od května do září, avšak některé druhy kvetou celý rok. Muškáty trpí mnoha chorobami, především virózami a houbovými chorobami ale zcela běžné je i napadení škůdci a fyziologické choroby z nedostatku živin. Na jaře na podzim mohou namrzat, v létě někdy trpí úpalem a suchem nebo přelitím.", "section_level": 1}, {"title": "Stanoviště.", "content": "Pěstované pelargonie obvykle preferují slunečné nebo světlé místo, nicméně například \"Pelargonium grandiflorum\" slunečné místo, nebo přímé slunce vyloženě nesnáší, avšak preferuje světlé stanoviště. K přezimování je vhodná světlá mrazuprostá místnost. Půdy mají být živné, humózní a spíše propustné, pelargonie nesnáší přemokření.", "section_level": 2}, {"title": "Teploty.", "content": "Pěstované pelargonie obvykle preferují během vegetace teploty okolo 20 °C ačkoliv snášejí bez i vyšší teploty. Výjimkou je například \"Pelargonium grandiflorum\", které potřebuje teploty kolem 10 °C. Vlivem náhlého přechodu do chladu pelargoniím mohou někdy zčervenat listy, nebo listy zvadnou a zcela opadají. Pelargonie nesmí namrznout, i lehký mrazík rostliny značně poškodí. Proto je třeba je v polovině května (tří zmrzlí muži - Servác, Pankrác a Bonifác) sledovat teploty a skrývat, nebo chránit výsadby před mrazem, nebo rostliny raději vysadit až po „zmrzlých“.", "section_level": 2}, {"title": "Hnojení.", "content": "V prodeji jsou specializované přípravky, lze ale použít běžné komplexní hnojiva. Je vhodné přihnojovat hnojivy s obsahem fosforu. Přihnojování hnojivy s obsahem draslíku (síran draselná, draselná sůl) v září a říjnu je vhodné jako příprava na přezimování.", "section_level": 2}, {"title": "Přezimování.", "content": "Jednoletá rostlina nekvete tak bohatě, jak víceletá pelargonie. K přezimování běžně pěstovaných druhů pelargonie je vhodné zvolit teploty 12 až 15 °C. Ideální teploty pro přezimování \"Pelargonium grandiflorum\" jsou 8-10 °C. Koncem srpna je vhodné ukončit používání hnojiv s obsahem dusíku a omezit zálivku.", "section_level": 1}, {"title": "Druhy.", "content": "Některé druhy:", "section_level": 1}, {"title": "Odkazy.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Externí odkazy.", "content": "", "section_level": 2}], "src_summary": "Pelargonie (\"Pelargonium\") je rod jednoletých nebo vytrvalých rostlin, bylin až polokeřů nebo keřů obsahující asi 240–300 druhů zahrnutých v čeledi kakostovité (\"Geraniaceae\"), které lze nalézt většinou v tropických a subtropických oblastech, především v jižní Africe. Pelargonie je používána jako okrasná květina, ale také ve voňavkářství, jako léčivá a barvířská rostlina, či k ochucení pokrmů.", "tgt_summary": "Pelargonium is a genus of flowering plants which includes about 200 species of perennials, succulents, and shrubs, commonly known as geraniums, pelargoniums, or storksbills. Confusingly, \"Geranium\" is the botanical name and common name of a separate genus of related plants (also known as cranesbills). Both genera belong to the family Geraniaceae. Linnaeus originally included all the species in one genus, \"Geranium\", and they were later separated into two genera by Charles L’Héritier in 1789. \"Pelargonium\" species are evergreen perennials indigenous to temperate and tropical regions of the world, with many species in southern Africa. They are drought and heat tolerant, but can tolerate only minor frosts. Some species are extremely popular garden plants, grown as houseplants and bedding plants in temperate regions. They have a long flowering period, with flowers mostly in purple, red and orange, or white.", "id": 2100454}
{"src_title": "A-104", "tgt_title": "AS-104", "src_document": [{"title": "Cíle.", "content": "Úkolem mise bylo dopravit satelit Pegasus B na oběžnou dráhu, testovat vybavení pro budoucí lety s posádkou programu Apollo a ověřit přesnost naváděcí soustavy nosné rakety Saturn I. První dva cíle byly shodné s předchozí misí A-103 a ověření přesnosti bylo potřeba, neboť předchozí mise byly na nižší oběžné dráhy a bylo tedy žádoucí ověřit schopnost nosiče vynést náklad na různé dráhy. Nosná raketa sériové číslo SA-8 i náklad byly téměř shodné jako při předchozí misi A-103. Maketa velitelského sériové číslo BP-26 byla vybavena speciálními měřidly teploty v jednom z bloků RCS trysek podobně jako při misi A-102. Satelit Pegasus byl opět zapouzdřen v servisním modulu, z něhož byl vysunut po odhození velitelského modulu. Druhý stupeň S-IV, servisní modul i satelit Pegasus měly zůstat spojeny po celou dobu pobytu na orbitě až do vstupu do atmosféry, kde měly zaniknout.", "section_level": 1}, {"title": "Průběh letu.", "content": "Start se uskutečnil 25. května 1965 na startovací rampě 37B na Cape Canaveral. Jednalo se o první noční start Saturnu I. Přesný čas startu byl posunut o 35 minut, kvůli sjednocení s časem otevření startovacího okna. Průběh letu byl bezproblémový a cílové oběžné dráhy bylo dosaženo přibližně 10,6 minuty po startu. Výsledná dráhy měla apogeum ve výšce 740 a perigeum 502 kilometrů. Satelit Pegasus B byl rozvinut stejně jako při misi A-103 a jeho plánovaná životnost byla 1220 dní. Došlo sice k menším poškozením a selháním, ale všechny požadavky byly splněny a mise byla prohlášena za úspěšnou. Celková hmotnost vynesených částí činila 15 473 kg. Pegasus B byl deaktivován 29. srpna 1968 a se zbytkem rakety vstoupil do atmosféry v listopadu 1979.", "section_level": 1}], "src_summary": "A-104 (SA-8, Saturn-Apollo 8) byla orbitální mise nosné rakety Saturn I. Byla devátou misí rakety Saturn. Náklad tvořila maketa velitelského a servisního modulu kosmické lodi Apollo a satelit Pegasus B.", "tgt_summary": "AS-104 was the fourth orbital test of a boilerplate Apollo spacecraft, and the second flight of the Pegasus micrometeroid detection satellite. It was launched by SA-8, the ninth Saturn I carrier rocket.", "id": 2456833}
{"src_title": "Hervé Bazin", "tgt_title": "Hervé Bazin", "src_document": [{"title": "Život.", "content": "Bazin se narodil v Angers, v departmentu Maine-et-Loire. Pocházel z katolické buržoasní rodiny. Jeho prastrýcem byl spisovatel René Bazin. Hervé měl pohnuté dětství. Otec byl právníkem a po několik let vyučoval na univerzitě v Hanoji, která byla součástí francouzské Indočíny. Hervého svěřili rodiče na výchovu babičce. Po její smrti převzaly Bazinovu výchovu různé katolické koleje. Ze všech byl postupně vyloučen. Nakonec, byl poslán na vojenskou akademii Prytanée National Militaire, odkud byl rovněž vyloučen pro neschopnost. Byl v opozici vůči své autoritativní matce, odmítal katolickou výchovu, mnohokrát utekl z domova. Ve dvaceti letech se svou rodinou přerušil styky. Několikrát se léčil v psychiatrických léčebnách. Po rozchodu s rodinou prošel několika zaměstnáními: pracoval na poště, v bance, v advokátní kanceláři, v továrně, jako komorník, obchodní zástupce, ale nikde neuspěl. Nakonec se usadil v Paříži a na Sorbonně vystudoval dějiny dějiny literatury. Patnáct let psal bez většího ohlasu básně. Roku 1946 založil literární revue \"La Coquille\" (Skořápka), které však vyšlo jen osm svazků. Prorazit se mu podařilo teprve v roce 1947, kdy za sbírku \"Jour\" (Den) získal Apollinairovu cenu. Na radu Paula Valéryho se ale začal věnovat próze. Hned první román \"Vipère au poing\" (Se zmijí v hrsti), v níž vylíčil konflikt dětí s jejich despotickou matkou, mu získal uznání. Román byl dvakrát zfilmován: V roce 1971 pro televizi a roku 2004 ho Philippe de Broca natočil jako celovečerní film. Poté se už Bazin stal uznávaným romanopiscem. Roku 1957 obdržel Velkou cenu Monaka; o rok později byl zvolen do l’Académie Goncourt (Akademie Goncourtů), jejímž presidentem se stal roku 1973. Bazin několikrát projel Evropu, byl v severní Africe, třikrát na delší dobu pobýval v Kanadě. V roce 1962 navštívil Sovětský svaz. Bazin se angažoval v mírovém hnutí a sympatizoval s Francouzskou komunistickou stranou. Roku 1979 převzal v Německé demokratické republice Leninovu mírovou cenu. V roce 1995 daroval svou literární pozůstalost městu Nancy a o rok později zemřel ve svém rodišti v Angers. Bazin byl čtyřikrát ženatý, se svými manželkami měl 7 dětí.", "section_level": 1}], "src_summary": "Hervé Bazin (7. dubna 1911 Angers – 17. února 1996 tamtéž) byl francouzský spisovatel. Jeho romány se často týkají autobiografických témat, jakými byla revolta mládeže proti životním hodnotám establišmentu a nefunkční rodina.", "tgt_summary": "Hervé Bazin (; 17 April 191117 February 1996) was a French writer, whose best-known novels covered semi-autobiographical topics of teenage rebellion and dysfunctional families.", "id": 1940203}
{"src_title": "SMS Novara (1850)", "tgt_title": "SMS Novara (1850)", "src_document": [{"title": "Stavba.", "content": "Loď byla postavena pod jménem \"Minerva\", ale na počest vítězství maršála Radeckého u Novary v roce 1849 přejmenována. \"Novara\" byla postavena v Benátkách podle návrhu G. Paresiho. Trup byl na vodu spuštěn 4. října 1850 a fregata byla dokončena 14. června 1851.", "section_level": 1}, {"title": "Operační služba.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Plavba kolem světa.", "content": "V letech 1857–1859 podnikla \"Novara\", jako první rakouská válečná loď, cestu okolo světa. Vypravení vědecké expedice přitom bylo nápadem arcivévody Ferdinanda Maxe, který ji přikládal důležitost i po stránce obchodně-politické. Velitelem expedice se stal Bernhard von Wüllerstorf-Urbair a velitelem lodě byl fregatní kapitán Friedrich von Pöck. Během expedice měla loď posádku 346 mužů, z toho pět vědců, vybraných na základě doporučení předních rakouských vědeckých ústavů. Obrazovou dokumentaci měl pořizovat malíř Josef Selleny, dále byl na palubě přírodovědec Karl von Scherzer, geograf Carl von Ritter, chemik Justus von Liebig, geolog Ferdinand von Hochstetter a zoologii měl na starost Georg von Frauenfeld. Tropické nemoci a tvorbu herbářů měl na starost lodní lékař Eduard Schwarz, meteorologické a hydrografické experimenty prováděl vedoucí expedice von Wüllerstorf. \"Novara\" vyplula 30. dubna 1857 z Terstu, dále navštívila Gibraltar, Madeiru, Rio de Janeiro, Kapské město, Cejlon, Madras, Nicobary, Singapur, Manilu, Hongkong, Šanghaj, Sydney, Auckland, Tahiti a Valparaiso. V době vypuknutí války mezi Rakouským císařstvím a Francií se \"Novara\" nacházela v Jižní Americe. Loď se skrývala, protože se obávala střetu s francouzským loďstvem. Francouzský císař Napoleon III. ji však prohlásil za neutrální území, jelikož nesla poklady vědecké práce; věda je společná všem národům. Zpět do Terstu se \"Novara\" vrátila 26. srpna 1859. Plavby kolem světa se účastnili i námořníci z českých zemí, například jako šestnáctiletý člen lodní kapely cestu podstoupil Eduard Plachý ze Ctiněvsi pod Řípem, který si během cesty vedl i deník. Výprava trvala 849 dní, z nichž loď strávila 298 na kotvách. Během této doby \"Novara\" urazila 51 686 námořních mil. Náklady na expedici činily 616 560 rakouských zlatých a dalších 125 894 rakouských zlatých bylo investováno do publikování výsledků expedice, které byly zpracovávány až do roku 1876. \"Novara\" přivezla na 26 000 vzorků botanických, zoologických, etnografických i antropologických, včetně nákladu lístků koky. Náklad kokových lístků byl impulzem pro vyvinutí a zdokonalení postupů výroby kokainu.", "section_level": 2}, {"title": "Přestavba na parní pohon.", "content": "V roce 1862 byla \"Novara\" v Terstu přestavěna na šroubovou fregatu vybavenou dvouválcovým ležatým parním strojem. Přestavbu neplánovaně prodloužil požár lodi, způsobený nedbalostí dělníků či sabotáží. Vyhořela celá příď lodi až po kotle.", "section_level": 2}, {"title": "Přeprava arcivévody Ferdinanda Maxmiliána do Mexika.", "content": "Dne 14. dubna 1864 \"Novara\" podnikla zámořskou plavbu do Mexika, kam dopravila Ferdinanda Maxmiliána Josefa Habsbursko-Lotrinského, který se nakrátko stal mexickým císařem. Ferdinand Max byl v Mexiku svržen a popraven. Jeho ostatky v lednu 1868 převezla zpět do monarchie opět fregata \"Novara\". Při této plavbě ji velel známý rakouský admirál Wilhelm von Tegetthoff.", "section_level": 2}, {"title": "Bitva u Visu.", "content": "V roce 1866 \"Novara\" bojovala v bitvě u Visu, která skončila těžkou porážkou silnější a modernější italské flotily. V bitvě byla zařazena do II. divize, kterou tvořily starší dřevěné lodě. V bitvě ji velel kapitán řadové lodě Eric von Klint. Zajímavostí je, že před bitvou byly na boky fregaty zavěšeny kotevní řetězy a kolejnice, které měly sloužit jako jakési přídavné pancéřování.", "section_level": 2}, {"title": "Další osudy.", "content": "Z aktivní bojové služby byla \"Novara\" vyřazena v r. 1876, částečně odstrojena a využívána jako stacionární školní loď k výcviku námořníků. Od roku 1881 sloužila jako školní delostřelecká loď, později jako plovoucí kasárna v Pule. V roce 1898 byla vyřazena ze stavu a rozebrána na kusy.", "section_level": 2}], "src_summary": "SMS Novara byla dřevěná třístěžňová fregata používaná rakouským a později Rakousko-uherským námořnictvem. Až později byla vybavena lodním šroubem a parním strojem. Loď se proslavila vědeckou výpravou z let 1857–1859, během které jako první rakouské plavidlo obeplula svět. Na palubě fregaty \"Novara\" také odplul do Mexika Ferdinand Maxmilián Josef Habsbursko-Lotrinský, bratr císaře Františka Josefa I., aby se stal mexickým císařem. Když byl císař Maxmilián popraven, dopravila jeho ostatky zpět do monarchie. Fregata \"Novara\" se také účastnila bitvy u Visu, ve které bylo poraženo silnější italské námořnictvo.", "tgt_summary": "SMS \"Novara\" was a sail frigate of the Austro-Hungarian Navy most noted for sailing the globe for the Novara Expedition of 1857–1859 and, later for carrying Archduke Maximilian and wife Carlota to Veracruz in May 1864 to become Emperor and Empress of Mexico.", "id": 503234}
{"src_title": "Bitva u Grossbeeren", "tgt_title": "Battle of Großbeeren", "src_document": [{"title": "Pozadí.", "content": "V roce 1812 proběhlo pro Napoleona katastrofální ruské tažení a ruská armáda záhájila postup až za hranice své země. Brzy se k Rusku přidalo Prusko a později Švédsko a Anglie (pouze malá podpora). V květnu 1813 však spojená rusko-pruská vojska utrpěla porážku v bitvách u Lützenu a Budyšína. Následoval mír, po kterém Napoleon seskupil síly a dostal čerstvé posily z Francie, zatímco spojenci si napravovali morálku. Napoleon se snažil vyjednat delší mír na tzv.Pražském kongresu, který ale ani jedna ze stran nebrala vážně a tudíž bylo jasné, že po první fázi saského tažení, nadešla druhá fáze. Napoleon se rozhodl aktivně zaútočit hned po skončení příměří, zatímco spojenci měli v plánu ze začátku obranou strategii, ale po vyčerpáni francouzských vojsk chtěli přejít do protiútoku. Napoleon se v rámci své strategie poté rozhodl vyslat armádu na Berlín, proti Severní armádě, jejíž části stojící před Berlínem velel pruský generálporučík Friedrich Wilhelm Bülow. Velením francouzské armády byl pověřen maršál Nicolas-Charles Oudinot, vévoda z Reggia, který sice byl udatný, ale vojenský rozum u něho nebyl už natolik dobrý. Pro dobytí Berlína dostal od Napoleona 3 sbory, 4.Reynierův, 7.Bertrandův, a svůj vlastní, 12. pěší sbor. K tomuto uskupení dostal ještě jako podporu jezdectvo Itala Arrighiho. Tato armáda byla oficiálně pojmenována Berlínská armáda. Proti tomuto uskupení stál již zmíněný pruský generálporučík Friedrich Wilhelm Bülow, který velel části Severní armády, jež celá ale spadala pod velení bývalého Napoleonova maršála Bernadotta, který se stal díky Napoleonovi švédským králem, ale pak přešel na stranu spojenců. Pruský generálporučík měl přesilu mužů, ale o část byl oslaben, protože byla posláni dopředu jako předvoj, kterému velel generál Bogislav Emanuel Friedrich von Tauntzien. Oudinot se vydal už 18. srpna 1813 na pochod z Baruthu směrem na západ k Luckenwalde, kde se měl setkat se dvěma divizemi generála Girarda, se kterými chtěl dál postupovat na Berlín, který měl společně s maršálem Davoutem (postupujícím ze severu) obsadit. 21. srpna dorazil se svými třemi sbory do prostoru Luckenwalde, odkud se vydal na hlavní město Pruska.", "section_level": 1}, {"title": "První střetnutí.", "content": "Po odchodu z Luckenwalde se Oudinot s Reynierem a Bertrandem dostali do bahnitého, hustě zalesněného území, a tudíž se musely rozdělit na tři oddělené skupiny, které svým tvarem připomínaly vějíř. Na pravém boku byl Bertrand se svým 7. sborem, uprostřed Reynier s 4. pěším sborem a italským jezdectvem, a pravý bok kryl sám Oudinot se svým 12. pěším sborem. Brzy došlo k prvnímu střetu, když Pacthodova divize (Oudinotův sbor) narazila na malé síly ve vesnici Trebbin. Díky malé pomoci Reyniera zprava se podařilo vesnici okamžitě dobýt. Následující den, 22. srpna vytlačil Bertrand malý pruský oddíl ze vsi Juhnsdorf, načež Oudinot napsal Napoleonovi hlášení, že pravděpodobně již 24. srpna bude Berlín jeho a to bez boje. Ke své smůle ale netušil, že pár kilometrů před ním stojí většina Bernadottovy Severní armády. Bernadotte ale nechtěl Berlín bránit, což Oudinotovi hrálo do karet. Nakonec však Bernadotte kvůli naléhajícím pruským generálům zůstal na svojí pozici, takže proti Oudinotovým silám stála značná převaha. Nic netušící Oudinot 23. srpna zahájil v hustém dešti opět postup na západ. Rozdělení bylo opět stejné, Oudinot postupoval nalevo na vesnici Ahrensdorf s pomocí jezdectva generál Fourniera, uprostřed postupoval Reynier, který neměl prakticky žádné jezdectvo. Jeho úkolem bylo obsadit vesnic Grossbeeren. Nalevo postupoval Bertrand Na Blakenfelde, s jezdeckými brigádami generálů Defrancea a Beaumonta. Jediná záloha pro všechny uskupení byla Raglovichova divize s Jezdeckou brigádou generála Lorgeho.Podmínky pro boj byly špatné, hustě lilo, viditelnost byla mizivá a sbory se nemohly držet u sebe, tudíž se musely dorozumívat pomocí kurýrů, kteří ale v takovém počasí také nemohli odvést dobrou práci.", "section_level": 1}, {"title": "Začátek bitvy.", "content": "Jízdní hlídky Bertrandova sboru zjistily během postupu přes Juhnsdorfský hvozd přítomnost velkých pruských jednotek před vsí Blankefelde, kde zaujali postavení proti lesu. Těmto jednotkám velel generál Tauetzien, veterán tažení roku 1806, kde si vedl docela dobře, ale kvůli neschopnosti jiných velitelů Prusové tehdy rychle prohráli. Tauetzien díky svým jezdeckým hlídkám věděl, že se 4. sbor přibližuje, a měl proto dost času připravit se na jeho útok. Rozhodl se zaujmout pozici u mokřin blízko vesnice Grossbeeren. Jeho jednotky tvořily z větší části příslušníci Landwehru (dobrovolníci s minimálním výcvikem), kteří neuměli v zastavěném terénu moc dobře bojovat. Kolem deváté hodiny se z hvozdu jako první vynořila italská divize pod vedením generála Fontanelliho. Během jedné hodiny se rozvinula a zhruba pár minut po desáté se vrhla čelně na pruská vojska, kromě šesti praporů, které se měly pokusit navázat dotek Reynierem, popř. provést obchvatný manévr. Čelní útok byl rychle zastaven palbou pruského dělostřelectva, které bylo samo ostřelováno zuřivě francouzským dělostřelectvem, to ale střílelo jen z několika málo děl, ostatní se totiž nemohla rozvinout. Po čtyřech hodinách dělostřelecké přestřelky a lidského masakru se Bertrand stáhl zpět do hvozdu a čekal na podporu od Reynierova 7. sboru. Tím by byl Tauentzien obklíčen zprava i z centra a musel by ustoupit. Ve tři hodiny se 7 kilometrů od bojiště začal vynořovat Reynierův sbor, na čele s divizí saského generála Sahrera von Sahra, který brzy spatřil kostelík a větrný mlýn u Grossbeerenu a začal se pohybovat tím směrem, kde ho překvapil malý pruský oddíl mojora von Sandratra, pálící po něm čtyřmi děly. Saský generál nezaváhal, rozvinul jednotky a zahájil palbu ze svých šestnácti děl. Zanedlouho mu patřila výšina i s větrným mlýnem, protože Prusové se urychleně vzdálili od hořící vsi Grossbeeren, kterou Sahrova děla zapálila. Mezi čtvrtou a pátou hodinou se ke vsi Grossbeeren přiblížily zbylé dvě divize Reynierova sboru, Durutteho a Lecoqova, čímž se osmnáctitisícový sbor stal kompletním. Reynier nechal uhasit plameny ve vsi a nařídil jednotkám, aby se utábořily. Mezi vsí a větrným mlýnem (pravé křídlo), se utábořila von Sahrova divize, na kopci vedle ní Durutteho a saská divize Lecoqua se utábořil na levém křídle, aby bránila nekrytý bok od vsi Neu Beeren. Štáb 7. sboru se bál, že někde poblíž je pruská armáda, a upozorňoval že sbor nemá krytý ani jeden bok jiným sborem. Reynier však všechny pochybnosti odmítal a prohlašoval, že pruská vojska se neobjeví. V tu chvíli vůbec netušil že 7 kilometrů severně od něj bojuje Bertrand bez pomoci, jelikož neslyšel zvuky děl. Zatímco Reynier se utábořil u Grossbeeren a nechal Bertranda bez pomoci, tak generálporučík Bülow zvuk děl slyšel a okamžitě se vypravil na pomoc Tautenzienovi k Blankenfelde. Poslal svého pobočníka von Boyena k Bernadottovi se žádosti o podporu, který ji odsouhlasil. Když dorazil 3. pruský armádní sbor k Ruhlsdorfu, 4 kilometry od Blankenfelde, potkal tam malý oddíl majora Sandrarta, který se právě stáhl z Grossbeeren. Major informoval generálporučíka o situaci. Bülow okamžitě svolal válečnou radu, která rychle rozhodla o útoku na Grossbeeren. Sbor se otočil msěrem k vesnci a vydal se vstříc 7. francouzskému sboru Reyniera.", "section_level": 1}, {"title": "Následky.", "content": "Bitva ukončila francouzský postup na Berlín a značně posílila bojového ducha Prusů.", "section_level": 1}, {"title": "Zajímavosti.", "content": "Po bitvě jeden pruský voják nazval tento střet Grossbeerenské slunce. Šlo ironickou parafrázi Slavkovského slunce, jež se brzy rozletěla Pruskem. Účastník bitvy na francouzské straně generál Sahrer von Sahr byl potomek českých exulantů, patřících do rodu Žďárských ze Žďáru.", "section_level": 1}, {"title": "Literatura.", "content": "Jiří Kovařík: Napoleonova tažení III.", "section_level": 1}], "src_summary": "Bitva u Grossbeeren byla bitva napoleonských válek, ve které se střetly vojska francouzského maršála Oudinota, které z Napoleonova příkazu postupovaly na Berlín, s prusko-švédskými silami pod velením generálporučíka Bülowa. Bitva se odehrála 23. srpna 1813 a skončila vítězstvím prusko-švédské armády, která tak ukončila francouzský postup na Berlín.", "tgt_summary": "In the Battles of Großbeeren and neighboring Blankenfelde and Sputendorf (23 August 1813) an allied Prussian-Swedish army under Crown Prince Charles John – formerly Marshal of France Jean-Baptiste Bernadotte – defeated the French under Marshal Oudinot. Napoleon had hoped to drive the Prussians out of the Sixth Coalition by capturing their capital, but the swamps south of Berlin combined with rain and the Marshal's ill health all contributed to the French defeat.", "id": 1527265}
{"src_title": "Průplav Seina-severní Evropa", "tgt_title": "Seine–Nord Europe Canal", "src_document": [{"title": "Základní parametry průplavu.", "content": "… Včetně 34 km trasy v oblasti Oise, 46 km na Somme a 26 km v Pas-de-Calais bude vybudováno na převážně zemědělské půdě. Prvních 18 km projektu se nachází v údolí řeky Oise a spočívají především v úpravách řeky a rozšíření stávající vodní cesty. Od Noyon až po vodní cestu DUNKERQUE-Escaut bude průplav Seine-Severní Evropa postaven na svazích nebo polích, aby se ochránily údolní nivy. 54 m široký … … je samotný průplav. Celkový rozsah stavby, s hrázemi, náspy, silnicemi a přístavy se v průměru pohybuje mezi 100 až 150 metrů. Celková plocha projektu (včetně multimodálních platforem, vodních nádrží a míst pro uložení přebytečného materiálu) je 2 450 ha. 4,5 m hluboký … … Lodě budou mít zaručený ponor 3 metry po celý rok. 55 milionů m3 zeminy bude přemístěno … Z toho bude 30 milionů m3 přebytečné zeminy uloženo na pozemcích v blízkosti průplavu a použito jako součást projektu na rekultivace a zalesňování. Průplav se bude skládat z těchto staveb: 7 plavebních komor … …včetně 1 v údolí řeky Oise (rozdíl hladin 6,41 m) a 6 v Noyon Canal Dunkerque-Šelda s rozdílem hladin v rozmezí 15 až 30 m. 3 průplavní mosty … …2 přes dálnice A29 a A26 a jeden rekordní 1 330 metrů dlouhý průplavní most přes údolí a přírodní rezervaci řeky Somme. 57 silničních mostů … … Průměrně 1 most každé 2 km pro kvalitní spojení pozemní dopravou přes průplav ve směru východ-západ. 2 železniční mosty … … Umožní provoz železnic Jeumont Creil (v Pont-L’Evêque) a Amiens a Laon (na Nesle) k překročení průplavu Seine-Nord. 4 průmyslové zóny vázané na přístavy: Cambrai-Marquion, Péronne-Haute Picardie, Nesle, Noyonnais, každá o rozloze 360 ha. Budou poskytovat přístavní služby pro regionální firmy až v 6 přístavech spojením s námořními přístavy Le Havre, Rotterdam a dalších. Budou vytvářeny další nové průmyslové zóny, zlepšovány logistické služby, což přispěje k hospodářskému rozvoji a vytváření pracovních míst. 5 obilných přístavů: Graincourt-na-Havrincourt, Moislains, Clery-sur-Somme, Languevoisin a Noyon, obilná sila na okraji průplavu Canal du Nord, které budou sloužit ke skladování obilí a budou umožňovat nakládku na lodě. 2 překladové přístavy: Thourotte a Ribécourt umožní přístup k řece pro logistiku a průmysl v údolí řeky Oise. 5 rekreačních zařízení: V Hermies, Allaines, Biaches/pont-canal, Saint-Christ-Briost, Ercheu budou umístěny přístavy pro rekreační plavidla individuální nebo kolektivní (kajutové lodi, jachty, plachetnice, rekreační plavidla), které budou také centry místní zábavy. 2 vodní nádrže: Allain-Bouchavesnes-Bergen (Louette) a Etricourt-Manancourt-Equancourt (Tarteron) budou vodní nádrže o objemu 16 mil. m pro zajištění provozu průplavu při nízkém stavu vody v řece Oise (např. při kritickém suchu).", "section_level": 1}, {"title": "Jaké přínosy od projektu Francie očekává?", "content": "Projekt průplavu Seine-severní Evropa je součástí komplexního rozvoje pro zvýšení konkurenceschopnosti Evropy, snížení vlivu dopravy na životní prostředí a zvýšení všestrannosti vodní dopravy. Průplav bude procházet mnoha ekonomickými zónami, kterým nabídne nové možnosti rozvoje. Projekt vytvoří 25 000 pracovních míst do roku 2030 a až 45 000 do roku 2050. 7 Klíčových bodů projektu: 1 - Chybějící spojení mezi povodím Seiny a severem Pas de Calais Odstraněním úzkého místa na jedné z nejdůležitějších evropských vodních cest bude vytvořen důležitý koridor pro nákladní lodě velkých rozměrů (4400 tun) spojující povodí řeky Seiny s přístavy v oblasti Dunkerque a Le Havre v Beneluxu. Až 3-násobný nárůst říční dopravy na trase sever-jih do roku 2020. 2 - Nové řešení v oblasti logistiky Pro zvýšení konkurenceschopnosti podniků prostřednictvím mnoha spolehlivých vodních cest: nižší náklady díky kvantitě, spolehlivost, včasnost dodání, bezpečnost … Multimodální možnosti činnosti (zemědělství, průmysl, cestovní ruch, stavebnictví, logistika, chemikálie, recyklace …) budou skutečným impulsem k rozvoji logistiky a obchodu regionů. Snížení nákladů na dopravu o 15 % až 50 %. 3 - Přispěje k rozvoji území Pařížské metropole a Nord-Pas de Calais díky napojení Seiny. Průplav Seine-Severní Evropa nabídne mimořádné spojení s přístavy severní Evropy Le Havre-Rotterdam všem dopravcům, kteří se pohybují po vodních cestách Seine-Scheldt, Haute-Normandie, Ile de France, Picardie a Nord-Pas de Calais. Růst výkonů vodní dopravy mezi 6 a 7 miliard tun-km na evropských vodních cestách v roce 2020. 4 - Rozvoj francouzských vnitrozemských přístavů Vodní cestou Seine-Severní Evropa budou napojeny na síť vnitrozemských vodních cest námořní přístavy Le Havre, Rouen a Dunkerque a tím i na síť vnitrozemských přístavů, čímž podpoří jejich rozvoj. Trimodalita je budoucností logistického řetězce využívajícího průplavu, jehož přístavy jsou napojeny na železniční a silniční sít a jejich umístění umožní vytvoření strategické spolupráce. Zvýšení podílu francouzských přístavů na evropském trhu. 5 - Dostupnost zboží v centru velkých měst Schopnost dodávat zboží do center ekonomických aglomerací bez obtěžování a bez konfliktů s osobní dopravou. Vnitrozemské vodní cesty pomáhají snížit dopravní zácpy. Dodání zboží na určené místo se zárukou bezpečnosti a spolehlivosti. 4,5 miliardy tun-km silniční nákladní dopravy převezmou vodní cesty do roku 2020. 6 - začlenění udržitelné dopravní politiky Vodní cesty jsou bezpečné, energeticky účinné, a pomáhají bojovat proti znečišťování ovzduší skleníkovými plyny a proti dopravním zácpám. Nízké emise CO při budoucím provozu na průplavu Seine-Severní Evropa přispěje ke splnění závazků Francie v rámci Kjótského protokolu. Zvláště pak díky projektům typu Zemships, lodím nové generace poháněných vodíkem (první pluje od 29. srpna 2008 v Hamburgu). Úspory 280 000 tun emisí CO v roce 2020 a 570 000 tun v roce 2050. 7 - Vodohospodářský a turistický potenciál Vodní cesty nabízí mnoho možností nad rámec své dopravní funkce. Prostřednictvím své kapacity pro přenos vody je možné poskytnout průmyslovou nebo pitnou vodu, regulovat průtoky řek, aby se omezily dopady povodní řeky Somme a Oise. Rozvoj rekreační plavby, návštěva vodních děl, cyklostezky podél vodních cest … Průplav Seine-Severní Evropa bude rozvíjet rekreaci a trávení volného času, otevře atraktivní oblasti cestovnímu ruchu. Zlepšení situace v době povodní na řece Oise pro více než 500 domovů. Vytvoření pracovních míst v turistickém ruchu a zvýšení atraktivity oblasti", "section_level": 1}, {"title": "Vliv na životní prostředí.", "content": "Podle Nicolase Bouryho, vedoucího mise Seina-Severní Evropa, \"1500 kontejnerů vyložených v námořním přístavu potřebuje k převozu 1000 nákladních automobilů na silnici nebo 25-plně naložených nákladních vlaků, ale pouze 5 vnitrozemských plavidel.\" Ke splnění tohoto požadavku pro přepravu zboží a eliminaci dopravních zácp a snížení emisí CO je využití hromadného a ekologického druhu dopravy - vnitrozemské vodní dopravy a rozvoj intermodality absolutní nutností.", "section_level": 1}], "src_summary": "Průplav Seina-severní Evropa, Průplav Seina-Sever nebo také Seina-Šelda je velkokapacitní vodocestný transportní systém, který se nyní realizuje, hlavní práce na stavbě průplavu mají začít v roce 2020. Průplav je projektován z řeky Oise v Janville, severně od Compiègne, k vodní cestě Dunkirk-Escaut, východně od Arleux. Celková délka nového průplavu bude 105 km. Seina-severní Evropa nahradí vodní cestu Canal de Saint Quentin a současně Canal du Nord, jejichž kapacita je hluboko pod současnými evropskými standardy. Průplav propojí řeky Seinu a Šeldu a umožní transport zboží vodními cestami. Jakmile bude nové spojení Seina-Sever zprovozněno, umožní velkým plavidlům transport zboží mezi řekou Seinou (Pařížskou aglomerací) a přístavy Dunkerque, Antverpy, a Rotterdam, ale díky evropské síti vnitrozemských vodních cest také se všemi částmi Evropy. Hlavním efektem bude výrazné rozšíření obchodních toků energeticky účinným a ekologicky šetrným způsobem dopravy a připojení francouzských vodních cest do okolních zemí Evropy, jako je Belgie, Německo, Nizozemsko a Švýcarsko. Průplav se bude skládat z několika velkých staveb, mezi nimi i 7 plavebních komor. Rozpočet projektu je 2,6 miliardy € (asi 70 miliard Kč) s financováním prostřednictvím vlády, Evropské unie, francouzské vlády a francouzských regionů. 106 km dlouhý …", "tgt_summary": "The Seine–Nord Europe Canal is a projected high-capacity (\"grand gabarit\") canal in France that would link the Oise River at Compiègne with the Canal Dunkerque-Escaut, east of Arleux. It is the French part of a proposed Seine-Scheldt canal that would ultimately connect the Rhine and Seine basins inland. The stated objective is to expand trade flows in a fuel-efficient and ecologically friendly manner between the Seine basin and Belgium, Germany and the Netherlands, while reducing saturation on the A1 motorway in France and reducing the CO2 emissions in the transport sector within this corridor. The canal will be the French section of the Seine-Escaut (Scheldt) European waterway, which includes further major investments on the Canal Dunkerque-Escaut, on the Lys/Leie in Flanders and on the waterways in Wallonia. It will run 107 km from just north of Compiègne, to the Canal Dunkerque-Escaut, crossing the regions of Picardy and Nord-Pas-de-Calais. The 107-kilometre-long canal will connect the Seine and Scheldt rivers and facilitate inland water transport. When the new Seine-Nord connection is ready, it will allow large vessels to transport goods between the Seine river (and the Paris area) and the ports of Dunkerque, Antwerp, and Rotterdam, or further into Europe. The canal will replace the Canal de Saint-Quentin and the current Canal du Nord, increasing maximum barge capacity from 650 to 4400 tonnes. The canal will include several large structures, including six locks and three aqueducts: two over the A29 and A26 motorways, and one 1330 metres long over the Somme. The project’s budget will be €4.7 billion, financed by the European Union, the French government, the Hauts-de-France and Île-de-France regions and the départements Oise, Somme, Pas-de-Calais and Nord. The project was called into question after a change of Government in July 2012, not \"per se\" but for its cost and the principle of a public-private partnership (PPP) which after the financial crisis of 2007-2008 was found to be unworkable. Significant cost reductions were deemed possible, and 'reconfiguration' of the project led to use of the line of the existing Canal du Nord over a length of about 8 km (5 mi), lowering the summit level by 18.50 metres and thus eliminating one lock. Engineers were selected for the project in June 2015. ", "id": 376466}
{"src_title": "Mirza Khazar", "tgt_title": "Mirza Khazar", "src_document": [{"title": "Mládí.", "content": "V červenci 1973 Mirza Khazar ukončil studia na právnické fakultě Ázerbájdžánské státní univerzity. Od srpna 1973 do ledna 1974 působil jako právník v Sumgaitu. V červnu 1974 emigroval do Izraele a navštěvoval speciální kurzy pro právníky z SSSR na univerzitě Tel Avivu. Od června 1975 do ledna 1976 sloužil u Izraelských obranných sil.", "section_level": 1}, {"title": "Překlady Bible.", "content": "Na žádost Stockholmského Institutu pro překlady Bible Mirza Khazar přeložil Bibli – Nový a Starý zákon – do ázerbájdžánského jazyka. Mirza Khazar začal práci na překladu celé Bible v roce 1975 a ukončil ji v roce 1984. V 1982 Institut pro překlady Bible ve švédském Stockholmu vydal nový překlad Nového zákona pořízený Mirza Khazarem a užívaný dnes v Ázerbájdžánu. První vydání vyšlo v Záhřebu, Chorvatsko, a tento překlad byl v následujících letech znovu vydán pětkrát. Překlad Starého zákona Mirza Khazar dokončil v roce 1984, ale tento překlad zatím vydán nebyl. \"Poznámka\": Prvním překladem Bible do ázerbájdžánského jazyka (překladatelé – Mirza Farrukh and Feliks Zaręnba) byl překlad evangelia podle Matouše vydaný v roce 1842 v Londýně, Basilejskou misijní společností. Plný text Nového zákona byl přeložen a vydán v roce 1878 v Londýně a text Starého zákona v roce 1891.", "section_level": 1}, {"title": "Aktivity.", "content": "Od srpna 1976 do října 1985 Mirza Khazar pracoval jako zástupce šéfredaktora ázerbájdžánské služby Rádia Svobodná Evropa / Rádio Svoboda v německém Mnichově. V říjnu 1985byl pozván do Washingtonu na místo šéfredaktora ázerbájdžánské služby Rádia Hlas Ameriky. V únoru 1987 Mirza Khazar se vrátil do Mnichova, kde vedl ázerbájdžánskou službu Rádia Svobodná Evropa/Rádio Svoboda, a pracoval tam až do září 2003. V lednu 2004 založil v Baku noviny \"The Voice of Mirza Khazar” (Mirzə Xəzərin Səsi). Mirza Khazar v současné době vydává on-line deník \"The Voice of Mirza Khazar\" ve třech jazycích: ázerbájdžánštině, angličtině a ruštině. Od září do října 2005 Mirza Khazar pracoval jako moderátor televizní stanice \"Azadlig TV” (TV Svoboda), první nezávislé zahraniční stanice, která vysílala v Ázerbájdžánu. V prosinci 2005 startoval internetový rozhlasový program, “The Voice of Mirza Khazar”, díky kterému návštěvníci mohou poslouchat předem nahrané pořady.", "section_level": 1}, {"title": "Vědecké práce.", "content": "Mirza Kazar je autorem článků, ve kterých se analyzuje politická a ekonomická situace v Ázerbájdžánu a jiných zemích bývalého Sovětského svazu a které byly vydávány v Ázerbájdžánu, Turecku, České republice a jiných zemích. Mirza Khazar je také autorem výzkumu “Utvoření Lidové fronty v Ázerbájdžánu” (28. prosince, 1988) – první studie, která pojednávala o snaze místních intelektuálů a vlastenců rozvíjet nacionální demokratické hnutí v Ázerbájdžánu. Ázerbájdžánská Lidová fronta byla oficiálně založena v 1989. V srpnu 1989 byla vydána studie “Společnost Birlik v Ázerbájdžánském demokratickém hnutí”.", "section_level": 1}, {"title": "Černý leden 1990.", "content": "Během událostí „černého ledna“ se Sovětskému svazu se podařilo potlačit veškeré snahy o šíření zpráv z Ázerbájdžánu do tuzemska a do zahraničí. V předvečer sovětského vojenského vpádu do Baku agenti tajné služby vyhodili do povětří energetické zdroje ázerbájdžánské televize a státního rozhlasu, aby tak zbavili obyvatelstvo všech informačních zdrojů. TV a rádio mlčely a tištěná média byla zakázána. Ale Mirza Khazar a jeho personál v Rádiu Svobodná Evropa / Rádio Svoboda byli schopni přenášet denní zpravodajství z Baku, což bylo jediným zdrojem zpráv pro Ázerbájdžánce v tuzemsku i v zahraničí během několika dnů. Vedení Kremlu usilovalo o skrývání vojenského vpádu před vnějším světem, stejně jako před obyvatelstvem země, ale Mirza Khazar a jeho personál tomu zabránili. Během Sovětského vojenského vpádu v Baku 20. ledna 1990 zemřelo kolem 200 civilistů. Díky činnosti Mirza Khazara se Ázerbájdžánci v tuzemsku a v zahraničí, spolu s celou mezinárodní komunitou dozvěděli o Sovětském vpádu a mohli organizovat protestní akce. Vláda SSSR byla šokovaná tímto “překvapujícím” vývojem událostí a podala Spojeným státům oficiální stížnost na zpravodajství Rádia Svoboda týkající se vojenského vpádu do Ázerbájdžánu. Díky vysílání 20. ledna 1990 se Mirza Khazar stal se legendou v Ázerbájdžánu i za jeho hranicemi. Melahet Agacankizi, slavná Ázerbájdžánská básnířka a spisovatelka, takto popsala vystoupení Mirza Khazara v rozhlase v době Sovětské invaze: “20. ledna Mirza Khazar s jeho nádherným, božským hlasem dal naději umírajícímu Ázerbájdžánskému národu”. Jeho osobitý hlas a jeho jméno znají Ázerbájdžánci v Ázerbájdžánu a za jeho hranicemi.", "section_level": 1}, {"title": "Vyznamenání.", "content": "Jméno Mirza Khazara najdeme v knize „100 významných Ázerbájdžánců“ připravené badatelem a spisovatelem Alisa Nijatem a vydané v Baku v 1999. V 1990 Ázerbájdžánská lidová fronta udělila Mirza Khazarovi cenu Mammeda Amina Rasulzade za roli, kterou sehrál v nacionálním demokratickém hnutí Ázerbájdžánu. Mammed Amin Rasulzade byl jedním ze zakladatelů první nezávislé Ázerbájdžánské republiky v roce 1918. Sabir Rustamkhanly, významný Ázerbájdžánský spisovatel a politik, ve svém interview deníku „Cumhuriyet“ v září 2003 nazval Mirza Khazara \"symbolem našeho nacionálního boje\". Jeho jméno se také objevilo v Encyklopedii Horských Židů vydané v Izraeli v roce 2006.", "section_level": 1}], "src_summary": "Mirza Kerim oglu Mikayilov, známý jako Mirza Khazar (ázerbájdžánsky: Mirzə Kərim oğlu Mikayılov / Mirzə Xəzər; 29. listopadu 1947, Göyçay, Ázerbájdžánská SSR – 31. ledna 2020) byl ázerbájdžánský autor, politický analytik, moderátor, rozhlasový novinář, vydavatel, překladatel Bible. Byl také známý jako Mirza Michaeli.", "tgt_summary": "Mirza Karim oglu Mikayilov (), known as Mirza Khazar (, 29 October 1947 – 31 January 2020), was an eminent Azerbaijani author, political analyst, anchorman, radio journalist, publisher, and translator. Mirza Khazar was a Mountain Jew. He also was known as Mirza Michaeli. Mirza Khazar died on January 31, 2020 in Germany.", "id": 1847607}
{"src_title": "Die Brücke", "tgt_title": "Die Brücke", "src_document": [{"title": "Historie.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Drážďanské období.", "content": "Členové Brücke se seznámili postupně. Na kurzu geometrie na drážďanské technice se nejprve spřátelili Kirchner s Bleylem. Ve stejné době se ještě v Chemnitz poznali Schmidt s Heckelem. V průběhu letního semestru 1905 se všichni čtyři sešli na drážďanské technice. 7. června 1905 se rozhodli založit hnutí s názvem \"Die Brücke\". Skupina začínala v drážďanském Friedrichstadtu, kam členové přicházeli za Erichem Heckelem, který zde od roku 1904 žil se svými rodiči v domě Berliner Straße 65. Od založení BRÜCKE odtud vedl obchodní zastupitelství skupiny. Kirchner se do Friedrichstadtu přestěhoval v roce 1906. V bývalém řeznickém krámu na Berliner Straße 60, který najal Heckel, si zřídil ateliér. Ve stejném domě žil po krátký čas i Karl Schmidt-Rottluff. Dům byl zničen v roce 1945. Zde Kirchner využil dvou malých přízemních místností a chodby, prostoru jen o málo většího než 26 m, jako studiový apartmán. Ateliér byl vybaven látkami – autorskými tisky a vyřezávaným inventářem. Proto lze tyto motivy nalézt v pozadí obrazů umělců BRÜCKE, které zde vznikaly. Složení skupiny se průběžně měnilo. Na podzim 1907 ji opustil Fritz Bleyl, který dal přednost kariéře pedagoga, jež ho dokázala hmotně zabezpečit. Na pozvání Karla Schmidta, který si podle rodné vesnice u Chemnitz přidal k příjmení doplněk Rottluff, přijal členství v BRÜCKE téměř o generaci starší Emil Nolde. Po roce sice formálně členství ve skupině zrušil, zůstal s ní nicméně v přátelských kontaktech. Výraznější stopu v dějinách skupiny zanechal Max Pechstein. Tento syn dělníka ze Zwickau studoval na Akademii v Drážďanech a roku 1906 se seznámil s Kirchnerem a Heckelem. Ještě téhož roku se stal i on jedním z BRÜCKE. Ani Pechstein však ve skupině nezůstal až do jejího zániku. V roce 1912 ho ostatní členové vyloučili, protože se zúčastnil výstavy berlínské skupiny Sezession. Posledním z \"kmenových\" členů BRÜCKE byl Otto Mueller. Jeho obrazy na výstavě Nové berlínské secese v roce 1910 zaujaly malíře skupiny natolik, že mu ihned nabídli členství. Jiní malíři sice do BRÜCKE rovněž patřili, jejich podíl ale spočíval hlavně v účasti na výstavách skupiny, osobní styk s kmenovými členy nebyl příliš frekventovaný. Patřili mezi ně Cuno Amiet, Akseli Gallen-Kallela, Kees van Dongen, Franz Nölken a Bohumil Kubišta. Malíři BRÜCKE se od samotného počátku starali o kontakt s veřejností, tedy o to, pro co se dnes používá pojem public relations. Snažili se, aby o nich vycházely články v tisku, pokoušeli se získat příznivce a mecenáše. Na Noldeho radu založili roku 1906 statut pasivního členství. Pro tyto členy-abonenty vydali v rozmezí let 1906–1912 sedm alb grafických listů, zpravidla o třech kusech. V roce 1913 bylo pasivních členů 80, roční členský příspěvek, do něhož bylo zahrnuto i zmíněné album grafik, činil 12 marek. Nejdůležitějším kontaktem s veřejností ale byly výstavy. Během své existence skupina uspořádala nebo se zúčastnila na více než 70 výstavách v Německu i v Evropě. První proběhla půl roku po založení skupiny, poslední počátkem roku 1913. Tvorba BRÜCKE však byla zpočátku přijímána většinou negativně. Když roku 1908 vybaloval Schmidt-Rottluff obraz, jenž se zúčastnil jakési putovní výstavy, nalezl na jeho rámu nápisy \"cenová záhada\", \"ubohý obraz\", \"idiot\", \"blbost\". Malíři BRÜCKE se však nenechali odradit. Pravidelně v září jim v letech 1907–1909 renomovaná drážďanská Galerie Richter pořádala větší výstavy. Vrcholem výstavní činnosti drážďanského období byla v roce 1910 retrospektiva BRÜCKE v místní Galerii Arnold, na které bylo vystaveno přes sto maleb, akvarelů, kreseb, grafických listů a plastik. V prvních letech trávili \"kmenoví\" malíři většinu času spolu. Sdíleli ateliér, malířské náčiní i modelky, které bývaly často i jejich milenkami. V letních měsících ale Drážďany opouštěli a v duchu tehdy opět módního Rousseauova hesla \"zpátky k přírodě\" pobývali na venkově nebo na odlehlých místech, obyčejně se svými modelkami. Heckel a Schmidt-Rottluff jezdívali do rybářské vesnice Dangast při Severním moři, Pechstein a Kirchner trávili léto u rybníků poblíž Moritzburgu. Kvůli zajištění hmotné existence bylo pro malíře důležité získávat mecenáše, resp. sběratele svých obrazů. V roce 1908 poznali Heckel a Schmidt-Rottulff sběratelku umění Rosu Schapire, která od té doby BRÜCKE podporovala. Zpracovala rovněž první katalog Schmidt-Rottluffových prací. Roku 1908 se Pechstein po několikaměsíčním studijním pobytu v Paříži přestěhoval do Berlína. O dva roky později stál u založení umělecké skupiny Neue Secession (Nová secese), složené z umělců, jejichž díla byla odmítnuta pořadateli výstavy skupiny Berliner Secession (Berlínská secese). Protože byli v Nové secesi zastoupeni převážně expresionističtí malíři, BRÜCKE se k ní připojilo.", "section_level": 2}, {"title": "Berlínské období.", "content": "V roce 1911 prožili Heckel s Kirchnerem a svými modelkami poslední léto u moritzburských rybníků. Na podzim se všichni malíři BRÜCKE přestěhovali za Pechsteinem do Berlína. Ten byl v té době – spolu s Mnichovem – hlavním kulturním centrem Německa. Bylo tam možné navazovat kontakty a zhlédnout výstavy současného evropského umění. Tamní obec sběratelů umění byla otevřenější moderním vlivům v malířství a tím i stoupala možnost prodeje obrazů. Ještě v prosinci 1911 založili Kirchner s Pechsteinem v Berlíně malířskou školu s názvem Moderne Unterricht in Malerei (Moderní výuka malířství). Projekt skončil fiaskem: Do září následujícího roku, kdy byla uzavřena, přilákala jen dva žáky. Organizační záležitosti měl na starosti – stejně jako v Drážďanech – Heckel, který si pronajal stropní byt v Mommsenstrasse 60. Rok 1912 byl vyvrcholením působení BRÜCKE v Berlíně a zároveň počátkem konce. V zimě 1911/1912 se na výstavě Nové secese BRÜCKE prezentovalo jako vůdčí skupina německé moderny. V únoru 1912 vystavovalo BRÜCKE v Mnichově společně se skupinou Der Blaue Reiter, v dubnu téhož roku proběhla v Galerii Gurlitt velká výstava BRÜCKE, k níž byl vydaný katalog s jedenácti originálními dřevoryty. V té době byl ale Pechstein pro ztrátu důvěry vyloučený z Nové secese. Brücke z ní ze solidarity vystoupilo rovněž. Poté, co Pechstein přes protesty dalších členů obeslal výstavu konzervativní Berlínské secese, byl vyloučený i z BRÜCKE. Malíři se postupně vydali každý svou cestou. Poslední spoluprací byl plakát k mnichovské výstavě Neuen Kunstsalons (Nového uměleckého salónu): Kirchner vytvořil dřevoryt, Heckel napsal text. Krátce nato vydal vydal Kirchner kroniku BRÜCKE, v níž nekriticky vyzdvihl své působení ve skupině. To ostatní členy pobouřilo. 27. května 1913 vyšlo v tisku oznámení, podepsané Amietem, Heckelem, Muellerem a Schmidtem-Rottluffem, že umělecká skupina BRÜCKE je jako organizace rozpuštěna.", "section_level": 2}, {"title": "Dílo.", "content": "Zcela nezávisle na sobě, v roce 1905, se ve Francii a v Německu vytvořily skupiny malířů, jimž byl společný odpor vůči akademické malbě. Ale zatímco fauvistům s Matissem na čele šlo o dekorativní kvality harmonie barev a rytmu obrazů, v tvorbě umělců BRÜCKE lze vystopovat vlivy severské tradice úzkosti a pesimismu, jakou je možné nalézt např. u Muncha. Tam, kde Matisse uklidňuje, vyvolávají němečtí expresionisté bouřlivé emoce. Zatímco fauvisté nežili pohromadě a s pojmem \"fauvismus\" se nikdy neztotožnili, malíře BRÜCKE držela pohromadě víra v nezištnou pospolitost a solidaritu, kterou měli uskutečnit zejména mladí umělci. Tvorba německých malířů čerpala podněty z mnoha oblastí a v mnoha oblastech nacházela výraz. Prakticky všichni členové BRÜCKE se zabývali grafikou, hlavně dřevořezem. I úvodní manifest skupiny z roku 1906 vyřezal Kirchner technikou dřevořezu a navíc jako variaci na gotické písmo. Většina z nich vytvářela antropomorfní plastiky, inspirované uměním tzv. primitivních národů Asie a Afriky. Ale doménou byla malba. Malíře BRÜCKE fascinovala tvorba pozdně středověkých Matthiase Grünewalda a Albrechta Dürera, právě tak jako van Gogha, Gauguina či Muncha. Tomu nabídli členství, ale Nor je nepřijal. Malíři BRÜCKE dávali přednost výrazu (expresi) před kompozicí. Důsledkem bylo používání výrazných barev. V prvních letech existence skupiny si byly obrazy jednotlivých tvůrců podobné, teprve později, zejména po přesídlení do Berlína, si každý z nich vytvořil svůj vlastní styl. Zářivé, velké barevné plochy však po dobu existence skupiny zůstaly všem malířům BRÜCKE společné.", "section_level": 1}, {"title": "Die Brücke a Čechy.", "content": "S BRÜCKE se dostali do kontaktu čeští malíři sdružení v umělecké skupině Osma. Buď Willi Nowak nebo Friedrich Feigl, kteří na jaře 1911 pobývali v Berlíně, pozvali německé malíře k návštěvě Čech. V polovině května téhož roku přijel Otto Mueller spolu s manželkou Marií za Nowakem do Mníšku. Na posledních čtrnáct dní jejich pobytu, který se protáhl až do srpna, se k nim připojil i Kirchner. Lze předpokládat, že na setkáních členů BRÜCKE s Bohumilem Kubištou, Emilem Fillou, Vincencem Benešem či Otakarem Kubínem se probíraly možnosti výstav. V následujících letech se skutečně několik projektů uskutečnilo. Vincenc Beneš, Emil Filla, Bohumil Kubišta, Antonín Procházka, Willi Nowak a Ernst Ascher měli roku 1912 možnost představit své obrazy na slavné výstavě Sonderbundu v Kolíně nad Rýnem. Samotný Kubišta, který se stal oficiálním členem BRÜCKE, se prezentoval na berlínských výstavách Nové secese v letech 1912 a 1913. Prostřednictvím Kirchnera, který vlastnil fotografie Kubištových pláten, se obrazy českého umělce dostaly i k Franzi Markovi a Vasiliji Kandinskému. Naopak němečtí malíři vystavovali v Praze. Na podzim 1912 proběhla v Obecním domě druhá výstava Skupiny výtvarných umělců. Ta vznikla v roce 1911 a patřili do ní nejen malíři a sochaři, ale také architekti, spisovatelé, hudebníci a výtvarní teoretici. Jako hosté v Obecním domě vystavovali Kirchner, Mueller a Erich Heckel. Výstava dokumentovala značný vliv, který měli němečtí expresionisté na umělce Skupiny výtvarných umělců.", "section_level": 1}, {"title": "Členové skupiny.", "content": "Další osoby sice do skupiny patřily, ale jejich sounáležitost se omezovala spíše na příležitostnou spolupráci s některými jinými členy skupiny.", "section_level": 1}], "src_summary": "Die Brücke (Most) byla německá umělecká skupina, která vznikla roku 1905 v Drážďanech. Zakládajícími členy byli studenti architektury Fritz Bleyl, Erich Heckel, Ernst Ludwig Kirchner a Karl Schmidt-Rottluff, dalšími později Emil Nolde, Max Pechstein a Otto Mueller. Název skupiny vymyslel Schmidt, inspirovaný dilem Tak pravil Zarathustra od Friedricha Nietzsche, konkrétně těmito pasážemi z úvodu knihy: \"Co je velkého na člověku, jest, že je mostem, a nikoli účelem: co lze milovati na člověku, jest, že je přechodem a zánikem. Miluji toho, čí duše jest hluboká i v poranění a kdo může zahynouti malým zážitkem: tak půjde rád přes most.\" Skupina se rozpadla v roce 1913. Jedním z důvodů byla tiskem vydaná kronika skupiny, sepsaná Kirchnerem. Ostatní členové ji považovali za Kirchnerovu sebestřednou záležitost. Původním cílem skupiny bylo vytvoření pomyslného mostu mezi uměním minulosti a moderní avantgardou, v důsledku se potom BRÜCKE zařadilo mezi skupiny s největším dopadem na moderní umění a fakticky vytvořil expresionismus. Z umění minulosti se umělci nechali inspirovat především Albrechtem Dürerem, Grünewaldem nebo Cranachem starším, z moderny to byl Edvard Munch a fauvismus.", "tgt_summary": "Die Brücke (The Bridge) was a group of German expressionist artists formed in Dresden in 1905. Founding members were Fritz Bleyl, Erich Heckel, Ernst Ludwig Kirchner and Karl Schmidt-Rottluff. Later members were Emil Nolde, Max Pechstein and Otto Mueller. The seminal group had a major impact on the evolution of modern art in the 20th century and the creation of expressionism. The group came to an end around 1913. The Brücke Museum in Berlin was named after the group. Die Brücke is sometimes compared to the roughly contemporary French group of the Fauves. Both movements shared interests in primitivist art and in the expressing of extreme emotion through high-keyed colors that were very often non-naturalistic. Both movements employed a drawing technique that was crude, and both groups shared an antipathy to complete abstraction. The Die Brücke artists' emotionally agitated paintings of city streets and sexually charged events transpiring in country settings made their French counterparts, the Fauves, seem tame by comparison.", "id": 671917}
{"src_title": "Flagelant", "tgt_title": "Flagellant", "src_document": [{"title": "Historie.", "content": "Bičování sebe sama jako náboženské jednání je známo z mnoha starověkých kultur, z Egypta, z Indie, z Číny aj. Křesťanští poustevníci a později i mniši asketických řádů v něm viděli připodobnění k bičovanému Kristu a k jeho utrpení. První masové flagelantské hnutí vzniklo v Perugii roku 1260 na výzvu dominikánského kazatele Raniera. Mnoho lidí ze všech společenských vrstev táhlo v průvodu od města k městu, bičovali se a zpívali, takže se k nim přidávali další. Z Itálie táhli i do Rakouska, Uher, Bavorska, Polska a do Porýní. Protože z toho vznikaly různé konflikty, papež Urban IV. hnutí brzy zakázal. Další vlna podobného kajícnického hnutí vznikla v době velké morové epidemie, která se od roku 1348 rozšířila po celé západní Evropě, od Itálie až do Anglie, Dánska a Čech. V Čechách je na podnět Arnošta z Pardubic dal král Karel IV. ze země vyhnat. S návratem katolictví v období rekatolizace se do Čech tento projev zbožnosti vrátil. Veřejné průvody bičujících se kajícníků, řeholníků i laiků – například z tzv. mariánských náboženských družin – se konaly zejména na Velký pátek. Chodívaly středem města za svitu pochodní, v čele jely na koních symbolické postavy – „Herodes“, „Pilát“ a ostatní soudci Kristovi – a na alegorických vozech byly předváděny živé výjevy z umučení Krista. Zejména v Německu se flagelanti organizovali do přísně organizovaných sekt, nosili bílé roucho s křížem a vytvářeli si i vlastní učení, například o tom, že účast v průvodu po dobu 33 dnů zbavuje člověka všech hříchů. Konrad Schmid o sobě roku 1360 prohlásil, že je mu svěřena všechna církevní moc a autorita; poté byl roku 1369 upálen. Soudy s flagelanty poté pokračovaly až do konce 15. století, zejména v Durynsku. Podobná, ale méně rozšířená hnutí se pak vyskytovala zejména v jižní Evropě a ve španělských koloniích až do 19. století.", "section_level": 1}], "src_summary": "Flagelant (z lat. „flagellans“ \"–\" bičující), česky sebemrskač nebo mrskač, označuje přívržence exaltovaného asketického hnutí ve středověku, kteří se na veřejnosti bičovali a chtěli tak pohnout své spoluobčany k pokání před nadcházejícím soudem světa.", "tgt_summary": "Flagellants are practitioners of an extreme form of mortification of their own flesh by whipping it with various instruments. Most notably, Flagellantism was a 14th-century movement, consisting of radicals in the Catholic Church. It began as a militant pilgrimage and was later condemned by the Catholic Church as heretical. The followers were noted for including public flagellation in their rituals. This was a common practice during the Black Death, or the Great Plague.", "id": 1709974}
{"src_title": "Albert Dorville", "tgt_title": "Albert d'Orville", "src_document": [{"title": "Životopis.", "content": "Dorville byl synem šlechtice a většinu svého mládí strávil na dvoře hraběte z Neuburgu. V roce 1646 vstoupil do jezuitského řádu. Již v době, kdy studoval teologii na Katolické univerzitě v Lovani, navštěvoval přednášky o Číně, které pořádal italský jezuitský misionář Martino Martini. Tyto přednášky v něm probudily silnou touhu stát se misionářem v Číně. Nedlouho poté, co byl v roce 1654 vysvěcen na katolického kněze, Dorville v Římě kontaktoval Martina Martiniho, aby se spolu o několik let později vydali do Číny. V dubnu roku 1657 se Martini, Dorville a dalších 17 jezuitů (mimo jiné Ferdinand Verbiest) vydali na plavbu z Lisabonu do Macaa. Po náročné a nebezpečné plavbě, během níž několik misionářů přišlo o život, skupinka jezuitů dorazila do Macaa (17. července 1658) a nějaký čas strávila studiem čínského jazyka. Poté se vydali za misijní činností do oblasti Šan-si. Dorville však byl brzy povolán do Pekingu a pověřen doprovodem Johanna Gruebera na cestu do Říma. Portugalci však nedávno ztratili svůj obchodní monopol a cestování po moři bylo stále více nebezpečné. Dvojice cestovatelů se proto rozhodla zvolit cestu po souši. Peking opustili v doprovodu muslimského tlumočníka 13. dubna 1661 a 13. července vstoupili do Tibetu. V tibetském hlavním městě Lhasa strávili dva měsíce (říjen a listopad). Po celou dobu jejich pochodu Dorville prováděl řadu geografických výzkumů včetně zaměřování zeměpisné šířky a délky v místech, kudy procházeli. Cestovatelé se z Tibetu dále vydali přes Himálaj do Nepálu. Leden 1662 přitom strávili v Káthmándú. Odtud sestoupili do povodí řeky Gangy. Do Indie vstoupili 8. února 1662 a cestou do Ágry, někdejšího hlavního města Mughalské říše, navštívili mimo jiné Patnu a Benáres. Po příchodu do Ágry (31. března) byl Dorville však natolik vyčerpaný a ochuravělý z cestovních útrap, že týden po příchodu do města – 8. dubna 1662 – zemřel.", "section_level": 1}], "src_summary": "Albert Dorville, znám též jako Albert Le Comte d’Orville (12. srpna 1621 Brusel, Belgie – 8. května 1662 Ágra, Indie) byl belgický jezuitský misionář v Číně a kartograf.", "tgt_summary": "Albert Dorville, (also known as \"Albert Le Comte d’Orville\") (12 August 1621 in Brussels, Belgium – 8 April 1662 in Agra, India) was a Belgian Jesuit priest, missionary in China and cartographer.", "id": 1853845}
{"src_title": "Gare de Lyon (stanice metra v Paříži)", "tgt_title": "Gare de Lyon (Paris Métro)", "src_document": [{"title": "Historie.", "content": "Stanice pro linku 1 byla otevřena 19. července 1900 jako součást vůbec první linky v Paříži. Byla postavena s délkou 100 metrů na rozdíl od ostatních stanic, jejichž nástupiště měly původně jen 75 metrů a musely být později rozšířeny kvůli přeměně vozů metra na pneumatikách. Stanice byla stavěna jako otevřená a posléze byla zakryta kovovou mostovkou širokou 23,9 m. Původně byly zamýšleny čtyři koleje a dvě nástupiště šest metrů široké, neboť tudy měla vést tehdejší linka 2, ale tento plán nebyl realizován a ve stanici zůstala jen linka 1. Nicméně v období od 1. srpna do 17. prosince 1906 byla na nejjižnější kolej provizorně napojena linka 5 ze stanice Gare d'Austerlitz. Po otevření stanice Quai de la Rapée bylo spojení zrušeno. Kolej je dnes nepoužívaná a izolovaná skleněnou stěnou u nástupiště ve směru na Château de Vincennes. Kvůli přestavbě linky na automatický provoz bylo nástupiště upraveno během víkendu 18. a 19. července 2009. Nástupiště pro linku 14 je v provozu od 15. října 1998. Nachází se jižně od Gare de Lyon v \"Rue de Bercy\", podél nástupišť linek RER A a D. Široké nástupiště má koleje po stranách. Stanici zkrášluje exotická zahrada umístěná za skleněnou stěnou za kolejí ve směru do stanice Olympiades. 27. května 2009 byl schválen plán na vytvoření třetího přístupu uprostřed nástupiště, aby se usnadnil přístup na nástupiště a usměrnil tok přicházejích a vystupujících cestujících.", "section_level": 1}, {"title": "Název.", "content": "Jméno stanice je odvozeno od názvu nádraží, odkud jsou vypravovány vlaky na jihovýchod Francie, mj. také do Lyonu.", "section_level": 1}], "src_summary": "Gare de Lyon je významná přestupní stanice pařížského metra v jihovýchodní části Paříže ve 12. obvodu. Kříží se zde nejstarší linka 1 a nejmladší linka 14. Kromě toho je zde umožněn přestup na linky RER A a D a také na železniční spoje, které odjíždějí z Lyonského nádraží do jihovýchodní Francie. Gare de Lyon je proto třetí nejvytíženější stanicí pařížského metra s 30,91 milióny cestujících, z čehož připadá 15,78 miliónu na linku 1 a 15,13 miliónu na linku 14 (2004).", "tgt_summary": "Gare de Lyon () is a station on lines 1 and 14 of the Paris Métro. It is connected to the Gare de Lyon mainline rail and RER stations within one complex and is the third-busiest station on the network with 30.91 million entering passengers in 2004, made up of 15.78m on line 1 and 15.13m on line 14.", "id": 1136949}
{"src_title": "Dragutin Dimitrijević", "tgt_title": "Dragutin Dimitrijević", "src_document": [{"title": "Biografie.", "content": "Dragutin Dimitrijević se narodil v Srbsku v roce 1876, v šestnácti letech byl přijat ke studiu na Bělehradskou vojenskou akademii. Zde byl nadprůměrným studentem a na základě výborných výsledků byl okamžitě přijat do generálního štábu srbské armády. Jako horlivý nacionalista se postupně stal specialistou na terorismus. Již jako kapitán zosnoval Dimitrijević společně se skupinou mladých důstojníků vraždu autokratického a nepopulárního srbského krále. Dne 11. června 1903 zaútočila skupina na královský palác a zabila krále Alexandra i jeho ženu, královnu Dragu. Během útoku byl sice Dimitrijević těžce zraněn, ze svých zranění se ale nakonec vyléčil. Jako celoživotní vzpomínka na tuto událost mu v těle zůstaly uvízlé tři kulky, které se nepodařilo vytáhnout. Srbský parlament poté Dimitrijeviće popsal jako \"zachránce vlasti\" a posléze byl jmenován profesorem taktiky na Vojenské akademii. Během následujících let navštívil Německo a Rusko, kde studoval nové vojenské taktiky a doktríny pozemního boje. Během balkánské války (1912–13) pomohl srbské armádě svým účinným vojenským plánováním dosáhnout několika důležitých vítězství.", "section_level": 1}, {"title": "Sarajevský atentát.", "content": "Dimitrijevićovým hlavním zájmem bylo osvobození Srbska od Rakouska-Uherska. Jako krycí jméno používal přezdívku \"Apis\" a již jako vůdce tajné skupiny Černá ruka naplánoval v roce 1911 organizovaný pokus o atentát na císaře Františka Josefa I. Jelikož se ale atentát nezdařil, obrátil Dimitrijević svou pozornost na dědice trůnu, arcivévodu Františka Ferdinanda. Dimitrijević se obával Ferdinandova plánu na udělení koncese jihoslovanským národům, a domníval se, že pokud by se tak stalo, bylo by mnohem složitější dosáhnout nezávislosti srbského státu. Když se Dimitrijević doslechl, že má arcivévoda František Ferdinand v plánu navštívit Sarajevo v červnu 1914, rozhodl se vyslat tři členy skupiny Černá ruka, Gavrila Principa, Nedeljka Čabrinoviće a Trifka Grabeže, aby arcivévodu zavraždili. Aniž by o tom Dimitrijević věděl, informoval major Voja Tankosić srbského ministerského předsedu Nikolu Pašiće o celém spiknutí. Přestože Pašić hlavní cíle Černé ruky podporoval, nechtěl o atentátu ani slyšet, neboť se obával, že by tento čin mohl vést k válce s Rakouskem-Uherskem. Proto vydal příkaz, aby byli Princip, Čabrinović a Grabež v případě pokusu o opuštění srbského území neprodleně zatčeni. Jeho příkazy nebyly nicméně splněny a tři zmínění muži přešli do Bosny a Hercegoviny, kde spojili své síly s ostatními spiklenci, Muhamedem Mehmedbašićem, Danilem Ilićem, Vasem Čubrilovićem, Cvijetkem Popovićem, Miškou Jovanovićem a Veljkem Čubrilovićem. Několik členů Černé ruky zadržených po atentátu u výslechu uvedlo, že hlavními organizátory byli Dimitrijević, Milan Ciganović a major Voja Tankosić. Dne 25. července 1914 požádala rakousko-uherská vláda oficiálně o vydání těchto osob, které měly být následně souzeny u vídeňského soudu. Téhož dne odpověděl srbský ministerský předseda Nikola Pašić, že „nemůže předat tyto tři muže, jelikož by to bylo v rozporu se srbskou ústavou a srbským trestním právem“. O tři dny později vyhlásilo Rakousko-Uhersko Srbsku válku. Dimitrijević a několik jeho vojenských kolegů byli o tři roky později srbskými exilovými úřady zatčeni. Dne 23. května 1917 byl Dimitrijević v Soluňském procesu shledán vinným z velezrady a odsouzen k trestu smrti. Trest smrti zastřelením byl vykonán dne 11. června (někdy bývá udáván i 24. nebo 27. červen).", "section_level": 1}], "src_summary": "Dragutin Dimitrijević (srbsky: Драгутин Димитријевић Апис) (17. srpna 1876 – 27. června 1917) byl srbský voják a vůdce nacionalistické skupiny Černá ruka, která v roce 1914 spáchala atentát na arcivévodu Františka Ferdinanda. Tento atentát je považován za jednu z příčin první světové války.", "tgt_summary": "Dragutin Dimitrijević (; 17 August 1876 – 24 June 1917), known as Apis (Апис), was a Serbian colonel. He was a leading member of the military group that organized the 1903 overthrow of the Serbian government, which included the assassination of Alexander I of Serbia Dimitrijević later led the Black Hand society responsible for the assassination of Archduke Franz Ferdinand in June 1914, which led to the July Crisis and the outbreak of World War I. In 1916, Serbian Prime Minister Nikola Pašić, who considered Dimitrijević a potential threat, accused Dimitrijević and the Black Hand of treason and Dimitrijević was executed by firing squad in June 1917.", "id": 351198}
{"src_title": "Sandra Magnusová", "tgt_title": "Sandra Magnus", "src_document": [{"title": "Život.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Mládí.", "content": "Sandra Magnusová se narodila v Belleville ve státě Illinois, zde roku 1982 absolvovala střední školu. Roku 1986 získala bakalářský titul z fyziky na ve městě Rolla (později, roku 1990 zde získala titul magistra elektrotechniky) a ještě roku 1986 začala pracovat ve společnosti McDonnell Douglas. Od roku 1991 zpracovávala doktorskou disertaci v Georgijském technickém institutu () jako stipendistka Lewisova výzkumného střediska NASA (), práci obhájila a doktorský titul získala roku 1996.", "section_level": 2}, {"title": "Astronautka.", "content": "Zúčastnila se z úspěchem 16. náboru astronautů NASA, v květnu 1996 byla mezi ně vybrána. Absolvovala všeobecnou kosmickou přípravu a získala kvalifikaci letové specialistky. Od května 1998 pracovala ve skupině NASA pro spolupráci s ruskými partnery. V srpnu 2001 byla zařazena do posádky mise STS-112. Raketoplán Atlantis k letu STS-112 odstartoval 7. října 2002, cílem mise bylo pokračování ve výstavbě Mezinárodní vesmírné stanice (ISS). Na Zemi Atlantis přistál 18. října 2002 po 10 dnech, 19 hodinách a 59 minutách letu. V únoru 2007 byla jmenována palubní inženýrkou Expedice 17 se startem při letu STS-126. V důsledku posunu letů Shuttlů přešla do Expedice 18. K druhému letu vzlétla 15. listopadu 2008 na palubě raketoplánu Endeavour. V posádce ISS nahradila Gregoryho Chamitoffa. Na stanici zůstala do března 2009, kdy ji vystřídal Kóiči Wakata. Na Zem se vrátila v raketoplánu Discovery 28. března 2009, tentokrát po 133 dnech, 18 hodinách a 18 minutách pobytu v kosmu. V červenci 2011 se jako letová specialistka zúčastnila závěrečného letu programu Space Shuttle. Mise STS-135 raketoplánu Atlantis dopravila na ISS logistický modul Rafaello s náhradními díly a zásobami. Sandra Magnusová s Douglasem Hurleyem při manipulaci s modulem Rafaello a při výstupu kosmonautů do vesmíru obsluhovali staniční manipulátor Canadarm2. Na Zemi se raketoplán vrátil po 12 dnech a 18 hodinách letu.", "section_level": 2}], "src_summary": "Sandra Hall Magnusová (* 30. října 1964 Belleville, Illinois, USA) byla původně letecká inženýrka, od května 1996 je americkou astronautkou, členkou oddílu astronautů NASA. V říjnu 2002 se poprvé vydala do vesmíru na Mezinárodní vesmírnou stanici (ISS) na palubě raketoplánu Atlantis, podruhé strávila na ISS čtyři měsíce od listopadu 2008 do března 2009 v rámci Expedice 18. V roce 2011 se zúčastnila závěrečného letu programu Space Shuttle. V posádce raketoplánu Atlantis působila při misi STS-135 jako letová specialistka. Celkem prožila v kosmu 157 dní, 8 hodin a 44 minut.", "tgt_summary": "Sandra Hall Magnus (born October 30, 1964) is an American engineer and a former NASA astronaut. She returned to Earth with the crew of STS-119 \"Discovery\" on March 28, 2009, after having spent 134 days in orbit. She was assigned to the crew of STS-135, the final mission of the Space Shuttle. She is also a licensed amateur radio operator with the call sign KE5FYE. From 2012 until 2018 Magnus was the executive director of the American Institute of Aeronautics and Astronautics.", "id": 37076}
{"src_title": "9 (linka metra v Paříži)", "tgt_title": "Paris Métro Line 9", "src_document": [{"title": "Historie.", "content": "První úsek linky byl otevřen 8. listopadu 1922 v západní části Paříže mezi stanicemi \"Exelmans\" a \"Trocadéro\". 27. května 1923 se linka rozšířila od stanice \"Trocadéro\" do \"Saint-Augustin\". Z této stanice byla linka dále prodloužena 3. června 1923 do \"Chaussée d'Antin\". Téhož roku 29. září byla linka prodloužena i druhým směrem od \"Exelmans\" o jednu stanici do \"Porte de Saint-Cloud\". Na této stanici se počítalo s napojením do stanice \"Porte Molitor\" a přes ní propojením s linkou 10. Tato větev měla sloužit především při dopravě na nedaleký stadion Parc des Princes. Projekt byl sice stavebně realizován, ale stanice \"Porte Molitor\" nebyla nikdy pro veřejnost otevřena a spojení nebylo uvedeno do provozu. 30. června 1928 se linka prodloužila od \"Chaussée d'Antin\" po \"Richelieu – Drouot\". Spojení mezi stanicemi \"Richelieu – Drouot\" a \"République\" bylo stavebně řešeno společně s linkou 8, kdy jsou koleje obou linek vedeny pod sebou v jednom tunelu. Stanice linky 8 se nacházejí v horním patře a stanice linky 9 v dolním. Tento úsek byl uveden do provozu v roce 1931. V roce 1929 bylo rozhodnuto o prodloužení trasy metra na předměstí. 10. prosince 1933 pokračovala linka dále až k \"Porte de Montreuil\". 3. února 1934 byla linka rozšířena od \"Porte de Saint-Cloud\" do dnešní konečné \"Pont de Sèvres\". Poslední rozšíření se konalo na východním konci 14. října 1937, kdy byl otevřen úsek od \"Porte de Montreuil\" do \"Mairie de Montreuil\". 2. září 1939 byla, tak jako i mnohé jiné stanice, uzavřena z důvodu vypuknutí války a mobilizace zaměstnanců stanice \"Saint-Martin\". Po válce byla sice na krátký čas znovu otevřena, ale poté opět zrušena, neboť leží příliš blízko sousedních stanic.", "section_level": 1}, {"title": "Další rozvoj.", "content": "Do budoucna jsou možnosti rozšíření linky v obou směrech. Prodloužení na východ o dvě stanice, kdy by konečnou tvořila \"Mur-à-Pêches\", je zahrnuta do plánů rozvoje metra na roky 2014–2020. Prodloužení na západ bylo ohlášeno počátkem roku 2008 rovněž o dvě nové stanice. Linka by vytvořila smyčku s napojením na současnou stanici \"Porte de Saint-Cloud\". Ovšem tento projekt ještě neprošel schválením radou STIF.", "section_level": 1}], "src_summary": "Linka 9 je jedna z linek pařížského metra a v systému MHD je značena žluto-zelenou barvou. Je první linkou, která byla budována se záměrem propojit s centrem také pařížská předměstí. Proto spojuje město Boulogne-Billancourt jihozápadně od Paříže s městem Montreuil na východě. Paříží prochází po obloukové dráze na pravé straně řeky Seiny. Linka je dlouhá 19,5 km, má 37 stanic a ročně přepraví 116,2 miliónů cestujících (2004).", "tgt_summary": "Paris Métro Line 9 is one of 16 lines of the Paris Métro. The line links Pont de Sèvres in Boulogne in the west with Montreuil in the east via the city center of Paris, creating a parabola type shape to its route. It is the third busiest line on the network. Line 9 interchanges with all of the 13 other main Métro lines, except for one (Line 12), not including 3bis and 7bis according to the RATP maps. There is, however, a connection to Line 12 via the underground passageway from Saint-Augustin to Saint-Lazare.", "id": 1880679}
{"src_title": "Nestěrov", "tgt_title": "Nesterov", "src_document": [{"title": "Dějiny města.", "content": "Ve středověku bylo okolí města osídleno kmenem Nadruvovů, kteří se řadí k etniku Prusů. Místní kmeny porazil Řád německých rytířů a v roce 1276 oblast připojil k Řádovému státu. V 15. století začali za podpory Řádu do oblasti proudit osadníci převážně v Litvy. Samotné sídlo bylo poprvé zmíněno v roce 1539 pod jménem \"Stallupönen\". Pojmenování pochází od litevského pojmenování řeky Stalupė, protékající městem. Historie města je silně spjata s německým živlem. Postupem doby se stalo součástí Pruského vévodství v roce 1525, povýšeného 1701 na Pruské království. Městská práva získalo 1722 dekretem Fridricha Viléma I. Během Sedmileté války bylo město okupováno ruskými vojsky stejně jako většina Východního Pruska. Město, které bylo polohou blízko hranic s Ruskem, silně utrpělo během bojů první světové války. V roce 1914 se v blízkosti města odehrála tzv. bitva u Stallupönenu, v níž německý generál Hermann von Francois zaútočil z Gumbinnenu na ruské pozice v 8 km vzdáleném Stallupönen a zajal zde 3000 ruských vojáků. Následně mu byl ale nařízen ústup. Město bylo od 18. srpna 1914 do 18. února 1915 okupováno ruskými vojsky. Po válce se nově vzniklá Litva neúspěšně pokoušela připojit město ke svému území z důvodů místní litevské menšiny. Po nástupu nacismu v Německu přestalo oficiální místům vyhovovat pojmenování města Stallupönen, jelikož neznělo dostatečně německy. Nakonec tak bylo město přejmenováno na \"Ebenrode\" v roce 1938. Na konci druhé světové války bylo před postupem Rudé armády evakuováno z města veškeré německé obyvatelstvo. Poslední německý civilista opustil město 16. října 1944. Město následně bylo silně bombardováno. Rusové vstoupili do města 13. ledna 1945. Po válce přešlo pod správu SSSR a oficiálně bylo včleněno do sovětské Kaliningradské oblasti 7. dubna 1946. Nové jméno \"Nestěrov\" dostalo podle plukovníka Stěpana Kuzmiče Nestěrova, který padl v boji u nedaleké Iljinskoje.", "section_level": 1}, {"title": "Obyvatelstvo.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Aktuální složení obyvatelstva.", "content": "Při sčítání lidu v roce 2010 bylo etnické složení v městě následující:", "section_level": 2}], "src_summary": "Nestěrov, též Něstěrov ( \"Не́стеров\"; Stallupönen v letech 1938 až 1946 Ebenrode; \"Stalupėnai\"; \"Stołupiany\") je město v Kaliningradské oblasti v Rusku ležící 140 km východně od Kaliningradu v blízkosti hranice s Litvou. V roce 2010 žilo ve městě necelých 5 tisíc obyvatel převážně ruské národnosti.", "tgt_summary": "Nesterov (), until 1938 known by its German name (; ) and in 1938-1946 as Ebenrode, is a town and the administrative center of Nesterovsky District in Kaliningrad Oblast, Russia, located east of Kaliningrad, near the Russian-Lithuanian border on the railway connecting Kaliningrad Oblast with Moscow. Population figures:", "id": 2451876}
{"src_title": "Mobilní zeleň", "tgt_title": "Raised-bed gardening", "src_document": [{"title": "Historie.", "content": "Nádoby v nichž se pěstovaly citrusy anebo cizokrajné rostliny, jako ozdoby v nádobách, jsou popsány z období románské kultury. Podle Loudona, jsou v literatuře z románského období popisovány rostliny v květináčích, jenž se objevují někdy na chodnících a jindy postavené v oknech, či na terasách v římských zahrad. Vzhledem k oblibě sebeodříkání a v boji proti hříšnému přepychu, který je skryt v každé ozdobě, obliba okrasné zeleně v nádobách v průběhu středověku poněkud poklesla až na výjimky, kterými byly zahrady významných světských a duchovních činitelů. V barokních zahradách byla okrasná zeleň v nádobách zcela běžná. V dnešní době je mobilní zeleň používána jako náhrada zeleně na významných, nebo frekventovaných místech městských aglomerací.", "section_level": 1}, {"title": "Popis.", "content": "Stabilní, kvůli ztížení možné krádeže nesnadno přenosné nádoby, zpravidla z betonu. Nádoby, které lze k danému účelu použít, ovšem mohou být různé. V parku Boboli jsou používány ručně vyrobené umělecky zdobené velké hliněné nádoby. Ke stejnému účelu jsou dnes vyráběny i nádoby z umělého kamene připomínající přirozený kámen, nebo nabarvené betonové nádoby, připomínající tvarem skutečný pařez a podobné plastiky. Jako mobilní zeleň učebnice sadovnictví doporučuje i různé dřevěné kbelíky, truhlíky z eternitu (azbestocement, osinkocement), pěnového polystyrenu, nebo malé dřevěné soudky, u nichž bylo odstraněno jednu dno, nebo část soudku odříznuta. V učebnici sadovnictví také najdeme doporučení: \"„Dřevěná koryta si můžeme i sami vyrobit z půlky silnějšího dřevěného špalku, jehož vnitřek vydlabeme. Kůru můžeme ponechat. Takové přírodní koryto s vhodným osázením se stane pěknou ozdobou na každé zahradě.“\" V dnešní době takto lze použít například i moderní plastové a plechové sudy (dokonce i rzivé, nebo jen málo poničené) pokud splňují podmínku, že budou ozdobné, vkusné a budou ladit stylem, materiálem a způsobem úpravy s okolím, což není vždy úplně snadné. Mobilní zeleň, ať taková či jiná, musí být harmonickou a logickou součástí kompozice a přinášet pozorovateli příjemné počitky. Z mobilní zeleně lze snadno vytvořit opakováním i jednoduchou alternativu krátké aleje a vhodně zvýraznit například vstup do budovy. Nádoby obvykle nemají spojení s půdou. Jsou samostatným prvkem. Bývají vyplněné z části propustnou hmotou (písek, štěrk – drenáž) a z části živným substrátem. Nádoby jsou osázeny rostlinami. Kvůli omezení vlivu znečišťování veřejné zeleně odpadky od kolemjdoucích (aby nebyly odpadky tolik vidět) a omezení údržby je často použit mulč. Tato zeleň, i používané nádoby jsou používány jako dekorativní prvek, ale také k dlouhodobé, nebo krátkodobé uzávěře komunikace. V nádobách mohou být vysázeny trvalky, letničky, nebo dřeviny. Vzácněji jsou používány rostliny, které v našich podmínkách dobře nepřezimují a jsou na zimu přemisťovány, nebo rostliny které obvykle tvoří výzdobu interiérů a jsou tímto způsobem využitelné malou část roku.", "section_level": 1}, {"title": "Údržba.", "content": "Vzhledem k umístění mobilní zeleně, na rušných komunikacích, na různých místech není možné jednoduše provádět zálivku , nebo zavést stálou závlahu a rostliny proto musí být dostatečně odolné proti suchu i pokud je zálivka prováděna. Je často na úvaze a odvaze zda použít mobilní zeleň jejíž údržba je nákladná. V případě že je šance, že bude mobilní zeleň poničena, znečištěna je více než poničené truhlíky efektivní použít k uzávěře, nebo dekoraci vhodně tvarované betonové prvky. Velké nádoby s teplomilnými druhy rostlin jako například \"Pandanus, Agapanthus, Dracaena, Yucca glorioxa, Agáve, Aspidistra, Laurus, Datura\", nebo různé palmy a podobně, je třeba na zimu chránit, nejlépe v oranžeriích, sklenících , nebo japanech. Nádoby s běžnými dřevinami a trvalkami je třeba zapustit do půdy, vydatně je zalít a zakrýt chvojím. Méně pevné nádoby s vlhkým substrátem mohou být poškozeny mrazem.", "section_level": 1}, {"title": "Používané rostliny.", "content": "Musí být odolné proti exhalacím, suchu, zasolení, poškození, znečišťování, ideálně i proti krádežím (ostnité).", "section_level": 1}], "src_summary": "Mobilní zeleň je obvykle označení pro zeleň v nádobách, které je běžně možné lidskou silou, nebo za pomoci techniky přemístit. Obvykle jde o zeleň veřejnou, avšak někdy je pod označením přenosná zeleň řazena i veškerá zeleň v nádobách, umístěná v exteriéru. Tedy v širokém pojetí jde o zeleň v okolí staveb, která je, nebo může být snadno přemisťována. Přenosná zeleň je zcela běžná v použití samostatně v městském a průmyslovém prostředí. Je také prvek zahradní architektury používaný v sadovnické tvorbě, v koncepci geometrických a architektonických slohů (pravidelná zahrada), častá v obvyklém pojetí venkovských zahrad a východních zahradnických slohů, dosti neobvyklá v přírodních zahradách a nepoužívaná v partiích ve stylu anglických, přírodně krajinářských parků.", "tgt_summary": "Raised-bed gardening is a form of gardening in which the soil is enclosed in three-to-four-foot-wide (1.0–1.2 m) containment units (\"beds\"), which are usually made of wood, rock, or concrete and which can be of any length or shape. The soil is raised above the surrounding soil (approximately six inches to waist-high) and may be enriched with compost. Vegetable plants are spaced in geometric patterns, much closer together than in conventional row gardening. The spacing is such that when the vegetables are fully grown, their leaves just barely touch each other, creating a microclimate in which weed growth is suppressed and moisture is conserved.", "id": 814480}
{"src_title": "Claude de Villars", "tgt_title": "Claude Louis Hector de Villars", "src_document": [{"title": "Brzká kariéra.", "content": "Villars se narodil v Moulins (dnes department Allier) do šlechtické, ale chudé rodiny, jako syn diplomata Pierra de Villars. V roce 1671 Claude vstoupil do francouzské armády. Během francouzsko-holandské války se zúčastnil obléhání Maastrichtu (1673) a po krvavé bitvě u Seneffe (1674) byl povýšen na plukovníka jezdeckého pluku. Na další povýšení musel čekat dlouho, i přes vynikající službu pod Turennem, Condém a Luxembourgem a svůj šlechtický původ. Důvodem bylo nepřátelství s mocným Louvoisem. V době mezi válkou s Holandskem a válkou proti Augsburské lize, byl Villars nějakou dobu na neoficiální diplomatické misi v Bavorsku, kde byl stálým společníkem Maxmiliána II. Emanuela. Do Francie se vrátil roku 1690 a dostal velení nad jízdou francouzské armády ve Flandrech, ale ke konci devítileté války byl vyslán do Vídně jako vyslanec.", "section_level": 1}, {"title": "Válka o španělské dědictví.", "content": "Roku 1702 vyhrál u Friedlingenu a obdržel hodnost maršála. Další rok porazil Rakušany u Hochstadtu. Poté potlačil povstání v Cevénnes. Za tento úspěch získal titul vévody. Friedlingen a Hochstadt byla neplodná vítězství a operace, jichž byla součástí, jsou plná nevyužitých příležitostí. Villars se tedy proslavil až roku 1709, kdy byla Francie na pokraji prohry. V tomto roce stál na severní frontě proti Evženu Savojskému a vévodovi z Malborough, dvěma největším vojevůdcům své doby. Tehdy se starý maršál Boufflers podvolil sloužit pod ním a Villars vyzval Francouze, aby něco dali pro blaho vlasti. Tím získal nové prostředky. Následovala krvavá Bitva u Malplaquet, v níž se Villarsovi i přes ústup jeho armády a těžké zranění na koleně, podařilo zastavit postup nepřátel. Po bitvě mohl králi právem říci: \"„Připustí-li Bůh ještě jednu podobnou porážku, může Vaše Veličenstvo počítati s porážkou nepřátel.“\" Další dvě tažení proběhla bez boje, ale pak byl Malboroughem vymanévrován. To vedlo k dobytí pevnosti Bouchain. Pak se Angličané stáhli. Následně Villars Evžena Savojského vymanévroval a rozdrtil jeho vojska u Denainu (1712). Tím zachránil Francii. Další rok dobyl na Rýně Landau a zvítězil u Freiburgu. Poté uzavřel s Evženem mír v Rastattu.", "section_level": 1}, {"title": "Regentství.", "content": "V době regentství hrál Villars důležitou roli jako soupeř kardinála Duboise. Účastnil se, již s titulem generalissima králových armád, války o polské nástupnictví (1734), ale brzy po začátku vojenských akcí zemřel 17. června 1734 v Turíně.", "section_level": 1}, {"title": "Charakteristika.", "content": "Villars na jednu stranu byl vychloubačný, toužící po vyznamenání a bohatství, ale na druhou stranu vysoce odvážný, morální.", "section_level": 1}], "src_summary": "Claude Louis Hector de Villars (8. květen 1653–17. červen 1734) byl poslední velký generál Ludvíka XIV. a jeden z nejlepších francouzských vojevůdců. Později získal titul generalissima.", "tgt_summary": "Claude Louis Hector de Villars, Prince de Martigues, Marquis then Duc de Villars, Vicomte de Melun (8 May 1653 – 17 June 1734) was a general of Louis XIV of France, one of only six Marshals who have been promoted to Marshal General of France.", "id": 2381481}
{"src_title": "Nikola I. Petrović-Njegoš", "tgt_title": "Nicholas I of Montenegro", "src_document": [{"title": "Mládí.", "content": "Nikola se narodil ve vesnici Njeguši, dávném domově vládnoucí dynastie Petrovićů-Njegošů. Jeho otec, Mirko Petrović-Njegoš, oslavovaný černohorský válečník, byl starší bratr vladyky Danila II.. Vladykové v dynastii Petrovićů-Njegošů se podle duchovenstva nesměli oženit. Změnu zavedl právě Danilo II., který se rozhodl změnit svůj světský způsob života. Oženil se s Darinkou Kvakićovou a dosavadní Černohorské biskupské knížectví bylo po staletích prohlášeno světským knížectvím. 13. srpna 1860 byl Danilo v Kotoru zastřelen. Jelikož nezanechal žádné potomky, stal se dědicem jeho bratr Mirko. Ten ale abdikoval na funkci knížete ve prospěch svého syna Nikoly. Nikola se od mala učil bojová umění a atletiku. Část svého dětství strávil v Terstu v sídle rodiny Kustićových, kde si jej velmi oblíbila jeho teta, kněžna Darinka, manželka Danila II. Darinka byla velkou obdivovatelkou a stoupenkyní francouzské kultury a právě na její návrh byl Nikola poslán studovat na prestižní francouzskou školu \"Lycée Louis-le-Grand\" v Paříži. Na rozdíl od srbského knížete a krále Milana Obrenoviće, který na škole také studoval, si Nikola těžce zvykal na pařížský styl života a studiem v Paříži nebyl nijak potěšen. Proto velmi uvítal návrat se zpět do své vlasti.", "section_level": 1}, {"title": "Vláda.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Nikola I. knížetem.", "content": "Nikola byl ještě v Paříži, když byl na jeho strýce Danila II. 13. srpna 1860 v Kotoru spáchán atentát. Dědicem se stal Nikolův otec Mirko, ten ale abdikoval ve prospěch svého syna – Nikola tedy odešel z Paříže, aby nastoupil na černohorský trůn. Krátce poté Nikola velice vážně onemocněl zápalem plic, kterému téměř podlehl. Naštěstí se ale z této choroby po několika týdnech vyléčil a s cílem dát zemi dědice bylo ihned rozhodnuto o brzké svatbě -8. listopadu 1860 se v Cetinje Nikola oženil s teprve třináctiletou Milenou Vukotićovou, dcerou černohorských diplomatů Petra a Eleny Vukotićových, společně však začali žít až po Mileniných 17. narozeninách – po narození první dcery, princezny Zorky 23. prosince 1864. Nový kníže, přestože byl velice mladý, projevil ihned obrovskou a nezlomnou energii při zvelebení a zvýznamnění své země. Vedle politického rozvoje a rozšíření území Černé Hory se jeho největší péče během celé 58leté vlády obracela především k rozvoji vnitřního hospodářského stavu Černé Hory. K tomuto jeho vlasteneckému cítění se pojí i neobyčejná tolerance a spravedlnost, jenž mu mnohdy bývá vytýkána – povolil v zemi tři náboženství (pravoslaví, katolictví i islám, které dohromady vyvolávaly mezi občany časté spory). Jeho vládnutí bylo velmi prospěšné celé Černé Hoře. Hned v začátcích zavedl Nikola I. několik vojenských, správních a školských reforem. Založeny byly školy základní i střední, vzdělání a hlavně sociální postavení žen bylo povzneseno na výši odpovídající době. Významným počinem bylo také založení hospodářské školy, četných muzeí a státní knihovny. Cetinje, kdysi malá podhorská vesnička, se stala královskou metropolí země, střediskem literárního hnutí, centrem kultury, ekonomiky i sociálních zařízení ne jen domácího, ale především balkánského a celoevropského významu. Mezi lety 1862-1878 byla sice země neúspěšně zapletena do série válek s Osmanskou říší. Nikolovi se však podařilo udržet alespoň nezávislost Černé Hory. V roce 1867 se Nikola I. setkal s císařem Napoleonem III. v Paříži a v roce 1868 podnikl cestu do Ruska, kde se mu dostalo laskavého přivítání od cara Alexandra II. Ještě ten samý rok navštívil kníže Vídeň a pobýval tři dny jako velevážený návštěvník rakouského císaře Františka Josefa I.. V roce 1869 bylo v Cetinje otevřeno ruské velvyslanectví. Poté Nikola navštívil dvory v Berlíně a ve Vídni. Jeho úsilí získat si sympatie ruské carské rodiny se ukázaly jako produktivní pro Černou Horu, carem a carevnou byly uděleny značné dotace na vzdělávání a jiné účely a do Cetinje (tehdejšího hlavního města státu) byly poslány také dodávky zbraní. V roce 1876 vyhlásilo Černohorské knížectví opět Turecku válku. Vojenská pověst Nikoly byla tak zesílena a Černá Hora získala území Nikšić, Bar a Ulcinj. Válka měla za následek značné rozšíření hranic Černé Hory. Král odůvodnil tuto válku jako pomstu za Bitvu na Kosově poli, která proběhla v roce 1389. V roce 1876 podnikl kníže Nikola týdenní státní návštěvu Řecka, kde navázal skvělé přátelské vztahy s králem Jiřím I. a královnou Olgou Konstantinovnou. Nezávislost Černé Hory byla mezinárodně uznána v roce 1878 na Kongresu v Berlíně a v následujících letech se Černá Hora těšila ze značného rozkvětu a stability. Vzdělávání, komunikace a vojsko se značně rozšířily (také díky podpoře Ruského impéria). V zahraniční politice se proto také Nikola orientoval hlavně na Rusko, dále také na sousední Srbsko (připojení Černé Hory k Srbsku však odmítal, hlavně po nastoupení dynastie Karađorđevićů na srbský trůn). V roce 1883 navštívil Nikola osmanského sultána, se kterým udržoval velmi dobré vztahy. Na konci tohoto roku byl v Praze přijat českou královnou a rakouskou císařovnou-vdovou Marií Annou. V roce 1896 Nikola oslavil 200. výročí vlády dynastie Petrovićů-Njegošů. Později toho roku se zúčastnil korunovace cara Mikuláše II. a v květnu navštívil královnu Viktorii na Windsorském hradě. Za Nikolovy vlády se zaznamenává i obrovský pokrok v zákonodárství – starý zákoník knížete Danila II. (známý pod názvem Danilův kodex) byl zrušen, nahradil jej Všeobecný majetkový zákoník, nově sestavený předním chorvatským profesorem práva Valtazerem Bogišićem, slavné dílo zákonodárné tvorby, který došel nejen uznání, nýbrž i obdivu celého světa. V roce 1900 si (sám) udělil titul Jeho Královské Výsosti. Nikola usiloval o absolutní vládu, avšak roku 1905 byl donucen k částečné liberalizaci režimu a na nátlak obyvatelstva, toužícím po větší svobodě, vydal první černohorskou ústavu. Zavedl také západoevropské způsoby svobody tisku a kodexy trestního práva. V roce 1906 zavedl Nikola první černohorskou měnu, perper.", "section_level": 2}, {"title": "Nikola I. králem.", "content": "Dne 28. srpna 1910 při oslavě jubilea si v souladu s peticí z parlamentu sám uzurpoval titul krále. Korunovace Nikoly I. a Mileny Vukotićové byla velkou slavnostní událostí. Kromě členů královské rodiny se jí zúčastnila spousta důležitých lidí tehdejší Evropy, např. ruský velkokníže Petr Nikolajevič, kníže František Josef Battenberský, vévodkyně Jutta Meklenburská, italský král Viktor Emanuel III., španělský král Alfons XIII. s královnou Viktorií Evženií Battenberskou nebo srbský korunní princ Alexandr I.. Pro korunovaci nechal Nikola zhotovit nové královské korunovační klenoty, korunovat se nechal ale také historickou korunou Štěpána Dušana. Nikola se zároveň stal maršálem ruské armády – tato výsada nebyla dříve nikomu udělena (s výjimkou 1. vévody z Wellingtonu). Během Balkánských válek v roce 1912 a 1913 byl Nikola I. velmi úspěšným vojenským velitelem. Černá Hora za Nikolovy vlády stala ze země polocivilizované zemí plně civilizovanou, aniž by ztratila byť jen špetku svého čistého a pravého slovanského rázu. A to je právě největší zásluhou panování knížete a krále Nikoly I., jenž si u svých poddaných právem vysloužil nevyslovitelnou útěchu, pokoru a lásku.", "section_level": 2}, {"title": "Exil a pozdější život.", "content": "V Balkánských válkách dovedl král Nikola Černou Horu ke mnoha vítězstvím (ve Druhé balkánské války razantně pomohla černohorská vojska k vítězství Srbů v bitvě proti Bulharsku na řece Bregalnici). Po vypuknutí první světové války v roce 1914 král Nikola I. neotálel a ihned vyhlásil válku zemím Trojspolku a ihned nechal mobilizovat černohorskou královskou národní armádu. Černohorcům se v roce 1915 podařilo (díky skvělému vedení vojska princem Petrem) vydobýt černohorská pobřežní území, obsazená Rakousko-Uherskem. V květnu 1915 se ale situace obrátila v neprospěch Černé Hory. Rakušané si získali tajnou podporu Srbska a po přinucení Černohorců vzdát se obsadili území monarchie. V roce 1916 musela černohorská armáda pod vedením prince Petra kapitulovat. Černohorská královská rodina odešla z Cetinje do Zimního královského paláce v Podgorice, kde probíhaly poslední marné pokusy o záchranu země. V lednu 1916 musela královská rodina odejít do exilu v Itálii a později ve Francii do města Cap d'Antibes, kde měla dynastie značný majetek. Po odchodu královské rodiny byla Černá Hora anektována Srbskem, 20. července 1917 byla podepsána Korfská deklarace, prohlašující vytvoření nového mnohonárodnostního Státu Srbů, Chorvatů a Slovinců. 26. listopadu 1918 vydala Srbskem nezákonně ustanovená Podgorická skupština prohlášení, jímž definitivně zbavila dynastii Petrovićů-Njegošů vlády nad černohorským trůnem a krále Nikolu I. sesadila ze země a obvinila z uzavření separátního míru s nepřítelem – tento krok byl však jen posledním marným pokusem krále zachránit svou milovanou vlast a národ, který mu tak věřil.", "section_level": 2}, {"title": "Poslední dny.", "content": "Ve francouzském exilu tehdejší francouzský prezident Raymond Poincaré uznal černohorskou vládu jako exilovou. Sídlem exilové vlády se stalo město Bordeaux a Nikola I. usiloval o návrat na trůn až do své smrti v Cap d'Antibes roku 1921. Král žil s některými ostatními členy královské rodiny a služebnictvem ve \"vile Liserons\", kde král pracoval s neuvěřitelnou rychlostí a aktivitou. Král byl silným kuřákem a milovníkem kávy, jejichž potřebu exil ještě zvýšil. V prosinci 1920 se králův stav poněkud zhoršil a nakonec v pondělí 1. března 1921 král Nikola I. za přítomnosti královny Mileny, některých svých dětí, vnoučat a zeťů zemřel ve vile Liserons na krvácení do mozku. Jeho poslední slova zněla: \"\"Kéž Bůh požehná a pomůže mým nejmilovanějším Černohorcům.\"\" Dopisy s vyjádřením soustrasti poslalo královně-vdově přes 20 panovníků z celého světa, 6 světových prezidentů (např. brazilský) a dále také blízcí přátelé královské rodiny a spousta umělců.", "section_level": 2}, {"title": "Pohřeb.", "content": "Král byl uložen do olivovníkové rakve a 10. března převezen do San Remo v Itálii, kde byl následně 17. března pohřben v tamější pravoslavné katedrále. Pohřbu se kromě mnohých Černohorců v exilu a členů černohorské královské rodiny zúčastnila prakticky celá italská královská rodina, obyvatelé San Rema a tehdejší hlavy evropské i celosvětové politiky (např. i japonský císař). V roce 1989 byly ostatky krále a královny převezeny do královské kaple Ćipur v Cetinje do královských hrobek z bílého mramoru.", "section_level": 2}, {"title": "Rodina.", "content": "Král Nikola I. měl s královnou Milenou Teodózií dvanáct dětí (9 dcer a 3 syny), dvacet dva vnoučat a několik pravnoučat a prapravnoučat. Pět z jeho dcer uzavřelo manželství, z nichž každá se vdala za knížete či krále, což zajistilo králi Nikolovi přezdívku \"tchán Evropy\", přezdívku sdílel s Dánským králem Kristiánem IX..", "section_level": 1}, {"title": "Synové.", "content": "Současný následník trůnu Nikola II. Petrović-Njegoš (* 1944) je pravnuk krále Nikoly I., syn prince Michaela.", "section_level": 2}, {"title": "Vyznamenání.", "content": "Vyznamenání, které Nikola I. vlastnil, byly vyrobeny z kvalitních materiálů – zlata, platiny, jiných drahých kovů a některé byly dokonce zdobené brilianty.", "section_level": 1}, {"title": "Zahraniční vyznamenání.", "content": "Nikola I. měl dále několik japonských a íránských řádů.", "section_level": 2}, {"title": "Tituly.", "content": "Nikolův plný oficiální titul v roce zněl: Jeho Veličenstvo Nikola I. Mirkov Petrović-Njegoš, z milosti Boží kníže a následný král černohorský, Gospodar* Černé Hory, velkovévoda Grahovský a Zetský, vévoda Metohijský, pán Cetinjský, Pećský a Nikšićský, hrabě Petrović-Njegošský a hrabě Andrijevicský. Běžně se však užívaly jen tituly \"jeho výsost kníže\", později \"jeho veličenstvo král\", při vojenských událostech či státních návštěvách Ruského impéria eventuálně titul \"maršál ruské carské armády\". Chronologicky by se jeho tituly daly zařadit takto:", "section_level": 2}, {"title": "Umělecká tvorba.", "content": "Nikola I. byl také slavným básníkem a spisovatelem. Jeho historická dramata, básně a balady drží uznané místo v současné slovanské literatuře, mezi nimi jsou dramata \"Balkanska Carica\" (česky jako \"Balkánská cařice\", Jan Otto 1902, přeložil Josef Kouble - v současnosti černohorská národní opera, zhudebnil Dionisio de Sarno San Giorgio) a \"Knjaz Arvanit\" (česky \"Kníže Arvanit\"), básně \"Hajdana a Pesnik\" a \"Vila\" či písně \"Skupljene Pesme\" a \"Nova Kola\" a již zmíněná populární skladba \"Onamo 'namo!\". Král byl známý také pro svůj zvučný hlas a celkový talent pro zpět, miloval také hru na housle. Stal se velmi oblíbeným u poddaných a dodnes je občany Černé Hory oslavován. O králi Nikolovi byla vytvořena spousta básní, písní i historických románů nebo povídek. Nejznámější je národní hymna Černohorského knížectví a později královská hymna monarchie \"Ubavoj nam Crnoj Gori\", oslavující tohoto panovníka. Nikolova dcera Anna pro svého otce složila populární černohorskou lidovou píseň \"Kralj Nikola na umoru\". Kromě nesčetné spousty biografických a jiných knih, divadelních her, filmů a dokumentů, obrazů či básní a písní byla pro vzpomínku Nikoly I. zbudována spousta soch a pojmenovány budov, ulice, náměstí, párky či lodě a další.", "section_level": 1}], "src_summary": "Nikola I. Petrović-Njegoš (: Никола I Петровић-Његош, 7. říjen 1841 – 1. březen 1921) byl černohorský vládce, panující mezi lety 1860 – 1910 jako druhý černohorský kníže a od roku 1910 do roku 1918 jako první a poslední černohorský král. Byl také známý jako nadaný básník a spisovatel, složil mj. píseň Onamo 'namo! (Tam, támhle!), pozdější národní hymnu Černohorského království a současnou populární lidovou píseň. Jeho motto a motto celého státu bylo: \"kříž, domov, svoboda\".", "tgt_summary": "Nikola I Petrović-Njegoš (; – 1 March 1921) was the ruler of Montenegro from 1860 to 1918, reigning as prince from 1860 to 1910 and as the country's first and only king from 1910 to 1918.", "id": 593403}
{"src_title": "Hurtigruten", "tgt_title": "Hurtigruten", "src_document": [{"title": "Historie.", "content": "Pro pochopení významu a nutnosti propojit místa na norském pobřeží nám pomůže pohled na norskou geografii. Dnešní Norsko má na délku po severo-jižní ose asi 2650 kilometrů. Od nepaměti mírné klima pozitivně ovlivňovalo především jižní část země, která dominovala jak v počtu obyvatel, tak i v hospodářském vlivu. Sídlům a obcím na severu země, která žila z rybolovu ve vodách bohatých na ryby okolo Lofot, Vesterál a v Severním moři, chyběl vhodný způsob k přepravě ulovených ryb, ale také k zásobování základním zbožím a výrobky, které nebyla žádná z obcí schopna vyprodukovat. Od začátku devatenáctého století začalo být realizováno spojení mezi Bergenem, obchodím centrem země, a periferními Lofotami, avšak jen příležitostně. Zejména během dlouhých zim byl sever země prakticky izolován od zbytku světa. Norský stát si byl vědom rozdílů mezi centrálními a periferními oblastmi a hledal způsob, jak zlepšit dopravní spojení se severem. V roce 1875 byl vypracován první plán pravidelného státem dotovaného spojení měst Bergen a Stavanger na jihu země s velkými obcemi na severu Norska prostřednictvím malých obchodních lodí.", "section_level": 1}, {"title": "Začátky.", "content": "Hurtigruten byl původně soukromým rejdařstvím \"Vesteraalens Dampskibsselskap\" a první spojení mezi Trondheimem a Hammerfestem začal realizovat v roce 1893. První pravidelné a především celoroční poštovní spojení mezi jihem a severem země se uskutečnilo díky nasazení zkušeného kapitána Richarda Witha. Společně s lodivodem Andreasem Holtem od roku 1882 pečlivě přemýšlel nad možnostmi provedení lodi norskými pobřežními vodami. Jako první si troufl plavit se na trase do Hammerfestu v noci a v temných zimních měsících, což byla podmínka pro zisk státních dotací, bez kterých by doprava pošty na sever nebyla rentabilní. V letech 1889 a 1890 byl uznávaným kapitánem Augustem Kriegsmannem Granem z pověření ministerstva vnitra vypracován plán celoročního provozu podél celého západního pobřeží. Ten 18. dubna 1891 vyústil ve vypsání tendru na lodní spojení. O dva roky později, 2. července 1893, podnikla loď D/S Vesteraalen pod velením kapitána Richarda Witha cestu z Trondheimu do Hammerfestu. Při této první cestě, která trvala 67 hodin, navštívila Withova loď celkem devět obcí: Rørvik, Brønnøysund, Sandnessjøen, Bodø, Svolvær, Lødingen, Harstad, Tromsø a Skjervøy. Následovaly dvě další linky Hurtigrutenu, takže na přelomu století existovaly celkem tři lodní poštovní linky. První vedla z Trondheimu do Hammerfestu, druhá z Bergenu do Hammerfestu a třetí z Hammerfestu dále na sever, do Vadsø. Ta byla v roce 1908 prodloužena až do města Kirkenes, které je konečnou Hurtigrutenu dodnes. Lodě na těchto linkách byly v té době vypravovány dvakrát týdně, jak v létě, tak i v zimě. Díky lodnímu spojení se zásadně změnily životní podmínky v izolovaných oblastech na severu země. Hurtigruten formoval a sjednocoval zemi. Obtížné pozemní cestě přes členitý norský terén se nyní bylo možno vyhnout. V roce 1898 byla jižní část linky prodloužena z Bergenu až do Stavangeru, avšak již v roce 1919 byly v hustě zalidněné jižní části země vybudovány silnice a železnice do té míry, že doprava pošty lodí byla zrušena. Od té doby dodnes je Bergen nejjižnějším bodem na trase Hurtigrutenu. V létě 1922 byla slavnostně otevřena Risøyrenna, úzká námořní cesta mezi vesterálskými obcemi Sortland a Risøyhamn. Tato cesta je součástí trasy Hurtigrutenu dodnes. Od 1. června 1936 byly tři původní trasy nahrazeny jednou vedoucí z Bergenu až do Kirkenes. Díky čtrnácti lodím ze šesti rejdařství bylo zajištěno pravidelné denní spojení.", "section_level": 2}, {"title": "Druhá světová válka a poválečné období.", "content": "Během obou světových válek a především během druhé, kdy byla za okupace Norska zpustošena řada obcí na severu, bylo z větší části nemožné naplňovat primární úkol Hurtigrutenu a to dopravu pošty. Proto byly lodě Hurtigrutenu nasazeny na pobřežní dopravu a převoz vojáků a ojediněle byl zachován jejich původní účel. V období let 1940 až 1945 došlo k největšímu množství nehod a potopení lodí Hurtigrutenu. Nadále bylo částečně zachováno základní zásobování obcí na severu země, když rejdařství nasadila místo původních, buď zabavených, či potopených lodí, malé nákladní či rybářské lodě. Po skončení druhé světové války byly ze čtrnácti původních lodí schopny provozu jen tři. Díky státem podporovanému programu obnovy loďtsva bylo od roku 1950 obnoveno pravidelné denní spojení mezi Trondheimem a Hammerfestem. Do roku 1956 bylo do služby zařazeno deset nových lodí a mohlo tak být v plném rozsahu obnoveno pravidelné spojení. Zatímco v počátcích Hurtigrutenu byly používány běžné parní lodě, tato konstrukční řada byla vyvinuta speciálně pro nasazení na lince Hurtigrutenu. Každá další generace lodí Hurtigrutenu vycházela ze zkušeností s předchozími modely. Vzhled a koncept lodí by proto mezitím značně změněn, přesto šlo nadále o lodě speciálně navržené pro tento účel.", "section_level": 2}, {"title": "Od 60. let do současnosti.", "content": "Do konce 70. let byl Hurtigruten především v zimě pro některé obce jediným způsobem zásobování a byl proto státem výrazně dotován. Díky rozšiřování silniční sítě a lepší dostupnosti letišť začal Hurtigruten ztrácet svůj hospodářský význam a větší roli pro něj začala hrát turistika. Přesto i nadále přepravují lodě Hurtigrutenu zboží a pasažéry mezi jednotlivými přístavy. S výstavbou lodí nové, prostřední generace v 80. letech 20. století došlo díky zavedení principu RoRo k racionalizaci přepravy nákladu. Prostoj mezi připlutím a odplutím lodě z Bergenu tak byl snížen ze dne a půl na osm hodin. Díky této změně bylo pro zachování denního provozu potřeba jen jedenáct místo čtrnácti lodí. Jelikož norský stát omezil od 90. let 20. století dotování Hurtigrutenu pouze na zimní část roku, snaží se rejdařství nasazením moderních a komfortnějších lodí nalákat větší množství zahraničních turistů a zvyšováním jejich počtu kompenzovat ztráty dotací. V zimním období je ovšem vytížení lodí tak malé, že se Hurtigruten dostává do ztráty. Za účelem omezení ztrát vysílá rejdařství každou zimu dvě své největší lodě do Antarktidy na expediční mise a na pravidelné linky nasazuje lodě s podstatně omezenou posádkou. Na konci roku 2004 byl norskou vládou garantován balíček dotací ve výši 1,9 miliard norských korun (cirka 216 milionů Euro), čímž byl zajištěn provoz až do zimy 2011/12. Škrty v dotacích se po uplynutí tohoto termínu však nedají očekávat, protože denní spojení je pro Nory, především na severu země, základním symbolem vzájemného porozumění. Právě proto se nese toto spojení čestné jméno Riksvei Nr. 1 (Cesta č. 1). Zajímavé okamžiky z historie Hurtigrutenu od jeho vzniku až po současnost nabízí muzeum Hurtigrutenu, které bylo v roce 1993 otevřeno ve Stokmarknes.", "section_level": 2}, {"title": "Počty pasažérů a vybavení lodí.", "content": "Po druhé světové válce přepravovaly lodě Hurtigrutenu ročně více než 410 tisíc pasažérů. Přitom se struktura pasažérů začala značně měnit. Zatímco během 40. a 50. let tvořili většinu pasažérů lidé, kteří lodě využívali relativně pravidelně během roku pro plavby na střední a delší vzdálenosti, v současnosti jsou lodě Hurtigrutenu v letních měsících využívány především turisty pro okružní pobřežní plavby. Bez zaměření na turisty by společnost nebyla schopna pokrýt náklady na provoz lodí. Prudký rozvoj individuální dopravy a stavba nových letišť v průběhu 70. let způsobily rejdařství značné problémy. Ke konci 80. let poklesl počet pasažérů natolik, že se začalo vážně uvažovat o opuštění denní frekvence spojení. Během následné snahy reagovat na požadavky turistů, aniž by lodě ztratily charakter poštovních, došlo od začátku 90. let k opětovnému nárůstu počtu pasažérů. Mezitím se počet pasažérů ustálil na 500 až 550 tisících ročně, z nichž přibližně 70 procent tvoří turisté, kteří se vydávají na okružní plavbu. Změna účelu lodí se zrcadlila v jejich dalších zřetelných změnách. Lodě postavené v 50. letech byly vybaveny ještě relativně malými a prostými kajutami s více postelemi a většinou bez vlastních toalet a k tomu měly jen jednu jídelnu a jeden bufet. Také na lodích prostřední generace se vedle již velmi pohodlných kajut nacházely také kajuty vybavené až deseti jednoduchými lehátky pro pasažéry na dálkových cestách, ale ty se již v současnosti nepoužívají. Lodě nové generace jsou výrazně pohodlnější. Vedle relativně luxusních kajut se sprchami a toaletami se turistům vedle restaurací a kaváren nabízí též panoramatické salóny, vířivky, bary, tělocvičny a společenské místnosti. K okružním plavbám patří rovněž organizované výlety na pevninu, ale na lodích Hurtigrutenu však chybí další jinak obvyklé společenské události typické pro ostatní výletní plavby, například Kapitánova večeře či kulturní program s divadelními a hudebními vystoupeními. Na lodích Hurtigrutenu rovněž není vyžadováno formální oblečení a to ani při večeřích. Výhradně kvůli turistům jsou do letního jízdního řádu přidány Geirangerfjord a Trollfjord. Zatímco od konce druhé světové války počet přepravovaných osob rostl, objem zboží převáženého loděmi Hurtigrutenu postupně klesal. Tento trend se v průběhu 90. let změnil a objem přepraveného zboží a automobilů začal růst. Zatímco v roce 1990 přepravil Hurtigruten 7 500 osobních aut a 100 tisíc tun nákladu, v roce 2002 to bylo již více než 55 000 osobních aut a 165 tisíc tun nákladu. Hlavním důvodem této změny je zavedení nového systému nakládání a vykládání zboží u takřka všech lodí na začátku 90. let, čímž došlo k zefektivnění celého procesu a tudíž i ke snížení ceny dopravy nákladu. Všechny lodě s výjimkou MS Lofoten a MS Nordstjernen disponují postranními vraty, kterými mohou být automobily a zboží s pomocí nákladního výtahu umístěny přímo na nákladní palubu (paluba 2 či paluba B). Tento způsob znamená značnou úsporu času a personálu oproti nakládání zboží jeřábem používanému až do 80. let, kdy musely být každý kus zboží a každé auto jednotlivě zvednuty jeřábem na palubu, což bylo finančně nákladné.", "section_level": 1}, {"title": "Trasa Hurtigrutenu.", "content": "Lodě Hurtigrutenu cestují na základě pevného jízdního řádu. Každý den ve stejný čas vyplouvá z Bergenu loď a po dvanácti dnech se vrací zpět. Pro přístavy na trase Hurtigrutenu a jejich obyvatele, především v oblasti severního Norska, jsou pravidelné příjezdy lodí pevnou součástí jejich denní rutiny. Případná zpoždění či vynechání pravidelného cyklu některou lodí jsou pro místní média událostí hodnou zpracování. Nejen že se díky Hurtigrutenu do nejodlehlejších vesnic dostanou lidé a zboží, ale též se takto rychle šíří zprávy a informace. Jízdním řádem jsou ovlivňovány rovněž termíny návštěv lékařů, úřadů a rodinná setkání. V malých přístavech na severu plní Hurtigruten také sociální funkci. Během maximálně půlhodinových zastávek se obyvatelé obcí vydávají na palubu, kde v bufetu společně vypijí kávu, vymění informace a obstarají si nejnovější časopisy. Tito návštěvníci, označovaní jako kaffegjengs, opouštějí loď až bezprostředně před jejím odplutím. Během cesty z Bergenu do Kirkenes navštíví lodě Hurtigrutenu tyto přístavy: Kirkenes je poslední zástavkou lodí Hurtigrutenu. Odtud se lodě vydávají takřka stejnou cestou zpět do Bergenu. Přístavy navštívené při cestě na sever v průběhu noci jsou většinou během zpáteční cesty navštíveny ve dne, takže všechny přístavy jsou alespoň jednou navštíveny během dne. Čas strávený v přístavech se stanovuje na základě množství nakládaného a vykládaného zboží a také turistické atraktivnosti lokality. V některých přístavech trvají zastávky až šest hodin. Při takto dlouhých zastávkách se mohou pasažéři zúčastnit organizovaných prohlídek města či jiných zajímavých míst.", "section_level": 1}, {"title": "Dřívější přístavy Hurtigrutenu.", "content": "V průběhu let se trasa Hurtigrutenu z různých důvodů, především hospodářských a námořních, měnila. Následuje seznam přístavů, kde Hurtigruten v minulosti kotvil a to ze severu na jih.", "section_level": 2}, {"title": "Setkávání lodí.", "content": "Severně a jižně plující lodě se pravidelně vzájemně potkávají v následujících místech: Při setkání se lodě navzájem zdraví následujícími signály: Loď plující na sever vysílá dvakrát dlouhý a jednou krátký signál, zatímco loď plující na jih zdraví dvakrát dlouze, jednou krátce a jednou dlouze. Za dne probíhá pozdrav prostřednictvím lodní sirény a v noci se používají reflektory. Dle tradice zdraví jako první loď plující na sever.", "section_level": 2}, {"title": "Délka plavby Hurtigrutenu.", "content": "V létě činí délka plavby na sever z Bergenu přes Geiranger až do Kirkenes 1460 námořních mil (2703 km) a plavba na jih je dlouhá 1335 námořních mil (2472 km). Okružní plavba je tudíž dlouhá 2795 námořních mil (5176 km). Do zimního jízdního řádu nejsou zařazeny návštěva Geirangeru při cestě na sever a plavba Trollfjordem při cestě na jih, čímž se celková délka plavby zkrátí na 2670 námořních mil (4946 km).", "section_level": 1}, {"title": "Rejdařství Hurtigrutenu.", "content": "Od založení Hurtigrutenu provozovalo lodě celkem devět různých rejdařství. Do poloviny 20. století existovalo šest samostatných rejdařství, které na okružní trase provozovaly své lodi. Ekonomické tlaky nutily od poloviny 70. let rejdařství ke slučování a k fúzím. V roce 1979 vzniklo sloučením DSDC a BDS rejdařství TFDS. Na konci došlo k fúzi ODS a VDS a ke vzniku OVDS. Tato dvě zbývající rejdařství, TFDS a OVDS, se sloučila a 1. března 2006 dala vzniknout společnosti HURTIGRUTEN GROUP ASA, která dnes provozuje všechny lodě; od dubna 2007 pod jménem Hurtigruten ASA. Společnosti NDS a FFR se již dříve z provozování Hurtigrutenu stáhly. Kromě lodí na okružní trase kolem Norska provozuje rejdařství HURTIGRUTEN ASA další lodní spoje na severu Norska. Tudíž i na lodích na těchto trasách se nachází logo společnosti, byť tyto lodě s tradiční trasou Hurtigrutenu nemají nic společného. Všechna rejdařství:", "section_level": 1}, {"title": "Lodě Hurtigrutenu.", "content": "Pro zachování každodenních odjezdů na okružní cesty je zapotřebí jedenácti lodí. Ve službě je jich v současnosti třináct. Lodě tradiční generace jsou na trasu nasazovány převážně v zimní sezóně, kdy nahrazují lodě moderní generace, které jsou v této době využívány pro plavby v chilských vodách a v okolí Antarktidy. Například v zimní sezóně 2005/2006 nebyly lodě MS Nordnorge a MS Nordkapp nasazeny na okružní trasu okolo Norska. V letní sezóně byly lodě tradiční generace a některé lodě prostřední generace naopak využívány k plavbám v Severním moři a na Špicberky a příležitostně též byly připraveny jako rezervní lodě s menší posádkou.", "section_level": 1}, {"title": "Současné lodě Hurtigrutenu.", "content": "Současné lodě jsou děleny do tři kategorií a to na lodě tradiční, střední a nové generace. Pro všechny tři kategorie je společné, že se u nich počítá s přepravou zboží i pasažérů a byly navrženy přímo pro nasazení na trase Hurtigrutenu. U mol kotví všechny lodě levou stranou, protože pouze na ní se nachází jak vrata pro nakládání zboží, tak nástupní můstek pro pasažéry.", "section_level": 2}, {"title": "Tradiční generace.", "content": "Lodě této generace by při porovnání se současným standardem mohly působit zastarale. Kajuty jsou díky odhlučnění komfortní, ale vybavení není srovnatelné s loděmi nové generace. Rovněž nakládání a vykládání zboží lodním jeřábem je časově náročné a zdlouhavé. Přesto jsou dvě zbývající lodě tradiční generace u turistů velice oblíbené, neboť si jako málo lodí v Evropě byly schopny udržet nostalgický charakter starých poštovních lodí. Stará MS Finnmarken, sesterská loď stále aktivní MS Lofoten, byla v Norsku vyhlášena kulturní památkou a lze si ji prohlédnout v muzeu Hurtigrutenu v Stokmarknes. V na pasažéry slabé zimě jsou lodě této generace stále nasazovány na okružní plavby po trase Hurtigrutenu, zatímco v létě jsou používány jako na jiných výletních trasách či jako případná záloha. Stále aktivní lodě této generace:", "section_level": 3}, {"title": "Prostřední generace.", "content": "Životopis těchto lodí, označovaných za lodě prostřední generace, odráží zásadní změny v politice rejdařství v 80. letech. Původně byla naplánována přeprava zboží v kontejnerech umístěných na zádi. Tento koncept se ovšem neosvědčil a naděje vkládané do této formy dopravy zboží se nenaplnily a na druhou stranu byl počet kajut na palubě nedostatečný. V roce 1988 došlo k přestavbě tří sesterských lodí. Při ní došlo na místě pro kontejnery na zádi k výstavbě nových kajut. Spolu s dodatečně vybudovaným panoramatickým salonem uprostřed lodi došlo ke zdvojnásobení počtu kajut a též se výrazně zvýšil komfort pasažérů. Dobré zkušenosti získané při změně konceptu lodí měly hlavní vliv na vývoj nové generace lodí. S přestavbou lodí této generace docházelo ke kompletní změně politiky rejdařství, které se začalo zaměřovat na komfortní okružní plavby více než na přepravu zboží a pasažérů na kratší vzdálenosti. Ze tří lodí prostřední generace je ve službě pouze jediná, MS Vesterålen (Rok výstavby: 1983, BRZ: 6.261, 560 pasažérů, délka 108,6 m, šířka 16,5 m, 7 palub), která ve střednědobém horizontu ve flotile zůstane. Další dvě lodě prostřední generace MS Narvik a MS Lyngen byly v roce 2007 prodány.", "section_level": 3}, {"title": "Nová generace.", "content": "Již při projektování lodí nové generace počítalo rejdařství s tím, že by šlo o lodě vybavením a komfortem srovnatelné s malými výletními loděmi. Poprvé byly na lodě instalovány bazény, apartmány či tělocvičny. Bylo také možno tyto lodě, především v zimní sezóně, použít jako takzvané expediční lodě a otevřít tak novou novou formu podnikání. MS Fram, nejnovější loď nové generace založena na tomto konceptu je využívána výhradně jako expediční loď. Lodě této generace i přes společný koncept od sebe výrazně liší v rozměrech, designu a vybavení a tudíž je nelze označit za sesterské lodě. Lodím je společný výrazný panoramatický salón umístěný nad můstkem na palubách 7 či 8, který nabízí pasažérům i při špatném počasí dobrý výhled. V současnosti jsou na trasu Hurtigrutenu nasazovány tyto lodě: Lodě nenasazené na trasu Hurtigrutenu:", "section_level": 3}, {"title": "Vyřazené lodi Hurtigrutenu.", "content": "Rok udává uvedení do služby a zkratka označuje příslušné rejdařství provozující danou loď. V abecedním pořadí:", "section_level": 2}, {"title": "Jména lodí.", "content": "Při pojmenovávání lodí sledovala všechna rejdařství konzervativní linii. Při vyřazení lodi ze služby bylo její jméno častokrát převedeno na loď novou. Proto se ve flotile objevuje relativně málo nových jmen. Rovněž jména jsou tradiční a odkazující na severnorskou krajinu či mají souvislost s rejdařstvím. Některé lodě byly pojmenovány rovněž po norských králích a náčelnících. Velká část současně provozovaných lodí nese jméno, které již bylo dříve ve flotile Hurtigrutenu použito. Jméno Sanct Svithun naopak neponese žádná další loď, protože dvě lodě tohoto jména byly ztraceny při neštěstích.", "section_level": 2}, {"title": "Loděnice.", "content": "Lodě Hurtigrutenu byly budovány v různých loděnicích. Kromě velkých a malých norských loděnic, například Trondheim Mekaniske Verksted, Kaarbø Verft A/S nebo Fredrikstad Mekaniske Verksted, bylo mnoho lodí postaveno ve známých zahraničních loděnicích. V padesátých letech byla řada lodí postavena společností Blohm & Voss z Hamburku. Mnoho nových lodí bylo vybudováno italskou loděnicí Cantieri Riuntini dell Adriatico z Ancony. Některé z lodí nové generace byly objednány také u německé společnosti Stralsunder Volkswerft, ale též u norských Kværner Kleven Ulstein A/S a Fosen Mekaniske Verksted. Nejnovější přírůstek do flotily Hurtigrutenu, MS Fram, byl v roce 2007 dodán italskou společností Fincantieri z Terstu.", "section_level": 2}, {"title": "Nehody a bezpečnost na palubě.", "content": "Pokud odhlédneme od ztrát při druhé světové válce, zaznamenal Hurtigruten vzhledem k náročným vodám a více než milionu ujetých námořních mil ročně relativně málo tragických nehod. Při samotné druhé světové válce ztratil Hurtigruten deset lodí a dvě byly natolik poškozeny, že již nemohly být nasazeny. Prokázáno bylo přes 430 obětí mezi pasažéry a členy posádky a dle odhadů okolo 200 vojáků, kteří se rovněž nacházeli na palubě. Následuje seznam nejzávažnějších nehod s oběťmi na životech od spuštění provozu. Dne 16. června 1924 se okolo 23:00 severně od ostrova Landsgode srazily lodě Hurtigrutenu D/S Haakon Jarl a D/S Kong Harald. D/S Haakon Jarl se potopil a zahynulo 17 lidí. Dne 6. října 1929 najel D/S Haakon 7 v noci a při špatné viditelnosti před obcí Florø na útes a potopil se. Utopilo se celkem 18 ze 100 osob na palubě. Krátce po půlnoci 18. března 1931 najela D/S Hera u Havøysundu na pevninu. Zemřelo devět lidí, 64 se jich zachránilo. Devět lidí zahynulo při německém náletu na lodě D/S Prins Olav a D/S Ariadne dne 8. června 1940. Dne 23. října 1940 se krátce po poledni v důsledku exploze ve Vestfjordu potopila D/S Prinsesse Raghild, pravděpodobně najela na minu. Na palubě bylo okolo 500 osob a z nich se zachránilo jen 156. Toto neštěstí připomíná památník v přístavu v Bodø. Dne 13. září 1941 se okolo 2:00 mezi Skutvikem a Tranøyem po zásahu britským torpédem potopila D/S Barøy 2. Přežilo jen 18 z přibližně 130 pasažérů. Rovněž 13. září 1941 byl britským torpédem u Hammerfestu zasažen a potopen D/S Richard With. Zahynulo 99 osob. Dne 17. října 1941 byla po zásahu torpédem u Hasviku potopena D/S Vesteraalen. Zemřelo 26 členů posádky a 71 pasažérů. Loď D/S Sanct Svithun (1) se potopila 30. září 1943 okolo 19:00 mezi Ålesundem a Havdou po náletu britského letadla. Neštěstí nepřežilo 38 lidí a 76 se jich zachránilo. Na palubě D/S Irma přišlo 13. února 1944 o život 35 členů posádky a 25 pasažérů, když byla loď okolo 18:30 zasažena torpédy vypálenými z norské válečné lodi. Ráno okolo 9:00 dne 24. března 1944 byla před Honningsvågem dvěma britskými torpédy zasažena loď D/S Nordnorge 2. Přežili pouze dva členové třináctičlenné posádky. Pasažéři se na palubě nenacházeli. Dne 22. září 1954 okolo 2:00 najela D/S Nordstjernen v Raftsundu na pevninu a potopila se. Zemřelo pět z 220 osob na palubě. Zatímco M/S Erling Jarl kotvila dne 8. ledna 1958 v přístavu v Bodø, rozpoutal se v části s kabinami ničivý požár, který si vyžádal čtrnáct obětí. Stejně jako předcházející loď stejného jména, potopila se též M/S Sanct Svithun (2). Dne 21. října 1962 najela před Rørvikem na skálu. Zemřelo 42 lidí, zatímco 48 se zachránilo. Po tomto neštěstí neponese žádná další loď Hurtigrutenu toto jméno. Toto je doposud poslední nehoda vedoucí ke kompletní ztrátě lodi. Od té doby se udály pouze malý nehody a havárie a to bez obětí na životech. Tato pozitivní bilance je z větší části způsobena vyspělými navigačními technologiemi, dobře vyškolenou posádkou a vyššími technickými standardy lodí. Posádka každé lodi Hurtigrutenu prochází každých jedenáct dní při zastávce v Honningsvågu několikahodinovým školením pro nebezpečné situace na moři. Kromě toho absolvují posádky pravidelně výcvik pro různé krizové situace.", "section_level": 1}, {"title": "Posádka a pracovní podmínky.", "content": "Všechny lodě Hurtigrutenu plují pod norskou vlajkou. Jelikož je velká část nákladů pokryta státními dotacemi, má rejdařství zákaz plout pod jinou vlajkou. Také jsou na palubě všech lodí, jen s několika výjimkami, norští důstojníci. Rovněž u zbývajících členů posádky je podíl Norů velice vysoký. V porovnání s ostatními rejdařstvími je počet zaměstnanců velice malý. Lodě Hurtigrutenu mají posádky o 31 (MS Vesterålen) až 85 mužích (MS Finnmarken). Posádka absolvuje dvě okružní plavby, tudíž je na palubě 22 dni a následně má 22 dní volno. Posádky se mění v Bergenu.", "section_level": 1}], "src_summary": "Hurtigruten (v českém překladu Rychlá cesta, v angličtině někdy nazýván Norwegian Coastal Express) je označení pro systém rozvozu pošty loděmi podél dva tisíce sedm set kilometrů dlouhého západního norského pobřeží, který byl spuštěn v roce 1893. V současnosti jsou lodě Hurtigrutenu plující mezi městy Bergen a Kirkenes určeny k převozu nákladu, pasažérů na krátké vzdálenosti i pro výletní plavby. V létě je jejich jízdní řád obohacen o návštěvy Trollfjordu a Geirangerfjordu. Hurtigruten je v současnosti kromě prostředku pro dopravu zboží podél pobřeží i populární turistickou atrakcí.", "tgt_summary": "Hurtigruten (\"Express Route\", formally The coastal route Bergen-Kirkenes) is a Norwegian public coastal route transporting passengers that travel locally, regionally and between the ports of call, and also cargo between ports north of Tromsø. Hurtigruten provides daily, year-round and consistent traffic between Bergen and Kirkenes with 34 ports of call on northbound and 33 ports of call on southbound sailings. The Ministry of Transport and Communications in Norway has set minimum capacity requirements of 320 passengers, 120 berths and cargo for 150 Euro-pallets. The current agreement with the privately held company Hurtigruten AS entered into force on 1 January 2012 and expired on 31 December 2019, with an optional 1-year extension. From 2021 the two companies Hurtigruten AS and Havila Kystruten AS will operate the route.", "id": 247824}
{"src_title": "Hřib kovář", "tgt_title": "Neoboletus luridiformis", "src_document": [{"title": "Synonyma.", "content": "V České republice je dále znám pod lidovými názvy: cikán, červený hřib, dubovka, jedlový modrák, luháč, máčkový hřib, máčňák, modrák, mračínko, oheňák, počeček, podjalovčák, podlejščák, poteč, sinal, sladký modrák, sural a zaječí hříbek. Na Šumavě-Zadovsku je nazýván hřibem červeným (pozn. název hřib červený v obecném kontextu náleží jiné houbě z okruhu hřibu žlutomasého). Mnohým houbařům se svým vzhledem zdál a zdá strašidelný, proto v němčině obdržel jméno čarodějnice.", "section_level": 1}, {"title": "Taxonomie.", "content": "V druhé polovině 20. století byl hřib kovář ve většině publikací uváděn pod odborným (latinským) názvem \"Boletus erythropus\", který pochází od mykologa Christiaana Hendrika Persoona z roku 1801. Teprve později bylo zjištěno, že původní Persoonův popis druhu \"Boletus erythropus\" neodpovídá hřibu kováři, takže jej autor musel vztahovat k jiné houbě. Rozdíl spočívá především ve faktu, že \"Boletus erythropus\" podle Persoonova popisu má červenou dužninu ve spodní části třeně, což pro kovář není zcela typické (tento znak se vyskytuje např. u hřibu Quéletova, hřibu koloděje nebo hřibu Melzerova). Z tohoto důvodu byl pro hřib kovář později preferovaný odborný název \"Boletus luridiformis\" zavedený mykologem F. W. G. Rostkoviusem. Tento název je sice novější (1844), ale plně odpovídá znakům hřibu kováře. S ohledem na původní Persoonův popis druhu \"Boletus erythropus\" je tento název dnes používán jako synonymum pro hřib Quéletův (\"Boletus queletii\"). Roku 2014 byla potvrzena příslušnost k roku \"Neoboletus\" a zkombinován nový název \"Neoboletus luridiformis\".", "section_level": 1}, {"title": "Vzhled.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Makroskopický.", "content": "Klobouk má v průměru 5 – 20 cm, v mládí polokulovitě sklenutý, v dospělosti rozložený až polštářkovitý, nejčastěji tmavohnědý, černohnědý, plavě hnědý nebo olivově hnědý, za sucha sametový, za mokra mírně lepkavý, stářím a pomačkáním šedě černající. Okraj klobouku bývá okrově žlutavý. Rourky jsou žlutozelené, až 30 mm vysoké a na řezu se rychle barví do modrozelena. Ústí rourek jsou drobná. Póry jsou v mládí zpočátku žluté, záhy však tmavě krvavě červené a nakonec blednou do olivova, dotykem rychle modrají. Vzácně se vyskytují i odbarvené variety, které mají oranžově či žlutě zbarvené póry. Podrobnější přehled barevných variet je zahrnut v kapitole níže. Třeň je zprvu vejčitý, pak soudkovitý až kyjovitý, 60 – 150 mm vysoký a 20 – 40 mm tlustý, skoro celý červený, pouze v horní části žlutý, uprostřed pak na žlutém podkladu červeně plstnatě tečkovaný, dole do olivova, s plstnatým světle žlutým podhoubím. Otlačením ihned modrá. Třeň nemá síťku. Dužnina je pevná, v klobouku bledožlutá, ve třeni živě žlutá, na vzduchu modrá, později se odbarvuje do šeda. Modré zbarvení při vaření mizí. Má příjemnou vůni a mírnou chuť.", "section_level": 2}, {"title": "Mikroskopický.", "content": "Výtrusy jsou 10 – 18 × 5 – 7 μm, vřetenovité, barvy olivově žluté.", "section_level": 2}, {"title": "Výskyt.", "content": "Hřib kovář patří k nejrozšířenějším z barevných hřibů. Starší literatura jej obvykle spojuje s konkrétní nadmořskou výškou, pH půdy nebo druhem stromu, ale jde o velmi tolerantní druh. Vyskytuje se od nížin do hor, roste v jehličnatých, smíšených i listnatých lesích a snáší půdy kyselé až mírně zásadité. Tvoří mykorhizu s řadou stromů, jako jsou: smrk, řidčeji jedle, borovice, dub, buk a ještě další listnáče. Plodnice se objevují od května do října.", "section_level": 1}, {"title": "Rozšíření.", "content": "Vyskytuje se v celé Evropě, na Kavkaze a na Malé Asii (tam i ve výši 1600 – 2000 m n. m.). V rámci chráněných území České republiky byl hřib kovář popsán mimo jiné na následujících lokalitách:", "section_level": 1}, {"title": "Formy a variety.", "content": "Hřib kovář vytváří několik vzácnějších variet, které se liší vybarvením – i v důsledku ztráty některých pigmentů v povrchových vrstvách plodnice.", "section_level": 1}, {"title": "Hřib kovář žlutý.", "content": "\"Boletus luridiformis\" var. \"junquilleus\" . Oproti klasickému kováři zcela ztratil červené barvivo, takže jsou všechny povrchové části houby zbarveny v různě intenzivních odstínech žluté. Později se na klobouku mohou objevovat narezavělé skvrny. Dužnina na řezu modrá stejně jako u běžné formy. Původně byl za samostatný druh považován - hřib žlutý (\"Boletus junquilleus\" ). Na základě pozdějších poznatků byl v novějších publikacích klasifikován jako xanthoidní varieta hřibu kováře s tím, že otázka této problematiky ještě není definitivně uzavřena. V roce 2014 byl italskými mykology opět povýšen na samostatný druh \"Neoboletus junquilleus\".", "section_level": 2}, {"title": "Hřib kovář odbarvený.", "content": "\"Boletus luridiformis\" var. \"discolor\" . Plodnici chybějí některé pigmenty. Povrch klobouku je oproti klasickému kováři světlejší – žlutookrový, žlutý, později s oranžovým nebo rezavým nádechem na temeni. Póry jsou zbarvené světleji než u klasického kováře a po otevření klobouku vybledávají. Nejprve je barva červená až cihlová a poté rychle bledne do oranžové, červenožluté až žluté s červenavým nádechem. Dužnina na řezu modrá stejně jako u běžné formy. Synonyma:", "section_level": 2}, {"title": "Hřib kovář neměnný.", "content": "\"Boletus luridiformis var. immutatus\" . Vizuálně totožný s klasickou formou hřibu kováře, oproti kterému se liší absencí modrání dužniny na řezu.", "section_level": 2}, {"title": "Hřib kovář červenohlavý.", "content": "\"Boletus luridiformis\" var. \"rubropileus\" syn. \"Boletus erythropus\" var. \"rubropileus\" . Póry zůstávají červené nebo cihlové, ale povrch klobouku má růžové, červené nebo růžovofialové zbarvení.", "section_level": 2}, {"title": "Hřib Melzerův.", "content": "\"Boletus melzeri\" . Mykolog Josef Velenovský popsal na základě sběrů Václava Melzera z roku 1920 druh z okruhu hřibu kováře, který se liší zbarvením dužniny na řezu. Ta namísto modrání červená a následně se odbarvuje.", "section_level": 2}, {"title": "Záměna.", "content": "Hřibu kováři je z běžných druhů velmi podobný hřib koloděj, který má obvykle světlejší klobouk, a hlavně nápadnou síťku na třeni. Vzdáleně podobný je hřib Quéletův, který má olivově hnědý, oranžově až cihlově červený klobouk, póry jsou také oranžové, na třeni má černohnědé zrnité šupinky a na bázi je karmínově červený. Roste v teplejších listnatých lesích a je jedlý. Záměna za hřib koloděj souvisí i s nejednotným pojetím názvů hřib kovář a hřib koloděj autory mykologických publikací v průběhu 20. století.", "section_level": 1}, {"title": "Ochrana.", "content": "Běžná forma hřibu kováře není chráněna. Xanthoidní varieta hřib žlutý je vedena v Červeném seznamu hub České republiky jakožto kriticky ohrožený druh (CR). Neměl by se proto sbírat pro kuchyňskou spotřebu.", "section_level": 1}, {"title": "Toxicita.", "content": "V některé literatuře je proto tento hřib uváděn jako za syrova mírně jedovatý. Obecně bývá doporučeno kvalitní tepelné zpracování (20 minut). Zprávy o údajné jedovatosti pocházely od švýcarských, rakouských a německých houbařů. Podle aktuálních poznatků se zdá, že případné trávící potíže po požití nedostatečně uvařených kovářů jsou způsobeny těžko stravitelnou strukturou této houby, nikoli přítomností jedu – ten totiž houba neobsahuje.", "section_level": 1}], "src_summary": "Hřib kovář (\"Neoboletus luridiformis\" ) je jedlá houba z čeledi hřibovitých. Byla řazena do sekce \"Erythropodes\" (případně \"Luridi\") rodu \"Boletus\" a v roce 2014 na základě biomolekulárních analýz přeřazena do nového rodu \"Neoboletus\". Řadí se mezi barevné a modrající hřiby. Při konzumaci je nutná delší tepelná úprava, poněvadž syrový nebo nedovařený může vyvolat trávicí potíže. Ve starší literatuře bývá oproti stávajícímu úzu prohozen český název hřibu kováře s hřibem kolodějem.", "tgt_summary": "Neoboletus luridiformis, also previously known as Boletus luridiformis and (invalidly) as Boletus erythropus, is a fungus of the bolete family, all of which produce mushrooms with tubes and pores beneath their caps. It is found in Northern Europe and North America, and is commonly known as the scarletina bolete, for its red pores (yellow when young). Whilst edible when cooked properly, it can cause gastric upset if raw. Where the two species coincide it can be confused with the poisonous \"Rubroboletus satanas\", which has a paler cap.", "id": 1118937}
{"src_title": "Podražec", "tgt_title": "Aristolochia", "src_document": [{"title": "Popis.", "content": "Podražec je rod stálezelených listnatých dřevin, lián a trvalek. Jednoduché listy jsou střídavé a srdčité, celokrajné. Nemá palisty. Květy vyrůstají v úžlabí listu. Jsou jednotlivé, výrazné, dýmkovitého tvaru, končící jazykovitým, pestrobarevným lalokem. Květiny mají specializovaný mechanismus opylování. Vůně rostliny je silná a intenzivně přitahuje hmyz. Vnitřní část okvětí trubice je pokryta chlupy, jako mucholapky. Teprve až je pyl zralý a popráší hmyz, chloupky zvadnou a dovolí hmyzu odletět. Plod je podlouhlá pukající tobolka s mnoha semeny.", "section_level": 1}, {"title": "Jedovatost a medicinální použití.", "content": "Podražec křovištní (\"Aristolochia clematitis\") ] byl považován za léčivku, používali ho staří Egypťané, Řekové a Římané, a byl užíván až do raného novověku. Také hraje menší roli v tradiční čínské medicíně. Obsažená toxická kyselina aristolochová, je pro člověka smrtelně jedovatá, rostlina obsahuje karcinogenní a genotoxické látky. Zdá se, že znečištění obilí rostlinou podražec křovištní je příčinou tzv. balkánské nefropatie, těžkého onemocnění ledvin vyskytující se v jihovýchodní části Evropy . Pro tvar květu, připomínající ženská rodidla, byla používána při rekonvalescenci po porodu. Následkem byly poruchy funkce ledvin, křeče a smrt rodiček, případně dětí. Používá se hlavně zevně a to v homeopatii na ošetřování proleženin a bércových vředů.", "section_level": 1}, {"title": "Jiné použití.", "content": "Některé druhy jsou používány jako okrasná rostlina. Jejich velké listy a schopnost popnout velké plochy (na treláži) do velké výšky jsou ceněné.", "section_level": 1}, {"title": "Pěstování.", "content": "Daří se jim v polostínu v jílovitohlinité zemině, nemá příliš rád výsluní a sucho. Dobře snáší exhalace. Chorobami a škůdci netrpí, ale v suchém prostředí je mohou napadat svilušky. Nejlépe se uplatní ve větších prostorách (působí mohutně). Množí se výsevem pod sklem (semenáčky dlouho rostou), roubováním na vlastní kořeny (velice rychle rostou), nebo hřížením. Mnoho druhů podražce je potravou larev hmyzu : Choreutidae Papilionidae Nymphalidae podražec plstnatý (\"Aristolochia tomentosa\") okrasná rostlina v ČR", "section_level": 1}], "src_summary": "Podražec (\"Aristolochia\") je velký rod rostlin s více než 500 druhy, náležící do čeledě podražcovité (\"Aristolochiaceae\"). Rostliny tohoto rodu jsou široce rozšířené a vyskytují se v nejrůznějších klimatických podmínkách. Některým druhům, jako např. \" A. utriformis\" a \" A. westlandii\", hrozí vyhynutí. V ČR je původní podražec křovištní (\"Aristolochia clematitis\"), nepříjemný jedovatý plevel. , který je jediným zdrojem potravy larev vzácného motýla druhu pestrokřídlec podražcový u nás.", "tgt_summary": "Aristolochia () is a large plant genus with over 500 species that is the type genus of the family Aristolochiaceae. Its members are commonly known as birthwort, pipevine or Dutchman's pipe and are widespread and occur in the most diverse climates. Some species, like \"A. utriformis\" and \"A. westlandii\", are threatened with extinction. \"Isotrema\" is usually included here, but might be a valid genus. If so, it contains those species with a three-lobed calyx.", "id": 2289663}
{"src_title": "William Wyndham Grenville", "tgt_title": "William Grenville, 1st Baron Grenville", "src_document": [{"title": "Životopis.", "content": "William Grenville byl synem britského premiéra George Grenville, člena strany Whigů, a jeho manželky Elizabeth Wyndhamové, dcery britského státníka Williama Wyndhama, člena strany Toryů. Studoval v Etonu, Christ Church v Oxfordu a nakonec na Lincoln's Inn. Poslancem Dolní sněmovny se stal roku 1782. Grenville se brzy stal přítelem a spojencem premiéra a svého bratrance Williama Pitta mladšího a od roku 1784 se stal členem jeho vlády jako pokladník armády. Roku 1789 působil krátce jako mluvčí dolní komory parlamentu a poté se stal ministrem vnitra. Následující rok byl jmenován baronem z Grenville a stal se vůdcem Sněmovny lordů. Roku 1791 nahradil ve funkci ministra zahraničí Francise Osborna. Doba jeho působení v této funkci byla poznamenána francouzskými revolučními válkami. Grenville byl vůdcem skupiny, která prosazovala válku na kontinentu jako klíčovou podmínku vítězství, na rozdíl od frakce vedené Henrym Dundasem, která doporučovala zaměřit se na boj v koloniích. Grenville opustil úřad roku 1801 spolu s Pittem na protest proti stavu otázky emancipace katolíků. V letech strávených v opozici se stal spojencem Charlese Jamese Foxe, a když se Pitt vrátil roku 1804 do úřadu premiéra Grenville se k němu nepřipojil. Po Pittově smrti roku 1806 se Grenville stal předsedou koaliční vlády vytvořené jeho spojenci, příznivci Foxe a spojenci bývalého premiéra Henryho Addingtona. Grenville zastával i funkci ministra financí, zatímco Fox přijal úřad ministra zahraničí. Tato vláda nebyl příliš úspěšná, protože se ji nezdařilo uzavřít mír s Francií ani vyřešit otázku emancipace katolíků. Jejím největším úspěchem tak byl zákaz obchodu s otroky platící od roku 1807. Po pádu vlády v březnu 1807 se Grenville připojil k opozici a stal se spojencem Charlese Greye a whigů, kteří kritizovali španělskou válku za nezávislost. V poválečném období se Grenvile připojil na stranu Toryů, ale do žádné vlády již nevstoupil. Jeho politickou kariéru ukončila roku 1832 mrtvice. Od roku 1810 až do své smrti roku 1834 zastával také funkci rektora Oxfordské univerzity.", "section_level": 1}], "src_summary": "William Wyndham Grenville, 1. baron Grenville (25. říjen 1759 – 12. leden 1834) byl britský státník, člen strany Whigů a premiér. Pocházel ze šlechtické rodiny Grenvillů, jako jediný v britské historii byl během své kariéry předsedou Dolní i Horní sněmovny. Deset let byl ministrem zahraničí (1791–1801), později předsedou vlády (1806–1807).", "tgt_summary": "William Wyndham Grenville, 1st Baron Grenville, (25 October 1759 – 12 January 1834) was a British Pittite Tory and politician who served as Prime Minister of the United Kingdom from 1806 to 1807, though he was a supporter of the British Whig Party for the duration of the Napoleonic Wars.", "id": 329499}
{"src_title": "Josefína Dušková", "tgt_title": "Josepha Duschek", "src_document": [{"title": "Životopis.", "content": "Narodila se 6. března 1754 v Praze jako Josepha Hambacher; v Praze prožila celý svůj život. Její otec byl zámožný lékárník, Anton Adalbert Hambacher (či \"Hampacher\"), její matka, Maria Domenica Colomba, pocházela ze Salcburku, byla dcerou jeho starosty Ignatze von Weisera a Josefína po něm dědila. Lékárna jejího otce se nacházela v domě čp. 16a/I \"U bílého jednorožce\" na nároží Platnéřské ulice a Mikulášského náměstí . Po otcově smrti se rodina přestěhovala do nedalekého domu „U černého slunce“ na Mikulášském náměstí. V mládí studovala hudbu společně s Františkem Xaverem Duškem; 21. října 1776 měli svatbu. F. X. Dušek v té době již dosáhl mezinárodního uznání jako učitel hudby a byl vítaným hostem v hudebních salónech. V roce 1784 společně zakoupili v Košířích usedlost s vilou Bertramka, která tehdy ležela za pražskými hradbami. Sem si pak Duškovi zvali často své přátele a pořádali hudební setkání se slavnými lidmi. Během své dlouhé a úspěšné kariéry operní pěvkyně vystoupila na koncertech v mnoha evropských městech – Praze, Vídni, Salcburku, Drážďanech, Výmaru, Berlíně, Varšavě, či Lipsku, kde roku 1796 jako první zazpívala Beethovenovu dramatickou árii \"Ah, perfido!\", opus 65. Nikdy nepřijala stálé angažmá a zůstala tak nezávislou zpěvačkou. Po smrti svého manžela roku 1799 se stáhla z veřejného života. Prodala vilu Bertramku a žila v Praze, kde si z finančních důvodů najímala stále menší byty. Zemřela v chudobě roku 1824.", "section_level": 1}, {"title": "Dušková a Mozart.", "content": "Josefína Dušková se s Mozartem seznámila roku 1777 při návštěvě Salzburku, odkud pocházela její matka, jež zde měla příbuzné. Mozart pro ni tenkrát složil recitativ a árii \"Ah, lo previdi,\" KV 272. Mozart ji roku 1786 také doprovázel na soukromém koncertě před Vídeňským dvorem, krátce po úspěšném uvedení opery \"Figarova svatba\". Ta byla v následujícím roce provedena i v Praze; řada milovníků hudby, snad i manželé Duškovi, při té příležitosti Mozarta pozvali do Prahy. Sešli se při jeho vystoupení v koncertním sále Clam-Gallasova paláce na Starém Městě. Mozart se do Prahy roku 1787 vrátil ještě jednou, aby zde dokončil a v premiéře uvedl operu \"Don Giovanni\". Tehdy navštívil Duškovy na Bertramce. Je pravděpodobné, že je tam navštívil i v září roku 1791, kdy dokončoval operu \"La clemenza di Tito\".", "section_level": 1}, {"title": "Skladba \"Bella mia fiamma, addio\".", "content": "Během svojí návštěvy roku 1787 Mozart složil koncertní árii \"Bella mia fiamma, addio\" (\"Sbohem, můj krásný plameni\", KV 528, datovanou 3. listopadu 1787) na neznámý text. O okolnostech jejího vzniku existuje historka přisuzovaná Mozartovu synovi Karlu Thomasovi. K příběhu se váže komentář Bernarda Wilsona: \"Zdá se, že árie samotná toto vyprávění potvrzuje. Slova \"Quest' affano, questo passo – terribile per me\" (mm. 27-34) doprovázejí závratnou spleť chromatických melodií umělecky konstruovaných tak, aby otestovaly zpěvaččin smysl pro intonaci a její interpretační schopnosti. Paní Dušková zjevně přestála ono \"passo terribile\", neboť na originálu skladby je její jméno napsané Mozartovou rukou. Roku 1789 Dušková tuto árii a další vokální díla zpívala na Mozartových koncertech v Drážďanech a Lipsku při jeho turné po Německu.", "section_level": 2}, {"title": "Ocenění.", "content": "Současníci oceňovali hlas Duškové pro jeho rozsah a pružnost. Její obdivovatelé jí přezdívali \"česká Gabrielli\" po slavné italské koloraturní pěvkyni Catterině Gabrielli. Slovník \"Grove Dictionary\" o ní napsal : \"Byla oceňována pro svůj zvučný hlas, jeho rozsah a pružnost, pro svou muzikálnost a vynikající interpretaci jak bravurních árií tak recitativů.\"", "section_level": 1}], "src_summary": "Josefína Dušková (německy Josepha Duschek, také Josepha Duschkova) (6. března 1754, Praha – 8. ledna 1824, Praha) byla vynikající česká sopránová operní pěvkyně klasického období. Byla přítelkyní Wolfganga Amadea Mozarta, jenž pro ni složil několik pěveckých skladeb.", "tgt_summary": "Josepha Duschek (1754–1824) was an outstanding soprano of the Classical era. She was a friend of Wolfgang Amadeus Mozart, who wrote a few works for her to sing. Her name is most often given in its German version as above. In Czech her name was Josefína Dušková or (with Germanized spelling) Josepha Duschkova.", "id": 288690}
{"src_title": "Wizz Air", "tgt_title": "Wizz Air", "src_document": [{"title": "Služby a destinace.", "content": "Wizz Air, podobně jako další nízkonákladové letecké společnosti, využívá především menší, sekundární letiště s nejnižšími poplatky, které tak snižují náklady společnosti a mohou nabízet levné letenky svým zákazníkům. V roce 2015 pokrývala nabídka letů společnosti Wizz Air více než 390 pravidelných linek. Nabídka spojení nezahrnuje jen evropské destinace, ale i destinace na asijském kontinentu a například populární dovolenkové destinace ve středomoří. V prosinci roku 2012 zahájil Wizz Air první mimoevropskou linku mezi letišti Budapešť-Ference Liszta a izraelským Ben Gurionovým mezinárodním letištěm v Tel-Avivu, v roce 2013 následovalo spojení do Ázerbájdžánu na letiště Baku, dále do Istanbulu na letiště Sabiha Gökçen a spojení do Dubaje na nově otevřené mezinárodní letiště Al-Maktúma, kde spolu se saúdskými aeroliniemi Nas Air Wizz Air zahájil pravidelný provoz. Společnost Wizz Air téhož roku zahájila pravidelný provoz na lince mezi Budapeští a Moskvou na letiště Vnukovo. Od června 2020 se chystá maďarská nízkonákladovka otevřít novou základnu na mezinárodním letišti v Abú Zabí.", "section_level": 1}, {"title": "Česko.", "content": "", "section_level": 2}, {"title": "Praha.", "content": "Letiště Václava Havla Praha se stalo jedenáctou základnou společnosti WIzz Air v roce 2009. Již první rok Wizz Air z Prahy létal do 6 destinací: Londýn–Luton, Řím–Ciampino, Bergamo, Brusel, Beauvais a Eindhoven. V lednu 2018 oznámil, že od 14. června 2018 základnu v Praze uzavírá a ruší také linky do Trevisa, Ejlatu a další. Naopak v červenci 2020 přidává WizzAir lety z Prahy do rumunské Bukurešti. V lednu 2020 Wizz Air pravidelně z Prahy létal do následujících destinací:", "section_level": 3}, {"title": "Brno.", "content": "Dopravce v minulosti létal také na české letiště Brno–Tuřany. Wizz Air odsud provozoval třikrát týdně pravidelné spojení do Londýna–Lutonu (2010 až leden 2018), dvakrát týdně do Eindhovenu (prosinec 2011 až říjen 2017) a do Říma-Fiumicina (březen 2011 až říjen 2012).", "section_level": 3}, {"title": "Služby.", "content": "Wizz Air na palubě svých letadel nabízí občerstvení (Wizz Café servis) za poplatek a doplňkový prodej (Wizz Boutique) parfémů, kosmetických doplňků, šperků, hraček a na vybraných letech prodej jízdenek na přepravu mezi letištěm a městem. Na všech letech lze platit v EUR, na linkách z Prahy v CZK a na linkách směřujících do Velké Británie v GBP, dále je akceptována většina platebních karet MasterCard a Visa.", "section_level": 2}, {"title": "Historie.", "content": "Společnost byla založena v září 2003, hlavním investorem byla americká soukromá firma Indigo Partners specializující se na investice v dopravním průmyslu.", "section_level": 1}, {"title": "Finanční problémy.", "content": "Management dlouhá léta prohlašoval, že Wizz Air je v zisku a využíval to jako jeden z prioritních argumentů proti jiným společnostem, které se dostaly do ztráty (např. SkyEurope Airlines). Koncem roku 2009 však unikly finanční výsledky společnosti, které dokazují to, že společnost o své finanční situaci lhala. Podobně jako již zkrachovalá SkyEurope Airlines, ani jednou od svého vzniku nebyla v zisku. Někteří analytici proto nedávali Wizz Airu velké šance na úspěch, jiní dokonce předpokládali, že Wizz Air bude v blízké době další evropskou společností, která zkolabuje.", "section_level": 2}, {"title": "Flotila.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Současná.", "content": "Wizz Air v lednu 2020 využíval následné typy letounů, průměrné stáří letky bylo 5,7 let:", "section_level": 2}], "src_summary": "Wizz Air Hungary Ltd (maďarsky: Wizz Air Hungary Légiközlekedési Kft.) je maďarská nízkonákladová letecká společnost. Byla založena v roce 2003 a v současné době je významným evropským dopravcem s mnoha základnami napříč střední, východní Evropou a na letišti Londýn-Luton. Jedná se o největší leteckou společnost Maďarska, přesto že není národní. Současným generálním ředitelem je József Váradi, který šéfoval také zaniklé společnosti Malév. V roce 2016 Wizz Air přepravil 23 milionů pasažerů, což představovalo nárůst 19 % oproti předchozímu roku.", "tgt_summary": "Wizz Air, legally incorporated as Wizz Air Hungary Ltd. () and stylised as W!ZZ Air, is a Hungarian low-cost airline with its head office in Budapest. The airline serves many cities across Europe, as well as some destinations in North Africa and the Middle East. It has the largest fleet of any Hungarian airline, although it is not a flag carrier, and currently serves 44 countries. Its Jersey-based parent company, Wizz Air Holdings plc, is listed on the London Stock Exchange and is a constituent of the FTSE 250 Index. As of 2018, the airline has its largest base at Budapest Airport with over 60 destinations. In 2019 the airline transported 39.8 million passengers.", "id": 2403481}
{"src_title": "RER D", "tgt_title": "RER D", "src_document": [{"title": "Historie.", "content": "Provoz na lince D začal v roce 1987, když byla otevřena severní větev \"Châtelet - Les Halles\" ↔ Villiers-le-Bel. Do roku 1990 byla postupně prodlužována až do Orry-la-Ville a Creil, čímž byla tato větev dokončena. V roce 1995 byl dokončen podzemní tunel v úseku \"Châtelet - Les Halles\" - Gare de Lyon a mohlo následovat prodloužení linky směrem na jih.", "section_level": 1}, {"title": "Charakteristika.", "content": "V Paříži se linka D v úseku \"Gare du Nord\" ↔ \"Châtelet – Les Halles\" dělí o tunel s linkou B. Ze \"Châtelet – Les Halles\" do \"Gare de Lyon\" pokračuje společným tunelem s linkou A. To vede během dopravních špiček k problémům a vyžaduje každodenní logistické výkony. Odtud pokračuje po pravém břehu Seiny do stanice Villeneuve-Saint-Georges, kde se rozdělí. Větev D2 pokračuje přes Brunoy a Lieusaint - Moissy do Melunu. Větve D4 a D6 společně vedou přes Juvisy-sur-Orge, kde lze přestoupit na RER C. Za Viry-Châtillon se větve rozdělují - D6 pokračuje přes Évry do Corbeil-Essonnes, kde končí a D4 vede přes Orangis - Bois de l'Épine rovněž do Corbeil-Essonnes a poté dále do Malesherbes. V Corbeil-Essonnes odbočuje rovněž jedna linka do Melunu, která však není součástí sítě RER. Severně od Paříže vede linka kolem Národního stadionu a přes město Saint-Denis. V Orry-la-Ville-Coye končí hlavní větev D1, po ní pokračuje větev D3 do Creil, která má ale mnohem méně cestujících. Tato část se již nachází mimo pásmo integrované dopravy.", "section_level": 1}, {"title": "Další rozvoj.", "content": "Počítá se s prodloužením tratě na sever do města Goussainville, čímž by vznikla větev D7.", "section_level": 1}, {"title": "Názvy vlaků.", "content": "Vlaky RER nemají čísla, ale jsou rozlišovány jmény, skládajícími se ze čtyř písmen. Každá konečná stanice má přiřazené vlastní písmeno, kterým začíná název vlaku. Od 14. prosince 2008 byl tento systém zdokonalen tak, že i další písmena mají svůj význam a charakterizují danou linku. Rozlišení jednotlivých stanic a charakteristik je následující:", "section_level": 1}], "src_summary": "RER D je označení jedné z pěti tras příměstské železnice RER v Paříži a regionu Île-de-France. V systému MHD je značena zelenou barvou. Vede severo-jižním směrem přes centrum Paříže, kde má zastávky v uzlových železničních bodech Gare du Nord a Gare de Lyon a v centrální přestupní stanici Châtelet - Les Halles. Linka se člení do několika větví, přičemž konečné stanice na severu mají lichá čísla a konečné stanice na jihu čísla sudá. Trasa je dlouhá 197 km, má 59 stanic v 70 městech a obcích a ročně přepraví 145 miliónů cestujících, což ji řadí v rámci RER na třetí místo. Linku provozuje společnost SNCF. Nejvzdálenější stanice na jihu a severu se nacházejí již mimo zóny zdejší integrované dopravy.", "tgt_summary": "The RER D is one of five RER lines serving Paris, France. It connects Orry-la-Ville and Creil in the north to Melun, Corbeil-Essonnes and Malesherbes in the south, passing through the heart of Paris. Opened in stages from 1987 to 1996, it is the longest RER line by distance, and the busiest SNCF line in France, carrying up to 615,000 passengers and operating 466 trains each working day. Almost all of the line is located in the Île-de-France region, that is, within the jurisdiction of the Île-de-France mobilités (STIF), but the some of the branch line ends at the north and south are outside this region. Due to a high rate of incidents, social issues and poor on time performance, the line is sometimes colloquially known as the \"RER poubelle\" (trash line). Line D also links Gare du Nord with Gare de Lyon via Châtelet-Les Halles. The northern section of Gare du Nord opened in the late 1980s; a dedicated tunnel opened in 1995 to connect it to the SNCF network south of \"Gare de Lyon\", part of which was transferred to the RER.", "id": 1931972}
{"src_title": "Román o růži", "tgt_title": "Roman de la Rose", "src_document": [{"title": "Děj.", "content": "Skladba je zčásti popisem alegorického snu: v první části skladby se dvacetiletý mladík ocitá v zahradě obehnané zdí a hlídané sochami lidských nectností – Zášti (Haine), Chtivosti (Convoitise), Lakoty (Avarice), Závisti (Envie) aj. Jak se rozhlíží, spatřuje tančící společnost s Kratochvilem (Deduiz) uprostřed. Posléze, když kráčí zahradou a hledá její smysl a řád, sleduje ho bůh Lásky (Deus d’Amors) vyzbrojený alegorickými šípy. Mladík přichází k místu Narcisovy smrti – ke studánce Lásky na dně s krystaly, v nichž je zakleta zahrada a které odrážejí každé její skryté místo. Na hladině se zrcadlí i keř růží. Mladý muž se zamiluje do jednoho z poupat růže a zasažen Amorovými šípy začne blouznivě hovořit s bohem Lásky, jenž je zasvěcením do tajů milostného citu. Jeho pomocníkem a rádcem se pak stává Dobrovít (Bel Acueil). Poté, co se zamilovanému podaří poupě políbit přes varování Rozumnosti (Raison) a po diskusích s Hrozebníkem (Dangriers), zbuduje Žárlivost (Jalosie) hrad a mladíka v něm uvězní. Ve druhé části se alegorický děj, završený útokem Amorovy armády na hrad a mladíkovým probuzením ve chvíli, kdy sahal po růži, utápí v četných odbočkách, v časově tendenčních rozpravách na nejrůznější témata. Zpověď přírody je např. výkladem autorových vědomostí kosmologických, astronomických, metafyzických apod. Proti idealistickému pojetí života je zde náhle postaven realistický pohled, v němž rozhoduje zdravý rozum, praktičnost, touha po vědění a konkrétních poznatcích.", "section_level": 1}, {"title": "Alegorie a symbolika.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Zahrada.", "content": "Charakteristický je pro středověkou literaturu snový příběh (rámec snu). Zahrada v Románu o růži je zároveň alegorickou „zahradou-světem“, přičemž mladíkova cesta symbolizuje životní pouť. Symbolika zahrady, coby uzavřeného, ideálního světa, sahá až k nejstarším písemnictvím, Eposu o Gilgamešovi a Bibli (rajská zahrada Adama a Evy).", "section_level": 2}, {"title": "Studánka.", "content": "Místem prozření (zároveň i omámení) je studánka, v níž hyne sebeláska a zjevuje se smysl celé zahrady, a to v krystalech a růži. Studánka tají ve středověké literatuře významnou symboliku – v Artušovských legendách a románech o grálu představuje zpravidla „fontánu života a mládí“, studánka je symbolem obnovy a očisty jak v mýtech a pohádkách, tak i alchymii.", "section_level": 2}, {"title": "Růže.", "content": "Ústředním symbolem skladby, objevujícím se i v samotném titulu, je růže. Růže je iniciačním květem už od starověku – skrze růži se v Apuleiově Zlatém oslu člověk promění nazpět z osla v člověka a zasvěcence; v růži sídlí Bůh v Dantově Božské komedii; růže je symbolem Kristova srdce, Panny Marie apod. Ve středověké literatuře symbolizuje květina často mladou dívku, ale růže má v této symbolice výsadní postavení – růže odkazuje na nejkrásnější a milovanou dívku. Ohlasy této symboliky sahají i do renesance a klasicismu (William Shakespeare, Pierre de Ronsard, John Milton), baroka, romantismu, ba i moderní literatury (viz např. symbolika růže v prózách Williama Butlera Yeatse či Oscara Wilda). Na mnohoznačnou symboliku růže konečně upomíná i postmoderní román Jméno růže od italského spisovatele Umberta Eka.", "section_level": 2}, {"title": "Význam.", "content": "Vliv Románu o růži na pozdější literaturu byl nesmírný. Dílo imitoval a napodoboval prakticky celý středověk. Znali ho nejen italští básníci Dante Alighieri a Petrarca, ale i anglický spisovatel Geoffrey Chaucer, jenž ho dokonce přeložil do angličtiny. Ještě za renesance na začátku 16. století dílo tiskem vydává básník a překladatel Clément Marot, který byl rovněž komorníkem francouzského krále Františka I. a přítelem jeho sestry královny Markéty Navarrské. Román o růži ale působil například i na Pierra de Ronsard. Vliv Románu o růži se však výrazně zračí v tzv. preciózním románu 17. století, který obdobným způsobem alegoricky zobrazuje milostný cit. Na české středověké a renesanční písemnictví měl ohlas Románu o růži pouze nepřímý vliv. Lze jej spatřit v charakteristické středověké alegoričnosti, která se objevila i v mnoha českých skladbách. Jednou z nich je vrcholné dílo české umělecké prózy kolem roku 1400 nazvané Tkadleček, který je dialogem či spíše sporem mezi Tkadlečkem a zosobněným Neštěstím. Druhým dílem, v němž se obráží nepřímý vliv Románu o Růži, je německy psaný Oráč z Čech (Ackermann aus Böhemen, 1400), kterou napsal Johannes von Saaz – tato alegorická skladba v obdobném rámci líčí spor mezi sedlákem a Smrtí. Ozvuky středověké alegorie však najdeme i v novověkém románu Labyrint světa a ráj srdce od Jana Amose Komenského a výrazně se prosazují i v barokní literatuře.", "section_level": 1}], "src_summary": "Román o růži (Roman de la Rose, 13. století) – středověká francouzská veršovaná skladba, která měla velký vliv na evropskou literaturu středověku, renesance i novověku. Román o růži je básnickou skladbou (označení román není žánrové), kterou napsali dva francouzští středověcí básníci. V první části, vytvořené Guillaumem de Lorris, líčí v alegorické formě kurtoazní strategii milostného dobývání, ve druhé, jejímž autorem je Jean de Meung, se shrnuje dobové vědění a myšlení.", "tgt_summary": "Le Roman de la Rose (The Romance of the Rose) is a medieval poem in Old French, styled as an allegorical dream vision. As poetry, \"The Romance of the Rose\" is a notable instance of courtly literature meant to entertain and to teach about the art of romantic love. Throughout the narrative, the word \"Rose\" is used both as the name of the titular lady and as an abstract symbol of female sexuality. The names of the other characters function both as personal names and as metonyms illustrating the different factors that lead to and constitute a love affair. \"The Romance of the Rose\" was written in two stages. In the first stage of composition, circa 1230, Guillaume de Lorris wrote 4,058 lines describing a courtier's attempts at wooing his beloved woman. The first part of the poem's story is set in a walled garden, an example of a \"locus amoenus\", a traditional literary topos in epic poetry and chivalric romance. Forty-five years later, circa 1275, in the second stage of composition, Jean de Meun wrote 17,724 additional lines, in which allegorical personages, such as Reason, Nature, and Genius, discuss the philosophy of love and the Lover attains his goal.", "id": 1386401}
{"src_title": "Varjag (1899)", "tgt_title": "Russian cruiser Varyag (1899)", "src_document": [{"title": "Stavba.", "content": "\"Varjag\" byl postaven v rámci ruského programu na posílení flotily na Dálném východě z roku 1897. Ten zahrnoval bitevní lodi \"Cesarevič\", \"Retvizan\", křižníky \"Varjag\", \"Askold\", \"Bojarin\" a \"Novik\". Protože ruské loděnice neměly volnou kapacitu, byly \"Varjag\" a \"Retvizan\" objednány v americké loděnici William Cramp & Sons ve Filadelfii. Stavba lodi začala v říjnu roku 1898 a trup byl na vodu spuštěn 9. července 1899. V polovině roku 1900 začaly zkoušky lodi a \"Varjag\" byl ruským námořnictvem převzat do služby dne 2. ledna 1901.", "section_level": 1}, {"title": "Konstrukce.", "content": "Hlavní výzbroj lodi tvořilo dvanáct 152mm kanónů, jejichž lafety nebyly chráněny štíty (v boji to znamenalo značné ztráty mezi obsluhami děl). Děla měla dostřel 9800 metrů a kadenci šest výstřelů za minutu. Dvě z děl byla umístěna na přední palubě, zatímco ostatní stála na hlavní palubě. Zásoba munice činila 2388 granátů ráže 152 mm. \"Varjag\" dále nesl dvanáct 75mm kanónů, osm 47mm kanónů, dva 37mm kanóny a dva kulomety. Torpédovou výzbroj představovalo šest 381mm torpédometů. Po jednom loď nesla na přídi a zádi, čtyři byly na bocích. Počet nesených torpéd byl 18. Loď měla tři kotelny, ve kterých bylo celkem 30 kotlů systému Niclausse (10+8+12). Dva parní stroje měly indikovaný výkon 14 700 kW. \"Varjag\" měl dva lodní šrouby o průměru 4,4 metru. Nejvyšší rychlost lodi byla 23 uzlů. Jak bylo u chráněných křižníků obvyklé, pancéřování se omezilo na pancéřovou palubu chránící kotelny a strojovny lodi. Vodorovná část pancíře měla sílu 38 mm a skloněná 76 mm. Boky lodi pak chránily pouze uhelné bunkry.", "section_level": 1}, {"title": "Operační nasazení.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Počátky služby.", "content": "Dne 10. března 1901 \"Varjag\" vyplul na cestu do Ruska. Plul na trase USA, Cherbourg, Reval a Kronštadt. Cestou překonal bouři o síle 11 Beaufortovy stupnice. V Kronštadtu loď přistála 3. května 1901. Ještě v květnu \"Varjag\" doprovázel jachtu cara Mikuláše II. do Gdaňska, Kielu a Cherbourgu. V září 1901 byl odeslán na Dálný východ, kam se dostal Suezským průplavem se zastávkami v přístavech Singapur a Nagasaki. V Port Arthuru \"Varjag\" zakotvil 25. února 1902.", "section_level": 2}, {"title": "Rusko-japonská válka.", "content": "Osud křižníku se naplnil na samém počátku rusko-japonské války. \"Varjag\" a dělový člun \"Korejec\" před vypuknutím války kotvily v korejském přístavu Čemulpo, kde byly také křižníky několika dalších zemí – francouzský \"Pascal\", americký \"Vicksburg\", anglický HMS \"Talbot\", italský \"Elba\" a japonský \"Čijoda\". Večer 7. února z přístavu náhle vyplul japonský křižník \"Čijoda\" a zůstal před ním na volném moři. Ruské velení se rozhodlo odeslat člun \"Korejec\" do Port Arthuru. Když \"Korejec\" odpoledne druhého dne vyplul z rejdy přístavu, potkal japonský invazní svaz, který tvořily transportní lodě se 4000 vojáky, doprovázené křižníky \"Asama\", \"Takačihó\", \"Akaši\", \"Niitaka\" a několika torpédoborci. Válka v té době ještě nebyla vyhlášena, přesto japonské torpédoborce \"Korejec\" napadly torpédy a člun se po krátké potyčce stáhl zpět na rejdu přístavu. Následujícího rána dostaly ruské lodě ultimátum a pokud by do 12 hodiny neopustily přístav, měly být napadeny přímo na rejdě. Přestože měla japonská eskadra drtivou převahu, rozhodl se velitel lodi kapitán Rudněv vyplout jim vstříc a podstoupit předem prohraný boj. \"Varjag\" a \"Korejec\" vypluly v 11:20 a v 11:45 začal střelba mezi oběma eskadrami. \"Varjag\" byl v bitvě poškozen osmi přímými zásahy a dopadem střepin. Byla vyřazena téměř všechna jeho děla a kapitán lodi se proto, po téměř cca 20 minut trvajícím dělostřeleckém souboji, rozhodl vrátit do přístavu. Zde \"Varjag\" zakotvil ve 13 hodin. Celé střetnutí je známo jako bitva u Čemulpcha. Ruské ztráty v něm činily 35 mrtvých a 76 vážně raněných. Čluny z válečných lodí neutrálních státu pomohly s evakuací raněných a posádka křižníku poté otevřela ventily, kterými do lodi začala proudit voda (člun \"Korejec\" vlastní posádka vyhodila do vzduchu). V šest hodin se křižník převrhl a potopil.", "section_level": 2}, {"title": "Další osudy.", "content": "\"Varjag\" byl Japonci v roce 1905 vyzdvižen a opraven. Dostal nové komíny, nástavby a kromě 152mm děl i výzbroj. Loď nově nesla lehkou výzbroj dvanácti 75mm děl a dvou 42mm. Původní torpédomety byly demontovány a nahrazeny dvěma ráže 457 mm (v přídi a zádi lodi). Japonské císařské námořnictvo ji pojmenovalo \"Soja\" a používalo k výcviku. Po vypuknutí první světové války se z Japonska a carského Ruska staly spojenci a \"Soja\" byla prodána zpět Rusku, které křižníku vrátilo jeho původní jméno. \"Varjag\" poté odplul do Anglie, kde měl být opraven a přezbrojen. Po vypuknutí bolševické revoluce v Rusku loď zabavilo britské námořnictvo. \"Varjag\" začal operovat s britským námořnictvem, dne 15. února 1918 však ztroskotal u irského pobřeží a dále sloužil jako ponton. V roce 1920 byl prodán k sešrotování, při vlečení na místo likvidace však loď ztroskotala na skotském pobřeží. V letech 1923–1925 zde byla rozebrána.", "section_level": 2}], "src_summary": "Varjag byl chráněný křižník Ruského carského námořnictva určený pro službu na Dálném východě, postavený v letech 1898–1901 v amerických loděnicích. \"Varjag\" byl potopen vlastní posádkou v bezvýchodné situaci po bitvě u Čemulpcha v samém počátku rusko-japonské války. Japonské císařské námořnictvo loď vyzvedlo a po opravě používalo k výcviku. V roce 1916 byl navrácen Rusku, po vypuknutí bolševické revoluce zabaven Brity a po dvou ztroskotáních sešrotován.", "tgt_summary": "Varyag (also spelled Variag; see Varangian for the meaning of the name) () was a Russian protected cruiser. \"Varyag\" became famous for her crew's stoicism at the Battle of Chemulpo Bay.", "id": 2300179}
{"src_title": "RER E", "tgt_title": "RER E", "src_document": [{"title": "Historie.", "content": "13. října 1989 premiér Michel Rocard oznámil realizaci projektů \"Éole\" a \"Meteor\". 4. května 1995 byl dokončen severní tunel a v listopadu 1996 skončila stavba jižního tunelu. 17. ledna 1999 byl tunel pod Paříží zapojen do elektrického napětí. 12. července 1999 proběhlo slavnostní otevření linky a 14. července byl uveden doprovozu úsek Haussmann - Saint-Lazare ↔ Chelles - Gournay. 30. srpna téhož roku se otevřela druhá větev až do Villiers-sur-Marne - Le Plessis-Trévise. 14. prosince 2003 byla linka prodloužena z Villiers-sur-Marne do Tournan.", "section_level": 1}, {"title": "Další rozvoj.", "content": "13. prosince 2009 se prodlouží linka E na větvi E2 Chelles-Gournay. Prodloužení na západ od Paříže se plánuje jednak kvůli stanici \"Haussmann - Saint-Lazare\", jejíž omezená kapacita neumožňuje nasazení vyššího počtu spojů, ale také pro ulehčení lince RER A, neboť mnoho cestujících přesedá na tuto linku při cestě do obchodní čtvrti La Défense. Toto prodloužení by si vyžádalo výstavbu kratšího tunelu jižně od stanice a napojení do stávajícího tunelu linky A. Dalším řešením by byla výstavba tunelu z \"Haussmann - Saint-Lazare\" severním směrem, následné napojení na současné pozemní kolejiště vedoucí z nádraží Saint-Lazare a poté dovedení linky do stanice La Défence - Grande Arche. Prodloužení větve E2 na východ do Meaux, která momentálně končí v Chelles - Gournay, je zahrnuto do plánu na roky 2021-2027. Existuje rovněž projekt na vytvoření nové větve E3, která by končila v Champigny-Saint-Maur nebo v La Varenne-Chennevières, kde je možný přestup na RER A. Rovněž bylo navrženo prodloužit linku RER E do Tournan-en-Brie.", "section_level": 1}, {"title": "Názvy vlaků.", "content": "Vlaky RER nemají čísla, ale jsou rozlišovány jmény, skládajícími se ze čtyř písmen. Každá konečná stanice má přiřazené vlastní písmeno, kterým začíná název vlaku. Rozlišení jednotlivých stanic je následující:", "section_level": 1}], "src_summary": "RER E je označení nejmladší z pěti tras příměstské železnice RER v Paříži a regionu Île-de-France. V systému MHD je značena fialovou barvou. Spojuje centrum Paříže s východní oblastí Île-de-France. Oproti původním plánům a na rozdíl od zbývajících linek neprotíná město napříč, ale začíná zde a ve městě má jen dvě zastávky - Magenta a konečnou Haussmann - Saint-Lazare, kde končí větev E1. Východně od Paříže se dělí na dvě větve - kratší E2 končící v Chelles-Gournay a E4 vedoucí do Tournan jihovýchodně od Paříže. Až do svého otevření byla linka více známá pod názvem projektu \"Éole\" (\"Est-Ouest liaison express\" - Expresní spojení východ-západ). Linka byla otevřena 12. července 1999 po sedmi letech náročných pracích, neboť bylo třeba vyhloubit tunel pod Paříží. Trasa je dlouhá 52,3 km, má 21 stanic ve 29 městech a obcích a ročně přepraví 60 miliónů cestujících, což ji v rámci RER řadí na poslední místo. Linku provozuje společnost SNCF.", "tgt_summary": "RER E is one of the five lines in the Réseau Express Régional (English: Regional Express Network), a hybrid suburban commuter/rapid transit system serving Paris, France and its suburbs. The RER E line travels between Paris and eastern suburbs, with all trains serving the stations in central Paris, before branching out towards the ends of the line. The line runs from the western terminus Haussmann–Saint-Lazare (E1) to the eastern termini Chelles–Gournay (E2) and Tournan (E4). It is operated by SNCF. Originally referred to as the Est Ouest Liaison Express or EOLE (English: East West Express Link), RER E is the newest line in the system opening in 1999, with the extension in 2003, and further extensions to the west currently under construction (in 2022 to Nanterre-La Folie, in 2024 to Mantes-la-Jolie).", "id": 2203379}
{"src_title": "MAS (člun)", "tgt_title": "MAS (motorboat)", "src_document": [{"title": "První světová válka.", "content": "Motorové torpédové čluny MAS byly masově nasazovány během italské účasti na bojích první světové války v letech 1915–1918. Jejich konstrukce v mnohém vycházela z konstrukce civilních motorových člunů, poháněných benzínovými motory. Byly používány v řadě rolí, především při protiponorkovém hlídkování a k útokům na nepřátelská plavidla. Prvořadým cílem pro ně byly válečné lodě rakousko-uherského námořnictva. Velkým úspěchem bylo potopení rakousko-uherské obrněné lodi třídy Monarch, SMS Wien, kterou 10. prosince 1917 v Terstu potopily dva MAS. Největším úspěchem dosaženým italskými MAS a italským námořnictvem za první světové války vůbec, bylo potopení dreadnoughtu SMS Szent István 10. června 1918 torpédovými čluny \"MAS-15\" a \"MAS-21\". Jejich velitel Luigi Rizzo byl za tento úspěch jmenován kontradmirálem a člun MAS-15, jehož torpéda Szent István potopila, je dodnes vystaven v muzeu \"Sacrario delle Bandiere\" v Římě. Čluny MAS se také účastnily spojeneckého útoku na Drač v samém závěru války.", "section_level": 1}, {"title": "Druhá světová válka.", "content": "I po konci první světové války byly MAS nadále vylepšovány a konstrukcí se vzdalovaly civilním lodím. Například dostávaly stále výkonnější motory Isotta-Fraschini. Typický člun MAS měl za druhé světové války rychlost 45 uzlů, nesl dvě torpéda ráže 450 mm a protiletadlový kulomet. Při vstupu Itálie do války v roce 1940, mělo italské námořnictvo k dispozici 48 člunů třídy \"MAS-500\", přičemž starší jednotky byly v druhé linii a sloužily především v Italské východní Africe. Během války však postupně zastarávaly a byly doplňovány jinými, většími, typy torpédových člunů.", "section_level": 1}, {"title": "Středozemní moře.", "content": "V lednu 1941 se dva čluny MAS neúspěšně pokusily vniknout do britského přístavu na Maltě a byly přitom zničeny. Během operace Pedestal napadly čluny MAS britský konvoj a 13. srpna 1942 potopily dvě nákladní lodě. Při válečných operacích ve Středozemním moři byly vůbec velice aktivní.", "section_level": 2}, {"title": "Italská východní Afrika.", "content": "V Italské východní Africe operovalo pět člunů MAS, patřících do \"21. eskadry člunů MAS\". Byly to \"MAS-204\", \"MAS-206\", \"MAS-210\", \"MAS-213\" a \"MAS-216\". Čluny operovaly převážně v Rudém moři a to z přístavu Massawa v Eritreji. Jejich největším úspěchem bylo potopení britského křižníku třídy C, \"HMS Capetown\", který potopil MAS-213. Když hrozilo dobytí přístavu britskou armádou, Italové nakonec své torpédové čluny v dubnu 1941 sami potopili.", "section_level": 2}, {"title": "Černé moře.", "content": "Na německý požadavek byly čtyři čluny MAS odeslány do Černého moře, aby zde v červnu 1942 podpořily útok na Sevastopol. Ihned po příjezdu se dostaly do bojů s ruskými stíhacími bombardéry a torpédovými čluny. Podařilo se jim potopit parník s výtlakem 5 000 tun a poškodit transportní loď o výtlaku 10 000 tun, kterou poté potopily německé střemhlavé bombardéry Junkers Ju 87. Jeden člun byl zničen a ostatní poškozeny v září 1942, při útoku ruských stíhacích bombardérů na Jaltu.", "section_level": 2}], "src_summary": "Motoscafo Armato Silurante (MAS – ozbrojený torpédový člun) byla třída italských rychlých torpédových člunů, které italská Regia Marina používala během první i druhé světové války. Čluny MAS měly obvykle výtlak 10 až 20 tun, desetičlennou posádku a výzbroj, jejímž základem byla dvě torpéda, doplněná kulomety a příležitostně i děly malé ráže.", "tgt_summary": "Motoscafo armato silurante (torpedo-armed motorboat), commonly abbreviated as MAS was a class of fast torpedo-armed vessels used by the (Italian Royal Navy) during World War I and World War II. Originally, \"MAS\" referred to (armed motorboat SVAN, (Naval Automobile Society of Venice). MAS were essentially motorboats with displacements of 20–30 tonnes (depending on the class), a 10-man crew and armament composed of two torpedoes, heavy machine guns and occasionally a 37 mm or 20 mm cannon. The term \"MAS\" is an acronym for , (assault craft) in the unit name (assault craft flotilla), the most famous of which was the Decima MAS of World War II.", "id": 854227}
{"src_title": "Bitva u La Rothière", "tgt_title": "Battle of La Rothière", "src_document": [{"title": "Pozadí.", "content": "16.-19. října 1813 prohrál Napoleon u Lipska a musel svá vojska stáhnout z Německa. Koalice nyní chystala útok na francouzské území. Napoleon sice zvítězil u Brienne, ale nešlo o příliš velké vítězství. Bylo dosaženo za číselné převahy a nemohlo zvrátit situaci v jeho prospěch. Blücher chtěl Napoleonovi Brienne oplatit. Nyní měl 74-80 tisíc mužů proti 45 tisícům francouzským vojákům. Před bitvou Napoleon vyslal pryč maršála Neye a jeho muže. Bitvy se tedy mohlo zúčastnit jen 34 000 Francouzů.", "section_level": 1}, {"title": "Bitva.", "content": "Koaliční jednotky tvořily kolem Francouzů půlkruh. Nejdříve se ruští vojáci snažili rozvinout děla, ale zaútočila na ně francouzská jízda. Dělostřelci rychle děla nabili a počkali až Francouzi vjedou před jejich ústí. Pak vypálili. Způsobili Francouzům těžké ztráty, ale nezabránili jim vjet mezi ně. Jezdci zajali několik děl a zaútočili na ruskou pěchotu, která zaútočila na La Rothière, ale nyní se stahovala. Rozrazili husary a útočili na pěchotu. Přestalo sněžit a bylo vidět. Generál Vasilčikov nechal své jednotky přeskupit do čtverhranů. Rusové se bránili palbou z mušket a útok dalších ruských sil rozrazil francouzským jezdcům bok. Byli zahnáni na útěk a Rusové zajali 24 jízdních děl. Napoleonovi hrozil průlom středu jeho pozic, ale začalo znovu sněžit a nebylo nic vidět. Kolem čtvrté se viditelnost zlepšila a Rusové zaútočili s bodáky na La Rothière. Ruští vojáci donutili většinu francouzských sil La Rothière vyklidit. Jen někteří veteráni se zabarikádovali na severu vsi a houževnatě se bránili. Ruský postup navíc zpomalil útok generála Colberta, jenž napadl jednotky, které do města teprve vstupovaly. Nalevo od La Rothière Rakušané zaútočili na Dienville, přes jediný úzký most. Jejich postup byl rychle zastaven, ale napravo od La Rothière zaútočili Würtemberčané z lesa Beaulieu. Jejich postup zastavil maršál Victor. Nasazení dalších sil na tomto úseku situaci změnilo. Kolem páté musel Victor ustoupit. V sedm byl dobyt Chausmeil a Napoleon si uvědomil, že bitvu prohrál. Napoleon zahájil útok na La Rothière, dobyl jej zpět, ale bylo jasné, že útok dalších ruských sil ho dobude zpět. Napoleona zachránila noc. Koaliční velitelé se rozhodli, že nebudou útočit v noci, aby nedošlo k bojům mezi vlastními vojáky. V noci se Francouzi stáhli z bojiště.", "section_level": 1}, {"title": "Literatura.", "content": "Jiří Kovařík: Napoleonova tažení IV", "section_level": 1}], "src_summary": "Bitva u La Rothière bylo válečné střetnutí napoleonských válek. Střetla se v ní vojska protinapoleonské koalice a vojska Francie. Bitva skončila vítězstvím koalice.", "tgt_summary": "The Battle of La Rothière was fought on the 1st of February 1814 between the French Empire and allied army of Austria, Prussia, Russia, and German States previously allies with France. The French were led by Emperor Napoleon and the coalition army was under the command of Gebhard Leberecht von Blücher. The battle took place in severe weather conditions (wet snowstorm). The French were defeated but managed to hold until they could retreat under cover of darkness.", "id": 1748318}
{"src_title": "Bratři z Limburka", "tgt_title": "Limbourg brothers", "src_document": [{"title": "Životopis.", "content": "Bratři se asi původně jmenovali Malouelové. Jejich děd, Johannes de Lymborgh, přišel do Nijmegenu, hlavního města středověkého Vévodství Geldern, pravděpodobně z Limbourgu na řece Máze. Jeho syn Arnold byl řezbář a pracoval pro vévodský dvůr. Kolem roku 1385 se oženil s Mechteld Maelwaelovou či Maloeulovou pocházející z rodiny dvorních malířů. Jejich prvním synem byl Herman (asi 1385, ve francouzských zdrojích Hermant), následován Paulem (1386 či 1387, ve francouzských zdrojích Polleke či Polequin) a Janem (Johanneke, Jacquemin, Gillequin či Jehanequin, asi 1388). Sourozenci měli ještě dva mladší bratry Rutgera a Arnolda a sestru Gretu. Po smrti jejich otce (asi 1398) je strýc Jean Malouel, či Johan Maelwael nebo Jehan Maleuel, (kolem 1360 Geldern - 1419 Paříž), nejvýznamnější malíř na burgundském a francouzském dvoře té doby, poslal do učení. Herman a Jan se v Paříži vyučili zlatnickému řemeslu. Když v roce 1399 jeli navštívit matku do Nijmegenu, byli v Bruselu vzhledem k probíhající válce zadrženi. Jejich matka však nebyla s to požadované výkupné 55 zlatých zaplatit. Proto na ně mezi sebou začali příslušníci místního zlatnického cechu pořádat sbírku. Peníze nakonec na žádost jejich strýce zaplatil burgundský vévoda Filip II. Smělý a oba bratři byli v roce 1400 propuštěni.", "section_level": 1}, {"title": "Práce na Bibli.", "content": "V roce 1402 najal vévoda Filip všechny tři bratry, aby pro něj iluminovali Bibli. Šlo zřejmě o takzvanou \"Bible Moralisée\", která je dnes uložena ve Francouzské národní knihovně v Paříži. Vévoda Filip II. Smělý zemřel v roce 1404 ještě před jejím dokončením.", "section_level": 2}, {"title": "\"Hodinky\" vévody z Berry.", "content": "Později téhož roku (1404) začali Paul, Herman a Jan pracovat pro vévodu z Berry, bratra zesnulého Filipa II. Jejich hlavním úkolem bylo iluminovat \"Knihu Hodinek\", pravidelných modliteb pro různé příležitosti. Knihu dokončili roku 1409. Dnes je uložena ve sbírkách Metropolitního muzea umění v New Yorku. Vévoda byl výstřední sběratel umění, především knih. Nejvíce si oblíbil Paula, kterého zahrnoval přízní a uznáním. Jeho hlavním dílem byly \"Přebohaté hodinky vévody z Berry (Très Riches Heures du Duc de Berry)\", jež jsou dnes uloženy v Musée Condé na zámku v Chantilly. Na knize spolupracoval se svými bratry Hermanem a Janem, avšak nikdy ji nedokončili. Velké miniatury měsíců \"Přebohatých hodinek\" provedené ve světlých barevných tónech temperovou technikou vyjadřují v štíhlých, protažených postavách s graciézními gesty, nádherných oděvech a v půvabných krajinných pozadích zjemnělou kulturu nejpřednějšího evropského dvora.", "section_level": 2}, {"title": "Úmrtí.", "content": "V první polovině roku 1416 vévoda i všichni tři bratři z Limburka, jimž nebylo ani 30 let, náhle z neznámých příčin zemřeli. Příčinou snad mohl být mor. \"Přebohaté hodinky\" tak zůstaly nedokončeny.", "section_level": 2}, {"title": "Další osudy \"Přebohatých hodinek\".", "content": "Ve 40. letech 15. století, v době, kdy knihu vlastnil neapolský král René I. z Anjou, pracoval na jejím dokončení neznámý umělec, snad Vlám Bartoloměj van Eyck. V roce 1485 ji pro savojského vévodu dokončil francouzský miniaturista Jean Colombe. Dílo bratří z Limburka nebylo veřejnosti přístupné, a tak upadlo až do 19. století v zapomnění. Ve své době se však stalo vzorem pro další generace malířů a jeho vliv daleko přesáhl hranice malby miniatur.", "section_level": 1}], "src_summary": "Bratři z Limburka ( \"Gebroeders van Limburg\") Herman, Jan a Paul (po 1386 Nijmegen – před únorem 1416 Bourges) byli známí nizozemští malíři miniatur z města Nijmegenu. Jejich miniatury představují nejvýznamnější malířské dílo západoevropského okruhu před vystoupením bratří van Eycků.", "tgt_summary": "The Limbourg brothers (; fl. 1385 – 1416) were famous Dutch miniature painters (Herman, Paul, and Johan) from the city of Nijmegen. They were active in the early 15th century in France and Burgundy, working in the style known as International Gothic. They created what is certainly the best-known late medieval illuminated manuscript, the \"Très Riches Heures du Duc de Berry\".", "id": 2298133}
{"src_title": "Cesta (kniha Cormaca McCarthyho)", "tgt_title": "The Road", "src_document": [{"title": "Obsah.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Hlavní postavy.", "content": "Otec – bezejmenný muž snažící se ochránit svého syna před fyzickými i duševními hrozbami proměněného světa Syn – bezelstný chlapec, „nositel ohně“, představující naději pro zbytek lidstva", "section_level": 2}, {"title": "Děj.", "content": "\"Cesta\" sleduje putování bezejmenného otce a syna na jejich pouti k moři napříč postapokalyptickou krajinou. Několik let po blíže neurčené globální katastrofě je civilizace i většina života na Zemi zničena. Krajina je nehostinná a bezútěšná: Slunce je zakryto všudypřítomným popílkem, kvůli kterému vyhynula veškerá vegetace a i hlavní hrdinové se před ním chrání rouškami. Zbytky lidskosti jsou vytlačovány bezohlednou krutostí a kanibalismem. S vědomím, že další zimu by na stejném místě nepřežili, vede muž svého syna skrze zničenou krajinu směrem k moři, udržující matnou naději, že se setkají s dalším „dobrými lidi“ Ještě před začátkem románu spáchá pod vlivem zoufalé a zřejmě beznadějné situace chlapcova matka (která otěhotněla ještě před katastrofou) sebevraždu. Každé ráno otec vykašlává krev a uvědomuje si, že umírá. Snaží se však svého syna ochránit před neustávající hrozbou napadení, podchlazení či vyhladovění, a také před synovou vlastní bezelstnou, avšak nebezpečnou touhou pomáhat každému poutníkovi, kterého potkají. Přechovává revolver se dvěma náboji – buď na ochranu nebo, kdyby to bylo potřeba, aby mohli spáchat sebevraždu. Tváří v tvář všem překážkám jsou jeden druhému celým světem. Otec si udržuje představu – a syn skutečně věří –, že v hloubi lidskosti zbyl etický rozměr. Neustále jeden druhého ujišťují, že oni jsou „dobří lidé“, kteří „nesou oheň“. Na své pouti se dvojice potýká s neustálým nedostatkem jídla, potulnými bandami kanibalů či nevýslovnými hrůzami jako dítě opečené na rožni či lidští zajatci udržovaní při životě, zatímco jsou jejich končetiny postupně zpracovávány na jídlo. Když na samém konci knihy dorazí po velkých útrapách na jih, aniž by se dočkali hledané spásy, otec podlehne své nemoci a umírá a syna zanechá opuštěného na ulici. Po třech dnech nalezne truchlícího kluka muž, který dvojici stopoval. Muž přijme chlapce do rodiny a zavede ho ke své ženě a dvěma dětem. Jedno z jeho dětí je děvče, a tak zůstává navzdory nepříznivým okolnostem naděje na budoucnost pro lidstvo. Krátký epilog hloubá nad přírodou a nekonečnem v měnícím se prostředí.", "section_level": 2}, {"title": "Historie vzniku.", "content": "Knihu vydalo nakladatelství Alfred A. Knopf patřící do nakladatelského domu Random House 26. září 2006. V rozhovoru s Oprah Winfreyovou McCarthy naznačil, že inspirací pro napsání \"Cesty\" se stala jeho návštěva El Pasa v Texasu, kde byl se svým malým synkem. Představoval si, jak by město mohlo vypadat v budoucnosti, představil si \"ohně na kopci\" a myslel na svého syna. Zapsal si několik prvotních poznámek, ale k nápadu se vrátil až po několika letech při návštěvě Irska. Kniha se mu poté psala rychle a nakonec ji dedikoval svému synkovi Johnu Francisi McCarthymu.", "section_level": 1}], "src_summary": "Cesta (anglicky: The Road, 2006) je desátý román amerického spisovatele a scenáristy Cormaca McCarthyho, obvykle řazený k žánru postapokalyptické sci-fi. V roce 2007 byl román oceněn Pulitzerovou cenou. Roku 2009 byla kniha zfilmována v režii Johna Hillcoata s Viggo Mortensenem v hlavní roli.", "tgt_summary": "The Road is a 2006 post-apocalyptic novel by American writer Cormac McCarthy. The book details the journey of a father and his young son over a period of several months, across a landscape blasted by an unspecified cataclysm that has destroyed most of civilization and, in the intervening years, almost all life on Earth. The novel was awarded the 2007 Pulitzer Prize for Fiction and the James Tait Black Memorial Prize for Fiction in 2006. The book was adapted to a film of the same name in 2009, directed by John Hillcoat.", "id": 354017}
{"src_title": "Bitva u Chlumce (1813)", "tgt_title": "Battle of Kulm", "src_document": [{"title": "Bitva.", "content": "Po porážce spojeneckých vojsk Rakouska, Pruska a Ruska Napoleonem v bitvě u Drážďan, se francouzskému císaři naskytla možnost průniku do Čech. Vyslal tedy velitele I. francouzského sboru generála D. R. Vandamma s více jak 30 000 muži s cílem pronásledovat spojeneckou, tzv. Českou armádu, obsadit Teplice a tím přerušit hlavní komunikaci mezi Drážďany a Prahou.", "section_level": 1}, {"title": "29. srpna 1813.", "content": "V noci z 28. na 29. srpna 1813 se bojovalo v Petrovicích, ráno 29. srpna zahřměla kanonáda v Nakléřově a u Zadní Telnice. Další ústup spojenců přes Chlumec a Přestanov by znamenal riziko ohrožení zbytku české armády, jejíž většina ustupovala přes Kyšperk. S touto armádou současně ustupovali i ruský car Alexander I. a pruský král Fridrich Vilém III. Jejich bezpečnost zajišťoval spojenecký generál Osterman-Tolstoj. Ten jednotkám nařídil zaujmout pozici napříč teplickou silnicí, zhruba na čáře Unčín, Přestanov, Chabařovice s předsunutým postavením u Stradova. Protože se obával odtržení svého levého křídla, nařídil toto postavení hájit 1. gardové divizi generálporučíka Alexeje Petroviče Jermolova. Pro pravé křídlo se nedostávalo pěchoty ani dělostřelectva, a proto bylo vesměs tvořeno jezdectvem. První střety nastaly kolem desáté hodiny u chlumeckého hřbitova, kdy po prudkých srážkách Francouzi postupně obsadili celou obec a zejména strategický vrch Horka, na který pak umístili svůj hlavní stan. V pamětním zápise chlumecké kroniky se praví: „\"Každý honem utíkal, aby zachránil, co se ještě zachránit dalo. Ženy a děti, obtěžkány nejrůznějšími věcmi, a muži ženoucí dobytek prchali do hor, aby se skryli v blízkých lesích…\"” Zatím se už střetly přední francouzské voje se zadním vojem Rusů. Ti se zoufale bránili. Vandamme, jistý si svým vítězstvím, ani nečekal na soustředění všech svých sil, které postupně přicházely z hor, a vyslal generála Creuzera, aby obsadil nedaleké Ústí. Druhý útok zahájili Francouzi kolem jedné hodiny, směřoval na Stradov a postupně se jim během dne podařilo vytlačit spojence až na pomezí obcí Stradov a Přestanov. V prudkých bojích padlo mnoho mužů na obou stranách, byl mezi nimi i generál Rouse. Kolem 16. hodiny se pokusila část francouzského jezdectva obejít pravé křídlo spojenců, ale tento útok byl u Chabařovic odražen dobře mířenou palbou ruských baterií, a pomocí kyrysníků, kteří dorazili na bojiště teprve v průběhu bitvy. Zhruba v 17 hodin podnikli Francouzi ve dvou silných kolonách poslední útok na postavení protivníka. Ruské zálohy se ztenčily na pouhých několik set mužů. Ztráty toho dne činily zhruba 12 000 vojáků (cca po 6 000 na obou stranách). Sám generál Osterman-Tolstoj utrpěl těžké zranění, a proto se vedení dalších bojů ujal generál Barclay de Tolly. K večeru toho dne dorazily k Chlumci zbytky francouzského sboru, a tak se francouzský generál netajil optimismem a svým podřízeným důstojníkům sdělil, že ve čtvrtek 2. září, již budou společně obědvat v Praze. Počítal totiž s příchodem dalších posil v čele s Napoleonem. Napoleona však silně znepokojil postup spojeneckých vojsk v Braniborsku a Lužici a považoval přesun hlavních sil do Čech za riskantní. Ponechal tedy Vandammův sbor vlastnímu osudu. Během noci začala z Krušných hor vycházet česká armáda, která tak posílila oslabené sbory a mohla se zapojit do dalších bojů. Sám ruský car Alexander I. a pruský král Vilém I. poté sledovali další průběh bitvy z bezpečné vzdálenosti Doubravské hory u nedalekých Teplic. Rakouský císař František I. byl ještě opatrnější a zastavil se až v Lounech, kam mu zprávy o probíhající bitvě donášel posel.", "section_level": 2}, {"title": "30. srpna 1813.", "content": "Druhý den časně ráno se rozpoutaly prudké boje mezi obránci a útočníky. Zatímco pravé křídlo Francouzů vytlačilo Rusy ze Stradova a útočilo na Klöckerův mlýn, situace na levém křídle se již od začátku vyvíjela ve francouzský neprospěch. Údolí mezi Chabařovicemi a Českým Újezdem se zaplnilo ruským lehkým jezdectvem. Rakouská pěší divize generála Colloredo-Mansfelda sestoupila z výšin „Na Běhání“ a postupem přes Hrbovice se rychle zmocnila Střížovického vrchu. Aby zabránil obchvatu svého levého křídla, musel generál Vandamme oslabit střed svého postavení u Chlumce. Kolem poledne panoval na francouzské straně relativní klid. Vandamme stále ještě doufal v příchod Napoleonovy hlavní armády. Namísto ní se však v Nakléřovském průsmyku objevili Prusové pod velením generála Kleista. Francouzi se velmi rychle vzpamatovali z překvapení, které nebylo o nic menší než údiv samotných Prusů. Vandamme se rozhodl ponechat na místě veškeré vozatajstvo a dělostřelectvo, které mělo pozdržet postup Rusů a Rakušanů, a zbytek pěchoty a jezdectva provedl v prostoru mezi Chlumcem a Žandovem obrat čelem vzad, aby se probil liniemi pruských jednotek. Jejich postavení se táhlo napříč teplickou silnicí mezi Horním Varvažovem a úpatím Krušných hor u osady Ždírnice. Francouzskému jezdectvu se podařilo probít pruskými voji do hor, přičemž jim málem padl do zajetí sám generál Kleist. Takové štěstí však již neměl francouzský velitel Vandamme, který byl společně s dalšími čtyřmi generály zajat na Asmanově louce ve Ždírnickém údolí nad Žandovem. Obklíčená francouzská vojska poté propadla panice a dala se na neorganizovaný úprk. Během této bitvy byly zcela zničeny obce Chlumec, Stradov, Žandov, Přestanov, Roudné a Dolní Varvažov. Zemřelo na 9 300 spojenců, převážně Rusů, a 11 000 Francouzů, další tisíce vojáků pak byly zraněny.", "section_level": 2}, {"title": "Druhý pokus o vpád.", "content": "Napoleon se však nehodlal s porážkou smířit, a proto se již ve dnech 17. a 18. září toho roku znovu pokusil o průnik do Čech, opět přes Chlumec. Usídlil se v Nakléřově, odkud z místního kostela sv. Josefa pozoroval pokus svých sborů o proniknutí horským průsmykem. Ovšem díky odporu spojeneckých vojsk vedených generálem Karlem Schwarzenbergem, a kvůli rozbláceným horským cestám se mu nepodařilo sejít do údolí a rozvinout vojenské šiky. Proto vydal již 18. září 1813 rozkaz k ústupu. Tento den je tak i posledním, kdy noha slavného císaře spočinula na území Čech.", "section_level": 1}, {"title": "Památníky bitvy.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Pruský památník ve Varvažově.", "content": "Je nejstarším památníkem bitvy vůbec. Nachází se při silnici do Teplic. Pomník je završen Železným křížem. Přední stěna obelisku nese nápis \"Die geffalen Helden ehrt dankbar König und Vaterland. Sie ruhen in Frieden. Kulm am 30. August 1813\". (Padlým hrdinům věnuje vděčný král a vlast. Odpočívejte v pokoji. Chlumec 30. srpna 1813). Byl odhalen již 8. září 1817 za přítomnosti přední šlechty. O jeho významu pronesl slavnostní řeč kazatel Eyrlert. Rámec slavnosti doprovázela přítomnost účastníků bitvy, mezi kterými nechyběl generál Kleist, který provolal slávu vítězným panovníkům.", "section_level": 2}, {"title": "Pomník generála Colloredo-Mansfelda ve Varvažově.", "content": "Byl odhalen 17. září 1825 a věnován hrdinským činům rakouského generála Colloredo-Mansfelda. Na rozložité několikanásobně odstupňované základně obelisku spočívá pozlacená socha lva, nad ní reliéfní busta generála s válečnými vyznamenáními. Na vrcholu památníku se tyčí rakouský orel s vavřínovým věncem. Přípravy na výstavbu památníku byly zahájeny krátce po generálově smrti. Příprav se zhostil důstojnický sbor všech pluků v té době umístěných v Čechách v čele s podplukovníkem Querlondem a majorem Spinetem. Autorem ideového návrhu byl zřejmě podplukovník Querlond, autorem sochařské výzdoby je Václav Prachner, nejvýznamnější sochař vrcholného klasicismu v Čechách. Prvním strážcem obou Varvažovských památníků byl válečný vysloužilec Josef Beran. Za obydlí mu sloužil domek naproti rakouskému pomníku vedle historického hostince Stará pošta.", "section_level": 2}, {"title": "Ruský pomník v Přestanově.", "content": "Jeden z nejkrásnějších památníků se nachází za Přestanovem při silnici na Teplice. K položení základního kamene došlo 28. září 1835 u příležitosti setkání protinapoleonské koalice v Teplicích za přítomnosti ruského cara Mikuláše I., pruského krále Viléma III. a rakouského císaře Ferdinanda I.. U základny budoucího památníku stála čestná stráž šesti veteránů ruských gardových divizí. Vlevo od této základny se tyčil dřevěný model a naproti němu byl postaven pavilon pro slavnostní hosty. Ceremoniál započal po 9. hodině. Proslovy lemovaly vojenské jednotky sestávající z osmi pěších a dvou jízdních setnin. Dvorní rada a ředitel architektonické školy Petr Nobile jim předložil plány pomníku. Kancléř Klement Václav Metternich přečetl text zakládací listiny a po církevním obřadu je spolu s pamětnímu mincemi uložil do dutiny v základním kameni. Panovníci ji pak vlastnoručně opatřili krycí deskou, přičemž se jako první chopil zednického náčiní pruský král. V závěru slavnosti třikrát zazněly salvy pěšího vojska a dělostřelectva, jimž odpovídala děla na bývalém bojišti u pruského a rakouského pomníku ve Varvažově. Architektonickou část navrhl již zmíněný architekt Nobile, reliéfní plastiky vytvořil sochař Josef Max, který také zvolil jako předlohu pro sochu na vrcholu kopii helénské bohyně vítězství Niké, krátce předtím nalezené v italské Brescii. Na pomníku Niké svírá v levé ruce oválný štít s datem bitvy. Hranol středové části pomníku, vrcholící sochou Niké, nese na svých stěnách nápisové desky, vypovídající o okolnostech a poslání vzniku pomníku. Symboliku dotváří čtyři plastiky jdoucích lvů a římské přilby jako válečné trofeje, po obvodu jednotlivých stran pomníku.", "section_level": 2}, {"title": "Hromadný hrob 10 000 padlých v Přestanově.", "content": "Chlumecký hrabě Josef Westphalen nechal roku 1835 shromáždit ostatky padlých vojáků rozesetých po celém okolí a pietně je uložit do hromadného hrobu, právě v Přestanově. S ostatky 10 000 padlých jde tak o vůbec největší hromadný hrob na území Čech. Hrob se nachází uprostřed lesíka za ruským pomníkem. Skládá se z balvanů, na jejichž vrcholu se tyčí kamenný kříž. Dnešní pamětní deska hrobu nese nápis \"Zde leží 10 000 vojáků padlých při bitvě u Chlumce a Přestanova ve dnech 29. - 30. VIII 1813\".", "section_level": 2}, {"title": "Hromadný hrob v Chlumci.", "content": "Další hromadný hrob padlých vojáků se nachází na chlumeckém hřbitově při vstupu vedle kaple. Roku 2007 jej nechala obec opravit do dnešní podoby.", "section_level": 2}, {"title": "Hromadný hrob v Petrovicích.", "content": "Hrob 500 padlých vojáků se nachází poblíž Petrovic.", "section_level": 2}, {"title": "Jubilejní památník v Chlumci.", "content": "Největší, tzv. Jubilejní památník byl vybudován na náklady rakouské vlády, aby na věčné časy připomínal hrdinství spojeneckých vojsk za napoleonské bitvy roku 1813. Návrh zpracoval architekt Julius Schmiedel z Prahy. Na umělém náspu s přístupovým schodištěm se na mohutném odstupňovaném kamenném základu tyčí do výše 26 m vysoký nahoru se zužující válec se sochou lva od sochaře Adolfa Mayerla. Stavbu památníku realizoval stavitel Antonín Plass ze sousedních Chabařovic. Fresky kopule stropu slavností síně uvnitř památníku jsou pak dílem Karla Krattnera. Památník byl slavnostně otevřen 29. srpna 1913, za přítomnosti představitelů mnoha národů. Přítomní byli například Zahajovací projev přednesl dr. Weber z Prahy. Po slavnostním nástupu četné jednotky a vojenské hudby vyznamenal arcivévoda Karel členy 42. pěšího pluku hraběte Erbacha, který se v bitvě hrdinsky vyznamenal. Svou zdravici přednesl i chlumecký hrabě Otakar Klement Westphalen, coby předseda spolku pro vybudování památníku. Po slavnostní mši, celebrovanou panem biskupem Frindem následoval slavnostní pochod vyznamenané jednotky, baterie polního dělostřelectva a na 150 jednotek vojenských veteránů, který trval asi 3/4 hodiny. Koncem 2. sv. války byl památník poškozen stíhačkami Rudé armády, které si ze sochy lva na jeho vrcholu udělaly terč. Kvůli tomuto poškození začalo do tělesa sochy po čase zatékat a hrozilo její zřícení. Proto již roku 1973 byly místními dobrovolníky provedeny základní opravné práce. Celkové rekonstrukce se památník dočkal až roku 1993, kdy došlo k opravě tělesa a následně roku 1997 k opravě vnitřních fresek. Dnes je památník chloubou obce a hojně navštěvovanou památkou. Každoročně se u něj konají pietní akce k uctění padlých vojáků v bitvě 1813.", "section_level": 2}, {"title": "Pomník všem obětem na křižovatce u Stradova.", "content": "Jednoduchý zhruba 7 metrů vysoký památník všem obětem na místě nejtěžších bojů se nachází u Juchtové kaple na křižovatce Unčín - Přestanov - Stradov. Jedná se o zužující se hranol, na jehož vrcholu je šestihran (přesněji rhombicuboctahedron) s vepsaným datem bitvy. Po obvodu se naházejí pamětní desky. Byl postaven v roce 1912 z výtěžku sbírky obyvatel Přestanova. Je mylně označován jako francouzský, avšak francouzský pomník na bojišti nikdy nebyl postaven.", "section_level": 2}, {"title": "Pomník ve Stradově.", "content": "Jednoduchý pomníček se nachází na návsi pod kaplí, vedle hostince U Dostrašilů.", "section_level": 2}, {"title": "Pomník zajetí generála Vandamma v Žandově.", "content": "Tento pomník stojí na tzv. Asmanově louce ve ždírnickém údolí nad Žandovem. Přístupová cesta se nachází na samém konci obce u vodárničky mezi dvěma domy, cca 300m za viaduktem. Pomník je tvořen jednoduchým zužujícím se hranolem, na jehož vrcholu je umístěna dělová koule.", "section_level": 2}, {"title": "Pomník generála Kleista.", "content": "Posledním a zároveň nejmladším pomníkem je památník generála Kleista v Nakléřově. Nachází se po levé straně silnice vedoucí do Petrovic. Jednoduchý kamenný pomník z roku 1913 je tvořen zužujícím se kvádrem, po jehož obvodu je umístěna pamětní deska. Na protější straně pomníku je umístěn velký dřevěný kříž, který připomíná místo, kde stával kostel sv. Josefa, z něhož císař Napoleon sledoval druhý pokus o vpád do Čech ve dnech 17 - 18. září 1813. Kostel byl stržen komunistickým režimem roku 1972, kvůli plánované, avšak nerealizované, výstavbě svítící obří rudé hvězdy, která měla být vidět až z Ústí nad Labem.", "section_level": 2}], "src_summary": "Bitva u Chlumce se odehrála ve dnech 29. a 30. srpna 1813 u obcí Chlumec a Přestanov v severních Čechách. Spojené armády Rakouska, Pruska a Ruska v ní porazily armádu francouzského císaře Napoleona, které velel generál Vandamme.", "tgt_summary": "The Battle of Kulm was a battle near the town Kulm () and the village Přestanov in northern Bohemia. It was fought on 29–30 August 1813, during the War of the Sixth Coalition. 32,000 French troops under Dominique Vandamme attacked an army of about 50-60,000 Austrians, Russians and Prussians under Alexander Ostermann-Tolstoy, but were defeated with heavy losses on both sides.", "id": 1484765}
{"src_title": "Breitling Jet Team", "tgt_title": "Breitling Jet Team", "src_document": [{"title": "Historie.", "content": "Breitling Jet Team byl založen na začátku roku 2003 a původně létal na čtyřech Albatrosech. Později se počet navýšil na šest strojů, a to roku 2004. V roce 2008 přibyl i sedmý stroj. Dne 15. 9. 2012 došlo při přeletu mezi leteckými přehlídkami k technickým problémům na stroji č. 2, které následně vedly až ke zřícení letounu, pilot i jeho mechanik na palubě se úspěšně vystřelil z letounu, který se následně zřítil do pole u obce Valkenswaard v Nizozemsku. V posledním čtvrtletí roku 2012 byla tedy skupina opět pouze šestičlenná. Historie týmu však sahá mnohem hlouběji.", "section_level": 1}, {"title": "Patrouille Martini.", "content": "Vedoucí týmu, Jacques Bothelin, začal s leteckými představeními v roce 1980 s francouzským strojem Mudry CAP 10. Roku 1982 začal létat v tříčlenném týmu používajícím letadla SIAI-Marchetti SF260, který sponzorovala společnost Martini. Týmu se také přezdívalo \"Patrouille Martini\" (ve volném překladu \"Martini tým\"). Ve stejném roce založil Jacque Bothelin Apache Aviation pro piloty věnující se akrobacii na plný úvazek. Patrouille Martini létal celých 5 let na SF260, než přešli na švýcarské stroje Pilatus PC-7 roku 1988.", "section_level": 2}, {"title": "Patrouille Ecco.", "content": "V roce 1990 začaly platit ve Francii regulace ohledně propagování alkoholu, což pro firmu Martini znamenalo stažení své reklamní účasti v tomto leteckém týmu. Tuto tak v rámci sponzorování nahradila společnost Ecco, agentura pro zástup zaměstnanců, což znamenalo změnu názvu roku 1991 na \"Patrouille Ecco\". V této době přibyly do týmu 4 nové stroje PC-7.", "section_level": 2}, {"title": "Patrouille Adecco.", "content": "Roku 1997 se společnost Ecco sloučila se švýcarskou firmou Adia, z čehož vzešla nová značka Adecco. Toto také znamenalo změnu názvu týmu na \"Patrouille Adecco\" a zavedení tehdy typických barev: červené a bílé. V roce 1998 utrpěl tým stažením sponzorství firmou Adecco, načež 2 členové, Jacques Bothelin a Philippe Laloix létali v letech 1999-2001 na dvou PC-7 pod názvem \"Les Apaches\".", "section_level": 2}, {"title": "Khalifa Jet Team.", "content": "Na konci roku 2001 nabídla organizaci Apache Aviation sponzorství alžírská společnost Khalifa. Výsledkem byl prodej všech strojů Pilatus PC-7 a nákup nových L-39 Albatros. Nově se tým jmenoval \"Khalifa Jet Team\" a začal pod tímto názvem létat v květnu 2002. Během tohoto roku předvedl více než 43 představení v 6 evropských zemích.", "section_level": 2}, {"title": "Breitling.", "content": "Nehledě na úspěchy leteckého týmu stáhla společnost Khalifa své sponzorství už v roce 2003 z obav o budoucnost týmu. Do této oblasti tak zasáhla firma Breitling, která se rozhodla zde investovat, a došlo tak k rozšíření letky na celkem 7 strojů L-39 Albatros. Typickými barvami se stala kombinace modré a žluté, kterou v roce 2011 vystřídala černá a žlutá.", "section_level": 2}, {"title": "Členové týmu.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Jacques Bothelin (Speedy).", "content": "Ačkoliv původně nebyl stíhacím pilotem, létá v týmu na pozici leadera. Kromě tohoto se stará o celkový management skupiny a udržování vztahů se sponzorem, společností Breitling. Ve volném čase praktikuje golf, lyžování a cestování.", "section_level": 2}, {"title": "Bernard Charbonnel (Charbo).", "content": "K létání ho dovedlo mládí poblíž dijonské letecké základny. Od 15 let létal v tamním aeroklubu, dokud se v roce 1979 nepřidal na příštích 19 let k armádnímu letectvu. Létal na strojích Mirage 2000N, Alpha Jet, Mystère 20 a dalších. Do týmu se dostal v roce 2000. Létá napravo od leadera.", "section_level": 2}, {"title": "Philippe Laloix (Shériff).", "content": "Od svých 17 let působil v armádním letectvu na strojích Mirage, až do roku 1992, kdy se přidal k akrobatické letce Patrouille de France. Od roku 1998 pak působí v týmu Jacquesa Bothelina. Létá na pozici vpravo, případně jako sólo. Mezi jeho další povinnost spadá i provozní záležitosti a výuka.", "section_level": 2}, {"title": "François Ponsot (Ponpon).", "content": "Létal 19 let v armádním letectvu postupně na strojích Mirage F1C, Alpha Jet a Mirage 2000C. Poté se věnoval restaurování starých strojů a jejich zalétávání, než mu Jacques Bothelin nabídl účast v akrobatické letce. Létá na levém křídle.", "section_level": 2}, {"title": "Patrick Marchand (Gaston).", "content": "Pilotem je již od svých 15 let, k tomu celkem 21 let v armádě na strojích Mirage F1C, Alpha Jet a dalších. Létá na pozici vlevo.", "section_level": 2}, {"title": "Christophe Deketelaere (Douky).", "content": "Stíhacím pilotem byl celkem 14 let, až do roku 2002, kdy se připojil k týmu. Létá na pozici za leaderem.", "section_level": 2}], "src_summary": "Breitling Jet Team je civilní akrobatický tým založený v Dijonu ve Francii. Létá na šesti Albatrosech v barvách sponzora Breitling. Jedná se o první a jediný civilní tým létající na proudových letadlech. Momentální složení týmu je následující: Jacques Bothelin (team founder and leader), Bernard Charbonnel, Christophe Deketelaere, Philippe Laloix, Patrick Marchand, François Ponsont and Olivier Boulay. Přehlídky Breitling Jet Teamu trvají obvykle 18-20 minut a zahrnují let v těsné formaci, vzájemné lety proti sobě, sólo představení a synchronizované manévry. Vystoupení jsou konána po celé Evropě a Blízkém Východě.", "tgt_summary": "The Breitling Jet Team is the largest civilian aerobatic display team in Europe. Based in Dijon, France, it flies seven Aero L-39 Albatros jets. The team flies a display lasting 18–20 minutes that includes formation flying, opposition passes, solo routines, and synchronized maneuvers. The team performs across Europe and the Middle East, with multiple engagements per year, including international airshows and Breitling corporate events.", "id": 2002695}
{"src_title": "Exploit", "tgt_title": "Exploit (computer security)", "src_document": [{"title": "Rozdělení.", "content": "Existuje mnoho dělení exploitů. Nejznámější je rozdělení podle způsobu komunikace se zranitelným software (serverem). „Vzdálený exploit“ (), kdy se využívá počítačová síť, takže není potřeba přímý přístup k cílovému systému a „místní exploit“, kdy je nutný přímý přístup k systému a většinou je jeho účelem získat oprávnění, která jsou vyšší, než byla uživateli přidělena správcem počítače. Útok na klientskou aplikaci je možný také. Většinou se používá modifikovaný server v kombinaci s útokem pomocí sociálního inženýrství. Další rozdělení může být podle činnosti se zranitelným systémem: unauthorized data access, arbitrary code execution, denial of service. Většina exploitů slouží k získání přímo administrátorských práv (uživatel root, administrator), ale existují i takové, kterými útočník nejprve získá nižší práva a použitím dalších exploitů se propracuje až k právům administrátorským. Klasický exploit využívá pouze konkrétní bezpečnostní chybu v konkrétním systému. Většinou, když je bezpečnostní chyba zveřejněna, autor software vydá opravu (patch, aktualizaci), která zranitelné místo opraví a poté se exploit stane zastaralým a nepoužitelným. To je důvod proč crackeři exploity nezveřejňují.", "section_level": 1}, {"title": "Shrnutí.", "content": "Exploity jsou většinou kategorizovány a pojmenovávány podle těchto kritérií:", "section_level": 2}, {"title": "Pivoting.", "content": "Pivoting je metoda, kdy se systém, který se útočníkovi úspěšně povedlo napadnout, použije k napadení dalších systémů ve společné síti. Tímto způsobem se obejdou nastavení firewallů, kdy k nějakému počítači má přístup pouze počítač ze společné sítě. Například útočník získá kontrolu nad webovým serverem firemní sítě a použije ho k napadení jiných počítačů v té samé firemní síti. Pivoting je také znám pod pojmem island hoping. Pivoting se dále dá rozlišovat na:", "section_level": 1}], "src_summary": "Exploit je v informatice speciální program, data nebo sekvence příkazů, které využívají programátorskou chybu, která způsobí původně nezamýšlenou činnost software a umožňuje tak získat nějaký prospěch. Obvykle se jedná o ovládnutí počítače nebo nežádoucí instalaci software, která dále provádí činnost, o které uživatel počítače neví (např. nějaký druh malware). Běžně používanou ochranou je včasná instalace aktualizací, které vydá tvůrce chybného software.", "tgt_summary": "An exploit (from the English verb \"to exploit\", meaning \"to use something to one’s own advantage\") is a piece of software, a chunk of data, or a sequence of commands that takes advantage of a bug or vulnerability to cause unintended or unanticipated behavior to occur on computer software, hardware, or something electronic (usually computerized). Such behavior frequently includes things like gaining control of a computer system, allowing privilege escalation, or a denial-of-service (DoS or related DDoS) attack.", "id": 1437157}
{"src_title": "Elena Černohorská", "tgt_title": "Elena of Montenegro", "src_document": [{"title": "Dětství.", "content": "Elena se narodila 8. ledna 1873 v Cetinje, hlavním městě tehdejšího Černohorského knížectví. Byla velmi vysoká, v dospělosti dosáhla více než 180 cm. Byla doma velmi dobře vzdělávána, kromě rodné černohorštiny se také učila francouzskou konverzaci, dále také poezii a politiku. Vzdělávací požadavky jejího otce byly velmi pevné. Elena dospívala ve velice plachou a uzavřenou dívku, zároveň byla také velmi tvrdohlavá a těžce se rozhodovala. Byla velice spjata s tradicemi dynastie Petrovićů-Njegošů a také s tradicemi své rodné země. Měla citlivou, živou a zvědavou duši. Milovala přírodu – její nejoblíbenější květinou byl brambořík (tuto vlastnost zdědila po své matce, stejně jako mnoho dalších). V patnácti letech odjela na školu \"Smol'nyj\" v Petrohradě, kde se seznámila se členy ruské carské rodiny, díky které se dostala do prestižního literárního nakladatelství \"Nedelja\".", "section_level": 1}, {"title": "Setkání s Viktorem Emanuelem.", "content": "Mezitím se v Itálii královna Markéta Savojská bála o život svého syna, dědice trůnu Viktora Emanuala. Jelikož v Savojské dynastii byla opakovaně uzavírána manželství mezi členy rodiny, vznikaly u nově narozených potomků různá genetická onemocnění a vady, např. hemofilie. Nebylo tedy žádoucí, aby Viktor Emanuel, jehož rodiče byli bratranec a sestřenice, zplodil potomka s nějakou blízkou příbuznou. Díky manželství se zcela nepříbuznou Elenou neměli ani dědic trůnu Umberto II., ani žádné další dítě podobnou vzrůstovou ani zdravotní chorobu, jako Viktor Emanuel. Elena se se svým budoucím manželem seznámila a zamilovala se do něj v Rusku. Viktor požádal o Eleninu ruku jejího otce Nikolu.. Aby mohlo být manželství uzavřeno, musela Elena přestoupit z pravoslavného náboženství ke katolictví.", "section_level": 1}, {"title": "Manželství a děti.", "content": "Svatba Eleny a Viktora Emanuela se konala 24. října 1896. Slavnostní ceremoniál pro veřejnost se konal v Kvirinálském paláci, samotný náboženský obřad proběhl v bazilice svaté Marie v Římě. Elenina matka královna Milena se obřadu nemohla zúčastnit, protože byla pravoslavného vyznání. Eleniny šaty byly protkány stříbrnými nitěmi, které představovaly tisíce sedmikrásek. Vážení svatební hosté byli převáženi v šesti kočárech, manželé v kočáru se šestispřežím. Po porážce Italů v bitvě u Adwy nepřišlo na svatbu mnoho významných hostů a svatba celkově nebyla bohatá. Bylo plánováno začít vydávat zvláštní známky a pohlednice s motivy svatby Eleny a Viktora; k vydávání však nikdy nedošlo. Elena se však jako druhá italská královna začala objevovat na poštovních známkách. Líbánky novomanželé strávili na ostrově Montecristo. Elena byla svému manželovi velmi oddána. Byla velmi klidná, vstřícná a příjemná, zůstávala však vždy mimo politické otázky a záležitosti a plně se věnovala charitativní činnosti a humanitní a mezinárodní pomoci, čímž si u lidu získala velkou popularitu. Speciálně se věnovala studiu jazyků, pro svého manžela překládala knihy z ruštiny, srbštiny a moderní řečtiny a ráda odebírala zahraniční noviny. Z manželství Eleny a Viktora Emanuela se narodilo celkem pět dětí:", "section_level": 1}, {"title": "Italská královna.", "content": "Dne 11. srpna 1900, po atentátu na svého otce, byl Viktor Emanuel korunován králem italským a albánským a také císařem habešským (etiopským). Elena byla korunována spolu se svým manželem a získala následující tituly: Jako italská královna byla známá spíše pod jménem \"Helen Savojská\".", "section_level": 1}, {"title": "Královnina dobročinnost.", "content": "Dne 28. prosince 1908 bylo italské přímořské město Messina zasaženo těžkými zemětřeseními a katastrofální vlnou tsunami. Elena se okamžitě začala plně věnovat pomoci (jak je také uvedeno v dobových fotografiích) a zvýšila tím svou popularitu a oblíbenost u italského lidu. Během druhé světové války pracovala Elena jako zdravotní sestra na plný úvazek a jako královna matka darovala nemocnicím značné finanční prostředky ze státní pokladny. Elena měla důležité postavení v rámci italského Červeného kříže a v letech 1911–1921 byla inspektorkou dobrovolných zdravotních sester. Začala studovat medicínu a získala čestný titul a také další finance pro chudé matky, bývalé vojáky, osoby nakažené tuberkulózou atd. Papež Pius XI. udělil Eleně 15. dubna 1937 zvláštní vyznamenání zlaté růže, což bylo v tehdejší době nejvyšším možným oceněním pro ženu. Pozdější papež Pius XII. poslal po smrti královny Eleny vyjádření soustrasti Umbertovi II., ve kterém jeho matku nazval jako \"Signora della carità benefica\". V průběhu let Elena velmi podporovala školení a rekvalifikaci lékařů a zdravotnických pracovníků, zajímala se o výzkum proti dětské obrně, Parkinsonově chorobě a zejména proti rakovině.", "section_level": 2}, {"title": "Druhá světová válka.", "content": "V roce 1939, tři měsíce po německé invazi do Polska a vyhlášení války Třetí říši Velkou Británií a Francií napsala Elena dopisy hlavám stále neutrálních států (Belgie, Bulharsko, Dánsko, Jugoslávie, Lucembursko a Nizozemsko), aby se zabránilo evropské a celosvětové katastrofě v důsledku druhé světové války. V roce 1941 pověřil Viktor Emanuel (ovlivněn Elenou) Benita Mussoliniho vytvořením druhého Černohorského království (které bylo ovšem pod Italskou správou a nemělo krále). Elena, která si tento vznik nezávislé černohorské monarchie velmi přála, také dostala z německého vězení svého synovce Michaela (který odmítl nastoupit na trůn jako loutkový král) a jeho ženu Geneviève. V červenci 1943 nechal Viktor Emanuel III. zatknout Benita Mussoliniho v Římě a 9. září se přesunul spolu s Elenou a některými členy královské rodiny do města Brindisi. 23. září byla Elenina a Viktorova dcera, princezna Mafalda, zatčena nacisty a odvezena do koncentračního tábora Buchenwald, kde v roce 1944 zemřela na následky zranění po spojeneckém bombardování. Po válce, dne 9. května 1946, Viktor Emanuel v Neapoli abdikoval ve prospěch svého syna Umberta II., získal titul hrabě z Pollenzo, a společně s Elenou odešli do exilu.", "section_level": 2}, {"title": "Exil.", "content": "Po abdikaci odešel královský pár do Villa Jela v Alexandrii, kde se Eleně a Viktorovi dostalo vřelého přivítání od egyptského krále Farúka I. Během životu v exilu pár oslavil své padesáté výročí svatby. Pár zůstal v Alexandrii až do Viktorovy smrti, k níž došlo 28. prosince 1947. Elena se později přestěhovala do města Montpellier (do hotelu Métropole) ve Francii, kde po složité operaci na klinice \"Saint Com\" 28. listopadu 1952 ve věku 79 let zemřela na rakovinu. Byla pohřbena na hřbitově Saint-Lazare v Montpellieru ve společně zbudované hrobce (jak si sama přála). Většina obyvatel města se podílela na přípravách pohřbu a zúčastnila se jej. Společně s hrobkou byl vztyčen také královnin památník.", "section_level": 1}, {"title": "Vzpomínky na královnu.", "content": "Členové dynastie Savojských se vždy pozitivně vryli do historie a pamětí veřejnosti. Zato byli vždy oceňování, a to i po vyhlášení republiky. Pro Eleninu značnou pomoc nemocným a její velkou lásku k lidu nechalo italské ministerstvo dopravy ku příležitosti 50. výročí královniny smrti vydat speciální poštovní známky, na kterých je vyobrazena královna v boji proti rakovině. V roce 1960 byl v Messině vztyčen monument z bílého mramoru z Carrary pro vzpomínku obětem strašlivého zemětřesení v roce 1908, kterému dominuje královna Elena v úboru zdravotní sestry. Monument nese název \"Královna našich dětství\" a navrhoval jej architekt a sochař Antonio Berti. Postava Eleny také inspirovala mnoho spisovatelů, jako Antonio Fogazzaro, Luigi Capuana, Bersezio), ale dokonce básníky jako Giovanni Pascoli. Giacomo Puccini věnoval královně píseň ve své opeře Madama Butterfly. V roce 1909 byla po královně pojmenováno porodní oddělení v nemocnici v Miláně. Nyní nese název \"Klinika královny Helen\". Ta je v rámci Gynekologicko-porodního a pediatrického ústavu. 12. července 1941 vyhlásil v Cetinje Sekula Drljević nezávislost Černé Hory a vznik druhého Černohorského království. Elena se vyhlášení nezávislosti nemohla zúčastnit, ale Drljević ji ve svém proslovu nazval \"„víla své země, legendární princezna, která s důrazem dbala na štěstí a svobodu svého národa – svých drahých Černohorců“\". V roce 2001 (50 let po své smrti) byla Elena biskupem z Montpellieru prohlášena svatou jako \"svatá Elena Černohorská\". Eleně je věnován italský alkoholický nápoj Amaro Montenegro, na jehož receptuře se Elena podílela.", "section_level": 1}], "src_summary": "Elena Petrović-Njegoš Černohorská (8. ledna 1873, Cetinje – 28. listopadu 1952; černohorsky: \"Јелена Петровић-Његош Црногорскa\") byla rodem černohorskou princeznou a sňatkem etiopskou císařovnou a albánskou a italskou královnou. Narodila se jako šestý potomek černohorského knížete a později krále Nikoly I. Petroviće-Njegoše a jeho ženy královny Mileny Vukotić. Byla členkou černohorské královské rodiny a dynastie Petrovićů-Njegošů.", "tgt_summary": "Princess Elena of Montenegro, or more commonly known as Queen Elena of Italy (; 8 January 1873 – 28 November 1952) was the daughter of King Nicholas I of Montenegro and his wife, Milena Vukotić. As wife of Victor Emmanuel III of Italy, she was Queen of Italy from 1900 until 1946, Empress consort of Ethiopia from 1936 until 1941 and Queen consort of the Albanians from 1939 until 1943.", "id": 303450}
{"src_title": "Thomas Maclear", "tgt_title": "Thomas Maclear", "src_document": [{"title": "Životopis.", "content": "Narodil se jako nejstarší syn Jamese Macleara, V roce 1808 byl poslán do Anglie, aby získal doktorské vzdělání. Poté co úspěšně složil zkoušky, byl v roce 1815 přijat do Royal College of Surgeons of England. Později pracoval jako domácí ošetřovatel v Bedford Infirmary. V roce 1825 se oženil s Mary Pearse, dcerou úředníka v Bedfordu Theeda Pearse. Dr. Maclear se zajímal o astronomii a stal se členem Královské astronomické společnosti. V roce 1833, když se uvolnilo místo královského astronoma na mysu Dobré naděje, získal toto místo a odcestoval s celou svou velkou rodinou (manželka a pět dcer) do jižní Afriky. Když zde v letech 1833 – 1838 konal pozorování jižní oblohy John Herschel, spolupracoval s ním na jejím mapování. Rodiny Thomase Macleara a Johna Herschela se velmi spřátelily, manželky spojilo neobvyklé zaměstnání jejich mužů a starosti o své velké rodiny (Thomas Maclear měl 5 dcer, John Herschel měl době pobytu na mysu Dobré naděje 6 dětí). V letech 1841 a 1848 byl Maclear zaměstnán geodetickým průzkumem za účelem přepočtu rozměrů Země, které určil v roce 1750 Abbe Nicolas Louis de Lacaille. Měření abbého bylo zatíženo chybou, která vznikla tím, že se zde nachází pohoří. Za tuto práci byl v roce 1859 při návštěvě Anglie povýšen do rytířského stavu. Seznámil se také s Davidem Livingstonem a stali se dobrými přáteli. Kromě astronomického pozorování, nashromáždil Thomas Maclear během svého pobytu v jižní Africe mnoho meteorologických dat, údajů o zemském magnetismu a o přílivu a odlivu. V roce 1863, dva roky po smrti manželky, odešel Thomas Maclear na odpočinek, ale v astronomickém pozorování pokračoval až do roku 1870. O šest let později ztratil zrak a zemřel v roce 1879 v Kapském Městě. Je pohřben na pozemku Královské hvězdárny, vedle své manželky. Jeho syn, John Fiot Lee Pearse Maclear, se stal námořním kapitánem, který byl ke konci života jmenován admirálem. Oženil se s jednou z dcer Johna Herschela jménem Julia Mary Herschel.", "section_level": 1}], "src_summary": "Sir Thomas Maclear (17. března 1794 Newtownstewart, Irsko – 17. července 1879 Kapské Město, Jižní Afrika) byl irský astronom. Svá pozorování prováděl jako královský astronom na mysu Dobré naděje v jižní Africe. Je po něm pojmenován kráter Maclear na přivrácené straně Měsíce.", "tgt_summary": "Sir Thomas Maclear (17 March 1794 – 14 July 1879) was an Irish-born South African astronomer who became Her Majesty's astronomer at the Cape of Good Hope.", "id": 2404949}
{"src_title": "Ložnice", "tgt_title": "Bedroom", "src_document": [{"title": "Historie.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "První ložnice.", "content": "První ložnicí můžeme datovat do doby pravěkého člověka. Jeho ložnicí byla jeskyně a postelí kus kamene či dřeva, jako matraci používal suchou trávu nebo kožešinu. Kožešiny a koberce se na různých místech světa používají i ve 21. století k vytvoření měkčího lůžka. Hlavním prvkem ložnice je postel a tu jako první popisu v eposu Odyssea Homér. Zde popisuje postel jako ozdobený čtyřnohý rám. Rošt nahrazují kožené pásky z býčí kůže. Matraci nahrazují kůže a koberce. A konečně peřina byla nahrazena kusem tkaniny.", "section_level": 2}, {"title": "Starověk.", "content": "Starověcí Egypťané považovali lůžko za hlavní kus nábytku a nepostradatelné pro místnost, kterou lze považovat za předchůdce ložnice. Postel tvořil dřevěný rám, kožený výplet s lehkým prohnutím a na jedné straně lehce vyvýšená. Ve starověkém Řecku používali v ložnici postele na zdobených nohách vybavené opěrkou hlavy s ovčí vlny nebo přírodních trav. Římané používali matrace naplněné rákosem, senem, vlnou či peřím hus a labutí. Celé ložnice včetně postelí byly honosně zařizovány. Ve starém Egyptě byly významným typem nábytku lůžka, která byla vzorem ostatním národům, které ještě uléhaly na zem. Lůžka měla rámovou konstrukci a byla vypletena nebo potažena kůží. V podélném směru nebyla rovná, ale mírně prohnutá, na druhé straně od ozdobného čela mírně vyvýšená – snad první poznatky zdravého ležení. Hlava byla podkládána samostatnými polštáři. Řekové měli dřevěné postele na zdobených nohách s opěrkou na hlavu a matrací z vlny nebo přírodních trav. Postele Římanů byly konstruovány podobně, často byly velmi luxusně vybavené. Na popruzích byla matrace naplněná rákosem, senem, vlnou, peřím hus nebo labutí. V roce 79 n. l. v Římě i obyčejný lid spal na matracích.", "section_level": 2}, {"title": "Středověk.", "content": "V období křižáckých výprav ve 12. a 13. století Arabové běžně využívali matrace. Jednalo se o matrace v podobě pytle naplněného slámou, senem nebo rákosem. Většinou spali na zemi a matrace měli ochránit před chladem a vlhkostí. Pouze výše postavení měli matrace v podobě dnešních polštářů. V některých částech preferovaly lůžka v podobě zavěšených kusů látek. Jednoduchá matrace nacpaná slámou nebo senem se nazývala slamník. Ten provázel středoevropany dlouhé staletí, zejména díky praktičnosti a na tu dobu dobrým hygienickým vlastnostem. Ve slamníku se každý rok měnila sláma a matrace byla nesena dřevěnou konstrukcí v podobě prken. Jednalo se o primitivní předchůdce roštu. Postel je nejstarší kus zařizovacího nábytku. Pro malé děti byla určena kolébka, větší děti spaly na zemi na kožešině a slámě nebo na peci.", "section_level": 2}, {"title": "19. a 20 století.", "content": "Až 19. století přineslo ohýbání dřeva, tuto techniku objevil Michael Thonet. Nábytek, zařízení ložnice a zejména postele se začaly vyrábět v různých tvarech a používaly se různorodé ozdoby. Ložnice tak mohly kopírovat střídající se umělecké trendy. Lůžka chudých lidí si dlouhá léta uchovávala jednoduchý tvar. Takto vyrobený nábytek byl velice cenný a často se dědil po generace. Postel často představovala největší dar novomanželům. Už v této době se postele od dnešních tvarově téměř nelišily. Rozdíl byl pouze v délce. Dokonce disponovaly úložným prostorem. Ve 20. století je hlavním kritériem při výrobě nábytku na spaní optimální skladba lehací plochy a aplikace nových poznatků o fyziologii spánku. Pružná drátěná vložka používána počátkem 20. století kombinována žíněnými matracemi je střídána ocelovými stáčenými pery. Dále s objevováním nových materiálů jsou matrace vyráběny s polyuretanových materiálů. Významnou změnou jsou i pružné lamelové rošty s prodyšnými i dvoustrannými matracemi.", "section_level": 2}], "src_summary": "Ložnice je místnost, ve které obyvatelé domu nebo bytu spí, nebo přes den odpočívají. Je to intimní prostor, který není obvykle určen pro návštěvy. Z uvedeného důvodu je ložnice vybavena alespoň jednou postelí, často se jedná o dvojlůžko. V malých bytech může být ložnice kombinovaná s jiným pokojem. Také dětský pokoj je obvykle kombinace ložnice a privátního prostoru určeného pro denní pobyt dětí. Ložnice je vedle postele obvykle vybavena dalším nábytkem. Často je to noční stolek, který slouží k odkládání drobných potřebností a na kterém stojí noční lampa a budík, dále šatní skříň nebo komoda. Na podlaze bývá často koberec, parkety, plovoucí podlaha nebo jiný povrch, který je příjemný při chůzi bosou nohou.", "tgt_summary": "A bedroom is a room of a house, mansion, castle, palace, hotel, dormitory, apartment, condominium, duplex or townhouse where people sleep. A typical western bedroom contains as bedroom furniture one or two beds (ranging from a crib for an infant, a single or twin bed for a toddler, child, teenager, or single adult to bigger sizes like a full, double, queen, king or California king (eastern or waterbed size for a couple)), a clothes closet, and bedside table and dressing table, both of which usually contain drawers. Except in bungalows, ranch style homes, or one-storey motels, bedrooms are usually on one of the floors of a dwelling that is above ground level.", "id": 734}
{"src_title": "Latnatec", "tgt_title": "Ceanothus", "src_document": [{"title": "Popis.", "content": "Latnatce jsou opadavé nebo stálezelené keře nebo výjimečně i nízké stromy. Listy jsou jednoduché, řapíkaté, většinou střídavé, tenké nebo kožovité. Čepel listů je celokrajná nebo pilovitá, od báze obvykle trojžilná. Květy jsou malé, pětičetné, uspořádané ve vrcholových nebo úžlabních latách složených z okolíčků či v chocholících. Kalich je pětičetný, s válcovitou až polokulovitou kališní trubkou a 5 cípy. Kalich je zbarvený podobně jako koruna. Koruna je pětičetná, bílá, růžová nebo modrá, delší než kalich. Korunní lístky jsou volné, mají kapucovitý tvar a vyrůstají zpod květního terče. Tyčinek je 5, mají tenké nitky a vyčnívají z květu. Semeník je trojlaločný, spočívá na květním terči a je s ním srostlý. Čnělka je krátká. Plody jsou zpočátku dužnaté, později vysychají a podélně se rozpadají na 3 plůdky (oříšky).", "section_level": 1}, {"title": "Rozšíření.", "content": "Rod zahrnuje asi 55 druhů vyskytujících se pouze v Severní Americe zejména v teplejších oblastech USA a v Mexiku. Do jižní Kanady zasahují 4 druhy: \"C. herbaceus\", \"C. americanus\", \"C. sanguineus\" a \"C. velutinus\". Ve Střední Americe se vyskytuje jediný druh, \"Ceanothus coeruleus\". Zasahuje až do Guatemaly, kde roste v horách v nadmořských výškách až 4000 metrů. Centrum druhového bohatství je v Kalifornii, kde latnatce tvoří významnou složku místní vegetace. Latnatce se nejčastěji vyskytují v suchých lesích, dubových lesích a v keřové vegetaci známé jako chaparral. Rostou na různých typech půd, většinou v oblastech se suchými horkými léty a vlhkými zimami.", "section_level": 1}, {"title": "Ekologické interakce.", "content": "Některé druhy latnatce mají na kořenech hlízky se symbiotickými bakteriemi rodu \"Frankia\", vázajícími vzdušný dusík.", "section_level": 1}, {"title": "Význam.", "content": "Latnatce jsou využívány jako okrasné keře, vhodné pro teplejší polohy chráněné před mrazem. Jsou cenné zejména letním a podzimním kvetením, kvetou od května nebo června do září až října. V České republice jsou pěstovány poměrně zřídka, uváděny jsou celkem 4 druhy a několik kříženců. Nejkrásnější, bohatě kvetoucí modrokvěté druhy a kultivary jsou vesměs dosti teplomilné a pro naše podmínky až na výjimky málo vhodné. Z pěstovatelných druhů má velké laty nápadně modrých květů např. kultivar latnatce kříženého \"Ceanothus\" x \"delilianus\" 'Gloire de Versailles'. Ve veřejných expozicích českých botanických zahrad nejsou latnatce příliš zastoupeny. \"Ceanothus pallidus\" 'Marie Simon' je uváděn z Dendrologické zahrady v Průhonicích, \"C.\" x \"delilianus\" 'Topaze' z Pražské botanické zahrady v Tróji.", "section_level": 1}, {"title": "Pěstování a množení.", "content": "Latnatce nejvíce prospívají na slunném stanovišti, v polostínu již hůře kvetou. Vyhovují jim lehčí, humózní a spíše sušší půdy s obsahem vápníku. V podmínkách České republiky často omrzají až k zemi, později však od země obrazí a kvetou na jednoletých výhonech. Na zimu je vhodná přikrývka kořenů a na jaře seříznutí, aby bohatě obrazily. Množí se pomocí mladých jarních řízků nebo roubováním na podnož latnatce amerického. Botanické druhy lze množit i semeny, která je třeba ihned po sklizni stratifikovat. Dalšími způsoby množení jsou hřížení v červnu a kopčení.", "section_level": 1}], "src_summary": "Latnatec (\"Ceanothus\") je rod rostlin patřící do čeledi řešetlákovité (\"Rhamnaceae\"). Starší český název, který se příliš neujal, je zpododěr. Latnatce jsou opadavé nebo stálezelené keře a stromy s jednoduchými listy a nevelkými květy v bohatých květenstvích. Vyskytují se v počtu asi 55 druhů výhradně v Severní a Střední Americe. Některé druhy jsou pěstovány jako okrasné dřeviny.", "tgt_summary": "Ceanothus is a genus of about 50–60 species of nitrogen-fixing shrubs and small trees in the buckthorn family (Rhamnaceae). Common names for members of this genus are buckbrush, California lilac, soap bush, or just ceanothus. \"\"Ceonothus\"\" comes from a Greek word meaning \"spiny plant\", (\"keanōthos\"), which was applied by Theophrastus (371–287 BC) to an Old World plant believed to be \"Cirsium arvense\". The genus is native to North America with the highest diversity on the western coast. Some species (e.g., \"C. americanus\") are restricted to the eastern United States and southeast Canada, and others (e.g. \"C. caeruleus\") extend as far south as Guatemala. Most are shrubs tall, but \"C. arboreus\" and \"C. thyrsiflorus\", both native to California, can be small multi-trunked trees up to tall.", "id": 2007877}
{"src_title": "Porte Maillot (stanice metra v Paříži)", "tgt_title": "Porte Maillot (Paris Métro)", "src_document": [{"title": "Historie.", "content": "Původní stanice \"Porte Maillot\" byla otevřena 19. července 1900 jako součást vůbec prvního úseku pařížského metra. Jednalo se o konečnou stanici, proto zde byla vybudována smyčka, aby se vlaky mohly snadno otáčet a vracet se zase zpět do města. Skládala se ze dvou tunelů, v každém z nich bylo centrální nástupiště a boční koleje. Byla umístěna pod \"Avenue de la Grande Armee\". V roce 1937 byla v důsledku prodloužení linky 1 do Pont de Neuilly stanice přemístěna pod náměstí, protože smyčka ve stanici neumožňovala další prodloužení linky. Dne 25. září 1988 byl zprovozněn přestup z linky 1 na linku RER C. V roce 1992 byla stará stanice přestavěna jako kolejové depo a v roce 2007 přestavěna na dílny pro nové vozy MP 05 bez řidiče, které budou od roku 2010 jezdit na lince 1. V rámci modernizace a přechodu na automatický provoz na lince 1 byla o víkendu 6. a 7. září 2008 rozšířena nástupiště. Stanice \"Porte Maillot\" byla první stanicí na lince 1, kde byly instalovány automatické dveře. Stalo se tak koncem roku 2008 na nástupišti ve směru na Château de Vincennes.", "section_level": 1}, {"title": "Název.", "content": "Stanice byla pojmenována po bráně, která vedla do Bois de Boulogne. Původní název brány zněl \"Porte Mahiaulx\", později \"Porte Mahiot\" až k současnému názvu. Na informačních tabulích je oficiální název stanice doplněn ještě podnázvem psaným malým písmem: \"Palais des Congrès\".", "section_level": 1}, {"title": "Vstupy.", "content": "Stanice má několik vchodů a východů:", "section_level": 1}, {"title": "Zajímavosti v okolí.", "content": "U stanice se nachází kongresový palác (\"Palais des Congrès\"), do kterého je přímý vstup z chodeb při přestupu mezi metrem a RER. Z blízkého parkoviště odjíždějí autobusy na letiště Beauvais.", "section_level": 1}], "src_summary": "Porte Maillot je stanice pařížského metra na lince 1 ležící na hranicích 16. a 17. obvodu v Paříži. Je z ní umožněn přestup na linku RER C. Stanice se nachází pod \"Place de la Porte Maillot\" mezi \"Avenue Charles de Gaulle\" v Neuilly-sur-Seine a \"Avenue de la Grande Armee\" v Paříži. Stanice byla původně konečnou linky 1 a je nejzápadnější stanicí linky 1 ve vnitřní Paříži.", "tgt_summary": "Porte Maillot () is a station on Paris Métro Line 1 and as \"Neuilly – Porte Maillot\" on the RER C. The station replaces another station of the same name, the original terminus of Line 1, which was demolished and moved in 1936. The name derives from the Porte Maillot, a former gate to the Bois de Boulogne, whose name derives perhaps from \"maille\", or croquet. The present day Porte Maillot is in the centre of a roundabout close to the modern Palais des congrès de Paris which the station serves. The centre of the roundabout is a small park, providing a midpoint on the long view between the arches of La Defense and the Arc de Triomphe.", "id": 2091530}
{"src_title": "Zlatice", "tgt_title": "Forsythia", "src_document": [{"title": "Popis.", "content": "Zlatice jsou opadavé keře se vstřícnými listy, dorůstající obvykle výšky okolo 1 až 3 metrů. Větévky jsou více či méně čtverhranné, většinou zelené, hnědozelené nebo nažloutlé a poseté výraznými lenticelami, uvnitř duté nebo vyplněné přehrádkovanou dření. Na větévkách jsou často přídatné pupeny. Listy jsou většinou jednoduché a celistvé, řidčeji trojdílné až trojčetné, řapíkaté, na okraji pilovité nebo i celokrajné. Zlatice kvetou na jaře před olistěním, v březnu až dubnu. Květy jsou oboupohlavné, žluté, čtyřčetné, stopkaté a vyrůstají po 1 až 3 v paždí listů. Koruna květů je žlutá s krátkou zvonkovitou korunní trubkou a 4 protáhlými cípy. Kalich je hluboce čtyřcípý a vytrvalý. Tyčinky jsou 2 a jsou přirostlé uvnitř korunní trubky. Semeník je srostlý ze 2 plodolistů a na vrcholu nese štíhlou čnělku zakončenou dvouramennou bliznou. V každém plodolistu je mnoho vajíček. Plodem je dvoupouzdrá lokulicidní tobolka obsahující křídlatá semena. V semenech není vyvinut endosperm.", "section_level": 1}, {"title": "Rozšíření.", "content": "Rod zlatice zahrnuje 11 nebo 12 druhů. Většina druhů je rozšířena ve východní Asii. Na Balkáně se jako jediný evropský zástupce tohoto rodu vyskytuje reliktní zlatice evropská (\"Forsythia europaea\").", "section_level": 1}, {"title": "Ekologické interakce.", "content": "Zlatice jsou opylovány hmyzem, křídlatá semena jsou roznášena větrem. Na listech zlatic se živí housenky některých druhů motýlů, např. lišaje šeříkového (\"Sphinx ligustri\"), bekyně zlatořitné (\"Euproctis chrysorrhoea\"), vzpřímenky šeříkové (\"Caloptilia syringella\") nebo osenice kopřivové (\"Naenia typica\"), z polokřídlých klopuška bramborová (\"Lygocoris pabulinus\"), mšice krušinová (\"Aphis frangulae\"), puklice \"Parthenolecanium persicae\", štítenky \"Lepidosaphes ulmi\" a \"Quadraspidiotus ostreaeformis\" aj.", "section_level": 1}, {"title": "Význam.", "content": "Zlatice jsou pěstovány jako okrasné keře, ceněné zejména pro jarní kvetení. V České republice je nejčastěji pěstována v různých kultivarech zlatice prostřední, dále zlatice převislá, zlatice zelená a zlatice vejčitá. Ve sbírkách botanických zahrad se lze setkat i s některými dalšími druhy, jako je zlatice Giraldova a zlatice japonská. Zlatice náležejí v období dubna mezi včelařsky významné rostliny. Větévky zlatice jsou občas dávány do vázy a používány jako barborky, podobně jako větévky třešní nebo višní.", "section_level": 1}, {"title": "Zahradní kultivary.", "content": "Zlatice jsou zahradnicky cenné zejména pro jarní kvetení. Používají se jako solitéry do trávníkových ploch nebo do skupin. V kombinaci s jinými keři jsou vhodné také k lemování stromovitých skupin. Většina druhů a kultivarů má vzpřímené větve a dorůstá výšky kolem 2 až 3 metrů. Zlatice převislá a řada jejích kultivarů jsou mohutné keře s graciézně převislými větvemi a jsou vhodné zejména k výsadbě do svahů a teras a mohou se dokonce částečně vést jako pnoucí rostliny. Existují však i trpasličí kultivary zlatic dorůstající výšky sotva půl metru a použitelné jako půdní kryt. Je to např. \"Forsythia viridissima\" 'Bronxensis', \"F. x intermedia\" 'Mertensiana' nebo kříženec zlatice prostřední a zlatice japonské \"F. hybr.\" 'Arnold Dwarf'. Většina druhů a kultivarů zlatic se hodí i k vytváření nižších až středně vysokých stříhaných živých plotů. Trpasličí kultivary lze vysazovat do skalek. Nejčasněji (v březnu) kvete zlatice Giraldova a zlatice vejčitá, následované zlaticí převislou (přelom března a dubna). V dubnu pak kvete zlatice prostřední, zlatice japonská a zlatice zelená a jejich kultivary.", "section_level": 1}, {"title": "Pěstování a množení.", "content": "Zlaticím nejvíce vyhovují lehké, hlinité, výživné půdy s dostatkem vláhy a snášejí i zásadité, vápenaté půdy, nejsou však na kvalitu půdy nijak náročné. Jsou to světlomilné dřeviny, vyžadující slunné nebo jen lehce přistíněné stanoviště. Na zastíněných stanovištích hůře kvetou. Nesvědčí jim příliš vlhké a podmáčené půdy ani přílišné sucho. Většina u nás pěstovaných druhů a jejich kultivarů je v běžné zimě plně odolná, výjimkou je pouze zlatice zelená a její kultivary, které by měly být vysazovány na teplé a chráněné stanoviště, vhodný je také zimní kryt chvojím nebo listím. Proti znečištění vzduchu jsou středně odolné, jsou však citlivější na zvýšený obsah ozonu. Zlatice se vysazují bez kořenového balu v bezlistém stavu na podzim nebo v předjaří, případně z kontejneru kdykoliv během vegetace. Sazenice je vhodné při výsadbě silně seříznout. Dobře se ujímají. Květní poupata jsou u zlatic vyvinuta již na podzim, a to na jednoletých výhonech po celé délce letorostů. To je třeba brát v úvahu při jejich prořezávání. Nejvhodnější úpravou je každoroční prosvětlovací řez, při němž se odstraňují u země nejstarší výhony. Staré a nezmlazované keře málo kvetou. Jednorázový radikální řez není příliš vhodný, neboť keře metlovitě obrostou a mají tendenci se rozklesávat. Tvarované živé ploty se stříhají na jaře nebo začátkem léta, aby do zimy stihly vyzrát květuschopné přírůstky. Zlatice se rozmnožují zejména řízkováním. Zelené řízky se odebírají od druhé poloviny května do července a ihned píchají na množárnu. Řežou se pouze vrcholky letorostů. Bujněji rostoucí druhy a kultivary mimo zlatice převislé je možno množit též dřevnatými řízky. Ty se odebírají z vyzrálých výhonů a včas na jaře píchají do lehké vlhké půdy. Zlatici převislou je možno snadno množit hřížením. Botanické druhy lze rozmnožovat také výsevem na jaře, nejlépe ve skleníku. Osivo si podrží klíčivost asi rok. Chorobami ani škůdci nejsou zlatice příliš napadány, silně však trpí okusem zvěří.", "section_level": 1}, {"title": "Odkazy.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Externí odkazy.", "content": "", "section_level": 2}], "src_summary": "Zlatice (\"Forsythia\") je rod rostlin z čeledi olivovníkovité (\"Oleaceae\"). Někdy jsou zlatice nesprávně označované jako zlatý déšť. Zlatice jsou opadavé keře s jednoduchými nebo trojčetnými vstřícnými listy a žlutými čtyřčetnými květy, rozkvétajícími před rozvinutím listů. Většina druhů zlatic se vyskytuje ve východní Asii, výjimkou je reliktní zlatice evropská, pocházející z Balkánu. Zlatice jsou hojně pěstovány jako okrasné keře a některé druhy mají význam v medicíně.", "tgt_summary": "Forsythia is a genus of flowering plants in the olive family Oleaceae. There are about 11 species, mostly native to eastern Asia, but one native to southeastern Europe. Forsythia is also one of the plant's common names, along with Easter tree; the genus is named after William Forsyth.", "id": 1380454}
{"src_title": "Krnovské knížectví", "tgt_title": "Duchy of Krnov", "src_document": [{"title": "Dějiny.", "content": "Samostatné Krnovské knížectví vzniklo rozdělením Opavského knížectví v roce 1377, a to i se správními institucemi a orgány. Později je však získal moravský markrabě Jošt, roku 1411 připadlo jako odúmrť českému králi a o deset let později bylo jeho území zahrnuto do Ratibořského knížectví. Z něj se vydělilo roku 1437 při dělení dědictví po Janu II. Železném, když jej získal jeho syn Mikuláš V. Krnovský. Roku 1447 bylo Krnovsko zastaveno Hynkovi z Vrbna a roku 1457 se vlády ujal Mikulášův syn Jan IV. Krnovský. Roku 1474 se Jan musel vykoupit z uherského zajetí polovinou knížectví. Po smrti Matyáše Korvína roku 1490 připadlo Krnovsko českému králi Vladislavu Jagellonskému, a roku 1523 bylo znovu uděleno Jiřímu z Hohenzollernu, jehož rodině zůstalo až do roku 1621, kdy bylo zabaveno v rámci pobělohorských konfiskací a roku 1623 se knížetem stal Karel I. z Lichtenštejna. Titul krnovského a opavského knížete (resp. vévody) používají lichtenštejnská knížata do současnosti. Jejich používání jim je přiznané ústavou Lichtenštejnského knížectví. Roku 1742 na základě Vratislavského míru získalo Prusko rozsáhlé území Krnovského knížectví po levém břehu řek Opavy a Opavice, došlo k odloučení celého Hlubčicka. Státní hranice se posunula až k městu Krnovu, které se tak stalo pohraničním městem. Jen malé předmostí na sever od města Krnova bylo ponecháno pro jeho další rozvoj. Jižní část Krnovského knížectví se stala součástí vévodství Rakouské Slezsko, severní část součástí pruské provincie Slezsko (něm. \"Provinz Schlesien\"). Nově vytvořený pruský okres Hlubčice (něm. \"Kreis Leobschütz\", česky někdy zvaný \"kraj hlubčický\"/\"hlubčický kraj\") se stal jedním z 35 okresů pruského Slezska. Hraniční řeka Opavice rozdělila napůl vesnice Komeise (pol. Chomiąża, čes. Chomýž), Schönwiese (pol. Krasne Pole, čes. Krásné Loučky), Geppersdorf (pol. Lenarcice, čes. Linhartovy) a Tropplowitz (pol. Opawica, čes. Opavice). Zbývající rakouské torzo Krnovského knížectví muselo přeorientovat hospodářské zájmy z Horního Slezska na Moravu a Rakousko. Rozdělení Slezska znamenalo konec politického významu Krnova, v roce 1793 byl i krajský úřad přestěhován do Opavy. V letech 1751–1783 patřilo Krnovské knížectví do Krnovského kraje (něm. \"Jägerndorfer Kreis\", pol. \"obwod karniowski\"), v letech 1783–1848 do Opavského kraje (něm. \"Troppauer Kreis\", pol. \"obwod opawski\") a v letech 1848–1849 do Slezska (1 kraj). V roce 1849 bylo Krnovské knížectví zrušeno a o dva roky později byla rakouská část území bývalého Krnovského knížectví rozdělena mezi politické okresy Bruntál, Krnov a Opava.", "section_level": 1}, {"title": "Vymezení po roce 1742.", "content": "Vymezení části Krnovského knížectví, která zůstala po roce 1742 Habsburské monarchii: Mimo těchto obcí bylo do určité míry závislé na knížectví také Stavovské panství Albrechtice.", "section_level": 1}], "src_summary": "Krnovské knížectví (polsky \"Księstwo Karniowskie\", německy \"Herzogtum Jägerndorf\" nebo \"Fürstentum Jägerndorf\", latinsky \"Ducatus Carnoviensis\") bylo jedním ze slezských knížectví s hlavním městem v Krnově.", "tgt_summary": "The Duchy of Krnov (, , ) or Duchy of Jägerndorf () was one of the Duchies of Silesia, which in 1377 emerged from the Duchy of Troppau (Opava), itself a fief of the Bohemian Crown. Its capital was at Krnov in the present-day Czech Republic.", "id": 250634}
{"src_title": "Ampérův silový zákon", "tgt_title": "Ampère's force law", "src_document": [{"title": "Ampérův zákon pro sílu v magnetickém poli.", "content": "Tento vztah udává sílu, kterou působí magnetické pole na elektrický vodič protékaný elektrickým proudem. Vztah představuje obdobu vztahu pro magnetickou Lorenzovu sílu, ze kterého jej lze odvodit. Síla vystupující v tomto vztahu se někdy nazývá Ampérova či Laplaceova.", "section_level": 1}, {"title": "Formulace.", "content": "Zákon formulovaný v diferenciálním vektorovém tvaru stanoví sílu formula_1, kterou působí magnetické pole o magnetické indukci formula_2 na element lineárního elektrického vodiče o délce a směru formula_3 protékaného elektrickým proudem formula_4. Tento vztah lze zapsat rovnicí Pro homogenní magnetické pole a přímkový vodič lze vztah zjednodušit na tvar pro celkovou sílu kde formula_7 je tzv. aktivní délka vodiče, tj. ta část, která zasahuje do magnetického pole, a formula_8 úhel, který svírá směr vodiče se směrem magnetických indukčních čar (tedy směrem vektoru magnetické indukce). Orientace síly je dána Flemingovým pravidlem levé ruky.", "section_level": 2}, {"title": "Ampérův zákon pro sílu mezi dvěma vodiči.", "content": "Tento vztah udává (magnetickou) sílu, kterou na sebe vzájemně působí dva elektrické vodiče protékané elektrickým proudem. Pro stacionární magnetické pole tak zákon představuje obdobu Coulombova elektrostatického zákona. Jako formální obdoba \"statického\" náboje v něm vystupuje \"dynamický\" elektrický proud. Zákon byl proto také dříve nazýván základním zákonem elektrodynamiky, než se staly základem elektrodynamiky Maxwellovy rovnice. Pomocí tohoto zákona byl také odvozen empiricky zjištěný Biotův-Savartův zákon.", "section_level": 1}, {"title": "Formulace.", "content": "Zákon formulovaný v diferenciálním vektorovém tvaru stanoví sílu formula_9, kterou magneticky působí element lineárního elektrického vodiče o délce a směru formula_10 protékaný elektrickým proudem formula_11 na element lineárního elektrického vodiče o délce a směru formula_3 protékaný elektrickým proudem formula_4. Tento vztah lze pro působení ve vakuu zapsat rovnicí Vztah lze zapsat v integrálním tvaru pro sílu kterou působí uzavřená vodivá smyčka formula_20 protékaná elektrickým proudem formula_11 na uzavřenou vodivou smyčku formula_22 protékanou elektrickým proudem formula_4 Vztah se zjednoduší, budou-li vodiče přímkové a vzájemně rovnoběžné, vzdálené od sebe o kolmou vzdálenost formula_27. Síla působící na jednotku délky vodičů pak bude dána vztahem (působení je nyní vzájemně symetrické, proto jsou proudy označeny formula_28, formula_29): Síla je přitom přitažlivá pro souhlasný a odpudivá pro opačný směr proudu ve vodičích. Pro síly působící v lineárním homogenním magnetiku stačí v předchozích vztazích permeabilitu vakua nahradit permeabilitou daného prostředí.", "section_level": 2}, {"title": "Historie objevu.", "content": "Ampère poprvé kvalitativně popsal vzájemné přitahování či odpuzování dvou proudovodičů na zasedání francouzské Akademie věd 25. září 1820, a to jak pro dva přímé proudovodiče, tak i pro proudovodiče svinuté do smyček. Dalším experimentálním zkoumáním se mu podařilo ještě v témže roce odvodit vztah pro závislost síly na délce vodičů a jejich vzájemném směru. Na základě dalších pokusů doplněných intuicí pak v r. 1826 pak formuloval finální vztah včetně závislosti na vzdálenosti vodičů a publikoval ho v práci \"Teorie elektromagnetických jevů, odvozená výlučně z pokusů\" (1827). Mylně však označil působící sílu za centrální.", "section_level": 2}], "src_summary": "Jako Ampérův silový zákon (někdy psáno jako Ampèrův; správnější ale neužívaný název je Ampérův zákon magnetické síly) je označován Ampèrem objevený zákon vzájemného silového působení dvou lineárních vodičů protékaných elektrickým proudem, kterým položil základy elektrodynamiky, případně vztah pro magnetickou sílu působící na proudovodič v obecném magnetickém poli. Zákon lze odvodit na základě speciální teorie relativity ze vztahů pro elektrostatické působení. V době svého objevu však představoval samostatný nezávislý zákon. Ampérův silový zákon je přímo využit k definici veličiny magnetická indukce a jednotek soustavy SI ampér a tesla. Silové působení magnetického pole popsané Ampérovým silovým zákonem se využívá k měření velikosti elektrického proudu.", "tgt_summary": "In magnetostatics, the force of attraction or repulsion between two current-carrying wires (see first figure below) is often called Ampère's force law. The physical origin of this force is that each wire generates a magnetic field, following the Biot–Savart law, and the other wire experiences a magnetic force as a consequence, following the Lorentz force law.", "id": 2054287}
{"src_title": "Triacylglycerol", "tgt_title": "Triglyceride", "src_document": [{"title": "Chemická struktura.", "content": "Triacylglyceroly jsou tvořeny jednou molekulou glycerolu v kombinaci s molekulami mastných kyselin na všech třech OH skupinách. Tvoří většinu tuků v potravě člověka. Esterové vazby se tvoří mezi každou z mastných kyselin a glycerolem. Na nich působí enzym pankreatická lipáza, hydrolyzuje tyto vazby a uvolňuje mastné kyseliny. Ve formě triacylglycerolů nemohou být lipidy vstřebávány z dvanáctníku. Mastné kyseliny, monoglyceridy (jedna molekula glycerolu, jedna molekula mastné kyseliny) a některé diglyceridy (vznikající štěpením triacylglycerolů) jsou vstřebatelné. Chemický vzorec triacylglycerolů je RCOO-CHCH(-OOCR')CH-OOCR\", kde R, R', a R\" jsou delší alkylové řetězce. Tři mastné kyseliny RCOOH, R'COOH a R\"COOH mohou být zcela různé, všechny stejné anebo dvě z nich stejné. Délka řetězců mastných kyselin v přirozeně se vyskytujících triacylglycerolech může být různá, nejčastější jsou však řetězce s 16, 18 nebo 20 atomy uhlíku. Přírodní mastné kyseliny v rostlinách a živočiších se typicky skládají jen z řetězců sudých délek, protože jsou biosyntetizovány z acetylkoenzymu A. Bakterie však disponují schopností syntetizovat i kyseliny s lichými délkami a s rozvětvenými řetězci. Proto tuk přežvýkavců obsahuje i kyseliny s lichým počtem atomů uhlíku, například 15, neboť je produkují bakterie v bachoru. Většina přírodních tuků obsahuje složitou směs různých triacylglycerolů. Proto tají v širokém rozmezí teplot. Kakaové máslo je neobvyklé, protože je složeno jen z malého počtu triacylglycerolů, jeden z nich obsahuje kyselinu palmitovou, olejovou a stearovou v tomto pořadí. To znamená, že je teplota tání poměrně ostře určena a čokoláda se v ústech roztéká bez pocitu mazlavosti.", "section_level": 1}, {"title": "Metabolismus.", "content": "Triacylglyceroly, jakožto hlavní složky lipoproteinů s velmi nízkou hustotou (VLDL) a chylomikronů, hrají důležitou roli v metabolismu jako zdroje energie a přenašeče výživového tuku. Obsahují více než dvojnásobek energie (cca 40 kJ/g) oproti sacharidům a bílkovinám. Ve střevech se triacylglyceroly štěpí na monoacylglyceroly a volné mastné kyseliny při procesu nazývaném lipolýza. Tento proces probíhá pomocí vyměšovaných lipáz a žluči. Látky se následně přesouvají do absorptivních enterocytů, buněk ve stěnách střeva. V enterocytech se triacylglyceroly opět sestavují a společně s cholesterolem a bílkovinami jsou převáděny na chylomikrony. Ty se z buněk vylučují, jsou sbírány lymfatickým systémem a transportovány do velkých žil blízko srdce. Chylomikrony mohou zachycovat různé tkáně a uvolňovat z nich triacylglyceroly k použití jako zdroj energie. Tukové a jaterní buňky mohou syntetizovat a ukládat triacylglyceroly. Pokud tělo potřebuje mastné kyseliny jako zdroj energie, hormon glukagon signalizuje lipáze citlivé na hormony, aby bylo zahájeno štěpení triacylglycerolů na volné mastné kyseliny. Protože mozek nemůže využít mastné kyseliny jako zdroj energie (pokud nejsou převedeny na ketony), lze glycerolovou složku převést na glukózu prostřednictvím glukoneogeneze. Za tímto účelem lze rozštěpit tukové buňky, převažují-li potřeby mozku nad potřebami zbytku těla. Triacylglyceroly nemohou volně procházet přes buněčné membrány. Zvláštní enzymy ve stěnách žil, nazývané lipoproteinové lipázy musí rozštěpit triacylglyceroly na volné mastné kyseliny a glycerol. Mastné kyseliny mohou být zachytávány buňkami prostřednictvím přenašeče mastných kyselin (FAT).", "section_level": 1}, {"title": "Využití v průmyslu.", "content": "Triacylglyceroly lze štěpit na jejich složky pomocí transesterifikace při výrobě bionafty. Monoalkylestery mastných kyselin lze používat jako palivo pro vznětové motory. Glycerol má mnoho oblastí použití, například při výrobě potravin nebo léčiv. Jiným využitím triacylglycerolů je dekofeinizace kávy.", "section_level": 1}, {"title": "Barvení.", "content": "Barvení na mastné kyseliny, triacylglyceroly, lipoproteiny a další lipidy se provádí pomocí lyzochromů (barviv rozpustných v tucích). Tato barviva umožňují kvalifikaci určitých tuků pomocí obarvení látky specifickou barvou. Mezi používaná barviva patří Súdán IV, Olejová červeň O nebo Súdánská čerň B.", "section_level": 1}], "src_summary": "Triacylglyceroly (též triglyceridy, triacylglyceridy nebo TAG) jsou glyceridy, kde je glycerol esterifikován se třemi mastnými kyselinami. Jsou hlavní složkou rostlinných olejů a živočišných tuků.", "tgt_summary": "A triglyceride (TG, triacylglycerol, TAG, or triacylglyceride) is an ester derived from glycerol and three fatty acids (from \"tri-\" and \"glyceride\"). Triglycerides are the main constituents of body fat in humans and other vertebrates, as well as vegetable fat. They are also present in the blood to enable the bidirectional transference of adipose fat and blood glucose from the liver, and are a major component of human skin oils. Many types of triglycerides exist. One classification focuses on saturated and unsaturated types. Saturated fats lack C=C groups. Unsaturated fats feature one or more C=C groups. Unsaturated fats tend to have a lower melting point than saturated analogues. Unsaturated fats often are liquid at room temperature.", "id": 651154}
{"src_title": "Place des Vosges", "tgt_title": "Place des Vosges", "src_document": [{"title": "Popis.", "content": "Place des Vosges je přísně pravidelné čtvercové náměstí v původní čtvrti Marais, blízko Place de la Bastille. Nachází se na hranicích 3. a 4. obvodu a administrativně spadá do městských čtvrtí Arsenal a Archives. Kromě moderní parkové úpravy a zeleně si zachovalo původní ráz. Více méně jednotná podoba celkem 36 třípodlažních domů s průchozím podloubím po všech čtyřech stranách se stala vzorem pro mnoho dalších měst a silně ovlivnila evropskou architekturu. Střed náměstí má parkovou úpravu (Square Louis-XIII) a je poměrně uzavřený, bez průchozího automobilového provozu. Uprostřed se nacházejí čtyři fontány a od roku 1825 rovněž jezdecká socha krále Ludvíka XIII.", "section_level": 1}, {"title": "Historie.", "content": "Na místě dnešního náměstí stál původně stál královský palác Tournelles, který byl po paláci na ostrově Cité, Louvru a nedalekém paláci Saint-Pol čtvrtým královským palácem v Paříži. Palác nechala po smrti svého manžela krále Jindřicha II. v roce 1559 zbořit Kateřina Medicejská. Místo poté sloužilo jako koňský trh a až král Jindřich IV. zde v roce 1605 nechal vytyčit a rozprodat parcely. Paláce kolem náměstí se v tomto případě nazývají pavilony. Jiné označení je \"hôtels\", jak se obecně nazývají městské paláce šlechty, měšťanů a královských úředníků pro odlišení od \"palais\", což bylo označení paláců příslušníků královského rodu. Uprostřed jižní fronty se nachází Králův pavilon (\"Pavillon du Roi\") a v protější severní řadě Královnin pavilon (\"Pavillon de la Reine\"). Mnohé domy mají svá vlastní pojmenování podle svých tehdejších majitelů. Náměstí bylo dokončeno v roce 1612 a stalo se vzorem i pro jiná pařížská náměstí, např. náměstí Vendôme. Současný název náměstí byl poprvé použit v roce 1800 na počest departementu Vosges (Vogézy), který jako první zaplatil nově předepsané daně. Ovšem jméno náměstí se v průběhu času několikrát měnilo. Teprve od roku 1870 se definitivně ustálilo dnešní pojmenování \"Place des Vosges\". Domy na náměstí prošly podobným vývojem jako jiné městské paláce ve zdejší čtvrti. Během Francouzské revoluce bylo mnoho domů konfiskováno a jejich majitelé emigrovali, jiní skončili pod gilotinou. Některé paláce byly rozprodány řemeslníkům a obchodníkům a budovy byly přeměněny na dílny, sklady, obchody a byty či se zde usídlily úřady. Následné 19. století se projevilo především na vnitřních, často velmi nešetrných přestavbách paláců. Vnější vzhled fasád směřujících na náměstí však zůstal až na drobné výjimky zachován.", "section_level": 1}, {"title": "Přehled domů na náměstí.", "content": "Lichá čísla popisná vedou od poloviny jižní strany po směru hodinových ručiček: Sudá čísla popisná vedou od poloviny jižní strany proti směru hodinových ručiček:", "section_level": 1}], "src_summary": "Place des Vosges [plas de voʒ]=[plas d'vož], (česky \"Vogézské náměstí\"), původně Place Royale (\"Královské náměstí\") je jedno z nejstarších plánovaných náměstí v Paříži o rozměrech 140 x 140 m. Dal je postavit král Jindřich IV. v letech 1605–1612 podle plánů architektů Clauda Chastillona a Louise Métezeau.", "tgt_summary": "The Place des Vosges (), originally Place Royale, is the oldest planned square in Paris, France. It is located in the \"Marais\" district, and it straddles the dividing-line between the 3rd and 4th arrondissements of Paris. It was a fashionable and expensive square to live in during the 17th and 18th centuries, and one of the central reasons of the fashionable nature of Le Marais for the Parisian nobility.", "id": 1771204}
{"src_title": "Christoph Waltz", "tgt_title": "Christoph Waltz", "src_document": [{"title": "Život a kariéra.", "content": "Narodil se ve Vídni v Rakousku. Jeho rodiče Johannes Waltz a Elisabeth Urbancic byli designéři. Jeho prarodiče byli herci a jeho praprarodiče také pracovali v divadle. Vystudoval herectví na Max Reinhardt Seminar ve Vídni a na Lee Strasberg Theatre and Film Institute v New Yorku. Svoji kariéru odstartoval jako divadelní herec a hrál v takových divadlech jako v Curyšském Schauspielhaus Zürich, Vídeňském Burgtheateru nebo na Salcburském festivalu. Poté se stal hojně obsazovaný v televizních produkcích a v roce 2000 režíroval svůj první televizní film \"Wenn man sich traut\". Ve válečném filmu Quentina Tarantina \"Hanebný pancharti\" ztvárnil roli krutého a inteligentního důstojníka SS Hanse Landy, kterého nazývali \"Lovcem Židů\". Za roli obdržel cenu za Nejlepšího herce na Filmovém festivalu v Cannes v roce 2009 a Oscara za Nejlepší mužský herecký výkon ve vedlejší roli. Jeho filmová role byla kladně přijata kritiky i členy poroty. Získal Oscara jako teprve druhý Rakušan, prvního Oscara získal herec Maximilian Schell v roce 1961 za roli obhájce nacistických zločinců ve filmu Norimberský proces. Za roli nacisty získal Waltz v pořadí také druhého Oscara. Před ním jej získala v roce 2009 Kate Winsletová za roli nacistky ve filmu Předčítač. Waltz je také jediným hercem, který byl oceněn za roli ve filmu Quentina Tarantina. Za svou další roli v Tarantinově filmu \"Nespoutaný Django\" získal opět Oscara za nejlepší mužský výkon ve vedlejší roli v roce 2013. V roce 2014 si zahrál roli Waltera Keaneho ve filmu od Tima Burtona s názvem \"Big Eyes\". V roce 2015 si zahrál roli Ernsta Stavro Blofelda ve filmu \"Spectre,\" dvacátém čtvrtém filmu o Jamesovi Bondovy. V roce 2020 bude mít premiéru film \"Není čas zemřít\", ve kterém si roli zopakuje. V roce 2015 zrežíroval a zahrál si ve filmu \"Georgetown\", který je inspirován skutečným příběhem o vraždě Violy Drath. O rok později se objevil v roli zloducha ve filmu \"Legenda o Tarzanovi\". V roce 2017 si zahrál ve dvou snímcích \"Tulipánová horečka\" a \"Zmenšování\". V roce 2019 si zahrál v akčním fantasy filmu \"\".", "section_level": 1}, {"title": "Osobní život.", "content": "Mluví plynně německy, francouzsky a anglicky. Je rozvedený a má 4 děti. Nyní žije v Londýně. Jeden z jeho synů se stal rabínem v Izraeli.", "section_level": 1}], "src_summary": "Christoph Waltz (* 4. října 1956, Vídeň, Rakousko) je rakouský herec, za své role ve filmech \"Hanebný pancharti\" (2009) a \"Nespoutaný Django\" (2012) získal v letech 2010 a 2013 Oscara za nejlepší mužský herecký výkon ve vedlejší roli.", "tgt_summary": "Christoph Waltz (; born 4 October 1956) is a German-Austrian actor and director, since 2009 mainly active in the United States. His breakout American role came in Quentin Tarantino's 2009 film \"Inglourious Basterds\", where he played SS officer Hans Landa. He would later collaborate with Tarantino once again in 2012, where he played bounty hunter Dr. King Schultz in \"Django Unchained\". For each performance, he earned an Academy Award, BAFTA Award, and Golden Globe Award for Best Supporting Actor. Waltz also received the Best Actor Award at the Cannes Film Festival and a Screen Actors Guild Award for his portrayal of Landa. Waltz portrayed computer genius Qohen Leth in the science fiction film \"The Zero Theorem\" (2013), American plagiarist Walter Keane in the biographical film \"Big Eyes\" (2014), and James Bond's nemesis Ernst Stavro Blofeld in \"Spectre\" (2015) and \"No Time to Die\" (2020). For his role as Walter Keane, he was nominated for a Golden Globe for Best Actor. He also provided the voice of Mandrake in \"Epic\" (2013).", "id": 1219136}
{"src_title": "Canal Saint-Martin", "tgt_title": "Canal Saint-Martin", "src_document": [{"title": "Tok.", "content": "Kanál začíná v severovýchodní části Paříže na náměstí \"de la Bataille-de-Stalingrad\", kde je dvěma plavebními komorami oddělen od \"Bassin de la Villette\". Kanál je nejprve otevřený a vede přes něj několik mostů a lávek pro pěší. Teprve od křížení s ulicí \"du Faubourg du Temple\" je kanál zakrytý. Zakrytí kanálu podél bulváru \"Jules Ferry\" proběhlo v roce 1907. Kanál dále pokračuje pod bulvárem \"Richard-Lenoir\" až pod náměstí \"de la Bastille\". V tomto úseku byl kanál zakryt již v roce 1862. Za náměstím se spojuje s \"Bassin de l'Arsenal\", který slouží jako přístav. Zhruba v těchto místech se nad kanály nachází na viaduktu umístěná stanice metra Bastille linky 1. Pod náměstím se střetávají ještě další dvě linky metra. Zatímco linka 5 vede na severovýchod města vlevo podél kanálu, linka 8 se s kanálem v prostorách pod náměstím kříží a je proto vedena v tunelu vyhloubeném pod kanálem.", "section_level": 1}, {"title": "Historie.", "content": "Ještě na počátku 19. století měli Pařížané jen omezené dodávky pitné vody a to i přes existenci akvaduktů a studen. Často se jednalo o nekvalitní vodu ze znečištěných řek Bièvry a Seiny. Napoleon Bonaparte se rozhodl v roce 1802 k nápravě tohoto stavu, aby se předešlo epidemiím úplavice a cholery způsobených špatnou hygienou. Pařížský prefekt Gaspard de Chabrol proto navrhl vykopat od řeky Ourcq zhruba 100 km severovýchodně od Paříže vodní kanál, jehož plány se datují již do 16. století. Výstavba probíhala poměrně rychle v letech 1802-1825 a byla financována novou daní na víno. Kanál zažil svůj rozkvět od 19. do poloviny 20. století, kdy zde byl silný provoz. Canal Saint-Martin přiváděl nejen pitnou vodu do města, ale sloužil i k dopravě zboží, potravin (obiloviny) a stavebního materiálu přímo do centra Paříže. Během 60. let 20. století začala konkurence silniční a železniční dopravy ohrožovat říční dopravu. Začal klesat komerční provoz na pařížských kanálech a s tím souvisel úpadek továren, skladů a dílen závislých na říční dopravě. Kanálu dokonce na počátku 70. let hrozil zánik, neboť městská rada chtěla přijmout projekt čtyřproudé městské dálnice, která by na jeho místě vedla. Tento projekt byl nakonec odložen. Během zimy roku 2006 instalovalo na nábřeží kanálu sdružení \"Les Enfants de Don Quichotte\" (Děti dona Quichotta) zhruba 200 stanů pro lidi bez přístřeší.", "section_level": 1}, {"title": "Současnost.", "content": "Canal Saint-Martin dnes slouží především k turistickým vyhlídkovým plavbám a v malé míře i k přepravě zboží. Je otevřen 363 dny v roce a je oblíbeným vycházkovým cílem turistů i místních. Na zakrytém úseku kanálu byly vybudovány veřejné parky, dětská hřiště a promenády.", "section_level": 1}, {"title": "Canal Saint-Martin v kultuře.", "content": "Kanál inspiroval nejen v minulosti, ale i v současnosti umělce z mnoha oblastí. \"Canal Saint-Martin\" se jmenuje píseň skupiny \"Les Fatals Picards\", která byla vydána v březnu 2009. Také se objevil v několika filmech. Ve snímku \"Hotel du Nord\" z roku 1938 byly ovšem záběry kanálu natáčeny ve filmových ateliérech. V reálných exteriérech se natáčel začátek komedie \"Život plný malérů\" (Les Malheurs d'Alfred) s Pierrem Richardem v hlavní roli (1972), kde se na mostě nad kanálem setkávají hlavní hrdinové filmu. Pravděpodobně nejznámější záběry pocházejí z filmu \"Amélie z Montmartru\" natočeném roku 2001.", "section_level": 1}], "src_summary": "Canal Saint-Martin je jeden z vodních kanálů v Paříži. Nachází se v 10. a 11. obvodu. Je dlouhý 4,55 km a spojuje kanál Bassin de la Villette na severovýchodě města a Bassin de l'Arsenal, který je propojen se Seinou z pravého břehu. Společně s dalšími kanály Ourcq a Saint-Denis mají délku 130 km a všechny patří městu Paříži. Kanál je relativně úzký, neboť byl původně vybudován pro přívod pitné vody do Paříže. Byl otevřen v roce 1825, má devět plavebních komor, neboť překonává výškový rozdíl 25 metrů. Vede přes něj několik silničních mostů, z nichž dva jsou otočné a také lávky pro pěší.", "tgt_summary": "The Canal Saint-Martin is a 4.6 km (2.86 mi) long canal in Paris, connecting the Canal de l'Ourcq to the river Seine. Over nearly half its length (2069 m), between the Rue du Faubourg du Temple and the Place de la Bastille, it was covered, in the mid-19th century, to create wide boulevards and public spaces on the surface. The canal is drained and cleaned every 10–15 years, and it is always a source of fascination for Parisians to discover curiosities and even some treasures among the hundreds of tonnes of discarded objects.", "id": 2263998}
{"src_title": "Vjačeslav Fetisov", "tgt_title": "Viacheslav Fetisov", "src_document": [{"title": "Životopis.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Kariéra a úspěchy v SSSR.", "content": "V mládí začal hrát za Timirjazevský rajon. V 10 letech se stal členem klubu CSKA Moskva, ve 12 letech povýšil do kategorie juniorů. Za CSKA Moskva v seniorské části hrál od roku 1977–1989. Během této doby se stal 13x mistr SSSR, 3x vyhrál zlatou hokejku, cenu pro nejlepšího hráče Evropy (1984, 1986, 1990). Třikrát byl vyhlášen nejlepším hráčem SSSR (1982, 1986, 1988), 4x získal trofej Leningradskaja-Pravda, cenu pro nejlepšího obránce SSSR (1984, 1986, 1987, 1988) a 9x byl členem prvního All - star teamu (1979, 1980, 1982–1988). Byl členem legendární \"Big Five\" (tzn. Krutov, Larionov, Makarov, Fetisov, Kasatonov). Proslavili ho i mezinárodní úspěchy. 2x juniorský mistr světa a Evropy. 1x nejlepší obránce MEJ, 2x nejlepší obránce MSJ, 1x člen All star teamu MSJ. Stal se 7x mistr světa, 1x stříbro, 3x bronz. 9x mistr Evropy, 1x stříbro, 1x bronz. 2x olympijský vítěz, 1x stříbro, 1x bronz. 1x vítěz Kanadského poháru, 1x finále, 1x semifinále. V roce 1984 se stal kapitánem SSSR a CSKA Moskva. 5x byl vyhlášen nejlepším obráncem turnaje a 9x členem All - stars teamu mistrovství světa.", "section_level": 2}, {"title": "Kariéra v NHL.", "content": "Když se CSKA Moskva utkala s New Jersey Devils, CSKA vyhrálo 5:0 a Fetisov dal 1 gól. Prohlásil, že je připraven hrát v NHL. Po pádu SSSR ho nakonec uvolnili. Na podzim 1989 odjel hrát za New Jersey. V roce 1995 přestoupil do Detroit Red Wings, kde se v ten samý rok dostal až do finále Stanley cupu. V roce 1997 a 1998 získal Stanley Cup, to už mu bylo 40 let a tak se rozhodl ukončit kariéru. Hrál i 2x NHL All - Stars game (1997, 1998). Od roku 1998–2002 působil jako asistent trenéra v New Jersey Devils. V roce 2000 získal svůj třetí Stanley Cup. V sezóně 2000/01 mohl Stanley Cup získat znova, ale New Jersey ve finále prohráli s Coloradem až po 7. zápase.V roce 2002 byl hlavním trenérem a generálním manažerem ruského týmu na ZOH 2002, kde získal bronz. Když hrál NHL, pokaždé se dostal do play - off. Od roku 2002 – 2008 byl ministr sportu, v roce 2005 vstoupil do Antidopingové agentury, kde je inauguračním předsedou. Byl i prezidentem klubu CSKA Moskva. Od roku 2008 – 2012 byl členem představenstva v KHL. V roce 2009 ve věku 51 let sehrál za CSKA Moskva jeden zápas za zraněného obránce. Na Kanadském poháru 1981 nahrával ve finále na vítězný gól proti Kanadě. Do hokejové síně slávy (Hall of Fame) byl uveden 12. listopadu 2001. Byl zvolen do \"Týmu století.\"", "section_level": 2}, {"title": "Souhrn ocenění.", "content": "Během své úspěšné kariéry vyhrál 2x zimní olympijské hry, 7x mistrovství světa, 2x Stanley Cup, 1x Kanadský pohár a 1x juniorské mistrovství světa. Pouze on, Igor Larionov, Joe Sakic a Scott Niedermayer těchto 5 nejvýznamnějších trofejí ledního hokeje vyhráli. Je členem Triple Gold Clubu, jenž sdružuje hráče, kteří vyhráli všechny tři hlavní hokejové turnaje (Stanley Cup, Olympijské hry a Mistrovství světa).", "section_level": 1}, {"title": "Politická kariéra.", "content": "V letech 2002 – 2008 byl ruským ministrem sportu.", "section_level": 1}, {"title": "Osobní život.", "content": "Má ženu Ladlenu a dceru Nastyu. V roce 1979 při zájezdu do Nizozemí se těžce zranil a musel vynechat MS 1979, obdobný osud ho potkal i při Kanadském poháru 1984. Při jedné z nehod, zemřel jeho bratr Anatoly, Sláva byl řidič. V roce 1997, po zisku Stanley Cupu měl spolu s Vladimírem Konstantinovem nehodu v limuzíně, Kontantinov skončil na vozíčku, ale Sláva byl ještě schopen hrát, obviněn byl řidič limuzíny. Hned rok na to pro něj získal znova Stanley Cup. Je po něm pojmenována planetka.", "section_level": 1}], "src_summary": "Vjačeslav Aleksandrovič Fetisov (* 20. dubna 1958, Moskva) je bývalý reprezentační hokejista narozený v Sovětském svazu. Byl dlouholetý kapitán \"Sborné komandy\" a hrál na pozici obránce. Je považován za vůbec nejlepšího obránce všech dob a byl zvolen hokejovou federací IIHF do \"Týmu století\". V roce 2001 byl také zařazen do Hokejové síně slávy v Torontu. Vynikal skvělým bruslením a na obránce pozoruhodnou produktivitou. Byl členem legendární pětky spolu s Larionovem, Krutovem, Makarovem a Kasatonovem. Spolu s Larionovem se postavili trenéru Tichonovovi a v podstatě i celému systému, který zakazoval hráčům odcházet do NHL. V NHL hrával za celky New Jersey Devils a Detroit Red Wings. Od roku 2008 je také předsedou představenstva Kontinentální hokejové ligy (KHL).", "tgt_summary": "Viacheslav Alexandrovich \"Slava\" Fetisov (, Russian: Вячеслав Александрович Фетисов, \"Vjačeslav Aleksandrovič Fetisov\"; born 20 April 1958) is a retired Russian professional ice hockey defenceman. He played for HC CSKA Moscow for 13 seasons before joining the National Hockey League (NHL), where he played with the New Jersey Devils and won back-to-back Stanley Cups with the Detroit Red Wings. After retiring from his playing career, he became the assistant coach for the New Jersey Devils. Having a very successful four years, he helped get the team to two Stanley Cup finals and one Stanley Cup victory. Fetisov was instrumental in breaking the barrier that had prevented Soviet players from leaving the Soviet Union to join the NHL. His actions not only resulted in a number of top Soviet players joining the NHL, but encouraged many of the best players from all over Europe to go to North America. Internationally, he was a long-time captain for the Soviet Union national team and is a two-time Olympic champion. In 2002, Fetisov led the Russian Ice Hockey Olympic team as GM and Head Coach, attaining a bronze medal. Considered one of the best defencemen of all time, he was voted as one of six players to the International Ice Hockey Federation's (IIHF) Centennial All-Star Team. After retiring as a coach, Fetisov embarked on a political and executive career. After the 2002 Winter Olympics, Russian President Vladimir Putin offered him the position as Minister of Sport, a post he held until 2008. He is a member of the upper house of the Federal Assembly of Russia, the Federation Council representing Primorsky Krai, the founder and chairman of the KHL's Board of Directors and chair of the World Anti-Doping Agency (WADA) Athletes Committee. Fetisov was president of professional Russian hockey club HC CSKA Moscow of the Kontinental Hockey League (KHL). He was also the key member of the bidding committee that presented the Sochi 2014 proposal to the IOC in Guatemala in 2007, when a city was being chosen to host the 2014 Winter Olympics.", "id": 2120006}
{"src_title": "Locarnské dohody", "tgt_title": "Locarno Treaties", "src_document": [{"title": "Pozadí.", "content": "Mezinárodní situace po rúrské krizi, vycházející z okupace Porúří, znamenala pro Německo jakožto poraženou velmoc první světové války vzhledem k přijetí Dawesova plánu posílení pozice. Velká Británie vzhledem k britsko-francouzskému antagonizmu ve velmocenské politice podporovala touhu Německa po znovunabytí velmocenských pozic. Naopak Francie se svými spojenci zaznamenala pokles vlivu v mezinárodním řádu. Negativním bezpečnostním momentem byla také neochota Velké Británie podepsat Ženevský protokol, což způsobilo konec snah mezinárodních garancí kolektivní bezpečnosti. Německo podalo skrze svého ministra zahraničí Gustava Stresemanna 9. února 1925 memorandum Francii, Itálii a Velké Británii, ve kterém sdělovalo ochotu přistoupit na záruky svých hranic vytyčených na Rýnu po první světové válce. Cílem bylo také zmírnění historického francouzsko-německého napětí; všichni čtyři účastníci se měli zříci války jako nástroje vedení politiky (viz pozdější Briandův–Kelloggův pakt). O východních hranicích a jejich garancích se však nemělo vůbec jednat. To se shodovalo s britským vedením politiky, nikterak se smluvně neangažovat ve střední Evropě. Spory měly být řešeny prostřednictvím arbitrážních smluv. Takové dohody chtělo Německo vytvořit i s dalšími zeměmi. Za orgán arbitráže, který měl vynášet nálezy, byla označena Rada Společnosti národů. Tento krok nutně předpokládal přijetí Německa do této mezinárodní organizace. Československo a Polsko, díky neochotě aplikovat stejné záruky i na východní německé hranice jako na ty západní, se postavily k ideji Rýnského garančního paktu vlažně až odmítavě. Francouzské příznivější přijetí tohoto plánu umožnila výměna na postu ministra zahraničí, kterým se stal Aristide Briand. Jeho snahy o změnu plánu, který by zaručoval garance také pro středoevropské země (východní hranice Německa), narazily na neochotu Velké Británie.", "section_level": 1}, {"title": "Konference.", "content": "Na konferenci v Locarnu 5. až 16. října 1925 byly přítomny Německo, Francie, Velká Británie, a také Belgie, protože se smlouva o vzájemných zárukách mezi signatáři měla týkat nejen francouzsko-německých, ale také belgicko-německých státních hranic. Byly zde přítomny i delegace Československa a Polska. Tato hlavní smlouva, nazývaná jako \"Rýnský garanční pakt\", obsahovala uznání statu quo této oblasti, tedy i nově zřízeného demilitarizovaného pásma, všemi přítomnými. Jejími garanty se staly Itálie a Velká Británie, což vedlo k poklesu prestiže Francie jako hlavní evropské velmoci. Za základ byl považován text versailleské smlouvy. Součástí locarnských smluv se staly arbitrážní smlouvy Německa s Francií a Belgií (ve formě doplňku paktu), dále i rozhodčí smlouvy Německa s Polskem a Československem. V den podpisu sjednala Francie doplnění existujících spojeneckých dohod se svými nejbližšími východními spojenci o Garanční smlouvu, která měla Polsku a Československu přinést zmírnění obav z neochoty zabezpečit německé východní hranice.", "section_level": 1}, {"title": "Důsledky konference.", "content": "Německo následně signovalo 24. dubna 1926 zajišťovací smlouvu o přátelství a neutralitě se Sovětským svazem (již 12. října 1925 byla uzavřena obchodní smlouva) a 8. září téhož roku se stalo členem Společnosti národů. Edvard Beneš přenechal místo v Radě této organizace nově příchozímu německému ministru zahraničí Stresemannovi. Ten obdržel se svým francouzským protějškem Briandem Nobelovu cenu míru za rok 1926. Oba dva se dohodli na schůzce v Thoiry, krátce po vstupu Německa do Společnosti národů, že by se francouzské vojsko stáhlo z levého břehu Rýna a Německo uhradilo většinu svých reparací. Tento postup však narazil jak na vnitropolitický odpor v obou státech, tak i nesouhlas Velké Británie, která nebyla nakloněna francouzsko-německému sbližování a jejich bilaterálním smlouvám. Dohody z Locarna byly pozitivním krokem v evropské politice, protože vedly k řešení rúrské krize. Znepřátelené strany se v nich dobrovolně zavazovaly udržovat vzájemný mír. Jejich účinek však měl pouze lokální význam, na rozdíl například od Ženevského protokolu. Německo chtělo prostřednictvím těchto dohod opět upevnit své velmocenské postavení, doufalo ve zrušení omezení síly armády, odvolání viny za první světovou válku, přehodnocení předání svých kolonií pod mandátní správu a požadovalo stát se stálým členem Rady Společnosti národů, kterým se v rámci rozšíření počtu stálých členů stalo. Na druhé straně je třeba upozornit, že právě tyto dohody byly počátkem politiky appeasementu, která vyústila v Mnichovskou dohodu a následně i druhou světovou válku.", "section_level": 1}], "src_summary": "Locarnské dohody (anglicky \"Locarno Treaties of 1925\", \"Treaty of Locarno, Treaties of Locarno\") představovaly sedm smluv uzavřených na konferenci ve švýcarském Locarnu, která se uskutečnila mezi 5. až 16. říjnem 1925. K formálnímu podpisu zainteresovaných stran došlo 1. prosince téhož roku v Londýně. Smlouvu signovali zástupci československé, německé, britské, belgické, francouzské, italské a polské vlády. Dohoda měla bezpečnostní charakter mezinárodních záruk německých západních hranic prostřednictvím \"Rýnského garančního paktu\", ovšem východní hranice Německa smluvně zaručeny nebyly, naopak zde existovala možnost jejich revize. Tato konference je hodnocena jako rozhodující moment předurčující svými důsledky další vývoj na evropském kontinentě až ke druhé světové válce.", "tgt_summary": "The Locarno Treaties were seven agreements negotiated at Locarno, Switzerland, on 5–16 October 1925 and formally signed in London on 1 December, in which the First World War Western European Allied powers and the new states of Central and Eastern Europe sought to secure the post-war territorial settlement, and return normalizing relations with the defeated German Reich (the Weimar Republic). It also stated that Germany would never go to war with the other countries. Locarno divided borders in Europe into two categories: western, which were guaranteed by Locarno treaties, and eastern borders of Germany with Poland, which were open for revision.", "id": 2148984}
{"src_title": "Řád sv. Ondřeje", "tgt_title": "Order of St. Andrew", "src_document": [{"title": "Historie.", "content": "Řád sv. Ondřeje založil car Petr I. Veliký po vzoru západoevropských řádů. Prvním vyznamenaným byl admirál a maršál Fjodor Alexejevič Golovin, kterému car udělil řád 10. března 1699. Později se řádem dekoroval sám Petr Veliký a řádem byl odměněn také Alexandr Danilovič Menšikov. Petr Veliký řád neuděloval příliš často a nepovažoval za nutné stanovit přesný písemný statut řádu. Řádový statut byl vydán až později carem Pavlem I. v rámci dokumentu \"\"Imperátorské stanovy pro ruské rytířské řády\"\" z roku 1797. K udělení tohoto řádu nebyly stanoveny žádné konkrétní podmínky. Jeho udělení záviselo plně na rozhodnutí vládnoucího ruského panovníka. Obecně se ale užíval k vyznamenávání vyšších státních úředníků a vojáků ve vysokých hodnostech. Podle Statutu o carské rodině měla na udělení řádu automaticky právo také všechna ruská velkoknížata při křtu. Knížata imperátorské krve řád získala po dovršení plnoletosti a knížata romanovské dynastie na základě rozhodnutí panovníka. Nositel řádu byl v rámci ruského systému hodností (Tabulka hodností) roven III. třídě (tj. hodnost generálporučíka nebo tajného rady). V rámci hierarchického pořadí byl nositel řádu sv. Ondřeje roven nositelům dalších čtyř nižších ruských vyznamenání – řádu sv. Alexandra Něvského, řádu Bílého orla I. třídy, Řádu sv. Anny I. třídy a Řádu sv. Stanislava I. třídy. Řádový svátek se slavil 30. listopadu.", "section_level": 1}, {"title": "Třídy a pravidla nošení.", "content": "Řád byl udělován pouze v jedné třídě s velkostuhou a hvězdou nebo řetězem a hvězdou.", "section_level": 1}, {"title": "Vzhled řádu.", "content": "Řádový odznak tvoří černě smaltovaný zlatý dvojhlavý orel, na němž je ve středu umístěn ondřejský kříž s postavou ukřižovaného sv. Ondřeje, patrona Ruska. Na konci každého ramena kříže jsou písmena v latince: \"S/A/P/R (Sanctus Andreus Patronus Russiae\" – Svatý Ondřej, patron Ruska). Orel je převýšený korunkou. Hvězda řádu je osmicípá ve stříbře. V prostředním medailonu je vyobrazen dvojhlavý orel a kolem je páska s nápisem \"За веру и верность\" (Za víru a věrnost) na modrém podkladě. Výjimečně se udělovala hvězda provedená v briliantech", "section_level": 1}, {"title": "Významní nositelé.", "content": "Nositelem řádu byla od konce 18. století podle Statutu o carské rodině automaticky všechna ruská velkoknížata z rodu Holstein‑Gottorp‑Romanov. Vedle toho byla řádem vyznamenávána ruská aristokracie a významní ruští vojevůdci. Nositelem řádu byl například arcivévoda František Ferdinand d'Este nebo maršál Jan Josef Radecký z Radče.", "section_level": 1}], "src_summary": "Řád svatého apoštola Ondřeje Prvozvaného (rusky Орден Святого апостола Андрея Первозванного), zkráceně také Řád svatého Ondřeje (Орден Святого Андрея) byl nejvyšší ruský řád udělovaný v letech 1698/9 až 1917. Řád založil car Petr I. Veliký jako první ruské vyznamenání západního typu. Po roce 1917 se stal rodinným řádem dynastie Romanových. Neoficiálně jej obnovila v roce 1988 ruská pravoslavná církev. V roce 1998 byl řád znovu založen jako nejvyšší vyznamenání Ruské federace.", "tgt_summary": "The Order of St. Andrew the Apostle the First-Called () is the highest order of the Russian Federation. Established as the first and highest order of chivalry of the Russian Empire in 1698, it was abolished under the USSR before being re-established as the top Russian order in 1998.", "id": 693595}
{"src_title": "Kyrénská škola", "tgt_title": "Cyrenaics", "src_document": [{"title": "Historie školy.", "content": "Historie kyrénské školy začíná s Aristippem z Kyrény, který se narodil kolem roku 435 před naším letopočtem. V mládí přišel do Athén a stal se žákem Sókrata. Po Sókratově smrti roku 399 př. n. l. je jen málo informací o Aristippově činnosti a učení; existují náznaky, že žil nějaký čas na dvoře krále Dionýsia v Syrakusách. Není přesně známo, které části učení kyrénské školy formuloval Aristippos. Díogenés Laertios uvádí dlouhý seznam knih, které byly údajně napsány Aristippem, ale zmiňuje též názor Sosikráta z Rhodu, podle kterého Aristippos nenapsal nic. Mezi Aristrippovy žáky patřila i jeho dcera Aréte. Ta poté učení přenesla na svého syna Aristippa Mladšího, který podle Aristokla z Messiny učení svého děda přeměnil v propracovanou filosofii. Nicméně základy kyrénského učení byly položeny Aristippem z Kyrény. Po smrti Aristrippa Mladšího se škola rozpadla na několik frakcí, reprezentované Annikerem, Hegesiem a Theódorem z Kyrény, kteří rozvinuli vzájemně konkurenční výklady kyrénské filosofie; mnohé z nich byly reakcí na nový systém hédonistické filosofie založené Epikúrem. Theodóros z Kyrény (cca 340 – 270 př. n. l.) nepovažoval za cíl lidského snažení jednotlivou libost, nýbrž celkovou veselou, radostnou náladu (\"chará\"), trvalou radost ze života. Ta je podmíněna správnými názory. Byl nazýván neznabohem (\"atheos\"), poněvadž ve svém spise „\"O bozích\"\", jenž se nedochoval, popíral nejen existenci mýtických bohů a zlehčoval jejich kult, nýbrž zamítal pojem božství vůbec. Byl mravním relativistou; mravnost závisí na situaci, neboť činy považované obecně za nemravné mohou se za určitých okolností jevit mravnými, např. krádež, cizoložství apod. Tyto činy jsou zavrženíhodné jen podle konvence, nikoliv podle přírody. Annikeris (cca 330 – 270 př. n. l.) představoval opozici ke směru Theodórovu. Usiloval o kompromis mezi etikou slastí a etikou tradiční. „Usilí o dosažení slasti má být podřízeno vyšším principům: zájmům vlasti, úctě k rodičům, věrnosti, prospěchu přátel atd. Síla individuálního rozumu není tak velká, aby převyšovala mínění většiny lidí; proto je třeba zachovávat dobré, všeobecně platné zvyklosti.\" Směrem k pesimismu obrátil hédonismus kyrenaiků Hegesias z Kyrény (cca 330 – 270 př. n. l.), který ve svém spisu \"Apokarterón\" [Kdo umírá hladem] a v přednáškách přemlouval lidi k sebevraždě, poněvadž jediný cíl života, blaženost, končí neuspokojením, trvalá slast je nemožná, štěstí je nedosažitelné. Utrpení těla i duše je v životě nevyhnutelné, proto není třeba za všech okolností na životě lpět. Doporučoval dobrovolný odchod ze života, proto byl nazýván \"Peisithanatos\" (přemlouvající k smrti). Po jeho přednáškách prý docházelo k seberaždám, proto byly v Alexandrii zakázány. Ke kyrénské škole bývá počítán i Euhémeros (cca 340 – 260 př. n. l.), který podal racionalistický výklad o původu náboženství. V polovině 3. století před naším letopočtem již kyrénská škola zaostávala a byla překonána mnohem propracovanějším systémem epikúrejským.", "section_level": 1}], "src_summary": "Kyrénská škola, kyrénaikové, byl výrazně hédonistický filosofický směr založený ve 4. století před naším letopočtem, pravděpodobně Aristippem z Kyrény (asi 435–356), ačkoliv mnohé ideály této filosofické školy byly nejspíše zformovány až jeho vnukem téhož jména, Aristippem Mladším (asi 380–300). Kyrénaikové patřili mezi nejranější sókratovské školy; učili, že jediným pravým dobrem je rozkoš, což však neznamená pouze absenci bolesti, ale vyloženě příjemný prožitek. Rozkoš je tělesným stavem a rozkoše tělesné jsou mnohem lepší než rozkoše duševní nebo vzpomínkové. Kyrénaikové odmítali náboženskou víru zatěžující duši tísnivými představami, doporučovali zříci se honby za bohatstvím, slávou a politickou mocí. Stát, náboženství a všechny svazky společenské, které člověka příliš poutají, jim byly lhostejné. Nicméně rozkoš lze podle některých kyrénaiků získat i z altruistického jednání. Kyrénská škola zanikla během jednoho století a byla nahrazena mnohem propracovanější filosofií epikúrejskou.", "tgt_summary": "The Cyrenaics or Kyrenaics (; \"Kyrēnaïkoí\") were a sensual hedonist Greek school of philosophy founded in the 4th century BCE, supposedly by Aristippus of Cyrene, although many of the principles of the school are believed to have been formalized by his grandson of the same name, Aristippus the Younger. The school was so called after Cyrene, the birthplace of Aristippus. It was one of the earliest Socratic schools. The Cyrenaics taught that the only intrinsic good is pleasure, which meant not just the absence of pain (as it did for Epicurus), but positively enjoyable sensations. Of these, momentary pleasures, especially physical ones, are stronger than those of anticipation or memory. They did, however, recognize the value of social obligation and that pleasure could be gained from altruistic behaviour. The school died out within a century and was replaced by the philosophy of Epicureanism.", "id": 2129829}
{"src_title": "Burčák", "tgt_title": "Federweisser", "src_document": [{"title": "Kvašení a složení.", "content": "Na trhu se objevuje většinou burčák vyrobený z bílých hroznů. Kvalitní burčák má světle žlutou barvu a je více nebo méně zkalen kvasným kalem, neobsahuje však žádné mechanické nečistoty ani velké shluky kvasinek. Na dně a na stěnách nádoby se může usazovat jemná usazenina. Existuje také červený burčák z modrých hroznů, ten se ale na trhu objevuje jen zřídka. V každém stádiu kvašení má burčák své nadšené obdivovatele. Na ten správný okamžik, kdy je v optimu obsah cukru, alkoholu a aktivní účast kvašení (kdy burčák tzv. \"\"vaří\"\"), vydrží však vinaři čekat i dlouho do noci. Právě pro aktivitu kvašení je velice často vyhledáván také lidmi se zažívacími potížemi. Obsahuje významné množství vitamínů a dalších složek, které ten pravý burčák utváří, tj. přírodní cukr, značná ovocnost jak v chuti tak vůni, přiměřená kyselinka a kvasinky rodu Saccharomyces. Dle stadia prokvašení rozlišujeme:", "section_level": 1}, {"title": "Právní definice.", "content": "Český vinařský zákon stanovuje, že se pod názvem \"burčák\" smí prodávat výhradně produkt vyrobený z letošních tuzemských hroznů révy vinné a že k jeho prodeji smí docházet pouze v období od 1. srpna do 30. listopadu příslušného kalendářního roku. Ustanovení omezující původ hroznů na Českou republiku bylo napadeno ze strany Evropské unie, podle které je v rozporu s pravidly volného obchodu.", "section_level": 1}, {"title": "Rozšířenost.", "content": "V České republice se pije hlavně na Moravě. V sousedním Rakousku, Německu a na Slovensku je tento nápoj také značně oblíbený. V jiných zemích jeho konzumace není příliš rozšířena a ve většině jazyků ani neexistuje příslušné slovo.", "section_level": 1}], "src_summary": "Burčák je částečně zkvašený mošt z plodů révy vinné, který obsahuje vyvážený a chuťově harmonický poměr alkoholu, cukru a kyselin. Jde o meziprodukt při výrobě vína, který bývá k dispozici několik dní po začátku kvašení moštu. Obsah alkoholu bývá zhruba 1–7 %.", "tgt_summary": "Federweisser (also Federweißer , from German \"Feder\", \"feather\", and \"weiß\", \"white\"; from the appearance of the suspended yeast, also known as \"Sturm\", from German \"Sturm\", \"sturm\" in Austria), is an alcoholic beverage, typically 4% alcohol by volume, although versions of up to 11.5% alcohol by volume are not uncommon. (In contrast to all other alcoholic beverages, the alcohol content stated on a bottle of Federweisser is inconclusive, and presents an uppermost limit, not the actual content at any given time.) It is the product of fermented freshly pressed grape juice, known as \"must\". The term in principle includes all stages of fermentation from must to finished wine. It is known as \"Suser\", \"Sauser\", \"Neuer Süßer\" (new sweet), or \"Junger Wein\" (young wine) in Southwest Germany, Switzerland and South Tyrol, \"Fiederwäissen\" in Luxembourg, \"Sturm\" (storm, from the cloudy appearance) in Austria, \"Federweißer\" in Bavaria, \"Neuer Wein\" (new wine) in the Palatinate, \"Federweiser\" in Franconia, \"burčiak\" in Slovakia, \"burčák\" in Czech Republic, \"vin bourru\" or \"vernache\" in France, \"musht\" in Albania, \"must\" in Romania, \"tulburel\" or \"karcos\" in Hungary, \"მაჭარი\" (machari) in Georgia, \"մաճառ\" (machar) in Armenia.", "id": 882617}
{"src_title": "Nation (stanice metra v Paříži)", "tgt_title": "Nation (Paris Métro and RER)", "src_document": [{"title": "Historie.", "content": "Stanice byla otevřena již 19. července 1900 jako součást vůbec prvního úseku pařížského metra. Nástupiště linky 1 je zakřivené, umístěné pod jižní částí náměstí, vklíněné mezi smyčkami později postavených konečných stanic linek 2 a 6. V rámci automatizace linky 1, byla nástupiště upravena o víkendu 12.–13. září 2009. Konečná stanice linky 2 byla otevřena 2. dubna 1903 při posledním prodloužení tratě ze stanice \"Bagnolet\" (dnes stanice Alexandre Dumas). Také její nástupiště je vystavěné do oblouku. Protože se jedná o konečnou stanici, byla pod náměstím vybudována smyčka. Příjezd na smyčku je pod \"Avenue de Taillebourg\" a odjezd směrem pod \"Avenue du Trône\", \"Place des Antilles\" a \"Boulevard de Charonne\". Smyčka obsahuje několik garážových kolejí a je jednou z největších v síti. Samotná stanice se nachází jihozápadně od smyčky a má dvě koleje s velkým centrálním nástupištěm. Konečná stanice linky 6 byla zprovozněna 1. března 1909, když byla otevřena nová trať ze stanice Place d'Italie. Linka 6 zde má ze stejných důvodů také smyčku, na kterou vlaky přijíždějí pod \"Avenue du Bel-Air\" a odjíždějí pod \"Avenue Dorian\", \"Rue de Picpus\" a \"Avenue de Saint-Mandé\". 10. prosince 1933 přibylo nástupiště linky 9 v rámci rozšíření tratě ze stanice République do Porte de Montreuil. I tato stanice je zakřivená a je umístěna z důvodu místa pod všemi ostatními. Nachází se v severní části náměstí mezi \"Boulevard Voltaire\" a \"Avenue Taillebourg\". 14. prosince 1969 bylo otevřeno podzemní nádraží pro linku RER A, na kterou je také možný přestup.", "section_level": 1}, {"title": "Název.", "content": "Název stanice (\"národ\") je odvozen od \"Place de la Nation\", které se tak jmenuje od roku 1880. Název stanice \"Nation\" je doplněn (ovšem pouze na lince 9) o podtitul psaný malými písmeny: \"Place des Antilles\". Na nástupišti ve směru na Mairie de Montreuil jsou umístěny znaky dvou francouzských departementů na Malých Antilách – Guadeloupe a Martinique.", "section_level": 1}, {"title": "Vstupy.", "content": "Stanice má několik vstupů na rozích ulic, které se na náměstí sbíhají:", "section_level": 1}], "src_summary": "Nation je přestupní stanice pařížského metra, kde se vzájemně kříží linky 1, 2, 6 a 9 a je zde rovněž přestup na linku RER A. Rozsáhlá síť nástupišť a chodeb se nachází pod náměstím Place de la Nation na hranicích 11. a 12. obvodu v Paříži.", "tgt_summary": "Nation () is a station in the Paris Métro and of Île-de-France's regional high-speed RER. It serves Line 1, Line 2, Line 6 and Line 9 of the Paris Métro and RER A. It takes its name from its location at the Place de la Nation.", "id": 1180747}
{"src_title": "InterContinental Hotels Group", "tgt_title": "InterContinental Hotels Group", "src_document": [{"title": "Historie společnosti.", "content": "Původ IHG lze vysledovat už od roku 1777, kdy William Bass založil pivovar v Burton-on-Trent.", "section_level": 1}, {"title": "Hotelové značky.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "InterContinental Hotels &Resorts.", "content": "InterContinental Hotels &Resort – je nejprestižnější značka společnosti. Hotely se nacházejí ve velkých městech ve více než 60 zemích světa. Nabízí nejvyšší úroveň služeb ve 158 hotelech s 54 096 pokoji.", "section_level": 2}, {"title": "Crowne Plaza.", "content": "Crowne Plaza – je mezinárodní značka nabízející ubytování určené pro náročnou obchodní klientelu a volnočasové cestující, kteří si váží jednoduché elegance. Ve více než 60 zemích světa nabízí Crowne Plaza 375 hotelů s 98 691 pokoji.", "section_level": 2}, {"title": "Indigo Hotel.", "content": "Indigo Hotel – je inovativní značka určená pro cestující hledající individuální přístup a stylově zařízené boutique hotely. 28 hotelů s 3286 pokoji se nacházejí v městském prostředí či příměstských oblastech v blízkosti podniků, restaurací a zábavných míst ve Spojených státech.", "section_level": 2}, {"title": "Holiday Inn.", "content": "Holiday Inn – je značka nabízející přátelský servis, moderní vybavení s vysokou hodnotou. Je určena pro obchodní klientelu i pro hosty přijíždějící za využitím volného času. Pod značkou Holiday Inn je 1319 hotelů s 241 406 pokoji v malých i velkých městech, v okolí důležitých cest a mezinárodních letišť.", "section_level": 2}, {"title": "Holiday Inn Express (nebo Express by Holiday Inn).", "content": "Holiday Inn Express (nebo Express by Holiday Inn) – je nejrychleji rostoucí značka ve své třídě. Nabízí v 2018 hotelech s 182 456 pokoji nekomplikované prostředí, pohodlí a komfort.", "section_level": 2}, {"title": "Staybridge Suites.", "content": "Staybridge Suites – je značka označující speciální hotelové služby pro hosty, kteří vyhledávají dlouhodobé bydlení při obchodních cestách nebo při trávení dlouhodobé dovolené. (167 hotelů, 18 299 pokojů)", "section_level": 2}, {"title": "Candelewood Suites.", "content": "Candelewood Suites – je určena pro pracovně cestující hosty, kteří využívají hotel pouze k přespání. Je určen pro dlouhodobé i krátkodobé pobyty v nenáročném stylovém prostředí. (229 hotelů, 22916)", "section_level": 2}], "src_summary": "InterContinental Hotels Group je hotelová společnost provozující sedm hotelových značek: InterContinental, Crowne Plaza, Hotel Indigo, Holiday Inn, Holiday Inn Express, Staybridge Suites a Candlewood Suites. IHG také provozuje Priority Club Rewards. InterContinental Hotels Group provozuje hotely třemi různými způsoby. První je soukromé vlastnictví, kdy IHG vlastní 16 hotelů. Druhým způsobem je řízení vlastními zdroji, kdy IHG obsadí managerské funkce vlastním personálem. Třetí způsob je pomocí franšízy, kdy IHG poskytne provozovatelům hotelů značku, marketing a distribuci.", "tgt_summary": "InterContinental Hotels Group plc, informally InterContinental Hotels or IHG, is a British multinational hospitality company headquartered in Denham, Buckinghamshire, England. IHG has about 842,749 guest rooms and 5,656 hotels across nearly 100 countries. IHG owns several brands, including InterContinental, Regent Hotels, Six Senses Hotels, Kimpton Hotels and Resorts, Hualuxe, Crowne Plaza, voco Hotels, Hotel Indigo, Holiday Inn, Holiday Inn Express, Holiday Inn club vacations, avid, Candlewood Suites, EVEN Hotels, and Staybridge Suites. It is listed on the London Stock Exchange and is a constituent of the FTSE 100 Index.", "id": 1089535}
{"src_title": "Place d'Italie (stanice metra v Paříži)", "tgt_title": "Place d'Italie (Paris Métro)", "src_document": [{"title": "Historie.", "content": "Stanice byla otevřena 24. dubna 1906 jako součást úseku tehdejší linky \"2 Sud\" (2 Jih) v úseku Passy – \"Place d'Italie\". Krátce na to – 2. června bylo otevřeno nástupiště nové linky 5, která vedla do \"Gare d'Orléans\" (nyní Gare d'Austerlitz). Tato linka zde začínala, má zde proto smyčku a její nástupiště je postavené do oblouku. 4. října 1907 byla ale dosavadní linka 2 Sud mezi stanicemi Étoile a \"Place d'Italie\" připojena k lince 5 a nástupiště linky 2 Sud se přestala používat. Dne 1. března 1909 byla otevřena nová linka 6 mezi \"Place d'Italie\" (kde využívala staré nástupiště linky 2 Sud) a Nation. Kvůli konání koloniální výstavy byl od 17. května do 6. prosince 1931 úsek \"Place d'Italie\" – \"Étoile\" dočasně odpojen od linky 5 spojen s linkou 6. Teprve 6. října 1942 došlo k tomuto spojení opět a natrvalo. Linka 6 protíná náměstí ve směru východ-západ a její nástupiště se nachází na východní straně náměstí u \"Boulevardu Vincent-Auriol\". Mezitím došlo 15. února 1930 k otevření stanice pro linku 10, která sem byla prodloužena ze stanice Odéon. Od 26. dubna 1931 je ovšem úsek mezi Place Monge a Porte de Choisy součástí linky 7. Linka 7 je orientována směrem sever-jih a nástupiště je u \"Avenue d'Italie\". V období 25. června – 2. září 2007 bylo nástupiště linky 5 uzavřeno kvůli úpravě smyčky. Po tuto dobu byla konečnou stanicí sousední Campo-Formio. U linky 5 se počítá s jejím prodloužením na jih někdy v letech 2021–2027. Toto rozšíření bude ovšem technicky náročné, neboť linka 5 bude muset křížit tunel s linkou 6 a obě jsou nyní v podzemí na stejné úrovni.", "section_level": 1}, {"title": "Název.", "content": "Stanice byla pojmenována po kruhovém náměstí, na kterém se kříží pět významných ulic: \"Avenue d'Italie\", \"Boulevard Auguste-Blanqui\", \"Avenue des Gobelins\", \"Boulevard de l'Hôpital\" a \"Boulevard Vincent-Auriol\". Vycházela odtud hlavní silnice, která vedla z Paříže do Itálie.", "section_level": 1}, {"title": "Vstupy.", "content": "Stanice má čtyři přístupy:", "section_level": 1}], "src_summary": "Place d'Italie je významná přestupní stanice pařížského metra mezi linkami 5, 6 a 7 na jihu Paříže ve 13. obvodu v Paříži. Rozsáhlá síť nástupišť a chodeb se nachází pod náměstím \"Place d'Italie\". V roce 2004 byla s 13,10 milióny cestujících osmou nejrušnější stanicí zdejšího metra. Pro linku 5 je to jižní konečná stanice.", "tgt_summary": "Place d'Italie (, literally \"\"Italy Square\"\") is a rapid transit station of the Paris Métro located in the heart of the 13th arrondissement of Paris, at the Place d'Italie. It is the southern terminus of Line 5 and is also served by Line 6 and Line 7.", "id": 663087}
{"src_title": "Pozemková úprava", "tgt_title": "Land consolidation", "src_document": [{"title": "Cíle pozemkových úprav.", "content": "Cílem pozemkových úprav je:", "section_level": 1}, {"title": "Formy pozemkových úprav.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Jednoduché pozemkové úpravy.", "content": "Jednoduché pozemkové úpravy jsou: \"účel:\" vyčlenění půdy jednotlivým hospodářským subjektům \"cíl:\" vytvoření podmínek pro hospodaření těchto subjektů", "section_level": 2}, {"title": "Komplexní pozemkové úpravy.", "content": "Komplexní pozemkové úpravy řeší komplexně celé území (zpravidla katastrální území). Hlediska řešení: \"Formy pozemkových úprav řeší v zákoně č. 139/2002 Sb. § 4.\"", "section_level": 2}, {"title": "Účastníci řízení o pozemkových úpravách (dle § 5).", "content": "a) vlastníci pozemků, které jsou dotčeny řešením v pozemkových úpravách podle § 2 (dále jen „vlastníci pozemků“) a fyzické a právnické osoby, jejichž vlastnická nebo jiná věcná práva k pozemkům mohou být řešením pozemkových úprav přímo dotčena; za takové osoby se nepovažují vlastníci, pro jejichž pozemky se v pozemkových úpravách pouze obnovuje soubor geodetických informací (§ 3 odst. 2), b) stavebník, je-li provedení pozemkových úprav vyvoláno v důsledku stavební činnosti, c) obce, v jejichž územním obvodu jsou pozemky zahrnuté do obvodu pozemkových úprav; účastníky mohou být i obce, s jejichž územním obvodem sousedí pozemky zahrnuté do obvodu pozemkových úprav, pokud do 30 dnů od výzvy příslušného pozemkového úřadu přistoupí jako účastníci k řízení o pozemkových úpravách, (dále jen „obec“).", "section_level": 1}, {"title": "Zahájení řízení (dle § 6).", "content": "(1) Pozemkový úřad posuzuje podané požadavky na zahájení pozemkových úprav. K těmto požadavkům se vyjádří v písemném sdělení do 30 dnů. Shledá-li důvody, naléhavost a účelnost provedení pozemkových úprav za opodstatněné, zahájí řízení o pozemkových úpravách. Pozemkový úřad může v odůvodněných případech zahájit řízení i bez podaných požadavků. (2) Řízení o pozemkových úpravách se považuje vždy za řízení zahájené z podnětu pozemkového úřadu. (3) Pozemkový úřad zahájí řízení o pozemkových úpravách vždy, pokud se pro to vysloví vlastníci pozemků nadpoloviční výměry zemědělské půdy v dotčeném katastrálním území. (4) Zahájení řízení o pozemkových úpravách oznámí pozemkový úřad veřejnou vyhláškou. (5) Oznámení o zahájení pozemkových úprav podle odstavce 4 se vyvěsí po dobu 15 dnů na úřední desce pozemkového úřadu a obcí, v jejichž územních obvodech jsou pozemky zahrnuté do pozemkových úprav. Poslední den této lhůty je dnem zahájení pozemkových úprav. (6) Pozemkový úřad písemně vyrozumí o zahájení řízení též příslušný katastrální úřad, orgán územního plánování, stavební úřad, orgán ochrany zemědělského půdního fondu, orgán ochrany přírody, vodohospodářský orgán a orgán státní správy lesů. Dotýká-li se řízení o pozemkových úpravách zájmů chráněných předpisy o obraně a bezpečnosti státu, o péči o zdraví lidu a jiných zájmů chráněných zvláštními právními předpisy, 11) pozemkový úřad vyrozumí i další dotčené správní úřady. Tyto úřady stanoví do 30 dnů po obdržení vyrozumění podmínky k ochraně zájmů podle zvláštních právních předpisů. (8) Pozemkový úřad zastaví řízení, odpadl-li důvod, pro který řízení zahájil, nebo jestliže se v průběhu pozemkových úprav vyskytly takové překážky, pro které nelze v řízení pokračovat. (9) Osoby písemně pověřené pozemkovým úřadem mohou po předchozím oznámení na úřední desce příslušné obce vstupovat a vjíždět na pozemky ve stanovené době a vykonávat činnosti vyplývající z tohoto zákona v rozsahu nezbytně nutném, nestanoví-li zvláštní právní předpis jinak. (10) Vznikla-li vlastníkovi nebo oprávněnému uživateli pozemku újma na jejich majetku v důsledku výkonu činnosti pro pozemkové úpravy, mají právo na náhradu této újmy v penězích. Právo na náhradu újmy musí být uplatněno u pozemkového úřadu, který řízení o pozemkových úpravách zahájil, jde-li o porosty, nejpozději do 30 dnů ode dne jejího vzniku, v ostatních případech do 1 roku ode dne jejího vzniku, jinak právo zaniká.", "section_level": 1}, {"title": "Realizátor pozemkových úprav.", "content": "Státní pozemkový úřad, který tvoří krajská pracoviště a pobočky řízených sekcí ministerstva zemědělství. Činnost realizátora:", "section_level": 1}], "src_summary": "Pozemkové úpravy jsou změny právního stavu pozemků, jimiž „se ve veřejném zájmu prostorově a funkčně uspořádávají pozemky, scelují se nebo dělí a zabezpečuje se jimi přístupnost a využití pozemků a vyrovnání jejich hranic tak, aby se vytvořily podmínky pro racionální hospodaření vlastníků půdy. V těchto souvislostech se k nim uspořádávají vlastnická práva a s nimi související věcná břemena. Současně se jimi zajišťují podmínky pro zlepšení životního prostředí, ochranu a zúrodnění půdního fondu, vodní hospodářství a zvýšení ekologické stability krajiny. Výsledky pozemkových úprav slouží pro obnovu katastrálního operátu a jako závazný podklad pro územní plánování.“ Pozemkové úpravy se řídí zákonem č. 139/2002 Sb. ze dne 21. března 2002 \"o pozemkových úpravách a pozemkových úřadech a o změně zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve znění pozdějších předpisů\". Realizace pozemkových úprav úzce souvisí i s naplňováním programu obnovy venkova, který účinně motivuje obyvatele venkova k tomu, aby se nejen prostřednictvím samosprávy, ale i vlastními silami snažili o harmonický rozvoj plnohodnotného životního prostředí, udržování přírodních a kulturních hodnot krajiny a o rozvoj ekologického hospodaření. Neopominutelná je i související realizace tvorby krajinných programů, jako např. úprava vodohospodářských poměrů, obnova toků a nádrží, budování protierozní a povodňové ochrany území, systémů ekologické stability, biocenter a biokoridorů, obnova remízků nezbytných pro život drobné zvěře, zajištění lepší prostupnosti území vhodně zvolenou sítí polních cest a v neposlední míře dosažení estetické kvality krajiny za účelem zvýšení rekreačního efektu. Pozemkové úpravy jsou jedním z klíčových faktorů pro rozvoj venkova. Prostřednictvím právě tohoto opatření je řešena problematika vlastnických vztahů pozemkové držby, nedostatečná zemědělská infrastruktura či absence prvků ekologické stability krajiny. Pro zlepšení životního prostředí se doporučuje realizovat projekty Územních systémů ekologické stability jako jedno z nosných opatření. Je na místě poukázat na komplikace spojené s majetkoprávními vztahy. Pozemkové úpravy také nepřímo napomáhají rozvoji podnikání a mají nesporný efekt v oblasti udržitelného rozvoje. Při provádění pozemkových úprav dochází k racionálnímu prostorovému uspořádání pozemků všech vlastníků půdy v daném katastrálním území a podle potřeby také k reálnému vytyčení těchto pozemků v terénu. Nedílnou součástí návrhu pozemkových úprav je i plán společných zařízení. Ten tvoří cestní síť a systém ekologických protierozních, hydrologických a krajinných opatření.", "tgt_summary": "Land consolidation is a planned readjustment and rearrangement of fragmented land parcels and their ownership. It is usually applied to form larger and more rational land holdings. Land consolidation can be used to improve rural infrastructure and to implement developmental and environmental policies (improving environmental sustainability and agriculture).
", "id": 964058}
{"src_title": "Bejtar Ilit", "tgt_title": "Beitar Illit", "src_document": [{"title": "Geografie.", "content": "Nachází se v nadmořské výšce 870 metrů na několika vyvýšených hřebenech v Judských horách, 15 kilometrů jihozápadně od historického jádra Jeruzaléma, 8 kilometrů jihozápadně od Betléma, 18 kilometrů severně od Hebronu a 13 kilometrů jihovýchodně od města Bejt Šemeš. Podél východní a jižní strany města probíhá údolí, kterým protéká vádí Nachal Eciona. Na západní straně je to Vádí Fukin. Bejtar Ilit leží jen cca 1 kilometr od Zelené linie, která odděluje území Izraele v mezinárodně uznaných hranicích a okupovaná palestinská území. Na jihovýchodě sousedí Bejtar Ilit s územně kompaktním blokem izraelských osad Guš Ecion, třebaže není formální součástí jurisdikce Oblastní rady Guš Ecion. V blízkosti města se nacházejí arabské obce Chusan, Nachalin a Vádí Fukin.", "section_level": 1}, {"title": "Dějiny.", "content": "Jméno Bejtar Ilit odkazuje na starověkou židovskou pevnost Bejtar, známou z židovského povstání v 2. století našeho letopočtu. Pevnost se nacházela v místě nynější arabské vesnice Battir. Bejtar Illit byl založen roku 1985 skupinou mladých, nábožensky založených sionistů. Ke změně došlo po roce 1990, kdy jižně a jihozápadně od původní malé osady začalo budování rozsáhlého městského urbanistického celku, jehož obyvateli jsou ultraortodoxní židé. Tato výstavba postupně pokryla dva vyvýšené kopce a od roku 2016 začaly stavební práce i na třetím návrší, kde se nacházela původní malá osada, založená roku 1985. Bejtar Ilit se nachází v oblasti Guš Ecion, která má výraznou židovskou populační většinu a kterou si izraelská vláda hodlá ponechat i po případném dosažení územního kompromisu s Palestinci a vzniku nezávislého palestinského státu. V roce 2009 začaly přípravné práce na výstavbě nové městské čtvrti s očekávanou kapacitou minimálně několik desítek nových bytových jednotek.", "section_level": 1}, {"title": "Demografie.", "content": "Podle údajů z roku 2009 tvořili naprostou většinu obyvatel Židé (včetně statistické kategorie \"ostatní\", která zahrnuje nearabské obyvatele židovského původu ale bez formální příslušnosti k židovskému náboženství). Jde o větší obec městského typu s dlouhodobě silně rostoucí populací. Podle odhadu z roku 2007 počet obyvatel mohl během 10-15 let dosáhnout hranice 100 000. Ve skutečnosti o deset později populace dosahovala pouze něco přes 50 000, i tak ovšem šlo o mimořádně silné tempo populačního růstu a Bejtar Ilit je druhou největší izraelskou osadou na Západním břehu Jordánu. Společně s osadami Ariel, Ma'ale Adumim a Modi'in Illit má statut města. K 31. prosinci 2017 zde žilo 54 600 lidí. Populace je navíc mimořádně mladá. Roku 2013 zde byl nejvyšší podíl obyvatelstva ve věku do 17 let ze všech sídel městského charakteru v Izraeli (63,8 % z celkové populace obce). \"* údaje (kromě let 2008 a 2009) zaokrouhleny na stovky\"", "section_level": 1}], "src_summary": "Bejtar Ilit ( בֵּיתָר עִלִּית, doslova „\"Horní Bejtar\"“, v oficiálním přepisu do angličtiny Betar Illit, přepisováno též Beitar Illit) je izraelská osada a město na Západním břehu Jordánu, v distriktu Judea a Samaří.", "tgt_summary": "Beitar Illit (; officially Betar Illit; \"Illit\" is pronounced \"ee-leet\"; ) is an Israeli settlement organized as a city council in the Gush Etzion settlement bloc, south of Jerusalem, in the Judaean Mountains of the West Bank. Beitar Illit is one of Israel's largest and most rapidly growing settlements, and in had a population of . The international community considers Israeli settlements in the West Bank illegal under international law, but the Israeli government and United States governments dispute this.", "id": 2155461}
{"src_title": "Pietro Pomponazzi", "tgt_title": "Pietro Pomponazzi", "src_document": [{"title": "Život.", "content": "Narodil se v zámožné patricijské rodině v Mantově, roku 1487 dokončil studium na padovské univerzitě. V roce 1488 byl poté na stejné univerzitě zvolen jako profesor filosofie. Mezi lety 1495 a 1509 zde působil jako profesor přírodní filosofie až do uzavření padovské školy, poté přijal místo ve Ferraře, kde vyučoval Aristotelovu nauku o duši. V roce 1512 byl pozván do Boloně, kde přednášel, sepsal zde všechna svá důležitá díla. V roce 1516 vydal své dílo možná nejvýznamnější dílo \"De immortalitate animae\" (O nesmrtelnosti duše), které rozpoutalo značné protesty ze stran tomistů podporovaných katolickou církví, Averroistů a také Alexandristů. Toto pojednání bylo v Benátkách na rozkaz spáleno a Pomponazzimu šlo o život a musel se nějakou dobu skrývat před katolickou církví. Následovaly spisy \"Apologia\" a \"Defensorium adversus Augustinum Niphum\", kterými chtěl Pomponazzi vysvětlit oba své přístupy, tedy pohled katolíka a materialisty zároveň. Jeho poslední dvě pojednání, \"De incantationibus\" a \"De fato\" byly vydány až po autorově smrti. Pomponazzi umírá roku 1525 v Bologni.", "section_level": 1}, {"title": "Filozofie.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Od scholastiky k renesanci.", "content": "Pomponazziho myšlenky byly předzvěstí renesance. Narodil se v přechodné době, kdy scholastická tradice pomalu začínala ztrácet svůj vliv. Pomponazziho filozofická kultura byla sice po vnější stránce zcela středověká, jeho díla, nemluvě o přednáškách, byla spjata s programem univerzitní výuky ustáleným na západoevropských univerzitách. V traktátech se přísně přidržoval žánru scholastických kvestií. Přesto není na Pomponazzim nic anachronického. Byl přímým účastníkem vývoje renesančního filozofického myšlení. Vycházel z materiálu daného tradicí a univerzitními stanovami, tj. z Aristotelových textů a z textů jeho komentátorů. Neznal řecký jazyk a neosvojil si rafinovanosti humanistické vzdělanosti, ale přesto byl otevřený novým proudům filozofického myšlení. Znal objevená díla antického filozofického myšlení, mezi nimiž zaujímala zvláštní místo díla Aristotelova pozdně antického vykladače Alexandra z Afrodisiady. Znal i díla svých současníků, humanistů a novoplatoniků, bral je v úvahu a stavěl se k nim kriticky. Pietro Pomponazzi nepatřil ke scholastikům, kteří odtrženi od života a fanaticky, byli do posledního písmene oddáni Aristotelovi. Byla mu cizí scholastická strnulost myšlení, i když byl omezen rámci tradice. Jsou-li Aristotelova slova v rozporu s rozumovými důvody a se zkušenostními údaji, má Pomponazzi dostatek odvahy je odmítnout.", "section_level": 2}, {"title": "Spor o Aristotela a nesmrtelnost duše.", "content": "Doposud bylo církví uznáváno dogma založené na Akvinského interpretaci Aristotela a to do té míry, že jakékoli napadení nebo pochyby nad Aristotelem, nebo třeba jen pokus znovuotevřít diskuzi na toto téma, byly jako velice nebezpečné striktně považovány za kacířství. Pomponazzi sám pro sebe požadoval právo na studium Aristotela a zcela se oddal studiu \"De anima\". Problém nesmrtelnosti duše, který rozebírá ve svém slavném díle \"De immortalitate animae\" považoval za fundamentální rozpor mezi aristotelskou naukou a křesťanstvím. Aristotelovo přesvědčení, že duše je až na nepatrné rysy nesmrtelnosti veskrze zcela smrtelná, je v zásadním rozporu s Akvinského křesťanským pojetím duše. Pomponazzi však není prvním, kdo na tento rozpor upozorňuje a ukazuje se tak, že je zřejmě do značné míry ovlivněn řeckým komentátorem Aristotela, Alexandrem z Afrodisiady. Pomponazziho taktika spočívá v tom, že následuje rozum, kam až je to jen možné, v konečné otázce se však podrobí víře. V tomto duchu také tvrdí, že intelekt je na těle zcela závislý, od těla je neoddělitelný. Proto duše musí být smrtelná. Neexistují prý a nikdy nebudou moci existovat rozumové důvody, které by dokázaly nesmrtelnost duše, protože nesmrtelnost duše je otázkou víry, nikoli rozumu.", "section_level": 2}, {"title": "Nesmrtelnost duše a etika.", "content": "Kromě toho, že Pomponazzi pojednává o nesmrtelnosti duše v závislosti na teorii poznání a chápání podstaty lidského rozumu, analyzuje také etické důsledky, které vyplývají ze smrtelnosti nebo nesmrtelnosti duše; jaký dopad může mít ať už smrtelnost či nesmrtelnost duše na naše mravní myšlení? Traktát \"De immortalitate animae\", jak jsme již řekli, nejen dokazuje nemožnost racionálního, filozofického důkazu nesmrtelnosti duše, ale zároveň vyvrací představu o neslučitelnosti smrtelnosti duše s mravností, která byla obecně rozšířena ve středověkém teologickém a filozofickém myšlení. Protože dodržování morálních pravidel je v křesťanství podmiňováno posmrtnou odplatou, mohlo by se zdát, že odstranění posmrtné odměny a trestu je krajně nebezpečné a směřuje ke zhroucení všech mravních hodnot. Pomponazzi se však snaží zdůvodnit převahu mravnosti smrtelného člověka nad etickou soustavou, která se opírá o strach z posmrtných muk a o očekávání odměny na nebesích. Tvrzení o smrtelnosti duše podle něj nutí k tomu, aby se jiným způsobem, než právě trestem a odměnou, řešila otázka cíle lidské existence i otázka možnosti dosažení lidského štěstí v pozemském životě. Ze smrtelnosti duše vůbec nevyplývá, že se zříkáme mravnosti. Právě ti, kdo uznávají posmrtnou odplatu, podrývají společenskou mravnost, neboť zajišťují zachovávání mravního zákona výlučně nadějí na budoucí odměnu a strachem před posmrtnými mukami. Ctnosti však musíme dávat přednost pro ni samu, neboť odměna spočívá v ní samé, podobně jako nejstrašnějším trestem za hříchy a zločiny je sama neřest. Cílem života je tak podle Pomponazziho morální činnost, která je dosažitelná v průběhu tohoto života a člověk nemusí na budoucí odměnu celý život až do své smrti čekat, odměna je totiž na dosah už teď.", "section_level": 2}, {"title": "Osud a svobodná vůle.", "content": "Poté, co takto vyhlásil všeobecnou determinovanost ve světě podřízeném vládě přírodní nutnosti, musel Pietro Pomponazzi nevyhnutelně narazit na okruh problémů spojených se vztahem světa a člověka, světa a boha. Otázkám nutnosti a náhody, svobody vůle, božského předurčení a teodiceje věnoval Pomponazzi traktáty \"De Libri quinque de fato\" a \"De libero arbitrio et de praedestinatione\". Obsahově velmi významné traktáty, nabyly určeny pro tisk a objevily se až více než čtyřicet let po autorově smrti. Osud pokládá Pomponazzi za ztělesnění všeobecné a nezrušitelné příčinně následné souvislosti, která vládne ve světě. Odmítá existenci náhodných událostí, přičemž má na mysli události, jež vznikají bez příčiny a nelze je převést na objektivní příčiny, zákonitosti a vztahy. Náhodná událost nevypadává z tohoto řetězce příčin. Její nahodilost se projevuje jen tím, že se nám jeví jako nesouvisející s danou příčinou, kterou známe, nebo s okruhem příčin. Avšak každý náhodný následek má určitou příčinu. Je ji pouze třeba hledat na jiné, vyšší nebo obecnější úrovni. To, co ve vztahu k jednotlivým příčinám probíhá náhodně, je ve vztahu k všeobecným příčinám, jakými jsou nebesa a inteligence, nutné. Tato obecná podmíněnost všeho univerzálními příčinami je osud. V souladu s tímto učením o všeobecné determinovanosti jevů řeší Pomponazzi i otázku svobody vůle. Lidské chování zahrnuje do obecného souhrnu příčinně následných souvislostí. Přitom neodmítá volbu, svémocnost lidského jednání. Je však třeba vysvětlit, čím je sama volba podmíněna. Mnoho věcí konáme podle své vůle, jestliže neexistují překážky z naší strany nebo zvnějšku. Vůle je určována jak vnějším objektem, tak přirozeností člověka, což pokládá Pomponazzi za hlavní. Člověk, který je součástí systému přírodních vztahů a je objasňován na základě přírody, v níž vládne nutnost, nemůže uniknout za její hranice. Jeho chování je podmíněno jeho přirozenými vlastnostmi. Jak usilování o nejvyšší dobro, tak náchylnost ke zlu je člověku vlastní od přírody. Bůh v podstatě nejen, že obdařil člověka slabou přirozeností, náchylnou k hříchu, ale rozestřel přímo před jeho očima rozmanitá pokušení svádějící k hříchu. Vždyť právě bůh dal člověku duši náchylnou k hříchu a zkalený rozum spojil s vášněmi. Jak se ale smířit s tímto činem, který Bůh člověku zlomyslně provedl? Pomponazzi hledá východisko ve zcela jiném chápání boha, a tedy i jeho vztahu ke světu a člověku.", "section_level": 2}, {"title": "Bůh - přírodní nutnost.", "content": "Tímto východiskem je odmítnutí antropomorfních představ o Bohu. Svět, v němž vládne osud, je neslučitelný s bohem životodárcem křesťanského a každého jiného náboženství. Bůh je ve filozofickém systému Pietra Pomponazziho ztotožněn s osudem, s přírodou a jeho prozřetelnost je ztotožněna s přírodní nutností. Bůh ztělesňuje neosobní, přírodní příčinně následnou závislost. Je principem bytí a zdrojem pohybu, není však v jeho moci měnit jej. Ve filozofii Pietra Pomponazziho nezbývá místo pro stvoření světa. Svět existuje věčně, protože věčně působící příčina může mít pouze věčný následek. Bůh působí v souladu s přírodní nutností, proto přijmeme-li boha, musíme přijmout i věčnost světa.", "section_level": 2}, {"title": "Dílo.", "content": "\"De maximo et minimo\" \"De immortalitate animae\" \"Apologia\" \"Defensorium adversus Augustinum Niphum\" \"De nutritione\" \"De incantationibus\" \"De fato\" \"De naturalium effectuum causis sive de incantationibus\" \"Libri quinque de fato, de libero arbitrio et de praedestinatione\" \"De partibus animalium\"", "section_level": 1}, {"title": "České překlady.", "content": "P. Pomponazzi, \"O nesmrtelnosti duše\", úvodní studie T. Nejeschleba, překlad M. Petříček, Praha: Oikúmené, 2012. .", "section_level": 2}, {"title": "Literatura.", "content": "Paul Oskar Kristeller, Osm filosofů italské renesance, Praha 2007 http://plato.stanford.edu/entries/pomponazzi/http://plato.stanford.edu/entries/pomponazzi/", "section_level": 1}, {"title": "Externí odkazy.", "content": "http://en.wikipedia.org/wiki/Pietro_Pomponazzi http://www.ateismus.com/na/page4_24.html", "section_level": 1}], "src_summary": "Pietro Pomponazzi (16. září 1462 Mantova – 18. května 1525 Bologna) někdy znám spíše pod italským jménem Petrus Pomponatius, byl Italský filosof, který se řadí mezi stoupence italského aristotelismu a žáky severoitalské (boloňské a padovské) školy. V celé Evropě byl proslulý jako významný představitel tehdejších aristoteliků a těšil se trvalé přízni benátského senátu a boloňských městských vládců. Jeho dlouholetá učitelská činnost, jeho přednášky, traktáty a knihy určily tradici padovské svobodomyslnosti, prostupující celým 16. stoletím.", "tgt_summary": "Pietro Pomponazzi (16 September 1462 – 18 May 1525) was an Italian philosopher. He is sometimes known by his Latin name, \"Petrus Pomponatius\".", "id": 1966243}
{"src_title": "Bitva v Otrantské úžině (1917)", "tgt_title": "Battle of the Strait of Otranto (1917)", "src_document": [{"title": "Rakousko-uherské síly.", "content": "Rakousko-uherské lodě vytvořily dvě útočné skupiny. První skupině velel admirál Miklós Horthy a skládala se z lehkých křižníků \"Helgoland\", \"Novara\" (vlajková loď) a \"Saida\". Druhé skupině velel fregatní kapitán Johannes von und zu Liechtenstein a tvořily ji torpédoborce třídy \"Tátra\" – \"Csepel\" a \"Balaton\". Krycí svaz tvořil pancéřový křižník \"Sankt Georg\", torpédoborce \"Tátra\", \"Warasdiner\" a torpédovky \"Tb 84 F\", \"Tb 88 F\", \"TB 99 M\" a \"Tb 100 M\". Svazu velel kontradmirál Alexander Hansa. Druhý svaz, který byl v pohotovosti tvořila pobřežní obrněná loď \"Budapest\" a torpédovky \"Tb 86 F\", \"Tb 91 F\" a \"Tb 95 F\". Nasazeny byly i tři ponorky. Rakousko-uherské \"U 4\" a \"U 27\" hlídkovaly před Valonou a Brindisi, zatímco německá \"UC 25\" u Brindisi položila minové pole.", "section_level": 1}, {"title": "Napadení úžiny.", "content": "Aby bylo dosaženo co největšího účinku, měl každý z rakousko-uherských křižníků zaútočit v jiném sektoru. \"Csepel\" a \"Balaton\" společně pátraly po nákladních lodích. Dne 15. května ráno ve 3:00 oba torpédoborce u albánského pobřeží zpozorovaly a napadly malý italský konvoj. Potopily torpédoborec \"Borea\" a nákladní lodě \"Carroccio\" a \"Veritä\". Nákladní loď \"Bersagliere\" se zachránila. Rakousko-uherské křižníky se rozdělily a samostatně v různých místech napadly britské a italské trawlery střežící protiponorkovou bariéru (celkem jich bylo 47). Palbu zahájily v různých časech mezi půl pátou a pátou hodinou ranní. Potopily 14 trawlerů a tři poškodily. Další trawlery odpojily protiponorkové sítě a daly se na útěk. Například trawler \"Gowan Lee\" boj se silnějším protivníkem přijal, za což byl jeho kapitán Joseph Watt vyznamenán Viktoriiným křížem. Bariéra tak byla na několik týdnů narušena. Křižníky se poté opět spojily a začaly se z oblasti vzdalovat.", "section_level": 1}, {"title": "Hlavní střet.", "content": "Zpráva o útoku na italský konvoj vyvolala nutnou reakci. Z Brindisi vyplula smíšená italsko-anglická eskadra, které velel kontradmirál Alfredo Acton. Tvořily ji britské lehké křižníky \"Dartmouth\", \"Bristol\" a čtyři torpédoborce (ještě se k němu připojil velký torpédoborec \"Aquila\"). Další torpédoborce v oblasti byly upozorněny na přítomnost rakousko-uherských lodí. Actonův svaz se nejdříve střetl s rakouskými torpédoborci, které z boje vyřadily torpédoborec \"Aquila\". I přes jeho velkou převahu mu rakouské lodě unikly. Před sedmou hodinou potkaly rakouské křižníky čtyři dohodové torpédoborce. Došlo ke krátké přestřelce, po které torpédoborce zaujaly pozici za rakouským svazem a zdálky ho sledovaly. Krátce po deváté hodině narazily Horthyho křižníky na silnější Actonův svaz. I tentokrát však lodě Dohody promarnily šanci využít své výrazné převahy. Palba britských křižníků poškodila nejprve \"Helgoland\", na jehož přídi vypukl požár. Zasažena byla i \"Novara\", dokonce byl vážně zraněn admirál Horthy. Po zásahu do strojovny \"Novara\" ztratila chod. V nejkritičtějším okamžiku se však Actonův svaz odpoutal. Kontradmirál Acton se totiž rozhodl spojit s dalším italským svazem (přestože i tak měl velkou převahu), který se blížil z Brindisi. Ztracený kontakt s rakouskými křižníky už ale nenavázal. \"Saida\" vzala poškozenou \"Novaru\" do vleku a \"Helgoland\" kryl jejich ústup. Útoky italských torpédoborců byly neúspěšné. Brzy se navíc přiblížil krycí svaz s pancéřovým křižníkem \"Sankt Georg\" v čele, což italského velitele spolehlivě odradilo od dalšího boje. Rakouské lodě se tak mohly v pořádku vrátit do Boky Kotorské.", "section_level": 1}, {"title": "Po bitvě.", "content": "Britský křižník \"Dartmouth\" během návratu torpédem těžce poškodila německá ponorka \"UC 25\". Posádka loď nejprve opustila, nakonec se ji však podařilo odvléct do Brindisi. Z přístavu vyplulo na pomoc několik torpédoborců, z nichž francouzský \"Boutefeu\" najel na minu položenou \"UC 25\" a potopil se.", "section_level": 1}, {"title": "Závěr.", "content": "Bitva v Otrantské úžině byla vítězstvím Rakousko-Uherska. Dohoda ztratila dva torpédoborce, čtrnáct trawlerů a dvě nákladní lodě. Křižník \"Darmouth\", nákladní loď a tři trawlery byly poškozeny. Na rakouské straně byla vážněji poškozena pouze \"Novara\". Rakousko-uherské ztráty činily 15 mrtvých a 31 raněných. Ztráty Dohody byly 76 mrtvých, 100 zraněných a 72 zajatých. Protiponorková přehrada byla na několik týdnů narušena. Poté byla přesunuta dále na jih, což ještě snížilo její beztak nízkou efektivitu.", "section_level": 1}], "src_summary": "Bitva v Otrantské úžině bylo námořní střetnutí první světové války. Ráno 15. května 1917 napadlo Rakousko-uherské loďstvo protiponorkovou bariéru Otrantského průlivu. Tu vytvořily státy Dohody, aby v Jaderském moři zablokovaly nepřátelské ponorky. Bitva byla úspěchem rakousko-uherských lodí, které s minimem ztrát vážně narušily protiponorkovou bariéru. Válečné lodě Dohody přitom měly v bitvě výraznou materiální převahu, které ovšem nevyužily.", "tgt_summary": "The 1917 Battle of the Strait of Otranto was the result of an Austro-Hungarian raid on the Otranto Barrage, an Allied naval blockade of the Strait of Otranto. The battle took place on 14–15 May 1917, and was the largest surface action in the Adriatic Sea during World War I. The Otranto Barrage was a fixed barrier, composed of lightly armed drifters with anti-submarine nets coupled with minefields and supported by Allied naval patrols. The Austro-Hungarian navy planned to raid the Otranto Barrage with a force of three light cruisers and two destroyers under the command of Commander (later Admiral) Miklós Horthy, in an attempt to break the barrier to allow U-boats freer access to the Mediterranean, and Allied shipping. An Allied force composed of ships from three navies responded to the raid and in the ensuing battle, heavily damaged the Austro-Hungarian cruiser . However, the rapid approach of the Austro-Hungarian relief force persuaded Rear Admiral Acton, the Allied commander, to retreat.", "id": 288173}
{"src_title": "Ulrich Beck", "tgt_title": "Ulrich Beck", "src_document": [{"title": "Život.", "content": "Ulrich Beck vyrostl v Hannoveru. Studoval právo ve Freiburgu a později sociologii, filosofii, psychologii a politické vědy v Mnichově. Roku 1979 se habilitoval v oboru sociologie. V letech 1979-1981 učil na Vestfálské univerzitě v Münsteru a od roku 1981 do roku 1992 v Bambergu. Poté se vrátil do Mnichova na svou alma mater, Univerzitu Ludvíka Maxmiliána. Od roku 1997 hostuje na London School of Economics and Political Science. Působil také ve vedení Německé sociologické společnosti (\"Deutsche Gesellschaft für Soziologie\"). Vedle toho byl členem kuratoria Židovského centra v Mnichově (\"Jüdisches Zentrum München\"), šéfredaktorem časopisu \"Soziale Welt\" a vedl ediční řadu \"Zweite Moderne\" v předním německém nakladatelství Suhrkamp. Manželkou Ulricha Becka byla také sociální vědkyně, Elisabeth Beck-Gernsheimová.", "section_level": 1}, {"title": "Dílo.", "content": "Ulrich Beck je autorem desítek knih z oboru sociologie. Nejznámější z nich je Riziková společnost (\"Risikogesellschaft - Auf dem Weg in eine andere Moderne\", 1986), která byla přeložena do více než 15 světových jazyků (česky r. 2004). Mezi jeho další významné práce patří \"Gegengifte\" (1988), \"Das ganz normale Chaos der Liebe\" (spolu s manželkou Elisabeth Beck-Gernsheimovou, 1990), \"Die Erfindung des Politischen\" (1993, česky jako Vynalézání politiky r. 2007). Spolu s Anthony Giddensem a Scottem Lashem napsal \"Reflexive Modernization\" (1994). Dalším jeho vlastním dílem byla kniha s názvem \"Was ist Globalisierung\" (1997, česky jako Co je to globalizace? Omyly a odpovědi r. 2007), následovaná po dvou letech \"Schöne neue Arbeitswelt\" (1999). Další publikací zabývající se vlivy globalizace byla \"Macht und Gegenmacht im globale Zeitalter: Neue weltpolitische Ökonomie\" (2002, česky jako Moc a protiváha moci v globálním věku: Nová ekonomie světové politiky r. 2007).", "section_level": 1}, {"title": "Hlavní teze.", "content": "Zabývá se mj. tématem globalizace a jejích důsledků: společenských změn jako jsou individualizace a sociální nerovnost. Ve svých, často esejistickou formou psaných, dílech razí celou řadu termínů jako „společnost rizika“ (\"Risikogesellschaft\"), kosmopolitismus, individualizace, deinstitucionalizace, detradicionalizace nebo pluralizace a v okruhu problémů souvisejících s globalizací např. „druhá moderna“, globalismus, globalita atd. Beck je z národohospodářského hlediska zastáncem stanovení nových priorit: Vzhledem k tomu, že vlivem automatizace již nelze dosáhnout úplné zaměstnanosti, národní řešení jsou nerealizovatelná a „neoliberální medicína“ neúčinkuje, budou státy nuceny garantovat základní příjem a umožnit tak ve větší míře občansko-společenskou práci. Takovéto řešení bude ovšem uskutečnitelné jen tehdy, podaří-li se na evropské nebo – v optimálním případě – na různých nadnárodních úrovních prosadit jednotné hospodářské a sociální standardy. Jen tehdy bude možné, aby jako protipól nadnárodních koncernů byly vytvořeny nadnárodní státy, jež by kontrolovaly jejich činnost a omezovaly jejich moc. Svět se stal společností rizika (\"Weltrisikogesellschaft\"). Jedním z aspektů, které tento proces pomáhají ozřejmit, je kosmopolitní vědomí společného ohrožení terorismem. Beck je přesvědčen, že bez vybudování mezinárodních právních a soudních instancí nelze v budoucnu dospět k mírovému řešení nadnárodních konfliktů. Nazývá to právním pacifismem (\"Rechtspazifismus\").", "section_level": 1}, {"title": "Kritika.", "content": "Ulrich Beck čelí kritickým námitkám z různých směrů. Obecně mu je vytýkáno, že:", "section_level": 1}, {"title": "K individualizaci.", "content": "Beck zkoumá to, co zprvu nazývá individualizací pracovního trhu (\"Arbeitsmarktindividualisierung\") a později pod pojmem individualizace (\"Individualisierung\") zevšeobecňuje na celou společnost. To však zachycuje pouze povrchní jev: oslabování nebo odstranění stabilních souvislostí mezi chováním jedince a sociálními prvky, jako jsou třeba přináležitost ke společenské vrstvě či prostředí. Individualizace označuje, jak je to obvyklé v průzkumu trhu nebo ve výzkumech veřejného mínění, jen nápadné statistické shody ve výskytu určitých kombinací symptomů. Významnější fenomény individuace resp. zvláštností způsobu života naproti tomu tímto pojmem nejsou tematizovány. Na tuto kritiku Beck odpovídá (1979): \"„Spor o myšlenku individualizace je stejně starý jako tato myšlenka sama. Řekněme si hned na začátku: neočekávejme, že bude touto knihou uzavřen. K tomu je tato myšlenka, jak kritici správně poznamenávají, příliš proměnlivá. V diskusi nalezneme téměř stejný počet výkladů, kolik je souhlasných a nesouhlasných hlasů. Na druhé straně jsem opravdu přesvědčen, že tato teze – a zejména rozmanité pokusy produktivně z ní těžit – je pro německou sociologii velmi inspirativní a ponese i v budoucnu plody.“ – Ulrich Beck/Peter Sopp\" Kritikové tuto Beckovu repliku hodnotí jako nezávaznou povrchní odpověď podle zásady „aby se vlk nažral a koza zůstala celá“. Podle nich je nedostatkem to, že jak nejednoznačnost teze individualizace, tak i množství jejích interpretací, nepoukazují k platnosti výchozí teze, ale spíše jen názorně předvádějí základní problematiku. Navíc mnoho let trvající široká diskuse o této nejasně definované myšlenky brání rozvoji realistické sociologie současnosti.", "section_level": 2}, {"title": "K modernizaci.", "content": "Teze reflexivní modernizace (\"reflexive Modernisierung\") jen okrajově bere zřetel na národní socialismus první poloviny 20. století. Beck to pojmenovává lapidárně jako „přelom moderny“ resp. jako „antimodernu v moderně“.", "section_level": 2}, {"title": "K politice zaměstnanosti a základnímu příjmu.", "content": "Beck před časem překvapivě začal otevřeně obhajovat návrh na zavedení základního příjmu (\"Grundeinkommensvorschlag\"), přestože předtím po léta zastával opačný názor. Na přelomu let 1996/1997 spolupracoval na zprávě Bavorsko-saské komise budoucnosti (Kurt Biedenkopf a Meinhard Miegel) a pokusil se formulovat koncept občanské práce a obecně prospěšného podnikání pro ty, kdo nemohou najít zaměstnání. Vycházel přitom z předpokladu, že v budoucnu práce pro všechny už nebude dostupná. Občanské práce (\"Bürgerarbeit\") mají k obecnému prospěchu vykonávat ti, kdo nemohou nalézt výdělečnou činnost. Beck se zde přidržuje principů pracovní etiky výdělečné práce (\"Erwerbsarbeit\") jakožto normálního stavu přesto, že současně plnou zaměstnanost považuje za nepravděpodobnou. Kritikové namítali, že tato koncepce, podle níž by stát občanskou práci uznával a finančně odměňoval, by vedla k obrovské byrokratizaci a ke komercionalizaci dobrovolných aktivit. Někteří mu dokonce předhazovali, že občanská práce představuje horrorový technokratický scénář moderní donucovací pracovny, protože nezaměstnaní by tak byli úředně postaveni pod kuratelu pracovní etiky a nuceni přijmout státem kontrolovanou občanskou práci jako dodatečný zdroj příjmů. V posledních letech uzavřel Ulrich Beck intelektuální spojenectví s Anthony Giddensem, jež se vyvíjelo souběžně s politikou rudo-zelené koalice Gerharda Schrödera (\"Agenda 2010\") a reformami trhu práce Tonyho Blaira. Oba se přitom ovšem upsali koncepcím, jež jsou duchu základního příjmu zcela protichůdné: modelu \"\"workfare\"\" resp. technokratickému „\"aktivizujícímu sociálnímu státu\"“. Ti z makroekonomů v anglosaské oblasti, kteří se odvolávají na neokeynesiánské principy, Becka kritizují za jeho tvrzení, že účinná státní politika zaměstnanosti už dnes není možná.", "section_level": 2}, {"title": "K rizikové společnosti.", "content": "Myšlenka, že svět se stal rizikovou společností implikuje, že globální síť má charakter společnosti. Tento názor není obecně sdílen. Sociologie katastrof (\"Katastrophensoziologie\") je v opozici k Beckově tezi, že rizika, o nichž mluví, působí vyvažujícím způsobem.", "section_level": 2}, {"title": "Odkazy.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Literatura.", "content": "Úvod do problematiky: Česky dosud vyšlo mj.", "section_level": 2}], "src_summary": "Ulrich Beck (15. května 1944, Słupsk, Polsko – 1. ledna 2015) byl jeden z nejvýznamnějších německých sociologů. Do července 2009 přednášel jako profesor sociologie na Univerzitě Ludvíka Maximiliána v Mnichově, kde také žil. Byl hostujícím profesorem na London School of Economics and Political Science.", "tgt_summary": "Ulrich Beck (15 May 1944 – 1 January 2015) was a well known German sociologist, and one of the most cited social scientists in the world during his lifetime. His work focused on questions of uncontrollability, ignorance and uncertainty in the modern age, and he coined the terms \"risk society\" and \"second modernity\" or \"reflexive modernization\". He also tried to overturn national perspectives that predominated in sociological investigations with a cosmopolitanism that acknowledges the interconnectedness of the modern world. He was a professor at the University of Munich and also held appointments at the \"Fondation Maison des Sciences de l’Homme\" (FMSH) in Paris, and at the London School of Economics.", "id": 1283857}
{"src_title": "Papamobil", "tgt_title": "Popemobile", "src_document": [{"title": "Historie.", "content": "Před nástupem automobilů byla používána nosítka v podobě trůnu, tzv. gestatoria, která neslo dvanáct mužů. Potřeba reprezentativního automobilu pro hlavu římskokatolické církve se ukázala již v dobách raného automobilismu. Mnozí výrobci aut přicházeli již od konce 19. století se speciálně upravenými automobily pro papeže. Například Ford nabídl upravené prezidentské limuzíny. V roce 1930 věnovala společnost Mercedes-Benz Piovi XI vůz typu Nürnberg 460, kromě dalších vozů Mercedes používal papež též vozy italských značek nebo Citroën. Během návštěvy Pavla VI. v New Yorku a v Bogotě v 60. letech 20. století sloužil papeži speciálně vybavený vůz Lehmann-Peterson. Nicméně se však stále ještě nejednalo o klasický „papamobil“ jaký se objevil až po pontifikátu Jana Pavla II., tedy upravené bílé terénní auto. První papamobil byl použit pro papeže Jana Pavla II. na jeho cestě do Polska, kdy jako vozidlo posloužilo otevřené nákladní auto \"Star 660 M2\" od polského výrobce. Původní použité vozidlo se ale do dnešních dnů nezachovalo; dvě skupiny tvrdí, že mají původní podvozek (jeden vlastní podnikatel Marek Adamczak, druhý, s nečitelným číslem, Muzeum přírody a techniky ve městě Starachowice), dále se dochovalo pět kol, kus motoru, chladič. Během návštěvy papeže v Británii v roce 1979 byl použit upravený automobil typu Ford Transit, o rok později při návštěvě západního Německa mohli věřící a poutníci spatřit hlavu katolické církve v přestavěném terénním automobilu Mercedes-Benz 230 G. Vozy této značky se začaly v pozdějších dobách používat stále častěji a i dnes je německý výrobce luxusních automobilů významným dodavatelem \"papamobilů\". První moderní papamobil současného vzhledu se objevil roku 1980, kdy na terénní podvozek byla přidána skříň z plexiskla, která umožňovala snazší průjezd mezi věřícími, ochranu před počasím a lepší viditelnost papeže v davu. Od roku 1981 byly papamobily vybaveny neprůstřelným sklem, poté co na papeže Jana Pavla II. byl spáchán neúspěšný atentát. Během návštěvy papeže v Kanadě v roce 1984 byl použit speciální vůz postavený firmou Thibault Fire Engine Company v Pierreville v Kanadě. Opětovně se s ním papež svezl při návštěvě Kuby v roce 1998. Od roku 2005 je tento vůz v kanadském národním technickém muzeu.", "section_level": 1}, {"title": "Mercedes-Benz ML 430.", "content": "V roce 2009 papež použil na návštěvu Česka dva (jeden do Brna a druhý do Prahy) upravené vozy Mercedes-Benz ML 430, osmiválec o objemu 4,3 litru schopný maximálního výkonu 279 koní. Rozvor náprav automobilu je 2,8 metru, ze stran i podvozek je navíc pancéřovaný a celý stroj váží okolo 4 tun. V přední části se nachází místo pro řidiče, v zadní pak upravená vyvýšená kabina chráněná 3 centimetry silným neprůstřelným sklem umožňující papeži pohodlně sedět během cesty. Do papežovy kabiny se vejdou ještě jeho dva pobočníci, kteří podobně jako papež nastupují do kabiny ze zadní části vozidla. Papež usedá na křeslo z bílé kůže, které je vyzvednuto do vyvýšené pozice hydraulickým výtahem. Pro případ nenadálé poruchy je automobil vybaven duplikátním systémem zapalování. Pomocí mikrofonů je zajištěna komunikace papeže s posádkou.", "section_level": 1}], "src_summary": "Papamobil je zvláštní druh automobilu, který slouží pro přepravu a ochranu papeže v průběhu jeho venkovních cest. Původně byl papamobil navržen pro zviditelnění papeže během přesunu skrze davy věřících. Existuje celá řada aut, která jsou speciálně upravena pro potřeby papeže. Ta se v průběhu let vyvíjela, bylo používáno několik druhů aut. Nejznámější je papamobil, který používá hlava katolické církve pro zahraniční cesty. Tím je v současnosti k roku 2009 speciálně upravený Mercedes-Benz ML 430. První papamobil svezl papeže Jana Pavla II. na jeho první cestě do Polska coby nově zvoleného papeže. Existují různé varianty papamobilu, některé mají otevřenou střechu, takže papež může žehnat věřícím přímo, u jiných je papež chráněn neprůstřelným sklem (v případě Mercedesu ML 430 až 3 cm silným). V současnosti je hlavním dodavatelem papamobilů německá automobilka Mercedes-Benz.. Dnešní papamobily mají registrační značku „SCV 1“, což je zkratka pro stát Vatikán (Stato della Citta del Vaticano). Od dob Jana Pavla II. provozuje Vatikán současně několik obrněných papamobilů, v řadě zemí však při návštěvách používal speciální vozy místních automobilek. Když byly do České republiky v roce 2009 dopraveny dva papamobily shodného typu (jeden do Prahy a jeden do Brna), podle tiskových zpráv měly oba shodnou registrační značku; ze zpráv vyplývá, že všechny papamobily mají shodnou registrační značku. Přestože se o bezpečnosti hlavy katolické církve velmi často diskutuje, používají se hlavně při akcích na Svatopetrském náměstí často papamobily otevřené. To již vedlo k několika incidentům; například v roce 2007 27letý muž přeskočil bezpečnostní pásku a pokoušel se vniknout dovnitř do vozidla. Papež Benedikt XVI. však nebyl zraněn a incidentu si ani nevšiml.", "tgt_summary": "A popemobile is a specially designed motor vehicle used by the pope of the Catholic Church during public appearances. It is usually considered as the successor to the antiquated \"sedia gestatoria\" and was designed to allow the pope to be more visible when greeting large crowds. There have been many different designs for popemobiles since Pope Paul VI first used a modified Lincoln Continental to greet crowds in New York City in 1965. Some are open air while others have bulletproof glass walls to enclose the pope (deemed necessary after the 1981 Pope John Paul II assassination attempt). Some allow the pope to sit, while others are designed to accommodate him standing. The variety of popemobiles allows the Roman Curia to select an appropriate one for each usage depending upon the level of security needed, distance, speed of travel, and the pope's preferences. The vehicle registration plates of Vatican City all begin with the letters \"SCV\", abbreviation of the Latin \"Status Civitatis Vaticanae\" (\"Vatican City State\"), followed by the vehicle fleet number. The registration plate for the Ford Focus currently used by Pope Francis is \"SCV 00919\". In the past, the popemobile has typically used registration plate \"SCV 1\", but plates \"SCV 2\" to \"SCV 9\" have also been used.", "id": 829242}
{"src_title": "Marco Hietala", "tgt_title": "Marco Hietala", "src_document": [{"title": "Život.", "content": "Připojil se ke skupině Nightwish v roce 2002, kdy nahráli album Century Child, a nahradil tak předchozího baskytaristu Sami Vänska. Byl také hostujícím hudebníkem v Delain, skupiny složené především ze Gothic metalových a Symphonic metalových hudebníků, například bývalým klávesistou skupiny Within Temptation, Martijinem Westerholt. Hietala je také členem skupin Sinergy, Tarot a Northern Kings. Od jeho příchodu do Nightwish bylo několik písní napsáno jako duet pro něj a bývalou zpěvačku Nightwish, Tarju Turunen. Příkladem je coververze písně „The Phantom of the Opera“, uveřejněná na jejich albu Century Child. Po příchodu Marca také nahráli Nightwish několik cover verzí známých metalových písní. Při koncertech Nightwish zazněly písničky jako \"Crazy Train\" od Ozzyho Osbourna, \"Wild Child\" od W.A.S.P., \"Don't Talk to Strangers\" od Dia, \"Symphony of Destruction\" od Megadeth, a také jeden z jejich nejznámějších coverů - \"High Hopes od Pink Floyd\". Některé z těchto písní se Nightwish rozhodli později i uveřejnit na svých albech. Hietalův hlas se už více uplatnil v albu Dark passion Play', vydaného v září roku 2007. V tomto albu zpívá i sólově, a napsal také některé celé písně jako „The Islander“, ve které hraje na akustickou kytaru namísto baskytary. Na tomto albu už ale není zpěvačka Tarja Turunen, ale nová zpěvačka Nightwish Anette Olzon. V posledním albu Nightwish - Imaginaerum (dřívější název Imaginarium) složil hudbu i text k písni The Crow, The Owl and Dove. Ve skupině Delain hrál Hietala na basovou kytaru v albu „Lucidity“ a v tom samém albu byl také hlavním zpěvákem. Jeho hlas je také slyšet ve dvou písních v pozdějším albu Delain April Rain. V březnu 2009 se Marco přidal ke skupině Sapattivuosi. Společně nahráli například coververze písní skupiny Black Sabbath, ale ve finštině. V květnu 2019 vydal pod svým rodným jménem Marko Hietala první sólové album Mustan sydämen rovio nahrané ve finštině. Album obsahuje písně, které byly příliš osobní na to, aby je vydal s některou z kapel, ve kterých vystupuje.", "section_level": 1}, {"title": "Vybavení.", "content": "Marco používá baskytary značky Warwick, především 4-strunné modely Infinity a Vampyre laděné na standard D (DGCF) nebo na DROP C (CGCF).", "section_level": 1}, {"title": "Osobní život.", "content": "Hietala je ženatý a má dvě děti, chlapce - dvojčata. On a jeho rodina žijí ve městě Kuopio ve Finsku. Když zrovna není na turné, libuje si ve čtení knih (hlavně fantasy a sci-fi), hraní videoher a sledování filmů.", "section_level": 1}], "src_summary": "Marko Tapani \"Marco\" Hietala (* 14. ledna 1966, Tervo, Finsko) je finský heavy metalový zpěvák a baskytarista. Je znám především jako baskytarista, zpěvák a skladatel symphonic metalové skupiny Nightwish. Je také baskytaristou, zpěvákem a textařem heavy metalové skupiny Tarot.", "tgt_summary": "Marko Tapani \"Marco\" Hietala (born 14 January 1966) is a Finnish heavy metal vocalist, bassist and songwriter. Internationally, he is most known as the current bassist, male vocalist and secondary composer to Tuomas Holopainen, of the symphonic metal band Nightwish. He is also the vocalist and bassist as well as composer and lyricist for the heavy metal band Tarot. He is also a member of the supergroup Northern Kings, and portrayed one of the main characters in Ayreon's 2013 album \"The Theory of Everything\".", "id": 1841476}
{"src_title": "Čupakabra", "tgt_title": "Chupacabra", "src_document": [{"title": "Čupakabra jako moderní mýtus.", "content": "V moderním kontextu je slovo čupakabra spojováno se zprávami o spatření neznámého zvířete poprvé zaznamenanými v Portoriku a posléze v Mexiku a Spojených státech (zde zejména v latinskoamerické komunitě). První očitá svědectví byla nahlášena v Portoriku v roce 1995. Od té doby byl čupakabra údajně zpozorován dále na severu (až po Maine), dále na jihu (až po Chile), a dokonce i mimo americký kontinent (v Rusku a na Filipínách). Nejvíce svědectví o zahlédnutí čupakabry však pochází z Mexika a jihozápadu USA (Texas, Nové Mexiko). Biologové a přírodovědci jsou toho názoru, že čupakabra je pouhou moderní pověstí.", "section_level": 1}, {"title": "Popis.", "content": "Fyzický popis čupakabry není ve všech svědectvích stejný. Podle prvních svědků z Portorika to má být malý, štíhlý, chlupatý humanoid, s útlou malou čelistí a černýma očima, který se kromě masa a krve živí také melouny. Jiní viděli těžkopádné lysé zvíře velikosti malého medvěda s řadou ostnů sahajících od krku až po ocas, nebo naopak lehké zvíře pohybující se po zadních končetinách jako klokan. Podle některých zpráv může mít i křídla podobná netopýřím. Zbarvení má být šedé, pestré, nebo proměnlivé jako u chameleona. Popisy se shodují na několika charakteristikách: lysé kůži, pohybu po zadních končetinách, dlouhých tesácích a inteligentních, téměř lidských očích mandlového tvaru. V letech 2004–2011 byl několikrát vyfotografován, uloven nebo byla nalezena uhynulá zvířata pokládaná za čupakabru. Vždy se však jednalo o kojota nebo domácího pejska postiženého kožní nebo jinou chorobou (nejčastěji svrabem), takže zvířata byla lysá, případně i jinak zdeformovaná.", "section_level": 1}, {"title": "Historie.", "content": "Poprvé zaznamenané útoky se odehrály v květnu 1995 v Portoriku. Bylo nalezeno osm mrtvých ovcí, každá se třemi kousnutími v oblasti hrudníku a zcela bez krve. Téhož roku v srpnu uhynulo v portorickém městě Canóvanas údajně 150 hospodářských a domácích zvířat a jedna svědkyně, Madelyne Tolentino, nahlásila spatření čupakabry. Místní se původně domnívali, že zvířata v Portoriku zabíjel jakýsi satanistický kult. Podobný případ se odehrál v roce 1975 v městečku Moca, ovšem tam byla smrt zvířat přisouzena Upíru z Moca (el gracinha de Moca). Nahlášených zabití a záhadných úmrtí zvířat na ostrově přibývalo, přičemž z každého byla několika okrouhlými rankami vysáta krev. Termín el chupacabras prý zavedl portorický komik a podnikatel Silverio Pérez brzy po ohlášení prvních incidentů v tisku. Krátce po prvních zprávách o čupakabrovi v Portoriku byla zaznamenána úmrtí zvířat v dalších zemích, jako je Dominikánská republika, Argentina, Bolívie, Chile, Kolumbie, Honduras, Salvador, Nikaragua, Panama, Peru, Brazílie, USA a Mexiko.", "section_level": 1}, {"title": "Čupakabra v České republice.", "content": "V dubnu 2015 v brněnské městské části Kohoutovice procházející se žena spatřila a vyfotografovala neznámé zvíře. V diskuzích a médiích bylo následně označeno za čupakabru. Podle vyjádření zoologů šlo pravděpodobně o vyhublého bezsrstného psa.", "section_level": 2}], "src_summary": "Čupakabra (mužský rod, ze španělského el chupacabras, výslovnost: / tʃupa'kabɾa /, složené ze slov \"chupar\" – „vysávat“, a \"cabra\" – „koza“, doslova „vysávač koz“) je pověstné zvíře údajně žijící v některých částech Severní a Jižní Ameriky.", "tgt_summary": "The chupacabra or chupacabras (, literally \"goat-sucker\"; from \"chupar\", \"to suck\", and \"cabra\", \"goat\") is a legendary creature in the folklore of parts of the Americas, with its first purported sightings reported in Puerto Rico. The name comes from the animal's reported habit of attacking and drinking the blood of livestock, including goats. Physical descriptions of the creature vary. It is purportedly a heavy creature, the size of a small bear, with a row of spines reaching from the neck to the base of the tail. Eyewitness sightings have been claimed in Puerto Rico, and have since been reported as far north as Maine, and as far south as Chile, and even being spotted outside the Americas in countries like Russia and the Philippines, but many of the reports have been disregarded as uncorroborated or lacking evidence. Sightings in northern Mexico and the southern United States have been verified as canids afflicted by mange. According to biologists and wildlife management officials, the chupacabra is an urban legend.", "id": 2338868}
{"src_title": "Bertrada z Montfortu", "tgt_title": "Bertrade de Montfort", "src_document": [{"title": "Cesta na francouzský trůn.", "content": "Bertrada se narodila jako dcera hraběte Simona z Montfortu a jeho druhé ženy Anežky. Po smrti rodičů roku 1087 se dostala do poručnictví strýce Viléma z Évreux. Ten mladou dívku na základě politických machinací záhy provdal. Snad roku 1089 se tak stala čtvrtou či pátou manželkou postaršího Fulka z Anjou a dala mu syna, budoucího jeruzalémského krále. Berta údajně utekla manželovi z Tours ke králi v noci 15. května 1092 a snad téhož dne se konala svatba. Král Filip kvůli této ženě zapudil svou choť Bertu Holandskou, s níž měl jediného syna. Kromě \"hříšné náklonnosti\" ke krásné Bertradě hrála svou roli také potřeba dalšího syna a podle soudobého kronikáře Viléma z Malmesbury prý také to, že zapuzená královna byla příliš tlustá. Nejostřejší byl konflikt mezi králem a odpůrci jeho sňatku s Bertradou v letech 1093–1096, kdy také reformátor Yves ze Chartres sepsal své dílo \"Panormia\" pojednávající o manželství. Dne 15. října 1094 v Autunu byl král společností dvaatřiceti biskupů a papežského legáta exkomunikován a totéž se opakovalo o rok později znovu v Clermontu, kde papež Urban II. mimo jiné také svolal první kruciátu. O dva roky později se Filip naoko \"cizoložství zřekl\" a získal papežské odpuštění. Exkomunikován byl znovu roku 1099 a roku 1104 či 1105 složil Filip společně s Bertradou v Paříži další planou přísahu, že se od sebe odloučí. Po Filipově smrti roku 1108 Bertrada odešla do Anjou, prodala svůj vdovský majetek a založila klášter v Haute-Bruyère. Poté pobývala v klášteře Fontevrault, kde o pár let později také zemřela. Předtím se však dle dobových svědectví pokusila zvrátit manželovo rozhodnutí o nástupnictví na francouzském trůně tím, že chtěla nechat jeho nástupce, syna z prvního manželství s Bertou Holandskou Ludvíka otrávit.", "section_level": 1}], "src_summary": "Bertrada z Montfortu (1060 – po 1115, klášter Fontevrault) byla hraběnkou z Anjou a poté francouzskou královnou. Filip I. ji jako vdanou ženu unesl Fulkovi z Anjou a stal se díky své hříšné náklonnosti k Bertradě bigamistou.", "tgt_summary": "Bertrade de Montfort (c. 1070 – 14 February 1117) was a queen consort of France by her marriage to Philip I of France.", "id": 383558}
{"src_title": "George Eastman House", "tgt_title": "George Eastman Museum", "src_document": [{"title": "Historie.", "content": "Majetek George Eastmana, včetně jeho domu, byl odkázán po jeho smrti Univerzitě v Rochesteru. Dům se stal domovem prezidenta University of Rochester Rushe Rheese do roku 1935. Po druhé světové válce univerzita převedla majetek na dozorčí radu. George Eastman House byl pronajmut v roce 1947. Dnes jeho úplné jméno zní George Eastman House International Museum of Photography and Film neboli George Eastman House – Mezinárodní muzeum fotografie a filmu. Od samého počátku mělo muzeum za cíl a poslání shromažďovat, uchovávat a prezentovat historii fotografie a filmu. Muzeum bylo otevřeno v roce 1949, s výstavou jádra sbírky v bývalé veřejné místnosti Eastmanova domu. Původní muzejní sbírky – včetně sbírky fotografií z Občanské války Alexandra Gardnera, historické sbírky Eastman Kodak Company a sbírky Gabriela Cromera z Francie – přilákala další významné přírůstky v průběhu dalších čtyřiceti let. Celý archiv, firemní sbírky, a portfolia umělců byly darovány instituci Eastman House. Jako kurátor Mezinárodního muzea fotografie v George Eastman House pracoval v období 1948 – 1958 americký kurátor, historik umění, textař a fotograf Beaumont Newhall. Později se stal jejím ředitelem 1958 – 1971. Během působení v Eastman House byl Newhall odpovědný za shromažďování jedné z největších fotografických sbírek na světě. Jeho kniha \"The History of Photography\" zůstává jednou z nejvýznamnějších v této oblasti a stala se klasickou učebnicí historie fotografie.", "section_level": 1}, {"title": "George Eastman House Collection.", "content": "George Eastman House Collection je fotografická sbírka, která se nachází v domě George Eastmana a spravuje ji organizace a muzeum se stejným názvem – George Eastman House. Kolekce obsahuje více než 400 000 fotografií a negativů od vynálezu fotografie až po současnost. Zaměřuje se na západní americkou fotografii 19. století, ranou francouzskou fotografii a vlastní nejrozsáhlejší sbírku daguerrotypií na světě. Roku 1966 vystavoval v George Eastman House Garry Winogrand s Lee Friedlanderem, Duane Michalsem, Bruce Davidsonem a Danny Lyonem v rámci výstavy s názvem Toward a Social Landscape \"Směrem sociální krajina\". Archiv obsahuje díla autorů:", "section_level": 1}, {"title": "Archiv technologií.", "content": "Muzeum obsahuje mimo jiné také archiv technologií. Lze v něm nalézt první camery obscury, sbírku fotoaparátů Brownie, časovou osu vývoje technologií fotoaparátů, vybrané filmové kamery nebo Lumière Cinématographe. Součástí sbírky je například letecký fotoaparát Fairchild K-20 používaný během druhé světové války v letecké fotografii. Navrhla jej firma Fairchild pana Shermana Millse Fairchilda a vyráběl se pod licencí pro vojenské kontrakty.", "section_level": 1}], "src_summary": "George Eastman House Museum of Photography (česky Muzeum fotografie dům George Eastmana) je fotografické muzeum v Rochesteru, státu New York, USA, které patří mezi nejstarší na světě. Otevřelo se pro veřejnost v roce 1949. Muzeum proslulo svou sbírkou fotografií a filmovým archivem; muzeum je také jedničkou v archivaci filmů a konzervaci fotografií, provádí kurzy vzdělávání archivářů a „konzervátorů“ z celého světa. Muzeum se nachází v domě, který postavil George Eastman, zakladatel společnosti Kodak. Dům byl prohlášen za národní kulturní památku v roce 1966.", "tgt_summary": "The George Eastman Museum, the world's oldest museum dedicated to photography and one of the world's oldest film archives, opened to the public in 1949 in Rochester, New York. World-renowned for its collections in the fields of photography and cinema, the museum is also a leader in film preservation and photograph conservation, educating archivists and conservators from around the world. Home to the 500-seat Dryden Theatre, the museum is located on the estate of entrepreneur and philanthropist George Eastman, the founder of Eastman Kodak Company. The estate was designated a National Historic Landmark in 1966.", "id": 975061}
{"src_title": "Jones Lang LaSalle", "tgt_title": "JLL (company)", "src_document": [{"title": "Přehled.", "content": "JLL je finanční a poradenská firma, která se zaměřuje na realitní služby a investiční poradenství. Jako člen Fortune 500 pomáhá JLL majitelům nemovitostí, nájemníkům a investorům dosáhnout svých obchodních ambicí. V roce 2016 měla společnost JLL příjmy ve výši 6,8 miliardy dolarů, příjmy z odměn ve výši 5,8 miliardy dolarů, a v zájmu svých klientů spravovala 409 milionů metrů čtverečních a dokončila prodejní akvizice a finanční transakce ve výši přibližně 145 miliard dolarů. Na konci třetího čtvrtletí roku 2017 měla JLL téměř 300 kanceláří ve více než 80 zemích světa a globálně disponovala přes 80 tisíci zaměstnanci. K 30. září 2017 měla LaSalle Investment Management ve správě nemovitosti v hodnotě 59 miliard dolarů. JLL je obchodní značka společnosti Jones Lang LaSalle Incorporated.", "section_level": 1}, {"title": "Ocenění.", "content": "Několikanásobný vítěz CIJ Awards, v roce 2017 ve dvou kategoriích v rámci ČR.", "section_level": 2}, {"title": "Mezinárodní ocenění.", "content": "LinkedIn Top Companies: Where the world wants to work now JLL ranks #21 out of 50", "section_level": 3}, {"title": "Ethisphere Institute.", "content": "Ethics Inside™ certification 2008, 2009, 2010, 2011, 2012, 2013, 2015, 2016 World's Most Ethical Companies 2008, 2009, 2010, 2011, 2012, 2013, 2014, 2015, 2016, 2017", "section_level": 3}, {"title": "Glassdoor Employees' Choice Awards.", "content": "Highest Rated CEOs by Glassdoor in the U.S. Large Company category 2016", "section_level": 3}, {"title": "Estate Gazette Awards.", "content": "Global Real Estate Company of the Year 2015", "section_level": 3}, {"title": "Corporate Responsibility (CR) Magazine.", "content": "100 Best Corporate Citizens 2009, 2013, 2015, 2016", "section_level": 3}, {"title": "Managing Partners Forum.", "content": "MPF Awards for Client Experience Best Thought Leadership 2016", "section_level": 3}, {"title": "MPF Awards for Management Excellence.", "content": "Best Performing Property Brand 2013", "section_level": 3}, {"title": "U.S. Environmental Protection Agency.", "content": "ENERGY STAR Partner of the Year 2007, 2010, 2011, 2013, 2014, 2015 (U.S.)", "section_level": 3}], "src_summary": "JLL je mezinárodní realitní poradenská společnost s více než 92 000 zaměstnanci v přibližně 300 kancelářích ve více než 80 zemích světa. Na český trh vstoupila společnost v roce 1992. Firma se zabývá pronájmem kanceláří, obchodů a logistických parků, průzkumem trhu, oceňováním nemovitostí atd.", "tgt_summary": "Jones Lang LaSalle Incorporated (JLL) is an American commercial real estate services company. The company also provides investment management services worldwide, including services to institutional and retail investors, and to high-net-worth individuals. It is the second-largest company of its kind in the world. The company is ranked 189th on the Fortune 500.", "id": 250841}
{"src_title": "Parlamentní volby v Maďarsku 2010", "tgt_title": "2010 Hungarian parliamentary election", "src_document": [{"title": "Předvolební situace.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Rok 2006.", "content": "Předcházející parlamentní volby v roce 2006 provázela masivní kampaň. Obě nejsilnější strany, levicová MSZP a pravicový Fidesz-MPS, si dělaly velké naděje na vítězství. Možná právě zatajování informací o skutečném stavu ekonomiky a hospodářství ze strany MSZP přispělo k jejímu vítězství. V premiérském křesle tak i nadále zůstal, v té době ještě populární, Ferenc Gyurcsány. Dne 17. září 2006 v odpoledních hodinách odvysílal Maďarský rozhlas úplný záznam z neveřejného povolebního projevu Ference Gyurcsánye k poslancům své strany, na níž emotivně a vulgárně přiznává, že v zájmu volebního úspěchu lhal o skutečném stavu ekonomiky, a že se Maďarsko podařilo udržet nad vodou jen díky boží prozřetelnosti, spoustě peněz ve světovém hospodářství a stovkám podvodů. Okamžitou reakcí se staly stotisícové protivládní demonstrace po celé zemi. Všichni požadovali Gyurcsányho rezignaci. Ten však ve své funkci zůstal. Jeho vláda se okamžitě stala značně nepopulární a preference MSZP začaly prudce klesat.", "section_level": 2}, {"title": "Vládní krize.", "content": "Premiér Ferenc Gyurcsány byl v čele nepopulární vlády, která zemi značně zadlužila. V roce 2008 se navíc z vládní koalice odloučil SZDSZ. To už byl krůček k vládní krizi. Ta vypukla na jaře 2009, kdy předseda vlády oznámil svou rezignaci a odchod z vedení strany. Prezident republiky László Sólyom a opoziční strany požadovaly vypsání předčasných voleb. K tomu však nedošlo a byla vytvořena úřednická vláda, v jejímž čele stanul nestraník Gordon Bajnai. Jeho vláda by měla zemi vést do termínu těchto voleb (2010) a hlavně ji dostat z hospodářské krize, která Maďarsko skutečně silně zasáhla. I přesto, že premiér Bajnai vytvořil úsporný balíček a sám bral výplatu pouze jeden forint měsíčně, Maďaři jeho vládě příliš nevěřili. Od roku 2006 je tedy maďarská pravice na velkém vzestupu. Sám předseda nejsilnější opoziční strany Fidesz Viktor Orbán se už v květnu 2009 cítil být příštím maďarským premiérem. Naopak popularita MSZP se tehdy pohybovala na historicky nejhorší úrovni od samotného vzniku strany.", "section_level": 2}, {"title": "Volby do EP 2009.", "content": "Růst popularity pravicových stran se projevil již během voleb do Evropského parlamentu 2009, kdy Fidesz (v koalici s KDNP) získal 14 mandátů, zatímco levicová MSZP jen 4 mandáty. Do parlamentu se také dostala krajně pravicová strana Jobbik se ziskem 3 mandátů. Konzervativní MDF obhájilo svůj 1 mandát.", "section_level": 2}, {"title": "Kandidátky a seznamy.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Registrace kandidující stran.", "content": "Strany zaregistrované u Országos Választási Bizottság (Celostátní volební výbor) pro parlamentní volby 2010. V první závorce je uvedena zkratka strany, ve druhé datum její registrace:", "section_level": 2}, {"title": "Počet jednotlivých kandidátů.", "content": "Termín pro doporučení jednotlivých kandidátů byl 19. březen 2010. Registrace kandidáta v jednomandátovém obvodu je podmíněna shromážděním 750 podpisů. Strany doporučující své kandidáty voličům: Fidesz, MSZP, Jobbik, LMP", "section_level": 2}, {"title": "Republikové kandidátky.", "content": "Republikové kandidátky stran:", "section_level": 2}, {"title": "Volební výsledky.", "content": "Parlamentní volby 2010 vyhrála pravicová strana Fidesz – Magyar Polgári Szövetség, kterou vedl Viktor Orbán. Tato strana ovšem nastoupila do voleb spolu se stranou KDNP. Se ziskem 263 mandátů porazilo toto spojenectví levicovou Magyar Szocialista Párt, která v zemi vládla po dvě uplynulá volební období (osm let), ale v těchto volbách získala jen 59 mandátů, přičemž v předchozích volbách jich měla 190. Na třetím místě byla se ziskem 47 mandátů krajně pravicová strana Jobbik Magyarországért Mozgalom. Čtvrtá skončila nově vzniklá Zelená strana Lehet Más a Politika, která dostala 16 mandátů. Poslední mandát obsadil nezávislý kandidát Oszkár Molnár. Dvě tradiční politické strany po 20. letech parlament opustily. Jednalo se o konzervativní MDF a liberální SZDSZ. Paradoxně ve volbách 1990 to byly dvě nejsilnější politické strany v zemi.", "section_level": 1}, {"title": "Výsledky v jednomandátových obvodech.", "content": "V jednomandátových obvodech se většinovým systémem rozděluje 176 mandátů z celkového počtu 386. V případě, že některý kandidát získá již v prvním kole více jak 50 % hlasů, tak vyhrává a druhé kolo se v daném obvodu již nekoná. Pokud žádný z kandidátů nezíská nadpoloviční většinu, koná se druhé kolo voleb, v němž zvítězí kandidát s nejvyšším počtem hlasů. Již v prvním kole voleb, které se konalo 11. dubna 2010, získalo 119 kandidátů Fidesz-KDNP nadpoloviční většinu hlasů. Ve zbývajících 56 obvodech byli rovněž nejúspěšnější kandidáti Fidesz-KDNP, ale se ziskem nižším než 50 %. Pouze v jednom budapešťském obvodu vedl kandidát levicové MSZP. Ve druhém kole, které se konalo 25. dubna 2010 v 56 obvodech, zvítězilo 53 kandidátů Fidesz-KDNP. V Budapešti vyhráli dva kandidáti MSZP (Tibor Szanyi a József Tóth). V jednom obvodu v župě Borsod-Abaúj-Zemplén zvítězil nezávislý kandidát Oszkár Molnár.", "section_level": 2}, {"title": "Politické důsledky.", "content": "Společně kandidující strany Fidesz a KDNP získaly ve volbách ústavní dvoutřetinovou většinu a měly tak otevřenou cestu ke změnám ústavních zákonů. Novým maďarským premiérem se tak stal Viktor Orbán. V reakci na nedostatečný výsledek odstoupila hned po prvním kole Ibolya Dávid z funkce předsedkyně MDF. Stejně tak po druhém kole odstoupila Ildikó Lendvai z funkce předsedkyně MSZP. První zasedání nového parlamentu proběhlo 14. května 2010. Novým předsedou parlamentu byl zvolen Pál Schmitt (Fidesz).", "section_level": 1}], "src_summary": "Parlamentní volby v Maďarsku v roce 2010 byly šesté svobodné volby Maďarské republiky od pádu komunismu v roce 1989. Prezident republiky László Sólyom vypsal první kolo voleb na 11. dubna, druhé kolo na 25. dubna 2010. Výsledkem voleb je, že se do parlamentu dostaly čtyři strany a jeden nezávislý kandidát: Fidesz-KDNP (263 mandátů), MSZP (59 mandátů), Jobbik (47 mandátů), LMP (16 mandátů) a nezávislý kandidát Oszkár Molnár.", "tgt_summary": "Parliamentary elections were held in Hungary on 11 and 25 April 2010 to choose MPs for the National Assembly. They were the sixth free elections since the end of communist era. 386 members of parliament were elected in a combined system of party lists and electoral constituencies. The electoral law does not allow all adult citizens to stand for being elected unless they can validate 500 signatures of other citizens supporting their candidacy. In the first round of the elections, the conservative party Fidesz won the absolute majority of seats, enough to form a government on its own. In the second round Fidesz-Christian Democratic People's Party (KDNP) candidates won enough seats to achieve a two-thirds majority required to modify major laws and the country's constitution.", "id": 1390279}
{"src_title": "Nemetschek", "tgt_title": "Nemetschek", "src_document": [{"title": "Historie.", "content": "Společnost byla založena v roce 1963 Prof. Georgem Nemetschkem pod názvem \"Inženýrská kancelář pro stavebnictví (Ingenieurbüro für das Bauwesen)\" s těžištěm projektování nosných konstrukcí. Přitom inženýrská kancelář používala jako jedna z prvních společností v branži počítače a vyvíjela software pro vlastní potřebu. V roce 1977 zahájil Nemetschek distribuci svého \"Programového systému Statika 97/77\" pro inženýrské stavby. Na Hannoverském veletrhu (Hannover Messe) v roce 1980 prezentoval Nemetschek softwarový balík pro integrované výpočty a konstrukce standardních stavebních dílů pro masivní konstrukce. Tak byl poprvé umožněn Computer Aided Engineering (CAE) na Mikropočítačích, produkt měl dlouhá léta monopolní postavení. V roce 1981 byla založena společnost \"Nemetschek Programmsystem GmbH\", která převzala distribuci softwaru; vývoj programů prováděla nadále inženýrská kancelář Georga Nemetschka. Hlavní produkt Allplan, CAD systém pro architekty a inženýry, byl představen v roce 1984. S ním mohli projektanti modelovat budovy trojrozměrně. Koncem 80. let zahájil Nemetschek mezinárodní expanzi: v roce 1996 měla společnost dceřiné společnosti v osmi evropských zemích, distribuční partnery v devíti zemích Evropy a od roku 1992 také další vývojové stanoviště v Bratislavě, Slovensko. Koncem 90. let k tomu přibyly první koupě společností, například společnosti nabízející programy pro statiku \"Friedrich + Lochner\". Společnost vystupující od roku 1994 pod názvem Nemetschek AG šla v roce 1999 na burzu a je od té doby notována v Prime Standard ve Frankfurtu. Následovala řada převzetí podniků, mezi nimi jako jedna z největších akvizicí americká \"Diehl Graphsoft\" (dnes \"Nemetschek Vectorworks\" s produktem \"Vectorworks\") a \"MAXON Computer\" se softwarem \"Cinema 4D\" pro vizualizaci a animaci. Po fázi konsolidace následovala v roce 2006 další převzetí: přikoupením maďarské \"Graphisoft\" a belgické \"SCIA Internationa'l\" se společnost Nemetschek vypracovala k jedné z vedoucích společností nabízejících AEC softwarová řešení (Architecture, Engineering, Construction) v Evropě. Nemetschek je mj. členem \"BuildingSMART e.V.\" a \"Deutschen Gesellschaft für Nachhaltiges Bauen\" (Německá společnost pro trvale udržitelnou výstavbu) (DGNB).", "section_level": 1}, {"title": "Oblasti působnosti.", "content": "Od roku 2008 působí Nemetschek AG jako holding se čtyřmi divizemi: Projektování (architektura a inženýrské stavitelství), Výstavba, Užívání a Multimedia. Pod střechou holdingu je vedeno dvanáct dalekosáhle samostatných značek výrobků.", "section_level": 1}, {"title": "Největší dceřiné společnosti.", "content": "Allplan Allplan se sídlem v Mnichově byla založena 1. ledna 2008. Vyvíjí a distribuuje dlouholetý klíčový produkt společnosti Nemetschek, výrobkovou řadu Allplan. Společnost zaměstnává podle vlastních údajů přibližně 400 zaměstnanců (2012). Allplan je platformovým softwarem pro architekty, projektanty, dodavatele staveb a facility manager pro projektování a využívání objektů a je používán po celé Evropě. Allplan Campus se obrací speciálně na studenty, internetová platforma pro školáky, studenty a učitele. Poskytuje downloady, filmy pro e-learning a materiál pro školení pro budoucí architekty, stavitelské kresliče nebo inženýry. Graphisoft Graphisoft je mezinárodně působící společnost nabízející software pro architekty. Společnost byla založena v roce 1982 a dnes zaměstnává více než 230 zaměstnanců. Centrála je v Budapešti a vlastní mezinárodní pobočky v USA, ve Velké Británii, ve Španělsku, Japonsku a v Singapuru. Software pro architekty ArchiCAD používá podle vlastních údajů ve více než 80 zemích světa přibližně 100.000 zákazníků. Vectorworks Vectorworks, dřívější \"Diehl Graphsoft\", se sídlem ve státu Columbia (Maryland), vyvíjí a distribuuje více než 20 let celosvětově software pro projektanty. Je zde zaměstnáno přibližně 90 zaměstnanců (2009). Výrobková řada Vectorworks nabízí profesionální projektová řešení pro architekty, úpravu interiérů, zábavní průmysl, zahradní a krajinnou architekturu a strojírenství. Vectorworks je podle údajů výrobce používán po celém světě v 85 zemích. Scia V roce 1974 založená Scia (název stojí pro Scientific Applications) se sídlem v belgickém Herk-de-Stad vyvíjí a distribuuje software pro statické výpočty, plánování a výrobu nosných konstrukcí s těžištěm na \"Building Information Modeling (BIM)\". Scia nv je 100% dcerou společnosti Nemetschek AG a podle vlastních údajů zaměstnává v deseti sídlech po celém světě více než 100 zaměstnanců.", "section_level": 1}], "src_summary": "Koncern Nemetschek je celosvětově vedoucím výrobcem softwaru pro architekty, inženýry a stavební průmysl. Společnost vyvíjí a distribuuje řešení pro projektování, výstavbu a užívání stavebních objektů a nemovitostí jakož i multimédia. Koncern Nemetschek má podle vlastních údajů se všemi dceřinými společnostmi asi 300 000 zákazníků ve více než 142 zemích (stav 2012).", "tgt_summary": "Nemetschek Group is a vendor of software for architects, engineers and the construction industry. The company develops and distributes solutions for designing, building and managing buildings and real estate as well as multimedia.", "id": 1921601}
{"src_title": "Lino Ventura", "tgt_title": "Lino Ventura", "src_document": [{"title": "Život a kariéra.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Mládí.", "content": "Pocházel z italské Parmy, již od osmi let žil se svou rodinou v Paříži, jeho otec krátce poté rodinu opustil, takže zůstal sám s matkou. V únoru 1942 dostal povolávací rozkaz, aby sloužil v italské armádě u horských myslivců, avšak krátce po nástupu na vojnu dezertoval zpět do Francie a už se do armády nevrátil. Už od 10 let se živil všelijak, kromě toho se věnoval i sportu. Krátce poté co se stal mistrem Evropy (v zápasení ve volném stylu) mu soupeř nešťastně zlomil nohu a tak musel vrcholového sportu předčasně zanechat, nicméně do konce svého života dále intenzivně sportoval rekreačně.", "section_level": 2}, {"title": "Filmová kariéra.", "content": "V roce 1954 se uchytil u filmu, jeho drsný a zároveň i velice přirozený civilní herecký projev byl velice přesvědčivý. Hned ve svém prvním filmu \"Nesahejte na prachy\" si zahrál s Jeanem Gabinem, se kterým se později velmi spřátelil. Zpočátku hrál většinou jen samé drsné a tvrdé postavy, gangstery, zločince, policisty, lidi na okraji společnosti. Postupem doby se ale vypracoval i na vynikajícího charakterního herce. Kromě francouzských filmů také hrál (díky svému původu) i v celé řadě italských filmů. Přátelil se také s šansoniérem Jacquesem Brelem, se kterým natočil snímek \"Daleký západ\". Za ztvárnění postavy Jeana Valjeana ve snímku Ubožáci natočeném v roce 1982 byl nominován na Césara. Bránil se všem cenám a oceněním i poctám, odmítl převzít i vysoké francouzské státní vyznamenání – Řád čestné legie. Během své kariéry natočil zhruba 70 filmů. I přes lákavé nabídky ale nikdy nevstoupil na divadelní jeviště, snad proto, že byl herec samouk.", "section_level": 2}, {"title": "Osobní život.", "content": "Společně se svojí manželkou se velmi intenzivně věnoval charitativní činnosti. Jejich dcera Linda byla zdravotně postižená a proto se věnovali především postiženým dětem. Jeho žena Odette Lecomte v roce 1987 obdržela za svoji charitativní činnost Řád čestné legie. Zemřel náhle v roce 1987 na infarkt. Je pohřben na hřbitově ve francouzské obci Le Val-Saint-Germain.", "section_level": 2}], "src_summary": "Lino Ventura, rodným jménem Angiolino Giuseppe Pasquale Ventura (14. července 1919, Parma – 22. října 1987, Saint-Cloud), byl francouzsko-italský filmový herec a sportovec italského původu, mistr Evropy v zápase ve volném stylu pro rok 1950 ve střední váze, muž sveřepého vzezření a citlivé duše.", "tgt_summary": "Angiolino Giuseppe Pasquale Ventura (14 July 1919 – 22 October 1987) was an Italian actor who grew up in France and starred in many French films. Born in Italy, he was raised in Paris by his Italian mother. After a first career as a professional wrestler was ended by injury, he was offered a part as a gang boss in the Jacques Becker film \"Touchez pas au grisbi\" (1954) and rapidly became one of France's favourite film actors, playing opposite many other great stars such as Bourvil, Jean Gabin, Alain Delon, Claude Rich, Bernard Blier, Jacques Brel, Michel Serrault, Jean-Paul Belmondo, and working with other leading directors such as Louis Malle, Claude Sautet, Claude Miller, and the great script writer Michel Audiard. Usually portraying a tough man, either a criminal or a cop, he also featured as a leader of the Resistance in the Jean-Pierre Melville directed \"Army of Shadows\" (\"L'armée des ombres\", 1969). Having a daughter born handicapped, he and his wife founded a charity Perce-Neige (Snowdrop) which aids disabled children and their parents. Though he never renounced his Italian citizenship, he was voted 23rd in a poll for the 100 greatest Frenchmen.", "id": 695212}
{"src_title": "Business Software Alliance", "tgt_title": "BSA (The Software Alliance)", "src_document": [{"title": "BSA v ČR.", "content": "V současné době nemá BSA v České republice žádnou právní subjektivitu. Původně zde působila pod názvem BSA CS, ale v roce 1999 prohrála soudní spor s firmou Digisys s.r.o. a měla dle rozsudku zaplatit pokutu 300 tis. Kč + soudní výlohy. BSA CS ovšem zaplacení pokuty odmítla a svou českou pobočku rozpustila. Od té doby působí BSA výhradně ze zahraničí, čímž komplikuje svou případnou další právní postižitelnost. Zdá se, že dále používá už jen služby českých právních kanceláří. V roce 2008 se BSA chtěla zaměřit na malé a střední firmy, kde se podle Jana Hlaváče podle dostupných analýz vyskytovalo nejvíce nelegálního softvare.
V červenci 2013 představila kampaň založenou na placeném udávání. Podle zástupce BSA Jana Hlaváče získala BSA od lovců pirátů přes 150 oznámení, z nichž 30 se dostalo do fáze podání trestního oznámení a první výplaty za tato oznámení měly proběhnout do léta, přičemž v průběhu celého roku 2014 mělo být na těchto odměnách vyplaceno celkem přes milion korun. Protože jsou za odhalení pirátů vypláceny odměny, stále více „lovců pirátů“ vystupuje z anonymity. Podle Jana Hlaváče je nejtypičtějším agentem nespokojený bývalý zaměstnanec.", "section_level": 1}, {"title": "Obesílání podnikatelů.", "content": "V dubnu 2011 BSA rozeslala dopis 12 tisícům podnikatelů s podezřením o užívání nelegálních programů a žádala od nich prověření, že se u nich nelegální softvare nepoužívá.
V případě, že jejich software je v pořádku, žádala BSA do 14 dnů odeslat o této skutečnosti čestné prohlášení. Pokud by si podnikatel nebyl jistý, měl se registrovat do legalizačního programu na stránkách BSA. Přestože dopis nemá žádnou právní váhu a právníci radí na takový dopis nereagovat, mnozí podnikatelé sami sebe přivedou do problémů tím, že odpoví. Podle statistika BSA na podobný dopis reagovala asi polovina obeslaných firem a 11 % firem se zúčastnilo legalizačního programu. Jan Hlaváč se k obesílání vyjádřil, že: Toto prohlášení ale neodpovídá na otázku odkud BSA vzala všechny adresy, proč je přesvědčena, že dané firmy porušují zákon, a proč používá termín „obsílka“.
Na začátku roku 2015 BSA rozeslala přibližně deseticům firem varovnou obsílku, že možná používají nelegální software, a vyzvala k doložení, že se software používají legálně.
Podle Jana Hlaváče BSA často provádí na internetu tzv. kontrolní nákupy, ze kterých bylo zjištěno, že až 80 % nabízeného software nemá řádnou licenci nebo se jedná o padělek.
V roce 2016 se proto v době před vánočními svátky BSA rozhodla zaslat varování před nelegálními praktikami, které zaznamenala na tuzemském trhu, 10 tisícům malých a středních firem. Podle Úřadu pro ochranu osobních údajů lze hromadné odesílání dopisů BSA podnikatelům považovat za spam, podle BSA se o spam nejedná, podle ní jde o přímý marketing, který probíhá v souladu se zákonem.", "section_level": 2}, {"title": "Obesílání institucí.", "content": "V roce 2013 rozeslala strašící dopisy 7000 „organizacím veřejného sektoru, orgánů veřejné správy či místní samosprávy“.
Obsílka se tvářila úředně a naprosto oficiálně, ale měla pouze nahnat strach a pochyby.", "section_level": 2}, {"title": "Co má probíhat a probíhá po udání.", "content": "V roce 2015 se redaktor serveru Měšec.cz rozhodl otestovat, co se stane po kliknutí na tlačítko \"Vím o pirátství a chci odměnu\" na stránce softwarelegalne.cz, v testu vystupoval jako jeho vlastní bývalá zaměstnankyně na pozici účetní.
V září 2015 sám sebe udal, v prosinci 2015 už dostal zprávu od advokátní kanceláře, že byla zahájena procedura, která může mít za následek vznik nároku na odměnu podle pravidel BSA. Koncem ledna 2016 byl kontaktován policí se žádostí o zkontaktování se s policií. Protože k testu použil i IP adresu vydavatele, byl policií kontaktován i vydavatel. Protože cílem testu nebylo testování policie, redaktor se začátkem března 2017 spojil s příslušným policejním komisařem, aby mu vysvětlil, že jde o test, co se stane po odeslání hlášení přes tlačítko na webu BSA. Následně byla u u redaktora provedena domovní prohlídka a kontrola software. Redaktor při svém testu zjistil, že proces probíhá jinak, než jak by měl probíhat podle Jana Hlaváče. Neproběhl telefonický kontakt s oznamovatelem ani nebylo navrženo osobní setkání k prověření oznamovatele. S oznamovatelem nebyla sepsána smlouva, která má být podle Jana Hlaváče s oznamovatelem sepsána po vyhodnocení případu jako relevantního a vhodného pro podání trestního oznámení. Vymyšlený příběh redaktora musel být zřejmě dostatečně hodnověrný, protože podle Jana Hlaváče se BSA anonymními oznámeními zabývá jen ve výjimečných případech. Po podání trestního oznámení by pak podle Jana Hlaváče měla Policie ČR provést u obviněného audit používaného software pomocí speciálního softwarového nástroje, ovšem při domovní prohlídce u redaktora žádný speciální softwarový nástroj použit nebyl.", "section_level": 2}], "src_summary": "Business Software Alliance (BSA) je sdružení firem působící ve více než 80 zemích světa, prosazující zájmy softwarového průmyslu. Mezi členy BSA patří například Adobe Systems, Autodesk, Microsoft. Veřejně známa je BSA zejména svými \"protipirátskými\" aktivitami a kampaněmi proti nelegálnímu používání počítačových programů. Například v říjnu 2009 organizace v České republice představila kampaň, v jejímž rámci vyzývá firmy, aby udávaly svou konkurenci používající nelegální software. Podle BSA lze označit za piráta kohokoli, kdo používá nelegální software.
", "tgt_summary": "The Software Alliance, also known as BSA, is a trade group established by Microsoft in 1988 to represent commercial software makers. It is a member of the International Intellectual Property Alliance. Its principal activity is trying to stop copyright infringement of software produced by its members. Founded as the Business Software Alliance, it dropped \"Business\" from its name in October 2012, and styles itself \"BSA | The Software Alliance\". It is funded through membership dues based on member company's software revenues, and through settlements from companies it successfully brings action against. Many Microsoft EULAs include a clause requiring users to agree to audits by software companies.", "id": 1007909}
{"src_title": "Philip Carteret", "tgt_title": "Philip Carteret", "src_document": [{"title": "Biografie.", "content": "Philip Carteret se narodil roku 1733 na ostrově Jersey. Jeho otcem byl Charles de Carteret a matkou Françoise Marie de Saint-Paul. K námořnictvu se Carteret přidal v anglickém Plymouthu ve 14 letech a účastnil se několika různých expedic. V hodnosti nadporučíka se na lodi HMS \"Tamar\" zúčastnil expedice Johna Byrona. V roce 1766 byl povýšen na kapitána a svěřeno velení nad HMS \"Swallow\". Carteret společně s další lodí \"Dolphin\" pod velením Samuela Wallise měl obeplout svět; Carteret byl ve velení druhý v pořadí. Lodě poté, co propluly Magalhãesovým průlivem, byly rozděleny; navzdory poškození lodi Carteret proplul bouří a zamířil západním směrem do Tichého oceánu, hledaje „Davisovu zemi“. 3. července Carteret objevil Pitcairnův ostrov, který byl pojmenován po patnáctiletém poddůstojníkovi Robertu Pitcairnovi, který ostrov jako první spatřil a v noci z 24. na 25. srpna Carteretovy ostrovy. V roce 1767 objevil nové souostroví v průlivů svatého Jiří, mezi Novou Británií a Novým Irskem, které pojmenoval ostrovy vévody z Yorku. Pro Evropu také znovuobjevil Šalamounovy ostrovy, poprvé spatřené Španělem Álvarem de Mendañou roku 1568. 20. března 1769 dorazil zpět Anglie. V následujících letech se vrátil na Jersey, kde se stal pánem v Trinity a angažoval se v jerseyjské politice. Ze své cesty kolem světa se vrátil s nalomeným zdravím, od britské Admirality dostal jen malou odměnu. V té době byl ke kariérnímu postupu v námořnictvu zapotřebí vlivný patron, kterého však Carteret neměl. To i jeho stížnosti na nevhodnost lodi \"Swallow\" pro plavbu kolem světa způsobily, že jeho žádosti o přidělení nové mise roku 1769 nebylo vyhověno. Protože pobíral jen polovinu platu, uspořádal petici mezi námořními důstojníky za zvýšení platů o polovinu; mnohým důstojníkům byl žold skutečně zvýšen, avšak samotnému Carteretovi ne. Mezitím roku 1773 vydal svou knihu o své plavbě kolem světa, která se stala součástí syntetického díla \"An Account of the Voyages undertaken by Byron, Wallis, Carteret and Cook\"; nicméně editor John Hawkesworth v jeho knize provedl mnohé změny a tak Carteret připravil znovu svou vlastní verzi (kterou však vydala až Hakluyt Society roku 1965). V roce 1779 byl pověřen velením nové expedice. Carteretova nová loď, 44dělová HMS \"Endymion\" se měla připojit k loďstvu admirála Rodneyho. Přestože výprava měla potíže v kanálu La Manche, v Senegalu i poblíž Závětrných ostrovů, kde v hurikánu Carteret málem zahynul, doplula výprava podle instrukcí Admirality do Západní Indie. Navzdory čtyřem dalším kořistním lodím, kterými v Západní Indii disponoval, byl Philip Carteret vyplacen a \"Endymion\" přidělena jinému kapitánovi. Do Anglie se vrátil roku 1781. Všechny jeho protesty a žádosti o novou loď byly neúspěšné. Roku 1792 utrpěl mrtvici a vrátil se do jihoanglického Southamptonu. O dva roky později byl povýšen na kontradmirála. Zemřel roku 1796 a byl pohřben v katakombách v southhamptonského kostela Všech svatých.", "section_level": 1}, {"title": "Rodina.", "content": "Dne 5. května 1772 se Philip Carteret v Londýně oženil s Mary Rachel Silvesterovou, s níž měl čtyři děti. Z nich se pouze dvě dožily dospělosti:", "section_level": 1}], "src_summary": "Philip Carteret (také Philippe de Carteret (22. leden 1733 Trinity Manor, Jersey – 21. červenec 1796 Southampton) byl britský námořní důstojník a objevitel francouzského původu. Podílel se na britské cestě kolem světa roku 1766, kde pro Velkou Británii znovuobjevil mnohé ostrovy, které před ním objevili španělští mořeplavci.", "tgt_summary": "Philip Carteret, Seigneur of Trinity (22 January 1733, Trinity Manor, Jersey – 21 July 1796, Southampton) was a British naval officer and explorer who participated in two of the Royal Navy's circumnavigation expeditions in 1764–66 and 1766–69.", "id": 2323950}
{"src_title": "Antonello da Messina", "tgt_title": "Antonello da Messina", "src_document": [{"title": "Život a dílo.", "content": "Ačkoli byl Antonello už za svého života uznávaný malíř, o jeho životě bylo málo známo, až v posledních letech se výzkum posunul. Antonello se narodil ve středostavovské rodině kameníka-mramoráře (možná i sochaře) Giovanniho de Antonia Mazona a jeho manželky Garity v Messině na Sicílii. Matčin otec se věnoval zámořskému obchodu, vlastnil loď brigantinu. O Antonellově školení svědčí zpráva z korespondence neapolského humanisty Pietra Summonte z roku 1524, podle níž byl Antonello kolem roku 1450 žákem malíře Niccoly Colantonia v Neapoli, kde byla tehdy v módě nizozemská malba s popisnými realistickými detaily a s tvářemi osvětlenými prudkým světlem. Malířství se snad učil také v Palermu. Domněnky o jeho pobytu ve Flandrech se nepotvrdily, ale flanderské zboží včetně uměleckých děl pravděpodobně dovážel Antonellův dědeček. Nejspíše z Itálie Antonello znal některá díla Rogiera van der Weyden a Jana van Eyck a na jejich základě si vytvořil vlastní styl malby. Maloval technikou tempery nebo olejomalby, převážně na dřevěnou desku. V roce 1460 pobýval s rodinou v Kalábrii, v letech 1473-74 opět v Messině a v letech 1474-1476 žil na pozvání svého sponzora v Benátkách. Tam vytvořil většinu svých dochovaných děl, setkával se tam také s Giovannim Bellinim a dalšími slavnými malíři. Jeho slavnými díly jsou - vedle jedné desítky převážně mužských portrétů - hlavně oltářní obrazy: Ukřižování se třemi kříži (1455) ze Sibiu, Kristus jako Salvator mundi nebo jako Ecce homo (1470), Svatý Jeroným na poušti (1460) nebo ve své pracovně (1474), tři verze Zvěstování Panny Marie (1476), tři madony s dítětem, polyptych s madonou a sv. Mikulášem z Messiny, nebo Svatý Šebestián (1479).", "section_level": 1}], "src_summary": "Antonello da Messinapůvodně Antonello di Giovanni di Antonio, zvaný také Antonello degli Anton (kolem 1430 Messina – 1479 tamtéž) byl italský (sicilský) malíř rané renesance, jeden z průkopníků olejomalby v jižní Itálii.", "tgt_summary": "Antonello da Messina, properly Antonello di Giovanni di Antonio, but also called Antonello degli Antoni and Anglicized as Anthony of Messina ( 1430February 1479), was an Italian painter from Messina, Sicily, active during the Early Italian Renaissance. His work shows strong influences from Early Netherlandish painting although there is no documentary evidence that he ever travelled beyond Italy. Giorgio Vasari credited him with the introduction of oil painting into Italy. Unusually for a south Italian artist of the Renaissance, his work proved influential on painters in northern Italy, especially in Venice.", "id": 2126223}
{"src_title": "Hortenzie", "tgt_title": "Hydrangea", "src_document": [{"title": "Popis.", "content": "Hortenzie jsou opadavé nebo stálezelené, vzpřímeně nebo šplhavě rostoucí polokeře, keře a stromy s jednoduchými vstřícnými listy. Na listech, větévkách a v květenství jsou chlupy různých typů. Čepele listů jsou celistvé a na okraji celokrajné či různě zubaté, řidčeji zpeřeně laločnaté. Palisty chybějí. Květy jsou uspořádány v hustých vrcholových (řidčeji úžlabních) vrcholících či thyrsech. U některých druhů jsou na okraji květenství přítomny sterilní květy se zvětšenými kališními lístky, u některých pěstovaných kultivarů vyplňují celé květenství. Plodné květy bývají drobné, oboupohlavné, krátce stopkaté. Kališní trubka je přirostlá k semeníku a zakončená 4 nebo 5 zuby. Koruna je tvořena 4 nebo 5 volnými nebo řidčeji srostlými, vejčitými až lžicovitými korunními lístky. Tyčinek je nejčastěji 10, řidčeji jiný počet (8 nebo až 25), mají tenké nitky a jsou přirostlé ke květnímu terči. Semeník je spodní nebo až ze 2/3 svrchní, uvnitř zcela nebo nedokonale rozdělený na 2 až 5 komůrek. V každé komůrce je mnoho vajíček, placentace je axilární nebo parietální. Čnělky jsou volné nebo na bázi srostlé, ve stejném počtu jako jsou komůrky semeníku. Blizna je vrcholová nebo sbíhavá. Plodem je drobná tobolka s mnoha semeny, pukající ve vrcholové části mezi vytrvalými čnělkami. Semena jsou drobná, křídlatá nebo bez křídla.", "section_level": 1}, {"title": "Rozšíření.", "content": "Rod hortenzie zahrnuje asi 73 druhů. Nejvíce druhů roste ve východní Asii. V samotné Číně se vyskytuje 33 druhů, z toho 25 endemických. Několik druhů roste i v jihovýchodní Asii a v Americe. V Evropě není žádný druh hortenzie původní.", "section_level": 1}, {"title": "Taxonomie.", "content": "Rod \"Hydrangea\" je v rámci čeledi \"Hydrangeaceae\" řazen do podčeledi \"Hydrangeoideae\" a tribu \"Hydrangeeae\". Výsledky molekulárních studií ukázaly, že rod \"Hydrangea\" je v klasickém pojetí silně parafyletický a ostatní rody tribu \"Hydrangeeae\" tvoří klady roztroušené mezi vývojovými větvemi tohoto rodu. Proto byly všechny tyto rody (\"Broussaisia\", \"Dichroa\", \"Decumaria\", \"Hydrangea\", \"Platycrater\", \"Schizophragma\") vřazeny do rodu \"Hydrangea\". Některé druhy hortenzií mají neustálenou taxonomii, např. \"Hydrangea petiolaris\" je někdy uváděna jako \"Hydrangea anomala\" subsp. \"petiolaris\", \"Hydrangea bretschneideri\" jako \"Hydrangea heteromalla\" 'Bretschneideri'.", "section_level": 1}, {"title": "Význam.", "content": "Některé druhy hortenzií náležejí mezi okrasné dřeviny, cenné zejména bohatými květenstvími a letním kvetením. Některé druhy se pěstují ve velkém množství okrasných kultivarů, zejména hortenzie velkolistá (\"Hydrangea macrophylla\"). Mezi druhy častěji pěstované v České republice náleží dále hortenzie latnatá (\"Hydrangea paniculata\"), hortenzie stromkovitá (\"Hydrangea arborescens\") a liánovitě rostoucí hortenzie řapíkatá (\"Hydrangea petiolaris\"). Hortenzie se uplatní především jako efektní solitéry, některé druhy lze použít i pro tvorbu větších skupin. Hortenzie popínavá je použitelná jako pnoucí i jako pokryvná dřevina.", "section_level": 1}, {"title": "Pěstování a množení.", "content": "Hortenziím se nejlépe daří v poněkud zastíněné poloze, při dostatku vláhy však snesou i přímé slunce. Všechny druhy jsou citlivé na vápník a v zásaditých půdách neprospívají. Půda by měla být humózní a dostatečně vlhká, avšak nepřemokřená. Vhodný je přídavek rašeliny. Vůči promrzání je nejodolnější hortenzie stromkovitá, pro ostatní druhy je vhodné vybrat chráněné stanoviště a opatřit je lehkým zimním krytem. Způsob prořezávání je u různých druhů hortenzií různý podle toho, kdy se vyvíjejí květní základy. U některých druhů se květy zakládají již na sklonku léta a pokud se provede jarní řez, rostliny v daném roce nepokvetou. To se týká např. hortenzie velkolisté. Naopak u druhů kvetoucích na nových výhonech se citlivým jarním řezem podpoří tvorba květů (např. hortenzie latnatá).", "section_level": 1}], "src_summary": "Hortenzie (\"Hydrangea\") je rod rostlin patřící do čeledi hortenziovité (\"Hydrangeaceae\"). Zahrnuje přes 70 druhů a je rozšířen v Asii a v menší míře i v Americe. Hortenzie jsou keře, stromy a řidčeji i liány s jednoduchými vstřícnými listy a květy v bohatých květenstvích. Některé druhy jsou v České republice pěstovány jako okrasné dřeviny. Do rodu \"Hydrangea\" byly na základě výsledků fylogenetických studií vřazeny některé další rody, mj. \"Schizophragma\" (klanostěnka) a \"Decumaria\" (dekumarie).", "tgt_summary": "Hydrangea (; common names hydrangea or hortensia) is a genus of 70–75 species of flowering plants native to Asia and the Americas. By far the greatest species diversity is in eastern Asia, notably Korea, China, and Japan. Most are shrubs 1 to 3 meters tall, but some are small trees, and others lianas reaching up to by climbing up trees. They can be either deciduous or evergreen, though the widely cultivated temperate species are all deciduous. ‘Hydrangea’ is derived from Greek and means ‘water vessel’, which is in reference to the shape of its seed capsules. The earlier name, \"Hortensia\", is a Latinised version of the French given name Hortense, referring to the wife of Jean-André Lepaute.", "id": 304984}
{"src_title": "Karel Kryl", "tgt_title": "Karel Kryl", "src_document": [{"title": "Stručný životopis.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Dětství a počátky kariéry.", "content": "Karel Kryl se narodil v rodině knihtiskařů, která vlastnila tiskárnu, založenou roku 1909 v Novém Jičíně jeho dědečkem a Ferdinandem Scottim. Tiskárna Kryl & Scotti (od roku 1936 tiskárna Karel Kryl) vydala za téměř 30 let své existence velké množství především bibliofilských tisků. V roce 1936 vyplatil Karel Kryl nejst. Ferdinanda Scottiho a provoz tiskárny převzal sám. Po záboru Sudet v roce 1938 našla rodina útočiště v Kroměříži, kde jeho děd Karel Kryl nejst. tiskárnu obnovil. Jeho matka Marie, rozená Šebestová, pocházela z Frýdku. Kromě Karla měli další dvě děti, dceru Marii (* 1943) a syna Jana (* 1947). Tiskárna byla v roce 1950 komunisty zlikvidována (tiskařské stroje byly před zraky Karla, jeho sourozenců a rodičů rozbity a odvezeny do šrotu) a rodina přestěhována do suterénu neudržovaného domku v Pavlovského ulici (později kapitána Jaroše). Karel Kryl chtěl být zpočátku hrnčířem po pradědečkovi (absolvoval Keramickou školu v Bechyni v letech 1958–1962), posléze se ale rozhodl věnovat hudbě a poezii. Jeho první vydanou písní je \"Nevidomá dívka\", kterou v roce 1968 nahrála skupina The Bluesmen a nazpívala Hana Ulrychová.", "section_level": 2}, {"title": "Srpen 1968 a exil.", "content": "Jeho první deska byla vydána půl roku po invazi armád pěti socialistických států v čele se Sovětským svazem, přičemž titulní písnička \"Bratříčku, zavírej vrátka\" vznikla údajně naprosto spontánně v noci 21. srpna 1968, jako okamžitá reakce na vpád vojsk Varšavské smlouvy do Československa. Jeho písně se hrály od roku 1966 v rozhlase (Anděl, Pieta, Salome, Tak vás tu máme (Bratři), Bílá Hora s varhanami a další). V pořadu \"Čtrnáct na houpačce\" moderátora a hudebního kritika Jiřího Černého a jeho ženy Miroslavy bylo nasazeno několik Krylových písní, uspěla ale až píseň \"Bratříčku, zavírej vrátka\", (napoprvé byla druhá a další kolo dokonce vyhrála) která se držela v hitparádě několik kol. Později byla zakázána a s ní byl nakonec zrušen i pořad samotný. Karel Kryl odjel z Československa 9. září 1969 na písničkářský festival v západoněmeckém hradě Waldecku. Po dvou týdnech se rozhodl podat si žádost o politický azyl a v Německu zůstal dalších dvacet let. Počátky života v exilu pro Karla nebyly lehké. Cítil se osamocený, ztracený v cizí kultuře s cizím jazykem. Naštěstí pro něj se setkal s lidmi, kteří mu poskytli pomoc. V dopise svým rodičům potom napsal: „Žádnej strach, ve světě se neztratím. A hlavně klid, nic se neděje. Chleba je tu stejnej jako doma, lidi jsou dobří i zlí jako doma, snad se mi příliš nebude stýskat.“ Ostatní desky (až do roku 1989) vycházely v exilu, v normalizačním Československu se jeho nahrávky pomocí magnetofonů často kopírovaly a mnohé jeho písničky se dostaly do všeobecného povědomí. V roce 1973 se oženil se svou první manželkou Evou Sedlářovou, dcerou MVDr. Dušana Sedláře a PhDr. Vlasty Sedlářové. D. Sedlář byl v letech 1959–1968 ředitelem Zoologické zahrady v Ústí nad Labem, V. Sedlářová byla ve stejné ZOO zaměstnána jako inspektorka chovu. V roce 1968 celá rodina odešla do emigrace.Manželství Karla Kryla a Evy Sedlářové po dvou letech skončilo rozvodem. Kryl k tomu v knize Půlkacíř říká: „To nebyl obyčejný milostný vztah, ale stav duše. Odhodlání a rozhodnutí s někým zestárnout. Proto to pro mě bylo tak bolestné, když to nevyšlo. Na duši mi zůstala jizva, jež se nezacelí. Moje žena Eva si našla jiný vztah, rozvedli jsme se.“ Od roku 1976 do své smrti žil s Marlene Brousert, po sňatku Marlene Kryl. Spolupracoval s redakcí Svobodné Evropy, nejprve externě, od roku 1983 pak jako zaměstnanec. Podílel se na sportovních a hudebních pořadech. Psal básně, písně a knihy. Nepožádal o německé občanství, protože by přišel o československé a toho se nevzdal po celý exil.", "section_level": 2}, {"title": "Návrat do vlasti.", "content": "Do Československa se Karel Kryl vrátil 30. listopadu 1989, aby se zúčastnil pohřbu své matky (zemřela 24. listopadu). Jelikož na rozdíl od mnoha dalších exulantů a emigrantů měl Kryl stále československé státní občanství, nebylo možné odhadnout, jak se zachovají celníci, až se pokusí překročit hranice. Požádal proto o pomoc svého přítele, opata Anastáze Opaska, který mu přes bavorskou vládu sehnal tzv. humanitární vízum. I přesto, že přijel na pohřeb své matky, mluvil později o týdnu zde stráveném jako o nejhezčím týdnu svého života. Kryl se s Marlene oženil v únoru 1991. Žil po revoluci střídavě v Praze a Mnichově, později se v Německu přestěhovali blíž Čechám. Do Pasova. Marlene Kryl je držitelkou autorských práv jeho děl. V roce 1995 vydala Markéta Matoušková knihu \"1063 dnů s Karlem Krylem; Legenda očima důvěrné přítelkyně\". Městská knihovna v Praze ji uvádí větou \"Téma je časově vymezeno Krylovými pobyty ve vlasti po roce 1989.\"", "section_level": 2}, {"title": "Zklamání z polistopadového vývoje.", "content": "Po krátkém nadšení ze Sametové revoluce Kryl na počátku roku 1990 uveřejňuje kritickou píseň \"Sametové jaro\" (album \"Tekuté písky\"). Písní \"Od Čadce k Dunaju\" (1991, album \"Monology\"), jako jeden z mála, otevřeně protestuje proti možnému rozpadu Československa. Později v kritice polistopadového vývoje pokračuje například v básni \"Timur a jeho parta\" (červen 1990), písni \"Kádrují mě\" (z let 1988 a 1990), albu \"Monology\" (1992), písni \"Demokracie\" (květen 1993) a dalších dílech. V roce 1993 Karel Kryl poskytl Miloši Čermákovi velmi rozsáhlý – knižně vydaný – rozhovor \"Půlkacíř\" (slovo \"půlkacíř\" již dříve Kryl použil v básni \"Jde jaro do léta\"). Podle svého vyjádření v Půlkacíři byl hrubě nespokojen se společenskou situací, politickou reprezentací a celkovým směřováním; proto byl rozhodnut v České a Slovenské republice se již nijak neangažovat. Toto však již v době vydání knihy nebylo aktuální, Karel Kryl se k situaci v Česku a na Slovensku vyjadřoval i nadále. Karel Kryl zemřel náhle a zcela nečekaně na srdeční příhodu dne 3. března 1994 v Mnichově ve věku nedožitých 50 let; dva dny předtím byl ještě v Praze. Dokument České televize \"Příběhy slavných: Občan Karel Kryl\" uvedl omylem za místo úmrtí Pasov. Zádušní mši celebroval jeho přítel arciopat benediktinského Kláštera břevnovského Jan Anastáz Opasek v klášterním kostele sv. Markéty v Praze. Mnoho lidí se nedostalo dovnitř, přesto se před klášterem sešlo přibližně čtyři tisíce osob. Účast politické reprezentace byla minimální. Ivan Martin Jirous se k tomu vyjádřil slovy: „Nasralo mě, že mu nebyl Havel ani na pohřbu, když na Hradě přijímá takový kreatury jako Jacksona!“ Jediný vyslaný reprezentant Hradu Ivan Medek při projevu prohlásil: „...Karel se mýlil, když se domníval, že ti, které kritizoval, ho pro to nemají rádi,“ načež se z publika ozvalo několik výkřiků: „Lžete!“ Karel Kryl je pochován na Břevnovském hřbitově sv. Vojtěcha. V roce 2019 se v archivech norské televize objevil záznam recitálu Karla Kryla z roku 1969. Česká televize vyjádřila zájem o odvysílání pořadu.", "section_level": 2}, {"title": "Umělecká tvorba.", "content": "Karel Kryl je jedním z nejuznávanějších zástupců protikomunistického protestsongu i angažované písně po roce 1989. Měl velký rozsah tvorby a schopnost tvořit radikálně odlišné skladby, počínaje zpívanými veršovanými pamflety (\"Tak hle jak se perou\", \"Bakterie\", \"Král a klaun\", \"Dívka havířka\") a konče zpívanými básněmi (\"Lilie\", \"Rakovina\", \"Plaváček\", \"Divný kníže\", \"Blátivá stráň\", \"Dvacet\", \"Smečka\", \"Ignác\", \"Habet\", \"Atlantis\", \"Monology\"), které pracují s hlubokými alegoriemi a složitými jazykovými a významovými konstrukcemi. Významnou roli hraje i jeho tvorba inspirovaná biblickými texty (\"Žalm 71\", \"Žalm 120\", \"Zapření Petrovo\", \"Jidáš\", \"Děkuji\"), která se ovšem obrací i do moderní doby. Mimo zpívanou poezii vydal také několik sbírek poezie i delších básnických skladeb knižně, většinou je doprovodil vlastními grafickými díly. Jeho texty i nezpívaná poezie vynikají hlubokou obrazností a metaforikou a velkou formální dokonalostí. Krylova tvorba vychází rovněž z jeho znalostí politiky, umění, historie a dalších oblastí. Příležitostně se zabýval výtvarnou tvorbou. V mládí to byly především práce z keramiky a šamotu, dalšími technikami pak linoryty, grafiky, kresby (např. kreslené vtipy, karikatury), oleje a koláže. Množstvím kreseb doprovázel svou korespondenci i věnovaní svým příznivcům.", "section_level": 1}, {"title": "Bibliografie.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Diskografie.", "content": "V roce 2014 vyšlo také tributní album CD + DVD \"Karel Kryl 70\".", "section_level": 2}], "src_summary": "Karel Kryl (12. dubna 1944 Kroměříž – 3. března 1994 Mnichov, někdy také mylně uváděn Pasov) byl československý písničkář a básník, hlavní představitel československého protikomunistického protestsongu v letech 1963–1989. Mnohé jeho písně zlidověly a staly se z nich symboly boje proti totalitní moci. Po roce 1989 dále v rozhovorech pro média a ve své tvorbě komentoval dění ve společnosti. Psal si vlastní hudbu i texty, v jeho repertoáru byly jak satirické nebo vážné písně reflektující společnost, tak poetické a melancholické balady. Někdy se mu přezdívá „básník s kytarou“.", "tgt_summary": "Karel Kryl (April 12, 1944 Kroměříž – March 3, 1994 Munich) was an iconic Czechoslovak (Moravian born and Czech speaking) poet, singer-songwriter and author of many hit protest songs in which he identified and attacked the hypocrisy, stupidity and inhumanity of the Communist (and later also the post-communist) regime in his home country. The lyrics of Kryl's songs are highly poetic and sophisticated, with perfect rhyming and a frequent use of metaphors and historical allusions. The sparse sounds of his guitar served to underscore the natural flow of the lyrics themselves. In certain respects—especially the complexity of his lyrics, his accompaniment by a single acoustic guitar, and also his great popularity—Kryl was similar to a young Bob Dylan. However, unlike Dylan, the Czech singer had a smooth and pure, though forceful voice, which gave a hauntingly moving quality to his mournful lyrics. Having lived for twenty years in forced exile, he was initially keen on the collapse of communism in his country, but very quickly he became bitterly and uncompromisingly critical of the new regime and its protagonists as well, including Václav Havel, and especially of those who were responsible for the dissolution of Czechoslovakia in 1992.", "id": 1766049}
{"src_title": "Montparnasse – Bienvenüe (stanice metra v Paříži)", "tgt_title": "Montparnasse – Bienvenüe (Paris Métro)", "src_document": [{"title": "Historie.", "content": "Stanice byla otevřena 24. dubna 1906 pod názvem \"Bienvenüe\" při prodloužení tehdejší linky \"2 Sud\" (2 Jih), též nazývána \"Circulaire Sud\" (Jižní okruh) od Passy po Place d'Italie. 14. října 1907 byla linka \"2 Sud\" zrušena a připojena k lince 5. Stanice byla vybudována za bývalou budovou nádraží Montparnasse. 21. ledna 1937 byla mezi stanicemi \"Bienvenüe\" a Porte de Vanves nová linka s číslem 14. 9. ledna 1910 byl zprovozněn úsek na lince 4 mezi stanicemi Châtelet a Raspail, ovšem stanice s názvem \"Montparnasse\" byla otevřena až 6. dubna tohoto roku. 5. listopadu 1910 bylo v této stanici otevřeno nástupiště nové \"linky A\" (dnes linka 12). Tím se stanice \"Montparnasse\" stala přestupní stanicí mezi linkou 4, která patřila \"Compagnie du chemin de fer métropolitain de Paris\" a \"linkou A\", kterou provozovala konkurenční \"Compagnie Nord-Sud\". Tato stanice se nacházela pod \"Boulevardem du Montparnasse\" před vchodem do bývalého nádraží Montparnasse. Na konci 30. let byly obě stanice spojeny 185 metrů dlouhou přestupní chodbou, takže bylo možné přestupovat vzájemně mezi všemi čtyřmi linkami. 6. října 1942 byl úsek Étoile ↔ \"Place d'Italie\" opět odpojen od linky 5 a spojen s linkou 6, která tak získala dnešní podobu. Od tohoto dne byly rovněž obě stanice sloučeny v jednu. Poslední změna v systému linek proběhla 9. listopadu 1976, kdy linka 14 zanikla, neboť byla sloučena s linkou 13. V roce 2002 byl na stanici instalován velmi rychlý pohyblivý chodník. Jednalo se o experiment - „\"nejrychlejší chodník na světě\"“, který se zpočátku pohyboval rychlostí 12 km/h. Později byla rychlost snížena na 9 km/h. Spojuje vlakové nádraží a nástupiště linek 6 a 13 na jedné straně a linky 4 a 12 na druhé straně. Protože byl chodník velmi poruchový, byl zpomalen na stejnou rychlost jako konvenční jezdicí chodníky, které jej obklopují. Působil především ve směru nádraží → metro. V květnu 2009 společnost RATP oznámila, že chodník bude v březnu 2011 odstraněn a nahrazen klasickým pohyblivým chodníkem, kvůli četným stížnostem zákazníků na bezpečnost a kvůli nedostatečné spolehlivosti.", "section_level": 1}, {"title": "Název.", "content": "Stanice \"Montparnasse\" byla pojmenována po zdejší čtvrti Montparnasse. Stanice \"Bienvenüe\" nesla jméno hlavního projektanta pařížského metra Fulgence Bienvenüe (1852–1936). Po sloučení stanic v říjnu 1942 se spojila i jména stanice do \"Montparnasse – Bienvenue\".", "section_level": 1}, {"title": "Vstupy.", "content": "Stanice má několik východů:", "section_level": 1}], "src_summary": "Montparnasse – Bienvenüe je rozsáhlá přestupní stanice pařížského metra mezi linkami 4, 6, 12 a 13. Prostřednictvím nádraží Montparnasse je možný též přestup na linky Transilien a spoje SNCF. Stanice leží na hranicích 6., 14. a 15. obvodu v Paříži. Nástupiště linek 4 a 12 se nacházejí v severní části náměstí \"Place du 18 juin 1940\", zatímco nástupiště linek 6 a 13 jsou v blízkosti vlakového nádraží. Každý den projde stanicí přes 110 000 cestujících. V roce 2004 byla stanice \"Montparnasse – Bienvenüe\" s 29,46 milióny pasažérů čtvrtou nejvytíženější stanicí pařížského metra.", "tgt_summary": "Montparnasse – Bienvenüe () is a station of the Paris Métro which is a transfer point between Line 4, Line 6, Line 12 and Line 13. The fourth busiest station on the Métro system, it is located in Montparnasse at the intersection of the 6th, 14th and 15th arrondissements.", "id": 1569245}
{"src_title": "Kropidlák černý", "tgt_title": "Aspergillus niger", "src_document": [{"title": "Patogenita.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Onemocnění rostlin.", "content": "\"A. niger\" způsobuje černou plíseň na cibuli. Infekce sazenic cibule houbou \"A. niger\" může být systémová a projevit se jen za příznivých podmínek. \"A. niger\" způsobuje běžně posklizňovou chorobu cibule, kdy lze černá konidia pozorovat mezi slupkami na jednotlivých cibulích. Plíseň napadá také arašídy a hroznové víno.", "section_level": 2}, {"title": "Onemocnění člověka a zvířat.", "content": "\"A. niger\" způsobuje onemocnění člověka méně často než jiné druhy rodu \"Aspergillus\", ovšem pokud člověk vdechne velkém množství spor, může se u něj vyvinout vážné onemocnění, aspergilóza. Aspergilóza se často vyskytuje hlavně u pracovníků v zahradnictví, kteří vdechují rašelinový prach, obsahující velké množství spor hub rodu \"Aspergillus\". Byly nalezeny také ve zdech hrobek starověkých Egypťanů a lze je tedy vdechnout, pokud se příslušné místo rozruší. \"A. niger\" je jednou z nejčastějších příčin otomykózy (houbové infekce uší), která způsobuje bolest, dočasnou ztrátu sluchu a ve vážných případech i poškození zvukovodu a bubínku.", "section_level": 2}, {"title": "Využití v průmyslu.", "content": "Houba \"A. niger\" se kultivuje pro průmyslovou výrobu mnoha různých látek. Různé kmeny \"A. niger\" mohou průmyslově vyrábět kyselinu citronovou (E330) a kyselinu glukonovou (E574), byly vyhodnoceny WHO z jako přijatelné pro denní požívání. Fermentace pomocí \"A. niger\" je americkou FDA \"všeobecně považována za bezpečnou\" (GRAS). Průmyslovou fermentací pomocí \"A. niger\" se vyrábí mnoho užitečných enzymů. Například glukoamyláza \"A. niger\" se využívá k výrobě fruktózového kukuřičného sirupu, pektináza se zase používá k čiření moštu a vína. α-galaktózidáza, enzym štěpící některé složité cukry, je složkou beana a jiných léčiv, o kterých výrobci tvrdí, že snižují flatulenci. Jiným použitím \"A. niger\" v biotechnologickém průmyslu je výroba magnetických izotopových variant biologických molekul pro NMR analýzu.", "section_level": 1}, {"title": "Jiná použití.", "content": "V roce 2006 bylo ohlášeno, že RNáza vylučovaná houbou \"A. niger\", nazývaná \"actibind\", má antiangiogenní a antikarcinogenní vlastnosti. \"A. niger\" se také kultivuje pro získávání enzymů glukózaoxidázy (GO) a alfa-galaktózidázy (AGS). Glukózaoxidáza se používá při návrhu biosenzorů glukózy, díky vysoké afinitě pro β-D-glukózu. Alfa-galaktózidázu lze vyrábět fermentací pomocí \"A. niger\"; využívá se k pro hydrolýzu vazeb alfa 1-6 v melibióze, rafinóze a stachyóze. Výzkum publikovaný v letech 2006-2008 zkoumal prolylendoproteázu \"A. niger\" (AN-PEP), mikrobiální prolylendoproteázu štěpící lepek. To má silné implikace pro léčbu celiakie nebo jiných metabolických chorobných procesů s citlivostí na lepek. V prosinci 2008 byla spuštěna placebo-kontrolovaná, dvojitě slepá studie, která má určit účinnost tohoto enzym při léčbě celiakie Při rozmachu obchodu s opiem bylo vyráběno \"chandoo\" opium (určené ke kouření) pomocí dlouhodobé fermentace surového opia plísní \"A. niger\" a jinými plísněmi. \"A. niger\" je hlavním činidlem při fermentaci čaje Pu-erh.", "section_level": 1}, {"title": "Genetika.", "content": "Byl plně sekvenován genom dvou různých kmenů \"A. niger\".", "section_level": 1}], "src_summary": "Kropidlák černý (\"Aspergillus niger\") je houba patřící mezi nejrozšířenější druhy rodu \"Aspergillus\". Způsobuje chorobu nazývanou \"černá plíseň\" na ovoci a zelenině, např. na hroznovém víně, cibuli nebo arašídech, a je častým kontaminantem potravin. Tato plíseň je velmi rozšířená v půdě a často se objevuje i ve vnitřním prostředí, kde si její černé kolonie lze plést s koloniemi plísně \"Stachybotrys\" (též se označuje jako \"černá plíseň\"). U některéch kmenů \"A. niger\" se zjistilo, že produkují silné mykotoxiny nazývané ochratoxiny, jiné zdroje s tím však nesouhlasí a považují to za chybnou identifikaci druhu houby. Čerstvé důkazy napovídají, že některé kmeny \"A. niger\" skutečně produkují ochratoxin A. Houba je odolná a vysoce rezistentní vůči radiaci, takže zamořila i Mezinárodní kosmickou stanici ISS.", "tgt_summary": "Aspergillus niger is a fungus and one of the most common species of the genus \"Aspergillus\". It causes a disease called \"black mold\" on certain fruits and vegetables such as grapes, apricots, onions, and peanuts, and is a common contaminant of food. It is ubiquitous in soil and is commonly reported from indoor environments, where its black colonies can be confused with those of \"Stachybotrys\" (species of which have also been called \"black mold\"). Some strains of \"A. niger\" have been reported to produce potent mycotoxins called ochratoxins; other sources disagree, claiming this report is based upon misidentification of the fungal species. Recent evidence suggests some true \"A. niger\" strains do produce ochratoxin A. It also produces the isoflavone orobol.", "id": 2233753}
{"src_title": "Silistra", "tgt_title": "Silistra", "src_document": [{"title": "Historie.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Antika.", "content": "Místo bylo osídleno od 5. tisíciletí př. n. l. Thráky. Město bylo založeno Římany v roce 29 př. n. l. pod jménem Durostorum a byla významným vojenským centrem, přístavištěm a silniční stanice provincie Moesie. Po skončení dáckých válek, které vedl císař Traján zde byla umístěna Legio XI Claudia kvůli ochraně dunajských hranic. Za císaře Gordiána III. se v okolí města Durostorum válčilo. Za císaře Diokleciána se stalo Durostorum hlavním místem provincie Scythia Minor. V roce 388 se město stalo sídlem biskupství. Jedním z prvních biskupů byl Auxentius z Dorostoma. Po rozdělení říše patřilo město k Východořímské říši a později Byzantské říši.", "section_level": 2}, {"title": "Středověk.", "content": "Příchodem Slovanů se jméno pozměnilo na Dorostol a později na Drăstăr (). Za první bulharské říše zde nechal chán Omurtag postavit palác a v roce 927 ho zvolil za sídlo první bulharský patriarcha Damián. V 10. století bylo území severovýchodního Bulharska zpustošeno válkami s Byzantskou říší a Kyjevskou Rusí. Nakonec město dobyl císař Jan Cimiskes, přejmenoval ho na Theodoropolis na počest sv. Theodora Stratelatese a určil ho sídlem provincie Paristrion. V roce 1032 město dobyli Pečeňhové. V době druhé bulharské říše zde sídlil car Teodor Svjatoslav.", "section_level": 2}, {"title": "Osmanská nadvláda.", "content": "Město padlo pod nadvládu Osmanské říše v roce 1388 a následně bylo silně opevněno. Stalo se sídlem Silisterského vilájetu, který se rozkládal na jižním břehu Dunaje a podél pobřeží Černého moře od Istanbulu ke Krymu. V oné době město těžilo ze svého postavení a velmi prosperovalo. Během rusko-turecké války bylo v roce 1828 dobyto ruskou armádou a zůstalo obsazeno až do roku 1833. V té době zde rozestavěli pravoslavný chrám. Po znovuzískání města Turci zesílil zdejší opevnění. V době bulharského obrození se sem začali ve větší míře stěhovat Bulhaři, kteří si vystavěli na předměstí vlastní čtvrť a v ní i bulharskou školu. Čtvrť Turci vypálili v roce 1853. Do ruské moci se město dostalo znovu v průběhu Krymské války. V roce 1858 ho navštívili američtí misionáři a popsali jako město s 20 tisíci obyvateli, ohrazené valy a zdmi vysokými 4,5 až 6 m. V roce 1872 město navštívil a popsal rakouský cestovatel Felix Kanitz.", "section_level": 2}, {"title": "Novodobá historie.", "content": "Z osmanského područí bylo město osvobozeno na začátku rusko-turecké války a v roce 1878 se stalo součástí Bulharského knížectví. K prudkému hospodářskému rozvoji města došlo v letech 1902 – 1912, kdy zde vzniklo vícero průmyslových podniků, především strojírenských a potravinářských. V důsledku druhé balkánské války ji podle bukurešťského míru muselo Bulharsko odstoupit Rumunsku jako součást celé jižní Dobrudži. Pod bulharskou pravomoc se navrátilo v roce 1940 v souladu s Craiovskou smlouvou.", "section_level": 2}, {"title": "Památky.", "content": "Můžeme tu najít hrobku po Římanech, zbytky středověké pevnosti, tureckou tvrz a galerii umění.", "section_level": 1}, {"title": "Obyvatelstvo.", "content": "Ve městě žije 34 453 stálých obyvatel a je zde trvale hlášeno 43 463 obyvatel. Podle sčítání 1. února 2011 bylo národnostní složení následující:", "section_level": 1}], "src_summary": "Silistra () je přístavní město na severovýchodě Bulharska, které leží na jižním břehu řeky Dunaj při hranici s Rumunskem. Také je administrativním centrem stejnojmenné oblasti a obštiny a je důležitým městem v jižní Dobrudži. Žije tu necelých čtyřicet tisíc obyvatel.", "tgt_summary": "Silistra () is a town in Northeastern Bulgaria. The town lies on the southern bank of the lower Danube river, and is also the part of the Romanian border where it stops following the Danube. Silistra is the administrative center of the Silistra Province and one of the important towns of the historical region of Southern Dobrudzha. Silistra is a major cultural, industrial, transportation, and educational center of Northeastern Bulgaria. There are many historical landmarks including a richly-decorated Late Roman tomb, remains of the Medieval fortress, an Ottoman fort, and an art gallery.", "id": 2317343}
{"src_title": "Franklin D. Roosevelt (stanice metra v Paříži)", "tgt_title": "Franklin D. Roosevelt (Paris Métro)", "src_document": [{"title": "Historie.", "content": "Stanice byla otevřena 19. července 1900 jako součást vůbec prvního úseku linky metra v Paříži. 27. května 1923 sem byla dovedena linka 9 při prodloužení ze stanice Trocadéro do Saint-Augustin. Obě stanice ale byly původně postaveny jako samostatné a nepřestupní. Až 6. října 1942 byla zprovozněna přestupní chodba mezi oběma stanicemi, které se tak spojily v jednu. Těmito stavebními změnami došlo k tomu, že dva vstupy na nástupiště linky 9 jsou přístupné pouze přes nástupiště linky 1. \"Franklin D. Roosevelt\" byla v roce 1952 první stanicí metra v Paříži, kde byly instalovány prosklené reklamní vitriny z nebarveného hliníku a v roce 1957 byla stanice vyzdobena moderními vitrážemi z emailového skla. Tyto vitráže byly odstraněny na počátku 21. století nejprve na nástupišti linky 9, poté i u linky 1. V rámci modernizace a přechodu na automatizovaný provoz na lince 1, prošla stanice v roce 2008 kompletní rekonstrukcí a byly zde umístěny automatické bezpečnostní dveře. Nástupiště linky 1 byla zvýšena ve dnech 12.– 16. listopadu 2008.", "section_level": 1}, {"title": "Název.", "content": "Stanice linky 1 byla v roce 1900 otevřena pod názvem \"Marbeuf\" podle ulice R\"ue Marbeuf\". Stanice linky 9 se původně jmenovala \"Rond-Point des Champs-Élysées\" podle kruhového objezdu. Po spojení obou stanic v říjnu 1942 se spojila i jejich jména na \"Marbeuf – Rond-Point des Champs-Elysées\". 30. října 1946 byl název změněn na současný \"Franklin D. Roosevelt\", neboť i zdejší \"Avenue Victor-Emmanuel III\" byla přejmenována na \"Avenue Franklin D. Roosevelt\" na počest amerického prezidenta Franklina D. Roosevelta.", "section_level": 1}, {"title": "Vstupy.", "content": "Stanice má několik východů:", "section_level": 1}], "src_summary": "Franklin D. Roosevelt je přestupní stanice pařížského metra mezi linkami 1 a 9. Nachází se v 8. obvodu v Paříži pod Avenue des Champs-Élysées u kruhového objezdu \"Rond-point des Champs-Élysées\". V roce 2004 byla s 12,19 miliónem cestujících třináctou nejrušnější stanicí pařížského metra.", "tgt_summary": "Franklin D. Roosevelt ( ) is a station of the Paris Métro serving both Line 1 and Line 9. With more than 12 million passengers annually, Franklin D. Roosevelt is the fourteenth busiest station in the Paris Métro system.", "id": 1024832}
{"src_title": "Google Street View", "tgt_title": "Google Street View", "src_document": [{"title": "Snímání.", "content": "Panoramatické fotografie v USA jsou snímány pomocí flotily automobilů typu Chevrolet Cobalt, Saturn Astra nebo Toyota Prius, snímky ulic v Evropě jsou pořizovány z automobilu Opel Astra, v Japonsku jsou snímány pomocí automobilu Toyota Prius, v Austrálii a na Novém Zélandu automobilem Holden Astra, v Brazílii pomocí automobilu Fiat Stilo, v Jižní Africe pomocí automobilu Toyota Yaris a v Mexiku pomocí automobilu Pontiac G5. Náměstí a pěší zóny nepřístupné pro automobily jsou snímány pomocí \"Google Trikes\" (tříkolek) nebo sněžných skútrů v lyžařských střediscích. V každém z těchto vozů je devět směrových kamer (fotoaparátů), GPS jednotky pozicování, tři laserová měřidla vzdáleností firmy SICK. V autech jsou také nainstalovány skenery signálů Wi–Fi sítí, GSM a 3G , aby bylo možné zjistit přítomnost signálů těchto sítí. V poslední době se používají digitální fotoaparáty s vysokým rozlišením od firmy Elphel, které jsou založené na systému open source hardware. Expozice muzeí a galerií, nebo vnitřní prostory univerzitních kampusů, či stravovacích podniků jsou naskenovány za pomocí vozíku s kamerovým systémem. Některé lokace (např. Grand Canyon), kam se není možné dostat s automobilem, tříkolkou, nebo vozíkem jsou zajišťovány např. batohem s kamerami (\"Google Trekker\"). Někdy bylo zapotřebí speciálních pomocných prostředků (loď, vlak, ponorka). Google používá pro svou aplikaci 4 generace kamer. První až třetí generace byla použita na snímkování v USA. První generace byla pro svoji nízkou kvalitu nahrazena 2. a posléze 3. generací s vyšší kvalitou zobrazení. Druhá generace byla použita rovněž v Austrálii. Nejnovější, čtvrtá generace, bude postupně nahrazovat předešlé generace kamer s nižší kvalitou obrazu. Snímky je nyní možné vidět v 57 státech (+ Antarktida) a v některých autonomních oblastech (i když části z jiných zemí lze vidět z míst v blízkosti státních hranic, například lze vidět části Vatikánu při pohledu z ulice Via della Conciliazione v Římě).", "section_level": 1}, {"title": "Historie.", "content": "Street View jsou kromě webové aplikace dostupné také na mobilních platformách. Verze pro Apple iPhone byla uvolněna 21. listopadu 2008, 10. prosince pro Symbian, později i pro Windows Mobile. Také všechny verze aplikace Google Maps pro Android mohou zobrazit pohledy Street View a také používají digitální kompas pro pohyb v záběrech. Až do 26. listopadu 2008, byla hlavní města (a na začátku, jen města) označena ikonami fotoaparátu. Poté byly všechny ikony nahrazeny ve prospěch modrého pokrytí a byly přidány nové prvky pro jednodušší uživatelské prostředí aplikace. 23. dubna 2014 byla přidána možnost porovnávání snímků v čase. Jde o lokality, které byly nasnímány několikrát kvůli aktualizaci. Od října 2011 běží projekt Business Street View, jenž umožňuje virtuální prohlídky různých podniků ve 30 státech světa (duben 2014). Společnost Google měla v mnoha zemích problémy s touto službou kvůli ochraně osobních údajů. V Německu muselo být pořizování snímků zastaveno. Některé společnosti v různých státech světa vytvořili vlastní verzi \"Street View\", mj. i v zemích, kde ještě služba nebyla spuštěna (např. Bělorusko, Maroko, Kazachstán, Vietnam, nebo Turecko).", "section_level": 1}, {"title": "Oblasti a lokality dostupné v Google Street View.", "content": "Jako první byly zpřístupněny v roce 2007 lokality v USA, v následujícím roce následovaly evropské státy Francie, Itálie a Španělsko, dále Austrálie a Nový Zéland a asijské Japonsko. V následujících letech přibývala místa v dalších státech na všech kontinentech Česko nevyjímaje (2009). Vedle venkovních prostranství jsou nasnímána též muzea, galerie, univerzity, podniky a jiná veřejná místa:", "section_level": 1}], "src_summary": "Street View je aplikace v rámci Google Maps a Google Earth, která nabízí panoramatické pohledy (360 ° horizontálně a 290 ° vertikálně) v mnoha městech a státech v různých částech světa. Pohledy jsou snímány z výšky přibližně 2,5 metru asi každých 10 metrů. Služba byla uvedena 25. května 2007 v několika městech USA a postupně se rozšířila do mnoha států na dalších kontinentech.", "tgt_summary": "Google Street View is a technology featured in Google Maps and Google Earth that provides interactive panoramas from positions along many streets in the world. It was launched in 2007 in several cities in the United States, and has since expanded to include cities and rural areas worldwide. Streets with Street View imagery available are shown as blue lines on Google Maps. Google Street View displays panoramas of stitched images. Most photography is done by car, but some is done by tricycle, boat, snowmobile, and underwater apparatus, as well as on foot.", "id": 1596304}
{"src_title": "Kozáci (Tolstoj)", "tgt_title": "The Cossacks (novel)", "src_document": [{"title": "Děj.", "content": "Příběh vypovídá hlavně o třech lidech. Prvním z nich je jistý kníže Olenin, který žil v Rusku kdesi ve městě a nyní se vypravil spolu s četou vojáků jako kadet, tedy poddůstojník, na Kavkaz, kde se válčilo vždy a kde ho nadchly úžasné hory. Druhou osobou příběhu je Lukaška, mladý kozák, pravý džigit, tj. hrdý bojovník. Je taktéž ve vojenské službě na stanici (vojenská základna a vesnice zároveň), kde očekávají útoky nepřátelských abreků. Třetí osobou příběhu je dívka Marjanka, velice krásná, která bydlí ve vesnici a o kterou se Lukaška uchází, přestože je z lepší rodiny - je dcerou chronužího (důstojník) a on je z prostých rodičů. Kníže Olenin přijede do vesnice, kde Marjanka sídlí. Mezitím na stanici Lukaška zastřelil abreka, když byl na stráži. Nedlouho poté, co mrtvolu jeho bratr vykoupil, celý Lukaškův oddíl, kde spolu se svým nepříliš udatným přítelem Nazarkou slouží, přesune se do Marjančiny vesnice. Mezi ním a jí vzplane veliká láska, přestože Marjanka je povahy dost odmítavé. Pokud je Ljukaška na lovu, po boku má přítele Jerošku, kterému je však již přes sedmdesát let a také často chodívá na lov sám, jen se psem. V mládí byl opravdový džigit - kradl koně, dělal nájezdy a pořádal výpravy s Turky. Je nejlepším lovcem. Spřátelí se i s přijíždějícím knížetem Oleninem. Tomu se díky jeho romantickým a chudý lid preferujícím názorům (mírně se podobá postavě Nelchjůdova z románu Vzkříšení) na Kavkazu nesmírně líbí a také chodí lovit s Jeroškou. Poté se stane jistá věc a Lukaška, Marjanka a Olenin se dostanou do milostného trojúhelníku - částečně Oleninově lásce k hrdé kozačce přispěje kníže Belecký, který taktéž přijíždí na Kavkaz a který je mnohem více aristokratického smýšlení než Olenin. Celá kniha pak vypovídá hlavně o Oleninovi a o jeho pocitech, přičemž ten vlastně chápe, že o Marjanku nemá usilovat a nechce to, částečně kvůli Lukaškovi, ale stále po ní touží. Vše se změní při závěrečném boji s abreky.", "section_level": 1}], "src_summary": "Kozáci je novela ruského spisovatele Lva Nikolajeviče Tolstého píšícím v žánru kritického realismu. Příběh se odehrává v prostředí Kavkazu devatenáctého století.", "tgt_summary": "The Cossacks ( [\"Kazaki\"]) is a short novel by Leo Tolstoy, published in 1863 in the popular literary magazine \"The Russian Messenger\". It was originally called Young Manhood. Both Ivan Turgenev and the Nobel prize-winning Russian writer Ivan Bunin gave the work great praise, with Turgenev calling it his favourite work by Tolstoy. Tolstoy began work on the story in August 1853. In August 1857, after having reread the \"Iliad\", he vowed to completely rewrite \"The Cossacks\". In February 1862, after having lost badly at cards he finished the novel to help pay his debts. The novel was published in 1863, the same year his first child was born.", "id": 1253373}
{"src_title": "Kreutzerova sonáta", "tgt_title": "The Kreutzer Sonata", "src_document": [{"title": "Děj.", "content": "Na počátku tohoto příběhu muž, který zde vystupuje coby první osoba, sedí ve vlaku. Cesta trvá už druhý den a jediní s ním stálí tři cestující jsou dva starší manželé, advokát a žena utrápeného výrazu, a jakýsi zvláštní mladý pán s bílými vlasy, který se stále chová neklidně a občas vydává zvláštní, pro něho charakteristický zvuk, něco jako zakašlání nebo náznak smíchu, a který se s nikým nebaví. Když na další stanici přistoupí stařec, který je jistě obchodník, a mladík, nejspíše obchodní příručí, dají se ti dva do živého hovoru o všem možném. Ten však není tak důležitý jako rozhovor manželů, kteří se začnou bavit o rozvodech a podobných věcech. Postupně se k debatě přidá celé kupé, nejprve stařec, který tvrdí, že počet manželských potíží pramení ze vzdělání a že bylo lepší, když si lidé partnera nevybírali. Proti tomu protestuje dáma, která tvrdí, že každý má právo si vybrat. Debatu sleduje mladý muž, který také přidá svůj příběh, a tak dále. Když poté stařec vystoupí, dáma začne vyprávět o tom, jak pochybné byly jeho názory a tvrdí, že jen láska může posvětit manželství. Jenže v tu chvíli se k hovoru přidá onen bělovlasý pán, který tvrdí, že žádná láska kromě smyslné neexistuje, že je to netrvalý stav a podobně. Nakonec řekne, že on je Pozdnyšev, muž, který zabil svou ženu. Tím debata skončí. Pak se manželé odstěhují do jiného vozu, příručí usne a Pozdnyšev se dá do hovoru s mužem první osoby. Říká, že právě to, čemu říkají láska, ho dovedlo k vraždě a s vypravěčovým svolením mu poví svůj dlouhý příběh. Nejprve mluví o tom, jakým mužem byl před sňatkem. Tvrdí, že byl takový jako všichni mladí muži z jeho vrstvy, možná o něco lepší, přesto však strašný. Na rozdíl od nich se oddával ženám pouze v zájmu svého zdraví a zcela slušně. Říká, že byl tenkrát dokonce pyšný na to, o kolik lepší je než ostatní lidé, a podrobně popisuje hrůznost svého chování a při popisu svého života rozvíjí mnohé teorie o strašlivé propasti, do které upadá celá společnost, o tom, že věda, tedy lékaři, toto strašné nebezpečí úplně podporují a tím jsou ještě horší. Dokazuje, že sukničkářství je nemoc, závislost, podobně jako alkoholismus nebo morfinismus. Zatímco vypráví svůj vlastní příběh, o tom, jak nalezl ženu, kterou zvolil za svoji, o jejich strašných líbánkách, při kterých se začali hádat, nevědouce sami proč, o tom, jak se jim narodily děti, které jim měly pomoci udržet vztah, ale které jim naopak způsobily větší potíže... Zatímco to všechno vypráví, jako vsuvku mezi svá slova vkládá bezpočet převratných teorií (mimoto také svoje charakteristické zvuky), které se týkají lidské sexuality, vztahu muže a ženy, věcí týkající se pohlaví a dětí. Kreutzerova sonáta se objeví v době, ve které Pozdnyšev popisuje, proč zabil svou ženu a co k tomu vedlo. V té době už byly děti o dost starší a on se často hádal kvůli zbytečnostem se svou ženou, stále krásnou, přestože středního věku. A její Krása vedla k ještě horším věcem. Do domu se dostal jakýsi muž, který uměl dobře hrát na housle. Žena v té době výborně ovládala klavír, proto se také seznámili. Pozdnyšev tušil nebezpečí, viděl v něm člověka, jakým byl on sám před sňatkem, ale odmítl zahnat ho, čímž mohl všechno zastavit, protože by tím dal najevo svůj strach. A tak se žena s tím mužem nepřestala stýkat a když se právě dostali ke koncertu, na kterém společně hráli onu osudnou sonátu, nachýlilo se ke konci celého příběhu.", "section_level": 1}, {"title": "Adaptace.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Divadelní hra.", "content": "Novela byla přepsána na hru americkým dramatikem Langdonem Mitchellem a měla premiéru na Broadwayi 10. září 1906. Roku 2007 ve Wellingtonu na Novém Zélandu byla dále poprvé zahrána zbrusu nová divadelní hra zvaná Kreutzer, která užívala prvky tance, hudby (Beethoven a Janáček), činohry a multimediální projekce. Adaptace, režie a choreografie byla prací Sáry Brodie. Přepracovaná verze byla předvedena na Aucklandském festivalu v Aucklandu v březnu 2009.", "section_level": 2}], "src_summary": "Kreutzerova sonáta je novela ruského spisovatele Lva Nikolajeviče Tolstého píšícího v žánru kritického realismu. Autor se v ní rozepisuje na téma problémů sexuality a vyjadřuje (ačkoli ne přímo) převratné názory ohledně toho, jak by se lidé měli v pohlavním životě chovat. Kniha vyšla v roce 1889.", "tgt_summary": "The Kreutzer Sonata (, ) is a novella by Leo Tolstoy, named after Beethoven's Kreutzer Sonata. The novella was published in 1889, and was promptly censored by the Russian authorities. The work is an argument for the ideal of sexual abstinence and an in-depth first-person description of jealous rage. The main character, Pozdnyshev, relates the events leading up to his killing of his wife: in his analysis, the root causes for the deed were the \"animal excesses\" and \"swinish connection\" governing the relation between the sexes.", "id": 958600}
{"src_title": "Řád trinitářů", "tgt_title": "Trinitarian Order", "src_document": [{"title": "Historie.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Založení řádu.", "content": "Zakladatelé řádu Jan z Mathy a Felix z Valois byli vedeni myšlenkou ustanovit řeholní společenství, jehož hlavní náplní bude almužnou shromažďovat prostředky na vykupování zajatců z muslimských rukou. Trvalý válečný konflikt té doby mezi jižní Evropou a muslimským Maghrebem volal po takovém projektu. V roce 1198 byl nový řád schválen a dne 17. prosince téhož roku potvrzen bulou \"Operante divine dispositionis\" papeže Innocence III. Král Filip II. August rovněž povolil zavedení nového řádu ve Francii a slíbil mu svou podporu. Pozemek pro stavbu prvního kláštera postoupil jistý šlechtic Gauthier de Châtillon. To byl počátek kláštera Cerfroid v dnešním Brumetz ve Francii, dep. Aisne.", "section_level": 2}, {"title": "Zvláštnosti řádu.", "content": "Řádové stanovy založené na Augustiniánské řeholi mj. ukládaly třetinu veškerých příjmů odvádět na vykupování otroků bez ohledu na momentální ekonomickou situaci komunity. Členové se mohli zavázat slavným slibem, že v případě potřeby sami sebe nabídnou za svobodu zajatce, na jehož vykoupení by už nezbylo peněz. Významný klášter v Paříži byl zbudován ještě za života sv. Jana z Mathy na místě, kde stával kostel sv. Mathurina. Proto se v Paříži říkalo trinitářům též mathurini. Zakladatel sv. Jan z Mathy získal důvěru krále Filipa Augusta a stal se jeho dvorním bohoslovcem, duchovním rádcem a osobním kaplanem. Tento úřad byl pak přiřknut všem následujícím vrchním představeným řádu trinitářů.", "section_level": 2}, {"title": "Doba rozkvětu.", "content": "V době největšího rozkvětu v 15. století čítal řád na 800 klášterů po celém světě a několik tisíc členů.", "section_level": 2}, {"title": "Trinitáři a české země.", "content": "V českých zemích neměli trinitáři až do 18. století žádný klášter. Nicméně veřejnosti nebyli neznámí. Zasloužili se o to především mniši z Uher, kteří i českými kraji procházeli, prosíce o almužnu.", "section_level": 1}, {"title": "Čechy.", "content": "V roce 1705 byl založen klášter v Praze-Slupech a v roce 1707 přemístěn do Spálené ulice kde byl vystavěn nový klášter kostelu Nejsvětější Trojice. Klášter ve Štěnovicích u Plzně založen v roce 1753 při kostele sv. Prokopa vzniklého vestavbou do raně barokní sýpky. V roce 1783 zrušen Josefem II.", "section_level": 2}, {"title": "Morava.", "content": "22. října 1722 byla podepsána zakládací listina kláštera v Zašové na Valašsku. Kromě císařského povolení smlouva obsahovala závazek hraběte Karla Jindřicha ze Žerotína předat trinitářům dosud nedokončený kostel v Zašové. V roce 1747 založil majitel panství Holešov, hrabě František Antonín z Rottalu při obnoveném kostele sv. Anny v Holešově klášter trinitářů. Původní klášterní budovu, dokončenou v tomtéž roce po levé straně presbyteria kostela sv. Anny nemohli nově příchozí mniši kvůli vlhku a zimě obývat a proto jim umožnil majitel panství dočasně přebývat v holešovském zámku. V letech 1748–1750 byla vystavěna nová budova kláštera po pravé straně presbyteria, do které se řádoví bratři definitivně přestěhovali. V roce 1752 byla vedle kostela sv. Anny vystavěna kaple sv. Flámia (sv. Kosmy a Damiána) s nástropními malbami F. Pilze zpodobňujícími panteon svatých se vztahem k trinitářskému řádu. Klášter byl zrušen v rámci josefinských reforem v roce 1782. O rok později byl zrušen také trinitářský klášter v Praze. Reformy císaře Josefa II. ukončily v roce 1783 činnost všech trinitářských klášterů na území habsburské monarchie, tedy i v zemích České koruny.", "section_level": 2}, {"title": "Trinitáři dnes.", "content": "V současné době má řád přibližně 600 členů, z toho asi 400 kněží. Řádoví bratři vypomáhají v duchovní správě katolických farností, konají misie mezi křesťany i nekřesťany a sbírkami podporují výchovnou činnost zejména v zemích Třetího světa. V čele řádu stojí generál. Jeho podřízenými jsou provinciálové a vikáři odpovědní za řádové provincie. Jednotlivé domy zvané konventy nebo koleje řídí ministr. Členové mají buď kněžské svěcení nebo jsou bratry laiky. Při konventech je zaveden i třetí řád pro laiky. Řád Nejsvětější Trojice má své domy na starém kontinentě především ve Španělsku a Itálii, dále ve Francii, Rakousku a Polsku. V Americe to jsou USA, Kanada a Mexiko. Samostatnou provincii najdeme též na Madagaskaru.", "section_level": 1}], "src_summary": "Řád trinitářů (OSST), přesněji Řád Nejsvětější Trojice pro vykupování zajatců, : \"Ordo Sanctissime Trinitatis pro redemptione captivorum\", : \"Ordre de la Très-Sainte-Trinité pour la rédemption des captifs\", je katolický řád, který vznikl na konci 12. století ve Francii coby společenství řeholních kanovníků pro vykupování zajatců od Maurů. Začátkem 17. století byli trinitáři přetvořeni v žebravý řád.", "tgt_summary": "The Order of the Most Holy Trinity and of the Captives (), also known as the Trinitarian Order or the Trinitarians, is a Catholic religious order founded in Cerfroid, outside Paris, in late 12th century. From the very outset, a special dedication to the mystery of the Holy Trinity has been a constitutive element of the order's life. Papal documents refer to the founder only as Brother John, but tradition identifies him as Saint John de Matha, whose feast day is celebrated on 17 December. The founding-intention for the order was the ransom of Christians held captive by Muslims, a consequence of crusading and of pirating along the Mediterranean coast of Europe. The Order has the initials \"O.SS.T.\" Its distinctive cross of red and blue can be traced to its beginnings.", "id": 1397816}
{"src_title": "Karas obecný", "tgt_title": "Crucian carp", "src_document": [{"title": "Popis.", "content": "Karas je velice podobný kaprovi, má vysoké ploché tělo pokryté velkými šupinami. Na hřbetě se nachází vyklenutá hřbetní ploutev. Oproti kaprovi obecnému nemá karas vousky kolem tlamy. Tělo má poměrně vysoké, ze stran zploštělé, v některých lokalitách se vyskytují i formy s nízkým tělem, záleží na prostředí, ve kterém žijí. Hlava je tupá s menšími koncovými ústy. Ploutve mají klasické postavení. Zbarvení je zelenošedé se zlatavým až měděným leskem, na hřbetě je tmavší, boky světlejší žlutošedé. U menších jedinců je na konci těla před ocasní ploutví tmavá skvrna.", "section_level": 1}, {"title": "Rozšíření.", "content": "Vyskytuje se po celé střední a východní Evropě a to až po oblast Ural. Jedná se o původní druh, který se vyskytoval v povodí řek a rybníků v Česku. I přes to, že je schopen snášet menší znečištění, je karas obecný na ústupu a není hojnou rybou. V poslední době obývá spíše oblasti s klidnou vodou, kde se nevyskytují jeho konkurenti jako jsou karas stříbřitý či sumec velký. Během léta se vyskytuje v přípovrchových vodách, které jsou prohřáté sluncem a to nejčastěji v hejnech a to jak z jedinci svého druhu tak i s dalšími druhy, na zimu se stahuje do hlubších vod, kde jako ostatní kaprovité ryby přezimuje. Mezi sportovními rybáři nebývá kvůli svému specifickému rozmnožování příliš oblíben.", "section_level": 1}, {"title": "Potrava.", "content": "Karas pro obživu využívá zooplankton, živočichy vodního dna a omezeně i části rostlin.", "section_level": 1}, {"title": "Rozmnožování.", "content": "Karas obecný se rozmnožuje mezi květnem až červencem (jinde se uvádí pouze do června), kdy teplota vody dosahuje 15 až 18 °C. Pohlavně dospívá ve věku 2 až 3 let.", "section_level": 1}], "src_summary": "Karas obecný (\"Carassius carassius\") je sladkovodní všežravá ryba podobná kaprovi spadající do čeledi kaprovitých, která žije v teplých stojatých vodách, kde se dožívá přibližně 10 let a obvykle dorůstá velikosti 10–30 cm. Jedná se o tzv. plevelnou rybu, u které není zákonem stanovena minimální lovná délka. Největší evidovaný úlovek z povodí Labe měřil 51 cm a vážil 3,4 kg.", "tgt_summary": "The crucian carp (\"Carassius carassius\") is a medium-sized member of the common carp family Cyprinidae. It occurs widely in northern European regions.", "id": 1360628}
{"src_title": "Albert I. Saský", "tgt_title": "Albert of Saxony", "src_document": [{"title": "Život.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Původ a mládí.", "content": "Albert se narodil jako nejstarší syn (druhé dítě) z devíti potomků vévody Jana Saského a jeho manželky Amálie Augusty Bavorské. Albert získal vzdělání na univerzitě v Bonnu, na kterou nastoupil v roce 1847.", "section_level": 2}, {"title": "Vojenská kariéra.", "content": "Již v raném mládí projevoval sklony k vojenskému řemeslu a získal vojenské vzdělání. V 15 letech nastoupil do vojenské služby jako poručík a v roce 1849 se v hodnosti kapitána účastnil se saskými vojsky války proti Dánsku, z níž si odnesl saský Vojenský řád sv. Jindřicha a pruský řád «Pour le Mérite (Za zásluhy)». Poté v hodnosti majora velel samostatně budyšínské garnizoně. V roce 1853 se stal velitelem veškeré saské pěchoty.", "section_level": 2}, {"title": "Prusko-rakouská válka.", "content": "V prusko-rakouské válce (1866) velel celé saské armádě. Koncem června se připojil k proti Prusku sebrané Severní rakouské armádě a měl především podporovat generála Eduarda Clam-Gallase. Spolu s ním se účastnil 28. a 29. června bitev u Mnichova Hradiště a Jičína a 3. července u Hradce Králové úporně hájil pozici proti von Bittenfeldovi; vojenské umění a chrabrost saských jednotek uznával i nepřítel. Albertovy zásluhy byly oceněny velkým křížem Vojenského řádu sv. Jindřicha a rytířským křížem rakouského řádu Marie Terezie.", "section_level": 3}, {"title": "Francouzsko-pruská válka.", "content": "Na začátku francouzsko-pruské války v roce 1870 se saský korpus po velením prince Alberta připojil k Druhé německé armádě řízené princem Fridrichem Karlem Pruským. 18. srpna spolu s pruským gardovým korpusem s velkými oběťmi dobyl v bitvě u Gravelotte - St. Privat) silnou francouzskou pozici a tak zásadně přispěl k vítězství. Poté dostal velení znovu zformované Čtvrté armády, uskutečnil proslulý boční přesun k severu, porazil 30. srpna Mac-Mahona u Beaumontu a významně participoval v rozhodné bitvě u Sedanu, v níž byl francouzský císař Napoleon III. 2. září 1870 s armádou téměř 100 000 vojáků zajat. Po uzavření míru byl jmenován saským generálem-polním maršálem, současně mu byla německým císařem udělena maršálská hůl pruského generála-polního maršála.", "section_level": 3}, {"title": "Vláda.", "content": "9. srpna roku 1854 se Albert stal princem následníkem (korunním princem) poté, co jeho otec nastoupil jak Jan I. Saský na saský trůn po svém starším bratrovi, králi Fridrichu Augustovi I., který se stal obětí smrtelné nehody. Albert se stal předsedou státní rady a stal se politicky aktivní se značným vlivem. Králem se stal po smrti otce (29. října 1873). V době jeho vlády nedošlo k žádným významným událostem; král Albert se stranil vysoké politiky.", "section_level": 2}, {"title": "Manželství, následník.", "content": "18. června roku 1853 se oženil se švédskou princeznou Karolou Vasa, dcerou prince Gustava Vasy. Z jejich manželství se nenarodily žádné děti. Král Albert zemřel v roce 1902 a byl pochován v Katedrále Nejsvětější Trojice v Drážďanech. Protože zemřel bezdětný, nastoupil po něm na saský královský trůn jeho mladší bratr Jiří jako Jiří I. Saský.", "section_level": 2}], "src_summary": "Albert Saský, celým jménem: \"Frederick Augustus Albert Anton Ferdinand Joseph Karl Maria Baptist Nepomuk Wilhelm Xaver Georg Fidelis\" (23. dubna 1828 Drážďany – 19. června 1902 Szczodre), z dynastie albertinských Wettinovců, byl v letech 1873 až 1902 králem saským.", "tgt_summary": "Albert (; 23 April 1828 – 19 June 1902) was the King of Saxony and a member of the House of Wettin. He was the eldest son of Prince John (who succeeded his brother Frederick Augustus II on the Saxon throne as King John in 1854) by his wife Amalie Auguste of Bavaria. Albert had a successful military career leading Saxon troops which participated in the First Schleswig War, the Austro-Prussian War, and the Franco-Prussian War.", "id": 690003}
{"src_title": "Myšice lesní", "tgt_title": "Yellow-necked mouse", "src_document": [{"title": "Rozšíření.", "content": "V Evropě žije od východní Francie, Itálie a jižní Skandinávie (kde u pobřeží proniká až k 64. stupni severní šířky) až po Ural, Kavkaz, Malou Asii a Blízký východ, ostrůvkovitě se vyskytuje v jižní Anglii, Pyrenejích a na mnoha ostrovech.", "section_level": 1}, {"title": "Stavba těla.", "content": "Tato statnější myšice je dlouhá 90–123 mm, ocas má stejně dlouhý jako tělo. Váží 18–45 g. Zaujmou na ní výrazně velké oči – připadá na ně 0,52 % váhy celého těla (u myši domácí jen 0,13 %). Je dvoubarevná, hřbet má rezavě hnědý, břicho bělavé. Často mívá výrazně žlutou skvrnu na hrdle.", "section_level": 2}, {"title": "Prostředí.", "content": "Domovem myšice lesní jsou lesy všeho druhu. Obývá převážně vzrostlé listnaté nebo smíšené lesy, ale vyskytuje se i v jehličnatých lesích, horských porostech i mladých lesích. Lze ji nalézt i v křovinách navazujících na les. Vyhýbá se obdělávaným půdám. Na většině území, kde se vyskytuje, je velmi hojná – její populační hustota přesahuje 100 jedinců na hektar. Nebyly u ní zaznamenány žádné populační exploze – tedy roky, kdy by se počet zvířat výrazně zvýšil.", "section_level": 1}, {"title": "Způsob života.", "content": "Jako všechny ostatní myšice je velmi aktivní. Rychle běhá a dobře šplhá po stromech a keřích i ve výšce několika metrů. Zde také hledá potravu – žere žaludy, bukvice, ořechy a další semena stromů (nejraději olejnatá). Nedělá ji větší problém poradit si s tvrdou skořápkou. Především na jaře si přilepšuje i hmyzem nebo jinými bezobratlými lesními živočichy. Nebylo zjištěno, že by se – oproti myšici temnopásé a myšici malooké – živila zelenými částmi rostlin. Hodně potravy si také shromáždí ve svém hnízdě před zimou. To si staví v kořenech stromů nebo mezi kameny, ale i v dutinách stromů, metrech dřeva nebo ptačích budkách. V něm často žije i víc jedinců pohromadě. V zimě však – stejně jako ostatní myšovití – neupadá do zimního spánku. Je aktivní především v noci (jak nazačují i její velké oči). Z hnízda vychází většinou hodinu po setmění a potravu shání i několik stovek metrů od něj.", "section_level": 1}, {"title": "Rozmnožování.", "content": "Myšice lesní má za rok až 4 vrhy mláďat. Začíná se rozmnožovat poměrně brzy už v únoru až březnu; poslední vrhy jsou v září. Nejčastěji mívá 5–6 mláďat (pozorované rozmezí je 2–9), která kojí dva týdny. Mláďatům se oči otevírají v 12 dnech, osamostatňují se ve třech týdnech a v 6–8 týdnech pohlavně dospívají. Pokud se myšice lesní nestane kořistí kuny, sovy nebo zdivočelé, příp. divoké kočky, může se v přírodě dožít 2, v zajetí výjimečně až 3 roky.", "section_level": 2}, {"title": "Nemoci.", "content": "Myšice je přenašečem některých patogenů, mj. i jednoho z hantavirů – viru Dobrava, objeveného ve Slovinsku.", "section_level": 2}], "src_summary": "Myšice lesní (\"Apodemus flavicollis\") – dříve též myšice žlutohrdlá – je středně velký hlodavec z čeledi myšovitých (\"Muridae\"). Obývá převážně lesy celého Česka i Slovenska.", "tgt_summary": "The yellow-necked mouse (\"Apodemus flavicollis\"), also called yellow-necked field mouse, yellow-necked wood mouse, and South China field mouse, is closely related to the wood mouse, with which it was long confused. It was only recognised as a separate species in 1894. It differs in its band of yellow fur around the neck and in having slightly larger ears and usually being slightly larger overall. Around 100 mm in length, it can climb trees and sometimes overwinters in houses. It is found mostly in mountainous areas of southern Europe, but extends north into parts of Scandinavia and Britain. It facilitates the spread of tick-borne encephalitis to humans and is a reservoir species for the Dobrava virus, a hantavirus that is responsible for causing haemorrhagic fever with renal syndrome.", "id": 2425857}
{"src_title": "Anastázie Černohorská", "tgt_title": "Princess Anastasia of Montenegro", "src_document": [{"title": "Život.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Dětství a vzdělání.", "content": "Princezna Anastázie se narodila 23. prosince 1868 v královském paláci v Cetinje. Její rodné jméno bylo Stáňa, během studií v Carském Rusku byla ale přejmenována na Anastázii. Jejím původním jménem ji oslovovali blízcí přátelé a rodina. Zprvu byla Anastázie vzdělávána doma, ale později, stejně jako její sestry Milica, Elena a Marica, tak i ona byla poslána na studia do Smolného institutu pro urozené dívky v Petrohradu. Zde ji také postihla první velká rodinná tragédie – smrt sestry Maricy v roce 1885.", "section_level": 2}, {"title": "První manželství.", "content": "Anastáziin otec Nikola I. se později rozhodl, že v rámci diplomatického postavení Černé Hory zůstanou Anastázie s Milicou v Rusku. Obě sestry se po vystudování staly ve společnosti velmi oblíbené a do Anastázii si nakonec 16. dubna 1889 v Carském paláci v Petěrgofu vzal za ženu Jiří Maxmilianovič, 6. vévody z Leuchtenbergu a Eichstadtu, kníže Romanovský. Car Alexandr III. odkázal Anastázii nejen cenný majetek, ale také velké věno a na přání carevny Marie Fjodorovny také menší zimní rezidenci u Černého moře. Pár měl dvě děti: Při pobytu v jejich zimním sídle byla Anastázie s Jiřím roku 1905 svědky vzpoury na křižníku Potěmkin a proto se na jaře rozhodli pro brzký návrat do Petěrgofu, kde zůstali přes celé ve své rezidenci \"Villa Sergievskaia Datcha\". Anastáziino první manželství nebylo vůbec šťastné – Jiří Maxmilianovič, sedmatřicetiletý vdovec, měl z předchozího manželství s vévodkyní Terezou Petrovnou Oldenburskou již jednoho syna, Alexandra Georgijeviče, 7. vévodu z Leuchtenbergu a Eustadtu. A během sňatku s Anastázií pravidelně navštěvoval svou mladou francouzskou milenku, což před svou manželkou nijak netajil. Když byl také na dovolené ve francouzském městě Biarritz, prohlásil ke své zlosti rozhořčený car Alexandr III., že si \"kníže Jiří tedy šel vykoupat své špinavé tělo ve vlnách oceánu! Hanba!\". Celé manželství bylo popisováno jako \"strhující a bouřlivé\". Anastázie byla svým manželem urážena, rozzuřována a zesměšňována již od prvního dne jejich manželství. Nakonec se jí (je nutno podotknout velmi zklamané) podařilo dosáhnout 15. listopadu 1906 rozvodu. Jiří byl sice pohledný, ale také velmi hloupý a nezpůsobný. Anastázie po rozvodu psala dopis domů své matce Mileně, v němž se omlouvala, ale uvedla, že již nemohla za manžela mít člověka tak \"nesnesitelně hloupé povahy\". Rozvod zasáhl především Anastáziiného syna Sergeje.", "section_level": 2}, {"title": "Druhé manželství.", "content": "Po rozvodu našla Anastázie velkou oporu ve svém švagrovi, velkoknížeti Nikolaji Nikolajevičovi, kterého si také 29. dubna 1907 v Jaltě na Krymu ve věku 39 let vzala. Z tohoto skutku měli radost nejen Anastáziini rodiče v Černé Hoře, ale také především Marie Fjodorovna, carevna-vdova. Manželé si byli velice oddáni, přesto však nezplodili žádné děti. Oba byli hluboce věřící ortodoxní křesťané a zajímali se o mystiku. Oba její manželé byli vnuky ruského cara Mikuláše I.", "section_level": 2}, {"title": "Politická aktivita.", "content": "Anastázie se, na rozdíl od své sestry Milicy, dosti angažovala v politických záležitostech Ruského impéria. Měla velký vliv na svého manžela (tuto vlastnost zdědila po matce). Jejich manželství velice změnilo povahu původně dosti popudlivého velkoknížete, který se stal víc rozvážným a dokonce jedním z předních carových rádců. Obě sestry měly velmi blízko k carské rodině, především k carevně Alexandře Fjodorovně. Anastázie se společně s Milicou seznámily s Grigorijem Rasputinem, obávaným ruským mystikem. Rasputin nadchl obě sestry coby kněz a léčitel. Avšak později přestaly sestry jeho kacířským řečem a výhrůžkám věřit, už se jim ale nepodařilo odtrhnout Rasputina od carské rodiny.", "section_level": 1}, {"title": "Revoluce.", "content": "V březnu 1917 byl car svržen a v červenci 1918 bolševiky zavražděn i s manželkou a dětmi. Dynastie Romanovců tak ztratila ruský trůn. Anastázii se s manželem a některými dalšími členy carské rodiny podařilo uprchnout nejprve na Kavkaz, později do Jalty na Krymu, odkud v roce 1919 na palubě britské lodi HMS Marlborough odpluli do exilu nejprve do Itálie na dvůr Anastáziiny sestry Eleny, která zde byla co by manželka Viktora Emanuela III. královnou. Později odešli do Francie, kde Anastázie 25. listopadu 1935, 6 let po Nikolajovi, zemřela. Je pochována po boku svého druhého manžela v hrobce pravoslavného chrámu archanděla Michaela ve francouzském městě Cannes.", "section_level": 1}], "src_summary": "Anastázie Petrović-Njegoš (23. prosince 1868, Cetinje – 25. listopadu 1935, Cap d'Antibes) byla rozená černohorská princezna, třetím potomkem černohorského knížete a později krále a jeho ženy, kněžny a královny Mileny Vukotić. Patřila k dynastii Petrovićů-Njegošů a byla členkou černohorské královské rodiny. Po svatbě s vévodou Jiřím z Leuchtenbergu se stala leuchtenberskou vévodkyní a ruskou kněžnou a po druhé svatbě s velkoknížetem Nikolajem Nikolajevičem také ruskou velkokněžnou a zároveň členkou dynastie Romanovců.", "tgt_summary": "Princess Anastasia Petrović-Njegoš of Montenegro (4 January [O.S. 23 December] 1867 – 25 November 1935) was the daughter of King Nikola I Petrović-Njegoš of Montenegro (1841–1921) and his wife, Milena Vukotić (1847–1923). Through her second marriage, she became Grand Duchess Anastasia Nicholaievna Romanova of Russia. She and her sister \"Militza\" (Princess Milica), having married Russian royal brothers, were known colloquially as the \"Montenegrin princesses\" during the last days of Imperial Russia, and may have contributed to its downfall by the introduction of Grigori Rasputin to the Empress Alexandra.", "id": 1864403}
{"src_title": "Mohučské kurfiřtství", "tgt_title": "Electorate of Mainz", "src_document": [{"title": "Historie.", "content": "Biskupský stolec byl v Mohuči, tehdejším provinční hlavním městě s latinským názvem Moguntiacum, založen již v pozdním období starověkého Říma. První biskupové před 4. stoletím mají legendární jména. Prvním skutečně doloženým mohučským biskupem se v roce 343 stal Martinius. Rozmach církevního a světského významu Mohuče se dá datovat do roku 747, počínaje nástupem svatého Bonifáce na místní biskupský stolec. Bonifác byl sice předtím arcibiskupem, ale tento titul se automaticky nepřenášel na stolec jako takový a to až do jeho nástupce Lulla. Dalším časným Moučským biskupem byl Aurelus z Mohuče. Nicméně úřad získal svoji prominenci až po povýšení na arcidiecézi v letech 780–782. Území kurfiřství se skládalo z několika nesouvislých bloků: zemí okolo Mohuče na obou březích Rýna; území podél řeky Mohanu nad Frankfurtem; regionu Eichsfeld v Dolním Sasku a Durynsku a území okolo Erfurtu v Durynsku. Stejně jako v případě ostatních dvou církevních kurfiřství, se území Mohučského kurfiřství lišilo od území odpovídajícího Mohučské arcidiecézi, nad kterou měl Mohučský arcibiskup pouze spirituální autoritu. V průběhu raného novověku byla Mohučská arcidiecéze největším církevním celkem v Německu, zahrnujíce Mohuč a dalších 10 podřízených diecézí. Roku 1802 ztratila Mohuč svůj arcibiskupský charakter. Během sekularizace která doprovázela tzv. Reichsdeputationshauptschluss v roce 1803 bylo sídlo kurfiřta Karla Theodora von Dalberg přesunuto do Řezna a kurfiřství ztratilo svá levobřežní teritoria, která připadla Francii, pravobřežní území okolo Mohanu pod Frankfurtem připadla Hesensku-Darmstadsku a Nasavsku a Eichsfeld s Erfurtem Pruskému království. Dalbergovi se povedlo udržet Aschaffenburgské oblasti a přeměnil je na Aschaffenburské knížectví. V roce 1810 spojil Dalberg Aschaffenburg, Frankfurt, Wetzlar, Hanau a Fuldu a vytvořil nové Velkovévodství frankfurtské. Nicméně Dalberg v roce 1813 rezignoval a Vídeňský kongres rozdělil jeho území v roce 1815 mezi Bavorské království, Hesenské kurfiřství, velkovévodství Hesenské a Svobodné město Frankfurt. Novodobá římskokatolická mohučská diecéze byla založena roku 1802 ve chvíli, kdy Mohuč ztratila svůj statut arcidiecéze a stala se pouhou diecézí na území Francie. Roku 1814 byla jeho jurisdikce rozšířena i nad územím Hesensko-Darmstadtska. Od té doby měla dva kardinály a prostřednictvím různých konkordát jí bylo umožněno ponechat si středověkou tradici volby katedrální kapituly a volby biskupa.", "section_level": 1}], "src_summary": "Mohučské kurfiřtství (německy: \"Kurfürstentum Mainz\" nebo \"Kurmainz\", latinsky: \"Electoratus Moguntinus\") byl nejprestižnější a nejvlivnější ze států Svaté říše římské, a to od svého vzniku v 8. století až do svého zániku začátkem 19. století. Arcibiskup mohučský byl v římskokatolické hierarchii německým primasem (Primas Germaniae), tuto čestnou funkci se mu ale čas od času pokoušeli uzmout ostatní arcibiskupové. Ve Svaté říši římské existovala ještě dvě další církevní knížectví-kurfiřtství, a to Kolínské a Trevírské. Arcibiskup-kurfiřt mohučský byl zároveň arcikancléřem jak Německého království, tak království Burgundského a Italského. Byl tedy jedním z nejvyšších hodnostářů Svaté říše římské. Jako takový byl prvním mezi všemi světskými i církevními knížaty v Říši a byl podřízen pouze císaři. Měl značnou politickou váhu, a to zejména jako prostředník mezi říšskými stavy a císařem.", "tgt_summary": "The Electorate of Mainz ( or ', ), previously known in English as Mentz and by its French name Mayence, was one of the most prestigious and influential states of the Holy Roman Empire. In the Roman Catholic hierarchy, the Archbishop-Elector of Mainz was the Primate of Germany ('), a purely honorary dignity that was unsuccessfully claimed from time to time by other archbishops. There were only two other ecclesiastical Prince-electors in the Empire: the Electorate of Cologne and the Electorate of Trier. The Archbishop-Elector of Mainz was also archchancellor of Germany (one of the three component titular kingdoms of the Holy Roman Empire, the other two being Italy and Burgundy) and, as such, ranked first among all ecclesiastical and secular princes of the Empire, and was second only to the Emperor. His political role, particularly as an intermediary between the Estates of the Empire and the Emperor, was considerable.", "id": 2426798}
{"src_title": "Evropa svobody a přímé demokracie", "tgt_title": "Europe of Freedom and Direct Democracy", "src_document": [{"title": "Historie.", "content": "Po volbách do Evropského parlamentu 2009 měly problémy dvě frakce — Nezávislost a demokracie (IND/DEM) a Unie pro Evropu národů (UEN). United Kingdom Independence Party (UKIP), složka frakce Nezávislost a demokracie si vedla dobře, ale ostatní strany dopadly špatně. UEN také ztratila europoslance a obě frakce spadly pod požadovaný práh existence frakce. Zbylí členové obou padlých frakcí si musely najít novou frakci před ustavující schůzí Sedmého evropského parlamentu 14. července 2009. Spekulace ohledně nové frakce vyšly na povrch 30. června 2009. Původně se diskutovalo, že název frakce bude \"Evropa svobodných národů\" nebo \"Evropa národů pro svobodu\" nebo nějaká fráze obsahující slova \"nezávislost\", \"svoboda\", \"demokracie\" nebo \"lidé/národy\". Při absenci oficiálního názvu byla rodící se frakce přezdívána S\"voboda\". Dne 1. července 2009 byla pořádána tisková konference u příležitosti vzniku frakce. Na této tiskové konferenci byla frakce pojmenována \"Evropa svobody a demokracie\". Andreas Mölzer, lídr eurokandidátky Svobodné strany Rakouska (FPÖ) později oznámil, že FPÖ a EFD spolu jednají o vstupu FPÖ do EFD, ale že obě strany mají vůči té druhé výhrady, když Staatkundig Gereformeerde Partij, UKIP a krajně pravicová Slovenská národná strana byly z FPÖ rozpačité. Dne 24. června 2014 bylo ve frakci odhlasováno rozšíření názvu z původního \"Evropa svobody a demokracie\" na \"Evropa svobody a přímé demokracie\". Poprvé tak na půdě EP hlasoval i Petr Mach, kladně. Po vystoupení poslankyně Ivety Griguleové, jediné poslankyně frakce z Lotyšska, v říjnu 2014 frakce zanikla, neboť dle stanov Evropského parlamentu musí mít ve svých řadách poslance ze 7 zemí, což po vystoupení Griguleové nesplňovala. Skupina byla obnovena 20. října 2014 po příchodu jednoho člena polského Kongresu nové pravice. 8. dubna 2016 poslankyně Alternativa pro Německo (AfD) Beatrix von Storch opustila frakci Evropští konzervativci a reformisté a stala se členkou EFDD.", "section_level": 1}, {"title": "Členství podle stran.", "content": "2014-2019", "section_level": 1}], "src_summary": "Evropa svobody a přímé demokracie () byla pravicová euroskeptická politická frakce v Evropském parlamentu. Byla založena po volbách do Evropského parlamentu 2009 jako Evropa svobody a demokracie (název změněn v červnu 2014). Frakci ve volebním období 2014-2019 převážně tvořila britská United Kingdom Independence Party a italské Hnutí pěti hvězd, které společně měly 39 z celkových 45 poslanců frakce. Frakce zanikla po volbách 2019, protože přestala plnit podmínku mít členy alespoň ze 7 států.", "tgt_summary": "Europe of Freedom and Direct Democracy (EFDD or EFD²) was a Eurosceptic and populist political group in the European Parliament. The EFDD group was a continuation for the Eighth European Parliament of the Europe of Freedom and Democracy (EFD) group that existed during the Seventh European Parliament, with significant changes to group membership. In 2017, it was one of the seven political groups of the parliament. This group was opposed to European integration. Twenty-four out of its 47 MEPs were from the United Kingdom, representing the UK Independence Party. Its president was British politician Nigel Farage, who was first elected for the UK Independence Party, and then became an independent in 2018 before becoming leader of the Brexit Party in 2019. David Borrelli of the Italian Five Star Movement was co-president until January 2017, when he had to resign the co-presidency after a failed attempt by his party to transfer to the ALDE group.", "id": 2273001}
{"src_title": "Kalypta nejmenší", "tgt_title": "Bee hummingbird", "src_document": [{"title": "Výskyt.", "content": "Vyskytuje se na Kubě a na ostrově Isla de la Juventud, pozorováni byli též na sousedních ostrovech Jamajka a Haiti.", "section_level": 1}, {"title": "Popis.", "content": "Samičky kalypty nejmenší dorůstají průměrné délky 6,12 cm a váží 2,6 gramů, samečci dorůstají dokonce jen 5,51 cm a váží kolem 1,95 g. Průměrné rozpětí křídel je 3,25 cm. to činí z tohoto druhu kolibříka nejmenšího známého ptáka současného světa. Prapták druhu \"Oculudentavis khaungraae\", žijící v době před 99 miliony let (raná svrchní křída) na území současného Myanmaru dosahoval zřejmě podobných rozměrů, jeho lebka měří na délku pouze 14 mm a celková délka těla i s ocasní částí páteře nepřesahovala asi 9 cm. Obě pohlaví mají zelenavý hřbet a světlou spodinu těla, dospělí samci jsou navíc nápadní svým jasně červeným opeřením na hrdélku a temeni. Mláďata jsou zbarvená jako samičky, jen méně výrazná. Zobák je rovný a v porovnání s jinými kolibříky poměrně krátký.", "section_level": 1}, {"title": "Ekologie.", "content": "Podobně jako ostatní kolibříci je i kalypta nejmenší velmi dobrý letec, který se živí rostlinným nektarem. Létací svaly tvoří 22–34 % hmotnosti jejich těla a stejně jako další kolibříci mohou křídly v ramenních kloubech otáčet až o 180 stupňů. Jsou schopni navštívit až 1500 květů v jednom dni, hrají tak velmi významnou úlohu při opylování. Některé druhy, jako např. \"Hamelia patens\", dokonce přizpůsobily tvar svých květů tak, aby se k jejich nektaru mohly dostat pouze kalypty nejmenší. Kalypty nejmenší hnízdí na konci období dešťů a začátku období sucha, tj. v době, kdy jsou stromy a keře v květu. Snáší 1 až 2 vejce, která patří k nejmenším na světě – co do velikosti se totiž nevyrovnají ani kávovému zrnu. Kalypty na vejcích sedí 14–23 dní, mladí ptáci opouštějí hnízdo po 18–38 dnech a samičky snáší svá první vejce po 1 roce života.", "section_level": 1}], "src_summary": "Kalypta nejmenší (\"Mellisuga helenae\") je maličký druh kolibříka. Jedná se o nejmenší žijící ptačí druh na světě. Mezinárodní svaz ochrany přírody hodnotí druh jako téměř ohrožený, nebezpečí představuje ztráta biotopu. Je uveden na druhé příloze úmluvy CITES.", "tgt_summary": "The bee hummingbird, zunzuncito or Helena hummingbird (\"Mellisuga helenae\") is a species of hummingbird which is the world's smallest bird. It is endemic to Cuba.", "id": 1795738}
{"src_title": "Škumpa", "tgt_title": "Sumac", "src_document": [{"title": "Popis.", "content": "Škumpy jsou opadavé nebo stálezelené, polygamní nebo řidčeji oboupohlavné keře a stromy. Asijský druh \"Rhus taitensis\" dorůstá výšky až 30 metrů. Některé druhy mají vidličnatě větvené stonky. Listy jsou střídavé, lichozpeřené, trojčetné nebo jednolisté, řapíkaté, složené z řapíčkatých až skoro přisedlých, téměř nebo zcela vstřícných lístků. Hlavní vřeteno listu je u některých druhů křídlaté. Květy jsou přisedlé nebo krátce stopkaté, pětičetné, uspořádané v úžlabních nebo vrcholových thyrsoidech nebo složených klasech. Tyčinek je pět a mají šídlovité nitky. Semeník je srostlý ze 3 plodolistů, z nichž pouze jeden je fertilní. Čnělky jsou tři, na bázi srostlé. Plodem je červená nebo hnědá, kulovitá, jednosemenná peckovice. Plody bývají pokryté jednoduchými a žláznatými chlupy.", "section_level": 1}, {"title": "Rozšíření.", "content": "Rod škumpa zahrnuje v současném taxonomickém pojetí asi 35 až 53 druhů. Většina druhů roste v Americe, kde je rod rozšířen od jižní Kanady po Panamu a Kubu. V Evropě roste jediný druh, škumpa koželužská, který je rozšířený od Kanárských ostrovů přes Středomoří po Afghánistán. Severoamerická škumpa orobincová je v Evropě často pěstována jako okrasná dřevina a místy zplaňuje. Z Číny je uváděno 6 druhů, z toho 4 endemické, z jihovýchodní Asie 2 druhy, z Nové Guineje 4 endemické druhy. Druh \"Rhus taitensis\" je rozšířen v oblasti od Filipín po Tichomoří. Největší areál má v Asii škumpa čínská, rozšířená od Himálaje po Japonsko a Indonésii. Ze Severní Ameriky je uváděno 12 druhů škump. V téměř celé Severní Americe mimo subarktických oblastí roste škumpa lysá, v západní polovině kontinentu škumpa trojlaločná, ve východní škumpa orobincová, škumpa vonná a škumpa lesklá. Dalších 7 druhů se vyskytuje v jižních oblastech USA.", "section_level": 1}, {"title": "Ekologické interakce.", "content": "Drobné květy škump jsou opylovány hmyzem, zejména včelami. Semena jsou šířena ptáky i jinými zvířaty, vyhledávajícími plody jako potravu. Na různých druzích škump tvoří hálky mšice z rodů \"Floraphis\", \"Kaburagia\", \"Meitanaphis\", \"Melaphis\" a \"Schlechtendalia\". Např. na škumpě orobincové je to \"Melaphis rhois\", na škumpě čínské druh \"Melaphis chinensis\". Škumpy jsou živnými rostlinami housenek celé řady denních i nočních motýlů z různých čeledí. Z martináčů jsou to např. v Americe druhy \"Actias luna\", \"Citheronia regalis\", \"Citheronia splendens\", \"Eacles imperialis\" a \"Hyalophora cecropia\", v Asii \"Argema maenas\" a \"Samia cynthia\", v Africe \"Holocerina smilax\", \"Imbrasia cytherea\" a \"mopanový červ\" \"Gonimbrasia belina\". Z afrických baboček se na nich živí \"Euphaedra uganda\" a \"Charaxes varanes\".", "section_level": 1}, {"title": "Obsahové látky a jedovatost.", "content": "Přinejmenším některé druhy škump obsahují toxické látky způsobující senzibilaci, alergické reakce a dermatitidy, i když stojí ve stínu mnohem jedovatějších jedovatců. Vznik dermatitid po kontaktu se šťávou z rostlin byl zjištěn u škumpy orobincové, škumpy lysé, škumpy trojlaločné a druhů \"Rhus punjabensis\" a \"R. taitensis\". Listy škump obsahují třísloviny, kyselinu galovou, flavonoidy, biflavonoidy, cukry, vosky a silice.", "section_level": 1}, {"title": "Taxonomie.", "content": "Rod \"Rhus\" je dělen do dvou podrodů. U podrodu \"Rhus\" jsou květy stopkaté a uspořádané v thyrsoidních květenstvích, zatímco u zástupců podrodu \"Lobadium\" jsou téměř nebo zcela přisedlé a skládají klasovitá květenství. Rod \"Rhus\" patří do skupiny morfologicky podobných a částečně blízce příbuzných rodů, označované jako \"Rhus komplex\". Skupina dále zahrnuje dále rody \"Cotinus\", \"Metopium\", \"Searsia\", \"Toxicodendron\" a monotypické rody \"Actinocheita\", \"Melanococca\" a \"Malosma\". Historicky byl rod \"Rhus\" pojímán mnohem šířeji než dnes a byly do něj řazeny i druhy stávajících rodů \"Searsia\" a \"Toxicodendron\". V takovém pojetí ale byl podle výsledků fylogenetických molekulárních studií parafyletický. Aby byla celá skupina monofyletická, musela by zahrnovat i takové rody, jako je \"Schinus\" nebo \"Pistacia\". Rod \"Searsia\" se od rodu \"Rhus\" odlišuje zejména převážně trojčetnými listy a dužninou plodů i za zralosti pevně připojenou k pecce. Rovněž u něj chybějí alergenní fenolické látky. Rod \"Toxicodendron\" má naproti tomu převážně úžlabní květenství, bílé nebo pískově žluté plody bez žláznatého odění a šťáva obsahuje toxické katecholy.", "section_level": 1}, {"title": "Význam.", "content": "Škumpy jsou pěstovány jako okrasné dřeviny. V České republice je nejčastěji pěstována škumpa orobincová. Existují i různé zlatolisté či stříhanolisté (zejména 'Dissecta' a 'Laciniata') kultivary. Řidčeji se jako okrasné dřeviny pěstují škumpa Potaninova, škumpa vonná nebo škumpa lesklá. Nejlépe rostou na plném výsluní. Některé druhy snášejí i polostín, avšak nejsou v něm tak pěkné. Škumpa orobincová a škumpa lysá se spokojí i s velmi chudou, písčitou půdou. Nápadné je u nich zejména červené podzimní olistění a červená plodenství, která zůstávají na keřích dlouho do zimy. Oba druhy dobře snášejí i městské znečištěné prostředí. Botanické druhy škump se nejlépe množí výsevem semen, kultivary lze množit kořenovými řízky. Řada druhů škump je využívána v domorodé medicíně k léčení celé řady různých nemocí a neduhů. Škumpa orobincová je používána při léčení revmatismu, pohlavních chorob, průjmů, kašle a bolení v krku, proti střevním parazitům aj., používá se také k čištění krve, jako emetikum, analgetikum a tonikum. Z dalších druhů je v Severní Americe používána zejména škumpa vonná, škumpa lesklá, škumpa trojlaločná, škumpa lysá a \"Rhus ovata\", v Asii především škumpa čínská, škumpa koželužská a \"Rhus taitensis\". Ze sušených listů a větévek škumpy koželužské a některých dalších druhů se rozemletím získává práškové léčivo, které je známo jako sumah. Hálky na škumpě čínské a \"Rhus punjabensis\" jsou využívány v čínské i indické medicíně jako adstringens a expektorans. Vnitřně slouží k léčení chronických onemocnění trávicího traktu a krve ve stolici, zevně na krvácející rány, otoky a kožní infekce. Vyrábějí se z nich též masti a čípky na hemeroidy. Sušené obsahují 50 až 80 % tříslovin. Kůra obsahuje asi 10 % tříslovin. Některé druhy škump mají jedlé plody povětšině kyselé chuti. Patří mezi ně škumpa vonná, škumpa lysá, škumpa lesklá aj. Vědecké pojmenování \"Rhus\" vzniklo z řeckého \"rhein\" ('téci', kůra roní pryskyřičnou šťávu).", "section_level": 1}], "src_summary": "Škumpa (\"Rhus\") je rod rostlin z čeledi ledvinovníkovité. Jsou to opadavé nebo stálezelené keře a stromy se střídavými, složenými nebo řidčeji jen jednolistými listy. Květy jsou drobné, pětičetné, v úžlabních nebo vrcholových květenstvích. Plodem je chlupatá peckovice. Rod zahrnuje asi 35 druhů a je rozšířen v Severní i Jižní Americe, Asii a Středomoří. Jediným původním evropským druhem je škumpa koželužská. V České republice není žádný druh původní, občas zplaňuje pěstovaná severoamerická škumpa orobincová. Rod \"Rhus\" prošel velkými taxonomickými změnami a byly z něj vyčleněny rody \"Searsia\" (searsie, 111 druhů především v Africe a omezeně v Arábii a Asii, 2 druhy na Sicílii) a \"Toxicodendron\" (jedovatec, 29 druhů v Americe a Asii). Nejblíže příbuzným rodem je \"Pistacia\" (řečík). Škumpa orobincová je často vysazována v České republice jako okrasná dřevina. Řidčeji jsou zejména v botanických zahradách a arboretech pěstovány jiné druhy.", "tgt_summary": "Sumac () or (), also spelled sumach, sumak, soumak, and sumaq, is any one of about 35 species of flowering plants in the genus Rhus and related genera, in the family Anacardiaceae. Sumac grows in subtropical and temperate regions throughout the world, especially in East Asia, Africa, and North America.", "id": 2149485}
{"src_title": "Bez", "tgt_title": "Sambucus", "src_document": [{"title": "Popis.", "content": "Bezy jsou opadavé keře, stromy nebo i vytrvalé byliny se vstřícnými zpeřenými listy. Kořenový systém je bohatě větvený a mělký. Listy jsou na okraji pilovité, s palisty nebo s nektárii vzniklými přeměnou palistů. Větve jsou tlusté, s nápadnými lenticelami a tlustou dření. Květenství jsou koncové vrcholičnaté laty nebo ploché vrcholíky. Květy jsou pravidelné, drobné, většinou pětičetné, bílé, zelenavé nebo žlutavé. Kališní i korunní lístky jsou srostlé. Tyčinek je 5, jsou přirostlé při bázi koruny a vyčnívají ven. Semeník obsahuje 3 až 5 komůrek, v každé je jediné vajíčko. Plodem je dužnatá, nejčastěji černá nebo červená peckovice připomínající bobuli a obsahující 3 až 5 semen.", "section_level": 1}, {"title": "Rozšíření.", "content": "Rod zahrnuje asi 40 druhů rozšířených v mírném a subtropickém pásu obou polokoulí a v některých horských oblastech tropů. Není zastoupen v subsaharské Africe. V ČR je zastoupen 3 původními druhy: bez černý (\"Sambucus nigra\"), bez chebdí (\"S. ebulus\") a bez červený (\"S. racemosa\"). Mimo tyto 3 druhy roste v Evropě ještě bez sibiřský (\"S. sibirica\"), rozšířený ve středním a východním Rusku.", "section_level": 1}, {"title": "Zástupci.", "content": "Jako \"bez\" se někdy lidově označuje i šeřík obecný \"(Syringa vulgaris)\", který však s bezem není nijak příbuzný (patří do řádu hluchavkotvarých).", "section_level": 1}, {"title": "Využití.", "content": "Jako okrasné dřeviny jsou u nás nejčastěji pěstovány různé kultivary bezu černého, lišící se především tvarem a zbarvením listů a celkovým vzrůstem. Bez černý je využíván v lidovém léčitelství a plody jsou různým způsobem zpracovávány na šťávy, džemy apod.", "section_level": 1}, {"title": "Odkazy.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Externí odkazy.", "content": "", "section_level": 2}], "src_summary": "Bez (\"Sambucus\") je rod vyšších dvouděložných rostlin patřící do čeledi pižmovkovité (\"Adoxaceae\"). Zahrnuje asi 40 druhů dřevin i bylin, rozšířených zejména v mírném pásu a subtropech. V České republice rostou 3 druhy. Některé druhy a kultivary bezu jsou pěstovány jako okrasné dřeviny.", "tgt_summary": "Sambucus is a genus of flowering plants in the family Adoxaceae. The various species are commonly called elder or elderberry. The genus was formerly placed in the honeysuckle family, Caprifoliaceae, but was reclassified as Adoxaceae due to genetic and morphological comparisons to plants in the genus \"Adoxa\".", "id": 2131856}
{"src_title": "Anna Kyjevská", "tgt_title": "Anne of Kiev", "src_document": [{"title": "Život.", "content": "Francouzský král Jindřich ovdověl roku 1044, kdy jeho choť Matylda zemřela, aniž by zanechala králi dědice. Anna byla svým otcem původně nabízena jako vhodná partie pro císaře Jindřicha III. Císař se však tehdy ucházel o Anežku z Poitou a byl to pravděpodobně právě císař, který obrátil zraky Jindřicha I. ke kyjevskému dvoru. V říjnu roku 1048 se oba státníci sešli v Ivois, kde uzavřeli smlouvu o přátelství a právě tehdy vyslal francouzský král poselstvo do Kyjeva. Důvodem k tomuto svazku s dcerou východního velkoknížete nebyla pouze snaha o početí následníka trůnu, ale také jistota, že vzhledem k vzdálenosti mezi oběma dvory nebudou mezi manžely žádná blízká pokrevní pouta a Jindřich se tak neproviní proti kanonickému právu. Dvě Anniny sestry byly provdány za uherského a norského krále, kteří nebyli právě přátelsky naladěni vůči Říši a stejně tak polský kníže Kazimír I., který byl nevěstiným strýcem. Manželství bylo uzavřeno pravděpodobně o svatodušních svátcích roku 1051 a Anna dala králi tři syny. Uměla psát a měla na manžela pravděpodobně vliv – dochoval se dopis papeže Mikuláše II. pro královnu Annu, v němž ji nabádá, aby na nábožensky vlažného Jindřicha, který myslel především na politické cíle, působila a apeluje na její \"mužnou ctnost v ženské hrudi\". Nejstarší syn Filip dostal v kapetovském rodu nezvyklé jméno, byl pojmenován po apoštolu Filipovi, jehož uctívání bylo rozšířeno především na byzantské půdě, odkud pocházela královnina babička. Roku 1059 byl sedmiletý Filip za přítomnosti dvou papežských legátů v Remeši povýšen na otcova spolukrále. Jindřich I. zemřel již následujícího roku zhruba ve věku padesáti let a Filip se stal králem. Vzhledem k jeho nízkému věku byl zřejmě umírajícím otcem určen jako regent Filipův strýc, flanderský hrabě Balduin V. Velký vliv na vládní záležitosti měla také královna vdova, dokud se nerozhodla pohoršit celý pařížský dvůr. Roku 1061 Anna vstoupila do nového manželského svazku s Rudolfem, hrabětem z Valois, který kvůli ní zapudil svou ženu. O tři roky později následovala exkomunikace. Z následujících let se zachovaly pouhé střípky – roku 1065 byl vysvěcen kostel v Senlis a přilehlý klášter sv. Vincenta, který nechala Anna založit. Rudolf zemřel roku 1074, Anna mezi lety 1075–1089 a byla pravděpodobně pohřbena v opatství Villiers v La Ferté-Alais.", "section_level": 1}], "src_summary": "Anna Kyjevská (rusky \"Анна Ярославна\", francouzsky \"Anne de Kiev\", 1024 – 1075/1089) byla francouzská královna, dcera kyjevského knížete Jaroslava I. a Ingegerdy Švédské. Ruský režisér Igor Maslennikov uvedl do kin roku 1978 film Jaroslavna: Královna Francie, věnovaný jejímu osudu.", "tgt_summary": "Anne of Kiev (c. 1030 – 1075) was a Rus' princess who became queen of France in 1051 upon marrying King Henry I. She ruled the kingdom as regent during the minority of their son Philip I from Henry's death in 1060 until her controversial marriage to Count Ralph IV of Valois. Anne founded the Abbey of St. Vincent at Senlis.", "id": 736728}
{"src_title": "Fajsal II.", "tgt_title": "Faisal II of Iraq", "src_document": [{"title": "Život.", "content": "Faisal bin Ghazi al-Hášimí se narodil 2. května 1935 jako následník trůnu iráckému králi Ghazimu a jeho manželce královně Alíje. Fajsal byl jejich jediným potomkem. Jeho rodiče byli navíc bratranec a sestřenice.", "section_level": 1}, {"title": "Vláda.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Regentství.", "content": "Král Gházi však vládl jen do 4. dubna 1939, kdy zemřel při autonehodě. O této autonehodě se spekulovalo jako o atentátu, jelikož byl král v autě nalezen s prostřelenou hlavou a také pro královy proněmecké postoje. A tak se po smrti krále Gházího stal králem jeho jediný, tehdy čtyřletý syn Fajsal, za kterého měl do jeho 18 let podle královské závěti vládnout jako regent jeho strýc (bratranec krále Gháziho a zároveň bratr Fajsalovy matky) princ 'Abd al-Ilah. Po začátku 2. světové války byla situace Iráku nejistá, ale 5. října 1939 byly přerušeny styky s Německem. V Iráku však stále převládaly protibritské nálady, obyvatelé a také armáda se přikláněli na stranu Německa. Po porážce Francie v roce 1940 se premiérem stal al-Kajlání namísto as-Saída. Potom, co se opět vystřídala vláda, proběhl 1. a 2. dubna 1941 převrat důstojníků, a země se přiklonila na stranu Německa. Ze země uprchl regent 'Abd al-Ilah, Nurí as-Saíd a další probritští politikové. Rašíd al-Kajlání se opět stal premiérem a regentem za nezletilého krále Fajsala byl jmenován Šerif Šafar. To vedlo k rozhořčení Britů a ti proto opět od května 1941 okupovali Irák a porazili slabou iráckou armádu (tzv. třicetidenní válka). Britové odešli až v roce 1947. K moci se vrátila probritská vláda a regent 'Abd al-Ilah. V roce 1953 dosáhl mladý král Fajsal II. plnoletosti, ale regent princ 'Abd al-Ilah se stále snažil ovlivňovat vládu nad zemí a choval se jako by se nic nezměnilo.", "section_level": 2}, {"title": "Převrat a smrt.", "content": "V roce 1958 se opět a naposledy chopil moci premiér Nurí as-Saíd. Byla vytvořena takzvaná Arabská federace mezi Irákem a Jordánskem jako reakce na vznik Sjednocené arabské republiky (SAR). Tato federace Jordánska a Iráku, jejíž hlavou byl irácký král, nebyla mezi širšími vrstvami oblíbená. Nejdůležitější událostí v roce 1958 byl vojenský převrat vedený Abdem al-Karim Qasimem, při němž byli na nádvoří královského paláce zastřeleni král Fajsal II., bývalý regent princ 'Abd al-Ilah a několik žen z královské rodiny, později byl dopaden a popraven i Nurí as-Saíd. Na královský palác bylo stříleno protitankovými děly, král chtěl kapitulovat, ale princ 'Abd al-Ilah se rozhodl nevzdat se a bránit se vlastním revolverem, načež proběhl rychlý útok armádních vzbouřenců. Vražda královské rodiny údajně nebyla původně v plánu, ale vinou nějakého nižšího důstojníka byl král i bývalý regent zabiti. Nová revoluční vláda zrušila instituce \"ancien régime\" – monarchii a parlament a rozpustila federaci s Jordánskem. Prezidentem se stal Muhamad Najib ar-Rubají. Král Fajsal II. zemřel velmi mladý, ve věku 23 let, stejně jako jeho otec král Gházi, který zemřel ve věku 27 let a také násilnou smrtí. Fakticky vládl téměř stejně dlouho jako jeho otec pokud do jeho vlády nepočítáme i dobu regentství. Po zavraždění krále Fajsala a královské rodiny došlo k vymření irácké větve Hášimovců, jelikož byl Fajsal II. jediným synem Ghaziho, který sám byl jediným synem Fajsala I. Pretendentem iráckého trůnu stal princ Zeid, strýc Fajsalova otce Ghaziho a nejmladší bratr Fajsala I.", "section_level": 2}], "src_summary": "Fajsal II. (arabsky: الملك فيصل الثاني, \"Faysal bin Ġāzī\") byl v letech 1939 až 1958 posledním iráckým králem. Pocházel z dynastie Hášimovců a byl jediným synem předchozího krále Ghaziho I. a vnukem krále Fajsala I. Fajsal II. se stal králem jako čtyřletý chlapec, jelikož jeho otec král Ghazi I. se stal obětí autonehody, při níž zemřel. Do jeho plnoletosti (1953) za něj vládl jeho strýc jako regent. V roce 1958 byl Fajsal II. zavražděn při státním převratu.", "tgt_summary": "Faisal II (Arabic: الملك فيصل الثاني \"Al-Malik Fayṣal Ath-thānī\") (2 May 1935 – 14 July 1958) was the last King of Iraq. He reigned from 4 April 1939 until July 1958, when he was executed during the 14 July Revolution together with numerous members of his family. This regicide marked the end of the thirty-seven-year-old Hashemite monarchy in Iraq, which then became a republic.", "id": 293461}
{"src_title": "Laki", "tgt_title": "Laki", "src_document": [{"title": "Erupce v roce 934.", "content": "Záznamy napovídají, že mezi lety 934 až 940 došlo v oblasti Laki k erupci sopky Eldgjá, která se nachází ve stejné oblasti jako Laki. Tehdejší prasklina se táhla do vzdálenosti 75 km a láva se zde dostávala na povrch na několika místech. Došlo k pokrytí oblasti o velikosti 781 km², celkem se na povrch dostalo okolo 19,5 km³ lávy.", "section_level": 1}, {"title": "Erupce v roce 1783.", "content": "Začátek sopečné erupce nepřišel bez varování. Na jaře 1783 se nad částí jižního Islandu rozprostřel oblak namodralého kouře, jehož zdroj nebyl odhalen. Začátkem května posádka dánské plachetnice plavící se okolo jižního pobřeží Islandu tvrdila, že spatřila v horách několik ohnivých sloupů stoupajících k nebi. O několik týdnů později se nečekaně rozvodnila řeka Skaftá protékající v blízkosti vesnice Kirkjubæjarklaustur. Špinavá a nepříjemně zapáchající voda zaplavila pastviny lemující břehy. Již několik dní před samotnou erupcí postihla oblast série zemětřesení, která napovídala, že se magmatický krb pod povrchem plní magmatem. Dne 8. června 1783 došlo k otevření trhliny freatickou erupcí, vystupující žhavé magma se dostalo do kontaktu s vodou, čímž došlo k nárůstu tlaku a řadě silných hlasitých explozí. Ty utvořily až 130 kráterů, ze kterých začalo unikat bazaltické magma. Otevřelo se postupně deset menších paralelních trhlin, jež měly délku 2 až 5 km, čímž vznikla v podstatě jednotlivá sopečná erupce dlouhá přes 25 km. Dnes se odhaduje, že došlo k deseti různým sopečným erupcím, každá nová erupce se více posunula směrem na sever. Během několika dní došlo ke změně typu erupce, exploze začaly postupně ustávat a sopka se dostala přes Strombolský typ erupce až po výlevný havajský styl, kdy láva bez explozí vytékala ve velkém množství a velkou rychlostí na povrch. Dle indexu sopečné aktivity dosáhla tehdejší erupce šestého stupně, ale současně během erupce došlo k extrémnímu uvolnění sopečných plynů, převážně v podobě sloučenin síry, které zapříčinily jednu z největších klimatických událostí minulého tisíciletí. Odhaduje se, že během několika prvních týdnů erupce bylo denně do atmosféry uvolňováno okolo 1,7 megatuny oxidu siřičitého (SO) . Během samotné erupce se na povrch dostalo množství bazaltické lávy odpovídající 14 km a 0,91 km tefry. Odhaduje se, že láva zaplavila až 600 km (jiný zdroj uvádí 565 km), odpovídající přibližně 0,5 % povrchu Islandu. Čtyři nebo pět lávových fontán chrlilo lávu do výšky mezi 800 až 1450 m, následkem čehož se dostalo do atmosféry obrovské množství pevného materiálu, který byl pomocí jetstreamů transportován po celé planetě. Například v létě 1783 nastalo ve Velké Británii léto, známé jako „písečné léto“ pro množství spadu v podobě sopečného prachu. Americký diplomat a vědec Benjamin Franklin v témže roce popsal atmosférický efekt, který popsal jako „suchou mlhu“. Tuto mlhu později spojil s následujícími chladnými zimami a navrhl, že za tím vším stojí právě erupce Laki. Odhaduje se, že vlivem konvekce sopečný mrak nad místem erupcí vystoupal do výšky 12 až 15 kilometrů (některé modely naznačují, že se materiál dostal až do stratosféry) a aerosoly uniklé do atmosféry v průběhu následujících let způsobily znatelné ochlazení atmosféry severní polokoule Země. Ochlazení se projevilo extrémní zimou téhož roku a v následujících letech chladným létem s nepředvídatelným počasím, které způsobilo neúrodu po celé Evropě. Léto v roce 1783 bylo dokonce nejchladnější léto za posledních 500 let na spoustě míst. Erupce Laki se často spojuje s Francouzskou buržoazní revolucí v roce 1789, která byla vyvolána částečně i nedostatkem potravy pro populaci a její následnou chudobou, což způsobila změna počasí vyvolaná erupcí. Erupce pokračovaly až do 7. února 1784, ale většina lávy byla na povrch transportována během prvních několika měsíců. Současně s erupcí Laki došlo k erupci i další sopky – Grímsvötn, ze které pás prasklin a erupcí vycházel. Grímsvötn ukončil sopečnou aktivitu až v roce 1785. Odhaduje se, že se do atmosféry uvolnilo až 8 miliónů tun fluorovodíku, přes 120 miliónů tun oxidu siřičitého, přes 90 miliónů tun kyseliny sírové, což v celé Evropě způsobilo mlžný opar pozorovaný až v Sýrii, severní Africe a na západní Sibiři. Během erupce došlo také ke třetímu nejdelšímu lávovému výlevu na světě zvanému Eldhraun od dob poslední doby ledové.", "section_level": 1}, {"title": "Následky na Islandu.", "content": "Důsledky erupce pro Island byly zcela katastrofální. Odhaduje se, že zemřelo 20 až 25 % tehdejší populace Islandu, což odpovídá přibližně 9000 až 9500 lidem. Současně zemřelo okolo 80 % ovcí, 50 % skotu a 50 % koní na následky zubní a kostní fluorózy, kdy se zvířata otrávila pozřením fluorinu napadaného na trávu. Následky erupce byly natolik zničující, že dánská vláda spravující Island dokonce zvažovala přesídlení celého zbytku (40 000 lidí) populace ostrova mimo Island. Erupce způsobila hladomor jak v roce 1783, kdy na Islandu v podstatě nebylo léto, tak i v roce 1786. Lávové proudy začaly 8. června unikat, v jihozápadní části praskliny se snadno rozlévaly po rovinatém terénu a začaly zaplavovat okolní farmy. Láva zcela zničila 20 farem a dalších 30 silně poničila. Například výše zmíněná řeka Skaftá, která se ještě před erupcí rozvodnila, postupně vyschla. Přitom korytem se obvykle valilo tolik vody, že pro její překonání museli koně přeplavat přibližně 120 metrů široký úsek. 11. června pokryl krajinu sníh. Na pastvinách vznikla tvrdá ledová krusta bránící zvířatům v přístupu k pastvě. 12.června se vyschlé koryto řeky Skaftá opětovně naplnilo. Jenže se do koryta nevrátila voda, ale rychle se pohybující a do ruda rozpálená láva, která při kontaktu s vodou explodovala. V okolí lávového proudu se proto ozýval neustálý hluk praskajícího kamení. Dvanáct dní po erupci (20. června) se lávový proud zastavil poblíž vesnice Kirkjubæjarklaustur. Následně se erupce přenesly do severovýchodní části. Od 29. června až do října se pak láva valila oblastí, kudy protékala řeka Hverfisfljót. Některé lávové proudy dosáhly délky až 35 km od místa erupce.", "section_level": 2}, {"title": "Následky v Evropě.", "content": "Dva dny po erupci dosáhl sopečný mrak Faerské ostrovy, Norsko a Skotsko. V polovině června již sopečný popel dosáhl střední Evropy, kde způsobil neúrodu a rozšíření nemocí. Do 24. června se mračno rozkládalo již nad celou Evropou a zasahovalo až do Finska a na Balkán. Dobový tisk popisoval slunce při východu a při západu jako krvavě červený disk a bylo možné jej i v poledne pozorovat nechráněným okem. Vlivem aktuálního rozložení tlakových útvarů v atmosféře se oblak začal po Evropě pohybovat ve spirále. Nad kontinentem se proto dokázal držet po několik dlouhých týdnů. Oblak pálil v očích i v ústech. Pole, louky a lesy, které se obvykle v tuto roční dobu zelenaly, začaly hnědnout a ze stromů opadávalo listí. Oblak navíc doprovázely extrémně vysoké teploty a silné přívalové deště, léto 1783 se proto stalo nesnesitelným. Vedle Islandu nejsilněji dopadly následky erupce na severské země. V západní Evropě a na Britských ostrovech kyselé deště silně poškodily lesy a zničily menší rostliny, což způsobilo všeobecnou neúrodu. Po letních vlnách veder roku 1783 přišla do Evropy tuhá zima, která byla jedna z nejhorších za posledních 250 let. Lidé po celém kontinentu umrzali na ulicích měst. V okolí Holandska zamrzlo Severní moře tak, že dvojice bruslařů byla schopna urazit 25 kilometrů podél pobřeží. Ve Stockholmu naměřili v březnu teplotu -33,7 °C, nejnižší teplotu, která tam byla kdy v tuto roční dobu naměřena. Labe a Dunaj zcela zamrzly. V horách se nahromadily obrovské zásoby sněhu. Na jaře 1784 postihly rozsáhlé oblasti Evropy devastující povodně. Dotkly se i Prahy. Hladina Vltavy se za 12 hodin zvedla o čtyři metry. Vzedmutí hladiny společně s plovoucími krami ledu zapříčinilo poničení Karlova mostu.", "section_level": 2}, {"title": "Následky v Asii.", "content": "V červenci 1783 se sopečný mrak rozkládal už i na území Ruska, Sibiře a později i nad Čínou. Předpokládá se spojitost mezi erupcí Laki a neúrodou rýže v Japonsku.", "section_level": 2}, {"title": "Následky v Africe.", "content": "Nedávná vědecká studie spojuje se sopečnou erupcí Laki hladomor v Egyptě na konci 18. století. Vlivem erupce nejspíše došlo k delšímu období sucha v severní Africe, které zmenšilo průtok Nilu, hlavní zásobárny vody v oblasti. Nedostatek vody se projevil v tom, že velká část každoročně zaplavovaných polí nebyla zaplavena, takže nemohlo dojít k jejich osetí. Podobný problém nastal i následující rok. Doboví pamětníci uvádějí, že následkem hladu zemřelo stejné množství lidí jako při předchozích morových epidemiích. Podle jiných zdrojů až šestina obyvatel Egypta zemřela nebo dočasně odešla ze země (asi 500 tisíc lidí).", "section_level": 2}, {"title": "Následky v Severní Americe.", "content": "V Severní Americe se zima roku 1784 stala nejdelší a nejstudenější zimou, která byla kdy lidmi zaznamenána. V oblasti Nové Anglie se teplota pohybovala pod bodem mrazu nejdéle v historii, v New Jersey se potýkali s obrovskými přívaly sněhu. V oblasti přístavu Charleston v Jižní Karolíně bylo možné bruslit na zamrzlé hladině. Řeka Mississippi zamrzla v New Orleans a ve vodách Mexického zálivu se vyskytovaly ledové kry.", "section_level": 2}, {"title": "Následky na celé severní polokouli.", "content": "Oxid siřičitý se společně s vodou v atmosféře může během několika týdnů přeměnit v kapičky kyseliny sírové. Tyto kapičky se následně přemění v sulfátové aerosolové částice, které jsou důležitým činitelem ve změnách klimatu. Dokážou totiž měnit teplotu v atmosféře. A to buď jejím ohříváním, nebo ochlazováním. Velké množství těchto aerosolů zůstalo nad celou severní polokoulí ve stratosféře po několik let. Zatímco v Evropě způsobily tyto aerosoly nesnesitelná horka a ničivé letní bouřky, celkově jejich přítomnost ve vyšších částech atmosféry způsobila ochlazení na celé planetě. Odhaduje se, že vlivem exploze Laki poklesly průměrné teploty na severní polokouli o 1,3 °C a nižší teploty vydržely po několik let.", "section_level": 2}, {"title": "Geopolitické následky.", "content": "Nepředvídatelné počasí se zmíněným poklesem průměrných teplot zapříčinily opakovanou neúrodu a s tím spojené strádání obyvatelstva. Hladové bouře se proháněly severní polokouli a strhávaly státy do revolučního vření. To například v roce 1789 v tehdejší monarchistické Francii vyústilo v útok na Bastilu a zažehnutí Velké francouzské revoluce, během ní byla monarchie nahrazena demokracii. Dnes se proto část vědců kloní k názoru, že mezi revolučními událostmi na konci 18. století a islandskou sopkou Laki existuje zřejmá souvislost. Je proto možné, že za jednu z největších změn v politickém uspořádání Evropy (a následně i světa) vděčíme této islandské sopce.", "section_level": 2}], "src_summary": "Laki je sopka v oblasti jižního Islandu, která dala jméno 25 kilometrů dlouhé řadě sopek Lakagígar, jež způsobily jednu z největších sopečných katastrof ve zdokumentované historii lidstva. K ničivé erupci došlo roku 1783, kdy sopka byla aktivní po osm měsíců, během kterých se uvolnilo až 15 km lávy a 400 až 500 miliónů tun sopečných plynů (jiný zdroj uvádí, že do atmosféry bylo uvolněno 90 až 270 megatun aerosolu kyseliny sírové). Následně došlo k masivnímu úhynu zvířat a úmrtí přibližně pětiny obyvatel tehdejší populace Islandu. Velká část severní polokoule zažila během následujících několika let znatelné ochlazení, což vedlo k neúrodě a propuknutí hladomoru nejen na Islandu, ale také ve velké části Evropy, a dokonce i v Egyptě. Geologové považují erupci z roku 1783 za nejbližší známý ekvivalent výlevných bazaltů, které se odehrávaly v lidské historii. Sopka se tyčí do výšky 828 metrů nad mořem jihozápadním směrem od ledovce Vatnajökull. Laki stojí přibližně uprostřed trhliny, která se táhne od severovýchodu na jihozápad a je rozdělena dvojicí téměř stejně vysokých hor. Během vzniku trhliny nedošlo k výraznějšímu poškození tělesa sopky, menší krátery vznikly na jeho stranách. V současnosti je oblast Lakagígar porostlá silnou vrstvou mechů a spadá do národního parku Skaftafell. Laki je přístupná asfaltovanou silnicí \"206\" a následně neudržovanou silnicí \"45\" automobilem s náhonem 4 × 4 po silnici odbočující z hlavní okružní silnice okolo Islandu poblíž Hunkubakki. Během cesty je nutné přejet skrz několik řek. V létě je možné oblast navštívit i autobusem, který vyjíždí denně.", "tgt_summary": "Laki or Lakagígar (\"Craters of Laki\") is a volcanic fissure in the western part of Vatnajökull National Park, Iceland, not far from the volcanic fissure of Eldgjá and the small village of Kirkjubæjarklaustur. The fissure is properly referred to as Lakagígar, while Laki is a mountain that the fissure bisects. Lakagígar is part of a volcanic system centered on the volcano Grímsvötn and including the volcano Thordarhyrna. It lies between the glaciers of Mýrdalsjökull and Vatnajökull, in an area of fissures that run in a southwest to northeast direction. The system erupted violently over an eight-month period between June 1783 and February 1784 from the Laki fissure and the adjoining volcano Grímsvötn, pouring out an estimated 42 billion tons or of basalt lava and clouds of poisonous hydrofluoric acid and sulfur dioxide compounds that contaminated the soil, leading to the death of over 50% of Iceland's livestock population, and the destruction of the vast majority of all crops. This led to a famine which then killed approximately 25% of the island's human population. The lava flows also destroyed 20 villages. The Laki eruption and its aftermath caused a drop in global temperatures, as 120 million tons of sulfur dioxide was spewed into the Northern Hemisphere. This caused crop failures in Europe and may have caused droughts in North Africa and India.", "id": 2271492}
{"src_title": "Třída Sa'ar 5", "tgt_title": "Sa'ar 5-class corvette", "src_document": [{"title": "Stavba.", "content": "Na konci 70. let 20. století bylo jádro izraelského námořnictva tvořeno raketovými čluny tříd \"Sa'ar 2\", \"Sa'ar 3\" a \"Sa'ar 4\", přičemž probíhala stavba nejnovějších raketových člunů třídy \"Sa'ar 4.5\" (výtlak 500 tun). Náhradou raketových člunů tříd \"Sa'ar 2\" a \"Sa'ar 3\" se měly stát korvety třídy \"Sa'ar 5\" s výtlakem přesahujícím 1000 tun. Koncepční práce byly zahájeny roku 1979. Brzy však vypukl dlouhý spor o to, zdali izraelské námořnictvo nákladná plavidla skutečně potřebuje. Pro obranu pobřeží byly raketové čluny plně postačující, lépe vybavená plavidla však byla vhodná i pro další budoucí úkoly (ofenzivní operace proti arabským loďstvům, speciální mise, nebo doprovod civilních lodí). Druhý přístup nakonec ve druhé polovině 80. let převážil. Mezitím byla roku 1984 u americké firmy John T. McCullen Associates objednána předběžná studie návrhu korvet. Na jejím vzniku se podíleli také izraelští odborníci (např. specialisté z loděnice Israeli Shipyards). Roku 1987 dokončená studie navrhovala stavbu futuristických korvet o výtlaku 1250 tun, které by díky široké automatizaci měly malou posádku a zároveň jim široké uplatnění technologií stealth dávalo zvýšenou schopnost přežití na bojišti. Program stavby tří plavidel s opcí na čtvrtou byl odsouhlasen roku 1989. Izraeli se pro tento program podařilo získat finance z amerického programu Foreign Military Financing, který vyžadoval stavbu plavidel přímo v USA, nebo z amerických komponentů. Stavba trojice korvet proto byla objednána u americké loděnice Ingalls Shipbuilding (součást koncernu Litton), přičemž instalaci izraelského vybavení zajistila loděnice Israeli Shipyards. Trojice korvet byla postavena v letech 1992–1995. První námořní zkoušky částečně vystrojené korvety \"Ejlat\" prokázaly nedostatečnou stabilitu výzbrojí a vybavením přetíženého plavidla, za extrémních okolností hrozící až převrácením. Zlepšení stability si vynutilo úpravu konstrukce a významné omezení nesené výzbroje. Plné dokončení plavidel se protáhlo o několik let a namísto původně odhadovaných 200 milionů dolarů dosáhly náklady na stavbu jedné korvety plných 360 milionů dolarů. Opce na čtvrtou jednotku tak nebyla kvůli nedostatku financí uplatněna. Jednotky třídy \"Sa’ar 5\":", "section_level": 1}, {"title": "Konstrukce.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Trup.", "content": "Trup plavidel je postaven z oceli, přičemž nástavby jsou kvůli úspoře hmotnosti ze slitin hliníku. Trup je rozdělen na 11 vodotěsných sekcí a šest protipožárních zón. Velmi široké bylo využití opatření na redukci signatur (stealth). Trup je tvarován s důrazem na zmenšení radiolokační odrazné plochy (ostře lomené plochy) a zčásti pokryt materiálem tyto vlny pohlcujícím. Různé vybavení bylo přemístěno do trupu, nebo opatřeno speciálními kryty a bočnicemi. Interiér byl pod čarou ponoru zvukově izolován, agregáty pohonného systému byly umístěny na odpružené podstavy a jejich výfukové zplodiny jsou ochlazovány speciálním systémem instalovaným v komínu. Systém Prairie Masker omezuje šum vody proudící kolem trupu.", "section_level": 2}, {"title": "Výzbroj.", "content": "Korvety měly dle původních plánů nést extrémně silnou výzbroj, jejich přetížení a nestabilita si však vynutili její znatelnou redukci. Plánovaná výzbroj byla následující. Hlavňovou výzbroj měl tvořit jeden 76mm kanón OTO Melara Compact ve věži na přídi a dvě zbraňové stanice s rotačními 25mm kanóny Sea Vulcan. Protivzdušnou obranu měla zajišťovat dvě 32násobná vertikální vypouštěcí sila protiletadlových řízených střel Barak 1 s dosahem 12 km (jedno na přídi za dělovou věží a druhé za komínem). Velmi silná byla úderná výzbroj tvořená rovnou dvěma typy protilodních střel (toto pro izraelské námořnictvo obvyklé řešení protivníku velmi ztěžovalo jejich rušení). Před komínem bylo pod stealth krytem umístěno osm střel RGM-84C Harpoon s doletem 124 km, přičemž po obou stranách komínu mělo být umístěno dalších osm protilodních střel Gabriel Mk.2 s dosahem 36 km. Ničení ponorek měly zajistit dva trojhlavňové 324mm torpédomety Mk.32 pro americká protiponorková torpéda Mk.46 Mod. 5. Když se ukázalo, že plně vyzbrojené korvety by byly přetížené, bylo upuštěno od instalace všech střel Gabriel, 76mm kanónu, obou systémů Sea Vulcan a zadní baterie střel Barak 1. Korvety tak ve skutečnosti nesly 20mm obranný kanónový systém Mk.15 Phalanx Block 0, dva ručně ovládané 20mm kanóny Oerlikon, čtyři 7,62mm kulomety FN MAG, až 32 střel Barak 1 (obvykle však pouze 16), osm střel Harpoon a dva trojité torpédomety Mk.32.", "section_level": 2}, {"title": "Elektronika.", "content": "Původně zamýšlenou skladbu elektroniky představoval 3D vzdušný vyhledávací radar Elta EL/M-2218S, hladinový vyhledávací a navigační radar SPS-55, tří naváděcí systémy Elta EL/M-2221GM pro rakety Barak 1, trupový sonar EDO Type 796 Mod.1. V případě potřeby bylo možné korvety vybavit vlečeným sonarem Rafael CORIS-TAS. Konečná sestava však byla značně odlišná. Tvořil ji komerční 3D vyhledávací radar Elta EL/M-2218S, 2D přehledový radar TPS-44, pouze jeden naváděcí systém Elta EL/M-2221GM, komerční navigační radar a optotronický systém MSIS. Bojový řídící systém je typu Elbit NTCCS III. Obranu plavidla posiluje systémy elektronického boje Elistra NS-9003/9005, tři 72hlavňové vrhače klamných cílů Elbit Deseaver, dva vrhače klamných cílů Rafael Wizard a protitorpédové klamné cíle SLQ-25A Nixie.", "section_level": 2}, {"title": "Vrtulník.", "content": "Na zádi se nachází přistávací plošina a hangár pro jeden vrtulník. Mezi důležité úkoly vrtulníku patří navádění střel Harpoon. Zpočátku nesly vrtulník SA-366G Dauphin II, který byl vhodný především pro mise SAR. Později jej nahradil protiponorkový vrtulník AS565MA Panther. Z plavidel měly operovat také bezpilotní průzkumné vrtulníky IAI Hellstar, jejich vývoj však byl zrušen.", "section_level": 2}, {"title": "Pohonný systém.", "content": "Pohonný systém je koncepce CODOG. Při plavbě ekonomickou rychlostí plavidla pohání dva dieselové motory MTU 12V 1163 TB82, každý o vvýkonu 4860 kW. Pro plavbu vysokou rychlostí slouží jedna plynová turbína General Electric LM2500 o výkonu 22 380 kW. Ty pohání dva lodní šrouby se stavitelnými lopatkami. Nejvyšší rychlost dosahuje 30 uzlů (původně bylo projektováno 33 uzlů). Dosah je 3500 námořních mil při rychlosti 17 uzlů. Autonomie dosahuje 20 dnů.", "section_level": 2}, {"title": "Modernizace.", "content": "Během služby byly provedeny dílčí modernizace komunikačních systémů a optotroniky MSIS. Zásadními úpravami prošla roku 2014 korveta \"Lahav\", sloužící pro testování protiletadlového raketového kompletu Barak 8 s dosahem až 90 km. Instalován byl multufunkční radar EL/M-2248 se čtyřmi pevnými anténami typu AESA (tři u paty hlavního stožáru a čtvrtá na zadní nástavbě). Systém řízení palby pro střely Barak 1 byl přesunut na jiné místo. Testovací osminásobné vertikální vypouštěcí silo pro střely Barak 8 bylo instalováno roku 2015. První úspěšný odpal střely Barak 8 proběhl v listopadu 2015. Rostoucí význam těžby zemního plynu u izraelského pobřeží si vynutil nasazení korvet při ochraně těžních zařízení (např. proti útokům protilodními střelami). Zvažováno je vybavení korvet raketovými komplety Iron Dome.", "section_level": 2}, {"title": "Služba.", "content": "Korvety po celou dobu své služby operují ze základny v Haifě. Účastnily se prakticky všech bojových operací prováděných izraelským námořnictvem. Během druhé libanonské války se korveta \"Hanit\" podílela na námořní blokádě Bejrútu. Při tomto úkolu byla na zádi zasažena čínskou protilodní střelou C-802 vypálenou příslušníky hnutí Hizballáh. Čtyři členové posádky byli zabiti. Korveta se vlastní silou vrátila na základnu k několikatýdenním opravám. Korvety \"Lahav\" a \"Hanit\" se roku 2015 účastnily zásahu proti konvoji do Pásma Gazy.", "section_level": 1}], "src_summary": "Třída Sa'ar 5 (: 5 סער, tj. bouře) jsou korvety Izraelského vojenského námořnictva. Celkem byly v letech 1992–1995 postaveny tři jednotky této třídy. Jsou to největší izraelské válečné lodě. Po dokončení si získaly velkou pozornost svým futuristickým vzhledem a širokým využitím prvků stealth, v té době srovnatelném pouze s francouzskými fregatami třídy \"La Fayette\".", "tgt_summary": "Sa'ar 5 () is a class of Israeli Navy small corvettes. They were Israeli designed using lessons learned from the s. Three Sa'ar 5 ships were built by Huntington Ingalls Industries (formerly Litton-Ingalls Shipbuilding Corporation of Pascagoula, Mississippi) for the Israeli Navy, based on Israeli designs. They are the largest surface warships in Israel's naval fleet. Although classified as small \"corvettes\" due to their small size and crew of only 71, their weaponry and speed are almost comparable to that of a frigate. They are equipped with sonar, torpedoes, missile launchers, electronic warfare capabilities and decoys, a gun mount, and a helipad and helicopter hangar. The first of class, , was launched in February 1993, followed by in August 1993 and in March 1994. \"סער\" is Hebrew for \"storm\".", "id": 516874}
{"src_title": "Georgij Vasiljevič Čičerin", "tgt_title": "Georgy Chicherin", "src_document": [{"title": "Život.", "content": "Čičerin se narodil do šlechtické rodiny ve městě Karaul v Tambovské gubernii. Jeho otec Vasilij Nikolajevič Čičerin byl diplomatem Ruského impéria. Už v mládí byl fascinován historií a klasickou hudbou, převážně Richardem Wagnerem. Naučil se většinu hlavních evropských jazyků, stejně jako pár asijských. Vystudoval Petrohradskou univerzitu v oboru historie a jazyků. Poté pracoval v letech 1897 až 1903 v archívu ruského ministerstva zahraničních věcí. V roce 1904 náhle zbohatl, když zdědil statek svého strýce Borise Čičerina. Tento kapitál pak použil na podporu revolučních aktivit v průběhu revoluce v roce 1905. Za tuto činnost byl následně nucen opustit Rusko a strávit 13 let ve vyhnanství v Západní Evropě. Zde se přidal k menševické frakci Ruské sociálně demokratické dělnické strany. Po vypuknutí 1. světové války přijal Čičerin protiválečný postoj, což ho sblížilo s bolševickou frakcí Vladimira Lenina. V roce 1917 byl zatčen britskou policií pro svou protiválečnou činnost a strávil pár měsíců v brixtonské věznici. Mezitím v Rusku převzali moc Bolševici a první lidový komisař zahraničních věcí Lev Trockij zajistil Čičerinovo propuštění a bezpečnou cestu do Ruska výměnou za britské občany, držené v té době v Rusku (mezi nimi i George Buchanan, britský velvyslanec). Po svém návratu se oficiálně přidal k bolševikům a byl členem Trockého delegace na jednáních o míru v Brestu-Litevském. Po abdikaci Trockého zaujal jeho místo v čele lidového komisariátu zahraničních věcí. V roce 1922 se účastnil Janovské konference a následně podepsal s Německem Rapallskou smlouvu. Jeho cílem byla úzká spolupráce s Německem (jelikož ani poversailleské Německo ani bolševické Rusko neměli silné zastoupení na mezinárodní scéně). Díky tomu navázal úzkou spolupráci s německým ministrem zahraničí a pozdějším velvyslancem v Moskvě Ulrichem von Brockdorff-Rantzau. Byl znám svým workoholismem, ale v pozdější době začalo jeho onemocnění zasahovat do jeho práce a proto byl v roce 1930 nahrazen Maximem Litvinovem. Zemřel roku 1936 v Moskvě.", "section_level": 1}], "src_summary": "Georgij Vasiljevič Čičerin (24. listopadu 1872 – 7. července 1936) byl ruský revolucionář a sovětský lidový komisař pro zahraniční věci v letech 1918-1930.", "tgt_summary": "Georgy Vasilyevich Chicherin (24 November 1872 – 7 July 1936), also spelled Tchitcherin, was a Marxist revolutionary and a Soviet politician. He served as People's Commissar for Foreign Affairs in the Soviet government from March 1918 to 1930.", "id": 251519}
{"src_title": "Anne Conwayová", "tgt_title": "Anne Conway (philosopher)", "src_document": [{"title": "Život.", "content": "Narodila se roku 1631, týden po smrti svého otce, sira Heneaga Fincha, předsedy Dolní sněmovny. Vzdělávala se domácím studiem, přičemž vynikala svými schopnostmi. Jinou možnost koneckonců ani neměla, protože v té době ještě ženy na univerzitu nemohly. Díky jednomu ze svých bratrů si začala dopisovat s Henry Morem o Descartově filosofii. Ten se postupně stal jejím učitelem a partnerem ve filosofickém dialogu. V roce 1651 se provdala za Edwarda Conwaye. Celý život trpěla obrovskými migrénami, což byl další ze zdrojů jejího uvažování. Bolesti ji sužovaly do té míry, že byla ochotna pro jejich zastavení podstoupit téměř vše, včetně trepanace lebky. Bohužel jí žádná léčba nepomohla a tak otázka teodiceii, tedy pokus smířit existenci dobrotivého Boha s utrpením a zlem světa měla pro ni ústřední a velmi osobní význam.", "section_level": 1}, {"title": "Filosofické postoje.", "content": "Jak již bylo řečeno, ve svém pojetí filosofie byla Anne Conwayová ovlivněna nejen samotnými filosofy, ale i školou kabalistického myšlení, již založil Jicchak Luria. Kromě toho konvertovala ke kvakerství, které bylo v její době obecně neoblíbené a obávané. Filosoficky Conwayová hlásala spirituální monizmus: svět vznikl jako spirituální emanace, avšak prošel rozkladem (prvotním hříchem) a převzal materiální vlastnosti. Duchovní a hmotné jsou jen dvě formy téže substance, která se jednou navrátí do čistě duchovního stavu. Její teodicea tak spočívalo v prohlášení, že vše na světě, od nejhrubší hmoty po člověka, je schopno zlepšení a na závěr také bude povzneseno na úroveň andělů. Ve své filosofii začala díky kabale používat pojmu monáda, čímž jakoby částečně předjímala Leibnize. Vzhledem k jejímu velmi konkrétnímu fyzickému celoživotnímu utrpení je její filosofie nejen intelektuálním výkonem, ale také příkladem snahy o duchovní útěchu, srovnatelnou v tomto smyslu například s Boëthiovým předsmrtným filosofickým dílem \"Útěcha z filosofie\".", "section_level": 1}, {"title": "Dílo.", "content": "Jediné dílo Anne Conwayové vyšlo poprvé až posmrtně v latinském překladu v roce 1690 a nese název: Knižně vyšel také soubor její korespondence s Henry Morem:", "section_level": 1}], "src_summary": "Anne Conwayová, narozená jako Anne Finchová (14. prosince 1631 – 18. února 1679), byla anglická raně novověká filosofka. Ve své filosofii vycházela z Platona a Plotína, kriticky se vyrovnávala s Descartem a Spinozou, ale také zkombinovala své filosofické postoje i s luriánskou kabalou a kvakerstvím.", "tgt_summary": "Anne Conway (also known as Viscountess Conway; \"née\" Finch; 14 December 1631 – 23 February 1679) was an English philosopher whose work, in the tradition of the Cambridge Platonists, was an influence on Gottfried Leibniz. Conway's thought is a deeply original form of rationalist philosophy, with hallmarks of gynocentric concerns and patterns that lead some to think of it as unique among seventeenth-century systems.", "id": 1617992}
{"src_title": "Lesknáček úlový", "tgt_title": "Small hive beetle", "src_document": [{"title": "Biologie.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Popis.", "content": "Dospělý brouk je zavalitý, tmavé barvy, 5-6 mm dlouhý a 2,3-2,5 mm široký. Nápadná jsou krátká, vařečkovitě rozšířená, tykadla.", "section_level": 2}, {"title": "Šíření parazita.", "content": "Původní domovinou škůdce je africký kontinent – oblasti na jih od Sahary. Hostitelem jsou dva poddruhy (rasy) včely medonosné; v. m. kapská (\"Apis mellifera capensis\" Eschscholz, 1822) a v. m. středoafrická (\"Apis mellifera scutellata\" Lepeletier, 1836). Uvedené rasy dokážou rozvoj brouka tlumit. Intenzivně pronásledují dospělce v úle a přesáhne-li množství larev únosnou míru, úl opouštějí na nové stanoviště. V r. 1997 se škůdce objevil v Jižní Karolíně v USA a odtud se lavinovitě rozšířil po všech státech subtropické a tropické (Florida) oblasti USA. V r. 2004 byl výskyt hlášen i v Kalifornii. Postup škůdce od jihu USA se zastavil přibližně na 50. rovnoběžce. Kanada byla invazí také postihnuta. V tomto státě se lesknáček úlový neprojevuje až v takové intenzitě. Příčinou bude zřejmě chladné podnebí. Hlášení o výskytu přišlo též z Austrálie. V r. 2004 se objevila zpráva o zachycení brouka v Portugalsku. Škůdce byl zavleče importem včel z USA. Podle norem EU se jednalo o nelegální dovoz. Všechna včelstva na dotčeném stanovišti byla utracena a půda v okolí desinfikována. Nový výskyt na evropském kontinentu byl hlášen z přístavu Gioia Tauro. Zaměstnanci zemědělské univerzity v Reggio di Calabria objevili škdůce dne 5. září 2014 v monitorovacích úlech umístěných v přístavu. Potvrdil se tak předpoklad, že přístav Gioia Regio se stane pravděpodobným místem průniku brouka na kontinent. Do konce měsíce října 2014 bylo hlášeno dalších 16 napadených včelnic v blízkém okolí.", "section_level": 2}, {"title": "Vývojový cyklus.", "content": "Brouk obojího pohlaví pronikne do úlu, kde se spáří. Samička na skrytých místech úlu, nejčastěji pod víkem nebo na horních loučkách nejvyššího patra rámků, velmi rychle naklade shluky bílých vajíček. Už po 24 hodinách se z nich líhnou 10 mm dlouhé, velmi žravé larvy. Potravou je veškerá organická hmota, na kterou v plástu narazí; především zásoby pylu a otevřený včelí plod. Při konzumaci medu larvy narušují víčka medných zásob. Med vytéká na dno úlu a mísí se s růžově zbarvenými výkaly larev. Tato směs zapáchá a intenzivně kvasí. Než larvy za 10-14 dní dorostou, stačí zdevastovat obsah všech plástů v úle. Stěhují se na dno, česnem vypadávají ven a rozlezou se až do vzdálenosti 80 m. Zavrtávají se do půdy do hloubky 40 cm. Po třech týdnech vylézají dospělci schopní létat a celý cyklus se opakuje. Brouk je schopen prodělat celý vývojový cyklus i mimo včelstvo např. na přezrálém a hnijícím ovoci.", "section_level": 2}, {"title": "Protiopatření.", "content": "Spolehlivý způsob boje proti škůdci zatím není znám. Výzkum probíhá v oblastech, kde je lesknáček úlový rozšířen. Oddálit rozšíření brouka do Evropy lze jedině přísným zákazem dovozu včel z jiných kontinentů a šíření informací o tomto nebezpečí. Při podezření na přítomnost škůdce je včelař odkázán na vizuální kontrolu. Nejprve klade rámek za rámkem na světlo. Brouk se prozradí pohybem ve snaze skrýt se do stínu na odvrácené straně rámku. Je-li lesknáček objeven, včelař důkladně prohlíží včelí dílo ve snaze nalézt vajíčka a larvy brouka. V USA se k ochraně včelstev používá chemický přípravek CheckMite+ na bázi insekticidu cumafosu. Léčivo není v Evropské unii registrováno. Jako alternativa ku chemickému ošetření se zkoušejí lapače larev na dně úlu.", "section_level": 1}], "src_summary": "Lesknáček úlový (\"Aethina tumida\" Murray, 1867), neodborně zvaný malý úlový brouk (z angl.: \"small hive beetle\") nebo také brouk tumida, je nebezpečným škůdcem ve včelích úlech. Za nesprávné se též považuje označovat stav napadení jako tumidózu. Lesknáček je hnízdní parazit. Ničí zásoby potravy a larvy. Nezpůsobuje však včelím jedincům žádnou chorobu (pro srovnání – nelze poničení včelstva medvědem nazývat „medvědózou“ nebo hlodavcem v zimě „myšózou“).", "tgt_summary": "The small hive beetle (\"Aethina tumida\") is a beekeeping pest. It is endemic to sub-Saharan Africa, but has spread to many other locations, including North America, Australia, and the Philippines. The small hive beetle can be a destructive pest of honey bee colonies, causing damage to comb, stored honey, and pollen. If a beetle infestation is sufficiently heavy, they may cause bees to abandon their hive. Its presence can also be a marker in the diagnosis of colony collapse disorder for honey bees. The beetles can also be a pest of stored combs, and honey (in the comb) awaiting extraction. Beetle larvae may tunnel through combs of honey, feeding and defecating, causing discoloration and fermentation of the honey.", "id": 2251606}
{"src_title": "Bažant královský", "tgt_title": "Reeves's pheasant", "src_document": [{"title": "Popis.", "content": "Tak jako většina bažantů má i bažant královský vyvinut výrazný pohlavní dimorfismus. Samec je se svým „šupinatým“ peřím zlaté, bílé nebo červené barvy velmi nápadný. Může měřit až 240 cm, z toho však připadá více než 170 cm na extrémně dlouhý, stříbrošedý ocas s příčnými hnědými proužky. Hlavu má zbarvenou bíle a přes oko se mu táhne silný černý pruh, silné nohy jsou šedé. Samice jsou oproti samcům nenápadně hnědé s černým temenem. Mladí jedinci se spíše podobají samicím.", "section_level": 1}, {"title": "Rozšíření a biotop.", "content": "Bažant královský je endemitem jehličnatých horských lesů na území severní a střední Číny. Člověkem však byl vysazen i do USA, České republiky, Slovenska, Rakouska, Francie, Spojeného království a na Havajské ostrovy. Je chován jako okrasný pták i lovná zvěř. Lovci oceňují jeho ocasní pera jako lákavou trofej. V Číně jsou jeho pera používána jako ozdoba a součást kostýmu herců tradiční čínské opery. Maso má údajně tuhé a méně chutné než bažant obecný.", "section_level": 1}, {"title": "Způsob života.", "content": "Bažant královský je více vázán na lesní prostředí než jiné druhy bažantů. Je velmi plachý, při vyrušení odlétá do korun stromů nebo se ukrývá v houštinách. Rozmnožuje se na jaře, tok probíhá v únoru a březnu. Samci si v období toku a hnízdění obhajují značně velké hnízdní revíry, odkud agresívně vyhánějí jiné příslušníky svého druhu i další druhy bažantů. V místech společného výskytu útočí i na bažanty obecné. Samec se páří s 1-2 slípkami, v období hnízdění hlídá samice i mláďata. Slípka klade 7-14 vajec, inkubace trvá 24 dnů. Bažant královský se živí převážně semeny a plody dřevin, kuřátka v prvních dvou měsících života sbírají hmyz a pavouky.", "section_level": 1}, {"title": "Bažant královský v Česku.", "content": "Na území Česka byli první bažanti královští dovezeni již koncem 19. století, chov se však rozšířil až v prvním desetiletí 20. století. Byli chováni především na Moravě, a to jak v bažantnicích, tak ve volných honitbách. Volně žijící populace se vyskytovaly hlavně v lužních lesích v okolí Litovle, Chropyně, Kroměříže, Lipníka nad Bečvou a Břeclavi. V 70. letech 20. stol. činil roční odstřel asi 200-300 kusů. V současné době jsou u nás bažanti královští chováni v některých bažantnicích (např. Pohoří) a částečně i ve volnosti, hlavně kolem Chropyně. Současná populace však nepřesahuje 100 jedinců. Přesto je v Česku bažant královský řazen mezi lovnou zvěř a má stanovenou dobu lovu na 16. 10. – 15. 3. Loví se většinou pouze kohouti. Slepice je možno lovit pouze v bažantnicích z důvodů regulace početnosti, a to od 16. 10. do konce roku. Loví se většinou na čekané nebo v toku, někdy i na honech.", "section_level": 1}], "src_summary": "Bažant královský (\"Syrmaticus reevesii\") je velký pták z řádu hrabavých. Své latinské druhové jméno získal na počest britského přírodovědce Johna Reevese, který v roce 1831 jako první dovezl do Evropy živé zástupce tohoto druhu.", "tgt_summary": "Reeves's pheasant (\"Syrmaticus reevesii\") is a large pheasant within the genus \"Syrmaticus\". It is endemic to China. It is named after the British naturalist John Reeves, who first introduced live specimens to Europe in 1831.", "id": 1698834}
{"src_title": "Al-Hasa", "tgt_title": "Al-Ahsa Oasis", "src_document": [{"title": "Historie.", "content": "V minulosti byla oblast al-Hasa součástí historického území Bahrajn, který zahrnoval dále dnešní Bahrajn, Katar, Spojené arabské emiráty a části Ománu. V roce 1550 obsadila al-Hasu a sousední Qatif vojska osmanského sultána Sulejmana I. Byl zde ustanovan vilájet Lahsa. Od té doby až téměř do první světové války byla oblast součástí Osmanské říše. V druhé polovině 19. století střídavě o al-Hasu bojovali protiosmanští Saúdové a proosmanští Rašídové, nakonec se na začátku 20. století al-Hasa vrátila opět po alespoň symbolickou osmanskou vládu. Do první světové války byl sousední sultanát Nadžd (pod vládou Saúdovců) vazalem Osmanské říše, ale roce 1914 získal na Osmanské říši nezávislost a v roce 1917 se přiklonil na stranu Britů. Ti sice podporovali hidžázkého krále Husajna al-Hášimího z rodu Hášimovců, ale i tak Ibn Saúdův stát v roce 1921 uznali. Ten již v roce 1913 dobyl al-Hasu a sousední Qatif a připojil je jako další državu k Nadždu. Když Ibn Saúd dále roce 1925 dobyl území Hidžázu, prohlásil se a nechal korunovat králem Hidžázu a nazýval se králem Hidžázu a Nadždu (porovnejte se Švédsko-norskou unií), čímž vznikla personální unie Hidžázu a Nadždu. Roku 1932 připojil Ibn Saud z rodu Saudovců ke svému království Hidžázu a Nadždu právě území Al-Hasa s Qatifem a vazalské knížectví Asír (kde ponechal u vlády místního knížete jako vazalského panovníka), čímž vzniklo dnešní království Saúdská Arábie.", "section_level": 1}, {"title": "Světové dědictví UNESCO.", "content": "Ve vnitrozemí regionu, přibližně 70 km od pobřeží Perského zálivu se nachází stejnojmenná oáza a město Al-Hasa. Oáza byla osídlena již v období neolitu a od té doby je nepřetržitě obydlena. V této kulturní krajině se dochovaly zde různé zahrady, zavlažovací kanály, studny, vodní rezervoáry a další vodohospodářské stavby stejně jako pevnosti, opevnění a mešity. Rozlehlé palmové háje čítají přibližně 2,5 milionu stromů palmy datlové. Od června 2018 jsou nejvýznamnější lokality zapsány na seznamu světového dědictví UNESCO.", "section_level": 1}], "src_summary": "al-Hasa (arabsky \"الأحساء al-Aḥsāʾ\", místně \"al-Ḥasā\"; turecky \"Lahsa\") je tradiční region na východě dnešní Saúdské Arábie, ležící při pobřeží Perského zálivu. Nachází se zde největší ropné pole na světě Ghawar. Centrem oblasti je město Dammám, mezi další města patří např. Ras Tanura a al-Hasa. Oblast al-Hasa je stejně jako Hidžáz spíše pobřežní oblastí na rozdíl od Nadždu, který se rozkládá ve vnitrozemí, kde je poušť a vysočina. Ze správního hlediska je al-Hasa součástí emirátu Východní provincie.", "tgt_summary": "Al-Aḥsāʾ (, \"al-ʾAhasā\"), also known as al-Ḥasāʾ () or Hajar (), is a traditional oasis historical region in eastern Saudi Arabia whose name is used by the Al-Ahsa Governorate, which makes up much of that country's Eastern Province. The oasis is located about inland from the coast of the Persian Gulf. Al-Ahsa is part of the region known historically for its high skill in tailoring, especially in making \"bisht\", a traditional men's cloak. Al-Bahrain geographical province is in Eastern Arabia, which includes the eastern coast of the Arabian Peninsula down to the borders of the UAE, Oman, and also includes the island of Awal (modern-day Bahrain). Historically, Al-Ahsa was the main city in Al-Bahrain province, making up most of its population and providing most of its agricultural output. The site has become a World Heritage site in 2018. It has also been part of UNESCO Creative Cities Network since December 2015. According to one author, the oases of Al-Hasa and Al Ain (in the UAE, on the border with Oman) are the most important in the Arabian Peninsula.", "id": 563851}
{"src_title": "Mango (firma)", "tgt_title": "Mango (retailer)", "src_document": [{"title": "Historie.", "content": "Společnost byla založena Isakem a Nachmanem Andicovými, dvěma bratry, tureckými imigranty, kteří přijeli do Španělska ve 14 letech. Dnes patří zakladatelé Manga mezi nejbohatší ve Španělsku. Tato katalánská společnost měla v roce 2005 obrat 1,144 miliardy EUR, z nichž 75 % pochází ze zahraničních trhů. V současnosti má Mango přes 2730 obchodů ve 105 zemích na pěti kontinentech. Firma expanduje i do zemí, jako Austrálie, Čína, Spojené státy nebo Itálie. Továrny a ty největší obchody se nacházejí mj. v Londýně (na Regent Street a Oxford Street), Vídni (v Kärtnerstraße), Paříži (Rue de Rennes a Rue de Rivoli) nebo Los Angeles. Mango má také svůj internetový obchod Mangoshop.com, přes který prodává celý svůj sortiment výrobků v zemích Evropské unie, i mimo ni (např. v Andoře, Norsku nebo Švýcarsku). Od otevření těchto stránek v roce 2000 se společnost těší výraznému nárůstu s průměrně 4500 objednávkami za měsíc. Pokud jde o virtuální obchod, rozšíření Manga pomohl především na březen 2006, kdy byl otevřen obchod pro Severní Ameriku - Mngshop.com a prodejna pro evropský trh mangooutlet.com. Sídlo firmy zajišťuje řízení projektů a výroby, distribuci a logistiku, architekturu a design interiérů obchodů, a grafické či reklamní služby. V současné době Mango zaměstnává více než 13 456 lidí, včetně 1 800 pracovníků v sídle Palau-Solita i Plegamans (Barcelona), které zaujímá plochu přes 153 000 m. Průměrný věk je kolem 29 let a 86 % tvoří ženy. Mango je v současné době druhá největší společnost pro vývoz textilu ve Španělsku.", "section_level": 1}, {"title": "Externí odkazy.", "content": "Oficiální WEB stránky Manga Stránky pro evropský obchod", "section_level": 1}], "src_summary": "Mango je španělská nadnárodní módní značka a oděvní firma, sídlící v Barceloně v Katalánii. Společnost se specializuje na výrobu oblečení a módních doplňků pro ženy.", "tgt_summary": "Punto Fa, S.L., trading as Mango, is a Spanish clothing design and manufacturing company, founded in Barcelona, (Spain) by brothers Isak Andic and Nahman Andic.", "id": 201535}
{"src_title": "Jetel", "tgt_title": "Clover", "src_document": [{"title": "Popis.", "content": "Jetele jsou jednoleté nebo vytrvalé, přímé, plazivé nebo vystoupavé byliny. Listy jsou trojčetné nebo výjimečně dlanitě složené z 5 až 9 lístků, střídavé nebo u některých druhů horní vstřícné. Jednotlivé lístky jsou zubaté nebo celokrajné, přisedlé nebo krátce řapíčkaté, někdy má prostřední lístek řapíček delší. Palisty jsou velké, zubaté nebo celokrajné, částečně přirostlé k řapíku. Květy jsou bílé, žluté, růžové, červené nebo purpurové, přisedlé nebo krátce stopkaté, uspořádané v úžlabních nebo vrcholových hlávkách, krátkých hroznech, okolících nebo výjimečně jednotlivé. Listeny jsou často srostlé v zubatý zákrov. Kalich je pravidelný nebo dvojpyský, pěticípý, s 5 až 20 žilkami, po odkvětu někdy nafouklý. Pavéza je vejčitá až podlouhlá, delší než člunek. Tyčinek je 10 a jsou dvoubratré (9+1). Semeník obsahuje 1 až 12 vajíček. Plody jsou nepukavé, vejcovité až kuželovité, dlouho vytrvávající na rostlině a opadávající i s kalichem. Semena jsou vejcovitá, kulovitá nebo ledvinovitá.", "section_level": 1}, {"title": "Rozšíření.", "content": "Jetely jsou rozšířeny v počtu asi 250 až 300 druhů převážně v mírném pásu v Evropě, Asii, severní Africe a Severní Americe. Rod je zastoupen i v západní části Jižní Ameriky a v jižní a východní Africe. V České republice roste v současné době stabilně 19 druhů jetelů. Mezi nejběžnější až obecně rozšířené druhy náleží zejména jetel plazivý (\"Trifolium repens\") a jetel luční (\"Trifolium pratense\"). Některé pěstované druhy zplaňují, zejména jetel zvrhlý (\"Trifolium hybridum\"), řidčeji i jetel inkarnát (\"Trifolium incarnatum\"). Další druhy jsou do ČR zřídka zavlékány, jako např. jetel podzemní (\"Trifolium subterraneum\"), jiné jsou vedeny jako nezvěstné nebo vyhynulé: jetel hnědý (\"Trifolium badium\"), jetel hranatý (\"Trifolium angulatum\") a jetel rozložený (\"Trifolium diffusum\"). V rámci celé Evropy roste asi 110 druhů jetelů, převážná většina z nich ve Středomoří. Je mezi nimi množství endemitů. Rozsáhlejší rozšíření mají ve Středomoří zejména druhy \"Trifolium angustifolium\", \"T. stellatum\", \"T. glomeratum\", \"T. tomentosum\", \"T. cherleri\", \"T. subterraneum\" aj. V Alpách vystupují do alpínského stupně druhy jetel alpský (\"Trifolium alpinum\"), jetel hnědý (\"T. badium\"), \"Trifolium pallescens\", \"T. saxatile\", \"T. noricum\" a \"T. pratense\" subsp. \"nivale\", další druhy se vyskytují ve stupni montánním a subalpínském.", "section_level": 1}, {"title": "Taxonomie.", "content": "Naše jetele byly některými taxonomy děleny do tří samostatných rodů: \"Trifolium\" s.str., \"Chrysaspis\" a \"Amoria\". Toto dělení, částečně použité i v díle Květena ČR, se však příliš neujalo.", "section_level": 1}, {"title": "Význam.", "content": "Jetele jsou pěstovány jako hodnotné pícniny a také jako zelené hnojení, přičemž obohacují půdu dusíkem, neboť mají na kořenech podobně jako mnoho jiných bobovitých rostlin hlízkové bakterie vázající vzdušný dusík. V České republice je nejčastěji pěstován jetel prostřední (\"Trifolium medium\"), jetel luční (\"Trifolium pratense\"), jetel inkarnát (\"Trifolium incarnatum\"), jetel plazivý (\"Trifolium repens\") a jetel zvrhlý (\"Trifolium hybridum\").", "section_level": 1}], "src_summary": "Jetel (\"Trifolium\") je rozsáhlý rod rostlin z čeledi bobovité, zahrnující asi 250 druhů. Jetely jsou byliny s povětšině trojčetnými listy a květy v hlávkovitých květenstvích. Jsou rozšířeny v Eurasii, Africe i Americe. Jetele jsou pěstovány jako hodnotné pícniny. V České republice se vyskytuje celkem 19 druhů jetelů, některé z nich náležejí mezi obecně rozšířené rostliny.", "tgt_summary": "Clover or trefoil are common names for plants of the genus Trifolium (Latin, \"tres\" \"three\" + \"folium\" \"leaf\"), consisting of about 300 species of flowering plants in the legume or pea family Fabaceae. The genus has a cosmopolitan distribution with highest diversity in the temperate Northern Hemisphere, but many species also occur in South America and Africa, including at high altitudes on mountains in the tropics. They are small annual, biennial, or short-lived perennial herbaceous plants. Clover can be evergreen. The leaves are trifoliate (rarely quatrefoiled; see four-leaf clover), cinquefoil, or septfoil, with stipules adnate to the leaf-stalk, and heads or dense spikes of small red, purple, white, or yellow flowers; the small, few-seeded pods are enclosed in the calyx. Other closely related genera often called clovers include \"Melilotus\" (sweet clover) and \"Medicago\" (alfalfa or Calvary clover).", "id": 2413246}
{"src_title": "Jetel luční", "tgt_title": "Trifolium pratense", "src_document": [{"title": "Popis rostliny.", "content": "Tato bylina v půdě vytváří mohutný kořenový systém. Základem je hlavní kořen, který proniká hluboko do půdy, až do dvou metrů. Z něho vyrůstá listová růžice, z které vystupují přímé větvené lodyhy. Lodyhy nesou listy, které jsou v dolní části střídavě trojčetné a dlouze řapíkaté. V horní části jsou krátce řapíkaté až přisedlé. Jednotlivé vejčité až široce elipsovité celokrajné lístky mají na líci výraznou bělavou nebo červenohnědou půlměsícovitou skvrnu. Na rubu jsou lístky místy chlupaté a beze skvrny. Ostře špičaté palisty jsou s řapíkem vysoko srostlé. Květenství je hlávkovité tvořené drobnými, krátce stopkatými, souměrnými oboupohlavnými pětičetnými květy. Květenství je o průměru 2–4 cm. Květy mají červené, někdy narůžovělé nebo zcela bílé korunní lístky. Vejčitě podlouhlá pavéza a úzce podlouhlá křídla jsou delší než tupý člunek. Květní hlávky jsou na spodní části zakryté velkými palisty podpůrných listů. Doba kvetení je od května do října. Pro délku korunní trubky může opylovat tuto bylinu pouze hmyz s dlouhým sosákem, především čmeláci nebo motýli. Plodem je nepukavý jednosemenný lusk, pevně uzavřený v kalichu. Semena jsou nepravidelně ledvinovitá až 2,5 mm dlouhá. V obrysu mají výrazný kořínek vyznačený rýhou. Jsou hladká, lesklá, žlutě až fialově zbarvená. Semena se při výmlatu z lusku obtížně uvolňují. Bylina se nejčastěji vyskytuje na loukách a pastvinách.", "section_level": 1}, {"title": "Původ a rozšíření.", "content": "Původ tohoto druhu je v Evropě a přilehlých částech Asie a Afriky. U nás se začal pěstovat při zavedení střídavého hospodářství v 19. století. V Česku roste skoro ve všech nadmořských výškách. V době hladomoru v minulosti byly květiny používány v kaši a chlebu. Její název (triforium pratense) je odvozen z latiny: „tres“ je pro tři a „folium“ znamená listy, „pratense“ znamená pěstování na loukách.", "section_level": 1}, {"title": "Podobné druhy.", "content": "Obecně jsou si rostliny v rodě jetel podobné. Na poli se často jetel luční zaměňuje s jetelem zvrhlým (\"Trifolium hybridum L.\"), lidově nazývaným jetel švédský, který má listy bez charakteristických půlměsícovitých skvrn, a dále s jetelem prostředním (\"Trifolium medium\").", "section_level": 1}, {"title": "Využití.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Zemědělství.", "content": "Jetel luční je považován za oblíbenou pícninu. Je to díky tomu, že obsahuje bílkovinné a minerální látky, proto je vyséván pro krmení dobytka. V osevních sledech má velký význam při zúrodňování půdy.", "section_level": 2}, {"title": "Včelařství.", "content": "Jetel luční je vynikající nektarodárná rostlina. Nektarium diploidního jetele lučního vyprodukuje za 24 hodin 0,8–0,9 mg nektaru s cukernatostí 45–63 %. Cukerná hodnota, tedy množství cukru vyprodukovaného v květu za 24 hodin, je 0,4 mg. Nektaria tetraploidního jetele lučního za 24 hodin vytvoří 0,5–0,8 mg nektaru s cukernatostí 28–58 %. Cukerná hodnota květů je 0,57 mg. Nevýhodou jetele lučního je dlouhá trubka květu, která může včelám ztěžovat sběr nektaru. Pylová zrna jetele lučního jsou pro včely velmi výživná. Rousky jetelového pylu jsou tmavě hnědá. Druhový med z jetele lučního je vzácný. Včely jej mohou tvořit v suchých letech či z druhé seče jetele lučního. Je hnědě zbarvený, s výraznou vůní a příjemnou chutí, a vytváří hrubé krystaly. Nektar jetele lučního se však obvykle stává součástí smíšených letních medů.", "section_level": 2}, {"title": "Lékařství.", "content": "Jetel luční je známý jako léčivá bylina. Díky jeho silným desinfekčním účinkům se využívá na léčbu průjmů, zvracení a otravy jídlem. Je dobrý na detoxikaci organismu, kdy je přidáván do čisticích čajových směsí. Zkracuje a ulehčuje léčbu kašle, rýmy, bronchitidy, či nachlazení. Má velice příjemnou chuť, čaje z květů jetele lučního se mohou užívat i delší období. Zmírňuje potíže spojené s menopauzou. Zejména nespavost, návaly horka, pocity nevolnosti apod. Hlavní využitelnou složkou jsou fytoestrogeny. Ty se mohou vázat na estrogenové receptory v lidském organizmu a projevovat se estrogenními vlastnostmi. Této vlastnosti se využívá k doplnění scházejících estrogenů u žen, které s přibývajícím věkem ztrácejí vlastní estrogeny. Pokles estrogenů v těle ženy vyvolává mnoho různých problémů jako jsou klimakterické potíže, osteoporóza, ztráta pružnosti kůže, tvorba vrásek. Má blahodárné účinky na naší kůži. Léčí kožní problémy jako je ekzém, akné či drobná poranění kůže. Je to opět díky dezinfekčním účinkům, které urychlují hojení kůže. Z nálevu čerstvého, ale i sušeného jetele se dá připravit pleťová voda nebo koupel.", "section_level": 2}, {"title": "Mystika a magie.", "content": "Již po staletí lidé věří, že jim jetelový čtyřlístek přinese štěstí či osobní ochranu. Netypická forma – čtyřlístek – je nejčastěji symbolem štěstí. I další netypická forma – dvojlístek – má svůj význam. Podle starých pověr je dvojlístek symbolem pro nového milence.", "section_level": 2}, {"title": "Lidové názvy.", "content": "Mezi lidové názvy patří dětelina, milostná zelinka, jatel či listnačka, čtyřlístek", "section_level": 1}, {"title": "Odkazy.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Externí odkazy.", "content": "", "section_level": 2}], "src_summary": "Jetel luční (\"Trifolium pratense\") je deset centimetrů až metr vysoká, vytrvalá, dvouděložní bylina z čeledi bobovitých. Nesprávně nazýván jako jetel červený (špatný překlad z některých jazyků). Latinské jméno označuje trojlístek jeho listů.", "tgt_summary": "Trifolium pratense, the red clover, is a herbaceous species of flowering plant in the bean family Fabaceae, native to Europe, Western Asia, and northwest Africa, but planted and naturalised in many other regions.", "id": 1851815}
{"src_title": "Réva", "tgt_title": "Vitis", "src_document": [{"title": "Popis.", "content": "Révy jsou dřevnaté jednodomé nebo dvoudomé liány s úponky. Dřeň stonků je hnědavá, v uzlinách přerušovaná. Kůra se loupe v dlouhých pruzích. Listy jsou střídavé, jednoduché až složené, dlouze řapíkaté, s opadavými palisty. Čepel listů je dlanitě laločnatá s dlanitou žilnatinou nebo až dlanitě složená. Úponky vyrůstají naproti listům a jsou nejčastěji vidličnatě rozdvojené. Květy jsou pětičetné, v latovitých květenstvích. Kalich je miskovitý, srostlý, laločnatý, někdy redukovaný. Tyčinek je 5. Koruna je záhy opadavá, korunní lístky jsou v horní části srostlé. Semeník je svrchní, srostlý ze 2 plodolistů a se 2 pouzdry, v každém plodolistu jsou 2 vajíčka. Na bázi semeníku je pětilaločný žláznatý terč. Plodem je bobule obsahující 1 až 4 hruškovitá semena.", "section_level": 1}, {"title": "Rozšíření.", "content": "Rod zahrnuje asi 60 druhů a je rozšířen v mírném pásu severní polokoule s přesahy do subtropických oblastí. Největší množství druhů se vyskytuje v Číně a ve východních oblastech Severní Ameriky. V květeně České republiky je zastoupen jediný původní druh, réva vinná lesní (\"Vitis vinifera\" subsp. \"sylvestris\"). Vyskytuje se velmi vzácně na jižní Moravě v lužních lesích soutoku Moravy a Dyje. Réva vinná je rovněž jediný evropský zástupce tohoto rodu.", "section_level": 1}, {"title": "Ekologické interakce.", "content": "Nenápadné, drobné květy révy jsou opylovány hmyzem přilákaným nektarem. Semena jsou šířena ptáky a zvířaty konzumujícími plody.", "section_level": 1}, {"title": "Význam.", "content": "Hospodářsky nejvýznamnějším druhem je bezesporu réva vinná (\"Vitis vinifera\"), prastará kulturní rostlina. Dnes je pěstována v klimaticky příhodných oblastech celého světa. Jedlé hrozny poskytují i některé jiné druhy, zejména \"Vitis labrusca\" a \"Vitis rotundifolia\". Americké druhy révy jsou odolné proti škůdci révy vinné zvanému mšička révokaz (\"Viteus vitifoliae\") a proto se používají jako podnož pro kulturní odrůdy révy vinné. Některé druhy tohoto rodu, ale i ušlechtilé odrůdy révy vinné, jsou používány v České republice jako okrasné rostliny. Jsou vhodné k popnutí zdí, treláží, pergol, nebo stromů. V českých botanických zahradách a arboretech jsou pěstovány zejména réva amurská (\"Vitis amurensis\"), réva pobřežní (\"V. riparia\") a réva japonská (\"V. coignetiae\"), vzácněji i réva americká (\"V. labrusca\") a révy \"V. piasezkii\", \"V. aestivalis\", \"V. palmata\" a \"V. vulpina\".", "section_level": 1}, {"title": "Pěstování.", "content": "Révy rostou na výsluní i v polostínu. Na půdu nejsou náročné. Některým více vyhovuje sušší, lehčí půda (např. réva vinná), jiné lépe prosperují na vlhčím stanovišti se živnou půdou (réva japonská). Vysazují se v bezlistém stavu. Množí se především dřevitými řízky, botanické druhy i výsevem.", "section_level": 1}], "src_summary": "Réva (\"Vitis\") je rod rostlin z čeledi révovité (\"Vitaceae\"). Jsou to dřevnaté liány s jednoduchými až dlanitě složenými střídavými listy a drobnými nenápadnými květy, které jsou opylovány hmyzem. Plodem je bobule. Rod réva zahrnuje asi 60 druhů a je rozšířen v mírném a subtropickém pásu severní polokoule. Hospodářsky nejvýznamnější druh je réva vinná, jedlé plody mají i některé další druhy. Některé révy jsou pěstovány jako okrasné liány, např. velkolistá réva japonská.", "tgt_summary": "Vitis (grapevines) is a genus of 79 accepted species of vining plants in the flowering plant family Vitaceae. The genus is made up of species predominantly from the Northern hemisphere. It is economically important as the source of grapes, both for direct consumption of the fruit and for fermentation to produce wine. The study and cultivation of grapevines is called viticulture. Most \"Vitis\" varieties are wind-pollinated with hermaphroditic flowers containing both male and female reproductive structures. These flowers are grouped in bunches called inflorescences. In many species, such as \"Vitis vinifera\", each successfully pollinated flower becomes a grape berry with the inflorescence turning into a cluster of grapes. While the flowers of the grapevines are usually very small, the berries are often large and brightly colored with sweet flavors that attract birds and other animals to disperse the seeds contained within the berries. Grapevines usually only produce fruit on shoots that came from buds that were developed during the previous growing season. In viticulture, this is one of the principles behind pruning the previous year's growth (or \"One year old wood\") that includes shoots that have turned hard and woody during the winter (after harvest in commercial viticulture). These vines will be pruned either into a cane which will support 8 to 15 buds or to a smaller spur which holds 2 to 3 buds.", "id": 2146807}
{"src_title": "Nikola II. Petrović-Njegoš", "tgt_title": "Nicholas, Crown Prince of Montenegro", "src_document": [{"title": "Život.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Mládí a studia.", "content": "Nikola II., rodným jménem \"Nikolas Michael František Petrović-Njegoš\", se narodil 7. července 1944 v Saint-Nicolas-du-Pélem ve Francii jako jediný potomek korunního prince Michaela Petroviće-Njegoše a korunní princezny Geneviève Prigent. Je pravnukem posledního černohorského panovníka, knížete a krále Nikoly I. Petroviće-Njegoše. Vyrůstal nejprve v Saint-Nicolas, po rozvodu svých rodičů v Paříži s matkou a chůvou. Mladý princ byl nejprve vzděláván soukromými pařížskými učiteli, v roce 1964 byl přijat na proslulou vyšší uměleckou školu \"École nationale supérieure des Beaux-Arts\" (ÉNSBA) v centru Paříže. V letech 1965 – 1967 navštěvoval kurzy v několika předních umělecko-architektonických ateliérech a kancelářích. Mezi lety 1967 – 1971 se jako architekt prosadil svou účastí v mnoha projektech, včetně Střediska zimních sportů v Avoriaz, a se svým přítelem Shamaï Haberem působil jako hostující na celkem sedmi vědeckých fakultách ve Francii. V roce 1971 získal diplom z architektury a doktorát ÉNSBA. Od roku 1971 je čestným členem prestižního francouzského spolku architektů Société Française des Architectes.", "section_level": 2}, {"title": "Vztahy s Černou Horou.", "content": "Korunní princ Nikola II. byl aktivním účastníkem kampaně za obnovení nezávislosti Černé Hory, předcházející referendu o jejím vystoupení z prozatímního státního společenství Srbsko a Černá Hora. Korunní princ se hlásí k dědictví Černohorského království a několikrát také učinil veřejné prohlášení, že je ochoten nastoupit na trůn svých předků, pokud by obnovení monarchie bylo přáním Černohorců. V Černé Hoře byla otázka obnovení monarchie a podpory královské rodiny vždy mnoha občany vnímána jako téma k velice vážným úvahám. V červenci 2010 dostal Nikola II. nabídku od Úřadu vlády Černé Hory, zahrnující pravidelnou roční rentu ze státní pokladny (ve stejné výši jako je plat prezidenta republiky) a návrat královských rezidencí v Cetinje, Podgorice a Njeguši, zabavených po anexi Černé Hory Srbskem v roce 1917 a následném zrušení monarchie o rok později. Korunní princ nabídku odmítnul z důvodů, že podmínky majetkového vyrovnání nebyly spravedlivě sestaveny. Navíc se – a to oprávněně – domníval, že přistoupení k této dohodě by mělo za následek značné omezení členů černohorské královské rodiny volně se vyjadřovat o politické situaci v Černé Hoře. Jako nesouhlas s nevstřícným rozhodnutím vlády Nikola II. s rodinou odmítl účast na oslavách stého výročí vyhlášení království 28. srpna 2010. Toto důležité jubileum oslavil v Paříži v kruhu svých nejbližších. Situace se ale změnila 15. dubna 2011, kdy vláda Černé Hory informovala královskou rodinu o novém návrhu zákona rehabilitujícího královskou rodinu s vytvořením nadace pro dynastii Petrovićů-Njegošů v čele s hlavou dynastie. Zákon sděloval postupné navrácení zkonfiskovaného královského majetku mezi lety 1917 – 1918, kulturní, humanitární a rozvojovou podporu, či zajištění černohorského státního občanství všem členům královské rodiny. Nový návrh vlády Nikola II. přijal a v současnosti probíhají procesy jeho schvalování.", "section_level": 2}, {"title": "Dynastické výsady.", "content": "Korunní princ Nikola II. má jako hlava dynastie právo udělovat nejvyšší černohorské státní vyznamenání z dob monarchie, kterým je \"Řád knížete Danila I.\" a další královská vyznamenání – Řád Petrovićů-Njegošů a Řád svatého Petra Cetinjského. K významným osobnostem, kterým Nikola II. udělil dynastické řády Černé Hory, patří např.: … a mnoho dalších, vč. členů černohorské královské rodiny. Po přijetí návrhu zákona z dubna 2011 má korunní princ společně s rodinou v Černé Hoře k dispozici několik budov a pozemků, např. celý \"Modrý palác\" v Cetinje, původní rezidenci korunního prince Danila Alexandra Petroviće-Njegoše, dále rodný dům knížete a krále Nikoly I. v Njeguši spolu s přilehlými staveními, zahradami a ostatními lučními i lesními pozemky, horní patro původního \"zimního královského paláce\" v Podgorice společně s dvoupatrovým bytem v centru města a dále vilu ve vesnici Mala Gorana patřící původně princezně Anně Petrović-Njegoš, dceři krále Nikoly I.. Zákon dále umožňuje Nikolovi II. vystupovat co by člen vlády a vykonávat funkci zvláštního státního zástupce v nepolitických záležitostech. První takovou záležitostí bylo zastupování černohorského předsedy vlády Igora Lukšićem korunním princem Nikolou II. na pohřbu Otty Habsburského, bývalého rakousko-uherského korunního prince.", "section_level": 2}, {"title": "Rodinný život.", "content": "V roce 1976 se Nikola II. v Trébeurdenu v departamentu Côtes-du-Nord oženil s francouzskou módní návrhářkou Francine Navarro, která po svatbě získala titul \"její královské výsosti\" a stala se černohorskou korunní princeznu. Svatebního obřadu se zúčastnili pouze rodinní příslušníci a nejbližší přátelé a pár zahraničních hostů – např. srbský korunní princ Alexandr Karađorđević s manželkou Marií, vévodkyní ze Seborgy a prezident Francie Valéry Giscard d'Estaing s první dámou Anne-Aymone. Korunní princezna zemřela 6. srpna 2008 v Paříži. Smrt manželky byla pro Nikolu II. hlubokou citovou ztrátou. Korunní pár má dvě děti:", "section_level": 1}, {"title": "Královská standarta.", "content": "Korunní princ Nikola si ponechal královskou standartu po svém dědovi Nikolovi I. – bíle orámovanou červenou vlajku se stříbrným korunovaným dvojhlavým orlem držící v levé noze královské žezlo a v pravé královské jablko. Na hrudi orla je erb s iniciály HII (Николa II – Nikola II.) Pod orlem je vyobrazen královský lev.", "section_level": 1}, {"title": "Diplomatické vztahy.", "content": "Korunní princ Nikola II. je váženou osobností nejen ve Francii. Velice známý je jeho blízký vztah k černohorskému prezidentovi Filipu Vujanovićovi a první dámě Světlaně Tobeji. Kontakt udržuje také s bývalým francouzským prezidentem d'Estaingem, srbským korunním princem Alexandrem II., britskou královnou Alžbětou II., monackým knížetem Albertem II. a dále členy královských rodin Dánska, Norska a Francie. V červenci 2006 navštívila královská rodina českého prezidenta Václava Klause v Praze a o rok později podnikl Nikola II. s Francine Navarro státní návštěvu do Vietnamu.", "section_level": 1}], "src_summary": "Nikola II. Petrović-Njegoš, uváděn také s rodným jménem \"Nikolas\" (černoh. cyrilicí: Никола II Петровић-Његош; narozen 7. července 1944) je od roku 1986 korunním princem černohorským – pretendentem trůnu Černé Hory – a hlavou dynastie Petrovićů-Njegošů žijícím ve francouzském exilu.", "tgt_summary": "Crown Prince Nicholas of Montenegro (; born 7 July 1944) is the Head of the House of Petrović-Njegoš, which reigned over Montenegro from 1696 to 1766 and again from 1782 to 1918. In 2011 Montenegro recognised an official role for the Royal House of Petrović-Njegoš in Montenegro: to promote Montenegrin identity, culture and traditions through cultural, humanitarian and other non-political activities. Beside protocol functions, he also shares some political powers like the President of Montenegro, such as giving amnesty to prisoners.", "id": 2087225}
{"src_title": "Lori mnohobarvý", "tgt_title": "Coconut lorikeet", "src_document": [{"title": "Popis.", "content": "Lori mnohobarvý, jak už z jeho samotného názvu vyplývá, je velmi výrazný pták, na jehož opeření nalezneme téměř všechny barvy duhy. Dorůstá 25 – 30 cm a v rozpětí křídel dosahuje zhruba 17 cm. Váží kolem 133 gramů. Ačkoli se jednotlivé poddruhy ve zbarvení viditelně liší, jejich společným znakem je modrá hlava a břicho, výrazný oranžový pruh na hrudi, zelená svrchní strana těla a oranžový nebo červený zobák. U některých poddruhů se na oranžově zbarvené hrudi objevuje také tmavé pruhování. Zobák a duhovka dospělce jsou oranžové až červené, nohy šedavé. Mláďata jsou tmavší, zobák mají hnědočerný a duhovku hnědou.", "section_level": 1}, {"title": "Způsob života.", "content": "Lori mnohobarvý žije v párech, které se občas shlukují do hejn. Většinou obývá tropické deštné pralesy, narazit na něj lze i v otevřené krajině, v parcích a na zahradách ve městech. Někdy bez strachu zaletuje, na krmítka, kde je turistickou atrakcí. Často migruje za potravou, stále se drží v korunách stromů. Při střežení svého hnízdiště a potravního teritoria je přitom velmi agresivní a dokáže odsud vypudit i ptáky větší velikosti, než je on sám (např. flétňáka australského). Živí se zejména nejrůznějším ovocem,bobulemi a plody, požírá také pyl a nektar, jehož sběr mu usnadňuje zvláštně přizpůsobený jazyk. Hnízdo si buduje nejčastěji v dutinách stromů v různou roční dobu, samice snáší 2-3 vejce, která sama zahřívá. Oba rodiče krmí mláďata po dobu 60 dnů.", "section_level": 1}, {"title": "Rozšíření.", "content": "Obývá Austrálii, území východní Indonésie (souostroví Moluky a Západní Novou Guineu), Papuy Nové Guiney, Nové Kaledonie, Šalamounových ostrovů a Vanuatu. V Austrálii je běžný podél východního pobřeží, v rozmezí od Queenslendu po Jižní Austrálii a severozápadní Tasmánii. Jako nepůvodní druh se dnes vyskytuje také v Perthu, západní Austrálii, Aucklandu, na Novém Zélandu a v Hongkongu. Jeho přirozeným biotopem jsou lesy různého druhu.", "section_level": 1}, {"title": "Historie.", "content": "Jako první je dovezl do Evropy botanik Joseph Banks, doprovázející v letech 1768 až 1771 slavného mořeplavce Jamese Cooka na jeho objevitelských cestách. Také u nás byl lori mnohobarvý vystavován velice dávno, na prvních slavných pražských výstavách exotických ptáků v letech 1879 až 1881. Chov se dlouho nedařil kvůli nárokům na krmivo. Dnes je možné sehnat aklimatizované ptáky, kteří přijímají náhradní krmivo, nevadí jim ani občasné poklesy teploty k bodu mrazu a při dobré péči se rozmnožují. U nás je s úspěchem rozmnožovali např. v Zoo Praha.", "section_level": 1}], "src_summary": "Lori mnohobarvý (\"Trichoglossus haematodus\") je výrazně zbarvený pták z čeledi Psittaculidae (občas bývá řazen i do čeledi papouškovití). Jedná se také o velmi oblíbený druh chovaný v zajetí. V červeném seznamu IUCN je uveden jako málo dotčený druh s velkou populací.", "tgt_summary": "The coconut lorikeet (\"Trichoglossus haematodus\") also known as the green-naped lorikeet is a parrot in the family Psittaculidae. Seven species of lorikeets now recognised were once lumped together under \"Trichoglossus haematodus\".", "id": 279309}
{"src_title": "Gare du Nord (stanice metra v Paříži)", "tgt_title": "Gare du Nord (Paris Métro)", "src_document": [{"title": "Historie.", "content": "15. listopadu 1907 byla linka 5 prodloužena od stanice \"Lancry\" (dnes Jacques Bonsergent) k nádraží Gare du Nord, kde končila ve stanici Gare du Nord USFRT. Současná stanice \"Gare du Nord\" byla otevřena 21. dubna 1908 jako součást prvního úseku linky 4 mezi stanicemi Porte de Clignancourt a Châtelet. Později byla tato stanice přestavěna tak, aby se zde mohla napojit i linka 5. K tomu došlo až 6. října 1942, kdy bylo otevřeno zdejší nástupiště a hned 12. října odtud linka 5 dále pokračovala do stanice Église de Pantin. Stanice \"Gare du Nord USFRT\" byla pro veřejnost uzavřena. Nástupiště linky 4 bylo až do poloviny 60. let 75 metrů dlouhé. Když na této lince začaly v roce 1967 jezdit vozy na pneumatikách, byla stanice přestavěna. Nástupiště bylo prodlouženo až do požadované délky 90 metrů a na místě původního schodiště byla vytvořena nezbytná přestupní chodba. Na konci 70. let byl ve stanici užit nový design, pro který se vžilo označení styl „motte“. Stěny byly obloženy bílými dlaždicemi rovnanými ve sloupcích a nikoliv, jak bylo zvykem, na vazbu. Bylo přidáno osvětlení, kamenné lavičky a zelené sedačky a vlys v podobě plochých zelených dlaždic. 10. prosince 1981 došlo k napojení linky RER B a 27. září 1987 linky RER D. 12. července 1999 byla otevřena stanice RER Magenta, kde je možné podzemní chodbou přestupovat na další linku RER E.", "section_level": 1}, {"title": "Název.", "content": "Stanice byla pojmenována po železničním nádraží Gare du Nord (Severní nádraží), pod nímž se nachází a odkud odjíždějí vlaky do severní Francie.", "section_level": 1}, {"title": "Vstupy.", "content": "Stanice má několik východů:", "section_level": 1}], "src_summary": "Gare du Nord je přestupní stanice pařížského metra mezi linkami 4 a 5 v 10. obvodu v Paříži. Nachází se pod železničním nádražím Gare du Nord (Severní nádraží), které je se 180 milióny cestujících ročně (2002) největší nádraží v Evropě a třetí na světě. Na tomto nádraží je možné přestoupit na tratě SNCF, mj. TGV, na linku Eurostar, linky Transilien a rovněž na linky RER. Díky této konstelaci byla v roce 2004 zdejší stanice s 36,24 milióny cestujících nejvytíženější stanicí metra v Paříži.", "tgt_summary": "Gare du Nord () is a station on Line 4 and Line 5 of the Paris Métro. It is the busiest station in the system (not including RER stations), with 48 million entrances a year. It is connected to the SNCF railway station Gare du Nord (literally, \"North Station\", until 1938 run by the well-known company Chemins de Fer du Nord), which is served by RER B, RER D and Transilien Nord commuter trains as well as interurban trains to northern France, Eurostar trains to London and Thalys trains to Brussels, Amsterdam and Cologne. The station is also connected to the La Chapelle Métro station on Line 2 and to the Magenta RER station on RER E.", "id": 369748}
{"src_title": "Kysané zelí", "tgt_title": "Sauerkraut", "src_document": [{"title": "Výroba.", "content": "Pro kvašení se hodí zelí pozdní, které roste v pevných hlávkách a nemá silnou žilnatinu. Rané zelí není chuťově dobré a navíc se rychle kazí. Tradičně je kysané zelí připravováno v keramickém hrnci, jehož uzávěr je tvořen kusem vlhké tkaniny, deskou a těžkým kamenem. Tento uzávěr není zcela vzduchotěsný a kysané zelí se kazí na styčné ploše nálevu, kde je kontakt se vzduchem. Alternativou, která se vyhne tomuto problému, je typ keramické nádoby, která má žlábek kolem jeho víka. Naplněním žlábku vodou se dosáhne vzduchotěsného uzávěru. Zelí je třeba do nádoby důkladně natlačit, aby v něm nezůstal žádný vzduch, protože kvašení by pak neproběhlo a zelí by se zkazilo. Ve velkovýrobě se zpravidla používají velké hermeticky uzavřené sudy vybavené ventilem, který umožňuje únik vzniklých plynů. Ať se používá jakákoliv metoda, je vždy nutné umožnit plynům vzniklých při kvašení uniknout.", "section_level": 1}, {"title": "Zdravotní přínos.", "content": "Kysané zelí má významný zdravotní přínos. Je výborným zdrojem vitamínu C, bakterií kyseliny mléčné, v menší míře pak zdrojem vitamínu K a skupiny vitamínů B, minerálů jako draslík, vápník, fosfor, síra, hořčík či fluor. Kysané zelí podporuje tvorbu krve a hormonů, umožňuje lépe bojovat proti únavě a zvyšuje obranyschopnost organizmu. Pomáhá snižovat krevní tlak a zároveň aktivuje funkci střev a vylučování toxických látek. Má odvodňující účinek, a proto umožňuje rychlé odstraňování odpadních látek z těla. Kysané zelí způsobuje silnou nadýmavost, je to dáno obsahem pro člověka nestravitelné rafinózy, která ve střevech produkuje plyny. V dobách, kdy neexistovaly mražené potraviny a potraviny z jižní polokoule nebyly dostupné ve střední a severní Evropě, poskytovalo kysané zelí zdroj důležitých živin během zimy. Kysané zelí se skladovalo ve velikém množství už ve sklepích starých Řeků a Římanů a v 16. století bylo tak velice oblíbené, že si vysloužilo název „všelék“. Mělo svůj význam i v mořeplavbě – například bez něj by možná tehdy ani nebyla objevena Amerika, neboť právě kysané zelí to bylo, jež napěchováno v sudech provázelo Kryštofa Kolumba na jeho plavbách a chránilo námořníky před tolik obávanými kurdějemi nebo kapitán Cook si s sebou na cesty brával zásoby kysaného zelí, které, díky obsahu vitamínu C, pomáhalo zabránit kurdějím. Německé námořnictvo v tomto pokračovalo dokonce i v dobách, kdy to britské přešlo na citróny.", "section_level": 1}, {"title": "Podobné potraviny.", "content": "Kysané zelí, případně jeho způsob zpracování není čistě evropskou záležitostí. Můžeme jej například nalézt v podobě korejského kimčchi.", "section_level": 1}], "src_summary": "Kysané zelí (kyselé zelí) je jemně nakrájené hlávkové zelí, které bylo zkvašeno za pomoci bakterií mléčného kvašení (\"Leuconostoc\", \"Lactobacillus\" a \"Pediococcus\"). Má charakteristickou kyselou chuť způsobenou kyselinou mléčnou, která vznikla kvašením cukrů obsažených v nakrájeném zelí.", "tgt_summary": "Sauerkraut (; , lit. \"sour cabbage\") is finely cut raw cabbage that has been fermented by various lactic acid bacteria. It has a long shelf life and a distinctive sour flavor, both of which result from the lactic acid formed when the bacteria ferment the sugars in the cabbage leaves.", "id": 703244}
{"src_title": "Gare de l'Est (stanice metra v Paříži)", "tgt_title": "Gare de l'Est (Paris Métro)", "src_document": [{"title": "Historie.", "content": "Stanice byla otevřena 15. listopadu 1907 při prodloužení linky 5 ze stanice \"Lancry\" (dnes Jacques Bonsergent) do stanice Gare du Nord USFRT (dnes pro veřejnost uzavřená). Nástupiště linky 4 bylo zprovozněno 21. dubna 1908 jako součást prvního úseku linky 4 mezi stanicemi Porte de Clignancourt a Châtelet. Stanice pro linku 7 byla otevřena 5. listopadu 1910 jako součást prvního úseku této linky mezi stanicemi Opéra a Porte de la Villette. Stanice byla v roce 1977 renovována v tzv. stylu „Motte“, který je charakteristický oranžovým keramickými obklady. Od září 2006 do června 2007 Východní nádraží i stanice metra prošly velkou renovací v rámci akce „Nádraží v pohybu“ a programu obnovy metra. V jeho průběhu byl z nástupišť linek 5 a 7 odstraněn styl „Motte“ a oranžové dlaždice byly nahrazeny tradičními bílými. Stejně tak bylo instalováno nové osvětlení a sedadla. Naopak na lince 4 došlo jen k malým změnám, především byly nahrazeny oranžové dlaždice stylu „Motte“ na konci nástupišť.", "section_level": 1}, {"title": "Stavba.", "content": "Stropní oblouk ve stanici na lince 4 je uprostřed přerušen, neboť nad stanicí se nacházejí zbývající dvě linky. Ty jsou položeny kolmo přes linku 4 a stojí vlastně na mostě, který tvoří strop nástupiště linky 4. Linky 5 a 7 tvoří společnou halu, kde jdou tři nástupiště a čtyři koleje: dvě boční nástupiště a jedno společné ústřední, odkud jezdí vlaky linky 5 ve směru Bobigny – Pablo Picasso a linky 7 ve směru La Courneuve – 8 Mai 1945.", "section_level": 1}, {"title": "Název.", "content": "Stanice byla pojmenována po Gare de l'Est (Východní nádraží), pod kterým je postavena, a odkud odjíždějí vlaky do východní Francie a do Německa. Na informačních tabulích je oficiální název stanice doplněn ještě podnázvem psaným malým písmem: \"Verdun\" podle \"Avenue de Verdun\" pojmenované na paměť bitvy u Verdunu.", "section_level": 1}, {"title": "Vstupy.", "content": "Stanice má několik východů:", "section_level": 1}], "src_summary": "Gare de l'Est je přestupní stanice pařížského metra mezi linkami 4, 5 a 7 v 10. obvodu v Paříži. Nachází se pod železničním nádražím Gare de l'Est (Východní nádraží), kde je možné přestoupit na tratě SNCF a linky Transilien. V roce 2004 byla tato stanice s 15,66 milióny cestujících pátou nejrušnější stanicí zdejšího metra.", "tgt_summary": "Gare de l'Est-Verdun () is a station of the Paris Métro, serving Lines 4, 5, and 7 is located in the 10th arrondissement in Paris, France. It is the fifth busiest station on the network.", "id": 319592}
{"src_title": "Římský katechismus", "tgt_title": "Roman Catechism", "src_document": [{"title": "Historie.", "content": "Výbuch protestantské reformace v 16. století a nové technologie tisku znamenaly, že se Evropou šířilo velké množství populárních teologických pojednání a katechismů, z nichž většina hlásala nauky v přímém rozporu s katolickou církví, a ta je považovala za heretické. Faráři a kněží, kteří byli v bezprostřednějším kontaktu s věřícími, často neměli potřebné teologické znalosti, aby čelili reformačním ideálům, které se rychle šířily a odváděly mnoho věřících od katolické víry. Při diskusích v rámci Tridentského koncilu vyplynula vůle sjednotit základy učení katolické církve do jediného oficiálního textu: „Vedeni touto situací, otcové Tridentského ekumenického koncilu s živou touhou přijmout nějaký spasitelný lék na tak závažné a zhoubné zlo, neomezili se na to, že by objasnili svými definicemi hlavní body katolické nauky proti všem bludům naší doby, ale stanovili také, aby byla nabídnuta určitá formulace a určitá metoda ke vzdělávání křesťanského lidu v základech víry, jež si mají osvojit ve všech (místních) církvích ti, kteří mají úřad legitimních pastýřů a učitelů.“ (předmluva ke katechismu, 4). Toto rozhodnutí bylo přijato na 18. zasedání koncilu (26. února 1562) na návrh kardinála sv. Karla Boromejského, který si horoucně přál reformu duchovenstva. Papež Pius IV. svěřil sestavení katechismu čtyřem vynikajícím teologům: Arcibiskupu Leonardo Marinovi z Lanciana, Muzio Calidimu ze Zary, Egidio Foscarinimu, biskupu v Modeně, a portugalskému dominikánovi Fureiro Franciscovi. Dohled nad prací měli za úkol tři kardinálové. Karel Borromejský dohlížel na sestavení originálního italského textu, který byl díky jeho úsilí dokončen v roce 1564; poté byl přezkoumán kardinálem Vilémem Sirletem a přeložen do latiny Paulem Manutien a Juliem Pogianim. Vyhlášení proběhlo souběžně v latině a italštině v roce 1566 na příkaz papeže sv. Pia V. s názvem „Catechismus ex decreto Concilii Tridentini ad parochos Pii V. jussu editus, Romae, 1566\" (in-folio). Koncil nařídil překlady do všech dalších jazyků (Zasedání XXIV, \"De Ref\", c. VII). Do češtiny byl přeložen ve 40. letech 19. století.", "section_level": 1}, {"title": "Obsah.", "content": "Koncil chápal katechismus jako oficiální příručku pro vzdělávání lidu, sedmý kánon \"De reformatio\" (Zasedání XXIV) zní: „Aby věřící mohl přistupovat ke svátostem s větší úctou a zbožností, Svatý synod pověřuje všechny biskupy, aby vysvětlovali gesta a zvyky způsobem odpovídajícím pochopení lidu. Mají také dohlédnout, aby jejich faráři s úctou a prozíravostí dodržovali stejná pravidla, s využitím pro svá vysvětlení, v nutném a vhodném případě, lidového jazyka. Ať se ve výuce (katechezi) různých svátostí drží požadavků Svatého synodu: biskupové se mají ujistit, že všechna tato poučení jsou přeložena do lidové řeči a vysvětlena věřícím každým farářem.“ Katechismus, i když byl psán v prvé řadě pro faráře, byl církví chápán rovněž jako pevné a stabilní schéma výuky pro věřící, zvláště týkající se nauky o milosti. Za tím účelem se dílo věrně drží dogmatických definic koncilu. Po vydání katechismu kvůli sporu o \"milosti pomáhající\" mezi tomisty a molinisty jezuité odmítli přijmout autoritu katechismu. V roce 1899 papež Lev XIII. v dopise francouzským biskupům doporučil studium římského katechismu všem seminaristům. Text katechismu je rozdělen do čtyř částí: Jsou v něm body, které při koncilu nebyly projednávány, jako „papežský primát“ a „Limbus puerorum“, naprosto chybí nauka o odpustcích, která je uvedena v „Decretum de indulgentiis“, Zasedání XXV. Biskupové sami si s šířením nového katechismu pospíšili, jak tím, že ho sami četli, aby si ho uložili do paměti, tak tím, že povzbuzovali kněze, aby o něm diskutovali na každém setkání a používali ho ke vzdělávání věřících.", "section_level": 1}], "src_summary": "Katechismus tridentského koncilu, nazýván také Římský katechismus nebo Tridentský katechismus, je katechismus určený převážně pro kněze – faráře (ad parochos). Vyhlásila ho oficiálně katolická církev při Tridentském sněmu v 16. století. Byl to jediný ekumenický (všeobecný, tzn. závazný pro celou katolickou církev) katechismus před současným Katechismem katolické církve z roku 1992 a byl určen jako směrodatná příručka sloužící jako základ pro kněze vyučující věřící laiky a přispěl k upevnění katolické nauky proti protestantské reformaci.", "tgt_summary": "The Roman Catechism (or Catechism of the Council of Trent, published 1566) was commissioned during the Catholic Counter-Reformation by the Council of Trent, to expound doctrine and to improve the theological understanding of the clergy. It differs from other summaries of Christian doctrine for the instruction of the people in two points: it is primarily intended for priests having care of souls (\"ad parochos\"), and it enjoyed an authority within the Catholic Church equalled by no other catechism until the \"Catechism of the Catholic Church\" (1992). The need of a popular authoritative manual arose from a lack of systematic knowledge among pre-Reformation clergy and the concomitant neglect of religious instruction among the faithful.", "id": 1734466}
{"src_title": "Jelgava (zámek)", "tgt_title": "Jelgava Palace", "src_document": [{"title": "Stavba.", "content": "Stavba zámku započala v roce 1738 na místě staršího hradu Řádu mečových bratří, na ostrově mezi řekou Lielupe a jejími přítoky. Stavbu inicioval vévoda kuronský a zemgalský Ernst Johann von Biron, favorit ruské carevny Anny Ivanovny, který v roce 1737 nastoupil na kuronský trůn. Jeho plánem bylo vybudovat v sídle vévodství okázalý palác a v roce 1737 nechal vyhodit starý hrad do vzduchu. Současně se zámkem v Mitavě stavěl i palác v Rundāle, stavba mitavské rezidence však měla pro knížete větší význam. Do roku 1740 byly položeny základy barokního zámku, avšak po uvěznění vévody Ernsta Johanna v tomto roce byly práce na stavbě zastaveny, třebaže budova nebyla ještě pod střechou. V roce 1763 se Ernst Johann vrátil do Kuronska a stavba paláce byla obnovena pod vedením Itala Francesca Bartolomea Rastrelliho a Dána Severina Jansena. První z nich chtěl zachovat původní barokní podobu rezidence, druhý ji chtěl přiblížit stylu klasicistnímu. V 70. letech 18. století pracovalo na výzdobě interiérů i fasád paláce mnoho známých mistrů, mj. Johann Michael Graf z Berlína nebo Ital Antonio d'Angeli.", "section_level": 1}, {"title": "Historie.", "content": "V roce 1772 byl palác připraven k přijetí vévodské rodiny, která se tam vzápětí přistěhovala. Ernst Johann však pobytu v zámku užil jen krátce – po půl roce, 29. prosince 1772 zde zemřel. Do krypty v suterénu zámku byly později soustředěny tři desítky rakví a sarkofágů a nyní je místem posledního odpočinku kuronských vévodů rodu Kettlerů od roku 1569 do roku 1743 i Bironů včetně stavitele Ernsta Johanna. Po anexi Kuronska Ruskem v roce 1796 zámek často měnil majitele. V roce 1779 zde pobýval slavný dobrodruh Alessandro Cagliostro. V průběhu let zde nacházeli útočiště francouzští aristokraté, uprchlíci z revoluční Francie. Od roku 1798 byl zámek dočasným sídlem z Francie vyhnaného francouzského krále Ludvíka XVIII. 10. července 1799 v paláci uzavřeli manželství bratranec a sestřenice krále – Ludvík, vévoda Angoulême a princezna Marie Terezie Bourbonská (nejstarší dcera popraveného francouzského krále Ludvíka XVI. a jeho manželky Marie Antoinetty, jediná z královské rodiny, jež přežila Francouzskou revoluci). V roce 1800 Ludvík XVIII. odjel do Varšavy, v roce 1804 se však do Mitavy vrátil, definitivně odjel v roce 1807. V době napoleonských válek byl v zámku polní lazaret. V roce 1918 utrpělo vnitřní zařízení velké škody, když byl zámek vydrancován a vypálen ustupujícími jednotkami Bermondt-Avalova, podobně i za druhé světové války, v roce 1944. V letech 1956-1964 zde proběhla velkorysá rekonstrukce, která však prakticky nezahrnula interiéry. V sovětském období sem byla umístěna Lotyšská zemědělská univerzita (LLU), sídlící zde dosud. Zámek proto není veřejnosti přístupný, s výjimkou krypty.", "section_level": 1}, {"title": "Zajímavosti.", "content": "Na zámku se narodila (jako nejstarší dcera Petra Birona, syna stavitele zámku Ernesta Jana Birona) také rakouská šlechtična a politička vévodkyně Kateřina Vilemína Zaháňská, \"paní kněžna\" z \"Babičky\" Boženy Němcové; tato česká spisovatelka podle názoru některých literárních historiků měla být neteří Kateřiny Zaháňské, a to nemanželskou dcerou její mladší sestry Dorothey.", "section_level": 1}], "src_summary": "Zámek v Jelgavě je jednou z nejcennějších architektonických památek v Lotyšsku. Nachází se v městě Jelgava (historicky též \"Mitava\", : ), asi 45 km jižně od Rigy.", "tgt_summary": "Jelgava Palace () or historically Mitau Palace (, ) is the largest Baroque-style palace in the Baltic states. It was built in the 18th century based on the design of Bartolomeo Rastrelli as a residence for the Dukes of Courland in their capital of Mitau (today's Jelgava, Latvia). The Dukes of Courland also had a summer palace by Rastrelli, about 40 kilometers to the southeast, called Rundāle Palace.", "id": 695301}
{"src_title": "Deset ran egyptských", "tgt_title": "Plagues of Egypt", "src_document": [{"title": "Seznam egyptských ran.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Teologická interpretace.", "content": "Jednotlivým ranám, jejich pořadí i způsobu jejich provedení bývá připisován teologický význam. Tyto interpretace zpravidla vycházejí z rozdělení ran do třech skupin po třech ranách, přičemž desátá, nejtěžší rána má samostatný význam: Tři skupiny ran představují teologickou odpověď na tři výroky, kterými faraon reagoval na první výzvu k propuštění Izraele: Faraon ve své odpovědi popírá stěžejní tři principy vztahu mezi člověkem a Bohem; Bůh jej na začátku každé série ran výslovné upozorňuje, který princip má tato série potvrdit. Poslední rána potvrzuje Boží vyvolení Izraele, které faraon rovněž popřel.", "section_level": 2}, {"title": "Snahy o vědecké vysvětlení událostí.", "content": "Na základě nových výzkumů vědci podle \"National Geography Society\" vykreslují navazující řetěz přírodních jevů, které byly způsobeny změnou klimatických poměrů a sopečnou erupcí (rekonstrukci klimatu umožnily analýzy stalagmitů v egyptských jeskyních). Stabilní a teplé klima, provázející vládu Ramesse II., jež výrazně napomohlo rozkvětu jeho země (Ramesse patří mezi nejproslulejší egyptské faraony, jenž po sobě zanechal řadu velkolepých staveb), mělo náhle vystřídat období sucha. Náhlý vzrůst průměrných teplot měl způsobit silný pokles hladiny Nilu a vytvořit podmínky pro první biblickou egyptskou ránu – voda se proměnila v krev. Podle biologa Stephana Pflugmachera z Leibnizova ústavu v Berlíně úkaz souvisí s namnožením řas a sinic, z nichž jedna, známá dokonce pod názvem \"Burgundská krev\", může dát vodě narudlou barvu. Následovalo přemnožení žab, jež se vyvíjejí v mělkých vodách, tedy druhá rána. Přemnožení žab ovšem vedlo i k jejich následnému rychlému úhynu, tedy k vytvoření podmínek pro přemnožení komárů a much, jichž jsou žáby důležitými predátory – přicházejí třetí a čtvrtá rána. Hmyz, hlavní přenašeč chorob, pak napadá dobytek i lidi a šíří se dobytčí mor – pátá rána. Tato nákaza, nedostatek pitné vody a potravin pak může vyvolat i epidemie u lidí (vředy) – šestou ránu. Ostatní rány jsou dávány do souvislosti s další dramatickou událostí, ke které došlo o 600 km daleko na sever, totiž s výbuchem sopky Santorini na ostrově Théra, jenž vyvrhl do atmosféry milióny tun sopečného popela. (Jeho přítomnost byla v Egyptě zjištěna při archeologických výzkumech, třebaže v Egyptě žádná aktivní sopka není; analýzy popela pak potvrzují shodu s ostrovem Santorini.) Podle modelu Nadine von Blohm z Ústavu pro fyziku atmosféry v Německu se mohla oblaka vulkanického popela srazit s bouřkovým systémem nad Egyptem a způsobit v oblasti neobvyklé silné krupobití – sedmou ránu. Popel stimuluje obecně srážky, potažmo vlhkost, což zvyšuje pravděpodobnost migrace kobylek – osmá rána. Devátá rána – temnota – byla zřejmě způsobena zacloněním slunce mraky popela. Poslední, desátá rána – smrt prvorozených, je dávána do souvislosti s plísní, jež následně napadla obilí; protože prvorození dostávali jako první svůj větší díl, mohli být i prvními oběťmi. S dalším vysvětlením přišel v roce 2006 Simcha Jacobovici v dokumentu Exodus Decoded. Podle privilegia prvorozených spávat na nižším loži než ostatní členové rodiny mohli být zasaženi jedovatým plynem plížícím se nízko u země. Uvažuje se i o možném vysvětlení v bibli uváděného následného zázračného přechodu izraelitů mořem, které se před prchajícími židy mělo rozestoupit, ale je stíhající egyptskou armádu zaplavit. Tato událost se klade do souvislosti s jevem předcházejícím záplavové vlně tsunami vznikající při podmořském (někdy i velmi vzdáleném) zemětřesení. Kvůli k pobřeží se blížící tsunami dokáže moře ustoupit někdy i velmi daleko od břehu, aby posléze vlna udeřila s obrovskou ničivou silou. Tento výklad rozestoupivších se vod se většinou dává do souvislostí s explozí ostrova Théra, o níž se uvažuje jako o možné příčině některých další Egyptských ran. To by však znamenalo, že cesta Židů vedla Středozemním mořem, kterým se v té době šířily dozvuky po explozi, nikoliv mořem Rudým, které tyto změny nemohly ovlivnit. Přechodem přes Středozemní moře pak je míněn přechod přes náhle odvodněnou zátoku/záliv, nikoliv celé moře mezi Egyptem a Levantou. V současnosti se pravděpodobně objevilo nové (a snad konečné) vysvětlení této historické události. Počítačová simulace silného větru v příslušném terénu dokázala, že voda se skutečně mohla rozestoupit přesně podle záznamu v Bibli. Následné ustání větru pak způsobilo vrácení vodních mas, ve kterých utonula egyptská armáda. Takovýmto vysvětlením by tato událost i dobře zapadala mezi ostatní zázračné události popsané v Bibli – jako způsobené zcela obyčejnými přírodními jevy ale zároveň obsahující nadpřirozené načasovaní nebo další nadpřirozený prvek (například Mojžíš u hořícího keře, Elijáš na vrchu Karmel a podobně).", "section_level": 1}, {"title": "Datace.", "content": "Není zcela jasné kdy a za vlády jakého faraona mělo k deseti egyptským ranám dojít. Ačkoliv se nejčastěji hovoří o Ramessovi II. z 19. dynastie, interval možné doby exodu je od nástupu 15. dynastie (1648 př. n. l.) po první roky vlády Ramessova syna Merenptaha (1208 př. n. l.). K výbuchu ostrova Théra však došlo již v době 1645-1600 př.n.l., což se rozchází s nejčastěji zmiňovaným předpokladem, že k událostem došlo za vlády faraona Ramesse II. (1279–1213 př. n. l.). I v tomto směru lze vznést výše uvedenou pochybnost o bezprostřední časové návaznosti událostí, resp. zvažovat možnost proběhnutí jednotlivých událostí v různém čase i prostoru a jejich sestavení do souvislého příběhu teprve v průběhu doby.", "section_level": 2}], "src_summary": "Deset ran egyptských je označení pro události předcházející vyjití (odchod, exodus) Izraelitů z Egypta a jejich putování do \"Země zaslíbené\" pod vedením Mojžíše, popsané v Bibli ve Starém zákoně v knize Exodus. Je o nich také krátká zmínka v Koránu (7,133–136). Mojžíš s Áronem žádali po faraonovi propuštění svého lidu z otroctví, faraon však odmítal a Hospodin tedy vyslal Mojžíše k faraonovi se zprávou, že pokud Izraelity nepropustí, bude celá dosud kvetoucí země postižena nepříznivými událostmi, tzv. ranami. Ty postupně zasahují Egypt, dokud nakonec faraon k odchodu Izraelitů nesvolí. Po jejich odchodu ale změnil názor a vyrazil s vojskem je dostihnout a znovu uvrhnout do otroctví. Celá armáda je však zničena vodami Rákosového moře (ztotožňováno s Rudým mořem), které se před prchajícími Izraelity rozestoupily, egyptské vojsko však zaplavily. Zaplavení faraonovy armády se však již mezi rány egyptské nepočítá. Události spojené s odchodem Izraelitů z Egypta připomíná židovský svátek Pesach. Vyprávění o deseti ranách je důležitou a výraznou součástí sederové liturgie a pesachové hagady.", "tgt_summary": "The Plagues of Egypt (), in the story of the book of Exodus, are ten disasters inflicted on Egypt by the God of Israel in order to force the Pharaoh to allow the Israelites to depart from slavery; they serve as \"signs and marvels\" given by God to answer Pharaoh's taunt that he does not know Yahweh: \"The Egyptians shall know that I am the \".", "id": 817099}
{"src_title": "Jutta Meklenbursko-Střelická", "tgt_title": "Duchess Jutta of Mecklenburg-Strelitz", "src_document": [{"title": "Třída Southampton.", "content": "Pětičlenná třída \"Southampton\" byla první podtřída třídy \"Town\". První loď z třídy \"Southampton\" a zároveň i celé třídy \"Town\" se jmenovala HMS \"Newcastle\" a byla spuštěna na vodu 23. 1. 1936. Třída \"Town\" byla postavena na základě stavby amerických křižníků třídy \"Brookly\"n a japonských křižníků třídy \"Mogami\". Byla však použita mírně slabší hlavní výzbroj dvanácti 152mm kanónů. Byly to první britské křižníky, na kterých byly zabudovány hangáry a pevný startovací katapult napříč palubou.", "section_level": 1}, {"title": "Třída Gloucester.", "content": "Lodě této trojčlenné třídy byly vlastně lodě třídy \"Southampton\" vylepšené o lepší řízení palby, nový můstek, přepracovanou palubu, silnější pancíř na dělových věžích a s výtlakem větším o 300 tun. Sloužily hlavně ve Středomoří, kde byly také dvě z nich potopeny.", "section_level": 1}, {"title": "Třída Edinburgh.", "content": "Třída \"Edinburgh\" byla dvojčlenná třída, která byla poslední ze tří podtříd třídy \"Town\". Před stavbou byly plány na loď důkladně předělány, aby se nové lodě mohly postavit například lodím tříd \"Mogami\" a \"Brooklyn\". Tyto lodě se měly stát největšími a nejsilnějšími lehkými křižníky Royal Navy, jaké kdy byly. Lodě nové třídy „Modified Town“ měly být silněji vyzbrojené než jejich předchůdci. Loď měla být vyzbrojena nejméně patnácti 152mm děly, aby se vyrovnala výzbroji japonských a amerických tříd. Dalo se to udělat způsobem, jako Američané a Japonci - pět dělových věží se třemi hlavněmi. Avšak tuto variantu musela admiralita zavrhnout z důvodu délky lodí, která by musela být větší než standardní velikost britských suchých doků. Z toho důvodu se admiralita rozhodla zabudovat do lodi 4 čtyřhlavňové dělové věže. Tato varianta vycházela na 16 hlavní, což by bylo o jednu hlaveň více než u \"Brooklynu\" a \"Mogami\". Avšak konstrukce čtyřhlavňových dělových věží byla velmi náročná. Vzhledem k mnoha technickým problémům se muselo ustoupit zpět k tříhlavňovým dělovým věžím. Navíc zde však byla umístěna čtyři 102mm děla (celkem 12 oproti původním osmi). 17. března 1938 na Den svatého Patrika byl první z dvou křižníků HMS \"Belfast\" spuštěn na vodu. Láhev o jeho bok rozbila manželka Nevilla Chamberlaina se slovy „Ať pán ochraňuje ji a všechny, kdo se na ní budou plavit“.", "section_level": 1}, {"title": "Operační historie.", "content": "Lodě této třídy sloužily zejména za druhé světové války, ale také několik plavidel úspěšně bojovalo v korejské válce. V období druhé světové války bojovaly tyto lodě v mnoha známých bitvách — např. potopení německé bitevní lodi \"Scharnhorst\" v Bitvě u Severního mysu. Čtyři lodě byly za války potopeny: \"Gloucester\", \"Edinburgh\", \"Southampton\" a \"Manchester\". Jako poslední loď třídy \"Town\" byl roku 1967 ze služby vyřazen \"Sheffield\". Křižník \"Belfast\" se zachoval do dnešních dnů a je na řece Temži v Londýně zakotven jako plovoucí muzeum.", "section_level": 1}], "src_summary": "Jutta Meklenbursko-Střelická (24. ledna 1880 – 17. února 1946) byla meklenburská vévodkyně z vedlejší linie Meklenbursko-Střelických a provdaná korunní princezna černohorská.", "tgt_summary": "Duchess Jutta of Mecklenburg-Strelitz (Auguste Charlotte Jutta Alexandra Georgina Adophine; 24 January 1880 – 17 February 1946) was a member of the House of Mecklenburg-Strelitz and the consort of Crown Prince Danilo of Montenegro. When a married woman, she was known as \"Militza\".", "id": 1083663}
{"src_title": "Spojené království Nizozemské", "tgt_title": "United Kingdom of the Netherlands", "src_document": [{"title": "Vytvoření.", "content": "Spojené království Nizozemské bylo vytvořeno po napoleonských válkách na Vídeňském kongresu roku 1815. Vzniklo spojením bývalého Rakouského Nizozemí (území Jižního Nizozemí, dnešní Belgie) a bývalých Spojených nizozemských provincií (území Severního Nizozemí, dnešní Nizozemsko) a jeho králem se stal Vilém I. z dynastie Oranžsko-nasavské. Nově utvořený stát byl unitárním, jednotným státem, který se členil na provincie. Na vídeňském kongresu probíhala důležitá jednání, jakou podobu má obnovené spojené Nizozemí mít. Po odmítnutí nejrůznější variant i varianty krále Viléma I. bylo rozhodnuto přijmout pozměněný králův návrh. Na vídeňském kongresu byla tedy jako součást jednotného Spojeného království Nizozemského uznána tato bývalá území: Ke království Nizozemskému (oficiální název) bylo personální unií připojeno Lucembursko, které bylo na Vídeňském kongresu povýšeno na velkovévodství a stalo se jako nezávislý stát členem Německého spolku, také díky tomu se i přes snahy krále Viléma I. v budoucnu nestalo součástí Nizozemského království. Pro připojení Lucemburska naléhal na velmoci král Vilém I. s důvodem, že Nizozemsko bude díky Lucembursku větším soupeřem pro velkou Francii. Poté argumentoval tím, že Lucembursko je také jako Belgie součástí historického Nizozemí, ovšem neuspěl. Sjednocením většiny Nizozemí uskuteční král Vilém I. sen jeho dávného předchůdce místodržícího Viléma I. Oranžského, vůdce Nizozemské revoluce, proti tehdejší španělské nadvládě.", "section_level": 1}, {"title": "Členění státu.", "content": "Spojené království Nizozemské bylo jednotným a unitárním státem, členícím se na provincie. Zatímco v severní části téměř dokonale kopíruje tradiční členění z doby před napoleonskou invazí, v belgické části převzalo členění na departementy, zavedené Napoleonem, které byly po vzniku Spojeného Nizozemí přejmenovány s odkazem na tradiční provincie. Napoleonský původ má i belgický a nizozemský Limburg, který pouze z malé části patřil ke stejnojmenné tradiční provincii. Toto členění z doby Spojeného Nizozemí zůstalo v Belgii i Nizozemsku téměř beze změn i v současné Belgii a Nizozemsku. Jediná provincie, která odtržením Belgie v roce 1830 utrpěla byl Limburg, který byl rozdělen (vyznačeno na mapě). I když v letech 1970-1993 v rámci federalizace Belgie bylo Jižní (belgické) Brabantsko rozděleno mezi regiony: Bruselský region, Vlámský Brabant a Valonský Brabant.", "section_level": 2}, {"title": "Vláda.", "content": "Ústava nově utvořeného království dávala královi větší pravomoci než má panovník v současném Nizozemsku nebo Belgii. Král měl téměř absolutní veto, vláda měla 8 ministrů, kteří nebyli odpovědní parlamentu, ale králi. Parlament měl 2 komory. Členové první komory byli stará i novější šlechta a králem jmenovaní. Druhá komora měla 110 členů, 55 jich bylo voleno na severu a 55 na jihu.", "section_level": 2}, {"title": "Rozvoj státu.", "content": "I když jak na severu tak na jihu bylo dost nezaměstnaných, Nizozemsko se pomalu rozvíjelo. I když hospodářské rozdíly severu a jihu nebyly příliš velké, část obyvatelstva přesto žila v bídě. Král Vilém se bohatství země pokusil rozdělit těmito projekty:", "section_level": 2}, {"title": "Odtržení Belgie.", "content": "V roce 1830 se Belgičané vzbouřili čímž začala tzv. Belgická revoluce. Hlavní příčinou belgické revoluce byla politická a ekonomická nadvláda Nizozemců nad francouzsky mluvícím obyvatelstvem. Hospodářské aktivity, jako např. obchod a počátky průmyslové revoluce, byly totiž soustředěny na území dnešního Nizozemska, zejména v přístavu Amsterdam. Jádrem sporů byla také skutečnost, že Nizozemci podporovali volný obchod, zatímco Belgičané požadovali ochranu svého trhu zavedením cel. Belgičané si rovněž stěžovali, že je s nimi nakládáno jako s druhořadými občany, ačkoliv jich v království nežilo méně než 3,5 milionu oproti 3 milionům Nizozemců. Většina úředních míst v té době byla svěřena Nizozemcům. Dalším důvodem sporů byly náboženské a kulturní rozdíly. Belgičané byli převážně katolíci, zatímco Nizozemci byli protestanti. V budoucnosti se však náboženství ukázalo jako hlavní jednotící prvek celé Belgie, stejně jako král. Král Vilém I. ale nechtěl připustit rozdělení země a pokusil se obnovit pořádek silou, avšak královskému vojsku pod vedením králova druhého syna Bedřicha se nepodařilo dobýt Brusel v krvavých bojích v ulicích města, které se odehrály mezi 23. a 26. srpnem.", "section_level": 1}, {"title": "Vyhlášení nezávislého Belgického království.", "content": "Den poté byla v Bruselu vyhlášena provizorní vláda a 4. října následovalo prohlášení nezávislosti. V listopadu se v Bruselu sešel Národní kongres a 7. února 1831 byla vyhlášena ústava. Belgie byla prohlášena dědičnou parlamentní monarchií podle salického zákona a královstvím. Belgičtí politikové budovali tzv. \"stát na zelené louce\". Prvním belgickým králem byl zvolen sasko-cobursko-gothajský princ Leopold, který nabídku koruny přijal a stal se 21. července téhož roku králem Leopoldem I. Belgie se po celé 19. století stala vzorem pro evropské liberály.", "section_level": 2}, {"title": "Mezinárodní a nizozemské uznání, důsledky.", "content": "Evropské mocnosti oficiálně uznaly nezávislost Belgie až roku 1839, kdy byla podepsána Londýnská smlouva. Neutralitu Belgie se zaručila střežit Velká Británie, což bylo uplatněno na začátku první světové války. Belgie měla být podle této smlouvy nezávislou a neutrální zemí, zahrnující Západní Flandry, Východní Flandry, Brabant, Antverpy, Henegavsko, Namur a Lutych, jakož i část Lucemburska a provincie Limburk. Nizozemský král Vilém I. odmítal uznat nezávislost Belgie do roku 1839, kdy musel ustoupit pod tlakem Londýnské smlouvy. Po svém odtržení od Nizozemska získala Belgie také o něco málo více než polovinu Lucemburského velkovévodství, z Lucemburska pak zbyla jen německá část, francouzsky mluví část se stala (největší) belgickou provincií Lucemburk. Díky uznání územní ztráty ve prospěch Belgie se Lucembursko stalo neutrální a plně nezávislou zemí, díky čemuž byly veškeré dosavadní nizozemské (či pruské) nároky zrušeny. Personální unie Nizozemska a Lucemburska vydržela až do roku 1890, kdy zemřel král Vilém III. a na trůn nastoupila jeho dcera Vilemína. Jelikož bylo Lucembursko podstatně zmenšeno a bylo členem Německého spolku a díky tomu ztratilo Prusko přístup k řece Máze, bylo rozhodnuto oddělit nizozemskou část Limburska jako (polo)nezávislého vévodství v personální unii v Nizozemskem, které bude členem Německého spolku. Tato situace byla upravena Londýnskou smlouvou z roku 1867.", "section_level": 3}, {"title": "Paradox Belgické revoluce.", "content": "V určitém smyslu byla belgická revoluce valonskou revolucí francouzsky mluvící vyšší a střední třídy a nadvláda Nizozemců byla nahrazena nadvládou Valonů. Úředním jazykem byla určena francouzština, zatímco vlámština byla na školách zakázána.", "section_level": 2}], "src_summary": "Spojené království Nizozemské (nizozemsky \"Verenigd Koninkrijk der Nederlanden\", francouzsky \"Royaume-Uni des Pays-Bas\") nebo království spojeného Nizozemí, byl neoficiální název Nizozemského království (nizozemsky \"Koninkrijk der Nederlanden\", francouzsky \"Royaume des Pays-Bas\"), v letech 1815–1830/1839, tj. po jeho vytvoření na Vídeňském kongresu až do odtržení Belgie (Jižního Nizozemí) v roce 1830 a jeho mezinárodním uznání londýnským protokolem v roce 1839, kdy Belgii musel uznat i nizozemský král Vilém I. Navzdory personální unii mezi Nizozemským královstvím a Lucemburským velkovévodstvím, nebylo Lucembursko nikdy jeho součástí, jelikož bylo součástí Německého spolku.", "tgt_summary": "The United Kingdom of the Netherlands (; ) is the unofficial name given to the Kingdom of the Netherlands as it existed between 1815 and 1839. The United Netherlands was created in the aftermath of the Napoleonic Wars through the fusion of territories that had belonged to the former Dutch Republic, Austrian Netherlands, and Prince-Bishopric of Liège in order to form a buffer state between the major European powers. The polity was a constitutional monarchy, ruled by William I of the House of Orange-Nassau. The polity collapsed in 1830 with the outbreak of the Belgian Revolution. With the \"de facto\" secession of Belgium, the Netherlands was left as a rump state and refused to recognise Belgian independence until 1839 when the Treaty of London was signed, fixing the border between the two states and guaranteeing Belgian independence and neutrality as the Kingdom of Belgium.", "id": 481984}
{"src_title": "Státní znak Pruska", "tgt_title": "Coat of arms of Prussia", "src_document": [{"title": "Historický vývoj znaku.", "content": "Prvním oficiální znakem pruska se černá orlice stala, když v roce 1525 velmistr Řádu německých rytířů Albrecht Braniborský (z rodu Hohenzollernů) sekularizovat území řádu a prohlásil se světským vévodou a pruské území vévodstvím. Jako znak přijal černou orlici na bílém štítu, kterou mohl díky povolení čísaře používat velmist Řádu německých rytířů, orlice ale na hrudi nesla štít s písmenem \"S\", které znamenalo Sigismund, česky Zikmund, tedy jméno polského krále, což vyjadřovalo lenní příslušnost Pruska. Když zdědil pruské vévodství v roce 1618 braniborský kurfiřt, tak ho spojil s braniborskem do soustátí Braniborsko-Prusko, obě země si zachovaly vládu i symboly. Změnil se ale znak braniborského kurfiřta a pruského vévody, v němž pruská orlice zaujímala druhořadé místo.", "section_level": 1}, {"title": "Znak pruského království.", "content": "Když se v roce 1701 prohlásil pruský vévoda a braniborský kurfiřt Fridrich III. pruským králem Fridrichem I., dal nařídit změnu znaku Pruska (nyní království). Byla to největší změna v historii znaku. Samotná pruská orlice dostala královskou korunu, na hrud byly přidány iniciály \"\"FR\"\" (Fridericus Rex = král Fridrich). Nad štít byla posazena královská koruna (reálný vzhled), kolem štítu byl obtočen pruský Řád černé orlice a štít z boku podpírali 2 štítonoši tzv. bájní Heráklové neboli diví mužové (vyskytujíc se v keltské a germánské mytologii, také ve znaku Dánska, odtud inspirace). Takový znak byl tzv. malým znakem pruského království, dále nechal král Fridrich I. ustanovit velký znak, který měl barokní tvar a byl navíc položen na královský stan nad kterým byla další královská koruna. Inspiraci použít ve znaku královský plášť našel Fridrich I. ve znaku Francie a Dánska. V roce 1709 došlo ke změněn velkého znaku. Štít dostal zpět gotický tvar a do znaku byly přidány znaky některých dalších malých pruských území. Nad štítem se objevila helmice na které byla umístěna královská koruna, kolem štítu byl obtočen Řád černé orlice, navíc štítonoši dostali do rukou každý po jedné korouhvi, pruské a braniborské. Nad celým královským pláštěm (stanem) byl prapor s pruskou orlicí. Pod stan byl umístěn podstavec na, kterém bylo heslo \"Gott mit uns\" („Bůh s námi“). Syn Fridricha I., král Fridrich Vilém I. nechal znak rozšířit tak, že nechal pruské orlici ve všech znacích přidat královské žezlo a jablko, jako výraz královské moci. Za vlády jeho syna Fridricha II. byl velký znak Pruska opět rozšířen o znaky nově dobytých (či nárokovaných) území: Slezsko, Východní Frísko a knížectví Oranžské. Za vlády Fridricha Viléma III., který byl synem krále Fridricha Viléma II. byl ke znaku přidán braniborský Řád červené orlice. Do štítu byly přidány znaky zemí Vestfálsko, Dolní Sasko, Sasko. Po Prusko-rakouské válce v roce 1866 a Prusko-francouzské válce v roce 1870–1871 a vytvoření Německého císařství v roce 1871 byl nařízením krále Viléma I. opět velký a střední znak Pruska změněn. Do středního znaku byly přidány znaky dobytých území: Hohenzollernsko, Hanonoversko, Hessensko-Nassavsko, Šlesvicko, Holštýnsko Od malého znaku se střední lišil tím, že obsahoval více znaků (a byl obtočen řádem černé orlice). Malý znak byl také upraven a to tak, že z něho zbyl jenom štít s orlicí, byly odstranění jak štítotoši, tak podstavec pod nimi a i královská koruna. Velký znak byl rozšířen o tyto znaky (celkem 48 malých a 3 strdeční: Prusko, Braniborsko a Hohenzollernsko)a také přibyly další záslužné řády obtočené kolem štítu. Podle nejvýznamnějšího, od spodu nahoru: Řád černé orlice, Řád červené orlice, Královský hohenzollernský domácí řád a Řád pruské koruny. Motto \"Gott mit uns\" („Bůh s námi“) bylo přesunuto na kopuli stanu.", "section_level": 2}, {"title": "Znak svobodného státu Prusko.", "content": "V roce 1920 tj. 2 roky po svržení monarchie v Německu byl zaveden nový znak Pruska resp. svobodného státu Prusko jak zněl oficiální název Pruska, vyjadřující poválečnou situaci Pruska, které přišlo jak o území na západě a severu tak především na východě, proto byla nyní pruská orlice (zbavena královských reálií – koruny, žezla a jablka) zobrazena v \"obraném postavení\". Za nacistické éry byla orlici na hruď přidán hákový kříž do jednoho pařátu meč a do druhého 2 blesky, nad orlicí bylo heslo \"Gott mit uns\" (\"Bůh s námi\").", "section_level": 2}], "src_summary": "Státní znak Pruska tvoří černá orlice na bílém štítu. V letech 1701–1918 s královskou korunou, zlatou zbrojí a královským žezlem a jablkem . Jedná se tak o malý znak Pruska, až na insignie královské moci tj. koruna, jablko, žezlo a iniciály \"FR\" (Fridericus Rex = král Fridrich) byl znak téměř nezměněl používán po celou existenci pruského státu. Od roku 1947, kdy byl pruský stát oficiálně zrušen není znak používán.", "tgt_summary": "The state of Prussia developed from the State of the Teutonic Order. The original flag of the Teutonic Knights had been a black cross on a white flag. Emperor Frederick II in 1229 granted them the right to use the black Eagle of the Holy Roman Empire. This \"Prussian Eagle\" remained the coats of arms of the successive Prussian states until 1947.", "id": 1836732}
{"src_title": "Pinchas Rosen", "tgt_title": "Pinchas Rosen", "src_document": [{"title": "Biografie.", "content": "Rosen se narodil v německém Berlíně. Studoval právo na univerzitách v Berlíně a Freiburgu, kde promoval v roce 1908 a později sloužil v německé armádě za první světové války. Vždy byl aktivní v sionistických kruzích, v letech 1920 až 1923 byl předsedou sionistické federace v Německu. V roce 1926 podnikl aliju do mandátní Palestiny, kde působil jako právník a pomáhal vytvořit Středoevropskou asociaci imigrantů.", "section_level": 1}, {"title": "Politická kariéra.", "content": "V roce 1942 založil stranu Nová alija, za kterou byl v roce 1944 zvolen do Asifat ha-nivcharim. V roce 1948 byl jedním ze signatářů izraelské deklarace nezávislosti, kterou pomáhal sepsat. Ze strany Nová alija se vyvinula Progresivní strana, za níž byl Rosen zvolen poslancem Knesetu ve volbách v roce 1949. Progresivní strana vytvořila vládní koalici společně se stranou Mapaj Davida Ben Guriona a Rosen se stal prvním izraelským ministrem spravedlnosti, úřadu, který mu přinesl velkou reputaci za jeho intelekt a poctivost. Po krizi ve školství, Ben Gurionově rezignaci a neúspěšném pokusu o sestavení vlády byl Rosen 19. října 1950 prezidentem Chajimem Weizmannem pověřen sestavením nové vlády, což se mu však nakonec nepovedlo. Svou ministerskou funkci si udržel i po volbách v roce 1951, 1955 a 1959. Krátce po volbách v roce 1959 Progresivní strana společně se Všeobecnými sionisty vytvořila Liberální stranu. Nově vzniklá strana získala ve volbách v roce 1961 třetí největší počet mandátů, avšak nebyla přizvána do vládní koalice a Rosen tak přišel o svůj ministerský post. S cílem sjednotit opozici proti hegemonii Mapaje v izraelské politice se Liberální strana spojila s Cherutem a vytvořila Gachal. Rosen však z tohoto sloučení nadšený nebyl a společně s dalšími sedmi poslanci založil stranu Nezávislí liberálové. Do Knesetu byl znovu zvolen ve volbách v roce 1965, ale rezignoval 23. prosince 1968 a odešel z politiky. Jeho odchod z politické scény byl jedním izraelským deníkem komentován slovy „konec aristokracie“, v jiném pak komiksem s popiskem „Další chanukový zázrak!… poslanec rezignuje kvůli věku.“ Rosen byl dlouholetý přítel Davida Ben Guriona, který se s ním však rozešel po Lavonově aféře. Lavonova aféra byla nevydařená izraelská sabotážní operace v Egyptě, po jejímž vypuknutí se Rosen postavil na stranu Lavona, který byl obviněn z organizování mise. Kvůli Rosenově postoji s ním Ben Gurion již nikdy nepromluvil. Po smrti v květnu 1978 mu byl vystrojen státní pohřeb.", "section_level": 2}, {"title": "Rodina.", "content": "Rosen byl třikrát ženatý, poprvé s Annie Lesserovou, se kterou měl dvě děti, Hanse a Dinu, jenž se společně s matkou usadili v roce 1933 v Londýně, a které Rosen pravidelně navštěvoval až do své smrti. V roce 1935 se podruhé oženil s Hadasou Calvari, se kterou měl dceru Rivku, která zemřela v roce 1942 ve věku sedmi let. Jeho žena Hadasa zemřela o tři roky později na rakovinu. V roce 1950 se oženil s Johanou Rosenfeldovou, která rovněž zemřela dříve než on. Sňatkem s druhou a třetí manželkou vyženil čtyři nevlastní syny.", "section_level": 2}, {"title": "Ocenění.", "content": "V roce 1973 byla Rosenovi udělena Izraelská cena v oboru právnictví.", "section_level": 1}], "src_summary": "Pinchas Rosen (: פנחס רוזן, narozen jako Felix Rosenblüth; 1. května 1887 – 3. května 1978) byl izraelský politik a státník a vůbec první izraelský ministr spravedlnosti, který tuto funkci zastával celkem ve třech funkčních obdobích v letech 1948–51, 1952–56 a 1958–61. V 60. letech byl rovněž předsedou Nezávislých liberálů.", "tgt_summary": "Pinchas Rosen (, born Felix Rosenblüth, 1 May 1887 – 3 May 1978) was an Israeli statesman, and the country's first Minister of Justice, serving three times during 1948–51, 1952–56, and 1956–61. He was also leader of the Independent Liberals during the 1960s.", "id": 719598}
{"src_title": "Adam Václav Těšínský", "tgt_title": "Adam Wenceslaus, Duke of Cieszyn", "src_document": [{"title": "Život.", "content": "Narodil se z druhého manželství těšínského knížete Václava III. Adama se Sidonií Kateřinou Sasko-Lauenburskou. Kníže vydával dokumenty v latině, v němčině a češtině, polský jazyk byl používaný především v úřadu knížecího soudního dvora. Kníže udržoval přátelské vztahy s měšťany Těšína, u kterých si často půjčoval peníze.", "section_level": 1}, {"title": "Vláda.", "content": "Po otcově smrti roku 1579 byl ještě nezletilý, vládu za něj tedy jako regentka vykonávala matka spolu s poručníky, knížetem Jiřím II. Břežským, knížetem Karlem II. Minsterbersko-Olešnickým a Janem starším Bruntálským z Vrbna. Na příkaz císaře Rudolfa II., který chtěl posílit katolický vliv na mladého protestantského knížete, pak v roce 1586 Jana Brunálského nahradili držitel Pštinského panství Sigfríd z Promic a hejtman Svídnického knížectví Matyáš z Lohova. Těšínsko bylo v roce 1585 zasaženo rozsáhlou morovou epidemii, která přinesla početné ztráty na životech. V roce 1587 se pak stalo dějištěm bojů mezi Maxmiliánem Habsburským a Janem Zamojským o obsazení polského královského trůnu. V roce 1587 byl vyslán na dvůr kurfiřta Kristiána I. Saského († 1591), kde strávil 8 let. Naučil se zde základům vojenství. V roce 1595 se Adam Václav vrátil do Těšína, kde se souhlasem regentů převzal vládu. Po roce 1601 se odebral Uher, kde se zúčastnil války s Osmanskými Turky. Zastával funkci velitele oddílu jezdectva. V roce 1605, kdy povstalci Štěpána Bočkaje (1604–1606) obsadili Žilinu, se kníže vrátil zpět na Těšínsko, aby zemi připravil na možnost případného vpádu Bočkajovců. K tomu nedošlo, mezi Bočkajem a Rudolfem II. došlo v roce 1606 k uzavření míru. V roce 1606 se zapojil do konfliktu mezi Rudolfem II. a Matyášem Habsburským, tzv. svár bratří v domě habsburském. Kníže se přiklonil na stranu vládnoucího císaře. V roce 1608 to byl stvrzen tzv. Libeňský mír. V roce 1609 Adam Václav připravoval další ozbrojené vystoupení, vpád na Moravu na podporu straníků Rudolfa II., který usiloval získat výhodnější pozice v mocenském souboji s bratrem Matyášem. Adamu Václavovi za to byla přislíbena doživotní zástava Opavského a Krnovského knížectví a funkce vrchního ubytovatele císařské armády, k uskutečnění plánu nicméně nedošlo vinou předčasného vyzrazení a nedostatku financí na straně knížete. Ještě v zimě 1610/1611, během vpádu pasovských, bylo nicméně těšínské vojsko znovu uvedeno do pohotovosti pro případný zásah na Moravě. V roce 1611, kdy Matyáš stal českým králem, mu kníže Václav Adam složil hold ve Vratislavi. Na přelomu roku 1609/1610Adam Václav konvertoval ke katolicismu. Vliv na toto jeho rozhodnutí měl Mikuláš Sarkander, bratr Jana Sarkandera. Kníže tím získal finanční podporu od císaře a císař zase spojence ve Slezsku. Od roku 1610 zahájil na Těšínsku protireformaci. V roce 1611 došlo k celkové změně vlády, a to dle zásady \"\"cuius regio eius religio\"\", tedy \"čí země (panství), toho je víra\". Vešel do konfliktu s evangelickými představiteli. Jedna z prvních věcí, které provedl, bylo anulování privileje z roku 1568, kterou vydal jeho otec Václav III. Adam Těšínský. Odpor evangelíků a pánských stavů zapříčinil, že katolická víra se uchytila a byla praktikována pouze na knížecím dvoře. Řádu dominikánů byl navrácen kostel a klášter v Těšíně (Kostel sv. Máři Magdalény v Těšíně). Do města byl pozván Řád menších bratří, který byl znám také jako bernardini nebo reformáti, kteří měli pracoval na konverzi evangelíků na katolickou víru. Tím si zajistil dobré vztahy s habsburským dvorem a císařem Matyášem. V roce 1617, 6. února, se po smrti Karla II. Minsterberskýého stal nový vrchním slezským hejtmanem. Jmenování přispěly i jeho kroky, které činil od roku 1610, tedy od přechodu na katolickou víru. Úřad ovšem vykonával jen krátce, v červenci 1617 zemřel. Historici hodnotí vládu Adama Václava ne příliš pozitivně. Stále cesty, náklady na zbrojení, neshody mezi obecným lidem, který byl zapříčiněn protireformací, přivedly knížectví na pokraj bankrotu. Jedním z příkladů rozhazovačnosti by mohl být výjezd do Vratislavi v roce 1611, kde vzdal hold králi Matyáši Habsburskému. Výprava čítala 285 členů knížecího dvora, kníže si zamluvil honosně vybavený palác pro něj a celou výpravu. Dalším příkladem byla výprava na polsko-litevské hranice v roce 1614, kdy to bral jako pouť do Kalwarie Zebrzydowské. Čímž chtěl ukázat svou novou zbožnost, podle historických zápisů však více než tu, ukazoval své bohatství a postavení.", "section_level": 1}, {"title": "Manželství.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Alžběta Kuronská.", "content": "17. září 1595 se oženil s Alžbětou Kuronskou († 1601), dcerou po zemřelém kuronském a zemgalském vévodovi Gotthardovi Kettlerovi (1517–1587). Manželství bylo sjednáno na doporučení litevského magnáta Albrechta Radziwiłła. Z manželství se narodilo pět dětí:", "section_level": 2}, {"title": "Markéta Koschlingerová.", "content": "Po smrti své manželky se již neoženil. Žil s ženou nižšího stavu, kterou historici označují jako metresu (milenka panovníka), Markétou Koschlingerovou. S ní měl syna:", "section_level": 2}, {"title": "Smrt.", "content": "Adam Václav zemřel 13. července 1617 na zámečku Brandýs na tehdejším předměstí Těšína. Byl pochován v kostele sv. Máři Magdalény v Těšíně. Po jeho smrti Adam Bysinský z Bysiny, majitel Jílovnického panství, na katolické faře ve Skočově, za přítomnosti Vojtěcha Gagatkovského (\"polsky Wojciecha Gagatkowskiego\") a Kryštova Tschammera z Jiskřína, pána na Harbutovicích (\"polsky Krzysztofa Tschammera z Iskrzyczyna, pana Harbutowic\"), sepsal a podal obvinění. Obvinil jiné tři představitele těšínské šlechty, že knížete otrávili: jednalo se o zemského maršálka a kancléře Erazima Rudzkého z Rudz, zemského sudí Václava Pelhřima z Třánkovic a Petra Gureckého z Kornic na Javoří a svobodném dvoře Holešově (\"polsky Goleszowie\"). Jako důvod uvedl nepřátelské vztahy mezi katolickým knížetem a protestantskou šlechtou. V roce 1619 se spor dostal ke knížecímu soudu v Těšíně. Později 22. prosince 1622 se ale obě strany usmířily a Bysinský své obvinění odvolal. Historici se přou, zda smrt milenky knížete v lednu 1617 a smrti knížete v červenci 1617, byla náhoda, či úkladný čin.", "section_level": 1}], "src_summary": "Adam Václav Těšínský (německy \"Adam Wenzel von Teschen\", polsky \"Adam Wacław Cieszyński\"; 12. prosince 1574 – 13. července 1617, zámek Brandýs) byl v letech 1579 až 1617 těšínský kníže. Pocházel z rodu těšínských Piastovců.", "tgt_summary": "Adam Wenceslaus of Cieszyn (, , ; 12 December 1574 – 13 July 1617), was a Duke of Cieszyn from 1579 until his death. He was the second but only surviving son of Wenceslaus III Adam, Duke of Cieszyn, by his second wife Sidonia Katharina, daughter of Francis I, Duke of Saxe-Lauenburg. His older half-brother, Frederick Casimir, only son of Wenceslaus III Adam's first marriage, died a few years before he was born, in 1571.", "id": 1796171}
{"src_title": "Pjatigorsk", "tgt_title": "Pyatigorsk", "src_document": [{"title": "Geografie.", "content": "Město se rozkládá na levém břehu řeky Podkumok. Nejvyšším bodem je hora Beštau s vrcholem ve výšce 1401 m n. m. a v okolí se nachází více vrcholů: hora Mašuk (okolo 950 m n. m.), Goriačaja, Post, Piket, Kazačka a jiné.", "section_level": 1}, {"title": "Historie.", "content": "První písemná zmínka o sídle \"Biš Dag\" (Pět hor) pochází od Ibn Battúty z roku 1334. Rusko se oblasti zmocnilo v roce 1780 a zřídili zde \"Konstantinogorskou pevnost\". Rozvoj zdejšího lázeňství začal stejně jako u ostatních severokavkazských lázní na počátku 19. století. Současný název město nese od r. 1830. Roku 1863 bylo město připojeno na ruskou telegrafní síť a o 30 let později sem byla dovedena železnice. V roce 1915 bylo otevřeno městské divadlo. Mezi srpnem 1942 a lednem 1943 bylo město obsazeno wehrmachtem. Dne 19. ledna 2010 se město stalo sídlem nově zřízeného Severokavkazského federálního okruhu, vyčleněného z Jižního federálního okruhu.", "section_level": 1}, {"title": "Lázně.", "content": "Město je vyhledávaným rekreačním střediskem, celé oblast je bohatá na minerální vody a Pjatigorsk je administrativním centrem širší aglomerace, která sdružuje města s rekreačním zaměřením (Kavkazské minerální vody). Z této skupiny se Pjatigorsk vyznačuje nejrůznorodějšími přírodními léčebnými zdroji minerálních vod, jejichž léčivé účinky byly známé dávno v minulosti. Nachází se zde více než 40 pramenů o různé teplotě a chemického složení. Z nedalekého Tambukanského jezera se těží bahno, které má léčivé účinky. Klima mírného kontinentálního podnebí je velmi příznivé zejména v létě a začátkem jara, kdy je Pjatigorsk vyhledávaný pro příznivé terapeutické účinky zdejšího vzduchu.", "section_level": 1}, {"title": "Významné osobnosti.", "content": "Mezi zdejší slavné rodáky patří sionista a židovský veterán rusko-japonské války Josef Trumpeldor a sovětský diplomat a orientalista Nikolaj Trofimovič Fedorenko. Ve městě naopak při souboji zemřel básník Michail Jurjevič Lermontov. Ve městě se narodil slovenský interpret Gleb.", "section_level": 1}], "src_summary": "Pjatigorsk (: Пятигорск, doslova „Pětihoří“) je město na jihu Ruské federace. Nachází se v jižní části Stavropolského kraje je sídlem Severokavkazského federálního okruhu. Žije zde téměř 150 tisíc obyvatel.", "tgt_summary": "Pyatigorsk (; Circassian: Псыхуабэ, \"Psıxwabæ\") is a city in Stavropol Krai located on the Podkumok River, about from the town of Mineralnye Vody where there is an international airport and about from Kislovodsk. Since January 19, 2010, it has been the administrative center of the North Caucasian Federal District of Russia. Population:", "id": 2439784}
{"src_title": "Josef Trumpeldor", "tgt_title": "Joseph Trumpeldor", "src_document": [{"title": "Biografie.", "content": "Josef Trumpeldor se narodil v Pjatigorsku v carském Rusku. Jeho otec, Wulf Trumpeldor, sloužil jako kantonista v Kavkazské válce a jako „užitečnému Židovi“ mu bylo dovoleno usadit se mimo pásmo osídlení. Přestože byl hrdý Žid, jeho výchova byla spíše ruská než tradičně židovská. Původně se vyučil dentistou, ale roku 1902 dobrovolně vstoupil do ruské armády. Během rusko-japonské války, ve které dva roky bojoval, se zúčastnil obléhání přístavu Port Arthur, kde kvůli šrapnelu přišel o levou ruku. Během hospitalizace strávil stovky dní v nemocnici. Trumpeldor byl silně oddaný své zemi. Když byl dotazován, jestli bylo těžké se rozhodnout, že se svým zraněním bude pokračovat v boji, odpověděl: „ale já mám ještě jednu ruku, kterou obětuji vlasti.“ Poté, co přístav kapituloval, byl Trumpeldor odvlečen do japonského zajetí. Během ročního zajetí se podílel na vydávání novin s židovskými tématy a organizoval výuku historie, geografie a literatury. Spřátelil se také s několika dalšími vězni, kteří sdíleli jeho touhu po založení společné farmy v Palestině. Po návratu ze zajetí se odstěhoval do Petrohradu. Následně obdržel čtyři vyznamenání za statečnost, včetně kříže sv. Jiří, díky němuž se stal nejvíce dekorovaným židovským vojákem v Rusku. V roce 1906 se stal prvním Židem v armádě, který se stal důstojníkem.", "section_level": 1}, {"title": "První světová válka.", "content": "Díky zranění z války začal studovat práva. Shromáždil kolem sebe skupinku mladých sionistů a v roce 1911 společně emigrovali do Palestiny, toho času součásti Osmanské říše. Nejdříve se přidal k farmě na pobřeží Galilejského jezera a poté pracoval v kibucu Deganja. Když vypukla první světová válka, stal se jakožto Rus nepřítelem říše, a s přihlédnutím k tomu, že odmítl osmanské občanství, byl tak jako jeden z prvních Turky deportován. Po deportaci odešel do egyptské Alexandrie, kde společně s Ze'evem Žabotinskym rozpracoval myšlenku Židovské legie, která by společně s Brity bojovala proti nepřátelům. V roce 1915 vznikl Siónský sbor mezkařů, který je považován za první kompletně židovskou vojenskou jednotku po takřka dvoutisících let, a za ideologický základ Izraelských obranných sil. Společně se Sionským sborem mezkařů se zúčastnil bitvy o Gallipoli, kde byl zraněn do ramene. Sionský sbor mezkařů zůstal v Gallipoli po celou dobu tažení a byl rozpuštěn krátce po transferu do Spojeného království.", "section_level": 2}, {"title": "Politický aktivista.", "content": "Po skončení války se vrátil do ruského Petrohradu s cílem vytvořit obrovskou židovskou armádu, která by se připojila k Žabotinského Židovské legii a pomáhala chránit Židy v Palestině. Plány mu však překazila bolševická Říjnová revoluce a následný chaos. V něm se Židé stávali oběťmi pogromů, a tak Trumpeldor zorganizoval v Petrohradu Židy k vlastní obraně a v roce 1918 spoluzakládal He-Chaluc, mládežnickou organizaci, která připravovala imigranty na aliju (imigraci do Palestiny). Zformuloval její programové cíle v pamfletu he-Chaluc. Trumpeldor původně plánoval utvořit armádu 100 000 ruských Židů, která by prošla Ruskem přes Kavkaz do Palestiny. Potom navrhoval alespoň kontingent 10 000 Židů, kteří by se v Palestině ujali správy země místo britských okupačních sil. Trumpeldor byl zvolen předsedou ruské organizace he-Chaluc a vyzván, aby se ujal příprav na přesun židovských průkopníků. V roce 1919 skutečně dorazil Josef Trumpeldor do tehdejší mandátní Palestiny, aby připravil masovou imigraci členů ruského he-Chaluc. V mandátní Palestině byl jedním ze zakladatelů dělnického sionistického hnutí.", "section_level": 2}, {"title": "Tel Chaj.", "content": "Jednou z problematických otázek bylo vymezení hranic mezi Palestinou a Sýrií v oblasti horní Galileje. Zdejší území bylo ihned po první světové válce obsazeno Francouzi, aby bylo v roce 1919 předáno Britům. Nakonec se území stalo „územím nikoho“ mezi britskou a francouzskou okupační zónou. Právě zde, při severním konci Chulského údolí v horní Galileji, stály v samostatném bloku čtyři zemědělské osady (včetně Metuly, Kfar Gil'adi a Tel Chaje). Této situace využili Arabové k útokům na tyto osady. Kvůli těmto útokům byl Trumpeldor požádán, aby zajistil obranu těchto osad. V posledních dnech roku 1919 byla Metula téměř zničena a osady Kfar Gil'adi a Tel Chaj byly napadeny. Bezprostředně po svém příjezdu 1. ledna 1920 nechal Trumpeldor Tel Chaj opevňovat. Dne 1. března 1920 byl Tel Chaj napaden několika stovkami Arabů. Židé v osadě Tel Chaj byli obklíčeni velkou přesilou a začali vyjednávat. Není jasné, co přesně se stalo, ale během vyjednávání začaly obě strany střílet a strhla se zuřivá přestřelka a následné boje trvaly celý den. Sedm židovských obránců při ní bylo okamžitě zabito, Trumpeldor byl střelen do ruky a poté do břicha. Jedním z mrtvých židovských obránců byla 23letá Sara Čižiková původem z Ukrajiny. Večer téhož dne Trumpeldor podlehl svým zraněním a zemřel při evakuaci do Kfar Gil'adi. Během bojů bylo zabito i pět Arabů. Osm Židů bylo pohřbeno ve dvou společných hrobech v Kfar Gil'adi a obě lokality byly na čas opuštěny.", "section_level": 2}, {"title": "Národní hrdina.", "content": "Po své smrti se Trumpeldor stal symbolem židovské sebeobrany a jeho památka se v Izraeli slaví každoročně 11. den měsíce adar. Jeho údajná věta před smrtí „Nevadí, je dobré zemřít pro svou zemi“ (hebrejsky: אין דבר, טוב למות בעד ארצנו, \"Ejn davar, tov lamut be'ad arcejnu\") se stala velmi populární v předstátním sionistickém hnutí a Izraeli 50. a 60. let. Tato slova se blízce podobají překladu , známé stati, jejímž autorem je římský lyrický básník Quintus Horatius Flaccus, která lze do češtiny přeložit jako „je příjemné a vznešené, zemřít pro vlast“. Tímto výrokem Horatius inspiroval řadu vlastenců 19. a 20. století v různých zemích.", "section_level": 1}, {"title": "Odkaz.", "content": "Josefa Trumpeldora považovali za hrdinu jak levicoví, tak pravicoví sionisté a jeho smrt měla dopad na celé sionistické hnutí. Šokován byl například i pozdější první izraelský prezident Chajim Weizmann, který v reakci na Trumpeldorovu smrt varoval vojenského správce Palestiny sira Arhtura Moneyho, že se situace může ještě zhoršit. Hnutí revizionistických sionistů po něm pojmenoval své mládežnické hnutí Bejtar (akronym od \"Brit Josef Trumpeldor\", ברית יוסף תרומפלדור, doslova „Smlouva Josefa Trumpeldora“), zatímco levicová sionistická hnutí uctívají Josefa Trumpeldora jako zastánce kibuců a na jeho počest postavili památníky. Ve stejný rok, kdy zemřel, byl založen prapor Josefa Trumpeldora na obranu a práci, který založil několik kibuců. Po Trumpeldorovi a dalších sedmi lidech, kteří zemřeli při obraně Tel Chaj je pojmenováno i město Kirjat Šmona („Město osmi“). Na jeho počet byly skládány písně, sepisovány básně a povídky a byly po něm pojmenovávány i děti.", "section_level": 2}], "src_summary": "Josef Trumpeldor (: יוסף טרומפלדור, : Иосиф Трумпельдор; 1. prosince 1880 – 1. března 1920) byl raný sionistický aktivista a židovský veterán rusko-japonské války, který se stal nejvíce dekorovaným vojákem Ruské armády. Společně se Ze'evem Žabotinským se podílel na založení Sionského sboru mezkařů (\"Zion Mule Corps\"), aby posléze v této jednotce bojoval během bitvy o Gallipoli. Zemřel při obraně židovské osady Tel Chaj před tlupou arabských nájezdníků a stal se sionistickým a později izraelským národním hrdinou.", "tgt_summary": "Joseph Vladimirovich (Volfovich) Trumpeldor (November 21, 1880 – March 1, 1920, , ) was an early Zionist activist who helped to organize the Zion Mule Corps and bring Jewish immigrants to Palestine. Trumpeldor died defending the settlement of Tel Hai in 1920 and subsequently became a Zionist national hero. According to a standard account, his last words were \"It's nothing, it is good to die for our country\", but that he ever said these words has been challenged.", "id": 1461998}
{"src_title": "Stig Anderson", "tgt_title": "Stig Anderson", "src_document": [{"title": "Životopis.", "content": "Jako mladík zpočátku pracoval rok jako učitel chemie a matematiky. V roce 1951, ve 20 letech, však byl vyhozen, údajně za fyzické napadání žáků. Anderson si brzy našel práci v obchodě s gramofonovými deskami, později se stal hudebním vydavatelem , manažerem a také příležitostným umělcem. V roce 1959 vydal svou amatérskou píseň \"Är du kär i mig ännu, Klas - Göran?\" (\"Máš mě ještě rád, Klas - Göran?\"). Švédské zpěvačce Lill-Babs se však velice líbila. Anderson, kterému Lill Babs přezdívala \"Stikkan\", se stal jejím asistentem, manažerem a textařem. Podle svých vlastních slov napsal za svoji kariéru kolem 2000 textů. Roku 1963 zakládá hudební vydavatelství Polar Music a týž rok poznává skladatele a textaře Björna Ulvaeuse s jeho skupinou Hootenany Singers, dělá jim manažera a vydává jejich desky. Poté Björn získává funkci hlavního skladatele a producenta u Polaru. Björn chtěl později místo i pro skladatele a svého kamaráda Bennyho Anderssona ze skupiny Hep Stars. Stig to z finančních důvodů odmítl, ale poté, co byl Björn ochoten vzdát se poloviny platu, Stig Bennyho nakonec přijal. V roce 1972 skladatelské, textařské a producentské duo Benny Andersson a Björn Ulvaeus založili skupinu ABBA a Stig Anderson se stal jejich manažérem. V prvních letech ABBY pomáhal Stikkan Anderson Björnovi a Bennymu s texty k některým písním, například s hity jako \"Ring Ring\" (1973), \"Waterloo\" (1974), \"I Do, I Do, I Do, I Do, I Do\" (1975), \"Mamma Mia\" (1975), \"S.O.S\" (1975) a nebo k některým přispěl jen názvy \"Dancing Queen\" (1976), \"Knowing Me, Knowing You\" (1976) a \"The Name of the Game\" (1977). Anderson ABBU zastupoval v jejich obchodních zájmech a celosvětové úspěchy zajišťoval výhodnými smlouvami, které skupině přinesly významné finanční zisky. Současně spravoval kapitálové investice a příjmy Polar Music. V polovině 80. let však Anderson značnou část majetku skupiny ztratil špatným hospodařením, špatnými rozhodnutími a nevýhodnými investicemi. V roce 1989 Anderson prodal společnost Polar Music mezinárodní nahrávací společnosti PolyGram. Cena zveřejněna nebyla, některé prameny hovoří o 189 miliónech, jiné o 300 miliónech SEK (v přepočtu 472, resp. 750 miliónů Kč). Stig Anderson si nakonec znepřátelil všechny bývalé členy ABBY (kromě Fridy), protože jim zapíral výši jejich příjmů a ti (respektive firmy, kterým členové ABBY formálně prodali svá práva) na něj v roce 1990 podávají žalobu. Spor se vyřešil mimosoudní dohodou. Kuřák šedesáti cigaret denně podlehl infarktu v roce 1997 ve věku 66 let.", "section_level": 1}], "src_summary": "Stig 'Stikkan' Erik Leopold Anderson (25. ledna 1931, Hova, Švédsko - 12. září 1997, Hova, Švédsko) byl švédský textař, majitel hudební společnosti Polar Music a manažer skupiny ABBA.", "tgt_summary": "Stig Erik Leopold Anderson (25 January 1931 – 12 September 1997), better known as , was a Swedish music manager, lyricist and music publisher. He was the co-founder of Polar Music, and is best known for managing the Swedish pop band ABBA.", "id": 2335143}
{"src_title": "Kakudži Kakuta", "tgt_title": "Kakuji Kakuta", "src_document": [{"title": "Služba.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Počátky: od kadeta po poručíka.", "content": "Přihlásil se do 39. běhu japonské císařské námořní akademie (, \"Kaigun Heigakkó\"), kterou ukončil v roce 1911 jako 45. ze 148 kadetů. Jako \"šó'i kóhosei\" ( ~ námořní kadet/lodní poddůstojník) prošel výcvikem na pancéřovém křižníku \"Aso\" a bitevním křižníku \"Ibuki\". V prosinci 1912 byl povýšen na \"šó'i\" ( ~ podporučík) a převelen na chráněný křižník \"Čijoda\". V roce 1913 absolvoval základní dělostřelecký a v následujícím roce i torpédový kurz. V prosinci 1914 byl povýšen na \"čú'i\" ( ~ mladší poručík) a převelen na dreadnought \"Seccu\". Na jeho palubě strávil při hlídkových plavbách v Pacifiku první rok první světové války. V prosinci 1915 byl převelen k 15. \"tei-tai\" ( ~ jednotka torpédových člunů) a v prosinci 1916 na pancéřový křižník \"Azuma\", na kterém strávil další rok hlídkových plaveb za světové války. V prosinci 1917 byl povýšen do hodnosti \"ta'i\" ( ~ poručík) a nastoupil do kurzu B na námořní vysokou školu (, \"Kaigun daigakkó\"). Následující rok absolvoval pokročilý dělostřelecký kurz a od prosince 1918 sloužil necelý rok na bitevním křižníku \"Kirišima\". V listopadu 1919 byl převelen na torpédoborec \"Janagi\". V prosinci 1920 se stal hlavním dělostřeleckým důstojníkem (, \"hódžucu čó\") na chráněném křižníku \"Suma\" a v prosinci 1921 nastoupil na stejnou pozici na lehkém křižníku \"Tenrjú\". Po tříměsíčním působení na námořním okruhu Sasebo se 1. března 1923 stal dozorčím důstojníkem dokončovacích prací (, \"gisou in\") rozestavěného lehkého křižníku \"Júbari\". Od 15. května 1923 potom na tomto křižníku působil opět jako hlavní dělostřelecký důstojník.", "section_level": 2}, {"title": "Kapitánem.", "content": "V prosinci 1923 byl povýšen do hodnosti \"šósa\" (少佐 ~ korvetní kapitán) a nastoupil do kurzu B na námořní vysoké škole. Poté byl v prosinci 1925 přidělen ke štábu 1. \"suirai sentai\" (水雷戦隊 ~ eskadra torpédoborců), kde strávil následující rok, než se v prosinci 1926 ujal funkce hlavního dělostřeleckého důstojníka na těžkém křižníku \"Furutaka\". V listopadu 1927 se opět vrátil ke štábní činnosti, tentokrát ale u 2. \"kantai\" (艦隊 ~ loďstvo). V prosinci 1928 byl povýšen na \"čúsa\" (中佐 ~ fregatní kapitán) a převelen ke štábu 1. \"kantai\" (případně štábu \"Rengó Kantai\"?). Následující téměř čtyři roky putoval po štábech, námořním okruhu Jokosuka, či dělal instruktora v dělostřelecké a torpédovém kurzu. V listopadu 1933 byl povýšen na \"taisa\" (大佐 ~ námořní kapitán) a 15. března 1934 se ujal svého prvního velení na vlastní lodi – lehkém křižníku \"Kiso\". Ještě v listopadu téhož roku se ujal velení na jemu již známém těžkém křižníku \"Furutaka\". Po roce na \"Furutaka\" se 15. listopadu 1935 ujal velení na starém pancéřovém křižníku \"Iwate\". V prosinci 1936 se stal hlavním instruktorem na námořní akademii. V roce 1938 velel bitevním lodím \"Jamaširo\", \"Nagato\" a poté opět \"Jamaširo\", které se tak stalo jeho posledním velením lodi. Od září 1939 působil Kakuta opět na jokosuckého námořního okruhu. Již 15. listopadu 1939 byl ale povýšen na \"šóšó\" (少将 ~ kontradmirál) a ujal se funkce velitele štábu (参謀長 \"sanbó čó\") sasebského námořního okruhu. Od 15. října 1940 působil jako asistent štábu 1. \"kantai\".", "section_level": 2}, {"title": "Velitelem svazů letadlových lodí.", "content": "Následovalo velení postupně třem \"kókú sentai\" (航空戦隊 ~ divize letadlových lodí). Nejprve od 15. listopadu 1940 velel 3. \"kókú sentai\" (\"Rjúdžó\"). Poté velel od 1. září 1941 4. \"kókú sentai\" 1. \"kókú kantai\" (航空艦隊 ~ letecká flota) složené z letadlové lodě \"Rjúdžó\", nosiče hydroplánů \"Kasuga Maru\" a později (na krátko) i letadlové lodě \"Šóhó\". Během operace „AL“ – útoku na Aleuty v červnu 1942 – měl pod svým velením opět letadlovou loď \"Rjúdžó\", která byla jeho vlajková, novou letadlovou loď \"Džunjó\", nosič hydroplánů \"Kamikawa Maru\", těžké křižníky \"Maja\", \"Takao\" a čtyři torpédoborce. V rámci velké pomidwayské reorganizace loďstva 14. července 1942 se Kakuta stal velitelem 2. \"kókú sentai\" 3. \"kantai\", která byla tvořená letadlovými loděmi \"Rjúdžó\" a \"Hijó\". Již 8. srpna mu ale byla \"Rjúdžó\" odebrána a následně potopena v bitvě u východních Šalomounů. Dne 12. srpna přenesl Kakuta svoji kontradmirálskou standartu na \"Hijó\". Před bitvou u ostrovů Santa Cruz měla jeho 2. \"kókú sentai\" tři letadlové lodě: vlajková \"Hijó\", \"Džunjó\" a \"Zuihó\". \"Hijó\" se ale kvůli požáru ve strojovně generátorů musela vrátit na Truk a \"Zuihó\" se přidala k Nagumově hlavnímu svazu. Do bitvy tak Kakuta plul pouze s jednou lehkou letadlovou lodí a doprovodem. Letouny z \"Džunjó\" zasadily další ránu USS \"Hornet\" a spíše neúspěšně se pokusily napadnout USS \"Enterprise\". K 1. listopadu 1942 byl Kakuta povýšen na \"čúdžó\". Pár dní poté se s \"Džunjó\" zúčastnil námořní bitvy u Guadalcanalu. Dne 22. května 1943 se stal pomocníkem námořního generálního štábu a 1. července 1943 byl pověřen velením 1. \"kókú kantai\".", "section_level": 2}, {"title": "Smrt.", "content": "Během bitvy ve Filipínském moři v červnu 1944 velel leteckým jednotkám umístěným na Marianách. On a jeho štáb měl hlavní stan na Tinianu. Jeho letouny nedokázaly ubránit vlastní letiště před americkými nálety, ani zničit americké letadlové lodě operující u Marian. Přesto ale Kakuta podával \"čúdžó\" Ozawovi mylné informace o vlastních silách a úspěších. Dull toto Kakutovo chování označuje za snahu o „zachování tváře“. Dne 24. července 1944 se na Tinianu vylodili Američané. Kakuta a jeho štáb se před postupujícími Američany pokusil uprchnout, ale ani jeden z pokusů o odvoz ponorkou nevyšel. Po několika neúspěšných pokusech se Kakuta a jeho štáb stáhli do jeskyně na východním pobřeží ostrova a nikdo je již nespatřil. Předpokládá se, že Kakuta spáchal sebevraždu a jeho tělo bylo pohřbeno členy štábu.", "section_level": 2}], "src_summary": "Kakudži Kakuta (: 角田 覚治, \"Kakuta Kakudži\"; 23. září 1890 – pravděpodobně 2. srpen 1944) byl admirálem japonského císařského námořnictva během druhé světové války. Dosáhl hodnosti \"čúdžó\" (中将 ~ viceadmirál) a padl při americké invazi na Tinian.", "tgt_summary": ", was an admiral in the Imperial Japanese Navy during World War II. He is noted for his role in commanding Japanese naval aviation units in the Pacific War.", "id": 2424138}
{"src_title": "Minna z Barnhelmu", "tgt_title": "Minna von Barnhelm", "src_document": [{"title": "Děj.", "content": "Děj se odehrává krátce po konci sedmileté války, 22. srpna 1763. Poraněný a potupený propuštěný major z Tellheimu, který působil v pruské armádě, se nachází - bez finančních prostředků a vystaven těžkým výčitkám z korupce - se svým sluhou Justem v jednom berlínském hostinci, kde čeká na vynesení rozsudku ve svém procesu. Je totiž obviněn z toho, že opovrhoval rozkazy Fridricha II., když měl vymáhat tzv. válečnou náhradu - peníze od poražených protivníků. Tellheim byl za války přidělen do Durynska (tehdy náležejícího ke kurfiřtství Saskému). Tam se dohodl s durynskými stavy na minimální sumě a zbylé peníze doplatil ze své kapsy proti odevzdání dluhopisu. Když však chtěl Tellheim po konci války tento dluhopis u berlínské válečné pokladny vyplatit, obvinili jej z uplácení durynských stavů. Minna z Barnhelmu, se kterou se Tellheim v Durynsku zasnoubil, přicestuje za ním do Berlína s cílem si jej vzít. Ale Tellheim se nenalézá momentálně v situaci, aby si mohl Minnu vzít. \"Rozum a nutnost mu poroučejí\", aby na Minnu zapomněl (II. jednání, 9. scéna), takže přes všechnu Minninu snahu jej přemluvit ji odmítá. Finančními potížemi sužovaný Tellheim se beztoho zdráhá přijmout jakoukoliv pomoc. Odmítne i nabídku svého přítele Wernera, který mu chce půjčit peníze, a odmítne dokonce i po právu mu náležející peníze od vdovy Marloffové - peníze, které Tellheim za války půjčil jejímu manželovi. Tak předkládá Tellheim hospodskému z donucení dokonce svůj zásnubní prsten, který dostal od Minny. Minna však prsten rozpoznává a hospodskému jej odejme. Minna nyní zkouší Tellheima získat lstí: zamění svůj vlastní zásnubní prsten za Tellheimův a vrátí mu jej zpět. Tak to vypadá, jako by Minna vztah ze své strany vyřešila. K tomu Minna křivě tvrdí, že byla vyděděná od svého strýčka, takže je bez prostředků stejně jako Tellheim. Když to Tellheim slyší, změní se jeho chování do základů. Zkouší udělat vše potřebné pro to, aby se mohli s Minnou vzít. Překvapující dopis od krále přináší zprávu o zastavení procesu, takže Tellheim je nyní také právně rehabilitován a také obdrží jemu náležející peníze. Konflikt se zdá být vyřešený, ale Minna hraje svou hru dále a zdráhá se Tellheima za těchto okolností vzít. Odráží tím zase Tellheimovo chování, když se zdráhal být jí vděčný za své štěstí. Tak hrozí, že bude mít komedie krátce před koncem tragické vyústění, když však dojde Minnin strýček, vysvětlí se situace, takže svatbě Minny a Tellheima již nic nestojí v cestě.", "section_level": 1}], "src_summary": "Minna z Barnhelmu je veselohra o pěti dějstvích od Gottholda Ephraima Lessinga. Tato veselohra byla dokončena v roce 1767, její tvorba však začala už v roce 1764. Lessing oficiálně uvedl datum vzniku rok 1763, pravděpodobně aby zdůraznil blízkost sedmileté války, na jejímž pozadí se veselohra odehrává. Lessingovo dílo patří mezi nejdůležitější komedie německy psané literatury.", "tgt_summary": "Minna von Barnhelm or the Soldiers' Happiness () is a \"lustspiel\" or comedy by the German author Gotthold Ephraim Lessing. It has five acts, was begun in 1763 and completed in 1767 – its author put the year 1763 on the official title page, presumably to emphasize that the recent Seven Years' War plays a major part in the play, which is set on 22 August 1763. It is one of the most important comedies in German literature. It was first performed in 1767 by the Hamburg National Theatre, where Lessing worked as a dramaturg.", "id": 855411}
{"src_title": "Ozonoterapie", "tgt_title": "Ozone therapy", "src_document": [{"title": "Ozón.", "content": "Ozón je plyn skládající se ze tří atomů kyslíku. Jeho chemická značka je O3. Ozón je velmi silný oxidant a používá se jako chemicky čistý dezinfekční prostředek. Vyznačuje se charakteristickým zápachem, respektive vůní, jakou můžeme cítit ve vzduchu po typické letní bouřce. Lidský čich je na tuto vůni citlivý a je proto schopen zaregistrovat neškodné koncentrace tohoto plynu ve vzduchu. Podle článku na webu dentalcare.cz je to jeden z nejsilnějších a nejúčinnějších oxidačních prostředků – jeho sterilizační efekt je podle článku 3500× účinnější než při použití chlóru.", "section_level": 1}, {"title": "Ozón v medicíně.", "content": "Rozvoj této metody probíhá více než 100 let. Poprvé byl ozón popsán Martinusem van Marumem (1750 - 1837), holandským učencem, který při svých pokusech s elektrostatickou elektřinou na strojích roku 1785 popsal tzv. \"vůni elektřiny\", která vzniká kolem elektrických strojů, pravděpodobně vlivem jejich jiskření. V roce 1857 Werner von Siemens sestrojil přístroj, s jehož pomocí lze ozón vyrábět. Podle něj nazvaná trubice (Siemensova trubice) pracuje na principu tichého elektrického výboje. Ozón je toxický pro živé organizmy, používá se zejména k dezinfekci pitné vody. Je-li správně použit (vhodná koncentrace) působení na téměř všechny známé bakterie, viry a jiné mikroorganizmy. Ozón se rozkládá na kyslík za produkce toxických volných radikálů s poměrně krátkým poločasem. Ozonoterapie se podle výrobců generátorů ozonu využívá v lékařské praxi např. při léčbu akné, poruch prokrvení, virových, bakteriálních a mykotických infekcí nebo k aktivaci imunitního systému.", "section_level": 1}, {"title": "Ozón ve stomatologii.", "content": "Ozónová terapie umožňuje ošetřit zubní kaz lokalizovaný pouze ve sklovině, údajně není třeba jeho mechanické odstranění, pomocí přístroje generujícího ozón je možné eliminovat bakterie kazivého ložiska.", "section_level": 2}, {"title": "Princip léčby zubního kazu ozonoterapií.", "content": "Přístroj (generátor ozónu) nejprve změní kyslík v ozón. Vzniklý ozón je čerpán kanylou a násadcem se speciální těsnící kapnou (čepičkou) na poškozené místo zubu, které je utěsněno proti přístupu vzduchu. Při ošetření ozónem lékař nevrtá, na konci kanyly, kterou přiloží na ošetřovanou plochu totiž není jehla, ale malá silikonová kapna těsnící pracovní pole ozónu, přes niž se dostane ke kazu vysoce koncentrovaný ozón. Následně přidržuje zubní lékař koncovku na zubu po dobu cca 20 sekund. MUDr. Edita Hvězdová tvrdí, že ozón proniká až do hloubky 3 milimetry v zubní tkáni. Pak je ozón vzniklý pod tlakem odčerpán zpět a opět přeměněn v kyslík. Pacient i lékař během ošetření dýchají normální vzduch bez ozónu. Poškozený zub je tím bezbolestně zbaven kazu. Díky remineralizaci, která se na povrchu zubu samovolně odehrává, dochází během 4-12 týdnů k opětovnému ztvrdnutí skloviny. Při ošetření tímto způsobem není potřeba injekce nebo jiné formy lokální anestézie. Ozón při této aplikaci nemá žádné vedlejší účinky. Celý proces úspěšné remineralizace (ztvrdnutí) skloviny je možné aktivně urychlit používáním speciální zubní pasty, ústní vody a spreje, tedy pomůcek určených pacientům ošetřeným ozónem.", "section_level": 3}, {"title": "Ozon v alternativní medicíně.", "content": "Podle Skeptického slovníku má ozonoterapie charakter panacey (všeléku), je nabízena k terapii celá řady stavu. Jedná se například o následující choroby:", "section_level": 2}, {"title": "Bezpečnost práce s ozónem.", "content": "Ozón je již při nízkých koncentracích pro člověka nebezpečný, proto se při jeho užívání v medicíně musí dbát přísných bezpečnostních opatření. Lidský čich je schopen rozeznat přítomnost ozónu ve vzduchu již při velmi nízkých koncentracích a to již od 10 µg/m O. Tato schopnost je však individuální a v trvalé přítomnosti nízkých koncentrací ozónu se poměrně rychle ztrácí. Při delším pobytu v místech se zvýšenou koncentrací ozónu (nad 350 µg/m) se dostavuje pálení očí, v nosu a v krku, v některých případech i tlak na hrudi, kašel a bolest hlavy.", "section_level": 1}, {"title": "Hodnoty koncentrací dané zákonem o Bezpečnosti práce 178/2001 Sb..", "content": "Nejvíce citliví na ozón jsou lidé, kteří mají zdravotní obtíže, jako je astma, chronické problémy dýchacích cest a nemoci oběhové soustavy. Při koncentracích ozónu vyšších než 1100 µg/m jsou silně drážděny oči a horní cesty dýchací, dostavují se bolesti hlavy. Koncentrace vyšší než cca 2200 µg/m způsobí během několika minut silné dráždění sliznice dýchacích cest, bronchospasmatické stavy a kašel. Koncentrace nad 21000 µg/m mají v závislosti na době expozice za následek bezvědomí, krvácení z plic a posléze smrt.", "section_level": 1}], "src_summary": "Ozonoterapie je ošetření ozónem. Ozón a jeho kladné vlastnosti jsou známy již od 19. století. Podle článku na webu dentalcare.cz pro jeho vlastnosti rostlo v roce 2005 jeho uplatnění a v lékařství se v roce 2005 nacházeli nové způsoby jeho využití.", "tgt_summary": "Ozone therapy is an alternative medical treatment that introduces ozone or ozonides to the body. In April 2003, the United States Food and Drug Administration (FDA) prohibited all medical uses of ozone, \"In any medical condition for which there is no proof of safety and effectiveness\", stating \"Ozone is a toxic gas with no known useful medical application in specific, adjunctive, or preventive therapy. In order for ozone to be effective as a germicide, it must be present in a concentration far greater than that which can be safely tolerated by man and animals.\" Ozone therapy has been sold as an unproven alternative medicine for various illnesses.", "id": 1447383}
{"src_title": "Sokoli", "tgt_title": "Falconidae", "src_document": [{"title": "Eufalconimorphae.", "content": "Sokoli (Falconiformes) spolu s pěvci (Passeriformes) a papoušky (Psittaciformes) jsou na základě poznatků molekulární biologie a genomiky řazeni do skupiny ptáků Eufalconimorphae. Pěvci a papoušci tvoří nadřád Psittacopasserae (syn. Psittacimorphae, Passerimorphae). Psittacopasserae je sesterská skupina sokolů (Falconiformes).", "section_level": 1}, {"title": "Taxonomie.", "content": "Řád sokoli má dvě čeledi:", "section_level": 1}, {"title": "Popis.", "content": "Společné znaky sokolovitých: Nejmenším zástupcem sokolovitých je dřemlík tundrový (hmotnost 180–230 g). Největším raroh lovecký (hmotnost samce 960–1300 g, samice 1400–2000 g).", "section_level": 1}, {"title": "Výskyt.", "content": "Sokolovití jsou rozšířeni kosmopolitně. Kromě Antarktidy žijí na všech kontinentech. Zcela chybějí pouze v nejhustějších lesních porostech střední Afriky, na některých ostrovech, na samém kraji Arktidy a v Antarktidě. Některé druhy jsou široce rozšířené, zejména sokol stěhovavý, typický zástupce čeledi, který se vyskytuje od Grónska po Fidži, a má tedy ze všech dravých ptáků nejrozsáhlejší areál. Sokolci rodu \"Micrastur\" jsou endemické druhy na americkém kontinentu.", "section_level": 1}, {"title": "Ekologie.", "content": "Sokolovití obývají všechny typy suchozemského prostředí. Osídlili řadu biotopů od tropických deštných pralesů po pouště, přičemž dávají přednost otevřené krajině, okrajům lesů a lesním mýtinám, kde mají vhodné podmínky k lovu. Některé druhy jsou stálé, některé – zejména zástupci rodu \"Falco\" – jsou alespoň částečně tažné, přičemž ptáci hnízdící v Eurasii obvykle migrují do Afriky. Tažným druhem je např. dřemlík tundrový, jehož pravidelná zimoviště jsou v jižní a západní Evropě. Hnízdo stavějí ve skalních stěnách, na římsách či ve skalních výklencích, poštolka seychelská i ve skalních puklinách. Dále hnízdí na stromech (v bezlesých oblastech i na křovinách, např. karančo jižní), v různých dutinách včetně ptačích budek, v budovách či výklencích budov; poštolka jižní zahnízdí také v hlinitých stěnách. Na zemi hnízdí dřemlík tundrový, jiní na zemi zahnízdit mohou (karančo jižní, ostříž novozélandský, sokol stěhovavý). Někteří nestavějí vlastní hnízdo, ale obsazují stará hnízda po jiných ptácích, zejm. po dravcích a po krkavcovitých (poštolka obecná, p. šedá aj., raroh lovecký, r. velký, sokol stěhovavý, sokolík kropenatý). Hnízdí nejen ve volné krajině, ale někteří již i ve městech (poštolka obecná, sokol stěhovavý aj.). Převážně hnízdí jednotlivě, některé druhy někdy i v koloniích (poštolka obecná, ostříž jižní, ostříž arabský, sokolík kropenatý). Značně společenským druhem je např. poštolka rudonohá, která má tendenci hnízdit ve volných koloniích, jež mívají někdy až 200 párů. Jsou zpravidla monogamní. U sokolíka malého byla zaznamenána polyandrie. Velké druhy snášejí většinou 2–4 vejce, na kterých sedí obvykle jen samice, snůška menších druhů je početnější. Mláďata jsou nidikolní (krmivá). Sokolovití se živí drobnými savci, jinými druhy ptáků, plazy, nejrůznějšími bezobratlými, případně mršinami (např. čimangové, karančové). Někteří také obírají o potravu jiné ptáky (kleptoparazitismus), např. karančo jižní. Loví zpravidla samostatně, ale např. karančo jižní dokáže lovit i v párech nebo ve skupinách.", "section_level": 1}, {"title": "Chov.", "content": "Některé druhy sokolovitých jsou využívány v sokolnictví. Velice ceněný sokolnický dravec je např. raroh lovecký, sokol stěhovavý či raroh jižní.
Řada druhů je chována v soukromých chovech a zoo.", "section_level": 1}, {"title": "Ochrana.", "content": "Díky repatriaci v sousedních zemích – zejména v SRN a Rakousku – a zákazu pesticidů první generace (zejm. DDT) se na našem území vyskytuje sokol stěhovavý v počtu ±65 hnízdících párů (z odhadovaných 0 až 3 párů v letech 1985–1989). Živočišný druh zachráněný před vyhynutím v poslední chvíli je poštolka mauricijská. Kvůli ničení životního prostředí včetně používání DDT a kvůli působení introdukovaných druhů přežívali v roce 1974 poslední čtyři ptáci. Byl zahájen záchranný program a po 10 letech se počet zvýšil přibližně na 50 jedinců. Do roku 1994 se vypuštění ptáci namnožili na 220–290 jedinců. Chov v zajetí je provozován nadále jako pojistka proti nenadálým událostem, které by volně žijící populace mohly ohrozit. V současnosti čítají divoké populace 800–1000 jedinců na třech lokalitách (podle IUCN ohrožený druh). Důvody k ochraně Základní relevantní právní předpisy
", "section_level": 1}, {"title": "Odkazy.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Literatura, chronologicky.", "content": "Související periodika", "section_level": 2}], "src_summary": "Sokoli (Falconiformes) jsou řád ptáků. Falconiformes byl donedávna název řádu dravců, do něhož byla řazena jako jedna z čeledí čeleď sokolovití (Falconidae). Na základě publikovaných fylogenetických analýz (2006, 2008) dokládajících, že sokolovití nejsou přímo příbuzní s dravci, vznikl řád Falconiformes čili sokoli a řád Accipitriformes čili dravci.", "tgt_summary": "The falcons and caracaras are around 60 species of diurnal birds of prey that make up the order Falconiformes. The family is divided into two subfamilies, Polyborinae, which includes the caracaras and forest falcons, and Falconinae, the falcons, kestrels and falconets (\"Microhierax\" and \"Spiziapteryx\").", "id": 2396887}
{"src_title": "Markéta III. Flanderská", "tgt_title": "Margaret III, Countess of Flanders", "src_document": [{"title": "Život.", "content": "Markéta přišla na svět jako poslední dítě flanderského hraběcího páru a již od kolébky byla předmětem sňatkové politiky. Po boku obou manželů se stala burgundskou vévodkyní. Až nakonec řízením osudu, po smrti staršího bratra v roce 1374 i otce, přešla vláda ve Flanderském, Artoiském, Burgundském, Neverském a Rethelském hrabství na ni. Po její smrti se vlády ujal nejstarší syn Jan a díky smlouvám z května a září roku 1404 mohl mladší syn Antonín usednout na brabantský a limburský vévodský stolec.", "section_level": 1}, {"title": "Původ a dětství.", "content": "Narodila se z manželství flanderského hraběte Ludvíka II. (1304 - 1384) s Markétou Brabantskou. Otec byl jediným synem hraběte Ludvíka I. a artoiské a burgundské hraběnky Markéty. Matka se narodila jako dcera brabantského a limburského vévody Jana III.. Sňatek věkově nesourodého páru se konal v létě roku 1347. Ačkoliv měl Ludvík II. mnoho mimomanželských dětí, z manželství s Markétou Brabantskou se narodily děti pouze tři a oba synové otce nepřežili. Po tchánově smrti v roce 1355 se Ludvík II. začal nazývat brabantským a limburským vévodou, i když na titul neměl nárok, protože právoplatnou vévodkyní byla jeho švagrová Johana III. Krátce před smrtí se stal hrabětem burgundským a z Artois. Dne 14. května 1357 se stala manželkou burgundského vévody Filipa I. (1346 - 1361). Sňatek mezi sedmiletou Markétou a jedenáctiletým vévodou proběhl \"per procuration\". Svatba se pak konala o čtyři roky později, dne 1. července 1361. Manželství ukončila smrt mladého vévody 21. listopadu 1361 a Markéta se v jedenácti letech stala vdovou. Její druhá svatba se konala 19. června 1369 v Gentu, kde uzavřela manželství opět s burgundským vévodou. Druhý manžel Filip II. (1342 - 1404) byl synem francouzského krále Karla V. z Kapetovské dynastie. O dva roky později, 28. května 1371, pak přivedla na svět svého prvního potomka z celkem devíti dětí.", "section_level": 2}, {"title": "Vláda.", "content": "V lednu roku 1383/84 zemřel Markétin otec a ona se stala hraběnkou flanderskou, artoiskou, neverskou, rethelskou a burgundskou (Po smrti Markétina prvního manžela Filipa I. přešlo burgundské a artoiské hrabství zpět na Kapetovce a to na sestru jeho babičky Johany III., Markétu. Vzhledem k tomu, že byla Markétinou babičku, byla Markéta přímou dědičkou, nikoliv pouze manželkou dědice.) V květnu a září 1404 uzavřela Markéta smlouvu o nástupnictví v Brabantském a Limburském vévodství se svou bezdětnou tetou, vévodkyní Johanou. Na základě této smlouvy se Markéta a její mladší syn Antonín stali Johaninými nástupci.", "section_level": 2}, {"title": "Potomci.", "content": "První manželství s burgundským vévodou Filipem I. (1346 - 1361) bylo bezdětné. Z druhého téměř pětatřicet let trvajícího manželství s burgundským vévodou Filipem II. (1342 - 1404) se narodilo devět dětí:", "section_level": 1}], "src_summary": "Markéta III. Flanderská (13. dubna 1350, Mâle - 16. března 1405, Arras) byla jedinou dcerou flanderského hraběte Ludvíka II. a po jeho smrti přešla veškerá hrabství na ni a jejího druhého manžela Filipa II. Burgundského. Náležela k rodu Dampierrů.", "tgt_summary": "Margaret III (13 April 1350 – 16/21 March 1405) was the last Countess of Flanders of the House of Dampierre, as well as Countess of Artois and Countess of Burgundy (as Margaret II). She was the only surviving child and heir of Louis II, Count of Flanders (1346–1384) and Margaret of Brabant.", "id": 842138}
{"src_title": "Lu Sün", "tgt_title": "Lu Xun", "src_document": [{"title": "Život.", "content": "Pocházel ze vzdělané rodiny, brzy se naučil číst. Lu Süna velmi ovlivnila otcova smrt na tuberkulózu, kvůli níž se rozhodl studovat lékařství. Byl ale znechucen šarlatánstvím tradiční čínské medicíny a proto studoval v japonském Sendai medicínu západního směru. Na studiích se naučil německy a anglicky a hodně četl, zejména západní literaturu. První eseje v klasické čínštině začal psát v roce 1902. V roce 1903 se oženil s čínskou dívkou, manželství ale nikdy nekonzumoval. V roce 1904 opustil Sendai, v roce 1906 se odstěhoval do Tokia, kde pracoval ve vyšším školství. Publikoval překlady z ruštiny, v esejistice se věnoval převážně historii čínské literatury a náboženství. Po návratu do Číny učil na pekingských školách. V roce 1918 publikoval pod svým pseudonymem (odvozeným z dívčího jména své matky) svou první významnější povídku, \"Deník šílence\" (, \"Kchuang-žen ž'-ťi\"), inspirovanou stejnojmennou Gogolovou prózou, v níž pomocí nadsázky kritizoval přežitky v čínské společnosti. Rychle se stal jedním z nejvýznamnějších čínských spisovatelů. Jeho nejslavnější povídkou je \"Pravdivý příběh A Q\" (, \"A Q čeng-čuan\", 1922), publikoval ale mnoho povídek a básní v próze. V roce 1917 se odstěhoval do Šanghaje, kde žil až do své smrti. Patřil k předním levicovým spisovatelům, psal eseje, překládal z ruštiny (zejména Gogola, kterého velmi obdivoval). Byl také jedním z prvních propagátorů esperanta v Číně. V roce 1936 začal trpět tuberkulózou, kvůli které zeslábl a cítil, že umírá. Věnoval tomuto tématu několik esejů (\"Smrt\", \"I tohle je život\"). Je pohřben v mauzoleu v Šanghaji.", "section_level": 1}, {"title": "Dílo.", "content": "Byl všestranný spisovatel, kombinoval čínské a evropské literární techniky. Jeho styl je popisován jako „soucitně ironický“. Byl také jedním z prvních čínských spisovatelů, který psal hovorovým jazykem oproštěným od klasických konvencí. K jeho obvyklým tématům patřila kritika sociální situace v Číně a analýza čínského „národního charakteru“. Komunistickým režimem byl často propagován, proto bylo jeho dílo liberálním tchajwanským režimem do konce 80. let 20. století zakázáno. Je ale pro svůj přesný popis problémů soudobé Číny a myšlenkovou složitost uznáván i v západním světě. V češtině vyšel obsáhlý výbor z jeho esejů: i sbírky povídek a básní v próze:", "section_level": 1}], "src_summary": "Lu Sün (, vlastním jménem Čou Šu-žen, 25. září 1881 – 19. října 1936) byl čínský spisovatel, překladatel, esejista, básník a literární kritik, jeden z nejvýznamnějších čínských spisovatelů 20. století.", "tgt_summary": "Lu Xun (Wade–Giles romanisation: Lu Hsün) was the pen name of Zhou Shuren (25 September 1881 – 19 October 1936), a Chinese writer, essayist, poet, and literary critic. He was a leading figure of modern Chinese literature. Writing in Vernacular Chinese and Classical Chinese, he was a short story writer, editor, translator, literary critic, essayist, poet, and designer. In the 1930s, he became the titular head of the League of Left-Wing Writers in Shanghai. Lu Xun was born into a family of landlords and government officials in Shaoxing, Zhejiang; the family's financial resources declined over the course of his youth. Lu aspired to take the imperial civil service exam, but due to his family's relative poverty he was forced to attend government-funded schools teaching \"Western education.\" Upon graduation, Lu went to medical school in Japan but later dropped out. He became interested in studying literature but was eventually forced to return to China because of his family's lack of funds. After returning to China, Lu worked for several years teaching at local secondary schools and colleges before finally finding a job at the Republic of China Ministry of Education. After the 1919 May Fourth Movement, Lu Xun's writing began to exert a substantial influence on Chinese literature and popular culture. Like many leaders of the May Fourth Movement, he was primarily a leftist. He was highly acclaimed by the Chinese government after 1949, when the People's Republic of China was founded, and Mao Zedong himself was a lifelong admirer of Lu Xun's writing. Though sympathetic to socialist ideas, Lu Xun never joined the Communist Party of China.", "id": 1766883}
{"src_title": "Masakr na letišti Lod", "tgt_title": "Lod Airport massacre", "src_document": [{"title": "Pozadí.", "content": "Mezi ultralevicovou Japonskou rudou armádou a Lidovou frontou pro osvobození Palestiny (LFOP) existovaly dlouhodobé vztahy, přičemž palestinská skupina podporovala japonskou jak finančně, tak zbraněmi. Tři útočníci, 25letý Kózó Okamoto (), 27letý Cujoši Okudaira () a 25letý Jasujuki Jasuda (), členové Japonské rudé armády vycvičení v Severní Koreji, byli naverbováni LFOP poté, co se skupině dříve téhož roku podařilo úspěšně unést japonské civilní letadlo. Následně podstoupili sedmitýdenní výcvik v oblasti Baalbeku ve východním Libanonu. LFOP, která se nejvíce „proslavila“ únosy mezinárodních leteckých spojů, původně uvažovala o únosu letadla izraelské společnosti El Al, ale vzhledem k neproveditelnosti takového činu (aerolinky mimořádně zvýšily ochranu svých leteckých spojů po únosu jejich letounu ze strany LFOP v červenci 1968) se rozhodla zabít Izraelce během teroristického útoku. Japonci byli k této operaci vybráni z toho důvodu, že izraelská letištní ostraha se primárně zaměřovala na potenciální hrozbu ze strany palestinských cestujících.", "section_level": 1}, {"title": "Průběh.", "content": "Aby ještě více podpořili své krytí, přesunuli se útočníci do Paříže, odkud přes Řím v den útoku odletěli na palubě letu společnosti Air France číslo 132 směřujícího na letiště Lod u Tel Avivu. Použili falešné cestovní pasy, přičemž použitá jména a data narození zvolili symbolicky. Během cesty nebudili žádné podezření a byli nevýrazně oblečeni v oblecích. Po příletu si v místě výdeje zavazadel v terminálu číslo 2 vyzvedli svá pouzdra na housle, v nichž měli ukryté zbraně, a vydali se směrem k čekárně v letištní hale. To celé bylo možné díky nedostatečným bezpečnostním opatřením – Izrael tehdy věnoval primární pozornost bezpečnosti svých leteckých spojů (od již zmíněného únosu v roce 1968), avšak postrádal účinný program k zajištění ochrany letiště. Trojici Japonců navíc nebyla věnována bližší pozornost, neboť přilétali z Evropy a vzhledem k jejich národnosti nespadali do profilu potenciální hrozby. Čekárna v letištní hale, kam mířili, byla v té době plná cestujících. Šlo nejen o 116 pasažérů, jenž právě vystoupili z letadla, ale také o dalších zhruba 300 čekajících cestujících. Když na místo Okamoto, Okudaira a Jasuda dorazili, postavili se do půlkruhu, otevřeli pouzdra od houslí a vyndali z nich československé samopaly vzor 58 s odmontovanou pažbou. Bezprostředně poté zahájili nekoordinovanou palbu na všechny osoby ve své blízkosti. Po chvíli se do dění zapojila letištní ostraha, která začala na útočníky střílet. Když Japoncům začala docházet munice, začali mezi přítomné házet ruční granáty. Jasuda a Okudaira zemřeli přímo na místě činu. Prvně jmenovaný na následky střelných zranění (buď ze strany letištní ostrahy nebo nešťastnou náhodou od Okudairy), zatímco druhý zmíněný vlastní rukou – když mu došla munice, spáchal sebevraždu odpálením ručního granátu na svém těle (podle jiného zdroje byl výbuch granátu nehodou). Když těžce raněný Okamoto zjistil, že jsou jeho kolegové mrtví, vyběhl z budovy terminálu na přistávací plochu, kde zahájil palbu na právě vystupující pasažéry z letu z Paříže. Poté, co mu došla munice, se pokusil o útěk, ale byl chycen zaměstnancem letiště. Jako jediný z pachatelů útok přežil.", "section_level": 1}, {"title": "Oběti.", "content": "Při útoku celkem zahynulo 26 civilistů a dalších 74 až 80 jich bylo zraněno. Největší část obětí představovalo sedmnáct křesťanských poutníků (většinou jeptišek) z amerického Portorika, kteří do Izraele přiletěli v rámci své pouti do Svaté země. Dalších osm pocházelo z Izraele a jedna z Kanady. Jedním z Izraelců byl profesor Aharon Kacir, světově uznávaný vědec a průkopník v oblasti elektrochemie biopolymerů, kterého ministerská předsedkyně Golda Meirová zvažovala jako kandidáta na post izraelského prezidenta. Tím se nakonec, o necelý rok později, stal jeho mladší bratr Efrajim. Podle dr. Steinhoffové, bývalé ředitelky Centra japonských studií při Havajské univerzitě, mohla mít část obětí na svědomí izraelská letištní ostraha. Níže je uveden seznam 26 mrtvých z řad občanů Portorika, Izraele a Kanady:", "section_level": 1}, {"title": "Mezinárodní reakce.", "content": "Lodský masakr vyvolal mezinárodní šok a zděšení. Japonská veřejnost nemohla zprvu uvěřit, že by za tímto činem mohly stát osoby japonské národnosti. Důkaz poskytl až teprve japonský diplomat, který byl vyslán do telavivské nemocnice a potvrdil, že Okamoto je skutečně Japonec. Okamoto diplomatovi sdělil, že osobně nemá nic proti izraelskému lidu a že čin spáchal jako „povinnost vojáka revoluce.“ Japonský premiér Eisaku Sató útok odsoudil a vyjádřil hlubokou omluvu za činy svých krajanů. Jeho vláda následně vyplatila obětem a jejich pozůstalým kompenzace ve výši 1 milionu amerických dolarů. V úřadu izraelské ministerské předsedkyně vyvolala emocionální pohnutí reakce ze strany jordánského krále Husajna (Jordánsko tehdy nemělo s Izraelem diplomatické styky), který den po útoku v telegramu Goldě Meirové napsal, že je „hluboce šokován otřesným zločinem spáchaným v Lodu“ a dále uvedl, že v Jordánsku jsou odhodláni „udělat maximum v boji proti silám zla a destrukce“.", "section_level": 1}, {"title": "Dění po útoku.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Odpovědnost za útok a izraelská reakce.", "content": "Bezprostředně po útoku se k odpovědnosti přihlásila Lidová fronta pro osvobození Palestiny a její odnož Lidová fronta pro osvobození Palestiny – Hlavní velení (LFOP–HV). Jejich představitelé postupně uvedli tři různé motivy operace. Podle jednoho z nich šlo o odplatu za masakr Dejr Jásin z dubna 1948. Revizionisticko-sionistická organizace Irgun tehdy ve spolupráci se skupinou Lechi během občanské války v mandátní Palestině obsadila arabskou vesnici Dejr Jásin u Jeruzaléma a během tvrdých střetů zabila 100 až 120 Arabů, mezi nimiž byli muži, ženy i děti. Představitelé palestinských skupin rovněž zmiňovali, že útok na lodském letišti provedla Brigáda mučedníka Patricka Argüella. Ten byl zabit 6. září 1970, když se spolu s Leilou Chálidovou z LFOP neúspěšně pokusili o únos letu společnosti El Al číslo 219 z Amsterdamu do New Yorku. Jako poslední motiv uvedl mluvčí LFOP pomstu za smrt dvou členů palestinské teroristické skupiny Černé září, kteří byli zabiti jen o tři týdny dříve izraelským elitním komandem Sajeret Matkal na lodském letišti během osvobození rukojmích uneseného letu společnosti Sabena číslo 571. Počátkem července 1972 byl v reakci na lodský masakr v Bejrútu zavražděn čelný představitel LFOP a spisovatel Ghassán Kanafání. Za jeho smrt měla být zodpovědná izraelská zpravodajská služba Mosad, která do jeho vozu umístila bombu. Ta kromě Kanafáního nešťastnou náhodou zabila i jeho sedmnáctiletou neteř. Hlavní organizátor útoku na lodském letišti, Wadía Haddád, zemřel v březnu 1978 v Německé demokratické republice. Podle vojenského korespondenta Kleina byl za jeho smrt odpovědný rovněž Mosad. Jeho dvojitý agent měl Haddádovi v roce 1977 předat belgické pralinky potažené smrtelným biologickým jedem, po jejichž snědení za několik měsíců zemřel dlouhou a bolestivou smrtí.", "section_level": 2}, {"title": "Kózó Okamoto.", "content": "Okamoto, který jako jediný z útočníků přežil, stanul 10. července 1972 před zvláštním vojenským soudem, zřízeným náčelníkem Generálního štábu izraelské armády Davidem Elazarem. Soudní proces trval týden a obžalovaný během něj sabotoval snahu svých právních zástupců a požadoval pro sebe trest smrti. Před soudem neprojevil žádné výčitky svědomí a mimo jiné řekl, že útok byl jeho povinností a že za něj přebírá plnou zodpovědnost. Den před očekávaným vynesením rozsudku se sešla izraelská vláda, aby probrala možnost zrušení předchozího vládního rozhodnutí z října 1967, podle něhož izraelské soudy a vojenské tribunály nemají požadovat trest smrti. Ten pro Okamotu chtěl ministr dopravy Šimon Peres, avšak ostatní ministři byli proti nebo se nevyjádřili, a tak dřívější rozhodnutí zůstalo v platnosti. Následujícího dne, 17. července 1972, byl Kózó Okamoto předsedajícím soudcem podplukovníkem Abrahamem Frischem odsouzen k trojnásobnému doživotnímu trestu odnětí svobody, rozšířenému o dalších deset let odnětí svobody. V následujících letech bylo při únosech palestinskými skupinami opakovaně požadováno Okamotovo propuštění. Stalo se tak například v září 1972 při zajetí izraelských sportovců na olympiádě v Mnichově, červenci 1973 při únosu letu společnosti Japanese Air Lines, květnu 1974 při zajetí školáků v Ma'alotu nebo v červenci 1976 při únosu letu společnosti Air France do ugandského Entebbe. Okamoto byl držen po většinu svého trestu na samovazbě a v roce 1985 byl pro zhoršení jeho duševního zdraví přemístěn na společnou celu. Již v květnu téhož roku však byl po třinácti letech odnětí svobody propuštěn v rámci tzv. Džibrílské dohody spolu s 1150 vězni výměnou za 3 izraelské vojáky zajaté během první libanonské války. Po propuštění odjel do Libye, kde byl 20. května přivítán jako hrdina. Následně koncem 80. let přesídlil do Libanonu, kde žil na východě země v údolí Bikáa. Jelikož ale do země vstoupil pod falešným pasem, tedy nelegálně, byl v roce 1997 zatčen spolu se čtyřmi dalšími členy Japonské rudé armády a odsouzen ke tříletému trestu odnětí svobody (podle jiného zdroje byl zatčen, protože trénoval příslušníky LFOP–HV). V roce 2000 požádalo Japonsko, s ohledem na blížící se propuštění této pětice vězněných Japonců, o jejich extradici kvůli trestnímu stíhání. Ti však v Libanonu požádali o azyl a tři z nich, včetně Okamoty, pět dní před vypršením trestu konvertovali k islámu. Za to, aby mu byl udělen azyl, demonstrovali v ulicích Bejrútu mladí Libanonci, kteří uspořádali petici, pod níž se podepsalo na 20 tisíc lidí. Okamoto nakonec jako jediný získal status politického uprchlíka, podle libanonských úřadů kvůli „utrpení, které snášel v izraelských věznicích“. Od té doby údajně žije v Bejrútu, kde má vést poklidný život.", "section_level": 2}, {"title": "Důsledky v Izraeli.", "content": "Útok vedl k zásadní změně bezpečnostních opatření v letectví v Izraeli. Došlo k opuštění systému, v němž byla potenciální hrozba vyhodnocována na základě etnicity pasažérů, a zavedení zcela nového bezpečnostního systému a technik. Patří mezi ně mimo jiné behaviorálního profilování, tj. sledování chování pasažérů a vyhodnocování míry jejich rizika. Díky tomuto a dalším opatřením je dnešní Ben Gurionovo letiště (do roku 1973 letiště Lod) podle mnohých autorů (např. Maras, Dempsey, Khurana) jedno z nejbezpečnějších letišť na světě. Tato událost, společně s Mnichovským masakrem, při níž členové palestinské skupiny Černé září o čtyři měsíce později povraždili izraelské sportovce na olympiádě v Mnichově, vedla k přijetí vládní rezoluce, která specifikuje rozdělení pravomocí v oblasti vnitřní bezpečnosti mezi izraelskou policií a zpravodajskou službou Šabak.", "section_level": 2}, {"title": "Připomínka v Portoriku.", "content": "V červnu 2006 navrhl portorický senátor José Garriga Picó, aby byl 30. květen v Portoriku vyhlášen „Dnem památky Lodského masakru“ (). Jeho návrh, předložený jako senátní projekt 1535, jednomyslně schválily obě komory zákonodárného shromáždění a 2. srpna téhož roku jej, již jako zákon č. 144, podepsal portorický guvernér Aníbal Acevedo Vilá. Účelem památečního dne je připomenout si útok na letišti Lod, uctít zemřelé i přeživší a mezi portorickou veřejností působit osvětu proti terorismu.", "section_level": 2}, {"title": "Žaloba proti Severní Koreji.", "content": "V roce 2008 podalo osm pozůstalých dětí po Carmelo Calderónovi Molinovi (při útoku zemřel), a Pablo Tirado, syn přeživšího Pabla Tirada Ayala (při útoku byl raněn), žalobu u amerického federálního soudu v portorickém hlavním městě San Juan. Společně zažalovali severokorejskou vládu za poskytnutí materiální podpory LFOP a Japonské rudé armádě. Žalující strana si činila právní nárok žalovat severokorejskou vládu na základě federálního zákona \"Foreign Sovereign Immunities Act\" z roku 1976. Předběžné slyšení za účelem přezkoumání důkazů začalo 2. prosince 2009. Severokorejská vláda na žalobu nereagovala, ani k soudu nevyslala svého zástupce. Rodiny obětí byly zastoupeny právníky z izraelského právního centra Šurat ha-Din. V červenci 2010 soud vynesl rozsudek, kterým nařídil Severní Koreji zaplatit obětem a rodinám pozůstalých 378 milionů amerických dolarů jako kompenzaci za teroristický útok. K roku 2013 se nicméně částku nepodařilo vymoci.", "section_level": 2}], "src_summary": "Masakr na letišti Lod byl teroristický útok z 30. května 1972, spáchaný třemi členy ultralevicové skupiny Japonská rudá armáda, kteří byli rekrutováni Lidovou frontou pro osvobození Palestiny (LFOP). Při útoku, k němuž došlo v Izraeli na telavivském letišti Lod (dnešní Ben Gurionovo mezinárodní letiště), zemřelo 26 osob a dalších 74 až 80 bylo raněno. Většinu obětí tvořili křesťanští poutníci z Portorika, dále jedna Kanaďanka a osm Izraelců, mezi nimiž byl i světově uznávaný vědec Aharon Kacir, zvažovaný jako kandidát na post izraelského prezidenta. Trojice japonských útočníků podstoupila výcvik v Severní Koreji a Libanonu, přičemž plánování operace měl na starosti velitel LFOP Wadía Haddád. Dva z Japonců při útoku zemřeli, třetí, 25letý Kózó Okamoto, byl zajat a v následném soudním procesu odsouzen k trojnásobnému doživotnímu trestu odnětí svobody. Po třinácti letech byl v roce 1985 propuštěn v rámci výměny vězňů za zajaté izraelské vojáky. Využití japonských útočníků bylo pro letištní ostrahu značným překvapením, jelikož se do té doby zaměřovala především na možnost útoku ze strany osob palestinské národnosti. Samotný útok vedl k zásadní změně v bezpečnostních opatřeních v Izraeli, v jejímž rámci došlo k zavedení zcela nového bezpečnostního systému a technik.", "tgt_summary": "The Lod Airport massacre was a terrorist attack that occurred on May 30, 1972, in which three members of the Japanese Red Army recruited by the Palestinian group called the Popular Front for the Liberation of Palestine-External Operations (PFLP-EO), attacked Lod Airport (now Ben Gurion International Airport) near Tel Aviv, killing 26 people and injuring 80 others. Two of the attackers were killed, while a third, Kōzō Okamoto, was captured after being wounded. The dead comprised 17 Christian pilgrims from Puerto Rico, a Canadian citizen, and eight Israelis, including Professor Aharon Katzir, an internationally renowned protein biophysicist. Katzir was head of the Israeli National Academy of Sciences and a popular scientific radio show host; he was also a candidate in the upcoming Israeli presidency election. His brother, Ephraim Katzir, was elected President of Israel the following year. Because airport security was focused on the possibility of a Palestinian attack, the use of Japanese attackers took the guards by surprise. The attack has often been described as a suicide mission, but it has also been asserted that it was the outcome of an unpublicized larger operation that went awry. The three perpetrators—Kōzō Okamoto, Tsuyoshi Okudaira, and Yasuyuki Yasuda—had been trained in Baalbek, Lebanon; the actual planning was handled by Wadie Haddad (a.k.a. Abu Hani), head of PFLP External Operations, with some input from Okamoto. In the immediate aftermath, \"Der Spiegel\" speculated that funding had been provided by some of the $5 million ransom paid by the West German government in exchange for the hostages of hijacked Lufthansa Flight 649 in February 1972.", "id": 1265019}
{"src_title": "Vyza velká", "tgt_title": "Beluga (sturgeon)", "src_document": [{"title": "Popis.", "content": "Má robustní protáhlé tělo vřetenovitého tvaru, v zadní části mírně zploštělé. Nachází se na něm pět řad kostěných štítků. Hřbetní štítky jsou v přední části těla malé, směrem dozadu se zvětšují. Hlava bývá velká. Dopředu vybíhá v krátký kuželovitý rypec, který je u dospělých jedinců na bocích a shora chrupavčitý, většinou měkký a ohebnný. Ústa jsou široká, půlměsíčitého tvaru. Vyplňují celou spodní část rypce a zpravidla i částečně přechází na okraje hlavy. Má čtyři hladké, dlouhé a z boků mírně zploštělé vousky, přesahující přes ústa (tvar hlavy, uspořádání úst a vousků při pohledu zespoda je důležitým poznávacím znakem jeseterovitých ryb. Oči má malé. Hřbetní ploutev je krátká, posunutá směrem dozadu. Ocasní ploutev bývá dlouhá heterocerkní. Zbarvení není příliš výrazné. Hřbet bývá tmavě šedý, boky světlejší a břicho bílé.", "section_level": 1}, {"title": "Výskyt.", "content": "Nachází se převážně v povodí Kaspického a Černého moře, Azovského moře příležitostně též v moři Jaderském. Dříve se vyza velká objevovala i v dolních tocích Moravy a Váhu. Nachází se většinou poblíž pobřeží. Plave ale proti proudu velkých řek za třením.", "section_level": 1}, {"title": "Výskyt v ČR.", "content": "Hejno generačních ryb pro pokusné účely (chov v akvakultuře, křížení s jinými jesetery) je chováno v Mydlovarech nedaleko Českých Budějovic.", "section_level": 2}, {"title": "Hospodářský význam.", "content": "V našich podmínkách nemá velký hospodářský význam na maso. Jeseteři jsou z volných vod drancováni především pro kaviár. Chov jeseterů a produkce kaviáru v akvakultuře je tedy považováno nejen za perspektivní oblast, ale také za způsob ochrany jesetrů. Celosvětová produkce jesetrů vzrostla v posledních letech z 2500 tun v roce 1999 na 25 600 tun v roce 2008 (FAO, 2008). U výroby kaviáru lze sledovat podobný trend. Ta vzrostla z 1,7 tuny v roce 2003 na 27,3 tun v roce 2007.Vysoká cena kaviáru tery zaručuje rentabilitu chovu jeseterů v akvakultuře. Přičemž kaviár z albinotické formy jesetera patří k nejdražším na světě. Kilogram tohoto vysoce kvalitního \"zlatého kaviáru\" může stát podle Guinessovy knihy rekordů až 25 000 $. Je snaha o jeho návrat vysazováním jedinců z umělého odchovu do volných vod. Vytvoření trvalé populace schopné přirozeného rozmnožování se zatím nezdařilo.", "section_level": 1}, {"title": "Potrava.", "content": "Vyza je všežravec, dravec. Po svém narození až do raného mládí se vyza velká živí bezobratlými a také některými druhy korýšů. S rostoucími rozměry a věkem se v jejím jídelníčku mohou objevit také ryby, až se stane doslova dravou. V dospělosti dokáže díky své obrovské tlamě nasát ryby vážící i několik kilogramů.", "section_level": 1}, {"title": "Rozmnožování.", "content": "Na svůj druh dosahuje tato ryba pohlavní dospělosti docela pozdě. U samců ve věku 12–14 let, a u samic ve věku 16–22 let. Tato ryba se rozmnožuje třením. Vyzy táhnou do řek ve dvou vlnách: Jarní „rasa“ přitáhne do řek brzy z jara, zatímco podzimní přitáhne v období pozdního podzimu do dolního toku řeky. V řece přezimuje a z jara táhne do výše položených míst. Ke tření dochází v hlubokých proudech se štěrkovým dnem v hloubce 4–12 m. Jikry tvoří pětinu hmotnosti samice. Počet jiker u jedné samice byl odhadnut na 360 000 až 7 700 000 kusů. Interval mezi jednotlivými výtěry je přibližně 5 let.", "section_level": 1}, {"title": "Lov.", "content": "Vyza velká dosahuje délky až téměř 8,5 metru a hmotnosti 1000 kg. Nejtěžší jedinec měl doposud 1571 kg. Loví se převážně pro jikry známé jako černý kaviár a také pro jejich kůži, která se používá v koželužnictví. Na seznamu ohrožených druhů ICUN se nachází jako kriticky ohrožený druh jehož populace stále klesá. Lov vyzy byl v minulosti prováděn všemi dostupnými prostředky - do sítí, udicemi a zřejmě největší exempláře se lovily na Volze pod ledem nabodáváním na dlouhé tyče zakončené háky. V případě zaháknutí velkého exempláře bylo třeba spolupráce většího počtu lidí, protože jednotlivec velkou rybu udržet ani vytáhnout nedokázal. Poté, co byla ryba zaseknuta na několika hácích, bylo třeba zvětšit otvor v ledu a rybu vytáhnout ven. Počet ztracených úlovků jistě nebyl malý.", "section_level": 1}, {"title": "Ohrožení.", "content": "Ve volné přírodě je vyza velká poměrně ohroženým druhem, který doplácí na sběr jiker i na samotný lov. Nekontrolované pytláctví totiž způsobuje úbytek jedinců z obou důvodů - kaviár je vyhledávanou pochoutkou a kůže ulovených jedinců je využívána v koželužnictví.", "section_level": 1}], "src_summary": "Vyza velká (\"Huso huso\", \"белуга\", říční běluga) je považována za největší sladkovodní rybu, což je zavádějící, protože není čistě sladkovodní rybou. Značnou část života tráví v brakických vodách a v jeho průběhu střídá sladkovodní a mořské prostředí. Proniká hluboko do řek, před postavením přehrady Železná vrata pronikala Dunajem až do jeho rakouské části. Je to největší druh anadromní ryby z čeledi jeseterovitých (\"Acipenseridae\"), řádu jeseterů (\"Acipenseriformes\"). Vyzy rostou velmi pomalu a dožívají se až 120 let. Mohou přitom dosáhnout délky až téměř 8,5 metru a hmotnosti 1000 kg, nejtěžší zaznamenaný jedinec měl 1571 kg. Běžně se loví jedinci o hmotnosti 100 až 200 kg. Loví se převážně pro jikry známé jako černý kaviár a také pro jejich kůži, která se používá v koželužnictví.", "tgt_summary": "The Beluga or Great sturgeon (\"Huso huso\") is a species of anadromous fish in the sturgeon family (Acipenseridae) of order Acipenseriformes. It is found primarily in the Caspian and Black Sea basins, and formerly in the Adriatic Sea. Going on maximum size, it is the eighth most massive living species of bony fish. Heavily fished for the female's valuable roe, known as beluga caviar, wild populations have been greatly reduced by overfishing and poaching.", "id": 2159266}
{"src_title": "Žabí vlas", "tgt_title": "Cladophora", "src_document": [{"title": "Taxonomie.", "content": "V některých případech je nadřazený taxon, třída žabovlasovité (\"Cladophorophyceae\") zařazována dovnitř třídy \"Ulvophyceae\" jakožto řád Cladophorales. Podrod \"Aegagropila\" (někdy považován za samostatný rod):", "section_level": 1}, {"title": "Popis.", "content": "Rod žabí vlas (\"Cladophora\") je jedním z rodů makroskopických zelených řas, který je obtížné zařadit. Je to hlavně kvůli velkým rozdílům v jejich vzhledu, který je silně ovlivněn stanovištěm, věkem a podmínkami životního prostředí. Rozmnožuje se pohlavně i nepohlavně. Existují dvě mnohobuněčné fáze jejich životního cyklu. Mají izomorfní haplo-diplontní rodozměnu, na gametofytu vznikají bičíkaté gamety, z nichž se po oplození vyvíjí diploidní sporofyt.. Vypadají velmi podobně. Jediné čím lze rozlišit tyto dvě etapy od sebe, je buď jejich počet chromozomů, nebo přezkoumání jejich potomků. Druhy řas rodu žabí vlas mohou způsobovat velké problémy zásadními změnami podmínek mořského dna. Jejich vyšší výskyt je spojený především se zvýšeným obsahem fosforu a dusíku ve vodě. V buněčné stěně mají celulózu a arabinogalaktan.", "section_level": 1}, {"title": "Použití.", "content": "Některé druhy – laoská Mekong Weed Kháy phen slouží jako jídlo. V Laosu je žabí vlas \"Cladophora\" spp. (ໄຄ \"kháy\"-řeka-plevele či přesněji ໄຄຫີນ \"kháy hǐ ː n\" řeka-rock-plevele) běžně konzumován jako pochoutka. Řasy rostou na skalách a pod vodou se vytváří jasné skvrny ve vodách povodí řeky Mekong. Nejčastěji jsou konzumovány listy v suchém stavu (ໄຄແຜ່ນ \"kháy phɛ̄ ː n\"-kháy-listy), podobně jako japonská nori, i když mnohem méně zpracované. Specialitou je suchý \"khai\" se sezamem, zatímco \"Vang Vieng\" je známý pro své pečené \"kháy\" listy. Mohou být konzumovány jako předkrm, nebo s jídlem. \"Kháy\" může být pojídán také syrový, v polévkách, nebo vařený.", "section_level": 1}], "src_summary": "Žabí vlas (\"\") je rod vláknitých zelených řas s sifonokladální stélkou(označení pro těla bezcévných rostlin,atd.), s vícejadernými buňkami, patřící do třídy žabovlasovité (\"Cladophorophyceae\"). Řasy tohoto rodu se vyskytují ve sladkých i slaných vodách.", "tgt_summary": "Cladophora is a genus of reticulated filamentous Ulvophyceae (green algae). The genus \"Cladophora\" contains many species that are very hard to tell apart and classify, mainly because of the great variation in their appearances, which is affected by habitat, age and environmental conditions. Unlike \"Spirogyra\" the filaments of \"Cladophora\" branch and do not undergo conjugation. There are two multicellular stages in its life cycle - a haploid gametophyte and a diploid sporophyte - which look highly similar. The only way to tell the two stages apart is to either count their chromosomes, or examine their offspring. The haploid gametophyte produces haploid gametes by mitosis and the diploid sporophyte produces haploid spores by meiosis. The only visible difference between the gametes and spores of \"Cladophora\" is that the gametes have two flagella and the spores have four. The \"Cladophora\" species can be a major nuisance causing major alteration to benthic conditions linked particularly with increased phosphorus loading.", "id": 1879199}
{"src_title": "Lucien Goldmann", "tgt_title": "Lucien Goldmann", "src_document": [{"title": "Život.", "content": "Goldmann vystudoval právní vědy na bukurešťské universitě a studoval pak filosofii ve Vídni. 1934 pokračoval ve studiu práv a politické ekonomie na právnické fakultě v Paříži a filosofie na Sorbonně. V době německé okupace se mu podařilo prchnout do Švýcarska, kde skoro dva roky pracoval jako asistent Jeana Piageta v Ženevě. Roku 1945 promoval v Curychu prací o Kantovi. Působil pak na École pratique des hautes études v Paříži, kterou od roku 1958 vedl jako její ředitel. Přednášel sociologii literatury a sociologii filosofie. V roce 1956 se habilitoval na Sorbonně.Od roku 1965 zároveň vedl sociologický ústav bruselské university (Université Libre de Bruxelles).", "section_level": 1}, {"title": "Dílo.", "content": "Ve své disertaci (\"La communauté humaine et l'univers chez Kant\", Paris 1948) rozlišuje tři etapy buržoasní filosofie: individualistickou, z níž vzešel osvícenský racionalismus a empirismus, tragickou, kterou představují především Pascal a Kant, a dialektickou, kterou representují Hegel, Marx a Lukács. Roku 1952 publikuje své úvahy o metodologii humanitních věd (\"Sciences humaines et philosophie\"). 1955 vychází jeho hlavní dílo Skrytý Bůh (Le Dieu caché), věnované Pascalově filosofii a Racinovým dramatům. Goldmann tu srovnává mj. křesťanskou a socialistickou „víru“. Oběma je společné odmítnutí individualismu buržoasní kultury a víra v nadindividuální hodnoty: Bůh v křesťanství resp. lidská pospolitost v socialismu. Obě stavějí na sázce ve smyslu Pascalově: náboženská sázka na Boží existenci a socialistická sázka na možnost sociálního osvobození lidstva. Mají v sobě riziko porážky a naději na úspěch. Vydal pak ještě množství jednotlivých publikací a přednášek, které souborně vyšly v knihách Dialektická zkoumání (\"Recherches dialectiques\", 1959) a K sociologii románu (\"Pour une sociologie du roman\", 1964). Dále dvě studie o Racinovi (\"Racine\", 1956 a \"Situation de la critique Racinienne\", 1971).", "section_level": 1}], "src_summary": "Lucien Goldmann (20. červenec 1913, Bukurešť – 8. říjen 1970, Paříž) byl francouzský filosof a literární teoretik pocházející z Rumunska. Zabýval se marxistickou teorií poznání (\"Recherches dialectiques\", 1959, \"Marxisme et sciences humaines\", 1970) a vyvinul – v návaznosti na rané spisy György Lukácse a vývojovou psychologii Jeana Piageta – metodu a teorii genetického strukturalismu.", "tgt_summary": "Lucien Goldmann (; July 20, 1913 – October 8, 1970) was a French philosopher and sociologist of Jewish-Romanian origin. A professor at the EHESS in Paris, he was a Marxist theorist.", "id": 1861092}
{"src_title": "Agnès Sorel", "tgt_title": "Agnès Sorel", "src_document": [{"title": "Život na královském dvoře.", "content": "Agnès, dceři vojáka Jeana Soreaua a Catherine de Maignelais, bylo dvacet let, když byla poprvé představena králi Karlovi. V té době byla součástí domácnosti Reného I. Neapolského, Karlova švagra. Tak jak byla zachycena v tehdejším umění, Agnès se jeví jako neobyčejně půvabná a také inteligentní mladá žena. Francouzský král byl uchvácen jejím šarmem a udělal z ní svou milenku - dokonce jí daroval Château de Loches (kde ho Johanka z Arku přesvědčila, aby se nechal korunovat francouzským králem) jako soukromé sídlo. Brzy nechala Agnès pocítit svou přítomnost na královském dvoře v Chinonu, kde snad její společnost vyvedla Karla z vleklé deprese. Na krále měla silný vliv a to, stejně jako její extravagance, jí na dvoře získalo mnoho mocných nepřátel.", "section_level": 1}, {"title": "Úmrtí.", "content": "Agnès porodila králi tři dcery: Marii, Charlotte a Jeanne. Čekala jejich čtvrté dítě, když cestovala uprostřed zimy z Chinonu za Karlem, aby mu poskytla morální podporu v jeho tažení v roce 1450 v Jumièges. Náhle ale onemocněla a zemřela 9. února ve věku osmadvaceti let. Původně se mělo za to, že příčinou její smrti byla úplavice, ale dnes mají vědci za to, že Agnès byla otrávena rtutí, tedy že byla zavražděna. Karlův syn, budoucí Ludvík XI., se už čtvrtým rokem otevřeně bouřil proti svému otci. Spekulovalo se o tom, že právě on nechal Agnès otrávit, aby se zbavil toho, co považoval za nepatřičný vliv na krále. Dalším možným podezřelým by mohl být francouzský finančník, šlechtic a ministr Jacques Coeur, ale tato teorie je většinou vyvracena s tím, že se jednalo o pokus odstavit Coeura ode dvora. V roce 2005 francouzský vědec Philippe Charlier zkoumal její pozůstatky a potvrdil, že příčinou smrti byla otrava rtutí, ale nevyjádřil se k tomu, jestli se jednalo o vraždu, či ne. Rtuť byla někdy používána v kosmetických přípravcích, takže i to mohlo způsobit smrt Sorelové. Její sestřenice Antoinette de Maignelais zaujala po její smrti místo královy milenky.", "section_level": 1}], "src_summary": "Agnès Sorel (1421 – 9. únor 1450), známá také pod přezdívkou \"Dame de beauté\", byla milenka francouzského krále Karla VII.", "tgt_summary": "Agnès Sorel (1422 – 9 February 1450), known by the sobriquet \"Dame de beauté\" (Lady of Beauty), was a favourite, and chief mistress, of King Charles VII of France, by whom she bore four daughters. She is considered the first officially recognized royal mistress of a French king. She was the subject of several contemporary paintings and works of art, including Jean Fouquet's \"Virgin and Child Surrounded by Angels\".", "id": 436541}
{"src_title": "Řepa červená", "tgt_title": "Beetroot", "src_document": [{"title": "Původ.", "content": "Její původ je ve Středomoří a v severoafrickém prostředí. Je známá a oblíbená jak v Evropě, tak v Severní Americe a mnoha asijských zemích. První záznamy o červené řepě jsou staré asi 3000 let a pocházejí z Babylonie. Byla známá i ve starém Římě, kde byla bohatě využívána, jednak jako jídlo, ale zejména jako lék. Díky rozsáhlosti Římské říše se rozšířila do celé Evropy.", "section_level": 1}, {"title": "Použití.", "content": "Syrová řepa se dobře uplatní v salátech. Chutná s česnekem, křenem, zelím, jablky, pomeranči a ořechy. Z vařené řepy se připravují saláty se smetanou, majonézou, marinádou apod. Oba druhy salátů jsou dobrým doplňkem pečeného masa a minutek. Uvařenou mladou červenou řepu stačí jen osolit, pokapat citronem a máslem – je to dobrá příloha pro ty, kdo nemají rádi kyselé saláty. Jedná se o jeden z nejrozšířenějších druhů pěstovaných řep. Její konzumace je rozšířena převážně ve východní Evropě, kde se používá pro přípravu boršče. Ke konzumaci nejčastěji slouží podzemní kořenová část, která se před jídlem často vaří či se podává studená po uvaření jako salát s octem či olejem. Dají se konzumovat i zelené listy, které se nejčastěji podávají dušené či vařené.", "section_level": 1}, {"title": "Léčivé účinky.", "content": "Obsahuje v hojném množství betain, který brání rozvoji kornatění tepen a podporuje činnost jater. Barvivo červené řepy, betanin, rozšiřuje věnčité tepny a zpevňuje stěnu vlásečnic. Z jejích přímo léčivých účinků jmenujme též účinky močopudné, vylučuje sůl z těla, povzbuzuje činnost žaludku a tvorbu žluči. Při ateroskleróze se doporučuje léčivá kúra: syrová šťáva z červené řepy v dávce 50-100 ml denně po dobu alespoň deseti dní. Podporuje růst buněk a opravuje jejich jádra. Aktivuje tvorbu červených krvinek, a tím zásobování buněk kyslíkem. Vyvolává optimističtější náladu. Zbavuje střeva jedovatých látek, odstraňuje zácpu. Dodává pružnost a lesk pleti, vlasům a nehtům. Neutralizuje a zároveň odstraňuje jedovaté látky, zvláště v mozku.", "section_level": 1}, {"title": "Průměrný obsah látek a minerálů.", "content": "Ve 100 g bulvy je asi 70 mg sodíku, 380 mg draslíku a 20 mg vápníku, dále řepa obsahuje hořčík a z mikroprvků rubidium a cesium. Důležitý je obsah rostlinných barviv, betaninů, zabraňujících křehkosti cév. Z vitamínů obsahuje vitamín C, vitamíny skupiny B a další. Tabulka udává dlouhodobě průměrný obsah živin, prvků, vitamínů a dalších nutričních parametrů zjištěných v červené řepě.", "section_level": 1}], "src_summary": "Řepa červená (\"Beta vulgaris\" var. \"vulgaris\") je dvouletá rostlina, zástupce kořenové zeleniny z čeledi laskavcovité (\"Amaranthaceae\"), u které se konzumuje její podzemní část.", "tgt_summary": "The beetroot is the taproot portion of a beet plant, usually known in Canada and the USA as beets while the vegetable is referred to as beetroot in British English, and also known as the table beet, garden beet, red beet, dinner beet or golden beet. It is one of several cultivated varieties of \"Beta vulgaris\" grown for their edible taproots and leaves (called beet greens); they have been classified as \"B. vulgaris\" subsp. \"vulgaris\" 'Conditiva' Group. Besides being used as a food, beets have uses as a food colouring and as a medicinal plant. Many beet products are made from other \"Beta vulgaris\" varieties, particularly sugar beet.", "id": 1460611}
{"src_title": "May Suttonová", "tgt_title": "May Sutton", "src_document": [{"title": "Tenisová kariéra.", "content": "Narodila se v jihoanglickém přístavním městě Plymouth. Ve věku šesti let opustila Anglii a s rodiči se přestěhovala do Spojených států. Rodina se usadila na ranči blízko Pasadeny v Kalifornii. S tenisem začínala společně se sestrami Violetou, Florence a Ethel na kurtu, který postavil jejich otec. Mladé tenistky Suttonovy následně ovládly kalifornský tenis. V roce 1904, ve svých 18 letech, dosáhla prvního vrcholu kariéry, když zvítězila ve dvouhře na grandslamu US Championships. Společně se spoluhráčkou Miriam Hallovou získala titul také v ženské čtyřhře a blízko měla k výhře i ve třetí kategorii turnaje – smíšené čtyřhře, když až ve finále spolu s F. B. Dallasem nestačili na pár Elisabeth Mooreová a Wylie Grant. Následující rok 1905 se stala první Američankou a první nebritskou vítězkou Wimbledonu, když porazila domácí favoritku a dvojnásobnou držitelku titulu Dorotheu Douglassovou Chambersovou. Konzervativní londýnské publikum šokovala vyhrnutím rukávů, které odhalily její lokty a sukní v úrovni nad kotníky. Se stejnou soupeřkou pak sehrála další dvě wimbledonská finále, první neúspěšné a podruhé vítězné. V roce 1912 se provdala za trojnásobného vítěze US Championships Toma Bundyho a opustila aktivní kariéru, aby založila rodinu. Roku 1921 se ve svých 35 letech vrátila k závodnímu tenisu a dosáhla na 4. místo v americkém žebříčku. V roce 1925 se ještě probojovala do finále ženské čtyřhry na US Championships a nastoupila za americký reprezentační tým ve Wightman Cupu. Roku 1929, ve 42 letech, hrála wimbledonské čtvrtfinále, první na tomto turnaji od roku 1907. V letech 1928 a 1929 nastoupila na US Championships do čtyřhry se svou dcerou Dorothy Cheneyovou a obě se tak staly jediným nasazeným párem \"matka a dcera\" v celé historii tohoto grandslamového turnaje. Roku 1930 vyhrál její synovec John Doeg na US Championships a o osm let později, v roce 1938 zvítězila dcera Dorothy na prvním grandslamu sezóny Australian Championships. Roku 1956 byla uvedena do Mezinárodní tenisové síně slávy. S tenisem nikdy neskončila a hrála jej i v osmé dekádě života. Zemřela roku 1975 v kalifornské Santa Monice, kde je pohřbena na Woodlawnově hřbitově.", "section_level": 1}], "src_summary": "May Godfrey Suttonová, celým jménem May Godfrey Sutton Bundy (25. září 1886, Plymouth, Anglie – 4. října 1975, Santa Monica, USA) byla americká tenistka anglického původu, první Američanka, která vyhrála dvouhru ve Wimbledonu a také vítězka US Championships.", "tgt_summary": "May Godfrey Sutton (September 25, 1886 – October 4, 1975) was an American tennis player who was active during the first decades of the 20th century. At age 17 she won the singles title at the U.S. National Championships and in 1905 she became the first American player to win the singles title at Wimbledon.", "id": 1707448}
{"src_title": "SS Naronic (1892)", "tgt_title": "SS Naronic", "src_document": [{"title": "Historie.", "content": "\"Naronic\" byl spuštěn na vodu 26. května 1892 a za méně, než dva měsíce, 17. července, vyplul na svou první plavbu z Liverpoolu do New Yorku. Byl navržen jako nákladní loď s prostory i pro cestující. Po své první plavbě vykonal ještě dalších pět bez nehod. 11. února 1893 vyplul na svou poslední plavbu do New Yorku pod velením kapitána Williama Robertse.", "section_level": 1}, {"title": "Neštěstí.", "content": "Na této plavbě do New Yorku bylo na palubě 50 důstojníků a 24 lidí starajících se o dobytek. Po opuštění Liverpoolu zastavil ještě v Point Lynas na severu Walesu. Poté již zamířil na západ na volné moře a už nikdy nebyl spatřen. Naronic neměl žádný bezdrátový telegraf, kterým by mohl vysílat nouzové signály (až o pět let později otevřela Marconi Company svou továrnu, kde vyráběla telegrafy, které byly používány mj. i na Titaniku). Vyskytl-li se nějaký problém, musela si s ním posádka poradit sama. Jediná zpráva, kterou o nehodě máme, pochází ze dvou zdrojů. Britský parník SS \"Coventry\" nahlásil, že viděl dva prázdné čluny z Naroniku. První byl nalezen převrácený 4. března v 2:00 ráno a druhý, nalezen ve 14:00, byl zaplavený. První byl nalezen 19 mil (některé zdroje uvádějí 90 mil) od místa, kde později potkal stejný osud Titanic. Druhý zdroj informací jsou čtyři lahve se zprávami, které byly nalezeny později. Byly v nich zprávy psané v době, kdy se Naronic potápěl. Dvě z nich byly nalezeny v USA, první 3. března v Bay Ridge v New Yorku a druhá 30. března v Ocean View ve Virginii. Třetí byla nalezena v červnu v Severním průlivu a čtvrtá 18. září na řece Mersey poblíž místa, odkud loď vyplouvala v Liverpoolu. Všechny čtyři říkají, že se Naronic potápí, ale nejdetailnější je ta druhá: Pod zprávu se podepsal John Olsen, čeledín, ale na seznamu pasažérů nikdo takový nebyl, nejblíže tomuto jménu byl John O'Hara. Podobně na tom je podpis z první lahve, L. Winsel, který rovněž nebyl na seznamu. Zprávy ve zbylých dvou lahvích jsou nepodepsané. Kvůli tomu byly zprávy, jako svědectví osudu lodi, prozkoumávány, ale nakonec nebyly uznány za věrohodné. Pokud ale jsou zprávy pravdivé, loď se potopila někdy okolo 3:20 ráno 19. února 1893.", "section_level": 1}], "src_summary": "SS \"Naronic\" byl parník společnosti White Star Line vybudovaný v loděnicích Harland & Wolff v Belfastu. Jeho sesterskou lodí byl SS \"Bovic\". Loď se ztratila na moři po opuštění Liverpoolu 11. února 1893 na cestě do New Yorku. Všech 74 lidí na palubě zemřelo. Osud lodi je záhadou, která je dodnes nezodpovězená.", "tgt_summary": "SS Naronic was a steamship built by Harland and Wolff in Belfast for the White Star Line. The ship was lost at sea after leaving Liverpool on February 11, 1893 bound for New York, with the loss of all 74 people on board. The ship's fate is a mystery that remains unsolved to this day.", "id": 249055}
{"src_title": "Hesenské velkovévodství", "tgt_title": "Grand Duchy of Hesse", "src_document": [{"title": "Historický přehled.", "content": "Hesenské velkovévodství vzniklo v roce 1806, kdy Napoleon Bonaparte povýšil lankrabství Hesensko-Darmstadtské na velkovévodství (a jeho severní \"sestře\" lankrabství Hesensko-Kasselskému udělil již roku 1803 kurfiřtský hlas), od té doby se Hesensko-Darmstadtsko oficiálně nazývalo Velkovévodství Hesenské. V roce 1815 byl na Vídeňském kongresu jeho velkovévodský status potvrzen, ale přišlo o svá Vestfálská léna, náhradou za to ale obdrželo území známé jako tzv. \"rýnské Hesensko\" včetně důležité pevnosti v Mohuči. Díky tomu změnilo v roce 1816 oficiální název na velkovévodství Hesenské a Porýnské. Také se stalo nezávislým členem Německého spolku. V roce 1867 po Prusko-rakouské válce (v níž bylo spojencem Rakouska) se stalo resp. jeho severně od řeky Mohan položená část součástí Severoněmeckého spolku a muselo Prusku podstoupit některá okrajová území, na rozdíl od severního Hesenska-Kasselska (tzv. \"Kurfiřtství Hesenské\"), které bylo jako spojenec Rakouska připojeno k Prusku, stejně jako do té doby svobodný stát Frankfurt nad Mohanem). V roce 1871 se jako většina zbylých nezávislých německých států stalo součástí Německého císařství. V důsledku německé porážky v první světové válce se v listopadu 1918 úplně vyčerpané Německo vzdalo. Následně vypukla v Berlíně takzvaná listopadová či německá revoluce, jež se rozšířila po celém Německém císařství. Jejím důsledkem bylo, že byly zrušeny či padly všechny německé monarchie včetně samotného Německého císařství. Dne 22. listopadu 1918 zde byla po odstoupení posledního velkovévody Arnošta Ludvíka vyhlášena republika resp \"Lidový stát Hesensko (německy Volksstaat Hessen)\", který byl do 1933 spolkovou zemí tzv. Výmarské republiky. Po druhé světové válce bylo Hesensko jako spolková země obnoveno v historicky největším rozsahu 19. září 1945 jako země Velké Hesensko (německy \"Großhessen\"), sloučením většiny území bývalého Lidového státu Hesenska (bez území jeho provincie Rýnské Hesensko), většinou území bývalé pruské provincie Hesenska-Nasavska (asi polovina bývalého Nasavského vévodství, bývalé svobodné říšské město Frankfurt nad Mohanem, část lankrabství Hesensko-Homburska, Kurfiřtství Hesenského (Hesensko-Kasselsko) bez jeho bývalých okresů Panství Šmalkaldského a Hrabství Schaumburgu) a většinou území bývalého Svobodného státu Waldecku.", "section_level": 1}, {"title": "Rozdělení.", "content": "Velkovévdství Hesensko se dělilo na 3 provincie:", "section_level": 1}], "src_summary": "Hesenské velkovévodství (německy: \"Großherzogtum Hessen\") byl německý stát, který existoval od roku 1806 do roku 1918. Od roku 1871 bylo součástí Německého císařství. Hesenské velkovévodství vzniklo v roce 1806 potom co ho Napoleon povýšil z lankrabství na velkovévodství (severněji ležící „sestře“ Hesensku-Kasselsku naopak udělil kurfiřtský hlas). Zaniklo v roce 1918, kdy vypukla tzv. listopadová revoluce nebo německá revoluce. Metropolí bylo město Darmstadt.", "tgt_summary": "The Grand Duchy of Hesse and by Rhine () was a grand duchy in western Germany that existed from 1806 (the period of German mediatization) to the end of the German Empire in 1918. The grand duchy originally formed on the basis of the Landgraviate of Hesse-Darmstadt in 1806 as the Grand Duchy of Hesse (). After the end of the Napoleonic Wars in 1815, it changed its name in 1816 to distinguish itself from the Electorate of Hesse, which had formed from neighboring Hesse-Kassel. Colloquially, the grand duchy continued to be known by its former name of Hesse-Darmstadt. It joined the German Empire in 1871 and became a republic after the German defeat in World War I in 1918.", "id": 2356698}
{"src_title": "Oberbaumbrücke", "tgt_title": "Oberbaum Bridge", "src_document": [{"title": "Historie.", "content": "Most byl postaven na hranici Braniborského markrabství v roce 1732. Dřevěný padací most byl postaven společně s hraniční zdí a navazující městskou bránou Stralauer Tor. Své jméno Oberbaumbrücke dostal podle těžkých stromových kmenů, které byly posléze pokryty kovovými špici. V roce 1879 prošel most velkými úpravami. Se 154 metry byl nejdelším mostem v Berlíně, ale nebyl způsobilý pojmout narůstající dopravní nároky, a proto se začaly objevovat plány na novou kamennou konstrukci. Firma \"Siemens & Halske\" přišla s plánem postavit v Berlíně metro a naléhala na stavitele, aby most byl přizpůsoben nejen chodcům a v té době běžným dopravním prostředkům, ale i metru. Nový most byl otevřen v roce 1896, dva roky po zahájení stavby, které se ujal architekt Otto Stahn. Most je postaven z betonu a cihel ve stylu městské brány s mnoha dekorativními prvky. V roce 1902 se po mostě projel první vlak berlínského metra. Během první jízdy sedělo v metru devatenáct pasažérů a jela ze stanice Stralauer Tor (po druhé světové válce zanikla) do stanice Postupimské náměstí (Potsdamer Platz). V roce 1920 začal most Oberbaumbrücke spojovat dva nově vzniklé správní obvody Friedrichshain a Kreuzberg. V dubnu 1945 vyhodil Wehrmacht prostřední část mostu do povětří, jako jeden z mnoha pokusů ubránit město před Rudou armádou. Po ukončení války se most stal hranicí amerického a sovětského sektoru. Do léta roku 1961 sloužil most pěším. Po postavení berlínské zdi v roce 1961 byl tento přechod uzavřen. Znovuotevřen (opět pouze pro pěší) byl až v roce 1972. Linka metra na západní straně byla ukončena ve stanici Schlesisches Tor. Po pádu berlínské zdi v roce 1989 byl most opraven, projekt na obnovu zničené střední části připravil španělský architekt Santiago Calatrava. Pro pěší, automobily a tramvaje byl most znovu otevřen během oslav pátého výročí pádu zdi v roce 1994. Trať metra do stanice Warschauer Straße byla znovu otevřena o rok později.", "section_level": 1}], "src_summary": "Oberbaumbrücke je dvoupatrový most přes berlínskou řeku Sprévu. Silueta mostu je typickým znakem města. Most spojuje dva městské obvody Friedrichshain a Kreuzberg, které byly rozděleny po roce 1961 berlínskou zdí. Obnova a znovuotevření mostu Oberbaumbrücke je jedním ze symbolů znovusjednocení Berlína.", "tgt_summary": "The Oberbaum Bridge () is a double-deck bridge crossing Berlin's River Spree, considered one of the city's landmarks. It links Friedrichshain and Kreuzberg, former boroughs that were divided by the Berlin Wall, and has become an important symbol of Berlin’s unity. The lower deck of the bridge carries a roadway, which connects Oberbaum Straße to the south of the river with Warschauer Straße to the north. The upper deck of the bridge carries Berlin U-Bahn lines and , between Schlesisches Tor and Warschauer Straße stations. The bridge appears prominently in the 1998 film \"Run Lola Run\". The bridge also appears prominently in the TV Series \"Berlin Station\".", "id": 1468880}
{"src_title": "SS Zeeland (1901)", "tgt_title": "SS Zeeland (1900)", "src_document": [{"title": "Počátky.", "content": "V červenci 1899 vytvořila Red Star Line plány na čtyři velké zaoceánské parníky. První dva, \"Vaderland\" a \"Zeeland\", měly být postaveny v loděnicích John Brown & Company ve Skotsku a zbylé dva, \"Kroonland\" a \"Finland\", v loděnicích William Cramp and Sons ve Philadelphii. Po spuštění na vodu 24. listopadu 1900 absolvoval svoji první plavbu z Antverp do New Yorku 13. dubna 1901. Na této lince dále sloužil společně s Vaderlandem a po jejich dokončení i s Kroonlandem a Finlandem. V dubnu 1910 byl pronajmut White Star Line na linku Liverpool - Boston, na níž sloužil do září 1911. Následující rok sloužil opět na lince Antverpy - New York pro Red Star Line. V červenci 1912 byl převeden pod belgickou vlajku, ale sloužil pořád na stejné lince pro stejnou společnost.", "section_level": 1}, {"title": "První světová válka.", "content": "Po vypuknutí první světové války v dubnu 1914 byl Zeeland převeden pod britskou vlajku a sloužil na trase Liverpool - New York. Po pronajatí White Star-Dominion Line se nejprve plavil do Quebecu a Montrealu, později do Halifaxu a Portlandu. Na počátku roku 1915 byl přejmenován na neněmecké jméno SS \"Northland\". Pod International Navigation Company sloužil nadále na stejné trase, než se vrátil zpět na linky do Montrealu. Po období, během kterého sloužil jako transportní loď pod jménem HMT \"Portland\", se opět vrátil v srpnu 1916 White Star-Dominion Line. Od dubna 1917 pak sloužil na trase Liverpool - Halifax.", "section_level": 1}, {"title": "Pozdější období.", "content": "V únoru 1919 začal sloužit na trase Liverpool - Philadelphia pro American Line. Po rekonstrukci byl vrácen pod původním jménem Zeeland zpět Red Star Line na trasu Antverpy - Southampton - New York, kde sloužil od srpna 1920. V dubnu 1923 byl upraven a měl kabiny jen první a třetí třídy. Na svou první plavbu pro Red Star Line se vydal 8. října 1926. V roce 1927 byl prodán společnosti Atlantic Transport Line a přejmenován na SS \"Minnesota\" a od dubna začal sloužit na trase Londýn - New York. Po své poslední plavbě v září 1929 byl prodán a sešrotován v Inverkeithingu v roce 1930.", "section_level": 1}], "src_summary": "SS \"Zeeland byl britský a belgický zaoceánský parník společnosti International Mercantile Marine Co. Protože měl německé jméno, během 1. světové války nesl méně německy znějící SS \"Northland. Po nějakou dobu sloužil i jako transportní loď pod jménem HMT \"Northland. Po válce se opět jmenoval \"Zeeland\", ale později byl přejmenován na SS \"Minnesota. Nejčastěji plul pro Red Star Line, ale sloužil také pro White Star Line, International Navigation Company, American Line a Atlantic Transport Line.", "tgt_summary": "SS \"Zeeland was a British and Belgian ocean liner of the International Mercantile Marine Co. (IMM). She was a sister ship to and a near sister ship to and of the same company. Although her name was Dutch, it was changed during World War I to the less German-sounding SS \"Northland. She served for a time as a British troop ship under the name HMT \"Northland. Reverting to \"Zeeland\" after the war, the ship was renamed SS \"Minnesota late in her career. \"Zeeland\" sailed primarily for IMM's Red Star Line for most of her early career, but also sailed under charter for the White Star Line (later White Star-Dominion), the International Navigation Company, the American Line, and the Atlantic Transport Line, all IMM subsidiary lines.", "id": 1194906}
{"src_title": "Guy Laliberté", "tgt_title": "Guy Laliberté", "src_document": [{"title": "Život.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Podnikatel a filantrop.", "content": "Guy Laliberté pochází ze středostavovské frankokanadské rodiny. V osmnácti letech odešel z domova, naučil se chůzi na chůdách, polykání ohně, hru na akordeon a nějakou dobu se tím živil. Roku 1984 založil vlastní cirkus – . Postupně vybudoval ze své společnosti jeden z největších podniků v oboru, který působí v několika zemích, s cca čtyřmi tisíci zaměstnanci, oceňovaný na 2 miliardy dolarů. V říjnu 2007 založil nadaci „Jedna kapka“ , jejímž cílem je rozšířit ve veřejnosti povědomí o problémech souvisejících s vyčerpáváním vodních zdrojů a pomoc obyvatelstvu oblastí postižených nedostatkem vody. Na chod nadace přispěl částkou 100 miliónů dolarů. V červenci 2012 se stal duchovním otcem a zároveň účastníkem pokerového turnaje The Big One for One Drop se startovným 1 milion dolarů, který se koná v rámci World series of Poker. Kapacita tohoto prestižního turnaje byla stanovena na 48 hráčů, beze zbytku se naplnila a vítěz si odnese více než 18 milionů dolarů, což je dosud největší finanční odměna v oficiálně hraném pokerovém turnaji.", "section_level": 2}, {"title": "Kosmonaut.", "content": "Od roku 2004 jednal o eventuálním kosmickém letu se společností Space Adventures (ta hledá zákazníky pro komerční lety na Sojuzech). Začátkem dubna 2009 zrušila kazašská vláda pouhý měsíc předtím podepsanou smlouvu o letu Kazacha na Mezinárodní vesmírnou stanici (ISS) začátkem října 2009. Laliberté využil příležitosti a zaujal uvolněné místo. Oficiálně byl jeho let oznámen 4. června 2009. To už procházel výcvikem ve Středisku přípravy kosmonautů. Do vesmíru odstartoval 30. září 2009 na palubě Sojuzu TMA-16 společně se členy Expedice 21 Maximem Surajevem a Jeffrey Williamsem. Program (nazvaný „Poetická sociální mise“) svého kosmického letu orientoval na popularizaci problémů s vodou, v duchu činnosti své nadace. Na Zemi se vrátil 11. října 2009 v Sojuzu TMA-14 s Gennadijem Padalkou a Michaelem Barrattem.", "section_level": 2}], "src_summary": "Guy Laliberté (* 2. září 1959, Québec, provincie Québec, Kanada) je kanadský podnikatel, filantrop a hráč pokeru. Je zakladatelem a ředitelem cirkusové a zábavní společnosti . Roku 2009 se vydal na týden do vesmíru na Mezinárodní vesmírnou stanici (ISS) jako „kosmický turista“.", "tgt_summary": "Guy Laliberté, (born 2 September 1959) is a Canadian billionaire businessman, and poker player. Along with Gilles Ste-Croix, he is the co-founder of Cirque du Soleil. In January 2018, Laliberté was ranked by \"Forbes\" as the 11th wealthiest Canadian. Following an announcement from Cirque du Soleil in April 2015 concerning a change in ownership, Laliberté will maintain a stake in the business and will continue to provide strategic and creative input to the company. In 1984, Laliberté founded Cirque du Soleil. The Canadian circus company's shows have since been seen by more than 90 million people worldwide. Prior, he busked, performing as an accordion player, stiltwalker and fire-eater. In 2006, Laliberté was named the Ernst & Young Canadian Entrepreneur of the Year. In 2007, he was named Ernst & Young World Entrepreneur Of The Year.", "id": 1222532}
{"src_title": "Luisa Lotrinská", "tgt_title": "Louise of Lorraine", "src_document": [{"title": "Život.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Původ, mládí.", "content": "Luisa přišla na svět jako nejmladší dcera vaudémontského hraběte Mikuláše (1524 – 1577) a Markéty z Egmontu (1517 – 1554). Otec byl druhým synem lotrinského vévody Antonína II. a jako takový se vydal na duchovní dráhu. Od roku 1543 působil jako métský biskup a o rok později také jako biskup verdunský. V roce 1548 se vzdal kněžského života a přijal titul vaudémontského hraběte. Po zásahu francouzského krále Jindřicha II. se v roce 1552 stal regentem Lotrinského vévodství za svého neplnoletého synovce Karla. V letech 1563 až 1569 spravoval Mercoeur a v roce 1569 usedl na mercoeurský vévodský stolec. Matka byla dcerou egmontského hraběte Jana IV. a za otce se provdala 1. května 1549 v Bruselu. Po matčině smrti v roce 1554 se otec oženil ještě dvakrát. Jeho druhou chotí se 24. února 1555 stala Jana Savojsko-Nemourská (1532 – 1568) a třetí manželství s Kateřinou Lotrinskou (1550 – 1606) uzavřel 5. května 1569. Luisa měla tři starší sourozence: Markétu, Kateřinu a Jindřicha; všichni zemřeli v dětském věku. Z otcových dalších manželství měla sourozenců jedenáct, čtyři zemřeli v dětském věku. Luisino dětství a mládí nebylo příliš šťastné, již jako roční batole ztratila matku a již od dvou let vyrůstala pod dohledem matky nevlastní. Pro otce byla pouze dívkou, a tedy sňatkovým zbožím, jak bylo v tehdejších dobách obvyklé. Jana Savojská se postarala, aby se její nevlastní dceři dostalo klasického vzdělání a v deseti letech jí poslala ke dvoru do Nancy. Druhá nevlastní matka, o pouhé tři roky starší Kateřina Lotrinská, však pastorkyni Luisu nesnášela a držela ji od rodiny co nejdále. Z těchto důvodů z Luisy vyrostla tichá a velice zbožná mladá žena, arci velice půvabná, plavých vlasů a světlé pleti, se světle hnědýma očima a štíhlou postavou.", "section_level": 2}, {"title": "Manželství.", "content": "V roce 1574 se poprvé setkala s vévodou z Anjou, v té době nově zvoleným polským králem Jindřichem z Valois. Jindřich byl na cestě do své nové rezidence v Krakově a cestou v Nancy navštívil svou sestru Klaudii, provdanou za Luisina bratrance Karla III. Luisa na něj velmi zapůsobila, protože byla nejen plavá, krásná a elegantní, ale především velmi podobná jeho velké lásce Marii Klévské (1553 – 1574), která však byla již provdána za prince Jindřicha I. z Condé. Po smrti svého bratra Karla XI. se Jindřich vrátil zpět do vlasti, aby se ujal vlády nad Francouzským královstvím. Jeho manželkou se po rozvodu měla stát Marie Klévská, ta však krátce na to zemřela. Nový francouzský král Jindřich III. se tedy rozhodl za ženu pojmout Luisu, a to nejen z důvodu podobnosti jeho velké lásce, ale i pro její laskavost a křehkost, neboť měl strach z dominantních žen, jakou byla jeho matka Kateřina Medicejská. Jindřich III. vyslal k Luisině rodině i přes matčin nesouhlas Filipa Huraulta, hraběte z Cheverny, a Michela du Guasta, aby s nevěstinou rodinou uzavřeli svatební smlouvu. Když vyslanci dorazili k jejímu otci, nebyla Luisa přítomna, protože konala pouť do Saint-Nicolas-de-Port. Otec na její návrat nečekal a svůj souhlas udělil. Král navrhl šaty pro sebe i pro svou budoucí manželku a osobně jí upravil vlasy, čímž se svatba, původně plánovaná na ráno, přesunula na odpoledne. Pár 15. února 1575 v Katedrále Notre Dame v Remeši oddal kardinál Karel Bourbonský. Sňatek se tak uskutečnil pouhé dva dny po Jindřichově korunovaci francouzským králem.", "section_level": 2}, {"title": "Francouzskou královnou.", "content": "Manželství nebylo zpočátku snadné, protože její tchyní byla Kateřina Medicejská, ale královna matka časem ocenila snašinu vlídnost a pokoru. Navíc Luisa manžela zbožňovala, ačkoliv jeho to rozčilovalo. Nemohli spolu mít děti, takže následníkem a dědicem francouzského trůnu se stal králův švagr Jindřich III. Navarrský; pod tímto tlakem se manželství stalo nešťastným. Luisa hubla a trpěla depresemi, spolu s manželem přinášela zbožné oběti a konala prosebné pouti za narození synů, zejména do Chartres. Luisa věřila, že na jaře 1576 prodělala potrat a pokud tomu tak bylo, je možné, že jeho následky zabránily dalšímu těhotenství. Jindřich III. byl své manželce často nevěrný, svou ženu však přesto upřímně miloval a Luisa se života svého manžela účastnila více než kterákoliv jiná královna. Objevovala se po jeho boku v bezpočtu obřadů, ceremoniálů a oslav, dokonce byla přítomna u státnických zasedání (např. při zasedání Královské rady 2. prosince 1576). 31. května 1578 se spolu s Kateřinou Medicejskou zúčastnila položení základního kamene mostu Pont Neuf.", "section_level": 2}, {"title": "Bílá královna vdova.", "content": "Po smrti tchyně v roce 1589 Luisa zdědila zámek Chenonceau, kde 2. srpna obdržela smutnou zprávu o zavraždění svého manžela dominikánem Jacquesem Clémentem. Vévodkyně z Berry, jak zněl její nový titul, tvář zahalila bílým závojem a oblékla bílé šaty; tento smuteční oděv již neodložila, a proto byla od té doby zvána \"\"bílou královnou (La Reine blanche)\"\". Své úsilí soustředila na rehabilitaci památky manžela, jenž byl exkomunikován papežem poté, co uzavřel příměří se svým exkomunikovaným následníkem Jindřichem Navarrským, vůdcem hugenotů. Nejprve se obrátila na nového krále Jindřicha IV. a poté se 1. října 1589 odebrala do Říma k papeži. Až do smrti pobývala na svém zámku, kde nechala zdi svého pokoje natřít černě se stříbrnými pohřebními motivy. Zemřela v Moulins, Allier 29. ledna roku 1601 a byla pohřbena v kapucínském klášteře. Roku 1817 byly její ostatky přeneseny do Baziliky Saint-Denis, kde do francouzské revoluce spočívaly ostatky francouzských králů, tedy i jejího manžela.", "section_level": 2}, {"title": "Portréty Luisiných příbuzných z manželovy strany.", "content": "Uprostřed tchán Jindřich II. s chotí Kateřinou Medicejskou, v levém horním rohu švagr František II. s chotí Marií Stuartovnou, v pravém horním rohu rodiče tchána Klaudie Francouzská s manželem Františkem I., vpravo švagr Karel IX. s chotí Alžbětou Habsburskou. Dole zleva doprava teta Kristina Dánská, její manžel bratranec Karel III. Lotrinský s chotí švagrovou Klaudií z Valois, švagr František z Anjou a švagrová Alžběta z Valois. Luisa s manželem Jindřichem III. jsou vlevo od Jindřicha II.", "section_level": 2}], "src_summary": "Luisa Lotrinská (30. dubna 1553, Nomeny – 29. ledna 1601, Moulins) byla provdaná francouzská královna v letech 1575 – 1589. Náležela k rodu Vaudémont, mladší větvi lotrinského vévodského domu. Narodila se jako hraběcí dcera a náležela k vládnoucí větvi lotrinských vévodů. Již jako batole se stala polovičním sirotkem. Díky podobnosti s Marií Klévskou se provdala za francouzského a polského krále Jindřicha III., kterému však neporodila žádného potomka. Po jeho smrti se uchýlila do ústraní.", "tgt_summary": "Louise of Lorraine (French: Louise de Lorraine) (30 April 1553 – 29 January 1601), was Queen consort of France and briefly Queen consort of Poland and Grand Duchess consort of Lithuania by marriage to Henry III of France. As a Dowager Queen, she also held the title of Duchess of Berry from 1589 until her death.", "id": 2071585}
{"src_title": "Gilo", "tgt_title": "Gilo", "src_document": [{"title": "Dějiny.", "content": "Během války za nezávislost umístila egyptská armáda v Gilu své dělostřelectvo a těžce ostřelovala západní Jeruzalém. Pokus o postup na Jeruzalém z Gila byl však v intenzivní bitvě překažen. Kibuc Ramat Rachel severně od Gila celkem třikrát změnil stát, pod který spadal, zatímco Gilo zůstalo po roce 1967 na druhé straně zelené linie. Část zdejších pozemků byla vlastněna židovskými institucemi před válkou za nezávislost, zatímco palestinsko-arabské zdroje tvrdí, že více než 2700 dunamů bylo zkonfiskováno od vesnic Bajt Džalá, Bejt Safafa a Šarafat.", "section_level": 1}, {"title": "Geografie.", "content": "Gilo se nachází na kopci v jihozápadním Jeruzalémě a od Bajt Džaly je oddělen hlubokou roklí. Na východ pod Gilo probíhají dálniční tunely do Guš Ecionu a na sousedním vrcholu se nachází osada Har Gilo. Bejt Safafa a Šarafat se nachází severně od Gilo, zatímco Betlém se nachází směrem na jih.", "section_level": 1}, {"title": "Biblické Gilo.", "content": "Biblické město Gilo je zmíněno v knize Jozue () a 2. knize Samuelově () Někteří badatelé se domnívají, že biblické Gilo se nacházelo v centrální části hebronské pahorkatiny, zatímco název moderního sídla bylo zvoleno díky blízkosti k Bajt Džale, možná díky zkomolenině názvu Gilo. Město Gilo v jihozápadní části kopcovité země Judy (Joz 15:51) bylo rodištěm Achitofela (Joz 15:51, 2 Sam 15:12) a zároveň i místem kde spáchal sebevraždu (17:23). Biblické Gilo bylo identifikováno s Kurbet Džala, zhruba 11,2 kilometru severně od Hebronu.", "section_level": 1}, {"title": "Status.", "content": "Gilo se nachází za zelenou linií z roku 1967. Podle organizace HonestReporting není Gilo „osadou“ v nejširším významu tohoto termínu a uvádí, že pod termínem osada se představuje „obraz izolované enklávy na Západním břehu.“ Gilo leží uvnitř jeruzalémské městské hranice a je geograficky navazující na sousední židovské čtvrti, které existovaly již před šestidenní válkou. Některá média, jako například The New York Times, The Washington Post, CNN, Associated Press, Boston Globe a CBS News označují Gilo jako „čtvrť.“ V memorandu, kterým vedení CNN instruovalo své reportéry, se uvádí: „zmiňujeme Gilo jako židovskou čtvrť na předměstí Jeruzaléma (…) nezmiňujeme jej jako osadu.“ Někteří reportéři CNN s takovým pokynem vyjádřili nesouhlas, zpravodaj listu \"The Independent\" k tomu řekl, že za rozhodnutím CNN byl tlak židovské lobby. V roce 2011 CNN označuje Gilo nejčastěji za „spornou čtvrť Jeruzaléma“. Vláda Spojených států původně označovala Gilo jako čtvrť, později se ústy ministryně zahraničí Condoleezzy Riceové odpovědi na konkrétní klasifikování Gila a dalších částí východního Jeruzaléma vyhnula. To však nepovažují za přesné palestinští Arabové a propalestinské organizace. Jiná média, jako například BBC, AFP, Reuters a The Economist popisují Gilo jako „osadu“ ve východním Jeruzalémě.", "section_level": 1}, {"title": "Ostřelování.", "content": "V letech 2000 až 2002, během prvních dvou let druhé intifády, bylo zaznamenáno přes 400 případů, kdy bylo Gilo ostřelováno z Bajt Džaly. Přestože je Bajt Džalá převážně křesťanská, byla infiltrována střelci z militantní frakce Fatahu, známé jako Tanzim, kteří se údajně rozmístili při křesťanských domech a kostelech s cílem, že izraelská opětovná palba by mohla poškodit křesťanské stavby. Střelba byla prováděna jak z ručních zbraní tak z minometů. Došlo ke zranění mnoha civilistů a domy směrem k Bajt Džalá utrpěly rozsáhlé poškození, kvůli kterému je museli jejich majitelé opustit. Izraelská vláda nakonec nechala před těmito domy postavit betonovou bariéru. Střelba úplně přestala až po izraelské operaci Obranný štít.", "section_level": 1}, {"title": "Školy a instituce.", "content": "V březnu 2008 bylo v Gilo otevřeno centrum pro autistické děti Bejt ha-Or. Nachází se zde také domov Ilan pro handicapované lidi. V Gilo se nachází celkem 35 synagog. V roce 2009 zavedlo zdejší komunitní centrum, které patří mezi největší v Izraeli, nový hybridní vodní ohřívací systém, který šetří energii a výrazně snižuje znečištění.", "section_level": 1}, {"title": "Archeologie.", "content": "Během výstavby Gilo objevili archeologové pod nákupním centrem Rechov Haganenet pevnost a zemědělské nástroje z dob Šalamounova chrámu. Mezi Kanadským kopcem a parkem pak odkryli pozůstatky statku a náhrobků z dob druhého Chrámu. Na různých místech pak byly nalezeny pozůstatky z římského a byzantského období.", "section_level": 1}, {"title": "Demografie.", "content": "Žije zde celkem 40 000 obyvatel, což činí z Gilo jednu z největších jeruzalémských čtvrtí. Podle jiného zdroje je populace nižší, ale s více než 25 000 obyvateli rovněž jde o jedno z nejvýznamnějších sídlišť na okraji města. Plocha této městské části dosahuje 2859 dunamů (2,859 kilometru čtverečního).", "section_level": 1}], "src_summary": "Gilo (: גילֹה) je izraelské sídlo ve východním Jeruzalémě, považované Organizací spojených národů za osadu, zatímco Izraelem považované za jeruzalémskou čtvrť. Podobně ho často označují americká média.", "tgt_summary": "Gilo () is an Israeli settlement in south-western East Jerusalem, with a population of 30,000, mostly Jewish inhabitants. Although it is located within the Jerusalem Municipality, it is widely considered a settlement, because as one of the five Ring Neighborhoods built by Israel surrounding Jerusalem, it was built on land in the West Bank that was occupied by and effectively annexed to Israel following the 1967 Six-Day War and 1980 Jerusalem Law. The international community regards Israeli settlements illegal under international law, although Israel disputes this. Israel also disputes its designation as a settlement, and it is administered as part of the Jerusalem municipality.", "id": 2440775}
{"src_title": "Přírodní zahrada", "tgt_title": "Wildlife garden", "src_document": [{"title": "Další významy pojmu.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Divoká zahrada.", "content": "Přírodní zahrady mohou být také podle přímého překladu z angličtiny nazývány divoké zahrady (\"\"), toto označení se ovšem používá spíše jako poetický ozvláštňující přídech pro přírodní zahradu .", "section_level": 2}, {"title": "Záměna s pojmem organické zemědělství.", "content": "Pod pojmem přírodní zahrady jsou mnohými lidmi vnímány zahrady založené na tzv. organickém zemědělství. Zpravidla pojem přírodní zahrada asociuje představu udržované zahrady ve stylu venkovské zahrady, v kterém jsou důsledně recyklovány odpady a nejsou používány průmyslově vyráběné agrochemikálie. Přírodní zahrady pravděpodobně filosofií navazují na takové formy tzv. venkovské zahrady, které odmítají průmyslová hnojiva a pesticidy – organické zemědělství, ale architektonicky prokazatelně vycházejí spíše ze stylu anglického přírodního parku. S ohledem na zvýšený zájem o ekologii je záměna pojmu organické zemědělství a přírodní zahrada častá. Také ekologické organizace propagující organické zemědělství a další k přírodě vstřícnější formy hospodaření uvádí pod pojmem přírodní zahrada zahrádkářské postupy blízké organickému zemědělství. Je možné se setkat s názorem, že zájem o přírodní zahrady a organické zemědělství mají spíše vysokoškoláci (s teoretickými znalostmi). K pojmu přírodní zahrady a organickému zemědělství naopak konzervativněji přistupují zahrádkáři (majitelé půdy s určitými zkušenostmi, informace bez rozlišení vzdělání).. Nepoužívání agrochemikálií je v přírodní zahradě vhodné, je však asi jedinou styčnou plochou organického zemědělství a přírodních zahrad. Zemědělství má na přírodu a biodiverzitu zpravidla negativní vliv (podle intenzity) a nijak nerozvíjí šance na přežití ohrožených, nebo místně ohrožených druhů. Naopak biodiverzitu (až na výjimky) logicky omezuje.", "section_level": 2}, {"title": "Filosofie.", "content": "Přírodní zahrady jsou často založeny na vědomém respektu k přírodě, snaze o snížení poškozování životního prostředí a zdravém životním stylu. Krása je vnímána lidmi jako žádoucí podoba, s kterou se ztotožňují podle nějakého vzoru, který je šablonou. Šablona dává předmětu nebo seskupení a vlastnostem předmětů poměrně přesné hranice, vymezené často přísnou logikou. Přírodní zahrada je zahradní úprava, který si za svůj vzor bere skutečná přírodní stanoviště.", "section_level": 1}, {"title": "Historie.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Počátky.", "content": "Počátek vývoje přírodních zahrad lze najít v devatenáctém století. První podobné zahrady byly dílem irského zahradníka Williama Robinsona (1838-1935). Sadovnické úpravy s divokými rostlinami byly podpořeny širším zájmem o divoké, přirozeně se vyskytující formy rostlin (skalničky). Ty byly v zahradách ve stylu venkovské zahrady, nebo v úpravách přírodně krajinářského parku pěstovány na vymezeném prostoru. Zahrada tím získala více přírodní, romantičtější charakter. Přírodní zahrada je starý pojem, který se v minulosti používal pro krajinářské celky, jako třeba Lednicko-valtický areál.", "section_level": 2}, {"title": "Ekologické podmínění vzniku slohu přírodní zahrada.", "content": "Zájem o ochranu přírody v této době nebyl moderním trendem. Druhy vyskytující se v tomto typu zahrady byly často spíše exotické než domácí. Dnes bychom tuto zahradu místo do přírodních zahrad zařadili mezi venkovské zahrady, kde je mnohdy také viditelná snaha o přírodní vzhled. Význam přirozené zahrady, která vznikla na koncepci W. Robinsona vychází z pozorování, že prostor pro volně žijící živočichy se podstatně snižuje. Pod tlakem lidské činnosti, narušováním přírodních stanovišť rostl u obyvatelstva i zájem o zachování aspoň připomínky vzhledu zmizelých přirozených stanovišť. Přírodní oblasti mimo urbanizovaná území se stávala stále atraktivnější. Nicméně v regionech světa s vysokou hustotou obyvatelstva, dlouhodobým působením silných antropomorfních vlivů, je často obtížné tato místa nalézt. Venkovské oblasti a okraje měst byly schopny, nebo byly upraveny tak, aby byly schopny uspokojit lidskou potřebu vnímání „přírody“. Člověkem upravená příroda nebo téměř příroda venkova – kulturní ale v představě návštěvníka původní krajina, možná vyhoví estetickým požadavkům části obyvatelstva měst, ale pro obyvatelstvo obeznámené s biologií a vnímavé osoby zpravidla postrádá věrohodnost a působí chudokrevně, neživotně. Příliš často je les hodnocen pouze z ekonomického hlediska (zásahy vážně ohrožená Šumava, devastované Krkonoše) a skládá se z omezeného počtu druhů, v nejhorším případě nepůvodních v lokalitě. Intenzivní zemědělství proměnilo krajinu na obří monokulturu ošetřovanou pesticidy a hnojivy. Mokřady, pustiny, duny, vřesoviště, řeky a jiné nepravidelné nezkrocené skvrny v krajině jsou zničeny, rozdrobeny nebo upraveny na podporu hospodářské činnosti (cestovní ruch, zemědělství, vnitrozemská lodní doprava, odběr vody pro města a oblasti, atd…). Nutnost vytváření přísně chráněných oblastí (přírodních rezervací) následovalo postupně během času ve většině kulturních zemí. Nicméně oblasti těchto rezerv jsou příliš malé na vyrovnání ztráty prostor pro volně žijící živočichy. Navíc jsou tyto oblasti od sebe vzdálené, což snižuje možnosti rozptýlení rostlinných a živočišných populací, a tím možnost zachování genofondu. Po zjištění důležitosti zachování původních druhů pro kulturní rostliny a zejména hospodářská zvířata (šlechtění) se všeobecně zvýšila podpora pro záměr zachování člověku „neužitečných“ přírodních druhů do budoucnosti. Myšlenka ponechat prostor pro přírodní zeleň se tedy původně týká výlučně lidského použití. Přírodní zahrada jako styl podobně jako přírodní parky tedy vznikla z duševní lidské potřeby - estetické potřeby a potřeby vyrovnat se ztrátou původní krajiny a devastací původní přírody a druhů zde přírodních. podobně jako byl vznik slohu Anglický přírodně krajinářský park reakcí na geometrické zahrady. Vytváření přírodní zahrady dokonce může zčásti (bez hlubšího dopadu na biodiverzitu krajiny) potlačovat pocit viny za přeměnu krajiny a ohrožení mnohých rostlinných a živočišných druhů.", "section_level": 2}, {"title": "Architektura přírodních zahrad.", "content": "Jako v mnoha dalších pravidlech lze v jednotlivých přírodních zahradách a názorech na jejich kvality najít zastánce ortodoxnějších, nebo liberálnějších pravidel. Ortodoxnější zásady jsou zpravidla výhodnější pro přirozenější vzhled - věrohodnost, liberálnější nabízí barevnější a kulturnější prostředí.", "section_level": 1}, {"title": "Prostředí.", "content": "Cílem přírodní zahrady je mimo jiné poskytnout vhodné prostředí, útočiště pro různé volně žijící živočichy. Přírodní zahrady mohou mít různé typy prostředí. Každé z nich má zvláštní flóru, biotop má vlastnosti komunity.", "section_level": 2}, {"title": "Význam stanoviště v biodiverzitě zahrady.", "content": "Biologická rozmanitost je definována jako množství volně žijících druhů živých organismů v určitém prostředí. Při pohledu na zvýšení biologické rozmanitosti v naší zahradě to není jen vhodná výsadba, která poskytuje úkryt a potravu. Je nutné zvážit širší prostředí a zjistit, které druhy volně žijících živočichů a rostlin na kterém stanovišti převládají a zhodnotit nejen půdní podmínky, ale také mikroklima, které může být individuální pro místní prostředí - jižní svah, nebo údolí potoka. Je vhodné zkusit napodobit výsadbu, která je podobná přirozenému porostu v okolí a které se tedy bude dařit v podobných podmínkách, jaké jsou na jejím přirozeném stanovišti. Jak pomoci tvorům v zahradě bude zřejmé z pozorování přírody v okolí. Když budou napodobeny podmínky, blízké podmínkám některého blízkého lesa, močálu, nebo pásu křovin, zkrátka lokality, která je vytvářena, bude pro živočichy snazší se v zahradě zabydlet.", "section_level": 3}, {"title": "Stromy.", "content": "Společenství se stromy můžou tvořit různá patra vegetace jako například tráva, keře, popínavé dřeviny. Všechna patra mohou být osídlena živočichy. V závislosti na velikosti zahrady je vhodné se více nebo méně zaměřit na různé druhy dřevin, více či méně vysoké.", "section_level": 4}, {"title": "Travnaté porosty.", "content": "V oblastech s dostatkem prostoru je možné travinné porosty udržovat jako stepi s mnoha divokými květinami. Možností u stepních porostů je mnoho. Vegetaci lze kosit v různých obdobích roku, více či méně často, na podporu různých rostlin. Například může být vegetace poměrně krátce kosena na podporu nízkých druhů (např. koniklece, hlaváčky) a poskytovat příležitost lovu pro některé ptáky. Porost ale může být ponechán zcela ladem, což nabízí trvalé přístřeší pro hmyz. Nakonec může být součástí zahrady partie, která každoročně podporuje přirozené a původní letničky.", "section_level": 4}, {"title": "Keřové porosty.", "content": "Často se vyskytují v zahradách jako zajištění, ochrana, tedy plot na jeho hranicí pozemku, ale jejich seskupení také odpovídá okraji lesa a vytváří specifické životní prostředí. Volně rostoucí keře mohou kvést a plodí ovoce, které je činí atraktivní pro hmyz, ptáky a savce. Trnité druhy poskytují dobrý úkryt před predátory (zejména kočkami a psy) pro malá zvířata.", "section_level": 4}, {"title": "Domácí močál.", "content": "Močál, bažina, mokřina, nebo rašeliniště v zahradě může být ideální alternativou k zahradnímu jezírku, zejména pokud se kvůli malým dětem obáváte navštívit rybník. Močály, rašeliniště a mokřiny přilákají všechny druhy volně žijících živočichů a také jsou správným druhem životního prostředí pro některé rostliny. Pro nadšené zahradníky není tak těžké postavit močál, který je mělčí než rybník. Na vytváření močálu, nebo rašeliniště v zahradě je třeba vyvinout mnohem méně úsilí a času, než na zahradní jezírko. Tvorba močálů Při výběru místa je třeba mít na paměti, že většina rostlin, které rostou v močálech vyžaduje přímé slunce nejméně šesti hodin denně (výsluní). Ideální je zvolit přirozeně vlhké a slunné místo pozemku. Mnoho takových zahrad v oblasti, kde jsou časté mokřady působí velmi přirozeně. Vodní nádrže by měly být nejlépe třicet centimetrů hluboké. Mokrá zahrada by měla sestávat z části tvořené vlhkou půdou a z části tvořené rašeliništěm. Rašeliniště v zahradě je vhodné napájet pomocí dešťové vody, pokud je to možné. Voda z vodovodu se nechá stát na pár dní předtím, než bude použita na zavlažení rostlin v rašeliništi, aby chlor z domácího vody mohl vyprchat. Na okraji nádrže lze umístit kameny, staré kusy naplaveného dříví nebo několik zahradních ozdob, aby zahradní rašeliniště působilo hezky. Mokřady a vodní prvky mohou sestávat z více či méně rozsáhlých ploch vody, pramenů, rašelinišť, vlhkých travních porostů. Je třeba zajistit, aby močál nebyl příčinou tonutí zvířat, nebo lidí, nejlépe svažujícími se okraji. Tato oblast může být nejen oázou přírody, ale také umožní přístup suchozemských druhů k vodě. Slouží jako ptačí koupel, ale i zdroj bláta pro stavbu hnízda u některých druhů.", "section_level": 4}, {"title": "Vřesoviště.", "content": "Může být součástí rašeliniště, jeho výhodou jsou nižší nároky na vodu. Vřesy a vřesovce snesou i kratší období sucha.", "section_level": 4}, {"title": "Xerofytní porosty.", "content": "Biotop vhodný pro suchomilné druhy může mít formu štěrkové cesty, skalky, písčité plochy, suché zídky, nebo střešní zahrady. Také může být jednoduše zhotoven ze zdi z cihel nebo kamenů, které nejsou nějakou dobu přemisťovány. Step, polopoušť, písečné přesypy s porostem psamofytů stejně jako louka může také obohatit zahradu. Celek by však vždy měl působit logicky, vyváženě a přirozeně.", "section_level": 3}, {"title": "Výběr rostlin.", "content": "Je vhodné při výběru rostlin přihlédnout k tomu, že divoká zahrada obnovuje přirozené prostředí okolního regionu, tak aby vyhovoval většině původních druhů rostlin. Je vždy vítána vyšší rozmanitost živočišných druhů, což je vnímáno jako \"exotické\". Ve skutečnosti jsou přírodní zahrady úzce spojené s hmyzem a jinými zvířaty v regionu, se kterými se vyvíjela po tisíciletí. Původní rostliny jsou základem potravní pyramidy nebo potravního řetězce. Nejsilnější závislost na původních druzích rostlin je na úrovni hmyzu, zejména u jejich larev. Většina hmyzu bude přitahovat do zahrady ptáky, a tak dále. Souhrnně řečeno, velká rozmanitost původních rostlin podporuje širokou rozmanitost živočišných druhů. Rovnováha mezi škůdci a predátory je také požadována zastánci organického zemědělství a „ekologického zahradnictví“.", "section_level": 2}, {"title": "Nepůvodní rostliny.", "content": "", "section_level": 3}, {"title": "Pozitiva pěstování nepůvodních rostlin.", "content": "Podle některých zdrojů může být součástí divoké zahrady určitý počet nepůvodních druhů. Některé z nich produkují velké množství nektaru, semen nebo ovoce, případně velmi brzy nebo velmi pozdě kvetou a tím zajistí delší dobu krmení zvířat. Podle zastánců takových úprav by však neměly představovat většinu rostlin volně žijících v zahradě, ale lze je spíše považovat za bonus. Příklad Slunečnice je původní v Severní Americe, ale je zajímavá pro divokou zahradu kvůli velké produkci osiva, a protože je medonosná rostlina, je podle zastánců takových úprav vhodně jej použít. Omezení: Je třeba rovněž poznamenat, že problémem může být výběrkultivaru (to znamená, pěstovaných odrůd). Kultivar je výsledkem „zlepšování“ druhu které podle téhož zdroje zpravidla ovlivní vlastnosti rostliny pro hmyz a jiné živočichy nežádoucím způsobem.", "section_level": 4}, {"title": "Zápory pěstování nepůvodních rostlin.", "content": "Nepůvodní rostliny mohou podle známých informací potlačovat původní druhy (například porost slunečnice potlačuje nižší rostliny, z nichž některé mohou být i pastvou larev hmyzu) a vytvářet zbytečně nerovnovážné stavy v ekosystému preferencemi některých živočišných druhů, ale i agresivně alelopaticky působit na okolí. V některých případech mohou být nepůvodní rostliny toxické pro původní druhy živočichů, nebo dokonce invazivní. Přírodní zahrada s nepůvodními druhy, pěstovanými pro delší kvetení a větší semena by pak byla jen krmelec pro králíky, včely a ptáky a bylo by zbytečné rozvíjet ji směrem ke skutečné přírodě. Naopak je vhodnější ji osídlit už domestikovanými druhy a vytvořit nějakou hezkou formu venkovské zahrady, nebo malé zoo.", "section_level": 4}, {"title": "Stavební prvky.", "content": "Přírodní zahrada by svou koncepcí měla působit malebně a přírodně, stavební prvky by optimálně měly být kryty porostem nebo popínavými rostlinami. Oplocení přírodní zahrady lze nahradit, jestliže nám to okolnosti dovolí, skupinami stromů a keřů nebo příkopy. Můžeme také zahradu oplotit a oplocení maskovat valem stejně jako v anglickém přírodně krajinářském parku. Je vhodné využít kvetoucí rostliny, které jsou součástí biotopu, jenž se pokoušíme napodobit. V tomto typu zahrady není vhodné pěstovat šlechtěné rostliny s příliš pestrými či velkými květy ani vysazovat rostliny do záhonů. Přírodní zahrady nemívají cesty ani cestičky, a pokud ano, jen několik málo nezbytných účelových komunikací. Do zahrady je vhodné umístit drobné stavby k odpočinku a relaxaci. Stavby lze zhotovit z přírodních nebo nahrubo opracovaných materiálů, aby odpovídaly celkovému duchu zahrady. V přírodní zahradě vyniknou výtvory ve stylu land art (earth art).", "section_level": 3}, {"title": "Vertikální prostor.", "content": "Lidé mají sklon myslet na velikost své zahrady s ohledem na její délku a šířku a často zapomínají myslet 'vertikálně'. Přitom by jim unikla příležitost ke zvýšení biodiverzity. Například popínavé rostliny. Holé zdi na vnější části domu můžou být porostlé popínavými dřevinami, jako je břečťan, psí víno, nebo zimolez. Výsadbou těchto druhů rostlin, ale i těch druhů, které používají opory, jako je například treláž, budou vnější stěny domu vypadat esteticky příjemné, ale budou také přitahovat hmyz a ptáky. Lze také popnout stromy, které umožní větší využití volného místa na větvích stromů. Není ovšem vhodné využít takto stromů, které jsou živé a které chceme zachovat. Mnohé popínavé dřeviny živé stromy brzy udusí.", "section_level": 2}, {"title": "Výsadba.", "content": "", "section_level": 2}, {"title": "Filosofické postupy při výsadbě rostlin.", "content": "Pokud jde o výsadbu rostlin, existují na počátku dva filozofické směry ohledně zakládání přírodní zahrady. Filosofie přirozeného vývoje zdůrazňuje ponechání zahrady přirozenému vývoji a vyčkání na planě rostoucí rostliny, které případně upravuje (nebo ne). Tato metoda nezasahuje do vývoje zahrady výsevy semen v zahradě. Výhodou je, že rostliny které zde rostou, jsou dokonale přizpůsobeny podmínkám v této oblasti. Další filosofický směr je agresivně intervenční. Rostliny přímo vysévá, nebo vysazuje při zachování přirozené flóry. Výhodou je, že umožňuje výsadbu planě rostoucích rostlin, které jsou již přítomny v bezprostředním okolí a u kterých je pravděpodobnost, že by se přirozeně nevyskytly v zahradě jen velmi malá nebo nulová.", "section_level": 3}, {"title": "Zdroje rostlin.", "content": "Chcete-li získat sazenice a semena divokých rostlin, existuje několik řešení. Můžeme najít jako zdroj semennou rostlinu místního původu nebo použít semena z jiné přírodní zahrady, kde často mají semena nebo rostliny v přebytku. Upozornění: u některých chráněných druhů je odebrání jakékoli části rostliny zakázáno. Konečně, jestliže zahrada má být kompletně vysázena, můžeme sbírat všechny rostliny z vybrané plochy, která je jinak například určená k stavebním účelům. Některé původní druhy rostlin jsou pěstovány jako okrasné rostliny a lze je takto získat. Před koupí ale i před výsadbou rostlin je vhodné zjistit její vlastnosti. Stejně tak je vhodné zabránit invazi plevelů , které jsou nepůvodní v lokalitě a nebo biotopu, který vytváříme a které by zahradu mohly poničit.", "section_level": 3}, {"title": "Zvířata.", "content": "Pro zvířata je heslo jednoduché - vyčkat na osídlení zahrady. Některá zvířata mohou značně změnit ekologickou rovnováhu a ovlivňují biologickou rozmanitost, a je tedy zcela nedoporučeno je vysazovat (např.ryby a kachny. Pokud je zahrada vhodná pro některé druhy, usadí se zde samy, pokud je kočky a psi nechají na pokoji. Přilákání volně žijících živočichů úpravami je možné: záhony květin bohatými na nektar, plody slunečnic a jiných rostlin s velkými semeny oblíbenými u ptáků, krmítky a krmením v zimě, hnízdícími budkami pro různé druhy ptáků, a stavebními materiály pro hnízda (bláto, zbytky vlněných látek), přístřešky ježek. Zahradník může také zvýšit množství prostředí, která přispívají k rozmanitosti přírody: staré zbytky dřeva, listy, kameny, svazky dutých stonků, suché svahy, mokřady. Když je zahrada obklopená zdmi, mohou být pokryty popínavými rostlinami. Mnoho kompostů je domovem drobných zvířat a slouží jako úkryt pro hmyz.", "section_level": 3}, {"title": "Údržba.", "content": "Pojem přírodní zahrada se může jevit jako rozpor, (zahradní areál je navržen, obhospodařován), na rozdíl od přírody, kde člověk nezasahuje. Nicméně, jestliže je nutné zachovat rozmanitost prostředí, pak je nezbytné, stejně jako to, co se děje v některých přírodních rezervacích, provádět úpravy. V opačném případě by zahrada již neobsahovala takovou druhovou rozmanitost, po určité době by zde mohl převládnout omezený počet dominantních druhů. Údržba rovněž udržuje obytný prostor pro uživatele.", "section_level": 2}, {"title": "Použití agrochemikálií.", "content": "Tvůrci přírodních zahrad preferují jako základní pravidlo nepoužívání pesticidů. Přesto lze například doporučit, zejména v případě přemnožení nebezpečných plevelů a dřevin několik druhů selektivních herbicidů a arboricidů, které v nezbytném případě, při správném a zejména omezeném použití nenaruší funkci zahrady a naopak pomohou udržet její podstatné rysy (biodiverzitu). Tvůrci koncepce přírodních zahrad považují za vhodnější zvážit zda masivní útok patogenů není příznakem nerovnováhy, která se takto opravuje. Rostlina která má příliš málo světla, nebo má nedostatečnou výživu hyne. Rostlina, která v přírodní zahradě hyne, na toto stanoviště zřejmě nepatří. Nahradí ji rostlina, která na stanovišti lépe přežije. Tato zásada je logická a odůvodněná. Invazivní rostliny jsou ovšem hrozbou přírodním druhům i na jejich původních a přirozených stanovištích. Zásah v případě vážného nebezpečí je tedy spíše záležitostí filosofie majitele zahrady. I v klasickém zemědělství se pesticidy používají při překročení mezní hranice výskytu patogena a zvážení hrozící škody. Pokud je v přírodní zahradě kosen trávník a vyřezávány nálety, nejde o přirozený vývoj prostředí. V případě nezbytného potlačení nebezpečných invazivních dřevin, jako je například pajasan žláznatý (Ailanthus altissima) nebo javor jasanolistý (Acer negundo), je vynikajícím a ekologicky málo nebezpečným přípravkem Garlon.", "section_level": 2}, {"title": "Některá uznávaná pravidla.", "content": "Koncepce přírodních zahrad považuje obecně za vhodnější použít mechanické nástroje, tiché a měkčí než elektrické nástroje a ekologičtější než stroje poháněné ropnými produkty. Posekání trávy kosou, nebo srpem ponechává šanci na přežití hmyzu, který by byl podrcen v sekačce. Účelem údržby není důkladně vyčistit zahradu. Je vhodné ponechat dostatek přístřeší pro malá zvířata. Je lepší odstranit suchou nať až na jaře, takže může sloužit jako úkryt pro hmyz během období zimy. Je vhodné udržet mrtvé a duté stromy, za předpokladu, že tyto nepředstavují riziko. Mohou sloužit jako přístřešek pro zvířata (někteří ptáci, veverky, netopýři). V malé zahradě osázené nevhodnými dřevinami je nutný řez keřů (proto je vhodné předem zvolit vhodné keře). Řez je nezbytně nutné provádět mimo období hnízdění ptáků. Údržba pravidelně koseného trávníku (který není přirozenou součástí žádného známého přirozeného prostředí a neměl by být součástí zahrady) vyžaduje pravidelnou údržbu a nastavení ostří dostatečně vysoko (asi 8 cm). Pro podpoření jarních rostlin (cibulovin) v travnatých porostech zahrady je vhodné kosit trávu pravidelně až od konce června. Mají-li být podpořeny stepní rostliny kvetoucí v létě, bude vhodné sekat travnaté porosty až do konce září, ale může být tráva kosena až do června, kdy potřebujeme travnatou plochu na sportoviště a k slunění.", "section_level": 2}, {"title": "Popularizace přírodní zahrady.", "content": "Velkým nedostatkem popularizátorů přírodní zahrady je nízká úroveň znalostí. Neznalosti základních metod, vlastností rostlin a nedostatek praktických zkušeností je pak zřejmě největší překážkou založení skutečně fungující přírodní zahrady. Neznalosti, jak to tak bývá, jsou vyváženy velkým nadšením pro věc. Chyby zanícených propagandistů, nebo úmyslné neobjektivní výpovědi mají vliv na úspěšnost pěstitelů a následně důvěru v schopnost přírodní zahrady jako přirozeně životaschopného celku.", "section_level": 1}, {"title": "Hodnocení.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Výhody.", "content": "Kromě ochrany přírody a biologické rozmanitosti má divoká zahrada další pozitivní aspekty. Divoká zahrada je i ekologická a ekonomická zahrada. Nepoužívání pesticidů, chemických hnojiv a zavlažování je zahradě přátelské a neznečišťuje vodní zdroje. Šetrné použití sekačky a nůžek na živé ploty je přínosem pro snížení hluku ve čtvrti a úspor energie. Cena původních druhů je relativně nízká, a to zejména v případě pěstování semen, řízků a jejich výměnou s jinými zahrádkáři. Divoká zahrada je podle některých informací také ideálním místem pro zelinářskou zahradu nebo sad. Faktem je, že málokterý původní druh rostlin lze použít jako ovocnou dřevinu nebo zeleninu. Skutečná ekologická rovnováha v zahradě (žádné onemocnění, různí predátoři) je výhodná pro plodiny. Je zbytečné používání pesticidů. Přítomnost mnoha hmyzích opylovačů je podle propagátorů přírodní zahrady také základem zajištění bohaté sklizně ovoce a zeleniny bez agrochemikálií. Pokud by však toto tvrzení bylo tak široce pravdivé, velkovýrobci by dávno vyráběli ovoce bez hnojiv a pesticidů. Tento koncept zahrady je ideální pro lidi, kteří nechtějí trávit příliš mnoho času prací na zahradě, ale raději pozorují organismy, které se zde vyvíjejí. A konečně, divoká zahrada pomáhá seznámit se s vzácnými rostlinami v zahradách a přírodě, pokud se přirozeně vyskytují v regionu, a umožní pozorovat volně žijící zvěř. Tato zahrada láká ptáky a hmyz, což oslovuje mnoho majitelů zahrady.", "section_level": 2}, {"title": "Architekti a propagátoři.", "content": "William Robinson (5.7.1838 – 17.5.1935) Jeho nejčtenější kniha byla Divoká zahrada, která mu získala pověst a dovolila mu založit časopis Zahrada a Anglická květinová zahrada 1883, který byl revidován jeho celoživotní přítelkyní Gertrude Jekyll. S G. Jekyll William Robinson udržoval úzké přátelství a profesní spolupráci více než 50 let.", "section_level": 1}], "src_summary": "Přírodní zahrada je lidmi užívaná a upravená plocha sloužící především jako dekorace. Svým vzhledem se pokouší přiblížit přírodnímu a přirozenému vzhledu přírodního stanoviště před zásahem člověka. Tvoří ji jeden, nebo více zahradních úprav, jejichž výsadby a terénní úpravy odpovídají biotopům, které jsou v přírodě přirozené. V místních podmínkách může napodobovat původní biotop, nebo uměle vytváří nové nepůvodní, ale jinde se přirozeně vyskytující společenstvo. Významným rozdílem skutečných přírodních zahrad oproti jiným zahradním úpravám je nízká pracnost údržby. V ekologicky zaměřených komunitách přírodní zahrady slouží dalším účelům, jako je například recyklace odpadu. Cílem úmyslné tvorby takové zahrady, nebo parku s podobnými úpravami je zpravidla vytvořit prostředí které odpovídá filosofii majitele. Vedlejším účinkem je možné zlepšení stavu přírody v místě. Někdy může přírodní zahrada sloužit i k výukovým účelům. Napodobováním přirozeného přírodního prostředí (biotopu) může poskytovat možnost zachování společenstev původních rostlinných druhů, vývinu a rozmnožování volně žijících živočichů. Některé přírodní zahrady plní účel nejen dekorační, ale i rekreační. Úpravy zahradní architektury v zahradě, mohou být prováděny podle zásad sadovnické tvorby.", "tgt_summary": "A wildlife garden (or wild garden) is an environment created by a gardener that serves as a sustainable haven for surrounding wildlife. Wildlife gardens contain a variety of habitats that cater to native and local plants, birds, amphibians, reptiles, insects, mammals and so on. Establishing a garden that emulates the environment before the residence was built and/or renders the garden similar to intact wild areas nearby (rewilding) will allow natural systems to interact and establish an equilibrium, ultimately minimizing the need for gardener maintenance and intervention. Wildlife gardens can also play an essential role in biological pest control, and also promote biodiversity, native plantings, and generally benefit the wider environment.", "id": 1922055}
{"src_title": "Gabriel (střela)", "tgt_title": "Gabriel (missile)", "src_document": [{"title": "Vývoj.", "content": "Vývoj střely Gabriel pro izraelské vojenské námořnictvo začal v roce 1962. První model Mk.I byl poprvé nasazen v roce 1973 během jomkipurské války. Jednalo se o střelu s poloaktivním radiolokačním naváděním, která jako první sériově vyráběná protilodní střela implementovala režim \"sea-skimming\". Po zachycení cíle střela sestoupila do letové hladiny 4,5 až 6 metrů nad vodou, což ztěžovalo její odhalení a tím pádem zkracovalo dobu poskytnutou nepříteli na provedení protiopatření. Nesla poměrně velkou bojovou hlavici – z 430 kg celkové hmotnosti střely připadalo na hlavici až 150 kg, přičemž samotná trhavina vážila 70 kg. Jednou z jejich nevýhod ale byla malá zásoba paliva, takže dostřel nepřesahoval 20 kilometrů. To bylo při srovnání se sovětskými střelami P-15 Termit (kód NATO: SS-N-2 Styx), jimiž byly vybaveny egyptské a syrské raketové čluny (také sovětské výroby), málo. Úspěchy střel Gabriel Mk.I během jomkipurské války (viz bitva u Latakie a bitva u Baltimu) je proto třeba připsat nepřipravenosti protivníka a úspěšným vlastním rušícím prostředkům, které umožnili izraelským člunům uniknout nepřátelským střelám a přiblížit ze na dostřel vlastních střel. Vylepšený Gabriel Mk.2 byl zaveden do výzbroje pravděpodobně v roce 1976. Dolet stoupl na 36 kilometrů, hlavice byla posílena na 522 kg a vylepšeno bylo i navádění. Výška letu nad hladinou ve finální fázi byla snížena na 2,5 až 3,5 metru. Generace Gabriel III a Gabriel III A/S doznaly výrazných zlepšení. Z letounů vypouštěná střela Gabriel III A/S má dostřel přes 60 kilometrů. Obě verze generace Gabriel III využívají v současnosti široce používaný mód „vystřel a zapomeň“ (anglicky: \"fire and forget\"). Z letounů vypouštěné střely Gabriel letí tak nízko, že je pro nepřátelské cíle extrémně těžké střely odhalit a včas jim čelit. Nová dalekonosná proudová verze střely Gabriel (Gabriel IV) má dostřel 200 kilometrů a Israel Aerospace Industries údajně pracuje na nové generaci Gabriel V (Advanced Naval Attack Missile), s pokročilým aktivním radarovým vyhledávačem. Starší modely střel Gabriel používá Chile, Ekvádor, Izrael, Mexiko, Jihoafrická republika, Srí Lanka, Keňa a další země.", "section_level": 1}], "src_summary": "Gabriel (: גבריאל) je izraelská protilodní střela létající nad hladinou moře (: \"sea-skimming missile\"), v Jihoafrickém námořnictvu známá pod kódovým označením Škorpion.", "tgt_summary": "Gabriel missiles, created by Israel Aerospace Industries, are a range of anti-ship missiles that use the technique of sea skimming, created in response to an attack on an Israeli warship in 1967. The Mark IV version was in service with the Israeli Navy while other versions are in service with navies around the world.", "id": 1347381}
{"src_title": "Želva stepní", "tgt_title": "Russian tortoise", "src_document": [{"title": "Popis.", "content": "Želvu stepní lze identifikovat podle takřka okrouhlého a na vrcholu plochého karapaxu. Dalším typickým znakem je písková barva karapaxu s výraznými černými znaky. Samička dorůstá asi 20 cm, sameček 16 cm. Její hmotnosti může být až 2 kg. Samička je oproti samci větší a má kratší ocas. Oproti balkánským želvám jako jsou želva zelenavá (\"Testudo hermanni\") a želva žlutohnědá (\"Testudo graeca\") je širší a plošší, zbarvení karapaxu je světlejší a na předních končetinách má pouze čtyři prsty s drápky (balkánské druhy pět prstů). Je aktivní ve dne, je velmi čilá, výborně hrabe a dosti obratně šplhá. Samci jsou agresivní vůči samcům jiných druhů želv, i v případě, že jsou třikrát větší. Od balkánských druhů se liší i způsobem života. Je aktivnější při nižších teplotách, odolnější vůči rachitidě a mnohem lépe hrabe. V přírodě hrabe podzemní chodby dlouhé až 12 m, proto musí být její venkovní výběh dobře zajištěn proti podhrabání.", "section_level": 1}, {"title": "Potrava.", "content": "Patří mezi býložravce, hlavní potravou této želvy jsou tedy rostliny (takřka výhradně listy, plody a květy), například listy smetanky lékařské, sušené byliny, salát, jablka, jahody, jetel, jitrocel, růže, meloun, nejrůznější druhy pícnin, ale také i hmyz. Čím je strava pestřejší, tím lépe, kvůli potřebným vitamínům a minerálům.", "section_level": 1}, {"title": "Reprodukce.", "content": "Samečkovy námluvy se projevují kýváním hlavou a kroužením okolo samičky. Když samečkovi samička přestane utíkat, nastane páření. Pohlavní dospělosti dosahují tyto želvy mezi osmým a desátým rokem. Samice snáší vejce na přelomu května a června často po jednom s přestávkami dlouhými i několik dnů. Vejce jsou velká 4–5 x 2,5–3,5 cm. Snáší 2 až 8 vajec do předem vyhloubené jamky. Mláďata se líhnou po 80–110 dnech, zůstanou tedy spát v zemi a vylézají až následující jaro.", "section_level": 1}, {"title": "Výskyt.", "content": "Pochází z Asie. Je nejodolnějším druhem suchozemské želvy, její nejsevernější přirozený výskyt je v Novokujbyševsku, v Rusku na Volze. Obývá oblast na východ od Kaspického moře, státy Írán, Afghánistán, Kazachstán, Turkmenistán a Pákistán, kde žije v pohořích a pouštích. Přirozeným prostředím jsou pro ni volné stepi místy s kamením, se suchou jílovitou a písčitou půdou a řídkými porosty trávy a keřů. Místa, kde je mnoho slunce a jen občasný stín. Je to vysloveně pouštní želva, která nesnáší vlhko a chladno.", "section_level": 1}], "src_summary": "Želva stepní (\"Testudo horsfieldii\"), též želva čtyřprstá, patří k často chovaným druhům želv. Její domov leží na západním okraji Asie.", "tgt_summary": "The Russian tortoise (\"Agrionemys horsfieldii\"), also commonly known as the Afghan tortoise, the Central Asian tortoise, Horsfield's tortoise, four-clawed tortoise, and the (Russian) steppe tortoise, is a threatened species of tortoise in the family Testudinidae. The species is endemic to Central Asia. Human activities in its native habitat contribute to its threatened status.", "id": 834684}
{"src_title": "Flogging Molly", "tgt_title": "Flogging Molly", "src_document": [{"title": "Historie.", "content": "Kapelu založil Irský rodák Dave King společně s kytaristou Tedem Huttem, baskytaristou Jeffem Petersem a houslistkou Bridget Regan. Společně napsali a nacvičili první písničky jako \"Black Friday Rule\" nebo \"Devils Dance Floor\". Flogging Molly hrála každé pondělí v irském baru \"Molly Mallone's\". Ted Hutt a Jeff Peters však kapelu časem opustili, protože jejich původní kapela dostala nabídku k natočení alba. Dave a Bridget pak hledali nové členy kapely a vznikla současná formace Flogging Molly. Během turné k albu \"Float\" se Dave oženil s Bridget na skromném obřadu v Tokiu. V roce 2007 opustil kapelu akordeonista Matthew Hensley, aby se mohl více věnovat svému osmiletému synovi. Matt sám mluvil spíše o tom, že nebude s kapelou jezdit na turné. Nyní již však s kapelou opět hraje a na turné jezdí také.", "section_level": 1}, {"title": "Pojmenování.", "content": "Název vychází ze jména baru, ve kterém kapela hrávala ve svých začátcích. Frontman Dave King kdysi v rozhovoru pro magazín \"Kerrang!\" řekl, že kapela měla pocit, jako kdyby svůj domovský bar každé pondělí \"mrskala - (anglické \"to flog\" - mrskat)\" svou energickou hudbou.", "section_level": 2}, {"title": "Hudba.", "content": "Flogging Molly se může chlubit naprosto specifickým hudebním projevem. Frontman Dave King říká: \"\"Kdybychom neměli mandolinu, akordeon, housle a flétnu, byl by to punk rock. Kdybychom neměli kytaru, baskytaru a bubny, byla by to tradiční irská hudba.“\" Hudba kapely je velice melodická, takže je snadné na ni tancovat, zároveň kombinuje živé irské melodie s energií a divokostí punku a chytrými poetickými texty. Jejich hudba je ovlivněna především kapelami a interprety jako jsou The Dubliners, Horslips, Johnny Cash, a The Clash. Celkově se jejich písničky pohybují od \"pirátských\", jako je \"Salty Dog\", \"Cruel Mistress\", nebo \"Seven Deadly Sins\", přes drzé \"What's Left of the Flag\", \"Drunken Lullabies\", nebo \"Rebels of the Sacred Heart\" až k poměrně melancholickým skladbám, jako \"Far Away Boys\", \"The Sun Never Shines (On Closed Doors)\", či \"Float\". Texty se obvykle zabývají tématy jako je Irsko a irská historie, alkohol, politika, láska, smrt nebo Katolická církev. Písničky \"What's Left of the Flag\" a \"The Likes of You Again\" byly napsány jako pocta otci Davea Kinga, který zemřel během Kingova dětství Pro kapelu je také charakteristická divokost živých vystoupení, její projev na pódiu je spontánní a koncert od koncertu se hrají písničky trošku jinak. Dave King také s oblibou prokládá vystoupení krátkými proslovy, vtípky a podobně.", "section_level": 1}], "src_summary": "Flogging Molly je sedmičlenná hudební skupina zformovaná v Los Angeles. V hudbě Flogging Molly se snoubí energický punk rock a tradiční irské melodie. Flogging Molly spolupracuje s hudebním vydavatelstvím SideOneDummy Records.", "tgt_summary": "Flogging Molly is an Irish–American seven-piece Celtic punk band formed in Dublin in 1997. Led by Irish vocalist Dave King, formerly of the hard rock band Fastway. They are signed to their own record label, Borstal Beat Records.", "id": 2034549}
{"src_title": "Opatství Nejsvětější Trojice v Cava de' Tirreni", "tgt_title": "La Trinità della Cava", "src_document": [{"title": "Historie.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "1011: Založení Svatým Alferiem.", "content": "Zakladatel opatství byl Svatý Alferius, šlechtic ze Salerna, který se v roce 1011 uchýlil do jeskyně \"Arsiccia\", aby zde žil poustevnický život. To vzbudilo pozornost ze strany jeho stoupenců a ti ho pak přiměli, aby zde postavil malý klášter, na jehož základech stojí dnešní opatství. Svatý Alferius zemřel v pokročilém věku 12. dubna 1050.", "section_level": 2}, {"title": "11.–13. století: Svatí opati.", "content": "První tři století existence kláštera byly nádherné a plné svatosti. První čtyři opati byli církví svatořečeni (\"Alferius, Lev, Petr a Costabile\"), dalších osm bylo blahoslavených (\"Simeone, Falcone, Marino, Benincasa, Petr II., Balsamo, Leonardo a Lev II.\"). Mezi těmito jmény vyniká především \"Svatý Petr I.\", synovec Alferia, který opatství významně rozšířil a založil mnišskou kongregaci, Ordo Cavensis, do které patří stovky kostelů a klášterů v celé jižní Itálii.", "section_level": 2}, {"title": "14.–15. století: Úpadek.", "content": "14. století představuje pro město Cava de' Tirreni období, ve kterém se soustředilo spíše na péči o světské statky a umělecká díla. To mělo velký dopad na opatství. V roce 1394 udělil papež Bonifác IX. Cavě titul města, a povýšil ho na autonomní diecézi s vlastním biskupem, který však musel mít sídlo v Opatství Nejsvětější trojice, jehož kostel byl potom prohlášen katedrálou nové diecéze. Klášter už mimoto neměl být řízen opatem, ale priorem. Další obrat nastane v roce 1431, kdy byl opat \"Angelotto Fusco\" jmenován kardinálem, chtěl si však udržet příjem z opatství a diecéze ve městě Cava de' Tirreni. Tím začíná pro opatství období velkého úpadku, kdy je řízeno na dálku prostřednictvím důvěrníků.", "section_level": 2}, {"title": "15.–18. století: Znovuzrození.", "content": "Situace se vyřešila, když poslední z těchto opatů - karidálů připojil opatství ke \"Kongregaci svaté Giustiny\" v Padově. Reforma už nevsazovala do čela opatství kardinála ani biskupa, ale opata, který obnovil klášterní disciplínu a studium věd a umění. Během 16.–18. století byly v opatství provedeny také četné architektonické změny. Opat \"Giulio De Palma\" nechal zrekonstruovat mimo jiné i archiv s asi 15 000 pergameny z 8.–9. století a knihovnu, která uchovává mimo jiné i vzácné rukopisy a prvotisky.", "section_level": 2}, {"title": "19.–20. století: Zákazy.", "content": "Dne 7. června 1867 bylo opatství prohlášeno za národní památku a svěřeno do ochrany na určitou dobu komunitě mnichů, čímž se zachránilo od zničení tak, jak se to v této době stalo mnohým italským opatstvím. Od roku 1979 spravuje opatství diecézi, 4 farnosti a také svatyně v okolí.", "section_level": 2}], "src_summary": "Opatství Nejsvětější trojice v Cava de' Tirreni (italsky \"Abbazia territoriale della Santissima Trinità di Cava de' Tirreni\", latinsky \"Territorialis Abbatia Ssmae Trinitatis Cavensis\") je opatství mnichů benediktinů. Bylo založeno v 11. století a povýšeno na územní opatství v roce 1394. Nachází se asi 3 km od města Cava de' Tirreni a nedaleko Amalfinského pobřeží. Diecéze (resp. územní opatství) zahrnuje město Cava de' Tirreni. Člení se na 4 farnosti.", "tgt_summary": "La Trinità della Cava (), commonly known as Badia di Cava, is a Benedictine territorial abbey located near Cava de' Tirreni, in the province of Salerno, southern Italy. It stands in a gorge of the Finestre Hills.", "id": 2208619}
{"src_title": "Hermann Balck", "tgt_title": "Hermann Balck", "src_document": [{"title": "Mládí a první světová válka.", "content": "Narodil se 7. prosince roku 1893 v pruském městě Gdaňsk jako syn armádního důstojníka, držitele vysoce ceněného pruského řádu Pour le Mérite a pozdějšího generálporučíka Wilhelma Balcka. Po dokončení vzdělání vstoupil ke konci března roku 1913 do německé císařské armády a byl zařazen jako starší vojín (\"Oberjäger\") k 2. rotě od 10. praporu myslivců (\"Jäger-Battalion Nr. 10\") v dolnosaském městě Goslar. Avšak v dubnu se nechal zapsat do důstojnického kurzu a na počátku následujícího roku nastoupil na vojenskou školu v Hannoveru. V srpnu roku 1914 vojenskou školu úspěšně dokončil a vrátil se zpět ke svému domovskému 10. praporu myslivců jako nově povýšený poručík (\"Leutnant\"). Zároveň byl jmenován do funkce velitele čety u své 2. roty. Ve funkci velitele čety však nezůstal dlouho, neboť necelý týden po jmenování do funkce byl jmenován dočasným pobočníkem velitele praporu. Jeho jednotka byla odvelena na západní frontu a zapojila se do těžkých bojů na řece Sommě. Zde byl také ke konci srpna téhož roku lehce raněn do pravé paže, ale rozhodl se zůstat u jednotky. Za statečnost v boji byl následně během října vyznamenán pruským železným křížem II. třídy a královským bavorským záslužným křížem s meči. Během těžkých bojů byl ke konci října opět raněn a to tentokrát, když byl raněn do zad, do levého ucha a střepinou granátu do levého stehna. V souvislosti s tím byl vyznamenán pruským železným křížem I. třídy a královským bavorským záslužným řádem IV. třídy s meči, ale ze svých zranění se musel léčit až do počátku února následujícího roku. Po zotavení byl zařazen k 22. záložnímu praporu myslivců (\"Reserve-Jäger-Battalion Nr. 22\" ) a s jednotkou byl následně odvelen na východní frontu a zúčastnil se bojů poblíž města Lvov. Ovšem ke konci června téhož roku byl opět raněn a to tentokrát do pravého ramene. Zranění nebylo tak vážné a tak se z něj zotavoval u záložního praporu od svého domovského 10. praporu myslivců. V polovině září stejného roku byl jmenován velitelem 4. roty u 22. záložního praporu myslivců (\"Reserve-Jäger-Battalion Nr. 22\" ) s níž se probojoval až za ruské linie a podařilo se mu zničit předsunutou nepřátelskou rotu.", "section_level": 1}, {"title": "2. světová válka.", "content": "V roce 1922 vstoupil do Reichswehru a zde byl přiřazen k 18. Reiter-Regiment a 1.5.1924 byl povýšen dohodnosti Oberleutnant. Následně nastoupil na školení pro důstojníky generálního štábu. Na počátku války byl jako Oberleutnant v Oberkommando des Heeres. Jako velitel Schützenregimentu se zúčastnil války na západní frontě (květen/červen 1940) následně byl na rok převelen do Oberkommando des Heeres. V létě 1942 byl povýšen do hodnosti generálmajor a velel 11. tankové divizi na východní frontě. V roce 1943 byl povýšen do hodnosti General der Panzertruppe a velel XXXX. Panzerkorpsu. V srpnu velel krátce 4. tankové armádě a v září byl převelen na západní frontu. Zde převzal velení po Johannesi Blaskowitzovi u skupiny armád G v Alsasku. Poté, co se mu nepodařilo zastavit postup Američanů pod velením George S. Pattona, byl převelen na východní frontu.", "section_level": 1}, {"title": "Život po válce.", "content": "Balck byl válečným vězněm a v zajetí zůstal až do roku 1947. Odmítl účast na studii o válce pod vedením US Army Historical Division. Po svém propuštění našel Balck zaměstnání ve skladu. V roce 1948 byl zatčen z podezření pro vraždu kvůli popravě důstojníka dělostřelectva, podplukovníka Johanna Schottkeho. Zmíněný incident se udál když Balck sloužil jako velitel Armádní skuipy G na západní frontě. Dne 28. listopadu 1944 u Saabrückenu Schottkeho jednotka nezvládla provést rozkaz pro vedení podpůprné dělostřelecké palby do určené oblasti. Podplukovník Schottke byl následně nalezen ve stavu opilosti ve službě. Balck vynesl okamžitý rozdsudek a Schottke byl zastřelen. Rozsudek a poprava byly provedeny bez řádného vojenského soudu. Balck byl následně (1948) shledán vinným a odsouzen k třem letům bezpodmínečně. Po odpykání poloviny trestu byl propuštěn. Na přelomu 70. a 80. let se Balck spojil s Friedrichem von Mellentihen pro účast na sérii seminářů a panelových diskuzí s vyšším velením NATO na US Army War College v Carlisle v Pennyslvánii.", "section_level": 1}], "src_summary": "Georg Otto Hermann Balck (7. prosince 1893 – 29. listopadu 1982) byl veterán první světové války a pozdější generál německé armády za druhé světové války v hodnosti General der Panzertruppe (\"Generál tankových jednotek\"). Mimo jiné byl i držitelem mnoha vojenských vyznamenání, včetně vysoce ceněného Rytířského kříže železného kříže s dubovými ratolestmi, meči a diamanty.", "tgt_summary": "Georg Otto Hermann Balck (7 December 1893 – 29 November 1982) was a highly decorated officer of the German Army who served in both World War I and World War II, rising to the rank of General der Panzertruppe.", "id": 1743178}
{"src_title": "Alina Kabajevová", "tgt_title": "Alina Kabaeva", "src_document": [{"title": "Život.", "content": "Narodila se v Taškentu otci tatarské národnosti a ruské matce. S moderní gymnastikou začala v roce 1987, ve věku 4 let. První trenérkou se stala A. Malkinová. Otec hrál závodně fotbal a rodina se s ním stěhovala po území Uzbekistánu, Kazachstánu a Ruska. Nejdříve jí trenéři nedávali mnoho šancí na úspěšnou kariéru, protože měla na moderní gymnastiku příliš robustní postavu a nebyla „hezká“. V mládí se přestěhovala do Ruska, kde jí matka představila šéftrenérce reprezentace Irině Vinerové, které se okamžitě zalíbila. Poté začala u Vinerové trénovat a dostavily se první úspěchy ve formě vyhraných závodů. Na mezinárodní scéně debutovala v roce 1996. V patnácti letech v roce 1998 vyhrála první titul mistryně Evropy (Portugalsko). O rok později vítězství zopakovala a přidala ještě titul mistryně světa z Ósaky (Japonsko). Na mistrovství Evropy v Budapešti 2003 získala celkem čtyři zlaté medaile, jedno stříbro a jeden bronz. Na Letních olympijských hrách 2000 v Sydney byla favoritkou na vítězství ve všech disciplínách, ale kvůli chybě v jinak výjimečném vystoupení, poté, co ztratila obruč, pro kterou musela vyběhnout mimo vymezené závodní území, se umístila celkově na třetím místě s bodovým ziskem 39,466 (švihadlo 9,925, obruč 9,641, míč 9,950, stuha 9,950). Na Hrách dobré vůle konaných v roce 2001 v Brisbane získala zlato ve třech disciplínách – míči, kuželech a švihadlu, stříbrnou medaili pak ve víceboji a obruči. Přesto jí medaile nezůstaly, protože byla spolu s týmovou kolegyní Irinou Čačinovou pozitivně testována na zakázané sulfonamidové diuretikum furosemid (ATC C03). Výsledky z Her dobré vůle a také z mistrovství světa v Madridu 2001 byly těmto ruským gymnastkám anulovány. Ukrajinka Tamara Jerofejevová se tak dodatečně stala mistryní světa. Na Letních olympijských hrách 2004 v Athénách vyhrála ve víceboji jednotlivkyň s celkovým ziskem 108,400 bodů (obruč 26,800, míč 27,350, kužely 27,150, stuha 27,100), stříbro si odvezla její kolegyně Irina Čačinová. V říjnu 2004 oznámila ukončení aktivní kariéry. Nicméně v červnu 2005 ruská šéftrenérka Irina Vinerová připustila možnost jejího návratu. Gymnastka se pak objevila v reprezentačním týmu na přátelském střetnutí Rusko–Itálie v Janově, které se uskutečnilo 10. září 2005. 5. března 2006 dokázala vyhrát závod Gazprom Moscow Grand Prix, na kterém skončily druhá a třetí krajanky Věra Sessinová a Olga Kapranovová.", "section_level": 1}, {"title": "Po ukončení sportovní kariéry.", "content": "V roce 2005 stala členkou nově zřízené Komory lidu. Objevila se také krátce v japonském filmu z roku 2001 \"Red Shadow\", kde předváděla gymnastický trénink. V roce 2005 s ní ruská rapová skupina \"Igra Slov\" natočila skladbu a poté i videoklip. Od roku 2007 je poslankyní Dumy za prokremelskou stranu Jednotné Rusko.", "section_level": 1}, {"title": "Svatební aféra.", "content": "V dubnu 2008 otiskly ruské noviny \"Moskovskij Koresponděnt\" zprávu, že se chystá na červen svatba bývalé gymnastky s tehdejším ruským prezidentem Vladimirem Putinem, poté, co ukončí působení v úřadu. 18. dubna 2008 se k tomu Putin vyjádřil během konference se Silviem Berlusconim, když řekl \"„Není tam ani jediné pravdivé slovo“\" (ve zprávě). Zatímco byl prezident na zahraniční návštěvě, tiskový mluvčí gymnastky také informaci dementoval a odmítl ji slovem \"„nesmysl“\". Noviny, které zprávu otiskly, přestaly natrvalo vycházet 29. října 2008.", "section_level": 1}], "src_summary": "Alina Maratovna Kabajevová (\"rusky\": \"Али́на Мара́товна Каба́ева\"; \"tatarsky\": \"Älinä Marat qızı Qabayeva\"; narozená 12. května 1983, Taškent, Uzbecká SSR) je ruská politička a bývalá moderní gymnastka, olympijská vítězka, desetinásobná mistryně světa a patnáctinásobná mistryně Evropy. Je historicky nejúspěšnější moderní gymnastkou Ruska (včetně éry Sovětského svazu), která vybojovala dvě medaile z olympijských her, osmnáct z mistrovství světa a dvacet pět z mistrovství Evropy. Od roku 2007 je poslankyní Dumy za stranu Jednotné Rusko. Během sportovní kariéry vážila 48 kg, měří 163 cm a disponuje mimořádným vrozeným rozsahem pohybů.", "tgt_summary": "Alina Maratovna Kabaeva (, ; ; born 12 May 1983) is a Russian Honored Master of Sports, a retired individual rhythmic gymnast, a model and film star, and a politician. Kabaeva is one of the most decorated gymnasts in rhythmic gymnastic history, with 2 Olympic medals, 14 World Championship medals, and 25 European Championship medals. From 2007 to 2014, Kabaeva was a State Duma Deputy from the United Russia Party. In September 2014, Kabaeva became the chairwoman of the board of directors of the National Media Group (ru).", "id": 475764}
{"src_title": "Karl Becker", "tgt_title": "Karl Heinrich Emil Becker", "src_document": [{"title": "Mládí a první světová válka.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Studijní léta.", "content": "Karl Becker se narodil 14. prosince roku 1879 ve falckém městě Speyer. Po dokončení základního vzdělání nastoupil na tamější gymnázium, kde později odmaturoval. K 16. červenci roku 1898 vstoupil do královské bavorské armády a byl zařazen jako důstojnický čekatel (\"Fahnenjunker\") k bavorskému 2. pěšímu dělostřeleckému pluku (\"Bayerisches Fuß-Artillerie-Regiment Nr. 2\"), který sídlil v Métách pod velením plukovníka Karla von Oelhafena. K počátku března následujícího roku byl zařazen na vojenskou školu do Mnichova, kterou dokončil ke konci ledna roku 1900. Po jejím dokončení byl k počátku března téhož roku povýšen do hodnosti \"Leutnant\" (poručík) a vrátil se zpět ke svému domovskému pluku. U jednotky však zůstal pouze do října roku 1901, neboť nastoupil na bavorskou královskou školu pro dělostřelecké a ženijní jednotky. Dvouroční studium úspěšně zakončil 3. dubna roku 1903 a následně se vrátil zpět k 2. pěšímu dělostřeleckému pluku. Ke konci července roku 1905 se také oženil s Katherinou Hoppe, se kterou měl později dva syny. Následně byl k počátku září roku 1905 jmenován do funkce pobočníka velitele II. praporu svého pluku a pluku sloužil nakonec až do konce září následujícího roku. Od 1. října totiž nastoupil studium na vojenské technické akademii v Berlíně-Charlottenburgu, kde studoval balistiku a instruktáž zbraní. Studium úspěšně dokončil 15. července roku 1909 a posléze se stal asistentem profesora Carla Cranze. Dne 7. března 1910 byl povýšen do hodnosti \"Oberleutnant\" (nadporučík) a přesně o rok později opustil funkci asistenta a přešel jako asistent do královské pruské kontrolní komise dělostřelectva. K 1. říjnu roku 1912 byl převelen k bavorskému 3. pěšímu dělostřeleckému pluku (\"Bayerisches Fuß-Artillerie-Regiment Nr. 3\"), avšak členem komise zůstal nadále.", "section_level": 2}, {"title": "Válečné období.", "content": "K 13. listopadu roku 1913 vstoupil do pruské královské armády a byl zařazen k 2. pruskému pěšímu dělostřeleckému pluku (\"Preußischer Fuß-Artillerie-Regiment Nr. 2\"). Ke konci ledna roku 1914 byl povýšen do hodnosti \"Hauptmann\" (kapitán) a v srpnu, již po vypuknutí války, byl převelen k 2. námořnímu praporu děl (\"Marine-Kanone-Batallion Nr. 2\"), kde převzal velení dělové baterie. Jeho kariéra rychle stoupala a ke konci května roku 1915 byl jmenován do funkce velitele 6. námořního praporu děl (\"Marine-Kanone-Batallion Nr. 6\"). Avšak jeho služba na frontě skončila 20. července roku 1916, kdy se stal poradcem u dělostřelecké kontrolní komise. Na této pozici přečkal válku a zůstal zde až do počátku října roku 1919. Během služby v první světové válce si vysloužil oba stupně pruského Železného kříže a několik dalších vyznamenání.", "section_level": 2}, {"title": "Poválečné období a druhá světová válka.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Období po válce.", "content": "Po skončení války zůstal Becker v armádě a po opuštění pozice poradce u dělostřelecké kontrolní komise byl k počátku října roku 1919 převelen jako poradce k inspekci zbraní a vybavení u armádního zbrojního úřadu (\"Heereswaffenamt\"). Zde sloužil až do počátku dubna roku 1926, přičemž k počátku února roku 1922 byl povýšen do hodnosti majora. Současně s tím studoval na univerzitě v Královci chemii a metalurgii a promoval 1. března roku 1922 s prací o katodické změně fenolu. Dne 14. července téhož roku získal na téže univerzitě i doktorát z inženýrství. K 1. dubnu roku 1926 opět změnil své působiště, byl jmenován velitelem sekce zabývající se balistikou a municí u armádního zbrojního úřadu (\"Heereswaffenamt\"), který spadal pod říšské ministerstvo obrany (\"Reichswehrministerium\"). Přesně o rok později byl povýšen do hodnosti \"Oberstleutnant\" (podplukovník). Becker kladl od roku 1929 jako vedoucí výzkumné sekce u armádního zbrojního úřadu (balistika a munice) zvláštní důraz na raketový výzkum. Výsledkem toho bylo, že raketový program se rozvinul natolik, že roku 1932 vznikl prototyp rakety na kapalné palivo MIRAK 3. K počátku dubna roku 1930 byl povýšen do hodnosti \"Oberst\" (plukovník). Ke konci ledna roku 1929 obdržel také čestný doktorát z filozofie na univerzitě v Královci. Začátkem října roku 1932 mu byla k jeho původní funkci přidělena funkce šéfa testovacích záležitostí na armádním zbrojním úřadu (\"Heereswaffenamt\"). V této funkci působil až do počátku dubna roku 1933 a následně přešel na technickou univerzitu v Berlíně, kde působil nejdříve jako čestný profesor a od srpna téhož roku již jako plnohodnotný profesor. V říjnu byl dokonce jmenován děkanem 5. fakulty na berlínské technické univerzitě. K tomu byl k 1. únoru roku 1933 povýšen do hodnosti generálmajora. Ve funkci děkana působil až do 27. listopadu roku 1935, kdy se stal řádným členem fyzických a matematických tříd na pruské akademii věd a 16. března roku 1937 k tomu přibral funkci prezidenta říšského výzkumného koncilu, kam byl dosazen říšským ministrem Bernhardem Rustem. K tomu byl k 1. říjnu roku 1934 povýšen do hodnosti \"Generalleutnant\" (generálporučík) a k počátku října roku 1936 byl naposledy povýšen do hodnosti \"General der Artillerie\" (generál dělostřelectva). Nutno podotknout, že byl stále ve funkce velitele sekce balistiky a munice u armádního zbrojního úřadu (\"Heereswaffenamt\"), kterou zastával již od 1. dubna roku 1926.", "section_level": 2}, {"title": "Druhá světová válka.", "content": "Jeho posledním postem v jeho kariéře se mu stala pozice šéfa armádního zbrojního úřadu (\"Heereswaffenamt\"), kde ve vedení nahradil generála Kurta Lieseho, který byl penzionován. Dne 8. dubna 1940, den před německou invazí do Dánska a Norska (\"Operace Weserübung\"), spáchal Becker za přítomnosti gestapa sebevraždu. Generál Becker totiž trpěl měsíce těžkými depresemi jako následek těžké kritiky ze strany vůdce a německého kancléře Adolfa Hitlera a dalších funkcionářů Třetí říše. Kritizován byl hlavně kvůli neplnění plánované produkce munice. Sebevražda generála Beckera byl utajena pomocí státního pohřbu, který byl následně vystrojen 12. dubna roku 1940 v Berlíně. Na jeho pozici šéfa armádního zbrojního úřadu následně nastoupil generál Emil Leeb.", "section_level": 2}], "src_summary": "Karl Heinrich Emil Becker (14. prosince 1879 - 8. dubna 1940) byl veterán první světové války a pozdější generál německé armády za druhé světové války v hodnosti \"General der Artillerie\" (\"Generál dělostřelectva\"). Mimo jiné působil i jako ředitel armádního zbrojního úřadu (\"Heereswaffenamt\").", "tgt_summary": "Karl Heinrich Emil Becker (14 September 1879 in Speyer – 8 April 1940 in Berlin) was a German weapons engineer and artillery general. He advocated and implemented close ties of the military to science for purposes of advanced weapons development. He was the head of the Army Ordnance Office, Senator of the Kaiser Wilhelm Society, first president of the Reich Research Council, the first general officer to be a member of the Prussian Academy of Sciences, as well as being a professor at both the University of Berlin and the Berlin Technical University. He was an early and key supporter of the development of ballistic rockets as weapons. The military-scientific infrastructure he helped implement supported the German nuclear energy program, known as the Uranium Club. Being depressed over heavy criticism from Hitler for shortfalls in munitions production, he committed suicide in 1940. He was given a State funeral.", "id": 137805}
{"src_title": "Oasis of the Seas", "tgt_title": "Oasis of the Seas", "src_document": [{"title": "Technické parametry.", "content": "Pohon plavidla o hrubé prostornosti 225 282 BRT zajišťují tři otočně instalované lodní vrtule, jsou umístěny pod zádí (jedná se o poměrně nové zařízení firmy ABB, označované Azipod, které tak současně nahrazuje kormidlo). Každá z nich je poháněna elektromotorem o výkonu 20 000 kW; pohon lodi je tedy dieselelektrický. Elektrickou energii pro celou loď dodávají generátory poháněné šesti vznětovými motory Wärtsilä, tři typu 16V46D (každý o výkonu 18 480 kW) a tři motory 12V46D (každý o výkonu 13 860 kW).", "section_level": 1}, {"title": "Historie.", "content": "Zakázka na stavbu lodi byla zadána v únoru 2006 pod názvem \"Projekt Genesis\". Stavba započala v docích STX Europe (dříve Aker Yards) ve finském Turku 12. listopadu 2007. Společnost 15. dubna 2009 oznámila, že se jí podařilo zajistit plné financování projektu. Jméno \"Oasis of the Seas\" vzešlo ze soutěže, která se konala v květnu 2008. Loď byla dokončena a předána společnosti Royal Caribbean 28. října 2009. O dva dny později zamířila z Finska do USA. Baltské moře opustila, když 1. listopadu proplula pod dánským mostem přes Velký Belt. Světlá výška mostu je 65 m, zatímco \"Oasis of the Seas\" má celkovou výšku 72 m. Průjezd lodi byl umožněn zejména zatažením teleskopických komínů, o dalších 30 cm loď poklesla díky jevu dynamického snížení polohy lodi při rychlé plavbě v mělké vodě. Až do roku 2016 byla Oasis of the Seas největší osobní lodí na světě, potom ji překonala sesterská loď \"Harmony of the Seas\". Někdy se uvádělo, že už \"Allure of the Seas\" byla o pár centimetrů delší, ale oficiálně byly obě lodi stejně velké a centimetrové rozdíly mohly být způsobeny odlišnými fyzikálními podmínkami (zejména teplotou) při měření.", "section_level": 1}], "src_summary": "Oasis of the Seas je osobní zaoceánská loď patřící společnosti Royal Caribbean International. Jde o první plavidlo své třídy; v listopadu 2010 se k ní připojila její sesterská loď Allure of the Seas. Obě lodě pak mají plout v Karibském moři s domovským přístavem ve floridském Fort Lauderdale. U Royal Caribbean tato loď nahradila plavidla třídy Freedom. Do roku 2016 šlo o největší osobní loď na světě, potom ji překonala sesterská loď \"Harmony of the Seas\" s o 2 metry větší délkou a větším výtlakem.", "tgt_summary": "Jaroslav Veis (born 1946) is a Czech journalist and science fiction writer. He edited Lidové noviny from 1991 to 1992. In science fiction his collection \"Pandořina skříňka\" (Pandora's Box) was widely admired.", "id": 390343}
{"src_title": "Professional Association of Diving Instructors", "tgt_title": "Professional Association of Diving Instructors", "src_document": [{"title": "Rozsah.", "content": "Členové PADI, včetně potápěčských center, resortů, výukových zařízení, instruktorů a divemasterů učí většinu rekreačních potápěčů na celém světě. PADI působí v Austrálii, Kanadě, Švýcarsku, Japonsku, Švédsku, Velké Británii, Rusku, a Spojených státech. Vedení PADI, tzv. PADI Worldwide, sídlí v Kalifornii. Jednotlivé úřady PADI představují více než 130 000 profesionálních členů a přes 5300 potápěčských center a resortů ve více než 180 zemích. Překlady výukových materiálů jsou dostupné ve 26 jazycích. Dnes PADI vydá průměrně 950 000 certifikací za rok, ze kterých je v průměru 550 000 ze základních kurzů. Před lety, když tato společnost získala dominantní postavení na trhu, certifikovala průměrně 70% potápěčů ve Spojených státech a 55% potápěčů ve světě.", "section_level": 1}, {"title": "Kritika.", "content": "PADI je čas od času předmětem kritiky. Obzvláště dvě asociace jsou někdy proti této organizaci, která „hloupě snižuje“ úroveň potápěčských kurzů, dělá je příliš krátké a jednoduché. V roce 2006 byla PADI kritizována úřadem koronera ve Velké Británii právě za poskytování nedostačujícího tréninku novým potápěčům. Žádný zástupce PADI neposkytl důkazy pro vyšetřování, ale PADI následovně vydala prohlášení, že po desetiletí, co se tato organizace dostala do dominantní pozice, poklesl počet potápěčských nehod. Ačkoli se standardy PADI liší od převažujících systémů ve Velké Británii pod BSAC systémem, tréninkové standardy PADI jsou shodné s World Recreational Scuba Training Council.", "section_level": 1}, {"title": "Projekt AWARE.", "content": "V roce 1995 PADI založila projekt AWARE, který pomáhá udržovat podvodní prostředí. Tento projekt je zahrnut do většiny kurzů a potápěči mají možnost změnit jejich normální kvalifikaci za AWARE kvalifikaci – pomocí darů projektu.", "section_level": 1}], "src_summary": "Professional Association of Diving Instructors (PADI), člen World Recreational Scuba Training Council, je největší základna potápěčů na světě. Byla založena v roce 1966 Johnem Croninem a Ralphem Ericksonem. Jeden ze zakladatelů, John Cronin, byl původně instruktor NAUI, ale později se rozhodl založil spolu s Ericksonem vlastní organizaci a změnit tak přístup k výcviku nových potápěčů. Rozložil systém na několik úrovní. Od základních (Scuba Diver, Open Water Diver) až po ty nejnáročnější (Master Scuba Diver) a řadu instruktorských certifikací. Sdružením se společností DSAT (Diving Science and Technology) začali také nabízet kurzy technického potápění, včetně dekompresního, potápění s trimixem a dalšími směsi plynu. Systém PADI je založen na modulech, které jsou rozděleny do teorie a samotného rozvíjení praktických zkušeností. Teorie většinou probíhá samostudiem příslušných učebnic, promítáním ukázkových filmů nebo e-learningem. Praktické zkušenosti jsou trénovány nejprve v bazénu, později na volné vodě. Znalosti jsou standardizovány a utvrzovány diskusí s instruktorem a písemným testem. Na konci každého kurzu účastník získá příslušnou kvalifikaci. Kurzy PADI dbají na praktické znalosti, bezpečnost a schopnosti každého potápěče. Základy potápěčské fyziky, psychologie a chemie jsou stavěny během úvodních kurzů. Hlubší znalosti těchto pojmů člověk získá absolvováním vyšších kurzů a dalšími praktickými zkušenostmi.", "tgt_summary": "The Professional Association of Diving Instructors (PADI) is a recreational diving membership and diver training organization founded in 1966 by John Cronin and Ralph Erickson. Cronin was originally a NAUI instructor who decided to form his own organization with Erickson, and to break diver training down into several modular courses instead of the single universal course then prevalent. PADI courses range from entry level to relatively advanced recreational diver certification, several specialized diving skills courses, usually connected with specific equipment or conditions, some diving related informational courses and a range of recreational diving instructor certifications. They also offer various technical diving courses. As of January 2019, PADI is reported to have issued 27 million scuba certifications.", "id": 1159725}
{"src_title": "Kryptomerie japonská", "tgt_title": "Cryptomeria", "src_document": [{"title": "Původ a rozšíření.", "content": "Kryptomerie původně pochází z Japonska (Honšú, Šikoku a z Kjúšú) a jihovýchodní Číny (provincie Fu-ťien a Če-ťiang). Je reliktem jurského období (z doby před 208-144 miliony let). Pěstuje se v parcích a dendrologických zahradách celého mírného pásu. Do Evropy byla introdukována v roce 1842. V Česku byla poprvé vysazena na Sychrově v roce 1845.", "section_level": 1}, {"title": "Popis.", "content": "Koruna je kuželovitá a v mládí úzká. S přibývajícím věkem se rozšiřuje. Kořen je kůlovitý s hustými vedlejšími kořeny. Větve jsou odstávající, u země často mohutné, svěšené k zemi, se zdviženými špičkami. Někdy se na zemi vrství. Borku má hnědou, svisle brázditou, podobnou túji. Odlupuje se v proužcích. Jehlice jsou leskle či temně zelené, srpovitě zahnuté, dlouhé 0,5–1 cm a na větvičce vyrůstají ve šroubovici, v 5 podélných řadách. Přes zimu se často zbarvují (nádechy nafialovělé, načervenalé, nahnědlé), ale neopadávají. Na starších větvích se mohou objevovat výmladky. Samčí šištice jsou žlutohnědé, oválné, nahloučené na konci asi 1 cm dlouhého výhonku. V době zralosti jsou jasně žluté a pyl vypouštějí časně z jara. Samičí šištice mají tvar zelené růžice. Strom je tedy jednodomý. Samčí šištice jsou nahloučené na konci postranních větévek, samičí na konci prýtů. Šišky jsou kulovité, 1–3 cm dlouhé, červenohnědé, dřevnatějící; uzrávají v prvním roce. Semenné šupiny jsou 3-6zubé. Podpůrné šupiny mají nazpět ohnutý osten. Objevují se zpravidla až u 40letých exemplářů. Výška v dospělosti dosahuje 20–40 m, v Japonsku až 60 m (70 m). Věk dožití rostliny je přibližně 350 let, ale výjimečně i 945 let. Nejvyšší evropská kryptomerie dosahuje 39,5 m výšky a roste ve Francii. České nejvyšší exempláře dosahují výšky 29 m.", "section_level": 1}, {"title": "Množení.", "content": "Kryptomerie japonská se množí semeny, podobně jako jedle. Jistější je výsadba v předjaří. Mladým rostlinám musí být zajištěna zimní přikrývka. Semena rychle ztrácí klíčivost. Řízkuje se v sedmém měsíci. Roubování kultivarů na semenáčky nebo na zakořeněné řízky kultivaru 'Elegans' probíhá ve skleníku ve třetím měsíci. Starší exempláře nesnášejí přesazování.", "section_level": 1}, {"title": "Nároky.", "content": "Půda musí být stále vlhká, protože špatně snáší delší přísušek. Půda by měla být hluboká, hlinitopísčitá a kyselá. Pro rostlinu je lepší polostín a zimní oslunění není žádoucí. \"Cryptomeria\" je mrazuvzdorná do (27)-30 °C. Špatně však snáší pozdní mrazíky a zřejmě i znečištěné ovzduší. Ideální místo pro pěstování je v pásmu od 600 do 1200(-2050) m n. m. s ročními srážkami 1000–3000 mm a průměrnou roční teplotou 8-16 °C.", "section_level": 1}, {"title": "Užití.", "content": "Jedná se o okrasnou dřevinu často vysazovanou pro svůj charakteristický tvar do velkých zahrad a parků; ve své domovině je oblíbená také v tamních chrámových parcích a zahradách. Druh je poměrně dosti variabilní. V kultuře se objevují i některé kultivary. Dřevo je lehké, měkké, ale pružné a pevné, středně trvanlivé, má růžověhnědý odstín. Je to důležitá lesní dřevina Japonska.", "section_level": 1}, {"title": "Kultivary.", "content": "Je známo asi 60 variet. Japonští zahradníci znají více než 200. Většina z nich není v Evropě zavedena. Nízké a zakrslé kultivary jsou vhodné do skalek, popř. teras, přenosných nádob. Příklady:", "section_level": 1}], "src_summary": "Kryptomerie japonská (\"Cryptomeria japonica\") je jediný zástupce monotypického rodu kryptomerie (\"Cryptomeria\"). Jsou to stálezelené jehličnaté stromy. Název kryptomerie pochází z řeckého \"kryptos\" – tajný a \"meros\" – část, protože semena jsou zčásti skryta v paždí šupin.", "tgt_summary": "Cryptomeria (literally \"hidden parts\") is a monotypic genus of conifer in the cypress family Cupressaceae, formerly belonging to the family Taxodiaceae. It includes only one species, Cryptomeria japonica (syn. \"Cupressus japonica\" L.f.). It used to be considered by some to be endemic to Japan (see remark below under 'Endemism'), where it is known as sugi (). The tree is called Japanese cedar or Japanese redwood in English.", "id": 1361924}
{"src_title": "Michail Frunze", "tgt_title": "Mikhail Frunze", "src_document": [{"title": "Životopis.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Mládí.", "content": "Frunze se narodil jako Mihail Frunză rumunskému posádkovému lékaři původem z Besarábie a jeho ruské ženě, rolnici z Voroněžska. Studoval ve Věrném (později Alma-Ata) v Kazachstánu; od roku 1904 pak byl studentem Petrohradské univerzity, kde si poruštil své jméno.", "section_level": 2}, {"title": "Revolucionář.", "content": "O rok dříve, v roce 1903, vstoupil do Sociálně demokratické dělnické strany Ruska. Na druhém kongresu, během ideologického rozporu mezi Leninem a Martovem, dvěma hlavními stranickými vůdci, přes stranické taktiky (Martov argumentoval pro velkou společnost aktivistů, zatímco Lenin chtěl malou skupinu profesionálních revolucionářů), sympatizoval Frunze s Leninem a jeho bolševiky. Dva roky po kongresu se stal Frunze důležitým účastníkem Ruské revoluce v roce 1905, v čele textilních dělníků v Ivanově. Když revoluce neuspěla, Frunze byl zatčen a za protistátní činnost odsouzen k trestu smrti. Trest mu byl na poslední chvíli změněn na vyhnanství na Sibiři, kde strávil deset let. V roce 1915 Frunze utekl, a stal se editorem bolševického týdeníku \"Jiskra\" (\"Iskra\"). Do vypuknutí únorové revoluce používal pseudonym Arsenij-Trifonyč.", "section_level": 2}, {"title": "Revoluce.", "content": "Během únorové revoluce se stal Frunze vedoucím lidových milicí v Minsku, a posléze se stal prezidentem Minského sovětu. Později odešel do Moskvy, a vedl ozbrojené oddíly dělníků, aby pomohli při zápase o kontrolu nad městem.", "section_level": 2}, {"title": "Občanská válka.", "content": "Po říjnové revoluci, v roce 1918, se stal Frunze vojenským komisařem pro Ivanovo. Během počátečních dnů ruské občanské války byl Frunze jmenován hlavou severní skupiny armád. Poté co Frunze porazil admirála Alexandra Kolčaka a Bílou armádu v Omsku, předal Lev Trockij (hlava Rudé armády) celkovou kontrolu východní fronty právě Frunzemu. V listopadu roku 1920 získal Frunze Krym a vyhnal důležitého velitele Bělogvardějců Pjotra Wrangela a jeho vojenské jednotky z Ruska. Podařilo se mu také zničit Machnovy anarchisty na Ukrajině a nacionalisty v čele se Symonem Petljurou. V roce 1921 byl Frunze zvolen do ústředního výboru strany, a v lednu 1925 se stal předsedou revoluční vojenské rady. Jako silný stoupenec Grigorije Zinovjeva se Frunze dostal do konfliktu se Stalinem, jedním ze Zinovjevových hlavních oponentů.", "section_level": 2}, {"title": "Smrt.", "content": "Frunze byl považován za potenciálního následníka Lenina díky své schopnosti řešit teoretické a praktické problémy stranického programu. V polovině roku 1925 začal Frunze trpět bolestmi břicha. Mnohokrát mu byla nabídnuta operace, Frunze se jí však bál a odmítal. Později se mu však přitížilo a musel být hospitalizován. Těsně před smrtí napsal Frunze manželce: \"\"Nyní se cítím absolutně zdráv, a zdá se mi být nadbytečná možnost, že budu opět operován. Nicméně Stalin a Mikojan horují pro další operaci.\"\" Frunze brzy poté zemřel dne 31. října 1925 na otravu. Je možné, že za jeho smrt nese odpovědnost Stalin, neexistuje však na to důkaz. Faktem je, že Frunze dostával větší dávky narkotika, než bylo normální. Byl pohřben u Kremelské zdi. Zajímavostí je, že všichni lékaři, kteří Frunzeho operovali, po roce 1934 zemřeli.", "section_level": 2}, {"title": "Posmrtná připomínka.", "content": "V roce 1926 byl Biškek pojmenován na jeho počest \"\"Frunze\"\". Roku 1991 se město vrátilo k původnímu názvu. I přesto se však po Frunzem jmenují různé ulice i muzea. Frunzeho vojenská akademie, jedna z nejznámějších v Rusku, nese také jeho jméno. V moskevském metru se nachází stanice Frunzenskaja, kde se nachází také jeho busta. Stanice stejného jména se nachází i v petrohradském metru.", "section_level": 1}, {"title": "Inspirace v umění.", "content": "Smrt Frunzeho inspirovala Borise Andrejeviče Pilňaka k napsání povídky \"Nezhašený měsíc\" (Повесть непогашенной луны, 1924). Pilňak v úvodu časopiseckého vydání uvedl, že Frunzeho znal osobně málo, nezná podrobnosti o jeho smrti a cílem nebylo napsat o této smrti reportáž. V té samé době se však začínaly šířit pověsti obviňující Stalina z Frunzeho smrti. Časopis, ve kterém dílo vyšlo, byl zabaven a vydavatelé se museli omluvit. Povídka vyšla v Československu v roce 1968.", "section_level": 1}], "src_summary": "Michail Vasiljevič Frunze, rusky \"Михаил Васильевич Фрунзе\" (2. února 1885 Biškek, Ruské impérium, dnes Kyrgyzstán – 31. října 1925 Moskva, dnes Rusko) byl sovětský politik, vojenský činitel a významná osobnost ruské občanské války.", "tgt_summary": "Mikhail Vasilyevich Frunze (; 2 February 1885 – 31 October 1925) was a Bolshevik leader during and just prior to the Russian Revolution of 1917. Frunze was born in modern-day Kyrgyzstan. He became active with the Bolsheviks and rose to the rank of a major Red Army commander in the Russian Civil War of 1917-1918. He is best known for defeating Baron Peter von Wrangel in Crimea. The capital of the Kyrghyz SSR (modern Bishkek) was named in his honor from 1926 until 1991, when the Soviet Union was dissolved.", "id": 1975571}
{"src_title": "Chana Senešová", "tgt_title": "Hannah Szenes", "src_document": [{"title": "Dětství a život v Maďarsku.", "content": "Narodila se v Budapešti do zámožné asimilované židovské rodiny. Jejím otcem byl známý maďarský novinář, spisovatel a dramatik Béla Szenes (původně Schlesinger). Matka Katarina, či též Katalin, rozená Zaltsbergerová pocházela ze vzdělané maďarské rodiny a za Bélu se provdala po dokončení jeho univerzitních studií ve Vídni v roce 1919. Manželé společně žili ve velkém bytě v budapešťské čtvrti Rózsadomb, kde vychovávali své dvě děti, jimiž byli Chana a její o rok starší bratr Giora (též György). K otci, který ji zdrobněle říkal Anikó, měla velmi blízký vztah a velmi k němu vzhlížela. Byla proto zdrcena, když v květnu 1927 zemřel ve třiatřiceti letech na srdeční infarkt. Na jeho smrt zareagovala tím, že začala v šesti letech psát poezii. Svoji první báseň nadiktovala babičce krátce po otcově pohřbu. V roce 1931 dokončila s vyznamenáním základní školu a začala studovat na prestižní protestantské dívčí střední škole Baár-Madas, která přijímala i katolické a židovské žačky. Pro děti z jiných než protestantských rodin platilo odlišné školné, které bylo v případě katolíků dvojnásobné a u Židů trojnásobné. Učitelé však v Chaně rozpoznali mimořádný talent, za který jí udělili několik literárních ocenění. Díky zmíněnému talentu a výbornému prospěchu byla její rodině část školného odpuštěna. Ve třinácti letech se společně s rodinou přestěhovala do velké vily v nedaleké ulici Bimbo č. 28. Stále sílící protižidovské nálady a zvěsti o osudu Židů v nacistickém Německu ji skličovaly, tím spíše, že si o svých pocitech neměla s kým promluvit. Dospělí by se s ní o takových tématech nebavili a její vrstevnice řešily témata úměrná jejich věku. Na podzim roku 1934 se proto rozhodla, že si pořídí deník, kam bude moci vše zaznamenat. Vedla si jej až do počátku roku 1944, kdy odjela na svou misi do Evropy. V roce 1936 napsala svoji první divadelní hru, historickou jednoaktovku a parodii pro školní představení, ve kterém účinkovala jako režisérka i jako herečka. Její největší láskou bylo psaní, vstoupila proto do školního literárního spolku, jehož hrdou členkou byla několik let. Na začátku školního roku, v září 1937, se jí splnil sen, když ji spolužačky zvolily do vedení tohoto společenství. To však vyvolalo protest starších studentek, které začaly vykřikovat, že židovská studentka", "section_level": 1}, {"title": "Život v mandátní Palestině.", "content": "Do mandátní Palestiny, konkrétně do přístavu v Haifě, dorazila 19. září po pěti dnech plavby. Po příjezdu byla nadšená a do své nové domoviny se okamžitě zamilovala; ostatně i do deníku si poznamenala: „Jsem doma!“ Po několika hodinách jízdy autobusem dorazila do mošavu Nahalal na severu země, kde se další dva roky připravovala v dívčí zemědělské škole na život v kibucu. Krátce po svém příjezdu, v předvečer svátku Jom kipur, napsala svou první hebrejskou báseň a v té době rovněž začala psát deník v hebrejštině. Počátky pro ni byly složité, neboť pocházela z rodiny z vyšší společenské vrstvy a běžné domácí činnosti u nich doma vykonávala služebná. Vše se tak musela naučit a na nový život si zvyknout. Vstávala brzy ráno, seznamovala se s domácími a ručními pracemi, kydala kravský hnůj, sázela granátovníky, sklízela olivy apod. Brzy však práci přivykla a mimo ni v Nahalalu též organizovala kulturní aktivity, jako divadelní hry a koncerty. Vzdělávala se v botanice, chemii, zemědělství, ovocnářství, ale i péči o hospodářská zvířata. Jako jedné z nejlepších žákyň jí byly v létě roku 1940 dány na starost nové moderní kurníky s více než 400 kuřaty a zanedlouho se z ní stala odbornice na drůbežnictví. I když byla navenek optimistická a energická, dělala si starosti nad dosavadním vývojem války a nad úspěchy nacistického Německa. Dávala si za vinu, že zatímco ona je v bezpečí v Palestině, svoji matku nechala v Budapešti. V září 1941 dokončila studia s vyznamenáním a vstoupila do mládežnického hnutí sionistické osadnické organizace ha-Kibuc ha-me'uchad. Nabyté vědomosti a zkušenosti chtěla uplatnit ve vhodně zvoleném kibucu, který společně hledala s kamarádkami z Nahalalu. Odmítala však ty založené maďarskými Židy, protože nechtěla žít ve stínu svého slavného zesnulého otce, ale i všechny ty, kde by již přišla k hotovému a kde by život byl snadný a pohodlný. Rozmýšlela se mezi kibucem Sdot Jam, poblíž starodávného římského přístavního města Caesarea, a kibucem Ginosar u Galilejského jezera. Volba padla na Sdot Jam a v prosinci téhož roku se stala jeho členkou. V kibucu žila následující dva roky a zastávala v něm různé činnosti, od práce v kuchyni a prádelně přes vyspravování rybářských sítí a péči o kuřata až po držení stráže. Věnovala se i psaní poezie a divadelních her o životě v kibucu, rovněž tak ale organizovala skupiny s dětmi, kterým vyprávěla o židovských hrdinech a hrdinkách. V kibucu byla velmi oblíbená a jako projev uznání ji ostatní zvolili do pozice, ve které měla na starosti veškerý společný majetek a nářadí. I přes obdiv, kterého se jí dostávalo, a řadu přátel si stále připadala osamělá. Ve volných chvílích, především o šabatu, se procházela po středomořských plážích; při jedné z", "section_level": 1}, {"title": "Mise v Evropě.", "content": "Původně se na výsadkářskou misi přihlásilo 250 dobrovolníků. Výcvik však kvůli náročnému výběrovému procesu podstoupilo jen 110 z nich. Z důvodu různých operačních problémů se nakonec mise v Evropě zúčastnilo 37 osob (třicet dva se do cílových zemí dostalo v rámci výsadků, pět alternativními způsoby), z toho pouze tři ženy. Kromě Chany Senešové se jednalo o Chavivu Reikovou a Suriku Bravermanovou. Členové mise byli rozděleni do jednotlivých skupin dle cílových zemí. Zpravidla byli někdejšími obyvateli daného státu, se znalostí místního prostředí, jazyka a kultury, což pro Brity hrálo velmi důležitou roli, neboť v daných oblastech potřebovali takovéto styčné důstojníky. Cílem skupiny, jejímž členem byla Senešová, bylo Maďarsko, dalšími destinacemi byly například Slovenská republika, Itálie, Rumunsko, Bulharsko atd. Úkoly a cíle členů mise měly v zásadě dvě roviny, a to britskou a židovskou či sionistickou. Britům měli předávat důležité informace o nepříteli (např. o pohybu a početní síle jednotek, lokalizaci důležité infrastruktury, jako třeba továren apod.) a pokusit se navázat kontakt se sestřelenými piloty a případně pomáhat s jejich evakuací. Měli ale též kontaktovat místní židovské komunity, snažit se zorganizovat židovský odboj či pomoci již existujícímu, nalézt možnosti a prostředky pro záchranu místních Židů a být nápomocní při obnově sionistických hnutí. Chana Senešová měla během mise na starost přísně tajný vojenský rádiový vysílač. Počátkem března 1944 došlo vzhledem k vývoji událostí v Evropě k přehodnocení plánu maďarského výsadku. Původně měla skupina sestávající z Chany Senešové, Aby Berdičeva, Re'uvena Dafniho, Perece Goldsteina, Jo'ela Palgiho a Jony Rozena seskočit přímo nad Maďarskem, ale kvůli informacím britských zpravodajských služeb o blížící se německé okupaci Maďarska bylo rozhodnuto o rozdělení skupiny, která měla namísto svého původního cíle seskočit nad Jugoslávií. Před odletem z Egypta obdrželi výsadkáři nezbytnou výbavu: látkovou mapu, peníze a zbraně, které byly v britských skladech nahlášeny jako ztracené. Byl jim přiznán standardní důstojnický plat a všichni uzavřeli životní pojistku. Dne 12. března 1944 odletěla Senešová spolu s Berdičevem, Dafnim a Rozenem, do italského přístavního města Bari, kam dorazili po třinácti hodinách letu. Následující den měli volno, které strávili v nedaleké vesnici. Večer byli vyrozuměni, že další den odlétají, a tak vyrazili na leteckou základnu v Brindisi. Tam Senešová vzbuzovala velký zájem, zejména mezi britskými a americkými výsadkáři, kteří byli překvapeni, že vidí výsadkářku. Ještě než odletěli, napsala spolu s kolegy dopisy svým blízkým. 14. března pak vyrazili vojenským letadlem nad severní Jugoslávii (v té době Nezávislý stát Chorvatsko). Re'uven Dafni později popsal své zážitky z letu následovně:", "section_level": 1}, {"title": "Repatriace a pohřeb v Izraeli.", "content": "První snahy o převoz ostatků Chany Senešové z Budapešti se datují k září 1945, kdy členové výboru kibucu Sdot Jam vyjádřili přání pohřbít ji v mandátní Palestině. Židovská agentura po druhé světové válce pracovala na repatriaci ostatků všech pohřbených padlých výsadkářů (včetně Chavivy Reikové a Refa'ela Reisze), avšak myšlenka jejich hromadného převozu do Izraele se ukázala být z mnoha důvodů neproveditelná. Vzhledem k politickému vývoji v Maďarsku v roce 1950 byl původní plán opuštěn s tím, že repatriace proběhnou postupně. V lednu uzavřely izraelská a maďarská vláda dohodu, která převoz ostatků umožnila. Jeho evropskou část však poznamenala celá řada incidentů. Nejprve opomněly izraelské úřady informovat o celé operaci Senešovy a až po rozhořčené reakci Giory Seneše jej jakožto zástupce rodiny zařadily do delegace, která se v březnu vypravila do Maďarska, aby rakev s ostatky po cestě doprovázela. Následně nechaly maďarské úřady provést exhumaci, aniž by na tuto delegaci počkaly, z obavy před židovskými demonstracemi. Rakev pak byla převezena na židovský hřbitov do Vídně, kde ji hlídala čestná stráž. Když na hřbitov dorazil Giora Seneš, zjistil, že stráž tvoří pouze místní Židé a že Izraelci, kteří se na ní měli též podílet, jsou v nočním klubu. Z Vídně měla být rakev přepravena vlakem do Neapole a poté lodí do Izraele. Nejprve se však italské úřady zdráhaly vydat přepravní povolení a následně neumožnil přednosta stanice ve městě Tarvisio na italsko-rakouské hranici vagónu s rakví pokračovat v cestě. K tomu nakonec svolil druhý den po ověření povolení. Vlak pak pokračoval do Říma, kde byl přivítán členy místní židovské obce a italskými partyzány, a následně pokračoval do Neapole. Tam byla rakev s ostatky naložena na palubu lodi INS \"Kedma\" izraelského námořnictva, která po čtyřech dnech plavby dorazila 27. března do přístavu v Haifě. V Izraeli již pohřeb a s ním spojené ceremonie proběhly bez problémů podle předem stanoveného plánu. Navzdory přání vedení kibucu Sdot Jam, aby byly její ostatky pohřbeny v tomto kibucu, bylo rozhodnuto, že budou pohřbeny na vojenském hřbitově na Herzlově hoře v Jeruzalémě. Dvoudenní státní pohřeb, naplánovaný podle vzoru státního pohřbu Theodora Herzla, započal 27. března v ranních hodinách v Haifě, kde byla rakev za", "section_level": 1}, {"title": "Poválečné období.", "content": "Kromě repatriace ostatků Chany Senešové se po druhé světové válce odehrálo několik důležitých okamžiků. Bezprostředně po válce byl dopaden prokurátor Simon, který stanul před lidovým soudem v Budapešti a jedním z jeho obvinění byla i poprava Chany Senešové. Nakonec byl soudem odsouzen k ročnímu odnětí svobody. Koncem roku 1946 se mu však z Maďarska podařilo uprchnout a následně dožít v cizině, kde se vyhnul výkonu trestu. V polovině 50. let se v Izraeli konal tzv. Kastnerův proces. Již zmíněný dr. Kastner se po válce přestěhoval do mandátní Palestiny, kde po vzniku Izraele pracoval jako státní úředník. V roce 1952 jej novinář Malki'el Gruenwald ve svém článku obvinil mimo jiné z kolaborace s nacisty. V následném soudním sporu s Gruenwaldem, který byl počátkem roku 1954 Kastnerem obviněn z urážky na cti, se však Gruenwaldovu právnímu zástupci Šmu'elu Tamirovi podařilo proces obrátit proti Kastnerovi (proto Kastnerův proces) a vládnoucí straně Mapaj. Během soudního přelíčení kromě dalších svědků vypovídala i Katarina Senešová, která popsala své zoufalé pokusy o schůzku s Kastnerem. Ten vypověděl, že neměl tušení, že se s ním chtěla sejít, a že byl v té době pohlcen jednáním o propuštění stovek tisíc maďarských Židů. Rovněž řekl, že v té době", "section_level": 1}, {"title": "Literární odkaz.", "content": "Literární tvorba Chany Senešové začala již v raném věku a její básně si získaly v Izraeli značnou popularitu a staly se součástí národního folklóru. Mezi nejznámější z nich patří báseň \"Procházka do Caesareje\" (, ) z 14. listopadu 1942. V roce 1945 tyto verše zhudebnil David Zehavi v píseň \"Eli, Eli\" (). Od té doby píseň zařadila do svého repertoáru řada zpěváků, mimo jiné Ofra Haza, Regina Spektor či Sophie Milman. Byla použita i jako alternativní hudební podklad izraelské verze filmu \"Schindlerův seznam\". Podle studie z roku 2009 provedenou výzkumníky z Haifské univerzity jde v Izraeli o nejhranější píseň v souvislosti s holocaustem. Dalším slavným dílem je báseň \"Šťastná zápalka\" (, ), kterou sepsala 2. května 1944 v chorvatské Sredici po setkání s židovskou partyzánkou. Než překročila maďarské hranice, předala ji Re'uvenovi Dafnimu s prosbou, aby báseň předal přátelům v kibucu Sdot Jam v případě, že by", "section_level": 1}, {"title": "Památka.", "content": "Chana Senešová se v Izraeli stala národní hrdinkou a vysloužila si dokonce označení izraelská Johanka z Arku. Její jméno nese na její počest řada míst po celé zemi. Je připomínáno při vzpomínkových shromážděních a ceremoniích, v literatuře, divadelních hrách, tisku, médiích a ve školních učebnicích. Vznikl kolem ní až určitý mýtus a kult, za jehož formováním a kultivací stál izraelský dramatik a spisovatel Aharon Meged, který žil v kibucu Sdot Jam a osobně ji znal. Významnou roli ale sehrálo i její hnutí ha-Kibuc ha-me'uchad. V roce 1945 o ní Meged napsal: V roce 1945 se poprvé objevila myšlenka zřídit kulturní a vzdělávací centrum, které by neslo její odkaz. To se podařilo o pět let později, když byl v roce 1950 v kibucu Sdot Jam zřízen památník (, doslova „Dům Chany Seneš“). Jeho součástí je vzpomínková hala, studijní centrum pro školáky, archiv, ukázka jejího díla a knihovna kibucu. Každoročně jej navštíví patnáct tisíc návštěvníků. Dále byly na její počest pojmenovány více než dvě desítky ulic v různých městech po celém Izraeli (v Jeruzalémě, Tel Avivu, Haifě atd.). Ještě před založením státu šlo též o uprchlickou nákladní loď \"Chana Seneš\", která v prosinci 1945 převezla z Itálie do mandátní Palestiny 252 nelegálních židovských imigrantů, převážně přeživších holocaust. Pojmenovávání různých lokalit v Izraeli zintenzivnělo po repatriaci jejích ostatků a po uvedení divadelní hry \"Chana Seneš\" v inscenaci národního divadla v roce 1958. V zahraničí nese její jméno ve Spojených státech třeba komunitní škola v newyorském Brooklynu, a v Maďarsku například park nebo židovská střední škola v Budapešti. V dubnu 1950 byl v Izraeli na její počest založen kibuc Jad Chana. Jeho zakladateli byli maďarští Židé přeživší holocaust, z hnutí ha-Kibuc ha-me'uchad a Dror. Více než dva roky po jeho založení však byla její památka zpolitizovaná v aféře, ve které se z této osady stal vůbec první komunistický kibuc v Izraeli. Její památka byla uctěna též vydáním pamětních poštovních známek. Stalo se tak mimo jiné v roce 1958 při příležitosti desátého výroční vzniku Izraele, kdy Židovský národní fond vydal sérii pamětních známek připomínající sedm padlých parašutistů. Další známka o nominální hodnotě 3 šekelů byla vydána v prosinci 1982 v rámci série známek věnovaných dvaceti mučedníkům boje za izraelskou nezávislost. V den 63. výročí její popravy, 7. listopadu 2007, byl v kibucu Sdot Jam slavnostně odhalen náhrobní kámen z budapešťského židovského hřbitova, který nechala vyrobit Katarina Senešová. Byl převezen z Maďarska a umístěn hned vedle domu, kde její dcera žila. Ceremonie se zúčastnili její synovci David a Ejtan Senešovi a izraelský ministr Ami Ajalon.", "section_level": 1}, {"title": "V umění.", "content": "Výsadkářské operaci a jednotlivým parašutistům se věnuje celá řada knih. Chana Senešová je však jedinou z výsadkářů, jejíž osud byl převyprávěn do posledního detailu. Od konce války jí bylo věnováno hned několik biografických knih. Ostatní knihy lze rozdělit do tří hlavních kategorií, a to na literaturu hrdinskou, pamětní a na beletrii. Zatímco hrdinská literatura klade větší důraz na vlastní operaci (případně poskytuje operaci a jejím účastníkům rovnocenný prostor), literatura pamětní se takřka výhradně věnuje účastníkům mise. Příkladem hrdinské literatury jsou například knihy z 50. let \"Magen ba-seter\" („Tajný štít“) a \"Sefer ha-Palmach\" („Kniha Palmachu“), jejichž editorem byl Zerubavel Gil'ad. Beletristické knihy byly cíleny na veřejnost, zejména na mládež. O Chaně Senešové vyšla v roce 1968 kniha \"ha-Canchanit še-lo šava\" („Parašutistka, která se nevrátila“), jejímž autorem byl Oded Becer. Z tzv. generace nových historiků se operaci, jejím cílům a hodnocení, mimo jiné i z hlediska samotných výsadkářů, věnuje ve své knize \"The Blue and the Yellow Stars of David\" (doslova „Modrá a žlutá Davidova hvězda“) z roku 1990 historička Dina Poratová. V roce 1996 bylo v knize \"Maflig chalom: michtevej ahava le-Chana Seneš\" od Muki Cura publikováno deset milostných dopisů, které Chaně Senešové poslal její kamarád z dětství Josef Weiss v letech 1939 až 1941. Weiss v roce 1939 rovněž opustil Maďarsko a v mandátní Palestině byl jejím blízkým přítelem a nápadníkem. Ta však jeho návrhy odmítala. Dopisy ve vlastnictví Chaniny rodiny byly po smrti její matky", "section_level": 2}, {"title": "V izraelské kolektivní paměti.", "content": "Chana Senešová se krátce po své smrti stala nejprve symbolem na úrovni svého kibucnického hnutí (ha-Kibuc ha-me'uchad), avšak záhy se z ní stala hrdinka na národní úrovni. Této pocty se jí dostalo jako jediné ze sedmi padlých výsadkářů. To do značné míry reflektuje hierarchii, která mezi nimi posmrtně vznikla, a v jejímž čele Chana Senešová stanula. Na dalším, o poznání nižším, stupni spočinula Chaviva Reiková a Enzo Sereni, a na posledním stupni se ocitli Cvi Ben Ja'akov, Aba Berdičev, Perec Goldstein a Rafa'el Reiss. Z těchto šesti jsou pouze Reiková a Sereni připomínáni na národní úrovni, kdežto ostatní jsou vzpomínáni pouze na úrovni svých hnutí. Podle historičky Judith Baumel-Schwartz z Bar-Ilanovy univerzity došlo k tomuto hierarchickému ustálení z několika důvodů. Jedním z nich byl již zmíněný literární odkaz, který byl spojnicí jišuvu s událostmi válečné Evropy. Dalšími byly okolnosti její smrti a romantická stránka jejího životního příběhu. Dan Laor z Telavivské univerzity naproti tomu uvádí jiný faktor, totiž v té době převládající tendenci „identifikování se s hrdinskými činy a zároveň odmítnutí typicky pasivní reakce židovských mas a fungování židovského vedení“, jinými slovy negaci diaspory. Parašutisté byli", "section_level": 2}], "src_summary": "Chana Senešová (: , \"Chana Seneš\", : ' či '; 17. července 1921, Budapešť – 7. listopadu 1944, tamtéž) byla židovská básnířka, sionistka a účastnice protinacistického odboje. V Izraeli je považována za národní hrdinku. Pocházela ze známé maďarské židovské rodiny z Budapešti. Pro své sionistické nadšení a také kvůli stále sílícímu antisemitismu odešla v září 1939 ve svých osmnácti letech do britské mandátní Palestiny. Po studiu v dívčí zemědělské škole v Nahalalu se usadila v kibucu Sdot Jam. Druhá světová válka, zprávy o osudu evropského židovstva, ale hlavně strach o matku, která zůstala v Budapešti, ji přiměly k rozhodnutí vrátit se zpět do Maďarska a pomoci tamním Židům. Vstoupila do řad židovské vojenské organizace Hagana, konkrétně do jejích jednotek Palmach, a přihlásila se jako dobrovolnice do tajné výsadkářské mise v Evropě. Podstoupila výcvik vedený britskou armádou a zpravodajskou službou Special Operations Executive a získala hodnost v britském královském letectvu. Mise, které se zúčastnilo 37 židovských dobrovolníků, měla za cíl jednak pomoci Britům v jejich válečném úsilí, ale rovněž tak pomoci místnímu židovskému odboji, židovským komunitám a sionistickým hnutím. V březnu 1944 seskočila nad Jugoslávií a po necelých třech měsících strávených s Titovými partyzány tajně 9. června překročila maďarské hranice za doprovodu tří protinacistických odbojářů. Po několika dnech však byla zatčena, mučena a převezena do věznice v Budapešti, kde byla opětovně krutě mučena, aby prozradila kódy k rádiovému vysílači, ale nepromluvila ani pod hrozbou zabití její matky. V říjnu 1944 byla souzena pro vlastizradu a poté, co odmítla požádat o milost, byla 7. listopadu 1944, navzdory absenci rozsudku, ve věku dvaceti tří let popravena zastřelením. V roce 1950 byly její ostatky převezeny do Izraele, kde byly s nejvyššími státními poctami pohřbeny na národním hřbitově na Herzlově hoře v Jeruzalémě. V poválečném období byly publikovány její básně a deník, který si vedla téměř deset let. Dvě z jejích básní byly zhudebněny a staly se součástí izraelského národního folklóru. V Izraeli se z Chany Senešové stala národní hrdinka a symbol celé výsadkářské operace. Postupně kolem ní vznikl až určitý mýtus a kult osobnosti. Na její počest byla pojmenována řada míst po celém Izraeli i ve světě. Její jméno je připomínáno při vzpomínkových shromážděních a ceremoniích a její životní příběh byl ztvárněn v literatuře, divadelních hrách a filmových dokumentech a pronikl i do školních osnov.", "tgt_summary": "Hannah Szenes (often anglicized as Hannah Senesh or Chanah Senesh; ; ; July 17, 1921November 7, 1944) was a poet and a Special Operations Executive (SOE) member. She was one of 37 Jewish SOE recruits from Mandate Palestine parachuted by the British into Yugoslavia during the Second World War to assist anti-Nazi forces and ultimately in the rescue of Hungarian Jews about to be deported to the German death camp at Auschwitz. Szenes was arrested at the Hungarian border, then imprisoned and tortured, but refused to reveal details of her mission. She was eventually tried and executed by firing squad. She is regarded as a national heroine in Israel, where her poetry is widely known and the headquarters of the Zionist youth movements \"Israel Hatzeira\", a kibbutz and several streets are named after her.", "id": 1587752}
{"src_title": "Shyb", "tgt_title": "Pull-up (exercise)", "src_document": [{"title": "Provedení.", "content": "Výchozí pozice při provádění klasického shybu spočívá v pověšení se na hrazdu tak, že tělo visí rovně dolů a ruce jsou propnuté. Při držení hrazdy lze použít podhmatu či nadhmatu s různou šířkou úchopu. Samotné provedení spočívá v přitáhnutí celého těla tak vysoko, dokud se neocitne brada nad hrazdou. Z této polohy se po stejné dráze tělo spouští zpět dolů až do propnutých paží. Při přitahování je nutné vydechovat, při pohybu zpět dolů nadechovat. Za striktně provedený shyb se považuje pouze ten, u kterého jsou k pohybu použity pouze svaly horní poloviny těla, bez jakékoliv dopomoci švihnutím nohou apod. Varianta úchopu hrazdy má vliv jak na zapojení různých svalových skupin, tak na náročnost cviku. Úzký úchop podhmatem zapojuje nejvíce bicepsové svaly, široké uchopení hrazdy nadhmatem (obecně považováno za mírně náročnější variantu) znamená mnohem větší míru zapojení svalů zádových.", "section_level": 1}, {"title": "Jak začít?", "content": "Shyby jsou výborným cvikem i pro začátečníky, ovšem jak na to? Rozhodně byste měli dbát na techniku a proto je lepší si ze začátku dopomoci pomocí několika různých technik.", "section_level": 1}, {"title": "1) Lavička.", "content": "Lavičku umistěte pod hrazdu. Stoupněte si na ni a zavěste se. Při shybu si pomáhejte jednou nebo oběma nohama při pohybu nahoru.", "section_level": 2}, {"title": "2) Negativní shyb.", "content": "Vynechejte čas přítahu. Naskočte ke hrazdě a pomalu (kolem 10 sekund) se spouštějte dolů až do napnutých rukou.", "section_level": 2}, {"title": "3) Stabilizace v přítahu.", "content": "Podobně jako v negativním shybu vynechejte čas přítahu. Naskočte ke hrazdě a zůstaňte nahoře, jak dlouho vám to jen půjde.", "section_level": 2}, {"title": "4) Protikladka.", "content": "Protikladka je speciální stroj na shyby. Spočívá v tom, že si se zavážím pomůžete, protože na rozdíl od klasické kladky vám takhle umožní si váhu ubrat. Stroje jsou různé, většinou si můžete měnit váhu po 5 kg. Čím více kilo si dáte, tím je shyb lehčí. Začátečníkům se doporučuje počáteční váha o 10 kg méně, než vlastní váha. Existují i další možnosti, jak se dopracovat ke shybu. Jedno mají ovšem společné - zvládne je i dítě (je velmi vhodným cvikem ve věku kolem 15 let - bez zátěže navíc!) i naprostý začátečník, proto nevynechávejte tento cvik ze svého posilování. Uvidíte, že již po pár týdnech se budete rapidně zlepšovat.", "section_level": 2}, {"title": "Rekordy.", "content": "Soutěž ve shybování bývá častou zábavou mužů i žen, také Guinnessova kniha rekordů eviduje mimo jiné několik rekordů v maximálním počtu opakování shybů na jeden zátah, nebo za 12 a 24 hodin. Několikanásobným světovým rekordmanem je také český trenér Jan Kareš.", "section_level": 1}], "src_summary": "Shyb je základní cvik z řady cviků na posilování s vlastní vahou těla. Základním předpokladem pro jeho provedení je hrazda, popř. její improvizace (větev stromu). Provedení shybu spočívá v přitáhnutí se rukama z volného visu na hrazdě nahoru tak, aby se dostala brada nad úroveň hrazdy. Shyby jsou na techniku provedení poměrně jednoduché cviky, avšak vyžadují již jistou míru silové zdatnosti - často se stává, že začátečník není schopen udělat ani jeden shyb. V takovém případě se doporučuje začít s jednoduššími variantami shybů (např. použít dopomoc protizávaží). Světový rekordman je Jan Kareš. Při shybování jsou posilovány bicepsy, rombické svaly a především široký sval zádový. Míra zapojení určitých svalových partií závisí na způsobu provedení shybu, zejména pak na úchopu hrazdy.", "tgt_summary": "A pull-up is an upper-body strength exercise. The pull-up is a closed-chain movement where the body is suspended by the hands and pulls up. As this happens, the elbows flex and the shoulders adduct and extend to bring the elbows to the torso. The term \"chin-up\", traditionally referring to a pull-up with the chin brought over the top of a bar, was used in the 1980s to refer to a pronated, or overhand, grip, with a supinated, or underhand, grip being called a \"reverse-grip\" chin-up. Pull-ups use many different muscles of the upper body, including the latissimus dorsi and the biceps brachii.", "id": 1492429}
{"src_title": "Sibiřský chanát", "tgt_title": "Khanate of Sibir", "src_document": [{"title": "Kultura.", "content": "Státním náboženstvím chanátu byl islám, víra jeho vládce. V Tjumeni i v Sibiři byly vybudovány honosné mešity, paláce a hradby. Je známo, že vrchní imámové a muftíové Sibiřského chanátu měli jistý vliv i v Povolží a dokonce i v Samarkandu. Chanát byl nejsevernějším historicky doloženým muslimským státem; jeho území sahalo až Severnímu ledovému oceánu.", "section_level": 1}, {"title": "Historie.", "content": "Sibiřský chanát a s ním moderní město Tjumeň vznikly pravděpodobně mezi lety 1405 a 1428, v době úpadku někdejšího Čingischánova impéria. Původ zakladatele jménem Taibuga není jasný. Sídlem prvních chánů bylo město Čimki-Tura poblíž místa, kde Rusové založili r. 1586 pevnost Tjumeň poté, co po porážce chanátu Jermakovými kozáky bylo město zničeno nebo opuštěno. Na vládu nad chanátem si činili nárok také přímí potomci Čingischánova syna Šajbana, z nichž Ibak Chán porazil a zabil Taibugova vnuka Mara. K restauraci Taibugovců došlo, když Marův vnuk Muhammad porazil a zabil Ibaka cca roku 1493. Muhammad se rozhodl opustit Čimki-Turu a založil na Irtyši nové hlavní město Iskar (Sibir). Nakrátko se stal i chánem v Kazani (1496). Dobytí Kazaně Rusy r. 1552 vedlo taibugovského chána Jadigara ke snaze navázat přátelské vztahy s Moskvou. V cestě mu však stál vnuk Šajbanovce Ibaka Küčüm. Boje v letech 1556-1563 skončily Jadigarovou smrtí a Küčüm se stal chánem.", "section_level": 1}, {"title": "Konec chanátu.", "content": "Küčüm usiloval obrátit Sibiřské Tatary, převážně šamanisty, na islám. Jeho rozhodnutí napadnout stroganovské obchodní stanice vyprovokovalo expedici, kterou proti chanátu vyslali Stroganovové, složenou z 540 donských kozáků a tří set jejich vlastních ozbrojenců, pod vedením kozáka Jermaka. Ten Küčümovo vojsko porazil roku 1582 v bitvě na Čuvašově mysu a ještě téhož roku vstoupili kozáci do Iskaru. Küčüm doplnil svoje vojsko, roku 1584 zabil v bitvě Jermaka a znovu ovládl Sibir. V následujících čtrnácti letech však Rusové chanát zvolna dobyli. V roce 1598 byl Küčüm poražen na březích Obu a donucen uprchnout na území Nogajců. Jeho vláda skončila.", "section_level": 2}], "src_summary": "Sibiřský chanát (tatarsky Sıbır Chanlığı), historicky též zvaný Turanský chanát, byl stát s turkicko-mongolskou vládnoucí elitou na území jihozápadní Sibiře v 15: a 16. století. Vznikl jako jeden z mnoha tatarských chanátů po rozpadu Zlaté hordy a zanikl po anexi Ruskem . Hlavním sídlem bylo opevněné město Isker (též Sibir nebo Kašlik), na soutoku Irtyše a říčky Sibirky. Sibiřský chanát vládl nad etnicky různorodým obyvatelstvem, sestávajícím z turkických Sibiřských Tatarů a Baškirů a vedle toho Chantů, Mansů a Selkupů, hovořících jazyky uralské skupiny. Jeho porážka Jermakem Timofejevičem v bitvě na Čuvašově mysu roku 1582 znamenala počátek ruské expanze na Sibiř. Sibiřský chanát spravovali \"mirzové\" (perské slovo označující knížete nebo vojenského velitele), pocházející z různých domorodých kmenů. Vládli volně spojeným državám, které všechny nominálně podléhaly \"chánovi\" Tjumeně a Sibiře. Vedli také chánova vojska do boje.", "tgt_summary": "The Khanate of Sibir (), also historically called the Khanate of Turan, was a Turkic Khanate located in southwestern Siberia with a Turco-Mongol ruling class. Throughout its history, members of the Shaybanid and Taibugid dynasties often contested the rulership over the Khanate between each other; both of these competing tribes were direct patrilineal descendants of Genghis Khan through his eldest son Jochi and Jochi's fifth son Shayban (Shiban). The area of the Khanate was itself once an integral part of the Mongol Empire, and later came under the control of the White Horde and of the Golden Horde. The Khanate of Sibir ruled an ethnically diverse population of Turkic Siberian Tatars, Bashkirs and speakers of various Uralic languages including the Khanty, Mansi and Selkup. The Sibir Khanate was the northernmost Muslim state in recorded history. Its defeat by Yermak Timofeyevich in 1582 marked the beginning of the Russian conquest of Siberia.", "id": 96146}
{"src_title": "Něnci", "tgt_title": "Nenets people", "src_document": [{"title": "Rozšíření.", "content": "Něnci tradičně obývají severozápad Sibiře a nejzazší severovýchod evropského Ruska od poloostrova Jamalu po poloostrov Tajmyr. Malá část Něnců žije i na souostroví Nová země. Jejich jazykem je něnečtina.", "section_level": 1}, {"title": "Způsob života.", "content": "Podle způsobu života se Něnci dělí na tundrové Něnce, jichž je většina a menší skupinu lesních Něnců, žijících na dolním Obu. Tundroví Něnci byli tradičně kočovnými pastevci sobů, případně lovci divokých sobů, naproti tomu pro lesní Něnce měl větší význam lov kožešinové zvěře a rybolov. Při chovu sobů Něnci používají pastevecké psy, sobí laně se většinou nedojí a sobi nejsou nikdy používáni k jízdě.", "section_level": 1}, {"title": "Obydlí.", "content": "Tradičním obydlím je kuželovitý stan čum (něnecky \"mja\"), v létě pokrytý pláštěm z březové kůry (nebo v současné době i celtou) a v zimě sobími kožešinami. Dalším druhem staveb jsou zásobárny na kůlech, do nichž se ukládá jídlo (zejména sušené maso a ryby), ale i kožešiny.", "section_level": 2}, {"title": "Oděv.", "content": "Tradiční oděv se nazývá \"malica\" a je to dlouhá bunda z jedné nebo dvou vrstev sobí kožešiny, často s přišitou kapucí. K ní se nosily kožené kalhoty a kožené nebo kožešinové boty (\"torbazy\" nebo \"pimy\"), které se často šily z kožešiny sobích nohou nebo z kůže tuleňů a medvědů. Do nich se v zimě pro lepší tepelnou izolaci nosily vložky z mechu nebo sena. Oděv měl u obou pohlaví podobný střih. Zejména ženský oděv byl bohatě zdobený nášivkami z jinak zbarvených kožešin, někdy i měděným kováním, kousky perleti nebo skleněnými korálky. Dnes jej Něnci nosí už pouze v zimním období, v létě dávají přednost evropskému oděvu.", "section_level": 2}, {"title": "Doprava.", "content": "Dopravním prostředkem jsou saně zvané \"narty\" tažené soby, na nichž v minulosti jezdili po bažinaté tundře i v létě. Lovci, zejména u lesních něnců, jezdili v zimě na lyžích, které mohly být podbité \"tuleními\" pásy (častěji ale ze sobí kožešiny) - \"choba lamba\" nebo celodřevěné \"pjaj lamba\". V blízkosti řek vyráběli Něnci také dlabané loďky.", "section_level": 2}, {"title": "Strava a kuchyně.", "content": "Základní potravinou Něnců je sobí maso, které se jí syrové, mražené, vařené nebo sušené. Dále se jedí vnitřnosti, krev, tuk, ryby. Rostlinnou stravu zastupují hlavně bobule, případně oddenky, výhonky a nať tundrových rostlin, jako je krvavec toten, mochna nebo lžičník. Pod vlivem Rusů se Něnci naučili péct placky a pít čaj. Těsto na placky bývá často zadělané sobí krví a tukem či mozkem.", "section_level": 2}, {"title": "Náboženství a tradice.", "content": "Tradičním náboženstvím byl šamanismus, založený na dualistické kosmologii. Nejvyššími božstvy jsou dobrý nebeský bůh \"Num\" a jeho syn, zlý vládce podzemního světa \"Nga\". Uctívaná byla také Ja Nebia, bohyně země, plodnosti a žen. Mimoto uctívají i různé dobré (\"Tadebciu\") a zlé (\"Ngyleka\") místní duchy. Bohům a duchům přinášeli oběti, někdy i krvavé ve formě sobů. Od 19. století byli vystaveni christianizaci, ujal se u nich především kult svatého Mikuláše, jehož dodnes uctívají, často zároveň s původními duchy. Šamani byli zpravidla muži. Stejně jako jinde na Sibiři, používají rámový buben - \"penzer\", který však nebývá zdobený malbou. Šamanský plášť nebyl tak významný jako např. u Evenků a Jakutů, nejdůležitější součástí šamanského oděvu je čepice s kovovými zdobami, často ve tvaru paroží. Mezi uctívaná zvířata patřil sob, orel, u lesních Něnců především medvěd hnědý.", "section_level": 1}], "src_summary": "Něnci (rusky: \"Ненцы\") jsou malá etnická skupina v Rusku. V roce 2002 se k této národnosti přihlásilo 41 302 lidí. V širším smyslu sem patří i Enci. Starší název pro Něnce žijící u Obu je Samojedi/Samodijci (slovo má ale i jiné významy, viz heslo Samojedi) a pro Něnce žijící u Jeniseje je Jurakové. K prvním kontaktům mezi Něnci a Rusy došlo už na konci 11. století, ale k intenzivnějším stykům došlo až v důsledku ruské kolonizace Sibiře a severu v 16. století, kdy Rusové na území Něnců začali stavět pevnosti (např. Obdorsk, Surgut, Mangazeja, Turuchansk) a vybírat daně. Něnci nemají nic společného s Němci nebo Německem.", "tgt_summary": "The Nenets (, \"nenəj nenəče\", , \"nentsy\"), also known as Samoyed, are a Samoyedic ethnic group native to northern arctic Russia, so called Russian Far North. According to the latest census in 2010, there were 44,857 Nenets in the Russian Federation, most of them living in the Yamalo-Nenets Autonomous Okrug, Nenets Autonomous Okrug and Taymyrsky Dolgano-Nenetsky District stretching along the coastline of the Arctic Ocean near the so called Arctic Circle between Kola and Taymyr peninsulas. The Nenets people speak either the Tundra or Forest Nenets languages, which are mutually unintelligible. In the Russian Federation they have a status of indigenous small-numbered peoples or \"little people\".", "id": 883648}
{"src_title": "Ondřej Pavelec", "tgt_title": "Ondřej Pavelec", "src_document": [{"title": "Hráčská kariéra.", "content": "Ve vstupním draftu 2005 CHL byl vybrán v prvním kole týmem Cape Breton Screaming Eagles (QMJHL). Hrál zde dvě sezóny a pomohl klubu dostat se do semifinále v sezóně 2006/2007. Pavelec byl obsazen do prvního All-Star teamu v obou sezónách, a také dvakrát vyhrál Jacques Plante Trophy (trofej pro gólmana s nejmenším průměrem obdržených gólů v sezóně), čímž se stal čtvrtým gólmanem, kterému se to povedlo. Jako nováček si odnesl také Raymond Legacé Trophy a RDS Trophy, která byla přidělena nejlépe bránícímu nováčkovi a druhá za nováčka roku. Jeho výkony byly velmi vyrovnané v průběhu obou sezón, s průměrem 2,51 obdržené branky na zápas a s úspěšností 92,9 % v sezóně 2005/2006 a v další sezóně 2006/2007 s průměrem 2,25 obdržené branky na zápas a s úspěšností 90,8 %. Pavelec byl druhá volba Atlanty Thrashers v draftu 2005 (celkově 41.). V roce 2007 podepsal kontrakt s Thrashers. Ve finále Západní konference AHL 18. května 2008 Pavelec udržel čisté konto ve druhém zápase série proti Torontu Marlies, zápas skončil 5:0. Série nakonec skončila 4:1 pro Chicago Wolves. Chicago Wolves následně porazili Wilkes-Barre/Scranton Penguins ve finálové sérii 4:2 a vyhráli Calder Cup. Pavelec jako třetí gólman v historii soutěže vychytal v rámci playoff maximálně možný počet 16 vítězství, od té doby na to navázal pouze Michal Neuvirth. Svůj první zápas v NHL odehrál 20. října 2007 proti Tampa Bay Lightning a jeho první vítězství bylo také proti Tampě Bay 3. listopadu 2007. Po devíti zápasech v sezóně 2008/2009 za Chicago Wolves byl povolán zpět do NHL kvůli zranění Kariho Lehtonena. Natrvalo se usídlil v brance Thrashers, kde se pravidelně střídal s Johanem Hedbergem. Svoje první čisté konto v NHL udržel dne 13. listopadu 2009 v zápase proti Los Angeles Kings, zápas skončil vítězstvím Thrashers 7:0. Druhé čisté konto udržel dne 24. listopadu v zápase proti Detroit Red Wings, Thrashers vyhráli 2:0. Před sezonou 2010/2011 Trashers vyměnili Johana Hedberga do New Jersey Devils. Místo něho přišel Chris Mason ze St. Louis Blues, avšak Pavelec byl jmenován jasnou jedničkou. Při prvním startu 8. října 2010 zkolaboval a ztratil vědomí během zápasu proti Washington Capitals. Byl na nosítkách převezen do nemocnice. Mezitím Thrashers vyhráli 4:2. Lékaři provedli desítky vyšetření, ale nic závažného nezjistili. Propuštěn z nemocnice byl 11. října 2010 a 30. října 2010 se znovu postavil do brány proti St. Louis Blues. Po návratu se mu podařilo došplhat na pozici 2. nejlepšího brankáře NHL a dosáhl rekordního počtu vítězství, když vyhrál 6 zápasů v řadě a celkem 8 z 10 utkání. Během sezóny byl vyhlášen jednou 3. hvězdou utkání, sedmkrát 2. hvězdou utkání a sedmkrát 1. hvězdou utkání. Dne 31. května společnost True North Sports and Entertainment oznámila, že se klub Atlanta Thrashers bude stěhovat do Winnipegu a po 15 letech se znovuzrodí klub Winnipeg Jets. To, že si Winnipeg nechá původní jméno „Jets“, bylo oznámeno na speciálním draftu v Minnesotě. Zároveň se klub stal sedmým kanadským klubem v NHL. V první sezóně s Winnipegem Jets byl během sezóny vyhlášen čtyřikrát 3. hvězdou utkání, desetkrát 2. hvězdou utkání a šestkrát 1. hvězdou utkání. Na konci sezóny vyhrál cenu Three Stars Award. Byl oceněn díky své solidní hře a skvělým zákrokům a také díky tomu, že byl ve dvanácti případech vyhlášen hvězdou domácích utkání, z toho pětkrát první hvězdou. Dne 25. června 2012 podepsal Pavelec s Winnipegem Jets nový pětiletý kontrakt, který mu přinese 19,5 milionů dolarů. Na začátku sezony 2012–2013 nastupoval při výluce NHL za tým Bílí tygři Liberec, za který odchytal 14 utkání. Působil zde od konce září do listopadové reprezentační pauzy. Poté se vydal do zámoří, kde se chtěl připravovat na další ročník NHL, avšak výluka stále pokračovala, a proto podepsal smlouvu na 6 zápasů s finským týmem Pelicans Lahti, hrajícím v nejvyšší finské hokejové soutěži (SM-liiga). V té době tam působil i Pavelcův kamarád Radek Smoleňák. Pavelec se také stihl v reprezentačním dresu zúčastnit listopadového Karjala Cupu ve Finsku, kde ovládl brankářské statistiky, i prosincového Channel One Cupu v Rusku. Sezóna 2014/2015 byla pro Pavelce zatím nejlepší sezónou v jeho kariéře v NHL, především podle čísel. Měl úspěšnost zákroků 92 %, 2,28 obdržených gólů za zápas a 5 čistých kont, v žádné sezóně předtím nevychytal tolik čistých kont. V této sezóně se také poprvé po přestěhování z Atlanty podařilo Winnipegu Jets postoupit do vyřazovacích bojů. Play-off se vrátilo do města po dlouhých 19 letech, zároveň s tím se vrátila také tradice white out, která vznikla právě ve Winnipegu. Pavelec měl velký podíl na postupu týmu do vyřazovacích bojů, když v březnu a dubnu z 13 odehraných zápasů vyhrál 9 utkání, pouze 3 prohrál a jednou prohrál na nájezdy. Zároveň vytvořil rekord v rámci týmu Winnipeg Jets, a to tím, že udržel třikrát po sobě čisté konto a neinkasoval gól po dobu 187 minut a 5 sekund. Jets vypadli v play-off už v prvním kole, když prohráli v sérii s týmem Anaheim Ducks 0:4 na zápasy. V sezóně 2015/2016 stihl Pavelec odchytat během podzimu pouze 15 utkání. Na vině bylo zranění kolene, které si přivodil 21. listopadu 2015 v zápase proti Arizoně Coyotes, a to po kolizi s Shanem Doanem. Předpokládaný návrat Pavelce do branky byl někdy v průběhu ledna 2016, a proto byl mezitím povolán z farmy Connor Hellebuyck. Avšak nakonec byl Pavelec aktivován z listiny zraněných hráčů až 12. února a Hellebuyck byl tak poslán zpět do Manitoby Moose. Po sezoně 2016/2017 mu ale Winnipeg novou smlouvu nenabídl, a tak se na rok upsal New York Rangers, kde dělal dvojku Henriku Lunqvistovi. Po skončení ročníku 2017/2018 zůstal bez angažmá. Dne 20. září 2018 oznámil konec hokejové kariéry, a to i přesto, že byl o něj zájem o české extralize nebo v KHL.", "section_level": 1}, {"title": "Reprezentace.", "content": "Od 17 let pravidelně oblékal dres mládežnických výběrů, byl jedničkou na Mistrovství světa do 18 let 2005 v Plzni a Českých Budějovicích, kde tým skončil po prohrané bronzové bitvě proti Švédsku na čtvrtém místě. Pavelec v základní části tohoto turnaje inkasoval pouze šest gólů ve čtyřech zápasech a to mu bilanci ještě notně pokazil smolný duel se Spojenými státy. V roce 2006 na Mistrovství světa juniorů byl pouze jako náhradník. V roce 2007 nastoupil na Mistrovství světa dvacetiletých, kde česká reprezentace získala 5. místo. Jeho premiéra v seniorském týmu české reprezentace se uskutečnila 29. dubna 2010 na LG Hockey Games ve Švédsku. Český tým tento zápas proti Švédsku vyhrál až po samostatných nájezdech, kde Pavelec neinkasoval ani jeden gól. Po skončení turnaje byl Pavelec vyhlášen nejlepším brankářem turnaje a byl obsazen do All-Star-Teamu. Jako dvojka se objevil po boku Tomáše Vokouna na Mistrovství světa 2010, kde odchytal jeden zápas proti Norsku. Roli jedničky si vyzkoušel o rok později na Mistrovství světa 2011 na Slovensku. Umístil se na třetím místě v hodnocení nejlepších brankářů turnaje s 1,88 gólů na zápas a úspěšností zákroků 93,93 %. Na tomto turnaji si také připsal 2 čistá konta, v zápase proti Dánsku český výběr zvítězil 6:0 a ve čtvrtfinálovém zápase Česko zvítězilo proti kádru USA 4:0. Zachytal si také na Mistrovství světa 2013, které se konalo ve Finsku a Švédsku. Česko na tomto turnaji skončilo ve čtvrtfinále, kde podlehlo švýcarské hokejové reprezentaci 1:2. V roce 2015 se zúčastnil domácího mistrovství v Praze a Ostravě. Na tomto turnaji začínal jako dvojka, avšak ve druhém zápase proti Lotyšsku střídal Alexandra Saláka a do konce mistrovství ho do branky už nepustil. Česko skončilo na turnaji na čtvrtém místě, když v souboji o bronzové medaile prohrálo s hokejovým výběrem USA 0:3. Pavelec se také zúčastnil Zimních olympijských her 2010, které se konaly v kanadském Vancouveru. Tam plnil roli dvojky po boku Tomáše Vokouna. V roce 2014 ho Alois Hadamczik nominoval na zimní olympiádu v Soči, kde sice první zápas proti Švédsku odseděl pouze na tribuně, ale následně odchytal všechny zbylé zápasy českého výběru proti Lotyšsku, Švýcarsku, Slovensku a čtvrtfinále proti USA, kterému Česko podlehlo 2:5 a skončilo tak opět bez medaile.", "section_level": 1}, {"title": "Soukromý život.", "content": "Je také členem týmu Real TOP Praha, v jehož dresu se zúčastňuje charitativních zápasů a akcí.", "section_level": 1}], "src_summary": "Ondřej Pavelec (* 31. srpna 1987 Kladno) je bývalý český profesionální hokejový brankář. V Severní Americe hrál od roku 2005, v NHL působil převážně v klubech Atlanta Thrashers a Winnipeg Jets. V roce 2018 ukončil svoji kariéru.", "tgt_summary": "Ondřej Pavelec (; born 31 August 1987) is a Czech former professional ice hockey goaltender. Drafted in the second round, 41st overall, by the Atlanta Thrashers in 2005, he stayed with the team as they became the Winnipeg Jets in 2011, and played his final season with the New York Rangers. During the 2012–13 NHL lockout, Pavelec played for Bílí Tygři Liberec of the Czech Extraliga (ELH) and Pelicans of the Finnish SM-liiga.", "id": 1728997}
{"src_title": "SBB RABDe 500", "tgt_title": "RABDe 500", "src_document": [{"title": "Technika.", "content": "Naklápění je zajištěno elektricky. První podvozek soupravy je vybaven setrvačníkem a rychlostními senzory. Získaná data jsou počítačem zpracována a následně je nastaven optimální úhel naklopení. Jednotka dosahuje maximální rychlosti 200 km/h a je určena především pro provoz na novostavbách vybudovaných v rámci projektu Bahn 2000. Sedmidílná jednotka je vybavena automatickými spřáhly a při dvou spřažených jednotkách dosahuje délky 380 m. Většina vlaků ICN je provozována právě takto. RABDe 500 může být v případě nutnosti (např. při údržbě) díky poloautomatickým spřáhlům rozdělen na dvě autonomní části. Každá část je vybavena autonomní trakční výbavou, s tím že ve středu soupravy umístěný vůz A nemá žádné trakčně relevantní prvky. Na koncích vlaku jsou dva vozy se střídavými asynchronními motory, vozy č. 2 a 6 jsou vybaveny mimo to také usměrňovačem s GTO prvky. Třetí vůz (v jedné polovině vlaku vůz AD, v druhé vůz WRA) je osazen transformátorem a sběračem. Trakční výbava odpovídá, až na vodou chlazení GTO usměrňovač, lokomotivě Lok 2000, je zde však rozložena do třech vozů. Jednotka má čtyři vozy druhé třídy, dva vozy první třídy a jídelní vůz s oddíly první třídy. Vozy druhé třídy jsou pouze velkoprostorové, první třída má i oddíly. Většina míst ve velkoprostorových vozech je v uspořádání proti sobě, menší část v uspořádání za sebou. Jednotka má celkem 125 míst v první a 326 míst v druhé třídě. V soupravě je též služební oddíl pro objemná zavazadla a kola.", "section_level": 1}, {"title": "Nasazení.", "content": "Jednotky jsou nasazeny v taktové dopravě na následujících tratích:", "section_level": 1}, {"title": "Pojmenování.", "content": "Jednotky nesou jména významných švýcarských osobností, jejichž citáty jsou popsána okna ve velkoprostorových vozech.", "section_level": 1}], "src_summary": "RABDe 500 je elektrická jednotka s aktivním naklápěním vozových skříní využívaná společností SBB v osobní dopravě pro vlaky s obchodním názvem ICN (InterCity-Neigezug). Protože jsou jednotky RABDe 500 nasazovány také na spoje Interregio a RegioExpress je zkratka ICN často brána jako synonymum k typu RABDe 500.", "tgt_summary": "The RABDe 500 (often nicknamed ICN for Intercity-Neigezug, German for Intercity Tilting Train), is a Swiss high speed passenger train which was introduced in 2000, in time for Expo.02 held in western Switzerland in 2002. Its maximum speed is , which can be reached on the Mattstetten–Rothrist new line; the RABDe 500 uses the branch to Solothurn only; the ICNs reach 200 km/h in the new Gotthard Base Tunnel. The train sets were a joint development by Bombardier, Swiss Federal Railways and Alstom, with an aerodynamic body designed by Pininfarina, bogies and tilting mechanism designed by the then SIG, Schweizerische Industrie Gesellschaft. Forty-four RABDe 500 trains with a total of 308 coaches were delivered to SBB-CFF-FFS between 1999 and 2005. The RABDe 500 often run with two complete compositions, each with seven carriages, both including a dining car. The outer four of the seven carriages are second class. All compartments have electric power supply sockets and mobile phone reception enhancers. Delivery of class RABDe 500 was delayed by a lack of supplies from ADtranz. Nevertheless, all trainsets were operational for the national exposition Expo.02. The RABDe 500 trains are operated by Swiss Federal Railways.", "id": 1189150}
{"src_title": "Investiční management", "tgt_title": "Asset management", "src_document": [{"title": "Rozsah činnosti.", "content": "Podnikání investičního managementu má několik aspektů obsahujících zaměstnávání profesionálních správců fondů, průzkum (jednotlivých instrumentů a tříd instrumentů), obchodování, vypořádávání, marketing, interní audit a příprava zpráv pro klienty. Největšími finančními manažery fondů jsou společnosti, které potvrzují jejich požadovanou komplexnost služeb. Kromě obchodníků a přímých investorů (manažerů fondů) jsou zde také spolupracující zaměstnanci (k zajištění souhry s legislativními a regulatorními požadavky), interní auditoři nejrůznějších druhů (k prověřování interních systémů a kontrol), finanční kontroloři (k účtování peněz společnosti a jejích nákladů), počítačoví experti a zaměstnanci „\"back office\"“ (ke spárování a zaznamenání transakcí až pro tisícovky klientů dané společnosti).", "section_level": 1}, {"title": "Klíčové problémy tohoto podnikání.", "content": "Klíčové problémy zahrnují:", "section_level": 1}, {"title": "Rozsah globální činnosti managementu fondů.", "content": "Běžná aktiva pod správou managementu fondů klesla v roce 2008 o 19 %, na 61,6 trilionů dolarů. Penzijní aktiva sčítají z celku 24 trilionů dolarů, s 18,9 trilionů dolarů investovanými v investičních fondech a 18,7 trilionů dolarů ve fondech pojišťoven. Společně s alternativními aktivy, fondy bohatých privátních klientů, činila aktiva činnosti globálního managementu fondů ke konci roku 2008 90 trilionů dolarů, která v roce 2009 spadla o 17 %. Pokles nastal v roce 2008 po pěti úspěšných letech růstu, kdy se aktiva za tuto dobu více než zdvojnásobila. Propad na kapitálových trzích, slabý investiční výkon, redukce přílivu nových fondů, výstup klientů z investic, to vše vedlo k pádu v roce 2008.", "section_level": 1}, {"title": "15 největších společností správy aktiv.", "content": "1. Fund Management: City Business Series. International Financial Services, London. 2009-09-29. 2. http://www.ifsl.org.uk/upload/Fund_Management_2009.pdf", "section_level": 2}, {"title": "Investiční manageři a struktura portfolií.", "content": "V oboru investičního managementu jsou správci těmi, kdo investují prostředky klientů. Certifikované společnosti investičního poradenství mohou provádět hodnocení klientovo individuálních potřeb a jeho rizikového profilu. Poradce poté doporučí odpovídající investice.", "section_level": 1}, {"title": "Alokace aktiv.", "content": "Nejrůznější třídy aktiv jsou široce debatovány, ale základní dělení je na akcie, dluhopisy, reálná aktiva a komodity. Provádění alokace mezi tato aktiva je to, za co je investiční management placen. Třídy aktiv odpovídají dynamice trhu a různým vzájemným efektům ovlivňování. Alokace peněz prostřednictvím tříd aktiv má vliv na výkon fondu.", "section_level": 1}, {"title": "Dlouhodobý výnos.", "content": "Je důležité sledovat dlouhodobé výnosy různých aktiv. Například, při dlouhodobém držení (+10 let) je ve většině zemí u akcií větší výnos než u dluhopisů. Je to způsobeno tím, že akcie jsou rizikovější než dluhopisy.", "section_level": 2}, {"title": "Diverzifikace.", "content": "Společně s alokací aktiv musí správci fondů uvažovat diverzifikaci, která má pro daného klienta smysl a v souladu s ním stanovit investice v souladu s plánem. Takový plán naznačuje, kolik procent z daného fondu má být proinvestováno do jednotlivého titulu. Teorie diverzifikace portfolia byla v minulosti sestavena H. Markowitzem (a mnoha ostatními). Efektivní diverzifikace znamená řízení korelace mezi výnosem aktiva a rizikem.", "section_level": 2}, {"title": "Investiční styly.", "content": "Existuje celá řada investičních stylů, které mohou správci fondů použít. Například růstový, hodnotový, neutrálního trhu, nízké kapitalizace, indexovaný, atd. Každý z těchto přístupů má zřetelný rys a charakteristické riziko.", "section_level": 1}, {"title": "Měření výkonu.", "content": "Výkon fondu je testem správy fondu, v institucionálním pohledu je přesné měření nezbytností. Za tímto účelem je měření výkonu fondů prováděno managementem nebo jsou najímány externí firmy, které se tímto měřením zabývají. Přední společností zabývající se měřením výkonu (např. Frank Russell v USA) shromažďují jednotlivá data z oboru. Typicky je hodnocení prováděno každý kvartál a bývá předložena procentní změna. Toto schéma je pak porovnáváno s podobnými fondy v oboru za účasti managementu společnosti (pro potřeby kontroly interních předpisů). Obecně řečeno, pro investiční společnosti je pravděpodobně vhodnější přesvědčit klienty je na základě hodnocení z delších period (3-5 let), kdy se vyhladí krátkodobé kolísání ve výkonech a podnikatelských cyklech. Přetrvávajícím problémem je, zda měřit před nebo až po zdanění. Po zdanění představuje výhodu pro investora, jelikož investorovo daňové postavení se může měnit. Měření před zdaněním může být matoucí, obzvláště v režimech zdaňujících kapitálové zisky (a ne nerealizované). Může tedy dojít k tomu, že úspěšní správci aktiv (měřeni před zdaněním) mohou vykazovat po zdanění špatné zisky.", "section_level": 1}], "src_summary": "Investiční management je profesionální správa různých cenných papírů (akcie, dluhopisy, atd) a aktiv (např. nemovitosti) s cílem přinést investorům specifické užitky. Investoři mohou být instituce (pojišťovny, penzijní fondy, firmy atd) nebo soukromí investoři (oba typy mohou investovat buď přímo, nebo zprostředkovaně přes instituce kolektivního investování např investiční fondy, burzovně obchodovatelné fondy – ETF). Pojem \"asset management\" (správa aktiv) je často užíván v souvislosti s kolektivním investováním, zatímco všeobecnější správa fondů se může používat ve spojení se všemi formami institucionálního investování, stejně tak jako správa investic pro soukromé investory. Investiční správci, kteří se specializují na poradenství nebo klientskou správu aktiv v zastoupení soukromých investorů, mohou často odkázat na jejich služby jako je wealth management nebo správa portfolia v souvislosti s tzv. privátním bankovnictvím. Zajišťování služeb investičního managementu zahrnuje prvky finanční analýzy, výběru aktiva, akcií, realizace plánů a sledování probíhajících investic. Investiční management je rozsáhlá a důležitá globální činnost, která sama o sobě zodpovídá za správu trilionů dolarů, eur, liber a jenů po celém světě.", "tgt_summary": "Asset management refers to systematic approach to the governance and realization of value from the things that a group or entity is responsible for, over their whole life cycles. It may apply both to tangible assets (physical objects such as buildings or equipment) and to intangible assets (such as human capital, intellectual property, goodwill or financial assets). Asset management is a systematic process of developing, operating, maintaining, upgrading, and disposing of assets in the most cost-effective manner (including all costs, risks and performance attributes). The term is commonly used in the financial sector to describe people and companies who manage investments on behalf of others. Those include, for example, investment managers that manage the assets of a pension fund. It is also increasingly used in both the business world and public infrastructure sectors to ensure a coordinated approach to the optimization of costs, risks, service/performance and sustainability. The International Standard, ISO 55000, provides an introduction and requirements specification for a management system for asset management.", "id": 1237082}
{"src_title": "Dynastie Meklenburských", "tgt_title": "House of Mecklenburg", "src_document": [{"title": "Oboritská knížata (cca 1131–1167).", "content": "Od konce 6. století a počátku 7. století se v Meklendursku usazovaly kmeny slovanských Obodritů (Bodrců) a Varnů. Pod vládou obodritských knížat zde vzniklo v 8. století silné kmenové knížectví, od počátku 10. století postupně podmaňované saskými feudály: Billunžská marka vytvořená roku 937 zaujímala území východně od saského limitu (\"Limes Saxonicus\") až po západní Pomořansko.", "section_level": 1}, {"title": "Meklenburská knížata (1167–1348).", "content": "Podmanění slovanského Obodritského knížectví dovršil saský vévoda Jindřich Lev. Avšak již roku 1167 obdržel syn obodritského kníže Niklota, kníže Pribislav (poslední obodritský kníže) území zpět jako saské vévodské léno tj. knížectví Meklenburské. Tato obodritská dynastie Niklotovců, jež se záhy poněmčila, zde vládla až do roku 1918, kdy byla zrušena monarchie v Německu. Což je naprostý unikát jak v délce vlády tak tím že je to německá dynastie se slovanským původem. Dynastie přijala nové rodové jméno podle země, které vládla tj. Meklenburkové / Meklenburští. V roce 1348 povýšil císař Karel IV. Meklenbursko na vévodství.", "section_level": 1}, {"title": "Vévodové meklenburští (1348–1815).", "content": "V roce 1348 povýšil císař Karel IV. Meklenbursko na vévodství. Povýšením Meklenburska na říšské vévodství byla definitivně odstraněna lenní závislost na Sasku. V roce 1358 zakoupil vévoda Albrecht II. Meklenburský hrabství Schwerin (Zvěřín). Roku 1442 získala nástupnické právo na Meklenbursko braniborská dynastie Hohenzollernů. Roku 1471 byly spojeny dříve rozdělené meklenburské země pod vládou jednoho rodu v jednotné vévodství. Po vnitřních rodinných rozporech mezi syny vévody Adolfa Fridricha I. († 1658) bylo v roce 1701 vévodství opět rozděleno, při zachování jednoty stavů, do dvou částí: Mecklenburska-Zvěřínska \"(Mecklenburg-Schwerin)\" a Meklenburska-Střelicka \"(Mecklenburg-Strelitz)\". Zakladatelem (starší) střelické linie byl vévoda Adolf Fridrich II. (1658-1708), jemuž připadlo knížectví Ratzeburg a panství Stargard. Zároveň byla v obou částech zavedena primogenitura.", "section_level": 1}, {"title": "Vévodové Meklenburska-Střelicka.", "content": "Vévodství Meklenbursko-Střelicko bylo utvořeno z území knížectví Ratzeburg a panství Stargard (dnes součástí Šlesvicka-Holštýnska) na části území bývalého vévodství Meklenbursko-Güstrow. Hlavním městem se stal Neustrelitz. Vládla starší (původní) linie rodu. 28. července 1815 bylo povýšeno na velkovévodství.", "section_level": 2}, {"title": "Vévodové Meklenburska-Zvěřínska.", "content": "Vévodství Meklenbursko-Zvěřínsko bylo utvořeno na velké části původního Meklenburského vévodství včetně Baltského pobřeží, přibližně na území bývalého Knížectví meklenburského, rostockého, biskupství Zvěřín (Schwerin) a knížectví Werle-Güstrow a Werle-Waren. Hlavním městem se stal Schwerin (Zvěřín). Vládla mladší linie rodu, ale na podstatně větším území než linie starší resp. střelická. 14. července 1815 bylo povýšeno na velkovévodství.", "section_level": 2}, {"title": "Meklenburští velkovévodové (1815–1918).", "content": "Roku 1808 přistoupila obě vévodství k Rýnskému spolku a roku 1813 se připojila na stranu Pruska proti Napoleonovi. Roku 1815 pak byla obě vévodství (Meklenbursko-Zvěřínsko 14. července a Meklenbursko-Střelicko 28. července) povýšena na velkovévodství a stala se členy Německého spolku. Roku 1866 se v prusko-rakouském sporu o Šlesvicko-Holštýnsko postavila obě velkovévodství opětovně na stranu Pruska a pak následujícího roku (1. července 1867) vstoupila do Severoněmeckého spolku a 18. ledna 1871 se stala spolkovými zeměmi Německého císařství. V důsledku německé porážky v první světové válce se v listopadu 1918 úplně vyčerpané Německo vzdalo. Následně vypukla v Berlíně, takzvaná listopadová či německá revoluce, jež se rozšířila po celém Německém císařství. Důsledkem revoluce bylo, že postihla celé Německo a byly zrušeny či padly všechny německé monarchie včetně samotného Německého císařství. 14. listopadu 1918 odstoupili oba velkovévodové(resp. velkovévoda Meklenburska-Zvěřínska Fridrich František IV. a jako regent Meklenburska-Střelicka) a oba meklenburské státy byly prohlášeny svobodnými státy resp. \"Svobodný stát Meklenbursko-Střelicko (Freistaat Mecklenburg-Schwerin)\" a \"Svobodný stát Meklenbursko-Zvěřínsko (Freistaat Mecklenburg-Strelitz)\", které byly až do roku 1933 spolkovými zeměmi tzv. Výmarské republiky. 1. ledna 1934 se sněmy obou zemí pod nacistickým tlakem usnesly na spojení obou zemí.", "section_level": 1}, {"title": "Velkovévodové Meklenburska-Střelicka.", "content": "Dcera velkovévody Adolfa Fridricha V., vévodkyně Jutta Meklenburská se stala manželkou následníka černohorského trůnu korunního prince Danila Petrović-Njegoše, který pocházel ze (čistě) slovanské dynastie. V roce 1918, kdy zemřel velkovévoda Adolf Fridrich VI. se stal nominálně (velko)vévodou Karel Michal Meklenburský, vnuk velkovévody Jiřího Meklenburského, ale práva na trůn se de facto vzdal a stal se naturalizovaným Rusem. Když tedy v roce 1918 byl prvním v pořadí na trůn, převzal jeho povinnosti jako regent velkovévoda Fridrich František IV. z Meklenburska-Zvěřínska a poslal mu dopis, že jeho bratranec zemřel a on se stal novým panovníkem, ale zprávu nedostal a do pádu monarchie v listopadu 1918 tak vládl obou meklenburkým zemím velkovévoda Fridrich František.", "section_level": 2}, {"title": "Velkovévodové Meklenburska-Zvěřínska.", "content": "Jak bylo uvedeno výše, v roce 1918 se stal regentem Meklenburska-Střelicka právě zvěřínský velkovévoda Fridrich František IV. a de facto tak spojil oba státy pod jednoho panovníka.", "section_level": 2}, {"title": "Hlavy rodu po roce 1918.", "content": "\"linie meklenbursko-střelická\" Když se vévoda Karel Michal po první světové válce oficiálně vzdal práva na trůn zůstal hlavou rodu až do své smrti v roce 1934. Jelikož ale zemřel svobodný a bezdětný stal se hlavou rodu a následníkem nároků nyní na oba meklenburské trůny jeho synovec vévoda Jiří, kterého adoptoval. Po smrti vévody Jiřího se již nárok na oba trůny a funkce hlavy rodu opět dědí z otce na syna, v linii Mecklenburg-Strelitz. \"linie meklenbursko-zvěřínská\"", "section_level": 1}], "src_summary": "Dynastie Meklenburských (německy \"Haus Mecklenburg\") nebo jen Meklenburkové, Meklenburští (Mecklenburští) či Niklotovci je německý šlechtický rod a panovnická dynastie s polabskoslovanskými kořeny v rodě Obodritů. Meklenburští či Niklotovci vládli v Meklenbursku v letech 1131-1918. V letech 1131 resp. 1170-1348 vládli jako knížata, poté v letech 1348-1815 jako vévodové a nakonec v letech 1815-1918 jako velkovévodové. Jako velkovévodská dynastie vládli až do roku 1918 s tím, že od roku 1871 patřilo jak Meklenbursko-Zvěřínsko, tak Meklenbursko-Střelicko do Německého císařství. Dynastii Meklenburských se podařilo v letech 1364–1389 obsadit v osobě krále Albrechta III. z Mecklenburku švédský královský trůn a v letech 1948–1980 \"de facto\" i nizozemský trůn v osobě královny Juliány (dcera vévody Jindřicha Meklenburského), i když \"de iure\" v Nizozemsku stále vládne dynastie Oranžsko-Nasavská. Posledním panovníkem byl meklenbursko-zvěřínský velkovévoda Fridrich František IV., který byl také regentem meklenbursko-střelickým. Současnou hlavou rodu je vévoda Jiří Borwin Meklenburský ze střelické linie rodu.", "tgt_summary": "The House of Mecklenburg, also known as Nikloting, is a North German dynasty that ruled until 1918 in the Mecklenburg region, being among the longest-ruling families of Europe. Queen Juliana of the Netherlands (1909-2004), former Queen of the Netherlands (1948-1980), was an agnatic member of this house.", "id": 500882}
{"src_title": "Madabská mapa", "tgt_title": "Madaba Map", "src_document": [{"title": "Historie.", "content": "Obraz Jeruzaléma utvořený na mapě ukazuje kostel Nea, který byl postaven roku 542. Budovy postavené po roce 570 mapa nezachycuje, takže vznikla mezi těmito léty. Mozaika byla sestavena neznámým umělcem, zřejmě pro křesťanskou obec v Madabě, tehdejším sídle biskupa. Roku 614 byla Madaba dobyta Perskou říší. V 8.století muslimští vládci umajovské dynastie z mozaiky dali odstranit některé figurální motivy. Roku 746 bylo město značně pobořeno zemětřesením a následně opuštěno. Mozaika byla znovuobjevena roku 1894, během stavby nového řeckoortodoxního kostela na místě předešlého. V následujících dekádách byly velké části mapy zničeny ohněm a činností v kostele. V prosinci 1964 věnovala Nadace Volkswagenu Německé společnosti pro výzkum Palestiny (Deutscher Verein für die Erforschung Palästinas) peníze na konzervaci mozaiky, kterou provedli následujícího roku archeologové Heinz Cüppers a Herbert Donner.", "section_level": 1}, {"title": "Popis.", "content": "Podlahová mozaika se nachází v apsisu kostela. Není orientována severně, ale východně jako oltář. Původně měřila 21 x 7 m a skládala se z více než dvou milionů kaménků. Její aktuální rozměry jsou 16 x 5 m.", "section_level": 1}, {"title": "Topografické znázornění.", "content": "Mozaiková mapa ve své dochované části znázorňuje území od Sebastie na severu k nilské deltě na jihu a od Středozemního moře k východní Moábské poušti. Mimo jiné výtvarně zpodobňuje Mrtvé moře se dvěma čluny, několik mostů (či spíše klád na přidržování se při brodění) spojujících oba břehy Jordánu, usmívající se rybu, plující do Mrtvého moře a vracející se zamračenou, lva (téměř zničeného v době ikonoklasmu) lovícího gazelu na poušti, Jericho obklopené palmami, Betlém a další křesťanská biblická místa. Mapa mohla částečně sloužit jako orientační pomůcka poutníkům do Svaté země. Všechna sídla jsou opatřena popisky v řečtině. Tyto popisky mají souvislost s Eusebiovým Onomastikonem (z let 326 – 330), zřejmě z něj přímo autoři mozaiky čerpali. V kombinaci čelní a ptačí perspektivy je ukázáno zhruba 150 měst a vesnic i se jmény. Největší a nejpodrobnější částí je zobrazení Jeruzaléma, ve středu mapy. Mozaika jasně ukazuje množství detailů Starého Města: Damašskou bránu, Lví bránu, Zlatou bránu, Sionskou bránu, Kostel sv. Hrobu, Davidovu věž a Cardo Maximus. (Jen není jednoznačně zřejmé místo Chrámové hory. Ta byla v této době nejspíše pustá, zanechaná jako symbol naplnění Ježíšovy předpovědi zničení Chrámu.) Toto detailní zachycení městské topografie dělá z mozaiky klíčový zdroj informací o byzantském Jeruzalémě. Také unikátní je podrobné zpodobení měst jako je Neapolis (Šechem, Nábulus), Aškelon, Gaza a další. Prakticky každá vesnice má osobité ztvárnění.", "section_level": 1}, {"title": "Vědecká důležitost.", "content": "Mozaiková madabská mapa je vůbec nejstarší známá zeměpisná podlahová mozaika v dějinách umění. Je využívána pro lokalizaci a verifikaci biblických míst. Mapa hrála klíčovou roli v konečném určení lokalizace Aškelonu. Po roce 1967 byl při vykopávkách jeruzalémské Židovské čtvrti objeven kostel Nea („Nová P. Marie“) a Cardo Maximus na místech, kde je ukazovala Madabská mapa.", "section_level": 1}, {"title": "Kopie Madabské mapy.", "content": "Kopie je ve sbírkách Archeologického Institutu univerzity v Göttingenu. Další je ve foyeru Akademického muzea umění v Bonnu. Kopie vyobrazení Jeruzaléma je umístěna na byzantském Cardu tamtéž.", "section_level": 1}], "src_summary": "Madabská mapa (hebrejsky: מפת מידבא, \"Mapat Mejdva\"), známá též jako Madabská mozaiková mapa, je část podlahové mozaiky v byzantském kostele sv. Jiří v Madabě, v dnešním Jordánsku. Tato mapa je nejstarší dochované originální kartografické zachycení Svaté země a zvláště Jeruzaléma. Je datována do 6. století.", "tgt_summary": "The Madaba Map, also known as the Madaba Mosaic Map, is part of a floor mosaic in the early Byzantine church of Saint George in Madaba, Jordan. The Madaba Map is of the Middle East, and part of it contains the oldest surviving original cartographic depiction of the Holy Land and especially Jerusalem. It dates to the 6th century AD.", "id": 2049661}
{"src_title": "Sírovec žlutooranžový", "tgt_title": "Laetiporus sulphureus", "src_document": [{"title": "Popis.", "content": "Houba vytváří velké masité chorošovité plodnice vějířovitého až půlkruhovitého tvaru, široké až 50 cm. Plodnice bokem přirůstají ke dřevu a zpravidla jich vyrůstá větší počet těsně nad sebou, takže na kmeni tvoří i přes metr velké a velmi nápadné trsy. Plodnice jsou v mládí zbarveny jasně žlutě až žlutooranžově, spodní strana plodnic, pokrytá výtrusorodým rouškem v podobě rourek, bývá až sírově žlutá, na svrchní straně se často střídají sytější a bledší oranžově žluté pásy. Stárnutím plodnice bledne do krémova či naopak tmavne. Plodnice má v mládí měkkou masitou dužninu, která se postupně stává lámavější.", "section_level": 1}, {"title": "Výskyt.", "content": "Sírovec roste dosti hojně od května do října na kmenech živých listnatých stromů, často na akátech a ovocných stromech v alejích, sadech a zahradách, ale i na dubech a jiných listnáčích v lesích. Jedná se o nebezpečného parazita, vyvolávajícího tzv. hnědou hnilobu dřeva.", "section_level": 1}, {"title": "Hostitel.", "content": "Dub, akát, druhy rodu slivoň (\"Prunus\"), topoly, vrby, jeřáby, jírovce a z jehličnanů modříny.", "section_level": 1}, {"title": "Význam.", "content": "Sírovec patří mezi vážné patogeny napadající listnaté dřeviny, způsobuje lámavost větví a obvykle poměrně rychlý úhyn rostliny.", "section_level": 1}, {"title": "Použití.", "content": "Mladé plodnice sírovce žlutooranžového jsou označovány jako jedlé a chutné, jsou příjemné houbové chuti a vůně. Starší plodnice jsou ale tuhé a nechutné. Plodnice jsou výborné v guláši a omáčce, ale bývají připravovány mimo jiné jako obalovaný řízek. Podle některých názorů má chuť a především konzistenci podobnou kuřecímu masu, proto se také anglicky nazývá \"chicken of the woods\". Některé osoby mohou mít na plodnice sírovce žlutooranžového alergickou reakci.", "section_level": 2}, {"title": "Nežádoucí účinky.", "content": "Sírovec žlutooranžový způsobuje v kombinaci s alkoholem žaludeční nevolnost a zvracení (GUBA 1977).", "section_level": 2}], "src_summary": "Sírovec žlutooranžový (\"Laetiporus sulphureus\"), též chorošovec sírový či choroš sírový, je dřevokazná houba z čeledi troudnatcovitých. Mladé plodnice tohoto druhu sírovce jsou, na rozdíl od plodnic příbuzného sírovce horského, jedlé.", "tgt_summary": "Laetiporus sulphureus is a species of bracket fungus (fungi that grow on trees) found in Europe and North America. Its common names are crab-of-the-woods, sulphur polypore, sulphur shelf, and chicken-of-the-woods. Its fruit bodies grow as striking golden-yellow shelf-like structures on tree trunks and branches. Old fruitbodies fade to pale beige or pale grey. The undersurface of the fruit body is made up of tubelike pores rather than gills. \"Laetiporus sulphureus\" is a saprophyte and occasionally a weak parasite, causing brown cubical rot in the heartwood of trees on which it grows. Unlike many bracket fungi, it is edible when young, although adverse reactions have been reported.", "id": 1295029}
{"src_title": "Rating", "tgt_title": "Credit rating", "src_document": [{"title": "Úvěrový rating.", "content": "Úvěrový rating (\"credit rating\") je kód, který vyjadřuje bonitu či důvěryhodnost, to jest pravděpodobnost, že půjčka či cenný papír bude správně a včas splacen. Může se týkat jak jednotlivých emisí (cenných papírů), tak také jejich emitentů - bank, firem nebo států. Rating má rozhodující vliv na ochotu bank příslušnému subjektu půjčovat (případně kupovat jeho závazky) i na podmínky takové půjčky: úrokové sazby, lhůty i pojištění rizik (Credit default swap, CDS). Rating udělují renomované ratingové agentury na základě komplexního rozboru veškerých známých rizik hodnoceného subjektu a odhaduje schopnost i ochotu tohoto subjektu dostát včas a v plné výši svým závazkům. Ratingové kódy obvykle začínají písmeny A (nejlepší) až D (nejhorší), agentury však používají ještě jemnější dělení.", "section_level": 1}, {"title": "Historie ratingu.", "content": "Historie ratingu jako služby úzce souvisí s vývojem finančního trhu Spojených států amerických. Za počátek ratingu se dá považovat rok 1909, kdy John Moody začal hodnotit obligace železničních společností (což tehdy bylo velmi významné odvětví hospodářství). Nedlouho poté začal používat tento typ hodnocení i pro dluhopisy podniků veřejných služeb a průmyslových společností. Mezi první agentury dále patřila \"Poor‘s Publishing Company\", která vydala své první ratingy v roce 1916, a \"Standard Statistics Company\" a \"Fitch Publishing Company\", jejichž ratingy následovaly v roce 1922. Postupně se ratingový trh vyvinul tak, že dnes existují tři vedoucí globální ratingové agentury a další lokální a specificky zaměřené agentury, které ovšem nejsou celosvětově konkurenceschopné.", "section_level": 1}, {"title": "Druhy ratingu.", "content": "Obecně můžeme rating rozdělit na rating emise (cenného papíru) a rating emitenta (firmy, státu), které spolu v mnoha případech přímo souvisí. Dalším velmi důležitým kritériem je pak časové hledisko, podle kterého dělíme rating na krátkodobý (hodnocení závazků do 1 roku splatnosti) a dlouhodobý (závazky se splatností nad 1 rok).", "section_level": 1}, {"title": "Rating emise.", "content": "Většina ratingů se týká právě konkrétní emise určitého instrumentu (cenného papíru) a hodnotí pravděpodobnost úplného splacení této emise v daném čase. Může se tedy stát, že jeden emitent bude mít současně několik emisí s odlišným ratingovým hodnocením. Taková situace nastane tehdy, když se podmínky jednotlivých emisí liší a jsou ratingem zohledněny.", "section_level": 2}, {"title": "Rating emitenta.", "content": "Rating emitenta nemusí být nutně výsledkem celkového ratingového hodnocení daného subjektu. Velmi často se pouze odvozuje z ratingů udělených jednotlivým emisím s ohledem na faktory, které nebyly při hodnocení emise uplatněny. Rating emitenta tedy odhaduje schopnost emitenta dostát svým závazkům a obvykle má velký vliv na výši úrokové sazby, která je při konkrétní emisi použita.", "section_level": 2}, {"title": "Hodnotící kritéria.", "content": "Při ratingovém hodnocení musí být brány v úvahu jak faktory působící uvnitř hodnoceného subjektu, tak i faktory vnější. Pro klasifikaci je dále členíme na faktory kvantitativní a kvalitativní. Kvantitativní faktory posuzují především hospodářské podmínky a jsou obvykle výsledkem nějaké matematicko-statistické metody. Můžeme sem zařadit hodnocení na základě ukazatelů z účetnictví, jako jsou například zisk, kapitálová struktura, likvidita, vývoj peněžních prostředků a podobně. U států sem patří hospodářský růst, míra inflace, míra zadlužení a podobně. Kvalitativní faktory jsou naopak ty, které lze jen těžko objektivizovat. Patří sem například řízení společnosti, vztahy s obchodními partnery, řízení rizik, strategie společnosti, vládní politika a konkurenční prostředí. U států je to například platební a rozpočtová kázeň v minulosti nebo politická stabilita.", "section_level": 1}, {"title": "Ratingové agentury.", "content": "Ratingové agentury jsou společnosti, které přidělují ratingová hodnocení jak emitentům, tak i jednotlivým emisím určitých instrumentů. Pro činnost těchto agentur jsou nejdůležitější nezávislost a důvěryhodnost. Nezaměřují se pouze na soukromé společnosti, ale provádí i hodnocení jiných subjektů – například států. Za nejvýznamnější ratingové agentury můžeme v současné době považovat \"Moody's\", \"Standard & Poor's\" a \"Fitch Ratings\", které jsou označovány jako „velká trojka“. \"Moody's\" a \"S&P\" jsou agentury z USA, zatímco \"Fitch\" sídlí v New Yorku a Londýně a je řízena francouzskou společností \"Fimalac\". Tyto agentury působí na celém světě a jejich hodnocení je nejvíce mezinárodně uznáváno. Čínská ratingová agentura \"Dagong Global\" je jediná agentura mimo „velké trojky“, která vzbuzuje větší zájem a důvěryhodnost. Další významnější ratingové agentury jsou (podle abecedy): Agusto & Co (Nigérie), AM Best (USA), Chengxin (Čína), Credit Rating Information and Services Limited (Bangladéš), Dagong Europe Credit Rating (Itálie), DBRS (Kanada ), Dun & Bradstreet (USA), Egan-Jones Rating Company (USA), Global Credit Ratings Co (Jižní Afrika), Humphreys Ltd (Chile), ICRA Limited (Indie), Japan Credit Rating Agency (Japonsko), Levin and Goldstein (Zambie), Morningstar, Inc (USA), Muros Ratings (Rusko), Rapid Ratings International (USA), Veda (Austrálie), Wikirating (Švýcarsko).", "section_level": 1}, {"title": "Moody's.", "content": "Agentura byla založena v roce 1914 Johnem Moodym a mezi ostatními agenturami má přibližně 40% tržní podíl. Kromě ratingů provádí ekonomické průzkumy a finanční analýzy komerčních i státních subjektů a poskytuje software pro řízení rizik finančních institucí. Společnost má přibližně 4000 zaměstnanců v 27 státech.", "section_level": 2}, {"title": "Standard & Poor's.", "content": "Společnost vznikla v roce 1941 fúzí \"Standard Statistics Company\" a \"Poor's Publishing Company\". Zaměřuje se na poskytování mnoha finančních služeb. Kromě ratingů a jiného hodnocení provádí vlastní ekonomické průzkumy, vytváří několik S & P indexů a je jedním z předních světových poskytovatelů nezávislých informací o investicích. Své pobočky má v 23 zemích a na trhu ratingu má přibližně 40% podíl.", "section_level": 2}, {"title": "Fitch Ratings.", "content": "Společnost založil v roce 1913 John Knowles Fitch a dnes je \"Fitch Ratings\" jednou ze tří částí finanční společnosti \"Fitch Group\". \"Fitch Ratings\" je mezinárodní ratingová agentura, \"Fitch Solutions\" je firma poskytující poradenství a služby finančnímu sektoru a \"Algorithmics Inc.\" se zabývá softwarem pro řízení rizik. \"Fitch Ratings\" má na trhu menší podíl než předchozí agentury – přibližně 16 %.", "section_level": 2}, {"title": "Ratingové stupnice.", "content": "Jednotlivé ratingové agentury používají ratingové stupnice, které jsou si velmi podobné. Následující stupnice jsou ty nejpoužívanější. Agentury mají i další stupnice, které slouží k ratingovému hodnocení specifických subjektů (např. bank).", "section_level": 1}, {"title": "Použití ratingu.", "content": "Rating používají především investoři, emitenti, investiční banky, makléři a státní instituce. Investorům rozšiřují ratingové agentury množství investičních možností a poskytují nezávislé a snadno použitelné hodnocení relativního úvěrového rizika. To podstatně zvyšuje efektivitu trhu a snižuje náklady investorům (náklady spojené s analýzami emitentů, ale i náklady spojené s neplněním závazků dlužníků) i emitentům (náklady spojené s obsluhou dluhu.) Rating také umožňuje snadnější přístup na kapitálové trhy pro ty, kteří by jinak mohli být vyloučeni – malé vlády, začínající společnosti a podobně. Emitenti spoléhají na rating jako na nezávislé ověření jejich schopností dostát svým závazkům. Emise musí mít většinou alespoň jedno ratingové hodnocení, aby byla úspěšná (bez takového hodnocení může být cena nabízená investory příliš nízká.) Institucionální investoři obvykle preferují emise, které mají alespoň tři ratingová hodnocení. Investiční banky a makléři používají ratingová hodnocení při výpočtu rizika svého portfolia. I v případě vlastního hodnocení srovnávají své výsledky s hodnocením ratingových agentur. Regulatorní orgány používají a kontrolují používání pouze vybraných ratingů od určitých ratingových agentur. Například v rámci dohody Basel II dovoluje bankovní dohled bankám používat při výpočtu kapitálových rezerv (odpovídajících riziku, které banka podstupuje) pouze ratingová hodnocení od schválených ratingových agentur.", "section_level": 1}, {"title": "Kritika.", "content": "V souvislosti s finanční krizí byla hodnota ratingů velmi zpochybněna. Agentury byly kritizovány především za to, že udělovaly nejvyšší ratingy i instrumentům, které těchto kvalit nedosahovaly. Mnoho investorů například věřilo, že vlastní zajištěné dluhové obligace (CDO), které jsou téměř bezrizikové (AAA). Ty však později ztratily hodnotu a staly se zcela neprodejné. Agentury jsou také často kritizovány za to, že nepřistupují ke všem hodnoceným společnostem zcela nezávisle a nezahrnují do hodnocení všechna známá rizika. Rating je odhad, ale může zpětně působit na hodnocený subjekt: snížení ratingu jeho situaci na trhu obecně zhorší a může působit jako „sebenaplňující proroctví“.", "section_level": 1}], "src_summary": "Rating (angl. hodnocení; vysl. [\"rejtink\"]) je nezávislé hodnocení různých subjektů, které je řadí do několika kategorií a dovoluje tak přibližné srovnání, případně i vytvoření pořadí (\"ranking\"). Nejčastěji se hovoří o úvěrovém ratingu, který vyjadřuje důvěryhodnost dlužníka (emitenta) nebo cenného papíru a který udělují ratingové agentury.", "tgt_summary": "A credit rating is an evaluation of the credit risk of a prospective debtor (an individual, a business, company or a government), predicting their ability to pay back the debt, and an implicit forecast of the likelihood of the debtor defaulting. The credit rating represents an evaluation of a credit rating agency of the qualitative and quantitative information for the prospective debtor, including information provided by the prospective debtor and other non-public information obtained by the credit rating agency's analysts. Credit reporting (or credit score) – is a subset of credit rating – it is a numeric evaluation of an \"individual's\" credit worthiness, which is done by a credit bureau or consumer credit reporting agency.", "id": 2119976}
{"src_title": "Heinrich Gontermann", "tgt_title": "Heinrich Gontermann", "src_document": [{"title": "Dětství a počátky v armádě.", "content": "Narodil se v Siegenu v jižním Vestfálsku. Heinrich byl vysoký, štíhlý muž plný vitality. Nekuřák, alkohol pil pouze v malých množstvích. Patriot, věřící, introvert. Heinrichův otec, důstojník kavalerie, dopomohl mladému Heinrichovi dostat se do armády. Po opuštění školy 14. srpna 1914 se zapsal k 6. pluku hulánské kavalerie v Hanau. Pouze pár dní po jeho příchodu byla jednotka poslána na frontu. Heinrich měl pověst rezervovaného člověka, ale v jednotce prokázal své velitelské schopnosti. V září 1914 byl raněn. Zranění nebylo příliš vážné a byl povýšen do hodnosti Feldwebel (šikovatel). Z počátku jara 1915 mu byla udělena hodnost poručíka a byl též vyznamenán Železným křížem druhé třídy. V průběhu roku 1915 dál velel své jednotce. Gontermann požádal o přeložení k nově se formujícímu německému letectvu ale v říjnu 1915 byl přeložen k 80. střeleckému pluku.", "section_level": 1}, {"title": "Služba v letectvu.", "content": "Na počátku roku 1916 bylo vyhověno jeho žádosti a byl poslán na pilotní a pozorovatelský výcvik. Po absolvování výcviku byl poslán ke \"Kampfstaffel Tergnier\" jako průzkumný pilot. Létal na Rolandu C.II. Později na jaře byl poslán k \"Feld-Abteilung 25\", kde létal jak jako pilot, tak jako pozorovatel na AGO C.I. Gontermann požádal o přeškolení v \"Jastaschule\" (stíhací škole) a následné převelení ke stíhací jednotce. Byl přijat k rozšiřujícímu výcviku a po absolvování 11. listopadu 1916 byl přiřazen k \"Jasta 5\" (Jagdstaffel - stíhací letka). O tři dny později sestřelil svoje první letadlo FE.2b během hlídky nad Morvalem. Další sestřel následoval až 6. března 1917, kdy sestřelil další FE.2b. Den poté byl vyznamenán Železným křížem první třídy. Během března následovaly další sestřely a 24. března se díky sestřelu Sopwith 1½ Strutteru stává leteckým esem. Další sestřel téhož letadla následoval následující den. Po tomto sestřelu napsal domů: „Dnes jsem sestřelil dvousedadlové letadlo… Rozpadlo se ve vzduchu na prach … Je to pro mě strašná práce, ale je to moje povinnost“. Během tzv. „krvavého dubna“ 1917 měl již Gontermann na svém kontě 11 vzdušných vítězství. Osmého dubna dosáhl prvního sestřelu balonu, se všemi nebezpečími, které sestřelení průzkumného balonu obsahuje. Během měsíce následovaly další čtyři balony, včetně dvou balonů 16. dubna. Tímto se stal balonovým esem a prvním nejúspěšnějším německým ničitelem balonů. 26. dubna dosáhl svého 17. sestřelu. Následně byl ještě tentýž den pověřen velením v pruské \"Jasta 15\", kde nahradil padlého Maxe Reinholda.", "section_level": 1}, {"title": "Velitelem.", "content": "Gontermann byl znám jako rezervovaný muž s několika málo přáteli. Profesionál každým coulem. Pilně studoval nepřátelské typy letadel, přičemž oplýval zvláštním talentem útočit na nepřítele z jeho mrtvého úhlu. Ve své jednotce byl znám pro svoje výborné střelecké umění a taktéž pro jeho akrobatický um. Byl též znám svou přepjatostí, nervozitou a nespavostí. Bojové napětí se na něm postupně podepisovalo. V květnu 1917 byl poslán na měsíční dovolenou, aby se zotavil. Šestého května byl vyznamenán Rytířským křížem s meči Královského hohenzollernského domácího řádu. Jeho 21. sestřel byl triumfální, protože jeho obětí se stalo francouzské letecké eso s více jak pěti sestřely Didier Lecour Grandmaison. Za to získal 11. května Vojenský řád Maxe Josefa , který mu zaručoval doživotní rytířský titul s doživotní rentou. Sedmnáctého května následovalo vyznamenání Pour le Mérite. Po udělení vyznamenání dostal čtyři týdny dovolené. Během svojí dovolené přenechal Gontermann velení Ernstovi Udetovi. Byl to Udet, kdo napsal o Gontermannovi: „Než začne střílet, vymanévruje svého protivníka. Když konečně začne střílet, mine maximálně deseti střelami“. Po návratu k jednotce zjistil, že Udet žádá o přeložení. Pod jeho velením totiž letka utrpěla tři demoralizující ztráty. Byl to celkem vzato nepříliš šťastný začátek Gontermannova velení. Po zbytek června si vzal Gontermann opět na mušku balony. Zničil další dva, jeden 24. a další 27. Další dva sestřely zaznamenal i v červenci, jeden z nich byl také balon. Srpen byl pro Gontermanna stejně produktivní měsíc jako duben. Po sestřelu Nieuportu pátého sestřelil dva balony, jeden devátého a další sedmnáctého. Poté přišel 19. srpen, což byl vrchol Gontermannovy kariéry. Ráno sestřelil SPAD. V 19:23 zničil první balon jižně od Aisne-Tal, o minutu později druhý, posléze třetí a o další minutu později čtvrtý. Zničení čtyř balonů jedním pilotem během tří minut bylo neslýchané. Tento čin byla příkladná ilustrace jeho přesné střelby a dokonalé taktiky. Věděl, jak sestřelit nepřítele s použitím pouhých pěti střel. Sestřelením balonů zvýšil svoje skóre na 35. I v září sestřelil další tři nepřátelská letadla. Do října 1917 byl Gontermann oslavované eso s 39 vítězstvími. Sestřelil 21 nepřátelských letadel a 18 balonů a jeden nepotvrzený balon.", "section_level": 1}, {"title": "Poslední let.", "content": "30. října vzlétl s Fokkerem Dr.I. Nebyl ještě plně zotaven z nedávné úplavice. Přesto toužil vyzkoušet nový letoun i přes určité pochybnosti. Po několika minutách letu zkusil akrobacii v 700 metrech. Vybral druhý přemet a točil doleva. Náhle se mu zhroutilo horní křídlo. Jeho letadlo se zabořilo do země. Gontermann byl vytažen z letadla živý i přes těžká zranění hlavy, která byla způsobena nárazem do kulometů. Byl převezen do ošetřovny letky, zemřel na těžká zranění o několik hodin později. Některé zdroje uvádějí, že jeho smrt nastala až den po nehodě. Gontermann byl jeden z několika německých pilotů, kteří se zabili při testování nového Dr.I. Jako příčina nehody byla shledána chatrná konstrukce a následně byly změněny metody výroby letadla.", "section_level": 1}], "src_summary": "Heinrich Gontermann (25. února 1896 – 30. nebo 31. října 1917) je znám jako prvoválečné německé letecké eso s 39 přiznanými sestřely.", "tgt_summary": "Heinrich Gontermann (25 February 1896 – 30 October 1917) was a German fighter ace credited with 39 victories during the First World War.", "id": 1231392}
{"src_title": "Magdalena Álvarez Arza", "tgt_title": "Magdalena Álvarez", "src_document": [{"title": "Předpolitický život.", "content": "Álvarez drží doktorát \"cum laude\" v Ekonomických a obchodních vědách z Complutense Univerzitě v Madridu a vyučovala Ekonomiku na Národní Univerzitě distančního vzdělávání v letech 1977 až 1990, na Escuela de Prácticas Jurídicas v Malaze v letech 1981 až 1989 a na Instituto de Estudios Fiscales v letech 1981 až 1989. V roce 1979 se připojila ke španělskému daňovému inspektorátu, kde zastávala mnoho funkcí včetně Ministryně Financí a později v AEAT, španělské daňové agentuře. Byla šéfinspektorka Daňové delegace pro Málagu v letech 1987 – 1989, ředitelka Regionálních ekonomických pobídek (1989-1993) a ředitelka Oddělení finanční inspekce na Národním daňovém inspektorátu.", "section_level": 1}, {"title": "Politický život.", "content": "Álvarez byla členkou parlamentu Andalusie za provincii Málaga a v srpnu 1994 byla jmenována Ministryní ekonomiky a důchodů pro andaluskou juntu. Stala se tak členkou druhého kabinetu Manuela Chavese. Během doby jejího ministrování nebyl žádný z jejích dvou rozpočtů schválen Parlamentem. V roce 1996, po regionálních volbách, byla Chavesem potvrzena ve své funkci, a zaměřuje se na andaluský státní dluh a autonomní finance. V následných volbách v březnu 2000 ji Chaves ponechá jako hlavu Ministerstva ekonomie a důchodů pro šestý andaluský parlament. Ve španělských všeobecných volbách v roce 2004 byla první na kandidátce do Poslanecké sněmovny za provincii Málaga a podporovala José Luis Rodríguez Zapatera, aby se stal španělským předsedou vlády. Před těmito volbami, v lednu, byla Álvarez, vdaná matka jedné dcery, zvolena předsedkyní Komise sociální politické konference. Po těchto volbách byla jmenována Ministryní veřejných prací. Znovu zvolena byla ve španělských všeobecných volbách v roce 2008 jako člen parlamentu za provincii Málaga a pokračovala na ministerstvu do dubna 2009, kdy byla nahrazena José Blancem", "section_level": 1}], "src_summary": "Magdalena Álvarez Arza (* 15. února 1952, San Fernando, provincie Cádiz) je španělská politička, která v letech 2004-2009 působila jako Ministryně veřejných prací (Fomento). V roce 2009 byla zvolena poslankyní Evropského parlamentu za stranu Partido Socialista Obrero Español (Španělská socialistická dělnická strana) v oblasti Málaga. Předtím byla Ministryně pro Ekonomiku v Andaluské juntě.", "tgt_summary": "Magdalena Álvarez Arza is a Spanish Politician, who from 2004 to 2009 served as Minister of Public Works (Fomento). She was born in San Fernando, in the Province of Cádiz, on 15 February 1952. She is an MP for the Spanish Socialist Workers' Party (PSOE) for Málaga Province. Previously, she was the Minister for the Economy in the Junta de Andalucía.", "id": 843656}
{"src_title": "Ješa'jahu Leibowitz", "tgt_title": "Yeshayahu Leibowitz", "src_document": [{"title": "Biografie.", "content": "Ješa'jahu Leibowitz se narodil v Rize v roce 1903. V domě svých rodičů získal tradiční židovskou výchovu. V roce 1920 se rodina přestěhovala do Berlína. Mezi lety 1919 až 1924 studoval chemii a filozofii na Humboldtově univerzitě v Berlíně, kde byl pak v letech 1926 až 1930 asistentem biochemika Karla Neuberga. Od roku 1929 studoval medicínu na univerzitách v Kolíně nad Rýnem a Heidelbergu. Doktorem medicíny se stal na univerzitě v Bazileji roku 1934. Následujícího roku vycestoval do mandátní Palestiny a usadil se v Jeruzalémě. Oženil se s Gretou Winter, pocházející z Bonnu, s níž měl šest dětí. Jeho syn Elija Leibowitz byl předsedou astrofyzikálního oddělení Telavivské univerzity a dlouholetý předseda Wiseovy observatoře. Další syn, Uri, byl profesorem medicíny v Univerzitním lékařském centru Hadasa. Dcera Jiska byla prokurátorkou. Jeho sestra Nechama Leibowitz byla světoznámou biblistkou. Ješa'jahu Leibowitz byl aktivní do posledního dne. Zemřel ve spánku 18. srpna 1994 (11. elulu podle hebrejského kalendáře).", "section_level": 1}, {"title": "Akademická dráha.", "content": "Od roku 1936 Leibowitz přednášel na fakultě matematiky a přírodních věd na Hebrejské univerzitě v Jeruzalémě. Roku 1941 se stal profesorem biochemie a od roku 1952 byl řádným profesorem organické chemie a neurofyziologie. Jeho odborným zájmem byla zejména oblast cukrů a enzymů. Na Hebrejské univerzitě přednášel po dobu téměř šesti desetiletí biochemii, neurofyziologii, filozofii a dějiny vědy.", "section_level": 1}, {"title": "Náboženská filozofie.", "content": "Jeho náboženská filozofie spočívá na jednoznačné tezi, že judaismus se vyjadřuje naplňováním \"micvot\" a ve snášení „jha \"micvot\"“, nikoli ve věroučných zásadách a dogmatech, ve kterých se ani po mnoha generacích nedospělo ke všeobecné shodě. „Víra není vědění o Bohu (neboť co vlastně může člověk o Bohu vědět), nýbrž to, že jsem si vědom svých povinností vůči Bohu. Víra, která je založena na mých vědomostech o Bohu, není nic jiného než modloslužba.“ Leibowitz to dokládá citacemi z Rambamova (Maimonidova) Průvodce zbloudilých. Rambamův racionalismus je základem celé Leibowitzovy náboženské filozofie. V protikladu k jeho přísnému pohledu na některé podstaty náboženství, byl překvapivě liberální v jiných. Především v postavení ženy v judaismu. Co se týče homosexuality, Leibowitz věřil, že navzdory zákazu homosexuálních vztahů v judaismu, je nejlépe pro homosexuála zůstat dodržujícím Židem.", "section_level": 1}, {"title": "Přednášky a publikační činnost.", "content": "Leibowitz pracoval jako redaktor Hebrejské encyklopedie, od roku 1953 byl šéfredaktorem. Kromě nespočitatelných článků a esejů je Leibowitz autorem široké palety knih o filozofii, lidských právech a židovském myšlení, výkladů o Rambamovi a politice. Mnohé jeho přednášky byly posléze sebrány a knižně vydány. Leibowitz vedl plodnou korespondenci, neboť jeho rady a komentáře vyžadovala široká veřejnost. První sbírka jeho dopisů v hebrejštině vyšla posmrtně.", "section_level": 1}, {"title": "Politické názory.", "content": "Leibowitz byl nemilosrdným kritikem izraelských hodnot a národní politiky. Mnohé jeho výroky by vytržením z kontextu zněly až antisionisticky, ale Leibowitz se během svého života opakovaně prohlašoval za sionistu. Někteří politologové jej považují za jednoho z prvních stoupenců postsionismu. Během války za nezávislost byl důstojníkem Hagany v Jeruzalémě. Poté aktivně působil v Ha-poel ha-dati (Věřící dělník), náboženském uskupení uvnitř Histadrutu (odborů), za který se stal prvním kandidátem do voleb legislativního shromáždění (prvního Knesetu). Pro své odmítavé stanovisko k státnímu systému v Izraeli, kde politické strany ovládají chod rabinátů, vystupoval Leibowitz od založení státu jako důsledný zastánce úplné odluky židovského náboženství od státu, neboť byl přesvědčen že stávající stav korumpuje víru. Hlavně v polovině padesátých let bojoval proti korupci v izraelském vládním systému. Hned po šestidenní válce vystupoval proti židovské nadvládě nad jiným národem, v níž viděl podkopání demokratického a židovského charakteru státu.", "section_level": 1}, {"title": "Izraelská cena.", "content": "Roku 1993 byl nominován na Izraelskou cenu. Ještě před předávací ceremonií byl však Leibowitz pozván, aby přednesl řeč na Izraelské radě pro izraelsko-palestinský mír, kde jeho přímočará kritika vyhoštění palestinských teroristů do území nikoho v Libanonu, ke kterému došlo měsíc předtím, vedla k tomu, že Jicchak Rabin pohrozil, že bude ceremonii bojkotovat. Následně se sešla porota ceny, aby zvážila možnost cenu odebrat, ale Leibowitz sám vyhlásil, že ji nepřijme, neboť nechce rozdmýchávat nepřátelství.", "section_level": 1}, {"title": "Důležitost jeho osobnosti.", "content": "„Vliv, jímž Leibowitz poznamenal kulturu a intelekt židovského národa [druhé poloviny 20.století] i do budoucna, je nerovnatelně větší než vliv a význam mnoho badatelů považovaných za významné ... jeho kvantitativně „malé“ spisy jsou kvalitativně velkým dílem, překypující originalitou; jsou malé, ale obsahově bohaté.“", "section_level": 1}, {"title": "Bibliografie.", "content": "Leibowitzova hebrejská bibliografie obsahuje 26 položek.", "section_level": 1}], "src_summary": "Ješa'jahu Leibowitz (: , 29. ledna 1903 – 18. srpna 1994) byl izraelský filozof a vědec, známý svými otevřenými, často kontroverzními názory na židovství, etiku, náboženství a politické otázky.", "tgt_summary": "Yeshayahu Leibowitz (; 29 January 1903 – 18 August 1994) was an Israeli Orthodox Jewish public intellectual and polymath. He was professor of biochemistry, organic chemistry, and neurophysiology at the Hebrew University of Jerusalem, as well as a prolific writer on Jewish thought and western philosophy. He was known for his outspoken views on ethics, religion, and politics. Leibowitz cautioned that the state of Israel and Zionism had become more sacred than Jewish humanist values and controversially went on to describe Israeli conduct in the occupied Palestinian territories as \"Judeo-Nazi\" in nature, while warning of the dehumanizing effect of the occupation on the victims and the oppressors.", "id": 10073}
{"src_title": "Lothar von Richthofen", "tgt_title": "Lothar von Richthofen", "src_document": [{"title": "Život.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Počátky vojenské kariéry a Jasta 11.", "content": "Lothar začal svoji vojenskou kariéru jako důstojník 4. dragounského regimentu, stejně jako jeho bratr Manfred. V říjnu 1914, když přebýval u Attigny, byl vyznamenán za chrabrost Železným křížem 2. třídy. Následující měsíc byl jeho regiment přesunut na východní frontu. Lothar vstoupil do Německého letectva (Luftstreitkräfte) na konci roku 1915. Sloužil od ledna 1916 jako pozorovatel v Jastě 23. Jako pozorovatel se také účastnil bitvy u Verdunu. V prosinci byl vyznamenán Železným křížem 1. třídy a započal se cvičit na stíhacího pilota. Svoji stíhací kariéru zahájil 6. března 1917 v Jastě 11, které velel jeho bratr Manfréd. První vzdušné vítězství si nárokoval 28. března. Jeho obětí se stal letoun FE 2b z 25. Squadrony Britského královského letectva. Během období německé vzdušné dominance, Brity zvané „Krvavý duben“, nastřádal Lothar do začátku května 15 vítězství. Když si vzal jeho bratr dovolenou, převzal Lothar velení nad letkou. Manfréd považoval Lotharův bojový styl za hazardní a označoval Lothara spíše za „střelce“ než za „lovce“, právě pro tyto důvody si dělal starosti o Lotharovu bezpečnost.", "section_level": 2}, {"title": "Lothar von Richthofen a Albert Ball.", "content": "Během prvního týdne května 1917 přidal Lothar na svůj účet další tři sestřely. Navečer 7. května vedl Lothar skupinu pěti Albatrosů D.III z Jasty 11 a poblíž Douai se setkali s 11 SE 5 z elitní 56. squadrony Britského královského letectva, v které létalo největší anglické letecké eso kapitán Albert Ball. Zároveň se setkali se Spadem z 19. squadrony a se Sopwithem Triplanem z 8. (námořní) squadrony. V průběhu bitvy ve zhoršující se viditelnosti ve středu bouřky nad Bourbonským lesem se obě strany rozprchly. Ball byl naposled viděn, jak padá bez kontroly nad letadlem. Havaroval pro něj s fatálními následky. Lothar bojoval v samostatném boji se Sopwithem Triplanem. Sestřelil ho, což přidalo k jeho pověsti. Měl ovšem poškozené letadlo a byl nucen nouzově přistát. Zranil se, ale unikl z nepřátelského území. Detaily tohoto střetnutí jsou nejasné. Piloti 56. squadrony říkali, že viděli Balla zápasit se všemi červenými albatrosy předtím, než havaroval. Jsou zde také pochybnosti o Richthofenově vítězství, protože se zúčastněný Sopwith Triplane vrátil na základnu nepoškozen. Angličané Ballovu smrt využili pomocí propagandy ve svůj prospěch, přičemž německé vrchní velení v podstatě také, když připsalo Ballovu smrt na Lotharovo konto. Pozdější zkoumání přišlo s vysvětlením, že Ball následkem dezorientace dostal závrať a přešel do strmého stoupání. Následně přestal fungovat karburátor a motor jeho letadla se zastavil, následkem čehož havaroval.", "section_level": 2}, {"title": "Pour le Mérite.", "content": "Richthofen zvýšil svoje skóre do 13. května na 23 vítězství po sestřelu BE.2. Zároveň bylo jeho letadlo trefeno protileteckým flakem, přičemž byl raněn na boku. Havaroval při přistání. 14. května byl vyznamenán Pour le Mérite, ale jeho zranění si vyžádalo pět měsíců rekonvalescence. Poté se navrátil k velení Jasty 11 v září 1917. Na počátku roku 1918 utrpěl prudký zánět ucha a byl hospitalizován v Berlíně. K jednotce se navrátil v únoru. Připsal si další sestřely, 3 Bristol Fightery F2.Bs 11. a 12. března. 13. března byl opět nucen nouzově přistát, když ho sestřelil Sopwith Camel kapitána Augustuse Orlebara ze 73 squadrony. Když vedl svůj poškozený Fokker Dr.I na přistání, zavadil o dráty vysokého napětí a těžce havaroval. Utrpěl vážná zranění hlavy. Když se léčil z následků svého zranění, dozvěděl se o smrti svého bratra Manfreda. Do služby k Jastě 11 se vrátil v červenci 1918. Jeho poslední sestřel D.H.-9a následoval 12. srpna 1918, kdy letěl na novém Fokkeru D.VII. Další den byl v akci opět zraněn a opět ho sestřelily Sopwith Camely, pravděpodobně stroj pilotovaný kapitánem Field E. Kindleym ze 148. Aero Squadron USAS. Richthofen byl následně povýšen do hodnosti Oberleutnant (nadporučík), ale do bojů už do konce války nezasáhl. Vzhledem k tomu, kolik času strávil Lothar von Richtofen na frontě a v nemocnici, byl jedním z nejvíce bojově výkonných leteckých es první světové války. Možná byl dokonce efektivnější než jeho slavnější bratr Manfred. Z jeho 40 potvrzených vítězství sestřelil Lothar 33 během pouhých třech měsíců, 15 sestřelů v dubnu 1917, 8 v květnu 1917 a 19 vítězství v srpnu 1918.", "section_level": 2}, {"title": "Po válce.", "content": "Po válce pracoval Lothar krátce na farmě, než přijal místo v průmyslu. V červnu 1919 se oženil se s hraběnkou Doris von Keyserlingk v Cammerau. Než se manželství rozpadlo, zplodili dvě děti. Z Lothara se stal komerční pilot převážející pasažéry a poštu mezi Berlínem a Hamburkem. 4. července 1922 Richthofen zemřel při havárii jeho LVG C VI u Fuhlsbuettel způsobené závadou na motoru. Na palubě s ním byla herečka Fern Andra a režisér Georg Bluen. Bluen s Androu přežili, ovšem Andra se téměř rok zotavovala ze zranění.", "section_level": 2}], "src_summary": "Lothar-Siegfried svobodný pán von Richthofen (27. září 1894 – 4. července 1922) byl německý vojenský pilot. Jednalo se o německé letecké eso účastnící se 1. světové války. Dosáhl 40 vzdušných vítězství. Lothar byl mladší bratr nejlepšího leteckého esa 1. světové války Manfreda von Richthofen takzvaného \"Rudého Barona\". Jeho vzdáleným příbuzným byl Wolfram von Richthofen, polní maršál Luftwaffe ve 2. světové válce.", "tgt_summary": "Baron Lothar Siegfried von Richthofen (\"Lothar Siegfried Freiherr von Richthofen\" in German; 27 September 1894 – 4 July 1922) was a German First World War fighter ace credited with 40 victories. He was a younger brother of top-scoring ace Manfred von Richthofen (the \"Red Baron\") and a distant cousin of Luftwaffe Field Marshal Wolfram von Richthofen. Following the war he worked for a while on a farm before taking an industrial position. He married in June 1919 and had two children. Yearning for aviation he accepted a position as a pilot, conveying passengers and postal mail between Berlin and Hamburg. He died aged 27 on 4 July 1922 in a flying accident at Fuhlsbüttel.", "id": 1261312}
{"src_title": "Projekt 941 Akula", "tgt_title": "Typhoon-class submarine", "src_document": [{"title": "Pozadí vzniku.", "content": "Vývoj nové těžké strategické ponorky byl schválen v prosinci 1972. Dne 19. prosince 1973 sovětská vláda oficiálně oznámila zahájení prací na ponorkách projektu 941 \"Akula\" (nezaměňovat s Projektem 971, který má v kódu NATO označení \"Akula\"). Konstrukční práce probíhaly v Leningradské konstrukční kanceláři Rubin pod vedením hlavního konstruktéra S. N. Kovaljova. Výrobu ponorek provedl výrobní závod v Severodvinsku ve své loděnici č. 402. Vývoj programu přitom urychlovala potřeba reagovat na vývoj amerických raket Trident a jejich nosičů v podobě raketonosných ponorek třídy \"Ohio\". Ponorky projektu 941 byly speciálně určeny pro službu pod ledovým příkrovem v Severním ledovém oceánu. V jejich koncepci se výrazně projevila změna požadavků, které byly na strategické ponorky kladeny, zejména díky zvětšujícímu se doletu balistických raket SLBM. Starší ponorky třídy \"Yankee\" nesly střely s doletem cca 2000 km a před útokem proto musely proniknout protiponorkovou obranou severního Atlantiku relativně blízko k severoamerickým břehům. Proto u nich byly vyžadovány vysoké výkony. V době vývoje ponorek projektu 941 však dolet balistických raket dovoloval, aby operovaly nedaleko sovětského pobřeží či dokonce vypustily své rakety kotvíce v přístavu. Preferována tak byla jejich vytrvalost, palebná síla a odolnost, což se projevilo v jejich značně odlišné koncepci. Celkem bylo v letech 1977-1989 postaveno 6 ponorek této třídy, přičemž stavba sedmé byla po skončení studené války zastavena. V roce 1991 byl rozestavěná ponorka sešrotována. Základna ponorek projektu 941 se nachází na poloostrově Kola v zátoce Něrpičaja - Západnaja Litsa. V 80. letech zde byly proraženy čtyři tunely, které chránily ponorky před případným jaderným úderem na stojící ponorky v přístavu.", "section_level": 1}, {"title": "Strategie nasazení.", "content": "Sovětský svaz se v době studené války snažil uchránit své ponorky před útokem ze strany USA v první fázi, protože v případě jaderného útoku právě ponorky jako jediné mohly provést odvetný úder. Bylo tedy důležité najít takové místo, kde by nemohly být napadeny americkými ponorkami. Takovou možnost jim poskytoval právě Severní ledový oceán. Arktida představovala jedinou oblast na světě, kde se raketonosné ponorky mohly před americkými ponorkami schovat. Severní ledový oceán je plný mělkých moří, po nichž Sovětský svaz mohl své ponorky rozptýlit. A využitím mělkého koridoru přes Karské moře, moře Laptěvů a Beaufortovo moře na severoamerické straně by tak sovětská ponorka klidně mohla zaujmout pozici mezi ledovými horami Baffinova zálivu nad Kanadou, v západogrónských fjordech nebo dokonce v kanálech, které vyúsťují v Hudsonově zálivu přímo v Kanadě. Taková ponorka by se tu mohla skrývat takřka neslyšitelně na rozdíl od ostatních povrchových plavidel, která by svým hlukem naopak svou pozici odhalovala. Pokusy vyvinout sonar, který by kompenzoval rušivé vlivy jako jsou praskot na sebe se valících ker, štěkání mrožů, volání tuleňů, změna salinity vody a teplot se v době studené války však vytvořit nepodařilo.", "section_level": 1}, {"title": "Konstrukce.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Trup.", "content": "Ponorky projektu 941 byly navrženy hlavně pro operace v Severním ledovém oceánu, kde měly vyčkávat pod ledem a v případě vypuknutí jaderné války nepříteli zasadit druhý zničující úder pomocí svých 20 balistických raket nesoucích 200 jaderných hlavic. Trup ponorky je řešen jako katamaran, který tvoří pět oddělených tlakových trupů krytých společným vnějším trupem z nízkomagnetické oceli. Celkem je ponorka rozdělena na 19 oddělení. Dva paralelní hlavní tlakové trupy mají délku 149 metrů a průměr 7,2 metru a jsou spojeny vnitřním průchodem. Mezi nimi je prostor rozdělený do tří úseků – na přídi jsou torpédomety (oddělený tlakový trup) a uprostřed šachty balistických raket (zcela netypicky umístěné před věží) a v zadní části, tedy přímo pod věží je umístěn další kratší tlakový trup s úsekem řízení boje a velení. Zadní části hlavních tlakových trupů obsahují na sobě nezávislá oddělení pohonných jednotek (v každém je jeden reaktor), každá roztáčí jednu vrtuli. Pátý tlakový trup je na zádi mezi hřídelemi lodních šroubů. Vnitřní tlakové trupy, centrální část vnějšího trupu a torpédové oddělení jsou přitom vyrobeny z titanu. Toto řešení dává ponorkám velkou odolnost při poškození protiponorkovým torpédem – při zničení jednoho z hlavních trupů či jedné z pohonných sekcí by měla být stále schopna dokončit svůj úkol. Potřebám služby v arktidě odpovídá použití plochých zatažitelných předních hloubkových kormidel a robustně řešených zadních řídících ploch. Hřídele hnacích vrtulí jsou umístěny v kleci, věž ponorky je vyztužená. Trup ponorky je pokryt speciálním obložením, které pohlcuje zvukové vlny. Redukci akustického signálu slouží systém dvou cívek s gumovými provázky, které tlumí nárazy pohonných zařízení. Nad hlavním centrálním trupem za raketovými sily je umístěn záchranný modul, který se v případě ohrožení oddělí od trupu plavidla.", "section_level": 2}, {"title": "Pohonný systém.", "content": "Pohonný systém tvoří dvě od sebe oddělené sekce, umístěné ve vlastních tlakových trupech s nezávislým řízením. Je tvořen dvěma vodou chlazenými jadernými reaktory typu OK-650B o výkonu 190 MW, dvěma parními turbínami o výkonu 2× 50 000HP a čtyřmi generátory. Jako záložní zdroj slouží dva 800 kW dieselové generátory. Každý ze dvou lodních šroubů má sedm pevných listů. . Tyto listy se však nikdy nepodařilo vyrobit jako tiché i když jsou v ochranném prstenci. Navíc tyto dva šrouby i když jsou dost od sebe vzdáleny, jsou protiběžné, což oproti jednošroubým ponorkám USA je značným zdrojem hluku.", "section_level": 2}, {"title": "Vybavení.", "content": "Ponorky projektu 941 disponují řadou moderních sledovacích a spojovacích systémů. Z bojové věže se vysouvá radiolokátor pro sledování hladinových cílů, dále pak dva periskopy, které jsou vybaveny kromě klasických optických aparatur i noktovizorem a kamerovým systémem. Dále se zde nacházejí spojovací antény Tsunami. Mezi hlavní sonarové prostředky patří nízkofrekvenční sonar MGK-500 a sonar zadní polosféry SKAT-3. Hlavním navigačním systémem je družicový, námořní a zaměřovací systém Legenda. Navigační systém Legenda sleduje pomocí družic hladinové cíle po celém světě a umožňuje navedení ponorek na své cíle bez pomoci letectva nebo hladinových lodí. Ponorky jsou také vybaveny čtyřmi hydroakustickými stanicemi, které dovolují sledovat 10–12 různých cílů. Jsou rovněž vybaveny nízkofrekvenčními komunikačními bójemi pro posílání zpráv z velkých hloubek nebo pod ledovým příkrovem.", "section_level": 2}, {"title": "Výzbroj.", "content": "Výzbroj ponorek projektu 941 tvoří 20 balistických raket a šestice torpédometů, z toho jsou dva ráže 650 mm a čtyři ráže 533 mm.", "section_level": 2}, {"title": "Strategická výzbroj.", "content": "Hlavní výzbroj ponorek tvořilo 20 odpalovacích trubic D-19 nesoucích mezikontinentální balistické rakety R-39 (RSM-20, SS-N-20 Sturgeon), používaná námořnictvem v letech 1983–2004. Rakety byly třístupňové, poháněné motory na kapalné pohonné látky. Používaly inerciální navádění. Každá měla deset samonaváděcích návratových těles MIRV s motorem na kapalná paliva, nesoucích jadernou hlavici o ekvivalentu 200 kT TNT (celkem tedy 200 na ponorku). Raketa R-39 měla hmotnost 84 tun a dolet 8300 km s přesností zásahu 500 m. Po uzavření smlouvy START III bylo možné instalovat na raketu maximálně 4 hlavice , každá o ekvivalentu 500 kT TNT. Při střelbě z ponořené ponorky byly rakety nejprve vymrštěny z odpalovacích trubic pomocí stlačeného vzduchu vytvořeného pomocí generátoru umístěného u dna odpalovacího sila. Plyn přitom plnil dvě základní funkce. Za prvé plyn po otevření krytu sila vymrštil střelu nad hladinu. Za druhé plyn generovaný vlastní střelou kolem ní utvořil bublinu snižující odpor vody. Zkoušky prvních odpalů začaly na sklonku 70. let, ale pro časté poruchy byly rakety zařazeny do výzbroje až v roce 1983. V průběhu let často docházelo k haváriím. Například v roce 1991 poškodil jednu z těchto ponorek požár balistické střely, která vybuchla uvnitř odpalovací šachty. V 90. letech začalo vyřazování těchto střel, přičemž je měla nahradit modernější verze R-39M (SS-N-28). Její vývoj ale byl neúspěšný, což přispělo k vyřazení ponorek projektu 941 po skončení technické životnosti raket R-39 jež nebylo čím nahradit. Rusko se poté přeorientovalo na vývoj nových raket R-30 Bulava, pro jejichž zkoušky byla ponechána ve službě ponorka \"TK-208 Dmitrij Donskoj\", v současnosti jediná aktivní ponorka projektu 941.", "section_level": 3}, {"title": "Torpédomety.", "content": "Ponorky projektu 941 jsou vybaveny šesti torpédomety se zásobou 22 protiponorkových střel a torpéd různých typů. Z těchto torpédometů lze vypouštět i miny. Dva z torpédometů mají ráži 650 mm a čtyři ráži 533 mm. Torpédomety ráže 650 mm slouží k vypouštění protilodních torpéd typu 65 či střel RPK-6 Vodopad (SS-N-16 Stallion) s doletem 100 km nesoucích buď 400mm protiponorkové torpédo či jadernou hlubinnou pumu. Z torpédometů ráže 533 mm lze odpalovat klasická torpéda, protiponorkové a protilodní střely RPK-2 Vjuga (SS-N-15 Starfish) či torpéda VA-111 Škval.", "section_level": 3}, {"title": "V populární kultuře.", "content": "Pravděpodobně nejznámější fiktivní ponorkou třídy Tajfun byla \"Rudý říjen\" - ponorka se schopnostmi stealth, předmět románu Toma Clancyho \"Hon na ponorku\" a jeho filmové zpracování z roku 1990, kde se v hlavní roli objevil Sean Connery jako fiktivní kapitán Marko Ramius.", "section_level": 2}], "src_summary": "Projekt 941 Akula (: Проект 941 Акула) je třída raketonosných ponorek s jaderným pohonem stavěných v Sovětském svazu v letech 1977–1989. NATO přidělilo této třídě kódové jméno Typhoon (\"Tajfun\"). Tento typ stále představuje největší postavené ponorky všech dob (výtlak ponorek třídy \"Ohio\" je méně než poloviční). Postaveno bylo celkem šest jednotek této třídy, sedmou rozestavěnou se Sověti po skončení studené války rozhodli nedokončit a sešrotovat. Jelikož je jejich provoz velice nákladný a životnost mezikontinentálního raketového systému SS-N-20 Sturgeon již skončila a tyto rakety byly rozmístěny pouze v počtu deseti kusů v roce 2005 na ponorce TK-20 \"Severstal\", nový mezikontinentální raketový systém SS-N-28 Bark, který měl nahradit končící SS-N-20 Sturgeon třikrát selhal a nepovedlo se jej nikdy oživit, Rusko tyto ponorky vyřadilo: 3 byly sešrotovány a pouze TK-208 \"Dmitrij Donskoj\" byla ponechána a je používána pro testy nových mezikontinentálních raket SS-N-30 Bulava, které budou použity na ponorce projektu 955 \"Borej\". Dvě další ponorky projektu 941 kotví na základně Severodvinsk. V současné době (2011) jsou všechny 3 ponorky odstaveny na námořní základně u města Severodvinsk, v závodě Sevmaš, kde se čeká na jejich rekonstrukci a další provoz a nahrazení raketových systémů za systém Bulava u dalších dvou ponorek TK-20 \"Severstal\" a TK-17 \"Archangelsk\". Toto rozhodnutí o dočasném vzdání se likvidace ponorek 941 Typhoon padlo 10.2.2012, protože je lepší ponorky opravit a používat a peníze ušetřené investovat do letadlových křižníků Ruska. Pro jaderné odstrašení tak Rusko raději využívá technologicky starší a levnější ponorky tříd \"Delta III\" z Pacifické základny a \"Delta IV\" ze Severní základny, které postupně nahradí nové ponorky třídy \"Borej\" a poté 935-2 třídy \"Borej II\". Možná dojde k přejmenování třídy ponorky s 12 sily, která má být velmi malá a velmi mrštná.", "tgt_summary": "The Typhoon class, Soviet designation Project 941 \"Akula\" () is a class of nuclear-powered ballistic missile submarines designed and built by the Soviet Union for the Soviet Navy. With a submerged displacement of 48,000 tonnes, the Typhoons are the largest submarines ever built, able to accommodate comfortable living facilities for the crew when submerged for months on end. The source of the NATO reporting name remains unclear, although it is often claimed to be related to the use of the word \"typhoon\" (\"тайфун\") by General Secretary Leonid Brezhnev of the Communist Party in a 1974 speech while describing a new type of nuclear ballistic missile submarine, as a reaction to the United States Navy's new . The Russian Navy cancelled its Typhoon modernization program in March 2012, stating that modernizing one Typhoon would be as expensive as building two new s. With the announcement that Russia has eliminated the last SS-N-20 \"Sturgeon\" SLBMs in September 2012, the remaining Typhoons have reached the end of service.", "id": 2458057}
{"src_title": "Routovité", "tgt_title": "Rutaceae", "src_document": [{"title": "Charakteristika.", "content": "Jsou to stromy nebo keře, vzácněji také byliny, které mají lyzigenní (vytvořené rozlámanými buňkami) nebo schizolyzigenní (vytvořené trhlinami mezi buňkami; viz článek interceluláry) váčky naplněné silicemi. Bývají to hlavně terpenoidy (např. vonné látky jako citral, kamfen nebo limonen a další). Listy mají vstřícné nebo střídavé, jednoduché i složené, obvykle bez palistů, po rozemnutí jsou aromatické. V některých případech rostliny mají ostny nebo trny. Květy jsou většinou oboupohlavné, pravidelné, 4 až 5četné, uspořádané v terminálním nebo úžlabním květenství které bývá hroznovité nebo vrcholičnaté. Korunní a kališní lístky jsou někdy volné, jindy srostlé. Mívají tyčinek tolik co korunních lístků nebo dvojnásobně a svrchní semeník. Plody bývají různotvaré měchýřky, bobule, peckovice, tobolky nebo nažky.", "section_level": 1}, {"title": "Systém.", "content": "Jak různorodě jednotliví autoři uvádějí počet existujících druhů od 900 až do 1800, tak není ani ujednoceno členění této čeledě. Některé zdroje uvádějí 14 podčeledí a jiné jen 5 \"(Aurantioideae, Flindersioideae, Rutoideae, Spathelioideae, Toddalioideae)\". V systému APG II byla do routovitých vřazena čeleď \"Cneoraceae\".", "section_level": 1}, {"title": "Význam.", "content": "Mnohé rostliny této čeledi jsou pro své lidskému vkusu lahodící vzezření pěstovány jako okrasné. Jsou to např. ampák (\"Tetradium\"), \"Boronia\", \"Correa\", \"Crowea\", \"Eriostemon\", \"Murraya\", \"Phebalium\", \"routa\" (ruta), a mnohé křížence citrusů. Vysazuje se také stromovitý nebo keřovitý křídlatec \"Ptelea\" Linnaeus, ozdobný svým tvarem i velkými křídlatými nažkami. Většina rostlin této čeledi se pěstují v našich klimatických podmínkách jako skleníkové či pokojové. Jedinou výjimkou je třemdava bílá, vytrvalá, chráněná bylina asi 1 metr vysoká se světle růžovými květy, která roste ve světlých hájích a na křovinatých svazích teplejších oblastí Čech i Moravy. Mezi vůbec nejrozšířenější druhy cizokrajného ovoce u nás patří již po dlouhá léta plody \"Citrusu\" Linnaeus (citron, pomeranč, mandarinka, grapefruit, limetka, pomelo, cedrát atd.). V jiných oblastech se využívá též i plodů jiných zástupců této podčeledi \"Aurantioideae\" Eaton, např. oslizák líbezný, \"Atalantia\" Corrêa, \"Eremocitrus\" Swingle, \"Fortunella\" Swingle (kumquat), \"Microcitrus\" Swingle, \"Poncirus\" Rafinesque (citronečník) včetně kříženců. (Klasifikace čeledi \"Aurantioideae\" není ustálena, mnohé rody jsou považovány za synonyma, atd.). Dalším rodem pěstovaným pro své plody je žlutodřev peprný \"Zanthoxylum piperitum\" Linnaeus. Jeho sušené drobné tobolky se nazývají \"sečuánský pepř\" používaný od pradávna v asijské kuchyni. Již výše zmíněný rod žlutodřev poskytuje i velice kvalitní dřevo vyhledávané řezbáři, např. druh \"Zanthoxylum rhetsa\" Roxbury, strom dorůstající do výše až 30 m. Cenné dřevo poskytují také stromy rodů \"Flindersia\" Brown a \"Halfordia\" Mueller. Hluboce zbrázděná kůra stromů korkovníků \"Phellodendron\" Ruprecht se seřezává, drtí a lisuje se z ní korek. Z kůry stromu \"Cusparia febrifuga\" de Candolle (=\"Galipea officinalis\" Hancock), se vyrábí potravinářská přísada hořké chutě, známá Amara. V rodech \"Murraya\" a \"Fortunella\" byla zjištěna celá paleta isoflavonoidů, které patří k farmakologicky významným látkám reagujícím v lidském organismu s hormonálními a enzymatickými systémy.", "section_level": 1}, {"title": "Seznam rodů.", "content": "\"Achuaria\", \"Acmadenia\", \"Acradenia\", \"Acronychia\", \"Adenandra\", \"Adiscanthus\", \"Aegle\", \"Aeglopsis\", \"Afraegle\", \"Afraurantium\", \"Agathosma\", \"Almeidea\", \"Amyris\", \"Andreadoxa\", \"Angostura\", \"Apocaulon\", \"Araliopsis\", \"Asterolasia\", \"Atalantia\", \"Balfourodendron\", \"Balsamocitrus\", \"Boenninghausenia\", \"Boronella\", \"Boronia\", \"Bosistoa\", \"Bouchardatia\", \"Bouzetia\", \"Burkillanthus\", \"Calodendrum\", \"Casimiroa\", \"Chloroxylon\", \"Choisya\", \"Chorilaena\", \"Citropsis\", \"Citrus\", \"Clausena\", \"Clymenia\", \"Cneoridium\", \"Cneorum\", \"Coleonema\", \"Comptonella\", \"Conchocarpus\", \"Correa\", \"Crossosperma\", \"Crowea\", \"Decagonocarpus\", \"Decatropis\", \"Decazyx\", \"Dendrosma\", \"Desmotes\", \"Dictamnus\", \"Dictyoloma\", \"Dinosperma\", \"Diosma\", \"Diplolaena\", \"Drummondita\", \"Dutailliopsis\", \"Dutaillyea\", \"Empleurum\", \"Eriostemon\", \"Ertela\", \"Erythrochiton\", \"Esenbeckia\", \"Euchaetis\", \"Euodia\", \"Euxylophora\", \"Evodia\", \"Evodiella\", \"Fagaropsis\", \"Flindersia\", \"Galipea\", \"Geijera\", \"Geleznowia\", \"Glycosmis\", \"Haplophyllum\", \"Harrisonia\", \"Helietta\", \"Hesperethusa\", \"Hortia\", \"Ivodea\", \"Kodalyodendron\", \"Leionema\", \"Leptothyrsa\", \"Limnocitrus\", \"Limonia\", \"Lubaria\", \"Luvunga\", \"Maclurodendron\", \"Macrostylis\", \"Medicosma\", \"Megastigma\", \"Melicope\", \"Merope\", \"Merrillia\", \"Metrodorea\", \"Micromelum\", \"Monanthocitrus\", \"Muiriantha\", \"Murraya\", \"Naudinia\", \"Nematolepis\", \"Neoraputia\", \"Nycticalanthus\", \"Oricia\", \"Orixa\", \"Pamburus\", \"Paramignya\", \"Pelea\", \"Peltostigma\", \"Pentaceras\", \"Phebalium\", \"Phellodendron\", \"Philotheca\", \"Phyllosma\", \"Picrella\", \"Pilocarpus\", \"Pitavia\", \"Platydesma\", \"Pleiospermium\", \"Plethadenia\", \"Pseudiosma\", \"Psilopeganum\", \"Ptaeroxylon\", \"Ptelea\", \"Raputia\", \"Raputiarana\", \"Rauia\", \"Raulinoa\", \"Ravenia\", \"Raveniopsis\", \"Reputia\", \"Rhadinothamnus\", \"Ruta\", \"Rutaneblina\", \"Sarcomelicope\", \"Severinia\", \"Sheilanthera\", \"Sigmatanthus\", \"Skimmia\", \"Sohnreyia\", \"Spathelia\", \"Spiranthera\", \"Stauranthus\", \"Swinglea\", \"Taravalia\", \"Teclea\", \"Tetradium\", \"Thamnosma\", \"Ticorea\", \"Toddalia\", \"Toddaliopsis\", \"Toxosiphon\", \"Triphasia\", \"Vepris\", \"Zanthoxylum\", \"Zieria\", \"Zieridium\"", "section_level": 1}], "src_summary": "Routovité (\"Rutaceae\") je čeleď vyšších dvouděložných rostlin z řád mýdelníkotvaré (\"Sapindales\"), která obsahuje asi 150 rodů a přibližně okolo 900 druhů rozšířených hlavně v tropech, subtropech a temperátní oblasti (mírný pás severní polokoule). Část těchto rostlin je významná svými jedlými plody, další poskytují cenné dřevo a některé jsou pro svůj vzhled považovány za okrasné. Jediným zástupcem této čeledi v České republice je třemdava bílá (\"Dictamnus albus\").", "tgt_summary": "The Rutaceae are a family, commonly known as the rue or citrus family, of flowering plants, usually placed in the order Sapindales. Species of the family generally have flowers that divide into four or five parts, usually with strong scents. They range in form and size from herbs to shrubs and large trees. The most economically important genus in the family is \"Citrus\", which includes the orange (\"C.\" × \"sinensis\"), lemon (\"C.\" × \"limon\"), grapefruit (\"C.\" × \"paradisi\"), and lime (various, mostly \"C. aurantifolia\", the key lime). \"Boronia\" is a large Australian genus, some members of which are plants with highly fragrant flowers and are used in commercial oil production. Other large genera include \"Zanthoxylum\", \"Melicope\", and \"Agathosma\". About 160 genera are in the family Rutaceae.", "id": 39764}
{"src_title": "Viktor Tichonov", "tgt_title": "Viktor Tikhonov (ice hockey, born 1930)", "src_document": [{"title": "Život.", "content": "Hrál jako obránce v týmu V.V.S. Moskva (Tým sovětských vzdušných sil) a v Dynamu Moskva. Vstřelil 35 gólů ve 296 zápasech v Sovětské hokejové lize od roku 1949 do roku 1963. V roce 1950 se stal nejlepším hokejistou SSSR. Jako hráč získal celkem čtyři tituly mistra ligy (třikrát s \"VVS\" (1951–1953) a jednou s Dynamem v roce 1954). Vyhrál pohár SSSR v roce 1952 jako hráč \"VVS\". Jeho trenérská kariéra začala v roce 1964, kdy se stal asistentem trenéra v Dynamu Moskva, poté převzal pozici hlavního trenéra v klubu Dinamo Riga. V roce 1973 byl jmenován \"Zasloužilým sportovním trenérem Lotyšska\" (ZTR SSSR). V roce 1977 se stal hlavním trenérem obou týmů: HC CSKA Moskva (\"Hlavní armádní sportovní klub\" nebo také \"Klub Rudé armády\" nejčastěji znám v USA a Kanadě) a sovětské hokejové reprezentace. V roce 1978 se stal \"Zasloužilým sportovním trenérem SSSR\" (ZTR SSSR). Byl trenérem sovětské a později ruské hokejové reprezentace do roku 1994, a také trenér CSKA do roku 1996. Jako trenér vyhrál: Byl znám pro svůj diktátorský trenérský styl. Vykonával téměř absolutní kontrolu nad životy svých hráčů. Jeho tým trénoval 10 až 11 měsíců v roce a během té doby byli hráči ubytováni v kasárnách. CSKA byla součástí Sovětské armády a v RA dosáhl až na hodnost plukovníka. Zatímco veřejně podporoval úsilí hráčů jít do NHL, mnoho hráčů ho obvinilo, že se svými kontakty uvnitř vlády SSSR podnikal vše pro to, aby hráči nemohli odjet. Po odchodu do důchodu lobboval v Ruské vládě za lepší financování národního hokejového týmu. Na sklonku života pracoval jako prezident klubu HC CSKA Moskva.", "section_level": 1}, {"title": "Rodina.", "content": "Jeho syn Vasilij Tichonov byl také profesionálním hokejovým trenérem, který pracoval ve Finsku, ale vrátil se zpět za rodinou do Ruska. Zemřel v roce 2013 na následky tragického pádu ze stavebního lešení v úrovni 4. nadzemního podlaží jejich domu. Jeho vnuk, také Viktor Tichonov, byl vybrán do týmu Ruska 2007 Super Series proti týmu Kanada. 20. června 2008 byl vybrán v prvním kole draftu jako 28. do týmu Phoenix Coyotes. Nyní hraje ruskou KHL za tým SKA Petrohrad.", "section_level": 1}], "src_summary": "Viktor Vasiljevič Tichonov (; 4. června 1930 v Moskvě, Sovětský svaz – 24. listopadu 2014 v Moskvě ) byl prominentní ruský hráč a trenér ledního hokeje. Po ukončení své hráčské kariéry se stal trenérem sovětské hokejové reprezentace v době, kdy byla nejsilnějším týmem na světě. Od roku 1998 je zapsán v hokejové Síni slávy IIHF.", "tgt_summary": "Viktor Vasilyevich Tikhonov (Russian: Виктор Васильевич Тихонов; 4 June 1930 – 24 November 2014) was a Soviet ice hockey player and coach. Tikhonov was a defenceman with VVS Moscow and Dynamo Moscow from 1949 to 1963, winning four national championships. He was the coach of the Soviet team when it was the dominant team in the world, winning eight World Championship gold medals, as well as Olympic gold in 1984, 1988, and 1992. Tikhonov also led CSKA Moscow to twelve consecutive league championships. He was named to the IIHF Hall of Fame as a builder in 1998.", "id": 2241800}
{"src_title": "Al-Idrísí", "tgt_title": "Muhammad al-Idrisi", "src_document": [{"title": "Životopis.", "content": "Narodil se v severoafrické Ceutě, která náležela Almoravidské říši a byl členem emírského rodu Idrísovců. Náleží k třetímu tzv. \"normansko-arabskému období\" islámské kartografie. Studoval v Cordóbě v muslimském Španělsku a po skončení studií cestoval po Středomoří, střední i západní Evropě a sbíral zejména geografická data. Zemřel v roce 1165 na Sicílii.", "section_level": 1}, {"title": "Dílo.", "content": "Z jeho tvorby lze zmínit kruhovou mapu a knihu Rogerovu (arabsky: \"Al-Kitáb al-Rudžari\", : \"Tabula Rogeriana\"). Druhé zmíněné dílo, které je zároveň jeho dílem nejvýznamnějším, dokončil v roce 1154 na dvoře sicilského krále Rogera II., kam byl pozván, aby zaktualizoval mapu světa. \"Tabula Rogeriana\" je podrobný popis Evropy, Asie a Afriky doprovozený mapou světa na 70 obdélníkových mapových listech (z českého území je na mapě možné pod názvy Mašla, Šruna, Agra a Bis najít města Plzeň, Brno, Kroměříž a Olomouc). Součástí je i rytina na stříbrné míse, která měla rozměry 3,32×1,48 metru, byla silná 3 milimetry a vážila 150 kilogramů. Práce na celém díle trvala al-Idrísímu patnáct let. Vlastní kniha a mapové listy se do dnešní doby nedochovaly, avšak existuje několik jejích opisů (Pařížský, Oxfordský, Petrohradský). Jeho obdélníková mapa světa je považována za nejvýznamnější dílo arabské kartografie. I přes svůj význam v kartografii však byl prakticky ignorován muslimskými historiky a biografy. Tato skutečnost je připisována tomu, že jako muslim byl ve službách křesťanského krále. Po smrti Rogera II. napsal pro jeho syna Viléma I. knihu \"Zahrada vzdělání a útěcha srdce\" (: \"The Garden of Civilization and the Amusement of the Soul\"), která se však nezachovala. Jedním z jeho mnohých zájmů bylo studium léčivých bylin. O nich sepsal několik knih; jednou z nich je \"Kitáb al-Džámi-li-Sifat Aštat al-Nabatat.\" Pojmenoval rovněž řadu léčiv v šesti jazycích: syrštině, řečtině, perštině, hindštině, latině a berberštině. Mimo geografii a botaniku se rovněž zajímal o faunu a zoologii.", "section_level": 1}], "src_summary": "Abu Abd Alláh Muhammad al-Idrísí al-Kurtubí al-Hasaní as-Sabtí či jednoduše al-Idrísí ( أبو عبد الله محمد الإدريسي القرطبي الحسني السبتي, 1100–1165/1166) byl andaluský geograf, kartograf, egyptolog a cestovatel, který žil a pracoval na Sicílii na dvoře krále Rogera II. Sicilského.", "tgt_summary": "Abu Abdullah Muhammad al-Idrisi al-Qurtubi al-Hasani as-Sabti, or simply al-Idrisi (; ; 1100 – 1165), was an Arab Muslim geographer, cartographer and egyptologist who for some time lived in Palermo, Sicily at the court of King Roger II. Muhammed al-Idrisi was born in Ceuta then belonging to the Almoravids. He created the Tabula Rogeriana, one of the most advanced medieval world maps, used by explorers like Christopher Columbus and Vasco Da Gama for their discoveries and voyages.", "id": 2450771}
{"src_title": "Thiokyanatan", "tgt_title": "Thiocyanate", "src_document": [{"title": "Charakteristika.", "content": "Thiokyanatan je analogem kyanatanu, [OCN], kde je kyslík nahrazen sírou. [SCN] je jedním z pseudohalogenidů, vzhledem k podobnosti reakcí s těmi, které probíhají u halogenidových iontů. Thiokyanatany se dříve označovaly jako \"rhodanidy\" (z řeckého slova pro růži), protože komplexy se železem měly červenou barvu. Thiokyanatany vznikají reakcí elementární síry nebo thiosíranů s kyanidy: Druhá z reakcí je katalyzována enzymem sulfotransferázou, která je známa též jako rhodanáza a může mít význam při detoxikaci organismu od kyanidů.", "section_level": 1}, {"title": "Struktura, vazby a koordinační chemie.", "content": "U thiokyanatanu sdílí svůj záporný náboj přibližně rovným dílem síra a dusík. V důsledku toho může thiokyanatan působit jako nukleofil, jak na síře, tak na dusíku - je obouvazným ligandem. [SCN] může být také můstkem pro dva (M−SCN−M) nebo i tři kovové atomy (>SCN− or −SCN<). Experimentální důkazy vedou k obecnému závěru, že třída kovů A (tvrdé kyseliny) tvoří \"N\"-vazné thiokyanatanové komplexy, kdežto třída B (měkké kyseliny) tvoří \"S\"-vazné komplexy. Někdy se projevují i jiné faktory, například kinetika a rozpustnost, může se objevit také vazebný izomerismus, například [Co(NH)(NCS)]Cl a [Co(NH)(SCN)]Cl.", "section_level": 1}, {"title": "Organické thiokyanatany.", "content": "Organické deriváty thiokyanatanů a deriváty s přechodnými kovy mohou existovat jako vazebné izomery. Organická skupina nebo kov se váže na síru: R−S−C≡N má jednoduchou vazbu S-C a trojnou vazbu C-N. V isothiokyanatanech se substituent váže na dusík: R−N=C=S má dvojnou vazbu a C-N taktéž dvojnou vazbu. Organické thiokyanatany se hydrolyzují na thiokarbamáty v Riemschneiderově thiokarbamátové syntéze.", "section_level": 1}, {"title": "Test na železo Fe.", "content": "Přidá-li se [SCN] do roztoku obsahujícího železité ionty (Fe), zbarví se roztok krvavě červeně, protože se vytvoří ionty [Fe(NCS)(HO)].", "section_level": 1}, {"title": "Výskyt v těle.", "content": "Málo pravděpodobný se jeví výskyt rhodanidů v lidských slinách. Zde se totiž mohou rhodanidy tvořit, pokud je osoba kuřákem. U nekuřáků se vyskytne pouze tehdy, pohybuje-li se v zakouřeném prostředí. Už jedna vykouřená cigareta je podnětem pro jejich tvorbu. Jako důkaz může posloužit výše popsaná důkazová reakce. U pravidelných kuřáků vznikne rudý komplex, u občasných kuřáků a nekuřáků s pohybem v zakouřených prostředích vzniká oranžový až jemně červený komplex. Nutno dodat, že tvorba v lidských slinách má jisté antibakteriální účinky, a tedy i protektivní účinky na zuby, neboť tak v důsledku sníženého výskytu bakterií v dutině ústní snižuje riziko tvorby zubního kazu.", "section_level": 1}], "src_summary": "Thiokyanatan (též sulfokyanatan, thiokyanid nebo dříve rhodanid) je funkční skupina odvozená od kyseliny thiokyanaté a tvořící sloučeniny iontové založené na [SCN] a konjugované zásady). Mezi typické sloučeniny patří bezbarvé soli thiokyanatan draselný a sodný. Jako thiokyanatany se označují také organické sloučeniny obsahující funkční skupinu SCN.", "tgt_summary": "Thiocyanate (also known as rhodanide) is the anion [SCN]. It is the conjugate base of thiocyanic acid. Common derivatives include the colourless salts potassium thiocyanate and sodium thiocyanate. Organic compounds containing the functional group SCN are also called thiocyanates. Mercury(II) thiocyanate was formerly used in pyrotechnics. Thiocyanate is analogous to the cyanate ion, [OCN], wherein oxygen is replaced by sulfur. [SCN] is one of the pseudohalides, due to the similarity of its reactions to that of halide ions. Thiocyanate used to be known as rhodanide (from a Greek word for rose) because of the red colour of its complexes with iron. Thiocyanate is produced by the reaction of elemental sulfur or thiosulfate with cyanide: The second reaction is catalyzed by thiosulfate sulfurtransferase, a hepatic mitochondrial enzyme, and by other sulfur transferases, which together are responsible for around 80% of cyanide metabolism in the body.", "id": 2177404}
{"src_title": "Kmín kořenný", "tgt_title": "Caraway", "src_document": [{"title": "Popis.", "content": "Kořen kmínu je vřetenovitý, tenký, slabě větvící. Listy jsou pochvaté, lysé a dvakrát peřenosečné. Kmín má 30–100 cm vysokou lodyhu. Květenstvím je složený okolík a plodem kmínu je vejčitá a ze strany silně smáčknutá, světle až tmavohnědá dvounažka. Na plodech jsou siličné kanálky, kde se vytváří silice. Semena obsahují 3–7 % éterických olejů obsahujících karvon a limolen.", "section_level": 1}, {"title": "Využití.", "content": "Jde o jedno z nejstarších používaných evropských koření. Jeho používání je doloženo už ze starověku. Používá se ke kořenění chleba, brambor, pečení, omáček, salátů, a mnoha dalších jídel, dále pak v konzervárenství, v likérnictví, ve farmacii a mnoha dalších odvětvích potravinářského průmyslu. Přidává se při vaření brambor, do kyselého zelí, k masům a do salátů. V ČR se kmín pěstuje přibližně na 1000 ha s průměrným výnosem 0,5 tun na 1 ha. Spotřebuje se ročně přibližně 1400 t kmínu, z toho domácí produkce je schopna zajistit produkci 500 t. Zbytek se dováží převážně z Německa a Nizozemí. Obsažený karvon pozitivně ovlivňuje trávení.", "section_level": 1}, {"title": "Etymologie.", "content": "Již staročeské slovo \"kmín\" je nejspíše převzato z latinského slova \"cuminum\", \"cyminum\", což přešlo přes řecké \"κύμινον\" ze semitských jazyků (příbuzná slova zahrnují hebrejské כמון (\"kammon\") a arabské كمون (\"kammun\"). Toto slovo se vyskytuje v několika starosemitských jazycích, odkud přešlo ze semitské akkadštiny (\"kamūnu\"), která ho převzala ze staré sumerštiny (\"gamun\").", "section_level": 1}, {"title": "Český kmín.", "content": "Pěstitelé mohou používat pro kmín pěstovaný v České republice při splnění specifických podmínek (např. vhodný pozemek, setí uznaného osiva, sklizeň v optimální zralosti atd.) chráněné označení \"Český kmín\". Ochranná známka zajišťuje kvalitativní parametry, které je možné splnit pouze když se pěstují vybrané odrůdy kmínu (např. odrůda Prochan).", "section_level": 1}, {"title": "Odkazy.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Externí odkazy.", "content": "", "section_level": 2}], "src_summary": "Kmín kořenný (\"Carum carvi\"), někdy uváděný také pod názvem kmín luční, je běžná rostlina z čeledi miříkovitých. Je to dvouletá, někdy i mnoholetá rostlina (to závisí na způsobu pěstování popř. roste-li planě na loukách).", "tgt_summary": "Caraway, also known as meridian fennel and Persian cumin (\"Carum carvi\"), is a biennial plant in the family Apiaceae, native to western Asia, Europe, and North Africa. The plant is similar in appearance to other members of the carrot family, with finely divided, feathery leaves with thread-like divisions, growing on stems. The main flower stem is tall, with small white or pink flowers in umbels. Caraway fruits, commonly (erroneously) called seeds, are crescent-shaped achenes, around long, with five pale ridges.", "id": 1329164}
{"src_title": "Kraftova nerovnost", "tgt_title": "Kraft–McMillan inequality", "src_document": [{"title": "Kraftova nerovnost.", "content": "Matematicky lze Kraftovu nerovnost formulovat takto: Uvažujme formula_1-znakový prefixový kód kódující formula_2 různých zpráv pomocí kódových slov délek formula_3. Pak musí být splněna nerovnost Naopak, pokud přirozená čísla formula_3 splňují výše uvedenou nerovnost, tak existuje prefixový kód s formula_1 znaky a délkami kódových slov formula_3. \"Pozn\": Číslo formula_1 tedy představuje počet znaků, pomocí nichž kódujeme zprávy přicházející ze zdroje, pro binární kód je formula_9, což odpovídá znakům 0 a 1. Po zakódování takovýmto kódem tedy z dané zprávy dostaneme posloupnost nul a jedniček. Pro ternární kódy máme formula_10 (tj. znaky 0, 1, 2) atd. Hodnota formula_2 udává, kolik různých zpráv chceme být schopni pomocí našeho kódu zakódovat. Čísla formula_3 pak označují délky jednotlivých kódových slov, tzn. máme-li danou formula_13-tou zprávu, tak formula_14 udává počet znaků v posloupnosti použité pro zakódování této zprávy, např. pro formula_15-tou zprávu, jejíž kódové slovo je 00101 je formula_16.", "section_level": 1}, {"title": "Příklad.", "content": "Uvažujme binární prefixový kód pro kódování cifer 0,1,2,…,9 vhodný pro zprávy, kde se často vyskytují znaky 0, 1 a řídce znaky 8, 9. (Máme tedy formula_9 a formula_18.) Nápad: pro 0 a 1 zvolíme kódové slovo délky 2, pro číslice 2 až 7 zvolíme kódové slovo délky 3 pro 8 a 9 zvolíme kódové slovo délky 4. Potom by převodní tabulka vypadala takto: Kombinace 1xx musí začínat jedničkou, aby byl kód prefixový, ale neposkytuje dost kombinací pro šest čísel. Kraftova nerovnost to předem říká ve výpočtu: Naproti tomu kód prefixový je neboť:", "section_level": 2}, {"title": "Důkaz.", "content": "Zde uvedený důkaz byl převzat ze skript I. Vajdy . Nejprve bez újmy na obecnosti předpokládejme, že formula_21 a uvažujme formula_22-ární stromový graf, tj. z každého vrcholu grafu vychází krom vstupního právě formula_22 dalších vrcholů-potomků. Na počátku tedy máme kořenový vrchol, z něhož vychází formula_22 větví, z nichž se pak každá dělí na dalších formula_22 větví, tj. celkem na formula_26 větví. Z tohoto je vidět, že na formula_15-té úrovni stromu se nachází formula_28 vrcholů, kde kořenu odpovídá nultá úroveň. Pokud má tedy strom celkem formula_2 úrovní, tak na této poslední úrovni se nachází formula_30 vrcholů. Tento stromový graf popisuje všechny možné kombinace znaků našeho kódu délky formula_2. Tj. pokud bychom měli binární kód kódující tři zprávy, tak by mu odpovídal binární strom o třech úrovních. Pokud by v binárním stromě vrchol pro nulu ležel nalevo od předchůdce a jednička napravo od něj, tak zprávu 001 bychom mohli vyjádřit jako cestu stromem z kořene do levého vrcholu (první nula), z něj do dalšího levého vrcholu (druhá nula) a z něj nakonec do pravého vrcholu (jednička na konci). Uvažujme nyní konkrétní vrchol na formula_32-té úrovni, kde formula_32 je pevně zvolené číslo mezi nulou a formula_2. Když budeme chápat tento vrchol jako kořen nového formula_22-árního stromu (tj. podstromu původně uvažovaného stromu o celkem formula_2 úrovních), tak tento strom bude mít celkem formula_37 úrovní a na své poslední úrovni bude mít formula_38 vrcholů. Nejprve dokážeme implikaci zleva, tj. máme prefixový kód a chceme ukázat, že musí platit Kraftova nerovnost. Mějme tedy formula_22-ární strom o formula_2 úrovních a podívejme se na formula_41-tou úroveň. Zde vezměme jeden vrchol a odřízněme větve z něj vycházející. Podíváme-li se nyní na poslední, tj. formula_2-tou úroveň, stromu, tak tam ubylo formula_43 vrcholů spojených s výše vybraným vrcholem. Na úrovni formula_41 nám teď zbývá formula_45 vrcholů, z nichž vedou větve. Vyjděme z některého z nich, dojděme na úroveň formula_46 a aplikujme postup obdobný tomu výše. Takto pokračujme až na formula_2-tou úroveň. Zde by se mohlo namítnout, že odřezáváním nemáme zajištěno, že nějaký vrchol na této úrovni vůbec zůstane. Jenomže my jsme uvažovali prefixový kód, tzn. pokud mám na formula_14-té úrovni vrchol, tj. mám kódové slovo délky formula_14, tak už neexistují kódová slova, která by měla toto slovo jako prefix. Neboli mám-li na úrovni formula_14 vrchol odpovídající danému kódovému slovu a odříznu všechny z něj vycházející vrcholy, tak žádný z těchto odříznutých vrcholů neodpovídá kódovému slovu. Protože nyní předpokládáme, že existuje kódové slovo délky formula_51, tak nutně musí existovat vrchol stromu na úrovni formula_51. Zapišme nyní, co odřezávání znamená pro počet vrcholů na poslední, tj. formula_2-té, úrovni stromového grafu. Pro každé formula_54 jsme odřezáním přišli o formula_55 vrcholů ležících na formula_2-té úrovni. Protože odřezaných vrcholů na této úrovni nemůže být víc než celkový počet vrcholů na této úrovni, který je roven formula_30, dostáváme nerovnost Když tuto nerovnost vydělíme její pravou stranou obdržíme Kraftovu nerovnost. Dokážeme nyní opačnou implikaci, tj. máme přirozená čísla formula_21 a formula_22 splňující Kraftovu nerovnost. Z výše popsaného postupu je zřejmé, že existuje stromový graf o formula_22 úrovních takový, že na formula_14-té úrovni (pro každé formula_63) se bude nacházet vrchol, z něhož už žádné vrcholy vycházet nebudou. Těmto vrcholům můžeme přiřadit kódové slovo (vezmu cestu od kořene k tomuto vrcholu a podle toho, kterou větví jsem v formula_15-tém kroku procházel, tak na formula_15 pozici ve slově napíšu jeden ze znaků 0, 1 až D). Takto zkonstruovaný kód je zřejmě prefixový.", "section_level": 2}, {"title": "Zobecnění Kraftovy nerovnosti.", "content": "Kraftovu nerovnost lze vyslovit nejen pro konečný počet zpráv, ale i pro spočetnou množinu zpráv. Tvrzení výše lze proto formulovat i pro formula_66. Neboli: Pro délky formula_67 spočetně mnoha kódových slov přináležejících prefixovému formula_1-znakovému kódu platí Naopak, splňují-li přirozená čísla tuto nerovnost, tak existuje prefixový formula_1-znakový kód s těmito délkami slov. \"Pozn\": Další zobecnění (pro jednoznačně dekódovatelné kódy) pak představuje \"McMillanova věta\" (viz níže).", "section_level": 1}, {"title": "Důkaz zobecněného tvrzení.", "content": "Zde uvedený důkaz lze použít i pro tvrzení s formula_71 konečným, můžeme ho tedy chápat jako alternativu k výše uvedenému důkazu. I tento důkaz byl převzat ze skript . Dokažme nejdříve implikaci zleva, tj. máme slova délek formula_72 a chceme odvodit Kraftovu nerovnost. Mějme formula_15-té kódové slovo, to má délku formula_14. Můžeme ho tedy vyjádřit jako posloupnost znaků formula_75. Každý znak formula_76 nabývá hodnot formula_77 až formula_78 a dané kódové slovo můžeme tedy chápat jako číslo v formula_1-znakové číselné soustavě. Konkrétně, lze ho chápat jako desetinný rozvoj čísla nacházejícího se mezi 0 a 1 následujícím způsobem Neboť nyní předpokládáme, že náš kód je prefixový, je zobrazení, které kódovému slovu přiřazuje číslo z intervalu [0,1] výše uvedeným způsobem, prosté. Není těžké si rozmyslet, že prefixovost kódu zaručuje následující vlastnost: jestliže formula_81-té slovo je délky formula_82 splňující formula_83, tak jemu odpovídající číslo neleží v intervalu Pro názornost na chvíli uvažujme konkrétní příklad, kdy je formula_85, tj. formula_86. Patří do něj třeba čísla 0,5361 nebo 0,5369, neleží v něm ale čísla 0,536 a 0,537 (jedná se o otevřený interval). Z tohoto příkladu je patrné, že kdyby v intervalu formula_87 leželo formula_81-té slovo, tak by muselo mít prvních formula_14 znaků shodných s formula_15-tým slovem, což je spor s prefixovostí kódu, kterou jsme předpokládali. Máme tedy každému kódovému slovu jednoznačně přiřazen interval délky formula_91, který je disjunktní s kterýmkoli jiným intervalem odpovídajím odlišnému slovu. Navíc všechny tyto intervaly leží v intervalu [0,1] a to musí platit i pro jejich sjednocení. Protože jsou všechny intervaly navzájem disjunktní je míra jejich sjednocení rovna součtu jejich délek. Míra sjednocení je navíc seshora omezena délkou intervalu [0,1], tzn. jedničkou. Zapíšeme-li tento argument pomocí matematických symbolů, dostáváme okamžitě zobecněnou Kraftovu nerovnost. Dokažme nyní druhou implikaci. Máme tedy přirozená čísla formula_72 splňující danou nerovnost a chceme najít prefixový kód, jehož kódová slova budou mít délky formula_72. Označme si formula_94 a vyberme z něj libovolné číslo formula_95. Prvních formula_41 znaků tohoto čísla (v daném pořadí) interpretujeme jako kódové slovo našeho kódu. Sestrojíme nyní množinu formula_97, kde formula_98 je interval definovaný výše v první polovině důkazu. Analogický postup neustále opakujeme, čímž dostaneme posloupnost intervalů formula_99, kde formula_100. Z Kraftovy nerovnosti plyne, že formula_101 nebude nikdy prázdná a fakt, že intervaly formula_99 jsou disjunktní, zajišťuje, že námi vytvářená slova odpovídají prefixovému kódu.", "section_level": 2}, {"title": "McMillanova věta.", "content": "McMillanova věta je tvrzení z oblasti teorie informace, které dává do vztahu délky kódových slov jednoznačně dekódovatelných kódů. Jedná se o zobecnění Kraftovy nerovnosti, která je primárně dokázána pro prefixové kódy (ty tvoří podmnožinu množiny jednoznačně dekódovatelných kódů). Větu lze vyslovit v následujícím znění: Délky slov formula_103 libovolného jednoznačně dekódovatelného formula_1-znakového kódu splňují nerovnost \"Pozn\": Číslo formula_1 tedy představuje počet znaků, pomocí nichž kódujeme zprávy přicházející ze zdroje, pro binární kód je formula_107, což odpovídá znakům 0 a 1. Po zakódování takovýmto kódem tedy z dané zprávy dostaneme posloupnost nul a jedniček. Pro ternární kódy máme formula_108 (tj. znaky 0, 1, 2) atd. Čísla formula_67 pak označují délky jednotlivých kódových slov. To znamená, máme-li danou formula_13-tou zprávu, tak formula_103 udává počet znaků v posloupnosti použité pro zakódování této zprávy, např. pro formula_13-tou zprávu, jejíž kódové slovo je 00101, je formula_113.", "section_level": 1}, {"title": "Důkaz McMillanovy věty.", "content": "Následující důkaz je též převzat ze skript I. Vajdy . Důkaz provedeme ve dvou krocích, nejprve dokážeme nerovnost pro jednoznačně dekódovatelné kódy s konečným počtem kódových slov. Poté zobecníme toto prozatímní tvrzení i na kódy s nespočetně mnoha slovy. Ukažme nejprve, že když formula_114 jsou délky slov jednoznačně dekódovatelného kódu formula_115 konečného zdroje formula_116, tak platí Nechť formula_118 je rozšíření kódu formula_119 a formula_120 je jistá zpráva. Pak délky formula_114 slov formula_122 (obraz zprávy formula_123 při kódování formula_124) splňují podmínku Z toho plyne kde formula_127 a symbol formula_128 udává počet zpráv formula_129 zakódovaných do slov délky formula_130. Protože je kód jednoznačně dekódovatelný, nejvýše jedno formula_129 se zobrazí do slova délky formula_130 a proto formula_133. Tedy Odsud dostáváme Neboť můžeme formula_136 volit libovolně, dokázali jsme tak tvrzení pro konečné zdroje. Důkaz dokončíme tak, že si uvědomíme, že podmnožina kterýchkoli formula_137 slov jednoznačně dekódovatelného kódu představuje jednoznačně dekódovatelný kód. Na něj můžeme použít tvrzení dokázané v první části tohoto důkazu, čímž dostaneme Stačí už tedy jen vzít limitu pro formula_139 a zobecněné tvrzení pro spočetně mnoho kódových slov je dokázáno.", "section_level": 2}], "src_summary": "Kraftova nerovnost je věta užívaná v teorii kódování. Udává omezení na délky kódových slov, které musí splňovat daný kód, aby mohl být kódem prefixovým. Zobecnění Kraftovy nerovnosti pro libovolný jednoznačně dekódovatelný kód se pak nazývá McMillanova věta.", "tgt_summary": "In coding theory, the Kraft–McMillan inequality gives a necessary and sufficient condition for the existence of a prefix code (in Leon G. Kraft's version) or a uniquely decodable code (in Brockway McMillan's version) for a given set of codeword lengths. Its applications to prefix codes and trees often find use in computer science and information theory. Kraft's inequality was published in . However, Kraft's paper discusses only prefix codes, and attributes the analysis leading to the inequality to Raymond Redheffer. The result was independently discovered in . McMillan proves the result for the general case of uniquely decodable codes, and attributes the version for prefix codes to a spoken observation in 1955 by Joseph Leo Doob.", "id": 890095}
{"src_title": "Mircea Geoana", "tgt_title": "Mircea Geoană", "src_document": [{"title": "Biografie.", "content": "Geoană studoval práva v Bukurešti a v Paříži. Krátce po pádu komunistického diktátora Nicolae Ceaușesca nastoupil službu v mezinárodních vztazích, stal se mluvčím ministerstva a v roce 1996 byl jako nejmladší zastupitel své země poslán do USA, aby se stal velvyslancem. Z této doby pochází jeho podpora invazi do Iráku v roce 2003. V prosinci 2000 se Geoană stal rumunským ministrem zahraničí a v této funkci vedl v roce 2001 předsednictví OBSE. Otočil pozornost kolegů v organizaci z Balkánu na Kavkaz a centrální Asii. Ve svém rozhovoru pro FAZ v roce 2004 se vyslovil pro silnější a celosvětově ambiciózní Evropu; jen kvůli tomu se vyplatí odevzdat tolik národnostní suverenity na EU. V komunálních volbách v červnu 2004 byl sociálnědemokratickým kandidátem v Bukurešti, obdržel ale pouze 29,7 % hlasů. Úřadující starosta Traian Băsescu (Aliance pro spravedlnost a pravdu) byl znovuzvolen 54,9 % hlasů. Před prezidentskými volbami na konci roku 2004 byl politický oblíbenec Iona Iliesca označován jako pravděpodobný nástupce ministerského předsedy Adriana Năstaseho. Od 21. dubna 2005 je Geoană předseda sociálnědemokratické strany PSD. V parlamentních volbách v roce 2008 vystupoval jako lídr své strany a obdržel nejvíce hlasů. 19. prosince 2008 byl zvolen prezidentem rumunského senátu. Koncem roku 2009 byl Geoană kandidát PSD v prezidentských volbách. V prvním kole dosáhl 31 % hlasů a dostal se tak do druhého kola. V druhém kole voleb 6. prosince byl velmi těsně poražen svým protikandidátem, úřadujícím prezidentem Traianem Băsescem. Jeho strana výsledek neuznala a požádala o přepočítání sporných hlasů.", "section_level": 1}], "src_summary": "Mircea Geoană (* 14. července 1958, Bukurešť) je rumunský politik a bývalý ministr zahraničí. Je považován za zručného diplomata a koncem roku 2004 úspěšně dovedl ke konci přístupová jednání o vstupu Rumunska k Evropské unii.", "tgt_summary": "Dan Mircea Geoană (; born 14 July 1958 in Bucharest) is a Romanian politician and former ambassador who served as president of the upper chamber of the Romanian Parliament, the Senate from 20 December 2008 until he was revoked on 23 November 2011. From 21 April 2005 until 21 February 2010 he was the head of the Partidul Social Democrat (PSD, Social Democratic Party), Romania's largest party. He was the candidate of the party for the position of President of Romania in the 2009 presidential election. He was dismissed from PSD on 22 November 2011 but rejoined the party in late 2012. Now he is the acting president and founder of P.S.RO, the Social Romanian Party founded in April 2015. He is also the president of Aspen Institute Romania, which is an apolitical and non-profit organisation. On 17 July 2019 he was appointed deputy secretary general of NATO, replacing Rose Gottemoeller.", "id": 2313419}
{"src_title": "Vicky Cristina Barcelona", "tgt_title": "Vicky Cristina Barcelona", "src_document": [{"title": "Zápletka.", "content": "Příběh začíná když příjemný hlas Christopher Evan Welch popisuje dvě hlavní hrdinky,nejlepší kamarádky Vicky (Rebecca Hall) a Cristina (Scarlett Johansson),které přijíždí na léto do slunné Barcelony. Vicky je dívka s ujasněnou budoucností. Chystá se v Barceloně dopsat svou absolventskou práci a následně na to se vdát. Zatímco Cristina je naprostý opak, dívka, jež se nebrání novým zážitkům, zkušenostem. Vyhledává drama, která zpestří její život. V Barceloně jsou ubytované u vzdálené příbuzné Vicky, u Judy (Patricia Clarkson) a jejího manžela Marka (Kevin Dunn). Jeden večer dívky navštíví vernisáž v místní galerii. Zde potkají poprvé pohledného, charismatického malíře Juana Antonia (Javier Bardem). Cristinu zaujme hned na první pohled a začne se na něj vyptávat. Od Judy zjistí jeho dramatický příběh o bouřlivém vztahu Juana a jeho ženy, Marie Elena (Penélope Cruzová), které vyústil až v touhu se navzájem zabít. Tento fakt Cristininu touhu poznat tohoto malíře ještě více posílí. Ještě tutéž noc je Cristina a Vicky na večeři, kde nečekaně potkávají Juana Antonia. V krátké době dostávají od charismatického Juana nabídku letět s ním do městečka Oviedo. Víkend za účelem poznání krásného historického městečka, ochutnání skvělého vína a jídla a milování ve třech. Poslední nabídka Vicky urazí a razantně odmítá. Cristina naopak je nadšena a souhlasí. Nakonec obě dívky svolí a odletí s Juanem. První den proběhne velice úspěšně. Juan Antonio je skvělý průvodce, ukazuje krásy Ovieda, zajímavá místa se skvělým jídlem a pitím. Vypráví dramatický příběh svého manželství s Marií Elenou, se svou životní láskou. Na závěr dne, Juan Antonio navrhne dívkám sdílení své postele spolu s ním. Vicky opět razantně odmítá. Cristina přijímá. Ovšem těsně před lehnutí Cristiny a Juana Antonia do postele se Cristině udělá zle. Následující dny Juan Antoino prožívá pouze s Vicky, Cristina zůstává v hotelovém pokoji. Vicky pozná další krásná místa Ovieda včetně otce Juana, starého básníka. Poslední noc se pro Vicky stane záhadným způsobem neuvěřitelně romantická, podlehne Juanu Antoinovi a pomiluje se s ním. Následný den se všichni tři vrací. Vicky svou noc Cristině zamlčí. Po návratu uběhne několik dní během níž se Juan Antoinio neozývá ani Cristině ani Vicky. Jednoho dne se ozve Cristině, která je z něho nadšena. Od té chvíle jí vyjadřuje náklonnost a podniká s ní jednu akci za druhou. Cristina je šťastná. Zanedlouho přijíždí za Vicky její snoubenec Doug (Chris Messina), jenž naplánoval svatbu ve Španělsku. Tak se i stane. Mezitím Cristina žije s Juanem Antoiniem. Jejich vztah plyne normálně až do chvíle kdy Juanovi volají z nemocnice. Jeho životní láska a žena Marie Elena se pokusila o sebevraždu. Juan se rozhodne ji ubytovat u sebe. Cristina není nadšena, ale souhlasí. Po čase se ukazuje, že Mariina přítomnost vztahu jenom přispívá. Nakonec se z nich stává milenecká trojice. Příběh se později opět vrací k Vicky a to ve chvíli, kdy začíná váhat ve svém manželství s Dougem. To umocní ještě nechtěné zahlédnutí Judy, která se líbá s cizím mužem. Následně Vicky zjišťuje, že Judy byla téměř celý život v manželství s Markem nešťastná. Vicky nechce udělat stejnou chybu jako Judy a tak se rozhodne spatřit Juana Antoina ještě jednou. V té době už je Juan Antoinio zase sám. Cristina opustila trojici, protože se začala cítit nejistá a nespokojená. Později na to mezi Marií Elenou a Juanem Antoinem vypukli opět bouřlivé hádky až Marie Elena odchází. Další den se Juan a Vicky sejdou v jeho ateliéru. Juan vyzná Vicky lásku a začne ji líbat. Situace se dramaticky vyhrotí vpádem Marii Eleny se zbraní. Vicky je nechtěně postřelena do dlaně. Příběh končí. Vicky, Cristina a Doug odlétají do USA. Vicky nikdy Dougovi neřekla pravdu o jejím zranění. Vše se vrací do normálu. Vicky a Doug mají svůj manželský svět a Cristina je opět na začátku sebe nalezení. Celý příběh tedy končí přesně tam kde začal.", "section_level": 1}, {"title": "Recenze.", "content": "Film vydělal kolem 90 miliónu dolarů po celém světě. Přičemž jeho rozpočet byl 20 miliónů dolarů. Tím se stal jedním z nejziskovějších filmů Woodyho Allena. „ Penelope Cruzová zahrála jednu z jejich nejctěnějších, nejplnějších charakterů.“ „ Je to jednoduše Woodyho nejlepší komedie za tento rok… Jeho hvězdy opravdu zářily, zvláštní a velmi komický Javier Bardem, Scarlett Johansson, Rebecca Hall, Patricia Clarkson a ze všech nejlepší Penelope Cruzová.“ „Sexy a vtipné.“ „Vášnivé, šílené a sexy. Penelope Cruzová je ohromující. Podívejte se!“", "section_level": 1}], "src_summary": "Vicky Cristina Barcelona je romanticko-dramatická filmová komedie, kterou napsal a režíroval Woody Allen. Film byl natočen roku 2008. Hlavní role obsadili slavné herecké hvězdy Javier Bardem, Penélope Cruzová, Scarlett Johanssonová a Rebecca Hallová. Příběh vypráví o dvou Američankách, Vicky a Cristině, které tráví léto v Barceloně, ve Španělsku. Jejich dobrodružství začíná v okamžiku kdy potkají španělského umělce Juana Antonia. Snímek měl svoji premiéru na prestižním filmovém festivalu v Cannes v květnu 2008. Následně na to byl uveden po celém světě. V České republice ho diváci poprvé mohli spatřit 23. října 2008.", "tgt_summary": "Vicky Cristina Barcelona is a 2008 romantic comedy-drama film written and directed by Woody Allen. The plot centers on two American women, Vicky and Cristina, who spend a summer in Barcelona, where they meet an artist, Juan Antonio, who is attracted to both of them while still enamored of his mentally and emotionally unstable ex-wife María Elena. The film was shot in Spain in Barcelona, Avilés and Oviedo, and was Allen's fourth consecutive film shot outside the United States. The film premiered at the 2008 Cannes Film Festival, then received a rolling worldwide general release that started on August 15, 2008, in the United States, and continued in various countries until its June 2009 release in Japan. The film was nominated for four Golden Globe Awards, including nominations for Bardem, Hall and Cruz for Best Actor, Best Actress, and Best Supporting Actress, respectively, and won the award for Best Motion Picture – Musical or Comedy. Cruz won both the Oscar and BAFTA Award for Best Actress in a Supporting Role.", "id": 2409583}
{"src_title": "Franz Vranitzky", "tgt_title": "Franz Vranitzky", "src_document": [{"title": "Rakouský kancléř.", "content": "Franz Vranitzky se rakouským kancléřem stal v červnu 1986 po odstoupení Freda Sinowatze a vedl koaliční vládu SPÖ a FPÖ. V FPÖ však právě vrcholil konflikt mezi tehdejším spolkovým předsedou strany a vicekancléřem Norbertem Stegerem a korutanským předsedou Jörgem Haiderem, který vyústil v září roku 1986 ve zvolení Haidera novým spolkovým předsedou strany – získal 57,7 % hlasů. Haider změnil do té doby převládající sociálně-liberální politiku strany směrem k nacionalismu, populismu a odmítání integrace Rakouska do Evropských společenství (ES). To znamenalo konec tehdejší vládní koalice. Následovaly předčasné parlamentní volby na konci roku 1986. Ty přinesly Haiderově straně 9,7% hlasů a 18 křesel v parlamentu – dvojnásobný počet oproti roku 1983. To donutilo SPÖ a ÖVP k vytvoření velké koalice, což postupně vedlo k nastolení tzv. proporční demokracie (politici dvou velkých vládnoucích stran ovládli všechny důležité funkce ve státě). Vlády této velké koalice byly u moci od roku 1987 až do roku 2000. V roce 1988 stanul Franz Vranitzky i v čele SPÖ a zásadně ovlivnil proevropské směřování strany, které bylo podpořeno i veřejným míněním. Téma vstupu do ES se tehdy stalo součástí rakouského vnitropolitického a mezistranického boje. ÖVP a SPÖ se přely o pozici nejvíce proevropské strany v zemi, zatímco FPÖ se ucházela o voličské hlasy těch, kteří byli z různých důvodů proti rakouskému členství v ES. Přitom až do nástupu Jörga Haidera na post šéfa strany byla FPÖ jedinou stranou, která jednoznačně prosazovala úplné začlenění Rakouska do Evropských společenství. Vranitzkého vláda předložila v červenci 1989 žádost o členství v EU. Po ukončení negociací v březnu 1994 uspořádala rakouská vláda 12. června 1994 všeobecné referendum o vstupu do EU a pro vstup se vyslovilo 66,58 % zúčastněných voličů. Ve volbách v říjnu 1994 značně posílily opoziční strany (především Haiderova FPÖ, své mandáty rozšířili zelení a průnik do parlamentu se podařil liberálům – poprvé od druhé světové války tak v Národní radě zasedlo pět politických stran), naopak obě vládní strany zaznamenaly úbytek voličů. Pro sociální demokraty to byl nejhorší výsledek od roku 1945 (34,9 %), který neodvrátila ani populatita kancléře Franze Vranitzkého, ani ekonomické výsledky rakouského sociálního státu. V říjnu 1995 došlo ke koaliční roztržce a vyhlášení předčasných parlamentních voleb, které se konaly 17. prosince 1995 a SPÖ v nich dosáhla překvapivého úspěchu. Prezident Klestil proto pověřil sestavením vlády opět Franze Vranitzkého. V noci ze 7. na 8. března 1996 Vranitzkého sociální demokraté a lidovci vicekancléře a ministra zahraničí Wolfganga Schüssela po dvouměsíčním jednání uzavřeli koaliční dohodu. Jejím klíčovým bodem byla úsporná opatření, která měla vést ke konsolidaci státního rozpočtu – nezbytné ke splnění maastrichtských kritérií pro fungování evropské měnové unie (znamenalo to dostat rozpočtový schodek pod 3 %, přičemž v roce 1995 činil 5,5 %, tedy 100 miliard šilinků). Pro každý rezort byly nahlášeny značné úspory. Vranitzky odstoupil v roce 1997 – po deseti letech svého šéfování velké koalici sociálních demokratů a lidovců. Jeho nástupcem se stal dosavadní ministr financí Viktor Klima. Vranitzkého poměrně překvapivá demise uprostřed volebního období přišla v okamžiku, kdy proběhla privatizace banky Creditanstalt, při níž opět propukla větší koaliční krize, a kterou pro sebe rozhodli ministr financí Viktor Klima a s ním i sociální demokraté – tím, že odsouhlasili nákup Creditanstaltu ústavem Bank Austria.", "section_level": 1}], "src_summary": "Franz Vranitzky (* 4. října 1937 Vídeň) je rakouský bankéř a sociálně-demokratický politik. Nejprve byl ministrem financí v Sinowatzově vládě (1984–1986) a od roku 1986 do roku 1997 kancléřem (v pěti vládách). Stal se tak po Brunovi Kreiském druhým nejdéle sloužícím kancléřem Rakouska. Významně se zasadil o členství Rakouska v Evropské unii. V roce 1991 byl prvním rakouským kancléřem, který veřejně odmítl do té doby oficiálně proklamovanou tezi, že Rakousko bylo pouhou první obětí hitlerovského Německa, a přiznal též spoluúčast Rakouska na zločinech za druhé světové války. Za jeho vlád velké koalice SPÖ a ÖVP se vytvářel systém označovaný jako „\"proporční demokracie\"“ (). Dne 28. října 2014 mu český prezident Miloš Zeman udělil Řád Bílého lva civilní skupiny I. třídy.", "tgt_summary": "Franz Vranitzky (born 4 October 1937) is an Austrian politician. A member of the Social Democratic Party of Austria (SPÖ), he was Chancellor of Austria from 1986 to 1997.", "id": 1792568}
{"src_title": "Chan Chan", "tgt_title": "Chan Chan", "src_document": [{"title": "Historie.", "content": "Toto první předkolumbovské město založil podle legendy bůh Naymlap, přicházející z oceánu. Kdysi bylo pokryto zlatem a překrásně zdobené. Chan Chan bylo vybudováno neznámým národem kolem roku 900 n. l. Poté přibližně kolem roku 1300 n. l. se stalo hlavním městem říše Čimú. Ta se rozpínala podél pobřeží Peru až na úroveň Ekvádoru s rozlohou více než 1000 km². Největší rozkvět můžeme pozorovat v 15. století, těsně před vpádem Inků, kteří začali s dobýváním říše Čimú po roce 1470. Před sedmi sty lety bychom toto město zařadili mezi jedno z největších na světě.", "section_level": 1}, {"title": "Popis.", "content": "Město se rozkládá na 20 km², přičemž jeho střed pokrývá 6 km². Je rozděleno na devět okrsků, obehnaných zdmi s devíti velkými citadelami. V každém komplexu byly obytné čtvrti, zahrady, nádrže a cesty. Zdi citadel dosahují výšky až 10 m a jsou postaveny z nepálených cihel. Tyto zdi byly bohatě zdobené, sloužily k obraně a jako větrolamy a izolace. V létě udržovaly chlad a v zimě teplo. Na střechách staveb jsou pravidelné otvory, jimiž prochází vítr a fungují tak jako klimatizace. Zdobení na zdech je tvořeno obrazy jejich bohů, mezi nimiž najdeme i ryby, pelikány a jiné mořské ptáky. Nechybí zde ani geometrické vzory.", "section_level": 1}, {"title": "Kultura Čimú.", "content": "Zajímavé je, že každá z citadel patřila jinému vládci, přičemž všechny poukazují na zajímavé zvyky původní kultury. Ve zvyku panovníka totiž bylo, že po své smrti si s sebou do hrobu odnese všechen svůj majetek i služebnictvo. Pouze jejich právoplatné manželky mohly dožít. Proto zde neexistovalo žádné dědictví. Z dochovaný motivů na zdech je patrné, že lidé Čimú uctívali přírodu, především vodu. Život jejich kultury byl závislý na plodech moře a zemědělství, kde využívali důmyslné vodní kanály k samozavlažování.", "section_level": 1}, {"title": "Současný stav.", "content": "Díky nepáleným cihlám, ze kterých je město postaveno, je většina staveb značně poničena přívalovými dešti a tornády tzv. El Niño. Obyvatelé si tyto jevy spojovali a hněvem bohů, což je přimělo k opuštění řady sídel. Tyto katastrofy lze dodnes rozeznat v sedimentech.", "section_level": 1}], "src_summary": "Chan Chan je archeologická lokalita v Peru pokrývající plochu okolo 20 km². Na této ploše se nacházejí pozůstatky jednoho z nejvýznamnějších center předkolumbovské Ameriky, bývalé metropole království Chimu. Lokalita se nachází u pobřeží Tichého oceánu mezi obcí Huanchaco a městem Trujillo v regionu La Libertad na severozápadě Peru. Od roku 1986 je Chan Chan zapsán na seznamu světového dědictví UNESCO i na seznamu světového dědictví v ohrožení. Pokračující eroze totiž vážně ohrožuje celou lokalitu.", "tgt_summary": "Chan Chan was the largest city of the pre-Columbian era in South America. It is now an archaeological site in La Libertad Region west of Trujillo, Peru. Chan Chan is located in the mouth of the Moche Valley and was the capital of the historical empire of the Chimor from 900 to 1470, when they were defeated and incorporated into the Inca Empire. Chimor, a conquest state, developed from the Chimú culture which established itself along the Peruvian coast around 1400 AD. In the Chimú tongue, Quingnam, Chan Chan means \"Sun Sun;\" it was named for its sunny climate which is cooled year round by a southerly breeze. Chan Chan is in a particularly arid section of the coastal desert of northern Peru. Due to the lack of rain in this area, the major source of nonsalted water for Chan Chan is in the form of rivers carrying surface runoff from the Andes. This runoff allows for control of land and water through irrigation systems. The city of Chan Chan spanned 20 km² and had a dense urban center of 6 km² which contained extravagant \"ciudadelas\". \"Ciudadelas\" were large architectural masterpieces which housed plazas, storerooms, and burial platforms for the royals. The splendor of these \"ciudadelas\" suggests their association with the royal class. Housing for the lower classes of Chan Chan's hierarchical society are known as small, irregular agglutinated rooms (SIARs). Because the lower classes were often artisans whose role in the empire was to produce crafts, many of these SIARs were used as workshops. The coordinates chosen at right for the location of Chan Chan were determined using \"Figure 1: Archaeological Zone of Chan Chan\" from Michael West's article, \"Community Settlement Patterns at Chan Chan, Peru\". In this figure, it can be seen that Verlarde, Laberinto, and Bandelier form the northern border of Chan Chan while Uhle, Chaiguac, Tschudi, and Rivero form its southern flanks. The location chosen for the coordinates is in the center of these cities and so represents a central location for the ruins of Chan Chan amidst this archaeological zone.", "id": 1424243}
{"src_title": "Tereza Stolzová", "tgt_title": "Teresa Stolz", "src_document": [{"title": "Život.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Mládí.", "content": "Narodila se v Kostelci nad Labem v rodině řezníka Jana Stolze a jeho ženy Anny, rozené Kohoutové, jako deváté z deseti dětí. Prvního hudebního vzdělání se jí dostalo spolu s dalšími sourozenci od učitele a muzikanta Josefa Nerudy (1804–1873). Její sestry – dvojčata Františka a Ludmila – vystudovaly v roce 1843 zpěv na pražské konzervatoři a poté odešly do Terstu, kde se staly členkami terstského \"Teatro Grande\" (a také skandálními partnerkami dirigenta Luigi Ricciho). V roce 1849 nastoupila Tereza na pražskou konzervatoř. Zde studovala hru na klavír a zpěv. Jejím učitelem zpěvu byl Giovanni Battista Gordigiani. Ten Terezu nepovažoval za talentovanou a navíc jí studium ztěžovala častá onemocnění. Proto byla 18. listopadu 1851 z konzervatoře propuštěna. Další tři roky strávila v matčině domě v Kostelci a asi v roce 1854 se do Prahy vrátila. Tentokrát studovala na soukromé škole Vojtěcha Čabouna a to nejen zpěv ale i herectví. Její první veřejné vystoupení proběhlo 21. listopadu 1855 na Žofíně, kde vystoupila s árií z Wagnerovy opery \"Rienzi\". Toto vystoupení ale sklidilo odmítavou kritiku, takže Tereza odřekla další vystoupení ve Stavovském divadle a vrátila se opět k matce. Koncem téhož roku pak odjela do Terstu, kde se mezitím stal její bratr Václav provozovatelem divadla \"Teatro Grande\" (dnes \"Teatro Lirico Giuseppe Verdi\").", "section_level": 2}, {"title": "Příprava.", "content": "Nejprve se podařilo lékařům vyřešit její zdravotní problémy s hlasivkami. Poté začala studovat zpěv u dirigenta a skladatele Angela Marianiho (1821–1873), který byl jejím hlasem tak nadšen, že se vzdal honoráře za výuku. Na italské veřejnosti debutovala 26. července 1856 v \"Teatro Grande\" v Terstu áriemi z Händelova oratoria \"Juda Makabejský\" a z Verdiho opery \"Trubadúr\". Vystoupení mělo veliký úspěch a Tereza Stolzová odjela do Milána, kde bydlela u sestry Ludmily a s pomocí švagra Luigiho Ricci se dostala k věhlasnému učiteli Francesco Lampertimu. Studovala u něho od podzimu 1856 do jara 1857. Na radu bratra Václava hledala vhodnou scénu pro získání zkušeností. Po ukončení Krymské války se formoval soubor italské opery pro divadlo v gruzínském Tiflisu (dnes Tbilisi). Zde poprvé vystoupila 17. září 1857 jako Elvíra ve Verdiho opeře \"Ernani\". Po obrovském úspěchu jí byla nabídnuta smlouva na tři sezóny, což bylo zcela neobvyklé. V letních měsících (opera hrála pouze od podzimu do jara) se pak vypravila do Oděsy, kde byl její bratr Antonín, hobojista a klavírista, v té době učitelem hudby. Spolu pak cestovali do Moskvy a Petrohradu, kde měli několik vystoupení. V sezóně 1860–1861 byla angažována v Cařihradu, pak se ještě na dvě sezóny vrátila do Tbilisi. Na jaře 1863 odjela zpět do Evropy zahrnuta poctami a dary tbiliského obecenstva.", "section_level": 2}, {"title": "Triumf.", "content": "V Milánu bydlela opět u sestry a vystupovala nejprve v různých, především italských městech (Nizza, Granada, Bologna, Palermo, Florencie a další). V létě 1864 krátce navštívila matku a sourozence v Čechách. Veřejně zde ale už nikdy nevystoupila. Ohlasy představení jí získávaly postupně respekt a 23. září 1865 konečně vystoupila v milánském Teatro alla Scala v titulní roli Verdiho opery \"Jana z Arku\". Úspěch byl naprostý, obecenstvo ji zahrnulo ovacemi a v tisku vyšly nadšené kritiky. Během prusko-rakouské války se uchýlila do Švýcarska a Francie. Když se na podzim 1866 operní život po válce vrátil do normálních kolejí, pokračovala série jejích velmi úspěšných vystoupení (Treviso, Parma, Řím a jinde).", "section_level": 2}, {"title": "Giuseppe Verdi.", "content": "Svou operu \"Don Carlos\" uvedl Giuseppe Verdi poprvé v Paříži 11. března 1867. Nebyl ale s tímto provedením spokojen. Dirigentem italské premiéry měl být Angelo Mariani a pro roli královny Alžběty doporučil Terezu Stolzovou. Italská premiéra Verdim mezitím přepracované opery proběhla v Bologni 27. října 1867 a podle dobových referátů měla obrovský úspěch. Verdi byl jejím podáním nadšen a osobně se ujal další italské premiéry svého díla – opery \"Síla osudu\" – v milánské La Scale s Terezou Stolzovou v hlavní roli Leonory. Opera měla původně premiéru v roce 1862 v Petrohradu. Představení 27. února 1869 bylo opět velikým úspěchem.", "section_level": 2}, {"title": "Aida.", "content": "Součástí oslav otevření Suezského průplavu v roce 1869 měla být i slavnostní opera v novém káhirském divadle. Příběh na námět egyptologa Augusta Mariette napsal Camille du Locle. Autorem italského libreta byl Antonio Ghislanzoni. Toto libreto bylo dokončeno až počátkem roku 1870. Premiéru v Káhiře měl řídit osobně Verdi a titulní roli měla zpívat Tereza Stolzová. Kvůli prusko-francouzské válce nakonec ani jeden z nich do Egypta neodcestoval. Evropská premiéra byla v divadle La Scala 8. února 1872. Verdi dokonce sám navrhl šperky pro hlavní představitelku. Tereza Stolzová pak podepsala smlouvu na třicet představení v Káhirské opeře v sezóně 1873–1874 za astronomický honorář 150 000 franků. Mimo to se jí dostalo poct od samotného chediva Isma'ila Paši. Fotografie z archivu Istituzione Casa della Musica di Parma.", "section_level": 2}, {"title": "Rekviem.", "content": "Giuseppe Verdi navrhl k 1. výročí smrti Gioacchina Rossiniho složit spolu s dalšími 12 skladateli monumentální Rekviem. Z původního plánu sešlo. Verdi ale složil vlastní \"Rekviem\" a to bylo provedeno 22. května 1874 k poctě spisovateli Alessandro Manzonimu pod autorovou taktovkou v kostele sv. Marka v Milánu a Tereza Stolzová zpívala sopránový part. Celý soubor pak absolvoval evropské turné (Paříž, Londýn, Vídeň). Verdi daroval rukopis svého Rekviem v prosinci 1893 s osobním věnováním: „Tereze Stolzové, první interpretce této skladby.“", "section_level": 2}, {"title": "Rusko.", "content": "V sezóně 1875–1876 zpívala Tereza Stolzová v Moskvě a v Petrohradu. Protože jí dělalo problémy zdejší zimní počasí, chtěla se vyhnout smlouvě pro další sezónu, požadovala proto za ni přemrštěný honorář. Ten však byl akceptován a tak i v zimě 1876–1877 zpívala v Rusku. Onemocněla ale a sezónu musela předčasně ukončit.", "section_level": 2}, {"title": "Závěr života.", "content": "Přes léčení v lázních zdravotní problémy přetrvávaly, a tak Stolzová ukončila svou kariéru a naposledy vystoupila 30. června 1879 v divadle La Scala ve Verdiho \"Rekviem\". Žila pak v Miláně a ve svém domě vedla salon a přijímala zde mimo jiné i české umělce, například začínající Klementinu Kalašovou nebo ředitele Národního divadla Šuberta. Tomu zařídila schůzku s Verdim a pomohla mu získat přednostní smlouvu na uvedení oper \"Otello\" a \"Falstaff\". V souvislosti s uvedením Otella v Národním divadle navštívila Tereza Stolzová v létě 1886 Prahu. Národní divadlo na její počest uspořádalo zvláštní představení Aidy dne 11. srpna 1886. Tereza Stolzová asistovala u Verdiho smrtelného lože 27. ledna 1901. Sama zemřela v srpnu následujícího roku. Je pohřbena na milánském hřbitově Cimitero Monumentale di Milano.", "section_level": 2}, {"title": "Osobní život.", "content": "V roce 1869 se zasnoubila s Angelo Marianim, svým prvním učitelem v Terstu z roku 1856. V roce 1870 spolu strávili léto v přímořském letovisku Senigallia. Později se ale vztah zkalil Marianiho žárlivými výstupy. Mariani se rovněž ve zlém rozešel s Verdim. Po Marianiho milostné aféře s hraběnkou Pallavicini-Negrotto mu Tereza Stolzová vrátila slib a nadobro se s ním rozešla. Často se spekuluje o vztahu Terezy Stolzové a Giuseppe Verdiho. Je jisté, že Verdi byl Stolzovou jako interpretkou svých rolí nadšen. Pro ni upravoval starší partitury (\"Don Carlos\", \"Síla osudu\") a pro ni psal nové party (\"Aida\", \"Rekviem\"). Věnoval jí i své, svou formou pro Verdiho neobvyklé, dílo – smyčcový kvartet e-moll. Je dochován koncept dopisu Verdiho manželky Giuseppiny Strepponi z dubna 1876, kde svému manželu vyčítá, že se věnuje Tereze Stolzové více, než jí samé. Podle dopisů z června téhož roku ale vše nasvědčuje tomu, že se věc vyjasnila a podezření pominulo. Nasvědčují tomu nejen dochované dopisy, ale i další skutečnosti: Tereza Stolzová byla nadále častým hostem ve vile manželů Verdiových \"Sant’Agata\" a dále Giuseppina Strepponi odkázala Tereze Stolzové část svých šperků.", "section_level": 2}, {"title": "Odkazy.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Literatura.", "content": "Některé epizody ze života Terezy Stolzové byly zpracovány beletristicky, například:", "section_level": 2}], "src_summary": "Tereza Stolzová (též Teresa Stolz, 2. června 1834, Kostelec nad Labem, Rakouské císařství – 22. srpna 1902, Milán, Italské království) byla česká operní pěvkyně, blízká přítelkyně Giuseppe Verdiho a legendární představitelka Aidy.", "tgt_summary": "Teresa Stolz (born 2 June 1834, Elbekosteletz (Czech: Kostelec nad Labem), Bohemia – died 23 August 1902, Milan) was a Bohemian soprano, long resident in Italy, who was associated with significant premieres of the works of Giuseppe Verdi, and may have been his mistress. She has been described as \"the Verdian dramatic soprano par excellence, powerful, passionate in utterance, but dignified in manner and secure in tone and control\".", "id": 2256684}
{"src_title": "Skotský klášter ve Vídni", "tgt_title": "Schottenstift", "src_document": [{"title": "Historie.", "content": "Irové již v raném středověku začali s čilou misijní činností na evropské pevnině, tzv. iroskotská misie. Irsko se tehdy latinsky nazývalo \"Scotia Maior\" podle kmene Skotů, a proto se irští mniši nazývali „skotskými“ nebo „iroskotskými“ a jejich kláštery „skotské“.", "section_level": 1}, {"title": "Založení kláštera.", "content": "V roce 1156 se markrabě Jindřich II. Jasomirgott stal vévodou. Své dosavadní sídlo v Klosterneuburgu přestěhoval do Vídně a tam potřeboval mít klášter. Ve středověku kláštery nesloužily jen jako místa pro modlitby, ale byly především nositeli vzdělanosti. Založení kláštera přineslo vladaři i schopné úředníky (například škola vychovávala písaře). V klášteře byla knihovna, nemocnice, a kromě řemeslníků, se zde vzdělávali duchovní pro bohoslužby v novém sídle. (Mniši, resp. jejich odchovanci, byli později také rektory, děkany a profesory na Vídeňské univerzitě, založené v roce 1365.) Vévoda novému klášteru udělil rozsáhlá privilegia. V zakládací listině výslovně ujistil, že bude povolávat pouze Skoty, „Solos elegimus Scottos“. V roce 1160 byla zahájena stavba první klášterní budovy a roku 1200 byl klášter vysvěcen. Byl postaven v románském slohu. Mniši klášter postavili před městskými hradbami tehdejší Vídně. Zřídili také útočiště pro poutníky a křižáky, kteří na cestě do Jeruzaléma často přes Vídeň procházeli. Jindřich Jasomirgott zemřel v roce 1177 a byl tu pochován. Požár roku 1276 zničil klášter a mnoho dalších budov ve městě.", "section_level": 2}, {"title": "Benediktini.", "content": "Na základě reforem z Melku vévoda Albrecht V. Habsburský (1397–1439) odebral klášter iroskotským mnichům a usídlil zde benediktiny. Označení „skotský“ však zůstalo. Po zásahu blesku v roce 1638 se zhroutila kostelní věž, což byl důvod k přestavbě kostela. Tu dostal na starost Andrea Allio starší († po 1652), jeho příbuzný Andrea Allio mladší a Silvester Carlone. Kamenické práce provedl sochař císařské komory a dvorní kameník Peter Concorz (1605–1658), sochař povolaný z bavorského Freyungu. Opat Michael II. Schnabel koupil kámen na výrobu kříže z císařského kamenolomu. V roce 1651 dvorní kamenický mistr Bartolomäus Khöll zhotovil hlavní portál průčelí věže. Do výklenku sochař Adam Tobias Kracker z Vídně umístil sochu Marie s děťátkem. Zároveň se redukovala délka kostela, takže věž není dnes spojena s kostelní lodí. Také nový obraz nad hlavním oltářem vznikl v barokní době a dnes je umístěn v prelátském sále. Po tureckém obléhání Vídně byl kostel znovu restaurován. Protože západní barokní věž vyčnívala v průčelí, plánovala se její úprava, ale k realizaci nedošlo. Kolem roku 1700 byl klášterním varhaníkem velký barokní hudebník a skladatel Johann Joseph Fux (asi 1659/60–1741). V letech 1773 a 1774 v areálu zrušeného hřbitova postavil Andreas Zach nový dům převora se školou. Protože stavba svým tvarem připomínala prádelník, brzy dostal přezdívku „Šuplíkový dům“. Hned vedle byl \"Hotel římského císaře\", kde poprvé Franz Schubert (1797–1828) přednesl svou píseň.", "section_level": 2}, {"title": "Skotské gymnázium.", "content": "Císařským dekretem tu bylo v roce 1807 založeno Skotské gymnázium, v současné době jedno z mála humanistických gymnázií v Rakousku. V letech 1826 až 1832 přestavěl Josef Kornhäusel (1782–1860) rozsáhlý komplex budov kolem kláštera a částečně nově vystavěl zejména Freyungskou část. Kameničtí mistři z císařského kamenolomu dostali velké objednávky, mezi jinými schodišťové stupně do konventního paláce a dvě velká obložená schodiště s podestami, která zářila prosvítajícími barvami vyleštěného kamene. V osmdesátých letech 19. století byl kostel restaurován a částečně přestavěn. Novou nástropní malbu provedl Julius Schmid (1854–1935) a nový oltář navrhl rakouský architekt Heinrich von Ferstel (1828–1893) a mozaiku provedl Rakušan Michael Rieser (1828–1905). Ve dvoře je umístěna socha Černé Matky Boží, kterou v roce 1825 navrhl rakouský architekt Peter von Nobile (1774–1854). Kašna se sochou Jindřicha Jasomirgotta, zakladatele kláštera, stojí v prvním nádvoří a vytvořil ji Sebastian Wagner. Ve druhém nádvoří byla v roce 1874 postavena kašna Delfínů.", "section_level": 2}, {"title": "Muzeum v klášteře.", "content": "Muzeum ve Skotském klášteře bylo instalováno v letech 1994–1996 a naposledy 2004/5 obnoveno. Mezi jiným je zde oltář z doby kolem roku 1470, dílo tak zvaného \"Vídeňského skotského mistra\". Tento oltář není jen významným uměleckým dílem pozdní rakouské gotiky, ale díky detailnímu zobrazení krajiny kolem Vídně a Kremže je i důležitým historickým pramenem.", "section_level": 1}], "src_summary": "Skotský klášter ve Vídni (přesněji: \"Benediktinské opatství Milostivé Panny Marie u Skotů\", \"Benediktinerabtei Unserer Lieben Frau zu den Schotten\", krátce též \"Schottenstift\", či \"Schottenkloster\") je benediktinský klášter v prvním vídeňském okrese Vnitřní město, v ulici Freyung 6. Klášter založil roku 1155 vévoda Jindřich II. Babenberský, když povolal irské benediktiny do Vídně. Řeholníci však nepřišli přímo z Irska, nýbrž z skotského kláštera svatého Jakuba v Řezně.", "tgt_summary": "The Schottenstift (), formally called \"Benediktinerabtei unserer Lieben Frau zu den Schotten\" (), is a Roman Catholic monastery founded in Vienna in 1155 when Henry II of Austria brought Irish monks to Vienna. The monks did not come directly from Ireland, but came instead from Scots Monastery in Regensburg, Germany. Since 1625, the abbey has been a member of the Austrian Congregation, now within the Benedictine Confederation.", "id": 852169}
{"src_title": "Johann Joachim Quantz", "tgt_title": "Johann Joachim Quantz", "src_document": [{"title": "Život.", "content": "Johann Joachim Quantz byl na svou dobu zjevem obdivuhodně univerzálním – proslul především jako flétnista, ale i jako skladatel, hudební teoretik a spisovatel a dokonce jako výrobce fléten. Jeho mládí a hudební počátky se podobají osudům tolika jiných hudebníků jeho doby: vzdělával se nejprve u svého strýce, střídal různá místa pobytu a působení a učil se na různé hudební nástroje. Roku 1716 krátce pobyl ve Vídni, kde navštěvoval hodiny kontrapunktu u Jana Dismase Zelenky, jenž byl žákem tamějšího proslulého dvorního skladatele Johanna Josepha Fuxe. Tentýž rok je důležitým mezníkem Quantzova života – stal se hobojistou v tzv. polské kapele saského kurfiřta a polského krále Augusta II., střídavě působící v Drážďanech a ve Varšavě. Drážďany, sídlo saského dvora, byly zároveň jedním z nejdůležitějších kulturních a hudebních center tehdejší Evropy. Měl tu však málo příležitostí vzdělávat se dál ve hře na hoboj, a proto přešel na příčnou flétnu. Studoval u zdejšího významného virtuóza, Francouze P. G. Buffardina, dělal rychlé pokroky, ale rozhodující, dá se říci celoživotní, vliv měl na jeho interpretační a estetické cítění zdejší houslista J. G. Pisendel. Ve zdejším prostředí měl jedinečnou příležitost poznat různé hudební styly, zejména italský a francouzský. Roku 1723 účinkoval v (na tehdejší podmínky) ohromné kapele, provázející provedení slavné Fuxovy korunovační opery Costanza e fortezza v Praze. V letech 1724 až 1727 cestoval po Evropě. Byla to především pestrá studijní cesta, která obohatila jeho dosavadní zkušenosti a otevřela cestu k dalšímu osobitému zrání. Nejdříve pobyl v Itálii – ta měla na Quantze rozhodující vliv a sehrála prvořadou roli v jeho pozdější vynikající pověsti i jako východisko při publikování jeho děl. Další lekce Quantz absolvoval v Paříži (i když k francouzskému vokálnímu stylu měl výhrady) a hodně pro něho znamenalo i poznání význačných hudebních center a osobností v Anglii. Po návratu do Drážďan se Quantz stal řádným členem dvorní kapely. Hned následující rok se dostal ještě s několika dalšími královskými hudebníky do Berlína. Quantz tu vyučoval mladého prince Fridricha hře na flétnu, oba zůstali v úzkém kontaktu i v následujících letech, ale pro Quantze hlavním působištěm zůstaly Drážďany. Teprve roku 1741 (poté, když se roku 1740 Fridrich stal pruským králem), přesídlil Quantz do Berlína a oddal se s plným elánem náročné službě u samotného krále. Pro krále komponoval, byl hlavní osobností královských večerních koncertů, s králem muzicíroval a jen on měl právo kritizovat Friedrichovu hru.", "section_level": 1}, {"title": "Význam.", "content": "Quantzovo dílo je – právě díky jeho působení a povinnostem – neobyčejně rozsáhlé, i když drtivou většinou žánrově úzké. Psal převážně skladby pro flétnu (sonáty, triové sonáty a koncerty). Význam J. J. Quantze výrazně zasahuje do dnešní doby. Nikoli jen novým vydáváním jeho skladeb a jejich oživováním, ale i jeho stěžejním teoretickým dílem. Roku 1752 vydal totiž kolosální spis „Versuch einer Anweisung die Flöte traversiere zu spielen“ (Pokus o návod, jak hrát na příčnou flétnu). Psal jej jako vyzrálý instrumentalista s bohatými zkušenostmi a vpravdě evropským rozhledem. Působil přece v různých kapelách, prošel různým prostředím a zeměmi, ze svého královského žáka si vychoval náročného objednavatele a vůbec byl citlivým a vnímavým pozorovatelem dění kolem sebe. Proto snad ani neudiví, že samotné problematice flétnové hry věnuje zhruba jen osminu z celkového rozsahu knihy. Quantzův \"Pokus\" je neobyčejně cenným souhrnem praktických pokynů všem instrumentalistům a zpěvákům a pro nás především je cenným zdrojem poznání estetiky galantního stylu v hudbě. Quantz se tu obsáhle vyslovil i k hudební kritice, ke společenské problematice a k mnohému dalšímu. Jeho kompoziční styl byl modifikací pozdně barokního způsobu vyjadřování, zakotveného přibližně v rozmezí třicátých až padesátých let 18. století. Této stylové vrstvě zůstal v podstatě celoživotně věrný, i když v jeho pozdních dílech se objevují prvky raného klasicismu a patrná snaha o motivickou i celkově formální zaokrouhlenost.", "section_level": 1}, {"title": "Dílo.", "content": "Johann Joachim Quantz byl velmi plodný skladatel. Úplný katalog Quantzova díla sestavíl H. Augsbach (\"Johann Joachim Quantz – Thematisch-systematisch Werkverzeichnis\", Stuttgart, Carus-Verlag, 1997) Zkomponoval: V roce 1752 vydal také učebnici s názvem: \"Versuch einer Anweisung die Flöte traversiere zu spielen\" (Pokus o návod, jak hrát na příčnou flétnu). Tuto knihu mají obzvláště v oblibě studenti kteří se učí hrát na barokní příčnou flétnu jako zdroj informací, jak se hrálo v 18. století na tento nástroj.", "section_level": 1}], "src_summary": "Johann Joachim Quantz (30. ledna 1697 Oberchedn u Göttingenu – 12. července 1773 Postupim) byl německý flétnista a hudební skladatel.", "tgt_summary": "Johann Joachim Quantz (; 30 January 1697 – 12 July 1773) was a German flutist, flute maker and Baroque music composer. He composed hundreds of flute sonatas and concertos, and wrote \"On Playing the Flute\", a treatise on flute performance. His works were known and appreciated by Bach and Mozart.", "id": 2405005}
{"src_title": "Prototyp (návrhový vzor)", "tgt_title": "Prototype pattern", "src_document": [{"title": "Význam použití návrhového vzoru Prototype.", "content": "Použitím návrhového vzoru Prototype je možné přidávat a odebírat třídy za běhu klonováním, kdykoliv je potřeba. Je možné korigovat vnitřní data v závislosti na stavu programu. Je také možné specifikovat nové objekty, bez množení struktur tříd a dědičnosti. Třídy, které mají zacyklené reference na další objekty nemohou být klonovány. Využívá se i tzv. registr Prototypů (podobně jako registr Singletonů), kdy klonování obstarává registr a program se dotazuje registru. Jak bylo zmíněno, při klonování může být vyžadováno měnit některá data v závislosti na požadavcích programu. Pokud je taková potřeba očekávána, měla by třída implementovat také metody na práci s daty objektu – číst a přiřazovat hodnoty do atributů objektu.", "section_level": 1}, {"title": "Klonování.", "content": "Výhodou klonování je, že program může pracovat s daty a různě je upravovat bez obav, že to ovlivní další části programu. To se může hodit např. při vracení interního pole (či kontejneru).", "section_level": 1}, {"title": "Implementace.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Java.", "content": "Klonování v jazyku Java je řešeno pomocí metody “clone”. Metoda vždy vrací objekt typu “Object”. Pro metodu “clone” existují tři významná omezení: Výsledek klonování by měl splňovat následující podmínky: Potíž v implementaci návrhového vzoru Prototype v jazyce Java je, že pokud už třída existuje, nemusí být možné implementovat metody clone nebo deepClone. Speciálně metodu deepClone může být obtížné implementovat, pokud není možné deklarovat všechny objekty v třídě tak, aby implementovaly interface Serializable. abstract class PrototypeFactory implements Cloneable { class PrototypeImpl extends PrototypeFactory { /** public class PrototypeExample {", "section_level": 2}, {"title": "PHP.", "content": "object1 = new SubObject(); $obj->object2 = new SubObject(); $obj2 = clone $obj; print(\"Original Object:\\n\"); print_r($obj); print(\"Cloned Object:\\n\"); print_r($obj2);", "section_level": 2}, {"title": "Python.", "content": "import copy class Cookie: class CoconutCookie(Cookie): class CookieMachine: if __name__ == '__main__':", "section_level": 2}, {"title": "Empirická pravidla (rules of thumb).", "content": "Někdy se návrhové vzory překrývají – jsou případy, kdy Prototyp ani Abstraktní továrna nebude vhodné použít. Jindy zase doplňují jeden druhý: Abstraktní továrna může ukládat sadu Prototypů, ze kterých se klonuje a vracejí se objekty (GoF, p126). Abstraktní továrna, Stavitel a Prototyp mohou použít při implementaci Jedináčka (Singleton) (GoF, p81, 134). Abstraktní továrna je často implementována s Tovární metodou (vytváření přes dědičnost), ale mohou být také vytvořeny pomocí Prototypu (vytváření přes pověření). (GoF, p95) Často začnou programátoři používat Tovární metodu (jednodušší, více přizpůsobitelná) a následně se vyvine v Abstraktní továrnu, Prototyp nebo Stavitele (pružnější, komplexnější) poté, co programátor zjistí, kde je potřeba více flexibility (GoF, p136). Rozdíl mezi Prototypem a Tovární metodou je, že Prototyp nevyžaduje dědění tříd, vyžaduje ale úvodní inicializaci. Naopak Tovární metoda vyžaduje dědění tříd, nevyžaduje inicializaci (GoF, p116). Z Prototypu může mít užitek i design, který hojně využívá vzory Strom a Dekorátor. (GoF, p126) Pokud budete potřebovat zavolat metodu clone() na objektu, když budete chtít vytvořit další objekt při běhu, který je skutečnou kopií objektu, který klonujete. Skutečná kopie znamená, že všechny atributy nově vytvořeného objektu by měly být stejné, jako u původního. Pokud by byla třída vytvořena pomocí klíčového slova “new”, měl by objekt všechny hodnoty s výchozími hodnotami. Např. pokud navrhujete systém pro bankovní operace, budete chtít vytvořit kopii objektu, který udržuje informace o vašem účtu, provést na něm požadované operace a potom jím přepsat původní objekt. V tomto případě budete chtít použít metodu clone() místo “new”.", "section_level": 1}], "src_summary": "Návrhový vzor Prototype patří do rodiny tzv. creational design patterns (vytvářecí návrhové vzory). Používá se, když je vytváření instance třídy velmi časově náročné nebo nějak výrazně složité. Potom je výhodnější než náročně vytvářet mnoho instancí, vytvořit jednu a ostatní objekty z ní naklonovat. Může být také použit když jsou potřeba třídy, které se liší pouze v tom, jaké zpracování nabízejí. Klonování se provádí implementací speciální metody, která vytvoří klon aktuálního objektu. Metoda může využívat systémové metody pro klonování (viz níže) nebo může objekt vytvářet jiným způsobem. Také může obsahovat další operace s objektem (změnu některých dat a vlastností objektu). Obdobnou funkčnost může také poskytovat tovární metoda, která je jednodušší na implementaci. Standardní výsledek klonování je tzv. mělká kopie (pokud je v objektu odkaz na další objekt, zkopíruje se pouze reference). Pro získání tzv. hluboké kopie (nekopírují se pouze reference, ale celé objekty) je možné buď takovou funkcionalitu integrovat od implementace metody clone objektu nebo se vytváří nová metoda deepClone.", "tgt_summary": "The prototype pattern is a creational design pattern in software development. It is used when the type of objects to create is determined by a prototypical instance, which is cloned to produce new objects. This pattern is used to: To implement the pattern, declare an abstract base class that specifies a pure virtual \"clone()\" method. Any class that needs a \"polymorphic constructor\" capability derives itself from the abstract base class, and implements the \"clone()\" operation. The client, instead of writing code that invokes the \"new\" operator on a hard-coded class name, calls the \"clone()\" method on the prototype, calls a factory method with a parameter designating the particular concrete derived class desired, or invokes the \"clone()\" method through some mechanism provided by another design pattern. The mitotic division of a cell — resulting in two identical cells — is an example of a prototype that plays an active role in copying itself and thus, demonstrates the Prototype pattern. When a cell splits, two cells of identical genotype result. In other words, the cell clones itself.", "id": 2478135}
{"src_title": "Willem Janszoon", "tgt_title": "Willem Janszoon", "src_document": [{"title": "První léta.", "content": "O mládí Willema Janszoona není nic známo. První zpráva informuje o zahájení jeho služby v \"Oude compagnie\", předchůdci Nizozemské východoindické společnosti, jako pomocníka na lodi \"Hollandia\", která byla součástí druhé flotily, vyslané z Nizozemska do Nizozemské východní Indie roku 1598. 5. května 1601 opět plul do Východní Indie jako první důstojník na lodi \"Lam\", jedné ze tří lodí flotily Jorise van Spilbergena. Potřetí se Janszoon vyplavil z Nizozemska do Východní Indie 18. prosince 1603 jako kapitán na lodi \"Duyfken\" (nebo též \"Duijfken\", což znamená “Malá holubice”), což byla jednou z dvanácti lodí velké flotily Stevena van der Hagen. Ve Východní Indii byl Janszoon vyslán vyhledat další obchodní odbytiště, zvláště pak ve “velké zemi Nová Guinea a dalších východních a jižních zemích”.", "section_level": 1}, {"title": "Námořní průzkumy.", "content": "18. listopadu 1605 vyplula loď \"Duyfken\" z Bantamu k západnímu pobřeží Nové Guineje. Janszoon poté přeplul východní část Arafurského moře, bez toho, že by proplul Torresovým průlivem a vplul do zálivu Carpentaria. 26. února 1606 poprvé spatřil řeku Pennefather na západním pobřeží u mysu York v Queenslandu, v blízkosti území, kde se v současné době nalézá město Weipa. Toto bylo první zaznamenané spatření australského kontinentu. Janszoon pokračoval v mapování zhruba 320 km pobřeží, které, jak se domníval, bylo jižním výběžkem Nové Guineje. Země, kterou nalezl, byla močálovitá a lidé nepřátelští. Deset z jeho mužů bylo zabito během několika průzkumů pobřeží. U mysu Keerweer (“Turnabout”), jižní části Albatrosího zálivu se Janszoon rozhodl k návratu a do Bantamu připlul v červnu 1606. Zemi, kterou objevil nazval “Nieu Zelandt” po nizozemské provincii Zeeland, avšak toto jméno se nevžilo a později je použil Abel Tasman pro Nový Zéland. \"Duyfken\" se ocitla na začátku Torresova průlivu v březnu 1606, několik týdnů předtím, než jím Torres proplul. Janszoon poté, co se vrátil do Nizozemska věřil, že jižní pobřeží Nové Guineje je spojeno se zemí, podél které se plavil a holandské mapy reprodukovaly tuto chybu po mnoho let.", "section_level": 1}, {"title": "Druhá plavba do Austrálie.", "content": "31. července 1618 Janszoon přistál u ostrova na 22° j.š. ve vzdálenosti 22 a 240 mil jihojihovýchodně od Sundského průlivu. Za toto místo je obecně považován poloostrov od místa zvaného Point Cloates (22°43′ j.š. 113°40′ v.d. / 22.717° j.š. 113.667° v.d.) až po Severovýchodní mys (21°47′S 114°09′E / 21.783°S 114.15°E) na západním australském pobřeží. Janszoon jej považoval za ostrov, aniž by ho celý obeplul.", "section_level": 1}, {"title": "Kariéra.", "content": "Janzsoon sloužil v Nizozemské východní Indii během několika období (1603–11, 1612–16 včetně doby, kdy byl guvernérem na Fort Henricus na Soloru, a 1618–28, během tohoto období sloužil jako admirál nizozemské flotily a byl guvernérem Bandy (1923–27). Roku 1619 byl vyznamenán zlatým řetězem v ceně 1000 guldenů, za zadržení čtyř lodí Britské východoindické společnosti, které pomáhaly Javáncům při obraně města Jakarty proti Holanďanům. V červnu 1627 se vrátil do Batavie a brzy poté jako admirál flotily osmi plavidel odplul na diplomatickou misi do Indie. 4. prosince 1628 vyplul do Holandska a 16. července 1629 podal zprávu o stavu Indií v Haagu. V té době byl ve věku okolo šedesáti let a přál si odejít do důchodu po vysilující a úspěšné službě pro svou zemi. O jeho posledních letech není nic známo, pouze se předpokládá, že zemřel roku 1630.", "section_level": 1}, {"title": "Dochovalé záznamy.", "content": "Původní deníky a lodní záznamy napsané během Janszoonovy plavby roku 1606 jsou ztraceny. Mapa z \"Duyfkent\", která ukazuje místo prvního přistání v Austrálii měla lepší osud. Existovala ještě v roce 1622, kdy Hessel Gerritsz vytvořil svoji mapu Tichého oceánu, a kam hodnoty z mapy z \"Duyfkenu\" zapracoval. Vytvořil tak první mapu obsahující některé části Austrálie. Tato mapa existovala ještě roku 1670, kdy byla vytvořena její kopie, která se nakonec dostala do Císařské knihovny ve Vídni a přetrvala zde zapomenuta dvě stě let. Tato mapa se částí Atlasu Blaeu Van der Hema a byla do Vídně přivezena roku 1730 princem Evženem Savojským.", "section_level": 1}], "src_summary": "Willem Janszoon (okolo. 1570–1630) byl nizozemský mořeplavec a koloniální guvernér, který jako první Evropan spatřil pobřeží Austrálie. Jeho jméno je někdy zkracováno na Willem Jansz. (s nebo bez tečky na konci). Pravděpodobně se narodil v Rotterdamu v Nizozemsku.", "tgt_summary": "Willem Janszoon (; ), sometimes abbreviated to Willem Jansz., was a Dutch navigator and colonial governor. Janszoon served in the Netherlands East Indies in the periods 16031611 and 16121616, including as governor of Fort Henricus on the island of Solor. He is the first European known to have seen the coast of Australia during his voyage of 16051606.", "id": 1140503}
{"src_title": "Robert II. Flanderský", "tgt_title": "Robert II, Count of Flanders", "src_document": [{"title": "Život.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Mládí a první roky vlády.", "content": "Narodil se jako nejstarší syn flanderského hraběte Roberta I. a Gertrudy Saské. Robert I. po smrti svého staršího bratra v roce 1070 neuznal nástupnictví svého synovce Arnulfa III. a v únoru 1071 se s ním střetl v bitvě u Casselu. Přestože Arnulfovo vojsko bylo silnější (na jeho straně vystoupil francouzský král Filip I. a dostalo se mu podpory i z Anglie), Robertovi se podařilo v bitvě zvítězit. Arnulf v bitvě padl a nic nebránilo tomu, aby se Robert I. stal flanderským hrabětem. Když v letech 1087–1091 putoval Robert I. do Svaté země, byl po dobu jeho nepřítomnosti regentem hrabství jeho syn Robert II. Po náhlé smrti svého otce v roce 1093 se Robert II. stal flanderským hrabětem. Již dříve, kolem roku 1090, se oženil s Klementinou, dcerou hraběte Viléma Burgundského a sestrou pozdějšího papeže Kalixta II. Z manželství se narodili dva nebo tři synové a možná i dcera. Dospělosti se dožil pouze nejstarší syn Balduin.", "section_level": 2}, {"title": "Křížová výprava.", "content": "Robert Flanderský považoval za svou povinnost udržovat v duchu rodinné tradice vztahy k východu, a proto na výzvu papeže Urbana II. přijal kříž a přidal se s nepříliš početným vojskem k první křížové výpravě. V jeho motivaci převažovaly náboženské důvody. Doprovázelo jej i vojsko z Brabantu vedené hrabětem Balduinem z Gentu. Spolu s vojsky Roberta Normandského a Štěpána z Blois přešel přes Alpy do Itálie, kde se setkal s papežem Urbanem II. Poté s ostatními pokračoval do jižní Itálie, kde byli přátelsky přijati apulským vévodou a Robertovým švagrem Rogerem Borsou. Zatímco Robert Normandský a Štěpán z Blois se svými vojsky přezimovali v Kalábrii, flanderský hrabě se v zimě přeplavil přes Jadran a pravděpodobně bez problému dorazil do Konstantinopole. O jeho cestě přes Balkán nemáme žádnou zprávu, protože kronikář Fulcher ze Chartres zůstal po rozdělení výpravy s Robertem Normandským. Po příjezdu do Konstantinopole složil lenní přísahu byzantskému císaři Alexiovi. Spolu s dalšími vůdci první křížové výpravy, jejichž symbolem jednoty se staly látkové kříže přišité na oděvech, pokračoval Robert na cestě k Jeruzalému. První překážkou na cestě bylo město Nikaia, které křižáci v květnu 1097 oblehli. Samotné město bylo obsazeno relativně slabou tureckou posádkou, ale po zprávách o obležení města se turecký sultán Kilič Arslan I. vypravil proti obléhatelům. Dne 21. května 1097 zaútočil na křižáky, ale byl Robertem Flanderským spolu s Raimondem z Toulouse odražen. Nikaia se pak především vlivem byzantských diplomatických jednání vzdala v noci z 18. na 19. června veliteli byzantských oddílů Manuelu Butumitovi.", "section_level": 2}, {"title": "Obléhání Antiochie.", "content": "Během pokračování tažení se křižácké vojsko rozdělilo na dvě skupiny. Robert Flanderský byl spolu s Normany, Štěpánem z Blois a byzantským oddílem v první skupině, zatímco Raimond z Toulouse, Hugo z Vermandois a Godefroy z Bouillonu v druhé. V jednom údolí u Dorylaea na první skupinu zaútočilo ráno 1. července 1097 vojsko Kilič Arslana posílené o jednotky jeho vazala Hasana a také o danišmendské vojsko. Křižáci pod vedením Bohemunda rozbili obranný tábor. Hrozivě vypadající situace se změnila okolo poledne, po příchodu druhé skupiny vedené Raimondem z Toulouse. Křižákům se podařilo zformovat a přejít do protiútoku. Když se pak Adhemaru z Le Puy podařilo vpadnout tureckému vojsku do zad, dali se Turci v panice na útěk. Při jedné z výprav pro potraviny byl Robert zaskočen tureckým útokem a před pohromou ho zachránila jen včasná pomoc Bohemunda z Tarentu. Křižáci, přestože zvítězili, ztratili tolik mužů, že poražené nepronásledovali. Vyplenili několik vesnic a vrátili se zpátky do tábora před Antiochií s mnohem menším množstvím jídla, než původně očekávali. Nepřízeň počasí a nedostatek potravin vedly k tomu, že se v křižáckém vojsku rozmáhaly dezerce. Jedním z dezertérů byl i Petr Poustevník, kterého ale později dostihl Tankred a přivedl jej nazpět. Klesající morálku poněkud pozvedlo vítězství nad tureckým vojskem, které na pomoc Antiochii vyslal emír z Aleppa. Důležitější se však ukázaly posily z Itálie a také obléhací stroje s obsluhou, které jim poslal císař Alexios. Teprve poté měli dost sil na úplné obklíčení města. Bohemund z Tarentu navázal kontakt s některými členy obležené městské posádky, kteří byli ochotni v dohodnuté chvíli křižáky vpustit do města. Večer 2. června Bohemund seznámil se svým plánem na obsazení města Adhémara z Le Puy, Raimunda, Godefroye a Roberta Flanderského a v noci na 3. června 1098 byl plán uskutečněn. Celé město s výjimkou citadely padlo do rukou křižáků. Křižáci se v dobyté Antiochii nestačili ani zotavit a sami se od 7. června stali obleženými, když město oblehla Körbughova armáda. Situaci ztěžovalo zejména to, že Antiochie byla po dlouhém obležení prakticky bez zásob a křižáci nebyli připraveni na dlouhé obléhání. Z tohoto důvodu mnozí křižáci dezertovali před tím, než bylo obležení dokončeno. Byli mezi nimi např. i Bohemundův švagr Vilém Grant-Mesnil a Vilém z Melunu, kteří se později připojili ke Štěpánovi z Blois a vydali se zpátky do Konstantinopole. Křižáci se pokusili s Körbughou vyjednávat, ale po krachu jednání přesvědčil snadno Bohemund ostatní velitele, aby se rozhodli pro bitvu.", "section_level": 2}, {"title": "Bitva u Antiochie.", "content": "Ráno v pondělí 28. června vyvedl vojsko do boje rozdělené do šestí oddílů. Prvnímu složenému z Francouzů a Vlámů veleli Hugo z Vermandois a Robert Flanderský, druhému tvořenému Lotrinčany Godefroy z Bouillonu, třetímu složenému z Normanů z Normandie velel Robert Normandský. Čtvrtý oddíl tvořili Provensálci a vedl je biskup Adhémar z Le Puy, protože Raimund z Toulouse byl nemocný. Pátý a šestý oddíl tvořili Normané z Itálie a veleli jim Bohemund a jeho synovec Tankred. Nemocný Raimund zůstal s asi 200 muži uvnitř města, aby zabránil nebezpečí nepřátelského výpadu z citadely. Jedním z problémů, se kterým se křesťanské vojsko před bitvou potýkalo, byl nedostatek koní. V době příchodu k Antiochii bylo v křesťanském vojsku asi 1000 koní, což znamenalo, že čtyři z pěti rytířů museli bojovat opěšalí. Během obléhání klesl počet koní na pouhých 100–200. Většina rytířů, a mezi nimi i mnoho slavných a mocných mužů, tak muselo bojovat jako pěšáci, případně byli nuceni osedlat osly a muly. Dokonce i Robert II. Flanderský a Godefroy z Bouillonu byli přinuceni se před bitvou doprošovat o koně. Na muslimské straně navrhoval Körbughův velitel Wassab, aby zničili křesťanské vojsko po jednotlivých částech, ale Körbugha dal přednost tomu, aby je zlikvidoval najednou. Když se z počátku nevyvíjela bitva podle Körburghových představ, mnoho z emírů opustilo i se svými jednotkami turecké vojsko. Mezi prvními, kteří dezertovali, byl Dukak z Damašku, který už měl informace o fátimovské invazi do Palestiny. Aby získal čas k obnovení pořádku ve svých jednotkách, pokusil se Körburgha zastavit křižácké vojsko zapálením suché trávy, ale mase křižáků se podařilo oheň udusat. Körbugha se vrátil zpět do Mosulu s pouhým zbytkem své armády – jeho prestiž a moc byly zničeny. Po křižáckém vítězství kapitulovala i posádka citadely, jež se ale vzdala výhradně Bohemundovi, který snad už předem s jejími obránci uzavřel tajnou dohodu. Brzy po vítězství utrpěla výprava velkou ztrátu, když 1. srpna na následky epidemie zemřel biskup Adhémar z Le Puy. Po smrti Adhémara Robert spolu s ostatními vůdci výpravy adresovali dopis papeži Urbanovi II., ve kterém jej informovali o dosavadních úspěších a vyzvali jej, aby se sám osobně ujal vedení výpravy. Následující měsíce strávili křižáci spory o vládu nad Antiochií. V prosinci nabídl Raimond ostatním vůdcům výpravy úplatek za uznání jeho vedoucí role na cestě k Jeruzalému. Godefroyovi a Robertovi Normandskému nabídl každému 10 000 solidů, Robertovi Flanderskému 6000 solidů, Tankredovi 5000 solidů a menší sumy pak i méně významným vůdcům. Jeho nabídka však byla odmítnuta. Pokračující spory mezi Bohemundem a Raimondem o vládu nad Antiochií znechucovaly mnohé křižáky, kteří chtěli pokračovat dále k Jeruzalému. Když pak v prosinci bylo dobyto město Ma'arat an-Numán, prostí křižáci a poutníci zničili hradby dobytého města, aby jej znehodnotili a zabránili sporům o něj. V této situaci se Raimond rozhodl, že už nebude déle ztrácet čas a 13. ledna 1099 se vydal na cestu k Jeruzalému. Připojili se k němu i Robert Normandský s Tankredem, který zde měl nepochybně zastupovat Bohemundovy zájmy. Godefroi s Robertem Flanderským se drželi zpátky, protože jen neradi uznávali Raimondovu vedoucí úlohu. Na cestě k Jeruzalému nenaráželo křižácké vojsko na vážnější překážky. Většina drobných arabských emírů poskytovala křižákům za příslib dobrých vztahů dostatek zásob. Během tažení se křižákům podařilo lstí získat město Tortosa. Zpráva o tomto úspěchu podnítila i pochod zbývajících vojsk na jih. Spolu s Godefroiem a Robertem Flanderským vytáhl z Antiochie i Bohemund, který se ale brzy vrátil zpět poté, co si uvědomil, že by bylo příliš riskantní nechat Antiochii vystavenou možnosti byzantského útoku. Godefroi i s Robertem na konci března dostihli předsunutou výpravu a připojili se k ní.", "section_level": 2}, {"title": "Dobytí Jeruzaléma.", "content": "Po cestě z Antiochie už na křižáky nečekala žádná vážnější překážka a 7. června 1099 stanuli konečně před Jeruzalémem. Zde se opět potýkali s nedostatkem potravin i vody, protože ještě před jejich příchodem nechal egyptský jeruzalémský místodržící zasypat a otrávit studny a odehnat z okolí veškerý dobytek. Opevněný Jeruzalém byl příliš rozsáhlý na to, aby ho křesťané byli schopní celý oblehnout. Přesto se křesťanská vojska volně rozložila kolem města. Soustředila se především na místa, kde byl nejlepší přístup k hradbám. Robert Normandský zaujal místo na východním konci severní hradby proti \"Květinové bráně\". Po jeho pravici, proti \"Bráně sloupů\" (dnes Damašská brána), zaujal pozici Robert Flanderský. Godefroi s pomocí Tankreda oblehl západní konec severní a severní konec západní hradby. Raimond zaujal pozici jižně od nich, ale poté, co zjistil, že je zde nevhodný terén pro přiblížení se k hradbě, přemístil se po dvou dnech k Hoře Sion. V dalších dnech se křižácká vojska několikrát bez úspěchu pokusila o ztečení hradeb. Situace se zlepšila, když na pomoc dorazili janovští a angličtí námořníci zablokovaní egyptským loďstvem v Jaffě. Význam jejich pomoci nespočíval v množství bojovníků, ale především v přítomnosti tesařů a řemeslníků, kteří pomohli při stavbě obléhacích strojů. Obléhatelé se však stále potýkali s nedostatkem dřeva, a proto se pro něj Robert s Tankredem vydali dokonce až do Samaří. Přitom získali mnoho zajatců, které využili pro dopravu dřeva k Jeruzalému. Po získání dostatečného množství materiálu mohla konečně začít výroba většího množství žebříků, zatímco Raimond a Godefroi stavěli velké dřevěné obléhací věže. Obě velké věže i jedna menší byly dokončeny 10. července. Útok začal v noci z 13. na 14. července a pokračoval během celého následujícího dne. Konečně v poledne 15. července se z Godefroiovy věže podařilo spustit na hradby most, po kterém se nejdříve dostali do města dva vlámští rytíři Letold a Gilbert z Tournai následováni Godefroiem a dalšími lotrinskými rytíři. Když se podařilo otevřít \"Bránu sloupů\", bylo o osudu Jeruzaléma rozhodnuto. Brzy po prolomení obrany rezignovali i obránci hory Sion, kteří se po dohodě s Raimondem a po zaplacení výkupného za své životy stáhli do Askalonu. Byli tak pravděpodobně jedinými muslimy, kteří dobytí Jeruzaléma přežili. Přestože dobytí Jeruzaléma znamenalo pozoruhodný úspěch křižáckého vojska, samo o sobě stále ještě nezajišťovalo úspěch výpravy. Z Egypta se totiž blížilo velké vojsko a bylo také zapotřebí dohodnout se na správě dobytého území. Ještě před svým návratem zpět do Evropy se Robert Flanderský spolu s ostatními zúčastnil 12. srpna 1099 bitvy u Askalonu, ve které křižáci porazili vojsko fátimovského Egypta. V samotné bitvě byl spolu s Robertem Normanským a Tankredem součástí středové formace. Po dobytém vítězství patřil Robert Flanderský spolu s Robertem Normandským k těm, kteří se nehodlali na nově získaných územích usadit a začal se chystat k návratu do Evropy. Spolu s nimi se údajně vracelo do Evropy 20 000 křižáků. Při tažení domů do Evropy se oběma Robertům podařilo (spolu s Raimondem z Toulouse) zbavit byzantskou Latakii normanského obležení a vděčný byzantský místodržící na Kypru je oba dopravil na lodích do Konstantinopole, odkud pokračovali do Evropy.", "section_level": 2}, {"title": "Zpátky v Evropě.", "content": "Po více než třech letech na křížové výpravě se Robert vrátil na jaře roku 1100 zpět do Flander. Po návratu nechal postavit klášter svatého Ondřeje v Betferkerke v blízkosti Brugg. Domů si také přivezl cennou relikvii, rámě sv. Jiří, dar císaře Alexia. Brzy poté v roce 1101 uzavřel dohodu s anglickým králem Jindřichem. Ten v obavě před invazí ze strany svého staršího bratra normandského vévody Roberta uzavřel v Doveru s Robertem II. Flanderským alianci, která se podobala smlouvám či paktům uzavíraným v jižní Francii. Robert se ve smlouvě zavazoval pomáhat Jindřichovi při obraně anglického království \"proti všem lidem, i kdyby ho to mělo stát život\" s výjimkou porušení své věrnosti francouzskému králi. Pokud by král Filip chtěl napadnout Anglii, měl se Robert snažit odvrátit jej od úmyslu prosbami, ne úplatky, a pokud by král ve svém úmyslu i přesto vytrval, měl jej Robert provázet jen s tak malým vojskem, aby nemohl být obviněn z porušení lenní povinnosti. Jindřich měl na povolávací výzvu ve lhůtě čtyřiceti dní získat od Roberta 1000 jezdců či rytířů a Robert byl povinen je doprovázet, pokud by mu v tom nebránila těžká nemoc či povinnost vůči francouzskému králi nebo německému císaři. Pokud by byla napadena Normandie, měl Robert poskytnout stejně velkou pomoc a pokud by se jednalo o napadení ze strany francouzského krále, mohl jej Robert provázet s pouhými dvaceti jezdci a zbylých 980 mělo vytrvat ve službách Anglie. Pokud by bylo napadeno hrabství Maine, měl Jindřich zaručenu flanderskou pomoc pouze jedenkrát ročně s pouhými 500 rytíři. Na oplátku se Jindřich ve smlouvě zavazoval ochránit Robertův život, tělo, osvobodit jej v případě zajetí a každoročně mu vyplácet 500 liber. Brzy poté se znovu rozhořely Robertovy spory s císařem. Už před jeho odchodem do Svaté země německý císař Jindřich IV. vznesl nárok na hrabství Aalst, čtyři další kraje a Zeelandské ostrovy. V zimě 1102 Robert obléhal Cambrai, dokud císař město z obležení nevyprostil. Po prvních úspěších se ale Jindřich IV. z důvodu nastupující zimy stáhl do Lotrinska. Robert však v obavách z toho, že na jaře příštího roku by mohlo být v pokračujících bojích celé hrabství zničeno, hledal cestu k dohodě. Na konci roku 1103 byl v Lutychu uzavřen mír a Robert složil císaři lenní přísahu. V témže čase byl ukončen i jeho spor s Balduinem Henegavským o město Douai, které zůstalo v držení flanderského hraběte. V uzavřené smlouvě se Robert zavázal, že odškodní Balduina částkou odpovídající hodnotě území. Není známo, zda svůj slib splnil. V dalších letech přešel hrabě Robert z anglické strany na stranu nového francouzského krále Ludvíka VI., kterému v roce 1109 poskytl kontingent 4000 rytířů, jenž se společně s vojáky z Blois, Nevers a Burgundska zúčastnil plenění na území hraběte z Meulan a poté střetu s Angličany u Planches. U Gisorsu byly anglické šiky poraženy a Meulan byl dobyt koncem roku. Flanderský hrabě zemřel v říjnu roku 1111, když u Meaux bojoval na straně francouzského krále proti Theobaldu z Blois. Společně s dalšími rytíři se mu stalo osudným zřícení padacího mostu, který se propadl pod tíhou obrněnců. Robert spadl z koně a byl pod troskami ušlapán k smrti. Dne 6. října 1111 byl pohřben v opatském kostele sv. Vaasta v Arrasu. Novým flanderským hrabětem se stal jeho syn Balduin VII.", "section_level": 2}, {"title": "Hodnocení vlády.", "content": "Po svém návratu z křížové výpravy byl Robert Flanderský v očích Francouzů ověnčen aureolou velkého hrdiny a jeho prestiž velmi vzrostla. Z ostatních křižáckých vůdců totiž Raimond z Toulouse zůstal ve Svaté zemi, Štěpán z Blois a Hugo z Vermandois byli v nemilosti z důvodu svého předčasného návratu z křížové výpravy od Antiochie a Robert Normandský, bez ohledu na svou statečnost, nepůsobil příliš dobrým dojmem. Svými současníky byl nazván \"„Robertem Jeruzalémským“\", jeho skutky byly zaznamenány v \"„Chanson d'Antioche“\" a jeho zbožná statečnost zcela vymazala vzpomínky na otcovo násilné uchvácení Flander. Podle Rudolfa z Caen se Robert v celém svém životě snažil mnohem více předvést jako rytíř a toužil být obdivován především pro své ovládání meče a kopí, než být oceňován jako velitel.", "section_level": 1}, {"title": "Odraz v umění a literatuře.", "content": "Osobnost Roberta Flanderského jako jednoho z vůdců první křížové výpravy je vykreslena ve všech soudobých kronikách. Setkáváme se s ním v dílech kronikářů jako byli Fulcher ze Chartres, Albert z Cách, Robert Mnich, Raimond z Aguilers, Guibert z Nogentu aj. V pozdějších letech pak např. v kronice Viléma z Tyru. Robert je také jednou z postav epické básně \"Osvobozený Jeruzalém\" Torquata Tassa. Společně s Robertem Normandským byl zachycen jako bojovník se Saracény na nedochovaných vitrážích v bazilice Saint-Denis. Stal se také jedním z hrdinů čtyřdílného historického románu polské spisovatelky Zofie Kossak-Szczucké \"Křižáci\". V jeho závěru autorka složila Robertovi hold, kterého se od ní nedočkal žádný z ostatních vůdců první křížové výpravy. Postava Roberta Flanderského se epizodně objevila i v italsko-německé televizní minisérii \"„Crociati“\" režiséra Dominique Othenin-Girarda.", "section_level": 1}], "src_summary": "Robert II. Flanderský, známý též jako Robert Jeruzalémský (latinsky \"Robertus Hierosolimitanus\", nizozemsky \"Robrecht II van Jeruzalem\", francouzsky \"Robert le Hiérosolymitain\", anglicky \"Robert the Jerusalemite\"; 1065 – 5. října 1111), byl hrabě flanderský (1093–1111) a jeden z vůdců první křížové výpravy. Titul flanderského hraběte zdědil po smrti svého otce roku 1093. O dva roky později byl jedním z prvních a jedním z nejvýznamnějších velmožů, kteří se připojili ke křížové výpravě vyhlášené papežem Urbanem II. na závěr koncilu v Clermontu. Flanderský hrabě shromáždil vojsko a spolu s normandským vévodou Robertem a hrabětem Štěpánem z Blois vytáhl osvobodit Jeruzalém. Putovali společně do Itálie, kde se Robert oddělil a pokračoval rychleji do Konstantinopole. Zde se postupně sešla všechna křižácká vojska a Robert složil přísahu do rukou byzantského císaře Alexia, se kterým udržoval dobré vztahy už jeho otec Robert I. Po dobytí Nikaie a vítězství u Dorylea dorazil Robert s ostatními křižáky k Antiochii, kterou několik měsíců obléhali a začátkem června 1098 za pomoci zrady jednoho z obránců dobyli. Jen pár týdnů poté se museli v bitvě střetnout s mnohonásobně silnějším vojskem mosulského vládce Körbughy, kterého porazili. Po sporech o vládu nad Antiochií, které způsobily několika měsíční zdržení, vytáhli křižáci k Jeruzalému, kam dorazili v červnu 1099. Už 15. července 1099 se podařilo křižákům Jeruzalém dobýt a naplnit tak cíl své výpravy \"„osvobození Božího hrobu“\". Po vítězství nad egyptskou armádou v bitvě u Askalonu se Robert vydal na cestu domů. Po návratu zpátky do Evropy se zapojil do bojů mezi francouzským králem Filipem a anglickým králem Jindřichem. Během nich, při tažení proti anglickému spojenci Theobaldu z Blois, Robert II. Flanderský v říjnu 1111 padl. Již během života byl Robert svými současníky oslavován jako vzor křesťanského rytíře pro svou poctivost a opravdovou touhu po osvobození Božího hrobu.", "tgt_summary": "Robert II (c. 1065 – 5 October 1111) was Count of Flanders from 1093 to 1111. He became known as \"Robert of Jerusalem\" (\"Robertus Hierosolimitanus\") or \"Robert the Crusader\" after his exploits in the First Crusade.", "id": 2419033}
{"src_title": "Evropské spotřebitelské centrum", "tgt_title": "European Consumer Centres Network", "src_document": [{"title": "Síť ESC.", "content": "Evropská spotřebitelská centra působící v členských zemích EU, Norsku a na Islandu tvoří síť ECC-Net, zřizovanou Evropskou komisí a zúčastněnými státy. Centra spolupracují na přeshraničním řešení sporů mezi spotřebiteli a obchodníky. .", "section_level": 1}, {"title": "Řešení případů.", "content": "ESC může pomoci v případě, kdy jsou spotřebiteli upírána práva například při reklamaci zboží či stížnosti týkající se služby u obchodníka z jiné země EU, Norska nebo Islandu. Český spotřebitel chce uplatnit reklamaci výrobku zakoupeného v Německu, ale německý prodejce reklamaci nechce přijmout, nebo ji přijme, ale nechce ji uznat (ačkoli je oprávněná), případně se spotřebitelem vůbec nekomunikuje. Spotřebitel požádá Evropské spotřebitelské centrum o pomoc vyplněním jednoduchého elektronického formuláře, v němž krátce popíše svůj případ a k němuž přiloží příslušné dokumenty, jako je doklad o zakoupení výrobku a komunikace s obchodníkem apod. Právníci českého ESC posoudí oprávněnost reklamace a postoupí případ kolegům z německého ESC. Ti pak kontaktují přímo obchodníka a vyzvou ho k nápravě. Úspěšnost takového postupu je poměrně vysoká, kolem 50 %. Pokud spor nelze vyřešit touto pro obě strany smírnou a bezplatnou cestou, ESC může podrobně informovat o možnosti mimosoudního řešení přeshraničních spotřebitelských sporů, které je levnější a rychlejší než klasický soudní spor. \"(vše se týká nákupů zboží a využívání služeb od obchodníků z jiných zemí Evropské unie, Norska či Islandu)\"", "section_level": 1}, {"title": "Historie ESC ČR.", "content": "Centrum bylo založeno 1. ledna 2005 za finanční podpory Evropské unie. Pro spotřebitele bylo otevřeno v dubnu 2005 při Ministerstvu průmyslu a obchodu ČR a od 1. ledna 2009 působí při České obchodní inspekci.", "section_level": 1}, {"title": "Mise ESC.", "content": "Ochraně spotřebitelských práv je v EU věnována soustavná pozornost. Hlavní prioritou spotřebitelské politiky je zajištění vysoké úrovně ochrany spotřebitelů. Toho však lze dosáhnout pouze za předpokladu, že spotřebitelé mají k dispozici dostatek informací, aby se mohli odpovědně rozhodovat. Evropské spotřebitelské centrum má spotřebitelům při získávání informací pomoci a usnadňovat jim orientaci na vnitřním trhu Evropského společenství, posilovat jejich důvěru ve fungování tohoto trhu a pomáhat jim využívat jeho potenciál. K tomu využívá různé komunikační kanály, jako jsou média, letáky, přednášky a přímé poskytování informací na základě telefonických či písemných dotazů spotřebitelů. Spotřebitelé tedy získají od ESC informace o svých právech a povinnostech v případě nákupu zboží nebo služby v členských státech EU. Dozví se například, jakým způsobem mají reklamovat výrobek, který zakoupili na zahraniční dovolené. Cílem je, aby spotřebitelé měli stejnou důvěru k nákupům zboží a služeb na celém vnitřním trhu EU, jakou mají k nákupům na trhu domácím. Snahou centra je však také poskytovat informace Evropské komisi o fungování vnitřního trhu a o efektivitě opatření, která byla přijata na úrovni Evropského společenství.", "section_level": 1}], "src_summary": "Evropské spotřebitelské centrum (ESC) bezplatně pomáhá spotřebitelům řešit jejich stížnosti a spory s prodejci výrobků a poskytovateli služeb z jiných členských zemí EU, Norska a Islandu. Poskytuje informace o právech spotřebitelů na společném evropském trhu a o přeshraničním vymáhání těchto práv v případech, kdy jim jsou obchodníky z uvedených států upírána. Právníci centra nejsou oprávněni zabývat se spory českých spotřebitelů s českými obchodníky. Centrum se mimo jiné podílí na tvorbě evropské legislativy o právech spotřebitelů a na projektech na podporu postavení spotřebitelů na jednotném trhu. V České republice působí ESC při České obchodní inspekci. Je členem sítě Evropských spotřebitelských center (ECC-Net) a je rovným dílem financované Evropskou komisí a Českou obchodní inspekcí.", "tgt_summary": "The European Consumer Centres Network (ECC-Net) is an EU-wide network. There is a national contact point called European Consumer Centre (ECC) in all 28 EU Member States, in Iceland and Norway. ECCs provide consumers with information about the opportunities and risks of the European Single Market and also regarding cross-border consumer topics, such as travel, various services, and the purchase of goods and services. The ECC-Net is staffed by legal experts who assist consumers free of charge to solve any dispute that may arise with enterprises based in another EU country, Norway, or Iceland. The ECCs are co-financed by the European Commission and national governments aiming to protect consumer rights and ensure that every EU citizen may take full advantage of the European Single Market. Depending on the formal structure some ECCs are hosted by non-governmental organizations (NGOs), governmental bodies, or independent organizations.", "id": 1601232}
{"src_title": "Gaston Orleánský", "tgt_title": "Gaston, Duke of Orléans", "src_document": [{"title": "Biografie.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Původ, mládí.", "content": "Narodil se jako třetí, nejmladší syn (páté dítě) ze šesti potomků francouzského krále Jindřicha IV. a jeho manželky Marie Medicejské. Po smrti svého bratra Nicolase Henriho, druhého syna královského páru, se stal Gaston \"věčně druhým\". Nosil titul vévody z Anjou a byl nejbližším následníkem svého nejstaršího bratra Ludvíka XIII. Jako bratr králův byl nazýván \"Monsieur\", později (v roce 1643) pak \"Grand Monsieur\" (když názvem \"Monsieur\" začal být nazýván jeho synovec Filip I. Orleánský, mladší syn Ludvíka XIII.). Vzdělaný a kultivovaný, avšak vrtkavý a nestálý, strávil Gaston Orleánský svůj život v neustálých intrikách proti kardinálu Richelieu a později proti jeho nástupci kardinálu Mazarinovi. Tyto konspirace vždy ztroskotaly pro absenci dobrého politického projektu z Gastonovy strany; často vyzradil své komplice a nechal je popravit (Ornano, Chalais a Cinq-Mars).", "section_level": 2}, {"title": "Manželství, dcera.", "content": "V roce 1626, po jednom nezdařeném spiknutí akceptoval s nechutí Richelieův návrh, aby se oženil s mimořádně bohatou dědičkou Marií Bourbonskou, vévodkyní z Montpensier (1625–1627); dostal tehdy vévodství Orléans Chartres a nádavkem hrabství Blois. Následujícího roku mu Marie porodila dceru: Vévodkyně de Montpensier několik dní po porodu své dcery zemřela. Ovdovělý Gaston v roce 1629 usiloval, ovšem marně, o sňatek s Marií de Gonzaga, dcerou vévody z Mantovy. V roce 1630 participoval na povstání vévody Jindřicha II. de Montmorency v čele žoldnéřské armády a podněcoval k povstání království, dokud neprchl po Montmorencyho porážce do Castelnaudary. V roce 1632 se spojil s dvorem vévody Karla IV. Lotrinského, knížete stejně bláhového jako byl on sám, který byl ve válce s Francií, a oženil se s jeho sestrou Markétou, do níž se zamiloval. V roce 1634 uzavřel tajnou smlouvu se Španělskem. V roce 1638 narození Dauphina Ludvíka, které v té době již nikdo neočekával (král byl ženat již 23 let), připravilo Gastona o postavení prvního následníka koruny; tím ztratil i svůj finanční kredit a nemohl tak pokračovat v započaté celkové rekonstrukci zámku v Blois. V roce 1642 byl svržen pan Cincq-Mars, oblíbenec králův, po odhalení jeho a Gastonova spiknutí, jež mělo za cíl zabití kardinála Richelieua, a Gaston byl parlamentem zbaven práv k eventuálnímu regentství. Po smrti Ludvíka XIII. v roce 1643 byl Gaston v jeho závěti přece regentem označen; Anna Rakouská však vystoupila v parlamentu, zpochybnila v tomto bodě závěť a posléze byla parlamentem jako regentka pověřena převzetím otěží vlády do doby, než nový král Ludvík XIV. (v té době sotva pětiletý) dosáhne plnoletosti.", "section_level": 2}, {"title": "Poslední roky života.", "content": "Po smrti Ludvíka XIII. se stal Gaston velitelem francouzských vojsk a válčil s Španělskem na severních hranicích země. V roce 1646 obdržel titul \"vévody z Alençonu\", avšak již napřesrok se zapojil do Frondy (šlechtické povstání a následné občanské války v letech (1648–1653); v průběhu tohoto období ovšem neváhal přecházet z jedné strany na druhou. Po odhalení ho Mazarin poslal v roce 1652 do exilu na jeho zámek v Blois. Zde 2. února 1660 zemřel. Byl pochován v bazilice Saint-Denis; to bylo poslední privilegium jeho královské krve. Ludvík XIV., jeho synovec, udělil titul vévody orléanského svému mladšímu bratrovi Filipovi.", "section_level": 2}, {"title": "Literatura.", "content": "Vystupuje v románech Alexandra Dumase Rudá sfinga a Tři mušketýři ještě po 10 letech aneb vikomt de Bragelonne, kde na jeho dvoře vyrůstala hlavní hrdinka příběhu – a milenka Ludvíka XIV. – Louise de La Vallière.", "section_level": 3}], "src_summary": "Gaston Jean-Baptiste Orleánský (25. dubna 1608, zámek ve Fontainebleau – 2. února 1660, Blois) byl třetí syn francouzského krále Jindřicha IV. z rodu Bourbonů a jeho manželky Marie Medicejské z rodu Medici. Je zakladatelem současného rodu Orleánských, třebaže tito vévodové neodvozují svůj původ přímo od něj, ale od jeho synovce a dědice Filipa I. Orleánského.", "tgt_summary": "Gaston, Duke of Orléans (24 April 1608 – 2 February 1660), was the third son of King Henry IV of France and his wife Marie de' Medici. As a son of the king, he was born a \"Fils de France\". He later acquired the title Duke of Orléans, by which he was generally known during his adulthood. As the eldest surviving brother of King Louis XIII, he was known at court by the traditional honorific Monsieur.", "id": 2217914}
{"src_title": "Islandské království", "tgt_title": "Kingdom of Iceland", "src_document": [{"title": "Cesta k nezávislosti.", "content": "V roce 1397 se Island společně s Norskem dostal pod nadvládu Dánska a poté následovalo dlouhé období hospodářského úpadku. Až v roce 1874 byla dosažena autonomie. V roce 1814 se po Kielském míru rozpadlo Dánsko-Norsko; Island i když původně norská država (stejně jako Grónsko a Faerské ostrovy), zůstal v područí Dánska. V roce 1874 konečně přiznalo Dánsko Islandu ústavu a domácí vládu, čímž získal vnitřní autonomii. Osamostatňování Islandu pokračovalo v roce 1918 vytvořením společné dánsko-islandské komise, která se po dvou týdnech shodla na úplné autonomii pro Island. A tak po schválení dánským a islandským parlamentem byl přijat návrh, pro nějž se v referendu vyslovila většina (90%) obyvatel Islandu. Přijetím tohoto návrhu se stal 1. prosince 1918 Island suverénním a samostatným státem, oslavy ale zhatila krutá zima. Island měl s Dánskem společného krále, a tudíž s ním byl v personální unii. Dánsko se až do odvolání staralo o obranu islandských vod a vyplatilo Islanďanům 2 miliony korun do fondu na Islandu a v Dánsku, jelikož s nezávislostí byly zrušeny dánské příspěvky. Na islandskou žádost také mohlo Dánsko zastupovat Island v zahraničí. Smlouva o personální unii byla platná do roku 1940 a po uplynutí mohl kterýkoli z obou států požádat o úpravu nebo, pokud k revizi do tří let od roku 1940 nedošlo, mohl jakýkoli z obou států smlouvu jednostranně vypovědět.", "section_level": 1}, {"title": "Island za druhé světové války.", "content": "Obyvatelé Islandu žili podle zákona o unii z roku 1918 v neutrální zemi bez armády a svou neutralitu si hodlali udržet. Pro válečné období byla utvořena tzv. válečná a také regentská rada (jelikož král Kristián X. žil v Němci obsazeném Dánsku). Vláda ani po okupaci Dánska nepřijala britskou nabídku ochrany. Proto Britové ze strachu, aby Němci neobsadili Island, podnikli bleskovou operaci \"Fork\" a 10. května 1940 Island obsadili. Roku 1941 převzaly obranu Islandu od Britů zatím neutrální Spojené státy americké. Na to přistoupili Islanďané s podmínkou vyklizení Islandu ihned po skončení války a respektování suverenity Islandu. USA na Islandu vybudovaly především letiště u města Keflavík a rozmístily na ostrově radarové stanice. Díky Američanům se rapidně snížila nezaměstnanost. V době nejvyššího stavu měly USA na Islandu 47 000 vojáků.", "section_level": 1}, {"title": "Vyhlášení republiky.", "content": "Už od začátku 30. let někteří lidé byli pro zrušení personální unie s Dánskem. I obrana islandských vod již po obsazení Dánska Německem nebyla možná. Proto od roku 1942 probíhaly přípravy na změnu státního zřízení. Smlouva o unii s Dánskem byla vypověditelná roku 1944. Na žádost dánských velvyslanců a Američanů byl až roku 1944 Altingem schválen návrh zrušení unie s Dánskem a vyhlášeno celonárodní referendum, kterého se zúčastnilo 98% voličů, 97% z nich dalo hlas ke zrušení unie a 95% jich dalo hlas republice. 17. června 1944 byl Island vyhlášen republikou a byla zrušena personální unie s Dánskem. Alting zvolil za 1. prezidenta Sveinna Björnssona. Král Kristián X. poslal k tomuto dni telegram, v němž vyjádřil politování nad tím, že se s ním islandský lid rozchází za těchto poměrů, ale popřál mu vše nejlepší. Změna ústavy spočívala převážně v nahrazení slova \"král\" slovem \"prezident\". Po válce odešly do jara 1947 všechny cizí vojenské jednotky, ale v tu samou dobu bylo obnoveno jednání s USA o předání letiště v Keflavíku a možnosti mezipřistání amerických letadel, z čehož Islandu plynuly peníze. Island stále zůstával neutrální a bez armády. Roku 1949 bylo Islandu nabídnuto členství v NATO a vláda nabídku přijala, ovšem pod podmínkou, že v době míru nebudou na Islandu rozmístěna cizí vojska. V roce 1951 již vláda podepsala dohodu o obraně s USA a v Keflavíku přistálo prvních 15 letadel s americkými vojáky. V rámci Marshallova plánu získal Island v letech 1948 až 1960 kolem 70 milionu dolarů. Od roku 1971 byly z Dánska postupně navráceny islandské rukopisy.", "section_level": 1}], "src_summary": "Islandské království (islandsky \"Konungsríkið Ísland\", dánsky \"Kongeriget Island\") byl předchůdce dnešní republiky Island, v letech 1918 až 1944. Jednalo se o nezávislý stát v personální unii s Dánským královstvím. Jediným islandským králem po celou existenci byl dánský král Kristián X.", "tgt_summary": "The Kingdom of Iceland (; ) was a sovereign and independent country with a constitutional and hereditary monarchy that was established by the Act of Union with Denmark signed on 1 December 1918. It lasted until 17 June 1944 when a national referendum established the Republic of Iceland in its place. Under a personal union, due to the Act of Union, the monarch was simultaneously monarch of Denmark. The Parliament of Iceland asked that Denmark represent Iceland internationally, and day-to-day matters were delegated to a Danish plenipotentiary for Icelandic affairs based in Reykjavík, and – after the German invasion of Denmark in 1940 – a regent was appointed.", "id": 875448}
{"src_title": "Jukagirové", "tgt_title": "Yukaghir people", "src_document": [{"title": "Historie.", "content": "Jukagirové patří k jednomu z nejstarších národů Sibiře. Původně osídlili celou severovýchodní Sibiř avšak jejich původ není znám. Původně Jukagirské kmeny tvořilo třináct kmenů (kurzívou jsou vyznačené vymřelé kmeny): Vadul, Odul, Chuvan, \"Anaoul\", \"Lavren\", \"Olyuben\", \"Omok\", \"Penjin\", \"Khodynt\", \"Khoromoy\", \"Shoromboy\", \"Yandin\", \"Yandir\" Jukagirové byli Rusy poprvé objeveni v 17. století kdy stále obývali celou severovýchodní Sibiř. Velké vymizení Jukagirů v 17-19. století zapříčinily epidemie a bratrovražedné války, zčásti i boje se sousedními Evenky a Jakuty. Za stalinské éry byli Jukagirové nuceni usídlit se na jednom místě a pracovat na státních farmách, kde chovali soby, dobytek a zvířata pro kožešinu. Tímto zanikla většina jukagirských tradic. Jukagirský spisovatel a obrozenec Tekki Odulok byl za stalinského teroru popraven, v současné době je jeho pokračovatelem básník Uluro Addo. Nyní Jukagirové obývají pouze malé území severovýchodní Sibiře a jejich jazyk i tradice rychle vymírají.", "section_level": 1}, {"title": "Jazyk.", "content": "Jukagirské jazyky tvoří izolovanou jazykovou rodinu. Tato jazyková rodina v sobě zahrnuje jazyk Jižních (Odulů) a Severních (Vadulů) Jukagirů (tyto dva jazyky si jsou podobné asi jako němčina a nizozemština) a jazyk Čuvanců. V současné době má jižní jukagirština asi 130 mluvčích, a severní asi 230 mluvčích. Z velké části dnes Jukagirové používají svůj původní jazyk pro pozdravy a krátké konverzace. Je také zdrojem jmen národních kolektivů, akcí, slavností. V praktickém životě je používána hlavně pro názvy tradičních řemesel a umění. Pro zápis jazyka je používána cyrilice a znaky vytvořené pro zápis jakutštiny (např. ғ, ң, ӧ...). Pro udržení jazyka byl vydán nový slabikář (přizpůsobený i dětem, které jazyk neumějí užívat) a slovník.", "section_level": 1}, {"title": "Náboženství a mytologie.", "content": "Jukagirové tradičně vyznávají šamanismus. Tradičně Jukagirové uctívají své předky a přírodní objekty - například slunce, zemi, vodu, les a jiné. Velmi významný byl kult ohně a některých zvířat, zejména medvěda hnědého, soba, jeřába, krkavce a vlka. Nositeli zla jsou podle Jukagirů neviditelní démoni zvaní \"kukul\"', kteří způsobují choroby a epidemie nebo unášejí děti. Mezi zlé bytosti patří také lidožravý obr \"Rekkenk\". Každý jukagirský rod měl svého šamana - \"almu\" či \"volmu\". Šamany bývali u Jukagirů většinou muži. Po smrti byly šamanovy ostatky (především lebka) uchovávány a šaman se stal ochranným duchem svého rodu. Lebky zemřelých šamanů byly používány i při věštění. Šamani Jukagirů se věnovali léčení, věštění a ochraně lidí před vlivu zlých duchů. U Jukagirů existují představy o rozdělení vesmíru do několika světů: horní, střední (země) a nižší světy (\"Abidzi\" - podsvětí; žijí zde duše zemřelých). Znají však také představy o reinkarnaci duší, která zpravidla probíhá v rámci jednoho rodu. Etnolog Waldemar Bogoras zaznamenal mýtus, podle něhož Jukagirové vzešli ze spojení osamělého rybáře a bílé jeřábice. Mezi známé postavy jukagirských mýtů, nebo spíše historických pověstí, patří pololegendární náčelník Edilvej.", "section_level": 1}, {"title": "Tradiční způsob života.", "content": "Hlavním tradičním způsobem obživy Jukagirů je lov (divokých sobů, losů, ale i kožešinové zvěře, zvláště polárních lišek a sobolů), rybolov, sběr lesních plodů (Jižní i Severní Jukagirové) a také chov sobů (pouze Severní Jukagirové). Při lovu divokých sobů Jukagirům pomáhali ochočení sobi, sloužící jako vábnička. Nezřídka měli na paroží upevněné řemeny, do nichž se zapletly parohy divokého soba. Tento způsob lovu využíval vzájemné agresivity sobů a používal se na podzim, v období jejich říje. Používali ho i jiní domorodí Sibiřané, např. Dolganové, Nganasani nebo tundroví Něnci. Jukagirové také lovili soby na tahu, zejména při překračování řek. K tradičním způsobům obydlí patří kuželovité stany s dřevěnou konstrukcí - \"čum\" a \"yaranga\" - stan s dřevěnou obloukovitou konstrukcí. Usedlí Jukagirové také stavěli zemnice pokryté dřevem, mechem, a suchou trávou nebo dřevěné chaty na kůlech. Tradiční jukagirské společnosti byly matrilineární (muž nehraje nejdůležitější roli ve společnosti). V čele každého jukagirského kmene stál starší a zkušenější člověk, obecně nazývaný \"ligey shomorokh\". Hlavní lovci se nazývali \"khangitche\" a váleční vůdci \"tonbaia shomorokh\".", "section_level": 1}, {"title": "Folklór.", "content": "Folklór Jukagirů je podobný folklóru národům altajské jazykové rodiny žijících po staletí vedle Jukagirů (Jakuti, Evenkové).", "section_level": 1}, {"title": "Tradiční odívání.", "content": "Tradiční jukagirské kroje jsou tvořeny koženým kabátem (u žen delším, u mužů kratším). U letních kabátů se kůže (obvykle sobí nebo jelení) zbaví srsti, naopak u zimních kabátů se srst nechává a je nošena na líci kabátu. Lemy kabátů jsou zdobené jednodušší výšivkou, pruhy a koly látek. Boty jsou vyráběny z kůže a opět zdobené výšivkou. Tradiční součástí jukagirského tradičního oděvu je také kožešinová čepice typického střihu.", "section_level": 2}, {"title": "Tradiční kuchyně.", "content": "K hlavním složkám jukagirské tradiční kuchyně patří maso (rybí, jelení, sobí) - vařené, mražené a sušené, bobule, divoké cibule a dokonce i houby. Maso se konzervovalo tak že se sušilo či udilo, v létě rybí maso dávalo do jámy s listy a trávou kde zkvasilo a poté se jedlo. Mezi tradiční pokrmy patří například \"kulibaha\" - směs vařených ryb, tuku a bobulí, nebo \"anil kerile\" - rozdrolené sušené rybí plátky smíchané s sobí krví.", "section_level": 2}, {"title": "Hudební a taneční tradice.", "content": "K tradičním hudebním nástrojům patří šamanský buben. Avšak Jukagirská hudební tradice je více vokální - využívá pouze čistého zpěvu a hudebních nástrojů je zde minimum - šamanský buben vlastně není hudebním nástrojem v pravém slova smyslu - je používán pro šamanské obřady. Základní taneční žánr jsou kruhové tance - \"longdol\".", "section_level": 2}, {"title": "Tos.", "content": "\"Tos\" (neboli \"shongar-shorile\") je jukagirský způsob vyjadřování pomocí piktogramů. Toto obrázkové písmo je používáno pro psaní milostných dopisů, k vyjádření vztahů mezi určitými lidmi a k znázorňování mapy. Obvykle je vyrýváno na kůru stromů. Tos poprvé objevil a popsal Shargorodski (Rus poslán do vyhnanství na Sibiř) v roce 1892.", "section_level": 2}], "src_summary": "Jukagirové (vlastním jménem Odul či Vadul - znamenající \"mocný\"; rusky: Юкагиры; anglicky: Yukaghir) jsou malý národ žijící na severovýchodní Sibiři - v ruské republice Sacha a v Magadanské oblasti. Jazykově se dělí na dvě skupiny Jukagirů: Jižní (tajgové, kolymské) Jukagiry (žijí na jižním toku řeky Kolymy a Severní (tundrové) Jukagiry (žijí mezi řekou Indigirkou a Kolymou). Jazyk příbuzný jukagirským jazykům je i jazyk Čuvanců. Čuvanci (rusky Чуванцы, angl. Chuvan) z Čukotky jsou jedním z mnoha jukagirských kmenů které obývaly Sibiř. Jukagirové jsou mongoloidní rasy. Mnoho z nich se asimilovalo s Rusy a Jakuty.", "tgt_summary": "The Yukaghir, or Yukagir ( (\"odul, detkil\"), ) are a people in the Russian Far East, living in the basin of the Kolyma River.", "id": 230579}
{"src_title": "Prvosenka jarní", "tgt_title": "Primula veris", "src_document": [{"title": "Název.", "content": "Pojmenování prvosenka pochází z 19. století z polštiny (\"pierwosnka\"). Pojmenování bylina svatého Petra je už známo z 16. století (latinsky \"clavis sancti Petri\" či německy \"Peterschlüssel\").", "section_level": 1}, {"title": "Popis.", "content": "Prvosenka jarní dosahuje velikosti 20 cm (někdy až 25 cm). Z uzlovitého 1–5 cm dlouhého oddenku vyrůstají měkké a svraskalé 5–15 cm dlouhé listy uspořádané v přízemní růžici. Vonné žluté květy vyrůstají uskupeny do jednostranného okolíku. Prvosenka jarní je hmyzosnubná. Někdy se rozmnožuje vegetativně, ale většinou se rozmnožuje generativně, semenem. Plodem je tobolka se semeny. V zimě prvosenka jarní prochází stádiem dormance, kdy listy usychají. Semena musí být chladem narušena (stratifikována), jinak by nedošlo ke klíčení. Proto většina semen klíčí až na jaře, v dubnu až květnu. Délka života je závislá na podmínkách prostředí, ve kterém prvosenka žije, ale je schopna se průměrně dožít více než padesáti let. Jako všichni zástupci sekce \"Primula\" je prvosenka jarní diploidní (2n) s počtem somatických chromozómů 22. Prvosenka jarní ztrácí přes zimu staré listy. Nové listy vyrůstají na konci zimy (únor až březen). Zvětšují se ve vegetačním období a dosáhnou vrcholné velikosti v létě. Ve zvláště suchých a horkých podmínkách stárne značné množství listů již na konci vegetačního období (srpen až říjen), ale zbytek listů zůstává, dokud se nevyvinou nové listy na konci zimy. Základy květů se většinou objeví na podzim předchozího roku, ale květní pupeny na stopkách se stanou viditelné až na konci března a začátku dubna. Prvosenka jarní kvete ze začátku dubna do poloviny května. Kvetení vrcholí na konci dubna. Počet kvetoucích rostlin v populaci se může silně lišit během let a podle místa. Semena zrají 8–10 týdnů po oplodnění a semena jsou roznášena do okolí od poloviny července do září.", "section_level": 1}, {"title": "Vegetativní orgány.", "content": "Vegetativními orgány prvosenky jarní jsou oddenek pokrytý kořenovým vlášením a listy, které z něj v klimaticky příznivé době vyrůstají v podobě listové růžice. Oddenky jsou nepravidelně pokroucené, dlouhé 1–5 cm, široké 2–5 mm, sivě hnědé. Kořeny jsou maximálně 1 mm tlusté a několik centimetrů dlouhé, světle žluté až běložluté. Na povrchu oddenků se nachází obnovovací pupeny, které jsou schovány těsně pod povrchem půdy. Kořenový krček je v podzemní části pokryt více či méně masitými šupinami, což jsou pozůstatky uschlých listů. Mikroskopicky na příčném řezu oddenku je vidět pod charakteristickým endodermem v kruzích uspořádané cévní svazky. Kořeny obsahují zrna škrobu, jejichž velikost kolísá okolo 4–10 μm. Na kořenech prvosenky jarní byla nalezena arbuskulární mykorhiza. Listy jsou tvořeny křídlatým řapíkem rozšiřujícím se v pochvu a vejčitou podvinutou čepelí s chloupky. Listy jsou měkké, svraskalé 5–15 cm dlouhé (i s řapíky) a 2–6 cm široké v době kvetení, nejširší bývají v době plození. Listy jsou uspořádané v přízemní růžici. Čepel je vejčitá až vejčitě podlouhlá, k bázi pozvolna nebo náhle zúžená (zřídka slabě srdčitá), nepravidelně zoubkovaná, až téměř celokrajná. Čepel je na vrchní straně pýřitá až olysalá s výraznou vystouplou žilnatinou. Řapík je kratší než čepel, je křídlatý. Na konci se řapík rozšiřuje v pochvu.", "section_level": 2}, {"title": "Generativní orgány.", "content": "Generativními orgány jsou u prvosenky květy, které vyrůstají na dlouhých stvolech obnovovacích pupenů oddenků a následně plody v podobě tobolek se semeny. Prvosenka jarní kvete v dubnu až květnu. Jemně žláznatý a pýřitý stvol je 4–25 cm dlouhý, chlupatý. V květenství, kterým je jednostranný převislý okolík, se nachází 1 až 30 květů nebo květních pupenů. Počet květů během kvetení je flexibilní, počet plodů se už nemění. Listeny jsou čárkovitě kopinaté, bleděžluté, při bázi jsou bez hrbolku, obvykle jsou 3–6 mm dlouhé. Stopky květní jsou 4–18 mm dlouhé. Květ má pět tyčinek stejně dlouhých jako kalich, často se ale objevuje tzv. různočnělečnost − \"heterostylie\", kdy je délka nitek výrazně zredukovaná. Prašníky jsou asi 2 mm dlouhé. Pestík má svrchní kulovitý semeník a rovnou čnělku s paličkovitou bliznou. Na rozdíl od prvosenky vyšší květy charakteristicky voní. Kalich je zvonkovitý, nálevkovitý, široce trubkovitý nebo baňkovitý, hranatý, od korunní trubky odstávající. Je dlouhý 12–25 mm má bleděžlutou nebo bledězelenou barvu. Je vroubkovaný a chlupatý, nejvíce podél úžlabí vroubků. Cípy květů jsou trojúhelníkovité, špičaté, dosahující 1/5 až 1/3 délky kalicha. Délka korunní trubky je větší nebo menší než délka kalicha. Lem miskovitého tvaru, je 5–6 mm široký, sytě žlutý. Cípy lemu jsou obsrdčité, při bázi mají oranžovou skvrnu. Prvosenka jarní je obligátně cizosprašná, opylení zcela závisí na hmyzích opylovačích (entomogamie), jako jsou různí čmeláci (rod \"Bombus\") a jiní blanokřídlí, ale i motýli (žluťásek rodu \"Gonepteryx\" či např. kukléřky rodu \"Cucullia\"). U přirozených variant prvosenky jarní kolísá poměr opylených květů, ze kterých se úspěšně vyvinuly plody okolo 61 %. Plodem je tobolka se semeny. Tobolka je vejcovitá, 6–10 mm dlouhá, kratší než vytrvalý kalich, jímž je zakryta. Počet plodů na rostlině kolísá kolem devatenácti (někdy jich ale může být až 108). Vejčitá, krychlovitá nebo téměř kulatá semena jsou tmavohnědá, nelepkavá, jemně bradavčitá nebo uzlovitá. Semena, dosahují délky 1–2 mm, jsou bez masíčka. Průměrné množství semen v plodech je 30 (někdy jich však může být až 61). Počet semen v plodech a poměr hmoty semen je negativně souvztažný. Díky tomu, že váží pouze 0,69–1,24 mg, se mohou rozptýlit do okolí mechanismem kadidelnice. Ačkoli semena prvosenky jarní mohou v přirozených podmínkách klíčit brzy potom, co byla vyseta, většina semen přezimuje a naklíčí na jaře (od konce dubna do poloviny května). Většina semen získaných z místních rostlin, při výzkumu v Polsku, se zdála být životaschopná, jelikož měla průměrnou klíčivost 88 %, rychlost klíčení semen byla ale překvapivě různorodá. Nízká klíčivost je obvyklá kvůli období klidu a čerstvá semena prvosenky jsou spící v době výsevu (přeléhavá) a potřebují stratifikaci chladem k tomu, aby bylo aktivováno klíčení. Protože semena obsahují vodorozpustné obaly, období klidu u semen prvosenky jarní není omezeno při zrání v suchu. K tomu, aby bylo stimulováno klíčení, semena vyžadují světlo a preferují malý rozsah teplot (optimum 16,1 °C). Semena prvosenky jarní vystavená dostatečně dlouho vlhkosti a teplotě 16,1 °C tedy pravděpodobně začnou klíčit. Ale semena prvosenky jarní vystavená vyšším teplotám a přechovávaná v suchých podmínkách pravděpodobně znovu vstoupí do období klidu. Velká část semen prvosenky jarní se s ohledem na podmínky klíčení může hromadit v půdě. To potvrzují nálezy velkého množství životaschopných semen prvosenky jarní v zásobě semen v půdě. Semena po 16 měsíců uložená v zemi zůstala životaschopná a podržela si 85 % klíčivost. Ošetření semen prvosenky gibereliny významně zvýší úspěšnost klíčení.", "section_level": 2}, {"title": "Taxonomie.", "content": "Nejčastěji uváděná synonyma k prvosence jarní (\"Primula veris\" L., ) jsou:", "section_level": 1}, {"title": "Variabilita.", "content": "Prvosenka jarní vykazuje vysokou variabilitu ve tvaru a chlupatosti listů i ve velikosti a tvaru kalichu. V termofytiku výrazně převládají prvosenky jarní s větší délkou kalichů (16–25 mm). Mimo termofytikum přesahují i do teplejších poloh mezofytika. Listy jsou (zvláště v Panonském termofytiku) často hustěji chlupaté a někdy až plstnaté (var. \"hardeggensis\" ), tendence k olysávání je u této dlouhokališné variety poměrně slabá. Ale i v nejteplejších územích (například na jižní Moravě či v Českém středohoří) se vyskytují prvosenky jarní skoro úplně lysé dohromady s plstnatými. Prvosenky jarní s krátkými kalichy (12–17 mm) s listy naspodu chlupatými až olysalými se častěji vyskytují v mezofytiku, kde někdy tvoří čisté populace. Dlouhokališný i krátkokališný typ je spojen plynulými přechody. Díky silnému prolínání je u mnoha rostlin možné jen určení do druhu. Na několika lokalitách v Polabí jsou v populacích prvosenky jarní šedavé poměrně hojně zastoupeny rostliny s baňkovitým, 16–19 mm dlouhým kalichem a korunní trubkou nápadně vyniklou (var. \"velenovskyi\" ), které se jinde vyskytují jen vzácně. Vzhledem k široké ekologické amplitudě je pravděpodobné, že v rámci druhu dochází k ekotypickému rozrůzňování druhu, zatím však chybí experimentální důkaz. Prvosenka jarní je druh variabilní, proto se rozděluje do více poddruhů. Nominátní poddruh prvosenka jarní pravá (\"Primula veris\" subsp. \"veris\") se vyskytuje ve většině areálu druhu, na jihu po Alpy., v ČR od nížin do podhůří. V teplejších oblastech střední Evropy i ČR je častější prvosenka jarní šedavá (\"Primula veris\" subsp. \"canescens\"), na západ se vyskytuje až po jih Francie a sever Španělska.. Prvosenka jarní libovonná (\"Primula veris\" subsp.\" columnae\") roste hlavně v jižní Evropě Prvosenka jarní velkokališná (\"Primula veris\" subsp. \"macrocalyx\") roste ve východní části areálu druhu, v Rusku, v Turecku a v severním Íránu. V přírodě jsou známy i kříženci prvosenky jarní s jinými druhy. Je to prvosenka prostřední (\"Primula × media\", p. jarní × p. vyšší), \"Primula × polyantha\" (p. jarní × p. bezlodyžná) a \"Primula × murbeckii\" (p. jarní × p. vyšší × p. bezlodyžná). Ušlechtilé kultivary prvosenky jarní (\"Primula veris\") jsou v oběhu pod jménem \"Primula anglica\", jsou to rostliny s květy většinou červených barev a často smíšené s červenými hybridy prvosenky vyšší (\"Primula elatior\"). Exempláře s obrovskými květy, které se i u nás někdy ve školkách pěstují, patří také do skupiny \"Primula anglica\". Snad se tu projevuje heterózní efekt, protože velikost květů se nedá v dalších generacích udržet. Ve střední Evropě je asi nejpodobnějším druhem, se kterým se prvosenka jarní někdy zaměňuje, prvosenka vyšší (\"Primula elatior\"). Stejně jako pro prvosenku jarní se pro ni často užívá lidový název petrklíč. Liší se hlavně bledě žlutými slabě vonnými květy a ke koruně přitisklými, nikoliv odstálými a nafouklými, kalichy. Jsou zde i ekologické odlišnosti, je výrazně vlhkomilnější a je typickým druhem i luhů, kde prvosenka jarní většinou chybí. Podobné květy má i prvosenka bezlodyžná (\"Primula vulgaris\"), jinak se však pozná snadno, protože nemá lodyhu a květy vyrůstají na tenkých stopkách přímo ze středu růžice listů.", "section_level": 1}, {"title": "Ekologie a výskyt.", "content": "V ČR se vyskytuje roztroušeně od nížin po podhorské oblasti (max. asi 800 m n. m.), celkově roste v téměř celé Evropě vyjma Středozemí a nejsevernějších oblastí. Areál výskytu zasahuje ale i do Švédska částečně i Norska, do Anglie, Irska, severního Španělska a části Itálie. Lze ji najít i na Balkánském poloostrově. Na východě areál rozšíření prvosenky jarní zasahuje hluboko do Ruska, pokračuje přes Turecko po severní Írán. Druhotně se rozšířila i v Severní Americe, hlavně na severovýchodě. Prvosenka jarní ve střední Evropě nejčastěji roste v některých typech dubohabřin a teplomilných doubrav a na jejich okrajích. Zřídka roste i v květnatých bučinách, vápnomilných bučinách a v některých typech suťových lesů. Nalézt prvosenku jarní je možné i v semixerotermních travinobylinných společenstvech (sušší druhově bohaté louky a pastviny). Na Britských ostrovech někdy roste i na stabilizovaných (nepřesýpavých) dunách. Prvosenka jarní se většinou vyhýbá luhům, proto v oblastech s převažujícími lužními lesy je vzácná. Příkladem je oblast dolního toku Moravy a Dyje, kde někdy roste na suchých hlínou pokrytých písčitých vyvýšeninách (tzv. hrúdech).", "section_level": 1}, {"title": "Fytocenologie.", "content": "Prvosenka jarní často roste v tzv. panonských dubohabřinách asociace \"Primulo veris-Carpinetum\", což jsou teplomilnější typy dubohabřin, které v ČR najdeme na jižní Moravě. Ale může růst i v teplomilnějších typech hercynských dubohabřin, někdy označovaných jako subasociace \"Melampyro nemorosi-Carpinetum primuletosum veris\", které jsou časté i v teplejších částech Čech a analogicky ji najdeme i v teplomilnějších variantách karpatských dubohabřin as. \"Carici pilosae-Carpinetum\". Prvosenka jarní se běžně vyskytuje i v bazifilních teplomilných doubravách. Jsou to lesy s dominací dubu šipáku a dubu zimního rostoucí hlavně na bazických substrátech teplých oblastí (nejvíce vápenec a čedič). V Čechách to je asociace \"Lathyro versicoloris-Kvercetum pubescentis\", na Moravě \"Pruno mahaleb-Kvercetum pubescentis\", o něco mezofilnější typy řazené do as. \"Euphorbio-Kvercetum\" (syn.: \"Corno-Kvercetum\") najdeme v obou územích. Může růst i v jiných typech teplomilných doubrav, například tzv. mochnových doubravách as. \"Melico pictae-Kvercetum roboris\" (syn. \"Potentillo albae-Kvercetum\"). Prvosenka jarní je typická i pro suťové lesy subasociace \"Aceri-Carpinetum aconitetosum vulpariae\", které se vyskytují převážně na karbonátových horninách (vápenec, mramor aj.), v ČR hlavně v Moravském a Českém krasu. Roste také v borech svazu \"Cytiso ruthenici-Pinion sylvestris\". Jsou to lesostepní bory (někdy i s příměsí dubu nebo břízy) rostoucí na opukách a vápenitých pískovcích, v ČR hlavně v okolí tzv. bílých strání ve středních až severních Čechách. Prvosenka jarní je častá i v některých typech suchých trávníků. Jsou to například tzv. pěchavové trávníky sv. \"Diantho lumnitzeri-Seslerion\", což jsou zapojené trávníky s dominancí pěchavy vápnomilné (\"Sesleria caerulea\") v skalnatých oblastech pahorkatin (hlavně na vápencích), po obvodě vyšších hor (např. Alpy, Karpaty). Běžná je také v tzv. širokolistých suchých trávnících sv. \"Bromion erecti\". Jsou to louky, kde se jako dominanta často uplatňuje sveřep vzpřímený (\"Bromus erectus\") nebo válečka prapořitá (\"Brachypodium pinnatum\"). V asociaci \"Brachypodio pinnati-Molinietum arundinaceae\" ze sv. \"Bromion erecti\" je vedena dokonce jako diagnostický druh. Tento typ suchých luk se v ČR vyskytuje v Bílých Karpatech. Může se růst i v dalších typech trávníků, jako jsou sušší varianty mezofilních luk sv. \"Arrhenatherion elatioris\", pastvin sv. \"Cynosurion cristati\" nebo lesních lemů sv. \"Trifolion medii\".", "section_level": 2}, {"title": "Optimální podmínky.", "content": "Prvosenka jarní je typický druh dobře prosvětlených míst, ale může také přežít pod částečným stínem i když vykazuje sníženou životaschopnost. Výsledky experimentálních měření produkce, nebo absorpce oxidu uhličitého se měnily u prvosenky jarní, prvosenky bezlodyžné a prvosenky vyšší v průběhu postupně se zvyšujícího zastínění. Testy ukázaly, že prvosenka jarní byla nejméně, a prvosenka bezlodyžná nejvíce snášenlivá vůči zastínění. Prvosenka jarní většinou chybí na pastvinách s vysokou hladinou spodní vody. Testy ukázaly, že přírůstek sušiny u prvosenky jarní se významně snižuje při experimentálně zvýšené hladině spodní vody už po třech měsících růstu rostliny. Kořeny rostlin nejsou schopné pronikat do anoxických vrstev. Kořeny prvosenky jarní v lokalitách se zvýšenou hladinou spodní vody jsou díky tomu kratší a prorůstají jen horními půdními vrstvami s dostatkem kyslíku, což je charakteristické pro druhy nesnášenlivé k dlouhodobému zamokření. Ve srovnání s prvosenkou vyšší a prvosenkou bezlodyžnou je prvosenka jarní většinou více tolerantní k suchu. Ačkoli O. Inghe a C. O. Tamm (1988) často pozorovali dočasné chřadnutí listů prvosenky jarní během suchého léta v jižním Švédsku, nezjistili významný dopad na pravděpodobnost přežití takových jedinců. Při výjimečně suchých a horkých podmínkách během kvetení, dochází k významnému zmenšení množství a velikosti semen. Roste na kyprých eutrofních až mezotrofních, půdách s neutrální až mírně kyselou reakcí. Kyselé půdy nesnáší. Snese půdy s vyšším obsahem vápníku. Dokáže osídlit i půdy dosti těžké, ale optimum jejího rozšíření je na půdách relativně kyprých (proto hojně i na vrcholových sutích) a minerálně dosti bohatých. S oblibou se ve větším množství objevuje na mladých vyvřelinách (čedič, andezit apod.) a na vápenci. Prvosenka jarní je druh charakteristický pro půdy chudé na živiny. Uměle zvýšené hodnoty dusíku mají za následek klesání velikosti populace, což je hlavně výsledek sníženého počtu kvetoucích rostlin a tedy produkce semen. Dlouhodobé projekce také ukázaly, že porosty, které byly vystaveny nejvyšším hodnotám dusíku v půdě (9 g (N) m rok) zanikly během 30 let (běžný jednoletý populační pokles z 18,2 % a 15,5 % a běžný čas zániku od 13,7 a 24,4 léta při kosení a pastvě), zatímco porosty bez přihnojování měly běžný přírůstek jedinců. Pokud jsou podmínky pro růst příznivé, populace prvosenky jarní může mít velké a viditelné jedince s vysokou hustotou porostu. Ačkoli prvosenka jarní není nikdy dominantní rostlinou v porostu, dosahuje hustoty mezi 10 a 34 jedinci na m, zatímco při výsevu mohou dosáhnout hustoty až do 100–200 jedinců na m. Kvůli omezené možnosti rozptylování semen v závislosti na způsobu jejich šíření, se mladé rostliny většinou spíše vyskytují seskupené kolem dospělých rostlin. Příležitostně, mohou shluky prvosenek jarních vzniknout následkem vegetativního rozmnožování, ačkoli je to málo časté. Prvosenka jarní tvoří často větší, pestře žlutě zbarvené porosty. Vyskytuje se většinou pospolitě, přirozené obnově dřevin však nezbraňuje.", "section_level": 2}, {"title": "Ohrožení.", "content": "V České republice rostou pouze dva poddruhy prvosenky jarní, a to prvosenka jarní šedavá, která je podle českého Červeného seznamu zařazena mezi ohrožené (\"C3\", což odpovídá v mezinárodním Červeném seznamu IUCN kategorii \"VU\") a prvosenka jarní pravá, která je podle českého Červeného seznamu zařazena mezi vzácnější taxony vyžadující pozornost, ale méně ohrožené (\"C4a\", což odpovídá v mezinárodním Červeném seznamu IUCN kategorii \"NT\"). V mnoha oblastech původního výskytu v Evropě populace prvosenky jarní klesají hlavně následkem změněného využití půdy, pokračujícím zvýšením obsahu živin v půdě (hlavně dusíku) pronikajících z okolní krajiny. Například ve Velké Británii utrpěla populace prvosenky jarní dramatický pokles v letech 1930 a 1980. Pokles výskytu prvosenky jarní v Evropě byl způsoben zejména nárůstem zemědělské výroby, používáním herbicidů, eutrofizací stálých luk, a orbou travních porostů. Velmi důležitým důvodem úbytku prvosenek jarních je způsob lesního hospodaření. Dubohabřiny jsou káceny, na jejich místě jsou vysazovány kultury jehličnanů. Tam, kde jsou dubohabřiny ponechány, jsou prosvětlovány probírkou, což přirozeně vede k posílení rozvoje keřového patra a díky tomu je bylinné patro, kde prvosenka roste, zarostlé křovinami. Vzhledem k tomu, že je prvosenka jarní světlomilná, tedy ubývá i v takto udržovaných přirozených stanovištích s vlivem člověka. Protože mnoho míst výskytu prvosenky jarní je omezené na malé lokality, rostliny jsou následkem toho vysoce citlivé na jevy, jako je příliv živin z okolí ať už vlivem zemědělského a lesnického hospodaření, nebo nakládání s odpady. Relativně intenzivní pastevectví, vytváří prostor pro ujmutí semenáčků a růst rostlin. Pastva umožňuje efektivní produkci semen a optimální strategii udržení populace prvosenky jarní v dlouhodobém horizontu. Pro populace prvosenky jarní je důležité přiměřené hospodaření. Vhodné je kosení luk a pastva. Tyto zemědělské úpravy brání sukcesi do lesa a hustých křovin. Pastva vytváří také mozaikovitou krajinu s trávníky a řídkými křovinami. Při ponechání krajiny s trávníky a řídkými křovinami ladem dochází k zarůstání luk expanzívními druhy a postupné sukcesi ke stinnému lesu, což je pro prvosenku jarní nepříznivé prostředí. Počet prvosenek jarních a rozkvetlých květů se významně snížil po ustoupení od tradičního pastevectví a kosení luk a následkem technologií v lesnictví. Rostoucí stín také redukuje semenné zrání, mající za následek významně nižší semenné produkční dávky ve srovnání s necloněnými jedinci. Sukcese lesa má za následek snížený přírůstek jedinců, hlavně kvůli sníženému pohlavnímu rozmnožování a stárnutí populace. Nicméně jedinci prvosenky jarní nalezení na okrajích lesa a v relativně prosvětlených lesích nebo v lesích s řídkými křovinami mohou kvést hojně a reprodukovat se úspěšně. V mnoha oblastech ve Velké Británii, byly vysévány prvosenky jarní u krajnic cest. Semena prvosenky jarní jsou také přidávána do směsi osiv s divokými květinami. Díky tomu se velikost populace prvosenky jarní ve Velké Británii zvětšila. Populace prvosenek jarních se také vrátily do oblastí, kde ji pastva výrazně snižovala. Řada hřbitovů ve Velké Británii, které jsou udržovány v přírodním stylu, vhodném pro přežití a rozvoj přirozených společenstev rostlin a živočichů, pomáhá přežít i této oblíbené jarní květině.", "section_level": 2}, {"title": "Choroby a škůdci.", "content": "Na prvosence jarní se občas vyskytují různé choroby způsobené houbami či jim podobnými organizmy. Příkladem je plíseň šedá (\"Botrytis cinerea\"), způsobující botrytidu. Napadá různé části rostlin zejména při převlhčení a hustém zápoji. Skvrny na listech způsobují např. houby větevnatky \"Ramularia primulae\" a \"Ramularia interstitialis\", listy napadá i \"Cercosporella primulae\". Celou rostlinu napadá oomyceta \"Peronospora oerteliana\", semeníky pak sněť \"Urocystis primulae\". Hnědnutí kořenů a následný úhyn rostlin způsobuje houba \"Thielavia vasicola\". Řidčeji se na spodní straně čepelí objevují rzi \"Uromyces primulae\" a rez primulková (\"Puccinia primulae\"). Na provosence jarní parazitují i mnozí živočichové. V kořenech žijí háďátka (\"Aphelenchus olesistus\" a rod \"Heterodora\"). Části prvosenky jarní jsou požírány či poškozovány více druhy hmyzu (popřípadě jejich larvami) a měkkýšů. Semena např. konzumuje larva mola \"Amblyptilia punctidactyla\". Na prvosenkách žijí i třásněnky (Thysanoptera) a housenky některých píďalkovitých. Molice (Aleyrodidae) někdy sají na spodní straně listů, housenky můry osenní (\"Agrotis segetum\") příležitostně požírají listy a později i kořínky. Prvosenka jarní je živnou rostlinou housenek ohroženého motýla pestrobarvce petrklíčového (\"Hamearis lucina\"). Na prvosence jarní parazitují i mnohé mšice, jednak kořenové jako \"Pemphigus auriculae\", \"Pemphigus psoudoauriculae\", tak i listové, které způsobují i sekundární nákazy virovými a bakteriálními chorobami. Na rubu listů saje pidikřísek skleníkový (\"Erythroneura bellidiformis\" ), larvy much \"Chromatomyia primulae\" vyhlodávají v listech dlouhé tunely, kořínky požírají larvy lakonosce rýhovaného (\"Otiorrhynchus sulcatus\" ). Zvláště u mladších semenáčků a někdy i u starších rostlin prvosenky se objevuje chloróza (žloutenka čili blednička). Je to choroba způsobená fyziologickými problémy jako přelití, nedostatek živin, obzvláště železa (v rostlině přístupné formě) aj. V krajních případech jsou nejmladší listy na rostlině téměř bílé.. Různé žloutnutí a špatný růst rostlin způsobuje i sucho, znečištěný vzduch aj.", "section_level": 1}, {"title": "Obsažené látky.", "content": "Léčivý efekt a další využití rostliny je podmíněno přítomností rostlinných metabolitů, jejichž obsah v kořenech, listech či květu může být rozdílný. Zastoupení látek rovněž závisí na ročním období nebo varietě. Mezi látky obsažené v kořenech patří saponiny, jichž je asi 5 až 10 % (některé zdroje uvádějí maximální hodnotu 14,9 %). Udává se obsah až 29,5 mg triterpenických saponinů na gram sušiny (vysušené hmoty) kořene, hlavně kyselinu primulové A a B. Dále jsou v kořenech glykosidy (primverin a primulaverin), silice (0,25 %), pyrokatechinové taniny, škrob, cukr a volemit. Podle výsledků měření, provedených na 90 jedincích ze tří různých stanovišť, existuje mezi jedinci a stanovišti značná kolísavost účinku drogy, z čehož vyplývá požadavek biologické titrace terapeuticky používané drogy. Z variability účinku se usuzuje, že průměrná účinnost kořenů u tohoto druhu je mezi 110 až 210 h. j. (hemolytickými jednotkami). Čerstvá kořenová droga je bez zápachu, místo silice obsahuje glykosidy primverin a primulaverin. Sušením a skladováním drogy se enzymem primverosidázou glykosid primverin a primulaverin štěpí. Hemolytické zkoušky ukazují, že kořen prvosenky jarní obsahuje více saponinů než prvosenka vyšší, přičemž samotné kořeny jsou na saponiny bohatší než oddenek. Podle Brody je prvosenka jarní (\"Primula veris\") z farmaceutického hlediska cennější než prvosenka vyšší (\"Primula elatior\"). O tom, zda je cennější i terapeuticky, však mohou rozhodnout pouze srovnávací klinické zkoušky. Mezi látky obsažené v květech patří rovněž saponiny (asi 2 %), dále malé množství silice (více méně stejného složení jako silice kořene), opět glykosidy primverin a primulaverin, flavonoidy a flavony (3,4,5-trimethoxyflavon, kvercetin a jeho odvozeniny, kaempferol, a 3-limocitrin glykosid, rutin), karoten, enzym primverosidázu a vitamín C. Saponiny jsou podle Koflera a Steidla přítomny jen v kalichu a květní stopce. Proto považují květní drogu bez kalichu (jen z květních korun) za terapeuticky bezcennou. Obsah saponinů v rostlině je značně variabilní. Kořeny vykazují během roku 2 maxima, a to první před květem nebo v době květu, druhé na podzim, resp. počátkem zimy. Listy nevykazují tak zjevnou zákonitost, ale kolísání probíhá více méně stejně jako u kořenů. Dafert a Mauber při výzkumu vlivu hnojení zjistili, že hnojení nijak zvlášť neovlivňuje obsah saponinů a ke stejným závěrům došel Jaretzky a Seyffarth. Podobné kolísání vykazují i jiné obsahové látky, například rutin. Denním rytmem rostliny a vlivy na obsahové látky se zabýval Richter, který praví, že obecně se světelnou intenzitou hemolytický index stoupá.", "section_level": 1}, {"title": "Využití a pěstování.", "content": "Ve středověku se v zahradách prvosenka jarní, nazývaná tehdy klíče Panny Marie, pěstovala pro květy a listy, které byly pojídány v salátech. Z květů se vyrábělo prvosenkové víno, medovina a ocet. Květy se jedly také samotné, pocukrované. Čaj z prvosenky jarní je mírné sedativum a byl využíván proti bolestem hlavy, nespavosti a neurotickým problémům. Lidé věřili, že dokáže vyléčit obrnu. Výtažek z prvosenky jarní byl používán v kosmetických přípravcích, jako prostředek, který měl odstraňovat vrásky. Prvosenka má také symbolický význam. Je typická pro Velikonoce: motiv prvosenky zdobí mnoho předmětů spojených se svátky jara, například velikonoční pohlednice a přání a vily se z ní také věnce a máje. V květomluvě může znamenat například \"„Kdo je pánem tvého srdce?“\" nebo \"„chtěl bych vědět, jestli jsem jediný“\" Prvosenka je podle severské mytologie zasvěcena bohyni lásky Freye a může prý být použita, aby návštěvníka vedla k jejímu sálu, Sessrúmniru. Je také symbolem čtyř hrabství v Anglii, a sice Essexu, Northamptonshire, Surrey a Worcestershire. Podle slovanských pověstí představuje prvosenka klíč, kterým svatý Petr otevírá jaro (petrklíč). Svatý Petr je nástupcem pohanského Peruna a klíč symbolem blesku. Podle slovanských i německých pověstí petrklíč otevírá cestu ke skrytým pokladům a zlatu. V Německu bylo děvče, které o Velikonocích nalezlo petrklíč, považováno za nevěstu (\"heiratsschlüssel\"). Do oficiálního lékařství uváděl prvosenky po první světové válce svými pracemi Wasicky a Joachimowitz. V lékařství se používá celý květ s kalichem nebo jen květní koruny (\"Flos primulae\") a oddenek s kořeny (\"Radix primulae\"), zřídka se užívá i list (\"Folium primulae\"). Droga z prvosenky jarní nahrazovala americkou drogu \"Radix senegae\" rostliny vítod senega (\"Polygala senega\"), která je v účincích rovnocenná. Místo \"P. veris\" lze užít prvosenku vyšší (\"Primula elatior\" ). Květ se sbírá v dubnu a květnu, kdežto oddenek na jaře (duben) před začátkem vegetace nebo až na podzim, zejména v říjnu. Prvosenka je chráněná bylina, proto není sběr těchto léčivek ve volné přírodě povolen, je možný pouze z rostlin pěstovaných na zahrádkách. Obě rostlinné části se suší ve stínu. Sušení musí probíhat velmi rychle. Umělá teplota při sušení nesmí překročit 40 °C. Musí se dbát na rychlé odvádění vlhkého vzduchu. Správně sušená květní droga má zachovánu barvu čerstvých květů. Poměr ztráty na váze při sušení květů je asi 7:1 (u čistých korun). Květní droga má slabě medový pach a nasládlou chuť. Při nesprávném sušení mění droga barvu, zelená a hnědne, přičemž ztrácí na účinnosti. Oddenek má anýzovou vůni a odporně škrablavou chuť. Před sušením je nutno oddenky důkladně proprat v tekoucí vodě a zbavit je nadzemních částí rostliny. Čerstvé kořeny jsou bez zápachu. Teprve při skladování nabývají anýzové vůně. Podle Endrise Korbeláře obsah saponinů dosahuje v rostlině, respektive v kořenech, maxima dvakrát: jednou v době květu a podruhé na podzim. Při dlouhodobém skladování procento saponinů klesá. Části rostlin lze využít jako expektorancia (k přípravě prsních čajů i k průmyslové výrobě léčiv) a sekretolytika v odvaru (10 g květů nebo 1 polévková lžíce řezaných kořenů na 2 šálky vody, jednou denně) při onemocnění a zánětech horních cest dýchacích, rozedmě plicní a při akutní a chronické bronchitidě. Někdy je extrakt z prvosenky používán i jako antirevmatikum. Drogy z prvosenky jsou používány také při bolestech kloubů a hlavy, k posílení srdeční činnosti a při onemocnění močového měchýře, močových kamenech. Podle jiných zdrojů mohou působit extrakty z prvosenky také proti epilepsii a křečím. Drogu, přípravky z drog a izolované látky z prvosenky obsahují léčiva Solutan, Tussilen a Species pectorales Planta. Doporučená denní dávka je asi 3 až 6 g sušeného květu. Droga může způsobit podráždění zažívacího traktu a vyšší dávky mohou mít vliv na krevní tlak. Ve vyšších koncentracích může rovněž způsobit dávení a průjmy. Prvosenka může způsobovat alergickou odezvu u zvlášť citlivých jedinců. Nedoporučuje se používat v těhotenství a době kojení. Prvosenka jarní by se neměla používat dlouhodobě. Pro zahrady nemá původní druh jako trvalka velký význam. Hodí se k chatám v přírodě, oblíbenější jsou barevné odrůdy, které většinou mají teplé medové a červené odstíny. Hodí se ale k pěstování na hřbitovech, v záhonech ale i v nádobách. K pěstování se dobře hodí louky, protože se květy sbírají ještě před senosečí. Vyžaduje polostinné až stinné polohy. Semena se vysévají na podzim. Výhodnější než výsev přímo na pozemek je předpěstování rostlin v pařeništi. Při poruše klíčivosti se doporučuje máčet semena, ve vodě po 2−5 dnů. HTS je 1g (1 g semen = 1000−1320 kusů). Vegetativně lze množit prvosenku jarní dělením oddenků. Výsev je doporučován v dubnu až červnu ve skleníku při teplotě 18 °C. Výsadba je nejvhodnější v srpnu až září. Rostliny mají být sázeny ve vzdálenosti 20 cm od sebe. Prvosenka jarní se tradičně používá v džemech, čajových směsích, sirupech, salátech, víně a v nálevech pro kyselé okurky. Někdy se používá i do jarních vlasových koupelí (viz ). Oddenky prvosenky jarní se dříve využívaly pro kýchací prášek. Ve Švýcarsku a Rakousku se vývarem barvila také velikonoční vajíčka. Jako řezaná rostlina se prvosenka využívá pro aranžování", "section_level": 1}], "src_summary": "Prvosenka jarní (\"Primula veris\", lidově též petrklíč, bukvice bílá, bylina sv. Petra atd) je drobnější vytrvalá bylina z čeledi prvosenkovité (\"Primulaceae\"). Rostlina dosahuje i s květem výšky 20–25 cm. Z podzemního oddenku vyrůstají měkké a svraskalé listy uspořádané v přízemní růžici. Vonné žluté květy vyrůstají na jednostranném okolíku. Může se rozmnožovat vegetativně rozdělením oddenku, ale většinou se rozmnožuje pohlavně, tvorbou semen. Plodem je tobolka. Prvosenka jarní se může dožít více než padesáti let. Vyskytuje se zvláště v Evropě a Asii, především v teplejších polohách nížin a pahorkatin, zejména ve světlých listnatých lesích, hájích, prosluněných stráních a v křovinách, většinou na vápencových podkladech. Dokáže však přežít i chladné podnebí, například v severním Skotsku. Český Červený seznam ji zařazuje do kategorie C3 (vzácnější až ohrožený druh). Pokles populace prvosenky jarní byl způsoben nárůstem zemědělské výroby, holosečnou těžbou a výsadbou kultur jehličnanů, používáním herbicidů, hnojením (hlavně dusíkatými hnojivy), eutrofizací stálých luk a orbou travních porostů. Prvosenka jarní se tradičně používá pro přípravu čajů, nálevů nebo v lidovém léčitelství. Látky v ní obsažené (glykosidy a saponiny) působí jako expektorans při onemocnění horních a dolních cest dýchacích. Co se týče škůdců prvosenky, listy a květy prvosenky jarní jsou často poškozovány měkkýši a mnoha druhy hmyzu. Při přílišné vlhkosti a hustém zápoji prvosenku jarní napadají plísně a houbové choroby.", "tgt_summary": "A monstrance, also known as an ostensorium (or an ostensory), is the vessel used in Roman Catholic, Old Catholic, High Church Lutheran and Anglican churches for the more convenient exhibition of some object of piety, such as the consecrated Eucharistic host during Eucharistic adoration or Benediction of the Blessed Sacrament. It is also used as reliquary for the public display of relics of some saints. The word \"monstrance\" comes from the Latin word \"monstrare\", while the word \"ostensorium\" came from the Latin word \"ostendere\". Both terms, meaning \"to show\", are used for vessels intended for the exposition of the Blessed Sacrament, but \"ostensorium\" has only this meaning.", "id": 2120408}
{"src_title": "Martin Waldseemüller", "tgt_title": "Martin Waldseemüller", "src_document": [{"title": "Biografie.", "content": "Waldseemüller se narodil ve Freiburgu v Wolfenweiler (jeho matka byla z Radolfzellu) a studoval na univerzitě ve Freiburgu. Dne 25. dubna 1507, v době kdy pracoval v St. Deodatu () ve Vévodství lotrinském (dnes Saint-Dié-des-Vosges, Francie), vydal glóbus a velkou nástěnnou mapu světa (\"Universalis Cosmographia\") složenou ze 12 dřevořezů, která byla vůbec první mapou, která zaznamenávala Nový svět jako „Ameriku“. Glóbus a nástěnná mapa byly doprovozeny knihou \"Cosmographiae Introductio\", úvodem do kosmografie. Kniha obsahuje latinské překlady \"Quattuor Americi Vespuccij navigationes\" (Čtyři cesty Ameriga Vespucciho), což je zřejmě dopis psaný Amerigem Vespuccim. V knize je rovněž popsáno, proč byl použit název Amerika: \"ab Americo Inventore …quasi Americi terram sive Americam\" (od objevitele Ameriga …jako by to byla země Amerigova, proto Amerika). V roce 1513 Waldseemüller znovu přemýšlí o názvu kontinentu, pravděpodobně v důsledku tehdejších pochybností o Vespucciho roli při objevení a pojmenování Ameriky. Ve svém přepracování Ptolemaiova atlasu však již název „Amerika nepoužil“ a namísto toho je kontinent nazván jednoduše \"Terra incognita\" (neznámá země). I přes tuto revizi, již bylo od té doby vydáno 1000 kopií mapy světa a původní název „Amerika“ se ujal. Zatímco Severní Amerika se ještě po nějaký čas v dokumentech označovala jako Indie (\"Indies\"), nakonec došlo i v jejím případě k používání názvu „Amerika.“ Nástěnná mapa byla po dlouhou dobu ztracena, ale v roce 1901 nalezl její kopii Joseph Fischer na hradě Wolfegg v jižním Německu. Jedná se o jedinou známou dochovanou kopii, která byla v květnu 2003 zakoupena Kongresem Spojených států.", "section_level": 1}], "src_summary": "Martin Waldseemüller (v latinizované podobě \"Martinus Ilacomilus\" či \"Hylacomylus\", 1470 – 16. března 1520) byl německý kartograf. Společně s Matthiasem Ringmannem je mu připisováno první známé použití názvu „Amerika“ pro označení Nového světa, a to ve Waldseemüllerově mapě (známá též jako \"Universalis Cosmographia\"), na počest objevitele Ameriga Vespucciho. Podle Richarda Čapka „jeho tvorba způsobila přesun vůdčího postavení kartografie do Německa“.", "tgt_summary": "Martin Waldseemüller (c. 1470 – 16 March 1520) was a German cartographer and humanist scholar. Sometimes known by the Latinized form of his name, Hylacomylus, his work was influential among contemporary cartographers. He and his collaborator, Matthias Ringmann, are credited with the first recorded usage of the word \"America\" to name a portion of the New World in honour of the Italian explorer Amerigo Vespucci. Waldseemüller was also the first to map South America as a continent separate from Asia; the first to produce a printed globe and the first to create a printed wall map of Europe. A set of his maps printed as an appendix to the 1513 edition of Ptolemy's \"Geography\" is considered to be the first example of a modern atlas.", "id": 653430}
{"src_title": "Povstání Níká", "tgt_title": "Nika riots", "src_document": [{"title": "Průběh povstání.", "content": "Povstání vyvěralo zejména z osobní rivality některých politických představitelů, kterým jako záminka dobře posloužily i teologické sporné otázky. Tvrdé soupeření a pouliční boje mezi stoupenci původně sportovních klubů „Modrých“ a „Zelených“ se vyostřovaly již celá desetiletí, podbarvené nadto i zmíněným rozdílným náboženským chápáním podstaty Krista. „Modří“ vyznávali ortodoxní dvojí pojetí podstaty Krista, božskou a lidskou, „Zelení“ byli monofyzitisté, kteří naopak tvrdili, že má jedinou, božskou podstatu. Císař Justinián, ačkoliv svým ortodoxním přesvědčením stranil „Modrým“, povolil tvrdý zákrok proti novým krvavým nepokojům obou stran, po kterých zůstali mrtví a těžce zranění, což však paradoxně způsobilo dočasné spojenectví předáků „Modrých“ i „Zelených“ – původně jen proti městským strážím a jejich veliteli Janovi z Kappadokie. Společně požadovali jeho sesazení a potrestání. Když císař jejich žádosti nevyslyšel, bouře den za dnem sílily. Nejprve vzplálo vězení, pak další veřejné budovy. Na stranu vzbouřenců postupně přešly i některé oddíly policie a městských stráží. Jelikož císař v této chvíli nepochopitelně váhal (na dlouhé hodiny se zavíral do své soukromé kaple, kde se modlil o Boží zázrak) jak povstání uklidnit, hořela brzy celá čtvrť a plameny přeskakovaly dále. Na ulicích se nepřehledně vraždilo a domy a paláce, veřejné i soukromé budovy byly rozdivočelou lůzou drancovány a podpalovány. Pátý den, za již zcela nezvladatelného řádění povstalců ve velké části Konstantinopole vyslal císař deputaci biskupů „vyzbrojených“ pouze některými nejsvětějšími ostatky (relikviemi) volat povstalce ke křesťanskému smíru a odpuštění. Biskupové však „dostali“ od povstalců pouze příděl kamení a cihel a ztrácejíce odznaky svého důstojenství prchali do paláce Dafné. Teď teprve císař volal na pomoc stráže které pod Belisariovým vedením zaštítili prchající duchovní, načež organizovaným protiútokem brzy zahnaly rozvášněné vzbouřence na útěk a mnoho jich pobily. Jednota mezi „Modrými“ a „Zelenými“ ostatně již brala díky neshodám při dělení kořisti z rabování města za své a jednotlivé tlupy se krvelačně v hořícím městě pouštěly i do sebe. Povstalci se již rvali i o přístupy do zatím nevypleněných chrámů, paláců a veřejných budov. Vojsku po prvním úspěšném zásahu v ulicích překvapivě nebyl vydán pokyn k plošnému násilnému ukončení krvavých nepokojů a Justinián, prodchnut nezlomnou vírou ve vymodlenou Boží přízeň, se namísto toho vypravil osobně do improvizovaného hlavního stanu vzbouřenců na Hippodromu. Sotva však vystoupil z chodby do císařské lóže, začaly kameny a cihly dopadat i na ni. Ne příliš důstojně se císař urychleně vrátil zpět do bezpečí paláce pod ochranou zatím ještě loyálních stráží. Lůza poté přivedla na Hippodrom jistého Hypatia, polozapomenutého synovce císaře Anastasia a brzy nato jej na Konstantinově náměstí provolali císařem. Nato vzbouřenci přitáhli do budovy senátu a nutili senátory přísahat novému císaři věrnost. Bezradný Justinián zatím naslouchal vzrušené debatě v paláci, kam se uchýlili mnozí senátoři a příslušníci městské aristokracie, třásl se strachy a se zoufalstvím se kdekoho ptal na radu, co teď dělat. Belisarius s dalším přítomným generálem Mundem volali po okamžitém tvrdém vojenském zásahu. Převažovalo však mínění, že je třeba spasit životy, zejména ten nejposvátnější, císařův a prchnout z Konstantinopole. Je pravděpodobné, že asi v této době navázal významný císařský hodnostář, eunuch Narses styk s démarchem (Démarchos – původně nejvyšší úředník dému, tj. okrsku v athénské republice. Zde nejvyšší hodnostář, představitel celého „dému“ – „Modrých“) „Modrých“ a kombinací úplatků, ústupků a amnestií se jej snažil přimět k ukončení rozsáhlých násilností. Veškerá vina měla být svalena na „Zelené“. Iniciativy se nakonec chopila císařovna Theodora a přikázala Belisariovi a Mundovi shromáždit všechny zbývající použitelné vojenské oddíly, udeřit na povstalce a zejména zatknout „císaře“ Hypatia. Městské stráže a policie jako takové již dávno neexistovaly a nejspíše, pokud nebyli sami zabiti, se přidali k drancujícím zástupům. Belisarius s několika stovkami svých elitních vojáků a Mundus se svými Huny pronikli doutnajícími ulicemi zpět k Hippodromu. Po prvním marném pokusu vniknout dovnitř zabarikádovaným vedlejším vchodem vzal Belisarius ztečí hlavní bránu Hippodromu. Vpochodovali pak branou dovnitř a vyzvali hlučící obrovský dav, aby vydal zrádce Hypatia. Ihned nato byli vojáci napadeni mnoha tisíci přívrženci „Zelených“. Ryk prudkého boje přiměl Munda, aby v ten moment udeřil přes vedlejší „Bránu Mrtvých“. Brzy se krutě bojovalo jak na ploše, tak v lóžích, řadách sedadel i ve vnitřních prostorách Hippodromu. Lůza, ozbrojená ponejvíce jen kamením a klacky, neměla proti profesionálům a těžkooděncům šanci. Démarchos „Modrých“ v tento rozhodující moment údajně sám zavraždil démarcha „Zelených“, načež se zmocnili „císaře“ Hypatia a předali ho Belisariovi. „Zelení“, těžce poškozeni svým zuřivým útokem na vojáky, neměli teď proti „Modrým“ šanci. Belisarius ve shodě s generálem Mundem (a možná i s instrukcemi ode dvora) se s vojskem stáhl s důležitým zajatcem do paláce. Modří mezitím po celém zle zpustošeném městě pořádali doslovné hony na zbývající „Zelené“. Navečer pak předák „Modrých“ oznámil, že všichni „Zelení“ zrádci císaře Justiniána jsou vybiti v celém městě. Prokopius z Cesareje uvádí 35 000 zabitých „Zelených“ a několik set „Modrých“ jen za poslední den povstání. Hypatius i jeho na Hippodromu rovněž zajatý přítel Pompeius byli neprodleně popraveni. Krvavé povstání „Niká“ skončilo.", "section_level": 1}], "src_summary": "Povstání Níká (řecky \"Στάση του Νίκα\") bylo povstání v hlavním městě Byzantské říše, Konstantinopoli, v roce 532, za vlády císaře Justiniána I. Během týdenního řádění bylo město značně poškozeno a desetitisíce jeho obyvatel byly zabity. Povstání vypuklo v důsledku soupeření dvou sdružení (\"demes\") a nespokojenosti s Justiniánovou vládou, proti které se obě sdružení spojila. Název pochází od hesla \"Níká!\" (Zvítěz!), které povstalci provolávali. Povstání bylo zlikvidováno vnesením neshody mezi obě sdružení a vojenským zásahem. Bojovali modří proti zeleným.", "tgt_summary": "The Nika riots ( \"Stásis toû Níka\"), Nika revolt or Nika sedition took place against Emperor Justinian I in Constantinople over the course of a week in 532 CE. They were the most violent riots in the city's history, with nearly half of Constantinople being burned or destroyed and tens of thousands of people killed.", "id": 61818}
{"src_title": "Baba O'Riley", "tgt_title": "Baba O'Riley", "src_document": [{"title": "Historie.", "content": "Pete Townshend původně napsal Baba O'Riley pro jeho projekt \"Lifehouse\", rockovou operu, která měla následovat operu The Who - \"Tommy\" (1969). Townshend skladbu odvodil z jeho experimentálního nahrávání varhan Lowrey Berkshire TBO-1. Baba O'Riley měla být skladba, kterou by zpíval Ray, skotský farmář na začátku alba jak shromažďuje svou ženu Sally a jeho dvě děti, aby začali jejich exodus do Londýna. Když byl \"Lifehouse\" vyřazen většina songů byla později vydána na albu \"Who's Next\" (1971). Baba O'Riley se stala první písní na Who's Next. V několika evropských zemích byla vydána jako singl, ale ve Spojených státech a Spojeném království byla vydána pouze jako součást alba. Bubeník Keith Moon dostal nápad přidání houslí v závěrečné části skladby v níž změní svůj styl z rocku do irského folk-style beatu. Dave Arbus (East od Eden) je hrál na studiové nahrávce a na koncertě je nahradili Rogerem Daltreym a foukací harmonikou. Na koncertě v Royal Albert Hall (2000) hrál housle Nigel Kennedy. Houslové sólo je založeno na indické klasické hudbě jako pocta Meheru Babovi, indickému mystikovi, který inspiroval tuto píseň. Doprovodná stopa byla odvozena z hloubi konceptu \"Lifehouse\". Towhshend chtěl vzít životní informaci Mehera Baby a vložit ji do syntetizátoru, který by generoval hudbu založenou na té informaci. Tato hudba měla být backing track pro Baba O'Riley, ale nakonec Towhshend pro vytvoření backing tracku použil varhany Lowrey Bekshire TBO-1 a jejich funkci \"Marimba Repeat\". V roce 2004 byla skladba Baba O'Riley použita jako úvodní znělka v seriálu Kriminálka New York.", "section_level": 1}, {"title": "Teenage Wasteland.", "content": "Skladba bývá často chybě nazývána \"Teenage Wasteland\" podle fráze, která se v ní často opakuje. Teenage Wasteland byl vlastně pracovní název pro skladbu v jejích prvních inkarnacích. Později byl název Teenage Wasteland přiřazen úplně jiné, ale související skladbě od Townshenda, která je pomalejší, obsahuje více textu a akordů. Verze \"Teenage Wasteland\" se vyskytuje na \"The Lifehouse Chronicles\" (2000), což je sada šesti disků souvisejících s projektem Lifehouse.", "section_level": 1}], "src_summary": "„Baba O'Riley“ je skladba britské skupiny The Who složená kytaristou Petem Townshendem z alba \"Who's Next\". Roger Daltrey zpívá většinu skladby a Townshend zpívá zhruba v polovině verše „Don't cry/don't raise your eye/it's only teenage wasteland“. Název skladby je odvozen od jmen filozofických a hudebních osobností Mehera Baby a Terry Rileyho. Známá pro svou inovativní fúzi hard rockového zvuku The Who a Townshendovu elektronickému hudebnímu experimentování, a riff s opakováním akordů F-C-B.", "tgt_summary": "\"Baba O'Riley\", sometimes erroneously referred to as its chorus refrain \"Teenage Wasteland\", is a song by the English rock band the Who and the opening track to their studio album \"Who's Next\". It was issued in Europe as a single on 23 October 1971, coupled with \"My Wife\". Roger Daltrey sings most of the song, with Pete Townshend singing the middle eight: \"Don't cry/don't raise your eye/it's only teenage wasteland\". \"Baba O'Riley\" appears in \"Time\" magazine's list of the All-Time 100 Songs, \"Rolling Stone\"s list of \"The 500 Greatest Songs of All Time\", and the Rock and Roll Hall of Fame as one of the 500 Songs That Shaped Rock and Roll. It also features on live albums: \"Who's Last\", \"Live from Royal Albert Hall\", \"Live from Toronto\", and \"Greatest Hits Live\". In concert Daltrey plays the violin solo on harmonica.", "id": 1528406}
{"src_title": "Nikolaj Alexandrovič Bulganin", "tgt_title": "Nikolai Bulganin", "src_document": [{"title": "Politický vzestup.", "content": "Narodil se jako syn úředníka. K bolševické straně se připojil v roce 1917 a v roce 1918 vstoupil do Čeky, bolševické politické policie, kde sloužil až do roku 1922. Po ruské občanské válce se stal průmyslovým manažerem, pracoval až do roku 1927 v různých odborech jako administrátor a poté jako ředitel zodpovídal za dodávky elektrického proudu do Moskvy (1927–1931). Do roku 1937 byl předsedou výkonného výboru moskevských sovětů. V roce 1934 byl zvolen kandidátem členství v ústředním výboru Komunistické strany SSSR. Za velkého teroru těsně unikl smrti tím, že na čas odjel na dovolenou do Polska pod záminkou léčení. V roce 1937 byl jmenován předsedou rady lidových komisařů RSFSR a získal plnoprávné členství v ústředním výboru; v září roku 1938 ho ustanovili náměstkem předsedy rady lidových komisařů SSSR. Během druhé světové války hrál významnou úlohu ve vládě a také v Rudé armádě, ačkoli nebyl nikdy hlavní velitel. V roce 1944 byl jmenován náměstkem lidového komisaře obrany a sloužil jako Stalinův hlavní agent v armádních strukturách. V roce 1947 se stal ministrem ozbrojených sil SSSR a byl povýšen na maršála. Stal se také kandidátem na členství v politbyru a v letech 1947–1950 i náměstkem předsedy rady ministrů. V roce 1948 dosáhl plného členství v politbyru, tedy s hlasovacím právem.", "section_level": 1}, {"title": "Vrchol a pád.", "content": "Po Stalinově smrti v březnu roku 1953 se stal jedním z kandidátů na příštího vůdce SSSR, nakonec se však v roce 1955 stal „pouhým“ předsedou rady ministrů. Šlo o velkého spojence Nikity Chruščova a jeho programu reforem a destalinizace. Společně s Chruščovem cestoval do Indie, Jugoslávie a Spojeného království, kde byli oba známi v tisku jako \"\"B a K\"\". Roku 1957 však začal, ovlivněn konzervativní skupinou vedenou Vjačeslavem Molotovem, sdílet pochyby o Chruščovově reformní politice. Když byli konzervativci poraženi a odstraněni, nutil jej Chruščov, aby podal rezignaci na všechny politické funkce. Byl sice jmenován předsedou sovětské státní banky, ale v roce 1958 ho odstranili z Ústředního výboru KSSS a připravili o titul maršála. Byl poslán do Stavropolu jako předseda regionální ekonomické rady a v únoru 1960 odešel do penze.", "section_level": 1}], "src_summary": "Nikolaj Alexandrovič Bulganin (, , Nižnyj Novgorod, Rusko – 24. února 1975, Moskva, SSSR) byl prominentní sovětský politik, který působil jako ministr obrany (1953–1955) a předseda rady ministrů SSSR (1955–1958).", "tgt_summary": "Nikolai Alexandrovich Bulganin (; – 24 February 1975) was a Soviet politician who served as Minister of Defense (1953–1955) and Premier of the Soviet Union (1955–1958) under Nikita Khrushchev, following service in the Red Army and as defence minister under Joseph Stalin.", "id": 2271414}
{"src_title": "Franz von Epp", "tgt_title": "Franz Ritter von Epp", "src_document": [{"title": "Život.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Mládí a počátky vojenské kariéry.", "content": "Franz Epp se narodil 16. října roku 1868 v bavorském Mnichově jako syn uměleckého malíře Rudolfa Eppa a jeho ženy Kathariny (rozenná Steibelová). Měl dvě mladší sestry, Helene a Auguste. Nejdříve navštěvoval obecnou školu v Mnichově a následně přešel na místní gymnázium, kde později v létě roku 1887 maturoval. Následně se rozhodl vstoupit k 16. srpnu téhož roku do německé císařské armády, kde byl v hodnosti tříročního dobrovolníka a důstojnického čekatele zařazen k 9. bavorskému pěšímu pluku u něhož se propracoval až do hodnosti nadporučík (\"Premierleutnant\"). S tímto povýšením rovněž nastoupil k 13. říjnu roku 1896 na bavorskou vojenskou akademii v Mnichově. Zde studoval až do konce září roku 1899. Po dokončení sloužil dále u 9. pěšího pluku a to až do července roku 1900, kdy byl přeložen k 4. východoasijskému pěšímu pluku (\"4. Ostasiatischen Infanterie-Regiment\"), s kterým se podílel na potlačení Boxerského povstání v Číně. Potom se stal velitelem rot v Německé kolonii Deutsch Südwestafrika (nyní Namibie), kde se účastnil krvavého drcení Hereroova povstání. Během první světové války sloužil von Epp jako velící důstojník bavorského regimentu ve Francii, Srbsku a Rumunsku. Za svou válečnou službu dostal von Epp rytířský titul.", "section_level": 2}, {"title": "Po válce a působení v NSDAP.", "content": "Po konci války vytvořil von Epp Freikorps, pravicovou, polovojenskou formaci většinou vytvořenou z válečných veteránů (jejími členy byli například Gregor Strasser a Ernst Röhm). Freikorps se pod vedení von Eppa účastnilo rozdrcení Bavorské republiky rad roku 1919. Von Epp se ten samý rok připojil k Reichswehru a v roce 1922 se stal generálmajorem. Von Epp se roku 1928 stal členem NSDAP, kde setrval až do roku 1945. Von Epp sloužil v NSDAP jako hlava armádní politické kanceláře, a později jako vůdce německé koloniální společnosti, organizace všech bývalých německých kolonií. Po Hitlerově jmenování říšským kancléřem v roce 1933 se stal von Epp říšským komisařem pro Bavorsko, kde se dostal do sporu s bavorským nacistickým ministerským předsedou Ludwigem Siebertem. Von Eppův pokus sesadit Sieberta z postu bavorského vůdce selhal. Von Epp ale pokračoval ve vykonávání úřadu říšského komisaře do konce války. Během druhé světové války se von Epp od ostatních nacistických vůdců distancoval. Hlavní důvod byl osobní odpor k některým z nich. Často se s nimi na ničem nedohodl, nebo nesouhlasil s jejich politikou.", "section_level": 2}, {"title": "Pád.", "content": "Von Epp byl roku 1945 zatčen skupinou FAB, která se úspěšně pokusila svrhnout vládu v Bavorsku. Vůdce FAB, Rupprecht Gerngroß, později vydal von Eppa Američanům. Na konci války byl von Epp uvězněn Američany a zemřel v zajateckém táboře v roce 1946.", "section_level": 2}], "src_summary": "Franz Xaver rytíř von Epp (16. říjen 1868 – 31. prosinec 1946) byl vysoce vyznamenaný německý veterán první světové války, politik a pozdější generál Wehrmachtu za druhé světové války. Mimo jiné byl držitelem mnoha vysoce ceněných vojenských vyznamenání včetně pruského řádu Pour le Mérite, bavorského rytířského kříže vojenského řádu Maxe Josefa nebo nacistického rytířského kříže válečného záslužného kříže s meči.", "tgt_summary": "Franz Ritter von Epp, from 1916 \"Ritter von Epp\", (16 October 1868 – 31 January 1947) was a German general and politician who started his military career in the Bavarian Army. Successful wartime military service earned him a knighthood in 1916. After the end of World War I and the dissolution of the German Empire, von Epp was a commanding officer in the \"Freikorps\" and the \"Reichswehr\". He was a member of Bavarian People's Party, before joining the Nazi Party in 1928, when he was elected as a member of the German parliament or \"Reichstag\", a position he held until the fall of Nazi Germany. He was the \"Reichskommissar\", later \"Reichsstatthalter\", for Bavaria.", "id": 1888064}
{"src_title": "Borovicovité", "tgt_title": "Pinaceae", "src_document": [{"title": "Popis.", "content": "Jsou to nejčastěji stromy vysokého vzrůstu (douglaska až 100 m, následována smrkem sitkou), výjimečně keře (např. borovice kleč), obvykle vždyzelené, vzácně opadavé (modřín a pamodřín). Borka je u některých druhů hladká (např. jedle), u jiných šupinovitě odlupčivá (smrk) nebo silně zbrázděná (borovice, modřín, douglaska). Jednožilné jehlice, umístěné na brachyblastech buď jednotlivě nebo ve svazečcích po 2-8, bývají rozdílné délky od 0,5 cm (smrk sibiřský) až po 30 cm (borovice Jeffreyova). Samčí i samičí rozmnožovací orgány jsou na jednom stromě, jsou to tedy jednodomé dřeviny; opylovány jsou anemogamně. Šupiny šištic jsou umístěny ve šroubovici. V samčí šištici mají šupiny na spodní straně 2 mikrosporangia, jejich pylová zrna mají často 2 vzdušné vaky. Samičí šištice se skládají ze semenných (se 2 vajíčky) a podpůrných šupin, volných, mnohdy těžko rozlišitelných, při dozrávání semen šupiny dřevnatí. Šišky se semeny zrají obvykle 1 (většina druhů), 2 nebo 3 roky (některé borovice), jsou buď ve zralosti nerozpadavé a ze stromů opadávají v celku (borovice, smrk) nebo rozpadavé přímo na stromě (jedle). Ve zralosti se otevírají a vypouští semena, která jsou většinou okřídlená, šíří se větrem nebo je roznášejí živočichové. Šišky některých druhů (např. borovice banksova) zůstávají uzavřené mnoho let, než nastanou vhodné podmínky pro vysemenění, např. po požárech. Semeno klíčí 2 až 18 děložními lístky. Ve schizogenních kanálcích jehlic v exkrečních (vylučovacích) dutinkách kmenů jsou silice a pryskyřice. Hlavními složkami silic jsou monoterpenické uhlovodíky α-pinen, β-pinen, limonen a další, alkoholy, např. borneol a estery. Další látky, jako stilbeny (hlavně pinosylvin), jsou obsaženy ve dřevě a třísloviny v kůře. Některé druhy borovicovitých patří mezi velmi dlouhověké dřeviny, severoamerická borovice \"Pinus longaeva\" je se stářím přibližně 4800 let považována za nejstarší žijící strom vůbec.", "section_level": 1}, {"title": "Rozšíření.", "content": "Osídlují velkou část severní polokoule, kde tvoří často významnou složku místních ekosystémů. Na jižní polokouli zasahuje pouze jediný druh (\"Pinus merkusii\" na Sumatře), jinak se jedná o výhradní obyvatele kontinentů na sever od rovníku, a to včetně fosilních záznamů. Dominantními druhy jsou zejména v severských lesích holoarktické oblasti, významně jsou přimíšeny i v temperátních lesích mírného pásu, kde jsou zároveň masivně pěstovány (smrkové monokultury aj.). V horách vystupují zpravidla do větších výšek než listnáče, tvoří hranici lesa. V tropickém a subtropickém podnebném pásu rostou převážně jen v horách. Centrem druhové diverzity čeledi je Severní Amerika a východní Asie.", "section_level": 1}, {"title": "Evoluce a taxonomie.", "content": "Podle metody molekulárního datování se vznik čeledi borovicovitých odhaduje do období časné jury v Laurasii; od počátku tvoří monofyletickou skupinu dobře odlišenou od ostatních jehličnanů. Její vnitřní diverzifikace na jednotlivé podčeledi a rody se děla v období střední jury až spodní křídy, a to nejprve na větev směřující k podčeledi \"Abietoideae\" a na druhou ke všem ostatním. Do konce křídy bylo asi dokončeno vydělení všech recentních rodů včetně obou podrodů borovice \"Pinus\" a \"Strobus\". Další diverzifikace v rámci rodů pak probíhaly zhruba od pomezí paleogénu a neogénu asi před 25 miliony let. Přítomnost zástupců všech 11 rodů čeledi, včetně čtyř endemických (\"Cathaya\", \"Nothotsuga, Keteleeria\", \"Pseudolarix\") na území jižní Číny by opravňovala k hypotéze, že právě oblast jihovýchodní Asie může být jejím genetickým vývojovým centrem; uvažuje se však i o severoamerickém původu čeledi.", "section_level": 1}, {"title": "Taxonomický přehled recentních rodů.", "content": "Většina zdrojů uvádí pro čeleď 11 recentních zástupců, zřídka bývá rozlišován ještě monotypický rod \"Hesperopeuce,\" jinak považovaný za druh jedlovce \"(Tsuga mertensiana).\"", "section_level": 2}, {"title": "Podčeleď jedlové (\"Abietoideae\") Rich. ex Sweet, 1826.", "content": "Šišky bez vnějšího hrotu (\"pupku\"), šupiny s úzkou bází, vějířovitě rozšířené. Semena s pryskyřičnými puchýřky, svazky průduchů jsou zanořené pod úroveň pokožky.", "section_level": 3}, {"title": "Podčeleď modřínové (\"Laricoideae\") Pilger et Melchior, XX.", "content": "Šišky bez vnějšího hrotu (\"pupku\"), šupiny s širokou bází, semena bez pryskyřičných puchýřků, svazky průduchů jsou zanořené pod úroveň pokožky.", "section_level": 3}, {"title": "Podčeleď smrkové (\"Piceoideae\") Frankis,.", "content": "Šišky bez vnějšího hrotu (\"pupku\"), šupiny s širokou bází, semena bez pryskyřičných puchýřků. Průduchy jsou na povrchu listu, po obou stranách.", "section_level": 3}, {"title": "Podčeleď borovicové (\"Pinoideae\") Frankis.", "content": "Šišky s vnějším hrotem, někdy ostře špičatým. Šupiny s širokou bází, semena bez pryskyřičných puchýřků. Průduchy jsou na povrchu listu, po obou stranách.", "section_level": 3}, {"title": "Fylogenetický strom.", "content": "Fylogenetické vztahy mezi jednotlivými skupinami podle studií chloroplastových genomů (2010) lze zobrazit následujícím fylogenetickým stromem; o přesné struktuře čeledi a přesném postavení jejích kladů však doposud nepanuje úplná shodaː např. rod \"Cedrus\" byl některými studiemi označen za bazální klad celé čeledi, sesterský ke všem ostatním, rod \"Cathaya\" byl řazen jak do blízkosti borovice (podčeleď \"Pinoideae\"), tak do podčeledi \"Laricoideae\" nebo do sesterské pozice k smrku.", "section_level": 2}, {"title": "Použití.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Dřevo.", "content": "Stromy čeledě borovicovité poskytují převážnou většinu světové produkce jehličnatého dřeva. Je především konstrukčním materiálem, využívá se jeho tepelně izolačních vlastností, pevnosti a pružnosti, je prvotní surovinou v papírenství a chemickém průmyslu, v mnoha geografických oblastech napomáhá ve formě paliva k přežití v nepříznivých klimatických podmínkách. Některé druhy, např. \"Pinus radiata\" jsou pro rychlou produkci dřeva vysazovány i v Subsaharské Africe, v Jižní Americe, Austrálii a na Novém Zélandu.", "section_level": 2}, {"title": "Sadovnické úpravy.", "content": "Trvalost a pravidelnost tvarů jehličnanů i možnost tvarování některých druhů a odrůd jehličnanů byla důvodem k jejich častému používání v historických a historizujících zahradách s pravidelnou kompozicí (francouzský park). Barevné kultivary stálezelených jehličin patří mezi nejpoužívanější rostliny sadovnické tvorby. Jehličnany jsou však v estetickém účinku tak svérázné, že vyžadují promyšlené umístění. Jejich použitím mohou být vytvořeny jednotvárné, strnulé nebo naopak příliš neklidné skupiny. Některé druhy mají barevné, ale i tak nepříliš nápadné, plody. Mezi nejčastěji sadovnicky využívané druhy patří jedle, smrky a borovice v nesčetných kultivarech, pěstovány bývají často i douglasky, modříny nebo cedry.", "section_level": 2}, {"title": "Další využití.", "content": "Pryskyřice (borovice), balzámy (jedle balzámová) a silice některých borovicovitých nalézají široké uplatnění v chemickém a farmaceutickém průmyslu i v aromaterapii a přírodní medicíně. Semena borovic druhů borovice pinie (\"Pinus pinea\") a borovice limba (\"Pinus cembra\") připomínají vzhledem lískové oříšky a obdobně se sbírají i konzumují. V kulturách slavících vánoční svátky se stálezelení zástupci čeledi hojně využívají jako vánoční stromky, typicky mladé borovice, smrky a jedle, méně často i douglasky.", "section_level": 2}], "src_summary": "Borovicovité (\"Pinaceae\") je čeleď řádu borovicotvarých z třídy jehličnanů. Nejčastěji se dělí na čtyři podčeledě, obsahuje 11 rodů a 232 druhů, což z ní dělá druhově nejpočetnější čeleď jehličnanů a ekologicky i ekonomicky nejvýznamnější skupinu nahosemenných rostlin.", "tgt_summary": "The Pinaceae, pine family, are trees or shrubs, including many of the well-known conifers of commercial importance such as cedars, firs, hemlocks, larches, pines and spruces. The family is included in the order Pinales, formerly known as Coniferales. Pinaceae are supported as monophyletic by their protein-type sieve cell plastids, pattern of proembryogeny, and lack of bioflavonoids. They are the largest extant conifer family in species diversity, with between 220 and 250 species (depending on taxonomic opinion) in 11 genera, and the second-largest (after Cupressaceae) in geographical range, found in most of the Northern Hemisphere, with the majority of the species in temperate climates, but ranging from subarctic to tropical. The family often forms the dominant component of boreal, coastal, and montane forests. One species, \"Pinus merkusii\", grows just south of the equator in Southeast Asia. Major centres of diversity are found in the mountains of southwest China, Mexico, central Japan, and California.", "id": 331707}
{"src_title": "2. pařížský obvod", "tgt_title": "2nd arrondissement of Paris", "src_document": [{"title": "Poloha.", "content": "Území dnešního 2. obvodu bylo osídlováno především v 15. a 16. století při rozšiřování města severním směrem. Tento obvod leží na pravém břehu Seiny. Na jihu hraničí s 1. obvodem (jejich hranici tvoří pás ulic mezi \"Rue des Capucines\" a \"Rue Étienne-Marcel\"), na západě jej odděluje od 3. obvodu \"Boulevard de Sébastopol\". Zbývající hranici tvoří tzv. velké bulváry: na severu tvoří hranici s 10. obvodem \"Boulevard de Bonne-Nouvelle\" a s 9. obvodem \"Boulevard Poissonnière\" a \"Boulevard Montmartre\" a na severozápadě ještě bulváry \"Boulevard des Italiens\" a \"Boulevard des Capucines\".", "section_level": 1}, {"title": "Demografie.", "content": "V roce 2006 měl obvod 21 259 obyvatel a hustota zalidnění činila 21 474 obyvatel na km. Zdejší obyvatelé představují zhruba 1% pařížské populace.", "section_level": 1}, {"title": "Politika a správa.", "content": "Radnice 2. obvodu se nachází na ulici \"rue de la Banque\" č. 8. Současným představitelem obvodu je od roku 2001 Jacques Boutault jako první starosta v Paříži za francouzskou Stranu zelených. Jeho předchůdkyní byla ve dvou volebních obdobích Benoîte Taffin (UDF-RPR), která byla v roce 1989 zase zvolena jako vůbec první žena na pozici starosty pařížského obvodu.", "section_level": 1}, {"title": "Městské čtvrti.", "content": "Tento obvod se dělí na následující administrativní celky: Podle oficiálního číslování pařížských městských čtvrtí mají tyto čtvrtě čísla 5-8. Na území obvodu se dochovalo několik rozsáhlých pasáží z 19. století (některé z nich byly prohlášeny za historické památky):", "section_level": 1}, {"title": "2. obvod v kultuře.", "content": "Ve filmu \"Paris je t'aime\" z roku 2006 je 2. obvodu věnována osmá povídka \"Place des Victoires\", kterou režíroval Nobuhiro Suwa.", "section_level": 1}], "src_summary": "2. pařížský obvod (francouzsky: 2\" arrondissement de Paris\") též nazývaný obvod Burza (\"Arrondissement de la Bourse\") je městský obvod v Paříži. Se svými 99 hektary je rozlohou nejmenším pařížským obvodem.", "tgt_summary": "The 2nd arrondissement of Paris (\"II arrondissement\") is one of the 20 arrondissements of the capital city of France. In spoken French, this arrondissement is colloquially referred to as \"deuxième\" (second/the second). Also known as Bourse, this arrondissement is located on the right bank of the River Seine. The 2nd arrondissement, together with the adjacent 8th and 9th arrondissements, hosts an important business district, centred on the Paris Opéra, which houses the city's most dense concentration of business activities. The arrondissement contains the former Paris Bourse (stock exchange) and several banking headquarters, as well as a textile district, known as the Sentier, and the Opéra-Comique's theatre, the Salle Favart. The 2nd arrondissement is the home of Grand Rex, the largest movie theater in Paris. The 2nd arrondissement is also the home of most of Paris's surviving 19th-century glazed commercial arcades. At the beginning of the 19th century, most of the streets of Paris were dark, muddy, and lacked sidewalks. A few entrepreneurs copied the success of the Passage des Panoramas and its well-lit, dry, and paved pedestrian passageways. By the middle of the 19th century, there were about two dozen of these commercial malls, but most of them disappeared as the Paris authorities paved the main streets and added sidewalks, as well as gas street lighting. The commercial survivors are – in addition to the Passage des Panoramas – the Galerie Vivienne, the Passage Choiseul, the Galerie Colbert, the Passage des Princes, the Passage du Grand Cerf, the Passage du Caire, the Passage Lemoine, the Passage Jouffroy, the Passage Basfour, the Passage du Bourg-L'abbé, and the Passage du Ponceau.", "id": 420307}
{"src_title": "Palm Islands", "tgt_title": "Palm Islands", "src_document": [{"title": "Stavba umělých ostrovů.", "content": "Stavba prvního a dnes již dokončeného poloostrova \"\"Palm Jumeirah\"\" byla zahájena v červnu 2001. Krátce poté byla oznámena stavba Palm \"\"Jebel Ali\"\" a v říjnu 2004 i stavba největšího ze tří poloostrovů, \"\"Palm Deira\"\", který je plánován s plochu až 46,35 kilometrů čtverečních. Stavba byla původně plánována na 10-15 let, ale nečekaná celosvětová ekonomická krize zasáhla i Dubaj a budoucnost rozestavěných projektů je zatím nejistá. Uměle vytvořené ostrovy jsou postaveny z kamenů a písku vybagrovaných ze dna perského zálivu. Písek se stříká loděmi, které jsou na správná místa naváděny navigačním systémem GPS. Stříkaný písek vytváří duhový efekt, podle kterého se tento proces začal přezdívat. Okolo každého z ostrovů a poloostrovů je vytvořen půlměsíc, který vytváří velký kamenitý vlnolam, jenž má chránit před vlnami z perského zálivu. Vlnolam okolo \"\"Palm Jumeirah\"\" tvoří přes sedm milionů tun kamení. Každý kámen byl individuálně umístěn jeřábem podle pokynů potápěče a dané GPS souřadnice. Palm \"\"Jebel Ali\"\" je ve výstavbě od roku 2002 a samotný poloostrov měl být dokončen koncem roku 2009. \"\"Jebel Ali\"\" má být 4 kilometry dlouhý poloostrov, který chrání 200 metrů široký a 17 kilometrů dlouhý okružní vlnolam. \"\"Jebel Ali\"\" je vytvořený z 210 milionů m³ kamene, písku a vápence.", "section_level": 1}, {"title": "Palm Jumeirah.", "content": "\"Palm Jumeirah\" (česky Džumeira) je první, nejmenší a dnes již dostavěný z poloostrovů. Leží u exkluzivní čtvrti Jumeirah, poblíž slavného hotelu Burdž al-Arab. Poloostrov svým tvarem připomíná palmu, stejně jako zbylé dva. Je složen z \"kmene\" palmy, na kterém se nachází důležitá infrastruktura, luxusní obchodní domy, restaurace, domy s luxusními byty, přístav a podobně. Dále směrem do perského zálivu se poloostrov dělí na celkem 17 \"palmových listů\", na nichž se nachází luxusní rezidenční vily s vlastním kouskem pláže. Celý poloostrov je obehnaný 11 km dlouhým vlnolamem, na jehož nejvzdálenějším konci od pobřež leží hotel Atlantis. Celý poloostrov je velký 5 x 5 kilometrů a přidá k Dubaji 78 km pláže. Stavba trvala 5 let a během stavby došlo k některým technologickým potížím, hlavně problémy se sesuvem půdy a nedostatečným prouděním vody na některých místech. V současnosti se sem stěhují první vlastníci a nájemníci. Jedná se o převážně rezidenční projekt, tedy určený k bydlení a s tím souvisejícími službami a možnostmi nakupování.", "section_level": 2}, {"title": "Palm Jebel Ali.", "content": "„\"Palm Jebel Ali\"“ se začala stavět v říjnu roku 2002 a měla být dokončena v polovině roku 2008. „\"Palm Jebel Ali\"“ má nabídnout luxusní ubytování až pro 1,7 milionu lidí již v roce 2010. Jakmile bude „\"Jebel Ali\"“ dokončen, bude navíc obestavěn ze strany od Dubai Waterfront. Projekt je o 50 procent větší než \"\"Palm Jumeirah\"\" a zahrnuje 6 přístavišť, vodní zábavní park, \"Sea Village\" (mořskou vesnici), domy postavené na kůlech nad vodou a kolem celého ostrova bude promenáda pro pěší, která má podobu nápisu v arabštině. Nápis je báseň, kterou pro tento účel složil sám šejk Dubaje. Báseň zní: První náznak ekonomické krize na trhu s nemovitostmi v Dubaji se projevil, přičemž ceny prodávaných nemovitostí na „\"Palm Jebel Ali\"“ se údajně snížily až o 40 procent v průběhu dvou měsíců do listopadu 2008. S tímto pádem souvisí finanční krize od roku 2007 do současnosti. Poloostrov je již z velké části dokončen, nyní probíhá stavba infrastruktury a budov.", "section_level": 2}, {"title": "Palm Deira.", "content": "Stavba poloostrova \"\"Palm Deira\"\" byla oznámena v říjnu 2004. První představený návrh byl 8 krát větší než \"\"Palm Jumeirah\"\" a 5 krát větší než \"\"Palm Jebel Ali\"\" a byl určen k bydlení až pro jeden milion lidí. Původně oznámený návrh sahal 14 km (8,7 mil) do perského zálivu a počítal s 41 listy, ale vzhledem k podstatné změně v hloubce perského zálivu takto daleko od břehu, byl v květnu 2007 návrh upraven na délku 12,5 km (7.76 mil) s 18 většími listy a několika velkými ostrovy okolo \"\"Palm Deira\"\" u břehu. Na začátku října 2007 bylo hotových 20 % z ostrova s celkovým počtem 200 milionů krychlových metrů. Počátkem dubna 2008 společnost \"Nakheel\" oznámila, že více než čtvrtina celkové plochy poloostrova je hotových. Jednalo se o 300 milionů krychlových metrů písku. Vzhledem k velikosti ostrova, je stavba vyvíjena v několika fázích. První z nich je vytvoření \"\"Deira Island\"\", což jsou ostrovy před samotnou \"\"Palm Deira\"\", které budou působit jako taková brána k poloostrovu. V dubnu 2008 oznámila společnost \"Naakhel\", že \"\"Deira Island\"\" je z 80 % kompletní. Vzhledem k dalším ekonomickým problémům spojených s ekonomickou krizí bylo v tichosti zavedeno další snížení velikosti projektu.", "section_level": 2}], "src_summary": "Palm Islands (česky \"Palmové ostrovy\") jsou umělé ostrovy v Dubaji, Spojené arabské emiráty, na nichž se nachází, nebo budou nacházet, luxusní obchodní centra a rezidenční čtvrtě. Umělé ostrovy a poloostrovy staví společnost Nakheel Prooperties, developerská společnost ze Spojených arabských emirátů, která najala mnoho světových odborníků, strojů a pracovních sil pro tvorbu těchto ostrovů. Ostrovy v podobě palm jsou tři a nesou názvy \"\"Palm Jumeirah\"\", \"\"Palm Jebel Ali\"\" a \"\"Palm Deira\"\". Krom těchto poloostrovů staví společnost ještě několik souostroví u Dubaje, z nichž nejznámější je souostroví \"The World\" (česky \"\"Svět\"\"), jehož ostrovy jsou uspořádány tak, že vytváří jednotlivé kontinenty celého světa. Poloostrovy \"Palm Islands\" přidají celkem 520 kilometrů pláží k městu Dubaj. První dva poloostrovy byly vytvořeny dohromady ze 100 milionů kubických metrů skály a písku, oproti tomu třetí poloostrov, \"\"Palm Deira\"\", se bude skládat z přibližně 1 mld. kubických metrů skály a písku. Všechny materiály pro stavbu jsou těženy ve Spojených arabských emirátech. V budoucnu se na těchto poloostrovech bude nacházet přes 100 luxusních hotelů, exkluzivní soukromé rezidenční vily s vlastním kouskem pláže, luxusní byty, přístavy, zábavní parky, restaurace, nákupní centra, sportovní zařízení, zdravotní lázně a podobně.", "tgt_summary": "Palm Islands are three artificial islands, Palm Jumeirah, Deira Island and Palm Jebel Ali, on the coast of Dubai, United Arab Emirates. Creation of the islands started in 2001.", "id": 2391402}
{"src_title": "Jan Magnussen", "tgt_title": "Jan Magnussen", "src_document": [{"title": "Kariéra před formulí 1.", "content": "V jedenácti letech začal jezdit na motokárách a již ve 2. sezoně vyhrál první titul mistra Dánska. V roce 1987 vyhrál titul juniorského mistra světa a stal se tak nejmladším jezdcem, který tento pohár získal. V roce 1989 tento úspěch zopakoval a o rok později se stal seniorským mistrem světa. V roce 1992 přestoupil do britské Formule Ford, vyhrál 7 z 19 závodů a skončil na 3. místě. Vyhrál Festival Formule Ford v Brands Hatch. V roce 1993 závodil ve Formuli Vauxhall, kde vyhrál tři závody. Také závodil v britské sérii Formule 3 v týmu Paula Stewarta. V roce 1994 vyhrál britskou Formuli 3, stanovil nový rekord v počtu výher - zvítězil ve 14 ze 18 závodů. V roce 1995 závodil v DTM. V roce 1996 jezdil v cestovních vozech a hostoval v několika závodech americké Champ Car.", "section_level": 1}, {"title": "Formule 1.", "content": "V roce 1994 mu za odměnu umožnil tým McLaren poprvé testovat formuli 1. V následujícím roce se stal testovacím jezdcem tohoto týmu. V Grand Prix Pacifiku 1995 debutoval za tým McLaren jako náhrada za Miku Häkkinena, dojel na 10. příčce. Pro sezonu 1997 byl jmenován druhým jezdcem týmu Stewart Grand Prix po boku zkušeného Brazilce Rubense Barrichella. V průběhu roku nezískal ani bod, jeho nejlepším umístěním byla 7. příčka při Grand Prix Monaka 1997. V roce 1998 začal sezonu v podobném stylu, přestože v Grand Prix Kanady 1998 získal svůj první bod ve formuli jedna, tak byl po této velké ceně nahrazen Holanďanem Josem Verstappenem.", "section_level": 1}, {"title": "Kompletní výsledky ve Formuli 1.", "content": "tučně vyznačené závody znamenají zisk pole position, závody vyznačené kurzívou zajetí nejrychlejšího kola v závodě", "section_level": 1}, {"title": "Kariéra po formuli 1.", "content": "Od roku 1999 jezdí 24 hodin Le Mans a American Le Mans Series. Jeho nejlepším výsledkem v Le Mans bylo 10. místo v roce 2000. Vyhrál mnoho jednotlivých závodů, v roce 2008 vyhrál pohár jezdců ve třídě GT1.", "section_level": 1}], "src_summary": "Jan Magnussen (* 4. července 1973 Roskilde) je dánský automobilový závodník, bývalý pilot Formule 1.Je také otcem jiného pilota F1-Kevina Magnussena.", "tgt_summary": "Jan Ellegaard Magnussen (born 4 July 1973) is a Danish professional racing driver and a factory driver for General Motors. He has competed in Championship Auto Racing Teams (CART), NASCAR, the FIA Formula One World Championship and the 24 Hours of Le Mans.", "id": 2257848}
{"src_title": "Třída Fridtjof Nansen", "tgt_title": "Fridtjof Nansen-class frigate", "src_document": [{"title": "Stavba.", "content": "Hlavními dodavateli této třídy byla španělská loděnice Navantia a americký koncern Lockheed Martin — výrobce systému Aegis. Stavba pětice fregat byla objednána v roce 2000. Do služby byly postupně zařazeny jednotky \"Fridtjof Nansen\" (2006), \"Roald Amundsen\" (2007), \"Otto Sverdrup\" (2008), \"Helge Ingstad\" (2009) a \"Thor Heyerdahl\" (2011). Jednotky třídy \"Fridtjof Nansen\":", "section_level": 1}, {"title": "Konstrukce.", "content": "V designu a konstrukci lodí byly uplatněny prvky technologie stealth. Trup je rozdělen do 13 vodotěsných oddělení. Na palubě jsou kajuty pro 120 členů posádky a rezerva pro dalších 26 osob. Fregaty jsou vybaveny bojovým řídícím systémem Kongsberg MSI 2005F, zbraňovým systémem Aegis, multifunkčním radarem SPY-1F, 2D radarem Reutech RSR210N, trupovým sonarem Spherion MRS 2000 a sonarem s měnitelnou hloubkou ponoru CAPTAS Mk.2 V1. Na přídi se nachází osminásobné vertikální odpalovací zařízení MK 41, ve kterém je standardně neseno 32 řízených střel RIM-162 ESSM. Ty slouží zejména k obraně proti protilodním střelám. Lodě nesou též osm protilodních řízených střel Naval Strike Missile s dosahem 160 km. Hlavňovou výzbroj představuje jedno 76mm rychlopalné dělo OTO Melara Super Rapid a čtyři 12,7mm kulomety. Na palubě jsou rovněž čtyři 324mm protiponorkové torpédomety, ze kterých jsou odpalována lehká protiponorková torpéda Sting Ray. Fregaty jsou vybaveny přistávací plochou a hangárem pro jeden protiponorkový vrtulník (Lynx, NH90). Pohonný systém je koncepce CODAG. Tvoří jej dvě plynové turbíny General Electric LM2500 (19,2 MW) a dva diesely Izar Bravo 12V (4,5 MW), pohánějící dva lodní šrouby. Elektrickou energii vyrábí čtyři diesel-generátory MTU o výkonu 900 kW. Manévrovací schopnosti zlepšuje zatažitelné dokormidlovací zařízení v přídi. Nejvyšší rychlost dosahuje 27 uzlů. Cestovní rychlost je 16 uzlů. Dosah je 4500 námořních mil při rychlosti 16 uzlů.", "section_level": 1}, {"title": "Modernizace.", "content": "V roce 2016 získala firma Kongsberg Defence Systems zakázku na modernizaci sonarového a bojového řídícího systému těchto fregat.", "section_level": 2}], "src_summary": "Třída Fridtjof Nansen je třída fregat norského královského námořnictva vybavených americkým zbraňovým systémem Aegis a multifunkčním radarem SPY-1F. Fregaty jsou modifikací španělské třídy \"Álvaro de Bazán\" (dalším odvozeným projektem je australská třída \"Hobart\"). Celkem bylo postaveno pět jednotek této třídy. Ve službě nahradily třídu \"Oslo\", pocházející ze 60. let 20. století. Fregata \"Helge Ingstad\" se v listopadu 2018 potopila po srážce s tankerem. Po vyzvednutí a prozkoumání plavidla bylo rozhodnuto jej neopravovat.", "tgt_summary": "The \"Fridtjof Nansen\"-class frigates are a class of frigates that are the main surface combatant units of the Royal Norwegian Navy. The ships are named after famous , with the lead ship of the class bearing the name of Fridtjof Nansen, the Norwegian scientist, explorer and humanitarian. Five ships were ordered from Spanish shipbuilder Bazan (now Navantia). The total projected cost for all five ships is (about USD ). As of November 2018, four are in active service and one has sunk and has been decommissioned.", "id": 2372791}
{"src_title": "Sylvánské zelené", "tgt_title": "Silvaner", "src_document": [{"title": "Popis.", "content": "Réva vinná (\"Vitis vinifera\") odrůda \"Sylvánské zelené\" je jednodomá dřevitá pnoucí liána, dorůstající v kultuře až několika metrů. Kmen tloušťky až několik centimetrů je pokryt světlou borkou, která se loupe v pruzích. Úponky umožňují této rostlině pnout se po pevných předmětech. Růst je středně bujný, olistění keřů je husté. Včelka je zelená, bělavě ochlupená. Vrcholek letorostu je světle zelený, lesklý, hladký, jemně, řídce ochlupený. Letorost je zelený. Jednoleté réví je světle červenohnědé, tečkované, vyzrává hůře. Zimní pupeny jsou malé, zahrocené. List je středně velký, okrouhlý, málo členěný, tří- až pětilaločnatý s mělkými výkroji. Čepel je zvlněná, spodní strana listu je velmi jemně chloupkatá. Řapíkový výkroj je lyrovitý, otevřený, řapík je krátký až středně dlouhý, narůžovělý. Podzimní barva listů je žlutá. Oboupohlavní pětičetné květy v hroznovitých květenstvích jsou žlutozelené, samosprašné. Plodem jsou středně velké (15 x 14 mm, 1,1-1,8 g), okrouhlé, v hustých hroznech deformované bobule, které jsou zelené, při vyzrání a dobrém oslunění až zlatožluté, s hnědými skvrnami. Dužina je rozplývavá, méně šťavnatá, příjemné, neutrální chuti, proto SZ dříve sloužilo jako stolní hrozen. Slupku má středně pevnou, dosti silnou. Semeno je hruškovité nebo elipsoidní, malé až střední, zobáček je krátký, rovný a tupý. Hrozny jsou malé až středně velké (12 x 8 cm, 90-130 g), válcovitě-kuželovité, husté a kompaktní, jednoduché, tedy většinou bez křidélek, s krátkou stopkou.", "section_level": 1}, {"title": "Původ a rozšíření.", "content": "\"Sylvánské zelené\" je starobylá, středně pozdní moštová odrůda révy vinné (\"Vitis vinifera\"), jedna z nejstarších evropských odrůd. Již Gaius Plinius Secundus zmiňuje v 1. stol. po Kr. z oblasti Panonie odrůdu s podobnými vlastnostmi. \"Sylvánské zelené\" pochází patrně z oblasti toku Dunaje, dnes se soudí, že z okolí Kremže (Krems, Dolní Rakousko), dříve se uvádělo jako místo původu Sedmihradsko (Transylvánie), ale tam se odrůda začala pěstovat až kolem roku 1870. Na rakouský původ odrůdy ukazuje nejen její starší německý název \"Oesterreicher\", ale hlavně analýza DNA, odrůda totiž vznikla samovolným křížením odrůd \"Rakouské bílé\" (\"Österreichisch Weiss\") a \"Tramín červený\". \"Rakouské bílé\" je stará autochtonní odrůda, pěstovaná kdysi na území dnešního Rakouska, potomek odrůdy \"Gouais blanc\" (\"Heunisch\"). Vína odrůdy \"Rakouské bílé\" bývala mísena do cuvée s víny odrůdy \"Tramín červený\" a nazývána \"Grinzinger\" (vína, pocházející z obce Grinzing, dnes tvořící součást Vídně), vína měla velmi dobrou pověst. Odrůda \"Rakouské bílé\" byla v minulosti zaměňována s odrůdou \"Veltliner braun\", tedy \"Veltlínské hnědé\". Ještě počátkem 20. století patřilo \"Sylvánské zelené\" k nejrozšířenějším odrůdám ve Střední Evropě, odrůda bývala velmi hojně pěstována hlavně ve státech bývalého Rakousko-Uherska a v Německu. První zmínky o pěstování odrůdy v Německu pocházejí z roku 1659, z oblasti Franken. Roku 2007 se v Německu pěstovala na 5.261 hektarech vinic, tvořila 5,2 % plochy všech vinic a nejhojnější byla v oblastech Rheinhessen, Falc a Franken. V Rakousku, tedy v zemi původu odrůdy, je dnes pěstována minimálně, roku 2007 na 34 ha, tedy pouze na 0,1 % plochy vinic. Dále ji najdeme ve Francii, roku 2008 ve dvou registrovaných klonech na 1.603 hektarech, tvoří zde součást vín AOC Alsace (v Alsasku je vysazena na 21 % plochy vinic). Na menších plochách je pěstována v Itálii, Švýcarsku, na Slovensku (142 ha roku 2007, tedy 1 % plochy vinic), celosvětově byla roku 2007 vysazena na cca 12.000 ha. Ve Státní odrůdové knize České republiky je odrůda zapsána od roku 1941, od tohoto roku je zapsána též v Listině registrovaných odrůd na Slovensku. Kdysi byla nejrozšířenější odrůdou na Moravě, a proto se mu zde lidově říkalo „Morávka“. Z vinic byla postupně vytlačována odrůdou \"Neuburské\", kterou později stihl stejný osud, když se objevila odrůda \"Müller-Thurgau\". Kolem roku 1935 se podílela 12 % na celkové ploše vinic, počátkem devadesátých let minulého století již pouze 0,3 %, roku 1999 byl podíl vinic odrůdy 0,4 % a roku 2010 již 0,6 %. Průměrné stáří vinic této odrůdy roku 2010 činilo 14 let. V ČR se pěstuje ve vinařské oblasti Čechy, na Moravě hlavně v Mikulovské podoblasti.", "section_level": 1}, {"title": "Název.", "content": "Název odrůdy pochází z latiny, je odvozen buď od slova „silva“, tedy les, nebo od slova „saevum“, v překladu „divoký“. Dříve se totiž předpokládalo, že odrůda byla vyšlechtěna z původní, divoké, „lesní“ révy \"Vitis vinifera ssp. sylvestris\". Zajímavé je, že podobně vznikl název odrůdy \"Sauvignon\", který je odvozen od francouzského slova „sauvage“, v překladu „divoký“. V minulosti se z názvu odrůdy usuzovalo, že pochází z oblasti Transylvánie. V některých publikacích je uvedeno, že název je odvozen od jména římského boha lesů a přírody (Silvanus). Další, lokálně používaná synonyma odrůdy \"Sylvánské zelené\" jsou : \"Сильванер, Салфин, Селиван, Крупный Рислинг, Немецкий Рислинг, Сильванер зеленый\" (vše Rusko), \"Arvine, A. Grande, Augustiner Weiss, Augusttraube Weiße, Beregi Szilváni, Bötzinger, Cilifantli, Clozier\" (Francie), \"Cynifadl Zeleny, Cynifal, Cynfál Zelený, Feuille Ronde, Fliegentraube, Frankenriesling\" (USA, Španělsko), \"Frankentraube\" (Německo), \"Fűszeres Szilváni\" (Maďarsko), \"Gamay Blanc\" (mylně), \"Gelber Sivaner, Gentil Vert, Grande Arvine\" (Chile), \"Gros Plant du Rhin, G. Rhin, G. Riesling, Grünedel, Grünfränkisch, Grüner Silvaner, G. Sylvaner, G. Zierfandl, G. Zirfahndler, G. Zirfantler, Grünfränkisch, Grünlich Gelber Sylvaner, Häusler Schwarz, Johannisberger, L'auxerrois, Mishka, Monterey Riesling, Morávka, Mourton, Muška, Musza, Nemetskii Rizling, Nemezki Risling, Österreicher, Pepitraube, Picardon Blanc, Plant du Reno, P. du Rhin, Raisin d'Autriche, Rhin, Rundblatt, Salfin, Salfine Bely, Salvaner, Salviner, Scharvaner, Scherwaner, Schönfeilner, Schwäbler\" (Francie), \"Schwübler, Sedmogradka, Sedmogradska Zelena, Seleni Kleshez, Selenzhiz, Selivan, Silvain Vert, Silvanac Zeleni, Silvaner Bianco, S. B. Franken, S. Blanc, S. Verde, Silvani Zoeld, Silvania, Sonoma Riesling, Sylvan Zelený, Sylvaner 8B C2\" (Itálie), \"S. Verde, S. Vert, Sylvanertraube, Szilváni Fehér\" (Maďarsko), \"Tschafahndler, Yesil Silvaner, Weißblanke, Weisser Augustiner, W. Österreicher, W. Sylvaner, Zelencic, Zierfandl, Zierfandler\" (mylně, Rakousko, Itálie), \"Zierifandel, Zinifal, Zöld Silvani\" (Maďarsko), \"Z. Szilvani, Zöldsilvani, Zöldszilváni\".", "section_level": 1}, {"title": "Mutace a klony odrůdy.", "content": "Moderní klonovou selekci začal provádět roku 1876 Gustav Adolf Froehlich právě na odrůdě \"Sylvánské zelené\". Cíleně množil nejplodnější keře těch nejpříhodnějších vlastností. Jím vyšlechtěný klon s názvem „Froelich-Sylvaner“ byl dlouhou dobu uváděn jako samostatná odrůda. V Německu je registrován též tetraploidní klon odrůdy \"Sylvánské zelené\", zapsaný v katalogu odrůd VIVC jako samostatná odrůda. Dále se na vinicích vyskytují a vzácně pěstují odrůdy \"Silvaner Rot\" (\"Sylvánské červené\") a \"Silvaner Blau\" (\"Sylvánské modré\"), obě jsou mutacemi odrůdy \"Sylvánské zelené\".", "section_level": 1}, {"title": "Pěstování.", "content": "Špatné vyzrávání dřeva na podzim a vyšší úrody zvýrazňují citlivost odrůdy na zimní mrazy. Plodnost dřeva je 80 %, průměrný počet hroznů na výhon 1,3 (na plodonosný 1,6). Odrůda je méně až středně odolná jarním mrazům. Vhodné jsou menší tvary středního a rýnskohesenského vedení s hustší výsadbou a nižším zatížením keřů, 6-7 oček na m2. Velmi dobře plodí i na krátkých čípcích. Také lze použít vedení Vertiko s krátkým řezem. Vhodné jsou podnože SO-4, 125 AA, K 5BB. Je náročná na množství a kvalitu zelených prací v době vegetace, což dobře a snadněji zajišťují malopěstitelé. Sklizně se pohybují v rozmezí (8) 10-13 t/ha při cukernatosti 16-19 °NM a aciditě 8-11 g/l.", "section_level": 1}, {"title": "Fenologie.", "content": "Vegetační cyklus odrůdy trvá 140 dní při sumě aktivních teplot (SAT) 2700-2800 °C. Raší raně, koncem první dekády dubna, tvoří mnoho zálistků, při rašení se probouzí mnoho spících oček. Kvete raně, v první dekádě června, bobule měknou v polovině srpna a hrozny se sbírají koncem září až začátkem října (na Krymu dozrává od začátku do poloviny září).", "section_level": 2}, {"title": "Choroby a škůdci.", "content": "Proti plísni révové (\"Plasmopara viticola\"), červené spále (\"Pseudopeziza tracheiphila\"), černé skvrnitosti (\"Phomopsis viticola\") a plísni šedé (\"Botrytis cinerea\") je středně odolná. Citlivá je na padlí révové (\"Uncinula necator\"). Odolnost proti škůdcům je na běžné úrovni.", "section_level": 2}, {"title": "Poloha a půdy.", "content": "Nesnáší vyšší obsah vápníku v půdě. Má vysoké požadavky na polohu, vyžaduje teplejší polohy, aby dobře vyzrávalo dřevo a hrozny. Nehodí se do lokalit s výskytem silných zimních mrazů, odolává průměrně, do -20 °C. Poměrně s úspěchem je pěstována v severočeské vinařské oblasti a na Slovensku, v malokarpatské oblasti (Limbach). Dobře prospívá ve vododržných hlinitých půdách. Na suchých stanovištích vznikají růstové deprese. Daří se jí i na těžkých půdách.", "section_level": 2}, {"title": "Víno.", "content": "Z odrůdy \"Sylvánské zelené\" lze vyrábět jakostní a přívlastková vína všech stupňů, nejvhodnější však je výroba ve stupních kabinet a pozdní sběr. Kabinet, vyrobený metodou řízeného kvašení, má výrazný aromatický projev a svěží kyselinku. Pro pozdní sběr je vhodné použít k uvolnění aromatických látek z bobulí krátkodobé macerace rmutu v řízených podmínkách. Při neredukovaných sklizních bývají mladá vína SZ tvrdá a hrubá. Je-li výnos přiměřený, pak se kyseliny rychle odbourávají a víno může být naopak někdy až příliš fádní. „Sylvánské“ se dříve hojně užívalo do směsí s tvrdšími víny (\"Ryzlink vlašský\" na Slovácku). Většinou sloužilo jako běžné, suché, stolní víno k prostým jídlům. Typické odrůdové víno má žlutozelenou barvu a pikantní vůni, u mladších vín travnatou až angreštovou. Chuť je plná, extraktivní, mírně kořenitá, v mládí s vyšší kyselinkou. Víno je neutrálního typu a při nižší sklizni mírně kořenité chuti bez zvláštních aromatických látek. Při vyšší vyzrálosti hroznů dává predikátní vína, která zráním na láhvi nabývají na olejovitosti, hladkosti a vláčné harmonii, v aroma se objevují květy akátu, minerální a vegetální tóny. Vína jsou vhodná ke střednědobé archivaci.", "section_level": 1}, {"title": "Stolování.", "content": "Vína jsou výborná pro společenské události, neboť jejich pití neunavuje. Jsou to neutrální vína, která nenarušují chuť jemných jídel. Vhodná jsou k pokrmům z králíka, k drůbeži či vepřovému masu, předkrmům a smetanové omáčce.", "section_level": 2}], "src_summary": "Sylvánské zelené (zkratka SZ, název dle VIVC \"Silvaner Grün\") je starobylá moštová odrůda révy vinné (\"Vitis vinifera\"), určená k výrobě bílých vín. Vznikla samovolným křížením odrůd \"Rakouské bílé\" (\"Österreichisch Weiss\") x \"Tramín červený\". Ještě počátkem 20. století patřila k nejrozšířenějším odrůdám ve Střední Evropě.", "tgt_summary": "Sylvaner or Silvaner is a variety of white wine grape grown primarily in Alsace and Germany, where its official name is Grüner Silvaner. While the Alsatian versions have primarily been considered simpler wines, it was recently (2006) included among the varieties that can be used to produce Alsace Grand Cru wine together with the four 'noble grapes' of Alsace, although only in one vineyard, Zotzenberg. This dichotomy is explained by the vigour of the Sylvaner vine and the grape's neutral flavour, which can lead to blandness unless yields are controlled. On the other hand, it gives a blank canvas for the expression of terroir, and on good sites with skilled winemaking, Sylvaner can produce elegant wines. It has high acidity but naturally reaches high must weights, so is often blended with other varieties such as Riesling or Elbling, and is sometimes made into a dessert wine.", "id": 903909}
{"src_title": "Michail Tomskij", "tgt_title": "Mikhail Tomsky", "src_document": [{"title": "Životopis.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Před revolucí.", "content": "Michail Tomskij se narodil v Kolpinu blízko Petrohradu. Jako učeň pracoval v továrnách. Roku 1904 vstoupil do Ruské sociálně demokratické dělnické strany, do bolševické frakce. Tomskij zakládal odborářské organizace. Tomskij se po čase přesunul do Estonska a byl zapojen do revoluce roku 1905. Po jejím potlačení byl Tomskij zatčen a deportován na Sibiř. Podařilo se mu však uniknout a stát se prezidentem Unie kovodělníků. Tomskij však byl roku 1908 chycen, zatčen a potom deportován do Francie, ale o rok později se vrátil do Ruska, kde byl opět chycen a odsouzen na dvacet let těžkých prací. Po únorové revoluci v roce 1917 byl propuštěn a přesunul se do Petrohradu, kde se účastnil říjnové revoluce.", "section_level": 2}, {"title": "Působení v politice.", "content": "V roce 1920 se stal Tomskij všeobecnou hlavou odborů. O rok dřív, roku 1919, byl zvolen do ústředního výboru a roku 1927 do politbyra. Tomskij byl spojenec Nikolaje Bucharina a Alexeje Rykova, kteří vedli mírné křídlo strany. Tomskij s nimi byl ve spojení s Josifem Stalinem, a pomohl mu rozdrtit opozici vedenou Lvem Trockým, Lvem Kameněvem, a Grigorijem Zinovjevem, kteří se chtěli po Leninově smrti zmocnit vlády. Po letech však začal Tomskij ztrácet svůj vliv, a v roce 1929 byl donucen se svými spojenci odstoupit. Tomskij se tehdy začal starat o sovětský chemický průmysl. V roce 1932 se vrátil a byl opět zvolen do ústředního výboru, nikoli však do politbyra.", "section_level": 2}, {"title": "Pád.", "content": "Během prvního moskevského procesu v roce 1936 byli Zinovjev a Kameněv obžalováni z Kirovovy vraždy. Během výslechů jmenovali další údajné spiklence – Bucharina, Rykova, Ulganova, Radka, Pjatakova, Serebrjakova, Sokolnikova – a v neposlední řadě i Tomského. Soudce Andrej Vyšinskij se jejich případů ujal, aby je vyšetřil, a aby je postavil před soud. Vyšinského oznámení bylo vytištěno s usnesením, které urychleně přijali dělníci z Dynama a které prohlašovalo, aby byla jejich vina nemilosrdně prošetřena. Tomskij nečekal, a jakmile si přečetl Vyšinského projev, spáchal sebevraždu. Při čtvrtém moskevském procesu roku 1938 byl Tomskij posmrtně obviněn z velezrady a pokusu o atentát na Stalina. Roku 1988 byl Tomskij rehabilitován.", "section_level": 2}], "src_summary": "Michail Pavlovič Tomskij (rusky \"Михаил Павлович Томский\", rodným jménem Michail Pavlovič Jefremov (\"Ефремов\"), 31. října 1880, Kolpino, Ruská říše – 22. srpna 1936, Bolševo, SSSR) byl tovární dělník, odborář a bolševický vůdce.", "tgt_summary": "Mikhail Pavlovich Tomsky (Russian: Михаи́л Па́влович То́мский, born \"Mikhail Pavlovich Yefremov\"sometimes transliterated as \"Efremov\"; Михаи́л Па́влович Ефре́мов; 31 October 1880 – 22 August 1936) was a factory worker, trade unionist and Bolshevik leader. He was the Soviet leader of the All-Russian Central Council of Trade Unions. Tomsky attempted to form a trade union at his factory in St. Petersburg resulting in his dismissal. His labour activities radicalized him politically and led him to become a socialist and join the Russian Social Democratic Labour Party in 1904 and eventually join the Bolshevik faction of the party.", "id": 1857160}
{"src_title": "Claudie Haigneréová", "tgt_title": "Claudie Haigneré", "src_document": [{"title": "Život.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Lékařská kariéra.", "content": "Claudie Haigneréová (do roku 2001 André-Deshaysová) se narodila 13. května 1957 ve dvacetitisícovém Le Creusotu, v středofrancouzském departementu Saône-et-Loire. Vystudovala lékařství na univerzitě v Dijonu, specializovala se zprvu na biologii a sportovní lékařství. V letech 1981–1984 se orientovala na leteckou a kosmickou medicínu a na revmatologii. Od roku 1984 osm let pracovala na revmatologické klinice a rehabilitačním oddělení pařížské nemocnice Cochin.", "section_level": 2}, {"title": "Kosmonautická kariéra.", "content": "Roku 1985 byla vybrána mezi kosmonauty francouzské kosmické agentury – Národního střediska studií vesmíru (, CNES). Paralelně s kosmickým výcvikem v letech 1985–1990 pracovala v neurofyziologickém středisku Národního střediska vědeckého výzkumu (CNRS) v Paříži. Zde se účastnila přípravy experimentů v oblasti lidské fyziologie pro let Jean-Loup Chrétiena na Mir roku 1988. V letech 1990–1992 odpovídala za lékařský výzkum v CNES. V říjnu 1992 byla určena náhradnicí Jean-Pierre Haignerého pro jeho let na Mir v červenci 1993. V prosinci 1994 byla ke kosmickému letu v rámci rusko–francouzského programu Cassiopée – 13. návštěvní expedice na Mir. Výcvik v Hvězdném městečku zahájila v lednu 1995. K prvnímu letu odstartovala 17. srpna 1996 v Sojuzu TM-24 z kosmodromu Bajkonur společně se členy 22. základní expedice na Mir Valerijem Korzunem a Alexandrem Kaleri, v posádce lodi byla zařazena jako kosmonautka-výzkumnice. Na Miru strávila dva týdny naplněných realizací experimentů programu Cassiopée z oblastí kosmické medicíny, fyziky a technologie. Na Zem se vrátila v Sojuzu TM-23 s vystřídanou posádkou 21. základní expedice (Jurij Onufrijenko, Jurij Usačov). Let trval 15 dní, 18 hodin a 23 minut. Během roku 1997 pracovala v Moskvě ve funkci francouzské reprezentantky ve společnosti Starsem, rusko–evropské společnosti zajišťující komerční zakázky pro nosiče Sojuz. V květnu 1998 se vrátila do přípravy jako náhradnice Jean-Pierre Haignerého pro dlouhodobý let programu Persée, Haigneré měl strávit půl roku (od února do srpna 1999) na Miru jako člen 27. základní expedice. V přípravě prošla výcvikem k výstupům do otevřeného vesmíru, a získala kvalifikaci palubní inženýrky Sojuzu a Miru. Během letu pracovala ve Středisku řízení letů v Koroljovu. K 1. listopadu 1999 přešla do oddílu astronautů ESA. V prosinci 2000 byla jmenována do 2. návštěvní expedice na Mezinárodní vesmírnou stanici (ISS). Do kosmu posádka Viktor Afanasjev, Haigneréová a Konstantin Kozejev vzlétla z Bajkonuru v lodi Sojuz TM-33 21. října 2001. Během týdenního pobytu na stanici kosmonauti uskutečnili plánované experimenty v rámci rusko–francouzského programu Andromeda, a vrátili se v Sojuzu TM-32. Let trval 20 dní a 20 hodin.", "section_level": 2}, {"title": "Politická kariéra.", "content": "V červnu 2002 odešla z ESA do francouzské vlády. Od června 2002 do března 2004 zastávala funkci pověřené ministryně () pro záležitosti vědy a nových technologií. V březnu 2004 – květnu 2005 byla pověřenou ministryní pro evropské záležitosti.", "section_level": 2}, {"title": "Osobní život.", "content": "Má dceru Carlu-Anastasii André, narozenou roku 1998. V květnu 2001 si vzala kolegu kosmonauta Jean-Pierre Haignerého.", "section_level": 2}], "src_summary": "Claudie Haigneréová ( * 13. května 1957 v Le Creusot, Saône-et-Loire, Francie), je francouzská lékařka, kosmonautka a politička. V letech 1985–2002 byla kosmonautkou agentur CNES (do roku 1999) a ESA, na oběžnou dráhu Země se dostala dvakrát, poprvé roku 1996 navštívila ruskou vesmírnou stanici Mir, podruhé roku 2001 strávila týden na Mezinárodní vesmírná stanici (ISS). Celkem ve vesmíru strávila 25 dní, 14 hodin a 24 minut. Roku 2002 přešla na politickou dráhu, od června 2002 do března 2004 byla ministryní pověřenou záležitostmi vědy a nových technologií a poté do května 2005 ministryní pro evropské záležitosti.", "tgt_summary": "Claudie (André-Deshays) Haigneré (born 13 May 1957) is a French doctor, politician, and former astronaut with the Centre National d'Études Spatiales (1985–1999) and the European Space Agency (1999–2002).", "id": 1658838}
{"src_title": "Raynaudova nemoc", "tgt_title": "Raynaud syndrome", "src_document": [{"title": "Etiopatogeneze.", "content": "Vlastní příčina onemocnění není známá. Pacienti mají obvykle zvýšený cévní tonus podmíněný působením sympatiku, který může být způsoben chybným řízením v hypotalamu nebo i zvýšenou citlivostí hladkých svalů ve stěně cévy na noradrenalin. V rozvoji choroby hrají roli i pohlavní hormony. Ženy jsou postiženy pět až sedmkrát častěji než muži, obtíže se objevují až po pubertě, nejčastěji ve druhé dekádě, a po menopauze ustupují.", "section_level": 1}, {"title": "Klinický obraz.", "content": "Vlastní záchvat trvá obvykle 10-20 minut, probíhá ve třech fázích:", "section_level": 1}, {"title": "Anemická fáze.", "content": "Křečovitý stah tepen na začátku záchvatu vede k odkrvení postižené části těla, obvykle špičky prstu. Křečovitý stah je úplný, do postižené oblasti nepřitéká žádná krev. Špička prstu je nápadně bledá, hranice postiženého úseku je nápadně ostrá.", "section_level": 2}, {"title": "Cyanotická fáze.", "content": "Cyanotická fáze může navazovat na fázi anemickou, někdy ale může záchvat začínat fází cyanotickou. V cyanotické fázi již není křečovitý stah tepen úplný, do úseku může přitékat malé množství krve. Vzhledem k tomu dochází k výrazné extrakci kyslíku z krve a postižený má díky obsahu výrazně odkysličené krve namodralou barvu (cyanóza).", "section_level": 2}, {"title": "Hyperemická fáze.", "content": "Po uvolnění stahu tepen dochází vlivem kompenzačních mechanizmů k výraznému a bolestivému překrvení postižených úseků.", "section_level": 2}, {"title": "Diagnóza.", "content": "Základním diagnostickým postupem je vedle anamnézy především prstová pletyzmografie. Protože mnohem častější je Raynaudův syndrom, pátrá se po možné příčině.", "section_level": 1}, {"title": "Raynaudův syndrom.", "content": "Zhruba v 90% případů jde o sekundární Raynaudův syndrom, často může být prvním projevem základního onemocnění. Sekundární Raynaudův syndrom může doprovázet nejčastěji následující choroby:", "section_level": 1}], "src_summary": "Raynaudova nemoc, též primární Raynaudův syndrom, je charakterizována recidivujícími záchvaty zblednutí a bolestí periferních částí těla, zejména pak prstů na rukou. Podkladem jsou křečovité stahy drobných tepen a tepének, které vedou k poruše krevního zásobení postižené oblasti. Faktorem, který vyvolá záchvat, bývají obvykle silné emoce nebo chlad. Postiženy jsou obvykle mladé zdravé ženy. K poruchám kůže nebo dalších tkání může dojít jen při dlouho trvající těžkém průběhu onemocnění, do typického klinického obrazu nepatří. Příčina onemocnění není známa, jde pravděpodobně o funkční poruchu drobných tepen. Jako (sekundární) Raynaudův syndrom se označuje stav podobný Raynaudově chorobě, ale který se objevuje v důsledku jiných chorob.", "tgt_summary": "Raynaud syndrome, also known as Raynaud's phenomenon, is a medical condition in which spasm of arteries cause episodes of reduced blood flow. Typically, the fingers, and less commonly the toes, are involved. Rarely, the nose, ears, or lips are affected. The episodes result in the affected part turning white and then blue. Often, numbness or pain occurs. As blood flow returns, the area turns red and burns. The episodes typically last minutes, but can last several hours. Episodes are often triggered by cold or emotional stress. Primary Raynaud's, aka idiopathic, means that it is spontaneous and unrelated to another disease. Secondary Raynaud's occurs as a result of another condition. Secondary Raynaud's can occur due to a connective-tissue disorder, such as scleroderma or lupus, injuries to the hands, prolonged vibration, smoking, thyroid problems, and certain medications, such as birth control pills. Diagnosis is typically based on the symptoms. The primary treatment is avoiding the cold. Other measures include the discontinuation of nicotine or stimulant use. Medications for treatment of cases that do not improve include calcium channel blockers and iloprost. Little evidence supports alternative medicine. Severe disease may rarely be complicated by skin sores or gangrene. About 4% of people have the condition. Onset of the primary form is typically between ages 15 and 30 and occurs more frequently in females. The secondary form usually affects older people. Both forms are more common in cold climates. It is named after the French physician Maurice Raynaud, who described the condition in 1862.", "id": 174403}
{"src_title": "Třída De Zeven Provinciën", "tgt_title": "De Zeven Provinciën-class frigate", "src_document": [{"title": "Stavba.", "content": "Třídu tvoří celkem čtyři jednotky, zařazené do služby v letech 2002–2005. Fregaty nesou tradiční jména \"De Zeven Provinciën\" (F802), \"Tromp\" (F803), \"De Ruyter\" (F804) a \"Evertsen\" (F804). Jednotky třídy \"De Zeven Provinciën\":", "section_level": 1}, {"title": "Konstrukce.", "content": "V designu lodí byly použity prvky technologie stealth. Ve 40 buňkách vertikálního vypouštěcího zařízení MK 41 je neseno 32 řízených střel moře-vzduch Standard SM-2 a 32 střel RIM-162 ESSM (čtyři v jedné buňce), sloužících zejména k obraně vůči protilodním střelám. Pro obranu proti protilodním střelám jsou neseny též dva kanónové komplety Goalkeeper CIWS. Fregaty dále nesou osm protilodních střel Boeing Harpoon. Při konstrukci lodí bylo počítáno s možností snadné úpravy pro použití amerických protizemních střel BGM-109 Tomahawk ale z politických a finančních důvodů bylo od jejich zavedení do výzbroje upuštěno (v roce 2005). Hlavňovou výzbroj představuje jeden 127mm kanón OTO Melara v dělové věži na přídi a dva 20mm kanóny Oerlikon. Dále jsou vybaveny čtyřmi 324mm torpédomety určenými k vypouštění lehkých protiponorkových torpéd. Fregaty mají hangár pro jeden protiponorkový vrtulník typu NH90. Pohonný systém je koncepce CODOG. Lodě mají dvě plynové turbíny Rolls-Royce Spey SM1C pro bojové situace a dva diesely Stork-Wartsila 16V6ST pro ekonomonický provoz. Rychlostní převodovky jsou vynechány a turbína může běžet, jenom když jsou diesely odpojeny. Lodní šrouby a kormidla jsou dva. Fregaty dosahují rychlosti až 29 uzlů. Dosah je 5000 nám. mil při ekonomické rychlosti 18 uzlů.", "section_level": 1}, {"title": "Modernizace.", "content": "Všechny čtyři fregaty budou vyzbrojeny novými 127mm/64 kanóny LW Vulcano od společnosti Leonardo s nabíjecím automatem a schopností střelby chytrou munici VULCANO. Dodány mají být v letech 2025-2026. Nizozemská společnost Thales Netherlands zajistí jejich integraci do bojového řídícího systému fregat.", "section_level": 2}], "src_summary": "Třída De Zeven Provinciën je třída protiletadlových fregat nizozemského královského námořnictva. Třídu tvoří celkem čtyři jednotky, zařazené do služby v letech 2002–2005 jako náhrada starších tříd \"Tromp\" a \"Jacob van Heemskerck\". Vývoj fregat proběhl jako součást společného projektu TFC (\"Trilateral Frigate Cooperation\") s Německem a Španělskem, přičemž Německo postavilo vlastní příbuznou třídu \"Sachsen\" a Španělsko svou třídu \"Álvaro de Bazán\", která se ovšem zcela zásadně liší použitím zbraňového systému Aegis.", "tgt_summary": "\"De Zeven Provinciën\"-class frigates are highly advanced air-defence and command frigates in service with the Royal Navy of the Netherlands (\"Koninklijke Marine\"). This class of ships is also known as \"LCF\" (\"Luchtverdedigings- en commandofregat\", air defense and command frigate). The ships are similar to the German \"Sachsen\"-class frigates in role and mission.", "id": 2120095}
{"src_title": "Natan Jelin-Mor", "tgt_title": "Nathan Yellin-Mor", "src_document": [{"title": "Biografie.", "content": "Narodil se v Grodně v carském Rusku (dnes Bělorusko). Studoval inženýrství na Varšavské polytechnice. Ještě v Polsku se angažoval v hnutích Betar a Irgun. V letech 1938 až 1939 byl, společně s Avrahamem Sternem, spoluredaktor polských novin Irgunu s názvem \"Di Tat\" (doslova „Stát“). Spolu se Sternem tajně imigrovali do mandátní Palestiny a stali se členy židovské polovojenské organizace Lechi (známé též jako Sternův gang). V prosinci 1941 se pokusil vycestovat do Turecka k jednání s nacistickými představiteli o masovém propuštění Židů z východní Evropy, výměnou za spolupráci Lechi při boji proti Spojenému království. Jeho mise však byla přerušena, když byl uvězněn v Sýrii. Po repatriaci byl dán Brity do vazby v Latrunu, kde se mu s dalšími 19 druhy podařilo vykopat 70metrový tunel, kudy 1. listopadu 1943 uprchli. Po Sternově smrti se stal členem nejužšího vedení Lechi (triumvirátu), společně s Jisra'elem Eldadem, šéfem propagandy, a Jicchakem Šamirem, šéfem operací.. Jelin-Mor se staral o politické zájmy Lechi. Byl jedním ze strůjců atentátu na lorda Moyna. Boj proti Britům spatřoval v mezinárodním měřítku a vyslovil se pro spolupráci s jinými antikolonialistickými skupinami, včetně palestinských a arabských skupin. Po masakru Dejr Jásin osobně konfrontoval Eldada. V roce 1948 vytvořil Kandidátku bojovníků a byl zvolen do izraelského parlamentu (Knesetu), kde byl členem komise pro vnitřní vztahy. V roce 1949 byl souzen a odsouzen za vraždu emisara OSN Folke Bernadotta ze září 1948, ale byl propuštěn poté, co jeho strana uspěla v parlamentních volbách. V roce 1949 odsoudil dělení Palestiny jako „handlování s územím domoviny“ a byl rovněž odpůrcem palestinského práva návratu. Později prodělal přerod z pravicového politika na levicového v souvislosti s prosovětským postojem některých radikálů z Lechi ve 40. letech, obhajováním prosovětské zahraniční politiky. Rovněž tak otočil list ve vztahu k palestinským Arabům a věnoval mnoho úsilí na usmíření s palestinskými Araby a jednáním s Organizací pro osvobození Palestiny (OOP). V roce 1956 pomáhal založit skupinu \"Semitic Action\", jejíž časopis redigoval.", "section_level": 1}], "src_summary": "Natan Jelin-Mor (: נתן ילין-מור, rodným jménem Natan Friedman-Jelin; 1913 – 19. února 1980) byl revizionistický sionistický aktivista, vůdce Lechi a izraelský politik. Jako již starší se stal radikálním pacifistou, který podporoval jednání s Organizací pro osvobození Palestiny (OOP) a významné územní ústupky v rámci izraelsko-palestinského konfliktu.", "tgt_summary": "Nathan Yellin-Mor(, Nathan Friedman-Yellin; 1913 – 19 February 1980) was a Revisionist Zionist activist, Lehi leader and Israeli politician. In later years, he became a leader of the Israeli peace camp, a pacifist who supported negotiations with the Palestine Liberation Organization and concessions in the Israeli-Arab conflict.", "id": 958148}
{"src_title": "Sémantický diferenciál", "tgt_title": "Semantic differential", "src_document": [{"title": "Definice.", "content": "Sémantickým diferenciálem se rozumí rozdíl v konotaci (vágní t. j. mlhavé, subjektivní a emocionálně zabarvené interpretaci), přiřazující význam dané jazykové konstrukci, různými lidskými individui. Každé z individuí konotaci provádí na základě svého subjektivního, inherentně vágního vnitropsychického kognitivního modelu.", "section_level": 1}, {"title": "Extrémní hodnoty sémantického diferenciálu.", "content": "1. Nulová hodnota sémantického diferenciálu. Nulová hodnota sémantického diferenciálu odpovídá nulové hodnotě vnitřní vágnosti (viz Poznání, Vágnost, Exaktní věda) interpretace jisté jazykové konstrukce a tak limitnímu případu spočívajícímu v naprosté shodě všech v oboru vzdělaných komunikujících účastníků na významu oné jazykové konstrukce. V tomto případě tedy lze jazykovou konstrukci rigorosně interpretovat, a ta tedy má přesně vymezený význam. Toto je základem umělého poznání a základem exaktních věd (Galileo, Newton). Aby bylo možno význam všech jazykových konstrukcí reprezentujících znalosti (kognitivního modelu) o jisté části reálného světa, vymezit přesně, je nutno v reálném světě vybrat měřitelné entity elementárního charakteru. Za ty se považují měřitelné elementární projevy (manifestace) reality zvané atributy (veličiny, parametry). Atribut je vybrán tak, že mezi vzdělanci v příslušném oboru o atributu samém nesmějí vzniknout žádné pochyby v zaujatém hledisku či hloubce a šíři náhledu, tedy v interpretaci jeho jména. V exaktních vědách je proto vždy přesně vymezen buď konsensuálně (základní množina), nebo definitoricky (odvozené). V tomto duchu píše I. Newton ve svém díle: \"Philosophiae Naturalis Principia Mathematica v roce 1687\". V současné době je tato Newtonova idea použita a precizována v celosvětově zavedené soustavě veličin SI (z franc. \"Système international d'unités\"). Ve fyzice jsou atributy např. síla, intenzita elektrického pole, rychlost, ... Objektovým jazykem exaktních věd jsou umělé formální jazyky (matematika, logika). Kognitivní model vytvořený exaktními vědami pro danou část reálného světa, sestává ze jmen (pro daný účel dominujících a nezanedbatelných) atributů a (pro daný účel dominujících a nezanedbatelných) vztahů mezi nimi, popsaných matematickými nástroji, asi od poloviny 20 stol. se mu říká matematický model. Mezi znalostmi získanými přirozeným poznáním a znalostmi získanými poznáním umělým t. j. metodou exaktních věd, je kvalitativní propast. V prvém případě se na svět díváme filtrem vágnosti, v druhém případě filtrem „dírkovaným“, tedy „sítem“, jímž vybíráme atributy – elementární manifestace reálného světa a rozpoznatelné vztahy mezi nimi. Newton „digitalizoval“ přirozený vágní pohled člověka na reálný svět. Člověku však nulová hodnota sémantického diferenciálu není přirozená, je to umělá konstrukce., 2. Extrémně velká hodnota sémantického diferenciálu. Člověk občas při sdělování používá druhého extrému a to neobvykle velké hodnoty sémantického diferenciálu. Je tomu při sdělování informací, které sdělující člověk zná velice vágně (spíš tuší), kdy obtížně nachází dostatečně výstižná slova (viz formulace Konotace), posouvá a rozmělňuje (zamlžuje) jejich význam, neboť má pocit, že jeho slova stále nevystihují to, co chce sdělit. Svoji nejistotu, ve které posouvá a rozmělňuje význam svého sdělení, tak halí do větší vágnosti svého sdělení – nejistota významu je schována ve vágnosti (Význam lze odhalovat některou z metod sémantického diferenciálu, rozptyl naměřených hodnot bude, jak u jednotlivých respondentů tak i v čase, velký). Je tomu např. v beletrii (líčení duševního rozpoložení, emocí atp.) či sdělování hlubokých duchovních hodnot apod. Sdělující však takovými hodnotami musí být doopravdy vybaven, jinak se jedná o nesmysly (bláboly). Sdělování pak může probíhat vícenásobným opakováním sdělovaného, např. u našich předků opakovaného čtení z náboženských textů ukrývajících jinotaje.", "section_level": 1}, {"title": "Význam.", "content": "Sémantický diferenciál ukazuje:", "section_level": 1}, {"title": "Použití.", "content": "Prvotně v psychologii a sociologii: metoda měření intenzity psychologických a sociologických postojů toho kterého člověka k dané situaci, nejčastěji 7 stupňovou škálou. Použití sémantického diferenciálu ve vymezení aplikovatelnosti umělých formálních jazykových systémů – podmínky nutné: Interpretace všech jazykových konstrukcí každého umělého formálního jazyka musí mít nulovou hodnotu sémantického diferenciálu, na této podmínce je postavena i formální inference (Russell). Newtonovo dílo je, jak uvedeno výše, na principu nulové hodnoty sémantického diferenciálu se skvělým důvtipem postaveno. S postupným zrodem formální logiky v první třetině 20. stol., se její tvůrci k tomuto požadavku znovu vracejí, např. \"B. Russell: Vagueness\" (The Australasian Journal of Psychology and Philosophy 1, June 1923, pp. 84–92.). Ke své škodě se však Russell (ačkoli se stýkal a diskutoval s A. Einsteinem) nezajímal o Newtonovy ideje principu umělého poznání a v té době ještě neměl k dispozici veličinu zvanou sémantický diferenciál, takže mluví o přesných symbolech (t. j. s přesnou interpretací, rozumí se s nulovou hodnotou sémantického diferenciálu) a apeluje na citlivý vhled čtenáře do problematiky. Ještě v současných učebnicích logiky se požadavek nulové hodnoty sémantického diferenciálu interpretace jazykových konstrukcí (symbolů) odbyde zákazem použití synonymie a homonymie, což je nedostatečně relevantní požadavek, ani současní logici neznají sémantický diferenciál a nejsou seznámeni s Newtonovými idejemi umělého poznání. Všechny typy formálních logik (klasické výrokové a predikátové, či modální a fuzzy logiky) a všechny partie matematiky jsou formálními jazykovými systémy. Musí být tedy splněna podmínka nulového sémantického diferenciálu interpretace všech jejich jazykových konstrukcí. Z toho plyne, že u všech typů formálních jazykových systémů lze interpretovat: Interpretovat do formálního jazyka nelze z oblasti inherentně vágních (t.j. s neodstranitelnou vnitřní vágností) znalostí získaných přirozeným poznáním (časté chyby v učebnicích logiky a v aplikacích oboru Umělé inteligence viz např. \"Kelvin Knight, Elaine Rich: Artificial Intelligence\") Plyne z toho, že již od začátku se Herbert Simon a Allen Newell mýlili ve svém projektu \"General Problem Solver\" , kdy mylně předpokládali, že formální inferenci lze použít i v případě, že znalosti jsou získány přirozeným způsobem s inherentní vnitřní vágností. Formální inference je postavena na podmínce nulové hodnoty vnitřní vágnosti interpretace všech použitých jazykových konstrukcí. Formální inferenci lze tedy použít jen a jen pro znalosti získané metodou exaktních věd nebo pro práci s matematickými objekty. Expertní systémy pracující se znalostmi získanými jen a jen metodou exaktních věd jsou oprávněné. Na příklad Newell, J.C. Shaw a Herbert Simon tedy se neprovinili proti onomu požadavku, když zkonstruovali program \"The Logic Theorist\", jímž hledali logické důkazy z knihy \"Principia Mathematica\" (Bertrand Russell a Alfred North Whitehead, 1910).", "section_level": 1}, {"title": "Formalizace.", "content": "Pro připomenutí a shrnutí, položme otázku: Je možné znalosti získané přirozeným poznáním zapsat ve formálním jazyce? S krokem, který toto požaduje a kterému se říká formalizace, se setkáváme při výkladu formální logiky a v umělé inteligenci (automatizované odvozování, expertní systémy – expertní systém je vhodně strukturovaný program, který využívá poznatků lidských expertů, získaných obecně přirozeným poznáním, k řešení problémů, které obvykle v praxi vyžadují znalost expertů – v principu se jedná o formální inferenci, která má poskytnout odpověď). Znamená, že jazykovou konstrukci přirozeného jazyka s inherentně nenulovou vnitřní vágností chceme nahradit (vtěsnat do) jazykovou konstrukcí formálního jazyka s nulovou vnitřní vágností za podmínky zachování významu, tedy odpovídajícího vnitropsychického kognitivního modelu. Formalizace, pokud ji mermomocí vyžadujeme, vede k násilné deformaci vnitropsychického kognitivního modelu, tedy k destrukci významu. Formalizace v uvedeném smyslu je nedomyšlený požadavek z doby, kdy si její autoři neuvědomili, co tento požadavek znamená, neznali sémantický diferenciál a jeho úlohu. To je výše uvedený omyl Newella a Simona, a tedy mylně zavedená idea expertních systémů expertní systém, pro znalosti získané přirozeným poznáním. Formalizace je chybná interpretace viz výše Interpretovatelnost formálních jazykových systémů.", "section_level": 2}, {"title": "Popis (reprezentace) vágnosti.", "content": "Je nutno poznamenat, že v případě, že umělý formální jazykový systém je vybaven nástroji pro popis vágnosti (např. Hájkova míra důvěry nebo fuzzy logiky) , může se jednat pouze o vágnost jazykově uchopitelnou, tedy vágnost vnější, zatím co vnitřní vágnost musí mít nulovou hodnotu.", "section_level": 1}, {"title": "Souhrnně.", "content": "Sémantický diferenciál je tedy velice důležitým pojmem umožňujícím vnést světlo do vztahů bez něj vysvětlitelných jen velice obtížně. V oněch vztazích ve skutečnosti hraje roli vnitřní vágnost nástrojově obtížně uchopitelná, avšak souvislost se sémantickým diferenciálem vhodný nástroj tvoří, neboť čím menší vnitřní vágnost konotace dané jazykové konstrukce, tím nižší hodnota sémantického diferenciálu této konotace. Nulové hodnotě vnitřní vágnosti konotace odpovídá nulová hodnota sémantického diferenciálu té konotace.", "section_level": 1}], "src_summary": "Sémantický diferenciál je měřitelná psychologicky sociologická veličina. Sémantický diferenciál byl zaveden v práci tří amerických psychologů: \"Osgood C. E, Suci G., Tannenbaum P.: The Measurement of Meaning. Urbana, Illinois, University of Illinois Press, 1957\" , kde je uvedena i jedna z metod jeho měření. Tito autoři sémantický diferenciál prezentují především jako metodu měření intenzity psychologických a sociologických postojů toho kterého člověka k dané situaci, nejčastěji v 7stupňové škále. Jde o získání dat kvantifikujících sémantický diferenciál. Sémantický diferenciál je často využívaná, sociálně psychologická a sociologická metoda zjištění nuancí v postojích respondentů prostřednictvím dotazníku. Zatímco jiná dotazníková metoda, Likertova škála, zjišťuje jen jeden rozměr postoje (souhlas X nesouhlas), sémantický diferenciál umožňuje zjistit jemné rozdíly, které v postoji můžeme nalézt. Abychom zjistili reakci respondenta na cílové slovo, a tím jeho postoj k danému problému, nabídneme mu hned několik různých dimenzí. Konce sedmibodové škály představují bipolární pojmy hodnotící dimenze, jako např. hodný-zlý, ošklivý-hezký, pečlivý-nepořádný apod. Každé postojové slovo se tedy hodnotí pomocí osmi či devíti dimenzí, které odhalují asociace a konotace, které konkrétní slovo má nebo vyvolává u respondenta. Je to jedna z možností aplikací, nikoli definice.", "tgt_summary": "Semantic differential (SD) is a type of a rating scale designed to measure the connotative meaning of objects, events, and concepts. The connotations are used to derive the attitude towards the given object, event or concept. Charles E. Osgood's theory of the semantic differential was an application of his more general attempt to measure the semantics or meaning of words, particularly adjectives, and their referent concepts. The respondent is asked to choose where his or her position lies, on a scale between two polar adjectives (for example: \"Adequate-Inadequate\", \"Good-Evil\" or \"Valuable-Worthless\"). Semantic differentials can be used to measure opinions, attitudes and values on a psychometrically controlled scale.", "id": 1188815}
{"src_title": "Otto Strasser", "tgt_title": "Otto Strasser", "src_document": [{"title": "Život.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Působení v NSDAP.", "content": "Otto Strasser se narodil v Bavorsku. Účastnil se první světové války, kde byl zraněn a vyznamenán. Po návratu do Německa v roce 1919 sloužil v organizaci Freikorps, s níž potlačoval Bavorskou republiku rad. Roku 1920 vstoupil do sociálně demokratické strany. Nesouhlasil však se socialisticko-reformistickým postojem strany, zvláště s potlačením dělnického povstání v Porúří, a stranu brzy opustil. V roce 1925 se připojil k NSDAP, kde jeho bratr Gregor už působil několik let jako novinář, a s ním a s Josephem Goebbelsem vedl radikálně levicové křídlo v Berlíně. Jejich frakce obhajovala podporu pro stávky, znárodňování bank a průmyslu, a – navzdory uznávaným rozdílům – bližší vazby se Sovětským svazem. Zatímco Hitler byl ovlivněn Othmarem Spannem a jinými konzervativními mysliteli, Otto Strasser měl myšlenkově blíž k sociologům Maxi Weberovi a Werneru Sombartovi. Ideovým předchůdcem této frakce v NSDAP byl spoluzakladatel strany Gottfried Feder. Hitler jejich linii odmítal, protože by mohla odradit střední vrstvy a velké ponikatele. Strasserova frakce byla nakonec poražena roku 1926 na sněmu v Bamberku, kde se Joseph Goebbels spojil s Hitlerem. Strasser však přesto pokračoval ve vedení levého křídla NSDAP až do roku 1930, kdy byl Hitlerem vyloučen.", "section_level": 2}, {"title": "Působení v Černé frontě a exil.", "content": "Na tento popud založil Otto Strasser \"Černou frontu\", organizaci zklamaných nacistů a komunistů, kteří se chtěli Hitlerovi pomstít. Strasserův antisemitismus byl zaměřen hlavně na bohaté Židy a židovské podnikatele a po jeho vyloučení z NSDAP nebyl na prvním místě jeho programu, takže v Černé frontě působil například Helmut Hirsch. Strasserova Černá fronta však nedokázala čelit Hitlerovu nástupu k moci v roce 1933. V Noci dlouhých nožů (29./30. června 1934) byl zavražděn Ottův bratr Gregor. Otto přežil, protože emigroval do Prahy, kde ho policie ochránila před několika atentáty. V roce 1938 vydal knihu Masaryk: vůdce nové Evropy (Masaryk: ein Führer zum neuen Europa). V knize, kterou věnoval \"českému národu v jeho nejtěžší hodině\", ocenil přínos díla T. G. Masaryka a oslavil ho jako představitele demokratické Evropy. Po okupaci Sudet v roce 1938 Strasser usoudil, že se jeho život opět ocitl v ohrožení, a emigroval nejprve do Švýcarska, poté do Francie, a nakonec roku 1940 do Portugalska. Goebbels přitom Strassera odsoudil jako „veřejného nepřítele číslo jedna“ a slíbil 500 tisíc dolarů za Strasserovu hlavu. Několik najatých atentátníků se tehdy vydalo do Lisabonu, kde Strasser pobýval. Prohledali celý Lisabon, jenže Strasser se o atentátu dozvěděl a včas emigroval do Kanady. Nakonec se usadil v kanadské obci Paradise (Nové Skotsko), kde bydlel v patře nad místním obchodem.", "section_level": 2}, {"title": "Návrat.", "content": "Roku 1945 přivítal Strasser Hitlerův konec s nadšením, do Německa se však vrátit nemohl. Obával se, že dopadne stejně, jako deset nacistických předáků v Norimberském procesu s rozsudkem „trest smrti oběšením“. Strasser se začal živit jako novinář a vydával noviny \"New Politician\", které byly do Německa odesílány letadlem. Teprve v roce 1955 dostal Strasser od západoněmecké vlády povolení vrátit se do Německa, znovu získal německé občanství a usadil se v Mnichově. Poté se pokoušel vytvořit novou stranu, ale nedokázal získat jakoukoli podporu. Po zbytek života až do své smrti roku 1974 propagoval strasserismus, svoji verzi revolučního (i když ne marxistického) národního socialismu.", "section_level": 2}, {"title": "Dílo.", "content": "Otto Strasser publikoval také pod značkou D.G. a pod pseudonymem Michael Geismeier.", "section_level": 1}], "src_summary": "Otto Johann Maximilian Strasser (též psáno Straßer,10. září 1897, Windsheim, Německé císařství – 27. srpna 1974, Mnichov, NSR) byl německý politik a člen NSDAP. Spolu s bratrem Gregorem a s Josephem Goebbelsem vedl levicové a revoluční křídlo strany, takže se dostával do sporů s Hitlerem, který ho roku 1930 ze strany vyloučil. Strasser pak založil ilegální organizaci Černá fronta, emigroval do Prahy, unikl četným atentátům Gestapa a roku 1939 zakotvil v Kanadě. Hitlerovu porážku nadšeně uvítal, ale marně se snažil obnovit svoji politickou činnost. Jeho myšlenky o národně revolučním socialismu (strasserismus) se objevují u krajně pravicových a neonacistických skupin nejen v Německu.", "tgt_summary": "Otto Johann Maximilian Strasser (also , see ß; 10 September 1897 – 27 August 1974) was a German politician and an early member of the Nazi Party. Otto Strasser, together with his brother Gregor Strasser, was a leading member of the party's left-wing faction, and broke from the party due to disputes with the dominant \"Hitlerite\" faction. He formed the Black Front, a group intended to split the Nazi Party and take it from the grasp of Hitler. This group also functioned during his exile and World War II as a secret opposition group. His brand of National Socialism is now known as Strasserism.", "id": 469252}
{"src_title": "Rakouské přímoří", "tgt_title": "Austrian Littoral", "src_document": [{"title": "Dějiny.", "content": "Habsburská monarchie získala svrchovanost nad pobřežím severního Jadranu s přístavy Terstem a Rijekou v roce 1382, resp. 1474. Převaha Benátské republiky na Jadranu a nebezpečí expanze Osmanské říše zpočátku neumožňovaly konsolidovat a rozvinout tyto pobřežní državy. Obě města si zachovala svoji autonomii až do 18. století. Císař Karel VI. rozšířil svoji námořní moc mírem s Turky a vyhlášením svobodné plavby na Jadranu. V roce 1719 prohlásil Terst a Rijeku svobodnými přístavy. V roce 1730 začal Přímoří centrálně spravovat z Terstu. Opačně postupoval císař Josef II., když v roce 1775 oddělil správu obou hlavních přístavů a Rijeku připojil k Uherskému království. Terst se stal součástí dědičných zemí a krátce nato byl spojen s Goricí a Gradiškou. Počátkem napoleonských válek Habsburská monarchie získala v roce 1797 na základě míru v Campo Formio od Benátska Istrii a ostrovy Kvarnerského zálivu. Nově vzniklé Rakouské císařství však o tuto oblast včetně všech jadranských zemí záhy přišlo Bratislavským mírem ve prospěch napoleonského italského království. Následný Schönbrunský mír (1809) přeměnil tato území na Ilyrské provincie, které byly přímo spravovány Francií. Porážkou Napoleona Rakousko znovu získalo tuto oblast v roce 1813 a celé Přímoří včetně Terstu, Gorice a Gradišky i celé Istrie se stalo spolu s ostrovy Kvarnerského zálivu, dále Rijekou s jejím zázemím a vlastním Chorvatskem (bez Vojenské hranice, ale s Karlovacem) jedinou správní jednotkou – Ilyrským královstvím (1816–1849). V roce 1822 byla Rijeka a Chorvatsko odděleny a staly se součástí Uherského království. Ilýrie byla rozdělena na dvě provincie, lublaňskou a terstskou, která se dále dělila na čtyři okresy: Gorice (\"Görz\"; včetně Gorice a Julského Benátska), Istrii (\"Istrien\"; východní Istrie a ostrovy Kvarnerského zálivu), Terst (\"Triest\"; terstské vnitrozemí a západní Istrie), a město Terst (\"Triester Stadtgebiet\"). Kolem roku 1825 bylo dělení reorganizováno na Istrii se sídlem v Pazinu a Goricko, přičemž Terst se svým bezprostředním okolím byl odloučen od místní správy a podřízen přímo Koruně. Roku 1849 bylo Ilyrské království zrušeno a Přímoří se stalo samostatnou korunní zemí s místodržícím v Terstu. Skládalo se z markrabství Istrie, okněžněného hrabství Gorice a Gradišky a od nich odděleného Terstu. V roce 1861 se Gorice s Gradiškou a Istrie staly samostatnými korunními zeměmi a roku 1867 v souvislosti s rakousko-uherským vyrovnáním získal autonomii i Terst. Vrchní zemské hejtmanství zůstalo v Terstu.", "section_level": 1}, {"title": "Vývoj území po rozpadu R-U.", "content": "V důsledku rozpadu Rakouska-Uherska připadlo Přímoří Itálii jako součást Julského Benátska na základě smlouvy v Saint Germain. Po druhé světové válce bylo rozděleno Morganovou linií na dvě zóny (A obsazenou angloamerickými vojsky a B jugoslávskou armádou). Po uzavření Pařížské mírové smlouvy s Itálií bylo Přímoří z větší části začleněno do Jugoslávie s výjimkou západní části, kde menší část Gorice a Gradišky připadla Itálii. Terst byl vyhlášen svobodným územím pod společnou vojenskou správou. V roce 1954 podepsaly v Londýně Spojené království, Spojené státy, Itálie a Jugoslávie memorandum o porozumění, podle kterého se terstské území dočasně rozdělilo mezi italskou a jugoslávskou civilní správu, přičemž město Terst připadlo Itálii. Dočasná správa byla prohlášena za definitivní na základě dohody z Osima, kterou uzavřely Itálie a Jugoslávie 11. října 1977. Rozdělením Jugoslávie v roce 1991 byla otázka hranic znovu otevřena. Téměř celá Istrie připadla Chorvatsku, Slovinsku cca 12km pás od pobřeží (kolem Koperu) do vnitrozemí. V r. 1992 Slovinsko vyhlásilo, že se cítí vázáno dohodou z Osima, což bylo podmínkou pro jednání o vstupu Slovinska do Evropské unie. V současnosti (2009) zůstává otevřena otázka námořní hranice mezi Slovinskem a Chorvatskem a je předmětem jednání. Na historickém území se rozkládají italské územní spolky obcí Carso Isonzo Adriatico, Collio – Alto Isonzo a Giuliana v regionu Furlánsko-Julské Benátsko, slovinský tradiční region Přímoří a chorvatské župy Istrijská a Přímořsko-gorskokotarská (částečně).", "section_level": 2}, {"title": "Obyvatelstvo.", "content": "Níže uváděná tabulka odpovídá sčítání lidu v roce 1910 (v Terstu v r. 1911). Rakouské přímoří obývaly uvedené jazykové komunity, které se zjišťovaly podle „obcovací řeči“, protože se při sčítání nepřihlíželo ani k příslušnosti k etnické skupině, ani k mateřskému jazyku. Kromě malé srbské komunity v Terstu a obce Peroj v Istrii obydlené etnickými Černohorci může být naprostá většina chorvatských mluvčích považována za Chorvaty. Italština a furlanština byly od roku 1880 počítány za jednu obcovací řeč a jsou uváděny jednotně jako italština. Extrapolací z italského sčítání lidu 1921, jediného ve 20. století, kdy byla furlanština počítána jako oddělená kategorie jazyka, může být počet furlanských mluvčích odhadován na 60 000–75 000. Rakouské přímoří obýval značný počet cizinců (kolem 71 000 neboli 7,9 % z celkové populace), kteří nebyli na obcovací řeč dotazováni. Více než polovina z nich žila v Terstu; většinou to byli občané Italského království, následováni občany Uherska a Německa. Předpokládá se, že jejich většinu (75 %) tvořili Italové, méně pak Němci, Chorvaté (z Rijeky, Chorvatska a Slavonie), Slovinci (z Benátského Slovinska) a Maďaři. V období kolem druhé světové války došlo k výrazným změnám v národnostním složení obyvatelstva. Před válkou a během ní italská vláda podporovala přesuny slovanského obyvatelstva do Apulie a Kalábrie v jižní Itálii a do východní Afriky a naopak osidlování Istrie obyvateli jižní Itálie. Italští učitelé vyučovali v mateřských a základních školách, aniž by znali místní jazyk. Po válce opustila jugoslávkou zónu B značná část obyvatelstva (prameny uvádějí odlišně od 10 000 do 40 000), převážně Italů, jak nuceně, tak dobrovolně. Zbytky německé menšiny byly z této zóny násilně vystěhovány. Na území Přímoří žijí v jednotlivých státech významné menšiny. Vzhledem k tomu, že statistické jednotky nerespektují rozlohu původního Přímoří, jsou dále uvedené údaje odhady. Italů žije ve Slovinském přímoří asi 2 000 (sčítání 2002), na chorvatském území jich je (sčítání 2001) přes 17 000 a Slovinců 3 000. Oproti začátku 20. století zde přibyly významnější menšiny Srbů (11 000) a Bosňáků (4 000). V italských oblastech žije podle úředního odhadu z roku 2005 přibližně 61 000 Slovinců.", "section_level": 1}], "src_summary": "Rakouské přímoří (německy Österreichisches Küstenland, italsky Litorale Austriaco, slovinsky Avstrijsko primorje, chorvatsky Austrijsko primorje) nebo Přímoří (\"Küstenland\", \"Litorale\", \"Primorska\") je historický správní útvar v Chorvatsku, Slovinsku a Itálii rozkládající se mezi Alpami a Jaderským mořem. Do roku 1918 se jednalo o součást Rakouského císařství, resp. Rakousko-Uherska.", "tgt_summary": "The Austrian Littoral (, , , , ) was a crown land (\"Kronland\") of the Austrian Empire, established in 1849. It consisted of three regions: the Istria peninsula, Gorizia and Gradisca, and the Imperial Free City of Trieste. Throughout history, the region has been frequently contested, with parts of it controlled at various times by the Republic of Venice, Austria-Hungary, Italy, and Yugoslavia among others. The Kingdom of Italy annexed it after World War I according to the Treaty of London and later Treaty of Rapallo. After World War II, it was split between Italy (West), Slovenia (North) and Croatia (South). Trieste had strategic importance as Austria-Hungary's primary seaport and the coast of the Littoral was a resort destination, the Austrian Riviera. The region was a multi-national one, with Italians, Slovenes, Croats, Germans and Friulians being the main ethnic groups. In 1910, it had an area of and a population of 894,287.", "id": 689628}
{"src_title": "Jakov Sverdlov", "tgt_title": "Yakov Sverdlov", "src_document": [{"title": "Životopis.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Mládí.", "content": "Narodil se židovským rodičům, jeho otec pracoval jako rytec. V roce 1902 se připojil k Ruské sociálně demokratické dělnické straně, a roku 1903 do její bolševické frakce, vedené Leninem. Zapojil se do revoluce z roku 1905. Roku 1906 byl zatčen, většinu času až do roku 1917 pobýval buďto ve vězení nebo v exilu. Na začátku první světové války byl ve vyhnanství v Turuchansku na Sibiři, kde se setkal se Stalinem.", "section_level": 2}, {"title": "Revoluce 1917.", "content": "Po únorové revoluci roku 1917 se vrátil do Petrohradu a byl znovu zvolen do ústředního výboru. Sehrál důležitou roli v plánování říjnové revoluce. Později bylo zjištěno, že organizoval exekuci cara Mikuláše II. a jeho rodiny, která se odehrála 17. července 1918, a že tedy byl za tento zločin plně odpovědný. Vyhlásil Rudý teror, kampaň poprav a věznění, přičemž všechny oběti teroru jsou mu právem přičítány. Někdy je označován jako první vůdce Sovětského svazu. Toto označení je však chybné, poněvadž Sovětský svaz vznikl v roce 1922, tři roky po jeho smrti. Každopádně byl po říjnové revoluci zvolen vůdcem ruské SFSR.", "section_level": 2}, {"title": "Smrt.", "content": "Podle jedné verze zemřel na chřipku v Orlu během chřipkové epidemie. Byl pohřben v Kremelské zdi, kde byly později pohřbeni i ostatní bolševici. Podle jiné verze zemřel na tuberkulózu. Podle další verze navštívil Morozovovu továrnu v Orlu, kde se prý těžce zranil. Skutečná fakta o jeho smrti zůstávají tajemstvím dodnes. V letech 1924 až 1991 nesl Jekatěrinburg na jeho počest jméno „Sverdlovsk“. Ukrajinský Dovžansk po něm byl pojmenován v letech 1938 až 2016.", "section_level": 2}], "src_summary": "Jakov Michajlovič Sverdlov (rusky \"Яков Михайлович Свердлов\", 3. června 1885 Nižnij Novgorod - 16. března 1919 Orel) byl bolševický stranický předák a vůdce RSFSR. Jeho bratr byl francouzský generál Zinovij Peškov.", "tgt_summary": "Yakov Mikhailovich Sverdlov (; born Solomon Mikhailovich Sverdlov 3 June 1885 – 16 March 1919), known by the pseudonyms \"Andrei\", \"Mikhalych\", \"Max\", \"Smirnov\", \"Permyakov\", \"Jacob\", was a Bolshevik party administrator and chairman of the All-Russian Central Executive Committee. The post of chairman of the All-Russian Central Executive Committee was formally the highest state post in the RSFSR. Yakov took this position at the age of 32, which makes him the youngest non-monarchist head of the Russian state in history. He also lived the shortest life (33 years).", "id": 1373422}
{"src_title": "Tárogató", "tgt_title": "Tárogató", "src_document": [{"title": "Historie.", "content": "První zmínky o tárogatu se objevují již v 15. století v maďarském písemnictví, ale není zcela vyloučeno, že je Maďaři přinesli do Evropy již v 9. století při svém prvním příchodu z Asie. Je však patrné, že se tento nástroj vyvinul z asijského dechového nástroje zurna, kterou sebou ve středověku přinesli do Evropy Turci - odtud maďarský název \"töröksip\" čili \"turecká píšťala\" používaný jako synonymum pro tárogató. Nabízí se rovněž domněnka, že se oba nástroje společně vyvíjely tak dlouho, až nakonec splynuly v jeden. Prapůvod tárogata lze vystopovat v Persii, odkud se dostalo do Maďarska během tureckých válek. Až do 18. století se tárogató nápadně podobalo šalmaji bez klapek opatřenému dvojitým plátkem. Tárogató se díky své hlasitosti a pronikavému zvuku používalo v bitvách jako signální nástroj podobně jako polnice nebo dudy. Nástroj byl v Maďarsku spojován s vlasteneckým odbojem, který v letech 1703 až 1711 vyústil v Rákócziho povstání za nezávislost Uher, a proto po jeho porážce rakouská vrchnost usilovala o to, aby upadlo v zapomnění. Kromě toho se nástroj kvůli svému průraznému zvuku problematicky uplatňoval v orchestru, a tak se téměř vytratil z veřejného života. Otcem nového konceptu tárogata se v osmdesátých letech 19. století stal nástrojař Vencel József Schunda (*1845 Dubeč u Prahy - †1923 Budapešť). Osadil nástroj hubicí s jednoduchým plátkem, zvolil dřevěný korpus s kónickým vrtáním a klapkový systém tak, že moderní tárogató silně připomíná dřevěný sopránsaxofon. V roce 1900 Schunda představil nové tárogató na Světové výstavě v Paříži a o čtyři roky později v bavorském Bayreuthu. K jeho výrobě se nejčastěji používá grenadilové dřevo podobně jako u klarinetu. Nástroj se vyráběl v několika verzích, ale v praxi se dnes používá prakticky jen sopránové tárogató laděné v B♭ o délce přibližně 74 cm. Svým zvukem, který zní jakoby truchlivě ve spodním rejstříku a ve vyšších polohách zas poněkud mečivě, připomíná něco mezi anglickým rohem a sopránovým saxofonem. Ostatní typy jsou velmi vzácné; maďarský nástrojař János Stowasser kdysi zhotovil celou sadu sedmi nástrojů, které vévodilo kontrabasové tárogató laděné v E♭. Jak již bylo řečeno, moderní nástroje prakticky v ničem nepřipomínají své historické předky, a proto si je prakticky nelze splést. Vzhledem k zásadním konstrukčním rozdílům mezi oběma nástroji by bylo jistě přesnější označovat moderní nástroj jako \"schundafon\"; v maďarském prostředí se však z vlasteneckých důvodů uchovalo původní označení tárogató, které se vžilo celosvětově. Před 2. světovou válkou se tárogató stalo symbolem maďarské aristokracie a v mimořádné oblibě je choval maďarský regent Miklós Horthy. Po 2. světové válce se výroba tárogata v Maďarsku zastavila a pokračovalo v ní pouze Rumunsko, kde se dodnes těší obrovské oblibě. V předválečné době se tárogató vyrábělo také v českých Kraslicích. Na začátku 90. let začali někteří maďarští nástrojaři tárogató znovu vyrábět a o jeho znovuzrození se dá hovořit v celosvětovém měřítku - vyrábějí je dokonce někteří nástrojaři i v USA.", "section_level": 1}, {"title": "Moderní využití.", "content": "Moderní tárogató lze občas slyšet v 3. jednání opery Tristan a Isolda Richarda Wagnera; v některých operách již zdomácnělo - např. v londýnské Královské opeře, kde v 999. až 1149. taktu Wagnerovy opery nahradilo anglické rohy. Richard Wagner pro tuto závěrečnou pasáž neuvedl tárogató výslovně, navrhl pouze \"nějaký speciálně postavený přirozený jednoplátkový nástroj\". Ve dvacátých letech přinesl vojenský hudebník Luţă Ioviţă tárogató do rumunského Banátu, kde rychle zdomácnělo a stalo se nesmírně populárním nástrojem označovaným jako taragot. Celosvětový věhlas tárogatu zajistil rumunský lidový hudebník Dumitru Fărcaş, rodák z historické oblasti Maramureş, který je dnes považován za nejvýznamnějšího taragotistu na světě.", "section_level": 1}], "src_summary": "Tárogató je jednoplátkový dřevěný hudební nástroj. Všechny současně používané názvy - ať se již jedná o tárogató (množné číslo \"tárogatók\") či \"töröksíp\" v maďarštině, \"taragot\" v rumunštině nebo \"turecká píšťala\" obecně - ve skutečnosti označují dva různé maďarské lidové nástroje. Moderní tárogató bylo sice sestrojeno ve snaze uvést znovu do života původní historický nástroj, se svým předchůdcem však toho má jen pramálo společného.", "tgt_summary": "The tárogató (\"töröksíp\", \"Turkish pipe\"; plural \"tárogatók\" or, anglicized, \"tárogatós\"; or \"torogoata\") refers to two different woodwind instruments commonly used in both Hungarian and Romanian folk music. The modern tárogató was intended to be a recreation of the original tárogató, but the two instruments are thought to have little in common.", "id": 2331370}
{"src_title": "Jitrocel kopinatý", "tgt_title": "Plantago lanceolata", "src_document": [{"title": "Lidové názvy.", "content": "Pro jitrocel kopinatý existuje řada lidových názvů jako \"babka\", \"celníček\", \"hojílek\", \"hítrocíl\", \"myší ocas\", \"myší ouško\", \"ranocel\" či \"volský jazyk\", \"beraní jazyk\", \"psí jazyk\", \"olověný jazyk\", \"čelník\" a \"svalník\".", "section_level": 1}, {"title": "Popis.", "content": "Jitrocel kopinatý je přibližně 7–30 cm, řidčeji až 60 cm vysoká vytrvalá bylina s krátkým a zpravidla větveným oddenkem Listy jsou uspořádány většinou do několika přízemních růžic, jsou vystoupavé až vzpřímené, asi 10–25, zřídka až 40 cm dlouhé a asi 0,5–3 (zřídka až 4,5) cm široké, jednoduché, na bázi se znenáhla zužují v řapík. Čepel je na vrcholu špičatá, celokrajná a nebo oddáleně zubatá. Listem prochází 3–5 (řidčeji až 7) souběžně uspořádaných žil. Žíly jsou více viditelné ze spodní strany listu. Z růžice vyrůstají i podélně pětihranné stvoly, které jsou většinou přímé až obloukovitě prohnuté. Stvoly jsou typicky delší než listy. Zakončené jsou kulovitými až válcovitými klasy o délce 1–3 (řidčeji až 5) cm. Za plodu se klas prodlužuje, někdy až na 12 cm. Klasy obsahují tmavé drobné květy s bělavými až hnědými (vzácně až černými) suchomázdřitými listeny. Literatura uvádí, že jitrocel kopinatý kvete v Česku od května do září či října. Jitrocel kvete až do příchodů mrazů a začíná kvést, když začnou delší dny. Rostliny mohou kvést již první rok, ale z výzkumů vyplývá, že jitrocel začíná kvést až po dosažení určité velikosti listové růžice. Čtyřčetné květy jsou oboupohlavné a jsou srostloplátečné. Kališní cípy jsou 3–3,5 mm dlouhé, přední vysoko srostlé, zadní volné. Z drobné čtyřcípé koruny, která je dole srostlá v korunní trubku a je světle hnědavé barvy, vyčnívají čtyři nápadné tyčinky, které mají dlouhé bělavé nitky a bělavé až žluté prašníky. Jitrocel je opylován větrem, ale k rostlině zalétává i hmyz kvůli pylu. Po odkvětu vznikají plody v podobě vejčitých tobolek, které obsahují dvě velká leskle hnědá semena. Ta jsou většinou asi 2,5 mm dlouhá a 1,3 mm široká. Průměrná rostlina vyprodukuje okolo 2500 semínek, ale na velké rostlině může dozrát až 10 000 semínek za rok. Pokud ale jitrocel roste v oblasti chudé na živiny, semínek vznikne jen mezi 35 až přibližně 260. Některá semínka se uvolňují hned po uzrání, jiná zůstávají v klasu až do doby, než odumře a dopadne na povrch. Počet chromozómů je 2n=12. Semena mohou začít klíčit již na podzim, což vede ke vzniku rané generace na jaře příštího roku. Obvykle ale klíčení probíhá mezi lednem až dubnem v tmavém prostředí půdy, asi 5 mm pod povrchem. Semena jsou schopna přežít 10–12 let, když jsou uskladněna v suchu, ale v půdě mohou přežít 50–60 let. Rostlinu zásobuje živinami rozsáhlý svazčitý kořenový systém. V některých případech se může jitrocel kopinatý dožít až 12 let, během kterých se může rozmnožovat jak semeny (generativní rozmnožování), tak i vegetativně, kdy nová rostlina vyroste z fragmentů kořenů či oddenku.", "section_level": 1}, {"title": "Zastoupené látky.", "content": "Jitrocel kopinatý obsahuje převážně v listech slizové látky, kyselinu křemičitou, kyselinu citronovou a až 2 % glykosidu aukubinu, dále pak enzymy invertin a emulsin. Vyjma toho jsou v listech taktéž obsaženy třísloviny, vitamín C, hořčiny, draselné soli, zinek, kumariny a fenylethanoidy. Právě přítomnost slizových látek způsobuje, že jitrocel kopinatý působí pozitivně proti kašli, jelikož tyto látky mají ochranné a sekretolytické účinky a současně zklidňují podrážděný krk.", "section_level": 1}, {"title": "Rozšíření.", "content": "Jitrocel kopinatý se vyskytuje především v oblastech, kde se nachází mírně vlhká, hlinito-písčitá až středně těžká půda s neutrální až zásaditou reakcí. Hojně roste na místech osídlených travními společenstvy jako jsou louky, meze, pastviny, výslunné stráně, v trávnících, úhorech, podél komunikací, v parcích a příležitostně i jako plevel na polích. Protože snáší i suchá místa a fyzické poškození (sešlap), jedná se o poměrně odolnou rostlinu. Rostlinám jitrocele kopinatého ale nesvědčí podmáčená stanoviště. Ve střední Evropě ho najdeme nejčastěji ve společenstvech pastvin sv. \"Cynosurion\", mezofilních luk sv. \"Arrhenatherion\" či některých typech suchých trávníků sv. \"Bromion erecti\" či ruderálních společenstev, např. sv. \"Polygonetum arenastri\", \"Saginion procumbentis\", \"Malvion neglectae\", \"Dauco carotae-Melilotion\" atd. Jitrocel má široké rozšíření. Původně se jednalo o druh rostoucí na území Eurasie, jeho přirozený areál zahrnuje většinu Evropy včetně Islandu, v Asii sahá na východ až po Kazachstán a západní Himálaj, dále roste i v jižnější Asii od Středomoří a Malé Asie po Pákistán, přesahuje i do nejsevernější Afriky a na ostrovy jako Madeira, Kanárské ostrovy a Azory. Postupně se rozšířil různě po celém světě společně s kolonizátory z Evropy. Například rozšíření jitrocele v Severní Americe probíhalo tak, že kolonizátoři nevědomky přenášeli jeho semena na botách. Proto indiáni nazývali jitrocel „stopa bílého muže“. Dnes je rozšířen i v jiných oblastech světa, jako v Japonsku, v Austrálii, na Novém Zélandu či na Madagaskaru. Dříve se jitrocel pouze sbíral jako planá rostlina rostoucí na polích či loukách, v současnosti jeho spotřeba pro farmaceutické účely narostla, takže je pěstován.", "section_level": 1}, {"title": "Využití.", "content": "Samotný jitrocel kopinatý je požírán ovcemi a dalšími hospodářskými a lesními zvířaty (které ale mají s jeho konzumací problémy, jelikož roste při zemi), a proto byl v některých částech světa zařazen do travní směsi pro pěstované trávníky jako zdravá potrava pro ovce a další. Jeho konzumace zvířaty zlepšuje jejich zdraví a vlastnosti mléka, jelikož obsahuje sodík, draslík, kobalt a měď. Semena jitrocelu se využívají jako krmení pro chovné druhy ptactva.", "section_level": 1}, {"title": "Léčitelství.", "content": "Pro své pozitivní účinky se jitrocel využívá převážně k výrobě čajových směsí, které mají působit protizánětlivě a na trávení. Současně se z jitrocele vaří odvary při problémech s dýchacími cestami. Je to díky jeho schopnosti odhlenit dutiny. Pro své léčebné účinky je znám již od Antiky, kdy byl využíván jako látka působící proti kašli, na opary, při kožních infekcích a jako protijed na vzteklinu. V lidovém léčitelství se využívá jako látka usnadňující potíže způsobené astmatem, záněty průdušek a další onemocnění dýchacích cest. Mezi lidmi je rozšířena praxe, kdy se čerstvá šťáva z listů používá na menší rány, ekzémy, spáleniny a zanícené rány. V současnosti se tato praxe nedoporučuje, jelikož hrozí, že se do rány zanese druhotná infekce. Čaj je využíván kuřáky jako podpůrný prostředek při odvykací kúře.", "section_level": 2}, {"title": "Zpracování.", "content": "Pro získání účinné drogy je potřeba nasbírat listy mezi květnem až srpnem a poté usušit. Květní stvoly se před sušením musí odstranit. Samotné sušení listů jitrocele je složité, protože sebrané listy jsou náchylné k zčernání a znehodnocení účinné drogy, jelikož dojde k hydrolytickému rozkladu glykosidu aukubinu. Z toho důvodu se nedoporučuje sbírat listy polámané či zapařené. Pokud jsou listy správně usušené, měly by být lámavé a mít hnědozelenou až olivovou barvu. Pro správné sušení se doporučuje sušit ve vrstvách o maximální tloušťce 5 cm ve stínu, ale dá se předsušit i na slunci. Při sušení za umělé teploty se doporučuje sušit o teplotě do 40 °C (jiný zdroj uvádí 50 °C). Droga má mírně nahořklou svíravou chuť a je bez zápachu. Účinná látka je náchylná ke kontaminaci a zničení, a tak je potřeba vyvarovat se nevhodného skladování. Další možností zpracování je výroba sirupu z čerstvých pokrájených listů a cukru.", "section_level": 3}, {"title": "Kuchyňské zpracování.", "content": "Pro kuchyňskou úpravu se zpracovávají pouze čerstvé listy. Mají slabě nahořklou, svíravou chuť. Přidávají se v menším množství do bylinkových polévek a omáček nebo se obalují ve sladkém či slaném těstíčku a vysmažují.", "section_level": 4}, {"title": "Včelařství.", "content": "Jitrocel kopinatý poskytuje včelám velké množství kvalitního pylu, který dělnice odnášejí do úlu ve světle žlutých rouskách.", "section_level": 3}, {"title": "Odkazy.", "content": "", "section_level": 2}, {"title": "Externí odkazy.", "content": "", "section_level": 2}], "src_summary": "Jitrocel kopinatý (\"Plantago lanceolata\") je trsnatá vytrvalá rostlina z čeledi jitrocelovitých (\"Plantaginaceae\"), charakteristická typickou růžicí přízemních listů, ze které vyrůstá několik stvolů. Rostlina je v dnešní době hojně rozšířena ve velké části světa i na území Česka, kde se vyskytuje na polích, u cest či na loukách. Jedná se o léčivou bylinu, působí proti kašli a má protizánětlivé a antibiotické účinky, které jsou způsobeny přítomností glykosidu jménem aukubin, čehož se využívá k léčbě vředových chorob žaludku, dvanáctníků i tlustého střeva. Mimo jitrocel kopinatý roste na území ČR asi 6 dalších druhů jitrocelů, z nichž nejznámější je jitrocel prostřední (\"Plantago media\") a jitrocel větší (\"Plantago major\"). Oba dva druhy mají ale menší přítomnost léčivých látek. Jitrocel se může dožívat až 12 let, během kterých dorůstá do velikosti několika desítek centimetrů. Rozmnožuje se jak pomocí semen, tak i vegetativně.", "tgt_summary": "Plantago lanceolata is a species of flowering plant in the plantain family Plantaginaceae. It is known by the common names ribwort plantain, narrowleaf plantain, English plantain, ribleaf, lamb's tongue, and buckhorn. It is a common weed on cultivated or disturbed land.", "id": 2104499}
{"src_title": "Marija Nikolajevna Volkonská", "tgt_title": "Mariya Volkonskaya", "src_document": [{"title": "Život.", "content": "Vzdělání Volkonské poskytli domácí učitelé. Hrála výborně na klavír a měla krásný hlas. Mluvila několika cizími jazyky. Rodinu Rajevských už od roku 1817 znal dobře Alexandr Sergejevič Puškin. Přátelské vztahy s Rajevskými utužil ruský básník během jejich společné cesty na Kavkaz a Krym. Traduje se, že byl Puškin zamilovaný do Marije. Ta jej inspirovala v několika dílech - postava mladé Čerkesky v Kavkazském zajatci (1820 - 21) a kněžna Marija v Bachčisarajské fontáně (1822). Příznačné je, že v obou dílech jde o neopětovanou lásku. Puškin věnoval mladé kněžně řadu svých děl. V roce 1824 požádal o ruku Marije polský básník Gustav Olizar, pro jejího otce generála Rajevského byl však tento sňatek nepřijatelný. Generál si pro svou dceru vybral Sergeje Grigorjeviče Volkonského. Na konci roku 1825 těhotná Marija pobývala na panství u svých rodičů. O děkabristických událostech 14. prosince 1825 nic nevěděla. Syn Nikolaj (Mikuláš) se ji narodil 2. ledna 1826. O několik dní později 5. ledna 1826 Volkonskij dorazil na panství Rajevských, ale ve stejný den po shledání s manželkou a synem odjel k armádě. Zatčen byl 7. ledna. Rodina kněžny Marije od ní tuto skutečnost skrývala. Nakonec však Volkonská zjistila, že byl manžel zatčen a spolu se synem se vydala do Petrohradu. Žádat o setkání s manželem musela Volkonská domluvit přímo u cara Mikuláše I. Sergej Volkonskij byl nakonec odsouzen k vyhnanství na Sibiř a Marija se jej rozhodla následovat. Budoucí carský ministr a příbuzný manžela P. M. Volkonskij se ptal Marije, zda si je jistá návratem zpět do evropského Ruska. Odpověděla mu: \"Nechci se vrátit, jedině se Sergejem, ale proboha, neříkejte to mému otci\". Svého prvorozeného syna Mikuláše byla nucena při odjezdu na Sibiř zanechat u sestry svého manžela. Než vyrazila na Sibiř, na jeden den se zastavila v Moskvě 26. prosince 1826 v domě u své švagrové Zinajdy Volkonské, která pro Marii uspořádala rozlučkový hudební večer. Tam se Marija naposledy viděla s Puškinem. 12. února 1827 dorazila do Blagodatského dolu u města Nerčinsk (Zabajkalský kraj) na Sibiři. V roce 1827 následovala svého muže do sibiřského města Čita, kam byli vyhnání ostatní děkabristé. V roce 1830 odjela za Volkonským do vesnice Pětrovskij zavod (dnes město Petrovsk-Zabajkalskij). Dopisovala se na žádost ostatních děkabristů s jejich příbuznými a přáteli. Takto pomáhala například Michailu Sergejeviči Luninovi, kterému carské úřady zakázaly na rok psát dopisy vlastnoručně. Na její jméno se na Sibiř posílaly časopisy (literární noviny Delviga), knihy i zahraniční tisk. Maria Nikolajevna přežila syna, kterého zanechala v Rusku. Na Sibiři jí pak zemřela dcera. Musela čelit konfliktu s rodinou, která s její dobrovolným pobytem na Sibiři nesouhlasila. Z vězení byl Volkonskij propuštěn v roce 1837. Nadále však zůstával ve vyhnanství. Rodina Volkonských nejprve žila ve vesnici Urik. O něco později bylo Mariji uděleno povolení odstěhovat se s dětmi do Irkutsku (1845). Za dva roky získal povolení žít v Irkutsku i Volkonskij. Dům rodiny Volkonských v Irkutsku se zachoval do dnešních dní a v současné době se tam nachází muzeum Volkonských. Car Alexandr II. byl na rodinu Volkonských mírnější a Marija získala povolení vrátit se do evropské části Ruska v roce 1856, Sergej Volkonskij odjel ze Sibiře v roce 1856. Volkonská po sobě zanechala \"Zápisky\" ve francouzštině. Tvrdila, že jsou určeny výhradně pro její děti a vnuky. Jedním z mála lidí, které syn Marije Nikolajevny seznámil s jejími vzpomínkami, byl básník a spisovatel Nikolaj Alexejevič Někrasov. Teprve v roce 1904 Michail Sergejevič Volkonskij se rozhodl je publikovat. Marija Rajevská-Volkonská zemřela v roce 1863 v Černigově na nemoc srdce.", "section_level": 1}], "src_summary": "Marija Nikolajevna Volkonská (rusky: \"Мария Николаевна Волконская\") (rozená Rajevská 25.12.1805/06/07 - 10.08.1863 na panství Voronki v Černigovské gubernii) - dcera N. N. Rajevského, manželka děkabristy S. G. Volkonského (od 11. ledna 1825, Kyjev), s nímž i přes odmítavý postoj své rodiny odjela na Sibiř. Ze strany své matky byla Marije pravnučkou M. V. Lomonosova.", "tgt_summary": "Princess Maria Nikolaevna Volkonskaya (\"née\" Raevskaya; ; December 25, 1805August 10, 1863) was the youngest daughter of the Russian general Nikolay Raevsky and Sophia Konstantinova, granddaughter of Mikhail Lomonosov. In 1825 Maria married the future Decembrist Major General Prince Sergey Grigorievich Volkonsky. When Volkonsky was arrested and exiled to Siberia, she followed him into exile on the condition that her children born after her departure to Siberia would be forever struck from the noble estate and become bonded laborers (); the threat, however, was not put into practice.", "id": 865193}
{"src_title": "Koncentrační tábor Gross-Rosen", "tgt_title": "Gross-Rosen concentration camp", "src_document": [{"title": "Tábor.", "content": "Gross-Rosen byl založen v létě roku 1940 jako pobočný tábor koncentračního tábora Sachsenhausen a samostatným se stal 1. května 1941. Z počátku pracovali vězni v tomto táboře ve velkém kamenolomu vlastněném SS-Deutsche Erd- und Steinwerke GmbH. S postupným rozrůstáním táborového komplexu byli mnozí vězni přeloženi na práci při výstavbě zařízení pobočných táborů zdejšího tábora. V říjnu 1941 přivezla do tábora SS na 3000 sovětských válečných zajatců k popravě zastřelením. Gross-Rosen byl znám pro brutální zacházení s NN (Nacht und Nebel) vězni, zvláště pak v kamenolomu. Brutální zacházení s politickými a židovskými vězni neměli na svědomí pouze SS a kriminální vězni, ale v menší míře i němečtí civilisté pracující v kamenolomu. V roce 1942 byla průměrná doba přežití politického vězně v táboru méně než dva měsíce. Vzhledem ke změně politiky v srpnu 1942 měli vězni přežít delší dobu, neboť byli potřební jako nuceně nasazení dělníci v německém průmyslu. Proto byli vězni, kteří nebyli schopni pracovat, a kteří neměli během několika dní zemřít, posláni do koncentračního tábora Dachau v takzvaných invalidních transportech. Jeden z těchto vězňů, Willem Lodewijk Harthoorn, který byl vězněm od konce dubna do polovina srpna 1942, popsal své zážitky slovy \"Verboden te sterven\" (což je v nizozemštině „Zakázáno zemřít“). Většinu vězňů tábora však tvořili Židé, kteří přicházeli zprvu z Dachau a Sachsenhausenu, později z koncentračního tábora v Buchenwaldu. Židé v Gross-Rosen pocházeli především z Polska a Maďarska, jiní byli z Belgie, Francie, Nizozemska, Řecka, Jugoslávie, Slovenska a Itálie. Na vrcholu své činnosti v roce 1944 měl komplex Gross-Rosen více než 60 pobočných táborů, které se nacházely ve východním Německu a okupovaném Polsku. Na odstoupeném českém území byl jeden z táborů např. v Poříčí u Trutnova. Ve své závěrečné fázi tvořili vězni z Gross-Rosen na 11 % všech vězňů nacistických koncentračních táborů v oné době. Během existence táborového komplexu jím prošlo na 125 tisíc vězňů různých národností, z nichž se odhaduje, že 40 tisíc zemřelo na místě a v evakuačních transportech. Tábor byl osvobozen 14. února 1945 Rudou armádou. V komplexu Gross-Rosen bylo vyškoleno a působilo zde na 500 ženských táborových dozorkyň. Příslušnice SS působily v ženských pobočných táborech Bruennlitz, Graeben, Gruenberg, Gruschwitz Neusalz, Hundsfeld, Kratzau II, Oberaltstadt, Reichenbach a Schlesiersee Schanzenbau. Jedním z pobočných táborů Gross-Rosen na území protektorátu Čechy a Morava byl Brünnlitz (česky: Brněnec), což bylo místo, kam Oskar Schindler přesunul Židy, které zachránil.", "section_level": 1}, {"title": "Velitelé tábora.", "content": "V době, kdy byl Gross-Rosen pobočným táborem koncentračního tábora Sachsenhausen, jej řídili následující důstojníci SS: V době, kdy byl Gross-Rosen samostatným koncentračním táborem, tedy od května 1941, jej řídili následující velitelé:", "section_level": 2}], "src_summary": "Koncentrační tábor Gross-Rosen (: \"Konzentrationslager Groß-Rosen\") byl nacistický koncentrační tábor, nacházející se v Dolním Slezsku, Rogoźnica, zhruba 60 kilometrů jihozápadně od města Vratislav (polsky: \"Wrocław\").", "tgt_summary": "Gross-Rosen was a network of Nazi concentration camps built and operated by Nazi Germany during World War II. The main camp was located in the German village of Gross-Rosen, now the modern-day Rogoźnica in Lower Silesian Voivodeship, Poland; directly on the rail-line between the towns of Jawor (Jauer) and Strzegom (Striegau). At its peak activity in 1944, the Gross-Rosen complex had up to 100 subcamps located in eastern Germany, Czechoslovakia, and on the territory of occupied Poland. The population of all Gross-Rosen camps at that time accounted for 11% of the total number of inmates incarcerated in the Nazi concentration camp system.", "id": 2196489}
{"src_title": "Špandava", "tgt_title": "Spandau (locality)", "src_document": [{"title": "Historie.", "content": "Přibližně od 7. století byla oblast Havolska osídlována slovanskými kmeny Sprévanů a Havolanů. Původní Špandava byla založena na soutoku řek Havoly a Sprévy. Na tomto neopevněném základě vznikl na konci 10. století opevněný hrad, jehož slovanské jméno se nedochovalo a je proto označován jako Alt-Spandau (Stará Špandava). U vykopávek vedle zbytků dřevěného sálového kostela, datovaného k roku 980, byla nalezena také licí forma tzv. špandavského kříže. První písemná zmínka o hradu pochází z roku 1197 (\"Everardus advocatus in Spandowe\") z listiny braniborského markraběte Oty II. Zřejmě se již jedná o nový askánský hrad, založený Albrechtem Medvědem a ležící severně od Staré Špandavy. Kolem hradu postupně vznikalo osídlení. Když hrad přestal vyhovovat nárokům na něj kladeným, byl přestavěn. V rámci této přestavby byli asi obyvatelé přesídleni do dnešní části starého města Špandavy. Kdy byla Špandavě propůjčena městská práva, není dosud jasné. Oproti celkově rozšířenému názoru nebyla v listině markrabat Jana I. a Oty III. ze 7. března 1232 Špandavě udělena městská práva. Text listiny, pokud je vůbec zachovaný německý překlad autentický, dává jasno, že Špandava již městská práva držela a touto listinou jen obdržela další privilegia, mimo jiné právo na stavbu povodňového kanálu. Tato listina je ale vůbec první zmínkou o městských právech Špandavy. Růst města byl v roce 1560 omezen, neboť z rozhodnutí kurfiřta Jáchyma II. došlo k opevnění města. Stavitelem Rochem zu Lynar byla postavena citadela a ve městě pak zámek (\"Lynar-Schloss\"). V tomto zámku pak byla v roce 1632 na jednu noc uložena mrtvola švédského krále Gustava II. Adolfa při jeho poslední cestě z Lützenu do Stockholmu. Pevnost byla dobudována v roce 1594. Za třicetileté války, od roku 1626, byla městu přidělena posádka a byly vybudovány městské hradby. Do konce 18. století se nic nezměnilo na statutu Špandavy jako vojenského města, naopak stavbou zbrojovky z roku 1722, na příkaz pruského krále Fridricha Viléma I., byl spíše posílen. Ve dnech 24. a 25. října 1806 byly pevnost a město obleženy Francouzi a posádka donucena vzdát se nepříteli. V březnu 1813 byla pevnost obležena znovu, tentokráte však ruskou a pruskou armádou. Pruské jednotky se oddělily od ruských a začaly s ostřelováním města a pevnosti. Dne 23. dubna se francouzští obránci Špandavy vzdali a město tak bylo osvobozeno. Zákonem z 30. května 1873 se ze Špandavy stalo pevnostní město, kterým zůstalo až do 27. ledna 1903. Ztrátou statutu pevnostního města se mohla Špandava dále rozvíjet. Byly postaveny nové ulice, kostel Sv. Marie , městské lázně, královský zemský tělocvičný ústav a učitelský seminář. Není divu, že se počet obyvatel rozrostl ze 70.000 v roce 1905 na 110.000 v roce 1917. Dne 1. října 1920 ztratilo město svoji samostatnost a stalo se jedním z osmi obvodů Berlína. Po druhé světové válce připadla do britského okupačního sektoru a později do Západního Berlína, ne však celá. Její část Staaken podléhala sovětské správě (ke Špandavě byla připojena až v roce 1990).", "section_level": 1}, {"title": "Průmysl a doprava.", "content": "Průmysl města se od 19. století soustředil okolo výroby zbraní. Zde vyráběné kulomety MG 08/15 dokonce vstoupily do německé mluvy jako \"nullachtfünfzehn\" (označení pro standard, průměr, něco zcela běžného). Za první světové války byla zdejší zbrojovka ještě rozšířena, čímž se Špandava stala jedním z nejvýznamnějších zbrojních center císařství. V roce 1897 si Špandavu zvolila jako své sídlo firma Siemens & Halske, jejíž průmyslový komplex se později osamostatnil jako Siemensstadt (dnešní část Berlína). První železniční dráha Berlín-Hamburk prošla městem roku 1846.", "section_level": 1}, {"title": "Zajímavost.", "content": "Na poznání nejstarších dějin Špandavy se významně podílel i český archeolog Vladimír Nekuda (Moravské zemské muzeum, Brno), a to řadou sezón archeologického výzkumu slovanského osídlení v okolí špandavského hradu (Vladimír Nekuda, Die Keramik vom Burgwall in Berlin-Spandau, 1993).", "section_level": 1}], "src_summary": "Špandava (německy Spandau, do roku 1878 Spandow) je bývalé německé město na soutoku řek Sprévy a Havoly, od roku 1920 začleněné do Berlína jako jádro stejnojmenného městského obvodu (\"Bezirk Spandau\" na západě Berlína).", "tgt_summary": "Spandau is a locality (\"Ortsteil\") of Berlin in the homonymous borough (\"Bezirk\") of Spandau. The historic city is situated, for the most part, on the western banks of the Havel river. As of 2008 the estimated population of Spandau was 33,433.", "id": 479296}
{"src_title": "Třída Horizon", "tgt_title": "Horizon-class frigate", "src_document": [{"title": "Stavba.", "content": "Francouzská loděnice DCNS v Lorientu postavila dvě jednotky, které jsou náhradou fregat třídy \"Suffren\". Stavba fregaty \"Forbin\" začala v dubnu 2002, v březnu 2005 byla spuštěna na vodu a v prosinci 2008 loď vstoupila do služby. \"Chevalier Paul\" byl založen v prosinci 2003, spuštěn na vodu v červenci 2006 a na konci roku 2009 loď podstupovala zkoušky. Zvažovaný druhý pár lodí nakonec nebyl objednán, jelikož byla dána přednost projektu FREMM. Italská loděnice Fincantieri postavila v Riva Trigoso u Janova dvě jednotky, které jsou náhradou za torpédoborce třídy \"Durand de la Penne\". Stavba fregaty \"Andrea Doria\" začala v červenci 2002, v říjnu 2005 byla spuštěna na vodu a do služby vstoupila v roce 2007. \"Caio Duilio\" byl založen v září 2003, spuštěn na vodu v říjnu 2007 a do služby vstoupil v dubnu 2009. Jednotky třídy \"Horizon\" / \"Orizzonte\":", "section_level": 1}, {"title": "Konstrukce.", "content": "Základem výzbroje lodí je zbraňový systém PAAMS (principal anti-air missile system) využívající radar Selex EMPAR. Na přídi před kanóny jsou umístěna vertikální vypouštěcí sila Sylver A50 s kapacitou 48 střel Aster 30 a Aster 15 s dostřelem 100 a 30 km. Fregaty nesou osm protilodních střel – u francouzských lodí typu MM40 Exocet a u italských Teseo. Hlavňovou výzbroj tvoří dva 76mm kanóny Otobreda stojící vedle sebe na přídi (italské fregaty mají třetí kanón na střeše hangáru) a dva 25mm kanóny. Ze čtyř torpédometů jsou odpalována protiponorková torpéda Eurotorp MU90. Z paluby fregat může operovat jeden vrtulník NHIndustries NH90 či AgustaWestland AW101. Pohonný systém je typu CODOG. Lodě mají dvě plynové turbíny General Electric LM2500 a dva diesely. Lodní šrouby jsou rovněž dva. Při použití turbín dosahují rychlosti až 29 uzlů. Dosah lodí je 7000 námořních mil při ekonomické rychlosti 18 uzlů (na dieselový pohon).", "section_level": 1}, {"title": "Modernizace.", "content": "Francouzské \"Forbin\" a \"Chevalier Paul\" procházejí dílčí modernizací v loděnici Naval Group. Mimo jiné jsou vylepšeny jejich obranné systémy a jejich výzbroj posílily tři 20mm kanóny ve zbraňových stanicích Narwhal.", "section_level": 2}], "src_summary": "Třída Horizon (či Orizzonte) je třída protiletadlových fregat stavěných pro francouzské námořnictvo a italské námořnictvo konsorciem Horizon SAS. Skládá se ze čtyř jednotek – \"Andrea Doria\", \"Caio Duilio\", \"Chevalier Paul\" a \"Forbin\". Francouzský a italský pár jsou z 90% totožné. Třetím účastníkem projektu bylo Spojené království, které však roku 1999 vystoupilo a postavilo vlastní odlišnou třídu \"Daring\" (využívající ovšem rovněž zbraňový systém PAAMS).", "tgt_summary": "The Horizon class is a class of air-defence destroyers in service with the French Navy and the Italian Navy, designated as destroyers using NATO classification. The programme started as the Common New Generation Frigate (CNGF), a multi-national collaboration to produce a new generation of air-defence frigates. In Italy the class is known as the Orizzonte class, which translates to \"horizon\" in French and English. The UK then joined France and Italy in the Horizon-class frigate programme; however, differing national requirements, workshare arguments and delays led to the UK withdrawing on 26 April 1999 and starting its own national project, the Type 45 destroyer. The FREMM multipurpose frigate are currently under construction using the same company structure as the Horizon project.", "id": 1538902}
{"src_title": "Vietnamský Nový rok", "tgt_title": "Tết", "src_document": [{"title": "Tradiční jídla.", "content": "Mezi tradiční jídla u oslav Nového roku patří u Vietnamců hlavně Bánh chưng, což je slaný rýžový dort, vlastně balíček z lepkavé rýže, mungo fazolí a vepřového masa zabalený v banánových listech. Připravuje se několik dní dopředu, kvůli časově náročné přípravě. Také se podává vařené kuře, které se servíruje celé včetně hlavy a pařátů. Jako sladkost se používá kandované ovoce, např. kumkváty, nebo i kandované plody zimní tykve. Dále se podává sladká rýžová kaše \"xôi gấc\", která má červenou barvu díky ovoci \"gấc\" neboli momordice kočinčinské.", "section_level": 1}, {"title": "Výzdoba domu.", "content": "Vietnamci také zdobí svoje domovy stromečkem nebo jeho větvemi, kvůli odhánění zlých duchů. K tomu se používají zejména kumkváty, větve broskvoní nebo meruněk. Setkat se můžete také s gerberami, růžemi nebo i dalšími rostlinami.", "section_level": 1}, {"title": "Darování peněz.", "content": "Vietnamské děti dostávají od rodičů místo dárků peníze pro štěstí. Peníze jsou většinou uloženy v červených obálkách, které jsou vepředu vyzdobeny obrázkem. Existuje k tomu pověst, že kdysi ve Vietnamu bývaly příšery, které strašily děti o půlnoci dne nového roku. Většinou dětí poté těžce onemocněly nebo dokonce zahynuly. Jednou se v jednom městě objevilo 8 víl, které poradily rodičům jak vyhnat příšery. Měli v noci dát dětem drobné vedle polštáře, na kterém právě spí. Blyštivé záře z nich vyhnají příšery.", "section_level": 1}, {"title": "První návštěva.", "content": "Velice důležitá je pro Vietnamce první návštěva v novém roce. První, kdo vstoupí do domu s přátelskými a dobrými úmysly přinese celé rodině štěstí po celý nový rok. Většinou se proto rodiny snaží zvát majetného muže s několika dětmi, který nosí do rodin štěstí. V opačném případě to bude znamenat, že se rodina bude mít špatně, nebude se jí dařit anebo se jí přihodí něco tragického, tudíž nevítanou návštěvou jsou neprovdané ženy, nemocní nebo ti, kterým v uplynulém roce zemřel člen rodiny.", "section_level": 1}], "src_summary": "Vietnamský Nový rok (vietnamsky \"Tết Nguyên Đán\", častěji jen zkráceně \"Tết\") se většinou slaví ve stejný den jako čínský Nový rok. Jeho přesné datum připadá na termín od 21. ledna do 21. února a svátky začínají vždy první den prvního měsíce podle lunárního kalendáře. Tyto svátky patří u Vietnamců mezi nejdůležitější v roce, jsou to pro ně svátky klidu, lásky, pohody a přátelství.", "tgt_summary": "Tết ( or ), Vietnamese New Year, Vietnamese Lunar New Year or Tet Holiday, is the most important celebration in Vietnamese culture. The word is a shortened form of Tết Nguyên Đán (節元旦), which is Sino-Vietnamese for \"Feast of the First Morning of the First Day\". Tết celebrates the arrival of spring based on the Vietnamese calendar, which usually has the date falling in January or February in the Gregorian calendar. Vietnamese people celebrate the Lunar New Year annually, which is based on a Chinese lunisolar calendar (calculating both the motions of Earth around the Sun and of the Moon around Earth). Tết is generally celebrated on the same day as Chinese New Year, except when the one-hour time difference between Vietnam and China results in new moon occurring on different days. It takes place from the first day of the first month of the Vietnamese calendar (around late January or early February) until at least the third day. Many Vietnamese prepare for Tết by cooking special holiday food and cleaning the house. These foods include \"bánh tét\", \" bánh chưng, bánh dày\", \"canh khổ qua\", \"thịt kho hột vịt\", dried young bamboo soup (\"canh măng\"), \"giò\", and sticky rice. Many customs are practiced during Tết, such as visiting a person's house on the first day of the new year (\"xông nhà\"), ancestor worship, wishing New Year's greetings, giving lucky money to children and elderly people, and opening a shop. Tết is also an occasion for pilgrims and family reunions. They start forgetting about the troubles of the past year and hope for a better upcoming year. They consider Tết to be the first day of spring, and the festival is often called \"Hội xuân \"(spring festival).", "id": 998212}
{"src_title": "Marlo Morganová", "tgt_title": "Marlo Morgan", "src_document": [{"title": "Biografie.", "content": "Marlo Morganová se narodila 29. září 1937 ve Fort Madison v americkém státě Iowa. Studovala biochemii a orientální medicínu na Barstow Community College (Barstow, Kalifornie) a Cleveland Chiropractic College (Kansas City, Missouri). Po ukončení studií se vdala a přestěhovala do Kansas City v Missouri. Narodily se jí dvě děti. Po 25 letech života lékařky se rozvedla a začala psát.", "section_level": 1}, {"title": "Poselství od protinožců.", "content": "Svůj první román Poselství od protinožců vydala vlastním nákladem v roce 1990. Od počátku bylo toto dílo prezentovano jako příběh inspirovaný skutečnými událostmi. Následovalo uzavření smlouvy s americkým nakladatelstvím HarperCollins (1991), které z příběhu udělalo světový bestseller. Přestože toto vydání již bylo označeno jako fikce, Morganová uvedla, že je to jen pro zachování anonymity konkrétních osob a zmiňovaného domorodého kmene. De fakto se tím chytře vyhnula případným právním sporům. Morganová poté po úspěchu knihy jezdila po Spojených státech a po Evropě, kde přednášela o své zkušenosti z australské divočiny. Podle 90 stránkového reportu publikovaného \"Dumbartung Aboriginal Corporation\" z Perthu, byla provedena studie domorodých skupin z centrální a západní Austrálie a nepodařilo se prokázat jakoukoliv přítomnost Ms. Morganové na daném území, či existenci kmene \"pravých lidí.\" Dotazované skupiny domorodců jsou přesvědčeny, že cesta Morganové Australskou pouští je zcela vymyšlená, a že její kniha a přednášky postrádají důvěryhodnost. Dumbartung Aboriginal Corporation tvrdí, že pro mnohé domorodé lidi bylo hluboce urážlivé zjištění, že jejich kultura je zkreslována bílým člověkem za účelem vlastního profitu a sebeprezentace. Domorodí lidé vyjadřovali zlost, že falešná zpráva Morganové je ve velkém akceptována naivním Americkým a Evropským trhem jako fakt a byli značně znepokojeni dlouhotrvajícími dopady, které z toho pro jejich kulturu vyplývají. Popravdě, to co v knize popisuje, by bylo podle domorodého práva trestáno smrtí.. I jiní kritici upozorňují na nesrovnalosti mezi věcmi popisovanými v knize a známou realitou.. V roce 1996 obdržela skupina starších znepokojených Aboridžinců grant na cestu do USA, ke konfrontaci Marlo Morganové ohledně její knihy a k zabránění její \"hollywoodizace.\" Morganová pak veřejně přiznala smyšlený obsah knihy, nicméně toto získalo v USA jen malou publicitu. Domorodí lidé se zlobí, že tato kniha je nadále ve velkém vydávána, přestože podává falešný obraz o jejich tradiční kultuře, aktuálním politickém a sociálním statusu. To je pokládáno za škodlivé pro jejich boj o přežití. Koncem devadesátých let dvacátého století pak vydala svoji druhou knihu Poselství z věčnosti (v originále \"Mutant Message from Forever\"), volně navazující na Poselství od protinožců. V románu popisuje příběh dvou domorodých sourozenců (\"Beatrice\" a \"Geoffa\") vytržených od svých rodičů a domorodé společnosti. Geoff je vychováván na venkově, kde se pohybuje ve volné přírodě stejně jako jeho kmen. Setkává se však s chladným citovým přístupem svých pěstounů. Utíká do města, kde se z něho stává alkoholik a kriminálník. Nakonec se ocitá v doživotním žaláři. Jeho sestra Beatrice je vychována v tvrdých podmínkách kláštera. Později se z ní stává pokojská. V průběhu svého života se začne vracet ke kořenům a objevuje bohatost své národa. Román líčí nedobrovolný úděl řady domorodých austrálců po příchodu Evropanů. Kniha opět rozlítila některé Austrálce. V současnosti je Marlo Morganová již v důchodu. Žije v americkém státě Missouri.", "section_level": 1}], "src_summary": "Marlo Morganová (* 29. září 1937 Fort Madison, Iowa, USA) je americká lékařka a spisovatelka, která se proslavila díky svému kontroverznímu románu Poselství od protinožců (v originále \"Mutant Message Down Under\"). Román líčí několikaměsíční putování australskou divočinou s místními domorodci. Jak kmen postupuje, Marlo se postupně očišťuje od konzumního způsobou života a myšlení, postaveného na sociálních jistotách, pohodlí a chemii. Marlo Morganová vystudovala medicínu a biochemii a celý svůj život se živila jako lékařka. Vdala se a má dvě děti. Po rozvodu začala psát. Proslavila se díky svým románům \"Poselství od protinožců\" a \"Poselství z věčnosti\". Nyní je v důchodu, žije v Lee Summit v Missouri.", "tgt_summary": "Marlo Morgan (born September 29, 1937) is an American author, best known for the bestselling book \"Mutant Message Down Under\". She has also written \"Message from Forever\" (1998), another novel based on Australian Aboriginal themes. In 1996, she was confronted about the veracity of her book by Aborginal protesters and admitted the stories from her books were fake.", "id": 943850}
{"src_title": "Třída Visby", "tgt_title": "Visby-class corvette", "src_document": [{"title": "Stavba.", "content": "Vývoj korvet třídy \"Visby\" byl reakcí na pronikání cizích ponorek do švédských teritoriálních vod na sklonku studené války v 80. letech (Švédsko je neutrálním státem). Stavba všech plavidel proběhla ve švédské loděnici Karlskronavarvet (součást loděnice Kockums) v Karlskroně. Stavba prototypové jednotky \"Visby\" začala roku 1995 a v červnu 2000 byla loď spuštěna na vodu. Stavba plavidel však byla velmi náročná, takže došlo k výraznému zdržení a prodražení stavebního programu. Jako první byly do služby přijaty 16. prosince 2009 korvety \"Helsingborg\" a \"Härnösand\". Opce na plánovanou šestou jednotku \"Uddevalla\" (K36) nebyla pro nedostatek financí uplatněna. Původně mělo být pět korvet optimalizováno pro ničení min a ponorek, přičemž korveta \"Karlstad\" měla být specializována pro ničení hladinových lodí. Po škrtech a omezení počtu objednaných plavidel na pět bylo rozhodnuto, že všechny korvety ponesou vybavení pro plnění všech těchto rolí. Jednotky třídy \"Visby\":", "section_level": 1}, {"title": "Konstrukce.", "content": "U třídy \"Visby\" byl kladen velký důraz na vlastnosti stealth, tedy jejich obtížnou zjistitelnost radary a dalšími senzory. V jejich konstrukci jsou významně zastoupeny lamináty a kompozitní materiály, díky čemuž mají poloviční výtlak oproti jiným korvetám srovnatelné velikosti. Pro testování zvolených řešení byla využita experimentální loď HMS \"Smyge\". Korvety nesou bojový řídící systém Saab 9LV Mk.3E, 3D přehledový radar Saab Sea GIRAFFE AMB (koncepce PESA), systém řízení palby Saab CEROS 200, průzkumný systém Condor CS-3701, dále trupový sonar C-Tech C-Tech CHMS-90 a sonar s měnitelnou hloubkou ponoru C-Tech CVDS-26. Data ze sonarů jsou integrována v systému Hydra od společnosti General Dynamics Canada. Vybaveny jsou rovněž vrhači klamných cílů Rheinmetall MASS. Všechny zbraně jsou v klidovém stavu ukryty v trupu lodi. Ve speciálně tvarované věži na přídi je umístěn 57mm/70 kanón Bofors SAK Mk.3 s dostřelem 17 km. Dále nesou osm podzvukových protilodních střel RBS-15 Mk.2 s dosahem 200 km a čtyři pevné 400mm torpédomety Saab, ze kterých jsou odpalována protiponorková torpéda Saab Tp 45. Dále mohou být neseny námořní miny a hlubinné pumy. Korvety nenesou protiletadlové řízené střely, ale lze je instalovat dodatečně (vybrán měl být jihoafrický typ Umkhonto s dosahem 10 km). Pro vyhledávání min slouží dálkově ovládané podmořské drony Double Eagle Mk.III a pro jejich likvidaci drony Atlas Elektronik Seafox. Na zádi jsou vybaveny přistávací plochou pro jeden vrtulník (obvykle AgustaWestland AW109). Vrtulník může na palubě dotankovat, chybí však hangár pro jeho uskladnění. Pohonný systém koncepce CODOG tvoří čtyři plynové turbíny Honeywell TF50A o celkovém výkonu 16 000 kW a dva diesely MTU 16V 2000 N90 o celkovém výkonu 2600 kW, které před převodovky pohánějí dvě vodní trysky Kamewa. Elektrickou energii dodávají tři dieselgenerátory o celkovém výkonu 810 kW. Při použití turbín korvety dosahují nejvyšší rychlosti až 35 uzlů, zatímco jejich ekonomická rychlost je 15 uzlů. Dosah je 2300 nám. mil při 15 uzlech.", "section_level": 1}], "src_summary": "Třída Visby je třída korvet švédského námořnictva. Jsou navrženy pro plnění širokého spektra úkolů — zejména likvidaci ponorek, lodí a min. Velkou pozornost si získaly širokým uplatněním opatření na redukci signatur (stealth). Celkem bylo postaveno pět jednotek této třídy. Jejich stavba byla zahájena roku 1995, náročný vývoj se však potýkal s opakovanými zdrženími. První dvě korvety tohoto typu proto byly do služby přijaty roku 2009. Třída \"Visby\" patří s rychlostí 35 uzlů mezi nejrychlejší korvety světa. Zároveň jsou řazeny mezi nejlepší současné korvety.", "tgt_summary": "The \"Visby\" class is the latest class of corvette to be adopted by the Swedish Navy after the and corvettes. The ship's design heavily emphasizes low visibility, radar cross-section and infrared signature. The first ship in the class is named after Visby, the main city on the island of Gotland. The class has received widespread international attention because of its capabilities as a stealth ship. The ships are designed by Swedish Defence Materiel Administration (FMV) and built by Kockums AB. The first ship of the class was launched in 2000 and since then the construction was fraught with repeated delays. Finally in December 2009, the first two ships of the class were delivered to the Swedish Navy by the FMV, albeit with greatly reduced operational capability.", "id": 2238728}
{"src_title": "Karel Teodor Bavorský (1839)", "tgt_title": "Karl Theodor, Duke in Bavaria", "src_document": [{"title": "Útok.", "content": "Předpokládá se, že byl útok zamýšlen jako pomsta místnímu civilnímu obyvatelstvu z toho důvodu, že v poslední době zformovalo provládní milice určené k obraně proti útočníkům z hnutí Tálibán. V týdnech předcházejících útoku totiž Taliban vyhrožoval smrtí všem osobám, které se hodlaly přidat k místním provládním milicím. Útočník vjel se svým pickupem Mitsubishi Pajero doprosřed volejbalového hřiště, kde právě začal zápas mezi místními mužskými týmy a odpálil všechny nálože umístěné ve voze. Na místě činu se v osudnou dobu nacházelo přibližně 400 lidí, přičemž těla všech volejbalových hráčů byla výbuchem vymrštěna všemi směry do vzduchu. Dle odhadů bylo k útoku použito přibližně 270 kg plastické trhaviny, při útoku zahynulo mimo jiné i 6 dětí a 5 členů místních milicí. Svědkové útoku později vypověděli, že nejprve spatřili silné bílé světlo a následně poté doslova vyšlehl chomáč plamenů k nebi; dle výpovědí byly otřesy výbuchu citelné až do vzdálenosti 18 km. V době výbuchu se v nedaleké mešitě konalo jednání „mírového výboru“. Střecha mešity se v důsledku otřesu mírně propadla, žádná z osob nacházejících se uvnitř však nebyla vážněji zraněna. Explozí bylo navíc těžce poškozeno dvacet domů nacházejících se kolem místa výbuchu a v jejich troskách zůstalo uvězněno mnoho lidí. V nastalé večerní tmě byla k hledání zasypaných obětí z nouze používána čelní světla všech dostupných automobilů. V dni následujícím po útoku se k odpovědnosti nepřihlásila žádná extremistická ani jiná skupina. Dle analytiků zabývajících se terorismem, je však taková časová prodleva v případě útoků s mnoha oběťmi běžná. Bývalý pákistánský bezpečnostní analytik Talat Masood konstatoval, že se nejspíše jednalo o odvetný útok teroristického hnutí Taliban slovy: „Tento čin jasně ukazuje na extremisty ze Severního Vaziristánu a Talibanu, které značně rozzuřil úspěch pákistánské armády v oblasti Lakki Marwatu v boji s Talibanem.“", "section_level": 1}], "src_summary": "Karel Teodor Bavorský, (německy \"Carl Theodor in Bayern\"), (9. srpna 1839, Possenhofen – 30. listopadu 1909, Kreuth) byl čtvrtý bavorský vévoda a vynikající oční lékař. Náležel k vedlejší linii bavorského vládnoucího rodu Wittelsbachů. Jeho dcera Alžběta Gabriela se v roce 1909 stala belgickou královnou.", "tgt_summary": "Karl-Theodor, Duke in Bavaria (9 August 1839 – 30 November 1909), was a member of the House of Wittelsbach and a professional oculist. He was the favorite brother of the Empress Elisabeth of Austria, and father of Queen Elisabeth of the Belgians.", "id": 1577250}
{"src_title": "Jakob Levy Moreno", "tgt_title": "Jacob L. Moreno", "src_document": [{"title": "Život.", "content": "Jákob L. Moreno se narodil 18.5. 1889 v Bukurešti. Jeho otec, obchodník Nissim Levy Moreno, byl stejně jako matka z rodu sefardských židů, usazených v Cařihradu v Turecku. Nissim Levy Moreno se ve věku 32 let oženil se čtrnáctiletou Paulinou. Při narození Jákoba Morena jí bylo 15 ½ roku. Do rodiny pak ještě přibyly tři sestry a dva bratři. Vztahy mezi rodiči byly komplikované od samého počátku. Otec byl většinou zaměstnán obchodováním, nebo na cestách. Děti z něj měly velký respekt. Matka byla naopak vřelá, vtipná, vzdělaná a společensky aktivní. Moreno vyrůstal ve směsi různých náboženských vlivů, které se odrážejí později v jeho životní filozofii. Vzhledem ke složité ekonomické situaci, se rodina (v Morenových šesti letech) přestěhovala do Vídně. Když bylo Morenovi čtrnáct, rodina se znovu stěhovala, tentokrát do Berlína, kde ale Jákob zůstal jen krátce. Rozhodl se opustit svou rodinu a vrátit se do Vídně do školy. Jeho rodiče se krátce na to rozešli a otec se odstěhoval zpět do Cařihradu, kde také roku 1925 osamělý zemřel. Moreno vyrůstal ve Vídni v době velké intelektuální tvořivosti a politických nepokojů. Už jako teenager byl fascinován divadelními improvizacemi (ve smyslu divadla bez pevného děje a textu), které tou dobou ve Vídni mimořádně rozkvétaly. Obdivoval rovněž spontánnost a tvořivost dětí hrajících si v parcích. Na univerzitě ve Vídni studoval lékařství, matematiku a filozofii. Na studia si přivydělával i jako domácí učitel. Doktorem medicíny se stal v roce 1917. Ještě jako student lékařské fakulty odmítl Freudovy teorie a zajímal se o možnosti využití skupiny v léčebné praxi. Ve své autobiografii Moreno vzpomíná na setkání se Sigmundem Freudem v roce 1912. Při konfrontaci mu řekl: \"\"Začínám tam, kde jste vy skončil. Vy potkáváte lidi v umělém prostředí své pracovny. Já je potkávám na ulicích a v jejich domovech, v jejich přirozeném prostředí. Vy analyzujete jejich sny. Já jim dodávám odvahu, aby znovu snili. Vy je analyzujete a rozebíráte je na kusy. Já je nechávám hrát jejich konfliktní role a pomáhám jim dát ty kusy zase dohromady.\"\"", "section_level": 1}, {"title": "Práce.", "content": "V letech 1918-1925 pracoval Moreno jako lékař textilní továrně v Bad Vöslau. Kromě své práce v továrně dělal rodinného lékaře a rychle získal reputaci zázračného terapeuta. Patřil rovněž k představitelům expresionistických uměleckých kruhů ve Vídni. Přesto, že jeho radikální koncept improvizovaného divadla (\"divadlo spontánnosti\"), neměl u veřejnosti velký úspěch, byl líhní hereckých talentů, kterým pomáhal sbírat první divadelní zkušeností. V roce 1925 odjel s podporou mladšího bratra do Spojených států. Jak později napsal ve své autobiografii: \"\"Ze všech míst na světě, jen v New Yorku, tavícím kotli národů, v obrovské metropoli osvobozené od předsudků, jsem se mohl svobodně pustit do sociometrických výzkumů skupin ve velkém stylu, jak jsem si to představoval.\"\" Prvních pět let ve Spojených státech bylo velmi těžkých. Podpory se mu dostalo od dětské psycholožky Beatrice Beecher, která se za něj v roce 1928 dokonce vdala, aby mu pomohla získat povolení k pobytu.", "section_level": 1}, {"title": "Psychodrama.", "content": "Metoda psychodramatu předpokládá, že části svých problémů se můžeme zbavit tak, že konfliktní situace které s námi rezonují zahrajeme jako roli v divadle. To nám umožňuje projít bariérou bloků a zábran, které nám bránily problém zpracovat a komunikovat o něm. Využívá se k tomu divadlo, tanec i pantomima. Psychodrama, tak jak ho zavedl Jakobem Levy Moreno tvoří spolu s rodinnými rekonstrukcemi a socháním Virginie Satirové a hypnoterapií Miltona Ericksona základ, který dál rozvíjí metoda rodinných konstelací Berta Hellingera.", "section_level": 2}], "src_summary": "Jacob Levy Moreno (18. května 1889 Bukurešť – 14. května 1974 Beacon, New York) byl rakousko-americký lékař, psychiatr, sociolog a zakladatel psychodramatu, sociometrie a skupinové psychoterapie. Již během svého života byl uznáván jako jeden z předních sociologů.", "tgt_summary": "Jacob Levy Moreno (born Iacob Levy; May 18, 1889 – May 14, 1974) was a Romanian-American psychiatrist, psychosociologist, and educator, the founder of psychodrama, and the foremost pioneer of group psychotherapy. During his lifetime, he was recognized as one of the leading social scientists.", "id": 1942002}
{"src_title": "Spektr", "tgt_title": "Spektr", "src_document": [{"title": "Historie.", "content": "Modul Spektr byl zpočátku rozpracován jako vojensko-civilní modul. Konstrukčně byl odvozen od kosmické lodi TKS, přičemž hlavní změnou bylo nahrazení přistávacího modulu přístrojovým úsekem osazeným komplexem Oktava, objednaným ministerstvem obrany. Oktava zahrnovala soustavu optických a rádiových senzorů Lira () identifikující balistické střely nebo družice, radarový systém Buton () určený ke sledování cílů zjištěných Lirou, optický teleskop Pion-K () k odlišení klamných cílů a trojici mechanismů vystřelujících malé terče sloužící ke kalibraci zařízení. K vypouštění větších cílů byla určena malá přechodová komora. Dále bylo v modulu instalováno několik přístrojů určených k sledování atmosféry a povrchu Země a kosmického záření (Balkan-1, Faza, Fenix, Astra, Grif-1 a Taurus). Po vypuštění modulu Kristall v květnu 1990 práce na Spektru začaly nabírat skluz, jak Akademii věd, tak ministerstvu obrany se nedostávalo financí na úhradu objednaných přístrojů. Roku 1991 se plánovalo vypuštění modulu o rok později, předpokládal se měsíční samostatný let, poté připojení k Miru a důkladné prověření systému. Po rozpadu Sovětského svazu koncem roku 1991 bylo prakticky přerušeno financování vojenských kosmických aktivit, třebaže některé aparatury (Lira) dodavatelé dokončili na své vlastní náklady, ministerstvo program zrušilo a vyrobený modul neosazený přístroji zůstal v továrně. V červenci 1993 se Američané s Rusy dohodli na postavení společné Mezinárodní vesmírné stanice a v první fázi spolupráce na společném využívání existující stanice Mir. Americké finanční podpora vdechla modulu Spektr nový život, byl vybaven novou civilní aparaturou (zčásti americkou) a dvěma dalšími solárními panely. Přechodová komora, původně určená pro vypouštění cílů pro Oktavu byla upravena pro vynášení experimentů do otevřeného vesmíru. Po obvyklých průtazích (včetně tříměsíčního zdržení amerického vybavení na celnici) byl v květnu 1995 modul připraven ke startu. Modul vynesla raketa Proton-K z kosmodromu Bajkonur 20. května 1995 v 3:33:22 UT, 1. června 1995 se spojil s Mirem.", "section_level": 1}, {"title": "Vybavení.", "content": "Vybavení modulu bylo určeno pro dálkový průzkum Země, a to jak atmosféry, tak geofyzikálních procesů. Přechodová komora byla upravena pro experimenty sledující vliv kosmického záření na aparaturu. Modul také obsahoval americké přístroje pro materiálové experimenty a biologické pokusy. Navíc ve Spektru bydleli američtí členové posádky Miru. Spektr byl osazen čtyřmi slunečními panely s plochou 130 m² (54 m² dva původní a 76 m² dva dodatečné panely) s výkonem 16,2 kW. Pro astrofyzikální pozorování byl určen detektor mezihvězdného plynu Komza (), aparatura Rjabina-4P () pro registraci neutronů, rentgenové přístroje Grif-1 () a Taurus (). Ke geofyzikálnímu výzkumu sloužil injektor částic IPI-2000. K pozorování Země byl určen infračervený spektrometr Miras (), lidar Balkan-1, absorpci slunečního záření v atmosféře ve výškách 20–70 km měřil radiometr Feniks () a fotografie pořizovali kosmonauti aparaturou Priroda-5. Pro technické pokusy sloužily přístroje Astra-2 (), manipulátor Pelikan (), ultrafialový spektroradiometr Briz (), binokulární radiometr 286K.", "section_level": 1}, {"title": "Srážka.", "content": "Dne 25. června 1997 nákladní loď Progress M-34 při zkoušce nového navigačního systému narazila do Spektru. Nejdříve do jeho solárních panelů, pak i do vlastního tělesa modulu v jehož plášti prorazila třícentimetrovou díru, jíž z modulu postupně unikl vzduch. Posádka Vasilij Ciblijev, Alexander Lazutkin a Michael Foale uzavřela přechod do modulu, přičemž musela odpojit kabely zajišťující přívod elektřiny z panelů Spektru do zbytku stanice (kabely totiž vedly vnitřkem průlezu). Mir tím přišel o cca 40 % elektřiny, což těžce postihlo provoz stanice. Foalemu navíc zůstaly v modulu všechny osobní věci, ztraceno bylo i vědecké vybavení modulu. Kvůli dalším problémům se stanicí a srdeční arytmií Ciblijeva byl opravářský výstup do modulu odložen až na další expedici. Zkušení Anatolij Solovjov a Pavel Vinogradov 22. srpna 1997 při výstupu do dehermetizovaného modulu propojili spojovací kabely a částečně tak obnovili dodávku elektrické energie od solárních panelů modulu. Při dalším výstupu 5. září 1997 kosmonauti nastavili panely do optimální polohy a vyčistili motorky udržující orientaci panelů na Slunce, najít trhlinu se jim nepodařilo. Utěsnit modul se do konce letu Miru nepodařilo, Spektr zůstal do konce letu Miru neobyvatelný.", "section_level": 1}], "src_summary": "Spektr (, index GRAU 11F77O, typové označení 77KSO, výrobní číslo 173-01) byl modul Miru sloužící pro pozorování Země, zvláště pak přírodních zdrojů a atmosféry. Modul byl vynesen nosnou raketou Proton-K na oběžnou dráhu 20. května 1995, spojil se se stanicí 1. června 1995. Byl vybaven ruskými i americkými přístroji. V době startu měl hmotnost 23 500 kg, z čehož samotný modul bez zásob a pohonných hmot vážil 19 640 kg. Obsahoval zařízení pro atmosférický výzkum, technologické experimenty, přístroje pro sledování atmosféry Země a rentgenového a gama záření. Dne 25. června 1997 do něho narazila loď Progress M-34, která způsobila rozsáhlé škody, modul byl dehermetizován a vyřazen z činnosti. V srpnu 1997 se kosmonautům podařilo částečně obnovit dodávku elektrické energie ze solárních panelů Spektru na stanici, modul samotný se znovu osídlit nikdy nepodařilo.", "tgt_summary": "Spektr (; ) (TKM-O, 77KSO, 11F77O) was the fifth module of the Mir Space Station. The module was designed for remote observation of Earth's environment containing atmospheric and surface research equipment. Spektr also had four solar arrays which generated about half of the station's electrical power.", "id": 936772}
{"src_title": "Aggro Berlin", "tgt_title": "Aggro Berlin", "src_document": [{"title": "Členové.", "content": "Sido a B-Tight tvoří dohromady duo A.i.d.S. (Alles ist die Sekte)", "section_level": 1}, {"title": "Historie.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Cesta na vrchol.", "content": "Aggro Berlin založila 1. ledna 2001 trojice Spaiche, Halil Efe a Specter. Jako první u Aggra podepsali smlouvu Sido s B-Tightem a krátce nato i Bushido. V roce 2002 vydala společnost první labelsampler Aggro Ansage Nr.1, který je první z legendárních \"Aggro Ansage samplerů\". V této době přivedl Bushido k Aggro svého kamaráda Flera, se kterým vydal společné album Carlo, Cokxxx, Nutten pod pseudonymy Sonny Black & Frank White (pseudonymy pocházejí z filmu King of New York). Poté vyšel další díl Aggro ansage a Bushido vydal své první velké sóloalbum Vom Bordstein bis zur Skyline, které se zároveň stalo prvním albem od Aggra, které se umístilo v německé prodejní hitparádě (i když jen na 87. místě). V roce 2003 podepsal smlouvu s Aggrem i Fler a všichni čtyři pak vydali sampler Aggro Ansage Nr.3. Ale na konci tohoto roku odešel od Aggra Bushido a spolu s Bassem Sultanem Hengztem založil vlastní label Ersguterjunge. V roce 2004 nahrál Fler svůj první singl Aggroberlina, jehož videoklip úspěšně rotoval na hudebních stanicích MTV a Viva. Dosavadním vrcholem tvorby Aggra bylo Sidovo debutové album Maske, které se dostalo na třetí místo v německé hitparádě, což je vlastně takový pomyslný začátek \"zlaté éry\" Aggro Berlin.", "section_level": 2}, {"title": "Zlatá éra.", "content": "Od této chvíle se zdařilo prakticky všechno, na co Aggro Berlin šáhlo. Vyšlo Ansage 4, kde se objevil i rapper Tony D, který je takovou analogií amerického rappera Lil Jona. Úspěšné bylo i debutové Flerovo album Neue Deutsche Welle, které obsahovalo megahit NDW 2005 a album od skupiny Deine Lieblingsrapper (Sido & Harris). V této době se k Aggru připojil i G-Hot, který ovšem po neshodách s vedením odešel v roce 2007 a u Aggra tak vydal jen jediný mixtape (plánoval i album, ale to vyšlo až o rok později u jeho vlastního vydavatelství). Svá alba dále vydali B-Tight, Fler, Sido, Tony D, ale třeba i producentské duo Beathoavenz nebo rappeři MC Bogy a Joe Rilla. Posledním releasem v této éře, pod distributorem Groove Attack byl mixtape Wir Nehmen Auch Euro, na kterém spolupracovali švýcarští djové Sweap & Pfund 500.", "section_level": 2}, {"title": "Éra pod Universalem.", "content": "K prvnímu lednu 2008 změnila společnost Aggro distributora z Groove Attack na Universal Deutschland. Prvními releasy pod tímto distributorem byla úspěšná alba Fremd Im Eigenem Land od Flera a Ich & Meine Maske od Sido, které dokonce opanovalo německou hitparádu a během prvních dvou týdnů se ho prodalo na 40 000 kusů. Pak ale následoval pozvolný pád, další alba od B-Tighta a Flera s Godsillou neměla takový úspěch, jak by se na label jako je Aggro čekalo, dokonce se ani klipy k těmto albům natočené nevysílaly v televizi. Vrátit zašlou slávu měla Aggru další ansage, tentokráte Aggro Anti Ansage Nr.8, ke které byl natočen megalomanský trojklip, který několikrát za sebou zvítězil v hitparádě Urban Chart na MTV. Ani tato ale ansage neměla očekávaný komerční úspěch. V březnu 2009 vydává Fler své čtvrté album pojmenované taktéž Fler, ale po neshodách s vedením nečekaně 27. března 2009 oznámil, že odešel z Aggra Berlin, aby se posléze přidal k bushidovu labelu Ersguterjunge. 1. dubna pak zveřejnilo Aggro Berlin tiskovou zprávu, kde oficiálně ukončilo svou činnost. Na začátku září vyšlo dvoudiskové best-of album, což byla taková poslední tečka za úspěšnou érou Aggra Berlin. Na oficiálním YouTube kanálu \"Aggro.tv\" lze najít videa z kampaně Halt Die Fresse, která představuje chystaná alba různých německých interpretů. V současné době se připravuje druhá řada tohoto projektu, na které se mají podílet i megahvězdy jako Lady Gaga nebo Lady Sovereign.", "section_level": 2}, {"title": "Kontroverze.", "content": "Jak je zmíněno v úvodním odstavci, tak Aggro Berlin si zakládá na agresivních a vulgárních textech. Často se tak stávalo, že byli němečtí vydavatelé nuceni pozastavit distribuci některých CD. Například jeden ze starších tracků od Sida se jmenoval Arschficksong (volně přeloženo \"\"Song o análním sexu\"\"). Velkou vlnu nevole pak vyvolalo, když Fler na svém albu NDW použil citát A. Hitlera \"\"Am 1. Mai wird zurückgeschossen\"\". Podobně byl kritizován i titulní singl NDW 2005, který úspěšně rotoval na německých televizních stanivích MTV a Viva, a ve kterém byly použity hlášky \"\"Das ist Schwarz-Rot-Gold, hart und stolz\"\" nebo \"\"Die Neue Deutsche Welle kommt, man sieht die Fahne am Himmel\"\" (\"Schwarz-Rot-Gold\" jsou dle německé ústavy barvy na německé státní vlajce, \"hart und stolz\" by se dalo volně přeložit jako \"hrdost a pýcha\", druhý citát zní v překladu \"Nová německá vlna přichází, vidíte znamení na nebi\"). B-Tightovi, původem z USA z Kalifornie, byl pro změnu vytýkán rasismus v jeho textech. Jeden z jeho nejznámějších tracků se jmenuje \"Der Neger\" (\"Černoch\") a jeho debutové album se jmenovalo \"Neger Neger\", na původním obalu CD byl dokonce vyobrazen jako běloch s hlavou černocha, přičemž v rukou držel tu původní uříznutou bělošskou hlavu. Tento obal byl ale okamžitě zakázán a byl nahrazen obalem jiným.", "section_level": 1}, {"title": "Nezrealizované Projekty.", "content": "Jedním z nich mělo být debutové album B-Tighta – Aus'm Westen (\"Ze západu\" – B-Tight pochází z USA), které mělo vyjít v roce 2005, ale nakonec nikdy nevyšlo. Několik tracků z tohoto alba bylo využito při nahrávání mixtapu Heisse Ware (\"Horké zboží\"). Obdobně dopadl i Flerův singl Heimkind, který byl nakonec alespoň publikován na singlu NDW 2005. V roce 2004 se připravoval velký projekt Sektensampler Vol.1, na kterém se mělo podílet i plno jiných rapperů (např. Alpa Gun, Fuhrmann, Bendt, Gilles K), nicméně projekt se nepodařilo zrealizovat. Jediným pozůstatkem tohoto projektu byl dvojklip k trackům Keep On Smoking a Hände Hoch od rappera jménem Gilles K. Klip lze nalézt na YouTube. Nicméně tento projekt dovedl Sida s B-Tighem k založení labelu Sektenmuzik (byl založen v roce 2007), který v roce 2009 vydal už svůj třetí Sampler. Mezi další nevydané projekty patří Aggro Ansage Nr.6, která měla vyjít v prosinci 2006 a mixtape Indexgefähr, který spolu připravovali B-Tight & Tony D. V roce 2009 byl na best-of CD publikován připravovaný první singl z nevydané Ansage Nr.6 – Aggro Starz Collabo a bylo k němu natočeno nízkorozpočtové video.", "section_level": 1}], "src_summary": "Aggro Berlin byl německý hip hopový label, který mezi lety 2001–2009 vydal okolo sta hudebních nosičů. Spolupracoval s hudebními společnostmi Groove Attack (2001–2006) a Universal Deutschland (2007–2009). Pod tímto labelem vydávali svá alba přední němečtí hip-hopoví umělci Sido, Bushido, Fler nebo B-Tight. Co se názvu týče, tak Aggro poukazuje na nekonvenci a agresivitu v textech a Berlin je sídelním městem.", "tgt_summary": "Aggro Berlin was a German hip-hop independent record label based in Berlin, Germany that existed from 1 January 2001 until 1 April 2009. Three artists; Sido, Tony D and Kitty Kat were signed with the label at the time of its closure. Since the end of 2007 it used to be a sub-label of Universal. \"Aggro\" (in this context a noun) is German slang for having an aggressive attitude (as in British English).", "id": 812402}
{"src_title": "Pochodeň", "tgt_title": "Torch", "src_document": [{"title": "Původ a význam.", "content": "Jak naznačuje české slovo „pochodeň“ (původně „pochodní“), užívaly se pochodně na cestách a ve válce, jednak jako svítilny, jednak k zapalování a zakládání požárů. Když šel zámožnější člověk v noci po městě, šel před ním sluha s pochodní. Než vstoupili do domu, museli pochodeň uhasit o kamenný patník s jamkou u vchodu (\"Fackelstein\"). Pochodně se užívaly i jako louče, nasazené do držáku na zdi, například v chodbách a průjezdech. Pochodně se užívaly už ve starověku při nočních bohoslužbách a průvodech, v křesťanské bohoslužbě je později nahradily svícny a svíčky. Zkřížené a uhašené obrácené pochodně se často vyskytují na starověkých náhrobcích jako symboly smrti. Pochodeň byla také symbolem války, proto ji hojně využívali nacisté při nočních pochodech a demonstracích. Od 18. století se ale pochodeň stala také symbolem světla a osvěty: Socha svobody v New Yorku drží v jedné ruce pochodeň a ve druhé knihu. Podobný význam má i olympijská pochodeň. V současnosti se pochodně, obvykle napuštěné naftou, užívají k zábavním účelům, k osvětlování pouličních restaurací, zahradních slavností a podobně. Speciální pochodně užívají žongléři a polykači ohně v cirkuse.", "section_level": 1}, {"title": "Pochodně v nacistických průvodech.", "content": "Jedná se o zneužití starogermánského mýtu respektive o účelový výklad. Nacistická ideologie se skládala z vědecké ideologie a z mýtů, t.zn. rozumem nepochopitelných vztahů k základům národa z nejdávnější minulosti. Národ tvoří nekonečný řetěz předků do minulosti a budoucnosti. Současník je jen článkem tohoto řetězu. Každá hořící pochodeň v průvodu symbolizuje jeden článek-jeden lidský život současníka. Ten se narodí a od právě zemřelého předka převezme jeho hořící pochodeň-život. Nese ji dál celý svůj život, pak umírá a předává ji dalšímu-nově narozenému, a tak dále ve věčném koloběhu národa. Tento starogermánský mýtus měl upevňovat vědomí sounáležitosti se svým národem. Mýtus byl i umělecky zpracován básníkem Heinrichem Anackerem. (volně přeloženo): \"Pochodeň jde z ruky do ruky, když jeden umře, nejbližší ji zase převezme, a plamenný štafetový běh jde dále. Čas běží rychle a nikdo by se neptal, jak dlouho pochodeň každý nesl, ale jak čistě a zářivě hořela, a že v ní také hoří jeho srdce je důležité. Tak potom přináším malý kousek také já a ty pochodeň ke vzdálenámu cíli, zářícím světlem se ona odmění, před námi ve tmě čekají už další\".", "section_level": 1}], "src_summary": "Pochodeň někdy také fakule (z něm. \"die Fackel\", z lat. \"facula\") je přenosná svítilna ve tvaru tyče, na horním konci zapálené. Původně se pochodně dělaly z borového nebo podobného dřeva napuštěného smolou nebo olejem. Na horním konci tyče mohl být také namotán hadr napuštěný hořlavou látkou. Pozdější armády užívaly také trubky, naplněné hořlavinou. Moderní pochodně mají na horním konci tyče schránku s voskem nebo petrolejem.", "tgt_summary": "A torch is a stick with combustible material at one end, which is ignited and used as a light source. Torches have been used throughout history, and are still used in processions, symbolic and religious events, and in juggling entertainment. In some countries \"torch\" in modern usage is the term for a battery-operated portable light.", "id": 1209011}
{"src_title": "Torgau", "tgt_title": "Torgau", "src_document": [{"title": "Památky.", "content": "Mezi pamětihodnosti patří historické centrum města zrekonstruovaném po znovusjednocení Německa, muzeum piva, památník setkání sovětských a amerických jednotek na Labi a Sovětský vojenský hřbitov. Zámek Hartenfels z rané renesance je dominantou města. Kaple byla postavena v roce 1544 (dle návrhu Nickela Gromanna) a je spojením pozdní gotiky s ranou renesancí. Byla vysvěcena Martinem Lutherem 5. října 1544. Medvědi hnědí na paměť Albrechta Medvěda z rodu Askánců jsou stále chováni v hradním příkopě.", "section_level": 1}, {"title": "Historie.", "content": "První obyvatelé byli Slované v osadě pojmenované Turguo. Pravděpodobně zde stál slovanský dřevěný hrad, který se nacházel pod dnešním zámkem Hartenstein. V 10. století padl pod tlakem Svaté říše římské a byl zde vybudován kamenný hrad, kolem kterého se začalo růst osídlení. Trhy zde byly známy od roku 1119. Město leželo na důležité obchodní stezce mezi Lipskem a Frankfurtem nad Odrou křižující řeku Labe u brodu na východ od Torgavy. Torgava patřila do vévodství Sasko-Wittenbersko. Protože poslední Askánský vévoda zemřel roku 1423 bez potomků, kurfiřti odsouhlasili předat Torgavu do rukou dynastie Wettinů, kteří si vybrali za rezidenci právě Torgavu. Během reformace v roce 1523 městská rada zavřela všechny vstupy. Občané Torgavy zničili malby a sochy svatých v kostelech a zaútočili na františkánský klášter. První německá opera Heinricha Schütze \"Dafne\" měla premiéru na nádvoří zámku v Torgavě v roce 1627.", "section_level": 1}, {"title": "Druhá světová válka.", "content": "Město je známo jako místo, kde se během druhé světové války setkala americká armáda, postupující ze západu, s jednotkami Rudé armády, postupujícími z východu, během útoku na Třetí říši dne 25. dubna 1945, který se nyní připomíná jako „Den Labe“. Tím bylo dosaženo Linie kontaktu mezi sovětskými a americkými jednotkami, ale nešlo o konečnou hranici okupačních zón. Torgava a její okolí sice byla obsazena jednotkami americké armády, v červenci 1945 však muselo být toto území předáno Rudé armádě na základě smlouvy o vymezení okupačních zón z jaltské konference. Po válce byl v roce 1949 natočen film \"Setkání na Labi\", v produkci Mosfilmu, o setkání obou armád.", "section_level": 2}], "src_summary": "Torgau (česky \"Torgava\" či \"Trhová\") je velké okresní město u řeky Labe v severozápadním Sasku v Německu. Jde o správní centrum oblasti Severní Sasko. Město se stalo nejznámější jako místo, kde se během druhé světové války setkala vojska USA a Sovětského svazu ve společném útoku na Německo dne 25. dubna 1945.", "tgt_summary": "Torgau is a town on the banks of the Elbe in northwestern Saxony, Germany. It is the capital of the district Nordsachsen. Outside Germany, the town is best known as the place where, on 25 April 1945, U.S. and Soviet forces first met near the end of the Second World War.", "id": 1246478}
{"src_title": "Adolf Lucemburský", "tgt_title": "Adolphe, Grand Duke of Luxembourg", "src_document": [{"title": "Rodina.", "content": "Adolf byl synem předchozího nasavského vévody Viléma Nasavského a jeho ženy Luisy von Sachsen-Hildburghausen. Jeho nevlastní sestra Žofie Nassavská si v roce 1857 vzala za manžela švédského krále Oskara II. Adolf se v roce 1844 oženil s ruskou velkokněžnou Alžbětou Michailovnou, ta však o rok později zemřela při porodu dcery, která nepřežila rovněž. Vévoda Adolf se v roce 1851 podruhé oženil s Adelheidou Marií von Anhalt-Dessau, která mu porodila 5 dětí, z nichž pouze dvě, Vilém a Hilda, se dočkaly jeho nástupu na lucemburský trůn. Adolfova neteř Emma Waldeck-Pyrmont se v roce 1879 provdala za jeho příbuzného, nizozemského krále Viléma III.", "section_level": 1}, {"title": "Vláda.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "v Nasavsku.", "content": "Nasavské vévodství bylo vytvořeno v roce 1806. Při pádu ze schodů náhle zemřel 9. ledna 1816 vévoda Fridrich Vilém Nasavsko-Weilburský a Nasavské vévodství tak v roce 1816 zdědil jeho syn Vilém Nassavsko-Weilburský. Po Vilémově smrti v roce 1839 zdědil vévodství právě jeho nejstarší syn Adolf. Vévoda Adolf však v roce 1866 během prusko-rakouské války podporoval Rakouského císařství, které bylo poraženo a Nasavsko jako jeho spojenec byl oobsazeno a anektováno Pruskem. Vévoda Adolf byl zbaven trůnu a vévodství se stalo součástí Pruska resp. pruského království jako provincie Hesensko-Nasavsko. Vévoda Adolf tak přišel o faktickou vládu v Nasavsku (titul mu zůstal), kde vládl od počátků jeho rod Nasavských.", "section_level": 2}, {"title": "v Lucembursku.", "content": "Vévoda Adolf ale nezůstal s prázdnou. Když v roce 1890 zemřel jeho strýc, nizozemský král a lucemburský velkovévoda Vilém III., nastoupila v Nizozemsku na trůn jeho jediná dcera Vilemína. Lucemburská ústava a rodinný pakt Nassavské dynastie však nepřipouštěl převzetí vlády v Lucembursku ženám, pokud žili další mužští členové rodu schopní vlády (podle salického práva, přesněji polo-salického práva). Proto se v roce 1890, v rámci ústavy, dynastické dohody a také přičiněním vládnoucích kruhů (s vidinou obohacení), stal lucemburským vévodou Adolf. Velkovévoda Adolf vládl Lucembursku až do své smrti roku 1905. Jeho potomci vládnou Lucembursku dodnes. Po jeho smrti 17. listopadu 1905 se stal velkovévodou lucemburským a titulárním vévodou nasavským jeho syn Vilém IV.", "section_level": 2}], "src_summary": "Adolf I. Lucemburský (), 24. červenec 1817, zámek Berg – 17. listopad 1905), byl lucemburský velkovévoda v letech 1890–1905 a (poslední) nasavský vévoda v letech 1839–1866. Byl prvním lucemburským velkovévodou z dynastie Nassau-Weilburg.", "tgt_summary": "Adolphe (Adolf Wilhelm August Karl Friedrich; 24 July 1817 – 17 November 1905) was the last sovereign Duke of Nassau, reigning from 20 August 1839 until the duchy's annexation to Kingdom of Prussia in 1866. In 1890, he became Grand Duke of Luxembourg following the death of King William III of the Netherlands, ending the personal union between the Netherlands and Luxembourg, until his own death in 1905. He was the first monarch of Luxembourg from the House of Nassau-Weilburg. Adolphe became Duke of Nassau in August 1839, following the death of his father William. After Austria's defeat in Austro-Prussian War of 1866, Duchy of Nassau was annexed to Kingdom of Prussia and he lost his throne. From 1815 to 1839, Grand Duchy of Luxembourg was ruled by the kings of the Netherlands as a province of the Netherlands. Following the Treaty of London (1839), Grand Duchy of Luxembourg became independent but remained in personal union with the Netherlands. Following the death of his sons, King William III of the Netherlands had no male heirs to succeed him. In the Netherlands, females were allowed to succeed to the throne. Luxembourg, however, followed Salic law which barred females from succession. Thus, upon King William III's death, the crown of the Netherlands passed to his only daughter, Wilhelmina, while that of Luxembourg passed to Adolphe in accordance with the Nassau Family Pact. Adolphe died in 1905 and was succeeded as Grand Duke of Luxembourg by his son, William IV.", "id": 856941}
{"src_title": "Typ 212", "tgt_title": "Type 212 submarine", "src_document": [{"title": "Stavba.", "content": "Německé ponorky typu \"212\" staví loděnice Howaldtswerke-Deutsche Werft a Thyssen Nordseewerke. Německé námořnictvo nejprve objednalo stavbu čtyř jednotek verze typu \"212A\". Ponorky do služby vstoupily mezi říjnem 2005 a květnem 2007 jako U31 až U34. Dne 22. září 2006 byly přiobjednány další dvě vylepšené ponorky typu \"212B\", pojmenované U35 a U36. Poslední dvě ponorky byly do služby přijaty v letech 2015–2016. Italské námořnictvo objednalo stavbu čtveřice ponorek typu \"212A\" u loděnice Fincantieri. \"Salvatore Todaro\" a \"Scirè\" byly dokončeny v letech 2005–2007. Druhá dvojice byla objednána roku 2008 a dokončena v letech 2013–2014. V roce 2017 byl typ 212CD (\"Common Design\") byl vybrán jako náhrada norských ponorek třídy \"Ula\". Celkem mají být pro Norsko postaveny čtyři ponorky. Podepsání kontraktu je očekáváno v roce 2020 a zahájení dodávek v roce 2026. Jednotky typu 212:", "section_level": 1}, {"title": "Konstrukce.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Typ 212A.", "content": "Ponorky mají šest 533mm torpédometů, uspořádaných do skupin po třech. Mohou nést 12 torpéd Atlas Elektronik DM2A4 či 24 min. Palubní bojový řídící systém MSI-90U vyvinula norská společnost Kongsberg Defence & Aerospace. Ponorky rovněž nesou systém pro elektronický boj FL1800U a protitorpédový systém TAU 2000 firem ATLAS Elektronik a ELAC. Ponorky typu \"212A\" jsou diesel-elektrické koncepce. Při plavbě na hladině lodi pohání diesel MTU 16V-396, který nabijí baterie pomocí generátoru Piller GmbH. Pro tichou plavbu pod hladinou však mají na vzduchu nezávislý pohon využívající palivové články firmy Siemens (\"air-independent propulsion\" – AIP). Díky nim může ponorka zůstat ponořená několikanásobně déle, než při použití klasických akumulátorů — uvádí se až 30 dní. Druhý pár italských ponorek typu 212A by měl být vybaven novými palivovými články, jejich vývoj Itálie objednala roku 2014 u společnosti McPhy Energy.", "section_level": 2}, {"title": "Typ 212B.", "content": "Do konstrukce verze typ 212B byly zapracovány zkušenosti získané provozem prvních jednotek třídy. Ve velitelské věži byla instalována přechodová komora pro čtyři potápěče. Norský bojový řídící systém MSI-90U nahradil domácí ISUS-90. Modernizována byla též elektronika. Například byl instalován systém Callisto B umožňující komunikaci s ponořenou ponorkou pomocí antény vlečené bójí.", "section_level": 2}, {"title": "Perspektivní výzbroj.", "content": "Pro odpalování z torpédometů ponorek typu \"212A\" jsou vyvíjeny řízené střely krátkého dosahu IDAS (\"Interactive Defence and Attack system\"). Ty jsou určeny proti vzdušným cílům (primárním cílem jsou protiponorkové vrtulníky), malým hladinovým lodím a pozemním cílům na pobřeží. První zkušební odpal střely IDAS z ponořené U-33 úspěšně proběhl 29. května 2008. Začátek sériové výroby střel se očekává v roce 2016.", "section_level": 1}], "src_summary": "Typ 212 je třída pokročilých diesel-elektrických ponorek německého a italského námořnictva. Objednáno bylo celkem 10 jednotek této třídy, z toho šest Německem a čtyři Itálií. Zájem o ponorky projevilo rovněž Norsko. Z typu \"212\" je odvozena exportní třída ponorek typu \"214\".", "tgt_summary": "The German Type 212 class, also Italian Todaro class, is a non-nuclear submarine developed by Howaldtswerke-Deutsche Werft AG (HDW) for the German and Italian navies. It features diesel propulsion and an additional air-independent propulsion (AIP) system using Siemens proton exchange membrane (PEM) compressed hydrogen fuel cells. The submarines can operate at high speed on diesel power or switch to the AIP system for silent slow cruising, staying submerged for up to three weeks with little exhaust heat. The system is also said to be vibration-free, extremely quiet and virtually undetectable. Type 212 is the first fuel cell propulsion system equipped submarine series.", "id": 85255}
{"src_title": "Paraldehyd", "tgt_title": "Paraldehyde", "src_document": [{"title": "Stereochemie.", "content": "Teoreticky jsou možné čtyři stereoizomery. Struktury (1) a (2) jsou známy jako cis- a trans-paraldehyd. Struktury (3) a (4) z prostorových důvodů neexistují.", "section_level": 1}, {"title": "Reakce.", "content": "Při zahřívání s katalytickým množstvím kyseliny paraldehyd depolymerizuje zpět na acetaldehyd: Protože se s paraldehydem lépe zachází, lze ho použít nepřímo či přímo jako syntetický ekvivalent bezvodého acetaldehydu (bod varu 20 °C). Například se dá použít přímo v původní podobě pro syntézu bromalu (tribromacetaldehydu):", "section_level": 1}, {"title": "Použití v lékařství.", "content": "Paraldehyd byl zaveden do klinické praxe ve Velké Británii italským lékařem Vincenzem Cervellem v roce 1882. Má tlumivé účinky na CNS a byl brzy shledán jako účinné antikonvulzivum, hypnotikum a sedativum. Stal se součástí některých expektorancií, přestože není znám mechanismus účinku, kromě placebo efektu. Paraldehyd byl poslední injekcí podanou Edith Alice Morrell v roce 1950 Johnem Bodkinem Adamsem, podezřelým ze sériových vražd. Byl za její vraždu souzen, nicméně osvobozen.", "section_level": 1}, {"title": "Hypnotikum/sedativum.", "content": "Paraldehyd se běžně používal k vyvolání spánku u osob trpících deliriem tremens, byl však pro tyto účely nahrazen jinými léčivy. Je jedním z nejbezpečnějších hypnotik a do 60. let 20. století se normálně podával večer v psychiatrických a geriatrických léčebnách. Až 30 % dávky se vyloučí plícemi, zbytek je metabolizován v játrech. To přispívá k silnému nepříjemnému zápachu dechu.", "section_level": 2}, {"title": "Antikonvulzivum.", "content": "Paraldehyd se používá při léčbě křečí. V dnešní době se s ním někdy léčí status epilepticus. Na rozdíl od diazepamu a jiných benzodiazepinů v terapeutických dávkách nepotlačuje dýchání a je proto bezpečnější, pokud nejsou k dispozici prostředky k resuscitaci nebo pokud je už pacientovo dýchání zhoršeno. To z něj činí užitečné nouzové léčivo pro rodiče a jiné osoby pečující o děti s epilepsií. Protože rozdíl mezi antikonvulzivní a hypnotickou dávkou je malý, léčba paraldehydem obvykle vyvolává spánek.", "section_level": 2}], "src_summary": "Paraldehyd (systematický název \"2,4,6-trimethyl-1,3,5-trioxan\") je cyklický trimer acetaldehydových molekul. Formálně se jedná o derivát 1,3,5-trioxanu. Příslušným tetramerem je metaldehyd. Paraldehyd je bezbarvá kapalina, špatně rozpustná ve vodě, dobře v ethanolu. Na vzduchu pomalu oxiduje, hnědne a páchne po kyselině octové. Silně reaguje s většinou plastů a pryží. Paraldehyd byl poprvé syntetizován Wildenbuschem v roce 1829. Používá se v průmyslu a v lékařství.", "tgt_summary": "Paraldehyde is the cyclic trimer of acetaldehyde molecules. Formally, it is a derivative of 1,3,5-trioxane, with a methyl groups substituted for a hydrogen atoms in each carbon. The corresponding tetramer is metaldehyde. A colourless liquid, it is sparingly soluble in water and highly soluble in ethanol. Paraldehyde slowly oxidizes in air, turning brown and producing an odour of acetic acid. It quickly reacts with most plastics and rubber. Paraldehyde was first observed in 1835 by the German chemist Justus Liebig; its empirical formula was determined in 1838 by Liebig's student Hermann Fehling. Paraldehyde was first synthesized in 1848 by the German chemist Valentin Hermann Weidenbusch (1821–1893), another student of Liebig; he obtained paraldehyde by treating acetaldehyde with acid (either sulfuric or nitric acid). It has uses in industry and medicine.", "id": 1810456}
{"src_title": "Georgij Lvov", "tgt_title": "Georgy Lvov", "src_document": [{"title": "Životopis.", "content": "Georgij Lvov se narodil v Drážďanech do rodiny pocházející z rodu Rurikovců. Jeho rodina se brzy přestěhovala do Alexinu. Lvov studoval na Lomonosově univerzitě, pak pracoval ve státních službách až do roku 1893. Jeho manželkou byla hraběnka Julie Alexejevna Bobrinská (1867-1903), prapravnučka carevny Kateřiny II. a jejího milence Grigorije Orlova.", "section_level": 1}, {"title": "Politika před rokem 1917.", "content": "Během rusko-japonské války organizoval Lvov stávky, a po revoluci v roce 1905 se připojil k Konstituční demokratické straně. O rok později byl zvolen do Dumy a po odchodu Sergeje Witteho byl nominován na dalšího ministerského předsedu. Místo Lvova však volby vyhrál Ivan Goremykin. V době Stolypinových reforem se zaměstnával otázkou kolonizace Sibiře. V roce 1913 byl Lvov zvolen do Moskevské městské rady, ministr vnitra Nikolaj Malkakov však tuto volbu prohlásil za neplatnou. Do vypuknutí první světové války byl Lvov předsedou organizace Zemstvo.", "section_level": 2}, {"title": "Rok 1917.", "content": "Během únorové revoluce, která svrhla cara Mikuláše II., se Lvov stal hlavou prozatímní vlády, formálně jmenované carem jako jeho posledního zásah do politiky. Lvovova vláda však neměla dostatečnou podporu, Lvov proto v červenci roku 1917 odstoupil ve prospěch ministra spravedlností jeho vlády Alexandra Kerenského.", "section_level": 2}, {"title": "Po boševické revoluci.", "content": "Osm měsíců po svržení panovníka převzali moc v zemi bolševici pod Leninovým vedením. Po Říjnové revoluci odcestoval Lvov i s rodinou do Ťumeně, kde jej v roce 1918 zatkla nově založená sovětská tajná policie Čeka a převezla ho do Jekatěrinburgu. O tři měsíce později byl ještě s dalšími dvěma osobami (jednou z nich byl Nikolaj Dmitrijevič Golicyn, Lvovův předchůdce ve funkci carského ministerského předsedy), propuštěn s podmínkou, že neopustí město. Tuto podmínku však Lvov nedodržel a bez prodlení uprchl do Omska. Tam se mu pod ochranou Československých legií podařilo sestavit protibolševickou vzdorovládu. Jejím jménem byl poté vyslán do USA, aby zde zajistil podporu a finanční prostředky pro bílou armádu v boji proti bošelvikům. Ještě před definitivní porážkou bílých emigroval kníže Lvov do Paříže, kde znovuzaložil Semgor, organizaci na podporu ruského exilu, kterou bolševici v Rusku roku 1919 zakázali. Za tímto účelem do Evropy převedl majetek výboru uložený u amerických bank. Sám Georgij Jevgeňjevič Lvov žil téměř bez prostředků v Paříži, kde byl i nadále činný v ruském emigrantském hnutí až do své smrti 7. března 1925. Byl pochován na pravoslavném ruském hřbitově v Sainte-Geneviève-des-Bois nedaleko Paříže.", "section_level": 2}], "src_summary": "Georgij Jevgeňjevič Lvov (rusky \"Георгий Евгеневич Львов\"; , Drážďany, Sasko – 7. března 1925, Paříž, Francie) byl ruský kníže ze šlechtického rodu Lvovů, politik a předseda ruské prozatímní vlády v roce 1917.", "tgt_summary": "Prince Georgy Yevgenyevich Lvov (; 7/8 March 1925) was a Russian statesman and the first post-imperial prime minister of Russia, from 15 March to 21 July 1917.", "id": 1928139}
{"src_title": "Fadděj Faddějevič Bellingshausen", "tgt_title": "Fabian Gottlieb von Bellingshausen", "src_document": [{"title": "Život.", "content": "Narodil se v rodině Baltských Němců na statku Lahetaguse na estonském ostrově Saaremaa (Ösel). Ten patřil v době jeho života k Ruskému impériu. Jeho otec byl Fabian Ernst von Bellingshausen a matka Anna Katharina von Folckern. V deseti letech se přihlásil jako kadet k carskému námořnictvu a v osmnácti absolvoval námořní akademii v Kronštadtu. Během studia poruštil své jméno a přestal používat šlechtické „von“. Stal se velkým obdivovatelem Jamese Cooka. V letech 1803 až 1806 sloužil na Kruzenšternově lodi \"Naděžda\", se kterou se účastnil první ruské námořní výpravy kolem světa. Zde prokázal mimo jiné i své vlohy pro kartografii. Po výpravě byl povýšen do hodnosti kapitán-poručíka a pokračoval v kariéře v ruském námořnictvu. Sloužil nejprve na Baltu, od roku 1810 pak prováděl rozsáhlý hydrografický výzkum v Černém moři. V letech 1819 – 1821 velel námořní výpravě k jižnímu polárnímu kruhu a velmi významně přispěl k objevům a výzkumu v antarktické oblasti. Pravděpodobně byl prvním, kdo Antarktidu spatřil. Po návratu byl povýšen na kontradmirála a sloužil dál v ruském námořnictvu. V roce 1826 se oženil s Annou Dmitrijevnou Bajkovou. Měl 7 dětí, z nichž čtyři se dožily dospělosti. V letech 1828 až 1829 sloužil v rusko-turecké válce a v září 1828 velel útoku na Varnu. V roce 1838 byl povýšen na admirála a roku 1839 se stal přístavním velitelem Kronštadtu, kterým byl až do své smrti. Zároveň mu byl udělen Řád sv. Vladimíra prvního stupně.", "section_level": 1}, {"title": "Výprava k Antarktidě.", "content": "Když v roce 1819 car Alexandr I. vydal zplnomocnění k uspořádání námořní výpravy do jižních polárních oblastí, byl Bellingshausen pověřen velením. Byl osloven v květnu 1819 a na přípravu expedice měl jen velmi málo času. Přesto byla výprava velmi dobře vybavená jak potřebami pro posádku, tak moderními přístroji. Cílem totiž nebylo pouhé probádání neznámých oblastí, ale také mnohá vědecká pozorování. Bellingshausen sledoval při své plavbě trasu Jamese Cooka, na jehož cestu měla výprava oficiálně navázat. Podle rozkazů měl nejprve prozkoumat Jižní Georgii a Jižní Sandwichovy ostrovy a potom pokračovat v cestě na jih, až kam to bude možné. Ruská expedice tak Antarktidu obeplula kolem dokola. Dne 4. července 1819 vyplul Bellingshausen z přístavu Kronštadt se dvěma loděmi; výpravě velel z 600tunové válečné korvety \"Vostok\" doprovázené 530tunovou nákladní lodí \"Mirnyj\", kterou řídil Michail Petrovič Lazarev. Posádka čítala 205 mužů. Obě plavidla měla jako jedinou ochranu proti ledu měděné oplechování. Příliš pomalé tempo lodě Mirnyj však ztěžovalo průběh celé výpravy. První zastávkou byl anglický přístav Portsmouth. V Anglii se Bellingshausen setkal se sirem Josephem Banksem. Ten se o 50 let před ním účastnil první výpravy Jamese Cooka a mohl ruské expedici poskytnout cenné informace, včetně map. Rusové opustili Anglii 5. září a před Rio de Janeiro, kde kotvili od 2. do 20. listopadu, se vydali k Jižní Georgii. Dorazili tam 27. prosince 1819 a pak pluli dál k Jižním Sandwichovým ostrovům. Dne 26. ledna 1820 překročil Bellingshausen se svými lidmi jako druhý v historii jižní polární kruh (první byl James Cook v roce 1773). O dva dny později, 28. ledna 1820 se přiblížili k antarktické pevnině v místech dnešního pobřeží princezny Marty (). Kvůli šelfovému ledu však nemohli přistát a museli zůstat kotvit asi 40 km od pobřeží. Spor o první zhlédnutí Antarktidy podle nejnovějších bádání A. G .E. Jonese vyhrává právě Bellingshausenova výprava. Jen o dva dny později Antarktidu spatřil Brit Edward Bransfield a po několika měsících (17. listopadu) i Američan Nathaniel Palmer. K pevnině se ruské lodě přiblížily během týdne ještě jednou, tentokrát v místech pobřeží princezny Ragnhildy. 22. února 1820 se však dostaly do těžké bouře, a Bellingshausen byl nucen odvelet výpravu k severu. Dne 11. dubna Vostok zakotvil v zálivu Port Jackson v dnešním Sydney. Pomalejší Mirnyj dorazil o 8 dní později. 20. května lodě opět vypluly, tentokrát však do Tichomoří, kde strávily zimní sezónu. Výprava navštívila během července a srpna roku 1820 Nový Zéland a část Polynésie, přičemž zde zaznamenala množství dosud neznámých atolů v souostroví Tuamotu. Do Sydney se vrátili 21. září a po krátké přestávce vypluli znovu k jihu. Ještě několikrát překročili jižní polární kruh, ale bouře je vždy donutily zamířit zpět na sever. Až 21. ledna 1821 objevili nový antarktický ostrov a pojmenovali jej podle Petra I. Zde dosáhli nejjižnějšího bodu celé výpravy – 69°59´ jižní šířky. Kvůli špatnému počasí nemohli přistát, a tak se plavili dál k Jižním Shetlandám. 28. ledna spatřili další pevninu a pojmenovali ji jako pobřeží Alexandra I. Jedná se o dnešní ostrov Alexandra I., který je s pevninou spojen mocnou vrstvou šelfového ledu. Zde také potkali osm anglických a amerických tuleňářských lodí a setkali se s Nathanielem Palmerem. Vostok a Mirnyj se poté vrátily přes Rio de Janeiro a Lisabon do Kronštadtu 4. srpna 1821. Plavba tedy trvala celkem 751 dní a zemřeli při ní pouze 3 muži. Výprava může být hodnocena jako velmi úspěšná. Kromě objevení Antarktidy bylo nalezeno mnoho nových ostrovů v antarktické oblasti i v Tichomoří. Byla provedena různá hydrografická, atmosférická, zoologická, botanická i etnografická pozorování a byly zpracovány nové mapy. Ty dosáhly takové kvality, že byly používány až do roku 1940. Přesto nebyly lodě uvítány s přílišným nadšením a Bellingshausen dokázal své objevy publikovat až deset let po návratu, v roce 1831. I dlouho poté byla jeho výprava mimo Rusko jen málo známá, neboť spisy byly z ruštiny poprvé přeloženy až v roce 1902 (do němčiny) a 1945 (do angličtiny).", "section_level": 1}], "src_summary": "Fadděj Faddějevič Bellingshausen (, poněmčeně Fabian Gottlieb Thaddeus von Bellingshausen) (20. září 1778 – 25. ledna 1852) byl důstojník Ruského carského námořnictva, mořeplavec a kartograf. Je považován za objevitele Antarktidy. Po Fabianu Gottliebu Bellingshausenovi je pojmenováno mnoho míst, například Bellingshausenovo moře v Jižním oceánu, Bellingshausenův ostrov v Jižních Sandwichových ostrovech, Faddějovy ostrovy v moři Laptěvů, Bellingshausenova stanice na Ostrově krále Jiřího, Bellingshausenova litosférická deska, kráter Bellinsgauzen na Měsíci a planetka 3659 Bellingshausen.", "tgt_summary": "Fabian Gottlieb Thaddeus von Bellingshausen (; – ), a Russian naval officer, cartographer and explorer of Baltic German extraction, who ultimately rose to the rank of admiral. He participated in the First Russian circumnavigation of the globe and subsequently became a leader of another circumnavigation expedition that discovered the continent of Antarctica. Bellingshausen was born on Osel Island. He started his service in the Russian Baltic Fleet, and after distinguishing himself joined the First Russian circumnavigation of the Earth in 1803–1806, serving on the merchant ship \"Nadezhda\" under the captaincy of Adam Johann von Krusenstern. After the journey he published a collection of maps of the newly explored areas and islands of the Pacific Ocean. Subsequently, he commanded several ships of the Baltic and Black Sea Fleets. As a prominent cartographer, Bellingshausen was appointed to command the Russian circumnavigation of the globe in 1819–1821, intended to explore the Southern Ocean and to find land in the proximity of the South Pole. Mikhail Lazarev prepared the expedition and was made Bellingshausen's second-in-command and the captain of the sloop \"Mirny\", while Bellingshausen himself commanded the sloop \"Vostok\". During this expedition Bellingshausen and Lazarev became the first explorers to see the land of Antarctica on 27 January 1820 (New Style). They circumnavigated the continent twice and never lost each other from view. Thus they disproved Captain Cook's assertion that it was impossible to find land in the southern ice-fields. The expedition discovered and named Peter I Island, Zavodovski, Leskov and Visokoi Islands, the Antarctic Peninsula and Alexander Island (Alexander Coast), and made other discoveries in the tropical waters of the Pacific. Made counter admiral on his return, Bellingshausen participated in the Russo-Turkish War of 1828–1829. Promoted to vice-admiral, he again served in the Baltic Fleet in 1830s, and from 1839 he was the military governor of Kronstadt, where he died. In 1831 he published the book on his Antarctic travels, called \"Double Investigation of the Southern Polar Ocean and the Voyage Around the World\" (\"Двукратные изыскания в южнополярном океане и плавание вокруг света\"). Russians remember him as one of their greatest admirals and explorers. Multiple geographical features and locations in the Antarctic, named in honor of Bellingshausen, commemorate his role in the exploration of the southern polar region.", "id": 747333}
{"src_title": "Paříži, miluji tě", "tgt_title": "Paris, je t'aime", "src_document": [{"title": "Vznik filmu.", "content": "Původně bylo plánováno natočit 20 epizod pro každý obvod jednu. Dvě povídky však nakonec nebyly do filmu zahrnuty. 12. obvod, o kterém točil Raphaël Nadjari a 15. obvod, který tvořil Christoffer Boe. Povídky byly natáčeny v letech 2002-2005. Každý z režisérů dostal jednu čtvrť a měl natočit krátký film (5-8 minut), jehož ústředním motivem je láska. Muž projíždí čtvrtí a hledá místo k zaparkování, což se mu nakonec podaří. Frustrovaný z toho, že žije sám, pozoruje z auta kolemjdoucí páry, těhotné ženy a matky s dětmi. Ale pak u jeho auta omdlí procházející žena. S pomocí kolemjdoucích ji naloží do auta. Když žena přijde k sobě, nabídne jí, že ji odveze a ona jej uchopí vděčně za ruku. Tři chlapci sedí na nábřeží Seiny, plkají a pokřikují na procházející mladé dívky. Nedaleko sedící mladá muslimka v doslechu se shovívavě usmívá. Když odchází, zakopne a rozbije si koleno. Jeden z mladíků jí přiběhne na pomoc a snaží se jí uvázat šátek. Ptá se ho, proč říkají ženám věci, které nechtějí slyšet a on jí, proč nosí šátek, když je tak hezká. Dívka jde do pařížské mešity a mladík ji po malém zaváhání doprovází. Potkají jejího dědečka, který ho přátelsky vyzve, aby je doprovodil. Mladý muž a žena přijdou jako zákazníci do tiskárny, aby zde nechali reprodukovat obraz. Zatímco žena odejde s tiskařem dohodnout odstín barvy, mladík se obrátí na mladého dělníka a vypráví mu o svých pocitech, jako by se už někdy viděli a dá mu své telefonní číslo. Druhý mladík ale nic neříká. Když zákazníci odejdou, zeptá se anglicky tiskaře, že dostal nějaké číslo od muže, kterému francouzsky nerozuměl ani slovo. Ten mu vysvětlí, že je to telefonní číslo. Mladík vyběhne z tiskárny a běží ulicemi. Na lavičce ve stanici metra čeká americký turista na vlak a čte si v průvodci, že je nevhodné dívat se lidem přímo do očí. Na protějším nástupišti vidí mladý pár, jak se hádá. Pohledy mužů se střetnou a Francouz mu začne nadávat. Dívka přeběhne k turistovi, sedne si vedle něj a políbí ho. Její přítel přiběhne a turistu zbije. Pak se s dívkou usmíří a odcházejí pryč. Turista leží mezi pohlednicemi s Monou Lisou zakoupenými v Louvru. Mladá žena vstává brzy ráno na chudém předměstí. Odnese své dítě do obecních jeslí, kde mu zazpívá španělskou ukolébavku (\"Qué Linda Manita\"), aby usnulo. Po dlouhé cestě do centra s mnoha přestupy dorazí do práce. Pracuje v bohaté domácnosti jako chůva. Aby dítě uspala, zazpívá mu stejnou ukolébavku. Příběh se odehrává v pařížské asijské čtvrti. Postarší obchodní zástupce kadeřnické firmy při výstupu z metra vyleká ženu, až ta pustí nákupní tašku. Chce se jí jen zeptat, kde najde kadeřnický salón. Majitelkou kadeřnického salónu je paní Li, která dělá thaibox. Pomáhá jí v salóně a ona mu vysvětlí, že jeho jméno Henny připomíná v její řeči větu „\"Miluji tě\"“. Nakonec ho doprovodí na metro. Muž sedí v bistru a čeká na svou ženu, které chce oznámit, že ji už nemiluje a odejde ke své milence. Vybavuje si, co všechno už na své ženě nemiluje. Když přijde, žena se rozpláče ještě dřív, než jí stačí něco říct. Jde zrovna od lékaře, který jí oznámil, že má vzácnou formu leukemie a bude žít jen pár měsíců. Muž se rozhodne stát při ní až do konce. Rozejde se s milenkou a postupně se do své ženy opět zamiluje. Po její smrti zůstane sám. Od smrti svého malého syna trpí matka depresemi. Jednou v noci ji probudí jeho hlas. Vyběhne na náměstí \"Place des Victoires\", kde potká kovboje na koni, který ji zavede za synem, aby se s ním naposledy rozloučila a mohla se vrátit ke své dceři a manželovi. Chlapec vypráví, jak se seznámili jeho rodiče. Jeho otec je mim, který bydlel sám a nedopatřením byl zatčen. Ve vězení na strážnici se setká s ženou - také mimem. Oba jsou propuštěni a projíždějí se nočními ulicemi kolem Eiffelovy věže. Celý příběh je natočen bez střihu v jediném záběru. Mladá žena se na ulici setkává se starším mužem. Hovoří spolu o Gaspardovi. Žena se bojí, aby Gaspard nic nezjistil. Teprve v závěru vyjde najevo, že se jedná o dceru a jejího otce a Gaspard je její malý syn, který spí v kočárku. Dcera si chce zajít s kamarádkou do kina. Dědeček tedy hlídá venku dítě v kočárku, jakmile ale dcera odejde a on si zapálí cigaretu, Gaspard se probudí a začne křičet. Americká herečka natáčí v Paříži film. Na večírek za ní přijde její dealer, ona si jde vybrat peníze a pak potřebuje rozměnit. Jdou proto do bistra. Ona mu dá své telefonní číslo a on slíbí, že za ní přijde na natáčení. Nakonec ale místo sebe pošle náhradníka, protože musel odejet za významným zákazníkem. Na náměstí \"Place des Fêtes\" je těžce zraněný černoch. Mladá záchranářka mu dává první pomoc a on ji poprosí, aby si spolu vypili kávu. Zatímco její pomocník jde do bistra, on jí vypráví, že se spolu už jednou setkali v podzemní garáži, kde pracoval. Tehdy se do ní zamiloval. Pak přišel o místo v garáži. Později mu na náměstí skupina mladíků ukradne kytaru a pobodá. Poté umírá. Postarší muž jde do nevěstince a na baru potká ženu. Poté odejde na pokoj za prostitutkou, kam za ním přijde žena z baru. Ukáže se, že to jsou manželé a pohádají se, protože ona se nechala přemluvit k této hře. Obviní ho, že ji už nedokáže ničím překvapit. Když se blíží ke svému domu, před vchodem stojí skupina hudebníků, která hraje její oblíbenou písničku. On jí řekne, že je jediná žena, kterou kdy miloval. Mladý turista kráčí noční Paříží a překvapí krásnou upírku, jak ze své oběti saje krev. Ona ho nakonec nekousne a jen na něj zamilovaně hledí. Mladík si střepem z láhve rozřízne zápěstí a nabízí jí svou krev. Ona ale odmítne. Mladík ztratí vědomí, spadne ze schodů a zabije se. Ona ho oživí vlastní krví, takže se z něj stane též upír a vzájemně se poté láskyplně zakousnou do krku. Dva turisté se procházejí po hřbitově Père Lachaise. Jsou v Paříži na líbánkách. William je nespokojený, protože nedodržují stanovený plán, Frances hledá hrob Oscara Wilda, jehož humor miluje. Její snoubenec ale žádný smysl pro humor nemá, což ženě vadí a nechce si ho proto vzít. Uteče. Muži se zjeví duch Oscara Wilda a povzbudí ho, jak získat snoubenku zpět vtipnými citáty. Tato epizoda byla uváděna též samostatně jako krátkometrážní film pod názvem \"True\".", "section_level": 1}, {"title": "Jednotlivé epizody.", "content": "Slepému mladíkovi zavolá přítelkyně a oznámí mu definitivní rozchod. Thomas si vzpomíná, jak se poprvé setkali. Šel po ulici a slyšel nějakou dívku volat o pomoc. Přistoupil k oknu a dívka mu řekla, že se připravuje na přijímačky na hereckou školu. Následuje klipovitě natočený sestřih z uplynulého společně prožitého roku. Ona přijímačky udělá, přestěhuje se z Bostonu do Paříže. Stane se z nich pár a najdou si podnájem v ulici \"Faubourg Saint-Denis\". Pak se telefon ozve znovu. Volá opět Francine a ptá se, jestli její divadelní replika byla přesvědčivá a že se přerušilo spojení. Protože se mladík hned neozývá, ptá se ho, jestli ji slyší. On odpoví: „\"Ne, já tě vidím\"“. Dva starší manželé žijící již velmi dlouho odděleně (ona v Paříži, on v USA), se setkávají v bistru vedle Lucemburských zahrad, aby se dohodli na oficiálním rozvodu. Ona žije s mladým cyklistou, on má velmi mladou přítelkyni, se kterou čeká dítě. Vedou spolu velmi sarkastický rozhovor, ze kterého je přesto cítit oboustranná náklonnost. Příběh vypráví americká účastnice kursu francouzštiny, která jako turistka odjela na týden do Paříže, aby zažila město a procvičila se v jazyce. Není už mladá, hezká ani štíhlá a žije bez partnera, takže do Paříže přijíždí sama. Prochází se městem, zajde si na oběd do čínské restaurace, navštíví hřbitov Montparnasse, kde rozjímá o smrtelnosti před hrobem Porfiria Díaze a zastaví se u společného hrobu Jeana-Paula Sartra a Simone de Beauvoir, kterou si splete se Simonem Bolívarem. Vyjede si na Věž Montparnasse a prohlíží si město z výšky a zalituje, že zde není nikdo, komu by mohla říct, jak je ten výhled krásný. V jedné uličce si představuje, jaké by to bylo, kdyby roznášela dopisy v Paříži a ne ve svém rodném Denveru, takže by znala zdejší obyvatele. Nakonec se posadí v parku Montsouris na lavičku a tu náhle ucítí, že miluje Paříž a Paříž miluje ji. V poslední krátké sekvenci filmu se některé příběhy a osudy vzájemně prolnou. Režie: Bruno Podalydès Režie: Gurinder Chadha Režie: Gus Van Sant Režie: Ethan a Joel Coenovi Režie: Walter Salles, Daniela Thomas Režie: Christopher Doyle Režie: Isabel Coixet Režie: Nobuhiro Suwa Režie: Sylvain Chomet Režie: Alfonso Cuarón Režie: Olivier Assayas Režie: Oliver Schmitz Režie: Richard LaGravenese Režie: Vincenzo Natali Režie: Wes Craven Režie: Tom Tykwer Režie: Gérard Depardieu, Frédéric Auburtin Režie: Alexander Payne", "section_level": 1}], "src_summary": "Paříži, miluji tě (\"Paris, je t'aime\") je romantický povídkový film z roku 2006 natočený v koprodukci Francie, Lichtenštejnska, Švýcarska a Německa, který se odehrává v Paříži. Film se skládá z 18 epizod, jejichž ústředním motivem je láska a francouzská metropole. Každou povídku natočil jiný režisér a každá se odehrává v jiném pařížském obvodu. Film byl poprvé uveden 18. května 2006 na 59. mezinárodním filmovém festivalu v Cannes. V České republice měl premiéru 1. května 2008. V roce 2009 byl obdobně natočen povídkový film o New Yorku s názvem \"New York, I Love You\".", "tgt_summary": "Paris, je t'aime (; \"Paris, I love you\") is a 2006 anthology film starring an ensemble cast of actors of various nationalities. The two-hour film consists of eighteen short films set in different arrondissements. The 22 directors include Gurinder Chadha, Sylvain Chomet, Joel and Ethan Coen, Gérard Depardieu, Wes Craven, Alfonso Cuarón, Nobuhiro Suwa, Alexander Payne, Tom Tykwer, Walter Salles, Yolande Moreau, and Gus Van Sant.", "id": 1680816}
{"src_title": "Seboroická dermatitida", "tgt_title": "Seborrhoeic dermatitis", "src_document": [{"title": "Diagnostika.", "content": "Někdy není snadné seboreu diagnostikovat, protože příznaky se kryjí s jiným kožním onemocněním, např. způsobených alergií, atopickým ekzémem nebo lupenkou. Seboreu však bezpečně pozná zkušený tricholog, který je vyškolený na anomálie vlasů a vlasové pokožky. Seboroická dermatitida často postihuje kojence v prvních měsících života, stejně tak mladé muže. Serborea se objevuje postupně, většinou jsou prvními příznaky odlupující se šupiny kůže nejčastěji kdekoliv v oblasti skalpu, za ušima, na tváři a v oblastech, kde se přehýbá kůže. Šupiny mívají žlutou, bílou nebo našedlou barvu. Ve vážnějších případech se pak mohou nažloutlé až načervenalé šupiny objevovat podél vlasů, za ušima, v ušním kanálku, na obočí, na nose a jeho okolí, na trupu a na vršku zad. Běžně se pacienti setkávají s mírným zčervenáním šupinaté kůže a v některých případech i se ztrátou vlasů. Mezi další symptomy se řadí slabá či silná vrstva filmu na kůži, mastná kůže pokrytá bílými či žlutými šupinami, svědění a pálení.", "section_level": 1}, {"title": "Příčina.", "content": "V současnosti nejsou konkrétní příčiny známy. Je možné, že roli hrají: oslabený imunitní systém, výkyvy počasí, hormonální nerovnováha, stres, nedostatek spánku, únava, nebo genetické dispozice. Symptomy se mohou zhoršit během stresu nebo zimního období. U dětí se ukázala spojitost mezi nadměrným množství vitamínu A. Další možnou příčinou je přemnožení kvasinek rodu Malassezia, jejichž odstranění vede ke zmírnění odlupování šupin. Přesto tato teorie zatím nebyla vědecky potvrzena.", "section_level": 1}, {"title": "Léčba.", "content": "Seborea často léčí antimykotiky, kortikosteroidy a keratolytiky (např. antiandrogeny, antihistaminiky). Vlasová pokožka se může ošetřit rašelinovými zábaly, které odstraní stroupky a lupovitost. V těžkých případech jsou lékařsky předepisovány kortikoidy, které ale při dlouhodobém užívání mají výrazné negativní účinky. Pobyt na slunci nebo na čerstvém vzduchu, nejlépe u moře nebo na horách může mít velmi pozitivní účinek a výrazně zmírnit příznaky. Seboroická dermatitida se vyskytuje i u zvířat, kde lze zmírnit obtíže používáním šamponů s biotinem.", "section_level": 1}, {"title": "Antimykotika.", "content": "Každodenním používáním antimykotických přípravků (ať už volně prodejných, nebo na předpis) může pomoci pacientům se znovu objevujícími se případy Seborei. Léčiva s obsahem Ketokonazolu a Ciklopiroxu mají nejlepší výsledky. Studie jiných antimykotik zatím nebyla provedena, a tak není jisté, jestli nějaká jiná kombinace léčiv není srovnatelně účinná. Další možností je přirozené, nebo umělé UV záření, které dokáže udržet na uzdě kvasinky Malassezia.", "section_level": 2}, {"title": "Antiandrogeny.", "content": "Seborea se považuje za citlivou na množství androgenu v lidském těle. Je tedy způsobena, nebo ji je alespoň podporují androgeny (pohlavní hormony) jako je testosteron a dihydrotestosteron a je častým příznakem hyperandrogenismu. Seborea je tak, stejně jako např. akné, často spojována s pubertou, kvůli zvýšené produkci androgenů v tomto období. Kombinace antiandrogenů jako je Cyproteron, Spironolakton a Flutamid je velmi účinná ve zmírnění příznaků seborei. Efektivnost tohoto druhu léčení se liší, podle použitých antiandrogenů. Zatímco u spironolakton (poměrně slabého antinadrogenu) bylo zjištěno 50% zlepšení již po 3 měsících, u Flutamidu to bylo 80% po 3 měsících, přesto se tato metoda používá jenom v těžkých případech seborei. Terapie antiandrogeny by měla být použita pouze pro léčbu žen, nikdy mužů, neboť u mužů mohou způsobit feminizaci (např. růst prsou), sexuální dysfunkci a neplodnost. Antiandrogeny mohou teoreticky způsobit feminizaci lidského fetu a proto by se tato léčba u sexuálně aktivních žen, které mohou otěhotnět, měla vždy kombinovat s antikoncepcí.", "section_level": 2}, {"title": "Antihistaminikum.", "content": "Primárně jsou určena pro zmírnění svědění, pokud jím pacient trpí. Nicméně výzkumy ukazují, že některá antihistaminika mají i protizánětlivé účinky.", "section_level": 2}, {"title": "Protizánětlivá léčiva.", "content": "V krátkodobém horizontu se ukázaly lokální steroidy jako efektivní léčba seborei, která je stejně účinná, nebo i účinnější než léčba azolem. Také jsou důkazy, které naznačují účinnost calcineurinu a lékům na bázi lithiové soli.", "section_level": 2}, {"title": "Výskyt.", "content": "Seborea postihuje zhruba 1 – 5% světové populace. Větší závažnost má nemoc ve vlhčích oblastech. Zatímco seboroická dermatitida u kojenců se obvykle hojí spontánně po několika týdnech, v dospělosti se často vrací. Další vrchol výskytu je mezi dvacátým a třicátým rokem života, častěji u mužů, ale postihuje i ženy, které mívají vážnější příznaky. Ženy jsou postiženy zejména po menopauze. Velmi často je nemoc pozorována u pacientů, jejichž imunitní systém je podstatně oslaben.", "section_level": 1}, {"title": "Prevence.", "content": "Seboree nejde obecně předejít. Pokud je pokožka náchylná k nadměrnému maštění, měla by jí být věnovaná zvláštní pozornost. Pravidelně čistit, ale nevysušovat a naopak ji hydratovat nemastnými krémy, např. s obsahem kolagenu. Vlasové pokožce také velmi pomáhá po umytí vlasů vysušení fénem, aby se zabránilo delšímu působení vody na pokožce, které zvýší její pH a podráždí ji.", "section_level": 1}], "src_summary": "Seboroická dermatitida (nebo také seborhoická dermatitida nebo seborea) je dlouhodobá porucha kůže. Postihuje zejména části pokožky, které jsou mastné, čili tam, kde se nalézají mazové žlázy, jako je skalp, obličej a trup. Projevuje se mastnými, lupovitými a zánětlivými ložisky kůže. Místa postižená seboreou jsou potažená červenými a žlutými šupinkami, které mohou, ale nemusí svědit. Nadměrné maštění pokožky vede k vytvoření silného mazového filmu na kůži.", "tgt_summary": "Seborrhoeic dermatitis, also known as seborrhoea, is a long-term skin disorder. Symptoms include red, scaly, greasy, itchy, and inflamed skin. Areas of the skin rich in oil-producing glands are often affected including the scalp, face, and chest. It can result in social or self-esteem problems. In babies, when the scalp is primarily involved, it is called cradle cap. Dandruff is a milder form of the condition without inflammation. The cause is unclear but believed to involve a number of genetic and environmental factors. Risk factors include poor immune function, Parkinson disease, and alcoholic pancreatitis. The condition may worsen with stress or during the winter. The \"Malassezia\" yeast is believed to play a role. It is not a result of poor hygiene. Diagnosis is typically based on the symptoms. The typical treatment is antifungal cream and anti-inflammatory agents. Specifically, ketoconazole or ciclopirox are effective. It is unclear if other antifungals, such as miconazole, are equally effective as they have been poorly studied. Other options may include salicylic acid, coal tar, benzoyl peroxide, and phototherapy. The condition is most common in infants within the 3 first months or in adults aged 30 to 70 years. In adults between 1% and 10% of people are affected. Males are more often affected than females. Up to 70% of babies may be affected at some point in time.", "id": 1280734}
{"src_title": "Italské námořnictvo", "tgt_title": "Italian Navy", "src_document": [{"title": "Situace po druhé světové válce.", "content": "Italské námořnictvo vzniklo z pozůstatků někdejšího královského námořnictva, které vstupovalo do druhé světové války jako čtvrté nejsilnější námořnictvo světa, ale utrpělo v ní velké ztráty. Italská kapitulace roku 1943 znamenala předání části lodí do rukou Spojenců a ukořistění dalších lodí Německem (řada z nich byla postupně potopena v přístavech spojeneckým letectvem). Větší část lodí, které válku přečkaly, si poté rozdělily vítězné státy — například lehké křižníky \"Attilio Regolo\" a \"Scipione Africano\" převzalo francouzské námořnictvo, \"Duca d'Aosta\" sovětské námořnictvo a \"Eugenio di Savoia\" řecké námořnictvo. Rovněž italské přístavy byly po válce poškozené a mnohdy zablokované potopenými plavidly. Mírová smlouva podepsaná Itálií roku 1947 přinesla obnovovanému námořnictvu řadu omezení — nesmělo vlastnit jaderné zbraně, bitevní lodě, ponorky a rovněž mělo zakázáno provozovat letouny s pevnými křídly z palub lodí. Během několika let však kulminovala studená válka a z Itálie se brzy stal důležitý spojenec USA proti Sovětskému svazu ve strategickém prostoru Středomoří.", "section_level": 1}, {"title": "Studená válka.", "content": "Itálie se proto stala 4. dubna 1949 zakládajícím členem NATO. Jelikož nemohla provozovat letouny s pevnými křídly z palub lodí, zaměřila se na stavbu vrtulníkových nosičů. V polovině 60. let na sebe italské námořnictvo připoutalo poznornost zavedením trojice vrtulníkových křižníků tříd \"Andrea Doria\" a \"Vittorio Veneto\". Ke stavbě lehké letadlové lodi \"Giuseppe Garibaldi\" se země odhodlala až v polovině 80. let.", "section_level": 1}, {"title": "Současnost.", "content": "Nároky kladené v současnosti na italské námořnictvo zahrnují operace ve Středozemním moři i mimo něj. Prioritou je zesílení kapacity výsadkových sil. Nejnovější letadlová loď \"Cavour\" je proto víceúčelové konstrukce s možností nesení až 400 námořních pěšáků. \"Cavour\" nahradila ve funkci vlajkové lodě letadlovou loď \"Giuseppe Garibaldi\", která byla převedena k podpoře výsadkových sil. Trojici obojživelných výsadkových lodí třídy \"San Giorgio\" navíc mají v nejbližších letech nahradit mnohem větší plavidla. Mimo letadlové lodi \"Cavour\" však v posledních letech probíhá obměna i v dalších kategoriích. Zaváděny jsou například moderní torpédoborce a fregaty tříd \"Orizzonte\" a \"FREMM\" či ponorky třídy \"Todaro\". Všechny tyto lodě jsou vyvíjeny v mezinárodní spolupráci. Italské námořnictvo je v oblasti Libanonu součástí mezinárodních sil OSN a jejich mírové mise UNIFIL. Po vypuknutí konfliktu Libanonu s Izraelem roku 2006 vysadily \"Giuseppe Garibaldi\" a ostatní výsadkové lodi mezinárodní kontingent 1000 mužů. V současnosti se Itálie zapojila do boje proti modernímu námořnímu pirátství v oblasti Somálska. Italské námořnictvo je součástí protipirátské mise EU (EU NAVFOR) — Operace Atalanta. Mezi lednem a dubnem 2010 dokonce bude této operaci velet. Italský kontradmirál Giovanni Gumiero velí svazu \"Task Force 465\" z paluby zásobovací a podpůrné lodi \"Etna\".", "section_level": 1}, {"title": "Plánované akvizice.", "content": "Italské námořnictvo postupně do služby zařazuje 10 fregat třídy FREMM. Na počátku roku 2017 zbývalo dokončení ještě 5 univerzálních fregat této třídy. V květnu 2015 byl společnostem Fincantieri, Finmeccanica a Raggruppamento Temporaneo di Impresa (RTI) zadán kontrakt ve výši 3,5 miliardy Euro na stavbu jedné zásobovací podpůrné lodě \"Vulcano\" (A5335), která má být dodána do roku 2019 a šesti víceúčelových oceánských hlídkových lodí třídy \"Thaon di Revel\" s termínem dodání v letech 2021–2025. V červenci 2015 společnosti Fincantieri a Finmeccanica získaly kontrakt ve výši 1,1 miliardy euro na stavbu víceúčelové vrtulníkové výsadkové lodě (LHD) \"Trieste\" (L9890) s délkou 200 metrů a výtlakem asi 20 000 t. Plavidlo má být dokončeno v roce 2022. Dvě hlídkové lodě třídy \"Angelo Cabrini\". Záchranná loď ponorek USSP (\"Unità Supporto Subacqueo Polivalente\") - náhrada plavidla \"Anteo\" (A5309). Hydrografická výzkumná loď UIOM (\"Unità Idro Oceanografica Maggiore\") - od roku 2020 náhrada plavidla \"Ammiraglio Magnaghi\" (A5303).", "section_level": 1}], "src_summary": "Italské námořnictvo je jednou ze čtyř složek ozbrojených sil Itálie. Je pokračovatelem italského královského námořnictva, jež nahradilo roku 1946 při změně státního zřízení země z monarchie na republiku. Oficiálním svátkem námořnictva je 10. červen. Jedná se o výročí potopení rakousko-uherského dreadnoughtu SMS \"Szent István\" dvojicí italských torpédových člunů MAS roku 1918.", "tgt_summary": "The Italian Navy (, \"Military Navy\"; abbreviated as MM) is the Navy of the Italian Republic. It is one of the four branches of Italian Armed Forces and was formed in 1946 from what remained of the \"Regia Marina\" (Royal Navy) after World War II. As of August 2014, the Italian Navy had a strength of 30,923 active personnel with approximately 184 vessels in service, including minor auxiliary vessels. It is considered a multiregional and a blue-water navy.", "id": 2179927}
{"src_title": "Vladimir Antonov-Ovsejenko", "tgt_title": "Vladimir Antonov-Ovseyenko", "src_document": [{"title": "Životopis.", "content": "Vladimir Alexandrovič Antonov Ovsejenko se narodil 9. (21.) března 1883, v Černigově v ukrajinské rodině jako syn carského důstojníka. V roce 1903 vstoupil do Ruské sociálně demokratické dělnické strany, do menševické frakce. Během revoluce roku 1905 vedl povstání v Novo-Alexandrii v Polsku a Sevastopolu na Krymu. Následně byl zatčen a odsouzen k trestu smrti, rozsudek mu byl nakonec změněn na dvacet let exilu na Sibiři. Brzy však unikl a roku 1910 emigroval do Paříže. Brzy po vypuknutí první světové války Antonov-Ovsejenko proti tomuto konfliktu protestoval. Roku 1917 se připojil k bolševikům, s falešným pasem se v roce 1917 vrátil do Ruska a převzal významnou úlohu v říjnové revoluci, kdy zahájil výstřelem z křižníku Aurora útok na Zimní palác a nechal zatknout členy prozatímní vlády. Po revoluci byl zvolen do Vojenského výboru a brzy poté působil v rudé armádě. V prosinci roku 1917 se stal vůdcem Rudé armády na Ukrajině, kde bojoval proti povstání carského generála Kaledina, a v jižním Rusku. Rudá armáda následovně pod jeho velením vstoupila do Charkova. V březnu 1918 vydal \"dekret vděčnosti za Bachmač\", oceňující boj Masarykových československých legionářů při jejich odchodu z Ukrajiny. V letech 1918–1919 dohlížel na porážku ukrajinských nacionalistů, bělogvardějců a utváření ukrajinské SSR. Do konce ruské občanské války byl starostou Tambova, kde roku 1921 spolu s Michailem Tuchačevským brutálně potlačil povstání proti bolševické vládě. V roce 1920 byl blízkým spojencem Lva Trockého v sovětské vládě, což se mu později stalo osudným. V letech 1922–1924 byl náčelníkem politické správy revoluční vojenské rady. V letech 1924-1928 byl vedoucím zastupitelství SSSR v Československu, v letech 1928-1930 v Litvě a v roce 1930 v Polsku. V letech 1930 – 1937 pracoval na různých pozicích týkajících se jurisprudence včetně státního zástupce RSFSR (1934) a lidového komisaře spravedlnosti RSFSR (srpen-říjen 1937). Během španělské občanské války byl Antonov-Ovsejenko sovětským generálním konzulem v Barceloně (1936-1937), kde podporoval španělskou republikánskou vládu a komunistické složky zásoboval zbraněmi. V srpnu 1937 byl Antonov-Ovsejenko povolán do Moskvy, kde Stalinovi referoval o událostech ve Španělsku. Po měsíci bez práce se v září 1937 stal lidovým komisařem pro justici. V říjnu 1937 byl Antonov – Ovsejenko, nový komisař spravedlnosti Ruské federace, zatčen. 8. února 1938 byl v rámci tzv. Velké čistky odsouzen za přátelství s Trockým, za špionáž a za údajné spiknutí proti Stalinovi k trestu smrti a 10. února 1938 byl zastřelen na polygonu Kommunarka. 25. února 1956 byl Antonov-Ovsejenko Nikitou Chruščovem rehabilitován. V roce 1958 vyšel v nakladatelství překlad jeho knihy pod názvem: V revoluci. Je to vzpomínková práce aktivního účastníka Říjnové revoluce, která je podložená bohatým dokumentárním materiálem, líčí s barvitými podrobnostmi revoluční vření mezi baltickým námořnictvem, činnost vojenského revolučního výboru a průběh vojenských revolučních akcí až do dobytí Zimního paláce. Antonov-Ovsejenko byl jako obchodní přidělenec v Praze reprezentantem SSSR v letech, kdy Československo ještě neuznávalo existenci Sovětského svazu. Jak vzpomínal jeho syn Anton Vladimirovič Antonov-Ovsejenko, v Praze bydleli ve vile Tereza a jezdili rolls-roycem nejen po Praze, ale po celém Česku a také Slovensku.", "section_level": 1}], "src_summary": "Vladimir Alexandrovič Antonov-Ovsejenko (rusky \"Владимир Александрович Антонов-Овсеенко\", ukrajinsky \"Володимир Антонов-Овсєєнко\"; , Černigov – 10. února 1938, Věznice Butyrka, Moskva) byl prominentní sovětský bolševický vůdce a diplomat, popravený za Velké čistky. Jeho synem byl ruský historik a publicista Anton Antonov-Ovsejenko.", "tgt_summary": "Vladimir Alexandrovich Antonov-Ovseyenko (; ; 9 March 1883 – 10 February 1938), real surname Ovseyenko, party aliases the 'Bayonet' (Штык) and 'Nikita' (Ники́та), a literary pseudonym A. Gal (А. Га́льский), was a prominent Ukrainian Bolshevik leader and diplomat.", "id": 206169}
{"src_title": "CASA C-295", "tgt_title": "EADS CASA C-295", "src_document": [{"title": "Letouny CASA v AČR.", "content": "V dubnu roku 2009 schválila vláda Mirka Topolánka nákup čtyř letounů C-295M Casa, které měly nahradit dosluhující stroje Antonov An-26. Za letouny a logistiku měla ČR zaplatit 3,5 miliardy korun a přidat pět nepotřebných bitevníků L-159. Již od počátku panovaly kolem této transakce pochybnosti. V interní zprávě Armády ČR se např. cituje, že \"„pořízení čtyř letounů C-295M v rámci barterového obchodu, tedy výměnou nadbytečných letounů L-159 Alca (v poměru 1:2–3), není pro transportní letectvo AČR vhodným řešením.“\" Ve zprávě se rovněž hovoří, že letoun nesplňuje požadavky vyspecifikované Armádou České republiky (AČR), a to zejména v požadované přepravní kapacitě a doletu. V lednu 2010 uvedl časopis Týden, že cena letadel CASA by měla být kvůli dodávkám náhradních dílů a dalšího vybavení vyšší zhruba o jednu miliardu korun. V květnu roku 2010 zažalovala Evropská komise Českou republiku u soudního dvora Evropské unie z důvodu nedodržení předpisů EU o hospodářské soutěži, protože vláda nevyhlásila na nákup strojů CASA řádné výběrové řízení. 8. února 2011 Armáda ČR informovala, že letadlo CASA se 3. února při cvičném letu propadlo o několik desítek metrů, a proto až do vyšetření události nemohou letadla tohoto typu létat. 14. června přepravil jeden z letounů čtyři koně Převalského do Mongolska. 20. června 2011 uvedl časopis Euro, že ÚOHS dokončil prověrku nákupu strojů, kterou oznámí do 14 dnů. V červenci 2012 bylo ministerstvem obrany oznámeno, že systém pasivní ochrany proti raketám na letounech CASA C-295M české armády nesplnil vojskové zkoušky. Systém nevyhověl v 7 ze 17 prověřovaných oblastí. Stejný systém už vojskovými zkouškami neprošel rok před tím, a proto nemohou letadla být vyslána do mise v Afghánistánu. Tyto základní požadované parametry letoun stále nesplňoval ani koncem roku 2012. Teprve 15. července 2013 oznámil ministr obrany Vlastimil Picek, že systém ochrany letounů před raketami úspěšně prošel opakovanými zkouškami a že letouny \"mohou být využívány pro naše potřeby v případném nasazení v zahraničních operacích nebo nebezpečných prostorech\".", "section_level": 1}, {"title": "Policejní vyšetřování.", "content": "V červnu 2012 policie dospěla k závěru, že bývalá ministryně Vlasta Parkanová je podezřelá z nezákonného jednání v souvislosti s nákupem letounů. Detektivové protikorupční služby chtějí Parkanovou obvinit ze zneužití pravomoci úřední osoby a porušení povinnosti při správě cizího majetku. 13. června 2012 požádali sněmovnu, aby poslankyně TOP 09 byla vydána k trestnímu stíhání. Policie chce stíhat Parkanovou údajně kvůli tomu, že nenechala udělat znalecký posudek k ověření ceny letounů. Tím měla stát připravit o 658 milionů korun, což je rozdíl mezi kupní cenou a později dopracovaným znaleckým odhadem. Druhým obviněným v kauze je bývalý šéf sekce vyzbrojování ministerstva obrany Jiří Staněk.", "section_level": 2}], "src_summary": "CASA C-295 je dvoumotorový vojenský transportní letoun od španělského výrobce EADS-CASA. Stroje CASA C-295 se vyrábějí v několika variantách. Letoun dovede přepravit až 71 vybavených vojáků (či 49 výsadkářů) nebo tři lehká vozidla, například typu Land Rover. Vzdušné síly AČR obdržely 4 kusy typu C-295M, přičemž první letoun přistál v lednu 2010 na letišti Praha-Kbely.", "tgt_summary": "The EADS CASA C-295 is a twin-turboprop tactical military transport aircraft, and is currently manufactured by Airbus Defence and Space in Spain.", "id": 1373413}
{"src_title": "Liška horská", "tgt_title": "Tibetan sand fox", "src_document": [{"title": "Popis.", "content": "Tělo lišky horské dosahuje délky 49 až 70 cm, ocas měří 22 až 29 cm. Samice je menší a váží od 3 do 4,1 kg, samci mohou vážit až 5,7 kg. Jde o podsaditou šelmu s dlouhým čumákem, malýma ušima a malýma očima posazenýma daleko od sebe. Zbarvení je světle rezavé na hřbetě, hlavě a dolních částech nohou, spodní část těla a ocas má barvu šedou až téměř bílou.", "section_level": 1}, {"title": "Rozšíření a habitat.", "content": "Liška horská se vyskytuje na Tibetské náhorní plošině, což zahrnuje jižní část Číny, sever Nepálu a Ladak v Indii. Obývá především stepi, horské louky a svahy ve výškách 2500 až 5200 m n. m. Toleruje teplotu od -40 °C do + 30 °C.", "section_level": 1}, {"title": "Biologie.", "content": "Liška horská je masožravec a predátor, ačkoliv masitou stravu doplňuje i ovocem. Živí se především pišťuchami, s nimiž je úzce svázán její život. Další důležitou kořistí jsou myši a cokorové. Požírá i zajíce, sviště, ptáky, ještěrky, hmyz a různé bobule. Přiživuje se na mršinách ulovených většími predátory, například vlky a medvědy. Lišky horské někdy doprovází medvědy a snaží se profitovat z jejich rozhrabávání pišťuších nor. Lišky horské žijí v párech nebo malých skupinách, ale loví obvykle osamoceně. K páření dochází mezi prosincem a březnem. Březost trvá 50–55 dnů. Počet mláďat ve vrhu je 2 až 5.", "section_level": 1}, {"title": "Hrozby.", "content": "Liška horská je početná a široce rozšířená, tudíž jí nehrozí zásadní nebezpečí. Jediným potenciálním problémem je státem řízené hubení hlodavců, jenž může negativně ovlivnit kolonie pišťuch a tím i lišek. V některých oblastech mohou pro šelmu představovat hrozbu domácí psi. Lidé lišku horskou někdy loví, neboť její kožešina se používá ke zhotovování tradičních tibetských čepic.", "section_level": 1}], "src_summary": "Liška horská čili liška tibetská (\"Vulpes ferrilata\") je menší druh lišky žijící na Tibetské náhorní plošině. Je přizpůsobena vysokohorskému způsobu života, živí se především pišťuchami.", "tgt_summary": "The Tibetan sand fox (\"Vulpes ferrilata\") is a species of true fox endemic to the high Tibetan Plateau, Ladakh plateau, Nepal, China, Sikkim, and Bhutan, up to altitudes of about . It is listed as Least Concern in the IUCN Red List, on account of its widespread range in the Tibetan Plateau's steppes and semi-deserts. It is sometimes referred to as the Tibetan fox, or simply as the sand fox, but this terminology is confusing because the corsac fox (\"Vulpes corsac\"), which lives in arid environments north and west of the Tibetan Plateau, is often called the \"sand fox\" or \"Tibetan fox\" as well. The Rüppell's fox (\"Vulpes rueppellii\") is also known as the \"sand fox\", but is native to arid desert regions of North Africa and Middle East.", "id": 1359496}
{"src_title": "Karmiel", "tgt_title": "Karmiel", "src_document": [{"title": "Geografie.", "content": "Leží v nadmořské výšce 262 metrů, v údolí Bejt ha-Kerem, na pomezí Horní a Dolní Galileji. Město je rozloženo na pahorcích při jihozápadním okraji tohoto údolí. Na západní straně je to vrch Har Karmi, na jihu Giv'at Makoš a Giv'at Cuf a hora Har Kamon. Další pahorky se nalézají přímo v zastavěném území obce a jsou vesměs stavebně využity. Směrem k severnímu okraji zástavby se terén postupně vyrovnává, ale vystupuje zde ze dna údolí izolovaný pahorek Giv'at Zakif. Severní sektor města je odvodňován tokem vádí Nachal Šagor, jihovýchodní část spadá do povodí Nachal Šezor, které pak jižní stranou opouští údolí a vstupuje do kaňonu vádí Nachal Chilazon. Nachází se cca 105 kilometrů severovýchodně od centra Tel Avivu a cca 30 kilometrů severovýchodně od centra Haify, v hustě zalidněném pásu. Osídlení v tomto regionu je smíšené. Vlastní město je židovské, v jeho okolí převažují vesnice a města osídlená Araby Karmiel je na dopravní síť napojen pomocí Dálnice číslo 85, která ve východozápadním směru vede napříč Galileou. Od roku 2011 byla budována železniční trať Akko–Karmiel, která zde má koncovou stanici Karmiel. Provoz na nové železniční trati byl zahájen 20. září 2017.", "section_level": 1}, {"title": "Dějiny.", "content": "Karmiel byl založen roku 1964. Příprava založení nového města započala v roce 1960. Mělo jít o plánovitý akt posilující demograficky židovské osídlení v této části Galileji, kde dosud existoval jen souvislý blok arabských sídel. O vznik Karmielu usiloval Levi Eškol, který roku 1963 nastoupil do funkce izraelského premiéra. Stavební práce na budování nového města začaly v dubnu 1963 a 29. října 1964 zde byly do užívány slavnostně předány první domy, do kterých se nastěhovalo prvních 16 rodin. Šlo o poslední takzvané rozvojové město, zřízené v Izraeli v období let 1948–1967. Do roku 1967 byl růst Karmiel pozvolný, ale pak se město začalo rychle rozvíjet. Roku 1969 byl zveřejněn územní plán města, který předpokládal postupný nárůst a rozvoj obytných, komerčních i průmyslových okrsků. První osadníci byli mixem rodilých Izraelců a nových přistěhovalců. Roku 1982 zde bylo otevřeno městské kulturní a společenské centrum. 20. listopadu 1986 získal Karmiel status města. Během Druhé libanonské války v roce 2006 dopadly na město rakety vypálené z Libanonu. Ve městě funguje deset sekulárních základních škol, čtyři střední školy a působí zde vysoká škola ORT Braude College s bakalářskými studijními programy. Dále zde existuje náboženská základní i střední škola a také ultraortodoxní židovské školy a ješivy. Severovýchodně od města leží velká průmyslová zóna Karmi'el-východ.", "section_level": 1}, {"title": "Demografie.", "content": "Karmiel je město se smíšenou, tedy sekulární i náboženskou populací. Podle údajů z roku 2009 tvořili naprostou většinu obyvatel Židé - cca 38 000 osob (včetně statistické kategorie \"ostatní\", která zahrnuje nearabské obyvatele židovského původu ale bez formální příslušnosti k židovskému náboženství, cca 43 300 osob). Karmiel byl navržen jako ryze židovské město. Populace je i nadále většinově židovská, ale ve městě se usadili i někteří Arabové z okolních obcí. V roce 2008 se uvádělo, že v Karmielu je registrováno 500 arabských voličů. Jde o středně velkou obec městského typu s dlouhodobě rostoucí populací. K 31. prosinci 2017 zde žilo 45 900 lidí. Počátkem 90. let 20. století zaznamenala obec skokový nárůst v souvislosti s přílivem přistěhovalců z bývalého SSSR. Například roku 1991 zde kromě 21 000 starousedlíků žilo už 4451 těchto nových přistěhovalců. Růst populace ale počátkem 21. století výrazně zpomalil. Do roku 2020 mohlo město podle plánů z počátku 21. století dosáhnout počtu obyvatel 120 000. Ve skutečnosti, ale populační růst byl daleko pozvolnější.", "section_level": 1}], "src_summary": "Karmiel (, \"Karmi'el\", doslova \"„má vinice je Bůh“\", v oficiálním přepisu do angličtiny Karmi'el) je město v Izraeli, v Severním distriktu.", "tgt_summary": "Karmiel (, \"lit.\" \"God's vineyards\") is a city in northern Israel. Established in 1964 as a development town, Karmiel is located in the Beit HaKerem Valley which divides upper and lower Galilee. The city is located south of the Acre-Safed road, from Safed and from Ma'alot-Tarshiha and from Acre. In Karmiel had a population of .", "id": 74921}
{"src_title": "Božský imperátor Duny", "tgt_title": "God Emperor of Dune", "src_document": [{"title": "Příběh.", "content": "Příběh začíná v r. 3508 od nástupu Leta II. Atreida na imperiální trůn. Za tu dobu Impérium prodělalo značné změny. Leto rozpustil sardaukary, fanatické imperiální vojáky, a protože nadále nepotřeboval vojsko, které by útočilo, ale pouze armádu schopnou udržovat mír, vytvořil vojsko Rybích mluvčích, tvořené výhradně ženami – protože tvrdil, že ženy mají spíše ochranitelské než útočné sklony. Dále Leto zakázal výcvik mentatů, takže zůstává jediným mentatem ve vesmíru. Většina velkorodů už zanikla a rozptýlila se mezi běžné lidi, protože vše podléhá Letově nadvládě. Melanž už na Arrakis není a kromě malých zásob, které si uchovávají některé skupiny (Bene Gesserit, Kosmická gilda) se prakticky veškeré koření nachází v Letových rukou v jeho ohromných zásobárnách, zbudovaných v prastarém fremenském síči Tabr. Na Arrakis už také zbývá jen malý zbytek původní pouště a píseční červi už nežijí – poslední písečí pstruzi ve vesmíru se nacházejí v Letově těle. Také Leto se za tu dobu změnil. Jeho tělo se už nepodobá lidskému, vypadá asi jako sedmimetrový červ s lidskýma rukama a lidskou tváří. Díky své dokonalé předzvěstné schopnosti dokáže prakticky všechny činy předvídat. Věnuje se genetickému křížení lidí, jehož cílem je vypěstování rodu, který nebude možno žádnou předzvěstnou schopností sledovat. Tento genetický plán, který nazývá Zlatá stezka, je v jeho očích jedinou možností, jak zachránit lidstvo ve vzdálené budoucnosti před naprostým zánikem. Používá k tomu Atreidy – potomky své sestry Ghanimy a také klony Duncana Idaha, které si nechává neustále znovu a znovu dodávat od Tleilaxanů. Ze všech sil se snaží Impérium udržovat v naprosté nehybnosti, aby lidstvo, až jednou Leto zemře, bylo dlouhou neměnností tak vyčerpáno, že okamžitě expanduje do vzdálených končin vesmíru – a protože se do této expanze zapojí i produkty jeho Zlaté stezky, nebude už nikdy možné dohledat všechny lidmi osídlené planety a vyhubit lidstvo jako celek. Součástí plánu je i ukončení cyklu písečných červů na Arrakis, jehož produktem je koření. Leto si uvědomuje, že právě závislost lidstva na melanži může vést k naprosté zkáze, pokud bude zničen zdroj – Kosmická gilda bez něj nebude moci cestovat mezi hvězdnými systémy. Proto podporuje iksanský výzkum, který vyvíjí přístroj, posilující navigační schopnosti běžných navigátorů, bez nutnosti melanžového transu. Zároveň se Tleilaxané snaží vytvořit náhražkovou melanž, kterou lze vyrábět synteticky. Politika udržování v nehybnosti však nutně vede ke krutovládě, což s nelibostí sleduje poslední klon Duncana Idaha (kterému smysl Letovy Zlaté stezky zůstává utajen) a rozhodne se spáchat na Leta atentát. Ke stejnému závěru došla i většina předchozích Idahových klonů, kteří poté zhynuli Letovou rukou. K Idahovi se připojí Siona Atreidová, jejíž otec, Moneo Atreides, je loajálním Letovým služebníkem. Také Tleilaxané se rozhodnou připravit tajný plán na Letovo svržení, a proto vytvoří Hwi Nori, dívku, která je připravena tak, aby se do ní Ateides zamiloval a ona otrávila jeho mysl (podobně jako ghola Duncana Idaha ve \"Spasiteli Duny\"). Aby byl plán vůbec uskutečnitelný, je Hwi Nori vychována ve speciální kupoli, kolem níž nejnovější iksanský vynález generuje nepole, bublinu, do níž není možné nahlédnout předzvěstnou schopností. Nepole se později v budoucnosti vesmíru Duny stane důležitým technickým prostředkem. Leto si je vědom, že Iksané vytvořili Hwi Nori a jeho původním záměrem bylo oddat ji s Moneem, avšak proti své vůli se do ní zamiluje a rozhodne se vzít si ji sám. To umocní hněv Duncana Idaha, který rovněž podlehne Hwiinu kouzlu – Hwi totiž měla být neodolatelně přitažlivá pro Atreidy a Idaho byl vždy svou duší a povahou opravdovým Atreidem, ač nebyl z jejich rodu. Proto když Leto jede na velikém voze na svatbu s Hwi po visutém mostě, Idaho (s obdivuhodným fyzickým vypětím) na most vyšplhá a spolu se Sionou most odstřelí. Leto s vozem spadne do řeky Idaho a protože píseční pstruzi z jeho těla jsou vodou neodolatelně lákáni, odtrhnou se od něj a Leto bez své ochranné pokožky zahyne. S ním ovšem zemře i Hwi. Před smrtí si Leto uvědomí, že jeho plán došel naplnění – Sionin úmysl nedokázal vidět v žádné předzvěstné vizi a Siona je tak oním produktem jeho Zlaté stezky. Kromě toho ví, že píseční pstruzi se budou množit a za několik staletí se z Arrakis znovu stane pouštní planeta s ohromnými písečnými červy a melanží. Navíc jeho dlouhodobá symbióza s písečnými pstruhy způsobila, že tito pstruzi získali část jeho vědomí, které si budou jejich potomci předávat, a proto budoucí píseční červi budou mnohem úskočnější a nebezpečnější než kdy dříve, takže těžba koření bude vyžadovat ještě větší odvahu a kuráž. Také Siona konečně pochopí část Letova plánu a uvědomí si, že musí pokračovat v genetické linii. Proto si vezme Idaha, s nímž bude mít devět dětí, které se stanou základem nové atreidské linie. Celý příběh je zapojen do rámce, který se odehrává přibližně o tisíc let později, kdy byly nalezeny Letovy tajné osobní deníky, které obsahují značnou část jeho vnitřních myšlenek a vysvětlení jeho záměrů.", "section_level": 1}, {"title": "Česká vydání.", "content": "Román vyšel v češtině prozatím dvakrát – v l. 1996 a 2001.", "section_level": 1}], "src_summary": "Božský imperátor Duny (v originále God Emperor of Dune, 1981) je sci-fi román amerického spisovatele Franka Herberta. Jde o čtvrtý díl série románů o pouštní planetě Arrakis, nazývané Duna, navazující na autorovy předchozí romány \"Duna\" (\"Dune\", 1965), \"Spasitel Duny\" (\"Dune Messiah\", 1970) a \"Děti Duny\" (\"Children of Dune\", 1976). Odehrává se více než 3500 let po předchozích třech knihách, v době, kdy imperiálnímu trůnu stále vládne Leto II. Atreides, zmutovaný člověk s mimořádnými psychickými schopnostmi, který dokáže předvídat budoucnost, a vidí, že jedinou cestou, jak zachránit lidstvo před budoucí naprostou zkázou, je udržovat je pod tvrdou tyranskou nadvládou, která po jeho smrti povede k uvolnění poměrů a rozptýlení lidstva do vzdálených končin vesmíru.", "tgt_summary": "God Emperor of Dune is a science fiction novel by Frank Herbert published in 1981, the fourth in his \"Dune\" series of six novels. It was ranked as the No. 11 hardcover fiction best seller of 1981 by \"Publishers Weekly\".", "id": 898876}
{"src_title": "Gabe Kaplan", "tgt_title": "Gabe Kaplan", "src_document": [{"title": "Herecká kariéra.", "content": "Jako kluk Kaplan aspiroval na to se stát hráčem prvoligového baseballu v USA. Nicméně, nebyl schopný se dva roky v tréninkovém týmu prosadit na soupisku prvního týmu a rozhodl se věnovat dalším svým zájmům. Po ukončení sportovní kariéry pracoval jako hotelový poslíček. Později díky pocestným komediantům Kaplan započal svou vlastní kariéru, a to jako stand-up komik. Kaplanovy scénky byly natolik úspěšné, že se svou hrou motivovanou zkušenostmi z mládí v Brooklynu procestoval celou zemi. Pětkrát se také objevil v tehdejší velmi úspěšné TV show „The Tonight Show Starring Johnny Carson“. Během této doby stihl také natočit komediální album „Holes and Mello-Rolls“, které obsahovalo mnoho zážitků z jeho středoškolského studia. V sitcomu „Welcome Back, Kotter“ hrál charismatického učitele Gabea Kottera, který se vrátil do ne zrovna správně fungující střední školy, kde sám byl jako mladý studentem. Tato série běžela v letech 1975–79.", "section_level": 1}, {"title": "Pokerová kariéra.", "content": "Během své herecké kariéry se také věnoval finančním trhům a pokeru. V sérii World Series of Poker se poprvé objevil v roce 1978. Roku 1980 se Kaplan stal uznávaným hráčem pokerové elity, a to díky vítězství nad Amarillo Slimem v hlavním eventu série Super Bowl of Poker. Po dalších 5 let své postavení více posílil, a to díky dvěma umístěními na finálovém stole Super Bowl of Poker, a také 6. místem na hlavním eventu WSOP 1985. V červenci 2004 skončil třetí v sérii World Poker Tour a vyhrál přes 250 tisíc dolarů. V dalším roce se umístil v $5000 Limit Hold´em eventu série WSOP na 2. místě, a odnesl si výhru 222,515 dolarů. V letech 1997-2002 se stal spolukomentátorem eventů série WSOP. V roce 2007 vyhrál v pořadu společnosti NBC „Poker After Dark“ v díle „Queens and Kings“ nad Kristy Gazes. V témže roce v sérii WSOP skončil na 9. místě v $50,000 World Championship H.O.R.S.E eventu, a odnesl si výhru ve výši 131,424 dolarů. Krátce po začátku roku 2010 vyhrál Gabe Kaplan opět v jednom z dílů TV show Poker After Dark. Do roku 2009 Gabe Kaplan výhrami v pokeru vydělal 1300000 dolarů.", "section_level": 1}], "src_summary": "Gabriel W. „Gabe“ Kaplan (* 31. března 1945 Brooklyn, New York, USA) je americký komik, herec, pokerový komentátor a profesionální hráč pokeru. V USA je lépe znám díky své roli ze 70. let Gabea Kottera ze sitcomu \"Vítej zpět, Kottře\". O pár let později se stal ještě mnohem známějším díky svým úspěchům v \"No-Limit Texas Hold-'Emu\". Zvláště v posledních letech se dostal do povědomí jako spolukomentátor, společně s A.J. Benzou, v pořadu High Stakes Poker vysílaného na stanici GSN. Pro nadcházející sérii High Stakes Poker, která se začne vysílat v polovině února roku 2010, bude jeho spolukomentátorem kolegyně ze světa profesionálního pokeru Kara Scott.", "tgt_summary": "Gabriel Weston Kaplan (born March 31, 1945) is an American comedian, actor and professional poker player. He played the eponymous teacher in the 1970s sitcom \"Welcome Back, Kotter\". He later became a professional poker player, and commentator for the series \"High Stakes Poker\" on GSN.", "id": 313670}
{"src_title": "Allen Carr", "tgt_title": "Allen Carr", "src_document": [{"title": "Začátky.", "content": "Než Allen Carr přestal kouřit a začal se profesionálně věnovat problému kouření, živil se jako účetní. Provedl mnoho pokusů přestat kouřit a vždy trpěl silnými abstinenčními příznaky. V posledních letech dokázal vykouřit i 100 cigaret denně, ovšem nikdy méně než tři krabičky denně. 15. července 1983 přestal kouřit natrvalo. Začal zkoumat, proč bylo tak jednoduché přestat kouřit, ale nemohl tomu přijít na kloub, než zjistil, že problém není nutno hledat v tom, proč to bylo tak jednoduché, nýbrž spíše proč se to zdá jiným kuřákům tak těžké. Začal se profesionálně věnovat problému závislosti na nikotinu a léčit z této závislosti kuřáky; nejdříve svou metodu používal na individuálních sezeních ve svém bytě a nakonec při skupinových seminářích. Dnes se tyto skupinové semináře konají po celém světě pod značkou Allen Carr´s EASYWAY®. V roce 1985 Carr napsal svou nejznámější knihu \"Snadná cesta jak přestat kouřit.\" Dodnes je to nejprodávanější kniha o odvykání kouření na světě.", "section_level": 1}, {"title": "Filozofie Carrovy metody.", "content": "Metoda EASYWAY je v principu protikladem tradiční „metody silné vůle“. Allen Carr tvrdil, že k tomu, aby člověk přestal kouřit, silnou vůli nepotřebuje. Potřebuje se pouze myšlenkově naladit do stavu, kdy nebude po cigaretách tesknit. Jestliže se takto kuřák naladí ještě během doby, co kouří, bude vyléčen ze své závislosti v momentě, kdy típne svou poslední cigaretu. Metoda se zakládá na analýze a racionálním vhledu. Carr kuřákům vysvětloval, že samotná drogová (fyzická) závislost na nikotinu je poměrně slabá, kuřák při odvykání necítí žádnou fyzickou bolest, je to jen pocit prázdnoty. Skutečným problémem jsou podle něj pochybnosti. Kuřák sice chce přestat, avšak má pocit, že se musí něčeho vzdát, že cigareta je něčím skvělým, že uvolňuje, zbavuje stresu, zahání nudu, pomáhá se koncentrovat, umožňuje lepší relaxaci. Tyto mýty Carr argumentačně zpochybňoval a objasňoval jejich absurditu. Carr se moc nezabýval zdravotními riziky kouření a dalšími negativními jevy, nezabýval se tím, proč by kuřák neměl kouřit, jelikož to on sám moc dobře ví. Carr se naopak zabýval tím, proč navzdory zjevným nevýhodám kuřák přesto dál kouří.", "section_level": 1}, {"title": "Semináře.", "content": "Metoda je z odborného hlediska kognitivně-behaviorální terapií. Kuřák si při účasti na semináři nebo při čtení knihy postupně uvědomuje skutečné důvody, proč kouří, a postupně začíná chápat hloubku a mechanismus své závislosti. Kliniky fungují v asi čtyřiceti zemích světa a celkově jich existuje kolem sta. Původně vznikly v Anglii a fungovaly jen na bázi doporučení. Známými osobnostmi, kteří přestali kouřit díky metodě Allena Carra, jsou například Anthony Hopkins, Anjelica Huston, Ruby Wax, Johnny Cash a mnoho dalších. Kurz se zpravidla skládá z jednoho sezení v trvání asi šesti hodin. Den konání semináře je pro kuřáka zároveň dnem D, kdy vykouří svoji poslední cigaretu, což se děje na závěr semináře. Jestliže se kuřákovi nepodaří po tomto semináři přestat kouřit, může absolvovat ještě jedno a maximálně dvě kratší sezení. Jestliže se kuřákovi ani po absolvování všech tří kurzů nepodaří přestat kouřit, platí tříměsíční záruka na vrácení peněz. Úspěšnost metody je na základě záruky na vrácení peněz devadesát procent a úspěšnost po jednom roce organizace uvádí asi 53 procent. Všichni instruktoři, kteří na sezeních léčí kuřáky ze závislosti, byli dříve též kuřáky, kteří přestali kouřit pomocí Carrovy metody.", "section_level": 1}, {"title": "Názor na tzv. náhradní uspokojení.", "content": "Allen Carr nedoporučoval v období odvykání používat jakékoli náhražkové produkty, např. žvýkačky, bonbóny a další, zvláště tehdy, když náhražka obsahuje nikotin. Vysvětloval, že budou-li kuřáci místo cigaret např. žvýkat žvýkačky, jen se v nich umocní pocit, že se museli něčeho vzdát a musejí to proto nahrazovat něčím jiným. Říkal, že abstinenční symptomy jdou snadno zaměnit s hladem, ovšem hlad uspokojíme jídlem, kdežto touha po nikotinu nejde uspokojit ničím jiným než nikotinem. Tedy i kdyby se kuřák žvýkačkami nacpal k prasknutí, nepomůže mu to a svou náladu si jenom zhorší. Podobnou argumentaci používal při řešení problému se vzrůstem tělesné hmotnosti při odvykání kouření. Kuřák musí rozlišit, co je skutečný hlad a co jsou abstinenční příznaky. On sám poté, co přestal kouřit, zhubl třináct kilo. Vysvětloval, že kuřáci často příliš mnoho jedí, protože neustále trpí abstinenční symptomy, ale schopnost snést škodlivé látky je u každého individuální, což staví množství vykouřených cigaret určité hranice. Čili mnoho kuřáků v určitých chvílích radši jí, přestože nemají hlad, nýbrž trpí nedostatkem nikotinu.", "section_level": 1}, {"title": "Názor na náhradní nikotin.", "content": "Carr byl silný odpůrce tzv. náhradní nikotinové terapie. Sice uznával, že některým kuřákům se podařilo přestat kouřit současně s užíváním těchto prostředků, ale tvrdil, že se jim to podařilo navzdory těmto výrobkům, nikoli jejich zásluhou. Jeho názor se dá ve stručnosti vyjádřit tak, že je absurdní léčit závislost na nikotinu užíváním nikotinu. Při náhradní nikotinové terapii není nikotin nahrazen, je to jen pokračování užívání nikotinu, udržení závislosti na něm a zbytečné prodlužování utrpení. Původně se na Carra lékaři dívali s velkou dávkou skepse a byl považován skoro až za šarlatána; a to i přesto, že jeho metoda je založena čistě na zdravém rozumu a používá analytické myšlení. Dnes už tomu tak není, Allen Carr je i po své smrti považován za předního celosvětového odborníka na odvykání kouření a některé jeho argumenty i lékaři používají, chtějí-li svému pacientovi pomoci přestat kouřit. Přesto měl stále své odpůrce a mnozí jeho metodu neuznávali. Největší boj sváděl s firmami na náhradní nikotin. Tvrdil, že se mu spíše zdá, že místo toho, aby tyto firmy bojovaly proti tabákovým firmám a snažily se kuřáky vyléčit, jsou spíš jejich konkurenty a bojují o ten samý výsledek – aby člověk zůstal závislý na nikotinu. Na toto téma Carr krátce před svou smrtí napsal svou poslední knihu \"Scandal\".", "section_level": 1}, {"title": "Nemoc Allena Carra.", "content": "V roce 2006 byl Allenu Carrovi zjištěn karcinom dlaždicových buněk, forma plicní rakoviny. Carr věnoval své poslední dny sebepropagaci jako příkladu nesmyslného riskování kouřením. Neví se, zda mu nemoc způsobilo jeho dřívější nezřízené, třiatřicet let trvající kouření, nebo pasivní kouření na seminářích, kdy léta léčil osoby závislé na nikotinu, kteří v místnosti mohli v přítomnosti Carra kouřit. Sám Carr se ovšem na vše díval velmi pozitivně. Tvrdil, že kdyby tenkrát nepřestal kouřit, už by byl dávno mrtvý, a byl vděčný za ta léta navíc. Zemřel v okruhu své rodiny, ve svém domě ve Španělsku, ve věku 72 let.", "section_level": 1}], "src_summary": "Allen Carr (2. září 1934 – 29. listopadu 2006) byl britský odborník na odvykání kouření. Založil síť klinik, které léčí kouření jeho metodou EASYWAY. Do roku 1983, než přestal kouřit, kouřil třiatřicet let, v posledních letech až 100 cigaret denně.", "tgt_summary": "Allen Carr (2 September 1934 – 29 November 2006) was a British author of books about stopping smoking and other psychological dependencies including alcohol addiction.", "id": 1932851}
{"src_title": "Multiagentní systém", "tgt_title": "Multi-agent system", "src_document": [{"title": "Základní charakteristické rysy MAS.", "content": "Multiagentní systém lze rozlišit podle následujících rysů: Někdy jsou multiagentní systémy chápány díky svému charakteru jako nové paradigma pro konceptualizaci, návrh a implementaci softwarových systémů, zvláště těch, které se využívají v prostředí, jež je distribuované a otevřené jako např. internet. Na rozdíl od klasických výpočetních algoritmů, které vedou k predikovatelným výsledkům, vznikají v multiagentních systémech díky interakci agentů emergentní jevy připomínající živé ekosystémy a projevující určitou inteligenci. V tom je hlavní rozdíl oproti agentním systémům, kde se pracuje jen s jedním agentem, neboť mnohost agentů je základním rysem MAS. V některých případech se také o těchto systémech z hlediska jejich projevů hovoří jako o nejslabší formě tzv. umělého života či nové umělé inteligenci, případně distribuované umělé inteligenci. Oproti modelům klasické umělé inteligence s centralizovanou jednotkou pracující s reprezentací prostředí, poznatků a rozhodovacím mechanismem tato nová umělá inteligence využitá v multiagentních systémech vychází z následujících principů:", "section_level": 1}, {"title": "Historie, současnost a budoucnost.", "content": "Vývoj MAS kopíruje historii computingu a otázky po využití agentů se objevily souběžně s rozvojem distribuovaného výpočetního prostředí. Prvotní zájem lze vysledovat do přelomu 70. a 80. let 20. století, kdy došlo k pokrokům v expertních systémech a začal se využívat distribuovaný computing přes sítě typu LAN. V té době se také začíná hovořit právě o zmíněné distribuované umělé inteligenci. Princip autonomního agenta (tzv. reaktivního agenta) popsal Rodney Brooks, pracovník laboratoří umělé inteligence Massachusettského technologického institutu. Princip inteligentních agentů pak popsal M. J. Wooldridge. Zájem byl v této fázi zaměřen na problém kooperace v rámci jedné konkrétní organizace, v níž byl systém vyvíjen. Jedna z prvních laboratoří orientovaná na multiagentní systémy vznikla v roce 1977 v rámci ústavu informatiky na Massachusettské univerzitě v Amherstu. V 90. letech pak zvýšilo atraktivitu tohoto přístupu propojení lokálních počítačových sítí s internetem, v němž mohou být agenti implementováni a udržováni více než jednou organizací. Výzkum v této sféře se posunul směrem k možnostem interakcí obecně s důrazem na možnosti emergentního chování. V roce 1996 vzniká nezisková asociace s názvem FIPA (Foundation for Intelligent Physical Agents) , která byla založena jako organizace s cílem produkovat softwarové standardy pro heterogenní a agentní systémy a jejím hlavním cílem je propagovat technologii založenou na agentech a interoperabilitu mezi jinými technologiemi. Zaměřuje se hlavně na oblasti modelování, metodologií, bezpečnosti a komunikace v MAS. Od roku 1997 je na její půdě rozvíjen jazyk ACL (Agent Communication Language), určený pro vzájemnou komunikaci agentů, který vychází z jazyka KQML (Knowledge Query Manipulation Language). V roce 2005 se FIPA stala součástí organizace IEEE (Institute of Electrical and Electronics Engineers) . Aktuálními otázkami pro dnešní dobu je v oblasti MAS hlubší rozpracovávání otázek autonomie, kooperace, vazeb a společných akcí. V současnosti lze již tvrdit, že multiagentní systémy dosáhly stupně dospělosti, který je spojený s jejich nasazením v řadě oborů a kromě původní oblasti výzkumu a pronikají do prostředí, která fungují jako rozhraní mezi člověkem a počítačem. Lze se s nimi setkat např. v astronautice při ovládání vesmírných lodí, zpracování zdravotních záznamů, plánování vojenských misí, správě síťových zdrojů, plánování řešení katastrof nebo třeba v aukcích. MAS již ovlivnily takové oblasti, jako je vzdělávání, zábava, simulace, designování mechanismů, uživatelská rozhraní a modely založené na agentech se používají pro simulaci nejrůznějších typů societálních sítí a lidských organizací. Příliš ovšem tento přístup zatím ještě nepronikl např. do oblasti návrhů architektury informačních systémů. Budoucí výzkumy by pak mohly rozšířit měřítko využitelnosti MAS, jejich heterogenitu a přímé nasazení v reálném světě pro zkoumání, porozumění a ovládání komplexních a propletených vztahů ve fyzickém světě a to způsoby, které byly s dosavadními metodami prakticky nepředstavitelné. Jako budoucí aplikace v horizontu zhruba 10 let si lze představit např. tzv. chytré domy, inteligentní dálniční systémy a podobně. Za 15 let by pak mohly být multiagentní systémy kompletně integrovány do systémů, které podporují a sloužit pro sledování a opravu jakéhokoliv nesprávného chování těchto systémů.", "section_level": 1}, {"title": "Možnosti a způsoby využití MAS.", "content": "Motivace pro zvyšující se zájem o multiagentní systémy vychází z možnosti jejich využití v následujících oblastech: Při konkrétních aplikacích multiagentních systémů se pak hovoří o multiagentních modelech či o multiagentním modelování. Jedná se o základní přístup pro analýzu multiagentních systémů a o způsob jejich uvádění do praxe. I když MAS přinášejí řadu potenciálních výhod, je tento přístup spojen i s určitými specifickými nároky, které se u tradičních výpočetních systémů nevyskytovaly a vytvořit kvalitní multiagentní systém může být proto obtížné. Jedná se hlavně o návrh a implementaci MAS, neboť není vždy snadné popsat, zformulovat, dekomponovat a alokovat problémy a syntetizovat výsledky mezi skupinou inteligentních agentů. Je také potřeba vyhnout se nepředvídatelnému a chaotickému chování multiagentních systémů, které může plynout z chybějícího globálního pohledu, který v MAS z principu není obsažen. Problémem může být použití optimálních komunikačních protokolů mezi agenty a spolupráce mezi heterogenními entitami, zajištění koherentního jednání agentů a zprostředkování individuálním agentům informace o akcích, plánech a znalostech dalších agentů. Nedostatečné jsou také systematické metodologie, které by návrhářům přinesly jasné specifikace a strukturu pro jejich aplikace a nástrojové balíčky a jazyky pro tvorbu MAS, kterých existuje jen omezený počet. Moderní platformy pro multiagentní simulace podporují využití statisíců až milionů souběžně aktivních agentů, přičemž toto množství umožňuje porozumět na systémové úrovni chování i v relativně složitých a komplexních situacích. Vzhledem k možnosti paralelního postupu agentů při výpočtech dochází také ke zkrácení doby řešení úkolu, nicméně s rostoucím počtem agentů se výrazně zvyšují i nároky na hardware počítače, provádějícího výpočty. Jednou z možných cest by mohlo být např. využití jader grafických čipů od společnosti nVidia s podporou architektury CUDA či od AMD s technologií ATI Stream, vhodných pro zpracování masivně paralelizovaných úloh, jakými modely s velkým množstvím agentů jsou.", "section_level": 1}, {"title": "Praktické aplikace.", "content": "Pilotní aplikace pro multiagentní systémy se objevily v první polovině 80. let a zahrnovaly řešení problémů z řady oblastí, počínaje řízením výrobního procesu přes letovou kontrolu až po informační management. Jedna z prvních MAS aplikací od Victora R. Lessera a Daniela D. Corkilla byla zaměřena na distribuovaný monitoring vozidel, v níž se vyskytovaly geograficky rozmístění agenti, kteří monitorovali vozidla, projíždějící jimi sledovanými lokalitami a výsledkem byl pokus o interpretaci toho, jak tato vozidla projíždějí celým prostorem a snaha analyzovat jejich pohyby. Výsledky byly publikovány v roce 1983 pod názvem The Distributed Vehicle Monitoring Testbed: A Tool for Investigating Distributed Problem Solving Networks v časopise \"AI Magazine\". Van Dyke Parunak v roce 1987 popsal výrobní systém (YAMS), ve kterém se využívá pro výrobu protokol CNP (Contract Net Protocol), který je určen pro spolupráci mezi agenty. Továrny v simulaci se skládají z jednotlivých buněk, tvořících funkční celky, které jsou zastoupeny agenty. Úkolem je docílit co nejefektivnější produkce, čehož je dosaženo vyjednáváním mezi zainteresovanými agenty. Velmi známá je softwarová platforma pro procesní řízení s názvem Archon, spojená s metodologií pro budování aplikací na této platformě. Jednalo se o jednu z prvních platforem využívající MAS, která se dočkala použití v reálné praxi. Archon byl totiž využit v několika aplikacích řízení procesů, např. při správě transportu elektřiny v severním Španělsku či při řízení urychlovače částic. Další systémy procesního řízení využívající agenty byly vytvořeny pro monitoring a diagnostiku selhání v atomových elektrárnách, řízení raket či pro dohled nad klimatem. V roce 1992 popsali autoři Magnus Ljungberg a Andrew Lucas sofistikovaný systém řízení letového provozu využívající agenty, který nesl název Oasis. Agenti v něm reprezentují jednotlivé stroje, které mají různé cíle (např. přistát v konkrétní dobu na určité ranveji) a další agenti, kteří jsou zodpovědní za letový provoz, mají na starost, aby byly tyto cíle splněny. Další známou aplikací, jež vznikla v 90. letech, je systém pro správu finančního portfolia s názvem Warren, který integruje informace, které získává a filtruje z internetu tak, aby podpořil uživatele ve správě jeho portfolia. Řada multiagentních systémů našla uplatnění v oblasti telekomunikací a např. autoři Robert Weihmayer a Hugo Velthuijsen v roce 1994 použili agenty pro vyjednávání o podmínkách uskutečnění telefonních hovorů v případě, že došlo ke konfliktu. Existují i obdobné multiagentní systémy pro řízení počítačových sítí, pro směrování a přepínání, pro správu služeb a podobně, přičemž stupeň jejich využití v posledních letech narůstá.", "section_level": 1}, {"title": "Prvky multiagentních systémů.", "content": "Mezi základní prvky každého multiagentního systému patří zmínění agenti a prostředí, v němž se vyskytují.", "section_level": 1}, {"title": "Agenti.", "content": "Agenti fungují jako autonomní systémy a vazby mezi nimi jsou většinou volné, mohou se měnit dle aktuální situace či zanikat. V multiagentních systémech je lze chápat jako aktivní prvky, které jsou vytvořeny za určitým účelem. Agenty lze rozlišit např. dle typu na umělé (fyzické a softwarové) a na přirozené, dle komplexnosti na jednoduché či složité nebo podle chování např. na reaktivní, deliberativní (též označovaní jako inteligentní či intencionální), hybridní a sociální. Agenti jakožto hlavní aktéři v multiagentních systémech se v každém okamžiku nalézají v určitém stavu, označovaném jako lokální stav, jenž obsahuje veškerou jim dostupnou informaci, kterou je možné označit jako znalost. Prostředí, v němž je agent zasazen, lze pak chápat jako vše ostatní, co je relevantní pro řešenou úlohu. Vývoj systému v diskrétním čase pak popisuje globální stav.", "section_level": 2}, {"title": "Prostředí.", "content": "V multiagentních systémech lze chápat prostředí nebo také okolí jako vše, s čím agent přichází do styku. Je možné odlišit prostředí agentů (přímo v rámci konkrétního modelu) a prostředí pro celou simulaci. To je z programátorského hlediska možné brát jakožto vrstvu mezi systémem a aplikací, která zprostředkovává agentům jejich interakce a přístup ke zdrojům a přirovnat jej k middlewaru v konvenčních aplikacích. Toto prostředí je možné tedy obecně považovat za sadu specifických komponent a služeb pro konkrétní aplikaci. Agentní prostředí může být: plně pozorovatelné / částečně pozorovatelné, statické / dynamické, deterministické / nedeterministické či diskrétní / spojité.", "section_level": 2}], "src_summary": "Multiagentní systém (Multi-agent system, zkráceně MAS) je simulované prostředí se síťovým charakterem, v němž dochází k interakci určitých typů aktérů (agentů) mezi sebou a / nebo s prostředím, ve kterém se nacházejí. Tito agenti řeší společně problémy, které přesahuji možnosti a znalosti každého z nich.", "tgt_summary": "A multi-agent system (MAS or \"self-organized system\") is a computerized system composed of multiple interacting intelligent agents. Multi-agent systems can solve problems that are difficult or impossible for an individual agent or a monolithic system to solve. Intelligence may include methodic, functional, procedural approaches, algorithmic search or reinforcement learning. Despite considerable overlap, a multi-agent system is not always the same as an agent-based model (ABM). The goal of an ABM is to search for explanatory insight into the collective behavior of agents (which don't necessarily need to be \"intelligent\") obeying simple rules, typically in natural systems, rather than in solving specific practical or engineering problems. The terminology of ABM tends to be used more often in the science, and MAS in engineering and technology. Applications where multi-agent systems research may deliver an appropriate approach include online trading, disaster response and social structure modelling.", "id": 1438231}
{"src_title": "Machinarium", "tgt_title": "Machinarium", "src_document": [{"title": "Gameplay.", "content": "Hlavním úkolem ve hře je řešit adventurní puzzly a hlavolamy. Puzzly jsou spojeny dohromady v klasickém point-and-click příběhu. Největší odklon od klasických postupů je ten, že hráč může používat pouze ty předměty, které jsou v dosahu hráčova avatara. Machinarium je známé tím, že ve hře nepoužívá verbální komunikaci ani text. Veškerá komunikace, která ve hře je, probíhá přes klasické komiksové „bubliny“. Jediný text, který se ve hře vyskytuje, je v menu a v úvodní obrazovce s tutoriálem. Hra obsahuje vestavěný dvouúrovňový systém nápovědy. Jednou za level může hráč získat drobnou radu, jak pokračovat v dané oblasti. Kromě toho má Machinarium také tzv. walkthrough (průvodce hrou), který je spuštěn po dohrání vložené „old-schoolové“ minihry. Walkthrough je stejně jako rozhovory zpracován jako soubor nákresů a komiksů.", "section_level": 1}, {"title": "Vývoj.", "content": "Machinarium bylo vyvíjeno přes tři roky, sedmi až dvanácti českými vývojáři, kteří financovali projekt z vlastních úspor. Rozpočet hry byl něco pod 1000 $. Vývoj skončil bez zadluženosti vývojářů. Většina programátorů má za sebou uměleckou školu, a proto vsadili místo nejlepší 3D grafiky na humor, styl a grafické zpracování. Na hře se podílel český skladatel Tomáš Dvořák (držitel Anděla), který používal „staré, pochroumané a špinavé“ hudební pasáže. Pozadí jednotlivých obrazovek bylo ručně nakresleno na papír, a poté naskenováno do počítače. Animace jsou klasické ruční ploškové animace.", "section_level": 1}, {"title": "Hodnocení.", "content": "Machinarium bylo dobře přijato po vydání, servery Game Rankings a Metacritic mají průměrné hodnocení okolo 85 %. Hra získala cenu \"Excellence in Visual Art Award\" na dvanáctém ročníku nezávislých her Annual Independent Games Festival. Na serveru DDWorld byla hra označena za 2. nejlepší hru roku 2009. Na jiném serveru Hrej.cz se hra umístila na 7. místě. V obou žebříčcích se však, v rámci českých her, umístila nejlépe.", "section_level": 1}], "src_summary": "Machinarium [machinárium] je point-and-click adventura vyvinutá firmou Amanita Design, grafickým stylem zaměřená na kompletní ruční kresbu. Byla vydána 16. října 2009 pro Microsoft Windows, Mac OS X, Linux, Android a iOS. PC a Mac demo bylo vydáno 30. září 2009. Dne 26. října 2018 vývojáři na svém twitterovém kanále oznámili vydání hry i na Nintendo Switch, tam titul vyšel 1. listopadu 2018.", "tgt_summary": "Machinarium is a puzzle point-and-click adventure game developed by Amanita Design. It was released on 16 October 2009 for Microsoft Windows, OS X, Linux, on 8 September 2011 for iPad 2 on the App Store, on 21 November 2011 for BlackBerry PlayBook, on 10 May 2012 for Android, on 6 September 2012 on PlayStation 3's PlayStation Network in Europe, on 9 October 2012 in North America and on 18 October 2012 in Asia, and was also released for PlayStation Vita on 26 March 2013 in North America, on 1 May 2013 in Europe and on 7 May 2013 in Asia. Demos for Windows, Mac and Linux were made available on 30 September 2009. A future release for the Wii's WiiWare service was cancelled due to WiiWare's 40MB limit. Microsoft Windows, OS X, Linux and Android versions of this game were released along with Humble Indie Bundle for Android 4 on 8 November 2012, to customers who paid over the average price. The Windows Phone version was released on 22 March 2014. In 2017, the developer released a \"Definite Edition\" of the game that is based on a DirectX engine instead of Adobe Flash and can be played in fullscreen mode. The Xbox One version of the game was released on 16 April 2020.", "id": 821990}
{"src_title": "Sasanka hajní", "tgt_title": "Anemone nemorosa", "src_document": [{"title": "Synonyma.", "content": "Podle biolib.cz je pro druh s označením \"Anemone nemorosa \"používáno více rozdílných názvů, například \"Anemonidium nemorosum,\" ale byly používány i \"Anemone nemorosa-alba\", \"Anemone pentaphylla\", nebo \"Anemonoides nemorosa\".", "section_level": 1}, {"title": "Rozšíření.", "content": "Roste v Evropě, ve východní Asii zasahuje do oblastí severní Koreje. V oblastech Severní Ameriky oblast rozšíření druhu sahá od Kalifornie až k jihovýchodnímu okraji Aljašky.", "section_level": 1}, {"title": "Evropa.", "content": "V Evropě se vyskytuje na téměř celém území až po Laponsko, s výjimkou některých teplých oblastí jako je Sicílie, Sardínie a Řecko.", "section_level": 2}, {"title": "V ČR.", "content": "V České republice se sasanka vyskytuje prakticky všude. Od nížin do podhorských oblastí hojně, v horských polohách roztroušeně až vzácně, nebo chybí (max. asi do 1 000 m n. m.). V ČR se ve vyšších (alpinských) polohách nachází na území Hrubého Jeseníku, v oblasti Keprníku, a na Králickém Sněžníku.", "section_level": 2}, {"title": "Morfologické znaky.", "content": "Oddenek je tmavohnědý až černý. Brzy zjara z něj vyrůstá přízemní list a jednoduchý stonek. Stonek je nejčastěji 8–25 cm vysoký, lysý nebo roztroušeně chlupatý. Často nafialovělý. Většinou se zde vyskytuje jeden přízemní list.", "section_level": 1}, {"title": "List.", "content": "Přízemní list je dlouze řapíkatý, řapík je většinou chlupatý. Čepel má dlanitě troj- nebo pětičetnou s řapíkatými lístky, v obrysu je široce vejčitá až okrouhlá. Jednotlivé lístky čepele se dají rozdělit na prostřední třídílný a postranní dvojsečné. Všechny jsou hrubě vroubkovaně pilovité až peřenoklané. V horní třetině stonku se vyskytuje přeslen řapíkatých listenů. Čepel je opět troj- nebo pětičetná, v obrysu mnohoúhelníkovitá. Prostřední listen je tříklaný, postranní jsou pak dvojsečné. Všechny jsou nepravidelně hrubě nebo vroubkovaně pilovité.", "section_level": 2}, {"title": "Květ.", "content": "Sasanka hajní kvete v březnu až květnu. Květní stonek je obvykle jeden, výjimečně bývají dva, povrch květního stonku je ochlupený a v plném rozkvětu je přímý. Květ miskovitého tvaru má 1,5-4,0 cm v průměru. Okvětních lístků bývá zpravidla 6 (může jich být méně i více). Jsou bílé, někdy z vnější strany růžově naběhlé. Mají souměrný vejčitý tvar. Květ je oboupohlavní, tyčinky jsou krátké (asi 4× kratší než okvětní lístek) a prašníky jsou žluté.", "section_level": 2}, {"title": "Plod.", "content": "Sasanka hajní patří mezi entomogamní rostliny. Plodem je nažka cca 3–5 mm velká. Ta je nekřídlatá, chlupatá, s krátkým zakřiveným zobánkem, na bázi je často drobné masíčko.", "section_level": 2}, {"title": "Ekologie.", "content": "Sasanku hajní můžeme nalézt v listnatých až smíšených lesích, křovinách, na lesních loukách a pastvinách, také v obhospodařovaných sadech a parcích. Základem pro výskyt jsou kypré, vlhké humózní půdy s dostatkem světla. Tato rostlina tvoří rozsáhlé kobercovité porosty. Svým květem tvoří součást jarního aspektu lesa, kdy využívá dostatku světla pod ještě neolistěnými stromy. Po dozrání nažek nadzemní část rostliny odumírá.", "section_level": 1}, {"title": "Obsahové látky a použití.", "content": "Čerstvě utržená rostlina je jedovatá. Obsahuje mnoho látek jako jsou glykosidy, saponiny, někdy se uvádí i alkaloidy. Hlavní jedovatou složkou je protoanemonin, který má bakteriostatický účinek na streptokoky a stafylokoky, také působí fungicidně. Znaky otravy jsou obdobné jako u otravy pryskyřníkem prudkým, tedy zvracení, bolest břicha, průjem, zánět ledvin. Uvádí se, že pro dospělého člověka je smrtelné požití 30 rostlin. Nicméně, více než požití je pravděpodobnější jiný kontakt s jedovatou šťávou. Při přenosu do očí, například při sbírání květů, vyvolává podráždění spojivek, může dojít i k zánětu. Potřísnění kůže šťávou vyvolává záněty nebo zpuchýření, které se špatně hojí. Otravy byly kromě pasoucího se hovězího dobytka zaznamenány u koní, hrabavé drůbeže a u pasoucích se prasat. Po usušení jedovatost zčásti mizí. V lidovém léčitelství byla sasanka užívána jako lék proti revmatismu, šťáva z nadzemní části se užívala zevně k léčení puchýřů a kožních chorob nebo do koupelí. Pro nebezpečné vedlejší účinky se však již v léčitelství sasanka nepoužívá. Jako okrasná květina se používá ve výsadbách na záhony, do skalek, roztroušeně do výsadeb, nebo do skupin. Jsou pěstovány také plnokvěté odrůdy. V průmyslu se pro toxicitu nepoužívá.", "section_level": 1}, {"title": "Množení.", "content": "Rozmnožuje se generativně, což je však zdlouhavé. Vegetativně jsou množeny kultivary. Vegetativně lze sasanku hajní množit dělením oddenků anebo dělením trsů.", "section_level": 1}, {"title": "Variabilita.", "content": "Je známo asi 40 druhů sasanek. Sasance hajní je nejblíže příbuzná sasanka pryskyřníkovitá (\"Anemone ranunculoides\"), která je často zastoupena v jejím porostu. Má nejčastěji žlutozlaté květy s 5 okvětními lístky. V takto smíšeném porostu lze nalézt křížence obou rostlin, který má, často sterilní, sírově žluté květy.", "section_level": 1}, {"title": "Choroby a škůdci.", "content": "Na sasance parazituje houba hlízenka sasanková (\"Dumontinia tuberosa\").", "section_level": 1}, {"title": "Odkazy.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Externí odkazy.", "content": "", "section_level": 2}], "src_summary": "Sasanka hajní (\"Anemone nemorosa\") je rostlina z čeledi pryskyřníkovitých. Sasanka patří k prvním poslům jara, je to vytrvalá bylina, nanejvýš 30 centimetrů vysoká. Charakteristický je pro ni plazivý oddenek a na konci lodyhy zpravidla jeden bílý květ s nejčastěji šesti okvětními lístky. Roste v listnatých lesích, kde je dostatek světla, vysoká vlhkost a silná vrstva humusu.", "tgt_summary": "Anemone nemorosa, the wood anemone, is an early-spring flowering plant in the buttercup family Ranunculaceae, native to Europe. Other common names include windflower, thimbleweed, and smell fox, an allusion to the musky smell of the leaves. It is a herbaceous perennial plant growing tall.", "id": 433954}
{"src_title": "Omezená racionalita", "tgt_title": "Bounded rationality", "src_document": [{"title": "Racionální a omezeně racionální modely.", "content": "Teorie omezené racionality vznikla jako konkurenční teorie k teorii racionality jako optimalizace. Pojem \"racionální\" a \"racionalita\" je užíván v mnoha oborech (ekonomie, psychologie, sociologie,…). Mnoho ekonomických modelů předpokládá, že lidé jsou v průměru racionální. Tyto modely obvykle vycházejí z teorie ekonomické rovnováhy. Typicky se jedná o situaci, v níž se nabídka rovná poptávce. Dle ekonomické teorie je tento stav jediným optimálním stavem, při kterém nedochází na trhu ani k přebytku ani nedostatku zboží. O způsob, jakým je rovnováha docílena, se tyto modely příliš nestarají, resp. je udáváno, že rovnováhy je dosahováno racionálním chováním všech účastníků trhu. (viz teorie racionální volby). V případě strategické hry by se jednalo o situaci, v níž všichni hráči zvolí optimální strategii. V ekonomii je racionální agent člověk, který za všech okolností jedná tak, aby maximalizoval svůj užitek. Ekonomická teorie pro analýzu tohoto chování zavedla zvláštní abstrakci člověka - \"homo economicus\", člověk ekonomický. Homo economicus je dle ekonomické teorie sobecký individualista, jedná přísně logicky, a nemá na zřeteli nic jiného než maximalizovat své výnosy a minimalizovat své náklady. V ekonomické teorii má racionální agent následující vlastnosti: Výsledkem rozhodovacího procesu je optimum, které je hledáno bez ohledu na cenu výpočtu a cenu informací. Možnost neoptimálního rozhodnutí se v této teorii nezvažuje. Každodenní zkušenost i pokusy však říkají, že tato definice racionality mluví spíše o chování geniálního robota, než o chování běžných lidí. Z řady experimentů navíc plyne, že se lidé zdaleka jako abstraktní homo economicus nechovají. A to ani tehdy, když jim nestojí nic v cestě. Oproti tomu teorie omezené racionality říká, že svět, ve kterém žijeme, je složitější, než bychom si přáli. Je velký a příliš komplexní na to, aby člověk mohl porozumět všemu. Lidé jsou často racionální svými záměry, ne nutně svým jednáním. Lidé získávají často zpětnou vazbu, podle které opravují své teoretické modely jen velmi pomalu. Mohou dlouhodobě zastávat mylné teorie o fungování světa, náboženství, morálních hodnotách atp. Jejich jednání se proto z pohledu vševědoucího agenta bude jevit jako suboptimální. Jejich suboptimální jednání ale ovlivňuje svět i ekonomiku. Agent podle teorie omezené racionality: Z toho však neplyne, že bychom nutně museli být za všech okolností hloupí, iracionální nebo se chovat absurdně. Omezená racionalita je často interpretovaná jako suboptimální nebo dokonce i iracionální ve srovnání s neomezenou racionalitou. Avšak existuje evidence, že rychlá a jednoduchá pravidla mohou vést ke stejně dobrým výsledkům jako komplexní statistické modely (např. vícenásobná regrese, Bayesovské sítě) zatímco vyžadují méně informací a výpočetních schopností.Gerd Gigerenzer a Reinhard Selten ve své knize uvádějí několik důvodů, proč jednoduché heuristiky fungují. První výhodou je možnost využití informací ze struktury prostředí, ve kterém je heuristika aplikována (oproti univerzálnímu rozhodovacímu algoritmu). Druhým důvodem je robustnost jednoduchých strategií oproti složitým modelům s velkým množstvím parametrů. Třetím důvodem je, že reálné rozhodovací situace na rozhodnutí kladou mnoho nároků (přesnost, rychlost, jednoduchost,…), které mohou představovat protikladné požadavky a tedy způsobují vážný problém pro optimalizaci, nicméně nikoliv pro modely omezené racionality. Kvasničkadokonce uvádí, že současná kognitivní a evoluční psychologie považuje schopnost používat jednoduché heuristiky za „požehnání“ pro lidský druh, protože umožňuje rychlou orientaci ve složitém materiálním ale i sociálním světě. Bez této schopnosti by šance na přežití byla mnohem nižší.", "section_level": 1}, {"title": "Jaký je vliv emocí na rozhodování.", "content": "Emoce jsou často označovány jako překážka racionality. Pokud zkoumáme lidské chování, zjistíme, že respondenti často vysvětlují své počiny v kontextu emocí. Lidé pociťují emoční prožitky jako reakci na určité druhy podnětů v závislosti na jejich individuálních minulých zkušenostech a kulturním kontextu. Emoce umožňují rychlé, automatické reakce a akce orientované na přežití. Emoce jsou vývojově starší než rozumové chování, jejich projevy jsou proto silnější a hůře ovladatelné. Lidé jsou schopni reagovat rozzuřeně nebo až agresivně v důsledku stimulů, které vnímají jako nefér nebo nespravedlivé. Podle Gerda Gigerenzera a Reinharda Seltena se tyto vlastnosti u lidí vyvinuly, protože představovaly výhody pro jejich vlastníky. Autoři uvádí následující funkce emocí při rozhodování. Koukolík a Drtilová také uvádějí, že novější výzkum hodnotí emoce ve vztahu k řešení problémů ve dvou rozměrech: jednak rozlišuje míru příjemného/nepříjemného, jednak míru nabuzení (arousal). Nabuzení lidé obecně více riskují. Pokud mají současně špatnou náladu, užívají primitivnější myšlenkové strategie a mají sklon k černobílým rozhodnutím. Mají-li dobrou náladu, déle uvažují, jsou tvořivější, užívají více informací, které přezkoumávají do větší hloubky.", "section_level": 1}, {"title": "Neexistence racionálního agenta byla v průběhu doby podpořena množstvím zjištění a experimentálních pozorování.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Framing efekt.", "content": "Teorie racionální volby předpokládá, že lidé ohodnocují zisk i ztrátu stejnou měrou. Ze souboru alternativ by měl člověk volit tu možnost, která jim přinese největší užitek (Ať už se jedná o maximalizaci zisku, nebo minimalizaci ztráty). Užitek ze zvolené možnosti je dán očekávaným užitkem možných důsledků zvolené možnosti, násobených pravděpodobností jejich nastání. Z experimentů provedených Amosem Tverským a Danielem Kahnemanem však vyplývá, že člověk projevuje větší ochotu riskovat v situacích, které představují potenciální ztrátu, než v situacích přinášejících potenciální zisk. Nepříjemný pocit ze ztráty určité sumy peněz je obecně silnější, než pocit uspokojení z výhry té samé částky. Proto lidé tak často odmítají férové sázky na hod mincí. Autoři dále na mnoha testech dokazují, že lidé často přijímají a užívají informace v podobě, v níž je získali, aniž by o nich v tomto ohledu uvažovali. Z experimentů vyplývá, že pro rozhodnutí je důležitá formulace – „zarámování“ problému. Klade-li zarámování problému důraz na pozitivní znaky, je důsledkem větší ochota riskovat jak při možnosti zisku, tak při možnosti ztrát. Klade-li se důraz na znaky negativní, ochota riskovat v obou směrech klesá (\"Toto maso je z 90% libové!\" vůči \"Toto maso obsahuje 10% tuku!\" převzato z Koukolíka a Drtilové )", "section_level": 2}, {"title": "Špatné vyhodnocování rizik.", "content": "Rozhodování je ovlivňováno způsobem, jakým vnímáme a hodnotíme rizika. Podle Koukolíka a Drtilové obecně platí, že riziko nastávající s velmi nízkou pravděpodobností, například úmrtí při letecké katastrofě nebo teroristickém útoku přeceňujeme, zatímco riziko událostí, která nastávají s pravděpodobností vysokou, například úraz elektrickým proudem v domácnosti, onemocnění a úmrtí v důsledku kouření cigaret, nebezpečí při neléčeném vysokém krevním tlaku nebo dlouhodobém řízení motorového vozidla, podceňujeme.", "section_level": 2}, {"title": "Subjektivní oceňování.", "content": "Klasická ekonomie předpokládá, že aplikujeme stejné počty na rozhodování v přítomnosti jako na rozhodování v budoucnosti (krátké období nepředpokládá žádné znehodnocení peněz). Lidé však často upřednostňují okamžité uspokojení a přijmou menší hodnotu ihned, než větší hodnotu i třeba v blízké budoucnosti. Podle Koukolíka a Drtilové časový odklad zisku způsobí \"odečítání\" nějakého podílu hodnoty. Experimenty také prokázaly, že se toto \"snižování hodnoty s ohledem na čas\" liší v závislosti na tom, jaké hodnoty se týká. Je odlišné v případě zisku a v případě ztráty, záleží i na tom, zda bylo rozhodnutí riskantní nebo bez rizika, nebo zda šlo o jeden nebo větší počet možných důsledků. Nejen čas, ale i vlastnictví a původ předmětů hraje při našem rozhodování roli. Pro lidi mají předměty, které jsou v jejich vlastnictví větší cenu, než předměty cizí. Hodnota předmětu v jejich očích ale také dále roste s dobou, po kterou jej vlastní. I v případě předmětů, které již nevlastníme, roste v našich očích jejich hodnota s dobou, po kterou jsme je vlastnili. Psychologové také zjistili, že se lidé chovají různě k penězům, které získali různými způsoby a nikoliv stejně, jak předpokládá klasická ekonomická teorie. Z jednoho druhu zisku lidé utrácejí s větší lehkostí, jsou tedy ochotni více riskovat, než z jiného druhu zisku. Předmětu, který lidé získávají s velkým úsilím, si cení více než stejného předmětu získaného bez námahy. Výher v loterii a dědictví si lidé cení méně než mzdy. Koukolík a Drtilová poukazují na to, že tato pokusně ověřená poznání mají základní význam i pro rozhodování ve věcech veřejných. Například bytů, které rodiny s nízkým příjmem získají zcela zadarmo, si váží méně než bytů, které dostanou byť za velmi nízkou, nicméně nějakou cenu. Dalšími příklady experimentů zkoumajících míru racionality při lidském rozhodování mohou být – hra Ultimatum nebo Aschův experiment", "section_level": 2}, {"title": "Omezená racionalita a umělá inteligence.", "content": "Snahou Herberta A. Simona, tvůrce pojmu omezená racionalita byl pokus o konstrukci více realistické teorie o lidském ekonomickém rozhodování. Ale také tvrdil, že nejlepší způsob, jak tuto oblast studovat, je skrze počítačovou simulaci. Kvasničkauvádí, že pro umělou inteligenci je velkou výzvou navrhovat mechanizmy vzniku rozhodovacích heuristik s použitím prostředků počítačové inteligence a pozorovat jejich přenos v systému. Základní paradigma současné umělé inteligence a kognitivní vědy je multiagentní přístup, který je reprezentovaný množinou agentů, přičemž jejich přístup k výpočetním schopnostem a k informacím je omezený. Multiagentní modely umožňují velice snadné omezení racionality agentů, která je v matematických modelech absolutní a často představuje důvod jejich kritiky. V těchto modelech je navíc jednoduché vytvořit jednotlivé agenty tak, aby byli navzájem heterogenní. Toho je docíleno tak, že při vytváření populace agentů jsou mezi jejich jednotlivé instance distribuovány jiné hodnoty počátečního stavu nebo preferencí. Mezi agenty můžeme také distribuovat různé informace, schopnosti nebo cokoliv, co může ovlivnit chování modelu a přiblížit ho více realitě. Z pohledu tvorby rozhodovacích pravidel jsou však nejdůležitější schopnosti agentů učení se a adaptace. Dle Kvasničky umělá inteligence využívá pro modelování omezené racionality především trojice metod:", "section_level": 1}], "src_summary": "Hlavní myšlenkou omezené racionality je tvrzení, že existence kognitivních limitů lidského mozku, složitost struktury okolního prostředí ale i omezený čas, který na rozhodování máme, neumožňuje jedinci se ve většině případů rozhodovat optimálně. V důsledku omezenosti kognitivního orgánu jsme k dořešení rozhodovacího procesu v reálném čase nuceni zjednodušovat rozhodovací mechanismy a používat pouze přibližné metody. Lidské rozhodování má tedy dle teorie omezené racionality spíše podobu hledání uspokojivého řešení pomocí různých heuristik, nežli hledání optimálního řešení, jak uvádí teorie racionální volby. Jelikož úspěšnost jednotlivých heuristik závisí na struktuře prostředí, modely omezené racionality popisují nejenom, jak je rozhodnutí dosaženo na základě zvolené heuristiky, ale posuzuje v kterých oblastech je tato heuristika úspěšná a v kterých ne.", "tgt_summary": "Bounded rationality is the idea that rationality is limited, when individuals make decisions, by the tractability of the decision problem, the cognitive limitations of the mind, and the time available to make the decision. Decision-makers, in this view, act as satisficers, seeking a satisfactory solution rather than an optimal one. Herbert A. Simon proposed bounded rationality as an alternative basis for the mathematical modeling of decision-making, as used in economics, political science and related disciplines. It complements \"rationality as optimization\", which views decision-making as a fully rational process of finding an optimal choice given the information available. Simon used the analogy of a pair of scissors, where one blade represents \"cognitive limitations\" of actual humans and the other the \"structures of the environment\", illustrating how minds compensate for limited resources by exploiting known structural regularity in the environment. Many economics models assume that people are on average rational, and can in large enough quantities be approximated to act according to their preferences. The concept of bounded rationality revises this assumption to account for the fact that perfectly rational decisions are often not feasible in practice because of the intractability of natural decision problems and the finite computational resources available for making them. Some models of human behavior in the social sciences assume that humans can be reasonably approximated or described as \"rational\" entities, as in rational choice theory or Downs Political Agency Models.", "id": 454031}
{"src_title": "Süan-te", "tgt_title": "Xuande Emperor", "src_document": [{"title": "Mládí.", "content": "Císař Süan-te byl pátý panovník čínské říše Ming. Jeho vlastní jméno bylo Ču Čan-ťi, Süan-te (doslova „Šíření ctnosti“) je název éry jeho vlády a je používáno jako jeho jméno. Byl nejstarším synem císaře Chung-siho (1378–1425; vládl od 1424, vlastním jménem Ču Kao-čch’) a císařovny Čang (1379–1442). Narodil se 16. března 1399. Ču Čan-ťiho rodiče v té době žili v Pekingu na severovýchodě Číny v paláci jeho děda, pozdějšího císaře Jung-leho, tehdy pouze Ču Tiho, knížete z Jen. Jung-le v létě 1399 povstal proti císaři Ťien-wenovi, porazil ho v tříleté občanské válce a od roku 1402 vládl Číně jako třetí mingský císař. V dětství se Ču Čan-ťi cvičil ve vojenských dovednostech i studoval konfuciánskou literaturu pod vedením chanlinských akademiků. Byl talentovaný literát, ale díky fyzické zdatnosti (kontrastující s chabým zdravím otce) vynikal ve vojenských disciplínách, což mu přineslo přízeň Jung-leho, se kterým sdílel oblibu lovu a jízdy. Jung-le se jím nechal doprovázet na lovu a vojenských inspekcích a roku 1414 vzal mladého prince s sebou na tažení proti Mongolům. Roku 1411 byl Ču Čan-ťi jmenován korunním princem-vnukem císaře – obdržel titul \"chuang-tchaj-sun\" (, doslova „císařský velký vnuk“) – zatímco jeho otec byl od roku 1404 korunním princem s titulem \"chuang-tchaj-c’\" (, doslova „císařský velký syn“). Poté jeho výuku v konfuciánském učení a způsobech vládnutí vedl velký sekretář Chuang Chuaj, věnoval se jí dokonce i na vojenských výpravách. Ve dvorských intrikách Ču Čan-ťi vždy bránil svého otce proti strýcům, čímž si vysloužil jejich zášť. Se znepokojením hleděli i na jeho rozhodnost, oblíbenost u Jung-leho a úzkou spolupráci s velkými sekretáři. Obávali se o své postavení, pokud princ převezme vládu.", "section_level": 1}, {"title": "Počátky vlády.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Nástup.", "content": "Koncem srpna 1424 Jung-le při návratu z pátého mongolského tažení zemřel v mongolské stepi na mozkovou mrtvici. Novým císařem říše Ming se začátkem září stal Ču Čan-ťiho otec Chung-si. Dne 1. listopadu 1424 Chung-si jmenoval Ču Čan-ťiho korunním princem (\"chuang-tchaj-c’\"). V dubnu 1425 ho vyslal do Nankingu, aby tam připravil přesun hlavního města z Pekingu. Záhy panovník onemocněl a povolal ho zpět, ale zemřel dříve, než se syn stihl vrátit. Ču Čan-ťi přijel do Pekingu, 27. června 1425 oficiálně usedl na císařský trůn a stal se pátým císařem říše Ming. S platností od nového roku (čínského, tedy od 8. února 1426) vyhlásil novou éru vlády, za její jméno zvolil „Süan-te“ – „Šíření ctnosti“. Jméno éry bylo heslem vyjadřujícím směr vládní politiky a je používáno i jako jméno císaře. Zrušil přesun hlavního města do Nankingu, patrně proto, že se v Pekingu, kde vyrůstal, cítil doma a také protože sdílel Jung-leho zaujetí bezpečností severní hranice. Jeho nástup přijali úředníci ve vládě klidně, nový císař sdílel otcovu idealistickou konzervativní politiku. Byl literát a příznivec umění, jeho vláda je významná kulturními a politickými úspěchy. Přes svou prchlivost byl otevřený radám. Jako císař byl svědomitý, pokusil se vyvážit vliv různých složek mingské elity – civilních úředníků, eunuchů a generálů. Byl schopen rázně rozhodovat, pokud to situace vyžadovala, ale většinou potvrzoval návrhy velkých sekretářů (kteří připravovali císařské výnosy) a ministrů. Oproti předešlým císařům žil v luxusu a prostopášnostech, po jeho smrti bylo z paláce propuštěno několik tisíc žen. Velké problémy prvních dvou let – vzpouru strýce a válku ve Vietnamu – úspěšně vyřešil. Po dobu jeho vlády byla severní hranice bez větších problémů a styky se státy střední, východní a jihovýchodní Asie klidné, což poskytlo prostor a čas pro vnitřní reformy.", "section_level": 2}, {"title": "Vzpoura.", "content": "Nástup mladého císaře zpochybnil jeho strýc Ču Kao-sü, na rozdíl od Jung-leho uzurpace ale neuspěl. Ču Kao-sü byl Jung-leho oblíbenec kvůli svým vojenským schopnostem. Za občanské války v letech 1399–1402 se projevil jako schopný a energický velitel, ale byl i arogantní a pohrdal svým obtloustlým starším bratrem Chung-sim, otcem Süan-teho. Zahořkl, když nebyl roku 1404 jmenován následníkem. Jeho neposlušnost mu nakonec vynesla vypovězení do zapadlého města Le-an v prefektuře Čching-čou v Šan-tungu. V přesvědčení, že se roku 1424 měl stát císařem místo nemocného staršího bratra, začal po jeho smrti připravovat převrat. Nedlouho po Süan-teho nástupu na trůn, 2. září 1425, se pokusil zopakovat Jung-leho cestu k císařské hodnosti, když zahájil vzpouru. Obvinil Süan-teho ze zneužití moci, konkrétně z porušení zákonů jmenováním osob se šlechtickými tituly do civilních úřadů a jmenováním nehodných osob. Svého sotva dospělého synovce nepovažoval za nebezpečného soupeře. Podcenil však sílu vlády, schopné fungovat i v dlouhých obdobích Jung-leho nepřítomnosti (když byl na taženích do Mongolska) a nevzal v úvahu značné omezení vlivu knížat, kterého dosáhl Jung-le. Měl proto znatelně slabší pozici než Jung-le roku 1399. Císař zprvu váhal, ale pod tlakem velkého sekretáře Jang Žunga a dalších rádců 9. září osobně převzal velení nad trestnou expedicí. Předvoj dvaceti tisíc vojáků, který vedl zkušený veterán Süe Lu (1358–1430) 21. září oblehl Le-an. Obránci se odmítli vzdát a na druhý den císařští dobyli město. Ču Kao-sü byl odvezen do Pekingu, degradován na obyčejného poddaného a umučen k smrti. Přes 600 jeho stoupenců bylo popraveno, dalších 2200 vypovězeno na hranice. Vyšetřování zjistilo, že se do vzpoury zapletli i dalších císařovi příbuzní, včetně vzbouřencova bratra Ču Kao-sueje. Potrestáni nebyli, kvůli zachování prestiže císařského rodu.", "section_level": 2}, {"title": "Správa říše.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Velcí sekretáři, ministři, eunuchové.", "content": "Süan-te si ponechal otcovy rádce a ministry, funkce některých úřadů se však změnily. Reformy se týkaly především velkých sekretářů, kteří za Jung-leho měli pouze poradní roli, když četli císařovu korespondenci a navrhovali odpovědi. Za Chung-siho získali více vlivu a nyní se dostali k reálné výkonné moci. Formální právo na ni získali udělením ministerských titulů (Jang Š’-čchi se stal ministrem vojenství, Chuang Chuaj ministrem daní a Ťin Jou-c’ ministrem obřadů). Kvůli své dlouholeté službě státu se těšili respektu a důvěře císaře. Mezi nejbližší císařovy rádce patřili ještě Ťien I (ministr státní správy v letech 1402–1422 a 1423–1435) a Sia Jüan-ťi (ministr daní v letech 1402–1421 a 1424–1430). Sestava nejvlivnějších úředníků a velkých sekretářů se nezměnila ani po Süan-teho smrti. Ve výsledku špičkám vlády dominovala jedna skupina od roku 1424 do začátku 40. let 15. století. Důležitá vládní rozhodnutí za panování Süan-teho vznikala na setkáních velkých sekretářů s císařem, na kterých císař schvaloval a podepisoval návrhy svých dekretů připravených sekretáři. Ministři je poté dostávali k provedení. Císař obvykle přijal návrhy sekretářů. Ti nyní nemuseli předem konzultovat ministry, což přineslo zrychlení a zpružnění rozhodování. Současně vzrostla moc eunuchů sloužících v císařském paláci a naprosto závislých na císaři. Eunuchové měli za Chung-wua, prvního mingského císaře, zakázáno komunikovat s vládními úřady a i císař Jung-le je pevně ovládal. Süan-te jim poskytl vzdělání a více je využíval při důvěrné korespondenci. Přes odpor úředníků pokračovalo a rostlo podnikání eunuchů k užitku císařových osobních projektů – těžby dřeva, stavby lodí a dalších. V případech, kdy císař nesouhlasil s řešením záležitostí podle představ velkých sekretářů, používal eunuchy k předávání svých příkazů nižším složkám státní správy. A protože se ministři s císařem pravidelně nesetkávali, mohli eunuchové rozkazovat ministrům jménem císaře i bez jeho vědomí. Takové zneužívání pravomoci bylo potenciálně značně nebezpečné a Chung-wu se ho velmi obával. Süan-te v zásadě udržel eunuchy pod kontrolou a pokud překročili meze, neváhal s jejich popravou. Dlouhodobě však tento postup eunuchům otevřel cestu ke zneužívání moci, pokud by vládl méně energický císař.", "section_level": 2}, {"title": "Kontrolní úřad, správa provincií, armáda.", "content": "Ve vnitřní politice se císař soustředil na reformy kontrolního úřadu, místní správy a armády. Snažil se o zavedení disciplíny a řádu do státní správy. Zajímal se o význačné trestní případy a často přikazoval revidovat rozsudky. Tisíce nevinných lidí se pak domohlo spravedlnosti. V srpnu 1428 odvolal dlouholetého (od roku 1415) nejvyššího kontrolora Liou Kuana a jmenoval na jeho místo čestného Ku Cuoa. Nový vedoucí během několika měsíců odvolal 43 kontrolorů z pekingského a nankingského úřadu a i sám Liou Kuan byl potrestán za mnohá zneužití pravomocí. Kontrolní úřad byl reorganizován, postupy změněny, pravomoci kontrolorů zvýšeny. Byli jmenováni komisaři pro dohled nad vojenskými rolníky, velkými stavebními akcemi, vojenskými výcvikovými tábory u Pekingu, daněmi v Nan č’-li (daně byly vybírány v produktech, především rýži; na rýži vybrané v Nan č’-li závisela výživa obyvatel Pekingu). Kontroloři byli po čistce z roku 1428 efektivnější a otevřenější. Kontroly se týkaly všech větví státní správy, civilních i vojenské. V desetiletí 1424–1434 vyústily v odvolání více než 240 úředníků, trojnásobek byl kritizován. Úředníci a kontroloři zneužívající své pravomoci byli trestáni, ne však popravováni. V regionální správě za Süan-teho získalo na pravidelnosti vysílání úředníků \"sün-fu\" (doslova „cestující usmiřovatel“), kteří koordinovali práci tří provinčních úřadů – civilního, vojenského a kontrolního. Koordinátoři existovali i za předešlých císařů. Chung-wu takto vyslal „cestovat a usmiřovat“ následníka trůnu Ču Piaa, Jung-le posílal do provincií Chung-siho i Süan-teho a například roku 1421 vyslal do provincií 26 vysoce postavených vládních úředníků. Süan-te je však vysílal „cestovat a usmiřovat“ nikoliv jednorázově, jako předešlí císaři, ale na dlouhá období. V září 1425 poslal dva pověřence do Nan Č’-li a Če-ťiangu, roku 1430 byli posláni do Chu-nanu, Šan-si a S’-čchuanu. Kolem roku 1426 byli posláni také do Ťiang-si a Šen-si. Koordinátor \"sün-fu\" nebyla samostatná funkce, ale pověření uložené vysoce postaveným hodnostářům ústředních úřadů, obvykle měli postavení zástupce ministra (zvláště vojenství), později i vysoké funkce v kontrolním úřadu, a hodnost (spolu)správce vojenských záležitostí (\"cchan-can ťi-wu\"). To jim dávalo právo řídit úřady civilní, vojenské i kontrolní. Bezprostředním důsledkem zavedení koordinátorů \"sün-fu\" byl přesun velení nad vojsky v provinciích do civilních rukou. Definitivní podobu získal systém koordinátorů v éře Čeng-tchung (1436–1449), kdy byli vysláni do všech provincií kromě Fu-ťienu a šesti z devíti pohraničních velitelství na severní hranici. Nemalé problémy přetrvávaly v armádě. Zkorumpovaní důstojníci k tažením přiváděli chudé odvedence, zatímco bohaté za úplatu nechávali na pokoji. Zpronevěřovali platy vojáků a zaměstnávali je jako své služebníky. Zásobování armády fungovalo problematicky, když klesly dodávky vojenských rolníků. Schopní důstojníci se v letech míru neměli jak se prodrat vpřed, v čele armády proto stáli muži, kteří bez vlastních zásluh zaujali pozice svých otců. Velitelé, kteří své postavení zdědili a válku nezažili, měli silnou tendenci vojáky necvičit pro boj, ale využívat je, spolu s vojenskými rolníky, jako pracovní sílu pro své osobní potřeby. Vojáci proto odmítali službu, upadala kázeň, rozšířilo se dezertérství, síla armády klesala. Od roku 1427 kontrolní úředníci ověřovali skutečný stav a početnost oddílů a snažili se obnovit disciplínu. Postupně se místní vojenská velitelství dostala pod dohled kontrolních úřadů, ale bez většího efektu. Roku 1429, aby pozvedl morálku, provedl císař velkou vojenskou přehlídku pluků pekingské posádky a tří výcvikových táborů ležících v okolí Pekingu. Morálka armády se však příliš nezvýšila. Léta míru přinesla úpadek kvality výcviku a navíc císař vůči provinivším se důstojníkům postupoval shovívavě. Nicméně slabost mingských armád se v důsledku dlouhého míru plně projevila až jedenapůl desetiletí po Sün-teho úmrtí, roku 1449, v tchumuské bitvě, v níž Mongolové rozdrtili mingskou armádu v čele s císařem Jing-cungem, přičemž císař padl do zajetí.", "section_level": 2}, {"title": "Hospodářská politika.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Finance a peníze.", "content": "Koncem dvacátých let 15. století Süan-teho vláda čelila vážným finančním problémům. Válka ve Vietnamu spolykala značné prostředky a následná prohra přinesla ztrátu příjmů z jeho nerostného bohatství. Vysoké daně a odvody neúnosně zatížily hospodářství některých bohatých regionů Číny, což vedlo k poklesu státních příjmů. Su-čou, hospodářské centrum Číny, mělo koncem 20. let 15. století daňové nedoplatky ve výši tříletého odvodu. Začátkem 30. let navíc poklesla výnosnost mnohých dolů na stříbro a měď. Vláda se potížím snažila čelit prosazováním papírových peněz, snížením a reformou daní a omezením státních výdajů. Za základ měny určil zakladatel říše Ming Chung-wu papírové peníze – státovky \"pao-čchao\". Pro malé platby byly používány měděné mince, které v éře Jung-le obíhaly na vnitřním trhu společně se státovkami. Mincí i mědi, ze které byly odlévány, byl nedostatek. Naopak státovky vláda tiskla ve velkém množství, takže jejich hodnota rychle klesala. Roku 1425 \"pao-čchao\" měly jen 2 % nominální hodnoty. Süan-teho předchůdce Chung-si v neúspěšné snaze podpořit papírovou měnu uzavřel doly na drahé kovy. Süan-teho vláda umožnila částečnou obnovu těžby. Süan-te a jeho rádci vyzkoušeli řadu opatření na podporu státovek. Pod tlakem úřadů takřka zmizely z oběhu měďáky, považované vládou za konkurenci papírových peněz. Ministr daní Sia Jüan-ťi navrhl řešit pokles hodnoty státovek zpětinásobením obchodních daní a jejich výběrem pouze ve státovkách. Vláda se přiklonila k opatrnější politice, a sice prodeji oprávnění k obchodu se solí za státovky. Opatření však nemělo očekávaný výsledek, hodnota státovek se nezvedla. Süan-teho vláda také zavedla nové obchodní poplatky a zřídila cla na Velkém kanálu, obojí splatné pouze ve státovkách. Nové poplatky měly záporný vliv na obchod. Zvedl se proti nim silný odpor a po několika letech byly zrušeny. Jako podpora hodnoty státovek zcela selhaly. Přes všechny pokusy vlády, papírové peníze stále ztrácely hodnotu. Od 30. let 15. století státovky prakticky vymizely z užívání, stát jimi v omezené míře vyplácel zaměstnance, a stahoval je zpět jako povinné platidlo obchodních poplatků. Na hospodářství země větší vliv neměly. Přetrvávající nedůvěra k papírové měně a nedostatek mincí vedly k rozšíření obchodu ve stříbře. K nahrazování měďáků a papírové měny stříbrem se vláda stavěla odmítavě, nicméně pokusy zakazovat užití stříbra v obchodních transakcích se nesetkaly s úspěchem. Stříbro však nepostačovalo potřebám trhu. Používalo se pouze ve velkých platbách a placení daní, pro drobné transakce měly ve městech neochvějnou pozici měďáky. Roku 1433 Süan-teho vláda uzavřela mincovny, což vyvolalo problémy od Japonska po Jávu. Zastavení výroby mincí vyvolalo masové rozšíření padělků mincí a hromadění drahých kovů. Nespokojení úředníci v Pekingu nebyli schopni oběh mincí odlévaných soukromými podnikateli potlačit, obnovit státní výrobu mincí se však neodhodlali. Koncem éry Süan-te vláda rezignovala a začala tolerovat stříbro, roku 1433 guvernér Nan č’-li Čou Čchen začal v nejvíce zatížených prefekturách Ťiang-nanu vybírat pozemkovou daň ve stříbru.", "section_level": 2}, {"title": "Daně v Ťiang-nanu a říši.", "content": "Další oblastí císařova reformního úsilí byla fiskální politika, zejména v Ťiang-nanu. Tamní prefektury Su-čou, Chang-čou, Sung-ťiang, Ťia-sing a Čen-ťiang dodávaly čtvrtinu pozemkové daně říše (ačkoliv říše Ming měla skoro 160 prefektur). V samotné prefektuře Su-čou, i po snížení z původní velmi vysoké úrovně daně, které proběhlo roku 1393, dosahovala pozemková daň téměř desetiny (2,81 miliónů \"tanů\" rýže; 1 \"tan\" měl 107,4 litru) celkové daňové kvóty říše. Prefektura Sung-ťiang dodávala dalších 4,14 %. Za Jung-leho se příjmy z pozemkové daně zvýšily o deset procent za celou zemi, pravděpodobně všude rovnoměrně. Vysoké daně nebyli rolníci Su-čou a Sung-ťiangu schopni odvádět a daňové nedoplatky rostly. Když se koncem Jung-leho vlády přidaly přírodní kalamity, rolníci opouštěli půdu. V letech 1422–28 daňové nedoplatky každoročně dosáhly několika miliónů \"tanů\" rýže. Problémy s výběrem daní v rýži ohrožovaly zásobování Pekingu, závislého na daňové rýži dodávané z Ťiang-nanu po Velkém kanálu. Vláda se snažila zachovat pravidelné dodávky rýže prostřednictvím snížení daní a odpuštěním části nedoplatků. Císařský komisař Čou Kan, pověřený prozkoumáním situace na místě, v srpnu 1426 navrhl snížení daní, vykořenění korupce při jejich výběru a zkvalitnění místní správy s pomocí expertů vyslaných z ústředí v čele se speciálním komisařem. Snížení daní podpořili i velcí sekretáři, ale ministerstvo daní je dokázalo oddalovat celé čtyři roky, takže příslušný císařský dekret vyšel až v květnu 1430. V říjnu 1430 císař vyslal několik vysokých úředníků dozírat (\"cung-tu\") na výběr daně. Do Nan č’-li byl poslán Čou Čchen (asistent tajemníka ministerstva prací). On a Kchuang Čung (od června 1430 prefekt v Su-čou) poté hráli významnou roli v reformách daní v Ťiang-nanu. Na místě se setkali s důsledky masívních útěků z půdy – místy odešlo devět desetin původního počtu rolníků, přičemž zbylé domácnosti musely odvést stejnou celkovou sumu daní. Čou Čchen zavedl pět hlavních opatření: Císař s návrhy Čou Čchena a Kchuang Čunga vesměs souhlasil, ale ministerstvo daní je blokovalo, takže například souhlas ke snížení daní v Su-čou na čtvrtinu dostal až roku 1433. Další reformy ve stejném směru pokračovaly po roce 1436. Při živelních pohromách a epidemiích Süan-teho vláda neváhala s pomocí obyvatelstvu. Pod dozorem zvlášť vyslaných pověřenců úřady rozdávaly obilí ze zásob, snižovaly pozemkovou daň o 20–40 % a ostatní daně na jeden nebo dva roky odpouštěly. Císař byl za tyto akce v oficiálních dějinách dynastie chválen. Celkově v Číně za Süan-teho klesl výnos pozemkové daně na 30 milionů \"tanů\" rýže. Což bylo o 8 % méně než za Chung-siho a o 5 % méně než za Jung-leho. V éře Čcheng-tchung (1436–1449) došlo k dalšímu snížení o 10–15 %. Do konce říše Ming zůstala pozemková daň na 25–28 miliónech \"tanů\". Díky redukci výdajů byl v éře Süan-te stát schopen udržet vyrovnaný rozpočet, v pozdějších érách už tomu bylo jinak.", "section_level": 2}, {"title": "Zahraniční politika.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Vietnam.", "content": "Vážným problémem počátečního období Süan-teho vlády byla válka ve Vietnamu, z mingského hlediska povstání v provincii Ťiao-č’, trvající od roku 1408. Když roku 1425 mingské jednotky v čele s nově jmenovanými veliteli Li Anem a Čchien Č’em utrpěly od Vietnamců vedených Le Loim několik porážek, císař reagoval jmenováním (v květnu 1426) nového velitele – Wang Tchunga, nového šéfa civilní správy – ministra Čchen Čchiaa a požádal své okolí o radu, přičemž připomenul Chung-wuův zákaz invaze do Vietnamu (a dalších zemí) a Jung-leho původní cíl: restauraci dynastie Tran. Ministři Ťien I a Sia Jüan-ťi chtěli potlačit odpor Vietnamců vojenskou silou, velcí sekretáři Jang Š’-čchi a Jang Žung souhlasili s odchodem z Vietnamu. Pro rozpornost názorů porada skončila bez výsledku. V zimě 1426 mingská armáda při útocích Vietnamců ztratila 20–30 tisíc mužů. Císař v lednu 1427 přikázal Mu Šengovi, veliteli vojsk provincie Jün-nan, sestavit v Jün-nanu armádu a přivést ji do Ťiao-č’ a generálu Liou Šengovi přivést druhou armádu z Kuang-si. Současně jmenoval zkušeného Chuang Fua do čela civilní správy provincie (Chuang Fu spravoval Ťiao-č’ už v letech 1407–1424). Le Loi zatím rozšířil své operace do údolí Rudé řeky, ohrožujíce i Ťiao-čou, hlavní město provincie (dnešní Hanoj). Útok na Ťiao-čou mingská posádka odrazila. Neschopný Wang Tchung úspěch nevyužil a umožnil Vietnamcům připravit se na příchod mingských posil. Dne 30. září 1427, když armáda Liou Šenga dosáhla hranic, Le Loi neočekávaně navrhl, že předá moc nově nalezenému potomku dynastie Tran, Tran Caovi, který bude vládnout pod čínskou svrchovaností. Vzápětí armádu Liou Šenga vlákal do pasti a rozdrtil. Čínské ztráty dosáhly 70 tisíc mužů. Pod dojmem katastrofy Wang Tchung bez vědomí císaře přijal návrh Le Loie a 12. listopadu začal vyvádět vojska z Vietnamu. Mu Šeng zatím dosáhl horního toku Rudé řeky a začal stavět lodě, aby mohl postoupit níže. Když se dozvěděl o stažení Wang Tchunga, ustoupil zpět do Číny. Süan-te se o nabídce Le Loie dozvěděl až 16. listopadu 1427. V diskuzi nad ní byli rádci rozděleni stejně jako dříve, císař však už neváhal a 20. listopadu rozhodl o přijetí návrhu. Vzápětí vyslal do Vietnamu delegaci, která měla dojednat podrobnosti. Ve Vietnamu to vypadalo jako mingská kapitulace po vojenské porážce a prestiž Le Loie byla nyní neotřesitelná. Le Loi vyjednavačům oznámil, že Tran Cao zemřel, jiný člen rodu Tran nežije a ať králem uznají jeho. Navíc odmítl repatriaci čínských zajatců a úředníků. Süan-te odmítl uznat Le Loie vládcem Vietnamu a požadoval návrat dynastie Tran. Až když roku 1431 obdržel od Le Loie pokorný dopis, jmenoval ho „správcem záležitostí státu Annam“ (Annam byl čínský název pro Vietnam). Oficiální uznání a královský titul přiznala pekingská vláda synovi Le Loie v listopadu 1436, po smrti Süan-teho. Odchod z Vietnamu otřásl mingskou hrdostí a prestiží, pro státní finance však znamenal značné ulehčení. Pro Vietnamce znamenal významné vítězství, které v jejich myslích zanechalo trvalou vzpomínku. Dvě desetiletí mingské správy a vzdělávání proměnily vietnamskou kulturu i stát. Z dlouholetého válčení vzešla mocná a efektivní vietnamská armáda, na jejíž sílu v následujících desetiletích těžce doplatila jižněji položená Čampa.", "section_level": 2}, {"title": "Jihovýchodní Asie a Indický oceán.", "content": "Do Pekingu pravidelně přicházeli vyslanci ze zemí jihovýchodní Asie – Čampy, Jávy, Ajutthaje, Sumatry, ne však už z pobřeží Indického oceánu. I nadále trval zákaz nepovoleného obchodu a zámořských cest poddaných. V praxi však jeho vynucování selhalo. Úředníci ve vládě ostře odmítali dálkové plavby a pod jejich vlivem císař roku 1429 zrušil jeden z posledních programů stavby lodí (vedený císařovými eunuchy). O několik měsíců později, krátce po smrti předního oponenta plaveb Sia Jüan-ťiho, změnil názor. V letech 1430–33 proběhla poslední z velkých výprav Čeng Chea. Snad měla i obnovit prestiž říše otřesenou po ústupu z Vietnamu. Čeng Che přivezl do Číny vyslance ze Srí Lanky, Kóčinu, Kalikatu, Hormuzu, Adenu, pobřeží východní Afriky a dalších zemí. Císař byl potěšen. Po Süan-teho smrti už nebyla vypravena žádná další dálková expedice. Podporovali je totiž pouze palácoví eunuchové, konfuciánští úředníci byli rozhodně proti. Po zprovoznění Velkého kanálu odpadla nutnost dopravy rýže na sever po moři a tak úředníci viděli v námořních expedicích pouze nákladná císařská dobrodružství. Jejich zastavení mělo dlouhodobě negativní dopady jak na morálku a sílu mingského loďstva, později neschopného se vypořádat s piráty wo-kchou, tak na vliv Číny v jihovýchodní Asii a Indickém oceánu. Konec období rané Ming byl proto i koncem třistaleté dominance Číňanů ve východoasijských mořích.", "section_level": 2}, {"title": "Mongolsko.", "content": "Na severní hranici panoval v éře Süan-te poměrný klid. Džürčeni žijící v dnešním Mandžusku uznávali mingskou svrchovanost a nekladli odpor expedicím eunucha Išichy, které dorazily až téměř k ústí Amuru. Východním Mongolům panoval chán Arughtaj, soupeřící se západomongolskými Ojraty vedenými Toghonem. Arughtaje neuznávali ani urianchajští Mongolové na jihovýchodě Mongolska, udržoval proto přátelské vztahy s říší Ming a měnil s Číňany koně za hedvábí a čaj. Urianchajci občas drancovali v pohraničí, v říjnu 1428 je císař, projíždějící poblíž na inspekci s třemi tisíci vojáky, zahnal. Do května 1430 Číňané opevnili města na hranici mezi Čínou a stepí (podél pozdější linie Velké čínské zdi) jižně od Kchaj-pchingu (bývalého jüanského hlavního města Šang-tu a poslední mingské posádky ve stepi) a pak se z něho stáhli. Zkrátili tím hranici, což přineslo úlevu namáhaným oddílům, ale pozdějšími historiky bylo rozhodnutí kritizováno. Posunutí hranice na jih a ztráta základny ve stepi totiž výrazně ztížily výpady proti Mongolům. Mingská vláda doufala, že východní Mongolové zničí Ojraty, ale ti byli silnější a na východní Mongoly opakovaně útočili. Když v září 1434 Ojrati porazili a zabili Arughtaje, udržoval od té doby Toghon s Mingy dobré vztahy.", "section_level": 2}, {"title": "Japonsko a Korea.", "content": "Süan-te se opakovaně pokusil navázat styky s Japonskem, ale šógun Jošimoči (šógun 1394–1425, fakticky vládl v letech 1408–1428) jakoukoliv komunikaci neústupně odmítal. Avšak jeho nástupce Jošinori (vládl 1429–1441) měl velký zájem o obchod s Čínou a tak, s využitím zprostředkování krále souostroví Rjúkjú, roku 1432 přibyli mingští vyslanci k šógunovi. První japonská delegace připlula do Číny v červnu 1433 s koni, zbrojemi, meči atd. a také 2,6 tunami mědi. Zboží mingská vláda zaplatila státovkami (\"pao-čchao\"), které Japonci ihned vyměnili za hedvábí (z jedné pětiny) a měděné mince (zbytek). Mingské úřady přijímaly Japonce pouze v přístavu Ning-po. Japonská poselstva připlouvající po roce 1433 do Číny se skládala převážně z agentů daimjóů, klášterů a chrámů, kteří toužili po přístupu na čínský trh. Kromě luxusního zboží je lákaly zejména čínské měděné mince. Japonci měli z obchodu velké zisky a tak vzájemné styky trvaly až do roku 1529. Doprovázely je spory při oceňování japonského zboží a mingské stížnosti na neschopnost japonské vlády potlačit pirátství. Šóguni ovšem postrádali prostředky, pomocí nichž by proti pirátům mohli zasáhnout. S Koreou byly vztahy klidné, mezi metropolemi pravidelně cestovala poselstva. Podle čínských záznamů císař požadoval od Korejců koně, a žádal je aby neposílali zlato a stříbro a neobvyklé dary, které jejich země neprodukuje. Žádost o přijetí korejských studentů na císařskou univerzitu v Pekingu Süan-te odmítl; náhradou Koreji daroval soubor konfuciánských klasických děl a historické literatury. V kontrastu s oficiálním čínským popisem vzájemných vztahů korejské zápisy zdůrazňují osobní motivy císařových žádostí – o ženy (po smrti císaře mingská vláda povolila návrat do vlasti třiapadesáti Korejkám), sokoly, lovecké psy, tygry, kuchaře a eunuchy.", "section_level": 2}, {"title": "Umělec.", "content": "Císař Süan-te ve své osobě ideálně kombinoval ctnosti čínského válečníka i vzdělance. Jako talentovaného umělce a básníka ho občas více zaujalo umění a radovánky než vládní povinnosti. Byl znám jako schopný kaligraf, básník, spisovatel a výborný malíř. Maloval krajiny, postavy, „trávu a hmyz“, oblíbil si žánr „květin a ptáků“. Zvláště dovedný byl v zobrazování zvířat, zejména psů. Za vzor si bral techniku a styl literátských malířů jeho doby, zejména Sia Čchanga. Maloval obvykle tuší bez použití barev, přičemž si vybíral náměty se symbolickými a alegorickými významy. Byl nejlepší malíř mezi čínskými císaři od sungského Chuej-cunga (vládl 1100–1126). Některé z jeho děl uchovávají Národní palácové muzeum v Tchaj-peji, jakož i zahraniční instituce, například Muzeum Arthura M. Sacklera. Robert Mowry, kurátor sbírek čínského umění Muzea Arthura M. Sacklera, ho roku 2007 popsal jako „jediného mingského císaře, který projevil opravdový talent a zájem“. Nizozemský orientalista Robert van Gulik (1910–1967) prohlásil o jedné ze Süan–teho maleb, \"Hrajících si gibbonech\", že je „dovedně namalovaná“, i když „není nádherným dílem“. Živě vypadající obrazy dávají tušit, že císař maloval podle skutečných zvířat, patrně chovaných v palácových zahradách. Uměním se císař nejen zabýval, ale také je podporoval a formoval umělecké trendy své doby. Osobně hodnotil práce malířů ucházejících se o místo u dvora a snažil se o pozvednutí dvorského malířství na úroveň vrcholu kultury sungské éry z první čtvrtiny 12. století. Několik kaligrafů a malířů (například Šang Siho) finančně zabezpečil jmenováním důstojníky císařské gardy. Jeho éra je také známá vysokou kvalitou řemeslné výroby, bronzů a porcelánu, především modrobílého z Ťing-te-čenu.", "section_level": 1}, {"title": "Úmrtí a nástupce.", "content": "Na podzim a v zimě 1434 císař v čele vojenského oddílu objížděl severní hranici. Po návratu do Pekingu onemocněl. Churavěl necelé dva měsíce, než 31. ledna 1435 náhle zemřel v Paláci nebeské čistoty Zakázaného města. Dostal posmrtné jméno Čang-ti (, „Vynikající císař“; Čang-ti je zkrácené posmrtné jméno, plné má devatenáct znaků) a chrámové jméno Süan-cung (, „Vyhlášený předek“). Pohřben je v mauzoleu Ťing-ling u Pekingu. Přežili ho dva synové a dvě dcery, další dcera zemřela v dětství. Süan-teho nástupcem se stal jeho starší syn Ču Čchi-čen, který byl už v květnu 1428 jmenován korunním princem. Císařem se stal v osmi letech. Pravidla stanovená císařem Chung-wuem, zakladatelem dynastie Ming, nepředvídala nástup dětského císaře a proto nebylo možno jmenovat regenta, který by spravoval zemi místo nezletilého panovníka. Z rozhodnutí Süan-teho vedoucí úředníci konzultovali vládní záležitosti s císařovou babičkou velkou císařovnou vdovou Čang, která fakticky vládla říši. Spolupráce císařovny vdovy Čang s velkými sekretáři zajistila kontinuitu státní politiky až do začátku 40. let 15. století.", "section_level": 1}, {"title": "Význam a hodnocení.", "content": "Süan-te byl schopným, aktivním a obratně jednajícím císařem. Nicméně některé jeho reformy, především rozšíření moci a vlivu palácových eunuchů, přinesly v budoucnu problémy. Považoval se za válečníka a podobně jako Jung-le osobně vedl vojenské akce. Jeho tažení však byla relativně malá (potlačení povstání strýce) nebo nevýznamná (srážky s Mongoly na severní hranici). Süan-te byl poslední mingský císař, který se aktivně účastnil řízení státu a relativně nestranně stál nad skupinami, ze kterých se skládala vládnoucí elita. Spoléhal na civilní úředníky, ale pravidelně využíval i eunuchy a vojenské velitele. Pozdější mingští císaři přestali hrát roli stabilizujícího prvku státu, když se stáhli k palácovým rozkoším, přičemž předali otěže vlády do rukou úředníků, obvykle rozdělených na soupeřící strany, nebo častěji palácových eunuchů. Není tedy překvapením, že následující generace úředníků vzhlížely k éře Süan-te jako ke zlatému věku ideální vlády kontrastující s frakčními konflikty a rozkladem institucí v jejich době. Vláda Süan-teho je proto historiky považována za nejvyšší bod mingské éry a období stability a pokoje, které obzvlášť kontrastovalo s brutálními čistkami státní správy v éře Chung-wu a občanskou válkou v éře Ťien-wen. Schopní a často dlouho sloužící ministři a úředníci pod vedením „tří Jangů“ spravovali zemi s mírou kontinuity a spolehlivosti v mingské éře jedinečnou, v duchu konfuciánských ideálů moudré vlády ministrů vedené schopným vladařem. Vláda dbala na zlepšení života lidí, vzdala se expanze ve Vietnamu a zdokonalovala správu země. I když císař byl občas krutý k úředníkům a benevolentní k vysokým důstojníkům, na charakter vlády to výrazný vliv nemělo. Povstání císařova strýce v očích císaře a úředníků potvrdilo, že rozhodnutí zbavit členy císařského rodu jakéhokoliv vlivu na armádu bylo správné. Neúspěch vietnamské války i pozdější tchumuská porážka byly stálými argumenty úředníků proti vojenským dobrodružstvím, které by mohly vrátit moc do rukou generálů, při založení říše Ming dominujícím vládě. Z původně různorodých elit mingské říše – generálů, členů císařského rodu, konfuciánských úředníků a eunuchů – tak první dvě skupiny ztratily vliv na řízení země. V éře Süan-te získali převahu nad ostatními skupinami konfuciánští úředníci a udrželi si ji do konce říše Ming. Tím se ve 30. letech 15. století uzavřelo rané mingské období. Mingské vojenské i politické instituce zůstaly poté víceméně stejné do konce dynastie, i když se velikost populace a ekonomiky několikrát zvýšila.", "section_level": 1}, {"title": "Císařovny, potomci.", "content": "Císař Süan-te měl celou řadu manželek, titul císařovny nosily za jeho života dvě z nich, další byla povýšena na císařovnu vdovu posmrtně o dvě staletí později:", "section_level": 1}], "src_summary": "Císař Süan-te (; 16. března 1399 – 31. ledna 1435) vlastním jménem Ču Čan-ťi () z dynastie Ming vládl jako císař v letech 1425–1435 říši Ming. Byl synem a nástupcem císaře Chung-siho. Po převzetí vlády od nového roku vyhlásil éru „Šíření ctnosti“, Süan-te. Název éry je používán i jako jméno císaře. Ču Čan-ťi se narodil Ču Kao-čch’ovi, budoucímu císaři Chung-simu. Miloval poezii a literaturu, byl uznávaným malířem, ale i zdatným válečníkem. Roku 1425 se po krátké vládě otce stal císařem říše Ming. Po nástupu na trůn zrušil otcovo rozhodnutí o přesunu hlavního města z Pekingu do Nankingu. Proti mladému císaři se postavil jeho strýc Ču Kao-sü, ale neuspěl. Süan-te veden schopnými poradci osobně vytáhl proti strýci a snadno a rychle ho porazil. Druhým problémem počátku Süan-teho vlády byla už téměř dvacet let se táhnoucí válka ve Vietnamu. Názory císařových rádců a ministrů na řešení konfliktu byly rozporné. Císař jmenoval nového velitele okupačních vojsk a poslal mu velké posily, které však Vietnamci ihned rozdrtili. Mingská armáda poté ustoupila do Číny a Vietnam získal nezávislost. Vztahy s ostatními státy jihovýchodní Asie byly klidné. Ve východní Asii pokračovala pravidelná výměna poselstev s Koreou, s Japonskem byly navázány oficiální styky roku 1432, po změně jeho vlády. Na severu rozdělení Mongolové nepředstavovali velké nebezpečí, východní Mongolové se chovali přátelsky a občasné nájezdy Urianchajců Süan-te osobně odrazil. Poté, co západní Ojrati roku 1434 porazili východní Mongoly, mingská Čína navázala korektní styky i s nimi. Po desetileté přestávce Süan-te povolil eunuchovi a mořeplavci Čeng Cheovi uskutečnit ještě jednu dálkovou plavbu do Indického oceánu; proběhla v letech 1431–1433, ale byla poslední. Za vlády Süan-teho vzrostl vliv eunuchů císařského paláce. V neposlední řadě i proto, že řídili tajnou policii. Císař se snažil vnést řád a disciplínu do státní správy. Roku 1428 provedl čistku na kontrolním úřadu, která stála místo i nejvyššího kontrolora. Kvalita práce úřadu se pak zvedla. Téhož roku císař reformoval pravidla vojenské služby. Neefektivnost a špatná morálka dědičných vojáků se však nezlepšila. Süan-teho vláda se snažila podpořit oběh papírových peněz, proto potlačovala užívání mincí a zakazovala užívání drahých kovů. Neměla úspěch a papírové peníze prakticky vymizely z užívání. Vysoké daně vedly za předešlých vlád v nejvíce zatížených prefekturách říše (především v Ťiang-nanu) rolníky k opouštění hospodářství. Süan-te snížil daně a vyslal do provincií „cestující usmiřovatele“ zlepšit práci provinčních úřadů. Měli za úkol odstraňování nespravedlností a korupce výběrčích daní a kontrolu stavu vojenských jednotek. ", "tgt_summary": "The Xuande Emperor (; 16 March 1399 31 January 1435), personal name Zhu Zhanji (朱瞻基), was the fifth Emperor of the Ming dynasty, reigned from 1425 to 1435. His era name \"Xuande\" means \"Proclamation of Virtue\".", "id": 132605}
{"src_title": "Ota z Freisingu", "tgt_title": "Otto of Freising", "src_document": [{"title": "Život.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Rodinný původ.", "content": "Narodil se jako syn rakouského markraběte Leopolda III. a jeho druhé manželky Anežky z Waiblingenu, která byla dcerou císaře Jindřicha IV. a vdovou po Fridrichovi Švábském. Ota tak byl spřízněn s předními říšskými rody. Byl nevlastním bratrem německého krále Konráda III. a strýcem pozdějšího císaře Fridricha Barbarossy. Jeho vlastními bratry byli rakouská markrabata Leopold IV., Jindřich II. a salcburský arcibiskup Konrád II.", "section_level": 2}, {"title": "Církevní působení.", "content": "Kolem roku 1126 se stal proboštem v Klosterneuburgu. Od roku 1127 studoval v Paříži a v roce 1132 se stal cisterciáckým mnichem v Morimondu. Byl iniciátorem založení kláštera Heiligenkreuz (tento klášter se posléze stal babenberským rodovým pohřebištěm), který v roce 1131 založil jeho otec, a v roce 1138 se stal biskupem ve Freisingu. Jako biskup se snažil pozvednout ve své diecézi morálku a zaváděl zde církevní reformu. Rovněž se snažil o dobré vzájemné vztahy světské a církevní moci. Obnovil rovněž freisinskou katedrální školu a ta se díky němu stala důležitým centrem vědy a duchovního života. Účastnil se druhé křížové výpravy v roce 1147. Důležitá je též jeho činnost kronikářská. Jeho \"„Chronica sive Historia de duabus civitatibus“\" (\"Kronika čili Dějiny dvou obcí\") zahrnuje v sedmi dílech světové dějiny, přičemž osmý díl obsahuje vizi Posledního soudu. Jeho \"„Gesta Friderici“\" (\"Činy Fridrichovy\") popisují dobu vlády Fridricha Barbarossy mezi léty 1152–1156. Navázal na něj jeho sekretář Rahewin, který pokračoval až do roku 1160.", "section_level": 2}, {"title": "Závěr života.", "content": "Ota z Freisingu zemřel 22. září 1158 v Morimondu, kam se dostavil na řádovou kapitulu, a byl pohřben ve zdejším klášterním kostele.", "section_level": 2}, {"title": "Beatifikace.", "content": "Později byl beatifikován a jeho liturgická památka dnes připadá na 22. září, výroční den jeho smrti. Zobrazován bývá jako biskup nebo opat v cisterciáckém hábitu. Za atributy mívá obvykle knihu a pero. Klášter v Morimondu byl rozpuštěn roku 1791 v důsledku Francouzské revoluce a kostel postupně upadal. Roku 1954 zde byly nalezeny kosterní pozůstatky a po nutném antropologickém průzkumu byly uloženy jako Otovy v klášteře Heiligenkreuz blízko jeho předků.", "section_level": 1}], "src_summary": "Ota z Freisingu, O.Cist. (1112, snad Klosterneuburg — 22. září 1158 klášter Morimond) byl katolický kněz, cisterciák, biskup ve Freisingu a středověký kronikář. Pocházel z rodu Babenberků. Katolickou církví je uctíván jako blahoslavený a jeho svátek je slaven 22. září.", "tgt_summary": "Otto of Freising (; c. 1114 – 22 September 1158) was a German churchman and chronicler. He was Otto I Bishop of Freising as from 1138.", "id": 1608552}
{"src_title": "Karl Carstens", "tgt_title": "Karl Carstens", "src_document": [{"title": "Kariéra.", "content": "Narodil se v brémské městské části Schwachhausen jako syn školního rady na obchodní škole. Po složení maturitní zkoušky v roce 1933 na Altes Gymnasium v Brémách, studoval právní vědu a politologii ve Frankfurtu nad Mohanem, Dijonu, Mnichově, Královci a Hamburku, které ukončil v letech 1936 a 1939 státnimi zkouškami. V roce 1938 získal titul doktora právní vědy (Dr. iur.) a stal se právním čekatelem při brémském krajském soudu. Mezi léty 1939 a 1945 sloužil u protiletadlového dělostřelectva, naposledy jako poručík. Po druhé světové válce působil jako advokát v Brémách v kanceláři Ahlers & Vogel. Mimo to od června 1945 do roku 1947 pracoval pro starostu a soudního senátora Theodora Spittu a spolupodílel se na vytváření brémské zemské ústavy. V roce 1948 se vydal na postgraduální studia na Yale University v USA, které ukončil o rok později s titulem Master of Laws. Mezi roky 1949 a 1954 byl právním poradcem brémského senátu a zplnomocněncem Brém u Spolkového sněmu. Od roku 1950 přednášel na kolínské univerzitě, kde se také roku 1952 habilitoval. V roce 1954 začal pracovat v diplomatických službách SRN. Do roku 1955 působil jako stálý zástupce SRN při Radě Evropy ve Štrasburku a poté na ministerstvu zahraničních věcí v Bonnu, kde pracoval jako expert pro evropské otázky ve funkci náměstka spolkového ministra. V roce 1958 převzal vedení oddělení \"West I Europa\". V roce 1960 byl jmenován profesorem státního a lidového práva na kolínské univerzitě. Od července 1960 byl státním sekretářem na ministerstvu zahraničí (do prosince 1966), poté na ministerstvu obrany (prosinec 1966–1968) a Spolkovém kancléřství (1968–1969). Mezi 1970 až 1972 vedl Výzkumný ústav německé společnosti pro zahraniční politiku (\") v Bonnu. V roce 1972 byl zvolen do Spolkového sněmu ze zemské kandidátky Šlesvicka-Holštýnska. Mezi květnem 1973 a říjnem 1976 byl předsedou parlamentní frakce CDU/CSU a vůdce opozice. Po parlamentních volbách v roce 1976 (zvolen ve volebním okrese Ostholstein) byl k 14. prosinci jmenován předsedou Spolkového sněmu. Poslancem byl až do roku 1979, kdy byl navržen jako kandidát a později zvolen pátým spolkovým prezidentem. Kvůli pokročilému stáří (bylo mu 70 let) se vzdal kandidatury na své druhé období v prezidentském křesle a 30. června 1984 opustil svůj úřad.", "section_level": 1}, {"title": "Rodina.", "content": "V roce 1944 se oženil s Veronikou Priorovou, pozdější odbornou lékařku pro interní medicínu. Manželství zůstalo bezdětné. Manželé v roce 1982 založili Nadaci Karla a Veroniky Carstensových (\"), jejímž cílem je podpora vědy a výzkumu v oblasti přírodní léčby a homeopatie.", "section_level": 1}, {"title": "Členství v NSDAP.", "content": "Mezi léty 1940 až 1945 byl Carstens členem NSDAP. Žádost o přijetí do strany z roku 1937 měl podat jako právní čekatel z podnětu prezidenta krajského soudu a pod pohrůžkou profesní újmy. Avšak od roku 1934 byl členem 5/75 Sturmu SA, polovojenské organizace NSDAP. Na základě jeho příslušnosti k NSDAP se komunistické a socialistické organizace, odbory a některé známé osobnosti – jako např. herečka Hanne Hiob – sešly 23. května 1979 na demonstraci.", "section_level": 1}], "src_summary": "Karl Carstens (14. prosince 1914, Brémy – 30. května 1992, Meckenheim) byl německý politik za CDU, mezi léty 1976 až 1979 předseda Spolkového sněmu a 1979 až 1984 prezident Spolkové republiky Německo.", "tgt_summary": "Karl Carstens (14 December 1914 – 30 May 1992) was a German politician. He served as President of the Federal Republic of Germany (West Germany) from 1979 to 1984.", "id": 434280}
{"src_title": "Úzkonosí", "tgt_title": "Catarrhini", "src_document": [{"title": "Rozšíření.", "content": "Jak je již uvedeno výše, žijí tyto opice v areálu tzv. Starého světa. Jsou domovem téměř v celé Africe, od deštných pralesů přes subtropy až po okraje savan, v horských oblastech Etiopie i v severoafrickém pohoří Atlas. Jeden druh, makak magot (někdy také makak bezocasý) je rozšířen i na nejjižnější výspě Evropy, na skalnatém území Gibraltaru. Dále úzkonosé opice žijí na Indickém poloostrově od jihu až po lesy mírného pásma na úbočí Himálaje a hlavně v tropické Jihovýchodní Asii. Nelze opomenout, že mezi starosvětské opice patří i čeleď hominidé do které řadíme i lidi, živočichy, kteří osídlili celou obyvatelnou pevninu.", "section_level": 1}, {"title": "Historie evoluce.", "content": "Historie řádu primáti do kterého jsou úzkonosé opice zařazeny, se píše pravděpodobně již 60 mil. let od pozdního paleocénu, historické nálezy praopic se datují do období před 40 mil. let, do středního eocénu. Přibližně asi před 25 mil. let, dochází k oddělování Jižní Ameriky od Afriky a od té doby se opice starosvětské i novosvětské začínají vyvíjet samostatně, začíná vznikat oddělení úzkonosých opic.", "section_level": 1}, {"title": "Popis.", "content": "Při popisování chování a vzhledu bude dále vědomě vynechán popis rodu \"Homo\", tj. člověka. Na první pohled nejzřetelnějším rozlišovacím znakem úzkonosých je úzká nosní přepážka mezi vysokými vnějšími nozdrami směřujícími dolů. Při čelním pohledu, odmyslíme-li různá ochlupení vypadá jejich hlava štíhlejší, při bočním je zase kratší. Mají výrazné nadočnicové oblouky, zorná pole obou očí se překrývají. Jejich čelisti jsou delší a mají zubní vzorec shodný s lidským 2,1,2,3 (2 řezáky 1 špičák, 2 třenové zuby a 3 stoličky). Dolní řezáky mají vertikální polohu. Kost čelní je spojena švem s kostí klínovou. Přední končetiny (u většiny i zadní) mají dobré uchopovací schopnosti a až na výjimky (guerézy) pohyblivý palec. Drápy na prstech se proměnily v nehty, vyjma gibonovitých. Ocas úzkonosých není chápavý a mnozí ho mají redukovaný, gibonovití a hominidi.", "section_level": 1}, {"title": "Životní projevy.", "content": "Až na výjimky jsou to všežravci, živí se plody, listím, bylinami, kořínky i drobnými obratlovci a hmyzem, mezi býložravce řadíme guerézy. Šimpanzi loví příležitostně ve skupinách i jiné menší opice. Potravu si úzkonosé opice hledají jak na stromech, tak i na zemi kde se pohybují po čtyřech končetinách. Aktivní jsou jen ve dne. Některé druhy tráví na zemi převážnou část života (paviání) a na stromy jen uléhají ke spánku. V mnoha případech se již projevuje zřetelný pohlavní dimorfismus (pavián pláštíkový, kahau nosatý). Žijí v různě velkých skupinách s rozdílně rozvinutou strukturou a komunikují pomoci gest, mimiky a hlavně hlasem. Samice má jeden pár prsních bradavek a zjevný menstruační cyklus s následnou receptivitou. Většinou má samice jen jedno mládě o které pečuje, dospělí samci se o malá mláďata nestarají. Někdy mohou mladší samci nebo bezdětné samice vychovávat osiřelé mládě. Rozvoj rozumových schopností a schopností učení vzrostl se zlepšením zrakového vnímání. Zrak mají dokonalý, většinou s barevným viděním. Sluch mají také vynikající, pouze čich není v jejich životě příliš důležitý (malý čichový lalok), nemají zvlášť vyvinuté pachové žlázy. Pokročilejší rozvoj mozkové kůry a mozečku je zřejmý z rozšíření lokomoce a uchopovacích schopností ruky. Úzkonosí jsou ve srovnání s ploskonosými považováni za vývojově úspěšnější.", "section_level": 1}, {"title": "Taxonomie.", "content": "Oddělení úzkonosých opic se rozděluje na dvě nadčeledě, z nichž nadčeleď hominoidů je vývojově vyspělejší. ├── nadčeleď kočkodani (Cercopithecoidea)", "section_level": 1}], "src_summary": "Úzkonosí (Catarrhini), nebo také opice úzkonosé nebo opice Starého světa (ploskonosým se zase říká opice Nového světa), je jedno ze dvou oddělení infrařádu opic (Simiiformes). Druhým je ploskonosí, opice ploskonosé, neboli opice Nového světa. Někdy je pro zařazení ploskonosých a úzkonosých používána taxonomická kategorie \"parvorder\" nebo \"falanx\", zde je použito české pojmenování oddělení.", "tgt_summary": "The Catarrhini or catarrhine monkeys or Old World anthropoids are the sister group to the New World monkeys, the Platyrrhini. The Platyrrhini emerged within \"monkeys\" by migration to South America from Afro-Arabia (the Old World), likely by ocean. With respect to the ones that stayed behind, Geoffroy in 1812 grouped the apes (hominoidea) and the Cercopithecoidea together and established the name Catarrhini, \"Old World monkeys\", or \"singes de l'Ancien continent\" . Darwin in the late 19th century imagined correctly that apes were the sister to the Cercopithecoidea. There has been some resistance to directly designate apes (and thus humans) as monkeys despite the scientific evidence, so \"Old World monkey\" may be taken to mean the Cercopithecoidea or the Catarrhini. That apes are monkeys was already realized by Georges-Louis Leclerc, Comte de Buffon in the 18th century. The apes are further divided into the lesser apes or gibbons and the great apes, consisting of the orangutans, gorillas, chimpanzees and humans. The Catarrhini are all native to Africa and Asia. Members of this parvorder are called catarrhines.", "id": 2270216}
{"src_title": "Brandenburg an der Havel", "tgt_title": "Brandenburg an der Havel", "src_document": [{"title": "Geografie.", "content": "Sousední obce: Milower Land, Havelsee, Beetzsee, Beetzseeheide, Roskow, Groß Kreutz, Kloster Lehnin, Wollin, Wenzlow, Rosenau, Wusterwitz,Bensdorf, Päwesin a Nauen.", "section_level": 1}, {"title": "Historie.", "content": "První osídlení Brandenburgu bylo vytvořeno slovanským kmenem Havolanů. Zdejší hradisko dobyl roku 929 východofranský král Jindřich I. Ptáčník. Městečko zůstalo v německých rukách jen do roku 983, kdy vypuklo úspěšné povstání slovanského obyvatelstva. V následujících 170 letech bylo město pod vládou slovanských knížat. Poslední z nich, Přibyslav, zemřel roku 1150. Poté byl Brandenburg zabrán Albrechtem Medvědem, prvním braniborským markrabětem. Město bylo rozděleno na tři části - Staré Město, Nové Město a katedrální obvod. V letech 1314 a 1315 Staré a Nové Město vstoupila do Hanzovní ligy. Za třicetileté války bylo město vyplundrováno a poničeno, což vedlo ke ztrátě jeho postavení. Postupim se stala novým sídelním městem braniborským markrabat. V roce 1715 došlo ke spojení Starého a Nového Města, roku 1928 se k nim přidal katedrální obvod. V pozdním 19. století se město stalo důležitým průmyslovým městem Německého císařství. Zásluhu na tom měl převážně ocelářský průmysl. Ve městě byly vyráběny i bicykly známých značek, jako např. Brennabor, Corona a Excelsior. Také výroba hraček byla celkem známá. Historie Brandenburgu má také pohnutější části. Jeden z prvních koncentračních táborů stál právě na Nikolaiplatz v brandenburském Starém Městě a ve věznici Görden. Zde byli zabíjení lidé s mentálním postižením, včetně dětí (akce T4). Také zde byly použity pokusy s otravným plynem. Věznice byla uzavřena po stížnostech místních lidí na kouř, vycházející z mobilních kremačních pecí. V březnu 1945 zde byl také popraven Friedrich Fromm, německý důstojník zapletený do atentátu na Hitlera. Po válce se Brandenburg dostal do sovětské okupační zóny a později se stal součástí Německé demokratické republiky. Po pádu Berlínské zdi (a tím i cestovního omezení mezi východem a západem), poklesla populace města z více jak 100 000 lidí (1989) na necelých 75 000 obyvatel (2005).", "section_level": 1}], "src_summary": "Brandenburg an der Havel (česky \"Branibor nad Havolou\") je německé město, jedno ze čtyř center Spolkové země Braniborsko. Je nejrozsáhlejším a třetím nejlidnatějším samostatným městem v Braniborsku. Zároveň je se svou více jak tisíciletou historií jedno z nejstarobylejších měst této země.", "tgt_summary": "Brandenburg an der Havel is a town in Brandenburg, Germany, which served as the capital of the Margraviate of Brandenburg until replaced by Berlin in 1417. With a population of 71,778 (as of 2010), it is located on the banks of the River Havel. The town of Brandenburg provided the name for the medieval Bishopric of Brandenburg, the Margraviate of Brandenburg, and the current state of Brandenburg. Today it is a small town compared to nearby Berlin, but it was the original nucleus of the former realms of Brandenburg and Prussia.", "id": 1867109}
{"src_title": "Sršeň asijská", "tgt_title": "Asian hornet", "src_document": [{"title": "Popis.", "content": "Ve Francii se objevil poddruh či varianta \"nigrithorax\" (doslova „černá hruď“), u něhož ve zbarvení těla převládá tmavá barva. Hlavu, trup a zadeček pokrývá zlatavé chmýří. Hlava je shora tmavohnědá, zpředu žlutá až oranžová. Třetí článek zadečku nese užší, čtvrtý naopak široký žlutooranžový pásek. Holeně jsou nápadně žluté. Jiné poddruhy mohou mít zbarvení mírně či výrazněji (více žluté barvy) odlišné. Dělnice měří na délku přibližně 20 mm, královna do 30 mm a samci ; je tedy asi o 10 až 20 % menší než sršeň obecná.", "section_level": 1}, {"title": "Biologie.", "content": "Přezimují pouze oplodněné královny. Kolik z nich se z jednoho hnízda dožije jara, je zatím předmětem výzkumu. Na rozdíl od jiných příbuzných druhů nebuduje \"Vespa velutina\" jedno celosezónní hnízdo, ale nejdříve jakýsi provizorní útulek velikosti kopacího míče. Po vychování dostatečně početné populace vybuduje v koruně stromu druhé hnízdo o průměru , někdy až 100 cm. První malé hnízdo zcela opustí. Materiálem obou obydlí je pro všechny druhy vos typická dřevitá papírovina. Pravděpodobně existuje nějaká souvislost mezi dvouetapovým hnízděním a monzunovým podnebím oblastí původního rozšíření. Hnízda si staví na stromech, na keřích, pod střechami budov a někdy i pod zemí. \"Vespa velutina\" zakládá velmi početná společenství. Na Tchaj-wanu či v Hongkongu byla pozorována hnízda až o 20 tisících jedincích. V Evropě jsou běžná hnízda o 6 000 jedincích, což je podstatně více, než u hnízd sršní obecných. Životní cyklus hnízda trvá od dubna do listopadu.", "section_level": 1}, {"title": "Potrava a její lov.", "content": "Dospělci se živí především sacharidovou stravou, tedy nektarem, mízou a ovocnými šťávami. Například ve Francii jsou jejich hlavními zdroji kamélie, břečťan a hroznové víno. Pro své larvy loví širokou škálu hmyzu a jiné malé členovce (řadí se mezi oportunistické predátory), ale konzumují též zdechliny a maso. Tato sršeň patří mezi nejlepší letce a nejefektivnější predátory mezi všemi vosami čeledi Vespidae. Umí aplikovat rozličné strategie lovu. Někdy visí ve vzduchu na místě a pak náhle zaútočí na vyhlédnutou kořist. Jindy hlídkuje nad mršinami či jinými zbytky potravy a napadá shromážděné mouchy. V jiných případech vyčkává na nějakém strategickém (vyvýšeném) místě, například na vrcholku stromu, a pozoruje třeba roj vážek. Ve vhodný okamžik se spustí a prudkým výpadem zaútočí, přičemž prchající oběť dokáže velmi obratně pronásledovat.", "section_level": 2}, {"title": "Útoky na včely.", "content": "Jako škůdci se sršně asijské projevují v plenění včelích úlů, jejichž osazenstvo zabíjejí v podstatně větším množství než sršeň obecná. Včely tvoří 1/3 až 2/3 podílu proteinů průměrného sršního hnízda. V městském prostředí je to asi 65 %, v lese a zemědělských oblastech 33 až 35 %. Evropské včely (\"Apis mellifera\") se nedokážou, na rozdíl od včel asijských (\"Apis cerana\"), efektivně bránit. Včely asijské i evropské mají vyvinuto několik obranných strategií (propojený koberec, obalení a zadušení sršně aj.) a asijské včely je používají velmi efektivně. Obrana včel medonosných je naopak v podstatě neúčinná. Sršně loví tak, že hlídkují u česna a napadají navracející se včelí dělnice. Uchopí je a zabíjejí je kusadly. Poté oddělí hlavu a zadeček a svým larvám podávají na proteiny bohatou hruď. Početnost útoků výrazně vzrůstá v srpnu a kulminuje na podzim. V té době napadají úly najednou v početných skupinách. Nepostupují při tom tak jako sršně mandarínské, které včely vybijí na místě a úl ovládnou, nýbrž včely uchvacují a odnášejí do své kolonie. Ve druhé půlce listopadu a v prosinci predace ustává. Zajímavé je, že na lovu včel se podílejí kromě sršních dělnic a královen i samci, kteří nemají žihadlo a jejich kusadla nejsou tak silná. Ke včelím úlům je často přivede pachová stopa v podobě aromat z pylu, medu a některých včelích feromonů, například geraniolu.", "section_level": 3}, {"title": "Predace.", "content": "Několik druhů živočichů se může živit sršni asijskými. Jedná se o včelojeda lesního, vlhu pestrou, sojku obecnou, slepice a jezevce. Příležitostně zabije sršeň asijskou i sršeň obecná. Obecně ale nemá predace na početnost sršní zásadní vliv.", "section_level": 2}, {"title": "Invaze.", "content": "Původní domovinou sršně asijské je jihovýchodní Asie. V roce 2004 bylo nechtěně dopraveno obsazené hnízdo tohoto druhu v kontejneru s čínskými bonsajemi do francouzského Bordeaux. Od té doby podle údajů sdružení francouzských včelařů UNAF se areál výskytu vetřelce každoročně posune až o 100 km všemi směry. V Evropě se dostala již na Britské ostrovy, do Itálie, na Pyrenejský poloostrov, do Belgie a do Německa - nejseverněji jsou dokumentováni z Hamburku. Od roku 2016 je sršeň asijská na Seznamu invazních nepůvodních druhů s významným dopadem na Unii. Výskyt a šíření sršně se negativně projevuje na turistickém ruchu dotčených oblastí a významné hospodářské škody zaznamenává včelařství. Sršně jsou schopné vyhladit asi 5 až 7,5 % hnízd a dalších 16 až 30 % oslabit. Jde nicméně jen o orientační čísla, skutečnost se může výrazně lišit dle místních podmínek. Člověka v blízkosti hnízda zuřivě napadá a zatímco evropská sršeň obecná zhruba po 20 m v pronásledování ustává, \"Vespa velutina\" v útoku většinou pokračuje, dokud vetřelce nedostihne. Tato agresivita je známá především z Asie, v Evropě se sršeň chová vůči lidem výrazně méně útočně. V letech 2004 až 2014 byla v Evropě zaznamenána jen tři úmrtí v důsledku útoku sršně asijské.", "section_level": 1}, {"title": "Kontrola šíření.", "content": "Hlavní metodou, i když zatím ne příliš účinnou, jak s tímto druhem bojovat, je likvidace hnízd. Důležité je provést likvidaci předtím, než kolonie vyprodukuje pohlavní jedince, což se obvykle děje začátkem září. Další možností je chytání sršní na návnady v blízkosti včelích úlů. Zvažuje se i použití biologických metod, například rozšíření predátorů a parazitů, nicméně tento druh snížení populace se zatím nepoužívá, neboť není znám efektivní způsob praktického využití.", "section_level": 2}, {"title": "Jed.", "content": "Bodnutí sršní asijských je velmi bolestivé. Jejich jed je směsicí látek s nízkou, střední i vysokou molekulární hmotností. Obsahuje zejména peptidy a proteiny s enzymatickou funkcí. Peptidy jsou podobné melitinu ze včelího jedu a podílejí se zejména na uvolňování histaminu z mastocytů. Proteiny tvoří především trojice verutoxinů.", "section_level": 1}], "src_summary": "Sršeň asijská (též sršeň čínská; \"Vespa velutina\") je zástupcem jedovatého sociálního blanokřídlého hmyzu z čeledi sršňovitých. Je to spíše menší až středně velký druh, velikostí nepřesahuje 30 mm. Jde o útočnou a dravou sršeň, která se specializuje na lov včel. Vytváří množství poddruhů respektive barevných variant, jež až do roku 2004 obývaly pouze některé části jižní, východní a jihovýchodní Asie. V roce 2004 byl poddruh \"V. v. nigrithorax\" zavlečen do francouzské Akvitánie, odkud se jako invazní druh rychle šíří do dalších oblastí. Z Francie se již dostal do Itálie, Belgie, Španělska, Portugalska, Německa a Velké Británie (stav k roku 2017). Rovněž se invazně rozšířil na Korejský poloostrov a nejnověji do Japonska.", "tgt_summary": "The Asian hornet, also known as the yellow-legged hornet (\"Vespa velutina\"), is a species of hornet indigenous to Southeast Asia. It is of concern as an invasive species in some other countries.", "id": 2415223}
{"src_title": "Dolní Lotrinsko", "tgt_title": "Lower Lorraine", "src_document": [{"title": "Dějiny.", "content": "Vévodství bylo vytvořeno z bývalé říše Lotharingie králem Lotharem II., který byl králem od roku 855. Lotharingie byla koncem 9. století rozdělena a následně znovu spojena francouzským králem Ludvíkem III. podpisem Ribemontské smlouvy v roce 880. Po smrti Ludvíka IV. v roce 911 připojil k hrabství francouzský král Karel III., část západní Francie. Tím bylo vytvořeno vévodství. Kolem roku 995 pak vévoda Giselbert, syn Reginara, vévody lotrinského prohlásil hrabství vévodstvím a dostal k tomu souhlas nejen německého císaře Jindřicha I. Ptáčníka, ale i francouzského krále Rudolfa Burgundského. V roce 959 svatý Bruno Veliký (924–965 v Remeši), arcibiskup kolínský, syn Jindřicha I. Ptáčníka a sv. Matyldy, bratr německého císaře Otty I. rozdělil Lotharingii na dvě vévodství: Dolní a Horní Lotrinsko či Dolní a Horní Lotharingii a udělil hraběti Godfreyovi I. z Mons titul vévody Dolní Lotrinska. Toto území sahalo od severu dolů po řece Rýn, zatímco Horní Lotrinsko leželo dále na jihu po řece Rýn. Obě vévodství tvořila západní část Svaté římské říše založené Brunovým starším bratrem císařem Ottou I. v roce 962. Další vývoj obou zemí byl odlišný. Po smrti Godfreyho syna vévody Richara bylo Dolní Lotrinsko podřízena přímo císaři, dokud v roce 977 Otto II. neohrožoval vévodu Dolního Lotrinska Karla (953–993). Dolní a Horní Lotrinsko se opět spojily pod vládou Gothela (či Gozela) I. (kolem 967 – 19. dubna 1044). Dolní vévodství pak postupně zanikalo, zatímco Horní Lotrinsko se stalo známým jako Lotrinské vévodství.", "section_level": 1}, {"title": "Následná území.", "content": "Po rozbití územní celistvosti a ukončení moci vévodství vzniklo v tomto regionu mnoho dalších států. Nejdůležitější z nich byly: Následující nástupnické státy zůstaly pod pravomocí vévodů Dolního Lotrinska (\"Lothier\"):", "section_level": 1}], "src_summary": "Dolní Lotrinsko, resp. Dolnolotrinské vévodství neboli Dolní Lotharingie (\"Neder-Lotharingen\", \"Lothier\" nebo \"Lottier\") nebo Dolní Lorraine, byla ve středověku původně severní část vévodství lotrinského. Vévodství vzniklo v roce 959. Rozkládalo se přibližně na území současného Nizozemska, zahrnovalo téměř všechny současné regiony Holandska, dále střed a východ Belgie (vyjma Flanderského hrabství), Lucemburska, části severní Francie (po Valenciennes a Cambrai, východní části francouzského regionu Nord-Pas de Calais) a části Německa (severní část německého regionu Porýní, včetně Cách, Kolína nad Rýnem a Východního Fríska). Ve 12. století význam vévodství upadl a rozpadl se na menší celky, které se dostaly pod nadvládu vévodů z Brabantu. V tradici vévodství lotrinského nadále pokračovalo Horní Lotrinsko.", "tgt_summary": "The Duchy of Lower Lorraine, or Lower Lotharingia (also referred to as \"Lothier\" or \"Lottier\" in titles), was a stem duchy established in 959, of the medieval Kingdom of Germany, which encompassed almost all of the modern Netherlands (including Friesland), central and eastern Belgium, Luxemburg, the northern part of the German Rhineland province and the eastern parts of France's Nord-Pas de Calais region.", "id": 72678}
{"src_title": "Propylenoxid", "tgt_title": "Propylene oxide", "src_document": [{"title": "Výroba.", "content": "Průmyslová výroba propylenoxidu začíná propylenem. Používají se dva obecné postupy, jeden je založen na hydrochloraci a druhý na oxidaci. V roce 2005 se zhruba polovina světové produkce vyráběla chlorhydrinovou technologií a polovina oxidační cestou. Druhý z postupů postupně nabývá na významu.", "section_level": 1}, {"title": "Hydrochlorační cesta.", "content": "Tradičním postupem je konverze propylenu na chlorpropanoly: Reakcí vzniká směs 1-chlor-2-propanolu a 2-chlor-1-propanolu, která se následně dehydrochloruje. Například: Často se pro pohlcování chloru používá vápno.", "section_level": 2}, {"title": "Kooxidace propylenu.", "content": "Druhou obecnou cestou je kooxidace organických sloučenin propylen s isobutenem nebo ethylbenzenem. Za přítomnosti katalyzátoru probíhá vzdušná oxidace propylenu s ethylbenzenem takto: Koprodukty těchto reakcí, t-butylalkohol nebo styren, jsou užitečnými surovinami pro jiné produkty. Například t-butylalkohol reaguje s methanolem na MTBE, aditivum do benzinu. Před zavedením zákazu MTBE byla hlavní výrobní cestou výroba z isobutenu a propylenu.", "section_level": 2}, {"title": "Oxidace propylenu.", "content": "V dubnu 2003 byla (ve firmě Sumitomo Chemical, v první japonské továrně na výrobu propylenoxidu) do komerčního provozu uvedena nová metoda založená na oxidaci kumenu bez významné produkce jiných látek. Tato metoda je variací procesu POSM (kooxidace), užívající kumenhydroperoxid namísto ethylbenzenhydroperoxidu a recykluje koprodukt (alfa-hydroxykumen) dehydratací a hydrogenací zpět na kumen. V procesu HPPO vyvinutém firmami BASF a Dow Chemical se propylen oxiduje peroxidem vodíku: V tomto procesu nevznikají žádné vedlejší produkty kromě vody. Zahájení výroby bylo plánováno od roku 2008 v Antverpách.", "section_level": 2}, {"title": "Použití.", "content": "Přibližně 60 až 70 % propylenoxidu se převádí na polyetherpolyoly pro výrobu polyuretanových plastů. Asi 20 % se hydrolyzuje na propylenglykol v procesu urychlovaném kyselým nebo zásaditým katalyzátorem. Dalšími důležitými produkty jsou polypropylenglykol, propylenglykolethery a propylenkarbonát.", "section_level": 1}, {"title": "Historická a okrajová použití.", "content": "Dříve se propylenoxid používal jako závodní palivo, jeho použití však bylo pravidly National Hot Rod Association z bezpečnostních důvodů zakázáno. Používá se také v termobarických zbraních a při plynové likvidaci mikrobů.", "section_level": 2}, {"title": "Plynová dezinfekce.", "content": "Americká FDA schválila od 1. září 2007 použití propylenoxidu k pasterizaci syrových mandlí, a to po řadě incidentů s kontaminací mandlí salmonelou v sadech.", "section_level": 3}, {"title": "Čiřidlo.", "content": "Propylenoxid se běžně používá při preparaci biologických vzorků pro elektronovou mikroskopii. Aplikuje se při čiření vzorků alkoholu použitého pro dehydrataci. Proces lze rozdělit do dvou fází; v první se stejné objemy ethanolu a propylenoxidu přidají na 5 minut, poté se čtyřikrát aplikuje čistý propylenoxid, pokaždé na 10 minut.", "section_level": 3}, {"title": "Bezpečnost.", "content": "Propylenoxid je pravděpodobný lidský karcinogen.", "section_level": 2}], "src_summary": "Propylenoxid (systematický název \"epoxypropan\") je organická sloučenina s funkčním vzorcem CHCHCHO. Tato bezbarvá těkavá kapalina se průmyslově vyrábí ve velkých množstvích, hlavní oblastí použití je výroba polyetherových polyolů pro polyuretanové plasty. Jedná se o chirální epoxid, běžně se používá racemická směs. Sloučenina se někdy označuje jako 1,2-propylenoxid (\"1,2-epoxypropan\") kvůli odlišení od svého izomeru 1,3-propylenoxidu známějšího jako oxetan.", "tgt_summary": "Propylene oxide is an organic compound with the molecular formula CHCHCHO. This colourless volatile liquid with an odour resembling ether, is produced on a large scale industrially. Its major application is its use for the production of polyether polyols for use in making polyurethane plastics. It is a chiral epoxide, although it is commonly used as a racemic mixture. This compound is sometimes called 1,2-propylene oxide to distinguish it from its isomer 1,3-propylene oxide, better known as oxetane.", "id": 187740}
{"src_title": "Avraham Suckever", "tgt_title": "Abraham Sutzkever", "src_document": [{"title": "Biografie.", "content": "Avraham Suckever se narodil v polské Smorgoni (dnešní Bělorusko). Během první světové války jeho rodina uprchla na Sibiř, kde nějakou dobu žila, a v roce 1922 se přestěhovala do Vilna (Vilnius), kde Avraham studoval v chederu a navštěvoval gymnázium. Od roku 1930 chodil do skautu – oddíl se jmenoval Di bin (včela). Suckever, byl jednou z nejslavnějších postav literárního hnutí Jung Vilne (Mladé Vilno). Svoji první báseň vydal v roce 1934 v literárním časopise. Za nacistické okupace, která začala v červnu 1941, přežil první období násilné perzekuce Židů litevskou milicí (spočívající v intenzivním zatýkání a popravování), a od 25. června do 20. července byl ukrytý v komíně svého vlastního domu. Později o těchto dnech napsal báseň. Rukopis básně byl ukrytý v tomto domě až do roku 1990. Téhož roku byl, společně s ostatními Židy z města, internován v ghettu Vilno. Dne 12. září 1943 utekl, spolu se svou manželkou a přítelem Shmerkem Kaczerginskym, a bojoval proti nacistům jako partyzán. Během nacistické éry Suckever napsal přes 80 básní, jejichž rukopisy se mu podařilo uchovat k pozdějšímu vydání. Po válce žil v Moskvě a Lodži. Dne 27. února 1946 se zúčastnil Norimberských procesů, kde hovořil o holokaustu ve Vilně a o Franzi Murerovi, vrahovi jeho matky a jeho syna. V roce 1947 emigroval do Izraele. V roce 1948 založil jidiš časopis Di goldene kejt (Zlatý řetěz). Zemřel 19. ledna 2010 v Tel Avivu ve věku 96 let. V roce 1985 mu byla udělena Izraelská cena za jidiš literaturu. Byl rovněž nominován na Nobelovu cenu za literaturu.", "section_level": 1}], "src_summary": "Avraham Suckever (: , : , : Abraham Sutzkever, přepisován též jako Avrom; 15. července 1913 – 19. ledna 2010) byl židovský básník a spisovatel píšící v jidiš a polštině a partyzán druhé světové války.", "tgt_summary": "Abraham Sutzkever (Yiddish: אַבֿרהם סוצקעווער — \"Avrom Sutskever\"; ; July 15, 1913 – January 20, 2010) was an acclaimed Yiddish poet. \"The New York Times\" wrote that Sutzkever was \"the greatest poet of the Holocaust.\"", "id": 2285156}
{"src_title": "Model driven architecture", "tgt_title": "Model-driven architecture", "src_document": [{"title": "Computation Independent Model (CIM).", "content": "Model, též známý jako doménový model, se zaměřuje výhradně na prostředí a obecné požadavky systému a jeho detailní struktura a konkrétní zpracování jsou v této fázi skryté nebo dosud neurčené. Tento model reflektuje „business“ požadavky zákazníka a pomáhá přesně popsat to, co se od systému očekává. Proto musí být nezávislý na technickém zpracování a popisovat systém čistě věcně a logicky. Předpokládá se, že uživatel těchto modelů je člověk, který není obeznámen s modely nebo konstrukcemi užívaných k vyjádření funkčnosti těch požadavků, které jsou právě specifikované v CIM. Nejčastějšími uživateli tohoto typu modelů jsou „business“ analytici případně sami uživatelé systému. Tento druh zobrazení neslouží pouze jako prostředek k pochopení problémů a vymezení problémové oblasti, ale také jako jakýsi sdílený zdroj pojmů (slovník problémové oblasti), které se používají v jiných modelech (úrovních MDA) nebo pro další modelovaní na stejné úrovni. Ve skutečnosti mohou být tyto modely např. procesní modely, Use case diagramy případně diagramy činností.", "section_level": 1}, {"title": "Platform Independent Model (PIM).", "content": "Tento model se zabývá tou částí kompletní specifikace systému, která se nemění podle konkrétního druhu zvolené platformy. PIM totiž zprostředkovává určitou míru nezávislosti konkrétního řešení dané problémové oblasti tak, aby se hodila na různé platformy podobného typu. Popisuje chování (algoritmy) a strukturu aplikace opravdu jen v těch mezích, které zajistí jeho přenositelnost mezi různými technologickými řešeními. Oproti předcházejícímu modelu je doplněn o ty informace (algoritmy, principy, pravidla, omezení…), které jsou nezbytně důležité k řešení dané problémové oblasti prostřednictvím informačních technologií. Ovšem je důležité poznamenat, že tento model přesně nevychází z CIM, nýbrž si z něho obvykle IT analytik vybere pouze to podstatné, co se považuje za smysluplné pro potřeby počítačového zpracování konkrétní problémové oblasti. Transformace z modelu CIM do PIM obvykle neprobíhá automaticky, je to dáno především odlišným charakterem těchto modelů, kde PIM je model struktury (objektový model), kdežto CIM je spíše procesní model. Tento přechod probíhá skrze Use Case scénáře, které přiblíží procesní model k objektovému. Velkou výhodou PIM modelu je jeho znovupoužitelnost a proto může posloužit jako výchozí bod pro různá zadání.", "section_level": 1}, {"title": "Platform Specific Model (PSM).", "content": "Poslední model (pokud se nebere v úvahu zdrojový kód) specifikace MDA, který je již závislý na cílové platformě, kombinuje PIM s konkrétním technologickým řešením (např. .NET, Java EE, Corba). Tento model věrně odráží strukturu kódu a proto je již dostatečným podkladem pro implementaci, de facto se jedná o vizualizaci kódu na stejné úrovni abstrakce. Vyskytují se v něm objekty, které úzce souvisí se zvoleným technologickým prostředím (např. operace pro přístup k atributům, konstruktory a destruktory tříd,…). Příkladem jsou třídy specifické pro danou platformu, které dovolují komunikovat s balíkem objektů běžně dodávaných s vývojovou platformou. Databázový model (model relační databáze) lze považovat také za PSM.", "section_level": 1}, {"title": "Transformace modelu PIM do PSM.", "content": "Jedná se o proces aplikace konkrétních transformačních pravidel na model nezávislý na platformě, jenž vyústí v PSM. Otázkou je, jaká transformační pravidla mají být použita u konkrétních elementů z PSM. MDA specifikace popisuje hned několik způsobů, jak vytvořit (mapovat) tyto vazby (v čemž spočívá asi jeho největší přínos). Jednou z možností je mapovat přes meta-modely, kdy jednotlivé typy elementů jak v PIM tak v PSM, jsou specifikovány ve dvou odlišných tzv. MOF („Meta Object Facility“) meta-modelech. V tomto případě jsou určena jasná mapovací pravidla (algoritmy) určující protějšky ke konkrétním typům v meta-modelu PIM z meta-modelu PSM. Jedná se vlastně o překlad z meta jazyka uřčeného pro modelování v PIM do meta jazyka sloužícího k vyjádření typově různých elementů závislých na dané platformě (viz následující obr.). Dalším přístupem je mapování prostřednictvím tzv. značek. Těmito značkami se označí jednotlivé elementy a tím se určuje, jakým způsobem budou transformovány. Slouží tedy jako identifikátory pro transformační pravidla. Jednoduchým příkladem značky by mohla být „Entita“, která může být aplikována na nějakou třídu nebo jiný objekt z PIM. Složitější ukázkou je případ, kdy je více elementů modelu osázeno značkami, které dohromady tvoří identifikovatelnou sadu. K této sadě je jasně definována transformační šablona např. v podobě návrhového vzoru. A aby to nebylo jednoduché, je také možno jednomu elementu přiřadit více značek. To indikuje, že tento prvek hraje roli ve více než jednom mapování a proto také bude podle každého z nich transformován. Ve výsledku se to může projevit jak dodatečnou vlastností stejně tak jako novým elementem v PSM. V reálu se k transformaci používá obvykle kombinace obou výše uvedených přístupů. Mapování pomocí meta-modelu totiž v sobě skrývá omezení, které nedovoluje více instancím jedno typu z PIM přiřadit různé protějšky z PSM. Tato neschopnost, dodatečně přidat potřebné informace, dělá tento způsob silně deterministickým. Proto některé charakteristické typy s PIM musejí být opatřeny značkou za účelem detailnějšího specifikování. Na druhou stranu každá transformace jednotlivých elementů v sobě předpokládá určitá typová omezení, kterých by se každý návrhář měl držet, aby výsledná transformace měla vůbec nějaký smysl. To znamená, že každý typ elementu v PIM má implicitně definovanou sadu značek, kterými ho lze označit. Výsledkem každé transformace je, jak již bylo uvedeno, platformově specifický model a dále záznam o transformaci. Ten v sobě zahrnuje mapu, která ukazuje jaké druhy transformací byly použity pro konkrétní druhy mapování, což umožňuje provádět transformaci i v opačném směru. Tyto informace v důsledku pomáhají lépe synchronizovat jednotlivé vrstvy na různých úrovních abstrakce a tak dosáhnout lepší konzistence.", "section_level": 1}, {"title": "Shrnutí.", "content": "MDA nelze považovat za sjednocující standard. Hlavně proto, že neposkytuje přesnou metodiku (jedná se o velmi obecný standard), a také že jde o poměrně složitý koncept, který je neustále v procesu standardizace a vývoje, jenž je nasaditelný jen v určitých případech. Na druhou stranu MDA poskytuje řadu výhod, zjednodušuje analýzu, návrh, implementaci a integraci aplikací včetně i těch velkých a komplexních systémů. Celkově MDA přináší výhodu v podobě snadné přenositelnosti aplikace mezi jednotlivými platformami a dokonce umožňuje křížit jednotlivé platformy, pokud to architektura aplikace dovoluje nebo vyžaduje. Tento koncept bude mít určitě i nadále své místo v oblasti vývoje IS, lze to usoudit z jeho rozšíření v praxi v posledních letech, která se projevuje jako rostoucí podpora MDA v CASE nástrojích. MDA se také řadí pod novější přístup nazývaný Model-driven engineering.", "section_level": 1}], "src_summary": "MDA, Model Driven Architecture (modelem řízená architektura) je specifikace konsorcia OMG založená na pevně stanovených standardech této skupiny. Tento koncept přináší „nový“ přístup v oblasti vývoje a především údržby informačních systémů, který je založen na klasickém OOP. Hlavní myšlenkou MDA je oddělit business a aplikační logiku od technologické platformy. Tato myšlenka není nikterak nová, potřeba vytvářet analytický a návrhový model tu existuje poměrně dlouho. To, co MDA přináší nového, jsou postupy a způsoby, jak tyto modely správně transformovat. Primárními cíli tohoto přístupu jsou zajištění přenosnosti, interoperability (součinnosti) a znovupoužitelnosti díky oddělené architektuře.", "tgt_summary": "Model-driven architecture (MDA) is a software design approach for the development of software systems. It provides a set of guidelines for the structuring of specifications, which are expressed as models. Model-driven architecture is a kind of domain engineering, and supports model-driven engineering of software systems. It was launched by the Object Management Group (OMG) in 2001.", "id": 1374603}
{"src_title": "Lotrinské vévodství", "tgt_title": "Duchy of Lorraine", "src_document": [{"title": "Historie.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Vznik vévodství.", "content": "Po smrti císaře Ludvíka I. Pobožného v roce 840 byla roku 843 Franská říše rozdělena Verdunskou smlouvou mezi jeho tři syny. „Středofranská říše“ společně s titulem císaře připadla Lotharu I.; sahala od Nizozemí (dnešní Nizozemsko a Belgie) přes Burgundsko až po císařské město Řím v Itálii. Tato střední říše pak byla v roce 855 znovu rozdělena při Prümském dělení mezi jeho syny, z nichž Lothar II. obdržel území mezi Mázou, Rýnem, pobřežím Severního moře a Besançonem, které po něm neslo jméno Lotharingie. Po smrti Lothara II. si Lotharingii roku 870 Mersenskou smlouvou rozdělily mezi sebe Západofranská a Východofranská říše. V roce 880 pak nakonec celé území Lotharingie získal pro sebe Ribemontskou smlouvou východofranský král Ludvík III. Mladý. Dělení franské říše tak bylo ukončeno a z Lotharingie se v rámci Východofranské říše stalo samostatné vévodství. Jeho prvním vévodou (\"dux regni quod a multis Hlotharii dicitur\" = „vévoda říše, která je mnohými Lotharovou nazývána“) se v roce 903 stal rheingauský hrabě Gebhard. Po vymření Karlovců ve Východofranské říši (911) připadlo vévodství na krátkou dobu opět k říší západofranské, než jej král Jindřich I. Ptáčník roku 925 podmíněním si vévody Giselberta znovu a definitivně připojil k Východofranské říši, jako její 5. vévodství.", "section_level": 2}, {"title": "Rozdělení na Horní a Dolní Lotrinsko.", "content": "V roce 959 bylo vévodství lotrinské rozděleno na dvě: Horní Lotrinsko (území dnešního francouzského regionu Lotrinsko, Sárska, Lucemburska a města Trevír, Prüm a Koblenc) a Dolní Lotrinsko (severní část původního území). Po smrti Oty I. Velikého se obě Lotrinska pokusil v roce 978 znovu sjednotit západofranský král Lothar I. Francouzský. Asi ve 12. století byla hranice mezi oběma Lotrinsky upravena, takže Lucembursko, Trevír, Prüm a Koblenc připadly Dolnímu Lotrinsku. To se ale v rámci dalšího teritoriálního vývoje Svaté říše římské národa německého probíhajícího přibližně mezi lety 1210-1360 rozpadlo na vévodství lucemburské, vévodství limburské, vévodství Jülich, vévodství brabantské a nespočet dalších malých panství. Od Horního Lotrinska se sice oddělilo vévodství barské, jeho velká část ale zůstala politicky jednotná a dále tvořila „vévodství lotrinské“, jehož hlavním městem bylo Nancy. Města Mety, Toul a Verdun byla svobodnými říšskými městy; také biskupové z Met, Toulu a Verdunu získali pro sebe malá území podřízená přímo císaři.", "section_level": 2}, {"title": "Rostoucí vliv Francie.", "content": "Když se lotrinský vévoda František I. Štěpán Lotrinský rozhodl oženit s rakouskou arcivévodkyní Marií Terezií, považovala Francie další očekávané posílení rakouské přítomnosti na Rýnu za nebezpečí. Vídeňským mírem se proto roku 1735 František vzdal Lotrinska výměnou za velkovévodství toskánské. Na základě této dohody získal také Lotrinsko pro sebe vyhnaný polský král Stanisław Leszczyński, jemuž jako poslednímu vévodovi lotrinskému náleželo až do jeho smrti 23. února 1766, kdy zaniklo a stalo se integrální součástí Francie.", "section_level": 2}], "src_summary": "Lotrinské vévodství (, ) bylo státní útvar, který existoval mezi lety 843 (první vévoda jmenován roku 903) až 1766 a vzniklo z Lotharingie, součásti Středofranské říše. V roce 959 bylo Lotrinské vévodství rozděleno a jižní hornatější vévodství obdrželo přízvisko hornolotrinské, svým územím přibližně odpovídá dnešnímu francouzskému regionu Lotrinsko. Ve 12. století však význam Dolnolotrinského vévodství upadl a rozpadlo se na menší celky, které se dostaly pod nadvládu vévodů z Brabantu. V tradici vévodství lotrinského tak nadále pokračovalo Horní Lotrinsko.", "tgt_summary": "The Duchy of Lorraine ( ; ), originally Upper Lorraine, was a duchy now included in the larger present-day region of Lorraine in northeastern France. Its capital was Nancy. It was founded in 959 following the division of Lotharingia into two separate duchies: Upper and Lower Lorraine, the westernmost parts of the Holy Roman Empire. The Lower duchy was quickly dismantled, while Upper Lorraine came to be known as simply the Duchy of Lorraine. The Duchy of Lorraine was coveted and briefly occupied by the Dukes of Burgundy and the Kings of France. In 1737, the Duchy was given to Stanisław Leszczyński, the former king of Poland, who had lost his throne as a result of the War of the Polish Succession, with the understanding that it would fall to the French crown on his death. When Stanisław died on 23 February 1766, Lorraine was annexed by France and reorganized as a province.", "id": 437438}
{"src_title": "Životní styl", "tgt_title": "Lifestyle (sociology)", "src_document": [{"title": "Definice životního stylu.", "content": "Životní styl je spolu s příjmem významným atributem sociálního statusu a lze jej vztahovat jak k individuu, tak i k sociálním skupinám. Domácnosti či rodiny objektivně nejčastěji uskutečňují společně ty aktivity, které zároveň bývají subjektivními zálibami jedinců, tyto celky tedy společně sdílí způsoby trávení volného času. Životní styl je dále funkční prvek života, resp. funkční systém člověka i sociálna, který si člověk vybírá z repertoáru dané kultury za určitých podmínek jisté prvky podle svých kritérií (hodnot, cíle atd.) a potřeb; a rovněž to, jak tyto prvky propojuje, transformuje a obohacuje a přetváří do vlastního systému. Je to způsob propojení soukromé a veřejné sféry, přizpůsobování zvolených prvků privátnímu, osobnímu rozměru. Životní styl(y) může být rovněž jistým vzorcem relací člověka mezi jednotlivými sférami a prvky života (životního pole). Nejde o oddělenou sféru života člověka, skupiny, ale spíše o určitý důležitý aspekt všech vztahů, rolí, činností a institucí. Lze jej charakterizovat jako systém významných činností a vztahů, životních projevů a zvyklostí typických, charakteristických pro určitý subjekt. Životním stylem individua lze potom rozumět konzistentní životní způsob jednotlivce, jehož jednotlivé části si vzájemně odpovídají, jsou ve vzájemném souladu, vycházejí z jednotlivého základu, mají společné jádro, resp. určitou jednotící linii, tj. jednotný „styl“, který se jako červená linie prolíná všemi podstatnými činnostmi, vztahy, zvyklostmi apod. nositele daného životního stylu.", "section_level": 1}, {"title": "Konkrétní podoba životního stylu.", "content": "Konkrétní podoba životního stylu je ovlivněna dvěma faktory – životními podmínkami (faktor vnější) a jedincem samotným (faktor vnitřní). Vnější faktor – životní podmínky tvoří tzv. mantinely, v nichž se jedinec pohybuje, jedná se o bezprostřední vazbu životních podmínek a životního stylu. Změna životního stylu vyvolaná změnou životních podmínek nemusí mít tutéž míru a kvalitu jako změna životních podmínek a nemusí se projevovat v okamžité časové návaznosti. Příčinou této skutečnosti je např. setrvačnost navyklého dosavadního způsobu života, neochota či snížená schopnost změnit své chování (např. vlivem věku). Tento vnější faktor se mění stejně pro celou populaci, vyvolává změnu životních podmínek a v této probíhající sociální diferenciaci se otvírají či zavírají pro možnosti pro jednotlivé třídy. Vnitřní faktor životního stylu zahrnuje samotný subjekt životních podmínek – tedy jedince – se všemi jeho specifickými až individuálními životními podmínkami, potřebami, hodnotami atd. Jedinec mezi teoreticky existujícími i prakticky realizovatelnými variantami životního stylu hledá tu, kterou ve svých specifických podmínkách může naplnit a která by současně v daném okamžiku nejvíce odpovídala a vyhovovala jeho potřebám, hodnotám a jeho představě o naplnění sociálních rolí, jejichž je nositelem.", "section_level": 1}, {"title": "Životní styl v postmoderní společnosti.", "content": "Významní teoretici moderny se shodují v tvrzení, že se životní styl společnosti postmoderní stále více mění a nabývá na dynamičnosti. „… po roce 1990 […] došlo ke změnám hodnot prosazovaných a oceňovaných společností.“ V postmoderním době se trvalým atributem životního stylu stala nespojitost, nesouslednost lidského jednání, fragmentarizace a epizodičnost různých sfér lidských činností. Člověk si model životního stylu nevybírá, tak jako tomu bylo v tzv. tradiční společnosti, kdy různé modely životního stylu vystupovaly samostatně. Dnes není třeba vybírat si, protože tyto modely existují a vystupují současně a zároveň jsou normou chování každodenního života. Lidé přebírají věci, módu nebo způsoby trávení volného času již vypracované specializovanými organizacemi, a v tomto přebírání jsou ovlivněni konzumem. Výběr však činí z vlastní vůle a svobodně kombinují různé prvky programu, který jim výše zmíněné organizace předkládají. Konzumují i v oblasti zdraví, životního stylu, různých rad, ale i v mnoha dalších oblastech a tento konzum probíhá systémem samoobsluhy. Konzumní éra, která prostupuje celou postmoderní společností, zrušila hodnotu i existenci zvyků a tradic, což vedlo ke vzniku celostátní (ale i mezinárodní) kultury, která je založena na podněcování potřeb a informací. Tato skutečnost způsobila, že se člověk otevřel novinkám a je schopen bez odporu měnit svůj styl života. Onu všudypřítomnou masovou spotřebu lze považovat za důležitý ukazatel toho, že lidé postmoderní společnosti nemají nic proti myšlence společenské změny a ani proti osobní transformaci v tak důležité oblasti jako je životní styl. Jedinec v důsledku měnících se životních podmínek musí ať už více či méně volit z nabízené palety životních stylů, která je vlivem všudypřítomného konzumu ve společnosti značně pestrá, tuto volbu však neuskutečňuje pouze podle svých „omezení“, ale výběr (stejně jako celý život jedince) probíhá „pod implikativním a nereflektovaným tlakem ,společenského životního scénáře‘, který je jedincem vědomě i nevědomě, myšlením i jednáním, pozměňován.“ Život jedince se neustále točí kolem společenského scénáře, který je charakteristický pro určitou společnost, uvnitř té ale existují další diferencované scénáře pro jedince z různých sociálních skupin a pro různé sociální statuty, obsahující dané události, kterých by měl člověk dosáhnout, i věkové rozmezí, kdy by se tak mělo stát. Čím více se jedincův vlastní scénář shoduje se scénářem společnosti, tím snazší je jej realizovat. V různé míře v sociálním časoprostoru realizovaný životní scénář v podobě naplněných životních cílů vytváří životní dráhy, které jsou průsečíkem sociálního pole a entity jedince, v posledních letech ukazuje stále silněji, že životní dráha mladého člověka není oproštěna od vlivu sociální pozice jeho původní rodiny.", "section_level": 1}, {"title": "Alternativní životní styl.", "content": "Alternativní životní styl je způsob žití, který se odlišuje od tradičních, vžitých očekávání moderní společnosti, zejména pokud se jedná o výběr práce nebo domova. Existují různé skupiny, jejichž životní styl se označuje za alternativní, přičemž jejich alternativní odlišnost souvisí s péčí o zdraví, módou, hudbou, světonázorem atd. Jsou to např. vegetariáni, přívrženci alternativní medicíny, nudisti nebo subkultury jako hippies, goths, skinheadi, příznivci punku či metalu. K těmto skupinám můžeme zařadit také homosexuály, bisexuály apod.", "section_level": 2}, {"title": "Zdravý životní styl.", "content": "Životní styl je důležitý faktor ovlivňující zdraví člověka. V současnosti se pod vlivem negativních dopadů moderní společnosti na životní prostředí dostává do popředí snaha žít zdravě, což zahrnuje základní faktory jako životní rytmus, pohybový režim, duševní aktivita, zvládání náročných životních situací, životospráva a racionální výživa a také péči o tělesné, psychické a duchovní kultury osobnosti. Do zdravého životního stylu patří též život, chůze či turistika naboso.", "section_level": 2}, {"title": "Faktory ovlivňující životní styl.", "content": "Dimenze životního stylu jsou spjaty se vzděláním jedince popř. s vertikálními charakteristikami profesního postavení, dále má výraznou vazbu na úroveň vzdělání a na životní styl rodiny původu, dále na ni působí z mimostatusových charakteristik typ velikosti místa bydliště, nepříliš výrazný je vliv věku (lze redukovat pouze na frekvenci aktivit volného času) a minimální až nulový význam má diferenciace podle pohlaví. Jednotlivé faktory ovlivňující životní styl povětšinou mezi sebou mají vzájemné vazby. Existují souvislosti mezi sociálním postavením, příjmy, vzděláním a trávením volného času na jedné straně a na straně druhé se životním stylem, který se výrazně diferencuje podle sociálních a sociodemografických charakteristik lidí. Oproti tomu lze nalézt i tvrzení, že jednotlivé sociální statusy jedinců se liší materiálním zabezpečením, mocí a dle některých autorů také prestiží, což ovlivňuje celkovou životní úroveň, životní styl a celkové vyhlídky těch, kdo tyto sociální statusy obsadili, navíc k řídícím statusům se váží charakteristiky jako je věk, pohlaví a „etnicita“, což jsou faktory ovlivňující vzdělání. Ke vzdělání se v postmoderních společnostech úzce váže profese a zaměstnání, které pak prostřednictvím příjmů zpětně ovlivňují životní úroveň a životní styl.", "section_level": 1}, {"title": "Postavení v pracovním procesu.", "content": "Jedním z nejdůležitějších faktorů v zaměstnání je prestiž, která je někdy označována jako funkční prestiž. Sociální prestiž lze charakterizovat jako úctu spojenou s určitým statusem přenášející se na individua, která tento status zaujala. Kromě pracovního postu jsou dalšími výrazy prestiže např. specifický životní styl, dále k symbolům statusu či prestiže patří zejména bydliště, vlastnictví, „prestiž předmětů“ či členství ve specifických organizacích. Možnost uplatnění na trhu práce ovlivňuje výška sociokulturního statusu, nerovnosti sociokulturní se potom prolínají s nerovnostmi socioekonomickými. Výrazem socioekonomických nerovností je sociální stratifikace, v jejímž pozadí stojí společenská dělba práce. Profese v postmoderní společnosti vymezuje statusové skupiny. Podle Maxe Webera se jako statusová skupina označují lidé, kteří si vzájemně připisují stejnou prestiž, sdílí tytéž hodnoty a podobný životní styl. Toto vymezení však není podmínkou, statusové skupiny mohou existovat v rámci tříd či vrstev ale i překračovat jejich hranice.", "section_level": 2}, {"title": "Vzdělání.", "content": "„Čím déle se společnost vyvíjí směrem […] k postindustriálnímu stupni, tím větší úlohu stupeň (obor) vzdělání hraje jako jeden ze základních kvalifikačních zdrojů umožňujících dosahování odpovídající nebo alespoň přibližně odpovídající úrovně v ostatních rozměrech sociálního postavení: složitost práce, postavení v řízení, příjmová a životní úroveň, kvalitě způsobu života i společenského uznání.“ Vzdělání a kvalifikaci jedince je statusovou charakteristikou podmiňující zaměstnanecký status, což má následně vliv na třídně profesionální zařazení a souhrnný sociální status jedince. Funkce dosaženého vzdělání má v postmoderní společnosti dvě funkce. Za prvé se jedná o dosahování kulturní úrovně a s ní spjatého všeobecného rozhledu, což lze také nazývat enkulturační funkcí. Za druhé jde o získávání praktické kvalifikace nezbytné především pro výkon pracovní (výdělečné) činnosti, pro uplatnění zprostředkovávané tzv. trhem práce.", "section_level": 2}, {"title": "Příjem.", "content": "Na velikosti příjmů a způsobů jejich získávání závisí životní úroveň, životní styl, budoucnost a budoucnost dětí a v neposlední řadě i váženost jedince ve společnosti, bez ohledu na skutečné schopnosti či vlastnosti jedince. V neposlední řadě se potom v příjmech a majetku odráží rozdíly v životní úrovni a životním stylu. „Pohled na životní úroveň rodiny přes příjmy domácnosti odhaluje možnost každodenní spotřeby … v příjmové diferenciaci domácností je pak zakódována nejen současná, ale také budoucí diferenciace celkové životní úrovně a životního stylu.“ Příjem lze získat prostřednictvím toho, jaké má jedinec možnosti disponovat se svými statky a dovednostmi. Šance jedinců dosáhnout určitých životních podmínek a osobních životních zkušeností určuje třídní postavení.", "section_level": 2}, {"title": "Volný čas.", "content": "Životní styl hraje důležitou roli, neboť zastává aktivní roli činitele, který spoluvytváří sociální status, protože se zřetelně váže ke sféře nejsvobodnějšího rozhodnutí – volného času. Činnost člověka ve volném čase je možné vymezit jako články řetězce příčin a důsledků, které jsou výrazem subjektivní stránky jedince, jeho potřeb a zájmů. Dále je volný čas ve svém rozsahu a obsahu systémově provázán s daným typem společnosti, kterému odpovídají určité hodnoty, instituce, vzorce chování a sociální mechanismy spojené s naplňováním volného času. Jestliže společnost zabezpečí kvalitní trávení volného času dětí a mládeže, urychlí tím rozvoj obecných specifických schopností mladé generace a potlačí rozvoj negativních sociálních rysů. Jednoduše je volný čas komplexem činností, k jejichž vykonávání se člověk rozhodl sám ze své vlastní vůle a vykonává je zpravidla pro ně samé. Tento čas není vymezen konkrétně ani obsahově, ani časově – je to ten časový prostor, který člověku zbývá. Koncem devadesátých let minulého století dochází k vyhraňování volného času a u řady aktivit se zvyšuje frekvence. Vyhraňování činností ve volném čase je výrazem obratu ve vývoji společnosti. Průběh diferenciačních procesů ve společnosti vede od nivelizované homogenní společnosti let osmdesátých ke společnosti diverzifikované především majetkově, ale i sociokulturně.", "section_level": 2}, {"title": "Rozdělení času jedince.", "content": "Čas jedince je možné rozdělit na čas pracovní, který vymezuje jako vlastní pracovní činnost jedince – zaměstnání, a čas mimopracovní. Čas mimopracovní se dále dělí na vázaný a volný. Přičemž čas vázaný zahrnuje rutinní, opakující se činnosti, které souvisí se zachováním biofyziologické existence jedince a uchováním jeho psychiky a sociálního minisystému (chod rodiny a domácnosti) a dále různé mimopracovní povinnosti.", "section_level": 3}, {"title": "Etapa rodinného života.", "content": "Tvorba jistých představ se výchovným působením předává z generace na generaci – např. výhodnost dělnického povolání vůči nedělnickému (služby) přežívá v určitých skupinách stále. „… existence, ba dokonce i jisté posilování, zřetelných vlivů třídního i statusového uspořádání na formování postojů obyvatelstva k celé řadě klíčových otázek současného […] života svědčí o tom, že […] statusová a třídní uskupení nejsou abstraktní, neživou konstrukcí. Jsou především zakotvena v souhrnu objektivních sociálních vztahů, […], jimiž je sociálními vztahy vytvářená struktura ovlivňována. Současně pak tato struktura […] sama vyvolává změny v názorech, postojích a hodnotových orientacích lidí a tím je samozřejmě také stimuluje k určitým směrům praktického zájmového chování…“ V determinaci životního stylu se výrazně prosazují mezigenerační i vnitrogenerační vztahy, jedná se především o životní styl rodiny původu, vliv úrovně vzdělání vlastní ale i partnera a vlastního profesního postavení.", "section_level": 2}, {"title": "Typ lokality.", "content": "Jedním ze základních hledisek strukturujících společnost prostorový neboli územní rozměr, který v analýze sociální struktury může hrát tři doplňující se role. První rolí je diferenciační úloha, ve které je území (lokalita) pasivním dějištěm společenského pohybu. Je to terén, kde probíhají společenské procesy. Vše, co se odehrává ve společnosti se odehrává i v území, a tak do území může být promítáno, územím se v tomto případě rozumí i jakési zázemí. Roli druhou sehrává integrační úloha, kde je území považováno za aktivní činitel společenského pohybu, má pozitivní vliv při vytváření sociální organizace a při posilování její sociální struktury. Poslední rolí je transformační úloha – prostorové sociální procesy měnící případně vytvářející prostorovou a tím i sociální strukturu společnosti ovlivňují rozmístění obyvatelstva a jeho prostorové chování.", "section_level": 2}, {"title": "Rodinná vzdělanostní a kulturní kontinuita.", "content": "Reálné aktivity i jejich subjektivní učení nevychází pouze z daného subjektu jedince či skupiny mládeže, ale mají své zázemí v rodině. Zájmy a aktivity jedince navazují na hodnotové orientace, kulturu a způsob života jeho rodiny. Prostřednictvím dítěte, mladého jedince a mladé generace, tak reprodukují rodina a společnost své aktivity a hodnoty na úrovni adekvátnější nové sociální skutečnosti. Stále více roste význam kulturního kapitálu výchozí rodiny a zvyšuje se jeho autoreprodukci, univerzální hodnota vzdělanosti tak zjevně určuje životní strategie rodičů a jejich dětí.", "section_level": 2}, {"title": "Tradice, móda.", "content": "Móda je napodobením daného vzoru, napodobením tohoto vzoru pak jedinec uspokojuje potřebu určité sociální opory. Móda přivádí jedince na cestu, po níž kráčejí všichni, poskytuje obecný základ, který přeměňuje chování každé osoby v pouhý příklad. Uspokojuje však i potřebu rozdílnosti a sebeodlišení, což provádí na jedné straně změnou obsahů, která dnešní módě dává individuální ráz, jímž se liší od módy jiných historických etap. Ještě výrazněji se jí to daří tím, že podoby módy jsou vždycky dány módou určitých tříd. Móda vyšší vrstvy se liší od módy vrstvy nižší a bývá také opuštěna v tomtéž okamžiku, kdy si ji tato nižší vrstva začne osvojovat. Prostřednictvím módy se tendence k sociálnímu vyrovnání spojuje v rámci jednotného jednání s tendencí k individuální odlišnosti a ke změně.", "section_level": 2}], "src_summary": "Životní styl je systém významných činností a vztahů, životních projevů a zvyklostí typických, charakteristických pro určitý živý subjekt nebo i objekt. Jedná se o souhrn relativně ustálených každodenních praktik, způsobů realizace činností a způsobů chování. Životní styl je výrazně ovlivněn hromadnými sdělovacími prostředky.", "tgt_summary": "Lifestyle is the interests, opinions, behaviours, and behavioural orientations of an individual, group, or culture. The term was introduced by Austrian psychologist Alfred Adler with the meaning of \"a person's basic character as established early in childhood\", as in his 1929 book, \"The Case of Miss R.\" The broader sense of lifestyle as a \"way or style of living\" has been documented since 1961. Lifestyle is a combination of determining intangible or tangible factors. Tangible factors relate specifically to demographic variables, i.e. an individual's demographic profile, whereas intangible factors concern the psychological aspects of an individual such as personal values, preferences, and outlooks. A rural environment has different lifestyles compared to an urban metropolis. Location is important even within an urban scope. The nature of the neighborhood in which a person resides affects the set of lifestyles available to that person due to differences between various neighborhoods' degrees of affluence and proximity to natural and cultural environments. For example, in areas near the sea, a surf culture or lifestyle can often be present.", "id": 1221924}
{"src_title": "Nitridy", "tgt_title": "Nitride", "src_document": [{"title": "Klasifikace.", "content": "Nitridy se často dělí na čtyři skupiny: iontové, kovalentní, diamantového typu a kovové (intersticiální).", "section_level": 1}, {"title": "Iontové nitridy.", "content": "Příkladem iontových nitridů jsou sloučeniny LiN (teplota tání 538 °C za rozkladu) a MN, kde M je Be, Mg, Ca, Sr, Ba. Vzorce těchto sloučenin lze dobře zapsat pomocí částice N, ačkoliv je nepravděpodobné, zvláště u sloučenin 11. a 12. skupiny periodické tabulky, že by separace náboje byla úplná. Stálost nitridů je značně rozdílná: např. BeN taje při 2 200 °C, zatímco MgN se rozkládá ohřevem nad 271 °C. Existence NaN je pochybná a těžší alkalické kovy, snad ze sférických důvodů, netvoří analogické sloučeniny.", "section_level": 2}, {"title": "Kovalentní nitridy.", "content": "Příkladem jsou BN, (CN), PN, SN. Zvláštní skupinou jsou nitridy prvků 13. skupiny o složení MN, kde M je B, Al, Ga, In a Tl, protože jsou izoelektronové s grafitem, diamantem, SiC. atd., ke kterým mají i strukturní vztah. Jejich fyzikální vlastnosti svědčí o tom, že s rostoucím atomovým číslem dochází k postupnému přechodu vazby kovalentní přes částečně iontovou až k čistě kovové. Vlastnosti kovalentních nitridů se značně mění, podle toho s jakým kovem se dusík sloučil.", "section_level": 2}, {"title": "Kovové nitridy.", "content": "Nejrozsáhlejší skupinou nitridů jsou kovové nitridy obecného vzorce MN, MN a MN, ve kterých atomy N obsazují některé nebo všechny intersticiální polohy v kubickém nebo těsně hexagonálně uspořádané kovové mřížce. Tyto sloučeniny jsou často neprůsvitné, velmi tvrdé, chemicky inertní, žáruvzdorné materiály s kovovým leskem a vodivostí. Pozoruhodná je jejich podobnost s boridy a karbidy. Typické teploty tání nitridů jsou kolem 2000 °C. Tvrdost podle Mohsovy stupnice je často vyšší než 8 a někdy se blíží 10 (diamant).", "section_level": 2}, {"title": "Příprava.", "content": "K přípravě nitridů slouží dvě hlavní metody: přímá reakce kovů s dusíkem N nebo amoniakem NH (často při vysokých teplotách) 3 Ca + N → CaN 3 Mg + 2 NH → MgN + 3 H (při teplotě 900 °C) a termický rozklad kovových amidů 3 Zn(NH) → ZnN + 4 NH. Obvyklou obměnou těchto reakcí je redukce oxidu nebo halogenidu kovu v přítomnosti dusíku N a tvorba kovového amidu jako meziproduktu v reakcích s kapalným amoniakem NH: AlO + 3 C + N → 2 AlN + 3 CO 2 ZrCl4 + N + 4 H → 2 ZrN + 8 HCl 3 Ca + 6 NH → {3 Ca(NH)} → CaN + 4 NH Kovové nitridy byly také připraveny srážením přídavkem KNH k roztokům vhodné kovové soli v kapalném amoniaku: např. CuN, HgN, AlN, TlN a BiN.", "section_level": 1}, {"title": "Reaktivita.", "content": "Chemických reakcí nitridů bylo studováno jen málo; nejcharakterističtější (často extrémně pomalá, jindy však rychlá) je jejich hydrolýza, kterou se uvolňuje amoniak nebo dusík: 2 AlN + (\"n\"+3) HO → AlO·\"n\"HO + 2 NH 2 VN + 3 HSO → V(SO) + N + 3H", "section_level": 1}, {"title": "Využití.", "content": "Vysoká tvrdost nitridů je předurčuje pro použití v podobě kelímků, vysokoreakčních nádob, pouzder termoelektrických článků apod. Několik kovových nitridů bylo také použito také jako heterogenní katalyzátory. Jedná se zejména o nitridy železa sloužící při Fisherově-Tropschově hydrogenaci karbonylů.", "section_level": 1}, {"title": "Literatura.", "content": "Greenwood, N.N., Earnshaw, A., Chemie prvků I, 1993.", "section_level": 1}], "src_summary": "Nitridy jsou binární sloučeniny kovů s dusíkem, kde dusík má oxidační číslo −3, tedy chemický zápis pro nitridy je N. Iontu nitridů byl přisouzen poloměr 146 pm. Nitridový ion je vynikajícím ligandem zvláště vůči přechodným kovům druhé a třetí řady. Je považován za nejsilnější pí-donor elektronů (druhým nejsilnějším je izoelektronový ion O).", "tgt_summary": "In chemistry, a nitride is a compound of nitrogen where nitrogen has a formal oxidation state of −3. Nitrides are a large class of compounds with a wide range of properties and applications. The nitride ion, N, is never encountered in protic solution because it is so basic that it would be protonated immediately. Its ionic radius is estimated to be 140 pm.", "id": 1198313}
{"src_title": "Třída Mucuki", "tgt_title": "Mutsuki-class destroyer", "src_document": [{"title": "Vývoj a konstrukce.", "content": "Stavba torpédoborců třídy \"Mucuki\" byla financována z financí rozpočtového roku 1923. Třída \"Mucuki\" vycházela z předchozí třídy \"Kamikaze\" a byla zároveň poslední třídou japonských torpédoborců před zavedením „speciálních torpédoborců“ (特型駆逐艦 \"Tokugata kučikukan\") třídy \"Fubuki\". Od předchozí třídy \"Kamikaze\" se \"Mucuki\" lišily hlavně tvarováním přídě (které převzaly i následující třídy „speciálních torpédoborců“), torpédovou výzbrojí a uspořádáním můstku.", "section_level": 1}, {"title": "Můstek.", "content": "Hlavní nástavba měla čtyři úrovně: dolní patro na horní palubě ( \"džóbu kanpan\"), druhé patro horní můstkové paluby ( \"džóbu kankjó\"), můstek ( \"rašin kankjó\") a plošinu se světlometem a dálkoměrem. Kulomety byly oproti \"Kamikaze\" přesunuty z můstku o jednu palubu níž na horní můstkovou palubu. Otevřený můstek měl přední stěnu chráněnou plechem a prosklenými okny. Nad přední částí můstku byla kostra, přes kterou se jako ochrana před nepříznivým počasím dala natáhnout plachta. Změnila se rovněž plošina s dvoumetrovým stereoskopickým dálkoměrem na můstku, která u třídy \"Mucuki\" nesla dva 30cm světlomety.", "section_level": 2}, {"title": "Pohon.", "content": "Pohon většiny jednotek třídy \"Mucuki\" zajišťovaly dvě soustavy parních turbín \"Kanpon\". Pouze \"Jajoi\" a \"Nagacuki\" byly vybaveny importovanými turbínami o stejném výkonu: \"Jajoi\" turbínami Zoelly a \"Nagacuki\" turbínami Rateau. Každá sestava turbín \"Kanpon\" (obdobně Zoelly a Rateau) se skládala z jedné vysokotlaké a jedné nízkotlaké turbíny, které přes převodovku poháněly jednu hřídel. Každá sestava měla výkon 19 250 k (14 158,4 kW) při 400 otáčkách lodního šroubu za minutu. Vysokotlaké turbíny měly každá navíc dva stupně pro plavbu cestovní rychlostí, které byly při plavbě maximální rychlostí vynechány. Sytou páru turbínám dodávaly čtyři vodotrubné kotle \"Ro-gó Kanpon šiki\", přičemž přední komín odváděl spaliny z 1. a 2. a zadní komín ze 3. a 4. kotle.", "section_level": 2}, {"title": "Výzbroj.", "content": "Místo tří dvouhlavňových 533mm torpédometů modelu 1921, jaké nesla třída \"Kamikaze\", byly použity dva tříhlavňové nezakrytované otočné 610mm torpédomety modelu 1923. Poprvé se tak na japonských torpédoborcích objevila torpéda ráže 610 milimetrů, konkrétně typ 8. Později mohly tyto torpédomety používat i torpéda typu 93 – známá „dlouhá kopí“. Jeden torpédomet byl umístěn před můstkem a druhý na zádi mezi platformou světlometu za druhým komínem a zadní nástavbou se 120mm kanóny. Hlavní hlavňová výzbroj i její rozmístění zůstalo shodné jako u třídy \"Kamikaze\", tedy jeden 120mm kanón typu 3. roku na přední palubě, druhý na nástavbě mezi komíny a zbývající dva na zadní nástavbě.", "section_level": 2}, {"title": "Pozdější modifikace.", "content": "Při incidentu 4. loďstva v roce 1935 bylo několik torpédoborců třídy \"Mucuki\" poškozeno v tajfunu. To vedlo v letech 1936 až 1937 k posílení konstrukce a zakrytování torpédometů. Rovněž můstek byl zakulacen a zakrytován: původní volitelnou střechu z plátna nataženého přes kovovou konstrukci nahradila pevná střecha. Během války byly na přežívajících jednotkách instalovány radary a byla posilována protiletadlová výzbroj na úkor 120mm děl a torpédometů. Například \"Uzuki\" k 31. srpnu 1944 nesl následující výzbroj:", "section_level": 1}, {"title": "Pojmenování jednotek třídy \"Mucuki\".", "content": "Torpédoborce třídy \"Mucuki\" byly zpočátku značeny lichým číslem (například 第十九号駆逐艦 \"Dai-džúkjú-gó kučikukan\" ~ „torpédoborec č. 19“), neboť sudá čísla byla vyhrazena pro „torpédoborce druhé třídy“ (二等駆逐艦 \"nitó kučikukan\"). Spolu s třídou \"Mucuki\" se ale již žádné torpédoborce druhé třídy nestavěly (třída \"Wakatake\" byla poslední) a tak bylo od tohoto systému upuštěno a po „torpédoborci č. 27“ následoval „torpédoborec č. 28“. V srpnu 1928 pak došlo k přejmenování, kdy byla jednotkám přidělena jména měsíců lunisolárního kalendáře, případně jména související s Měsícem.", "section_level": 1}], "src_summary": "Třída \"Mucuki\" (: 睦月型 \"Mucuki-gata\") sestávala z dvanácti „torpédoborců první třídy“ (一等駆逐艦 \"ittó kučikukan\") japonského císařského námořnictva, postavených v letech 1924 až 1927. Jednotky třídy \"Mucuki\" navazovaly na předchozí třídu \"Kamikaze\", ale odlišovaly se několika změnami. Během druhé světové války již byly zastaralé a tak sloužily hlavně jako doprovodná plavidla a rychlé transportéry. Všech dvanáct jednotek bylo ztraceno během bojů v Pacifiku. Devět z nich měla na svědomí letadla, dvě jednotky byly ztraceny při střetech s americkými hladinovými plavidly (\"Nagacuki\" byl následně doražen letadly) a jedna jednotka padla za oběť ponorce.", "tgt_summary": "The were a class of twelve destroyers of the Imperial Japanese Navy. All were given traditional poetic names of the months of the year by the Lunar calendar or phases of the moon. Some authors consider the and \"Mutsuki\"-class destroyers to be extensions of the earlier .", "id": 1652473}
{"src_title": "Hořčice polní", "tgt_title": "Sinapis arvensis", "src_document": [{"title": "Popis.", "content": "Lodyha je obvykle již od spodu pravidelně větvená, přímá, v dolní části chlupatá, nahoře lysá, 30 až 90 cm vysoká. Listy nedělené a řapíkaté, spodní někdy slabě lyrovitě laločné až peřenodílné, lodyžní vejčité a podlouhlé, nepravidelně zubaté, nejhořejší bývají přisedlé. Květy má čtyřčetné s korunními lístky dlouhými 7 až 14 mm, barvy sírově žluté nebo bílé, často zřetelně fialově žilkované. Květy jsou seřazené ve vrcholových hroznech. Kvete v květnu až červnu, v létě jen jednotlivě a na podzim opět hromadně. Kořen má hluboký, vřetenovitý, často silně větvený. Plody jsou zaškrcované, 3 až 8 cm dlouhé a 3 až 6 mm široké válcovité šešule, se zobanem zabírajícím často polovinu šešule, rostoucí na odstálých krátkých stopkách. Ve zralosti se rozpadá na 1 až 8 soudečkovitých, jednosemenných článků s osmi mělkými podélnými rýhami. Semena jsou skoro hladká, lesklá, 1,2 až 4 mm dlouhá a 1,5 až 3,5 mm široká, tmavočerná až červenohnědá, za vlhka silně slizovatí.", "section_level": 1}, {"title": "Reprodukce.", "content": "Je to rostlina rozšiřující se jen semeny, jedna rostlina vyprodukuje až 4000 semen. Může se rozšiřovat i vodou, neboť jednotlivé díly šešule dobře plavou. Klíčení semen je nepravidelné a semena si podrží klíčivost 10 let, jsou známy případy, že vyklíčí i za 50 let. V půdě však klíčí jen semena do hloubky 6 cm, hlouběji uložená nevyklíčí, ale klíčivost si uchovávají. Semena mají tvrdou pokožku a většinou prvým rokem nevyklíčí. Je nutno, aby vlhko a nejlépe i mráz ji nejdříve narušil. Rychle střídání teplot zvyšuje klíčivost, začínají klíčit na jaře při teplotě 10 °C. Je-li dostatečně vlhko a dostanou se do vhodných podmínek, klíčí postupně po celý rok. Po průchodu semen zažívacím traktem zvířat si semena podrží klíčivost ještě z 5 – 25 %, podle druhu zvířete.", "section_level": 1}, {"title": "Význam.", "content": "Hořčice polní je plevelnou rostlinou rostoucí v obilovinách i okopaninách. Zapleveluje jařiny i ozimy. Její růst je obdivuhodně rychlý, zastiňuje vzrostlé osení a odčerpává pěstovaným plodinám vodu i živiny. Její rychlý vzrůst a dlouhá doba klíčivostí semen je obtížným hospodářským problémem. Roste převážně ve vápnitých půdách hlinitých a slínitých. Je to rostlina dost teplomilná, v chladných oblastech ji nacházíme jen přechodně. V bohatých půdách vytváří silně větvené exempláře. Část zralých semen se sklidí současně s obilím a při používání nečištěného zrní pro další výsev se rozšiřuje do dalších polí. Jako pícnina není vhodná, neboť působí dráždivě na zažívací ústrojí zvířat a způsobuje hořkost mléka. Listů lze využívat jako jarní zeleniny. Je to dobrá medonosná rostlina.", "section_level": 1}, {"title": "Odkazy.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Externí odkazy.", "content": "", "section_level": 2}], "src_summary": "Hořčice polní (\"Sinapis arvensis\") je jednoletá bylina z čeledi brukvovité. Je také známá pod synonymem hořčice rolní. Pochází ze Středomoří a dnes je rozšířena ve všech světadílech.", "tgt_summary": "Sinapis arvensis, the charlock mustard, field mustard, wild mustard or charlock, is an annual or winter annual plant of the genus \"Sinapis\" in the family Brassicaceae. It is found in the fields of North Africa, Asia and Europe. \"Pieris rapae\", the small white butterfly, and \"Pieris napi\", the green veined white butterfly are significant consumers of charlock during their larval stages.", "id": 1610962}
{"src_title": "Pomořanka přímořská", "tgt_title": "Cakile maritima", "src_document": [{"title": "Rozšíření.", "content": "Rostlina je svým původem navázána na evropská písčitá mořská pobřeží: atlantské, baltské, severomořské, středomořské i černomořské. Zavlečena byla do též Severní a Jižní Ameriky a také do Austrálie. Do kontinentální Evropy se dostává při transportu surovin a zboží z mořských přístavů. Druh je občasně nalézán na haldách na Ostravsku a v Třinci, v Ústí nad Labem i v Praze; obdobně se objevuje na Slovensku v okolí překladiště na Dunaji v Komárně. Ze své domoviny je uvyklá na písčitou, propustnou, nepříliš výživnou i zasolenou půdu která může být mírně kyselá i alkalická, díky silným kořenům odolá i v nepevném substrátu silným pobřežním větrům. Mimo mořská pobřeží roste na slaniskách, v pískovnách nebo na kamenitých náspech železničních tratí či silnic kde nemá konkurenci jiných rostlin; pro zdárný růst vyžaduje plně osvětlená stanoviště.", "section_level": 1}, {"title": "Taxonomie.", "content": "Pomořanka přímořská na území České republiky vyrůstá jen nepravidelně a to ve dvou poddruzích které byly v minulosti hodnoceny na úrovni samostatných druhů: U tohoto druhu je pro jeho velkou proměnlivost rozeznávána řada variet a forem.", "section_level": 1}, {"title": "Popis.", "content": "Pomořanka přímořská je lysá, jednoletá rostlina s od báze větvenou oblou lodyhou, dlouhou 15 až 50 cm, ta je obvykle vystoupavá nebo poléhavá a vyrůstá z dlouhého (až 1 m), úzce vřetenovitého kořene. Lodyha je porostlá střídavými, řapíkatými, dužnatými listy s lesklými čepelemi dlouhými 5 až 12 cm. Listy jsou ve tvaru velmi proměnlivé, mívají okraj celistvý, jemně pilovitý nebo jsou jednou až dvakrát zpeřené a členěné do tří až deseti úzkých podlouhlých či eliptických laloků. Při dozrávání plodů listy usychají. Na koncích lodyh i jejich větví vyrůstají na stopkách 3 až 10 mm dlouhých čtyřčetné, pravidelné, vonící, asi 1,5 cm velké, protandrické, oboupohlavné květy které nemají listeny a vytvářejí hroznovitá květenství jež se při dozrávání plodů zvětšují. Vejčité až kopinaté kališní lístky mají zelenou barvu a vespod jsou vakovitě vyduté. Široce obvejčité, rozkleslé korunní lístky s nehtem jsou ve špičce vykrojené a mívají barvu narůžovělou, bílou nebo lila; jsou hustě žilkované a dlouhé 5 až 10 mm, dvojnásobně delší lístků kališních. V květu je šest žlutých tyčinek, 2 krátké a 4 delší. Semeník je příčně rozdělen na dva oddíly mající po jednom vajíčku, spodní je obráceně kuželovitý a horní úzce jehlanovitý; jeho pestík má přisedlou kulovitou bliznu. Pomořanka přímořská vykvétá od června do srpna, opylována je hmyzem, její základní chromozómové číslo je x = 9. Plod je příčně dvoudílná, vřetenovitá až slabě čtyřhranná, mírně zploštělá, nepukající šešule 15 až 25 mm dlouhá vyrůstající na od lodyhy odstávajících stopkách. Její spodní díl je obráceně kuželovitý až obráceně 4hranně jehlanovitý, plocha přiléhající k hornímu dílu je mírně vypuklá. Horní díl je kuželovitý až 4hranně jehlanovitý a jeho spodní plocha je promáčknutá (přiléhá ke spodnímu dílu). V každém dílu je po jednom elipsoidním, hnědém semeni 4 až 5 mm velkém s hladkým či vráščitým osemením. Důležitým taxonomickým znakem, společně s tvarem listů, jsou výrůstky na bočních stěnách šešule.", "section_level": 1}, {"title": "Rozmnožování.", "content": "Tato jednoletá rostlina se rozmnožuje výhradně semeny. Po uzrání plodu se jeho horní část se semenem odlomí dřív a je větrem či vodou odnesena, spodní zůstává přirostlá na rostlině mnohem déle a její semeno většinou vyklíčí v blízkosti původní rostliny. Plody se semeny dokážou po několik týdnů plavat po vodě hnány mořskými proudy; jsou často vidět nové rostlinky vyrůstat na břehu v řadě kam je zanesl příboj.", "section_level": 1}, {"title": "Význam.", "content": "Druh je průkopníkem při obsazování holých písčitých břehů které napomáhá stabilizovat. Listy rostliny jsou bohaté na vitamin C, ale jsou hořké. Mladých lístků, poupat a nezralých plodů se používá jako ochucovadel do salátů nebo jiných jídel. Rozemletý usušený kořen se v minulosti přidával k mouce při pečení chleba. Ze semen která obsahují hodně oleje se vyrábí extrakt používaný při vlasové kosmetice.", "section_level": 1}], "src_summary": "Pomořanka přímořská (\"Cakile maritima\") je nízká, jednoletá, halofilní bylina z čeledi brukvovitých, považovaná za neofyt občasně zavlékaný do České republiky.", "tgt_summary": "Cakile maritima, the European searocket, is a common plant in the mustard family. It is widespread in Europe, North Africa and western Asia, especially on coastlines. It can now be found in many other areas of the world where it has been introduced. It is an inhabitant of the west and east coasts of North America, where it has the potential to become a noxious weed. This is an annual plant which grows in clumps or mounds in the sand on beaches and bluffs. The shiny leaves are fleshy, green and tinted with purple or magenta, and long-lobed. It has white to light purple flowers and sculpted, segmented, corky brown fruits one to three centimeters long. The fruits float and are water-dispersed.", "id": 1446519}
{"src_title": "Vilém I. Flanderský", "tgt_title": "William Clito", "src_document": [{"title": "Původ.", "content": "Vilém byl synem normandského vévody Roberta \"Krátké kalhoty\" a Sibyly, pravnučky Roberta Guiscarda. Otec Robert byl prvorozeným synem Viléma Dobyvatele a svou přezdívku získal kvůli svému nevelkému vzrůstu. Roku 1087 konečně dostal Normandii a o devět let později se vydal společně se svým švagrem Štěpánem na křížovou výpravu k záchraně Božího hrobu. Nemaje dostatek finančních prostředků, zastavil své vévodství bratrovi Vilémovi, který na lovu roku 1100 zemřel a anglické koruny se za Robertovy nepřítomnosti zmocnil nejmladší bratr Jindřich. Robert se vrátil z kruciáty o několik týdnů později, doprovázen italskou manželkou a věhlasem bojovníka s nevěřícími a v červenci 1101 se vylodil na anglickém pobřeží. Bratři se dohodli, že si Jindřich nechá Anglii a vyplatí Robertovi každoroční důchod dvou tisíc liber. Napětí však nezmizelo. Situace se vyřešila v bitvě u Tinchebray roku 1106, kde Jindřich Roberta porazil, zajal a nechal jej internovat.", "section_level": 1}, {"title": "Normanské vzpoury.", "content": "Anglický král byl po bitvě u Tinchebray nucen strávit více než polovinu své vlády na evropské pevnině obranou svých zájmů proti nenasytným sousedům v podobě francouzského krále Ludvíka VI., hraběte Fulka z Anjou a flanderskými hrabaty. V té době již byl na světě Vilém, kterého král svěřil do péče Heliase ze Saint Saens, manželovi nemanželské dcery Roberta Normanského. Roku 1108 vypukl otevřený konflikt mezi Jindřichem a králem Francie Ludvíkem VI., který trval celé čtyři roky. Mladík Vilém v tu dobu s pomocí švagra utekl z Anglie, kde mu hrozilo uvěznění, aby nemohl vznést nárok na normandské vévodství. Na pevnině se jeho nároku zastal král Ludvík, Fulko z Anjou a Balduin Flanderský. U flanderského hraběte našel Vilém útočiště, na jeho dvoře strávil zbytek dětství, byl pasován na rytíře a získal v něm silného příznivce. Roku 1119 se na straně francouzského krále zúčastnil bitvy u Brémule. Dvakrát se vzbouřila normanská šlechta proti vládě Jindřicha I. a pokaždé neúspěšně. Vilém se oženil s dcerou Fulka z Anjou, ale Jindřich zařídil anulování sňatku. Druhou manželkou se Vilémovi stala Johana z Montferratu, sestra francouzské královny. V dubnu 1127 byl flanderský hrabě Karel Dobrý zákeřně zavražděn při mši v chrámu Páně. Smrt hraběte rozpoutala ve Flandrech válku na více než rok, obyvatelé jati touhou po odplatě se chopili zbraní a také francouzský Ludvík VI. přivedl své vojáky do Flander a dle opata Sugera zanechal vlámské země \"očištěné a jakoby znovu pokřtěné díky trestu a hojnosti prolité krve.\" Novým hrabětem byl díky králově zásahu jmenován jeho chráněnec Vilém. Jindřich, král anglický se však obával o svou Normandii a proto poslal do Flander vojáky a finanční prostředky. Na jaře roku 1128 tak musel novopečený hrabě, obyvateli pro tvrdou vládu neoblíbený, žadonit o podporu u Ludvíka VI., který se marně pokoušel flanderské měšťany přesvědčit. Zvolili si za nového hraběte Dětřicha Alsaského. Vilém Clito, který se před střetem rozhodl \"spíše zemřít, než by strpěl takovou hanbu\", slíbil, že bude od tohoto okamžiku ochráncem církve a chudých, si nechal ostříhat dlouhé vlasy a navlékl kajícnické roucho. Zemřel na sněť v ráně utržené v bitvě u Alostu a byl pohřben v klášteře Saint-Bertin v Saint-Omer. Vilémova smrt se stala pro mnohé z jeho přívrženců osudnou, protože se od krále Jindřicha nedočkali milosti a byli donuceni \"\"přijmout kříž Páně a stát se vyhnanci pro Kristovu věc a vydat se k jeho hrobu k Jeruzalému\"\".", "section_level": 1}], "src_summary": "Vilém I. Flanderský jinak též Vilém Clito (nizozemsky \"Willem Clito\", francouzsky \"Guillaume Cliton\", anglicky \"William Clito\"; 1101/1102/1103 - 28. července 1128 Alost) byl flanderský hrabě z normanské dynastie, vnuk Viléma Dobyvatele a také jeden z příznivců mladého templářského řádu.", "tgt_summary": "William Clito (25 October 110228 July 1128) reigned as Count of Flanders and claimed the Duchy of Normandy. His nickname \"Clito\" was a Medieval Latin term equivalent to the Anglo-Saxon \"\"Aetheling\"\" and its Latinized form \"\"Adelinus\"\" (used to refer to his first cousin, William Adelin). Both terms signified \"man of royal blood\" or, the modern equivalent, \"prince\". It may have been derived from the Latin \"inclitus/inclutus\", \"celebrated.\"", "id": 941439}
{"src_title": "Vatikánská muzea", "tgt_title": "Vatican Museums", "src_document": [{"title": "Muzea.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Raffaelovy síně.", "content": "Komplex čtyř síní zrekonstruovaných papežem Juliem II. v roce 1508. Julius II. se rozhodl pro vytvoření nové papežské ložnice, protože se chtěl vymanit ze stylu preferovaného jeho předchůdcem Alexandrem VI. Borgiou. Fresky nejprve začali tvořit Bramantino, Bazzi, Perugino a další významní umělci své doby. V pokročilém stádiu rekonstrukcí povolal papež dosud neznámého umělce Raffaela Santiho z Urbina. Ten většinu fresek odstranil a nahradil je novými, vlastními malbami. Ty po jeho smrti v roce 1520 dokončili jeho žáci.", "section_level": 2}, {"title": "Kaple Mikuláše V..", "content": "V letech 1447–1451 ji vyzdobil Guido di Pietro, známý jako Fra Angelico, freskami ze života sv. Vavřince a sv. Štěpána.", "section_level": 2}, {"title": "Sixtinská kaple.", "content": "Jedná se o kapli Apoštolského paláce ve Vatikánu. Je známá díky své architektuře, ale hlavně díky neobyčejně bohaté vnitřní nástěnné výzdobě od největších renesančních umělců, včetně Michelangela a jeho stropu. Kaple je rovněž známá jako místo, kde se koná volba papeže, tzv. konkláve. Je zasvěcena Nanebevzetí Panny Marie.", "section_level": 2}, {"title": "Pokoje Borgiů.", "content": "Šest sálů, které obýval papež Alexandr VI. Borgia, bylo v letech 1492–1495 vyzdobeno pod vedením Pinturicchia nástěnnými malbami.", "section_level": 2}, {"title": "Vatikánská apoštolská knihovna.", "content": "První, kdo přišel s myšlenkou samostatné knihovny, byl Mikuláš V. (1397–1455). Knihovna má více jak 1 600 000 tištěných knih (starobylých i moderních), 8 300 prvotisků (z nich 65 na pergamenu) a 150 000 rukopisů a archivních dokumentů. Dále pak 300 000 mincí a medailí a asi 20 000 uměleckých předmětů. V jižní části, italsky Museo Sacro, jsou vystaveny nálezy z vykopávek v katakombách, relikviáře, řezbářské práce ze slonové kosti, skla, emailů a starých tkanin. Antické malby, scény z Odyssey a Aldobrandinská svatba (patrně kopie) jsou v Sala delle Nozze Aldobrandine. Nejcennější knihou, kterou má ve svých sbírkách, je Vatikánský kodex, jeden z nejstarších a nejlépe dochovaných rukopisů řecké bible.", "section_level": 2}, {"title": "Etruské muzeum.", "content": "Nese italský název \"Museo Gregoriano Etrusco\" a založil je Řehoř XVI. roku 1836. Jsou zde vystaveny nálezy z jižní Etrurie jako například sarkofágy, urny, reliéfy, kamenné nápisy a sochy z Chiusi, Vulci, Cerveteri, Orte, Palestriny a dalších nalezišť, mezi nimi dvojjazyčná náhrobní deska a bronzová socha Marta z Todi. Dále originály řeckých děl (hlava bohyně Athény, fragmenty výzdoby athénského Parthenónu), sbírka asyrských reliéfů a etruské a řecké vázové keramiky. V dalším sále je antický triumfální vůz (biga), který kdysi sloužil jako papežský trůn v kostele sv. Marka.", "section_level": 2}, {"title": "Egyptské muzeum.", "content": "Založeno Řehořem XVI. roku 1839, italsky se nazývá \"Museo Egizio\". V deseti sálech jsou vystaveny egyptské skulptury, mumie a papyry. Povětšinou se jedná o kořist ze starověkých výprav římských vojsk do Egypta, která sem byla později převezena a uložena. Také jsou zde uloženy sarkofágy z třetího a druhého tisíciletí př. n. l. Ve třetí místnosti se nacházejí sochy z černého čediče, které zdobily vilu císaře Hadriána (117–138) a imitují egyptský styl.", "section_level": 2}, {"title": "Světské muzeum Řehoře XVI..", "content": "Italsky \"Museo Profano\". Bylo založeno Řehořem XVI. roku 1844. Stálá expozice sestává z ukázek řeckého a římského sochařství, mj. Athéna a Marsyás (kopie Myrónova originálu), sochařské portréty, rekonstrukce mozaiky z Aventinu, Odpočívající satyr (římská kopie Praxitelova originálu), rekonstrukce kruhové hrobky z Vicovaro, sedící Claudius, kolosální hlava císaře Augusta, sarkofágy, mithraistické sousoší aj.", "section_level": 2}, {"title": "Křesťanské muzeum Pia IX..", "content": "Latinsky nazývané \"Museo Cristiano\" vystavuje raně křesťanské sarkofágy, starověké římské sochy (Dobrý pastýř) a nápisy. Muzeum je rozděleno na dvě části:", "section_level": 2}, {"title": "Misionářské etnologické muzeum.", "content": "Bylo založeno Piem XI. roku 1926. Původně sídlilo v Lateránském paláci, odkud se na počátku 80. let 20. století přestěhovalo na příkaz papeže Pavla VI. do Vatikánu. Jádro sbírky obsahovalo 40 000 děl, v současnosti je to už 100 000 děl. Muzeum vystavuje exponáty ilustrující misijní činnost katolické církve v Číně, Japonsku, Koreji, Tibetu, Mongolsku, Indočíně, Indii, Tichomoří, Austrálii, Africe, Americe a na Blízkém Východě. Sbírka se skládá ze dvou částí.", "section_level": 2}, {"title": "Muzeum moderního náboženského umění.", "content": "Založeno roku 1973 Pavlem VI.. Původně zde byl papežský byt Alexandra VI. (1431–1503), po jeho smrti nebyl využíván. V současnosti se zde vystavují díla moderního umění s náboženskou tematikou (mj. Goya, Rodin, Matisse, Gauguin, Chagall, Zadkine, Kokoschka, Picasso, Siqueiros, Salvador Dali). Sbírka obsahuje kolem osmi set děl z oblasti malířství, sochařství a grafiky. Sbírka vzniká z darů současných italských i zahraničních umělců.", "section_level": 2}, {"title": "Muzeum Pia IV. a Klimenta XXIII..", "content": "Nese italský název \"Museo Pio-Clementino\". Postaveno v klasicistním slohu s širokou klenutou střechou se střešními okny. Barevné schéma je modro-šedé až bílé s polychromovanou mramorovou podlahou. Ve stěnách jsou výklenky, ve kterých stojí mramorové sochy. Mezi výklenky jsou na podstavcích vystaveny portrétní plastiky. Mezi významnější exponáty patří sarkofágy sv. Heleny a Konstancie (matky a dcery císaře Konstantina I. Velikého), busta Dia z Otricoli, Belvedérský Apollo, kopie Lysippova Apoxyomena (atlet stírající si pot), kopie Praxitelovy Venuše Knidské, sousoší Láokoóna a jeho synů, Raněná Amazonka, Apollón zabíjející ještěrku.", "section_level": 2}, {"title": "Další výstavní síně.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Galerie tapisérií.", "content": "Italsky \"Galleria degli Arazzi\", zakladatelem je papež Lev X. (1475–1521). Jsou zde vystaveny tapisérie tzv. \"nové školy\" utkané v bruselské dílně Pietera van Aelsta podle návrhů Raffaelových žáků, dále tapisérie lombardské a římské. Poprvé byly tyto tapiserie vystaveny v roce 1531 v Sixtinské kapli, ale v roce 1838 byly přemístěny. Zajímavostí je, že za gobelíny vydal papežský stolec 16 000 dukátu za jeden kus, což je v přepočtu asi 300 euro.", "section_level": 2}, {"title": "Galerie map.", "content": "Čtyřicet fresek z 16. století podle mnicha a kosmografa Ignazia Danta. Mapy zobrazují Itálii rozdělenou Apeninami na dvě části. Práce trvaly tři roky a chodba, jejíž stěny mapy pokrývají, je dlouhá 120 metrů.", "section_level": 2}, {"title": "Galerie svícnů.", "content": "\"Galleria degli Candelabri\" byla postavena v roce 1761, stropní malby pocházejí z období 1883–1887. Jsou zde vystaveny římské kopie řeckých originálů z helenistického období, např. Ganymédes a orel, Artemis.", "section_level": 2}, {"title": "Galerie a kaple sv. Pia V..", "content": "Zdobená výstavní síň, z původní výzdoby kaple od Vasariho a Zuccariho se zachovala jen klenbová freska s pádem Lucifera a vzpourou andělů, ostatní fresky pocházejí z 19. století.", "section_level": 2}, {"title": "Muzeum kočárů.", "content": "Kolekce vozů používaných papeži a kardinály, uniforem a jiných památek z papežských ozbrojených sil, rozpuštěných roku 1970. Tato kolekce byla založena v roce 1973 papežem Pavlem VI.", "section_level": 2}, {"title": "Muzeum Chiaramonti.", "content": "Založeno Piem VII. a postaveno roku 1807. Celé muzeum je asi 100 metrů dlouhá chodba s římskými kopiemi řeckých soch, vlysů a reliéfů převzatých ze sarkofágů.", "section_level": 2}, {"title": "Nové křídlo.", "content": "Italsky \"Braccio Nuovo\" založil také Pius VII., otevřeno bylo v roce 1822. Architektem stavby se stal Roman Raffaele Stern, který však zemřel před dostavbou. Dohlížení na stavbu se po jeho smrti ujal Pasquale Belli. Jedná se o velký, 70 metrů dlouhý sál, kde je vystaveno asi 200 soch, mj. socha Augusta, kopie Polykleitova Doryfora (atleta s kopím), sousoší Nilu s šestnácti dětmi, Silénos s malým Dionýsem, socha řečníka Démosthena.", "section_level": 2}, {"title": "Sál Sobieského.", "content": "Název nese podle obrazu \"Vítězství polského krále Jana III. Sobieského roku 1683 před Vídní nad Turky\" od polského malíře českého původu Jana Matejka. Tento sál je situován na sever. Dále se zde nachází obrazy většinou z 19. století.", "section_level": 2}, {"title": "Sál Neposkvrněného početí.", "content": "Fresky znázorňují přípravu a vyhlášení dogmatu o Neposkvrněném početí Piem IX. roku 1854. Autorem těchto fresek je Francesco Podesti.", "section_level": 2}, {"title": "Sál šerosvitů.", "content": "Pojmenován podle šerosvitných postav apoštolů a světců z Raffaelovy školy. Občas je označován jako Sala dei Palafrenieri nebo Papouškův sál. Výzdoba pochází z doby Lva X.", "section_level": 2}, {"title": "Kaple Urbana VIII..", "content": "Italsky \"Cappella di Urbano VIII.\" je vyzdobena barokními freskami od Pietra z Cortony.", "section_level": 2}, {"title": "Pinakotéka (obrazárna).", "content": "Samostatná budova, umístěná ve Čtvercové zahradě a projektovaná Lucou Beltramim, byla otevřena 27. října 1932. V dnešní době sbírka obsahuje asi 460 obrazů umístěných v 18 sálech. Sbírka obsahuje několik mistrovských děl od největších umělců v historii italského malířství, například od Fra Angelico, Paolo Veronese, Caravaggio či Pietro Perugino.", "section_level": 1}, {"title": "Praktické.", "content": "Vstup do muzeí je ze severní strany, z \"Viale Vaticano\". Z náměstí sv. Petra po \"Via di Porta Angelica\" k severu, dále podél renesančních hradeb až na \"Viale Vaticano\" (asi 1100 m).", "section_level": 1}, {"title": "Otevírací doba.", "content": "Volné vstupy:", "section_level": 2}, {"title": "Vstupné.", "content": "Vstupenky si lze obstarat v předprodeji na internetu, jinak se čeká v dlouhých frontách.", "section_level": 2}], "src_summary": "Vatikánská muzea (: Musei Vaticani) ve Vatikáně jsou jedním z největších komplexů uměleckých sbírek na světě. Vystavuje sbírky starožitností a uměleckých děl od starověku po současnost. Ve sbírkách má asi 70 tisíc objektů, z nichž je asi 20 tisíc vystaveno. Se 6 miliony návštěvníků v roce 2013 je to šesté nejnavštěvovanější muzeum na světě. Celý komplex je postaven na rozloze 55 000 m v 54 více méně samostatných expozicích či galeriích a kaplích stavěných od 13. století v blízkosti baziliky sv. Petra. Ředitelkou muzea je od roku 2017 Polka Barbara Jatta, první žena ve vysoké vatikánské funkci. V celém areálu je 20 nádvoří a asi 300 velkých a menších schodišť. Základ muzea tvoří sbírka klasických děl, kterou od roku 1503 vystavil papež Julius II. Veřejnosti je dnes přístupno 47 000 m expozic na trasách o délce 7 km. Součástí komplexu jsou i Raffaelovy \"Stanze\" (síně) a světoznámá Sixtinská kaple, kterou prohlídka obvykle končí.", "tgt_summary": "The Vatican Museums (; ) are the public art and sculpture museums in the Vatican City. They display works from the immense collection amassed by the Roman Catholic Church and the Papacy throughout the centuries including several of the most renowned Roman sculptures and most important masterpieces of Renaissance art in the world. The museums contain roughly 70,000 works, of which 20,000 are on display, and currently employ 640 people who work in 40 different administrative, scholarly, and restoration departments. Pope Julius II founded the museums in the early 16th century. The Sistine Chapel with its ceiling decorated by Michelangelo and the Stanze di Raffaello decorated by Raphael are on the visitor route through the Vatican Museums. In 2019, they were visited by 6,882,931 persons, which combined made them the third most visited art museumin the world. They are one of the largest museums in the world. There are 54 galleries, or \"sale\", in total, with the Sistine Chapel, notably, being the very last sala within the Museum.", "id": 41664}
{"src_title": "Osip Mandelštam", "tgt_title": "Osip Mandelstam", "src_document": [{"title": "Životopis.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Raná léta.", "content": "Osip Mandelštam se narodil 15. ledna / 3. ledna 1891 ve Varšavě. Jeho otec, Emilij Veniaminovič Mandelštam (1856–1938) byl rukavičkář a patřil mezi kupce první gildy (gilda – sdružení, cech; v tehdejším Rusku existovaly tři kupecké gildy s různými právy). To mu dávalo právo žít navzdory židovskému původu mimo hranice tzv. „pásma osídlení“, tedy území, na kterém měli Židé v Ruském impériu povoleno trvale pobývat a které v zásadě odpovídalo hranicím bývalé Polsko-litevské unie. Osipova matka Flora Osipovna Verblovskaja (1866–1916) byla hudebnice. V roce 1897 se Mandelštamovi přestěhovali do Petrohradu. Osip se v letech 1900–1907 vzdělával v prestižní škole Těniševskoje učilišče, jedné z nejpokrokovějších škol své doby. Mezi její studenty patřil například Vladimir Nabokov a další významné postavy ruské a sovětské kultury. Jeho první básně byly otištěny v roce 1907 ve školním almanachu. Na Osipa měla také od dětství velký vliv architektura a historie Petrohradu, kterou vnímal v kontrastu se stylem života a náboženskými rituály židovské diaspory. V dubnu roku 1908 se Osip Mandelštam rozhodl nastoupit na pařížskou Sorbonnu, kde studoval literaturu a filozofii, ale v následujícím roce přestoupil na univerzitu v Heidelbergu. V roce 1911 se nechal u metodistického pastora pokřtít, aby mohl nastoupit na univerzitu v Petrohradu, která Židy nepřijímala. 10. září téhož roku byl přijat na románsko-germánské oddělení historicko-filologické fakulty této univerzity, kde s přestávkami studoval až do roku 1917. Titul nicméně nikdy nezískal.", "section_level": 2}, {"title": "Básnická kariéra.", "content": "Mandelštamova raná poezie je pod vlivem atmosféry první ruské revoluce v roce 1905 výrazně populistická. Svou básnickou dráhu začal Mandelštam jako symbolista, následovník Paula Verlaina, Fjodora Sologuba a také předchůdce symbolistů Fjodora Ivanoviče Ťutčeva. Jeho básně vyšly například v časopisech \"Apollon\" (1910, č. 9) a \"Giperborej\". V roce 1912 vytvořil Mandelštam s několika dalšími mladými básníky skupinu „Cech básníků“ (v ruštině Cech poetov, Цех поэтов) pod vedením Nikolaje Gumiljova a Sergeje Goroděckého. Jádro této skupiny vytvořilo základ směru později nazývaného akméismus: přátelství s akméisty (především Annou Achmatovou a Nikolajem Gumiljovem) považoval Mandelštam za jedno z velkých štěstí svého života. Pro nové hnutí napsal Mandelštam v roce 1913 manifest „Úsvit akméismu“ (Utro akmeizma). V témže roce vydal svou první sbírku básní s názvem \"Kameň\" (Kámen) – znovu vyšla v letech 1916 a 1922 pod stejným názvem, ale s několika přidanými básněmi. Druhá Mandelštamova sbírka s názvem \"Tristia\" („kniha smutku“, „žalozpěvy“, odkaz na Ovidia) vyšla v roce 1922 a tvoří ji verše z období první světové války a ruské Říjnové revoluce. Další verze této sbírky vyšla v roce 1923 pod názvem \"Vtoraja kniga\" (Druhá kniha) s věnováním „N.Ch.“ – Naděždě Jakovlevně Chazině, básníkově manželce. V knize se zřetelně odvíjí evoluce od „akméistického“ – racionálního – k iracionálnímu, k poetice spletitých asociací. Další vývoj Mandelštamovy poetiky se odráží v básních 20. let, typických svou zastřeností a množstvím kulturních aluzí. V letech 1925 až 1930 nastává v jeho básnické tvorbě pomlka, kdy se autor věnuje próze: k autobiografii \"Šum vremeni\" (Hluk času) přidává například povídku \"Egipetskaja marka\" (Egyptská známka). Také překládá knihy do ruštiny (19 knih za 6 let) a pracuje jako novinový dopisovatel. V roce 1928 vychází poslední básnická sbírka, vydaná za Mandelštamova života – \"Stichotvorenija\" (Básně) – a také kniha vybraných pojednání \"O poezii\". V roce 1930 se Mandelštam po cestě na Kavkaz vrací k psaní poezie, jejímž prostřednictvím bojuje nejen se sovětskou realitou, ale také s kulturními tradicemi, a dává si za úkol vytvořit novou kulturu, která se nebude opírat o to, čeho dosáhli jeho předchůdci. Jeho „rozloučením“ s kulturou se stala jeho programová esej „Razgovor o Dante“ (Rozhovor o Dantem, 1933).", "section_level": 2}, {"title": "Rodinný život.", "content": "Svou ženu Naděždu Jakovlevnu potkal Osip Mandelštam v Kyjevě v roce 1919, vzali se v roce 1921 nebo 1922. Nejdřív žili na Ukrajině, ale brzy se přestěhovali do Petrohradu. Později žili také v Moskvě a v Gruzii. Naděžda Mandelštamová uchovávala více než třicet let manželovu pozůstalost a v šedesátých letech vydala na západě své dvojdílné Paměti, které do detailu a bez eufemismů popisují průběh postupné básníkovy likvidace. Existuje domněnka, že měl Mandelštam milostný poměr s Annou Achmatovou, ta však celý život trvala na tom, že je pojilo pouze hluboké přátelství. Mandelštamovo manželství bylo nicméně několikrát ohroženo jeho vztahy s jinými ženami.", "section_level": 2}, {"title": "Zatčení, vyhnanství a smrt.", "content": "V roce 1933 píše Osip Mandelštam antistalinský epigram „My živjom, pod soboju ne čuja strany…“ (Žijeme a necítíme pod sebou svou zemi…), který byl také popsán jako „šestnáctiřádkový rozsudek smrti“. Epigram byl pravděpodobně inspirován Mandelštamovým pobytem na Krymu, kde autor viděl na vlastní oči důsledky „velkého hladomoru“ způsobeného Stalinovou politikou kolektivizace. Za tento epigram byl v květnu následujícího roku zatčen. Nebyl nicméně odsouzen k smrti nebo nuceným pracím v gulagu, ale k vyhnanství ve městě Čerdyň. To bylo považováno téměř za zázrak, který je historiky obvykle vysvětlován tím, že měl Stalin na básníkově osudu osobní zájem. Po Mandelštamově pokusu o sebevraždu mu byl trest zmírněn na vyhnanství z velkých ruských měst, jinak si mohl své místo pobytu zvolit sám. Spolu s manželkou Naděždou se tedy přestěhovali do Voroněže, na jihozápad evropské části Ruska. Většina básní z tohoto období odráží snahu básníka sužovaného vězením a nemocemi naplno se vyjádřit a říct své poslední slovo. Napsal také několik básní oslavujících Stalina (př. „Óda na Stalina“). V roce 1937, na počátku tzv. „velké čistky“, začaly Mandelštama v tisku napadat literární kruhy, nejprve místní a potom i moskevské, které Mandelštama obviňovaly z protisovětských názorů. Ve zprávě tajemníka Svazu spisovatelů SSSR V. Stavského z roku 1938 adresované národnímu komisaři NKVD N. I. Ježovovi se navrhuje „vyřešit záležitost s Mandelštamem“ a básníkovy verše jsou nazvány „nemravnými a pomlouvačnými“. V dopise se mluví také o spisovatelích Iosifu Prutovi a Valentinu Katajevovi, kteří prý „ostře vystoupili“ na Mandelštamovu obranu. Mandelštam a jeho žena obdrželi v květnu 1938 povolení vyjet z Voroněže na dovolenou nedaleko od Moskvy. Při příjezdu byl Mandelštam zatčen a obviněn z „kontrarevoluční činnosti“. O čtyři měsíce později, 2. srpna 1938, byl Mandelštam odsouzen k pěti letům v nápravném táboře. Dostal se do tranzitního tábora Vtoraja rečka (Druhá říčka) u Vladivostoku na ruském dálném východě, odkud se mu podařilo poslat zprávu manželce, v níž prosí o teplé oblečení, které ale nikdy nedostal. 27. prosince 1938 v táboře zemřel, zřejmě na tyfus. Dodnes se neví, kde byl pohřben. Rehabilitace se Mandelštam posmrtně dočkal až v roce 1956 v období chruščovského tání, kdy byl zproštěn obvinění vznesených proti němu v roce 1938. Za vlády Michaila Gorbačova v roce 1987 byl potom zproštěn obvinění z roku 1934 a plně rehabilitován. Od šedesátých let se Mandelštamovo jméno objevuje v memoárech a kritických pojednáních a výjimečně jsou jeho verše i otiskovány v časopisech (především těch méně významných). V ediční řadě „Bibliotěka poeta“ (Básníkova knihovna) měla v roce 1959 vyjít sbírka jeho děl. Svazek však vyšel až v roce 1973 velmi malým nákladem a s ochrannou předmluvou A. Dymšina. Mandelštam byl také vynechán z čtyřsvazkové publikace \"Russkie poety\" (Ruští básníci, 1966–1970).", "section_level": 2}], "src_summary": "Osip Emiljevič Mandelštam (rodné jméno Iosif, ; 15. ledna/ 3. ledna 1891, Varšava, Polské království, Ruské impérium – 27. prosince 1938, vězeňský tábor Vtoraja rečka u Vladivostoku) byl ruský básník, prozaik, esejista, překladatel a literární kritik židovského původu, jeden z největších ruských básníků 20. století a významný člen básnického hnutí akméistů, jehož manifest „Úsvit akméismu“ roku 1913 napsal. V období stalinských represí ve 30. letech byl zatčen a spolu se svou ženou Naděždou poslán do vyhnanství do města Čerdyň (Permský kraj). Později mu bylo dovoleno přesídlit do Voroněže v jihozápadním Rusku. V roce 1938 byl ale Mandelštam znovu zatčen a odsouzen k deportaci na Sibiř; téhož roku zemřel v tranzitním táboře.", "tgt_summary": "Osip Emilyevich Mandelstam (; – 27 December 1938) was a Russian and Soviet poet and essayist of Jewish origin. He was the husband of Nadezhda Mandelstam and one of the foremost members of the Acmeist school of poets. He was arrested by Joseph Stalin's government during the repression of the 1930s and sent into internal exile with his wife. Given a reprieve of sorts, they moved to Voronezh in southwestern Russia. In 1938 Mandelstam was arrested again and sentenced to five years in a corrective-labour camp in the Soviet Far East. He died that year at a transit camp near Vladivostok.", "id": 930173}
{"src_title": "Viktor Černomyrdin", "tgt_title": "Viktor Chernomyrdin", "src_document": [{"title": "Politická kariéra.", "content": "Narodil se 9. dubna 1938 v obci Čornyj Otrog. Otec Stěpan Markovič pracoval jako řidič, matka Marfa Petrovna, měli pět dětí – Nikolaj, Alexandr, Natalia, Viktor a Jekatěrina. Po ukončení Orského technického učiliště № 1 v roce 1957 zahájil svoji pracovní činnost v Orské rafinerii V. P. Čkalova jako mechanik, řidič kompresorů a čerpadel. Po absolvování vojenské služby jako letištní technik VVS v letech 1957–1960 ve městě Spassk-Dalnij v Primorském kraji se vrátil do stejného závodu a pracoval jako vedoucí technolog. V roce 1962 začal studovat na Samarském polytechnickém institutu, který absolvoval v roce 1966 s diplomem inženýra-technologa. V letech 1967 až 1973 působil jako instruktor v Orském městském výboru KSSS, byl zástupcem vedoucího oddělení. V roce 1968–1972 studoval na Všesvazovém polytechnickém institutu, kde získal diplom inženýra-ekonoma. Tento moskevský institut nese v současnosti jeho jméno (\"Московский государственный открытый университет имени В. С. Черномырдина\"). V letech 1973–1978 stál v čele Orenburské plynové rafinerie (\"Оренбургский газоперерабатывающий завод\"), a poté pracoval v Moskvě jako asistent na oddělení těžkého průmyslu ÚV KSSS. V roce 1981 obhájil disertační práci pro vědecký stupeň kandidát technických věd na téma „Výzkum a vývoj technologie procesu rafinace zemního plynu od organických sloučenin síry“. Od roku 1982 byl náměstkem ministra plynárenského průmyslu SSSR. V roce 1983 byl jmenován náměstkem ministra a šéfem všesvazového průmyslového sdružení „Tjumengazprom“. V roce 1980 se seznámil s Borisem Jelcinem, v té době prvním tajemníkem Sverdlovského zemského výboru KSSS. Byl poslancem Nejvyššího sovětu SSSR (1984–1989) a poslancem Nejvyššího sovětu RSFSR (1985–1990). Členem ústředního výboru KSSS byl v letech 1986–1990. Po nástupu Michaila Gorbačova od roku 1985 čtyři roky zastával funkci ministra ropného a plynárenského průmyslu SSSR. Poté, co bylo ministerstvo přeměněno na Státní plynárenský koncern předsedal správní radě. 30. května 1992 byl jmenován místopředsedou vlády ruské federace pro oblast paliv a energetiky. 14. prosince 1992 na VII. sjezdu lidových poslanců Ruska prezident Boris Jelcin poté, co byla většinou poslanců odmítnuta kandidatura J. T. Gajdara na post předsedy Rady ministrů Ruské federace, který se uvolnil po rezignaci Ivana Silajeva v září 1991, navrhnul Viktora Černomyrdina. Prezidentem navržená kandidatura byla sjezdem schválena. Ve stejný den Jelcin podepsal dekret o jmenování Černomyrdina předsedou Rady ministrů. V květnu 1995 byl zvolen předsedou Všeruského společensko-politického hnutí „Náš domov – Rusko“, které získalo 10,1 % ve volbách do státní dumy v prosinci 1995 a vytvořilo v ní vlastní frakci. Poté co vyhrál prezidentské volby v červenci 1996 Boris Jelcin a po jeho převzetí úřadu v souladu s ústavou podala vláda demisi. Kandidatura Viktor Černomyrdina na post předsedy vlády (premiéra) byla znovu podána Borisem Jelcinem a byla schválena dumou dne 10. srpna 1996. V červnu 1995, po teroristickém činu v Buďonnovsku (Stavropolský kraj) jednal po telefonu s Šamilem Basajevem, jehož oddíl obsadil městskou nemocnici a vzal jako rukojmí asi dva tisíce lidí. Výsledkem obtížných jednání a operace na osvobození rukojmích bylo 18. června osvobození většiny z rukojmích, ale Basajevovi vojáci se zbývajícími rukojmími dne 19. června opustili město a ukryli se v horských oblastech Čečenska. Při této tragédii zahynulo asi 180 lidí. Po vzniku Rady obrany Ruské federace 25. července 1996 a do jejího zrušení 3. března 1998 mu byly jako předsedovi ruské vlády přiděleny povinnosti místopředsedy této Rady. 7. září 1996 Jeho Svatost patriarcha Alexij II vysvětil chrám svatého apoštola a evangelisty Jana, postavený v krátké době v obci Čjornyj Otrog za pomoci V. Černomyrdina. 19. září 1996 Boris Jelcin podepsal dekret № 1378 „O dočasném plnění povinností prezidenta Ruské federace“, kterým přenesl v době jeho kardiochirurgické operace všechny prezidentské pravomoci v plné výši na Černomyrdina. Během zákroku Černomyrdin jednal v souladu s tímto dekretem jako prezident Ruské federace od 7.00 hodin 5. listopadu 1996 do 6.00 hodin dne 6. listopadu 1996. 23. března 1998 rozpustil B. Jelcin dekretem vládu a povinnosti předsedy vlády přešly na S.V. Kirijenka. Od 24. srpna 1998 opět působil jako předseda vlády, ale dvakrát nebyl schválen dumou, na potřetí Boris Jelcin podal dumě kandidaturu Jevgenije Primakova, jehož schválením předsedou vlády skončil krátký návrat Viktora Černomyrdina na post premiéra. 14. dubna 1999 byl jmenován zvláštním zástupcem prezidenta Ruské federace k vyřešení situace kolem Svazové republiky Jugoslávie. Společně s finským prezidentem Marttim Ahtisaarim dojednal u prezidenta Miloševiče ukončení operací v Kosovu výměnou za konec bombardování Jugoslávie vojsky NATO. Uvolněn z této funkce „v souvislosti s výkonem svých úkolů“ byl dne 7. října 1999. V roce 1999 za mírové snahy na Balkáně a činnost v oblasti zahraniční politiky byl nominován na Nobelovu cenu za mír. V roce 2003 vydal knihu \"Вызов\", ve které je zachycen jeho pohled na události krize na Balkáně. 15. června 2000 byl v čele organizačního výboru světové expedice UNESCO \"The Great Northern Trail\" a spolu s vůdcem expedice S. A. Solovjevym a členem organizačního výboru, norským velvyslancem v Rusku Oyvindem Nordslettenem se zúčastnil dne 5. března 2001 startu expedice ve městě Zapoljarne. V letech 1995–2000 byl vůdcem hnutí „Náš dům – Rusko“. V letech 1999–2001 byl poslancem Státní dumy Federálního shromáždění Ruské federace za Jamalo-něnecký autonomní okruh. V letech 1999–2000 byl předsedou představenstva „Gazpromu“. Měl hodnost plukovníka v záloze, byl dědičným kozákem, byl plukovníkem Orenburského kozáckého vojska a generálem Záporožského kozáckého vojska a čestným občanem města Buďonnovsk. Byly mu uděleny čestné tituly z mnoha ruských a zahraničních univerzit a akademií. Titul čestného profesora Samarské státní technické univerzity (23. června 1995), čestného profesora Lomonosovy univerzity (24. ledna 1997), čestný doktorát Slovenské technické univerzity v Bratislavě (14. dubna 1997), čestný doktorát na univerzitě v Bridgeportu (Connecticut, USA) (30. září 1999), čestný profesor Leningradské státní oblastní univerzity (7. října 1999), čestný profesor Moskevské státní otevřené univerzity (17. května 2002), čestný doktorát věd Ruské ekonomické akademie G.V.Plechanova (25. března 2003), čestný doktorát Národní letecké university Ukrajiny (15. března 2005) a další. Od 21. května 2001 do 11. června 2009 zastával pozici mimořádného a zplnomocněného velvyslance Ruské federace na Ukrajině a zvláštního zástupce prezidenta Ruské federace pro rozvoj obchodních a hospodářských vztahů s Ukrajinou. 10. dubna 2003 obdržel diplomatickou hodnost mimořádného a zplnomocněného velvyslance. Od 23. listopadu 2007 byl doyenem diplomatického sboru akreditovaného v Ukrajině. Na postu ruského velvyslance působil více než osm let, v rozporu s nepsaným pravidlem o pravidelné rotaci vedoucích zastupitelských úřadů v zahraničí. 4. února 2008 v čele Mezinárodního šolochovského výboru předal Ruské státní knihovně sto exemplářů unikátního faksimilního vydání rukopisu románu „Tichý Don“. Rukopis, dlouho považován za ztracený, byl koupen ruským státem od dědiců druha Michaila Šolochova z fronty Vasilije Kudaševa. K sedmdesátinám v roce 2008 byla vydána kniha novináře Alexandra Gamova \"Choteli kak lučše ...\", obsahující aforismy a rozhovory s Černomyrdinem. 17. února 2009 Ministerstvo zahraničních věcí Ukrajiny (ministr Vladimir Ogryzko) vyrozumělo ruského velvyslance Viktora Černomyrdina o možnosti prohlásit ho „persona non grata“ kvůli jeho nediplomatickému posuzování, komentářům a prohlášení na adresu Ukrajiny a jejího vedení. Vláda Julije Tymošenkové okamžitě popřela toto prohlášení. První místopředseda vlády Alexander Turčinov uvedl, že „vláda Ukrajiny s činností Ogryzka nemá nic společného“. 3. března 2009 byl V. Ogryzko kvůli této epizodě Nejvyšší radou odvolán. 11. června 2009 ruský prezident Dmitrij Medveděv jmenoval Viktora Černomyrdina poradcem prezidenta Ruské federace, zároveň byl ustanoven speciálním představitelem Ruské federace v otázkách ekonomické spolupráce se státy Společenství nezávislých států.", "section_level": 1}, {"title": "Rodina.", "content": "Manželka Valentina Fjodorovna, roz. Šelepova, se narodila 6. července 1938 ve městě Orsk, Orenburská oblast. Vzali se v roce 1961. Zajímala se o ruské tance, provedení ruských a ukrajinských písní, v letech 2001–2005 je zaznamenala spolu se souborem \"Ugolok Rossii\" v čele s V. Nesterenkem na dva disky – \"Поёт Валентина Фёдоровна Черномырдина\". \"Песни мои для мужа, детей и внуков…\". Zemřela 12. března 2010 a byla pohřbena v Moskvě. Měli spolu dva syny – Vitalije a Andreje, čtyři vnoučata – Mariju, Andreje, Anastasii, Viktora a pravnuk Dmitrije. Nejstarší syn Vitalij (nar. 1962) vystudoval v Moskvě Ruskou státní Gubkinovu univerzitu ropy a plynu. Od roku 2000 stojí Vitalij Černomyrdin v čele regionální veřejné nadace \"Podpora a rozvoj střední třídy\". Mladší syn Andrej (nar. 1970) po ukončení Gubkinovy univerzity ropy a plynu pracuje v „Gazpromu“. V roce 2011 byl zvolen prezidentem Mezinárodního Šolochovského výboru.", "section_level": 1}], "src_summary": "Viktor Stěpanovič Černomyrdin ( \"\"; 9. dubna 1938 Čornyj Otrog [Orenburská oblast] – 3. listopadu 2010 Moskva) byl sovětský a ruský státník, předseda Rady ministrů Ruské federace (1992–1993), úřadující prezident Ruské federace (5.–6. listopadu 1996), předseda vlády Ruské federace (1993–1998), ruský velvyslanec na Ukrajině (2001–2009). Od 11. června 2009 až do konce života byl poradcem prezidenta Ruské federace a zvláštním zástupcem ruského prezidenta v otázkách hospodářské spolupráce s členskými státy SNS.", "tgt_summary": "Viktor Stepanovich Chernomyrdin (, ; 9 April 19383 November 2010) was a Russian politician. He was the first chairman of the Gazprom energy company and the second-longest-serving Prime Minister of Russia (1992–1998) based on consecutive years. He was a key figure in Russian politics in the 1990s, and a participant in the transition from a planned to a market economy. From 2001 to 2009, he was Russia's ambassador to Ukraine. After that he was designated as a presidential adviser. Chernomyrdin was known in Russia and Russian-speaking countries for his language style, which contained numerous malapropisms and syntactic errors. Many of his sayings became aphorisms and idioms in the Russian language, one example being his expression \"We wanted the best, but it turned out like always.\" (). Chernomyrdin died on 3 November 2010 after a long illness. He was buried beside his wife in Novodevichy Cemetery on 5 November, and his funeral was broadcast live on Russian federal TV channels.", "id": 1483507}
{"src_title": "Anna Černohorská", "tgt_title": "Princess Anna of Montenegro", "src_document": [{"title": "Život.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Dětství a vzdělání.", "content": "Princezna Anna se narodila 18. srpna 1874 v královském paláci v Cetinje, kde vyrůstala se svými některými sourozenci. 22. prosince toho roku byla v Dajbabském klášteře pokřtěna jako Anna Marie Antonie, jejím kmotrem byl srbský kníže Milan IV. Již od dětství měla velké umělecké vlohy. Stejně jako její sestry Zorka, Milica, Anastázie, Marica, Elena a bratr Daniel Alexandr, tak i Anna byla velice brzy poslána na studia do Smolného dívčího institutu v Petrohradu pod záštitu ruské carské rodiny. Zde vystudovala něco z práva a politických věd, malířství a hru na violoncello a stala se velikou oblíbenkyní carevny Marie Fjodorovny. Uměla hovořit výborně rusky, německy a francouzsky, přijatelně ovládala také angličtinu.", "section_level": 2}, {"title": "Manželství.", "content": "", "section_level": 2}, {"title": "Setkání s Františkem Josefem.", "content": "V listopadu 1896 se Anna během návštěvy své sestry princezny Milicy a švagra velkoknížete Petra Nikolajeviče v Cimiez ve Francii setkala s pohledným a sympatickým knížetem Františkem Josefem Battenberským, který zde byl hostem britské královny Alexandriny Viktorie Hannoverské. Během podzimního odpoledne si malá skupinka, tvořená královnou, kněžnou Alicí Battenberskou, princeznou Annou a Františkem Josefem a hrstkou dalších členů královských vyrazila na projížďku do La Turbie, aby zhlédli tamější cameru obscuru. Jenže zatím co šli všichni do kabiny camery obscury, Anna s Františkem se nenápadně vytratili a již pár týdnů poté Františkův bratr Ludvík Alexandr veřejnosti oznámil zasnoubení princezny Anny a Františka Josefa. Touto správou byla velmi potěšena královna Viktorie, členové ruské carské rodiny, ale především Anniny rodiče, kníže Nikola s kněžnou Milenou. Rod Battenbergů byl výsledkem morganatického manželství, ale i přesto byli jeho členové velice uznáváni (především díky úzkým vazbám se Spojeným královstvím – Františkův bratr Jindřich Mořic se oženil s princeznou Beatrix, dcerou královny Viktorie). Battenbergové byli velice známí pro svůj dobrý vzhled, šarm, inteligenci a co je možná nejdůležitější, pro jistou politickou neutralitu, která jim přinesla mnoho prospěchů od členů ruské carské rodiny.", "section_level": 3}, {"title": "Obřad.", "content": "Anna a František Josef dostali požehnání nejen Anniných rodičů, ale také od královny Viktorie a ruského cara Mikuláše II. a carevny Alexandry Fjodorovny. 18. května 1897 za přítomnosti celé černohorské královské rodiny a také mnohých významných zahraničních hostů se princezna Anna v Cetinje provdala za knížete Františka Josefa. Tato svatba byla velkou slavnostní událostí, srovnatelnou se svatbou Annina nejstaršího bratra Daniela Alexandra, černohorského korunního prince s vévodkyní Juttou Adolfinou Meklenburskou. Svatební obřady Anny a Františka byly dva, jeden pravoslavný a druhý protestantský. Anna dostala od ruského cara věno jeden milion rublů, část peněz si s Františkem Josefem nechali, část Anna darovala své rodině a většina šla na stavbu jejich soukromých rezidencí na jihu Černé Hory, v Německu a ve Švýcarsku. Přestože se Anně s Františkem Josefem nikdy nepodařilo zplodit děti, jejich život byl naplně láskou a spokojeností.", "section_level": 3}, {"title": "Pozdější život.", "content": "Ani ne za půl roku po svatbě byl František Josef jmenován generálním guvernérem na politicky neklidném řecko-tureckém ostrově Kréta, odkud se vrátil až v zimě. Toto odloučení bylo pro novomanžele velmi skličující. Po Františkově návratu žili novomanželé ve své nové vile v malé horské vesničce Mala Gorana na jihu Černé Hory, nedaleko města Ulcinj, kde žili krásným idylickým životem a rádi přijímali společnost tamějších venkovanů. Před první světovou válkou se manželé přestěhovali do německého Darmstadtu, kde pobývali v zámečku Prinz Emils Garten. Avšak po začátku války jim Františkův strýc Ernest Ludvík doporučil zůstat v průběhu války mimo Německo. Anna s Františkem odešli tedy do Itálie na dvůr Anniny sestry princezny Eleny Alexandry, která coby manželka Viktora Emanuela III. byla italskou královnou. Avšak po vstoupení Itálie do války se manželé ocitli v trvalém exilu a usídlili se ve svém dvoupatrovém bytě ve Švýcarsku, kde František Josef pokračoval ve svém akademickém vzdělání a jistou dobu také působil jako přednášející profesor na soukromé vysoké škole. Po množství cest po Evropě po odchodu z Černé Hory a po nákladných vyřizováních dokladů v exilu se princezna Anna s knížetem Františkem Josefem ocitli ve značné finanční nejistotě. Avšak záchranou pro ně byl Annin umělecký talent. Po roce 1917 začala britská královská rodina zavádět změny ve jménech. Z Battenbergů se stali Mountbattenové, z battenberských knížat, velkovévodů a vévodů se stali ve směs vévodové z Barmy – touto změnou prošli všichni kromě Anny a Františka Josefa. Anna stále používala jméno Battenbergů až do své smrti, čímž velice překvapila členy královské rodiny. Láska ke svému manželovi jí nedovolila si jméno změnit.", "section_level": 2}, {"title": "Smrt.", "content": "Kníže František Josef zemřel 31. července 1924 v Territet nedaleko Montreux ve Švýcarsku. I když se s ním nikdy nesetkala, jeho neteř Edwina Mountbatten mu opakovaně během svého života posílala finanční příspěvky. Tak to pokračovalo i po Františkově smrti, kdy Edwina posílala peníze i Anně coby battenberské kněžně-vdově, a to až do Edwininy smrty roku 1960. Po smrti manžela se Anna na krátký čas uchýlila do Bratislavy, poté ke známým do La Valletty na Maltě, avšak již po pár měsících se vrátila zpět do Švýcarska. Princezna Anna zemřela 22. dubna 1971 v Montreux. Po řadu let to byla nejstarší žijící princeznou v Evropě.", "section_level": 2}, {"title": "Umělecká tvorba.", "content": "Kromě svého královského původu byla Anna Petrović-Njegoš známá také jako nadaná umělkyně. Během svého života psala a anonymně publikovala značné množství hudebních skladeb, které dosáhly nemalého obchodního úspěchu. Právě zisky z těchto publikací velmi pomohly Anně a jejímu manželovi během exilu ve Švýcarsku. V roce 1899 během tvorby opery nahrála Anna rozsáhlý rozhovor s předním italským skladatelem Pietrem Mascagnim v královském paláci v Neapoli; setkání zprostředkovala Annina sestra Elena. Nejznámějším hudebním počinem princezny Anny je ale černohorská lidová píseň \"Kralj Nikola na umoru\", oslavující Annina otce.", "section_level": 1}], "src_summary": "Anna Petrović-Njegoš (18. srpna 1874 Cetinje – 22. dubna 1971 Montreux) byla černohorská princezna, šestá dcera (sedmý potomek) černohorského knížete a později krále Nikoly I. a jeho ženy, kněžny a královny Mileny Vukotić. Patřila k dynastii Petrovićů-Njegošů a byla členkou černohorské královské rodiny. Sňatkem s knížetem Františkem Josefem Battenberským se stala také členkou rodu Battenbergů (větve dynastie Hesenských) a battenberskou kněžnou.", "tgt_summary": "Princess Anna of Montenegro (18 August 1873 – 22 April 1971) was the seventh child and sixth daughter of Nicholas I of Montenegro and his wife Milena Vukotić.", "id": 771916}
{"src_title": "Pont du Carrousel", "tgt_title": "Pont du Carrousel", "src_document": [{"title": "Historie.", "content": "Současnému mostu předcházela starší stavba. Na tomto místě vznikl nejprve \"Pont des Saints-Pères\" (\"Most svatých otců\"), podle stejnojmenné ulice na levém břehu, avšak při svém otevření v roce 1834 jej král Ludvík Filip pojmenoval na \"Pont du Carrousel\". Jeho název rovněž zněl určitou dobu \"Pont du Louvre\" podle paláce Louvre na pravém břehu. Dnešní název je odvozen od náměstí \"Place du Carrousel\" před Louvrem, ale termín pochází původně z vojenského prostředí. Karusel znamenal krátké představení s hudbou, při kterém vojáci předváděli své jezdecké dovednosti. Koncesi k výstavbě soukromého mostu vydal panovník v roce 1831. Architektem mostu byl Antoine-Rémy Polonceau, který navrhl stavbu ze dřeva a kovaného železa. Most byl otevřen 30. října 1834. Měl tři oblouky, celkovou délku 169,5 metrů a šířku 11,85 mterů. V roce 1850 koupilo most město Paříž za 1,766.656 franků. V roce 1883 byl most na půl roku uzavřen, aby mohly být vyměněny poškozené dřevěné a kovové části. V roce 1906 byla dřevěná paluba nahrazena kovovou. I přes tyto opravy zůstal most příliš úzký a pro dopravu nebezpečný. V roce 1930 bylo navíc konstatováno, že jeho výška je nedostatečná pro říční dopravu. Bylo proto rozhodnuto most zbořit a o něco dále po proudu postavit nový. Stavební práce byly povoleny Státní radou 26. srpna 1933 a zahájeny 23. května 1935. Stavba byla dokončena roku 1939 a poté byl původní most stržen.", "section_level": 1}, {"title": "Událost.", "content": "Dne 1. května 1995 byl Maročan Brahim Bouarram (1965–1995) svržen do Seiny skupinou skinheadů vracejících se z manifestace Národní fronty. Hlavní obžalovaný byl v roce 1998 odsouzen k osmiletému vězení. V roce 2003 na mostě pařížský starosta Bertrand Delanoë odhalil pamětní desku na památku všem obětem rasismu.", "section_level": 1}, {"title": "Architektura.", "content": "Architekti se snažili respektovat vzhled původního mostu. Železobetonový most má proto také tři oblouky a je 168 metrů dlouhý a široký 33 metry. Je vyzdoben alegorickými sochami, jichž autorem je Louis Petitot. Symbolizují Hojnost, Průmysl, řeku Seinu a město Paříž, které stály již na předchozím mostě.", "section_level": 1}], "src_summary": "Pont du Carrousel (česky \"Most Karusel\") je silniční most přes řeku Seinu v Paříži. Spojuje 1. obvod na pravém břehu a 7. obvod na levém. Byl vystavěn v letech 1935–1939.", "tgt_summary": "The Pont du Carrousel () is a bridge in Paris, which spans the River Seine between the Quai des Tuileries and the Quai Voltaire.", "id": 1154912}
{"src_title": "Povstání rudých turbanů", "tgt_title": "Red Turban Rebellions", "src_document": [{"title": "Příčiny.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Poměry v jüanské Číně.", "content": "Mongolská nadvláda nebyla v Číně populární. Mongolové a Se-muové, přestože tvořili pouze malou část obyvatelstva, obsazovali většinu míst ve státní správě. Diskriminovaní Číňané měli nízké postavení; zejména pak jižní, kteří měli uzavřen přístup do státní správy, zakázáno nošení zbraně, lov, v noci svítit a pohybovat se po městech či vesnicích. Pro sociální status byla, přes rozdělení obyvatelstva podle etnického klíče, rozhodující výše majetku. Přirozeně pod mongolskou vládou měly moc a bohatství především nečínské skupiny. I když vláda říše Jüan čínskou kulturu a představitele různých náboženství respektovala, všemožně podporovala především buddhismus, zatímco další víry byly víceméně jen trpěné. Původně svobodní rolníci v průběhu doby přecházeli do panství mongolských feudálů, ale celková výše daní a pracovních povinností, rozepsaná na regiony, se neměnila. Z toho plynoucí růst odvodů státu vyvolával nespokojenost zbylých poplatníků. Rolníci závislí na velkých pozemkových vlastnících zase trpěli nepřiměřenou výši nájmů, což určilo charakter povstání v jižní Číně, namířeného především proti místním velkým pozemkovým vlastníkům. Od počátku 14. století se v Číně objevovala občasná povstání. Současně jüanská vláda slábla a postupně přestávala být schopná vynucovat pořádek. V těchto podmínkách banditismus rostl z drobného problému ve všeobecnou hrozbu. Obyvatelstvo na to reagovalo ozbrojováním. Zbraně, dříve na vesnici vzácné, se staly běžnými. Do čela místních domobran se stavěli vesměs příslušníci džentry, přirození vůdci lokálních komunit. Jüanská vláda leckdy jejich snahu uznala udělením titulů a hodností ve státní správě. Stejný postup používala i k neutralizaci úspěšných banditů.", "section_level": 2}, {"title": "Ideologie povstalců.", "content": "Ideologickou opozici mongolské vládě tvořili konfuciánští literáti a dále radikálové sdružení v milenaristických sektách ovlivněných manichejskými a buddhistickými vlivy. Začátkem 14. století sílil byrokratický prokonfuciánský směr vládní politiky, jeho stoupenci prosadili i obnovení úřednických zkoušek. Obecně džentry akceptovala mongolskou vládu, vždy doufajíce v reformy, a podporovala status quo v regionech. Mnozí vzdělanci přijali místa v administrativě, ale jiní se pod tlakem mongolského přezírání stáhli do soukromí. Naděje na převládnutí čínských hodnot a způsobů správy se však nenaplnily, čínští vzdělanci zůstávali v podřízeném postavení. Postupně se proto odtažitost ke státu zvyšovala a džentry se přikláněla i k rebelům, pokud tito vystupovali na podporu řádu. Zatímco čínští literáti vzpomínali na sungskou éru, kdy vládli zemi, mezi lidem se šířily zvěsti o mesiáši přinášejícím vysvobození. Skupiny nespokojenců, uprchlíků a banditů, rozšířené v době hladu a slabé vlády, sblížila víra, milenaristické ideje převzaté z manicheismu. Manicheismus (\"ming ťiao\") byl rozšířený podél jihovýchodního pobřeží Číny, získal podporu i v Ťiang-si, An-chueji a jižní části Severočínské nížiny. Chápání světa jako zkaženého a potřebujícího násilné očištění sbližovalo manichejce s buddhistickými opozičníky uctívajícími buddhu Maitréju. Spojením starších čínských tradic s manichejskými a buddhistickými prvky vznikala v prostředí malých sekt vedených populárními vůdci nová živá syntéza. Opozičníci věřili v příchod božského spasitele – „Krále světla“, který očistí svět ode zla a přemůže jüanskou vládu. Tyto skupiny byly označovány za sekty či společnosti Bílého lotosu. V průběhu čtyřicátých let 14. století vykrystalizovaly dvě větve hnutí, jižní (s centrem v horách východního Chu-peje) a severní (na pomezí An-chueje a Che-nanu), doktrinálně shodné, ale organizačně nezávislé. V obou větvích existovala řada lokálních skupin, dosti samostatných a někdy nepřátelských. K předním hlasatelům nové víry patřili na jihu Pcheng Jing-jü, na severu Chan Šan-tchung a Liou Fu-tchung. Vůdci povstání tuto víru využívali a někteří se za Krále světla prohlásili. Heslo „Král světla přichází“ (\"Ming-wang čchu-š’\"), převzetí příjmení Ming Min Žuejem (přejmenoval se na Ming Jü-čena), pojmenování říše Ming Ču Jüan-čangem, prohlášení se Velkým králem světla a Menším králem světla Chan Šan-tchungem a synem a Velkým pánem světla a Menším pánem světla Ming Jü-čenem a synem dokládá ústřední význam doktríny o vystoupení spasitele a velký vliv manicheismu v ideologii Rudých turbanů.", "section_level": 2}, {"title": "Togtova vláda.", "content": "Začátkem čtyřicátých let 14. století dominoval jüanské vládě Togto, původem Merkit. Togto se řídil konfuciánskou koncepcí státu v kontrastu vůči tradičním mongolským hodnotám a prosazoval rázné akce pro „užitek lidu a zisk státu“, ale program opravy Velkého kanálu (jehož cílem bylo zabezpečení dovozu rýže do hlavního města, dosud zásobovaného po moři) skončil krachem. Při povodních v létě 1344 Žlutá řeka protrhla dlouho neopravované hráze a změnila tok – dosud se vlévala do řeky Chuaj, nově tekla do moře severně od poloostrova Šan-tung. Poté řeka Chuaj opakovaně zalévala jižní Che-nan, severní An-chuej a Ťiang-su. Poškození Velkého kanálu, prostřednictvím kterého byly severní provincie zásobovány potravinami, v nich vyvolalo hlad. Postižená oblast se stala střediskem odporu proti mongolské vládě. Pod tíhou kritiky Togto v červnu 1344 rezignoval. Neakceschopnost následujících krátkodobých vlád vedla k posílení samostatnosti místních úřadů. Rolníci se od konce třicátých let opakovaně bouřili. Koncem čtyřicátých let Fang Kuo-čen sjednotil piráty v pobřežních oblastech Če-ťiangu a Ťiang-su. Nejpředvídavější úředníci byli vážně znepokojeni zostřující se situací a předkládali císaři memoranda, v nichž navrhovali opatření pro odvrácení všeobecné vzpoury. Nicméně jüanský dvůr zůstal k upozorněním lhostejný. Togto, který se roku 1349 vrátil k moci, se snažil veškerou politickou iniciativu soustředit do svých rukou. Pokusil se ulehčit obyvatelstvu snížením daní. Na pokles státních příjmů reagoval roku 1350, navzdory radám čínských hodnostářů, provedením finanční reformy. Peníze potřebné k hrazení vládních výdajů si jednoduše natiskl. Reforma byla, pro svůj kořistnický charakter, už současníky považována za jeden z důvodů lidového povstání. Bezprostředně však přinesla vládě velké prostředky, které se rozhodla použít k rekonstrukci hrází a kanálů na Žluté řece. Na stavby sehnala 170 tisíc pracovníků (150 tisíc rolníků a 20 tisíc vojáků). Kanál byl postaven, ale v těžkých podmínkách zemřelo mnoho lidí. Rozhořčení desítek tisíc hladových lidí využili členové Bílého lotosu k šíření svého učení a propagaci vzpoury, která vypukla roku 1351.", "section_level": 2}, {"title": "Průběh.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Vzplanutí vzpoury (1351–1352).", "content": "Katalyzátorem neklidu se stal jednooký bůžek, nalezený koncem května 1351 při výše zmíněné stavbě hrází na Žluté řece, s nápisem na zádech: „Toto je kamenný jednooký člověk. Jakmile jej najdou, Podnebesí povstane.“ Nález udělal dojem na pověrčivé rolníky; mezi lidmi totiž už dříve koloval popěvek: „Kamenný jednooký člověk pobouří (Žlutou řeku) a Podnebesí povstane.“ Událost zřejmě zinscenovali členové Bílého lotosu, kteří brzy začali sestavovat z rolnických budovatelů hrází povstalecké oddíly. Vzpoura vypukla v severním Che-nanu 28. května 1351. Důležitou roli v první etapě povstání sehráli Liou Fu-tchung, významný aktivista Bílého lotosu, a vůdce téže organizace Chan Šan-tchung, kterého prohlásili potomkem sungského císaře Chuej-cunga a ztělesněním buddhy Maitréji. Oddíly povstalců se začaly označovat za „armádu rudých turbanů“ (, \"chung-ťin chun\", v soudobých zprávách zkracováno na „rudá armáda“ – , \"chung-chun\"), její bojovníci si totiž jako odlišující znak vázali kolem hlavy rudé šátky či turbany. Za svůj cíl vyhlásili obnovení říše Sung zaniklé roku 1279 po dobytí jižní Číny Mongoly. I když Chan Šan-tchung byl těsně před vypuknutím vzpoury zajat a později popraven, vojska vedená Liou Fu-tchungem úspěšně postupovala a během druhé poloviny roku 1351 obsadila značné území, přičemž početnost vzbouřenců dosáhla 100 tisíc. Zatímco Liouovi povstalci dobývali provincii Che-nan, vypukla 31. srpna 1351 v Sü-čou, na severu Ťiang-su, další vzpoura v čele s Li Erem, zvaným „Sezamový Li“. Brzy se Liova vojska spojila s armádou Liou Fu-tchunga a sám Li se podřídil Liouovi. Tři měsíce po začátku povstání rudých vojsk na severu vypukla vzpoura i v centrální Číně. Od konce srpna 1351 vedli ve východním Chu-peji rebelii Cou Pchu-šeng a Sü Šou-chuej, druhý se zanedlouho prohlásil císařem říše Tchien-wan. I k Süovi, stejně jako k Liouovi, se připojovaly menší skupinky vzbouřenců. Brzy ovládl centrální a severní Chu-pej. Na jaře 1352 obsadil i Wu-čchang, hlavní město jüanské provincie Chu-kuang (Chu-kuang zahrnoval dnešní Chu-pej a Chu-nan). Poté vojska jižních rudých turbanů zahájila obsazování Chu-nanu a Ťiang-si. Ve výsledku během tří – čtyř měsíců povstání zachvátilo ohromné území na jihu a západu Che-nanu, významnou část Ťiang-si a také části provincií Chu-kuang a Ťiang-če. Na rozdíl od Liouových povstalců vzbouřenci v centrální Číně neupřednostňovali jasná hesla o svržení cizí nadvlády – boj rolníků byl zaměřen proti velkým pozemkovým vlastníkům, mongolským i čínským. Přestože nepřátelství rebelů bylo namířeno především proti místním elitám, rovnostářská opatření nové moci se rychle vytrácela, když její správní aparát přejímal tradiční způsoby fungování a daňový systém; od roku 1353 už ťienwanský režim spolupracoval s džentry.", "section_level": 2}, {"title": "Mongolská ofenzíva (1352-1355).", "content": "Jüanská vláda nicméně nebyla bez podpory, zběhnutí k rebelům byla vzácná a samy problémy povstalců s obsazováním úředních míst svědčí o opatrnosti místních elit. Přestože na počátku povstání byla mongolská armáda zcela dezorganizovaná, Togto ve funkci hlavního velitele v podřízených oddílech velmi rychle zavedl pořádek. Zorganizoval silnou vlastní armádu, jejíž velitelé byli vyznamenáni za úspěch a hlavně netrestáni za porážku, v kontrastu k oficiálním jüanským řádům. Díky rotaci vojsk i velitelů a oddělení velení nad bojovými akcemi od kontroly zásobování udržel jednotu a poslušnost podřízených. Záhy vládní vojska, s podporou místních oddílů čínských i mongolských feudálů, zasadila řadu podstatných porážek jak vojskům severních, tak jižních turbanů, i když ani ta, ani ona nebyla zcela rozdrcena. K destabilizaci povstaleckých států přispěly i epidemie a hladomor postihující v letech 1352–1354 střední Čínu. Togto vedl armádu přímo proti hlavnímu cíli – zabezpečení Velkého kanálu. V říjnu 1352 dobytím Sü-čou nastolil kontrolu nad povodím řeky Chuaj a postupoval dále na jih. V létě 1353 zaútočil na východní Chu-pej, centrum ťienwanského režimu. Na podzim 1353 dobyl ťienwanské hlavní město Čchi-šuej a císaři Sü Šou-chuejovi nezbylo než se s částí dvora ukrýt v horách. Na severu a východě Togto zatím posiloval a reorganizoval svá vojska a obnovoval civilní správu, následující rok (1354) se zde vrhl do další ofenzívy. Poté, co byla povstání v provinciích Che-nan, Ťiang-si a Chu-kuang v zásadě poražena, pokusil se zlikvidovat vzpouru i na dolním toku Jang-c’-ťiang, kde se drželi Čang Š’-čcheng, od roku 1354 král Čou, a Fang Kuo-čen. Zaútočil na prvního a oblehl jej v Kao-jou. Před kapitulací Čanga zachránilo neočekávané odstranění Togta z místa hlavního velitele v lednu 1355. Jeho vojska byla předána jiným velitelům a od města odtáhla. Jüanský dvůr si totiž myslel, že rebelové jsou prakticky potlačeni, a dospěl k přesvědčení, že po definitivní porážce povstalců by Togto byl příliš mocný a neovladatelný. Togto bránil samostatnosti projüanských správců provincií a prefektur i generálů. Po jeho odvolání však mongolská vláda nebyla schopna kontrolovat ani vlastní armády, natož likvidovat povstalce. V letech 1352–1354 existovalo v Chao-čou v Che-nanu další nevelké a pomalu rostoucí povstalecké ohnisko. V čele povstalců zde stál Kuo C’-sin, zámožný měšťan, člen Bílého lotosu. Nebyl jediným vůdcem povstalců v Chao-čou, což v dalším vedlo k rozkolu a bojům.", "section_level": 2}, {"title": "Fragmentace Číny (1355–1360).", "content": "", "section_level": 2}, {"title": "Říše Jüan.", "content": "Po roce 1355 jüanská vláda ztratila vliv na chod provincií a nebyla v nich schopna nadále jmenovat úředníky a velitele. Čínu ovládali místní rebelští i loajalističtí vládci, ti i oni fakticky nezávislí. Pod kontrolou vlády zůstal pouze region hlavního města. Ve druhé polovině 50. let postupně získal převahu v Severočínské nížině jüanský generál Čagan Temür. Nebyl však schopen soustředit se na boj s povstalci kvůli stálé rivalitě uvnitř jüanského tábora. Střetům s projüanskými generály musel věnovat neméně sil než boji s rebely. Jeho hlavním nepřítelem byl Bolod Temür, otec císařovny, usazený v Šan-si. Ani povstalecké státy nevynikaly vnitřní soudržností. Byly kontrolovány ozbrojenými skupinami loajálními ke svým vůdcům, přičemž vládce stál na vrcholu mocenské pyramidy pouze jako nejvyšší vojenský velitel, první mezi rovnými. Pokud byl neúspěšný, jeho generálové neváhali hledat vlastní cestu. Rozbrojům mezi vládnoucí elitou podlehla říše Tchien-wan, s nespolehlivostí generálů se potýkaly i státy Sung, Chan a doména Ču Jüan-čanga. Mnozí konfuciáni v této situaci podpořili regionalizaci moci a formální podřízení regionálních vládců Pekingu, tedy feudalizaci Číny podle vzoru dynastie Čou. Očekávali respektování konfuciánské etiky regionálními vládci a následné uklidnění bojů, což bylo přitažlivé i pro jüanské loajalisty v jižní Číně. Druhá část vzdělanců hájila ideu jednotné Číny s malou a šetrnou vládou, odmítající korupci. Poté co jejich program nevyslyšela jüanská vláda, soustředili se kolem Ču Jüan-čanga v Nankingu.", "section_level": 3}, {"title": "Říše Sung.", "content": "Po odvolání Togta získali povstalci volnost v jednání. V březnu 1355 vůdcové severní větve Rudé armády v čele s Liou Fu-tchungem vyhledali Chan Šan-tchungova syna Chan Lin-era s matkou, skrývající se od roku 1351, a přivezli je do Po-čou (na severu dnešní provincie An-chuej, ve starověku metropole státu Sung) Poté vyhlásili říši Sung, Chan Lin-er byl prohlášen císařem, jeho matka císařovnou-vdovou. Nový stát oficiálně navazoval na sungskou říši (existovala v letech 960–1279) zničenou Mongoly. Chan Lin-er se dokonce prohlašoval za potomka sungských císařů. Současně se Kuo C’-sing rozhodl přejít se svými oddíly na jižní bohatý břeh Jang-c’-ťiang, dosud nezasažený boji ale počátkem roku 1355 zemřel. Velení nad jednotkami se po dramatických peripetiích zmocnil nejvlivnější z jeho generálů Ču Jüan-čang. V dubnu 1356 Ču obsadil Nanking a příští měsíc jej Chan Lin-er jmenoval hlavou provincie Ťiang-nan vytvořené z dobytých území jižně od řeky. V kontrastu k ostatním povstaleckým vůdcům Ču kladl velký důraz na řádnou vládu, spolupráci s místními elitami a klidný život obyvatel. Jako syn chudého rolníka rozuměl životu vesničanů a přihlížel k jejich potřebám. Výsledkem úspěšné konsolidace ovládaného území byl růst hospodářství i daňových příjmů. Ve srovnání s počátkem 50. let disponovaly severní Rudé turbany kvalitnější organizací a aktivnějšími vojenskými jednotkami. Roku 1356 Liou Fu-tchung inicioval sérii nájezdů s dalekým dosahem – na západ do Šen-si, na sever k letnímu hlavnímu městu Šang-tu, na východě až k Pchjongjangu v Koreji. Na osvobozených územích vytvořila sungská vláda v letech 1356–59 celkem pět provincií. Nejschopnějšími provinčními veliteli byli Mao Kuej v Šan-tungu, a Ču Jüan-čang v Ťiang-nanu. Naproti tomu centrální správa pod Liou Fu-tchungem byla sice početná, leč nevýkonná. Léta 1357–1358 byly dobou nejvyššího vzestupu sungské moci. V červnu 1358 Liou Fu-tchung přesídlil do právě dobytého Pien-liangu (dnešní Kchaj-feng), před staletími metropole říše Sung. Už roku 1359 Čagan Temür vyhnal sungské povstalce z Kchaj-fengu. Chan Lin-erovi zůstalo pouze několik stovek vojáků, ale protože se pak Čagan Temür zaměřil na boj s Bolodem Temürem a poté na dobývání Šan-tungu, mohla Chanova skupina přežít v An-fengu, prefekturním městě na západě An-chueje, až do roku 1363. Po 1359 si severní Rudé turbany udržely význam pouze díky nominální loajalitě Ču Jüan-čanga k jejich vůdci Chan Lin-erovi. Nicméně v letech 1355–59, zatímco říše Sung dominovala severočínské planině a stáhla na sebe pozornost mongolské vlády v Pekingu, povstalecké státy na Jang-c’ zesílily a upevnily svou moc.", "section_level": 3}, {"title": "Domény Čang Š’-čchenga a Fang Kuo-čena.", "content": "V dubnu 1356 Čang Š’-čcheng také zamířil na jih, překročil řeku Jang-c’-ťiang a prohlásil svým sídlem Su-čou. Kromě Su-čou obsadil i šest dalších zalidněných prefektur na jih od řeky, severním směrem jeho vliv dosáhl až k Šantungu. Roku 1359 dobyl na jihu Chang-čou. Úřady uspořádal podle jüanského vzoru, ale s použitím tradičních názvů. Roku 1357 se poddal dynastii Jüan, čímž stabilizoval svou pozici. Souhlasil s dodávkami obilí do Pekingu po moři prostřednictví flotily Fang Kuo-čena. Svazek s Pekingem zpřetrhal až roku 1363, když se prohlásil králem Wu. Zdrojem vize moci rodiny Čang byl Š’-čchengův mladší bratr Š’-te, po jeho smrti roku 1357 byl Š’-čcheng spokojen s panováním v Su-čou a upustil od expanze. Početná populace dávala jeho režimu moc a politickou sílu, averze k Bílému lotosu a loajalita k říši Jüan, nyní podporující konfucianismus, mu přinášela důvěru místních vzdělanců. Byl velkorysý v zacházení s podřízenými a úspěšný při získávání lidí na svou stranu, během soupeření s Čuem přebíhali více od Čua k němu než naopak. Závislost jüanské metropole Ta-tu (Pekingu) na dodávkách rýže z jihu přinesla důležitost Fang Kuo-čenovi, jehož loďstvo v letech 1348-68 ovládalo východočínské pobřežní vody. Roku 1356 získal kontrolu nad třemi pobřežními prefekturami Če-ťiangu. Pekingská vláda mu udělila hodnosti vévody z Čchu a provinčního kancléře po levici. Nicméně Fangova moc více než na jeho vlastní síle závisela na rovnováze moci v Číně a uzavření Velkého kanálu.", "section_level": 3}, {"title": "Říše Tchien-wan.", "content": "Na středním toku Jang-c’-ťiang se po odvolání Togta zabezpečila říše Tchien-wan, jejíž hlavou byl císař Sü Šou-chuej, ale nejsilnější figurou nyní Ni Wen-ťün. Roku 1355 dobyla na říši Jüan většinu Chu-peje. Hlavním městem říše se stal Chan-jang. Do roku 1357 byl obsazen celý Chu-nan a Chu-pej. Téhož roku vojevůdce Ming Jü-čen v čele tchien-wanské flotily vyplul proti proudu Jang-c’-ťiang a dobyl S’-čchuan. I když formálně zůstal loajální k Sü Šou-chuejovi až do Süovy smrti roku 1360, fakticky v S’-čchuanu vládl nezávisle. Moc říše Sü Šou-chua kulminovala v letech 1357-58. Tehdy ovládala celý Chu-kuang, Ťiang-si, S’-čchuan a části Šen-si. Územní růst tchien-wanského státu vyvolal nespokojenost s Niovou dominancí u skupiny původních vůdců režimu v čele s Cou Pchu-šengem. Ni reagoval pučem proti Süovi, ale neuspěl a byl roku 1357 zabit Čchen Jou-liangem. Čchen převzal Niovu armádu, vynutil si uznání od Süa a usadil se v Ťiou-ťiangu v Ťiang-si. V letech 1357–59 se soustředil na ovládnutí Ťiang-si, přičemž zůstal autonomní podobně jako Ming v S’-čchuanu, zatímco Sü vládl pod dozorem Cou Pchu-šenga z Chan-jangu. Čchen obsadil Ťiang-si, východ Chu-peje a jednu prefekturu v Če-ťiangu. Roku 1359 se stal králem z Chan. Výpad do Fu-ťienu byl odražen tamním jüanským loajalistou Čchen Jou-tingem. Protože poté území Ču Jüan-čanga a Čchen Jou-tinga blokovala expanzi na východ, obrátil se na západ. Roku 1360 zavraždil Süa, převzal jeho území a prohlásil se císařem říše Chan. Čchen Jou-liang podobně jako Ču Jüan-čang patřil ke druhé generaci vůdců, kteří nepatřili k milerianistům, ale spolupracovali s místní džentry a obnovovali tradiční pořádky. V zájmu rozšíření sociální základny režimu totiž zaujali umírněnější ideologický kurs. Podobně se i Ming Jü-čen pokusil zkombinovat konfucianismus vzdělané elity se symbolikou lidového milerianismu.", "section_level": 3}, {"title": "Ču Jüan-čang získává převahu (1360–1367).", "content": "", "section_level": 2}, {"title": "Čína roku 1360.", "content": "Roku 1360 Ču Jüan-čang kontroloval část Ťiang-su, celý An-chuej na jih od Jang-c’-ťiang a vnitrozemí Če-ťiangu. Jak teritorium Čang Š’-čchenga na dolním toku Jang-c’-ťiang (jižní Ťiang-su a severní Če-ťiang), tak říše Chan Čchen Jou-lianga na středním toku Jang-c’-ťiang byly potenciálně silnější. Tyto tři režimy před rokem 1360 expandovaly na úkor nepravidelných jüanských jednotek a místních okresních či městských vlád, které nebyly schopny spolupracovat. Po roce 1360 ale už nebylo možno takto v jižní Číně růst. Ču, Čang a Čchen si rozdělili povodí Jang-c’, zbytek jižní Číny byl vesměs pod kontrolou „jednoprovinčních“ režimů – Fang Kuo-čen byl pánem východočínského pobřeží, Ming Jü-čen vládl v S’-čchuanu, trojice jüanských loajalistů - Čchen Jou-ting, Che Čen a Basalawarmi ovládala Fu-ťien, Kuang-tung a Jün-nan. Tyto provinční režimy nebyly schopny ohrozit silnou trojku, ale byly silné v obraně. Někdo z trojky by pro útok na provinční režim musel soustředit velké síly, čímž by se odkryl druhým dvěma. Nicméně jüanský císař byl stále mnohými viděn jako legitimní vládce. Po zavraždění Čagana Temüra roku 1362 se nejvlivnější figurou jüanského tábora stal neméně schopný Kökö Temür. Byl povýšen na knížete z Chan a měl dostatečnou moc k stabilizaci místní správy, do níž jmenoval přes dva tisíce úředníků. Po Čaganovi zdědil nejen armádu a vliv, ale i nepřátele. Jeho vztahy s dvorem vyústily do otevřené války roku 1368, právě když Číňané zahájili tažení na sever. Pod touto hrozbou uzavřel s císařem mír a podporoval jej i později.", "section_level": 3}, {"title": "Říše Sia.", "content": "Po dobytí S’-čchuanu v něm Ming Jü-čen vládl do smrti ťianwanského císaře Sü Šou-choua roku 1360 jeho jménem, poté se odmítl podřídit Čchen Jou-liangovi. Prohlásil se „Pánem světla“ (\"Ming-ču\") a roku 1362 císařem státu Sia. Používání symboliky lidového milerianismu spojil s podporou konfucianismu, získal tak důvěru lidu i podporu džentry. Po neúspěchu pokusu o dobytí mongolského Jün-nanu se další expanze vzdal. Roku 1366 ho následoval na trůnu nedospělý syn Ming Šeng, titulovaný „Nižší pán světla“ (\"Siao ming-ču\").", "section_level": 3}, {"title": "Zánik říše Sung.", "content": "Po ústupu Chan Lin-era z Kchaj-fengu před Čagan Temürem v létě 1359 moc sungské vlády rychle slábla a její provincie se o sebe musely postarat samy. Kromě Ču Jüan-čangova Ťiang-nanu žádná nepřežila rok 1362. Chan Lin-er uznal Čuovu samostatnou vládu na všech jím vybojovaných územích a roku 1361 ho jmenoval vévodou z Wu. Poté co koncem února 1363 mongolská armáda ve spojení s vojsky Čang Š’-čchenga obklíčila An-feng, poslední útočiště Chan Lin-era a Liou Fu-tchunga, mnohaleté povstání rudých vojsk na severu utrpělo konečnou porážku. Ču proti radám konfuciánů (zejména Liou Ťiho) riskantně vyslal záchrannou armádu, která by zachránila Chan Lin-era, Liou však byl nepřítelem zajat a zabit. Od té doby se císař říše Sung stal čestným zajatcem Čua, který ho i s dvorem usadil západně od Nankingu na druhém břehu Jang-c’-ťiang v Čchu-čou.", "section_level": 3}, {"title": "Dobytí říše Chan.", "content": "Ve válce v letech 1360–1365 Ču Jüan-čang dobyl stát Čchen Jou-lianga. Boj rivalů rozhodla bitva na jezeře Pcho-jang, ve které zvítězila říční flotila Ču Jüan-čanga. Válku zahájil útok chanské armády na Nanking roku 1360, útočníci byli Čuem rozdrceni. Roku 1361 se válčilo v původně chanské provincii Ťiang-si, která přecházela z ruky do ruky. Následující rok získal kontrolu nad provincií Ču Jüan-čang. V lednu 1363 armáda Čang Š’-čchenga překvapivě zaútočila na An-feng, kde sídlil sungský císař Chan Lin-er. Ču sungské vládě formálně podléhal a Chan byl v jeho armádě stále uctíván, proto vyslal císaři na pomoc svou armádu. Odchod hlavních sil Čuových vojsk na sever, kde uvízla do srpna 1363, přinesl Čchenovi šanci na obrat ve válce. Postavil třistatisícovou armádu, která početně převyšovala hlavní síly Čua a zahrnovala silné loďstvo. Čchen očekával, že po zničení nejsilnější nepřátelské posádky v Nan-čchangu místní náčelníci z Ťiang-si opět přejdou na jeho stranu a s využitím jejich sil zaútočí na Nanking. Ale nančchangská posádka pod velením Teng Jüa odolávala až do začátku června 1363, čímž zpomalila postup nepřítele. V polovině srpna konečně Čuovo vojsko a loďstvo vyrazilo z Nankingu po řece Jang-c’-ťiang s asi stotisíci muži. Dne 29. srpna 1363 se obě flotily srazily na jezeře Pcho-jang ve čtyřdenní bitvě, ve které bylo chanské loďstvo poraženo a sám Čchen Jou-liang padl. V letech 1364–1365 se Ču soustředil na obsazení a absorpci chanských teritorií. Mnoho chanských prefekturních a okresních velitelů se vzdalo bez boje, Chu-kuang byl pacifikován generálem Sü Ta do dubna 1365, střední a jižní Ťiang-si ovládli generálové Čchang Jü-čchun a Teng Jü do února 1365. Integrace těchto území dala Čuovi nejméně dvojnásobnou převahu v populaci proti komukoliv. Nejsilnějšími nepřáteli Čua nyní byli mongolský vojevůdce Kökö Temür v severní Číně a Čang Š’usazený v Su-čou.", "section_level": 3}, {"title": "Království Wu a říše Ming.", "content": "Po porážce a smrti Čchen Jou-lianga se Čang Š’-čcheng zřekl formální podřízenosti jüanské vládě a v říjnu 1363 se vyhlásil králem státu Wu. V reakci na to se i Ču Jüan-čang 4. února 1364 prohlásil králem Wu. Ču ovšem nadále uznával formální podřízenost sungskému režimu nyní bezmocného Chan Lin-era a pokud Chan žil, užíval jeho éru Lung-feng (Dračího fénixe). Nicméně administrativa byla jeho vlastní, sestavená podle jüanského vzoru. Na porážku státu Chan reagoval Čang Š’-čcheng koncem roku 1364 preventivním útokem, ve snaze o získání převahy než bude Ču Jüan-čang schopen využít potenciálu nově dobytých území, ale ofenzíva byla na jaře 1365 odražena. Následoval Čuův protiútok. Spolu se svými generály se rozhodl před finálním útokem na srdce nepřítele, sučouskou oblast, nejdříve „odstřihnout křídla“ Wu – obsadit území severně od Jang-c’-ťiang a wuskou část Če-ťiangu. Nejvyšším velitelem útočících vojsk byl jmenován Sü Ta; plán byl proveden, vzhledem k převaze Čuovy armády, bez větších potíží. Od prosince 1366 začalo desetiměsíční obléhání Su-čou, na podzim 1367 bylo celé Wu obsazeno a připojeno ke stejnojmennému státu Ču Jüan-čanga. Na čínský nový rok, 23. ledna 1368, se Ču Jüan-čang v Nankingu prohlásil císařem říše Ming. Za název éry a heslo své vlády určil „Chung-wu“ () – „Nesmírná bojovnost“.", "section_level": 3}, {"title": "Sjednocení Číny (1367–1372).", "content": "Už na podzim 1367 mingská vojska vytrhla proti Fang Kuo-čenovi. Armáda Ču Liang-sua v říjnu obsadila pobřeží, zatímco loďstvo Tchang Chea vyhnalo Fanga z Ning-po na moře; v prosinci 1367 se Fang vzdal. V listopadu 1367 mingská pozemní armáda i loďstvo vyrazily na jih. Během tří měsíců byl dobyt Fu-ťien. V dubnu 1368 loďstvo dosáhlo Kantonu a bez problémů zabralo celou provincii Kuang-tung. S posilou vojska přišlého z Chu-kuangu byla do července 1368 obsazena i provincie Kuang-si. Současně s jižním tažením Ču vyslal dvestěpadesátitisícovou armádou vedenou Sü Taem a Čchang Jü-čchunem zabrat severní Čínu. Do března 1368 pozemní i námořní síly dobyly Šan-tung, v květnu byl obsazen celý Che-nan. Počátkem září Süovo vojsko dosáhlo Ta-tu (dnešní Peking), jüanský císař Togon Temür uprchl na sever do Šang-tu. Poté tažení pokračovalo útokem na Šan-si. V letech 1369–1370 byly dobyty severozápadní provincie – Šan-si a Šen-si (tehdy včetně dnešní Kan-su), přičemž Kökö Temür uprchl do Mongolska. Jüanský císař na ústupu zemřel. Jeho syna a nástupce Ajuširidaru mingská vojska zahnala za poušť Gobi do Karakorumu a současně zajala Ajuširidarovu manželku i syna Maidiribalu. Po vítězství nad Mongoly přišla řada na říši Sia v S’-čchuanu. Diplomatická jednání selhala a tak začátkem roku 1371 generál Fu Jou-te dostal rozkaz zaútočit na S’-čchuan ze severu. Současně Tchang Che a Liao Jung-čung postupovali z východu proti proudu Jang-c’-ťiang. Byli zprvu zastaveni, ale po odeslání části obránců na sever proti druhé armádě a využití dělostřelecké převahy se dali do pohybu. V září 1371 už celý S’-čchuan poslouchal Mingy. Na rok 1372 Chung-wu naplánoval dobytí Mongolska. Z Číny vytáhly tři mohutné armády na severozápad, sever a severovýchod, ale pouze severozápadní uspěla, druhé dvě Mongolové rozdrtili. Neúspěchy roku 1372 zničily sen Chung-wua o dobytí celého jüanského impéria, Číny i stepi. Číňanům v následujících letech nezbylo než přejít na severní hranici k obraně.", "section_level": 2}, {"title": "Důsledky.", "content": "Třebaže dvě desetiletí bojů bezprostředně přinesla nezměrné škody a ničení, nakonec vyústila v opětovné sjednocení Číny a nastolení vnitřního míru. Po mnoha staletích byla celá Čína pod vládou čínské národní dynastie – dynastie Ming. V přípravě a průběhu povstání měla rozhodující roli různá náboženská (buddhistická, manichejská a taoistická) hnutí v čele se společností Bílého lotosu. Nicméně v průběhu let se povstalecké režimy přikláněly ke konfuciánství. Nakonec ve sjednocené říši její mingská vláda ostře vystoupila proti svým bývalým nepokojným spojencům. Roli státní ideologie zaujal Ču Siho neokonfucianismus. Nová vláda stála v čele všestranné obnovy hospodářství a stability společnosti. Ukázala se být, přes krátkou občanskou válku v letech 1399–1402, pevná a stabilní. Mingská Čína zažila v následujících dvouapůl stoletích dlouhé období ekonomického i kulturního rozmachu doprovázené více než zdvojnásobením počtu obyvatel.", "section_level": 1}], "src_summary": "Povstání rudých turbanů (tradiční znaky：紅巾之亂/紅巾起義,zjednodušené znaky：红巾之乱/红巾起义,pchin-jin：Hóngjīn zhī luàn, Hóngjīn qǐyì,český přepis：Chung-ťin č’-luan, Chung-ťin čchi-i); bylo povstalecké hnutí v Číně proti nadvládě Mongolů, které skončilo pádem jejich říše Jüan a založením čínské říše Ming roku 1368. Povstání začalo roku 1351 jako rolnické vzpoury vedené různými náboženskými a sektářskými skupinami, především společností Bílého lotosu; postupně se rozrůstalo a vtahovalo do sebe stále širší vrstvy obyvatelstva. Účastnilo se ho velké množství různých skupin, jejichž vůdci se prohlašovali králi či císaři, odvozovali svůj původ od sungských vládců, opírali se o legendy a mystická proroctví. S růstem lidového hnutí boje na obou stranách přerostly v občanskou válku – mezi sebou bojovali jak vzbouření mongolští generálové, tak i čínští vůdci různých skupin Rudých turbanů a protimongolské opozice, přičemž občas uzavírali spojenectví s mongolskými generály. Z válek vyšel vítězně Ču Jüan-čang, který se zpočátku usadil v Nankingu, po upevnění své moci rozbil vojska ostatních vůdců Rudých turbanů a dalších povstaleckých skupin, roku 1368 se prohlásil císařem nové dynastie Ming a dobyl mongolské hlavní město Ta-tu. Během několika dalších let konsolidoval svoji moc obsazením zbývajících oblastí Číny.", "tgt_summary": "The Red Turban Rebellions () were uprisings against the Yuan dynasty between 1351 and 1368, eventually leading to the overthrow of Mongol rule in China.", "id": 1060209}
{"src_title": "Paul Carell", "tgt_title": "Paul Carell", "src_document": [{"title": "Kariéra nacionálního socialisty.", "content": "Vyrůstal v malém městě Kelbra jako jediné dítě svobodné matky Henrietty Schmidtové v domě svého děda obuvníka Karla Schmidta. Mládí prožil v jednoduchých, avšak zajištěných poměrech. Do NSDAP a SA vstoupil již v posledním roce gymnázia (1931). Po uchopení moci nacisty vystoupil dne 10. května 1933 jako studentský řečník při pálení knih v Kielu. Působil rovněž na dalších pozicích v Národně socialistickém německém svazu studentstva a v roce 1935/36 převzal úřad župního studentského vůdce pro Šlesvicko-Holštýnsko. V roce 1936 promoval na univerzitě v Kielu na doktora filozofie, disertační prací \"Přínosy k teorii významových symbolů v indogermánských jazycích\". Následně se stal na této univerzitě vědeckým asistentem v psychologickém ústavu. V roce 1938 vstoupil do SS (členské č. 308263). Poté byl jmenován legačním radou II. třídy v tiskovém a zpravodajském oddělení ministerstva zahraničí. V roce 1940 byl v SS povýšen na Obersturmbannführera. V témže roce se stal tiskovým mluvčím ministra zahraničí Joachima von Ribbentropa a vyslancem I.třídy. V této funkci mu byl podřízen informační a tiskový odbor ministerstva zahraničí. Jeho hlavním úkolem na ministerstvu bylo vedení denních tiskových konferencí. Proto je také považován za jednoho z hlavních propagandistů nacionálního socialismu během druhé světové války. Měl rozhodující vliv na nejrozšířenější propagandistický časopis nacionálně-sociální strany \"Signal\", který byl vydávaný nákladem 2,5 mil. výtisků. Nedávný výzkum také doložil, že jeho vliv byl přinejmenším srovnatelný s Otto Dietrichem, (říšským tiskovým vedoucím u Adolfa Hitlera) a Hansem Fritzschem (tiskovým vedoucím na říšském ministerstvu propagandy). Je skutečností, že prostřednictvím propagandy ospravedlňoval holokaust. Toto propagandistické odůvodnění bylo prováděno ve spolupráci s Kulturně politickým oddělením,jemuž předsedal Franz Six a oddělením pracovní skupiny \"Vnitro II\" s jeho ředitelem Horstem Wagnerem – spojkou mezi Ribbentropem a Himmlerem a zastupujícím vedoucím židovského referátu ministerstva zahraničí promovaným juristou Eberhardem von Thadden. Když byly koncem června 1942 slovenskou vládou zastaveny deportace Židů, zvýšila německá strana svůj tlak na ministerského předsedu Tuku. Schmidt jako mluvčí ministerstva zahraničí mezitím v Bratislavě (Preßburgu) vysvětloval tamnímu tisku, že židovský problém je problém politické hygieny, který musí být všude potlačován, aby se zabránilo rozkladu národního organismu. V květnu 1944 zase radil, jak zabránit obvinění z masových vražd při deportacích maďarských Židů: \"Navrhované opatření (proti Židům v Budapešti) bude, vzhledem k jeho rozsahu, přitahovat pozornost a způsobí prudkou reakci. Odpůrci budou křičet o pronásledování atd. a za použití hrůzných zpráv se pokusí získat podporu neutrálů. Chtěl bych proto navrhnout, že pokud se má tomuto zabránit, je třeba vytvořit vnější příčiny a důvody k této akci, jako například nálezy výbušnin v židovských spolkových objektech a synagogách, sabotážních organizací, podvratných plánů, útoky na policisty, devizové vydírání ve velkém stylu s cílem oslabení maďarského hospodářství. Poslední kapkou pro tuto akci by musel být nějaký křiklavý případ, který by tuto velkorazii spustil.\" Jako vedoucí tiskového oddělení ministerstva zahraničí v roce 1943 napsal: \"Židovská otázka není otázkou humanity nebo náboženství, je to pouze a jenom otázka politické hygieny\" \"Židovství musí být likvidováno kdekoli se objeví, protože je to politický patogen, enzym rozkladu a smrt každého národního organismu. (...).. Nacistické plány pro Evropu propagoval v stopách svého přítele Franze Alfreda Sixe, vedle konkrétních výzev k vraždění Židů. Ve své knize \"Rukojeť Evropy\" píše v roce 1943 o Ose s Itálií: \"My Národní socialisté, musíme evropský prostor nově uspořádat. Evropa může žít v budoucnosti pouze ve fašistické a nacionálně socialistické formě života. (...) Poté co západní liberální principy ztratily schopnost pro překonání životní bídy, stojí obě země před vytvořením evropského systému států, před velkým revolučním úkolem\".", "section_level": 1}, {"title": "Po válce.", "content": "Schmidt byl 6. května 1945 zatčen a téměř dva a půl roku internován. Dlouho zůstávalo nejisté, zda by se měl objevit u soudu jako obžalovaný, nebo jako svědek obžaloby. V procesu \"Wilhelmstrasse\" nakonec vystoupil v trestním stíhání jako svědek obžaloby a hrál roli ochránce demokratické svobody tisku. Od roku 1965 do roku 1971 vedlo proti němu státní zastupitelství ve Verdenu vyšetřování pro podezření z trestného činu vraždy. Ale zjišťovací řízení, které mělo objasnit jeho zapletení do vražd maďarských Židů, bylo bez výsledku zastaveno. Tak se nikdy nemusel před soudem za svou činnost v nacistickém státě zodpovídat.", "section_level": 1}, {"title": "Kariéra spisovatele a politického publicisty..", "content": "Po druhé světové válce žil v Scheeßelu, kde byl v letech 1958–1974 místopředsedou zřizovatele školního společenstva Eichenschule eG, soukromého gymnázia Eichenschule Scheeßel. Od roku 1950 psal příspěvky pro časopis \"Krystal\", který byl vydáván ve vysokém nákladu. Používal zde pseudonym Paul Karell\", později Paul Carell\"'. Souběžně s výše zmíněnými zjišťovacími řízeními začala jeho druhá úspěšná novinářská kariéra. Pracoval jako nezávislý spolupracovník, pod různými pseudonymy, s deníky jako Die Welt a Die Zeit jako P.C. Holm. Psal také pro \"Norddeutsche Rundschau\" a \"Der Spiegel\". V tomto zpravodajském magazínu dal do oběhu, a to již 16. ledna 1957, tézi o jediném pachateli požáru Říšského sněmu v roce 1933 Marinusu van der Lubbe, která zbavovala nacisty obvinění. Byl považován za vlivného poradce nakladatelství Springer-Verlag. Ještě v předstihu takzvaného přezbrojení NATO jadernými zbraněmi středního doletu žádal v roce 1979 v Axel Springerově Welt am Sonntag změnu doktríny Bundeswehru ve směru údajně žádoucí takzvané preventivní obrany. Stejný požadavek, doplněný obhajobou neutronové bomby, kladl Carell Schmidt už jeden rok předtím ve svém projevu před nadací Carl Friedrich von Siemens : \"Řešením tohoto problému je neutronová bomba. (...) Potřebný vojenský účinek zvýší protivníkovi riziko nasazení těchto zbraní, čímž se zvýší efekt odstrašení a vojenský účinek. Vzhledem k nepostradatelné preventivní obraně, je proto neutronová bomba naléhavě nutná modernizace taktické jaderné zbraně\". Úspěšnost jeho knih, \"Operace Barbarossa\" a \"Spálená země\" z něj udělala předního poválečného kronikáře bojů v SSSR za druhé světové války. V nakladatelství Ullstein se objevila v roce 1980 jeho kniha \"Vězni\" o osudu německých válečných zajatců v Rusku. Tyto knihy měly ve Spolkové republice Německo (v převážné většině) pozitivní odezvu. Například Die Welt napsal: \"Přispívá ke snížení resentimentu mezi Němci a Rusy (...) jako kvalifikovaný historik.\" Historik Bodo Scheurig usuzoval naproti tomu ve Frankfurter Allgemeine Zeitung, že Carellova prezentace ruské kampaně, \"ohlupuje ty, kteří jsou náchylní zapomenout a roztrpčuje (ty), kteří mohou těžko zapomenout a trvají na celé pravdě.\" Jonathan Littell, nechá ve svém, na faktech založeném románu \"Ztepilí\" vypravěče konstatovat, že Carell své dvousvazkové dílo o válce proti SSSR napsal, aniž jednou zmínil slovo Žid, \"vynikající\" historiografická práce vzhledem k masovým nacistickým zločinům v této zemi. Sotva něco jasněji prokazuje mentální potlačení těchto zločinů nacisty, jako tato skutečnost. Roku 1992 vyslovil tvrzení, že výsledek druhé světové války byl po bitvě u Stalingradu stále ještě otevřený. Nakonec přivodilo porážku Německa ve válce jen selhání Adolfa Hitlera. Velení Wehrmachtu a vynikající stratégové, jako například Erich von Manstein mohli dosáhnout, bez jeho zasahování, aspoň nějaký nerozhodný mír. Do konce svého života popíral německé zločiny na ruském obyvatelstvu. Útok na Sovětský svaz byl preventivní úder k zabránění hrozícímu útoku Rudé armády.", "section_level": 1}], "src_summary": "Paul Carell, narozen jako Paul Karl Schmidt, (2. listopadu 1911 v Kelbra (Kyffhauser) – 20. června 1997 v Rottach-Egern) byl SS-Obersturmbannführer, mluvčí ministra zahraničních věcí Joachima von Ribbentropa a po roce 1945 úspěšný spisovatel a novinář listu \"Die Zeit\" a \"Der Spiegel\". Od roku 1993 používal také pseudonym Carell-Schmidt – například na zakládající listině nadace Hans Filbinger.", "tgt_summary": "Paul Carell (born Paul Karl Schmidt; 2 November 1911, Kelbra – 20 June 1997) was a German propagandist who was the chief press spokesman for Joachim von Ribbentrop's Foreign Ministry during the Nazi era. In this capacity during World War II, he maintained close ties with the Wehrmacht, while he served in the \"Allgemeine-SS\" (General SS). One of his specialities was the \"Jewish question\". After the war, Carell became a successful author, although critics claim that his books romanticized and whitewashed the Wehrmacht.", "id": 1350606}
{"src_title": "Strategie (teorie her)", "tgt_title": "Strategy (game theory)", "src_document": [{"title": "Prostor strategií.", "content": "Účastníci hry jsou hráči, každý hráč vybírá optimální strategii ze svého prostoru strategií podle hodnot výplatní funkce. Hráčův prostor strategií tedy definuje, jaké strategie je možné hrát. Předpokládáme, že hráči jsou inteligentní (racionální), tj. že maximalizují hodnotu své výplatní funkce. Dále předpokládáme, že hráči mají dokonalé informace, tj. že znají množiny hráčů, prostorů strategií i výplatních funkcí . Například v klasické hře kámen-nůžky-papír má jeden hráč k dispozici následující prostor strategií: Každý z hráčů má tedy svou množinu přípustných řešení, kterou nazýváme prostorem strategií. Z této množiny volí hráči svoje rozhodnutí – strategii. Ukazatel, který zhodnotí důsledek volby strategie, se nazývá užitkovou funkci a hodnota tohoto ukazatele se nazývá výhra .", "section_level": 1}, {"title": "Výplatní funkce.", "content": "Pro každého hráče je definována tzv. výplatní funkce, která každé kombinaci strategií hráčů přiřadí velikost výplaty tohoto hráče. Platba neboli výplata hry je výsledek hry jednotlivých hráčů v závislosti na jimi vybraných strategiích. Pokud uvažujeme hru hranou v normální tvaru, pak budeme rozumět trojici množin formula_3, kde formula_4 je množina hráčů, formula_5 je množina prostorů strategií a formula_6 je množina výplatních funkcí hráčů. Každému hráči formula_7 náleží strategie obsažené v příslušném formula_8. Strategie je úplný popis jak odehrát hru a každému hráči poskytuje představu o návaznosti na kroky jeho spoluhráčů. Při hraní hry v normálním tvaru si každý hráč zvolí určitou strategii formula_9 a sada všech zvolených strategií (všech hráčů) dává příslušnou hodnotu výplatní funkce formula_10 pro hráče formula_11 Všichni hráči znají strategie své i svých spoluhráčů a znají všechny hodnoty výplatních funkcí .", "section_level": 2}, {"title": "Inteligentní hráč.", "content": "Teorie her předpokládá, že si hráč vybírá pouze efektivní strategie. Například ve hře nazvané vězňovo dilema se předpokládá, že žádný z hráčů se nechce nechat dobrovolně uvěznit. Očekává se, že hráč je konfrontován s určitým počtem situací a dokáže si je seřadit podle svých preferencí od nejvýhodnější po nejméně výhodnou. Toto seřazení musí být úplné, tj. musí pokrývat všechny situace, a tranzitivní, tj. pokud dá hráč přednost situaci A před situací B a situaci B před situací C, musí dát přednost situaci A před situací C. Na základě preferencí situací je odvozena užitková funkce (utility function) . Hráč je inteligentní (racionální) pouze tehdy, pokud maximalizuje hodnotu své výplatní funkce (tj. svojí výhru) . Naopak hráči, kteří se konfliktu (hry) účastní, ale výsledek hry je nezajímá, jsou nazýváni neinteligentními hráči. Tito hráči ve hře vystupují jako náhodný mechanismus, který ovlivňuje výsledky inteligentních hráčů. Často se pro neinteligentního hráče používá též termín příroda . Termín Příroda navrhl John Harsanyi (1967-1968), nositel Nobelovy ceny za ekonomii. Představme si situaci s neúplnou informací, která zvyšuje nutnost uvažování názoru hráče na preference ostatních hráčů, jeho názory na názory ostatních o jeho preferencích, jeho názory o jejich názorech o jeho názorech na jejich preference, atd. A takto se spustí cyklický systém názorů. Právě Harsanyho teorie neúplných informací nabízí způsob doplnění struktury, ve které je informace neúplná. Hlavní principem je výpočet očekávané hodnoty. Navrhl zavést apriorní tah fiktivního hráče, nazvaného právě Příroda, který určuje typ každého hráče. Typ každého hráče a tudíž i jeho preference jsou výsledkem hodnoty náhodné proměnné, vybrané Přírodou . Klasické modely teorie her považují strategie jednotlivých hráčů za ucelený souhrn jejich chování, takže jakmile hráč nějakou svoji strategii vybere, nemá možnost své jednání již korigovat .", "section_level": 2}, {"title": "Konfliktní hra.", "content": "Základním pojmem teorie her je konfliktní situace. Tímto pojmem jsou označovány všechny situace, ve kterých jde o střet zájmů účastníků konfliktu. Dosažení cíle jednotlivých účastníků je omezováno nebo korigováno cíli a zájmy ostatních . Konfliktní situace může mít charakter: V případě antagonistického konfliktu dosažení cíle jedním z účastníků zamezí pozitivnímu výsledku ostatních, úspěch každého z hráčů je možný pouze na úkor úspěšnosti ostatních hráčů. Antagonické konfliktní situace musí vyhovovat následujícím podmínkám: Alespoň jeden účastník rozhodovací situace je inteligentní hráč, tzn. že jeho jednání je uvědomělé a volbou strategie sleduje určitý cíl V případě neantagonistického konfliktu mají všichni účastníci možnost více či méně realizovat svoje cíle. V neantagonistickém konfliktu nejsou cíle hráčů protichůdné a hráči mohou i spolupracovat .", "section_level": 2}, {"title": "Optimální strategie.", "content": "Optimální strategie je taková strategie, od níž žádná odchylka nemůže přinést hráči výhody, za předpokladu, že druhý hráč zachová svojí optimální strategii . Takto definované optimální strategie představují tzv. Nashovu rovnováhu (Nashovo rovnovážné řešení) a nazýváme je rovnovážnými strategiemi . U her, které hrají dva inteligentní hráči, je poměrně snadné stanovit optimální strategii, neboť Například u her s nulovým součtem (se sumou rovnou nule) je zisk jednoho hráče záporně vzatý „zisk“ druhého hráče. V případě her hraných proti přírodě však nastávají potíže . Rozlišujeme dvě varianty rozhodování ve hře proti přírodě, které vznikají v antagonistickém konfliktu:", "section_level": 2}, {"title": "Rozhodování při riziku.", "content": "Jestliže hráč 1 zná (například na základě předchozí zkušenosti) pravděpodobnost, s nimiž hráč 2 volí své strategie, pak se jedná o rozhodování při riziku .", "section_level": 3}, {"title": "Rozhodování při nejistotě.", "content": "Jestliže však toto rozložení pravděpodobností hráč nezná, mluvíme o rozhodování při nejistotě.", "section_level": 3}, {"title": "Rozhodovací principy.", "content": "V rozhodování o riziku a nejistotě využíváme Laplaceův princip. Ten navrhuje zvolit takovou strategii, která by byla optimální v případě, že by pravděpodobností, s nimiž nastanou různé stavy světa, byly shodné, tj. jako kdyby se jednalo o rozhodování za rizika se stejnými pravděpodobnosti přiřazenými jednotlivým stavům.", "section_level": 3}, {"title": "Ryzí a smíšená strategie.", "content": "Řešením hry v případě her v maticovém stavu může být ryzí nebo smíšená strategie . Jedná se o antagonistický konflikt s konečným počtem strategií.", "section_level": 2}, {"title": "Ryzí strategie.", "content": "Řešení hry v oboru čistých strategií znamená, že hráč dosáhne svého cíle pouze pomocí jediné své strategie. Ať se hra opakuje (má několik partií) nebo je hrána pouze jedenkrát (má jedinou partii), optimální chování hráče je dáno právě touto jedinou strategií. Ryzí optimální strategii hráče formula_13 budeme značit formula_14 a tato strategie přinese hráči formula_13 maximální výhru, ať již hráč formula_16 volí jakoukoli strategii. Ryzí optimální strategií hráče formula_16 budeme značit formula_18. Je to strategie, která zaručí hráči formula_16 minimální prohru, ať již hráčformula_20 volí jakoukoli strategii. Pro strategie formula_21 a formula_22 platí: formula_23 Lze tedy říci, že jakýkoliv hráč si pohorší, pokud se odkloní od své optimální ryzí strategie. Cena hry formula_24 je hodnota výplatní funkce formula_25. Pokud je cena hry nulová, jedná se o hru spravedlivou, pokud není, jedná se o hru nespravedlivou . První hráč vybírá nejvyšší z nejnižších výher, kterou nazýváme dolní cena hry. Druhý hráč naopak vybírá nejmenší z nejvyšších proher, tento výsledek hry je nazýván horní cena hry. Za předpokladu rovnosti dolní a horní ceny hry je evidentní, že oba hráči nemají lepší volbu strategií. Vyberou-li své strategie jinak, bude jejich výhra menší, resp. prohra větší. Takto vybraná dvojice strategií se nazývá \"sedlovým bodem hry\".", "section_level": 2}, {"title": "Sedlový bod.", "content": "Hledáme-li optimální řešení antagonistického konfliktu hledáme vlastně stabilní řešení, stabilní v tom smyslu, že ani jednomu hráči se nevyplatí od této strategie „utéct“. Tj. má to být takové řešení, aby pokud pouze první hráč změní strategii a druhý hráč zůstane u své strategie, potom si první hráč pohorší. Stejně tak s druhým hráčem. Ze stanovení dolní ceny hry a horní ceny hry vyplývá, že optimální řešení antagonistického konfliktu (v ryzích strategiích) existuje, pokud platí: formula_26 Pokud je tato rovnost splněna, existuje prvek v matici (hra hraná v maticovém tvaru), který je nejmenší ve svém řádku a největší ve svém sloupci. Tento prvek nazýváme sedlový bod. Obecně hra v maticovém tvaru muže mít žádný, jeden nebo více sedlových bodů. Pokud nemá žádný, neexistuje optimální ryzí strategie, pokud má jeden, určuje optimální strategii, pokud jich má více, určuje alternativní optimální (rovnovážné) strategie. Maticová hra má řešení v oboru čistých strategií právě tehdy, když má sedlový bod. Z uvedené věty plyne, že řešit hru v oboru čistých strategií znamená nalézt sedlový bod hry. Odpovídající výhra, resp. prohra je cenou hry. Pokud se sedlový bod hry nepodaří nalézt, hra nemá v oboru čistých strategií řešení .", "section_level": 2}, {"title": "Smíšená strategie.", "content": "Pokud se nám nepodařilo najít sedlový prvek, znamená to, že dosavadní výklad nebyl dostatečný pro nalezení rovnovážných strategií ve všech možných rozhodovacích situacích, které je možné vyjádřit jako maticovou hru. Lze to vysvětlit na hře kámen-nůžky-papír. Tato hra je hrou dvou hráčů, z nichž každý má k dispozici tři možné strategie. Podle pravidel kámen vyhrává nad nůžkami, nůžky nad papírem a papír nad kamenem. V případě, že oba hráči zvolí stejnou strategii, nastává remíza. V reálné situaci by hráči hru opakovali, od toho však v tomto okamžiku abstrahujeme a považujeme remízu za konečný výsledek hry. Hra kámen, nůžky, papír je hrou s konstantním (nulovým) součtem, která je charakterizována maticí: formula_27 Je jednoduché si ověřit, že v této matici není možné najít sedlový prvek, takže ani není možné najít Nashovo rovnovážné řešení v ryzích strategiích. Přesto danou hru běžně dohrajeme a známe odpovídající rovnovážnou strategii, která spočívá v náhodném výběru z prostoru strategií. Pro oba hráče je rovnovážnou strategií vektor (1/3; 1/3; 1/3) kde čísla představují pravděpodobnosti, že hráč bude volit první, druhou nebo třetí strategii. Tento typ strategií nazýváme smíšenými (pravděpodobnostními) strategiemi. Také pro tyto strategie platí, že hráč, který se od rovnovážné strategie odchýlí (zvolí jiné pravděpodobnosti), nemůže nic získat, ale naopak může ztratit. Pokud maticová hra nemá řešení v ryzích strategiích, použijeme tzv. smíšeného rozšíření maticové hry. Prostory strategií nyní budou představovat vektory pravděpodobnosti, s jakou hráči zvolí jednotlivé strategie. Ryzí strategie jsou tedy zvláštním případem (podmnožinou) smíšených strategií, kdy jedna z pravděpodobností je rovna jedné, a ostatní pravděpodobnosti jsou rovny nule. Pro maticové hry platí důležitá věta. Tzv. základní věta maticových her:", "section_level": 2}], "src_summary": "V teorii her je strategie kompletní sada možností, které má hráč k dispozici, aby mohl hru hrát v jakékoli situaci . Strategie tedy plně definuje možnosti hráčova rozhodování. Prostor strategií je seznam všech možných alternativ, které jsou hráči dostupné. Hra v normálním tvaru, je určená třemi množinami. Mimo jiné i množinou všech prostorů strategii: formula_1. Zde formula_2 označuje prostor strategií i-tého hráče . Strategický profil (občas nazvaný strategická kombinace) je prostor strategií pro každého hráče který plně určuje všechny akce ve hře. Profil strategie musí obsahovat pouze jednu strategii pro jednoho hráče. Někdy dochází k záměně významu pojmu strategie a tah (anglicky move). Tah je akce vyvolaná hráčem v nějakém bodě během hry. Například v šachu je za tah považovat přesun jedné figurky podle daných pravidel (pohyb střelce z C1 na G5). Na druhou stranu strategie je soubor tahů, které tvoří komplexní způsob hraní hry na několik kol dopředu. Tah je tedy součástí strategie . Pokud jsou množiny strategií jednotlivých hráčů konečné, hovoříme o konečných hrách, je-li množina strategií alespoň jednoho hráče nekonečná, jde o nekonečnou hru.", "tgt_summary": "In game theory, a player's strategy is any of the options which he or she chooses in a setting where the outcome depends \"not only\" on their own actions \"but\" on the actions of others. A player's strategy will determine the action which the player will take at any stage of the game. The strategy concept is sometimes (wrongly) confused with that of a move. A move is an action taken by a player at some point during the play of a game (e.g., in chess, moving white's Bishop a2 to b3). A strategy on the other hand is a complete algorithm for playing the game, telling a player what to do for every possible situation throughout the game. A strategy profile (sometimes called a strategy combination) is a set of strategies for all players which fully specifies all actions in a game. A strategy profile must include one and only one strategy for every player.", "id": 1302221}
{"src_title": "Olga Boznańska", "tgt_title": "Olga Boznańska", "src_document": [{"title": "Život.", "content": "Na přání svých rodičů se učila kreslit již od raného dětství. V její době nebyly ženy přijímány na Akademii výtvarných umění. V Krakově tedy studovala soukromě u Kazimierze Pochwalského, Józefa Siedleckého a Adriana Baranieckého a navštěvovala přednášky Konstantyho Górského. Vzhledem k jejímu mimořádnému talentu bylo rozhodnuto, že bude ve studiu pokračovat mimo Krakov. Na přání otce odjela v roce 1886 studovat do Mnichova, který byl v té době kulturním centrem. I zde musela studovat mimo Akademii. Vzdělávala se pod vedením německého malíře Carla Kricheldorfa. Navštěvovala mnichovskou Pinakotéku, kde kopírovala díla velkých mistrů. Měla velmi vyhraněné názory na umění a neváhala zaujmout kritický postoj i k práci svého učitele. Kriticky se stavěla i ke svým dílům a díky tomuto přístupu dělala významné pokroky. V roce 1888 se krátce vzdělávala u Wilhelma Dürra. Brzy ale bylo jasné, že přerostla své učitele. V roce 1889 se osamostatnila a začala svoje práce vystavovat i mimo Mnichov – ve Varšavě, Berlíně, Vídni. Hodně cestovala po Evropě. Dvakrát navštívila i Paříž, její pozdější působiště. Mnohokrát se samozřejmě navrátila do Krakova, kde ale byly odezvy na její umění relativně slabé. V roce 1894 obdržela ve Vídni zlatou medaili za Portrét malíře Paula Nauena a v Londýně vyznamenání za Portrét miss Mary Breme. V roce 1895 zastupovala prof. Theodora Hummela na Malířské škole v Mnichově. V roce 1896 jí Julian Fałat (polský malíř, 1853-1929) nabídl místo učitelky na krakovské Akademii výtvarných umění, na které o deset let dříve nesměla ani studovat. Olga Boznańska však místo odmítla. Chtěla zůstat v Mnichově, kde měla spoustu přátel a kde, jak poznala, byly lepší podmínky pro ženu – umělkyni. V roce 1896 také poprvé vystavovala v Paříži. Na pařížský Salón byly přijaty dva její obrazy. Tehdy to vnímala jako největší možný dosažitelný úspěch. V roce 1898 se do Paříže, tehdejšího centra umění, přestěhovala. V tomto roce vystavovala v Krakově, Mnichově, Berlíně a Paříži. Pracovala velmi intenzivně. Její paleta se postupně začala projasňovat, namísto plátna stále častěji používala lepenku, na jejímž povrchu zůstávají barvy matné. To jí umožnilo dosahování zajímavých koloristických efektů bez toho, aby musela měnit škálu používaných barev. Nejraději používala šedou barvu, které postupně dokázala dodávat stále další barevné odstíny od studených až po teplé. V roce 1901 poprvé vystavovala v Carnegie Institute v Pittsburghu (USA). Téhož roku francouzská vláda koupila do státních uměleckých sbírek její obraz „Bretonka“ a o tři roky později potom „Portrét slečny Dygatové“. Postupně dostávala stále více zakázek na portréty. Ve francouzském odborném i denním tisku se množily recenze na její práci, vesměs velmi pozitivní. S úctou se o její tvorbě vyjadřovali i tehdejší významní kritici jako např. Roger Marx, či Louis Vauxcelles. Zdůrazňovali především psychologickou hloubku děl a autorčin výjimečný cit pro barvu a subtilitu barevné harmonie. V roce 1907 získala stříbrnou medaili v Carnegie Institute v Pittsburghu. V roce 1912 na výstavě v Pittsburghu reprezentovala Francii spolu s Claudem Monetem a Augustem Renoirem. Ve stejném roce byla oceněna stříbrnou medailí na mezinárodní výstavě v Amsterdamu a také se stala prezidentkou Sdružení polských umělců „Sztuka“. Do počátku první světové války věhlas Olgy Boznańské stále stoupal. Po válce se ale objevila řada nových směrů. Umění, stejně jako poválečný svět, bylo rvavé, intenzivní často soustředěné na okamžitý efekt. Umění Olgy Boznańské bylo pravým opakem. Stále klidnější, uzavřené do sebe, ve své hloubce nenápadné. Zakázek znatelně ubývalo. V roce 1923 její obrazy znovu reprezentovaly francouzské umění na výstavě v Pittsburghu. V roce 1934 jí byla udělena polská státní cena, která na nějaký čas vylepšila její finanční situaci. Několik jejích obrazů koupilo polské Ministerstvo zahraničních věcí a také varšavské Národní muzeum. V roce 1937 získala Velkou cenu na Světové výstavě v Paříži. Jejím posledním velkým úspěchem pro ni byla účast na benátském Bienále v roce 1938, kde prodala pět obrazů.", "section_level": 1}, {"title": "Soukromí.", "content": "Po odchodu do Paříže se s ní rozešel její mnohaletý snoubenec, malíř Józef Czajkowski. Pro pětatřicetiletou umělkyni to bylo velkým zklamáním. Od doby, kdy ji její nastávající opustil, se oblékala stále podle módy z roku 1900. V Paříži trávila většinu času ve svém ateliéru, kde se cítila nejlépe. V roce 1906 jí zemřel otec, který jí finančně podporoval a dozvěděla se, že u její sestry Izabely se začíná projevovat psychická choroba. Sama umělkyně stále silněji pociťovala sklony k depresím, proti kterým bojovala už od mládí. O jejích pocitech a názorech svědčí řada dochovaných dopisů. Autorka ovládala několik jazyků. Otci psávala polsky, matce francouzsky a sestře anglicky. Do jejího života ostře zasáhla první světová válka, která jí působila velké utrpení. Její tehdejší dopisy svědčí o autorčině citlivosti a hlubokém smutku nad tehdejší situací a nemožností ovlivnit běh věcí. Po válce se potýkala s finančními problémy. Živil jí pronájem domu v Krakově. Do jejího pařížského ateliéru údajně chodila řada lidí žádajících o finanční pomoc a umělkyně ji nedokázala nikomu odepřít. Olga Boznańská milovala zvířata. Měla dva psy, ptáky a spoustu myší. Zvířata se mohla volně pohybovat po ateliéru a měla na svědomí zničení řady jejích obrazů. V roce 1934 spáchala její sestra sebevraždu. Po její smrti malířka stále více trpěla. Kromě psychických problémů ji trápily i fyzické potíže. Měla sklerózu a mučil ji ekzém na obličeji, ze kterého jí bolely oči. Pouze při práci u malířského stojanu se cítila lépe. Intenzivně tvořila až do své smrti.", "section_level": 2}], "src_summary": "Olga Boznańska (15. dubna 1865 Krakov – 26. října 1940 Paříž) byla polská malířka. Nikdy nepatřila k žádné škole, skupině, směru ani proudu. Byla geniální portrétistka, ale stejně úspěšně, i když méně často, se věnovala i jiným žánrům. Význam Olgy Boznańské spočívá v neochvějné důslednosti, s níž realizovala vlastní vizi umění. Jedná se o jednu z největších malířek v dějinách umění.", "tgt_summary": "Olga Boznańska (15 April 1865 – 26 October 1940) was a Polish painter of the turn of the 20th century. She was a notable female painter in Poland and Europe, and was stylistically associated with the French impressionism.", "id": 2135614}
{"src_title": "Fartlek", "tgt_title": "Fartlek", "src_document": [{"title": "Historie pojmu.", "content": "Pojem \"fartlek\" poprvé použil švédský národní trenér Gösta Holmér (30. léta 20. století) pro novou metodu, ve které spojil vytrvalostní trénink s rychlostními prvky. Samotný pojem tedy pochází ze švédštiny a znamená \"hru s rychlostí\".", "section_level": 1}, {"title": "Zařazení fartleku mezi ostatními běžeckými metodami.", "content": "Fartlek se řadí mezi souvislé tréninkové metody, kterými jsou mimo něj ještě střídavý běh, stupňovaný běh a stejnoměrný (rovnoměrný) běh. Fartlek se svým charakterem nejvíce podobá střídavému běhu, ovšem s tím rozdílem, že u fartleku dochází ke změnám rychlosti na základě okamžitých, neplánovaných, subjektivních pocitů, kdežto u střídavého běhu jsou změny rychlosti dopředu naplánovány. K určitým rozporům při teoretickém stanovování podstaty fartleku dochází v literatuře v jednom bodě – jestli má být náplň (tj. počet, délka a intenzita rychlých úseků) předem stanovená nebo nikoliv. Zatímco někteří autoři uvádějí, že tato náplň dopředu stanovená být může i nemusí (čímž však komplikují odlišení od střídavého běhu), většina ostatních odborníků chápe fartlek striktně jako živelnou (předem neplánovanou) \"hru s rychlostí\", což je zdá se přesnější pojetí.", "section_level": 1}, {"title": "Popis fartlekové metody.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Princip metody.", "content": "Princip fartleku spočívá v tom, že běžec při souvislém běhu podle svých pocitů zařazuje úseky zvýšenou rychlostí. Tyto úseky bývají různě dlouhé, stejně jako úseky pomalejšího běhu mezi rychlými úseky. Podobně variabilní může být intenzita (tempo) rychlých úseků a jejich počet. Při fartleku běžec pracuje převážně v aerobním pásmu; přechody do anaerobního pásma probíhají během závěrečných fází rychlých úseků, po nichž by měl vždy následovat návrat zpět do aerobního pásma.", "section_level": 2}, {"title": "Obecné zásady fartleku.", "content": "Fartlek jako tréninkový prostředek lze zařazovat jedenkrát nebo i několikrát týdně. Záleží na více faktorech, zejména druhu sportu, věku, typu běžce, jeho výkonnosti, podmínkách a (tréninkové) fázi sezóny. Aby fartlek měl jako takový vůbec smysl, doporučuje se stanovovat celkovou délku alespoň na 5 (6) km u začátečníků (žáků) a 10–20 km (i více) u dospělých. Pokud je fartlek zařazen do tréninkové fáze samostatně, měly by začátek a konec být volnější bez rychlých úseků, což analogicky odpovídá rozklusání a vyklusání. Fartlek může nabývat nejrůznějších forem, jejichž společným jmenovatelem (vedle zmíněné hry s rychlostí) je živelnost. Velmi časté je u fartleku využívání kopcovitého terénu, kdy rychlé úseky jsou zpravidla zařazovány při běhu do kopce, naopak z kopce se pak běží pomalu. Rychlé úseky je také možné absolvovat jako slalom mezi stromy a podobně.", "section_level": 2}, {"title": "Tempo, intenzita rychlých úseků.", "content": "Tempo se u fartleku mění (střídá) podle nálady a okamžitých dispozic běžce. Tempo rychlých úseků odpovídá rozvoji speciální vytrvalosti, tempové rychlosti nebo i základní (maximální) rychlosti (pouze na krátkou vzdálenost). Tempo pomalých úseků vždy odpovídá rozvoji obecné vytrvalosti. Intenzita (měřená tepovou frekvencí) úseků pomalých bývá kolem 120–150 tepů/min., rychlých od 150 tepů/min. do maxima. Intenzita (tempo) rychlého úseku musí být přiměřená, tj. vždy taková, aby bylo možné (bez zařazení přestávky nebo chůze) rovnoměrně přejít do pomalého běhu.", "section_level": 2}, {"title": "Délka úseků.", "content": "Délky rychlých i pomalých úseků bývají od 100 metrů (u mládeže i méně) do několika kilometrů. Předpokládá se však, že celková délka pomalých úseků bude převažovat. Čím intenzivněji jsou absolvovány rychlé úseky, tím delší by měly být úseky pomalé, aby došlo k ustálení (navrácení) tepové frekvence na výchozí úroveň. Délka pomalých úseků by měla být minimálně vždy taková, aby vystačila k navrácení do rovnovážného stavu před začátkem předchozího rychlého úseku. Poměr celkové délky rychlých úseků k pomalým v rámci fartleku se pohybuje v rozmezí 1:15 až 1:1 (maximálně). Nejobvyklejší poměr (rychlé:pomalé) je 1:4 až 1:2. Příklad 1: Při 15km běhu zařadíme 10–15 úseků o délce 100 m. Příklad 2: Při 15km běhu zařadíme 5 úseků o délkách 600–1000 m.", "section_level": 2}, {"title": "Účinek metody a fyziologické projevy.", "content": "Fartlek a střídavý běh (jako souvislé metody se zařazovanými rychlými úseky) jsou \"de facto\" (svým účinkem na trénovanost běžce) metodami na pomezí mezi volným během a intervalovým tréninkem. Pokud je v nich zařazeno dostatečné množství úseků v odpovídající intenzitě (tempu), lze konstatovat, že účinek těchto metod je podobný účinku intervalového tréninku, s tím rozdílem, že fartlek bývá u běžců mnohem lépe snášen (po psychické stránce). Změny rychlosti běhu jsou u fartleku doprovázeny současným zvyšováním a snižováním úrovně hladiny laktátu, tepové frekvence a jiných fyziologických veličin.", "section_level": 2}, {"title": "Obměny metody fartleku a využití v jiných sportech.", "content": "V České republice někdy dochází k záměně pojmů, kdy termín fartlek je používán místo pojmu \"volný běh\", resp. místo aby běžci běželi fartlek, absolvují (nesprávně) spíše volný běh nebo dokonce jen souvislé klusání. Obměnou fartleku je polská \"zabawa biegowa\". Jedná se vlastně o tréninkovou jednotku, ve které jsou namíchána různá tempa a v rámci které se rozvíjí několik pohybových schopností. Celý efekt spočívá ve spojení rozvoje speciální (běžecké) síly, aerobních i anaerobních schopností. Zvláštní druh fartleku popisoval Sebastian Coe, který 20–30 minut běhal v písečných dunách a na trenérův signál zrychloval do maxima úseky, o kterých nevěděl, jak budou dlouhé. Tyto rychlé úseky končily až na další trenérův signál. Tento trénink lze ovšem doporučit jen dobře trénovaným sportovcům. Ve fotbale je fartlek využíván nejen k získání aerobní vytrvalosti, ale také jako prostředek při tréninku rychlosti a odrazové síly. V tomto pojetí je fartlek daleko dynamičtější a obsahuje množství prvků na rozvoj maximální rychlosti (například sprinty, odrazy, starty atd.).", "section_level": 1}], "src_summary": "Fartlek je jednou z metod běžeckého tréninku, popř. tréninku i v jiných sportech, zejména vytrvalostních, jakými jsou např. běh na lyžích, orientační běh apod. Řadí se k metodám vytrvalostním – je tedy využíván zejména běžci na střední a dlouhé tratě. Nejstručnějším vyložením pojmu \"fartlek\" je \"hra s rychlostí\". Fartlek se nejčastěji běhá v členitém terénu.", "tgt_summary": "Fartlek, which means \"speed play\" in Swedish, is continuous training with interval training. Fartlek runs are a very simple form of a long distance run. Fartlek training “is simply defined as periods of fast running intermixed with periods of slower running.\" For some people, this could be a mix of jogging and sprinting, but for beginners it could be walking with jogging sections added in when possible. A simple example of what a runner would do during a fartlek run is “sprint all out from one light pole to the next, jog to the corner, give a medium effort for a couple of blocks, jog between four light poles and sprint to a stop sign, and so on, for a set total time or distance.\" The variable intensity and continuous nature of the exercise places stress on both the aerobic and anaerobic systems. It differs from traditional interval training in that it is unstructured; intensity and/or speed varies, as the athlete wishes. Fartlek training is generally associated with running, but can include almost any kind of exercise.", "id": 1758069}
{"src_title": "Klasifikace (školství)", "tgt_title": "Grading in education", "src_document": [{"title": "Kvantitativní hodnocení (známkování).", "content": "Za kvantitativní hodnocení je považováno hodnocení vyjádřené známkou, tedy numerického označení nějakého výkonu (či použitím jednoznačného slovního čí písmenného ekvivalentu). Jde o nejčastější formu hodnocení na školách (jednoduchost, přehlednost, rychlá orientační hodnota). Poprvé jej v 18. století užil William Farish na Univerzitě v Cambridgi. Známkování (stejně jako slovní hodnocení) není metoda, ale způsob hodnocení a záleží na učiteli, jak jej použije. Zároveň je i odraz učitelovy práce. Známka je pro rodiče signál, zda vše probíhá, jak má. Učitel hodnotí nejen vědomosti a dovednosti žáka, zahrnuje i motivy, vyjadřovací schopnosti, chování apod., což je problém, který vede k mnoha úskalím. Ježová ve své práci zmiňuje, že někteří pedagogové a psychologové poukazují na zápory známkování – rozdílné požadavky učitelů, učení se „kvůli známkám“, děti si získané informace samy nedoplňují a nezdokonalují. Oproti tomu stojí klady, nad kterými jednoznačně stojí zvyklost veřejnosti na klasické škále známek (například 1–5), ve kterých je jasně vidět ne/úspěch dítěte. Jednotnost klasifikace je pak používána ke srovnání mezi školami i u přijímacích řízení na vyšší stupně. Známkování probíhá na základě vztahové sociální normy = probíhá srovnání s ostatními spolužáky. Určuje postavení žáka ve třídě (role úspěšného, průměrného, podprůměrného). Výhodou je porovnávání žáků mezi sebou, nevýhodou škatulkování (trojkaři, čtverkaři apod.), jelikož je obtížné danou „škatulku“ opustit. Známky mají daleko větší význam, když jsou žákům vysvětleny. V poslední době probíhají diskuse o způsobech hodnocení a pokusy změnit jeho tradiční způsoby. Funkcí známkování podle Vališové a Kasíkové (2007) je: Známka však neposuzuje myšlení, samostatnost, kreativitu, schopnost spolupráce, neukazuje příčinu žákových problémů ani jejich vznik, nenabízí řešení. Neposkytuje žádné informace o tzv. sociální kvalifikaci žáka (schopnostech kooperovat v pracovním kolektivu) o jeho píli, tvořivosti, vytrvalosti v učení apod. Známkování je neobjektivní (různí učitelé hodnotí žákův výkon rozdílně). Další nevýhodou je generalizace, jednou známkou je obsaženo všechno od výkonu, chování, postojů, motivů atd. Nezahrnuje snaživost žáka.
", "section_level": 1}, {"title": "Kvalitativní hodnocení (slovní).", "content": "Kvalitativním hodnocením se rozumí alternativní slovní hodnocení, což je rozsáhlejší vyjádření o úrovni a možnostech dítěte ve vztahu k cíli vyučování. Slovní hodnocení bylo v ČR zavedeno v roce 2005. Učitel usměrňuje žákovu činnost a navrhuje cestu ke zlepšení výkonu. Krejčířová uvádí, že mezi negativa této formy hodnocení je řazena časová náročnost, může docházet k typizování (roztřiďování) žáků a neumožňuje porovnávání výkonů, což je možné chápat i jako klad, nediskriminuje výkonnostně slabší žáky. Mezi klady se dále řadí již zmíněná možnost doporučení cesty k lepšímu výkonu a pomoc při motivaci. Ovšem ani slovní hodnocení není zárukou objektivity (jde o subjektivní hodnocení učitele).", "section_level": 1}, {"title": "Další formy hodnocení.", "content": "Mezi další možnosti a způsoby hodnocení žáka lze zařadit:", "section_level": 1}, {"title": "Příklady.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Příklad klasifikace na základních a středních školách.", "content": "Zatímco na prvním stupni základní školy (od 1. do 5. třídy) jsou děti hodnoceny škálou od 1 do 5, na druhém stupni a středních školách jsou žáci hodnoceni slovními výrazy.", "section_level": 2}, {"title": "Příklad klasifikace na vysokých školách.", "content": "Každý předmět na vysoké škole je zakončený buď zkouškou (která může být ústní, může však být i písemná, případně mít písemnou a ústní část, tedy kombinovaná), kolokviem (rozprava ve skupině) či zápočtem (písemný test, semestrální práce, referát, účast na přednáškách/cvičeních/seminářích). V rámci studia je pak na jeho konci též uzavírán příslušný typ státní zkoušky.", "section_level": 2}, {"title": "Typy hodnocení.", "content": "Protože typů hodnocení existuje celá řada, jsou zde uvedené pouze některé, o kterých se zmiňuje Vališová v Pedagogice pro učitele:", "section_level": 1}, {"title": "Funkce hodnocení.", "content": "Na základě hodnocení žáků podle Koláře:", "section_level": 1}], "src_summary": "Klasifikace ve školství je hodnocení žáka spojené s pedagogickou evaluací (hodnocením), tedy zjišťováním, porovnáváním a vysvětlováním informací charakterizujících stav, kvalitu a efektivnost činnosti. Možností, jak se dá žák (student) klasifikovat, je mnoho. Jako dvě nejčastější formy hodnocení se uvádí klasické známkování, proti němuž stojí slovní hodnocení (tedy kvantitativní vs. kvalitativní). V praxi se však tyto i další níže zmíněné formy propojují. Známkování je využíváno především na základních a středních školách (event. na vyšších odborných školách či konzervatořích), některé střední školy ale už kromě známkování používají i hodnocení slovní či bodové, příp. některé způsoby prolínají. Na vysokých školách je využíván způsob hodnocení na standardní klasifikační stupnici ECTS.", "tgt_summary": "Grading in education is the process of applying standardized measurements of varying levels of achievement in a course. Grades can be assigned as letters (for example, A through F), as a range (for example, 1 to 6), as a percentage, or as a number out of a possible total (for example, out of 20). In some countries, grades are averaged to create a grade point average (GPA). GPA is calculated by using the number of grade points a student earns in a given period of time. GPAs are often calculated for high school, undergraduate, and graduate students, and can be used by potential employers or educational institutions to assess and compare applicants. A cumulative grade point average (CGPA), sometimes referred to as just GPA, is a measure of a student's performance for all of his or her courses.", "id": 11699}
{"src_title": "Lopuch větší", "tgt_title": "Arctium lappa", "src_document": [{"title": "Popis.", "content": "Je to mohutná bylina se silným kůlovým kořenem sahajícím do hloubky až 70 cm. Lodyha je silná, rýhovaná, vyplněná dření. Listy jsou velké, široce srdčité, řapíkaté, řapík rovněž vyplněn dření; přízemní listy jsou s čepelí až 50 cm dlouhé a 40 cm široké. Lodyžní listy jsou střídavé, menší než přízemní, oboje na spodní straně s bílým povlakem chlupů, celokrajné. Nachově červené trubkovité květy jsou v kulovitých úborech o průměru 3 až 3,5 cm. Jejich zákrov je tvořen listeny s hákovitou špičkou, které se po zaschnutí zachycují ve zvířecí srsti a zajišťují tak šíření semen.", "section_level": 1}, {"title": "Použití.", "content": "V bylinkové kuchyni se používají mladé výhonky, řapíky a kořeny lopuchu, nikoliv však listy, protože ty jsou příliš hořké. Křupavé čerstvě vyrostlé výhonky a oloupané řapíky se naproti tomu hodí jako zelenina ke konzumaci za syrova nebo uvařené jako chřest. Zvláštní delikatesou je dřeň. Má jemnou oříškovou chuť. Kořeny lopuchu se sklízejí od podzimu prvního do jara druhého roku. Tou dobou jsou ještě jemné konzistence a dají se jíst za syrova, uvařené nebo pečené. V Číně a Japonsku se tato rostlina pěstuje jako jednoletá kultura a považuje se za vynikající lahůdku v kuchyni. V kosmetice se lopuchový olej používá jako masážní prostředek pro růst vlasů a při nadměrné tvorbě kožního mazu. Jako vnitřní léčivý prostředek se při problémech s akné a u léčení různých kožních neduhů užívá lopuchový čaj. Může být též užíván jako močopudný prostředek při ledvinových chorobách. Pro poměrně nestálé obsahové látky je však lopuch považován za nespolehlivé léčivo.", "section_level": 1}], "src_summary": "Lopuch větší (\"Arctium lappa\") je dvouletá bylina z čeledi hvězdnicovité, rostoucí jako plevel často na smetištích, rumištích a kolem cest. Název lopuch pochází od lupene. Výraz \"lopušice\" však označuje devětsil lékařský nebo podběl obecný.", "tgt_summary": "Arctium lappa, commonly called greater burdock, , edible burdock, lappa, beggar's buttons, thorny burr, or happy major is a Eurasian species of plants in the Aster family, cultivated in gardens for its root used as a vegetable. It has become an invasive weed of high-nitrogen soils in North America, Australia, and other regions.", "id": 1283394}
{"src_title": "Mozartovy koule", "tgt_title": "Mozartkugel", "src_document": [{"title": "Původní Mozartovy koule.", "content": "Roku 1884 si cukrářský mistr Paul Fürst otevřel po svém příchodu do Salzburgu obchod v Brodgasse č. 13. Roku 1890 poprvé nabídl svým zákazníkům \"Mozartovy bonbony\", které později po rozšíření výroby přejmenoval na \"Mozartovy koule\". Roku 1905 se zúčastnil se svým výrobkem Pařížské výstavy a získal za něj zlatou medaili.", "section_level": 1}, {"title": "Původní recept.", "content": "„Originální Mozartovy koule“ (\"Original Mozartkugel\") se v cukrárně Fürst vyrábějí podle původního receptu původním způsobem, tedy ručně. Nejprve se vytvoří koule z pistáciového marcipánu a obalí se nugátem. Ta se uloží na dřevěnou podložku a poté přelije tmavou čokoládovou polevou. Po ztuhnutí se místo, jež zůstalo bez polevy, potře polevou a koule se zabalí do stříbrno-modrého staniolu. Tímto způsobem vyrobí firma ročně asi 1,4 milionu Mozartových koulí. V chladírenských prostorách kavárny v Brodgasse a ve filiálkách v ulici Ritzerbogen a Getreidegasse a také na zámku Mirabell mohou být poté uskladněny až 8 týdnů. Originální Mozartovy koule se prodávají pouze v těchto provozovnách nebo zásilkově.", "section_level": 2}, {"title": "Aktuální ocenění.", "content": "Odborný časopis \"Der Feinschmecker\" zvolil ve svém vydání z ledna 2006 v testu různých výrobků značených jako Mozartovy koule jako nejlepší právě výrobek firmy Fürst. Na 2. mezinárodní cukrářské soutěži v září 2005 na festivalu ÖKONDA ve Welsu byl tento výrobek oceněn zlatou medailí.", "section_level": 2}, {"title": "Pojmenování.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Vývoj názvu.", "content": "Po uvedení výrobku na trh v roce 1890 byla tato specialita vyráběna jako kopie i v jiných cukrárnách v Salzburku, např. v dnes stále existující cukrárně \"Holzermayr und Schatz\". Jedna z nich – založená roku 1880 Carlem Schatzem – začala tento výrobek prodávat v roce 1900 poprvé jako \"Mozartkugel.\"", "section_level": 2}, {"title": "Práva ke značce.", "content": "Se vrůstajícím počtem napodobovatelů začalo růst i množství právních sporů, které vedl Paul Fürst proti svým konkurentům. Tyto spory se týkaly pouze používaného jména, nikoliv receptu. Fürst se nejprve soudil pouze se salzburskými cukráři, později přenesl své spory i do Německa. Výsledkem bylo, že konkurence musela začít používat jiné názvy svých výrobků: např. výrobce Mirabell sídlící v Grödigu u Salzburku \"Echte Salzburger Mozartkugeln\" nebo bavorský výrobce Reber \"Echte Reber-Mozartkugeln\". V roce 1996 bylo ve sporu mezi Fürstem a dceřinou firmou koncernu Nestlé, která chtěla uvést výrobek „Original Austria Mozartkugeln“, rozhodnuto, že pouze Fürst smí užívat pojmenování \"Original Salzburger Mozartkugeln\".", "section_level": 2}, {"title": "Ruční výrobci.", "content": "Vedle \"Mozartových koulí\" firmy Fürst jsou v Salzburku k dostání podobné ručně vyráběné výrobky cukrárny Schatz (v průchodu \"Schatz-Durchgang\" z Univerzitního náměstí na Getreidegasse) a od roku 1865 existující cukrárny \"Confiserie Josef Holzermayr\" (na Starém trhu – Alter Markt). Také v St. Gilgen u Wolfgangsee v cukrárně \"Dallmann\" nabízejí Mozartovy koule vyrobené dle Fürstova receptu, jež jsou i podobně balené. Pro návštěvníky zde nabízejí také tzv. \"Mozartkugel-Seminar\", kde lze získat titul \"Diplomovaný odborník na Mozartovy koule\".", "section_level": 1}, {"title": "Průmyslová výroba.", "content": "Krátce po svém uvedení na pařížské výstavě začaly další salzburské cukrárny kopírovat pochoutku, která si získala rychle velkou oblibu. Cukrárna Fürst komentovala nedávno své konkurenty následovně: „Koule od Mirabell nejsou o nic pravější, než od Rebera.“ Průmyslově vyráběné koule nejsou přesnou kopií původní receptury, ale jsou na ní z velké části založeny. Jejich průměr je obvykle menší a některé výrobky jsou na jedné straně zploštělé. U koulí firmy Mirabell je zelené marcipánové jádro obkrouženo tmavým a poté světlým nugátovým krémem. U výrobce Hofbauer und Manner je jádro nugátové obklopené pistáciovým marcipánem, koule Hofbauer jsou na jedné straně zploštělé. Hofbauer vyrábí dva druhy odlišené čokoládovou polevou: \"Hofrauber rot\" je s polevou hořkomléčnou, \"Hofbauer blau\" s polevou mléčnou. Firma Reber umísťuje nugát také doprostřed a je obalen z jedné poloviny bílým a z druhé poloviny zeleným marcipánem, její výrobky jsou také na jedné straně zploštělé. Výrobky německé firmy Lambertz jsou také zploštělé s jádrem z nugátu z lískových oříšků obalených pistáciovým a mandlovým marcipánem, přelitým hořkou čokoládou. Výrobci Mirabell a Reber tvrdí, že jejich produkty neobsahují žádné konzervační látky, barviva a umělá aromata. Největšími průmyslovými výrobci jsou Reber a Mirabell.", "section_level": 1}, {"title": "Rakousko.", "content": "Největším průmyslovým výrobcem v Rakousku je firma Mirabell sídlící v Grödigu u Salzburku (součást koncernu Kraft Foods). Objem její výroby je přes 90 miliónů koulí exportovaných do více jak 30 zemí. Od roku 1945 firma vyrobila 1,5 miliardy koulí. Firma Mirabell vznikla z firmy Reisigl, která byla první, která strojově vyráběla koule pomocí přesných forem. Výroba sestává ze čtrnácti kroků; trvá dvě a půl hodiny, než je koule vyrobena a připravena k expedici. Mirabell je dnes jediným výrobce, který vyrábí dokonale kulaté koule, ostatní výrobci mají výrobky alespoň mírně zploštělé. Dalšími výrobci v Rakousku jsou vídeňský Hofbauer (součást švýcarského koncernu Lindt & Sprüngli), vyrábějící varianty s mléčnou a hořkou čokoládou. Firma Manner s výrobními závody ve Vídni, Wolkersdorfu a Pergu dodává výrobky pod názvem \"Austria Mozartkugeln Victor Schmidt\".", "section_level": 2}, {"title": "Německo.", "content": "Prvním německým výrobcem \"Mozartových koulí\" byla firma Dreher (Mnichov, 1880), která je vyráběla od roku 1931. Firma Reber, sídlící v Bad Reichenhallu, vyrábí denně 500.000 koulí a její tržní podíl v Německu je 90%. Od roku 2000 působí také firma Halloren Schokoladenfabrik z Halle, která převzala v úvodu zmíněnou firmu Dreher.. Mozartovy koule vyrábí také firma Lambertz z Cách nebo firma Hussel (pod značkou \"Vienna\").", "section_level": 2}, {"title": "Právní spory.", "content": "Na konci sedmdesátých let došlo k soudnímu sporu o používání značky a tvaru mezi rakouským výrobcem Mirabell a německým Reberem, podporovaným rakouskými úřady, spor se dostal i na projednávání spolkového sněmu v Bonnu a k orgánům Evropské unie v Bruselu. Výsledkem sporu bylo, že pouze Mirabell smí vyrábět celokulaté Mozartovy koule, ostatní výrobky musí být v jednom místě zploštělé.", "section_level": 2}, {"title": "Vliv na umění.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Plastika.", "content": "V zimě a na jaře 2006 bylo v salzburském Starém městě umístěno 80 umělohmotných Mozartových koulí o průměru 1,6 m. V noci z 27. na 28. března 2006 byla jedna z těchto plastik, umístěná ve Františkánské ulici, odšroubována a uvolněna a při své cestě městem napáchala škody za 7000 EUR.", "section_level": 2}], "src_summary": "Mozartovy koule (německy \"Mozartkugel(n)\") jsou druh bonbonu (pralinky), původně vytvořený salcburským cukrářem Paulem Fürstem v roce 1890. Byly pojmenovány po hudebním skladateli W. A. Mozartovi. Tato marcipánová cukrovinka je do dnešních dnů vyráběna firmou Cukrářství Fürst (\"Konditorei Fürst\") v Salzburgu. Firma Fürst ale na tuto cukrovinku nemá ochrannou známku, takže existuje řada jejích napodobenin, které jsou však vyráběny průmyslově jinými firmami.", "tgt_summary": "A Mozartkugel (English: Mozart ball), is a small, round sugar confection made of pistachio marzipan and nougat that is covered with dark chocolate. It was originally known as \"Mozart-Bonbon\", created in 1890 by Salzburg confectioner Paul Fürst (1856–1941) and named after Wolfgang Amadeus Mozart. Hand-made \"Original Salzburger Mozartkugeln\" are manufactured by Fürst's descendants up to today, while similar products have been developed by numerous confectioners, often industrially produced.", "id": 1973653}
{"src_title": "Kačenka česká", "tgt_title": "Verpa bohemica", "src_document": [{"title": "Popis.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Makroskopický.", "content": "Plodnice je apothecium, členěné na třeň a klobouk a vysoké v dospělosti asi 5 až 20 cm. Klobouk je drobnější, asi 1–5 cm velký, má nepravidelný kuželovitý nebo zvonovitý tvar. Klobouk je dutý, směrem dolů otevřený a dosti tenkomasý. Vnější povrch klobouku je výrazně zvrásněný víceméně svislými, zkroucenými, několik milimetrů vysokými žebry, místy se větvícími a vidlenými, která jsou příčně pospojována poněkud nižšími nepravidelnými přepážkami. Barva vnější strany klobouku je žlutookrová až žlutohnědá, v mládí světlejší, později do hněda tmavnoucí. Vnitřní strana klobouku je hladká, bělavá až našedlá. Thecium pokrývá vnější stranu klobouku. Až v samém vrcholu klobouku je tento připojen ke třeni. Třeň je nepravidelně válcovitý, poměrně dlouhý (až 15 cm), jen 1-3 cm široký, bělavě nažloutlé až světle žlutohnědé barvy. Na povrchu třeně bývá kruhovitě jemně bělavě plstnatý. Třeň je dutý, dutina je vyplněna řídkým bílým vatovitým pletivem. V mládí bývá třeň dosti krátký, klobouk jen o málo přesahující, postupně se však významně prodlužuje. Dužnina je v celé plodnici dosti tenká (jen několik milimetrů), světle šedožlutá, křehká. Vyznačuje se příjemnou vůní i chutí.", "section_level": 2}, {"title": "Mikroskopický.", "content": "Výtrusy jsou uloženy ve vřecku pouze po dvou a vyznačují se obrovskými rozměry, 50-90x15-22 µm.. Jsou elipsoidního tvaru. Výtrusný prach má okrovou barvu.", "section_level": 2}, {"title": "Výskyt.", "content": "Vyskytuje se v březnu a dubnu, nepříliš hojně, a to v listnatých hájích, lužních lesích, křovištích a zarostlých sadech, zejména pod olšemi, topoly, vrbami, jasany a růžovitými dřevinami – především pod třešněmi a trnkami. Preferuje spíše zásadité podloží. Vyrůstá obvykle ve skupinách, někdy velmi početných, a to obvykle v místech s vrstvami spadaného listí apod.", "section_level": 1}, {"title": "Rozšíření.", "content": "Vyskytuje se v Eurasii i Severní Americe.", "section_level": 2}, {"title": "Použití.", "content": "Kačenka česká je vynikající jedlý druh, bývá uváděn mezi nejchutnějšími houbami. Je široce kuchyňsky využitelná, lze ji sušit. Některé osoby mohou být na tento druh alergické, podobně jako je tomu u některých jiných hub, což se projevuje zažívacími obtížemi; těmto osobám se pak konzumace kačenky nedoporučuje.", "section_level": 1}], "src_summary": "Kačenka česká (\"Verpa bohemica\" (Krombh.) J. Schröt. 1893, syn.: \"Ptychoverpa bohemica\" (Krombh.) Boud. 1907) je jedlá a vyhledávaná vřeckovýtrusná houba z čeledi smržovitých (Morchellaceae) rostoucí od dubna do května v listnatých hájích.", "tgt_summary": "Verpa bohemica is a species of fungus in the family Morchellaceae. Commonly known as the early morel (or early false morel) or the wrinkled thimble-cap, it is one of several species known informally as a \"false morel\". The mushroom has a pale yellow or brown thimble-shaped cap— in diameter by long—that has a surface wrinkled and ribbed with brain-like convolutions. The cap hangs from the top of a lighter-colored, brittle stem that measures up to long by thick. Microscopically, the mushroom is distinguished by its large spores, typically 60–80 by 15–18 µm, and the presence of only two spores per ascus. In the field, the mushroom is reliably distinguished from the true morels on the basis of cap attachment: \"V. bohemica\" has a cap that hangs completely free from the stem. Although widely considered edible, some attention should be paid to the correct preparation. Consumption of the mushroom, not correctly prepared lead to reports of poisoning in susceptible individuals. Poisoning symptoms include gastrointestinal upset and lack of muscular coordination. \"V. bohemica\" is found in northern North America, Europe, and Asia. It fruits in early spring, growing on the ground in woods following the snowmelt, before the appearance of \"true morels\" (genus \"Morchella\"). The synonym \"Ptychoverpa bohemica\" is often used by European mycologists.", "id": 1310134}
{"src_title": "Marek z Aviana", "tgt_title": "Marco d'Aviano", "src_document": [{"title": "Život.", "content": "Narodil se 17. listopadu 1631 v Avianu (Furlánsko) jako syn Marca Cristoforiho (psáno též Christophori) a Rosy rozené Zannoni a byl pokřtěn jménem Carlo Domenico (\"Karel Dominik\"). V roce 1648 vstoupil do kapucínského řádu a 21. listopadu 1649 složil řádový slib. Tehdy obdržel řádové jméno Marco (\"Marek\"). Po studiu teologie byl 18. září 1655 vysvěcen na kněze. Působil jako kazatel po celé Itálii. Údajné zázračné uzdravení po 13 let na lůžko upoutané řeholnice v roce 1676 jej udělalo známým i za hranicemi Itálie. Jeho kázání v latině a italštině, ve kterých vyzýval k prohloubení víry, k lítosti nad hříchy a k pokání, byla často doprovázena hromadnými obráceními a zázraky. Jeho misijní cesty jej zavedly také do Francie, Vlámska a Vestfálska, a také do Českého království. Na své druhé misijní cestě roku 1681 podle legendy dokonce z Lutychu na dálku uzdravil Kláru Alžbětu z Manderscheid-Blankenheimu z ženského kláštera v Thornu. Písemně jej o vyprošení zdraví žádal i olomoucký biskup Karel II. z Lichtenštejna-Kastelkornu. Po setkání s císařem Leopoldem I. v roce 1680 se stal jeho přátelským poradcem a duchovním rádcem. Roku 1683 byl papežským legátem během druhého tureckého obléhání Vídně. Přesvědčil Karla V. Lotrinského, aby předal vrchní velení nad osvobozovacími vojsky polskému králi Janu III. Sobieskému a zahájil rychlý postup k Vídni. Před rozhodujícím úderem 12. září 1683 sloužil Marek z Aviana mši v „Leopoldi Capelln am Kahlenberg“ (dnešní kostel na kopci Leopoldsberg). Díky těmto svým politicko-církevním zásluhám bývá označován též jako \"Zachránce Vídně\" či \"Strážný duch Rakouska\". Až do roku 1689 se pak dále jako kazatel a duchovní vůdce účastnil dalších protitureckých tažení.", "section_level": 1}, {"title": "Smrt a pocty.", "content": "Je pochován v kapli kapucínského kostela ve vídeňském kapucínském klášteře, ve kterém se nachází také císařská hrobka panovnických rodů habsburského a habsbursko-lotrinského. Apoštolský proces jeho blahořečení byl zahájen 10. prosince 1912, blahořečen byl 27. dubna 2003. V římskokatolické církvi je jako jeho svátek slaven 13. srpna.", "section_level": 2}, {"title": "Ikonografie.", "content": "Nejčastěji bývá zobrazován řádovém oděvu s křížem v pravé ruce.", "section_level": 1}], "src_summary": "Blahoslavený Marek z Aviana (, vlastním jménem Carlo Domenico Cristofori, narozen 17. listopadu 1631 v Avianu v Itálii, zemřel 13. srpna 1699 ve Vídni) byl kapucínský řeholník a kazatel.", "tgt_summary": "Marco d'Aviano, born Carlo Domenico Cristofori (November 17, 1631 – August 13, 1699) was an Italian Capuchin friar. In 2003, he was beatified by Pope John Paul II.", "id": 1869581}
{"src_title": "Le Tigre", "tgt_title": "Le Tigre", "src_document": [{"title": "Historie tria.", "content": "Dívčí kapela začínala jako podpůrný tým sólového projektu Kathleen Hanny s názvem Julie Ruin, která vydala v roce 1997 nahrávku s tímto názvem a sama zde vystupovala pod pseudonymem stejného jména. Tehdy přerušila spolupráci ve formaci Bikini Kill. S cílem vytvořit živou verzi alba Julie Ruin navázala spolupráci s hudebnicemi Johannou Fatemanovou a Sadie Benning, která roku 1998 vyvrcholila založením tria \"Le Tigre\". Kapela spojuje politická a feministická témata undergroundového punkového proudu riot grrrl s elektronickým samplováním a lo-fi bubny. Aktivistka za práva homosexuálů JD Samson se stala kmenovou členkou skupiny v roce 2001, poté co odešla jedna ze spoluzakladatelek Sadie Benning. Ve svých vystoupeních trio kombinuje vizuální efekty, hudbu a tanec. Hanna veřejně vystupuje proti sexuálnímu zneužívání. Písní \"Hot Topic\" na stejnojmenném EP skupina vzdala poctu mnoha feministickým umělkyním, spisovatelkám a dalším osobnostem, které ji inspirovaly. Mezi jinými byla skladba věnonována těmto osobám: Yoko Ono, Cibo Matto, Aretha Franklin, Vaginal Cream Davis, Yayoi Kusama, Angela Davisová, Sleater-Kinney, The Slits, Billy Tipton či Laura Cottingham. První dvě nahrávky vydaly u nezávislého labelu Mr. Lady Records, založeného hudebnicí Kaia Wilsonovou z The Butchies a její přítelkyní Tammy Rae Carlandovou. Album \"Feminist Sweepstakes\" (2001) vyšlo ve vydavatelství Chicks on Speed. Deska \"This Island\" (2004) se stala první, kterou Le Tigre vydaly u velkého labelu Universal Records. Ric Ocasek z the Cars produkoval skladbu \"Tell You Now\". Přesto kapela dále spolupracovala s nezávislými společnostmi a roku 2005 uvolnila CD \"This Island Remixes\" u Chicks on Speed. V druhé polovině roku 2006 se trio rozhodlo pro delší pauzu, která začala na počátku následujícího roku. Kathleen od té doby spolupracovala s The Willie Mae Rock Camp for Girls a vyučovala hudební seminář na New York University. JD Samson koncertovala jako hráčka na klávesové nástroje s hudebnicí Peaches ve formaci \"Herms\" (zkratka od hermafrodit) a uspořádala řadu DJ vystoupení, zatímco Johanna Fateman se věnuje newyorskému kadeřnickému salónu v Greenwich Village. V roce 2008 vytvořily JD a Johanna nový hudební projekt Men. Následně si vzala Fateman volno pro založení rodiny. V červnu 2009 se kapela Le Tigre vrátila do nahrávacího studia, kde s nimi spolupracovala Christina Aguilera.", "section_level": 1}], "src_summary": "Le Tigre je newyorská elektro-punková dívčí kapela, kterou v roce 1998 založily Kathleen Hanna (dříve členka formace Bikini Kill) a Johanna Fatemanová. V letech 1998–2001 byla členkou tria Sadie Benning, poté jí nahradila JD Samson. Skupina má levicově orientované texty pojednávající o tématech feminismu a LGBT. Na svých koncertech například otevřeně kritizovala politiku prezidenta George W. Bushe.", "tgt_summary": "Le Tigre (French for \"The Tiger\", pronounced ) was an American electronic rock band formed by Kathleen Hanna (formerly of Bikini Kill), Johanna Fateman and Sadie Benning in 1998 in New York City. Benning left in 2001 and was replaced by JD Samson for the rest of the group's existence. Le Tigre are known for their left-wing sociopolitical lyrics that often dealt with issues of feminism and the LGBT community. They mixed punk's directness and politics with playful samples, eclectic pop, and lo-fi electronics. The group also added multimedia and performance art elements to their live shows, which often featured support from like-minded acts such as The Need.", "id": 129522}
{"src_title": "Střídavá péče", "tgt_title": "Shared parenting", "src_document": [{"title": "Právní zakotvení.", "content": "Aktuálně střídavou péči upravuje zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, který nabyl účinnosti 1. 1. 2014. Tento zákon v § 906 odst. 1 říká: „\"Má-li být rozhodnuto o rozvodu manželství rodičů dítěte, soud nejprve určí, jak bude každý z rodičů napříště o dítě pečovat, a to s uvážením zájmu dítěte; s tímto zřetelem se od souhlasného stanoviska rodičů soud odchýlí jen tehdy, vyžaduje-li to zájem dítěte. Soud vezme v úvahu nejen vztah dítěte ke každému z rodičů, ale také jeho vztah k sourozencům, popřípadě i k prarodičům.\"“ Tentýž paragraf odst. 2: „\"Soud může rozhodnout i tak, že schválí dohodu rodičů, ledaže je zřejmé, že dohodnutý způsob výkonu rodičovské odpovědnosti není v souladu se zájmem dítěte.\"“ Dále pak § 907 odst. 1 říká: „\"Soud může svěřit dítě do péče jednoho z rodičů, nebo do střídavé péče, nebo do společné péče; soud může dítě svěřit i do péče jiné osoby než rodiče, je-li to potřebné v zájmu dítěte. Má-li být dítě svěřeno do společné péče, je třeba, aby s tím rodiče souhlasili.\"“ To znamená, že soud může o střídavé péči rozhodnout i bez souhlasu rodičů. Jinak řečeno, souhlas rodičů je nezbytný pouze u společné péče. Legislativně dle § 909 občanského zákoníku také platí: „\"Změní-li se poměry, soud změní rozhodnutí týkající se výkonu povinností a práv vyplývajících z rodičovské odpovědnosti i bez návrhu.\"“ Střídavou péčí se též opakovaně zabýval Ústavní soud. Nálezem ze dne 26. května 2014, sp. zn. I. ÚS 2482/13, je stanovena střídavá péče jako prioritní volba v případě rozchodu rodičů: Další nález ze dne 30. května 2014, sp. zn. I. ÚS 1506/13, se vypořádává s častou námitkou vzdálenosti mezi bydlišti obou rodičů: Nález ze dne 25. 9. 2014, sp. zn. I. ÚS 3216/13: Další nález ze dne 30. 12. 2014, sp. zn. I. ÚS 1554/14, se detailně věnuje střídavé péči a kvalitě komunikace mezi rodiči: Současně ale platí, že rozhodujícím kritériem je vždy zájem dítěte:", "section_level": 1}, {"title": "Návrh na střídavou péči.", "content": "Návrh na střídavou péči se podává písemně u okresního soudu, v jehož obvodu má dítě své bydliště. Podle zákona ani jeden z rodičů nemůže zastoupit dítě, jde-li o právní úkony ve věcech, při nichž by mohlo dojít ke střetu zájmu mezi rodiči a dítětem. Dítěti bude proto soudem ustanoven opatrovník (orgán sociálně-právní ochrany dětí). V návrhu na střídavou péči je doporučeno popsat sebe, dítě i druhého rodiče. Vztahy v rodině, svůj vztah k dítěti a důvody, proč dítě chcete mít ve střídavé péči. Z návrhu by mělo být jasné že jste schopen (schopna) se o dítě postarat jak po výchovné tak po hmotné stránce.", "section_level": 1}, {"title": "Předpoklady pro rozhodnutí o střídavé péči.", "content": "Při rozhodování o svěření dítěte do výchovy rodičů soud sleduje především zájem dítěte s ohledem na jeho osobnost, zejména vlohy, schopnosti a vývojové možnosti, a se zřetelem na životní poměry rodičů. Dbá, aby bylo respektováno právo dítěte na péči obou rodičů a udržování pravidelného osobního styku s nimi. V zákoně jsou stanoveny základní podmínky pro uložení střídavé péče. Zákon však nestanovuje například frekvenci střídání (po týdnu, po 14 dnech, atd.), proto je vhodné, aby se rodiče na četnosti dohodli. Pokud dohoda není možná, pak o frekvenci rozhoduje soud, který musí mít na zřeteli hlavně zájem dítěte.", "section_level": 1}, {"title": "Formy střídavé péče.", "content": "Střídavá péče může mít mnoho časových forem. U menších dětí je možno zavést střídání v kratších časových intervalech, po 2 nebo 3 dnech. Podle Daniely Kovářové zahrnují moudřejší rodiče do „svého” týdne alespoň jedno odpoledne, kde se zejména menší dítě, setká s druhým rodičem. Kovářová tvrdí, že podle psychologů se u menších dětí z důvodu stýskání nedoporučují intervaly delší než týden, starší děti mohou mít intervaly delší, týden nebo dva týdny. „Existují však i fungující uspořádání, v nichž se rodiče střídají v péči po měsíci nebo čtvrt roce.“ Časové rozložení péče rodičů nemusí být jen v poměru 50 : 50, ale i v jiném (60 : 40, 55 : 45). Kvůli výchovnému působení by mělo dítě mít možnost trávit s každým rodičem minimálně 30% času (což platí i pokud je dítě v péči pouze jednoho rodiče).", "section_level": 1}, {"title": "Role matky a otce ve výchově dítěte.", "content": "V životě dětí jsou matka a otec nejdůležitějšími osobami vůbec. Když je rodina pohromadě i když se rozdělí. Vliv na dítě ze strany matky a otce je nezastupitelný, nelze ho ničím nahradit. Každý z rodičů má většinou jiný styl výchovy, který dítěti předává jistý model chování. Od matky se dítě učí jak být ženou a s ženami komunikovat, od otce se učí jak komunikovat s muži a být mužem. Děti se tímto učí, jak spolu opačná či stejná pohlaví komunikují (Mertin, 2004). Taktéž výzkumy prokázaly nenahraditelnost obou rodičů, jelikož s oběma rodiči se vyvíjí naprosto odlišný vztah. Warshak (1996) dokonce poukazuje na to, že by dítě mělo vyrůstat v péči rodiče se stejným pohlavím. Z výzkumů, které proběhly v USA, bylo zjištěno, že chlapci vyrůstající s otcem nemají tak velké problémy při začleňování jako chlapci vyrůstající u matek. Tato informace ovšem nejde brát plošně a není nutné vždy chlapce svěřovat do péče otců. Pokud je chlapec svěřen do péče matky, je ovšem nutné, aby byl udržovaný pravidelný kontakt s otcem. Zde se otevírá možnost střídavé péče, kde má každý rodič rovnocenné právo starat se o své dítě.", "section_level": 1}, {"title": "Výživné na dítě při střídavé péči.", "content": "Povinnost přispívat finančně na výživu dítěte při střídavé péči nezaniká. Jestliže mají rodiče přibližně stejné příjmy, mohou mít za povinnost posílat si na výživu dítěte navzájem přibližně stejné částky. Převyšuje-li příjem jednoho rodiče významně příjem druhého rodiče, platí rodič s vyšším příjmem i vyšší výživné. Jestliže mají rodiče přibližně stejné příjmy, výživné nemusí být stanoveno (tím nezaniká jejich povinnost vyživovat dítě). Legislativně bychom se mohli opřít o § 913 odst. 1 „ \"Pro určení rozsahu výživného jsou rozhodné odůvodněné potřeby oprávněného a jeho majetkové poměry, jakož i schopnosti, možnosti a majetkové poměry povinného\".“ A odst. 2 téhož paragrafu \"„Při hodnocení schopností, možností a majetkových poměrů povinného je třeba také zkoumat, zda se povinný nevzdal bez důležitého důvodu výhodnějšího zaměstnání či výdělečné činnosti nebo majetkového prospěchu, popřípadě zda nepodstupuje nepřiměřená majetková rizika. Dále je třeba přihlédnout k tomu, že povinný o oprávněného osobně pečuje, a k míře, v jaké tak činí; přihlédne se popřípadě i k péči o rodinnou domácnost.\"“ Advokátka se specializací na rodinné právo Daniela Kovářová říká, že \"„dosahuje-li míra péče poloviny doby, mělo by být výživné stanoveno nebo sníženo úměrně této době.“\"", "section_level": 1}, {"title": "Názor veřejnosti a odborníků.", "content": "Mezi názory odborné veřejnosti na střídavou výchovu panuje neshoda. Většina odborníků, např. Václav Mertin, Jiří Tyl, Taťjana Horká, se ke střídavé péči po rozchodu rodičů spíše přiklánějí s tím, že dítě není ochuzeno o péči ani jednoho z rodičů, vidí výhody v zapojení obou rodičů do procesu výchovy a také do odpovědnosti za výchovu. Někteří odborníci střídavou péči spíše odmítají z důvodu ztráty pocitu domova a negativního dopadu na dětskou psychiku častým stěhováním. Daniela Kovářová říká: „Střídavou péči jen tehdy, jsou-li oba rodiče schopni se na ní dohodnout.“", "section_level": 1}, {"title": "Dlouhodobě pozitivní praxe.", "content": "V ČR je možnost střídavé péče v zákoně zakotvena prakticky od roku 1998, a tedy její první „absolventi“ už reálně dosáhli plnoletosti. Navzdory odpůrcům není známá žádná studie, která by prokazovala obecné negativní dopady střídavé výchovy. Naopak lze dohledat mnoho konkrétních zdrojů, kde si sami „absolventi“ střídavou péči chválí a „\"jsou za ni vděční\"“ (např. velmi obsáhlý materiál v tištěném magazínu Reflex č. 17/2015 obsahuje na celkem 9 stranách kazuistiky rodin, které si tento systém chválí, po mnoha letech zkušeností - online dostupno pouze v placené verzi). Jiná praktická mnohaletá zkušenost hovoří také o tom, že střídavá péče je ve výsledku pro dítě pozitivní a bezproblémová, i když byla původně nařízena proti vůli matky. Všechny uvedené české kauzy prakticky potvrzují podobné zkušenosti ze zahraničí, kde kladných je drtivá většina.", "section_level": 1}, {"title": "Statistiky střídavé péče v ČR.", "content": "V České republice je střídavá péče prozatím pro řadu lidí jen obtížně přijatelná. Jedním z důvodů jsou stereotypy zakořeněné ve společnosti o mateřské a otcovské roli. Přesto počet dětí svěřených do střídavé péče vykazuje rok od roku jednoznačný růst.", "section_level": 1}], "src_summary": "Střídavá péče (jinak též střídavá výchova) je jedna z forem péče o dítě v případě, kdy rodiče po rozvodu, nebo rozchodu žijí odděleně. Střídavá péče je dlouhodobě využívaná zejména v západoevropských zemích, Skandinávii, v Kanadě a USA (již od poloviny 80. let), v Česku je prakticky možná od roku 1998 (tehdejší zákon o rodině). Na rozdíl od společné péče by měl být čas, který dítě stráví s každým z rodičů stejný, minimálně podobný. Intervaly, ve kterých dochází ke střídání, mohou být v řádu několika dnů až týdnů, v některých případech i delší.", "tgt_summary": "Shared parenting, shared residence, joint residence, shared custody, and joint physical custody, all refers to a child custody arrangement after divorce or separation, in which both parents share the responsibility of raising their child(ren), with equal or close to equal parenting time. A regime of shared parenting is based on the idea that children have the right to and benefit from a close relationship with both their parents, and that no child should be separated from a parent. The term \"Shared Parenting\" is applied in cases of divorce, separation or when parents do not live together; in contrast, a Shared Earning/Shared Parenting Marriage is a marriage where the partners choose to share the work of child-raising, earning money, house chores and recreation time in nearly equal fashion across all four domains. \"Shared parenting\" is different from split custody, where some children live primarily with their mother while one or more of their siblings live primarily with their father. \"Bird's nest custody\" is an unusual form of shared parenting where the child always lives in the same home, while the two parents takes turns living with the child in that home. Its long term use can be expensive as it requires three residences, and it is most commonly used as a temporary shared parenting arrangement until one parent has found a suitable home elsewhere.", "id": 506350}
{"src_title": "Estadio Mestalla", "tgt_title": "Mestalla Stadium", "src_document": [{"title": "Historie.", "content": "Stadion byl otevřen 20. května 1923 přátelským utkáním, ve kterém se proti sobě postavily dva valencijské celky Valencia CF a Levante. Nahradil tak dosluhující stánek Algirós, který byl prvním útočištěm klubu. Původně byl stadion postaven pro 17 000 diváků, což ale dlouho nestačilo a už v roce 1927 byla kapacitě navýšena na 25 000. Ani v této podobě však dlouho nevydržel, protože v roce 1936 v zemi vypukla občanská válka a stadion sloužil jako soustřeďovací tábor a odpadní skladiště. Byl velmi poškozen, po konci nepokojů v roce 1939 zůstaly vlastně jen pozemek a rozbořené tribuny. V následujícím desetiletí vyhrál tým své první tři tituly ve španělské lize a navíc 2 triumfy v španělském poháru. Tyto úspěchy výrazně posloužily jako podpora pro obnovu Mestally. V padesátých letech se Mestalla dočkala největší přestavby. Jejím cílem bylo další navýšení kapacity na 45 500 diváků. Tento sen téměř překazila povodeň v říjnu roku 1957, kdy se z břehů vylila řeka Turia. Mestalla povodeň nejen přečkala a dočkala se dokončení stavebních úprav, ale v roce 1959 bylo na stadionu vybudováno umělé osvětlení. V šedesátých letech zůstal stadion beze změn, zatímco klub začal ukazovat svou sílu i na evropské scéně. 15. září 1961 odehrála Valencia na stadionu Mestalla první oficiální zápas se zahraničním klubem, kterým byl Nottingham Forest. Od roku 1969 do roku 1994 nesl stadion název podle bývalého presidenta klubu Luise Casanovy Gilera, který klub vedl na konci třicátých let. V roce 1971 vyhrál klub svůj 4. španělský titul. Rok nato představil zadní zastřešení, které se skládalo z kanceláře avantgardního stylu a také síně slávy, která držela původní vlajku klubu. V letě 1973 nahradila 14 řad k stání za oběma brankami místa k sezení, což znamenalo zvýšeni komfortu a přizpůsobení novým trendům. Management Valencie začal uvažovat o možnosti přestěhování klubu ze současného místa na okraj města, ale nakonec byl projekt zamítnut a o několik let později, v roce 1978 byla Mestalla zrekonstruována kvůli pořádání Mistrovství světa 1982. V současné době probíhá výstavba nového stadionu pro 75 000 diváků Nou Mestalla, kam by se měl klub přestěhovat v průběhu sezony 2009/2010. 26. května 2008 došlo k tragické události, když po pádu lešení zahynuli 4 stavaři.", "section_level": 1}], "src_summary": "Estadio Mestalla je fotbalový stadion předního celku španělské Primera división Valencia CF. Je pověstný svými strmými tribunami, které vytvářejí nenapodobitelné fotbalové prostředí.", "tgt_summary": "Mestalla ( , ) is a football stadium in Valencia, Spain. The stadium is the home of Valencia Club de Fútbol and has a capacity of 48,600 seats, making it the 7th-largest stadium in Spain, and the largest in the Valencian Community. The North Stand of the stadium is known for its very steep section.", "id": 1656286}
{"src_title": "Alphonse Bertillon", "tgt_title": "Alphonse Bertillon", "src_document": [{"title": "Životopis.", "content": "Obecně se soudí, že Bertillon stál vlastně na začátku vědy zvané kriminalistika, neboť dosavadní postupy závislé na schopnostech a zkušenostech vyšetřovatelů byly jeho zásluhou postupně nahrazeny vědeckými metodami. Do služeb kriminalistiky se jeho zásluhou dostala věda. Některé jeho inovace jako standardizované fotografování pachatelů nebo systematické zdokumentování místa zločinu fotografií se používají v policejní práci dodnes. Otcem Alfonse Bertillona byl Louis Adolf Bertillon, lékař, který dlouhá léta vedl svoji praxi a až po pádu císařství se stal generálním inspektorem státních dobročinných zařízení. Stal se jedním ze zakladatelů pařížské antropologické školy a v roce 1876 získal v tomto oboru profesuru. Zároveň se proslavil i jako statistik, když v roce 1874 vypracoval demografické schéma obyvatelstva Francie. Vliv na mladého Bertillona neměl patrně jen otec, ale i strýc, matematik Achille Guillard. Oba však měli pocit, že se mladík nějak nepovedl. Od raného dětství trpěl zažívacími potížemi, chronickým krvácením z nosu a častými návaly migrén. Byl natolik nemuzikální, že během vojenské služby měl problém rozeznat od sebe jednotlivé signály vydávané trubkou. Aby nemusel sledovat, jak reagují ostatní, naučil se tóny počítat. Otec měl dojem, že jeho syn je absolutně neschopný, a když ani v 26 letech neměl pořádné zaměstnání, zařídil mu roku 1879 místo pomocného písaře identifikačního oddělení pařížského policejního ředitelství. Úkolem mladého Bertillona bylo přepisovat popisy zločinců sestavené komisaři Sureté. Každý dopadený zločinec měl totiž založenou identifikační kartu s popisem jeho osoby. Jak ale prohlásil sám policejní ředitel: „Má to jednu vadu. Popisy zločinců se hodí prakticky na každého druhého Francouze.“ Bertillon nebyl takové budižkničemu, za jaké jej měl otec a od počátku měl dojem, že je jeho práce zbytečná. Místo přepisování lístků se snažil vymyslet systém, který by popis převedl na jasné nezaměnitelné údaje. Bertillon se rozhodl vybrat na lidském těle soubor prvků, které se u dospělého člověka nemění a které bude možno snadno změřit. Nejnáročnější bylo zvolit ony prvky a pak si ověřit na náhodném vzorku, zda jsou údaje neopakovatelné. Nejprve zkoumal v muzeích a antropologických sbírkách kosterní pozůstatky, ale to nestačilo. Bertillon potřeboval vzorek zadržených, které by mu dovolili změřit. Nadřízení se však k jeho činnosti nestavěli zrovna s pochopením. Byly to podle nich hračičky, které jej pouze zdržovaly v práci. Bertillon využil toho, že se pořizovaly u zadržených daguerrotypické snímky a přitom prováděl svá měření. Výsledek se dostavil 20. února roku 1883. Tehdy předvedl strážník zadrženého muže, který tvrdil, že se jmenuje Dupont. Výška, tvar lebky, délka prstů... Bertillon porovnal lístky v kartotéce a potom prohlásil: „Jste tu podruhé. Poprvé jste byl zatčen v prosinci minulého roku, jenže tehdy jste se jmenoval Martin.“ Strážník zíral na Bertillona s ohromením a zatčený pokrčil rameny. „Dobrá, byl jsem to já.“ O den později se o případu Dupont – Martin rozepsaly noviny, Bertillonovo jméno se skloňovalo ve všech pádech a jeho metoda se rozletěla do světa. Alfons Bertillon zavedl antropometrii jako identifikační systém ve Francii, kde bylo provedeno 600.000 měření. Výsledky se zanášely na antropometrické karty, které se řadily podle délky hlavy do tří tříd. K nim byla později přiložena fotografie a otisky čtyř prstů. A právě ty se nakonec staly těmi znaky, které budou k identifikaci stačit a složitá antropometrická měření vytlačily. Očekávání, že se metoda rozšíří po celém světě a stane se všeobecným systémem, se nesplnilo. Ale jednu zásluhu pan Alfons Bertillon měl. Poznal nesmírný význam přesného popisu pro kriminalistiku a založil svým systémem „portrait parlé“ (tedy portrét mluví) jakýsi technický slovník k popisování osob, který svou jednoduchostí a všeobecným rozšířením umožnil popsat lidskou fyziognomii tak, aby každý rys a každá markantnost mohla být přesně označena a popis vyvolal přesnou představu o popisované osobě. Později, po dosažení dostatečného počtu karet, se metoda uplatnila při identifikaci neznámých mrtvol s kriminální minulostí. Identifikační systém zločinců zdokonalil tím, že k identifikačním kartám přikládal fotografie zločinců, které byly zhotoveny „jednotným postupem“ – za stejných světelných podmínek, ze stejné vzdálenosti a ze dvou stran obličeje (z profilu a „en face“). K tomuto účelu také navrhl a zkonstruoval speciální židli, jejíž základní princip se používá dodnes. V mnohých případech pak identifikační karty doplňoval tzv. „sektorálními“ snímky, které zachycovaly detaily zločincova obličeje (nos, uši či jiné zvláštnosti obličeje). Tato část identifikačního systému byla využitelná i pro další policejní činnost – při pátrání po zločincích. Bertillon také položil základy k „soudní fotografii místa činu“. Teprve 1. února 1888 byla oficiálně zřízena „policejní identifikační služba“ v jejímž čele stanul Alphonse Bertillon. Ještě téhož roku se mu podařilo včlenit do identifikační služby i fotografický ateliér s policejními fotografy, které musel přeškolit. Fotografové totiž do té doby přistupovali k fotografování zločinců jako k uměleckému objektu. Rovněž stanovil zásady pro fotografování místa činu. Zakrátko byla každá francouzská policejní stanice vybavena pomůckami pro antropometrii a fotografování. V průběhu krátké doby získal nejen evropský věhlas, ale antropometrie a portrét parlé byly zaváděny i v jiných zemích, včetně tehdejšího Rakouska-Uherska (1898). Za zásluhy mu v roce 1894 propůjčila francouzská vláda červenou stuhu Čestné legie. Bertilon se však dopustil i několika profesních chyb a omylů. V roce 1894 vypukla špionážní aféra „Dreyfuss“ se silným protižidovským kontextem, která po několik let otřásala Francií. Bertillon – ovlivněn osobní slávou a všeobecnou protižidovskou náladou – vystoupil před soudem jako znalec v oboru, který mu byl zcela cizí a jemuž nerozuměl – v písmoznalectví. Ve falešném posudku „ztotožnil písmo špiona“ s písmem kapitána francouzského generálního štábu Alfreda Dreyfusse. Dreyfuss, který byl židovského původu byl poté odsouzen k vyhnanství na Ďábelské ostrovy. Teprve po 12 letech byl degradovaný kapitán v plném rozsahu rehabilitován a jako skutečný autor špionážního dokumentu byl označen Rakušan Esterházy. Bertillon však nikdy svou chybu neuznal. Dokonce ani tehdy, když mu krátce před smrtí chtělo ministerstvo vnitra udělit další, tentokrát jedno z nejvyšších státních vyznamenání, po kterém Bertillon celý život toužil. Vyznamenání podmíněné uznáním omylu nedostal. Bertilon zarputile trval na svém... Stejně tak zarputile odmítal uznat novou, tehdy nastupující a dodnes fungující a uznávanou identifikační metodu – daktyloskopii. Za svého života tak zažil nejen vzestup, dobytí a slávu svého díla, ale díky daktyloskopii i jeho rychlý pád. Přesto zůstává prvním mužem v dějinách kriminalistiky, který využil vědeckých poznatků k identifikaci člověka. Zůstane také prvním průkopníkem kriminalistické fotografie. Je také prvním zakladatelem kriminalisticko – technické laboratoře na světě. Pařížská policie na něj nezapomněla. V jejím sídle na Zlatnickém nábřeží je pro veřejnost přístupný „Sál Alphonse Bertillona“…Bertilloneho metoda analýzy písma byla v roce 1904 analyzována renomovanými matematiky (Henri Poincaré, Jean Gaston Darboux a Paul Émile Appell), kteří tuto metodu shledali zcela chybnou. Bertillonův věhlas se odrazil i v kultuře. Dvakrát (v \"Psovi baskervillském\" a v \"Námořní smlouvě\") jej jako experta zmiňuje Sherlock Holmes. Jiný fiktivní hrdina, Arsène Lupin, využívá v povídce \"Útěk Arsène Lupina\" nedostatky Bertillonových antropometrických metod k tomu, aby unikl. Bertillonův systém využívá i detektiv Murdoch i v britsko-kanadském kriminálním seriálu Případy detektiva Murdocha Bertillonovo zavedení antropometrie je dramaticky zpracováno ve třetím díle českého televizního seriálu Dobrodružství kriminalistiky.", "section_level": 1}], "src_summary": "Alphonse Bertillon ([bertijon], 24. dubna 1853, Paříž, Francie – 13. února 1914, Münsterlingen, Švýcarsko) byl francouzský antropolog, policejní důstojník, který založil kriminalistickou metodu (\"bertillonáž\") pro evidenci a identifikaci pachatelů založenou na antropometrii, umožňující registraci pachatelů podle jedenácti tělesných měr.", "tgt_summary": "Alphonse Bertillon (; 22 April 1853 – 13 February 1914) was a French police officer and biometrics researcher who applied the anthropological technique of anthropometry to law enforcement creating an identification system based on physical measurements. Anthropometry was the first scientific system used by police to identify criminals. Before that time, criminals could only be identified by name or photograph. The method was eventually supplanted by fingerprinting. He is also the inventor of the mug shot. Photographing of criminals began in the 1840s only a few years after the invention of photography, but it was not until 1888 that Bertillon standardized the process.", "id": 455533}
{"src_title": "15. pařížský obvod", "tgt_title": "15th arrondissement of Paris", "src_document": [{"title": "Poloha.", "content": "15. obvod leží na levém břehu řeky Seiny, která tvoří jeho západní hranici se 16. obvodem. Na severu hraničí jednak se 7. obvodem (jejich hranicí jsou ulice \"Avenue de Suffren\", \"Rue Pérignon\", \"Avenue de Saxe\" a \"Rue de Sèvre\") a rovněž se 6. obvodem přes \"Boulevard du Montparnasse\". Na východě jej odděluje od 14. obvodu ulice \"Rue Vercingétorix\" a na jihu tvoří hranici Boulevard périphérique, za kterým jsou obce Vanves a Issy-les-Moulineaux. Součástí obvodu je také Parc Suzanne Lenglen, který leží rovněž za okružním bulvárem.", "section_level": 1}, {"title": "Demografie.", "content": "V roce 2006 v obvodu žilo 232 949 obyvatel a hustota zalidnění činila 27 470 obyvatel na km. Tento počet odpovídá 10,7% pařížské populace. Jedná se o nejlidnatější pařížský obvod a má více obyvatel než město Bordeaux, které je 9. nejlidnatějším městem Francie.", "section_level": 1}, {"title": "Politika a správa.", "content": "Radnice 15. obvodu se nachází v ulici \"Rue Péclet\" č. 31. Současným starostou je od roku 2008 Philippe Goujon za Unii pro lidové hnutí (UMP). 15. obvod má v pařížské městské radě 17 zástupců. Od roku 2008 jimi jsou:", "section_level": 1}, {"title": "Městské čtvrti.", "content": "Tento obvod se dělí na následující administrativní celky: Podle oficiálního číslování pařížských městských čtvrtí mají tyto čtvrtě čísla 57-60.", "section_level": 1}, {"title": "Historie.", "content": "Od roku 1790 tvořily hranici města hradby, které byly postaveny v letech 1785-1788. Území dnešního 15. obvodu se nacházelo až za touto hradbou. Rozkládaly se zde dvě samostatné vesnice Vaugirard a Grenelle. Mezi lety 1841-1844 byly postaveny nové městské hradby ve větší vzdálenosti od původních a nově již zahrnovaly obě vesnice. Dne 16. června 1859 vstoupil v platnost zákon, podle kterého od 1. ledna 1860 se území mezi těmito dvěma hradbami stalo součástí Paříže. Tím byly obě vesnice začleněny do Paříže a s nimi ještě část města Issy (současná čtvrť Javel), ze kterých vznikl dnešní obvod.", "section_level": 1}, {"title": "Pamětihodnosti.", "content": "Vedle kostelů katolických jsou zde tři kostely protestantské církve, čtyři ortodoxní kostely a dvě synagogy.", "section_level": 1}, {"title": "15. obvod v kultuře.", "content": "Jeden z románů o soukromém detektivovi Nestoru Burmovi spisovatele Léo Maleta \"Les eaux troubles de Javel\" se odehrává v 15. obvodu. Sochař Constantin Brâncuşi měl ve čtvrti svůj ateliér, ve kterém žil a pracoval v letech 1925-1957. Tento ateliér dnes již neexistuje, ale byl rekonstruován v Centre Georges Pompidou.", "section_level": 1}], "src_summary": "15. pařížský obvod (francouzsky: \"15 arrondissement de Paris\") též nazývaný obvod Vaugirard (\"Arrondissement de Vaugirard\") je městský obvod v Paříži. Je územně nejrozsáhlejší a také nejlidnatější ze všech pařížských obvodů. Patří k němu i ostrov Cygnes. Název obvodu je odvozen podle ulice \"Rue de Vaugirard\", která prochází obvodem a je se svými 4360 metry nejdelší ulicí v Paříži. Vaugirard je zkomolenina z \"Val Gérard\" neboli \"Gérardovo údolí\". Gérard de Moret byl opatem v Saint-Germain-des-Prés, který přispěl ve 13. století k rozvoji zdejší vesnice nazývané jeho jménem. Z původního \"Valgérard\" přes \"Vaulgérard\" vzniklo dnešní \"Vaugirard\". Z významných institucí zde sídlí Pasteurův ústav, který je světoznámým centrem v oblasti epidemiologie a infekčních nemocí. Tento obvod je geograficky nejnižší. Hladina Seiny dosahuje 28 metrů nad mořem, což je nejnižší místo v Paříži a maximální výška v obvodu nepřesahuje 60 metrů nad mořem.", "tgt_summary": "The 15th arrondissement of Paris (\"XV arrondissement\") is one of the 20 arrondissements of the capital city of France. In spoken French, this arrondissement is referred to as \"quinzième\". The arrondissement, called Vaugirard, is situated on the left bank of the River Seine. Sharing the Montparnasse district with the 6th and 14th arrondissements, it is the city's most populous arrondissement. The \"Tour Montparnasse\" – the tallest skyscraper in Paris – and the neighbouring Gare Montparnasse are both located in the 15th arrondissement, at its border with the 14th. It is also home to the convention center \"Paris expo Porte de Versailles\" and the high-rise district of the \"Front de Seine\" (or Beaugrenelle). In 2020, the 180 meters high Tour Triangle will house a 120-room hotel and 70,000 square metres of office space.", "id": 1528112}
{"src_title": "David Razi'el", "tgt_title": "David Raziel", "src_document": [{"title": "Biografie.", "content": "Narodil se v litevské části carského Ruska ve městě Smarhoni (dnes Hrodenská oblast, Bělorusko). Když mu byly tři roky, podnikl společně s rodinou aliju do Palestiny, tehdy ještě pod osmanskou nadvládou, kde se jeho otec stal učitelem hebrejštiny na základní škole v Tel Avivu. Razi'el později studoval filosofii a matematiku na Hebrejské univerzitě v Jeruzalémě a v roce 1929 v reakci na Hebronský masakr vstoupil do židovské podzemní vojenské organizace Hagana. Když pak v roce 1931 revizionistické sionistické hnutí založilo svou vlastní podzemní vojenskou organizaci s názvem Irgun, stal se jedním z jeho prvních členů a podle internetových stránek této organizace „prokázal vynikající vojenské dovednosti.“ V této organizaci postupně vystoupal do velících pozic; v roce 1937 se stal prvním velitelem Irgunu v Jeruzalémském distriktu a již o rok později se stal náčelníkem štábu organizace. Období, kdy zastával tuto nejvyšší funkci, bylo charakteristické násilnostmi proti Arabům, včetně používání bomb na arabských tržištích. V květnu 1941 Razi'el souhlasil s účastní na tajné misi jménem Britské armády v Iráku. V tomto období totiž Irák sympatizoval s nacistickým Německem a rovněž tak poskytoval útočiště jeruzalémskému muftímu Hadž Amínu al-Husejní, který hitlerovské Německo otevřeně podporoval. Právě muftího přítomnost byla jedním s důvodů, proč Razi'el souhlasil, neboť doufal v jeho zajetí. Dne 17. května se tedy společně se třemi kolegy, včetně Ja'akova Meridora, vydal na tuto tajnou misi, avšak již o tři dny zahynul společně s britským důstojníkem při německém leteckém náletu. Po jeho smrti se Meridor vrátil do Palestiny, kde převzal velení Irgunu. Razi'elovy ostatky byly exhumovány v roce 1955 a následně byly převezeny na Kypr. Znovu exhumovány byly v roce v roce 1961, načež byly převezeny do Jeruzaléma, kde byly pohřbeny na národním hřbitově na Herzlově hoře. Na jeho počet nese v Izraeli mnoho ulic jeho jméno a rovněž tak i mošav Ramat Razi'el v jeruzalémském distriktu v Judských horách. Jeho sestra Ester Razi'el-Na'or se stala po vzniku Izraele poslankyní Knesetu za stranu Cherut, kterou založil Menachem Begin.", "section_level": 1}], "src_summary": "David Razi'el (: , žil 19. prosince 1910 – 20. května 1941) byl příslušník židovského podzemního hnutí během Britského mandátu Palestina a jeden ze zakladatelů radikálního židovského hnutí Irgun.", "tgt_summary": "David Raziel (; 19 November 1910 – 20 May 1941) was a leader of the Zionist underground in British Mandatory Palestine and one of the founders of the Irgun.", "id": 976071}
{"src_title": "Plátno", "tgt_title": "Canvas", "src_document": [{"title": "Historie.", "content": "Plátno je nejstarší a dlouho jediná tkanina, známá už v předhistorických dobách; české sloveso „platit“ se patrně odvozuje od toho, že se kousky plátna užívaly jako platidlo, což zachytil ve své zprávě o Praze z 10. století Ibráhím ibn Jákúb. V egyptských hrobech se zachovaly vzorky i celé balíky nesmírně jemného plátna z bavlny. Až do novověku se plátno vyrábělo po domácku: domácí napředli nitě a pozvali potulného tkalce, který si nosil jednoduchý stav. V horských krajích bylo tkalcovství běžné zimní zaměstnání rolníků a vyrobené plátno sami nosili na trh, později je od nich vykupovali faktoři. Textilní výroba byla jedna z prvních, v níž se už kolem roku 1800 hromadně uplatnily stroje a plátenictví tak zaniklo.", "section_level": 1}, {"title": "Druhy plátna.", "content": "Nejjemnější plátno bylo bavlněné a ještě kolem roku 1900 se len často míchal s bavlnou (tzv. irské plátno). Na hrubší plátno se používalo konopí, případně juta (pytlovina); ta je také základem pravého linolea. Mezi zvláštní druhy plátna patří:", "section_level": 1}, {"title": "Malířské plátno.", "content": "Malířské plátno je poměrně tuhé, nejčastěji lněné nebo konopné, a předem apretované. Před použitím se musí napnout na dřevěný rám („blindrám“), který se dá vypnout klíny v rozích; někdy se plátno také lepí na desku nebo lepenku. Před použitím se musí natřít klihovým základem s plavenou křídou („šeps“) a případně vybrousit. Někteří moderní malíři malovali na plátno bez základu, jiní používali jako základ například černý asfalt. Proti dříve používaným dřevěným deskám je plátno lehké a dá se i svinout, časem však křehne a restaurátoři je musí nažehlovat na novou podložku. Nejstarší zachovaný obraz na plátně pochází z roku 1410, ale běžné užívání plátna se prosadilo až začátkem 16. století, společně s olejovou malbou, patrně zásluhou benátských malířů. Předchůdcem je panelové malířství, což je malba na dřevo.", "section_level": 1}, {"title": "Pannotypie.", "content": "Pannotypie je historický fotografický proces, který patří do kategorie přímých pozitivních procesů jako modifikace mokrého kolódiového procesu. Podkladem citlivé vrstvy bylo černé voskované plátno, proti kterému se dal obraz pozorovat v odraženém světle. Světlý negativ se tak při prohlížení proti tmavému pozadí jevil jako pozitiv. Tato technika se pozná podle zvrásněné textury plátna a typických prasklin.", "section_level": 1}], "src_summary": "Plátno je textilie, tkaná tou nejjednodušší plátěnou vazbou, prostým křížením osnovy a útku. Tuhé plátno se vyrábělo hlavně ze lnu i z konopí, dnes většinou z bavlny a z umělých vláken. Plátno bylo dlouho jediná běžně dostupná tkanina, z níž se šily šaty i prádlo. Dnes se užívá například na ložní prádlo (prostěradlo), na výrobu stanů a plachet a také jako malířské plátno, podklad pro olejovou malbu. Proto se obrazům na plátně říká také „plátno“.", "tgt_summary": "Canvas is an extremely durable plain-woven fabric used for making sails, tents, marquees, backpacks, shelters, and other items for which sturdiness is required, as well as in such fashion objects as handbags, electronic device cases, and shoes. It is also popularly used by artists as a painting surface, typically stretched across a wooden frame. Modern canvas is usually made of cotton or linen, along with polyvinyl chloride (PVC), although historically it was made from hemp. It differs from other heavy cotton fabrics, such as denim, in being plain weave rather than twill weave. Canvas comes in two basic types: plain and duck. The threads in duck canvas are more tightly woven. The term \"duck\" comes from the Dutch word for cloth, \"doek\". In the United States, canvas is classified in two ways: by weight (ounces per square yard) and by a graded number system. The numbers run in reverse of the weight so a number 10 canvas is lighter than number 4. Canvas has become the most common support medium for oil painting, replacing wooden panels. It was used from the 14th century in Italy, but only rarely. One of the earliest surviving oils on canvas is a French Madonna with angels from around 1410 in the Gemäldegalerie, Berlin. The word \"canvas\" is derived from the 13th century Anglo-French \"canevaz\" and the Old French \"canevas\". Both may be derivatives of the Vulgar Latin \"cannapaceus\" for \"made of hemp\", originating from the Greek (cannabis).", "id": 1014535}
{"src_title": "Tetrovití", "tgt_title": "Characidae", "src_document": [{"title": "Popis.", "content": "Valná většina rodů této čeledi se velmi dobře chová a odchovává, přičemž většina druhů je mírné povahy, zůstává drobná a žije pospolitě v hejnech. Měli by být proto chovány v početnějších skupinách nejméně po šesti až osmi exemplářích. Většina se podobá parmičkám, některé tetrovité mají buďto dlouhý, protáhlý (torpédovitý) nebo i vysoký hřbet a přitom i silně zploštělý tvar trupu (jako např. terčové tetry). Ocasní ploutev je vždy rozvětvená, někdy je dolní část prodloužená, řitní ploutev je dlouhá a u všech druhů charakteristický znak – na kořeni ocasu jedna tuková ploutev. Čelisti mohou být jak ozubené, tak bez zubů. Horní má jednu nebo dvě řady zubů, u čeledí \"Brycon\" a \"Creagrutus\" jsou to tři až čtyři. Spodní čelist má jednu až dvě řady, často vícehrotých zubů. Forma a uspořádání zubů jsou jedním z důležitých poznávací znaků v taxonomii. Mnoho rodů z čeledi tetrovitých je velice pestrých s duhově barevnou kresbou. V kůži mnoha těchto ryb se nachází pod barevným chromatoforem vrstva guaninu, která minimum sluneční světlo proniknuvšího pod hladinu odráží a světélkuje. Můžeme se domnívat, že v tmavých vodách deštného pralesa to slouží ke způsobu rozpoznávání a k soudržnosti druhu či houfování. Převážná většina tetrovitých jsou malé ryby, dosahujících necelých deseti centimetrů délky. Nejmenší druh dosahuje nejvýše 13 milimetrů, největší, Kujaba brazilská \"Salminus brasiliensis\", pak až k 1 metru délky.", "section_level": 1}, {"title": "Způsob života.", "content": "Tetrovití žijí v nejrůznějších biotopech a ekologických výklenkách. Obývají jak horní toky tak dolní části toků až po ústí řek. Existují druhy žijící skrytě v rostlinách, některé obývající i volné toky, nebo stojaté vody a tůně. Většina jsou ryby hejnové, ale jsou i druhy žijící samotářsky. Téměř všechny tetry vypuzují k vytření jikry i sperma volně do vody, kde dochází k oplodnění a jikry se dále vyvíjejí, aniž se rodiče o ně starají. Ryby se třou většinou v párech, často při paralelním plavání v proudícím toku, oplodněné lepkavé jikry se pak zachytí mezi rostlinami, na nichž pak do vykulení zůstávají viset. Mnoho druhů rádo požírá své vlastní jikry, které ulpěly na rostlinách nebo na písku a kamenech. Některé druhy se třou také v jeskyních, pobřežních dírách a vymletých kapsách nebo si v písku pro potěr vytloukají jamky. Počet jiker nakladených při jednom výtěru je velmi variabilní a může se pohybovat od cca jednoho sta až po několik stovek. U podčeledi \"Glandulocaudinae\" jsou druhy s vnitřní oplodnění. Potrava tetrovitých je velmi různorodá, jsou to převážně všežravci, ale vyskytují se i vyloženě býložravé či čistě dravé ryby. U podčeledi Pilovití \"Serrasalminae\" existují druhy živící se také plody a semeny, u dalších i druhy jako např. Tetra trojúhelníková \"Catoprion mento\", živících se obíráním šupin jiných ryb.", "section_level": 1}, {"title": "Rozšíření.", "content": "Tyto ryby žijí od Texasu a Mexika přes Střední Ameriku a sever Jižní Ameriky až po střední Argentinu. K této čeledi patří jak známé Piraňa červená (\"Pygocentrus nattereri\"), tak i mnoho malých druhů sladkovodních rybek, jako např. Tetra neonová (\"Paracheirodon\").", "section_level": 1}, {"title": "Systematika.", "content": "Tato velice diversifikovaná čeleď se dělí do čtrnácti podčeledí. Některé z rodů nemohly být přiřazeny k žádné podčeledi či kladu, a proto jsou vedeny jako Incertae sedis.", "section_level": 1}], "src_summary": "Tetrovití (\"Characidae\") je čeleď sladkovodních paprskoploutvých ryb z řádu trnobřiší (Characiformes). S více než 1100 platnými druhy se jedná o druhově nejbohatší čeleď řádu. Pochází z Jižní a střední Ameriky, od Argentiny po Texas. Často nádherné zbarvení a stálá živost učinily z mnoha malých a mírných druhů této čeledi jedny z nejoblíbenějších akvarijních rybek.", "tgt_summary": "Characidae, the characids or characins is a family of freshwater subtropical and tropical fish, belonging to the order Characiformes. The name \"characins\" is the historical one, but scientists today tend to prefer \"characids\" to reflect their status as a by and large monophyletic group at family rank. To arrive there, this family has undergone much systematic and taxonomic change. Among those fishes that remain in the Characidae for the time being are the tetras, comprising the very similar genera \"Hemigrammus\" and \"Hyphessobrycon\", as well as a few related forms such as the cave and neon tetras. Fish of this family are important as food and also include popular aquarium fish species. These fish vary in length, though many are less than . One of the smallest species, Hyphessobrycon roseus, grows to a maximum length of 1.9 cm. These fish inhabit a wide range and a variety of habitats. They originate in the Americas, ranging from southwestern Texas and Mexico through Central and South America. Many of these fish come from rivers, but, for example, the blind cave tetra even inhabits caves.", "id": 1672135}
{"src_title": "Pozemšťan (film)", "tgt_title": "The Man from Earth", "src_document": [{"title": "Příběh.", "content": "Film začíná, když si John Oldman balí věci a připravuje se odstěhovat do svého nového působiště. Jeho kolegové ho přinutí si ještě před odchodem popovídat. Mezi nimi jsou biolog Harry, zanícená křesťanka Edith, antropolog Dan, a historička Sandy, která je do Johna zamilovaná. Jak na Johna jeho kolegové tlačí, aby jim vysvětlil svůj odchod, John pomalu odhalí, že je původem prehistorický jeskynní muž, který z nějakého důvodu přežívá více než 14 000 let. Zhruba každých 10-20 let, když si okolí začne uvědomovat, že nestárne, se pak přestěhuje. Kolegové mu nechtějí věřit. On pokračuje a říká, že byl Sumer, pak Babylóňan, později se stal žákem Buddhy. Diskuze se pak dostane k Johnovým biologickým a psychickým schopnostem. John řekne, že se nehlásí k žádnému náboženství a nevěří ve všemohoucího boha. Tvrdí, že byl Ježíš, ve své době se pouze snažil rozšířit Buddhovo učení dále, nikdy nechodil po vodě apod. Jeho kolegové pak začnou mluvit o tom, jestli není blázen a nebo pod vlivem drog. John docela podrobně vypráví o svém životě, přátelé na něj potom začnou naléhat, aby ukončil tento svůj skvělý příběh, hrozí mu, že ho nechají poslat někam na pozorování. Napětí roste, protože nejdříve John trvá na svém. Nakonec ale řekne, že si vše vymyslel. Přátelé postupně odejdou, až zůstane pouze Will Gruber a Sandy. John se z legrace se Sandy baví o jménech, která během svého života používal (jeho jméno Oldman, český starý muž, bylo jedním z faktů, kterým zdůvodňoval svůj příběh), jedním z nich mělo být John Thomas Partee, které používal během doby, kdy učil na Harvardu. To zaslechne Will a je šokován - to bylo jméno jeho otce, který kdysi opustil jeho i matku. John je skutečně jeho otec. Šokovaný Will dostane infarkt a zemře. Když je odvezeno jeho tělo, rozloučí se Sandy a odjíždí. V poslední chvíli se ale rozhodne strávit ještě část svého života s ní.", "section_level": 1}, {"title": "Produkce.", "content": "Na scénáři k filmu pracoval americký povídkář Jerome Bixby třicet let, až do své smrti v roce 1998. Poslední řádky údajně diktoval na smrtelné posteli svému synovi Emersonovi. Příběh byl zfilmován až v roce 2007 v režii Richarda Shenkmana za cenu 200 000 dolarů .", "section_level": 1}], "src_summary": "Pozemšťan (orig. \"The Man from Earth\") je americký sci-fi film z roku 2007 napsaný Jeromem Bixbym a režírovaný Richardem Schenkmanem. Film na sebe upozornil tím, že byl distribuován přes internetové peer-to-peer sítě a jeho tvůrci za to uživatelům těchto sítí poděkovali. Hlavní postavou filmu \"Pozemšťan\" je John Oldman, právě nečekaně končící vysokoškolský učitel. Při improvizovaném rozlučkovém posezení s přáteli následně John kolegům vědcům zadá úvahu: \"Jaký by byl dnes člověk, který by přežil 14 000 let do současnosti?\" Film se odehrává pouze v Oldmanově domě a jeho okolí, kde o svém životě diskutuje se svými kolegy-vědci ze školy.", "tgt_summary": "The Man from Earth is a 2007 American drama science fiction film written by Jerome Bixby and directed by Richard Schenkman. It stars David Lee Smith as John Oldman, the protagonist. The screenplay was conceived by Jerome Bixby in the early 1960s and completed on his deathbed in April 1998. The screenplay mirrors similar concepts of longevity which Bixby had introduced in \"Requiem for Methuselah\", a \"Star Trek\" episode he wrote which originally aired in 1969. The film gained recognition in part for being widely distributed through Internet peer-to-peer networks, which raised its profile. The film was later adapted by Schenkman into a stage play of the same name. The plot focuses on \"John Oldman\", a departing university professor, who claims to be a Cro-Magnon (or Magdalenian caveman) who has secretly survived for more than 14,000 years. The entire film is set in and around Oldman's house during his farewell party and is composed almost entirely of dialogue. The plot advances through intellectual arguments between Oldman and his fellow faculty members.", "id": 1756867}
{"src_title": "Freising", "tgt_title": "Freising", "src_document": [{"title": "Historie.", "content": "Na dómském vrchu se našly vykopávky z mladší doby kamenné i z doby bronzové, jméno má patrně keltský původ. Od roku 555 zde sídlil první bavorský hrabě a patrně už roku 715 sem přišel francouzský poustevník a biskup svatý Korbinián, k jehož legendě se váže i městský znak: medvěd, který mu prý nosil zavazadlo. Roku 739 biskupství oficiálně založil anglický misionář svatý Bonifác. Biskup Arbeo z Freisingu (723–784), zakladatel knihovny Freisenského dómu, se pokládá za nejstaršího německého spisovatele a jeho latinsko-starohornoněmecký glosář \"Codex Abrogans\" (nebo jen \"Abrogans\") za nejstarší dochovanou německou knihu. Biskup Ota z Freisingu (1112–1158) napsal roku 1143 rozsáhlou „světovou kroniku“ (\"Chronica sive Historia de duabus civitatibus\"), důležitou i pro nejstarší české dějiny. Roku 1158 vypukl spor mezi biskupem a bavorským hrabětem Jindřichem Lvem, což se stalo počátkem rivality Freisingu a Mnichova. Patrně v této souvislosti byl vypálen freisinský dóm a místo něj v letech 1159–1205 postavena mohutná románská bazilika, která dodnes stojí, ovšem s gotickou klenbou (1481) a barokní přestavbou interiéru (1619 a 1724). Od roku 1697 bylo ve Freisingu teologické učiliště. Od 15. století získával Mnichov pozvolna převahu, biskupství tam bylo přeneseno ale až roku 1821.", "section_level": 1}, {"title": "Doprava a hospodářství.", "content": "Freising leží na železnici mezi Mnichovem a Řeznem, vede sem linka předměstské železnice S1 z Mnichova, dálnice A92 a od roku 1980 je v těsné blízkosti města mezinárodní letiště Mnichov. To je také zdaleka největší zaměstnavatel freisinských občanů, vedle škol a slavného pivovaru Weihenstephan.", "section_level": 1}, {"title": "Školy a kultura.", "content": "Ve Freisingu je několik středních škol (např. Dom-Gymnasium Freising), odborná vysoká škola, Fakulta potravinářské technologie Technické univerzity Mnichov, jejíž součástí je i pivovar, který se dovolává tradice klášterního pivovaru, doloženého od 12. století, a několik výzkumných ústavů. Do roku 1969 zde fungovala ještě Filozoficko-teologická vysoká škola. U dómu je veliké diecézní muzeum náboženského umění, na náměstí je barokní Asamovo divadlo, obnovené roku 1978, a působí zde řada pěveckých sborů.", "section_level": 1}], "src_summary": "Freising (dříve také\" Frigisinga, Frisinga, Freisingen\" nebo \"Freysing,\" latinsky \"Frisinga\" (adjektivum \"Frisingensis\"), zastaralé české exonymum Frisinky, adj. \"frisinský/frizinský\") je bavorské velké okresní město, které leží asi 30 km SSV od Mnichova na pahorcích nad řekou Isar; 5 km JV od města leží mezinárodní letiště Mnichov. Město má bohatou historii a je to správní středisko zemského okresu Freising.", "tgt_summary": "Freising () is a town in Bavaria, Germany, and the capital of the Freising \"Landkreis\" (district), with a population of about 50,000.", "id": 2274558}
{"src_title": "Maurice Thorez", "tgt_title": "Maurice Thorez", "src_document": [{"title": "Životopis.", "content": "Maurice Thorez se narodil v Noyelles-Godault, ve dvanácti letech se stal horníkem. V roce 1919 vstoupil do socialistické strany, brzy poté však vstoupil do komunistické strany a byl několikrát uvězněn pro politické aktivity. V roce 1923 se Thorez stal stranickým sekretářem. Byl podporován sovětským vůdcem Josifem Stalinem, díky čemuž se z Thoreze stal neochvějný stalinista. V roce 1932 se seznámil s Jeannette Vermeersch, s níž měl tři syny. Thorez byl v letech 1932 a 1936 zvolen poslancem. V roce 1934 se podílel na vytvoření Lidové fronty, spojenectví mezi komunisty, socialisty a radikály. Tato fronta zvítězila ve volbách roku 1936. S podporou Thoreze se Léon Blum stal předsedou vlády lidové fronty a prosazoval sociální zákonodárství. Roku 1939 byla komunistická strana zakázána a mnoho členů strany bylo internováno. Thorez ještě před zákazem ze strany vystoupil. Brzy poté vstoupil do armády, ale dezertoval a uprchl do Sovětského svazu. Za dezerci byl v nepřítomnosti odsouzen k trestu smrti. Když v roce 1944 osvobodil Charles de Gaulle s Forces Françaises Libres Francii, dostal Thorez milost. Po ukončení druhé světové války a znovuobnovení komunistické strany se stal jejím předsedou. Thorez byl znovu zvolen do poslanecké sněmovny a roku 1946 se stal místopředsedou francouzské vlády.. V roce 1950 dostal Thorez mrtvici, z níž se léčil až do roku 1953 v Sovětském svazu. Během jeho nepřítomnosti byla strana řízena jeho spojencem Jacquesem Duclosem, který rozdrtil Thorezova oponenta André Martyho. Roku 1964 Maurice Thorez zemřel při převozu v lodi na Černém moři. Je pohřben na hřbitově Père Lachaise. V roce 1964 bylo na jeho počest město Čistjakovo přejmenováno na \"Torez\".", "section_level": 1}], "src_summary": "Maurice Thorez (28. dubna 1900, Noyelles-Godault, Francie – 11. července 1964 na Černém moři) byl francouzský politik a dlouhodobý vůdce francouzské komunistické strany (PCF) od roku 1930 až do své smrti. V letech 1946 - 1947 byl místopředsedou vlády.", "tgt_summary": "Maurice Thorez (; 28 April 1900 – 11 July 1964) was a French politician and longtime leader of the French Communist Party (PCF) from 1930 until his death. He also served as Deputy Prime Minister of France from 1946 to 1947.", "id": 748883}
{"src_title": "Matvěj Vasiljevič Zacharov", "tgt_title": "Matvei Zakharov", "src_document": [{"title": "Život.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Mládí.", "content": "Narodil se v Tverské oblasti v rolnické rodině jako nejmladší ze šesti dětí. Vychodil základní školu a v roce 1913 se odstěhoval za starším bratrem do Petrohradu, kde pracoval jako dělník. Začal být politicky aktivní, řečnil na demonstracích a roku 1917 vstoupil do bolševické strany.", "section_level": 2}, {"title": "Občanská válka.", "content": "Vojenskou kariéru zahájil v březnu 1917, kdy vstoupil do petrohradských Rudých gard, se kterými se účastnil útoku na Zimní palác a pacifikace petrohradské vojenské posádky. Vysloužil si doporučení pro vstup do čerstvě založené Rudé armády a během roku 1918 již jako její příslušník studoval na petrohradské dělostřelecké škole. V letech 1919 a 1920 bojoval v jižním Rusku, kde se osvědčil a dosáhl velitelských funkcí. V té době absolvoval i kurz pro štábní důstojníky.", "section_level": 2}, {"title": "Meziválečné období.", "content": "Po skončení občanské války sloužil stále v jižním Rusku jako štábní důstojník, mezi lety 1925 a 1928 pak studoval na fakultě logistiky na Frunzeho vojenské akademii. Po ní nastoupil na post zástupce velitele organizačně-mobilizačního oddělení Běloruské vojenské oblasti, kde si různí velitelé povšimli jeho štábních schopností. V letech 1932 a 1933 se vrátil na Frunzeho akademii a studoval na operační fakultě, v letech 1936 a 1937 pak na nově založené Akademii generálního štábu. Vystřídal více důležitých štábních funkcí, roku 1940 dosáhl generálské hodnosti a jako náčelník štábu 12. armády se zúčastnil okupace Besarábie.", "section_level": 2}, {"title": "Velká vlastenecká válka.", "content": "Celou válku absolvoval ve funkcích náčelníků štábů různých frontů. Začal 10. července 1941 severozápadním operačním sektoru, kde se bojovalo o přístupy k Leningradu, pod velením Klimenta Vorošilova, jehož neschopnost se částečně projevila i na Zacharovově hodnocení. Naštěstí to na jeho kariéru nemělo velký vliv. Načas sloužil pod Šapošnikovem jako zástupce náčelníka generálního štábu pro logistiku, v závěru roku byl pak jmenován náčelníkem štábu před Moskvou bojujícího Kalininského frontu, kde působil celý rok 1942 a první část roku 1943. Před započetím bitvy v Kurském oblouku byl jmenován náčelníkem štábu Rezervního frontu, posléze přejmenovaného na Stepní front a později na 2. ukrajinský front. Zde sloužil nejprve pod Koněvem a od května 1944 pod Malinovským. Zúčastnil se osvobozování Ukrajiny, Moldávie, Rumunska a Maďarska. Po konečné porážce Německa se společně Malinovským přesunul na dálný východ. Malinovskij velel Zabajkalskému frontu, který nesl hlavní tíhu útoku na Kwantungskou armádu rozmístěnou v Mandžusku. Spolu se svým náčelníkem štábu se úkolu zhostili skvěle. V září 1945 obdržel titul Hrdina Sovětského svazu.", "section_level": 2}, {"title": "Po druhé světové válce.", "content": "Na podzim 1945 se stal náčelníkem Akademie generálního štábu, kde setrval do roku 1949 a získal čestný titul profesora. Poté vystřídal funkce náčelníka generálního štábu pro bojový výcvik, hlavního inspektora Sovětské armády a velitele Leningradské vojenské oblasti. Roku 1957 nastoupil do funkce velitele sovětských okupačních vojsk ve východním Německu, kde bylo jeho největším úkolem zapracovat nově vzniklou východoněmeckou armádu do struktur Varšavské smlouvy a zajistit její bojovou součinnost s okupačními vojsky. 14. května 1959 byl povýšen do hodnosti Maršála Sovětského svazu a v dubnu 1960 se stal náčelníkem generálního štábu. V Moskvě vstoupil jako jeden z hlavních aktérů do boje za zachování Akademie generálního štábu, která byla ze snahy Nikity Chruščova načas zrušena, a stal se opět jejím náčelníkem. Po Chruščovově pádu v roce 1964 se vrátil zpět do funkce náčelníka generálního štábu. Jeho zdravotní stav se zhoršoval, přesto v roce 1967 vedl přes již pokročilý věk jednu z delegací organizující vojenskou pomoc Egyptu proti Izraeli. Poslední zahraniční cestu absolvoval roku 1971 opět do Egypta na pohřeb svého přítele prezidenta Gamála Násira. Téhož roku byl podruhé jmenován Hrdinou Sovětského svazu, ale již musel ze zdravotních důvodů odejít na odpočinek. Zemřel 31. ledna 1972.", "section_level": 2}], "src_summary": "Matvěj Vasiljevič Zacharov (, 17. srpna 1898 Tver – 31. ledna 1972 Moskva) byl sovětský generál a později maršál během druhé světové války.", "tgt_summary": "Matvei Vasilevich Zakharov (, August 17, 1898 – January 31, 1972) was Marshal of the Soviet Union, Chief of the General Staff, Deputy Defense Minister.", "id": 1970098}
{"src_title": "Erich Abraham", "tgt_title": "Erich Abraham", "src_document": [{"title": "Mládí a první světová válka.", "content": "Erich Abraham se narodil 27. března roku 1895 v západopruském městě Marienburgu jako syn drážního úředníka. Po dokončení vzdělání vstoupil dobrovolně s vypuknutím první světové války do císařské německé armády, kde byl následně zařazen ke 152. pěšímu pluku (\"Infanterie-Regiment Nr. 152\") ze 41. divize generálmajora Hermanna von Steina. S divizí byl následně odvelen na východní frontu, kde se s jednotkou zapojil do bojů u Tannenbergu, kde německá armáda později zvítězila. U tohoto pluku se postupně vypracoval až do hodnosti četaře (\"Vizefeldwebel\") a stal se rovněž důstojnickým čekatelem (\"Offiziersaspirant\"). Dne 11. července 1915 byl povýšen do hodnosti poručíka v záloze (\"Leutnant der Reserve\") a zhruba o měsíc později byl převelen ke 341. pěšímu pluku (\"Infanterie-Regiment Nr. 341\") ze 86. pěší divize (\"86. Infanterie-Division\"), kde byl jmenován do funkce velitele čety. Pluk se nacházel rovněž na východní frontě a Abraham se společně se svou jednotkou zapojil do těžkých bojů proti ruské carské armádě v bitvě u Gorlice. Zde poručík Abraham převzal dočasně velení roty poté, co byl její velitel zabit v boji. Po vítězství v bitvě byl za své velení rotě vyznamenán k počátku září téhož roku pruským železným křížem II. třídy a zároveň se vrátil ke své četě, které velel před tím. V této funkci zůstal až do poloviny září roku 1916. Následně poté byl jmenován pobočníkem velitele III. praporu z téže pluku, přičemž tuto funkci zastával až do počátku února roku 1917. Funkci pobočníka velitele praporu si vyzkoušel i na dále a to u I. praporu. Později už následovaly různé pozice u štábu 86. pěší divize, u kterých zůstal až do konce války. Mezi jeho další vyznamenání, která do konce války obdržel patří např. pruský železný kříž II. třídy nebo Rakousko-Uherský vojenský záslužný kříž III. třídy s válečnou ozdobou.", "section_level": 1}, {"title": "Poválečné období a policejní kariéra.", "content": "Po skončení války sloužil Abraham u různých dobrovolnických vojenských uskupení a se vznikem Reichswehru se byl přidělen ke 109. pěšímu pluku Reichswehru (\"Reichswehr-Infanterie-Regiment 109\"), který spadal pod 9. brigádu Reichswehru proslulého generála Paula von Lettow-Vorbecka. Zde sloužil ve funkci pobočníka velitele praporu, tedy funkce, kterou dobře znal ze svého válečného působení. K 20. květnu roku 1920 však armádu opouští a hned na to vstupuje do služeb policie. V září téhož roku je mu ještě propůjčena hodnost armádního nadporučíka v záloze (\"Oberleutnant der Reserve\"). Jeho prvním služebním postem se stalo policejní prezidium ve Štětíně, kde byl hned v červnu téhož roku povýšen do hodnosti policejního nadporučíka.", "section_level": 1}], "src_summary": "Erich Gottfried Abraham (27. března 1895 – 7. března 1971) byl německý veterán první světové války a pozdější vysoce vyznamenaný generál pěchoty (\"General der Infanterie\"), sloužící během druhé světové války. Mimo jiné byl držitelem rytířského kříže železného kříže s dubovými ratolestmi nebo německého kříže ve zlatě.", "tgt_summary": "Erich Abraham (27 March 1895 – 7 March 1971) was a general in the Wehrmacht of Nazi Germany who command the 76th Infantry Division then the LXIII Corps on the Western Front during World War II. He was also a recipient of the Knight's Cross of the Iron Cross with Oak Leaves.", "id": 575467}
{"src_title": "Korunovační klenoty Svaté říše římské", "tgt_title": "Imperial Regalia", "src_document": [{"title": "Popis koruny.", "content": "Koruna váží brutto 3,5 kg, tj. hmotnost zlata, drahokamů a emailů. Koruna se skládá z osmi zlatých obdélných polokruhem zakončených destiček – lamel, spojených panty se závlačkami, každá destička měří 14,9 × 11,29 cm. Koruna je spojena klenutým pásem nazývaným kamara, zdobeným obloučky. Na čelní straně má vztyčený rovnoramenný křížek. Na destičkách se střídají čtyři pole výhradně s klenotnickou výzdobou (drahokamy a perly) a čtyři pole s figurami starozákonních proroků a králů, provedenými v přihrádkovém emailu. Emailované figury představují čtyři hlavní křesťanské ctnosti, kterými se má císař vyznačovat. Každou figuru doprovází latinský popisek a nápis. Král David představuje spravedlnost, jeho syn a nástupce Šalomoun představuje moudrost a pokoru před Bohem, král Ezechiáš, kterému asistuje prorok Izajáš, symbolizují důvěru v Boha, neboť smrtelně nemocný věří prorokovi, předpovídá-li mu, že bude žít. Na čtvrté destičce je zpodoben trůnící Ježíš mezi dvěma anděly – král králů, jehož význam je charakterizován nápisem \"Per me reges regnant\" (skrze mě vládnou králové). Koruna byla odznakem světské a duchovní moci panovníka. Teprve po korunovaci touto korunou byl panovník právoplatným a nezpochybnitelným císařem. Koruna je zlatnickou prací vytvořenou na západě Německa v 9. až 10. století. Kříž a kamara pocházejí z pozdější doby. Císař Jindřich II. dal počátkem 11. století zhotovit kříž, kamaru a osmou destičku se svou dedikací (nápisem) dal doplnit císař Konrád II. Sálský ve 2. čtvrtině 11. století. Sametová čepice (dýnko) purpurové barvy pochází z 18. století.", "section_level": 1}, {"title": "Vznik koruny.", "content": "Objednávka koruny Svaté říše římské bývá historiky kladena ke korunovaci císaře Oty I. Velikého z rodu Liudolfovců, který byl dne 2. února 962 v Bazilice svatého Petra papežem Janem XII. pomazán a korunován římským císařem. Ke korunovaci roku 962 bývá dnes historiky tato koruna datována nejčastěji, i když ji někteří historikové vztahují až k 26. březnu roku 1027 ke korunovaci Konráda II. Za pravděpodobné místo výroby se považuje západ Německa, pravděpodobně Dolní Porýní, z tamních lokalit přichází v úvahu Kolín nad Rýnem, Essen či benediktinský Klášter Reichenau na Bodamském jezeře, či přilehlá oblast Horního Porýní.", "section_level": 1}, {"title": "Historie.", "content": "Žádnému panovnickému rodu ve středověku se nepodařilo zajistit si dědičnost císařské koruny. Korunovace císařem byla až do raného novověku papežskou milostí, kterou papež někdy využil, aby si císaře ve svém smyslu naklonil. Teprve Karel IV. ve své Zlaté bule z roku 1356 stanovil přesné podmínky, za kterých měla probíhat volba římskoněmeckého krále. Sedm kurfiřtů: arcibiskupové z Kolína nad Rýnem, Mohuče a Trevíru, falckrabě rýnský z Falce, vévoda saský, český král a markrabě braniborský volili ve frankfurtském dómu krále. Karel V. byl posledním panovníkem, který byl ještě v roce 1530 korunován papežem, přičemž ceremoniál probíhal v Boloni. Teprve v době raného novověku, když císař pomalu ztrácel na významu, se Habsburkům podařilo zajistit si dědičnost úřadu. Počínaje Albrechtem II. Habsburským (1438–1439) byl císařem Sv. říše římské národa německého nepřetržitě Habsburk, s výjimkou let 1742–1745, kdy Bavoři v prvních letech vlády využili slabost Marie Terezie k uskutečnění wittelsbašského snu o jmenování panovníkem. Bavorský císař Karel VII. Bavorský zemřel tři roky po své korunovaci na dnu, takže se trůn uvolnil pro manžela Marie Terezie. Když se dne 18. května 1804 Napoleon prohlásil za dědičného císaře Francie, František I. považoval za nutné složit císařskou korunu římské říše a sám se dne 11. srpna 1804 prohlásil za císaře Rakouska.", "section_level": 1}, {"title": "Korunovační klenoty Svaté říše římské v Čechách.", "content": "Karel IV. získal císařské korunovační klenoty do svého držení v roce 1350 a přivezl je z Mnichova, kam je dal uložit císař Ludvík Bavor. Klenoty byly uchovávány nejprve v kostele sv. Víta na Pražském hradě, po císařské korunovaci v Římě (1355) dal vystavět Karel IV. pro jejich trvalé uložení hrad Karlštejn. O budování kultu říšských klenotů jako svátostin usilovali císaři zejména od 12. století. V Českém království jej šířil jako první císař Karel IV., který získal ke koruně jako další insignie relikvie, a to Svaté kopí setníka Longina, řetězy z okovů sv. Petra, třísku z Kristových jesliček, ostatek z paže sv. Anny, jeden zub a tkaninu z pláště sv. Jana Křtitele; další relikvie byly uloženy v korunovačním kříži. Z Karlovy iniciativy se začala pravidelně konat pouť s „ukazováním svatých ostatků“ věřícím z lešení při kapli Božího těla, která byla zbudována na Dobytčím trhu (Karlově náměstí) na Novém Městě pražském. Pro tuto příležitost nechával Karel IV. svátostiny přivážet každoročně ze svých pokladnic v chrámu sv. Víta na Pražském hradě a z hradu Karlštejna do Prahy. Pouť se konala vždy první neděli po velikonocích. Praha tak byla dočasným hlavním městem říše. Karlštejn opustily klenoty na příkaz Karlova syna Zikmunda na počátku husitských válek roku 1421, kdy je z Čech odvezl nejprve do Uher a od roku 1424 dlouhodobě uložil v Norimberku. Místo uložení klenotů bylo pomyslným středem říše.", "section_level": 1}, {"title": "Putování říšských insignií.", "content": "V tisícileté historii Svaté říše římské byly koruna a ostatní říšské klenoty uchovávány nejméně na osmi místech. Přirozeně často musely být převáženy, bylo důležité, aby byl císař v Římě korunován správnou korunou. O transportu koruny svědčí také zachovalé středověké cestovní pouzdro na císařskou korunu. V prvních stoletích se koruna a říšské korunovační klenoty obvykle stěhovaly do v místa pobytu krále či císaře, jímž bývala opevněná falc či císařský hrad. Tak jsou v 11. století klenoty doloženy v císařské falci při benediktinském opatství v Limburgu u Dürkheimu, dále v Harzburgu, v Goslaru v (11. a 13. století, na hradě Hammersteinu na Rýně roku 1125, na hradě Trifelsu u Annweileru ve 12. a 13. století (s přestávkami), na hradě Waldburgu u Ravensburgu (asi v letech 1220–1240), na hradě Krautheimu na Jagstu (pravděpodobně 1240–1242), v Kyburgu u Winterthur v letech 1273–1322 s přestávkami, a konečně ve Starém dvoře v Mnichově. Odtud je dal Karel IV. převézt do Prahy. Během husitských válek je ve snaze ochránit Zikmund Lucemburský odvezl na hrad Visegrád v Uhrách. V roce 1424 je nechal převézt do Norimberku. Zikmund ani jeho nástupci už korunu nenosili, říšské korunovační klenoty se staly určitou relikvií říšské identity. Před francouzskými napoleonskými jednotkami byly klenoty v říjnu 1800 převezeny z Norimberka přes Pasov do Vídně. Po rozpadu říše v roce 1806 zůstaly říšské korunovační klenoty ve Vídni. Poslední dobrodružství v noci z 29. srpna na 30. srpna 1938, kdy nechal Adolf Hitler říšskou korunu spolu s říšskými korunovačními klenoty tajně převézt z Vídně zpět do Norimberka. Nakonec byly klenoty umístěny do bunkru v norimberském Burgbergu, aby je nepoškodily nálety. Když se k městu blížily americké jednotky, klenoty byly tajně zazděny do stěny jiného bunkru. Američané je ale objevili, a v lednu 1946 byla koruna i ostatní říšské korunovační klenoty odvezeny zpět do Vídně.", "section_level": 1}, {"title": "Korunovační klenoty dnes.", "content": "Originál koruny je dnes vystaven v Císařské klenotnici v Hofburgu ve Vídni, kam se klenoty dostaly z Norimberka roku 1796 a po zrušení Svaté říše římské Napoleonem r. 1806 zde již zůstaly v držení Habsburského rodu. Kopií bylo v Evropě vytvořeno zatím pravděpodobně šest. Dvě z nich se nacházejí na státním hradě Karlštejn. První z nich, poněkud nevydařená napodobenina, je umístěna v Kapli svatého Kříže a druhá je vystavena v 1. patře poslední místnosti prvního prohlídkového okruhu. Tuto druhou kopii vytvořil zlatník Jiří Urban z Turnova se spolupracovníky. Třetí kopie je vystavena v dómu v Cáchách, čtvrtá ve Frankfurtu nad Mohanem, pátá na hradě Trifels v Rýnská Falci a šestá v soukromé sbírce nizozemského zlatníka v Rotterdamu.", "section_level": 1}, {"title": "Česká kopie koruny.", "content": "Kopie koruny římských císařů byla vypracována v letech 2008 – 2009 různými speciálními postupy, které napodobují práci starých mistrů. Zhotovili ji šperkař Jiří Urban z Turnova s manželi Cepkovými z Bratislavy – Sv. Juru a dalšími spolupracovníky. Šperkaři měli příležitost pracovat s originálem koruny. Zjistili, že originál není v nejlepším stavu, pohromadě drží jen drátky, není bezpečné s ní příliš manipulovat, Jiří Urban prohlásil, že se na ní často jen díval a přitom vytvořil repliku korpusu koruny ze zlaceného stříbra. Místo velkých drahých kamenů jsou na replice skleněné kompozice, menší kameny jsou přírodní, jejich broušení obstaral brusič Petr Šťastný z Turnova-Trávnice. Jako velmi obtížné se ukázalo zhotovit přesné barevné kopie destiček s přihrádkovým emailem (namíchat barevnou škálu z dnes již neužívaných pigmentů) a sehnat náhradu perlového drátu. Celý proces výroby zaznamenala Česká televize v dokumentu o vzniku kopie říšské koruny. Práce si vyžádala investici 800 tisíc korun. Objednal a zaplatil ji ze svého rozpočtu Středočeský kraj z podnětu hejtmana Petra Bendla.", "section_level": 1}, {"title": "Koruna na mincích.", "content": "V roce 2008 vydala Rakouská mincovna první zlatou minci s Korunou Svaté říše římské. Jedná se o první minci z pětidílné série, která vycházela do roku 2012. V roce 2009 čepice rakouského arcivévody \" Arcivévodská koruna\", 2010 Uherská koruna, 2011 Svatováclavská koruna a v roce 2012 rakouská císařská koruna. Mince budou umístěny v etui s certifikátem pravosti. Ke každé minci je možno obdržet ozdobnou jehlu s motivem koruny Svaté říše římské. K příležitosti uvedení rakouské mince Svatováclavská koruna vyrazila v roce 2011 Česká mincovna stříbrnou medaili se stejnou tematikou a vydala tuto medaili společně s rakouskou mincí ve společné etui v limitované edici pěti set kusů.", "section_level": 1}], "src_summary": "Korunovační klenoty Svaté říše římské jsou panovnické insignie, určené ke korunovaci císařů Svaté říše římské (906 – 1806). Jsou to koruna, korunovační kříž, svaté kopí, ceremoniální meč, říšské jablko, žezlo, korunovační evangeliář, dále korunovační oděv (tj. plášť, dalmatika, alba, cingulum, štóla, punčochy, střevíce a rukavice) a Svatoštěpánská burza. Dnes jsou tyto insignie rozděleny do dvou skupin a uchovávány ve dvou pokladnicích: v dómské pokladnici v Cáchách je korunovační evangeliář, meč zvaný sv. Karla Velikého a Svatoštěpánská burza. Ve Vídni jsou ostatní klenoty, včetně druhého tzv. ceremoniálního meče a soubor říšských svátostin, tj. relikvií v gotických relikviářích. Ze svátostin jen relikvie z ubrusu Poslední večeře Páně v křišťálové konvici je chována v Praze ve Svatovítském pokladu (a vystavena v kapli Sv. Kříže na Pražském hradě).", "tgt_summary": "The Imperial Regalia, also Imperial Insignia (in German \"Reichskleinodien\", \"Reichsinsignien\" or \"Reichsschatz\"), are regalia of the Holy Roman Emperor. The most important parts are the Imperial Crown, the Holy Lance and the Imperial Sword. Today they are kept at the Imperial Treasury in the Hofburg palace in Vienna, Austria. The Imperial Regalia are the only completely preserved regalia from the Middle Ages. During the late Middle Ages, the word Imperial Regalia (Reichskleinodien) had many variations in the Latin language. The regalia were named in Latin: \"insignia imperialia, regalia insignia, insignia imperalis capellae quae regalia dicuntur\" and other similar words.", "id": 1188749}
{"src_title": "Pont de la Concorde", "tgt_title": "Pont de la Concorde (Paris)", "src_document": [{"title": "Historie.", "content": "Stavbou mostu byl pověřen architekt Jean-Rodolphe Perronet (1708–1794) v roce 1787. Tento most byl plánován již v roce 1725 při tvorbě náměstí Svornosti (tehdy náměstí Ludvíka XV.), aby nahradil tamní dosavadní přívoz. Po pádu Bastily 14. července 1789 a jejím zboření byl získaný stavební materiál použit na dostavbu mostu. Stavba byla dokončena v roce 1791. V 19. století byl most vyzdoben sochami. V roce 1810 sem nechal Napoleon umístit sochy osmi generálů padlých v boji. Tyto sochy byly nahrazeny během Restaurace dvanácti sochami z bílého mramoru představující postavy z francouzské historie. Jednalo se o čtyři ministry (Jean-Baptiste Colbert, kardinál Richelieu, Suger, Maximilien de Béthune de Sully), čtyři vojáky (Pierre Terrail de Bayard, Ludvík I. Bourbon-Condé, Bertrand du Guesclin, Henri de la Tour d'Auvergne de Turenne) a čtyři námořníky (René Duguay-Trouin, Abraham Duquesne, Pierre André de Suffren, Anne Hilarion de Costentin de Tourville). Avšak sochy byly pro most příliš těžké, proto je nechal král Ludvík Filip přemístit do Versailles. Ve 20. století zhoustla městská doprava natolik, že bylo nutné most zvětšit. V letech 1930–1932 byl most rozšířen na obou stranách, takže se jeho šířka zdvojnásobila. Při těchto úpravách byl zachován klasicistní vzhled mostu. Od roku 1975 je most historickou památkou. V roce 1983 byl restaurován. Ze všech pařížských mostů má nejintenzivnější dopravu (s výjimkou mostů pont aval a pont amont, přes které vede městský okruh). Most byl nejprve pojmenován po Ludvíku XV. (\"pont Louis XVI\"), později se jmenoval \"most Revoluce\" (\"pont de la Révolution\"), od roku 1814 \"most Ludvíka XVI.\" (\"pont Louis XVI\") a současný název nese od roku 1830.", "section_level": 1}, {"title": "Architektura.", "content": "Most je původně kamenný, dodatečně rozšířený o železobetonovou přístavbu. Má pět oblouků, je 153 metrů dlouhý a 34 m široký.", "section_level": 1}], "src_summary": "Pont de la Concorde (česky \"most Svornosti\") je silniční most přes řeku Seinu v Paříži. Spojuje 8. obvod na pravém břehu a 7. obvod na levém. Most byl postaven v letech 1787–1791 a rozšířen 1930–1932. Svůj současný název nese od roku 1830. V roce 1975 byl prohlášen historickou památkou.", "tgt_summary": "The Pont de la Concorde is an arch bridge across the Seine in Paris connecting the Quai des Tuileries at the Place de la Concorde (on the Rive Droite) and the Quai d'Orsay (on the Rive Gauche). It has formerly been known as the \"Pont Louis XVI\", \"Pont de la Révolution\", \"Pont de la Concorde\", \"Pont Louis XVI\" again during the Bourbon Restoration (1814); in 1830, its name was changed again to Pont de la Concorde, the name it has retained to this day. It is served by the Metro stations Assemblée nationale and Concorde.", "id": 1538072}
{"src_title": "Pont Notre-Dame", "tgt_title": "Pont Notre-Dame", "src_document": [{"title": "Historie.", "content": "Na tomto místě mezi ostrovem Cité a pravým břehem stával nejstarší známý most v Paříži zvaný \"Velký most\" (\"Grand-Pont\"), jehož název odlišoval od \"Malého mostu\" (\"Petit-Pont\"), který spojoval ostrov Cité s levým břehem. Most byl zničen při nájezdu Normanů v roce 886. Další dřevěný most zde vydržel do roku 1406, kdy jej odnesla povodeň. V roce 1413 nechal Karel VI. vybudovat opět dřevěný most s pevnější konstrukcí, který se nazýval Notre-Dame, na němž se nacházelo až 60 domů. Tento most se zhroutil 28. října 1499. V roce 1500 začala výstavba nového kamenného mostu o šesti obloucích, která skončila v roce 1507. Také tento most nesl mnoho domů a obchodů. Tyto domy byly jako první v Paříži očíslovány. V roce 1660 byl most opraven a vyzdoben na počest příjezdu dcery španělského krále Filipa IV., Marie Terezie Habsburské do Paříže, která se na základě Pyrenejské smlouvy stala manželkou Ludvíka XIV. a královnou Francie a Navarry. V roce 1786 byly na příkaz krále Ludvíka XVI. odstraněny z mostu všechny stavby. V roce 1853 byl starý most nahrazen novým rovněž kamenným, který měl jen pět oblouků. Most byl pro říční dopravu nebezpečný, mezi lety 1891 až 1910 zde bylo 35 nehod lodí. Proto bylo rozhodnuto nahradit tři prostřední kamenné oblouky jedním kovovým, aby se usnadnil průjezd lodím. Stavba probíhala do roku 1914, ovšem slavnostní odhalení proběhlo až po skončení první světové války v roce 1919.", "section_level": 1}, {"title": "Architektura.", "content": "Most má tři oblouky. Dva krajní menší jsou kamenné z roku 1853, největší prostřední (60 m dlouhý) je z oceli. Celková délka mostu činí 105 metrů a šířka 20 metrů (12 m vozovka a 4 m dva chodníky).", "section_level": 1}], "src_summary": "Pont Notre-Dame (česky \"Most Panny Marie\") je most přes řeku Seinu v Paříži. Nachází se ve 4. obvodu, kde spojuje pravý břeh a ostrov Cité. Poslední přestavba pochází z let 1910–1914. Most byl pojmenován podle katedrály Notre-Dame.", "tgt_summary": "The Pont Notre-Dame is a bridge that crosses the Seine in Paris, France linking the \"quai de Gesvres\" on the Rive Droite with the \"quai de la Corse\" on the Île de la Cité. The bridge is noted for being the \"most ancient\" in Paris, in the sense that, while the oldest bridge in Paris that is \"in its original state\" is undoubtedly the Pont Neuf, a bridge in some form has existed at the site of the Pont Notre-Dame since antiquity; nonetheless, it has been destroyed and reconstructed numerous times, a fact referred to in the Latin inscription on it to honor its Italian architect, Fra Giovanni Giocondo. (See below.) The bridge once was lined with approximately sixty houses, the weight of which caused a collapse in 1499.", "id": 1404143}
{"src_title": "Edward Emerson Barnard", "tgt_title": "Edward Emerson Barnard", "src_document": [{"title": "Biografie.", "content": "E. E. Barnard se narodil Reuben a Elizabeth Jane (rozené Haywoodová) Barnardovým. Barnardův otec zemřel před jeho narozením a jeho matka ho musela s jeho starším bratrem vychovávat sama. Jméno Emerson dostal po americkém filozofovi jménem R. W. Emersonovi. Rodina byla chudá a Barnardovi se nedostalo formálního vzdělání, normální školu navštěvoval sotva dva měsíce. Matka, která ho nejvíce ovlivnila, měla zájem o kulturu a měla umělecké nadání (vyráběla voskové květiny). Barnard snil již od dětství dozvědět se něco o hvězdách, které byly na obloze, když ležel ve starém vagonu nacházejícím se na zahradě. Tento sen se začal pomalu naplňovat. V devíti letech se stal asistentem fotografa v Nashvillu a jednou si přinesl malý objektiv z rozbitého dalekohledu. Protože byl zručný, sestrojil si malý teleskop, kterým pozoroval noční oblohu. Ve fotografickém ateliéru zůstal celých sedmnáct let a získal zde zkušenosti, které později využil při fotografování hvězdné oblohy. Později se mu dostala do rukou astronomická publikace od Thomase Dicka a v roce 1876 si koupil 5-palcový (130 mm) refraktor (cena činila 2/3 jeho ročního platu). V roce 1887 se stal členem americké asociace American Association for the Advancement of Science. Předseda této asociace, Simon Newcomb, mu poradil, aby nejprve získal dobré matematické vzdělání. Od té doby se Barnard začal vzdělávat v matematice, jejíž základy jako dítě nezískal, a platil si soukromého učitele. V lednu roku 1881 se oženil s Rhodou Calvert a odstěhoval se do Tennesie i se svou, v té době již invalidní, matkou. Zde i nadále pracoval pro fotografický ateliér. 12. května téhož roku objevil svou první kometu nacházející se poblíž hvězdy α Peg. Později ji však ztratil a svůj objev neoznámil. Proto mu nebyla nikdy započtena do seznamu jím objevených komet. Tento jeho objev ale ještě více zvýšil jeho zájem o hledání komet. O rok dříve vyhlásil Newyorský obchodník Hulbert Harrington Warner, který založil v New Yorku soukromou astronomickou observatoř, částku 200 amerických dolarů tomu, kdo objeví novou kometu. V září 1881 objevil Barnard svou další kometu a její objev již řádně oznámil. Za částku kterou obdržel si zařídil v Tennesie dům, který rozšířil a zvelebil za odměny za další objevy komet. V roce 1883 dostal darem od svých přátel studijní stipendium na Vanderbiltově univerzitě v Nashvillu. Zde pokračoval ve svých studiích matematiky, fyziky a chemie a pracoval jako praktický instruktor v univerzitní observatoři. V roce 1887 obdržel titul bakaláře. V tomtéž roce začal působit na nové Lickově observatoři vybudované na Mount Hamilton v Kalifornii. Zdejší Lickův 36-palcový (91 cm) refraktor byl největším teleskopem až do rekonstrukce Yerkesovy observatoře v roce 1897. Zde objevil pátý měsíc Jupitera, který byl nazván Amalthea. Za tento objev obdržel později od francouzské akademie věd Lalandovu zlatou medaili. V roce 1895 odešel jako profesor praktické astronomie na Yerkesovu observatoř, která patřila k univerzitě v Chicagu, kde působil až do své smrti. Při své návštěvě v Anglii v únoru 1897 obdržel Gold Medal of the Royal Astronomical Society. Od roku 1905 pracovala jako jeho asistentka a matematička jeho neteř Mary R. Calvert. 25. května 1921 mu zemřela žena. Pracoval až do své smrti 6. února 1923 ve Williams Bay ve státě Wisconsin a byl pohřben v Nashville.", "section_level": 1}, {"title": "Nositelé jména Barnard.", "content": "Nositeli jména Barnard jsou:", "section_level": 2}, {"title": "Dílo.", "content": "Edward Barnard objevil za svůj život 14 komet (a jednu, která mu nebyla započtena). Za svého působení na Lickově observatoři objevil v létě 1892 novu v souhvězdí Vozky a jako první si všiml plynných emisí, z nichž odvodil, že zde došlo k hvězdné explozi. 9. září 1892 objevil Jupiterův měsíc Amalthea a na fotografickém snímku z 12. října 1892 objekt, který byl určen jako kometa s periodou oběhu 6,5 roku. Stal se tak prvním astronomem, který objevil kometu za použití fotografie. Objev měsíce Amalthea vedl k zájmu ostatních astronomů o hledání dalších měsíců pomocí astrofotografování. Na Yerkeské observatoři provedl mnoho detailních pozorování planet a komet. 25 cm dalekohledem a později 40 palcovým (100 cm) instalovaným na Yerkesské observatoři získal širokoúhlé snímky Mléčné dráhy a objevil několik proměnných hvězd. V roce 1916 objevil hvězdu s největším známým vlastním pohybem, která byla na jeho počet nazvána Barnardova hvězda. Společně s Maxem Wolfem zjistil, že tmavé regiony v Galaxii jsou ve skutečnosti mračna mezihvězdného plynu a prachu, které zakrývají vzdálené hvězdy v pozadí. Tato mračna začal katalogizovat a značit je podobně jako jsou značeny objekty v Messierově katalogu. První mlhovina dostala značku Barnard 1 a poslední Barnard 370. Tento seznam poprvé publikoval v roce 1919 v \"Astrophysical Journal\" pod názvem \"„On the Dark Markings of the Sky with a Catalogue of 182 such Objects“\". Po jeho smrti byl výběr jeho fotografií publikován v díle \"„A Photographic Atlas of Selected Regions of the Milky Way“\", dokončeném v roce 1927 E. B. Frostem, tehdejším ředitelem Yerkesovy observatoře, a Barnardovou neteří M. R. Calvertovou.", "section_level": 1}, {"title": "Objevené komety.", "content": "Mezi lety 1881 a 1892 objevil čtrnáct různých komet, z nichž tři byly periodické, a dvě komety, které byly přiznány ještě dalším spoluobjevitelům:", "section_level": 2}], "src_summary": "Edward Emerson Barnard (16. prosince 1857, Nashville, Tennessee, USA – 6. února 1923, Williams Bay, Wisconsin, USA) byl americký astronom a průkopník použití fotografie při mapování oblohy, známý objevem Jupiterova měsíce Amalthea v roce 1892 a objevy několika komet. V roce 1916 objevil hvězdu s největším známým vlastním pohybem, která byla na jeho počet nazvána Barnardova hvězda.", "tgt_summary": "Edward Emerson Barnard (December 16, 1857 – February 6, 1923) was an American astronomer. He was commonly known as E. E. Barnard, and was recognized as a gifted observational astronomer. He is best known for his discovery of the high proper motion of Barnard's Star in 1916, which is named in his honor.", "id": 1111984}
{"src_title": "Nachman Syrkin", "tgt_title": "Nachman Syrkin", "src_document": [{"title": "Biografie.", "content": "Narodil se v carském Rusku (dnešním Bělorusko) a již v mládí jej ovlivnil sionismus a socialismus a rozhodl se věnovat své úsilí syntéze těchto dvou konceptů. V rámci tohoto úkolu se spojil s Berem Borochovem, i když na rozdíl od Borochova Syrkin nebyl marxista. Syrkin byl zástupcem dělnických sionistů na prvním sionistickém kongresu v Basileji roku 1897 a jedním z prvních zastánců zřízení Židovského národního fondu. Byl rovněž jedním z prvních, kteří navrhovali, aby emigranti do Palestiny vytvářeli společné osady. Na rozdíl od mnoha jiných socialistických myslitelů té doby, Syrkinovi docela vyhovovalo jeho židovské dědictví, a přestože to ve své eseji „Židovský problém a židovský socialistický stát“ z roku 1898 neuvádí explicitně, je jasné, že má na mysli biblický důraz na přísnou sociální spravedlnost, bez ohledu na bohatství, moc nebo privilegia. Sám však spatřoval sionismus jako náhradu za tradiční judaismus: Nový sionistický judaismus stojí v naprostém protikladu k judaismu vyhnanství (…) sionismus vykořeňuje religióní judaismus mnohem silněji než reformní judaismus či asimilace, a to vytvořením nových standardů „judaismu,“ které představují novou ideologii, jenž může být povýšena na status náboženství. Syrkin pracoval na vytvoření socialistické sionistické skupiny v celé střední Evropě. Po studiu a práci v Německu a Francii se vrátil po Ruské revoluci v roce 1905 do Ruska. Coby delegát Sionistické socialistické dělnické strany se zúčastnil se 7. světového sionistického kongresu v Basileji. Později se přestěhoval do Spojených států, kde se stal vůdcem strany Poalej Cijon v USA. V roce 1919 byl členem americké židovské delegace na Versailleské mírové konferenci. Byl taktéž vůdčí osobností světové konference Poalej Cijon, která se konala téhož roku. Na konferenci dostal za úkol navštívit Palestinu, aby vypracoval plán pro vesnice typu kibuc. Zamýšlel návrat do Palestiny, ale v roce 1924 zemřel v USA na srdeční infarkt. Roku 1951 byly jeho ostatky pochovány na hřbitově Kineret v Izraeli.", "section_level": 1}], "src_summary": "Nachman Syrkin (: נחמן סירקין, Нахман Сыркин, 1868–1924), někdy též Nachum Syrkin, byl politický teoretik a jeden ze zakladatelů dělnického sionismu.", "tgt_summary": "Nachman Syrkin (or \"Nahman Syrkin\" or \"Nahum Syrkin\"; ; 11 February 1868 – 6 September 1924) was a political theorist, founder of Labour Zionism and a prolific writer in the Hebrew, Yiddish, Russian, German and English languages.", "id": 1401099}
{"src_title": "Ťia-ťing", "tgt_title": "Jiajing Emperor", "src_document": [{"title": "Dětství.", "content": "Ťia-ťing se narodil 16. září 1507, jeho vlastní jméno bylo Ču Chou-cchung, Ťia-ťing je jméno jeho panovnické éry. Jméno své éry si Ťia-ťing údajně vybral sám, ze své oblíbené kapitoly \"Knihy dokumentů\", přičemž \"ťia\" v čínštině znamená „zdokonalit, udělat skvělým“ a \"ťing\" „uklidnit“. Byl nejstarším synem Ču Jou-jüana, od roku 1487 knížete ze Sing. Ču Jou-jüan byl čtvrtým synem mingského císaře Čcheng-chuy (vládl čínské říši Ming v letech 1464–1487) a jedné z jeho vedlejších žen, paní Šao. Matkou", "section_level": 1}, {"title": "Počátky vlády a reformy obřadů.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Nástup na trůn.", "content": "V Pekingu mezitím onemocněl a 20. dubna 1521 zemřel mingský císař Čeng-te (vládl 1505–1521). Čeng-te byl synem císaře Chung-č’a (vládl 1487–1505), staršího bratra Ču Jou-jüana. Ťia-ťing byl Čeng-teho bratranec a nejbližší mužský příbuzný. Už před Čeng-teho smrtí velký sekretář Jang Tching-che, fakticky stojící v čele vlády mingské říše, připravil nástup Ťia-ťinga. Pět dní před Čeng-teho smrtí byl vydán edikt nařizující Ťia-ťingovi ukončit smutek a oficiálně převzít titul knížete ze Sing. V den císařovy smrti Jang Tching-che s podporou eunuchů ze správy obřadů v Zakázaném městě a císařovny vdovy Čang (matky zesnulého císaře) vydal edikt vyzývající knížete k příjezdu do Pekingu a nástupu na trůn. Věc byla kvůli mingskému nástupnickému právu nejistá. Totiž ačkoliv mingští císařové mívali řadu manželek, nástupnické právo měli pouze synové první z nich, císařovny, a pokus o dosazení potomka vedlejší manželky zákon", "section_level": 2}, {"title": "Velký spor o obřady.", "content": "Hlavním přáním nového panovníka bylo udělení císařské hodnosti zemřelému otci. Naopak Jang Tching-che požadoval k potvrzení legitimity nového císaře jeho formální adopci císařem Chung-č’, aby se tak stal mladším bratrem zemřelého Čeng-tea. Ťia-ťing a jeho matka však adopci odmítli, přičemž se odvolávali na znění povolávacího dekretu, kde o ní nebyla zmínka. Císař nechtěl své rodiče prohlásit za strýce a tetu. Naopak, „aby byly hodnosti uvedeny do souladu“, žádal o povýšení do císařského stavu pro své rodiče. Zatímco většina úředníků souhlasila se zachováním přímé linie nástupnictví a podpořila Jang Tching-chea, císař argumentoval povinností k biologickým rodičům. Prosadil přijetí své matky jako císařovny vdovy, když přijela", "section_level": 2}, {"title": "Ctění rodičů a legitimizace vlády.", "content": "Roku 1530 císař nechal s biografií císařovny Ma a knihou \"Pokyny pro vnitřní komnaty\" císařovny Sü publikovat \"Nü-sün\" (, \"Pokyny pro ženy\", ve 12 \"ťüanech\") jejichž autorství bylo připsáno císařově matce. Dotyčné císařovny byly manželky zakladatele dynastie Chung-wua a prvního panovníka v nové větvi dynastie Jung-leho. Jung-lemu také císař změnil chrámové jméno, z Tchaj-cung na Čcheng-cu. Důvodem Ťia-ťingova zájmu o Jung-leho byl zřejmě precedens nástupu nové větve dynastie. Císař také navrhoval převezení otce z mauzolea v Chu-kuangu do blízkosti císařského pohřebiště u Pekingu, nakonec pro něj vznikla jen", "section_level": 2}, {"title": "Další reformy obřadů.", "content": "Po vítězství ve sporu o obřady se císař začal zabývat revizí dalších rituálů a obřadů, přes nesouhlas řady úředníků. Změny zasáhly obřady prováděné panovníkem – koncem roku 1530 byly zavedeny oddělené oběti Nebesům a Zemi, Slunci a Měsíci. Současně Ťia-ťing změnil tituly a formy ctění Konfucia. V Konfuciových chrámech zakázal obrazy, takže zůstaly pouze tabulky se jmény Konfucia a jeho následovníků. Změněna byla dispozice Konfuciova chrámu, když do jeho zadní části", "section_level": 2}, {"title": "Špičky vlády, císařovo okolí.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Eunuchové.", "content": "Důležité pozice v císařském paláci obsadil Ťia-ťing eunuchy, které s sebou přivedl z An-lu. V souvislosti s odvoláváním eunuchů spojených s předešlým panovníkem byly rušeny i některé eunušské posty v provinciích. Celkově však vliv", "section_level": 2}, {"title": "Velcí sekretáři.", "content": "Nejbližšími rádci císaře byli po roce 1524 Čang Fu-ťing a Kuej E, kteří se snažili vystrnadit z vlivných funkcí stoupence Jang Tching-chea, vesměs spojené s akademií Chan-lin, což v letech 1427–1428 vyústilo v čistku v pekingských úřadech a radikální personální obměnu akademie. Současně se ve velkém sekretariátu dvojice Čang Fu-ťing a Kuej E snažila omezit vliv prvního velkého sekretáře Fej Chunga. Jako jeho protiváhu zorganizovali návrat Jang I-čchinga, který v sekretariátu sloužil už v letech 1515–1516. V následujících letech se velcí sekretáři a s nimi spojené skupiny úředníků v boji o moc očerňovali mezi sebou. Na místě prvního velkého sekretáře nikdo dlouho nevydržel, mezi sebou se střídali Fej", "section_level": 2}, {"title": "Organizace vlády.", "content": "Důležitým prvkem rozhodovacího procesu od počátku říše Ming byl systém meziresortních konzultací mezi vysokými úředníky. Memoranda a návrhy bývaly předloženy debatě „devíti ministrů“, generálů ústředních vojenských komisí a dalších úředníků, výsledek diskuzí byl předložen císaři k definitivnímu rozhodnutí. Velcí sekretáři organizovali oběh memorand, neměli však rozhodovací pravomoc. Císař Ťia-ťing zdůrazňoval, že významná rozhodnutí musí být prodiskutována", "section_level": 2}, {"title": "Atentáty a přesídlení do Západního parku.", "content": "Císařův tvrdý postup vůči nesouhlasícím mu vynesl mnoho odpůrců a útoky na jeho život. Tak roku 1539 při cestě na jih do An-lu opakovaně vzplála jeho dočasná sídla. Nejvážnější incident proběhl 27. listopadu 1542, když se císaře pokusila uškrtit skupina jeho konkubín. U jedné z nich usnul, ta přivolala ostatní a začaly ho škrtit hedvábnou šňůrou. Jedna však zpanikařila a zavolala eunuchy, kteří informovali císařovnu Fang. Panovník se probral až po osmi hodinách bezvědomí. Nemohl však zatím mluvit, císařovna proto svým jménem přikázala popravu všech žen skutečně i údajně zapletených do atentátu. Motivy dívek nejsou jasné, snad jím bylo císařovo kruté chování k nim (které snad souviselo s jeho hledáním dlouhého života). Po atentátu se Ťia-ťing zcela stáhl z formálního života dvora i ze Zakázaného města a přesídlil do paláce Jung-šou (Palác věčného života) v Západním parku Císařského města, kde občas pobýval od roku", "section_level": 2}, {"title": "Obliba taoismu.", "content": "Od počátku vlády Ťia-ťing tíhl k taoistické víře s jejím nadpřirozenem a hledáním nesmrtelnosti. Snad jej přitom ovlivnilo dětství prožité v Chu-kuangu, tamní lidé byli totiž všeobecně považováni za pověrčivé. Ťia-ťingova podpora taoismu však nebyla bez hranic. Tak roku 1527 ministři a velcí sekretáři Kuej E, Fang Sien-fu, Jang I-čching a Chuo Tchao navrhli přísnější regulaci zakládání nových taoistických a buddhistických chrámů a klášterů a zrušení ženských klášterů a chrámů, konfiskaci jejich majetku, a navrácení buddhistických mnišek i taoistických kněžek světskému životu. Panovník podepsal připravený dekret. Když však císař v prvních deseti letech vlády neměl dědice a někteří vysocí úředníci naznačovali, že taoistické modlitby a rituály mohou problém vyřešit, měl o ně větší zájem, který ještě zintenzívnil po atentátu z roku 1542. Na taoistické obřady Ťia-ťing nešetřil výdaji ani časem. Taoisté si pro potřeby modliteb vyžádali mimo jiné desítky kilogramů zlatého prachu, císař jim nechal postavit chrámy, na které bylo dopraveno množství dřeva ze vzdáleného S’-čchuanu, daroval jim cennosti. Mezi taoisty věnoval od", "section_level": 2}, {"title": "Hospodářství.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Přírodní pohromy a ekonomika.", "content": "Během panování Ťia-ťinga bylo podnebí chladnější a vlhčí, než v předešlých letech, ke konci byly zimy teplejší. Teploty byly o 1,5 stupně nižší než ve druhé polovině 20. století. Záplavy postihovaly jih i sever Číny, sucha především povodí Jang-c’-ťiang. Roku 1528 v Če-ťiangu, Šan-si, Šen-si a Chu-peji nastalo nejhorší sucho za celou mingskou éru, při němž v Che-nanu a Ťiang-nanu místy zemřela polovina obyvatel. Ťiang-nan trpěl suchy, epidemiemi, dešti a hladomory až do konce 40. let 16. století. Čas od času ničila zemi zemětřesení, kterých bylo za vlády Ťia-ťinga celá řada", "section_level": 2}, {"title": "Nové plodiny z Ameriky.", "content": "V éře Ťia-ťing se soubor zemědělských plodin pěstovaných čínskými rolníky začal rozšiřovat o druhy pocházející ze střední a jižní Ameriky. Ve 30. letech 16. století je doloženo pěstování podzemnice olejné v Ťiang-nanu, s tím, že se tam rozšířilo z Fu-ťienu. Fuťienští rolníci ji zřejmě získali od portugalských námořníků. Sladké brambory jsou k začátku 60. let 16. století doloženy v Jün-nanu, kam se zřejmě", "section_level": 2}, {"title": "Státní finance počátkem vlády Ťia-ťinga.", "content": "Jang Tching-che s nástupem Ťia-ťinga zahájil program drastických úspor. Během předcházejícího století totiž výrazně vzrostl počet hodnostářů vyplácených státem. Počet důstojníků se zvýšil z necelých 13 tisíc začátkem panování Chung-wua (vládl 1368–1398) a 28 tisíc na jeho konci na 100 tisíc roku 1520; z velké části žili v metropoli a okolí. Značná část z nich byli nadpočetní důstojníci, kteří fakticky u vojsk nesloužili. U civilních úředníků", "section_level": 2}, {"title": "Státní finance ve 40.–60. letech.", "content": "Přes úspory v polovině 20. let zůstávala finanční situace státu problematická. Nákladné stavební akce vedly v prvních letech éry Ťia-ťing k úbytku zásob zrna (z 8–9 let výdajů na 3 roky) a vyčerpání rezerv stříbra nahromaděných ve 20. letech. Roku 1540 byl odvolán ministr daní, když odmítl odsouhlasit zvýšení počtu dělníků na veřejných pracích (kterých bylo 40 tisíc), s odůvodněním, že náklady na rekonstrukci paláců, obřadních oltářů a chrámů dosáhly od počátku vlády Ťia-ťinga už 6 milionů \"liangů\" (224 tun) stříbra a že nemá prostředky pro udržení tempa stavebních prací. Císař některé", "section_level": 2}, {"title": "Reformy pozemkových daní.", "content": "Poptávka vlády po příjmech ve stříbře vedla k zavádění reformy jediného prutu, počínající od jihovýchodního pobřeží, kde byl v důsledku rozvinutého obchodu dostatek stříbra. Od 30. do 70. let 16. století bylo hlavním zdrojem stříbra pro Čínu západní Japonsko, kde byla objevena nová ložiska. V 50.–60. letech, když v souvislosti s násilnostmi na čínském pobřeží čínští obchodníci zajížděli do Japonska omezeně, převzali roli prostředníka mezi Japonskem a Čínou Portugalci. Reformy, shrnované pod název reforma jediného prutu, zahrnovaly řadu jednotlivých opatření zaváděných na různých místech v různých kombinacích,", "section_level": 2}, {"title": "Kultura.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Filozofie.", "content": "Počáteční léta Ťia-ťingovy vlády byla posledními roky života státníka a filozofa Wang Jang-minga († 1529). Neúčastnil se sporu o obřady, jeho žáci však sympatizovali s císařovým „sledováním vnitřního morálního hlasu“. Wang byl odvolán ze státní služby už za Čeng-teho, přes oslnivé vítězství nad povstáním knížete z Ning. Měl mimořádnou reputaci úspěšného státníka, roku 1525 proto ministr obřadů Si Šu navrhoval jeho znovupovolání do úřadu. Nicméně návrh se setkal s odporem velkých sekretářů Kueje E a Jang I-čchinga, jejichž vliv by s příchodem Wanga do Pekingu poklesl, proto ho radši poslali na jihovýchod s úkolem potlačit povstání v Kuang-si. Wang Jang-mingovo nové pojetí neokonfuciánské filozofie, soustředěné na pojem", "section_level": 2}, {"title": "Malířství a kaligrafie.", "content": "V éře Ťia-ťing byl centrem umělecké tvořivosti bohatý Ťiang-nan se střediskem v Su-čou, kde se více než jinde soustředili vzdělanci, pro které bylo umělecké sebevyjádření důležitější než úřední kariéra. Podle starého názvu regionu se jim dostalo označení škola Wu. Nejpřednější a nejcharakterističtější z malířů školy Wu byli Wen Čeng-ming a Čchen Čchun. Wen Čeng-ming zvládl rovnoměrně básnictví, kaligrafii i malbu. Maloval jednobarevné nebo lehce barevné krajiny ve stylu Šen Čoua i „zelenomodré krajiny“ v tchangském stylu. Je s ním spojeno obnovení tradice jižního amatérského malířství. Wen Čeng-mingův žák Čchen Čchun přinesl originalitu do žánru", "section_level": 2}, {"title": "Poezie, drama.", "content": "Směr literárního dění předešlé éry Čeng-te a počátků éry Ťia-ťing určovalo dřívějších sedm mistrů v čele s Li Meng-jangem a Che Ťing-mingem, patřil k nim i Wang Tching-siang. Jejich programem bylo odmítnutí poezie kabinetního stylu udávající tón v básnictví 15. století, kterou měli za svázanou konvencemi a prázdnou, bez výrazu a citů. Za vzor si brali chanskou a čchinskou prózu a tchangskou a starší poezii, zejména básníky vrcholného tchangského období. V druhé čtvrtině 16. století na ně navázal Sie Čen, první z pozdějších sedmi mistrů. V čele pozdější sedmičky stál Li Pchan-lung, největším básníkem z ní byl Wang Š’-čen. Obě sedmice měly velký vliv na básníky mingské Číny a jejich", "section_level": 2}, {"title": "Zahraniční vztahy a vojenství.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Turfan.", "content": "Roku 1513 Mansúr, sultán Turfanu, obsadil Chami, a pustošil čínská území dále na východě. Sajjíd Husajn, Mansúrův vyslanec v Pekingu, zprostředkoval dohodu, podle níž si Mansúr nechal Chami a byl obnoven (tributní) obchod. Roku 1521 byl však Sajjíd popraven pro zradu, turfanské poselstvo vypovězeno z Pekingu a vůči Turfanu zaujat nepřátelský postoj, který prosadil Jang Tching-che. Následkem bylo obnovení bojů, roku 1524 Turfanci zaútočili i na Kan-čou. Útočníkům se mingská vojska", "section_level": 2}, {"title": "Vietnam.", "content": "Roku 1537 se u mingského dvora rozhořela debata o Vietnamu. Totiž po narození císařova syna v listopadu 1536 byla s radostnou zprávou rozeslána poselstva do okolních zemí, ale velký sekretář Sia Jen mezi ně odmítl zařadit Vietnam s odůvodněním, že už dvacet let neposílá tribut a současný panovník (Mạc Thái Tông z dynastie Mạc) je nelegitimní. Ministr vojenství a válečnická strana ve vládě vedená Kuo Sünem, markýzem z Wu-ting, reagovali návrhem na trestní expedici. Proti návrhu se zvedla vlna kritiky, jako extravagantnímu a nákladnému. Návrh kritizoval Jen Sung. V březnu 1537 přibyli do Pekingu vyslanci legitimního vietnamského panovníka (Lê Trang Tông z dynastie Lê), kteří žádali o pomoc proti dynastii Mạc. Císař Ťia-ťing vyslal úředníky vyšetřit situaci, kterou vnímal jako urážku", "section_level": 2}, {"title": "Mongolové.", "content": "V důsledku vnitřních konfliktů mezi Mongoly neměla s nimi Ťia-ťingova vláda v prvním desetiletí jeho panování mnoho starostí, jejich nájezdy byly ojedinělé. Naopak problematická byla vlastní, mingská, armáda. Už od počátku 16. století narůstaly potíže v pohraničních posádkách, roku 1510 vojáci zabili guvernéra Ning-sia, roku 1521 guvernéra Kan-su. V srpnu 1524 důstojníci a vojáci v Ta-tchungu zabili guvernéra a vypálili vládní budovy. Neklid načas ukončila až poprava vůdců vzpoury v dubnu 1525. Rebelie v Ta-tchungu spojená se smrtí velitele posádky se však opakovala roku 1533, menší vzpoury proběhly v letech 1535 a 1539 a roku 1545 povstali i členové císařského rodu. Vláda na rebelie vesměs reagovala ústupky, což problémy neřešilo. Po stabilizaci politické situace v Mongolsku pořádali Mongolové nájezdy na mingské území každý rok na jaře a počátkem podzimu. Mingské posádky byly nezřídka nebojeschopné, takže nájezdy byly pro Mongoly efektivní náhradou obchodu. V kontrastu s Vietnamem, ve vztazích s", "section_level": 2}, {"title": "Vojenské reformy začátkem 50. let.", "content": "Šok z nemohoucnosti pekingské posádky při mongolském nájezdu roku 1550 vedl k reformám: bylo zrušeno 12 divizí a západní a východní zvláštní oddíl, místo nich vznikly tři velké sbory celkem se 147 tisíci vojáků. Třem sborům velel Čchiou Luan (s titulem velitele vojenských záležitostí", "section_level": 2}, {"title": "Politika zakázaného moře a problémy s piráty.", "content": "Zahraniční námořní obchod říše Ming byl omezen politikou „zakázaného moře“, která se snažila obchod omezit na tributní výměnu a odmítala nelicencované soukromé obchodování. Omezení však vláda nedokázala vynutit a zámořský obchod, třebaže ilegální, byl součástí ekonomiky pobřežních oblastí. Jihovýchodní Čína, zejména oblast Ťiang-nan na dolním toku Jang-c’-ťiang, od konce 15. století zažívala demografický růst, rozvoj komunikačních sítí, komercionalizaci, rozvoj kritického myšlení. S příchodem úředníků vzešlých z prostředí sympatizujícího s obchodem se rozvinuly debaty o vhodnosti a smysluplnosti dosavadní protiobchodní politiky. Za Ťia-ťinga byla proto vláda rozdělena. O povolení zahraničního obchodu se svářily dvě skupiny úředníků a generálů – proobchodní skupina varující před nákladnými boji a snažící se legalizací námořního zahraničního obchodu odstranit příčiny konfliktu; na druhé straně stáli reprezentanti konzervativních pozemkových vlastníků, podporující zákazy a považující válku za nevyhnutelnou v zájmu bezpečnosti a stability země. Ve 20. a 30. letech 16. století začaly na jihovýchodním pobřeží od Če-ťiangu po Kuang-tung růst pirátské útoky a násilnosti s nimi spojené. Ťia-ťingova vláda na násilnosti a ilegální obchodování reagovala opakovanými zákazy soukromého námořního obchodu a dospěla až k zákazu stavby", "section_level": 2}, {"title": "Portugalci.", "content": "Do Číny dorazil první Portugalec roku 1513. Portugalský král Manuel I. se poté pokusil navázat s mingskou Čínou oficiální styky. Vyslanec Tomé Pires, kterého roku 1517 přivezla eskadra Fernãa Pirese de Andrade, však nebyl schopen dosáhnout přijetí u císaře Čeng-te, po Čeng-teho smrti roku 1521 nová Ťia-ťingova vláda odmítla Portugalce přijmout a poslala jej zpět do Kantonu. Téhož roku mingská flotila porazila Portugalce v bitvě u Tchun-men. Odmítnutí vyslance konzervativci ve vládě odůvodňovali portugalským obsazením Malakky,", "section_level": 2}, {"title": "Úmrtí a význam.", "content": "Císař v 60. letech trpěl následky užívání elixírů nesmrtelnosti, nespavostí a změnami nálad. Často byl nemocný, kvůli špatnému zdraví po 11. listopadu 1566 nevydával písemné příkazy, a 23. ledna 1567 zemřel ve svém paláci v Západním parku. Byl pohřben v mauzoleu Jung-ling v areálu císařských hrobek dynastie Ming u Pekingu. Obdržel chrámové jméno Š’-cung a (zkrácené) posmrtné jméno Su-ti. Ťia-ťingova vláda byla v bezprostředně následujících letech vnímána pozitivně, císař byl v \"Pravdivých záznamech\" své vlády popsán jako rozhodný a znalý panování, který vdechnul nový život zemi po výstřelcích svého předchůdce Čeng-teho a zavedl řád do obřadů a zastavil barbary na severu i moři. Autoři \"Pravdivých záznamů\" ho popisovali jako aktivního a energického, přísného na úředníky, ale soucitícího s lidem, synovsky oddaného. Cítil se lépe ve společnosti opatrných přitakávačů než osobností schopných mu přímo odporovat. Byl ješitný a neochotný přiznat svou chybu nebo omyl. Tresty vynášel", "section_level": 1}, {"title": "Ťia-ťingova rodina.", "content": "Ťia-ťing měl postupně tři císařovny. První, paní Čchen, mu vybrala jeho teta, císařovna vdova Čang. Paní Čchen se stala císařovnou roku 1522. Roku 1528 se natolik rozrušila kvůli sporu s císařem, že potratila a krátce poté, 21. října 1528, zemřela. Svou nevoli vůči ní císař vyjádřil skromným pohřbem a posmrtným jménem Tao-ling (), až před rokem 1536 bylo, na radu Sia Jena, jméno změněno na Siao-ťie-su. Druhá císařovna příjmením Čang, dcera důstojníka gardy, přišla do paláce roku 1526. Po smrti paní Čchen si ji Ťia-ťing vybral jako novou císařovnu, oficiálně nastoupila 8. ledna 1529. Začátkem roku 1534 byla sesazena bez udání důvodu, snad protože intervenovala ve prospěch císařovy tety, císařovny vdovy Čang. Zemřela roku 1536. Třetí, paní Fang, pocházela z jihu, z okolí Nankingu. Do paláce přišla roku 1530, 28. ledna 1534 (devět dní po sesazení předchůdkyně) se stala císařovnou. Ťia-ťing si ji údajně vybral, protože sdílela jeho názory na obřady. Roku 1542 zmařila atentát skupiny konkubín na císaře, panovník ji však zazlíval smrt jedné ze svých oblíbenkyň, popravené z rozhodnutí paní Fang po atentátu. Při požáru paláce roku 1547 proto odmítl vydat příkaz k její záchraně a uhořela. Uspořádal ji však honosný pohřeb a vybral příznivé posmrtné jméno. Císař měl osm synů a pět dcer, ale jen dva synové a dvě dcery dosáhli dospělosti. Nejstarší syn zemřel ve dvou měsících (žil 7. září – 27. října 1533). Druhý syn Ču Caj-žuej (20. října 1536 – 14. dubna 1549) byl od roku 1539 následníkem trůnu. Třetí Ču Caj-chou, syn konkubíny příjmením Tu († 12. února 1554), byl roku 1539 jmenován knížetem z Jü; současně se čtvrtý syn Ču Caj-sün stal knížetem z Ťing. Po roce 1549 císař váhal se jmenováním nového následníka, které považoval za nešťastné, což vyvolalo soupeření obou knížat. Nakonec roku 1561 kníže z Ťing odjel z Pekingu do svého sídla, Te-an v Chu-kuangu, kde 9. února 1565 zemřel. Ču Caj-chou po smrti císaře Ťia-ťinga roku 1567 nastoupil na trůn jako císař éry Lung-čching. Ťia-ťing měl špatný vztah s příbuznými, zejména se svou tetou, císařovnou Čang (vdovou po císaři Chung-č’ovi), které zazlíval postoje k jeho rodičům ve sporu o obřady. Když roku 1525 vyhořel její palác, odmítl ho obnovit a přesunul ji do menšího sídla. Roku 1533 jejího mladšího bratra Čang Jen-linga nechal zatknout, poté, co vyšlo najevo, že roku 1515 zabil člověka a poté i důstojníka gardy, který ho kvůli první vraždě vydíral. Roku 1546 byl popraven. Druhý bratr excísařovny, Čang Chuo-ling, byl koncem roku 1537 zatčen kvůli obvinění z čarodějnictví. Vyšetřování zjistilo falešnost obvinění a žalobci skončili ve vyhnanství, Čang Chuo-ling však po měsíci ve vězení zemřel. Po smrti císařovny vdovy Čang roku 1541 ji Ťia-ťing nechal pohřbít s minimální možnou obřadností. Za císařovnu Sia, vdovu po císaři Čeng-tem, která zemřela v únoru 1535, odmítl držet smutek.", "section_level": 1}], "src_summary": "Císař Ťia-ťing (; 16. září 1507 – 23. ledna 1567), vlastním jménem Ču Chou-cchung (), z dynastie Ming vládl v letech 1521–1567 mingské Číně. Nastoupil po svém bratranci, císaři Čeng-te. Po převzetí vlády s novým rokem vyhlásil éru „Dokonalého míru“, \"Ťia-ťing\". Název éry je používán i jako jméno císaře. Ťia-ťing se narodil jako bratranec vládnoucího císaře Čeng-tea, proto se nepředpokládal jeho nástup na trůn. Nicméně Čeng-te zemřel bezdětný a vláda v čele s velkým sekretářem Jang Tching-cheem a císařovnou vdovou Čang Ťia-ťinga vybrala za nového panovníka. Po císařově nastolení vypukl mezi ním a většinou úředníků spor o způsob legalizace jeho nástupu, tento velký spor o obřady znamenal pro počátek vlády nového panovníka velký politický problém. Císař nakonec po třech letech zvítězil, přičemž jeho hlavní oponenti byli vyhnání ode dvora, nebo popraveni. Ťia-ťing se, podobně jako Čeng-te, rozhodl žít mimo pekingské Zakázané město a od roku 1542 přesídlil do Západního parku uprostřed Pekingu západně od Zakázaného města. V Západním parku vybudoval komplex paláců a taoistických chrámů, za vzor si přitom bral taoistickou koncepci Zemí nesmrtelných. V Západním parku se obklopil věrnými eunuchy, taoistickými mnichy a skupinou loajálních rádců (velkých sekretářů a ministrů obřadů), jejichž prostřednictvím řídil státní byrokracii. V čele Ťia-ťingových rádců a sekretářů stáli postupně Čang Fu-ťing, Sia Jen, Jen Sung a Sü Ťie. Na hranicích panoval zpočátku Ťia-ťingovy vlády klid. Na severu se Mongolové zprvu utápěli ve vnitřních rozbrojích, avšak po sjednocení Altan-chánem se od začátku 40. let domáhali obnovení svobodného obchodu, což císař odmítal a snažil se uzavřít hranice pomocí opevnění, Velké čínské zdi. Altan-chán reagoval nájezdy, v roce 1550 dokonce napadl předměstí Pekingu. Mingská vojska se omezovala na obranu. Válka ustala až po Ťia-ťingově smrti, kdy nový mingský císař Lung-čching připustil obnovení obchodu. Vážným problémem v éře Ťia-ťing byli i piráti wo-kchou, jejichž útoky několik desetiletí pustošily pobřeží jihovýchodních provincií, zejména Če-ťiangu, Fu-ťienu a Kuang-tungu. Pirátské útoky a násilnosti s nimi spojené začaly růst ve 20. letech 16. století, na což mingské úřady reagovaly zpřísněním zákonů bránících soukromému obchodu se zámořím. Násilnosti se staly vážným problémem ve 40. letech, vrcholu dosáhly v letech 50. a postupně byly potlačeny během 60. let, zejména po roce 1567, kdy Lung-čching svolil k uvolnění zákonů namířených proti námořnímu obchodu se zahraničím. ", "tgt_summary": "The Jiajing Emperor (; 16September 150723January 1567) was the 12th Emperor of the Ming dynasty, reigned from 1521 to 1567. Born Zhu Houcong, he was the former Zhengde Emperor's cousin. His father, Zhu Youyuan (1476–1519), the Prince of Xing, was the fourth son of the Chenghua Emperor (reigned from 1464 to 1487) and the eldest son of three sons born to the emperor's concubine, Lady Shao. The Jiajing Emperor's regnal name, \"Jiajing\", means \"admirable tranquility\".", "id": 160154}
{"src_title": "16. pařížský obvod", "tgt_title": "16th arrondissement of Paris", "src_document": [{"title": "Poloha.", "content": "16. obvod leží na pravém břehu řeky Seiny. Má protáhlý tvar podél Seiny, která tvoří jeho východní hranici se 7. a s 15. obvodem. Na jihu hraničí s předměstím Boulogne-Billancourt, na západě jej boulevard péripherique odděluje od Boulogneského lesíka a od města Neuilly-sur-Seine, na severu sousedí se 17. obvodem přes \"Avenue de la Grande Armée\" a na severovýchodě s 8. obvodem přes \"Avenue Marceau\".", "section_level": 1}, {"title": "Demografie.", "content": "V roce 2006 měl obvod 153 920 obyvatel a hustota zalidnění činila 19 459 obyvatel na km.", "section_level": 1}, {"title": "Diplomatická zastoupení.", "content": "V 16. obvodu sídlí ambasády a konzuláty těchto zemí:Afghánistán, Albánie, Andorra, Angola, Argentina, Bahrajn, Bangladéš, Bělorusko, Benin, Bolívie, Brunej, Čad, Čína, Dánsko, Džíbútí, Egypt, Filipíny, Gabon, Ghana, Gruzie, Guinea, Honduras, Chorvatsko, Indie, Indonésie, Irák, Írán, Irsko, Island, Jamajka, Jemen, Kambodža, Kamerun, Keňa, Kongo, Kuvajt, Kypr, Laos, Libanon, Libye, Lotyšsko, Madagaskar, Malajsie, Maroko, Mauritánie, Mexiko, Moldávie, Monako, Namibie, Niger, Nigérie, Nikaragua, Nový Zéland, Omán, Pákistán, Peru, Pobřeží slonoviny, Polsko, Portugalsko, Rusko, Řecko, Salvador, Severní Makedonie, Seychely, Singapur, Slovensko, Slovinsko, Srbsko a Černá Hora, Srí Lanka, Súdán, Španělsko, Tanzanie, Thajsko, Turecko, Turkmenistán, Uganda, Uruguay, Venezuela, Vietnam. Kromě nich jsou zde i obchodní zastoupení některých zemí při OECD (Belgie, Maďarsko, Polsko, Rakousko, Švédsko).", "section_level": 1}, {"title": "Politika a správa.", "content": "Radnice 16. obvodu se nachází na \"Avenue Henri-Martin\" č. 71. Současným starostou je od roku 2008 Claude Goasguen za Unii pro lidové hnutí (UMP). 16. obvod má v pařížské městské radě 13 zástupců. Od roku 2008 jimi jsou: Jako jediný z pařížských městských obvodů používá dvě poštovní směrovací čísla. Jižní část má PSČ 750016 a severní 75116.", "section_level": 1}, {"title": "Městské čtvrti.", "content": "Tento obvod se dělí na následující administrativní celky: Podle oficiálního číslování pařížských městských čtvrtí mají tyto čtvrtě čísla 61-64.", "section_level": 1}, {"title": "Historie.", "content": "První osídlení na tomto místě je historicky doloženo v 7. století našeho letopočtu, kdy zde vznikla vesnice zvaná Nimio, tehdy ještě velmi vzdálená od hranic tehdejší Paříže. Majitelem panství byl biskup svatý Bertram, jehož majetek po smrti 623 připadl pařížskému biskupství. V pozdějších staletích se zde vytvořily nové vesnice – Auteuil v bažinaté jižní části a Chaillot severněji v lese, později zvaném Boulogneský. Později ještě vznikla vesnice Passy, poprvé zmiňována v roce 1250. Od 12. století až do období Francouzské revoluce to byla venkovská oblast s vinicemi a lesy stojící zcela mimo Paříž. Pouze ves Chaillot se v roce 1702 stala se svými 2000 obyvateli předměstím Paříže. Poblíž Passy se nacházely větrné mlýny, pozemky v Auteuil patřily církvi, ze zdejších vinic pocházelo víno pro pařížské biskupství. Velké změny proběhly především ve 2. polovině 19. století, kdy byly obce Auteuil, Passy a Chaillot integrovány do Paříže. Na severu byla zbořena hradební zeď mezi dnešním 16. obvodem a Paříží a v roce 1860 se obce staly součástí Paříže. Podle plánů barona Haussmanna byly vybudovány široké bulváry jako \"avenue Victor-Hugo\", \"avenue Kléber\" nebo \"avenue d'Iéna\". Volné zemědělské plochy byly zastavěny. Čtvrť se pro svůj klid stala oblíbeným bydlištěm vyšších vrstev.", "section_level": 1}, {"title": "Pamětihodnosti.", "content": "Dále zde sídlí několik pravoslavných kostelů, dva protestantské a dvě synagogy.", "section_level": 1}], "src_summary": "16. pařížský obvod (francouzsky: \"16 arrondissement de Paris\") též nazývaný obvod Passy (\"Arrondissement de Passy\") je městský obvod v Paříži. Obvod patří tradičně k bohatším čtvrtím s velmi vysokými nájmy. Obvod je pojmenován po bývalé vesnici Passy, která byla v roce 1860 začleněna do Paříže. Do 16. obvodu patří i Boulogneský lesík na západě. Tento park se však nepovažuje za součást vnitřní Paříže, neboť není obydlený a nachází se až za boulevardem périphérique. V obvodu sídlí přes 90 diplomatických zastoupení, což je více než 40% všech zastoupení ve Francii. Obvod je známý rovněž tenisovým areálem Rolanda Garrose, na kterém se hraje French Open.", "tgt_summary": "The 16th arrondissement of Paris (\"XVI arrondissement\") is one of the 20 arrondissements of the capital city of France. In spoken French, this arrondissement is referred to as \"seizième\". The arrondissement includes part of the Arc de Triomphe, and a concentration of museums between the and the , complemented in 2014 by the Fondation Louis Vuitton. With its ornate 19th-century buildings, large avenues, prestigious schools, museums, and various parks, the arrondissement has long been known as one of French high society's favourite places of residence (comparable to London's Kensington and Chelsea or Berlin's Charlottenburg) to such an extent that the phrase () has been associated with great wealth in French popular culture. Indeed, the 16th arrondissement of Paris is France's third richest district for average household income, following the 7th, and , both adjacent. The 16th arrondissement hosts several large sporting venues, including: the , which is the stadium where football club plays its home matches; Stadium, where the French Open tennis championships are held; and , home to the rugby union club. The , the second-largest public park in Paris (behind only the ), is also located in this arrondissement.", "id": 85560}
{"src_title": "Hřeben", "tgt_title": "Comb", "src_document": [{"title": "Historie.", "content": "Nejstarší nalezené hřebeny pocházejí z mezolitu, byly obvykle jednostranné a vyrobené z kostí. Hřebeny z egyptské Nakády pocházejí z 3.-4. tisíciletí př. n. l., mají rozmanité tvary a jsou ze slonoviny. Vyráběly se z kostí a rohů zvířat (slonovina, želvovina) a byly často zdobeny zvířecími nebo mytologickými výjevy. V severní Evropě převládaly hřebeny jednostranné, ve Středomoří oboustranné. Už ve starověku se objevují hřebeny bronzové, stříbrné i dřevěné (především zimostráz a eben). Ozdobné hřebeny k upevnění účesu jsou známy z mnoha kultur, zejména z jihovýchodní Asie a Pacifiku. V Japonsku a v Číně se přepychové hřebeny vyráběly ze želvoviny a později zdobily lakem. Nosily je nejen ženy, ale často také muži. Muži z ostrovů jižního Pacifiku nosili hřebeny s ornamenty, v Melanésii jsou hřebeny vyráběny z dlouhých bambusových tyčinek, přidělané na jakési malé smetáčky, zdobené korálky, mušlemi nebo peříčky. Na ostrově Samoa jsou vysoké dřevěné hřebeny krášleny geometrickými výřezky, na severním Sulawesi je vykládali perletí, nebo se dělaly s vyřezávanými značkami pro ceremoniální účesy. Pro Afriku byly typické vyřezávané figury s ornamenty ze dřeva nebo slonoviny. Američtí indiáni vyráběli dřevěné či kostěné jednostranné nebo oboustranné hřebeny, některé bohatě zdobili figurálními motivy. V Evropě ve středověku byl hřeben nezbytnou součástí zámožné domácnosti a ozdobné hřebeny zejména ze slonoviny užívali i církevní hodnostáři. Ve 14., 15. a 16. století si takové hřebeny nechávala vyrábět i šlechta. Byly dekorovány legendárními motivy nebo pastorálními scénami. Od 17. století nosily ženy vysoké účesy, složitě česané, také někdy s hřebenem jako ozdobou (např. ve Španělsku ženy nosily želvovinové hřebeny k upevnění mantily). Od 16. století se objevují hřebeny s rukojetí, často stříbrnou nebo měděnou, do níž byl zasazen kostěný hřeben. Kovovými hřebeny se také česala zvířata s hustou srstí.", "section_level": 1}, {"title": "Současnost.", "content": "Tradiční kosti, slonovinu a želvovinu, nahradil koncem 19. století celuloid a později plastické hmoty. Hřeben tak přestal být luxusním předmětem a stal se běžnou denní potřebou, většinou bez ozdob. V současnosti se hřebeny vyrábějí z různých materiálů, nejčastěji lisováním z plastů. Užívat hřeben ke zdobení vlasů je dnes méně obvyklé, ale jsou především používány k česání či jiné úpravě vlasů. Můžeme je nálezt prakticky v každé domácnosti a ovšem v holičství a kadeřnictví. Na hřeben, obalený tenkým papírem nebo listem, se dá foukáním také hrát. Hřebeny s úzkými mezerami (tzv. \"všiváčky\") se dnes používají k odstraňování mikroskopických parazitů (např. vší).", "section_level": 1}], "src_summary": "Hřeben je nástroj, který slouží k česání a k úpravě vlasů i vousů, případně i k česání zvířat, k vyčesávání srsti (hřebelcování, hřeblo) a pod. Hřeben může mít různé tvary a býval často zdobený. Rozlišují se hřebeny jednostranné, oboustranné, s rukojetí a ozdobné hřebeny k upevňování účesu.", "tgt_summary": "A comb is a tool consisting of a shaft that holds a row of teeth for pulling through the hair to clean, untangle, or style it. Combs have been used since prehistoric times, having been discovered in very refined forms from settlements dating back to 5,000 years ago in Africa.", "id": 1594800}
{"src_title": "Arnulf Bavorský", "tgt_title": "Arnulf, Duke of Bavaria", "src_document": [{"title": "Biografie.", "content": "Arnulf pocházel z rodu Luitpoldovců, jeho otec bavorský markrabě Luitpold padl roku 907 u Bratislavy v bitvě s Maďary. Luitpoldovým nástupcem v Bavorsku se stal Arnulf. \"\"Získal-li vévodství právem nástupnickým či volbou bavorského národa, t.j. předních velmožů, není zcela bezpečně zjištěno,\"\" napsal Václav Chaloupecký do \"Dějin lidstva.\" \"\"Nebezpečí maďarské vynucovalo si zajisté zcela mimořádných opatření.\"\" Jako bavorský markrabě a později vévoda si Arnulf počítal v říši značně samostatně. Dosáhl několika vítězství nad Maďary (909, 910, 913), a posílil tak východní hranice Bavorska na řece Innu. Zároveň rostla Arnulfova moc a prestiž v říši. Aby zajistil svým bojovníkům prostředky k obživě a zároveň si získal jejich věrnost, sekularizoval vévoda část bavorských církevních statků v jejich prospěch. Tím si ovšem znepřátelil bavorské preláty, kteří se obrátili o pomoc na krále. Po vymření vládnoucí východofranské dynastie Karlovců roku 911 se postavil za volbu franckého vévody Konráda, který se následně oženil s Arnulfovou ovdovělou matkou Kunhutou, jež rovněž pocházela ze švábského vévodského rodu Alaholfingů. Brzy se však dostal s králem do konfliktu a připojil se k všeobecnému odboji proti němu, který Konrád nedokázal zdolat. Přesto byl Arnulf v Bavorsku sesazen a nahrazen Konrádovým bratrem Bertoldem. Po Konrádově smrti se roku 919 znovu ujal postu bavorského vévody. Zároveň se prohlásil se souhlasem bavorských velmožů východofranským králem, přestože si ostatní šlechta zvolila saského vévodu Jindřicha Ptáčníka. Zajímavé je, že tentokrát se na Arnulfovu stranu postavili i bavorští biskupové. Roku 921 uspořádal Jindřich I. proti svému konkurentovi tažení, které skončilo nikoliv válečným konfliktem, nýbrž smírem. Arnulf se královské hodnosti vzdal a řezenskou smlouvou uznal Jindřicha I., který ho potvrdil ve funkci bavorského vévody a dopřál mu značnou samostatnost. Vévoda měl například právo investitury biskupů a významných opatů a vedl samostatnou zahraniční politiku. Snažil se získat italskou královskou korunu, o kterou neměl Jindřich zájem. Nakonec se mu roku 934 podařilo prosadit volbu syna Eberharda, nicméně bavorská vojenská výprava do Lombardie skončila naprostým fiaskem. Zemřel roku 937 a byl pohřben v klášteře sv. Jimrama v Řezně. Arnulf se snažil zasahovat také do poměrů v českém knížectví. Zdá se však, že Čechy se uvolnily ze svrchovanosti říše, odklonily se od bavorského vévody a uzavřely za vlády knížete Václava spojenectví se saským Jindřichem, jak dosvědčuje saský kronikář Widukind i autor Kristinánovy legendy. Zachována zůstala pouze církevní závislost na řezenské diecézi.", "section_level": 1}], "src_summary": "Arnulf Bavorský zvaný Zlý (9. století – 14. července 937, Řezno, Východofranská říše) byl markrabětem (907–911) a později vévodou (911–914 a 919–937) bavorským, vládcem Karantánie (Korutan), spojené s Bavorským vevodstvím, a východofranským vzdorokrálem (919–921).", "tgt_summary": "Arnulf (birth unknown; died 14 July 937), also known as the Bad () or the Evil (\"der Böse\"), a member of the Luitpolding dynasty, held the title of Duke of Bavaria from about 907 until his death in 937.", "id": 1523769}
{"src_title": "Inteligentní dům", "tgt_title": "Home automation", "src_document": [{"title": "Součásti inteligentních systémů.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Projekt.", "content": "Projekt stanovuje podrobné fungování moderního bydlení, které reflektuje životní styl a způsob, jakým budete váš dům nebo byt užívat. Projekt přesně popisuje umístění všech komponent systému (řídící a regulační prvky, ovládací prvky, kamery, čidla, audiovizuální techniku,…), jejich vzájemné propojení až po konkrétní typy komponent, které jsou samozřejmě v souladu se stylem a designem interiéru.", "section_level": 2}, {"title": "Modulární řešení.", "content": "Inteligentní bydlení lze realizovat v několika etapách. Nejdůležitější je v prvním kroku realizace infrastruktury – kabeláže. Vše ostatní (centrální systém, ovládací a regulační prvky, kamery, multimédia…) se dá realizovat později v průběhu vašeho užívání domu nebo bytu podle toho, jaké budete mít možnosti.", "section_level": 2}, {"title": "Centrální systém je u low-end systému.", "content": "Srdcem moderního bydlení je centrální systém, který má jednoduché a intuitivní ovládání, kterým se řídí vytápění, ventilace, klimatizace, stínění, ohřev teplé vody, zavlažování, zabezpečovací technika, kamery, osvětlení, provoz spotřebičů, komunikace, distribuce TV a video signálu, rádia a hudby, telefonů a internetu.", "section_level": 2}, {"title": "Infrastruktura.", "content": "Klíčem je strukturovaná kabeláž, rozvody videosignálu, audio signálu, telefonů, počítačová síť, WiFi, stínění, přepěťová ochrana, napojení na satelit a internet, zálohování.", "section_level": 2}, {"title": "Automatizace.", "content": "Inteligentní systém na základě aktuální situace a vašich požadavků řídí vytápění, krby, klimatizaci, ventilaci, stínící techniku (rolety, žaluzie, markýzy, závěsy), ohřev teplé vody, vyhřívání bazénu, akvárií a jezírka. Podle venkovní vlhkosti řídí zavlažování zahrady. Ovládá alarm včetně mechanického zabezpečení (zámky, rolety, venkovní žaluzie). Vše je samozřejmě možno řídit i ručně.", "section_level": 2}, {"title": "Ovládání a řízení.", "content": "Vše ovládáte pomocí dotykových obrazovek s jednotným a naprosto intuitivním uživatelským rozhraním, přes libovolnou televizi, počítač, notebook nebo mobilní telefon. Vybrané funkce (kamery, alarm, teploty,…) lze možno sledovat přes internetové rozhraní odkudkoli a kdykoli. Některé funkce lze také ovládat hlasem.", "section_level": 2}, {"title": "Zabezpečení.", "content": "Díky inteligentnímu domu máte kdykoliv přehled o bezpečném chodu domácnosti – stav alarmu, požární čidla, kamerový systém, infračervené závory,… Při odchodu jedním dotykem zapnete alarm, zatáhnete žaluzie, zhasnete světla, vypnete vybrané zásuvky... Systém také simuluje bydlení v nepřítomnosti rozsvěcováním světel. Umožňuje také centrální zapnutí nebo vypnutí vybraných zásuvek (varná konvice, žehlička,…). Existují i specializované systémy pro seniory, které hlídají jejich denní aktivitu a v případě vzniku možného rizika (např. senior se delší dobu nehýbe) přivolají pomoc.", "section_level": 2}, {"title": "Tepelná technika.", "content": "Pro efektivní vytápění (chlazení) je vždy potřeba kombinovat různé zdroje tepla. Navíc systém musí pružně reagovat na činnost členů domácnosti – otevření okna, náhlý požadavek na změnu teploty v místnosti atp. Jen díky efektivní a optimální regulaci alternativní zdrojů (solární panely, tepelná čerpadla, rekuperace vzduchu, fotovoltaické články a další) v kombinaci s případnými konvenčními zdroji se dosahuje těch nejvyšších úspor.", "section_level": 2}, {"title": "Osvětlení.", "content": "V inteligentním domu jsou napojeny vypínače do centrálního systému, kde je určeno jaký vypínač zapíná jaká světla. Vypínače mohou být i bezdrátové , a tak umístěny třeba na skle nebo zrcadle. Kdykoli se vypínač dá přidat nebo změnit světla, které ovládá. To umožňuje vytváření světelných scén (sledování televize, čtení, večeře, návštěva, úklid) a stmívání. V každém okamžiku máte přehled, kde se svítí a kde ne a z libovolného místa můžete vypnout nebo zapnout libovolné světlo.", "section_level": 2}, {"title": "Komunikace.", "content": "Systém vzájemně propojuje jednotlivé místnosti, zahradu, venkovní branku a bránu pomocí domácího telefonu nebo videotelefonu na základě vnitřní počítačové sítě (VoIP). Samozřejmostí je zapojení do vnější telefonní sítě a vysokorychlostní internetové připojení.", "section_level": 2}, {"title": "Zábava.", "content": "Systém spojuje rodinné fotografie, domácí video, DVD nebo Blu-ray filmy, hudební alba, nahrané pořady ze satelitu nebo televize do jednoho mediálního centra. Z tohoto mediálního centra zabezpečuje distribuci zvukového a obrazového signálu (HDTV) do vybraných místností. Domácí kino ovládáte stejným ovladačem, jako ovládáte celý dům. Chcete-li si pustit film, jedním dotykem systém zapne zesilovač, přepne TV na DVD, pustí DVD disk, spustí plátno a projektor a zatáhne žaluzie, večer pak rozsvítí světelnou scénu.", "section_level": 2}, {"title": "Inteligentní budovy – studijní obor na ČVUT.", "content": "V roce 2009 vznikl na ČVUT nový studijní obor Inteligentní budovy . Obor zastřešují fakulty: elektrotechnická, stavební, dopravní a strojní.", "section_level": 1}], "src_summary": "Inteligentní dům (nebo Chytrý dům) je takový dům, který zajišťuje optimální vnitřní prostředí pro komfort osob prostřednictvím stavební konstrukce, techniky prostředí, řídicích systémů, služeb a managementu. Je efektivní ekonomicky, energeticky i z hlediska působení na vnější prostředí a umožňuje víceúčelové použití a rekonfigurace. Inteligentní dům reaguje na potřeby obyvatel s cílem zvýšit jejich pohodlí, zpříjemnit jim zábavu, zaručit co nejvyšší bezpečí a snížit náklady na provoz. Často se také používají termíny jako \"digitální domácnost\", \"digitální dům\" nebo \"chytrý dům\". Realizace inteligentního domu začíná projektem, který definuje rozsah celého řešení, které je vždy modulární. Srdcem inteligentního domu je centrální systém, který díky potřebné centrální infrastruktuře a jednotlivých aktivních prvků pomáhá automatizovat provoz domu. Ovládání a řízení celého systému je velmi jednoduché a intuitivní. Inteligentní dům se samozřejmě také stará o zabezpečení domácnosti a poskytuje vám kdykoliv a kdekoliv přehled o jejím aktuálním stavu. Důležitým faktorem je optimální a efektivní ovládání tepelné techniky, díky čemuž se dosahuje velkých finančních úspor a systém je tím šetrný životnímu prostředí. Samozřejmostí je napojení veškerého osvětlení do centrálního systému a navázání na vaše činnosti. Inteligentní dům umožňuje velmi komfortní komunikaci mezi členy domácnosti a v neposlední řadě se stará i o zábavu.", "tgt_summary": "Home automation or domotics is building automation for a home, called a smart home or smart house. A home automation system will control lighting, climate, entertainment systems, and appliances. It may also include home security such as access control and alarm systems. When connected with the Internet, home devices are an important constituent of the Internet of Things (\"IoT\"). A home automation system typically connects controlled devices to a central hub or \"gateway\". The user interface for control of the system uses either wall-mounted terminals, tablet or desktop computers, a mobile phone application, or a Web interface, that may also be accessible off-site through the Internet. While there are many competing vendors, there are very few worldwide accepted industry standards and the smart home space is heavily fragmented. Manufacturers often prevent independent implementations by withholding documentation and by litigation. The home automation market was worth US$5.77 billion in 2013, predicted to reach a market value of US$12.81 billion by the year 2020.", "id": 417525}
{"src_title": "Rachel Bluwsteinová", "tgt_title": "Rachel Bluwstein", "src_document": [{"title": "Biografie.", "content": "Narodila se v Saratovu v Rusku jako jedenáctá dcera Isera-Lejba a Sofie Bluwsteinových a jako vnučka rabína židovské obce Kyjeva. Dětství strávila v Poltavě na Ukrajině, kde chodila do ruskojazyčné židovské školy a do sekulární vyšší školy. Roku 1909 podnikla aliju do tehdejší osmanské Palestiny spolu se svou sestrou. Usadily se v Rechovot a pracovaly v sadech. Později Rachel přesídlila do Kvucat Kineret na břehu Galilejského jezera, kde studovala a pracovala ve zdejší zemědělské škole pro ženy. V Kineretu se seznámila se sionistickým předákem Aharonem Davidem Gordonem, který ji velice ovlivnil a jemuž věnovala svou první hebrejskou báseň. Ve stejné době poznala Zalmana Rubašova, s nímž měla romantický milostný vztah, který vyjádřila ve své milostné lyrice. Rubašov později přijal jméno Zalman Šazar a ještě později se stal třetím prezidentem Izraele. Roku 1913 na radu A. D. Gordona odjela do Toulouse ve Francii, aby tam studovala agronomii a malbu. Po vypuknutí 1. světové války, která jí zabránila vrátit se do izraelské země, odjela do Ruska, kde učila děti židovských uprchlíků. Nejspíš zde se nakazila tuberkulózou. Roku 1919 se vrátila lodí do již britské Palestiny a usídlila se v kibucu Degania Alef, ale záhy ji byla diagnostikována TBC, tehdy nevyléčitelná nemoc. Z toho důvodu již nemohla pracovat s dětmi a dokonce musela kibuc opustit. Zbytek života cestovala a žila v Tel Avivu. Nakonec se usadila v tuberkulózním sanatoriu v Gedeře. Zemřela ve věku 40 let roku 1931. Byla pohřbena podle svého přání na hřbitově poblíž Kvucat Kineret.", "section_level": 1}], "src_summary": "Rachel Bluwsteinová, nepřechýleně Rachel Bluwstein (20. září 1890 – 16. dubna 1931) byla hebrejská básnířka. V Izraeli je známá jako Rachel nebo básnířka Rachel ( רחל המשוררת).", "tgt_summary": "Rachel Bluwstein Sela (September 20 (Julian calendar), 1890 – April 16, 1931) was a Hebrew-language poet who immigrated to Palestine, then part of the Ottoman Empire, in 1909. She is known by her first name, Rachel (, ), or as Rachel the Poetess (, ).", "id": 171524}
{"src_title": "Boris Savinkov", "tgt_title": "Boris Savinkov", "src_document": [{"title": "Životopis.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Mládí.", "content": "Narodil se v Charkově soudci polského původu. V roce 1897 studoval práva na Petrohradské univerzitě, kde byl jeho spolužákem jeho budoucí kolega Ivan Kaljajev. Roku 1899 však byl z univerzity vyhnán pro výtržnost. Odešel proto do Německa a studoval v Berlíně a Heidelbergu. Roku 1898 se stal členem různých socialistických organizací. V roce 1901 byl zatčen a poslán do Vologdy. Po propuštění se setkal s ruskými intelektuály Nikolajem Berďajevem a Anatolijem Lunačarským. Postupem času ho však ideály marxismu opouštěly a začal se zabývat myšlenkou terorismu. V roce 1903 Savinkov vstoupil do strany socialistů-revolucionářů, kde se sblížil s Jevno Azefem.", "section_level": 2}, {"title": "Socialistický revolucionář.", "content": "Jakožto terorista byl odpovědný za vraždy ministra vnitra Vjačeslava von Pleveho, popa Georgije Gapona a carova strýce velkovévody Sergeje Alexandroviče. Roku 1906 byl za tyto vraždy odsouzen k trestu smrti. Před popravou se mu však podařilo utéct z vězení v Oděse a nalézt útočiště v exilu. V první světové válce bojoval jako dobrovolník ve francouzské armádě. Do Ruska se vrátil v dubnu roku 1917, několik měsíců po vypuknutí únorové revoluce. Tentýž rok v červenci se Savinkov stal náměstkem ministra války. Tehdy se setkal s předsedou Národní rady československé profesorem T. G. Masarykem, který dlel na Rusi od 15. května 1917 do 7. března 1918 (kdy se vydal na strastiplnou cestu lazaretním vlakem přes Sibiř do Vladivostoku), v otázce ustavování československých legií. Dále s Masarykem jednal o možném atentátu na V. I. Lenina, k čemuž měl získat finance z fondu Československé národní rady. Není jasné, zda Masaryk peníze skutečně zprostředkoval, ale poukazuje to na jeho ochotu jít tvrdě za svými cíli, které pokládal za správné a morální. V srpnu však Savinkov odstoupil ze svého postu a byl vyhnán ze strany socialistů-revolucionářů. Důvodem bylo, že byl zapleten do spiknutí generála Kornilova. Po říjnové revoluci bojoval jako kontrarevolucionář.", "section_level": 2}, {"title": "Vyhnanec.", "content": "Roku 1920 odešel do Polska, kde se spřátelil s maršálem Józefem Piłsudským a pomáhal mu při Sovětsko-polské válce. V té době se poznal s Winstonem Churchillem. Ve své knize \"Velcí současníci\" o Savinkovovi psal: \"„Ten muž má vědomosti státníka, vlastnosti velitele, odvahu hrdiny a trpělivost mučedníka. Celý svůj život strávil spiklenectvím.“\" S britským agentem Sidneym Reillym se Savinkov dohodl na svrhnutí sovětské vlády. Chtěl využít chaosu vzniklém po Leninově smrti.", "section_level": 2}, {"title": "Smrt.", "content": "Roku 1924 se vrátil do Sovětského svazu. Zabydlel se v Minsku, kde však byl poznán, chycen a zatčen. Nejvyšší soud SSSR ho odsoudil k trestu smrti, nakonec byl však jeho trest zmírněn na 10 let vězení. Ve vězení psal satirické příběhy o bělogvardějcích a měl povoleno je publikovat. Dne 7. května 1925 byl ve vězení zavražděn pracovníky OGPU (byl vyhozen ze 4. patra). Dodnes panuje chybný názor, jenž šířila sovětská propaganda, že spáchal sebevraždu (Souostroví Gulag, Alexandr Složenicin).", "section_level": 2}, {"title": "Literární dílo.", "content": "Pod pseudonymem V. Ropšin napsal v roce 1909 povídku \"Kůň bílý\", (rusky Конь бледный), v níž popisuje své zážitky z proticarských teroristických akcí. (Česky vyšlo 1910, přeložil Stanislav Minařík.) Další povídka, nazvaná v českém překladu \"Kůň vraný\" (v ruském originále Конь вороной), popisuje protibolševické akce po roce 1917. Rusky vyšlo 1923, v češtině vydal knihu roku 1924 František Borový, pod vlastním jménem i pseudonymem autora (V. Ropšin/B. Savinkov). Do češtiny přeložil Dr. František Šifter. Na motivy knihy \"Kůň bílý\" byl roku 2004 natočen film \"Jezdec jménem smrt\", kde jej má zpodobňovat Žorž.", "section_level": 1}], "src_summary": "Boris Viktorovič Savinkov (rusky \"Борис Викторович Савинков\", , Charkov, Ruské impérium – 7. května 1925, Moskva, SSSR) byl ruský spisovatel, revolucionář, člen strany socialistů-revolucionářů a terorista. Jako člen bojové frakce Eserů byl zodpovědný za smrt vládních i vojenských představitelů na počátku 20. století.", "tgt_summary": "Boris Viktorovich Savinkov (Russian: Бори́с Ви́кторович Са́винков; 19 January 1879 – 7 May 1925) was a Russian writer and revolutionary. As one of the leaders of the Fighting Organisation of the Socialist Revolutionary Party, he was responsible for the assassinations of several high-ranking imperial officials in 1904 and 1905. After the February Revolution of 1917, he became Assistant War Minister in the Provisional Government. After the October Revolution of the same year, he organized armed resistance against the ruling Bolsheviks. Savinkov emigrated in 1920, but in 1924 he was lured back to the Soviet Union, was arrested and either was killed in prison or committed suicide.", "id": 926263}
{"src_title": "Anton Giulio Bragaglia", "tgt_title": "Anton Giulio Bragaglia", "src_document": [{"title": "Mládí.", "content": "Bragaglia se narodil ve Frosinone, Lazio. V roce 1906 začal pracovat jako asistent režie ve filmovém studiu jeho otce Francesca. Získal řadu technických a uměleckých zkušeností, učil se od režisérů Mario Caseriniho a Enrica Guazzoniho. Se svými bratry Arthurem a Carlem Ludovicem začal okolo roku 1911 experimentovat ve fotografií s prvkami futurismu. Slučoval dva druhy - dokumentární a experimentální fotografii, přičemž výsledkem byla fotografická dynamika se stopami trajektorií pohybujících se postav nebo předmětů.", "section_level": 1}, {"title": "Futurismus.", "content": "V roce 1911 publikoval pojednání \"Fotodinamismo\" a začal tuto koncepci přednášet. Ve stejném roce se stal šéfredaktorem novin o umění a divadle \"L'Artista\". Vydal dva futuristické manifesty \"Fotodinamica Futurista\". (1912) a \"Manifesto of Futurist Cinema\" (1916). V roce 1916 založil avantgardní časopis \"Cronache di Attualità\", který se zabýval politikou, hudbou, divadlem a uměním z hlediska futurismu. Ve stejném roce založil filmové studio \"Novissima-Film\" a produkoval několik filmů, včetně vizionářského \"Thais\" (také známým jako \"Perfido incanto\"). V roce 1918 otevřel výtvarnou galerii \"Casa d'Arte Bragaglia\", která se stala institucí umělců a umění ve stylu \"avant garde\". Vystavovali zde takoví modernisté jako například Balla, Depero, De Chirico, Boccioni, Klimt a Kadinsky. Roku 1919 režíroval hru Rosso di San Secondo a Pirandello. Od roku 1921 do 1924 Bragaglia zveřejnil satirický pamflet \"Index Rerum Virorumque Prohibitorum\" (\"Seznam zakázaných věcí a mužů\"). V roce 1922 otevřel divadlo \"Teatro Sperimentale degli Indipendent\", které řídil až do roku 1936. Ve stejném roce založil vlastní divadelní společnost (\"Company Bragaglia Shows\"), která se také stala ústředním místem pro italskou avantgardu. V roce 1932 byl jmenován poradcem \"Corporazione dello Spettacolo\". Teatro bylo uzavřeno v roce 1936 a v období 1937–1943 působil jako ředitel nadace \"Teatro delle Arti\". Bragaglia popsal své teorie o divadle v díle \"Maschera mobile\" (1926), \"Del teatro teatrale ossia del teatro\" (1927), a \"Il segreto di Tabarrino\" (1933). Režíroval více než padesát inscenací. Od roku 1926 do roku 1960 také napsal řadu článků a knih o umění, divadle a filmu. Bragaglia zemřel v Římě 15. července 1960.", "section_level": 1}], "src_summary": "Anton Giulio Bragaglia (11. února 1890, Frosinone, Itálie - 15. července 1960, Řím) byl italský fotograf, průkopník v oblasti italské futuristické fotografie a futuristického filmu. Byl to všestranný umělec s širokými intelektuálními zájmy, psal o filmu, divadle a tanci. Řadí se také k vyznavačům chronofotografie.", "tgt_summary": "Anton Giulio Bragaglia (11 February 1890 – 15 July 1960) was a pioneer in Italian Futurist photography and Futurist cinema. A versatile and intellectual artist with wide interests, he wrote about film, theatre, and dance.", "id": 6396}
{"src_title": "Určitě, možná", "tgt_title": "Definitely, Maybe", "src_document": [{"title": "Příběh.", "content": "Will Hayes se právě rozvádí s manželkou Sarah a střídá se s ní v péči o desetiletou dceru Mayu. Po první školní hodině sexuální výchovy se Maya táty zeptá, jak se seznámil s mámou a jak se vzali. Will jí začne příběh vyprávět, ale změní jména svých dřívějších přítelkyň a i některá fakta, Maya má potom uhodnout, která z žen je její máma. Příběh začíná v roce 1992, kdy se Will, který chce být v budoucnu politikem, stěhuje z Wisconsinu od své vysokoškolské lásky Emily do New Yorku, aby spolupracoval na prezidentské volební kampani Billa Clintona. Emily mu dá deník, který má předat její kamarádce nadějné novinářce Summer Hartleyové. Will také potká April, která stejně jako on pracuje na Clintonově kampani. Will pak jde předat deník Summer a potká u ní také jejího spolubydlícího, příležitostného milence, vysokoškolského profesora a slavného spisovatele Hamptona Rotha. Když odchází, Summer ho políbí, což ho šokuje a zmate. Will a April se náhodou potkají a Will jí řekne, že se chystá požádat Emily o ruku, pak jdou k April domů, kde má mnoho kopií \"Jany Eyreové\". To proto, že její otec jí dal krátce před svou smrtí tuto knihu s věnováním a ta se později při stěhování ztratila. April se kvůli tomu pokaždé, když jde okolo antikvariátu, podívá, zda ji nemají. Oba si pak povídají až se políbí a Will rychle odejde. Do New Yorku přijede Emily a Will ji v Central Parku požádá o ruku, ale ta ho odmítne a řekne mu, že se vyspala s Willovým wisconsinským spolubydlícím. Will je smutný a má zlomené srdce. Čas plyne, Bill Clinton se stane prezidentem a Will s přítelem Russellem si založí vlastní konzultační firmu. Jejich největším klientem je Arthur Robredo, demokratický kandidát na newyorského guvernéra. April cestuje okolo světa, po čemž dlouho toužila, a pravidelně si s Willem píše. April se potom vrátí do New Yorku, protože zjistí, že miluje Willa, ale ten zrovna v té době kupuje zásnubní prsten pro Summer. Will se ale se Summer rozejde, protože napsala článek kompromitující Robreda. Důsledkem je, že Robredo prohraje volby, čímž přijde Will o zakázku. Po skandálu Billa Clintona a Moniky Lewinské Will přemýšlí, zda si vybral dobrou práci a začne pít poté, co zjistí, že April má jiného přítele. Will se pak s April pohádá. Nějaký čas poté narazí Will v antikvariátu na kopii \"Jane Eyrové\", kterou kdysi daroval April otec. Jde za ní, aby jí ji předal, ale odejde poté, co zjistí, že April bydlí s přítelem Kevinem. Will potom narazí na těhotnou Summer a ta ho pozve na party. Maya je rozrušená možností, že je Summer její matka a Will není její biologický otec. Summeřinu party ale navštívila také Emily, která nyní žije v New Yorku. Will a Emily spolu začnou chodit a vyjde najevo, že Emily je Willova manželka a Mayina máma. Will řekne, že i přes rozvod má příběh šťastný konec a tím je Maya. Will přijde zpět domů, kde podepíše rozvodové papíry a narazí na Aprilinu \"Jane Eyrovou\". Will jde za ní a dá ji knihu, ale April se rozčílí, když zjistí, že ji Will měl už několik let. Maya si uvědomí, že táta stále April miluje, protože April jako jediná vystupovala v příběhu pod svým vlastním jménem. Maya dodá Willovi odvahu a společně jdou April navštívit. April je nejdříve nechce pustit dovnitř, ale nakonec vyběhne ven. Will jí řekne, že si knihu nechával, protože to byla jediná věc, která mu po ní zbyla. Všichni pak vejdou do Aprilina domu a April Willa obejme a políbí.", "section_level": 1}], "src_summary": "Určitě, možná, alternativně Jednou ano, třikrát možná, (orig. \"Definitely, Maybe\") je americko-britsko-francouzsko-německy romantická komedie z roku 2008 v hlavních rolích s Ryanem Reynoldsem, Islou Fisherovou, Rachel Weiszovou, Elizabeth Banksovou a Abigail Breslinovou.", "tgt_summary": "Definitely, Maybe is a 2008 romantic comedy-drama film written and directed by Adam Brooks, and starring Ryan Reynolds, Isla Fisher, Rachel Weisz, Elizabeth Banks, Abigail Breslin, and Kevin Kline. Set in New York City during the 1990s, the film is about a political consultant who tries to help his eleven-year-old daughter understand his impending divorce by telling her the story of his past romantic relationships and how he ended up marrying her mother. The film grossed $55 million worldwide.", "id": 1615680}
{"src_title": "Paderborn", "tgt_title": "Paderborn", "src_document": [{"title": "Poloha.", "content": "Město se nachází ve východní části spolkové země Severní Porýní-Vestfálsko, západně od Teutoburského lesa. Současné hranice města pocházejí z roku 1975, kdy se následkem územní reformy zvětšil počet obyvatel o polovinu a překročil tak hranici 100 000. Paderborn leží na železniční trati Hamm–Kassel, mimo trasy rychlovlaků ICE.", "section_level": 1}, {"title": "Dějiny a kultura.", "content": "Název města je odvozován od říčky Pader (přítoku řeky Lippe) považované za nejkratší v Německu (4 km), která pramení na území města; Paderborn získal název od jejího pramene (\"patris brunna\"). První písemná zmínka o osídlení v místě pramene je z roku 777, tedy z doby Karla Velikého, který sem několikrát svolal říšský sněm. Od roku 799, kdy se zde Karel Veliký setkal s papežem Lvem III. (ten jej dalšího roku korunoval na římsko-německého císaře), zde sídlilo biskupství, zrušené roku 1804. Roku 1930 bylo obnoveno jako arcibiskupství, pod něž spadají také diecéze Erfurt, Fulda a Magdeburg. Roku 1028 je Paderborn poprvé zmíněn jako město, roku 1254 již jako hanzovní. Roku 1614 byla v Paderbornu založena první univerzita ve Vestfálsku, dnes fungující jako samostatná teologická fakulta; nová univerzita byla založena roku 1972. Město je známé také díky třídenní bitvě mezi americkou 3. obrněnou divizí s německou \"SS-Ersatz Panzer Brigade Westfalen\" na jaře roku 1945.", "section_level": 1}, {"title": "Pamětihodnosti.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Katedrála.", "content": "Nejvýznamnější historickou památkou města je katedrála Panny Marie, sv. Libora a sv. Kiliána, známé jako \"Paderborner Dom.\" Její výstavba začala současně se založením biskupství. Dominantou katedrály je 93 m vysoká západní věž v románském slohu z počátku 13. století. V kryptě jsou uloženy ostatky místního patrona sv. Libora, přinesené roku 836 z Le Mans. Zajímavostí je pozdně gotické okno z počátku 16. století, tzv. \"Dreihasenfenster\", které zobrazuje trojici zajíců spojených ušima tak, že ze tří uší tvořících trojúhelník náleží každému zajíci dvě. Výjev zřejmě symbolizuje nedělitelnost Svaté Trojice, přestože jde o prastarý symbol.", "section_level": 2}, {"title": "Radnice a muzeum.", "content": "Mezi další památky patří renesanční radnice nebo moderní Diecézní muzeum.", "section_level": 2}, {"title": "Ekonomika.", "content": "Zdejší průmysl je silné zaměřen na informační technologie.", "section_level": 1}, {"title": "Kultura a sport.", "content": "Místní fotbalový klub SC Paderborn 07 působí v sezóně 2019/20 v Bundeslize, nejvyšší německé soutěži. Je sem také umístěn děj mise v počítačové hře Return to Castle Wolfenstein.", "section_level": 1}], "src_summary": "Paderborn (ve vestfálské dolnoněmčině: \"Paterboärn\") je město s cca 140 000 obyvateli v severozápadním Německu. Je střediskem zemského okresu Paderborn.", "tgt_summary": "Paderborn () is a city in eastern North Rhine-Westphalia, Germany, capital of the Paderborn district. The name of the city derives from the river Pader and \"born\", an old German term for the source of a river. The river Pader originates in more than 200 springs near Paderborn Cathedral, where St. Liborius is buried.", "id": 1684467}
{"src_title": "Humanistické písmo", "tgt_title": "Humanist minuscule", "src_document": [{"title": "Historie.", "content": "Za vznikem humanistického písma stály dvě důležité dobové skutečnosti. Za prvé označení všeho gotického za barbarské ze strany renesančních humanistů (tedy včetně lámání písma) a vznik knihtisku, což výrazně ovlivňovalo nároky na podobu písma. A samozřejmě se stále zvyšovala potřeba psát vůbec. Knihtisk výrazně omezil psané knižní písmo.", "section_level": 1}, {"title": "V Itálii.", "content": "První knižní písmo vzniklé okolo poloviny 15. století bylo knižní okrouhlé humanistické písmo (\"humanistica rotunda libraria saeculi XV\"). To vycházelo z původně římské kvadrátní kapitály a písma vzniklého v karolínské renesanci, karoliny. Písmena jsou svislá, nedochází k jejich propojování. Mezi poznávací znaky patří dlouhé s a f, které končí na řádku a nejdou pod řádek. Toto písmo bylo velmi záhy nahrazeno tiskovou velmi podobnou variantou, antikvou. Kvůli nárůstu počtu písemností a potřebě rychlejšího psaní se prosazuje v písemné podobě polokurzíva (dodnes poněkud nepřesně nazývaná kurzíva, která vzniká posléze a je ještě lépe formovaná k psaní), jejíž podoba vychází z kaligrafické školy ve Florencii. Pro tento typ písma je charakteristické zaoblování, které může vytvářet na dlouhých dřících až smyčky, a náklon doprava. Znalost polokurzívy se šířila z Itálie pomocí velmi podobné tiskové obdoby hojně užívané od počátku 16. století dnes známé jako italika. Druhou cestou byly písemnosti vydávané papežskou kanceláří, která psanou humanistickou polokurzívu používala od Mikuláše V., nejprve pro všechna brevia, tato polokurzíva je známá jako \"lettera dei brevi\". V 16. století získává polokurzíva z papežské kanceláře jednotnou podobu a je nazývána \"humanistica semicursiva papalis\". Toto písmo získalo také tiskovou podobu, která je nazývána cellaresca a poprvé se objevuje v práci Ludovica Vincentina La Operina (1522). Různé obdobi tohoto písma jsou dnes známa jako \"humanistica semicursiva italica\". Humanistická kurzíva se formuje živelně z polokurzívy a až do 17. století nemá ustálený tvar.", "section_level": 2}, {"title": "Ve Francii.", "content": "V 17. století se již také postupně přesouvalo centrum humanistického písma z Itálie do Francie. Ve Francii nikdy nemělo humanistické písmo tak jasnou převahu jako v Itálii. Dostalo se sem v 16. století, ale navrch zprvu získalo jen u panovníka, vysoké šlechty a vzdělanců, v kaligrafických učebnicích se objevilo až v druhé polovině století. Zároveň docházelo k míšení novogotického a humanistického písma, které se nazývá \"financière\", \"rondo\" nebo \"bastarda\", v 18. století vzniklo tzv. coulée, které se objevovalo i mimo Francii (u nás také jako francouzské písmo).", "section_level": 2}, {"title": "V Anglii.", "content": "V anglických písemnostech se humanistické písmo také začalo objevovat v 16. století, ale zprvu narazilo na konzervativní odpor soudů a v úřadech. Naopak oblibu si našlo u vzdělanců, například na univerzitě v Cambridge. Teprve v 17. století je zavedeno toto písmo do škol pod názvem \"Italina hand\", ze kterého se záhy vyvinulo \"English round hand\". V 18. století již centrum humanistického písma přesunulo do Anglie. Varianta známá jako \"English hand\", která se do Česka dostala pomocí korespondence, se stala základem pro české humanistické písmo.", "section_level": 2}, {"title": "V Německu.", "content": "V Německu bylo přijetí asi nejodmítavější a prosazení humanistického písma trvalo nejdéle. Poměrné záhy, na přelomu 15. a 16. století byl přijat zvyk, že jazykově německé písemnosti budou psány novogoticky a latinské (nebo i jiné) humanisticky, který zformoval Philipp Melanchthon. Tento zvyk byl dodržován velmi důsledné i pro slova s cizojazyčným základem; udržel se až do 20. století. O zavedení humanistického písma se neúspěšně pokoušeli Gottfried Wilhelm Leibniz, Friedrich Gottfried Klapstock nebo Jacob Grimm. Tvary humanistického písma byly podobné jako v Itálii či Francii, u kurzívy je patrný vliv novogotiky. Novogotické písmo bylo nahrazeno humanistickým, tzv. normálním písmem v roce 1941.", "section_level": 2}, {"title": "V českých zemích.", "content": "Přijetí humanistického písma v českých zemích bylo obdobné jako v Německu, tedy v první fázi se prosadilo pouze u jazykově latinských textů. Existuje více proudů, jak se do Čech (českých zemí) dostávala znalost humanistického písma. Uvádí se pronikání přes Uhersko (do české kanceláře za Ladislava Pohrobka), případně přímo z Itálie od nekatolických kněží (Hilarius Litoměřický). Z počátku 16. století je již doložena učebnice psaní obsahující humanistické písmo. V naší zemi nebyl biskup, takže kněžské svěcení musel vykonávat italský. A tím se Čechy dostaly do kontaktu s humanistickou kulturou, tedy i včetně písma. Italská církev ovlivňovala nejen písmo, ale i změnu osobního náboženského postoje. Přesto se katolické prostředí nedá úplně považovat za zdroj šíření humanistického písma v zemi. Jeho stopy se objevují ve 2. polovině 15. a počátkem 16. století ve spisech arcibiskupských administrátorů, ale administrátorské písemnosti z daného období se nedají označit za úplně humanistické. Mezi humanistické znaky objevující se v písemnostech pražského arcibiskupství se dají zařadit velmi zaoblená písmena a užívání dlouhých dříků písmen bez smyček. Ale často používané zkratky působí spíše goticky. Řeholní instituce na našem území byly zpravidla poškozeny husitstvím, některé kláštery dokonce zanikly. Ale existovaly i konventy, které se v této době dokázaly rozvíjet, například premonstrátský klášter v Teplé. Do tohoto kláštera přicházeli františkánští observanti, kteří sebou mimo jiné přinesli některé prvky italského humanismu. Proto lze v některých filiačních listech Jana Kapistrána (původem italský mnich působící na našem území) nalézt široké okrouhlé písmo velmi blízké humanistickému. V jiných písemnostech stejného autora ale písmo připomíná spíše středoevropské gotické. Zdá se, že se františkáni postupně přizpůsobovali domácímu prostředí a domácím písařům. Italské humanistické písmo je možné objevit i v listinách vikáře františkánského řádu Pavla z Moravy nebo v soukromých spisech Bohuslava Hasištejnského z Lobkovic, to je však velmi ojedinělé. Výrazné prosazování humanistického písma v českém prostředí na konci 18. století souvisí se slovanskou vzájemností, kdy má tato forma posloužit jako základ vzájemné abecedy, která by byla například ještě rozšířena o některé znaky z cyrilice. Teoretici těchto snah byly především Josef Dobrovský, Bartoloměj Kopitar, Antonín Jaroslav Puchmajer, nebo Antonín Marek. Dále je možné připomenout úředně zaváděný novogotický kurent do škol, který vzbuzoval nevoli a diskuze o výhodnosti humanistických tvarů (Josef Vlastimil Kamarýt a Josef Hořčice). První tiskař, který v letech 1799 a 1800 obstaral litery antikvy a italiky, byl František Jan Tomsa. Ve školách se děti poprvé setkávaly s humanistickým písmem po reformách v 18. století, a to i v triviálních školách, kde nebyla vyučována latina, proto se musely objevovat humanistické ukázky i z češtiny. V 19. století byl velkým obhájcem humanistického písma Jan Svoboda, který dal základy české humanistické kurzívě, v roce 1859 pak navrhl Petr Mužák oblíbený vzor na základě anglické kurzívy. Speciálně pro češtinu vytvořil návrh Jan Ladislav Mašek a Vojtěch Kryšpín v roce 1882. Psanou podobu, která je používaná dodnes, má česká humanistická kurzíva od zavedení v roce 1933.", "section_level": 2}], "src_summary": "Humanistické písmo (spíše dříve prostě latinka) je dnes prakticky jediná používaná forma latinského písma. Tato forma vznikla paralelně s novogotickým písmem okolo poloviny 15. století, ale na rozdíl od něho odmítlo (naprosto v souladu s renesančním pohledem) gotické lámání a při formování tvarů minuskul vycházelo z karoliny a pro tvary majuskul potom z kapitály. Tak vzniklo knižní okrouhlé humanistické písmo, které sice nebylo používáno dlouho a bylo nahrazeno antikvou, ale všechna dílčí humanistická písma z něho dodnes vycházejí. Toto písmo již v polovině 16. století nahradilo novogotické písmo v jazykově latinských textech ve všech zemích u ostatních jazyků to bylo pozvolnější, nejprve to byla italština a naopak nejpozději němčina. Psací humanistické písmo se vyskytovalo v podobě okrouhlé, polokurzívní, tak kurzívní. Základní byla polokurzíva a knihtisk prakticky úplně vytlačil okrouhlou (knižní) formu.", "tgt_summary": "Humanist minuscule is a handwriting or style of script that was invented in secular circles in Italy, at the beginning of the fifteenth century. \"Few periods in Western history have produced writing of such great beauty\", observes the art historian Millard Meiss. The new hand was based on Carolingian minuscule, which Renaissance humanists, obsessed with the revival of antiquity and their role as its inheritors, took to be ancient Roman:[W]hen they handled manuscript books copied by eleventh- and twelfth-century scribes, Quattrocento literati thought they were looking at texts that came right out of the bookshops of ancient Rome\". The humanistic term \"litterae antiquae\" (the \"ancient letters\") applied to this hand was an inheritance from the fourteenth century, where the phrase had been opposed to \"litterae modernae\" (\"modern letters\"), or Blackletter. The humanist minuscule was connected to the humanistic content of the texts for which it was the appropriate vehicle. By contrast, fifteenth-century texts of professional interest in the fields of law, medicine, and traditional Thomistic philosophy still being taught in the universities were circulated in blackletter, whereas vernacular literature had its own, separate, distinctive traditions. \"A humanist manuscript was intended to suggest its contents by its look,\" Martin Davies has noted: \"old wine in new bottles, or the very latest vintage in stylish new dress\". With the diffusion of humanist manuscripts produced in the highly organized commercial scriptoria of Quattrocento Italy, the Italian humanist script reached the rest of Europe, a very important aspect which has not yet been fully explored.", "id": 397247}
{"src_title": "Mistrovství světa juniorů v ledním hokeji 1987", "tgt_title": "1987 World Junior Ice Hockey Championships", "src_document": [{"title": "Nejlepší střelci.", "content": "Z tabulky byli z rozhodnutí direktoriátu IIHF vyškrtnuti hráči Kanady a Sovětského svazu, takže se do ní nedostali Kanaďané Pat Elynuik (6 gólů), David Latta, Dave McLlwain, Steve Nemeth a Brendan Shanahan (4 góly) ani sovětští hráči Alexandr Kerč (6 gólů) a Pavel Kostičkin (4 góly).", "section_level": 1}, {"title": "Kanadské bodování.", "content": "Z hodnocení kanadského bodování byli z rozhodnutí direktoriátu IIHF vyškrtnuti hráči Kanady a Sovětského svazu, takže se do ní nedostali Pat Elynuik (11 bodů, z toho 6 gólů a 5 přihrávek), David Latta (10 bodů, 4 góly, 6 přihrávek), Dave McLlwain (8 bodů, 4 góly, 4 přihrávky) a Steve Nemeth (8 bodů, 4 góly, 4 přihrávky) ani sovětský hráč Alexandr Kerč (8 bodů, 6 gólů, 2 přihrávky).", "section_level": 1}, {"title": "Turnajová ocenění.", "content": "V hodnocení nejlepších hráčů se názor členů direktoriátu IIHF zcela rozešel s názorem novinářů, z jejichž hlasování vzešel All-Star Team. U těchto cen rovněž nebyli v úvahu bráni hráči vyloučených mužstev.", "section_level": 1}, {"title": "Soutěž Fair Play.", "content": "Týmem s nejmenším počtem trestných minut se stalo mužstvo Československa:", "section_level": 1}, {"title": "Zápasy.", "content": "Celkem mělo být sehráno 28 zápasů, z nichž jeden (Kanada–Sovětský svaz) nebyl pro výtržnosti na ledě dohrán a jeho výsledek byl anulován, takže do závěrečné tabulky se jich započítalo jen 27. Hrálo se systémem každý s každým.", "section_level": 1}, {"title": "Soupisky.", "content": "Na mistrovství soutěžilo osm zemí reprezentovaných mužstvy po 20 hráčích. Celkem se tedy turnaje zúčastnilo 160 hráčů.", "section_level": 1}, {"title": "Mistrovství světa skupiny B.", "content": "Mistrovství světa juniorů skupiny B se roku 1987 konalo od 15. do 21. března ve francouzském městě Rouen. Účastnilo se ho 8 týmů. Mužstva Itálie, Japonska, Nizozemska, Norska, Rakouska a Rumunska, jež se účastnila mistrovství v této skupině i předchozího roku, doplnila reprezentace Německé spolkové republiky, která sestoupila ze skupiny A, a Francie, která postoupila ze skupiny C. Každé mužstvo odehrálo 5 zápasů, tzn. že celkem se odehrálo 40 utkání. Soutěž začala ve dvou základních skupinách, v nichž se hrálo systémem každý s každým. Dva nejlepší týmy z obou základních skupin se pak utkaly o postup do skupiny A mistrovství světa, a zbývající týmy pak hrály o sestup do skupiny C mistrovství světa. Do tabulky se započítaly rovněž výsledky zápasů mužstev, která se spolu utkala již v základních skupinách (uvedeny v závorkách). Vítězem soutěže se stala reprezentace Německé spolkové republiky, která se tak mohla znovu vrátit zpět do elitní skupiny. Sestupujícím mužstvem se stala reprezentace Itálie. V kanadském bodování zvítězil německý hráč Andreas Brockmann, který nasbíral celkem 14 bodů, z toho 6 gólů a 8 asistencí. Nejlepším brankářem byl vyhodnocen německý hráč Klaus Merk, obráncem japonský hráč Takajuki Kobori a útočníkem norský hráč Knut Walbye.", "section_level": 1}, {"title": "Mistrovství světa skupiny C.", "content": "Mistrovství světa juniorů skupiny C se roku 1987 konalo od 16. do 22. března v dánském městě Esbjerg. Účastnilo se ho 6 týmů. Mužstva Austrálie, Dánska, Jugoslávie, Španělska a Velké Británie, jež se účastnila mistrovství v této skupině i předchozího roku, doplnil bulharský reprezentační tým, který sestoupil ze skupiny B. Soutěž se hrála systémem každý s každým, takže jednotlivé týmy odehrály po 5 zápasech a celkem se hrálo 30 utkání. Vítězem soutěže se stala reprezentace Jugoslávie, která tak postoupila do skupiny B. V kanadském bodování zvítězil jugoslávský hráč Nik Zupančič, který nasbíral celkem 23 bodů, z toho 18 gólů a 5 asistencí. Nik Zupančič byl současně zvolen nejlepším útočníkem turnaje. Nejlepším brankářem byl vyhodnocen britský hráč Martin McKay a nejlepším obráncem dánský hráč Søren Jensen.", "section_level": 1}], "src_summary": "Mistrovství světa juniorů v ledním hokeji 1987 se hrálo od 26. prosince 1986 do 4. ledna 1987 ve slovenských městech Piešťany, Nitra, Trenčín a Topoľčany na území tehdejšího Československa. Turnaje se účastnily týmy Československa, Finska, Kanady, Sovětského svazu, Spojených států, Švédska a Švýcarska, které nově doplnila reprezentace Polska, jíž se podařilo postoupit ze skupiny B a v elitní skupině vystřídala reprezentaci Německé spolkové republiky. Mistrovství bylo poznamenáno zejména velkou hokejovou rvačkou v závěrečném zápase mezi týmy Kanady a Sovětského svazu, označovanou za největší v dějinách ledního hokeje. Rvačka vyústila ve zrušení zápasu a diskvalifikaci obou týmů, což více poškodilo Kanaďany, kteří v té chvíli již měli jisté nejméně 3. místo a stále ještě bojovali o celkové prvenství, zatímco Sověti již byli zcela mimo medailové pozice a ani vítězství by jim nepomohlo se odpoutat z 6. místa. Veškeré výsledky Kanady a Sovětského svazu byly v závěrečné tabulce anulovány, ovšem týmům, které v zápasech s těmito dvěma mužstvy bodovaly, byl tento bodový zisk ponechán. Mistry světa se tak stali hráči Finska, na druhém místě skončili hráči Československa a na třetím Švédska. Do skupiny B sestoupil tým Švýcarska, který šampionát zakončil bez jediného bodu. Po nějakou dobu se také zvažovala možnost sestoupení i obou vyloučených mužstev, tento záměr však nakonec nebyl naplněn. Podle rozhodnutí direktoriátu Mezinárodní hokejové federace (IIHF) nebyli kanadští a sovětští hráči zahrnuti ani do tabulek kanadského bodování a nejlepších střelců. Mistrovství světa juniorů skupiny B se roku 1987 konalo v Rouen ve Francii od 15. do 21. března. V turnaji zvítězila reprezentace Německé spolkové republiky, která se tak po roce opět vrátila do elitní skupiny. Naopak do skupiny C sestoupil tým Itálie. Skupina C odehrála své mistrovství světa v dánském městě Esbjerg 16. až 22. března. Vítězem a postupujícím do skupiny B se stala reprezentace Jugoslávie.", "tgt_summary": "The 1987 World Junior Ice Hockey Championships (\"1987 WJHC\") was the 11th edition of the Ice Hockey World Junior Championship and was held in Piešťany, Trenčín, Nitra, and Topoľčany, Czechoslovakia (now Slovakia). Finland captured its first World Junior gold medal, Czechoslovakia took silver, and Sweden the bronze. The tournament is most remembered, however, for how the medals were allocated (and Canada ended up with no medal); see the next section for more details.", "id": 1953780}
{"src_title": "Joachim von Sandrart", "tgt_title": "Joachim von Sandrart", "src_document": [{"title": "Rodina.", "content": "Sandrart pocházel ze staré měšťanské rodiny z horské oblasti Monsu v belgické provincii Henegavsko, z přímé linie rodinné větve započaté \"Jeanem Sandratem\" (1449–1509), hejtmanem papežské gardy. V roce 1500 obdržel jeho prapředek od papeže Alexandra VI. (1431–1503) lénem „Lescaille a Fay u Monsu“ a byl povýšen do šlechtického stavu. Později Sandrartové přesídlili jako obchodníci do Frankfurtu nad Mohanem. Joachim von Sandrart z nich dosáhl nejvyšších poct; dne 20. července 1653 obdržel v Řezně \"(Regensburg)\" říšský titul a byl mu schválen erb se třemi hrozny. Norimberský rytec a obchodník s uměleckými předměty Jacob von Sandrart (1630–1708) byl jeho synovec.", "section_level": 1}, {"title": "Život.", "content": "Snad roku 1615 v devíti nebo deseti letech se Sandrart (1620/21) začal učit jako rytec a malíř v Norimberku u Petera Isselburga (asi 1580–1630) a poté v Praze v rytecké oficíně Egidia Sadelera staršího (asi 1570–1629). První uměleckou výukou však prošel již dříve v dílně Daniela Soreaua († 1619). O deset let později (1625) byl v Utrechtu žákem u Gerrita van Honthorsta (1592–1656), kde zůstal do roku 1629. V následujících šesti letech (do roku 1635) cestoval Sandrart se svým učitelem Honthorstem po Anglii a Itálii. Mimo jiné tam maloval \"Smrt Senecy\", noční krajinu a další obrazy ve stylu Honthorsta. Také dodával kresby do Justiniánovy galerie v Římě (\"Galeria Giustiniana\", Řím, 1631). Několik objednávek Sandrart dostal od papeže Urbana VIII. (1568–1644). Byly to většinou portréty a biblické scény pro vnitřní výzdobu římských kostelů. Sandrartovy mnohé kresby i celé cykly posloužily jako návrhy a předlohy pro další malíře, například \"Itinerarium Italiae nov-antiquae\" od Martina Zeillera (1589–1661) a \"Archontologia cosmica\" od Johanna Ludwiga Gottfrieda (1584–1633). V roce 1635 se Sandrart vrátil zpět do Frankfurtu nad Mohanem, kde bydlel dva roky. Roku 1637 odešel do Amsterdamu, kde zůstal do roku 1645. Tam se dostal do nejvyšší společnosti a stal se prominentním znalcem umění, mezinárodním obchodníkem s uměním a dvorním malířem. Pro Maxmiliána I. Bavorského (1573–1651) Sandrart vytvořil alegorické obrazy \"Dvanáct měsíců\" a \"Den a noc\", oba pro jeho zámeckou galerii ve Schleißheimu. Po smrti svého tchána v roce 1645 Sandrart zdědil zámek Stockau u Ingolstadtu. Přestěhoval se tam i s rodinou z Nizozemí a vytvořil z něj své dědičné sídlo. V roce 1649 odešel Sandrart opět do Norimberku, kde měl lepší pomínky pro získávání objednávek. Tam maloval hlavně přítomné velvyslance. Jeho nejvýznamnějším dílem z té doby je skupinový portrét diplomatů \"Velká mírová hostina\", která se konala dne 25. září 1648 za účasti falckraběte Karla Gustava s císařským a švédským komisařem a říšskými státníky v rámci \"Mírového kongresu\". Roku 1653 byl Sandrart povýšen do šlechtického stavu s titulem \"falcko-neuburský rada\". Když měl ve Vídni portrétovat manželku císaře Ferdinand III. Habsburského (1608–1657), jakož i římského krále Ferdinanda IV. (1633–1654) a arcivévodu Leopolda (1614–1662), odměnou byl povýšen do rakouského šlechtického stavu. Další poctu získal 1676 od vévody Augusta ze Sachsen-Weißenfelsu (1614–1680). Byl přijat do prospěšné tzv. \"Výsostné společnosti\" (\"Fruchtbringende Gesellschaft\"), v tomto spolku byli všichni členové dekorování řádem Kokosové palmy a dostali své tituly. Sandrartovi vévoda propůjčil titul \"veřejně prospěšný\" a heslo \"Daleko vyčnívající\". Jako emblém mu byla určena \"červená jedle\". V Köthenerově knize této společnosti je Sandrart uveden pod č. 836. Sandrartovy výtvarné práce se vyznačují méně originalitou a více sklonem k napodobování. V jihoněmeckých a rakouských galeriích i v kostelech se najdou jeho díla v rukopisu zaměnitelná s jinými malíři. Větší přínos než svou výtvarnou tvorbou získal Sandrart svými organizačními počiny a spisy. V roce 1662 založil první německou uměleckou akademii v Norimberku. Byl také činný jako nakladatel. Jeho synovec a dědic Johann Jacob von Sandrart (1655–1698) pokračoval v jeho akademických spisech. V letech 1670 až 1673 se usadil v Augsburgu. Tam založil soukromou uměleckou akademii. Roku 1675 vytvořil obraz \"Jakubův sen\" na jižní stěně kostela františkánů v Augsburgu. Jeho stěžejním teoretickým dílem je kompendium \"Teutsche Academie der edlen Bau-, Bild und Malereikünste\", které se objevilo v několika dílech mezi lety 1675 a 1679. Vzniklo ve spolupráci s norimberským básníkem Sigmundem von Birken (1626–1681), který Sandrartovy texty přepracovával a doplňoval četnými básněmi. Spis je pokládán za první teoretickou práci o výtvarném umění v němčině. Sandrart 1680 vydal v překladu od Vincenzo Cartaris \"Le imagini colla sposizione degli dei degli antichi\" (německý titul: \"Iconologia Deorum oder Abbildung der Götter welche von den Alten verehret wurden\") následovalo další epochální dílo k dějinám umění. Roku 1681 se Sandrart postaral o renovaci hrobu Albrechta Dürera (1471–1528) na hřbitově v Norimberku, kde také on sám v roce 1688 nalezl své poslední místo k odpočinku.", "section_level": 1}], "src_summary": "Joachim von Sandrart starší (12. května 1606 ve Frankfurtu nad Mohanem – 14. října 1688 v Norimberku) byl malíř, rytec, historik umění, pedagog a překladatel.", "tgt_summary": "Joachim von Sandrart (12 May 1606 – 14 October 1688) was a German Baroque art-historian and painter, active in Amsterdam during the Dutch Golden Age. He is most significant for his collection of biographies of Dutch and German artists the \"Teutsche Academie\", published between 1675 and 1680.", "id": 1829732}
{"src_title": "Metapedie", "tgt_title": "Metapedia", "src_document": [{"title": "Historie.", "content": "Projekt započal v srpnu 2006 švédskou verzí, on-line byla švédská verze spuštěna 26. října 2006, německá verze byla spuštěna v květnu 2007 a v září 2008 obsahovala kolem tisíce článků, které jsou podle názoru německého státního tajemníka psány z hlediska zájmů pravicových extremistů. Česká verze byla spuštěna a začala být zmiňována v červenci 2007, kdy měla Metapedie šest jazykových mutací, slovenská verze funguje od 1. října 2007. 5. září 2008 hovořil německý státní tajemník o přinejmenším 11 jazykových verzích. V únoru 2010 odkazuje kmenová švédská verze na hlavní straně na 20 dalších jazykových verzí. Mezi největší patří počtem článků maďarská verze.", "section_level": 1}, {"title": "Hodnocení a reakce.", "content": "Podle názoru Klementa Borovce z přípravného výboru občanského sdružení \"Multikulturalismus a demokracie\", vyjádřeného v roce 2007, může tento projekt podporou nacionalismu „přispět k mobilizaci obyvatel a rozrušení občanské společnosti založené na názorovém pluralismu, sociální spravedlnosti, rovnosti a multikulturalismu“. Česká metapedie bojovným způsobem oslavuje též Československé legie. Miroslav Mareš z Masarykovy univerzity v Brně, označovaný za experta na extrémismus ve střední Evropě, se v říjnu 2007 vyjádřil, že „tyto stránky propagují myšlenky fašismu a extrémismu, i když se to může dít skrytou formou, například výběrem jen určitých skutečností, rétorikou a podobně“. Podle Mareše si mnozí lidé, kteří články najdou vyhledávačem, nemusí ani uvědomit, že čtou extremisticky motivovaný text. Mluvčí Policejního prezidia ČR podplukovník Pavla Kopecká se pro Aktuálně.cz v říjnu 2007 vyjádřila, že policie ČR stránky prověřila, a shledala, že encyklopedie skutečně obsahuje popis osob i uskupení extremistického charakteru, ale nebyl zjištěn žádný materiál, „který by byl tendenčního a tedy nikoli jen výkladového charakteru“, a proto není na místě přijímat další procesní kroky, ale tento prostor zůstane v zorném poli, protože by mohl „přitahovat osoby s tendenčními výklady, které by za daných okolností mohly být minimálně alarmující či případně závadové“. Zástupkyně mluvčích policejního prezidia SR Andrea Polačiková pro Aktuálně.cz sdělila, že slovenská policie nemůže zjišťovat, kdo na americkém serveru stránky provozuje, a podle zkušeností orgány USA spolupráci odmítnou, protože 1. dodatkem ústavy je v USA chráněna svoboda projevu. Metapedie deklaruje, že jejím cílem je psát pravdu a fakta a ne to, co zastává politicky korektní většina. Podle ústavně bezpečnostní zprávy Severního Porýní-Vestfálska má rysy, které jednoznačně bagatelizují nacionálně-socialistické režimy a revidují dějiny. Podle bezpečnostní zprávy ministerstva vnitra Severního Porýní-Vestfálska, která tyto tendence odsoudila, mohou například formulace v článku Holocaust navozovat dojem, že nedocházelo k žádnému systematickému vyhlazování Židů. Frankfurter Rundschau Metapedii charakterizovalo jako alternativu pro velmi pravicově smýšlející lidi, kteří chtějí svůj světový názor chránit před dotěrnou znalostí fakt.", "section_level": 1}, {"title": "Jazykové verze.", "content": "Nejsilnější Metapedií je maďarská, která ovšem z neznámých důvodů nefunguje. Všechny Metapedie mají méně článků než česká Wikipedie. Metapedie jsou dostupné v 17 jazykových verzích, ale většina z nich je neaktivní. Potom tu máme také italskou Metapedii, která je dostupná pouze uživatelům všech Metapedií.", "section_level": 1}], "src_summary": "Metapedie je mezinárodní wiki encyklopedie, která se sama definuje jako „nezávislá encyklopedie o společnosti, kultuře, umění, historii, filosofii a politice“, vymezuje se zejména proti Frankfurtské škole a v české verzi se definuje jako proevropská, nacionalistická, tradicionalistická a konzervativní a má ambici být informačním zdrojem „pro všechny nacionalistické a konzervativní aktivisty“. V Aktuálně.cz a Britských listech byla označena jako ultrapravicová wiki, podle Britských listů je zaměřena proti multikulturní společnosti a liberálním názorům a podle Aktuálně.cz obsahuje nacisticky a ultrapravicově orientovaná hesla a slouží stoupencům nacismu a fašismu. Podle názoru Štěpána Kotrby z Britských listů bylo příčinou vzniku Metapedie to, že neonacistům nebylo umožněno manipulovat s hesly na Wikipedii, a Metapedie je podle Kotrby navázaná na ultrapravicový zpravodajský projekt Altermedia. Hlásí se k ní krajně pravicové projekty. Název je odvozen z termínu metapolitika, který je populární zejména na krajně pravicové scéně a je spojen s hnutím Nové pravice. Projekt používá software MediaWiki. Podle tiráže za obsah odpovídá společnost „NFSE Media AB, Sweden“, která stránky zaregistrovala a švédská média ji označují za extrémně pravicovou, IP adresa serveru je registrována v Dallasu v Texasu v USA. V únoru 2010 odkazuje kmenová švédská verze na hlavní straně na 20 dalších jazykových verzí. Autoři píší pod pseudonymy.", "tgt_summary": "Metapedia is an online wiki-based encyclopedia which contains authoritarian far-right, white nationalist, white supremacist, anti-feminist, homophobic, Islamophobic, antisemitic, Holocaust-denying, and neo-Nazi points of view. The site describes itself as focusing on European culture, art, science, philosophy, and politics. It was founded in 2006, initially in a Swedish-language version, by Swedish neo-Nazi publisher Anders Lagerström, who currently heads the project together with Lennart Berg.", "id": 166331}
{"src_title": "Merlík bílý", "tgt_title": "Chenopodium album", "src_document": [{"title": "Popis.", "content": "Rostlina bývá průměrně vysoká 20 až 150 cm, ale za příznivých podmínek dorůstá do výšky až 2 metrů a vytváří trs až 4 metry v průměru. Lodyhu má obvykle od spodu větvenou, vícehrannou, rýhovanou, někdy načervenale pruhovanou, většinou s chlupy; její větve odstávají šikmo vzhůru. Listy jsou střídavé, řapíkaté, vstřícné, bez palistů; dolní a střední kosníkovité, zubaté, horní kopinaté, drobně zubaté až celokrajné. Zdřevnatělý hlavní kořen sahá do hloubky 1 až 2 metry, postranní kořeny rostou horizontálně a bývají široce rozloženy. Celá rostlina je pokryta moučkovitým práškem. Květy jsou bělavě zelené, jednodomé, stažené do zelených klubíček v úžlabních nebo vrcholových, klasnatých nebo chocholičnatých latách. Kvete v květnu až říjnu. Plodem je nažka zcela uzavřená do okvětí. Semena jsou leskle černá se zbytky oplodí. Na jediné silně větvené rostlině může být až 20 000 semen, která bývají tří druhů: ta velká, plochá a hnědá klíčí hned, středně velká s tlustým osemením, zeleno černá až černá klíčí až druhým rokem a konečně semena malá, okrouhlá, černá s tvrdým osemením klíčí nejdříve za tři roky.", "section_level": 1}, {"title": "Rozmnožování.", "content": "Merlík bílý se rozmnožuje výhradně semeny, semena si podržují klíčivost i 10 let. Zimní promrznutí klíčení urychluje, neboť popraská tvrdé osemení. Nejlépe klíčí semena na povrchu půdy, v hloubce přes 2 cm již nevyklíčí. Při průchodu semen zažívacím ústojím zvířat nebo ptáků se klíčivost snižuje na 50 %. Semena opatřená okvětím se po okolí rozšiřují nejčastěji větrem nebo (po vypadání na zem) přívalovými srážkami, dále také osivem, kompostem a hnojem. Rostlina je vůči teplotě značně indiferentní, malé semenáčky snášejí i mráz - 6 °C.", "section_level": 1}, {"title": "Rozšíření.", "content": "Merlík bílý roste v ČR roztroušeně až hojně. Je rozšířen téměř po celém světě, převážně v mírných pásmech severní i jižní polokoule. Roste nejraději v půdě bohaté na dusík, je tedy nitrofilní rostlinou. Patří do společenstva ruderálních plevelů. S oblibou osídluje stanoviště výrazně ovlivněná lidskou činností a dále ponechaná svému osudu, jako jsou rumiště nebo skládky, roste také u opuštěných sídel a na okrajích cest.", "section_level": 1}, {"title": "Využití.", "content": "Merlík bílý patří mezi jedlé rostliny a jeho mladých listů lze používat na saláty, semena možno zkrmovat nebo semlít na mouku. Jeho reálné využití je však zanedbatelné, je naopak považován za plevelnou rostlinu. Samovolně roste převážně v cukrovce, bramborách, kukuřici a na zeleninových záhonech, protože tam bývá půda dobře předzásobena živinami. Škodí tím, že svým kořenovým systémem odebírá kulturním rostlinám vláhu a živiny a zastiňuje je. Uvažuje se o jeho řízeném pěstování pro tvorbu biomasy na spalování. Jeho pyl je silný alergen a šíří se někdy až do příchodu mrazů.", "section_level": 1}, {"title": "Taxonomie.", "content": "Skupina merlíku bílého (\"Chenopodium album\" agg.) je taxonomicky velmi obtížná. Kromě merlíku bílého (\"Chenopodium album\" s. str.) roste v ČR několik dalších příbuzných druhů, které se od sebe často obtížně rozlišují, jsou to: merlík fíkolistý (\"Chenopodium ficifolium\"), merlík stopečkatý (\"Chenopodium pedunculare\"), merlík kalinolistý (\"Chenopodium opulifolium\"), merlík hustoklasý (Chenopodium probstii), merlík tuhý (\"Chenopodium strictum\"), merlík drobnolistý (\"Chenopodium striatiforme\"), merlík švédský (\"Chenopodium suecicum\") a merlík missourský (\"Chenopodium missouriense\").", "section_level": 1}, {"title": "Odkazy.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Externí odkazy.", "content": "", "section_level": 2}], "src_summary": "Merlík bílý (\"Chenopodium album\") je jednoletá bylina z čeledi laskavcovité (\"Amaranthaceae\"); ve starších taxonomických systémech byla řazena do čeledi merlíkovité (\"Chenopodiaeceae\"). Merlík je velice variabilní rod, obsahuje okolo stovky různých druhů.", "tgt_summary": "Chenopodium album is a fast-growing weedy annual plant in the genus \"Chenopodium\". Though cultivated in some regions, the plant is elsewhere considered a weed. Common names include lamb's quarters, melde, goosefoot, manure weed, wild spinach and fat-hen, though the latter two are also applied to other species of the genus \"Chenopodium\", for which reason it is often distinguished as white goosefoot. \"Chenopodium album\" is extensively cultivated and consumed in Northern India as a food crop known as \"bathua\".", "id": 1401436}
{"src_title": "Marie Barbara z Braganzy", "tgt_title": "Barbara of Portugal", "src_document": [{"title": "Život.", "content": "Její rodiče měli svatbu v roce 1708, avšak královna několik let nemohla otěhotnět. Král učinil slib Bohu, že pokud se narodí dědic trůnu, postaví jako výraz díků velký klášter. 4. prosince se narodila infantka Marie Barbara a následně byla zahájena stavba kláštera a paláce v Mafře. Princezna byla pokřtěna jako \"Maria Madalena Bárbara Xavier Leonor Teresa Antónia Josefa\". Obvykle byla zvána \"Bárbara\" nebo \"Maria Bárbara\", jménem, které nikdy předtím nebylo v portugalské královské rodině použito, a to na počest svaté Barbory, světice, v den jejíhož svátku se narodila. Barbara byla od mládí vzdělaná a kultivovaná žena příjemného vzhledu a milé povahy, ovládala šest jazyků, byla velkou milovnicí hudby. V roce 1729, ve svých 18 letech, se ve španělském městě Badajoz provdala za tehdejšího asturského prince (titul španělských následníků trůnu) Dona Ferdinanda, o dva roky mladšího. Barbařin bratr Josef, následník portugalského trůnu, se oženil s Ferdinandovou nevlastní sestrou infantkou Marianou Viktorií. Barbara nebyla krasavice a její všední vzhled měl způsobit Ferdinandovi viditelný šok, když se viděli poprvé. Vzniklo však mezi nimi hluboké pouto, Ferdinand sdílel její vášeň pro hudbu a lze říci, že se Ferdinand a Barbara hluboce milovali. Po dobu vlády Ferdinandova otce Filipa V. žili podle vůle Filipovy druhé manželky Alžběty Farnese izolovaně od dvora. V roce 1746 nastoupil po smrti svého otce Ferdinand na španělský trůn. Barbara hrála u dvora důležitou roli, především jako prostředník mezi portugalským králem a svým manželem. Byla známá ochranou a podporou, kterou poskytovala slavnému italskému zpěvákovi Carlu Broschimu (známý pod jménem Farinelli) a svou hudbymilovností vůbec. Jejím učitelem hry na cembalo byl od roku 1721 do jejích 14 let mistr cembala, skladatel Domenico Scarlatti. Po její svatbě v roce 1729 ji následoval do Madridu a žil na jejím dvoře až do její smrti. Zkomponoval stovky sonát, které jí při publikaci dedikoval, a Barbara sama je hrála. Po dobu svého panování pořádala mnoho velkolepých slavností a koncertů v Královském paláci v Aranjuezu, který byl útočištěm tohoto jejího favorita. Byla iniciátorkou stavby Convento de las Salesas Reales v Madridu. Po jeho slavnostním otevření v roce 1757 přesídlila do Aranjuezu, kde po dlouhé agonii 27. srpna 1758 zemřela – od mládí trpěla těžkým astmatem a její štíhlost z mládí záhy vystřídala nadváha; obému lze přičítat největší podíl na jejím předčasném (v 47 letech) skonu. Její smrt zlomila jejímu manželovi srdce a vyvolala u něj šílenství. Pár neměl potomky a po Ferdinandově smrti se jeho nástupcem stal jeho nevlastní bratr Karel III.", "section_level": 1}], "src_summary": "Marie Barbara z Braganzy (portugalsky \"Maria Madalena Bárbara Xavier Leonor Teresa Antónia Josefa de Bragança\") 4. prosince 1711, Lisabon – 27. srpna 1758, Madrid) byla portugalská infantka – princezna, dcera Jana V. Portugalského a Marie Anny Habsburské a jako manželka španělského krále Ferdinanda VI. v letech 1746–1758 španělská královna.", "tgt_summary": "Barbara of Portugal (Maria Madalena Bárbara Xavier Leonor Teresa Antónia Josefa; 4 December 1711 – 27 August 1758) was an Infanta of Portugal, and a Queen of Spain by marriage to Ferdinand VI of Spain.", "id": 1842797}
{"src_title": "Merseburg", "tgt_title": "Merseburg", "src_document": [{"title": "Dějiny.", "content": "Místo bylo osídleno už od mladší doby kamenné a v muzeu jsou nálezy z halštatské i římské doby. Jako město se poprvé připomíná koncem 9. století, po roce 919 zde založil Jindřich I. Ptáčník císařskou falc, roku 968 bylo založeno biskupství, kolem roku 1000 benediktinský klášter a roku 1015 dóm sv. Jana Křtitele, z něhož se dodnes zachovala románská krypta. Biskup Dětmar z Merseburku ve své kronice, která obsahuje i mnoho důležitých údajů o českých dějinách, popsal dějiny 10. století. Roku 1219 dostalo město hradby, k roku 1289 se poprvé připomíná městská samospráva a od roku 1426 bylo město členem Hansy. Kolem roku 1470 byl přestavěn zámek a roku 1473 zde vznikla první tiskárna. Po roce 1561 přišla do města reformace, biskupství i klášter byl zrušen a majetek připadl panovníkovi. Po roce 1605 byl opět přestavěn zámek a v letech 1656–1738 zde sídlil sasko-merseburský hrabě, což městu velmi prospívalo. Po Vídeňském kongresu roku 1815 připadl Merseburg Prusku. V roce 1841 byly v biskupské knihovně objeveny tzv. Merseburské zlomky, opis prastarých zaříkadel a svědectví o předkřesťanské kultuře starých Germánů. Roku 1846 se Merseburg připojil na železnici a po roce 1916 začaly kolem zdejších hnědouhelných dolů vznikat chemické továrny (Buna, Leuna) firmy BASF. Za druhé světové války bylo město silně poškozeno a další historické části byly strženy po roce 1968. Počet obyvatel dosáhl maxima (téměř 51 tisíc) v roce 1961 a od té doby pomalu klesal. Teprve po roce 1989 začala důkladná rekonstrukce památek.", "section_level": 1}, {"title": "Okolí.", "content": "Cca 10 km severně leží statutární město (\"městský okres\") Halle. Velké chemické závody severně (Buna) a jižně (Leuna) od města poznamenaly jeho osud ve 20. století. Desítky náletů strategických bombardérů měly za cíl vyřadit výrobu syntetického kaučuku a benzínu, ale zároveň těžce poškodily obce Schkopau, Merseburg a Leuna. Následná činnost socialistických podniků VEB Leuna-Werke (až 30 000 zaměstnanců) a VEB Chemische Werke Buna (18 000 zaměstnanců) zatížila životní prostředí a dala vzniknout rekordně vysokým haldám. Jihozápadně ležící údolí říčky Geisel bylo už od 17. století zdrojem hnědého uhlí. Průmyslová těžba v povrchových dolech se začala rozvíjet od roku 1906 a svého vrcholu dosáhla ve druhé polovině 20. století, kdy zasáhla celkem 33 km krajiny a pohltila 16 sídel. Poslední důl byl uzavřen v roce 1993 a začala rozsáhlá sanace. Zbytková prohlubeň se proměnila v umělé jezero \"Geiseltalsee\". S plochou 18 km je největším umělým jezerem v Německu, ale s ohledem na nestability podloží došlo až v roce 2012 k turistickému a rekreačnímu zpřístupnění pouze jižního břehu. Dalšími menšími jezery poblíž jsou \"Runstettersee\" a \"Südfeldsee (Großkayna)\". Východně od města jsou rovněž zaplavené těžební jámy, \"Raßnitzer See\" a \"Wallendorfer See\", kde rekultivace a stablizace ještě probíhá.", "section_level": 1}, {"title": "Doprava.", "content": "Merseburg má přímé železniční spojení s městy Halle, Naumburg a Eisenach a leží na dálnicích A9 a A38.", "section_level": 1}], "src_summary": "Merseburg nebo Merseburk (česky zastarale \"Meziboř\") je historické město ve středním Německu na řece Saale se slavným dómem, zámkem a technickou univerzitou. V okolí města byl ve 20. století významný chemický průmysl.", "tgt_summary": "Merseburg () is a town in the south of the German state of Saxony-Anhalt on the river Saale, approx. 14 km south of Halle (Saale) and 30 km west of Leipzig. It is the capital of the Saalekreis district. It had a diocese founded by Archbishop Adalbert of Magdeburg. The University of Merseburg is located within the town. Merseburg has around 33,000 inhabitants. Merseburg is part of the Central German Metropolitan Region.", "id": 1264843}
{"src_title": "Ferdinand VI.", "tgt_title": "Ferdinand VI of Spain", "src_document": [{"title": "Panování.", "content": "Když Ferdinand v roce 1746 nastoupil na trůn, bylo Španělsko účastníkem válek o rakouské dědictví, které záhy poté, v roce 1748, skončily mírem z Aachen (Cách); zde všechny zúčastněné evropské mocnosti potvrdily pragmatickou sankci. Španělsku nepřinesly žádný benefit. Svou vládu začal Ferdinand eliminací vlivu královny vdovy \"Alžběty (Isabely) Farnese\" a skupiny italských dvořanů, jejímž byla středem. Poté, co se stabilizovala mírová situace v zemi, snažil se král realizovat politiku neutrality a míru se zahraničím, aby získal prostor k realizaci vnitřních reforem. Jejich novými protagonisty byli frankofil \"markýz de la Ensenada\" a José de Carvajal y Lancaster, stranící naopak dohodě s Velkou Británií. Zápas mezi nimi skončil v roce 1754 smrtí Carvajalovou a pádem Ensenady; novou silnou osobností monarchie se stal Ricardo Wall. 30. srpna 1749 schválil Ferdinand tvrdé stíhání cikánů, známé jako \"Velká razie\", s cílem zajistit je a následně vymýtit ve svém království. Nařízením z 2. července 1751 zakázal svobodné zednářství.", "section_level": 1}, {"title": "Projekty markýze de Ensenada.", "content": "Nejdůležitějším činem po dobu vlády Ferdinanda VI. bylo povýšení markýze de Ensenada, sekretáře (ministra) financí, námořnictví a Indie. Navrhl účast státu na modernizaci země. Pro to bylo nutné udržet si silné postavení v zahraničních vztazích, neboť Francie i Velká Británie chtěly alianci se Španělskem, Velká Británie ovšem bez odstoupení Gibraltaru. Uvažoval se také tajný plán \"Velké razie\" se záměrem uvěznit všechny cikány v království. Mezi Ensenadovy projekty náleží:", "section_level": 2}, {"title": "Zahraniční politika Carvajalova.", "content": "Během válek o rakouské dědictví a sedmileté války Španělsko posílilo svou vojenskou moc. Hlavním konfliktem bylo střetnutí s Portugalskem kvůli kolonii Sacramento (část Uruguaye, odkud proudil britský kontraband přes Río de la Plata). José Carvajal dosáhl v roce 1750 podepsáním Madridské smlouvy toho, že Portugalsko se této kolonie vzdalo za volnou plavbu po Río de la Plata. Na oplátku Španělsko postoupilo Portugalsku dvě oblasti na brazilské hranici, jednu v Amazonii a druhou na jihu, kde se nacházelo šest ze třiceti jezuitských misií věnujících se indiánům Guaraní. Španělé museli jezuitské misionáře vyhnat, což vyprovokovalo střetnutí s indiány Guaraní, které trvalo jedenáct let. Tento konflikt vyvolal krizi na španělském dvoře. Markýz Ensenada, příznivce jezuitů, a padre Francisco Rábago y Noriega, králův zpovědník a člen Tovaryšstva Ježíšova, byli sesazeni a obviněni z maření dohod s Portugalskem.", "section_level": 2}, {"title": "Manželství.", "content": "V roce 1729, ve svých 16 letech, se Ferdinand v Badajozu oženil s Marií Barbarou z Braganzy, dcerou portugalského krále Jana V. Portugalského, o dva roky starší vzdělanou a kultivovanou ženou příjemného vzhledu a milé povahy, velkou milovnicí hudby. Ferdinand sdílel její vášeň pro hudbu, vzniklo mezi nimi hluboké pouto a lze říci, že se Ferdinand a Barbara hluboce milovali. Po dobu vlády Ferdinandova otce Filipa V. žili podle vůle Filipovy druhé manželky Alžběty Farnese izolovaně od dvora. Barbařin bratr Josef, následník portugalského trůnu, se oženil s Ferdinandovou nevlastní sestrou infantkou Marianou Viktorií. Když v roce 1746 Ferdinand nastoupil po smrti svého otce na španělský trůn, Barbara hrála u dvora důležitou roli, především jako prostředník mezi portugalským králem a svým manželem.", "section_level": 2}, {"title": "Poslední léta.", "content": "27. srpna 1758 zemřela po dlouhé agonii v Aranjuezu Ferdinandova manželka, královna Marie Barbara, což způsobilo i silné zhoršení zdravotního stavu krále samotného (král i královna byli oba těžce nemocní) a vyvolalo u něho šílenství. Poslední dobu svého života strávil v odloučení od světa v zámku Villaviciosa de Odón, kde zemřel 10. srpna roku 1759, téměř na rok přesně od smrti své milované ženy. Místo posledního odpočinku nalezli oba v kostele sv. Barbory v Madridu. Jejich náhrobek navrhl Francesco Sabatini a z mramoru a porfyru realizoval Francisco Gutiérrez Arribas. Protože královský pár neměl vlastních potomků, stal se následníkem Ferdinanda VI. jeho nevlastní (poloviční) bratr Karel III., syn Filipa V. a jeho druhé ženy Alžběty Farnese.", "section_level": 2}], "src_summary": "Ferdinand VI. (španělsky \"Fernando VI de Borbón\"), 23. září 1713, Madrid, Španělsko – 10. srpna 1759, Villaviciosa de Odón), zvaný Moudrý nebo Spravedlivý, španělský král od roku 1746 do roku 1759, čtvrtý syn Filipa V. a jeho první ženy Marie Luisy Savojské. V roce 1729 se oženil v katedrále sv. Jana Křtitele v Badajozu s Marií Barbarou z Braganzy, jež pak byla španělskou královnou do své smrti v roce 1758.", "tgt_summary": "Ferdinand VI of Spain (; 23 September 1713 – 10 August 1759), called the Learned (\"el Prudente\") and the Just (\"el Justo\"), King of Spain from 9 July 1746 until his death in 1759, was the third ruler of the Spanish Bourbon dynasty. He was the third son of the previous monarch Philip V and his first wife Maria Luisa of Savoy.", "id": 229307}
{"src_title": "Antikva", "tgt_title": "Antiqua (typeface class)", "src_document": [{"title": "Historie.", "content": "Antikva vznikla jako humanistické písmo pro potřeby nového vynálezu knihtisku. Její majuskulní tvary vycházejí z antické kapitály a minuskulní tvary ze středověké karoliny. Gutenbergův vynález knihtisku (první kniha asi 1455) se šířil prostřednictvím tiskařů z německých oblastí, kde byla obvyklá gotická písma. První antikvy (od 1464) tak ještě vykazovaly některé prvky lomeného písma. Brzy se však vývoj antikvy soustředil do humanistické Itálie, zejména do severoitalských Benátek, podle kterých se i nejstarší písma nazývají \"benátská antikva\". Hlavním a nejdokonalejším zástupcem těchto písem je antikva Nicolase Jensona z roku 1470, která se v upravených podobách používá dodnes. V Benátkách měl od roku 1495 tiskárnu i vydavatel Aldus Manutius, v jehož dílně pracoval rytec Francesco Griffo a vznikly zde písma ovlivňující další vývoj antikvy a také první italika. Griffovým písmem ovlivněná tzv. \"starší antikva\" ještě zachovává některé prvky psaného písma, ale vyznačuje se užšími (úspornějšími) literami, lépe přizpůsobenou kresbou verzálek, tvarováním patek a charakteristická je také změna příčky u minuskového „e“ z šikmé na vodorovnou. Tato antikva získává svou klasickou podobu především v pařížské písmolijecké dílně Clauda Garamonda kolem roku 1540 a udržela se v knihtisku až do 18. století, kdy její znaky vykazují ještě písma Williama Caslona. V 16. století získala antikva převedením humanistické polokurzívy do tiskové podoby svoji typografickou kurzivu, tzv. italiku. Antikva se stala záhy velmi populární a zůstala v užívání dodnes. Protože antikva nezůstala v průběhu staletí neměnná, je rozeznáváno několik druhů antik: renesanční, barokní, klasicistní a tučná. V 19. století se objevila vedle antikvy také tzv. egyptienka, tedy lineární (nestínované) serifové písmo a bezserifový lineární tzv. grotesk.", "section_level": 1}, {"title": "Typy antikvy.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Renesanční antikva.", "content": "Počátkem 15. století v době renesance se s rozvíjejícím humanismem rozvinul i zájem o antickou kulturu a s tím i o antické monumentální nápisy. Tak se zrodila „staronová antikva“. Zprvu se propojovala gotická písma s latinkou a vznikaly písma přechodového typu, která se nazývají „groteskantikvy“, ale už v roce 1464 z rukou německého tiskaře A. Rushe, pochází písmo, jenž má všechny znaky antikvy. K dokonalosti antikvu dovedli až benátští tiskaři jako byl Nikolas Jenson. Dalším vynikajícím tiskařem byl Aldus Manutius z jehož dílny pochází první nakloněný řez písma - \"italika\", pojmenovaný \"Chancery\". Obraz písma se nadále prosvětloval a dekoratizoval. Francouzský písmolijec Claude Garamond vytvořil písma s výrazným prolnutím horizontálních serifů. Jeho písma se stala vzorem pro řadu tvůrců písem ve 20. století a vydávala ho řada písmolijen. Písmo renesančního typu a jeho modifikace je nazýváno jako „dynamická antikva“. Dynamickými antikvami francouzského typu se proslavil Christophe Plantin. Písma tohoto typu se staly velmi oblíbenými a ještě v 18. století, kdy vytvářel písmo tomto duchu William Caslon, který uzavírá pozdně renesanční typ dynamické antikvy.", "section_level": 2}, {"title": "Barokní antikva.", "content": "Pozvolnost přechodu renesance k baroku je zvláště patrná v oblasti písmové tvorby, kde rozdíl mezi oběma typy rozezná patrně jen odborník. Proto jsou barokní antikvy uváděny jako antikvy přechodového období, někdy shrnované pod názvem „přechodová antikva\"“\". Barokní antikvy jsou svou formou kdesi uprostřed mezi vnitřní harmonií renesanční antikvy a chladnou elegancí ve vztahu silných a slabých linií klasicisní antikvy. Na rozdíl od renesančních typů písma, které se drží spíše čistých harmonických forem, barokní písmo využívá ornamentálnosti a dekorativní modifikace. Jako příklad lze uvést písmo \"Romain du Roi\", které podle návrhů francouzské akademie věd vyryl Philippe Grandjean pro královskou tiskárnu. Úspěch Grandjeanova písma a monopol jeho využití podnítily řadu jeho následovníků k vytvoření písmových obměn. Např. Pierre Simon Fournier vytvořil písmo zvláště vyrázně odrážející charakter barokní antikvy. Zasloužil se také o zavedení jednotného typografického měrného systému. Vydal typografickou příručku \"Manuel Typographique\", kde stanovuje míry a velikosti písma a potřebné jednotky důležité pro knižní sazbu. Svou prací též položil základy k dnešní typometrické soustavě. Dalším tvůrcem barokní antikvy byl angličan John Baskerville, který vytvořil písmo natolik moderní, že bylo počátkem 19. století znovu oživeno a je dodnes používáno.", "section_level": 2}, {"title": "Klasicistní antikva.", "content": "Doba klasicismu je podnícena mimo jiné i novou vlnou zájmu o antiku, která se zvedla také díky novým archeologickým vykopávkám. Klasicistní antikva je čistá a jasná. Vykazuje chladnost, racionálnost a má náběh k uniformitě. Serif a slabou linii v duktu písma nahrazuje vlasová linie. Vyhrocen je kontrast slabých a silných tahů. Klasicistní antikvě se také říká „statická antikva\"“\". Tento druh písma vytvářela slavná tiskařská rodina Didotů, žijící v Paříži, z nichž nejznámější byl zřejmě Pierre Didot. Klasicistní antikva se stala písmem mladé francouzské republiky v napoleonském období. Vytlačila staré typy písma rozšířila se po celé Evropě. Písmovým výrazem jsou jí velice blízká písma, která tvořil Ital Giovanni Battista Bodoni. Vytvořil řadu písem v nichž ještě zvětšil rozdíl mezi slabými a silnými tahy. Z řady písem obdobného řezu je relativně samostatná zejména antikva německého rytce Justuse Ericha Walbauma, jejíž oblá písmena mají zvláštní napětí, dané nepatrným náběhem oblouků k hraně. Jeho antikva byla ovšem používána v Anglii, protože v Německu se ještě do 20. století sázelo převážně lomenými písmy (švabach).", "section_level": 2}, {"title": "Písma 19. století.", "content": "S prudkým rozmachem strojové výroby v 19. století se měnilo i písmolijectví. Objevilo se celé nové odvětví propagační grafiky, pro kterou jsou krásné antikvy nedostatečné, protože nedovedou dostatečně křičet a upozorňovat. Proto vznikají nové druhy písem, často nejpodivnějších křížení. Řada z nich proniká i do knižní tvorby a nahrazuje tak dosavadní jednoduchost, ušlechtilost a vyváženost. Z těchto důvodů se tyto typy písma označují jako „úpadková písma\"“\", ale více jsou známá pod pojmem „akcidenční písma\"“\". Vývoj těchto písem se dotkl především klasicistní antikvy. Výrazněji se zvýšil kontrast silných a slabých tahů, čímž se písmo nutně rozšířilo a tím vznikla tzv. „široká tučná antikva\"“\". Naopak v kontrastu vzniklo i písmo, která se protáhlo do výšky tzv. „úzká tučná antikva“. Obě verze byly ještě dále nejrůznějším způsobem dekoratizovány, a to buď plošně nebo vznikaly různé typy „ornamentální plastické antikvy“. Další skupinou písem, které vznikly v růběhy 19. století jsou tzv. egyptienky.", "section_level": 2}], "src_summary": "Antikva (lat. \"antiqua\", starobylá) je nejběžnější typ latinkového tiskacího písma, které se vyznačuje proměnlivou sílou tahů a patkami a tím se odlišuje od dalšího běžného písma, grotesku. V češtině bylo také podle použití nazývané \"latinské písmo\", zatímco pro němčinu byla do roku 1941 používána fraktura (tiskové novogotické písmo, lidově švabach).", "tgt_summary": "Antiqua () is a style of typeface used to mimic styles of handwriting or calligraphy common during the 15th and 16th centuries. Letters are designed to flow and strokes connect together in a continuous fashion; in this way it is often contrasted with Fraktur-style typefaces where the individual strokes are broken apart. The two typefaces were used alongside each other in the germanophone world, with the Antiqua–Fraktur dispute often dividing along ideological or political lines. After the mid-20th century, Fraktur fell out of favor and Antiqua-based typefaces became the official standard.", "id": 466853}
{"src_title": "Poptávková doprava", "tgt_title": "Demand responsive transport", "src_document": [{"title": "Veřejná poptávková doprava v ČR.", "content": "Ve formě veřejné dopravy je poptávková doprava používána po celém světě. V posledních letech se objevují projekty i v České republice i přesto, že poptávková doprava není dosud ve veřejné dopravě legislativně nijak podporována (stav v roce 2016).", "section_level": 1}, {"title": "MHD.", "content": "Všechny uvedené systémy poptávkové dopravy v MHD fungují na principu spoje na zavolání s předem určenými zastávkami a časy, na které je třeba se předem zarezervovat, aby vyjely", "section_level": 2}, {"title": "Regionální autobusová veřejná linková doprava.", "content": "Všechny uvedené systémy také fungují na principu spoje na zavolání", "section_level": 2}, {"title": "Poptávková doprava ve světě.", "content": "Odkaz na některé z tisíců systémů ve světě je např zde DRT by Country (anglicky).", "section_level": 1}, {"title": "Legislativní podmínky v ČR.", "content": "Nevýhodou většiny forem veřejné i neveřejné poptávkové dopravy v České republice je, že nespadají do definice linkové osobní dopravy ani taxislužby ve smyslu Zákona o silniční dopravě, a tudíž vesměs spadají pod pojem příležitostné osobní silniční dopravy (§ 2 odst. 10 zákona). Protože zákon byl několika novelizacemi upraven tak, aby bránil nekalé konkurenci taxislužby a obcházení podmínek pro provozování taxislužby, je příležitostná osobní doprava svázána mnoha omezeními. Mezi ně patří například to, že objednávka přepravy musí být provedena předem v sídle nebo provozovně (osobně, telefonicky, přes internet atd.) a nesmí být přijímána ve vozidle (což je například v případě rozvozu od vlaku formou vlakotaxi výraznou komplikací). Rovněž je při této formě dopravy zakázáno vybírat od cestujících jízdné ve vozidle, takže v souladu se zákonem je možné dopravu provozovat buď bezplatně, nebo na základě časového předplatného či jízdenek z předprodeje. Provozovatelé a propagátoři poptávkové dopravy dlouhodobě usilují o uvolnění podmínek pro poptávkovou dopravu a její zrovnoprávnění s hromadnou linkovou dopravou, současně však trvá tlak provozovatelů taxislužeb a měst, která za stav taxislužby odpovídají, aby formou příležitostné dopravy nebylo možno obcházet přísné podmínky a regulace platné pro taxislužbu. Problematické je, že zatímco místní a regionální hromadná doprava je tradičně vysokým podílem dotována, klasická taxislužba si uchovává ve srovnání s hromadnou dopravou vysoké tržní ceny a funguje zásadně bez dotací, jen v některých městech je regulována maximálním cenami. Poptávková doprava jakožto smíšený model se pohybuje mezi těmito dvěma krajnostmi a na sporech o ni se projevuje špatná ekonomická kompatibilita dosavadních dvou striktně oddělených systémů veřejné dopravy.", "section_level": 1}], "src_summary": "Poptávková doprava je souhrnné označení pro formy osobní dopravy (zejména silniční), které kombinují principy hromadné linkové dopravy a klasické taxislužby, avšak přímo nespadají ani do jednoho z těchto systémů. Termín odpovídá anglickému (DRT). Také je nazývána jako: doprava na požádání, doprava na zavolání nebo doprava na vyžádání. Podstatou poptávkové dopravy je, že vozidlo jede podle požadavků cestujících, čímž se optimalizuje trasa, avšak jejich požadavky jsou usměrňovány na určité zastávky a časy, čímž se zajišťuje shromadnění. Typickým znakem poptávkové dopravy je odlišení nabízeného počtu nebo tras spojů od realizovaného počtu nebo tras spojů. Buď je uskutečnění nabízeného spoje podmíněno zájmem cestujících, nebo je momentální potřebě cestujících přizpůsobená trasa a zastavování vozidla. Zatímco nabízený počet a směrová nabídka spojů určují kvalitu dopravy, realizovaný počet a trasy spojů přímo souvisejí s náklady na dopravní výkon. Výhodnost je tedy dána tím, že cestující mají k dispozici velkou nabídku přepravních možností, ale nevyužitá část nabídky není uskutečněna. Společnost pro veřejnou dopravu ve své zprávě z roku 2009 datuje vznik konceptu poptávkové dopravy do doby „před několika desítkami let“. V USA a Kanadě je poptávková doprava již od 70.let a je zde přes 2000 systémů . Typickými formami poptávkové dopravy v západní části Evropy je vlakotaxi (svoz k vlakům nebo rozvoz od vlaků podle momentálních požadavků) nebo radiobus či spoj na zavolání (pevně stanovené spoje jedoucí pouze v případě potvrzení zájmu). Ve velké části světa mají nejrůznější formy sdíleného nebo linkového taxi pod místními názvy (maršrutka, dolmuš, sdílené taxi aj.) dlouhodobou tradici a mnohde tvoří základ místní veřejné dopravy. V době internetu nabývají na významu i komunitní systémy umožňující vytížení osobních automobilů formou spolujízdy. Příklady provozování poptávkové dopravy ve světě i v České republice jsou uvedeny například ve zprávě SPVD a v textu níže. Dělení má význam při srovnávání jednotlivých systémů a určuje jeho vlastnosti. Tyto a další možnosti specifikace systému poptávkové dopravy jsou podrobně zpracované v.", "tgt_summary": "Demand-responsive transport, also known as demand-responsive transit (DRT), demand-responsive service, Dial-a-Ride transit (DART) or flexible transport services is a form of shared private transport (or quasi-public) for groups travelling where vehicles alter their routes based on particular transport demand rather than using a fixed route or timetable. These vehicles typically pick-up and drop-off passengers in locations according to passengers needs and can include taxis, buses or other vehicles. One of the most widespread types of demand-responsive transport (DRT) is to provide a public transport service in areas of low passenger demand where a regular bus service is not considered to be financially viable, such as rural and peri-urban areas. Services may also be provided for particular types of passengers. One example is the paratransit programs for people with a disability. The provision of public transport in this manner emphasises one of its functions as a social service rather than creating a viable movement network.", "id": 243337}
{"src_title": "Vértesszőlős", "tgt_title": "Vértesszőlős", "src_document": [{"title": "Geografie a geologie.", "content": "Tok potoka Átalér vytvořil v místě čtyři až pět teras vyhloubených vodou v travertinu, které byly již ve starší době kamenné osídleny. Od dob římského osídlení až doposud je zde travertinový vápenec těžen a využíván ve stavebnictví.", "section_level": 1}, {"title": "Archeologické naleziště.", "content": "I přes četné archeologické výzkumy nebylo v Maďarsku dlouho objeveno žádné paleolitické naleziště. Z Vértesszőlőse byly známy nálezy rostlinných zkamenělin v místním travertinu. Jejich stáří je odhadováno na 400 000–500 000 let. Až nálezy archeologů Ottó Hermanse a Ottokára Kadicse ze začátku 20. století v jeskyni Szeleta nedaleko Miskolce dokázaly, že území dnešního Maďarska bylo osídleno již ve starší době kamenné. Roku 1962 zde geolog Márton Pécsi, který zde prováděl stratigrafický průzkum travertinových vrstev nalezl první archeologické artefakty z kvarcitu a zvířecí kosti se stopami tepelné úpravy. V letech 1963 až 1968 zde probíhal rozsáhlý archeologický průzkum pod vedením László Vértese. 1. května 1968 zde bylo otevřeno muzeum pod širým nebem jako pobočka Národního muzea v Budapešti. László Vértes často prohlašoval: \"Žiji a umírám pro Vértesszőlős\". Tento výrok se potvrdil krátce po otevření muzea, Vértes zemřel na onemocnění srdce, které si přivodil náročnou prací právě ve Vértesszőlősi.", "section_level": 1}, {"title": "Kamenné industrie.", "content": "Během vykopávek bylo nalezeno celkem 8890 kusů kamenných artefaktů valounové industrie. Materiál těchto nástrojů pochází výlučně z místních lokalit, především z teras vytvořených potokem Átalér. Jedná se hlavně o vápenec a kvarcit. Přibližně polovina z nalezených nástrojů nese výrazné známky použití. Mezi těmito nástroji jsou sekáče s unifaciální i bifaciální úpravou ostří, úlomky sloužící jako řezné nástroje, škrabky, struhadla a špice a také jednoduché pěstní klíny. Vértes se pokusil vytvořit z inventáře těchto nástrojů specifickou typologii a nazval ji „Buda-Industrie“. Tuto myšlenku se však nepodařilo prosadit a dnes jsou kamenné nálezy z této lokality řazeny ke starším Acheuléenským nebo Abbevillienským industriím.", "section_level": 2}, {"title": "Kostěné industrie.", "content": "Ve Vértesszőlősi bylo nalezeno také 105 kostěných fragmentů, které byly jednoznačně určeny jako nástroje. Tyto nástroje nebyly pouze rozštěpeny, ale byly opracovány podobně jako kamenné nástroje. Kromě toho zde byl nalezen také pěstní klín z kosti. Kosti byly používány kromě výroby nástrojů pravděpodobně také jako palivo.", "section_level": 2}, {"title": "Nález člověka - Vértesszőlős I.", "content": "V travertinových vrstvách byly během vykopávek v roce 1965 nalezeny čtyři fragmenty mléčných zubů patřících asi sedmiletému dítěti. Jednalo se o levý špičák a levé stoličky spodní čelisti (v literatuře označováno jako \"Vsz I\"). Antropologické určení je sporné, jisté je, že se jedná o druh člověka žijícího v Evropě ještě před člověkem neandrtálským, pravděpodobně jde o \"Homo erectus heidelbergensis\" - \"Homo heidelbergensis\".", "section_level": 2}, {"title": "Nález člověka - Vértesszőlős II.", "content": "Během stejné etapy vykopávek jako v předchozím případě, byly 21. srpna opět v travertinové vrstvě, asi 8 metrů od předchozího nálezu, nalezeny ostatky pravěkého člověka (v literatuře označováno jako \"Vsz II\"). Část týlní kosti patřila pravděpodobně mladému dospělému muži. K deformacím, které jsou na kosti patrné, došlo až posmrtně při uložení v travertinové vrstvě, žádná z nich nebyla patologická. Na velkém týlním otvoru jsou znatelné stopy, o kterých se Vértes domníval, že jsou pozůstatkem rituálního odstranění mozku a možná i důsledkem kanibalismu. Tento názor je však dnes považován za nepravděpodobný. Antropologické určení je opět obtížné, objem lebky je cca 915–1225 cm³, což odpovídá druhu \"Homo erectus heidelbergensis\". Zvláštností naleziště jsou velmi dobře zachovalé stopy osídlení, výjimečné v období starší doby kamenné. V prostoru naleziště byly kromě živočišných pozůstatků (včetně stop), které z větší části nemají souvislost s osídlením, nalezeny části kostí, které mohou být jednoznačně určeny jako zbytky potravy, některé nesou stopy po nožích po odkrojování masa a po získávání morku z kostí. Ze zvířat byly ve Vértesszőlősi zpracováváni koně (\"Equus mosbachensis\"), jeleni (\"Cervus elaphus\") a bizoni (\"Bison schoetensacki\"). Nalezeno bylo také velké množství kostí medvědích (\"Ursus deningeri\") u kterých však není jisté, zda zde byly uloženy přirozeně nebo člověkem. Původní teorie o využití mršin postupem bádání ustoupila do pozadí, a i přes nedostatek přímých důkazů o lovu, je možné díky velkému množství zvířecích kostí o Vértesszőlősi mluvit jako o staropaleolitické \"lovecké stanici\". Nejednalo se o lov v pravém smyslu slova, spíše o taktiku lovu, známou dnes u některých domorodých národů: zvířecí stádo při napájení se u pramene nebo řeky bylo obklíčeno, a následně zpanikařeno hlukem, házením předmětů a také pomocí ohně. Zpanikařená zvířata se zraňovala podupáním nebo uklouznutím. Poraněná zvířata pak lovci mohli snáze zabít. Tato technika se pro toto naleziště zdá velmi pravděpodobná, protože zde nebyly nalezeny žádné zbraně použitelné pro klasický lov. V této době byly pravděpodobně luky a oštěpy ještě neznámé. Roku 1966 nalezl István Skoflek během práce na zahradě ve sprašové vrstvě 5 cm silnou vrstvu dřevěného uhlí ve formě čoček širokou asi 7 metrů. Při podrobnějším průzkumu 47 nalezených částic dřevěného uhlí a částečně do hněda spálené spraše, se dospělo k názoru, že se zde nacházelo ohniště, které díky své mocnosti, barvě a nalezeným zbytkům, bylo využíváno po dobu několika let. Nález ohniště se stal archeologickou senzací, protože do té doby se předpokládalo, že ve starší době kamenné neznali oheň. Naleziště Vértesszőlős se tak stalo dalším důkazem. Dle stop kostí v ohništích se předpokládá, že kosti v ohništích sloužily i jako palivo a udržovaly oheň, který několik dní jen doutnal a následně byl znovu rozdmýchán.", "section_level": 2}, {"title": "Datace.", "content": "Vrstvy s nálezy lidských lebek byly thorium-uranovou metodou datovány na stáří 350 000 let, použití elektronspinové resonanční metody určilo stáří na 333 000 +/– 17 000 let. Maximální stáří vrstev bylo určeno na 600 000 let. Datace zvířecích kostí a popela byla určena na asi 350 000 let a zařazena do středního pleistocénu.", "section_level": 2}, {"title": "Význam lokality.", "content": "Na základě množství a kvality nálezů z Vértesszőlőse je možné toto naleziště řadit na roveň dalším významných staropaleolitickým nalezištím: Bilzingsleben, Schöningen, Boxgrove, Swanscombe aj. Významné je zde, jinde zřídka se vyskytující, sídliště a nálezy nalezené a zkoumané \"in situ\", tedy ve své původní lokaci. Mimo to místní nálezy potvrzují teorii o zalidnění evropského kontinentu od britských ostrovů až po Karpaty již v starším paleolitu.", "section_level": 2}, {"title": "Hospodářství.", "content": "Významné je v obci zemědělství, především pěstování vinné révy na svazích pohoří Gerecse. Místní vinice patří do vinařské oblasti Ászár-Neszmély. Význam má také těžba travertinu a těžba cihlářských jílů severně od obce. Fungovala zde také cihelna. Velká část obyvatel obce dojíždí za prací do blízkých měst Tatabánya (dříve především hlubinná těžba hnědého uhlí) a Tata, případně i do vzdálenějšího Komárna nebo Budapešti.", "section_level": 1}, {"title": "Doprava.", "content": "Západním okrajem obce prochází silnice č. 1 z Budapešti přes Győr a Vídně. Dříve to byl hlavní silniční tah do severozápadního Maďarska a Rakouska a velmi zatěžoval obec tranzitní dopravou. Odlehčení přišlo s vybudováním dálnice M1 v 80. letech 20. století. Dálnice vede západně západně od obce. Obcí také prochází hlavní dvojkolejná železniční trať Budapešť - Györ - Hegyeshalom - (Vídeň). V 90. letech 20. století prošla tato trať rekonstrukcí a v prostoru železniční zastávky Vértesszőlős, ležící v oblouku byla přeložena o cca 10 metrů ke středu oblouku a traťová rychlost v tomto úseku byla zvýšena na 140 km/h. Na zastávce zastavují osobní vlaky. Autobusová doprava je zajišťována linkou z Taty do Tatabányi provozovanou společností Vértes Volán.", "section_level": 1}, {"title": "Obyvatelstvo.", "content": "Ve vesnici žila velmi početná slovenská menšina, národnostní složení obce se změnilo v roce 1947, kdy byla provedena výměna obyvatelstva mezi Československem a Maďarskem. I dnes se lze ještě slovensky v obci domluvit, je zde aktivní Slovenské centrum.", "section_level": 1}], "src_summary": "Vértesszőlős je obec v severním Maďarsku v okrese Tatabánya, v župě Komárom-Esztergom. Vesnice leží na západním úpatí pohoří Gerecse, protéká jí potok Átalér. Světoznámou se vesnice stala v 60. letech 20. století, kdy v ní byly nalezeno rozsáhlé sídliště Homo erectus. Žije zde 2 981 obyvatel.", "tgt_summary": "Vértesszőlős is a village in Komárom-Esztergom county, Hungary. It is most known for the archaeological site where a Middle Pleistocene human fossil, known as \"Samu\", was found.", "id": 1846309}
{"src_title": "Theodor Innitzer", "tgt_title": "Theodor Innitzer", "src_document": [{"title": "Životopis.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Mládí a církevní kariéra.", "content": "Theodor Innitzer se narodil ve Vejprtech v Čechách na Kadaňsku v domě č. 362 v rodině zdejšího měšťana a prýmkaře (\"Posamentier\") Wilhelma Innitzera a jeho manželky Marie, rozené Seidlové, dcery zdejšího důlního zaměstnance a měšťana z domu č. 242. Po ukončení obecné a měšťanské školy se nakrátko stal učněm v textilní továrně, kde pracoval jeho otec. V letech 1890 až 1898 studoval na gymnáziu v Kadani. Roku 1898 vstoupil do vídeňského kněžského semináře a roku 1902 byl vysvěcen na kněze. V roce 1906 získal Innitzer doktorát z teologie. V letech 1908 až 1911 působil na Vídeňské univerzitě, a v letech 1928–1929 byl jejím rektorem. Roku 1929 se Innitzer stal ministrem sociálních záležitostí v třetí vládě kancléře Johanna Schobera. V roce 1932 se stal vídeňským arcibiskupem a roku 1933 kardinálem.", "section_level": 2}, {"title": "Politická aktivita.", "content": "Innitzer měl blízko k předním rakouským politikům, zejména k Engelbertu Dollfußovi a Kurtu Schuschniggovi, jejichž autoritativní austrofašistická vláda se odvolávala na sociální učení římskokatolické církve, jak je v té době formulovala např. encyklika Quadragesimo anno papeže Pia XI.. V r. 1933 Innitzer akceptoval nahrazení demokratického režimu autoritářským, i když se po občanské válce v únoru 1934 pokoušel u kancléře Dollfuße neúspěšně intervenovat za sociálně demokratické předáky, kteří byli odsouzeni k trestu smrti. Po atentátu na Dollfuße, spáchaném rakouskými nacisty, Innitzer vyjádřil lítost slovy: \"„Musel snášet bolestivá muka našeho Pána, obklopen nepřáteli.“\" Innitzerovy kritiky nacismu si v následujících letech všímal i zahraniční tisk. Po anšlusu Rakouska v březnu 1938 ovšem Innitzer vyjádřil spokojenost, že anšlus proběhl hladce a obešel se bez ztrát na životech. Toto vyjádření bylo pochopeno jako souhlas s nastolením nacistického režimu. Spolu s ním vyjádřili souhlas s připojením k Německu i ostatní rakouští biskupové, výjimkou byl linecký biskup Johannes Maria Gföllner, který nepodepsal společný pastýřský list a poukázal na skutečnost, že anšlus je porušením vatikánsko-rakouského konkordátu. Kardinál Eugenio Pacelli, pozdější papež Pius XII., požádal Innitzera, aby o všem osobně podal zprávu do Vatikánu. Jakmile se Pacelli setkal s Innitzerem, dal mu najevo, že byl výrokem pobouřen. Oba kardinálové se dohodli, že Innitzer změní své původní prohlášení, což také udělal. V dubnu téhož roku, na počest Hitlerových narozenin, vtrhlo několik nacistů, převážně příslušníků Hitlerjugend, do Innitzerova kardinálského sídla. Ačkoli Innitzer úpěnlivě prosil, aby nic neničili, bylo kardinálovo sídlo z velké části vypleněno.", "section_level": 2}, {"title": "Druhá světová válka a smrt.", "content": "Během druhé světové války byl Innitzer kritický vůči antisemitské a rasistické politice nacistů proti vídeňským židům, a také proti Romům. Theodor Innitzer zemřel roku 1955 ve věku 79 let ve Vídni.", "section_level": 2}, {"title": "Cena kardinála Innitzera.", "content": "Arcidiecéze vídeňská každoročně uděluje Cenu kardinála Innitzera vědcům a učencům v oborech \" životní dílo\", \"duchovní věda\", \"přírodní věda\" a \"publicistika\".", "section_level": 1}], "src_summary": "Theodor Johann Innitzer (25. prosince 1875, Vejprty, Rakousko-Uhersko – 9. října 1955, Vídeň, Rakousko) byl vídeňský arcibiskup a rakouský kardinál římskokatolické církve českého původu.", "tgt_summary": "Theodor Innitzer (25 December 1875 – 9 October 1955) was Archbishop of Vienna and a cardinal of the Catholic Church.", "id": 455195}
{"src_title": "Josef I. Portugalský", "tgt_title": "Joseph I of Portugal", "src_document": [{"title": "Rodina.", "content": "Dom José se narodil v Lisabonu v roce 1714 jako třetí syn portugalského krále Jana V. a jeho manželky arcivévodkyně Marie Anny Habsburské (1683–1754), dcery římského císaře Leopolda I. Měl staršího bratra Petra (nezaměňovat s dalším synem Jana V., který dostal rovněž jméno Petr), který však zemřel ve dvou letech věku, což učinilo z Josefa následníka trůnu. Z otcovy strany byl vnukem krále Petra II. a královny Marie Žofie Falcko-Neuburské, z matčiny strany pak vnukem římského císaře Leopolda I. a jeho ženy Eleonory Magdaleny Falcko-Neuburské. Jeho babičky byly sestry, dcery kurfiřta Filipa Viléma Falcko-Neuburského, zatímco jeho dědové byli bratranci. V roce 1729 se oženil se španělskou princeznou Marianou Viktorií, dcerou krále Filipa V. a jeho druhé ženy Alžběty Farnese. Pouto se Španělskem bylo velmi těsné, tím spíš, že Josef byl bratrem ženy budoucího španělského krále Ferdinanda VI., Marie Barbary. Jeho žena Mariana Viktorie byla milovnicí hudby a lovu. Z manželství vzešly čtyři dcery:", "section_level": 1}, {"title": "Panování.", "content": "Josef I. byl oddaný katolík a milovník opery. Na portugalský trůn nastoupil ve svých 35 letech po smrti svého otce a téměř bezprostředně poté předal moc do rukou Sebastião José de Carvalho e Melo, známějšího spíše pod jménem \"markýz de Pombal\". Mocný markýz Pombal měl pod dohledem všechny aspekty politiky ekonomické, sociální i koloniální, s cílem učinit z Portugalska opět vážného soupeře ostatních evropských mocností, stejně jako zabezpečit jeho vlastní moc. Nezdařené spiknutí šlechty, jež mělo za cíl zavraždit krále a markýze, dovolilo markýzovi vyhnat v roce 1759 z Portugalska jezuity, čímž vedle konfiskace církevního majetku získal i kontrolu nad veřejným školstvím. Následně Josef zavedl řadu ekonomických opatření, které lze označit jako dirigismus. Za vlády Josefa I., na svátek Všech svatých 1. listopadu 1755, došlo ke katastrofálnímu zemětřesení, následovanému tsunami, které zničilo hlavní město Lisabon a při němž zahynulo více než 100 000 lidí. U Josefa se v důsledku zemětřesení rozvinula silná klaustrofobie a již nikdy se necítil dobře pobývaje mezi čtyřmi stěnami. Proto přesídlil dvůr do nákladného komplexu stanů v pahorcích u obce Ajuda u Lisabonu, v místě současného paláce Ajuda. Hlavní město bylo za vysokých nákladů kompletně rekonstruováno podle směrnic markýze de Pombal.", "section_level": 1}, {"title": "Následnictví a smrt.", "content": "Josef I. měl čtyři dcery, ale žádného mužského potomka, měl však také mladšího bratra Petra; stál tak před volbou, zda má trůn zdědit jeho nejstarší dcera Marie, nebo jeho mladší bratr Petr. Z dynastických důvodů se tedy 6. června 1760 Petr oženil se svou neteří Marií I. Portugalskou. Jejich sňatek, pro který z důvodu blízké příbuznosti bylo nutno získat papežský dispens, vyloučil všechny pochybnosti o následnictví. V roce 1774 se stal král Josef I. v důsledku duševní choroby nezpůsobilým vládnout a regentkou se stala jeho žena Mariana Viktorie; politicky byla tato změna bezvýznamná, neboť skutečnou vládu nadále držel v rukou markýz de Pombal. Josef I. zemřel 14. února 1777. Po jeho smrti na trůn nastoupila jeho dcera Marie a její manžel, Josefův bratr Petr, se stal spoluvladařem jako Petr III. Železná vláda markýze de Pombal skončila a řada antiklerikálních reforem, které za vlády Josefa I. realizoval s cílem modernizovat zemi, byla vzata zpět.", "section_level": 1}], "src_summary": "Josef I. Portugalský (portugalsky \"José Francisco António Inácio Norberto Agostinho de Bragança\"), zvaný \"Reformátor\", (6. června 1714 – 24. února 1777) byl portugalským králem od roku 1750 do své smrti.", "tgt_summary": "Joseph I (, , 6 June 1714 – 24 February 1777), \"The Reformer\" (), reigned as King of Portugal from 31 July 1750 until his death. Among other activities, Joseph was devoted to hunting and the opera. Indeed, he assembled one of the greatest collections of operatic scores in Europe.", "id": 353161}
{"src_title": "Matylda Anglická (1156–1189)", "tgt_title": "Matilda of England, Duchess of Saxony", "src_document": [{"title": "Život.", "content": "Narodila se v létě 1156 jako nejstarší dcera anglického krále Jindřicha II. a akvitánské vévodkyně Eleonory. Jméno získala na počest babičky Matyldy, Jindřichovy matky. 15. dubna 1165 při návštěvě kolínského arcibiskupa Rainalda z Dasselu v Rouenu došlo k dohodě o budoucím sňatku s rozvedeným pětatřicetiletým saským a bavorským vévodou Jindřichem Lvem. Na podzim 1167 ji matka vyprovodila i s výbavou do Doveru, odkud Matylda s doprovodem odplula do Německa. Svatba proběhla 1. února 1168 v mindenském dómu a oslavy se konaly na hradě v Brunšviku. V době sňatku byl Jindřich Lev na výsluní moci, byl blízkým spojencem svého příbuzného císaře Fridricha Barbarossy, který měl také přímý podíl na sjednání jeho sňatku s Matyldou. Roku 1174 Jindřich Lev odmítl Fridricha vojensky podpořit při tažení do Itálie a císař tak prohrál v bitvě u Legnana. O pět let později se Jindřich Lev odmítl dostavit ke smírčímu soudu ve Wormsu a v lednu 1180 nad ním ve Würzburgu byla vynesena říšská klatba a říšské sněmy se usnesly o konfiskaci jeho dvou vévodství. V listopadu 1181 se v Erfurtu Jindřich Lev Fridrichovi podrobil, mohl si pak ponechat Brunšvik a Lüneburg, ale byl odsouzen odejít z říše. V červenci 1182 se tak Matylda s celou rodinou vrátila k otcovu dvoru v Normandii. Jindřich se na podzim vydal na pouť do Compostely a Matylda pobývala v Argentanu, kde na ni skládal oslavné písně Bertrand z Bornu. Na jaře 1184 se manželé přesunuli do Anglie, kde se narodil nejmladší syn Vilém a díky zprostředkování Jindřicha II. se mohla rodina na jaře 1185 vrátit do Brunšviku. Roku 1188 stále nedůvěřivý Fridrich Barbarossa vytáhl na křížovou výpravu a přiměl Jindřicha Lva, který účast kvůli vysokému věku odmítl, aby opět opustil území říše a odešel do Anglie. Matylda zůstala v Brunšviku a tam také v létě 1189 zemřela. Byla pohřbena v místní katedrále sv. Blažeje, kde se v hlavní lodi dochoval její a Jindřichův vápencový náhrobek.", "section_level": 1}], "src_summary": "Matylda Anglická řečená Maud (francouzsky \"Mathilde d'Angleterre\", německy \"Mathilde von England\", 1156 – 28. června/13. července 1189, Brunšvik) byla bavorská a saská vévodkyně z dynastie Plantagenetů. Je považována za pramáti všech pozdějších Welfů a múzu trubadúra Bertana z Bornu, jenž jí věnoval dvě písně o lásce a přirovnal ji k Heleně Trojské.", "tgt_summary": "Matilda of England (, also called Maud; 6 January 1156 – 28 June 1189) was the eldest daughter of King Henry II of England and Eleanor of Aquitaine. Through her marriage with the Welf duke Henry the Lion, she was Duchess consort of Saxony and Bavaria from 1168 until her husband's deposition in 1180. She was named after her grandmother Matilda of England.", "id": 540294}
{"src_title": "Rochdalské družstvo poctivých pionýrů", "tgt_title": "Rochdale Society of Equitable Pioneers", "src_document": [{"title": "Historie.", "content": "Rochdalské družstvo (Rochdale Society of Equitable Pioneers) bylo založeno roku 1844 ve městě Rochdale v severní Anglii. Zakladatelé, kterých bylo 28, pocházeli převážně z řad Rochdalských textilních dělníků. Cílem družstva bylo ustavení obchodu s potravinami, oblečením, tabákem atd. Dále stavba a nákup domů, kde by družstvo provozovalo své činnosti; výroba výrobků; nájem, koupě a obdělávání zemědělské půdy a stavba vlastní obytné kolonie (Laws and Objects 1844, Law First). Realizovány byly obchody, výroba, stavba a nákup domů, naopak kolonie nevznikla. Vše mělo sloužit k dosažení peněžního prospěchu, a zlepšení sociálních a domácích životních podmínek členů družstva (Laws and Objects 1844, Law First). Rochdalské družstvo obchodovalo (po změnách jména a sloučení s jinými družstvy) samostatně až do roku 1991. V tomto roce přešlo pod názvem Norwest Pioneers Co-operative do družstva United Co-operatives.", "section_level": 1}, {"title": "Rochdalské principy.", "content": "Rochdalští družstevníci nebyli první. Prvním zaznamenaným družstevním obchodem byl roku 1769 obchod tkalcovského družstva ve Fenwicku, Ayrshire. Významní však byly stanovami svého družstva (Laws and Objects). Od nich se odvozují tzv. Rochdalské principy. Tyto principy ovlivnily další družstva a v modifikované podobě jsou používány dodnes. Stanovy byly sepsány v roce založení družstva a 1845 upraveny. Hlavními body stanov bylo demokratické rozhodování: (Supplement of Amended Laws 1845, a new law to be placed or read between 4th and 5th laws), otevřené členství (Laws and Objects 1844, law 13th), prodej a nákup jen za hotové (Laws and Objects 1844, law 21st). Družstvo nespoléhalo jen na nadšení a nezištnost, a proto se další principy zabývaly vyplácením finančních odměn za účast a investování v družstvu. Za prvé se vyplácel úrok z vloženého kapitálu (cena jednoho podílu byla 1 libra) ve výši 3.5 procenta na podíl. (Laws and Objects 1844, law 22nd) . Později dle upravených stanov pak 5 procent (Supplement of Amended Laws 1845, Amendment of the 22nd law). Dle upravených stanov mělo mít družstvo kapitál 1000 liber a maximálně 250 členů, každý člen měl držet 4 podíly (minimálně 1 a maximálně 50 podílů). Za druhé zbylý zisk, byl vyplacen každému členu v proporci k množství peněz utracených členem v družstevním obchodě (Laws and Objects 1844, law 22nd). Ve stanovách není uvedeno, že by členové družstva museli nakupovat výhradně v družstevním obchodě. Rochdalští pionýří rozdělovali veškerý zisk mezi své členy. Pro další investování zakládali proto různé odnože (jako byl třeba mlýn). Zřejmě to však nebylo příliš praktické. V dnešní době se členům družstev vyplácí zpravidla pouze část zisku a zbytek zůstává nerozdělený v družstvě a používá se k investicím. Družstva se po světě od dob Rohdalského družstva značně rozšířila.", "section_level": 1}], "src_summary": "Rochdalské družstvo poctivých pionýrů (; Rochdalské družstvo) bylo svépomocné družstvo založené za účelem obchodování s potravinami, oblečením, tabákem atd. Dále za účelem stavby a nákupu domů, výroby výrobků, obdělávání zemědělské půdy a stavby obytné kolonie. Významné bylo především svými stanovami, od nichž se odvozují tzv. Rochdalské principy. Tyto principy ovlivnily další družstva a v modifikované podobě jsou používány družstvy dodnes.", "tgt_summary": "The Rochdale Society of Equitable Pioneers, founded in 1844, was an early consumer co-operative, and one of the first to pay a patronage dividend, forming the basis for the modern co-operative movement. Although other co-operatives preceded them, the Rochdale Pioneers' co-operative became the prototype for societies in Great Britain. The Rochdale Pioneers are most famous for designing the Rochdale Principles, a set of principles of co-operation that provide the foundation for the principles on which co-ops around the world operate to this day. The model the Rochdale Pioneers used is a focus of study within co-operative economics.", "id": 1522676}
{"src_title": "Třída Spruance", "tgt_title": "Spruance-class destroyer", "src_document": [{"title": "Stavba.", "content": "V letech 1972–1983 bylo loděnicí Ingalls Shipbuilding v Pascagoule postaveno celkem 31 jednotek této třídy. Jednotky třídy \"Spruance\":", "section_level": 1}, {"title": "Konstrukce.", "content": "Třída \"Spruance\" měla oproti předchozím třídám výrazně větší výtlak a velikostí se blížila spíše tehdejším křižníkům. Modulární konstrukce lodí usnadnila jejich pozdější modernizace. Na protiponorkový boj zaměřená plavidla zpočátku postrádala účinné vybavení k boji proti pozemním cílům a jejich protiletadlové střely byly pouze krátkého dosahu. Při pozdějších modernizacích ale byla většina lodí vybavena vertikálním vypouštěcím silem pro protizemní střely Tomahawk, což jejich bojovou hodnotu výrazně zvýšilo. Po dokončení tvořily hlavňovou výzbroj dva 127mm kanóny v jednohlavňových věžích a dva 20mm kanónové systémy blízké obrany Phalanx. Lodě dále nesly osminásobné vypouštěcí zařízení protiletadlových střel krátkého dosahu Sea Sparrow, dvě čtyřnásobná vypouštěcí zařízení protilodních střel Harpoon. Protiponorkovou výzbroj tvořilo osminásobné vypouštěcí zařízení raketových torpéd ASROC a dva trojhlavňové 324mm protiponorkové torpédomety. Z paluby na zádi mohly operovat až dva vrtulníky — obvykle typu SH-60B LAMPS Mk III (\"Light Airborne Multi-Purpose Systems\"). Celá třída byla vybavena kevlarovým pancéřováním. V 80. a 90. letech bylo 24 lodí modernizováno. Kontejner raketových torpéd ASROC byl demontován a na jeho místě bylo instalováno vertikální vypouštěcí silo s kapacitou 61 střel. V něm bylo obvykle neseno 45 střel s plochou dráhou letu Tomahawk a 16 raketových torpéd ASROC (zbývajících sedm torpédoborců bylo přednostně vyřazeno v roce 1998). Část lodí byla vybavena systémem RAM, sloužícím primárně k obraně proti protilodním střelám. Pohonný systém koncepce COGAG tvořily čtyři plynové turbíny typu General Electric LM2500. Poprvé tak americký torpédoborec nesl plynové turbíny. Lodní šrouby byly dva. Při zapojení všech čtyř turbín mohly dosáhnout maximální rychlosti 33 uzlů.", "section_level": 1}, {"title": "Operační nasazení.", "content": "Třída \"Spruance\" byla nasazena v řadě operací, například ve válce v Zálivu. Během operace Pouštní bouře bylo z těchto torpédoborců odpáleno celkem 112 střel s plochou dráhou letu Tomahawk. Střely Tomahawk později odpalovaly též na cíle v Bosně.", "section_level": 1}], "src_summary": "Třída Spruance byly raketové torpédoborce námořnictva Spojených států amerických. Tato víceúčelová plavidla byla navržena zejména pro ničení ponorek a doprovod svazů letadlových lodí. Americké námořnictvo je provozovalo v letech 1975–2005. Jako poslední byl dne 21. září 2005 vyřazen torpédoborec USS \"Cushing\". Podtřídou třídy \"Spruance\" jsou čtyři jednotky třídy \"Kidd\", které byly stavěny pro íránského šáha, ovšem po vypuknutí íránské islámské revoluce a svržení šáhova režimu si je USA ponechalo a později byly prodány námořnictvu Čínské republiky. Mírně prodloužený trup třídy \"Spruance\" byl rovněž použit pro stavbu křižníků třídy \"Ticonderoga\".", "tgt_summary": "The \"Spruance\"-class destroyer was developed by the United States to replace the many World War II–built - and s and was the primary destroyer built for the U.S. Navy during the 1970s and 1980s. First commissioned in 1975, the class was designed with gas-turbine propulsion, a flight deck and hangar for up to two medium-lift helicopters, all-digital weapons systems, and automated 127 mm (5-inch) guns. Serving for three decades, the \"Spruance\" class was originally designed to escort a carrier group with a primary ASW mission, and later had a land strike capability added with the addition of the Tomahawk cruise missile. Rather than extend the life of the class, the Navy accelerated its retirement. The last ship of the class was decommissioned in 2005, with most examples broken up or destroyed as targets.", "id": 2219174}
{"src_title": "Rostlina krátkodenní", "tgt_title": "Photoperiodism", "src_document": [{"title": "Upřesnění.", "content": "Přestože se hovoří o rostlinách jako o dlouhodenních nebo krátkodenních, není ve skutečnosti důležitá délka dne, (světla) ale naopak délka noci (tmy). Docela dobře lze hovořit o rostlinách krátkonočních a dlouhonočních. Pokusy bylo prokázáno:", "section_level": 1}, {"title": "Fotoperioda.", "content": "Fotoperioda je počet hodin světla ve dvacetičtyřhodinových cyklech. Hraniční je tehdy, když při jejím překročení dochází k fotoperiodické reakci, tj. když dojde k urychlení nebo oddálení kvetení. Její délka je individuální a charakteristická pro typ reakce i druh organismu. Fotoperiodismus je přírodní fenomén, který reguluje životní pochody u rostlin i živočichů. U rostlin určuje např. dobu kvetení a období klidu, u živočichů čas rozmnožování i zimního spánku. O nástupu určitého období ale spolurozhoduje mj. i teplota, vlhkost atd. Délka hraniční periody závisí také na zeměpisné poloze růstu jednotlivé rostliny, u druhů s výskytem na velkých plochách existují místní typy s různou hraniční fotoperiodou. V nižších zeměpisných šířkách jsou výkyvy v délce dne menší, proto regulace délkou dne musí být preciznější. Naproti tomu ve vysokých zeměpisných šířkách je vegetační doba sama o sobě omezena dlouho trvajícími mrazy a rostliny musí využít ke svému růstu a rozmnožování krátké období léta bez ohledu na délku dne. Fotoperiodismus se uplatňuje hlavně u rostlin mírného pásma a subtropů.", "section_level": 1}, {"title": "Fotoperiodické požadavky.", "content": "Požadavky na dobu osvětlení rostlin se mění také v závislosti na teplotě, stáří rostlin, intenzitě osvětlení a dalších faktorech. Ve zkratce můžeme požadavky jednotlivých rostlin rozdělit na: Některé fotoperiodicky citlivé rostliny je možno za situace, kdy není naplněná požadovaná doba osvětlení, udržovat v růstovém stavu téměř neomezeně dlouho a rostlina nevykvete. Tehdy označujeme fotoperiodický požadavek rostlin za kvalitativní nebo také absolutní. Těchto rostlin se především využívá k získání poznatků o regulaci kvetení, protože k nastartování stačí mnohdy jen jeden fotoperiodický cyklus (např. huseníček rolní). V jiných případech nemusí být fotoperioda pro kvetení zcela limitující, ale nenaplnění požadované doby osvětlení pouze kvetení rostlin oddálí. Takový požadavek nazýváme kvantitativní nebo také fakultativní, ten u většiny rostlin převládá.", "section_level": 1}, {"title": "Procesy v rostlině.", "content": "Světelný signál přijímá fytochromový systém v listech, je předán časovacímu mechanismu a přeměněn v biochemický signál. Vzniká květní hormon (florigen-FT) spouštějící kvetení, který byl objeven teprve nedávno. Ten je přenesen z listů do apikálního meristému, kde nastartuje proces směřující ke kvetení. Před nasazením květů se přemění vegetativní vrcholový meristém, který dosud neomezeně rostl a produkoval listy, v květní meristém. V něm odlišným typem buněčného dělení vzniknou základy pro květy – květní primordia, ze kterých se postupně vyvinou květy se všemi svými orgány. Udržení rostliny ve stavu generativním, tj. ve kvetení, vyžaduje neustálý přísun biochemického signálu z listů. Pro jednotlivé rostliny je charakteristická nejen potřebná délka světelného dne, ale i po sobě následující počet takovýchto dnů. Způsob, jakým rostlina vyhodnotí dobu po kterou byla osvětlována, tj. jakým způsobem časovací mechanismus měří tento čas, není dosud znám.", "section_level": 1}, {"title": "Klasifikace rostlin.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Krátkodenní rostliny.", "content": "Zrychlují nástup do reprodukční fáze při zkracování délky dne až do určité meze dané nutnosti získat energii při fotosyntéze. Jsou to např. bavlník, chryzantéma, konopí, kukuřice, rýže, řepeň, sója, ovijnice nachová, merlík červený. Posledním dvěma stačí jediný krátký den k tvorbě květních poupat, jsou-li rostliny urychlovány ještě ve stádiu děložních lístků. Patrně se tak děje ještě před vstupem do juvenilní fáze.", "section_level": 2}, {"title": "Dlouhodenní rostliny.", "content": "U těch se zrychluje nástup do reprodukční fáze tím více, čím je den delší. Jsou to např. blín, huseník, ječmen, oves, pšenice, ředkvička, salát, špenát, tabák, žito, merlík zední, jílek mámivý, hořčice setá. Posledním dvěma stačí jediný dlouhý den (při splnění dalších podmínek) k nástupu kvetení.", "section_level": 2}, {"title": "Neutrální rostliny.", "content": "Přechod do reprodukční fáze probíhá bez ohledu na délku dne. Bývají to rostliny z extrémních podmínek nebo rostliny s výraznější juvenilitou, nebo i zcela obyčejné jako např. fazol, hrachor, rajče, slunečnice. Naše brambory jsou z hlediska kvetení rostlinou dlouhodenní, ale z hlediska tvorby hlíz krátkodenní, myšleny jsou brambory původní, nešlechtěné na ranost.", "section_level": 2}, {"title": "Význam.", "content": "Asi 80 % české květeny je na fotoperiodicitu citlivá, v převažující míře to jsou rostliny dlouhodenní. Naopak u velké většiny dřevin se fotoperiodicita neuplatňuje. Období juvenility, tj.období do prvních květů bývá u dřevin většinou dlouhé, i několik desítek let, takže toto období lze jen stěží měnit a měřit. U mnoha dřevin byly květní pupeny založeny již v předešlém roce, např. u jabloně, broskvoně atd. Necitlivost k fotoperiodicitě je příčinou toho, že stromy vykvetou během teplého prosince, jejich kvetení je podmíněno mj. teplotou a vláhou, nikoliv však délkou dne. Znalostí o fotoperiodicitě jednotlivých rostlin umožňují jednak přinutit okrasné květiny ke kvetení v neobvyklých ročních obdobích, ale budou potřebné i s ohledem na případné klimatické změny. Ve střední a severní Evropě se dnes pěstují dlouhodenní odrůdy ozimé pšenice, naší nejdůležitější obilniny, kvetoucí pozdě na jaře, kdy už je dostatečně teplo pro optimální vývoj květů a semen. Ve Středomoří ovšem přichází jaro častěji a po něm následuje brzy horké suché léto. Pro jižní Evropu jsou proto vhodnější odrůdy, které vykvetou dříve a stihnou dozrát před začátkem letního sucha (nejsou tak dlouhodenní jako naše). Za předpokladu, že české podnebí se následkem globálního oteplení postupně přiblíží teplotně i srážkově středomořskému, bude zapotřebí buď přejít na jihoevropské odrůdy, nebo u našich dlouhodennost klasickým šlechtěním zkrátit.", "section_level": 1}], "src_summary": "Rostlina krátkodenní je rostlina, u které je kvetení urychlováno fotoperiodou kratší než hraniční délka dne. Opakem je rostlina dlouhodenní, u které je kvetení urychlováno fotoperiodou delší než hraniční délka dne. Hraniční (nebo kritická) délka dne je obvykle od 10 do 14 hodin. Jsou to rostliny, které lze umělým zkrácením nebo prodloužením doby jejich pobytu na světle přimět k předčasnému nástupu do kvetení nebo jejich nástup do kvetení oddálit.", "tgt_summary": "Photoperiodism is the physiological reaction of organisms to the length of night or a dark period. It occurs in plants and animals. Photoperiodism can also be defined as the developmental responses of plants to the relative lengths of light and dark periods. They are classified under three groups according to the photoperiods: short-day plants, long-day plants, and day-neutral plants.", "id": 581212}
{"src_title": "Charlie Patton", "tgt_title": "Charley Patton", "src_document": [{"title": "Život.", "content": "Datum jeho narození nebylo nikdy přesně zjištěno, ale většina pramenů uvádí dobu mezi léty 1887–1891. Vyrůstal jako jedno z dvanácti dětí Billa a Annie Pattonových, kteří měli farmu na jihu státu Mississippi. Jeho otec však na sklonku devatenáctého století získal práci v severní části delty, na farmě Willa Dockeryho. Charlie Patton patří k nejstarším představitelům hudebního stylu jež se nazývá Delta Blues (neboli blues pocházející s regionu mississippské delty). Kdy přesně a za jakých okolností se tento žánr zrodil, dnes už jen těžko zjistíme. Víme ale téměř jistě že místem vzniku této hudby byla právě Dockerryho farma do které se Pattonova rodina přistěhovala. Je třeba zdůraznit že Delta Blues mělo v pozdějších letech rozhodující vliv na Rhythm and blues a Rock, je to tedy lidová nebo pololidová hudba jež posléze ovlivnila celosvětovou populární hudbu. O Pattonových muzikantských začátcích toho víme pramálo. Učil se hrát od kytaristy Henryho Sloana o němž se neví více než to, že patřil ke starší více méně anonymní generaci černošských hudebníků, jejichž jednoduchá hudba nesla již většinu znaků pozdějšího blues. Byla však zřejmě harmonicky a textově jednodušší. Mladý Charlie Patton byl prý Henrymu Sloanovi neustále v patách a naučil se od něj hrát na kytaru. Pattonův otec neschvaloval zájem svého syna o hudbu a jednou prý Charliemu uštědřil výprask. Později se však nechal obměkčit a dokonce synovi pořídil kytaru. U Charlieho se brzy projevil značný hudební talent. Stal se jedním z nejznámějších kytaristů v okolí a byl vítaným hostem na sobotních tancovačkách a hudebních zábavách všeho druhu. Patton byl zřejmě neuvěřitelný bavič, při svých vystoupeních prý vyhazoval kytaru do vzduchu a zase ji chytal, bušil do ní, případně hrál s kytarou za krkem. Jeho široký repertoár obsahoval lidové balady, starší pracovní písně, ragtimy a také blues, to se už stalo jakousi černošskou specialitou. Rozuměli jí pouze černoši a obsahovala spoustu podobenství a narážek, kterým běloši nemohli rozumět. Charlie Patton se sám brzy stal vzorem pro další bluesmany. Byli to například: kytarista Willie Brown, který s Pattonem často hrával na druhou kytaru a účastnil se i jeho nahrávacích frekvencí, Tommy Johnson, který přišel do delty jako dospívající mladík a brzy se naučil hrát blues Pattonovým stylem, Son House mimořádný bluesový kytarista a zpěvák, jenž hrával s Pattonem a Brownem na hudebních zábavách a který se jako jediný nakonec dožil folkového revivalu a v šedesátých letech se vrátil k vystupování a podal řadu svědectví o Pattonově životní pouti. Celý rodokmen pak uzavírá Robert Johnson jenž do sebe vstřebal všechny výše uvedené veličiny a představoval v podstatě prvního moderního bluesmana.", "section_level": 1}, {"title": "Blues a víra.", "content": "Jako většina deltských potulných muzikantů žil dosti divokým životem, k němuž patřilo nadměrné požívaní alkoholu a střídání žen. Cestoval po celé deltě, hrál na mnoha místech a zřejmě žil s mnoha ženami zároveň.S žádnou dlouho nezůstal a všechny postupně opouštěl. Nikde se dlouho nezdržel. Často beze slova sbalil kytaru a prostě odešel. Přesto je zřejmé, že Patton byl silně věřící člověk, že se od mládí věnoval bibli a touží být kazatelem. Opravdu několikrát se v jeho životě stalo, že zavrhl blues, alkohol a ženy a vydal se na cestu víry. Mnohokrát úspěšně kázal slovo boží, ale brzy se zase vracel k divokému bluesovému životu. Zřejmě v něm neustále probíhal vnitřní boj. Věděl že nežije spořádaný život, ale neřesti si odepřít nedokázal a tak dál hrál svoje blues, pil a chodil za holkama. Mimochodem tento vnitřní rozpor byl v té době mezi bluesmany naprosto běžný. Kupříkladu Son House prožíval stejné příklony k víře a návraty do bluesového ovčince a svoje pocity nakonec vyjádřil ve skladbě Preachin' the Blues.", "section_level": 1}, {"title": "Tvorba.", "content": "Jeho tvorbu známe z nahrávek, které pořídil v letech 1929–1934. Není jisté do jaké míry se na nahraných skladbách podílel autorsky. Pravděpodobně se jedná o popěvky,v tehdejších letech rozšířené v mississippské deltě. Přizpůsobil je své interpretaci, rytmickému cítění a do textů začleňoval to, co sám zažil. V jeho písních nacházíme postavy, které Patton osobně znal – Tom Ruchen Blues, události, o kterých se doslechl nebo které se ho přímo týkaly – High Water. Dá se říct, že jeho skladby jsou na půl autorské a na půl lidové. Na živých vystoupeních byl zřejmě schopným improvizátorem. Spojoval písně dohromady, improvizoval texty a vkládal do písní to, co se v daném okamžiku hodilo k pobavení obecenstva. Ve studiu ale dokázal usměrnit a sjednotit svůj repertoár a tak nahrál plno silných textových kompozic, které v sobě nesou klasické znaky bluesových textů – stísňující samota a pocit ztráty, Pea Vine BluesMoon Going Down a blížící se konec Poor MeZa pozornost stojí i jeho vlastní hudební doprovod. Hrál na kytaru v nejrůznějších laděních a používal bottleneck. Jeho kytarové doprovody jsou rytmicky velmi složité a členité. Dnes známe klasickou dvanáctku, tedy dvanáctitaktové blues. Jeho blues většinou mají strukturu třináct a půl taktu. Podle mnoha badatelů to není náhoda ani jeho nedbalost. Podle všeho navazoval na staré rytmické postupy černošského bubnování, jehož tradice sahá až do Afriky. Třináct a půl taktu byla obvyklá struktura písňových slok doprovázená bubnováním. Tato stará hudba se hrála v kraji, ve kterém se on sám narodil a byla zde zaznamenána hudebními vědci ještě v první polovině dvacátého století. Jeho hudba je tedy přímým pojítkem mezi současným blues a starobylým afroamerickým bubnováním. Zvláštní je i jeho zpěv. I ten v sobě nese něco z africké tradice. Zatímco bluesmani s Texasu měli vokální přednes bližší country a swingu, jeho delta blues pracuje s hlasem jako s hudebním nástrojem. Mručí, chraptí, naříká a mění hlas. Často tak vzniká dojem že píseň ve skutečnosti zpívají dva lidé. Jeho desky se na konci dvacátých a ve třicátých letech velice dobře prodávali. Nejúspěšnější byla asi nahrávka \"Pony Blues\". Bez nadsázky je možno konstatovat, že se stal jednou z prvních hvězd amerického gramofonového průmyslu.", "section_level": 1}, {"title": "Smrt.", "content": "Ke konci života žil se ženou jménem Bertha Lee. I když stále žil přelétavým životem, vydrželi spolu v dobrém i ve zlém(často se stávalo že se poprali a byli zavřeni za výtržnost) až do své smrti. Když v roce 1934 polevila hospodářská krize vzpomněl si W.R.Calaway s American Record Company na jeho někdejší komerční úspěch a přizval ho k nahrávání do New Yorku. Patton byl v té době už těžce nemocen, přesto spolu s Berthou Lee nazpívali působivou kolekci bluesových a náboženských písní. Skladby pro tuto nahrávku vybral zřejmě Charlie Patton sám, protože většina z nich pojednává o blížícím se konci. Ve skladbě \"Poor Me\" zpívá o tom jak se dívá na svou Berthu Lee z onoho světa, v tradičním spirituálu \"Oh Death\" opakuje „bože vím že můj čas se krátí“ v 34 Blues prosí „bože nech mě spatřit nový rok…“ Krátce po tomto nahrávání, 28. dubna 1934 zemřel na srdeční chorobu. Zájem o jeho osobu se projevil až v době folkového revivalu, kdy se bluesoví badatelé začali pídit po jeho nahrávkách. Poslech jeho desek může být pro necvičené ucho tvrdým oříškem. Jednak pro často naprosto katastrofální kvalitu zvuku a také díky výše zmíněným výstřednostem interpreta. Jeho vliv a přínos v historii blues by však neměl být opomíjen. Bez něj by dnes blues nebylo tím čím je.", "section_level": 1}], "src_summary": "Charlie Patton (1891? – 28. dubna 1934) byl americký bluesový kytarista a zpěvák. Patří k nejstarším představitelům takzvaného delta blues a byl zřejmě i z části jeho tvůrcem. Navazoval na starší černošskou lidovou hudbu a vytvořil vlastní charakteristický styl, který se dá považovat za základní impuls k pozdějšímu vývoji bluesové hudby. Společně s kytaristou a zpěvákem Blind Lemonem Jeffersonem (který je považován za otce tzv. Texas blues) patří k nejstarším bluesovým hudebníkům, kteří zanechali záznam na gramofonových deskách. Ovlivnil také spoustu hudebníků, kteří přišli po něm, včetně takových veličin jako byli Robert Johnson, Howlin' Wolf nebo Muddy Waters.", "tgt_summary": "Charley Patton (died April 28, 1934), also known as Charlie Patton, was an American Delta blues musician. Considered by many to be the \"Father of the Delta Blues\", he created an enduring body of American music and inspired most Delta blues musicians. The musicologist Robert Palmer considered him one of the most important American musicians of the twentieth century. Patton (who was well educated by the standards of his time) spelled his name \"Charlie\", but many sources, including record labels and his gravestone, use the spelling \"Charley\".", "id": 1669473}
{"src_title": "SimulationX", "tgt_title": "SimulationX", "src_document": [{"title": "Podnik.", "content": "SimulationX je software vyvinutý firmou ESI ITI GmbH. V oblasti virtuálních inženýrských systémů jsou její hlavní aktivity ve vývoji standardních software, konzultační, inženýrské a programátorské činnosti. Hlavní sídlo firmy ITI je v Drážďanech v Německu. Podnik má celosvětovou působnost s rozsáhlou sítí dceřiných společností a distributorů. Uplatnění má software SimulationX nejen ve výuce, ale také ve výrobních podnicích, zejména v oblasti automobilového průmyslu, letectví, energetického průmyslu, strojírenství, loďařství, hornictví, ropného a plynárenského průmyslu, přesné mechaniky a v oblasti kolejové dopravy. Kromě toho má software mnohostranné použití i ve vědě a výzkumu.", "section_level": 1}, {"title": "Oblasti a knihovny.", "content": "Software podporuje funkce Windows a disponuje množstvím předdefinovaných elementů a připravených knihoven z různých fyzikálních oblastí. Tyto knihovny klasifikují modely podle jejich fyzikálních a užitných vlastností. K dispozici je více než 500 připravených modelů pro více než 11 oblastí využití. Funkce „drag and drop“ zjednodušuje a urychluje proces vytváření modelů. Hydraulické, pneumatické a elektrické pohony stejně jako řídící prvky lze ve víceprvkových systémech integrovat do téhož modelu. V průběhu výpočtu lze chování celého systému pozorovat a analyzovat a parametry mohou být online upravovány. Mezi uživateli po celém světě je software SimulationX znám svým uživatelsky příjemným grafickým prostředím, které umožňuje intuitivní a precizní vytváření komplexních modelů. SimulationX-knihovny disponují:", "section_level": 1}, {"title": "Modelica.", "content": "SimulationX podporuje jazyk Modelica pro modelování a umožňuje provádět simulace vlastních (sub)reálných modelů. Umožňuje provádět simulace modelů ze standardních knihoven softwaru Modelica nebo i z jiných programů založených na jazyku Modelica.", "section_level": 1}, {"title": "Rozhraní.", "content": "SimulationX disponuje otevřenými obsáhlými CAx-rozhraními k jiným programům různých využití, např..: Co-Simulation poskytuje obecná rozhraní pro napojení SimulationX k jiným CAE-prostředků s předdefinovanou nadstavbou pro speciální realizace. (MSC.Adams, Simpack, MATLAB/Simulink, Fluent, Cadmould etc.). Tato spojení umožňují přenos dat mezi těmito prostředky a simulačním software. Dále jsou k dispozici nástroje pro komplexní strukturovanou a systémovou analýzu (výpočet rovnováhy, vlastních frekvencí, tvarů kmitů, vstupní a výstupní analýza). OM-rozhraní umožňuje komunikaci mezi SimulationX a jinými aplikacemi Windows pro uživatelem definované Batch-průběhy, Embedded simulaci, rozbory parametrů a optimalizace. Code Export-Features podporují C-Code-generování pro bezprostřední integraci modelů, Hardware-in-the-Loop (HiL)-aplikací a Rapid Control Prototyping, Functional Mock-up Virtual Machine. Inženýři a vědci mohou pracovat s množstvím integrovaných nástrojů ve všech stupních systematického konstrukčního procesu. Spojením SimulationX s testovacími a simulačními platformami v reálném čase jako jsou LabVIEW, NI VeriStand, dSPACE, a SCALE-RT stoupá produktivita konstrukčního cyklu a značně se zkracuje čas zavedení výrobku do výroby..", "section_level": 1}], "src_summary": "SimulationX je CAE-software pro simulace fyzikálních systémů a technických zařízení v řadě oborů, je vyvinutý a komerčně provozovaný společností ESI ITI GmbH z Drážďan v Německu. Vědci a inženýři z oblasti průmyslu a vzdělávání využívají tento software ve výpočtech, analýzách a virtuálních testech komplexních mechatronických systémů. Tento software modeluje na jedné platformě účinky různých komponent z řady oborů a zároveň zohledňuje jejich vzájemná působení a zpětné vazby. Jako odpověď na stoupající poptávku na systémové simulace zavedla firma ITI v roce 2000 následníka programu ITI-SIM, software SimulationX. Jednou z hlavních oblastí jeho využití je analýza stacionárních větvených pohonů, za jejíž řešení byla firma ITI v roce 2006 vyznamenána cenou AEI Tech Award „Top Product of Powertrain Simulation“. Aktuální verze SimulationX 3.4 byla představena v červnu 2010..", "tgt_summary": "SimulationX is a CAE software application running on Microsoft Windows for the physical simulation of technical systems developed and sold by ESI ITI GmbH in Dresden, Germany.", "id": 188079}
{"src_title": "Johann Peter Frank", "tgt_title": "Johann Peter Frank", "src_document": [{"title": "Životopis.", "content": "Johann Peter Frank byl poslední ze třinácti dětí obchodníka se smíšeným zbožím. V roce 1761 studoval filozofii v Metách \"(Lotrinsko)\", v roce 1763 se rozhodl pro studium lékařství a odešel do Heidelbergu \"(Bádensko-Württembersko)\" a Štrasburku \"(Alsasko)\". V roce 1766 promoval na doktora lékařství v Heidelbergu. Odešel do zaměstnání jako venkovský lékař domů do Rodalbenu a v \"Bitsch\" \"(Lotrinsko)\" se stal osobním lékařem arcibiskupa špýrského biskupství \"(Porýní-Falc)\". V roce 1779 Frank vydal první ze šesti svazků jeho hlavního díla \"Systém komplexního zdravotního zabezpečení\". Roku 1784 získal profesuru na univerzitě v Göttingenu v Dolním Sasku a v roce 1786 se stal profesorem na univerzitě v Pavii a generálním ředitelem zdravotnictví v rakouské Lombardii. Jako profesor ve vídeňské všeobecné nemocnici provádí modernizaci ústavu. V roce 1804 odchází se svým synem Josefem Frankem do ruského Vilniusu \"(dnes Litva)\", kam byl povolán a zavádí zde moderní sestavení učebních osnov. V letech 1807-1808 se Frank stává osobním lékařem cara Alexandra I. Romanovce (1777-1825) na jeho dvoře v Petrohradě. Frank zemřel v roce 1821 ve Vídni, kde má čestný náhrobek na ústředním hřbitově (skupina 32 A, číslo 3).", "section_level": 1}, {"title": "Význam jeho práce.", "content": "Dr. Johann Peter Frank je pokládaný za průkopníka sociálního lékařství a veřejné zdravotnické služby a za jeho odbornou činnost na univerzitách. Jeho stěžejním dílem je šestisvazková publikace \"Systém komplexního zdravotního zabezpečení\". Prosazoval lepší výchovu lékařů, sester a porodních asistentek, zlepšení financování zdravotnictví a pro vídeňské chirurgy byl nepohodlným vrstevníkem. Bojoval za zlepšení zdravotnictví, ve veřejných budovách za více světla do nemocničních pokojů, více zeleně ve městech, propagoval zavádět do škol tělovýchovu a tělocvik. Nebál se být činný ani před panovníky, prosazoval a uskutečňoval své cíle. Německý přírodovědec Alexander von Humboldt (1769-1859) o něm řekl: \"Přiznám se, že jen málo takových mužů na mne zapůsobilo.\"", "section_level": 1}, {"title": "Uznání.", "content": "Oceněním jeho zásluh je \"Frank - van Swieten Lectures\", Technické univerzity Braunschweig (Dolní Sasko), Univerzity v Amsterodamu (Nizozemsko), Univerzity Rumprecht-Karlovy univerzity Heidelberg, Soukromé univerzity zdravotnictví, lékařské informatiky a techniky v Hall in Tirol u Innsbrucku a Vysoké odborné školy Heilbronn (Bádensko-Württembersko) společně s mezinárodní organizací týkající se vedení nemocnic po něm pojmenovaných.", "section_level": 1}, {"title": "Medaile Johanna-Petera-Franka.", "content": "Frankova medaile je nejvyšším vyznamenáním spolkového svazu lékařů ve veřejné zdravotní službě. Je propůjčována od roku 1972 každoročně na spolkovém kongresu za zvláštní zásluhy,týkající se veřejného zdravotnictví ve Spolkové republice Německo.", "section_level": 1}], "src_summary": "Johann Peter Frank (19. března 1745, Rodalben, Porýní-Falc – 24. dubna 1821, Vídeň), byl německý lékař, pokládaný za zakladatele veřejného zdravotnictví a zdravotních služeb.", "tgt_summary": "Johann Peter Frank (19 March 1745 – 24 April 1821) was a German physician and hygienist who was a native of Rodalben.", "id": 343268}
{"src_title": "Bejt Lechem ha-Glilit", "tgt_title": "Bethlehem of Galilee", "src_document": [{"title": "Geografie.", "content": "Leží v nadmořské výšce 174 metrů v Dolní Galileji, na pomezí severozápadní části zemědělsky využívaného Jizre'elského údolí a pahorkatiny na západním okraji Galileji. Jihovýchodně od vesnice vybíhá do údolí zalesněný kopcovitý hřbet Giv'at Chacir. Podél jeho západní strany do Jizre'elského údolí přitéká vádí Nachal Nahalal a souběžně s ním i vádí Nachal Bejt Lechem. Vesnice se nachází cca 16 kilometrů severozápadně od města Afula, cca 82 kilometrů severovýchodně od centra Tel Avivu a cca 22 kilometrů jihovýchodně od centra Haify. Bejt Lechem ha-Glilit obývají Židé, přičemž osídlení v tomto regionu je smíšené - jižním směrem převládají v údolí židovská sídla. Na severní straně začíná kopcovitá krajina s výrazným zastoupením obcí, které obývají izraelští Arabové (například město Ka'abija-Tabaš-Chadžadžra cca 2 kilometry odtud). Arabové převládají i na východní straně (aglomerace Nazaretu). Bejt Lechem ha-Glilit je na dopravní síť napojen pomocí lokální silnice číslo 7513.", "section_level": 1}, {"title": "Dějiny.", "content": "Bejt Lechem ha-Glilit je připomínán jako Bét-lechem už v Bibli, v Knize Jozue 19,15, kde je řazen mezi sídla kmene Zevulun. Připomíná se ještě v Talmudu a Mišně. Později byl zničen a ve středověku zdejší region osídlili Arabové. V roce 1906 zde vznikla vesnice německé křesťanské sekty Templeři pod jménem Betlehem in Galiläa (společně s nedalekou vesnicí Waldheim - dnes Alonej Abba, založenou roku 1907). Během první světové války bylo obyvatelstvo vesnice částečně deportováno tureckými úřady a obec čelila válečným rekvizicím, což zbrzdilo její rozvoj. Ve 30. letech 20. století část Templerů v Palestině ovlivnila nacistická ideologie. Za 2. světové války byla proto tato komunita britskými úřady internována a deportována. Většina německých obyvatel byla odsunuta v roce 1939. V roce 1948 byla opuštěná vesnice osídlena Židy. Židovské síly dobyly tuto vesnici 17. dubna 1948 v počáteční fázi války za nezávislost. Zakladateli nové osady byli židovští přistěhovalci z Rakouska, kteří tu zřídili zemědělský mošav. Ekonomika Bejt Lechem ha-Glilit je založena na zemědělství a turistickém ruchu. V centru obce se dochoval soubor původních vil německých osadníků z počátku 20. století. Část obyvatel za prací dojíždí mimo obec. V roce 1991 byla při stávající vesnici postavena nová obytná čtvrť, do které se přistěhovali i soukromí rezidenti (bez vazby na původní struktury mošavu). Zařízení předškolní péče o děti funguje přímo v obci, základní škola v nedaleké vesnici Kfar Jehošua. V Bejt Lechem ha-Glilit je k dispozici obchod, plavecký bazén, sportovní areály, pošta a synagoga.", "section_level": 1}, {"title": "Demografie.", "content": "Obyvatelstvo mošavu Bejt Lechem ha-Glilit je sekulární. Podle údajů z roku 2014 tvořili naprostou většinu obyvatel v Bejt Lechem ha-Glilit Židé (včetně statistické kategorie \"ostatní\", která zahrnuje nearabské obyvatele židovského původu ale bez formální příslušnosti k židovskému náboženství). Jde o menší sídlo vesnického typu s dlouhodobě rostoucí populací. K 31. prosinci 2014 zde žilo 781 lidí. Během roku 2014 populace stoupla o 0,4 %.", "section_level": 1}], "src_summary": "Bejt Lechem ha-Glilit nebo Galilejský Betlém, ( בֵּית לֶחֶם הַגְּלִילִית, doslova \"\"Galilejský Betlém\"\" - pro odlišení od města Betlém v Judských horách jižně od Jeruzalému, Bethlehem of Galilee, v oficiálním seznamu sídel Bet Lehem HaGelilit) je vesnice typu mošav v Izraeli, v Severním distriktu, v Oblastní radě Jizre'elské údolí.", "tgt_summary": "Bethlehem of Galilee (, \"Beit Lehem HaGlilit\"; lit. \"the Galilean Bethlehem\") is a moshav in northern Israel. Located in the Galilee near Kiryat Tivon, around 10 kilometres north-west of Nazareth and 30 kilometres east of Haifa, it falls under the jurisdiction of the Jezreel Valley Regional Council. In it had a population of . The modern moshav is located at the site of the ancient Israelite settlement known as Bethlehem of Zebulun or Berlehem Zoria. The town existed as Christian settlement in the classic era and was populated during the Middle Ages. It was reestablished as a Templer Bet Lam colony in the 19th century and turned into Jewish moshav in 1948.", "id": 940861}
{"src_title": "Karolina (písmo)", "tgt_title": "Carolingian minuscule", "src_document": [{"title": "Historické bádání.", "content": "Výzkum karolinské minuskuly není od dob Jeana Mabillona v podstatě dořešen. Do dnešní doby existuje několik teorií, které podávají značně heterogenní pohledy na dobu a místo vzniku minuskuly. Všeobecně lze ovšem říci, že byla vytvořena na území dnešní Francie respektive Franské říše na konci 8. století. Jako první se pokusil vyřešit tyto otázky Jean Mabillon, zakladatel vědecké diplomatiky, sfragistiky, paleografie a autor známého díla \"De re diplomatica, Libri sex\". Mabillon spojoval vznik minuskuly s prostředím Karla Velikého a jeho dvorské školy \"schola palatina\" a s učeným anglosasem Alcuinem z Yorku. Podle něj měla být vytvořena na základě polounciály a z popudu samotného Karla Velikého. Tato teorie měla značné trhliny, neboť již z doby vlády Karlova otce Pipina Krátkého jsou dochovány písemné památky, ve kterých je zřejmý nástup nové moderní abecedy. Přímo s osobou vzdělaného anglosasa spojil vznik Karoliny i Léopold Delisl, který se domníval, že byla vytvořena ve známém benediktinském opatství sv. Martina v Tours, kde Alcuin působil jako opat v letech 796-804. Podle Theodora Sickela je nutné hledal původ karoliny v papežské kanceláři. Své tvrzení opírá o výzkum formulářové sbírky \"Liber Diurnus Pontifikum Romanorum\", o které se domníval, že byla vytvořena v rámci papežské kanceláře jako oficiální kancelářská příručka. Proti tomuto tvrzení vystoupil po druhé světové válce italský paleograf Leo Santiffaller, který po důkladném rozboru papežských písemností došel k závěru, že \"Liber diurnus\" nikdy nesloužila jako oficiální příručka kanceláře, ale byla pouze příručkou papežských úředníků, zároveň zpochybnil i její provenienci. Původem se zabýval Marco Palma, který jej umístil do prostředí opatství Nonantola do 1. poloviny 9. století. Podle Philippa Lauera lze považovat za karolinu tzv. Maudramnův typ merovejského písma, který se užíval v klášteře Corbie. S tvrzením, které je dnes považováno za správné, poprvé přišel Charles Higounet, který soudil, že vznik karoliny se neodehrál v jednom konkrétním prostředí, nýbrž že se nové písmo vyvinulo současně na více místech. S tímto názorem se ztotožnily i další významné osobnosti latinské paleografie, mezi které lze zařadit Luigiho Schiaparelliho či Giorgia Cencettiho. Podle výsledků posledních studií se tedy soudí, že karolina nebyla vytvořena na základě nějakého reformního zásahu Karla Velikého, či jeho učeného okolí (Alcuin z Yorku, Paulus Diaconus, Petr z Pisy, Theodulf, Einhard, Angilbert, Dunghal a jiní), ale že je výsledkem přirozeného vývoje minuskulních písem (především merovejských a starých italských knižních písem), kterými se psalo již před Karlem Velikým.", "section_level": 1}, {"title": "Charakteristika a vývoj.", "content": "Karolinská minuskula vznikla v období tzv. karolínské renesance, na základě různých minuskul národních písem, někteří vědci, jako např. Manuel Prou, však kladou její vývoj do souvislosti s polounciálou. Svou teorii opíral především o majuskulní tvar litery „N“, který se vyskytuje v obou abecedách. Tento prvek je ovšem zastoupen i v knižních formách národních písem, proto není pro potvrzení Prouova názoru zcela signifikantní. Jeho mínění je již v dnešní době vyvráceno, nelze však Prouovi upřít, že si jsou tato písma velmi blízká, což je dáno zejména tím, že obě písma vycházela z mladší římské kurzívy. Polounciála přímo, karolinská minuskula pak prostřednictvím národních písem. Při vytváření nové abecedy sehrála důležitou úlohu potřeba lepší čitelnosti textů, proto se začaly jednotlivé litery od sebe oddělovat, čehož bylo dosaženo i minoritním zastoupením ligatur, tak typickými pro národní písma. Stabilizovaly se tvary jednotlivých písmen, zároveň s tím získaly pevné místo ve čtyřlinkové psacím systému. Podoba byla dána potřebou vyšší kvantity psaní a zároveň větším důrazem na čitelnost (oproti těžko čitelným národním písmům), což vedlo ke vzniku elegantního okrouhlého písma. Karolinská minuskula prodělala za dobu své existence značný vývoj, proto se od sebe liší písmo počátku 9. století a vrcholná forma z 12. století. První století vývoje karoliny je charakterizováno především hledáním základních forem. Oproti předchozímu období, totiž národním písmům, se velmi omezilo používání zkracovacích znamének a ligatur, přesto zcela nevymizely. Dlouho se udržely ligatury „ct“, „et“, „rt“, „st“ (st) a \"ae\" (æ), která je nahrazována tzv. e caudata ę. K nejcharakterističtějším zkratkám patří \"et\" (&), jež bylo později vytlačeno tironským „et“ (⁊). Již od zrodu karolinské minuskuly se lze v rukopisech setkat s interpunkčními znaménky, které se skládají z tečky, čárky či jejich kombinace. Otazník (?) se objevuje kolem roku 800. Texty 9. století jsou doprovázeny archaickými prvky, kam patří „a“, které se zde objevuje v podobě „cc“ nebo otevřeného kurzívního „a“, fakultativně připomínající „u“. Ovšem už i v tomto období pomalu ustupuje klasickému minuskulnímu „a“, které je součástí karolinské minuskuly až do jejího zániku. Během několika prvních desetiletí stále písaři používají majuskulní „N“, které ale v témže století bylo nahrazeno „n“ minuskulním. Značná variabilita panovala rovněž u litery „d“, které je zastoupeno v unciální i minuskulní podobě. Nejstarší formu minuskuly charakterizuje kyjovité rozšíření horních dotažnicových délek. V 10. století vývoj karoliny začal mírně stagnovat. V podstatě se od sebe minuskula 9. a 10. století neliší, určité změny však lze přesto sledovat. Pomalu mizí archaické prvky a kyjovité rozšíření horních dotažnicových délek. V 10. století lze pozorovat úpadek v grafickém provedení jednotlivých liter, s tuto dekadencí se karolina brzy vypořádala a v následujícím století opět vzkvétala. V 11. století pod vlivem značných změn dosáhla karolinská minuskula vrcholné fáze, kyjovité rozšíření bylo nahrazeno trojúhelníkovitým zakončením nebo násadnicovým tahem. Unciální „d“ se v této fázi již nevyskytuje a definitivně bylo nahrazeno minuskulovou formou. Dlouhé „s“ na konci slov nahradilo „s“ kulaté, které se od 12. století objevuje i uprostřed slova. U některých individualit lze pozorovat snahu po lámání kulatých tahů, což je předzvěstí nové periody ve vývoji latinského písma, která se nazývá Gotika. Jelikož se karolinskou minuskulou psalo téměř v celé Evropě, nebylo ani dost dobře možné, aby se všude vyvíjela stejnou rychlostí bez lokálních variací. Důležitými středisky karoliny se ve Francii staly kláštery Corbie, Remeš, Lyon, Saint-Denis, Fleury, Auxerre aj. V Itálii stála v popředí např. Verona a Nonantola, v germánské oblasti pak Fulda, Mohuč či Würzburg. Každé z těchto skriptorií je samozřejmě charakteristické svým jedinečným pojetím základní karolinské abecedy. Z ní se poměrně záhy, již v 9. století, v listinách vyvinulo specifické písmo, tzv. diplomatická minuskula, které se vyznačovalo dlouhými dříky. Ve 12. století se lámáním karoliny vytvořilo gotické písmo (přechodná varianta mezi těmito písmy je nazývána romanogotika). V 15. století byla karolina použita jako vzor pro minuskule humanistického písma.", "section_level": 1}, {"title": "Památky.", "content": "Karolinská minuskula je jedním z prvních písem, které se může pyšnit velkým počtem dochovaného materiálu. Jen pro období 9. století zachytil ve svém rozsáhlém katalogu Bernard Bischoff asi 7200 položek. Z takového pramenného bohatství nelze nezmínit evangeliář, který na rozkaz Karla Velikého a jeho manželky Hildegardy vyhotovil v letech 781-783 písař Gotšalk. Celý rukopis je psán unciálou a pouze dvě strany vyhotovil Gotšalk novou minuskulou. Opět z popudu Karla Velikého byl vyhotoven zlatý žaltář, jež v roce 795 sepsal Daghulf. Neméně známá je Alcuinova bible, vzniknuvší kolem roku 800, či trevírský evangeliář Ada z konce 8. století. Za příklad krásné karolinské minuskuly 11. století může posloužit traktát sv. Augustina \"Adversus quinque haereses\", jehož provenience se klade do kláštera Saint-Maur des Fossés v letech 1029-1030.", "section_level": 1}], "src_summary": "Karolina (také karolínská, dříve okrouhlá minuskula) je knižní i listinné písmo užívané téměř v celé Evropě od 8. do 12. století.", "tgt_summary": "Carolingian minuscule or Caroline minuscule is a script which developed as a calligraphic standard in Europe so that the Latin alphabet of Jerome's Vulgate Bible could be easily recognized by the literate class from one region to another. It was developed for the first time, circa AD 780, by a Benedictine monk of Corbie Abbey (about north of Paris), Alcuin of York. However, not all sources agree with the latter. Alcuin might not have been involved in the creation of the script. He was most likely responsible for copying and preserving the manuscripts and upkeeping of the script. It was used in the Holy Roman Empire between approximately 800 and 1200. Codices, pagan and Christian texts, and educational material were written in Carolingian minuscule throughout the Carolingian Renaissance. The script developed into blackletter and became obsolete, though its revival in the Italian Renaissance forms the basis of more recent scripts.", "id": 2469399}
{"src_title": "Svída krvavá", "tgt_title": "Cornus sanguinea", "src_document": [{"title": "Popis.", "content": "Svída krvavá je keř nebo malý strom dorůstající výšky až přes 5 metrů. Větve jsou přímé, vystoupavé i převislé. Letorosty jsou zprvu zelenavé, brzy však tmavočerveně nebo hnědě nabíhají. Listy jsou vstřícně postavené, krátce řapíkaté, na líci živě zelené a roztroušeně chlupaté, na rubu poněkud světlejší, odstále chlupaté dvouramennými a/nebo jednoduchými odstálými chlupy. Na podzim se listy zbarvují nachově červeně. Čepel je eliptická až široce vejčitá, se 3 až 5 páry postranních žilek. Nejvyšší pár žilek odbočuje již asi v polovině čepele, což je charakteristický znak odlišující svídu krvavou od svídy bílé a svídy výběžkaté. Kvete v květnu až červnu. Květy jsou bělavé a ostře páchnoucí, ve vypouklých až plochých, 3 až 6 cm širokých květenstvích. Plody jsou modročerné až černé peckovice na fialově červených stopkách. Přirozený areál výskytu svídy krvavé zahrnuje převážnou část Evropy, na východ zasahuje až po Írán a Kavkaz. Z České republiky jsou uváděny 3 poddruhy svídy krvavé, v užším pojetí druhů někdy chápané i jako samostatné druhy: svída krvavá pravá (\"Cornus sanguinea ssp. sanguinea\"), svída krvavá jižní (\"Cornus sanguinea ssp. australis\") a svída krvavá uherská (\"Cornus sanguinea ssp. hungarica\"). Odlišují se především tvarem a uspořádáním chlupů na listech. Nominátní poddruh je rozšířen i v Čechách, zbylé dva jsou vázané především na Moravu. Obvyklým typem přirozených stanovišť svídy krvavé jsou výslunné křovinaté stráně, lesní lemy, světlé lesy a potoční nivy na slabě kyselých až slabě zásaditých, živinami bohatších půdách.", "section_level": 1}, {"title": "Využití.", "content": "Svída krvavá je pěstována jako okrasná dřevina v celé řadě kultivarů, vyznačujících se především krásným zbarvením zimních holých větévek (např. kultivary 'Midwinter Fire' a 'Winter Beauty'), méně často i pestrými listy ('Variegata' aj.) Keře jsou vhodné do skupin, jako krycí dřeviny, i jako podrost pod vyšší dřeviny. Plody byly podle některých zdrojů využívány při průjmech.", "section_level": 1}, {"title": "Pěstování.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Nároky.", "content": "Při pěstování v mírném pásmu (ČR) je svída krvavá zcela odolná. Roste na slunci i v polostínu. Vhodná je jakákoliv propustná půda, vlhká. Je značně odolná proti suchu. Snáší exhalace. Svídu krvavou lze pěstovat i v nádobách, jako bonsaj. Je ale třeba zabránit promrzání obalením nádoby, nebo ji zapustit do země. Zaléváním během zimy dbáme, aby rostlina netrpěla suchem. Řez snese kdykoliv během vegetace, ačkoli silnější řez je obvykle vhodný v zimním období. Dobře obráží. Obvykle netrpí škůdci.", "section_level": 2}, {"title": "Rozmnožování.", "content": "Rozmnožuje se dřevitými řízky, bylinnými řízky nebo výsevem semen.", "section_level": 2}], "src_summary": "Svída krvavá (\"Cornus sanguinea\") je opadavý keř s jednoduchými vstřícnými listy. Vyskytuje se přirozeně i v České republice a je také pěstována v řadě kultivarů jako okrasná dřevina.", "tgt_summary": "Cornus sanguinea, the common dogwood or bloody dogwood, is a species of dogwood native to most of Europe and western Asia, from England and central Scotland east to the Caspian Sea. It is widely grown as an ornamental plant.", "id": 2091546}
{"src_title": "Nana Mizuki", "tgt_title": "Nana Mizuki", "src_document": [{"title": "Kariéra.", "content": "Mizuki Nana se narodila v Niihamě, v prefekuře Ehime, a od svých pěti let byla vedena k tomu stát se zpěvačkou enky. V roce 1993 vydala, ještě pod svým skutečným příjmením Kondó, svůj první singl s názvem \"Tsugazakura\" (japonský název pro rostlinu z rodu Phyllodoce). Její záliba v anime v ní ale podnítila chuť stát se seijú. První Mizučinou rolí byla postava Čisato Kadokura ve hře Noël: La Neige. Ve věku 20 let byla na svém koncertě pozorována skautem z japonské nahrávací společnosti King Records a nedlouho na to, v roce 2000, vydala svůj první singl, \"Omoi\". O rok později následovalo první album, \"Supersonic Girl\". V dalších letech popularita Mizuki pomalu rostla a v roce 2004 přišel zlomový okamžik v Mizučině kariéře, kdy se její singl \"Innocent Starter\" dostal jako její první singl do Top 10 žebříčku Oricon. Umístil se na 9. místě. Stejnojmenná skladba, Innocent Starter, posloužila jako opening k anime sérii \"Mahó Šódžo Lyrical Nanoha\", ve kterém Mizuki Nana namluvila jednu z hlavních postav, Fate Testarossu, díky čemuž popularita Mizuki výrazně vzrostla. V roce 2009 se Mizuki Nana díky svému albu \"Ultimate Diamond\" stala první seiyuu, která dosáhla na první místo týdenního žebříčku Oricon. Alba se během prvního týdne prodalo více jak 74 000 kopií a celkem již překonalo magickou hranici 100 000 prodaných kusů. Ve stejném roce byla Mizuki poprvé pozvána do velmi populárního silvestrovského hudebního pořadu televizní stanice NHK, Kóhaku Uta Gassen. Mizuki Nana vystoupila se svojí písní \"Shin Ai\". V lednu 2010 se Mizuki Nana poprvé umístila na prvním místě i v týdenním Oricon žebříčku singlů. Dosáhla toho svým 21. singlem \"Phantom Minds\" a potvrdila tak svoji pozici mezi nejprodávanějšími současnými interprety v Japonsku. Mizuki Nana propůjčila svůj hlas oficiálnímu \"OS-tan\" maskotovi japonské verze Windows 7 a namluvila systémové hlášky. OS-tan se jmenuje Madobe Nanami, což je slovní hříčka na název operačního systému a Mizučino jméno. \"Madobe\" znamená \"u okna\". \"Nana\" v Nanami může znamenat \"7\" a stejně tak je to Mizučino křestní jméno.", "section_level": 1}], "src_summary": "Nana Mizuki, \"Mizuki Nana\", rodným jménem Nana Kondó, \"Kondó Nana\" (* 21. ledna 1980 Niihama, prefektura Ehime) je japonská zpěvačka a seijú. Mizuki Nana vyrůstala v japonském městě Niihama a už od raného věku byla vyučována tradičnímu japonskému stylu hudby, zvanému enka. Jako seijú debutovala v roce 1998 a jako zpěvačka měla svůj skutečný debut v prosinci roku 2000. V dalších letech popularita Mizuki pomalu rostla a zlomový moment její kariéry bylo vydání singlu \"Innocent Starter\", který se umístil na devátém místě v japonském hudebním žebříčku Oricon. Od té doby se její singly a alba umisťují výše a výše a 6. června 2009, s albem Ultimate Diamond, poprvé dosáhla na první místo v žebříčku Oricon. V Oricon žebříčku singlů poprvé dosáhla první příčky 13. ledna 2010 se singlem \"Phantom Minds\", čímž potvrdila, že patří mezi významné japonské interprety. Mizuki Nana je také první seiyuu v historii, která obsadila první místo v týdenním žebříčku Oricon, jenž existuje od roku 1968.", "tgt_summary": "Mizuki released her first single, \"Omoi\", under the King Records label on December 6, 2000. A year later, she released her debut album, \"Supersonic Girl\", on December 5, 2001. In the years that followed, Mizuki enjoyed modest success that concluded with the release of her single \"Innocent Starter\", which reached the top 10 Oricon singles chart, charting at No. 9. Since then, Mizuki's releases have charted steadily higher in Japan, establishing her as a successful singer in the country. On June 3, 2009, her album \"Ultimate Diamond\" reached #1, her first release to do so; while her single \"Phantom Minds\", released on January 13, 2010, also charted at #1. Mizuki is the first voice actress to top the weekly Oricon albums chart and the weekly Oricon singles chart since its inception in 1968.", "id": 1221381}
{"src_title": "Bitva u Znojma", "tgt_title": "Armistice of Znaim", "src_document": [{"title": "Cesta ke Znojmu.", "content": "Válku zahájilo Rakouské císařství 10. dubna 1809 vpádem do Bavorska. Francouzi byli zpočátku zaskočeni a ustupovali, Napoleon ale dokázal reagovat rychle a mezi 19. a 22. dubnem zasadil Rakušanům po landshutském manévru řadu porážek. Poté ustoupila rakouská armáda vedená arcivévodou Karlem do Čech a Francouzi mohli bez problému obsadit 13. května Vídeň. Znepřátelená vojska se nacházela na protilehlých březích Dunaje a aby mohl konflikt pokračovat, bylo nutné řeku překročit. Napoleon se o to pokusil 20. května, byl ale v bitvě u Aspern vůbec poprvé ve své kariéře poražen. Úspěšný byl teprve druhý pokus 4. července, kdy si Francouzi vynutili přechod a po bitvě u Wagramu donutili armádu arcivévody Karla k ústupu na Moravu. V těchto dvou krvavých bitvách ztratili Francouzi 56 000 mužů a Rakušané 46 000.", "section_level": 1}, {"title": "Průběh.", "content": "Rakouská armáda byla sice poražena, ne však zničena. Ustupovala do Čech s Francouzi v patách. Arcivévoda Karel se je pokusil u Znojma zdržet, aby získal čas. Bitvu měl svést Záložní sbor, tvořený elitními granátnickými prapory. Jeho jednotky byly rozmístěny takto – brigáda generála Steyera obsadila výšiny u Dobšic, brigády generálů Murraye a Hammera se rozestavily mezi Dobšicemi a Suchohrdly, Mervillova brigáda měla hájit most u Oblekovic. Francouzské jednotky XI. sboru generála Marmonta se objevily na východ od Znojma 11. července 1809. Tento sbor tvořili nejenom Francouzi, ale i Bavoři pod vedením generálmajora Franze von Minucci (zastupujícího generála von Wrede, který byl zraněn u Wagramu). Generál Marmont, blízký Napoleonův spolupracovník, toužil po hodnosti maršála a protože se domníval, že mu v cestě stojí jen slabý zadní voj, zaútočil. Nejtěžší boje se rozhořely u Dobšic, které byly během jednoho dne pětkrát dobyty a znovu ztraceny, aby je nakonec ovládli Francouzi. Bojovalo se i u Suchohrdel, kde se utkala jezdecká divize generála Montbruna s kyrysníky a hulány knížete Schwarzenberga. Z urputných bojů bylo zřejmé, že Marmont nenarazil na slabý vojenský odřad, ale na silné uskupení jednotek. Proto se snažil povolat posily. Napoleon byl sice s chováním svého generála hrubě nespokojen, ale pomoci mu musel. Do bitvy se moc nechtělo ani arcivévodovi Karlovi, který se již od 9. července snažil kontaktovat Napoleona s nabídkou příměří. Jeho vyslanec kníže Liechtenstein k němu ale dorazil až 11. července, tedy v době, kdy boje už probíhaly. Ráno 12. července se objevily francouzské posily, ke Znojmu spěchal sbor maršála Massény. Tím Francouzi získali výraznou převahu a zahájili masivní útok. Obsadili důležitý most v Oblekovicích a postupovali přes Loucký klášter ke Znojmu. V té chvíli se spustila obrovská průtrž mračen, která další akce zastavila. Během vynucené přestávky se většina francouzských vojáků opila a byla následně překvapena protiútokem rakouských granátníků. Od porážky je zachránil jen protiútok francouzských kyrysníků, kteří se dostali až ke Znojmu. Kolem čtvrté hodiny odpolední se k bojišti blížily i sbory generála Oudinota a císařská garda. Francouzi měli obrovskou přesilu, přesto Napoleon útok zastavil. Důvody, proč to udělal, nikdy dostatečně nevysvětlil, obecně se soudí, že v této chvíli už v něm převažoval státník nad vojevůdcem. Snad to dokumentuje i věta, kterou si zapsal krátce po bitvě: \"„Bitva se má svést, až když už nelze čekat žádnou šťastnou změnu, neboť svoji podstatou je osud bitvy vždy nejistý.“\"", "section_level": 1}], "src_summary": "Bitva u Znojma je jedna ze čtyř bitev (bitva u Slavkova, bitva u Štoků, bitva u Znojma, bitva u Chlumce), svedených na území současné České republiky během napoleonských válek. Ukončila válku Francie a páté koalice. Tuto válku rozpoutalo Rakouské císařství, které chtělo využít nasazení francouzské armády ve válce ve Španělsku a také počínajícího pangermánského hnutí v německých státech.", "tgt_summary": "The Armistice of Znaim was a ceasefire agreed between Archduke Charles and Napoleon I on 12 July 1809 following the Battle of Znaim, effectively ending hostilities between Austria and France in the War of the Fifth Coalition. Following defeat at the Battle of Wagram, Archduke Charles retreated north into Bohemia hoping to regroup his battered forces. The French army had also suffered in the battle and did not give immediate pursuit. But two days after the battle, Napoleon ordered his troops north intending to defeat the Austrians once and for all. The French eventually caught up the Austrians at Znaim (now Znojmo, Czech Republic) on 10 July 1809. Realising they were in no position to give battle, the Austrians proposed a ceasefire as Archduke Charles went to begin peace negotiations with Napoleon. However, Marshal Auguste de Marmont refused to observe the ceasefire and committed his XI Corps of around 10,000 men into battle. With Marmont greatly outnumbered, André Masséna had no choice but to support him. By 11 July, Masséna's corps had joined Marmont's in battle but the Austrians had also reinforced their position around Znaim. After two days of futile fighting, with both sides suffering similar casualties and neither side gaining any advantage, Napoleon finally arrived with news of an armistice and ordered Marmont to end the battle. Although the Battle of Znaim was the last action between Austria and France in the war, a formal peace was not agreed until the Treaty of Schönbrunn was signed on 14 October 1809, which finally ended the War of the Fifth Coalition.", "id": 294149}
{"src_title": "Řepkový olej", "tgt_title": "Colza oil", "src_document": [{"title": "Složení.", "content": "Řepkový olej obsahuje velmi málo nasycených mastných kyselin a naopak významné množství mononenasycených i esenciálních mastných kyselin omega-6 a omega-3. Nasycené mastné kyseliny (SAFA): Mononenasycené mastné kyseliny (MUFA): Polynenasycené mastné kyseliny (PUFA):", "section_level": 1}, {"title": "Význam řepkového oleje z hlediska výživy.", "content": "Řepkový olej má řadu nutričních předností. Z běžně používaných olejů má nejnižší obsah SAFA. Z hlediska obsahu omega 3 nenasycených mastných kyselin patří k nejvýznamnějším zdrojům rostlinného původu této skupiny MK. Používání řepkového oleje v potravinářském průmyslu (například výroba margarinů, majonéz) i k přímé spotřebě v domácnostech je v souladu se současnými trendy ve výživě – snižování konzumace nasycených mastných kyselin a jejich efektivní záměny za polynenasycené mastné kyseliny. Vliv konzumace řepkového oleje na lidské zdraví byl testován v celé řadě intervenčních studií. Pokud řepkový olej nahradil ve stravě jiné tuky s vyšším podílem SAFA, byly zjištěny pozitivní změny hladiny krevních lipidů, které působí jako rizikové faktory kardiovaskulárních onemocnění. Podle zdravotního tvrzení schváleného Americkým úřad pro kontrolu potravin a léčiv (FDA) může „konzumace asi 1 a půl polévkové lžíce (19 g) nízkoerukového řepkového oleje denně snížit riziko vzniku ischemické choroby srdeční vzhledem k obsahu nenasycených mastných kyselin v řepkovém oleji. Pro dosažení tohoto účinku by měl řepkový olej nahradit srovnatelné množství nasycených mastných kyselin, aniž by se zvýšil celkový denní příjem energie.\" Poslední opakované studie toto již nedokázaly potvrdit. Z hlediska evropské legislativy (nařízení (ES) č. 1924/2006) splňuje řepkový olej parametry výživových tvrzení pro vysoký obsah nenasycených mastných kyselin (více než 70 %) a má rovněž vysoký obsah omega 3 nenasycených mastných kyselin (obsah kyseliny α linolenové vyšší než 0,6 g na 100 g a 100 kcal). Díky těmto parametrům a vyššímu obsahu kyseliny linolové než 1,5 g na 100 g a 100 kcal lze na řepkový olej aplikovat schválená zdravotní tvrzení:", "section_level": 1}, {"title": "Nepříznivé vlastnosti řepkového oleje.", "content": "Vysoký obsah nenasycených mastných kyselin je příčinou dráždivého působení řepkového oleje. Již před 2. světovou válkou se olej ztužoval, aby se zmírnil negativní vliv produkce reaktivních zplodin kyslíku v organismech živených nenasycenými oleji, a pouze ve formě nasyceného tuku byl považován za zdraví neškodný. V přírodním řepkovém oleji totiž obsah tokoferolů, tokotrienolů a fytosterolů nestačí na zhášení volných kyslíkových radikálů vznikajících na dvojných vazbách polynenasycených mastných kyselin řady omega 3 a omega 6 a organismus je tak ochuzován o vlastní zásoby vitamínů E a karotenoidů. Řepkový olej vedle příznivého složení mastných kyselin obsahuje rovněž další biologicky aktivní látky, zejména rostlinné steroly a tokoferoly. Řepkový olej je neprávem u části populace (hlavně u starší generace) vnímán jako olej podřadné kvality. Tento názor souvisí s vysokým obsahem dieteticky nevhodné kyseliny erukové, které byla v minulosti hlavní složkou oleje. Původní, značně vysoký obsah kyseliny erukové (cca 45 %) byl však úspěšným šlechtěním v 70. letech dvacátého století velmi výrazně snížen. Od roku 1975 se v České republice pěstují tzv. bezerukové odrůdy řepky. Obsah kyseliny erukové v jejich oleji nesmí být podle příslušné normy vyšší než 2 %. Reálné hodnoty se však pohybují nejčastěji na úrovni několika desetin procenta a kyselina eruková je v takto nízkém obsahu pro lidské zdraví naprosto neškodná. Přesto ani tato změna nepomohla ke snížení toxicity řepkového oleje pro hospodářská zvířata. Ta nemohou pokrutiny dostávat, protože jim působí trávicí obtíže.", "section_level": 1}, {"title": "Využití řepkového oleje pro technické účely.", "content": "Podstatná část řepkového oleje v České republice se zpracovává na methylestery mastných kyselin (MEŘO - methylestery řepkového oleje), které jsou dle požadavků legislativy přimíchávány do motorové nafty v množství 5,75 %. Část spotřebitelů má řepkový olej zafixován jako surovinu pro technické účely a nezná složení řepkového oleje a tím ani jeho význam z hlediska výživy. Zpracování řepkového oleje pro technické účely je zcela oddělená technologie a rozhodně by neměla snižovat významnou roli řepkového oleje pro účely výživy.", "section_level": 1}], "src_summary": "Řepkový olej je druh oleje, který se získává ze semen rostliny řepky olejné. Získává se podle standardních mezinárodních postupů. Získaný surový olej se používá při výrobě mnoha potravin např. majonéz, tatarských omáček a rostlinných tuků. Dá se na něm i smažit. Dále se používá též do salátů či nálevů, či jako přísada do nafty. Je to nejpoužívanější rostlinný olej.", "tgt_summary": "Colza oil or colza is a non-drying oil obtained from the seeds of rapeseed (\"Brassica napus\" subsp. \"napus\". syn. \"Brassica napus\" var. \"oleifera\" Delile, \"Brassica campestris\" subsp. \"napus\" (L.) Hook.f. & T. Anderson). Colza is extensively cultivated in France, Belgium, the United States, the Netherlands, Germany, Denmark (especially on the island of Bornholm), and Poland. In France and Denmark, especially, the extraction of the oil is an important industry. In commerce, colza is a traditional rapeseed oil (with turnip rape oil, sarson oil, toria oil (\"Brassica rapa\" ssp.), and ravison oil), to which they are very closely allied in both source and properties. It is a comparatively nonodoriferous oil of a yellow colour, having a specific gravity varying between 0.912 and 0.920. The cake left after extraction of the oil is a valuable feed ingredient for pigs.", "id": 1685643}
{"src_title": "Ivan Kaljajev", "tgt_title": "Ivan Kalyayev", "src_document": [{"title": "Životopis.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Mládí.", "content": "Ivan Kaljajev se narodil ve Varšavě do rodiny ruského policejního inspektora a polské matky. Roku 1898 začal navštěvovat Petrohradskou univerzitu, ale brzy se účastnil studentských protestů, načež byl uvězněn, vyhnán z univerzity a poslán do exilu v Dněpropetrovsku. Po návratu se pokoušel dostat zpátky na univerzitu, ale kvůli jeho politickým aktivitám neuspěl.", "section_level": 2}, {"title": "Revoluční činnost.", "content": "V roce 1901 se Kaljajev připojil k Ruské sociálně demokratické dělnické straně, ale brzy se s ní rozešel, připadalo mu, že se v ní moc hovoří a málo dělá. Poté odešel do Lvova, kde se vzdělával na tamní univerzitě a kde potkal mnoho ruských vystěhovaleckých revolucionářů. Brzy odjel Kaljajev do Berlína, kde byl zatčen za propagaci revolučních knih a vydán do Ruska. Po krátkém vězení ve Varšavě byl Kaljajev deportován do Jaroslavlu. Ve vyhnanství v Jaroslavlu vstoupil Kaljajev do strany socialistů-revolucionářů a spřátelil se se spisovateli Borisem Savinkovem a Alexejem Remizovem (se Savinkovem již dříve chodil na univerzitu), a rozhodl se věnovat svůj život revolučním akcím. V té době se Kaljajev, přesvědčil, že jen politický teror je způsob, jak prosazovat své myšlenky. Později se setkal s kolegou Jevno Azefem, kterému řekl, že bude vykonávat politické atentáty, dokonce za cenu vlastního života.", "section_level": 2}, {"title": "Atentát na Sergeje Alexandroviče.", "content": "Kaljajev se účastnil vraždy ministra vnitra Vjačeslava von Pleveho, ačkoli Pleve byl zabit jiným eserem Jegorem Sozonovem. Poté Kaljajev plánoval vraždu velkovévody Sergeje Alexandroviče. Atentát byl naplánovaný na 15. února 1905. Toho dne jel velkovévoda navštívit Bolšoj těatr, kde se měl zúčastnit shromažďování finančních prostředků pro červený kříž. Kaljajev měl zaútočit na vozidlo, jakmile se přiblíží k divadlu. Když vozidlo zastavilo u divadla, Kaljajev se napřahoval na hození bomby, těsně před hodem si ale všiml, že vedle velkovévody Sergeje sedí jeho manželka Jelizaveta Fjodorovna a bratr Pavel Alexandrovič. Jelikož Kaljajev chtěl zabít pouze velkovévodu, na poslední chvíli hod vzdal. Jevno Azef ten samý den Kaljajevovi vynadal za to, že nezabil nejen velkovévodu, ale ani jeho rodinu. Atentát uskutečnil o dva dny později. Odpoledne 17. února projížděl Sergejův kočár Nikolskou bránou v Kremlu. Asi čtyři kroky od kočáru stál Kaljajev. Jakmile se kočár přiblížil, Kaljajev vykročil a hodil bombu s nitroglycerinem přímo do Sergejova klína, díky čemuž se Sergej při explozi doslova rozletěl na kusy. Při explozi zahynulo také několik místních svědků. Jak Kaljajev přiznal, domníval se, že také zemře. Tuto událost později vylíčil Savinkov ve své knize \"Bílý kůň\". Kaljajev byl ihned zatčen. Několik dní po atentátu navštívila vdova Jelizaveta Fjodorovna Kaljajeva v jeho cele. Chtěla ho přesvědčit, aby se kál, aby ochránil svou duši, ale Kaljajev to odmítl. Byl odsouzen k trestu smrti a 23. května 1905 oběšen. Před popravou údajně odmítl políbit kříž.", "section_level": 2}], "src_summary": "Ivan Platonovič Kaljajev (rusky \"Иван Платонович Каляев\", 6. července 1877, Varšava, Ruské impérium – 23. května 1905, Petrohrad, Ruské impérium) byl ruský básník, člen strany socialistů-revolucionářů a vrah velkovévody Sergeje Alexandroviče.", "tgt_summary": "Ivan Kalyayev (; 6 July 1877 – 23 May 1905) was a Russian poet, a member of the Socialist-Revolutionary Party. He is best known for his role in the assassination of Grand Duke Sergei Alexandrovich, which was an operation of the SR Combat Organization. Arrested at the scene, Kalyayev was convicted of murder and hanged.", "id": 2389769}
{"src_title": "Gaetano Mosca", "tgt_title": "Gaetano Mosca", "src_document": [{"title": "Život.", "content": "Narodil se 1. dubna 1858 v Palermu na Sicílii, jež byla o 3 roky později připojena k nově vzniklému Italskému království.", "section_level": 1}, {"title": "Akademická kariéra.", "content": "V roce 1881 vystudoval práva na univerzitě v Palermu, v roce 1887 se přestěhoval do Říma a stal se editorem komory zástupců Itálie (\"Camera dei Deputati\"). Příležitostně učil jak v Palermu tak v Římě. V roce 1896 se Mosca stal předsedou ústavního práva na univerzitě v Turíně a tuto pozici držel až do roku 1924, kdy se trvale usadil v Římě, aby na stejné místo na univerzitě v Římě. Současně Mosca zastával několik jiných akademických pozic během svého života. Během své kariéry Mosca též pracoval jako politický novinář pro listy \"Corriere della Sera\" v Milánu (od roku 1901) a \"La tribuna\" v Římě (mezi lety 1911 až 1921).", "section_level": 2}, {"title": "Politická kariéra.", "content": "V roce 1909 byl Mosca zvolen do komory zástupců Itálie. Během toho času sloužil jako podtajemník pro kolonie mezi lety 1914 až 1916. V komoře zástupců Itálie sloužil až do roku 1919; poté byl nominován na místo doživotního senátora v Italském království a tuto funkci zastával až do roku 1926. Během fašistické diktatury se Mosca z politického života stáhl a věnoval se učení. Zemřel 8. listopadu 1941 v Římě.", "section_level": 2}, {"title": "Dílo.", "content": "Mosca je nicméně nejznámější za svou práci politické teorie:", "section_level": 1}, {"title": "Politické myšlenky.", "content": "Moscův vytrvalý přínos politické vědě je pozorování toho, že vše kromě nejprimitivnějších společností vládly prostřednictvím početní minority. Minoritou nazval politickou třídu. Přestože jeho teorie je správně charakterizovaná jako elitistická, její podstata se ale dalece liší od \"The Power Elite\" („Mocenská elita“) od C. Wrighta Millse. Na rozdíl od Millse a pozdějších sociologů chce Mosca vyvinout univerzální teorii politické společnosti a jeho obecnější teorie \"politické třídy\" tento cíl reflektují. Mosca definoval moderní elity v pojmu jejich nadřazených organizačních dovedností. Tyto organizační dovednosti byly obzvláště nápomocny získání politické moci v moderní byrokratické společnosti. Nicméně, Moscova teorie byla liberálnější než např. elitářská teorie Paretova, neboť v Moscově pojetí nejsou elity přirozeně dědičné a lidé ze všech tříd společnosti se teoreticky mohou elitou stát. Též se upínal na koncept „oběhu elit“, který je dialektickou teorií neustálé soutěže mezi elitou, kdy jedna elitní skupina opakovaně nahrazuje druhou v průběhu času.", "section_level": 1}], "src_summary": "Gaetano Mosca (1. dubna 1858 – 8. listopadu 1941) byl italský politický vědec, žurnalista a byrokrat. Je mu přikládáno rozvinutí teorie elitářství a doktríny politické třídy a je jedním ze tří zakládajících členů tzv. italské školy elitářství (spolu s Vilfredo Paretem a Robertem Michelsem).", "tgt_summary": "Gaetano Mosca (; 1 April 1858 – 8 November 1941) was an Italian political scientist, journalist and public servant. He is credited with developing the elite theory and the doctrine of the political class and is one of the three members constituting the Italian school of elitism together with Vilfredo Pareto and Robert Michels.", "id": 365292}
{"src_title": "Sychrov (zámek)", "tgt_title": "Sychrov Castle", "src_document": [{"title": "Historie.", "content": "Na místě dnešního zámku stávala původně pozdně gotická tvrz, zničená v průběhu třicetileté války. V letech 1690–1693 si na jejím místě tehdejší majitelé Sychrova Lamottové z Frintropu postavili dvoupatrový barokní zámek. V roce 1820 koupila sychrovský zámek původem francouzská knížecí rodina Rohanů a Sychrov se stal jedním z jejích hlavních sídel. Protože však starý barokní zámek nesplňoval nároky Rohanů na reprezentaci a pohodlné bydlení, nechal jej kníže Karel Alain Gabriel Rohan ve 20. letech 19. století rozšířit ve stylu pozdního klasicismu. Kníže Kamil Filip Josef Idesbald Rohan pak v letech 1847–1862 provedl rozsáhlou přestavbu zámeckých budov ve stylu romantické gotiky, vzápětí byly novogoticky upraveny i veškeré zámecké interiéry. Ve 2. polovině 19. století, v době knížete Kamila, vášnivého botanika, se těšil přízni přilehlý zámecký park. Poslední majitel z rodu Rohanů, Alain Rohan, ve 30. letech 20. stol. přijal německé občanství. Po druhé světové válce byl majetek Rohanů konfiskován československým státem na základě dekretu č. 12/1945 Sb. Od roku 1950 byl zámek postupně zpřístupňován veřejnosti. Nařízením vlády č. 262/1995 Sb. ze dne 16. srpna 1995 byl zámek prohlášen národní kulturní památkou.", "section_level": 1}, {"title": "Stavební vývoj.", "content": "Barokní zámek byl vybudován v letech 1690 až 1693. Jednalo se o jednoduchou budovu, jejíž zdi jsou dodnes zachovány v parkovém křídle zámku. K ní byly během několika stavebních úprav v 19. století přistavěny další stavby, které vytvořily čestný dvůr a zámecké nádvoří. První významná rekonstrukce zámku proběhla v první půli 30. let 19. století v empírovém stylu. V letech 1847 až 1862 následovala rozsáhlejší, romantická novogotická přestavba podle plánů Josefa Pruvota, jež dala zámku jeho dnešní podobu. Neopakovatelný ráz vtiskl Sychrovu řezbář Petr Bušek, který během řady let zhotovil ve své dílně dřevěné obložení stěn a stropů řady zámeckých salónů stejně jako téměř veškerý nábytek. Ve 20. letech 20. století došlo k modernizaci ve stylu funkcionalismu, při kterém bylo odstraněno mnoho ze zastarale zdobného vybavení. Byly odstraněny některé Buškovy řezby z interiérů a z exteriérů novogotické arkýře. V této době bylo také odstraněno omítané zdivo na věžích a nahrazeno lomovým zdivem. Rekonstrukce, které započaly v 90. letech, směřují k navrácení podoby zámku z druhé poloviny 19. století.", "section_level": 2}, {"title": "Sbírky.", "content": "V roce 1998 měl Sychrov po zámku Konopiště druhý největší sbírkový fond v Česku zahrnující 48 750 evidovaných předmětů, které byly jak z původního vybavení, tak ze svozů (Sychrov byl po zestátnění velkým skladem svozů, kam se dostalo v 50. letech na 90 000 kusů mobiliáře, který byl z větší části následně opět rozvezen a v 90. letech částečně vrácen v restitucích). Vedle toho zde bylo v roce 1998 evidováno 7 209 knih. Ovšem naopak vedle svozů byly nejcennější předměty ze zámku odvezeny. Jednalo se například o Rohanské hodinky, iluminovaný rukopis hodinek ze začátku 15. století do Národní knihovny v Praze a kolekci rohanských miniaturních portrétů má dnes Národní galerie v Praze, jednotlivé příklady italského a nizozemského malířství získala Oblastní galerie v Liberci, dále důležité písemnosti byly převezeny do Státního oblastního archivu v Litoměřicích. Ze zbývajících obrazů je důležitá zejména kolekce francouzské portrétní malby, tzv. Rohanská portrétní galerie. Jedná se o největší sbírku francouzského portrétního malířství ve střední Evropě. Čítá přesně 243 portrétů členů rohanského rodu, spřízněných rodů i členů francouzské královské dynastie Bourbonů (včetně portrétů králů Ludvíka III., Ludvíka XIV. a Ludvíka XV.). Zejména cenný je \"Jezdecký portrét Ludvíka XIV. při přechodu přes Rýn\" od Charlese Le Bruna a dílenská malba portrétu stejného krále od Hyacinthe Rigauda, zajímavý hlavně svým osudem je portrét Marie de Rohan (okruh Henriho Gascara), který se po čase vrátil v roce 2011 na Sychrov. Tyto francouzské importy byly v 60. a 70. letech restaurovány Karlem Javůrkem, který zároveň rozšířil portrétní galerii o několik fiktivních podobizen. O doplnění se postarali i další autoři, zejména čeští (Jan Brandeis, Josef Vojtěch Hellich, F. Mašek), ale i vídeňští a další. Z dalších obrazů sychrovských sbírek je třeba zmínit dvě nejstarší italské desky z 14. (Trůnící madona s anděly, sv. Petrem a Pavlem) a 16. století (Sv. Rodina se sv. Kateřinou). Velkoryse jsou zde zastoupena díla malířů 19. století (Ferdinand Engelmüller, Hugo Charlemont, Julius Mařák, Hugo Ullik a dalších). Ze sochařských děl zde jsou zastoupeny jak importy, nejvýznamnější mramorová busta Markéty Habsburské ze 16. století, dále zde jsou dřevěné sochy ze svozů. Tuto sbírku doplnil Emanuel Max sochami Henriho II. de Rohan a Godefroye z Bouillonu. Nachází se zde i sbírka leptaného a malovaného českého skla 18. a 19. století, včetně severočeského skla obsahujícího invence od Friedricha Egermanna. Podobně i sbírka českého a v nových odlitcích i míšeňského porcelánu. Za zmínku stojí také stojí mobiliář z velké části vytvořený Petrem Buškem na zakázku podle předloh Augusta Pugina a Georga Gottloba Ungewittera, ovšem jsou zde i starší kusy empirové, novoklasicistní a barokní. V porohanské době rozšířili sbírky svozy, zejména to byly konfiskáty ze severočeských zámku, jako Lázně Bělohrad (merveldtské portréty), Kopidlno (schlickovská a waldsteinská galerie), Malá Skála (Aerenthalové), případně Maršov. Ve speciální místnosti je umístěna stálá expozice pozůstalosti zlatníka a klenotníka Františka Khynla v majetku státu.", "section_level": 1}, {"title": "Anglický park.", "content": "Zámecký park, který se dodnes dochoval v rozloze 23 ha je vytvořen v anglickém duchu. Park vznikl zejména zásluhou knížete Kamila, za pomoci zahradníků Vincenta Zakouřila a poté Vojtěcha Maška a stavitele Josefa Pruvota, který navrhoval zahradní architekturu. Výraznější přestavby zahrady proběhly ještě za Kamilova předchůdce Karla Alaina ve stylu klasicistním a některé prvky této přestavby se zachovaly doposud. Park je rozložen na třech osách vycházejících ze zámku, tato kompozice přetrvávající od klasicistní přestavby se nazývá \"patte d’oie\" (husí nožka). Hlavní centrální osa je průhledová a zakončena stavbou oranžérie, druhá osa (z pohledu od zámku pravá) je zároveň příjezdová cesta lemována alejí pyramidálních dubů, která pokračuje lipovou alejí (známou jako Rohanka) do volné krajiny s průhledem na jenišovický kostel sv. Jiří. Levá severovýchodní osa prochází romantickou zříceninou nazývanou Arthurův hrad postavený někdy v první polovině 19. století, odkud se otevírá pohled na louky mohelského údolí.", "section_level": 1}, {"title": "Zahradní architektura.", "content": "Oranžérie je nejvýraznější dominantou parku, která vytváří kompoziční protiváhu zámku. Stavbu první oranžérie zahájil kníže Karel Alain v roce 1831 a pokračovala do roku 1835. Rozšířena byla v roce 1852 podle Pruvotova návrhu. Jedná se stylem o poněkud vybočující budovu postavenou v novorenesančním podobě. Před průčelím do parku se táhne arkádová chodba, vstup je možné po třech kruhových schodištích vedoucí do tří portiků. Oranžérie sloužila také jako květinová galérie, letní zámeček a konaly se zde různé společenské akce. Po Kamilově smrti oranžérie chátrala. Rekonstruovaná byla v letech 2009–2011. Mezi další stavby v parku patří vyhlídka korunního prince Rudolfa, umístěná na severním okraji parku, který spadá do mohelského údolí, čímž se odkrývá průhled až k Ještědu a Jizerským horám. Vedle oranžérie stojí vodárenská věž z roku 1891. V parku jsou také dva objektu navozující rustikální atmosféru, dřevěná chaloupka ve švýcarském stylu, tzv. \"Bauernhaus\" a holubník. Dále zde je pět bazénů a čínské jezírko s mostkem. Mimo areál parku vymezený litinovým plotem, nicméně kompozičně do parku včleněný, stojí Arturův hrad (někdy také uváděna jako Artušův hrad, či Alte Burg) v podobě romantické zříceniny, respektive slavnostní brány na cestě k Radostínu. Podzemní chodba patřící k tomuto hradu patřila k oblíbeným atrakcím parku.", "section_level": 2}, {"title": "Dřeviny a rostliny.", "content": "Díky hlubokému zájmu knížete Kamila o botaniku a dendrologii podařilo se za jeho vlády vybavit řadou vzácných a zajímavých dřevin i rostlin. Mimo jiné se zde nalézá unikátní červenolistý buk Rohanův (\"Fagus silvatica Rohani\") vyšlechtěný přímo na Sychrově, z dřevin zde dále roste například platan východní, jinan dvoulaločný, záznamy z doby největší slávy dokonce uvádí až 1872 druhů a odrůd. V mnohem menší míře se dochovalo rostlinstvo Rohanem pěstěné, které bylo často na pěstování v sychrovských podmínkách nákladné. Pěstovalo se jak ve sklenících, tak oranžérii, záznamy uvádí 1119 druhů a odrůd.", "section_level": 2}, {"title": "Význační hosté.", "content": "Se sychrovským zámkem je spojen i český hudební skladatel Antonín Dvořák, který zámek a přilehlou obec navštívil sedmkrát. Dojížděl sem za svým dlouholetým přítelem, sychrovským správcem Aloisem Göbelem. Krása zámeckého parku, kde se často procházel, jej inspirovala k napsání řady skladeb, např. houslový koncert a moll, opus 53. Zámek v září 1834 navštívil dokonce i bývalý francouzský král Karel X. s doprovodem. (Přítomni byl mimochodem i Joachim Barrande a Marie Terezie Bourbonská, vévodkyně z Angoulême, dcera francouzské královny Marie Antoinetty). V druhé polovině 19. století se Sychrov těšil několikrát z návštěvy členů vládnoucí habsburské dynastie. 1. listopadu 1866 navštívil zámek František Josef I. Na jeho počest byla podle něho nazvána cesta skrz oboru do Radostína a později na této cestě byla postavena malá žulová pyramida. 10. července 1871 poté navštívil zámek korunní princ Rudolf, na počest této návštěvy byla nazvána Vyhlídka korunního prince Rudolfa, která se nachází v parku. Později, 10. září 1875, také navštívila arcivévodkyně Marie Terezie a arcivévoda Carl Ludwig, data všech těchto návštěv byla umístěna na pyramidu. Desky s těmito údaji posléze zmizely, ale byly obnoveny v roce 2008 v rámci vytvoření naučné stezky Lesní putování s Kamilem Rohanem.", "section_level": 1}, {"title": "Kulturní akce.", "content": "V současnosti se prostory zámku a zejména parku využívají vedle klasické expozice ke konání dalších periodických i jednorázových akcí. Ještě za dob Rohanů poskytoval Sychrov svému okolí určité kulturní obohacení, byl zde slaven zejména svátek Božího Těla, kdy bylo i prostému obyvatelstvu povoleno vstoupit do parku, ovšem po konfiskaci se svátek přestal slavit, jako pevnější se ukázalo slavení pouti k sychrovské kapli. Pozdější je tradice hudebního festivalu Dvořákův Sychrov a Turnov pořádaného od roku 1951. K zhuštění doprovodných akcí ale začalo docházet v 90. letech, kdy se na Sychrově například v roce 1995 konalo sympozium \"Romantický historismus: Novogotika\" a v roce 1998 zde měla svoji českou premiéru opera \"Maria di Rohan\" italského romantického skladatele Gaetana Donizetti. Každoročně se tu od roku 2001 konají skotské hry, které jsou součástí sítě podobných akcí po celém světě přibližující skotskou kulturu. Od roku 2009 si buduje pozici nová hudební akce, tzv. letní koncerty, na kterých má každý rok vystoupit světový interpret (do roku 2011 to byly Blackmore's Night, Sinéad O'Connor a Apocalyptica).", "section_level": 1}], "src_summary": "Zámek Sychrov se nachází ve stejnojmenné obci v Libereckém kraji, 16 km jižně od Liberce a 6 km severozápadně od Turnova. Jedná se o státní zámek zpřístupněný veřejnosti od roku 1950; jeho správu zajišťuje Národní památkový ústav. Zámecký komplex je unikátním příkladem novogotického šlechtického sídla druhé poloviny 19. století. Krom zámecké budovy s původním mobiliářem k areálu zámku patří i rozsáhlý zámecký park. Zámek je od roku 1995 národní kulturní památkou.", "tgt_summary": "Sychrov Castle can be found near the village Sychrov in the Liberec Region of the Czech Republic. It is a unique example of Neo-Gothic castle architecture from the second half of the 19th century. A large park surrounds the castle.", "id": 1459788}
{"src_title": "Friedrich Georg Wilhelm von Struve", "tgt_title": "Friedrich Georg Wilhelm von Struve", "src_document": [{"title": "Život.", "content": "Friedrich Georg Wilhelm Struve (šlechtický titul získal až roku 1831) se narodil v německé rodině v dánské Altoně (dnes území Německa, součást Hamburku). Jeho otec, matematik Jacob Struve (1755-1841), zde působil jako ředitel gymnázia. Roku 1808 utekl Friedrich Struve z Německa kvůli hrozbě násilného naverbování do Napoleonovy armády do ruského Děrptu (dnes estonské Tartu). Zde získal filologické vzdělání a za svou dizertační práci \"De studiis criticis et grammaticis apud Alexandrinos\" získal dokonce zlatou medaili. Poté během tří let vystudoval astronomii, kterou zakončil roku 1813 dizertační prací \"De geographicae Speculae Dorpatensis positione\". Po skončení studií začal na Děrptské univerzitě vyučovat a pracovat v její observatoři. Roku 1815 si ve své rodné Altoně vzal Emilie Wall (1796-1834), s níž zplodil 12 dětí (dospělosti se dožilo 8). Od roku 1819 byl řádným profesorem Děrptské univerzity a také ředitelem Děrptské observatoře. Během dvacetiletého působení v čele této instituce ji vybavil na svou dobu prvotřídními zařízeními: Fraunhoferovým refraktorem a heliometrem firmy Repsold. Mezi lety 1824-1837 provedl mikrometrická měření 2714 dvojhvězd. V roce 1830 byla caru Mikuláši I. Pavloviči prezentována Struveho studie o cílech nové velké astronomické observatoře pod Petrohradem. Car s jeho návrhy souhlasil, a tak měl Struve hlavní slovo při výstavbě Pulkovské observatoře, zbudované mezi lety 1833-1839. Hned nato se stal jejím prvním ředitelem. Po smrti své první ženy (1834) se oženil s Johannou Bartels (1807-1867), dcerou ruského matematika německého původu Martina Bartelse. Z tohoto manželství vzešlo dalších 6 dětí (otce přežily 4). Díky jeho úsilí byla Pulkovská observatoř vybavena špičkovým zařízením (mj. např. tehdy největším refraktorem na světě s 38centimetrovým objektivem). Pod Struveho vedením bylo provedeno stupňové měření poledníkového oblouku, jež přineslo důležité poznatky k určení formy a rozměru Země (viz Struveho geodetický oblouk). Stál také za vznikem systému astronomických konstant, který získal celosvětové uznání a používal se asi 50 let. Pomocí přístroje, který sám navrhl, prokázal trvalou aberaci světla. V oblasti hvězdné astronomie objevil, že hvězdy jsou směrem k centru galaxie mnohem blíže k sobě. Zároveň teoreticky popsal existenci a míru mezihvězdného pohlcování světla. Velkou pozornost věnoval Struve studiu dvojhvězd. Jejich katalogy, které sestavil, byly publikovány v letech 1827 a 1852. Struve také roku 1837 podnikl jedno z historicky prvních úspěšných měření roční paralaxy hvězdy (Vegy a souhvězdí Lyry). V polovině 19. století se podílel na založení Lisabonské astronomické observatoře. Po Struvem byl roku 1964 pojmenován kráter na viditelné straně Měsíce. Jméno dynastie Struve nese planetka č. 768 Struveana.", "section_level": 1}], "src_summary": "Friedrich Georg Wilhelm von Struve (v Rusku Vasilij Jakovlevič Struve; 15. dubna 1793 Altona u Hamburku – 23. listopadu 1864 Pulkovo u Petrohradu) byl ruský astronom a geodet německého původu. V roce 1839 založil poblíž Petrohradu Pulkovskou observatoř. Zabýval se především výzkumem dvojhvězd, sestavil jejich katalog. Jako první také změřil vzdálenost hvězdy Vega. Na jeho popud byl vytvořen tzv. Struveho geodetický oblouk, který sloužil k určení přesných rozměrů Země pomocí poledníku. Struve stál také u zrodu významné dynastie ruských astronomů a veřejných činitelů, mezi které patřili např. jeho vnuk Pjotr Berngardovič Struve či pravnuk Otto Ludwigovič Struve.", "tgt_summary": "Friedrich Georg Wilhelm von Struve (, trans. \"Vasily Yakovlevich Struve\"; 15 April 1793 – ) was a Baltic German astronomer and geodesist from the famous Struve family. He is best known for studying double stars and for initiating a triangulation survey later named Struve Geodetic Arc in his honor.", "id": 172715}
{"src_title": "Bitva u Dettingenu", "tgt_title": "Battle of Dettingen", "src_document": [{"title": "Začátek.", "content": "Spojenecká armáda byla také známa jako Pragmatická armáda, protože se jednalo o konfederaci států, které podporovaly pragmatickou sankci, označující Marii Teresii za budoucí vládkyni Rakouska. Britské jednotky o síle 16 000 mužů přistály dne 10. června 1742 pod vedením Johna Dalrympla, Earla of Stair v Ostende v Rakouském Nizozemí. Zde se z nich zformovala Pragmatická armáda, v době začátku tažení o síle asi 44 000 mužů, kterou mimo ně tvořilo i 16 000 Hanoveřanů, zbytek tvořili Rakušané, Hesenci a Holaňďané. Armáda zde setrvala až do ledna 1743, kdy král Jiří II nařídil Dalrymplovi pochod do Německa, ponechaje Hesence a některé rakouské jednotky chránit Holandsko. Vnitřní rozpory v Holandské republice zapříčinily, že armáda o síle 20 000 mužů již nemohla pomoci v nastávající kampani. Rakouský velitel vévoda von Arenberg nařídil následovat řeku Neckar a pochodovat směrem k Bavorsku, avšak král Jiří měl strach z útoku Prusů a rozhodl pochodovat podél severního břehu Mohanu, ponechaje všechny možnosti otevřené. 17. června armáda rozbila tábor mezi Kleinostheimem a Aschaffenburgem. Král Jiří II., doprovázený 25 eskadronami britského a hannoverského jezdectva se připojil 19. června a převzal hlavní velení. Do 27. června přerušili Francouzi linii zásobování protivníka a Pragmatická armáda velice strádala z nedostatku zásob a, s omezenými silami, se rozhodla vrátit zpět k Hanau, přesně, jak to potřebovali Francouzi. Toto byl výsledek důmyslného manévrování a drobného znepokojování protivníka francouzskou armádou o síle 45 000 mužů, pod vedením vévody de Noailles.", "section_level": 1}, {"title": "Bitva.", "content": "27. června Pragmatická armáda doputovala západně od města Aschaffenburg, podél linie severního břehu řeky Mohan a vstoupila přesně do slavné 'pastičky na myši' vytvořené Noaillesem ve vesnici Dettingen, přehrazením jejich ústupové linie směrem k Hanau. Zde, za tokem potoka Forbach, vlévajícího se do Mohanu, Noailles ponechal 23 000 mužů pod vedením vévody de Gramont, jakožto sílu, která měla přehradit pohyb protivníka, v linii probíhající od Dettingenu do Spessartské vrchoviny za bažinatým tokem, a na jižním břehu Mohanu rozestavil dělostřelectvo, které odsud mohlo, aniž by mu hrozilo nebezpečí, ostřelovat levý bok Pragmatické armády, zatímco 12 000 francouzských vojáků pochodovalo směrem na jih k Aschaffenburgu, překročivše Mohan v týlu spojeneckých vojsk. Hustě zalesněné kopce na pravém křídle Pragmatické armády bránily spojencům obejít Gramontovu posici. Okolo šesti hodin uplynulo během pokusů Britů, Rakušanů a Hanoveřanů dosáhnout postupu v tomto sevřeném terénu. V jednom okamžiku se kůň Jiřího II. utrhl a utekl jim i s hlavním velitelem; byl zastaven Ensignem Cyrusem Trapaudem, který byl za odměnu povýšen. James Wolfe napsal, že první linie Pragmatické armády se skládala z 9 britských pěších pluků, 4 nebo 5 rakouských a několika hanoverských pluků. Okolo poledne, navzdory všem rozkazům, de Gramont netrpělivě zaútočil na spojence kavalerií Maison du Roi, zpočátku s úspěchem rozbil britskou přední linii, odhodil britské jezdectvo do jejich pěchoty a ukořistil mnohé praporce. Francouzská pěchota je následovala, také s počátečními úspěchy, když vrhla zpět několik britských pěších pluků. Nicméně, útok vlastní pěchoty donutil francouzské dělostřelectvo zastavit palbu, a po otupení síly francouzského útoku spojenecká vojska zahájila protiútok na Francouze opustivší své obranné linie. Rakouská brigáda o síle tří pluků vyplnila mezeru vzniklou britským ústupem a vpadla do boku francouzské pěchoty, zatímco početná baterie hannoverského dělostřelectva bombardovala z děl francouzské linie. Francouzské linie se zhroutily a Spojenci vytlačili Gramontovy síly do řeky a za ní, s britskou pěchotou předbíhající pochodové tempo, pro předtím utrpěné strázně. V důsledku tohoto se otevřela cesta do Hanau, která dovolila Spojencům pokračování v jejich ústupu a znovuzásobení.", "section_level": 1}, {"title": "Po bitvě.", "content": "Porážkou u Dettingenu ztratil vévoda de Noailles nejlepší příležitost vyhrát válku. Kdyby Francouzi porazili Pragmatickou armádu, z krále Jiřího II. by se stal zajatec Ludvíka XV.", "section_level": 1}, {"title": "Citáty.", "content": "Během bitvy varoval Lieutenant-Colonel Sir Andrew Agnew z Lochnaw pluk jemuž velel, aby nestříleli, dokud neuvidí bělmo jejich očí “see the whites of their e’en.” Sir Agnew také poznamenal na adresu svých mužů: Chlapci, až je uvidíte, raději je zabte, než zabijí oni Vás: \"Lads, you see they \"loons\" (young men) on yon' hill. Better kill them afore they kill you.\" A k Jiřímu II. po bitvě, poté co mu král humorně vyčítal, že útok francouzského jezdectva se vlomil do posice jeho pluku, vtipně poznamenal: Ať to nepotěšilo Vaše Veličenstvo, ale oni se z ní nevrátili. (\"An' it please Your Majesty, but they didna' gang oot again.\")", "section_level": 1}, {"title": "Odkaz.", "content": "Na památku tohoto vítězství zkomponoval Handel své díla \"Dettingen Te Deum\" a \"Dettingen Anthem.\" Obě strany se také před bitvou dohodly, že nemocní a ranění, kteří padnou do rukou nepřítele, budou ošetřeni a nebudou považováni za válečné zajatce. Když spojenci ustoupili, nechali za sebou většinu svých zraněných a Francouzi respektovali tuto dohodu, která byla předchůdcem ženevské úmluvy. \"Dettingen\" se od roku 1947 jmenuje jedna z výcvikových rot důstojnické akademie Britské armády. V současnosti se jedná o výcvikovou jednotku pro krátkodobé kursy (například výcvik budoucích důstojníků Territorial Army) probíhající na Akademii. Dále jméno 4 (Dettingen) Troop nese jedna z rot armádního výcvikového pluku Winchester.", "section_level": 1}], "src_summary": "Bitva u Dettingenu (anglicky Battle of Dettingen, německy Schlacht bei Dettingen) se odehrála 27. června 1743 u Dettingenu v Bavorsku během období válek o rakouské dědictví. Bylo to naposledy, kdy britský panovník, Jiří II., osobně vedl svoje jednotky do bitvy. Britské síly za podpory jednotek z Hannoverska a Hesenska porazily francouzskou armádu, kterou vedl vévoda de Noailles, ačkoliv v té době nebyl mezi Francií a Británií vyhlášen válečný stav.", "tgt_summary": "The Battle of Dettingen () took place on 27 June 1743 during the War of the Austrian Succession, at Dettingen, now Karlstein am Main in Bavaria. It was fought between a Pragmatic Army, composed of British, Hanoverian and Austrian troops, and a French army commanded by the duc de Noailles. While the Earl of Stair exercised operational control, the Allied army was nominally commanded by George II, accompanied by his son the Duke of Cumberland. As a result, it is now best remembered as the last time a reigning British monarch led troops in combat. Despite being an Allied victory, the battle had little effect on the wider war, and has been described as 'a happy escape, rather than a great victory.'", "id": 1854654}
{"src_title": "Jeden Izrael", "tgt_title": "One Israel", "src_document": [{"title": "Historie.", "content": "Aliance Jeden Izrael byla vytvořena předsedou Strany práce Ehudem Barakem před volbami v roce 1999 s cílem dát Straně práce vzhled více centristické a méně sekularistické a elitářské strany mezi mizrachi voliči (Gešer vedl prominentní mizrachi politik a bývalý poslanec Likudu David Levy, zatímco Mejmad je náboženská strana). Barak při tom vycházel z transformace, kterou provedl Tony Blair z Labour Party na New Labour. Na základě koaliční dohody získal Gešer třetí místo na kandidátní listině (za Barakem a Šimonem Peresem), dvě další „bezpečná místa“ a příslib, že Levy získá ministerský post. Straně Mejmad bylo přislíbeno jedno „bezpečné místo“ na kandidátní listině a ministerský post pro jejího kandidáta, který se do Knesetu nedostane. Předvolební průzkumy předpovídaly straně zisk 33 poslaneckých mandátů. Strana se nakonec ve volbách skutečně stala největší parlamentním uskupením, avšak zisk 26 poslaneckých mandátů byl do té doby nejnižším počtem, jaký kdy vítězná strana získala (předcházející nejnižší bylo 34 mandátů Strana práce ve volbách v roce 1996, ve kterých však kandidovala samostatně). Ze získaných 26 mandátů bylo Straně práce přiděleno 22, Gešeru 3 a Mejmadu jedno. Na základě předvolební koaliční dohody se Levy stal místopředsedou vlády a ministrem zahraničních věcí a Michael Melchior ze strany Mejmad byl jmenován ministrem sociálních věcí a diaspory. Barak, který porazil Benjamina Netanjahu v přímé volbě premiéra, nakonec musel vytvořit nestabilní koaliční vládu společně s šesti stranami. Jednalo se o Šas, Merec, Jisra'el be-Alija, Stranu středu, Národní náboženskou stranu a Sjednocený judaismus Tóry. Barakova účast na summitu v Camp Davidu s Jásirem Arafatem v roce 2000 vedla 7. března 2001 k vystoupení strany Gešer z aliance Jeden Izrael. Dne 7. května se k alianci přidal člen frakce Nová cesta, nakonec však 15. května téhož roku zanikla, neboť byla přejmenována na alianci Strana práce-Mejmad. Po rozpadu strany byl Barak vyšetřován pro obvinění, že Jeden Izrael porušil zákon financování politických stran tím, že umožnil financovat volební kampaň přímo ze zdrojů ze zahraničí, a to prostřednictvím neziskových skupin, za účelem obejít limity výdajů. Státní kontrolor Eliezer Golberg přitom již jednou straně udělil pokutu ve výši 13 milionů šekelů za porušení zákonu o fundraisingu.", "section_level": 1}], "src_summary": "Jeden Izrael (: ישראל אחת, \"Jisra'el Achat\", : \"One Israel\") byla politická aliance Strany práce a stran Mejmad a Gešer vytvořená pro volby do Knesetu v roce 1999.", "tgt_summary": "One Israel (, \"Yisrael Ahat\") was an alliance of the Labor Party, Meimad and Gesher created to run for the 1999 Knesset elections.", "id": 538109}
{"src_title": "Justicialistická strana", "tgt_title": "Justicialist Party", "src_document": [{"title": "Perónismus a Justicialistická strana.", "content": "Justicialistická strana se považuje oficiálně za ideologického a politického dědice perónismu, avšak v posledních 20 letech prošla poměrně zásadními proměnami. Ideologie perónismu byla směsí několika různých politických ideologii charakteristických korporativismem čerpajícím z italského fašismu, nacionalismem a populismem. Významnou pro něj byla postava Juana Peróna, jež se stal v podstatě jejím hlavním ideologem. Perónismus se opíral především o odborové hnutí průmyslových dělníků a politiky nacionalizace průmyslu a státních záruk v oblasti sociální péče a zdravotnictví s cílem o zachování sociálního smíru a dosažení společenského blahobytu. Tento program si získal v Argentině 40. let 20. století masovou podporu. Generál Juan Domingo Perón byl prezidentem Argentiny v letech 1946 až 1951 a znovu v letech 1951 až 1955. V roce 1955 byla vláda prezidenta Juana Peróna svržena vojenským pučem. Mezi roky 1955-1972 se strana nemohla oficiálně účastnit voleb a perónismus byl zakázán. Během 60. a 70. let se peronistické hnutí značně politicky fragmentovalo a bylo možné se v něm setkat s levicově orientovanou frakcí, stejně jako s radikálně pravicovou a antikomunistickou frakcí. V roce 1972 se Perón mohl do Argentiny vrátit a byl opět zvolen prezidentem. V úřadu v roce 1974 zemřel a nahradila ho jeho třetí žena Isabel Perón, jejíž vládu v roce 1976 sesadil vojenský puč. Během let 1976-1983 byly postoje strany vůči vojenské diktatuře ambivalentní. Někteří justicialisté sloužili v administrativě pod vojenskou vládou. V roce 1981 se strana přidala k tripartitnímu politickému hnutí za znovuobnovení demokracie v Argentině. V prvním svobodných volbách v roce 1983 zvítězila Radikální občanská strana pod vedením Raula Alfonsína se ziskem více než 46% hlasů. Perónisté získali 37%.", "section_level": 1}, {"title": "Justicialistická strana po roce 1989.", "content": "Strana se vrátila do vlády v následujících volbách v roce 1989, ve kterých získala celkem 47.5% hlasů. Její kandidát Carlos Saúl Menem se stal argentinským prezidentem v letech 1989 až 1999. V 90. letech přijala Justicialistická strana neoliberální rétoriku a politiky tzv. Washingtonského konsenzu, které vedly k široké privatizaci a deregulaci argentinské ekonomiky. V roce 1991 přistoupila Menemova vláda k tzv. plánu konvertibility, v rámci kterého bylo argentinské peso navázáno na americký dolar (1:1). Tento krok společně s masivními zahraničními investicemi zastavil inflaci a umožnil hospodářský růst země. V roce 1998 se ale země začala potýkat těžkostmi, které vyplývaly na jedné straně z růstu amerického dolaru (což mimo jiné zdražovalo argentinský export), na druhé z vysokého deficitu, který se vláda snažila řešit značnými půjčkami od Mezinárodního měnového fondu.Problémy argentinského hospodářství ještě zhoršila finanční krize v Rusku a ve východní Asii (obě v roce 1998), které destabilizovaly světovou ekonomiku. Výsledkem byl kolaps argentinské ekonomiky v roce 1999-2000. Justicialistický kandidát Eduardo Duhalde byl ve volbách v roce 1999 poražen opozičním kandidátem Fernandem de la Rúem. Ekonomické těžkosti vedly k další fragmentací uvnitř Justicialistické strany. Po abdikaci F. de la Rúa se prozatímním prezidentem stal justicialista Eduardo Duhalde, který byl kritikem Menema. V roce 2003 vznikla volební aliance Fronta za vítězství, která kandidovala středolevého justicialistického guvernéra Santa Cruz Néstora Kirchnera proti znovukandidujícímu C. Menemovi za Frontu za loajalitu (\"Frente por la Lealtad\") spojující konzervativně smýšlející justicialisty a další menší strany, a středopravému justicialistovi Adolfu Rodriguezovi Saá za Frontu spravedlnost, jednota a svoboda (\"Frende Justicia, Unión y Libertad\"). Tito tři justicialističní kandidáti získali v prvním kolem prezidentských voleb celkem 60.8% hlasů. Vítězství N. Kirchnera neznamenalo ale sjednocení strany. V roce 2004 vytvořil Carlos Menem další frakci Justicialistické strany s názvem Lidový perónismus v rámci které chtěl kandidovat v roce 2007 na úřad prezidenta. V letech 2003-2007 se nicméně upevnila pozice justicialistické frakce prezidenta N. Kirchnera, který se stal předsedou strany. V roce 2007 byla prezidentkou Argentiny zvolena Cristina Fernández de Kirchner, rovněž členka Justicialistické strany a kandidátka její středolevé frakce Fronta za vítězství. Pozice této frakce ale byla oslabena ve volbách v roce 2009, kde středolevá frakce utrpěla viditelnou volební porážku a Kirchner v důsledku toho rezignoval na funkci předsedy strany. V čele strany ho nahradil jeho bývalý viceprezident a guvernér provincie Buenos Aires Daniel Scioli. Oslabování Kirchnerovi frakce se projevilo otevřenou kritikou Kirchnera a Scioliho z řad poslanců v provincii Buenos Aires.Bývalý Kirchnerův spojenec a prozatímní prezident Eduardo Duhalde oznámil 1. března 2010 svojí kandidaturu na funkci prezidenta s komentářem, že Kirchnerovo vedení strany \"kolabuje\".", "section_level": 1}], "src_summary": "Justicialistická strana (španělsky: Partido Justicialista) je argentinská politická strana, která vychází z politického dědictví a ideologie perónismu. Strana byla založena v roce 1947 Juanem Domingem Perónem a jeho manželkou Evou (Evitou) Perónovou. Původní název strany byl Perónistická strana. Název Justicialistická byl přijat v roce 1989. V současné době (2014) je nejsilnější politickou stranou v Argentině, avšak zůstává rozdělena do několika politických frakcí.", "tgt_summary": "The Justicialist Party (, ), or PJ, is a Peronist political party in Argentina, and the largest component of the Peronist movement. Current president Alberto Fernandez belongs to the Justicialist Party. Former presidents Juan Domingo Perón, Hector Cámpora, Raúl Alberto Lastiri, Isabel Perón, Carlos Menem, Ramón Puerta, Adolfo Rodríguez Saá, Eduardo Camaño, Eduardo Duhalde, Néstor Kirchner and Cristina Fernández de Kirchner have been elected from this party or upheld the presidency. Justicialists have been the largest party in the Congress covering nearly the entire period since 1987. The Justicialist Party is the largest party in the Congress; however, this does not reflect the divisions within the party over the role of Kirchnerism, the left-wing populist faction of the party, which is opposed by the dissident Peronists, the right-wing conservative faction of the party, who run in different election lists.", "id": 460235}
{"src_title": "Jacques Laffite", "tgt_title": "Jacques Laffite", "src_document": [{"title": "Kariéra ve Formuli 1.", "content": "Poprvé ve formuli 1 startoval v roce 1974 v týmu Franka Williamse v týmu Iso Malboro, bez úspěchů. V následujícím roce 1975 se mu podařilo získat druhé místo v Grand Prix Německa. Po sezoně se rozhodl přestoupit do nového francouzského týmu Ligier a tak v roce 1976, kdy tým do závodů postavil jen jeden vůz, získal 20 bodů a celkově se umístil na 7. místě. V roce 1977 při Grand Prix Švédska získal své první vítězství. Celkem získal 18. bodů a 10. místo v celkovém pořadí v této sezoně. V následujícím roce 1978 se dvakrát dostal na stupeň vítězů. Získal 19. bodů a celkově se umístil na 8. místě. Sezona 1979 byla úspěšná, podařilo se mu vyhrát první dva závody sezony a dočasně se dostal do čela tabulky. V následujících závodech jeho vůz nedovedl konkurovat silnějšímu Ferrari. Celkově skončil čtvrtý se 36 body. V roce 1980 se jeho stájovým kolegou stal Didier Pironi, který se mu dokázal vyrovnat. Celkově získal 34 bodů a opět byl čtvrtý. Následující rok 1981 byl jeho nejúspěšnější, získal 44 bodů a na konci sezony bojoval i o titul. Nakonec skončil na 4. místě, ale podařilo se mu porazit týmové kolegy Patricka Tambaye, Jeana Jariera a Jeana Jabouille. V roce 1982 se nedařilo a proto v roce 1983 přesídlil po sedmiletém angažmá v Ligieru do Williamsu a získal 11 bodů. Ročník 1984 ve Williamsu nepřinesl úspěch. Za celý rok bodoval jenom dvakrát. Jeho týmovým kolegou se stal Keke Rosberg. Po neúspěchu se v roce 1985 vrací k týmu Ligier. Několikrát se umístil na stupních vítězů. S 16 body se zařadil na deváté místo. Rok 1986 začal velmi dobře. Bodoval z prvních osmi závodů pětkrát a získal 14 bodů. Pak ale přišla osudová Grand Prix Velké Británie ve které havaroval a kvůli zranění musel vynechat zbytek sezóny. V roce 1987 se pokoušel o návrat, ale kondice nebyla nejlepší, tak ukončil kariéru ve formuli 1.", "section_level": 1}], "src_summary": "Jacques-Henri Sabin Laffite (* 21. listopadu 1943, Paříž, Francie) je bývalý francouzský automobilový závodník a pilot Formule 1. Šampionátu formule 1 se účastnil v letech 1974 až 1986. Nyní působí jako komentátor přímých přenosů závodů na TF1.", "tgt_summary": "Jacques-Henri Laffite (born 21 November 1943 in Paris) is a French former racing driver who competed in Formula One from to . He achieved six Grand Prix wins, all while driving for the Ligier team. From 1997 to 2013, Laffite was a presenter for TF1.", "id": 543154}
{"src_title": "Denaturovaný ethanol", "tgt_title": "Denatured alcohol", "src_document": [{"title": "Účel.", "content": "Denaturovaný ethanol jako takový není preferovaným produktem, tedy není něčím, co by bylo požadováno jako alternativa normálního ethanolu. Denaturovaný ethanol a jeho výroba je politickým kompromisem. Nabídka a poptávka po denaturovaném ethanolu vyvstávají z toho, že běžný ethanol (vhodný k pití) je obvykle mnohem dražší než jiné podobné chemikálie, protože je vysoce zdaněn - kvůli zajištění daňových příjmů a současně jako nástroj zdravotní politiky. Pokud by byl čistý ethanol levně dostupný jako palivo nebo rozpouštědlo, lidé by ho pili. Denaturovaný ethanol je roztokem, který lze legálně vyrábět a používat jako ethanol, přičemž může být pro technické použití levný a nehrozí, že by byl používán k pití. Při procesu denaturace se vytváří modifikovaný ethanol nevhodný k pití, avšak pro většinu účelů plně vyhovující. Proto není denaturovaný ethanol ve většině zemí zdaňován a je tedy výrazně levnější než ethanol čistý. Složení denaturační směsi bývá přesně definováno legislativou státu; mezi jednotlivými zeměmi jsou však rozdíly. V případech, kdy je nezbytné používat absolutně čistý ethanol za cenu nezatíženou daněmi (například ve výzkumných laboratořích), kvůli odstranění možnosti použít takový ethanol k pití jsou nezbytná přísná bezpečnostní opatření. Konkrétně se sleduje nákup a distribuce ethanolu a kontroluje se způsobilost pracovníků, kteří s čistým ethanolem nakládají.", "section_level": 1}, {"title": "Složení.", "content": "Existují různé třídy denaturovaného ethanolu, denaturační činidla jsou však obecně podobná. Pro \"úplně denaturovaný alkohol\" podle britského práva se postupuje typicky takto: Úplně denaturovaný alkohol musí být vyráběn v souladu s následujícím předpisem: na každých 90 objemových dílů alkoholu se přidá 9,5 objemového dílu methanolu nebo jeho substitutu a 0,5 objemového dílu surového pyridinu; do výsledné směsi se přidá nafta v poměru 3,75 litru na každých 1 000 litrů směsi, a dále syntetické organické barvivo (methylová violeť) v poměru 1,5 g na 1 000 litrů směsi.", "section_level": 1}, {"title": "Denaturovaný ethanol podle českého práva.", "content": "V Česku jsou činidla pro denaturaci ethanolu určena vyhláškou ministerstva zemědělství č. 141/1997 Sb. Tato vyhláška v příloze č.2 sekce D definuje dvě směsi použitelné pro obecně denaturovaný ethanol (č. 1a a 1b; ke všeobecnému použití bez omezení) a dalších 23 směsí pro ethanol ke speciálnímu použití vymezenému vyhláškou (např. směs č. 16 se smí použít jen k výrobě kvasného lihového octa). Směsi pro obecně denaturovaný ethanol mají následující složení (uvedená množství jsou minimální množství na 1 l ethanolu):", "section_level": 2}], "src_summary": "Denaturovaný ethanol (též denaturovaný líh) je ethanol, ke kterému byla přidána aditiva, aby se zabránilo jeho pití. Někdy bývá též obarven. Denaturovaný ethanol se používá například jako rozpouštědlo nebo jako palivo pro lihové kahany a vařiče. Vzhledem k široké škále průmyslového využití denaturovaného ethanolu se používají stovky různých aditiv a denaturačních metod. Tradičním denaturačním činidlem býval 10% methanol - takový denaturovaný ethanol se pak nazývá „methylovaný líh“. Dalšími denaturačními činidly jsou například isopropanol, aceton, methylethylketon, methylisobutylketon, pyridin nebo denatonium. Při denaturaci se nemění molekuly ethanolu, je ovlivněna pouze poživatelnost látky. Při denaturaci bývá cílem dosáhnout toho, aby bylo obtížné denaturační přísady oddestilovat nebo jiným způsobem eliminovat proces denaturace. Často se používá methanol, protože jeho teplota varu je podobná jako u ethanolu. V některých státech se musí denaturovaný ethanol barvit modře nebo fialově anilinovým barvivem. Osvobození denaturovaného ethanolu od daní se datuje již do poloviny 19. století.", "tgt_summary": "Denatured alcohol, also called methylated spirits (in Australia, New Zealand, South Africa, and the United Kingdom) or wood spirit or denatured rectified spirit, is ethanol that has additives to make it poisonous, bad-tasting, foul-smelling, or nauseating to discourage recreational consumption. It is sometimes dyed so that it can be identified visually. Pyridine, methanol, or both can be added to make denatured alcohol poisonous, and denatonium can be added to make it bitter. Denatured alcohol is used as a solvent and as fuel for alcohol burners and camping stoves. Because of the diversity of industrial uses for denatured alcohol, hundreds of additives and denaturing methods have been used. The main additive has traditionally been 10% methanol, methyl alcohol, giving rise to the term \"methylated spirits\". Other typical additives include isopropyl alcohol, acetone, methyl ethyl ketone, and methyl isobutyl ketone. In the United States, mixtures sold as denatured alcohol often have much greater percentages of methanol, and can be less than 50% ethanol. Denaturing alcohol does not chemically alter the ethanol molecule unlike the denaturation process in biochemistry. Rather, the ethanol is mixed with other chemicals to form a foul-tasting, often toxic, solution. For many of these solutions, it is intentionally difficult to separate the components.", "id": 1024502}
{"src_title": "Maroš Šefčovič", "tgt_title": "Maroš Šefčovič", "src_document": [{"title": "Život a vzdělání.", "content": "V roce 1984 začal studovat na Ekonomické univerzitě v Bratislavě. Během studia však dostal nabídku studovat diplomacii na MGIMO v Moskvě, zde studoval mezi lety 1985 a 1990. V létě 1989 byl přijat do Komunistické strany Československa, ale členská legitimace mu nikdy nebyla doručena, jelikož v témže roce proběhla sametová revoluce. V roce 2000 ukončil postgraduální doktorandské studium mezinárodního a evropského práva na Univerzitě Komenského v Bratislavě.", "section_level": 1}, {"title": "Kariéra.", "content": "Od roku 1989 působil na ministerstvu zahraničních věcí v Praze. Nejprve jako stážista, od roku 1990 jako poradce státního tajemníka ministra zahraničí ČSFR. V letech 1991–1992 byl 3. tajemník a konzul na velvyslanectví v Harare (Zimbabwe), v roce 1992 byl 2. tajemníkem a zástupcem velvyslance v Ottawě (Kanada). Od roku 1993 je pracovníkem Ministerstva zahraničních věcí Slovenské republiky. Od roku 1995 pracoval na oboru zemí EU a NATO nejprve jako referent a od roku 1996 jako zástupce ředitele odboru. V roce 1997 se stal zástupcem ředitele a v roce 1998 ředitelem Kanceláře ministerstva zahraničních věcí SR. Od roku 1998 působil jako zástupce vedoucího mise a rádce v misích Slovenska při Evropských společenstvích v Bruselu. Roku 1999 působil jako slovenský velvyslanec v Izraeli. Po návratu na Slovensko v roce 2002 byl generálním ředitelem sekce bilaterální spolupráce Ministerstva zahraničních věcí SR a v roce 2003 generálním ředitelem sekce pro evropské záležitosti. V letech 2004 až 2009 byl velvyslancem Slovenska při Evropské unii. Poté od října 2009 do února 2010 působil jako komisař pro vzdělání, kulturu a mládež v komisi vedení José Barrosem. Od 8. února 2010 do 1. listopadu 2014 zastával funkci komisaře pro institucionální vztahy a administrativu a stal se také místopředsedou Evropské komise za vedení předsedy José Manuela Barrosa. Místopředsedou zůstal i po listopadu 2014, kdy v nové komisi Jeana Clauda Junckera převzal agendu energetické unie. Tu původně měla vést Slovinka Alenka Bratušeková, která ale neuspěla při pohovorech před europoslanci. V září 2018 oznámil, že se chce ucházet o post lídra kandidátky evropských socialistů pro volby do Evropského parlamentu 2019. V lednu 2019 oznámil, že se účastní prezidentských voleb 2019 jako kandidát strany SMER – sociálna demokracia. Vládní strana dlouho nemohla najít svého kandidáta a oznámení několikrát odložila i kvůli tomu, že nedokázala přesvědčit ministra zahraničních věcí Miroslava Lajčáka. Připomenul, že není členem strany SMER, ale že se bude spoléhat i na pomoc strany při financování kampaně. V prvním kole voleb skončil na druhém místě za Zuzanou Čaputovou a postoupil do druhého kola voleb.", "section_level": 1}], "src_summary": "Maroš Šefčovič (* 24. července 1966, Bratislava, Československo) je slovenský diplomat a evropský politik, od listopadu 2014 místopředseda Evropské komise a komisař pro energetickou unii v Evropské komisi vedené Jean-Claude Junckerem. V roce 2019 se účastnil prezidentských voleb jako nestraník nominovaný stranou SMER.", "tgt_summary": "Maroš Šefčovič (; born 24 July 1966) is a Slovak diplomat and politician who has been member of the European Commission since 2009. He also stood for the office in the 2019 Slovak presidential election, which he lost against Zuzana Čaputová. He served as European Commissioner for Education, Training, Culture and Youth from 2009 to 2010 and Vice-President of the European Commission for Interinstitutional Relations and Administration from 2010 to 2014. He also served as Vice-President of the European Commission as European Commissioner for Energy from 2014 to 2019. In 2019 he was nominated to become EC Vice President for Interinstitutional Relations and Foresight.", "id": 1611250}
{"src_title": "Michel Barnier", "tgt_title": "Michel Barnier", "src_document": [{"title": "Politická kariéra.", "content": "Vystudoval ESCP Europe a byl zaměstnán v úřadu několika francouzských ministrů. Sám vstoupil do politiky ve svých 27 letech, kdy byl zvolen poslancem za neogaullistické Rassemblement pour la République (Sdružení pro republiku). Poslancem byl až do roku 1993, kdy se stal členem kabinetu. Byl šéfem kandidatury města Albertville na pořádání Zimních olympijských her 1992, po přidělení pořadatelství předsedal organizačnímu výboru spolu s Jean-Claudem Killym. O rok později se poprvé stal členem francouzské vlády, když nastoupil do úřadu ministra životního prostředí. V roce 1995 ho tehdejší premiér Jacques Chirac jmenoval státním sekretářem pro evropské záležitosti. V této funkci setrval do porážky pravice ve volbách v roce 1997. V této době, v letech 1995 až 1999, byl také senátorem za Savojsko. Následně poprvé nastoupil jako člen Evropské komise, v letech 1999 až 2004 vykonával funkci komisaře pro regionální politiku. Mezi 31. březnem 2004 a 2. červnem 2005 zastával úřad francouzského ministra zahraničních věcí ve vládě Jeana-Pierra Raffarina. Z tohoto úřadu byl odvolán v souvislosti se zamítnutím Evropské ústavy ve francouzském referendu. Od roku 2006 do roku 2009 byl místopředsedou Evropské lidové strany. Od roku 2007 byl francouzským ministrem zemědělství, v roce 2009 však tento post opustil, aby se opět mohl věnovat funkci evropského komisaře. V letech 2010–2014 byl Barnier komisařem pro vnitřní trh a služby v Evropské komisi vedené José Barrosem. Jmenován byl s cílem regulovat zejména finanční a bankovní trh, symbolizovaný londýnskou finanční čtvrtí City. Během svého působení ve funkci prosadil na čtyři desítky regulačních předpisů týkajících se bankovního a pojišťovacího sektoru a trhu. V roce 2013 prohlásil, že fiskální unie v Evropě musí vést i k užší politické unii pro všech 27 zemí, což vyvolalo odpor zejména ve Spojeném království. V roce 2014 se ucházel o post kandidáta Evropské lidové strany na předsedu Evropské komise, ale prohrál s Jeanem-Claudem Junckerem. V červenci 2016 byl jmenován hlavním vyjednavačem Evropské unie pro jednání s britskou vládou o modalitách vystoupení Spojeného království z EU. V té souvislosti byl připomínán jeho napjatý vztah ke Spojenému království od doby jeho působení ve funkci evropského komisaře pro vnitřní trh. Tehdy byl charakterizován jako pragmatický politik, více Evropan než Francouz. 19. března 2020 bylo oznámeno, že Barnier byl pozitivně testován na koronavirus, což značně ovlivní současná vyjednávání o dalších vztazích se Spojeným královstvím po již uskutečněném brexitu, která měla původně být uzavřena dohodou do konce roku 2020. Kvůli Barnierovu onemocnění byla vyjednávání dočasně přerušena, také z toho důvodu, že všichni členové delegací obou stran se museli uchýlit do karantény. Předsedkyně Evropské komise Ursula von der Leyen prohlásila, že předepsaná lhůta pro dosažení dohody nebude stačit. Barnier je také členem komise Mezinárodního olympijského výboru pro udržitelnost a dědictví.", "section_level": 1}, {"title": "Soukromý život.", "content": "Michel Barnier je ženatý a má tři děti.", "section_level": 1}], "src_summary": "Michel Barnier (* 9. ledna 1951, La Tronche, Francie) je francouzský politik. Od července 2016 je hlavním vyjednavačem Evropské unie pro jednání s britskou vládou o modalitách vystoupení Spojeného království z EU (tzv. \"brexitu\").", "tgt_summary": "Michel Bernard Barnier (born 9 January 1951) is a French politician serving as the European Commission's Head of Task Force for Relations with the United Kingdom (UK Task Force/UKTF) since November 2019. He previously served as Chief Negotiator - Task Force for the Preparation and Conduct of the Negotiations with the United Kingdom under Article 50 TEU (Task Force 50/TF50) from October 2016 to November 2019. He has served in several French cabinet positions including minister of foreign affairs from 2004 to 2005, minister of state for European affairs from 1995 to 1997 and minister of the environment and way of life from 1993 to 1995. He served at European level as European Commissioner for Regional Policy (1999–2004) and European Commissioner for Internal Market and Services (2010–2014), and was vice president of the European People's Party (EPP) from 2010 to 2015. Barnier was appointed minister for agriculture in the Government of France on 18 June 2007, stepping down on 7 June 2009 upon his election as a Member of the European Parliament (MEP). He served as European Commissioner for Internal Market and Services under Barroso. On 1 October 2016, the European Commission appointed him as its chief Brexit negotiator under Article 50 of the Treaty on European Union (TEU).", "id": 255531}
{"src_title": "Vilém I. Sicilský", "tgt_title": "William I of Sicily", "src_document": [{"title": "Mládí.", "content": "Jako čtvrtý syn krále neměl Roger původně žádné naděje na královský trůn. Smrt jeho tří starších bratří v letech 1138 až 1148 však zcela změnila situaci. Když pak otec v roce 1154 zemřel, nebyl Vilém dostatečně připraven převzít jeho roli. Po převzetí moci zachoval administrativu tak, jak ji otec v posledních letech vybudoval. Pouze anglický kancléř Thomas Brun byl nahrazen kancléřem Maiem z Bari. Skutečná moc v království byla v první řadě v rukou tohoto úředníka. Z nízkého původu se vypracoval k titulům admirála, \"ammiratus ammiratorum\" nebo také \"Emír emírů\". Maio pokračoval v Rogerově politice vyloučení šlechty z administrativních záležitostí a rovněž se snažil omezit přílišnou svobodu měst. Barony trpící pod královskou mocí podněcoval ke vzpouře papež Hadrián IV., o jehož uznání Vilém ani nežádal, ale i byzantský císař Manuel I. Komnenos a císař Svaté říše římské Fridrich I. Barbarossa. Na konci roku 1155 řecká vojska obsadila Bari, Trani, Giovinazzo, Andrii a Taranto a začala obléhat Brindisi. Vilémova armáda se vylodila na poloostrově, zničila řeckou flotilu a armádu v Brindisi a obsadila Bari. Papež Hadrián se s tím smířil a v Beneventu podepsal 18. června dohodu, v níž opustil rebely a uznal Viléma jako krále. Během léta 1157 vyslal Vilém mohutnou flotilu (164 lodí a 10 000 mužů), která vyplenila řecký ostrov Euboia a město Almyros. V následujícím roce uzavřel Vilém s Řeky mír. Tyto diplomatické úspěchy byly patrně dílem Maia. Na druhé straně království ztratilo své africké državy ve prospěch arabské dynastie Almohadů. Je však možné, že Maio sám radil tuto provincii opustit s ohledem na nebezpečí, které království hrozilo ze severu. Roku 1156 začala revolta ve Sfaxu (v dnešním Tunisu) a rychle se šířila. Pro její potlačení se nic nedělalo. Teprve v roce 1159 admirál Petr vedl mohutnou expedici se 160 loděmi proti Baleárským ostrovům, které byly v držení Saracénů. Se stejnou flotilou se pak snažil se osvobodit obléhanou Mahdii, avšak vrátil se zpět, aniž by došlo k bitvě. Petr v nemilost neupadl, ale již žádná expedice za udržením křesťanské Mahdie nebyla vyslána. Město padlo 11. ledna 1160.", "section_level": 1}, {"title": "Boje o udržení trůnu.", "content": "Maiova politika vedla ke všeobecnému spiknutí a v listopadu 1160 byl Maio v Palermu zavražděn vůdcem sicilských šlechticů Matějem Bonelim. Baroni nehodlali svrhnout i krále, přáli si však slabou vládu. Vhodným kandidátem se zdál být Vilémův nejstarší syn Roger IV., vévoda Apulienský. Po zavraždění Maia napadli královský palác dva vlastní královi příbuzní: Šimon, Vilémův nelegitimní polobratr a stejně nelegitimní synovec Tankred Sicilský. Král byl s celou svou rodinou zajat. Králův život ušetřil Richard, hrabě z Molise. Následně pochodoval v ulicích Palerma a oznamoval, že bude za svůj čin o tři dny později v katedrále korunován. Zatímco král zůstával v rukou konspirátorů, kteří se nemohli dohodnout, zda ho mají zavraždit nebo pouze zbavit moci, lid a armáda se spojili na jeho obranu. Povstání bylo potlačeno a královská moc obnovena. Bonello byl oslepen a krátká vojenská akce proti vzbouřencům se omezila na vypálení jejich města Butera. Při prvním útoku na palác za osvobozením krále, byl králův syn Roger zabit zbloudilým šípem (i když výše zmíněný zaujatý historik Falcandus naznačuje, že mohlo jít o královu pomstu nevěrnému synovi).", "section_level": 1}, {"title": "Poslední léta.", "content": "Po porážce vzbouřenců svěřil Vilém řízení státních záležitostí do rukou mužů, kteří prošli Maiovou školou. Vytvořil triumvirát: pronotář Matouš z Ajella, hrabě Sylvester z Marsica (ten zdědil Maioův majetek) a biskup Palmer ze Syrakus (zvolený, ale nevysvěcený). Další léta již byla klidná. Stal se oblíbencem papeže Alexandra III., neboť jej podporoval v boji proti vzdoropapežům i proti císaři Barbarossovi. Když byl papež v Lateránském paláci v listopadu 1165 slavnostně instalován, čestnou stráž tvořili právě Normané Vilém I. zemřel 7. května 1166 a je pohřben v katedrále ve městě Monreale. Se svou ženou Markétou Navarrskou měl čtyři syny.", "section_level": 1}], "src_summary": "Vilém I. zvaný \"Špatný\" nebo také \"Zlý\" (italsky \"Guglielmo il Malo\", 1131 – 7. května 1166, Palermo) byl druhým králem Sicílie. Vládl od otcovy smrti roku 1154 až do své vlastní. Byl čtvrtým synem Rogera II. Sicilského a Elvíry Kastilské, dcery Alfonse VI. Kastilského a jeho čtvrté ženy Isabely, dcery sevillského emíra. Vilémovo přízvisko \"„Zlý“\" nemá žádnou oporu v historických událostech, je spíše vyjádřením zaujatosti historika Hugo Falcanduse a vrstvy baronů ke králi a vrstvě jeho úředníků. Je však zřejmé, že co do energie a charakteru zaostával za svým otcem a dával přednost polomuslimskému životu ve svých nádherných palácích v Palermu.", "tgt_summary": "William I (1120 or 1121 – May 7, 1166), called the Bad or the Wicked (), was the second King of Sicily, ruling from his father's death in 1154 to his own in 1166. He was the fourth son of Roger II and Elvira of Castile. William's title \"the Bad\" seems little merited and expresses the bias of the historian Hugo Falcandus and the baronial class against the king and the official class by whom he was guided.", "id": 863259}
{"src_title": "Střemcha obecná", "tgt_title": "Prunus padus", "src_document": [{"title": "Rozšíření.", "content": "Střemcha obecná je rozšířena téměř v celé Evropě, velké části Sibiře, na Kavkaze i v Maroku. V Česku roste na celém území roztroušeně až hojně. Nenáročná dřevina, snese půdu hlinitou i jílovitou, kyselou i zásaditou, nesnáší však vyloženě suchá stanoviště. Nejčastěji se s ní lze setkat na otevřených, slunečných místech, ve světlých lesích a hájích, na okrajích řek, potoků i v zaplavovaných místech.", "section_level": 1}, {"title": "Popis.", "content": "V keřovité formě vyrůstá do výšky 2 metrů, ve stromové téměř 15 m. Má hustou korunou široce vejcovitou až kuželovitou, v průměru do 8 metrů. Jedná se o velice otužilou dřevinu s červenohnědou borkou, která je mrazuvzdorná až do –40 °C. Mladé větvičky bývají zprvu jemně chlupaté, později jsou lysé, převislé a dostávají temně hnědou barvu. Tmavě zelené až modrozelené listy bývají obvejčité až eliptické, pilovité a zužují se do špičky. Jsou velké až 12 cm a mají tmavě zelenou až modrozelenou barvu. Tvarem se podobají listům třešně. Intenzivně vonící drobné bílé samosprašné pětičetné květy jsou uspořádány do hustých válcovitých hroznovitých květenství dlouhých až 15 cm. Rozkvétá od dubna do května. Plody jsou drobné šťavnaté peckovice s tenkým mezokarpem, veliké asi 1 cm, barvy červenohnědé až černé obsahující jedno, na povrchu drsné semínko.", "section_level": 1}, {"title": "Využití.", "content": "Plody se pro trpkou chuť k přímé konzumaci nehodí, používají se jako přísada do kompotových směsí a při výrobě marmelád. Plody jsou vhodnou a oblíbenou potravou lesního ptactva. V severských zemích se plodů využívá k výrobě destilátů nebo vín. V době květu je střemcha významnou medonosnou rostlinou. Pěkné, nahnědlé dřevo vyhledávají řezbáři a je vhodné pro výrobu vycházkových holí. Má vysoký obsah látek s baktericidními a hmyz odpuzujícími účinky v kůře, pupenech, listech i semenech. Rostlina vyjma dužiny plodů obsahuje glykosid amygdalin, který se štěpí na glukózu, benzaldehyd a kyanovodík. V lidovém lékařství se kůra užívala jako močopudný a potopudný prostředek. Její listy bývají ničeny žírem motýlich larev předivky zhoubné (\"Yponomeuta evonymella\"), plody houbou puchýřnatcem slívovým (\"Taphrina pruni\"). Střemcha obecná je odolná a nenáročná dřevina velké estetické, ale malé hospodářské hodnoty.", "section_level": 1}, {"title": "Toxicita.", "content": "Nejjedovatější, pro obsah kyanovodíku, je kůra a semena. Požití částí rostlin způsobuje nevolnost a jsou zaznamenány případy úmrtí nejen skotu, ale i u lidí.", "section_level": 1}, {"title": "Taxonomie.", "content": "Je to velice variabilní druh, je známo více než 25 poddruhů. V Česku se v přírodních podmínkách nejvíce vyskytují tyto dva: Střemcha obecná skalní je považována za kriticky ohrožený druh kategorie C1 (R1). Někdy je střemcha řazena jako podrod slivoně (\"Prunus\" subgen. \"Padus\") (Mill.) Focke.", "section_level": 1}], "src_summary": "Střemcha obecná (\"Prunus padus\", místně také \"třemcha\" či \"křemcha\"), druh rodu slivoň, je opadavý keř nebo strom z čeledi růžovitých.", "tgt_summary": "Prunus padus, known as bird cherry, hackberry, hagberry, or Mayday tree, is a flowering plant in the rose family Rosaceae. It is a species of cherry, a deciduous small tree or large shrub up to 16 m tall. It is the type species of the subgenus \"Padus\", which have flowers in racemes. It is native to northern Europe and northern Asia", "id": 2429659}
{"src_title": "Siegfried Wagner", "tgt_title": "Siegfried Wagner", "src_document": [{"title": "Mládí.", "content": "Siegfried se narodil v roce 1869 skladateli Richardu Wagnerovi a jeho manželce Cosimě Wagnerové (rozené Lisztové), v Tribschenu na jezeře Lucern ve Švýcarsku. Byl tak nejen synem významného skladatele, ale přes svou matku rovněž vnukem dalšího velkého hudebního autora – Franze Liszta. Siegfried začal komponovat už v dětském věku a jeho nejstarší skladby vznikly někdy kolem roku 1882. Po ukončení středoškolského vzdělání se začal v roce 1889 intenzivněji věnovat hudbě u žáka svého otce Engelberta Humperdincka, ale stále více ho lákala architektura, kterou nakonec studoval v Berlíně a Karlsruhe. V roce 1892 podnikl se svým přítelem, anglickým skladatelem Clementem Harrisem cestu do Asie, v jejímž průběhu se rozhodl opustit architekturu a vrátit se zpět k hudbě. Dle některých Siegfriedových životopisců došlo během této cesty mezi Siegfriedem a Clementem Harrisem údajně k intimnímu sblížení. Zde Siegfried rovněž načrtl svou první oficiální práci, symfonickou báseň \"Sehnsucht\", inspirovanou stejnojmennou básní Friedricha Schillera. Toto dílo bylo ale dokončeno až těsně před koncertem, který Siegfried Wagner osobně dirigoval v Londýně 6. června 1895.", "section_level": 1}, {"title": "Dirigent a neuznaný skladatel.", "content": "V roce 1894 Siegfried Wagner debutoval jako asistent dirigenta v Bayreuthu a v roce 1896 se stal tamtéž dirigentem zodpovědným za provedení \"Prstenu Nibelungova\", a to spolu s Felixem Mottlem a Hansem Richterem. První samostatnou inscenaci, jako režisér a dirigent, provedl v Bayreuthu v roce 1901. Dirigování ale Siegfried považoval po celý svůj život za podřadnou činnost a sám sebe vnímal především jako skladatele. I přes svou nechuť k dirigování patřil mezi žádané a uznávané dirigenty a koncertoval ve všech hlavních městech Evropy. V roce 1899 pak měla konečně premiéru jeho první opera, \"Medvědí kůže\" (\"Der Bärenhäuter\"), a v následujících letech složil ještě dalších 18 oper. Jako skladatel nikdy nedosáhl úspěchů svého otce, což ho po celý život trápilo a toto protivenství osudu přičítal tomu, že se proti němu spiknul „židovský tisk“ ve snaze cíleně ho poškodit, jelikož byl synem antisemity Richarda Wagnera. V roce 1908 převzal Siegfried po své matce Cosimě místo uměleckého ředitele festivalu v Bayreuthu.", "section_level": 1}, {"title": "Osobní život.", "content": "Siegfried Wagner byl bisexuální. Jeho matka ho po dlouhé roky marně nutila, aby uzavřel manželství a zachoval tak rod Wagnerů, který by si tak mohl prostřednictvím dalších dědiců i nadále udržovat vliv nad finančně velmi výnosným hudebním odkazem Richarda Wagnera a také nad dalším „rodinným podnikem“ - festivalem v Bayreuthu. Kolem roku 1913 matčin tlak na Siegfieda vzrostl v důsledku Harden-Eulenburské aféry, v níž novinář Maximilian Harden obvinil několik osobností veřejného života, zejména Filipa, knížete Eulenburg-Hertefeldského, přítele císaře Viléma II., z homosexuality. V této atmosféře se už Siegfried nemohl manželství vyhnout. Rodina mu tedy našla vhodnou ženu, sedmnáctiletou Angličanku Winifred Klindworthovou (rozenou Williamsovou), kterou po smrti jejích rodičů vychovával klavírista, dirigent a příznivec nacionálního socialismu Karl Klindworth, nadšený wagnerián a žák Franze Liszta. Winifred byla od malička vychovávána v lásce k hudbě Richarda Wagnera a setkání se členy jeho rodiny bylo pro ni velkým zážitkem. Do pětačtyřicetiletého Siegfrieda Wagnera se okamžitě a bezhlavě zamilovala a 22. 9. 1915 se za něj plná nadšení také provdala. Manželé měli čtyři děti: Přestože manželství bylo zpočátku velmi šťastné a zachovalo dynastickou posloupnost v rodině, udržoval Siegfried i nadále homosexuální vztahy. Petr Pachl, jeden ze Siegfriedových životopisců, navíc tvrdil, že v roce 1901 Siegfried zplodil nemanželského syna, Waltera Aigna (1901-1977). Nicméně toto tvrzení zůstává sporné a chybí pro ně důkazy.", "section_level": 1}, {"title": "Vztahy k NSDAP.", "content": "Siegfried a Winifred Wagnerovi byli už od roku 1922 v těsném kontaktu s NSDAP a od roku 1923 patřili k aktivním příznivcům strany. S Adolfem Hitlerem se poprvé osobně setkali 1. 10. 1923 v Bayreuthu, kde Hitler svým vystupováním silně zapůsobil především na Winifred a jejího švagra Houstona Stewarta Chamberlaina. Hitler navázal těsné kontakty s rodinou, jelikož si velmi dobře uvědomoval případný propagantistický význam festivalu, který byl věnován památce jeho nejmilovanějšího skladatele. Ještě téhož roku skončil Hitler ve vězení a rodina Wagnerů dělala vše pro jeho propuštění, což jim nikdy nezapomněl. V roce 1924 vyrazili manželé Wagnerovi do USA, kde se snažili získat peníze na znovuobnovení festivalu (ten byl v letech 1914 – 1924 přerušen), ale liberální tisk ostře vystoupil proti antisemitským výrokům Siegfrieda Wagnera, proti angažovanosti rodiny ve prospěch NSDAP a rovněž bylo veřejnosti odhaleno, že rodina Wagnerů disponuje obrovským majetkem, takže žádnou finanční pomoc ani nepotřebuje. Manželé se tedy bez úspěchu vracejí zpět do Evropy, přes Řím, kde se setkají s Mussolinim. Neúspěch v USA nezabrání přípravám na znovuzahájení festivalu a ten je 22. července 1924 obnoven. Siegfried a Winifred se nadále snaží propagovat dílo Richarda Wagnera, ale v politických názorech se stále více rozcházejí. Siegfried se i přes svůj neskrývaný antisemitismus nikdy nestane členem NSDAP a odmítá se aktivně angažovat ve věcech nacismu. Winifred je naproti tomu váženou členkou strany. Sám Hitler říkal: „Siegfried – osobně byl mým přítelem, politicky byl pasivní !“ (Hitler – Monology, str. 308). Zvláštní je i to, že Siegfried opakovaně prohlašoval, že Židy nesnáší, ale zároveň odmítal propustit zaměstnance židovského původu, kteří pracovali pro Bayreuth.", "section_level": 1}, {"title": "Siegfriedova smrt.", "content": "Siegfried Wagner zemřel v Bayreuthu na srdeční infarkt v roce 1930, během namáhavých režijních a orchestrálních zkoušek. Svou matku Cosimu přežil o pouhé čtyři měsíce. Vzhledem k tomu, že jeho dva synové ještě nebyli dospělí, převzala jeho funkci na festivalu v Bayreuthu vdova Winifred Wagnerová, která festival vedla až do roku 1945.", "section_level": 1}], "src_summary": "Siegfried Wagner (6. června 1869 – 4. srpna 1930) byl německý hudební skladatel a dirigent, v letech 1908 – 1930 umělecký ředitel Hudebních slavností v Bayreuthu, syn Richarda Wagnera a vnuk Ference Liszta.", "tgt_summary": "Siegfried Helferich Richard Wagner (6 June 18694 August 1930) was a German composer and conductor, the son of Richard Wagner. He was an opera composer and the artistic director of the Bayreuth Festival from 1908 to 1930.", "id": 559904}
{"src_title": "Laskavcovité", "tgt_title": "Amaranthaceae", "src_document": [{"title": "Popis.", "content": "Rostliny čeledi laskavcovitých jsou byliny, řidčeji keře nebo polokeře, jen ojediněle stromy nebo liány s koncentrickými cévními svazky. Některé jsou nitrofilní, halofilní, heliofilní nebo sukulentní rostliny. Listy jsou střídavé nebo vstřícné, bez palistů. Okraje mají celistvé nebo hrubě zubaté. Květy jsou drobné, uspořádané do vrcholičnatých květenství, většinou klubíček v latách. Květy jsou jednopohlavné i oboupohlavné, obvykle s 5 nenápadnými okvětními lístky, 3 až 5 tyčinkami a svrchním nebo polospodním semeníkem. Plody jsou nažky nebo tobolky.", "section_level": 1}, {"title": "Rozšíření.", "content": "Rostliny čeledi laskavcovitých jsou rozšířeny téměř celosvětově, rostou jak na pouštích tak i hluboko na jihu Ameriky v nehostinných, téměř až antarktických podmínkách v Patagonii. Je to druhově rozsáhlá čeleď, jejíchž některé rostliny původem ve Starém světě osídlily Nový svět a jiné zase naopak. Jsou to rostliny poměrně staré, jejích pyl byl nalezen ve fosiliích z rozhraní druhohor a třetihor (před cca 65 miliony lety). V čeledi je klasifikováno 174 rodů se zhruba 2050 druhy.", "section_level": 1}, {"title": "Klasifikace.", "content": "Čeleď laskavcovité je rozdělena do pěti podčeledí. Rostliny z této podčeledi jsou světlomilné a většinou vyžadují nadbytek dusíku v půdě a kyprou, propustnou zeminu. Převážně jsou jednoleté, méně často víceleté. Bývají byliny nebo polokeře, zřídka keře nebo stromy. Listy mohou být střídavé nebo vstřícné, bez palistů. Květy jsou malé, jednopohlavné nebo dvoupohlavné. Kalich bývá čtyřčetný nebo pětičetný, koruna chybí. Prašníků je 5 a pestík je tvořen 2 nebo 3 plodolisty. Květy bývají uspořádány v hustých vrcholových latách nebo klasech. Plodem je většinou tobolka. Rostliny z podčeledi laskavcových u nás se vyskytující, laskavec a nevadlec, jsou nepůvodní, byly k nám zavlečeny. Rostliny této podčeledi rostou ve všech podnebních pásmech vyjma arktických. Podčeleď obsahuje asi 55 rodů, nejrozsáhlejší je laskavec s asi 70 a nevadlec se 65 druhy. Zahrnuje jednoleté nebo vytrvalé byliny, občas i dřeviny. Lodyhy bylin i listy mají měchýřkovité chlupy které se jeví jako bílý poprašek. Listy, často redukované, jsou střídavé nebo vstřícné. Pravidelné malé květy jsou oboupohlavní. Bývají uspořádány v těsných klubíčkách seřazených do různých květenství. Plodem je většinou nažka. Rostou v celém světě, vyjma oblasti ve Střední Americe, Malajsii a centrální Africe. Tato podčeleď je rodově nejširší v čeledi, obsahuje asi 95 rodů a jen merlík je rozdělován do asi 100 druhů. Nejdůležitější rostlinou z podčeledi je pro naší zeměpisnou oblast rod řepa a pak ještě špenát, ostatní rostliny jsou spíše obtížné plevele. Tato malá podčeleď se 6 rody byla odloučena od podčeledi laskavcových jako monofyletická skupina, morfologicky se od ní odlišuje stavbou prašníku. Rostliny pocházejí z tropů Nového Světa a rozšířily se do oblastí mírného pásma, subtropů i tropů celého světa. Obsahuje tři silné rody: pestrovka má asi 100, \"Alternanthera\" 80 a \"Iresine\" 70 druhů, které jsou pěstovány jako okrasné rostliny. Pestrovka je zalečená i do České republiky. Je to monofyletická skupina která byla oddělena z podčeledi merlíkových. Jsou to dužnaté sukulentní rostliny se silně redukovanými listy a květy na přehoustlých pahýlových větvích, často již odumřelých. Do této podčeledi náleží většinou rostliny odolné nebo přímo vyžadující vysoký obsah soli v půdě, z čehož vyplývá i vysoký osmotický tlak v rostlinném pletivu. Rostou nejčastěji na vnitrozemních slaniskách nebo mořských pobřežích, kde nemají mnoho rovnocenných konkurentů. Jsou územně rozšířeny téměř celosvětově. Čeleď obsahuje asi 15 rodů a 90 druhů, nejsilnějšími rody jsou slanorožec s asi 10 druhy a \"Sarcocornia\" s 15 druhy. V naší oblasti rostliny bez praktické možnosti využití. Je to systematicky velice obtížná skupina, proto jsou do této podčeledě nejednotně řazeny 2 až 4 rody. Byla vyčleněna s podčeledi merlíkových. Rozšíření, nároky na prostředí a význam je obdobný jako u podčeledi slanorožcových. Rod slanobýl má asi 130 a rod solnička asi 110 druhů.", "section_level": 1}, {"title": "Význam.", "content": "Rostliny z čeledi laskavcovitých nemají ve středoevropské oblasti, až na čestné výjimky, velkého významu. Za nejdůležitější rostlinu lze považovat pouze řepu, která má zásadní význam pro výrobu cukru a pro krmení některých hospodářských zvířat (silážovaný chrást a bulvy). Omezený potravinářský význam mají ještě špenát a znovu řepa (červená), případně i merlík pro zeleninové saláty a amarant pěstovaný pro výrobu bezlepkové mouky. Mnohem zásadnější význam má pěstování laskavce krvavého nebo merlíku čilského ve Střední Americe a přilehlých oblastech a také v některých částech Asie, kde nahrazuje naše obiloviny. Laskavec krvavý je perspektivní rostlinou pro \"zelenou energií\", z jeho až 1,8 metrů vysokých rostlin lze získat velké množství biomasy, kterou lze po usušení dobře a efektivně spalovat. Některé druhy rostlin laskavec, nevadlec, \"Alternanthera\" i \"Iresine\" se pěstují jako oblíbené zahradní rostliny. Ze semen amarantu se získávají látky snižující tuky a cholesterol v krvi a posilující imunitní systém.", "section_level": 1}, {"title": "Ohrožené druhy.", "content": "Vyhláška MŽP ČR č. 395/1992 Sb., ze dne 11.6.1992, o ochraně přírody a krajiny, považuje za kriticky ohrožené druhy C 1 tyto dvě rostliny z čeledi laskavcovitých:", "section_level": 1}, {"title": "Seznam rodů.", "content": "\"Achyranthes\", \"Achyropsis\", \"Acroglochin\", \"Aerva\", \"Agathophora\", \"Agriophyllum\", \"Allenrolfea\", \"Allmania\", \"Allmaniopsis\", \"Alternanthera\", \"Amaranthus\", \"Anabasis\", \"Anthochlamys\", \"Aphanisma\", \"Archiatriplex\", \"Arthraerva\", \"Arthrocaulon\", \"Arthroceras\", \"Arthrophytum\", \"Atriplex\", \"Axyris\", \"Baolia\", \"Bassia\", \"Beta\", \"Bienertia\", \"Blitum\", \"Blutaparon\", \"Bosea\", \"Calicorema\", \"Camphorosma\", \"Caroxylon\", \"Celosia\", \"Centema\", \"Centemopsis\", \"Centrostachys\", \"Ceratocarpus\", \"Chamissoa\", \"Charpentiera\", \"Chenopodiastrum\", \"Chenopodium\", \"Chionothrix\", \"Climacoptera\", \"Corispermum\", \"Cornulaca\", \"Cyathobasis\", \"Cyathula\", \"Cycloloma\", \"Cyphocarpa\", \"Darniella\", \"Dasysphaera\", \"Deeringia\", \"Didymanthus\", \"Digera\", \"Dissocarpus\", \"Dysphania\", \"Enchylaena\", \"Eokochia\", \"Eremophea\", \"Eriostylos\", \"Etriplex\", \"Exomis\", \"Fredolia\", \"Froelichia\", \"Froelichiella\", \"Girgensohnia\", \"Gomphrena\", \"Gossypianthus\", \"Grayia\", \"Grubovia\", \"Guilleminea\", \"Hablitzia\", \"Halarchon\", \"Halimocnemis\", \"Halocharis\", \"Halocnemum\", \"Halogeton\", \"Halopeplis\", \"Halostachys\", \"Halothamnus\", \"Haloxylon\", \"Hebanthe\", \"Hebanthodes\", \"Hemichroa\", \"Henonia\", \"Herbstia\", \"Hermbstaedtia\", \"Heterostachys\", \"Holmbergia\", \"Horaninowia\", \"Iljinia\", \"Indobanalia\", \"Irenella\", \"Iresine\", \"Kali\", \"Kalidium\", \"Kaviria\", \"Kelita\", \"Kirilowia\", \"Krascheninnikovia\", \"Lagenantha\", \"Lagrezia\", \"Lecosia\", \"Leucosphaera\", \"Lipandra\", \"Lithophila\", \"Lopriorea\", \"Maireana\", \"Malacocera\", \"Marcelliopsis\", \"Mechowia\", \"Microcnemum\", \"Microgynoecium\", \"Micromonolepis\", \"Micropeplis\", \"Nanophyton\", \"Nelsia\", \"Neobassia\", \"Neocentema\", \"Neokochia\", \"Nitrophila\", \"Noaea\", \"Nothosaerva\", \"Nototrichum\", \"Nucularia\", \"Nyssanthes\", \"Ofaiston\", \"Omegandra\", \"Oreobliton\", \"Oreosalsola\", \"Osteocarpum\", \"Oxybasis\", \"Panderia\", \"Pandiaka\", \"Pedersenia\", \"Petrosimonia\", \"Pfaffia\", \"Piptoptera\", \"Pleuropetalum\", \"Pleuropterantha\", \"Polycnemum\", \"Polyrhabda\", \"Proatriplex\", \"Pseudogomphrena\", \"Pseudoplantago\", \"Pseudosericocoma\", \"Psilotrichopsis\", \"Psilotrichum\", \"Ptilotus\", \"Pupalia\", \"Pyankovia\", \"Quaternella\", \"Rhaphidophyton\", \"Rosifax\", \"Roycea\", \"Salicornia\", \"Salsola\", \"Saltia\", \"Sclerochlamys\", \"Sclerolaena\", \"Sedobassia\", \"Sericocoma\", \"Sericocomopsis\", \"Sericorema\", \"Sericostachys\", \"Sevada\", \"Siamosia\", \"Spinacia\", \"Spirobassia\", \"Stelligera\", \"Stilbanthus\", \"Stutzia\", \"Suaeda\", \"Suckleya\", \"Surreya\", \"Sympegma\", \"Tecticornia\", \"Threlkeldia\", \"Tidestromia\", \"Traganopsis\", \"Traganum\", \"Trichuriella\", \"Turania\", \"Volkensinia\", \"Wadithamnus\", \"Woehleria\", \"Xylosalsola\"", "section_level": 1}], "src_summary": "Laskavcovité (\"Amaranthaceae\") je čeleď rostlin z řádu hvozdíkotvaré. Při poslední úpravě taxonomického systému APG III byla do čeledi laskavcovitých vřazena bývalá čeleď merlíkovité (\"Chenopodiaceae\").", "tgt_summary": "Amaranthaceae is a family of flowering plants commonly known as the amaranth family, in reference to its type genus \"Amaranthus\". It includes the former goosefoot family Chenopodiaceae and contains about 165 genera and 2,040 species, making it the most species-rich lineage within its parent order, Caryophyllales.", "id": 587722}
{"src_title": "Lea Rabinová", "tgt_title": "Leah Rabin", "src_document": [{"title": "Biografie.", "content": "Narodila se v Königsbergu ve Východním Prusku (dnešní Kaliningrad, Rusko) a v roce 1933 podnikla se svou rodinou aliju do britské mandátní Palestiny, kde vyrůstala v Tel Avivu. Se svým budoucím manželem Jicchakem se znala již od svých patnácti let, kdy se o ní v roce 1944 začal ucházet. Nejprve studovala učitelství, ale posléze se stala reportérkou novin elitní úderné jednotky Palmach. Za Jicchaka se provdala 23. srpna 1948 během druhého příměří izraelské války za nezávislost. Společně se jim narodily dvě děti, dcera Dalia (* 1950) a syn Juval (* 1956). Dalia byla v parlamentních volbách v roce 1999 zvolena poslankyní Knesetu za Stranu středu, později Novou cestu a Stranu práce (strana jejího otce) a zastávala funkci náměstkyně ministra obrany.", "section_level": 1}, {"title": "Manželka premiéra.", "content": "Poprvé se její manžel Jicchak stal premiérem v roce 1974, když rezignovala Golda Meirová. V březnu 1977, tedy v době, kdy Izrael směřoval k předčasným parlamentním volbám, do kterých měl jít Jicchak Rabin jako vůdce strany Ma'arach, odhalil novinář deníku Haaretz skutečnost, že Rabinova manželka Lea má v zahraničí dolarový účet z dob, kdy byl Rabin velvyslancem ve Spojených státech. Podle tehdejších zákonů sice bylo pro Izraelce žijící v zahraničí legální mít takový účet, nebylo to však možné pro Izraelce žijící v Izraeli (šlo tedy o čtyři roky, kdy byl účet ilegální). Počátkem dubna byla Lea Rabinová souzena za porušení izraelských zákonů a Rabin následně rezignoval na post předsedy strany a kandidáta na premiéra. Dne 17. dubna byla Lea Rabinová odsouzena „k pokutě ve výši desetinásobku nejvyšší částky na účtu.“ Podruhé se její manžel stal premiérem ve volbách v roce 1992. Ve své funkci se výrazným způsobem zasadil o schválení historicky prvních mírových dohod s palestinskou reprezentací, a to v podobě mírových dohod z Osla, díky nimž vznikla Palestinská samospráva. Za jeho mírové úsilí mu byla v roce 1994, společně s Šimonem Peresem a Jásirem Arafatem, udělena Nobelovu cenu míru. Jeho promírové aktivity a územní ústupky v rámci mírových jednání však rozdělily izraelskou společnost. Mezi jádro tvrdých odpůrců Rabinovy politiky, kam se řadila především izraelská pravice a radikální náboženské kruhy, patřil i ortodoxní izraelský student Jigal Amir, který na Rabina v roce 1995 spáchal atentát na velké mírové demonstraci a smrtelně jej zranil třemi výstřely z pistole. Svým zraněním Rabin po převozu do nemocnice podlehl. I po Rabinově smrti zůstala Lea Rabinová aktivní jako mírová aktivistka. V roce 1997 vydala knihu pamětí svého manžela, která vyšla pod názvem \"Rabin: Our Life, His Legacy\". V premiérských volbách v roce 1996 podporovala Šimona Perese a v předvolební kampani vyzývala Izraelce, aby pro něj hlasovali, aby smrt jejího manžela „nebyla zbytečná.“ Po Peresově prohře vyjádřila zklamání nad výhrou Benjamiana Netanjahua, kterého již dříve kritizovala za vytváření nenávistné atmosféry, která vedla ke smrti jejího manžela. V následujících premiérských volbách v roce 1999 podporovala Ehuda Baraka. Během jeho funkčního období však na něj změnila názor. Stalo se tak zejména proto, že v rámci mírových jednání navrhl územní kompromis v Jeruzalémě. Lee Rabinové byl diagnostikován karcinom plic a zemřela v roce 2000 v Petach Tikvě ve věku 72 let. Její smrt přišla jen několik dní po pátém výročí manželovy smrti.", "section_level": 1}], "src_summary": "Lea Rabinová (: לאה רבין, rodným jménem Lea Schlossbergová; 8. dubna 1928 – 12. listopadu 2000) byla mírová aktivistka a vdova po izraelském ministerském předsedovi Jicchaku Rabinovi, který byl zavražděn v roce 1995.", "tgt_summary": "Leah Rabin (, née Schloßberg; 8 April 1928 – 12 November 2000) was the widow of Israeli Prime Minister Yitzhak Rabin, who was assassinated in 1995.", "id": 2103015}
{"src_title": "Čípek (oko)", "tgt_title": "Cone cell", "src_document": [{"title": "Evoluce.", "content": "V oku se obvykle vyskytuje hned několik typů čípků, každý specializovaný na vnímání určité barvy, na níž je přizpůsoben maximální citlivostí. Primitivní obratlovci zřejmě měli hned čtyři druhy čípkových buněk, první ve fialové oblasti (370 nm), druhý v modré oblasti (445 nm), třetí v zelené (508 nm) a konečně čtvrtý v oranžové oblasti (560 nm). Toto tzv. tetrachromické vidění přetrvává u mnoha ryb, želv, ještěrů a ptáků. Citlivost jednotlivých typů čípků může být (u nesavčích obratlovců) dána pomocí různě zbarvených tukových kapének, které fungují jako filtry propouštějící přednostně určitý rozsah vlnových délek světla. Naopak u savců došlo k ztrátě dvou typů čípkových buněk a většina savců má tedy dichromatické vidění (mají jen buňky specializované na oranžovou a fialovou oblast). U lidoopů však následně vznikl třetí typ čípků, načež jsou obdařeni čípky pro modrofialovou (cca 425 nm), zelenou (cca 530 nm) a oranžovou (cca 560 nm) barvu. Rozdíly v citlivosti čípků jsou u člověka dány existencí tří různých opsinů, tedy světločivných proteinů, přičemž každý má jiné absorpční maximum pro světlo. Vznik třetího typu čípků se odehrál před cca 40 miliony lety a podle jedné z hypotéz nastal při přechodu na stromy ve chvíli, kdy primáti potřebovali rozeznat zralé plody od nezralých podle jejich barvy.", "section_level": 1}, {"title": "Lidské čípky.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Stavba.", "content": "Čípky jsou protáhlé buňky o rozměrech 60 × 1,5 µm, které vznikly modifikací nervových buněk. Skládají se ze dvou částí, vnější (směřující ven z oka) a vnitřní (směřující „do sklivce“). Obě části jsou odděleny konstrikcí (zúženinou). Ve vnější části, která má kónický (čípkovitý) tvar, se nachází samotné centrum vidění. Tato část obsahuje četné disky propojené s membránou (vznikají vchlípením cytoplazmatické membrány). Disky obsahují velké množství proteinu jodopsinu (též fotopsin). Ve vnitřní části buňky se nachází velké množství mitochondrií a glykogenu. To naznačuje, že v této části se soustřeďuje energetický metabolismus, který vyživuje zbytek buňky. Nedaleko se také nachází množství ribozomů (resp. polyribozomy) umožňující rychlou syntézu proteinů.", "section_level": 2}, {"title": "Funkce.", "content": "V každé lidské sítnici je asi 6 milionů čípků (tedy mnohem méně než tyčinek); ovšem existují tři funkční typy. Není možné je rozeznat na základě stavby buňky, ale na základě druhu fotopsinu, jejž obsahují. Každý ze tří druhů buněk totiž obsahuje poněkud jiný jodopsin, jeden je specializován na zelenou barvu, druhý na barvu modrou a třetí na červenou barvu spektra. Čípky potřebují ke své práci poměrně hodně velké osvětlení (rozhodně více než tyčinky), ale na druhou stranu zajišťují preciznější vidění než tyčinky.", "section_level": 2}], "src_summary": "Čípek je fotoreceptorická buňka v oční sítnici, která umožňuje barevné vidění. Vyskytuje se v určité podobě u většiny obratlovců, ačkoliv chybí např. u paryb či u některých nočních obratlovců. Čípek je pojmenován podle tvaru buňky, který přibližně zaujímá.", "tgt_summary": "Cone cells, or cones, are photoreceptor cells in the retinas of vertebrate eyes including the human eye. They respond differently to light of different wavelengths, and are thus responsible for color vision, and function best in relatively bright light, as opposed to rod cells, which work better in dim light. Cone cells are densely packed in the fovea centralis, a 0.3 mm diameter rod-free area with very thin, densely packed cones which quickly reduce in number towards the periphery of the retina. There are about six to seven million cones in a human eye and are most concentrated towards the macula. Cones are less sensitive to light than the rod cells in the retina (which support vision at low light levels), but allow the perception of color. They are also able to perceive finer detail and more rapid changes in images because their response times to stimuli are faster than those of rods. Cones are normally one of the three types, each with different pigment, namely: S-cones, M-cones and L-cones. Each cone is therefore sensitive to visible wavelengths of light that correspond to short-wavelength, medium-wavelength and longer-wavelength light. Because humans usually have three kinds of cones with different photopsins, which have different response curves and thus respond to variation in color in different ways, we have trichromatic vision. Being color blind can change this, and there have been some verified reports of people with four or more types of cones, giving them tetrachromatic vision. The three pigments responsible for detecting light have been shown to vary in their exact chemical composition due to genetic mutation; different individuals will have cones with different color sensitivity.", "id": 2021914}
{"src_title": "Walter Röhrl", "tgt_title": "Walter Röhrl", "src_document": [{"title": "Životopis.", "content": "Původně se měl stát kameníkem a nastoupil do biskupského ordinariátu v Regensburgu. Tam se stal služebním řidičem. Jediné sporty, které provozoval, bylo lyžování, stolní tenis a veslování. Až v roce 1968 mu kamarád nabídl start na Rally Bavaria. Se sériovým vozem Fiat 850 Coupé se postupně probojoval až do první desítky, ale pak musel odstoupit. O rok později byl s vozem BMW 2002 druhý, ale později byl diskvalifikován. V roce 1971 startoval s vozem Ford Capri a vyhrál Rudolf Diesel rallye a Rallye Wiesbaden. Celkově skončil třetí v německém šampionátu. V dalších letech startoval v soutěžích mistrovství Evropy a později mistrovství světa s vozy Opel Ascona a Opel Kadett. Kvůli technickým problémům ale v roce Mistrovství světa v rallye 1977 podepsal smlouvu s Fiatem a startoval s vozem Fiat 131 Abarth. Současně startoval opět v německém šampionátu s vozem Lancia Stratos a získal opět titul v roce 1979. O rok později s Fiatem vyhrál první titul mistra světa. V následujícím roce startoval s vozy Porsche 911 a Porsche 924 v rallye a s vozy Porsche 935 a Porsche 944 na okruhových závodech. Zvítězil například na okruhu v Silverstone. V následujícím roce se opět naplno věnoval rallye a vrátil se do vozu Opel Ascona 400. S ním získal druhý titul. Pro další rok opět změnil tým a přesedl do vozu Lancia 037 Rally, což byl jeden z prvních vozů skupiny B. Skončil druhý za Hannu Mikkolou s Audi Quattro. Röhl tedy také přestupuje k Audi a v sezoně Mistrovství světa v rallye 1985 končí třetí s vozem Quattro S1. Po zrušení skupiny B startoval s vozem Audi 200 Quattro a skončil druhý na Safari Rallye 1987. Jeho poslední soutěží je Drei Städte Rallye, ve které také vítězí. Ještě jednou pak usedá do vozu Quattro S1 a vítězí na americkém závodě do vrchu Pikes Peak. V letech 1990 a 1991 startuje s Audi Quattro V8 v šampionátu DTM. I tam několikrát vítězí. Poté se věnuje vývoji a prezentaci vozů Porsche a startům ve veteránských soutěžích. Celkově startoval na 75 soutěžích mistrovství světa. Čtrnáctkrát vyhrál a z toho čtyřikrát v Monte Carlu. Získal přezdívku Montemeister.", "section_level": 1}], "src_summary": "Walter Röhrl (7. březen 1947, Regensburg) je německý jezdec rallye. Aktivně závodil v letech 1973 až 1987 v týmech Fiat Abarth, Opel Motorsport, Lancia Racing, Porsche Motorsport, Ford M-Sport, BMW Motorsport a Audi Sport. Získal dva tituly mistra světa v letech Mistrovství světa v rallye 1980 a Mistrovství světa v rallye 1982. V roce 2000 získal titul Jezdec století.", "tgt_summary": "Walter Röhrl (born 7 March 1947) is a German rally and auto racing driver, with victories for Fiat, Opel, Lancia and Audi as well as Porsche, Ford and BMW.", "id": 579442}
{"src_title": "Matyáš Gallas", "tgt_title": "Matthias Gallas", "src_document": [{"title": "Život a činnost.", "content": "Svou závratnou vojenskou kariéru začínal jako podkoní. Od roku 1618 bojoval ve službách Katolické ligy. V roce 1627 byl povýšen do stavu svobodných pánů. Generalissimus Valdštejn si všiml jeho přirozené autority a přijal ho do svého vojska, takže roku 1628 přešel z bavorských do císařských služeb, kde se vypracoval se na velitele pěšího pluku. 10. března 1632 byl povýšen do říšského hraběcího stavu. 8. ledna 1934 zradil Albrechta z Valdštejna, který byl v Chebu zavražděn. Údajně mu za vraždu Valdštejna byla vyplacena finanční odměna 500 000 zlatých a dostal jeho frýdlantské panství a část statků po rodu Trčků včetně Smiřic (nástupce Trčkovského dominia Adam Erdman Trčka z Lípy a jeho švagr Vilém Kinský byli rovněž zavražděni v Chebu). V roce 1635 obdržel titul vévoday. Po úspěšné bitvě u Nördlingenu jmu bylo svěřeno vrchní velení nad císařskou armádou, které držel do roku 1639. Pod jeho velením v letech 1643 až 1644 jeho vojsko získalo pověst nejkrutější a nejnásilnější armády. Nicméně budoucí vývoj jeho vojenské kariéry je nedobrý a dokonce bude nazýván ničitelem armád, protože jeho neopatrnost a opilectví zahubí mnoho vlastních vojáků, jak tomu bylo zvláště při jeho katastrofálních taženích v letech 1637, 1638, a 1644, kdy pokaždé dojde k těžkému krveprolití a zdecimování vojska. Gallas byl dvakrát ženatý a měl mnoho dětí. Jeho dominium zdědil prvorozeny syn František Ferdinand z Gallasu (1635-1697).", "section_level": 1}, {"title": "Majetek.", "content": "Podobně jako ostatní vojevůdci třicetileté války i Gallas nashromáždil velký majetek. Byl pánem Frýdlantu, Liberce, Smiřic a Hořiněvsi. Při dělení bývalého trčkovského dominia došlo ke sporům o dvůr v Libníkovicích, které patřily někdy ke správě opočenské (Trčkové je koupili od Šárovců ze Šárova), jindy ke správě smiřické. Nakonec budou Libníkovice roku 1639 přiděleny k panství mocnějšího a vlivnějšího Gallase. V roce 1635 získal italské vévodství Lucera v království Neapolském a titul španělského granda.", "section_level": 1}, {"title": "Rodina.", "content": "Jeho manželkou byla Dorothea Anna hraběnka z Lodronu († 23. května 1666 v Moravském Krumlově), dcera Filipa Jakuba hraběte z Lodronu a Viktorie hraběnky Collaltové.", "section_level": 1}], "src_summary": "Matyáš hrabě Gallas (italsky \"Matthias di Gallasso\", německy \"Matthias Graf von Gallas zum Schloß Campo und Freyenthurn\", 17. října 1588, Trident – 25. dubna 1647, Vídeň) byl císařský generál za třicetileté války a vévoda. Pocházel z česko-italského rodu Gallasů.", "tgt_summary": "Matthias Gallas, Graf von Campo und Herzog von Lucera (Count of Campo, Duke of Lucera) (Matteo Gallasso; 1584 in Trento – 1647 in Vienna), was an Austrian soldier, who first saw service in Flanders, then in Savoy with the Spaniards, and subsequently joined the forces of the Catholic League as captain during the Thirty Years' War.", "id": 1503483}
{"src_title": "Hyundai Coupé", "tgt_title": "Hyundai Tiburon", "src_document": [{"title": "První generace.", "content": "První generace se vyráběla do roku 2001. Prodej ve státech začal až v roce 1997. na výběr byly motory o objemech 1,6 nebo 1,8 litru. Později v nabídce přibyl dvoulitrový agregát. V roce 1999 prošel model faceliftem, změnil se vzhled nárazníků a světel. Světla byla nyní umístěna odděleně.", "section_level": 1}, {"title": "Hyundai Coupé Kit Car.", "content": "Verzi Kit Car pro závody rallye připravovala britská firma MSD. Motor o objemu 1998 cm měl výkon 265 koní a točivý moment 254 Nm. Hmotnost vozu byla rovná jedna tuna. První start se odehrál na Portugalské rallye 1998. V prvním roce s vozem startovali Kenneth Ericsson a Wayne Bell. V sezoně Mistrovství světa v rallye 1998 se již tým zúčastnil kompletní sezony a Bella vystřídal Alister McRae. Tým Hyundai skončil druhý za týmem Renault. Na Rallye Nový Zéland 1998 byla představena vylepšená verze EVO 2. Ta měla lepší motor, širší blatníky, větší kola a brzdy. Kvůli tomu bylo přepracováno i zavěšení kol. McRae s ním zvítězil v Číně a Portugalsku a Ericsson v Řecku, na Rallye Nový Zéland 1999 a v Austrálii, kde dojel devátý celkově, což byl nejlepší výsledek vozu. V roce 2000 závodil s jedním soukromým vozem Michael Quest. Tým se v té době soustředil na vstup do kategorie World Rally Car s vozem Hyundai Accent", "section_level": 2}, {"title": "Druhá generace.", "content": "Vyráběla se od roku 2002. Vzhled byl kompletně přepracován a byl nyní hranatější. K pohonu byly nyní použity vidlicové šestiválce. Vyráběla se i sportovní verze GT V6. Model prošel dvěma facelifty. První proběhl v roce 2005 a pouze drobně měnil vzhled nárazníků. Výraznější změna vzhledu přišla v roce 2007.", "section_level": 1}], "src_summary": "Hyundai Coupé (v USA prodávaný pod názvem Hyundai Tiburon) je sportovní automobil, který v letech 1996 až 2009 vyráběla jihokorejská automobilka Hyundai ve dvou generacích.", "tgt_summary": "The Hyundai Tiburon () known as the Hyundai Coupé (현대 쿠페) in the European Market is a sports coupe that was produced by the South Korean manufacturer Hyundai from 1996 to 2008. The name \"Tiburon\", a slight variation of \"tiburón\", the Spanish word for \"shark\", is the name given to the North American, Australian, New Zealand, South African, and Austrian production of the vehicle. It was known as the Hyundai Coupe in some European markets and Indonesia. It had been branded as the Tuscani (투스카니) and Turbulence (터뷸런스) in the home South Korean market. The model had been released in two generations (RC) over its lifespan and in that time these generations have been subject to periodic facelifts. These facelifts have attempted to keep the car up to date with various safety improvements and a mixture of changes to exterior and interior styling. The RD Tiburon was in production for 5 years from 1996 to 2001. The GK Tiburon was introduced in 2002 (as a 2003 model) and ended production in 2008 before being replaced by the Hyundai Veloster.", "id": 1854759}
{"src_title": "Pařížské hradby", "tgt_title": "City walls of Paris", "src_document": [{"title": "Historie.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Nejstarší hradby.", "content": "Již Julius Caesar nazývá Paříž oppidem, tedy opevněným sídlištěm: Tedy: \"Je to oppidum Parisiů, které se nachází na ostrově v řece Seině.\" Ovšem není jisté, jedná-li se skutečně o dnešní ostrov Cité. Bezpečná je ovšem informace, že v roce 285 n. l. při nájezdech barbarů během stěhování národů uprchli obyvatelé z Lutetie na levém břehu a opevnili se na ostrově Cité, kde na východní straně vystavěli hradby z kamenů vzatých z Arènes de Lutèce. Toto galořímské opevnění tedy chránilo pouze ostrov. Co se týče nejstaršího opevnění města z 10. století, které již stálo na pravém břehu, existovaly dlouhou dobu pouze hypotézy vycházející z umístění ulic a pomístních názvů. Teprve nedávno však byly nalezeny stopy opevnění na rohu ulic \"Rue de l'Arbre-Sec\" a Rue de Rivoli v 1. obvodu, což umožnilo určit alespoň přibližně jeho trasu.", "section_level": 2}, {"title": "Hradby Filipa II. Augusta.", "content": "Více je toho známo o hradbách krále Filipa II. Augusta, který nechal rozšířit opevnění kolem města v letech 1190-1215 a území zahrnovalo 253 ha na obou stranách řeky. Tyto zdi byly později zakomponovány zčásti do pozdních hradeb, částečně i do obytných domů. Výstavba hradeb probíhala během bojů francouzského krále s Plantagenety. Aby ochránil město v době své nepřítomnosti, nařídil před odjezdem na třetí křížovou výpravu vybudovat kamenné hradby kolem celé Paříže. Na pravém břehu vznikaly hradby v letech 1190-1209 a na levém břehu 1200-1215. Upřednostnění pravého břehu při výstavbě mělo strategické důvody. Případný útok anglického krále by pravděpodobně vedl od severozápadu a levý břeh nebyl z důvodu menšího osídlení tolik významný. Při této příležitosti byl dobře opevněn i královský palác Louvre.", "section_level": 2}, {"title": "Hradby Karla V..", "content": "Ačkoliv hradby z přelomu 12. a 13. století zahrnovaly i ornou půdu a vinice, pro případ dlouhodobého obléhání, počet obyvatel stále stoupal, půda byla zabírána pro výstavbu a pěstování zemědělských plodin se přesouvalo mimo městské hradby. Rovněž se rozvíjela předměstí, především Saint-Honoré na západě. Stoletá válka mezi Francií a Anglií si vyžádala výstavbu nových městských hradeb. V roce 1356 začal na pravém břehu Étienne Marcel stavět hliněný val několik set metrů od hradeb, který byl dokončen v roce 1358. Král Karel V. poté nařídil, aby byl tento val opevněn a doplněn vodním příkopem napájeným ze Seiny. Výstavba nových městských hradeb byla dokončena roku 1383 za jeho nástupce Karla VI. Na pravém břehu nahradily předchozí opevnění Filipa II. Augusta. Nová zeď obklopovala území o rozloze 439 ha, na kterém žilo zhruba 150 000 obyvatel. Hradby byly rozšířeny pouze na pravém břehu Seiny západně od Louvru, který tak přestal být součástí opevnění a zahrnovaly především čtvrť Marais. Karel V. během povstání Étienna Marcela opustil královský palác na ostrově Cité a přesídlil do paláce Saint-Pol na pravém břehu. Ten však byl špatně chráněn, proto byl systém hradeb zpevněn právě zde. Součástí těchto hradeb byla i pevnost Bastila vystavěná v letech 1370-1382.", "section_level": 2}, {"title": "Hradby Ludvíka XIII..", "content": "U příležitosti výstavby nového opevnění byla tato středověká hradba částečně zbořena a nahrazena novou za vlády Ludvíka XIII. V letech 1633-1636 k ní byla připojena ještě další část hradeb na západě podle plánů Jacquese Lemerciera. Také tyto hradby byly rozšířeny pouze na pravém břehu řeky. Toto opevnění se také nazývá jako žluté příkopy (\"Fossés jaunes\"). Tyto hradby byly zbořeny relativně brzy, v roce 1670 za nástupce Ludvíka XIV. Stavby byly strženy, příkopy zasypány a namísto nich byly zřízeny široké bulváry. Z těchto hradeb se dochovalo jen velmi málo hmotných pozůstatků. V místě starých bran byly postaveny triumfální oblouky Porte Saint-Denis a Porte Saint-Martin.", "section_level": 2}, {"title": "Fermiers généraux.", "content": "V letech 1785-1788 byla kolem Paříže postavena zeď zvaná \"Fermiers généraux\". Na rozdíl od předchozích hradeb nebylo jejím hlavním cílem chránit hlavní město, ale sloužila k daňovým účelům. Na zboží, které bylo dovezeno do Paříže, byla uvalena nepřímá daň (spotřební daň) tzv. akzise a veškeré zboží proudící do Paříže mohlo procházet pouze přes brány této zdi. Výběrem této daně byla pověřena finanční společnost \"Ferme générale\" založená v roce 1726, která se starala o výběr nepřímých daní. Zeď \"Fermiers generaux\" zahrnovala již 3370 ha. Byla zbořena po roce 1860, kdy se hranice Paříže posunuly až k novým hradbám. Dnes se z tohoto opevnění dochovaly některé stavby sloužící právě ke kontrole zboží a výběru daní.", "section_level": 2}, {"title": "Thiersovy hradby.", "content": "V letech 1840-1845 byly za vlády Ludvíka Filipa postaveny nové hradby ve větší vzdálenosti (asi 5 km od města), které prosadil politik Adolphe Thiers. V roce 1860 byly hranice Paříže posunuty až k těmto hradbám a bylo zahájeno odstranění zdi \"Fermiers généraux\". Nové hradby byly dlouhé 33 km a měly 94 bašt a 17 městských bran. Za hradbami se ještě táhl pás volného prostranství tzv. zone non aedificandi, kde mohly být v případě potřeby umístěny těžké zbraně. Ovšem už v době svého vzniku byl tento druh obrany města zastaralý, což se ukázalo během první světové války, kdy válečná technika, především děla tzv. Tlustá Berta nebo Pařížanka mohly ostřelovat Paříž z velké vzdálenosti. 19. dubna 1919 vstoupil v platnost zákon, dle něhož město odkoupilo hradby za 100 miliónů franků s podmínkou zákazu výstavby v zone non aedificandi. Téhož roku byla zahájena jejich postupná demolice.", "section_level": 2}, {"title": "Prstenec pevností.", "content": "Souběžně s výstavbou Thiersových hradeb byl budován systém opevnění ve vzdálenosti zhruba 5 km od nich. Jednalo se o 16 pevností kolem Paříže. Protože se během Prusko-francouzské války ukázalo opevnění Paříže jako neúčinné, byl v letech 1874-1885 vybudován kolem Paříže další pás pevností ve vzdálenosti zhruba 20 km. Jednalo se o 196 staveb (58 malých pevností a 278 baterií)", "section_level": 2}], "src_summary": "Pařížské hradby byly systém městského opevnění Paříže, které obklopovalo město až do počátku 20. století. S tím, jak se zvětšovala Paříž, rozšiřovaly se i prstence hradeb kolem ní, takže se během staletí vytvořilo několik odlišných opevňovacích systémů. Rozlišuje se sedm základních hradeb. Nejstarší mohlo být předpokládané galské opevnění, po němž následovalo galo-románské. Ve středověku pak byly postaveny hradby Filipa II. Augusta a Karla V. Další hradby, tzv. \"žluté příkopy\" (Fossés jaunes) nechal postavit Ludvík XIII. Na konci 18. století vznikly hradby zvané \"Fermiers généraux\" a po nich v polovině 19. století tzv. Thiersovy hradby, které byly odstraněny až po roce 1919. S výjimkou období 1670 (kdy nechal Ludvík XIV. strhnout hradby svého otce Ludvíka XIII.) až 1785 (kdy byla zahájena výstavba \"Fermiers généraux\"), byla Paříž vždy až do první světové války obklopena hradbami. Mnohé hradby zanechaly po sobě též stopy ve struktuře pařížských ulic. Tzv. velké bulváry (Grands Boulevards), tj. \"Beaumarchais\", \"Filles-du-Calvaire\", \"Temple\", \"Saint-Martin\", \"Saint-Denis\", \"Bonne-Nouvelle\", \"Poissonnière\", \"Montmartre\", \"Italiens\", \"Capucines\" a \"Madeleine\" vznikly na místě hradeb Ludvíka XIII. Tzv. vnější bulváry (boulevards extérieurs) ukazují, kudy vedla hradební zeď \"Fermiers généraux\" (\"Charonne\", \"Ménilmontant\", \"Belleville\", \"La Villette\", \"La Chapelle\", \"Rochechouart\", \"Clichy\", \"Batignolles\" a \"Courcelles\"). Tzv. maršálské bulváry (Boulevards des Maréchaux) pojmenované po maršálech Francie: \"Soult\", \"Poniatowski\", \"Général-Jean-Simon\", \"Masséna\", \"Kellermann\", \"Jourdan\", \"Brune\", \"Lefebvre\", \"Victor\", \"Général-Martial-Valin\", \"Murat\", \"Suchet\", \"Lannes\", \"Amiral-Bruix\", \"Gouvion-Saint-Cyr\", \"Berthier\", \"Bessières\", \"Ney\", \"MacDonald\", \"Sérurier\", \"Mortier\" a \"Davout\" se nacházejí na místě Thiersových hradeb a konečně Boulevard périphérique byl postaven na místě tzv. zone non aedificandi. Samotných hmotných pozůstatků hradeb se do dnešní doby dochovalo jen velmi málo. Jsou to především části hradeb Filipa II. Augusta ve čtvrti Marais a některé stavby \"Fermiers généraux\".", "tgt_summary": "Walls of Paris (\"enceintes de Paris\" or \"murs de Paris\" in French), refers to the city walls that surrounded Paris as it grew from ancient times until the 20th century, built primarily to defend the city. Several successive city walls were built, with the exception of 1670, when Louis XIV ordered the demolition of the Louis XIII Wall, through 1785, when construction began on the Wall of the Farmers-General. The city walls of Paris include: As Paris expanded over time, new walls were built to consolidate the existing city with new houses, gardens, and vegetable fields. Existing walls would eventually be destroyed and its site built up into a street or boulevard. Only a few sections of the Wall of the Farmers-General (pavilions of Claude Nicolas Ledoux) and the Wall of Philippe Auguste survived. The walls' influence on modern Paris can still be seen on some of its major streets and boulevards such as:", "id": 1787231}
{"src_title": "Fritz Todt", "tgt_title": "Fritz Todt", "src_document": [{"title": "Mládí a první světová válka.", "content": "Fritz Todt se narodil 4. září 1891 jako syn hodináře Emila Todta (1861–1909) a jeho ženy Elise (1869–1935) v bádenském městě Pforzheim. Maturoval na místním gymnáziu v roce 1910 a nastoupil roční základní vojenskou službu u bádenského 14. pluku polního dělostřelectva (\"Feldartillerie-Regiment Großherzog (1. Badisches) Nr. 14\") v Karlsruhe. Po dokončení služby v roce 1911 byl přeřazen do zálohy a začal studovat stavebnictví na Technické univerzitě v Mnichově. Vypuknutí světové války však jeho studium přerušilo a on sám byl v srpnu 1914 povolán ze zálohy již jako \"Wachtmeister der Reserve\" (ekvivalent pro četaře dělostřelectva v záloze). Zařazen byl ke svému domovskému 14. pluku polního dělostřelectva v Karlsruhe. Rovněž byl zařazen do měsíčního výcvikového kurzu pro důstojníky v záloze, který úspěšně dokončil jako \"Leutnant der Reserve\" (poručík v záloze) v říjnu téhož roku. S povýšením následovalo převelení k bádenskému 110. granátnickému pluku (\"2. Badisches Grenadier-Regiment „Kaiser Wilhelm I.“ Nr. 110\") spadajícímu do sestavy 28. divize pod velením generálporučíka Kurta von Kehlera. Zanedlouho byl jmenován velitelem roty a poté se účastnil bojů ve Flandrech, kolem města Champagne a dalších bitev na Západní frontě. V lednu roku 1916 byl poručík Todt přeřazen k vzdušným silám (\"Luftstreitkräfte\"), u nichž podstoupil pilotní výcvik, a po něm sloužil jako letecký pozorovatel u 70. polního leteckého oddílu (\"Feldflieger-Abteilung 70\"). Ten byl posléze přejmenován na 39. letecký oddíl (\"Flieger-Abteilung 39\"). V rámci této jednotky sloužil Todt do června roku 1917, kdy byl jmenován velitelem frontového fotografického oddílu v rámci Armádního uskupení C. Zde zůstal až do konce války, přičemž v srpnu roku 1918 byl raněn při vzdušném souboji. Armádu opustil krátce po skončení války v prosinci roku 1918. Během své válečné služby byl několikrát vysoce vyznamenán, získal např. obě třídy pruského Železného kříže, Rytířský kříž pruského Hohenzollernského řádu s meči, Rytířský kříž II. třídy bádenského Řádu zähringenského lva s meči, bavorský Vojenský řád za zásluhy IV. třídy s meči, Odznak za zranění v černém či pruský Odznak leteckého pozorovatele.", "section_level": 1}, {"title": "Meziválečné období a druhá světová válka.", "content": "Po skončení války pracoval jako silniční inženýr, přičemž v letech 1929 a 1930 pracoval i na výstavbě silnic v tehdejším Československu. V roce 1922 vstoupil do NSDAP. Roku 1931 získal doktorát a stal se generálním inspektorem výstavby silnic. Z této funkce organizoval výstavbu německých dálnic. V roce 1938 byl pověřen i výstavbou opevnění na západních hranicích Německa. K tomuto účelu zřídil stavební organizaci, kterou osobně vedl a která později nesla jeho jméno (\"Organizace Todt\"). Dosáhl toho spojením některých státních firem a soukromých společností s Říšskou pracovní službou. Do konce druhé světové války se tato organizace podílela na budování mnoha strategických staveb. S vypuknutím války mu byla k 1. září 1939 udělena hodnost generálmajora Luftwaffe. Roku 1940 se stal ministrem zbrojního průmyslu a roku 1941 generálním inspektorem vodního a energetického hospodářství. Zahynul při havárii svého osobního letadla Heinkel He 111 při startu z letiště u Hitlerova hlavního stanu \"Wolfsschanze\" ve Východním Prusku. Vzhledem k předchozímu vzrušenému rozhovoru s Hitlerem, bezchybnému odzkoušení stroje těsně před letem a faktu, že jeho nástupce ve funkci Albert Speer navzdory předchozí domluvě krátce před startem odmítl letět, existují nepodložené názory, že nešlo o nešťastnou náhodu. Podle některých zdrojů byl navíc před pádem letadla pozorován výbuch v přední části stroje, podle jiných však nikoliv.", "section_level": 1}, {"title": "Řády a vyznamenání.", "content": "Během své vojenské a politické kariéry získal generálmajor Fritz Todt následující vyznamenání:", "section_level": 1}], "src_summary": "Fritz Todt (4. září 1891 Pforzheim – 8. února 1942 Wolfsschanze) byl nacistický ministr zbrojního průmyslu a rovněž důstojník Luftwaffe s hodností generálmajora.", "tgt_summary": "Fritz Todt (4 September 1891 – 8 February 1942), was a German construction engineer and senior Nazi, who rose from the position of \"Inspector General for German Roadways\", where he directed the construction of the German Autobahns (\"Reichsautobahnen\"), to become the Reich Minister for Armaments and Ammunition. From that position he directed the entire German wartime military economy. At the beginning of World War II he initiated what Hitler named \"Organisation Todt\", a military-engineering company, which supplied industry with forced labor and administered construction of the Nazi concentration camps in the late phase of Nazi Germany. Todt died in a mysterious aircraft crash in 1942.", "id": 1272917}
{"src_title": "Zerbst", "tgt_title": "Zerbst", "src_document": [{"title": "Geografie.", "content": "Zerbst leží na řece Nuthe (česky Nutě), která se vlévá 13 km na východ do Labe.", "section_level": 1}, {"title": "Dějiny.", "content": "Oblast dnešního města byla osídlena už v mladší době kamenné. V 6. století zde Slované vybudovali hrazené sídlo, které je poprvé zmíněno v listině z roku 949 jako \"Cierevisti\". Jako \"Zerbiste\" ho připomíná v roce 1003 Dětmar z Merseburku. Městská práva získalo sídlo v roce 1209 a následně vzniklo několik kostelů a kolem roku 1250 první městské hradby. Během reformace se stalo město centrem kalvinismu a v letech 1603–1793 byl Zerbst residentním městem knížat Anhalt-Zerbst. Těžkou ránou pro město byla třicetiletá válka. Město bylo opakovaně dobyto a postupně se v něm vystřídalo několik okupačních vojsk. Po válce bylo sídlo ekonomicky zcela vyčerpané, v ruinách a třetina obyvatelstva zaplatila okupaci životem. Roku 1745 se anhaltsko-zerbstská princezna Sofie Frederika Augusta, která prožila v Zerbstu část svého mládí, provdala za ruského následníka trůnu Petra III. a v letech 1762–1796 vládla carskému Rusku jako Kateřina II. Veliká. Za druhé světové války leželo v blízkosti Zerbstu významné vojenské letiště a pracovní tábor. Dne 16. dubna 1945 bylo město z 80% zničeno spojeneckým náletem a následně bez boje obsazeno americkou armádou. Rudá armáda vystřídala americké jednotky 6. května 1945, a celé město tak připadlo do sovětské okupační zóny. Do znovusjednocení Německa byl Zerbst součástí NDR. Po válce bylo město znovu vystavěno, většina historického jádra ale již nebyla obnovena. Mezi lety 1991 - 2008 bylo do sanace města investováno 15 milionů euro. V roce 2006 došlo k oficiálnímu přejmenování města ze Zerbst na \"Zerbst/Anhalt\".", "section_level": 1}], "src_summary": "Zerbst (česky \"Srbiště\") je okresní město ve středním Německu v spolkové zemi Sasko-Anhaltsko. Nachází se 41 km jihovýchodně od zemského hlavního města Magdeburku.", "tgt_summary": "Zerbst is a town in the district of Anhalt-Bitterfeld, in Saxony-Anhalt, Germany. Until an administrative reform in 2007, Zerbst was the capital of the former Anhalt-Zerbst district.", "id": 119679}
{"src_title": "Šťovík kyselý", "tgt_title": "Sorrel", "src_document": [{"title": "Výskyt.", "content": "Vyskytuje se téměř na celém evropském kontinentu, od Britských ostrovů, Francie a Španělska na západě přes středomořské ostrovy a celé Turecko až po Ural a Kavkaz na východě. Ze severní strany je jeho evropský areál ohraničen Skandinávií a na jihu sahá až na severozápad Afriky. V Asii je rozšířen přes celou Sibiř až na Dálný východ, do Střední Asie a přes severní území Činy a Mongolska až na Korejský poloostrov a Tchaj-wan. Zasahuje též do severních oblastí Indie, Pákistánu a do Tibetu. Udává se, že se v blízkosti Himaláje vyskytuje až do nadmořské výšky 4000 m. Druhotně se dostal do Severní a Jižní Ameriky i Austrálie. V České republice je hojný na celém území, od nížin do horských poloh.", "section_level": 1}, {"title": "Ekologie.", "content": "Druh je typickou rostlinou vlhkých luk, pastvin, polí, říčních a potočních břehů, roste také v příkopech podél cest nebo někdy i na skládkách, většinou na dobře osluněném stanovišti. Nejlépe mu svědčí půdy vlhké až mokré, úživné, bohaté dusíkem, neutrální až kyselé, které jsou hluboké, hlinité nebo rašelinné. Výrazně převažuje jeho výskyt na přirozeném stanovišti, jen málo ovlivňovaném lidskou činností. Nadzemní část tohoto hemikryptofytu na podzim odumírá, ale brzy na jaře opět vyraší. Kvete od května do července.", "section_level": 1}, {"title": "Popis.", "content": "Dvoudomá, vytrvalá bylina vysoká 30 až 100 cm vyrůstající z trvalého, kůlovitého kořene. Lodyhy jsou přímé, málo větvené, podélně rýhované, někdy ojíněné a vespod červenavě naběhlé. Listy bývají mírně dužnaté a mají velice proměnlivý tvar. Přízemní jsou kopinatě podlouhlé, na bázi mají špičaté, střelovitě odstálé laloky a bývají asi třikrát delší než širší. Horní lodyžní listy jsou kopinaté, přisedlé a objímají lodyhu bazálními laloky. Blanité botky na bázích listů jsou dlouze třásnité. V horní části se lodyha latovitě rozvětvuje do několika větví a na nich vyrůstají na tenkých, načervenalých stopkách drobné, jednopohlavné květy sdružené po 4 až 8 do přeslenů. Květy mají šest zelených, více či méně načervenalých okvětních lístků, tři vnější jsou menší a tři vnitřní větší. V samčím květu je šest tyčinek s jemnými nitkami s prašníky a v samičím ze tří plodolistů vytvořený svrchní, jednovaječný semeník se třemi načervenalými, štětičkovými bliznami. Pyl je na blizny přenášen větrem, již slabý vánek stačí k rozechvění prašníků. Jen řídce jsou květy opylovány hmyzem, který si přilétá pro pyl. Po opylení se ze semeníku vyvine jednosemenná tříhranná nažka a vnější okvětní lístky se ohnou nazpět. Vnitřní lístky povyrostou a těsně obalí nažku, jsou však větší a vytvoří na ní tři křidélka. Takto vzniklé útvary – krovky – bývají velké 3,5 až 5 mm, jsou narůžovělé, blanité, srdčitě okrouhlé a na bází mají malý výrůstek, zvaný mozolek. Nažky uvnitř jsou lesklé, hnědé až černé. Rostlina se převážně rozmnožuje semeny (nažkami), která po dozrání odpadávají od stopek a jsou pomoci křidélek roznášena větrem i na větší vzdálenosti. Zakořeněná rostlina se na stanovišti rozrůstá novými lodyhami rašícími z větvené hlavy nehluboko sahajícího kořene.", "section_level": 1}, {"title": "Význam.", "content": "Rostlina obsahuje množství kyseliny šťavelové, antrachinony a další organické kyseliny, vitamín A, vitamín C, vitamín B1 a mnohé minerální látky (draslík, vápník, železo). Je využívána v léčitelství, v dubnu se sbírá její list, méně často kořen. Užívá se převážně zevně, například formou kašovitých obkladů při nemocech kůže nebo jako kloktadlo při aftách v ústech. Sušený kořen bývá součásti projímavě působících čajů. Z kořene lze připravit trvalé žluté a z lodyhy červené barvivo. Pro osvěžující kyselou chuť se v teplých letních měsících listy někdy žvýkají, na jaře se z mladých lístků připravuje polévka nebo jsou součástí salátů. Pro velký obsah šťavelanů může konzumace v syrovém stavu způsobit zdravotní potíže, hlavně u nemocných dnou, kojících žen nebo osob náchylných na tvorbu ledvinových kamenů; tepelnou úpravou toto nebezpečí mizí. Šťovík kyselý je plevelnou rostlinou bez valného ekonomického významu. Nejvíce škodí při růstu ve víceletých pícninách, kde snižuje jejich kvalitu. Je naopak důležitou rostlinou pro některé druhy motýlů, kteří na jeho listy kladou vajíčka a pak slouží jako živná rostlina jejich housenek; takto se rozmnožuje např. ohniváček celíkový (\"Lycaena virgaureae\"), ohniváček rdesnový (\"Lycaena helle\"), ohniváček modrolemý, (\"Lycaena hippothoe\"), ohniváček černokřídlý (\"Lycaena phlaeas\"). Jeho semena jsou potravou pro mnohé ptáky i drobné savce.", "section_level": 1}], "src_summary": "Šťovík kyselý (\"Rumex acetosa\") je hojně se vyskytující, středně vysoká vytrvalá rostlina, druh rozsáhlého rodu šťovík. V české přírodě je původním druhem, mimo dobu kvetení je rostlinou celkem nenápadnou a je považován za plevel. Někdy býval pro svou dvoudomost zařazován do dnes již neuznávaného rodu kyseláč (\"Acetosa\").", "tgt_summary": "Common sorrel or garden sorrel (\"Rumex acetosa\"), often simply called sorrel, is a perennial herb in the family Polygonaceae. Other names for sorrel include spinach dock and narrow-leaved dock. It is a common plant in grassland habitats and is cultivated as a garden herb or salad vegetable (pot herb).", "id": 168337}
{"src_title": "Matra", "tgt_title": "Matra", "src_document": [{"title": "Matra ve Formuli 2 a Formuli 1.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Formuli 2.", "content": "Matra dodávala karoserie Renému Bonnetovi, který než zbankrotoval, provozoval vozy formule junior se samonosnou karoserií. Jea-Luc Lagaere, který byl ve vedení společnosti Matra se rozhodl vybudovat Matra Sports a převzít po krachujícím Bonnetovi zbytek firmy. Vozy Matra formule 3 byly známé kvalitním provedením, a když se Ken Tyrrell šef stejnojmenné stáje začal poohlížet po podvozku, obrátil se na Matru. Tyrrell už měl na rok 1968 zajištěný motor Cosworth DFV a smlouvu s Jackiem Stewartem a také měl smlouvu se společností Dunlop.", "section_level": 2}, {"title": "Formuli 1.", "content": "Po dvou letech, kdy používal podvozky Matra ve formuli 2, přešel Tyrrell v roce 1968 do Formule 1 s vozem MS 10 a ve Velké ceně Nizozemska se Matra dostala na listinu vítězů. Stewart zůstal v boji o titul a až do posledního závodu sezóny, kde jej o něj připravil Graham Hill s Lotusem. Matru financovala společnost Elf a financovala i vývoj vlastního motoru. Francouzi zkonstruovali motor V 12, který se však nevyrovnal motoru Ford Cosworth a v roce 1969 Beltoise přešel se Stewartem k týmu Tyrrell, který disponoval motory DVF. Matra se mezitím soustředila na závody sportovních vozů a na zdokonalení motoru V 12.", "section_level": 2}, {"title": "Rok 1969.", "content": "Nová Matra MS 80 pro rok 1969 byla asi o 15 kg lehčí než MS 10, což přineslo v této sezoně Stewartovi výhodu. V Jižní Africe ještě zvítězil na MS 10, potom však zajel úspěšný premiérový závod na MS 80 v závodě v Brands Hatch, který ovšem nebyl součástí mistrovství světa. V Barceloně tým Matra zvítězil, když měly oba vozy Lotus poruchu na svých použitých zadních spoilerech. V Monaku Stewart od startu na první pozici přesvědčivě vedl, jeho Matra ale měla poruchu. V dalším průběhu sezóny si už tým i jezdec udržovali převahu. Ve Velké Británii v souboji s Jochenem Rintem na Lotusu Stewart získal další vítězství, když Rindta zbrzdily mechanické problémy. Monza byla tento rok zbavena šikan. Stewart se rozhodl vyjet rychleji z poslední zatáčky a v souboji s ostatními rivaly zvítězil a pro tuto sezónu zpečetil svůj mistrovský titul. Francouzská automobilka Matra se vyhřívala na výsluní slávy, neboť zkonstruovala podvozek, který dobyl vítězství v mistrovství světa. Byl to ale především britský triumf. Jak tým Tyrrell tak výrobce motoru Ford Cosworth měli sídlo v Anglii a jezdec byl Skot.", "section_level": 3}, {"title": "Rok 1970.", "content": "Francie neměla náležité zastoupení ve formuli 1 od roku 1957 a pro sezonu 1970 Matra trvala na využití vlastního motoru V 12. Tyrrell a Stewart motoru nedůvěřovali, a proto stáj koupila podvozek March. Se společností Matra navázala spolupráci Simca, a tak v roce 1970 Beltoise a Henri Pescarolo závodili ve vozech Matra Simca MS 120 a získali tři třetí místa.", "section_level": 3}, {"title": "Rok 1971.", "content": "Pro sezonu 1971 byl Beltoise doplněn Chrisem Amonem, který zvítězil v závodě v Argentině, jenž nebyl součástí mistrovství světa. V průběhu následujících dvou sezon tyto vozy navzdory své skvělé pověsti nikdy v žádné velké ceně nezvítězili. Matra se soustředila na vítězství v závodě na 24 hodin v Le Mans a z formule 1 se úplně stáhla. Motory V 12 se objevily na podvozku Ligier a Jacques Laffite na jednom z těchto vozů zvítězil ve Švédsku. Tým Matra se již do Formule 1 nevrátil.", "section_level": 3}], "src_summary": "Matra (celým názvem Mécanique Aviation Traction) byla francouzská společnost zabývající se činností v oblasti automobilového průmyslu, v oblasti jízdních kol, kosmonautiky a zbraní. Od roku 1994 je dceřinou společností Lagardère Group a v současnosti vystupuje pod tímto názvem. Společnost byla ve vlastnictví rodiny Floiratů. Slavnou se stala v roce 1960, kdy vstoupila do automobilového průmyslu nákupem automobilky René Bonneta. Poté se proslavila vývojem závodních a sportovních aut. V minulosti byla tato společnost úspěšná v automobilových soutěžích, včetně závodů automobilů Formule 1.", "tgt_summary": "Mécanique Aviation Traction or Matra was a French conglomerate. During its years of operation, it was engaged a wide range of activities, primarily focused around automobiles, bicycles, aeronautics and weaponry. Following the acquisition of vehicle manufacturer Automobiles René Bonnet, the company formed Matra Automobiles during the 1960s and made the Matra brand famous through the production of a successful range of racing cars and sports cars. Its car division working closely with other vehicle manufacturers, most significantly Renault, prior to decline and sale of \"Matra Automobiles\" during the early 2000s. In addition to road cars, Matra entered into a wide range of businesses, eventually diversifying into media, weaponry, aeronautics, automobiles, and music distribution. Matra was at one point owned by the Floirat family. Throughout much of the company's existence, French businessman Jean-Luc Lagardere, who served as the CEO of Matra. During 1988, Matra was privatised; Lagardere's stake in the company grew considerably over the following years. During 1994, Matra became a subsidiary of the Lagardère Group. During February 1999, the company's defence arm Matra Hautes Technologies (MHT), which held the firm's aerospace, defence and telecommunications interests, was merged with French aerospace conglomerate Aérospatiale to form Aérospatiale-Matra. Several former assets of Matra continue to operate under the Lagardère name.", "id": 1027850}
{"src_title": "Theobald IV. z Blois", "tgt_title": "Theobald II, Count of Champagne", "src_document": [{"title": "Vnuk Viléma Dobyvatele.", "content": "Theobald se narodil jako mladší syn hraběte Štěpána II. z Blois a Adély, dcery Viléma Dobyvatele. Hrabě Štěpán byl jedním z vůdců první křížové výpravy až do svého selhání při obléhání Antiochie roku 1098. Po návratu do vlasti, kde sklidil kupu výčitek, se přidal k nové kruciátě, která se mu stala osudnou. Adéla se po manželově smrti věnovala správě panství a výchově svých dětí. Prvorozeného Viléma kvůli postižení nechala zbavit dědických práv a dědicem kontinentálních panství se stal Theobald, od roku 1103 vychovávaný bezdětným strýcem Hugem, jehož se měl stát dědicem. Roku 1107 byl mladý hrabě pasován na rytíře a o rok později se začal bouřit proti Kapetovcům v tzv. \"Vzpouře mladých baronů\". Stal se spojencem anglického krále Jindřicha \"Beauclerca\". Roku 1112 se podílel na porážce Ludvíka VI. u Toury. Po tragickém utopení prince Viléma roku 1120 se stal mužem, jenž měl nejblíže k anglickému trůnu. Roku 1124 Ludvík VI. shromáždil pod korouhví ze Saint-Denis veliké vojsko na obranu Francie před invazí Jindřicha \"Beauclerca\" a jeho spojence a zetě německého císaře Jindřicha V. Oddíly dorazily téměř od všech vazalů severní Francie a mezi obránci království byl i přes vlastní probíhající spor s králem také Theobald s jezdci a jeho strýc Hugo ze Champagne. Armáda se sešla u Remeše a z plánované invaze sešlo. O rok později hrabě Hugo, čerstvý příslušník templářského řádu převedl na Theobalda, jako svého synovce hrabství Champagne a odešel do Svaté země. Theobald se tak díky držení dvou hrabství stal nejmocnějším z kapetovských leníků. V říjnu 1127 věnoval templářům majetek v Barbonne. V lednu 1129 se zúčastnil koncilu v Troyes, kde byl templářský řád oficiálně uznán. V letech 1132–1133 stále bojoval s Ludvíkem VI., před královou smrtí se však oba protivníci smířili. Roku 1135 během války se svým zetěm Geoffreyem z Anjou zemřel Jindřich \"Beauclerc\" a na anglický trůn mohl vznést nárok jako nejstarší synovec i Theobald . Nenadálé situace však využil jeho bratr Štěpán a jeho kandidaturu podpořil i francouzský král.", "section_level": 1}, {"title": "Spor s Ludvíkem VII..", "content": "Vztah s mladým francouzským králem Ludvíkem VII. se zhoršil kvůli obsazení arcibiskupského místa v Bourges. Poté králův senešal Rudolf z Vermandois zapudil svou ženu Eleonoru, Theobaldovu sestru, a došlo k dalšímu sporu s králem, protože nová Rudolfova žena Petronila byla jeho švagrovou. Hrabě hájil rodinný majetek i čest a u papežského dvora žádal spravedlnost. Spor trval šest let a zapletl se do něj i Bernard z Clairvaux, který bránil svého dobrodince hraběte Theobalda. Papežský legát na koncilu v Lagny prohlásil první manželství Rudolfa z Vermandois za stále platné a nad novomanžely vyhlásil interdikt. Tři křivopřísežní biskupové byli suspendováni. Ludvík VII. pod záminkou prosazení nároku Huga, neuznaného syna Huga ze Champagne, vojensky udeřil na Champagne a při dobývání Vitry-sur-Marne uhořelo v místním kostele přes tisíc lidí, kteří tam hledali úkryt. Krále otřeseného svatokrádeží poté k rozumu přivedl opat Suger a Bernard z Clairvaux. Roku 1143 uzavřeli ve Vitry oba protivníci mír, ale hrabě se vzápětí spojil s flanderským hrabětem. Roku 1148 v Remeši došlo ke konsistoři, které se zúčastnila i zapuzená choť s příbuzenstvem. Eleonora z Blois však pravila, že zpět muže, \"jehož duše jí byla uloupena\", nechce. Po svědectví druhé strany bylo manželství rozvedeno a pak vyšlo najevo, že Rudolf z Vermandois vyjádření své bývalé ženy již předem „zaplatil“ vrácením jejího věna Theobaldovi z Blois, což pobouřilo všechny přítomné.", "section_level": 1}, {"title": "Soukromý život.", "content": "Hrabě se roku 1123 oženil s Matyldou, dcerou korutanského vévody Engelberta. Ze sňatku se narodilo početné legitimní potomstvo a ze vztahu s neznámou milenkou syn Hugo. Theobald z Blois byl vzpurným vazalem, celý život bojoval s kapetovskými králi, podporoval cisterciácký řád, především kláštery Clairvaux, Pontigny a Trois-Fontaines. Společně s manželkou založil roku 1151 klášter Pommeraie. Byl velkým přítelem Bernarda z Clairvaux. Zemřel v lednu 1152 a byl pohřben pod porfyrovým náhrobkem v klášterním kostele Lagny-sur-Marne. Champagne zdědil syn Jindřich, Blois syn Theobald a Sancerre Štěpán.", "section_level": 1}], "src_summary": "Theobald IV. z Blois zvaný \"Veliký\" ( \"Thibaut de Blois\" nebo \"Thibaut le Grand\", 1090/1095 – 10. ledna 1152, Lagny-sur-Marne) byl hrabě z Blois, Chartres, Meaux, Châteaudun, Sancerre, Champagne a Troyes, bratr anglického krále Štěpána.", "tgt_summary": "Theobald the Great (French: Thibaut de Blois) (1090–1152) was Count of Blois and of Chartres as Theobald IV from 1102 and was Count of Champagne and of Brie as Theobald II from 1125. Theobald held Auxerre, Maligny, Ervy, Troyes, and Châteauvillain as fiefs from Duke Odo II of Burgundy.", "id": 608420}
{"src_title": "Šeřík obecný", "tgt_title": "Syringa vulgaris", "src_document": [{"title": "Etymologie.", "content": "Odborný název šeříku \"Syringa\" je původem z řečtiny a vznikl z řeckého výrazu pro potrubí – \"syrinx\". V tomto případě bylo totiž užito podobnosti dutého stonku, který byl využíván ve starověkém Turecku, a potrubí. Anglické pojmenování šeříku \"lilac\" pochází z francouzštiny, kde se vyslovuje „lila“ a používá se také pro označení typické světle fialové barvy. V tomto významu bylo slovo lila přejato i do češtiny. Prapůvod slova je však třeba hledat v sanskrtském \"nilak\" od \"nil\"=modrý, odkud se přes perštinu (lilak) a arabštinu (lilach) dostalo do Španělska a Francie. České pojmenování šeříku \"šeřík\" pravděpodobně vzniklo uměle. Dle Českého etymologického slovníku Jiřího Rejzka totiž toto pojmenování měl vytvořit Jan Svatopluk Presl podle ruského slova \"siréň\" (z latinského \"syringa\"), které následně přizpůsobil podle českého označení barvy květu šeříku \"šerý\". V lidové mluvě pak šeřík mohl být původně označován jako \"bez\", což je patrné dodnes, vzhledem k jeho lidovým pojmenováním, které jsou stále běžně užívána. Dle publikace \"Česká a slovenská jména rostlin\" však Presl při vytváření názvosloví vyšel ze sice opět ruského zdroje – Pallasovy ruské flóry – ovšem jako model mu mělo stát ruské označení šeříku \"serik\", které pak opět měl přizpůsobit českému pojmenování šedofialové barvy květů šeříku. Slovenské pojmenování šeříku \"orgován\" vzniklo z maďarského výrazu pro označení šeříku \"orgona\", které do maďarštiny a podobně i například do bulharštiny mělo proniknout z turečtiny. Lidově se též (mylně pro podobnost) nazývá střemcha.", "section_level": 1}, {"title": "Taxonomie a systematika.", "content": "\"Syringa vulgaris\" L. Za pomoci metody RAPD se zdá, že divoký \"Syringa vulgaris\" má z genetického hlediska nejblíže samozřejmě ke kultivarům, které z něho byly vyšlechtěny. Divoký šeřík obecný a jeho kultivary jsou pak zřejmě sesterskou skupinou k dalším druhům tohoto rodu: blízko k šeříku obecnému mají zejména \"S.\" x \"chinensis\" (kříženec šeříku obecného se \"S. protolaciniata\") a \"Syringa oblata\". Ve shodě s těmito výsledky patří oba zmíněné druhy do tzv. série \"Syringa\" spolu se šeříkem obecným, a to v rámci širší skupiny (podrodu) též pod názvem \"Syringa\". Z genetického hlediska je šeřík obecný diploidní rostlinou. \"2n = 46, 44, 46–48 (extra fines)\" Organismus rostliny se tedy skládá z buněk obsahujících dvě sady chromozomů.", "section_level": 1}, {"title": "Popis.", "content": "Šeřík obecný je opadavý keř, nebo menší strom, který může dorůstat výšky šesti až sedmi metrů. Při takové výšce pak může průměr kmene dosáhnout až 20 cm. Běžně pak bývá jeho tloušťka mezi deseti a dvaceti centimetry. Jako stromek se vyskytuje šeřík řidčeji než jako keř, aby dosáhl totiž stromového vzrůstu, musí být cíleně pěstován. Jako strom pak může dorůstat výšky až sedmi metrů. Šeřík je typický velmi rozsáhlými kořenovými systémy. Koruna keře je metlovitá. Povrch šeříku tvoří drsná hnědá až hnědošedá podélně vláknitá borka, která je na mladších stromcích hladká a na již starších je podélně mělce popraskaná a odlupující se. Mladé metlovité větévky jsou sytě zelené, ke stáří šednou. Pupeny rostliny jsou stejně jako listy uspořádány na větvích vstřícně. Pupeny na konci větve jsou pak v páru. Tvarem jsou vejčité a nestejně velké. Všechny pak jsou kryty nahnědlými šupinami. Květy trubkovitého tvaru jsou charakteristické svojí příjemnou vůní. Stavbou jsou lilákové se dvěma tyčinkami a dvěma bliznami. Kalich, dlouhý asi 2 milimetry a nepravidelně zoubkovaný, a lilákovitá koruna jsou oddělení. Korunní trubka je dlouhá 10 až 15 milimetrů. Barva se liší podle odrůd šeříků od bílé až po červenofialovou. Květenstvím šeříku je lata, tedy hroznovité květenství, které bývá dlouhé mezi 8 a 18 centimetry. U šeříku se laty vyvíjejí z horních bočních pupenů na koncích větévek z předešlé sezóny. Vrcholový pupen při vývoji květenství odpadává. Květy na květenství jsou čtyřčetné. Šeřík kvete v měsíci květnu a samotné kvetení trvá mezi třemi až čtyřmi týdny. Listy šeříku jsou bifaciální, to znamená, že list má svůj rub a líc. Rub je barvou o něco světlejší než sytě zelený líc. Listy jsou vstřícné. Na povrchu jsou lysé. Tvarem jsou pak vejčité až srdčité, na konci lehce protáhlé do špičky. Čepel listu je dlouhá 5 až 12 centimetrů. Šířkou pak list dosahuje čtyř až devíti centimetrů. Řapík listu je dlouhý 2 až 4 centimetry. Plodem šeříku je asi 10 milimetr dlouhá tobolka, která je navenek kožovitá a hladká. Tobolka je tvarem smáčkle vejcovitá. V plodu dvě pouzdra, v každém z nich pak dvě křídlatá semena. Pro lepší šíření jsou semena okřídlená blanitým křídlem. Dozrávání plodů probíhá v září a říjnu. Šeřík je jádrová dřevina. Dřevo je velmi tvrdé a jemné, narůžovělé, místy až tmavě fialové.", "section_level": 1}, {"title": "Původ a rozšíření.", "content": "Šeřík obecný se v evropských zahradách poprvé objevil v 16. století, kdy byl přivezen z Osmanské říše. Tato událost bývá s přesností na rok určována na rok 1566. Podle tehdejších pramenů měla být rostlina dovezena přímo z Konstantinopole do Vídně císařským velvyslancem Ogier Ghislain de Busbecq. Šeřík svojí popularitu získával postupně, zvláště v době, kdy začal být šlechtěn. Původní oblast výskytu šeříku obecného je dnes vymezena v oblasti jihovýchodní Evropy. Tato lokalita původního výskytu šeříku obecného byla určena roku 1828, kdy přírodovědec Anton Rocher nalezl na Balkáně původní přírodní zástupce rodu volně rostoucí v divoké přírodě. Od západu na východ šeřík přirozeně roste od Řecka a Hercegoviny až po Černé moře. Ostrůvkovitě lze šeřík nalézt také na poloostrově Malá Asie. V Evropě, kde byl původně pěstován pouze jako kulturní rostlina, se šeříku začalo výrazně dařit a později začal být vysazován i volně. V teplejších oblastech Evropy tak dnes roste již planě. Na teplejších místech v Česku se lze s volně rostoucím šeříkem také běžně setkat. Zvláště pak na výslunných kamenitých svazích v okolí velkých měst – Prahy a Brna – a rovněž v okolí Moravského Krumlova a Hustopečí na jihu Moravy. Časem se šeřík rozšířil také do Severní Ameriky, kam byl dovezen někdy v 18. století.", "section_level": 1}, {"title": "Využití a šlechtění.", "content": "Šeřík se pro sladkou vůni svých květů často využívá v parcích či zahradách jako okrasná rostlina. Většina vysazovaných rostlin jsou kultivary. Mezi léty 1876 až 1927 představil francouzský pěstitel Victor Lemoine žijící v Nancy okolo 153 pojmenovaných kultivarů, mnoho z nich se hojně uchytilo a dnes jsou již běžnými kultivary. V průběhu doby bylo vyšlechtěno celkem 800 kultivarů šeříku, což svědčí o jeho oblíbenosti. Barva květů u vyšlechtěných odrůd se může pohybovat od bílé až po fialovou. Většina zahradních kultivarů má také omezený vzrůst – ten obvykle nepřesahuje 4 až 5 metrů výšky. Šeřík je vhodný pro výsadbu v parcích také díky své nenáročnosti a mrazuvzdornosti. Dřevo šeříku je pevné a velmi tvrdé, ale pružné. Jádro dřeva je nafialověle hnědé, celé dřevo se pak vyznačuje velmi jemnou strukturou. Využívá se v nábytkářském průmyslu na drobnější prvky. Předností je také jeho dobrá leštitelnost. Šeříkový olej se podobně jako květy šeříku vyznačuje velkou aromatičností, proto bývá využíván v kosmetickém průmyslu k výrobě voňavek. Olej je charakteristický také svojí nažloutlou barvou. Výroba probíhá z výtažků získaných z květů šeříku. Pro tento účel se využívá výhradně šeříku obecného, ostatních druhů nikoliv. Dříve se květy šeříku využívaly také proti bolestem hlavy ve formě obkladů. Z květů se využíval také jejich výtažek a to hlavně proti bolestem v krku. I dnes jsou vybrané části šeříku využívány farmaceutickým průmyslem. V historii byl šeřík využíván i kvůli své mýtické funkci. Podle starých mýtů totiž šeřík odhání zlo a zlé duchy a chrání tak lidská obydlí. Pro označení barev vyšlechtěných odrůd šeříku se používá mezinárodní klasifikace:", "section_level": 1}], "src_summary": "Šeřík obecný (\"Syringa vulgaris\") je rostlina z čeledi olivovníkovité (\"Oleaceae\"). Vzrůstem dosahuje velikosti keře až nízkého stromku. Šeřík se často využívá k okrasným účelům, proto byl v historii hojně šlechtěn. Původem pochází z jihovýchodní Evropy a poloostrova Malá Asie. Šeřík tedy není v Česku původním druhem, často však bývá volně vysazován a v teplejších oblastech zplaněl i mimo areál původního výskytu. Mimo šeříku obecného jsou na českém území v menší míře pěstovány také šeřík karpatský (\"Syringa josikaea\") a šeřík čínský (\"Syringa × chinensis\"). Plod, kůra, listy a kořeny šeříku obsahují látku syringin, která při styku s lidskou pokožkou může působit dráždivě a vyvolat alergickou reakci. Syringin dráždí také sliznici a nalezneme jej rovněž v mnoha dalších rostlinách, které mohou být člověku jedovaté. Dříve však byl v lidovém léčitelství užíván proti horečce. Název látky syringin vznikl pravděpodobně odvozením z názvu celého rodu \"šeřík\" – \"Syringa\". Další dráždivou látkou, která může vyvolávat alergické reakce, je méně významný rekombinantní alergen označovaný jako t215. Jedná se o alergen způsobující pylové alergie v době kvetení šeříku. Šeřík obecný se rozmnožuje pomocí semen uzavřených v plodech, nebo kořenovými výmladky. Zvláště ve stáří je šeřík typický častým odnožováním. Charakteristický je svojí výraznou vůní. Pro označení šeříku obecného může být použito také lidových pojmenovaní \"bez\", či \"bez vlašský\", \"bez španělský\", nebo \"bez svatojánský\".", "tgt_summary": "Syringa vulgaris (lilac or common lilac) is a species of flowering plant in the olive family Oleaceae, native to the Balkan Peninsula, where it grows on rocky hills. Grown for its scented purple flowers in spring, this large shrub or small tree is widely cultivated and has been naturalized in parts of Europe and North America. It is not regarded as an aggressive species, found in the wild in widely scattered sites, usually in the vicinity of past or present human habitations.", "id": 40525}
{"src_title": "Network Attached Storage", "tgt_title": "Network-attached storage", "src_document": [{"title": "Historie.", "content": "V roce 1980 firma Newcastle Connection vedená Brianem Radnellem a jeho kolegy představila a demonstrovala v Newcastle Univerzity vzdálený přístup k datům přes několik počítačů používající UNIX. Serverový operační systém Novell NetWare a NCP protokol byly vytvořeny až v roce 1983. Stejně s tím vytvořila firma Sun Microsystems v roce 1984 systém NFS, který dovoloval jejím síťovým klientům sdílet jejich data po síti. Firmy 3Com, IBM a Microsoft vytvořily protokol LAN Manager. 3Com 3Server a 3+Share software vytvořili první vestavěný server pro open system servery. Tento server obsahoval potřebný software, hardware a podporu několika disků. Od této doby začala, díky dobré odezvě zákazníků, vytvářet celá řada firem svoje zařízení. Zatímco 3Com byla první firma, která vytvořila vestavěný NAS pro osobní počítače, tak Auspex System byli první, kdo vytvořil vestavěný NFS server pro použití v UNIX marketu. Skupina Auspex inženýrů se spojila, aby vytvořila v roce 1990 integrovaný NetApp filter, který měl podporovat jak Windowsovský CIFS a UNIXovský NFS protokol. Měl by být taky lehce nasaditelný a měl obsahovat jednoduchou administraci. Toto odstartovalo výrobu opravdových NAS, které známe dnes. V roce 2009 začali výrobci NAS (hlavně CTERA Networks and NETGEAR) představovat možnosti online zálohy dat. Tato funkce byla přímo integrovaná v zařízeních a měla podporovat přímo obnovení zálohy online.", "section_level": 1}, {"title": "Použití.", "content": "NAS může být využíván i více způsoby, než jenom jako centrální jednotka, která poskytuje různým uživatelům data. Může být použit také jako levný a jednoduchý pro load-balancing (server rozvažující zátěž), jednoduchý email nebo web server poskytující úložiště. Největší využití nacházejí NAS tam, kde uživatel potřebuje uložit velké množství multimediálních dat. V dnešní době je NAS levnější než rackový server, takže se menším firmám vyplatí používat NAS kvůli ceně, ale například i kvůli velikosti. Cena se liší hlavně v tom, kolik NAS podporuje připojených disků, jaké RAID podporuje a jestli obsahuje nějaké další připojení (například FireWire).", "section_level": 1}, {"title": "Open source implementace.", "content": "Mezi NASové distribuce Linuxu a FreeBSD patří FreeNAS, CryptoNAS, NASLite, Gluster, Openfiler, OpenMediaVault a TurnKey souborový server postavený na základu Ubuntu. Všechny distribuce jsou vytvořeny tak, aby se pomocí nich dal NAS snadno nastavit a většina z nich používá k nastavení webový prohlížeč. Mohou být spuštěny z virtuálních zařízení, LiveCD, jako bootovatelný flashdisk nebo přímo z připojeného disku. Podporují protokol Samba (SMB démon), protokol NFS (NFS démon) a protokol FTP (FTP démon), které jsou v těchto distribucích volně dostupné. Například NexantaStor, postavený na Nexanta Core Platform, je podobný těmto open source systémům, ale vyžaduje mnohem více paměti než ostatní. Za to vám poskytne mnohem více funkcí jako je zachycování obrazu disku(tzv. snapshot), zrcadlení, počítání kontrolních součtů atd.", "section_level": 1}, {"title": "Clusterovaný NAS.", "content": "Clusterovaný NAS využívá distribuovaného operačního systému, který běží současně na několika serverech. Hlavní rozdíl mezi normálním a clusterovaným NASem je schopnost distribuce dat a metadat mezi jednotlivými uzly, na které jsou zařízení připojené. To znamená, že jednotlivé NASy mohou poskytovat data jiných NAS, se kterými jsou spojeny.", "section_level": 1}], "src_summary": "Network Attached Storage (zkratka NAS, česky „datové úložiště na síti“) je v informatice označení pro datové úložiště připojené k místní síti LAN. Data toho úložiště mohou být poskytována různým uživatelům. NAS nemusí mít pouze funkci souborového serveru, ale může mít i jiné specializované funkce. Například klient P2P sítě, webový server a další. Většinou obsahuje nějaký vestavěný počítač, který má za úkol sdílení dat a podporu různých protokolů. Tato zařízení si získala popularitu od roku 2010, když začala být používána pro sdílení dat mezi několika počítači. V porovnání mezi jinými síťovými úložišti jsou NASy rychlejší, mají lehčí administraci a snadnější nastavení. NAS obsahuje jeden nebo více pevných disků, které se mohou slučovat do větších datových struktur nebo mohou vytvořit RAID pole. Levnější zařízení podporují hlavně RAID 0 a 1. Přístup k datům je většinou pomocí protokolů NFS, SMB/CIFS nebo AFP.", "tgt_summary": "Network-attached storage (NAS) is a file-level (as opposed to block-level) computer data storage server connected to a computer network providing data access to a heterogeneous group of clients. NAS is specialized for serving files either by its hardware, software, or configuration. It is often manufactured as a computer appliance a purpose-built specialized computer. NAS systems are networked appliances that contain one or more storage drives, often arranged into logical, redundant storage containers or RAID. Network-attached storage removes the responsibility of file serving from other servers on the network. They typically provide access to files using network file sharing protocols such as NFS, SMB, or AFP. From the mid-1990s, NAS devices began gaining popularity as a convenient method of sharing files among multiple computers. Potential benefits of dedicated network-attached storage, compared to general-purpose servers also serving files, include faster data access, easier administration, and simple configuration. The hard disk drives with \"NAS\" in their name are functionally similar to other drives but may have different firmware, vibration tolerance, or power dissipation to make them more suitable for use in RAID arrays, which are often used in NAS implementations. For example, some NAS versions of drives support a command extension to allow extended error recovery to be disabled. In a non-RAID application, it may be important for a disk drive to go to great lengths to successfully read a problematic storage block, even if it takes several seconds. In an appropriately configured RAID array, a single bad block on a single drive can be recovered completely via the redundancy encoded across the RAID set. If a drive spends several seconds executing extensive retries it might cause the RAID controller to flag the drive as \"down\" whereas if it simply replied promptly that the block of data had a checksum error, the RAID controller would use the redundant data on the other drives to correct the error and continue without any problem. Such a \"NAS\" SATA hard disk drive can be used as an internal PC hard drive, without any problems or adjustments needed, as it simply supports additional options and may possibly be built to a higher quality standard (particularly if accompanied by a higher quoted MTBF figure and higher price) than a regular consumer drive.", "id": 1638057}
{"src_title": "Mariano Rampolla del Tindaro", "tgt_title": "Mariano Rampolla", "src_document": [{"title": "Životopis.", "content": "Mariano Rampolla byl šlechtického původu a od dětství byl určen k církevní kariéře. Po formaci v římském semináři a koleji Capranica přijal roku 1866 knežské svěcení, pak ještě studoval na prestižní Pontificia Accademia dei Nobili Ecclesiastici, kde roku 1870 získal doktorát obojího práva. Po působení v různých kuriálních úřadech byl 8. prosince 1882 vysvěcen na biskupa a stal se nunciem v Madridu. V konzistoři 14. března 1887 jej papež Lev XIII. jmenoval kardinálem a na začátku června téhož roku jej učinil svým státním sekretářem. Rampolla byl jedním z aktérů obratu vatikánské politiky za Lva XIII., který se snažil vyvést Svatý stolec z izolace, v níž se octla díky příliš konzervativní politice Pia IX. a zejména vyřešit tzv. \"Římskou otázku\". Díky vzniku Trojspolku roku 1882 ztratil Vatikán svého tradičního spojence v Rakousko-Uhersku a Rampolla musel orientovat vatikánskou politiku směrem ke Španělsku a Francii.", "section_level": 1}, {"title": "Konkláve roku 1903.", "content": "Právě tato politická orientace rozhodla o Rampollově osudu v konkláve po smrti Lva XIII. (31. července – 4. srpna 1903), v němž i přes to, že tento blízký spolupracovník zesnulého papeže měl největší šanci stát se jeho nástupcem, došlo k vyslovení tzv. exkluzívy, práva veta, ze strany krakovského kardinála Jana Puzyny. Puzyna tak jménem rakousko-uherské vlády vylučoval Rampollu z možnosti být zvolen a i přes formální protesty Rampolly i celého kardinálského kolegia se nakonec Rampolla z kandidatury stáhl. Zvolen byl kardinál Giuseppe Sarto, jenž přijal jméno Pius X. Ten následně zrušil právo tzv. právo exkluzívy, které dávalo dříve katolickým suverénům právo vyloučit někoho jako kandidáta na papežský stolec. Jednalo se tedy o poslední případ jeho uplatnění v dějinách.", "section_level": 2}, {"title": "Poslední roky života.", "content": "Volba Pia X. znamenala konec politického vlivu Rampolly, který byl okamžitě nahrazen španělským kardinálem Rafaelem Merry del Valem. Rampolla zastával různé další kuriální funkce, zemřel v roce 1913 a od roku 1929 je pohřben ve svém titulárním kostele svaté Cecilie v Zátibeří.", "section_level": 2}], "src_summary": "Mariano kardinál Rampolla markýz del Tindaro (17. srpen 1843 Polizzi Generosa, Sicílie – 16. prosinec 1913 Řím) byl státní sekretář papežského státu během pontifikátu papeže Lva XIII. a jedna z nejvýraznějších postav vatikánské politiky a diplomacie v 19. století.", "tgt_summary": "Mariano Rampolla del Tindaro (17 August 1843 – 16 December 1913) was an Italian Cardinal in the Roman Catholic Church, and the last man to have his candidacy for papal election vetoed by a Catholic monarch.", "id": 1407106}
{"src_title": "Oldřich Lajsek", "tgt_title": "Oldřich Lajsek", "src_document": [{"title": "Život.", "content": "Narodil se 8. února 1925 v Křeseticích poblíž Kutné Hory v rodině obchodníka. V Kutné Hoře vychodil obecnou i měšťanskou školu a v roce 1944 maturoval na tamní Vyšší průmyslové škole strojnické. Potom se aktivně účastnil odboje proti nacistické okupaci v organizaci Pěst, díky čemuž se stal později členem Českého svazu bojovníků za svobodu. Po válce se natrvalo přestěhoval do Prahy, kde rok působil v konstrukční kanceláři, a poté ve Svazu československého průmyslu. Od roku 1946 studoval na Pedagogické fakultě University Karlovy v Praze. Zde se také konečně sblížil s uměleckou tvorbou, zejména díky tamní Katedře výtvarné výchovy a deskriptivní geometrie, kde studoval profesuru. Učit se zde mohl mimo jiné i od slavných profesorů té doby, kterými byli např. Cyril Bouda, Martin Salcman, Karel Lidický či Josef Sejpka. Školu úspěšně dokončil v roce 1950, pak působil jako pedagog. Aprobaci navíc rozšířil ještě o zeměpis. Poté ještě v Praze vystudoval ekonomii, z níž roku 1966 získal inženýrský titul. Malířství se ze začátku věnoval jen víceméně soukromě. Prosazovat se však začal poměrně rychle – v roce 1953 byl přijat do spolku Štursa, později do VI. střediska. Zúčastnil se dokonce i soutěže na úpravu prostoru Národního divadla a Jiráskovské soutěže. Od roku 1954 byl členem Svazu československých výtvarných umělců a o rok později se stal též profesorem na Střední uměleckoprůmyslové škole v Praze. Roku 1960 byl jedním ze zakladatelů Skupiny osmi výtvarníků, v níž působil jako vedoucí. Programem této skupiny bylo zejména pořádání výtvarně výchovných akcí mimo zavedená kulturní střediska, hlavně na vesnicích a v menších městech, a zároveň hledání nových možností pro pořádání výstav. V roce 1985 mu bylo navíc prezidentem republiky propůjčeno státní vyznamenání Za vynikající práci. Zemřel 2. října 2001 v Praze ve věku 76 let.", "section_level": 1}, {"title": "Dílo.", "content": "Oldřich Lajsek se ve své tvorbě vyznačoval poměrně velkou žánrovou všestranností. Rozsáhlá je např. jeho abstraktní tvorba, realismus nebo květinová zátiší. Surrealistické malbě či sakrálním motivům se už věnoval méně. Bezesporu nejvíce se však prosadil díky krajinomalbě, v níž dokonce patřil mezi nejvýznamnější tvůrce své doby. Maloval olejomalbou, grafikou, temperou i kombinovanou technikou, a to na plátno, dřevěné desky, i na papír. Mimoto se věnoval také užité grafice a designérské práci.", "section_level": 1}, {"title": "Krajinomalba.", "content": "Krajinomalba je nejvýznamnější a nejrozsáhlejší součástí Lajskovy tvorby. Inspiraci čerpal zejména ve Středočeském kraji – hlavně v rodném kutnohorském regionu. Dále maloval krajiny z okolí hory Říp, z Polabí a z Českého středohoří. Četná jsou i díla z pražského prostředí. Zajímavou součástí autorovy tvorby jsou také jeho obrazy ze zahraničních cest, zejména z Řecka, kde mu učarovaly např. architektonické vykopávky v okolí Delf, nebo scenérie z četných cest do Jugoslávie. Tvorba Oldřicha Lajska je charakteristická díky osobitému uměleckému rukopisu. Typická je zejména pevná výstavba kompozice a zároveň i mírné abstrahování. Všímal si především geologického a tektonického utváření terénu a nalézal vnější vzhledovou charakteristiku i trvalou podstatu, současně se však nebránil ani volnějšímu koncepčnímu, kompozičnímu i rukopisnému rozletu se zřetelem na zákonitosti výtvarného projevu ve spojení rozmyslu, citu, představivosti a zvolené techniky, jež mu dávaly větší příležitost k rozvinutí vlastní fantazie při výtvarné výstavbě obrazu. Kromě svébytného pojetí a podání vlastních citových zážitků byl často ceněn i jeho vyzrálý umělecký profil a schopnost vyjádřit proměnlivou působivost okamžiku i vnitřní duchovní atmosféru. Na rozdíl od jeho abstraktní tvorby v krajinomalbě převažují spíše svěží barvy, jež přispívají k optimističtějšímu dojmu, což v konečném přednesu vede ke spíše poetickému ladění. Autorovým častým námětem bylo zejména téma čtyř ročních období, neboť mu také velmi imponovala proměna krajiny v průběhu času. Nejznámějším dílem na toto téma je pravděpodobně čtveřice obrazů (Jaro, Léto, Podzim a Zima) z roku 1985.", "section_level": 2}, {"title": "Abstrakce.", "content": "Abstraktní malbě se věnoval hlavně v období 60. let. Převládají zde zejména deskové malby tmavých barev namodralých tónů, neurčitých kontur a meditativního ladění, které však mnohdy přecházejí k expresivní dramatičnosti. Najdeme však i četné obrazy, v nichž dominují světlejší odstíny. Díla z umělcova abstraktního období jsou vedle krajinomalby oblíbená zejména v porevoluční době.", "section_level": 2}, {"title": "Ostatní žánry.", "content": "Mezi rozsáhlejší žánry patří také realismus, pro který se inspiroval např. v pražských ulicích či ve venkovských obcích. Věnoval se též malbě květin a grafice. Autorova surrealistická tvorba je méně rozsáhlá. Často se v ní objevují sakrální motivy či výjevy ze snu. Mimo jiné se také krátce věnoval ikonomalbě. Lidi maloval jen zřídka.", "section_level": 2}], "src_summary": "Oldřich Lajsek (8. února 1925 Křesetice – 2. října 2001 Praha) byl český malíř, designér, grafik a pedagog. Věnoval se volné tvorbě (obrazy, grafika), užité grafice (plakáty, poutače, propagační katalogy, propagační brožury) a designu. Od roku 1954 byl členem Svazu československých výtvarných umělců. Byl vedoucím uměleckého seskupení Skupina osmi výtvarníků. V roce 1985 se stal nositelem státního vyznamenání Za vynikající práci. Za svůj život vytvořil přibližně 3000 děl, z nichž více než 1800 skončilo v soukromých sbírkách.", "tgt_summary": "Oldřich Lajsek (Czech pronunciation: lai•sek) (February 8, 1925 - October 2, 2001) was a Czech painter, designer, graphic artist and teacher of arts. He became a member of the Union of Czechoslovak Creative Artists in 1954. He was the head of an artistic society named The Group of Eight Artists. In 1985, he was awarded the national honor For Excellent Work. During his life, he created over 3000 productions of which more than 1800 went to private collections.", "id": 233522}
{"src_title": "Bassin de la Villette", "tgt_title": "Bassin de la Villette", "src_document": [{"title": "Popis.", "content": "Kanál se skládá ze dvou odlišných částí. První má tvar obdélníku o rozměrech 800x70 metrů. Na horní straně jej vymezuje \"Pont de Flandre\" (Flanderský most) z roku 1885 (jediným sklápěcím mostem v Paříži), na dolní straně je ukončen na náměstí \"Place de la Bataille de Stalingrad\". Na severu je kanál ohraničen nábřežím \"Quai de la Seine\" a na jihu \"Quai de la Loire\". V polovině přes něj vede lávka pro pěší. Směrem na severovýchod pokračuje kanál v délce 730 m a mnohem užší (30 m). Někdy se už tato část nazývá nesprávně Canal de l'Ourcq, nicméně kanál s tímto jménem začíná až o několik set metrů dále u parku Villette. Zde se plavební kanály větví. Severovýchodním směrem dále pokračuje Canal de l'Ourcq a na sever vede Canal Saint-Denis.", "section_level": 1}, {"title": "Historie.", "content": "Jako první se začal stavět v roce 1802 kanál 699 m dlouhý a 70 m široký. Sloužil k různým účelům. Především sloužil jako zásobárna pitné vody pro Paříž. Jeho druhou funkcí byla zásoba vody pro další kanály určené k plavbě lodí. Na počátku 19. století byl kanál obklopen zahradou, která sloužila jako veřejný park. Během průmyslového rozvoje v polovině 19. století však byly kolem kanálu postaveny překladiště a na konci 19. století již kanál sloužil výhradně pro vodní přepravu nákladu. Tehdy kanál a zdejší přístav zažívaly svůj ekonomický vrchol. V roce 1882 byl postaven uprostřed kanálu most 13 m vysoký a 85 m dlouhý. Byl opatřen hodinami s průměrem 3 m. V roce 1966 byl nahrazen novým. Během 20. století však význam kanálu pro nákladní dopravu pozvolna upadal, takže v roce 2000 činil objem nákladu jen 1,000.000 tun (nejméně v celé jeho historii). Zároveň se začíná pozvolna využívat kanál pro cestovní ruch. Kanál se rovněž využívá k veslování.", "section_level": 1}], "src_summary": "Bassin de la Villette (česky \"Nádrž Villette\") je jeden z umělých plavebních kanálů v Paříži. Nachází se v 19. obvodu a propojuje kanál Saint-Martin na jihu s kanály Ourcq, který míří na severovýchod a Saint-Denis směřující na sever. Byl uveden do provozu 2. prosince 1808. Jeho název je odvozen od bývalé vesnice La Villette, která byla v roce 1860 připojena k Paříži.", "tgt_summary": "The Bassin de la Villette (La Villette Basin) is the largest artificial lake in Paris. It was filled with water on 2 December 1808. Located in the 19th arrondissement of the capital, it links the Canal de l'Ourcq to the Canal Saint-Martin, and it represents one of the elements of the \"Réseau des Canaux Parisiens\" (Parisian Canal Network), a public-works authority operated by the city. The other components of the network are the Canal de l'Ourcq, the Canal Saint-Denis, the Canal Saint-Martin, and the Bassin de l'Arsenal. Together, these canals and basins extend roughly . Rectangular, eight hundred metres in length and seventy metres in width, it begins at the Rue de Crimée lifting bridge, the last bridge in Paris that can be raised and lowered hydraulically to permit the passage of ship and barge traffic beneath it, and it ends at the Place de la Bataille-de-Stalingrad near the Rotunda de la Villette. River cruise boats tie-up here and the shores of the basin are also the location of the \"MK2 Quai de Loire\" and \"MK2 Quai de Seine\" theatre complexes which are the most modern in France. A small electric passenger ferry, the Zéro de conduite, is available for transporting people from one side of the basin to the other. The basin is bordered in the north by the \"Quai de la Seine\" and in the south by the \"Quai de la Loire\", which are linked in the middle of the basin by a footbridge, the \"Passerelle de la Moselle\".", "id": 141380}
{"src_title": "Karl Leisner", "tgt_title": "Karl Leisner", "src_document": [{"title": "Životopis.", "content": "Leisner se narodil v Reesu a tam byl pokřtěný v kostele Nanebevzetí Panny Marie. V šesti letech se s rodinou přestěhoval do Kleve (v Severním Porýní-Vestfálsku). Tam chodil do školy a poznal učitele náboženství Waltera Vinnenberga, jehož prostřednictvím se seznámil s hnutím katolické mládeže. V roce 1934 složil maturitní zkoušku. Studoval teologii na „Vestfálské Vilémově univerzitě“ a tam založil zakázanou skupinu mladých, se kterou jezdil do Beneluxu, kde pořádali tábory. Ještě v roce 1934 byl jmenován biskupem Clemens August von Galenenmdiecézním vedoucím mládeže. Dne 25. března 1939 byl biskupem Galenem vysvěcen na jáhna. Během léčení v St. Blasien (v Baden-Würtemberku) byl Leisner pro kritiku Adolfa Hitlera dne 9. listopadu gestapem zatčen. Dostal se do koncentračního tábora Sachsenhausen. Zde musel, mimo jiné, přihlížet mučení svých spolubratří kněží. Dne 14. prosince 1941 byl odeslán od koncentračního tábora Dachau do bloku, kde byla většina vězněných duchovními. Setkal se zde s jezuitou Otto Piesem, který se stal jeho duchovním průvodcem. Dne 17. prosince 1944 přišel do Dachau zatčený francouzský biskup Gabriel Piguet z Clermont-Ferrand se svolením biskupa Clemens Augusta hraběte von Galen, mladého muže na kněze vysvětil, když jedna řádová sestra Josefa Mack, přezdívaná „Mädi“, propašovala do koncentráku liturgické předměty. Svěcení proběhlo v provizorních podmínkách a za přísného utajení. Leisner byl jediný, který byl vysvěcený na kněze v koncentračním táboře. Primici slavil 26. prosince 1944 - byla to jeho první a zároveň poslední Mše svatá v životě. Jeho zdravotní stav se krátce poté zhoršil natolik, že nebyl již další bohoslužby schopen. Oltář z kaple v Dachau se dnes nachází v duchovním vzdělávacím domě \"Berg Moriah\" v Schönstattu. Když byl tábor 29. dubna 1945 osvobozen, byl Leisnerův stav již natolik vážný, že byl dopravený do tuberkulózního sanatoria v Planeggu u Mnichova. Za několik měsíců zemřel na následky své nemoci, ač lékaři i jeho matka (která za ním do léčebny přijela a starala se o něj) zkoušeli vše možné, aby jej udrželi při životě. Pohřbený je v hrobce katedrály v Xantenu, kde jsou uloženy i ostatky jiných obětí nacismu. Karl Leisner byl dne 23. června 1996 papežem Janem Pavlem II. v Berlíně prohlášený za blahoslaveného. Spolu s ním byl beatifikován někdejší berlínský dómský probošt Bernard Lichtenberg. Pamětním dnem Karla Leisnera je den jeho úmrtí, 12. srpen.", "section_level": 1}, {"title": "Leisner a Schönstatt.", "content": "Karl Leisner se učil jako mladistvý v Schönstattu a až do konce života vzpomínal na skupinu mládeže, do které se také počítal pozdější biskup Heinrich Tenhumberg. Po dobu svého krátkého života se intenzivně setkával s bohorodičkou Boží. Kristus byl jeho vášní a ideálem, působil v diecézi s mládeží a bojoval za své rozhodnutí stát se knězem. V koncentračním táboře Dachau zakládal spolu s páterem Josefem Fischerem první Schönstattskou skupinu v lágru v hladovém roce 1942. Od roku 1943 patřil Karl Leisner ke skupině „Victor in vinculis Mariae\" a tím do okruhu Schönstätterského zakladatele P. Josefa Kentenicha. Z ideálů a života čerpala skupina Karla Leisnera sílu. Svůj osud, který byl v koncentráku těžký a s jeho souchotinami ještě více ztížený, přijal v duchu Krista jako vůli Boží,a svůj život dokončil jako mučedník.", "section_level": 1}], "src_summary": "Karl Leisner (28. února 1915, Rees, Severní Porýní-Vestfálsko - 12. srpna 1945, Planegg, Bavorsko) je německý mučedník římskokatolické církve, který zemřel následkem vazby v koncentračním táboře. Je blahoslavený Katolické církve.", "tgt_summary": "Karl Leisner (28 February 1915 in Rees – 12 August 1945 in Planegg, Germany) was a Roman Catholic priest interned in the Dachau concentration camp. He died of tuberculosis shortly after being liberated by the Allied forces. He has been declared a martyr and was beatified by Pope John Paul II on 23 June 1996.", "id": 1831430}
{"src_title": "Limor Livnat", "tgt_title": "Limor Livnat", "src_document": [{"title": "Biografie.", "content": "Narodila se v Haifě krátce po vzniku Izraele a studovala hebrejskou literaturu na Telavivské univerzitě. Poslankyní Knesetu se stala 14. dubna 1992, krátce před parlamentními volbami v červnu téhož roku, a to coby náhradnice za Chajima Korfu. Své poslanecké místo obhájila v červnových volbách a během svého prvního funkčního období působila jako předsedkyně výboru pro zlepšení práv žen, podvýboru pro osobní práva a parlamentního výboru pro vyšetřování domácího násilí. Poslankyní byla znovu zvolena ve volbách v roce 1996, po nichž byla jmenována ministryní komunikací ve vládě Benjamina Netanjahua. Jako ministryně se snažila zvýšit konkurenceschopnost v oblasti komunikací oslabením a privatizováním společnosti Bezek, která měla do té doby monopol na pevné linky. Spory s premiérem Netanjahuem vyvrcholily odchodem Livnat z vlády v roce 1997 a následným pokusem sesadit jej z postu předsedy Likudu. Poté co Netanjahu rezignoval na post předsedy strany po prohraných volbách v roce 1999, podporovala Ariela Šarona v jeho snaze o získání předsednického postu. Ve volbách v roce 2001 pak Ariel Šaron porazil Ehuda Baraka v přímé volbě premiéra a v nové Šaronově vládě byla Livnat jmenována ministryní školství. Opětovně byla zvolena ve volbách v roce 2003 a setrvala na postu ministryně školství až do roku 2006, kdy Likud opustil vládu, po Šaronově odchodu ze strany. Poslankyní zůstala i po volbách v roce 2006 a 2009 a po druhých zmíněných byla jmenována na nově zřízený post – ministerstvo kultury a sportu. Během své politické kariéry byla místopředsedkyní a úřadující předsedkyní Světového hnutí Likud. Žije v Tel Avivu, je vdaná a má dvě děti.", "section_level": 1}], "src_summary": "Limor Livnat (: ; narozena 22. září 1950) je izraelská politička a bývalá poslankyně Knesetu za stranu Likud. V letech 2009 až 2013 zastávala pozici ministryně kultury a sportu v izraelské vládě.", "tgt_summary": "Limor Livnat (; born 22 September 1950) is an Israeli politician. She served as a member of the Knesset for Likud between 1992 and 2015, and was Minister of Communications, Minister of Education, and Minister of Culture & Sport.", "id": 1447011}
{"src_title": "Spoleto", "tgt_title": "Spoleto", "src_document": [{"title": "Historie.", "content": "První písemná zmínka o antickém založení osady „Spoletium“ pochází z roku 241 př. n. l.. Po bitvě u Trasimenského jezera v roce 217 př. n. l. Hannibal (247–183 př. n. l.) napadl město, ale jeho obyvatelé se ubránili. Během druhé punské války bylo město na straně Říma. Během občanské války mezi vojsky Maria a Sully (138/4-78 př. n. l.) město trpělo. Sulla zkonfiskoval území kolem Spoletia v roce 82 př. n. l. po vítězství nad Crassem. Od té doby bylo město posádkové (\"municipium\"). V 1. století bylo město sídlem biskupa (dnes zde má sídlo arcibiskupství Spoleto-Norcia). V době římské říše bylo město vzkvétajícím tržištěm, avšak politický význam byl malý. Město samo leželo na cestě Via Flaminia (dnes SS3 Flaminia), která spojovala Řím s pobřežím Jaderského moře. Další antická cesta vedla do Nursie. Císař Aemilianus (207/14–253) se svými vojáky přišel do Moesie, kde zahájil bitvu proti svému sokovi Valerianovi (190/200–260), při které byl v roce 253 zabit. Listiny císaře Konstantina I. Velikého (272/85–337) z roku 326 a císaře Juliana (331–363) z roku 362 jsou datovány ze Spoleta. Trvalé založení biskupství ve Spoletu je datováno 4. stoletím. Zatímco Vandalové bořili, pro Křížové výpravy bylo město důležitou pevností. Raně středověké hradební zdi dal vybudovat gótský vojevůdce Totila († 552).", "section_level": 1}, {"title": "Spoletské vévodství.", "content": "Pod Langobardy bylo Spoleto hlavním městem nezávislého vévodství Spoleto (kolem 570), které pokrývalo velkou část střední Itálie. Dva členové vévodského rodu Guidonů byli koncem 9. století italskými králi a také byli korunováni na císaře. Markraběnka Matylda Toskánská (1046-1115) nakonec odkázala vévodství i jiné jmění reformnímu papeži Řehořovi VII. († 1085). V roce 1155 bylo město zničeno Fridrichem Barbarossou (1122–1190). V roce 1213 je definitivně dobylo vojsko papeže Řehoře IX. (1170–1241). Když se papežský dvůr stěhoval do Avignonu, bylo město zataženo do války mezi rody guelfů a ghibelinů, nakonec kardinál Gil Alvarez De Albornoz roku 1354 město přičlenil k církevnímu státu. V roce 1809 se město stalo prefekturou (správní sídlo) francouzského „Départment Trasimeno“ a roku 1860 se stalo součástí Italského království.", "section_level": 2}, {"title": "Architektura.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Starověké stavby.", "content": "Ve Spoletu se zachovalo hned několikero hradeb na neobyčejně velké ploše, jež sahá až k modernímu nádraží na severu města. Ty nejstarší postavili Umbrové v 5. století př. n. l. Z římské doby pochází amfiteátr na severovýchodě historického města, další hradby vznikly ve středověku a k nim patřily i zachované dvě brány: \"Porta San Matteo\" na jihozápadě a \"Porta Monterone\" úplně na jihu.", "section_level": 2}, {"title": "Rocca a \"Ponte delle torri\".", "content": "Nejznámější historickou stavbou je patrně Papežský hrad (\"Rocca Albornoz\"), který na strmém návrší nad městem postavil před rokem 1359 stavitel Gattapone z Gubbia. Mohutná pevnost sloužila donedávna jako vězení, dnes je to muzeum. Na jihovýchodní straně hradu je asi druhá nejslavnější stavba města \"Ponte delle torri\" s mostní věží. Není to římský vodovod, ale středověká stavba z doby kolem 1300, kterou se do hradu a do města přiváděla voda z blízkých hor přes strmé údolí potoka. Délka 230 metrů a výška 76 metrů přispívají k popularitě stavby a patrně díky ní jsou po městě roztroušeny desítky fontán a jiných veřejných zdrojů pitné vody.", "section_level": 2}, {"title": "Katedrála.", "content": "Na konci velkého strmého schodiště je centrální náměstí Piazza signoria s katedrálou Nanebevzetí P. Marie („Santa Maria Assunta\"). Byla postavena v letech 1151-1227, když vojska Fridricha I. Barbarossy předchozí stavbu zničila. Nicméně střetnutí mezi císařskou a papežskou stranou pokračovala i dále \"(viz článek „Guelfové a ghibellini\")\". Katedrála je trojlodní románská stavba se zvonicí, příčnou lodí a kopulí nad křížením, interiér je barokně přestavěn. Průčelí katedrály není jednotné, nýbrž vzniklo postupným rozšiřováním. Má dohromady osm rozet, které slouží pro osvětlení rozšířeného vnitřního prostoru. K další stavební etapě patří horní tři rozety, které se s hrotitými výklenky a mozaikou datují rokem 1207. Střední centrální rozeta pochází z konce 12. století a je v literatuře označována za nádhernou „umbrijskou\". Velká plocha západně od katedrály je společná s palácem divadla a je pro společné účely využívána. Vnitřní prostor katedrály byl roku 1638 důkladně přestavěn do tehdy moderního baroka. Pozoruhodné jsou barevné fresky od Filippa Lippiho (1406–1469), freska \"Korunovace Panny Marie\" v apsidě je z roku 1469. Filippo Lippi, hlavní mistr florentské rané renesance, jako mladý mnich unesl svou pozdější manželku z kláštera. Tato barevná freska ve Spoletu je jeho posledním dílem. V šestém klenebním poli levé (severní) lodi je vstup do kaple ostatků, kde je také relikviář s vlastnoručně psaným dopisem sv. Františka z Assisi z roku 1222.", "section_level": 2}, {"title": "Svatá Eufémie.", "content": "Kostel svaté Eufemie stojí asi 150 m jihozápadně od katedrály, ve dvoře arcibiskupského paláce, původně.paláce spoletských vévodů, od roku 980 kláštera benediktinek. Současná trojlodní stavba z 11. až 12. století se třemi apsidami je nejvýraznější románskou stavbou Umbrie. Od roku 1907 do 1954 byl restaurován. Vnitřek kostela má poměrně úzkou a vysokou střední loď, boční lodi mají v patře empory či matronea, původně vyhrazené řeholnicím a téměř stejně veliké jako klenební pole v přízemí. To je patrně severní vliv pocházející z Lombardie. Mramorový hlavní oltář má na přední straně vykládání v kosmatiovském slohu. Pozoruhodné jsou také tři kamenné sloupy vpravo, které jsou buď z předchozí stavby, nebo z jiného raně románského paláce. Tyto sloupy jsou na třech stranách ozdobeny architektonickými fragmenty z konce 8. a počátku 9. století.", "section_level": 2}, {"title": "San Ponziano.", "content": "Kostel „San Ponziano“, zasvěcený patronovi města z 12. století stojí na východní straně hlavní silnice SS3, blízko výjezdu z tunelu pod hradem a asi 500 m severně vzdušnou čarou od katedrály. Jeho hladké průčelí není tak zajímavé jako vnitřní prostory. Pozoruhodná je zejména osvětlená krypta. Každá z pěti lodí má vlastní kněžiště, částečně vyzdobené freskami.", "section_level": 2}, {"title": "Bazilika San Salvatore.", "content": "Bazilika San Salvatore stojí na místě starověkého pohřebiště a v rohu městského hřbitova, asi 300 m severovýchodně od San Ponziano. Je jedním z nejvýznamnějších příkladů raně křesťanské architektury 4. až 5. století, přestavěná Langobardy v 8. století. Od roku 2011 je součástí světového kulturního dědictví UNESCO spolu s dalšími stavbama po celé Itálii pod společnou položkou „Mocenská střediska Langobardů v Itálii“.", "section_level": 2}, {"title": "San Pietro fuori le mura.", "content": "Na jihovýchodním okraji města, při silnici vedoucí k akvaduktu, je kostel \"San Pietro fuori le mura\", založený koncem 5. století jako pohřebiště biskupů. Během věků byl různě přestavován; z nejdůležitější přestavby ve 12. století.pochází bohatě plasticky zdobená fasáda a v 17. století vznikl barokní interiér. Fasáda patří mezi vrcholy románského sochařství, také originalitou zobrazených témat.", "section_level": 2}, {"title": "Festival dei Due Mondi.", "content": "„Festival dei due mondi\" (Festival dvou světů) uvedl Gian Carlo Menotti (1911–2007) poprvé v roce 1958 a probíhá v červnu a červenci. Představuje se na několika jevištích ve městě a má zde své místo opera, komedie, komorní i symfonická hudba. Zvláště oblíbená jsou představení v prostoru před katedrálou. Publikum stojí večer po celém schodišti. Akustika je zdokonalena plátnem nataženým za orchestrem. Když se koná Festival dvou světů, jsou některé ulice uzavřeny a využity pro potřeby festivalu, kdežto řada historických staveb je přístupná právě během festivalu. Prostor pro představení je vymezen prodejními stánky.", "section_level": 2}, {"title": "Obyvatelstvo.", "content": "V roce 1871 žilo ve městě 21 168 obyvatel, 1901 24 648, 1921 28 215, 1951 38 155, 1971 36 156, 1991 37 763, 2001 37 889 a k 1. lednu 2009 žilo ve městě celkem 39 164 obyvatel.", "section_level": 1}, {"title": "Politika.", "content": "Starostou města byl v červnu 2018 zvolen Umberto De Augustinis. Jeho středopravá strana měla v třicetičlenném zastupitelstvu většinu.", "section_level": 1}, {"title": "Významní obyvatelé a rodáci.", "content": "Ve Spoletu se narodil Giovanni Pontano, zakladatel platonské renesanční Akademie „Accademia Pontaniana\" v Neapoli. Giovanni Maria Mastai-Ferretti, pozdější papež Pius IX. byl ve Spoletu arcibiskupem od roku 1827.", "section_level": 1}], "src_summary": "Spoleto je historické město v italském regionu Umbrie. Město leží v provincii Perugia, na západním úpatí Apenin, asi 20 km jižně od Trevi, 29 km SV od Terni, 63 km JV od Perugie a asi 125 km severně od Říma. Plocha území města činí 349 kilometrů čtverečních, čímž se město řadí mezi velká města Umbrie.", "tgt_summary": "Spoleto (, , , ; ) is an ancient city in the Italian province of Perugia in east-central Umbria on a foothill of the Apennines. It is S. of Trevi, N. of Terni, SE of Perugia; SE of Florence; and N of Rome.", "id": 324298}
{"src_title": "Roger I. Sicilský", "tgt_title": "Roger I of Sicily", "src_document": [{"title": "Dobytí Kalábrie a Sicílie.", "content": "Roger byl nejmladší syn Tankreda z Hauteville a jeho druhé ženy Fredisendy. Do jižní Itálie přišel brzy po roce 1055. Kronikář Geoffrey Malaterra, přirovnává Roberta Guiscarda a jeho bratra k biblickému příběhu Jákobových synů Josefa a Benjamina. Roger se podílel s Robertem na dobytí Kalábrie a podle dohody z roku 1062 vytvořili jakési „kondominium“, v němž každý z nich vlastnil polovinu každého dobytého hradu a města v Kalábrii. Po dobytí Kalábrie se Robert rozhodl zaměstnat Rogerova génia na podrobení Sicílie. Sicílii obývali, kromě muslimů, početní řečtí křesťané podrobení arabským princům, kteří se stali postupně zcela nezávislými na tuniském sultánovi. V květnu 1061 bratři překročili úžinu z Reggia a obsadili Messinu. Poté co v lednu 1072 dobyli Palermo, Robert Guiscard, jako lenní pán, jmenoval Rogera hrabětem sicilským. Podržel si však Palermo, polovinu Messiny a severovýchodní část Sicílie (Val Demone). Až do roku 1085 však Roger nepodnikal žádné systematické dobývání. V březnu 1086 kapitulovaly Syrakusy a když v únoru 1091 padlo i Noto bylo dobytí Sicílie dokončeno. Většina Robertových úspěchů byla podmíněna Rogerovou podporou. Podobně, když vedení rodu Hauteville přešlo na Rogera, podpořil svého synovce vévodu Rogera proti Bohemundovi a dalším rebelům. Na oplátku za tuto pomoc se vévoda roku 1085 vzdal svého podílu na hradech v Kalábrii ve prospěch svého strýce a v roce 1092 i svého dědictví v Palermu. Rogerova vláda na Sicílii byla méně absolutistická než Robertova v Itálii. Při udílení léna v letech 1072 a 1092 nebyla vytvořena žádná celistvá léna, takže jak normanští, tak francouzští a italští vazalové, podléhali dvoru. Tudíž Rogerovi nehrozily žádné kompetenční feudální revolty.", "section_level": 1}, {"title": "Vláda nad Sicílií.", "content": "Aby se Roger vyhnul útokům ze severní Afriky, vytáhl v roce 1091 dobýt Maltu. Jeho lodě dosáhly Malty bez zastávky. Několik obránců na pobřeží kladlo slabý odpor a tak již následující den pochodoval Roger na Mdinu. Prakticky bez boje došlo k dohodě s maltézským kádím. Kádí uznal podřízenost ostrova hraběti s tím, že administrativa Malty zůstane nadále v jeho rukou. Současně byli propuštěni věznění (převážně řečtí) křesťané a kdo chtěl, mohl na Rogerových lodích ostrov opustit. Podle historika Geoffreyho Malaterry byly lodě na zpáteční cestě naplněny tak, že se téměř potápěly. Kromě politického vrcholu dosáhl hrabě i nejvyšší funkce v církevní hierarchii. Papež Urban II. za odměnu, že zachránil Sicílii od muslimů a Řeků v roce 1098, jmenoval Rogera dědičným papežským legátem ostrova. Roger založil nová latinské biskupství v Syrakusách a Agrigentu a dalších městech a osobně jmenoval biskupy. Vůči Arabům a Řekům projevoval maximální toleranci. Muslimům ve městech zachoval jejich práva, mešity, svobodu vyznání i svobodu obchodu. Na venkově se však muslimové stali nevolníky. Velké množství muslimů sloužilo v jeho armádě. Svatý Anselm z Canterbury, který navštívil Rogera po vítězné bitvě u Capuy v roce 1098 shledal „nespočetně hnědých arabských stanů“. Nicméně latinský element převažoval, zejména poté co se Lombarďané a i další Italové začali hrnout na ostrov. Dobytí Sicílie tak zahájilo postupný úpadek muslimské moci v západním Středomoří. Roger zemřel 22. června 1101 ve svých 70 letech a byl pohřben v kostele sv. Trojice v Miletu.", "section_level": 1}, {"title": "Rodina.", "content": "Rogerův nejstarší syn byl levoboček Jordan Hauteville, který však zemřel dříve než otec. Jeho druhý syn, Geoffrey (nebo Godfrey), byl buď rovněž levoboček nebo mohl být synem Rogerovy první či druhé manželky. Šance na nástupnictví neměl, neboť byl stižen těžkou chorobou, patrně leprou. Nikdy se neoženil i když byl zasnouben s dcerou Boniface del Vasto. Roger jej velmi miloval a věnoval mu hrabství Ragusa. Uchýlil se do kláštera a zemřel někdy mezi léty 1096 a 1120. Poprvé se Roger oženil v roce 1061 s Juditou, dcerou Viléma, hraběte z Evreux. Judita zemřela v roce 1076 a porodila mu čtyři dcery. V roce 1077 se Roger oženil podruhé s Eremburgou z Mortainu. Z jejich svazku vzešlo osm dětí: Naposledy se Roger oženil v roce 1087. Jeho ženou se stala Adéla del Vasto, neteř Bonifáce del Vasto. Jejich děti byly:", "section_level": 1}], "src_summary": "Roger I (1031 – 22. června 1101), zvaný „Bosso“ nebo „Hrabě Veliký“ byl normanský hrabě vládnoucí Sicilskému hrabství v letech 1071 až 1101. Byl posledním z velkých vůdců normanských bojů o jižní Itálii.", "tgt_summary": "Roger I ( – 22 June 1101), nicknamed Roger Bosso and The Great Count, was a Norman nobleman who became the first Count of Sicily from 1071 to 1101. He was a member of the House of Hauteville, and his descendants in the male line continued to rule Sicily down to 1194. Roger was born in Normandy, and came to southern Italy as a young man in 1057. He participated in several military expeditions against the Emirate of Sicily beginning in 1061. He was invested with part of Sicily and the title of count by his brother, Robert Guiscard, Duke of Apulia, in 1071. By 1090, he had conquered the entire island. In 1091, he conquered Malta. The state he created was merged with the Duchy of Apulia in 1127 and became the Kingdom of Sicily in 1130.", "id": 538116}
{"src_title": "Konstancie Aragonská", "tgt_title": "Constance of Aragon", "src_document": [{"title": "Královna uherská.", "content": "Konstancie Aragonská byla druhým dítětem a nejstarší dcerou Alfonse II. Aragonského a jeho ženy Sanchy, dcery kastilského krále Alfonse VII. Alfons II. zemřel v roce 1196 a o jejím dalším osudu rozhodl její bratr, následník trůnu Petr II. Aragonský. Dojednal sňatek s uherským králem Emerichem. Svatba se konala v roce 1198 a o rok později královna porodila syna Ladislava. Král Emerich záhy zemřel. Před svou smrtí se snažil zajistit synovu budoucnost a nechal jej jako čtyřletého 26. srpna 1204 korunovat a zavázal svého bratra Ondřeje, aby chlapce chránil a pomáhal mu vládnout, dokud se nedožije dospělosti. Ladislav se tedy stal králem a Ondřej regentem. Ondřej však záhy na sebe strhl veškerou moc a Konstancie s Ladislavem se stali jen něco více než vězni. Kruté zacházení s nimi napomínal i papež Inocenc III.. Konstancie proto uprchla i s dítětem do Vídně ke dvoru Leopolda VI. Malý Ladislav však 7. května 1205 zemřel. Dřívější regent, nynější král Ondřej II., převzal Ladislavovo tělo a pohřbil je v královské hrobce ve Stoličném Bělehradě. Vévoda Leopold pak poslal Konstancii zpět do Aragonu.", "section_level": 1}, {"title": "Císařovna Svaté říše římské.", "content": "Po návratu do Aragonu sdílela Konstancie se svou matkou královnou Sanchou rezidenci v klášteře Santa María la Real de Sijena. Klášter založila matka po smrti svého manžela a nyní zde žila na odpočinku. Zde strávila Konstancie pět let, dokud do jejího osudu znovu nezasáhl bratr Petr. Petr II. potřeboval upevnit své vztahy s papežem Inocencem III., neboť k anulování svého manželství s Marií z Montpellieru byl nutný papežův souhlas. Papež požadoval ruku uherské královny vdovy pro svého chráněnce, mladého sicilského krále Fridricha II. Štaufského. Konstancie návrh přijala, v Zaragoze se v zastoupení znovu provdala a odcestovala na Sicílii. Do Aragonu se již nikdy nevrátila. Její matka zemřela krátce poté. Věnem přivezla Konstancie svému mladičkému muži 500 jezdců. Fridrich a Konstancie byli oddáni v Messině 15. srpna 1209. V době sňatku bylo Konstancii již třicet let, zatímco jejímu manželovi pouhých čtrnáct. Současně byla korunována sicilskou královnou. O dva roky později se jim narodil první a jediný syn Jindřich. Fridrich byl již od útlého mládí velkým milovníkem ženských půvabů. Početný zástup levobočků začal plodit okolo roku 1211. V té době v Německu probíhaly urputné boje o trůn. 9. prosince 1212 byl Fridrich korunován králem německým jako opozice proti Otovi IV. Ota IV. byl definitivně sesazen 5. června 1215. Krátce poté byla Konstancie rovněž korunována německou královnou. Zůstala na Sicílii jako regentka až do roku 1220. Císařem a císařovnou Svaté říše římské korunoval oba manžele papež Honorius III. 22. listopadu 1220. Syn Jindřich se stal novým německým králem. Konstancie Aragonská zemřela o dva roky později v Catanii na malárii. Je pohřbena v římském sarkofágu v palermské katedrále vedle svého muže s nápisem: Počátkem 21. století se stala jednou z postav historického románu spisovatelky Ludmily Vaňkové \"Dítě z Apulie\".", "section_level": 1}], "src_summary": "Konstancie Aragonská (1179– 23. června 1222, Catania) byla aragonská infantka, která se sňatkem stala nejprve uherskou a druhým sňatkem královnou sicilskou a císařovnou říše římské.", "tgt_summary": "Constance of Aragon (1179 – 23 June 1222) was an Aragonese infanta who was by marriage firstly Queen of Hungary, and secondly Queen of Germany and Sicily and Holy Roman Empress. She was regent of Sicily from 1212–1220. She was the second child and eldest daughter of the nine children of Alfonso II of Aragon and Sancha of Castile.", "id": 598117}
{"src_title": "Peugeot 307", "tgt_title": "Peugeot 307", "src_document": [{"title": "Historie.", "content": "Peugeot 307 byl představen jako koncept 307 Prométhée na Pařížském autosalonu v roce 2000. Výroba karosářské verze hatchback byla uvedena v Evropě roku 2001. Zde vůz nahradil model 306. Model byl dále prodáván v Austrálii, Asii, Mexiku a na Novém Zélandu. V Brazílii se nabízel s motory 1.6 a 2.0 (plyn/etanol).", "section_level": 1}, {"title": "Design a technika.", "content": "Pro 307 byla použita přepracovaná platforma Peugeotu 306, na níž jsou postaveny také auta Citroën Xsara a Citroën ZX z roku 1991. Peugeot 307 však dosahuje větších rozměrů než jeho předchůdce. Model navazuje na design, který byl poprvé k vidění u modelů Peugeotu 306 a 607.", "section_level": 1}, {"title": "Facelift 2005.", "content": "Roku 2005 byl Peugeot 307 vystaven náporu konkurence. Model tak prošel faceliftem, při němž se největší změny dotkly přední části vozu – úprava se týkala i předních světel, vůz dostal novou kapotu a byla odstraněna mřížka mezi světly. Facelift přinesl také nový přední nárazník, který dominuje větším přísunem vzduchu. Tuto technologii využil Peugeot poprvé u modelu 407.", "section_level": 2}, {"title": "Závodní verze.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Peugeot 307 CC WRC.", "content": "Peugeot 307 CC WRC nahradil stávající Peugeot 206 WRC od sezony Mistrovství světa v rallye 2004. Na konci sezony mistrovství světa v rallye 2005 se ale automobilka rozhodla odejít ze šampionátu. Vůz zvítězil na finské rallye 2004 a 2005 a japonské rallye 2005. Všechny tři vítězství získal Marcus Grönholm. Ovšem na velšské rallye s ním havaroval Markko Märtin a jeho spolujezdec Michael Park při nehodě zemřel. Byla to první smrtelná nehoda od mistrovství světa v rallye 1993. Poháněl ho motor o objemu 1997 cm³, který dosahoval výkonu 221 kW a točivého momentu 580 Nm s rozvodem DOHC, který byl přeplňovaný turbodmychadlem Garett. Diferenciály byly elektronicky řízené. Vůz používal pneumatiky Michelin. Poprvé startoval na Rallye Monte Carlo 2004. O rok později byl vůz přepracován a modernozován. Karoserie byla rozšířena. Nově začal používat pneumatiky Pirelli. Tým nakonec skončil na druhém místě. Modernizovaná verze startovala na Rallye Monte Carlo 2005.", "section_level": 2}], "src_summary": "Peugeot 307 je automobil nižší střední třídy, který v letech 2001 až 2008 vyráběla francouzská automobilka Peugeot. Nahradil typ 306 a vystřídal jej vůz 308. Vyráběl se jako tří- nebo pětidveřový hatchback, pětidveřové kombi, čtyřdveřový sedan a dvoudveřové kupé-kabrio. Získal titul evropské auto roku 2002.", "tgt_summary": "The Peugeot 307 is a small family car produced by the French manufacturer Peugeot since 2001, following the Peugeot 306 which ceased production in 2002. It was awarded the European Car of the Year title for 2002, and continued to be offered in China and certain South American markets through 2014, despite the French launch of the 308 (its intended successor) in September 2007.", "id": 883478}
{"src_title": "Roger Milla", "tgt_title": "Roger Milla", "src_document": [{"title": "Fotbalová kariéra.", "content": "Strávil léta hraním v kamerunských klubech v Douale a v Yaoundé, mezi 1977-1989 působil ve francouzských ligových klubech (nejdéle v SC Bastia a Montpellier HSC). Hráčskou kariéru ukončil v r. 1995 v indonéském klubu Pelita Jaya. Třebaže jeho klubová kariéra nepůsobí příliš slavně, ve skutečnosti patřil k největším fotbalovým talentům své doby. Pro celý svět se stal známým až díky mistrovství světa ve fotbale 1990 v Itálii, kde Kamerun jen těsně neprošel přes Anglii do semifinále. V osmifinále proti Kolumbii vstřelil dva góly v prodloužení, přičemž při druhém obehrál vyběhnuvšího brankáře René Higuitu, který mu chtěl udělat kličku a rozehrát míč. V té době bylo Millovi 38 let, přesto udivoval svou nápaditou technickou hrou a citem pro góly. Na mistrovství světa ve fotbale 1994 v USA stal se stal ve věku 42 let a 39 dní nejstarším fotbalistou v historii světových šampionátů, který kdy zasáhl do hry. Jeho věkový rekord překonal až kolumbijský fotbalový brankář Faryd Mondragón 24. června 2014 na MS 2014 v Brazílii (43 let a 3 dny). Dvakrát obdržel Zlatý míč pro nejlepšího afrického fotbalistu (1976, 1990), byl prvním africkým hráčem, který se účastnil tří mistrovství světa (1982, 1990, 1994). Francouzským fotbalovým časopisem l´Équipe byl vyhlášen za nejlepšího afrického fotbalistu 20. století. Pelé ho roku 2004 zařadil mezi 125 nejlepších žijících fotbalistů. Milla se kromě jiného zapsal do dějin i jako nejstarší hráč, který kdy vsítil gól na mistrovství světa (ve věku 42 let a 39 dní, proti Rusku na MS 1994). O jeho mimořádné popularitě v rodné zemi svědčí i návštěvnost zápasů, které uspořádal ke svým 45. narozeninám v Douale (95 tisíc diváků) a v Yaoundé (110 tisíc).", "section_level": 1}, {"title": "Zajímavost.", "content": "Roger Milla se stal inspirací pro stejnojmennou píseň francouzského rappera s pseudonymem MHD.", "section_level": 1}], "src_summary": "Roger Milla, narozený jako Albert Roger Mooh Miller (* 20. května 1952 Yaoundé), je bývalý kamerunský fotbalový útočník, vítěz Afrického poháru národů z let 1984 a 1988.", "tgt_summary": "Albert Roger Miller (born 20 May 1952), known as Roger Milla, is a Cameroonian former professional footballer who played as a forward. He was one of the first African players to be major stars on the international stage. He played in three World Cups for the Cameroon national team. He achieved international stardom at 38 years old, an age at which most forwards have retired, by scoring four goals at the 1990 FIFA World Cup. He helped Cameroon become the first African team to reach the World Cup quarter-finals. Four years later, at the age of 42, Milla became the oldest goalscorer in World Cup history by scoring against Russia in the 1994 FIFA World Cup. Milla is also remembered for his trademark goal celebration of running to the corner flag and performing a dance. In the years that have followed, he has been recognised as a pioneer of the many unconventional and imaginative goal celebrations seen since then. In 2004 he was named by Pelé in the FIFA 100 list of the world's greatest living players. In 2007, the Confederation of African Football named Milla the best African player of the previous 50 years.", "id": 2391800}
{"src_title": "Měšek I. Těšínský", "tgt_title": "Mieszko I, Duke of Cieszyn", "src_document": [{"title": "Život.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Za života svého otce.", "content": "Byl nejstarším synem Vladislava I. Opolského a jeho ženy Eufemie Velkopolské. V historických záznamech byl poprvé zmiňován 12. října 1258, kdy spolu s otcem a dvěma bratry vydal souhlas na založení nadace pro cisterciáky v Rudě (polsky \"Rudy Wielkie\", německy \"Groß Rauden\").", "section_level": 2}, {"title": "Kníže Ratibořský.", "content": "Po smrti otce (1281/1282), a to i přesto, že byl nejstarší syn, dostal panství v Ratiboři. Sídlo otce, Opole, převzal třetí bratr Boleslav I.. Měšek, jako nejstarší se sourozenců byl poručníkem nejmladšího Přemysla. Ten teprve v roce 1284 se stal knížetem. V tomto období, konkrétně roku 1288, založil nové město Fryštát a strážní hrad ve Fryštátě, který se v polovině 15. století proměnil v jednu z Piastovských rezidencí.", "section_level": 2}, {"title": "Kníže Těšínsko-osvětimský.", "content": "K rozdělení knížectví na jednotlivá panství došlo v roce 1290. Přemyslav převzal Ratibořské knížectví. Měšek zůstal v Těšíně, převzal vládu nad těšínskou, osvětimskou, chrzanovskou (polsky \"Chrzanów\") a zátorskou kastelánii. Prvně, jako těšínský kníže, je zmíněn v listině z 1 ledna 1290. V roce 1285 Měško podpořil vratislavského biskupa Tomáše II. Zarembu tím, že mu poskytl azyl v Ratiboři, před Jindřichem IV. Probusem. V roce 1290 daroval rytíři Buhušovi (polsky \"Bogusz\") 10 franckých lánů poblíž města Těšín. Tím byl dán základ k založení dnešní vesnice Bohušovice (). Měšek zahájil intenzivní kolonizaci území svého knížectví tak, že založil řadu osad. Dal privilegia (\"obchodní\") městům Těšín, Osvětim (\"kde byl v roce 1291 založen sklad soli, které pocházela z Solného dolu Wieliczka\"), Bílsku a Fryštátu. 10. listopadu 1292 dal městské práva Zátoru.", "section_level": 2}, {"title": "Boj o královský trůn.", "content": "Měšek nepodpořil kandidáty (Jindřicha IV. Probuse, Přemysla II. Velkopolského ani Vladislava I. Lokýtka). Postavil se na stranu Václava II. (\"tou dobou jen český král\"). K uzavření dohody mezi Měškem a jeho bratry Boleslavem, Kazimírem a Přemkem došlo formálně 17. února 1291 v Olomouci. Historici se dohadují, kdy Měšek složil lenní hold Václavu II., resp. zda to bylo v únoru 1291, nebo až 11. srpna 1292, kdy se Václav II. stal polským králem. Měšek se neúčastnil válečné výpravy Václava II. do Krakova v roce 1291, rovněž ani v dalším roce, kdy Václav II. bojoval proti Vladislavu I. Lokýtkovi, kdy Vladislav I. bitvu prohrál a složil lenní hold Václavu II. v Sieradzi (polsky \"Sierdarz\"). Měšek však Václavu II. poskytl své vojsko. V roce 1300 se účastnil korunovace Václava II. v Hnězdně (polsky \"Gniezno\") na polského krále. Politika spolupráce s českými Přemyslovci pokračovala i po smrti Václava II. Jeho syn Václav III. se 5. října 1305 oženil s dcerou Měška, Violou Alžbětou Těšínskou. Díky tomu sňatku získal velký vliv v českém království. Historici spekulují, že to mohl být ze strany Měška promyšlený tah, díky kterému by získal polskou korunu. Dobře naplánovanou kariéru mu však překazilo zabití (\"královražda\") Václava III. v Olomouci 4. srpna 1306. Český král po sobě nezanechal žádné potomky, tím tato linie vymřela po meči. Tím Měšek svůj vliv ztratil. Po roce 1306 se jeho vliv zcela vytratil. Ve věku 50 let předal vládu svým synům – Vladislavovi I. a Kazimíru I. Po úpadku českého království byl jeho jediný politický akt předání državy města Kenty (polsky \"Kęty\") krakovskému biskupovi Jan Muskatovi (polsky \"Jan Muskata\"), protivníkovi Vladislava I. Lokýtka v Malopolsku. Nepodpořil, oproti jeho bratrovi Boleslavovi, vzpouru starosty Krakova jistého Alberta (polsky \"Bunt wójta Alberta\") v roce 1311.", "section_level": 2}, {"title": "Podpora církve.", "content": "Měšek byl štědrým podporovatelem (\"sponzor\") církve. Díky jeho podpoře byl dokončen klášter dominikánů v Těšíně (krátce po roce 1283). Finančně podporoval klášter norbetránek v Černovousech (polsky \"Czarnowąsy\", \"Opolské vojvodství\") a klášter dominkánů v Těšíně.", "section_level": 2}, {"title": "Manželství.", "content": "Ještě za života svého otce se oženil s blíže neznámou kněžnou. Ovdověl nejpozději v roce 1302. Z tohoto manželství se narodili dva synové: Vladislav I. a Kazimír I., a dcera: Viola Alžběta.", "section_level": 1}, {"title": "Smrt.", "content": "Není známo přesné datum smrti. Podle diplomatické korespondence v knížectví, se usuzuje, že zemřel v roce 1314, nebo v první polovině roku 1315, před 27. červnem. Podle Kazimíra Jasinského (polsky \"Kazimierz Jasiński\"): \"Tato domněnka je zcela logická.\"", "section_level": 1}], "src_summary": "Měšek I. Těšínský či Měško (polsky \"Mieszko cieszyński\") (narozen 1252/1256, zemřel 27. srpna 1315) – od roku 1281/1282 spolu s bratrem Přemyslem vládl v Těšíně, Osvětimi a Ratiboři. Od roku 1290, po rozdělení samostatně, jako kníže těšínsko-osvětimský, spojenec (možná i lenik) Václava II. Byl zakladatelem Těšínská větev Piastovců. V historické literatuře je psán také někdy jako Měšek III. Opolský (polsky \"Mieszko III Opolski\").", "tgt_summary": "Mieszko I of Cieszyn (, , ; also known as Mieszko I of Opole; 1252/56 – by 27 June 1315), was a Duke of Racibórz during 1282–1290 (with his brother as co-ruler) and the first Duke of Cieszyn since 1290 until his death. He was the oldest son of Władysław, Duke of Opole-Racibórz, by his wife Euphemia, daughter of Władysław Odonic, Duke of Greater Poland.", "id": 1755953}
{"src_title": "Boleslav I. Těšínský", "tgt_title": "Bolesław I, Duke of Cieszyn", "src_document": [{"title": "Život.", "content": "Boleslav I. byl mladším synem těšínského knížete Přemysla I. Nošáka a bytomské kněžny Alžběty.", "section_level": 1}, {"title": "Vláda.", "content": "V roce 1405 byl již formální spoluvládcem v Těšínském knížectví, a samostatným vládcem v knížectví Bytomském a Seveřském. V roce 1406, po tragické smrti svého bratra Přemysla I. Osvětimského převzal i knížectví Osvětimské. byl právoplatný nástupce na knížecí těšínský trůn. Po smrti otce v roce 1410, převal vládu v Těšíně, polovině Hlohova a Scinawy (polsky \"Ścinawa\"), Strzelinie. V roce 1414 byl po boku polského krále Vladislava II. Jagelly v Polsko-křižáckých válkách. V roce 1420 však nebyl na rokováních, resp. na tzv. Vratislavském sjezdu, kde český král Zikmund Lucemburský, jako rozhodce mezi Řádem (Řád německých rytířů) a Polskem (Polské království (1385–1569) vyřkl pro Polsko nevýhodný rozsudek. Těšínské knížectví bylo lénem českých králů, Boleslav I. nepodporoval českého krále Zigmunda v jeho boji o český trůn, ale udržoval dobré vztahy s Krakovem (a Jagellonci). V roce 1422 pobýval jako host na dvoře polského krále Vladislava II. Jagelly a účastnil se korunovace jeho ženy (Sofie Litevská) na polskou královnu. Již dříve, v roce 1414, se zavázal předat Osvětimské knížectví svému synovci Kazimírovi, a to vč. Siewierza, Toszka a k nim náležící města. Tento krok (slib) byl vyřešen teprve od dva roky později, za mediace Jindřicha IX. Hajnovského, kdy navíc musel vydat ještě Strzelin a 300 hřiven. Zůstala mu tak vláda nad Těšínským knížectvím a nad polovinou Bytomského a Hlohovského knížectví. Na konci vlády Boleslava I. bylo knížectví pod hrozbou stále silicích husitských nájezdů. V roce 1430 se pod vládu husitů dostaly města Bytom a Gliwice. Za jeho vlády dostaly města řadu privilegii, např. v roce 1412 dostali obyvatelé města Bytom právo na dědický nárok, stejně jako měl Frýdek, čí Bílsko. Vedl rozumnou vnitřní a zahraniční politiku.", "section_level": 1}, {"title": "Manželství.", "content": "V roce 1405–1406 se oženil s Markétou, dcerou Jana I. Ratibořského, sestrou Jana II. Opavského (\"ten nechal zavraždit Přemysla I. Osvětimského\"). Manželství bylo uzavřeno proti souhlasu jeho otce Přemysla I. Nošáka, který svému synovi hrozil vyděděním, pokud bude udržovat dobré vztahy s opavskými Přemyslovci. Markéta zemřela krátce po svatbě, v roce 1407. Manželství bylo výhodné pro těšínské Piastovce, protože díky němu uzavřeli mírovou dohodu mezi rody, a to 7. září 1407. V roce 1412 se oženil podruhé. Jeho ženou byla Eufemie Mazovská. Dcera Siemovíta IV. Mazovského a Alexandry Olgierdowny, která byla sestrou polského krále Vladislava II. Jagella. V manželství se narodilo pět dětí:", "section_level": 1}, {"title": "Smrt.", "content": "Boleslav I. zemřel 6. května 1431 a byl pochován v nekropoli kostel svaté Máří Magdalény v Těšíně.", "section_level": 1}], "src_summary": "Boleslav I. Těšínský (polsky Bolesław I cieszyński) (narozen po roce 1363, zemřel 6. květen 1431) – byl těšínský kníže z rodu Slezských Piastovců, Těšínské větvě, od roku 1405 v Bytomi a Siewierz (německy Sewerien), od roku 1406 v Osvětimi a Toszku, od roku 1410 v Těšíně, Strzelinu, polovině Hlohova a Scinawy (polsky \"Ścinawa\"), v letech 1410–1414 v Osvětimi, Toszku a Strzelině (\"který držel do roku 1416\") jako regent, od roku 1414 v důsledku dělení jen v Těšíně, na polovině Bytomi, Siewerzu, polovině Scinawy a Hlohova.", "tgt_summary": "Bolesław I of Cieszyn (, , ) ( – 6 May 1431) was a Duke of half of Bytom and Siewierz from 1405, Duke of Cieszyn and half of both Głogów and Ścinawa from 1410, and Duke of Toszek and Strzelin during 1410–1414. He was the second son of Przemysław I Noszak, Duke of Cieszyn by his wife Elisabeth, daughter of Bolesław, Duke of Koźle-Bytom. In the chronicle of Jan Długosz he is named the eldest son, but this is certainly a mistake, because elsewhere, Przemysław of Oświęcim was always placed before Bolesław.", "id": 752918}
{"src_title": "Leclancheův článek", "tgt_title": "Leclanché cell", "src_document": [{"title": "Konstrukce.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Pórovitá nádobka.", "content": "V původní verzi článku byl depolarizátor, který se skládal z rozdrceného oxidu manganičitého vložen do pórovité nádobky a uhlíková tyčinka byla vložena do drti. Zinková tyčinka (anoda) byla poté souběžně vložena do roztoku chloridu amonného.", "section_level": 2}, {"title": "Aglomerační blok.", "content": "Roku 1871 Leclanché opustil pórovitou nádobku a nahradil ji párem bloků přichycených k uhlíku pomocí gumových pásů. Bloky byly vyrobeny z oxidu manganičitého smíchaného s pojivy a vtlačeného do forem.", "section_level": 2}, {"title": "Sáčkový článek.", "content": "V této verzi byla pórovitá nádobka nahrazena pytlovinou nebo plátnem. Zároveň byla zinková tyčka nahrazena zinkovým válcem pro zvýšení plochy elektrody. Výhodou byl nižší vnitřní odpor článku než obě výše zmíněné konstrukce.", "section_level": 2}, {"title": "Chemické děje.", "content": "Zinkové atomy se na povrchu anody oxidují (tzn. odevzdají svoje oba elektrony a stanou se kladně nabitými. Jakmile zanechají svoje elektrony na anodě, anoda se oproti katodě nabíjí záporně. Pokud článek zapojíme do obvodu, přebytek elektronů na anodě proudí přes obvod do uhlíkové tyčinky. Jakmile elektrony vstoupí do uhlíku, reagují s oxidem manganičitým a vodou. Tím vzniká oxid manganitý a záporně nabité hydroxidové ionty. To je doprovázeno sekundární reakci, kdy hydroxidové ionty reagují s amonnými ionty z chloridu amonného a tvoří amoniak a vodu. Zn(s) + 2 MnO(s) + 2 NHCl(aq) → ZnCl + MnO(s) + 2 NH(aq) + HO", "section_level": 1}, {"title": "Použití.", "content": "Elektromotorické napětí daného článku je zhruba 1.5V a vnitřní odpor v řádech ohmů (pórovitá nádobka). Leclanceův článek byl hojně využíván v telegrafii, elektrických zvoncích a podobných aplikacích, kde byl občas potřeba elektrický proud a byla vyžadována nízká náročnost na údržbu. Lechlancheův článek dal za vznik zinko-uhlíkových článků.", "section_level": 1}], "src_summary": "Leclancheův článek vynaleznul a nechal si patentovat Georges Leclanché roku 1866. Obsahoval vodivý roztok (elektrolyt) chloridu amonného, uhlíkovou katodu (kladný pól), depolarizátor (\"dárce\" elektronů) z oxidu manganičitého a anodu (záporný pól) ze zinku. Tento článek byl později přepracován do dnešní podoby zinko-uhlíkových článků", "tgt_summary": "The Leclanché cell is a battery invented and patented by the French scientist Georges Leclanché in 1866. The battery contained a conducting solution (electrolyte) of ammonium chloride, a cathode (positive terminal) of carbon, a depolarizer of manganese dioxide (oxidizer), and an anode (negative terminal) of zinc (reductant). The chemistry of this cell was later successfully adapted to manufacture a dry cell.", "id": 784159}
{"src_title": "Józef Elsner", "tgt_title": "Józef Elsner", "src_document": [{"title": "Život.", "content": "Józef Elsner se narodil 1. června 1769 v Grodkově ve Slezsku. Navštěvoval místní základní školu a zpíval v chrámovém sboru. Od roku 1781 byl žákem dominikánské klášterní školy a později studoval na jezuitském gymnáziu sv. Matěje ve Vratislavi. I zde zpíval ve sboru a učil se hře pro housle a basso continuo. Zde vznikly i jeho první skladby. Jeho moteto \"Ave Maria gratiae plena\" bylo provedeno v roce 1782 v chrámu sv. Vojtěcha ve Vratislavi. V roce 1786 vstoupil pro Teologickou fakultu Vratislavské univerzity, záhy ji však opustil, aby se věnoval studiu mediciny. Na podzim roku 1789 proto odešel do Vídně. O dva roky později však těžce onemocněl a posléze se rozhodl stát hudebníkem. Nejprve působil jako houslista v divadelním orchestru v Brně a na jaře roku 1792 se stal dirigentem Císařského a královského divadla ve Lvově. Ve Lvově setrval až do roku 1795. Ve Lvově uvedl pro scénu dvě své opery komponované na německá libreta: Die seltenen Brüder a Der verkleidete Sultan. Řídil Hudební akademii, instituci, která za jeho vedením pořádala každý týden koncerty s hudbou Josepha Haydna, Wolfganga Amadea Mozarta, Pavla Vranického i s hudbou svojí vlastní. V létě roku 1799 se Elsner přestěhoval do Varšavy, kde se natrvalo usadil. V letech 1799–1824 byl šéfem opery Národního divadla. V divadle uvedl třicet svých oper a dva balety. V letech 1802–1806 vlastnil obchod s hudebninami, ve kterém vydal 24 svazků \"Sbírky nejlepších polských hudebních skladeb a písní\". Podílel se na organizaci symfonických koncertů ve Varšavě a přispíval teoretickými články do polských časopisů i do lipského časopisu \"Allgemeine Musikalische Zeitung\". V roce 1814 založil \"Náboženskou a národní hudební společnost\", jejímž úkolem bylo pořádání koncertů a výchova hudebníků, učitelů hudby, varhaníků a zpěváků. Vedle toho se intensivně věnoval pedagogické činnosti. Učil zpěv v Boguslawského \"Dramatické škole\" a hudební teorii a skladbu pro školách, které sám řídil: \"Základní škole hudebního a dramatického umění\" (1817–1821), \"Institutu hudby a deklamace\" (1821–1826) a na \"Hlavní hudební škole\" (1826–1831). Na této škole vychoval řadu polských skladatelů včetně Fryderyka Chopina. V letech 1835–1839 učil také na Pěvecké škole Velkého divadla a posléze v Ústavu guvernantek. Elsner byl čestným členem mnoha hudebních institucí doma i v zahraničí. Mimo jiné byl členem \"Krakovské společnosti přátel hudby\" a \"Musikverein der Universitätskirche St. Pauli\" v Lipsku Elsner projevoval zájem i otázky polského folklóru. Sbíral lidovou hudební tvorbu a snažil se zachytit melodické a rytmické vlastnosti nejen polské lidové hudby, ale i slovanského folklóru obecně. Svědčí o tom jeho publikovaná pojednání: Rozprawa o metryczności i rytmiczności języka polskiego a Rozprawa o melodii i śpiewie. Stejně jako mnoho jiných významných osobností té doby, byl členem zednářské lóže. Za zásluhy o polskou hudbu byl v roce 1823 vyznamenán řádem sv. Stanislava. Na jeho počest vydány tři medaile: 1825 (J. Majnert), 1852 (J. Herckner) a v roce 1969 (J. Stasiński). Elsner byl dvakrát ženatý. Jeho první ženou byla od roku 1796 Klára Abt, která zemřela při narození dcery Karolíny (1797–1823). Druhou manželkou byla Karoliną Drozdowską (1784-1852), přední varšavská operní pěvkyně, se kterou měl 3 dcery. Zemřel 18. dubna 1854 ve svém domě v Elsnerówě na předměstí Varšavy. Je pochován ve Varšavě na Powązkowskim hřbitově. V rodném Grodkówě bylo vybudováno jeho museum.", "section_level": 1}], "src_summary": "Józef Antoni Franciszek Elsner, znám také jako Joseph Anton Franciskus Elsner, Józef Ksawery Elsner, Joseph Xaver Elsner či Joseph Anton Franz Elsner, (1. června 1769 Grodków, Opolské vojvodství, Polsko – 18. dubna 1854 Elsnerów (dnes součást Varšavy)) byl polský skladatel německého původu, dirigent, hudební teoretik a hudební pedagog. Proslul zejména jako učitel Fryderyka Chopina.", "tgt_summary": "Józef Antoni Franciszek Elsner (sometimes \"Józef Ksawery Elsner\"; baptismal name, \"Joseph Anton Franz Elsner\"; 1 June 176918 April 1854) was a composer, music teacher, and music theoretician, active mainly in Warsaw. He was one of the first composers in Poland to weave elements of folk music into his works. Elsner composed many symphonic, chamber, solo, and vocal-instrumental works, and works for the stage, including over 100 religious works (masses, offertorios, oratorios, cantatas), eight symphonies, three concertos, three ballets, and thirty-eight operas. He is perhaps best known as the principal piano teacher of the young composer Frédéric Chopin.", "id": 1704128}
{"src_title": "Mezinárodní den proti homofobii", "tgt_title": "International Day Against Homophobia, Transphobia and Biphobia", "src_document": [{"title": "Vznik a vývoj.", "content": "Na národní úrovni proběhl Den proti homofobii poprvé v Kanadě roku 2003. Iniciátorem Mezinárodního dne proti homofobii se stal francouzský akademik a aktivista Louis-Georges Tin, zakladatel koordinačního výboru IDAHO. Poprvé proběhly akce k tomuto dni ve 40 zemích v roce 2005. Na institucionální úrovni jej jako první hlasováním parlamentu uznala Belgie, následovaly další země. Evropský parlament přijal v roce 2006 usnesení o homofobii v Evropě, v němž zmínil i IDAHO. O rok později v novém usnesení schválil každoroční vyhlášení 17. května za Mezinárodní den proti homofobii. 15. května 2009 vydal generální tajemník Rady Evropy Terry Davis rezoluci u příležitosti IDAHO: V roce 2010 podpořili Mezinárodní den proti homofobii prohlášeními mj. vrcholní představitelé Evropské unie, předseda Evropské rady Herman Van Rompuy, předseda Evropského parlamentu Jerzy Buzek a místopředsedkyně Evropské komise Viviane Redingová. V ruském Petrohradě a v menší míře i v dalších městech byl v roce 2009 uspořádán happening Odhalení duhy (\"Rainbow Flash\"). V roce 2010 se tato tradice rozšiřuje do dalších zemí Evropy a světa.", "section_level": 1}, {"title": "IDAHO v ČR.", "content": "V České republice se u příležitosti Mezinárodního dne proti homofobii poprvé v roce 2008 uskutečnil Běh proti homofobii a mimořádná projekce dokumentu \"S důvěrou a láskou\" s udělením Ceny Colour Planet za mimořádný přínos LGBT minoritě (získal ji Jiří Hromada). O rok později LGBT portál Colour Planet uspořádal opět večer s udělením ceny, kterou si tentokrát odnesla Marcela Šulcová, průkopnice novodobého českého lesbického hnutí. V roce 2010 proběhly dosud největší akce: kromě tradičního Běhu proti homofobii (15. května) a udělení Cen Colour Planet při závěrečném večeru festivalu eLnadruhou to byl nově také veřejný happening Pohřeb homofobie a vypuštění duhových balónků se vzkazy Rainbow Flash (vše 17. května) a konference Hate crimes/Hate speech proti LGBTQ (18. května).", "section_level": 2}], "src_summary": "Mezinárodní den proti homofobii či \"Mezinárodní den boje proti homofobii\" každoročně připadá na 17. května. 17. květen byl zvolen jako den, kdy došlo k vyškrtnutí homosexuality z Mezinárodní klasifikace nemocí Světové zdravotnické organizace (1990). Smyslem IDAHO je akcentace respektování práv lidí s jinou než heterosexuální orientací a ukončení diskriminace a násilí pramenící z homofobie. Pro svátek se od roku 2009 používá i název \"Mezinárodní den proti homofobii a transfobii\". Z anglického pojmenování \"International Day Against Homophobia (and Transphobia)\" pochází zkratka IDAHO.", "tgt_summary": "The International Day Against Homophobia, Transphobia and Biphobia is observed on May 17 and aims to coordinate international events that raise awareness of LGBT rights violations and stimulate interest in LGBT rights work worldwide. By 2016, the commemorations had taken place in 132 countries across the globe. The founders of the International Day Against Homophobia, as it was originally known, established the IDAHO Committee to coordinate grass-roots actions in different countries, to promote the day and to lobby for official recognition on May 17. That date was chosen to commemorate the decision to remove homosexuality from the International Classification of Diseases of the World Health Organization (WHO) in 1990.", "id": 134893}
{"src_title": "Šácholan Soulangeův", "tgt_title": "Magnolia × soulangeana", "src_document": [{"title": "Charakteristika.", "content": "Šácholan Soulangeův je opadavý rozkladitý keř nebo nízký strom dorůstající výšky 2 až 4, výjimečně až 6 metrů. Letorosty jsou lysé. Řapíky jsou 1 až 1,5 cm dlouhé, chlupaté. Listy jsou tenké, obvejčité, s 6 až 15 cm dlouhou a 4 až 7,5 cm širokou čepelí, ve spodních 2/3 postupně se zužující, na bázi klínovité, na vrcholu krátce špičaté. Listy jsou na líci lysé, pouze se zbytky chlupů podél střední žilky na bázi listu, na rubu chlupaté. Žilnatina je tvořena 7 až 9 páry postranních žilek. Květní pupeny jsou vejcovité. Květy se rozvíjejí před olistěním. Okvětí je složeno z 6 až 9 narůžovělých až purpurově červených plátků. Vnější 3 okvětní plátky jsou asi o 1/3 kratší než vnější. Tyčinky jsou 1 až 1,2 cm dlouhé. Pestíky jsou lysé. Souplodí zvané šách je asi 8 cm dlouhé a 3 cm široké, za zralosti černé, s vejcovitými až obvejcovitými, asi 1 až 1,5 cm dlouhými měchýřky pokrytými roztroušenými bílými lenticelami. Semena jsou tmavě hnědá, obvejcovitá a smáčklá.", "section_level": 1}, {"title": "Původ.", "content": "Šácholan Soulangeův byl vyšlechtěn v roce 1820 ve Fromontu u Paříže křížením šácholanu obnaženého (\"Magnolia denudata\") se šácholanem liliokvětým (\"M. liliiflora\"). Byl pojmenován po svém šlechtiteli jménem Chevalier Soulange-Bodin. Tyto původní rostliny byly získány opylením šácholanu obnaženého pylem šácholanu liliokvětého. Podobné hybridy však byly později nalezeny i v přírodě v oblastech společného výskytu obou rodičovských druhů.", "section_level": 1}, {"title": "Rozlišovací znaky.", "content": "V době květu lze šácholan Soulangeův odlišit od jiných magnólií kvetoucích před olistěním zejména podle okvětních plátků, které jsou všechny téměř stejné (bez vnějšího kruhu kratších zelenavých plátků nahrazujících kalich), na vnější straně sytě červené až fialové a před rozkvětem střechovitě (ne chlopňovitě) uspořádané.", "section_level": 1}, {"title": "Variabilita.", "content": "Většina hybridů šácholanů tvoří první generaci křížení, která je dále množena vegetativně. Toto však pro šácholan Soulangeův neplatí. Jeho rozmanitost a Variabilita je částečně dána variabilitou rodičovských druhů, zejména však tím, že kříženci občas tvoří plodná semena. Hybridy se pak mohou dále křížit mezi sebou navzájem, případně i zpětně s rodičovskými druhy. V roce 1975 již bylo napočítáno 103 kultivarů šácholanu Soulangeova.", "section_level": 1}, {"title": "Význam.", "content": "Šácholan Soulangeův je v zemích mírného pásu zdaleka nejoblíbenějším a nejčastěji pěstovaným šácholanem. Pěstuje se v široké škále různých kultivarů, které se liší v barvě, velikosti a tvaru květů, době kvetení i celkovém habitu rostlin. V parcích a botanických zahradách je běžně pěstován. Na Hlavním nádvoří v Průhonickém parku je vysazen v několika kultivarech spolu s oběma rodičovskými druhy, šácholanem obnaženým a šácholanem liliokvětým.", "section_level": 1}], "src_summary": "Šácholan Soulangeův (\"Magnolia x soulangeana\"), nazývaný také magnólie Soulangeova, je zahradní kříženec šácholanu obnaženého a šácholanu liliokvětého. Je to nejčastěji pěstovaný druh magnólie, oblíbený pro své časné a bohaté kvetení.", "tgt_summary": "Magnolia\" × \"soulangeana, the saucer magnolia, is a hybrid plant in the genus \"Magnolia\" and family Magnoliaceae. It is a deciduous tree with large, early-blooming flowers in various shades of white, pink, and purple. It is one of the most commonly used magnolias in horticulture, being widely planted in the British Isles, especially in the south of England; and in the United States, especially the east and west coasts.", "id": 618250}
{"src_title": "Chápanovití", "tgt_title": "Atelidae", "src_document": [{"title": "Rozdělení.", "content": "Čeleď chápanovití má dvě podčeledi, chápany (\"Atelinae\") se čtyřmi rody a vřešťany (\"Alouattinae\") s jedním rodem. Dohromady má čeleď asi 30 druhů.", "section_level": 1}, {"title": "Popis.", "content": "Chápanovití patří k největším opicím Nového světa, dospělí samci měří až 90 cm a samice 60 cm, samci váží téměř 10 kg a samice 7 kg. Chápavý ocas mívají dlouhý jako tělo. Mají kulatý obličej, krátký čenich a kulaté nozdry. Na prstech mají drápy, která jim usnadňují šplhání ve větvích i po kmenech. Objemný žaludek a tlusté střevo mají uzpůsobené k trávení rostlinné potravy. Jsou to denní opice, s večerem uléhají ke spánku na stromech. Chápani jsou svým ocasem zvláště proslulí, mají ho téměř holý a na spodní straně je jeho pokožka bohatě protkána hmatovými nervy. Pro jejich schopnost používat ocasu k přidržování se větví nebo uchopit nějaký předmět nazývají se někdy pětirukými opicemi. Jejich pohyby jsou pomalé, váhavé, ale při vzrušení dovedou vyvinout značnou rychlost a obratnost. Mají silné čelisti a zuby, kterými rozdrtí i tvrdé skořápky ořechů. Nozdry mají umístěny daleko od sebe. Vřešťani mají zvětšenou jazylku do které zasahuje vzdušný vak vytvořený vychlípením jícnu, toto slouží jako rezonanční zařízení umožňující hlasitá volání. Samci mají nápadně robustní dolní čelist a díky svému zvláštnímu hlasovému orgánu vypadají, jako by měli dvojitou bradu. Jak napovídá český název, jsou považování za nejhlasitější suchozemská zvířata. Na rozdíl od jiných amerických opic vidí vřešťani barevně, ale nemají dobrý čich.", "section_level": 1}, {"title": "Stravování.", "content": "Chápani i vřešťani jsou převážně vegetariáni, jejich potravu tvoří listy různých stromů, ovoce, ořechy a jiné plody, pupeny a květy. Chápani si však příležitostně nenechají ujít ptačí vejce, měkkýše, stromové žáby, hmyz i drobné ptáky.", "section_level": 1}, {"title": "Chování.", "content": "Chápani po větvích chodí po zadních končetinách a na rozdíl od jiných opic neudržují rovnováhu předními, ale ocasem. V korunách stromů se také pohybují brachiaci, k tomu mají uzpůsobené ruce, zakrslé palce a prodloužené ostatní prsty. Některé druhy žijí výhradně na stromech, např. rod (\"Brachyteles\"), jiné sestupují na zem a lze je nalézt až na okraji savan. Mají tak dlouhé paže, že když jdou po zemi po zadních končetinách, přední jim dosahují až na zem. Chápani jsou polygamní opice. Podle jednotlivých druhů žiji ve skupinách od několika málo jedinců až po společenstva s 25 dospělými zvířaty s jasnou sociální strukturou. Takové velké kolektivy se při shánění potravy rozdělují na menší skupinky po 2 až 8 zvířatech a scházejí se až večer. Místa s dostatkem potravy vyhledávají vedoucí samice. Teritoria si samci a dospělé samice brání štěkotem podobným psímu a výhrůžnými postoji, případně močí směrem k vetřelci. Vřešťani jsou opice, které tráví svůj život téměř výhradně v korunách stromů. Bývají považování za nejméně aktivní opice, odpočinkem stráví 80 % času. Pohybují se po čtyřech nebo šplhají, minimálně skáčou, při krmení se zavěšují za zadní nohy. Pomáhají si svým chápavým ocasem. Vřešťani žijí v různě velkých stádech do 20 jedinců s jedním nebo více samci. Mají vymezená svá teritoria která se nepřekrývají, svým hlasitým voláním odrazují konkurenty, málokdy dochází ke rvačkám (vyřídí si to křikem). Pravidelně se halasně ozývají za úsvitu a při západu slunce, jsou slyšet na kilometry daleko. Také uvnitř vlastní skupiny jsou mírumilovní. Mladí samci a samice odcházejí a zakládají samostatná stáda nebo se přiřazují k jiným.", "section_level": 1}, {"title": "Rozmnožování.", "content": "U chápanů si samice vybírají, s kterým samcem se spáří. Po 226 až 232 dnech březosti se rodí jedno mládě, o která se po dobu šesti až deseti měsíců plně stará matka. Mládě nejprve nosí zavěšeno na břichu, později na zádech a tak s ním přelézá po stromech. V průměru rodí jedno mládě jednou za tři až čtyři roky. Mladé samice odcházejí a připojují k jiným tlupám, samci zůstávají ve své domovské. Pohlavní zralosti dosahují samci asi za 5 a samice za 6 let. Dožívají se průměrně 20 let. U vřešťanů trvá březost samic asi 180 až 190 dnů, o narozené mládě se samici pomáhá starat celá tlupa. Samice je dospělá asi ve 4, samec v 5 létech. Průměrná délka života je asi 15 až 20 let.", "section_level": 1}, {"title": "Ohrožení.", "content": "Chápani i vřešťani jsou loveni domorodci a pytláky pro maso a kácení deštných pralesů jim zmenšuje životní prostor i dostupnost vhodné potravy. Z toho vyplývá tak mnoho druhů ohrožených vyhubením. Podle IUCN jsou považováni za:", "section_level": 1}, {"title": "Zatřídění chápanovitých.", "content": "podčeleď chápani (\"Atelinae\") Gray, 1825 podčeleď vřešťani (\"Alouattinae\") Trouessart, 1897 Pozn. Někdy je rod (\"Oreonax\") považován za mladší synonymum rodu (\"Lagothrix\"). Na této stránce je respektováno stanovisko Komise EU č. 407/2009, která jméno (\"Oreonax\") uznává za platné.", "section_level": 1}], "src_summary": "Chápanovití (Atelidae) je čeleď ploskonosých opic, které žijí v deštných pralesích Jižní a Střední Ameriky. Čeleď chápanovitých byla vyčleněna pro své zvláštnosti z čeledi malpovitých (Cebidae), kde byla donedávna zařazena jako podčeleď.", "tgt_summary": "The Atelidae are one of the five families of New World monkeys now recognised. It was formerly included in the family Cebidae. Atelids are generally larger monkeys; the family includes the howler, spider, woolly, and woolly spider monkeys (the latter being the largest of the New World monkeys). They are found throughout the forested regions of Central and South America, from Mexico to northern Argentina.", "id": 2118745}
{"src_title": "Synagoga Nazareth", "tgt_title": "Synagogue de Nazareth", "src_document": [{"title": "Historie.", "content": "V roce 1819 získala židovská obec pozemek ležící mezi ulicemi \"Rue du Vertbois\" a \"Rue Notre-Dame-de-Nazareth\" a získala povolení francouzského krále Ludvíka XVIII., vystavět na něm synagogu. Parcela ležela ve čtvrti Marais, kde se usadila početná skupina židů již v 18. století. Stavbou byl pověřen architekt Sandrié de Jouy. Stavba byla zahájena v roce 1822. V roce 1848 však byly zjištěny nedostatky v konstrukci budovy a roku 1850 musela být synagoga uzavřena. Budova byla za finančního přispění francouzského bankéře Jamese Rothschilda přestavěna podle plánů Alexandra Thierryho (1810–1890) a v roce znovu 1852 otevřena. Až do otevření Velké synagogy v ulici \"Rue de la Victoire\" byla hlavní synagogou pařížských židů. Se svými 1200 místy však brzy přestala kapacitně vyhovovat. Vzhledem k velkému příchodu židů ze severní Afriky během 20. století je synagoga sefardského ritu.", "section_level": 1}, {"title": "Architektura.", "content": "Architekt Alexandre Thierry použil pro synagogu ocelovou konstrukci, což bylo v té době pro sakrální stavby velmi neobvyklé. Samotná synagoga je od ulice oddělena zdí se třemi portály. Na prostředním největším je nápis „\"Liberté, Égalité, Fraternité\"“ (Rovnost, volnost, bratrství). Průčelí synagogy je opatřeno rozetou se symbolem Davidovy hvězdy. Na štítu jsou hodiny, které mají místo číselníku znamení zvěrokruhu. Interiér tvoří hlavní loď a malé boční lodě vymezené dvěma řadami šesti arkád. Těchto dvanáct oblouků symbolizuje dvanáct izraelských kmenů. Štíhlé litinové sloupy nesou emporu. Chór je zvýšený o čtyři schody a oddělen pozlaceným zábradlím. Uprostřed chóru se nachází bima, v jeho závěru pak mramorový Aron ha-kodeš (schrána na Tóru). Na vrcholku schránky jsou desky s desaterem. Strop, ve kterém jsou rozety, a stěny jsou barevně vymalované a vyzdobené hebrejskými nápisy. Synagoga má rovněž varhany, které jinak v ortodoxních synagogách nejsou povoleny.", "section_level": 1}], "src_summary": "Synagoga Nazareth (francouzsky \"Synagogue Nazareth\") je nejstarší dochovaná synagoga v Paříži. Nachází se v historické čtvrti Marais ve 3. obvodu v ulici \"Rue Notre-Dame-de-Nazareth\" č. 15. Názvy synagog se v Paříži odvozují obvykle podle ulice, ve které sídlí. Tato synagoga se však nazývá jen \"Nazareth\", protože název ulice Notre-Dame-de-Nazareth (Panny Marie Nazaretské) zní příliš „křesťansky“. Synagoga byla vysvěcena v roce 1852, od 3. července 1986 je historickou památkou. Vzhledem k židům původem ze severní Afriky žijícím v okolí, je synagoga sefardskému ritu.", "tgt_summary": "The Synagogue de Nazareth is situated on the Rue Notre-Dame-de-Nazareth, in the 3rd arrondissement of Paris, and is the oldest of the 'great' synagogues of Paris. It is normally known as \"Synagogue Nazareth\" rather than \"Synagogue de la rue Nazareth\", its official name.", "id": 646727}
{"src_title": "Velká synagoga (Paříž)", "tgt_title": "Grand Synagogue of Paris", "src_document": [{"title": "Historie.", "content": "Nejstarší pařížská synagoga v ulici \"Rue Notre-Dame-de-Nazareth\" začala již několik let po svém otevření v roce 1852 kapacitně nedostačovat. V roce 1865 bylo proto rozhodnuto o výstavbě dalších dvou. Město Paříž se zavázalo, že ponese polovinu nákladů na jejich výstavbu. Navíc poskytlo jeden pozemek v ulici \"Rue des Tournelles\" ve čtvrti Marais, kde již v 18. století žila početná skupina židů, a druhý v ulici \"Rue de la Victoire\" v 9. obvodu. V roce 1867 začala výstavba synagogy v \"Rue de la Victoire\". Stavební práce byly přerušeny prusko-francouzskou válkou a byly dokončeny v roce 1876. Slavnostní otevření synagogy proběhlo již v roce 1874. Architektem stavby byl Alfred-Philibert Aldrophe (1834-1895), který postavil rovněž synagogy ve Versailles a Enghien-les-Bains v Île-de-France. Dne 21. dubna 1890 měl v synagoze svatbu Alfred Dreyfus, známý z pozdější Dreyfusovy aféry. V neděli před židovským svátkem Roš ha-šana se v této synagoze koná vzpomínková ceremonie na oběti deportací za druhé světové války, kterou přenáší televize.", "section_level": 1}, {"title": "Architektura.", "content": "Synagoga v ulici \"Rue de la Victoire\" je největší synagogou ve Francii s kapacitou 1800 osob. Je 38 metrů vysoká, 44 metry dlouhá a 17 metrů široká. Na základě románských prvků jako jsou obloukové arkády a tvar oken se stavba řadí k typu novorománských synagog. Fasáda do ulice je tvořena třemi částmi. V dolní se nachází trojitý portál. Na římse mezi prvním a druhým patrem je hebrejský citát z knihy proroka Izajáše: „…ve svém domě modlitby je oblažím radostí (…); Můj dům se bude nazývat domem modlitby pro všechny národy.“ Prostřední část je opatřena třemi arkádami, v každé je dvojité obloukovité okno s rozetou. Fasáda je zakončená obloukovým štítem, který je opatřen velkou rozetou a po obvodu nese hebrejský nápis „Není to nic jiného než dům Boží, je to brána nebeská.“ Uprostřed štítu na jeho vrcholu jsou umístěny desky s desaterem. Ze vstupní haly v přízemí vedou schody na galerii žen. Synagoga má tři lodě, z nichž střední má trojnásobnou šířku oproti bočním lodím. Nad každou boční lodí je empora. Nad arkádami běží vlys, na kterém je v hebrejštině deset přikázání. V dalším patře je triforium s dalšími menšími arkádami, které pokračují k chóru. Nad nimi je řada rozet tvořící okna. Loď je ukončena monumentálním obloukem, za kterým se nachází chór. Před chórem se nachází bima, za ní stojí osmiramenný stříbrný svícen, dar Gustava Rothschilda. Chór je tvořen pěti velkými arkádami, které symbolizují pět knih Tóry. Před prostřední arkádou stojí Aron ha-kodeš (výklenek se schránou na Tóru), ke kterému vede deset mramorových schodů. Výklenek je opatřen rozetou a na jeho vrcholu jsou umístěny desky s desaterem. Ve zbývajících arkádách je 12 oken symbolizující dvanáct izraelských kmenů. V arkádách je rovněž pět rozet, jichž střed tvoří Davidova hvězda, a které odkazují na Abraháma, Mojžíše, Davida, Izajáše a Ezdráše.", "section_level": 1}], "src_summary": "Velká synagoga v Paříži (francouzsky \"Grande Synagogue de Paris\") nebo též Synagoga Victoire (\"Synagogue de la Victoire\") je největší synagoga ve Francii. Nachází se v Paříži v 9. obvodu v ulici \"Rue de la Victoire\" č. 44, podle které je pojmenována, neboť synagogy v Paříži nesou jména ulic, ve kterých sídlí. Byla vysvěcena v roce 1874, roku 1987 byla prohlášena kulturní památkou.", "tgt_summary": "The Grand Synagogue of Paris, generally known as Synagogue de la Victoire or Grande Synagogue de la Victoire, is situated at 44, Rue de la Victoire, in the 9th arrondissement. It also serves as the official seat of the chief rabbi of Paris.", "id": 435258}
{"src_title": "Alfons z Poitiers", "tgt_title": "Alphonse, Count of Poitiers", "src_document": [{"title": "Život.", "content": "Alfons se narodil jako jeden z mnoha synů francouzského krále Ludvíka VIII. a Blanky, dcery kastilského krále Alfonse VIII. a byl pokřtěn po svém kastilském dědovi. Otec mu zemřel na tažení proti albigenským již roku 1226 a regentství za nezletilého následníka Ludvíka IX. se ujala královna vdova. Podařilo se jí potlačit rebelie mocných vazalů, v jejichž zájmu nebyla silná monarchie. Na mírovou smlouvu z Vendôme uzavřenou s Petrem Mauclerkem a Hugem z Lusignanu navázala Pařížskou smlouvou z 12. dubna 1229 v níž toulouský hrabě Raimund VII. potvrdil rozdělení svých majetků, vzdal se dvou hejtmanství a své dceři Janě zaslíbené Alfonsovi připsal značné věno. Ke svatbě, která proběhla snad roku 1234 či 1241, bylo zapotřebí získat papežskou dispenz a zrušit předchozí Janino zasnoubení s Hugem z Lusignanu. Na základě otcovy závěti získal Alfons při pasování na rytíře roku 1241 Poitou a Auvergne. A po smrti tchána roku 1249 se stal majitelem nejrozsáhlejšího území ve Francouzském království. Roku 1248 se připojil ke křížové výpravě svého bratra, krále Ludvíka. Společně s bratrem králem padl do zajetí, z nějž byl propuštěn po zaplacení výkupného. Roku 1251 se společně mladším bratrem Karlem vrátil domů a ujal se po zemřelé matce správy království. Po návratu vážně onemocněl, dostal obrnu a i po absolvování nejlepší možné léčby zůstal částečně postižený. Svůj život trávil převážně v Paříži, kde si nechal poblíž Louvru postavit palác a svá panství řídil spíše na dálku. Propagoval právní reformy vytvořené královským aparátem, které rozlišovaly mezi civilním a trestním právem a zaručovaly skutečnost, že nikdo nesmí být zbaven svého práva bez soudního řízení a prokázání viny. Stejně jako Ludvík zastával nesmlouvavý postoj vůči prostitutkám, vzdal se práva na jejich ochranu a prohlásil je za \"hlupačky\". Roku 1270 se Alfons společně s manželkou s dalšími příbuznými vydal na křížovou výpravu do Tunisu. Vojsko zdecimovala nákaza tyfu či úplavice, které podlehl i Ludvík IX. Alfons, vášnivý příznivce křížových výprav, se po příjezdu do Itálie pokusil o novou výpravu a nakoupil lodě od Janovanů. Svůj záměr již nestačil uskutečnit, onemocněl a zemřel bezdětný. Manželka Jana jej o den později následovala. Těla zesnulých byla po náležité úpravě přepravena do Francie, Alfonsovy ostatky byly uloženy v bazilice sv. Diviše a Janiny v augustiniánském klášteře Jarcy. Jejich panství připadlo francouzské koruně. Alfons sponzoroval vitráž s Posledním soudem v kostele sv. Radegondy v Poitiers, kde byl také jako donátor zobrazen a společně s rodinou byl zpodobněn na svorníku v kapli zámku Saint-Germain-en-Laye.", "section_level": 1}], "src_summary": "Alfons z Poitiers ( \"Alphonse de France\", 11. listopadu 1220, Poissy – 21. srpna 1271, Corneto u Sieny) byl hrabě z Poitiers a Toulouse, provensálský markýz a velký přívrženec křižáckých výprav.", "tgt_summary": "Alphonse or Alfonso (11 November 122021 August 1271) was the Count of Poitou from 1225 and Count of Toulouse (as Alphonse II) from 1249. As count of Toulouse, he also governed the Marquisate of Provence.", "id": 2197457}
{"src_title": "Řeřišnice luční", "tgt_title": "Cardamine pratensis", "src_document": [{"title": "Rozšíření.", "content": "Tato rostlina s cirkumpolární rozšířením preferuje výživnou vlhkou půdu. Roste hlavně v celé Evropě, mimo nejsevernějších a nejjižnějších krajů, zřídka v severní Africe okolo Středozemního moře, v Asii hlavně v sibiřské části a hojně v severských oblastí Severní Ameriky. Introdukována byla také do Austrálie i na Nový Zéland. V České republice, vyjma jižní Moravy, roste hojně. Lze ji nejčastěji nalézt na zamokřených loukách a pastvinách, v okolí křovin, v příkopech a podobných vlhkých travnatých místech. Upřednostňuje půdy hlinité, zásadité i kyselé.", "section_level": 1}, {"title": "Popis.", "content": "Rostlina má vzpřímenou, sivě ojíněnou a částečně dutou lodyhu, která může dosahovat do výše až 50 cm. Z lodyhy vyrůstají dlouze řapíkaté střídavé, lichozpeřené, 2 a vícejařmé listy, které mají lístky úzké a celokrajné nebo jen lehce zubaté, lístky svírají s listovým vřetenem ostrý úhel. Obdobné listy vyrůstají z přízemní růžice, pouze jejich lístky jsou okrouhlé a plytce vykrajované, koncové pak mají ledvinovitý tvar. Na koncích přízemních listů se někdy objevují pupeny, z kterých po uvadnutí listu mohou vyrůst nové kořínky i nové rostliny. Má plazivý oddenek s výběžky, který napomáhá k rozšiřování rostliny v okolí. Oboupohlavné pravidelné květy jsou seskupeny do hroznovitého květenství se 7 až 20 květy, mají bílou nebo nafialovělou korunu a žluté prašníky. Jejich kalich je vytvořen 4 volnými podlouhlými nebo obvejčitými lístky, které jsou uspořádány ve dvou přeslenech. 4 korunní lístky nehtovitého tvaru bývají dlouhé 8 až 10 mm. Jsou narůžovělé až fialkové, zřídka čistě bílé a mají fialově zbarvené žilky. Nestejně dlouhých tyčinek je 6, z toho 4 jsou delší. Na květním lůžku jsou pod tyčinkami nektarové žlázy, ze kterých nektar vytéká až do miskovitě svinutých kališních lístků. Dvojitý semeník je svrchní, srostl ze dvou plodolistů, má tenkou čnělku se širokou bliznou, obsahuje 20 až 30 vajíček. Před deštěm a rosou se stopka květu ohýbá dolů a květní koruna se zavírá. Na bliznu se může dostat pyl jak vlastní, tak i cizí. Za špatného počasí (nelétá hmyz) se zralý pyl z delších tyčinek sype přímo na bliznu. Za pěkného počasí se dlouhé tyčinky zkrucují na délku kratších a tím jsou jejích semeníky s pylem pod bliznou. Pyl pak na sebe nabírá hmyz hledající pod čnělkami nektar a přenáší ho na blizny navštívených květů. Řeřišnice luční kvete od dubna do června. Plodem je šešule, dlouhá 28 až 40 mm a široká 1 až 2 mm, odstávající na dlouhé stopce. Má dvě chlopně, které se po uzrání oddělují zdola nahoru a obloukovitě zkrucují. Semena jsou světle hnědá, podlouhlá, okolo 1 mm velká.", "section_level": 1}, {"title": "Využití.", "content": "Řeřišnice luční je bez hospodářského významu, dříve se její mladé listy sbíraly časně z jara na salát jako jeden z prvých zdrojů vitamínu C nebo se používala jako koření do zeleninových jídel či sýrů. Listy jsou významnou potravou pro larvy běláska řeřichového (\"Anthocharis cardamines\") a běláska řepkového (\"Pieris napi\").", "section_level": 1}, {"title": "Taxonomie.", "content": "Někdy se řeřišnice luční rostoucí v ČR rozdělují do dvou poddruhů:", "section_level": 1}, {"title": "Odkazy.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Externí odkazy.", "content": "", "section_level": 2}], "src_summary": "Řeřišnice luční (\"Cardamine pratensis\"), lidově „slepička“, je vytrvalá bylina z čeledě brukvovitých. V roce 2006 se stala německou Rostlinou roku.", "tgt_summary": "Cardamine pratensis, the cuckoo flower, lady's smock, mayflower, or milkmaids, is a flowering plant in the family Brassicaceae, native throughout most of Europe and Western Asia. The specific name \"pratensis\" is Latin for \"meadow\".", "id": 749330}
{"src_title": "Sedlecký klášter", "tgt_title": "Sedlec Abbey", "src_document": [{"title": "Historie.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "1142-1420.", "content": "Prvotní konvent nového řádu do Čech přišel roku 1142 přičiněním opata Gerlacha z bavorského kláštera Valdsasy, založeného rovněž nedlouho předtím roku 1133, a pouhých 44 let po vzniku cisterciáckého řádu. Nové založení bylo napojeno na morimondskou větev řádu a celá filiace zněla: Cîteaux-Morimond-Kamp-Volkenrode-Valdsasy-Sedlec. Řeholníci získali od fundátora, velmože Miroslava, zřejmě většinu jeho majetku na jeho tehdejším území okolo Malína. Jako první je doložen opat Gotpold. Klášter zpočátku nenabyl velkého významu, až do doby posledních Přemyslovců se s ním v písemnostech často nesetkáváme a o jeho působení se mnoho neví. Ovládal velký pozemkový majetek mezi Kolínem a Čáslaví a během prvního století svého působení tato původně pustá území kolonizoval. V letech 1265–1267 Sedlec založil první ze svých čtyř dceřiných klášterů, a to ženský konvent v Pohledu u Havlíčkova Brodu (druhým byla Zbraslav 1292, třetí Staré Brno 1320 a čtvrtá Skalice 1247). Během hladomoru v době po bitvě na Moravském poli se do roku 1281 stav hospodářství sedleckých mnichů natolik zhoršil, že požádali generální kapitulu o svolení k \"rozptýlení konventu\", což znamenalo, že mniši dočasně odejdou go svých grangií či do jiných řádových domů. Roku 1282 byl opatem zvolen Heidenreich, mimořádný podnikatel a diplomat, během jehož úřadu značně stoupl význam kláštera. Heidenreich se také podílel na založení první sedlecké filiace a fundace krále Václava II. na Zbraslavi. Do sedmdesátých let 13. století se také datuje objev ložisek stříbrné rudy, který stojí za vznikem Kutné Hory. Klášter měl z dolů otevřených na svém území nemalé zisky a stejně tak vybíral poplatky z domů, lázní a mlýnů v Kutné Hoře. Heidenreich se stal jedním z rádců mladého krále Václava II. a právě ten jej požádal o nový konvent pro královský klášter na Zbraslavi. Roku 1304 doplatil klášter na blízkost Kutné Hory při obléhání vojsky Albrechta Habsburského, kdy mniši raději opustili klášterní budovy a nechali je vojákům napospas. Heidenreichova účast na politických námluvách s nově zvoleným římským králem Jindřichem Lucemburským o dosazení jeho syna na český královský trůn, zapříčinila útok kutnohorských měšťanů, vyprovokovaný Konrádem z Aufenštejna, maršálkem Jindřicha Korutanského. Osazenstvu kláštera se podařilo útok odrazit. Za vlády Jana Lucemburského byl klášter zatížen půjčkami svému králi a hospodářská situace donutila mnichy opět k rozptýlení konventu. Ani finanční pomoc Karla IV. a poté i jeho syna Václava IV. nedokázala zastavit prohlubující se finanční propad sedleckého kláštera. Navzdory tomu byl roku 1357 založen filiální klášter ve Skalici a osazen 12 mnichy v čele s novým opatem. Roku 1412 došlo ke srážce kutnohorských horníků s poddanými kláštera, která skončila vypálením klášterního městečka Malín a vyvražděním jeho obyvatel. Konflikt měl sociální i národnostní podtext, čeští havíři bojovali proti bohatým německým řeholníkům.", "section_level": 2}, {"title": "1421-1453.", "content": "husitské houfy klášter dobyly a vypálily 24. dubna 1421. Po husitském vpádu zůstal klášter v troskách, klášterní zboží bylo rozkradeno a několik mnichů povražděno. Přeživší mniši se uchýlili do klášterů v cizině. Prozíraví cisterciáci sice archiv a cennosti včas odvezli do rakouského Klosterneuburgu a do Jihlavy, ale ne vše se jim vrátilo nazpět. Jednou z mála dochovaných cenností je téměř metr vysoká a téměř pět kilogramů vážící procesní monstrance, architektonická konstrukce s věžemi a figurkami Panny Marie a dvou klečících andělů s nástroji Kristova umučení. Byla zhotovena ze zlaceného stříbra v závěru 14. století a sloužila k obřadům eucharistie o slavnostech Božího Těla. Podle tradované legendy měla být nalezena náhodou roku 1702 při neopatrné střelbě na ptáky zazděná ve výklenku štítu konventního kostela.|. Ve skutečnosti však byla užívaná i během předchozího století.. K postupné obnově docházelo po roce 1454, kdy se v polozbořeném klášteře usídlilo pár mnichů. Pro ubohý stav klášterního majetku musel být konvent spojen s klášterem ve Skalici, kde si zbudoval rezidenci a užíval ji do roku 1782.", "section_level": 2}, {"title": "Barokní vzestup a přestavba.", "content": "Hospodářská situace se srovnala koncem 17. století, ale vydržela jen století, protože již roku 1783 byl klášter císařským dekretem zrušen.. Barokní etapa dějin kláštera nastala s nástupem opata Jindřicha Snopka, který podnikl rozsáhlou stavební činnost. V roce 1710 začala výstavba konventu podle projektu Jana Jakuba Voglera, který byl později velmi kritizován. Tehdy bylo rozhodnuto, že konvent a prelatura naváží na starší budovy a vytvoří tak nádvoří. Ve východním křídle nádvoří měl být umístěn konvent, v severní opatství a jižní mělo sloužit jako komunikační s románskou kaplí. Ta byla přestavěna v duchu barokní gotiky na kapitulní síň. Tato přestavba je nepochybným dílem Jana Blažeje Santiniho. Santinimu lze tak na základě známých skutečností uznat podíl na vzniku prelatury a konventu jenom jako dílčí. V celém areálu mu lze přisoudit úpravu kapitulní síně v jižním křídle, visuté schodiště a hodinovou věž v ose proti závěru katedrály. Právě takové schodiště Santini využil i v jiných stavbách např. v klášterech Plasy a ve Žďáru nad Sázavou, tak i např. v Praze. Santiniho dílem byl i návrh celkové kompozice dvora. Konvent byl dokončen roku 1763, na výstavbě se podílel ještě František Ignác Prée a Antonín Haffenecker.", "section_level": 2}, {"title": "Architektura.", "content": "Soudí se, že zpočátku žili cisterciáci v jakýchsi provizorních budovách a až v druhé polovině 12. století se začalo se stavbou kláštera. Po polovině 13. století pravděpodobně v klášterní bráně vznikl dvojlodní kostel sv. Filipa a Jakuba, který sloužil i laickým návštěvníkům. Byl zbořen na počátku 19. století, kdy musel ustoupit stavbě silnice. Na přelomu 13. a 14. století byl na půdorysu latinského kříže postaven opatem Heidenreichem pětilodní konventní kostel Panny Marie o délce 87 metrů. Architektonicky navazoval na severofrancouzské katedrály, na pětilodí navazoval trojlodní transept a polygonální ochoz s věncem kaplí. V klášterním areálu byl opatský dům s kaplí, kaple sv. Kosmy a Damiána, hostinský dům, špitál, hospodářský dvůr se sýpkou a hřbitov Všech svatých. Kvůli kritickému nedostatku financí byla po husitském řádění obnovena pouze nejnutnější stavení a k zásadní přestavbě došlo až koncem 17. století z iniciativy opata Jindřicha Snopka (1651–1709), který svěřil přestavbu konventního kostela nejprve Pavlu Ignáci Bayerovi a poté mladému staviteli J. B. Santinimu, jenž dokončil velkolepou přestavbu v duchu barokní gotiky. Kostelní klenba byla dokončena roku 1705 a o tři roky později byl kostel znovu vysvěcen. Interiér byl zařízen dřevěnou architekturou oltářů ve stylu barokní gotiky podle návrhů J. B. Santiniho Aichla, tři oltářní obrazy dodal Petr Brandl. Na počátku 18. století byla nahrazena i většina konventních budov novostavbami v barokním slohu, což proměnilo středověký ráz klášterního areálu. Pozoruhodný je rozlehlý refektář, jehož ochozy vyzdobil freskami malíř Juda Tadeáš Supper. Po zrušení kláštera z roku 1783 se v areálu otevřela roku 1812 továrna na tabák (přenesena z Golčova Jeníkova), dnes firma Philip Morris. V gotické kapli Všech svatých byla od morových epidemií zavedena kostnice, původně ji na západní a jižní straně obklopoval velký hřbitov, zrušený během 19.století.", "section_level": 1}, {"title": "Budova konventu.", "content": "V roce 1753 se stal opatem Sedleckého kláštera Jakub Růžička, který začal téhož roku s budováním nové konventní budovy, protože starý konvent při kostele sv. Filipa a Jakuba byl již neobyvatelný. Stavba proběhla v letech 1753–1759, dokončovací práce pobíhaly až do roku 1763. Celkové náklady na stavbu činily 82 410 zlatých, z čehož přibližně 27 000 stál materiál a jeho doprava. Zbylé finance pokryly mzdy zedníků (přibližně 22 000 zl.) a ostatní práce (přibližně 33 000 zl., z čehož bylo 4 996 zl. za práce zámečnické, 4 042 zl. za práce kamenické a 3 662 zl. za malířskou výzdobu od Judy Tadeáše Supera a další platy tesařům a sochařům)", "section_level": 2}], "src_summary": "Klášter Sedlec býval nejstarším cisterciáckým opatstvím v českém království. Byl založen roku 1142 šlechticem Miroslavem zřejmě na radu olomouckého biskupa Jindřicha Zdíka v dnešní Sedlci. Po vypálení husity se dochoval konventní Kostel Nanebevzetí Panny Marie a svatého Jana Křtitele. V areálu někdejšího kláštera v současnosti sídlí cigaretová továrna provozovaná společností Philip Morris ČR a. s.", "tgt_summary": "Sedlec Abbey is a former Cistercian monastery in Sedlec, part of Kutná Hora in the Czech Republic. Founded in 1142, it was the first Cistercian foundation in Bohemia. It was listed as a UNESCO World Heritage Site in 1995.", "id": 1743660}
{"src_title": "Mahónie cesmínolistá", "tgt_title": "Mahonia aquifolium", "src_document": [{"title": "Vzhled.", "content": "Mahónie cesmínolistá je stálezelený keř, dorůstající výšky 1 – 2 m. Listy jsou lichozpeřené, tuhé, až 20 cm dlouhé. Okraj listů je vykrajovaný až ostnitě pichlavý. Barva listů je tmavozelená, na podzim se mění v červenou až hnědou. Květy jsou drobné, téměř přisedlé, rostoucí ve vzpřímeném 5-8 cm dlouhém hroznovitém květenství. Korunní lístky jsou zlatožluté, vejčitě eliptické, 3 mm dlouhé. Kališní lístky jsou citrónově žluté, 4 mm dlouhé. U pestíku chybí čnělka, blizna je přisedlá. Plodem jsou kulovité až eliptické tmavomodré ojíněné bobule široké asi 8 mm a zrající od srpna. Plodenství připomíná hrozen vinné révy. Letorosty jsou šedožluté, oblé, dřevo je žlutě zbarvené díky obsahu jedovatých isochinolinových alkaloidů.", "section_level": 1}, {"title": "Stanoviště.", "content": "Tento druh je na rozdíl od ostatních mahónií velmi odolný, poměrně nenáročný. Vyhovují mu polostinná až stinná místa, půda mírně suchá až vlhká. Je odolný proti mrazům, při mimořádně silném mrazu opadá listí. Rostlina je vysazována jako okrasný druh v zahradách a parcích. Vyskytuje se ovšem také v lesích a hájích, kde zplaňuje díky semenům zaneseným ptáky.", "section_level": 1}, {"title": "Rozšíření.", "content": "Pochází ze západní části Severní Ameriky. V České republice se pěstuje od roku 1844.", "section_level": 1}, {"title": "Význam.", "content": "Větve se využívají na ozdobu do vazeb a věnců. Díky svému hustému vzrůstu bývá mahónie často využívána jako živý plot. Plody jsou cennou potravou pro ptactvo, dříve se využívaly např. k dobarvování vín. Dřevo se používalo k barvení vlny díky své zlatožluté barvě. V Severní Americe je rostlina využívána v léčitelství jako antibakteriální prostředek. V homeopatii se mahónie využívá proti nemocem jater a žlučníku, také proti suchým kožním vyrážkám. Předávkování vyvolává zvracení, průjem, křeče a ochromení dýchacího svalstva. Z dobře zralých plodů (ani nemusí být přemrzlé) je možné připravit chutnou marmeládu, avšak semena je třeba (pro jejich mírnou toxicitu) již po krátkém varu pasírováním odstranit.", "section_level": 1}, {"title": "Toxicita.", "content": "Rostlina obsahuje alkaloidy berberin a oxyacanthin. Tyto sloučeniny jsou přítomny v celé rostlině, především v listech a stonku. Podle některých zdrojů může být rostlina jedovatá pro dobytek. Podle dalších zdrojů ovšem není jedovatá pro domácí zvířata. Toxikologické informační středisko u plodů mahónie cesmínolisté uvádí „\"téměř nejedovaté plody – nebezpečná může být dávka nad 20 plodů (bobulí, semen) po větším požitém množství se podává aktivní uhlí. Nebývá nutná hospitalizace (jen u mimořádně citlivých osob při závažných příznacích), u zdravých jedinců se objevují nanejvýš zažívací potíže\"“ Další zdroje podávají jiné údaje o toxicitě plodů. Utah Poison Control Center uvádí, že plody nejsou jedovaté. Další zdroje uvádí, že jsou jedovaté pro těhotné ženy. Ještě další zdroje uvádí, že jsou plody jedovaté nezralé, s tím, že bobule jsou rovněž velmi kyselé. Zcela zralé plody jsou jedlé po přemrznutí nebo mrazech, což zvyšuje obsah fruktózy a snižuje jejich pektinu v plodech. Bývají použity i jako víno, do koláčů a limonád. Plody podle zdroje mají silnou, charakteristickou chuť, ale nejsou vhodné k požití před podzimními mrazy. Nejsou ovšem známy žádné případy otravy u člověka, ačkoliv se předpokládá, že je to proto, že nezralé a nepřemrzlé plody jsou nechutné. Bobule obsahují vitamín C a často se používají k léčbě kurdějí.", "section_level": 1}], "src_summary": "Mahónie cesmínolistá (\"Mahonia aquifolium\") je vždyzelený keř z čeledi dřišťálovitých (\"Berberidaceae\"). Pochází ze Severní Ameriky a v České republice je hojně pěstován jako okrasná dřevina.", "tgt_summary": "Mahonia aquifolium, the Oregon grape, is a species of flowering plant in the family Berberidaceae, native to western North America. It is an evergreen shrub growing to tall by wide, with pinnate leaves consisting of spiny leaflets, and dense clusters of yellow flowers in early spring, followed by dark bluish-black berries.", "id": 913121}
{"src_title": "Johann Most", "tgt_title": "Johann Most", "src_document": [{"title": "Životopis.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Raná léta.", "content": "Podle životopisce Frederica Trautmanna se Johann Most narodil jako nemanželské dítě guvernérovi a úřednici. Mostova matka zemřela na choleru ještě když byl velmi mladý. Most byl v dětství fyzicky týrán svou nevlastní matkou a učitelem ve škole kvůli své averzi k náboženství. Ke konci svého života byl Most \"militantním ateistou s horlivostí náboženského fanatika\", který \"znal Písma lépe než většina duchovních\". Ve svých dvanácti letech Most zorganizoval stávku studentů proti zvláště nenáviděnému učiteli což vyústilo k jeho vyloučení ze školy. To ukončilo Mostovo krátké období formálního vzdělávání a přinutilo ho k hledání práce. Most začal jako učeň u knihovazače, pro kterého musel vázat knihy od úsvitu do západu; tohle období Most později přirovnal k otroctví. V 17 letech se stal nádeníkem u knihkupce a jezdil s jeho obchodem od města k městu přičemž pracoval v 50 městech 6 zemí od roku 1863 do roku 1868. Ve Vídni byl ze zaměstnání vyhozen a umístěn na černou listinu za uspořádání stávky, stal se nezaměstnatelný a tak se naučil vyrábět dřevěné krabice na klobouky, doutníky a zápalky, které prodával na ulici dokud mu to nezakázala policie kvůli chybějící licenci.", "section_level": 2}, {"title": "Politická kariéra.", "content": "Ke konci šedesátých let se Johann naklonil myšlenkám mezinárodního socialismu, politického hnutí vznikajícího v Německu a Rakousku. Johann viděl v doktrínách Karla Marxe a Ferdinanda Lassalleho návrh nového rovnostářského společenství a stal se vřelým zastáncem Sociální Demokracie. Nejvíce se angažoval jako redaktor socialistických novin v Saské Kamenici a ve Vídni, které byly potlačeny úřady, a tisku Berliner Freie Presse (Berlin Free Press). Johann byl zaníceným obhájcem revolučního socialismu sdílejícím názory Wilhelma Liebknechta v řeči z roku 1869, že \"socialismus nemůže být realizován v současném stavu. Socialismus musí převrátit současný stav\". V roce 1873 Most napsal souhrn Marxova Das Kapital. Na Liebknechtovu žádost provedli Marx a Friedrich Engels několik oprav Mostova textu pro druhé vydání publikované v roce 1876, a to navzdory tomu, že dvojice nevěřila, že by pamflet představoval uspokojivé shrnutí Marxovy práce. V roce 1874 byl Most zvolen za Sociálně Demokratického zástupce v německém Reichstagu, ve kterém sloužil až do roku 1878. Johann Most byl opakovaně zatýkán za své útoky na patriotismus a konvenční náboženství a etiku a pro své evangelium terorismu které kázal v próze a v mnoha písních jako například v jeho Proletarier-Liederbuch (Proletarian Songbook). Některé jeho zkušenosti z vězení byly vylíčeny v díle Die Bastille am Plötzensee: Blätter aus meinem Gefängniss-Tagebuch (Stránky z mého vězeňského deníku) z roku 1876. Po obhajování násilných činů včetně bombových atentátů jako prostředek, který by přinesl revoluční změnu, byl Johann vládu přinucen odejít do exilu. Odešel do Francie, ale byl nucen odejít na konci roku 1878, poté se usadil v Londýně. Tam založil své vlastní noviny Freiheit (Freedom) poprvé vydané 4. ledna 1879. Z vlastní zkušenosti se přesvědčil o zbytečnosti parlamentní činnosti a začal přijímat doktrínu anarchismu, což vedlo k vyloučení z německé strany sociální demokracie v roce 1880. V červnu 1881 Most vyjádřil na stránkách Freiheitu své nadšení z vraždy ruského cara Alexandra II. a naváděl k následování takovýchto činů a za to byl uvězněn britskými úřady na rok a půl.", "section_level": 2}, {"title": "Život ve Spojených státech.", "content": "Povzbuzený zprávami o pracovních bojích a průmyslových sporech ve Spojených státech se Most po propuštění z vězení roku 1882 rozhodl emigrovat do USA. Ihned se tam začal mísit mezi další německé emigranty. Mezi jeho společníky patřil August Spies, jeden z anarchistů oběšený za bombový atentát na Haymarketském náměstí, v jehož stole našla policie dopis od Mosta z roku 1884 slibující zásilku \"léku\", což byl krycí název pro dynamit. Most pokračoval v publikaci Freiheitu v New Yorku. Uvězněný byl opět v roce 1886, znovu v roce 1887 a 1902, naposledy na dva měsíce po atentátu na prezidenta McKinleyho a to za publikaci úvodníku ve kterém tvrdil, že není zločin zabít vládce. \"Podíváte-li se na Ameriku, uvidíte loď poháněnou hloupostí, korupcí a předsudky,\" řekl Most. Most zpočátku obhajoval tradiční kolektivistický anarchismus, ale později přijal anarchokomunismus. Podle liberála Jeffa Riggenbacha: Most byl známý pro upřesnění pojmu Propaganda činem (Attentat): \"Stávající systém bude nejrychleji a nejradikálněji svržen zničením jeho zastánců a proto musí začít masakr nepřátelů lidu. Nejvíce Mosta proslavila jeho brožura publikovaná v roce 1885: Věda revoluční války, ve které mimo jiné popisoval výrobu bomby, čímž si vysloužil přezdívku \"Dynamost.\" Jako nadaný řečník, Most propagoval tyto myšlenky v marxistických a anarchistických kruzích ve Spojených státech a přilákal tím mnoho přívrženců, mezi něž patřila i Emma Goldmanová a Alexander Berkman. Inspirováni Mostovými teoriemi a rozzuřeni smrtí dělníků během stávky v Homesteadu přispěli Emma Goldmanová a Alexander Berkman pokusem o atentát na manažera továrny Homestead Henryho Claya Fricka v roce 1892. Berkman a Goldmanová byli zklamáni, když se Most stal jedním z největších Berkmanových kritiků. Ve Freiheitu Most napadl Goldmanovou i Berkmana naznačujíc, že Berkmanův čin byl naplánován tak, aby vyvolal soucit s Frickem. Životopiska Goldmanové Alice Wexlerová tvrdila, že Most Berkmana kritizoval z prosté žárlivosti. Johann byl v Cincinnati v Ohiu, aby přednesl řeč, když onemocněl. Byla mu diagnostikována erysipel (růže). Lékaři pro něj mohli udělat málo a o několik dní později zemřel.", "section_level": 2}], "src_summary": "Johann Most (5. února 1846, Augsburg – 17. března 1906) byl německo-americký anarchista a řečník, který na konci 19. století začal obhajovat používání násilí k dosažení revoluční politické a sociální změny. Je známý pro propagaci strategie „propagandy činem,“ která podporuje přímou akci proti jednotlivcům či institucím (včetně použití násilí) k urychlení revoluční změny a inspirování ostatních pro další akce.", "tgt_summary": "Johann Joseph \"Hans\" Most (February 5, 1846 in Augsburg, Bavaria – March 17, 1906 in Cincinnati, Ohio) was a German-American anarchist politician, newspaper editor, and orator. He is credited with popularizing the concept of \"propaganda of the deed\". His grandson was Boston Celtics radio play-by-play man Johnny Most.", "id": 680851}
{"src_title": "Rac", "tgt_title": "Ratz (political party)", "src_document": [{"title": "Pozadí.", "content": "Hnutí za občanská práva a mír založila v roce 1973 Šulamit Aloniová, bývalá poslankyně za stranu Ma'arach již dva dny poté, co svou původní stranu opustila. Jakožto příslušnice izraelského mírového tábora se stavěla proti okupaci Západního břehu Jordánu a Pásma Gazy a již od vzniku Organizace pro osvobození Palestiny (OOP) požadovala mírové vyzývala k uzavření mírové dohody s touto organizací. Strana obhajovala sekularismus, oddělení náboženství a státu, a občanská práva (zejména pak práva žen, která byla Aloniové velmi blízká). Strana výrazně vstupovala proti korupci a pro zavedení psané ústavy. Sama Aloniová byla iniciátorka podvýboru Knesetu pro základní zákony (izraelský ekvivalent ústavních zákonů). Po jistou dobu strana rovněž podporovala reformu volebního systému. Strana poprvé kandidovala v parlamentních volbách v roce 1973, v nichž získala 2,2 % hlasů, což odpovídalo třem poslaneckým mandátům v Knesetu. Ty si rozdělili Aloniová, americká imigrantka Marcia Freedmanová a Bo'az Mo'av. Strana se zakrátko přejmenovala na Rac a na volebních lístcích byla označována písmeny \"reš\" a \"cade\". Po rezignaci premiérky Goldy Meirové v roce 1974 vstoupila strana do vlády Jicchaka Rabina a Aloniové byl přidělen post ministryně bez portfeje. V tomto období, jako v jednom z mála v izraelských dějinách, se na vládě nepodílely náboženské strany. Tento stav však vydržel pouze několik měsíců, neboť poté do vlády vstoupila Národní náboženská strana, načež strana Rac vládu opustila. V roce 1975 se strana spojila s nezařazeným poslancem Arje Eliavem, který opustil Ma'arach, a společně vytvořili novou stranu Ja'ad-Hnutí za lidská práva. Následující rok se však nová strana rozpadla a Aloniová a Mo'az reformovali stranu Rac. Freedmanová se však již do strany nevrátila a namísto toho s Eliavem založila Sociálně-demokratickou frakci (později přejmenovanou na Nezávislou socialistickou frakci). Později stranu opustila a před volbami parlamentními volbami v roce 1977 založila Ženskou stranu. Před stejnými volbami se Nezávislá socialistická frakce spojila s několika menšími levicovými stranami (Moked, Meri a izraelskými Černými pantery) a vytvořili Levicový tábor Izraele. Strana Rac získala ve volbách pouze jeden poslanecký mandát, který si ponechala Aloniová. V následujících volbách v roce 1981 došlo ke stejnému volebnímu výsledku. Během funkčního období Knesetu spojila stranu Rac s Ma'arachem, ale před koncem funkčního období Rac Ma'arach opustil. Před volbami v roce 1984 se Levicový tábor Izraele sloučil se stranou Rac v poměru 1:3 a jednou z nových tváří strany se stal Ran Kohen. Ve volbách strana zlepšila svůj volební výsledek a získala tři poslanecké mandáty. Během funkčního období Knesetu se počet poslanců za stranu ještě rozšířil o další dva mandáty, když do strany vstoupili Josi Sarid a Mordechaj Viršubski, poslanci, kteří opustili své strany Ma'arach a Šinuj. Počet pěti poslaneckých mandátů si strana udržela i ve volbách v roce 1988. Před volbami v roce 1992 strana vytvořila alianci se stranami Mapam a Šinuj pod názvem Merec (všechny strany si však v rámci aliance ponechaly samostatnost). Nová aliance ve volbách zaznamenala úspěch a získala dvanáct poslaneckých mandátů. Před volbami v roce 1996 přišla Aloniová o post předsedkyně strany, když ji ve vnitrostranických volbách porazil Sarid. Bezprostředně poté odešla z politiky. V roce 1997 došlo k oficiálnímu sloučení stran tvořící alianci Merec a strana Rac přestala existovat.", "section_level": 1}], "src_summary": "Rac (: רצ), oficiálně Hnutí za občanská práva a mír (: התנועה לזכויות האזרח ולשלום, \"ha-Tnua'a le-zchujot ha-ezrach ve-le-šalom\") byla levicová izraelská politická strana působící od roku 1973 až do svého formálního sloučení se stranou Merec v roce 1997.", "tgt_summary": "Ratz (), officially the Movement for Civil Rights and Peace (Hebrew: , \"HaTnua'a LeZkhuyot HaEzrah VeLaShalom\") was a left-wing political party in Israel that focused on human rights, civil rights, and women's rights. It was active from 1973 until its formal merger into Meretz in 1997.", "id": 2255965}
{"src_title": "O duchu zákonů", "tgt_title": "The Spirit of the Laws", "src_document": [{"title": "Obsah díla.", "content": "První vydání z roku 1748 se sestávalo ze dvou knih, které obsahovaly tři tematické celky: Jako základ Montesquieovi posloužilo jeho předchozí dílo Úvaha o příčinách velikosti a pádu Říma (francouzsky \"Considérations sur les causes de la grandeur des Romains et de leur décadence\"). Na rozdíl od křesťanského výkladu dějin (vůle boha) se snažil v úpadku starověkého Říma najít logické vysvětlení. Montesquieu psal \"O duchu zákonů\" po dobu více než dvaceti let, mimo politologie pokryl i oblasti sociologie, antropologie, historie a formy práva a uváděl četné odkazy na historii (Starověký Řím) a citace z děl jiných filosofů (Johna Locka). Obecně v díle kritizuje francouzský absolutismus a naopak obhajuje především britský konstitucionalismus, rozdělení moci na tři složky, dále pak občanskou svobodu, možnost lidu upravovat ústavu, zrušení otroctví a názor, že neexistuje univerzálně ideální forma státu a při jejím výběru se musí zohlednit historie a geografická poloha země. Ve své klasifikaci vymezil tři základní formy státu - republiku, monarchii a despocii - při jejichž vzniku má být hlavním faktorem podnebí a historie (ostatní faktory jsou podružným důsledkem vývoje). Montesquieu detailně porovnává formy vlády v Evropě a Asii, jejich předpoklady a důsledky. Zastával například názor, že čím větší území stát má, tím menší je pravděpodobnost, že bude udržitelnou republikou.", "section_level": 1}, {"title": "Dělba moci.", "content": "V této knize uvádí Montesquieu svou politologickou teorii rozdělení moci ve státě na tři složky: výkonnou, zákonodárnou a soudní. K stávajícímu názoru Johna Locka na nutnost rozdělení moci do dvou složek přidal i složku třetí, soudní moc. Soudní moc musí být k zajištění své funkčnosti nezávislá a výkonná moc musí být omezena zákony, které si nemůže schvalovat sama. Montesquieova teorie měla v USA vliv na Otce zakladatele, ústavu Spojených států amerických a systém takzvaných \"„brzd a protivah“\", v Evropě na vývoj po roce 1848 (francouzská ústava z roku 1791), v Rusku na Kateřinu Velikou a mnoho dalších panovníků a filosofů po celém světě.", "section_level": 1}], "src_summary": "O duchu zákonů (francouzsky: \"L'esprit des lois\") je traktát zabývající se politologií a teorií dělby moci, nejznámější dílo francouzského filosofa Charlese Louise Montesquieua. Poprvé vyšlo roku 1748 v Ženevě za podpory šlechtičny Claudine Guérin de Tencin. V této době byla Montesquieova díla cenzurována, a proto byl donucen vydat jej anonymně. Roku 1750 zveřejnil v Anglii první vydání Thomas Nugent, ale už v roce 1751 byla kniha připsána na seznam zakázaných knih. Jedná se o jedno z nejdůležitějších politologických děl, jejichž obsah vešel do praxe.", "tgt_summary": "The Spirit of Law (French: \"De l'esprit des lois\", originally spelled \"De l'esprit des loix\", translated into English as \"The Spirit of Laws\", \"The Spirit of the Laws\", and \"The Spirit of Law\") is a treatise on political theory, as well as a pioneering work in comparative law, published in 1748 by Charles de Secondat, Baron de Montesquieu. Originally published anonymously, partly because Montesquieu's works were subject to censorship, its influence outside France was aided by its rapid translation into other languages. In 1750 Thomas Nugent published the first English translation. In 1751 the Roman Catholic Church added \"De l'esprit des lois\" to its \"Index Librorum Prohibitorum\" (\"List of Prohibited Books\"). Yet Montesquieu's treatise had an enormous influence on the work of many others, most notably: Catherine the Great, who produced \"Nakaz\" (\"Instruction\"); the Founding Fathers of the United States Constitution; and Alexis de Tocqueville, who applied Montesquieu's methods to a study of American society, in \"Democracy in America\". Macaulay offers us a hint of Montesquieu's continuing importance when he writes in his 1827 essay entitled \"Machiavelli\" that \"Montesquieu enjoys, perhaps, a wider celebrity than any political writer of modern Europe.\" Montesquieu spent around twenty-one years researching and writing \"De l'esprit des lois\", covering a huge range of topics including law, social life and the study of anthropology, and providing more than 3,000 commendations. In this treatise Montesquieu argued that political institutions needed, for their success, to reflect the social and geographical aspects of the particular community. He pleaded for a constitutional system of government with separation of powers, the preservation of legality and civil liberties, and the end of slavery.", "id": 2095194}
{"src_title": "Forward rate agreement", "tgt_title": "Forward rate agreement", "src_document": [{"title": "Náležitosti FRA.", "content": "Jak bylo uvedeno výše, FRA má smluvní charakter, mezi základní náležitosti patří : - subjekty sjednávající kontrakt - úrokové období, ke kterému se FRA vztahuje - termín v budoucnosti jako počátek úrokového období - fixní úroková sazba - referenční sazba - určitá tržní úroková sazba - nominální částka, ze které se určuje výše plnění - měna, ve které je FRA sjednáno - termín, ve kterém probíhá sjednání", "section_level": 1}, {"title": "Subjekty sjednávající FRA.", "content": "FRA spolu sjednávají dva subjekty. Označují se jako prodávající a kupující. Kupující FRA si zajišťuje fixní úrokovou sazbu pro své budoucí pohyblivě úročené závazky neboli se zajišťuje proti vzestupu úrokových sazeb. Prodávající FRA si zajišťuje fixní úrokovou sazbu pro své budoucí pohyblivě úročené pohledávky neboli se zajišťuje proti poklesu úrokových sazeb.", "section_level": 2}, {"title": "FRA období.", "content": "Je to délka úrokového období, pro které se vztahují úroky. FRA období se určuje dvěma lhůtami, které udávají v měsících časovou vzdálenost ode dne sjednání FRA do začátku a do konce FRA období. Protože je to nestandardizovaný instrument, nejsou zadány striktní lhůty pro obchodování. V praxi se obchodují hlavně FRA se splatností do jednoho roku ( 3x6, 6x9, 6x12 )", "section_level": 2}, {"title": "Nominální hodnota FRA.", "content": "Slouží pro výpočet výše plnění plynoucího z FRA. Tato částka se mezi subjekty nepřesouvá. Nominální hodnota FRA se nachází v podrozvaze, proto se FRA uvádějí jako bilančně neutrální nebo podrozvahové obchody.", "section_level": 2}, {"title": "Referenční úroková sazba.", "content": "Slouží k odvození výše plnění vyplývajícího z FRA. Referenční sazba musí splňovat následující podmínky : -vyjadřovat úroveň tržních úrokových sazeb vztažených vzhledem k délce FRA období-způsob jejího stanovení musí být jednoznačně předem dán-její výší nesmí mít možnost žádný ze subjektů ovlivnit.Nejčastěji se používají sazby : LIBOR, EURIBOR, pro korunové FRA je to PRIBOR.", "section_level": 2}, {"title": "Odvození FRA sazby z úrokové sazby z vkladů.", "content": "r - dlouhodobá úroková mírar - krátkodobá úroková míraB - počet dnůD - počet dnů, dlouhodobá úroková míraD - počet dnů, krátkodobá úroková míraD - počet dnů, FRA", "section_level": 2}, {"title": "Plnění z FRA.", "content": "Základ plnění z FRA spočívá ve vzájemné směně FRA sazby a referenční sazby. V praxi dochází pouze k vyrovnání salda vyplývajícího z rozdílu mezi oběma sazbami ( interest netting )", "section_level": 1}, {"title": "Vypořádání FRA kontraktů.", "content": "Pro určení toho, kdo komu plnění poskytuje a jaká je jeho výše, je rozhodující hodnota referenční sazby v rozhodný den na počátku FRA období vzhledem k sjednané FRA sazbě. Mezi sjednanou FRA sazbou a referenční sazbou mohou nastat tyto situace :a) referenční sazba leží nad sjednanou FRA sazbou - plnění poskytuje prodávající kupujícímub) referenční sazba leží pod sjednanou FRA sazbou - plnění poskytuje kupující prodávajícímuc) referenční sazba se rovná sjednané FRA sazbě - k žádné platbě mezi prodávajícím a kupujícím nedochází", "section_level": 2}, {"title": "Odvození výše plnění z FRA.", "content": "Výše plnění je odvozená z : 1. rozdílu mezi dohodnutou FRA sazbou a referenční sazbou v rozhodný den,2. nominální hodnotou, 3. délkou FRA období. K termínu T ji můžeme z pohledu kupujícího vypočítat podle vzorce pro výpočet úroku : V praxi se plnění z FRA platí zpravidla na počátku FRA období, musí být tedy k datu T diskontováno : p - dohodnutá FRA sazba v % p.a.p - referenční sazba v % p.a.t - délka období FRA ve dnechNH - nominální hodnota FRA", "section_level": 2}, {"title": "Ohodnocování FRA.", "content": "Hodnota vyplývá z rozdílu mezi cenou bázického instrumentu dohodnutou v kontraktu a aktuální cenou na trhu. V okamžiku sjednání kontraktu je hodnota rovná nule, protože mezi obchodními subjekty neproběhla žádná platba, čistá současná hodnota všech plateb spojených s FRA je nulová. Po sjednání FRA se v důsledku pohybu tržních úrokových sazeb mění i hodnota FRA kontraktu. Hodnotu FRA je možné odvodit z aktuální FRA sazby. Hodnotu FRA v určitém okamžiku představuje částka, kterou je možné získat prostřednictvím uzavření pozice plynoucí z původního FRA prostřednictvím opačného kontraktu sjednaného na základě aktuálních podmínek na trhu na shodné období, nominální hodnotu i referenční sazbu jako původní FRA. Tato částka vyplývá z rozdílu mezi plněním z původního a nového FRA.", "section_level": 1}, {"title": "Využití FRA.", "content": "- \"prodávající\" FRA k zajištění kapitálu investovaného do úrokových instrumentů citlivých na vývoj tržní úrokové míry proti poklesu úrokových sazeb - \"kupující\" FRA k zajištění své očekávané budoucí potřeby kapitálu proti vzestupu tržních úrokových sazeb.", "section_level": 1}], "src_summary": "Forward rate agreement (FRA) je finanční instrument, který umožňuje zajistit pro určité období v budoucnosti fixní úrokovou sazbu pro určitý závazek či pohledávku. Nespočívá ve skutečném poskytnutí nebo přijetí budoucího úvěru (depozita) za pevně sjednaných podmínek. Je to smluvní ujednání dvou stran o výměně dvou částek finančních prostředků, z nichž jedna je známá a u druhé částky je znám jen předpis potřebný na výpočet. Jedná se o vzájemné započtení obou plateb, podkladové nástroje se mezi sebou nepřesouvají, obchod je sjednaný v jedné měně, dochází jen k poskytnutí úrokového rozdílu mezi pevně sjednanou úrokovou sazbou ve FRA a skutečnou výší tržní úrokové sazby. Je druh úrokového derivátu, který je sjednáván jako nestandardizovaný kontrakt na mimoburzovním trhu. To znamená, že partneři nejsou limitování nařízeními burzy a mohou si podmínky obchodu sjednat individuálně.", "tgt_summary": "In finance, a forward rate agreement (FRA) is an interest rate derivative (IRD). In particular it is a linear IRD with strong associations with interest rate swaps (IRSs).", "id": 2006944}
{"src_title": "Bartholomeus Spranger", "tgt_title": "Bartholomeus Spranger", "src_document": [{"title": "Životopis.", "content": "Bartholomeus Spranger se narodil v rodině antverpského obchodníka Joachima Sprangera a Anny Roelants, s níž měl další dva syny, Quirina a Matyáše, a dceru Annu. Jako dvanáctiletý vstoupil do dílny otcova přítele Jana Mandijna (1500 ?–1560 ?), který navazoval na tvorbu Hieronyma Bosche. Po jeho smrti Spranger několik měsíců pracoval u krajináře Franse Mostaerta (1528–1560), aby nakonec vstoupil do učení ke Cornelisi van Dalem (1530/1535–1573/1576). Van Dalemův způsob malby byl ovlivněn pracemi Pietera Brueghela staršího (1525/1530–1569) a dobovým italským manýrizmem. Spranger v jeho dílně pracoval až do začátku roku 1565. Ovlivnily ho i kresby Jacoba Wickrama, se kterým na jaře 1565 odcestoval do Paříže, aby ještě téhož roku zamířil přes Lyon do Milána. Na jaře následujícího roku odešel do Parmy, kde několik měsíců pracoval s Bernardinem Gattim (1493 ?–1575) a jeho synem na freskách v kopuli chrámu Santa Maria della Steccata. Ale ještě v roce 1566 odešel do Říma, kde si ho všiml Giulio Clovio (1498–1578), poslední velký miniaturista působící ve službách kardinála Alessandra Farnese. Kardinál Sprangera ubytoval ve svém římském paláci Cancellaria, kde pracoval pod Cloviovou patronací. Avšak neméně významné bylo pro Sprangera římské setkání s Hansem Speckaertem, během kterého se zdokonalil v kresebné kompozici. V roce 1570 vstoupil do služeb papeže Pia V. jako „papežův malíř“. Po papežově smrti (1572) Spranger namaloval několik obrazů pro římské kostely. Jeho nezávislý umělecký projev upoutal Giovanniho da Bolognu, zvaného Giambologna (1529–1608), který jej doporučil, spolu s Hansem Montem (1542/1545–po 1582), císaři Maxmiliánu II. Oba společně pracovali na štukové a malířské výzdobě loveckého zámku Neugebäude u Vídně. Vzhledem k císařově smrti (1576) zůstala výzdoba zámku nedokončená. Na pokyn barona Wolfganga Rumpfa von Wielroo, nejvyššího komořího císaře Rudolfa II., Spranger nakonec odcestoval do Prahy (1580), kde ho následujícího roku císař jmenoval dvorním malířem. Brzy poté se oženil s Christinou, dcerou pražského zlatníka Mikuláše Müllera. V roce 1582 odjel Spranger se svou manželkou do Augsburgu, kam odcestoval císař s doprovodem, aby se zúčastnil říšského sněmu. Při návratu se Spranger zastavil ve Vídni, aby v císařském Hofburgu freskami vyzdobil několik místností. V Praze se natrvalo usadil v roce 1584, kdy vstoupil do Staroměstského malířského cechu. Po smrti svého tchána (1588) Spranger zdědil značný majetek. Vzhledem k důvěrnému přátelství s Rudolfem II. ho v roce 1588 císař povýšil do šlechtického stavu. V roce 1593 se Spranger stal měšťanem Menšího města pražského a o dva roky později mu císař vylepšil jeho erb a opětovně ho povýšil do šlechtického stavu s přídomkem – van dem Schilde. Ještě před rokem 1598 do Prahy přicestovali i Sprangerovi sourozenci – Quirin, Matyáš a Anna – aby se zde stali malostranskými měšťany. Hluboce však malíře zasáhla smrt manželky (1600), což se projevilo přerušením práce na malířských objednávkách. Nakonec se Spranger vydal na cestu přes Drážďany a Kolín nad Rýnem do rodného Amsterodamu (1602). Konečnou zastávkou v Holandsku byl Haarlem, kde se setkal Karlem van Manderem (1548–1606), který se později stal autorem malířova životopisu. Byl přijat v Haarlemské akademii, k jejímž zakladatelům, vedle van Mandera, patřil i Hendrik Goltzius (1558–1617) a Cornelis Cornelisz van Haarlem (1562–1638). Po návratu do Prahy si císař Sprangera natolik vážil, že mu dovolil malovat i v ateliéru, který si malíř zařídil ve svém malostranském domě (dnes Thunovská 19). Snad v něm maloval ještě v den své smrt (27. září 1611). Byl pohřben do hrobky v kapli sv. Matěje v dnes již zaniklém malostranském kostele sv. Jana Křtitele. V tomto kostele byli pohřbeni i Joseph Heintz (1609) a Hans von Aachen (1615).", "section_level": 1}, {"title": "Umělecká tvorba.", "content": "Sprangerovo celoživotní dílo ovlivnil zejména jeho pobyt v Římě, kde se inspiroval díly Parmigianina a bratří Zuccariů. Vedle portrétů se věnoval alegorické, mytologické a náboženské malbě, včetně epitafů věnovaných významným osobnostem. Na rozdíl od ostatních rudolfínských malířů se věnoval i freskové malbě. Italská zkušenost se ve Sprangerově malbě projevila dynamickou kompozicí postav ve vířivém pohybu a zářivou barveností, s převahou žluté a červené barvy, a s jemnými odstíny modře a zeleně. Nové tvůrčí podněty se v jeho malbě objevily s příchodem protobarokních malířů, Hanse von Aachen a Josepha Heintze staršího, na císařský dvůr v Praze. Tyto podněty Spranger přetvořil ve vlastní styl zřejmý v dílech z 90. let 16. století. Další změnu vidíme v pozdním období jeho tvorby, kdy opustil přísnou eleganci postav a na odiv vystavil caravaggiovský temnosvit s převahou hnědých odstínů.", "section_level": 1}, {"title": "Fresky.", "content": "V roce 1566 byl Bartholomeus Spranger krátce pomocníkem Bernadrina Gaddiho při dokončování fresky v kopuli kostela Santa Maria della Steccata v Parmě. Odtud pochází jeho znalost techniky klasické fresky malované na vlhkou omítku, kterou následně využil při malířské a sochařské výzdobě pozdně renesanční vily kardinála Alessandra Farnese v Caprarole poblíž Říma. Náměty fresek inspirované básníkem Annibalem Caro namaloval Taddeo Zuccari a jeho bratr Federico Zuccari. Spolupráce s oběma bratry Zuccariovými byla tou nejlepší školou, které se Sprangerovi v Itálii dostalo. Již jako samostatný umělec byl Spranger v roce 1575, spolu se sochařem Hansem Montem, pověřen freskovou výzdobou letohrádku Neugebäude v císařské bažantnici na okraji Vídně. Do Vídně se ještě vrátil v roce 1602, kdy freskami vyzdobil několik komnat v Hofburgu. V té době však těžiště jeho tvorby bylo již v císařské Praze. Dokládá to Sprangerova freska v Bílé věži Pražského hradu (po 1585). Představuje \"Herma a Athénu\" (Hermathenu) jako alegorii moudrosti, výmluvnosti a bdělosti. Pro katedrálu sv. Víta v Praze Spranger namaloval fresku \"Nanebevzetí Panny Marie\" (1593), která byla později přenesena na dřevěnou desku a dnes se nachází v Nové arcibiskupské kapli (tzv. kaple probošta Hory). V její horní polovině malíř vyobrazil Pannu Marii jako Immaculatu, v dolní části namaloval apoštoly, přičemž jejich kompozici čerpal z dřevořezu Dürerových Velkých Pašijí. A podobně jako Dürer, i Spranger propůjčil svou tvář apoštolovi nesoucímu svíci.", "section_level": 2}, {"title": "Obrazy a epitafy.", "content": "Již během římského pobytu převažovaly v umělcově tvorbě obrázky nočních krajin, které upoutaly pozornost jak Giulia Clovia, tak i papeže Pia V., jenž si u Sprangera objednal obrazy s námětem pašijového cyklu. Získané italské zkušenosti Spranger definitivně zhodnotil v obraze \"Zmrtvýchvstání Krista\" (asi 1576, Strahovská obrazárna, Praha). K tomuto námětu se o několik let později vrátil v \"Epitafu Mikuláše Pycklera\". Epitaf s klečící postavou zemřelého slezského hraběte objednal jeho bratr pro katedrálu sv. Víta v Praze (dnes v katedrální Schwarzenberské kapli). Okolo roku 1588 Spranger namaloval další obraz s obdobným námětem a to \"Epitaf Michaela Peterleho\", knihtiskaře a iluminátora z Annabergu, bydlícího ve stejné ulici jako Spranger. Byl umístěn v kostele sv. Štěpána v Praze (dnes v depozitáři). Vliv Hanse von Aachen a Josepha Heintze staršího se projevil v \"Epitafu pražského zlatníka Mikuláše Müllera\" (počátek 90. let 16. století, Národní galerie, Praha), který Spranger považoval za jedno ze svých nejlepších děl. Pod vzkříšeným Kristem je vyobrazen Mikuláš Müller s manželkou Julianou a třemi dětmi, Mikulášem, Christinou (Sprangerova manželka) a neznámou dívkou. V 80. letech 16. století vznikl cyklus mytologických obrazů pro Rudolfa II., v nichž se postavy vyznačovaly rafinovaným držením těla, jak patrno v \"Herkulovi, Déianeiře a kentauru Nessovi\", zatímco postavy umístěné v krajině se vyznačovaly vertikalizací dobře patrnou v obraze \"Salmakis a Hermafrodítos\" (oba Uměleckohistorické muzeu, Vídeň). S Aachenovým poučením připadla ve Sprangerových obrazech z té doby významnější prostorová úloha světlu doložitelná v cyklu Venušiných dobrodružství. Postavy v něm nabývají až sošné podoby, dobře patrné v obraze \"Venuše a Adonis\" (Uměleckohistorické muzeu, Vídeň). V nevelké \"Alegorii na vládu Rudolfa II.\" (asi 1592, Uměleckohistorické muzeum, Vídeň) barevnost i figurální kompozice navazovala na obrazy z poloviny 70. let, zatímco z téhož období pocházející obraz \"Alegorie Moudrosti\" (Uměleckohistorické muzeum, Vídeň) vykazovala styl malby navazující na Mülerův epitaf z 90. let 16. století. Na přelomu století Spranger upustil od malby elegantních postav z Venušina cyklu a nahradil je neobvyklými ikonografickými motivy s moralizujícím obsahem, jak to dokládá obraz \"Alegorie osudu sochaře Hanse Monta\" (1607, Obrazárna Pražského hradu) nebo \"Alegorie na turecké války\" (asi 1610, česká soukromá sbírka). Obraz připomínající turecké války vyniká ponurostí, kterou malíř chtěl vyjádřit dramata blížícího se nového evropského konfliktu. Jako malíře portrétů Sprangera známe především z jeho epitafů. Vlastní portréty dokládají, že k zobrazené osobě měl malíř hlubší vztah. Vedle jeho autoportrétu je \"Podobizna Zdeňka Vojtěcha Popela I. knížete z Lobkowicz\" (1598–1603, Lobkowiczký palác na Pražském hradě) tím nejlepším z portrétní tvorby v období rudolfínského manýrizmu.", "section_level": 2}, {"title": "Kresby.", "content": "Období 1570–1572, kdy Spranger působil v papežových službách, mělo pro malířovu techniku kresby velký význam. Papežovu objednávku pašijového cyklu předcházelo posouzení dvanácti přípravných kreseb křídou a uhlem na modrém papíře. Ve vídeňské Albertině se však dochovaly jen dvě z nich. Spranger se v nich představuje jako Parmigianinův následovník. Některé malířovy kresby z 80. let převedl do podoby grafických listů Hendrick Goltzius tak působivě, že svou kompozicí, zahrnující i několik desítek postav, se staly vzorem mladším umělcům. Později však Spranger ve svých kresbách redukuje počet postav. Pozdní malířovy kresby se vyznačovaly omezením perokresby a význam spočíval v jejím lavírování a bělobě, čímž dosahoval modelace a sjednocení tvarů.", "section_level": 2}, {"title": "Grafika.", "content": "Především Sprangerovy kresby byly natolik podnětné, že iniciovaly zájem o reprodukování jeho děl. Počínaje Cornelisem Cortem, který ryl podle Sprangera již v roce 1573, a Johannem Sadelerem v roce 1581, kdy pracoval v Antverpách, se malířovy předlohy rozšířily po Evropě v Goltziusových grafikách. Grafický list \"Svatba Amora a Psyché\" patří k nejambicióznějším projektům kresby a grafiky závěru 16. století, ve kterém Spranger (kresba) a Goltzius (rytec) prokázali své umělecké kvality. Ty měly význam pro formování malby pozdního manýrismu. Od roku 1597 vytvářel podle Sprangera grafické listy i Aegidius Sadeler, který v letech 1608 až 1612 bydlel ve Sprangerově domě. Aegidius Sadeler tak měl k dispozici široký výběr z jeho děl. Na rozdíl od Goltzia však Sadeler šířeji využil kontrastu tmavých stínů a osvětlených partií, čímž dosáhl dojmu trojrozměrnosti. Dokladem přátelství Sprangera s rytcem Sadelerem je rytina, v níž Spranger „zveřejnil“ svůj zármutek nad ztrátou manželky. Kompozičně i významově je list rozdělen na dvě poloviny. Vpravo je věnován zesnulé manželce, vlevo zarmoucenému Sprangerovi. Obě části spojují postavy Smrti a Chrona, který zabraňuje Smrti zabodnout předčasně šíp do malířova srdce. Asi roku 1607 vznikl nejvýznamnější grafický list, ve kterém Sadeler zachytil perspektivní pohled do interiéru Vladislavského sálu na Pražském hradě. Mědiryt dokumentoval bohatý společensko-politický život rudolfínského dvora. Přibližně ze stejné doby pocházejí i grafická díla Jana Müllera a Lucase Kiliana napodobující šerosvit Sprangerových obrazů. A byl to především Lucas Kilian, kdo v prvních desetiletích 17. století hojně ryl podle Strangerových a Heintzových předloh.", "section_level": 2}, {"title": "Sochařství.", "content": "Spranger se se sochařskou dekorací seznámil již během svého italského pobytu. Významných podnětů se mu dostalo při spolupráci s Hansem Montem, kdy společně pracovali pro císaře Maxmiliána II. na výzdobě letohrádku Neugebäude u Vídně. Po odchodu Hanse Monta z rudolfínské Prahy vzniklo z této spolupráce několik drobných plastik, kterými Spranger vyplnil sochařské vakuum, které zaplnil až Adrian de Vries po svém příchodu do Prahy (1601). Jedním z mála dokladů Sprangerovy sochařské tvorby je 60 cm vysoké sousoší \"Achileus a Deianeira\" (asi 1600, Waltersovo uměleckém muzeum v Baltimoru, U.S.A.).", "section_level": 2}, {"title": "Umělecko-historický význam Sprangerova díla.", "content": "Všestrannost Sprangerovy tvorby byla inspirativní po celou první polovinu 17. století jak pro umělce v Čechách a v Holandsku, tak i jinde v Evropě. Holandského malíře Abrahama Bloemaerta ovlivnil Spranger natolik, že některé jejich obrazy a kresby byly vzájemně zaměňovány. Spranger se prostřednictvím svých oltářních obrazů v pražských kostelích podílel na formování české raně barokní malby, což dokládají především obrazy Karla Škréty a jeho následovníka, Jana Jiřího Heinsche. Působil ale i na umělce druhého rokoka, jmenovitě na Josefa Mánesa. Později Sprangerova malířská tvorba ovlivnila i historickou malbu Františka Ženíška.", "section_level": 1}], "src_summary": "Bartholomeus Spranger, též Bartholomaeus či Bartholomäus Spraneers (21. březen 1546 Antverpy – pohřben 27. září 1611 Praha) byl po 30 let vůdčí uměleckou osobností na dvoře císaře Rudolfa II. v Praze. Původem Vlám, vynikl jako manýristický malíř obrazů a fresek, byl vynikajícím kreslířem a doloženy jsou i jeho sochařské a grafické pokusy. K malířově věhlasu přispěly četné přepisy jeho obrazů do podoby grafických listů, které zhotovovali přední evropští rytci.", "tgt_summary": "Bartholomeus Spranger or Bartholomaeus Spranger (21 March 1546 in Antwerp – 1611 in Prague) was a Flemish painter, draughtsman, sculptor and designer of prints. Working in Prague as a court artist for the Holy Roman emperor Rudolf II, he responded to his patron's aesthetic preferences by developing a version of the extreme style, full of conceits, which has become known as Northern Mannerism. This style stressed sensuality, which was expressed in smoothly modeled, elongated figures arranged in elegant poses, often including a nude woman seen from behind. Spranger's unique style combining elements of Netherlandish painting and Italian influences, in particular the Roman Mannerists, had an important influence on other artists in Prague and beyond as his paintings were disseminated widely through prints.", "id": 1246477}
{"src_title": "THEMIS", "tgt_title": "THEMIS", "src_document": [{"title": "Popis.", "content": "Družice postavila firma Swales Aerospace z Beltsville v Marylandu. Koordinátorem vědeckého vybavení je Space Science Laboratory z University of California v Berkeley v Kalifornii, která je též provozovatelem pro NASA Headquarters, Science Mission Directorate, Washington, DC. Družice je stabilizována rotací 16 ot/min a má tvaru pravidelného nízkého čtyřbokého hranolu o rozměrech 0,84×0,84×0,51 metru se zkosenými vertikálními hranami. Boční stěny a částečně i podstavy jsou pokryty fotovoltaickými GaAs články, které dodávají 41,5 Wattů (na počátku života), resp. minimálně 40,35 W elektrické energie (na konci aktivního života) a dobíjejí lithium-iontové akumulátorové baterie s kapacitou 12 Ah. Na palubě jsou umístěny následující vědecké přístroje: Vědecké přístroje družice jsou řízeny počítačem IDPU (\"Instrument Data Processing Unit\"), vybaveným pamětí s kapacitou 256 Mbyte k ukládání naměřených dat. Služební systémy řídí počítač BAU (\"Bus Avionics Unit\"). Telemetrický systém pracuje v pásmu S (2,2825 GHz, výkon 5 wattů, rychlost přenosu 1,024 kbit/s až 1,048576 Mbit/s). Povelový systém pracuje v pásmu S (2,1018 GHz, rychlost přenosu 1 kbit/s). Orientační systém využívá pro zjišťování osy rotace a fáze rotace sluneční senzor MSSS (\"Miniature Spinning Sun Sensor\") a polovodičový inerciální měřící systém tvořený dvěma jednoosými úhloměrnými gyroskopy IRU (\"Inertial Reference Unit\") . Pro přibližnou a krátkodobou kontrolu orientace zejména před motorickými manévry slouží 2 záložní úhloměrné gyroskopy. Pro korekce dráhy a udržování stabilní orientace osy rotace jsou družice vybaveny 4 motorky (2 axiální a 2 radiální) každý o tahu 4,4 N na jednosložkové kapalné pohonné látky. Jako palivo je použit hydrazin, jehož celkový objem na každé z družic je 49 kg. Zásoba paliva je uložena ve dvou kulových nádržích a vystačí na manévry o celkovém delta-v (celková změna rychlosti) 940 m/s. Hlavní řídicí středisko a pozemní stanice BGS (\"Berkeley Ground Station\") se nacházejí v areálu University of California. Záložní pozemní stanice WGS (Wallops Ground Station) se nachází v areálu střediska NASA Wallops Flight Facility. Doplňující pozemní stanice sítě USN (\"Prioranet\") provozované společností Universal Space Network se nacházejí u South Point na havaji a u městečka Dongara v Austrálii.", "section_level": 1}, {"title": "Mise.", "content": "Hlavním úkolem družic je výzkum proměnných jevů v zemské magnetosféře, souvisejících zejména s vlivem sluneční aktivity a jejich vlivu na procesy ve vysoké atmosféře, zejména související se vznikem a vývojem polárních září a následných elektrických bouří, ovlivňujících pozemní telekomunikace a energetické distribuční sítě. Pozorování z družic jsou koordinována s pozemními experimenty, zejména sledování polárních září celooblohovými kamerami ASI (All-Sky Imager) se současnou registrací změn zemského magnetického pole magnetometry GMAG (Ground-Based Magnetometer) nejméně 20 stanicemi na území Kanady a severních států USA. Start se konal 17. února 2007 na startovacím komplexu 17B na Mysu Canaveral. Všech pět sond bylo vyneseno raketou Delta II v konfiguraci 7925-10, tedy třístupňová verze s devíti pomocnými raketami na tuhé pohonné látky. Po oddělení posledního stupně rakety byly družice uvolněny a zahájily přesun na požadované dráhy. Dráhy byly nastaveny tak, aby se při měření družice nacházely v různých výškách v magnetickém ohonu zemské magnetosféry (viz obrázek). První měření byla provedena 4. prosince 2007, kdy družice zaujaly požadovanou konstelaci v magnetickém ohonu zemské magnetosféry. Pro začátek měření byl vybrán prosinec, neboť díky delším zimním nocím na severní polokouli bylo možno provádět delší pozorování z pozemních stanic. Vědci tak měli možnost porovnat měření z družic a pozemních stanic za delší období. Noční měření také znamenají, že udaje z pozemních magnetometrů nejsou rušeny nabitými částicemi ze Slunce. Během pohybu po svých drahách vystřídají družice několik konstelací. Před fází měření v magnetickém ohonu jsou družice v pozici na východní straně magnetosféry. Tento stav se nazývá \"Dawn Phase\". Poté následuje již zmíněná fáze měření nazývaná \"Tail Science Phase\" kdy se všechny družice se nachází v řadě a jejich apogea jsou v magnetickém ohonu. Poté následuje fáze, kdy se apogea všech družic nachází na západní straně magnetosféry, tato fáze se nazývá \"Dusk Phase\" nebo \"Radiation Belt Science Phase\". Poslední fází je takzvaná \"Dayside Science Phase\", kdy jsou všechny družice v apogeech svých drah na osvětlené straně. Hlavní fáze měření v magnetickém ohonu se opakuje každé čtyři dny.", "section_level": 1}, {"title": "Prodloužená mise.", "content": "V květnu 2008 rozhodla NASA o prodloužení mise THEMIS do roku 2012. Podle plánu budou dvě družice navedeny na selenocentrickou oběžnou dráhu (oběžná dráha Měsíce), odkud bude probíhat další pozorování zemské magnetosféry a dále bude sledována interakce Měsíce se slunečním větrem. Přesun k Měsíci zahájila jako první THEMIS B v červenci 2009 a podle plánu dosáhne jeho oběžné dráhy v říjnu 2010.", "section_level": 1}], "src_summary": "THEMIS je kosmická mise zaměřená na studium fenoménů známých jako subbouře, při nichž se uvolňuje energie ze zemské magnetosféry. Mise sestává z pěti identických družic, umístěných na silně eliptických drahách. Všechny družice byly vyneseny společně raketou Delta II 17. února 2007 ze startovacího komplexu 17 na Mysu Canaveral. Název THEMIS je akronymem z \"Time History of Events and Macroscale Interactions during Substorms\" a také je to jméno bohyně z řecké mytologie. Mise patří do programu Explorer a jednotlivé družice nesou názvy THEMIS A až THEMIS E respektive Explorer 85 až Explorer 89.", "tgt_summary": "The Time History of Events and Macroscale Interactions during Substorms (THEMIS) mission began in February 2007 as a constellation of five NASA satellites (THEMIS A through THEMIS E) to study energy releases from Earth's magnetosphere known as substorms, magnetic phenomena that intensify auroras near Earth's poles. The name of the mission is an acronym alluding to the Titan Themis. Three of the satellites orbit the Earth within the magnetosphere, while two have been moved into orbit around the Moon. Those two were renamed ARTEMIS for Acceleration, Reconnection, Turbulence and Electrodynamics of the Moon's Interaction with the Sun. THEMIS B became ARTEMIS P1 and THEMIS C became ARTEMIS P2. ARTEMIS P1 and P2 together comprise the THEMIS-ARTEMIS mission. The THEMIS satellites were launched February 17, 2007 from Cape Canaveral Air Force Station Space Launch Complex 17 aboard a Delta II rocket. Each satellite carries identical instrumentation, including a fluxgate magnetometer (FGM), an electrostatic analyzer (ESA), a solid state telescope (SST), a search-coil magnetometer (SCM) and an electric field instrument (EFI). Each probe has a mass of 126 kg, including 49 kg of hydrazine fuel. THEMIS data can be accessed using the SPEDAS software.", "id": 253555}
{"src_title": "Jelení jazyk celolistý", "tgt_title": "Asplenium scolopendrium", "src_document": [{"title": "Popis.", "content": "Oddenek je vystoupavý až přímý se svazčitými černohnědými kořeny. Vrchol oddenku společně s řapíky a mladými listy jsou hustě pokryty tmavě rezavými plevinami. Listy jsou celistvé a celokrajné, jimiž probíhají od středního žebra téměř pravoúhle odstávající žilky. Dosahují délky 15-60 cm, šířka listů je až 8 cm. Čepel je eliptická, listová báze má srdčitý případně srdčitě ouškatý tvar, na vrcholu je zašpičatělá. Typické je zvlnění čepele na okrajích. Výtrusnicové kupky se tvoří v červenci až listopadu, jsou čárkovité, přiléhají na jednotlivé žilky. Jsou rezavě hnědé a nestejně dlouhé, často se vyskytují střídavě delší a kratší. Ostěry jsou bočně přirostlé podél kupek, jež tak kryjí shora i zdola. Výtrusy jsou na povrchu nepravidelně zbrázděné či hrbolaté.", "section_level": 1}, {"title": "Stanoviště.", "content": "Převážně zastíněné vlhké skály nebo vlhké listnaté lesy na sutích. Roste zejména na vápenci, na půdách rendzinového typu s bohatým obsahem humusu, ale také na nevápenných, živinami bohatších horninách. Zřídka se vyskytuje i na pískovci. Druhotně se s ním můžeme setkat na vlhkém zdivu a ve starých otevřených studnách. Jedná se o výrazně stínomilnou kapradinu s vysokými nároky na vzdušnou vlhkost. Pěstuje se pro ozdobu ve stinných polohách.", "section_level": 1}, {"title": "Rozšíření.", "content": "Evropa- zejména západní a jižní, dále střední, v severní oblasti spíše ojediněle (Norsko, j. Švédsko), severní Afrika, Malá a střední Asie, severní Amerika. V České republice pouze vzácně na území Moravy- oblast Moravského krasu a moravských Karpat.", "section_level": 1}, {"title": "Použití.", "content": "Okrasná rostlina, trvalka, do výsadeb s kyselou humózní půdou, nejčastěji používána jako skalnička.", "section_level": 1}, {"title": "Pěstování.", "content": "Při pěstování preferuje stanoviště v polostínu nebo ve stínu na kyselém humózním substrátu s dostatečnou vlhkostí. Množení dělením nebo výtrusy. Byl také pěstován jako léčivka pro obsah tříslovin a slizů.", "section_level": 1}], "src_summary": "Jelení jazyk celolistý (\"Asplenium scolopendrium\", syn. \"Phyllitis scolopendrium\") je menší druh kapradin z čeledi sleziníkovité (\"Aspleniaceae\"), který je někdy vyčleňován jako rod Phyllitis ze širšího rodu sleziník (\"Asplenium\"). Jedná se o vzácný druh kapradin, které se na našem území vyskytují efemérně pouze v oblasti Moravského krasu a moravských Karpat. Kvůli svému kritickému ohrožení je řazen na Červený seznam ohrožených druhů společně s asi 1 500 dalšími druhy cévnatých rostlin rostoucích v Česku. Dříve byla používána jako léčivka pro obsah tříslovin a slizů.", "tgt_summary": "Asplenium scolopendrium, known as hart's-tongue or hart's-tongue fern (syn. \"Phyllitis scolopendrium\") is an evergreen fern in the genus \"Asplenium\", of the Northern Hemisphere.", "id": 1265136}
{"src_title": "Penzijní fond", "tgt_title": "Pension fund", "src_document": [{"title": "Penzijní fondy v České republice.", "content": "Penzijní fondy souvisí v České republice s třetím pilířem doplňkového penzijního spoření, jehož kořeny sahají až do roku 1994, kdy byl schválen zákon č. 42/1994 Sb., o penzijním připojištění se státním příspěvkem a o změnách některých zákonů souvisejících s jeho zavedením. K zásadnímu posunu však došlo až o devatenáct let později, v roce 2013, se zákonem č. 427/2011 Sb. Tehdy se penzijní připojištění transformovalo na třetí pilíř zvaný jako doplňkové penzijní spoření. Doplňkové penzijní spoření je možné charakterizovat jako doplňkový systém vytvořený na občanském (individualistickém) principu, do kterého může občan dobrovolně vstoupit, stejně jako z něj může dobrovolně vystoupit. Spoří se v něm do fondů a vše je regulované a podporované státem.", "section_level": 1}, {"title": "Druhy penzijních fondů.", "content": "Třetí pilíř je v roce 2018 tvořen těmito fondy:", "section_level": 2}, {"title": "Specifika spoření v penzijních fondech.", "content": "Hlavní motivací pro vstup do třetího pilíře je státní příspěvek, popř. daňové úlevy. Hodnota státního příspěvku se odvíjí od výše měsíčního příspěvku účastníka: Příspěvkem na doplňkové penzijní spoření si může klient snížit daňový základ pro výpočet daně z příjmu fyzických osob. Pokud naspoří více než 12000 Kč za rok, tj. 1000 Kč měsíčně, může si snížit daňový základ o částku, jež přesahuje tuto hranici, nově až o 24000 Kč ročně (Důchodová reforma 2017). Tato částka se rovná příspěvku 3000 Kč měsíčně. K dalším výhodám doplňkového penzijní spoření patří také možnost čerpat předdůchod (neplatí pro transformované fondy ) již 5 let před dovršením státem určeného důchodového věku. Z doplňkového penzijního spoření však nemůže účastník peníze vybrat dříve než dva roky od sjednání smlouvy. V opačném případě by o ně přišel. Pokud je pak vybere předčasně před 60. rokem, přijde o veškeré státní příspěvky a budete muset vrátit také čerpané daňové výhody. Po 60. roce není třeba vybírat všechny peníze na jednou, ale je možné si je nechat postupně vyplácet, zatímco zbytek bude dále zhodnocován. V případě smrti účastníka nashromážděné prostředky získají určené osoby či dědicové (Asociace penzijních 2017b).", "section_level": 2}, {"title": "České penzijní společnosti.", "content": "České penzijní společnosti jsou sdruženy v Asociaci penzijních společností České republiky. Ta má deset členů a tři přidružené členy: \"Přidružení členové:\"", "section_level": 1}], "src_summary": "Penzijní fond je fond, který bývá využíván ke spoření na penzi. V České republice je možné pravidelně investovat do tzv. účastnických fondů, které jsou spravovány soukromými penzijními společnostmi. Každá z nich má v nabídce zpravidla několik účastnických fondů, které se dělí dle výnosově-rizikového profilu na konzervativní, vyvážený a dynamický.", "tgt_summary": "A pension fund, also known as a superannuation fund in some countries, is any plan, fund, or scheme which provides retirement income. Pension funds typically have large amounts of money to invest and are the major investors in listed and private companies. They are especially important to the stock market where large institutional investors dominate. The largest 300 pension funds collectively hold about $6 trillion in assets. In January 2008, \"The Economist\" reported that Morgan Stanley estimates that pension funds worldwide hold over US$20 trillion in assets, the largest for any category of investor ahead of mutual funds, insurance companies, currency reserves, sovereign wealth funds, hedge funds, or private equity. The Federal Old-age and Survivors Insurance Trust Fund is the world's largest public pension fund which oversees $2.72 trillion USD in assets.", "id": 1382565}
{"src_title": "Herb Ellis", "tgt_title": "Herb Ellis", "src_document": [{"title": "Biografie.", "content": "Vyrůstal na okraji Dallasu ve státě Texas. Poprvé zde z rozhlasu uslyšel zvuk elektrické kytary, konkrétně v podání George Barnese, a to ho inspirovalo natolik, že sám začal hrát na kytaru. Studoval na Texaské státní univerzitě hudební specializaci, ale protože v té době ještě neexistoval obor pro studium kytary, zaměřil se tedy na kontrabas. Potýkal se s nedostatkem finančních prostředků a právě kvůli tomuto byl nucen v roce 1941 studium ukončit. V roce 1943 nastoupil do orchestru Casa Loma pod vedením Glena Graye a zde jazzový svět poprvé uslyšel jméno Herb Ellis. Po krátké době se připojil k Jimmy Dorseymu a jeho kapele, ve které dostal větší prostor, než tomu bylo v předchozí zkušenosti, a Ellis se stává sólistou, jehož jméno bylo citované ve spoustě jazzových časopisů. Ellis hraje Dorseymu po boku až do roku 1947, kdy byla oznámena šestitýdenní pauza. Tehdy nastal zvrat, který Ellisovu kariéru navždy změnil. Vznikla kapela \"Soft Winds\", kterou tvořilo trio Nata Kinga Colea. Hráli spolu následujících pět let, do roku 1952. Poté přišla příležitost vyzkoušet něco nového s Oscar Peterson Trio. Padli si do oka natolik, že se stal stálým kytaristou tria (1953 - 1958), skládajícího se z klavíristy Oscara Petersona, kontrabasisty Raye Browna a Ellise. Byl vnímán hodně kontroverzně, protože byl jediný běloch v kapele v době, kdy byl rasismus na vrcholu. V době největší slávy hráli s osobnostmi jako Stan Getz, Dizzy Gillespie, Roy Eldridge, Buddy Rich, Ella Fitzgerald či Louis Armstrong. S posledními dvěma nahráli desku \"Comeback\", kde tvořili doprovodnou kapelu. Roku 1958 Ellis opustil kapelu a jako náhrada přišel ne kytarista, ale bubeník Ed Thigpen. V letech 1959 - 1960 Ellis jezdil turné s Ellou Fitzgerald.", "section_level": 1}], "src_summary": "Herb Ellis (4. září 1921, Farmersville, Texas – 28. března 2010, Los Angeles, Kalifornie) byl americký jazzový kytarista. Roku 2005 mu byla udělena cena NEA Jazz Masters Award.", "tgt_summary": "Mitchell Herbert Ellis (August 4, 1921 – March 28, 2010), known professionally as Herb Ellis, was an American jazz guitarist. During the 1950s, he was in a trio with pianist Oscar Peterson.", "id": 2400305}
{"src_title": "Discipline (album, King Crimson)", "tgt_title": "Discipline (King Crimson album)", "src_document": [{"title": "Popis alba a jeho historie.", "content": "Počátkem roku 1981 založil Robert Fripp novou skupinu s názvem Discipline, do které také přibral Billa Bruforda, bývalého spoluhráče z King Crimson. K těmto dvou hudebníkům se přidali ještě Američané Adrian Belew a Tony Levin a kapela postupně začala vytvářet nový materiál a koncertovat. Nedlouho nato se muzikanti rozhodli vzkřísit název King Crimson a navázat tak na skupinu, kterou Fripp v roce 1974 rozpustil. Ještě v roce 1981 kapela nahrála a pod hlavičkou King Crimson vydala album \"Discipline\", ovlivněné novou vlnou a hudebně tedy zcela odlišné od crimsonovských desek 70. let. \"Discipline\" obsahuje celkem sedm písní. Úvodní „Elephant Talk“ otvírá intro hrané na Tonym Levinem na Chapman Stick, nový nástroj v King Crimson. Po následující „Frame by Frame“ je zařazena skladba „Matte Kudasai“, jejíž název v japonštině znamená „prosím, čekejte“. Původní verze alba obsahuje tuto píseň bez dodatečně odstraněné Frippovy kytary, přičemž pozdější vydání \"Discipline\" obsahují navíc osmou bonusovou skladbu – původní variantu „Matte Kudasai“. Text „Indiscipline“ je založen na dopisu, který Belewovi poslala jeho manželka Margaret, když se zabývala sochařskou tvorbou. „Thela Hun Ginjeet“ je první písní na druhé straně původní gramofonové desky. Její název je anagramem sousloví „heat in the jungle“ (česky „teplo v džungli“). Následující instrumentální „The Sheltering Sky“ je s více jak osmi minutami nejdelší skladbou alba. Je pojmenována po stejnojmenném románu od Paula Bowlese. Album uzavírá titulní instrumentálka „Discipline“. Skupina použila na přebal alba obrázek keltského uzlu, aniž tušila, že je chráněn autorským právem. Na dalších vydáních desky byl původní uzel nahrazen jiným od Steva Balla.", "section_level": 1}], "src_summary": "Discipline je osmé studiové album britské rockové skupiny King Crimson. Bylo vydáno v roce 1981 (viz 1981 v hudbě) a v britském žebříčku se umístilo nejlépe na 41. místě. Jedná se o první desku vydanou po sedmiletém přerušení činnosti skupiny.", "tgt_summary": "Discipline is the eighth studio album by English progressive rock band King Crimson, released on September 22, 1981 by E.G. Records in the United Kingdom and by Warner Bros. Records in the United States. This album was King Crimson's first album following a seven-year hiatus. Only founder Robert Fripp and later addition Bill Bruford remained from previous incarnations. The rest of the band were American musicians Adrian Belew (guitar, lead vocals) and Tony Levin (bass guitar, Chapman Stick, backing vocals). The album resulted in a more updated 1980s new wave-oriented sound.", "id": 874660}
{"src_title": "Vladislav Slezský", "tgt_title": "Ladislaus of Salzburg", "src_document": [{"title": "Vladislav jaké spoluvládce bratra Jindřicha III. Bílého.", "content": "V padesátých letech 13. století vládl spolu se svým starším bratrem Jindřichem III., který vládl ve Vratislavsku. Jako nejmladší syn odešel na studia a byla mu určena církevní dráha. Nejpozději roku 1256 se stal vyšehradským proboštem a papežským kaplanem. Později se stal bamberským kanovníkem (na přelomu let 1257/58 se pro odpor papeže nezdařil pokus zvolit ho bamberským biskupem). Roku 1265 byl sice zvolen pasovským biskupem, ale této funkce se fakticky neujal, protože se mezitím uvolnilo arcibiskupství salcburské, do jehož čela byl zvolen. Po smrti biskupa Tomáše I. (30. května 1268) byl vratislavskou katedrální kapitulou zvolen za biskupa, avšak neobdržel papežské potvrzení (papež byl proti souběhu s funkcí salcburského knížete-arcibiskupa) a vratislavské biskupství tak spravoval jen jako administrátor. Biskupské svěcení přijal až 11. června 1267. Vladislav Slezský se roku 1253 podílel na fundaci (hlavní fundátorkou byla kněžna Anna, jeho matka) špitálu sv. Alžběty ve Vratislavi, který byl předán řádu křižovníků s červenou hvězdou založenému sv. Anežkou v Praze. V padesátých letech působil Vladislav Slezský u římské kurie, aby papež podpořil právní nárok slezských knížat na velkopolské území, které ovládal Jindřich I. Bradatý a jeho syn Jindřich II. Pobožný.", "section_level": 1}, {"title": "Vladislav vládcem Vratislavska.", "content": "Po smrti Jindřicha III. roku 1266 se Vladislav Slezský ujal vlády ve Vratislavsku i poručnictví nad mladým synovcem Jindřichem (pozdějším knížetem Jindřichem IV.). Vladislav Slezský byl velmi agilním politikem. Ačkoliv byl arcibiskupem a navíc administrátorem vratislavského biskupství, hájil práva knížecí svrchovanosti a dovolil, aby jeho bratři Boleslav a Konrád zadržovali biskupský desátek na svém území. Dokázal spravovat i vzdálené arcibiskupství v Salcburku. Jeho zásluhou byla roku 1267 kanonizována svatá Hedvika, jeho babička, jejíž kult v třebnickém klášteře intenzivně podporoval. Papež Klement IV. mu roku 1267 udělil privilegium nosit na území vratislavské diecéze pallium v určité svátky (na sv. Jana Křtitele, patrona vratislavské katedrály a sv. Hedviky). Vladislav Slezský zemřel 24. dubna 1270. Náhlá smrt vyvolala určité podezření o jeho otrávení. Ve své závěti odevzdal své dědictví synovci Jindřichovi, kterého předal do péče českého krále Přemysla Otakara II.", "section_level": 1}], "src_summary": "Vladislav Slezský či Vratislavský (1237 – 24. dubna 1270) byl slezský (vratislavský) kníže, nejmladší syn Jindřicha Pobožného a Anny Lehnické. Působil jako vyšehradský probošt a administrátor vratislavského biskupství.", "tgt_summary": "Władysław of Salzburg, also known as Władysław of Wrocław () or Władysław of Silesia (, ; – 27 April 1270), a member of the Silesian Piasts, was co-ruler in the Duchy of Wroclaw since 1248. He served as chancellor of King Ottokar II of Bohemia from 1255 and was elected Bishop of Bamberg in 1257 and Bishop of Passau in 1265. Władysław became Prince-Archbishop of Salzburg in the same year, and from 1268 also served as administrator of the Wrocław diocese.", "id": 356902}
{"src_title": "Aragonské království", "tgt_title": "Kingdom of Aragon", "src_document": [{"title": "Historie.", "content": "Závislost na Leónu postupně slábla a kastilský hrabě Sancho pojistil moc svého rodu také výhodnými sňatky svých dcer; Munu Elviru provdal za Sancha Navarrského a Urraku za Bermuda III. Leonského. Když syn Sancha I. Navarrského Garcia II. Sanchez byl po krátké vládě roku 1029 zavražděn, jeho otec král navarrský Sancho se zmocnil Kastilie jménem své manželky a udělil ji před svou smrti (1035) svému synovi Ferdinandovi I. jako království. Tím byla odstraněna závislosti Kastilie na Leónu. Ferdinand pak v roce 1037, když leónský král Bermudo III. padl v bitvě proti Ferdinandovi I. a nezanechal po sobě dědice, ovládl Ferdinand I. i království León. Aragonský hrabě García Galíndez rozšířil svou moc na další východopyrenejská údolí a osamostatnil se od franské říše. V roce 922, ale díky sňatku dědičky Aragonu s králem Navarry připadlo aragonské hrabství navarrskému králi. Král Sancho III. Navarrský (jenž byl také hrabětem aragonským a kastilským) dále rozšířil území Navarrského (Pamplonského) království a tak ho před svou smrtí rozdělil mezi své syny: Hrabě Ramiro I. upevnil vojenský feudální systém Aragonu a již v roce 1035 se sám prohlásil aragonským králem. Jeho syn Sancho I., který vládl Aragonu v letech 1063-1094 se stal v roce 1076 rovněž králem Navarry. Od roku 1076 tak byl Aragon v unii s Navarrou. Jeho syn Petr I. a vnuk Alfons I. dále rozšiřovali moc a území obou království. Alfons I. odrazil útoky Almorávidů a dobyl v letech 1118–1119 větší část povodí řeky Ebro se Zaragozou (ze které učinil nové hlavní město Aragonu). Po jeho smrti v roce 1134, jelikož byl bezdětný, byla rozdělena unie Navarry a Aragonu, navarrský trůn získal García VI. Navarrský a aragonský trůn získal Ramiro II. Aragonský. Ten byl původně předurčen pro duchovní dráhu a zpočátku vlády musel potlačit vzpouru aragonských šlechticů, ke které se váže hrůzostrašná \"pověst o zvonu z Huesky\". Zvěst o tomto „zvonu“ se vskutku brzy rozšířila do celého Ramirova panství a přiměla ostatní vzbouřence k ukončení odporu. Po získání papežského dispensu se Ramiro roku 1135 oženil s Agnes z Poitou a z tohoto manželství o rok později vzešla jediná dcera Petronila. Tu otec záhy provdal za barcelonského hraběte Ramona Berenguera IV. a na královský titul rezignoval. Faktickým vládcem se tak stal Petronilin manžel (jako aragonský kníže), švagr kastilského krále Alfonse VII. (ten se snažil po smrti Alfonse I. získat sám trůn).", "section_level": 1}, {"title": "Nástup barcelonské dynastie a vznik zemí aragonské koruny.", "content": "Sňatkem královny Petronily s hrabetěm Raimundem Berengarem IV. byl položen základ zemí aragonské koruny. S nástupem jejich syna Alfonse II. roku 1162 tak bylo Barcelonské hrabství trvale spojeno personální unií s Aragonským královstvím, v jehož rámci se stalo základem nově vytvořeného \"knížectví Katalánie\", s nímž pak sdílelo další osudy. Zároveň tím nastoupila na trůn barcelonská dynastie. Za vlády jeho jediného syna Jakuba I. byly k aragonskému království připojeny Baleárské ostrovy, království Valencie a Murcie. Tím se podstatně zvětšilo soustátí zemí aragonské koruny a zahrnovalo již většinu budoucí aragonské části dnešního Španělska. Proto je také pro tato území souhrnně používán spíše název \"Aragonské království\" než \"země Aragonské koruny\". Roku 1282 získala aragonská dynastie díky tzv. sicilským nešporům Sicílii a vyvolala tím dlouhodobou rivalitu s Francií. V boji o převahu ve Středomoří dobyl Aragon Maltu (1284), Sardinii (1323–1324) a Athénské vévodství (1379, ztratili ho už v roce 1388). V roce 1410, ale vymřela vládnoucí barcelonská dynastie, poté následovalo 2 roky interregnum (bezkráloví), než byl dědičně zvolen nový král Ferdinand I.", "section_level": 2}, {"title": "Nástup trastámarské dynastie.", "content": "Když v roce 1410 vymřela původní aragonská královská barcelonská dynastie, rozhořel se boj o trůn. Jedním z kandidátů byl také druhorozený syn kastilského krále Jana I. Ferdinand z Antequery. Ten nakonec na základě rozhodčího výroku z Caspe nastoupil v roce 1412 jako Ferdinand I. čímž založil aragonskou linii trastámarské dynastie. Syn Ferdinanda I. král Alfons V. Aragonský získal v roce 1442 království neapolské, byl tak králem aragonským, valencijským, sicilským, neapolským a hrabětem barcelonským. Neapolské království po jeho smrti připadlo jeho nelegitimnímu synovi Ferdinandovi I. Ferrantemu. V Aragonu nastoupil Ferdinandův legitimní syn Jan II. Aragonský, který se stal sňatkem také králem (horno)navarrským. Za jeho vlády zažívalo aragonské království hospodářský rozkvět, který přispěl k rozvinutí systému feudální reprezentace, zvaného paktismus (rozdělení vládní moci mezi panovníka a kortesy jednotlivých zemí koruny). V 15. století prudké sociální boje v bohatých katalánských městech a nevolnická povstání. Jeho syn Ferdinand II. Aragonský uzavřel v roce 1469 ještě jako dědic trůnu sňatek s dědičkou kastilského trůnu Isabelou Kastilskou (taktéž z dynastie Trastámára). V roce 1474 se tak spolu se svou ženou stal \"králem manželem\" v Kastilii. V roce 1504 získal Ferdinand II. Aragonský také zpět pro aragonskou korunu Neapolské království a stal se králem jako Ferdinand III. Neapolský. V zemích aragonské koruny vládl až do své smrti v roce 1516, kdy nastoupil na trůn jeho vnuk Karel I. (V.) z rodu Habsburků, který sjednotil kastilské a aragonské území a stal se prvním španělským králem. Definitivní konec aragonské autonomie v rámci zemí aragonské koruny přišel až s nástupem Bourbonů na španělský trůn v roce 1707. To učinily tzv. Dekrety de Nueva Planta, které ze Španělska utvářely centralizovaný stát.", "section_level": 2}], "src_summary": "Aragonské království (španělsky \"Reino de Aragón\", , , ) bylo středověké království s proměnlivým územním rozsahem, existující v letech 1035–1516. Království Aragonie vzniklo z Aragonského hrabství, které bylo východní částí království Navarra. Královskou rezidencí bylo město Zaragoza. V roce 1162, když vzniklo soustátí Zemí Aragonské koruny, stalo se Aragonské království jádrem a centrem soustátí pod společnou vládou aragonského krále. Aragonské království bylo stejně jako další země aragonské koruny (Valencie, Katalánie, Baleáry) v roce 1516 spojeno s Kastilií do nového státního útvaru, Španělska. Do roku 1707 užíval Aragon autonomie, ta byla obnovena až v roce 1978, kdy bylo vytvořeno Aragonské autonomní společenství.", "tgt_summary": "The Kingdom of Aragon (, , , ) was a medieval and early modern kingdom on the Iberian Peninsula, corresponding to the modern-day autonomous community of Aragon, in Spain. It should not be confused with the larger Crown of Aragon, that also included other territories — the Principality of Catalonia (which included the former Catalan Counties), the Kingdom of Valencia, the Kingdom of Majorca, and other possessions that are now part of France, Italy, and Greece — that were also under the rule of the King of Aragon, but were administered separately from the Kingdom of Aragon. In 1479, upon John II of Aragon’s death, the crowns of Aragon and Castile were united to form the nucleus of modern Spain. The Aragonese lands, however, retained autonomous parliamentary and administrative institutions, such as the Corts, until the Nueva Planta decrees, promulgated between 1707 and 1715 by Philip V of Spain in the aftermath of the War of the Spanish Succession, finally put an end to it.", "id": 786106}
{"src_title": "Kukla (oděv)", "tgt_title": "Balaclava (clothing)", "src_document": [{"title": "Kukly podle konstrukce a využití.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Zateplovací kukla.", "content": "Je zhotovena z pružného úpletu, často z moderních syntetických vláken, užívaných pro výrobu funkčního prádla, někdy také z vlny. Často jednobarevná, v tmavých barvách. Obličej zůstává většinou odkrytý. Využití je proti prochladnutí při sportovních aktivitách jako je cyklistika nebo lyžování. Musí umožnit nošení ochranných brýlí a nasazení ochranné helmy. Proto bývá většinou z tenké pleteniny s hladkým vnějším povrchem.", "section_level": 2}, {"title": "Maskovací kukla.", "content": "Vyrobena z tenkého hladkého úpletu. Upřednostňuje se maskovací funkce. Zakrývá i obličej, odkryté zůstávají jen oči. Existují typy zakrývající jen obličej, část zakrývající vlasy je pro lepší větrání ze síťoviny. Maskovací funkce je podpořena vhodnou barvou. Mimo klasické černé může být bílá, písková, khaki nebo je kukla potištěna maskovacím vzorem.", "section_level": 2}, {"title": "Kukla jako součást potápěčského obleku.", "content": "Kukla může být samostatný doplněk nebo být integrální součástí potápěčského obleku. Vyrobena ze stejného kašírovaného neoprenu jako potápěčský oblek. Slouží k udržení hlavy potápěče v teple. Někteří plavci-otužilci používají tuto kuklu samostatně. Při plavání v zimním období je teplota vzduchu výrazně nižší, než teplota vody. Kukla je sestavena z materiálu různých tlouštěk. Manžeta kolem obličeje je z tenkého materiálu pro lepší utěsnění. Obličej zůstává odkrytý, kukla musí umožnit pohodlné nasazení potápěčské masky a náustku dýchacího přístroje. Barevně, případně ozdobnými pruhy v kontrastních barvách je kukla sladěna s designem potápěčského obleku.", "section_level": 2}, {"title": "Pomůcka v oblasti BDSM.", "content": "Materiálem bývá latex, lycra nebo kůže. Účelem bývá odosobnění nositele smazáním rysů jeho tváře pro okolí. Takové kukly mají odkryté otvory pro oči, ústa a nos. Existují kukly, které otvory pro oči nemají nebo je možné oči zakrýt odnímatelným dílem. Ty slouží k maximální dezorientaci osoby, která má kuklu nasazenou. Kukla může být vybavena částmi, které po uzamčení znemožňují její sejmutí samotným nositelem.", "section_level": 2}], "src_summary": "Kukla je součást oblečení, která zakrývá celou hlavu a krk. Nezakrytý zůstává pouze obličej. U některých provedení kukly jsou odkryté jen oči a otvory pro dýchání. Kukla je zhotovena z pružného, elastického materiálu.", "tgt_summary": "A balaclava, also known as a balaclava helmet or Bally (UK slang) or ski mask (US slang), is a form of cloth headgear designed to expose only part of the face, usually the eyes and mouth. Depending on style and how it is worn, only the eyes, mouth and nose, or just the front of the face are unprotected. Versions with a full face opening may be rolled into a hat to cover the crown of the head or folded down as a collar around the neck.", "id": 248814}
{"src_title": "Jindřich II. ze Champagne", "tgt_title": "Henry II, Count of Champagne", "src_document": [{"title": "Život.", "content": "Jindřich se narodil jako syn hraběte Jindřicha z rodu Blois a Marie, dcery francouzského krále Ludvíka VII. a Eleonory Akvitánské. Byl tedy synovcem francouzského krále Filipa i anglického krále Richarda Lví srdce. Po pádu Jeruzaléma roku 1187 byla vyhlášena třetí křížová výprava, která zpočátku nevyvolala přílišné nadšení potenciálních účastníků. Francouzští křižáci společně s anglickými vyrazili až 4. července 1190 z Vézelay. Jindřich ze Champagne se společně se svými strýci Theobaldem a Štěpánem a velkým počtem vojáků k hradbám Akkonu dostal již 27. července 1190 a posílil tak vyčerpané křižácké vojsko obléhající vzdorující město. Mladý hrabě převzal velení až do příjezdu králů Filipa a Richarda a investoval do stavby obrovského mangonelu a beranidel. Během obléhání přiznal templářskému řádu mnohé výsady, které zaručovaly získání majetku na jeho území s výjimkou panství nad hrady a městy. Napomohl uzavření mírové dohody mezi Saladinem a Richardem Lví srdce, kdy Saladin chtěl, aby mu křižáci postoupili Askalon a Richard se jej nechtěl vzdát. Tehdy Jindřich poukázal na to, že ve Svaté zemi po odjezdu křižáckého vojska stejně nezůstane dost rytířů na to, aby Askalon ubránili. Poté byla 2. září 1192 sepsána smlouva o pětiletém míru. Saladin ponechal křižákům všechny jimi držená města mimo Askalonu a přislíbil ochranu neozbrojených poutníků na svatých místech. Kromě toho povolil bohoslužby čtyř latinských knězů přímo u Svatého hrobu.", "section_level": 1}, {"title": "Jeruzalémský král.", "content": "Roku 1190 zemřela jeruzalémská královna Sibyla i s oběma dcerami a titul měl připadnout Isabele, dceři krále Amauryho I. Konrád z Montferratu se zasadil o zinscenování Isabelina rozvodu z Homfroiem z Toronu a vzápětí se s dědičkou sám oženil. 28. dubna 1192 byl krátce po své korunovaci zavražděn dvěma vrahy ze sekty asasínů a bylo nutné najít nového vládce Jeruzaléma. Volba obyvatel Tyru padla na Jindřicha ze Champagne, který byl zřejmě nejméně kontroverzním kandidátem. Již týden po Konrádově smrti dne 5. května 1192 byla Isabela provdána za hraběte ze Champagne. V křesťanském táboře vyvolala urychlená svatba rozpaky a muslimové byli ohromeni informací, že ke konzumaci manželství došlo i přes Isabelino pokročilé těhotenství. Zdá se, že manželství bylo šťastné a Jindřich se do Isabely zamiloval. Krátce po svém jmenováním se mladý král pokusil získat od Saladina \"\"své\"\" území. Pokus vyzněl naprázdno a ještě Saladina podráždil. Ke králově korunovaci nedošlo snad pro nedostatečnou dobu Isabelina vdovství, která zřejmě byla neslučitelná s církevním právem. Roku 1194 zemřel kyperský král Guy z Lusignanu, bývalý Konrádův soupeř o jeruzalémský trůn a Kypru se ujal jeho bratr Amaury. Jindřich s Amaurym uzavřel smlouvu o sňatku svých potomků, což vedlo k pozdější svatbě Huga z Lusignanu s Alicí. Nekorunovaným králem Jeruzaléma byl Jindřich pouhých pět let, zemřel roku 1197, když při vojenské přehlídce vypadl z okna galerie. Isabela byla znovu provdána za ovdovělého kyperského krále Amauryho.", "section_level": 2}], "src_summary": "Jindřich II. ze Champagne ( \"Henri de Champagne\", 29. července 1166 – 10. září 1197, Akkon) byl hrabětem ze Champagne, účastníkem křížové výpravy do Svaté země a následně nekorunovaným králem Jeruzaléma. Vydobyl si přízvisko \"král pobřeží\" a soudobým arabským kronikářem byl považován za moudrého muže s jemnými způsoby a tolerancí.", "tgt_summary": "Henry II of Champagne (or Henry I of Jerusalem) (29 July 1166 – 10 September 1197) was count of Champagne from 1181 to 1197, and king of Jerusalem from 1192 to 1197 by virtue of his marriage to Queen Isabella I of Jerusalem.", "id": 2350855}
{"src_title": "Chajim Ramon", "tgt_title": "Haim Ramon", "src_document": [{"title": "Biografie.", "content": "Narodil se v Jaffě a po nástupu na povinnou vojenskou službu v Izraelských obranných silách sloužil u Izraelského vojenského letectva, kde dosáhl hodnosti kapitána. Poté vystudoval právo na Telavivské univerzitě a získal titul bakalář. Po odchodu z armády vstoupil do strany Ma'arach (předchůdkyně dnešní Strany práce) a v letech 1978 až 1989 byl tajemníkem její mládežnické části. Poslancem Knesetu se stal v květnu 1983, kdy nahradil Daniela Rosolia, a členem izraelského parlamentu zůstal až do současnosti. Výjimku tvořilo krátké období mezi lednem 2006 a březnovými volbami téhož roku (tehdy rezignoval a odešel ze Strany práce do nově vzniklé strany Kadima). Za dobu svého působení v Knesetu byl členem jeho četných výborů a v letech 1988 až 1992 předsedal jeho finančnímu výboru.", "section_level": 1}, {"title": "Ministr zdravotnictví a rezignace.", "content": "Po volbách v roce 1992 byl Ramon jmenován ministrem zdravotnictví ve vládě Jicchaka Rabina. V únoru 1994 však na svou funkci rezignoval, neboť se Straně práce nepodařilo získat podporu pro navrhovaný zákon o národním zdravotním pojištění a narušit spojení mezi národní odborovou federací Histadrut a zdravotní pojišťovnou Klalit. Ve svém dramatickém projevu na zasedání strany přirovnal její členy k velrybám uvíznutým na pláži (: \"beached whales\") a rezignoval.", "section_level": 2}, {"title": "Předseda Histadrutu.", "content": "V roce 1994 Ramon odštěpil od Strany práce a společně s Amirem Perecem vytvořil kandidátku „Nový život pro Histadrut.“ V následných volbách do vedení Histadrutu porazil Stranu práce, která tuto odborovou organizaci (prostřednictvím svých předchůdkyň jako byly strany Mapaj a Ma'arach) kontrolovala od jejího vzniku. Za jeho vedení bylo pokračováno v privatizaci většiny společností, jež Histadrut vlastnil. V důsledku toho byl ke konci jeho funkčního období nakonec schválen zákon o národním zdravotním pojištění. Na základě doporučení komise Šošany Netanjahuové z roku 1990 vstoupil zákon v platnost k 1. lednu 1995. Před schválením zákona bylo zdravotní pojištění nepovinné. I tak však bylo 96 % populace pojištěno.", "section_level": 2}, {"title": "Návrat do vlády.", "content": "Po zavraždění premiéra Jicchaka Rabina v listopadu 1995 se Ramon vrátil zpět do vlády a ve vládě Šimona Perese zastával funkci ministra vnitra, a to až do roku 1996, kdy Strana práce prohrála volby.", "section_level": 2}, {"title": "Neúspěšná kandidatura do vedení strany.", "content": "Když se Strana práce po volbách v roce 1999 vrátila pod vedením Ehuda Baraka k moci, byl Ramon jmenován ministrem při úřadu premiéra. Mezi jeho agendu patřil dohled na vládní reformu a vztahy mezi vládou a Knesetem. V roce 2000 se podruhé stal ministrem vnitra a tuto funkci zastával až do pádu Barakovy vlády v roce 2001. Ramon se po volbách postavil proti Barakovu návrhu na vstup do koaliční vlády pod vedením Ariela Šarona a odmítl být součástí koaliční vlády vytvořené v březnu 2002 Šaronem a Barakovým nástupcem v čele Strany práce Benjaminem Ben Eliezerem. Namísto toho v listopadu 2002 kandidoval na post předsedy strany. Ve vnitrostranických volbách však neuspěl a novým předsedou strany se stal Amram Micna. V lednu 2005 Strana práce vstoupila do vládní koalice Ariela Šarona a Ramon byl jmenován ministrem bez portfeje. Z vlády odešel v listopadu 2005 společně s ostatními ministry za Stranu práce.", "section_level": 2}, {"title": "Vstup do Kadimy.", "content": "V listopadu 2005 Ariel Šaron opustil Likud a společně s dalšími poslanci za tuto stranu založil centristickou stranu Kadima. Po odchodu Strany práce Ramon opustil svou mateřskou stranu a stal se prvním poslancem za Stranu práce, který se připojil k Šaronově nové straně. O několik dní jej následovali nynější izraelský prezident Šimon Peres a Dalia Icik. Nová strana poprvé kandidovala ve volbách v roce 2006, ze kterých vzešla vítězně. Po sestavení nové vlády pod vedením Ehuda Olmerta byl Ramon jmenován ministrem spravedlnosti. Během druhé libanonské války v roce 2006 Ramon vystupoval jako jeden z nejvíce jestřábích ministrů kabinetu.", "section_level": 2}, {"title": "Neslušné chování a rezignace.", "content": "V červenci 2006 byl Ramon sedm hodin vyslýchán při vyšetřování sexuálního obtěžování (měl políbit zaměstnankyni státní správy proti její vůli). Dne 27. července 2006 mu generální prokurátor Menachem Mazuz nařídil, aby se zdržel provádění výkonných rozhodnutí týkajících se prosazování práva, včetně jmenování soudců a udílení amnestií. Ve stejný den prohlásil: „Každý v jižním Libanonu je terorista a napojený na Hizballáh.“ Dne 17. srpna se nejvyšší státní zástupce Menachem Mazuz rozhodl Ramona obžalovat z nemravného jednání. Na to Ramon reagoval slovy: „Jsem si jistý svou nevinou. Soud to prokáže.“ Jak již v minulosti slíbil, 18. srpna oznámil svou rezignaci. Dne 31. ledna 2007 byl Ramon odsouzen k trestu obecně prospěšných prací, které si odsloužil v terapeutickém jezdeckém centru Tel Mond. Soud však v jeho činech neshledal žádnou morální hanebnost (). Do Olmertovy vlády se vrátil v červenci 2007 jako vicepremiér a ministr při úřadu premiéra se zodpovědností za státní politiku a zvláštní mise jménem premiéra Olmerta. Svou rezignaci na post poslance Knesetu oznámil 30. července 2009. Oznámil svůj záměr vstupu do soukromé sféry podnikání, zároveň však zůstal předsedou rady strany Kadima, což je nejdůležitější orgán strany.", "section_level": 2}, {"title": "Osobní informace.", "content": "Jeho manželkou je Veder Ramonová-Rivlinová, šéfeditorka dámského měsíčníku Lady Globes. Společně mají dvě děti z bývalého manželství.", "section_level": 2}], "src_summary": "Chajim Ramon (: חיים רמון, narozen 10. dubna 1950) je izraelský politik a poslanec Knesetu za stranu Kadima. Během své více než třicetileté politické kariéry zastával různé funkce v izraelské vládě, včetně ministra vnitra, zdravotnictví, spravedlnosti či ministra při úřadu premiéra. Od července 2007 do března 2009 byl izraelským vicepremiérem.", "tgt_summary": "Haim Ramon (, born 10 April 1950) is an Israeli politician who served as a member of the Knesset between 1983 and 2009, and as both Vice Prime Minister and Minister in the Prime Minister's Office with responsibility for state policy.", "id": 1769717}
{"src_title": "Boleslav V. Heretik", "tgt_title": "Bolko V the Hussite", "src_document": [{"title": "Mládí.", "content": "Přibližně od puberty se mohl účastnit jednotlivých jednání vedených jeho otcem, aby se přiučil, jak vypadá mocenská politika a jakým způsobem se v ní pohybovat, což je vysledovatelné na využívání shodných mocenských nástrojů při Bolkově samostatném vystupování, např. přepadávání kupeckých karavan. Za účelem získání spojenectví polského krakovského dvora se Bolek na popud svého otce Bolka IV. oženil s mezi lety 1417-1419 s nevlastní dcerou polského krále Vladislava Jagelly, Alžbětou. Tato událost vedla k vytvoření Bolkova samostatného údělu, nejprve zahrnujícímu jen polovinu Horního Hlohova s příslušným zbožím, později rozšířeným o polovinu Prudniku. V obou městech držel jejich druhou polovinu Bernard Opolský. V mnohých publikacích bývá uváděna jeho cesta do Prahy a studium na Karlově univerzitě, kde se měl seznámit s učením Jana Husa, nicméně pro absenci pramenů je tato teze v současné historiografii překonána. V únoru roku 1420 složil s ostatními slezskými knížaty (spolu se svým otcem a strýcem) ve Svídnici hold Zikmundu Lucemburskému.", "section_level": 1}, {"title": "Bolek V. a husité.", "content": "Jakožto straník Zikmunda Lucemburského se po boku slezských knížat podílel na výbojích na území ovládaná kališníky. Díky mocenskému vzestupu husitských svazů po roce 1425 museli Slezané přejít do defenzívy a byli neustále ohrožováni kališnickými oddíly pod vedením Jana Tovačovského. V reakci na to slezská knížectví oživila ideu koordinované obrany a roku 1427 uzavřela obranný spolek, jehož účelem bylo pravidelné předávání informací o pohybech husitských vojsk a vzájemná pomoc v případě napadení. Tento spolek se ukázal jako vysoce neefektivní a při tažení Prokopa Holého do Horního Slezska v roce 1428 nepředstavoval pro husity významný problém. Při tomto tažení byly popleněny Bolkovy majetky Horní Hlohov a město Prudnik a po drtivé porážce knížecího spolku u Vratislavi byli Slezané nuceni uzavřít s kališníky příměří a zaplatit tučné výpalné. Po demonstraci husitské síly Bolek pochopil, že nejlepší cesta jak uchránit rodové državy a kompenzovat ztráty z předchozích bojů je přidat se na stranu husitů a nejpozději od jara 1430 je doloženo jeho připojení k husitským houfcům pustošící Horní Slezsko. Tato spolupráce mu vynesla držbu hradů Meristow a Greislau, které vzápětí ztratil. Vydal se na diplomatická jednání do Krakova, což umožnilo jeho slezským nepřátelům obsadit Hlivice. V roce 1433 byl v bitvě u Rybníku poražen Mikulášem IV. Opavským a musel se stáhnout na své statky. Tato porážka znamenala odchod husitů ze Slezska. Po obnovení pořádku dosáhl Bolek IV. při jednáních v roce 1435 se Zikmundem odpuštění synových zločinů.", "section_level": 2}, {"title": "Bolek V. a samostatná vláda.", "content": "Roku 1437 zemřel Bolek IV. Opolský, čímž se z Bolka V. stal prakticky nezávislý zeměpán. V červnu téhož roku na něj Bernard přepsal zbývající poloviny jeho měst, čímž Bolek V. vytvořil poměrně kompaktní úděl v podhůří Jeseníků. Po smrti českého krále Zikmunda Lucemburského byl koncem května 1438 prohlášen svými straníky v Mělníku českým králem Kazimír IV. Jagellonský jako protikrál k Zikmundovu zeti Albrechtu Habsburskému. Za této situace Kazimír vytáhl do Slezska, kde 6. října 1438 ve vojenském táboře u Střelců uzavřel se slezskými knížaty, mezi nimiž se Bolek V. nacházel, smlouvu o respektování polských nároků na český trůn. Přesto po vpádu Uhrů do Polska a následném stažení se Kazimíra holdoval Albrechtovi Habsburskému. Po jeho náhlé smrti a po zvolení Ladislava Pohrobka českým králem se přesto opět přimkl k polské straně. Díky záběrům církevního majetku, využíváním loupeživých slezských šlechticů a účasti na válce o Seveř získal Bolek V. značné finanční prostředky, díky kterým byl schopen realizovat své mocenské cíle prostřednictvím půjček, které za patřičné zástavy území a majetku poskytoval primárně zoufalým Opavským Přemyslovcům, díky čemuž se mu povedlo rozšířit svou doménu o podstatnou část přemyslovského zboží. V roce 1440 dostal od Václava II. Opavského do zástavy hrad Edelštejn i s městečkem Zlaté Hory a dokonce i část šperků od Alžběty Opavské. Mezi lety 1453-1457 získal od Arnošta Opavského do zástavy nejprve Bílovec, a nakonec i dvě třetiny samotného centra Opavských Přemyslovců, Opavy. Diky promyšleným krokům a obratné politice se stal jedním z nejmocnějších Slezských knížat své doby a dokazal uniknout i výraznějším postihům za přepadávání polských kupců a účasti na válce o Sveř ze strany Kazimíra Jagellonského.", "section_level": 2}, {"title": "Osobní život.", "content": "Se svou ženou Alžbětou zplodil někdy kolem roku 1430 svého jediného potomka Václava, který nejpozději kolem roku 1450 zemřel, tyto skutečnosti jsou však zatíženy nedostatkem pramenů. Mezi lety 1444-1450 Bolek V. svou ženu zavrhnul a oženil se s Hedvikou z Běsů. Tento sňatek zůstal bezdětný.", "section_level": 2}], "src_summary": "Boleslav V. Opolský též Husita, Heretik či Wołoszek (1400 - 1460) byl kníže z Opolské větve slezských Piastovců. Svá přízviska získal kvůli spolupráci s husitskými oddíly během Husitských válek ve Slezsku.", "tgt_summary": "Bolko V the Hussite () (ca. 1400 – 29 May 1460) was a Duke of Opole between 1422–1424 (as a co-ruler with his father), ruler over Głogówek and Prudnik since 1424, Duke of Strzelce and Niemodlin from 1450 and ruler over Olesno since 1455. He was the eldest son of Duke Bolko IV of Opole by his wife Margareta, possibly member of the House of Görz.", "id": 511497}
{"src_title": "Podběl lékařský", "tgt_title": "Tussilago", "src_document": [{"title": "Popis.", "content": "Podběl je vytrvalá bylina s podzemním plazivým šupinatým oddenkem. Podzemní výběžky oddenku dosahují nezřídka délky přes 1 metr. Květonosná lodyha je 5 až 15 cm dlouhá, za plodu se protahuje až na 30 cm. Lodyha je přímá, tenká, porostlá šupinovitými listy a je zakončena jediným úborem. Listy jsou jednoduché, řapíkaté, uspořádané v přízemní růžici a vyvíjejí se zpravidla až po odkvětu. Čepel je okrouhlá, široce vejčitá až srdčitá, mělce dlanitě laločnatá a na okraji oddáleně zubatá. Listy jsou v mládí oboustranně bíle plstnaté, na líci později olysávající. Úbory jsou zlatožluté, v průměru 2-3 cm široké, složené ze středových trubkovitých květů a hojných okrajových jazykovitých květů s plochou ligulou. Plodem je válcovitá 3-5 mm dlouhá nažka s chmýrem. Podběl kvete od března do dubna, v horských oblastech až do srpna.", "section_level": 1}, {"title": "Rozšíření.", "content": "Podběl lékařský je rozšířen v celé Evropě, v horách severní Afriky, v Asii jeho areál sahá přes Sibiř po Dálný východ a přes Kavkaz a Írán po Indii. Jako zavlečený druh se vyskytuje i v Severní Americe.", "section_level": 1}, {"title": "Taxonomie.", "content": "Podběl lékařský je jediným druhem rodu podběl.", "section_level": 1}, {"title": "Lidové názvy.", "content": "Lopušnice, koňské kopyto, májík, ubytmík, mateří líčko, líčko Panny Marie, babuška a babuše.", "section_level": 1}, {"title": "Obsahové látky.", "content": "Květy obsahují flavonoidy, žlutá barviva xanthofyly, dále sliz, glykosidové hořčiny, třísloviny a malé množství silice. V listech je obsažen především sliz, hořčiny, třísloviny, organické kyseliny, cholin, cukry a polysacharid inulin. Z minerálních látek je významný především zinek a draslík. V listu i květu byl zjištěn obsah nežádoucích látek ze skupiny pyrolizidinových alkaloidů. Tyto látky mají velmi vysokou mutagenní aktivitu a jsou genotoxické.", "section_level": 1}, {"title": "Sběr a zpracování.", "content": "Úbory („květ“) se sbírají časně zjara za suchého počasí a rychle se ve stínu suší. Umělá teplota nemá překročit 40 °C. Není vhodné sušit úbory příliš rozkvetlé, protože se brzy rozpadají. Je bez pachu, chuti poněkud hořké. Listy se sbírají v březnu a dubnu. Jeden den se předsuší na slunci, pak se rychle dosuší ve stínu. Řapíky špatně schnou. Za vlhkého počasí listy hnědnou nebo černají. Pach i chuť jsou stejné jako u květu.", "section_level": 1}, {"title": "Využití.", "content": "Podběl lékařský má dezinfekční a protizánětlivé účinky. Používá se při zánětech horních cest dýchacích k lepšímu odkašlávání a k potlačení zánětů. Užívá se v nálevu, samotný nebo v čajových směsích. Čerstvé lístky z odvaru se přikládají na spáleniny, oteklé a bolavé klouby a na špatně hojící se vředy. Má mírný močopudný a antiastmatický účinek. Lidové léčitelství doporučuje obklady z jeho výluhu na záněty žil a obtížně se hojící rány. Podběl se nedoporučuje vzhledem k obsahu pyrolizidinových alkaloidů k dlouhodobému užívání, ačkoliv je jejich obsah velmi malý a rapidně se snižuje sušením. Samostatně podávaný také není vhodný pro děti a těhotné a kojící ženy.", "section_level": 1}, {"title": "Příprava čaje.", "content": "Jedna čajová lžička květů a řezaných lístků se dá do čtvrt litru vody. A necháme projít varem, 16 minut louhujeme. Pak scedíme. Pijeme pomalu, 1-2 hrníčky denně. Čaj nelze užívat trvale.", "section_level": 2}, {"title": "Příprava obkladů.", "content": "Čerstvé lístky očistíme a rozmačkáme na kaši. Kaši pokládáme na poškozené místo (na popáleniny, špatně hojitelné rány, oteklé klouby) a obvážeme obinadlem.", "section_level": 2}, {"title": "Inhalace.", "content": "Do vařící vody dáme jednu vrchovatou polévkovou lžíci úborů a lístků. Vdechujeme pod plachtou, opakujeme několikrát denně.", "section_level": 2}], "src_summary": "Podběl lékařský (\"Tussilago farfara\"), někdy také podběl obecný, je rostlina z čeledi hvězdnicovité a jediný druh rodu podběl. Je to vytrvalá léčivá rostlina s dlouhým plazivým oddenkem. Listy začínají růst až po odkvětu. Vyskytuje se v celé Evropě a v Asii. V Česku roste převážně na vlhkých místech, na polích, u vody, na loukách, na březích potoků a v příkopech. Latinské rodové jméno \"Tussilago\" odkazuje na jeho léčivé schopnosti (tussis – kašel, ago – odháním), zatímco druhové jméno \"farfara\" (far – mouka, ferre – nésti) na husté oplstění rubu listů, které díky tomu mají moučnatě bělavé zabarvení.", "tgt_summary": "Tussilago farfara, commonly known as coltsfoot, is a plant in the groundsel tribe in the daisy family Asteraceae, native to Europe and parts of western and central Asia. The name \"tussilago\" is derived from the Latin \"tussis\", meaning cough, and \"ago\", meaning to cast or to act on. It has had uses in traditional medicine, but the discovery of toxic pyrrolizidine alkaloids in the plant has resulted in liver health concerns. \"Tussilago farfara\" is the only accepted species in the genus Tussilago, although more than two dozen other species have at one time or another been considered part of this group. Most of them are now regarded as members of other genera \"(Chaptalia, Chevreulia, Farfugium, Homogyne, Leibnitzia, Petasites, Senecio).\"", "id": 597157}
{"src_title": "Tučňák magellanský", "tgt_title": "Magellanic penguin", "src_document": [{"title": "Popis.", "content": "Je to tučňák prostřední velikosti, je největším druhem rodu \"Spheniscus\". Bývá vysoký 60 až 70 cm a váží 3,5 až 5 kg. Samci jsou zpravidla větší než samice, ale rozdíl bývá zřídkakdy postřehnutelný. Má dva černé příčné podkovité pruhy přes krk a prsa. Pije mořskou vodu, přebytečnou sůl pak vykašlává. Mláďata a nedospělci jsou na zádech šedočerní a zespodu špinavě bílí. Mladší ptáci mají na nohou bílé skvrny, s věkem jejich množství ubývá. Tučňák magellanský se dožívá až 25 let.", "section_level": 1}, {"title": "Potrava.", "content": "Jako všechny druhy tučňáků i tito potravu získávají v moři. Jejich jídelníček tvoří hlavně malé druhy mořských ryb, hlavonožci, měkkýši, korýši i kril.", "section_level": 1}, {"title": "Způsob života.", "content": "Více než polovinu roku tráví na moři, kde cestují za potravou. Zpět se vracejí koncem září se studenými proudy Humboldtovým (na pobřeží Chile) a Falklandským (na pobřeží Argentiny a dále). Tyto mořské proudy jsou obvykle bohaté na ryby a tučňáci se cestou před zahnízděním vykrmí. Po doplutí do obvyklého hnízdiště, první připlouvají samci, si vybojují nejvhodnější místo pro vyhrabání nové nory, případně jen vyčistí starou. Průměrná nora má vstupní otvor široký 50 cm, pak následuje asi 1 metr dlouhá chodba vysoká 20 cm končící hnízdící komůrkou o průměru 45 cm, která je pod povrchem hluboko asi 40 až 50 cm. Komůrka je vystlána trávou a větvičkami vyvrženými mořem. Po spáření snese samice obvykle dvě vejce o váze cca 130 gramů (slepičí váží polovinu). V sezení na vejcích se samec i samice střídají po dobu 43 až 44 dnů, mláďata se tak líhnou v druhé polovině listopadu. Mládě váží po vylíhnutí 60 gramů, má prachový šat a začíná vidět po 10 dnech. Asi za 100 dnů jsou opeření s dětským zbarvením, teprve dvou až tříletí dostávají typické zbarvení dospělců. V době klubání mláďat se do kolonie vracejí loňská a předloňská nedospělá mláďata. Čerstvá mláďata mohou nyní vstoupit do moře a začít se sami živit, do té doby je živili rodiče. Staří ptáci nyní mají krátkou dobu odpočinku kdy se v moři vykrmí a vrátí se zpět na hnízdiště, kde přepeří současně se staršími mláďaty. Po výměně peří vyplouvají asi koncem dubna na další cestu mořem až do příštího hnízdění. Kroužkováním bylo zjištěno, že dospělí ptáci jsou většinou věrní svému hnízdišti. Také čerstvá mláďata podnikají dlouhé cesty, za šest měsíců po vstupu do vody byla nalezena 3300 km daleko.", "section_level": 1}, {"title": "Ohrožení.", "content": "Zmenšování počtu tučňáka magellanského je zapříčiněno jednak změnou klimatu, kdy pravidelné mořské proudy nečekaně nepřinášejí do pobřežních vod okolo hnízdišť dostatek ryb nutných k obživě a dále i lidskou činností, kdy jsou tučňáci ať úmyslně nebo neúmyslně loveni. Největší pohromou však bývají ekologické katastrofy znečistěním vody, které postihnou mořskou faunu nebo dokonce samotné tučňáky. Při styku s ropou ztrácí peří izolační vlastnosti a tučňáci hynou na podchlazení. Mezi přirozené nepřítele patří lachtani v moři a buřňáci na hnízdištích. Je odhadováno, že celkově žije asi 1 300 000 párů tučňáka magellanského.", "section_level": 1}], "src_summary": "Tučňák magellanský (\"Spheniscus magellanicus\") je druhem tučňáků, který hnízdí na pobřeží jižního Chile, Patagonii, Ohňové zemi, na ostrovech Juana Fernandéze, Falklandách a hlavně na pobřeží Argentiny a částečně i Uruguaye a jihu Brazílie. Největší hnízdící kolonie je na poloostrově Punta Tombo v Argentině.", "tgt_summary": "The Magellanic penguin (\"Spheniscus magellanicus\") is a South American penguin, breeding in coastal Patagonia, including Argentina, Chile and the Falkland Islands, with some migrating to Brazil where they are occasionally seen as far north as Espirito Santo. It is the most numerous of the \"Spheniscus\" penguins. Its nearest relatives are the African penguin, the Humboldt penguin, and the Galápagos penguins. The Magellanic penguin was named after Portuguese explorer Ferdinand Magellan, who spotted the birds in 1520. The species is listed as Near Threatened by the IUCN.", "id": 1342408}
{"src_title": "Categoría Primera A", "tgt_title": "Categoría Primera A", "src_document": [{"title": "Historie.", "content": "DIMAYOR byla založena v roce 1948 v Barranquille proto, aby oficiálně organizovala fotbalové soutěže. Kvůli sporu s národním fotbalovým svazem byla liga prohlášena mezinárodní federací FIFA za odtrženou, její účastníci byli vyloučeni z mezinárodních soutěží a potrestána byla také kolumbijská fotbalová reprezentace. Sankce se ale ligy nedotkla. Kvůli stávce v argentinském fotbale podepsali tamní nejlepší fotbalisté smlouvy v Kolumbii. Této éře se říkalo \"El Dorado\" a trvala do roku 1953, kdy Alfredo di Stéfano odešel do španělského velkoklubu Real Madrid.", "section_level": 1}, {"title": "Formát.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Sezóna.", "content": "V průběhu jedné půlsezóny, která trvá osmnáct kol, hraje každý tým proti každému jednou a navíc další zápas proti místnímu rivalovi. Za vítězství se do tabulky zapisují tři body, za remízu bod. Nejlepší čtyři týmy postupují do play off.", "section_level": 2}, {"title": "Finále.", "content": "Finále se hraje na dva zápasy, mistrem se stává tým, který má lepší skóre z obou zápasů. Pokud je po odvetě skóre vyrovnané, následuje okamžitě penaltový rozstřel. Pravidlo o počtu branek vstřelených na hřišti soupeře se nepoužívá.", "section_level": 2}, {"title": "Kontroverze.", "content": "Současný hrací systém soutěže byl ustaven v roce 1999, přičemž předchozí systémy se měnily a byly velmi složité. Sezóna 1996-1997 například trvala celých 18 měsíců od července 1996 do prosince 1997. Nový systém byl zaveden k tomu, aby bylo dosaženo větší atraktivnosti, někteří významní kolumbijští trenéři ho ale kritizovali. Již několikrát se stalo, že tým, který vedl po většinu základní části, vůbec nehrál ani ve finále.", "section_level": 2}, {"title": "Mistři.", "content": "\"(Aktuální do 2019–II)\"", "section_level": 1}, {"title": "Televize.", "content": "Práva na vysílání přenosů z ligy vlastní od roku 2006 na pětileté období televize Telmex.", "section_level": 1}], "src_summary": "Categoría Primera A je nejvyšší profesionální fotbalová liga v Kolumbii. Ligu řídí División Mayor del Fútbol Profesional Colombiano, známá jako DIMAYOR. Roku 2010 se sponzorem soutěže na dalších pět let stal výrobce nealkoholických výrobků Postobón, který dal soutěži jméno Liga Postobón. Od roku 2015 nese nový sponzorský název Liga Aguila. Soutěže se účastní 20 týmů, které hrají systémem každý s každým v jarní a podzimní soutěži. Nejhorší týmy vždy střídají postupující celky z nižší soutěže, Categoría Primera B. Nejúspěšnějším klubem je Atlético Nacional se 16 tituly (k roku 2019).", "tgt_summary": "The Categoría Primera A (), commonly referred to as Liga BetPlay Dimayor (between 2015 and 2019 \"Liga Águila\") due to sponsorship by online betting company BetPlay, is a Colombian professional league for association football clubs. It is the country's premier football tournament and sits at the top of the Colombian football league system. A total of twenty clubs compete in the league's regular season. \"División Mayor del Fútbol Profesional Colombiano\", better known as DIMAYOR, operates the league system of promotion and relegation for both Categoría Primera A and Categoría Primera B leagues. Since its founding in 1948, fourteen teams have been crowned as Colombian football champions. The most successful club is Atlético Nacional with 16 titles.", "id": 2099692}
{"src_title": "Roza Otunbajevová", "tgt_title": "Roza Otunbayeva", "src_document": [{"title": "Životopis.", "content": "Narodila se v Oši v tehdejší Kyrgyzské SSR. V roce 1972 absolvovala Filozofickou fakultu Moskevské státní univerzity. V příštích šesti letech pak působila na Kyrgyzské státní univerzitě. Je vdaná a má dvě děti. Její politická kariéra začala v roce 1981 v řadách Komunistické strany Sovětského svazu (KSSS). V osmdesátých letech působila jako vedoucí sovětské delegace při UNESCO v Paříži a poté jako sovětská velvyslankyně v Malajsii. V roce 1992 si ji prezident již samostatného Kyrgyzstánu Askar Akajev vybral za ministryni zahraničí a místopředsedkyni vlády. Zanedlouho funkce opustila, neboť se stala první velvyslankyní Kyrgyzstánu v USA a v Kanadě. Do funkcí v Kyrgyzstánu se vrátila v roce 1994 a zastávala je tři roky. V letech 1998 až 2001 byla velvyslankyní ve Spojeném království, v letech 2002 až 2004 byla zástupkyní vedoucího mise OSN v Gruzii. Po návratu do vlasti v roce 2004 se stala politicky aktivní. V prosinci 2004 spoluzakládala politickou stranu \"Ata-Jurt\" (Vlast). Ve volbách v roce 2005 však kandidovat nemohla, neboť právní úprava vyžadovala, aby kandidáti před volbami měli pětiletý nepřetržitý pobyt v Kyrgyzstánu, což s ohledem na své působení ve Spojeném království (v roli velvyslankyně) nesplňovala. V roce 2005 patřila k hlavním vůdcům Tulipánové revoluce, která vedla ke svržení prezidenta Akajeva. Poté několik měsíců zastávala funkci ministryně zahraničí v prozatímní vládě Kurmanbeka Bakijeva. Po zvolení Bakijeva prezidentem a nástupu premiéra Felixe Kulova se jí nepodařilo získat podporu pro své setrvání ve funkci ministryně. V následných doplňovacích volbách nebyla zvolena ani do parlamentu. V listopadu 2006 patřila ke klíčovým postavám demonstrací volajících po nové demokratické ústavě. V roce 2007 byla zvolena jako kandidátka sociální demokracie do kyrgyzského parlamentu. V říjnu 2009 se stala předsedkyní poslaneckého klubu opoziční sociální demokracie.", "section_level": 1}, {"title": "Nepokoje 2010.", "content": "V dubnu roku 2010 vypukly v Kyrgyzstánu masové nepokoje, kterých Otunbajevová využila k získání prezidentské funkce. Není jasné, zda je vhodnější tento čin označit jako státní převrat či revoluci. Po nástupu do funkce pokračovaly boje mezi jejími stoupenci a stoupenci svrženého prezidenta Bakijeva, těchto bojů využily uzbecké a kyrgyzské gangy, které rozpoutaly etnické střety. V těchto bojích zahynuly stovky až tisíce osob. Tyto události zůstávají dodnes nevyšetřeny a nevyjasněny. V listopadu téhož roku došlo k prvním svobodným parlamentním volbám. O rok později byly uspořádány volby prezidentské, ve kterých Otunbajovová nekandidovala, čímž dodržela svůj slib. Vítězem se stal Almazbek Atambajev.", "section_level": 2}], "src_summary": "Roza Isakovna Otunbajevová (: ; * 23. srpna 1950) je kyrgyzská politička. Od dubna 2010 do prosince 2011 byla předsedkyní prozatímní kyrgyzské vlády, když v zemi převzala moc opozice.", "tgt_summary": "Roza Isakovna Otunbayeva (Kyrgyz: Роза Исаковна (Исак кызы) Отунбаева, Roza İsaqovna (İsaq qızı) Otunbayeva; born August 23, 1950) is a Kyrgyz diplomat and politician who served as the President of Kyrgyzstan from 7 April 2010 until 1 December 2011. She was sworn in on July 3, 2010, after acting as interim leader following the 2010 April revolution which led to the ousting of President Kurmanbek Bakiyev. She previously served as Minister of Foreign Affairs and as head of the parliamentary caucus for the Social Democratic Party of Kyrgyzstan.", "id": 240190}
{"src_title": "Lotyši", "tgt_title": "Latvians", "src_document": [{"title": "Osobnosti.", "content": "V Rize se narodil nositel Nobelovy ceny za chemii Wilhelm Ostwald, stejně jako významný průkopník raketové techniky a kosmonautiky Friedrich Zander. Tzv. Waldenův zvrat objevil chemik Paul Walden. Prestižní Turingovu cenu získal informatik Juris Hartmanis. V sociálních a humanitních vědách vynikl rižský rodák a politický filozof Isaiah Berlin a také sociolingvista Max Weinreich. Zakladatelem moderní lotyšské literatury je Rainis. Aleksandrs Čaks je vnímán jako první „městský“ lotyšský básník. Krišjānis Barons sesbíral stovky lidových písní. Nejvýznamnějším prozaikem je Rūdolfs Blaumanis. Nejpřekládanějším lotyšským autorem všech dob je Vilis Lācis. Nejslavnější spisovatelkou Aspazija. Mezi výtvarnými umělci vynikli sochař Kārlis Zāle, malíř Vilhelms Purvītis a fotograf Philippe Halsman, emigrant do USA. Jedním z nejslavnějších baletních tanečníků všech dob se stal rodák z Rigy Michail Baryšnikov. Také legendární filmový režisér Sergej Michajlovič Ejzenštejn se narodil v lotyšském hlavním městě. Klasiky lotyšské hudby jsou Jāzeps Vītols, Alfrēds Kalniņš, Kārlis Baumanis a Emīls Dārziņš. Významnými hudebními skladateli současnosti jsou Raimonds Pauls a Pēteris Vasks. Slavným houslistou a dirigentem byl Gidon Kremer. Jako dirigent získal věhlas rovněž Mariss Jansons. Jako operní pěvkyně se prosadila Elīna Garanča. Elektronický hudebník DJ Lethal (Leors Dimants) proslul svou spoluprací se skupinou Limp Bizkit. Klíčovými politickými postavami meziválečného Lotyšska byli Kārlis Ulmanis a Jānis Čakste. Cyklista Māris Štrombergs vybojoval dvě zlaté olympijské medaile. První olympijské zlato pro samostatné Lotyšsko vybojoval gymnasta Igors Vihrovs. Za časů Sovětského svazu vyhrála olympiádu oštěpařka Inese Jaunzeme či střelec Afanasijs Kuzmins. Dvojnásobným mistrem světa z časů SSSR je hokejový brankář Artūrs Irbe. Šachistovi Michailu Talovi se přezdívalo Čaroděj z Rigy. V Rize se narodil i představitel šachové moderny Aaron Nimcovič či šachista Alexej Širov.", "section_level": 1}, {"title": "Další známí Lotyši.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Literatura.", "content": "Garlieb Merkel, Imants Ziedonis, Vizma Belševica, více viz seznam lotyšských spisovatelů", "section_level": 2}, {"title": "Výtvarné umění.", "content": "Janis Rozentāls, Mark Rothko", "section_level": 2}, {"title": "Hudba.", "content": "Andris Nelsons, Imants Kalniņš, Jānis Ivanovs, Marija Naumova, Aija Andrejeva, Anmary", "section_level": 2}, {"title": "Věda.", "content": "Juris Alunāns, Elijahu Rips, Atis Kronvalds, Krišjānis Valdemārs", "section_level": 2}, {"title": "Sport.", "content": "Ernests Gulbis, Māris Verpakovskis, Artjoms Rudņevs, Aleksandrs Cauņa, Kaspars Gorkšs, Marians Pahars, Vitālijs Astafjevs, Arkadij Naiditsch, Kārlis Skrastiņš, Larisa Neilandová, Andris Biedriņš, Martins Dukurs, Aleksandrs Koļinko, Ainārs Kovals, Juris Laizāns, Mārtiņš Rubenis, Andris Šics, Helmuts Balderis, Juris Šics, Jānis Daliņš, Viktors Ščerbatihs, Andrejs Rubins, Igors Stepanovs, Maigonis Valdmanis", "section_level": 2}, {"title": "Politika.", "content": "Valdis Zatlers, Vaira Vīķe-Freiberga, Andris Bērziņš, Laimdota Straujuma, Gustavs Zemgals, Alberts Kviesis, Jukums Vācietis, Zigfrīds Anna Meierovics, Valdis Birkavs, Guntis Ulmanis", "section_level": 2}, {"title": "Náboženství.", "content": "Jānis Pujats", "section_level": 2}], "src_summary": "Lotyši (lotyšsky \"latvieši\", livonsky \"laett\") jsou evropským národem, který patří k baltské jazykové skupině, původnímu obyvatelstvu východního Pobaltí. Občas na sebe poukazují starověkým jménem \"Latvji\", které může mít původ ve slově \"Latve\", což je název řeky, která pravděpodobně protékala územím dnešního východního Lotyšska. Baltofinsky mluvící kmen, známý jako Livové, se usadil mezi Lotyši a obměnil jejich jméno na \"Latvis\", což znamená \"čističi-lesů\", jak je také nazývali středověcí němečtí osadníci. Němečtí kolonizátoři změnili toto jméno na \"Lette\" a jejich původně malou osadu přezdívali \"Livland\". Latinská forma, \"Livonia\", se postupně vztahovala na celé území dnešního Lotyšska stejně jako na jižní Estonsko, které se dostalo pod německou nadvládu. Lotyši a Litevci jsou jediní přežívající členové pobaltských národů a baltských jazyků indoevropské rodiny. Jejich národní jazyk je lotyština.", "tgt_summary": "Latvians (; ) are a Baltic ethnic group and nation native to Latvia and the immediate geographical region, the Baltics. They are occasionally also referred to as Letts, although this term is becoming obsolete. Latvians share a common Latvian language, culture and history.", "id": 954038}
{"src_title": "Julius von Payer", "tgt_title": "Julius von Payer", "src_document": [{"title": "Životopis.", "content": "Narodil se v Šanově (dnes část Teplic), v domě \"U Jitřenky\" v ulici U Hadích lázní. Otec Franz Anton Rudolf Payer byl důstojníkem v penzi. Julius byl ve věku deseti let poslán do kadetního ústavu v Łobzówě u Krakova. Jeho otec zemřel ještě před tím, než mladý Julius stačil dokončit školu. V letech 1856–1859 pokračoval ve studiu na Tereziánské vojenské akademii ve Vídeňském Novém Městě, odkud vyšel jako podporučík 2. třídy. Poté byl přidělen ke 36. pěšímu pluku do Verony. V Itálii působil s přestávkami několik let, za prusko-rakouské války se vyznamenal v bitvě u Custozzy (1866). V té době se už intenzivně věnoval vysokohorským výstupům v Alpách, s nimiž začal v roce 1863. O rok později vystoupil na vrcholy pohoří Adamello-Presanella (přes 3500 m n. m.), načež brzy poté vyhotovil mapu celé oblasti v měřítku 1 : 56 000. Obdobně v letech 1865–1868 zmapoval Ortleské Alpy. Za tu dobu vystoupil na více než 100 vrcholů v obou pohořích, z toho 43 prvovýstupů. Díky výtečné kartografické práci získal v roce 1868 místo ve \"Vojenském zeměpisném ústavu\" ve Vídni a také byl osloven k účasti na arktické expedici (jako topograf a vedoucí saní), kam jej navrhl německý kartograf a zeměpisec August Petermann. S ním spolupracoval dlouhodobě předtím i potom: v přílohách \"Petermanns Geographische Mitteilungen\" publikoval obsáhlé zprávy o svých alpských výstupech. Arktickou expedici vedl Karl Koldewey a byla to v pořadí již druhá německá plavba do ledové oblasti východně od Grónska. Přes ztrátu plachetnice \"Hansa\" a následné útrapy se výpravě podařilo zmapovat pobřeží severovýchodního Grónska mezi 74.–77. stupněm severní šířky. I sám Payer však později píše, že skončila nezdarem. Po návratu byl Juliu Payerovi udělen rakouský Řád železné koruny (1870) a stal se všeobecně populárním. V roce 1871 se zúčastnil další polární výpravy, tentokrát ke Špicberkům. Výprava měla průzkumný charakter a spolu s Payerem ji vedl Karl Weyprecht. Hlavním mecenášem tohoto podniku byl hrabě Hans Wilczek. Payer a Weyprecht dosáhli na plachetnici \"Isbjörn\" 78. stupně severní šířky a zpět se vrátili s řadou poznatků. Payerovi byla po návratu udělena další ocenění, jako např. Řád italské koruny (1872) apod. Úspěch expedice podnítil novou (hlavní) cestu, tentokrát s dvacetinásobnými náklady, která proběhla v letech 1872–1874. Vedli ji opět Payer a Weyprecht. Cílem bylo najít cestu ze Severního přes Barentsovo moře až do Beringova průlivu. Loď Admiral Tegetthoff plula kolem Laponska k Nové Zemi a dále podél jejího severního pobřeží. Ačkoli se nepodařilo proplout \"severní cestou\", došlo alespoň k objevu neznámého souostroví, které Payer pojmenoval na počest císaře Zemí Františka Josefa. Také vyhotovil podklady pro první mapu. Po návratu (20. září 1874) byl spolu s Weyprechtem oceněn Leopoldovým řádem, ale zároveň došlo k veřejnému zpochybňování výsledků výpravy. To vedlo k tomu, že se Payer vzdal vojenské služby a zřekl se všech hodností. Až na bohatou přednáškovou činnost se stáhl do ústraní a začal pracovat na knize o polární expedici. Krátce po vydání knihy byl v říjnu 1876 povýšen do rytířského stavu. Později se Julius Payer oženil a vystěhoval do Frankfurtu nad Mohanem. Začal studovat malířství a ve studiích pokračoval v Mnichově. Tam také vytvořil obrazový cyklus o arktické expedici, který byl vystavován v řadě světových měst. V 80. letech 19. století žil Payer v Paříži, kde se narodily jeho dvě děti a také tam v důsledku infekce přišel o oko (1884). Přesto pokračoval v malířské tvorbě, za niž získával řadu ocenění. V roce 1890 bylo jeho manželství rozvedeno. V 90. letech Julius Payer usiloval o uspořádání malířské výpravy k břehům Grónska. K tomu účelu pořádal sérii přednášek, ale nepodařilo se mu získat finanční prostředky. Z důvodu životní nouze požádal v Rakousku o přiznání penze. V roce 1899 mu byla vyměřena ve výši 400 zlatých ročně. Na počátku 20. století pobýval Payer často v Bledu. Tam jej zastihla v roce 1912 mozková mrtvice, po níž částečně ochrnul a tam také v srpnu 1915 zemřel. Tělesné ostatky byly později převezeny do Vídně. Své polární zážitky zachytil teplický rodák v rozsáhlém malířském díle. Jeho jméno nese Payerův ostrov v Zemi Františka Josefa. Na počest svého rodného města zde pojmenoval (německy) \"Teplický záliv\" a \"Šanovský ostrov\". Dobrodružství ze svých výprav k severu rovněž popsal v knize, jejíž zredukovaná verze vyšla v češtině pod názvem V ledovém zajetí. V Teplicích je na jeho rodném domě v ulici U Nových lázní (lázeňský dům Julius Payer je kulturní památka) jemu věnovaná pamětní deska.", "section_level": 1}, {"title": "Památka.", "content": "Pamětní deska na hotelu Payer v Teplicích, který rovněž nese jeho jméno. V prosinci 2017 mu byla odhalena socha Jana Koblasy na křižovatce v Lípové ulici v Teplicích.", "section_level": 1}], "src_summary": "Julius Johannes Ludovicus von Payer (2. září 1841 Teplice Šanov – 19. srpna 1915 Bled) byl teplický rodák, horolezec, polárník, objevitel, kartograf a malíř.", "tgt_summary": "Julius Johannes Ludovicus Ritter von Payer (2 September 1841, – 29 August 1915), ennobled Ritter von Payer in 1876, was an officer of the Austro-Hungarian Army, mountaineer, arctic explorer, cartographer, painter, and professor at the Theresian Military Academy. He is chiefly known for the Austro-Hungarian North Pole expedition in 1872–74 and the discovery of Franz Josef Land.", "id": 1638228}
{"src_title": "Plavuň vidlačka", "tgt_title": "Lycopodium clavatum", "src_document": [{"title": "Popis.", "content": "Plavuň vidlačka je středně velká, plazivá, vytrvalá bylina s 30–120 cm dlouhou vidličnatě větvenou lodyhou s četnými postranními, vzpřímenými, 100 – 300 mm vysokými výhony, které se bohatě vidličnatě větví. Listy jsou jehlicovité, 3 – 6 mm dlouhé, ve spodní části lodyhy hustěji, nahoře řidčeji střídavě uspořádané. Jejich okraje jsou pilovité, ukončené vláskovitou, bílou osinkou. Na konci četných větví bývají dva (ale i 1 – 5) dlouze stopkaté klasy s výtrusnicemi, v nichž se tvoří drobné výtrusy.", "section_level": 1}, {"title": "Rozmnožování.", "content": "Obvykle dva výtrusnicové klasy vyrůstají na koncích vzpřímených lodyh na dlouhé, žlutozelenými celokrajnými listy řídce porostlé stopce. Vedle rozmnožování výtrusy se plavuň vidlačka hojně množí i vegetativně plazivými lodyhami. Výtrusy dozrávají v červenci až v září.", "section_level": 2}, {"title": "Výskyt.", "content": "Vidlačka je místy hojně rozšířena, především na humózních, kyselých půdách v sušších jehličnatých (převážně smrkových a borových), ale i smíšených lesích. Roste však i na vřesovištích nebo na suchých písčitých půdách, popřípadě i na pastvinách porostlých nejrůznějšími nízkými keři. Obvykle nevytváří velké souvislé porosty. Je rozšířena od nížin až do vysokých hor v pásmech od 200 do 2 500 m nadmořské výšky. Vyskytuje se často ve společnosti mechů rostoucích na méně úrodných půdách. Jde o cirkumpolární, atlantický druh meridionální až boreální zóny. Je rozšířený v celé Evropě mimo pásů vždyzelených lesů středozemní oblasti. Některé odchylné formy rostou v Americe, tropické Africe, na Mariánských a Havajských ostrovech.", "section_level": 2}, {"title": "Užití.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Užívaná část.", "content": "Využíváme výtrusy (\"Sporae lycopodiorum, Lycopodium\"); ojediněle i usušenou nať. Výtrusy připomínají jemný, bleděžlutý pudrovitý prášek, který je na omak mastný, lne na prsty a je velmi hořlavý. Užívá se jako dermatologikum při dětských kožních zánětech, svědivých a mokvavých vyrážkách, svrabu a vředech. Jakožto indiferentní prášek se používal také v lékárnách k obalování pilulek apod. Je bez chuti a zápachu. Dříve se užíval i v ohněstrůjství. Dále se používal ve slévárenství při formování do písku jako dělící prostředek zabraňující nežádocímu přilepení vlhkého písku k povrchu modelu nebo dělící roviny.", "section_level": 2}, {"title": "Sběr a úprava.", "content": "Klásky s výtrusnicemi se krátce před dozráním v červenci a srpnu seberou a na čistém papíru se nechají dozrát. Pak se potřásají na sítu, tím se výtrusy oddělí. Prášek musí být čistý, s ničím nepomíchaný, jinak se nedá upotřebit. Je možné sbírat jen výtrusné klasy. Rostlina je chráněná.", "section_level": 2}, {"title": "Účinné látky a působení.", "content": "Výtrusy obsahují až 50% mastného oleje, membránovou látku výtrusů sporonin, polymerní terpen a stopy alkaloidů. V nati jsou rovněž alkaloidy, a to lykopodin, klavatin a klavatoxin. Výtrusy mírní zánětlivé kožní procesy a užity vnitřně tlumí bolesti. Větší dávky natě působí jedovatě na ústřední nervovou soustavu.", "section_level": 2}, {"title": "Lidové názvy.", "content": "Lidové názvy se týkají tvaru konce výhonků, popínavého tvaru rostliny či předpokládané tajuplné moci. Tak se setkáme s termíny čertův spár (čpár), čertovo kopyto, červotočina, hadí tráva, jelení růžek, jelení skok, koltunova bylina (zelina), medvědí tlapa, (drápky), mech (zemský mech, hadí mech, mech sv. Jana), moří (muří) noha, netáta, pás sv. Jana, rváč, špárek, štep, vidlačka, vidlačky, vidlák, vlačeha, vláčeha, vlačeka, vlačenka, vlačiha, vlčí noha, vlčí ocasy, zaječí opratě; výtrusy: zasejpátko, žlutý pudr.", "section_level": 1}], "src_summary": "Plavuň vidlačka (\"Lycopodium clavatum\") je obecně známý zástupce plavuní z čeledi plavuňovité (\"Lycopodiaceae\") vyskytující se i na území ČR. V České republice je zákonem chráněná. Druhový latinský název \"clavatum\" ve volném překladu znamená ozbrojený kyjem, tím se rozumí kyjovitá forma výhonků s klasy výtrusných listů.", "tgt_summary": "Lycopodium clavatum (common club moss, stag's-horn clubmoss, running clubmoss, or ground pine) is the most widespread species in the genus \"Lycopodium\" in the clubmoss family.", "id": 1583383}
{"src_title": "Ostropestřec mariánský", "tgt_title": "Silybum marianum", "src_document": [{"title": "Popis.", "content": "Ostropestřec mariánský je obvykle 60 až 150 cm vysoká bylina s kůlovitým kořenem a chudě větvenou lodyhou. Rostliny jsou pavučinatě vlnaté a pokryté roztroušenými přisedlými žlázkami. Lodyha je plná, zaobleně hranatá, s bílou dření. Listy v přízemní růžici jsou až 40 cm dlouhé, tvarem i barvou podobné lodyžním. Dolní lodyžní listy jsou přisedlé, horní poloobjímavé, obvejčité až kopinaté, peřenolaločné až peřenoklané s úkrojky na okraji nepravidelně ostnitými, na líci lesklé. Žilky na líci listů jsou lemovány bílými skvrnami. Úbory jsou velké, jednotlivé, dlouze stopkaté, 3 až 7 cm široké. Zákrov je tvořen okrouhle obvejčitými, na okraji nepravidelně ostnitě zubatými listeny. Ostny jsou slámově žluté, až 7 mm dlouhé. Květy jsou purpurově červené až fialové, s dlouhou bílou korunní trubkou, asi 3,5 až 4 cm dlouhé. Nažky jsou asi 7 až 8 mm dlouhé a 3 až 5,4 mm široké, smáčklé, světle hnědé a tmavohnědě čárkovitě žíhané, lesklé, na vrcholu s úzkým slámově žlutým lemem a snadno opadavým chmýrem.", "section_level": 1}, {"title": "Výskyt.", "content": "Ostropestřec mariánský je původní ve Středomoří, v Malé a Přední Asii a na Kanárských ostrovech. Ve střední Evropě roste pouze jako zdomácnělý.", "section_level": 1}, {"title": "Využití.", "content": "Z plodů ostropestřce se může vařit čaj. Důležité je, aby plody byly roztlučené. Tím se umožní vyluhování léčivých látek. Lepší je plody roztlučeného ostropestřce konzumovat za studena, jelikož účinná látka se zalitím horkou vodou či varem z velké části zničí. Je také například možné si drcená semena přidat do jogurtu, džusu a pod. Protože se silymarin velmi špatně vyluhuje do vody, tak se používají přípravky se standardizovaným obsahem silymarinu. Používají se jako prevence před ztučněním jater a při zdravotních potížích vzniklých následkem zánětu jater. V homeopatii se předepisuje při stejných neduzích a vedle toho ještě na zlepšení funkce žlučníku, proti žlučovým kamenům a při depresích.", "section_level": 1}, {"title": "Externí odkazy.", "content": "", "section_level": 1}], "src_summary": "Ostropestřec mariánský (\"Silybum marianum\") je jednoletá nebo dvouletá bylina z čeledi hvězdnicovité (\"Asteraceae\"). Pokud je to dvouletka, vypučí na jaře trsem bodlinatých listů s výraznými bílými žilkami. Koncem června se na asi 1 m dlouhých lodyhách objevují purpurově červená květenství. Na konci léta se z květů vyvinou plody, které se pak sklízí. Ostropestřec mariánský má blahodárné účinky na játra. Název souvisí se starou legendou, podle níž vznikly bílé skvrny na lístcích z mléka Panny Marie.", "tgt_summary": "Silybum marianum has other common names including cardus marianus, milk thistle, blessed milkthistle, Marian thistle, Mary thistle, Saint Mary's thistle, Mediterranean milk thistle, variegated thistle and Scotch thistle (though not to be confused with \"Onopordum acanthium\"). This species is an annual or biennial plant of the family Asteraceae. This fairly typical thistle has red to purple flowers and shiny pale green leaves with white veins. Originally a native of Southern Europe through to Asia, it is now found throughout the world.", "id": 741894}
{"src_title": "Mistrovství světa v ledním hokeji do 18 let 2010", "tgt_title": "2010 IIHF World U18 Championships", "src_document": [{"title": "Hrací formát turnaje.", "content": "Ve dvou základních skupinách hraje vždy pět týmů každý s každým. Vítězství se počítá za tři body, v případě nerozhodného výsledku si oba týmy připisují bod a bude následuje 5 min. prodloužení a samostatné nájezdy. Tato kritéria rozhodují o držiteli bonusového bodu. Vítězové základních skupin postupupují přímo do semifinále, druhý a třetí tým ze skupiny hrají čtvrtfinálový zápas. Čtvrté a páté týmy z obou skupin se utkají ve skupině o udržení, ve které se započítávají vzájemné zápasy ze základních skupin a dva nejhorší týmy sestupují. V zápase o páté a třetí místo se střetnou poražení z play-off. V play-off se v případě nerozhodného výsledku prodlužuje deset minut a následují trestná střílení.", "section_level": 1}, {"title": "Skupina o udržení.", "content": "\"Poznámka: Zápasy 11 – 3 a 4 – 3 se započítávají ze základní skupiny, které se započítávají i do tabulky níže.\"", "section_level": 1}, {"title": "Statistiky.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Nejproduktivnější hráči.", "content": "\"Z = Odehrané zápasy; G = Góly; A = Asistence; B = Body; +/− = Plus/Mínus; TM = Trestné minuty\" Zdroj: IIHF.com", "section_level": 2}, {"title": "Nejlepší brankáři.", "content": "V tomto seznamu je zahrnuto pouze 5 nejlepších brankářů, kteří odehráli 40% času ve svém týmu. \"OM = Odehrané minuty (minuty:sekundy); S = Střely; OG = Obdržené góly; GnZ = Gólů na zápas; Ús% = Úspěšnost zákroků\" Zdroj: IIHF.com", "section_level": 2}, {"title": "Konečné pořadí.", "content": "\"Týmy a sestoupily do 1. divize na Mistrovství světa v ledním hokeji do 18 let 2011. V příštím ročníku je nahradily týmy a .\"", "section_level": 1}, {"title": "1. divize.", "content": "Skupina A se hrála od 12. do 18. dubna 2010 v Herningu v Dánsku. Skupina B se konala od 11. dubna do 17. dubna 2010 v Krynici-Zdróji v Polsku.", "section_level": 1}, {"title": "Skupina A.", "content": "\" postoupilo mezi elitu, zatímco sestoupilo do 2. divize na Mistrovství světa v ledním hokeji do 18 let 2011\"", "section_level": 2}, {"title": "Skupina B.", "content": "\" postoupilo mezi elitu, zatímco sestoupila do 2. divize na Mistrovství světa v ledním hokeji do 18 let 2011\"", "section_level": 2}, {"title": "2. divize.", "content": "Skupina A se hrála od 13. do 19. března 2010 v Narvě v Estonsku. Skupina B se konala od 22. března do 28. března 2010 v Kyjevě v Ukrajině.", "section_level": 1}, {"title": "Skupina A.", "content": "\" postoupila do 1. divize, zatímco sestoupil do 3. divize na Mistrovství světa v ledním hokeji do 18 let 2011\"", "section_level": 2}, {"title": "Skupina B.", "content": "\" postoupilo do 1. divize, zatímco sestoupila do 3. divize na Mistrovství světa v ledním hokeji do 18 let 2011\"", "section_level": 2}, {"title": "3. divize.", "content": "Skupina A se hrála od 8. března do 14. března 2010 v Erzurumu v Turecku. Skupina B se konala od 14. do 20. března 2010 v Monterrey v Mexiku.", "section_level": 1}, {"title": "Skupina A.", "content": "\" postoupila do 2. divize na Mistrovství světa v ledním hokeji do 18 let 2011\"", "section_level": 2}, {"title": "Skupina B.", "content": "\" postoupil do 2. divize na Mistrovství světa v ledním hokeji do 18 let 2011\"", "section_level": 2}], "src_summary": "Mistrovství světa v ledním hokeji do 18 let 2010 se konalo od 13. do 23. dubna v běloruských městech Minsk a Bobrujsk.", "tgt_summary": "The 2010 IIHF World U18 Championships was the 12th edition of the IIHF World U18 Championship. The tournament was held in Minsk and Babruysk, Belarus, between April 13 and April 23, 2010. Tournament games were played at the Minsk Sports Palace in Minsk and the Babruysk Arena in Babruysk. The United States won the gold medal for the second consecutive year with a 3–1 victory over Sweden in the championship game. The gold medal was the fifth for the United States since the tournament began in 1999; Sweden matched their best ever performance with a silver medal.", "id": 290345}
{"src_title": "Mizrachi (politická strana)", "tgt_title": "Mizrachi (political party)", "src_document": [{"title": "Historie.", "content": "Hnutí Mizrachi vzniklo v roce 1902 ve Vilniusu jako nábožensky-sionistická organizace. Ta měla vlastní odborovou organizaci, ha-Po'el ha-Mizrachi, jež vznikla v roce 1921. V britské mandátní Palestině se hnutí vyvinulo v politickou stranu označovanou jako ha-Mizrachi, o níž je tento článek. V prvních izraelských parlamentních volbách v roce 1949 strana kandidovala jako součást aliance Sjednocená náboženská fronta společně s ha-Po'el ha-Mizrachi, Agudat Jisra'el a Po'alej Agudat Jisra'el. Aliance ve volbách získala celkem šestnáct mandátů, z čehož čtyři připadly straně Mizrachi, a stala se tak třetí největší stranou po levicovém Mapaji a Mapamu. Stala se též součástí koaliční vlády prvního izraelského premiéra Davida Ben Guriona. Sjednocená náboženská fronta sehrála klíčovou roli v sesazení první vlády, v důsledku rozporu s Mapajem v otázkách týkajících se vzdělání v táborech nových židovských přistěhovalců (ma'abarot), náboženského vzdělávání, existence ministra dodávek a přídělů a jmenování nového ministra obchodu a průmyslu. V důsledku této vládní krize Ben Gurion 15. října 1950 rezignoval. Když se spory o dva týdny později vyřešily, sestavil staronovou vládu se stejnými koaličními partnery a ministry. V následujících volbách v roce 1951 strana Mizrachi kandidovala samostatně, avšak získala pouhé dva mandáty. Stala se součástí třetí vlády vedené opět Davidem Ben Gurionem a oba její poslanci byli v nové vládě jmenováni ministry; David Cvi Pinkas se stal ministrem dopravy a Mordechaj Nurok se stal ministrem poštovních služeb. Když třetí vláda padla, Pinchas i Nurok přišli o své ministerské posty, přestože strana zůstala i v následující čtvrté, páté a šesté koaliční vládě. Před volbami v roce 1955 se strana spojila s ha-Po'el ha-Mizrachi a strany dohromady vytvořily alianci Národní náboženská fronta. Nová strana získala jedenáct poslaneckých mandátů (někdejší členové strany Mizrachi však získala pouze dva z nich), čímž se stala čtvrtou největší stranou Knesetu. Strana se opět stala součástí koaličních vlád během funkčního období třetího Knesetu. V roce 1956 se spojení stran stalo trvalé a strana se přejmenovala na Národní náboženskou stranu.", "section_level": 1}], "src_summary": "Mizrachi (: המזרחי, \"ha-Mizrachi\", akronym pro מרכז רוחני, \"Merkaz Ruchani\", doslova „Náboženský střed“) byla nábožensky-sionistická izraelská politická strana a jedna z předchůdkyň moderní Národní náboženské strany.", "tgt_summary": "Mizrachi (, \"HaMizrahi\", an acronym for \"Merkaz Ruhani\" (), lit., \"Religious Centre\") was a political party in Israel, and is one of the ancestors of the modern-day Jewish Home Party.", "id": 2132210}
{"src_title": "Wang Jang-ming", "tgt_title": "Wang Yangming", "src_document": [{"title": "Jména.", "content": "Wang Jang-mingovo vlastní jméno bylo Wang Šou-žen (), Jang-ming byla přezdívka. Používal též zdvořilostní jméno Po-an (). Jeho výjimečné zásluhy byly uznány udělením posmrtného jména Wen-čcheng ().", "section_level": 1}, {"title": "Život.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Mládí a studium.", "content": "Wang Jang-ming se vlastním jménem jmenoval Wang Šou-žen, Jang-ming je uctivá přezdívka daná mu jeho žáky. Narodil se 31. října 1472, pocházel z okresu Jü-jao ve východočínské provincii Če-ťiang. Vzdáleným předkem Wangova rodu byl slavný kaligraf Wang Si-č’ (303–361). Rodina patřila k džentry od vzniku mingského státu, v druhé polovině 14. století jeho předek sloužil v administrativě Chung-wua, prvního mingského císaře. Další generace rodu se vesměs věnovaly spravování rodinných statků, až Wangův praděd studoval na státní univerzitě v Nankingu a byl uznávaným učencem; Wang Jang-mingův otec Wang Chua (1446–1522) pak prošel úřednickými zkouškami s vynikajícím úspěchem, když roku 1481 složil jejich nejvyšší stupeň, palácové zkoušky, jako první v pořadí. Poté nastoupil na akademii Chan-lin a úspěšnou kariéru završil místy kancléře státní univerzity \"kuo-c’-ťien\" (od roku 1502) a následně náměstka ministra obřadů. Wang Jang-ming studoval kromě konfuciánských klasiků také taoismus a buddhismus a vojenství. Jeho názory na otázky bezpečnosti hranic dosáhly známosti v pekingských vyšších kruzích a i díky povědomí o jeho obeznámenosti s vojenstvím dostal o dvě desetiletí později pověření k likvidaci neklidu v Ťiang-si a okolí. Kombinoval schopnost soustředění se s neutuchající zvědavostí; vyprávělo se o něm, že o svatební noci ho tak zaujala rozmluva s taoistickým knězem, že zapomněl přijít domů k novomanželce. V 90. letech žil střídavě v Če-ťiangu a Pekingu, kde se přátelil s předními pekingskými literáty, včetně dřívějších sedmi mistrů, a pokoušel se projít v úřednických zkouškách. Roku 1492 úspěšně absolvoval provinční zkoušky, metropolitní a palácové zkoušky ale složil až na třetí pokus roku 1499, když neuspěl v letech 1493 a 1496.", "section_level": 2}, {"title": "V nižších úřadech.", "content": "Úřední kariéru zahájil roku 1499 pověřením postavit hrobku generála Wang Jüea (, 1425–1497), hraběte z Wej-ning. Poté byl přidělen na stáž na ministerstvo prací, roku 1500 se stal tajemníkem jünnanského odboru ministerstva trestů, současně byl roku 1501 vyslán do jižní metropolitní oblasti k dohledu nad revizí soudních případů. Své úřední povinnosti na jihu plnil s příkladnou svědomitostí, například prasata, která vedení nankingského ministerstva živilo z potravin určených pro vězně, nechal zabít a maso předal strážím a vězňům. Napravil také řadu omylů v soudních kauzách. Po splnění služebních úkolů našel si čas i na návštěvu buddhistických a taoistických klášterů na hoře Ťiou-chua. Do Pekingu se vrátil začátkem léta 1502, pro nemoc se omluvil ze služby a do poloviny roku 1504 zůstal doma v Če-ťiangu. Obrátil se ke studiu hledání dlouhověkosti, taoismu a buddhismu, také sestoupil do jeskyně Jang-ming na hoře S’-ming v níž praktikoval dechová cvičení, nakonec se však vrátil ke studiu neokonfuciánství. Roku 1504 se vrátil na ministerstvo trestů, ale brzy byl přeložen na odbor jmenování ministerstva vojenství, současně vedl provinční zkoušky v Šan-tungu. Roku 1505 začal v Pekingu vyučovat svou filozofii, při tom se sblížil s Čan Žuo-šuejem (, 1466–1560), kompilátorem na akademii Chan-lin, se kterým sdílel filozofické postoje, zejména distanc od těch vzdělanců, kteří mysleli víc na kariéru než na zvnitřnění konfuciánské morálky. Vždy kritizoval učitele soustřeďující se na květnaté řeči a memorování literatury, namísto toho vedl žáky – ještě před zahájením vlastní výuky klasiků – k soustředění se na jejich vlastní motivy pro výuku a následné zpytování svědomí a očištění mysli. Roku 1506 velcí sekretáři Liou Ťien a Sie Čchien neuspěli v mocenském střetu s „osmi tygry“, eunuchy blízkými novému císaři Čeng-temu (vládl 1505–1521), a byli odvoláni, jakož i jejich spojenci. Wang cítil povinnost postavit se na obranu sesazených a v prosinci 1506 podal císaři memorandum, v němž žádal zrušení jejich odvolání a vytvoření ovzduší důvěry, bez něhož, jak věřil, nelze úspěšně vládnout. Protest mu vynesl měsíční věznění a přeložení na místo vedoucího poštovní stanice Lung-čchang () v jihozápadní Číně. Na cestě domů a na onu poštovní stanici ve snaze zmást agenty Liou Ťina (nejvlivnějšího z „osmi tygrů“) hodil část svých šatů do řeky Čchien-tchang a uchýlil se na horu Wu-i ve Fu-ťienu, kde ho však tamní taoističtí mniši varovali, že i když pro svět zmizí, jeho rodina bude v nebezpečí, a tak se rozhodl přijmout službu. Poštovní stanice Lung-čchang, na níž byl přeložen, se nalézala v jihočínské provincii Kuej-čou, asi 40 km severozápadně od provinční metropole Kuej-jang. Ležela v tropickém v kraji osídleném nečínským obyvatelstvem, jehož jazyku nerozuměl. Dorazil na ni na jaře 1508. Úřední povinnosti nebyly obtížné, Wang tak měl dost času na meditace v nově postaveném domě a blízké jeskyni a zažil zde osvícení. Získal si důvěru místních obyvatel i pozornost úředníků z Kuej-jangu, na jejichž žádost roku 1509 přednášel v (jediné) místní akademii své, již plně zformované, učení o jednotě poznání a jednání (\"č’-sing che-i\"). Cílem jeho přenášek byla hlavně změna vztahu studentů ke studiu, aby nestavěli úspěch u zkoušek výše, než vlastní morální zdokonalování. Roku 1509 byl přeložen na místo okresního správce Lu-lingu v provincii Ťiang-si, kam dorazil v březnu 1510. Setrval zde sedm měsíců, okres se snažil spravovat nikoliv pomocí nařízení a trestů, ale ve spolupráci a prostřednictvím představitelů místní samosprávy, vesnických starších. Roku 1510 byl v dalším mocenském zvratu Liou Ťin popraven a osudy mužů, postižených za jeho vlády se měnily k lepšímu. Koncem roku 1510 Wang přijel do Pekingu a dozvěděl, že byl jmenován tajemníkem sečuánského odboru nankingského ministerstva trestů, ale s pomocí pekingských přátel dosáhl začátkem roku 1511 přeložení na místo tajemníka odboru vyznamenání ministerstva státní správy. Působil jako zkoušející u metropolitních zkoušek a v létě byl povýšen na zástupce vedoucího odboru jmenování, na jaře 1512 se stal vedoucím odboru hodnocení, obojí na témže ministerstvu. Po devíti měsících, v prosinci 1512, byl povýšen na náměstka nankingského dvorského ministra císařských stájí se sídlem v Čchu-čou severozápadně od Nankingu. Do Čchu-čou dorazil, po delším pobytu doma, až v listopadu 1513. Následujícího roku byl povýšen nankingského dvorského ministra státních obřadů (agentury podřízené ministerstvu obřadů), funkci převzal po příjezdu do Nankingu v květnu 1514. Zůstal v něm až do jmenování koordinátorem sün-fu pro oblast Nan-kan roku 1516.", "section_level": 2}, {"title": "V Ťiang-si a okolí.", "content": "Pověření koordinátora (a pomocníka vedoucího kontrolního úřadu zleva) obdržel v říjnu 1516. Do funkce ho prosadil ministr vojenství Wang Čchiung, který věděl o jeho znalostech vojenství a věřil mu, ačkoliv se osobně neznali. Ve funkci odpovídal za potlačení banditismu na jihu Ťiang-si a v přilehlých regionech provincií Fu-ťien, Chu-kuang a Kuang-tung, což se mu po dvou letech bojů podařilo. Za úspěchy v likvidaci banditů byl povýšen na zástupce vedoucího kontrolního úřadu zprava a jeho synovi byl přiznán menší dědičný titul. Wang žádal o odvolání, pro nemoc a kvůli rodičům, ale ani nadřízení ani ministr vojenství Wang Čchiung nevyhověli, ministr protože potřeboval spolehlivého člověka v Ťiang-si vzhledem k očekávaným potížím na severu provincie. Úspěch v Ťiang-si v zvedl jeho sebedůvěru i reputaci, ale také vyvolal žárlivost některých pekingských státníků. Problémy v Ťiang-si vyvrcholily v červenci 1519, kdy vypuklo povstání knížete z Ning s centrem v Nan-čchangu, hlavním městě provincie. Ambiciózní Ču Čchen-chao, kníže z Ning, toužil po získání moci, snažil se ovládnout domovskou provincii Ťiang-si, s pomocí příznivců u dvora nabízel svého syna bezdětnému císaři Čeng-temu jako korunního prince. V létě 1519 příznivci knížete z Ning už nebyli schopni jeho nezákonnosti skrývat před císařem a kníže se z obavy před zatčením 10. července otevřeně vzbouřil. Wang Jang-ming na počátku vzboury rebelům šťastně unikl a z Ťi-anu na jihu Ťiang-si jako nejvýše postavený přeživší úředník provincie organizoval odpor, shromažďoval armádu a znejisťoval povstalce podsouváním falešných zpráv. Kníže kvůli obavám vzbuzeným Wang Jang-mingovou psychologickou válkou oddaloval zahájení pochodu na Nanking a z Nan-čchangu vyrazil na sever až 27. července. Wang Jang-ming zatím shromáždil oddíly prefektů a okresních správců z velké části Ťiang-si, vytáhl na Nan-čchang a 14. srpna ho snadno obsadil. Navrátivší se armádu rebelů Wang Jang-mingovo vojsko rozdrtilo ve třídenní bitvě na jezeře Pcho-jang severně od Nan-čchangu, kníže v bitvě padl do zajetí. Po potlačení povstání Wang Jang-ming nějakou dobu v Nan-čchangu uklidňoval situaci, v létě 1520 se vrátil na jih Ťiang-si. V dubnu 1521 zemřel císař Čeng-te a nový císař Ťia-ťing ho povolal do Pekingu. Velký sekretář Jang Tching-che a další politici však Wang Jang-minga v Pekingu nechtěli (protože ve svých zprávách o potlačení povstání připomínal pomoc ministra Wang Čchiunga, je však nezmiňoval) a prostřednictvím kontrolních úředníků přesvědčili panovníka, že tak krátce po smrti předešlého císaře není vhodné pořádat slavnostní akce a rozdávat vyznamenání. Wang proto cestu do Pekingu přerušil, dostal formální (nadpočetný) titul nankingského ministra vojenství a svolení k návratu domů k rodině, k níž dorazil v září 1521. Následující rok Wangův otec zemřel a Wang držel tříletý smutek. Během života doma v letech 1521–1527 rozvinul doktrínu „rozšíření vrozeného poznání“ (\"č’ liang-č’\")", "section_level": 2}, {"title": "V Kuang-si.", "content": "Roku 1525 ministr obřadů Si Šu, Wangův student a patron, navrhoval jeho jmenování velkým sekretářem. Návrh se setkal s odporem stávajících velkých sekretářů, zejména Jang I-čchinga, a Kueje E (stojícího v čele akademie Chan-lin) jejichž vliv by s příchodem Wang Jang-minga do Pekingu poklesl. Nicméně Wangovy schopnosti byly v Pekingu uznávány a jeho příznivci opětovně žádali jeho povolání do služby; v červnu 1527 je podpořil i Kuej E a Wang obdržel jmenování vrchním velitelem \"cung-tu\" v provinciích Kuang-si a Kuang-tung (a vedoucím kontrolního úřadu zleva) s úkolem potlačení nepokojů rozpoutaných povstalými náčelnictvími Tchien-čou () a S’-en (). V Kuang-si byla bezpečnostní situace dlouhodobě špatná, soudobé lidové úsloví říkalo, že „z každých deseti obyvatel Kuang-si jsou tři loajální poddaní a sedm banditů“. V letech 1525–1526 mingská vláda zorganizovala nákladnou vojenskou kampaň, které měla dostat provincii pod kontrolu, její velitelé v březnu 1527 ohlásili dvoru vítězství, nicméně mír vydržel jen 50 dní, načež povstali místní náčelníci Lu Su a Wang Šou v S’-enu a Tchien-čou. Po příjezdu do Kuang-si Wang zahájil jednání s oběma náčelníky a dosáhl jejich podrobení se bez boje. Poté se rozhodl podřídit mingské vládě i nepokojné jaoské kmeny v sousední prefektuře Liou-čou, některé z nich (v oblasti zvané Osm pevností, Pa-čaj, na pomezi S’-en a Liou-čou) ignorovaly mingskou administrativu už od vzniku mingského státu. Wang přitom poslal domů vojáky z provincie Chu-kuang, které dostal na boj s Luem a Wangem, a tažení podnikl se 70 tisíci mužů Lua a Wanga. Tím výrazně snížil náklady na vojsko. Lioučouské Jaoy porazil a na obsazeném území zavedl řádnou civilní správu na analogických principech jako předtím v Ťiang-si: organizoval místní samosprávu založenou na spolupráci vesnických starších, obecních smlouvách \"siang-jüe\", obnově místních obřadů, podpoře škol a místní domobrany. I podle nepřátel v pekingské vládě měl úplný úspěch a problémy v provincii byly, přinejmenším na nějakou dobu, vyřešeny. Během jeho pobytu v Kuang-si se roku 1528 v Pekingu proti němu obrátil Kuej E, již jako ministr státní správy, mimo jiné s obviněním, že s pomocí bývalých povstalců chce překročit hranice a zaútočit na Vietnam. Obvinění odmítli Wangovi příznivci, chanlinský akademik Fang Sien-fu, ministr obřadů Chuo Tchao a náměstek ministra obřadů Chuang Wan. Záležitost se stala jedním se střetů, které se rozhořely v pekingské vládě po rozpadu dříve jednotných podporovatelů císaře Ťia-ťinga ve sporu o obřady na konkurující si skupiny. Jang I-čching a Kuej E v této i jiných věcech stáli proti výše zmíněným Wangovým sympatizantům. Přitom obě strany měly pro Wangovy schopnosti jen slova uznání.", "section_level": 2}, {"title": "Úmrtí, kritika a ocenění.", "content": "Wang Jang-ming se, kvůli svému špatnému zdraví, po uklidnění regionu vydal na cestu domů, přestože neměl svolení císaře. Zemřel na cestě začátkem roku 1529, v Nan-anu v jižním Ťiang-si. Jeho tělo bylo dopraveno domů do Jü-jao. Ve městech, kterými projížděl smuteční průvod, se k uctění jeho památky shromažďovali literáti i prostí lidé ve značném počtu, až davy ucpávaly ulice. Kondolovat rodině přišlo neméně velké množství lidí. Císař Ťia-ťing se však k Wangovi postavil s chladem, jeho odjezd z Kuang-si vnímal jako neposlušnost a pohrdání císařskou autoritou, vliv jeho myšlenek mezi vzdělanci jako politicky nebezpečné hnutí. Na jaře 1529 vydal edikt, v němž Wanga i jeho ideje odsoudil a zbavil ho čestných titulů. V prosinci 1529 pak byl Wang pohřben v Chung-si (), asi 50 km od centra okresu Jü-jao, za účasti tisíce členů rodiny, přátel a žáků. Roku 1567 posmrti Ťia-ťinga nastoupil na trůn císař Lung-čching. Jeho vláda rehabilitovala úředníky odsouzené za minulého režimu, včetně Wang Jang-minga. Dostalo se mu oficiálního uznání jeho úspěchů v administrativě i při potlačování povstání a jako čestnou poctu obdržel posmrtné jméno Wen-čcheng a titul markýze ze Sin-ťien (). Roku 1584 se Wang Jang-mingovi dostalo výjimečné cti, když byla tabulka s jeho jménem umístěna v Konfuciově chrámu. V celém mingském období byli takto vyznamenáni pouze čtyři konfuciáni, roku 1571 Süe Süan (1389–1464), a roku 1584 společně s Wangem také o generaci starší Chu Ťü-žen a Čchen Sien-čang.", "section_level": 2}, {"title": "Filozofie.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Názory.", "content": "Svou filozofii postavil kolem pojmu \"sin\" (, srdce/mysl). Roku 1503 zažil osvícení a uviděl jednotu mysli a principu či podstaty \"li\", přičemž mysl považoval za z podstaty dobrou, a schránku principu. Navázal na učení o mysli sungského neokonfuciánce Lu Siang-šana; vymezoval se proti tehdejší ortodoxii následující učení Ču Siho. Zájem o pojem srdce/mysl sice projevovali konfuciánští filozofové už od počátku mingské doby, ale u Wang Jang-minga tento trend vyvrcholil. Oproti Ču Simu se méně soustředil na pojem principu \"li\", životní síly \"čchi\" a nejvyššího počátku \"tchaj ťi\", vše viděl jako obsažené v mysli. Ču Si učil, že svatost či moudrost lze dosáhnout „rozšířením (morálního) poznání“ prostřednictvím „zkoumání věcí“ (\"ke-wu\"), studiem. Zkoumání věcí Ču Si definoval jako snahu o získání znalostí o vnějším světě. Považoval princip \"li\", vlastní každé věci, za prvotní, přičemž mysl se měla pokoušet ho najít. Wang viděl problém v tom, že ne každý měl čas a prostředky pro studium, což měl za rozporné s Menciovou vírou v to, že každý má šanci na dosažení moudrosti. Problém vyřešil tím, že zdůraznil přítomnost principu \"li\" v mysli/srdci člověka a definoval poznání především jako poznání morální, poznání dobra v srdci. Tím se zaměřil na vnitřní učení a sebezdokonalování, učil, že člověku stačí uvědomit si dobro svého srdce/mysli, a očistit ji od nánosů sobectví a touhy. Změnil význam termínu \"ke-wu\", „zkoumání věcí“ na „učinit úmysly správnými“, „napravit věci v mysli“, prostřednictvím jejího očištění. Své pravé – dobré – já podle Wanga poznává člověk skrze meditaci a tím je očišťuje je od sobeckých tužeb; meditace však neslouží k úniku před světem. V debatě o prvotnosti poznání před jednáním zastával stanovisko o jejich jednotě. Jednání bylo pro Wanga aktivitou souladnou s poznaným dobrem, to jest člověk se mohl učit moudrosti nejen studiem, ale prostě morálním jednáním, „poznání je počátek jednání a jednání je završením poznání“. Morální poznání, poznání přirozenosti, ztotožnil s morálním jednáním; jednání je pak prohlubováním poznání sebe sama. Učil, že člověk nepotřebuje zkoumat věci a hledat v nich princip, protože princip je již obsažen v mysli/srdci člověka, mysl v sobě má vrozené poznání (\"liang-č’\") dobra, které si jen potřebuje uvědomit a rozšířit na všechny věci. Vrozené poznání je původní substancí mysli, která dává znalost k rozlišení dobrého a špatného. Její rozšíření a rozvoj je stálým úsilím o očištění mysli od sobectví; jednáním v souladu s vrozeným poznáním dobra se toto poznání prohlubuje a člověk postupuje k mudrctví. Moudrc je pak opravdová osobnost, upřímná k sobě, žijící s souladu se sebou i celým světem. Wang tak Ču Siovu tezi „rozšíření poznání spočívá ve zkoumání věcí (\"ke-wu\")“ obrací na „napravení věcí v mysli (\"ke-wu\") spočívá v rozšíření (vrozeného) poznání“. Své učení shrnul ve čtyřech zásadách: Wang Jang-ming byl kritizován kvůli neshodě s ortodoxním čusiánstvím. Kritiku vyvolalo zejména jeho revidované vydání \"Velkého učení\" (\"Ta-süe\") pod názvem \"Ta-süe ku-pen pchang-ču\" (\"Stará verze Velkého učení s komentáři\"). Ču Si totiž klasické texty poupravil s odůvodněním, že „opravuje chyby“, ale Wang vrátil Ču Siho změny, čímž posunul důraz textu, takže podporoval jeho myšlenky. Druhou spornou publikací byla \"Ču-c’ wan-nien ting-lun\", v níž se pokusil prokázat, že Ču Si koncem života reinterpretoval své učení ve směru, který zastával Wang. Byl kritizován za manipulaci a zkreslování Ču Siho citátů, aby podpořil své teze.", "section_level": 2}, {"title": "Vliv.", "content": "Wang Jang-ming je, společně s Lu Siang-šanem, spoluzakladatelem a předním představitelem takzvané školy Lu-Wang, neboli školy mysli, vedle školy Čcheng-Ču, neboli školy principu, jednoho ze dvou základních směrů neokonfuciánského myšlení. Měl mnoho žáků a následovníků, kteří založili řadu filozofických škol a směrů. Nejpřesněji Wangovy myšlenky interpretovala ťiangjouská škola, jejímž vůdčími postavami byli Luo Chung-sien, Cou Šou-i, Ou-jang Te a Nie Pao. Nejradikálnější byla tchajčouská škola (Wang Ken, Che Sin-jin a jiní). K dalším předním stoupencům Wang Jang-minga patřili Čchien Te-chung, Wang Ťi, Chuang Wan a Wangův oblíbenec Sü Aj. Prostřednictvím Ťiao Chunga na něj navazovali čchingští empirici. Wang Jang-mingův obrat k soustředění na vlastní mysl vedl k popularizaci a rozšíření individualismu až excentrismu, jiní jeho žáci se soustředili na meditaci. Wang je mnoha komentátory považován za největšího čínského filozofa od Ču Siho do 20. století. Nicméně byl také viněn z rozšíření destruktivního individualismu; tak raně čchingský filozof Ku Jen-wu viděl v jeho učení jednu z příčin rozkladu mingského státu. Zodpovědnost za úpadek státu mu přičítali i pozdně mingští stoupenci hnutí Tung-lin. V Číně se v čchingském období (od 17. století) neokonfuciánské myšlení posunulo ke kritickému textovému studiu, empirickému poznání a praktičnosti. Z těchto pozic čchingští učenci kritizovali sungské a mingské myslitele školy principu i školy mysli za vedení „prázdných řečí“. Wang Jang-mingovi a jeho následovníkům vytýkali, že povzbuzovali lidi, aby své subjektivní názory považovali za hlas neomylného morálního smyslu, interpretovali starověké konfuciánské klasiky pomocí koncepcí inspirovaných buddhismem a ignorovali etickou hodnotu obyčejných fyzických tužeb. Wangovou filozofií se inspirovali kritici školy Čcheng-Ču nejen v Číně, ale i v okolních zemích. V Koreji založil školu založenou na Wangově učení Čong Če-tu (1649–1736). V Japonsku z Wangova učení vycházela škola ójómeigaku, která byla jednou ze tří hlavních neokonfuciánských japonských škol tokugavského období. Jejími čelnými reprezentanty byli Tódžu Nakae (1608–1648) a Banzan Kumazawa (1619–1691). Koncem tokugavské éry Wangovy ideje inspirovaly reformní hnutí a reformátory období Meidži, jako byli Šóin Jošida a Takamori Saigó. Koncem čchingské doby Wangovo myšlení ovlivnilo stoupence hnutí sto dní reforem, Kchang Jou-weje, Tchan S’-tchunga a další. Nový konfucianismus rozvíjející se v Číně od počátku 20. století, který adaptuje konfuciánské myšlení na podmínky moderní doby, přejímá mnohé z neokonfuciánských konceptů, zvláště názor, že lidé sdílejí společnou podstatu tvořenou univerzálním principem. Mnoho stoupenců Nového konfuciánství souhlasí s míněním Mou Cung-sana (1909–1995), že Wang Jang-ming dosáhl hlubšího a přesnějšího porozumění podstatě konfucianismu než Ču Si.", "section_level": 2}], "src_summary": "Wang Jang-ming (; 31. října 1472, okres Jü-jao, provincie Če-ťiang – 9. ledna 1529, Nan-an, provincie Ťiang-si) byl státník a mimořádně vlivny filozof mingské Číny, jeden zpředních představitelů neokonfuciánské školy \"sin-süe\" („škola mysli“, nebo „učení o srdci“), nejvýznamnější konfucián od Ču Siho ve 12. století a 20. století. Wang Jang-ming se vlastním jménem jmenoval Wang Šou-žen, Jang-ming je uctivá přezdívka daná mu jeho žáky. Pocházel z rodiny naležející k džentry od počátků mingského státu. Studoval konfuciánské, taoistické a buddhistické klasiky a vojenství. Roku 1499 složil palácové zkoušky, nejvyšší stupeň úřednických zkoušek. Poté pracoval na ministerstvu prací, ministerstvu trestů, vedl provinční zkoušky v provincii Šan-tung. Roku 1505 vystoupil na podporu úředníků potrestaných za protesty proti dominanci kliky eunuchů a úředníků kolem Liou Ťina, byl uvězněn a po propuštění vyslán do provincie Kuej-čou jako inspektor poštovní stanice. Po roce 1509 opět postupoval, jeho kariéra vyvrcholila titulem nankingského ministra vojenství, koncem života byl vrchním velitelem \"cung-tu\" v provinciích Kuang-si a Kuang-tung. Ve filozofii navázal na učení o mysli sungského neokonfuciánce Lu Siang-šana; vymezoval se proti tehdejší ortodoxii následující učení Ču Siho. Svou filozofii postavil kolem pojmu \"sin\" (srdce/mysl). Roku 1503 zažil osvícení a uviděl jednotu mysli a principu \"li\", přičemž mysl považoval za z podstaty dobrou, a obsahující princip. K rozvoji neokonfuciánství připěl zejména ve třech oblastech: redefinicí pojmu \"ke-wu\", „zkoumání věcí“, na „učinit úmysly správnými“, což plynulo z jeho zaměření na zpytování mysli namísto okolního světa při hledání podstaty všech věcí; za druhé doktrínou o jednotě poznání a jednání; za třetí doktrínou o rozšíření vrozeného poznání dobra na všechny věci světa. Věhlas získal potlačením několika povstání (mezi jinými povstání knížete z Ning roku 1519) za použití jak vojenských, tak politických a sociálních opatření. Po smrti byl kritizován a jeho učení zakázáno. Roku 1567 byl rehabilitován, roku 1584 byla tabulka s jeho jménem umístěna do Konfuciova chrámu. K jeho předním žákům patřili Čchien Te-chung, Wang Ťi, Wang Ken, Cou Šou-i, Luo Chung-sien a další.", "tgt_summary": "Wang Shouren (26 October 1472 – 9 January 1529), courtesy name Bo'an, was a Chinese calligrapher, military general, philosopher, politician, and writer during the Ming dynasty. After Zhu Xi, he is commonly regarded as the most important Neo-Confucian thinker, with interpretations of Confucianism that denied the rationalist dualism of the orthodox philosophy of Zhu Xi. Wang was known as Yangming Xiansheng and/or Yangming Zi in literary circles; both mean \"Master Yangming\". In China, Japan, and Western countries, he is known by his honorific name rather than his private name.", "id": 790987}
{"src_title": "Fest Noz", "tgt_title": "Fest Noz", "src_document": [{"title": "Fest noz.", "content": "Fest noz (někdy též s pomlčkou jako fest-noz) je taneční zábava v nejstarším smyslu toho slova. Jde tu v první řadě o společné setkávání a sdílení. Jedná se o fenomén, který prostupuje napříč generacemi, a vzhledem k diaspoře Bretonců po celém světě i napříč národy. Fest nozy se pořádají nejen v Bretani a Francii, ale i v Americe, Polsku nebo Čechách. Nejmenší festivaly mohou čítat třicet tanečníků, na největších se jich vystřídají tisíce. Tančí se převážně kruhové a řetězové tance. Jelikož taneční kultura je v Bretani stále živá, najdeme v repertoáru i tance ovlivněné čtverylkami devatenáctého století a tanci párovými (valčík, polka aj.). V roce 2010 byl podán návrh, aby UNESCO zapsalo fest noz po bok argentinského tanga na seznam světového dědictví.", "section_level": 1}, {"title": "Tance.", "content": "Původní festnozový repertoár byl značně rozptýlený, každý kraj pěstoval své specifické tance. V posledních desetiletích se s postupem globalizace samovolně ustavil společný repertoár zhruba dvou tuctů tanců, jež se hrají a tančí nejčastěji. Jedná se o následující kusy: an dro, bourrée, cercle circassien, avant deux des Touches, avant deux de Travers, gavotte Fisel, gavotte des Montagnes, gavotte Pourlet, hanter dro, Kost-ar-c'hoed, laridée 6 temps, laridée 8 temps, laridée-gavotte, mazurka, pilé-menu, plinn, polka, rond de Loudeac, rond de Saint Vincent, scottisch, tour, trikot, valse, valse écosaisse. I tak ale na fest nozech v konkrétních krajích Bretaně najdeme v repertoáru regionální odchylky. Obecně můžeme říct, že čím je fest noz menší, tím větší je pravděpodobnost, že se na něm bude tančit něco neobvyklého, nejpestřejší jsou pochopitelně fest nozy spojené s konkrétním tanečním kurzem nebo skupinou.", "section_level": 1}, {"title": "Hudba.", "content": "Nejstarší hudební doprovod k lidovým tancům byl zpěv. V západní Bretani se dodnes udržel kan ha diskan, doslova „zpěv a dozpěv“, tradiční způsob interpretace dlouhých balad v bretonštině, při které si melodii předává dvojice nebo trojice zpěváků. Ve východní Bretani se pěstuje chant à répondre, který využívá francouzštinu nebo místní románský jazyk gallo, často se při tanci doprovázejí zpěvem přímo samotní tanečníci. Tradiční doprovod tanců obstarávalo duo složené ze dvou nástrojů – bombarde (vývojový mezistupeň mezi šalmají a hobojem) a binioù-kozh (malé dudy s pronikavým vysokým zvukem). Ve východní Bretani se hojně používala i niněra. V průběhu devatenáctého a dvacátého století se postupně prosadila i diatonická harmonika a klarinet, v duu tvoří modernější obdobu tradiční dvojice \"bombarde-binioù\". Dnešní hudebně-taneční scéna je velice pestrá, kromě zcela tradičních uskupení tu najdeme i skupiny ovlivněné rockem (Tri Yann), new age (Alan Stivell), ska a reggae (IMG), elektronikou (Denez Prigent), punkem (Les Ramoneurs de Menhirs) a podobně.", "section_level": 1}, {"title": "Fest noz v Čechách.", "content": "První větší český fest noz v bretonském duchu proběhl 24. května 2009 na Starém purkrabství pražského Vyšehradu. Od té doby se odehrají zhruba čtyři do roka. Pravidelně aktualizovaný kalendář fest nozů a tanečních kurzů se nachází na portálu balfolkových a bretonských tanců. Bretonské a francouzské hudbě k tanci se u nás programově věnují kapely M3, ba.fnu, Treizh, Bran a l'Arrache-coeur. S bretonskými tanci vystupuje soubor Rond.", "section_level": 1}], "src_summary": "Fest Noz (bretonsky doslova \"noční slavnost\") je tradiční bretonská veselice sestávající především ze společného tancování bretonských lidových tanců. Další nepominutelné složky jsou živá hudba a mírně alkoholický jablečný nápoj cidre.", "tgt_summary": "A Fest Noz (Breton for \"night festival\") is a Breton traditional festival, with dancing in groups and live musicians playing acoustic instruments. Although it is all too easy to write off the \"fest nozou\" and \"fêtes folkloriques\" as modern inventions, most of the traditional dances of the Fest Noz are ancient, some dating back to the Middle Ages, providing a way for the community to grasp hold of its past and relish a deep sense of being with ancestors and with place. The plural in Breton is \"festoù-noz\", but the Goadec Sisters (a family of traditional singers) used to say \"festnozoù\", and the French may also say in French \"des fest-noz\". On 5 December 2012 the fest-noz was added by UNESCO to the Representative List of the Intangible Cultural Heritage of Humanity.", "id": 78779}
{"src_title": "Binjamin Mazar", "tgt_title": "Benjamin Mazar", "src_document": [{"title": "Biografie.", "content": "Narodil se v městečku Ciechanowiec v carském Rusku (dnešní Polsko) a studoval na německých univerzitách v Berlíně a Giessenu. Po dokončení studií imigroval v roce 1929, ve 23 letech, do britské mandátní Palestiny, kde se stal členem Židovské palestinské průzkumné společnosti. Ve 30. letech řídil archeologické vykopávky v Ramat Rachel (1932) a Bejt Še'arim (1936-40), při kterých byly odhaleny pozůstatky Herodovské dynastie (zhruba 55 př. n. l. – 93 n. l.). Vykopávky v druhém zmíněném místě patřily mezi jedny z prvních, které byly organizovány židovskou institucí a kromě pozůstatků Herodovské dynastie při ní byly odkryty velké židovské katakomby, datující se do 2. až 4. století n. l., známé jako pohřební místo židovského představitele rabiho Jehudy ha-Nasiho. V roce 1943 se stal akademickým pracovníkem Hebrejské univerzity, kde později působil jako profesor (1951-77), rektor (1952-61) a nakonec jako prezident (1953-61). Mezi jeho nejvýznamnější archeologické práce patří vykopávky podél západní a jižní zdi Chrámové hory v Jeruzalémě, umožněné až izraelským dobytím východního Jeruzaléma během šestidenní války v roce 1967. Během archeologických prací trvajících deset let, byly nalezeny předměty z doby Prvního chrámu z 8. až 7. století př. n. l. V roce 1968 mu byla udělena Izraelská cena za přínos v oblasti židovských studií a ocenění Jakir Jerušalajim (tedy „Úctyhodný občan Jeruzaléma“). Část jeho rodiny patří mezi uznávané odborníky izraelské archeologie. Jde především o vnučku Ejlat Mazarovou a synovce Amichaje Mazara. Švagrem Binjamina Mazara byl druhý izraelský prezident Jicchak Ben Cvi.", "section_level": 1}, {"title": "Dílo.", "content": "Binjamin Mazar vytvořil rozsáhlé dílo o izraelské archeologii čítající přes 300 titulů. Mezi vybrané z nich patří:", "section_level": 1}], "src_summary": "Profesor Binjamin Mazar (: , rodným jménem Binjamin Ze'ev Maizler; 28. června 1906 – 9. září 1995) byl izraelský archeolog, historik a průkopník syntézy biblického výzkumu a historické geografie. V 50. letech byl rektorem a prezidentem Hebrejské univerzity v Jeruzalémě. Mezi jeho nejvýznamnější archeologické práce patří vykopávky podél západní a jižní zdi Chrámové hory v Jeruzalémě.", "tgt_summary": "Benjamin Mazar (; born Binyamin Zeev Maisler, June 28, 1906 – September 9, 1995) was a pioneering Israeli historian, recognized as the \"dean\" of biblical archaeologists. He shared the national passion for the archaeology of Israel that also attracts considerable international interest due to the region's biblical links. He is known for his excavations at the most significant biblical site in Israel: south and south west of the Temple Mount in Jerusalem. In 1932 he conducted the first archaeological excavation under Jewish auspices in Israel at Beit She'arim (the largest catacombs ever found in Israel) and in 1948 was the first archaeologist to receive a permit granted by the new State of Israel (Tell Qasile, 1948). Mazar was trained as an Assyriologist and was an expert on biblical history, authoring more than 100 publications on the subject. He developed the field of historical geography of Israel. For decades he served as the chairman of the Israel Exploration Society and of the Archaeological Council of Israel (which he founded as the authority responsible for all archaeological excavations and surveys in Israel). Between 1951 and 1977, Mazar served as Professor of Biblical History and Archaeology at the Hebrew University of Jerusalem. In 1952 he became Rector of the University and later its president for eight years commencing in 1953. He founded the Hebrew University's new campus at Givat Ram and Hadassah Medical School and Hospital at Ein Karem and led the academic development of the university into one of the leading Universities of the World (see Academic Ranking of World Universities). He was regarded by his students as an inspiring teacher and academic leader and many of these students are now considered leading historians and archaeologists in Israel today.", "id": 750646}
{"src_title": "Konrád z Marburku", "tgt_title": "Konrad von Marburg", "src_document": [{"title": "Život.", "content": "Konrádovo mládí není příliš dobře známo. V soudobých církevních pramenech je popisován jako vysoce schopný muž, kterému se patrně dostalo univerzitního vzdělání v Paříži nebo v Bologni. Byl pověstný svým asketickým způsobem života a horlivostí při obraně církve. Dlouho se předpokládalo, že byl příslušníkem dominikánského řádu, moderní studie to však nepotvrzují. Již od mládí se převážně věnoval potlačování hereze v církvi a podílel se i na křížové výpravě proti albigenským v jižní Francii v letech 1208 až 1209. Papež Inocenc III., který křížovou výpravu vyhlásil, byl jedním z Konrádových raných podporovatelů. Po úmrtí papeže Inocence (18. června 1216) byl jeho nástupcem Honoriem III. pověřen řadou úkolů vyžadujících diplomatický talent. Při jejich plnění se dostal do přízně durynského lankraběte Ludvíka IV. a na jeho dvoře získal velký vliv. Stal se zpovědníkem a náboženským rádcem jeho manželky Alžběty Durynské. Zacházel však s ní se stejnou tvrdostí, kterou uplatňoval sám na sebe. Jako pokání údajně používal tělesné tresty a bití a donutil ji i k odloučení od jejích tří dětí. 17. listopadu 1231 Alžběta zemřela. Vzhledem k jejím mimořádným skutkům milosrdenství, byl záhy zahájen proces jejího svatořečení a Konrád byl pověřen prozkoumáním svědectví o jejím životě a zázracích. Pro účely kanonizace sepsal i její životopis. V následujících letech působil jako papežský inkvizitor pro oblast Durynska a Hesenska. Proslul zejména svým fanatickým bojem proti herezi v církvi, která se v té době šířila celou Evropou. Konkrétně šlo zejména o katarské hnutí a valdenství. Prvním proces, ve kterém hrál Konrád rozhodující roli, byl namířen proti Heinrichu Minnike, proboštovi z Goslaru. Proces trval dva roky a Minnike byl shledán vinným, předán světské moci a upálen na hranici v roce 1227. Následovala celá řada podobných procesů a Konrád si za tuto činnost vysloužil mimořádné ocenění od arcibiskupů z Trevíru a Mohuče i samotného papeže Řehoře IX. Ten rozšířil Konrádovu působnost na celé Německo a udělil mu výsadu ignorovat při potírání hereze jakékoliv standardní církevní postupy. Podle mnoha zdrojů zpráva, že přijíždí Konrád z Marburku, vyvolávala zděšení a paniku. Konrád si při vyšetřování počínal s mimořádnou krutostí. Jeho asistenti Konrád Dorso, dominikánský laický bratr a Jan, naprostý laik, byli nevzdělaní fanatici se zřejmě sadistickými sklony. Pokud obviněný z hereze přiznal svou vinu a kál se, pak měl ještě šanci vyváznout pouze s oholenou hlavu a přísným pokáním. Pokud však vinu popřel, byl označen za zatvrzelého heretika, odsouzen a upálen. Konrádovou zásadou bylo: upálit spíše sto nevinných než propustit jednoho viníka. V roce 1233 Konrád obvinil hraběte ze Saynu Jindřicha II., že se účastní satanských orgií. Jindřich se však odvolal ke shromáždění biskupů v Mohuči a to jej shledalo nevinným. Konrád odmítl toto rozhodnutí akceptovat a dožadoval se, aby rozsudek biskupů byl zrušen. Na cestě z Mohuče do Marburku byl inkvizitorův kočár přepaden několika rytíři a Konrád i jeho asistent byli zabiti. Že by útočníci byli najati hrabětem Jindřichem, se neprokázalo.", "section_level": 1}, {"title": "Odkaz inkvizitora.", "content": "Po Konrádově smrti jej papež Řehoř IX. prohlásil za ochránce pravé křesťanské víry a nařídil přísné potrestání vrahů. V Německu bylo však přijetí Konrádovy smrti méně jednoznačné a jeho jméno se stalo na dlouhá léta argumentem proti inkvizici. Nejen v Německu. Po staletí se jméno Konráda z Marburku stalo synonymem pro sadismus a temnou stránku historie církve. Místo, kde byl Konrád zavražděn, Hof Kapelle poblíž Marburku, je označeno kamenem (leží na pozemku soukromé farmy); místní dlouho věřili, že zde straší. Do dnešních dnů je údajně místem konání černých rituálů. Fontána v blízkosti kostela zasvěceného sv. Alžbětě, jedné z prvních obětí Konrádova fanatizmu, bývala završena postavou mnicha, ve kterém místní obyvatelé spatřovali Konráda z Marburku. Studenty z místní univerzity byla pravidelně strhávána. Dnes je socha nahrazena architektonickým ornamentem Postava Konráda se vyskytuje v dramatu \"Saint's Tragedy\" amerického historika a spisovatele Charlese Kingsleye (1819 – 1875) věnovaném sv. Alžbětě. Stal se rovněž hrdinou populárního francouzského komiksu \"Třetí testament (Le Troisieme Testament)\" autorů Xaviera Dorisona a Alexe Alice.", "section_level": 1}], "src_summary": "Konrád z Marburku, německy \"Konrad von Marburg\" (kolem 1180-90 – 30. června 1233), současníky nazývaný \"Mistr\", byl středověký inkvizitor. Papežem Inocencem III. byl pověřen bojovat s heretiky. Byl znám svými extrémními metodami, které patrně byly i důvodem jeho brzké smrti.", "tgt_summary": "Konrad von Marburg (sometimes anglicised as Conrad of Marburg) (1180 – 30 July 1233) was a medieval German priest and nobleman.", "id": 943951}
{"src_title": "Vinnetou (film)", "tgt_title": "Apache Gold", "src_document": [{"title": "Příběh.", "content": "Děj filmu byl oproti knižní předloze poměrně výrazně pozměněn a zjednodušen a celý příběh je zde převyprávěn pouze rámcově, nejvýraznější rozdíl je na konci filmu, kdy vraha Santera Apačové usmrtí. Do USA přijíždí mladý německý inženýr-zeměměřič Karl (Charles-Šarlí) a to proto, aby prováděl stavební dozor a aby dohlédl na zeměměřičské práce nutné pro další výstavbu texaské pacifické železnice a následně i na její vlastní výstavbu. Železnice však vede indiánským územím obývaným Apači z kmene Mescalero. Odjíždí proto se zásobovací kolonou přímo do stavebního tábora, kde jsou ubytováni stavební dělníci. Bandita Santer společně se svými druhy touží po zlatě Apačů, vezme do zajetí jednoho mladého Indiána, kterého mučí rozžhaveným železem. Chce aby mu Indián prozradil, kde se indiánské zlato skrývá, nicméně jeden z kumpánů mladého Indiána ve vzteku zastřelí. Santer poté přemluví náčelníka kmene Kiowů Tanguu, aby zásobovací kolonu, která směřuje do stavebního tábora, se svým indiánským kmenem přepadl. Tu však chrání Sam Hawkens a společně se svými loveckými druhy Dickem Stonem a Willem Parkerem. Přepad se Kiowům nezdaří také proto, že mladý inženýr prokáže neobyčejnou statečnost a odvahu při řešení situace – vyhodí do povětří vůz vezoucí na stavbu střelný prach. Apačové z kmene Mescalero mají mezi sebou bílého učitele Klekí-petru, který je původem Evropan, shodou okolností také Němec. Apače učí nejen číst a psát, ale vede je i k mírovému soužití s bílými americkými novousedlíky a přistěhovalci. Mladý inženýr zjistí, že původní plány na výstavbu železnice byly bez jeho vědomí pozměněny a že trať má vést jiným směrem, než bylo předem naplánováno, což Apače výrazně poškozuje. Vypraví se proto za stavbyvedoucím Bancroftem do blízkého městečka. Bancrofta najde úplně opilého, navíc bandita Santer Bancroftovi vyhrožuje zabitím. Bandité mladého inženýra napadnou, on se však s nimi bije pěstí a drtí je svými přesně cílenými údery na bradu. Nakonec jej ale bandité přece jen přemohou, nicméně v poslední chvíli ho zahrání Sam Hawkens se svými druhy. Po návratu do tábora přichází Apačové vyjednávat. Mladý syn vrchního náčelníka Inču-čuny Vinnetou a bílý otec Klekí-petra se dostaví do stavebního tábora a chtějí dojednat mír mezi Apači a bílými muži a projednat návrat stavby železnice k původnímu plánu. Mladý inženýr je Indiánům představen jako Old Shatterhand (\"drtící ruka\"), což je lovecká přezdívka, kterou mu dal Sam Hawkens po souboji v městečku. Jejich vzájemné vyjednávání však skončí tragédií, mírumilovný Klekí-petra je Santerem zastřelen a Vinnetou je zajat a předán nepřátelskému kmeni Kiowů. Old Shatterhand se v noci tajně vydá sám do tábora Kiowů Vinnetoua zachránit. Připlíží se nepozorován ke stromu, kde je Vinnetou uvázaný a přeřízne, sám nikým nezpozorován, Vinnetouova pouta. Na památku si vezme Vinnetouův náhrdelník zhotovený ze zubů amerického šedého medvěda grizzly. Další souboj s bandity čeká stavební dělníky vedené Old Shatterhandem v městečku, kde propukne jejich lítý boj s bandity o místní salon. Při něm je velmi těžce zraněn stavbyvedoucí Bancroft. Salon se podaří dělníkům oblehnout, ale ne dobýt. Bandité se před přesilou snaží uprchnout nepozorovaně podzemní štolou, kterou zde narychlo kopou. Stavební dělníci vedení mladým inženýrem se pokusí salon zničit pomocí parní lokomotivy, kterou narazí do budovy salonu. Bandité jejich úmysl zjistí včas a stačí se před lokomotivou ukrýt do své nově vybudované podzemní štoly. Propukne prudký boj mezi bandity a dělníky, nicméně jejich vítězství zhatí nečekaný bojový nájezd velké skupiny Indiánů Mescalero z kmene Apačů, kteří se zde chtějí pomstít za zákeřnou vraždu svého milovaného a uctívaného bílého učitele Klekí-Petry. Propukne vřava a zmatek, mnoho mužů je zabito, malá část banditů v čele se Santerem však uprchne. Old Shatterhand se zde v přímém osobním souboji muže proti muži utká s Vinnetouem. Vinnetou tento jejich vzájemný souboj vyhraje, bodne při něm svého zachránce Old Shatterhanda nožem do krku a velmi těžce jej poraní, jeho zkrvavený kabát pak zůstane v městečku. Sam Hawkens se svými druhy je také zajat a odvlečen společně se polomrtvým Old Shatterhandem do Apačského puebla nacházejícím se na břehu řeky Rio Pecos. Old Shatterhand se zde poprvé setkává s mladou a krásnou indiánskou dívkou Nšo-či, která je zde jakousi \"indiánskou princeznou\", neboť jde o Vinnetouovu sestru a dceru nejvyššího náčelníka Apačů Inču-čuny. Nšo-či (v překladu \"Krásný den\") se o Old Shatterhanda stará, pečuje o něj a po několik týdnů usiluje o jeho brzké uzdravení. Oba mladí lidé k sobě cítí vzájemné sympatie, která postupně přerostou ve vzájemnou lásku. Old Shatterhand se snaží Vinnetoua neustále přesvědčit, že je jeho přítelem, ale ten mu nevěří, jediný kdo Old Shatterhandovi věří je Nšo-či. Ta se nechá přesvědčit, aby se sama vypravila do městečka pro zkrvavený Old Shatterhandův kabát, který ukrývá jasný důkaz o tom, kdo byl Vinnetouův zachránce – jeho náhrdelník s medvědími zuby. Mezitím nadejde den, kdy má být Old Shatterhand umučen společně se svými druhy u mučednického kůlu. Indiánská rada starších však rozhodne, že místo mučení dojde ke spravedlivému souboji muže proti muži. Old Shatterhand bude s handicapem bojovat přímo s nejvyšším náčelníkem Inču-čunou. Old Shatterhand svým důvtipem a silnou pěstí v tomto boji Inču-čunu přemůže ale nezabije, pouze jej omráčí. Vyhraný boj a živý Inču-čuna způsobí, že Vinnetouův názor na Old Shatterhanda se rychle změní. Jeho údiv a přátelství však dovrší úspěšný brzký návrat Nšo-či, která přiváží z městečka zkrvavený kabát s Vinnetouovým náhrdelníkem, který poskytne důkaz o tom, kdo Vinnetoua zachránil ze spárů nepřátelských Kiowů. Oba mladí muži, se rychle spřátelí a na důkaz svých citů slavnostně uzavřou pokrevní bratrství. Všichni si pak společně užívají přátelství a indiánské pohostinnosti, Vinnetou Old Shatterhanda po několik týdnů učí různým indiánským znalostem a dovednostem. Nšo-či, která je do Old Shatterhanda zamilovaná a touží se stát jeho ženou, se chce vzdělávat po vzoru bílých žen. Proto se všichni společně vypraví do hor pro apačské zlato, které má posloužit k tomu, aby bylo možno její budoucí vzdělání zaplatit. Old Shatterhand však po zlatu nijak netouží a do jeho naleziště proto odchází pouze náčelník Apačů Inču-čuna společně se svými dvěma dětmi, se synem Vinnetouem a s dcerou Nšo-či. Ve skalách je však napadlou zbylí Santerovi bandité, kteří touží po zlatě. V tuhém boji je zabit jak náčelník Inču-čuna tak i jeho dcera Nšo-či. Old Shatterhand však instinktivně tuší zradu a zaslechne vzdálené výstřely. Spěchá proto společně s ostatními apačskými bojovníky Vinnetouovi na pomoc aby jej jediného zachránil. Vrah Santer se svými druhy je zde ihned poté zabit a tím i potrestán (zde na rozdíl od knižní předlohy). Nejvyšší náčelník Apačů Vinnetou a jeho bílý pokrevní bratr Old Shatterhand zůstali na světě se svým zármutkem sami.", "section_level": 1}], "src_summary": "Vinnetou je koprodukční film z roku 1963 režiséra Haralda Reinla pojednávající o přátelství dvou fiktivních postav Old Shatterhanda a jeho pokrevního bratra Vinnetoua, vrchního náčelníka Apačů z kmene Mescalero, který byl natočen podle stejnojmenné literární předlohy Karla Maye.", "tgt_summary": "Apache Gold (, later retitled to \"Winnetou – 1. Teil\"), also known as Winnetou the Warrior, is a 1963 Western film directed by Harald Reinl. It is based on the story of Winnetou, a fictional Native-American Apache hero from the \"Winnetou\" series of German novels. It was the highest-grossing film of 1963 in Germany, where it grossed €10 million, and it sold 66 million tickets at the worldwide box office. It was shot at the Spandau Studios in Berlin and on location in Croatia. The film's sets were designed by the art director Vladimir Tadej.", "id": 335798}
{"src_title": "Mansijština", "tgt_title": "Mansi language", "src_document": [{"title": "Základní informace.", "content": "Mansijština se dělí na 4 základní dialekty jižní, východní, severní a západní. Tyto čtyři dialekty jsou si navzájem nesrozumitelné. Jižní a západní dialekt je již zaniklý. Nejpoužívanější je tzv. \"Sosva\" (poddialekt severní mansijštiny). \"Severní mansijština\" je ovlivněna ruštinou, komijštinou, něnečtinou a severní chantyjštinou a je základem psaného jazyka (nemá akuzativ). \"Východní mansijština\" je ovlivněna chantyjštinou a tatarštinou, má vokalickou harmonii a velký výskyt diftongů. Příklady lexikálních rozdílů dialektů: První dílo napsané v mansijštině byl překlad Matoušova Evangelia, který v roce 1868 vyšel v Londýně.", "section_level": 1}, {"title": "Abeceda.", "content": "1932 vznikla latinská abeceda, ale ta byla přijata jen s malým úspěchem. Latinka byla nahrazena 1937 cyrilicí. Latinská abeceda: A, B, D, E, F, G, H, Һ, I, J, K, L, Ļ, M, N, Ņ, Ŋ, O, P, R, S, S, T, Ţ, U, V, Z, Ь Cyrilice: A \"/a/\", Б \"/b/\", В \"/◌ʷ/\", Г \"/g; ɣ/\", Д \"/d/\", Е \"/ʲe/\", Ё \"/ʲo/\", Ж \"/ʒ/\", З \"/z/,\" И \"/i/\", Й \"/j/\", К \"/k/,\" Л \"/l; ʎ/\", М \"/m/,\" Н \"/n; ɲ/,\" Ӈ \"/ɲ/\", О \"/o/,\" П \"/p/\", Р \"/r/\", С \"/s/\", T \"/t/\", У \"/u:/\", Ў \"/w/\", Ф \"/f/\", X \"/χ/\", Ц \"/t͡s/,\" Ч \"/t͡ʃʲ/\", Ш \"/ʃ/,\" Щ \"/ʃʲtʃʲ/\", Ъ \"/-/,\" Ы \"/ɪ/\", Ь \"/◌ʲ/\", Э \"/ə~ɤ/\", Ә /æ/, Ю \"/ʲu/,\" Я \"/ʲa/\" Б, Д, Ж, З, Ф, Ч, Щ a Г s výslovností \"/g/\" se používá pouze u jmen a vypůjčených slov.", "section_level": 1}, {"title": "Fonologie.", "content": "Přízvučné vokály u severní mansijštiny: Nepřízvučné vokály u severní mansijštiny: Konsonanty: м, н, нь, ӈ, ӈв, п, т, ть, к, кв, с, сь, ш, х, г, хв, й, ў, в, л, ль, р Hlavní přízvuk je vždy na první slabice. Existuje i sekundární přízvuk, který je na třetí, páté … slabice, nikdy se však nevyskytuje na poslední slabice.", "section_level": 1}, {"title": "Gramatika.", "content": "Existují tři základní jazykové typologie: aglutinační, izolační a flektivní. Každý jazyk obsahuje rysy všech tří typů. Z morfologického hlediska má mansijština výrazné aglutinační rysy, je tedy aglutinačním jazykem, což znamená, že každý jeden morfém nese jednu gramatickou funkci (význam). Mezi aglutinační jazyky se řadí i další ugrofinské jazyky, turkické, drávidské jazyky a korejština či japonština. Aglutinační rys je u mansijštiny vidět například u deklinace – pád a číslo mají různé sufixy; dále je to patrné třeba u duálu indikativu présentu – dva různé znaky pro číslo a pro osobu. Izolační rys (kladení lexému za sebe bez jejich ohýbání) lze ukázat na množství postpozic. Flekční rys (jeden morfém má více funkcí) je patrný například u plurálu indikativu présentu – osobní koncovka nese jak význam osoby, tak i čísla. Syntaktická stavba mansijštiny odpovídá vzoru subjekt-objekt-sloveso (SOV). Mansijština má dva členy: určitý \"ань\" (který také znamená nyní, pokud je daný před sloveso) a neurčitý \"акв\". Následující gramatické jevy jsou vysvětlovány na příkladech ze severní manijštiny.", "section_level": 1}, {"title": "Jména.", "content": "Mansijština nemá gramatický rod, má singulár, plurál a duál. Má 6 pádů a má posesivní sufixy. Deklinace пут /put/ – kotel:\"\"", "section_level": 2}, {"title": "Slovesa.", "content": "Mansijská slovesa se časují ve třech osobách, třech číslech, dvou časech a čtyřech způsobech. Slovesa mohou být transitivní a intransitivní. Transitivní slovesa jsou slovesa přechodná, to znamená, že se pojí s předmětem v akuzativu (předmět předchází slovesný děj). Intransitivní sloveso je sloveso nepřechodné, vyžaduje předmět v jiném, než akuzativním pádě. Pro rozlišení transitivního a intransitivního slovesa je určující valence slovesa (valence je schopnost lexikální jednotky vázat na sebe další větné členy). V mansijštině má tento jev vliv na konjugaci slovesa. Transitivní sloveso se může konjugovat podle toho, jestli má určitý nebo neurčitý objekt. Pokud je objekt určitý nerozlišuje se při konjugaci jen osoba a číslo subjektu, ale i číslo určitého objektu. S tím souvisí i specifická větná konstrukce s určitým (přímým) objektem. Pokud je objekt podstatné jméno, je v nominativu, pokud je to zájmeno, je v akusativu. Osobní koncovky konjugace (transitivní slovesa – určitý člen): Osobní koncovky přítomného času (intransitivní slovesa):", "section_level": 2}, {"title": "\"Časy:\".", "content": "Mansijština časy vyjadřuje pomocí koncovky, která předchází osobní koncovce. V mansijštině existují dva časy – prézens a imperfekt. Mansijština nemá budoucí čas, ten se vyjadřuje jinými způsoby – buď využitím prézensu (nejčastěji temporálním adverbiem) nebo pomocným slovesem \"pati-\". Přehled časů:", "section_level": 3}, {"title": "\"Způsoby:\".", "content": "Existují čtyři způsoby: indikativ, kondicionál, imperativ a prekativ. Indikativ má funkci oznamovací, je bezpříznakový a není morfologicky vyjádřen. Kondicionál má funkci podmiňovací a lze jím vyjádřit i zdvořilou otázku, jeho znakem je -nuw-. Imperativ je způsob rozkazovací, existuje jen ve druhé osobě a jeho znakem je -en. Prekativ má funkci žádosti o vyjádření, jeho znakem je -ke-, -ke- nebo -ris-. Osobní koncovky:", "section_level": 3}, {"title": "\"Aktivní a pasivní slovesný rod:\".", "content": "Aktivní rod je bezpříznakový a není morfologicky vyjádřen, pasivní rod je příznakový a je vyjádřen morfologickým znakem \"-ве-\".", "section_level": 3}, {"title": "Poznámky.", "content": "Mansi. In: Ethnologue [online]. 2016 [cit. 2016-12-25]. Dostupné z:
https://www.ethnologue.com/language/mns Mansi language. In: central.gutenberg.org The Uralic language. Mansi, s. 392. Mansi language. In: central.gutenberg.org Mansi language. In: central.gutenberg.org Mansi language. In: central.gutenberg.org The Uralic languages. Mansi, 398 s. Mansi language. In: central.gutenberg.org Klasifikace jazyků. In: Oltk.upol.cz Klasifikace jazyků. In: Oltk.upol.cz Mansi language. In: central.gutenberg.org Tranzitivní sloveso. In: Leporelo.info Intranzitivum. In: Leporelo.info Valence. In: \"ABZ.cz\" The Uralic language. Mansi, s. 401 The Uralic language. Mansi, s. 417 The Uralic language. Mansi, s. 402 The Uralic language. Mansi, s. 398 The Uralic language. Mansi, s. 399 Mansi language. In: central.gutenberg.org Mansi language. In: central.gutenberg.org \"Indo-European, Nostratic, and beyond: festschrift for Vitalij V. Shevoroshkin, s. 107\" Negation in Mansi, s 197. The Uralic language. Mansi, s 407-8. Mansi language. In: central.gutenberg.org Mansi language. In: central.gutenberg.org Mansi language. In: central.gutenberg.org", "section_level": 2}], "src_summary": "Mansijština, dříve také známá jako \"vogulština\" (\"man. āньси лāтыӈ, mānsi lātyŋ\"), se společně s chantyjštinou řadí mezi obsko-ugrické jazyky. Jazykem hovoří \"Mansijové\" v Rusku v oblastech kolem řeky Ob a to především v Chanty-Mansijském autonomním okruhu (\"Jugra\") a Severdlovské oblasti. K Mansijům se k roku 2010 hlásilo asi 12 300 lidí, jazykem hovoří asi 940 z nich.", "tgt_summary": "The Mansi languages (previously, \"Vogul\" and also \"Maansi\") are or were spoken by the Mansi people in Russia along the Ob River and its tributaries, in the Khanty–Mansi Autonomous Okrug, and Sverdlovsk Oblast. Traditionally considered a single language, they constitute a branch of the Uralic languages, often considered most closely related to the neighbouring Khanty languages and then to Hungarian. According to the 2010 census, there were 940 Mansi-speaking people in Russia, out of an ethnic population of 12 thousand. The base dialect of the Mansi literary language is the Sosva dialect, a representative of the northern language. The discussion below is based on the standard language. Fixed word order is typical in Mansi. Adverbials and participles play an important role in sentence construction. A written language was first published in 1868, and the current Cyrillic alphabet was devised in 1937.", "id": 1439336}
{"src_title": "Třída Skipjack", "tgt_title": "Skipjack-class submarine", "src_document": [{"title": "Stavba.", "content": "Jednotky třídy \"Skipjack\":", "section_level": 1}, {"title": "Konstrukce.", "content": "Z konstrukce třídy \"Skipjack\" rovněž vycházela první třída raketonosných ponorek \"George Washington\". Ponorka USS \"Scorpion\" přitom musela být stavěna dvakrát, jelikož byl její rozestavěný trup použit k přestavbě na první americkou raketonosnou ponorku USS \"George Washington\". Rovněž materiál připravený pro doposud nezahájenou stavbu USS \"Sculpin\" byl použit pro raketonosnou ponorku téže třídy, což stavbu \"Sculpinu\" zdrželo. Výzbroj představovalo šest příďových 533mm torpédometů, pro které byla nesena zásoba 24 torpéd. V přídi byl umístěn rovněž sonar typu BQS-4. V konstrukci třídy \"Skipjack\" byla poprvé použita nová vysokopevnostní ocel HY-80, což ponorkám dovolovalo ponory do větších hloubek. Pohonný systém tvořil jaderný reaktor nové generace typu S5W a dvě turbíny. Třída \"Skipjack\" přitom představovala první jaderné ponorky s jedním lodním šroubem.", "section_level": 1}, {"title": "Operační služba.", "content": "\"Scorpion\" se za doposud neobjasněných okolností potopil 22. května 1968 i s celou posádkou 12 důstojníků a 87 námořníků. Stalo se tak při návratu z nasazení ve Středozemním moři na domovskou základnu v Norfolku. Ve věcí katastrofy \"Scorpionu\" proběhla dvě vyšetřování, přesto se nepodařilo jeho potopení objasnit. Původní verzi o selhání vlastního torpéda, které po vypuštění zasáhlo samotnou ponorku nepotvrdil průzkum vraku, nalezeného 400 námořních mil jihozápadně od Azor, který v roce 1969 provedla ponorka Trieste II. Jako první byla ze služby roku 1986 vyřazena USS \"Snook\". USS \"Skipjack\", \"Sculpin\" a USS \"Shark\" byly vyřazeny v roce 1990 a poslední USS \"Scamp\" v roce následujícím. \"Scamp\" se stal vůbec první ponorkou, která byla v loděnicích Puget Sound Naval Shipyard rozebrána v rámci nového projektu Ship-Submarine Recycling Program. Ten je určen pro bezpečnou likvidaci a recyklaci lodí s jaderným pohonem.", "section_level": 1}], "src_summary": "Třída Skipjack byla třída amerických útočných ponorek s jaderným pohonem z doby studené války. Představovaly novou generaci ponorek schopných ponorů do větších hloubek a díky hydrodynamicky vhodně tvarovanému trupu byly pod hladinou výrazně rychlejší, než jejich předchůdci. (Pionýrskou byla v tomto ohledu experimentální ponorka USS \"Albacore\".) V letech 1956–1961 bylo postaveno šest ponorek této třídy, které Američané provozovali v letech 1959–1991.", "tgt_summary": "The \"Skipjack\" class was a class of United States Navy nuclear submarines (SSNs) that entered service in 1959-61. This class was named after its lead boat, . The new class introduced the teardrop hull and the S5W reactor to U.S. nuclear submarines. The \"Skipjack\"s were the fastest U.S. nuclear submarines until the s, the first of which entered service in 1974.", "id": 1918677}
{"src_title": "Prefekt", "tgt_title": "Prefect", "src_document": [{"title": "Římská říše.", "content": "V Římské říši bylo několik úředníků, kteří nesli označení prefekt:", "section_level": 1}, {"title": "Současné použití.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Belgie.", "content": "V Belgii znamená prefekt ředitele na středních školách organizovaných Francouzským společenstvím v Belgii (Communauté française de Belgique).", "section_level": 2}, {"title": "Brazílie.", "content": "V Brazílii je prefekt volený předseda výkonného odboru na městském úřadu.", "section_level": 2}, {"title": "Francie.", "content": "Ve Francii je prefekt vyšší státní úředník zastupující stát v departementu nebo regionu. Stejně tak existují prefekti v některých bývalých francouzských koloniích. Policejní prefekt je v Paříži představitel policejní prefektury jmenovaný prezidentem, který je zodpovědný za koordinaci mezi policejními sbory v jednotlivých obvodech Paříže.", "section_level": 2}, {"title": "Itálie.", "content": "V Itálii je prefekt státní úředník v provincii.", "section_level": 2}, {"title": "Kanada.", "content": "V kanadské provincii Québec představuje prefekt volenou funkci a stojí v čele tzv. oblastní hraběcí obce (municipalité régionale de comté), což jsou samosprávné svazky obcí.", "section_level": 2}, {"title": "Rumunsko.", "content": "V Rumunsku je prefekt představitelem státu ve správní oblasti – župě.", "section_level": 2}, {"title": "Švýcarsko.", "content": "Tento titul se vyskytuje i v některých švýcarských kantonech. V kantonu Bern je prefekt francouzským ekvivalentem německého vládního místodržitele (Regierungsstatthalter) a představuje zástupce kantonální vlády. Má rozsáhlé administrativní pravomoci. Rozhoduje o stížnostech nebo odvoláních proti rozhodnutí obce, dohlíží na všechny typy obcí (obecní, městské i církevní), je policejním orgánem v oblasti veřejného pořádku a bezpečnosti, ukládá pokuty a je koordinátorem během krizového stavu. V kantonech Vaud a Fribourg je prefekt jmenován výkonným orgánem kantonu – Státní radou a představuje tak zástupce kantonální vlády.", "section_level": 2}, {"title": "Vatikán.", "content": "Ve Vatikánu je \"kardinál-prefekt\" označení člena apoštolského sboru stojícího v čele římské kongregace. \"Apoštolský prefekt\" je prelát jmenovaný do čela apoštolské prefektury, jejíž status je podobný apoštolskému vikariátu. Nejedná se však výhradně jen o tyto vysoké funkce, protože v římskokatolické církvi se na různém stupni výkonné moci ustanovují prefekti do čela institucí.", "section_level": 2}], "src_summary": "Prefekt je v některých zemích státní úředník, který stojí v čele úřadu, nejčastěji zvaného prefektura. Termín pochází z období starověkého Říma ze slova \"præfectus\" (tedy označení někoho, kdo stál v čele).", "tgt_summary": "Prefect (from the Latin \"praefectus\", substantive adjectival form of \"praeficere\": \"put in front\", i.e., in charge) is a magisterial title of varying definition, but essentially refers to the leader of an administrative area. A prefect's office, department, or area of control is called a prefecture, but in various post-Roman empire cases there is a prefect without a prefecture or \"vice versa\". The words \"prefect\" and \"prefecture\" are also used, more or less conventionally, to render analogous words in other languages, especially Romance languages.", "id": 1773949}
{"src_title": "Postprodukce", "tgt_title": "Post-production", "src_document": [{"title": "Střih.", "content": "Většina filmů se natáčí zpřeházeně. Prací střihače při natáčení je začít sestavovat kusy filmu v pořadí, v jakém budou ve finální verzi. Střihač projednává s režisérem výsledky natáčení předchozího dne. Filmový záběr může být přetočen na videozáznam nebo do digitálního formátu (dnes již nejčastěji), aby se usnadnilo přehazování nebo výběr. Sestavování filmu v této etapě se nazývá montáž. Větší část střihačské práce se provádí ve fázi postprodukce. Střihač provádí mnoho různých etap střihu, aby docílil konečného uspořádání záběrů, jež pak vytvoří hotový film. Nejprve pracuje s režisérem, aby zdokonalil montáž všech různých úseků filmu do podoby hrubého sestřihu, což je první plně sestříhaná pracovní kopie. Součástí je i soundtrack daného filmu. Jednotlivé záběry však v tomto stadiu nejsou ještě kompletně určeny. V této verzi filmu převládá vize režiséra a říká se jí režisérský sestřih. Během postprodukce spolupracují hlavní kameraman a režisér a dohlížejí na načasování první kopie. K pracovním úkolům v této fázi patří korekce vyváženosti barvy. Po opakovaných konzultacích s režisérem střihač sestaví záběry s vizuálními efekty konečné verze. Její délka musí být taková, jakou určili režisér, střihač a producent. Během první stovky let filmové tvorby znamenala práce střihače fyzické stříhání a opětovné sestavování samotné sestříhané filmové cívky. Dnes se však většina filmového střihu provádí elektronicky s využitím digitální techniky. Filmy se přetočí do digitálního formátu a jsou překódovány do počítače; to střihači umožňuje editovat scény na monitoru. Originální negativ se pak sestříhá s použitím konečného sestřihu jako vodítka.", "section_level": 1}, {"title": "Zvuk v postprodukci.", "content": "Na vytvoření zvukového filmu se podílejí čtyři etapy postprodukce. K těm patří dialogy a zvukové efekty, zkomponovaná hudba, zvuková mixáž a její převedení na filmový negativ. Nejprve spolupracuje mistr zvuku s režisérem a střihačem při nahrávání ústřední melodie a ostatní hudby. Poté jsou vytvořeny další potřebné zvuky, případně se převezmou ze zvukové banky v hudební knihovně. Skladatel (například John Williams nebo Hans Zimmer) se využívá v případě, že film vyžaduje původní hudbu. Mistr zvuku pak sestříhá hudební záznam tak, aby vyhovoval filmu. U již existující hudby, na niž se vztahují autorská práva, vyřizují manažeři autorů poplatky za její využití ve filmu. Nahrávací technik pak spolupracuje s režisérem při mixáži stop s různými zvuky. Verze získaná po konečném mixu se pak převede na originální negativ. Zvuk k filmu se nahrává digitálním systémem a reprodukuje se jako optický soundtrack. Poté se načítá jako synchronizovaný zvuk, předtím se však vysílá přes mikrofony během zkušebního promítání.", "section_level": 1}, {"title": "Distribuční kopie.", "content": "Po výrobě originálního negativu se provádí testování barev. Jakmile jsou dokončeny všechny fáze filmu, následuje zkušební promítání; podle reakce diváků se pak provedou závěrečné střihy. Po finalizaci originálního negativu se z něj vyrobí základní kopie. Z nich se pak vytvoří duplikáty, jež slouží jako distribuční kopie.", "section_level": 1}], "src_summary": "Rozhodující část procesu filmové výroby začíná, jakmile skončí natáčení a začne filmová fáze postprodukce. Tisíce filmových obrazů musí být sestaveno v pořadí, které vypráví příběh, a scény mohou být zkráceny nebo zpřeházeny tak, aby hotový produkt odrážel režisérovu vizi.", "tgt_summary": "Post-production is part of the process of filmmaking, video production, and photography. Post-production includes all stages of production occurring after shooting or recording individual program segments. Traditional (analogue) post-production has mostly been replaced by video editing software that operates on a non-linear editing system (NLE).", "id": 569571}
{"src_title": "Gliese 581", "tgt_title": "Gliese 581", "src_document": [{"title": "Charakteristika.", "content": "Název Gliese 581 odkazuje na hvězdu s katalogovým číslem 581 v Glieseho katalogu blízkých hvězd z roku 1957, který obsahuje 965 hvězd do vzdálenosti 20 parseků od Země. Další názvy hvězdy jsou BD −07°4003 (hvězdný katalog s polohami přibližně 458 000 hvězd severní a jižní oblohy pro deklinaci od +90° do −23°) a \"HO Librae\" (označení v katalogu proměnnou hvězdu). Hvězda nemá vlastní jméno, jako například Sirius nebo Prokyon. Hvězda je červeným trpaslíkem spektrálního typu M3V a nachází se ve vzdálenosti 20,3 světelných let od Země, dva stupně severně od hvězdy Beta Librae, nejjasnější hvězdy v souhvězdí Vah. Její hmotnost se odhaduje na přibližně třetinu sluneční hmotnosti, a je 89. nejbližší známou hvězdou od Slunce. Červený trpaslík Gliese 581 má nižší hmotnost než Slunce, a proto zde probíhá fúze vodíku na helium mnohem pomaleji než v Slunci. Ze zdánlivé velikosti a vzdálenosti můžeme odhadnout, že hvězda má efektivní teplotu 3200 K a jasnost 0,2 procenta jasnosti našeho Slunce. Červený trpaslík Gliese 581 vyzařuje záření především v infračervené oblasti spektra, s maximálními emisemi na vlnové délce zhruba 830 nm (odhadnuto pomocí Wienova posunovacího zákona, který předpokládá, že hvězda vyzařuje jako absolutně černé těleso), takže odhadem se podcení celkový jas hvězdy. Pro srovnání, maximální emise záření Slunce jsou zhruba na vlnové délce 530 nm, uprostřed viditelné části spektra). Když se vezme úvahu záření v celém spektrálním rozsahu (nejen v té části, kterou jsou schopni lidé vnímat očima), a vezme se v úvahu bolometrická korekce, tak je absolutní hvězdná velikost Gliese 581 1,3 procenta sluneční. Planeta se proto musí nacházet mnohem blíže ke hvězdě, aby získala stejné množství energie jako Země. Oblasti vesmíru kolem hvězd, kde se nachází planety, které získají zhruba stejné množství energie jako Země se označují jako obyvatelná zóna hvězdy. Rozsah obyvatelné zóny není pevně stanoven a je odlišná pro každou hvězdu. Gliese 581 je klasifikována jako proměnná hvězda typu BY Draconis, a má označení \"HO Librae\". Hvězda vykazuje variabilitu v důsledku přítomnosti hvězdných skvrn v kombinaci s rotací hvězdy. Nicméně, naměřená variabilita se nachází v blízkosti chyby měření, a je-li skutečná, jedná se velmi pravděpodobně o dlouhodobou variabilitu. Její jas je mění v rozmezí do 1 procenta. Gliese 581 vyzařuje také rentgenové paprsky.", "section_level": 1}, {"title": "Planetární soustava.", "content": "Planety obíhají kolem Gliese 581 se sklonem mezi 30 až 70 stupňů, jestliže je rovina ekliptiky definována prachovým diskem hvězdy. Okolo hvězdy obíhá tři až šest planet. Gliese 581 b, přibližně velikosti Neptunu, byla objevena v srpnu 2005 a byl pátou planetou, která byla objevena u červeného trpaslíka. Tato vnitřní planeta je nejméně 16 krát hmotnější než Země (má hmotnost podobnou Neptunu) a oběžná doba planety okolo Gliese 581 je pouhých 5,4 dne. Další planeta, Gliese 581 c, byla objevena v dubnu 2007. Ve svém článku v roce 2007, Udry a spol. tvrdí, že pokud Gliese 581 c má složení stejné jako Země, mohla by mít poloměr 1,5 Země. V době svého objevu byla Zemi nejpodobnější ze všech známých exoplanet. Přímé měření poloměru planety nelze uskutečnit, protože při pohledu ze Země planeta netranzituje, nepřechází přes disk hvězdy. S minimální hmotností zhruba pětinásobku Země nebo třetiny Neptuna Gliese 581 c obíhá uvnitř obyvatelné zóny své mateřské hvězdy. Průměrná povrchová teplota černého tělesa se odhaduje mezi −3° C (pro albedo jako má Venuše) a 40° C (pro albedo Země), nicméně, povrchová teplota by mohla být mnohem vyšší (přibližně 500 stupňů Celsia) v důsledku skleníkového efektu podobného, jaký je na Venuši. Někteří astronomové věří, že systém mohl projít planetární migrací a Gliese 581 c se mohla vytvořit za čárou mrazu a její složení se podobá ledovým měsícům Sluneční soustavy, jako je Ganymed. Gliese 581 c vykoná jeden oběh kolem hvězdy za necelých 13 dní. Dle pozorování v planetárním systému měla být i třetí planeta, Gliese 581 d, s hmotností zhruba 7 Zemí, nebo poloviny Uranu, a jeden oběh kolem hvězdy měla vykonat za 66,8 pozemských dní. Její oběžná dráha se nachází na vnější hranici obyvatelné zóny Gliese 581, a byla kandidátem života na bázi uhlíku. Objev čtvrté planety, Gliese 581 e, byl ohlášen dne 21. dubna 2009 a potvrzen v září 2012. Tato planeta, s minimální hmotnosti 1,9 Země, byla v té době nejméně hmotnou potvrzenou exoplanetou obíhající kolem hvězdy hlavní posloupnosti. Jeden oběh kolem hvězdy jí trvá 3,15 dne. Dne 27. listopadu 2012 Evropská kosmická agentura oznámila, že Herschelova vesmírná observatoř objevila okolo hvězdy kometární disk ve vzdálenosti 25 ± 12 AU, který může dosahovat až do vzdálenosti 60 AU. Může se v něm nacházet nejméně 10krát více komet než ve Sluneční soustavě. To pravděpodobně planety o hmotnosti Saturnu ve vzdálenosti větší než 0,75 AU. Nicméně další (neobjevená) planeta ve vzdálenosti větší než 5 AU, může kometární disk doplňovat.", "section_level": 1}, {"title": "Řešení pro čtyři planety, rok 2009.", "content": "Dynamické simulace planetárního systému Gliese 581 ukazují za předpokladu, že oběžné dráhy planet b až d se nachází jedné rovině, že systém se stane nestabilním, pokud hmotnosti planet jsou větší než 1,6 až 2 násobek jejich minimální hmotnosti. Horní limit pro hmotnosti planet je 3,1, 30,4, 10,4 a 13,8 násobek hmotnosti Země pro planety e, b, c, a d. Tomu odpovídá největší sklon k ekliptice měřený od roviny prachového disku hvězdy. Za dva další roky pozorování dalekohledem HARPS se zdvojnásobilo množství dat o systému, což umožnilo znovu definovat výstřednosti drah planet. Ukázalo se, že planeta e musí mít dráhu s výraznou excentricitou s menším sklonem oběžné dráhy k ekliptice. Systém Gliese 581", "section_level": 1}, {"title": "Řešení pro šest planet, rok 2010.", "content": "Dne 29. září 2010, astronomové z Keckovy observatoře na Havaji navrhli na základě analýzy dat z přístrojů HIRES a HARPS v systému další dvě planety, Gliese 581 f a Gliese 581 g, které měly v obíhat hvězdu v téměř kruhových dráhách. Přezdívku Zarmina dostala planeta Gliese 581 g po jménu manželky objevitele, předpokládaná hmotnost planety g byla odhadnuta na tři až čtyři hmotnosti Země, měla mít oběžnou dobu je 37 dní a nacházet se uvnitř obyvatelné zóny hvězdy a mít vázanou rotaci, tj. je stále přivrácená stejnou stranou k hvězdě. Přibližné poměry oběžných drah sousedních planet jsou (vždy pokračování vnější planetou): 3:5, 2:5, 1:3, 1:2, 2:13. Parametry oběžných drah uvedené níže vycházejí z předpokladu, ve kterém byla výstřednost oběžných drah planet stanovena 0. Umožnění výstřednosti drah oběžné dráhy nijak významně nezmění. Podle prezentace F. Pepeho na sympoziu IAU č. 276, planeta g nebyla detekována novou analýzou dat získaných spektrografem HARPS, a tak jsou planety f a g uvedeny jako nepotvrzené v Extrasolar Planets Encyclopaedia. Následné studie publikované v září 2011 a další v roce 2012 ukazují, že planety Gliese f a g neexistují, i když první studie byla prohlášena jinými skupinami astronomů za spornou. Systém Gliese 581", "section_level": 1}, {"title": "Radiová zpráva ze Země.", "content": "Dne 9. října 2008 byl ze Země ke Gliese 581 c odeslán velmi silný modulovaný radiový impuls, který obsahuje Zprávu ze Země (tzv. \"AMFE\"). Obsahuje 501 zpráv, které byly vybrány prostřednictvím soutěže na sociální síti Bebo. Zpráva byla odeslána z radarového teleskopu RT-70 Ukrajinské národní vesmírné agentury v Jevpatoriji. Signál dosáhne Gliese 581 na počátku roku 2029.", "section_level": 1}], "src_summary": "Gliese 581 (HO Librae) je hvězda v souhvězdí Vah, která je vzdálena od Země asi 22 světelných let a je červeným trpaslíkem spektrálního typu M
3 V. Má hmotnost třetiny našeho Slunce a je 89. nejbližší známou hvězdou. Pozorování naznačují, že hvězda má planetární systém, který obsahuje čtyři a nepotvrzené další dvě planety; Gliese 581 e, b, a c jsou potvrzené už delší dobu. Nedávno vědci potvrdili existenci planety d. Planety f a g jsou nepotvrzené. Gliese 581 byla předmětem značné pozornosti, byla u ní možnost existence první obyvatelné exoplanety. Nejprve byla pozornost věnována planetě c, poté planetám d a g. V dubnu 2007 si získala pozornost Gliese 581 c, první exoplaneta, která měla hmotnost podobnou Zemi, a která byla nalezena poblíž obyvatelné zóny hvězdy. Od té doby bylo prokázáno podle známých klimatických modelů, že planeta má pádivý skleníkový efekt a je s největší pravděpodobností příliš horká, aby byla obyvatelná a podobá se Venuši. Planeta Gliese 581 d se může nacházet uvnitř obyvatelné zóny, nebo jen málo za vnější hranicí obyvatelné zóny hvězdy (v závislosti na skleníkovém efektu její atmosféry), analogií pro ni je Mars. Objev Gliese 581 e byl ohlášen v dubnu 2009; a v této době byla planetou s nejmenší hmotností v obyvatelné zóně hvězdy, známou u hvězdy hlavní posloupnosti. Další pozornost vyvolala hvězda v září 2010, kdy byl oznámen objev planety Gliese 581 g, která měla mít oběžnou dráhu mezi planetami c a d, a bylo pravděpodobné, že planeta má s největší pravděpodobností vhodné podmínky pro existenci kapalné vody na svém povrchu. Nacházet se měla též uprostřed obyvatelné zóny. Její existence je ale sporná, planeta nebyla potvrzena. Dne 27. listopadu 2012 Evropská kosmická agentura oznámila objev kometárního disku, který obsahuje nejméně desetkrát více těles než Kuiperův pás ve Sluneční soustavě. Tím je omezena existence planet za vzdáleností 0,75 AU od Gliese 581.", "tgt_summary": "Gliese 581 () is a star of spectral type M3V (a red dwarf) at the center of the Gliese 581 planetary system, about 20 light years away from Earth in the Libra constellation. Its estimated mass is about a third of that of the Sun, and it is the 89th closest known star to the Sun.", "id": 900081}
{"src_title": "Brad Park", "tgt_title": "Brad Park", "src_document": [{"title": "Hráčská kariéra.", "content": "Draftován byl týmem New York Rangers v prvním kole draftu 1966. Po dvou letech odehraných na farmě Rangers, Buffalo Bisons v AHL, se v roce 1968 stal členem prvního týmu Rangers.", "section_level": 1}, {"title": "New York Rangers.", "content": "Rychle se stal nejlepším obráncem Rangers a byl srovnáván s velkolepým Bobbym Orrem, protože oba byli známi především jako revolučně ofenzivní obránci. Jeho ofenzivní dovednosti, kontrola puku a bojovnost byly středem zájmu mnoha fanoušků. S Orrem se občas bil při bitce, takže mezi nimi vznikla přirozená rivalita. Park později prohlásil, že mu nevadí, že ho mnoho lidí označovalo jako číslo dvě za Orrem, protože Orr byl superhvězda a možná jeden z nejlepších hokejistů v historii. I přesto, že v roce 1972 Rangers ztratili kvůli zranění Jeana Ratella, dovedl je až do finále Stanley Cupu, kde prohráli s Boston Bruins. V souboji o Norris Trophy pro nejlepšího obránce ligy skončil druhý. Poté co nově začínající WHA začala lákat hráče z NHL, Rangers si jej pojistili velkou částkou peněz a na chvíli z něj udělali nejlépe placeného hráče ligy. Na Summit Series v roce 1972 Orr nemohl jet kvůli zranění a tak se stal vůdčím obráncem kanadské reprezentace. Ten byl nakonec vyhlášen nejužitečnějším hráčem rozhodujícího osmého zápasu proti SSSR a nejlepším obráncem turnaje. V sezoně 1975-76 se Rangers nepovedlo vstoupit do sezony optimálně a začali se zbavovat přeplacených veteránů. 7. listopadu 1975 byl uskutečněn jeden z největších obchodů této éry. Z Rangers putovali Park, Jean Ratelle a Joe Zanussi za Phila Esposita a Carola Vadnaise.", "section_level": 2}, {"title": "Boston Bruins.", "content": "Esposito i Vadnais byli pro Rangers užitečnými, přesto se ale týmu z New York City nepodařilo odlepit se od dna ligy. Bruins se i přes odchody Orra a právě Esposita stali brzy opět jedním z nejlepších týmů NHL. Převzal vedení v týmu Bruins od legendárního Orra, který opustil tým a brzy ukončil kariéru kvůli potížím s koleny. Zatím pokračoval ve své úžasné kariéře pod legendárním koučem Donem Cherrym. Byl sice ofenzivní obránce, který rád forecheckoval, Cherry ho ale nabádal k většímu soustředění na obranu. Přestože byl Park v Bostonu kvůli jeho předhozí kariéře u rivalů Rangers neoblíben, brzy si fanoušky získal. Mezi lety 1977 a 1979 Bruins pod koučem Cherrym třikrát vyhráli divizi a on sám byl dvakrát nominován do prvního výběru hvězd NHL a dvakrát byl nominován na Norris Trophy. Sezona 1977-78 je považována za nejlepší v jeho kariéře. V letech 1977 a 1978 se Bruins pokaždé dostali do finále Stanley Cupu, v obou případech prohráli s Montreal Canadiens.", "section_level": 2}, {"title": "Detroit Red Wings.", "content": "V roce 1983 jako volný hráč odešel do Detroit Red Wings kde hned vyhrál Bill Masterton Trophy za svou vytrvalost a stanovil rekord v počtu asistencí pro obránce Red Wings. Po sezoně 1984-85 ukončil kvůli sérii zraněních kolene kariéru a v další sezóně byl krátce koučem Red Wings.", "section_level": 2}, {"title": "Důchod.", "content": "V roce 1988 byl uveden do Hokejové síně slávy. Žije už 30 let na Severním pobřeží Massachusetts se svou manželkou Gerry. Mají spolu pět dětí a čtyři vonoučata.", "section_level": 2}], "src_summary": "Douglas Bradford Park (* 6. července 1948 v Torontu, v kanadské provincii Ontario) je bývalý hokejový obránce, který hrál v NHL za týmy New York Rangers, Boston Bruins a Detroit Red Wings. Je členem Hokejové síně slávy. U příležitosti 100. výročí NHL byl v lednu 2017 vybrán jako jeden ze sta nejlepších hráčů historie ligy.", "tgt_summary": "Douglas Bradford \"Brad\" Park (born July 6, 1948) is a Canadian retired professional ice hockey player. A defenceman, Park played in the National Hockey League (NHL) for the New York Rangers, Boston Bruins and Detroit Red Wings. Considered one of the best defencemen of his generation, and named to the all-star team several times, the best years of his career were overshadowed by superstar Bobby Orr, who was briefly his teammate. He was elected to the Hockey Hall of Fame in 1988. In 2017 Park was named one of the '100 Greatest NHL Players' in history.", "id": 852700}
{"src_title": "Ernst Barlach", "tgt_title": "Ernst Barlach", "src_document": [{"title": "Život.", "content": "Ernst Heinrich Barlach byl nejstarší ze čtyř synů venkovského lékaře Dr. Georga Gottlieba Barlacha a Johanny Luise Barlachové (roz. Vollertové), dcery celníka v dánských službách. Dětství v Schönbergu (Mecklenbursko) a Ratzeburku (Ratzeburg, dolnoněm. Ratzborg, Lauenburské vévodství). Navštěvoval gymnázium v Ratzeburku (1877-1884) a reálku v Schönberku (1884-1888). Jeho otec zemřel, když bylo Ernstovi 14 let. Dědečkem Gottlieb Ernst Barlach, původem z Bargteheide (Holštýnsko), působil jako evangelický pastor v Herzhornu. V rodě Barlachů se vyskytovali vesměs řemeslníci (krejčí). Jisté umělecké a literární vlohy nechyběly podle Barlacha ani u příbuzných. Barlachova matka byla velmi senzitivní, ale také psychicky labilní. Otec ji nechal na šest let internovat v sanatoriu. Matka se snažila najít životní náplň v starosti o své dospělé děti, později žila i s Ernstem v Güstrowě, ke sklonku života dobrovolně v sanatoriu. Zemřela utopením, nejspíš šlo o sebevraždu. (Možný motiv v Barlachově posmrtně vydaném románu Ukradený měsíc – krom Markétky z Goethova Fausta). Autobiografie Život, jak se vyprávěl (1928). Od roku 1887 počátek celoživotního přátelství s Friedrichem Düselem (obsáhlá korespondence). V letech 1888–1891 studoval na Všeobecné škole řemesel v Hamburku (Allgemeine Gewerbeschule), nejprve s cílem stát se učitelem kreslení (učitelé: Peter Friedrich Woldemar), nato v sochařské třídě (Theodor Richard Thiele). Díky svému talentu byl přijat r. 1891 na Akademii umění v Drážďanech (tehdy Královská akademie výtvarných umění v Drážďanech/ Königliche Akademie der bildenden Künste zu Dresden), od roku 1892 byl žákem v mistrovském ateliéru Roberta Dieze (1891–1895). Spolužáci Karl Garbers a Richard Mutz. Zde vytvořil své první významné dílo – Sběračka (řepné) natě resp. Sběračka salátu (Krautpflückerin), alternativní název Řepařka (Rübensammlerin) (podle Barlachovy korespondence ovšem vytrhává trávu, tedy vlastně Plečka). Další rok studoval v Paříži (duben 1895- duben 1896) na Julianově akademii (Académie Julian), pak pobýval u matky ve Friedrichrodě. a znovu se na několik měsíců vrátil do Paříže roku 1897, kde byl činný hlavně literárně (mj. torzo strašidelného románu Cesta Humora a Pozorovatelského ducha). Nato pobýval v Duryňském lese. V letech 1899-1901 první pobyt v Berlíně. Seznamuje se s příručím a pozdějším nakladatelem Reinhardem Piperem a výtvarným kritikem Karlem Schefflerem. Návrhy pro Goethův pomník ve Štrasburku. Po studiích pracoval jako sochař v Hamburku a Altoně (1897-1900). Tam spolupracoval se svým spolužákem z Akademie Karlem Garbersem (figury pro štít radnice v Altoně, nedochováno). Bytem v rodišti Wedel (1901-1904). Wedelské období zpracoval v nedokončené kapitole svého seespeckowského románu (Aus Seespecks Wedeler Tagen). V roce 1898 první účast na Velké Berlínské výstavě umění (Große Berliner Kunstausstellung) s plastikou \"Práce\" (Arbeit, Krautpflückerin - Sběračka natě, sádra pro bronz). V roce 1899 první cena v soutěži o podobu hamburského radničního náměstí (zakázku obdrží jiní). V letech 1899-1901 pobýval v Berlíně (nejprve v Kreuzberku, později v Charlottenburku). V té době (1897–1902) vytvořil sochy, ilustrace pro časopisy Jugend, Simplicissimus a Die fliegenden Blätter a keramické plastiky v secesním stylu (např. Kleopatra, kolem 1903). V letech 1901-1904 bytem v rodišti Wedelu. Sochy s Neptunem v nadživotní velikosti pro správní budovu Hambursko-americké-linky (měď, nedochovalo se). Drobná keramika pro hrnčířskou dílnu Mutz (spolužák ze studií) v Altoně. Krátce (1904-1905) byl – díky Peteru Behrensovi – učitelem v keramické škole v Höhru (Westerwald, Porýní-Falcko). Jeho první autorská výstava roku 1904 se konala v ve výstavní síni Richard Mutz v Berlíně. V letech 1905 - zač. roku 1909 druhý pobyt v Berlíně (Friedenau). 1909 stipendijní pobyt ve Villa Romana ve Florencie(stipendium založil Max Klinger a Německý spolek umělců/ Deutscher Künstlerbund). Seznamuje se s expresionistickým básníkem Theodorem Däublerem a spisovatelem a kulturním historikem Arthurem Moellerem van den Bruck, vydavatelem Dostojevského Sebraných spisů v nakl. Reinharda Pipera. Theodor Däubler pracuje na závěrečné redakci svého eposu Polární záře (Nordlicht , Florentské vydání). Barlach s ním podnikne několik cest. Reflexe tohoto ambivalentního vztahu v Barlachových zápiscích (Diario Däubler) a plastikách (bystách). Barlach nebyl příliš obchodně zdatný, navíc dlouhou dobu hledal svůj vlastní umělecký výraz. Nejspíš k vlastnímu překvapení se dočkal úspěchu jako autor velmi oblíbené a opakovaně vydávané učebnice figurálního kreslení pro architekty. Roku 1906 se vydal s bratrem Nicolausem na osmitýdenní návštěvu (2.8.-27.9.) jejich bratra Hanse, žijícího v Rusku, na Rus a do Ukrajiny. V té době se mu po krátkém vztahu se šičkou (švadlenou) a modelkou Rosou Limonou (Limanou) Schwabovou († 1936) narodil syn Klaus v Berlíně-Moabitu). Soudní cestou dosáhl B., aby syn byl prohlášen za manželského a svěřen do péče jemu, nikoli matce. Vztah se synem byl podle Barlacha samého významný pro jeho dílo výtvarné, jeho úspěch na veřejnosti, i dílo literární i jeho spirituálně mystické založení. V letech 1907-1907 začíná pracovat na dramatu Křik krve (Blutgeschrei), později dopracovaného jako Mrtvý den (Der tote Tag, 1911) Touto tady i literárně zpracovanou pozitivní vazbou syna k otci se Barlach vymyká expresionistickému schématu mezigeneračního konfliktu otců a synů (Vater-Sohn-Konflikt). Drama vzbudilo pozornost psychologa C.G. Junga, který o něm přednášel. (Z údajných pěti přednášek Jungových uváděných Barlachem /dopis Karlu Barlachovi ze 27.9. 1916/ se ovšem podařilo doložit jedinou.) Barlachův pobyt v Rusku byl pro jeho další tvorbu přelomový. Obdobně jako pro Rilka. Otevřel se mu smysl pro vnímání prostoru a \"pro plastické hodnoty\". (Cesta do srdce jižního Ruska – pův. rukopis a črta Jízda po stepi.) Roku 1907 na jarní (13.) výstavě Berliner Secession vzbudily pozornost jeho terakotové sochy ruských žebráků \"Ruská žebračka s miskou (Russische Bettlerin mit Schale)\" a \"Slepý žebrák (Blinder Bettler)\". Podporují ho Paul Gaul a Paul Cassirer. Na podzimní výstavě Berlínské secese lze vidět Žebračku s nataženou rukou (Bettlerin mit dem ausgestreckten Arm, keramika) a Jedlíka melounu (Melonenesser, bronz). V letech 1907-1908 po předchozích pokusech první skulptury ve dřevě. Roku 1909 získal stipendium ve Villa Romana (Villa-Romana-Preis, zal. Max Klinger a Německý spolek umělců/ Deutscher Künstlerbund/) ve Florencii. Od roku 1910 vystavoval pravidelně s Berliner Secession a se Sonderbund westdeutscher Kunstfreunde und Künstler (Düsseldorf). Od roku 1909 do roku 1926 měl smlouvu s galeristou a nakladatelem Paulem Cassirerem v Berlíně, který vydal většinu jeho grafických listů a vydával také jeho dramata. Od roku 1910 (zpočátku si Barlach podržel ještě svůj berlínský ateliér) žil prakticky až do své smrti v Güstrowě. V Güstrowě zastihla Barlacha 1. světová válka. Tu Barlach jako mnoho německých a rakouských intelektuálů a umělců přivítal jako osvobození od egoismu, pro národní věc. V Güstrowském deníku, \"válečném deníku resp. Válečném deníku\" (Kriegstagebuch) z let 1914–1917, mapuje válku ze zápolí maloměsta, referuje a jen výjimečně kriticky reflektuje novinové zprávy (jejich propagandistickou instrumentalizaci) o válečném dění. Jistá ambivalence je od počátku přítomná (motiv válečné bídy, starosti matek o obživu a motiv ostře vystupující smrti), ale velmi často lze vnímat Barlachův až šosácký agresivismus, pro dnešního člověka až disgustující brachialismus, pokud jde o osud nepřátel. Novinové zprávy čerpané i z dobově typických zvláštních vydání (Extrablatt) korigují nezcenzurované zprávy frontových vojáků na dovolené o hrůzách války, zprávy o lazaretních vlacích projíždějících v blízkosti Güstrowa, Barlachovy procházky kolem zajateckého tábora \"Rudokalhotníků\" (Rothosen: Francouzů), fyziognomie válečných mrzáků. Snad protože deník končí začátkem roku 1917, nepotkáváme tu ovšem ještě charakteristické typy ,válečných neurotiků' v ulicích měst, jaké známe i z literatury krásné (např. Joseph Roth) nebo odborné (Výroční zprávy Úrazové pojišťovny dělnické v Praze – anonymní popisy tam pocházejí nejspíš přímo od koncipisty Franze Kafky). Barlachovy reakce na zprávy vystřízlivělých přátel vracejících se ze zákopů na dovolenou jsou bez dalšího dnes snad až nepochopitelné, chtěl by je vojáky – on jako civilista – snad až povzbuzovat k tvrdšímu postupu vůči nepříteli. Tyto belikózní pasáže ostře kontrastují se zaznamenávánými starostmi o osud rodinných příslušníků (bratra Hanse internovaného za války v carském Rusku) a s láskyplnými pasážemi věnovanými synovi Klausovi, na tehdejší dobu neobvyklou otcovskou pozorností. Role otcovství je tu – obdobně jako v dramatu Mrtvý den – mytizována až v jakési božství, bohootcovství. Na tomto metafyzickém pozadí se však věnuje otec Barlach všednímu dni i jeho každodenním radostem i starostem: píše o společných hrách se synem, procházkách, předčítání, školních starostech i dětských nemocech, je tu přítomen i jako syn vůči matce a hochově babičce. Nejsou vynechány jeho erotické touhy a plachá zamilovanost. Snad tu při Barlachově verbální tvrdosti a nenávisti vůči nepřátelům sehrála roli i okolnost, že Barlach jako kardiak a starší ročník nenarukoval mezi prvními. Mohl tím kompenzovat – aspoň sám před sebou – i svůj stud a pocit méněcennosti \"zašíváka\" (Drückeberger) ve službě vlasti. Pracoval alespoň jako dobrovolný vychovatel v dětské družině (Kinderhort) a zastupoval tak otce v rodině nepřítomné. Mezi zdravotní sestry Červeného kříže ho ovšem nepřijali. Službu vlasti a sochařské ambice byl ochoten demonstrovat i plastikou pro Červený kříž, jíž měl sedět Paul von Hindenburg modelem. (Návrh nakonec realizoval jiný sochař.) Posléze byl Barlach odveden k pěchotě jako domobranec (Landsturm II) a vykonával garnizonní službu v Sonderburku (dán. Sønderborg, Šlesvicko, po roce 1918 připadlo Dánsku), než byl z popudu přátel (August Gaul, Max Liebermann, Paul Slevogt, Louis Touillon, Arthur Kampf) na podání učiněném k ministerstvu války koncem února 1916 vyreklamován z válečné služby. Vyprofilovala by se z něho zjevně nevojácká figura jako z pěšáka Rilka vzdor Rilkovu populárnímu heroickému Kornetovi. (Dokládají to v dopisech ze Sonderburku jeho problémy s nošením torny nebo poznámky o buzeraci vojáků střední generace ze strany cvičících zupáků.) Jen spíše zřídka mluví Barlach v deníku o procesu své vlastní výtvarné práce. Signifikantní jsou ovšem komentáře k práci na plastice Berserk(er)a (1910) spadající zajedno s počátkem deníku v srpnu 1914. Güstrowský deník nebyl primárně určen k zveřejnění, k jeho funkci se autor vyjadřuje jen zřídka, fakticky posloužil jako zásobník a skicář, o čemž svědčí drobné samostatné texty vycházející z jeho látky. Je to však – krom nesporných literárních kvalit – důležitý dokument Barlachova osobního a uměleckého vývoje, zejména pro pochopení jeho pozdějšího ztvárnění pomníků padlých. V roce 1930 z popudu Bernharda A. Böhmera se započalo s výstavbou prostorného domu s ateliérem v Heidberku. Manželský pár sochařů Margy a Bernharda A. Böhmerových navázal kontakt s Barlachem v roce 1925. Marga se stala Barlachovou životní družkou (manželé se rozvedli) a po jeho smrti spravovala i jeho odkaz (žila v Gertrudině kapli v Güstrowě). Böhmer fungoval jako Barlachův agent i v době národního socialismu a díky svým konexím mohl prodávat tento obchodník s uměním (obdobně pomáhal Barlachovi i Karl Buchholz a několik málo dalších) díla \"zvrhlých umělců\" do zahraničí. S Margou se ovšem podílel třeba i na hrubých pracích k Magdeburskému pomníku nebo pomáhali Barlachovi i s technickým vybavením ateliéru. Tato ,Haßliebe' se odrazila i v Barlachově posmrtně vydaném románu Ukradený měsíc v konstelaci dvojice figur Wau (: Barlach) a Wahl (: Böhmer), kterou vypravěč popisuje jako nepřátelství, které \"se může zdobit nejpříjemnějšími formami a barvami přátelství\". V poválečných letech vytvořil většinu svých sochařských a literárních děl. Roku 1919 byl zvolen řádným členem Pruské akademie umění a roku 1925 čestným členem Bavorské akademie výtvarných umění, ale řadu dalších ocenění odmítal, stejně jako nabídky učit studenty (profesury v Berlíně a Drážďanech, 1919). Roku 1924 obdržel Kleistovu cenu za drama \"Potopa\" (jediný porotce: Fritz Strich). Ještě v době Výmarské republiky se staly především Barlachovy pomníky padlým předmětem kritiky národoveckých kruhů, spolků frontových bojovníků (Stahlhelmbund) a obdobných ženských organizací (Spolek královny Luisy, Luisenbund), např. v kampani po instalaci Magdeburského pomníku 1929), návrh do soutěže pro pomník padlých ve Stralsundu (1932) s původně zamýšlenou Pietou (1932) Barlach stáhl. Záminkou ke kritice stala mj. podpis Ernsta Barlacha (také Käthe Kollwitzová) v kom. čas. Eulenspiegel (říjen 1928) pod Provoláním německých duševních pracovníků za lidové referendum proti stavbě pancéřového křižníku (Aufruf deutscher Geistesarbeiter für ein Volksbegehren gegen den Bau eines Panzerkreuzers). Po nástupu národního socialismu kritika zesílila a v rámci \"usměrnění\" kulturního života, bylo možné započít s odstraňováním jeho děl z veřejných galerií, sbírek i chrámů. Přitom se B. zpočátku těšil přízni z kruhů národněsocialistického Svazu studentstva, pro některé hlasy odtamtud představoval Barlach reprezentanta \"Severské moderny\" (Nordische Moderne) resp. \"Severského modernismu\" (Nordischer Modernismus), dokonce přízni některých vlivných úředníků Goebbelsova ministerstva propagandy a lidové osvěty, nejspíš samotného Goebbelse, který se např. vyjádřil výslovně pochvalně o jeho Berserk(er)ovi. Goebbels ji spatřil při návštěvě Kolína nad Rýnem ve Wallrafově-Richartzově muzeu (1924): \"Nejvíc mě uchvacuje jedna plastika. Barlach: Berserker. To je smysl expresionismu. Strohost stupňovaná v grandiózní podání.\" (Deníky – Die Tagebücher, 29.8.1924) Goebbelsův postoj vůči modernímu umění nebyl po celý rok 1933 ještě jasný. Pamětníci i Barlach sám (v korespondenci) uvádějí, že Goebbels disponoval 1-2 Barlachovými díly (konkrétně údajně plastikou Muž v bouři). Barlach spolupodepsal Provolání kulturních pracovníků (Aufruf der Kulturschaffenden) ze 17. srpna 1934 (vyšlo 18. srpna 1934 ve Völkischer Beobaochter) iniciované Goebbelsovým ministerstvem, které bezprostředně předcházel lidovému hlasování (19. srpna) stvrzujícímu dřívější převzetí úřadu říšského prezidenta (po smrti Paula von Hindenburg) říšským kancléřem Adolfem Hitlerem. (Mezi signatáři nebyli ovšem jen tzv. \"Bohem omilostnění\" /Gottbegnadete/, zvlášť privilegovaní umělci, jež režim považoval za nepostradatelné, ale právě i Barlach nebo Ludwig Mies van der Rohe. Barlach nejprve odmítnout podepsal, po intervenci z ministerstva, kdy mu byla přečtena jména jiných signatářů podepsal, aby se aspoň dočasně zbavil nálepky kulturního bolševictví.) Barlachovo dílo se v tiskovém orgánu Völkischer Beobachter ovšem stalo předmětem kritiky, a to i ze strany Alfreda Rosenberga jakožto vedoucího Úřadu pro dohled nad světonázorovým a duchovním školením (zkrác. Rosenbergův úřad, Amt Rosenberg). Mocenská rivalita obou těchto Hitlerových podřízených a jejich úřadů stála Barlacha nejspíš nakonec i poslední zbytek (semi)oficiální podpory. Barlachovi se dostávalo beztak už dříve etikety \"kulturního bolševika\" (Kulturbolschewist), fyziognomie jeho figur byla označována za \"ostisch\" (východnické – pro údajné \"slovanské rysy\"), negativní vlivy byly shledávány i v pobytech v cizině, zejména v jeho cestě na Rus, v jeho mystickém založení (Spökenkieker), byl denuncován jako přítel či sympatizant komunistů (Käthe Kollwitzová) a židů (Max Liebermann). V roce 1933 (23.1.1933) v rozhlasovém projevu mluví Barlach o \"nesmiřitelných protikladech\" dvou ras: \"lidí ducha\" (Geistige) a \"lidí neducha (\"Ungeistige\"). Roku 1936 byla jeho díla, společně s díly Käthe Kollwitzové a Wilhelma Lehmbrucka odstraněna z Jubilejní výstavy Pruské akademie věd a umění. Toho roku bylo také zabaveno z větší části vydání Barlachových Kreseb (Zeichnungen) z nakladatelství Reinharda Pipera (1935). Goebbels si do svého deníku (3.4.1936) k tomu poznamenal: \"Zakázána šílená kniha od Barlacha. To už není umění. To je destrukce, neumělá macha. Odporné! Tenhle jed nesmí mezi lid!\" Dalších více než 380 Barlachových děl bylo odstraněno z galerií a veřejných sbírek. Některá díla (plastika Shledání a kresby Zeichnungen) byly prezentovány na putovní výstavě Zvrhlé umění (Entartete Kunst) v Mnichově (1937), Norimberku 1937. Tato výstava měla prezentovat \"neněmecké umění\" v těsném závěsu po zahájení výstavy oficiálně uznaného německého umění v blízkém Domě německého umění (18.7.1937). Její vernisáž zahajoval Hitler osobně. I on sám si byl ovšem nejspíš vědom průměrnosti vystavovaných exponátů oficiálního umění. Barlach (ještě nevystoupil z Pruské akademie) byl rovněž rutinně vyzván, aby první výstavu během její přípravy obeslal, ale umělec se zdržel. Na výstavě Zvrhlé umění (\"neněmeckého umění\") nebylo Barlachovo dílo zatraceno a priori, ale komise zkoumala \"stupeň a způsob úpadku\": S Barlachem se zacházelo \"jako s tragickým případem, jeho výtvarná díla byla hodnocena s šetrností a vybrána jen jedna z jeho kreseb, aby bylo zastoupeno i jeho jméno\" (z poválečně zveřejněného memoranda \"kustoda\" výstavy Paula Ortwina Raveho). Možná že i Adolf Ziegler, prezident Říšské komory výtvarných umění a vedoucí porot obou výstav, váhal zařadit Barlacha vedle prononcovaných expresionistů Oskara Kokoschky, Karla Schmidta-Rottluffa či Ludwiga Kirchnera. Kniha kreseb spolu s 4 kresbami (tři čarodějnice či fúrie spolu se skicou k Čekajícímu) se ocitla vedle grafik Paula Kleea s obecným označením: \"Kulturní škoda přinejmenším tak šílená jako výplody neschopných, zlých či chorobných umělců … Tajná státní policie zasahuje – několik zabavených knih z posledních let\". V září 1937 byl Barlach vyškrtnut z Říšské komory spisovatelů. Jeho socha Bojovníka ducha (Geistkämpfer) na památníku války před Univerzitním chrámem v Kielu byla odstraněna 20. dubna 1937 (v den Hitlerových narozenin, jak explicitně zaznamenává sám Barlach). Plastika Bojovníka ducha, anděla (prý s tváří Barlachova syna Klause) a mečem v ruce stojícího na jakési vlkovité obludě (drak?) představovala jakýsi antipod dřívějšího Berserk(era). Také Magdeburský a Hamburský pomník padlých byly odstraněny. Nakonec i stejně tak i Vznášející se anděl (Güstrower Ehrenmal) z güstrowského dómu (24.8.1937), Barlachův dar güstrowské dómské farnosti (1927). Anděl byl pak jako depozitum tichou cestou zabaven (pro účely \"válečného hospodářství\"). Díky Böhmerovi byl ze sádrového modelu Anděla odlit ještě za války nová socha (firma Hermann Noack, Berlín) a uchovávána v tajnosti. V roce 1951 byl tento Anděl instalován v Antoniterkirche v Kolíně nad Rýnem. Odlitek sochy podle kolínského Anděla byl \"navrácen\" do güstrowského dómu (1953). Ernst Barlach zemřel na srdeční infarkt 24. října 1938 v Rostocku. Část Barlachova díla, včetně soch, kreseb, grafických listů a rukopisů, zachránil podnikatel Hermann F. Reemtsma, který začal Barlachova díla sbírat ve 30. letech a po válce založil nadaci (Hermann Reemtsma Stiftung). Reemtsma ještě před svou smrtí roku 1961 zadal stavbu Barlachova muzea v Hamburku, kde je sbírka umístěna (viz Ernst-Barlach-Haus, sbírky) Dům (Gertrudina kaple, Gertrudenplatz) a ateliér v Heidberku (Heidberg 15) poblíž Güstrowa slouží jako muzeum Nadace Ernsta Barlacha v Güstrowě (Ernst Barlach Stiftung Güstrow), která byla zařazena do Modré knihy Spolkové vlády Spolkové republiky Německo jako \"Místo kulturní paměti zvláštního národního významu\". Vedle ní existuje Muzeum Ernsta Barlacha v Ratzeburku, Muzeum Ernsta Barlacha ve Wedelu a Dům Ernsta Barlacha v Hamburku.", "section_level": 1}, {"title": "Dílo.", "content": "Barlach tvořil zprvu v hlíně a kovu, od roku 1907 se začína zabývat dřevořezbou. Byly to právě skulptury ze dřeva, které mu zjednaly slávu jakožto sochaři. Bronzové plastiky hrály do roku 1930 malou roli. Od svého návratu z Ruska roku 1906 byl považován za hlavního představitele německého sochařského expresionismu. Neměl žádnou přímou spojitost s Munchem ani s drážďanskou skupinou Die Brücke a po celý život zůstal solitérem. Sám se cítil \"žákem středověku\" ve smyslu laické gotické zbožnosti. Je to patrné i z jeho literárního díla, které nese stopy dobového symbolismu a středověký spiritualismus proměňuje v syrový smyslový účinek. Sochy se vyznačují pevným a ostře ohraničeným objemem, tvarovou stylizací a upuštěním od popisných detailů. Figury jsou disproporční, zahalené drapérií a obličeje se často blíží grimase. Modelace soch souvisí s Barlachovou grafickou tvorbou – seřezává hmotu do ostrých hran a klade důraz na obrysovou linii. Všechny formální prostředky jsou podřízeny vyjádření vnitřní vize pomocí plastického účinku. Zdůraznění psychologie a vnitřního napětí figur navozuje naléhavost a ve výrazu až drastický patos. Barlach je také autorem více než 200 litografií a dřevorytů, ilustrací k vydání vlastních dramatických děl a autobiografie. Na žádost Paula Cassirera vytvořil dřevoryty k dílům Johanna Wolfganga von Goetha (balady, Valpuržina noc – Faust) a Friedricha Schillera (balady, Óda na radost)", "section_level": 1}, {"title": "Hlasy.", "content": "\"Pánové, příšerně zaostalý, ducha nemaje, dítě předčasně narozené je Barlach. Tahle mecklenbursko-fríská ctnost, velmi přesvědčivě pobekávající, co jí trápí u srdce, co ta může dát? Komu co ta může dát? Barlach, jen tupý a nehluboký, občas ztvární něco dobře; to je všecko, k tomu ten řev. Umění je výsadou králů: Barlach je zápecník, maloměšťák, kdepak šlechtic, neřkuli král.\" Alfred Döblin, Barlachovy akcie jdou nahoru (Barlach-Hausse), Prager Tagblatt, 2. června 1923 (kritika představení Chudý příbuzný a Mrtvý den v Berlíně) \"Když jsem potkal Barlacha … bezděky se mi vybavila vzpomínka na mladého Franze Kafku. Na tom rovněž nebylo nic vlastně nápadného v oblečení, v bytových poměrech a ve vystupování; byl by mohl být právě tak dobře nějakým řemeslníkem, který se denně stýká s obyčejnými lidmi z lidu, jehož nejniternější sféru však navštěvují všichni dobří tak jako zlí duchové nad- a podsvětí.\" \"Poslední pochyby statečných, kdož vyprázdnili \"Potopu\" až do dna, odstranila na", "section_level": 2}], "src_summary": "Ernst Barlach (2. ledna 1870 Wedel, Holštýnsko – 24. října 1938 Rostock) byl německý sochař, řezbář, keramik, kreslíř, grafik, dramatik a spisovatel (jen příležitostně lyrik). Je považován za jednoho ze zakladatelů moderního sochařství. Raná díla nesou stylové znaky od realismu (\"poetického realismu\"), přes secesi (Jugendstil) včetně snad i literárních děl (v literatuře sporný pojem), pozdější tvorba je spojována s expresionismem.", "tgt_summary": "Ernst Barlach (2 January 1870 in Wedel – 24 October 1938 in Rostock) was a German expressionist sculptor, printmaker and writer. Although he was a supporter of the war in the years leading to World War I, his participation in the war made him change his position, and he is mostly known for his sculptures protesting against the war. This created many conflicts during the rise of the Nazi Party, when most of his works were confiscated as degenerate art.", "id": 911086}
{"src_title": "Katla", "tgt_title": "Katla (volcano)", "src_document": [{"title": "Typ erupce.", "content": "Jelikož se Katla nachází pod silným ledovcovým příkrovem, dochází u ní během erupce ke kontaktu magmatu s tekutou vodou, což má za následek rychlé ochlazování magmatu a vznik tefry a vodní páry. Dochází ke kombinaci umožňující vznik explozivních erupcí, které do atmosféry vyvrhuje množství materiálu a vytváří velké mračno vulkanického materiálu. Magma proudící k povrchu z magmatického krbu je bazaltového až dacitového složení. Často vznikají rozsáhlé a objemné lávové proudy, které se rozlévají do okolí. Chemismus magmatu je ovlivněn pozicí Islandu, který se nachází na rozhraní Středoatlantického hřbetu a horké skvrny. Historicky vyvržená láva měla složení odpovídající železem a titanem bohaté bazalty a menšího množství křemičité tefry. Seismické snímkování ve 2D naznačilo, že se magmatický krb nachází relativně mělko a to pouze v hloubce 3 km od povrchu ledovce. Tloušťka rezervoáru se odhaduje na jeden kilometr, načež množství magmatu, které by se zde mohlo vyskytovat se odhaduje na 10 až 12 km. Jelikož ale byla ke snímkování použita metoda šíření seismických vln, je nutno brát v potaz, že výsledný obraz velikosti magmatického krbu ukazuje pouze oblast, kde panují podmínky umožňující vznik dostatečného množství taveniny zabraňující šíření s-vln.", "section_level": 1}, {"title": "Historické erupce.", "content": "Katla soptila v letech 920, 934 (?), 1150 (respektive někdy ve 12. století), 1177 (nebo 1179), 1245, 1262, 1357 (?), 1416, 1440 (?), 1450 (?), 1500 (?), 1580, 1612, 1625, 1660–61, 1721, 1755–56, 1823, 1860, 1918, 1955 (?) a 1999 (?). Většina těchto erupcí se odehrála z trhliny ležící uvnitř sopečné kaldery, ale část holocénních erupcí se odehrála v rámci trhlinového systému Eldgjá, který se táhne přibližně 60 km severovýchodním směrem od ledového pokryvu k sopce Grímsvötn. Erupce na systému trhlin Eldgjá, která se odehrála pravděpodobně okolo roku 934, vytvořila lávový proud o objemu až 18 km. V době vrcholící erupce v roce 1755 došlo ke vzniku povodní v důsledku unikající ledovcové vody, jejíž průtok byl odhadnut na 200 000 až 400 000 krychlových metrů za sekundu; pro srovnání: společný průměrný průtok veletoků Amazonky, Mississippi, Nilu, a Žluté řeky (Chuang-che) činí kolem 266 000 krychlových metrů za sekundu.", "section_level": 1}, {"title": "Erupce v roce 1918.", "content": "Před vybudováním islandského silničního okruhu Hringveguru se lidé obávali do okolí Katly cestovat. Rovinaté pláně v jejím okolí totiž postihovaly (a i nadále postihují) náhlé povodně způsobené únikem ledovcové vody. Pro tento druh záplav se vžilo označení jökulhlaup a představují jedno z největších nebezpečí spojených se sopečnou činností, se kterými se můžeme na Islandu setkat. Plnou sílu těchto povodní jsme měli možnost spatřit 12. října 1918, kdy došlo k poslední významné erupci této sopky. Že 12. říjen nebude pro místní běžným dnem, začalo být zřejmé okolo 13. hodiny. Tehdy oblast jižního Islandu postihlo silné zemětřesení. Země se pak slaběji třásla nepřetržitě přibližně půl hodinu. To značilo, že se po prasklinách dere k povrchu magma. Na „povrch“ magma vystoupalo v oblasti sopečné kaldery, která ale byla zcela vyplněna ledem. Magma o teplotě okolo tisíce stupňů Celsia začalo tavit okolní led. Vzniklo obrovské množství vody, které si začalo hledat cestu ven ze sevření ledového krunýře. Okolo 15. hodiny si obyvatelé blízké vesnice Vík všimli, že se nad vrcholkem Katly začíná vznášet sopečné mračno. Znamenalo to, že se láva dokázala protavit ledovcem. Krátce nato spatřili, jak se korytem řeky Múlakvísl valí směrem k moři obrovská povodňová vlna tvořená směsí ledovcové vody a úlomků sopečných hornin a ledových ker. Odhaduje se, že povodeň urazila cestu z kráteru k moři za přibližně 45 minut. Postupovala tedy rychlostí okolo 10 m/s. Obyvatelé vesnice Vík měli štěstí. Povodeň se totiž valila korytem řeky směřující od jejich vesnice. O podobném štěstí ale nemohla mluvit skupina farmářů, kteří v oblasti Álftaver na jihovýchod od Katly chovali ovce. Ti totiž v osudný den uslyšeli bez zjevné příčiny velkou ránu. Znajíce divokou historii svého kraje, okamžitě naskočili na své koně a zamířili k nejvyššímu místu v okolí – lávovému poli Skálmabæjarhraun. Během cesty spatřili, jak se ze svahu Katly začíná valit obrovská povodňová vlna beroucí vše, co jí stálo v cestě. Farmáři se rozhodli opustit svůj cenný dobytek a hnát koně na hranici sil v urputném cvalu k lávovému poli. Toho se jim podařilo dosáhnout jen krátce před tím, než se kolem nich prohnala povodňová vlna unášející různě velké úlomky skal a ledových ker. Farmáři si na poslední chvíli zachránili životy, svá stáda však zachránit nemohli. Když prvotní povodňová vlna opadla, přeživší zamířili k farmě Skálmabæjarhraun. Po příjezdu začali z farmy vynášet zásoby do stodoly stojící na starém lávovém poli na vyvýšeném místě. Se svými rodinami pak ve stodole přečkali noc. Během večera na stodolu začal dopadat sopečný prach a úlomky strusky. Noční oblohu protínaly blesky vznikající třením sopečných částic o sebe a s tím spojeným vznikem statické elektřiny. Z dálky byly slyšet nekonečné ozvěny sopečných explozí i překotný hukot unikající ledovcové vody. Ráno farmáři spatřili, že záplavová vlna dosáhla až k vyklizené farmě. Těsně v jejím sousedství se nacházela obrovská ledová kra. Po erupci byla farma opuštěna, podobně jako několik dalších farem v okolí. Povodeň si vyžádala život několika stovek ovcí, 37 koní, ale žádného člověka. Cenné poznatky o průběhu povodně poskytli svědci pozorující její postup z vesnice Vík a kopce Hjörleifshöfði. Z jejich výpovědí jsme se dozvěděli, že se nejednalo o povodeň jednu, ale o sérii záplav o různé intenzitě. Svědci totiž spatřili, že po prvotní (přibližně dvě hodiny trvající) povodni se okolo 17. hodiny najednou množství vody proudící do moře razantně zvýšilo. A to tak moc, že voda byla schopná unášet obrovské ledové kry. Zdálo se, že se krajinou pohybují celé sněhem pokryté kopce. Dobové fotografie těchto ker dokládají, že byly mezi 40 až 60 metry vysoké. Okolo 19. hodiny se začalo nad ostrovem stmívat, takže přestalo být možné průběh záplav sledovat. Když se druhý den okolo sedmé rozednělo, povodeň již korytem neprotékala, takže nebylo možné určit čas jejího konce. Odhaduje se, že hlavní část povodně trvala okolo 5 až 6 hodin, během kterých se korytem prohnalo okolo 8 km³ směsi vody a úlomků sopečných hornin. Kulminační průtok byl nejspíše okolo 150 000 m³/s; pro srovnání, řeka Amazonka má průměrný průtok okolo 209 000 m³/s. Tím to ale neskončilo. V průběhu 13. října se povodně do rovinatých plání ležících jihovýchodně od Katly vrátily. Uvnitř ledovce totiž někdy v průběhu záplav vznikla zřícením stropu ledového tunelu, kterým voda proudila, hráz. Ta bránila vodě v úniku do doby, než tlak vody způsobil její protržení. Voda následně v různé intenzitě vytékala zpod ledovce po dobu dvou týdnů, v dalších čtyřech týdnech se pak povodně v mnohem slabší síle ještě příležitostně vracely. Série povodní významně proměnila krajinu rovinatých plání na jihovýchod od Katly. Proudící voda totiž dokázala významně přetvořit koryta, kterými proudila, a přenést velké množství hornin a ledu. A to tak velké, že část jižního pobřeží Islandu se prodloužila o pět kilometrů a je pravděpodobné, že významnou proměnou prošlo i přiléhající dno oceánu, což se v té době nedalo detailněji prozkoumat. Po krajině byly rozházeny obrovské balvany a desítky metrů velké ledové kry. Ty byly vodou urvány z čela ledovcových splazů, čímž došlo k jejich významnému přetvoření.", "section_level": 2}, {"title": "Sopečné mračno.", "content": "Záplavy způsobené ledovcovou vodou byly přitom jen jedna část zkázy. Přítomnost vodního ledu v místě výstupu magmatu totiž způsobila exploze trhající magma na malé částečky. A to kvůli tomu, že se vlivem tepla led přeměňoval nejprve na vodu a následně na páru. Pára zabírá přibližně tisíc šestsetkrát větší objem než voda (přesná hodnota závisí na teplotě), takže po svém vzniku začne expandovat a během expanze trhá okolní materiál. Když se pak ledovec nad kráterem roztavil, začalo nad ním vyrůstat sopečné mračno tvořené sopečným prachem a popelem. Dobová svědectví dokládají, že sopečné mračno bylo vidět ze vzdálenosti 200 až 300 kilometrů, tedy z většiny území Islandu. Odhaduje se proto, že vystoupalo do výšky 14 kilometrů, načež začalo být unášeno větry směrem na západ. Obloha nad Reykjavíkem záhy potemněla. Geologické nálezy dokládají, že přibližně polovina ostrova byla zasypána popelem. V bezprostřední blízkosti sopky spadlo z oblohy tolik materiálu, že vznikla půl metru silná vrstva. Na povrch Islandu se dostalo přibližně 1 km³ nového sopečného materiálu, nicméně to nemusí být konečné množství, které exploze vyvrhla. Těžko se totiž určuje množství materiálu, který byl uložen pod mořskou hladinu. Sopečná erupce, která trvala 24 dní, proto mohla být ještě objemnější, než se nyní jeví.", "section_level": 3}, {"title": "Spící obr?", "content": "K poslední velké erupci Katly došlo v roce 1918, ale od té doby se Katla pravděpodobně probudila již třikrát. Vždy ale jen slabě. Stalo se tak v roce 1955, 1999 a 2011, kdy se znenadání rozvodnily řeky v jejím okolí. To naznačovalo, že pod ledovým příkrovem došlo k sopečné činnosti a s tím spojeným táním ledu. V roce 2011 byla povodeň na řece Múlakvísl natolik silná, že strhla silniční most umístěný na hlavní okružní silnici, a to uprostřed právě probíhající turistické sezóny. Nicméně je zřejmé, že na další silnou erupci Katly od roku 1918 stále čekáme. V roce 1918 přitom zasáhly povodně rovinaté pláně na východ od Katly s minimálním osídlením. Škody byly proto velice malé. S ohledem na obrovské riziko je tato oblast neosídlena, takže ani dnes nehrozí, že by povodně způsobily rozsáhlou zkázu. Přesto mají Islanďané z Katly obavy. Historické doklady totiž ukazují, že ne všechny povodně musí ze sopečné kaldery zamířit východním směrem. Příležitostně opustí ledovec i na jeho západním okraji v oblasti Entujökull. Odtud by valící se voda zamířila do turisty oblíbeného údolí Þórsmörk. Voda, která se do tohoto údolí dostane, je následně odváděna na západ a později na jih podél masivu sopky Eyjafjallajökull. Do míst, kde se na rovinatých pláních oblasti Mýrdalsjökull nachází řada farem s doprovodnou infrastrukturou. Pokud by tedy došlo k výlevu vody na severozápadním úbočí Katly, budou ohroženy lidské životy a vzniknou značné ekonomické škody.", "section_level": 3}, {"title": "Spojitost se sopkou Eyjafjallajökull.", "content": "Je to právě sopka Eyjafjallajökull ležící přibližně 25 kilometrů západně od Katly, která nám dala v dubnu 2010 varování, co můžeme u příští erupce Katly čekat. Její erupce vytvořila relativně malý jökulhlaup, který se prohnal částí údolí Þórsmörk, ale i sopečné mračno šířící se nad Evropu. Následné zastavení letecké dopravy nad velkou částí Evropy kvůli přítomnosti sopečného prachu v atmosféře způsobilo ekonomické škody za několika miliard eur. Erupce Eyjafjallajökull mnohé vyděsila. Historická pozorování totiž naznačovala, že existuje souvislost mezi explozí Eyjafjallajökull a Katly. Větší sestra explodovala zpravidla vždy krátce po explozi Eyjafjallajökull. Existují proto úvahy, že tyto sopky jsou napájeny ze stejného magmatického zdroje či že sdílejí část přívodních drah. O devět let později víme, že protentokrát historické předpoklady selhaly. Katla prozatím neexplodovala. Neměli bychom to ale brát jako doklad toho, že se Katla uklidnila. Sice je v současnosti nemožné přesně předpovídat, kdy sopka exploduje, nicméně v případě Katly je jen otázkou času, kdy znovu udeří. Seismické snímkování jejího okolí totiž ukazuje, že se magmatický krb, tedy místo, kde se magma hromadí před výstupem na povrch, nachází relativně mělko – pouze 3 km pod povrchem. Na základě velikosti seismické anomálie vědci odhadují, že magmatický krb je okolo jednoho kilometru mocný a že se v něm nachází minimálně 10 až 12 km³ roztavených hornin. Není tak pochyb, že sopka je i nadále zásobena roztavenými horninami vystupujícími z hlubších partií Země. V okolí Katly se navíc často chvěje země. To může naznačovat, že je magma v podzemí stále v pohybu. V roce 2018 navíc vyšla studie islandských a britských vědců, kterým se podařilo jako prvním změřit množství sopečných plynů unikající z Katly. Zjistili tak, že ze sopky vychází obrovské množství oxidu uhličitého (CO2), přibližně dvacet tisíc tun denně. Katla se tak řadí mezi sopky, které tohoto plynu produkují na světě nejvíce. Zůstává prozatím otevřenou otázkou, jestli vysoká emise oxidu uhličitého značí nadcházející sopečnou erupci (existují totiž příklady sopek, u kterých v řádů týdnů až let předcházel erupci nárůst úniku sopečných plynů), nebo jestli je pro Katlu takto vysoká emise přirozená. V současnosti není možné předpovědět, jak bude budoucí erupce Katly probíhat. Katla se totiž umí projevovat různě. Kdyby k výstupu lávy došlo mimo zaledněný vrchol, jak se již v minulosti stalo, byli bychom pravděpodobně svědky vzniku lávových proudů „neškodně“ se šířících do okolí. Jestli ale dojde k výlevu magmatu pod ledovcem, dopady mohou být značné. Vyjma katastrofální povodně s potenciálem poničit část jižního Islandu totiž hrozí, že vznikne obrovské sopečné mračno šířící se tisíce kilometrů mimo Island. Mračno přitom může nejenom uzemnit veškerý letecký provoz v zasažené oblasti, ale také na několik let pozměnit klima severní polokoule.", "section_level": 2}, {"title": "Vzhled sopky.", "content": "Katla je štítová sopka, která je na vrcholku pokrytá ledovcem. Pod ledovcem se nachází 750 metrů hluboká sopečná kaldera o rozměrech 9 × 14 km protažená v SZ-JV směru. Její nejvyšší bod leží 1380 metrů nad mořem a tři hlavní ledovce prochází jejím okrajem. Celá kaldera je vyplněna 200 až 700 metrů mocným ledovcem o objemu okolo 70 km. Současná kaldera byla vytvořena během posledního období zalednění. Samotný kužel sopky má objem přibližně 300 km a byl utvořen převážně před 220 tisíci lety v holocénu. Počátek holocénní aktivity je označen jako erupce \"Sólheimar\", datována 12 000 let př. n. l. na základě tefrových vrstev v okolí Skogáru.", "section_level": 1}, {"title": "Okolí.", "content": "Vulkanický kaňon Eldgjá je součástí stejného vulkanického systému.", "section_level": 1}, {"title": "Nebezpečí.", "content": "Katla se považuje za nejnebezpečnější sopku na Islandu, což je způsobeno tím, že se nachází pod rozsáhlým ledovcem. V případě sopečné erupce tak dochází k masivnímu tání ledu a hromadění roztáté vody pod ledovcem, která se později vyvalí v podobě katastrofické povodně nazývané jako jökulhlaup. Následkem povodně dochází k zaplavení rovinatých oblastí, které se směrem k pobřeží nachází v okolí sopky na jihozápad (oblast Landeyjar) i na východ (Mýrdalssandur). V historii docházelo k výlevům vody z oblastí Kötlujökull a Sólheimajökull, ale současné výzkumy naznačují, že by mohlo dojít k výlevu i z oblasti Entujökull, což by vedlo k zaplavení západního regionu Mýrdalsjökull a turisticky oblíbené destinace Þórsmörk.", "section_level": 1}], "src_summary": "Katla je islandská štítová sopka, která se nachází pod ledovcem Mýrdalsjökull na jižním konci Islandské východní sopečné zóny. Rozkládá se severně od Vík í Mýrdal, nejjižněji položené obce na Islandu, a na východ od menšího ledovce Eyjafjallajökull, pod kterým se taktéž nachází aktivní sopka. Její vrchol dosahuje výšky 1512 metrů a je zčásti pokryt 200 až 700 metrů silným ledovcem Mýrdalsjökull na ploše o rozloze 595 km². Ledovcový příkrov vyplňuje celou kalderu sopky o objemu 70 km³. Jedná se o jednu z nejaktivnějších islandských sopek. Sopečný kráter má průměr 10 kilometrů a k erupci vulkánu dochází běžně vždy za 40 až 80 let (jiné zdroje uvádějí četnost dvakrát za století). K poslední velké erupci došlo v roce 1918, ale došlo pravděpodobně ještě i k menším erupcím v roce 1955 a 1999, které však neprorazily ledovcový příkrov. Od roku 930 bylo zdokumentováno celkem 18 erupcí. Katla je však zdrojem pyroklastického sedimentu, tzv. tefry (přibližně 6 až 7 krychlových kilometrů), datované zpět do minulosti až 10 600 let, nalezené na řadě míst v Norsku, ve Skotsku a v Severním Atlantiku. Před vybudováním Hringveguru (islandského silničního okruhu) se lidé obávali cestovat po rovinách ležících před sopkou z důvodu častých povodní způsobovaných únikem ledovcové vody nazývaných jökulhlaup a rovněž kvůli hlubokým říčním brodům. Obzvláště nebezpečný byl únik ledovcové vody, který následoval po erupci v roce 1918. Katla vykazuje známky neklidu znovu od roku 1999 a geologové mají obavy, že k výbuchu sopky může dojít kdykoli v blízké budoucnosti. Sopečná aktivita sopky Katla je pod neustálým dohledem, zejména po erupcích sopky Eyjafjallajökull ležící pod stejnojmenným ledovcem, v březnu, dubnu a květnu roku 2010. Erupce této nepříliš vzdálené, delší dobu vulkanicky klidné, sopky, vyvolaly mezi geofyziky obavy, že by mohly spustit rovněž erupci sopky Katla.", "tgt_summary": "Katla () is a large volcano in southern Iceland. It is very active; twenty eruptions have been documented between 930 and 1918, at intervals of 20–90 years. It has not erupted violently for years, although there may have been small eruptions that did not break the ice cover, including ones in 1955, 1999, and 2011. Prior eruptions have had a Volcanic Explosivity Index (VEI) of between 4 and 6 on a scale of 0 to 8. In comparison, the Eyjafjallajökull 2010 eruption had a VEI of 4. Bigger VEI-5 eruptions are comparable to Mount Pinatubo's 1991 eruption, while significantly rarer VEI-6 eruptions would be comparable to Krakatoa's 1883 eruption. Katla is one of the largest volcanic sources of carbon dioxide (CO) on Earth, accounting for up to 4% of total global volcanic carbon dioxide emissions.", "id": 552642}
{"src_title": "Juval Ne'eman", "tgt_title": "Yuval Ne'eman", "src_document": [{"title": "Biografie.", "content": "Narodil se v Tel Avivu ještě za dob britské mandátní Palestiny, střední školu absolvoval v patnácti letech a v téže době vstoupil do Hagany. Později vystudoval strojírenství na Techionu v Haifě. Během izraelské války za nezávislost sloužil u Izraelských obranných sil (IOS) jako zástupce velitele praporu, později jako operační důstojník v Tel Avivu a velitel brigády Givati. Po válce, v letech 1952 až 1954 sloužil jako zástupce velitele operačního oddělení Generálního štábu a velitel oddělení plánování IOS. V této roli pomohl zorganizovat izraelskou armádu v armádu založenou na rezervistech, vypracovat systém mobilizace a sepsal první návrh izraelské obranné doktríny. V letech 1958 až 1960 byl izraelským vojenským atašé ve Spojeném království, kde studoval na Imperial College London v doktorském studiu fyziku pod školitelem, kterým byl nositel Nobelovy ceny za fyziku Abdus Salam. V roce 1961 byl demobilizován z armády v hodnosti plukovníka.", "section_level": 1}, {"title": "Vědecká kariéra.", "content": "Jedním z Ne'emanových největších úspěchů ve fyzice byl z roku 1961 jeho objev klasifikace hadronů přes SU(3) aroma symetrie, dnes známý jako \"Eightfold Way\", kterou nezávisle na něm navrhl Murray Gell-Mann. Tato SU(3) symetrie položila základ kvarkového modelu, který navrhl Gell-Mann a George Zweig v roce 1964 (nezávisle na sobě). Ne'eman byl zakladatelem Školy fyziky a astronomie při Telavivské univerzitě, kterou v letech 1965 až 1972 vedl, dále v letech 1971 až 1975 zastával funkci prezidenta Telavivské univerzity a v letech 1979 až 1997 post ředitele Sacklerova institutu vyšších studií. V letech 1968 až 1990 byl rovněž ředitelem Centra částicové teorie při University of Texas. Byl silným zastáncem významu vesmírného výzkumu a satelitů na budoucí izraelskou ekonomiku a bezpečnost, a z toho důvodu v roce 1983 založil Izraelskou kosmickou agenturu, kterou vedl prakticky až do své smrti. V letech 1965 až 1984 vedl komisi atomové energie a zastával funkci vědeckého ředitele jaderného výzkumného centra v Soreku. V letech 1974 až 1976 byl vrchním vědcem na ministerstvu obrany.", "section_level": 1}, {"title": "Politická kariéra.", "content": "Koncem 70. let se stal jedním ze zakladatelů strany Techija, která vznikla odštěpením od vládnoucího Likudu. Toto štěpení bylo protestem vůči podpoře mírových dohod z Camp Davidu ze strany premiéra Menachema Begina, které vedly k mírové smlouvě s Egyptem a v důsledku k evakuaci izraelských osad na Sinajské poušti. Poprvé byl poslancem Knesetu zvolen ve volbách v roce 1981, ve kterých Techija získala tři poslanecké mandáty. Strana se stala součástí Beginovy koaliční vlády zhruba rok po volbách a Ne'eman byl jmenován ministrem vědy a rozvoje (pozdější název funkce je ministr vědy a technologie). Svůj poslanecký mandát si udržel i po následujících volbách v roce 1984, po nichž však již Techija nebyla součástí vlády národní jednoty vytvořené mezi Likudem a Ma'arachem. Zpět do vlády se strana nedostala ani po volbách v roce 1988. Na svůj poslanecký mandát Ne'eman rezignoval 31. ledna 1990 a na jeho místo nastoupil Geršon Šafat. V červnu téhož roku se však Techija stala vládní stranou poté, co Ma'arach koaliční vládu opustil. Ne'eman byl následně jmenován ministrem energetiky a infrastruktury a ministrem vědy a technologie, a to přesto, že nebyl poslancem Knesetu. O ministerské funkce přišel po volbách v roce 1992, po nichž odešel z politiky. Zemřel 26. dubna 2006 ve věku 80 let v Tel Avivu v důsledku akutní mozkové mrtvice. Zanechal po sobě manželku Dvoru, syna, dceru a sestru Rut Ben Jisra'el. Je pohřben na Trumpeldorově hřbitově v Tel Avivu.", "section_level": 1}, {"title": "Ocenění.", "content": "Mimo to mu byla udělena ocenění \"College de France Medal\" a \"Officer's Cross of the French Order of Merit\" (Paříž, 1972), \"Wigner Medal\" (Istanbul-Austin, 1982), \"Birla Science Award\" (Hyderabad, 1998) a další ceny a čestné doktoráty na univerzitách v Evropě a Spojených státech.", "section_level": 1}], "src_summary": "Juval Ne'eman (: ; žil 14. května 1925 – 26. dubna 2006) byl izraelský fyzik a politik. V 80. letech byl poslancem Knesetu za pravicovou nábožensky-nacionalistickou stranu Techija a zastával post ministra energetiky a infrastruktury a ministra vědy a rozvoje v izraelské vládě. Juval Ne'eman patřil mezi přední izraelské vědce a mezi jeho specializaci patřila fyzika a jaderná fyzika. Podporoval rozvoj výzkumu vesmíru a rozvoje satelitů a mezi jeho počiny patří založení Izraelské kosmické agentury. Mimo jiné též zastával funkci prezidenta Telavivské univerzity.", "tgt_summary": "Yuval Ne'eman (, 14 May 1925 – 26 April 2006) was an Israeli theoretical physicist, military scientist, and politician. He was Minister of Science and Development in the 1980s and early 1990s. He was the President of Tel Aviv University from 1971 to 1977. He was awarded the Israel Prize in the field of exact sciences (which he returned in 1992 in protest of the award of the Israel Prize to Emile Habibi), the Albert Einstein Award, the Wigner Medal, and the EMET Prize for Arts, Sciences and Culture.", "id": 1835691}
{"src_title": "Růže keltská", "tgt_title": "Rosa gallica", "src_document": [{"title": "Popis.", "content": "Růže keltská dosahuje výšky přibližně 30 cm až 1 m. Vytváří drobné, řídce větvené keříky nebo polykormony s podzemními výhonky (až 4 m dlouhými). Na tenkých větvičkách jsou nepravidelně rozmístěny úzké jehlicovité, obvykle načervenalé ostny promísené s drobnějšími jehlicovitými ostenci, štětinami a stopkatými žlázkami. Špičatě vejčité listy se zubatými okraji jsou kožovité, tuhé, lichozpeřené nejčastěji se dvěma páry lístků; na spodní straně jsou sivé či bledě zelené, více či méně chlupaté. Intenzivně vonící květy vyrůstají jednotlivě, nanejvýš po dvou či po třech; jejich koruny jsou ploché, červeně až tmavě růžově zbarvené, obvykle 5–8, výjimečně až 10 cm široké, což je nejvíce mezi evropskými růžemi. Vnější kališní lístky jsou zpeřené, hustě žláznaté, po odkvětu se sklánějí dolů a posléze opadávají. Druh kvete od května do července, plody jsou asi 1 cm veliké drobné, kulovité či úzce vejčité šípky červené barvy. Co do barvy květů a listů i celkového habitu se jedná o druh značně proměnlivý. Co do počtu chromozomů je tetraploidním druhem, s ploidií 2n = 28.", "section_level": 1}, {"title": "Rozšíření a ekologie.", "content": "Růže keltská vyhledává především suchá a výslunná místa lesostepního charakteru, osidluje též skalní výchozy, meze, náspy, pastviny atp. Je diagnostickým druhem suchých širokolistých trávníků svazu \"Bromion erecti\". Optimum výskytu má v nízkých xerofilních (teplomilných) křovinách, lesních lemech a subkontinentálních teplomilných doubravách. Roste od nížin po pahorkatiny, v České republice poměrně hojně v termofytiku, roztroušeně až řídce v mezofytiku. Jedná se o převážně evropský druh, s těžištěm rozšíření ve střední a jižní Evropě, místy identicky s někdejším keltským osdílením (odtud jméno); areál zasahuje až do Malé Asie a na Kavkaz. Introdukována byla i na jiné kontinenty, v současnosti se tak vyskytuje i v mírném podnebním pásu Severní Ameriky. Původní přirozený areál rozšíření se v posledních dvou staletích vinou intenzivní zemědělské činnosti v Evropě výrazně zmenšil a na mnoha místech značně ustoupila. V Červeném seznamu ohrožených druhů ČR je vedena v kategorii C3.", "section_level": 1}, {"title": "Využití.", "content": "Růže keltská má nejpozději od raného středověku doložené hospodářské využití. Pěstovala se v klášterních a později lékárnických zahradách jako \"Rosa officinalis\" (resp. \"Rosa gallica\" var. 'Officinalis'); využíván byl květ i šípek. (Tuto růži měl mj. ve znaku anglický rod Lancasterů.) Před introdukcí asijských růží koncem 18. a v 19. století byla v Evropě prakticky jedinou výhradně šlechtěnou růží. Mezi její křížence patří například růže bílá (kříženec s růží šípkovou, známá též jako bílá růže z Yorku), růže damašská, růže stolistá a další. Ke šlechtění zahradních růží byla mnohokrát použita i její velmi atraktivní varieta Mundi, jinak známá i jako \"Rosa gallica\" var. 'Versicolor'; oblíbená byla i varianta 'Muscosa' se zbytnělými kališními přívěsky (tzv. mechová růže). Z příbuzných druhů a kříženců s růží damašskou se též lisuje růžový olej (např. v Bulharsku).", "section_level": 1}, {"title": "Taxonomická poznámka.", "content": "Tento druh se vnitřně člení na několik dalších taxonomických jednotek; jeho systematika se nicméně stále vyvíjí a není shodně pojata u všech relevantních autorů. Proto můžeme kupříkladu žíhanou varietu, \"Rosa gallica\" var. 'Mundi', nalézt v různých zdrojích označenou jako poddruh, nebo dokonce vyčleněnou jako samostatný druh \"Rosa mundi\" v rámci sekce \"Galicannae\". Vzhledem k bohaté šlechtitelské historii existuje celý okruh drobných taxonů, variant a vzhledově podobných blízce příbuzných hybridů.", "section_level": 1}], "src_summary": "Růže keltská (\"Rosa gallica\"), též růže galská, je druh keře z čeledi růžovité. Je původním druhem v české květeně. Stála též na počátku šlechtění všech starých odrůd evropských kulturních růží.", "tgt_summary": "Rosa gallica, the Gallic rose, French rose, or rose of Provins, is a species of flowering plant in the rose family, native to southern and central Europe eastwards to Turkey and the Caucasus. It was one of the first species of rose to be cultivated in central Europe.", "id": 625536}
{"src_title": "Opice", "tgt_title": "Simian", "src_document": [{"title": "Rozšíření.", "content": "Infrařád opic je rozdělen na tzv. opice novosvětské a opice starosvětské. Novosvětské žijí v tropech a subtropech ve Střední a Jižní Americe, nejčastěji v amazonském rozvodí. Většina z nich přímo v hustých a dobře úživných lesích, ale některé druhy i vysoko v Andách, kde teplota klesá až k 5 °C. Starosvětské jsou domovem v Africe, a to od tropických lesů přes subtropy až po okraje savan a horské oblasti Etiopie a pohoří Atlas, dále žijí na Indickém poloostrově a hlavně v tropické Jihovýchodní Asii. Jeden druh, makak magot (někdy také makak bezocasý) obývá i skalnatá území Gibraltaru na nejjižnější výspě Evropy. Nutno připomenout, že mezi starosvětské opice patří i lidé, živočichové, kteří osídlili téměř celou pevninu zeměkoule.", "section_level": 1}, {"title": "Stručná historie.", "content": "Zkoumání historie vzniku primátů vede až do období před 60 mil. let do pozdního paleocénu, kdy se objevují první primáti z prapředků řazených do podřádu Adapiformes, tehdy se začínají souběžně vyvíjet poloopice, nártouni i vyšší primáti. Z období před 40 mil. let z středního eocénu jsou již fosilní nálezy archaických vyšších primátů, kteří se pak rozdělují na nártouny a opice. Na rozhraní paleogénu a neogénu, přibližně asi před 25 mil. let, dochází k oddělování Jižní Ameriky od Afriky a od té doby se opice i nártouni starosvětští i novosvětští začínají vyvíjet odděleně. Nártouni v Americe vymizeli, opice se naopak rozrůznily do mnoha druhů a čeledí, dostaly pojmenování ploskonosé, opice v Asii a Africe se jmenují úzkonosé.", "section_level": 1}, {"title": "Popis.", "content": "Bude zde záměrně vynechán popis vzhledu a chování rodu \"Homo\", tj. člověka. Přesto popsat zjednodušeně chování a vzhled opic je téměř nemožné, vždyť takový kosman zakrslý měří asi jen 15 cm a naopak samec gorily měří 175 cm a váží až 200 kg. U některých rodů je veliký pohlavní dimorfismus kdy je samec mnohem větší, orangutan nebo jinak vybarvený (pavián pláštíkový, kahau nosatý). Jsou opice zcela adaptované na noční obstarávaní potravy (mirikinovití), ostatní jsou výhradně denní živočichové. Některé tráví téměř celý život ve větvích stromů, kde se živí listím nebo plody, a na zemi slézají jen v nejnutnějším případě nebo při přesunu za potravou (malpovití), jiné zase hledají potravu na zemi (plody, semeny, listy, kořínky, drobné živočichy) převážnou část dne, na stromy vylézají jen k odpočinku a spánku (paviáni). Na prvý pohled rozdělovacím znakem obou skupin opic je vzhled jejich obličeje. Ploskonosé mají široký obličej a nozdry nosu směřují do stran, úzkonosé mají užší obličej a nozdry směřují dopředu. Všechny opice mají více méně oddělený palec s nehty, jejich končetiny jsou schopny uchopit předmět. Jsou opice, které mají dlouhý, krásný hustý ocas (chvostanovití) nebo naopak ocas chápavý, za který se dokonce mohou i pověsit a používají ho jako pátou končetinu (chápanovití), nebo nemají ocas vůbec (gibonovití). Opice se po větvích se pohybují po čtyřech končetinách a většinou dobře skáčou, až na ty nejtěžší. Gorila a orangutan jen ručkují v závěsu a paviáni po stromech jen popolézají. Speciálním způsobem se pohybují gibonovití, tzv. brachiaci, kdy v závěsu za přední končetiny se švihem dostávají na další větev (až na vzdálenost 10 m) a zadní končetiny používají k řízení skoku. Po zemi se opice pohybují po čtyřech končetinách, až na gibony, ti běhají po zadních polovzpřímeně a předními udržují rovnováhu, shodně chodí i po hrubých větvích stromů. U opic se také vyskytují různorodé způsoby soužití, nikdy však dospělí samci nebo samice nežijí dlouhodobě samotářsky. Některé druhy jsou monogamní (např. gibonovití), kde samec žije se samicí a mláďaty. Většina je však polygamních, ti žijí v tlupách s různým počtem samců a samic. U některých jsou jednotlivé tlupy jen volná seskupení, jedinci přecházejí z jedné do druhé (šimpanz). Některé jsou přísně teritoriální a hlídají si svá území, u jiných zase žije v těsné blízkosti více skupin. Šimpanzi dokáží, stejně jako lidé, lovit menší opice. Mezi sebou komunikují jak hlasem, tak i vzájemnými doteky, rituálním chováním a očicháváním. Nejbohatší hlasové projevy mají kočkodanovití, kteří si dokáží navzájem sdělit, jaký druh nebezpečí hrozí. Nejsilnější hlasové projevy zase mají vřešťani, které lze slyšet i na vzdálenost 5 km. Rozmnožování a doba březosti závisí na druhu, mnohdy se samice páří s více samci. Žádné narozené mládě není soběstačné, o každé se musí matka dlouhodobě starat, mnohdy jsou nápomocní jiní členové skupiny.", "section_level": 1}, {"title": "Taxonomie.", "content": "Rozdělení podřádu vyšších primátů na infrařád nártounů a infrařád opic vyplynulo z moderní kladistické klasifikace, kdy se zařazení jednotlivých živočichů do skupin neřídí vzhledem nebo způsobem života, ale děje se na základě genetických poznatků, kdy se zohledňuje vzájemná příbuznost předků. Infrařád žijících opic – dříve Anthropoidea, je monofyleticky rozdělen do dvou skupin: Úplné členění infrařádu opic: Poznámka: Někdy je pro zařazení ploskonosých a úzkonosých používán taxon \"parvorder\" nebo \"falanx\", zde je použito české pojmenování oddělení.", "section_level": 1}], "src_summary": "Opice (též vyšší primáti, antropoidi, antropoidní primáti; lat. Simiiformes, Anthropoidea) je infrařád náležející do vyšší taxonomické jednotky podřádu Haplorhini, od kterého se odlišuje tím, že neobsahuje čeleď nártounovitých.", "tgt_summary": "The simians or anthropoids or higher primates are an infraorder (Simiiformes) of primates containing the parvorders Platyrrhini and Catarrhini, which consists of the superfamilies Cercopithecoidea and Hominoidea (including the genus \"Homo\"). The simians are sister to the tarsiers, together forming the haplorhines. The radiation occurred about 60 million years ago (during the Cenozoic era). 40 million years ago, simians from Afro-Arabia colonized South America, giving rise to the New World monkeys. The remaining simians (catarrhines) split 25 million years ago into Old World monkeys and apes (including humans).", "id": 2240883}
{"src_title": "Jindřich III. Míšeňský", "tgt_title": "Henry III, Margrave of Meissen", "src_document": [{"title": "Život.", "content": "Jindřich byl mladším synem Dětřicha Míšeňského a Guty, dcery Heřmana Durynského. Za souhlasu císaře Fridricha II. z titulu dědictví po matce ovládl Jindřich Jasný větší část osiřelého Durynska a jako lantkrabě byl předem určen jeho syn Albrecht, snoubenec císařovy dcery Markéty. Roku 1251 se Jindřich zřejmě dohodl se svým tchánem českým králem Václavem I. a nevystoupil s nároky svých synů z prvního manželství na uprázdněný vévodský trůn v Rakousku. O tři roky později, za vlády Přemysla Otakara uzavřel spojenectví s říšskými fojty z Gery, Plavna a Weidy, kteří se cítili ohroženi ztrátou držení lén, která měli od českého krále. Markrabě jim slíbil pro případ útoku z české strany okamžitou pomoc a ubezpečil je, že svá dosud česká léna by poté obdrželi jako léna míšeňská. Jako švagr bezdětného českého krále se v případě Přemyslovy smrti chystal ujmout jeho země. Na Jindřichově dvoře v období braniborské správy českého království krátce pobýval malý Václav II., když jej Ota Braniborský znovu odvedl z Čech. Později se míšeňský markrabě společně s vratislavským vévodou Jindřichem Probusem stal prostředníkem při mírovém ujednání mezi Václavovým otčímem Závišem z Falkenštejna a nevlastním bratrem Mikulášem. Zemřel roku 1288 a byl pohřben v cisterciáckém klášteře Altzella po boku svých předků.", "section_level": 1}, {"title": "Rodina.", "content": "Jindřichovou první manželkou byla Konstancie, dcera rakouského vévody Leopolda VI. Babenberského, se kterou měl syny Albrechta, durynského lantkraběte, a Dětřicha, lantkraběte landsberského. Po smrti Konstancie se Jindřich po získání dispenzu znovu oženil s Anežkou, dcerou českého krále Václava I. Manželství zůstalo bezdětné, Anežka zemřela roku 1268. Třetí manželkou se stala Alžběta z Maltic. Od římského krále Rudolfa získal markrabě souhlas, aby se syn Fridrich mohl stát říšským knížetem a chtěl mu přenechat za mohutného nesouhlasu starších synů Drážďany.", "section_level": 1}], "src_summary": "Jindřich III. Míšeňský (, 1215/1216 – 15. února 1288, Drážďany) byl markrabě míšeňský a lužický, lantkrabě durynský a falckrabě saský.", "tgt_summary": "Henry III, called Henry the Illustrious (\"Heinrich der Erlauchte\") (c. 1215 – 15 February 1288) from the House of Wettin was Margrave of Meissen and last Margrave of Lusatia (as Henry IV) from 1221 until his death; from 1242 also Landgrave of Thuringia.", "id": 296434}
{"src_title": "Etiopská katolická církev", "tgt_title": "Ethiopian Catholic Church", "src_document": [{"title": "Historie.", "content": "Katolická církev v Etiopii působí už od počátku křesťanství. Již ve 4. století byl v Etiopii vysvěcen první biskup Svatý Frumentius. Ten byl vysvěcen patriarchou Alexandrie, jenž byl ve spojení s římským biskupem. V 6. století však došlo k oddělení církve v Alexandrii a Etiopii od církve v Římě z důvodu Christologického nedorozumění. Od 13. století přicházeli do Etiopie misionáři, aby znovu zavedli katolictví. Ve 14. století poslal papež Evžen IV. misionáře katolictví do Etiopie s dopisem pro etiopského císaře s myšlenkou sjednocení se s katolickou církví, ale tato snaha byla neúspěšná. V 16. století byla v Etiopii ohrožena existence křesťanství. Země byla pod neustálými útoky Turků a Muslimů. Tyto útoky vyvrcholily v roce 1531. Už v roce 1520 navázala Etiopie kontakty s Portugalci. Ti Etiopii pomohli s dlouhotrvajícím bojem proti Turkům a muslimům. Pomoc dorazila formou vojenské podpory, která nakonec porazila islámské armády v roce 1543. Spolu s Portugalci přišli do Etiopie i jezuitští misionáři, kteří se snažili o to, aby sjednotili etiopskou ortodoxní církev s církví katolickou. Zaměřili se především na představitele politické moci v zemi i na samotného císaře. Jejich snaha se jim nakonec vyplatila a v roce 1622 bylo katolictví vyhlášeno státním náboženstvím. V nadcházejícím roce byl jako patriarcha etiopské církve jmenován portugalský jezuita Alfonso Mendez. Nato byla vytvořena formální unie v roce 1626, když Alfonso Mendez přijel do země. Tato unie byla stanovena na dobu trvání deset let. Mendezovi byla uložena řada latinizací na etiopskou liturgii, zvyky. Toto se pak snažil prosadit etiopský císař Susenyos, avšak velice krutým způsobem, což nakonec vedlo k násilné reakci veřejnosti. Tato reakce měla za následek úmrtí císaře Susenyose v roce 1632 a v následném roce také vyhnání nebo popravení jezuitských misionářů. Z tohoto důvodu byla země pro další katolickou misijní činnost na dalších 200 let uzavřena. To se však změnilo v roce 1839, kdy došlo k obnovení katolické misijní činnosti zejména příjezdem Msgr. Giustinem De Jacobisem a později v roce 1846 kardinálem Massajou. Zpočátku to bylo však velmi těžké, protože tady existovalo stále silné veřejné nepřátelství. Až když v roce 1889 nastoupil na trůn král Menelik II., objevila se tady znovu možnost volně provádět misionářskou činnost v zemi. Během let 1935 – 1941, kdy byla země italskou okupací, došlo k rozšíření katolické misijní činnosti. Stejně tak tomu bylo i v Eritreje, která byla pod držbou Itálie od roku 1889. V roce 1940 pozval císař Haile Selassie jezuitské kněze s cílem založit univerzitu, která nesla název podle samotného císaře (první univerzita v Etiopii).", "section_level": 1}, {"title": "Současná situace.", "content": "Současná církevní struktura etiopské katolické církve pochází z roku 1961, kdy bylo založeno metropolitní arcibiskupství v Addis Abebě a biskupské diecéze v Asmaře a Adigratu. Největší počet katolíků se soustřeďuje právě v Addis Abebě, což je hlavní město Etiopie a v Asmaře. Kromě toho byly vytvořeny i dvě nové diecéze na území dnešní Eritreje, která dříve patřila Etiopii, než se oddělila a získala nezávislost v roce 1993. Tyto dvě nové diecéze vznikly v Kerenu a Barentu v roce 1995. Stejně jako v jiných zemích se i v Etiopii katolická církev dělí na územní obvody, které jsou řízeny biskupy. Ti ve své činnosti spolupracují s dalšími duchovními osobami, kterými jsou kněží, sestry a další. Každý biskup ve svém spravovaném obvodu poskytuje osobám náboženskou a sociální péči, za kterou je zodpovědný. V dnešní době představují katolíci asi 0,9% obyvatel země.", "section_level": 1}, {"title": "Etiopský katolický sekretariát.", "content": "Vznikl v roce 1965 a své první organizační struktury dosáhl v roce 1971. V roce 1973 byla pak schválena Ústava a založena správní rada Etiopského katolického sekretariátu, jejíž předsedou je arcibiskup Metropolitní archieparchie (arcibiskupství) v Addis Abebě, který je považován za hlavu katolické církve v Etiopii. V letech 1974 až 1985 se Etiopský katolický sekretariát zaměřil na shromažďování a distribuci léků a potravin. V roce 1999 byla schválena nová současná Ústava. Podle této Ústavy tvoří Etiopský katolický sekretariát Komise pro pastorační činnosti a Sociální a rozvojová komise. Sociální a rozvojová komise se včetně sociální a rozvojové činnosti zabývá humanitární pomocí v Etiopii, což provádí jménem Diecézního katolického sekretariátu a zdravotnických zařízení v zemi. Etiopský katolický sekretariát je neziskovou organizací Etiopské katolické církve a jeho hlavními cíli jsou podpora lidského rozvoje, prosperita, sociální péče a podpora. Mezi hlavní aktivity tohoto sekretariátu patří zejména podpora spolupráce a kontaktu s církvemi, humanitárními organizacemi nebo jednotlivci v zemi i v zahraničí, ale i spolupráce a koordinace činností Diecézního katolického sekretariátu.", "section_level": 1}], "src_summary": "Etiopská katolická církev je církev, která je sjednocena s Římem a uznává autoritu papeže. Věřícími této církve jsou nejen obyvatelé Etiopie, ale i obyvatelé sousední země Eritreje, která byla dříve součástí Etiopie. Kromě etiopské katolické církve existuje zde ještě i etiopská ortodoxní církev. Obě církve jsou si podobné a mají k sobě blízko. Sdílejí spolu učení a liturgické tradice. Mají také stejné modlitby, zvyky i oddanost Panně Marii, avšak liší se svým chápáním svátosti, uznáním prvenství papeže. Etiopská katolická církev se snaží o bratrskou spolupráci s etiopskou ortodoxní církví.", "tgt_summary": "The Ethiopian Catholic Church is a Metropolitan \"sui iuris\" Eastern particular church within the Catholic Church, established in 1930 in Ethiopia. Like the other Eastern Catholic Churches, the Ethiopian Catholic Church is in full communion with the Holy See. It holds the Christological doctrine of the Council of Chalcedon and accepts the universal jurisdiction of the Pope. These points distinguish it from the Ethiopian Orthodox Tewahedo Church, an Oriental Orthodox Church which comprises most Christians in the country. The Ethiopian Catholic Church follows the Alexandrian liturgical rite followed by the Ethiopian Orthodox Tewahedo Church and the Coptic Church. As its liturgical language it employs Ge'ez, a Semitic language that fell out of daily use several centuries ago.", "id": 150970}
{"src_title": "Rašíd Ridá", "tgt_title": "Rashid Rida", "src_document": [{"title": "Životopis.", "content": "Rašíd Ridá se narodil ve vsi al-Kalamún, která leží zhruba 5 km jižně od centra libanonského Tripolisu. Pocházel z velmi zbožné rodiny významných muslimských ulamá, většina členů jeho rodiny byly šejkové. V rodné ovci navštěvoval islámskou základní školu, maktab, ke se naučil číst a recitovat Korán. Nato byl poslán do Rušdího základní národní školy v Tripolisu (\"Rushdiyya National Primary School in Tripoli\"). Tam studoval arabskou gramatiku, matematiku, základy geografie, islámskou víru, islámské rituály, a turečtinu. Školu ovšem po roce opustil, protože většina výuky probíhala v turečtině. Posléze nastoupil do Národní islámské školy v Tripolisu (\"National Islamic School\"), kterou založil šajch Husajn al-Džisr (1845–1909). Zde studoval jak tradiční muslimskou teologii, tak evropské jazyky, matematiku a filosofii. Tady byl poprvé vystaven vlivu písemnictví Muhammada Abdo a Džamáluddína Afgháního, a to prostřednictvím panislámskému a antikolonialistickému časopisu \"al-ʿUrwa al-Wuthká\", který Abdo a Afghání vydávali v Paříži od roku 1884. Tento časopis v něm probudil jeho životní poslání oživit islám. Pokoušel se kontaktovat s Afgháním, který se mezitím přestěhoval do Istanbulu a žil pod dohledem sultanáta Abdulhamida II., tudíž mu jeho dopisy nepřišly. Roku 1894 Abdo krátce navštívil Tripolis a Ridá jej všude doprovázel. Po Afgháního smrti roku 1897 Ridá odešel do Káhiry, aby se spojil s někdejším Afgháního žákem, a sice Muhammadem Abdo. Ridá se stal jeho věrným žákem a následovníkem. V roce 1898 založili časopis \"al-Manár\", který měl šířit jejich reformní myšlenky a současně ideje hnutí Salafíja v Egyptě. Salafíja se odvolávala na \"al-salaf\", praotce islámu, neboť chtěla obnovit Islám zevnitř. Islámské učení omezovala na Korán a sunnu jako jediné směrnice pro život. Hnutí Salafíja je předchůdcem jak dnešního reformního a liberálního pojetí islámu, tak i fundamentalismu a jeho výzev k čerpání ze šaríy. Ridá se po vzoru Afgháního a Abdo zajímal o fungování islámského společenství jako celku, proč umma ve srovnání se Západem upadá. Nabádal proto reformní ulámá, aby následovala Abdo, jeho návrat ke Koránu a sunně, a reinterpretovala islámské prameny v kontextu moderní doby. Nejdříve se v \"al-Manáru\" útočil na konzervativní ulamá, shromážděné kolem Univerzity al-Azhar v Káhiře. Ridá obviňoval duchovní z toho, že podlehli vlivu státu a selhali v obraně a rozvoji islámu. Od 20. letech 20. století Ridá býval stále více radikální a současně konzervativní, varoval před sekularismem a liberálním nacionalismem Západu. Svými postoji se blížil k rigorózní Hanbalovské právní škole ze 9. století, kterou plně rozvinul Ibn Tajmíja (1263–1328) a znovu oživil Muhammad ibn ʿAbd al-Wahhab (1703–1792). Mezi al-Wahhabovy vyznavače patřili i panovníci nově ustavené Saúdské Arábie, kteří Ridu finančně podporovali.", "section_level": 1}, {"title": "Postoj k chalífátu, politická angažovanost.", "content": "Během raných let s Afgháním, Abdo ustoupil od otevřené politiky, ale Ridá často kritizoval osmanské, arabské politiky. Vládu sultána Abdulhamida II. v Sýrii považoval za represivní. V \"al-Manáru\" uveřejnil útočné články ʿAbda al-Rahmána al-Kawákibího proti Abdulhamidovi II. a příspěvky, které vyzývaly k obnově chalífátu pod vedením Arabů. Doufal také, že změněné okolnosti po mladoturecké revoluci roku 1908 mu umožní otevřít školu šířící islámskou propagandu, rok svého života proto strávil v Istanbulu. Nakonec však zamýšlenou školu otevřel v Káhiře, a to až v roce 1912. Mezitím jako člen družení \"Ottoman Decentralization Society\" protestoval proti zpřísnění státního dohledu Turecka nad arabskými provinciemi. Po světové válce, kdy Mustafa Kemal Atatürk zrušil osmanský sultanát a hned nato i chalifát, v \"al-Manáru\" otiskl sérii studií o chalífátu a možnostech jeho obnovení. Ridá účastnil islámských chalífátských kongresů v Mekce a Káhiře v roce 1926, které ovšem nepřinesly nic než jen rozbroje mezi Saúdskou Arábií a Egyptem, pretendenty na vůdce islámského světa. Naposledy se Ridá se účastnil Světového islámského kongresu roku 1931 v Jeruzalému. Ridá jako Sýřan poznamenaný osmanskou vládou měl větší potřebu obhajovat arabský nacionalismus než Íránec Afghání nebo Egypťan Abdo. Uveřejňování příspěvků al-Kawákibího, ale i jeho vlastních, mu dopomohly získat post prezidenta syrského shromáždění, které roku 1920 vyhlásilo krátkodechou nezávislost Syrského arabského království pod vládou Fajsala I. Hášimího. Tato národně emancipační snaha arabského obyvatelstva byla zmařena francouzskými intervenčními vojsky. Ridá pak odcestoval do Ženevy, kde sídlila Společnost národ, aby vznesl protest proti mandátu Francie a Velké Británie okupovat arabská území na Blízkém východě, jak bylo dojednáno na Pařížské mírové konferenci a konferenci v San Remu po první světové válce.", "section_level": 2}, {"title": "Ridá jako inspirace.", "content": "Ridův vliv v posledních letech života značně poklesal. Jeho smrt v roce 1935 vzbudila jen malou pozornost. Přímým dědicem jeho myšlenek byl Hassan al-Banná, který roku 1928 v Egyptě založil Muslimské bratrstvo. Al-Banná obdivoval Ridův islámský aktivismus a jeho striktní interpretaci šaríy. Ridá představoval neobvyklou směs bázlivosti a bojovnosti. Postrádal však charisma jako měli předešlí Afghání a Abdo a následně po něm al-Banná. Jeho práce dnes nepatří k nejčtenějším, nicméně byl základním článkem řetězu islámských aktivistů od Džamáluddína Afgháního a Muhammada Abdo k Hasanovi al-Banná a Sajjidu Qutbovi.", "section_level": 2}, {"title": "Dílo.", "content": "Během svého života napsal mnoho článků do \"al-Manáru\", vedle toho ovšem uveřejňoval i delší práce. Nejvýznamnější jsou:", "section_level": 1}], "src_summary": "Rašíd Ridá či Muhammad Rašíd ibn ʿAlí Ridá (23. října 1865 Sýrie – 22. července 1935 Egypt) byl islámský reformátor, redaktor islámského časopisu \"al-Manár\" (arabsky Maják), a nejvýznamnější žák Muhammada Abdo a Džamáluddína Afgháního. Byl též inspirací pro Hasana al-Banná a Sajjida Qutba.", "tgt_summary": "Muhammad Rashid Rida (; 23 September 1865 or 18 October 1865 – 22 August 1935) was an early Islamic reformer, whose ideas would later influence 20th-century Islamist thinkers in developing a political philosophy of an \"Islamic state\". Rida is said to have been one of the most influential and controversial scholars of his generation and was deeply influenced by the early Salafi Movement and the movement for Islamic Modernism founded in Cairo by Muhammad Abduh. Rida was born near Tripoli in Al-Qalamoun. His early education consisted of training in \"traditional Islamic subjects\". In 1884–5 he was first exposed to \"al-`Urwa al-wuthqa\", the journal of Jamal al-Din al-Afghani and Muhammad Abduh. In 1897 he left Syria for Cairo to collaborate with Abduh. The following year Rida launched \"al-Manar\", a weekly and then monthly journal comprising Quranic commentary at which he worked until his death in 1935, gradually distancing himself from the teachings of Abduh and adopting the methodology of the Salaf.", "id": 751826}
{"src_title": "Osvobodilna fronta", "tgt_title": "Liberation Front of the Slovene Nation", "src_document": [{"title": "Vznik a vývoj za války.", "content": "26. dubna 1941 se ve vile literárního kritika a esejisty Josipa Vidmara v Rožne dolině uskutečnila schůzka, níž se zúčastnily skupiny spolupracující před okupací Jugoslávie ve Svazu přátel Sovětského svazu. Komunistickou stranu Slovinska zastupoval Boris Kidrič, Aleš Bebler a Boris Ziherl, křesťanské socialisty Tone Fajfar, sokoly Josip Rus, kulturní pracovníky pak Josip Vidmar, France Šturm a Ferdo Kozak. Účastníci se shodli na zorganizování ozbrojeného odporu proti okupaci. Organizace se v duchu koncepce Kominterny nazvala \"Protiimperialistickou frontou\" (, PIF), po německém útoku na Sovětský svaz v červnu 1941 pak změnila název na Osvobozeneckou frontu. Později bývá uváděna i jako \"Osvobozenecká fronta slovinského národa\" (; OF SN). Osvobozenecká fronta sdružovala patnáct subjektů. Zakládajícími čtyřmi členy byli Komunistická strana Slovinska, křesťanští socialisté, Národní demokraté – Sokolové a Kulturní skupina. Dalšími členy byli například Svaz inženýrů, Čoševova skupina, která zastupovala studenty Univerzity v Lublani, nebo skupina Stará pravda, která byla v průběhu roku 1942 vyloučena za svůj postoj k Mihailovićovu hnutí. Od září 1944 do konce války nebyly přijímány žádné další členské subjekty. Po válce pak do OF vstoupila Protifašistická fronta žen Slovinska, Lidová mládež Slovinska a Jednotné odbory. Již v roce 1941 zformulovala Osvobozenecká fronta své základní zásady, z nichž prvních sedm bylo přijato na čtvrtém zasedání Nejvyššího pléna 1. listopadu 1941, poslední dvě pak 21. prosince 1941 na zasedání výkonného výboru OF (IO OF). Zásady se týkaly především zahájení národněosvobozeneckého boje proti okupantům a postavení Slovinců v poválečném období. V březnu 1942 odstavila OF svého hlavního konkurenta – Slovinské společenství, které vzniklo na popud jugoslávské exilové vlády. OF zaslala představitelům Slovinského společenství – především bývalým důstojníkům jugoslávské královské armády – falešné povolávací rozkazy, díky kterým se spustila vlna zatýkání. Mimoto OF zrealizovala několik úspěšných atentátů na kolaboranty – zlikvidován byl drávský bán Marko Natlačen nebo teolog a politik Lambert Ehrlich. V průběhu druhé světové války (a národněosvobozeneckého boje) vytvořila Osvobozenecká fronta nejen paralelní státní struktury, ale i zázemí – tiskárny, rozhlas, zdravotnickou službu, soudy, školy aj. V rámci OF pak získali dominantní postavení komunisté, což bylo ztvrzeno v únoru 1943 i Dolomitským prohlášením, kterým byla deklarována absolutní jednota OF a kterým byla formálně přiznána vedoucí úloha Komunistické straně Slovinska.", "section_level": 1}, {"title": "Organizační struktura.", "content": "Vytvořená organizační struktura OF se v mnoha ohledech pokoušela napodobit předválečné politické strany. Na nejnižší úrovni se nacházely místní výbory, které byly roztroušeny po celém území Slovinska. Sekretariát a výkonný výbor byl složen ze všech zúčastněných skupin. Nejvyšším orgánem OF bylo Nejvyšší plénum, později zvané Slovinský národněosvobozenecký výbor (; SNOO) a od února 1944 přejmenovaný na Slovinskou národněosvobozeneckou radu (; SNOS). Postupně se na celém území Slovinska rozšířily místní výbory, které byly podřazeny pod oblastní výbory (, OkO). Oblastní výbory podléhaly okresním výborům (, OO OF), které byly zase podřazeny pod provinční výbory (, PNOO či PO OF). Provinční výbory se nacházely ve Štýrsku, Horním Kraňsku, Přímoří a v Korutanech. Organizační struktura byla odstupňována od terénních výborů, přes oblastní, okresní a provinční do Nejvyššího pléna. Každý výbor se skládal z tří až patnácti zástupců. Tajemníci výborů byli často místní tajemníci Komunistické strany Slovinska.", "section_level": 1}, {"title": "Výkonný výbor Osvobozenecké fronty.", "content": "28. července 1941 byl ustaven pracovní výbor ve složení: Boris Kidrič, Edvard Kardelj, Tone Fajfar, Josip Rus a Josip Vidmar. V srpnu byl výbor rozšířen o dva členy – Edvarda Kocbeka a France Lubeje-Drejče a byl přejmenován na výkonný výbor (; IO OF). 1. října se členem stal Franc Leskošek. 12. prosince byli Rus a Kocbek delegováni do výkonného výboru AVNOJe. 12. ledna 1943 se členy IO OF stali Marijan Brecelj a Zoran Polič. Do dubna 1943 měl výkonný výbor tříčlenný sekretariát – Rus byl předsedou, členy byli Kidrič a Fajfar. Při IO OF působily i komise a výbory.", "section_level": 2}, {"title": "Nejvyšší plénum Osvobozenecké fronty.", "content": "Nejvyšší plénum () bylo od června 1941 do října 1943 nejvyšším orgánem Osvobozenecké fronty. Bylo složeno ze zástupců všech skupin zapojených v OF. Do italské kapitulace v září 1943 působil v Lublani, poté na osvobozeném území. Na prvním zasedání 15. června 1941 byla přijata hesla OF a na druhém zasedání 28. července 1941 zvolil členy výkonného výboru. Na třetím zasedání 16. září 1941 se Nejvyšší plénum přeměnilo na Slovinský národněosvobozenecký výbor (SNOO), který představoval zákonodárný orgán OF. Na třetím zasedání bylo přijato několik zásadních dekretů, které zakázaly jiné OF podobné organizace, deklarovaly spojení OF s podobnými partyzánskými orgány v Jugoslávii aj. Na čtvrtém zasedání 1. listopadu 1941 bylo přijato prvních sedm zásad OF. Na pátém zasedání OF 6. listopadu 1942 po italské ofenzivě přijal SNOO usnesení o posílení jednoty OF. Po kapitulaci Itálie přešli členové SNOO na osvobozená území a měli několik zasedání ve městě Soteska. 16. září 1943 bylo přijato usnesení o připojení slovinského Přímoří a vytvoření tzv. Velkého Slovinska. V říjnu 1943 bylo zvoleno nové stodvacetičlenné plénum OF. V září 1944 se pak bývalí členové Nejvyššího pléna stali členy výkonného výboru. SNOO zanikla v únoru 1944 přeměnou ve Slovinskou národněosvobozeneckou radu.", "section_level": 2}, {"title": "Slovinská národněosvobozenecká rada.", "content": "Slovinská národněosvobozenecká rada (, SNOS) byla od února 1944 do října 1946 nejvyšším představitelem a zákonodárným orgánem v rámci slovinského národněosvobozeneckého boje a po skončení války Lidové republiky Slovinsko. Předchůdcem byl SNOO, který se 19. února 1944 v Črnomelji přejmenoval. Zpočátku měla SNOS 120 členů. SNOS zanikla volbami do ústavodárné skupščiny 27. října 1946.", "section_level": 2}, {"title": "Poválečný vývoj.", "content": "Po válce se role Osvobozenecké fronty ještě zvýšila, místo organizování národněosvobozeneckého odporu se však zaměřila na organizování masových politických akcí. Zapojila se také do poválečné obnovy země. První kongres se konal ve dnech 15. až 16. července 1945, který se věnoval státoprávním a ekonomickým otázkám. OF byla nově organizována na územním a pracovním principu. Na kongresu Lidové fronty Jugoslávie v Bělehradě konaném 5. – 7. srpna 1945 se OF stala nedílnou součástí Lidové fronty a byly k ní připojeny další masové organizace. Na druhém kongresu OF (26. – 28. duben 1948) se pokusila OF mobilizovat své členy k účasti na první pětiletce. Třetí kongres OF se konal u příležitosti desátého výročí založení OF ve dnech 26. až 28. dubna 1951. Věnoval se organizačním otázkám a rozvoji socialistické demokracie. V té době měla OF přes 676 tisíc členů, což představovalo sedmdesát procent oprávněných voličů, a 3 560 místních organizací. V dubnu 1953 OF zanikla přejmenováním na Socialistický svaz pracujícího lidu.", "section_level": 1}], "src_summary": "Osvobozenecká fronta (: ; OF) byla slovinská politická organizace, která vznikla v reakci na okupaci Slovinska za druhé světové války. Jejím hlavním úkolem byla organizace ozbrojeného odporu proti okupaci až do konečného osvobození a v poválečném období zajištění masové účasti na politickém dění. Osvobozenecká fronta vznikla v dubnu 1941 a v dubnu 1953 zanikla přeměnou v Socialistický svaz pracujícího lidu.", "tgt_summary": "The Liberation Front of the Slovene Nation (), or simply Liberation Front (\"Osvobodilna fronta\", OF), originally called the Anti-Imperialist Front (\"Protiimperialistična fronta\", PIF), was the main anti-fascist Slovene civil resistance and political organization. It was active in the Slovene Lands during World War II. Its military arm were the Slovene Partisans. The organisation was established in the Province of Ljubljana on 26 April 1941 in the house of the literary critic Josip Vidmar. Its leaders were Boris Kidrič and Edvard Kardelj.", "id": 1834410}
{"src_title": "Zumba", "tgt_title": "Zumba", "src_document": [{"title": "Historie.", "content": "Zakladatelem zumby je kolumbijský fitness trenér a choreograf Alberto „Beto“ Perez. Na zumbu vlastně přišel úplně náhodou v devadesátých letech. Jednoho dne dorazil na svou hodinu aerobiku, ale zjistil, že si zapomněl kazetu s hudbou. Proto použil tu, kterou poslouchal cestou na trénink a improvizoval. Klientům se to líbilo tak, že si o tuto hodinu pak říkali sami. Alberto Perez založil později s přesunem do USA z Kolumbie organizaci Zumba Fitness LLC, která zaštiťuje Zumbu celosvětově. Ochrannou známku „Zumba“ vlastní společnost Zumba Fitness LLC.", "section_level": 1}, {"title": "Průběh lekce.", "content": "Lekce Zumby většinou trvá zpravidla 60 minut, začíná warm-upem, který čerpá a používá podobné prvky jako aerobik. V této části instruktor připraví cvičence nejen po fyzické, ale i po psychické stránce na další část hodiny. Po rozehřátí následuje taneční párty, plná latinskoamerických rytmů, kde hraje hlavní roli hudba. Používá se převážně latinskoamerická hudba (salsa, merengue, reggaeton, calypso, cumbie, cha-cha, quebradita, mambo, jive ad.) dále se setkáváme i s prvky z orientálních i afrických tanců, s flamencem, řeckou zorbou ad. Hudba je velmi hlasitá, jako na párty. Instruktor používá po vzoru zakladatele Zumby Beta Pereze neverbální cueing, mikroport se v Zumbě nevyužívá. Účastníci lekce se řídí změnami hudby v konkrétní skladbě. Každý tanec má základní kroky a proto i Zumba má standardizované kroky. Tyto kroky jsou součástí lekce i v obdobě variací, aerobikové prvky do střední části lekce Zumby nepatří. Latinskoamerická hudba představuje 80% z hodiny, zbytek může představovat moderní hudba, třeba i hip hop atd. Na zemi se nikdy necvičí, vše včetně protažení probíhá ve stoje. Lekce končí pomalou skladbou, kdy je proveden cool down (snížení tepové frekvence) a důležitý strečing.", "section_level": 1}], "src_summary": "Zumba je taneční fitness program, který vytvořil kolumbijský fitness trenér a choreograf Alberto „Beto“ Perez. Zumba představuje aerobní trénink – jedná se o formu intervalového tréninku, využívá se pojmenování (intermittent training) – „přerušovaný trénink“. Střídají se pomalé a rychlé skladby. Tepová frekvence se po dobu tréninku udržuje v aerobní zóně, zvyšuje se a klesá s měnící se skladbou.", "tgt_summary": "Zumba is an exercise fitness program created by Colombian dancer and choreographer Alberto \"Beto\" Pérez during the 1990s. Zumba is a trademark owned by Zumba Fitness, LLC. The Brazilian pop singer Claudia Leitte has become the international ambassador to Zumba Fitness.", "id": 778668}
{"src_title": "Principy moci", "tgt_title": "Patterns of Force (Star Trek: The Original Series)", "src_document": [{"title": "Příběh.", "content": "Hvězdného data 2534.0 hvězdná loď USS Enterprise NCC-1701 pod vedením kapitána Jamese Tiberius Kirka přilétá do systému M34 Alfa, kde se v blízkosti nachází planety Ekos a Zeon. Na Ekosu by se měl nacházet specialista Federace John Gill, který byl také Kirkovým profesorem na hvězdné akademii. O Ekosu je známo, že tamní civilizace není moc vyspělá, avšak jde o bojovný druh, zatímco Zeon je technologicky mnohem pokročilejší a jde o mírumilovné obyvatelstvo. Ihned po příletu však na \"Enterprise\" míří řízená střela s termonukleární hlavicí. Tu se podaří sestřelit, ale něco nasvědčuje, že došlo ke kontaminaci proti základní směrnici, protože ani jedna z civilizací by neměla mít k dispozici takovou technologii. Kirk a Spock se vydávají na povrch na průzkum. Zjišťují, že celému Ekosu vládne nacismus stejně jako na Zemi v 20. století, dokonce i s vlastním vůdcem – Führerem. Z propagandistického videa zjišťují, že celou náplní Ekosů je pouze nenávist k čemukoliv ze Zeonu, ale hlavně, že onen Führer je právě pohřešovaný John Gill. Kromě toho se na videu objevuje dívka Daras vyznamenána za chrabrost. Záhy jsou oba chyceni a mučeni. Ve vězení se potkávají se Zeonem, který byl také zatčen gestapem. Aby unikli, musí si vyndat původně vpíchnuté transpordéry – zařízení umožňující jejich nouzový transport zpět na \"Enterprise\". Společně s Isakem utíkají do úkrytu odboje, kde se setkávají právě s Daras, která ve skutečnosti pracuje pro odboj, ačkoliv je původem z Ekosu. Protože nacisté připravují „konečné řešení“, což je napadení přímo planety Zeon. Vydávají se tak na setkání, kde má Gill alias führer mít projev. Po úspěšné infiltraci budovy se Kirk spojuje s Uhurou, aby transportovali na povrch McCoye. Spock zahlédl Gilla přes okénko kabiny, odkud se má vysílat jeho projev a konstatoval, že vypadá jako pod vlivem drog. Když se všichni, převlečeni za televizní štáb, dostanou po odvysílání projevu do kabiny, McCoy se snaží probrat omámeného Gilla. Nečekaně jsou dopadeni, ale daří se jim předsedu strany přesvědčit, že chytli Spocka jako špeha a musí jej odvést. V kabině zůstává Kirk a snaží se probrat Gilla z bezvědomí. V původním projevu führer oznámil, že započala invaze na Zeon a tak není mnoho času. Najednou se daří Kirkovi probrat Gilla a ten přes kamery vysvětluje, že takto se civilizace vyvinout neměla a útok na Zeon je pouze útokem jednoho podvodníka, nikoliv Ekosu. Melakon, který do této doby ovládal nadrogovaného vůdce vezme samopal a rozstřílí okno kabiny a tím zabije i Gilla. Válka ale tak končí a společnost ukončuje zabíjení. Na Enterprise Spock dodává, že stále nechápe jak moudrý historik, jako Gill mohl udělat tak fatální chybu a pro rychlejší vývoj zaostalé společnosti vybrat zrovna za vzor nacistické Německo. McCoy dodává pořekadlo „Absolutní moc absolutně korumpuje.“ a aby se nehádali, musí je přerušit kapitán Kirk a následně velí opustit orbitu.", "section_level": 1}], "src_summary": "„Principy moci“ (v originále „Patterns of Force“) je třiadvacátý díl druhé řady seriálu Star Trek, později známého jako \"Star Trek: Původní série\". Premiéra epizody v USA proběhla 16. února 1968, v České republice 7. března 2003.", "tgt_summary": "\"Patterns of Force\" is the twenty-first episode of the of the American science-fiction television series \"\". Written by John Meredyth Lucas and directed by Vincent McEveety, it was first broadcast on February 16, 1968. In the episode, the crew of the \"Enterprise\" tracks down a Federation observer on a planet dominated by a \"Naziesque\" regime. This episode was banned on German television from 1968 until 1995 due to the depiction of Nazi uniforms and presence of several different Nazi insignia.", "id": 1678002}
{"src_title": "Lišaj smrtihlav", "tgt_title": "Acherontia atropos", "src_document": [{"title": "Rozšíření.", "content": "Vyskytuje se především v jižní Evropě, severní Africe a přední Asii, kde je domácím druhem. Jedná se nicméně o tažného motýla, a tak lze jednotlivé migrující kusy nalézt až v jižním Švédsku či v Indii. Podle některých zdrojů se vyskytuje také na Madagaskaru. V ČR se lze setkat s migrujícími jedinci, kteří se vzácně usazují v teplejších částech republiky. Intenzita výskytu je přitom vázaná na dostatečně teplé počasí na migrační trase, zejména pak v jižní Evropě.", "section_level": 1}, {"title": "Popis.", "content": "Při délce předního křídla 45–65 mm patří lišaj smrtihlav k největším lišajům vůbec. Přední křídla jsou černošedá s jemnými hnědými skvrnami a vlnkami, zadní křídla jsou hlínově žlutá se dvěma příčnými tmavohnědými páskami, z nichž vnější je širší. Na tmavé hrudi vyniká světlá kresba, která může svým tvarem připomínat umrlčí lebku. Zadeček je po stranách žlutý, středem se táhne tmavohnědý pruh a na každém článku je příčný tmavý proužek. Tykadla jsou krátká a tmavá se světlými, háčkovitými konečky. Sosák je krátký a tuhý. Vajíčka jsou žlutozelená, hladká. Housenky jsou relativně pestré, mohou se vyskytovat ve třech barevných formách – převládající barvou je buď žlutá, modrozelená nebo hnědá. Po stranách hlavy mají šikmé tmavé pruhy, které pokračují také na bocích článků těla. Hřbet housenky je modročerně kropenatý. Na posledním článku se nachází esovitě prohnutý růžek, který je zrnitý až trnitý. Kukla je rudohnědá a lesklá, asi 6 centimetrů dlouhá.", "section_level": 1}, {"title": "Bionomie.", "content": "Oplodněné samičky první generace přilétají do ČR v květnu a červnu, a kladou vajíčka na živné rostliny. V září a říjnu se pak líhnou motýli generace druhé, kteří jsou neplodní a dále se nemnoží. Přes den motýli odpočívají na kmenech stromů, sloupech či budovách, v noci létají. Lišaj smrtihlav je vynikající letec, dosahující rychlosti i více než 50 km/h. Dospělci se živí olizováním mízy stromů a sáním nektaru z květů, dobře zdokumentována je ale také jejich záliba v medu, pro který jsou ochotni zalézat do včelích úlů, kde sosákem nabodávají zavíčkované buňky s medem a sají jejich obsah. Podle mnoha knižních zdrojů má při tom smrtihlav často přijít o život, existuje však také výzkum z roku 1991, který uvádí, že motýl je schopen včely ošálit napodobováním jejich pachu, a k napadání tedy nedochází. Při vyrušení či ohrožení vydávají dospělci krátké pisklavé zvuky. Z nakladených vajíček se po 10–12 dnech líhnou housenky. Živí se listy lilkovitých rostlin; ve středoevropských podmínkách je to nejčastěji nať brambor, dále pak rajče, kustovnice cizí, rulík zlomocný a také tabák. Na živných rostlinách se housenky vyskytují jednotlivě. Vývoj housenek trvá v našich podmínkách 40 až 60 dní v období od června do srpna. V konečné fázi vývoje mohou být 12–15 cm dlouhé, a tlusté jako lidský palec. Podobně jako dospělec, také housenka je schopna vydávat varovné zvuky při ohrožení či kontaktu – vrže kusadly. Před kuklením se housenky zahrabávají do země 15–40 cm hluboko a vytvářejí si prostornou dutinu, ve které se kuklí. Pokud se kukla nevylíhne ještě v létě, ve středoevropských podmínkách zpravidla nepřežije zimu – k přezimování dochází jen ve výjimečně mírných letech.", "section_level": 1}], "src_summary": "Lišaj smrtihlav (\"Acherontia atropos\") je velký a nápadný motýl z čeledi lišajovitých, jeden z největších motýlů České republiky a Evropy vůbec. Díky kresbě na hrudi, připomínající umrlčí lebku, je bezesporu nejznámějším lišajem – zejména v minulosti pověrčiví lidé věřili, že smrtihlav (který, podobně jako jiní lišajové, v noci přilétá k umělým zdrojům světla) je znamením neštěstí.", "tgt_summary": "Acherontia atropos, the (African) death's-head hawkmoth, is the most widely recognized of three species within the genus \"Acherontia\" (the other two being \"Acherontia lachesis\" and \"Acherontia styx\"). It is most commonly identified by the vaguely skull-shaped pattern adorning the thorax, the characteristic from which its common and scientific names are derived. The species was first given its scientific name by Carl Linnaeus in his 1758 10th edition of \"Systema Naturae\". Death's-head hawk moths are large, ranging from 3.5 to 5 inches (80-120 mm) as adults. The upper wings are dark, creating a stark contrast between them and the lower wings, which range from a bright yellow to a light cream, yellow being the more common. \"A. atropos\" appears in popular media, including the films \"The Silence of the Lambs\" (1991) and \"Dracula\" (1958). It is commonly found in the southern part of Europe and throughout much of Africa, from where it is considered to be a native species. Annually, \"A. atropus\" migrates to parts of Britain, most numerously to the British Isles, where it is less commonly seen than in its native place of residency.", "id": 1436624}
{"src_title": "Třída George Washington", "tgt_title": "George Washington-class submarine", "src_document": [{"title": "Stavba.", "content": "Stavba této třídy byla objednána 31. prosince 1957, přičemž v letech 1958–1961 bylo postaveno celkem pět ponorek. Pro urychlení a zlevnění vývoje byl využit trup a pohonný systém jaderných útočných ponorek třídy \"Skipjack\" do jejichž trupu byla vložena sekce nesoucí balistické střely. Rozestavěný trup USS \"Scorpion\" třídy \"Skipjack\" byl použit k přestavbě na první jednotku této třídy a zároveň první americkou raketonosnou ponorku USS \"George Washington\". Rovněž materiál připravený pro doposud nezahájenou stavbu USS \"Sculpin\" (SSN-590) byl použit pro raketonosnou druhou raketonosnou ponorku USS \"Patrick Henry\". Jednotky třídy \"George Washington\":", "section_level": 1}, {"title": "Konstrukce.", "content": "Výzbroj představovalo šest příďových 533mm torpédometů. Ve dvou řadách po osmi silech bylo za velitelskou věží ponorek umístěno celkem šestnáct balistických raket UGM-27 Polaris. Rakety byly nejprve verze Polaris A-1, později A-2 a od roku 1964 A-3. V přídi byl umístěn rovněž sonar typu BQS-4 (později BQR-19). V konstrukci ponorek byla použita nová vysokopevnostní ocel HY-80, což ponorkám dovolovalo ponory do větších hloubek. Pohonný systém odpovídal třídě \"Skipjack\". Tvořil ho jaderný reaktor nové generace typu S5W a dvě turbíny. Nejvyšší rychlost ponorky byla 20 uzlů na hladině a 25 uzlů pod hladinou.", "section_level": 1}, {"title": "Operační služba.", "content": "Jako nosiče balistických raket sloužila celá pětice až do počátku 80. let. V roce 1981 byla vyřazeny ponorky \"Theodore Roosevelt\" a \"Abraham Lincoln\", zatímco zbylé tři byly reklasifikovány na útočné ponorky a jejich rakety byly demontovány. Souviselo to smlouvou o omezení jaderných zbraní SALT. \"Robert E. Lee\" byl vyřazen roku 1983 a \"Patrick Henry\" o rok později. \"George Washington\" sloužil ze všech jednotek nejdéle, k jeho vyřazení došlo v roce 1985. Po vyřazení byly všechny postupně odeslány do recyklačního programu a sešrotovány.", "section_level": 1}], "src_summary": "Třída George Washington byla první postavená třída raketonosných ponorek s jaderným pohonem na světě. Postaveny byly pro americké námořnictvo a sloužily v době studené války. Jejich dokončením USA získaly zásadní nástroj jaderného odstrašení – síly schopné operovat nepozorovaně a překvapivě zasadit jaderný úder. Američané je provozovali v letech 1959–1985. Jejich označení SSBN znamená balistická nukleární ponorka – \"Submarine, Ballistic\" (\"Nuclear\").", "tgt_summary": "The \"George Washington\" class was a class of nuclear-powered ballistic missile submarines deployed by the United States Navy. The \"George Washington\", along with the later , , , and classes, comprised the \"41 for Freedom\" group of submarines that represented the Navy's main contribution to the nuclear deterrent force through the late 1980s.", "id": 441639}
{"src_title": "Atlit", "tgt_title": "Atlit", "src_document": [{"title": "Geografie.", "content": "Leží v nadmořské výšce 12 metrů v hustě osídlené a zemědělsky intenzivně využívané pobřežní nížině, nedaleko úpatí pohoří Karmel, ze kterého podél severní strany obce směřuje k moři vádí Nachal Oren. Obec se nachází na břehu Středozemního moře, cca 70 kilometrů severoseverovýchodně od centra Tel Avivu, cca 14 kilometrů jihojihozápadně od centra Haify a 27 kilometrů severně od města Chadera. Atlit obývají Židé, přičemž osídlení v tomto regionu je převážně židovské. Atlit je na dopravní síť napojen pomocí severojižního tahu dálnice číslo 2. Obcí prochází pobřežní železniční trať. Nachází se tu železniční stanice Atlit.", "section_level": 1}, {"title": "Dějiny.", "content": "Osídlení na místě Atlitu má dlouhou nepřerušenou tradici. V helénistickém období se lokalita nazývala Adarus. V 13. století se zde usídlili křižáci, kteří tu na mořském pobřeží zbudovali pevnost Château Pèlerin, jejíž ruiny se zde dodnes dochovaly. Roku 1296, krátce po pádu křižáckého hradu, se zde usídlili muslimové. Šlo o členy kmene Uvajrat tatarského původu, později postupně arabizovaných. Jejich zdejší osada se nazývala Atlit. Počátkem 20. století v těsném sousedství této arabské osady vzniklo i novověké židovské osídlení - rovněž pod názvem Atlit. Židovský Atlit byl založen na sklonku první alije v roce 1904. Podle jiných zdrojů vznikl už roku 1903. Šlo o individuálně hospodařící zemědělskou osadu typu mošava náležející do podnikatelského souboru barona Edmonda Jamese de Rothschilda, respektive Židovského kolonizačního sdružení, na které baron počátkem 20. století převedl správu svých osad v Palestině. Teprve roku 1909 se tato židovská osada proměnila na trvalé sídlo. Roku 1917 byla v Atlitu založena okolo ředitele zdejší zemědělské stanice Aarona Aaronsohna židovská probritská špionážní síť Nili. Kontakt s Brity probíhal prostřednictvím lodi, která občas zakotvila nedaleko od Atlitu. V roce 1922 byl v blízkosti osady zřízen též areál na získávání soli z mořské vody. Koncem 30. let 20. století zřídily v sousedství židovského i arabského Atlitu britské úřady velký internační tábor, který se stal místem nedobrovolného pobytu pro desítky tisíc Židů, kteří se ilegálně pokoušeli uniknout z Evropy do mandátní Palestiny. Vznik tohoto střediska pro internaci ilegálních běženců oznámily britské úřady 16. srpna 1939. V následujících letech se pak jeho okolí stávalo místem konfrontace mezi Židy a Brity. Například po potopení uprchlické lodi Patria. V říjnu 1945 dokonce Palmach přepadl internační tábor a osvobodil z něj 208 zadržovaných přistěhovalců. Politika nucené internace ale trvala a například v květnu 1946 sem Britové poslali 1666 migrantů z lodi Max Nordau. Areál tábora je v současnosti zrenovován a využíván jako muzeum židovské imigrace. V květnu 1948 počátkem války za nezávislost byla arabská vesnice Atlit ovládnuta izraelskými silami a arabské osídlení tu skončilo. Zástavba arabského Atlitu pak byla zbořena. Krátce nato nastala další demografická proměna, když do Atlitu zamířila masová přistěhovalecká vlna Židů, pro které zde vznikl přistěhovalecký tábor (takzvaná ma'abara). Tento přistěhovalecký tábor tu existoval v letech 1951–1953. Sloužil převážně pro ubytování Židů původem z Iráku, Maroka a Rumunska. Populace Atlitu prudce stoupla. Později byl přistěhovalecký tábor nahrazen běžnou obytnou zástavbou. Další přistěhovalecké vlny následovaly v 60. letech 20. století. Koncem 40. let 20. století měl Atlit jen 470 obyvatel a rozlohu katastrálního území 5 083 dunamů (5,083 kilometrů čtverečních). Po válce za nezávislost byl sice Atlit povýšen na místní radu (malé město), ale navzdory populačnímu růstu nedosáhla obec významnějšího postavení. V roce 2003 byla proto místní rada Atlit zrušena a změněna na členskou obec Oblastní rady Chof ha-Karmel.", "section_level": 1}, {"title": "Demografie.", "content": "Podle údajů z roku 2009 tvořili naprostou většinu obyvatel v Atlit Židé - cca 5100 osob (včetně statistické kategorie \"ostatní\", která zahrnuje nearabské obyvatele židovského původu ale bez formální příslušnosti k židovskému náboženství, cca 5300 osob). Jde o menší sídlo městského typu (byť bez formálního městského statutu) s populací, která po roce 2005 začala výrazně narůstat. K 31. prosinci 2015 zde žilo 6800 lidí. Podle výhledových plánů má populace Atlitu dosáhnout až 15 000.", "section_level": 1}], "src_summary": "Atlit ( עַתְלִית, v oficiálním přepisu do angličtiny Atlit) je obec typu společná osada (\"jišuv kehilati\") v Izraeli, v Haifském distriktu, v Oblastní radě Chof ha-Karmel.", "tgt_summary": "Atlit () is a coastal town located south of Haifa, Israel. The community is in the Hof HaCarmel Regional Council in the Haifa District of Israel. An adjacent Jewish village was founded in 1903 under the auspices of Baron Edmond de Rothschild, which merged into the medieval Palestinian town. In the past, from 1950 until the unification of the municipalities in 2003, Atlit was a local council whose jurisdiction was 14,000 dunams. In the population was . The Atlit detainee camp is nearby, which was used by the British to intern Jewish refugees and is now a museum. Off the coast of Atlit is a submerged Neolithic village. Atlit was also a Crusader outpost, which fell in 1291.", "id": 751677}
{"src_title": "Svět podle Garpa", "tgt_title": "The World According to Garp", "src_document": [{"title": "Postavy.", "content": "Ústředními postavami jsou spisovatel T. S. Garp a jeho matka Jenny Fieldsová, známá feministka. Podstatnější rolí hrají také Garpova manželka Helena a jejich děti, redaktor jeho knih John Wolf a transexuálka (bývalý ragbyový hráč) Roberta Muldonová.", "section_level": 1}, {"title": "Děj a kompozice.", "content": "Román je fiktivní biografií spisovatele T. S. Garpa (pojmenován podle svého otce Technika Seržanta Garpa, o kterého se Jenny stará v nemocnici, záhy po zplození Garpův otec umírá) a jeho matky Jenny Fieldsové (opovrhuje muži a systémem světa), která pracuje jako zdravotní sestra v chlapecké střední škole ve Steeringu, kde také Garp později studuje. Garp se zde seznámí s Helenou Holmovou, která prohlásila, že se provdá jedině za spisovatele – a Garp se tedy touží stát spisovatelem, aby ji získal. Po dokončení studií se Garp s Jenny odstěhují do Vídně, Jenny sepíše svůj příběh, který vychází pod názvem \"Sexuálně podezřelá\" (kniha se stává \"feministickou biblí\") a Garp napíše povídku \"Penzion Grillparzer\". Jenny s Garpem se vrací do USA, Garp se ožení s Helenou, krátce na to se jim narodí syn Duncan. Helena vyučuje angličtinu, Garp sepisuje svůj první román, Helenu několikrát podvede s dívkami najatými na hlídání Duncana. Garp trpí přehnanými úzkostmi o svou rodinu. Později se manželům narodí druhý syn Walt. Helena prožívá románek se studentem Michaelem Miltonem. Garpovi vychází nepříliš úspěšné romány \"Otálení\" a \"Druhý dech paroháče\". Přijde na nevěru své manželky a souhrou náhod dojde k tragické autonehodě, při níž Helenin milenec v autě při oralním sexu, přichází o penis, Walt o život a Duncan o oko. Garp se z tragédie nikdy nevzpamatuje. Jenny Fieldsová, která zřídila ve svém domě v New Hampshire sanatorium pro ženy poznamenané či ohrožované mužským světem, se ujme Garpa a jeho rodiny, která se u ní léčí z tragické události. Později se manželům narodí dcera Jenny a Garp napíše svůj třetí román, \"Svět podle Bensenhavera\", který z něj učiní známého spisovatele. S rodinou se přesídlí opět do Vídně, v jejich nepřítomnosti umírá Helenin otec a antifemitistou je zabita Garpova matka. Z její pozůstalosti vznikla nadace v Dog's Head Harbor, aby pomáhala ženám v nouzi. Po návratu z Vídně se Garpova rodina usazuje ve Steeringu, kde Garp koupí sídlo zakladatelů střední školy. S Helenou se také ujímají Ellen Jamesové, znásilněné holčičky, které její násilník vyřízl jazyk, aby se o jeho zločinu nedověděla policie. Policie pachatele přesto dopadla. Některé feministky se rozhodly následovat Ellen Jamesovou tak, že si rovněž vyříznou jazyk, což Garpovi připadá nesmyslné a rovněž Ellen Jamesová své stoupenkyně nenávidí. Garp je zaskočen slávou, kterou mu přinesl jeho román upadá do hluboké paranoie a strachu o svou rodinu a své přátele. Začíná znovu psát. Garpa ve třiatřiceti letech, v tělocvičně, zastřelí členka hnutí Ellen Jamesové, bývalá spolužačka Plína Pú Percyová, která se domnívá, že Garp je odpovědný za smrt její sestry (s níž měl Garp v mládí milostný vztah). Garp po sobě zanechal nedokončený román \"Iluze mého otce\". Kniha je provázána množstvím intertextových vztahů, poskládána z útržků textů, které Jenny nebo Grap napsali či řekli. Některé pasáže parafrázují obsahy jejich děl, částí rukopisů jsou otištěny celé. Jenny se proslavila autobiografií \"Sexuálně podezřelá\", která vzbudila v Americe skandál a byla dezinterpretována v duchu politických zájmů. Neortodoxní je i tvorba Garpova. Ve svých knihách reflektuje zkušenost s amorální a životu nebezpečnou americkou společností, plnou arogance a násilí. Garp je posedlý strachem z nebezpečí číhajícího na jeho blízké na každém kroku a snaží se ho minimalizovat absurdním systémem preventivních ochran. Čím úzkostlivěji ale střeží bezpečí rodiny, tím větším postrachem se pro ni stává. Způsobí i smrt vlastního syna. Svět podle Garpa je kniha mnohovrstevnatá, dotýká se řady závažných společenských problémů od politiky přes menšinovou sexualitu po problém prostého ozbrojeného násilí.", "section_level": 1}, {"title": "Jazyk a styl.", "content": "Irving komponuje román na hranici reálna a fantaskna a projevuje značný smysl pro ironii a nadsázku. Balancuje mezi žánrem grotesky a zcela vážně společensko-kritické prózy. Používá prvků tragédie i komedie, satiry, parodie, absurdní komiky i černého humoru. Fabulační hříčky střídají seriózně pojaté pasáže. Garpův obsedantní strach a všudypřítomné nebezpečí vyjadřuje metaforický obrat ,Spodní výrʼʼ pojmenované podle dětské fantazijní představy netvora číhajícího v hlubinách moře. Důležitým prvkem Irvingovy tvůrčí metody je budování významových, formálních a jazykových kontrastů, podtrhujících ještě absurdnost usilování postav – Roberta svobodně mění pohlaví, aby pak nemusela přijmout i neutěšený ženský úděl, kniha Jenny Fieldsové je politicky dezinterpretována a vede k její vraždě, průměrný spisovatel Garp bohatne na kontroverzích vzbuzujících obdiv i odpor zároveň a stává se slavný způsobem, který se mu příčí. Umírá nesmyslně, rukou pomýlené fanatičky – jeho smrt je pomstou za něco, co nespáchal.", "section_level": 1}, {"title": "Okolnosti vzniku díla.", "content": "2. polovina 70. let v americké próze je příznačná hledáním velkého tématu pro román, naléhavého a širokého společenského záběru. Po dobrých, ale v širokém literárním kontextu průměrných třech románech, se Irving projevil mimořádným dílem \"Svět podle Garpa\". Román je úzce spjat s americkou kulturou a společností, potažmo lze ovšem jeho \"apokalyptickou\" vizi vztáhnout na celý západní svět.", "section_level": 1}, {"title": "Vliv díla.", "content": "Ve stejné době vznikají klíčové romány americké prózy, jako např. \"Sophiina volba\" Williama Styrona (1979), \"Žoldáci\" R. Stona (1974) či \"Věznice Falconer\" J. Cheevera (1977). Text Garpovy povídky \"Penzion Grillparzer\", respektive jeho motivy, rozpracoval Irving ve svém dalším románu \"Hotel New Hampshire\" (1981). Jako jeden z prvních amerických spisovatelů se Irving pokusil posunout zobrazování zla a násilí do výrazně grotesknější roviny, skloubil naturalistické líčení zvrácenosti světa s ironickou nadsázkou. Vydání románu vzbudilo v Americe doslova \"garpománii\" – Garp se stal jakýmsi \"hrdinou své doby\", idolem mládeže a symbolem specifického postoje vůči americké společnosti. Garpovi fanoušci demonstrovali své sympatie např. tričky s nápisem \"Pozor na Spodního výra!\" nebo \"Věřím v Garpa\". Brzy po svém vydání, v r. 1982, byl román zfilmován. Film režíroval George Roy Hill a v jedné ze svých prvních filmových rolí v něm Garpa hrál americký herec Robin Williams.", "section_level": 1}, {"title": "Ukázka.", "content": "\"\"Začínalo mi z toho být podivně,\"\" napsal Garp, \"\"když jsem si uvědomil, kolikrát už jsem se v životě setkal se znásilněním.\"\" Měl zřejmě na mysli desetileté děvčátko v městském parku a jedenáctiletou Ellen Jamesovou a tu hroznou společnost kolem ní – a ty matčiny zmrzačené ženy s tou jejich symbolickou neschopností mluvit, kterou si samy přivodily. Později napsal Garp román, který také pojednával o znásilnění. Urážlivost znásilnění spočívala pro Garpa v okolnosti, že to byl čin, který v něm vyvolával hnus nad sebou samým – nad vlastními mužskými instinkty, jež byly jinak nenapadnutelné. Nikdy neměl pocit, že by chtěl někoho znásilnit; ale znásilnění podle Garpova mínění vnukává mužům pocit viny v důsledku vnitřní spřízněnosti.", "section_level": 1}], "src_summary": "Svět podle Garpa (\"The World According to Garp\") je román amerického spisovatele Johna Irvinga, který začínal svou tvorbu na sklonku 60. let. Po románech \"Svobodu medvědům\" (1968), \"Pitná kúra\" (1972) a \"Stopadesátiosmilibrový sňatek\" (1974) zazářil bestsellerem \"Svět podle Garpa\" (1978), který se dočkal ohlasu po celém světě a překladu do mnoha jazyků. Jde o groteskní románovou metaforu přítomnosti zla a strachu z něj v americké společnosti. Do češtiny román přeložil Radoslav Nenadál.", "tgt_summary": "The World According to Garp is John Irving's fourth novel, about a man, born out of wedlock to a feminist leader, who grows up to be a writer. Published in 1978, the book was a bestseller for several years. It was a finalist for the National Book Award for Fiction in 1979, and its first paperback edition won the Award the following year. A movie adaptation of the novel starring Robin Williams was released in 1982, with a screenplay written by Steve Tesich. BBC Radio 4's \"Classic Serial\" broadcast a three-part adaptation of the novel by Linda Marshall Griffiths in January 2014. The production was directed by Nadia Molinari and featured Miranda Richardson as Jenny, Lee Ingleby as Garp, Jonathan Keeble as Roberta and Lyndsey Marshal as Helen. On 3 November 2015, Irving revealed that he'd been approached by HBO and Warner Brothers to reconstruct \"The World According to Garp\" as a miniseries. He described the project as being in the early stages. According to the byline of a self-penned, 20 February 2017 essay for \"The Hollywood Reporter\", Irving completed his teleplay for the five-part series based on \"The World According to Garp\".", "id": 372794}
{"src_title": "Obyčejní lidé", "tgt_title": "Ordinary People", "src_document": [{"title": "Děj.", "content": "Hlavní postavou je středoškolák Conrad Jarrett, jehož přemáhá pocit viny, jelikož jeho oblíbený starší bratr se utopil při neštěstí na moři, které on sám přežil. Doléhají na něho sebevražedné deprese. U své rezervované, necitelné matky Beth nenalézá žádné pochopení ani pomoc. Ta se vyžívá v přemrštěném udržování pořádku a v pečlivě připravených výstupech tvrdě v sobě potlačuje pocity záště a vzteku. Conradův úspěšný, tolerantní otec Calvin projevuje o chlapce zájem, ale nedokáže s ním mluvit o důležitých věcech a neumí vyjádřit své city. Dostat se do Conradovy blízkosti a povzbudit ho k přijetí vlastní hluboké úzkosti a nenávisti k sobě samému tak zůstává na upřímném, citlivém psychiatrovi. Je zřejmé, že chlapce může zachránit pouze otcova láska, přičemž ale navázání vztahu představuje bolestivou volbu. Děj se odehrává v prostředí zámožného chicagského předměstí a pod zdánlivě poklidným povrchem, s nímž je zobrazen společenský status Jarrettových a jejich privilegovaného pohodlí, roste napětí.", "section_level": 1}, {"title": "Ocenění.", "content": "\"\"Jdeme na pohřeb našeho syna a ty se staráš, jaké si vezmu boty!\"\" U některých lidí dodnes vzbuzuje pobouření skutečnost, že nádherně řemeslně provedený a uměřený režisérký debut Roberta Redforda porazil při udílení Cen Akademie film Martina Scorseseho \"Zuřící býk\", když získal Oscary za nejlepší film a režii. Další ocenění snímek \"Obyčejní lidé\" přinesl devatenáctiletému Timothymu Huttonovi za nejlepší herecký výkon ve vedlejší roli (dodnes jde o nejmladšího člověka, který kdy získal Oscara za herecký výkon) a scenáristovi Alvinu Sargentovi za citlivou, uvážlivou adaptaci slavného románu Judith Guestové a dopadu úmrtí dospívajícího syna na jeho rodinu.", "section_level": 1}], "src_summary": "Obyčejní lidé (v originále Ordinary People) je americké filmové drama. Film režíroval Robert Redford a hlavními herci jsou Donald Sutherland, Mary Tyler Moore, Timothy Hutton, Judd Hirsch a Elizabeth McGovern. Film měl premiéru v USA 19. září 1980. Snímek získal celkově čtyři Oscary – nejlepší film, režie, herec ve vedlejší roli a scénář. Z pochopitelných důvodů film silněji zapůsobil ve Spojených státech, kde jeho strhující komerční úspěch odrážel vnímavost Ameriky osmdesátých let k tématu možnosti člověka porozumět svým citům.", "tgt_summary": "Ordinary People is a 1980 American drama film that marked the directorial debut of actor Robert Redford. The film stars Donald Sutherland, Mary Tyler Moore, Judd Hirsch, and Timothy Hutton. The story concerns the disintegration of an upper-middle class family in Lake Forest, Illinois, following the accidental death of one of their two sons and the attempted suicide of the other. The screenplay by Alvin Sargent was based upon the 1976 novel \"Ordinary People\" by Judith Guest. The film received six Academy Awards nominations and won four: the Academy Award for Best Picture, Best Director for Redford, Adapted Screenplay for Sargent, and Supporting Actor for Hutton. In addition, it won five Golden Globe Awards: Best Motion Picture – Drama, Best Director (Redford), Best Actress in a Drama (Tyler Moore), Best Supporting Actor (Hutton), and Best Screenplay (Sargent).", "id": 1468695}
{"src_title": "Třída Seawolf", "tgt_title": "Seawolf-class submarine", "src_document": [{"title": "Stavba.", "content": "Jednotky třídy \"Seawolf\":", "section_level": 1}, {"title": "Konstrukce.", "content": "Program \"Seawolf\" byl zahájen v polovině 80. let s cílem zachovat technologický náskok amerických ponorek nad sovětskými i v 21. století. Do služby vstupovaly od druhé poloviny 90. let. Jako první byl roku 1997 do operační služby zařazen \"Seawolf\". Oproti třídě \"Los Angeles\" je třída \"Seawolf\" tišší, schopná lépe manévrovat, silněji vyzbrojená i vybavená lepší elektronikou. Její konstrukce má rovněž dostatek prostoru pro modernizace. Jsou rovněž přizpůsobeny arktickým operacím. Je to také první americká třída ponorek jejíž trup celý je postaven ze speciální oceli HY-100. Výzbroj představuje osm 660mm torpédometů (oproti čtyřem ráže 533mm u třídy \"Los Angeles\"). Z nich mohou být vypouštěna torpéda MK-48 ADCAP, protilodní střely UGM-84 Harpoon, střely s plochou dráhou letu BGM-109 Tomahawk, nebo námořní miny. Zásoba munice činí 50 střel či torpéd, což je o 30% více než kolik nesla předchozí třída. V přídi je rovněž umístěn výkonný sonar BQQ 5D. Bojový systém je typu AN/BSY-2. Pohonný systém tvoří jaderný reaktor General Electric PWR S6W a dvě turbíny. Lodní šroub je jeden. Při plavbě pod hladinou dosahují ponorky třídy \"Seawolf\" rychlosti až 35 uzlů. Při tichém režimu plují rychlostí 20 uzlů. Maximální hloubka ponoru je 610 metrů. Třída \"Seawolf\" je rychlejší než jakákoliv jiná americká ponorka a její vylepšený pohonný systém umožnil rovněž značně tišší chod. Je desetkrát tišší než vylepšená varianta třídy \"Los Angeles\" (688i) a dokonce sedmdesátkrát tišší než klasická ponorka třídy \"Los Angeles\". Další značnou výhodou je, že při tichém chodu může plout dvakrát rychleji než vylepšená ponorka třídy \"Los Angeles\", aniž by ji hrozilo prozrazení.", "section_level": 1}], "src_summary": "Třída Seawolf je třída amerických rychlých útočných ponorek s jaderným pohonem. Jsou to poslední americké lodě této kategorie vycházející z požadavků studené války. Jejich hlavním úkolem bylo ničení sovětských ponorek. Třída \"Seawolf\" byla dalším vylepšením předchozí třídy \"Los Angeles\", které sebou ovšem neslo značný nárůst ceny. Konec studené války a změna doktríny amerického námořnictva směrem k vedení pobřežních operací, znamenaly výrazně omezení tohoto programu ve prospěch levnějších ponorek třídy \"Virginia\". Namísto původně plánovaných 29 proto byly v letech 1989–2005 postaveny pouze tři ponorky této třídy. Poslední jednotka USS \"Jimmy Carter\" byla dokončena v prodloužené a vylepšené verzi. Všechny tři jednotky jsou dodnes ve službě.", "tgt_summary": "The \"Seawolf\" class is a class of nuclear-powered fast attack submarines (SSN) in service with the United States Navy. The class was the intended successor to the , and design work began in 1983. A fleet of 29 submarines was to be built over a ten-year period, but that was reduced to 12 submarines. The end of the Cold War and budget constraints led to the cancellation of any further additions to the fleet in 1995, leaving the \"Seawolf\" class limited to just three boats. This, in turn, led to the design of the smaller . The \"Seawolf\" class cost about $3 billion per unit ($3.5 billion for USS \"Jimmy Carter\"), making it the most expensive SSN submarine and second most expensive submarine ever, after the French SSBN .", "id": 1795687}
{"src_title": "Clary-Aldringenové", "tgt_title": "Clary und Aldringen", "src_document": [{"title": "Dějiny rodu.", "content": "Rod Claryů (původně de Clario) pochází pravděpodobně z Toskánska a první zmínky spadají do 14. století. Do Čech se dostal za třicetileté války František Clary de Riva, který v roce 1623 koupil statky na Žatecku (Dobříčany). Teprve pak získal inkolát v Českém království (1627) a v roce 1641 byl povýšen do stavu svobodných pánů. Jeho syn Jeroným († 1671) dosáhl v císařské armádě hodnosti generála a jako manžel Anny Marie Aldringenové († 1661) se stal dědicem jejích bratrů. Rod Aldringenů vymřel v roce 1664 a Jeronýmův jediný syn Jan Jiří Marek s císařským svolením sloučil erb a jméno Claryů a Aldringenů, zároveň byl povýšen do hraběcího stavu (1666) a zdědil Teplice s dalšími aldringenovskými statky v Čechách. Clary–Aldringenové v Čechách v 17. a 18. století Jan Jiří Marek (1638–1700) rozšířil majetek rodu přikoupením Kostomlat pod Milešovkou (1687) nebo Lenešic (1684), podařilo se mu také připojit další díly Benešova nad Ploučnicí, ale jedna čtvrtina benešovského panství zůstala až do 20. století majetkem Thun-Hohensteinů. Mimoto skoupil také několik domů v Praze na Malé Straně a nechal vystavět rodinný palác, dnes známý jako Aueršperský. Jan Jiří Marek zastával funkce v Čechách a Horních Rakousích a několik let byl vyslancem u saského dvora v Drážďanech. Přátelské kontakty Clary-Aldringenů a saské panovnické rodiny přispěly k rozvoji teplických lázní. Díky třem manželstvím Jana Jiřího Marka a početnému potomstvu se rodina během 18. století rozrostla a Clary-Aldringenové vlastnili řadu statků v různých částech Čech. Karel Ignác (1729–1791) byl c.k. tajným radou, komořím a nejvyšším mincmistrem Českého království, vlastnil Jetřichovice na Sedlčansku, Kunčice u Nového Bydžova a díky sňatku také Novou Bystřici v jižních Čechách. Významnou osobností rodu byl právník Leopold Kašpar (1736–1800), který vlastnil Dobříčany, v letech 1773–1775 byl nejvyšším zemským komorníkem na Moravě a poté dlouholetým česko-rakouským místokancléřem, byl též autorem právnických spisů. Knížecí větev v Teplicích I když se rod v 17.–18. století poměrně rozvětvil a vlastnil řadu statků v různých částech Čech, nejvýznamnější zůstávala hlavní linie na Teplicích. František Karel (1675–1751) rozšířil majetek přikoupením Krupky (1710) a dalších menších statků, byl též významným donátorem řady sakrálních staveb. Byl c.k. tajným radou a od roku 1722 nejvyšším lovčím Českého království. V roce 1747 zřídil z teplického panství fideikomis, jehož dědicem se stal syn František Václav (1706–1788), který byl taktéž nejvyšším lovčím v Českém království a v rakouských zemích. V roce 1767 byl povýšen do knížecího stavu s tím, že titul knížete náležel prvorozenému synovi, ostatní členové rodu byli hrabata. Manželkou Františka Václava byla Marie Josefa, rozená princezna Hohenzollern-Hechingen (1728–1801), hofmistryně Marie Terezie a významná osobnost společenského života ve Vídni. Proto byl také ve Vídni v roce 1760 zakoupen palác Mollard-Clary, který pak potomkům patřil do roku 1922. František Václav podnikl v roce 1751 zásadní přestavbu zámku v Teplicích, další úpravy proběhly za jeho nástupců, knížat Jana Nepomuka (1754–1826) a Karla Josefa (1777–1831). Ti sice nezastávali vysoké posty ve státní správě, ale patřili k významným osobnostem dvorské společnosti a popularita Teplic jako lázní stále stoupala. Od 19. století žijí Clary-Aldringenové jen v jedné linii, a sice knížecí na Teplicích. Významnou osobností rodu byl kníže Edmund (1813–1894), který byl c.k. tajným radou, rytířem Řádu zlatého rouna a od roku 1861 dědičným členem rakouské panské sněmovny. Zasloužil se o rozvoj Teplic a byl prvním prezidentem společnosti Ústecko-teplické dráhy, podporoval také rozvoj turistiky v Českém Švýcarsku, které se nacházelo na jeho panství (nechal postavit Sokolí hnízdo a zpřístupnil Edmundovu soutěsku). Spolu se svým tchánem hrabětem Karlem Ficquelmontem koupil v roce 1855 palác v Benátkách, naopak v roce 1856 prodal palác v Praze a panství Benešov nad Ploučnicí. Edmundovým dědicem byl kníže Karel Richard (1844–1920), dědičný člen panské sněmovny a jako poslanec českého zemského sněmu také vlivný politik velkostatkářské strany. Inicioval další úpravy teplického zámku a jako cestovatel rozšířil také zámecké sbírky. Jeho mladší bratři se angažovali ve státních službách, Siegfried (1848–1929) byl rakousko-uherským vyslancem ve Stuttgartu (1897–1899), Drážďanech (1899–1902) a Bruselu (1902–1914), odkud musel odejít na počátku první světové války. Další bratr Manfred (1852–1928) byl dlouholetým místodržitelem ve Štýrsku (1898–1918) a krátce i rakouským ministerským předsedou (1899). Siegfried se v roce 1920 stal dědicem knížecího titulu a majetku po starším bratrovi, ale správu majetku hned převedl na svého syna Alfonse (1887–1978), který byl posledním majitelem Teplic. Vysoká převodní daň a následně pozemková reforma zasáhly do majetkových struktur Clary–Aldringenů, takže v roce 1922 byl z finančních důvodů prodán palác ve Vídni. Rodině ale nadále plynuly vysoké příjmy z turistiky v Českém Švýcarsku a jako akcionáři Ústecko-teplické dráhy, zestátněné v roce 1923, dostali vyplaceno jednorázově 8 miliónů korun. Alfons Clary-Aldringen po vzniku Československa, zrušení šlechtických titulů a zásahům státu do soukromého majetku, zaujal nepřátelský postoj k Československé republice a jeho sympatie k německým nacionalistům nakonec vedly ke vstupu do NSDAP v roce 1940 a dva z jeho synů padli na východní frontě jako příslušníci wehrmachtu. V květnu 1945 se rodina pokusila uprchnout do americké okupační zóny, což se nepodařilo, v létě 1945 musela rodina pracovat při žních na Teplicku a poté byla odsunuta do Německa. Současnou hlavou rodu je Hieronymus Clary–Aldringen (*1944), narozený v Teplicích. Žije ve Frankfurtu a podniká ve finančním poradenství, jeho majetkem je mimo jiné zámek Herrnau na jižní periferii Salzburgu, který rodina koupila v roce 1919. Po roce 1989 příležitostně navštěvuje Teplice.", "section_level": 1}, {"title": "Erb.", "content": "Knížecí znak je čtvrcený červeným pruhem napříč, uprostřed se nachází štítek s císařským orlem na zlatém poli. Nahoře vpravo se třpytí tři stříbrné hvězdy na modrém poli, vlevo leží na zlatém poli koruna se dvěma černými háky. Dole vpravo se ve zlatém poli nacházejí tři šindele, vlevo svítí v modrém poli bílá věž.", "section_level": 1}, {"title": "Příbuzní.", "content": "Příbuzensky se spojili s Mitrovskými, Šternberky, Straky z Nenabylic, Chotky, Podstatskými, Lemberky a dalšími zahraničními rody.", "section_level": 1}], "src_summary": "Clary–Aldringenové jsou rakouský šlechtický rod italského původu. Rodová aliance vznikla po vymření Aldringenů (1664), krátce nato získali hraběcí titul (1666) a v roce 1767 byli povýšeni do knížecího stavu. Členové rodu zastávali řadu významných funkcí ve správě Českého království a celé habsburské monarchie. Vlastnili řadu statků v Českém království, jejich nejvýznamnějším sídlem byly Teplice. Zasloužili se o rozvoj teplických lázní a později i turistiky v Českém Švýcarsku, které se nacházelo na jejich pozemcích. V roce 1945 byl majetek v Československu zkonfiskován a rodina odsunuta. Dnes žijí členové rodu převážně v Německu.", "tgt_summary": "Clary und Aldringen, also known as Clary-Aldringen, is one of the most prominent Austro-Hungarian princely families. Originally from Friuli, Northern Italy, one branch of the family moved to the County of Tyrol around 1500 and to the Kingdom of Bohemia around 1600, where it became one of the leading families of the Bohemian nobility. It produced several notable Austro-Hungarian statesmen, military officers and diplomats.", "id": 1213937}
{"src_title": "Třída Širacuju", "tgt_title": "Shiratsuyu-class destroyer", "src_document": [{"title": "Pozadí vzniku.", "content": "Podle „doplňovacího programu pomocných plavidel z roku 1931“ (známějšího jako „1. doplňovací program“ ~ 第一次補充計画 ~ \"Dai–iči–dži hodžú keikaku\", či neoficiálně „program prvního kruhu“ ~ マル1計画 ~ \"Maru iči keikaku\") mělo být postaveno dvanáct torpédoborců třídy \"Hacuharu\" (projekt F-45). Třídu \"Hacuharu\" ale provázely problémy se stabilitou, které si vyžádaly přepracování plánů rozestavěných a přestavby již existujících jednotek. Dne 15. prosince 1933 proto bylo rozhodnuto, že z třídy \"Hacuharu\" bude vyčleněna třída \"Ariake\". V rámci plánu rozvoje loďstva na fiskální rok 1933 pak mělo být postaveno pět torpédoborců nové a modifikované třídy \"Ariake\": \"Ariake\", \"Júgure\", \"Širacuju\", \"Šigure\" a \"Murasame\". Dne 19. listopadu 1934 bylo rozhodnuto o začlenění prvních dvou jednotek třídy \"Ariake\" zpět do třídy \"Hacuharu\", zatímco zbývajících šest rozestavěných (\"Širacuju\", \"Šigure\", \"Murasame\" a \"Júdači\") či teprve plánovaných (\"Samidare\" a \"Harusame\") jednotek bylo překlasifikováno na třídu \"Širacuju\". Ta byla stavěna podle projektu F-45D. Podle „programu druhého kruhu“ (マル2計画 ~ \"Maru ni keikaku\") z roku 1934 měla k první sérii šesti jednotek přibýt ještě druhá, mírně modifikovaná, série čtyř torpédoborců (\"Jamakaze\", \"Kawakaze\", \"Umikaze\" a \"Suzukaze\"), na kterou pak navázala desetikusová třída \"Asašio\".", "section_level": 1}, {"title": "Konstrukce.", "content": "Jednotky třídy \"Širacuju\" vycházely z podtřídy \"Ariake\" předchozí třídy \"Hacuharu\". Vizuálně se odlišovaly tvarem můstku a instalací čtyřhlavňových torpédometů.", "section_level": 1}, {"title": "Pohon.", "content": "Pohonná soustava byla převzata z předchozí třídy \"Hacuharu\". Sestávala ze dvou sestav parních turbín \"Kanpon\" o výkonu po 21 000 k (15 445,5 kW) a tří vodotrubných kotlů \"Ro-gó Kanpon šiki\" s předehřívači vzduchu a přehřívači páry.", "section_level": 2}, {"title": "Výzbroj.", "content": "\"Širacuju\" nesly dva zakrytované otočné čtyřhlavňové torpédomety typu 92 modelu 2, které byly instalovány místo tříhlavňových typu 90 modelu 2 z třídy \"Hacuharu\". Přední torpédomet (který byl umístěn mezi oběma komíny) a zadní komín byly umístěny v ose plavidel. Toho bylo dosaženo rozdělením zásobníku rezervních torpéd pro přední torpédomet na dva menší po dvou torpédech umístěných po obou stranách zadního komínu. 127mm kanóny typu 3. roku byly lafetovány ve dvouhlavňových věžích modelu C, po jedné na přídi a zádi. Věže umožňovaly elevaci hlavní až 55°. Jednohlavňová věž modelu B modifikace 1 s pátým 127mm kanónem se nacházela na zádi před dvouhlavňovou věží.", "section_level": 2}, {"title": "Pozdější modifikace.", "content": "Během války byla posilována protiletadlová výzbroj a došlo k instalaci radarů na přežívajících jednotkách. Rovněž došlo k redukci nesených náhradních torpéd. V letech 1942 až 1943 byla odstraněna jednohlavňová 127mm věž na zádi a nahrazena za trojhlavňový komplet 25mm kanónů typu 96. Byly montovány další 25mm kanóny v jedno–, dvou– a trojhlavňovém uspořádání, které doplňovaly 13,2mm kulomety typu 93. V pozdější fázi války (přibližně od roku 1943 nebo 1944) lodě nesly metrový přehledový radar \"13-gó\" pro sledování vzdušných cílů a centimetrový přehledový radar \"22-gó\" proti vzdušným i hladinovým cílům.", "section_level": 1}], "src_summary": "Třída \"Širacuju\" (: 白露型 \"Širacuju-gata\") sestávala z celkem deseti „torpédoborců první třídy“ (一等駆逐艦 \"ittó kučikukan\") japonského císařského námořnictva, postavených ve dvou sériích v letech 1933 až 1937. Jednotky třídy \"Širacuju\" svým designem navázaly na předchozí třídu \"Hacuharu\", konkrétně pak na její podtřídu \"Ariake\". Všech deset postavených jednotek bylo ztraceno během bojů v Pacifiku. Pět z nich padlo za oběť ponorkám, tři byly potopeny při střetech s hladinovými jednotkami protivníka, jeden potopily bombardéry USAAF a jeden se potopil po kolizi.", "tgt_summary": "The were a class of ten 1st Class destroyers of the Imperial Japanese Navy in service before and during World War II, during which all ten were sunk.", "id": 141963}
{"src_title": "Mravenec černolesklý", "tgt_title": "Lasius fuliginosus", "src_document": [{"title": "Typy jedinců.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Dělnice.", "content": "Délka těla 4-5 mm. Jde o neplodné modifikace samičky bez křídel. Tvoří nejpočetnější kastu v mraveništi zajišťující chod celého mravenčího státu. Dělnice shánějí potravu, starají se o potomstvo a chrání hnízdo.", "section_level": 2}, {"title": "Samička (Královna).", "content": "Pohlavní jedinec délky 5-7 mm s temenními očky. Je krátkodobě okřídlená, po páření si křídla ulomí, aby využila křídelní svalovinu pro získání energie na založení kolonie. Obvykle žije až 15 let. V ústní dutině má komůrku, v níž do nové kolonie odnáší zárodek houby, kterou tento druh pěstuje.", "section_level": 2}, {"title": "Samec.", "content": "Okřídlený pohlavní jedinec dorůstající délky 3,5-5 mm. Žije velice krátkou dobu, po páření („svatebním letu“) umírá.", "section_level": 2}, {"title": "Výskyt.", "content": "Hojně žijící denní druh vyhledávající suchá místa – nejčastěji v listnatých a smíšených lesích, parcích, sadech hlavně v nížinách, ale stoupá i do hor. Rozšířen v celé Evropě, dále v oblasti Kavkazu, Sibiře, Číny, Japonska a části Indie.", "section_level": 1}, {"title": "Hnízdo (Mraveniště).", "content": "Nejčastěji v dutinách živých stromů vrb, topolů a dubů. Jako jediný druh v Česku si staví podzemní kartonová hnízda (z dřevobetonu, směs hrubé dřevnaté drtě, hlíny slepená medovicí a sekrety vyloučenými z mandibulární žlázy). Zavěšená podzemní hnízda z dřevobetonu dosahují až délky 2 m; pro tento způsob života jsou mravenci černolesklí někdy označováni jako poddruh \"Dendrolasius\" (dendron = strom).", "section_level": 1}, {"title": "Založení kolonie a způsob života.", "content": "V březnu královny kladou vajíčka, ze kterých se vylíhnou díky speciální potravě pohlavní jedinci (samci a samice). Krátce po vylíhnutí nastává doba páření (červen až červenec), tyto roje jsou značně početné. Při kopulaci samička získává od více samců sperma, které uschovává v semenné schránce a dle potřeby klade oplodněná nebo neoplodněná vajíčka po celý svůj život. Z neoplozených vajíček se líhnou dělnice nebo samičky a z oplozených vajíček samci. Velká část pohlavních jedinců se při „svatebním letu“ stává kořistí ptáků a dalších predátorů. Oplodněná královna shodí křídla a snaží se založit novou kolonii. Mravenec černolesklý vytváří monogynní (jedna královna), občas oligogynní společenství (malý počet královen). Samička tohoto druhu zakládá násilně hnízda podobně jako Formica rufa u druhů Lasius umbratus nebo Lasius mixtus, kdy vnikne do hnízda, usmrtí královnu a nastoupí na její místo. Kolonie těchto mravenců se dožívá i dvaceti let.", "section_level": 1}, {"title": "Potrava.", "content": "Všežravý druh, lovící hmyz, část potravy tvoří výměšky ze žláz mšic a červců, takzvané \"medovice\". Staví dokonce povrchové hliněné tunely (hlavně na dubech), chránící mšice před hmyzem a nepohodou. Zvláštností tohoto druhu je konzumace a pěstování hnědě sametové houby\"Septosporium myrmecophilum\", která je vyživována medovicí. Na rozdíl od známého mravence zahrádkáře Atta slouží pěstování této houby pouze jako doplněk stravy.", "section_level": 1}, {"title": "Symbiotické vztahy mravenců.", "content": "Mravenec černolesklý vyhledává, stará se, chrání a rozšiřuje mšice; dokonce pro ně staví \"pavilonky\", přenášejí je na nová místa a v zimě je chrání hluboko v mraveništi. Na oplátku mšice poskytují mravencům velice výživnou medovici, slouží jim stejně jako dojné krávy lidem.", "section_level": 1}, {"title": "Zvláštnosti.", "content": "Sousední hnízda jsou mezi sebou spojena velice dobře udržovanými cestami, ze kterých mravenci odstraňují kamínky, větvičky a jiné překážky. Tyto cesty dosahují délky desítek metrů. Po čase se cesty zpřetrhají a jednotlivá hnízda se osamostatní. Mravenec černolesklý dovede vydávat zvuky (stridulovat), třením ostře rýhované destičky umístěné na spodní straně třetího článku zadečku. Vzniká tedy jemný vrzavý zvuk neslyšitelný pro lidské ucho.", "section_level": 1}], "src_summary": "Mravenec černolesklý (\"Lasius fuliginosus\") je smolně černý a velice lesklý mravenec. Má velkou hlavu, která je vzadu hluboce vykrojena (hlava připomíná tvarem srdce). Charakteristicky zapáchá a je označován jako pěstitel hub, stavějící si kartonová hnízda.", "tgt_summary": "Lasius fuliginosus, also known as the jet ant or jet black ant, is a species of ant in the subfamily Formicinae. Workers have a black shiny colour and a length of about 4–6 mm, females are larger (6–6.5 mm) and small males reach a length of 4.5–5 mm). The head is heart-shaped.", "id": 1574068}
{"src_title": "Vrcholák pravý", "tgt_title": "Terminalia catappa", "src_document": [{"title": "Ekologie.", "content": "Vrcholák pravý nejčastěji roste v pobřežních lemech, na plážích, skalnatých březích, písečných dunách, po okrajích mangrovových bažin, v parcích, zahradách i okolo cest. Je považován za průkopnický druh v narušených pobřežních stanovištích, nevyskytuje se sice přímo v zátopových oblastech, ale v místech těsně nad úrovní přílivů. Má schopnost růst v široké škále půd, od písčité přes kamenitou až po těžkou jílovitou, snese pH půdy od 4,0 po 8,5 i zasolenou brakickou vodou, příliš mu neškodí ani silné slané pobřežní větry. Jeho kořenový systém je mohutný a hluboký, takže může omezovat pohyb písečných dun. Mladé semenáče tolerují částečné zastínění vzrostlými stromy, jak však postupně rostou požadují stále vyšší úroveň slunečního svitu. V mladém věku rostou velmi rychle, s přibývajícími roky se jejich růst zpomaluje. Pro zdárný růst potřebuje vrcholák pravý vlhké a teplé subtropické nebo tropické klima s celoročními srážkami od 750 do 3000 mm, dobře však přežívá krátkodobá období sucha. Vyhovuje mu průměrná teplota nejchladnějšího měsíce +15 °C a nejteplejšího +35 °C, za absolutní minimum je považován pokles k +7 °C, při nižší teplotě chřadne a rychle odumírá. Mimo mořského břehu se vyskytuje do nadmořské výšky asi 400 m, často roste v rozlehlých nížinách podél širokých ústí řek. Ploidie druhu je 2n = 24. \"Terminalia catappa\" je typovým druhem rodu \"Terminalia\". Strom zpravidla jednou až dvakrát ročně ztrácí na krátké období listy, obvykle v období nástupu suchého období, listy neopadávají u všech stromů najednou. Před opadem se listy zbarví červeno-žlutě, říká se, že strom z nich odebírá živiny k recyklaci pro růst nových, které raší krátce nato. Počet a období opadu listů, doba kvetení a dozrávání plodů je rozdílné podle teritoria na kterém dřeviny rostou. Dřevo stromů bývá napadáno všekazy (termity) a dřevokazným hmyzem, listy jsou spásány sarančaty.", "section_level": 1}, {"title": "Popis.", "content": "Mohutný, dlouhověký, rozložitý strom pagodového tvaru s nápadně vodorovně rozloženými větvemi v pravidelných přeslenech. Dorůstá do výše 20 až 35 m a jeho koruna zabírá zhruba stejnou šířku. Kmen může být tlustý 1 až 1,5 m a má nahnědlou až černou, podélně se loupající kůru. Větve, hustě pokryté listovými jizvami, jsou porostlé střídavě vyrůstajícími listy nahloučenými na svých vrcholech ve zdánlivých přeslenech, odtud i rodové jméno stromu \"vrcholák\". Listy s krátkými řapíky jsou tuhé, kožovité, lysé, 15 až 30 × 10 až 15 cm velké, obvejčité až obkopinaté, bázi mají tupou a téměř srdčitou, na vrcholu jsou oblé nebo krátce špičaté, po obvodě celokrajné, na líci tmavě zelené a lesklé, na rubu bledě zelené a mívají okolo 10 párů žilek. Četné jednopohlavné, drobné, zelenobílé květy vyrůstají ve štíhlých hroznovitých květenstvích 15 až 25 cm dlouhých. Několik málo spodních květů bývá oboupohlavných, zbytek jsou samčí, průměrný poměr samčích květů k oboupohlavným bývá 16:1, mnohá květenství jsou ryze samčí. Květy jsou voňavé, bývají v průměru asi 5 mm velké, pětičetný trubkovitý kalich je zelenkavý nebo bělavý, koruna není vyvinutá. Samčí květy obsahují deset tyčinek s prašníky rostoucí ve dvou kruzích, oboupohlavné mají navíc spodní jednodílný semeník a pestík čnící z kalichu. Květy produkují nektar i velké množství pylu a jsou opylovány včelami a dalším hmyzem. Ve spodní části květenství se po opylení vytvoří jeden až pět přisedlých, nepravých plodů. Je to zprvu zelená, později červenavá, žlutavá nebo tmavě zelená, elipsoidní, silně stlačená a velmi tvrdá peckovice. Má dvě úzká, asi 3 mm křídla a bývá průměrně dlouhá 6 a široká 4 cm a obsahuje jediné jedlé semeno s krémovým nebo načervenalým osemením.", "section_level": 1}, {"title": "Rozmnožování.", "content": "Peckovice má vláknitou, korkovitou strukturu, je velmi lehká a pokud spadne do oceánu, což se stává často, dokáže bez újmy plout za pomoci mořských proudů na velkou vzdálenost, semeno si podržuje klíčivost po dlouhou dobu. Tato schopnost je prapříčinou hojného rozšíření vrcholáku pravého po místech omývaných Indickým i Tichým oceánem. Ve vnitrozemí vyrůstají noví jedinci z roznesených plodů, kterými se živí kaloni i mnozí ptáci, na mořském pobřeží spadané plody konzumují krabi. Stromy bývají také uměle vysazovány lidmi jako okrasné a stín poskytující dřeviny. Po vysetí semen do půdy vyklíčí (více než 50 %) za tři až osm týdnů, semenáče velmi rychle rostou (více než 1 m/rok) a z počátku tolerují částečný stín. Za tří toky již obvykle kvetou a to žádají plné světlo.", "section_level": 1}, {"title": "Význam.", "content": "Vrcholák pravý se snadno usazuje na nových místech, kde narušuje původní vegetaci a mění ráz krajiny. Je proto např. na Floridě, ostrovech Karibiku i v Brazílii považován za invazní druh. Jádra uvnitř plodů jsou jedlá, konzumují se syrová nebo pečená a chutnají jako mandle, proto získala jméno \"mořské mandle\" a strom \"mandlovník mořský\". Na slunci usušená jádra obsahují 35 až 55 % jedlého, žlutého oleje používaného k vaření a jako náhrada mandlového oleje. Vnitřní vláknitá dužina plodů (mezokarp) mezi obalem a peckou sice příjemně voní, ale není chutná. Dřevo stromu je kvalitní, pružné, pevné, má červenou barvu a průměrnou hustotou 450 až 720 kg/m³. Používá se pro stavbu budov, mostů, lodí, vyrábějí se z něj dřevěné konstrukce a různé nádoby. Jeho kůra obsahuje až 25 % taninu a je bohatým zdrojem žlutého a černého barviva na kůži a pro výrobu inkoustu. Listů se užívá jako obkladů na revmatické klouby, pro chov bource morušového a mladé větvičky slouží jako krmivo pro dobytek. Namáčené sušené listy uvolňují antibakteriální a protiplísňovité látky, snižují pH vody, podporují hojení ran po houbovitých nemocech u ryb a celkově podporují jejich tření. Strom má do hloubky i šířky rozložené kořeny a dobře zabraňuje pohybu písečných dun směrem do vnitrozemí i erozi mořského pobřeží následkem přílivu a odlivu.", "section_level": 1}], "src_summary": "Vrcholák pravý (\"Terminalia catappa\") je mohutný, tropický, jednodomý, krátce opadavý strom vysoký až 30 m. Je nejrozšířenějším druhem širokého rodu vrcholák a buď samovolně vyrůstá podél mořských pobřeží či mokřadů, nebo je vědomě pěstován. Je původní v rozlehlém areálu zabírající jih Arabského poloostrova, Seychely, Madagaskar a téměř všechny ostrovy západního a středního Indického oceánu, dále Indii, Bangladéš, Srí Lanku, jih Číny, Tchaj-wan, Myanmar, Thajsko, Kambodžu, Vietnam, Malajský poloostrov, Filipíny, většinu ostrovů Indonésie a ostrovy přiléhající k Nové Guinejí i severní Austrálii. Je také domácí dřevinou na severu kontinentální Austrálie a některých ostrovech v Tichém oceánu. Přirozenou cestou i lidským přičíněním se vrcholák pravý jako nepůvodní druh také dostal do vlhkých pobřežních oblastí východní i západní tropické Afriky, na jih Severní a na sever Jižní Ameriky, stejně jako do Střední Ameriky a Karibiku, na Havajské ostrovy a Novou Kaledonií v Tichomoří.", "tgt_summary": "Terminalia catappa is a large tropical tree in the leadwood tree family, Combretaceae, that grows mainly in the tropical regions of Asia, Africa, and Australia. Common names in English include country almond, Indian almond, Malabar almond, sea almond, tropical almond, beach almond and false kamani.", "id": 1681083}
{"src_title": "Jason Allison", "tgt_title": "Jason Allison", "src_document": [{"title": "Hráčská kariéra.", "content": "Allison navštěvoval střední školu Humber Summit a Emery Collegiate Institut v North Yorku, v Ontariu. Jeho bratr Todd navštěvoval stejnou školu a hrál juniorskou ligu na nižší úrovni za Toronto Red Wings. Po povedené kariéře za London Knights v juniorské Ontario Hockey League byl v roce 1993 draftován na 17. místě celkově týmem Washington Capitals. V částech dvou sezon hrál za Los Angeles Kings, kde se na krátkou dobu sehrál s Žigmundem Pálffym a Adamem Deadmarshem. Dále hrál za Boston Bruins a Washington Capitals. V jeho nejlepší sezoně, 2000–01, si připsal 95 bodů. V kariéře odehrál 552 zápasů a připsal si 154 gólů, 331 asistencí a 485 bodů. Ve svých 25 zápasech v play-off zaznamenal 25 bodů. Přišel o většinu sezony 2002–03 a o celou následující sezonu kvůli zranění krku a otřesu mozku. Před sezonou 2005–06 podepsal jednoletou smlouvu na 1,5 milionu dolarů s Toronto Maple Leafs. V zápase proti Montreal Canadiens ale utrpěl zranění ruky a ve zbytku sezony už si nezahrál. Po sezoně se stal volným hráčem bez omezení. Toronto s ním novou smlouvu podepsat nechtělo, protože kouč Paul Maurice a generální manažer John Ferguson, Jr. si nemysleli, že by se jim do týmu hodil, kvůli jeho špatnému bruslení a vysokému věku. Leafs v té době budovali mladý a rychlý tým. Allison nepodepsal smlouvu ani před začátkem další sezony a severně od Toronta si otevřel stáje. 28. srpna 2009 podepsal zkušební smlouvu s Toronto Maple Leafs.", "section_level": 1}, {"title": "Pokus o comeback.", "content": "Allison byl pozván do tréninkového kempu Maple Leafs v září 2009 a trénoval s týmem na začátku sezony přípravných zápasů. Profesionální hokej nehrál od sezony 2005–06, kdy si za Leafs připsal 17 gólů a 60 bodů. Allison ale zkouškou neprošel, nestačila ani bitka s Darrollem Powem z Philadelphia Flyers, kterému rozpůlil helmu holou rukou. 28. září, kouč Maple Leafs, Ron Wilson, potvrdil, že Allison není v plánech jeho týmu.", "section_level": 2}], "src_summary": "Jason Paul Allison (* 29. května 1975) je profesionální hokejový centr, který je momentálně volným hráčem bez omezení. Nejvíce je znám pro svou roli v týmu Boston Bruins, kde krátce působil i jako kapitán.", "tgt_summary": "Jason Paul Allison (born May 29, 1975) is a former professional ice hockey centre who played 552 games in the National Hockey League. His most productive seasons were with the Boston Bruins, where he briefly served as team captain. Allison was born in North York, Ontario, but grew up in Toronto, Ontario.", "id": 270791}
{"src_title": "Gunnar Nordahl", "tgt_title": "Gunnar Nordahl", "src_document": [{"title": "Mládí.", "content": "Vyrůstal ve skromných podmínkách a spolu se svými bratry Bertilem a Knutem nastupoval za místní klub. Netrvalo dlouho a bylo jasné, že by z něj mohl vyrůst špičkový fotbalista. Dnes je považován za fotbalovou legendu.", "section_level": 1}, {"title": "Degerfors a Norrköping.", "content": "Za slávou se odstěhoval do průmyslového města Degerfors, kde odehrál 77 zápasů a vstřelil 58 branek. Pak ho koupil klub IFK Norrköping, kde zazářil ještě víc. Dovedl jej ke 4 ligovým vítězstvím v řadě, a během oněch 4 let zaznamenal 92 branek v 93 zápasech. Jeho kariéra v reprezentaci byla stejně zářná, jako ta klubová, nejvíce se v ní vyjímá zisk zlaté olympijské medaile v roce 1948. Po finále odehrál za národní tým ještě tři utkání, ale poté se rozhodl že podepíše profesionální smlouvu s AC Milan. Švédská fotbalová asociace se jej rozhodla vyloučit ze svých řad kvůli neloajálnímu chování, protože ve Švédsku platily tvrdé zákony, v jejichž rámci hráči museli hrát na čistě amatérské úrovni. Gunnar Nordahl byl naoko zaměstnán jako hasič a navíc bral peníze od klubu. Jednalo se o velmi tvrdé a pochybné rozhodnutí, které znamenalo velkou ztrátu švédské reprezentaci. Stačí si uvědomit, že Gunnar Nordahl do té doby nastřílel 43 branek ve 33 zápasech.", "section_level": 1}, {"title": "AC Milan.", "content": "Ve své první sezoně si v 15 zápasech připsal 16 branek a to byl teprve začátek. V sezoně 1949/50 dal 35 branek z 37 zápasů a vyhrál tabulku střelců. Ve velkém stylu pokračoval i nadále. Pětkrát vyhrál tabulku střelců. Jen dvakrát prohrál, a to 1951/52 a 1955/56. Neexistovalo mnoho obránců, kteří by tohoto obdivuhodného útočníka ze severu dokázali zastavit.", "section_level": 1}, {"title": "Po AC Milan.", "content": "Na poslední 2 sezony si šel zahrát do AS Řím, kde po konci kariéry nějaký čas dělal trenéra. Když v roce 1995 na cestě do Itálie zemřel, odešel tak jeden z nejlepších fotbalistů světové historie. V italských fotbalových kruzích zavládl smutek. Na Gunnara Nordahla nikdy nezapomenou.", "section_level": 1}], "src_summary": "Gunnar Nordahl (19. října 1921, Hörnefors – 15. září 1995, Alghero) byl švédský fotbalista. V letech 1949–1956 byl hráčem AC Milan. Gunnar Nordahl je pravděpodobně nejlepším švédským fotbalistou všech dob a skutečnou legendou ve Švédsku i v Itálii. Tenhle fantastický útočník se narodil na severu země v malém městečku Hörnefors.", "tgt_summary": "Nils Gunnar Nordahl (; 19 October 1921 – 15 September 1995) was a Swedish football player. A highly prolific, powerful, and physically strong striker, with an eye for goal, he is best known for his spell at A.C. Milan from 1949 to 1956, in which he won the Scudetto twice, and also the title of \"pluricapocannoniere\", with an unprecedented five top scorer (\"Capocannonieri\") awards, more than any other player in the history of the Italian championship. Nordahl is Milan’s all-time record goalscorer, and he long held the record for most goals for a single club in the history of Italian league, before being surpassed by Francesco Totti in January 2012. He still holds the record for goals per appearance in Italy. Nordahl is considered to be one of the greatest Swedish football players of all-time, and regarded as one of the best strikers in football history. In 2017, he was included in \"FourFourTwo\" magazine's list of the 100 greatest players of all time, at the 54th position. He is the father of former footballer Thomas Nordahl.", "id": 569482}
{"src_title": "Jicchak Sade", "tgt_title": "Yitzhak Sadeh", "src_document": [{"title": "Biografie.", "content": "Narodil se v Lublinu v Ruském impériu a během první světové války sloužil v ruské armádě, v níž byl vyznamenán za statečnost a povýšen na velitele praporu. Roku 1920 přesídlil pod dojmem zpráv o smrti Josefa Trumpeldora (s nímž se osobně znal) do tehdejší mandátní Palestiny. Zde si pohebrejštil příjmení na Sade (\"Pole\"). Okamžitě se zapojil do činnosti židovských jednotek Hagana. V roce 1921 se účastnil prvního kurzu pro velitele Hagany konaného v Tel Avivu a v Kfar Gil'adi. V Palestině založil pracovní oddíly Gdud ha-Avoda, které tvořily kolektivy židovské mládeže nasazované na veřejné práce na výstavbě dopravní infrastruktury nebo židovských osad. Po vypuknutí arabského povstání v roce 1936 se zapojil na velitelské úrovni do činnosti Hagany. V ní prosazoval ofenzivní politiku spočívající v odvetných výpadech proti arabským ozbrojencům. První takový protiúder podnikla pod jeho velením Hagana v červnu 1936, kdy speciální jednotka ha-Nodedet zasáhla v Judských horách v okolí Jeruzalému. Hagana se koncem 30. let 20. století také podílela na zakládání nových opevněných osad typu Hradba a věž. Jicchak Sade se tak přímo účastnil například na zřizování kibucu Chanita na libanonských hranicích. Brzy nato se stal i jedním ze zakladatelů elitních židovských jednotek Palmach, jejichž prvním velitelem se stal roku 1941. V této době se zároveň podílel na přípravě plánů na případnou obranu severní Palestiny před očekávaným nacistickým útokem. Od roku 1945 byl pověřen velením Hagany. V tomto období koordinoval židovský odboj proti pokračující britské vládě. Během války za nezávislost v roce 1948 osobně velel některým operacím. Šlo například o obranu vesnice Mišmar ha-Emek v dubnu 1948. Pak se účastnil bojů o Jeruzalém. V červenci 1948 velel přímo části vojsk při Operaci Danny východně od Tel Avivu. Koncem téhož roku řídil útok na egyptské vojsko v Negevu. Na konci války se stáhl z aktivní vojenské služby. Ovlivnil ale výrazně podobu rodící se izraelské armády. V penzi se věnoval publicistice a psaní memoárů. Zemřel 21. srpna roku 1952 a je pohřben v kibucu Giv'at Brenner.", "section_level": 1}], "src_summary": "Jicchak Sade (: יצחק שדה, rodným jménem Jicchak Landsberg; 19. srpna 1890 – 21. srpna 1952) byl židovský voják, jeden ze zakladatelů jednotek Palmach, velitel Hagany a spolutvůrce izraelské armády. Byl známý také pod přezdívkou „ha-Zaken“ (\"Stařec\").", "tgt_summary": "Yitzhak Sadeh (, born Izaak Landoberg, August 10, 1890 – August 20, 1952), was the commander of the Palmach and one of the founders of the Israel Defense Forces at the time of the establishment of the State of Israel.", "id": 381402}
{"src_title": "Tomáš Vokoun", "tgt_title": "Tomáš Vokoun", "src_document": [{"title": "Hráčská kariéra.", "content": "Draftován byl jako 9. volba týmu Montreal Canadiens v roce 1994, 226. celkově. Vokoun zůstal ještě jeden rok v České republice a hrál za HC Vagnerplast Kladno. Na sezónu 1995/1996 se přestěhoval do Severní Ameriky a hrál za Wheeling Thunderbirds v ECHL. Vokoun byl povolaný na jeden playoff zápas do týmu Fredericton Canadiens v AHL. Po tomto osvědčeném zápase se v sezóně 1996/1997 natrvalo usadil v bráně Fredericton Canadiens a také poprvé nakoukl do NHL, když odchytal jeden zápas za Montreal Canadiens, nebyl to však povedený zápas, Vokoun inkasoval 4 góly za 20 minut hry. Po další sezóně s Fredericton Canadiens byl 26. června 1998 při expanzivním draftu vybrán týmem Nashville Predators. Vokoun hrál ve své první sezóně v NHL 37 her za Nashville a 9 zápasů za Milwaukee Admirals v IHL. Přestože znovu rozdělil sezónu mezi dva kluby v sezónách 1998/1999 a 1999/2000, Vokoun v NHL zůstal. Nicméně on viděl, že je jen záložní celek Mika Dunhama. V roce 2002 byl Dunham vyměněn do New York Rangers za Marka Židlického, Tomáše Kloučka a Rema Murrayho. Vokoun se stal jedničkou Nashville Predators. Své šance se zhostil dobře. Jeho výkon byl v sezóně 2003/2004 dost dobrý a proto si poprvé zahrál v NHL All-Star Game. Asi důležitější byl Vokoun pro Predators, když přišla šance hrát playoff a Predators se to v roce 2004 povedlo. Tým prohrál v šesti zápasech v prvním kole playoff proti Detroit Red Wings, tým byl překvapený, že hrát proti Red Wings bylo náročnější, než očekával. Ve hrách tři a čtyři, které Predators hráli v Nashvillu, Vokoun ohromil diváky svým výkonem v bráně a navíc vychytal první nulu playoff v historii zastavením 41 střel Red Wings. Během NHL výluky v sezóně 2004/2005, Vokoun odehrál 19 zápasů základní části sezóny v klubu HIFK ve finské SM-liiga, jeho úspěšnost zákroků byla 94 %. V playoff si Vokoun nevedl tak dobře, jeho úspěšnost zákroků byla 84,6 % ve čtyřech zápasech, nejhorší úspěšnost playoff v lize v tomto roce. Nicméně Vokoun byl v té době považován za světovou elitu brankářů. Jeho portrét byl umístěn na ukazatele ve městě Nashville, to svědčilo o jeho popularitě na hokejovém trhu. Kromě toho, se stal miláčkem fanoušků. Kdykoliv při domácích zápasech v Center sommet zastavil střelu, fanoušci Predators odpovídali hlasitým skandováním \"Voo-KOOOON!\". Dne 10. dubna 2006 Predators oznámili, že Vokoun má vážnou chorobu – tromboflebitidu neboli zánět žil, ucpané cévy v oblasti pánve. Slabost se u Vokouna projevila už 1. dubna po utkání se St. Louis, lékaři ji přisuzovali svalovému zranění. Bolest trvala dva dny, jenže ani magnetická rezonance neobjevila problémy. Ty ukázal až počítačový tomograf, jenž odhalil cucky krve. Po pár týdnech mu bylo už lépe. Vokoun zmeškal zbytek základní části a celé playoff. Zotavoval se díky lékům na ředění krve a také se musel vyhnout fyzické aktivitě. V bráně ho nahradil brankář Chris Mason, Predators se ale nepodařilo pokročit v playoff. Dne 24. července 2006 již byl Vokoun zdravý a mohl pokračovat ve své brankářské kariéře v sezóně 2006/2007. Nicméně na začátku sezóny si poranil palec na levé ruce při zápase proti Vancouveru. Vokoun se po zápase podrobil rentgenovému vyšetření, které vyloučilo zlomeninu. Specialista Phil Coogan a týmový lékař Michael Pagnani pak po dalším vyšetření rozhodli, že Vokoun musí na operaci přetržené šlachy. Při Vokounově absenci dostal více příležitostí Chris Mason, který za českého gólmana dochytal zápas proti Vancouver a podílel se na výhře 6:0. Jako jeho náhradníka povolalo vedení Nashvillu z farmy Karla Goehringa. V den, kdy se v roce 2007 uskutečnil vstupní draft, byl Vokoun vyměněn do Floridy Panthers a také byl vybrán do týmu Východní konference NHL All Star Game 2008 v Atlantě. Během sezóny 2008/2009 Vokoun zaznamenal 26 výher za Panthers, když bojovali o své první playoff od roku 2000, ale nakonec se to nepovedlo. Dne 30. listopadu byl Vokoun zraněn spoluhráčem Keithem Ballardem v zápase proti Atlantě. Ballard v afektu trefil Vokouna svojí hokejkou do hlavy po inkasovaném gólu, který vstřelil Ilja Kovalčuk. Vokoun byl otřesen a okamžitě převezen do nemocnice. Nebylo to vážné zranění, pouze tržná rána na uchu. Dne 2. července 2011 Vokoun podepsal jednoroční smlouvu s Washington Capitals na 1,5 miliónu dolarů. Své první čisté konto v dresu Capitals vychytal 18. října v zápase proti Floridě (proti svému bývalému klubu). Washington zvítězil 3:0. V červnu 2012 přestoupil do Pittsburghu Penguins. Kvůli zdravotním potížím nenastoupil do sezóny 2013/2014, v září 2013 podstoupil operaci kvůli odstranění krevních sraženin. Po několika měsících pauzy odchytal v dubnu 2014 dva zápasy za farmářský tým Wilkes-Barre/Scranton Penguins. Následně čekal na nabídku stálého angažmá. Protože však žádná nepřišla, oznámil v prosinci 2014 ukončení aktivní sportovní kariéry. V roce 2016 trénoval na Floridě šestnáctileté hokejové juniory.", "section_level": 1}, {"title": "Reprezentace.", "content": "Vokoun se poprvé za národní tým zahrál na Mistrovství světa juniorů 1996, kde český tým skončil čtvrtý. V roce 2003 byl nominován jako brankářská jednička na Mistrovství světa ve Finsku, kde reprezentace obsadila 4. místo. Zúčastnil se Světového poháru v roce 2004. Brankářskou jedničkou pak byl i na Mistrovství světa v Praze 2004, kdy čtvrtfinálový zápas rozhodl nájezd Američana Roache. Medailového úspěchu se tak dočkal až na svém třetím mistrovství světa, když v roce 2005 ve Vídni dovedl národní tým k titulu mistrů světa. Stejný úspěch pak zopakoval i na MS 2010, kde byl hlavní oporou týmu. Mimo to si zachytal i na ZOH 2006 v Turíně a ZOH 2010 ve Vancouveru. V roce 2010 získal Zlatou hokejku. V dubnu 2013 oznámil konec reprezentační kariéry.", "section_level": 1}], "src_summary": "Tomáš Vokoun (* 2. července 1976 Karlovy Vary) je bývalý český profesionální hokejový brankář, dvojnásobný mistr světa a bronzový medailista ze ZOH.", "tgt_summary": "Tomáš Vokoun (; born 2 July 1976) is a Czech former professional ice hockey goaltender. He played in the National Hockey League (NHL) for the Pittsburgh Penguins, Washington Capitals, Florida Panthers, Nashville Predators and the Montreal Canadiens, with whom he was originally drafted in the ninth round, 226th overall, in the 1994 NHL Entry Draft.", "id": 239335}
{"src_title": "Tereza Kastilská", "tgt_title": "Theresa, Countess of Portugal", "src_document": [{"title": "Život.", "content": "Tereza se narodila jako levoboček kastilského a leónského krále Alfonse VI., který ač mnohokrát ženatý, se dočkal pouze jediného syna Sancha. Alfons vlastnil rozsáhlá území a ta byla rozdělena na kraje spravované jednotlivými hrabaty. Ustavičné válečné napětí s muslimy vyžadovalo stálou vládu a nové osídlence. Král tedy přijímal \"Gaskoňce, Bretonce, Angličany, Němce, Burguňďany, Normany, Tolosánce, Provensálce, Lombarďany\" a své dvě dcery provdal za burgundské šlechtice. Jednou z nevěst byla právě Tereza, která se roku 1093 stala manželkou Jindřicha Burgundského z vedlejší větve Kapetovců. Jindřichovi byla tchánem roku 1095 svěřena vláda v oblasti mezi Dourem a Minhem zvaná \"Portucale\". Jindřich se po svatbě vydal na křížovou výpravu a po návratu ze Svaté země se společně s rodinou usídlil v Guimarãesu, Braze a Coimbře. Stejně jako švagr Raimund usiloval o získání větší samostatnosti a uzavřel s ním tajnou dohodu, v níž se pravilo, že po tchánově smrti se bez ohledu na následníka trůnu Sancha zmocní území koruny. Jindřich by tak získal okolí Toleda a třetinu královského pokladu. Dohoda zanikla, když zemřel roku 1107 Raimund a poté v bitvě u Uclésu i Sancho. Alfons VI., s nímž Jindřich stále udržoval dobré vztahy, zemřel roku 1109 a vládu v Leónu a Kastílii převzala Raimundova vdova Urracca, Terezina nevlastní sestra. Urraca se provdala za Alfonse Aragonského a Jindřich chtěl nevraživosti mezi manžely využít k posílení svého vlastního postavení a rozšíření své domény. Snažil se získat burgundské vojáky, spřádal politické pletichy a uprostřed této snahy jej v listopadu 1112 zastihla smrt. Regentkou jediného syna Alfonse se stala Tereza a pokračovala v Jindřichově politice. Snažila se nadále zasévat jablko sváru mezi Urraku a Alfonse, podle potřeby jim projevovala náležitou pokoru, podporovala proti koruně odbojnou galicijskou šlechtu a přitom se seznámila s vojákem Fernandem Peresem de Travou. Roku 1121 z něj učinila hraběte a člena svého dvora. Milenci svěřila také Coimbru a Porto, společně s ní se podílel na vládě. Po smrti Urracy roku 1126 vyžadoval nový král Alfons VII. po vládcích \"Portucale\" obvyklý lenní slib. Tereza však místo slibu začala sbírat vojsko. Alfons VII. reagoval obléháním Guimarãesu, které skončilo smírem. Mezitím se Terezin syn Alfons snažil získat stále upíraný vliv na státní záležitosti a podařilo se mu naklonit na svou stranu většinu portugalské šlechty. Roku 1128 dvorská válka vedla k bitvě na São Mamede, kde se synovi podařilo zvítězit nad matkou a jejím milencem. Oba byli vyhoštěni. Tereza zemřela již o dva roky později v exilu v Galicii. Společně s Jindřichem Burgundským je pohřbena v katedrále Panny Marie v Braze.", "section_level": 1}], "src_summary": "Tereza Kastilská, (\"portugalsky Teresa de Leão\", 1080 – 11. listopadu 1130) byla portugalskou hraběnkou, regentkou a matkou prvního portugalského krále.", "tgt_summary": "Theresa (Portuguese: \"Teresa\"; Galician-Portuguese: \"Tareja\" or \"Tareixa\"; Latin: \"Tarasia\") (1080 – 11 November 1130) was Countess and Queen of Portugal. She rebelled against vassalic ties with her half-sister Urraca and was recognised as Queen by Pope Paschal II in 1116. After being captured she was forced to accept 'Portugal's vassalage to the Kingdom of León in 1121, although she was allowed to keep her royal title. Her political alliance and amorous liaison with Galician nobleman Fernando Pérez de Traba led to her being ousted by her son, Afonso Henriques, who with the support of the Portuguese nobility and clergy, defeated her at the Battle of São Mamede in 1128.", "id": 53556}
{"src_title": "Kapka", "tgt_title": "Drop (liquid)", "src_document": [{"title": "Vznik kapky.", "content": "Kapky vznikají jednak odkapáváním z tuhého tělesa, kondenzací par, ale také roztavením malého kousku kovu, táním kousku ledu a podobně. Tenký proud kapaliny se gravitací zrychluje, ztenčuje a nakonec trhá v kapky. Při odkapávání z tenké trubičky vzniká nejprve kulový vrchlík, který se postupně odděluje jakýmsi krčkem, až se kapka zcela oddělí. Tak lze měřit povrchové napětí odkapávající kapaliny. K oddělení kapky dojde, když tíha kapky \"F\" převýší sílu povrchového napětí. Když se hodnota dotykového úhlu \"α\" blíží 90 a \"sin α\" hodnotě 1, je tato síla dána obvodem trubičky a povrchovým napětím \"γ\": \"mg = πdγ\"", "section_level": 1}, {"title": "Tvar kapky.", "content": "Dojem vzhůru zašpičatělého „kapkovitého“ tvaru vzniká zčásti optickou iluzí při odkapávání a pohybu kapky. Ve skutečnosti je kapka ve volném prostoru přesně kulovitá (podobně jako bublina), protože u koule je nejmenší poměr objemu a povrchu. Při pohybu ve vzduchu nebo jiném plynném prostředí je kapka na čelní straně mírně zploštělá, při velmi rychlém pohybu zde vzniká prohlubeň a kapka se tříští. Toho se využívá při rozprašování kapaliny a přípravě aerosolů. Při kolmém dopadu kapky na hladinu kapaliny vzniká zpětný výtrysk v ose pádu a někdy i jakási „korunka“ dalších kapek všemi směry. Při dopadu na nesmáčivý povrch tuhého tělesa se kapka na ně buď „nalepí“, tj. zploští a přilne, anebo se roztříští na malé kapky, které se odrazí („rozstříknou“).", "section_level": 1}, {"title": "Výskyt a význam.", "content": "Kapky se běžně vyskytují tam, V průmyslové praxi kapky vznikají působením značných elektrostatických sil nebo vibrací, což může být jak žádoucí, tak i nežádoucí. Kapáním se odměřují tekutá léčiva a chemikálie, jako kapání se projevují netěsnosti nádob, vodovodů a ventilů, pomocí kapek lze určit svislý směr a podobně. Na odkapávání rtuti je založena polarografie. Velký význam mají také aerosoly, rozptýlené kapičky kapaliny ve vzduchu nebo plynu. Rozprašováním se nanášejí barvy a laky, kosmetické přípravky a voňavky, s rozprášeným barvivem pracují inkoustové tiskárny. Kapičky aerosolu mohou přenášet chroboplodné zárodky a tedy i nemoci (kapénková infekce). Odrazem slunečního světla na kapkách vody vzniká duha.", "section_level": 1}], "src_summary": "Kapka je kapalné tělísko, držené pohromadě povrchovým napětím kapaliny. Ve volném prostoru a v homogenním prostředí má kapka tvar koule a obecně malý rozměr. Velmi malé kapky v plynném prostředí tvoří aerosoly a mlhu, v prostředí nemísivé kapaliny emulze.", "tgt_summary": "A drop or droplet is a small column of liquid, bounded completely or almost completely by free surfaces. A drop may form when liquid accumulates at the lower end of a tube or other surface boundary, producing a hanging drop called a pendant drop. Drops may also be formed by the condensation of a vapor or by atomization of a larger mass of liquid.", "id": 216780}
{"src_title": "Heliový záblesk", "tgt_title": "Helium flash", "src_document": [{"title": "Heliový záblesk v jádru hvězdy.", "content": "U hvězd, jejichž hmotnost je menší než 2,25 násobek hmotnosti Slunce nastává heliový záblesk po spálení veškerého vodíku v jádře a tlak plynu již nemůže dále vyrovnávat gravitační působení horních vrstev. Vlivem gravitačního kolapsu dojde ke smrštění hvězdy, nárůstu teploty a tlaku v jádře. Z materiálu v jádře se stává degenerovaný plyn. Vlivem teploty dojde k expanzi vnějších vrstev a z hvězdy se stává červený obr. Když teplota v jádře stoupne na řádově 100×10 K, dojde k zapálení heliové fúze v jádře. Heliová jádra vzniklá během proton-protonového cyklu se začnou během 3-alfa procesu spojovat za vzniku jader uhlíku. Protože degenerovaný plyn je dobrý vodič tepla, dochází k rychlému zahřátí dalších oblastí jádra. To vede k rychlému rozšíření oblasti, ve které probíhá heliová fúze. Objem jádra se však v této chvíli nemění a tlak v jádře neklesá. Reakce probíhá mnohonásobně rychleji než při normální produkci energie. Navenek se zapálení heliové fúze projeví náhlým zjasněním hvězdy. Rychlá produkce energie pokračuje do té doby, než zvýšená teplota vyrovná vzniklý tlak a materiál v jádře přestane být degenerovaný. Jádro pak expanduje a dojde k ochlazení a reakce pokračují stabilním spalováním helia. Hvězda se stane hvězdou tzv. horizontální větve. U Slunce dojde k heliovému záblesku asi za 5 - 6 miliard let. U hvězd o hmotnosti vyšší než 2,25 hmotností Slunce nedochází ke vzniku heliového záblesku, protože jejich jádro neprochází stavem degenerovaného plynu.", "section_level": 1}, {"title": "Heliový záblesk na povrchu bílého trpaslíka.", "content": "Pokud se bílý trpaslík nachází v binární nebo vícenásobné soustavě s hvězdou, která obsahuje dostatek helia, může tento materiál přecházet z této hvězdy za vzniku akrečního disku na povrch bílého trpaslíka. Toto helium může vytvořit povrchovou slupku a pokud se stane dostatečně silnou, může dojít k heliovému záblesku, který se projeví jako nova.", "section_level": 1}], "src_summary": "Heliový záblesk je název pro náhlé zažehnutí heliové fúze v jádru hvězd, jejichž hmotnost nepřesahuje 2,25 násobek hmotnosti Slunce formula_1. K heliovému záblesku také může dojít na povrchu bílých trpaslíků, je-li jejich materiál doplňován z jiné hvězdy.", "tgt_summary": "A helium flash is a very brief thermal runaway nuclear fusion of large quantities of helium into carbon through the triple-alpha process in the core of low mass stars (between 0.8 solar masses () and 2.0 ) during their red giant phase (the Sun is predicted to experience a flash 1.2 billion years after it leaves the main sequence). A much rarer runaway helium fusion process can also occur on the surface of accreting white dwarf stars. Low mass stars do not produce enough gravitational pressure to initiate normal helium fusion. As the hydrogen in the core is exhausted, some of the helium left behind is instead compacted into degenerate matter, supported against gravitational collapse by quantum mechanical pressure rather than thermal pressure. This increases the density and temperature of the core until it reaches approximately 100 million kelvin, which is hot enough to cause helium fusion (or \"helium burning\") in the core. However, a fundamental quality of degenerate matter is that increases in temperature do not produce an increase in volume of the matter until the thermal pressure becomes so very high that it exceeds degeneracy pressure. In main sequence stars, thermal expansion regulates the core temperature, but in degenerate cores this does not occur. Helium fusion increases the temperature, which increases the fusion rate, which further increases the temperature in a runaway reaction. This produces a flash of very intense helium fusion that lasts only a few minutes, but briefly emits energy at a rate comparable to the entire Milky Way galaxy. In the case of normal low mass stars, the vast energy release causes much of the core to come out of degeneracy, allowing it to thermally expand, however, consuming as much energy as the total energy released by the helium flash, and any left-over energy is absorbed into the star's upper layers. Thus the helium flash is mostly undetectable to observation, and is described solely by astrophysical models. After the core's expansion and cooling, the star's surface rapidly cools and contracts in as little as 10,000 years until it is roughly 2% of its former radius and luminosity. It is estimated that the electron-degenerate helium core weighs about 40% of the star mass and that 6% of the core is converted into carbon.", "id": 1403617}
{"src_title": "RIM-116 Rolling Airframe Missile", "tgt_title": "RIM-116 Rolling Airframe Missile", "src_document": [{"title": "Vývoj.", "content": "Vývoj systému RAM probíhal od poloviny 70. let 20. století. Dohoda mezi USA a Německem o společném vývoji střely byla podepsána v roce 1976. Pro snížení nákladů byly použity prvky již existujících raket. Pro navedení v konečné fázi letu je střela RAM opatřena infračervenou naváděcí soustavou převzatou z přenosného protiletadlového raketového kompletu FIM-92 Stinger, zatímco hnací motor a bojová hlavice jsou převzaty z rakety AIM-9 Sidewinder. První zkušební odpal střely proběhl v roce 1978 a v roce následujícím získala společnost General Dynamics kontrakt na vývoj střely (dnes je jejím výrobcem Raytheon). K sériové výrobě byla střela připravena teprve v roce 1987. Německé námořnictvo zavedlo střelu ve verzi Block O v roce 1988, zatímco americké námořnictvo tak učinilo teprve v roce 1993. V roce 1993 přitom byl objednán vývoj vylepšené verze Block 1. Tato verze byla operačně testována v roce 1999 a zavedena v roce následujícím.", "section_level": 1}, {"title": "Varianty.", "content": "První varianta Block 0 (RIM-116A) je v počáteční fázi letu řízena pasivní radiofrekvenční hlavicí, která se navádí na vyhledávací radar nebo radiovýškoměr útočící protilodní střely a teprve později může být na cíl navedena infračerveným senzorem. Novější verze Block 1 (RIM-116B) umožňuje použít rakety i proti letadlům, vrtulníkům, hladinovým cílům či pasivně naváděným raketám. V takovém případě je raketa po celou dobu letu řízena infračerveným čidlem. Vylepšená varianta Block 2 úspěšně prošla první fází vývojových zkoušek v červnu 2013, přičemž od roku 2012 probíhala omezená výroba této verze. První kusy RAM Block 2 americké námořnictvo převzalo v srpnu 2014. V roce 2015 dosáhla verze Block 2 počátečních operačních schopností (IOC – Initial Operational Capability). Základní provedení v podobě odpalovacího zařízení Mk-49 nese 21 střel RAM. Průměr střely je 127 mm. Systém může vést střelbu na několik cílů současně. Odpalovací rampa je přitom odvozena od systému Phalanx CIWS, což zjednodušuje instalaci systému na starších lodích. Systém je ovšem závislý na elektronických systémech lodi. V současnosti probíhá též vývoj verze SeaRAM, která má stejnou odpalovací rampu, nese však jen 11 střel RAM, ale je naopak díky vlastním senzorům schopen pracovat nezávisle na jiných systémech lodi.", "section_level": 1}], "src_summary": "RIM-116 Rolling Airframe Missile je německo-americký lehký systém blízké obrany, používaný v současnosti více než 165 plavidly námořnictev USA, Turecka, Německa, Řecka, Egypta, Japonska, Jižní Koreje, Spojených arabských emirátů a Mexika. Systém byl vyvinut speciálně k obraně proti protilodním střelám, ovšem jeho novější verze mohou být použity i proti letadlům, vrtulníkům a hladinovým cílům. Název střely je odvozen od toho, že je při letu stabilizována svou rotací. Do roku 2015 bylo vyrobeno cca 200 vypouštěcích zařízení a 3000 střel RAM ve verzích Block 0, 1A a 2.", "tgt_summary": "The RIM-116 Rolling Airframe Missile (RAM) is a small, lightweight, infrared homing surface-to-air missile in use by the German, Japanese, Greek, Turkish, South Korean, Saudi Arabian, Egyptian, Mexican and U.S. Navies. It was intended originally and used primarily as a point-defense weapon against antiship cruise missiles. The missile is so named because it rolls around its longitudinal axis to stabilize its flight path, much like a bullet fired from a rifled barrel. , it is the only U.S. Navy missile to operate in this manner. The Rolling Airframe Missiles, together with the Mk 49 Guided Missile Launching System (GMLS) and support equipment, make up the RAM Mk 31 Guided Missile Weapon System (GMWS). The Mk-144 Guided Missile Launcher (GML) unit weighs and stores 21 missiles. The original weapon cannot employ its own sensors prior to firing so it must be integrated with a ship's combat system, which directs the launcher at targets. On U.S. ships it is integrated with the AN/SWY-2 Ship Defense Surface Missile System (SDSMS) and Ship Self-Defense System (SSDS) Mk 1 or Mk 2 based combat systems. SeaRAM, a launcher variant equipped with independent sensors derived from the Vulcan Phalanx CIWS, is being installed on Littoral Combat Ships and certain s.", "id": 861234}
{"src_title": "Gejza (velkokníže)", "tgt_title": "Géza, Grand Prince of the Hungarians", "src_document": [{"title": "Původ a mládí.", "content": "Gejza se narodil jako nejstarší syn Takšoně, jenž se uherským velkoknížetem stal roku 955. Podle kroniky \"Gesta Hungarorum\" byla Gejzova matka \"ze země Kumánů,\" což zřejmě naznačuje, že pocházela buď z Chazarské říše, anebo z kmene Pečeněhů či z Volžského Bulharska. Historik Gyula Kristó se domníval, že se Gejza narodil okolo roku 940. Když byzantský císař Konstantin VII. Porfyrogennetos na své listině přibližně z roku 950 vyjmenovával potomky velkoknížete Arpáda, Gejzu na ní však nezmínil. Kristó argumentoval tím, že císař Takšoňova syna vynechal proto, že Gejza tehdy byl ještě dítětem. Původní uherská forma Gejzova jména pravděpodobně zněla jako \"Gyeücsa\" nebo \"Gyeusa\". Jednalo se snad o formu turkického titulu \"Yabghu\". Z popudu svého otce se Gejza oženil se Sarolt, dcerou Gyuly II., významného uherského náčelníka vládnoucího v Transylvánii nezávisle na uherském velkoknížeti. Proto, že se Gyula v Konstantinopoli dříve nechal pokřtít, snad i Sarolt byla před sňatkem křesťanka. Podle kronikáře Bruna z Querfurtu byla její křesťanská víra však „slabá a zmatená“. Na svého chotě měla Sarolt podle Bruna značný vliv.", "section_level": 1}, {"title": "Vláda.", "content": "Gejza se stal velkoknížetem po smrti svého otce okolo roku 972. Uplatňoval centralizační politiku, a kroniky ho proto většinou vyobrazují jako nemilosrdného a krutého vládce. V jedné z verzí legendy o svatém Štěpánovi (\"Legenda Maior S. Stephani Regis\") je dokonce napsáno, že Gejzovy ruce byly \"pošpiněny krví\". Historik Pál Engel z toho vyvodil, že Gejza nechal vyvraždit některé své příbuzné. Tuto domněnku podporuje fakt, že kolem roku 972 se v pramenech kromě Gejzy a Koppányho, vládnoucího jižní části Zadunají, neobjevují žádní jiní Arpádovci. V roce 972 se sňatkem spojily dvě říše sousedící s Uherskem, Svatá říše římská a Byzanc. Zatímco mezi Byzancí a Uhry trvalo napětí již deset let, se Svatou říší Uhersko udržovalo vztahy relativně dobré. Bylo tedy logické, že se Gejza rozhodl uzavřít mír se Svatou říší římskou. Gejzova orientace na římskou říši souvisela také s tím, že pokud by se s žádostí o vyslání misionářů obrátil na Byzanc, nebyl by z maďarských vladařů prvním, protože od byzantského císaře křesťanství přijal už jeho tchán Gyula II. Brzy poté začali do Uher z římské říše přicházet křesťanští misionáři. První misionář vyslaný císařem Otou I. Velikým, se jménem Bruno, přicestoval do Uher okolo roku 972. O rok později bylo na císařem svolaném říšském sněmu v Quedlinburgu přítomno i dvanáct vyslanců z Uherska. Z kláštera Sankt Gallenu ve Švýcarsku pochází zápis, že jakýsi biskup Prunwart úspěšně pokřtil mnoho obyvatelů Uherska, a to i včetně jejich „krále“. Prunwart byl možná totožný se zmíněným misionářem Brunem, jehož do Uher vyslal císař Ota Veliký. Křest Uhrů je zmíněn i v kronice Dětmara z Merseburku, která se zmiňuje o tom, že christianizace Uhrů započala za Gejzovy vlády, který se stal prvním křesťanským vládcem Uherska. Gejza při křtu přijal jméno Štěpán. I přesto však pokračoval v pohanských rituálech, a nestal se proto nikdy pravým křesťanem. Historika Gyula Kristó uvedl, že za Gejzovy vlády došlo k založení veszprémské diecéze. Tato domněnka historiky ovšem nebyla jednomyslně přijata. Jedna pověst mluví rovněž o tom, že Gejza vystavěl hrad v Ostřihomi, což archeologické průzkumy ale nepotvrdily. Po smrti Oty I. Velikého v roce 973 se jeho následníci Ota II. a Ota III. přestali soustředit na východní politiku a udržovat vztahy s Uhry. Otova smrt na čas přerušila další christianizaci Gejzovy země. Mnoho Maďarů se proto postupně znovu začalo vracet k pohanství, jak o tom svědčí listina císaře Oty II. z roku 985. Dokonce i misionář Bruno odešel z Uher. V 70. a 80. letech se Svatá říše římská zmítala ve vnitřních válkách. Proti císaři Otovi II. se totiž postavil jeho příbuzný, bavorský vévoda Jindřich. Gejza těchto konfliktů využil tak, že v roce 983 zaútočil na Bavorsko. Při tomto útoku se mu podařilo obsadit pevnost Melk. O 8 let později bavorské vojsko ale zahájilo protiútok. Bavoři uherská vojska tehdy zatlačila až za Vídeňský les. V roce 996 uherský velkokníže s bavorským vévodu Jindřichem IV., budoucím císařem Jindřichem II., uzavřel mír a vzdal se v jeho prospěch území na východ od řeky Litavy. Dohodu obě strany zpečetily svatbou mezi Gejzovým synem Štěpánem a Jindřichovou sestrou Giselou. Jednalo se o Gejzův diplomatický triumf. Podle listiny, která byla sepsána za Štěpánovy vlády, Gejza založil benediktinský klášter v Pannonhalmě. Zřízení pannohalmského kláštera pravděpodobně úzce souviselo se Štěpánovým sňatkem. Při založení tohoto kláštera i Štěpánově sňatku hrál zřejmě významnou roli pražský biskup svatý Vojtěch, jenž podle pověsti Štěpána vychoval, pokřtil i oddal. Ještě před sňatkem z roku 996 Gejza zajistil Štěpánovo nástupnictví. Svolal totiž významné uherské velmože, které přinutil složit přísahu, že po jeho smrti přijmou Štěpána na trůn. V roce 997 Gejza zemřel. Během své vlády Gejza, s výjimkou konfliktu v Bavorsku, nepodnikl žádné válečné tažení proti jiným panovníkům. Obezřetně zachovával mír a uzavíral spojenectví s ostatními knížaty, díky čemuž se mohl soustředit na upevňování své vlády.", "section_level": 1}, {"title": "Rodina.", "content": "Gejzovou manželkou byla Sarolt z Transylvánie, jež mu během života porodila nejméně tři, nejvíce však pět dětí. Prvním dítětem byl Štěpán, který se po Gejzově smrti stal velkoknížetem a později králem. Na základě \"Polsko-uherské kroniky\", se historik Szabolcs de Vajay domníval, že matkou dvou Gejzových dcer byla Adelaida Polská, Gejzova druhá manželka. Tato domněnka však nebyla historiky přijata. Adelaida je zmíněna pouze v polsko-uherské kronice, jako sestra Měška I. Historici pochybují nejen o tom, že byla matkou některých Gejzových dcer, ale i o její existenci. Podle \"Polsko-uherské kroniky\" Adelaida Polská Gejzu donutila k přijmutí křesťanství.", "section_level": 1}], "src_summary": "Gejza (asi 940–997; ) byl od začátku 70. let 10. století až do své smrti v roce 997 uherský velkokníže z rodu Arpádovců. Narodil se jako syn uherského velkoknížete Takšoně a jeho chazarské, pečeněžské nebo volžsko-bulharské manželky. Oženil se se Sarolt z Transylvanie, dcerou transylvánského vládce Gyuly II. Po nástupu na trůn uzavřel mír se Svatou říší římskou. Za jeho vlády došlo v Uhersku k politické konsolidaci, jež podle zdrojů z 10. století probíhala velice krutě a nemilosrdně. Gejza se stal prvním křesťanským uherským panovníkem a podporoval zájmy křesťanských misionářů ze západu. I přesto, že se nechal pokřtít a při křtu přijal jméno Štěpán, pokračoval v pohanských rituálech. Na uherském velkoknížecím stolci ho následoval syn Štěpán I. Svatý, který se v roce 1000 stal prvním uherským králem.", "tgt_summary": "Géza ( 940 – 997), also Gejza, was Grand Prince of the Hungarians from the early 970s. He was the son of Grand Prince Taksony and his OrientalKhazar, Pecheneg or Volga Bulgarianwife. He married Sarolt, a daughter of an Eastern Orthodox Hungarian chieftain. After ascending the throne, Géza made peace with the Holy Roman Empire. Within Hungary, he consolidated his authority with extreme cruelty, according to the unanimous narration of nearly contemporaneous sources. He was the first Hungarian monarch to support Christian missionaries from Western Europe. Although he was baptised (his baptismal name was Stephen), his Christian faith remained shallow and he continued to perform acts of pagan worship. He was succeeded by his son, Stephen who was crowned the first King of Hungary in 1000 or 1001.", "id": 1816204}
{"src_title": "Dánská královská knihovna", "tgt_title": "Royal Library, Denmark", "src_document": [{"title": "Historie.", "content": "Knihovna vznikla za vlády Frederika III. v 50. letech 17. století. Vlastní budovu získala v roce 1673, v této budově dnes sídlí Říšský archiv (\"Rigsarkivet\"). V roce 1763 byla knihovna pod vedením knihovníka Daniela Gotthilfa Moldenhawera zpřístupněna veřejnosti. Další budova, kam se knihovna přestěhovala a která je dodnes využívána vznikla v roce 1906 pod vedením architekta Hanse J. Holma na kodaňském ostrůvku Slotsholmen. Budova imituje severoitalskou středověkou a raněrenesanční architekturu, bere si inspiraci také z kaple Karla Velikého v Cáchách. K této budově v letech 1966–1968 a 1979–1980 byly přistavovány dílčí rozšíření. V roce 1989 došlo ke sloučení knihovny Kodaňské univerzity s Královskou knihovnou. V roce 1999 byla přistavěna nová moderní budova na Slotsholmenu od studia schmidt hammer lassen architects jejímž typickým znakem jsou ostré hrany a černá fasáda. Tato budova je nazvána Černý diamant (\"Den sorte diamant\"). V budově jsou jak knihovní depozitáře, tak koncertní sál. V současnosti vedle hlavní budovy na Slotsholmu existují dvě oddělené speciálně zaměřené pobočky knihovny. Jedna zaměřená na právo a sociální vědy na Fiolstræde (budova otevřena v roce 1861 jako univerzitní knihovna) a druhá zaměřená na duchovní vědy na ostrově Amager.", "section_level": 1}, {"title": "Významné sbírky.", "content": "Mezi významnou položku knihovny patří rukopisy. V současnosti jich knihovna uchovává okolo 35 000 a vedle toho přes milion dopisů (ve správě Oddělení manuskriptů a vzácných tisků). Svoje sbírky knihovna získala z nákupů a hlavně dary soukromých osob a šlechtických knihoven. K tomu došlo na počátku, kdy král odkázal do začátku soukromou knihovnu, v roce 1785 odkázal svoji knihovnu hrabě Otto Thott, v roce 1796 P. F. Suhm. V 19. století do knihovny přibyla sbírka Petera Uldalla a Abrahama Kalla. V roce 1927 byla včleněna knihovna ze zámku Ledreborgu a v roce 1938 rukopisy z univerzitní knihovny. V knihovně se dále nachází sbírka Arnamagnæan islandského vzdělance Árni Magnússona, rukopisy a dopisy Hanse Christiana Andersena, archiv Sørena Kierkegaarda. V knihovně se také nachází bohemika, která se do knihovny dostala jako dar Švédska z válečné kořisti dovezené z Čech po třicetileté válce.", "section_level": 1}, {"title": "Muzeum fotografie.", "content": "Oddělení obsahuje 17 900 000 tisků a fotografií.", "section_level": 2}], "src_summary": "Dánská královská knihovna () je dánská národní knihovna se sídlem v Kodani, největší z knihoven severských států. Ve sbírkách knihovny se nachází veškeré tisky dánské provenience od 17. století do současnosti.", "tgt_summary": "The Royal Library () in Copenhagen is the national library of Denmark and the university library of the University of Copenhagen. It is among the largest libraries in the world and the largest in the Nordic countries. In 2017 it merged with the State and University Library in Aarhus to form a combined national library. The combined library organisation (the separate library locations in Copenhagen and Aarhus are maintained) is known as the Royal Danish Library (). It contains numerous historical treasures, and a copy of all works printed in Denmark since the 17th century are deposited there. Thanks to extensive donations in the past, the library holds nearly all known Danish printed works back to and including the first Danish books, printed in 1482 by Johann Snell.", "id": 2103797}
{"src_title": "Těžba dříví", "tgt_title": "Logging", "src_document": [{"title": "Těžební operace.", "content": "Lze rozlišit jednotlivé dílčí operace těžby dříví jako: Toto jsou klasické operace v dnes většinou již historickém pořadí. S rozvojem použití lesní mechanizace se pořadí operací může výrazně měnit dle podmínek na lokalitě a vlastností mechanizačních prostředků. Například odvětvování neprobíhá po kácení ale až během přibližování při použití odvětvovacího stroje APOS. Dříví se nemusí vůbec odkorňovat nebo se odkorňuje až ve dřevozpracujícím závodě, zkracování může probíhat až na manipulačním skladu pokud lokalita a mechanizace dovolují soustřeďovat celé surové kmeny atp. Po prvotní fázi těžby následují většinou tyto další fáze výrobního procesu:", "section_level": 1}, {"title": "Těžební metody.", "content": "Podle stavu v jakém se na odvozní místo (OM) soustřeďuje dříví lze rozlišit 3 (eventuálně 4) těžební metody: Pokácené a odvětvené kmeny se při této metodě přímo u pařezu (P) dělí na jednotlivé kratší sortimenty (příčným přeřezáváním). Je nejšetrnější k lesnímu prostředí a proto se hodí všude tam kde dochází k přibližování a vyklizování lesním porostem (pro výchovné zásahy stejně jako výběrné a podrostní hospodaření). Soustřeďování sortimentu je lehčí takže se používají i lehčí stroje, koně nebo i lidská síla. Kratší délky dříví lze snadněji a s nižším poškozením dostat ven z porostu. Nevýhodou této metody je horší produktivita a také finanční ztráty způsobené špatnou sortimentací (např. nemožnost použít výhod počítačově řízené specializované manipulační linky). Pokácené stromy jsou u pařezu odvětveny a v celých délkách dopravovány na odvozní místo. Tato metoda je efektivnější než metoda sortimentní (velké množství dříví se vyklízí a přibližuje současně) ale také k lesnímu prostředí a dopravním stavbám nejméně šetrná. Při soustřeďování někdy až 30 metrových kmenů může docházet k intenzivnímu poškozování povrchu půdy a pokud jsou celé kmeny vlečeny lesním porostem tak i k rozsáhlému poškození stojících stromů. Je nutné použití výkonných = těžkých strojů – lesních kolových traktorů, výkonných lanovek atp. Sortimentace probíhá zpravidla za výhodnějších podmínek na specializovaných a strojově vybavených pracovištích (manipulačních a expedičních skladech, dřevoskladech, dřevozpracujících závodech). U pařezu probíhá pouze kácení a na odvozní místo se dopravuje celý strom. Soustřeďuje se celý strom i s korunou. Negativní účinky (poškozování okolních stromů, lesních cest, půdního povrchu) nejsou tak značné jako při kmenové metodě protože koruna částečně tlumí nárazy a díky větší styčné ploše neryje povrch půdy a cest. Umožňuje zpracovat korunu štěpkováním (ale zároveň dochází k ochuzování lesního prostředí o biomasu větví.", "section_level": 1}], "src_summary": "Těžba dříví je jedna z fází výroby surového dříví a část lesní těžby. Těžbu dříví lze v podstatě charakterizovat jako „sklizeň“, při které nedochází (v podmínkách výnosově vyrovnaného lesního hospodářství) ke zničení lesa. Těžba dříví je většinou (při řádném hospodaření) prostředkem výchovy a obnovy lesa a podřizuje se způsobu a průběhu obnovy následného porostu (např. rychlosti postupu přirozené obnovy, nárokům obnovených dřevin na světlo atp.) Lesní zákon v § 2 dělí těžbu dříví zejména z hlediska dosažení (nebo nedosažení) mýtného věku a také důvodů těžby na: Pojem lesní těžba je širší a zahrnuje vedle těžby dříví také přidruženou vedlejší těžbu, tj. získávání i jiných materiálů z lesa – např. kůru, pryskyřici, lesní plody, semena, čalounickou trávu, klest, kámen, písek nebo rašelinu.", "tgt_summary": "Logging is the cutting, skidding, on-site processing, and loading of trees or logs onto trucks or skeleton cars. Logging is the process of cutting trees, processing them, and moving them to a location for transport. It is the beginning of a supply chain that provides raw material for many products societies worldwide use for housing, construction, energy, and consumer paper products. Logging systems are also used to manage forests, reduce the risk of wildfires, and restore ecosystem functions. In forestry, the term logging is sometimes used narrowly to describe the logistics of moving wood from the stump to somewhere outside the forest, usually a sawmill or a lumber yard. In common usage, however, the term may cover a range of forestry or silviculture activities. Illegal logging refers to what in forestry might be called timber theft by the timber mafia. It can also refer to the harvesting, transportation, purchase, or sale of timber in violation of laws. The harvesting procedure itself may be illegal, including the use of corrupt means to gain access to forests; extraction without permission or from a protected area; the cutting of protected species; or the extraction of timber in excess of agreed limits. Clearcut logging is not necessarily considered a type of logging but a harvesting or silviculture method and is simply called clearcutting or block cutting. In the forest products industry logging companies may be referred to as logging contractors, with the smaller, non-union crews referred to as \"gyppo loggers\". Cutting trees with the highest value and leaving those with lower value, often diseased or malformed trees, is referred to as high grading. It is sometimes called selective logging, and confused with selection cutting, the practice of managing stands by harvesting a proportion of trees. Logging usually refers to above-ground forestry logging. Submerged forests exist on land that has been flooded by damming to create reservoirs. Such trees are logged using underwater logging or by the lowering of the reservoirs in question. Ootsa Lake and Williston Lake in British Columbia, Canada are notable examples where timber recovery has been needed to remove inundated forests.", "id": 1394005}
{"src_title": "Estenští", "tgt_title": "House of Este", "src_document": [{"title": "Welfové.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Mladší větev Welfů.", "content": "Brunšvičtí vévodové (Brunšvick-Wolfenbüttel) \"linie Brunšvick-Bevern\" \"Dynastie Hannoverská\"", "section_level": 2}, {"title": "Hannoverská dynastie.", "content": "Kurfiřti Hannoverští a vévodové Brunšvicka-Lüneburska Králové Hannoverští Hannoverské království vzniklo v říjnu roku 1814 rozhodnutím Vídeňského kongresu. Britský král Jiří III. tak po napoleonských válkách získal zpět své hannoverské državy. Kongres rovněž rozhodl o územní výměně s Pruským královstvím, díky níž rozloha Hannoverska podstatně vzrostla. Po smrti krále Viléma IV. v roce 1837 nastoupila v Británii na trůn jeho dcera Viktorie, jelikož neměl mužského potomka. V Hannoveru ale nastoupil na trůn princ Arnošt August I., strýc královny Viktorie. Stalo se to díky starému německému následnickému řádu, tj. polosalickému zákonu, díky němuž může žena vládnout pouze pokud rod nemá muže schopné vlády. Při hlasování v Německém spolku 14. června 1866 podpořilo Hannoversko návrh na mobilizaci spolkových vojsk proti Prusku, což o den později vedlo k vyhlášení války ze strany Pruska. Hannoverská armáda ještě zvítězila v bitvě u Langensalzy (27. června 1866), o dva dny později však musela kapitulovat. Král Jiří V. byl zbaven trůnu a Hannoversko bylo připojeno k Prusku jako provincie. Králové Spojeného království Velké Británie a Irska Syn hannoverského kurfiřta Jiří Ludvík zdědil na základě Zákona o nástupnictví roku 1714 britský trůn jako Jiří I. Britští králové vládli do roku 1814 současně jako kurfiřti Hannoverští a vévodové Brunšvicko-Lüneburští, od roku 1814 jako králové Hannoverští. Po smrti krále Viléma IV. v roce 1837 nastoupila v Británii na trůn jeho neteř Viktorie, jelikož neměl mužského potomka. V Hannoveru ale nastoupil na trůn princ Arnošt August I., strýc královny Viktorie.", "section_level": 2}, {"title": "Italská větev.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Modenští vévodové.", "content": "", "section_level": 2}, {"title": "Větev Rakousko-Este (Lotrinkové).", "content": "Po smrti Ercola III. zdědil vévodský titul jeho zeť Ferdinand Rakouský-d'Este (zemřel roku 1806). Po pádu Napoleona se mohl jeho syn jako František IV. (Francesco) ujmout svého dědictví v Itálii. Krátce poté také zdědil po své matce území Massy a Carrary. Habsbursko-lotrinští vévodové byli v roce 1831 a 1848 vyhnáni, v obou případech se však poměrně rychle vrátili k moci. Po francouzsko-piemontské válce roku 1859 byl syn Františka IV., vévoda František V. opět donucen uprchnout, tentokrát již definitivně. V prosinci roku 1859 se Modena, Parma a Toskánsko spojily ve Spojené středoitalské provincie, které byly v březnu 1860 anektovány Sardinským královstvím. František V. zemřel v roce 1875 bez následníka a tak připadl titul vévody modenského rakouské větve rodu resp. podle dohody arcivévodovi Františkovi Ferdinandovi d'Este \"ad personam\". Po jeho smrti přešel titul přes císaře Karla I., jeho syna Roberta (který založil novou lotrinskou větev d'Este) a z něho na jeho syna Lorenze. Modenští vévodové z rodu Lotrinků-Este", "section_level": 3}], "src_summary": "Estenští (, ) jsou starobylý evropský šlechtický a panovnický rod původem z italského města Ferrara, který v dalších staletích vládl v rozličných státech v Německu, Itálii a jinde. Za zakladatele rodu je uváděn Azzo II. markrabě estenský (996–1097) z rodu Obertenghiů, jehož syny se rod rozdělil na dvě větve: Azzo II. měl ještě třetího syna Huga V., který byl hrabětem z Maine.", "tgt_summary": "The House of Este (, , ) was an Italian princely family, linked with several contemporary royal dynasties, including the House of Habsburg and the British royal family. The elder, German branch of the House of Este, known as the Younger House of Welf, included dukes of Bavaria and Brunswick-Lüneburg and produced Britain's Hanoverian monarchs, as well as one Emperor of Russia (Ivan VI) and one Holy Roman Emperor (Otto IV). The younger, Italian branch of the House of Este included rulers of Ferrara (1240–1597), and of Modena and Reggio (1288–1796).", "id": 1502107}
{"src_title": "Sokoban", "tgt_title": "Sokoban", "src_document": [{"title": "Implementace Sokobana.", "content": "Sokoban byl naprogramován pro mnoho počítačových platforem, je možné jej hrát na téměř všech osobních počítačích, existují verze pro systémy ovládané konzolí, pro mobilní telefony, grafické kalkulačky a dokonce pro digitální fotoaparáty Canon PowerShot.", "section_level": 1}, {"title": "Varianty Sokobana.", "content": "Několik logických her může být považováno za varianty Sokobana v tom smyslu, že všechny mají společné to, že používají ovládanou postavičku, která posunuje bedny v bludišti. Alternativní podloží: Tento typ varianty má stejná pravidla jako Sokoban, liší se pouze v použitém typu políček. Ve standardní hře je bludiště rozděleno na čtvercová políčka. Alternativami jsou například Hexoban, který využívá šestiúhelníková (hexagonální) políčka, a Trioban, který je založen na rovnostranných trojúhelnících. Alternativy s rozdílným pojetím hlavní postavičky: Ve variantách \"Multiban\" a \"Interlock\" hráč ovládá více postaviček. Ve variantě \"Enigma\" je do role Sokobana obsazen černý mramor. Alternativní cíle: Některé varianty upravují požadavky pro dokončení kola. Například v \"Block-o-Mania\" jsou bedny s různými barvami a cílem je posunout bedny na cílová políčka tak, aby si barvy odpovídaly. \"Sokomind Plus\" využívá podobnou myšlenku - s bednami a cílovými políčky, která jsou očíslována. Ve variantách \"Interlock\" a \"Sokolor\" jsou bedny opět různě obarveny, ale cílem je dosáhnout toho, aby bedny s podobnými barvami spolu sousedily. Další variantou je \"CyberBox\", kde každé kolo má vyznačené cílové políčko, na které je potřeba se dostat. Beanstalk vyžaduje umístění objektů (lopata, nádrž s vodou, semínko fazole, zalévací konev) v daném pořadí na jedno cílové políčko. Varianty s dalšími hracími objekty: \"Sokonex\", \"Xsok\", \"Cyberbox\" a \"Block-o-Mania\" přidávají další objekty k základní variantě hry. Například jámy, teleporty, pohyblivé bloky a jednocestné průchody. V \"PocoManovi\" jsou bedny nahrazeny poklady, které se při umístění na cílové políčko promění v poklady do dalšího kola. Rozšíření vlastností Sokobana: Ve variantě \"Pukoban\" může postavička jak posouvat, tak táhnout bednu.", "section_level": 1}], "src_summary": "Sokoban (倉庫番 Sōkoban, skladník) je logická hra, ve které hráč posouvá bedny v bludišti a snaží se je umístit na vyznačené pozice. Bludiště je 2D mapa znázorňující rozmístění Sokobana, beden, zdí a vyznačených pozic. Není možné posouvat více beden naráz, vždy pouze jednu v daném okamžiku. Dále není možné za sebou bednu táhnout. Hra je většinou implementována jako video hra. \"Sokoban\" byl vymyšlen v roce 1980 panem Hiroyukim Imabayshim v rámci soutěže Takarazuckých skladů o vymyšlení motivační hry pro zaměstnance. Zveřejněna byla v roce 1982 softwarovou firmou Thinking Rabbit, jejím ředitelem byl právě Imabayashi a která sídlí ve městě Takarazuka v Japonsku.", "tgt_summary": "\"Sokoban\" was created in 1981 by Hiroyuki Imabayashi. It was published in December 1982 by Thinking Rabbit, a software house based in Takarazuka, Japan.", "id": 1849857}
{"src_title": "Tětiva (luk)", "tgt_title": "Bowstring", "src_document": [{"title": "Popis.", "content": "Tětiva je nejčastěji kroucená šňůra z přírodního nebo umělého materiálu, na obou koncích opatřená očky, která se zavěšují do zářezů na koncích luku. Očka podléhají značnému opotřebení a proto se různě zpevňují. Užívají se také „nekonečné“ tětivy, tvořící kruh. Střed tětivy bývá označen jako místo, kam se zakládá šíp; aby se zmenšilo opotřebení tětivy, může být uprostřed tětivy navázána malá smyčka (\"D-loop\"), která slouží k napínání tětivy. U závodních luků mohou být na tětivě ještě další pomocná zařízení, která omezují kmitání nebo svištivý zvuk při výstřelu.", "section_level": 1}, {"title": "Funkce.", "content": "Při napínání luku slouží tětiva jako zesilovač tahu: síla střelce působí při téměř napjaté tětivě podstatně větší silou na konce luku. Při výstřelu se luk snaží tětivu opět napnout a tento převod působí opačně: i poměrně pomalý pohyb konců luku způsobí velmi rychlý pohyb středu tětivy směrem do klidové polohy. Zrychlení středu tětivy, které je i zrychlením šípu, je tím větší, čím větší silou na ni působí luk, ale zejména také tím větší, čím menší je hmotnost soustavy tětiva – šíp. Tětiva tedy má splňovat následující požadavky:", "section_level": 1}, {"title": "Materiály.", "content": "Luk je prastará zbraň, kterou užívaly mnohé kultury. Tradiční materiál na tětivy byl buď živočišného (kůže, šlachy) nebo rostlinného původu (konopí, len, hedvábí). Moderní tětivy se zhotovují z umělých a kompozitních vláken (Dakron, Kevlar), která mají délkové prodloužení i méně než 1 % při velmi nízké hmotnosti. Některá jsou tak tuhá, že se nedají použít pro dřevěné luky: zastaví totiž rozpínání luku tak prudce, že by se jeho konce mohly ulomit.", "section_level": 1}], "src_summary": "Tětiva je šňůra, spojující oba konce luku; její funkce spočívá v tom, aby energii napjatého luku převedla na co největší urychlení šípu.", "tgt_summary": "A bowstring joins the two ends of the bow stave and launches the arrow. Desirable properties include light weight, strength, resistance to abrasion, and resistance to water. Mass has most effect at the center of the string; of extra mass in the middle of the string slows the arrow about as much as at the ends.", "id": 1730296}
{"src_title": "Reichsarbeitsdienst", "tgt_title": "Reich Labour Service", "src_document": [{"title": "Freiwilligearbeitsdienst.", "content": "Freiwilligearbeitsdienst (FAD) – (česky dobrovolná pracovní služba) byla předchůdcem RAD. Po první světové válce vznikaly postupně po celém Německu barákové tábory FAD. Mladí muži, vykořenění prohranou válkou, zde za stravu a malé kapesné s krumpáčem, rýčem a lopatou budovali nové Německo. Buď byli bez práce, nebo z čistého idealizmu. V táborech byla sice kázeň a disciplina, ale vládl tu kamarádský duch. Byl zakázán vojenský dril a „nadřízený musel být podřízenému kamarádem“. Ať syn boháče nebo rolníka – všichni si byli rovni. Tato civilní pracovní organizace neměla s armádou nic společného a ani nechtěla mít (protiválečné nálady po válce). FAD a později RAD stavěly silnice, cesty, vysazovaly stromořadí, odvodňovaly nebo zavlažovaly pole, upravovaly a zkrášlovaly krajinu stromy a květinami kolem statků, průhledy. Dnešní upravenost německé krajiny je i jejich zásluha. Pomáhaly také při žních. V době nástupu nacismu měla FAD přes 200 000 členů. Tuto organizaci nacisté uchvátili, přejmenovali ji na RAD a zneužili ji ke svým cílům.", "section_level": 1}, {"title": "Organizace RAD.", "content": "RAD měl heslo \"Treue, Gehorsam, Kameradschaft\" (věrnost, poslušnost, kamarádství) a také (Vůdče) \"Sloužím Ti rýčem\". Muži měli ve znaku rýč špičkou nahoru (RAD Ostmarky (bývalé Rakousko) mělo rýč nahoře rovný) a zespodu do čtvrtkruhu dva klasy. Uniforma měla barvu země. Plstěná čepice se štítkem měla svrchu tvar jako klobouček. Vůdce RAD Konstantin Hierl zavedl v táborech vzorovou vojenskou kázeň a disciplinu, která se však lišila od Wehrmachtu. Nadále byl kladen důraz na kamarádství, zjistil-li šikanu, vůdce propustil. Snažil se udržet co nejdéle původní myšlenky z FAD. V RAD bylo zavedeno politické školení a pořadová cvičení s naleštěnými rýči. Výuka ve střelbě byla v RAD zavedena teprve v roce 1938. Wehrmacht chtěl RAD rovnou převzít do armády jako svou IV. část – stavební a výstrojní oddíly pod heslem \"z vojáků práce se snadno stanou vojáci zbraní\". Proti tomu bojoval K. Hierl pod heslem \"Armáda je potřebná jen ve válce - RAD je potřebný vždycky\". \"Práce a boj jsou v jedné rovině\". Podařilo se mu udržet jen polovojenský ráz organizace téměř do konce války. Po válce spojenecké soudy konstatovaly, že RAD se válečných zločinů nedopustil a tak byla tato organizace jen rozpuštěna. K. Hierl byl odsouzen na 5 let jako nacistický funkcionář.", "section_level": 1}, {"title": "Stranické dny v Norimberku.", "content": "V roce 1934 pochodovalo Norimberkem 50 000 mužů RAD s naleštěnými rýči na slavnostní shromaždiště, jen v kalhotách, nahoře do bronzova opálených. Pak stanuli před Vůdcovou tribunou a 50 000 rýčů se lesklo na slunci. Po Hitlerově projevu všichni sborově odpověděli \"Vaší školou projde jednou celý národ\". Mnozí zahraniční návštěvníci byli uchváceni. Anglický vyslanec v Německu, Sir Nevile Henderson prohlásil, že udělá vše proto, aby takováto pracovní služba byla zavedena i v Anglii. V satelitních státech Německa byly zřízeny pro mládež pracovní tábory podle vzoru RAD. Tyto tábory ho pouze kopírovaly, s německým RAD jinak neměly nic společného. Například štvavá slovenská vysílačka z Vídně \"Tu ríšský vysielač Viedeň\" Slováci ji dostali od Němců ve vysílání ze dne 11. 12. 1938 vítala zavádění táborů povinné jednoroční pracovní služby na Slovensku. Heslovitě: Vzorem je Německo. Jejich hlavním cílem není řešení nezaměstnanosti, ale výchova. Vyplňují mezeru mezi školou a vojenskou službou. Tato životní škola je výlučně pro mládež.", "section_level": 1}, {"title": "Říšská pracovní služba ženské mládeže.", "content": "Říšská pracovní služba ženské mládeže (Reichsarbeitsdienst der weiblichen Jugend, RADwJ) byla do života dívek povinně uvedena 4. 9. 1939 (RGB-i. I, S. 1693). Ženy měly ve znaku hákový kříž a pod ním dva klasy. Byl to bílý kruhový odznak, shora nápis REICHARBEITSDIENST a zdola WEIBLICHE JUGEND. Nosil se na šatech jako spínací spona pod krkem. Heslo bylo \"Kde jste Vy, tam má slunce svítit\". Oproti mužským táborům byly ženské tábory volnější, s otevřeným režimem. Říšskou pracovní službu (Reichsarbeitsdienst, RAD) dívky a svobodné ženy (od 16 do 18 let) vykonávaly v zemědělství (na selských závodech), v zahradnictví, vysazovaly lesy, pomáhaly v rodinách s mnoha dětmi, v cestovním ruchu, kde zpočátku pracovaly jako pokojské v menších provozech. Se zavedením KLV-táborů (Kinderlandverschickung), sklizňových mateřských škol (NSV Erntekindergarten) a domovů pro matky (NSV Mutterheim) nacházely uplatnění také jako dětské pomocnice nebo pomáhaly ve sběrných táborech etnických Němců. Od října 1941 jim přibyl ještě další půlrok ve válečné pomocné službě (Kriegshilfsdienst), kdy byly nasazovány ve vojenských lazaretech, na nádražích (nástup a výstup z vlaku u raněných vojáků, podávání občerstvení atd.) V květnu 1942 proběhlo mustrování dívek a žen ročníku 1924 a v roce 1943 ročníku 1926.", "section_level": 1}], "src_summary": "Reichsarbeitsdienst (RAD) (česky Říšská pracovní služba) byla zpočátku civilní, později polovojenská pracovní organizace, postupně zřizovaná v Německu po nástupu nacistů k moci. Jejím úkolem bylo snížení nezaměstnanosti. Byla jen a výhradně pro říšské Němce, hlavně pro mládež. Dne 26. 6. 1935 vydali nacisté zákon o všeobecné povinnosti k pracovní službě pro mužskou a ženskou mládež (ženská složka RAD) od 20 let na půl roku. Pro muže měla být přechodem mezi školou a armádou – po půl roce práce v RAD přešli muži do kasáren. Povolání k RAD znamenalo vlastně narukování do Wehrmachtu.", "tgt_summary": "The Reich Labour Service (\"Reichsarbeitsdienst\"; RAD) was a major organisation established in Nazi Germany as an agency to help mitigate the effects of unemployment on the German economy, militarise the workforce and indoctrinate it with Nazi ideology. It was the official state labour service, divided into separate sections for men and women. From June 1935 onward, men aged between 18 and 25 may have served six months before their military service. During World War II compulsory service also included young women and the RAD developed to an auxiliary formation which provided support for the Wehrmacht armed forces.", "id": 1635945}
{"src_title": "Korsakovova psychóza", "tgt_title": "Korsakoff syndrome", "src_document": [{"title": "Dějiny a výzkum.", "content": "První lékař, jež se zmínil o pravděpodobné existenci tohoto onemocnění byl James Jackson (1777–1867), neurolog působící v Massachusetts General Hospital a přednášející na fakultě Boston Medical School, který roku 1822 zveřejnil článek o periferní alkoholické polyneuritidě. Roku 1868, poté Sir Samuel Wilks, lékař z Guy's Hospital v Londýně, zaznamenal jisté duševní změny v případech alkoholické paraplegie. Její název však nese jméno ruského neurologa a psychiatra Sergeje Sergejeviče Korsakova, z roku 1887, jenž se snažil prokázat, že poruchy paměti nejsou nutně podkladem pro diagnózu demence. Osobně tento stav nazýval, jako tzv. \"cerebropathia psychica toxaemica\". Název Korsakovova syndromu následně v praxi zavedl Friedrich Jolly (1844–1904). V dnešní době je lékaři všeobecně považována za organický amnestický syndrom, ale také, jako velmi obtížně léčitelné onemocnění, a občas i prevalentně vzácný následek tzv. Wernickeovy encefalopatie, která je prvotně zapříčiněná nedostatkem vitamínu B, nebo celkové vitamínové řady B; která se navíc vyznačuje zmateností, letargií, poruchami vědomí, deliriem, demencí, obrnou okohybných svalů, diplopií (Dvojité vidění), poruchami chůze, či ataxií. V případě Wernickeovy encefalopatie se vždy přistupuje k vitamínové terapii B, ovšem v případě Korsakovovy psychózy, která má často zcela odlišnou etiologii tyto léčebné postupy selhaly, což rovněž naznačilo hluboké reziduální důsledky tohoto onemocnění.", "section_level": 1}, {"title": "Příznaky a prognóza.", "content": "Základními projevy jsou.: Mezi ostatní možné příznaky se řadí i úzkost, deprese, delirium, zmatenost, či nespavost. Mnozí jedici vykazovali i bolesti v končetinách, oboustrannou ochablost zápěstí, nebo častější oboustrannou ochablost chodidel za pocitu ostré bolesti, či tlaku v okolí dlouhých periferních nervových vláken. Prvotní příznaky tohoto onemocnění se začínají projevovat obvykle kolem 50. roku věku. Terapií sice ustupují obvyklé nepříjemné a bolestivé polyneuritické projevy (Nervové záněty), ale choroba má, bohužel většinou za následek jisté kvazi-defekty osobnosti, připodobnitelné k demenci, které jsou přítomny až u poloviny těchto pacientů; Inteligence, vědomí a úsudek jsou ovšem nedotčeny, pokud nedojde k deterioraci. Jedinci postižení touto chorobu jsou si často schopni uvědomovat pouze daný okamžik přítomnosti, jelikož značná část jejich zpětné paměti byla silně poškozena a nejsou schopni si na delší údobí vštípit nové informace, které obvykle zapomínají v řadě sekund, případně minut.", "section_level": 1}, {"title": "Příčinost.", "content": "Základní fyziologickou příčiností je oboustranné poškození mamilárních tělísek, Papezova okruhu i oblastí, které k němu přiléhají, jako jsou temporální, frontobazální krajiny a především \"gyrus cinguli\", či \"středové a hřbetní raphe nuclei\". Celkový obraz zahrnuje rovněž zřetelný neuronální úbytek, gliózu (rozpad neuroglií) a samostatné poškození mozkových buněk (Především jejich pochev) v oblasti thalamu. Z biochemického hlediska je zde význačná především činná látka ve výměně thiaminu, difosforečnan B, jenž je nejvýznamnějším spolučinitelem a koenzymem v metabolismu glukózy. Enzymy, jejichž funkce závisí na této látce jsou spojeny s tzv. TCA cyklem, který katalyzuje oxidaci pyruvátu, alfaketoglutaranu a také rozděluje řetězce aminokyselin. Narušení tohoto koloběhu pak zjitřuje již latentní příznaky případné thiaminové hypovitaminózy. Výzkumy rovněž potvrzují, že k etiologii syndromu se může přidružit i dědičná zátěž vedoucí k nedostatku transketolázy, enzymu, který je nutnou součástí metabolismu glukózy.", "section_level": 1}, {"title": "Diagnóza.", "content": "Je nutné rozlišit tuto chorobu od neurologických poruch, jako jsou především časná Alzheimerova choroba, Presbyofrenie (Stařecká zapomnětlivost) a ostatní organické, či disociativní poruchy, jejichž příznaky by mohly býti zdánlivě shodné s příznaky Korsakovova syndromu. Toto rozlišení se provádí za pomocí MRI, která by měla zobrazit zřetelnou atrofii mamilárních tělísek. Krevní testy by poté měly vykazovat sníženou činnost transketolázy. Pacient obvykle podstupuje i psychologické testy, které v případě zmíněné atrofie, odhaluje rozsáhlost anterográdní a retrográdní amnézie, hodnotí kognitivní funkce, případně rozeznávají konfabulativní vzpomínky.", "section_level": 1}], "src_summary": "Korsakovova psychóza, také amnestický syndrom, či Meynertova amence je neurologické duševní onemocnění zapříčiněné organickým poškozením mamilárních tělísek a thalamu, především tzv. Papezova okruhu, z čehož vyplývá hluboké narušení krátkodobé paměti (Anterográdní amnézie), která je následovně kompenzována konfabulacemi. Nejčastěji se tento syndrom rozvíjí pro závažný nedostatek vitamínu B (Thiamin), a nejobvykleji se rovněž vyskytuje mezi jedinci, již jsou závislí na alkoholu (občas nasedá na delirium tremens), či trpí dlouhodobou podvýživou, přičemž výskyt této choroby je celkem vzácný. Příčiností často bývají i neuroinfekce, poškození mozku, tumory III. komory mozkové, otrava rtutí, paralytické onemocnění, či demence, které vedou k narušení výměny thiaminu, či poškodí mamilární tělíska. Její podstatou je závažná vada krátkodobé paměti, a to především v oblastech vštípivosti (Schopnosti zapamatování) a také zachování dřívějších vzpomínek a znalostí z blízké minulosti. Tyto paměťové mezery poté pacient zaměňuje s rozličnými smyšlenými příběhy a zážitky, které mají bludnou povahu, tzn. že jim sám nevyvratitelně věří; I tyto konfabulace jsou ovšem ve velmi krátkém období pacientem zapomenuty a postižený jedinec tak k jedné události, bude přikládat nové a nové, smyšlené vzpomínky. Tato dezorientace v čase obvykle vyúsťuje v apatii, anhedonii a může vyústit až v obraz trvalého poškození intelektu, které většinou budí dojem Alzheimerovy nemoci. Poměrně časté jsou i bolestivé polyneuritidy a halucinatorní zážitky.", "tgt_summary": "Korsakoff syndrome is an amnestic disorder caused by thiamine (vitamin B) deficiency associated with prolonged ingestion of alcohol. There is a similar condition seen in non-alcoholic Korsakoff syndrome. The syndrome and psychosis are named after Sergei Korsakoff, the Russian neuropsychiatrist who discovered it during the late 19th century. This neurological disorder is caused by a lack of thiamine in the brain, and is also exacerbated by the neurotoxic effects of alcohol. When Wernicke encephalopathy accompanies alcoholic Korsakoff syndrome the combination is called Wernicke–Korsakoff syndrome; however, a recognized episode of Wernicke encephalopathy is not always obvious.", "id": 1189}
{"src_title": "Oseti", "tgt_title": "Ossetians", "src_document": [{"title": "Historie.", "content": "Oseti jsou potomci Alanů, kterým Gruzínci říkali Osebi (z toho název Oseti). Počátkem našeho letopočtu začali pomalu asimilovat původní obyvatelstvo severního Kavkazu. Od 6. století k nim proniklo křesťanství z Gruzie. Od 9. století se začala formovat osetská národnost na základě politického sjednocení. Ve 13. století tatarské vpády a vytlačili Osety z úrodných úpatí hor severního Kavkazu do vysokohorských oblastí Kavkazu. Od 14. století začali pronikat na jižní stranu Kavkazu do Gruzie. V 16. století Oseti upadli do závislosti od kabardských feudálů. V rámci společné křesťanské víry začali hledat útočiště u Rusů a po rusko-turecké válce v roce 1774 se stali součástí Ruska. Od 14. století Oseti začali osídlovat jižní stranu Kavkazu patřící Gruzínskému království. Na konci 18. století tvořili početnou menšinu. Od roku 1801 se častými vpády Osmanské říše oslabené Gruzínské království do 10 let stalo součástí Ruského impéria. Zároveň tím došlo ke spojení osetského národa ze severní a jižní části Kavkazu. V roce 1920 byla podepsána mírová smlouva mezi Sovětským svazem a Gruzií, ve které Sovětský svaz uznal nezávislost Gruzie za podmínky, že nezakáže komunistickou stranu v zemi. V roce 1921 v trhla Rudá armáda do Gruzie a území silou zabrala. Za podpory komunistů došlo k vzniku Jihoosetské autonomní oblasti v dubnu 1922, která byla součástí nově vzniklé Gruzínské SSR. V roce 1924 vznikla v rámci Ruské SFSR Severoosetské autonomní oblast. Od rozpadu Sovětského svazu v roce 1991 sílila snaha Osetů k vytvoření vlastního státu. V rámci Ruské federace Oseti získali autonomní republiku Severní Osetie-Ananie, kde je úřední řeč vedle Ruštiny i Osetština. Na druhou stranu, Gruzie zrušila Osetincům i autonomní oblast a místo toho rozdělila území mezi 5 oblastí. Jejich pozornost se proto zaměřila na gruzínské území. Za silné podpory Ruska, které se snaží udržet kontrolu na strategicky významným místem Kavkazu, vytvořili separatistické území Jižní Osetie. V roce 2008 ruské tajné síly několika teroristickými činy (výbuchy bomb) vyprovokovali Gruzii k odvetě, která vedla k válečnému konfliktu. Území dnešní Jižní Osetie je prakticky vylidněno.", "section_level": 1}, {"title": "Sport.", "content": "Oseti, jako další kavkazské národy, vynikají především v úpolových, silových sportech. Jejich nejúspěšnější sportovní disciplínou je zápas ve volném stylu. Dalšími sporty ve kterých slaví úspěchy jsou judo, sambo, armwrestling (páka) nebo vzpírání. Kvůli velikosti Ruské federace však často volí k reprezentování jinou zemi, kde mají větší možnosti dostat se na olympijské hry nebo mistrovství světa.", "section_level": 1}, {"title": "Osobnosti.", "content": "Ze severního Kavkazu Z jižního Kavkazu", "section_level": 1}], "src_summary": "Oseti či Osetinci jsou národ žijící v Severní Osetii (svazové republice Ruské federace) a v gruzínské Jižní Osetii, která je \"de facto\" na Rusku závislým a Ruskem vojensky obsazeným státem s minimálním mezinárodním uznáním. Jejich celkový počet se odhaduje na 710 000, z toho 520 000 žije v Severní a okolo 75 000 v Jižní Osetii. Zbytek žije různě roztroušen po Ruské federaci a malá menšina i v Gruzii (asi 38 000, bez započtení Jižní Osetie). Oseti patří mezi kavkazské národy. Většina jsou křesťané, 29% vyznává původní polyteistické osetské náboženství a marginální část jsou muslimové. Mluví osetsky, jako svoje písmo v současné době používají ruskou azbuku. Mají bohatý folklór a tradice.", "tgt_summary": "The Ossetians or Ossetes (; , '; дигорӕ, дигорӕнттӕ, ') are an Iranian ethnic group of the Caucasus Mountains, indigenous to the ethnolinguistic region known as Ossetia. They speak Ossetic, an Eastern Iranian (Alanic) language of the Indo-European language family, with most also fluent in Russian as a second language. Although Ossetian is related to the Indo-European languages owing to its origin, it is not mutually intelligible with any other language of the family today. Ossetic, a remnant of the Scytho-Sarmatian dialect group which was once spoken across the Pontic–Caspian Steppe, is one of the few Iranian languages inside Europe. The Ossetians mostly populate Ossetia, which is politically divided between North Ossetia–Alania in Russia, and South Ossetia, a \"de facto\" independent state with partial recognition, closely integrated in Russia and claimed by Georgia. Their closest relatives, the Jász, live in the Jászság region within the north-western part of the Jász-Nagykun-Szolnok County in Hungary. Ossetians are mostly Eastern Orthodox Christian, with sizable minorities professing Uatsdin or Islam.", "id": 2452822}
{"src_title": "Metternichové", "tgt_title": "House of Metternich", "src_document": [{"title": "Hráčská kariéra.", "content": "S hokejem začínal v týmu HK Ardo Nitra kde odehrál juniorské kategorie a debutoval ve slovenské nejvyšší lize. V roce 1998 byl draftován ve 4. kole, celkově 104. týmem San Jose Sharks. Po draftu odešel do zámoří, kde odehrál dvě sezóny v lize QMJHL za tým Drummondville Voltigeurs, kde se stal v poslední sezóně nejlepším hráčem v týmu. V sezóně 2000/01 podepsal smlouvu s týmem San Jose Sharks, čtyři sezóny hrával na farmě ale v první sezóně hrával za klub Kentucky Thoroughblades a v následující třech sezónách hrával v týmu Cleveland Barons. 11. března 2003 měl debut v NHL proti týmu St. Louis Blues kde odehrál 14:25. Při výluce v NHL se vrátil do vlasti, odehrál 18 zápasů v týmu HK 36 Skalica poté přestoupil do české nejvyšší ligy, do týmu HC Chemopetrol Litvínov kde dohrál sezónu. 16. listopadu 2004 měl debut v české extralize proti týmu HC Rabat Kladno. Po výluce v NHL se vrátil zpět do týmu San Jose Sharks, kde opět podepsal smlouvu jenže při zavedení platového stropu mu smlouvu zrušili a uvolnili ho do trhu volných hráčů, poté podepsal smlouvu s týmem Washington Capitals jako volný hráč. V zámoří neodehrál už žádný zápas a v říjnu roku 2005 podepsal smlouvu se švédským týmem Södertälje SK, kde strávil celý ročník 2005/06. V sezóně 2006/07 se vrátil zpět do Česka a podepsal smlouvu s týmem HC Oceláři Třinec, za klub odehrál dvě sezóny ve kterých nasbíral 12 bodů. Během ročníku 2007/08 se vrátil zpět do týmu HK 36 Skalica, kde hrával necelé čtyři sezóny ve kterých v sezóně 2007/08 pomohl týmu probojovat se do semifinále playoff, ale klub v semifinále podlehl HC Košice 3:4 na zápasy a v následující sezóně pomohl HK 36 Skalica probojovat až do finále playoff, ale opět podlehli týmu HC Košice 2:4 na zápasy. Sezónu 2010/11 začal ve Skalici, kde byl v průběhu sezóny nejlepším hráčem ligy a 30. ledna 2011 přestoupil do týmu HC Košice, kde podepsal smlouvu do roku 2014. V roce 2012 však odešel z týmu a zavítal zpět do Česka, kde se dohodl na ročním kontraktu s týmem Piráti Chomutov pro sezónu 2012/2013", "section_level": 1}], "src_summary": "Metternichové jsou starý šlechtický rod původem z Německa připomínaný od 13. století. Původně vlastnili majetek v Porýní, od 17. století v Čechách, později také na Moravě a v Uhrách. Jako katolíci a stoupenci Habsburků získali hraběcí titul (1679), později dosáhli titulu knížat (1813). Po ztrátě majetků v Německu za napoleonských válek se jejich hlavním sídlem stal Kynžvart. Nejvýznamnější osobností rodu byl kníže Klemens Metternich (1773–1859), který jako dlouholetý rakouský ministr zahraničí a státní kancléř patřil ke klíčovým postavám evropské diplomacie první poloviny 19. století, zároveň byl symbolem konzervativní politiky v habsburské monarchii před revolucí v roce 1848. Rodovou titulaturu obohatil o italský titul vévody z Portelly. Jeho syn Richard (1829–1895) byl dlouholetým rakouským velvyslancem v Paříži, kde jeho manželka Pauline Metternichová přispěla k propagaci české kultury. Po zestátnění majetku v Československu (1945) se hlavním rodovým sídlem stal zámek Johannisberg v Německu. Rod vymřel v roce 1992.", "tgt_summary": "Metternich is a German noble family originating in the Rhineland. The most prominent member was Prince Klemens von Metternich, who was the dominant figure at the Congress of Vienna (1814–1815). The family belonged to the high nobility.", "id": 2205036}
{"src_title": "Joseph Nye", "tgt_title": "Joseph Nye", "src_document": [{"title": "Profesní kariéra.", "content": "S vyznamenáním absolvoval Princeton University, poté studoval filosofii, politologii a ekonomii na Exeter College Oxfordské univerzity a titul Ph.D. z politologie získal na Harvardu. V newjerseyském Morristownu navštěvoval soukromou střední školu Morristown-Beard School, kterou ukončil v roce 1954. Od roku 1964 vedl Středisko pro mezinárodní vztahy na Harvardu, kde byl nejdříve proděkanem, poté děkanem. V letech 1977-1979 předsedal skupině pro nešíření jaderných zbraní Rady pro národní bezpečnost USA. V letech 1993 až 1994 byl předsedou Federální zpravodajské rady, která má v gesci návrhy rozpočtů zpravodajských služeb pro prezidenta. Za Clintonovy administrativy také pracoval jako zvláštní poradce ministra obrany pro otázky mezinárodní bezpečnosti a mnohými byl považován za možného příštího poradce pro národní bezpečnost demokratického prezidentského kandidáta Johna Kerryho ve volbách 2004. Patří mezi hlavní liberální myslitele v oblasti zahraniční politiky a na Harvardu je protiváhou významnému konzervativci Samuelu P. Huntingtonovi. Roku 2005 byl zvolen mezi deset nejvlivnějších amerických akademiků v oblasti mezinárodních vztahů.", "section_level": 1}, {"title": "Vědecká činnost.", "content": "V roce 1977 společně s Robertem Keohanem vydali vlivnou knihu \"Power and Interdependence: World Politics in Transition\" (nejcitovanější dílo neoliberálního institucionalismu), která přispěla k rozvinutí tzv. třetí debaty mezinárodních vztahů mezi neorealismem/neoliberalismem a neomarxismem. Jako představitel neoliberálního institucionalismu začal v rámci studia mezinárodní politiky zkoumat nové, dosud opomíjené aktéry, a to nadnárodní korporace, vládní i nevládní mezinárodní organizace a nové typy vazeb – vzájemnou závislost (interdependenci) a integraci těchto hráčů na poli mezinárodního systému.¨Jeho hlavní oblastí zájmu jsou globalizace, mezinárodní bezpečnost a interdependence.", "section_level": 1}, {"title": "Osobní život.", "content": "Je ženatý s Molly Hardingovou Nyeovou, mají spolu tři syny.", "section_level": 1}, {"title": "Ocenění.", "content": "Získal Cenu Woodrowa Wilsona Princetonské univerzity a Humphreyho cenu Americké politologické společnosti. V roce 2005 byl oceněn čestnou funkcí \"Honorary Patronage\" studentské společnosti University Philosophical Society na Trinity College Dublin Univerzity v Dublinu a roku 2007 obdržel čestný doktorát od King's College London.", "section_level": 1}, {"title": "Dílo.", "content": "Publikuje v odborných periodikách, vydává knihy. Mimo jiné je autorem \"Understanding International Conflicts, 7th ed\" (2009), \"The Power Game: A Washington Novel\" (2004), \"Soft Power: The Means to Success in World Politics\" (2004) nebo \"The Paradox of American Power\" (2002).", "section_level": 1}], "src_summary": "Joseph Nye (* 19. ledna 1937 South Orange, New Jersey) je americký politolog, teoretik mezinárodních vztahů, jeden z hlavních představitelů neoliberálního institucionalismu. Působí jako profesor mezinárodních vztahů na John F. Kennedy School of Government Harvardovy univerzity, jejímž byl děkanem. V roce 1990 zavedl do mezinárodních vztahů pojem \"měkké moci\", který se poprvé objevil jeho v knize \"Bound to Lead: The Changing Nature of American Power\". Její koncept pak rozvinul v díle \"Soft Power: The Means to Success in World Politics\" z roku 2004. Toto sousloví se stalo často užívané z řad členů Clintonovy a Obamovy vlády. Průzkum \"The 2008 TRIP\" mezi 1 700 akademiky v oboru mezinárodních vztahů jej zařadil na 6. místo v žebříčku nejvlivnějších vědců posledních 20 let a označil ho za nejvlivnějšího amerického vědce v tomto oboru.", "tgt_summary": "Joseph Samuel Nye Jr. (born January 19, 1937) is an American political scientist. He is the co-founder, along with Robert Keohane, of the international relations theory of neoliberalism, developed in their 1977 book \"Power and Interdependence\". Together with Keohane, he developed the concepts of asymmetrical and complex interdependence. They also explored transnational relations and world politics in an edited volume in the 1970s. More recently, he explained the distinction between hard power and soft power, and pioneered the theory of soft power. His notion of \"smart power\" (\"the ability to combine hard and soft power into a successful strategy\") became popular with the use of this phrase by members of the Clinton Administration, and more recently the Obama Administration. He is the former Dean of the John F. Kennedy School of Government at Harvard University, where he currently holds the position of University Distinguished Service Professor, Emeritus. In October 2014, Secretary of State John Kerry appointed Nye to the Foreign Affairs Policy Board. He is also a member of the Defense Policy Board. He has been a member of the Harvard faculty since 1964. He is a fellow of the American Academy of Arts & Sciences and a foreign fellow of The British Academy. Nye is also a member of the American Academy of Diplomacy. The 2011 TRIP survey of over 1700 international relations scholars ranks Joe Nye as the sixth most influential scholar in the field of international relations in the past twenty years. He was also ranked as most influential in American foreign policy. In 2011, \"Foreign Policy\" magazine named him to its list of top global thinkers. The magazine's valued reporter Daniel Drezner wrote: \"All roads to understanding American foreign policy run through Joe Nye.\" In September 2014, \"Foreign Policy\" reported that the international relations scholars and policymakers both ranked Nye as one of the most influential scholars.", "id": 31035}
{"src_title": "Akrolein", "tgt_title": "Acrolein", "src_document": [{"title": "Syntéza.", "content": "Akrolein se průmyslově připravuje oxidací propenu (propylenu). Je snaha používat jako syntézní surovinu propan, je to však obtížnější. Ročně se ve světě vyrobí miliony tun akroleinu. Glycerol zahřívaný na 280 °C se rozkládá za vzniku akroleinu.
[http://membership.acs.org/c/ccs/pubs/CLIPS/JCE20030025.pdf] Akrolein lze v laboratoři připravovat také reakcí hydrogensíranu draselného s glycerolem.", "section_level": 1}, {"title": "Použití.", "content": "Akrolein se používá pro výrobu polyesterových pryskyřic, polyuretanu, propylenglykolu, kyseliny akrylové, akrylonitrilu a glycerolu. Má tendenci polymerizovat již při pokojové teplotě a zanechává gumovitý nažloutlý zbytek hnilobného zápachu. O akroleinu se uvažuje jako o surovině pro Skraupovu syntézu chinolinů, používá se však zřídka kvůli své nestabilitě. Někdy se akrolein používá jako fixativ biologických vzorků pro elektronovou mikroskopii. Používá se i jako kontaktní herbicid pro ponořený a plovoucí plevel a pro řasy v zavlažovacích kanálech.", "section_level": 1}, {"title": "Zdravotní rizika.", "content": "Akrolein prudce dráždí plíce a způsobuje slzení. Byl použit jako chemická zbraň během 1. světové války. Není však zakázán Úmluvou o chemických zbraních. Na kůži způsobuje akrolein těžké poleptání. Koncentrace nad 2 ppm jsou bezprostředně škodlivé. Akrolein není podezírán z karcinogenity pro člověka; nebyly provedeny žádné studie karcinogenních účinků u člověka, nicméně studie na potkanech ukázaly zvýšený výskyt zhoubných nádorů při požívání akroleinu, avšak ne při inhalaci. V říjnu 2006 našli vědci spojení mezi akroleinem v kouři z tabákových cigaret a rizikem rakoviny plic. Akrolein je navíc toxickým metabolitem cyklofosfamidu, cytotoxického chemoterapeutika, a způsobuje hemorrhagickou cystitidu. Jako protijedy proti akroleinu se používají N-acetylcystein a mesna. Pro měření obsahu akroleinu v průmyslových a komunálních odpadních vodách byla navržena metoda EPA 603.", "section_level": 1}, {"title": "Akroleinový test.", "content": "Akroleinový test je test na přítomnost glycerolu nebo tuků. Vzorek se zahřívá s hydrogensíranem draselným; uvolňuje-li se akrolein, je test pozitivní. Pokud se tuk silně zahřívá za přítomnosti dehydratačního činidla, jako je hydrogensíran draselný, glycerolová část molekuly je dehydratována do podoby nenasyceného aldehydu, akroleinu (CH=CH-CHO), který se projeví specifickým zápachem.", "section_level": 1}], "src_summary": "Akrolein, též označovaný jako akrylaldehyd (systematický název \"prop-2-enal\") je nejjednodušší nenasycený aldehyd. Je produkován ve velkém množství, ovšem nejčastěji vzhledem k jeho nestabilitě hned reaguje s jinými látkami. Má ostrý, štiplavý, nepříjemný zápach podobný přepálenému tuku, protože při vysoké teplotě se tuky rozloží na mastné kyseliny, akrolein a vodu.", "tgt_summary": "Acrolein (systematic name: propenal) is the simplest unsaturated aldehyde. It is a colourless liquid with a piercing, acrid smell. The smell of burnt fat (as when cooking oil is heated to its smoke point) is caused by glycerol in the burning fat breaking down into acrolein. It is produced industrially from propylene and mainly used as a biocide and a building block to other chemical compounds, such as the amino acid methionine.", "id": 2052100}
{"src_title": "Jeffree Star", "tgt_title": "Jeffree Star", "src_document": [{"title": "Dětství.", "content": "Narodil se 15. listopadu roku 1985 v Orange County v Kalifornii (USA). Otec mu brzy zemřel, vyrůstal tedy s matkou, které v době její účasti na módních přehlídkách bral líčidla a různě s nimi experimentoval. To přerostlo k celoživotní vášni. Začal chodit do školy nalíčený, v době svého dospívání postupně změnil svůj image, začal se oblékat a upravovat do ženského vzezření a přiznal svou bisexuální orientaci.", "section_level": 1}, {"title": "Kariéra.", "content": "V osmnácti letech krátce pracoval v jednom z butiků kosmetické značky MAC. Na začátku éry MySpace založil punk-rockovou skupinu a začal vystupovat pod jménem Jeffree Star. Brzy mu MySpace začal generovat dostatečně velké příjmy na to, aby se hudbě mohl věnovat profesionálně – v době jeho největší slávy byl jeho největší hvězdou. Koncertoval v USA; v jednom jeho videoklipu spoluúčinkovala v té době ještě ne tolik slavná Nicki Minaj. Stylizoval se do divy s výrazným líčením, barvenými vlasy, tetováním; jeho zevnějšek stejně jako jeho koncerty byly extravagantní, energické a živé. Kolem roku 2008 se spřátelil se zpěvákem a hudebním producentem Akonem, který mj. objevil Lady Gaga a seznámil Stara např. s Ke$hou, Miley Cyrus a dalšími předními populárními interprety. Akon o něm tehdy řekl, že Jeffree Star bude nová Lady Gaga, a chtěl s ním otevřít další spolupráci (Steininger do té doby vydával nezávisle nebo pod nakladatelstvím Popsicle Records). Nedlouho poté ale Akon procházel několika kontroverzemi, soudním procesy, byl vláčen médii, která rozebírala jeho texty atd. a ze spolupráce nakonec sešlo. Ve stejné době popularita MySpace rapidně klesala a Steininger rychle ztrácel peníze, krátkodobě se dostal dokonce do dluhů. V roce 2014 Star založil svou kosmetickou značku s názvem Jeffree Star Cosmetics a místo rozjeté hudební kariéry se začal věnovat podnikání v oboru make-upu. Přibližně ve stejné době si legálně změnil své jméno na Jefree Star a expandoval na sociální sítě, které využívá pro propagaci svých produktů. Make-up vyrábí v Kalifornii, kde vlastní výrobní haly, sklady, studio pro reklamu a propagaci a další prostory. Zejména posledních několik let pro něj bylo převážně období růstu a zisku. Star dále změnil své vzezření, stylizoval se do role luxusní divy, stal se tváří kosmetických výrobků, které vyrábí; prodělal rekonstrukci zubů, zbavil se obočí, získal další tetování… Dle jeho slov v roce 2018 zažila jeho kosmetická společnost 700% růst. Podle Money Inc. se Star stal člověkem s nejvyššími příjmy na síti YouTube s 75 miliony dolarů, 16,4 miliony fanoušků a 1,7 mld. shlédnutí jeho videí a statusem internetové celebrity. Na Instagramu jej (ke konci roku 2019) sleduje 14,9 milionů a jeho značku 6,8 milionů lidí. V současnosti kromě make-upu Star navrhuje módní doplňky, také řídí import reklamních předmětů populárních osobností investuje do nemovitostí a marihuanového průmyslu. Jeho majetek se odhaduje na 200 až 350 milionů dolarů.", "section_level": 1}, {"title": "Soukromý život.", "content": "Od března 2019 Star prostřednictvím dokumentárních videí jiného YouTubera, Shanea Dawsona odhalil několik informací ze svého života, jak z hudební kariéry, zákulisí výroby make-upu či jeho intimního života. V současnosti žije Jefree Star v Calabasas v Kalifornii s modelem Nathanem Schwandtem v pompézním sídle za 3,6 milionu dolarů.", "section_level": 1}], "src_summary": "Jeffree Star (narozen jako Jeffrey Lynn Steininger) je americký youtuber, podnikatel, vizážista a zpěvák přebývající ve městě Calabasas (Los Angeles).", "tgt_summary": "Jeffree Star (born Jeffrey Lynn Steininger Jr.; November 15, 1985) is an American entrepreneur and singer, and the founder and owner of Jeffree Star Cosmetics. In 2009, Star released his first and only studio album, \"Beauty Killer\", which included songs such as \"Lollipop Luxury\" featuring Nicki Minaj. He embarked on several world tours to promote his music. In 2010, he signed to Konvict Muzik—whose founder Akon described Star as \"the next Lady Gaga\". However, Star abruptly left the music industry in 2013 due to legal issues Akon was facing between 2007 and 2010. In November 2014, he founded the company Jeffree Star Cosmetics. In 2018, Star earned $18 million from his YouTube endeavors alone, according to \"Forbes\". That was enough to make him the fifth-highest-paid YouTube star as of December 2018.", "id": 551982}
{"src_title": "Růžový trojúhelník", "tgt_title": "Pink triangle", "src_document": [{"title": "Vězňové s růžovým trojúhelníkem.", "content": "Růžový trojúhelník nosilo podle odhadů zhruba 5-15 tisíc mužů. U těch, kteří byli takto označeni, činila úmrtnost nadprůměrných 60 procent. Vězni s růžovým trojúhelníkem nebyli po válce odškodněni německou vládou. § 175 totiž zůstal v platnosti i v poválečném období (byť prošel denacifikací, takže zpřísněné pasáže z roku 1935 byly vypuštěny). Na území NDR platil v přísnější verzi do roku 1968, v SRN byl zrušen dokonce až 11. června 1994. V srpnu 2011 přinesla média zprávu, že ve Francii zemřel poslední známý přeživší gay z koncentračních táborů. Byl jím Rudolf Brazda, rodilý Němec českého původu, který zesnul 3. srpna 2011 ve věku 98 let.", "section_level": 1}, {"title": "Růžový trojúhelník jako symbol homosexuálního hnutí.", "content": "Růžový trojúhelník se v pozdějších letech stal jedním ze symbolů mezinárodního gay hnutí. K tomu došlo především v Evropě v polovině 70. let. V roce 1975 bylo založeno nakladatelství \"Verlag Rosa Winkel\" (Nakladatelství Růžový trojúhelník), první nakladatelství pro homosexuály v německy mluvících zemích, které si záměrně vzalo do názvu tento symbol. Rovněž německý režisér Rosa von Praunheim přijal umělecké jméno inspirované tímto symbolem. V USA byl růžový trojúhelník použit v 80. letech jako znamení skupiny aktivistů \"Act UP\" bojující proti nemoci AIDS. Znak tvořil růžový trojúhelník směřující špicí nahoru, který byl doplněn sloganem \"Silence = Death\" (\"Ticho = Smrt\"). V průběhu let se ze Spojených států přeneslo do Evropy užívání duhové vlajky jako symbolu homosexuálního hnutí. Tato vlajka pak částečně v 80. a zcela pak v 90. letech nahradila trojúhelník jako univerzální symbol LGBT hnutí.", "section_level": 1}], "src_summary": "Růžový trojúhelník byl jeden ze symbolů, kterým se během nacistického období označovali vězni v koncentračních táborech. Tímto trojúhelníkem byli identifikováni muži, kteří byli do táborů deportováni za porušení § 175 trestajícího homosexuální pohlavní styk. V 70. letech 20. století se růžový trojúhelník stal rovněž jedním ze symbolů homosexuálního hnutí.", "tgt_summary": "A pink triangle has been a symbol for various LGBTQ identities, initially intended as a badge of shame, but later reclaimed as a positive symbol of self-identity. In Nazi Germany in the 1930s and 1940s, it began as one of the Nazi concentration camp badges, distinguishing those imprisoned because they had been identified by authorities as homosexual men, a category that also included bisexual men and transgender women. In the 1970s, it was revived as a symbol of protest against homophobia, and has since been adopted by the larger LGBTQ community as a popular symbol of LGBTQ pride and the LGBTQ rights movement.", "id": 2009672}
{"src_title": "Synagoga Pavée", "tgt_title": "Agoudas Hakehilos Synagogue", "src_document": [{"title": "Historie.", "content": "V roce 1911 se spojilo devět židovských obcí ruských a polských imigrantů, z nichž každá měla svou vlastní modlitebnu, a vytvořilo sdružení \"Agoudas Hakehilot\", aby společně vybudovaly synagogu. Sdružení získalo pozemek v ulici Rue Pavée, který byl sice jen 30 metrů dlouhý a 12 m široký, avšak ležel přímo uprostřed čtvrti Marais, ve které žilo od 19. století mnoho židovských přistěhovalců z východní Evropy. Stavba byla plně hrazena ze soukromých zdrojů. V dubnu 1913 byl položen základní kámen a již v říjnu téhož roku byla synagoga používána, ačkoli oficiální inaugurace se konala až 7. června 1914. Před svátkem Jom kipur v roce 1941 byla budova poškozena výbuchem stejně jako šest dalších pařížských synagog. Po druhé světové válce byla obnovena. Dne 4. července 1989 byla synagoga jakožto jediná stavba tohoto druhu postavená v secesním slohu zanesena do seznamu historických památek. Předmětem ochrany není jen budova samotná, ale i veškeré vnitřní secesní vybavení. Synagoga dodnes slouží svému účelu. Pro běžné návštěvníky není přístupná, otevírá se pouze při zvláštních příležitostech, jako jsou např. Dny evropského dědictví.", "section_level": 1}, {"title": "Architektura.", "content": "Stavbu navrhl architekt Hector Guimard. Konstrukce je kamenná a železobetonová. Zvlněná fasáda je rozdělena do tří částí a je zvýrazněna úzkými dvojitými okny a úzkými pilastry, které jsou zakončeny květinovými motivy. Pod zaoblenou střešní římskou jsou desky s desaterem. Nad vchodem je Davidova hvězda, která zde ovšem byla umístěna až při renovaci po druhé světové válce. Za trojdílným portálem se nachází vestibul, odkud vedou boční schody na ženskou galerii. Hlavní loď je úzká a neobvykle vysoká. Je osvětlena oknem ve stropě a velkým oknem v čelní zdi na schránou na Tóru. Uprostřed lodi se nachází bima, která je obklopena čtyřmi secesními svícny. Vnitřní vybavení synagogy (nábytek, štuková výzdoba, svítidla, lavice, zábradlí) s výjimkou chanukového svícnu je rovněž návrhem Hectora Guimarda. Lavice mají stejné zvlněné prohnutí jako fasáda a jsou zdobeny trojúhelníkovým motivem.", "section_level": 1}], "src_summary": "Synagoga Pavée (francouzsky \"Synagogue de la rue Pavée\", též nazývaná synagoga Agoudas Hakehilot) je ortodoxní synagoga ve 4. obvodu v Paříži v historické čtvrti Marais v ulici \"Rue Pavée\" č. 10, po které nese své hlavní jméno. Synagoga není součástí Centrální konzistoře. Byla postavena v secesním slohu v roce 1913 a oficiálně otevřena o rok později.", "tgt_summary": "The Agoudas Hakehilos Synagogue (אֲגֻדָּת־הַקְּהִלּוֹת, Union of the communities), at 10 rue Pavée, in the 4th arrondissement of Paris (Le Marais quarter), commonly referred to at the Pavée synagogue, rue Pavée synagogue, or Guimard synagogue, was designed by Art Nouveau architect Hector Guimard and erected between 1913 and 1914.", "id": 2218752}
{"src_title": "Jindřich, hrabě z Chambord", "tgt_title": "Henri, Count of Chambord", "src_document": [{"title": "Vláda.", "content": "Po sesazení a abdikaci krále Karla X. se krátce na 20 minut v roce 1830 stal (alespoň podle následnického práva) králem jeho syn jako Ludvík XIX. Poté musel i on ustoupit nátlaku a abdikovat jako jeho otec ve prospěch svého synovce desetiletého Jindřicha, hraběte de Chambord. Liberální, buržoazií kontrolovaná Poslanecká sněmovna odmítla potvrdit nástupnictví mladého hraběte, který se měl stát králem Jindřichem V. a místo toho ve volbě bojkotované zástupci konzervativců prohlásila francouzský trůn za prázdný. K moci se tak dostává Ludvík Filip, hrabě Orleánský, z vedlejší linie rodu Bourbonů, Bourbon-Orléans vůbec poslední francouzský král. Po nástupu Ludvíka Filipa na francouzský trůn se stal legitimistickým uchazečem o trůn Jindřichův děd, bývalý král Karel X., po jeho smrti se jím stal jeho syn Ludvík Antonín, vévoda z Angoulême (Ludvík XIX.). Když ten v roce 1844 zemřel, stal se legitimním pretendentem francouzského trůnu Jindřich, hrabě z Chambord.", "section_level": 1}, {"title": "Opětovná naděje na trůn.", "content": "Když bylo v roce 1870 poraženo Druhé Francouzské císařství v prusko-francouzské válce, získali monarchisté většinu v Národním shromáždění. Orléanisté podporovali nárok legitimního hraběte de Chambord na trůn, s nadějí že po jeho smrti by měl být dalším králem vévoda Filip Orleánský, hrabě pařížský. Jindřich tak byl jak pretendentem legitimnistů tak orléanistů a obnovení monarchie ve Francii se zdálo být velmi reálné. Ten ale korunu chtěl přijmout pouze pod podmínkou, že se Francie vzdá své revoluční trikolóry a jako vlajku přijme původní královskou vlajku s liliemi. Poté pod podmínkou kompromisu, že by původní vlajka byla královskou standartou a trikolora by byla státní vlajkou, ale i tento návrh byl zamítnut.", "section_level": 1}, {"title": "Legitimisté a orléanisté-unionisté.", "content": "Po Jindřichově smrti v roce 1883, jelikož s ním vymřela původní starší linie Bourbonů, vyvstali nyní již oprávněné dohady o to, kdo má nárok na trůn. Stále trval spor mezi legitimisty a orléanisty. K orléanistům se ale přidala dosavadní část legitimistů, kteří si díky tomu říkají unionisté.", "section_level": 1}], "src_summary": "Jindřich, hrabě z Chambord (29. září 1820 – 24. srpen 1883, celým jménem \"Henri Charles Ferdinand Marie Dieudonné d'Artois, duc de Bordeaux\") byl francouzský princ z dynastie Bourbonů. Mezi 2. srpnem a 9. srpnem 1830 byl podle následnického práva legitimním francouzským králem jako Jindřich V. (a navarrským jako Jindřich IV.) Poté byl v letech 1844–1883 legitimním pretendentem francouzského (a navarrského) trůnu. Narodil se 29. září 1820 jako pohrobek prince Karla Ferdinanda, vévody z Berry a jeho ženy princezny Karolíny Neapolsko-Sicilské. Jeho otec (byl druhorozený syn francouzského krále Karla X.) byl zavražděn 14. ledna 1820. Jindřich tak byl po svém strýci druhý v pořadí na trůn.", "tgt_summary": "Prince Henri, Count of Chambord (; 29 September 1820 – 24 August 1883) was disputedly King of France from 2 to 9 August 1830 as Henry V, although he was never officially proclaimed as such. Afterwards, he was the Legitimist pretender to the throne of France from 1844 until his death in 1883. Henri was the only son of Charles Ferdinand, Duke of Berry, born after his father's death. The Duke was the younger son of Charles X of France, by his wife, Princess Carolina of Naples and Sicily, daughter of King Francis I of the Two Sicilies. As the grandson of Charles X, Henri was a . He was the last legitimate descendant in the senior male line of Louis XV of France.", "id": 747170}
{"src_title": "Ludvík Antonín, vévoda z Angoulême", "tgt_title": "Louis Antoine, Duke of Angoulême", "src_document": [{"title": "Původ.", "content": "Narodil se 6. srpna 1775 jako nejstarší syn Karla, hraběte z Artois (budoucí král Karel X.) a jeho ženě princezně Marii Tereze Savojské. Poté co se jeho otec stal v roce 1824 králem jako Karel X., stal se Ludvík Antonín následníkem trůnu a získal titul Dauphin (1824–1836). Jako následník trůnu podporoval otcovu politiku a řízení státu. Ludvík Antonín zůstal po celý život bezdětný.", "section_level": 1}, {"title": "Vláda.", "content": "Po sesazení a abdikaci krále Karla X. se krátce na 20 minut v roce 1830 stal (alespoň podle následnického práva) králem právě jeho syn Ludvík Antonín jako Ludvík XIX. Poté musel i on ustoupit nátlaku a přibližně po 20 minutách pouze \"titulární vlády\" abdikovat jako jeho otec ve prospěch svého 10letého synovce Jindřicha, hraběte de Chambord. Liberální, buržoazií kontrolovaná Poslanecká sněmovna odmítla potvrdit dokonce i nástupnictví mladého hraběte, který se (stal) měl stát králem Jindřichem V. a místo toho ve volbě bojkotované zástupci konzervativců prohlásila francouzský trůn za prázdný. K moci se tak dostává vůbec poslední francouzský král Ludvík Filip, hrabě Orleánský, z vedlejší linie rodu Bourbonů, Bourbon-Orléans. Poté společně se svým otcem Karlem, manželkou Marií Terezií Bourbonskou a synovcem Jindřichem odcestoval do Rakouského císařství. V letech 1832–1836 pobýval i na Pražském hradě. Později zemřel na zámku Graffenberg v Gorizii. Díky své přibližně dvacetiminutové \"vládě\" je prozatím panovník, který vládl nejkratší dobu, kterou údajně strávil tím, že poslouchal svou ženu a její prosby, že nemá podepsat abdikaci. Po nástupu Ludvíka Filipa na francouzský trůn se stal legitimistickým uchazečem bývalý král Karel X., po jeho smrti se jím stal v roce 1836 jeho syn Ludvík Antonín (Ludvík XIX.). Když v roce 1844 zemřel bezdětný, stal se legitimistickým pretendentem francouzského trůnu jeho synovec Jindřich, hrabě z Chambord.", "section_level": 1}], "src_summary": "Ludvík Antonín, vévoda z Angoulême (6. srpen 1775 – 3. červen 1844, celým jménem \"Louis-Antoine d'Artois, fils de France, duc d'Angoulême\") byl francouzský princ z dynastie Bourbonů a poslední francouzský dauphin. 2. srpna 1830 se stal na 20 minut podle následnického práva legitimním francouzským a navarrským králem jako Ludvík XIX. Poté byl v letech 1836 až 1844 pretendentem francouzského (a navarrského) trůnu.", "tgt_summary": "Louis Antoine of France, Duke of Angoulême (6 August 1775 – 3 June 1844) was the elder son of Charles X of France and the last Dauphin of France from 1824 to 1830. He was technically King of France and Navarre for less than 20 minutes before he himself abdicated, due to his father's abdication during the July Revolution in 1830. He never reigned over the country, but after his father's death in 1836, he was the legitimist pretender as Louis XIX. He was a \"petit-fils de France\" at birth, and was initially known as Louis Antoine d'Artois. After his father's accession to the throne, he became \"fils de France\", and his surname changed to de France, following the royal custom for princes with such rank.", "id": 798502}
{"src_title": "Sluha dvou pánů", "tgt_title": "The Servant of Two Masters", "src_document": [{"title": "Děj.", "content": "Beatrice Rasponi, převlečená za svého mrtvého bratra Federica, přijíždí do Benátek společně se svým sluhou Truffaldinem. Hledá tu svého snoubence Florinda, který jejího bratra v souboji zabil a musel utéct z Turína. Florindo skutečně později do Benátek dorazí a také si Truffaldina najme jako sluhu. Služba dvěma pánům naráz je však na Truffaldina moc, většinu zadaných úkolů poplete a dá vzniknout mnoha komickým situacím. Mezitím si svými problémy prochází i obchodník Pantalone a jeho dcera Clarice. Federico si měl Clarici vzít, Pantalone ji však po jeho smrti zaslíbil Silviovi Lombardimu. Ten se nyní své snoubenky nechce vzdát, stejně tak si Clarice domnělého Federica nechce vzít. Jediný, kdo o přestrojené Beatrici ví pravdu, je hostinský Brighella, kterého ale Beatrice uprosí, aby její hru hrál také a neprozradil ji. Díky Truffaldinově schopnosti poplést a zamotat úplně vše se mezitím Beatrice a Florindo dozvídají jeden o druhém, kupříkladu když Truffaldino omylem vymění jejich dopisy. Netuší však, že se ubytovali ve stejném hostinci a bydlí vedle sebe. Vše se nakonec vyřeší až ve chvíli, kdy Truffaldino \"nedopatřením\" řekne oběma pánům o smrti toho druhého a oba si v zoufalství chtějí vzít život. Tehdy Beatrice konečně odhalí svůj převlek a shledá se se svým snoubencem. Když se vše konečně vysvětlí, Beatrici a Florindovi dojde, že jim Truffaldino sloužil oběma naráz. Truffaldino, který se mezitím zamiloval do Pantaloneho služky Smeraldiny, přiznává barvu a osobitým způsobem se vyzná ze své lásky.", "section_level": 1}, {"title": "Současnost.", "content": "Mezi nejznámější současné inscenace této hry patří provedení činohry pražského Národního divadla v režii Ivana Rajmonta s Miroslavem Donutilem v hlavní roli.", "section_level": 1}, {"title": "Inscenace Národního divadla.", "content": "V Národním divadle byla hra poprvé uvedena 30. června 1994. Oficiální premiéru měla 22. září 1994. Poslední, šestisté představení se konalo 27. 12. 2016.", "section_level": 2}, {"title": "Brněnská inscenace.", "content": "Tuto komedii mělo ve svém repertoáru od roku 2000 také Městské divadlo Brno. Zde v hlavní roli exceloval herec Martin Havelka. Hra měla derniéru 3. června 2013.", "section_level": 2}], "src_summary": "Sluha dvou pánů je klasická divadelní hra, situační komedie Carla Goldoniho z roku 1745, spadající do specifického žánru commedia dell'arte.", "tgt_summary": "The Servant of Two Masters () is a comedy by the Italian playwright Carlo Goldoni written in 1746. Goldoni originally wrote the play at the request of actor Antonio Sacco, one of the great Truffaldinos in history. His earliest drafts had large sections that were reserved for improvisation, but he revised it in 1753 in the version that exists today. The play draws on the tradition of the earlier Italian \"commedia dell'arte\".", "id": 1081310}
{"src_title": "Jakov Jurovskij", "tgt_title": "Yakov Yurovsky", "src_document": [{"title": "Životopis.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Mládí.", "content": "Jakov Jurovskij se narodil jako Jankel Chajmovič Jurovskij, osmé z deseti židovských dětí v Tomsku, kde pobýval jeho otec, když si odpykával trest za krádež. Jeho matka byla švadlena. Dědeček Izák byl rabínem v Poltavě. Krátce před příklonem k marxismu konvertoval Jurovskij k protestantství. Jurovskij se vyučil hodinářem a roku 1904 odešel do Německa. Do Ruska se vrátil během revoluce roku 1905 a po jejím krachu se připojil k bolševikům. Několikrát byl zatčen a setkal se s Jakovem Sverdlovem. Roku 1907 odešel do USA, v roce 1910 se však vrátil do Ruska. Po vypuknutí první světové války byl povolán do armády a sloužil jako lékař v lazaretu. Za únorové revoluce se Jurovskij stal členem Jekatěrinburského sovětu. Po říjnové revoluci byl tamním komisařem pro justici a stal se členem tajné policie Čeky.", "section_level": 2}, {"title": "Zavraždění carské rodiny.", "content": "Roku 1918 byl car Mikuláš II. se svou rodinou vězněn v Jekatěrinburgu v Ipaťjevově domě. Jurovskij se stal jejich poručníkem. Dne 17. července 1918 odvedlo popravčí komando carskou rodinu do sklepa. Jurovskij šel s nimi. Rodina byla postavena ke zdi a komando zahájilo palbu. Car (toho zastřelil osobně Jurovskij) a carevna Alexandra byli na místě mrtvi. Jejich děti však palbu přežily a pobíhaly po místnosti. Když carevič Alexej oběhl Jurovského, ten ho povalil a osobně ho střelil do ucha. Jeho sestry pak byly ubodány bajonety. Poté byla jejich těla prozkoumána. Bylo zjištěno, že jejich spodní prádlo bylo poseto diamanty, které jim posloužily jako neprůstřelná vesta, proto střelbu přežily.", "section_level": 2}, {"title": "Pozdější život.", "content": "V témže roce vedl Jurovskij vyšetřování okolo Fanny Kaplanové, která se neúspěšně pokusila zabít (zastřelit) Lenina. Od roku 1921 pracoval jako šéf sovětské státní pokladny. Zemřel v roce 1938 v Kremelské nemocnici na žaludeční vřed.", "section_level": 2}], "src_summary": "Jakov Michajlovič Jurovskij (rusky \"Яков Михайлович Юровский\", 19. června 1878 Tomsk – 2. srpna 1938 Moskva) byl bolševický revolucionář a sovětský politik. Je znám jako věznitel a popravčí cara Mikuláše II. a jeho rodiny.", "tgt_summary": "Yakov Mikhailovich Yurovsky (; – 2 August 1938) was a Russian Old Bolshevik and a Soviet Revolutionary. He was best known as the chief executioner of Emperor Nicholas II of Russia, his family, and four retainers on the night of 17 July 1918.", "id": 541641}
{"src_title": "Hořec žlutý", "tgt_title": "Gentiana lutea", "src_document": [{"title": "Popis.", "content": "Hořec žlutý je statná, 50 až 110 cm vysoká vytrvalá bylina s nevětvenou přímou olistěnou lodyhou. Listy jsou nápadné, vejčitého tvaru, až 30 cm dlouhé, poněkud podobné listům kýchavice (\"Veratrum\"). Na bázi lodyhy je vyvinuta přízemní listová růžice. Lodyha je tlustá, dutá. Dolní lodyžní listy jsou krátce řapíkaté, horní jsou přisedlé. Listy mají velmi výraznou žilnatinu, tvořenou 5 až 7 souběžnými žilkami. Květenství je vrcholové, květy jsou nahloučeny v paždí 2 až 6 párů listovitých listenů. Květy jsou pětičetné, oboupohlavné. Kalich je nepravidelný, s jedním zářezem sahajícím téměř až k bázi a s krátkými cípy. Koruna je jasně žlutá, s kratičkou trubkou a asi 2 až 3 cm dlouhými úzkými cípy. Nitky tyčinek jsou přirostlé k bázi koruny. Prašníky srůstají okolo čnělky v trubičku. Semena jsou světle hnědá, asi 3 mm dlouhá.", "section_level": 1}, {"title": "Výskyt.", "content": "Druh se přirozeně vyskytuje v Alpách, Vogézách, Schwartzwaldu, v Pyrenejích a na Balkánském poloostrově. V Alpách se jako výrazný prvek vegetace vyskytuje na alpínských a subalpínských loukách, v západní části v nominátním poddruhu, z jihovýchodních oblastí Alp jsou uváděny poddruhy \"Gentiana lutea\" subsp. \"symphyandra\" a \"Gentiana lutea\" subsp. \"vardjanii\". V České republice není hořec žlutý původní, ve 20. a 30. letech 20. století byl však vysazován pro farmaceutické potřeby a pro výrobu likérů. Byl vysazen v Krkonoších, v Krušných a Orlických horách, na Šumavě a v Hrubém Jeseníku. Na některých místech se přirozeně rozmnožuje.", "section_level": 1}, {"title": "Podobné rostliny.", "content": "Hořec žlutý je svými žlutými květy s úzkými dlouhými korunními cípy nezaměnitelný s jiným druhem hořce. Žlutě kvete i drobnější hořec tečkovaný (\"Gentiana punctata\"), který však má zvonkovité květy s krátkými korunními cípy. V České republice roste v Hrubém Jeseníku. Nekvetoucí hořec žlutý může být zaměněn s některým druhem kýchavice (\"Veratrum\"). Lze jej odlišit mj. podle tlusté lodyhy a nasivělých listů.", "section_level": 1}, {"title": "Využití.", "content": "Kořen hořce žlutého obsahuje hořké glykosidy, zejména amarogentin a gentiopikrin. Z dalších látek jsou obsaženy terpeny, alkaloidy, slizy, pektiny, inulin aj. Kořen je využíván ve farmacii (oficiální droga pod názvem \"Radix gentianae\") a v bylinném léčitelství při zažívacích poruchách. Tlumí dyspeptické projevy při poruchách funkce žlučníku, jater a slinivky. Podporuje krvetvorbu, funkce centrální nervové soustavy a dá se využít jako celkové tonikum při rekonvalescenci po těžkých chorobách. Zevně může být použit na nehojící se a zduřelé rány. Je používán též v homeopatii. Oddenky jsou využívány k výrobě hořkých likérů. Občas je pěstován v zahradách jako okrasná rostlina.", "section_level": 1}], "src_summary": "Hořec žlutý (\"Gentiana lutea\") je statný druh hořce se žlutými květy, vyskytující se přirozeně v horách střední a jižní Evropy. V České republice není původní, byl však v některých našich pohořích vysazen. Rostlina je využívána ve farmacii, v lidovém léčitelství a při výrobě hořkých likérů.", "tgt_summary": "Gentiana lutea, the great yellow gentian, is a species of gentian native to the mountains of central and southern Europe.", "id": 2395091}
{"src_title": "Fridrich Vilém Haugwitz", "tgt_title": "Friedrich Wilhelm von Haugwitz", "src_document": [{"title": "Životopis.", "content": "Narodil se na zámku v Chróstniku, v lubinském vojvodství dolnoslezského knížectví, mezi Lehnicí a Vratislaví jako nejstarší syn protestantské rodiny generálmajora Jiřího Karla Haugwitze (1674-1745), jemuž byl roku 1723 potvrzen český stav svobodných pánů a v roce 1733 mu byl udělen český hraběcí stav. Haugvicové přišli do zemí Koruny české na přelomu 13. a 14. století z Lužice. Usadili se v Čechách a na Moravě, později ve Slezsku a Prusku. Významného postavení dosáhli v kladském hrabství. Přestože byli šlechtou předbělohorskou a českými zemským patrioty (Haugvicové z lochotínské větve bojovali např. v armádě Jiřího z Poděbrad), významného postavení dosáhli až v době pobělohorské, v osobě Fridricha Viléma.", "section_level": 1}, {"title": "Státní služba.", "content": "Bedřich po své konverzi ke katolictví v roce 1725 vstoupil do služeb rakouského císaře Karla VI., jako státní úředník ve slezské zemské správě, nejprve ve Vratislavi, kde byl pověřen vedením a dozorem nad kontribučním systémem. Po vpádu Fridricha II. do Slezska a po první slezské válce odešel z Vratislavi do Opavy, kde po ztrátě významné části slezského území ve prospěch Pruska následně zastával pozici prezidenta v nově vytvořeném Královském úřadě. Ten byl nejvyšším zemským správním úřadem pro zbývající rakouskou část Slezska ponechanou Habsburkům. Vznikl v roce 1742 z tzv. Vrchního úřadu ve Slezsku (Oberamt in Schlesien) a působil jako stání politický úřad II. stolice. Později, v roce 1783, byl spojen s Moravským zemským guberniem pod jeden úřad s názvem Moravskoslezské gubernium. V roce 1742 získal Haugwitz Bílsko, toto panství mu Marie Terezie povýšila na stavovské panství. V Opavě také Haugwitz v roce 1743 vypracoval pro Marii Terezii obsáhlou zprávu o příčinách rakouské válečné prohry, na kterou navazovaly široké návrhy reformy státní správy, zejména v oblasti správy finanční a politické. Jádrem této práce byla myšlenka, že politická a finanční správa celé monarchie musejí tvořit jediný celek.", "section_level": 2}, {"title": "Reformy.", "content": "Z Opavy v roce 1743 předložil císařovně Marii Terezii své návrhy na reformy. Jeho první reforma spočívala ve spojení finanční a politické správy. V roce 1747 byl pověřen správou v Kraňsku a Korutanech. O dva roky později se reformy začaly uskutečňovat: byla zrušena Rakouská a Česká dvorská kancelář, kterou nahradilo Directorium in publicis et cameralibus a Nejvyšší soudní úřad. Haugwitz se stal prezidentem direktoria. V roce 1749 vytvořil Haugwitz nezávislou policejní komisi (\"Polizeihof Kommision\"), jejíž úkoly byly bezpečnostní a ekonomické. Zároveň Haugwitz zřídil ve všech provinčních metropolích policejní ředitelství s ústředím ve Vídni. Jeho zásluhou se policie změnila ve státní instituci. Důsledkem toho byl postupný vznik policejních ředitelství v celé Rakouské říši, přičemž v Opavě a v Brně došlo ke zřízení policejních ředitelství v roce 1786. V roce 1753 získal titul nejvyššího českého a prvního rakouského kancléře. Direktorium zaniklo během sedmileté války v roce 1761. Kromě toho byl jmenován v roce 1760 státním ministrem vnitřního obchodu nově zřízené Státní rady. V Opavě v roce 1742 vznikl rovněž další z důležitých úřadů a to generální daňový výběrčí úřad, který byl navazujícím úřadem obdobného úřadu, jenž fungoval do té doby ve Vratislavi. Marie Terezie Haugwitzovy návrhy státní správy akceptovala a v tomtéž roce započala s jejich realizací a Haugwitz se stal císařovniným prvním rádcem. Jeho návrhy byly namířeny především proti stavovské autonomii úřadů, resp. stavovské zemské správě a zemským zřízením. Podporovaly habsburské centralizační snahy a podřízenost úřadům ve Vídni a panovnickému dvoru. Jako první bylo přesně podle těchto návrhů organizováno složení a činnost opavského královského úřadu, který se tímto stal zemským úřadem odpovídajícím představám habsburské centralizace. Po úspěchu těchto návrhů ve Slezsku odešel Haugwitz v roce 1746 z pozice prezidenta opavského královského úřadu a o rok později byl pověřen vedením správy a její organizace v Kraňsku a Korutanech, kde své návrhy mohl uplatit v širším měřítku. Zde byla finanční a politická agenda odňata stavům a svěřena tzv. deputaci. Stavům tak prakticky zůstala možnost zasahovat pouze do záležitostí soudnictví. Hlavní zásadou jeho kroků bylo nejen odstranění finančních záležitostí z rukou stavů, stejně tak se velmi intenzivně zasazoval o odebrání stavovského vlivu v armádních záležitostech a to, pokud možno, v celé monarchii. Po válečném neúspěchu ve Slezsku, který Marie Terezie velmi těžce nesla, uvědomujíc si, že na počátku čtyřicátých let šlo vůbec o samotnou existenci či neexistenci rakouského císařství, byla pro Haugwitze a jeho reformy důležitá její osobní podpora návrhu, aby rakouská monarchie v době míru byla ochotna a hlavně finanční schopna udržovat stálé stavy vojska o síle přibližně 108 000 mužů. K tomuto účelu bylo nutné získat pravidelný roční příjem ve výši 14 000 000 zlatých. Tyto prostředky měly být vyjednány smlouvami se stavy jednotlivých zemí, které měly platit po dobu deseti let částku pět milionů zlatých, což bylo podstatně více než doposud. Jako kompenzaci měli získat od vídeňské vlády příslib, že od nich za žádných ani mimořádných okolností nebude požadovat vyšší částky a že stavy přijdou o povinnost naturálně zásobovat vojsko a zbude jim pouze povinnost ubytovat armádu v případě potřeby. Sněmovní jednání se tak stala pouhou formalitou a stavové ztratili možnost vyvíjet na vládu nátlak, což posilovalo panovnický centralismus říše a později se tento nepoměr ještě prohluboval. Stavy tyto návrhy přijaly, zejména ke snadnému prosazení došlo v Čechách, kde mezi panovnicí a stavy pokračovalo napětí z roku 1741, kdy čeští stavové ve své většině holdovali bavorskému kurfiřtovi a odpůrci Pragmatické sankce Karlu Albrechtovi, který se v té době v Čechách nechal korunovat jako protikrál Karel III. K dalším reformním krokům v reorganizaci armády patřilo ustanovení panovníka s konečnou platností jako vrchního velitele všech armád v říši. Rovněž došlo k zavedení speciálních vojenských škol pro důstojníky, kde se učili válečné taktice, způsobům boje a velení. Rakouská armáda získala jednotné uniformy a došlo k posílení tělesné zdatnosti vojska. Mnoha dalšími způsoby byla zvyšována bojeschopnost i v době míru. K tomu rovněž přispělo zavedení povinných odvodů k vojsku. V celé monarchii byla rovněž zahájena reforma policejních sborů. Ve všech provinciích došlo k vytvoření policejních komisařství a jejich vedení bylo centralizováno v hlavním městě Vídni. Z policie se tímto stala státní organizace a podobným způsobem došlo k reorganizaci soudnictví. Tento model vydržel dlouhou dobu až do roku 1918. Ačkoliv finanční správní reformy stály na základě centrálních státních institucí a jejich úředníci byli součástí zeměpanského orgánu, netěšili se Haugwitzově důvěře. Ten se obával jejich neloajality a začal proto tvořit model duálního správního systému. Vedle existujících státních úřadů tak vytvořil tzv. královské deputace. Ty byly zřízeny v Čechách a na Moravě a podléhaly hlavní deputaci ve Vídni, v jejímž čele stál Haugwitz jako prezident. Ve Slezsku nebylo nutné tyto deputace zavádět. Jednak proto, že větší část území okupovalo Prusko a v jeho zbývajícím území měly Haugwitzovy reformy svůj počátek. Tento stav dvojité státní správy však nebyl dlouhodobě udržitelný. V roce 1745 byl vytvořen Nejvyšší revizní soud, který plnil úlohu nejvyšší soudní instance pro české a rakouské země. Skrz něj se odvolávalo ke dvoru a tím došlo k odebrání části soudní agendy rakouské a české kanceláře. Tímto byl jejich vliv omezen, přestože jim zpracování těchto odvolání nadále zůstávalo. Byl to však první krok k následující vlně opatření, která znamenala minimalizaci stavovské správy a zrušení jednotlivých zemských kanceláří. K tomu došlo po vlně příprav 2. května 1749, kdy Marie Terezie oznámila změnu v organizaci státní správy pod vedením Haugwitze. Tomu byl vzorem tehdejší úhlavní nepřítel Prusko, které bylo s reformami státní správy a vojska na vysoké tak úrovni, že tvořilo tehdejší středoevropskou velmoc, se kterou se ani rakouské země po zkušenostech ze ztráty Slezska nemohlo rovnat. Vzorem pro centralizační reformy byl zejména důležitý pruský úřad z roku 1723 s názvem Generální direktorium. De facto se jednalo o kombinovaný úřad dvou ministerstev, konkrétně ministerstva financí a ministerstvem vnitra. Jednalo si již o úřad byrokratický, který pracoval vší silou pro zájmy státu, a neprojevovaly se v něm osobní zájmy jednotlivých šlechtických představitelů. Jeho úkolem měla být kromě loajality rovněž ekonomická výkonnost a snížená byrokratická zátěž, ačkoliv poslední jmenovaná vlastnost se v této době, kdy dochází právě k nárůstu a rozvoje byrokratického aparátu, vytvářela spíše opačným směrem. Z tohoto důvodu byly trvale zrušeny rakouská i česká kancelář. Nejvyšší český kancléř Bedřich August Harrach (kancléřem v letech 1745 – 1749) se sice pokusil o odpor proti těmto změnám, ale proti Haugwitzovi a snaze o posílení panovnického absolutismu neuspěl. Místo obou zrušených kanceláří byl tedy dle pruského vzoru zřízen jediný centrální úřad, kterým bylo tzv. Directorium in publicis et cameralibus (česky \"Ředitelství pro záležitosti administrativní a finanční\"). Pro soudní záležitost byl pak zřízen Nejvyšší soudní úřad (\"Oberste Justizstelle\"). V čele \"Directoria\" stanul sám Haugwitz a po zrušení titulu nejvyššího českého kancléře přejal jeho pravomoci jako direktoriální prezident. V roce 1753 s nárůstem byrokracie byl sice titul nejvyššího českého kancléře obnoven, jednalo se však již jen o titul formální a jeho nositel byl spojen s rakouským kancléřstvím. Prezident direktoria byl tedy nazýván nejvyšším českým kancléřem a prvním rakouským kancléřem, ale dřívější stavovský charakter této funkce zcela zmizel a tato instituce i k ní přidružené funkce se staly již natrvalo záležitostmi státně politickými. Samotné \"Directorium\" však nemělo dlouhého trvání a již v roce 1761 dochází k jeho zrušení a nahrazení Českou a rakouskou spojenou dvorskou kanceláří. V oblasti soudnictví se stal nejvyšším orgánem justiční správy výše zmíněný Nejvyšší soudní úřad, ve kterém vznikly dva konsesy, český a rakouský. Přesto však soudní agenda byla; ještě částečně roztříštěná a skutečným nejvyšším soudem rakouského státu, s výjimkou Uher, se stal tento úřad až v roce 1782. Sama Marie Terezie se stala předsedkyní dalšího nově vzniklého orgánu politické a finanční správy – Konference in internis, která navazovala na dřívější konference tajné rady. Ty však postupně zanikaly. Nejprve v roce 1741 finanční konference, v roce 1749 konference pro vnitřní záležitosti a konečně v roce 1753 zahraniční konference.", "section_level": 2}, {"title": "Neúspěch reforem a odpor proti nim.", "content": "Samotné reformy státní správy byly velmi nákladné, což vyvíjelo velký tlak na poddané a výběr berně, který se tímto velmi zkomplikoval. Zároveň kvůli odporu poddaných bylo v každé z korunních zemí zřízeno tzv. Iudicium delegatum in causis subditorum, ke kterému se mohli jednotliví poddaní postižení vyšším výběrem berně odvolávat se svými stížnostmi vůči vrchnosti. Jednalo se však až o úřad druhé instance. Funkci první instance plnily v této době jednotlivé krajské úřady. Tento odvolávací úřad záhy zanikl a jeho agenda byla sloučena s již dříve existujícím úřadem Iudicium in causis summi principis et commissorum. To původně řešilo odvolání se ve všech finančních záležitostech, tj. nejen výběru berně ale i jiných poplatků různorodého charakteru. Odpor stavů postupně posilovaný odnímáním jejich dřívějších pravomocí velmi narostl v době vydání tzv. tereziánského katastru v roce 1748. Jeho sepsání rovněž souviselo s potřebou zaplatit reformu státní správy a finančně podporovat nově vzniklé úřady, zejména se však jednalo o snahu zefektivnit samotný výběr peněz z obhospodařované půdy a postihnout její skutečný stav. Došlo však do té doby k bezprecedentnímu rozhodnutí, kdy byla zdaněna i do té doby zcela svobodná dominikální půda obdělávaná v rámci vlastního režijního podnikání šlechtou a na rozdíl od rustikálu osvobozená od daně. Všeobecného odporu šlechty proti Haugwitzovi později využil jeho nástupce, rádce Marie Terezie Václav Antonín z Kounic-Rietbergu, který ovlivňoval další vývoj správních reforem. Pro odpor šlechty byl tereziánský katastr v roce 1757 revidován, přesto však zůstal jen jako prozatímní a dočkal se náhrady v roce 1785 ve formě Josefinského katastru. Přestože jeden z důvodů reformy státní správy bylo snížení byrokratické zátěže, opak byl pravdou. Po prvních relativních úspěších Haugwitzových návrhů však došlo k nárůstu agendy a s ním i finanční náročnosti úřadů. Ukázalo se, že vytvořená centrální správa je po čase ještě nákladnější než starý model státní správy a dochází k nárůstu počtu úředníku. Agenda Direktoria kupříkladu narostla tak, že z počátečních 16 úředníků jich bylo v roce 1760 potřeba téměř 60. To se dělo např. snahou získat pod svou agendu i pravomoci jiných úřadů, u kterých však po předání této agendy jejich zaměstnanci zůstávali i nadále. Tak se tedy na Directoriu nabalovaly v roce 1752 policejní a nadační dvorská komise, v roce 1753 komerční directorium, v roce 1757 dvorská invalidní komise, vojenská komise pro dluhy a spousta dalších úřadů. To citelně zatěžovalo jednak financování takového úřadu a jednak vytvářelo téměř neřiditelný byrokratický aparát. Změny jež probíhaly v organizaci ústřední správy, se projevily také v organizaci nižší úrovně státní správy. Úřad krajského hejtmana si zatím zachoval své stavovské zřízení, v čele krajů zůstali dva hejtmani, jeden z panského a jeden z rytířského stavu. Ale už v roce 1748 stát přebral část nákladů na udržování řádné kanceláře a 23. 1. 1751 byly krajské úřady císařským reskriptem postátněny a staly se tak druhou pravidelnou instancí státní správy. Počet krajů se zvýšil z původních čtrnácti na šestnáct a v čele stál pouze jeden hejtman. Vlivem sedmileté války s Pruskem došlo k faktickému ekonomickému hroucení země. Toho společně se šlechticko-stavovskou opozicí využil Haugwitzův protivník Václav Antonín Kounic, od roku 1753 státní kancléř. Přestože na jednu stranu souhlasil s centralizací a u mnohých reforem požadoval jejich prohloubení, byl naproti tomu velký odpůrce centralizace politické a finanční správy. Povedlo se mu císařovnu přesvědčit, aby v roce 1761 \"Directorium in publicis et cameralibus\" zrušila a nejvyšším politickým úřadem pro západní část rakouské monarchie se stala Česká a rakouská dvorská kancelář. Záležitosti financí byly převedeny a rozděleny mezi tři hlavní úřady. Nejdůležitějším a hlavním úřadem byla dvorská komora, která v omezené míře finanční správu Direktoria přečkala jako organizace dbající na správu finančních nákladů dvora a horní záležitosti rakouských zemí. Následně převzala svou původní činnost. Vedle ní byla zřízena generální pokladna, jejímž úkolem byl příjem a výdej peněz dvorské a účetní komoře. Ta zastřešovala všechny účtárny dvorské komory a i generální pokladny a vykonávala nad nimi svůj dohled jako prapočátek institucionalizované kontroly státního hospodářství. Kounic po ukončení činnosti direktoria zabral Haugwitzovo místo a ten byl odstraněn z většiny svých funkcí. Kounic se pak stal dalším strůjcem tereziánských a později též částečně josefinských reforem. V boji těchto dvou vysokých představitelů Haugwitzovi rovněž přitížil fakt, že veškeré své přípravy reforem dělal tajně bez konzultace s jinými činiteli politické správy, odmítl dokonce byť jen formální účast předsedů zemských vlád", "section_level": 2}, {"title": "Rodina, stáří a smrt.", "content": "Byl dvakrát ženatý, jeho první manželkou se stala Eleonora, hraběnka z Nostic, jeho druhou ženou pak Hedvika, hraběnka z Frankenbergu. Po složení úřadu se Bedřich uchýlil na své panství v Náměšti nad Oslavou, které zakoupil za částku 460 000 zlatých již v období vrcholu své politické moci, roku 1752. V létě roku 1765 Bedřich odcestoval do Knínického zámku, kde se jeho zdravotní stav rychle zhoršil po nákaze úplavicí. Na její následky zde zemřel 30. srpna roku 1765. Jeho tělo bylo převezeno do Náměště, kde bylo 1. září 1765 pohřbeno v kryptě kostela svatého Jana Křtitele. Bedřichova smrt zasáhla i císařovnu Marii Terezii, která vdově zaslala písemnou kondolenci. Ostatky Bedřicha a jeho zesnulé ženy byly 19. února 1768 přemístěny do nové rodinné hrobky, zřízené v kapucínském kostele u zámku v Náměšti. V literatuře je jako datum Bedřichovy smrti uváděno chybné 11. září 1765.", "section_level": 2}, {"title": "Odkazy.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Reference.", "content": "", "section_level": 2}], "src_summary": "Friedrich Wilhelm von Haugwitz, též Bedřich Vilém hrabě Haugwitz nebo Haugvic (11. prosince 1702, Chróstnik, knížectví lehnické – 30. srpna 1765 Miroslavské Knínice) byl česko-rakouský politik, správní úředník a osvícenec, pocházející z rodu Haugviců. Byl hlavním strůjcem první etapy tereziánských reforem. Nejvýznamnějším úspěchem těchto reforem bylo zřízení úřadu Directorium in publicis et cameralibus, kde měl hrabě Haugwitz po většinu svého života hlavní slovo.", "tgt_summary": "Friedrich Wilhelm Graf von Haugwitz (), ; 11 December 1702, Saxony – 30 August 1765, Deutsch Knönitz (), Habsburg Moravia) was Supreme Chancellor of the United Court Chancery and the head of \"Directorium in publicis et cameralibus\" under Maria Theresa of Austria. He also served as one of the key advisors in instituting Maria Theresa's reforms. Haugwitz attempted to bring both centralization and economic reform to the Habsburg lands.", "id": 724161}
{"src_title": "Blake Wheeler", "tgt_title": "Blake Wheeler", "src_document": [{"title": "Hráčská kariéra.", "content": "Jako dorostenec hrál nejprve za Wayzata Senior High School v rodném Plymouthu a po roce se přemístil do Breck School v nedalekém Golden Valley. Hrál zde i jako junior a v sezoně 2003-04 vyhrál bodování ve státě Minnesota se 45 góly a 55 asistencemi, celkově tedy 100 bodů. S týmem vyhrál Class A State Hockey Championship, ve finále vstřelil hattrick. Další sezonu hrál juniorskou United States Hockey League za Green Bay Gamblers. V další sezoně odehrál 39 zápasů za University of Minnesota v NCAA, v jejímž dresu si po boku pozdějšího spoluhráče z Boston Bruins Phila Kessela připsal 23 bodů. Je známý pro svou vysokou rychlost a ohoromnou postavu a také schopnost pracovat s pukem ve velkých rychlostech. V roce 2007 hrál za University of Minnesota ve finále divize WCHA. Zde si připsal hattrick v zápase proti University of Wisconsin-Madison a vítězný gól ve vítězném zápase proti University of North Dakota. Gól odvysílala i sportovní stanice ESPN a hodně lidem připomínal vítězný gól finále NCAA v roce 1979, který vstřelil Neal Broten také proti University of North Dakota. Nakonec byl Wheeler vyhlášen nejužitečnějším hráčem turnaje o vítězství ve WCHA. V sezoně 2007-08 díky zraněním Ryana Stoy a Mika Howa byl jmenován alternativním kapitánem University of Minnesota a ve 44 zápasech zaznamenal 35 bodů. Na konci sezony, 4 roky poté, co byl draftován týmem Phoenix Coyotes ještě neměl podepsanou smlouvu v NHL. I přes nabídku maximálního možného nováčkovského kontraktu se rozhodl, že s Coyotes nepodepíše a stane se neomezeně volným hráčem.", "section_level": 1}, {"title": "Boston Bruins.", "content": "1. července 2008 podepsal nováčkovský kontrakt s Boston Bruins. 7. října téhož roku byla oznámena startovní soupiska Bruins pro sezonu 2008-09 a nechyběl na ni ani Wheeler. 9. října, při svém debutu v NHL vstřelil také svůj první gól, do sítě brankáře Petera Budaje z Colorado Avalanche. 6. listopadu téhož roku už vstřelil svůj první hattrick v NHL a to do sítě Toronto Maple Leafs. Na Utkání mladých hvězd NHL v roce 2009 vstřelil 4 góly a byl vyhlášen nejužitečnějším hráčem zápasu. Poté co ho do oka trefil puk na jednom z tréninků před sezonou 2009-10 si na helmu přidal ochranný štítek jako to míval v juniorských letech. 18. února 2011 byl vyměněn s Markem Stuartem z Bostonu Bruins do Atlanty Thrashers za Borise Valábika a Riche Peverleyho.", "section_level": 2}], "src_summary": "Blake James Wheeler je americký profesionální hokejový pravý křídelník momentálně hrající kanadsko-americkou NHL za Winnipeg Jets. V roce 2004 si ho v draftu NHL vybrali hned v prvním kole, celkově jako pátého, Phoenix Coyotes.", "tgt_summary": "Blake James Wheeler (born August 31, 1986) is an American professional ice hockey right winger and captain of the Winnipeg Jets of the National Hockey League (NHL). He was drafted by the Phoenix Coyotes in the first round, fifth overall, in the 2004 NHL Entry Draft. Wheeler was born in Plymouth, Minnesota, but grew up in Robbinsdale, Minnesota. After failing to come to terms on a contract with the Phoenix Coyotes, he signed with the Boston Bruins as a free agent.", "id": 664782}
{"src_title": "Skautský slib", "tgt_title": "Scout Promise", "src_document": [{"title": "Znění českého skautského slibu.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Junák – český skaut.", "content": "Slib lze doplnit dobrovolným dodatkem: \"K tomu mi pomáhej Bůh.\" Junák – český skaut je unikátní mezi světovými organizacemi tím, že ve svém slibu neodkazuje přímo na Boha, ale na duchovní hodnoty pravdy a lásky.", "section_level": 2}, {"title": "Historie.", "content": "Skautský slib hnutí na celém světě pochází z originálu publikovaného Robertem Badenem-Powellem ve \"Skautingu pro chlapce\":", "section_level": 1}, {"title": "Český skautský slib.", "content": "Skautský slib nebyl pevnou součástí českého skautského hnutí od jeho počátku; v \"Základech junáctví\" je o něm pouze letmá zmínka bez přesného znění a bez duchovního principu, nebyla mu tehdy ani přikládána taková váha jako později. Český skautský slib dlouho neobsahoval odkaz na duchovní princip a používal pouze odkaz na vlast \"(milovat vlast svou a sloužit jí v každé době)\", což bylo způsobeno silně negativním postojem většiny české společnosti ke katolické církvi na sklonku existence Rakouska-Uherska, kdy byla silně provázána s vládnoucí habsburskou dynastií. Znění slibu se ustálilo během první světové války.", "section_level": 2}, {"title": "Znění slibu z roku 1921 (Svaz junáků – skautů republiky Československé).", "content": "Ve třicátých letech byla ke slibu přidána dobrovolná doložka \"\"K tomu mi dopomáhej Bůh.\"\" Na konci třicátých let byla po bouřlivých diskuzích nakrátko ustanovena jako povinná.", "section_level": 3}, {"title": "Změna slibu po sametové revoluci.", "content": "Po obnově skautské organizace v roce 1989 podal Junák žádost o znovupřijetí do mezinárodní organizace skautů, WOSM, ta však byla odmítnuta kvůli absenci duchovního principu ve slibu. Duchovní rada Junáka vedená Jiřím Zajícem – Edym tak ve spolupráci se zástupci sympatizujících církví připravila kompromisní znění, které bylo sněmem v roce 1993 přijato. Použití nábožensky neutrálního termínu \"Nejvyšší Pravda a Láska\" bylo s přihlédnutím k českým specifikům (nízká religiozita) WOSM přijato; za toto znění se postavil např. i biskup František Lobkowicz. Minoritní české skautské organizace termín \"Nejvyšší Pravda a Láska\" nepřijaly; buď používají přímo odkaz na Boha, nebo pouze na vlast (viz výše).", "section_level": 3}, {"title": "Slib světlušek a vlčat.", "content": "Členové skautského hnutí v mladších věkových kategoriích (cca do 10 let) skládají nejprve slib vlčat (chlapci) nebo světlušek (děvčata), skautský slib až ve chvíli, kdy dorostou do vyšší věkové kategorie.", "section_level": 2}, {"title": "Znění slibů (Junák - český skaut).", "content": "", "section_level": 2}, {"title": "Slib vlčat.", "content": "I tyto sliby lze doplnit dobrovolným dodatkem: \"K tomu mi pomáhej Bůh.\"", "section_level": 3}], "src_summary": "Skautský slib je základní přísaha skautů a ohnisko skautského duchovního života. Skaut, který se rozhodne složit slib skautů či skautek, by měl být řádným členem oddílu, měl by být poučen o idee skautingu a být rozhodnut podle nich žít. Jako podmínka k připuštění ke skautskému slibu se někdy vyžaduje nováčkovská zkouška. Skautský slib vyjadřuje tři základní principy skautingu, tedy ty hodnoty, k nimž skauting jako výchovné hnutí má podle svého poslání člověka vést; proto má zpravidla tři body, každý z nich odkazující na jeden z těchto principů. Skautský slib je velmi podobný u skautů na celém světě; mezinárodní organizace skautů WOSM považuje existenci skautského slibu a přítomnost tří základních principů v něm za nutnou podmínku členství národní organizace. Forma složení slibu není předepsána, existuje však zvyková shoda – slib bývá skládán při slavnostních příležitostech, obvykle u ohně před vedoucím oddílu a případnými dalšími jeho členy. U slibu bývají přítomny symboly v něm obsažených hodnot – česká vlajka zastupuje vlast, Bible (pro věřící skauty) duchovní princip, kronika oddílu nebo kniha \"Základy junáctví\" skautskou tradici. Slib vyjadřuje především individuální (morální) závazek žít podle slibu a hodnoty v něm vyjádřené svým životem naplňovat. Spolu se skautským zákonem je jedním z prvků skautské výchovné metody, má působit na mladého člověka jako formativní akt výchovy, resp. sebevýchovy, který pomáhá hodnoty v slibu vyjádřené zvnitřnit. Junák – český skaut ukládá všem svým členům skautský slib složit, nevyžaduje však žádný termín; to znamená, že člen nemůže složení skautského slibu bezdůvodně odkládat nebo trvale odmítnout. Skauti skládají při dalších příležitostech i další sliby – mladší členové (do 10 let) skládají jako předstupeň slib světlušek (dívky) nebo vlčat (chlapci), činovníci skládají před převzetím do funkce slib činovnický. Na památku složení skautského slibu nosí čeští skauti na kroji slibový odznak ve tvaru lilie, zpravidla nad levou náprsní kapsou. Častý je také zvyk uschovat si uhlík ze slibového ohně.", "tgt_summary": "Since the publication of \"Scouting for Boys\" in 1908, all Scouts and Girl Guides around the world have taken a Scout (or Guide) promise or oath to live up to ideals of the movement, and subscribed to a Scout Law. The wording of the Scout Promise (or Oath) and Scout Law have varied slightly over time and from country to country. Some national organization promises are given below. Although most Scouting and Guiding organizations use the word \"promise\", a few such as the Boy Scouts of America tend to use \"oath\" instead. Typically, Scouts and Guides will make the three-fingered Scout Sign when reciting the promise.", "id": 1610068}
{"src_title": "Alexandr II. Skotský", "tgt_title": "Alexander II of Scotland", "src_document": [{"title": "Skotský král.", "content": "Narodil se roku 1198 v Haddingtonu ve Skotsku a nějaký čas strávil v Anglii předtím, než nastoupil na skotský trůn po smrti svého otce 4. prosince 1214. Rok poté se vzbouřily klany Meic Uillem a MacHeths, ale královské síly byly schopny tuto revoltu potlačit. Tentýž rok se Alexandr připojil k anglickým baronům v boji proti jejich králi Janovi a vypravil se do Anglie se svým vojskem. Dorazil až k jižnímu pobřeží do Doveru, kde čekal na příjezd francouzského vojska. Spolu s ním se účastnil podpisu Magny charty. Král Jan ale brzy poté zemřel a papež a anglická aristokracie změnili názor a tak se francouzské i skotské vojsko vrátilo zpět do svých zemí. Krátce nato byla uzavřena mírová dohoda mezi Janovým synem Jindřichem a Alexandrem. Styky mezi Skotskem a Anglií byly roku 1221 posíleny Alexandrovým sňatkem s Jindřichovou sestrou Johanou. Král Jindřich vyzval Alexandra k složení přísahy věrnosti, na což Alexandr reagoval vznesením nároku na hrabství v severní Anglii. Spor byl urovnán roku 1237 kompromisem stanovujícím hranice mezi oběma královstvími. Jeho první žena Johana zemřela roku 1238 a následující rok se oženil s Marií de Coucy, se kterou měl jednoho syna, svého následníka Alexandra. Hrozba invaze ze strany Jindřicha roku 1243 na krátkou dobu přerušila dobré vztahy mezi Skotskem a Anglií. Rychlá Alexandrova reakce na hrozbu útoku a neochota anglické aristokracie k rozpoutání války vedla nakonec k mírové dohodě. Alexandr obrátil svou pozornost k Vnějším Hebridám, které byly pod vlivem norského království. Pokoušel se vyvolat jednání o jejich prodeji, později se pokusil přesvědčit Ewena, vládce Argylu, aby vypověděl norskému králi poslušnost. Oba tyto pokusy selhaly a tak vyrazil s vojskem, aby dosáhl svého cíle silou. Cestou na ostrově Kerrera byl stižen zimnicí a roku 1249 zde zemřel. Byl pohřben v Melroském opatství a jeho nástupcem na skotském trůnu se stal syn Alexandr.", "section_level": 1}], "src_summary": "Alexandr II. (24. srpen 1198 – 6. červenec 1249), král Skotska (Alby), byl jediným synem skotského krále Viléma I. a Ermengarde Beaumontové.", "tgt_summary": "Alexander II (Mediaeval Gaelic: '; Modern Gaelic: '; 24 August 11986 July 1249) was King of Scotland from 1214 until his death. He concluded the Treaty of York (1237) which defined the boundary between England and Scotland, virtually unchanged today.", "id": 186291}
{"src_title": "Jatka č. 5", "tgt_title": "Slaughterhouse-Five", "src_document": [{"title": "Děj.", "content": "Kniha má několik dějových linií. V jedné z nich je vyprávěn příběh amerického vojáka Billyho Pilgrima, jehož pluk chvíli potom, co se k němu připojí, je rozmetán Němci v bitvě v Ardenách. Billy přežije a prchne do lesů, kde je zajat a odvezen do zajateckého tábora. Z něj je dovezen do Drážďan, kde bydlí v budově č. 5 místních jatek. Zajatci i německé stráže se schovají v hlubokém sklepení, kde přečkají zničení města. Billy „pendluje v čase“ a zažívá události z minulosti i budoucnosti mimo chronologické pořadí, některé i opakovaně. Je unesen mimozemšťany z Tralfamadoru. Tam je vystavován spolu s pornoherečkou Montanou Wildhackovou, která mu dělá družku. Tralfamadořané, kteří žijí ve čtyřech rozměrech, už viděli celý svůj život a nemohou z něj nic měnit, mohou si ale vybrat, který okamžik chtějí právě prožívat. Pilgrim je přesvědčen o pravdivosti jejich teorií. Jak Billy cestuje, nebo věří, že cestuje, v čase vpřed i zpět, prožívá znova různé události ve svém životě, skutečné i fantaskní. Tráví čas na Tralfamadoru, v Drážďanech, ve válce, kráčející ve sněhu před svým zajetím, ve svém konformním životu v 50. letech, nakonec je zabit Paulem Lazzarem. Tato vražda je důsledek několika událostí z konce války. Na útěku Billy potkal Rolanda Wearyho. Po zajetí Wearymu Němci sebrali všechno, včetně bot, kvůli čemuž dostal gangrénu, na kterou i zemřel. Na smrtelné posteli přesvědčí Lazzara, že za jeho smrt může Billy, a proto Lazzaro Wearymu slíbí, že ho pomstí. Billy díky cestování časem ví, kdy a kde bude zabit, a je s tím smířen. Je střelen laserovou pistolí po svém projevu o létajících talířích a pravé povaze času před velkým publikem v Chicagu v rozdělených Spojených státech v pátek 13. února 1976 (v době psaní románu budoucí datum).", "section_level": 1}, {"title": "Postavy.", "content": "Vypravěč Billy Pilgrim Roland Weary Paul Lazzaro Kilgore Trout Edgar Derby Howard W. Campbell, Jr. Valencia Merblová Robert Pilgrim Barbara Pilgrim Tralfamadořané Montana Wildhacková Divoký Bob Eliot Rosewater", "section_level": 1}, {"title": "Slohový postup.", "content": "Ve vyprávění se poprvé objevuje fráze „Tak to chodí“ (v originále „So it goes“), která je významným aspektem vyprávění. Je použitá často v kontextu, kdy se mluví o smrti jako snaha posunout vyprávění k jinému tématu, memento mori, nebo vysvětlení nevysvětlitelného. Celkem se v vypravování „tak to chodí“ objevuje 106x. Tato věta se objevuje i v následujících románech (Groteska a další). Časem se „So it goes“ stalo sloganem odpůrců války ve Vietnamu. Jako postmoderní, metafikční román, je první kapitola knihy autorova předmluva o tom jak a proč začal psát Jatka č. 5, omlouvá se že „Je tak krátká a zmatená a rozvrzaná“ protože „o masakru se nic inteligentního říct nedá. Předpokládá se, že všichni jsou mrtvi, že už nikdy nic neřeknou, že už nikdy nebudou nic chtít. Předpokládá se, že po masakru se rozhostí hluboké ticho, a taky tomu tak vždycky je“. Podobně jako v knize Matka noc, jen ještě více, Vonnegut se pohybuje na hranici skutečnosti a fikce. Hned první věta říká: „Všechno, o čem tu bude řeč, se víceméně stalo“. Mimoto se později v ději objeví postava o které vypravěč řekne: „Byl jsem to já. Já to byl. Já, autor téhle knížky“. V příběhu je také několik zmínek o skutečných i vymyšlených knihách a pořadech. Např. Billy čte knihu „Údolí loutek“ a i tralfamadorské romány, nebo se účastní rozhlasového pořadu o tom zda je román mrtev.", "section_level": 1}, {"title": "Kritika.", "content": "O hlavní události, náletu na Drážďany Kurt Vonnegut píše: (překlad Jaroslav Kořán) Přičemž cituje údaje z knihy Zničení Drážďan od Davida Irvinga, což je dost nedůvěryhodný zdroj, protože David Irving je známý překrucováním historie ve prospěch nacistů. Historiky je obvykle uváděno 18 000 až 25 000 obětí.", "section_level": 1}, {"title": "Adaptace.", "content": "V roce 1972 natočil George Roy Hill stejnojmenný film který, ač u filmových kritiků oblíben, nebyl divácky úspěšný. Na festivalu v Cannes získal cenu poroty (\"Prix du Jury\") (1972) a také dostal ceny Hugo a Saturn. Hlavním kameramanem v tomto filmu byl Čech, Miroslav Ondříček a ve filmu jako kulisa posloužila řada pražských zákoutí: Hlavní nádraží, Malá Strana (průvod zajatců drážďanskou ulicí), Holešovická tržnice (jatka č. 5), Právnická fakulta (Tralfamadorské shromáždění) a natáčelo se také v Mostě (Drážďany po náletu) Guillermo del Toro oznámil že chystá remake původního filmu na počátek roku 2011. Dodržení tohoto termínu je ale nepravděpodobné protože je zaneprázdněn prací na filmu Hobit. V roce 1996 se román dočkal uvedení v Chicagu pod režií Erica Simonsona.", "section_level": 1}, {"title": "Seznam českých vydání.", "content": "\"(Údaje získány z a )\"", "section_level": 1}, {"title": "Seznam slovenských vydání.", "content": "Do slovenštiny přeložil knihu Karol Dlouhý a vyšla pod jménem \"„Bitúnok č. 5, alebo Detská križiacka výprava“\"", "section_level": 2}], "src_summary": "Jatka č. 5, aneb Křížová výprava dětí – povinný tanec se smrtí (\"Slaughterhouse-Five, or The Children's Crusade: A Duty-Dance with Death\") je vědeckofantastický, autobiografický román amerického spisovatele Kurta Vonneguta jr. z roku 1969. Vypráví o zkušenostech z 2. světové války a cestování v čase amerického vojáka \"Billyho Pilgrima\".", "tgt_summary": "Slaughterhouse-Five, or The Children's Crusade: A Duty-Dance with Death is a science fiction-infused anti-war novel by Kurt Vonnegut, first published in 1969. It follows the life and experiences of Billy Pilgrim, from his early years to his time as an American soldier and chaplain's assistant during World War II, to the postwar years, with Billy occasionally traveling through time itself. The text centers on Billy's capture by the German Army and his survival of the Allied firebombing of Dresden as a prisoner of war, an experience which Vonnegut himself lived through as an American serviceman. The work has been called an example of \"unmatched moral clarity\" and \"one of the most enduring antiwar novels of all time\".", "id": 2437121}
{"src_title": "Voňatka citronová", "tgt_title": "Cymbopogon citratus", "src_document": [{"title": "Lidové názvy.", "content": "Citronela, Heong Man, seréh (indonéský název).", "section_level": 1}, {"title": "Charakteristika.", "content": "Citronová tráva je vytrvalá, statná rostlina. Vytváří mohutné trsy tenkých a dlouhých šedozelených listů, které dorůstají do výšky až 150 cm. Protože tato rostlina tvoří jen málokdy semena, množí se především vegetativně. Všechny části citronové trávy jsou charakteristické silně citronovou vůní. V čepelích, pochvách i plevách jsou totiž exkreční buňky se silicemi. Jsou to silice citral, nerol, limonen, linalool a geraniol. Dále citronová tráva obsahuje flavonoidy působící jako antioxidanty. Díky obsaženým látkám lze tedy citronovou trávu zařadit i mezi léčivé rostliny.", "section_level": 1}, {"title": "Využití.", "content": "Citronová tráva se využívá do kosmetických přípravků, k výrobě parfémů, solí do koupele, esenciálních olejů či k přípravě lahodného citronového čaje. V asijské kuchyni se používá k dochucování pokrmů. Do jídel se obvykle využívají cibulovité konce trávy, které se nakrájí na plátky. Tužší stonky jsou používány jako koření. Obvykle se citronová tráva kombinuje s česnekem, koriandrem, paprikou či šalotkou. Lze ji využít v čerstvém, zmraženém, sušeném i konzervovaném stavu, výrazné citronové aroma tím neztrácí. Je také přidávána do vonných tyčinek, protože odpuzuje hmyz.", "section_level": 1}, {"title": "Léčivé účinky.", "content": "Snižuje cholesterol v krvi, působí blahodárně na nervové choroby, horečky, malárii a chřipky. Čaj z listů citronové trávy usnadňuje trávení, zvyšuje schopnost koncentrace, stimuluje laktaci a napomáhá detoxikovat játra, močový měchýř a ledviny. V roce 2006 zjistil výzkumný tým Ben Gurionovy univerzity v Negevu v Izraeli, že užívání citronové trávy způsobuje programovanou smrt nádorových buněk, zatímco normální buňky jsou ponechány nepoškozené.", "section_level": 1}, {"title": "Pěstování.", "content": "V České republice se dá citronová tráva pěstovat pouze jako přenosná rostlina, protože není mrazuvzdorná. Doporučuje se pěstovat na plném slunci v propustné hlinito-písčité zemině. Vyžaduje pravidelné zalévání a přihnojování. Vzhledem k jejímu následnému gastronomickému využití jsou vhodná pouze přírodní hnojiva.", "section_level": 1}, {"title": "Přezimování.", "content": "Citronová tráva dobře přezimuje na světlém místě, při pokojové teplotě či v chladnějších prostorech a při omezené zálivce.", "section_level": 2}], "src_summary": "Citronová tráva (\"Cymbopogon citratus\", \"lemon grass\"), správně voňatka citronová je statná, vytrvalá tropická tráva z čeledi lipnicovitých. Pochází z jihovýchodní Asie, ale hojně se pěstuje i v Africe, Americe a Austrálii. Rod \"Cymbopogon\" zahrnuje přes 30 druhů.", "tgt_summary": "Cymbopogon citratus, commonly known as West Indian lemon grass or simply lemon grass, is a tropical plant native to Maritime Southeast Asia and introduced to many tropical regions. \"Cymbopogon citratus\" is often sold in stem form. While it can be grown in warmer temperate regions, such as the UK, it is not hardy to frost.", "id": 2453129}
{"src_title": "Thurn-Taxisové", "tgt_title": "Thurn und Taxis", "src_document": [{"title": "Historie.", "content": "První zmínky o rodu se objevují již ve 12. století v okolí severoitalského Bergama. Později se rodina poněmčila. V 16. století získali právo provozovat poštovnictví. František zřídil v roce 1516 první poštovní spoj mezi Vídní a Bruselem. Jeho syn Bernard spravoval pošty v Německu a španělském Nizozemí. V té době povýšili do panského stavu.", "section_level": 1}, {"title": "Rod v Českých zemích.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Rod Thurn-Valsassina.", "content": "Jako první do Čech dorazil František Bernard Thurn, který měl čtyři syny, z nichž nejznámějším se stal Jindřich Matyáš Thurn (1567-1640). Vychovali jej v katolické víře, v dospělosti však přestoupil k protestantskému náboženství. Jako mladý bojoval proti Turkům. V roce 1609 se stal velitelem stavovského vojska. Po pražské defenestraci byl jmenován direktorem a jedním ze dvou vrchních velitelů vojska při českém stavovském povstání. Bojoval v jižních Čechách, porazil císařskou armádu u Vídně. Ovšem nebyl vrchním velitelem vojsk, která bojovala na Bílé hoře. Po porážce povstání odešel do exilu a válčil v dánských a švédských službách. Albrecht z Valdštejna jej zajal v bitvě u Stínavy, ale propustil jej. V roce 1640 Jindřich Matyáš Thurn v emigraci v Livonsku na území dnešního Estonska zemřel.", "section_level": 2}, {"title": "Rod Thurn-Taxis.", "content": "V 17. století získali v Čechách nadále žijící Thurnové hraběcí titul a v roce 1681 byl Evžen Alexandr Thurn-Taxis povýšen do knížecího stavu. V 19. století držel Karel Anselm Litomyšl, jeho nevlastní mladší bratr Maxmilián Josef (1769–1831) z řezenské větve rodu v roce 1809 zdědil Loučeň a Dobrovici. Roku 1831 nechal princ Karel Anselm zámek Dobrovice přestavět na největší cukrovar v Čechách. K panstvím přikoupili roku 1869 Mcely a roku 1874 vlastnili také zámek Biskupice. Panství pak rod držel až do roku 1945, kdy mu byl majetek zkonfiskován. Rudolf (1833-1904) po studiích práv obhajoval práva českého národa. S K. J. Erbenem vydával právnický časopis, přispíval do Národních listů a Riegrova naučného slovníku. Založil a stal se prvním předsedou pražského Hlaholu. V 60. letech 19. století podporoval radikální demokratické křídlo v české politice, spolupracoval s J. V. Fričem. Po roce 1880 působil jako generální prokurátor v bulharském Plovdivu. Ke konci života se vzdal knížecího titulu a odstěhoval se do Troskova u Drážďan, kde žil jako svobodný pán z Troskova. Zemřel na Velehradě, kde byl na návštěvě své dcery Hedviky. 10. května 1945 byl princ Bedřich v Biskupicích zavražděn „revoluční gardou“ a ostatní příslušníci rodu po roce 1945 odešli z Československa a zbylý majetek rodu v Československu byl v roce 1946 konfiskován. Potomci rodu v současné době žijí v cizině.", "section_level": 2}, {"title": "Po roce 1989.", "content": "Po Sametové revoluci byly vznesené nároky na navrácení zabaveného majetku zamítnuty, neboť členové rodu v době mezi válkami neměli československé státní občanství. Nicméně manželka prince Jana (1908–1959) z loučeňsko-mcelské větve rodu, Marie Julie, získala zpět zámek Dolní Beřkovice, který patřil rodu Lobkoviců, ze kterého pocházela.", "section_level": 1}, {"title": "Erb.", "content": "Nosí čtvrcený erb, v němž mají ve dvou stříbrných polích thurnovským mluvící znak (\"Turm\" – německy věž) s červenou věží a znak hrabství Valsassina s červeným lvem na zlatém podkladu.", "section_level": 1}, {"title": "Příbuzenstvo.", "content": "Spojili se s Lobkovici, Šliky, Berky z Dubé či Fürstenberky.", "section_level": 1}], "src_summary": "Thurn-Taxisové ( \"von Thurn und Taxis\" či \"de la Tour et Taxis\") jsou německý knížecí rod, který pochází ze severní Itálie. Do Čech přišli v první polovině 16. století. V 17. století spojili tehdejší genealogové rod Taxis (it. \"Tasso\") s ve středověku vymřelým italským rodem Torriani, protože používali příjmení \"della Torre\" (věž). Proto jim bylo přiznáno právo spojit svůj erb s erbem a titulem Thurn-Valsassina.", "tgt_summary": "The Princely House of Thurn and Taxis ( ) is a family of German nobility that is part of the \"Briefadel\". It was a key player in the postal services in Europe during the 16th century, until the end of the Holy Roman Empire in 1806, and became well known as the owner of breweries and builder of many castles. The current head of the house is Albert II, 12th Prince of Thurn and Taxis. The family is one of the wealthiest in Germany and has resided at St. Emmeram Castle in Regensburg since 1748. As former sovereign family, it belongs to the \"Hochadel\".", "id": 567441}
{"src_title": "Castellers de la Vila de Gràcia", "tgt_title": "Castellers de la Vila de Gràcia", "src_document": [{"title": "Historie.", "content": "\"Lidské věže\" nejsou v Gracii žádnou novinkou. První historické odkazy se datují již od konce 19. století až do počátku 30. let 20. století. Kolem roku 1890 vznikla \"colla\" tvořena obyvateli pocházejícími z oblasti Camp de Tarragona, kteří byli nuceni se přestěhovat z důvodu krize způsobené révokazem, tzv. Xiquets de Gràcia. Tito noví obyvatelé Villa de Gracia, která v té době netvořila součást Barcelony, se tak ocitli v prostředí příhodném pro rozvoj castellerské činnosti ve formě lokálního kolektivu. Existují důkazy, že tento kolektiv byl aktivní již v období od 80. let 19. století, mezi lety 1900 a 1910, a také během druhého desetiletí 20. století. Většina vystoupení se konala v průběhu slavností Fiesta Mayor de Gracia.", "section_level": 1}, {"title": "Počátky.", "content": "Historie současných Castellers de Vila de Gràcia se započala na počátku 90. let 20. století, kdy skupina mladých lidí, zapojených do kulturního dění této populární čtvrti Barcelony a zapálených pro stavbu \"lidských věží\", začíná přemýšlet o vytvoření vlastního týmu \"castellers\". Tento nápad nabývá konkrétní podoby na první schůzi v říjnu 1996, kde se o něm poprvé začíná jednat. Vše nakonec vyústilo v první zkoušku, která se konala 23. listopadu téhož roku na náměstí Plaza del Sol, a které se zúčastnilo na třicet lidí. První veřejné vystoupení tohoto nového týmu \"castellers\" se konalo v únoru 1997 v rámci slavností Santa Eulalia na náměstí Plaza de Sant Jaume v Barceloně, kde postavili dva \"pillars de 4\" (pillar de 4, neboli pilíř o 4, má čtyři patra, přičemž na každé patro připadá jedna osoba. Jedná se o nejjednodušší možnou konstrukci, kterou může tým \"castellers\" sestavit). První vystoupení na náměstí Plaza de la Vila de Gràcia, které je považováno za jejich domácí prostředí, se konalo 4. března 1997. Vystoupení se zúčastnilo kolem šedesáti lidí a bylo sestaveno několik základních konstrukcí.", "section_level": 2}, {"title": "První lidské věže.", "content": "Do světa stavění \"lidských věží\" oficiálně vstoupili 4. května roku 1997, kdy poprvé, za podpory týmů Castellers de Terrassa, Castellers de Sants a Castellers de Sant Andreu de la Barca, úspěšně sestavili \"věž\" o šesti patrech. Toto rané období bylo obdobím velkých vzestupů i pádů. Celoroční práce však nakonec přinesla své ovoce, když se 23. listopadu podařila konstrukce \"věže\" o sedmi patrech: 4 de 7.", "section_level": 2}, {"title": "Přechod od \"věží\" o 7 patrech k 8.", "content": "Během následujících let se \"colla\" z Grácie dále vyvíjela a etablovala se jako \"colla\" sedmi. To platilo až do 6. října 2002, kdy za účelem 19. ročníku soutěže ve stavění věží v Tarragoně (XIX Concurs de castells de Tarragona), poprvé slavnostně sestavila 4 de 8, čemuž navíc předcházela úspěšná konstrukce 2 de 7 v předešlém kole.", "section_level": 2}, {"title": "Konsolidace jako \"colla\" osmi.", "content": "V následujících sezonách postupně začali být známi jako colla osmi, ale k největšímu skoku došlo v roce 2013, kdy postavili \"2 de 8 amb folre\" a další důležité věže o výšce 8 - 5 de 8 (Reus), 4 de 8 amb l'agulla (Vilafranca del Penedès) a dále pilar de 6 během Mercè.", "section_level": 2}, {"title": "První věže o výšce 9.", "content": "Během roku 2013 došlo k dalšímu překvapení. Na concursu 2012 se pokusili o 3 de 9, ovšem bez úspěchu, ale díky usilovnému tréninku během zkoušek se jim podařilo v říjnu 2013 postavit (nikoli rozebrat) 3 de 9 amb folre u příležitosti Diada del Roser (Vilafranca del Penedès). Sestavit (již včetně rozebrání) se jim podařilo až v srpnu 2014 během Festa Major de Gràcia. Dalším úspěchem bylo sestavení 3 de 8 amb l'agulla u přiležitosti Diada de la Mercè, společně s 3 de 9 amb folre a 4 de 9 amb folre. Pro tuto kombinaci se používá název Tripleta Gracienca. Tu si dále zopakovali u příležitosti concursu v Tarragoně v říjnu stejného roku a zajistili si tak 5. pozici. \"Colla\" z Grácie je také již od prvních měsíců své existence doprovázena vlastní skupinou \"grallers\" (čti grajers), která kromě toho, že doprovází hudbou každé vystoupení castellers, slouží také jako škola hry na hudební nástroj gralla. V roce 1999 bylo uděleno Castellers de Vila de Gràcia čestné vyznamenání města Barcelony. Taktéž se stali členy spolku lidové kultury v Grácii.", "section_level": 2}, {"title": "Zkoušky.", "content": "Zkoušky Castellers de Vila de Gràcia probíhaly na několika místech čtvrti Grácia. Mezi nejvýznamnější patří škola Josepa Maria Jujola, kulturní centrum této čtvrti a bývalá škola OSI. Od roku 2002 až do roku 2012 probíhaly zkoušky v budově školy Reina Violant (ulice Trilla, č.p.18, Gràcia, Barcelona). Od roku 2012 se konají v l'Espai Cultural Albert Musons, známý také jako Can Musons (Carrer de n'Alzina, 7, Barcelona). Konají se každé úterý a pátek od 20 do 23 hodin.", "section_level": 1}, {"title": "Další aktivity.", "content": "Od roku 1998 Castellers de Vila de Gràcia vysílají rádiový pořad s castellerskou tematikou, který se nazývá \"Terços amunt!\" (Třetí patro nahoru!), na vlnách rádia Ràdio Gràcia (107.7 FM). Tento pořad se bez přestávek vysílá až dodnes. V roce 2010 byla pořadu \"Terços amunt\" udělena cena Vila de Gràcia za nejlepší komunikační počin. Nejvýznamnější aktivitou Castellers de Vila de Gràcia, kterou provozují již od roku 2001, je však organizace výzdoby náměstí Plaza de la Vila de Gràcia v průběhu slavností Festa Major de Gràcia.", "section_level": 1}, {"title": "Účast v soutěži ve stavění věží v Tarragoně.", "content": "Castellers de Vila de Gràcia se zúčastnili čtyř ročníků soutěže ve stavění věží v Tarragoně. Níže jsou uvedeny ročníky soutěže, kterých se \"colla\" z Grácie zúčastnila, včetně věží, které sestavila, i jejich konečné umístění:", "section_level": 1}, {"title": "Castellers de Vila de Gràcia ve světě.", "content": "Vystoupení, která proběhla mimo území hovořící katalánštinou: Vystoupení, která proběhla na územích hovořících katalánštinou (mimo území Katalánska)", "section_level": 1}, {"title": "\"Caps de Colla\" (vedoucí týmu).", "content": "\"Cap de Colla\" je osobou, která nese největší zodpovědnost za technickou stránku castellerů.", "section_level": 1}], "src_summary": "Castellers de la Vila de Gràcia jsou dobrovolným spolkem \"castellers\" (čti kastejers) z Vila de Gràcia, založeným v roce 1996 za účelem stavět lidské věže. V katalánštině se pro tým \"castellers\" používá slovo \"colla\" (čti koja), jehož význam odkazuje na skupinu přátel. První 4 de 8 (4 de 8, neboli 4 krát 8, je \"věž\" o 8 patrech, přičemž patro je tvořeno 4 osobami) byla tímto týmem sestavena (\"sestavit\" \"věž\" znamená postavit ji a následně rozebrat, aniž by spadla) 17. srpna 2003 na náměstí Plaza de la Vila de Gràcia v rámci slavností Festa Major de Gràcia. Historicky nejpovedenější vystoupení, známé jako \"Tripleta Gracienca,\" se skládalo z \"3 de 9 amb folre, 4 de 9 amb folre, 3 de 8 amb agulla\" a dále \"Pilar de 7 amb folre\" a událo se u příležitosti \"Diada Castellera de la Mercè\" dne 24.10. 2014.[ Castellers de Vila de Gràcia se od roku 2002 pravidelně účastní soutěže ve stavění věží Concurs de castells, která se pořádá každé dva roky v Tarragoně, a to v letech 2002, 2004, 2006 a 2008, 2010, 2012 a 2014. V roce 2014 dosáhla historického úspěchu, a to umístění na 5. místě. Obecně je tento tým znám jako \"colla dels blaus\" (modrá \"colla\") díky barvě své košile, nebo jako \"colla dels estudiants\" (\"colla\" studentů), jelikož vždy bylo tradicí, že mládež tvořila jeho součást.", "tgt_summary": "The Castellers de la Vila de Gràcia (), created in 1996, are a \"colla castellera\", based in Vila de Gràcia that makes human castles. They made their first public presentation in 1997 supported by the groups Castellers de Terrassa, the Castellers de Sants and the Castellers de Sant Andreu de la Barca. The colour of their shirts is navy blue. The first 4 de 8 ( a human castle 8 stories high with 4 people in each level) unloaded by the Castellers de Gràcia (to unload a castle means to start and finish the castle without falling ) was achieved on August 17, 2003 in the Plaça de la Vila de Gracia. Their best performance, done on October 24, 2014 in Barcelona is 3 de 9 amb folre, 4 de 9 amb folre, 3 de 8 amb agulla and Pilar de 7 amb folre. Up to the year 2015, the Castellers de la Vila de Gràcia participated seven times in the Castle-making contest, which is celebrated every two years in Tarragona: in 2002, 2004, 2006, 2008, 2010, 2012 and 2014. Their best performance was in 2014, when they finished 5th over 41 participants. They are commonly known as \"The Blue Gang\", because of the colour of their shirts or \"The Student Gang\" because of the young age of most of their members. Castellers de la Vila de Gràcia appear briefly in the movie \"L'auberge espagnole\" by Cédric Klapisch.", "id": 851689}
{"src_title": "Thun-Hohensteinové", "tgt_title": "Thun und Hohenstein", "src_document": [{"title": "Historie rodu.", "content": "Rod se připomíná od 11. století, později se rozdělil do několika větví, největšího významu dosáhla linie Castell-Brughier, která se v 17. století usadila v Čechách. Thunové se významně uplatnili v církevních funkcích, čtyři členové rodu byli biskupy v Tridentu, dva zastávali post arcibiskupa v Salcburku, další se uplatnili i v jiných diecézích habsburské monarchie a Svaté říše římské (Pasov, Gurk, Seckau). V roce 1629 byl celý rod povýšen do hraběcího stavu.", "section_level": 1}, {"title": "Thun-Hohenštejnové v českých zemích.", "content": "Od 17. do 20. století vlastnili Thun-Hohenštejnové rozsáhlé statky v Čechách (Děčín, Klášterec nad Ohří, Benešov nad Ploučnicí, Choltice). V české linii se Thunové zapsali do dějin barokní architektury, jednak na venkovských sídlech (Děčín, Choltice), s jejich jménem je spojeno celkem pět paláců v Praze, jeden z nich je sídlem Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky, v dalším Thunovském paláci sídlí velvyslanectví Velké Británie v České republice. Česká linie se později rozdělila na čtyři větve, jejichž potomci vlastnili statky v Čechách do roku 1945. Řada členů rodu dosáhla vysokého postavení ve státních službách, diplomacii nebo armádě. František Antonín Thun-Hohenstein (1847–1916), rakouský předseda vlády a dlouholetý místodržitel v Čechách, byl v roce 1911 povýšen do knížecího stavu. Všechen majetek v Československu byl Thunům zkonfiskován v roce 1945, rod dnes žije převážně v Rakousku. Z moravské linie pochází významný rakouský herec Friedrich von Thun (* 1942). V Čechách se jako první objevil Kryštof Šimon Thun (1582–1635), císařský hofmistr a vojevůdce ve službách johanitského řádu, který začal po Bílé hoře skupovat rozsáhlá severočeská panství (Benešov nad Ploučnicí, Bynov, Děčín, Egerberk, Felixburg, Jílové, Klášterec nad Ohří atd.), ale získal majetek také například ve východních Čechách, kde koupil Choltice (1623). O tom, jakým způsobem tehdy probíhaly majetkové transakce, svědčí například nákup Děčína, který Kryštof Thun získal za velmi nízký odhad 160 000 zlatých, přičemž hotově zaplatil jen 60 000 zlatých a zbytek měl splácet po 15 000 zlatých každoročně v následujících letech. Poslední splátky zaplatily až generace jeho prasynovců počátkem 70. let. 17. století. Pro uchování majetku pro své příbuzné musel Kryštof Thun získat papežské svolení, protože jinak by jeho statky připadly řádu sv. Jana, jehož byl Kryštof členem. Dědicem Kryštofa Šimona Thuna byl jeho synovec Jan Zikmund (1594–1646), místodržící Českého království, který měl ze tří manželství devět synů, z nichž pět se uplatnilo v církevních službách; Guidobald (1616-1668) byl kardinálem a arcibiskupem v Salzburgu, Václav (1629–1673) biskupem v Pasově a Jan Arnošt (1643–1709) taktéž arcibiskupem v Salzburgu. Službu církvi a státu pak spojil další z bratrů František Zikmund (1639-1702), velkopřevor a admirál námořnictva Maltézského řádu, vrchní velitel papežského vojska a císařský maršál. Další tři bratři si rozdělili rodový majetek, a to tak, že nejstarší Michael Osvald (1631–1694) získal Benešov a Klášterec a sám navíc koupil Žehušice (1661), Ledeč nad Sázavou (1677) a Svojšice (1689). Michael Osvald také proslul jako aktivní stavebník, čehož jsou dokladem zámky v Klášterci a Žehušicích a dva pražské paláce. Michael měl však jen dvě dcery, které postupně převzaly Ledeč, ale převážnou část majetku (Benešov, Klášterec, Žehušice) po jeho smrti zdědil mladší bratr Maxmilián (1638–1701), který byl původně jen majitelem Děčína s přidruženými statky. Děčín se v době Maxmiliána Thuna stal předmětem velkorysé barokní přestavby zámku a celého města. Nejmladší z bratrů, Romedius Konstantin (1641–1700) byl generálem a zdědil Choltice. Jeho aktivita na poli kultury se projevila stavbou zámku v Cholticích, přičemž na jeho jméno dodnes upomíná kaple zasvěcená patronovi sv. Romediovi. Romediův jediný syn Romedius Jan František (1683–1719) však zemřel bez potomstva, takže i jeho majetek přešel na Maxmiliána, respektive jeho potomstvo. Maxmiliánův vnuk Jan Josef František Antonín (1711–1788) zdědil ve věku devíti let všech dvanáct panství v Čechách, mimoto také statky v Rakousku a Tyrolsku. V generaci jeho synů se rod rozdělil na čtyři větve (kláštereckou, děčínskou, choltickou a benáteckou). Koncem 19. století všem čtyřem větvím patřilo v Čechách a na Moravě přes 40 000 hektarů půdy.", "section_level": 2}, {"title": "Klášterecká větev.", "content": "Na počátku klášterecké větve stál František Josef (1734–1800), kromě Klášterce držel Benešov nad Ploučnicí a Žehušice, které se spolu s kláštereckým zámkem staly hlavním sídlem rodu. Josef Matyáš (1794–1868) se věnoval pečlivě správě svého majetku, nechal také empírově přestavět zámek v Žehušicích a založil zde ojedinělou oboru bílých jelenů. Josef Matyáš patřil k výrazným osobnostem českého společenského života v první polovině 19. století, kromě aktivit na poli kultury a vědy se věnoval i politice a jeho pražský palác se stal jedním z proslulých center odporu proti vídeňskému centralismu; roku 1848 byl pak členem Národního výboru. O výborné znalosti českého jazyka svědčí u Josefa Matyáše fakt, že do němčiny přeložil Královédvorský rukopis. Členové dalších dvou generací, Josef Osvald I. (1817–1883) a Josef Osvald II. (1849–1913) se věnovali především správě majetku; v Klášterci byli oba navíc dlouhodobě vázáni funkcí starosty města. Jinak tomu bylo u mladších synů členů klášterecké větve, kteří neměli na starost rozsáhlé hospodářské celky a mohli se věnovat státní službě. Učinil tak například Quido (1823–1904), dlouholetý diplomat, či Maxmilián Theodor (1857–1950), c.k. generálmajor a nejvyšší lovčí císařského dvora. K rozšíření majetku klášterecké větve došlo na konci 19. století, kdy vymřela hraběcí větev rodu Salm-Reifferscheidt, jehož poslední dědička Johanna (1827–1892) byla provdána za Josefa Osvalda Thun-Hohensteina (1817–1883). Jejich syn Josef Osvald (1849–1913) zdědil Lipovou a Světlou nad Sázavou (obě panství zahrnovala přes 8 500 hektarů půdy), ale také rozšířil rodové jméno do podoby \"Thun-Hohenstein-Salm-Reifferscheidt\" (1897). Po otci zdědil Klášterec, Žehušice a Benešov nad Ploučnicí (celková výměra velkostatků přibližně 10 000 hektarů půdy), užíval také rodový palác v Thunovské ulici v Praze, který byl po zániku monarchie prodán Velké Británii a dodnes je sídlem velvyslanectví Spojeného království v České republice. Posledním majitelem českých statků byl z klášterecké větve Josef Osvald III. Thun (1878–1942). Ten se po otcově smrti v letech 1913–1914 zbavil Žehušic a Světlé nad Sázavou, po provedené pozemkové reformě prodal i zbytek Lipové (1926) a zůstal mu jen Klášterec. Zemřel v průběhu druhé světové války, ale neměl děti a nevyjasněné majetkové poměry nebyly vyřešeny až do konce války, kdy byl Klášterec zkonfiskován.", "section_level": 1}, {"title": "Děčínská větev.", "content": "Děčínskou větev rodu založil Václav Josef Thun-Hohenstein (1737–1796), který sloužil v císařské armádě a dosáhl hodnosti c.k. polního maršála, v dobovém kontextu ale jeho vojenská kariéra nemá větší význam. Při dělení rodového majetku v roce 1785 kromě Děčína převzal Jílové a Šenštejn a hned poté přistoupil ke stavebním úpravám děčínského zámku. Sňatkem získal Chlumec u Chabařovic, jenž později dostala věnem jeho dcera Alžběta (1783–1860), provdaná hraběnka Westphalenová. Václav Josef měl jediného syna Františka Antonína (1786–1873), který patřil k předním osobnostem kulturního a společenského života v Čechách první poloviny 19. století. Kromě krátkodobé držby statků v okolí Prahy (Vysočany, Záběhlice) obohatil majetkový fond rodiny především o Peruc (1814) a Zdíkov v jižních Čechách (1846). Jeho nejstarší syn František Antonín (1809–1870) se oženil se ženou nešlechtického původu, Magdalenou Königovou (1810–1899) a podle přísných fideikomisních zákonů tak nemohl převzít dědictví. Pro potomstvo z tohoto manželství byl vytvořen peněžní fideikomis, ale Františkovo vydědění se výrazně podepsalo i na společenském postavení jeho potomků až do 20. století, což je patrné především ve sňatkové politice. V této linii nicméně Thunové v roce 1911 zdědili po rodině Chotků velkostatek Nové Dvory se zámkem Kačina. Děčín převzal mladší bratr Bedřich (1810–1881), který v letech 1847–1863 působil na mnoha místech v Evropě jako vyslanec. Jeho manželka Leopoldina, rozená hraběnka Lambergová (1825–1902) přinesla věnem panství Kvasice a Morkovice na Moravě, její další majetek – Zdounky – dostala v roce 1872 věnem dcera Marie Josefína (1850–1929), provdaná Thurn-Taxisová. Rodová kariéra vyvrcholila za jejich nejstaršího syna Františka Antonína (1847–1916), který byl rakouským předsedou vlády, dlouholetým místodržitelem Českého království a roku 1911 byl povýšen do knížecího stavu. Ze dvou manželství měl však jen jedinou dceru Annu (1903–1943), takže rozsáhlá česká panství po něm zdědil mladší bratr Jaroslav (1864–1929), taktéž významná osobnost své doby. Ten původně zdědil Kvasice na Moravě, kde byl starostou, byl také prezidentem Moravské kulturní rady a jako blízký příbuzný zavražděného následníka trůnu Františka Ferdinanda byl po roce 1914 poručníkem jeho dětí. V Kvasicích a Morkovicích na Kroměřížsku vlastnil přes 4 300 hektarů půdy spolu s průmyslovými provozy (Morkovice ale v roce 1911 prodal), po bratru Františkovi v roce 1916 zdědil knížecí titul a severočeské statky s hlavním sídlem v Děčíně. Posledním majitelem Děčína a dalších statků byl kníže František de Paula (1890–1973), nejstarší Jaroslavův syn, zatímco Kvasice získal mladší syn Arnošt (1905-1985, byl signatářem Národnostního prohlášení české a moravské šlechty v září 1939). Z děčínské větve se výrazně ve státních službách uplatnil ještě Bedřichův mladší bratr Leopold Lev (1811–1888), dlouholetý rakouský ministr školství. Z Arnoštovy kvasické odnože proslul jeho mladší syn Friedrich (* 1942) jako rakouský herec a režisér.", "section_level": 1}, {"title": "Choltická větev.", "content": "Zakladatelem choltické větve byl c.k. komoří Jan Nepomuk Thun-Hohenstein (1742–1811), který převzal Choltice a menší statky v Rakousku v rámci dělení rodového majetku v roce 1785. Choltický zámek byl opravován po požáru v roce 1795, v další generaci pak Jan Nepomuk Thun-Hohenstein (1786–1861) přikoupil zámek Barchůvek (1844–1859), kde trávil své stáří poté, co správu majetku předal synu Theodorovi (1815–1881). Theodorovi mladší bratři sloužili v armádě a dosáhli vysokých hodností – Konstantin Ludvík (1821–1876) byl c.k. generálmajorem, František Josef (1826–1888) byl účastníkem výpravy arcivévody Maxmiliána do Mexika a později v rakousko-uherské armádě dosáhl hodnosti c.k. polního zbrojmistra. Choltický zámek byl upravován v letech 1880 a 1904, koncem 19. století měl velkostatek rozlohu přes 2 800 hektarů půdy. Další majitel Jan Nepomuk Thun-Hohenstein (1857–1921) proslul výstředním stylem života, z nějž se časem vyvinula psychická nemoc spojená i s alkoholismem. Jan Nepomuk zemřel v době, kdy se jej rodina snažila zbavit svéprávnosti, posledním majitelem Choltic byl jeho syn Leopold Marian (1888–1944). Ten se za první republiky angažoval ve státní správě a jako člen řady spolků, nakonec ale v roce 1940 vstoupil do NSDAP. Za druhé světové války se kvůli četným zdravotním problémům veřejného dění stranil a zemřel v Praze v roce 1944. Podobně jako v případě klášterecké větve byly Choltice zkonfiskovány v roce 1945 ještě před dokončením dědického řízení. Leopoldův syn Berchtold (* 1939) žije v Itálii, v rámci soudních sporů o majetek v Československu po roce 1989 dosáhl dílčích úspěchů, když získal mobiliář z choltického zámku.", "section_level": 1}, {"title": "Benátecká větev.", "content": "Antonín Josef Thun-Hohenstein (1754–1840), nejmladší syn Jana Josefa (1711–1788), při rodovém dělení majetku v roce 1785 sice nezískal žádné panství, ale jeho starší bratr, pasovský biskup Leopold Thun-Hohenstein (1748–1826), mu v roce 1805 koupil západočeské Poběžovice. Antonínův syn Leopold (1797–1877) byl nejvyšším sudím Českého království, v roce 1864 sice prodal Poběžovice, ale mezitím sňatkem s Alžbětou Mladotovou ze Solopisk (1805–1876) získal panství Benátky nad Jizerou, kde došlo k úpravě zámeckého parku. Benátky prodal v roce 1886 Leopoldův syn Hugo (1826–1887), další syn Leopold Bohumil (1842–1898) ale sňatkem s hraběnkou Kristýnou z Valdštejna (1854–1937) získal velkostatek se zámkem Liblice (cca 2 000 hektarů půdy). Dědicem Liblic byl jejich syn Kristián Thun-Hohenstein (1876–1970), jemuž byly v roce 1945 zkonfiskovány na základě Benešových dekretů.", "section_level": 1}, {"title": "Erb.", "content": "V upraveném erbu byla dvě pole se zlatým břevnem, v modrém poli měli ještě další dvě s polovičním orlem a stříbrném břevnem v černém poli. Uprostřed v srdečním štítku nosili znak vymřelého rodu Caldes.", "section_level": 1}], "src_summary": "Thunové, později Thun-Hohenštejnové, či Hohensteinové (německy \"Thun / Thun-Hohenstein\") jsou šlechtický rod původem z Jižního Tyrolska. Svůj původ odvozují od panství Thun (dnešní obec Ton, Val di Non) se stejnojmenným hradem v dnešním severoitalském regionu Tridentsko-Horní Adiže.", "tgt_summary": "The Thun und Hohenstein family, also known as \"Thun-Hohenstein\", belonged to the historical Austrian and Bohemian nobility. One branch of the family lived at Děčín (Tetschen), Bohemia, for more than 200 years.", "id": 1676158}
{"src_title": "Rada států Baltského moře", "tgt_title": "Council of the Baltic Sea States", "src_document": [{"title": "Vznik a vývoj.", "content": "CBSS byla založena roku 1992 ministry zahraničí baltských států v Kodani jako reakce na geopolitické změny v regionu po skončení Studené války. Od svého založení CBSS přispívala k pozitivnímu vývoji baltského regionu jako celku a sloužila jako významný nástroj multilaterální spolupráce. Roku 1998 vznikl stálý sekretariát CBSS ve Stockholmu, financovaný společně členskými státy. Nejvyšším orgánem CBSS je zasedání ministrů zahraničí pořádaná jednou za dva roky.", "section_level": 1}, {"title": "Členské státy.", "content": "CBSS má 12 členů:", "section_level": 2}, {"title": "Pozorovatelé.", "content": "Dalších 7 států má status pozorovatele:", "section_level": 2}, {"title": "Předsednictví.", "content": "Předsednictví CBSS postupně přechází mezi jednotlivými členskými státy. Každé předsednictví trvá po dobu jednoho roku, od 1. července do 30. června.", "section_level": 2}, {"title": "Organizační struktura.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Zasedání ministrů.", "content": "Pravidelně jednou za dva roky je pořádáno zasedání ministrů členských států, které je nejvyšším orgánem CBSS.", "section_level": 2}, {"title": "Výbor představitelů.", "content": "V obdobích mezi konferencemi ministrů zahraničí je hlavním vyjednávacím a rozhodovacím orgánem Výbor představitelů (The Committee of Senior Officials, CSO). Ten sestává z vysokých zástupců ministerstev zahraničních věcí všech 12 členských států včetně Evropské komise. Výbor představitelů dohlíží, koordinuje a napomáhá činnosti ostatních orgánů CBSS. V předsednictví výboru se zástupci jednotlivých států každoročně postupně střídají. Předsedou výboru je obvykle zástupce na úrovni vyslance, jmenovaný ministrem zahraničí předsedajícího členského státu. Mnoho orgánů CBSS funguje pod záštitou CSO. CSO dohlíží na expertní skupinu nukleární a radiační bezpečnosti a operační skupinu proti obchodu s lidskými bytostmi a koordinuje činnost v pěti dlouhodobých prioritách CBSS, včetně expertní skupiny pro spolupráci při ochraně ohrožených dětí, expertní skupiny pro záležitostí mládeže, projektu EuroFakulty ve Pskovu a v dohledné době i expertní skupiny námořní politiky a případně dalších činností.", "section_level": 2}, {"title": "Sekretariát.", "content": "Stálý mezinárodní sekretariát CBSS vznikl na základě rozhodnutí ze 7. zasedání ministrů v dánském Nyborgu roku 1998. 20. října 1998 byl sekretariát slavnostně otevřen na ostrově Strömsborg ve Stockholmu. Sekretariát má následující poslání:", "section_level": 2}, {"title": "Zrušené orgány.", "content": "V letech 1992-2009 existovala Pracovní skupina pro demokratické instituce, v letech 1995-2003 byla navíc doplněna pověřencem pro demokratizaci. Na některých univerzitách členských států fungovaly EuroFakulty: v Tartu, Rize a Vilniusu mezi lety 1993-2005, v Kaliningradu mezi 2000-2007. Ve Pskovu je EuroFakulta od roku 2009 stále v provozu.", "section_level": 2}], "src_summary": "Rada států Baltského moře nebo jen CBSS (z anglického \"Council of the Baltic Sea States\") je politická organizace pro mezinárodní spolupráci v oblasti Baltského moře. CBSS byla založena roku 1992 za účelem koordinace rozvoje ekonomiky, občanské společnosti, problematiky lidských práv a nukleární bezpečnosti v regionu.", "tgt_summary": "The Council of the Baltic Sea States (CBSS) is a regional intergovernmental organisation working on three priority areas: Regional Identity, Safe & Secure Region and Sustainable & Prosperous Region. These three priority areas aim to address the themes of environment, economic development, entrepreneurship, education, culture, civil security, children's rights and trafficking in human beings.", "id": 70902}
{"src_title": "Matylda Marie Rakouská", "tgt_title": "Archduchess Mathilda of Austria", "src_document": [{"title": "Původ a rodina.", "content": "Narodila se jako druhá dcera arcivévody Albrechta Bedřicha Rakouského, knížete Těšínského a princezny Hildegardy Luisy Bavorské. Svá jména dostala po sestrách své matky: Matildě Karolíně (1813–1862), velkovévodkyni Hesenské, Adelgundě (1823–1914), vévodkyni z Modeny a Alexandře Bavorské (1826–1875), se kterými měla její matka velmi blízký vztah.", "section_level": 1}, {"title": "Život.", "content": "Přátelila se např. s arcivévodkyní Marií Terezií, pozdější bavorskou královnou, která byla přibližně stejného věku jako Matylda a byla nevlastní dcerou jejího strýce arcivévody Karla Ferdinanda. V létě roku 1861 se poprvé setkala s arcivévodou Ludvíkem Salvátorem Toskánským během jeho návštěvy císaře Františka Josefa I. Již od prvního setkání k sobě cítili Matylda a Ludvík silnou náklonnost. Nikdy však nedošlo ani k zasnoubení páru, i když se o to Ludvík Salvátor všemožně snažil. Matylda se totiž měla stát budoucí italskou královnou jako manželka tehdy ještě korunního prince Umberta Savojského.", "section_level": 1}, {"title": "Nehoda.", "content": "Dne 22. května 1867 se stala tragická nehoda, při niž Matylda utrpěla těžké popáleniny na celém těle, zejména v obličeji a na hlavě. Nikdy se však nepodařilo zjistit, co vlastně se skutečně stalo. Ve svém pokoji se měla připravovat na procházku se svým otcem. Tam se také našly na zemi pohozené zápalky. Podle neoficiální verze se uvádí, že ve své ložnici zkoušela kouřit, i když věděla, že její otec s něčím takovým nesouhlasí. Když jej však slyšela přicházet, schovala v panice za záda zapálenou cigaretu, od níž nešťastnou náhodou vzplály její tylové šaty. Zemřela po necelých 14 dnech plných utrpení a bolesti, dne 6. června 1867 na zámku Hetzendorf u Vídně. Její milovaný Ludvík byl o jejím zdravotním stavu denně informován. Nikdy se neoženil. Matylda byla pohřbena v císařské hrobce vedle své matky a bratra. Pohřeb se konal 11. června 1867.", "section_level": 1}], "src_summary": "Matylda Marie Adelgunda Alexandra Rakousko-Těšínská (25. ledna 1849, Vídeň – 6. června 1867, zámek Hetzendorf u Vídně) byla rakouská arcivévodkyně z rakousko-těšínské větve habsbursko-lotrinské dynastie.", "tgt_summary": "Archduchess Mathilde of Austria (Mathilde Marie Adelgunde Alexandra; 25 January 1849, in Vienna – 6 June 1867, in Schloss Hetzendorf near Vienna) was an Austrian noblewoman. She was the second daughter of Archduke Albert, Duke of Teschen and Princess Hildegard of Bavaria (1825–1864).", "id": 1992651}
{"src_title": "Pabuk", "tgt_title": "Nothofagus", "src_document": [{"title": "Charakteristika.", "content": "Pabuky jsou opadavé nebo stálezelené keře a stromy se střídavými jednoduchými listy s palisty. Listy jsou celistvé, celokrajné nebo pilovité, dvouřadě rozložené, se zpeřenou žilnatinou, krátce řapíkaté. Letorosty jsou štíhlé. Květy jsou nenápadné, drobné, v trojkvětých vrcholících nebo jednotlivé, jednopohlavné. Samčí květy obsahují 8 až 40 tyčinek a jsou podepřeny zvonkovitým kalichem, Samičí květy jsou po 1 až 3 v číšce. Plodem jsou ostrohranné nažky, uzavřené v šupinaté a za zralosti pukající číšce, nejčastěji po 3.", "section_level": 1}, {"title": "Rozšíření.", "content": "Rod pabuk zahrnuje asi 35 druhů a je rozšířen výhradně na jižní polokouli. Pabuky rostou v jižní části jihoamerických And až po jih Patagonie, ve východní a jihovýchodní Austrálii a v oblasti od Papui Nové Guiney po Tasmánii, Nový Zéland a Novou Kaledonii. V některých oblastech jižní polokoule tvoří pabuky převažující složku hustých lesních porostů, především v Chile a Argentině, méně výrazně i na Novém Zélandu. Z fosilních dokladů je zřejmé, že v raných třetihorách se pabuky vyskytovaly na většině území Austrálie.", "section_level": 1}, {"title": "Taxonomie.", "content": "Rod pabuk byl často (např. Cronquist) řazen do čeledi bukovité (\"Fagaceae\"). Taková skupina je ovšem parafyletická, neboť pabukovité tvoří bazální větev řádu bukotvaré (\"Fagales\"). Pabuky se od bukovitých liší především plodolisty s jediným obalem, listy s lístkovitými palisty a celokrajným až dvakrát pilovitým okrajem. Buk má palisty úzce trojúhelníkovité, plodolisty se 2 obaly a listy celokrajné až pilovité ale nikdy dvakrát pilovité.", "section_level": 1}, {"title": "Význam.", "content": "Pabuk jižní (\"Nothofagus antarctica\") je občas pěstován jako sbírková dřevina, např v Arboretu Žampach a Dendrologické zahradě v Průhonicích.", "section_level": 1}], "src_summary": "Pabuk (\"Nothofagus\") je jediný rod čeledi pabukovité (\"Nothofagaceae\") vyšších dvouděložných rostlin z řádu bukotvaré (\"Fagales\"). Jsou to opadavé nebo stálezelené dřeviny, rozšířené na jižní polokouli, kde ekologicky odpovídají zástupcům čeledi bukovité ze severní polokoule. V Česku se zejména v botanických zahradách a arboretech občas pěstuje pabuk jižní.", "tgt_summary": "Nothofagus, also known as the southern beeches, is a genus of 43 species of trees and shrubs native to the Southern Hemisphere in southern South America (Chile, Argentina) and Australasia (east and southeast Australia, New Zealand, New Guinea, and New Caledonia). The species are ecological dominants in many temperate forests in these regions. Some species are reportedly naturalised in Germany and Great Britain. The genus has a rich fossil record of leaves, cupules, and pollen, with fossils extending into the late Cretaceous period and occurring in Australia, New Zealand, Antarctica, and South America. In the past, they were included in the family Fagaceae, but genetic tests revealed them to be genetically distinct, and they are now included in their own family, the Nothofagaceae. The leaves are toothed or entire, evergreen or deciduous. The fruit is a small, flattened or triangular nut, borne in cupules containing one to seven nuts. \"Nothofagus\" species are used as food plants by the larvae of hepialid moths of the genus \"Aenetus\", including \"A. eximia\" and \"A. virescens\". Many individual trees are extremely old, and at one time, some populations were thought to be unable to reproduce in present-day conditions where they were growing, except by suckering (clonal reproduction), being remnant forest from a cooler time. Sexual reproduction has since been shown to be possible. Although the genus now mostly occurs in cool, isolated, high-altitude environments at temperate and tropical latitudes, the fossil record shows that it survived in climates that appear to be much warmer than those that \"Nothofagus\" now occupies.", "id": 1487895}
{"src_title": "Vilma Espín", "tgt_title": "Vilma Espín", "src_document": [{"title": "Život.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Dětství, mládí.", "content": "Vilma Espín se narodila ve městě Santiago de Cuba do rodiny právníka lihovarnického koncernu Bacardi José Espína a jeho ženy Margarity Guillois. Zde vyrůstala se čtyřmi sourozenci – Nilsou, Ivánem, Soniou and Josém. Univerzitní studia chemického inženýrství absolvovala v 50. letech na Massachusettském technologickém institutu v Cambridgi v americkém státě Massachusetts.", "section_level": 2}, {"title": "Aktivity během kubánské revoluce.", "content": "Po studiích se v Havaně seznámila s vůdčí osobností kubánských revolucionářů Frankem Paísem, pod jehož vlivem začala organizovat revoluční hnutí v provincii Oriente. Začala zprostředkovávat styk mezi tamními revolucionáři a Castrovým guerillovým Hnutím 26. července, jehož členové v mexickém azylu připravovali budoucí převrat na Kubě. Přitom poznala svého budoucího muže, Raúla Castra, spolu s ním se aktivně zapojila do aktivit Hnutí. V lednu 1959, po skončení revolučních bojů, se Raúl a Vilma vzali.", "section_level": 2}, {"title": "Představitelka státu.", "content": "V roce 1960 se Vilma Espín stala předsedkyní Svazu kubánských žen, v jehož čele setrvala až do konce života. Byla členkou kubánské vlády, tzv. Státní rady, zasedala v Ústředním výboru Komunistické strany Kuby a jejím Politbyru. Z titulu svých funkcí zastupovala Kubu při mezinárodních akcích. Předsedala kubánské delegaci na Prvním latinskoamerickému kongresu žen a dětí, pořádaném v roce 1959 v Chile, vedla též kubánské delegace na konferencích v Mexiku, Kodani, Nairobi a Beijingu. Vystupovala jako \"polooficiální\" první dáma Kuby, fakticky totiž suplovala roli životní družky Fidela Castra, která však nikdy žádnou oficiální roli nehrála.", "section_level": 2}, {"title": "Úmrtí.", "content": "Vilma Espín zemřela po dlouhé nemoci 18. června 2007. Po její smrti byla vyhlášena dvoudenní tryzna. Po smutečním aktu byly její ostatky zpopelněny a uloženy v Mauzoleu Franka Paíse, kde spočívají spolu s ostatky dalších čelných kubánských revolucionářů.", "section_level": 2}], "src_summary": "Vilma Lucila Espín Guillois (7. dubna 1930 Santiago de Cuba – 18. června 2007 Havana), „první dáma Kuby“, byla kubánská chemická inženýrka, revolucionářka a manželka pozdějšího kubánského prezidenta Raúla Castra, s nímž měla čtyři děti – Deborah, Marielu, Nilsu a Alejandra. Dcera Mariela Castro Espín působí jako aktivistka a činitelka v oblasti sexuální osvěty a syn Alejandro Castro Espín je považován za pravděpodobného nástupce svého otce Raúla Castra ve funkci hlavy státu.", "tgt_summary": "Vilma Lucila Espín Guillois (7 April 1930 – 18 June 2007) was a Cuban revolutionary, feminist, and chemical engineer. She helped supply and organize the 26th of July Movement as an underground spy, and took an active role in many branches of the Cuban government from the conclusion of the revolution to her death. As an adamant feminist, Espín helped found the Federation of Cuban Women and promoted equal rights for Cuban women in all spheres of life.", "id": 1290006}
{"src_title": "Kristián VII.", "tgt_title": "Christian VII of Denmark", "src_document": [{"title": "Životopis.", "content": "Ve věku 17 let nastoupil na trůn po smrti svého otce (14. ledna 1766). 8. listopadu téhož roku se oženil se svou sestřenicí, britskou princeznou Karolinou Matyldou, sestrou britského krále Jiřího III. Záhy po svatbě, 28. ledna 1768, se narodil jejich jediný syn, korunní princ Frederik. Kristián měl otce alkoholika a byl systematicky terorizován svým špatným a krutým vychovatelem (Christian Ditlev Reventlow); to se odrazilo jak na špatném vychování i vzdělání, tak na povaze. Třebaže měl světlé okamžiky a vykazoval inteligenci, trpěl těžkými mentálními problémy (šlo patrně o schizofrenii). Kristiánův špatný zdravotní stav mu bránil držet ve svých rukou otěže vlády. Jeho manželství nebylo šťastné a on dával veřejně najevo, že svou ženu nemiluje. Brzy po sňatku se vrhl do bouřlivého života plného excesů a orgií. Jednou z jeho nejbližších přítelkyň byla prostitutka Anna Cathrine Benthagen, jež ho doprovázela při návštěvě bordelů i s dalšími společníky a byla hlavní postavou rvaček s policií; nakonec rada státu rozhodla o její deportaci do Wandsbecku v Holštýnsku, kde obdržela roční penzi 400 \"riksdalerů\". Kristián nechával hlavní rozhodnutí na ministrech své vlády, jak to ostatně činil i jeho otec Frederik V. Třebaže oficiálně šlo o absolutní monarchii, ve skutečnosti to byla vláda aristokracie. Zásadní význam pro další vývoj znamenala zahraniční cesta, kterou uskutečnil Kristián v roce 1768 a při níž navázal pevný intelektuální i přátelský vztah se svým lékařem Johannem Friedrichem Struensee. Do Kodaně se vrátil v lednu roku 1769 a následně jmenoval Struenseeho státním radou. Struensee se stal politikem a silným královým člověkem, vládnoucím \"de facto\". Získal důvěru královny Karoliny Matyldy, když očkoval jejího syna prince Frederika proti hrozící nákaze neštovicemi při epidemii, jež zasáhla Kodaň na podzim roku 1769. V krátkém čase se stal Struensee královniným milencem. 7. července roku 1771 porodila Karolina Matylda dcera Luisu Augustu, a třebaže král její otcovství uznal, panovalo všeobecné mínění, že jejím skutečným otcem je Struensee. Struensee zavedl v království řadu liberálních reforem, což mu přineslo množství politických nepřátel, kteří proti němu konspirovali; patřila mezi ně řada významných veřejných osobností, především královna vdova Juliana Marie Brunšvická a její syn, princ Frederik (králův nevlastní bratr). V roce 1772 byl Struensee obviněn z urážky majestátu pro svůj poměr s královnou a byl odsouzen k smrti. Kristián VII. podepsal rozsudek – údajně proto, že ho přesvědčili o tom, že Struensee plánoval ho zavraždit. Poprava se uskutečnila 28. dubna 1772. Karolina Matylda přiznala svůj poměr se Struenseem a její manželství s Kristiánem bylo anulováno. Po jednáních s jejím bratrem, britským králem Jiřím III., byla deportována do hannoverského Celle. Nikdy se již nevrátila, aby viděla své děti. Zemřela v roce 1775, v nedožitých 24 letech. Královna vdova Juliana Marie a její syn princ Frederik obsadili místo ve státní radě, Frederik se stal roku 1772 regentem Kristiána VII., svého staršího nevlastního bratra, který vzhledem ke svému zdravotnímu stavu vládu řídit nemohl. Reálně však vládli jeho matka a Ove Høegh-Guldberg, teolog a profesor rétoriky a jeden ze strůjců intriky proti Struenseemu. Ten se stal jedním z nejvlivnějších lidí království a záhy skutečným vládcem; rozhodl o zrušení všech liberálních reforem zavedených jeho předchůdcem. Toto regentství trvalo do roku 1784, kdy korunní princ Frederik dosáhl věku 16 let; uskutečnil palácový převrat a následně byl místo svého strýce regentem krále jmenován on. Formálně byl Kristián VII. stále hlavou státu, ale ve skutečnosti se jeho role omezila na podepisování dokumentů, jež mu předkládala rada. S jeho synem Frederikem u moci byly zavedeny nové liberální reformy, začal rovněž konflikt s Velkou Británií v souvislosti s Francouzskými revolučními válkami. Kristián VII. zemřel v roce 1808 v Rendsburgu v Šlesvicku, ve věku 59 let; příčinou jeho smrti byla patrně srdeční mrtvice. Byl pochován v katedrále v Roskilde, v místě posledního odpočinku dánských králů.", "section_level": 1}, {"title": "Rodina.", "content": "1. října 1765 se Kristián oženil s britskou princeznou Karolinou Matyldou Hannoverskou. Z manželství vzešly dvě děti:", "section_level": 1}, {"title": "Odraz v umění.", "content": "V roce 2012 se Kristián VII. stal jednou z hlavních postav koprodukčního filmu \"Královská aféra\", jenž mapoval příběh jeho manželství s Karolinou Matyldou a vztah s lékařem Johanem Struenseem.", "section_level": 1}], "src_summary": "Kristián VII. (29. ledna 1749, Kodaň – 13. března 1808, Rendsburg) byl v letech 1766–1808 králem Dánska a Norska. Syn krále Frederika V. a jeho první ženy Luisy Hannoverské. Pro svou duševní chorobu (pravděpodobně schizofrenie) byl král velmi slabý. Přestože byl oficiálně absolutním monarchou, nedržel nikdy vládu ve svých rukou; vládnutí bylo delegováno na státní radu. Během této jeho vlády se zrodilo osvícenství, byla nastolena řada liberálních reforem a započala konfrontace s Velkou Británií.", "tgt_summary": "Christian VII (29 January 1749 – 13 March 1808) was a monarch of the House of Oldenburg who was King of Denmark–Norway and Duke of Schleswig and Holstein from 1766 until his death. For his motto he chose: \"\"Gloria ex amore patriae\"\" (\"glory through love of the fatherland\"). Christian VII's reign was marked by mental illness and for most of his reign Christian was only nominally king. His half-brother Frederick was designated as regent of Denmark in 1772. From 1784 until Christian VII's death in 1808, Christian's son, later Frederick VI, acted as unofficial regent.", "id": 1781155}
{"src_title": "Kdybych byl králem", "tgt_title": "Si j'étais roi", "src_document": [{"title": "Vznik a historie díla.", "content": "Operu \"Kdybych byl králem\" složil Adam ve své poslední tvůrčí fázi, kdy byl nucen rychle tvořit, aby mohl uhradit dluhy spojené s bankrotem jeho Národního divadla (Théâtre-National) roku 1848. Po úspěšné Norimberské loutce to bylo jeho druhé dílo, které bylo inscenováno v divadle „Théâtre-Lyrique“, jemuž postoupil licenci na své zkrachovalé „Théâtre-National“ (nástupcem tohoto divadla je od roku 1862 Théâtre du Châtelet). Opera se odehrává v exotickém prostředí Indie, čemuž odpovídala i honosná výprava a kostýmy. Získala ihned velký úspěch, do konce roku 1852 představovala celou polovinu představení v divadle a v období do jeho přestěhování do Châteletu byla hrána více než 170krát. Adamovi přinesla nejen tolik peněz, aby mohl definitivně splatit dluhy, ale rovněž nejlepší kritické ocenění jeho kariéry. \"Kdybych byl králem\" našla brzy cestu i do zámoří (New Orleans 1856, Surabaya 1864), Buenos Aires 1881), přes půl století však nenašla cestu do Německa, kde byly jinak Adamovy opery velmi populární. Od konce 19. století je však uváděna jen sporadicky. V českých zemích operu \"Kdybych byl králem\" poprvé uvedlo pražské Prozatímní divadlo 15. ledna 1875 v češtině, dokonce o více než čtvrtstoletí před německou premiérou, která se konala 21. ledna 1904 ve Vratislavi. Později byla hrána spíše v amatérských (např. roku 1936 pražské Opera Studio) nebo oblastních divadlech: poslední profesionální inscenací v českých zemích bylo roku 1959 nastudování v opavském divadle. V kontextu Adamových komických oper má \"Kdybych byl králem\" formálně nejpropracovanější partituru s bohatou instrumentací. Hudba vyniká rozmanitostí a až snovou lyričností. Nejpopulárnějším kusem se stala předehra, která je často hrána samostatně jako symfonické dílo. Opera \"Kdybych byl králem\" má předehru a zpěvní čísla proložená mluvenými dialogy ve třech dějstvích, představení trvá asi dvě hodiny.", "section_level": 1}, {"title": "Děj opery.", "content": "Děj se odehrává v království Goa bez určení doby.", "section_level": 1}, {"title": "1. dějství.", "content": "(Pobřeží Ománského moře) Na pobřeží pospávají rybáři; jejich ženy je přicházejí vzbudit (sbor \"Mes bons amis\"). Jedním z nich je Piféar, který hledá svého přítele Zéphorise, se kterým se na rybolov vydává nejraději, ačkoli je to mizerný rybář: zajímá se jen o perly a poklady — a ryby, které v sítích uváznou, přenechává Piféarovi (kuplety \"Zéphoris est bon camarade\"). Přichází pobřežní policista Zizel, který pod různými záminkami vybírá od všech přítomných pokuty, zejména pak od Zéphorise, který jej rozzlobil (kvartet \"Ne pleure pas\"). Zéphorisova sestra Zélide se hněvá: její bratr nic neulovil a ještě přišel o peníze, namísto toho hledá poklady, aby je mohl darovat neznámé krásce, kterou zachránil před utonutím (árie \"J'ignore son nom\"). Přichází Kadoor, bratranec a ministr krále Mossoula. Piféar mu již několikrát sloužil jako posel pro tajemné vzkazy a další má následovat. Za ním následuje sám král se svou dcerou Néméou (vítán sborem \"Gloire à Brahma qui te protège\"). Kadoor se o ni uchází, ona si však hodlá vzít jen neznámého hrdinu, který jí zachránil život na moři. Zéphoris v princezně poznává neznámou krásku. Jeho překvapení si všimne Kadoor a pohrůžkami jej přinutí k přísaze, že zachová mlčení. Ministr naopak situace využije k tomu, aby se před Néméou vydával za jejího zachránce. Néméa je zklamána — to není muž, který se jí zjevoval ve snách —, ale musí dodržet své slovo (\"O surprise inouïe! — En songe, vous voyiez l'image — Enfin, il la tient\"). Zéphoris je zoufalý. Na princeznu nemůže on, chudý rybář, ani pomyslet. to kdyby byl králem (árie \"Si j'étais roi\"). Své přání napíše do písku a usne. Král prochází znovu kolem, a když Zéphorise vidí, napadne jej žertík. Královský průvod odnese spícího Zéphorise do paláce (finále \"O barque légère et fidèle\").", "section_level": 2}, {"title": "2. dějství.", "content": "Zéphoris byl uložen do královského lože a všichni mají příkaz chovat se k němu, jako by byl králem. Zéphoris se probouzí a nevěří svým očím (\"O roi! ton peuple qui t'adore — Ah! c'est un rêve qui m'enchante\"). O tom, že nesní, jej přesvědčí až vydatná snídaně (\"On ne peut rêver et manger à la fois\"). I Néméa se mu představuje jako jeho sestřenka (árie \"De vos nobles aïeux\") a oba se přirozeně ihned zamilují (duet \"Vous m'aimez, dites-vous?\"). Mezitím \"král\" začíná brát svou úlohu vážně a pustí se energicky do vládnutí. Na počest Néméy svolává hostinu (\"Accourez à ma voix — Pour le royal banquet\") a dokonce svolává kněží, aby je oddali (\"Venez brahmes sacrés unir la princesse\"). Tolik komedie by stačilo, myslí si král a Kadoor a Zéphorise uspí lektvarem ve víně. Když však chce Kadoor sám pokračovat ve svatebním obřadu, Néméa odmítne a uprchne (finále \"O mortelle injure\").", "section_level": 2}, {"title": "3. dějství.", "content": "Zélida sedí u svého bratra Zéphorise, který dosud spí (kuplety \"Entends-tu, sous les bambous\"). Vedle Zéphorise přinesli s paláce i nějaké peníze jako odškodnění, což se zdá Piféarovi podezřelé (komické duo Piféara a Zélidy \"Tant d'or, à vous, ô ciel!\"). Zéphoris se probouzí a vypráví své zážitky, čímž všechny včetně sama přesvědčí, že zešílel (ansámbl \"Honneur à la plus sage — Il est fou, des plus fous!\"). Néméa se přichází omluvit za žert svého otce (duet \"Je fus cruelle et Dies se venge\"). Přitom vyslechne, že princ Kadoor hodlá nechat Zéphorise popravit za to, že údajně nedodržel přísahu (\"Quoi, le prince Kador...\"), a dozví se konečně, kdo byl jejím pravým zachráncem. Svým zásahem (trio \"Noble prince Kadoor\") nejen Zéphorise zachrání, ale i odhalí Kadoora jako zrádce ve prospěch Portugalců. Dojde k boji (král: \"Toi qui présides aux batailles\"), v němž se Zéphoris vyznamená (sbor \"Victoire! Victoire!\"). Jeho svatbě s Néméou již nestojí nic v cestě (finále \"Noble princesse, approchez-vous\").", "section_level": 2}, {"title": "Nahrávky.", "content": "Existují dvě nahrávky \"Kdybych byl králem\", obě v nepůvodní podobě: Nejslavnějším číslem je předehra, kterou nahráli například Richard Hayman, Yan Pascal Tortelier, Jean Martinon, Albert Wolff nebo Paul Paray.", "section_level": 1}], "src_summary": "Kdybych byl králem (ve francouzském originále Si j'étais roi) je opera (žánru opéra comique) o třech dějstvích francouzského skladatele Adolpha-Charlese Adama na libreto Adolpha d'Enneryho (vlastním jménem Adolphe-Philippe Dennery, 1811-1899) a Julese-Henriho Brésila (1818-1899). Poprvé byla uvedena v pařížském Théâtre-Lyrique dne 4. září 1852.", "tgt_summary": "Si j'étais roi (English: \"If I Were King\") is an opéra comique in three acts by Adolphe Adam. The libretto was written by Adolphe d'Ennery and Jules-Henri Brésil. It was first performed in Paris at the Théâtre Lyrique (Théâtre-Historique, Boulevard du Temple) on 4 September 1852, opening with a dual cast to allow performance on successive evenings (it made up half of all performances at the Théâtre Lyrique in the last four months of the year and reached over 170 performances in its first ten years). The production was considered lavish, with expensive costumes and jewels being worn by the cast. It was then staged in Brussels (1853), New Orleans (1856), Turin (1858) and Soerabaya (1864). Though less popular than \"Le postillon de Lonjumeau\", it is often regarded as Adam's finest work. The well-developed overture was once very popular, particularly on recordings. Vocal highlights include the soprano air \"De vos nobles aïeux\" and the couplets for baritone \"Dans le sommeil, l'amour\".", "id": 2413864}
{"src_title": "Senát republiky (Itálie)", "tgt_title": "Senate of the Republic (Italy)", "src_document": [{"title": "Volební systém.", "content": "Zákon č. 270 z roku 2005 změnil stávající většinový volební systém, který byl praktikován od vzniku „druhé republiky“ z počátku 90. let 20. století, na smíšený podmíněný systém. Ve volbách do Senátu dochází ke kombinaci tří modelů. Z celkového počtu 315 mandátů je 301 senátorů voleno v přímých volbách 18 regionů (volebních obvodů). Jeden mandát je přidělen na základě zákona v regionu Valle d´Aosta a sedm mandátů je určeno pro křesla v regionu Trentino Alto Adige. Italové žijící v zahraničí volí šest senátorů. Uzavírací klauzule pro samostatné politické strany činí 8 % platných hlasů v daném regionu, pro koalice 20 % platných hlasů v regionu. Politický subjekt, který kandidoval v koalici, jež získala přes 20 %, pak musí dosáhnout v daném regionu alespoň 3 % hlasů. Pokud vítězná strana v konkrétním regionu neobdrží 55 % mandátů, pak je uplatněna tzv. většinová prémie, která vítězi voleb zaručuje tuto většinu (tedy existuje 17 většinových prémií). Prezident republiky navíc může \"ex lege\" jmenovat pro jedno volební období až pět doživotních senátorů, kteří zvyšují absolutní počet křesel nad 315. Ze zákona se pak všichni bývalí prezidenti republiky stávají také doživotními senátory. Volit senátory mohou občané starší 25 let věku (aktivní volební právo) a voleni mohou být občané po dovršení 40 let věku (pasivní volební právo). K roku 2010 měl Senát celkově 322 členů, 315 senátorů a 7 doživotních senátorů. Na začátku 2013 měli titul doživotních senátorů Emilio Colombo (bývalý předseda vlády) a bývalý eurokomisař Mario Monti. Jako bývalý prezident republiky zde s tímto titulem zasedal Carlo Azeglio Ciampi. Senátor Colombo zemřel v červnu 2013. V srpnu téhož roku jmenoval tehdejší prezident Giorgio Napolitano čtyři doživotní senátory: architekta Renza Piana, dirigenta Claudia Abbada (již zemřel), bioložku Elenu Cattaneo a fyzika Carla Rubbiu.", "section_level": 1}], "src_summary": "Senát republiky (italsky: \"Senato della Repubblica\") je horní komora Parlamentu Itálie (\"Parlamento della Repubblica Italiana\"). Sestává z 315 křesel pro zvolené senátory, nepočítaje doživotně jmenované politiky. 309 křesel se rozděluje podle výsledků regionálních voleb. Funkční období je pětileté. V ústavním systému Itálie je postavení Senátu rovnocenné dolní komoře, kterou je Poslanecká sněmovna, což je výjimečné v politických systémech demokratických států. Vláda musí o vyslovení důvěry požádat obě komory, jedná se o příklad tzv. \"dokonalého bikameralismu\". Volby se do obou zastupitelských sborů uskutečňují současně. Naposledy tomu bylo 4. března 2018. Ve své současné podobě byl Senát založen 8. května 1948. Existoval však již v Italském království pod názvem \"Senato del Regno\" (Senát království). Prezident Italské republiky může jak horní tak dolní komoru Parlamentu rozpustit před uplynutím volebního období, pokud žádná vláda není schopna získat důvěru. Sídlem Senátu je \"Palazzo Madama\" v Římě. Současnou předsedkyní Senátu je 71letá Elisabetta Alberti Caselatti ze strany Forza Italia, která byla zvolena 24. března 2018. Je první ženou v tomto úřadě v historii Itálie. Jejím předchůdcem byl Pietro Grasso ze strany Liberi e Uguali. Předseda Senátu v případě uvolnění úřadu prezidenta republiky zastává jeho funkci.", "tgt_summary": "The Senate of the Republic () or Senate () is a house of the bicameral Italian Parliament (the other being the Chamber of Deputies). The two houses together form a perfect bicameral system, meaning they perform identical functions, but do so separately. Pursuant to Articles 57, 58, and 59 of the Italian Constitution, the Senate has a variable number of members, of which 309 are elected from Italian constituencies, 6 from Italian citizens living abroad, and a small number (currently 6) are senators for life (\"senatori a vita\"), either appointed or \"ex officio\". It was established in its current form on 8 May 1948, but previously existed during the Kingdom of Italy as \"Senato del Regno\" (Senate of the Kingdom), itself a continuation of the \"Senato Subalpino\" (Subalpine Senate) of Sardinia established on 8 May 1848. Members of the Senate are styled \"Senator\" or \"The Honourable Senator\" (Italian: \"Onorevole Senatore\") and they meet at Palazzo Madama, Rome.", "id": 29444}
{"src_title": "Kristián V. Dánský", "tgt_title": "Christian V of Denmark", "src_document": [{"title": "Biografie.", "content": "V roce 1655, ve věku 9 let, byl prohlášen princem následníkem. V 18 letech obdržel místo v Královské radě (jež ovšem neměla velkého vlivu, neboť monarchie již byla absolutistická). 14. května roku 1667 se v Nykøbingu oženil s Šarlotou Amálií Hesensko-Kasselskou, dcerou lankraběte Viléma VI. Hesensko-Kasselského. V roce 1670 zemřel král Frederik III. a podle \"Královského zákona\" z roku 1665 se Kristián stal druhým absolutním monarchou Dánska a Norska. Protože nastoupil na trůn podle následnictví a ne volbou, nebyl korunován, byl pouze pomazán v kostele zámku Frederiksborg, a to 9. února 1670. Jedním z jeho prvních činů bylo, že ke dvoru v roce 1671 přivedl svou šestadvacetiletou oficiální milenku Žofii Amálii Moth, čímž těžce potupil královnu. Žofie Amálie Moth se 31. prosince roku 1677 stala hraběnkou ze Samsø a žila v prostorách paláce v Kodani. Pro své velké osobní kouzlo a mimořádnou přívětivost byl Kristián V. velmi populární, což snad částečně hrálo roli při jeho snahách omezit vliv šlechty zapojením nešlechticů, jimž uděloval tituly baron a hrabě, do veřejných záležitostí. Pod vedením Kristiánova kancléře Petra Griffenfeldta Dánsko zažilo krátké období příležitosti obsadit svou starou pozici velké mocnosti v regionu. Avšak tísněn obavami ze svých protivníků Kristián kancléře odvolal a obětoval tak jeho skvělé vedení, čímž vlastně přivodil velké škody prestiži monarchie. Státní prostředky byly promrhány v neúspěšné válce proti Švédsku (známé jako Norská válka, 1675–1679) ve Skåne, staré dánské provincii, již Dánsko ztratilo ve prospěch Švédska v důsledku smlouvy z Roskilde a již chtělo získat zpět. Chtělo rovněž zvovupřipojit pod dánskou svrchovanost vévodství Holstein-Gottorp, spojené se Švédskem, avšak po zásahu Francie bylo vévodství uznáno na Dánsku nezávislým. Dvacet příštích mírových let znamenalo mnoho pro vnitřní rozvoj země. Řada pozitivních aspektů již byla zmíněna, k dalším patří vytvoření \"Dánského zákona (Danske Lov)\" v roce 1683, který představuje první právní kodex platný pro celé Dánsko. Byl formulován i \"Norský zákon (Norske Lov)\", podobný dánskému. Jiným důležitým počinem bylo v roce 1688 zavedení registru pozemků, kdy šlo o stanovení jednotné ceny pozemků v monarchii, vedoucí k spravedlivým odhadům. Třebaže král se o vědu a kulturu příliš nezajímal, i zde lze hovořit o \"zlatém věku\", např. díky práci astronoma Ole Rømera. Za jeho panování vznikla \"Dánská západoindická společnost\" (1671), založená pro objevy, využívání a kolonizaci karibských ostrovů, dnešních Panenských ostrovů. Její činnost se v roce 1680 rozšířila do dnešní Ghany v Africe. Kristián V. zemřel 25. srpna 1699 na následky zranění utrpěného při nehodě na lovu. Je pochován v katedrále v Roskilde, místě posledního odpočinku dánských králů.", "section_level": 1}, {"title": "Manželství a děti.", "content": "Kristián měl osm dětí se svou manželkou a dalších šest se svou milenkou. Děti Šarloty Amálie: Děti Žofie Amálie Moth:", "section_level": 1}], "src_summary": "Kristián V. (15. dubna 1646 Flensburg – 25. srpna 1699, Kodaň) byl v letech 1670–1699 král Dánska a Norska. Syn Frederika III. a jeho ženy Žofie Amálie Brunšvické. Kristián byl druhý absolutistický monarcha Dánska a Norska, despota s přemrštěným míněním o své královské důstojnosti a svých výsadách. Spojiv se s nastupující buržoazií, omezil moc šlechty. V úmyslu získat od Švédska zpět území, ztracená v důsledku mírové smlouvy z Roskilde v roce 1658, se vložil do války, jež pouze zruinovala veřejné finance.", "tgt_summary": "Christian V (15 April 1646 25 August 1699) was king of Denmark and Norway from 1670 until his death in 1699. Well-regarded by the common people, he was the first king anointed at Frederiksborg Castle chapel as absolute monarch since the decree that institutionalized the supremacy of the king in Denmark-Norway, he fortified the absolutist system against the aristocracy by accelerating his father's practice of allowing Holstein nobles but also Danish and Norwegian commoners into state service. As king he wanted to show his power as absolute monarch through architecture, and dreamed of a Danish Versailles. He was the first to use the 1671 Throne Chair of Denmark, partly made for this purpose. His motto was: \"Pietate et Justitia\" (With piety and justice).", "id": 1602694}
{"src_title": "Postilion z Lonjumeau", "tgt_title": "Le postillon de Lonjumeau", "src_document": [{"title": "Vznik díla.", "content": "Operou \"Postilion z Lonjumeau\" (původní název měl být \"Une Voix, ou Le Postillon\", tj. \"Hlas aneb Postilion\") v podstatě vyvrcholila první významná Adamova tvůrčí fáze. Po vynikajícím úspěchu \"Chaty v Alpách\" jí Adam potvrdil své postavení jednoho z nejvýznamnějších soudobých skladatelů francouzské komické opery. Adam napsal \"Postiliona z Lonjumeau\" mezi listopadem 1835 a dubnem 1836 a datum premiéry, pátek třináctého, zvolil pro štěstí. To se skutečně dostavilo: opera dosáhla v Opéra-Comique více než 500 repríz, ještě větší úspěch však od počátku slavila na německých jevištích. Slavný tenor Theodor Wachtel (1823-1895), sám původně kočí, zpíval titulní roli více než 1000krát, mimo jiné 14. ledna 1863 v Brně. Německojazyčnou premiéru měl \"Postilion\" v pražském Stavovském divadle, a to dne 11. května 1837 v překladu V. A. Svobody. Před Prahou jej uvedly jen Antverpy, Brusel a Londýn. 4. října téhož roku byla opera uvedena i v brněnské Redutě. V češtině (v překladu Emanuela Züngela) se poprvé hrála v pražském Novoměstském divadle 27. června 1866, tedy v roce premiéry \"Braniborů v Čechách\" a \"Prodané nevěsty\", v překladu Bedřicha Pešky. Jako jediná Adamova opera se \"Postilion z Lonjumeau\" těší stabilní popularitě, i když zejména v menších divadlech. Titulní role je vyhledávanou tenorovou partií a zejména Chapelouova árie z prvního dějství \"Mes amis, écoutez l’histoire\" (v češtině \"Ó, slyšte historku tu krátkou\"), stoupající až k vysokému d, je oblíbeným bravurním kouskem. V českých zemích ji v poválečné době hrála divadla v Teplicích (1955), Liberci a Českých Budějovicích (1966), Ústí nad Labem (1980) a Plzni (1996). Nejoblíbenější je v Opavě, kde se hrála v letech 1952 a 1977 a kde Slezské divadlo Opava uvedlo i zatím poslední české nastudování (premiéra 20. 4. 2008 s Michalem Pavlem Vojtou v titulní úloze). Vedle velmi vděčných koloraturních árií pro tenor i pro soprán zajistilo opeře popularitu i ironicky představené prostředí operního divadla, do kterého účinkující vždy mohli vkládat vlastní náhled a zkušenosti. Děj umožňoval divákovi přímo operetní uskutečnění snů: prostý kočí se stane pěveckou hvězdou, má aféru s krásnou a bohatou ženou a přitom vlastně zůstává věrný vlastní manželce… Opera \"Postilion z Lonjumeau\" má vedle krátké předehry 13 zpěvních čísel proložených mluvenými dialogy ve třech dějstvích, představení trvá asi dvě a půl hodiny.", "section_level": 1}, {"title": "Děj opery.", "content": "Děj se odehrává ve Francii za vlády Ludvíka XV.", "section_level": 1}, {"title": "1. dějství.", "content": "(Náves před poštou v Lonjumeau, 1756) Postilion Chapelou a mladá poštmistryně Madeleine Hochzeit slaví svatbu (sbor \"Le joli mariage - Mon petit mari\"). Oba novomanželé však přemýšlejí i nad tím, co svatbou obětovávají: Chapelou veselý mládenecký, ačkoli mu věštkyně prorokovala, že má najít čest a slávu v Paříži - a Madeleine přízeň své bohaté tetičky, ačkoli ji táž věštkyně varovala, že ji ten, kdo ji má rád, náhle opustí (duet \"Quoi, tous les deux?\"). Podle zvyku část svatebčanů «unese» nevěstu, zatímco ženich se musí vyplatit písní (sbor \"Jeunes époux, voici l’heure fortunée\" a Chapelouovo rondo \"Mes amis, écoutez l’histoire\"). Náhodou je v tu dobu v důsledku nehody kočáru nucen ve vsi zastavit intendant pařížské královské opery markýz de Corcy, právě na lovu nových hlasů, a je Chapelouovým zpěvem uchvácen, Nabídne mu roční plat 10 000 zlatých plus 100 zlatých za každé vystoupení. Chapelou po krátkém váhání souhlasí s okamžitým odjezdem do Paříže. Madeleine po návratu zjistí, že ji novomanžel opustil, a rozhořčena se tedy vydává za svou tetou (finále \"A mes désirs il faut te rendre\").", "section_level": 2}, {"title": "2. dějství.", "content": "(Rokokový salón venkovského sídla paní de Latour poblíž Fontainebleau, 1766) Madeleine zdědila po tetě značné bohatství i jméno paní de Latour a pozvala k účinkování na slavnosti na svém venkovském sídle soubor zpěváků z královské opery, mezi nimi i největší hvězdu, tenora Saint-Phara, což není nikdo jiný než Chapelou (Madeleinina árie \"Je vais donc le revoir - Hélas, quelle est ma peine\"). Společnost přichází. Saint-Phar svou manželku nepoznává, ačkoli mu ji «paní de Latour» připomíná natolik, že se do ní zamiluje - k nemilosti markýze de Corcy, který se jí sám dvoří. Saint-Phar se zmocní sentimentální serenády, kterou markýz pro paní de Latour zkomponoval, a dojemně ji sám přednese (ansámbl \"Ah! Quel tourment!\" a romance \"Assis au pied d’un hêtre\"). Saint-Phar vyzná paní de Latour lásku a ta je ochotna ji vyslyšet - leč pod podmínkou okamžitého sňatku (duet \"Grâce au hasard\"). Saint-Phar přislíbí, protože je však již ovšem ženat, přemluví sbormistra Alcindora (což není nikdo jiný než lonjumeauský kovář Biju, který si na své nové postavení o něco dříve postěžoval v árii \"Oui, des choristes du théâtre\"), aby se převlékl a vydával za kaplana. Tuto konverzaci ovšem vyslechne zhrzený markýz a vyzradí ji paní de Latour, která už ví, co si s informací počít. Snoubenci veřejně novinku ohlásí (finále \"Ah! quelle étonnante nouvelle!\").", "section_level": 2}, {"title": "3. dějství.", "content": "(Místo jako v 2. dějství) Madeleine aneb paní de Latour hodlá Saint-Pharovu léčku obrátit ve svůj prospěch: včas nahradí falešného kaplana skutečným. Sant-Phar a paní de Latour jsou oddáni v zámecké kapli (ceremoniální sbor \"Du vrai bonheur\" a šťastný tenor slibuje být lidu dobrotivým pánem (árie \"A la noblesse je m’allie\"). Markýz ale přichází s odhalením: Saint-Phar alias Chapelou se dopustil bigamie, za což je trest smrti pověšením. Chapelou chce spolu s Bijuem uprchnout (situačně komický tercet \"Pendu!\"), ale objeví se mu Madeleine střídavě ve starých šatech jako původní manželka a střídavě jako «paní de Latour», čímž uvede Chapeloua v naprosté zoufalství. Navíc se markýz vrací s policií. Madeleine se konečně smiluje a celou záležitost vysvětlí: Chapelou / Saint-Phar byl skutečně celou dobu jen věrným manželem (duet a finále \"A ma douleur soyez sensible\").", "section_level": 2}, {"title": "Nahrávky.", "content": "Existuje řada nahrávek opery \"Postilion z Lonjumeau\", z nichž nejreprezentativnější a nejintegrálnější je Fultonova: Nejslavnějším číslem je zmíněná árie \"Mes amis, écoutez l’histoire\", která byla nahrána nespočetněkrát (Josef Schmidt, Helge Rosvaenge, William Matteuzzi, Nicolai Gedda, Janez Lotrić, Andreas Post, Rockwell Blake...). Z našich pěvců ji nazpíval například Beno Blachut.", "section_level": 1}, {"title": "Film.", "content": "Zfilmovanou podobu Postilóna z Lonjumeau natočil v Rakousku roku 1936 Karel Lamač pod názvem \"Der Postillon im Hochzeitsfrack\". Scénář napsal Karl Peter Gillman a hráli mj. Alfred Neugebauer, Thekla Arensová, Leo Slezak, Rose Stradnerová a Willy Eichberger.", "section_level": 1}], "src_summary": "Postilion z Lonjumeau (ve francouzském originále Le Postillon de Lonjumeau) je komická opera (opéra comique) o třech dějstvích francouzského skladatele Adolpha-Charlese Adama na libreto Adolpha de Leuvena (pseudonym hraběte Adolpha Ribbinga, 1800-1884) a Léona-Lévyho Brunswicka (vlastním jménem Léon Lhérie, 1805-1859). Poprvé byla uvedena v pařížské Opéra-Comique (tehdy v Salle de la place de la Bourse) dne 13. října 1836. Jako jediná se bez přestávky udržela na divadelním repertoáru a je vedle baletu Giselle Adamovým nejznámějším dílem.", "tgt_summary": "Le postillon de Lonjumeau (\"The Postillion of Lonjumeau\") is an opéra-comique in three acts by Adolphe Adam to a French libretto by 'Adolphe de Leuven' and 'Brunswick' (pen names of Adolphe von Ribbing and Léon Lévy). The opera has become the most successful of Adam's works, and the one by which (apart from his ballet \"Giselle\" and his Christmas carol \"Cantique de Noël\") he is best known outside his native France. The opera is known for the difficult aria 'Mes amis, écoutez l'histoire' which has been called a test for tenors because of the demanding high D, or D5, at the end of the aria.", "id": 1149229}
{"src_title": "Richard Henkes", "tgt_title": "Richard Henkes", "src_document": [{"title": "Život.", "content": "Roku 1919 vstoupil do Společnosti katolického apoštolátu (zvaném též SAC) a dne 6. června 1925 byl v Limburgu vysvěcen na kněze. Jako učitel působil ve studijních zařízeních palotinů v Schönstattu a v Alpách, od r. 1931 pak v Horním Slezsku, ve městech Katscher (Ketř) a Frankenstein (dnešní Ząbkowice Śląskie). Při mimořádných úkonech duchovní správy ukázal jako postní kazatel a exercitátor především mladým lidem cestu, jak žít svou vírou v době nacismu. Postavil se jednoznačně proti národněsocialistickému názoru a odvážně zvěstoval poselství křesťanství. Věděl, že nacismus je ideologie zla a nenávisti, zároveň byl hluboce přesvědčen o velikosti Ježíšova poselství lásky a navíc měl v sobě sílu a odvahu obojí nejen srozumitelně a nahlas pojmenovat, ale také konkrétně a prakticky uskutečnit. V roce 1941 se stal duchovním správcem malé farnosti Strahovice na Hlučínsku. Kromě plnění povinností faráře se též věnoval exerciciím v exercičním domě sv. Josefa v Bránici a vystupoval jako kazatel na různých místech v širokém okolí. Jeho činnost byla sledována gestapem. Na základě udání byl 8. dubna 1943 pro „pobuřování národa z kazatelny“ zatčen a 10. července poslán do koncentračního tábora Dachau. „Jdu za svou cestou s Bohem,“ píše a pokouší se zde povzbudit sklíčené, pomoci hladovějícím. Učí se též česky – po válce chce zase působit na východě. Když v prosinci 1944 vypukla v koncentračním táboře tyfová epidemie, byly některé vězeňské bloky (mezi nimi i „český“ blok č. 17) prohlášeny za uzavřené bloky smrti. Tehdy se P. Richard Henkes – vědom si náročných požadavků evangelia i rizik provázejících jeho rozhodnutí – přihlásil jako dobrovolný ošetřovatel k péči o nemocné a umírající. Mnohým tak daroval v posledních chvílích života jako člověk lidskou blízkost, mnohým jako kněz skrze svátosti blízkost Boží. Seznámil se zde i s P. Josefem Beranem, pozdějším pražským arcibiskupem a pražským kardinálem, dalším z kandidátů na blahořečení. Při své službě nemocným však sám smrtelně onemocněl a své nemoci 22. února 1945 podlehl. Jeho tělesné ostatky byly zpopelněny a popel tajně převezen mimo koncentrační tábor. V neděli 7. června 1945, v den 20. výročí jeho primice, pak byl popel tohoto mučedníka lásky k bližnímu, přirovnávaného k polskému knězi P. Maxmiliánu Kolbemu, slavnostně uložen do hrobu na hřbitově palotinů v Limburgu.", "section_level": 1}, {"title": "Proces blahořečení.", "content": "Na základě svědectví o jeho životě se v neděli 25. května 2003 sešli v palotinském kostele Panny Marie v Limburgu čeští a němečtí kněží a věřící. Za účasti ostravsko-opavského biskupa Františka Václava Lobkowicze pak biskup limburské diecéze Franz Kamphaus zahájil diecézní proces o životě, ctnostech, smrti a pověsti svatosti služebníka Božího P. Richarda Henkese jako první krok směřující k jeho prohlášení za blahoslaveného. Diecézní proces byl uzavřen v lednu 2007 a dokumenty byly následně odeslány vatikánské Kongregaci pro blahořečení a svatořečení. Blahořečení proběhlo 15. září 2019 v katedrále v Limburgu.", "section_level": 1}], "src_summary": "Pater Richard Henkes, SAC (narozen 26. května 1900 v Ruppachu ve Westerwaldu, zemřel 22. února 1945 v koncentračním táboře Dachau) byl německý kněz, kazatel, farář a exercitátor působící ve farnosti Strahovice na Hlučínsku.", "tgt_summary": "Richard Henkes (26 May 1900 - 22 February 1945) was a German Roman Catholic priest and professed member from the Pallottines. Henkes served as a teacher but was best known for his preaching abilities in the pulpit where he made strong-worded condemnations of Nazism and the actions the Nazis were said to have made. Henkes offered indirect assistance to the German Resistance during World War II and was one of the more vocal German priests to condemn Nazism. This often worried his superiors who believed that Henkes placed his schools at great risk. He was critical of the regime's murder of the disabled and other atrocities which forced the S.S. to arrest him. His first arrest in 1938 saw him released but his second arrest in 1943 saw him sent to the Dachau concentration camp. It was during that time that he befriended Josef Beran (future cardinal) who taught him the Czech language. Henkes' cause for beatification gained interest not long after he died though waned in the following decades until around 2000 when formal requests were made to launch the cause. The cause began in 2002 and Henkes was titled as a Servant of God. He was declared Blessed on 15 September 2019.", "id": 2310256}
{"src_title": "Messerschmitt Me 263", "tgt_title": "Messerschmitt Me 263", "src_document": [{"title": "Vznik a vývoj.", "content": "Me 163 měl dva hlavní nedostatky: krátký dolet a nutnost přistávat na lyži, což bylo velice nebezpečné, protože motor letadla spaloval směs látek C-stoff a T-stoff. Pokud se při přistávání nacházel zbytek těchto látek v motoru, mohlo dojít k explozi. Jednoduchý podvozek se při vzletu odhazoval. Tyto dvě chyby způsobovaly, že Messerschmitt Me 163 Komet nebyl tak úspěšný, jak se předpokládalo. Problémy s doletem se snažili technici vyřešit verzí Me 163C s přidáním přídavných palivových nádržím, ale s nevelkým úspěchem. Navíc ještě stroj stále přistával na lyži. Projekt byl předán Heinrichovi z firmy Junkers a ta pro tento stroj používala typové označení Junkers Ju 248. Vývoj Me 263 začal po uvedení do výroby Me 163C, protože ten nebyl považován za následovníka Me 163B - byla to jen modifikace. 25. září roku 1944 byla vrchnímu velení Luftwaffe předvedena maketa. Trup byl výrazně upraven pro větší nádrže, kokpit byl přestavěn a okna kokpitu měla bublinovitý tvar, aby měl pilot lepší rozhled. A konečně, místo přistávací lyže byl do stroje namontován zatahovací podvozek. Raketový motor měl dvě spalovací komory: hlavní s větším výkonem pro vzlet a stoupání a vedlejší se slabším výkonem pro normální let. Takto se mělo ušetřit palivo. Mělo to fungovat tak, že při vzletu by běžely obě komory na plný výkon a po vystoupání do potřebné výšky by se hlavní komora vypnula a pokračovalo by se v letu pouze s vedlejší. Tento upravený motor byl testován na upravených strojích Me 163B. Pro sériovou výrobu se ale počítalo s použitím silnějšího raketového motoru \"BMW 708\" namísto původního raketového motoru Walter. Před zahájením výroby Me 263 byly upraveny a přestavěny dva stroje Me 163B V 13 a V 18, ale V 13 byl poškozen počasím a tak došlo k přestavění pouze V 18. Později byl tento stroj pojmenován Me 163D, ale k jeho další produkci nedošlo. V listopadu roku 1944 došlo k dalším úpravám stroje Me 263. Zároveň byl projekt pojmenován Ju 248 \"Flunder\" nebo Me 263 \"Scholle\" (\"platýs\"). Hertel chtěl původně do stroje nainstalovat náporový motor, ale tato technologie byla i přes technickou vyspělost Německa stále ne zcela probádaná, a tak od tohoto záměru upustil. Plánovalo se také umístit pod každou polovinu křídla přídavné nádrže, což by sice snížilo rychlost o přibližně 10%, ale prodloužilo dolet. Ale protože stroj měl křídlo vyrobené podle Me 163B, muselo projít dalšími úpravami. Začátkem roku 1945 představila firma Junkers stroj \"EF-127 Wally\" jako protihráče Me 263. Tento jev byl pro německý průmysl během války typický - firmy mezi sebou bojovaly až do úplného konce, místo toho, aby spolupracovaly na jednom projektu. První bezmotorový let Me 263 (DV+PA) se odehrál v únoru roku 1945. V tomto měsíci proběhly i další lety bez motoru. Při testech se ukázaly jisté problémy s těžištěm, které musely být vyřešeny přídavnou zátěží. Také by se problém vyřešil tím, že by se změnila poloha podvozku nebo motoru. Při tomto letu však ještě podvozek nebyl sklápěcí. Testovací lety byly později zastaveny pro nedostatek leteckého paliva. Jelikož Me 263 nebyl součástí \"Führernotprogrammu\", prostředky se hledaly těžko. Ačkoli stroj nebyl připraven k sériové výrobě, nakonec se vývoj nezastavil a pokračoval až do konce války. Stroje V2 a V3 ještě nebyly kompletní, když válka skončila. V2 už měla mít sklápěcí podvozek a V3 už měla nést výzbroj. Ve V1 a V2 již byly instalovány motory HWK 109- 509C. Žádný z nich však nevzlétl, ačkoli problémy s těžištěm se více neukázaly. V dubnu roku 1945 obsadili továrnu Američané a získali 3 prototypy a 1 maketu. V2 byl zničen, jeden prototyp skončil v USA. Zbytek zabrali Sověti, kteří pak na základě získaných poznatků vytvořili stíhačku Mikojan-Gurevič I-270.", "section_level": 1}], "src_summary": "Messerschmitt Me 263 nebo Junkers Ju 248 byl raketově poháněný vojenský letoun vyvinutý ze stroje Messerschmitt Me 163 ke konci druhé světové války. Jednalo se o zvětšeninu Me 163 s větším rozpětím, delším trupem a zatahovacím podvozkem příďového typu.", "tgt_summary": "The Messerschmitt Me 263 \"Scholle\" (plaice) was a rocket-powered fighter aircraft developed from the Me 163 \"Komet\" towards the end of World War II. Three prototypes were built but never flown under their own power as the rapidly deteriorating military situation in Germany prevented the completion of the test program.", "id": 2203059}
{"src_title": "Francisco J. Ayala", "tgt_title": "Francisco J. Ayala", "src_document": [{"title": "Vědecká činnost, aktivity.", "content": "Proslavil se zejména výzkumem na poli evoluční biologie a genetiky, široký záběr jeho výzkumných aktivit mu přinesl přízvisko \"renesanční osobnost evoluční biologie\". Jeho detailní výzkum způsobu reprodukce prvoka druhu Trypanosoma cruzi, původce tzv. Chagasovy choroby, otevřel nové obzory možnostem léčby a prevence tohoto infekčního onemocnění, postihujícího miliony lidí zejména v regionu latinské Ameriky. Patří k čelným kritikům snah konzervativních amerických zákonodárců zakázat či omezit výzkum kmenových buněk. Aktivně se angažuje v tzv. Kampani na obranu Ústavy, hnutí za striktní odluku církve od státu, jehož členové zásadně odmítají plány konzervativců na seškrtání finančních prostředků věnovaných výzkumu kmenových buněk. Je znám rovněž jako kritik teorie tzv. kreacionismu a inteligentního plánu, k níž se staví jako k pseudovědecké tezi bez reálného vědeckého základu. Zastává se naproti tomu evoluční teorie, jež se dle něj vůbec nemusí vylučovat s vírou v Boha, právě naopak, Boží existenci připouští. Východiskem k tomuto specifickému závěru je mu tzv. teodicea, teologicko-filozofická teze, objasňující otázku, proč Bůh, je-li všemohoucí a dobrý, připouští existenci Zla. Právě teodicea dle něj slučuje jak závěry evoluční teorie, tak představy biblického Stvoření. Ayala tak, podobně jako např. de Chardin, předkládá originální syntézu biblické představy Stvoření s evoluční teorií. V říjnu 2006 se zúčastnil diskusního symposia Beyond Belief, zaměřeného na otázky vztahu vědy a víry.", "section_level": 1}, {"title": "Sexuální vyšetřování obtěžování a rezignace.", "content": "V červnu 2018 Univerzita v Irvine oznámila, že po interním vyšetřování potvrdila obvinění čtyř žen, které tvrdily, že je Ayala sexuálně obtěžoval. Ayala rezignoval, aniž by se stal emeritním profesorem, a univerzita odstranila jeho jméno z fakulty biologických věd, vědecké knihovny a odstranila židle, které byly po něm pojmenovány.", "section_level": 1}, {"title": "Ocenění.", "content": "Francisco J. Ayala získal za své objevy řadu ocenění. V roce 2001 mu prezident USA udělil Národní medaili za přínos vědě. V roce 2007 obdržel jako jeden ze sta oceněných pamětní medaili k dvoustému výročí Mount Saint Mary's University ve státě Maryland. Ocenila jej Akademie věd České republiky, jež mu udělila pamětní Medaili Gregora Johanna Mendela, obdržel ocenění italských vědeckých institucí (Italská akademie věd v Římě, výzkumný institut Stazione Zoologica v Neapoli), Cenu předsedy Amerického institutu přírodních věd, ocenění Americké asociace pro rozvoj vědy (AAAS) za přínos svobodnému a zodpovědnému vědeckému bádání, Medaili francouzské Collège de France, Medaili domovské University of California, Irvine, Čestné vědecké ocenění společnosti SACNAS, Cenu Williama Protectora společnosti Sigma Xi při Cornell University. V roce 2010 obdržel Templetonovu cenu. Ayalovo jméno nese univerzitní knihovna jeho domovské univerzity v kalifornském Irvine. Ayala je členem Národní akademie věd Spojených států amerických, Americké akademie umění a věd a Americké filozofické společnosti. Mimoto je rovněž zahraničním členem Ruské akademie věd, Italské akademie věd, Španělské královské akademie věd, Mexické akademie věd a Srbské akademie věd. Obdržel čestný doktorát Aténské univerzity, Boloňské univerzity, Barcelonské univerzity, Baleárské univerzity, Univerzity v Leónu, Madridské univerzity, Univerzity v Salamance, Univerzity ve Valencii, Univerzity ve Vigu, Univerzity Dálného východu ve Vladivostoku, Varšavské univerzity, Masarykovy univerzity v Brně a Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích.", "section_level": 1}, {"title": "Osobní život.", "content": "Francisco J. Ayala se narodil ve španělském Madridu, jeho rodiči jsou Francisco Ayala a Soledad Pereda. Koncem 60. let se Ayala seznámil s Mary Henderson, s níž se oženil 27. května 1968. Mají spolu dva syny: Francisca Josého (narozen r. 1969) a Carlose Alberta (narozen r. 1972). Jeho druhá žena, Dr. Hana Ayala (rozená Lošťáková), je českého původu a pracuje jako ekoložka. Vzali se roku 1985 v Praze a v současnosti žijí v kalifornském Irvine.", "section_level": 1}, {"title": "Publikované práce.", "content": "Ayala publikoval přes 950 spisů a 30 knih. K jeho novějším spisům patří např.:", "section_level": 1}], "src_summary": "Francisco José Ayala (* 12. března 1934 Madrid) je americký biolog a filozof španělského původu, působící v současnosti na univerzitě v kalifornském městě Irvine (University of California, Irvine). V rodném Španělsku studoval Univerzitu v Salamance a původně se chtěl věnovat dráze katolického duchovního. V roce 1960, po vysvěcení na kněze, vstoupil k dominikánům, ještě týž rok se však duchovní dráhy zřekl. V roce 1961 univerzitní studia úspěšně dokončil a vycestoval do USA. Na Columbijské univerzitě v New Yorku pokračoval v dalším studiu, jež završil ziskem doktorátu v roce 1964. V roce 1971 získal státní občanství USA. Předsedal výboru Americké asociace pro rozvoj vědy (AAAS). Na domovské univerzitě v Irvine působil jako profesor biologie, filozofie a logiky.", "tgt_summary": "Francisco José Ayala Pereda (born March 12, 1934) is a Spanish-American evolutionary biologist and philosopher who was a longtime faculty member at the University of California, Irvine and University of California, Davis. He is a former Dominican priest, ordained in 1960, but left the priesthood that same year. After graduating from the University of Salamanca, he moved to the United States in 1961 to study for a PhD at Columbia University. There, he studied for his doctorate under Theodosius Dobzhansky, graduating in 1964. He became a US citizen in 1971. He has been President and Chairman of the Board of the American Association for the Advancement of Science. At University of California, Irvine, his academic appointments included University Professor and Donald Bren Professor of Biological Sciences, Ecology & Evolutionary Biology (School of Biological Sciences), Professor of Philosophy (School of Humanities), and Professor of Logic and the Philosophy of Science (School of Social Sciences). On July 1, 2018, Dr. Ayala officially resigned from the University of California, Irvine, due to substantiated sexual harassment claims. His name was removed from the School of Biological Sciences, the Science Library, as well as various graduate fellowships, scholarship programs, and endowed chairs. Details of the charges were made public online on July 20, 2018 in an elaborate 97-page investigative report detailing the sexual harassment that occurred as early as 2003 and as recently as 2018.", "id": 2202189}
{"src_title": "Carry trade", "tgt_title": "Carry (investment)", "src_document": [{"title": "Princip fungování carry trade.", "content": "Carry trades využívá rozdílu úrokové míry aktiv. Mezi investory jde o oblíbenou strategii především kvůli vysokému výnosu (využije-li se např. pákový efekt). S tím se pohybuje také velká rizikovost kvůli vysoké citlivosti na směnný kurz. Na oblibě strategii také přidává fakt, že vzhledem ke své jednoduchosti je opravdu efektivní. Carry označuje výnos, případně náklady spojené s držbou aktiva (náklady označujeme jako cost of carry). Např. fyzická aktiva mohou být negativní vzhledem k nákladům na úschovu a údržbu, ovšem pozitivní vzhledem k budoucímu zisku (např. uschování starožitností stojí peníze, ale v budoucnu na nich vyděláme, příp. na stokorunové bance vyděláváme úrok, na bankovce v peněžence ztrácíme kvůli inflaci). Principem strategie je vypůjčit si aktivum s nízkým carry a investovat do aktiva s carry vysokým. Problém s carry trades je především jejich náchylnost vůči volatilitě a kolísání trhu. Největší riziko je posílení (apreciace) měny, ve které má investor vypůjčené prostředky. Navzdory tomu patří mezi investory ke strategiím, které jsou veskrze oblíbené a výnosné. Výnosnost carry trades také závisí na brokerovi, se kterým investor spolupracuje.", "section_level": 1}, {"title": "Druhy carry trades.", "content": "Carry trades se dělí na dva druhy. Jedná se o úrokové a měnové.", "section_level": 1}, {"title": "Úrokové carry trades.", "content": "Princip úrokových carry trades spočívá v půjčení levného aktiva a dalším rozpůjčování s vysokým úrokem. Na tomto principu jsou založeny například komerční banky. Půjčují si levné peníze (např. tzv. overnight půjčky, tj. půjčky vedené přes noc) a dále je půjčují koncovým spotřebitelům, ovšem s mnohem vyšším úrokem. Banky si většinou půjčují krátkodobě, ale zápůjčky, které samy poskytují, mají charakter dlouhodobý. Hlavní podmínkou fungování je tedy samozřejmě fakt, že dlouhodobé půjčky nesou vyšší výnos, než krátkodobé. Dojde-li k inverzi výnosové křivky nebo růstu krátkodobých úrokových měr, banka se dostává do likvidního problému, neboť nestačí splácet svůj vlastní krátkodobý úvěr.", "section_level": 2}, {"title": "Měnové carry trades.", "content": "V případě měnových carry trades si investor půjčuje měnu, která nabízí aktiva s nízkým úrokem, a investuje do měny, která poskytuje aktiva přinášející vysoký výnos. Aktuálně bychom mohli například mluvit o situaci, kdy si investor půjčí americké dolary a směňuje je za koruny. Dalším oblíbeným způsobem bylo půjčení prostředků v Japonsku a investování v USA. V takovém případě, kdyby např. americký dolar ztratil vůči jenu hodnotu, by investor prodělal. Tento způsob ovšem ztratil na oblibě v roce 2008 právě kvůli prudké apreciaci japonské jenu. Výnos investora vyjadřuje tzv. IRD (rozdíl úrokové míry).", "section_level": 2}], "src_summary": "Carry trade je forma investiční strategie. Investor si při ní půjčuje prostředky v zemi s nízkým úrokem a investuje v jiné zemi s vyšší marží. Obecněji se dá carry trade charakterizovat jako půjčování aktiva, které má malý výnos a investice do jiného, které má výnos vyšší. Základní typy carry trades jsou úrokové a měnové.", "tgt_summary": "The carry of an asset is the return obtained from holding it (if positive), or the cost of holding it (if negative) (see also Cost of carry). For instance, commodities are usually negative carry assets, as they incur storage costs or may suffer from depreciation. (Imagine corn or wheat sitting in a silo somewhere, not being sold or eaten.) But in some circumstances, appropriately hedged commodities can be positive carry assets if the forward/futures market is willing to pay sufficient premium for future delivery. This can also refer to a trade with more than one leg, where you earn the spread between borrowing a low carry asset and lending a high carry one; such as gold during financial crisis, due to its safe haven quality. Carry trades are not usually arbitrages: pure arbitrages make money no matter what; carry trades make money \"only if nothing changes\" against the carry's favor.", "id": 2288665}
{"src_title": "Juan Sebastián Elcano", "tgt_title": "Juan Sebastián Elcano", "src_document": [{"title": "Cesta kolem světa.", "content": "V roce 1519 se tento baskický mořeplavec účastnil Magalhãesovy první cesty kolem světa, nejprve jako navigátor. Když se ale výpravě dlouho nedařilo najít průplav mezi Atlantským a \"neznámým oceánem\", zakotvila flotila na přezimování v zátoce, kterou nazvali po sv. Julianovi, kde se proti Magalhãesovi (Magellanovi) část posádky, vedená Juanem de Cartagena vzbouřila. Ke vzbouřencům patřil i Elcano. Magalhães vzpouru potlačil, kapitán lodi \"Concepción\" Gaspar de Quesada byl posléze sťat, kapitán lodi \"San Antonio\" Cartagena byl ponechán na pobřeží, když opět vypluli, a kapitán lodi \"Victoria\" Luis de Mendoza byl zabit při znovuzískání lodi. Elcano byl potrestán těžkou prací v okovech, když po sedmi měsících flotila opět vyplula, byl omilostěn a jmenován velitelem lodi \"Concepción\". V závěru výpravy se stal velitelem lodi \"Victoria\", a protože Fernão de Magalhães byl 27. dubna 1521 na Filipínách zabit, převzal velení nad zbytkem výpravy (dvě lodě z původních pěti). Z Filipín plul k severnímu Kalimantanu (do míst, kde se dnes nachází Brunej) a pak k moluckému ostrovu Tidore, kde se mu podařilo koupit náklad koření, přestože ostrovy byly již obsazeny Portugalci. Z Tidore odplul 21. prosince 1521. Jedna loď se vydala zpět do Španělska přes Tichý oceán, ale pro nepříznivé větry se musela vrátit zpět na Tidore. Juan Elcano s poslední lodí \"Victoria\" dokončil plavbu kolem světa směrem západním přes Indický oceán, a aby se vyhnul nepřátelskému střetnutí s Portugalci, pustil se Indickým oceánem daleko na jih, obeplul mys Dobré naděje a přes Kapverdské ostrovy se vrátil do Španělska, kam doplul 9. září 1522. Tím vlastně uskutečnil první cestu kolem světa. Z původních pěti lodí se vrátila jen jedna, z 237 mužů pouze 18, avšak jediný náklad koření bohatě vynahradil náklady na výpravu. Posádku lodí tvořili většinou Španělé a Portugalci, ale i příslušníci jiných národností. Významnou postavou se stal italský dobrodruh Antonio Pigafetta, který si o výpravě vedl záznamy a byl jedním z 18 mužů, kteří se do Španělska navrátili na lodi \"Victoria\" (někteří další muži výpravy se vrátili do Španělska přes portugalské zajetí); díky tomu se nám zachovala podrobná zpráva o průběhu cesty. Ferdinand Magellan omilostil jistě toho správného člověka, protože zvládnutí navigace v úplně neznámých vodách a v labyrintech ostrůvků, na starém kutru s vyčerpanou, vymírající a oprávněně pochybující posádkou bylo jednoznačně nadlidským výkonem, v dějinách mořeplavby nejtěžším a navždy nepřekonatelným. Ke cti tohoto muže ale třeba říci něco neméně obdivuhodné, a sice, že ve století conquistadorů neprolil krev žádného domorodce a ani ho nezotročil. Juan Elcano byl po návratu povýšen do šlechtického stavu. Ve svém erbu měl glóbus s mottem \"\"Primus circumdedisti me\" (První jsi mě obeplul)\".", "section_level": 1}, {"title": "Druhá výprava.", "content": "V roce 1525 se účastnil plavby Garcia Jofre de Loaisy k Molukám, opět jako navigátor a velitel jedné z lodí, ale krátce po překročení rovníku v Tichém oceáně zemřel, pravděpodobně na podvýživu. Elcano má spolu s Magellanem zásluhu na prvním obeplutí světa, na stanovení existence světového oceánu i na poznání skutečné velikosti Země a rozsahu Tichého oceánu.", "section_level": 1}], "src_summary": "Juan Sebastián Elcano (1476 Getaria v baskické provincii Gipuzkoa, Španělsko – 4. srpna 1526 Tichý oceán) nazývaný též Del Cano nebo De Elcano byl španělský mořeplavec, který se účastnil Magalhãesovy cesty kolem světa a po jeho smrti dovedl coby kapitán výpravu zpět do Španělska. Jeho otec byl Domingo Sebastián Elcano I. a matka Catalina del Puerto. Juan Elcano byl ženatý s Maríi Hernández Dernialde a měli spolu chlapce, který se jmenoval po dědovi Domingo Elcano III.", "tgt_summary": "Juan Sebastián Elcano (sometimes misspelled \"del Cano\"; c. 1476 – 4 August 1526) was a Spanish explorer of Basque origin who completed the first circumnavigation of the Earth. After Magellan's death in the Philippines, Elcano took command of the carrack \"Victoria\" from the Moluccas to Sanlúcar de Barrameda in Spain. Even though Magellan did not survive the trip, he has received more recognition for the expedition than Elcano has, since Magellan was the one who started it, since Portugal wanted to recognize a Portuguese explorer, and due to fear of Basque nationalism. In 2019, the 500th anniversary of the voyage, Spain and Magellan’s native Portugal have submitted a new joint application to UNESCO to honour the circumnavigation route.", "id": 1584030}
{"src_title": "Champ-de-Mars", "tgt_title": "Champ de Mars", "src_document": [{"title": "Historie.", "content": "Ještě v polovině 18. století zde byla venkovská oblast, kde se rozkládaly zelinářské zahrady. Stavba École militaire v roce 1765 ovšem změnila využití prostoru. Prostranství před školou se začalo využívat jako cvičiště pro vojáky. Terén byl zarovnán a obehnán příkopem s mříží. Místo tak dostalo i své pojmenování podle stejnojmenného předměstí starověkého Říma, které bylo zasvěceno římskému bohu války Martovi a bývalo místem římských triumfálních pochodů i významných staveb oslavujících vítězná tažení a Římskou říši (například Ara Pacis). Za Francouzské revoluce na cvičišti proběhl 14. července 1790 svátek Federace. Na slavnosti, které přihlíželo na 300 000 lidí a vedl ji Charles Maurice de Talleyrand-Périgord, Ludvík XVI. složil přísahu ústavě, kterou přečetl markýz La Fayette. Uprostřed pole byl instalován oltář Vlasti. 17. července 1791 došlo na Martově poli k masakru. Při podepisování petice proti navrácení práv králi se u oltáře shromáždil dav. Při rozehnání davu vydal starosta Paříže Jean Sylvain Bailly příkaz ke střelbě a bylo usmrceno asi 50 osob a několik set jich bylo zraněno. Tento incident zhoršil vztahy mezi revolucionáři a monarchisty. Jean Sylvain Bailly byl odsouzen k trestu smrti a 12. listopadu 1793 gilotinován. Původně měl být popraven přímo u oltáře Vlasti, protože by místo bylo znesvěceno, odehrála se poprava stranou, na okraji Champs de Mars. 8. června 1794 na Champ de Mars Jacques-Louis David organizoval svátek Nejvyšší Bytosti. Tomuto svátku, který začal v Tuilerieských zahradách, předsedal Maximilien Robespierre. Jeho pád přišel o necelé dva měsíce později. 21. května 1848 se na Champ de Mars odehrál svátek Svornosti (Fête de la Concorde) a rovněž zde probíhaly světové výstavy v letech 1867, 1878, 1889 a 1900. Pro pařížskou výstavu v roce 1889 postavil v severozápadní části parku Gustave Eiffel svou věž, která se posléze stala symbolem Paříže.", "section_level": 1}, {"title": "Současnost.", "content": "Na Champ de Mars se konají četné oslavy a veřejné akce jako koncerty, výstavy nebo ohňostroje. Dne 14. července 1995 Jean-Michel Jarre oslavil 50. výročí UNESCO koncertem, kterého se zúčastnilo mnoho hudebníků z různých kultur. Dne 10. června 2000 pod Eiffelovou věží koncertoval Johnny Hallyday pro více než 600 000 lidí a 10 miliónů televizních diváků. Dne 14. července 2007 se zde konal koncert Bratrství, který zahájil prezident Nicolas Sarkozy, a který navštívilo přes 600 000 lidí. Vystoupili zde umělci jako Michel Polnareff, Nelly Furtado, Bob Sinclar, Tokio Hotel nebo Laura Pausini. Každoročně se zde koná ohňostroj při oslavách státního svátku 14. července. V roce 2009 se tento den, kdy se zároveň oslavovalo 120. výročí Eiffelovy věže, se koncertu Johnnyho Hallydaye a následného ohňostroje zúčastnilo milión lidí. Každý rok poslední víkend v září se zde rovněž organizuje „víkend sportu v rodině“.", "section_level": 1}, {"title": "Rozměry.", "content": "Mezi \"Avenue Gustave Eiffel\", která odděluje park od Eiffelovy věže na severozápadě a \"Avenue de la Motte-Picquet\", která tvoří jihovýchodní hranici, měří Champ de Mars 780 m. Jeho šířka mezi \"Allée Thomy Thierry\" na jihozápadě a \"Allée Adrienne Lecouvreur\" na severovýchodě je 220 m.", "section_level": 1}], "src_summary": "Champ-de-Mars (česky \"Martovo pole\") je veřejný park, který se nachází v Paříži v 7. obvodu mezi Eiffelovou věží na severozápadě a École Militaire na jihovýchodě. Rozloha parku činí 24,32 ha.", "tgt_summary": "The Champ de Mars ( ; ) is a large public greenspace in Paris, France, located in the seventh \"arrondissement\", between the Eiffel Tower to the northwest and the École Militaire to the southeast. The park is named after the Campus Martius (\"Mars Field\") in Rome, a tribute to the Latin name of the Roman God of war. The name alludes to the fact that the lawns here were formerly used as drilling and marching grounds by the French military. The nearest Métro stations are La Motte-Picquet–Grenelle, École Militaire, and Champ de Mars-Tour Eiffel, an RER suburban-commuter-railway station. A disused station, Champ de Mars, is also nearby.", "id": 373449}
{"src_title": "Káča (hračka)", "tgt_title": "Top", "src_document": [{"title": "Způsob hry.", "content": "Cílem hry je káču stojící na špičce roztočit tak, aby se vydržela točit co nejdéle. Pro dosažení dlouhé doby točení je důležitá kvalita káči, zejména její hrot, vyvážení a povrch s nízkým aerodynamickým třením. V moderním akrobatickém káčování se pak rotující káča ovládá rukama prostřednictvím provázku (šňůry).", "section_level": 1}, {"title": "Historie.", "content": "Archeologicky jsou, jako prehistorické hračky či nástroje na principu káči, doložené na všech kontinentech s výjimkou Antarktidy. Nejstarší káča je doložená ve městě UR (kde byl nalezen i nejstarší, na obdobném principu pracující, hrnčířský kruh), datovaná do roku 3500 př.n.l. V České republice je archeologicky doložený fragment káči ze středověkého Hradce Králové. Patrně nejstarší zaznamenaná zmínka se objevila v Homérově Iliadě (kniha XIV., verš 413.), průběžně se pak objevuje např. v řecké (Platónově Ústavě, Aristofanově Ptácích) i římské (Vergiliova Aeneida) literatuře, později je zmíněná například v Shakespearových hrách a zobrazil ji i Komenský v Orbis pictus (CXXXVI. - Ludi pueriles, Hry dětské). Jako hračka tedy provází děti doslova od nepaměti, ve dvacátém století však klasická káča ve střední Evropě postupně ustoupila méně náročnému mechanickému vlčku, v deskových hrách se udržela káča s dříkem a v některých hostincích v horských oblastech je od konce 19. století možné hrát Čamburinu. Ve světě se klasická káča udržela, místy u pouličních umělců - například vrhání na vzdálený malý cíl na Tchaj-wanu - jinde v podobě soutěží - malajské házení na čas (\"gasing uri\") - či soubojů - Hmnogské vyrážení soupeřovy tujlub káči, japonské (beigoma, beyblad) nebo malajské (\"gasing pangkah\") vyrážení soupeřských káč z arény.", "section_level": 1}, {"title": "Moderní káča.", "content": "Podobně jako u joja, došlo i u káči ve dvacátém století k modernizaci. Princip setrvačníku, společný oběma těmto hračkám, a tedy i základní tvar zůstal zachovaný, zmodernizován byl hlavně hrot - místo jednoduché špičky je lehce rozšířen a teprve pak uzavřen do hrotu. Takovýto tvar hrotu umožňuje poměrně pevné obmotání provázkem, po kterém pak, díky rotační energii, káča sama jezdí. Hrot může být navíc pomocí kuličkového ložiska izolován od rotace samotné káči, ta pak může na provázku ve vzduchu stát či viset. Moderní sportovní káči bývají plastové, pro prodloužení doby rotace mívají v těle zátěžové kroužky.", "section_level": 1}, {"title": "Moderní akrobatické káčování.", "content": "Základním trikem je \"bumerang\", vyhození namotané káči tak, aby rozmotáním provázku nabrala rotační energii a škubnutím za provázek si ji hráč nasměruje zpátky do vlastní ruky, případně na provázek nebo i na zem. Pro začátečníka je už tento trik velmi náročný na trpělivost a odhodlání, káču je zapotřebí před každým pokusem správně namotat, káču pak vypustit správným způsobem a po chycení do ruky ji udržet. Mechanika rotujícího předmětu totiž funguje jinak než předmětu statického, balancování roztočené káči probíhá obráceně než balancování tyče - pokud je káča nakloněná, musí hráč pohnout rukou opačným směrem, zdánlivě ji více podtrhnout. A naopak, je-li potřeba stojící káču naklonit, pohne hráč rukou požadovaným směrem náklonu. Další triky se pak odvíjí podle toho, zda jde o káču s kuličkovým ložiskem, či s pevným - fixním - hrotem. U kuličkových ložisek je hráč omezen dobou rotace, ale káča může na provázku stát, káču s fixním hrotem lze urychlovat, ale káča může sama jezdit (což rychleji ubírá rotační energii). Kombinaci obou částečně umožňuje volnoběžka, jednosměrné ložisko, díky němuž káča stojí, ale je možné ji zrychlovat.", "section_level": 1}, {"title": "Soutěže.", "content": "Jelikož většina moderních \"káčerů\" začíná napřed s jojem a teprve potom přechází na příbuzné káčovaní, jsou i soutěže v káčování přidruženy k jojo soutěžím. V rámci Yoyo Mistrovství ČR je tedy vyhlašován i Mistr ČR v káčování, obdobně je při Evropském Yoyo mistrovství vyhlašován Mistr Evropy. V rámci lokálních yoyo soutěží bývá káča zařazována nepravidelně, což je dáno malým počtem káčerů. Zpravidla soutěžící předvádí volnou sestavu - freestyle - v daném čase, anebo je hodnoceno nejlepší combo - nepřerušená série triků. Rozhodčí hodnotí náročnost i provedení triků, případně počet chyb.", "section_level": 1}], "src_summary": "Káča, také vlček, vlk, čamrda, čamrhoun je hračka, založená na principu setrvačníku a gyroskopického efektu, což umožňuje rotujícímu tělesu stát na špici. Původně bývala káča vyráběna ze dřeva, v dnešní době se často uplatňují i další materiály, zejména kovy nebo plasty.", "tgt_summary": "A spinning top, or simply a top, is a toy with a squat body and a sharp point at the bottom, designed to be spun on its vertical axis, balancing on the tip due to the gyroscopic effect. Once set in motion, a top will usually wobble for a few seconds, spin upright for a while, then start to wobble again with increasing amplitude as it loses energy (angular momentum), and finally tip over and roll on its side. Tops exist in many variations and materials, chiefly wood, metal, and plastic, often with a metal tip. They may be set in motion by twirling a handle with the fingers, by pulling a rope coiled around the body, or by means of a built-in auger (spiral plunger). Such toys have been used since antiquity in solitary or competitive children games, where each player tries to keep one's top spinning for as long as possible, or achieve some other goal. Some tops have faceted bodies with symbols or inscriptions, and are used like dice to inject randomness into games, or for divination and ritual purposes.", "id": 1661499}
{"src_title": "Spustitelný soubor", "tgt_title": "Executable", "src_document": [{"title": "Terminologie.", "content": "Spustitelný soubor se liší od binárního souboru, který obsahuje data, protože data je nutné nejprve nějakým programem interpretovat (dát jim význam). Z hlediska pohledu na software je však obtížné rozlišit data od programu (např. strojových instrukcí), protože spustitelný soubor obsahuje také data a je jen na procesoru, jak k nim bude přistupovat (považovat je za strojové instrukce nebo za data – například čísla nebo text).", "section_level": 1}, {"title": "Popis.", "content": "Při práci se souborem je nutné chápat jeho formát, tj. význam dat, které jsou v něm uložena. Většina spustitelných souborů používá specifický formát, který odpovídá použité počítačové platformě nebo předepsanému standardu. Na začátku je typicky hlavička, která obsahuje metadata popisující další části souboru. Ve všech systémech jsou používány spustitelné soubory, které neobsahují strojový kód, ale zápis zdrojového kódu v interpretovaném v programovacím jazyce. Označujeme je jako skripty (v unixových systémech jako shellové skripty, v DOSu a Microsoft Windows pak jako dávkový soubor s příponou codice_1). Velmi jednoduchým formátem spustitelného souboru jsou soubory s příponou codice_2, které jsou používány v systému DOS a Microsoft Windows. Soubor vlastně ani žádný formát nemá, protože jediným obsahem takového souboru je strojový kód, který je načten do paměti počítače a následně je přímo bez úprav od svého začátku vykonán procesorem. V Microsoft Windows jsou spustitelné soubory rozlišeny příponou souboru. Nejčastěji se používají soubory s příponou EXE, které mohou mít různé interní formáty (např. MZ, PE). Spustíme-li EXE soubor, zavaděč nejprve analyzuje spustitelný soubor, pak zavede do paměti jeho předepsanou výkonnou část a v případě, že jsou použity dynamické knihovny, jsou zavedeny do paměti dynamickým zavaděčem podle obsaženého seznamu požadovaných DLL souborů. V unixových systémech jsou spustitelné soubory označeny oprávněním „x“, přičemž přípona souboru zde nemá žádný význam. Dříve se pro binární spustitelné soubory používal formát a.out, avšak v současné době je využíván přenositelný formát ELF (používá ho též PlayStation 3, Wii a další systémy). Stejně jako u Microsoft Windows je využíván zavaděč a dynamické knihovny (viz výše). Programovací jazyk Java používá pro spustitelné soubory univerzální bytecode (\"bajtkód\"), který je na příslušném počítači interpretován nebo přeložen do strojového kódu použitého procesoru pomocí JIT kompilátoru.", "section_level": 1}], "src_summary": "Spustitelný soubor je v informatice označení pro soubor, který obsahuje instrukce, pomocí kterých počítač provede určitou činnost. Může se jednat o strojový kód nějakého procesoru nebo o zdrojový kód pro interpretovaný programovací jazyk.", "tgt_summary": "In computing, executable code, executable file, or executable program, sometimes simply referred to as an executable or binary, causes a computer \"to perform indicated tasks according to encoded instructions\", as opposed to a data file that must be parsed by a program to be meaningful. The exact interpretation depends upon the use. \"Instructions\" is traditionally taken to mean machine code instructions for a physical CPU. In some contexts, a file containing bytecode or scripting language instructions may also be considered executable.", "id": 322711}
{"src_title": "Willendorfská venuše", "tgt_title": "Venus of Willendorf", "src_document": [{"title": "Popis.", "content": "Soška vyrobená z vápence je 11 cm vysoká. Představuje nahou, symetricky provedenou ženskou postavu s hlavou skloněnou k hrudi. Hlava je velká, opatřená účesem nebo pokrývkou znázorněnou šikmými krátkými žebry uspořádanými v horizontálních obvodových koncentrických řadách, obličej není znázorněn. Ruce jsou tenké a jsou položeny na velkých těžkých prsech, prsty pravé ruky jsou naznačeny zářezy, na levé chybějí. Boky jsou silné, břicho silně vystupuje, pod ním je dobře patrná vulva, hýždě jsou výrazné. Hruď, břicho a ramena jsou modelovány hlubokými rýhami, pupek je tvořen přirozeným otvorem v kameni, který pokračuje na jeho zadní stranu. Stehna jsou přirozeně formovaná, ale krátká, chodidla chybějí. Pohlaví je detailně znázorněno. Figurka představuje silně obézní ženu středního věku. Provedení je realistické, zbytky červeného barviva nasvědčují tomu, že jím byla původně pokryta celá plastika. Přesný výrobní postup není znám, viditelné pracovní stopy však nasvědčují tomu, že přinejmenším při konečné úpravě bylo použito rydlo; takové nástroje byly nalezeny ve vrstvách 8 a 9, na rozhraní kterých byla nalezena i plastika.", "section_level": 1}, {"title": "Materiál.", "content": "Vápenec, z něhož byla venuše vyrobena, je tzv. oolit a je podobný surovině z brněnské Stránské skály; z Moravy pochází i část pazourku, jenž byl ve Willendorfu nalezen. Venuše je jediný artefakt z tohoto materiálu nalezený na lokalitě; místo jeho původu není jisté.", "section_level": 1}, {"title": "Archeologické pozadí.", "content": "Sošku objevil rakouský archeolog Josef Szombathy 7. srpna roku 1908 u Willendorfu (obec Aggsbach, ve Wachau) poblíž Dunaje při zemní pracích na stavbě železnice, které narušily paleolitické naleziště; nálezový kontext ji řadí ke kultuře gravettienu období mladšího paleolitu, cca 22-20 000 př. n. l. Na lokalitě byly nalezeny ještě další dvě ženské plastiky, nazvané \"Venuše II\" a \"Venuše III\". Podobné ženské idoly z vápence, mastku nebo mamutoviny byly nalezeny až ve vzdálenosti 3000 km na Sibiři, v hojném počtu kolem 200 exemplářů. Srovnatelné nálezy z bližšího okolí jsou moravská Věstonická venuše a venuše ze slovenských Moravan nad Váhom.", "section_level": 1}, {"title": "Výstava.", "content": "Originál jako takový se vystavuje jen zřídka, v muzeu byla dlouho k vidění pouze dokonalá kopie. Veřejnosti byl originál poprvé předveden u příležitosti výstavy v roce 1998 v zámku Schönbrunn. U příležitosti stého výročí nálezu v roce 2008 (třebaže dva měsíce předem) byla venuše vystavena v \"Landesmuseum Niederösterreich (Zemském muzeu Dolního Rakouska)\" v Sankt Pölten a v den nálezu i přímo na místě ve Willendorfu. Následně byla venuše opět uložena do trezorové vitriny, speciálně zřízené při poslední přestavbě Přírodovědeckého muzea.", "section_level": 1}], "src_summary": "Willendorfská venuše je ženská plastika, venuše z období mladšího paleolitu (kultura gravettien, 22/20 000 př. n. l.). Byla nalezena roku 1908 u Aggsbachu – jde o nejznámější archeologický nález na území Rakouska. Je součástí sbírek Prehistorického oddělení vídeňského Přírodovědného muzea (\"Naturhistorisches Museum Wien\"), kde patří k nejatraktivnějším exponátům.", "tgt_summary": "The Venus of Willendorf is an Venus figurine estimated to have been made 30,000 BCE. It was found on August 7, 1908, by a workman named Johann Veran or Josef Veram during excavations conducted by archaeologists Josef Szombathy, Hugo Obermaier, and Josef Bayer at a paleolithic site near Willendorf, a village in Lower Austria near the town of Krems. It is carved from an oolitic limestone that is not local to the area, and tinted with red ochre. The figurine is now in the Naturhistorisches Museum in Vienna, Austria.", "id": 590561}
{"src_title": "Neal Broten", "tgt_title": "Neal Broten", "src_document": [{"title": "Reprezentace.", "content": "Poprvé se objevil na velké mezinárodní akci v roce 1979, kdy nastoupil za juniorskou reprezentaci na mistrovství světa do 20 let ve Švédsku, mladí Američané zde obsadili až šesté místo. V sezoně 1979/80 si jej trenér Herb Brooks vybral do týmu, který se po celou sezonu připravoval na v USA pořádané olympijské hry. V rámci přípravy sehrál za reprezentaci 55 utkání a nastřádal v nich 55 bodů (25 branek a 30 asistencí). Na olympijském turnaji v Lake Placid se podařilo týmu, který byl poskládán z hráčů z univerzit, vybojovat šokující zlaté medaile po vítězství nad silným výběrem Sovětského Svazu. Dodnes je tento výsledek považován za jeden z nejpřekvapivějších v dějinách hokeje (označováný jako Zázrak na ledě). Jako čerstvý hráč NHL byl zařazen do nominace na Kanadský pohár 1981, ocitl se tedy v nejlepším možném americkém výběru. Ten ale obsadil v šestičlenném turnaji až čtvrtou pozici. Byl vybrán i na další ročník turnaje v roce 1984, kde Spojené státy po základním turnaji obsadily druhé místo, ale v semifinále nestačily na Švédy. Po vyřazení svého klubu v prvním kole play off NHL se zúčastnil v roce 1990 i mistrovství světa ve Švýcarsku, kde skončil americký výběr pátý. Rok po ukončení aktivní kariéry – v roce 1998 – navlékl spolu s dalšími bývalými hráči NHL dres USA v kvalifikačním turnaji, aby pomohl zabránit blamáži v podání sestupu z mistrovství světa. I díky jeho třem gólům a stejnému počtu asistencí ve třech utkáních si Američané zachránili účast mezi elitou.", "section_level": 1}, {"title": "Kariéra v NHL.", "content": "Broten byl draftován v roce 1979 klubem ze svého rodného státu – Minnesota North Stars. V té době hrál za minnesotskou univerzitu. Dres North Stars oblékl poprvé v závěru základní části ročníku 1980/81, s klubem absolvoval i play off, ve kterém došly \"Severní hvězdy\" až do finále, kde podlehly New York Islanders. Broten patřil mezi opory celku a v sezoně 1990/91 byl i u druhého nezdaru ve finále Stanley Cupu s Pittsburgh Penguins. V úvodu sezony 1991/92 se nedohodl s Minnesotou na smlouvě, tak nastoupil osmkrát za BSC Preussen v německé lize. Zbytek sezony už dohrál za svůj tým v NHL. V létě 1993 mužstvo z Minnesoty ukončilo působnost a přesunulo se do Dallasu, kde působí od té doby jako Dallas Stars. Neal Broten je tak nesmazatelně nejproduktivnějším hráčem a nejlepším nahrávačem v historii North Stars. V sezonách 1982/83 a 1985/86 byl vybrán do utkání hvězd NHL. Za nový klub odehrál ročník 1993/94 a začal v něm i novou sezonu 1994/95. V únoru 1995 byl vyměněn do celku New Jersey Devils a v novém angažmá se mu podařilo hned vyhrát Stanley Cup, přičemž ve vyřazovacích bojích byl druhý nejproduktivnější hráč Devils. V úvodu sezony 1996/97 byl vyměněn do Los Angeles Kings a sezonu dohrál v Dallas Stars. Během ročníku nastoupil i v jedenácti utkáních IHL za klub Phoenix Roadrunners. Po sezoně svoji kariéru ukončil. V roce 1998 obdržel Lester Patrick Trophy za přínos hokeji v USA a v roce 2009 ho v anketě pořádané klubem NHL Minnesota Wild fanoušci označili za největší osobnost hokeje ve státě Minnesota. Číslo dresu 7 bylo na jeho počest vyřazeno ze sady dresů Dallas Stars.", "section_level": 1}, {"title": "Zajímavost.", "content": "O olympijském triumfu v Lake Placid 1980 byl v roce 2004 natočen film, ve kterém Brotena hrál Trevor Alto.", "section_level": 1}], "src_summary": "Neal LaMoy Broten (* 29. listopadu 1959 v Roseau, Minnesota, Spojené státy americké) je bývalý americký hokejový reprezentant a dlouholetý hráč NHL. Jedná se o jednu z významných postav historie amerického hokeje. Dnes žije s manželkou na ranči ve Wisconsinu a věnuje se trénování koní.", "tgt_summary": "Neal LaMoy Broten (born November 29, 1959) is an American former professional ice hockey player. A member of the 1980 US Olympic hockey team that won the gold medal at Lake Placid in 1980, Broten was inducted into the US Hockey Hall of Fame in 2000 having appeared in 1,099 National Hockey League (NHL) regular season games from 1981 to 1997 with the Minnesota North Stars, Dallas Stars, New Jersey Devils and Los Angeles Kings. He is the older brother of Aaron and Paul Broten.", "id": 387964}
{"src_title": "Apache Ant", "tgt_title": "Apache Ant", "src_document": [{"title": "Historie.", "content": "Autorem Antu je James Duncan Davidson. Vytvořil jej pro sestavování servletového kontejneru Apache Tomcat nezávisle na cílové platformě. První samostatná verze 1.1 byla uvolněna v červenci roku 2000. Postupem času se Ant rozšířil do řady dalších open source projektů a dnes je prakticky jedním ze standardů pro sestavování aplikací psaných v jazyce Java. Velká popularita Antu vedla i ke vzniku verzí pro platformu .NET a jazyk PHP.", "section_level": 1}, {"title": "Použití.", "content": "K popsání sestavovacího procesu Antu pro zvolený projekt je třeba vytvořit konfigurační soubor ve formátu XML, zpravidla nese název codice_1. Velké projekty se často skládají z dalších podprojektů a proto Ant umožňuje definovat závislosti na dílčích konfiguračních souborech. Nejprve jsou v definované hierarchii sestaveny všechny podprojekty a až poté hlavní projekt. Sestavení se provede po zavolání následujícího příkazu v adresáři projektu. $ ant [cíl] Předpokladem je správné nastavení proměnných prostředí codice_2 i codice_3 dle dokumentace a přítomnost konfiguračního souboru codice_1 v tomto adresáři. Není-li zadán parametr cíl, použije se výchozí. Následuje příklad souboru codice_1:
", "section_level": 1}, {"title": "Cíle.", "content": "V konfiguračním souboru codice_1 jsou pomocí tagu codice_7 definovány cíle, kterých má být v rámci procesu sestavení dosaženo. Každý cíl má svůj název a kromě toho může mít definován v atributu codice_8 také seznam závislostí na dalších cílech, které musí být vykonány před ním. V kořenovém tagu codice_9 se v atributu codice_10 udává výchozí cíl, jenž bude zpracován v případě, že Antu explicitně neurčíme jiný. Na příkladu uvedeném výše jsou definovány cíle \"init\", \"compile\", \"archive\" a \"clean\". Jako výchozí je určen cíl \"archive\" a proto bude vykonán, neurčíme-li Antu jinak. Z definovaných závislostí vyplývá, že před ním musí proběhnout cíl \"compile\". Kompilace se ale nemůže spustit, dokud není vykonán cíl \"init\". Proto bude sestavování ukázkového projektu probíhat přesně v opačném pořadí. Nejprve se vykoná cíl \"init\", následně \"compile\" a nakonec \"archive\". Ant dokáže samostatně zpracovat libovolný z definovaných cílů, ale vždy předtím zpracuje i jeho závislosti. Zavoláme-li ho s parametrem \"compile\", zpracuje nejprve závislost \"init\" a poté zkompiluje třídy ukázkového projektu. Dalšími cíli se již zabývat nebude.", "section_level": 2}, {"title": "Konstanty.", "content": "Pomocí tagu codice_11 lze nastavit konstanty a tím usnadnit parametrizaci nebo potenciální úpravy souboru konfigurace v codice_1. Takto je možné načítat i proměnné prostředí či externí soubory s definicí konstant. Vždy se jedná o konstanty v pravém slova smyslu. Jakmile se jednou nastaví, další pokusy změnu hodnoty jsou ignorovány. Této vlastnosti lze využít a nastavit některé konstanty pomocí parametrů při spouštění Antu – jejich další přenastavení v codice_1 bude ignorováno. Pomocí definovaných konstant je možné také podmínit vykonání některého cíle. Do tagu codice_7 se přidá atribut codice_15 a nebo codice_16 s hodnotou odpovídající jménu konstanty. Takový cíl je poté vykonán pouze, pokud je a nebo není daná konstanta definovaná.", "section_level": 2}, {"title": "Úkoly.", "content": "V rámci jednotlivých cílů je možné používat řadu úkolů, v terminologii Antu označených výrazem codice_17. Úkoly jsou zodpovědné za vykonávání specifických činností sestavovacího procesu. Jsou vykonávány postupně podle jejich pořadí v rámci cíle. Je možné se setkat se třemi typy úkolů. Prvním z nich jsou úkoly vestavěné v Antu. Je jich celá řada a pokrývají všechny běžné funkce od vytvoření nebo smazání adresáře, kompilace, generování dokumentace, vytváření jar archivu, vytváření nebo validaci XML dokumentů, spouštění unit testů, spouštění programu, práce s FTP serverem, odesílání emailu, a tak dále. Další skupinu tvoří úkoly třetích stran. Množství doplňujících úkolů do Antu vytvořili jeho uživatelé a dali veřejně k dispozici ostatním. Pokud není požadovaná funkcionalita k dispozici ani v jedné z předchozích skupin, lze si naprogramovat úkoly vlastní, jelikož Ant obsahuje otevřené a dokumentované API. Stačí vytvořit potomka třídy codice_18, překrýt jeho metodu codice_19 a pro všechny atributy definovat set metody. Níže uvedený příklad ukazuje, jak lze vytvořit jednoduchý úkol. Jedinou jeho funkcí je vypsání zadaného parametru \"message\". Funguje obdobně jako vestavěný úkol codice_20. package org.sampleproject; import org.apache.tools.ant.BuildException; import org.apache.tools.ant.Task; public class SampleTask extends Task { V konfiguračním souboru codice_1 je ještě nutné úkol definovat pomocí tagu codice_22. Následně již nic nebrání jeho používání.
", "section_level": 2}, {"title": "Omezení.", "content": "Apache Ant má řadu využití. Je vhodné použít ho všude tam, kde projekt přerostl jednoho vývojáře a jeho sestavení včetně testování vyžaduje komplexní přístup. Nicméně i přes zřejmé výhody se k některým věcem úplně nehodí. Jeho ovládání přes příkazovou řádku a chybové hlášky ho předurčují k používání programátorům. Není vhodné nutit koncové uživatele spouštět nebo sestavovat projekty pomocí Antu. Pokud se vyskytne problém, sestavování projektu je zastaveno a Ant vypíše chybovou hlášku. Ta bude srozumitelná pouze programátorovi. Ant také není vhodný pro začátečníky. Vytvoření konfiguračního souboru codice_1 může být poměrně pracné a pokud je cílem pouze zkompilovat pár řádků kódu nebo spustit testy, bohatě postačí IDE.", "section_level": 1}], "src_summary": "Apache Ant (anglická výslovnost [əˈpæči ænt]) je nástroj pro sestavování softwarových aplikací. Umožňuje automatizovat řadu činností od kompilace, testování, až po vytvoření balíku pro distribuci. Princip Antu je shodný s unixovým nástrojem Make, avšak na rozdíl od něho se skripty píší v jazyce XML. Nástroj samotný je napsaný kompletně v jazyce Java. Z toho vyplývá jeho největší výhoda – platformní nezávislost. Ant je podporovaný řadou vývojových prostředí. Z nejznámějších lze jmenovat Eclipse a IntelliJ IDEA. NetBeans jej používá dokonce jako výchozí nástroj pro sestavování projektů. Ant je open source projektem organizace Apache Software Foundation. Podmínky jeho použití upravuje licence Apache License 2.0. Alternativu tvoří již zmíněný Make. Jeho nevýhodou oproti Antu je, že používá příkazy a programy hostitelského systému. Proto je přenositelnost jeho konfigurace mezi platformami velmi nízká. Druhou alternativou je komplexněji pojatý nástroj pro řízení celého životního cyklu programu – Apache Maven. Oproti Antu má řadu funkcí navíc, nicméně na některé specifické projekty ani to nemusí stačit. V takovém případě může být výhodnější použít Ant právě pro jeho snadnou rozšiřitelnost.", "tgt_summary": "Apache Ant is a software tool for automating software build processes which originated from the Apache Tomcat project in early 2000. It was a replacement for the Make build tool of Unix, and was created due to a number of problems with Unix's make. It is similar to Make but is implemented using the Java language, requires the Java platform, and is best suited to building Java projects. The most immediately noticeable difference between Ant and Make is that Ant uses XML to describe the code build process and its dependencies, whereas Make uses the Makefile format. By default, the XML file is named codice_1. Released under an Apache License by the Apache Software Foundation, Ant is an open-source project.", "id": 1751899}
{"src_title": "Kevin Ford", "tgt_title": "Kevin A. Ford", "src_document": [{"title": "Život.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Mládí, letec.", "content": "Kevin Anthony Ford se narodil v Portlandu v Indianě, dětství a mládí prožil v Montpelier ve stejném státě. Na University of Notre Dame roku 1982 získal bakalářský titul v oboru leteckého a kosmického strojírenství. Téhož roku nastoupil k vojenskému letectvu, během dvou let absolvoval letecký výcvik. V letech 1984–1987 sloužil v Německu, poté na Islandu. Od roku 1989 byl přeložen do Spojených států, zprvu studoval na \"Troy State University\" mezinárodní vztahy (magistr 1989) a ve škole zkušebních pilotů na Edwardsově letecké základně, v letech 1991–1994 sloužil ve 3247. zkušební peruti (\"3247th Test Squadron\") na základně Eglinově letecké základně, současně získal titul magistra leteckého a kosmického strojírenství na \"University of Florida\". Poté studoval v Technologickém institutu letectva (\"Air Force Institute of Technology\"), tříletou výuku završil roku 1997 ziskem titulu doktora věd (\"Ph.D.\"). Do vojenské služby se vrátil na post ředitele pro plánování a program školy zkušebních pilotů na Edwardsově základně.", "section_level": 2}, {"title": "Astronaut.", "content": "Přihlásil se 15. náboru astronautů NASA roku 1994, propracoval se pouze mezi 122 finalistů, v 16. náboru o dva roky později skončil se stejným výsledkem, jen finalistů bylo 121. Až v 18. náboru zaznamenal úspěch a 26. července 2000 byl zařazen mezi americké astronauty. Zahájil roční kosmonautický výcvik a získal kvalifikaci „pilot“ raketoplánu. V červenci 2008 NASA zveřejnila Fordovo jmenování do posádky letu STS-128 plánovaného na následující rok. Do vesmíru odstartoval 29. srpna 2009 na palubě raketoplánu Discovery. Cílem mise byla doprava zásob a vybavení na Mezinárodní vesmírnou stanici (ISS). Let trval 13 dní, 20 hodin a 54 minut. V únoru 2010 byl zařazen do posádky Expedic 33 a 34 na ISS s plánovaným startem 30. září 2012. K druhému letu vzlétl 23. října 2012 jako palubní inženýr Sojuzu TMA-06M společně s Olegem Novickým a Jevgenijem Tarelkinem. S Mezinárodní vesmírnou stanicí (ISS) se loď spojila 25. října 2012 v 12:29:34 UTC. Poté se trojice kosmonautů zapojila do práce Expedice 33, resp. od prosince 2012 Expedice 34, které byl Ford velitel. Dne 15. března 2012 v 23:43 UTC se Ford a jeho ruští kolegové se svým Sojuzem TMA-06M odpojili od stanice a druhý den v 03:06 UTC přistáli v kazašské stepi severovýchodně od Arkalyku. Ve vesmíru strávil 143 dní, 16 hodin a 15 minut. Kevin Ford je ženatý, má dvě děti.", "section_level": 2}], "src_summary": "Kevin Anthony Ford (* 7. července 1960 ve městě Portland, Indiana, USA) byl původně pilot amerického vojenského letectva, od července 2000 je astronautem oddílu astronautů NASA. Do vesmíru se dostal na dva týdny jako člen posádky raketoplánu Discovery při letu STS-128 na Mezinárodní vesmírnou stanici (ISS) v srpnu – září 2009. Podruhé na ISS pracoval jako člen Expedice 33 a 34 od října 2012 do března 2013.", "tgt_summary": "Kevin Anthony Ford (born July 7, 1960) is a retired United States Air Force Colonel and a NASA astronaut. Ford has received a number of special honors and awards, some of which are the Air Force Meritorious Service Medal, Air Force Commendation Medal, Aerial Achievement Medal and the Armed Forces Expeditionary Medal. Ford has also logged more than 5,000 flying hours and also holds FAA commercial certificates for airplanes, helicopters and gliders. Ford has served in many roles at NASA since his selection in July 2000. The roles include as a Capsule Communicator or CAPCOM. He was also the Director Of Operations at the Gagarin Cosmonaut Training Center in Star City, Russia from January 2004 to January 2005. He was pilot of STS-128 and Flight Engineer 2 of Soyuz TMA-06M from October 23, 2012 to March 16, 2013.", "id": 1091720}
{"src_title": "Ed Viesturs", "tgt_title": "Ed Viesturs", "src_document": [{"title": "Život v mládí a kariéra.", "content": "Viesturs se narodil rodičům německého a lotyšského původu ve Fort Wayne ve státě Indiana. V roce 1977 se přestěhoval do Seattlu ve státě Washington, kde začal studovat tamní univerzitu. Zde začal svou horolezeckou kariéru na sopce Mount Rainier. V roce 1981 získal titul bakaláře zoologie. Později získal titul doktor veterinární medicíny. V oboru nezůstal, živil se jako námezdný dělník a horský vůdce, byl také průkopníkem při objevování sponzoringu jako jeden z prvních profesionálních horolezců, při získávání financí na své expedice.", "section_level": 1}, {"title": "Horolezecké úspěchy.", "content": "O horolezectví se Viesturs začal zajímat na univerzitě, když ho zaujaly výkony Maurice Herzoga, prvolezce na Annapurně. V roce 1989 zdolal svou první osmitisícovku Kančendžengu. Poté dvakrát stanul na vrcholu Mount Everestu. Roku 1992 vystoupil spolu se Scottem Fischerem na druhou nejvyšší horu světa K2. Při jednom z pokusů o výstup ovšem Fischera strhla lavina. Viesturs ho ale včas zachytil a zachránil mu tak život. I s vykloubeným ramenem pak dokázal Fischer s Viestursem vystoupit až na vrchol. Po výstupech na tři nejvyšší hory světa se začal plně věnovat horolezectví, stal se horským vůdcem a filmařem. Roku 1996 byl jmenován členem IMAX týmu, který natáčel úspěšný výstup na Mount Everest a stal se hvězdou tohoto filmu. Natáčel také na Dhaulágirí, Nanga Parbatu a Broad Peaku. Zahrál si také epizodní roli ve filmu Vertical Limit o výstupu na K2. Během svých expedic využíval jako jeden z prvních horolezců taktiky \"dvojáků\", kdy se snažil využít aklimatizaci pro výstup na dva vrcholy v krátké době po sobě. Zatím poslední úspěšný výstup si připsal na Mount Everestu v roce 2009. Tímto výstupem se stal třetím nejúspěšnějším nešerpou na Mount Everestu. Vícekrát dokázali dosáhnout vrcholu pouze Gheorghe Dijmarescu (9) a Dave Hahn (12). Některé výstupy uskutečňuje s Veikkou Gustafssonem, finským horolezcem, který rovněž stanul na všech 14 osmitisícových vrcholech. Po absolvování Koruny Himálaje se začal komerčně věnovat motivačním přednáškám a ve volném čase běhu. V roce 2006, rok po zdolání poslední osmitisícovky Annapurny, absolvoval maratonský běh v New Yorku v čase 3:15:18. V roce 2007 se mu podařil 200. výstup na Mount Rainier.", "section_level": 1}], "src_summary": "Ed Viesturs (* 22. června 1959) je jediný americký a zároveň 14. muž, jemuž se podařilo stanout na 14 nejvyšších horách na světě. Celkem se mu zdařilo 21 úspěšných výstupů na osmitisícovky. Hned sedmkrát vystoupil na nejvyšší horu planety Mount Everest a dvakrát na Čo Oju. Všechny výstupy uskutečnil bez pomoci umělého kyslíku. Osobní motto: \"\"Dostat se na vrchol je možnost. Vrátit se zpátky dolů povinnost.\"\"", "tgt_summary": "Edmund Viesturs (born June 22, 1959) is a high-altitude mountaineer and corporate speaker. He is the only American to have climbed all 14 of the world's eight-thousander mountain peaks, and the fifth person to do so without using supplemental oxygen. Along with Apa Sherpa, he has summitted peaks of over 8,000 meters on 21 occasions, including Mount Everest seven times; only four other climbers, Phurba Tashi Sherpa Mendewa, Juanito Oiarzabal, Namgyal Sherpa, and Ang Dorje Sherpa, have more high-altitude ascents. Viesturs took part in the 1996 IMAX filming of \"Everest\" shortly after the 1996 Mount Everest disaster, which became the highest grossing documentary up to that time. Thirteen days after the disaster, his team summited Everest accompanied by a film crew. He also had a cameo in the year 2000 Hollywood blockbuster \"Vertical Limit\". Clive Standen plays Viesturs in the 2015 remake of \"Everest\" telling of the 1996 Mount Everest disaster.", "id": 1300332}
{"src_title": "Daniel Švédský", "tgt_title": "Prince Daniel, Duke of Västergötland", "src_document": [{"title": "Dětství, studia a následná léta.", "content": "Narodil se v Örebro v den, kdy se jeho tchán Karel XVI. Gustav stal švédským králem. Dětství si prožil v Ockelbo, kde žil spolu s rodiči Ollem a Evou a sestrou Annou. Poté co ukončil školu, krátce sloužil v Hälsinglandském regimentu v Gävle. Před sňatkem byl osobním trenérem a vlastníkem společnosti, která provozovala fitness centra. Mezi Danielovy záliby patří např. lyžování nebo golf, ale zajímá se také o sociální otázky. Princ si také rád zajde do divadla. Od podzimu 2011 Daniel pokračuje ve studiích fyziologie na Institut Karolinska.", "section_level": 1}, {"title": "Setkání a vztah s Viktorií.", "content": "Daniel a Viktoria se poprvé setkali v roce 2001 ve stockholmském fitness centru, kde Daniel pracoval jako trenér. Údajnou iniciátorkou tohoto setkání měla být princeznina mladší sestra Madeleine. Nedlouho potom se stal Daniel osobním trenérem korunní princezny. Pár se snažil jejich vztah držet v tajnosti, to ovšem skončilo, když v květnu 2002 švédský deník Expressen jejich vztah zveřejnil. Pro Daniela bylo těžké vyrovnat se ztrátou soukromí a vědomím že je pronásledován na každém kroku. Dokonce byl vyfotografován policejní kamerou, jak jede na červenou ve snaze uniknout nenechavým paparazzi. V červenci 2008 se přestěhoval do královského paláce Drottningholm, což také potvrdil královský palác.", "section_level": 1}, {"title": "Zasnoubení a manželství.", "content": "S jejich sňatkem dlouho nesouhlasil princeznin otec, král Karel XVI. Gustav. Nakonec však Viktorie jeho odpor zlomila a obdržela svolení ke svatbě jak od svého královského otce, tak od švédské vlády. Toto povolení bylo nezbytné, aby Viktorie nepřišla o svůj nárok na trůn. Před svatbou podstoupil kvůli vrozené vadě (ne však dědičné) úspěšnou transplantaci ledviny, dárcem byl jeho otec Olle. Svatba se konala ve stockholmské katedrále dne 19. června 2010, v den 34. výročí svatby Viktoriiných rodičů. Stejné svatební datum jako oni si v historii švédské královské rodiny vybral např. král Oskar I. a vévodkyně Josefína z Leuchtenbergu v roce 1823, dalším párem byl pak jejich nejstarší syn Karel XV. a jeho manželka nizozemská princezna Luisa v roce 1850. Ani rok svatby nebyl náhodně vybraný, rok 2010 byl totiž pro švédskou královskou dynastii Bernadotte jubilejní. Uplynulo totiž 200 let od doby, kdy byl Jean Baptiste Bernadotte zvolen švédským korunním princem.", "section_level": 1}, {"title": "Rodinný život.", "content": "Po svatbě obdržel Daniel titul Jeho Královská Výsost Princ Daniel Švédský, vévoda västergötlandský. Jako svatební dar obdrželi novomanželé Hagský palác, kam se také po svatbě přestěhovali. Ještě před svatbou média diskutovala a zpochybňovala, jestli bude mladý švédský korunní pár schopen zplodit potomka a zajistit tak dalšího dědice trůnu. Důvodem toho byla Viktoriina dřívější anorexie a Danielovo onemocnění ledvin. Všechna tato tvrzení ale vyvrátilo oznámení švédského královského dvora, když 17. srpna 2011 dvůr oznámil, že Viktorie je těhotná a své první dítě by měla porodit v březnu 2012. Dne 23. února 2012 Korunní princezna Victoria porodila první dítě – dceru, která dostala jméno Estelle, která se stala po své matce druhá v pořadí následnictví na švédský trůn. Ve středu 2. března 2016 ve 20:28 přišel na svět druhý potomek – syn Oscar Carl Olof.", "section_level": 1}, {"title": "Královské povinnosti.", "content": "Jakožto člen švédské královské rodiny má i on své oficiální funkce, a to jak samostatně, tak spolu s korunní princeznou Victorií.", "section_level": 1}], "src_summary": "Princ Daniel Švédský, vévoda västergötlandský (, dříve: Olof Daniel Westling; * 15. září 1973, Örebro) je manžel švédské korunní princezny Viktorie.", "tgt_summary": "Prince Daniel, Duke of Västergötland (born Olof Daniel Westling on 15 September 1973), is a member of the Swedish royal family. Prior to his marriage to the heir apparent, Crown Princess Victoria, Daniel was a personal trainer and gym owner and ran a company called Balance Training with three gyms in central Stockholm.", "id": 1591293}
{"src_title": "David Kočí", "tgt_title": "David Kočí", "src_document": [{"title": "Kariéra.", "content": "Kočí nastupoval do roku 2000 za juniorský celek klubu HC Sparta Praha, tehdy jej draftoval tým NHL Pittsburgh Penguins v pátém kole. Sezonu 2000/01 strávil v juniorské WHL v klubu Prince George Cougars. V letech 2001–2006 se snažil dostat do sestavy Pittsburghu skrze farmářské celky Penguins − Wheeling Nailers v East Coast Hockey League a převážně v hlavním záložním mužstvu Wilkes-Barre/Scranton Penguins v American Hockey League. V úvodu sezony 2006/07 sice pro zranění kotníku úvodní část ročníku zmeškal, ale dočkal se v něm premiéry v NHL v dresu Chicago Blackhawks, kde nastoupil k devíti utkáním. V další sezoně odehrál 18 utkání. Během této sezony nastupoval i v AHL. V létě 2008 podepsal kontrakt s Tampa Bay Lightning, kde sehrál pouze jediné utkání v úvodu sezony 2008/09. Poté pokračoval v St. Louis Blues, kde odehrál čtyři utkání. Sezonu dokončil opět ve svém staronovém týmu Lightning, kde si v 32 utkáních připsal i svou první branku v NHL na ledě Montreal Canadiens (26. března). Předtím i poprvé bodoval − 22. února v domácím utkání s Boston Bruins si připsal asistenci. Sezonu 2009/10 odehrál v dresu Colorado Avalanche, kde se v prvním ročníku vešel 43× do sestavy a připsal si i branku na ledě Calgary Flames. Přestože v play off se již do sestavy Avs nedostal, klub s ním podepsal kontrakt i na sezonu 2010/11. V té odehrál 34 utkání a vstřelil svou třetí branku v NHL. Úkolem tohoto hráče v NHL bylo zejména působit respekt na protivníky a \"ochraňovat\" hvězdy svého klubu. V létě 2011 se neúspěšně pokoušel prosadit do kádru Winnipeg Jets a tak se rozhodl pro návrat do Evropy. V říjnu se dohodl na kontraktu s mateřskou Spartou, v jejímž dresu si 13. října odbyl extraligovou premiéru na ledě BK Mladá Boleslav. V sezoně 2013/14 působil jako asistent trenéra u dorostu Sparty a také jako skaut, současně byl ale i nadále hráčem klubu.", "section_level": 1}, {"title": "Reprezentace.", "content": "V sezoně 2000/2001 si připsal osm startů za českou reprezentaci do 20 let.", "section_level": 1}], "src_summary": "David Kočí (* 12. května 1981 ve Praze, Česká republika) je bývalý český profesionální hokejista. V současnosti působí jako asistent hlavního trenéra v klubu Mountfield HK.", "tgt_summary": "David Kočí (born May 12, 1981) is a Czech former professional ice hockey player who is currently coaching within HC Sparta Praha in the Czech Extraliga. He previously played in the National Hockey League with the Chicago Blackhawks, Tampa Bay Lightning, St. Louis Blues and the Colorado Avalanche.", "id": 2181323}
{"src_title": "Representational State Transfer", "tgt_title": "Representational state transfer", "src_document": [{"title": "Historie a použití.", "content": "Architektonický styl REST byl vyvinut souběžně s protokolem HTTP/1.1, na základě stávajícího návrhu HTTP/1.0. REST je druhem softwarové architektury navržený pro „hypermediové“ systémy jako je např. WWW (world wide web). Jako takový není stavěn jen pro webové služby. REST v nejdůslednějším slova smyslu definuje sbírku principů síťové architektury, která popisuje, jak jsou zdroje definovány a adresovány. Ve volnějším slova smyslu je popisován jednoduchým rozhraním, které přenáší doménově specifikovaná data pomocí HTTP protokolu bez přidané zprávové vrstvy jakou je např. SOAP či HTTP cookies. Tyto dva významy mohou být v rozporu a stejně tak se mohou ve svém významu překrývat. Je možné navrhnout síť s REST architekturou bez použití HTTP a bez interakce s WWW, ale také je možné navrhnout jednoduché XML a HTTP rozhraní, které se plně neřídí REST principy, na místo toho sleduje model RPC. Tyto diference mezi použitím termínu REST způsobuje jistý zmatek v technických dokumentacích, proto systémy, které používají principy Fieldingova REST, se označují jako RESTful.", "section_level": 1}, {"title": "Koncept.", "content": "Representational State Transfer (REST) je koncept pro design distribuované architektury. Distribuovaná architektura v tomto smyslu znamená, že části programu běží na různých strojích a pro svoji komunikaci využívají síť. Pod programem si můžete představit například webovou aplikaci, kde internetový prohlížeč komunikuje s webovým serverem, aplikaci pro výměnu dat mezi finančními institucemi, kde dochází k vzájemnému volání mezi servery.", "section_level": 1}, {"title": "Komunikační protokol.", "content": "Existují samozřejmě i další přístupy k řešení distribuované architektury jako Remote Procedure Call (RPC). Obecně můžeme říci, že rozdíl mezi RESTem a RPC je ve dvou rovinách, sémantice operací a tím co se distribuuje. Sémantika operací v RESTu je konečná a tvoří ji pouze CRUD (create, read, update, delete) na daném resourcu. Oproti tomu v RPC sémantika odpovídá metodám, které jsou volány. V RESTU se distribuuje stav (data představovaná resourcem), oproti chování, které se distribuuje v RPC.", "section_level": 1}, {"title": "Vlastnosti metod.", "content": "Následující tabulka ukazuje, jak jsou typicky vlastnosti HTTP implementovány v podobě webové služby:", "section_level": 2}, {"title": "REST formáty výměny dat.", "content": "REST používá pro svou datovou výměnu několik jednoduchých standardizovaných formátů:", "section_level": 2}, {"title": "REST výhody a nevýhody oproti RPC.", "content": "", "section_level": 2}, {"title": "Nevýhody REST konceptu oproti RPC jsou následující..", "content": "Chybějící podpora na úrovní middleware je asi největším problémem, protože vede k velkému nepohodlí při práci s RESTem. Samozřejmě existují výjimky jako Google a jeho GData , pomocí kterých je využívání Google služeb přes REST pohodlné. GData mají klientské knihovny pro Java, JavaScript, .NET, PHP, C++ a Python. (3)", "section_level": 3}, {"title": "Odkazy.", "content": "", "section_level": 2}, {"title": "Externí odkazy.", "content": "V tomto článku byl použit text z článku A REST na blogu dagblog.cz, který je dostupný pod licencí CC-BY 4.0 International", "section_level": 2}], "src_summary": "Representational state transfer (REST) je cesta jak jednoduše vytvořit, číst, editovat nebo smazat informace ze serveru pomocí jednoduchých HTTP volání. REST (Representational State Transfer) – je architektura rozhraní, navržená pro distribuované prostředí. REST navrhl a popsal v roce 2000 Roy Fielding (jeden ze spoluautorů protokolu http) v rámci disertační práce Architectural Styles and the Design of Network-based Software Architectures. V kontextu práce je nejzajímavější kapitola 5, ve které Fielding odvozuje principy RESTu na základě známých přístupů k architektuře. Rozhraní REST je použitelné pro jednotný a snadný přístup ke zdrojům (resources). Zdrojem mohou být data, stejně jako stavy aplikace (pokud je lze popsat konkrétními daty). REST je tedy na rozdíl od známějších XML-RPC či SOAP, orientován datově, nikoli procedurálně. Všechny zdroje mají vlastní identifikátor URI a REST definuje čtyři základní metody pro přístup k nim.", "tgt_summary": "Representational state transfer (REST) is a software architectural style that defines a set of constraints to be used for creating Web services. Web services that conform to the REST architectural style, called \"RESTful\" Web services, provide interoperability between computer systems on the Internet. RESTful Web services allow the requesting systems to access and manipulate textual representations of Web resources by using a uniform and predefined set of stateless operations. Other kinds of Web services, such as SOAP Web services, expose their own arbitrary sets of operations. \"Web resources\" were first defined on the World Wide Web as documents or files identified by their URLs. However, today they have a much more generic and abstract definition that encompasses every thing, entity, or action that can be identified, named, addressed, handled, or performed, in any way whatsoever, on the Web. In a RESTful Web service, requests made to a resource's URI will elicit a response with a payload formatted in HTML, XML, JSON, or some other format. The response can confirm that some alteration has been made to the resource state, and the response can provide hypertext links to other related resources. When HTTP is used, as is most common, the operations (HTTP methods) available are GET, HEAD, POST, PUT, PATCH, DELETE, CONNECT, OPTIONS and TRACE. By using a stateless protocol and standard operations, RESTful systems aim for fast performance, reliability, and the ability to grow by reusing components that can be managed and updated without affecting the system as a whole, even while it is running. The term \"representational state transfer\" was introduced and defined in 2000 by Roy Fielding in his doctoral dissertation. Fielding's dissertation explained the REST principles that were known as the \"HTTP object model\" beginning in 1994, and were used in designing the HTTP 1.1 and Uniform Resource Identifiers (URI) standards. The term is intended to evoke an image of how a well-designed Web application behaves: it is a network of Web resources (a virtual state-machine) where the user progresses through the application by selecting resource identifiers such as
http://www.example.com/articles/21 and resource operations such as GET or POST (application state transitions), resulting in the next resource's representation (the next application state) being transferred to the end user for their use.", "id": 1710416}
{"src_title": "Tokajské víno", "tgt_title": "Tokaji", "src_document": [{"title": "Historie.", "content": "Pěstování vinné révy v tokajské oblasti sahá do 2. století našeho letopočtu. Současnou podobu dal místnímu vinařství uherský král Béla IV ve 13. století, kdy požádal italské vinaře o obnovu vinic zničených válkou. Ti osázeli vinice novými odrůdami, které se staly základem tokajských vín. K největšímu rozmachu došlo v 17. století; vína se dostala až na stůl francouzského krále Ludvíka XIV. Tokajskou oblast vymezil uherský zákon již v roce 1908 (31 obcí v okolí města Tokaj). Československu jeho vznikem v roku 1918 připadly čtyři obce (Malá Trňa, Velká Trňa, Viničky a Slovenské Nové Mesto) včetně práva pro použití názvu Tokajské. Rozpadem Československa roku 1993 získala toto právo Slovenská republika.", "section_level": 1}, {"title": "Klasifikace.", "content": "Tokajská vína se dělí do 4 skupin: Obsah zbytkového cukru pro výběry a esence je spíše orientační, může se lišit v závislosti na ročníku a postupu výroby. Taktéž se postupem času měnily vinařské zákony a nařízení, takže starší ročníky nemusejí odpovídat aktuálním předpisům.", "section_level": 1}, {"title": "Výroba.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Odrůdy.", "content": "Tokajské víno se vyrábí z několika převážně tradičních odrůd: Stolní a jakostní vína se vyrábějí podobně, jako vína v ostatních oblastech - reduktivní metodou fermentace vylisovaného moštu. Liší se až výroba ostatních druhů vín typických pro tuto oblast. Pro tokajské oblasti je charakteristický dlouhý podzim, během kterého bobule přezrávají a za přispění botrytidy se mění v cibéby. Právě na obsahu cibéb je výroba tokajských vín postavena.", "section_level": 2}, {"title": "Tokajské samorodné.", "content": "Tokajské samorodné je vyráběno oxidativní metodou z netříděných bobulí. Podíl cibéb je závislý na počasí konkrétního roku, takže v horších letech vzniká samorodné suché (cukernatost moštu minimálně 21°, zbytkový cukr do 10 g/l), v příznivějších letech je možné vyrobit samorodné sladké (cukernatost moštu nad 24°, zbytkový cukr minimálně 10 g/l, obvykle 30 - 60 g/l). Sudy nejsou plněny zcela, od vzduchu je víno odděleno pouze vrstvou kvasinek, což se podílí na barvě, chuti a buketu. Dříve tokajské samorodné zrálo nejméně dva roky, z toho alespoň rok v dřevěném sudu. S ročníkem 2016 se doba zrání v dřevěných sudech snížila na šest měsíců.", "section_level": 2}, {"title": "Tokajské výběry (aszú).", "content": "Výběry se vyrábějí zalitím rozmělněných cibéb vinným moštem o cukernatosti >21 °NM nebo vínem vyrobeným z moštu o cukernatosti >21 °NM a následným kvašením. Použitý mošt i víno musí pocházet ze stejné vinohradnické oblasti i roku, jako cibéby. Množství cibéb je odměřováno putnami o objemu 28 litrů (20 - 25 kg cibéb, starší literatura uvádí 15 kg) a přidáváno do göncského sudu (sud o objemu 136,6 litrů). Podle počtu puten na sud se tokajská vína dělí na 3 až 6 putnová. V archivech je možné narazit na 1 a 2 putnové výběry, jejichž výrobu ukončil vinařský zákon z roku 1997. K nejvýraznější změně ve výrobě tokajských výběrů došlo v roce 2013. Byl zrušen tradiční 3–6-putnový systém, který byl nahrazen čtyřmi kategoriemi podle obsahu zbytkového cukru 60, 90, 120 a 150 g/l, jejichž ekvivalentem jsou 3, 4, 5 a 6-putnové výběry. Všechny tokajské výběry dříve nesly automaticky název Aszú, což je dnes rezervováno pouze pro výběry začínající na minimálním obsahu zbytkového cukru 150 g/l a končící tam, kde začíná tokajská esence (450 g/l). Pouze 6-putnový tokajský výběr lze oficiálně nazývat Azsú. Stejně jako u samorodného, tak ani u výběrů nejsou sudy plněny zcela, aby k vínu mohl vzdušný kyslík, který společně s vrstvou kvasinek dotváří celkový charakter vína. Tradičně zrál tokajský výběr nejméně tři roky, z toho alespoň dva roky v dřevěných sudech. Po roce 2013 byla doba strávená v sudu zkrácena na 18 měsíců.", "section_level": 2}, {"title": "Tokajské esence.", "content": "Tokajská výběrová esence (Tokaji aszú eszencia, někdy lidově označovaná jako sedmiputnové) je vyráběna fermentací cibéb zalitých moštem či tokajským vínem. Obsah cukru musí přesahovat 180 g/l a extrakt 45 g/l. Obsah alkoholu se pohybuje kolem 10-12 %. Zraje 3 roky, z čehož minimálně dva stráví v dřevěném sudu. Tokajská výběrová esence se do prodeje dostává poměrně zřídka a za vysoké ceny (obvykle 3000 - 8000 Kč za litr). Někteří prodejci ji chybně klasifikují jako tokajskou esenci - nektar. Ta je ovšem natolik vzácná, že je prakticky nemožné se s ní mimo specializované obchody setkat. Počínaje sklizní 2013 se tokajská výběrová esence již nevyrábí a vínům této kvality nově odpovídá nejvyšší kategorie výběrů, tzv. Aszú. Tokajská esence (Tokaji eszencia), neboli nektar, vzniká přirozeným kvašením samotoku (šťávy, kterou ze sebe vlastní vahou vylisovaly cibéby). Vyrábí se zpravidla jen v nejlepších ročnících (čtyř-hvězdičkových podle maďarského systému). Pro vznik 1 litru esence je zapotřebí 3 tun cibéb, což odpovídá sklizni z 10 hektarů. Kvašení je z důvodu vysokého obsahu cukru velmi pomalé a může trvat roky (u velmi koncentrovaného samotoku je to přibližně 1% alkoholu za rok). Esence obvykle obsahuje přes 400 g/l zbytkového cukru (uvádí se až 900 g/l pro ročník 2000), 45 - 60 g/l extraktu a 4 až 6 procent alkoholu. Zrání trvá minimálně tři roky, z toho dva v dřevěném sudu. Cenově se tato vína pohybují mezi 10 000 - 25 000 Kč za litr. \"Pan Stevenson o tokajské esenci píše: \"Byl jsem šťasten, že jsem mohl ochutnat čistou esenci ve státních sklepích v Tolcsvě. Kvasila již 13 let a dosáhla hladinu téměř 12% alkoholu, s 640 g/l zbytkového cukru tekla jako olej, měla však neuvěřitelný buket připomínající zrána se rozvíjející růže. Byla intenzivně sladká, čistá se silnou hroznovou chutí.\"\" Životnost esencí je prakticky neomezena, uvádějí se až stovky let při patřičném skladování.", "section_level": 2}, {"title": "Tufové sklepy.", "content": "\"\"Zvláštností tokajské oblasti jsou speciální sklepy. Jsou vykopané v sopečné vyvřelině (tufu) v podobě chodeb vysokých asi dva a půl metru. V některých tokajských sklepech jsou stěny pokryty černou plísní, která reguluje vlhkost a přitom neovlivňuje nepříznivě ovzduší ve sklepě.\"\" Spletité chodby tokajských sklepů jsou vykopány hluboko pod zemí v sopečné hornině tufu a táhnou se do dálky i několika kilometrů. Většina byla vyhloubena již v 16. a 17. století. Mají stálé mikroklima, tzn. vysokou vzdušnou vlhkost a stabilní teplotu kolem 10–12 °C. Jejich stěny porůstá mikroskopická houba \"Zasmidium cellare\". Tato chladnomilná houba (lidově plíseň) reguluje vzdušnou vlhkost v podzemních prostorách. V její přítomnosti zraje tokajské víno několik let a právě tady získává finální komplexnost a zakulacenost.", "section_level": 2}, {"title": "Ostatní tokajské speciality.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Tokajský \"mášláš\".", "content": "Tokaji máslás. Vyrábí se fermentací moštu nebo vína nalitého na kvasničný kal zbylý po výrobě výběru nebo samorodného. Touto cestou víno získává výraznější charakter. Takto vyrobené víno se dnes již běžně neprodává. Jeho produkce pro vlastní konzumaci je však v řadě malých rodinných vinařství stále běžná zejména v Maďarsku.", "section_level": 2}, {"title": "Tokajský \"fordítáš\".", "content": "Tokaji fordítás. Vzniká fermentací moštu nebo vína nalitého na matoliny (výlisky) z cibéb, které ještě dokážou víno chuťově a aromaticky obohatit. Takto vyrobené víno se dnes již běžně neprodává. Jeho produkce pro vlastní konzumaci je však v řadě malých rodinných vinařství stále běžná zejména v Maďarsku.", "section_level": 2}, {"title": "Tokajské ledové.", "content": "Používá se klasické metody pro výrobu ledového vína v kombinaci s tokajskými odrůdami. Poprvé bylo vyrobeno roku 1999 v Chateau Pajzos (Maďarsko). Jeho produkce se v reakci na zvyšující poptávku v posledních letech výrazně zvyšuje.", "section_level": 2}, {"title": "Tokajské slámové.", "content": "Metoda pro výrobu slámového vína z tokajských odrůd se tradičně používá pouze na Slovensku.", "section_level": 2}, {"title": "Tokajské přívlastkové.", "content": "Využívá tokajských odrůd v kombinaci s klasickým systémem přívlastků (ten se ovšem liší podle konkrétní země a vinařského zákona). V Maďarsku jsou tato vína obvykle značena jako \"késöi szüretelésü\" (doslovně přeloženo znamená pozdní sběr), na Slovensku je používán podobný systém značení jako v ČR. Některé maďarské pozdní sběry se kvalitou moštu mohou vyrovnat až našim výběrům z bobulí a výběrům z cibéb.", "section_level": 2}, {"title": "Vinum Tokajense Passum.", "content": "Také známo jako \"Stanza Eszencia\". Maďarská specialita, neprokvašená sladká esence s několika sty gramy \"zbytkového\" cukru. Do poloviny 20. století se bezalkoholová esence z cibéb prodávala pouze v lékárnách jako vinný produkt prospěšný zdraví. V současnosti je většina produkce importována Japonskem, kde je distribuována jako přírodní doplněk stravy pro prevenci před civilizačními chorobami. Produkt se vyznačuje olejovitou konzistencí a výraznou chutí cibéb.", "section_level": 2}, {"title": "Archivace.", "content": "Tokajská vína jsou známa vysokým archivačním potenciálem. Ten se týká především výběrů a esencí. Stolní vína jsou určena k okamžité spotřebě. Potenciál kvalitních jakostních vín a pozdních sběrů vyráběných moderní reduktivní metodou dosahuje zhruba pěti let. U výběrů a esencí vyráběných tradiční oxidativní metodou může být životnost prakticky neomezena. Jsou známa vína, která byla ve výtečné kondici po otevření i téměř tři sta let po sklizni. Archivační potenciál závisí na ročníku, správném skladování a samotné výrobě.", "section_level": 1}, {"title": "Metody výroby.", "content": "Detaily výrobního postupu si tokajští vinaři chrání, ale u současných vín lze pozorovat dva zásadní trendy. První je klasická metoda, kdy se víno lahvuje co možná nejvíce zoxidované. Tato vína jsou obvykle výrazně tmavá, zlatavá až zlatavo-hnědá a mají velmi dobrý archivační potenciál. Druhá metoda je relativně nová a zakládá na lahvování minimálně zoxidovaného vína. Odlišný výrobní postup umožňuje víno chuťově a aromaticky odlišit. Není ale prokazatelné, zda bude mít tento postup vliv na dlouhodobě archivovaná vína. Několik příkladů známějších výrobců: klasická metoda moderní metoda", "section_level": 2}, {"title": "Skladování.", "content": "Tokajské víno se tradičně skladovalo ve skleněných lahvích uzavřených korkem v tufových sklepích. Lahve byly skladovány ve svislé poloze, což vyžadovalo občasné překorkování (zhruba po sedmi letech), neboť korek časem vysychal a degradoval. V současnosti již překorkování nepatří k běžným postupům a lahve se uchovávají nakloněné, aby byla zátka zalita vínem a nevysychala. Pro archivaci a dlouhodobé skladování se doporučuje stabilní teplota kolem 12 °C, přičemž je preferována raději teplota mírně vyšší, než teplota kolísavá.", "section_level": 2}, {"title": "Ročníky sklizně.", "content": "Kvalita vína a skladovací potenciál mohou být velmi závislé na počasí během vegetačního období. Podle něj se jednotlivé ročníky kvalitativně liší. Existuje několik systémů hodnocení kvality ročníku, vyjadřují se počtem hvězdiček (více = lépe). Maďarský systém jako maximum používá čtyř hvězdiček. Naproti tomu mezinárodní značení rozlišuje hvězdiček pět. Ročníky tokajských pozdních sběrů Ročníky výběrových vín a esencí Čtyřhvězdičkové (nejlepší) ročníky podle maďarského systému: Názory na některé ročníky (např. 2000 nebo 2005) a jejich hodnocení se někdy do určité míry liší. O vyjádření jsem požádal odbornici na tokajské víno Dr. Danu Chvátalovou, která přímo pro tento článek wikipedie poskytla následující informace: \"\"Existuje řada knih o tokajských vínech. Naštěstí je jich hodně v angličtině či němčině. Přeložila jsem jich hezkou řádku, ale přesto Vám nemohu zcela jednoznačně odpovědět. Jsou ročníky tradičních tokajských ASZÚ, jenž jsou tradovány všemi jako nejlepší tj. mají 4 hvězdičky (1972, 1975, 1983, 1988, 1993, 1999, 2003, 2005) ovšem záleží hodně na vinařství i poloze určité vinice. I ve špatných ročnících mají někteří vinaři excelentní putňová vína vyznamenaná mezinárodně. Muzeální víno všeobecně v Maďarsku znamená nejvyšší kvalitu vína. Podmínky pro klasifikaci vína jako muzeální jsou dosti nejasné. Každý vinař má svá muzeální vína, ať jsou to tokajská nebo ne. Archivace kvalitních putňových tokajských nemá hranice. Důležité je správné uložení. A čím starší, tím lepší a samozřejmě dražší a to mnohonásobně.\"\" Za archivní tokajská vína jsou považována ta, u kterých uběhlo více než 10 let od sklizně. Po 10 letech může cena lahve vzrůst na dvojnásobek hodnoty mladšího vína.", "section_level": 2}, {"title": "Charakter vína.", "content": "Tokajské výběry a esence jsou charakteristické žlutou, medovou, jantarovou až zlatohnědou barvou a sladkou plnou chutí s oxidativním charakterem. Ve vůni i chuti se může objevovat med, hrozinky, chlebovinka, buket cibéb, tóny vanilky, ořechů, tabáku, sušené ovoce, datle, fíky, meruňky, u vyšších výběrů až karamelové, kávové nebo čokoládové tóny, či griliáš. Sladká tokajská vína vyráběná oxidativní metodou se hodí k většině sladkých dezertů, zákusků a pečivu. Tradiční kombinací pro přírodně sladká tokajská vína jsou také husí či kachní játra (foie gras/de canard). Vzhledem k vyššímu obsahu cukru se nedoporučují k běžnému pití. Esence a vyšší výběry se také používají jako doplněk stravy. Pro běžnou konzumací tokajských vín se lépe hodí buďto samorodné (maď. szamorodni), které má obvykle zbytkového cukru méně, nebo ho neobsahuje vůbec, případně přívlastková či stolní tokajská vína, která jsou vyráběna reduktivní cestou.", "section_level": 1}], "src_summary": "Tokajská vína jsou aromatická vína zlatavé barvy vyráběná v Tokajské oblasti (severovýchodní Maďarsko a jihovýchodní Slovensko) tradiční oxidativní metodou. V současné době se dostávají do módy i tokajská vína stolní a přívlastková, která se vyrábějí moderním reduktivním procesem.", "tgt_summary": "Tokaji ( ) or Tokay is the name of the wines from the Tokaj wine region (also \"Tokaj-Hegyalja wine region\" or \"Tokaj-Hegyalja\") in Hungary or the adjoining Tokaj wine region in Slovakia. This region is noted for its sweet wines made from grapes affected by noble rot, a style of wine which has a long history in this region. The \"nectar\" coming from the grapes of Tokaj is also mentioned in the national anthem of Hungary. The Slovak wine region of Tokaj may use the \"Tokajský/-á/-é\" label (\"of Tokaj\" in Slovak) if they apply the Hungarian quality control regulation. This area used to be part of the greater Tokaj-Hegyalja region within the Kingdom of Hungary, but was divided between Hungary and Czechoslovakia after the Treaty of Trianon.", "id": 1417430}
{"src_title": "Orjol (kosmická loď)", "tgt_title": "Orel (spacecraft)", "src_document": [{"title": "Historie.", "content": "Nejprve se ESA dotazovala, zda může být součástí programu NASA kosmické lodi Orion, ale dostala negativní odpověď. Následně se ESA rozhodla připojit k Rusku, aby společně vytvořili novou generaci vesmírných lodí s posádkou. Roku 2005 Roskosmos opakovaně obdržel návrhy od moskevského podniku GKNPC Chruničeva na vývoj nové vesmírné lodi vycházející z lodi TKS, která by byla vypouštěna raketou Angara. Dalším konkurentem byl projekt Kliper od společnosti RKK Eněrgija z Koroljova. ESA však trvala na společném návrhu. V červenci 2006 přijala ruská vláda koncepci rozvoje ruské kosmonautiky do roku 2030, která v části věnované dopravním systémům předpokládala nejdříve modernizaci Sojuzu a zkonstruování orbitálního tahače Parom. Poté – po roce 2015 – měla nastoupit nová kosmická loď, univerzálnější než Kliper, schopná jak dopravy na oběžnou dráhu Země, tak letů na Měsíc. Fáze studie společného projektu ESA a Roskosmos vývoje nové pilotované kosmické lodi označované jako CSTS/ACTS započal v září 2006. Projekt byl ovšem ukončen na konferenci členských států ESA v listopadu 2008 a ESA se rozhodla využít některé technologie na projektu ATV. Roskosmos vyhlásil nový konkurs na „perspektivní pilotovaný dopravní systém“ (PPTS), zúčastnily se ho GKNPC Chruničeva a RKK Eněrgija. V dubnu 2009 Roskosmos vybral projekt Eněrgiji, s tím, že nosnou raketu (nazvanou Rus-M) pro novou loď vyvine a bude vyrábět CSKB-Progress. Perspektivní pilotovaný dopravní systém podle požadavků konkurzu zahrnoval „pilotovanou dopravní loď nové generace“ ve třech modifikacích určených pro Přistávací modul měl být opakovaně (desetkrát) použitelný. Loď měla být dále použitelná pro lety kosmických turistů a pro obsluhu automatických platforem a stanic na oběžné dráze Země. V bezpilotní variantě měla sloužit jako zásobovací loď a dopravit 2000 kg nákladu na orbitální stanici a 500 kg nákladu na Zem. V srpnu 2011 Eněrgija představila maketu lodi. První bezpilotní start byl plánován z kosmodromu Vostočnyj roku 2015 a pilotovaný let plánován na rok 2018. V roce 2015 kvůli škrtům v rozpočtu z předešlého roku došlo k dalšímu posunu prvního plánovaného bezpilotního letu na 2021 a prvního pilotovaného letu k ISS na 2024. Na podzim 2019 se počítalo s prvním bezpilotním letem – na Angaře A5 – roku 2023, bezpilotním letem k ISS roku 2024 a prvním pilotovaným letem k ISS následující rok (2025).", "section_level": 1}, {"title": "Jméno.", "content": "Agentura Roskosmos dala fanouškům kosmonautiky možnost zvolit jméno nové ruské kosmické lodi. Z více než 5 000 návrhů byly vybrány „Федерация (což znamená federace)“, „Гагарин (Gagarin)“, „Родина (Vlast)“, „Звезда (Hvězda)“, „Лидер (Lídr nebo Vůdce)“, „Галактика (Galaktika)“, „Мир (Mír, také možno přeložit jako Svět)“, „Зодиак (Zodiak, tedy Zvířetník)“, „Астра (Astra)“ a „Вектор (Vektor)“. Hlasovat bylo možné do 23. prosince 2015. Ze tří vítězných návrhů (Gagarin, Vektor a Federacija) porota nakonec vybrala jméno Federacija. V září roku 2019 se Roskosmos rozhodl přejmenovat vyvíjenou loď na jméno Orjol.,", "section_level": 1}, {"title": "Popis lodi a funkce.", "content": "Nová loď Orjol má shodné úkoly jako současně vyvíjený americký Orion a také podobný vzhled. Návratová kapsle () useknutého kónického tvaru je naspodu doplněná válcovým motorovým úsekem (), s dvěma solárními panely. Hmotnost lodi bez paliva by při startech na nízkou oběžnou dráhu země měla činit 14 000 kg (9500 kg návratový modul a 4500 kg servisní modul lodi), s palivem poté 17 000 kg. Při letech k měsíci by měla dosahovat až 21 367 kg.", "section_level": 1}, {"title": "Přistávání.", "content": "Návrat lodě do zemské atmosféry bude probíhat balistickým řízeným letem, podobně jako u lodí Orion. Přistávací modul přistane pomocí tří padáků, které jsou schopné nést až 9 tun a také pomocí brzdících raketových motorů, které umožní upřesnit místo přistání. Padáky se rozloží ve výšce 1 km a motory zbrzdí rychlost klesání ve výšce 50 m. Nakonec loď dosedne na podpěrách absorbující nárazy, které také zabrání převrácení modulu na bok, jako se to stávalo u Sojuzu. Pro přistání bylo vybráno několik oblastí v jižní části Ruska, přistávací plocha poblíž města Engels v Saratovské oblasti, kde přistál také Jurij Gagarin, dále pak plochy při městech Orsk, Orenburg a Rubcovsk.", "section_level": 2}, {"title": "Nosné rakety.", "content": "Jako hlavní nosič pro novou kosmickou loď byla původně plánována nosná raketa Rus-M, ale v roce 2011 byl program pro vývoj nové rakety ukončen. V červenci 2012 Roskosmos oznámil, že nová loď Federacija bude využívat nosič Angara A5. V roce 2017 se však ruští inženýři rozhodli preferovat nový chystaný nosič Irtyš (také zvaný Sojuz 5), který povstal v rámci projektů Fenix / Sunkar. Vybrání rakety Irtyš pro loď Federacija se ale týká pouze misí, kdy bude tato loď mířit na nízkou oběžnou dráhu a na ISS. Podle plánu měl Irtyš v roce 2022 zahájit letové testy a nejprve vynášet nepilotované zkušební lodě Federacija. Nová raketa měla projít certifikačním procesem pro pilotované lety. V září roku 2019 Roskosmos znovu změnil plány a vrátil se s lodí, nově pojmenovanou Orjol, zpět k nosiči Angara A5. Šéf Roskosmosu Dmitrij Rogozin oznámil, že první letová zkouška kosmické lodi bez posádky proběhne v roce 2023 z nového komplexu na kosmodromu Vostočnyj. Následovat by měl jeden bezpilotní let k ISS a poté první let s posádkou. Na vynášení lodi k lunárním misím se počítá buďto s Angarou A5V, nebo se supertěžkým nosičem Jenisej.", "section_level": 1}, {"title": "Srovnání se Sojuzem.", "content": "Lodě Sojuz se začaly vyvíjet v roce 1962 v RKK Eněrgija pod vedením S. P. Koroljova jako nových typ slibných lodí, které nahradí lodě Vostok. Ty poté přežily nejen americké lodě Apollo a raketoplány, ale ukázaly se jako velmi spolehlivé systémy. Projekty společnosti RKK Eněrgija Zarja (1985) a Kliper (2005), které měly nahradit lodě Sojuz a dosáhnout Měsíce i s posádkou, nedosáhly plné implementace. Ovšem zkušenosti získané prostřednictvím těchto projektů jsou využívány v nových generacích Sojuzu a Federacija. Sojuz pojme pouze 3 členy posádky ve 2,5 m³ obytného prostoru, nejdelší dobu pobytu 17,8 dnů na oběžné dráze dosáhl Sojuz-9 v roce 1970, čas strávený na stanici může dosáhnout až 200 dní. Orjol by měl pojmout až 4 osoby v 9 m³ obytného prostoru, autonomní doba letu na oběžné dráze se zvýší až na 30 dní a na stanici na 1 rok. Dokovací systém Kurs-L převezme Federacija od lodí Sojuz. Stejně tak bude mít i smíšený přistávací systém; padáky a brzdové motory, které jí umožní přistát v okruhu 5 km. Jeho tvar je blíže ke zkrácenému kuželu, což znamená, že bude schopen lépe plánovat a přistát s menší odchylkou. Díky novým kompozitním materiálům a hliníkové slitině 1570С bude loď lehčí a trvanlivější, než kdyby byla vyrobena ze stejných materiálů jako Sojuz.", "section_level": 1}], "src_summary": "Orjol (, ), v letech 2016–2019 nazývaná Federacija (), předtím označovaná jako PPTS (Perspektivní pilotovaný dopravní systém, ) je ruská pilotovaná kosmická loď vyvíjená pro Roskosmos společností RKK Energija. Do začátku roku 2016 bylo jeho oficiálním názvem PTK NP (Pilotovaná dopravní loď nové generace, ). Nová loď má nahradit stárnoucí lodě Sojuz vyvinuté bývalým Sovětským svazem za účelem dopravy kosmonautů na orbitální stanice. Loď pojme posádku čtyř lidí na oběžnou dráhu Země a dále až na 30 dnů. Pokud bude ukotvena s kosmickou stanicí, mohla by zůstat ve vesmíru až jeden rok, což je dvojnásobek kosmické lodi Sojuz. Kosmická loď má být schopna samostatného několikatýdenního letu na oběžné dráze Měsíce.", "tgt_summary": "Orel () or Oryol, formerly Federation (), and PPTS (), is a project by Roscosmos to develop a new-generation, partially reusable crewed spacecraft. Until 2016, the official name was () or PTK NP. The goal of the project is to develop a next-generation spacecraft to replace the Soyuz spacecraft developed by the former Soviet Union to support low Earth orbit and lunar operations. It is similar in function to the US Orion or Commercial Crew Development spacecraft. The PPTS project was started following a failed attempt by Russia and the European Space Agency (ESA) to co-develop the Crew Space Transportation System (CSTS). Following ESA member states declining to finance Kliper in 2006 over concerns about workshare then again declining to finance development of CSTS in 2009 over technology transfer to Russia that could be used for military purposes, the Russian Federal Space Agency ordered a new crewed spacecraft from Russian companies. A development contract was awarded to RKK Energia on 19 December 2013. Orel is intended to be capable of carrying crews of four into Earth orbit and beyond on missions of up to 30 days. If docked with a space station, it could stay in space up to a year, which is double the duration of the Soyuz spacecraft. The spacecraft will send cosmonauts to lunar orbit, with a plan to place a space station there, called Lunar Orbital Station.", "id": 611464}
{"src_title": "Německé volby do říšského sněmu 1933 (březen)", "tgt_title": "March 1933 German federal election", "src_document": [{"title": "Předcházející události.", "content": "Po volbách v listopadu 1932 nastal v Německu politický pat, kdy žádná politická strana nebyla schopná vytvořit fungující vládu. Kancléř Papen přišel s návrhem rozpustit sněm a nevyhlašovat nové volby. Vedl by pak dočasnou diktaturu, která by vládla, dokud by se situace neuklidnila. Ministr obrany generál Schleicher byl kvůli hrozbě vypuknutí občanské války zásadně proti a navrhl, že se sám pokusí o složení vlády z umírněných nacistů a odborářů. Prezident jeho plán přijal, odvolal Papena a jmenoval Schleichera kancléřem. Schleicherův kabinet ale podporu nedokázal získat, a tak se pokusil vyhlásit v Německu výjimečný stav. Po zamítnutí tohoto návrhu sám Schleicher rezignoval. Sesazený Papen mezitím přesvědčil prezidenta Hindenburga, že dokáže politicky nezkušeného Hitlera ovládat a navrhl vládu s Hitler jako kancléřem a sebou jako vicekancléřem. Hitlerova vláda byla jmenována 30. ledna 1933 (později byla nacisty celá událost slavena jako \"Machtergreifung\", německy \"převzetí moci\"). Hitler jako kancléř požádal prezidenta o vypsáních nových voleb, které se měly uskutečnit v březnu 1933.", "section_level": 1}, {"title": "Volební kampaň.", "content": "Vláda pomocí prezidentského dekretu prosadila 4. února 1933 tzv. \"Nařízení říšského prezidenta o ochraně německého lidu\", které výrazně omezilo možnosti shromažďování a zakázalo vydávání některých novin. Sociální demokraté v reakci na omezování občanských svobod zorganizovali 7. února 1933 v Berlíně demonstraci, které se účastnilo na 200 tisíc lidí. Nacisté začali kampaň 10. února 1933 a Hitler požádal voliče, aby mu dali čtyři roky neomezenou moc pro vypořádaní se s krizí v Německu, a pak ať ho soudí. Nacisté rozpoutali politický teror převážně proti komunistů a sociální demokratům. K tomu Hitlerova vláda 17. února povolila policii použití střelných zbraní a následně byl ke každému policistovi přiřazen jeden člen polovojenských oddílů SA či SS jako tzv. \"Hilfspolizei\" (německy \"pomocná policie\"). Komunisté uspořádali svoje poslední volební shromáždění 23. února 1933, ale jejich setkání bylo během projevu Wilhelma Piecka rozehnáno policií. Dne 27. února 1933 vyhořela budova Říšského sněmu v Berlíně. Nacisté okamžitě celou událost prohlásili za pokus o vyvolání komunistické revoluce a obvili z něho Nizozemce Lubbeho, Němce Torglera a tři Bulhary Dimitrova, Popova a Taneva, všichni byli komunisté. Prezident vydal 28. února 1933 \"Dekret o požáru Říšského sněmu\", který pozastavil do odvolání ty články ústavy, které se týkaly osobní svobody, svobody projevu, svobody tisku, práva na shromažďování a poštovního tajemství. Noviny podporující komunisty a sociální demokraty byly na 14 dní zavřeny. Kanceláře Komunistické strany byly uzavřeny a komunističtí poslanci s jejich úředníky vsazeni do ochranné vazby. Přední představitelé komunistů, sociálních demokratů ale i intelektuálů začali být posíláni do čerstvě zřízených koncentračních táborů. Za mřížemi skončilo na 4 tisíce komunistů včetně jejich vůdce Ernsta Thälmanna. KPD nebyla oficiálně zakázána, ale prakticky byla celá její struktura zničena. Sněm se z vyhořelého Reichstagu přesunul do budovy Krollovy opery.", "section_level": 1}, {"title": "Volební výsledky.", "content": "Podle očekávaní jasně vyhráli nacisté. Ačkoliv dosáhli mnohem lepšího volebního výsledku než ve volbách v listopadu 1932, vytoužené většiny ve sněmu se nedočkali. Zisk 43,9 % znamenal pro Hitlera velké zklamání. Na druhou stranu potencionální spojenci, nacionalisté z DNVP, získali 8 %, a to už na většinu stačilo. Nejsilnější pozice NSDAP potvrdila ve východních oblastech (obvody Východní Prusko, Pomořansko, Frankfurt nad Odrou), kde měli více než 50 % hlasů. Největšími poraženými voleb byli, podle předpokladů, komunisté, kteří ztratili 1 voličů (tj. celou čtvrtinu hlasů). Mnoho voličů přešlo pod vlivem propagandy nebo politického teroru od nich přímo k nacistům nebo volili sociální demokraty. SPD si udržela své pozice převážně díky hlasům z Berlína a Saska. Katolické Centrum a Bavorská lidová strana taktéž neztratili své pozice v západním Německu respektive v jižním Bavorsku. Obvody Kolín nad Rýnem-Cáchy a Koblenz-Trevír byly jediné obvody, kde se nacistům nepodařilo zvítězit.", "section_level": 1}, {"title": "Následující události.", "content": "Zvolení komunističtí poslanci nebyli po volbách vpuštěni do sněmu a jejich mandáty byly anulovány. Hitlerova NSDAP vytvořila koalici s nacionalisty z DNVP a mohla vládnout s pohodlnou většinou 340 poslanců ze 647 zvolených (bez komunistů to bylo prakticky ve sněmu pouze 566 poslanců). Pro schválení zmocňovacího zákona, který by dal Hitlerovi neomezenou moc na následující 4 roky, ale potřebovali nacisté 2/3 hlasů ve sněmu. Klíčová byla dohoda s katolickým Centrem, které slíbilo podporu při hlasování výměnou za ratifikaci Říšského konkordátu. Hlasování o zmocňovacím zákoně proběhlo 23. března 1933. Po dohodě Centra s nacisty všechny menší strany Hitlerův návrh podpořily, a to buď z přesvědčení nebo z obavy o své bezpečí. Zákon prošel v poměru 444 ku 94. Proti se postavili pouze sociálnědemokratičtí poslanci (z celkového počtu 120 bylo 26 poslanců ve vězení nebo v již v emigraci). Po schválení zmocňovacího zákona začali nacisté zpívat píseň Horsta Wessela. Nacistická diktatura byla oficiálně schválena sněmem. Dne 16. července 1933 vešel v platnost zákon zakazující všechny politické strany kromě NSDAP. Následující volby v listopadu 1933, které byly spojené s referendem o vystoupení Německa z Společnosti národů, se dala volit pouze kandidátka NSDAP.", "section_level": 1}], "src_summary": "Německé federální volby konané 5. března 1933 byly v pořadí deváté volby do říšského sněmu Výmarské republiky a poslední předválečné volby s účastí více politických stran. Volby se konaly krátce po požáru Říšského sněmu, který umožnil Hitlerovi přesvědčit prezidenta Paula von Hindenburg k přijetí dekretu o požáru Říšského sněmu. Dekret odstranil mnoho občanských svobod a umožnil zatčení vůdců Komunistické strany. Nacisté rozpoutali před volbami teror zaměřený především proti komunistům a sociálním demokratům. Volby sice vyhráli, ale nedosáhli na většinu ve sněmu. Dva týdny po volbách přijal sněm na jejich popud tzv. zmocňovací zákon, kterým získal kancléř výjimečné pravomoci a stal se z něj Führer (vůdce). Oficiálně tak začala nacistická diktatura.", "tgt_summary": "Federal elections were held in Germany on 5 March 1933, after the Nazi seizure of power on 30 January and just six days after the Reichstag fire. Nazi stormtroopers had unleashed a widespread campaign of violence against the Communist Party (KPD), left-wingers, trade unionists, the Social Democratic Party of Germany, and the Centre Party. They were the last multi-party elections in a unified Germany until 1990. The 1933 election followed the previous year's two elections (July and November) and Hitler's appointment as Chancellor. In the months before the 1933 election, brownshirts and SS displayed \"terror, repression and propaganda [...] across the land\", and Nazi organizations \"monitored\" the vote process. In Prussia 50,000 members of the SS, SA and \"Der Stahlhelm\" were ordered to monitor the votes by acting Interior Minister Hermann Göring, as auxiliary police. The National Socialists registered a large increase in votes in 1933. However, despite waging a campaign of terror against their opponents, the National Socialists only tallied 43.9 percent of the vote, well short of a majority. They needed the votes of their coalition partner, the German National People's Party (DNVP), for a bare working majority in the Reichstag. This would be the last contested election held in Germany before World War II. Two weeks after the election, Hitler was able to pass an Enabling Act on 23 March with the support of all non-socialist parties, which effectively gave Hitler dictatorial powers. Within months, the Nazis banned all other parties and turned the Reichstag into a rubberstamp legislature comprising only Nazis and pro-Nazi guests.", "id": 506885}
{"src_title": "Vilemína Dánská", "tgt_title": "Princess Vilhelmine Marie of Denmark", "src_document": [{"title": "Životopis.", "content": "Vilemína se narodila jako dcera dánského krále Frederika VI. a jeho manželky Marie Hesensko-Kasselské. Protože její otec neměl přeživšího syna, byla Vilemína velmi žádanou nevěstou. Mezi jejími nápadníky byl budoucí švédský král Oskar I. z nově vzniklé dynastie Bernadotte.", "section_level": 1}, {"title": "První manželství.", "content": "Dne 1. listopadu roku 1828 se ve věku dvaceti let provdala v kostele paláce Christiansborg za svého bratrance, korunního prince Frederika, pozdějšího dánského krále Frederika VII., který byl po mužské linii přímým potomkem krále Frederika V. a jeho druhé ženy Juliany Marie. Tímto sňatkem se spojily dvě linie dánské královské rodiny, mezi nimiž byly od roku 1814 chladné vztahy. Manželství bylo i veřejností oslavováno a vítáno s nadšením, jež trvalo měsíce a odrazilo se v řadě pověstí, vyprávění a oslav. Svazek se však záhy ukázal být nešťastným. Zejména Frederikův nevázaný způsob života, nevěry a alkoholismus měly vést k tomu, že pár se v roce 1834 rozešel a 4. září 1834 byl rozveden. Manželství zůstalo bezdětné; lze se domnívat, že podstatnou roli rozpadu svazku hrála spíše tato skutečnost.", "section_level": 2}, {"title": "Druhé manželství.", "content": "O rok později se Vilemína provdala za svého o pět let mladšího bratrance, vévodu \"Karla Glücksburského\", staršího bratra pozdějšího dánského krále Kristiána IX. V roce 1848 se Karel účastnil jako velitel na straně Šlesvicka-Holštýnska tříleté války (1848-51) proti Dánsku, což znamenalo silné narušení vztahů mezi Vilemínou a dánským královským dvorem. V létě roku 1848 se Karel z války vrátil zpět a pár žil až do roku 1852 v Drážďanech; v tomto roce se vypravil do Dánska smířit se s příbuzenstvem. Vilemína a její manžel od té doby přebývali převážně na zámcích v Kielu a Louiselundu, zejména pak po nastoupení jejich švagra Kristiána na dánský trůn. Od roku 1864 připadlo vévodství Prusku a Karel ztratil svůj vévodský titul. Pár se přestěhoval zpět na zámek Glücksburg, neboť německý císař jim bývalý vévodský dům postoupil. 24. října 1878 Karel zemřel. Vilemína ho přežila o 13 let, zemřela 30. května 1891, a byla pochována po jeho boku ve vévodské hrobce na městském hřbitově v Glücksburgu. Obě Vilemínina manželství byla bezdětná. Soudí se, že byla neplodná, protože nejsou žádné zprávy o nějakém potratu, či mrtvě narozeném dítěti, tedy že by vůbec kdy otěhotněla; na druhé straně ani její první manžel Frederik VII. neměl potomka, třebaže byl ženatý celkem třikrát.", "section_level": 2}], "src_summary": "Vilemína Dánská (: \"Wilhelmine von Dänemark\", : \"Vilhelmine Marie\") (18. ledna 1808, Kiel – 30. května 1891, Glücksburg) byla rodem dánská korunní princezna a sňatkem vévodkyně von Glücksburg.", "tgt_summary": "Princess Wilhelmine Marie of Denmark and Norway (; ) (18 January 1808, Kiel, Duchy of Holstein – 30 May 1891 in Glücksburg, Schleswig-Holstein, Prussia, Germany) was a Princess of Denmark by birth, as daughter of King Frederick VI. She married her agnatic second cousin, the future King Frederick VII of Denmark, but the marriage ended in divorce.", "id": 567799}
{"src_title": "Online syndikace", "tgt_title": "Web syndication", "src_document": [{"title": "Vývoj online syndikace.", "content": "Počáteční idea online syndikace obsahu webů byla jednoduchá. Předložit uživatelům na jediném místě aktuální obsah portálů, které budou navrženy tak, aby sdílely své souhrnné zprávy všem uživatelům. Touto myšlenkou se od roku 1995 zabývaly počítačové společnosti a to např. Apple mezi lety 1995-1997 s technologií MCF (Meta Content Framework) nebo Microsoft okolo roku 1997 s CDF (Channel Definition Format). Ani jeden z těchto projektů se nedočkal většího rozšíření především proto, že formáty byly implementovány pouze nad jednou službou, a tak v nich potenciální uživatelé neviděli velké využití. Firma Netscape se v roce 1997 inspirovala myšlenkou projektu MCF a začala vyvíjet svůj online syndikační formát. Jejich snaha vyústila v roce 1999 vyvinutím formátu RSS, který umožňoval vydavatelům webového obsahu zveřejňovat své novinky a obsah webů v RSS zdrojích, a zároveň uživatelům tyto zdroje pravidelně kontrolovat. Za velmi důležitý zlom v používání a rozšíření technologie syndikace obsahu lze považovat komerční využití RSS formátu softwarovou firmou UserLand, která vyvinula jeden z prvních webových produktů postavených na RSS nezávisle na firmě Netscape. Po restrukturalizaci Netscape v roce 2001 ztratila firma zájem o formát RSS a opustil vývoj jeho další verze, ale i tak se již syndikace stala široce používanou technologií internetu.", "section_level": 1}, {"title": "Formáty syndikace.", "content": "RSS a Atom jsou nejpoužívanější a nejznámější formáty pro syndikaci obsahu webů. Tyto formáty jsou definovány značkovacím jazykem XML. Hlavní vlastností XML jazyka je rozšiřitelnost, která umožňuje uživateli definovat vlastní typy značek a tak vytvářet strukturu dat. V současnosti je XML jazyk označován za jeden z nejpoužívanějších jazyků pro výměnu strukturovaných informací. Je to také způsobeno tím, že data při přenosu nepotřebují žádnou konverzi.", "section_level": 1}], "src_summary": "Online syndikace (nebo také webová syndikace nebo syndikace obsahu) znamená opětovné dodávání aktuálních informací, které obsahuje internet (weby, portály, blogy, atd.). Online syndikace do jisté míry změnila uživatelské chování na internetu. Uživatelé si již nevyhledávají informace přímo na webovém portálu, ale hledají kvalitní zdroje informací. Ze zdrojů \"putují\" informace směrem k uživateli, ať už přímo do jejich čteček nebo do agregačních webů. Data tedy nejsou pouze staticky umístěna na jediném místě. Nejběžnějším příkladem jsou zde zpravodajské portály, které poskytují k syndikaci částečný obsah zpráv svým čtenářům a tak je informují o aktuálně vydaných článcích. Syndikace je tedy způsob jak šířit velké množství informací internetem směrem k uživatelům.", "tgt_summary": "Web syndication is a form of syndication in which content is made available from one website to other sites. Most commonly, websites are made available to provide either summaries or full renditions of a website's recently added content. The term may also describe other kinds of content licensing for reuse.", "id": 1908695}
{"src_title": "Béla Kiss", "tgt_title": "Béla Kiss", "src_document": [{"title": "Životopis.", "content": "Vyučil se klempířem. Žil v Cinkotě, kam se roku 1900 přistěhoval se svou ženou Marií. Lidé z vesnice je měli rádi a chodili k nim na večírky, kde je Kiss bavil obdivuhodnými znalostmi dějepisu. Roku 1912 zjistil, že mu byla žena nevěrná. Ve svém domě v noci ji napadl, svázal a poté ji odtáhl na dvorek za domem, kde ji zavřel do sudu s methanolem. Druhý den oznámil, že se s ním žena rozvedla. Vlastníkovi domu namluvil, že v sudu je benzín. Kiss si poté začal vybírat nové partnerky, které však záhadně mizely. Ani jeho hospodyně Jakubcová je nikdy neviděla. Když vypukla první světová válka, přihlásil se do armády. Lidé o něho údajně měli strach a každý den se prý modlili, aby se vrátil. Roku 1916 mu vypršela nájemní smlouva. Vlastník domu chtěl \"sudy s benzínem\" předat armádě. Když však jeden ze sudů otevřel, objevila se v něm mrtvola Marie Kissové. Správce zavolal policii, s níž otevřel ještě 18 sudů. V každém byla mrtvola mladé ženy. Vyšetřovatel Károly Nagy se domníval, že hospodyně Jakubcová o vraždách věděla. Ta však přísahala, že o nich vůbec nevěděla a že jí Kiss nařídil, že se sudy nesmí otevírat. Dne 4. října 1916 dostal Nagy dopis ze Srbska, v němž stálo, že Kiss leží v Bělehradském lazaretu. Když tam Nagy dorazil, ležel v Kissově posteli mrtvý voják, který se mu však vůbec nepodobal.", "section_level": 1}, {"title": "Zmizení.", "content": "Od té doby je jeho osud neznámý. Údajně však měl pod jménem Hoffman působit ve francouzské cizinecké legii a několikrát se objevit v Budapešti. Roku 1932 prý viděl policista Henry Oswald Kisse, jak vystupuje z newyorského metra. Nebyl nikdy nalezen.", "section_level": 1}], "src_summary": "Béla Kiss (1877-?) byl maďarský sériový vrah který zabil 18 mladých žen (včetně manželky). Těla po vraždě nakládal do sudů za domem.", "tgt_summary": "Béla Kiss (; ; 28 July 1877 – after 4 October 1916) was a Hungarian serial killer. He is thought to have murdered at least 23 young women and one man, and attempted to pickle their bodies in large metal drums that he kept on his property.", "id": 1549938}
{"src_title": "Projekt 1164 Atlant", "tgt_title": "Slava-class cruiser", "src_document": [{"title": "Stavba.", "content": "Všechny jednotky postavila sovětská loděnice v černomořském Nikolajevu. Ve stejné loděnici byly postaveny také křižníky předchozího Projektu 1134B (\"Kara\"), z jejichž trupu se při konstrukci třídy \"Slava\" vycházelo. V letech 1976–1989 byly postaveny tři jednotky této třídy, pojmenované \"Slava\", \"Admiral Flota Lobov\" a \"Červona Ukrajina\". Roku 1984 rozestavěný křižník \"Komsomolec\" byl roku 1990 spuštěn na vodu, po rozpadu SSSR jej roku 1993 převzala Ukrajina, byl přejmenován na \"Ukrajina\", jeho dokončení však bylo nad síly země. Stavba dalších plánovaných křižníků této třídy byla po rozpadu SSSR zrušena pro nedostatek financí. V roce 2010 Rusko souhlasilo s tím, že Ukrajině pomůže s dostavbou křižníku \"Ukrajina\". Po ruské anexi Krymu to však není možné. V roce 2016 rezavějící rozestavěné plavidlo stále kotvilo u přístavního mola. Jednotky projektu 1164:", "section_level": 1}, {"title": "Konstrukce.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Projekt 1164.", "content": "Hlavňovou výzbroj tvoří dva 130mm kanóny ve dvoudělové věži komplexu AK-130 na přídi. Blízkou obranu zajišťuje šest systémů AK-630M s 30mm rotačním kanónem. Hlavní údernou výzbroj představuje 16 nadzvukových protilodních střel P-500 Bazalt (v kódu NATO SS-N-12 Sandbox) umístěných na přídi po obou stranách nástavby. V osmi vertikálních vypouštěcích silech dále nesou 64 protiletadlových řízených střel dlouhého doletu Fort (SA-N-6 Grumble), které doplňují dvě dvojitá odpalovací zařízení protiletadlových střel OSA-M (v kódu NATO SA-N-4 Gecko). Na palubě jsou též dva pětinásobné 533mm torpédomety a dva raketové vrhače hlubinných pum RBU-6000 Smerč-2. Křižníky jsou vybaveny přistávací plošinou a hangárem pro provoz vrtulníku Ka-25T. Pohonný systém tvoří dvě plynové turbíny M-21 (každou tvoří plynová turbína pro cestovní rychlost M-70 a výkonnější turbína M-8KF). Lodní šrouby jsou dva. Tyto křižníky dosahují rychlosti 32,5 uzlu. Dosah je 8070 námořních mil při ekonomické rychlosti 18 uzlů. Během služby byly křižníky \"Moskva\" a \"Maršal Ustinov\" přezbrojeny protilodními střelami P-1000 Vulkan (v kódu SS-N-12 Mod 2 Sandbox).", "section_level": 2}, {"title": "Projekt 1164.1.", "content": "Nedostavěné křižníky vylepšeného projektu měly nést 16 protilodních střel P-1000 Vulkan, protiletadlový raketový komplet Fort (64 střel), pět hybridních systémů blízké obrany Kortik (v kódu NATO CADS-N-1 Kashtan), dva pětihlavňové 533mm torpédomety Vodopad-NK (SS-N-16 Stallion), dva 130mm kanóny AK-130 a dva vrhače RBU-6000. Palubní vrtulník měl být typu Ka-27T. Modernizována měla být také elektronika.", "section_level": 2}], "src_summary": "Projekt 1164 Atlant (v kódu NATO třída Slava) je třída konvenčních raketových křižníků sovětského námořnictva z doby studené války. Křižníky této třídy jsou určeny především k boji proti hladinovým cílům. Do rozpadu SSSR byly postaveny tři jednotky této třídy, které přešly do výzbroje námořnictva Ruské federace. Nedokončené čtvrté plavidlo získala Ukrajina. Stavba dalších křižníků vylepšeného projektu 1164.1 byla zrušena.", "tgt_summary": "The Slava\" class, Soviet designation Project 1164 \"Atlant (Russian for Atlas), is a class of guided missile cruisers designed and constructed in the Soviet Union for the Soviet Navy, and currently operated by the Russian Navy.", "id": 1005677}
{"src_title": "Projekt 1144.2", "tgt_title": "Kirov-class battlecruiser", "src_document": [{"title": "Stavba.", "content": "Všechny jednotky postavila loděnice v Leningradu. Postaveny byly celkem čtyři jednotky této třídy. \"Admiral Ušakov\" (ex \"Kirov\") byl dokončen v roce 1980. Ze služby ho v roce 1990 vyřadila havárie reaktoru, po které již nebyl opraven. Jednotky \"Admiral Lazarev\" (ex \"Frunze\") z roku 1984 a \"Admiral Nachimov\" (ex \"Kalinin\") z roku 1988 byly odstavené ze služby roku 1999, spekuluje se o jejich možné opravě a modernizaci. V 90. letech byl dokončen ještě křižník \"Pjotr Velikij\" (ex \"Jurij Andropov\"). Jednotky projektu 1144:", "section_level": 1}, {"title": "Konstrukce.", "content": "Vybavení každé jednotky se liší. Hlavňovou výzbroj tvoří dva 130mm kanóny AK-130 ve dvoudělové věži (\"Kirov\" nesl ráži 100 mm). Hlavní výzbrojí je 20 nadzvukových protilodních střel P-700 Granit (v kódu NATO SS-N-19 Shipwreck) umístěných ve vertikálních silech na přídi lodi. Protiletadlovou výzbroj tvoří 96 protiletadlových řízených střel dlouhého doletu S-300F Fort (SA-N-6 Grumble), umístěných ve 12 osminásobných vertikálních vypouštěcích silech. Ty doplňují dvě dvojitá odpalovací zařízení protiletadlových řízených střel Osa-MA (SA-N-4 Gecko) s kapacitou 40 střel. Blízkou obranu jednotek \"Admiral Nachimov\" a \"Pjotr Velikij\" zajišťuje šest hybridních kompletů 3K87 Kortik a osm starších systémů AK-630 s 30mm rotačním kanónem. Na palubě je také deset 533mm odpalovacích zařízení pro protiponorkové střely Vodopad-NK (SS-N-16), dva raketové vrhače hlubinných pum RBU-1000 Smerč-3 a dva raketové vrhače RBU-12000. Křižníky jsou vybaveny přistávací plošinou a hangárem pro provoz až tří vrtulníků Kamov Ka-25 či Kamov Ka-27. Pohonný systém tvoří dva jaderné reaktory KN-3, dva kotle KVG-2 a dvě parní turbíny GTZA-653. Lodní šrouby jsou dva. Celkový výkon pohonného systému dosahuje 140 000 hp. Nejvyšší rychlost dosahuje 31 uzlů.", "section_level": 1}, {"title": "Operační nasazení.", "content": "Křižník \"Pjotr Velikij\" byl v listopadu 1996 převeden do Severního loďstva. V srpnu roku 2000 se účastnil námořního cvičení v Severním ledovém oceánu, při kterém došlo k havárii a následnému potopení ruské atomové ponorky \"Kursk\". V listopadu roku 2008 byl součástí flotily, která podnikla cestu do Karibiku, aby ve spolupráci s námořnictvem Venezuely uskutečnila námořní cvičení. Křižník přitom doprovázel torpédoborec \"Admiral Čabaněnko\" třídy \"Udaloj\", záchranná loď a tanker. Bylo to po 20 letech první cvičení, které Rusko provedlo v takové blízkosti USA. \"Pjotr Velikij\" se spolu s letadlovou lodí \"Admiral Kuzněcov\" a dalšími pěti plavidly přiblížily k Velké Británii při návratu do Severomorsku z mise ve Středozemním moři, na které byly od prosince do května 2014.", "section_level": 1}], "src_summary": "Projekt 1144 (jinak též třída Kirov) je třída sovětských raketových křižníků s jaderným pohonem z doby studené války. Jsou to největší raketové křižníky na světě. Proto jsou někdy označovány jako křižníky bitevní. Celkem byly postaveny čtyři jednotky této třídy. Poslední z nich byla dokončena ve vylepšené verzi Projekt 1144.2. Po rozpadu SSSR je převzalo ruské námořnictvo. Jeden křížník byl po něhodě vyřazen ze služby a dva byly převedeny do rezervy. Rusko plánuje sešrotování dvou nejstarších křižníků a modernizaci druhého páru. Stejný trup a pohonný systém byl použit též u velitelské lodě \"Ural\" (SSV-33).", "tgt_summary": "The Kirov\" class, Soviet designation Project 1144 \"Orlan (sea eagle), is a class of nuclear-powered guided missile cruisers of the Soviet Navy and Russian Navy, the largest and heaviest surface combatant warships (i.e. not an aircraft carrier or amphibious assault ship) in operation in the world. Among modern warships, they are second in size only to large aircraft carriers, and of similar size to a World War II era battleship. The Soviet classification of the ship-type is \"heavy nuclear-powered guided missile cruiser\" (). The ships are often referred to as battlecruisers by Western defence commentators due to their size and general appearance. The appearance of the \"Kirov\" class played a key role in the recommissioning of the s by the United States Navy in the 1980s. The \"Kirov\" class hull design was also used for the Soviet nuclear-powered command and control ship \"SSV-33 Ural\".", "id": 2116141}
{"src_title": "Bezoár", "tgt_title": "Bezoar", "src_document": [{"title": "Vznik.", "content": "Bezoár vzniká u přežvýkavců a vzácněji i u jiných živočichů, včetně opic a lidí, postupným hromaděním a stlačováním nestrávených zbytků potravin nebo materiálů spolykaných společně s potravou. Je to v podstatě konkrement, patologicky vytvořený pevný útvar v dutých orgánech. Největší se nacházejí ve vnitřnostech kozy bezoárové, gazely nebo velblouda. (Koza bezoárová je pojmenována podle bezoáru.) Po objevení Ameriky se získával i z lamy alpaky. Původně jsou to neuspořádané vláknité smotky, které se časem pohybem žaludečních stěn zakulatí nebo získají mírně podlouhlý tvar. Na nich se usazují další organické i anorganické látky, např. vápník, jež na povrchu bezoáru vytvářejí hladkou vrstvu.", "section_level": 1}, {"title": "Historie.", "content": "Pojmenování bezoár pochází z perštiny a znamená „ochrana před jedem“. Bezoár, nebo také bezoárový kámen, se již v prvém tisíciletí používal v Orientu, kde se mu přisuzovala magická moc. Věřilo se, že roztlučený na prášek nebo ponořený do kapaliny účinkuje jako lék při otravách všeho druhu, proti nevolnosti, bolestem, poruchám trávení, epilepsii, a dokonce proti zlým duchům. Bezoárový kámen se ve středověku stával předmětem zájmu nejbohatších osob, byl zasazován do zlatých, umně zdobených šperků nebo i předmětů denní spotřeby, které jsou vystaveny v některých muzeích. Říšský císař a český král Rudolf II. si nechal zhotovit z bezoárového kamene pohár a věřil, že pití z něj ho ochrání před otravou jedem i před morovou nákazou, každý jed se měl stykem s kamenem neutralizovat. Do zlata zasazený bezoár je také na soupisu korunovačních klenotů Alžběty II. z roku 1962. V tradiční čínské medicíně se dodnes používají pod názvem „Calculus macacae mulattae“ bezoáry ze žaludku opice makaka rhesus. Užívají se také dosud k léčbě rozličných neduhů v Africe. Ve střední Evropě byly nejdostupnější bezoáry ze žaludku nebo střev kamzíka a proto se jim začalo říkat kamzičí koule, mívají velikost čočky až holubího vejce.", "section_level": 1}, {"title": "Bezoáry u lidí.", "content": "Ve většině případů vznikají bezoárové kameny u lidí s predisponujícími faktory: porucha motility žaludku, tj. snížená pohyblivost realizována hladkým svalstvem zapříčiněná např. diabetickou neuropatii při diabetes mellitus, snížené množství žaludeční šťávy, nedokonalé rozmělňování potravy nebo chirurgické odstranění části žaludku. Bezoár obvykle bývá nalezen v žaludku, ale obecně to může být kdekoliv mezi jícnem a konečníkem. Bezoár se většinou zjistí endoskopii, ultrazvukovým vyšetřením nebo tomografii po klinických příznacích jako pocit plnosti, nevolnost, zvracení, bolest břicha nebo zvracení krve. Je riziko, že se může posunout do tenkého střeva a zcela ho zneprůchodnit. Výskyt bezoáru je v dnešní době v civilizovaném světě pouze občasnou medicínskou kuriozitou. Jeho indikace je raritou, vyvolá vždy pozornost. Je totiž často spojen s psychiatrickým nebo psychologickým problémem postižené osoby.", "section_level": 1}, {"title": "Rozdělení.", "content": "Podle materiálu ze kterých vznikly je současná lékařská věda rozděluje do několika typů:", "section_level": 2}, {"title": "Odstranění.", "content": "Nejjednodušší léčebnou metodou, mnohdy úspěšnou u fytobezoárů a diospyrobezoárů, jsou žaludeční výplachy a podpora pohybu žaludečních stěn prokinetickými léky, nebo rozrušení endoskopickým rozbitím při současném podávání léku usnadňující vyprázdnění střev. Nejsou-li tyto způsoby dostačující, nastupuje chirurgické odstranění.", "section_level": 2}], "src_summary": "Bezoár je těleso vytvořené v zažívacím traktu ze spolykaného nestravitelného materiálu. Slovo bezoár pochází z perského \"pád zahr\" což znamená \"protijed\". V Indii a Tibetu, kde je dosud využíván v tradiční medicíně, se označují jako \"góröčana\", což znamená \"býčí kámen\".", "tgt_summary": "A bezoar is a mass found trapped in the gastrointestinal system, though it can occur in other locations. A pseudobezoar is an indigestible object introduced intentionally into the digestive system. There are several varieties of bezoar, some of which have inorganic constituents and others organic. The term has both a modern (medical, scientific) and a traditional usage.", "id": 425577}
{"src_title": "Olivovníkovité", "tgt_title": "Oleaceae", "src_document": [{"title": "Popis.", "content": "Olivovníkovité jsou jednodomé nebo řidčeji dvoudomé keře, stromy a liány, výjimečně polokeře (\"Menodora\"). Větve mají na sobě často lenticely. Listy jsou vstřícné, u některých druhů jasmínu i střídavé, jednoduché, zpeřené nebo trojlisté, bez palistů. Čepel listů je celokrajná nebo zubatá, se zpeřenou žilnatinou, výjimečně je udávána i žilnatina dlanitá. Odění je nejčastěji ze štítnatých šupin. Květenství jsou vrcholová nebo úžlabní, různých typů, někdy redukovaná na jediný květ. Květy jsou obvykle oboupohlavné, pravidelné, čtyřčetné, malé. Kalich je obvykle malý, srostlý, se 4 cípy, výjimečně chybí. Koruna je záhy opadavá, srostlá, u rodu \"Forestiera\" a některých jasanů chybí, nejčastěji čtyřčetná, vzácně vícečetná. Tyčinky jsou 2, řidčeji 4, přirostlé ke koruně. Semeník je svrchní, srostlý ze 2 plodolistů, se 2 pouzdry a jednou čnělkou s dvoulaločnou bliznou. Placentace je axilární, v každém plodolistu je 1 až několik vajíček. Plodem je nejčastěji peckovice, někdy nažka, bobule nebo dřevnatá tobolka.", "section_level": 1}, {"title": "Rozšíření.", "content": "Čeleď zahrnuje asi 615 druhů ve 27 rodech. Je rozšířena víceméně po celém světě, nejvíce druhů je ve východní Asii. V květeně ČR je čeleď zastoupena 3 původními druhy: jasan ztepilý (\"Fraxinus excelsior\"), ptačí zob obecný (\"Ligustrum vulgare\") a v úvalech jižní Moravy jasan úzkolistý podunajský (\"Fraxinus angustifolia\" subsp. \"danubialis\"). Některé pěstované druhy občas zplaňují, zejména šeřík obecný (\"Syringa vulgaris\"). Mimo naše domácí druhy roste v evropské květeně ještě 11 druhů olivovníkovitých. \"Picconia azorica\" a jasmín azorský (\"Jasminum azoricum\") jsou endemity Azorských ostrovů. Jasan zimnář (\"Fraxinus ornus\"), olivovník evropský (\"Olea europaea\"), jasmín křovitý (\"Jasminum fruticans\"), jamovec úzkolistý (\"Phillyrea angustifolia\") a jamovec širokolistý (\"Phillyrea latifolia\") jsou rozšířeny víceméně v celé jižní Evropě. Zlatice evropská (\"Forsythia europaea\"), jasan balkánský (\"Fraxinus pallisae\"), šeřík evropský (\"Syringa vulgaris\"), šeřík karpatský (\"Syringa josikaea\") a fontanézie \"Fontanesia philliraeoides\" jsou omezeny na východní Středomoří.", "section_level": 1}, {"title": "Obsahové látky.", "content": "Charakteristickými obsahovými látkami jsou zejména fenolické glykosidy a iridoidy.", "section_level": 1}, {"title": "Taxonomie.", "content": "V minulosti byly olivovníkovité nejčastěji řazeny do řádu krtičníkotvaré (\"Scrophulariales\", např. Cronquist) nebo do samostatného řádu olivovníkotvaré (\"Oleales\", Dahlgren a Tachtadžjan). Olivovníkovité tvoří jednu z bazálních větví řádu hluchavkotvaré (\"Lamiales\"). Vymykají se z něj především čtyřčetnými pravidelnými květy. Klasické dělení na dvě podčeledi, \"Jasminoideae\" a \"Oleoideae\" se ukázalo problematické, neboť podčeleď \"Jasminoideae\" je v tomto pojetí parafyletická. V dnešní taxonomii jsou olivovníkovité děleny celkem na 6 tribů:", "section_level": 1}, {"title": "Využití.", "content": "Olivovník evropský je jednou z nejstarších kulturních rostlin a dnes je pěstován v řadě subtropických zemí. Získává se z něj kvalitní stolní olej a plody jsou oblíbenou pochutinou. Květy jasmínu pravého (\"Jasminum officinale\") a jasmínu arabského (\"J. sambac\") se používají k aromatizování čaje a získává se z nich silice, podobně jako z některých dalších druhů jasmínu. Podobně se v Číně používají tradičně k ovoňování čaje kvítky vonokvětky \"Osmanthus fragrans\". Nemalý význam mají olivovníkovité jako okrasné keře. Pěstovány jsou zejména různé druhy a kultivary šeříku (\"Syringa\"), zlatice (\"Forsythia\") a ptačího zobu (\"Ligustrum\"), řidčeji bělas (\"Chionanthus\"), abéliovník (\"Abeliophyllum\"), fontanézie (\"Fontanesia\"), forestiera (\"Forestiera\"), jamovec (\"Phillyrea\") a jasmín (\"Jasminum\"). Ze stromovitých druhů jsou pěstovány různé jasany, zejména severoamerické a evropské. Jasany také poskytují ceněné dřevo.", "section_level": 1}], "src_summary": "Olivovníkovité (\"Oleaceae\") je čeleď vyšších dvouděložných rostlin z řádu hluchavkotvaré (\"Lamiales\"). Jsou to dřeviny se vstřícnými jednoduchými nebo složenými listy a čtyřčetnými květy. Čeleď je rozšířena téměř po celém světě. V české květeně je zastoupena rody jasan a ptačí zob. Některé druhy jsou hojně pěstovány jako okrasné dřeviny, v ČR zejména zlatice, šeříky a ptačí zoby. Patří sem i některé staré kulturní rostliny, např. olivovník a jasmín.", "tgt_summary": "The Oleaceae are a family of flowering plants in the order Lamiales. It presently comprises 28 genera, one of which is recently extinct. The extant genera includes \"Cartrema\", which was resurrected in 2012. The number of species in the Oleaceae is variously estimated in a wide range around 700. The Oleaceae consist of shrubs, trees, and a few lianas. The flowers are often numerous and highly odoriferous. The family has a subcosmopolitan distribution, ranging from the subarctic to the southernmost parts of Africa, Australia, and South America. Notable members of the Oleaceae include olive, ash, jasmine, and several popular ornamental plants including privet, forsythia, fringetrees, and lilac.", "id": 2190848}
{"src_title": "Ústřice jedlá", "tgt_title": "Ostrea edulis", "src_document": [{"title": "Výskyt.", "content": "Pro svůj přirozený výskyt ústřice vyhledává nepříliš chladné vody. V Evropě, kde se původně vyskytovala, se nacházela ve vodách Atlantského oceánu, ve Středozemním moři, v kanálu La Manche. Nevyskytuje se v Baltském a Černém moři kvůli jejich nízké salinitě. Vyskytuje se tak na pobřeží západní Evropy, respektive od Maroka po Norsko v oblasti severního a východního Atlantiku. Ve 40. a 50. letech 20. století došlo k zavlečení ústřice jedlé do vod okolo východní části Severní Ameriky od oblasti Maine až po Rhode Island, kde se populace ujala a v současnosti se zde volně šíří a žije.", "section_level": 1}, {"title": "Historie.", "content": "Ústřice patří již několik století na jídelníček lidí. Již antičtí Římané vytvářeli „rybníky“ pro chování ústřic a jejich následnému sběru. Od 17. století probíhal ve Francii na pobřeží Atlantiku sběr ústřic ze skal a jejich následné umisťování do slaných rybníků budovaných ve slaných mokřadech, kde ústřice rychleji dorůstaly, což je zapříčiněno tím, že ústřice rostou rychleji ve slanější vodě. Následný rozvoj rybolovu v 18. a 19. století vedl k nadměrnému lovu ústřic, který měl za následek vyčerpání přírodních kolonií ústřic, k čemuž přispělo značnou mírou i několik chladných zim. Následný nedostatek ústřic vedl k tomu, že se začaly hledat způsoby, jak zabezpečit zásobování ústřicemi trh a pravidelné výnosy a taktéž obnovit zdecimované populace ústřice.", "section_level": 2}, {"title": "Popis.", "content": "Ústřice jedlá je mlž, který povrch svého těla chrání vápnitou skořápkou tzv. lasturou, která má obvykle protáhlý až hruškovitý tvar a skládá se ze dvou rozdílných částí. Povrch lastury je z vnější strany drsný, hrubý se šupinatovou stavbou, často mléčný, šedý, bílý až dožlutova zbarvený. Je zakončen nepravidelným okrajem, který na jedné straně je spojen s druhou částí lastury elastickým kloubem a na opačné straně je volně otevíratelný. Lastura směřující k podloží je silně konkávní. Vnitřní část lastury je hladká a často má perleťový vzhled, často se uvnitř lastury ale vyskytují tmavé plochy. Lastura ústřice dorůstá velikosti okolo 10 cm až maximálně 20 cm, může se dožívat věku i více než 20 let. Otevírání a zavírání lastury je kontrolováno silným centrálním svalem ústřice. Uvnitř lastury se pak nachází samotné tělo, které mívá barvu od béžové až po světle šedou.", "section_level": 1}, {"title": "Potrava.", "content": "Ústřice se živí drobnými organickými částečkami, které filtruje z okolní mořské vody.", "section_level": 1}, {"title": "Rozmnožování.", "content": "Jedná se o dimorfní druh, tudíž má jak pohlavní orgány samčí tak i samičí a střídavě se mezi těmito pohlavími mění. Ke změně mezi samčí a samičí sadou orgánu dochází v průměru dvakrát za jedinou sezónu.", "section_level": 1}, {"title": "Využití.", "content": "Ústřice patří mezi hospodářsky hojně využívané mořské plody, které se chovají na mořských farmách a to převážně pro využití v gastronomii, kde se servíruje jako delikatesa. V akváriích se její rozmnožování nedaří. V Evropě je rozšířený způsob konzumace ústřice živé, kdy je syrová ústřice pokapána pár kapkami citrónu. Maso ústřice má lehce slanou až žádnou chuť. V Evropě se chovají dva druhy ústřic a to ústřice jedlá a ústřice obrovská (častější) a to hlavně ve Francii a Nizozemsku. Mezi největší celosvětové producenty ústřice jedlé patří v současnosti USA, Maroko, Španělsko, Francie, Spojené království, Irsko, Norsko, Holandsko, Chorvatsko, Bosna a Hercegovina, Řecko a Jihoafrická republika.", "section_level": 1}], "src_summary": "Ústřice jedlá (\"Ostrea edulis\"; Linnaeus, 1758) je mořský mlž z čeledi ústřicovitých, který je hojně chován pro gastronomii. Konzumuje se maso, které je chráněnou dvojicí skořápek dorůstající velikosti až 20 cm. Původně se vyskytovala v oblasti severovýchodního pobřeží Atlantského oceánu, ale v 40. a 50. letech 20. století byla zavlečena i na východní pobřeží USA, kde se její populace uchytila a úspěšně zabydlela.", "tgt_summary": "\"Ostrea edulis\", commonly known as the European flat oyster, is a species of oyster native to Europe. In the British Isles, regional names include Colchester native oyster, mud oyster, or edible oyster. In France, \"Ostrea edulis\" are known as \"huîtres plates\" (flat oysters) except for those that come from the Belon River estuary in Brittany, France, which are known as Belons. The fossil record of this species dates back to the Miocene (age range: 15.97 to 0.012 million years ago). These fossils have been found in Belgium, Italy, the Netherlands, Egypt, Greece, Spain, the United Kingdom, Austria, France and Germany.", "id": 2118552}
{"src_title": "Suzanne Collinsová", "tgt_title": "Suzanne Collins", "src_document": [{"title": "Kariéra.", "content": "Suzanne Collinsová započala svou spisovatelskou dráhu v roce 1991 jako scenáristka televizních show pro děti. Po setkání s Jamesem Proimosem při práci na jednom z pořadů získala novou inspiraci vrhla se na psaní vlastních knih pro děti. Inspirací pro Gregor the Overlander (doslovně \"Řehoř Suchozemský\"), první knihu z úspěšné série \"The Underland Chronicles\", jí byla \"Alenka v říši divů\", která by se však nepropadla králičí norou, nýbrž norou lidskou, pod kterou by našla něco úplně jiného něž čajovou sešlost. Poslední kniha z této série s názvem Gregor and the Code of Claw (doslovně \"Řehoř a kód drápu\") vyšla v roce 2007. V roce 2008 vyšla první kniha trilogie Hunger Games (pod názvem \"Hunger Games - Aréna smrti\" vydalo Nakladatelství Fragment na jaře 2010). V této trilogii se inspirovala řeckým mýtem o Theseovi a Minotaurovi a také armádní dráhou svého otce, která jí umožnila lépe porozumět chudobě, hladu a dalším následků války. Námět na příběh ji napadl ve chvíli, kdy přepínala televizi mezi zprávami z války v Iráku a různými reality show. V roce 2009 vyšel druhý díl Catching Fire (pod názvem \"Vražedná pomsta\" vydalo Nakladatelství Fragment na podzim 2010) a závěrečný díl vyšel v srpnu 2010 pod názvem Mockingjay (doslovný překlad \"Reprodrozd\"; pod názvem \"Síla vzdoru\" byl vydán na jaře 2011 v Nakladatelství Fragment). Jen prvního dílu se prodalo v severní Americe během prvního roku přes 1,5 milionů výtisků, na žebříčku New York Times se udržel titul více než 60 týdnů. Suzanne Collinsová se díky tomuto úspěchu dostala v roce 2010 na seznam nejvlivnějších lidí, sestavovaný magazínem Time. Filmová práva na trilogii \"The Hunger Games\" získala společnost Lions Gate Entertainment. Collinsová spolupracovala i na scénáři ke zfilmování prvního dílu (premiéra 2012), které bylo komerčně velmi úspěšné (rozpočet $78 miliónů, zisk pak $700 miliónů).", "section_level": 1}], "src_summary": "Suzanne Collinsová (* 10. srpna 1962) je americká spisovatelka, autorka bestsellerových sérií Underworld Chronicles (doslovně \"Podzemní kroniky\") a Hunger Games (doslovně \"Hladové hry\"). Vystudovala obor dramatického psaní na New York University, kde získala titul M.F.A. V současnosti žije v Connecticutu se svým manželem, dvěma dětmi a třemi koťaty.", "tgt_summary": "Suzanne Collins (born August 10, 1962) is an American television writer and author. She is known as the author of \"The New York Times\" best-selling series \"The Underland Chronicles\" and \"The Hunger Games\".", "id": 25014}
{"src_title": "Miri Regev", "tgt_title": "Miri Regev", "src_document": [{"title": "Biografie.", "content": "Narodila se v roce 1965 ve městě Kirjat Gat. V roce 1983 vstoupila do přípravného vojenského kurzu Gadna, kde se stala velitelkou roty, jíž byla až do roku 1986. Poté působila jako zástupce mluvčího armády při Jižním velitelství. Dále pokračovala v budování armádní kariéry v oblasti public relations a v roce 2002 byla povýšena na zástupkyni mluvčího IOS. V roce 2003 byla jmenována koordinátorkou národních PR snah při úřadu izraelského premiéra v souvislosti s plánovanou koaliční válkou v Iráku. Po krátkém působení (2004–2005) v pozici vrchního cenzora tisku a médií byla v roce 2005 povýšena do hodnosti brigádní generálky a stala se mluvčí izraelské armády. Během jejího působení v této funkci se Izrael v roce 2005 stáhl z Pásma Gazy a o rok později se zapojil do druhé libanonské války. V roce 2007 ji ve funkci nahradil Avi Benajahu. V listopadu 2008 vstoupila do strany Likud a o rok později za stranu kandidovala v parlamentních volbách z 27. místa kandidátní listiny. Likud ve volbách nakonec získal právě 27 poslaneckých mandátů a Miri Regev se stala poslankyní 18. Knesetu. V červnu 2010 při jednání Knesetu narušila projev izraelskoarabské poslankyně Hanín Zuabí za stranu Balad, která kritizovala vládu za vojenský zásah proti flotile lodí plující do Pásma Gazy. Zároveň ji obvinila z dvojího zločinu, a to „přidání se k teroristům a morálního zločinu vůči Státu Izrael,“ načež na poslankyni vykřikla arabsky „vrať se do Gazy, zrádkyně.“ Poslanecký mandát obhájila rovněž ve volbách v roce 2013 a volbách v roce 2015. Od května 2015 zastává ve čtvrté Netanjahuově vládě post ministryně kultury a sportu. Je vdaná a má tři děti.", "section_level": 1}], "src_summary": "Miriam „Miri“ Regev ( מרים \"מירי\" רגב, narozena 26. května 1965 Kirjat Gat) je izraelská politička, poslankyně Knesetu za stranu Likud a bývalá důstojnice Izraelských obranných sil, která dosáhla hodnosti generálmajora. Od května 2015 je ministryní kultury a sportu v izraelské vládě.", "tgt_summary": "Miriam \"Miri\" Regev (; born \"Miriam Siboni\" on May 26, 1965) is an Israeli politician and a former Brigadier-general in the Israel Defense Forces, in which she served as IDF Spokeswoman. She is currently a member of the Knesset for Likud, and Minister of Transportation. She also previously served as Minister of Culture and Sport. On June 14, 2017, she was appointed acting PM to serve while PM Netanyahu would be abroad.", "id": 677369}
{"src_title": "Tarot (hudební skupina)", "tgt_title": "Tarot (band)", "src_document": [{"title": "Biografie.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "1980.", "content": "Tarot byl původně vytvořen bratry Hietalovými na počátku 80. let. S původním názvem Purgatory (\"očistec\"). Jakmile se kapela dostala k podpisu smlouvy u nahrávací společnosti, dohodli se na změně názvu. Od té doby skupina byla známá jak Tarot. Také line-up se ustálil v podobě Marco Hietala (basová kytara / zpěv), Zachary Hietala (kytara), Mako H (kytara) a Pecu Cinnari (bicí). Singl Wings of Darkness uviděl světlo světa v roce 1986 a během téhož roku vydali své první dlouhohrající album s názvem Spell of Iron. Rok nato přišel další singl s názvem Rose on the Grave (Růže na hrobě).", "section_level": 2}, {"title": "1990 - 1997.", "content": "Po druhém albu byla přibrzděna činnost kapely. Výsledek této \"dovolené\"? Line-up se poněkud změnil, přibyl klávesista Janne Tolsa, který nahradil druhého kytaristu Mako H. a po pěti letech obav vyšlo třetí album, To Live Forever, které bylo dokončeno v roce 1993. Tarot získal dobré ohlasy v Japonsku, a tak jejich první živé album vyšlo v roce 1994 pouze v Japonsku. Koncert byl zaznamenán na Tavastia Club v Helsinkách. Naštěstí některé z písní z živého alba byly vydány v průběhu příštího roku na omezeném vydání bonusové verze nového LP, Stigmata (1995).", "section_level": 2}, {"title": "1998 - 2002.", "content": "\"For The Glory of Nothing\", vyšla v roce 1998. A také, během téhož roku, Shining Black, kompilace, která vyšla v Japonsku. Následně opět nastala fáze klidu. Naštěstí se sem tam našlo vystoupení, které potvrdilo funkčnost kapely a ohlasy fanoušků. Marco nedokázal vydržet neaktivní postoj kapely a začal se realizovat. Hrál v Conquest a Sinergy. Vystupoval také s \"Metal Gods\". Marcova největší změna v jeho životě nastala po příchodu do kapely Nightwish v roce 2002 a poté, co začal skládat velmi úspěšné hity, začal se věnovat tvrdšímu Tarotu. Janne Tolsa hrál na klávesy pro Virtuocity's Secret Visions a Marco si tak zazpíval několik písní. Na konci léta 2002 připravil Tarot speciální koncert 80 let v Kuopio, avšak hráli písně pouze z prvních dvou alb.", "section_level": 2}, {"title": "2003.", "content": "V průběhu roku 2003 byl Shining Black vydán po celém světe. Tarot podepsal novou nahrávací smlouvu se Spinefarm Records a vydali tak nové CD Suffer Our Pleasures (2003). Suffer album se ujalo docela dobře, tedy ve Finsku. V zahraničí takový úspěch nemělo.Celá reklama a marketing nebyl vytvořený dobře. To bylo samozřejmě velkým zklamáním pro kapelu, jelikož album obsahovalo skutečně kvalitní písně. I přes negativní aspekty marketingu, si kapela poradila a díky aktivnímu tour se dostala opět do povědomí posluchačů i kritiků.", "section_level": 2}, {"title": "2006 - 2009.", "content": "V letech 2003 až 2006 měl Marco plné ruce práce se svou další skupinou Nightwish při nahrávání a turné po celém světě. Janne měl zase album Eternal Tears of Sorrow a mnoho koncertů s industrial metal kapelou Turmion Kätilöt. V roce 2006 tak nastal čas, aby se Tarot sešel znovu. Brzy na jaře roku 2006 nahrávací společnost vydala Bluelight Re-Masters sbírku, která zahrnoval všech šest alb s rozsáhlou sbírkou bonusového materiálu, nezveřejněná dema, živé a speciální verze písní a některé obaly. Některá z alb byla také remixována. Fanoušci přijeli reedici tak dobře, že v květnu 2006, kdy Tarot vydal nový singl \"You\", vyskočil poprvé v historii Tarot do hudebních žebříčků. Současně skupina formálně uznala jejich zpěváka Tommi \"Tuple\" Salmela jako skutečného člena kapely, poté, co byl s kapelou více než deset let. Nyní byl Tarot schopen provádět složitější vokální výkony, než kdy jindy, s použitím dvou hlavních zpěváků v kapele Deep Purple se zlatou érou s Coverdale / Hughes. Tarot změnila znovu nahrávací společnost a přešla pod finskou KingFoo Entertaiment. V Evropě Tarot úspěšně pracuje s Nuclear Blast. Léto 2006 bylo ve znamení práce pro kapelu, jelikož cestovala po různých klubech a na festivalech. Do té doby Tarot také skládal, dema a nahrával nový materiál a nakonec tak vypustil nejtemnější album - Crows Fly Black (2006). Po vydání \"Crows Fly Black\" se vydal Tarot na rok a půl dlouhé turné a vůbec dělal různé přehlídky také mimo Finsko. \"Crows\", byl propuštěn vydavatelstvím Nuclear Blast pro širší evropské publikum, které připravilo pro kapelu možnost udělat nějaké větší turné ve střední Evropě. Tarot rychle stoupal a tak přišel nápad natočit první DVD. Live DVD \"Undead Indeed\" bylo natočeno v rodném městě Kuopio, Club Rupla dne 17.8.2007. DVD pak vyšlo dne 11.6.2008 a na chvíli zůstal jako číslo 1 v žebříčku finských DVD. \"Undead Indeed\" zahrnuje celou show a velmi dobře zachycuje atmosféru skutečných chlapů z kraje Savo ve Finsku, co dělají rock'n'roll show. Do vydání DVD už nastupuje Marco na turné s Nightwish, ale s Tarotem se přece na několika vybraných akcí ukazuje (2008 - 2009). Bylo ale jasné, že jakmile Nightwish tour ukončí, Tarot začne znovu žít.", "section_level": 2}, {"title": "2010.", "content": "V letech 2008-2009 Janne, Marco a Zac napsali poměrně hodně nových věcí v jejich volném čase. Trvalo jen několik zkoušet a přišli s hrstkou písní, které připravili pro osmé studioalbum s názvem \"Gravity Of Light\". Většina demo práce pro toto album se odehrála v srpnu a září 2009 a vlastní nahrávky pro album začali ihned v listopadu 2009. Výsledný mix provádí Janne a Mikko Tegelman a Mika Jussila na Finnvox Studios v lednu a únoru 2010. Album je vyšlo opět pod King Foo Entertainment. Album působí jako setkání se starým přítelem. Některé věci jsou stejné, ale váš přítel přibral na váze. Ten ukazuje nové jizvy a tetování. Má delší vousy a dodává vám drsnější a rychlejší náladu. Zároveň je tu stále velké srdce ve středu. Když uslyšíte \"Gravity Of Light\", uvěříte.", "section_level": 2}], "src_summary": "Tarot je finská metalová skupina, založená roku 1985 bratry Marcem a Zacharym Hietalovými. Domovská skupina nynějšího baskytaristy a zpěváka Marca Hietaly, který skupinu neopustil, ale je současně členem Nightwish i Tarot. Ve skupině Tarot zůstal hlavním autorem a hlavou skupiny. Skupina Tarot sice nevyvíjí nijak hektickou činnost, neboť se nesmí termíny jejich turné tlouci s termíny turné Nightwish, ale udržuje si stále vysokou kvalitu své tvorby a vydává alba. Přestože má skupina za sebou dost dlouhou kariéru, do povědomí širšího okruhu posluchačů se dostala až po nástupu Marca Hietaly na post baskytaristy skupiny Nightwish.", "tgt_summary": "Tarot is a heavy metal band from Finland. They are most famous for the song “Wings of Darkness” from the 1986 album \"Spell of Iron\". While having enjoyed a broad underground popularity in Finland, the band has never been notable elsewhere until gaining new success in recent years, when their singer and bassist Marco Hietala joined Nightwish in 2002.", "id": 2356617}
{"src_title": "Alexandrina Meklenbursko-Zvěřínská", "tgt_title": "Alexandrine of Mecklenburg-Schwerin", "src_document": [{"title": "Biografie.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Původ, mládí.", "content": "Alexandrina byla dcerou meklenburského vévody Fridricha Františka III. a jeho manželky, původem ruské velkokněžny Anastázie Michailovny Romanovové, vnučky ruského cara Mikuláše I. Byla nejstarším dítětem ze tří; dalším sourozencem byl korunní princ Fridrich František IV. a nejmladším Cecilie, později manželka pruského korunního prince Viléma.", "section_level": 2}, {"title": "Manželství, potomci.", "content": "Kvůli špatnému zdravotnímu stavu svého otce vyrůstala Alexandrina společně se svými sourozenci ve Francii, Itálii, Rusku a Německu; často pobývala i v Cannes, kde také poznala dánského následníka trůnu, prince Kristiána, za kterého se 26. dubna roku 1898 ve věku 18 let ve vile Wenden v Cannes provdala. Z jejich harmonického manželství vzešli dva synové:", "section_level": 2}, {"title": "Královna.", "content": "V roce 1906 se její manžel po smrti svého dědečka Kristiána IX. stal korunním princem a 14. května roku 1912 po smrti své tchána Frederika VIII. Alexandrina spolu s ním nastoupila na dánský trůn. Královna Alexandrina neprojevovala zájem o politiku a preferovala spíše rodinné zátiší před veřejnými aktivitami; jejím zájmem byla i hudba (byla protektorkou hudebních společností \"Musikforeningen i Kbh\" a \"Den danske Richard Wagnerforening\"), proslula svými výšivkami, ráda hrála golf a fotografovala. Nezříkala se zcela účasti na veřejném životě, neusilovala však nikterak o popularitu. Po smrti své tchyně Luisy Švédské pokračovala jako oficiální protektor v podpoře řady charitativních organizací, jež Luisa založila, za 1. světové války založila sama \"Dronningens Centralkomité af 1914 (Královnin ústřední komitét 1914)\" k podpoře chudých rodin. Královský pár získal velkou popularitu za 2 světové války jako národní symbol v době okupace. Veřejné mínění vyjádřil dánský dramatik Kaj Munk slovy: \"\"Chraňme naši královnu, jediného Němce, jehož mějme rádi!\"\" Alexandrina ovdověla 20. dubna 1947. Sama zemřela po delší nemoci 28. prosince 1952. Byla pochována po boku svého manžela v katedrále v Roskilde, tradičním místě posledního odpočinku dánské královské rodiny.", "section_level": 2}], "src_summary": "Alexandrina Meklenbursko-Zvěřínská (: \"Alexandrine af Mecklenburg-Schwerin\", : \"Alexandrine Auguste Herzogin zu Mecklenburg\"; 24. prosince 1879, Schwerin – 28. prosince 1952, Hellerup u Kodaně) byla rodem meklenburská vévodkyně a jako manželka dánského krále Kristiána X. v letech 1912–1947 dánská královna.", "tgt_summary": "Alexandrine of Mecklenburg-Schwerin (24 December 1879 – 28 December 1952) was Queen of Denmark as the spouse of King Christian X. She was also Queen of Iceland (where the name was officially Alexandría) from 1 December 1918 to 17 June 1944.", "id": 293852}
{"src_title": "Projekt 1155 Fregat", "tgt_title": "Udaloy-class destroyer", "src_document": [{"title": "Stavba.", "content": "Mezi lety 1980–1991 bylo postaveno 12 jednotek této třídy, přičemž v roce 1999 do služby vstoupila třináctá jednotka \"Admiral Čabaněnko\", postavená ve vylepšené verzi \"Udaloj II\". Další dvě rozestavěná plavidla byla sešrotována. \"Admiral Čabaněnko\" byl původně stavěn pro pohraniční vojska KGB, převzalo jej však ruské námořnictvo. Jednotky projektu 1155:", "section_level": 1}, {"title": "Konstrukce.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Projekt 1155.", "content": "Konstrukce třídy \"Udaloj\" navazovala na protiponorkové fregaty třídy \"Krivak\", jejichž základní nedostatky u nich byly napraveny. Hlavňovou výzbroj představují dva 100mm kanóny AK-100 v jednohlavňových věžích na přídi a čtyři systémy blízké obrany AK-630 s rotačním 30mm kanónem. Hlavní údernou zbraň představuje osm protiponorkových raketových torpéd komplexu RPK-3 Metel (v kódu NATO SS-N-14 Silex) umístěných ve čtyřnásobných kontejnerech. Doplňují je dva raketové vrhače hlubinných pum RBU-6000 a dva čtyřhlavňové 533mm torpédomety, ze kterých lze odpalovat střely komplexu RPK-2 Vjuga (v kódu NATO SS-N-15). K obraně proti vzdušným cílům slouží protiletadlové řízené střely Kinžal (v kódu NATO SA-N-9) s dosahem 12 km, umístěné v osmi osminásobných vertikálních vypouštěcích silech. Na zádi je přistávací plošina a hangár pro uskladnění dvou protiponorkových vrtulníků Kamov Ka-27. Pohonný systém je koncepce COGAG. Jeho výkon je 60 000 hp. Pro plavbu cestovní rychlostí slouží dvě plynové turbíny M62, přičemž v bojové situaci se připojí ještě dvě plynové turbíny typu M8KF. Lodní šrouby jsou dva. Nejvyšší rychlost je 30 uzlů. Dosah je 10 500 nám. mil při rychlosti 14 uzlů.", "section_level": 2}, {"title": "Projekt 1155. 1.", "content": "Tato verze obsahovala některé prvky převzaté z torpédoborců třídy \"Sovremennyj\". Původní kanony nahradil 130mm dvojkanón AK-130, systémy AK-630 nahradily dva hybridní systémy blízké obrany Kortik, kombinující 30mm kanóny a řízené střely. Místo raketových torpéd Metel torpédoborec nese osm nadzvukových protilodních střel P-270 Moskit (v kódu NATO SS-N-22 Sunburn) s dosahem 120 km. Původní systém RBU-6000 nahradily dva výkonnější komplety systémy Udav-1. Protiletadlové střely Kinžal a torpédomety zůstaly beze změny. Obvykle je nesen jeden protiponorkový vrtulník Ka-27PL a druhý pro označování cílů Ka-27RT. Nárůst výtlaku byl kompenzován zvýšením výkonu poonného systému na 65 000 hp. Nejvyšší rychlost dosahuje 30 uzlů.", "section_level": 2}], "src_summary": "Projekt 1155 Fregat (jinak též třída Udaloj) je třída raketových torpédoborců sovětského námořnictva z doby studené války. Vyvinuty byly především jako protiponorková plavidla s dlouhým dosahem, vhodná pro doprovod sovětských hladinových uskupení. Celkem bylo postaveno 12 jednotek základního modelu a jedna modernizované verze Projekt 1155.1 Fregat II (či \"Udaloj II\"). Další dva torpédoborce nebyly po rozpadu SSSR dokončeny.", "tgt_summary": "The Udaloy\" class, Russian designations Project 1155 \"Fregat and Project 11551 \"Fregat-M\" (, 'Fregat' meaning Frigate), are series of anti-submarine guided missile destroyers built for the Soviet Navy, seven of which are currently in service with the Russian Navy. Twelve ships were built between 1980 and 1991, while the thirteenth ship built to a modified design, known as \"Udaloy II\" class, followed in 1999. They complement the Sovremennyy-class destroyers in anti-aircraft and anti-surface warfare operations.", "id": 474375}
{"src_title": "Pařížské stoky", "tgt_title": "Paris sewers", "src_document": [{"title": "Nakládání s odpadními vodami.", "content": "Za svod odpadních vod z Paříže odpovídá město prostřednictvím společnosti SIAAP (Syndicat interdépartemental pour l'assainissement de l'agglomération parisienne – Mezidepartementální syndikát pro kanalizace pařížské aglomerace). Tato společnost funguje od roku 1970, kdy ji založily departementy Hauts-de-Seine, Seine-Saint-Denis, Val-de-Marne a Paříž a dalších asi 180 obcí v sousedních departementech v regionu Île-de-France. SIAAP každý den svede jen z Paříže 2,5 – 3 milióny m odpadních vod do čtyř čistíren, odkud je voda vypouštěna do Seiny nebo Marny. SIAAP má 1551 zaměstnanců.", "section_level": 1}, {"title": "Historie kanalizace.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Stará síť.", "content": "První pařížské podzemní stoky vznikly již v římské době a jejich pozůstatky byly nalezeny pod úrovní dnešního bulváru Saint-Michel. Ve středověku byly stoky dlouho otevřené pod širým nebem. První otevřené kanalizační strouhy se objevily ve 14. století. Tato síť se rozvíjela především v době pařížského prévôta Huguese Aubriota, který vybudoval v roce 1374 první kanalizační stoku z klenutého zdiva pod ulicí \"Rue Montmartre\". Až do 18. století se moč a výkaly ve městě shromažďovaly v žumpách, které často znečišťovaly podzemní i povrchové vody. Latríny byly pravidelně vynášeny městskými počišťovači. Výkaly se svážely k úpatí vrchu Buttes-Chaumont za hranicemi tehdejší Paříže, kde vyschly a výsledný materiál se pak prodával zemědělcům jako hnojivo. Na pravém břehu vedla velká stoka podél ulice \"Rue de Ménilmontant\", do které se vlévalo několik struh z kopců Belleville a Ménilmontant. Všechen odpad se vléval do Seiny na úrovni dnešního mostu Alma. Také další stoky odváděly splašky ze severního břehu do řeky. Na levém břehu hrála roli hlavní stoky řeka Bièvre. Už ve středověku tekly strouhy s odpadní vodou z návrší Sainte-Geneviève do Bièvre nebo přímo do Seiny. Přitom voda ze Seiny byla po dlouhou dobu hlavním zdrojem vody pro pařížské obyvatelstvo. Kanály se pozvolna rozrůstaly, ale až velká epidemie moru a cholery v roce 1832 donutila město v této oblasti přijmout rozsáhlá opatření. Stoková síť měřila na počátku 19. století méně než 50 km (oproti 2000 km na konci 20. století). Do té doby neexistoval žádný ucelený plán na kanalizaci města.", "section_level": 2}, {"title": "Moderní síť.", "content": "Inženýr Eugène Belgrand pod vedením prefekta Haussmanna zahájil v roce 1854 rozsáhlou výstavbu kanalizačních tunelů, které se staly základem dnešní stokové sítě. Podle zákona z roku 1894 musely být všechny domy ve městě napojeny na kanalizační systém, takže již nedocházelo k únikům splašek do Seiny přímo ve městě. Kanály odváděly odpadní vodu až dále po proudu za město, kde ji teprve vypouštěly do řeky poblíž města Asnières-sur-Seine. Z tohoto důvodu se síť z levého břehu Seiny slévá u mostu Alma a odpadní vody jsou podzemním tunelem pod Seinou přečerpány na pravý břeh, odkud pokračují dále na severozápad. Znečištění Seiny tak stále pokračovalo, jen se posunulo až dále za Paříž. Haussmannovi nástupci proto museli hledat řešení na čištění pařížských odpadních vod. Podzemní kanály proto byly prodlouženy až do města Achères, kde byla vybudována čistírna odpadních vod. Ta byla zprovozněna v roce 1930. Dodnes zůstává nejvýznamnější čističkou pro Paříž, nicméně kromě ní vznikly v okolí Paříže i další podobná zařízení: Valenton (Val-de-Marne), Noisy-le-Grand (Seine-Saint-Denis) a Colombes (Hauts-de-Seine).", "section_level": 2}, {"title": "Rekuperace tepla.", "content": "V rámci plánu na ochranu klimatu se město Paříž a \"Compagnie de Parisienne Chauffage Urbain\" (Společnost pařížského městského vytápění) v roce 2010 rozhodly o rekuperaci tepla z kanálů. Teplo bude získáno prostřednictvím tepelných čerpadel a výměníků tepla a prostřednictvím tepelných sítí a použito k vytápění škol (první experiment probíhá ve 12. obvodu), bazénů, tělocvičen, kancelářských budov atd.", "section_level": 1}, {"title": "Musée des Égouts.", "content": "Část kanalizační sítě je otevřena pro veřejnost. Vchod se nachází u mostu Alma na levém břehu Seiny. V podzemí je vybudováno malé muzeum o historii a fungování kanalizace v Paříži, které v roce 2007 navštívilo až 95 000 návštěvníků.", "section_level": 1}, {"title": "Ztráty v kanálech.", "content": "Součástí správy kanalizací je i služba vyhledávající předměty ztracené v kanalizační síti. Jedná se permanentní službu, která ročně provede až 3000 zásahů (ztracené předměty, zatopené sklepy, podezřelý zápach apod.).", "section_level": 1}, {"title": "Stoky v kultuře.", "content": "V románu \"Bídníci\" Victora Huga se vyskytují staré kanalizační stoky, kterými Jean Valjean nese raněného Maria Pontmercyho. Rovněž v knize \"Foucaultovo kyvadlo\" (Umberta Eca) jsou stoky zmiňovány. V kinematografii se stoky objevily např. ve filmech \"Velký flám\" z roku 1966 nebo \"Ratatouille\" (2007).", "section_level": 1}], "src_summary": "Pařížské stoky (francouzsky \"Égouts de Paris\") je označení pro podzemní kanalizační síť města Paříže, která odvádí srážky a odpadní vody. První kanalizační kanály vznikly již v římské době, současná síť byla budována od 19. století. Tato síť má v současnosti přes 2400 km štol. Malá část stok je zpřístupněna i veřejnosti jako muzeum.", "tgt_summary": "The sewers of the French capital Paris date back to the year 1370 when the first underground system was constructed under Rue Montmartre. Consecutive French governments enlarged the system to cover the city's population, including expansions under Louis XIV and Napoleon III, and modernisation programs in the 1990s under Mayor Jacques Chirac. The system has featured in popular culture through its existence, including Victor Hugo's 1862 novel, \"Les Misérables\", and H. L. Humes' 1958 novel \"The Underground City\".", "id": 523345}
{"src_title": "Federico Barocci", "tgt_title": "Federico Barocci", "src_document": [{"title": "Život.", "content": "Narodil se v rodině hodináře a řezače gemů a reliéfů, od kterého dostal své první umělecké (především kreslířské) vzdělání. Mezi jeho předky patřil sochař Ambrogio Barocci. Ve 40. letech odcestoval ke svému strýci do Pesara, kde se seznámil s vévodou Francescem Mariou della Rovere, který se stal jeho podporovatelem. Roku 1548 pravděpodobně odcestoval do Říma, kde se věnoval zejména kopírování Raffaelových děl (se kterými se seznámil už v Urbinu – Raffael byl urbinský rodák). Jeho dílo ovlivnil Tizian, francouzský malíř Melozzia da Forlì a práce Battisty Franca. V 50. letech navštívil další italská města – Parmu, Benátky, Florencii i Bolognu. Slávu si však získal až po návratu do rodného Urbina, kde ho očarovaly díla Antonia da Correggia; díky tomu se stal jeho vynikajícím následovníkem. Už ve zhruba 25 letech dostal nabídku na obraz pro dóm v Urbinu, který v letech 1557-58 vytvořil (\"Umučení svatého Šebestián\"a). V roce 1560 se opět vydal do Říma, tentokrát už jako poměrně známý malíř, a tam dostal spolu s Federicom Zuccarim nabídku vyzdobit malbami některé místnosti vatikánského Belvederu, ale tuto práci nedokončil – důvodem byl pokus o otrávení jedem přidaným do salátu během malířského pikniku. V důsledku toho s u něj rozvinulo onemocnění, ze kterého se až do konce života plně nevyléčil – trpěl slabostmi a bolestmi a tedy mohl denně pracovat jen po omezenou dobu. Po uzdravení se roku 1565 vrátil do Říma pracoval na výzdobě dómu v Perugii a kostela v Urbinu. Dostal pozvání na královský dvůr od florentského velkovévody, císaře Rudolfa II. a krále Filipa II., ale ani jedno z nich nepřijal a místo toho zůstal až do smrti ve svém rodišti, kde neměl nouzi o zakázky. Barocciho díla se doposud nacházejí v různých italských kostelech, ale taky v různých muzeích v Bruselu, Madridu, Drážďanech, Mnichově, Petrohradě, Turíně a v mnohých dalších. V České republice je však téměř neznámým autorem.", "section_level": 1}], "src_summary": "Federico Barocci, vlastním jménem \"Federico Fiori\", známy jako \"Baroccio, Barozzi, Fiori da Urbino\" (asi 1533 Urbino, Itálie – 30. září 1612, Itálie) byl italský malíř. Jeho práce leží na pomezí manýristického a barokního umění.", "tgt_summary": "Federico Barocci (c. 1535 in Urbino – 1612 in Urbino) was an Italian Renaissance painter and printmaker. His original name was Federico Fiori, and he was nicknamed Il Baroccio. His work was highly esteemed and influential, and foreshadows the Baroque of Rubens.", "id": 2327239}
{"src_title": "SS Justicia", "tgt_title": "SS Justicia", "src_document": [{"title": "Historie.", "content": "9. července 1914 byla Justicia spuštěna na vodu a pokřtěna a začala se vybavovat. Ale ještě před dokončením začala 1. světová válka a práce byly na rok přerušeny. V roce 1915 si ji přisvojila britská vláda za účelem transportu jednotek. Jejím operováním bylo nejprve pověřeno rejdařství Cunard Line kvůli popopení \"Lusitanie\" a přejmenována na \"Justicia\" (název vznikl přidáním tradiční koncovky -ia ke slovu justice). Cunnard však nedokázal najít pro Justicii posádku, tak byla předána White Star Line, která měla volnou posádku z potopeného \"Britannicu\". Šedý trup lodi byl přetřen podle kamuflážního schématu.", "section_level": 1}, {"title": "Torpédování.", "content": "19. července 1918 plula prázdná z Belfastu do New Yorku střežená torpédoborci. Když byla asi 37 km jižně od Skerryvore, torpédovala ji německá ponorka \"UB-64\". Přestože byla Justicia třikrát zasažena se díky včasnému uzavření vodotěsných přepážek nepotopila. Naproti tomu doprovázející torpédoborci poškodili ponorku, která musela odplout pryč. Většina členů posádky byla evakuována a Justicia musela být odtažena remorkérem \"Sonia\" do Lough Swilley. Pak ale přišlo čtvrté torpédo, když se podařilo UB-64 Justicii opět lokalizovat. Loď však zůstala na hladině. Následující den potkala Justicii další německá ponorka \"UB-124\" a po 9. hodině ráno na ni vypálila další dvě torpéda, které zasáhly bok trupu. V poledne už byla posádka evakuována a loď se poté překlopila a zmizela pod vlnami. Doprovázející torpédoborci \"Marne\", \"Milbrook\" a \"Pigeon\" zaútočili na ponorku hloubkovými minami a palbou z děl a nakonec ji potopili. Vrak Justicie teď leží asi 45 km severozápadně od Malin Head v Irsku 68 metrů pod vodou.", "section_level": 1}], "src_summary": "SS \"Justicia byla britská loď sloužící v 1. světové válce pro transport jednotek. Postavena byla jako SS \"Statendam pro rejdařství Holland America Line v loděnicích Harland & Wolff v Belfastu. Ještě před dokončením si loď přivlastnila britská vláda, pro kterou s ní operovala White Star Line.", "tgt_summary": "SS \"Justicia was a British troopship sunk during the First World War. She was laid down as SS \"Statendam, a 32,234 gross-ton ocean liner built for the Holland America Line by Harland and Wolff in Belfast. Before the ship was completed she was acquired by the British government and operated on behalf of the shipping controller by the White Star Line. After several trips as a troopship she was torpedoed by a German U-boat off the British Isles in 1918 while sailing unladen.", "id": 1597045}
{"src_title": "Mariusz Czerkawski", "tgt_title": "Mariusz Czerkawski", "src_document": [{"title": "Kariéra před NHL.", "content": "Czerkawski nakoukl do seniorské polské nejvyšší soutěže v sezoně 1990/91 v dresu GKS Tychy, jehož barvy hájil již v mládežnických kategoriích. Nadprůměrné výkony v klubu i mládežnických reprezentačních výběrech (viz níže) zaujaly skauty klubu NHL Boston Bruins, který jej draftoval. V létě 1991 se přesunul do klubu švédské ligy Djurgårdens IF. Během sezony 1992/93 jej zaměstnavatel poslal na roční hostování do druholigového Hammarby IF. V sezoně 1993/94 již opět polský talent nastupoval za Djurgårdens a poté, co jeho klub vypadl v prvním kole play off, posílil v závěru sezony Boston Bruins.", "section_level": 1}, {"title": "NHL a závěr ve Švýcarsku.", "content": "Během svého účinkování během ročníku 1993/94 v dresu Bruins stihl odehrát čtyři utkání základní části a poté i celé play off, ve kterém vypadl Boston ve druhém kole. Czerkawski se svým startem v soutěži stal prvním hokejistou NHL, který byl vychován v Polsku. Sezona 1994/95 nezačala kvůli sporům majitelů klubů s hráčskou asociací NHLPA v běžném termínu, takže v jejím úvodu sehrál Czerkawski sedm utkání ve finské lize za Blues Espoo. Po zahájení NHL už opět oblékal dres Bostonu, se kterým vypadl v prvním kole play off. V průběhu sezony 1995/96 byl vyměněn do kanadského klubu Edmonton Oilers, ve kterém strávil i následující sezonu (kdy vypadl jeho celek ve druhém kole play off). V letech 1997-2002 nastupoval za New York Islanders, kde si v sezoně 1999/2000 vysloužil nominaci do utkání hvězd. S Islanders si zahrál play off pouze v sezoně 2001/02, kdy klub nepřešel přes první kolo. V ročníku 2002/03 patřil do kádru Montreal Canadiens, kde se ale neprosadil a část sezony dokonce strávil na farmě v celku Hamilton Bulldogs, který hraje American Hockey League. Před sezonou 2003/04 se tedy rozhodl pro návrat do Islanders, kde strávil jeden rok. Islanders se kvalifikovali do vyřazovacích bojů, ale skončili již v prvním kole. Sezona NHL 2004/05 se kvůli stávce hráčů neuskutečnila a Czerkawski podobně jako řada dalších hráčů tuto sezonu působil v Evropě, konkrétně po jedenácti letech hrál za Djurgårdens IF. Po výluce se ještě na jednu sezonu vrátil do zámoří, kde začal ročník v dresu Toronto Maple Leafs, odkud byl vyměněn symbolicky do Boston Bruins, který byl tedy jeho první i závěrečnou štací v NHL. V letech 2006-2008 polské pravé křídlo hrálo švýcarskou ligu za Rapperswil-Jona Lakers.", "section_level": 1}, {"title": "Reprezentace.", "content": "Sedmnáctiletý Czerkawski byl v roce 1989 vybrán do polského výběru do 18 let, který absolvoval turnaj B-skupiny mistrovství Evropy do 18 let a vybojoval postup do elitního turnaje pro následující rok. Tohoto šampionátu, který se konal ve Švédsku se zúčastnil talentovaný Polák také. Šikovné pravé křídlo neuniklo pozornosti ani trenérům reprezentace do 20 let. V jejím dresu si zahrál rodák z Radomska na mistrovství světa této věkové kategorie v roce 1990 ve Finsku. Polský tým bez jediného bodu skončil na poslední osmé pozici a sestoupil. Czerkawski obdržel cenu pro nejlepšího hráče svého týmu a startoval i o rok později i na turnaji B-skupiny šampionátu (zde byl nejproduktivnějším hráčem). V roce 1991 se zúčastnil poprvé velké akce jako člen seniorské reprezentace, když nastoupil na mistrovství světa skupiny B v Jugoslávii. Zde vzhledem k rozšíření hlavního šampionátu z 8 na 12 účastníků stačilo k postupu čtvrté místo. V roce 1992 si zahrál na olympijském turnaji v Albertville, kde se svým týmem obsadil 11. místo(z dvanácti účastníků). Na mistrovství světa téhož roku v ČSFR si Czerkawski nepřipsal ani bod a Polsko skončilo na posledním dvanáctém místě a sestoupilo. Po vypadnutí v základní části s New York Islanders v roce 1998 stihl posílit reprezentaci na mistrovství světa skupiny B ve Slovinsku, kde odehrál tři zápasy a podílel se pouze na sedmém místě v osmičlenném turnaji. Polsko bylo pořadatelem B-skupiny MS v roce 2000 a hráč Islanders v dresu domácího výběru byl hlavní hvězdou turnaje, kde domácí obsadili čtvrté místo. Dosud naposledy v historii se polský národní tým zúčastnil hlavního turnaje MS v roce 2002 ve Švédsku. Vzhledem k účasti svého klubu v play off NHL, kde Islanders v prvním kole vypadli až po sedmizápasové bitvě s Torontem, stihla hlavní opora týmu jen skupinu o udržení. Poláci obsadili na turnaji 14. pozici, ovšem vzhledem k tehdejším pravidlům, kdy poslední Japonsko mělo právo uhájit svojí účast v asijské kvalifikaci, to znamenalo sestup. Naposledy se zúčastnil Czerkawski B-skupiny mistrovství světa v roce 2006(kdy již tento turnaj nesl název Divize I) v Estonsku. V reprezentaci odehrál 42 utkání, ve kterých nastřílel 24 branek.", "section_level": 1}], "src_summary": "Mariusz Krzysztof Czerkawski (* 13. dubna 1972 ve Radomsku, Polsko) je bývalý polský hokejový reprezentant, který se prosadil i v severoamerické NHL, kde oblékal dres klubů Boston Bruins, Edmonton Oilers, New York Islanders, Montreal Canadiens a Toronto Maple Leafs. V letech 1996-98 byla jeho manželkou polská zpěvačka a herečka Izabella Scorupco.", "tgt_summary": "Mariusz Krzysztof Czerkawski (pronounced ; born 13 April 1972) is a Polish former professional ice hockey player who played in the National Hockey League (NHL) for the Boston Bruins, Edmonton Oilers, New York Islanders, Montreal Canadiens and Toronto Maple Leafs. In addition to playing in the NHL, Czerkawski played for several different European-based teams. A consistent scorer, Czerkawski was the first player born and trained in Poland to play in the NHL. Internationally, Czerkawski represented Poland at several international tournaments, including the 1992 Winter Olympics and the 1992 and 2002 World Championships.", "id": 1890062}
{"src_title": "Anatolij Lunačarskij", "tgt_title": "Anatoly Lunacharsky", "src_document": [{"title": "Život.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Mládí.", "content": "Narodil se jako Anatolij Antonov v Poltavě. Později přijal za příjmení jméno svého pravého otce. S marxismem se seznámil již na studiích v Kyjevě. Jedním z Lunačarského spolužáků na škole byl Nikolaj Berďajev, s nímž se spřátelil. Studoval na Curyšské univerzitě po dobu dvou let. Tam se také setkal s Rosou Luxemburgovou a Leo Jochigesem a připojil se k Ruské sociálně demokratické dělnické straně.", "section_level": 2}, {"title": "Revolucionář.", "content": "V roce 1903 se strana rozštěpila na bolševiky vedené Vladimirem Leninem a menševiky vedené Juliem Martovem. Lunačarskij se spojil s bolševiky. Když se však v roce 1908 bolševici rozčlenili na Leninovy podporovatele a stoupence Alexandra Bogdanova, Lunačarskij podporoval Bogdanova, svého švagra. V roce 1909 museli oba ze strany odejít. Odešli na Capri, kde se setkali s Maximem Gorkým a kde založili školu pro tovární dělníky. V roce 1913 odešel Lunačarskij do Paříže, kde vydával noviny \"Kruh proletářské kultury\". Po vypuknutí první světové války v roce 1914 se Lunačarskij postavil na protiválečnou stranu, s čímž se shodoval s Leninem a Trockým. Po únorové revoluci roku 1917 se Lunačarskij vrátil do Ruska a spojil se s Mežrajonci, než byli sloučeni s bolševiky.", "section_level": 2}, {"title": "Po revoluci.", "content": "Po říjnové revoluci se Lunačarskij stal lidovým komisařem pro vzdělávání. Za jeho postu byla zlepšena gramotnost lidu. Mimo jiné např. požadoval psaní ruského jazyka v latince a aktivně obhajoval zachování historického a kulturního dědictví. V pozici zůstal až do roku 1929, kdy ho nahradil Andrej Bubnov. Roku 1928 si zahrál v sovětsko-německém filmu \"Salamandr\", pro který dodal i scénář. Když se vlády ujal Stalin, ztratil Lunačarskij několik postů ve vládě. V roce 1930 reprezentoval Sovětský svaz ve Společnosti národů a v roce 1933 se stal velvyslancem ve Španělsku. Cestou tam však zemřel v Mentonu. Jeho popel byl umístěn v Kremelské zdi. Lev Trockij nazval Lunačarského „bolševikem mezi intelektuály a intelektuálem mezi bolševiky“.", "section_level": 2}], "src_summary": "Anatolij Vasiljevič Lunačarskij (; , Poltava, Ruské impérium – 26. prosince 1933, Menton, Francie) byl ruský marxistický revolucionář a filozof, sovětský politik, novinář, lidový komisař pro vzdělávání.", "tgt_summary": "Anatoly Vasilyevich Lunacharsky (born Anatoly Aleksandrovich Antonov, – 26 December 1933) was a Russian Marxist revolutionary and the first Bolshevik Soviet People's Commissar (Narkompros) responsible for Ministry and Education as well as active playwright, critic, essayist and journalist throughout his career.", "id": 1012529}
{"src_title": "SS Haverford", "tgt_title": "SS Haverford", "src_document": [{"title": "Historie.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Stavba a počátky.", "content": "Stavební práce začaly v roce 1899 v loděnicích John Brown & Company v Clydebanku. Na vodu byl spuštěn 4. května 1901 a na svou první plavbu pro America Line ze Southamptonu do New Yorku se vydal 4. září téhož roku. Po dalších dvou plavbách na této trase byl přemístěn na trasu Liverpool - Filadelfie. Na určitou dobu si ho pronajala nejdříve Red Star Line na linku Antverpy - New York, poté Dominion Line na linku Liverpool - Halifax (Nové Skotsko) - Portland.", "section_level": 2}, {"title": "První světová válka.", "content": "Po vypuknutí první světové války byl Haverford povolán do služeb Royal Navy jako transportní loď. V roce 1917 narazil na německou ponorku (asi U-\"38\"), která ho zasáhla dorpédem. Loď byla těžce poškozena, 11 lidí na palubě zemřelo, přesto se jí podařilo dostat vlastními silami do přístavu. Po šesti měsících práce se vrátil zpět do služby a v roce 1918 se stal opět terčem ponorky. Tentokrát se mu podařilo uniknout.", "section_level": 2}, {"title": "White Star Line a konec služby.", "content": "Po konci války byl prodán v roce 1921 White Star Line, která ve válce ztratila několik lodí. Byl přemalován podle schématu White Star Line (černý trup, zlatý pruh, bílá nástavba), ale jméno mu zůstalo původní na místo přidání jejich tradiční koncovky \"-ic\". 1. dubna 1921 byl přidělen na linku Liverpool - Filadelfie. V roce 1922 byl vrácen zpět American Line na linku Hamburk - New York. Od roku 1924 se na lodi začaly objevovat konstrukční problémy a problémy s elektřinou. Po několika opravách byl nakonec v září prodán do šrotu. Sešrotován byl v Itálii následujícího roku.", "section_level": 2}], "src_summary": "SS \"Haverford\" byl zaoceánský parník původně postavený pro americké rejdařství American Line. Na určitou dobu si ho pronajaly Red Star Line a Dominion Line. Během 1. světové války sloužil jako transportér vojenských jednotek a v roce 1917 byl torpédován, utrpěl rozsáhlé poškození a 11 lidí na palubě zahynulo. Po renovaci byl prodán White Star Line, ale po roce se vrátil zpět k původnímu majiteli. V roce 1924 byl vyřazen z provozu a následující rok v Itálii sešrotován.", "tgt_summary": "SS \"Haverford\" was an American transatlantic liner commissioned in 1901 for the American Line. During World War One, \"Haverford\" was utilized as a troop transport vessel in the North Atlantic Ocean. Following the war, the White Star Line purchased and recommissioned the ship. She was decommissioned in 1924 and scrapped in 1925.", "id": 1685939}
{"src_title": "Bièvre", "tgt_title": "Bièvre (river)", "src_document": [{"title": "Tok.", "content": "Řeka měří 33 km, pramení u vsi Bouviers, která patří k městu Guyancourt a vzápětí protéká soustavou jezer. Následně protéká obcemi Buc, Jouy-en-Josas, Bièvres, Igny, Verrières-le-Buisson, Massy, Antony, Fresnes, L'Haÿ-les-Roses, Bourg-la-Reine, Cachan, Arcueil a Gentilly v departementech Yvelines, Essonne, Hauts-de-Seine a Val-de-Marne v hustě obydlených předměstích Paříže a nakonec protéká Paříží (přes 13. a 5. obvod), kde se na levém břehu na nábřeží \"Quai d'Austerlitz\" (poblíž Slavkovského nádraží) vlévá do Seiny. Nicméně již od města Antony teče Bièvre podzemním tunelem, který je součástí pařížských stok.", "section_level": 1}, {"title": "Historie.", "content": "Na horním toku zůstaly břehy řeky až do 18. století, kdy zde vzniklo několik vodních nádrží, téměř nedotčené. Na rozdíl od dolního toku, kde docházelo ke kácení lesů v opatství Saint-Germain-des-Prés, Sainte-Geneviève a Saint-Victor a komendě Saint-Jean-de-Latran a v roce 1686 k výstavbě vodovodu na tehdejším královském panství Buc pro zásobování vodotrysků v parcích zámku Versailles. Bièvre byla lemována mnoha prádelnami, roztáčela několik mlýnů a v Jouy-en-Josas zásobovala manufakturu na sukno. Střední tok řeky mezi městy Antony a Gentilly byl od roku 1900 nejprve částečně sveden do podzemního kanálu a od 30. let do roku 1956 pak byl celý úsek mezi Arcueil a Cachan umístěn do podzemí. Dolní tok na území dnešní Paříže byl již ve středověku ovlivněn lidskou činností. S rostoucím osídlením se na břehu řeky stavěla jatka, koželužny a barvírny, které řeku používaly jako odpadní stoku. Do řeky byly svedeny i další odpadní strouhy z okolí. Proto byla řeka z hygienických důvodů v 19. století svedena do podzemního kanálu. Dnes již nejsou na povrchu žádné stopy po její existenci, s výjimkou několika topografických názvů jako \"Rue du Moulin-des-Prés\" (ulice Mlýna v lukách), \"Rue Glacière\" a stejnojmenná stanice metra - ledárna podle místa, kde se získával v zimě led do sklepů, \"Rue Croulebarbe\" (název mlýna) nebo \"Rue du Fer-à-Moulin\" (ulice Železného mlýna).", "section_level": 1}, {"title": "Plánovaný rozvoj.", "content": "Horní tok řeky Bièvre je oblíbenou rekreační oblastí. Na předměstí je proto snaha vytvořit podél řeky síť pěších a cyklistických stezek. První trasa o délce asi jeden kilometr byla otevřena v roce 2000 mezi Verrières-le-Buisson a Massy.", "section_level": 1}], "src_summary": "Bièvre je řeka ve Francii, v regionu Île-de-France. Pramení u města Guyancourt a v Paříži se podzemním kanálem vlévá do Seiny. Její název je odvozen z latinského slova \"biber\", což znamená bobr.", "tgt_summary": "The Bièvre is a long river of the Île-de-France région that flows into the Seine (left bank) in Paris. The name translates to \"Beaver River\" in English.", "id": 779737}
{"src_title": "Władysław Anders", "tgt_title": "Władysław Anders", "src_document": [{"title": "Životopis.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Mládí.", "content": "Władysław Anders se narodil v rodině pozemkového poradce německého původu v osadě Błonie u Krośniewic. Studoval reálné gymnázium ve Varšavě. Od roku 1910 sloužil v jezdectvu ruské armády. V první světové válce byl třikrát zraněn. V roce 1917 ukončil kurs akademie generálního štábu v Petrohradu. Po bolševické revoluci odešel do Polska a účastnil se polsko-sovětské války.", "section_level": 2}, {"title": "Kariéra před válkou.", "content": "V roce 1921 začal studovat École spéciale militaire v Paříži. Do Polska se vrátil roku 1924 a stal se velitelem domobrany Varšavy. Během Květnového převratu byl na straně prezidenta, který byl nucen odstoupit. V té době dosáhl hodnosti generálporučíka.", "section_level": 2}, {"title": "Druhá světová válka.", "content": "V době vypuknutí druhé světové války velel Anders brigádě kavalérie. Polská armáda v té době neměla šanci vyhrát proti Wehrmachtu. Sám Anders byl několikrát zraněn. Nakonec byl zatčen Sověty a vězněn ve Lvově a později i v Lubjance. Po útoku Německa na SSSR dne 22. června 1941 byl Anders propuštěn s úkolem vytvořit spojeneckou polskou armádu vedle Rudé armády. Odešel na Střední Východ, poté bojoval v Itálii a účastnil se bitvy o Monte Cassino.", "section_level": 2}, {"title": "Poválečné roky a smrt.", "content": "Komunistické orgány roku 1946 vzaly Andersovi hodnost generála i polské státní občanství, kterému bylo navráceno až roku 1989. Odešel do Londýna, kde navázal styky s exilovou vládou. Zemřel během oslav 26. výročí bitvy o Monte Cassino. Byl pochován na polském vojenském hřbitově (\"Polski Cmentarz Wojenny\") v blízkosti kláštera Montecassino v Itálii. V roce 1995 mu bylo posmrtně uděleno nejvyšší polské státní vyznamenání řád Bílé orlice.", "section_level": 2}], "src_summary": "Władysław Albert Anders (11. srpna 1892, Błonie u Krośniewic, Ruské impérium – 12. května 1970, Londýn, Spojené království) byl polský generál, hlavní velitel polských ozbrojených sil v letech 1944–1945.", "tgt_summary": "Władysław Albert Anders (11 August 1892 – 12 May 1970) was a general in the Polish Army and later in life a politician and prominent member of the Polish government-in-exile in London.", "id": 412860}
{"src_title": "Policejní prefektura v Paříži", "tgt_title": "Paris Police Prefecture", "src_document": [{"title": "Historie.", "content": "15. března 1667 vytvořil Ludvík XIV. policejní úřad pro Paříž (\"lieutenance générale de police\"), který přebral některé kompetence, jež do té doby vykonával prévôt de Paris. Policejní úřad byl zrušen během Francouzské revoluce v roce 1789 a 17. února 1800 Napoleon I. založil policejní prefekturu. Během 19. století měla prefektura jednak policejní sbory dohlížející na pořádek v Paříži, jednak policejní laboratoře sloužící k vyšetřování. Během druhé světové války prefektura podléhala Vichistické vládě a spolupracovala s německými úřady. Zvláštní brigády byly zodpovědné za boj proti Résistance a komunistům. Prefektura se podílela na systematickém sčítání židů a organizaci jejich deportací na Vélodrome d'Hiver 16. a 17. července 1942. I v prefektuře však působili členové odboje, kteří prováděli sabotáže vozidel nebo vynášeli informace o deportacích. Mnoho zaměstnanců proto bylo propuštěno a deportováno. Když se Američané blížili k Paříži, Němci se rozhodli odzbrojit policii, která 15. srpna 1944 vstoupila do stávky. 19. srpna odbojové hnutí organizovalo povstání, při kterém se zmocnilo prefektury i kasáren na ostrově Cité. Během osvobozovacích bojů padlo 167 policistů a prefektura obdržela 12. října 1944 od generála de Gaulla Řád čestné legie.", "section_level": 1}, {"title": "Správní obvod.", "content": "Původní obvod prefektury tvořil jen tehdejší departement Seine, včetně měst Saint-Cloud, Sèvres, Meudon a Enghien-les-Bains, které ležely v sousedním departementu Seine-et-Oise. Jednalo se totiž o královské, příp. císařské rezidence, které podléhaly prefektuře. Po reorganizaci departementů v roce 1968 se místní příslušnost rozšířila na město Paříž a tři okolní departementy, takže se správní obvod zvětšil. V regionu Île-de-France je prefektura zodpovědná za koordinaci policejních složek.", "section_level": 1}, {"title": "Policejní prefekt.", "content": "Policejním prefektem je v současné době Bernard Boucault (od 26.6.2012). Je to politický úředník jmenovaný radou ministrů a je podřízen ministerstvu vnitra. Prefekt může v rámci své působnosti a ve spolupráci se starostou přijímat policejní předpisy. Policejní prefekt je současně prefektem pro obranu Paříže (\"Préfet de la Défense de Zóna de Paris\") a tím je zodpovědný i za nevojenskou obranu jako je udržování veřejného pořádku, zajišťování veřejných služeb a koordinace v případě přírodních katastrof.", "section_level": 1}, {"title": "Úkoly prefektury.", "content": "Prefektura je zodpovědná za následující úkoly: Do roku 1977 nebyl úřad pařížského starosty obsazen, takže policie podléhala výhradně prefektovi. Od té doby postupně přebírá starosta stále více kompetencí ohledně silničního provozu. Od roku 2002 je prefektura odpovědná už pouze za dopravu na hlavních silnicích jako je např. Avenue des Champs-Élysées a na všech ulicích, kde se konají demonstrace. Policejní prefektuře rovněž nepříslušejí některé policejně správní pravomoci (např. stavební povolení).", "section_level": 1}, {"title": "Organizace.", "content": "Prefektura je rozdělena do šesti oddělení:", "section_level": 1}, {"title": "Finance a zaměstnanci.", "content": "Prefektura je financována městem Paříž spolu s dalšími obcemi (celkem 488 milionů €) a státem (1 miliarda €). Prefektura má celkem 19 647 státních zaměstnanců, z nichž je 17 979 policistů, 748 správních zaměstnanců státní policie, techniků, vědců a 20 dalších státních úředníků, 5765 obecních zaměstnanců a 6840 vojáků (hasiči). Prefektura má k dispozici 494 zařízení a 6120 vozidel, včetně letadel a požárních vozů.", "section_level": 1}], "src_summary": "Policejní prefektura v Paříži (též Policejní komisařství v Paříži) (francouzsky: \"Préfecture de police de Paris\") je součást národní (státní) policie na území města Paříže a okolí. Nejedná se tedy o městskou policii. V jejím čele stojí policejní prefekt (\"Préfet de Police\") podřízený ministerstvu vnitra. Policejní prefektura plní úkoly francouzské státní policie na území města Paříže a tří departementů, které ji obklopují: Hauts-de-Seine, Seine-Saint-Denis a Val-de-Marne. Kromě toho dohlíží i na záchrannou službu a hasiče, plní administrativní úkoly jako je vydávání průkazů totožnosti, řidičských průkazů a úkoly cizinecké policie. Na dalším území regionu Île-de-France má také omezenou působnost. Sídlí v rozsáhlém komplexu budov na ostrově Cité. Uniformované jednotky se skládají jednak z příslušníků státní policie a dále z dopravních policistů prefektury, kteří dohlížejí na silniční provoz, a kteří nosí speciální uniformy.", "tgt_summary": "The Paris Police Prefecture () is the unit of the French Ministry of the Interior that provides police, emergency services, and various administrative services to the population of the city of Paris and the surrounding three suburban \"départements\" of Hauts-de-Seine, Seine-Saint-Denis, and Val-de-Marne. It is headed by the Prefect of Police (\"Préfet de police\"). \"\"La PP\"\" (\"Préfecture de Police\"), as it is also known, supervises the Paris Police force, the Paris Fire Brigade, and various administrative departments in charge of issuing ID cards and driver licenses or monitoring alien residents. The Prefecture of Police also has security duties in the wider Île-de-France \"région\" as the \"Préfet de Police\" is also \"Préfet de Zone de Défense\" (Prefect for the Defense zone). Since 2017, it has acquired direct responsibility for the three main airports of the Paris area (Charles de Gaulle, Orly and Le Bourget). The \"préfecture\" is a large building located in the Place Louis Lépine on the Île de la Cité. This building was built as a barracks for the Garde républicaine from 1863 to 1867 (architect Pierre-Victor Calliat) and was occupied by the Prefecture in 1871. As it is the capital of France, with government assemblies and offices and foreign embassies, Paris poses special issues of security and public order. Consequently, the national government has been responsible for providing law enforcement and emergency services since the creation of the Lieutenancy General of Police (\"lieutenance générale de police\") by Louis XIV on March 15, 1667. Disbanded at the start of the French Revolution in 1789, it was replaced by the current Prefecture of Police created by Napoléon I on February 17, 1800. This means that Paris does not have its own \"police municipale\" and that the Police Nationale provides these services directly as a subdivision of France's Ministry of the Interior. Policemen assigned to \"\"la PP\"\" are part of the Police nationale but the Police Prefect reports directly to the Interior Minister, not to the director of the Police nationale (\"Directeur général de la Police nationale\" or DGPN). In Parisian slang, the police were sometimes known as \"the archers\", a very old slang term in reference to the archers of the long-defunct Royal Watch. Paris also has the \"\" (DPSP) (Prevention, Security and Protection Directorate) which is composed of Agents with municipal police powers titled inspecteurs de sécurité (Security Inspectors). The DPSP reports to the Mayor of Paris.", "id": 157884}
{"src_title": "Pjotr Aršinov", "tgt_title": "Peter Arshinov", "src_document": [{"title": "Životopis.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Mládí.", "content": "Pjotr Aršinov se narodil v rodině ukrajinského dělníka. Vyučil se jako zámečník. Před revolucí roku 1905 se přidal k bolševikům a přispíval do novin \"Molot\" (kladivo). Krátce působil ve Střední Asii, kde propagoval bolševismus, konkrétně v Kyzyl-Arvatu (dnes Serdar) v Turkmenistánu.", "section_level": 2}, {"title": "Anarchista.", "content": "Roku 1906 odešel Aršinov před zatčením do Jekatěrinoslavu, kde se začal bolševikům odcizovat a přikláněl se k anarchismu. Roku 1907 zastřelil (nejspíš nešťastnou náhodou) vedoucího železniční stanice. Brzy byl zatčen a postaven před soud, který ho odsoudil k trestu smrti oběšením. Před popravou se mu podařilo uniknout a nalézt útočiště v Paříži. V roce 1909 se vrátil do Ruska, avšak byl zatčen a poslán do vězení Butyrka. Tam se setkal s ukrajinským anarchistou Nestorem Machnem, kterému pomohl hlouběji se seznámit s anarchistickým světonázorem a stal se jeho dlouholetým spolubojovníkem a přítelem.", "section_level": 2}, {"title": "Machnovščyna.", "content": "Roku 1917 byl Aršinov osvobozen. Zůstal v Moskvě, kde byl členem různých anarchistických skupin. Roku 1918 odešel po vítězství bolševiků na Ukrajinu. Tam se dozvěděl, že jeho přítel Machno založil Svobodnou anarchistickou republiku neboli Machnovščynu. Začal vydávat anarchistické časopisy a letáky propagující anarchismus. Jeden z velitelů Rudé armády Pavel Dybenko se musel po sérii neúspěchů na čas spojit s Machnem. Aršinov se obával, že by ho Dybenko odhalil (ten si na něho však nevzpomněl) a začal používat pseudonym Marin (Марин). Po rozchodu Dybenka a Machna se vrátil opět k příjmení Aršinov. Roku 1921 dobyli republiku bolševici. Aršinov se dostal do Berlína, kde udržoval kontakty s Machnem a kde dokončil roku 1923 knihu \"\"Historie machnovského hnutí\"\".", "section_level": 2}, {"title": "Exil.", "content": "Od roku 1925 s ním žil v Paříži, kde prosazoval založení exilové anarchické strany. Roku 1926 se stal jedním ze zakladatelů \"\"Organizační všeobecné anarchistické unie\"\", což prohloubilo jeho stesk po domově. Roku 1927 vydal knihu \"\"Dva říjny\"\". Roku 1931 získal kontakty na bolševika Ordžonikidzeho. V té době vydal anarchistické publikace \"\"Anarchismus a diktatura proletariátu\"\" (1931) a \"\"anarchismus našeho času\"\" (1933).", "section_level": 2}, {"title": "Smrt.", "content": "V roce 1934 se Aršinov vrátil do Sovětského svazu. Pokoušel se navázat opětovný kontakt s bolševiky, roku 1938 však byl v rámci stalinských čistek zatčen. Byl obviněn z propagace anarchismu a jiných zločinů, byl odsouzen k trestu smrti a zastřelen.", "section_level": 2}], "src_summary": "Pjotr Andrejevič Aršinov (rusky \"Пëтр Андреевич Аршинов\", 26. července 1887 Andrejevka, Ruské impérium – 9. září 1938 Moskva, SSSR) byl ruský revolucionář, zpočátku bolševik a později anarchista.", "tgt_summary": "Peter Andreyevich Arshinov (), also P. Marin () (1886–1937), was a Ukrainian anarchist revolutionary and intellectual who chronicled Nestor Makhno's 1919–1921 uprising.", "id": 1699298}
{"src_title": "Cinémathèque française", "tgt_title": "Cinémathèque Française", "src_document": [{"title": "Historie.", "content": "V roce 1935 Henri Langlois a Georges Franju, kteří po léta shromažďovali kopie filmů, založili filmový klub s názvem „Filmový kroužek“ (\"Cercle du cinéma\"), aby podpořili a veřejnosti zpřístupnili starší filmy. Následujícího roku 2. září 1936 s morální a finanční podporou Paula Augusta Harlého vznikla Cinémathèque française, aby pod vedením Henriho Langloise uchovávala a restaurovala filmy a promítala je při vzdělávání nových generací. Kromě filmů instituce začala sbírat všechno, co s výrobou filmů souvisí: kamery, plakáty, publikace, kostýmy a dokonce i dekorace. 26. října 1948 byl otevřen promítací sál s kapacitou 60 míst jako první muzeum filmu ve třech podlažích domu č. 7 na \"Avenue de Messina\" v 8. obvodu. V tomto sále se setkávali významní umělci jako François Truffaut, Jean-Luc Godard, Jacques Rivette, Éric Rohmer nebo Suzanne Schiffman. 1. prosince 1955 Cinémathèque přesídlila do nového sálu (260 míst) na \"Rue d'Ulm\" č. 29 v 5. obvodu. 5. června 1963 muzeum získalo sál v Palais de Chaillot díky důvěře ministra kultury Andrého Malrauxe. V únoru 1968 André Malraux pod tlakem ministerstva financí žádal změny ve vedení muzea a odvolal Henriho Langloise. Vznikl výbor na obranu, jehož členy byli filmaři Abel Gance, François Truffaut, Alain Resnais, Georges Franju, Jean-Luc Godard, Chris Marker, Jacques Rivette, Alexandre Astruc, Claude Chabrol, Pierre Kast, Claude Berri, Jacques Doniol-Valcroze, Jean Eustache, André Cayatte, Éric Rohmer, Jean Rouch, Joris Ivens, Robert Bresson a herci Jean-Pierre Léaud, Claude Jade, Françoise Rosay a Jean Marais, který svolával demonstrace, takže Henri Langlois byl znovu postaven do čela 22. dubna. Tyto demonstrace probíhaly během studentských nepokojů. Dne 2. dubna 1974 Henri Langlois obdržel za svou činnost čestného Oscara a posléze i Césara. V roce 1980 byl slavnostně otevřen promítací sál v Centre Georges Pompidou. V roce 1984 ministr kultury Jack Lang zahájil projekt, ve kterém pokračovali i jeho nástupci až do roku 1996, když zřídil velký promítací sál v nedalekém Palais de Tokyo. Zde proběhly velké retrospektivy filmařů jako Ingmar Bergman, Ernst Lubitsch, Fritz Lang nebo Robert Bresson. Kromě toho zde běžely i tematické programy (např. westerny...). Cinémathèque byla dočasně přesunuta do Palais de Tokyo, když 24. července 1997 vypukl oheň na střeše Palais de Chaillot. Sbírky muzea evakuované během jediné noci zůstaly neporušeny, ale instituce musela opustit palác Chaillot. Promítací místnost byla uzavřena více než rok. 7. listopadu téhož roku byl otevřen nový promítací sál na \"Grands Boulevards\". Dne 30. června 1998 bylo rozhodnuto opustit plánovaný projekt přestavby Palais de Tokyo a ministryně kultury Catherine Trautmannová oznámila přesun Cinémathèque do bývalého Amerického kulturního centra v ulici \"Rue de Bercy\" ve 12. obvodu. Dne 29. října 2002 ministr kultury Jean-Jacques Aillagon oznámil, že k Cinémathèque française se připojí Bibliothèque du Film, která se rovněž přesune do nového sídla. Ke sloučení došlo od 1. ledna 2007. Dne 28. února 2005 byly sály v Palais de Chaillot a na \"Grands Boulevards\" zavřeny a Cinémathèque se přestěhovala do nového sídla. Pro veřejnost byla otevřena 28. září téhož roku.", "section_level": 1}], "src_summary": "Cinémathèque française (česky \"Francouzská filmotéka\") je muzeum věnované kinematografii, které sídlí v Paříži v parku Bercy ve 12. obvodu v bývalém American Center. Jedná se o soukromou společnost z velké části financovanou státem. Její náplní je uchovávání, restaurování a rozšiřování filmového kulturního dědictví. S více než 40 000 filmy a dalšími tisíci dokumenty a předměty souvisejících s kinematografií se řadí k největším institucím svého druhu na světě.", "tgt_summary": "The Cinémathèque Française () is a French non-profit film organization founded in 1936 that holds one of the largest archives of film documents and film-related objects in the world. Based in Paris, the archive offers daily screenings of worldwide films.", "id": 748826}
{"src_title": "Elvin Jones", "tgt_title": "Elvin Jones", "src_document": [{"title": "Životopis.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "První hudební krůčky.", "content": "Elvin Jones se narodil v Pontiacu ve státě Michigan. „První vzpomínky na dobu, kdy mi byly tak dva roky, jsou sny o tom, jak se naučím hrát na bicí”, říká Elvin v rozhovoru na allaboutjazz.com. Jako malého chlapce ho fascinoval pohled na bubeníky v cirkusových kapelách. Mnohdy urazil několik mil, jen aby je mohl vidět a slyšet. Na střední škole už hrál v černošské pochodové kapele, ve které si osvojil základy hry na pochodový buben. Po střední škole, v roce 1946, narukoval do armády. Domů se vrátil v roce 1949, úplně bez peněz. Od své sestry si půjčil 35 dolarů, aby si mohl koupit své první bicí. Svou profesionální kariéru začal v roce 1949 v Detroitu, kde měl tehdy jazz slušné zázemí, hráli tu muzikanti jako Barry Harris, Paul Chambers, Kenny Burrell, Milt Jackson, Tommy Flanagan a další. Jeho bratr Thad hrál v té době s orchestrem Bennyho Goodmana. Když se mu o Elvinovi zmínil, pozval ho Goodman na konkurz, který ale pro Elvina nedopadl nejlépe. Dostal se tak ale do New Yorku. Netrvalo dlouho a už hrál s Charlesem Mingusem, zahrál si tak i na desce \"J is for Jazz\".", "section_level": 2}, {"title": "Léta s Johnem Coltranem.", "content": "V roce 1960 se stal členem klasického kvartetu Johna Coltrana. V té době byli členy tohoto kvartetu i kontrabasista Jimmy Garrison a pianista McCoy Tyner. Elvin i Trane hráli velmi často dlouhá sóla. Elvin o této Traneově zálibě jednou prohlásil: „Nikdy mi nevadilo, že John hraje dlouhá sóla. Dělali to tak v té době skoro všichni a John na to rozhodně měl. Navíc, já jsem většinou hrál s ním.” Tento kvartet — někdy také označovaný jako klasický Coltranův kvartet — znamenal pro vývoj jazzu takový přerod, svým vlivem stejně intenzivní jako ve své době hudba Louise Armstronga či Charlieho Parkera. Elvin zůstal s Coltranem až do roku 1966, kdy se jejich vzájemné cesty rozešly. Ač Elvin byl sám zastánce polyrytmů, nesmířil se už ale s novými hudebními cestami, po kterých se tehdy Coltrane rozhodl jít. Coltrana to táhlo k jazzové avantgardě, kdežto Elvin zůstával stále věrný hard bopu. Elvin hrál dále i po odchodu z Coltranova kvartetu, na konci šedesátých a počátkem sedmdesátých let vedl své vlastní ansámbly. Za zmínku stojí například trio se saxofonistou a multiinstrumentalistou Joem Farrellem a kontrabasistou Jimmy Garrisonem (z Coltranova kvarteta). Spolu nahrály pro Blue Note desku \"Putinn’ it Together\". Elvin si jako sidemana mohl vybrat prakticky kohokoli, v sedmdesátých letech nahrával například s trumpetistou Lee Morganem či původem českým klávesistou Janem Hammerem a nebo se skupinou Oregon, která stála na pomezí jazzu a world music.", "section_level": 2}, {"title": "Pozdější kariéra.", "content": "Elvin byl velmi vlivným bubeníkem, sám svoji hru popisuje jednoduše: „Stejně jako malíř předem vidí barvy a tvary na plátně, tak i já, když hraju, dokážu vidět různé barv. Činely představují jednu barvu, bubínek druhou a přechody další. Míchám je, a tak získám dojem neustálého pohybu.” Elvinův smysl pro timing, polyrytmy a jazzovou dynamiku posunul bicí do popředí. Jeho nenucená hra ovlivnila i mnoho rockových bubeníků. Patřili mezi ně Mitch Mitchell (kterému Jimi Hendrix říkal „můj Elvin Jones”) nebo Ginger Baker. Elvin si také zahrál padoucha Job Caina v neobvyklém westernu \"Zachariah\". Po vítězné přestřelce si v jednom baru zabubnuje sólo na bicí. Elvin zemřel na zástavu srdce v roce 2004 ve svých 76 letech. Přežil tak své dvě ženy, svého syna a dceru. Tohoto úctyhodného věku se dožil i přesto, že v padesátých a šedesátých letech holdoval heroinu, za jehož držení se také dvakrát dostal do vězení.", "section_level": 2}], "src_summary": "Elvin Ray Jones (9. září 1927 – 18. května 2004) byl americký jazzový bubeník. O bicí se začal zajímat už v raném dětství, už tehdy ho přitahovaly cirkusové kapely. Mezi lety 1946–1949 sloužil v americké armádě, poté už hrál v jazzových kapelách. V roce 1955 se přestěhoval do New Yorku, kde už si zahrál s takovými jazzovými ikonami jako byli Charles Mingus, Teddy Charles, Bud Powell a Miles Davis. Mezi lety 1960–1966 byl členem legendárního John Coltrane Quartetu, hraje například na věhlasné desce \"A Love Supreme\". Během svého účinkování v tomto kvartetu vedl Elvin i své vlastní jazzové ansámbly — například The Elvin Jones Jazz Machine. Dva z jeho bratrů — Thad Jones a Hank Jones byli rovněž jazzoví hudebníci. Elvin si s nimi zahrál na několika deskách.", "tgt_summary": "Elvin Ray Jones (September 9, 1927 – May 18, 2004) was an American jazz drummer of the post-bop era. He showed an interest in drums at a young age, watching the circus bands march by his family's home in Pontiac, Michigan. He served in the United States Army from 1946 to 1949 and subsequently played in a Detroit house band led by Billy Mitchell. He moved to New York City in 1955 and worked as a sideman for Charles Mingus, Teddy Charles, Bud Powell and Miles Davis. From 1960 to 1966, he was a member of the John Coltrane quartet (along with Jimmy Garrison on bass and McCoy Tyner on piano), a celebrated recording phase, appearing on such albums as \"A Love Supreme\" and \"Live at Birdland\". Following his work with Coltrane, Jones led several small groups, some under the name \"The Elvin Jones Jazz Machine\". His brothers Hank Jones and Thad Jones were also jazz musicians with whom he recorded. He was inducted into the \"Modern Drummer\" Hall of Fame in 1995.", "id": 2064173}
{"src_title": "Vatikánské zahrady", "tgt_title": "Gardens of Vatican City", "src_document": [{"title": "Historie.", "content": "Vatikánské zahrady jsou místem klidu a meditace pro papeže již od 13. století. V roce 1279 Mikuláš III. (1277–1280) přenesl svou residenci do Vatikánu a okolo svého sídla, zhruba v prostoru dnešního Belvederu nechal zřídit malý park. Novou zahradu s živými ploty a fontánami nechal před Apoštolským palácem, v místě nádvoří sv. Damasa upravit Mikuláš V. (1447–1455). Hlavní etapa budování Vatikánských zahrad spadá do období renesance až baroka v 16.–17. století, kdy zde působili například Pirro Ligorio (1510–1583), Antonio Tempesta (1555–1630), Giovanni Maggi (1566–1618) či Giambattista Falda (1648–1678). Na počátku 16. století byl nerovný terén rozčleněn do teras, propojených schody, a to podle návrhu Donato Bramante (1444–1514). Kromě různě uspořádaných zelených ploch byl prostor postupně oživen také různými stavbami, fontánami či obrazy a sochami. Lev XIII. (1810–1903) oživil zahradu daňky, gazelami a jeleny dovezenými z Afriky. Pius XI. (1857–1939), který se po parku pohyboval v automobilu, nechal veškeré cesty vyasfaltovat. V době jeho pontifikátu, přesněji po roce 1929, vyrostly v zahradách i různé stavby, potřebné pro chod nově uznaného městského státu Vatikán – sídlo vlády, nádraží a podobně. V roce 1930 také inženýr Franco Ratti vybudoval poblíž dnešního heliportu obří podzemní rezervoár o obsahu 8 milionů litrů, který zásobuje zahrady vodou. Slouží k zavlažování, zásobování fontán i pro případné hašení požáru. Voda je do něj přiváděna z nedalekého jezera Bracciano.", "section_level": 1}, {"title": "Památky.", "content": "V zahradách roste zhruba 6500 exemplářů rostlin, zastupujících asi 300 druhů. Rostliny nejsou vždy typicky italské, jsou zde vysázeny četné exotické druhy z celého světa – severoamerické javory, libanonské cedry, japonské cykasy, tasmánské eukalypty, čínské jasmíny a další. Často se jedná o různé dary pro papeže. Zahrady obývají běžné i vzácnější druhy ptáků, žáby a užovky. Typická je kolonie zelených papoušků – mníšků (\"Myopsitta monachus\"). Vyskytují se tu také veverky, kuny či ježci. Žádná zvířata zde však nejsou cíleně chována. Mezi množstvím vegetace jsou rozmístěny nejrůznější stavby i drobnější umělecká díla, datovaná od 9. století do současnosti. V prostoru zahrad se nachází i několik důležitých státních budov, jako například Vatikánské rádio, nádraží či sídlo vlády. Kromě větších staveb je v zahradách umístěno i množství různých fontán, soch, fragmentů antických sloupů i sarkofágů. Kamenné či dřevěné lavičky umožňují odpočinutí při stoupání strmějším terénem. Cesty jsou označené prostými kamennými tabulkami a osvětlené starobylými litinovými lampami. Pamětihodnosti:", "section_level": 1}], "src_summary": "Vatikánské zahrady tvoří park, který zaujímá více než polovinu území městského státu Vatikán. Dosahuje rozlohy zhruba 23 hektarů. Nejvyšší bod se nachází ve výšce 75 m n. m. a je nejvyšším bodem celého Vatikánu. Zahrady jsou na severu, jihu i na západě vymezeny hradbami Vatikánu. Na východě je ohraničuje bazilika svatého Petra a Vatikánská muzea. Je zde možno nalézt parkový lesní porost ve stylu anglické zahrady, ale i pečlivě udržované, geometricky uspořádané záhony. Jedná se o jedinečnou oázu zeleně v centru Říma. O celý komplex pečuje zhruba třicet zaměstnanců.", "tgt_summary": "The Gardens of Vatican City (), also informally known as the Vatican Gardens () in Vatican City, are private urban gardens and parks which cover more than half of the country, located in the west of the territory and owned by the Pope. There are some buildings, such as Radio Vatican and the Governor's Palace, within the gardens. The gardens cover approximately , about half of the city. The highest point is above mean sea level. Stone walls bound the area in the North, South, and West. The gardens and parks were established during the Renaissance and Baroque era and are decorated with fountains and sculptures. Pope Francis opened the Vatican Gardens to the public in 2014. Individuals and pre-formed groups, considered to consist of 16 or more people, may visit the Gardens with the presence of a tour guide. The gardens also enshrine 17 Marian images venerated worldwide at the designation of the Pope, who is the owner of the gardens.", "id": 1431145}
{"src_title": "McCoy Tyner", "tgt_title": "McCoy Tyner", "src_document": [{"title": "Životopis.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "První hudební krůčky.", "content": "Narodil se ve Filadelfii jako nejstarší ze tří dětí. Ve hře na piáno ho podporovala jeho matka. Ve třinácti už začal hru na piáno aktivně studovat. Mezi jeho první hudební vzory patřil Bud Powell, také rodák z Filadelfie. Ještě jako mladý chlapec konvertoval k islámu. Poprvé na sebe upozornil jako prvý pianista v sextetu, který vedli Benny Golson a Art Farmer. Hrál v něm ale pouze v roce 1960, po odchodu z tohoto ansámblu se přidal ke kvartetu Johna Coltrana. Trane jej poznal ve Filadelfii, dokonce v roce 1958 nahrál Tynerovu skladbu \"The Beliver\", která vyšla na stejnojmenném Coltraneově albu. John Coltrane Quartet tehdy tvořili Coltrane na tenorsaxofon, Tyner, kontrabasista Jimmy Garrison a bubeník Elvin Jones. Mezi léty 1961 a 1965 společně odehráli stovky koncertů a pro label Impulse! nahráli několik dnes už klasických alb. Patří mezi ně \"Live at the Village Vanguard\", \"Ballads\", \"Live at Birdland\", \"Crescent\", \"A Love Supreme\" a \"The John Coltrane Quartet Plays .…\" Současně ale nahrával pro Impulse! pod svým vlastním jménem. Vyšlo tak několik vlivných desek, většinou nahraných ve složení piano, basa a bicí. V šedesátých letech se jako sideman také účastnil nahrávání několika vysoce ceněných alb pro label Blue Note Records. V souladu s podmínkami smlouvy u Prestige! nebyl ale na těchto albech nikdy uveden. Jeho účast v John Coltrane Quartetu skončila v roce 1965, kdy se Coltranova hra začala stávat čím dál tím více disharmonickou. Společně s bubeníkem Elvinem Jonesem se tedy rozhodli opustit Coltraneův kvartet. V jedné Coltraneově biografii k tomu říká: „Sám jsem nevěděl, čím bych byl této hudbě přínosný… Já slyšel jenom spoustu hluku. Tuhle hudbu jsem prostě necítil, a když hudbu nedokážu cítit, neumím ji hrát.” Odchod z kvartetu, ale pro Tynera znamenal start jeho vlastní sólové kariéry.", "section_level": 2}, {"title": "Tyner styl.", "content": "Jeho styl hry na piano se dá zjednodušeně přirovnat k maximalistickému stylu Johna Coltrana. Přestože byl členem kapely John Coltrane Quartet, nikdy nebyl zcela zastíněn saxofonistou, naopak vhodně ho doplňoval a mnohdy i inspiroval. Je považován za jednoho z nejvlivnějších jazzových pianistů dvacátého století. Podobně jako Coltrane využíval podobné stupnice, akordické vedení a rytmy. Při pozorování lze jednoduše uhodnout, že jde o leváka. Při hraní basovou linky levou rukou má tendenci zvedat ruku vysoko na klávesnici a následně důrazně udeřit do kláves. V improvizacích často využívá staccato a pentatonickou stupnici.", "section_level": 2}, {"title": "Sólová dráha.", "content": "Poté, co odešel od Coltrana, začal nahrávat pro label Blue Note. Mezi léty 1967–1970 pro něj nahrál několik postbopových desek. Patřily mezi ně: \"The Real McCoy\" (1967), \"Tender Moments\" (1967), \"Time for Tyner\" (1968), \"Expansions\" (1968) a \"Extensions\" (1970). Pak ale podepsal smlouvu s další nahrávací společností, tentokráte s Milestone. Pro ní nahrál řadu vlivných alb jako například: \"Sahara\" (1972), \"Enlightenment\" (1973) a \"Fly with the Wind\" (1976), na kterém si zahrál flétnista Hubert Laws, bubeník Billy Cobham a smyčcový orchestr. Jeho nahrávky pro Blue Note a Milestone často obsahují africké a východoasijské hudební vlivy. Například na albu \"Sahara\" hraje kromě piána také na koto, flétnu a perkuse. Tyto jeho alba jsou často uváděna jako příklad vitálního a inovativního jazzu sedmdesátých let, který nepluje na tehdy módních vlnách free jazzu či fusion. Na albu \"Trident\" si kromě piána zahrál také na cembalo (které se v jazzu prakticky nepoužívá) a celestu.", "section_level": 2}], "src_summary": "McCoy Tyner (11. prosince 1938, Filadelfie, Pensylvánie, USA – 6. března 2020, New Jersey) byl americký jazzový pianista, známý nejen jako člen John Coltrane Quartetu, ale i díky své dlouhé sólové dráze.", "tgt_summary": "Alfred McCoy Tyner (December 11, 1938 – March 6, 2020) was an American jazz pianist known for his work with the John Coltrane Quartet and a long solo career. He was an NEA Jazz Master and a five-time Grammy winner. Not a player of electric keyboards and synthesizers, he was committed to acoustic instrumentation. Tyner, who was widely imitated, was one of the most recognizable and most influential pianists in jazz history.", "id": 1380370}
{"src_title": "Joe Pass", "tgt_title": "Joe Pass", "src_document": [{"title": "Životopis.", "content": "Narodil se ve městě New Brunswick ve státě New Jersey. Narodil se do nehudební rodiny, jeho otec Mariano Passalacqua pracoval v ocelárně jako dělník. Jako dítě spatřil portrét herce Gene Autry coby kovboje hrajícího na kytaru a právě díky tomuto začal hrát na kytaru. První kytaru dostal v devíti letech (model Harmony v ceně 17 dolarů). Otec brzy rozpoznal jeho talent a neustále ho podporoval v další hře. Již ve 14. letech začal koncertovat a hrál s kapelou Fronted (Tony Pastor a Charlie Barnet), kde nadále rozšiřoval a zdokonaloval své hudební dovednosti. Později začal cestovat s menšími jazzovými skupinami až se nakonec přestěhoval z Pensylvánie do New Yorku. V roce 1950 se stal obětí drog a hodně utrácel. Z drogové závislosti ho vyléčil až pobyt na rehabilitačním programu v Synanon Center. Během této terapie neustále hrál na kytaru a dále prohluboval své dovednosti. Po patnácti měsících v Synanon (roku 1961) nahrál společně s Arnoldem Rossem album s názvem \"Sounds of Synanon\". Během celého léčebného pobytu v Synanon Center Pass neměl svou kytaru a využíval nástroj Fender, který byl vlastnictvím Synanon Center.", "section_level": 1}, {"title": "Kariéra.", "content": "Během roku 1960 nahrál sérii alb pro vydavatelství Pacific Jazz Records, včetně rané \"Catch Me\", \"12-String Guitar\", \"For Django\" a \"Simplicity\". V roce 1963 Pass obdržel cenu \"New Star Award\" udělovanou časopisem Downbeat. Na začátku sedmdesátých let zahájil spolupráci s Herbem Ellisem se kterým pravidelně vystupovali v jazzovém klubu \"Donte\" v Los Angeles. Vyvrcholení této spolupráce bylo nahrávání společného alba \"Jazz/Concord (#CJS-1)\" v novém vydavatelství Concord Jazz. Společně s Passem a Ellisem na tomto albu spolupracovali basista Ray Brown a bubeník Jake Hanna. Věnoval se také vzdělávací činnosti a vydal několik učebnic kytarové improvizace pro studenty jazzu (psané Billem Thrasherem). V roce 1974 vydal své sólové album \"Virtuoso\" a to nově pod vydavatelstvím Pablo Records. Také v roce 1974 pokračoval v tomto vydavatelství s novým albem \"The Trio featuring Pass\" (Joe Pass, Oscar Peterson, Niels-Henning Ørsted Pedersen). Roku 1975 získává Trio cenu Grammy, jako nejlepší jazzová skupina. Stejně často jako nahrával pro společnost Pablo Records, spolupracoval s Benny Carterem, Milt Jacksonem, Herbem Ellisem, Zoot Simsem, Duke Ellingtonem, Dizzy Gillespiem, Ellou Fitzgerald, Countem Basiem a spoustou dalších. S Ellou Fitzgerald nahrál celkem čtyři alba a všechny pod hlavičkou Pablo Records: \"Take Love Easy\" (1973), \"Fitzgerald and Pass... Again\" (1976), \"Speak Love\" (1983), \"Easy Living\" (1986). Joe Pass zemřel na rakovinu jater v Los Angeles ve státě Kalifornie ve věku 65 let.", "section_level": 1}], "src_summary": "Joe Pass, rodným jménem Joseph Anthony Jacobi Passalacqua (13. ledna 1929 New Brunswick, New Jersey – 23. května 1994 Los Angeles, Kalifornie) byl americký jazzový kytarista. Vynikal rozsáhlým využitím herní techniky zvané walking-bass spojené akordickým způsobem hry melodie. Měl vynikající znalost akordových průběhů.", "tgt_summary": "Joe Pass (born Joseph Anthony Jacobi Passalaqua; January 13, 1929 – May 23, 1994) was an American jazz guitarist of Sicilian descent. He is considered one of the greatest jazz guitarists of the 20th century. He created possibilities for jazz guitar through his style of chord-melody, his knowledge of chord inversions and progressions, and his use of walking basslines and counterpoint during improvisation. Pass worked often with pianist Oscar Peterson and vocalist Ella Fitzgerald.", "id": 653685}
{"src_title": "Mumie se vrací", "tgt_title": "The Mummy Returns", "src_document": [{"title": "Děj.", "content": "V roce 3067 př. n. l. v egyptských Thébách vede válečník známý jako Král Škorpion svou armádu k dobytí známého světa. Ta je ale poražena a prchá do pouště Ahm Shere, kde postupně vymírá. Když se blíží smrti, král Škorpion požádá boha Anubise o pomoc při porážce nepřátel výměnou za svou duši. Ten jeho přání vyslyší a vytvoří oázu, kde se zachrání, schová se jeho pyramida, a postaví ho do čela Anubisovy armády. Když Škorpion svého cíle dosáhne, Anubis si vezme jeho duši a jeho armáda se obrátí v prach, ze kterého vznikla. Asi o 5000 let později, v roce 1933, prozkoumávají Evelyn a Rick O'Connellovi spolu se svým synem Alexem jinou pyramidu, kde naleznou Anubisův náramek a přijdou do kontaktu se třemi lotry. Když se vrátí do Londýna, Alex si Anubisův náramek nasadí a ten mu ukáže cestu do oázy Ahm Shere. Právě probíhá egyptský rok škorpiona, takže Alex má sedm dní na to, aby se tam dostal, jinak ho náramek, který si teď nemůže sundat, osmý den při východu slunce zabije. Ve stejnou chvíli oživne Král Škorpion a Anubisova armáda. Alex je unesen egyptskou sektou, která oživila Imhotepa. Ten má Škorpiona porazit, což mu dá moc nad jeho armádou. Sektu vede kurátor Britského muzea Baltus Hafez a její součástí je i Meela Nais, reinkarnace Imhotepovy lásky Anck-su-namun. Alexovi rodiče spolu s Evelyniným bratrem Jonathanem a dávným přítelem medžájem Ardethem Bayem se ho vydají zachránit. Rick požádá o pomoc také dávného přítele Izzyho, pilota vzducholodi, který jim zajistí dopravu. Instrukce, jak se dostat do Ahm Shere dostává Alex postupně. Na každém místě zároveň nechává stopu k dalšímu místu pro své rodiče. Ardeth pošle zprávu svým medžájským přátelům, aby se připravili k boji proti vzkříšené Anubisově armádě. Během cesty vyjdou najevo neznámé části Evelyniny i Rickovi minulosti. Evelyn byla v minulém životě dcerou faraona Setiho I., která střežila Anubisův náramek, a Rick je medžáj, který má chránit Evelyn. Mezitím Imhotep povolá z podsvětí duši Anck-su-namun a umístí ji do Meely Nais. Když obě skupiny dorazí do oázy, kde se nachází Škorpionova pyramida, lidé ze sekty jsou napadeni mumifikovanými pygmeji a napadeni Rickem, Evelyn, Jonathanem a Ardethem. Všichni z příslušníků sekty jsou zavražděni mimo jejich vůdce Hafeza. Rick potom zachrání Alexe a donese ho do pyramidy těsně před svítáním, aby ho náramek nezabil. Alex je pak konečně schopen ho sundat. Před pyramidu pak ale dorazí Imhotep a Anck-su-namun, která Evelyn probodne a ta zemře. Hafez sebere náramek a použije ho k oživení Anubisovy armády, které se pak postaví medžájové. Když Imhotep vejde do pyramidy, aby se postavil Škorpionovi, přijde o svou moc - Anubis chce, aby se mu postavil jako smrtelník. Přidá se k nim i Rick. Král Škorpion je nyní z poloviny člověk a z poloviny škorpion. Imhotep pak ztratí odvahu a slíbí Škorpionovi poslušnost, a tak se Škorpion zaměří na Ricka. Mezitím Jonathan zaměstná Ankc-su-namun, zatímco Alex použije Knihu mrtvých, aby oživil svou matku. Ta se pak dá do boje s Anck-su-namun. Ve stejné době Ardeth a další medžájové porazí první vlnu Anubisovy armády, ale pak se objeví její další část - tentokrát mnohem větší, ale i tak jsou připraveni se jí postavit a položit svůj život. Rick mezitím podle nástěnných maleb přijde na to, že Škorpiona může zabít Osiridovým kopím, které má celou dobu u sebe Jonathan. Když ho Jonathan Rickovi hází, chytne ho Imhotep. Rick ho ale pak od Imhotepa získá a Škorpiona porazí a pak jemu i jeho armádě přikáže, aby se vrátili zpátky do podsvětí - těsně předtím, než se armáda dostane k medžájům. Škorpionův chrám se pak začne hroutit a všichni se chystají utéct, ale otevře se brána do podsvětí - do které spadnou Imhotep i Rick. Ricka zachrání Evelyn, i když on sám ji posílá pryč, aby zachránila sebe a Alexe. O proti tomu Anck-su-namun nechá Imhotepa zemřít i přes jeho žádosti o pomoc. Sama je pak sežrána masožravými skaraby. Rick, Evelyn, Jonathan a Alex se dostanou na vrchol pyramidy, kam pro ně přiletí Izzy. Rodina se potom rozloučí s Ardethem a film končí.", "section_level": 1}, {"title": "Ohlas.", "content": "Snímek se stal filmovým hitem roku 2001 a vydělal více peněz než první díl. O proti tomu reakce kritiky byly smíšené. Na Rotten Tomatoes má \"Mumie se vrací\" 47% na základě 131 hodnocení. Metacritic zase uvádí 48 bodů ze 100 na základě 31 hodnocení.", "section_level": 1}], "src_summary": "Mumie se vrací (v anglickém originále The Mummy Returns) je americký dobrodružný film Stephena Sommerse z roku 2001 v hlavních rolích s Brendanem Fraserem a Rachel Weisz. Film navazuje na o dva roky starší snímek \"Mumie\", jenž se odehrává primárně v roce 1926, zatímco \"Mumie se vrací\" se odehrává o sedm let později, v roce 1933. \"Mumie se vrací\" inspirovala prequel z roku 2002 \"Král Škorpion\", jenž se odehrává o 5 000 let dříve a jehož titulní postava ztvárněná Dwaynem Johnsonem byla představena právě v \"Mumii se vrací\". Na snímek navázalo v roce 2008 pokračování \"\".", "tgt_summary": "The Mummy Returns is a 2001 American action-adventure fantasy horror film, written and directed by Stephen Sommers, starring Brendan Fraser, Rachel Weisz, John Hannah, Arnold Vosloo, Oded Fehr, Patricia Velásquez, and Dwayne Johnson. The film is a sequel to the 1999 film \"The Mummy\". It was distributed by Universal Pictures. \"The Mummy Returns\" inspired the 2002 prequel film \"The Scorpion King\", a spin-off which is set 5,000 years prior and whose eponymous character, played by Dwayne Johnson (The Rock), was introduced in this film. \"The Mummy Returns\" was a commercial success despite mixed reviews. It was followed by the 2008 sequel \"\".", "id": 426221}
{"src_title": "Zmijovec", "tgt_title": "Amorphophallus", "src_document": [{"title": "Rozšíření.", "content": "Zmijovce jsou teplomilné rostliny původem z tropických deštných pralesů Asie. Ve volné přírodě jsou rozšířeny v tropických oblastech od západní Afriky přes Asii a Austrálii až do Polynésie. Jsou to rostliny nížin, kde se nejčastěji vyskytují na slunných okrajích primárních lesů nebo v řídkých sekundárních lesích po bývalých plantážích. Nevyskytují se v Novém světě.", "section_level": 1}, {"title": "Popis.", "content": "Jsou to rostliny s podzemními hlízami, které jim slouží jako zásobárna látek nutných pro růst květenství. Jsou, až na výjimky, sezónními rostlinami. Nejdříve z hlízy vyroste část listu a mohutné květenství. Po uvadnutí a opadnutí květenství vyroste list do plné velikosti. Ten po určité době zaschne a rostlina se dostane do období vegetačního klidu, které trvá 3 až 7 měsíců. Období růstu trvá půl až jeden rok. Není-li v hlíze nashromážděno dostatek živin, květenství nevyroste, vyroste jen list.", "section_level": 1}, {"title": "Květenství.", "content": "Kvetení většinou přichází těsně před obdobím dešťů. Při kvetení, které trvá několik týdnů, nejdříve z hlízy vyraší zárodek řapíku listu a tlustá protáhlá květní palice – spadix, která je obalena do ochranného listenu – toulce, ten se po dozrání květů rozvine. Vrchol řapíkatého listu různě zbarveného je mnohdy ohrnutý a vytváří pro květní palici jakousi manžetu nebo kalich. Květenství u nejmohutnějšího druhu zmijovce titánského bývá vysoké průměrně 1,5 m, byla zaznamenána výška i 2,94 m. Jednotlivé květy jsou maličké a silně redukované. Samičí květy mají jen pestíky a jsou přisedlé ve spodní části květní palice. O něco výše jsou na květní palici umístěny samčí květy, tvořené pouze 1 až 8 tyčinkami s prašníky. Část spadixu nad samčími květy je neplodná. Samčí ani samičí květy nemají žádné nápadné korunní nebo kališní lístky pro přivábení opylujícího hmyzu.", "section_level": 2}, {"title": "Opylení.", "content": "Jsou to cizosprašné rostliny, u nichž je k opylení nutný přenos pylu z jiné rostliny. Nejdřív v jeden den dozrají samičí květy ve spodní části palice a přilákají opylující hmyz dovnitř toulce silným pachem, který většinou lidé vnímají jako nesnesitelný zápach. Hmyz sestoupí do spodní části a předá přinesený pyl na pestíky samičích květů. Samčí květy v horní části ještě pyl neprodukují, ten dozraje až následující den. Hmyz po opylení samičích květů nemůže toulec opustit, ten se stáhl a uzavřel mu cestu. Aby přežil v toulci do dalšího dne, má rostlina ve dně toulce speciální žlázy nebo některé modifikované samčí květy mají patyčinky, obojí produkují látky bohaté na proteiny. Další den se samčí květy otevřou a uvězněný hmyz zasypou sprchou lepkavého pylu. Toulec se otevře a hmyz může odletět opylit další rostlinu. Po dokončení opylení toulec i horní část spadixu, tj. neplodné a samčí květy odpadnou. Zůstanou pouze spodní opylené samičí květy, které dozrají v obvykle červené (nebo jinak zbarvené) bobule, které sezobají ptáci a roznesou semena.", "section_level": 2}, {"title": "List.", "content": "Po ovadnutí květního stvolu doroste jediný list se silným, často skvrnitým řapíkem do plné výše, kde se téměř vodorovně rozloží. Bývá rozdělen na několik různě tvarovaných lístků pestře zbarvených. Po ukončení sezony list uschne.", "section_level": 2}, {"title": "Rozmnožování.", "content": "Vegetativní rozmnožování se uskutečňuje dceřinými hlízkami, které vyrůstají na výběžcích z mateřské hlízy, od které se mají oddělovat až před výsadbou. Tyto hlízky mnohdy nevyklíčí hned prvý rok, ale až druhý nebo třetí. Při množení ze semen se nesmí nechat semena přeschnout, neobsahují endosperm.", "section_level": 2}, {"title": "Použití.", "content": "Zmijovce se mimo oblast přirozeného výskytu většinou pěstují jako okrasné rostliny, nejčastěji zmijovec indický (\"Amorphophallus konjac\"). Ve svém domácím prostředí se zmijovec pěstuje jako užitková polní plodina, jeho hlízy obsahují škrob a jsou po uvaření jedlé, používají se jako naše brambory. V Indii se plátky hlíz \"Amorphophallus campanulatus\" suší a nahrazují náš chléb, v Japonsku se hlízy zmijovce indického suší a melou na mouku, ze které vyrábějí nudle a speciální pečivo.", "section_level": 1}, {"title": "Druhy.", "content": "Zmijovce jsou velice variabilní rostliny. Je uznáváno přes 200 druhů. Jsou to v převážné většině endemity relativně nevelkých oblastí světa. Územně nejrozšířenějšími druhy jsou: \"Amorphophallus abyssinicus\", \"Amorphophallus muelleri\" a \"Amorphophallus paeoniifolius\".", "section_level": 1}, {"title": "Odkazy.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Externí odkazy.", "content": "", "section_level": 2}], "src_summary": "Zmijovec (\"Amorphophallus\"), známý také pod jménem áronova hůl, je rod jednoděložných rostlin z čeledi árónovitých, kde je řazen do podčeledě \"Aroideae\".", "tgt_summary": "Amorphophallus (from Ancient Greek , \"without form, misshapen\" + \"phallos\", \"penis\", referring to the shape of the prominent spadix) is a large genus of some 200 tropical and subtropical tuberous herbaceous plants from the \"Arum\" family (Araceae), native to Asia, Africa, Australia and various oceanic islands. A few species are edible as \"famine foods\" after careful preparation to remove irritating chemicals.", "id": 239036}
{"src_title": "Nate Dogg", "tgt_title": "Nate Dogg", "src_document": [{"title": "Stručná biografie.", "content": "Narodil se v rodišti hudebního stylu G-Funk na kalifornském Long Beach v roce 1969 a zemřel tamtéž v roce 2011. Jeho bratranci jsou rappeři: Snoop Dogg, Butch Cassidy, RBX, Daz Dillinger a 1/2 Dead. Zpívat začal jako malý v kostelním sboru ve městě Clarksdale, Mississippi, kde byl jeho otec pastorem. V šestnácti letech odešel ze střední školy a domova, aby se stal členem námořní pěchoty USA, kde poté odsloužil tři roky. V roce 1991 spolu se Snoop Doggem a Warrenem G založili skupinu \"213\". Nahrané demo skupiny si poslechl producent Dr. Dre a skupinu představil nahrávací společnosti Death Row Records. Nate si svůj \"major debut\" odbyl na písni \"Deeez Nuuuts\" z Dr. Dreho alba The Chronic (1992). Úspěch alba mu vynesl smlouvu u Death Row. Poté zpíval na mnoha spolupracích např. s rappery Snoop Doggem a Tupacem. Roku 1997 měl nahrané album \"G-Funk Classics Vol. 1\", které však kvůli sporům u \"Death Row\" nemohl vydat, proto z \"Death Row\" odešel, ale kvůli právům, ho nemohl stále vydat ani na jiném labelu. Po vleklých sporech vydal původní album i s novým v roce 1998 a nazval je \"G-Funk Classics Vol. 1 & 2\". Toto dvojalbum obsahuje hit \"Nobody Does It Better\". Své druhé a prozatím poslední studiové album vydal v roce 2001 a nese název \"Music and Me\". O rok později byl shledán vinným za nelegální držení zbraně a drog, a odsouzen k podmínce a obecně prospěšným pracím. V roce 2007 prožil infarkt myokardu, po kterém strávil týden v nemocnici, a poté byl převezen do domácího ošetření. Srdeční příhoda způsobila paralyzování levé části jeho těla, které však mělo podle doktorů postupně zmizet, vliv mrtvice na jeho hlas nebyl znám. Další infarkt prožil v roce 2008. Zemřel v roce 2011 na komplikace způsobené několika infarkty, které dříve utrpěl.", "section_level": 1}], "src_summary": "Nathaniel Dwayne Hale (19. srpen 1969 - 15. březen 2011), spíše známý jako Nate Dogg, byl americký zpěvák. Na vrcholu byl v éře stylu G-Funk, který byl velmi oblíbený v první polovině devadesátých let 20. století na západním pobřeží USA, kdy hostoval na mnoha písních jiných rapperů. Svůj debut vydal v roce 1997, ale jeho nejúspěšnějším albem je \"Music and Me\" (2001).", "tgt_summary": "Nathaniel Dwayne Hale (August 19, 1969 – March 15, 2011), known professionally as Nate Dogg, was an American singer, rapper and songwriter. His smooth vocals made the hooks of numerous artists' rap songs, especially in the West Coast's G-funk era in the 1990s. Nate was in 213, a trio formed in 1990 with Snoop Dogg and Warren G. Once Snoop joined Death Row Records as a solo artist, Nate complemented some of his guest verses on Dr. Dre's debut album, \"The Chronic\" (1992), and Snoop's debut, \"Doggystyle\" (1993). Nate's greatest musical success arrived in 1994 as his cowritten duet with Warren G, the single \"Regulate,\" which reached number two on the \"Billboard\" Hot 100. As a featured artist, Nate charted 16 times on the \"Billboard\" Hot 100, and in 2003 reached number one via 50 Cent's \"21 Questions.\" In December 2007, Nate sustained a stroke, weakening his body's left side, while his cognition and voice remained intact. Several months later, he sustained another stroke. In 2011, Nate died of heart failure at age 41.", "id": 1933008}
{"src_title": "Pierre Cambronne", "tgt_title": "Pierre Cambronne", "src_document": [{"title": "Biografie.", "content": "Narodil se v Nantes, v roce 1792 narukoval jako dobrovolník ke granátníkům, bojoval v mnoha bitvách. Při druhé bitvě u Curychu (září 1799) byl povýšen na velitele roty. V bitvě u Jeny byl povýšen na plukovníka, v roce 1810 získal titul barona. Zúčastnil se tažení do Španělska, Ruska, bitev u Budyšína, Drážďan, Lipska. Byl povýšen na generála, stal se majorem císařské gardy. Doprovázel Napoleona na Elbu, kde byl velitelem vojska. V roce 1815 byl při příležitosti dobytí Paříže povýšen na hraběte. Proslulost si získal v bitvě u Waterloo, kde velel 1. pluku pěších myslivců Napoleonovy císařské gardy. Jeho jednotky byly obklíčeny Brity, ale když jej generál Charles Colville vyzval, aby se vzdal, odpověděl údajně: „\"La garde meurt et ne se rend pas\"“ (Garda umírá, ale nevzdává se.) a rozkázal svým vojákům, aby zaútočili. Tato slova byla později napsána na jeho sochu a stala se proslulými, sám Cambronne je ale vždy popíral. Podle rozšířenější, ale historicky diskutované verze byla jeho odpověď mnohem prostší: „\"Merde!\"“ (Hovno!) Obě varianty jsou často citovány, mj. v Hugově románu \"Bídníci\", kde jeho „merde“ označil autor za „\"nejkrásnější slovo, jaké kdy Francouz řekl\"“. Cambronne si tímto činem získal proslulost. Jeho jméno bylo užíváno jako eufemismus, místo vulgárního „\"merde\"“ se říkalo „\"mot de Cambronne\"“ (Cambronnovo slovo), je známo i sloveso \"cambronniser\" ve významu „říkat ,\"merde\"‘“. Cambronne byl v bitvě u Waterloo zajat a roajalistickým režimem souzen za zradu, ale v roce 1816 byl zproštěn obžaloby. Vrátil se do Nantes, oženil se se svou skotskou ošetřovatelkou Mary Osburnovou. V roce 1820 byl povýšen na brigadýra a získal titul vikomta, v letech 1820-1823 byl vojenským velitelem města Lille, poté odešel z vojenské služby. V Paříži je po něm pojmenováno náměstí \"Place Cambronne\", v Nantes je postavena jeho socha.", "section_level": 1}], "src_summary": "Vikomt Pierre Jacques Étienne Cambronne (26. prosince 1770 – 29. ledna 1842) byl francouzský napoleonský generál, proslulý svým jednáním v bitvě u Waterloo.", "tgt_summary": "Pierre Jacques Étienne Cambronne, later Pierre, 1st Viscount Cambronne (26 December 1770 – 29 January 1842), was a general of the First French Empire. A main strategist of the French Revolutionary Wars and Napoleonic Wars, he was wounded at the Battle of Waterloo.", "id": 770101}
{"src_title": "August Kubizek", "tgt_title": "August Kubizek", "src_document": [{"title": "Životopis.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Mládí.", "content": "August Kubizek byl první narozené a jediné dítě Michaela a Marie Kubizekových, které přežilo. Jeho sestry Maria, Therese a Karoline zemřely v raném dětství. Kubizek to později považoval jako rozhodnutí osudu. Hitlerova matka Klára Pölzlová totiž také ztratila čtyři děti (Gustava, Idu, Otta a Edmunda), jediný Adolf s Paulou přežili dětství. Kubizek a Hitler se poprvé setkali v Linci asi roku 1906. Oba milovali opery Richarda Wagnera, a tak se stali nejbližšími přáteli a pozdějšími spolubydlícími na pokoji na chlapecké ubytovně. Kubizek byl přijat na studia do Vídeňské Akademie múzických umění, zatímco Hitler takové štěstí neměl. V roce 1908 se Hitler s Kubizekem již dále nestýkal a bloudil bez cíle Vídní.", "section_level": 2}, {"title": "První světová válka.", "content": "Kubizek dokončil studia v roce 1912 a byl najat jako vedoucí orchestru v Mariboru. Další práce mu překazila první světová válka. Před odchodem na frontu se oženil a narodili se mu tři synové: Augustin, Karl Maria a Rudolf. Během války sloužil Kubizek jako člen 2. regimentu armády. V Prešově na Slovensku se zranil a byl dopraven do Budapešťského lazaretu. Po měsících rekonvalescence se Kubizek vrátil a pracoval s motorizovanými sbory ve Vídni.", "section_level": 2}, {"title": "Pozdější kontakt s Hitlerem.", "content": "Po válce přijal Kubizek pozici úředníka na magistrátu v Eferdingu a hudba se stala jeho koníčkem.V roce 1923 se dozvěděl o tom, že jeho dávný přítel se pokoušel provést Pivní puč a převzít vládu v Mnichově. Převrat se však nezdařil a Hitler dostal pět let vězení. Kubizek se ho nepokusil kontaktovat až do roku 1933, kdy mu poblahopřál k získání moci v Německu. Roku 1939 pozval Hitler Kubizeka jako svého hosta do Bayeruthu. Kubizek toto setkání popsal jako \"nejšťastnější hodiny mé pozemské existence\". Hitler se zase údajně o Kubizekovi vyjadřoval jako o \"jediném Čechovi, který má právo být přítelem Vůdce\". V roce 1938 byl Kubizek najat nacistickou stranou aby sepsal brožury o jeho přátelství s Hitlerem z mládí. Když se válečné štěstí začalo obracet proti Hitlerovi, Kubizek, který se o politiku příliš nezajímal, se v roce 1942 stal členem NSDAP. Jak sám řekl, ne proto, že by věřil v antisemitismus, ale jako gesto loajality vůči svému příteli.", "section_level": 2}, {"title": "Pozdější život.", "content": "V roce 1945 shromáždil Kubizek sbírku pohlednic a dalších upomínek, které mu Hitler posílal během jejich mládí a ukrýval je pečlivě v suterénu svého domu v Eferdingu. Brzy však byl zatčen a držen v Glasenbachu, kde ho vyslýchalo Americké armádní vyšetřovací trestné komando. Roku 1947 byl propuštěn. V roce 1951 uveřejnil Kubizek knihu \"Znal jsem mladého Hitlera\". Kniha zahrnuje také skici malované Hitlerem v letech 1906 a 1908. Kniha je rozdělena na tři části a skládá se z prologu, 24 kapitol a epilogu. Roku 1956 byl Kubizek jmenován prvním čestným členem hudebního spolku v Eferdingu. Zemřel téhož roku, 23. října 1956 v Linci a je pohřben v Eferdingu.", "section_level": 2}], "src_summary": "August Kubizek (3. srpna 1888, Linz, Rakousko-Uhersko – 23. října 1956, Linz, Rakousko) byl blízký přítel Adolfa Hitlera z mládí. Jeho rodiče byli českého původu. Později psal o jejich přátelství.", "tgt_summary": "August (\"Gustl\") Friedrich Kubizek (3 August 1888 – 23 October 1956) was an Austrian musical conductor best known for being a close friend of Adolf Hitler, when both were in their late teens. He later wrote about their friendship in his book \"The Young Hitler I Knew\" (1955).", "id": 200654}
{"src_title": "Ning-po", "tgt_title": "Ningbo", "src_document": [{"title": "Dějiny.", "content": "Oblast je osídlená nejméně od dob kultury Che-mu-tu 4800 př. n. l. Pod jménem Ming-čou bylo už před dvěma tisíci lety místo známé jako východisko hedvábné cesty. Bylo důležitým přístavem a střediskem zahraničního obchodu za dynastií Tchang, Sung i Ming. Podle Nankingské smlouvy z roku 1842 se stalo jedním z pěti otevřených přístavů.", "section_level": 1}, {"title": "Administrativní členění.", "content": "Subprovinční město Ning-po se člení na deset celků okresní úrovně, šest městských obvodů, dva městské okresy a dva okresy. Vlastní městské jádro je tvořeno obvody Chaj-šu, Ťiang-pej a Jin-čou; obklopené je příměstskými obvody Pej-lun, Čen-chaj a Feng-chua. Oba městské okresy, Cch'-si a Jü-jao, tvoří satelitní město na severu prefektury; na jihu se rozkládají zbylé dva okresy, Ning-chaj a Siang-šan.", "section_level": 1}, {"title": "Hospodářství a doprava.", "content": "Ning-po je ekonomické centrum východního pobřeží a významné přístavní město (zdejší přístav společně s Chang-čou byl v roce 2014 pátým největším kontejnerovým přístavem na světě, v roce 2015 to byl přístav s nejvyšším objemem odbaveného zboží – 889 milionů tun). Je exportérem spotřebního a průmyslového zboží i potravin. Relativní geografickou izolaci od dalších velkých měst východní Číny ukončilo roku 2008 zprovoznění 33 km dlouhého mostu přes Changčouskou zátoku, které zkrátilo cestu do Šanghaje na méně než dvě hodiny. Most měl kladný vliv na vzestup místní ekonomiky. Od roku 1990 má Ning-po vlastní letiště, mezinárodní letiště Ning-po Li-še. Roku 2009 hrubý produkt Ning-po dosáhl 60,8 miliard USD, přičemž vzrostl proti roku 2008 o 10,4 %. Vývoz se zvýšil o 16,6 % na 38,65 miliard USD, dovoz vzrostl o 3,1 % na 22,16 miliard USD. Ekonomický výkon na hlavu dosáhl roku 2009 10 833 USD, trojnásobku celostátního průměru. V Ning-po bylo založeno několik ekonomických a technologických rozvojových zón. Kromě zóny volného obchodu Ning-po vzniklé roku 1992 existuje na severovýchodě Ning-po ekonomická a technologická rozvojová zóna Ning-po zaměřená na průmysl, k významným investorům patří Exxon Mobile, Dupont a Dow Chemical. Národní hi-tech průmyslová rozvojová zóna Ning-po byla založena roku 1999, je zaměřena na výzkum a vývoj zejména v oblasti chemie a biotechnologií. Nordic Industrial Park (NIP) je jedním z prvních průmyslových parků Číny zcela v zahraničním vlastnictví, je provozován skandinávským managementem.", "section_level": 1}, {"title": "Sport.", "content": "V roce 2015 zde proběhlo Mistrovství Asie ve sportovním lezení.", "section_level": 1}], "src_summary": "Ning-po (; doslova „Klidné vlny“; dřívější jméno: Ming-čou () je čínské přístavní město ležící na severovýchodě provincie Če-ťiang. Město je hlavním centrem stejnojmenné administrativní jednotky se statusem subprovinčního města. Vlastní město má cca 3 500 000 obyvatel, subprovinční město Ning-po pak 7 639 000 obyvatel.", "tgt_summary": "Ningbo (; , ), formerly romanized as Ningpo, is a sub-provincial city in northeast Zhejiang province, People's Republic of China. It comprises the urban districts of Ningbo proper, three satellite cities, and a number of rural counties including islands in Hangzhou Bay and the East China Sea. Its port, the port of Ningbo–Zhoushan, spread across several locations, is among the busiest in the world and the municipality possesses a separate state-planning status. As of the 2010 census, the entire administrated area had a population of 7.6 million, with 3.5 million in the built-up area made of six urban districts of Ningbo proper. To the north, Hangzhou Bay separates Ningbo from Shanghai; to the east lies Zhoushan in the East China Sea; on the west and south, Ningbo borders Shaoxing and Taizhou respectively.", "id": 1760857}
{"src_title": "Isenheimský oltář", "tgt_title": "Isenheim Altarpiece", "src_document": [{"title": "Kompozice.", "content": "Autoři oltáře kombinují v souladu s pozdně gotickou tradicí křídlových oltářů malbu s řezbou, malba zde však má mnohem větší podíl. Oltář má dvojitá křídla, jež umožňují tři různé konfigurace. Při uzavřeném oltáři je vidět scénu Ukřižování, na křídlech ji doprovází vyobrazení svatého Antonína a svatého Šebestiána a na predelle ve spodní části scéna Oplakávání Krista, jež zůstává viditelná i při prvním otevření. Zavřený oltář vyjadřuje mystérium oběti. Uprostřed vidíme, zmučené Kristovo tělo, vlevo podpírá svatý Jan Evangelista omdlévající Pannu Marii. Pod křížem klečí a spíná k Ukřižovanému ruce svatá Máří Magdaléna. Vpravo stojí svatý Jan Křtitel s beránkem a ukazuje na Spasitele. Sochařská práce, která je dílem Niklause von Hagenaua, se objeví teprve při rozevření skříně. Na rozdíl od středověkých oltářů, jež byly rozděleny na jednotlivá pole se samostatnými výjevy, se před námi v případě \"Isenheimského oltáře\" odehrává jednotný výjev viděný z jediného bodu a ve společném prostoru. První otevření ostře kontrastuje se zavřeným oltářem. Ve veselých barvách jsou zde líčeny nejpodstatnější okamžiky Kristova života – Zvěstování Panně Marii na levém křídle, Narození Páně uprostřed a Zmrtvýchvstání na pravém křídle. K nejoblíbenějším madonám německé renesanční malby patří postavička Panny Marie která vychází z chrámu za doprovodu andělské hudby a je zahalena zlatým božím mrakem. „Neposkvrněné početí symbolizují růžový keř bez trnů, uzavřená zahrada a benátské sklo.“ Při druhém otevření se před námi objeví výjev Pokušení svatého Antonína a setkání sv. Antonína s poustevníkem Pavlem. Grünewald se zde představuje jako pozdně gotický fantaskní malíř. „Mocí své fantazie, vynalézavostí, schopností spojovat zdánlivě k sobě nepatřící věci, magickým účinkem barev a sugestivním působením akce se k jeho Pokušeni sv. Antonína přiblížili jen někteří surrealisté.“", "section_level": 1}, {"title": "Současnost.", "content": "V současné době je \"Isenheimský oltář\" umístěn v Colmaru v Muzeu Unterlinden na východě Francie v Alsasku. Jeho části jsou rozloženy a opatrně rozřezány, aby bylo možné prohlédnout si všechny tři pozice samostatně.", "section_level": 1}], "src_summary": "Isenheimský oltář je nejvýznamnějším a současně také nejrozměrnějším dílem německého renesančního malíře a představitele pozdně gotického expresívního spiritualismu Matthiase Grünewalda (kolem 1470–1528). Oltář, jenž patří k nejvýznačnějším dílům světového malířství, a který umělec zhotovil v letech 1513–1515, je kombinací sochařství a malířství s dokonalým zobrazením výrazu a lidského těla v pohybu. Grünewald jej vytvořil na zakázku preceptora Guida Guersiho pro hlavní oltář bratrstva sv. Antonína v alsaském Isenheimu nedaleko Colmaru. Mniši zdejšího kláštera zasvěceného právě sv. Antonínovi se věnovali léčení nemocných, zejména lidí postižených ergotismem, jehož příznaky nesou jednotlivé postavy na oltáři včetně ukřižovaného Krista.", "tgt_summary": "The Isenheim Altarpiece is an altarpiece sculpted and painted by, respectively, the Germans Nikolaus of Haguenau and Matthias Grünewald in 1512–1516. It is on display at the Unterlinden Museum at Colmar, Alsace, in France. It is Grünewald's largest work, and is regarded as his masterpiece. It was painted for the Monastery of St. Anthony in Isenheim near Colmar, which specialized in hospital work. The Antonine monks of the monastery were noted for their care of plague sufferers as well as their treatment of skin diseases, such as ergotism. The image of the crucified Christ is pitted with plague-type sores, showing patients that Jesus understood and shared their afflictions. The veracity of the work's depictions of medical conditions was unusual in the history of European art .", "id": 11069}
{"src_title": "Lil Scrappy", "tgt_title": "Lil Scrappy", "src_document": [{"title": "Stručná biografie.", "content": "Narodil se v roce 1984 v Atlantě. V roce 2003 si ho všiml rapper a producent Lil Jon, při jednom z klubových vystoupení. Ten ho poté upsal pod svůj nový label \"BME Rec.\", kde nato nahrál několik mixtapů, které mu vybudovaly slušné povědomí. Proto v roce 2004 došlo i na vydání alba. \"The King of Crunk & BME Recordings Present: Trillville & Lil Scrappy\" bylo dvojalbum složené ze solo alb rapperů \"Trillville\" a \"Lil Scrappy\". Alba se prodalo okolo 500 000 kusů a stalo se zlatým. Skutečný solo debut byl připraven v roce 2006, kdy ve spolupráci se svým původním labelem \"BME\" a novým \"G-Unit Records\" připravil album \"Bred 2 Die, Born 2 Live\". Produkci zajistil především Lil Jon, ale i jiní producenti, například Jazze Pha nebo Eminem. Alba se prodalo téměř 700 000 kusů a získalo zlaté ocenění společnosti RIAA. Lil Scrappy byl připraven vydat nové album. Ovšem ani u \"BME\", ani u \"G-Unit Rec.\" nebyl prioritou a proto v roce 2008 z obou labelů odešel. U nezávislého labelu \"Real Talk Ent.\" vydal album \"Prince of the South\". Alba se však prodalo jen okolo 20 000 kusů, jak už to u nezávislých děl v hudbě bývá. Roku 2009 získal smlouvu u labelu rappera Ludacrise - \"Disturbing Tha Peace\", kde začal pracovat na svém druhém studiovém albu nazvaném \"The Grustle\". Z něho byl zveřejněn singl \"Addicted to Money (ft. Ludacris)\", singl však nesplnil očekávání labelu, a tak bylo vydání alba odloženo. Proto se Scrappy rozhodl nahrát další nezávislé album u \"Real Talk Ent.\", které nazval \"Prince of the South 2\" to bylo vydáno v říjnu 2010. Později byl Scrappy z labelu DTP propuštěn a získal smlouvu u nezávislého labelu J. Wells' Bonzi Records pro jeho album \"The Grustle\", které je nyní plánováno na rok 2012.", "section_level": 1}], "src_summary": "Darryl Richardson (* 19. leden 1984, Atlanta, Georgie), spíše známý jako Lil Scrappy je americký rapper a zakladatel labelu \"G'$ Up Rec.\". Objevil ho rapper a producent Lil Jon, který ho upsal pod svůj label \"BME Records\". Jeho debut vyšel v dvojalbu společně s rapperem \"Trillvillem\". Díky úspěchu alba poté oba rappeři vydali další vlastní alba.", "tgt_summary": "Darryl Kevin Richardson (born January 19, 1984), better known by his stage name Lil Scrappy, is an American rapper and record producer. Richardson was discovered by producer and performer Lil Jon while performing at a bar in his hometown of Atlanta, Georgia. Along with labelmates Trillville, Lil Scrappy was one of the first signings to Lil Jon's BME Recordings. He has built a strong reputation and eager following throughout the Atlanta hip hop scene and throughout the Southeastern United States through various mixtape releases.", "id": 1646047}
{"src_title": "Frances McDormand", "tgt_title": "Frances McDormand", "src_document": [{"title": "Životopis.", "content": "McDormand se narodila v Gibson City v Illinois. Byla adoptovaná v roce a půl párem původem z Kanady: Noreen E. (rozené Nickelson), zdravotní sestry a recepční a Vernonen W. McDormandem, pastorem. Nemá žádné biologické sourozence. Její rodiče měli za její dětství v pěstounské péči kolem devíti dětí. Z toho si adoptovali děti tři, Frances byla poslední. Rodina se několikrát stěhovala, bydleli v několika malých městech v Illinois, v Georgii, v Kentucky a Tennessee. Nakonec se usídlili v Monessen v Pensylvánii, kde navštěvovala střední školu Monessen High School. V Západní Virginii navštěvovala Bethany College, kde získala v roce 1979 titul Bachelor of Arts. V roce 1982 získala titul magistr umění na Yaleově univerzitě. Na univerzitě byla spolubydlící s herečkou Holly Hunter.", "section_level": 1}, {"title": "Kariéra.", "content": "První zkušenost s herectvím přišla se hrou Dereka Walcotta \"Trinidad and Tobago\", projektem, který byl podporován nadací MacArthur Foundation. V roce 1984 se poprvé objevila před kamerou ve snímku \"Zbytečná krutost\",v prvním filmu bratrů Coenových. V roce 1987 si zahrála ve filmu s Holly Hunter a Nicolasem Cagem \"Potíže s Arizonou.\" Roli Connie Chapman si zahrála v páté řadě policejního dramatu \"Hill Street Blues\". V roce 1988 si zahrála roli Stelly Kowalski ve hře \"A Streetcar Named Desire\". Za roli získala nominaci na ceny Tony. Poté co se objevila v několika divadelních a televizních projektech, začala získávat úspěch a chválu od kritiků za její výkon v dramatických filmech. V roce 1988 byla nominovaná na Oscara za výkon ve vedlejší roli ve filmu \"Hořící Mississippi.\" V roce 2000 byla nominovaná ve stejné kategorii za výkon ve filmu \"Na pokraji slávy\". Za roli ve filmu \"Skvělí chlapi\" (2000) získala ocenění Critics' Choice Awards, Florida Film Critics Circle Awards a Los Angeles Film Critics Association Awards. V roce 2006 získala další nominaci na Oscara za výkon ve filmu \"Její případ\". Ten samý rok vyhrála cenu Independent Spirit Awards za roli ve filmu \"Zbožňuju prachy!\". V roce 2008 si zahrála ve filmech \"Po přečtení spalte\" a \"Velký den slečny Pettigrewové\". Zahrála si v akčním filmu \"Transformers 3.\" Vrátila se do divadla s rolí ve hře \"Good People\" a za roli získala ocenění Tony v kategorii nejlepší herečka ve hře. Svůj hlas propůjčila do filmu \"Madagaskar 3\". V listopadu roku 2014 začala stanice HBO vysílat limitovaný seriál \"Olive Kitteridgová\", ve kterém si zahrála hlavní roli. Za roli Olive získala cenu Emmy a stala se tak dvanáctou herečkou v historii, která je držitelkou ceny Tony, ceny Emmy a Oscara. V roce 2017 si zahrála hlavní roli ve filmu \"Tři billboardy kousek za Ebbingem\". Za roli získala nominaci na Oscara a vyhrála cenu Zlatý glóbus a Screen Actors Guild Awards.", "section_level": 1}, {"title": "Osobní život.", "content": "V roce 1984 se provdala za filmaře Joela Coena a společně si v roce 1995 adoptovali syna Pedra McDormand Coena z Paraguaye. Společně žijí v New Yorku.", "section_level": 1}], "src_summary": "Frances Louise McDormand (* 23. června 1957 Chicago, Illinois) je americká herečka, držitelka Oscara za nejlepší ženský herecký výkon ve filmu \"Fargo\" z roku 1996, držitelka ocenění Tony za roli v divadelní hře \"Good People\" (2011) a držitelka ceny Emmy za roli v limitovaném seriálu stanice HBO \"Olive Kitteridgeová\" (2014). V roce 2018 získala Zlatý glóbus za roli ve filmu \"Tři billboardy kousek za Ebbingem\". V roce 1984 se provdala za filmaře Joela Coena a zahrála si v několika jeho filmech, včetně \"Zbytečná krutost\" (1984), \"Potíže s Arizonou\" (1987), \"Fargo\" (1996), \"Muž, který nebyl\" (2001), \"Po přečtení spalte\" (2008) a \"Ave, Caesar!\" (2016). Třikrát byla nominovaná na Oscara v kategorii nejlepší herečka ve vedlejší roli za role ve filmech \"Hořící Mississippi\" (1988), \"Na pokraji slávy\" (2000) a \"Její případ\" (2005). Na Oscara v kategorii nejlepší herečka v hlavní roli byla nominovaná za film \"Tři billboardy kousek za Ebbingem\" (2017). Na Broadwayi si poprvé zahrála v roce 1984 ve hře \"Awake and Sing.\" Za roli Stelly Kowalski ve hře \"A Streetcar Named Desire\" v roce 1988 získala první nominaci na cenu Tony. V roce 2008 si zahrála ve hře \"The Country Girl\" a za roli získala nominaci na cenu Drama Desk Award.", "tgt_summary": "Frances Louise McDormand (born Cynthia Ann Smith, June 23, 1957) is an American actress. She is the recipient of numerous accolades, including two Academy Awards, two Emmy Awards (Primetime) and a Tony Award, making her one of the few performers to achieve the Triple Crown of Acting. McDormand was educated at Bethany College and Yale University. She has starred in a number of films by the Coen brothers, including \"Blood Simple\" (1984), \"Raising Arizona\" (1987), \"Fargo\" (1996), \"The Man Who Wasn't There\" (2001), \"Burn After Reading\" (2008) and \"Hail, Caesar!\" (2016). For playing Marge Gunderson in \"Fargo\", she won the Academy Award for Best Actress. Her other film roles include \"Mississippi Burning\" (1988), \"Almost Famous\" (2000), and \"North Country\" (2005), all earning her nominations for the Academy Award for Best Supporting Actress. In 2017, she starred as a hardened woman seeking justice for her daughter's murder in the crime-drama film \"Three Billboards Outside Ebbing, Missouri\", which won her a second Academy Award for Best Actress. McDormand made her Broadway debut in a 1984 revival of the drama \"Awake and Sing!\", and received a nomination for the Tony Award for Best Actress in a Play for her acclaimed performance as Stella Kowalski in a 1988 revival of \"A Streetcar Named Desire\". She returned to Broadway in 2008 with a revival of \"The Country Girl\", leading to a Drama Desk Award nomination for Outstanding Actress in a Play. In 2011, she won the Tony Award for Best Actress in a Play for playing a troubled single mother in \"Good People\". On television, McDormand played the titular protagonist in the HBO miniseries \"Olive Kitteridge\" (2014), which won her the Primetime Emmy Award for Outstanding Lead Actress in a Limited Series or Movie.", "id": 173975}
{"src_title": "Malinois", "tgt_title": "Malinois dog", "src_document": [{"title": "Historie.", "content": "Toto plemeno vzniklo v Belgii, kdy zde bylo tolik ovčáckých (pasteveckých) psů různých zbarvení a délky srsti, že se někteří milovníci psů rozhodli v 19. století udělat v tom pořádek — a tak rozdělili plemeno belgický ovčák na čtyři typy (laekenois, groenendael, tervueren a malinois). Malinois získal svůj název po městu Mechelen. Na počátku šlechtění a rozdělování jednotlivých typů, v roce 1891, vyzval pracovník veterinárního ústavu A. Reul všechny majitele velkých pasteveckých psů, aby se dostavili 15. listopadu toho roku na výstavu v Bruselu. Dostavilo se 117 psů nejrůznější barvy srsti i proporcí. Bylo vybráno čtyřicet nejlepších jedinců, kteří byli rozděleni do tří skupin podle barvy a délky srsti (v současné době bychom skupiny označili \"laekenois\", \"groenendael\" a \"malinois\", \"tervueren\" byl vyšlechtěn později). Byl sestaven základní standard pro každou skupinu a přestože jejich majitelé dostali instrukce, kde se zdůrazňovalo především křížení jedinců pouze v rámci jedné skupiny, avšak chovatelům šlo především o kvalitu práce a na instrukce příliš nedali. I tak se ale našel dostatek chovatelů, kteří pravidla dodržovali. Dne 3. dubna 1892 sepsal, tehdy již rok působící, Klub belgického ovčáka první standard plemene, který byl základem pro další chov. V tomto standardu se ale stále ještě zmiňovali pouze tři možné varianty. Od roku 1901 byli chovní jedinci zapisováni do první plemenné knihy. Neshody mezi chovateli tří varianty nabývaly na intenzitě, nakonec byla na začátku 20. století zavedena i čtvrtá varianta, dnes známá jako \"tervueren\". Mezi jedny z nejdůležitějších zakládajících psů plemene malinois patří psi Tjop a Dewer, oba velmi dobře hodnocení psi jak v ohledu ne exteriér, tak na povahu. Začátkem 20. století také začali maliňáci být vyváženi i mimo Belgii; do Spojených států, Ruska, Ekvádoru... V průběhu první a druhé světové války začaly být belgičtí ovčáci, především varianta malinois, využívání armádou pro různé účely; hlídání muničních skladů, předávání zpráv (tzv. spojky), obranu a podobně. Přestože by se mohlo zdát, že to plemeni ve vývoji pomohlo, je to naopak; válka kvality chovu téměř zruinovala, kvalitní psi byli odváděni a většinou zahynuli, ti, co zůstali u chovatelů se ve většině případů již plemeníky nestaly, jelikož neměly dostatečné kvality. V průběhu a po skončení druhé světové války byl dokonce chov tak zruinovaný, že bylo povoleno křížení jednotlivých variant. Dne 1. ledna 1974 bylo odsouhlaseno, že se bude každá varianta posuzovat zvlášť; tak vznikl novodobý belgický ovčák malinois. V roce 1988 se první jedinec plemene dostal do Česka. Avšak i nadále zde byly bráni jako tabu. Bylo to z důvodu, že klasický německý ovčák při dopadení zločince nebo figuranta za rukáv tahal, zatím co malinoisové jsou typičtí tím, že maso a rukáv figuranta zásadně trhají a rvou, nikoliv tahají. To se příčilo většině chovatelů a kynologů a obliba malinoisů začala značně stoupat až v prvním desetiletí 21. století.", "section_level": 1}, {"title": "Vzhled.", "content": "Belgický ovčák je pes střední velikosti, harmonických proporcí a s dobře osvaleným tělem. Na výstavách se krom samotného vzhledu posuzuje i postoj a to bez fyzického kontaktu s vystavovatelem (= chovatelem). Jedná se o kvadratické plemeno, hrudník dosahují až k loktům. Délka tlamy musí odpovídat polovině délky hlavy nebo ji mírně přesahovat. Srst u malinoisů musí být krátké, přiléhavá, světle hnědá s černou maskou na obličeji. Na krku a hřbetu může být srst mírně tmavší než na zbytku těla. Hlava je vysoko nesená, dlouhá. Poměr mozkovny a tlamy je 1:1. Mozkovna střední velikosti, čelo zploštělé. Stop mírně vyznačený. Uši jsou spíše menší velikosti, vysoko nasazené, trojúhelníkového tvaru a vždy nastražené a natočené vpřed. Oči střední velikosti, mandlovitého tvaru s tmavě hnědou duhovkou. Výraz inteligentní a živý. Nosní houba vždy černá, nozdry dobře otevřené. Pysky jsou tenké a přiléhavé, zuby silné a bílé. Přestože dříve byl preferován spíše klešťový skus, v současné době je oblíbenější nůžkový skus. Krk pevně nasazený, poměrně dlouhý, dobře osvalený a bez laloku. Hřbet je pevný, krátký, s dobře klenutými žebry. Ocas je dobře nasazený a silný u kořene, ke špičce se zužuje. Dosahuje nejméně ke hleznu. Nohy jsou dlouhé, dobře osvalené, s kulatými tlapkami a černými drápky.", "section_level": 1}, {"title": "Povaha.", "content": "Stejně jako ostatní belgičtí ovčáci, i tento je velmi vitální a neunavitelný. Je aktivní, energický, vždy se na svoji práci plně soustředí. Bleskové reakce a mrštnost mu dávají výhodu ve všestranném výcviku a to především oproti pomalejším německým ovčákům. Má rád dlouhé procházky a svoji rodinu miluje a je jí věrný. Dokáže ji také velmi dobře chránit. Změny majitele nebo prostředí většinou nese velmi těžce. Má instinkty pravého pasteveckého psa, takže jej jistě potěšíte prací venku, třeba s jinými zvířaty. K cizincům se chová nedůvěřivě, ale bez důvodu není agresivní, ani nekouše. K dětem se chová přátelsky, ale záleží to i na přístupu samotných dětí. S ostatními zvířaty vychází také dobře.", "section_level": 1}, {"title": "Péče.", "content": "Požadavky na majitele malinoise rozhodně nejsou mírné; takový chovatel by měl mít se služebními plemeny zkušenosti, měl by být asertivní, vždy dominantní a ve svých postojích zatvrzelý. Co jednou psovi zakáže, nesmí již nikdy povolit a také musí pro psa mít dostatečné využití; dostatek pohybu, nejlépe se s ním účastnit obranářských nebo záchranářských zkoušek. Pro malinoise jsou vhodné i psí sporty, například flyball nebo agility. Malinois jistě udělá radost jako aktivním sportovcům, tak aktivním kynologům nebo psovodům, kteří psa dokáží správně využít. Samotný výcvik malinoisů není nijak těžký, jelikož se tito psi učí rychle, ale psovod musí trvat na vykonání povelu. Tito psi mají také dobré pozorovací schopnosti a jsou to vášniví aportéři. Na rozdíl od některých plemen nemají problém s dlouhodobým soustředěním. Obecně se za nejslabší odvětví všestranného výcviku u malinoisů považuje stopování, avšak závisí na jedinci. Pro stopování se hodí rozvážnější plemena, resp. jedinci, ale belgičtí ovčáci jsou horliví a uspěchaní. Srst tohoto plemene nepotřebuje žádnou zvláštní péči, kromě občasného česání; v době línání je ale potřeba vyčesávat psa každý den, a doporučuje se podávat lososový nebo olivový olej, pro lepší kvalitu srsti.", "section_level": 1}], "src_summary": "Malinois neboli belgický ovčák malinois je psí plemeno a jeden ze čtyř druhů belgických ovčáků. Jako jediný z těchto ovčáků je krátkosrstý. Plemeno belgický ovčák, bylo uznáno v roce 1891, založením Klubu belgických ovčáků (v originále \"Club du Chien de Berger Belge\"). Lidově se těmto psům říká i „maliňáci“.", "tgt_summary": "The Malinois is a medium-to-large breed of dog, sometimes classified as a variety of the Belgian Shepherd dog rather than as a separate breed. The name \"Malinois\" is derived from Malines, the French name for the breed's Flemish city of origin, Mechelen. The breed is used as a working dog for tasks including detection of odors such as explosives, accelerants (for arson investigation), and narcotics; tracking humans for suspect apprehension in police work; and search and rescue missions. The U.S. Secret Service uses Belgian Malinois to guard the grounds of the White House.", "id": 855666}
{"src_title": "Americká idyla", "tgt_title": "American Pastoral", "src_document": [{"title": "Děj.", "content": "Příběh vypráví bezdětný a osamělý spisovatel Nathan Zuckerman, který se setkává na školním srazu se svým bývalým spolužákem, Jerrym Levovem. S jeho pomocí rekonstruuje život jeho bratra Seymoura Levova, kterému díky jeho blonďatým vlasům přezdívali „Švéd“. Jejich židovští prarodiče se do Ameriky přistěhovali z Evropy. Otec obou bratrů, Lou Levov, se věnoval rukavičkářství a v Newarku vybudoval světoznámou firmu Newark Maid. Seymour na střední škole vynikal ve všech sportech, stal se hvězdou v basketbalu, americkém fotbalu a na své spolužáky zapůsobil tak mocně, že vzpomínky na něho v jejich pamětech vyvstávají stále živě. Po střední škole přes otcův nesouhlas vstoupí do amerického námořnictva, aby pomohl své vlasti, které se snažil co nejvíce přizpůsobit, v boji proti Japonsku na konci druhé světové války. Po návratu odmítl všechny nabídky slavných univerzit, které si přály, aby za něj hrál, místo toho vystudoval nevýznamnou univerzitu, kde se seznámil se svou ženou Dawn Dwyerovou, dcerou irských přistěhovalců. Dawna musí jako irská katolička přesvědčit Loua Levova o tom, že se může stát synovou manželkou. Po škole vstoupil Seymour do otcovy firmy, musel projít všemi profesemi, které v továrně probíhají. Po otcově odchodu na odpočinek se řízení společnosti ujal sám. Spolu s Dawn vychovává dceru Merredith, vše se jeví jako dokonalá americká idyla. Ovšem Merry dospívá během války ve Vietnamu, začne se přátelit s jejími odpůrci a sama proti ní začne vystupovat. Aktivita vrcholí výbuchem bomby v oldrimrockém koloniálu, která zabije místního obětavého lékaře. Bombu nastražila Merry, která se po zbytek života musí ukrývat před FBI, jež po ní intenzivně pátrá. Putuje Amerikou, v Chicagu nastraží další výbušninu, která tentokrát usmrtí tři lidi. Musí dále prchat, samostudiem se snaží najít způsob života po ukončení války. Stane se džinistkou, bydlí a pracuje nedaleko otcovy továrny v Newarku. Otce během jejího útěku kontaktuje válečná aktivistka Rita Cohenová, která mu předává zprávy o dceři a chce peníze, nakonec mu prozradí dceřinu adresu a Švéd se za ní vydává, najde ji jako trosku, zjistí, že byla několikrát znásilněna, což mu po zbytek života neustále vyvstává v paměti. Kvůli džinismu se Merry o sebe nestará, aby nezahubila jiné bytosti, Švédovi se z ní udělá špatně a pozvrací se jí do obličeje. Uteče a vše vypráví svému kariéristickému bratrovi. Zuckerman se se Švédem setká na jeho pozvání, myslí, že mu má pomoci napsat hodl jeho otci. Na školním srazu ovšem zjistí, že Švédům život nebyl až tak idylický, jak Seymour při jejich setkání vyprávěl. Podobně jako Nathan prožil rakovinu prostaty, ovšem na rozdíl od něj se pro Švéda stala smrtelnou, zjistí pravdu i o jeho dceři, o které se napíše román.", "section_level": 1}], "src_summary": "Americká idyla (v originále American Pastoral) je román amerického spisovatele Philipa Rotha z roku 1997. Děj se odehrává v Nové Anglii během války ve Vietnamu, tématem je především asimilace přistěhovalců. Vypravěč románu, Rothovo spisovatelské alter ego Nathan Zuckerman, konkretizuje tuto problematiku na příkladu dvou rozdílných rodin, židovské a irských katolíků. V roce 1998 získal Roth za tento román Pulitzerovu cenu. Kniha u nás poprvé vyšla roku 2005 v nakladatelství Volvox Globator v překladu Rudolfa a Luby Pellarových.", "tgt_summary": "American Pastoral is a Philip Roth novel published in 1997 concerning Seymour \"Swede\" Levov, a successful Jewish American businessman and former high school star athlete from Newark, New Jersey. Levov's happy and conventional upper middle class life is ruined by the domestic social and political turmoil of the 1960s during the presidency of Lyndon B. Johnson, which in the novel is described as a manifestation of the \"indigenous American berserk\". The framing device in \"American Pastoral\" is a 45th high school reunion attended by frequent Roth alter ego Nathan Zuckerman, who is the narrator. At the reunion, in 1995, Zuckerman meets former classmate Jerry Levov who describes to him the tragic derailment of the life of his recently deceased older brother, Seymour \"Swede\" Levov. After Seymour's teenage daughter Merry, in 1968, set off a bomb in protest against American involvement in the Vietnam War, killing a bystander, and subsequently went into hiding, Seymour remained traumatized for the rest of his life. The rest of the novel consists of Zuckerman's posthumous recreation of Seymour's life, based on Jerry's revelation, a few newspaper clippings, and Zuckerman's own impressions after two brief run-ins with \"the Swede,\" in 1985 and shortly before Seymour's death from prostate cancer, at age 68, in 1995. In these encounters, which take place early in the novel, Zuckerman learns that Seymour has remarried and has three young sons, but Seymour's daughter Merry is never mentioned. In Zuckerman's reimagining of Seymour's life, this second marriage has no part; it ends in 1973 with Watergate unraveling on TV while the previous lives of the protagonists completely disintegrate. \"American Pastoral\" won the Pulitzer Prize in 1998 and was included in TIME's List of the 100 Best Novels. The film rights to it were later optioned, though a film version was not made until 2016. In 2006, it was one of the runners-up to Toni Morrison's \"Beloved\", in the \"What is the Best Work of American Fiction of the Last 25 Years?\" contest held by the \"New York Times Book Review.\"", "id": 1120751}
{"src_title": "Regensburger Domspatzen", "tgt_title": "Regensburger Domspatzen", "src_document": [{"title": "Historie a organizace.", "content": "Kořeny sboru sahají až do roku 975, kdy biskup Wolfgang z Řezna založil katedrální školu, která – mimo jiné – měla zajišťovat liturgický zpěv v katedrále. V průběhu neuvěřitelné více než tisícileté historie sbor zažil mnoho vzestupů i pádů. Ve 20. století se Domspatzen se stali světově proslulí, a to zejména prostřednictvím dvou sbormistrů, kteří sbor formovali v průběhu 70 let: Theobald Schrems (dómský kapelník 1924-1964) a Georg Ratzinger (dómský kapelník 1964-1994, starší bratr papeže Benedikta XVI.). Schrems položil základy, které umožnily úspěch tím, že sboru dal jeho současnou institucionální podobu: internátní škola pro chlapce ve věku 10-19 let, soukromá střední škola s důrazem na hudební vzdělání, a pěvecký sbor jako dominantní prvek. Tímto způsobem chlapci mohou studovat intenzivně zpěv a hudbu a společně pod jednou střechou získávají též vysoce kvalitní všeobecné vzdělání. To umožňuje větší efektivitu a zabraňuje vyčerpání studentů. Ratzinger zdokonalil sbor po hudební stránce a povznesl jej na vysokou uměleckou úroveň. Po jeho odchodu na odpočinek se po několika letech stal, patrně kvůli svému bratrovi Benediktu XVI., terčem bulvárních novinářů ve víceméně uměle vyvolané aféře se zneužíváním dětí, se kterou on ovšem objektivně nic společného neměl. Chlapci vystupují při světských koncertech v modrých stejnokrojích s motýlkem, muži v černých oblecích s kravatou. Při bohoslužbách nosí klasický liturgický oděv, chlapci celotročně v barvě červené, muži v černé, všichni s bílou rochetou. Od roku 1994 je kapelníkem Roland Büchner, po staletích první laik v tomto úřadě. Sbor si i pod jeho vedením udržel nejvyšší úroveň.", "section_level": 1}, {"title": "Nahrávky a vystoupení.", "content": "Sbor má obsáhlou diskografii, bylo o něm natočeno několik filmů a absolvuje i mnoho úspěšných zahraničních turné, zajímavostí je, že jeho patrně první zahraniční cesta vedla do Prahy. Hlavním účelem sboru však zůstává liturgická hudba v katedrále sv. Petra.", "section_level": 1}], "src_summary": "Regensburger Domspatzen je sbor pro liturgickou hudbu v katedrále sv. Petra v Řezně (Regensburg) v Bavorsku (Německo). Sbor je chlapecký, skládá se pouze z chlapců a mladých mužů .", "tgt_summary": "The Regensburger Domspatzen (literally: Regensburg Cathedral Sparrows) is the cathedral choir at the Regensburg Cathedral in Regensburg, Bavaria, Germany. The boys' choir dates back to 976, and consists of boys and young men only. They perform in liturgy and concert, and have made international tours and recordings.", "id": 2281045}
{"src_title": "Emil Maurice", "tgt_title": "Emil Maurice", "src_document": [{"title": "Životopis.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Raná léta ve straně.", "content": "Emil Maurice se vyučil jako hodinář. V letech 1917–1919 působil ve vojsku, avšak první světové války se neúčastnil. V roce 1919 vstoupil do DAP, která se později přetransformovala na NSDAP. V roce 1920 se Maurice stal prvním nejvyšším velitelem SA, tuto funkci vykonával do následujícího roku. Když Hitler Maurice pozoroval při jedné rvačce v mnichovské hospodě, fascinoval ho natolik, že mu nabídl tykání. Takové výsady se dostalo velmi málo straníkům, např. Ernstu Röhmovi.", "section_level": 2}, {"title": "Hitlerův strážce.", "content": "Roku 1923 se Maurice stal velitelem Stabswache (Štábní stráž). Měla osm členů a jejími úkoly byla ochrana Hitlera, strany na veřejných akcích a narušování setkání jiných stran. Za účast na Pivnicovém puči byl s Hitlerem uvězněn v Landsbergu. Právě Mauricovi diktoval Hitler první stránky své knihy Mein Kampf, později převzal tuto úlohu Rudolf Hess. V roce 1925 opět založil Maurice oddíl Hitlerovy stráže známé jako Schutzstaffel (SS). Měl členské číslo 2.", "section_level": 2}, {"title": "Odhalení židovských kořenů.", "content": "Poté co se Heinrich Himmler stal SS-Reichsführerem, se dostal Maurice do konfliktu s Himmlerovými pravidly rasové čistoty pro důstojníky SS. Toto pravidlo nařizovalo zkoumání rodin jednotlivých důstojníků a jejich předků. V Mauricově rodokmenu se ukázalo, že Maurice je židovský míšenec – prvním židem v rodině byl Mauricův dědeček Charles Maurice Schwartzenberger (1805–1896), zakladatel Divadla Thalia v Hamburku. Himmler, který vždy žárlil na Hitlerovy nejbližší přátele z nejranějších dob strany, proto nařídil okamžité Mauricovo propuštění z SS, současně s dalšími členy jeho rodiny. Hitler však udělal krok, který mu nebyl podobný – Maurice se zastal a dovolil starému příteli, navzdory jeho židovskému původu a lásce k Hitlerově neteři Geli Raubalové zůstat v SS.", "section_level": 2}, {"title": "Pozdější život.", "content": "V roce 1936 se Maurice stal poslancem Reichstagu v Lipsku. Roku 1937 vedl Společnost odborných řemeslníků v Bavorsku a byl prezidentem Obchodní a průmyslové komory v Mnichově. V roce 1945 byl zadržen americkou armádou. V roce 1947 byl propuštěn, po roce 1948 strávil 4 roky v pracovním táboře. Zemřel 6. února 1972 v Mnichově.", "section_level": 2}], "src_summary": "Emil Maurice (19. ledna 1897, Westermoor, Německé císařství – 6. února 1972, Mnichov, Spolková republika Německo) byl zakládající člen NSDAP, osobní strážce, řidič i přítel Adolfa Hitlera.", "tgt_summary": "Emil Maurice (19 January 1897 – 6 February 1972) was an early member of the National Socialist German Workers' Party (Nazi Party) and a founding member of the \"Schutzstaffel\" (SS). He was Hitler's first personal chauffeur, succeeded first by Julius Schreck and then Erich Kempka. He was one of the few persons of mixed Jewish and ethnic German ancestry to serve in the SS.", "id": 2440529}
{"src_title": "Pelle Lindbergh", "tgt_title": "Pelle Lindbergh", "src_document": [{"title": "Reprezentace.", "content": "Švédský brankářský talent se na významné akci objevil v roce 1976, kdy byl na mistrovství Evropy juniorů v Československu součástí stříbrného mužstva. O rok později se stal na šampionátu v Západním Německu se svými spoluhráči mistrem Evropy v této věkové kategorii. Při obou startech na MEJ byl vyhlášen nejlepším brankářem. \"(v letech 1976 a 1977 se měnilo věkové omezení turnaje, turnaj 1976 byl pro hokejisty do 19 let, následující ročník již byl omezen 18 lety)\" Třikrát startoval na mistrovství světa hráčů do 20 let. V roce 1977 v Československu,1978 v Kanadě (stříbro) a 1979 ve Švédsku (bronz, nejlepší brankář, All Star tým). Již v juniorském věku se prosadil do mužského švédského národního týmu. S ním absolvoval MS 1979 v SSSR, odkud si odvezl výběr s třemi korunkami na dresech bronz. Stejný kov získal i na olympijských hrách 1980 v Lake Placid. Po odchodu do zámoří se objevil za národní tým ještě na nepovedeném Kanadském poháru 1981 (kde Švédi skončili v šestičlenném turnaji pátí) a po vyřazení svého klubu v prvním kole play off NHL posílil reprezentaci na MS 1983 v Západním Německu, kde Seveřané obsadili čtvrtou pozici. Statistika na velkých mezinárodních turnajích", "section_level": 1}, {"title": "Klubová kariéra.", "content": "Odchovanec klubu Hammarby IF Hockey v mládežnickém věku přestoupil do AIK Stockholm, v jehož dresu v letech 1978-80 chytal nejvyšší soutěž. V létě 1980 se rozhodl i kvůli svému draftování klubem Philadelphia Flyers pro odchod do zámoří a v sezoně 1980/81 byl v dresu Maine Mariners hvězdou farmářské ligy AHL, což dokládá výčet ocenění – Les Cunningham Award (nejužitečnější hráč), Dudley \"Red\" Garrett Memorial Award (nejlepší nováček), zařazení do All Star týmu soutěže a Harry \"Hap\" Holmes Memorial Award (brankář nejméně inkasujícího týmu). Svému týmu navíc pomohl až do finále soutěže, kde však se spoluhráči nestačil na Adirondack Red Wings. V sezoně 1981/82 se kromě Maine postavil osmkrát i mezi tyče Philadelphia Flyers v NHL. Premiéru si odbyl 25. března proti Washington Capitals (3:4). V následující sezoně již nastupoval za Flyers pravidelně a novináři jej zařadili do All Rookie týmu a zachytal si i utkání hvězd, v play off však jeho tým nepřešel první kolo. Ve Švédsku byl v hlasování hráčů oceněn trofejí Viking Award pro nejlepšího švédského hráče v zámoří. V sezoně 1983/84 chytal stabilně za Philadelphii, ale kvůli výkyvu formy se objevil i ve čtyřech utkáních AHL za Springfield Indians. Ve vyřazovacích bojích opět s \"Letci\" nepřelétl přes prvního soupeře. Svojí nejlepší sezonu kariéry zažil v ročníku 1984/85, během kterého si vysloužil nejen svojí druhou nominaci do utkání hvězd, ale také zařazení do 1. All star týmu a Vezina Trophy pro nejlepšího brankáře (tu získal jako první Evropan, na kterého navázal až od devět let později Dominik Hašek). V play off pak jeho mužstvo došlo až do finále Stanley Cupu, kde ztroskotalo na skvělé generaci Edmonton Oilers. V sezoně 1985/86 v úvodních osmi utkáních sice navázal na formu z předešlé sezony, ovšem více toho již nestihl – 11. listopadu 1985 našel smrt za volantem svého Porsche 930. Třikrát byl vybrán do švédského All Star týmu – 1979, 1980 a 1983. Trofej, která nese jeho jméno, je od sezony 1993/94 každoročně udílena v klubu Philadelphia Flyers hráči, který se nejvíce zlepšil mezi jednotlivými sezonami. Číslo Lindberghova dresu 31 se již v pensylvánském týmu neužívá.", "section_level": 1}, {"title": "Smrt.", "content": "Při nehodě utrpěl nevratné poškození mozku, dále měl zlomenou čelist a kyčel. Rodiče vzhledem k tomu, že přístroje udržovaly v činnosti již bezvládné tělo, rozhodly o jejich odpojení i poskytnutí synových orgánů k transplantaci.", "section_level": 1}], "src_summary": "Per-Eric Göran \"Pelle\" Lindbergh (24. května 1959 ve Stockholmu, Švédsko – 11. listopadu 1985 v Somerdale, New Jersey, USA) byl švédský hokejový brankář, který se prosadil do NHL v dresu Philadelphia Flyers. Jeho kariéru ukončila smrtelná autonehoda ve věku 26 let.", "tgt_summary": "Göran Per-Eric \"Pelle\" Lindbergh (; May 24, 1959 – November 11, 1985) was a Swedish professional ice hockey goaltender who played parts of five seasons in the National Hockey League (NHL) for the Philadelphia Flyers. Lindbergh died at age 26 in a single-car accident five months after leading the Flyers to the 1985 Stanley Cup Finals and winning the Vezina Trophy as the NHL's top goaltender.", "id": 1760483}
{"src_title": "Halotan", "tgt_title": "Halothane", "src_document": [{"title": "Příbuzné látky.", "content": "Halotan není chemicky ether. Pokusy najít méně metabolizovatelná anestetika vedly k objevu halogenovaných etherů, například enfluranu a isofluranu. Výskyt jaterních reakcí je u těchto látek nižší. O přesné úrovni hepatotoxicity enfluranu se polemizuje, byť je jen minimálně metabolizován. Isofluran není prakticky vůbec metabolizován a zprávy o poškození jater v souvislosti s touto látkou jsou velmi vzácné.", "section_level": 1}, {"title": "Historie.", "content": "Tento halogenovaný uhlovodík byl poprvé syntetizován C. W. Sucklingem z Imperial Chemical Industries (ICI) v roce 1951 a poprvé klinicky použit M. Johnstonem v Manchesteru v roce 1956. Halotan se stal populární jako nehořlavé celkové anestetikum nahrazující jiná inhalační anestetika, například diethylether a cyklopropan. Jeho používání jakožto anestetika bylo ukončeno během 80. a 90. let 20. století s rozmachem novějších anestetik. Stále se však používá ve veterinární chirurgii a v rozvojových zemích díky své nízké ceně. Halotan byl od svého uvedení v roce 1956 do 80. let podán mnoha milionům dospělých a dětských pacientů po celém světě. Mezi jeho vlastnosti patří při vysokých hladinách kardiální útlum, senzibilizace srdce na katecholaminy (např. norepinefrin) a silná bronchiální relaxace. Nedráždí dýchací cesty a stal se proto vhodnou látkou pro pediatrickou anestezii. Vzhledem ke způsobovanému srdečnímu útlumu byl kontraindikován u pacientů se selháním srdce, se srdeční arytmií, a dále také při stavech vysokých hladin katecholaminů, například při feochromocytomu. Opakovaná expozice halotanu u dospělých byla ve vzácných případech zmiňována jako příčina vážného poškození jater. Stalo se to v 1 případě z 10 000 expozic. Výsledný syndrom byl označen jako halotanová hepatitida a je patrně výsledkem metabolismu halotanu na kyselinu trifluoroctovou prostřednictvím oxidačních reakcí v játrech. Zhruba 20 % vdechovaného halotanu je metabolizováno v játrech a produkty se vylučují močí. Hepatitický syndrom má úmrtnost 30 až 70 %. Obavy z této hepatitidy vedly k dramatické redukci používání halotanu u dospělých. V 80. letech 20. století byl nahrazen enfluranem a isofluranem. V roce 2005 byly typickými prchavými anestetiky isofluran, sevofluran a desfluran. Protože riziko halotanové hepatitidy je u dětí podstatně nižší než u dospělých, používal se halotan v pediatrii i v 90. letech. Ovšem okolo roku 2000 byl zde z většiny nahrazen sevofluranem.", "section_level": 1}, {"title": "Syntéza.", "content": "Komerční syntéza halotanu začíná trichlorethylenem, který reaguje s fluorovodíkem za přítomnosti chloridu antimonitého při 130 °C, přičemž vzniká 2-chlor-1,1,1-trifluorethan. Ten následně reaguje s bromem při 450 °C a vzniká halotan.", "section_level": 1}], "src_summary": "Halotan (INN), též halothan, je uhlovodíkový halogenderivát používaný jako inhalační celkové anestetikum. Systematický název sloučeniny je \"2-brom-2-chlor-1,1,1-trifluorethan\", látka je známa i pod obchodním názvem Fluothane. Jedná se o jediné inhalační anestetikum, které obsahuje v molekule atom bromu; existuje řada jiných halogenovaných anestetik, která obsahují atomy chloru a fluoru (jako v případě halotanu), ale atom bromu postrádají. Halotan je bezbarvá, na světle nestabilní, kapalina příjemné, mentolo-peprmintové vůně (podobně jako Alpa). Dodává se v hnědých láhvích a obsahuje 0,01 % thymolu jakožto stabilizačního činidla. Halotan patří mezi základní léčiva obsažená v seznamu WHO. Používání halotanu ve vyspělých státech však bylo téměř úplně překonáno novějšími inhalačními anestetiky.", "tgt_summary": "Halothane sold under the brand name Fluothane among others, is a general anesthetic. It can be used to start or maintain anaesthesia. One of its benefits is that it does not increase the production of saliva, which can be particularly useful in those who are difficult to intubate. It is given by inhalation. Side effects include an irregular heartbeat, decreased effort to breathe, and liver problems. Like all volatile anesthetics, it should not be used in people with a personal or family history of malignant hyperthermia. It appears to be safe in porphyria. It is unclear whether use during pregnancy is harmful to the baby, and it is not generally recommended for use during a C-section. Halothane is a chiral molecule that is used as a racemic mixture. Halothane was discovered in 1955. It is on the World Health Organization's List of Essential Medicines. As of 2014, the wholesale cost in the developing world is about 22 to 52 USD for a 250 mL bottle. Its use in developed countries has been mostly replaced by newer anesthetic agents such as sevoflurane. It is no longer commercially available in the United States. Halothane also contributes to ozone depletion.", "id": 2050282}
{"src_title": "5' čepička", "tgt_title": "Five-prime cap", "src_document": [{"title": "Stavba.", "content": "Čepička je v podstatě představována především nukleosidem 7-methylguanosinem (mG) navázaným na první nukleotid mRNA řetězce přes tři fosfátové skupiny (a to přes 5' uhlíky obou ribóz). Mimo to mohou být i jisté strukturní změny provedeny na prvním či druhém nukleotidu (dodatečné methylace na různých skupinách). Vznikají však různé typy čepiček. Nejjednodušší čepička je typ \"0\", která se vyskytuje především u jednobuněčných eukaryot a obsahuje pouze mG. Existuje však také čepička \"1\", kde je ribóza předposlední báze (té, která byla původně na úplném konci, tedy na pozici \"1\") methylována v poloze 2' a může být methylován N6 prvního nukleotidu v případě, že jím je adenin, který se jako první vyskytuje velice často; tento typ čepičky je nejčastější u většiny eukaryot. Čepička \"2\" se vyskytuje pouze u některých druhů a má methylovánu ribózu v poloze 2' i na následujícím nukleotidu. Kromě těchto základních typů existuje i čepička \"4\", využívaná například trypanosomami, která má methylovanou ribózu na prvních čtyřech pozicích mRNA.", "section_level": 1}, {"title": "Tvorba čepičky.", "content": "Proces přidávání čepičky se nazývá capping a je to první probíhající posttranskripční modifikace surového primárního transkriptu (RNA těsně po svém vzniku). Na cappingu se podílí tři základní enzymy, které pracují v těsném sledu. Nejprve jistá fosfatáza odstraní 5' fosfát z konce mRNA. Následně guanyltransferáza přidá GMP na konec řetězce, a to ve směru 5'–5' (naopak než je normální v nukleových kyselinách). Konečně methyltransferáza přidá na guanosin methylovou skupinu. Některé viry, jako chřipkové, nesyntetizují tyto enzymy pro vlastní potřebu a ani nezneužívají ty buněčné, ale přímo kradou 5' čepičku z hostitelské mRNA (pravděpodobně ještě v průběhu její syntézy), kterou si pak přesunou na svou vlastní mRNA i s 10-15 počátečními nukleotidy. Neobvykle vzniká také čepička typu 4 u trypanosom, vytváří se nejdříve na krátké, zvlášť syntetizované RNA (takzvané \"leader sekvenci\"), která je potom připojena na rostoucí pre-mRNA mechanismem trans-splicingu. RNA polymeráza I a RNA polymeráza III čepičku nepřidávají, tím se mimo jiné liší od známější RNA polymerázy II.", "section_level": 1}], "src_summary": "5' čepička (cap) je struktura na 5' konci eukaryotických a virových mRNA, která chrání mRNA před rozkladem buněčnými enzymy (fosfatázami a nukleázami) a usnadňuje transport mRNA a spuštění translace na ribozomu.", "tgt_summary": "In molecular biology, the five-prime cap (5′ cap) is a specially altered nucleotide on the 5′ end of some primary transcripts such as precursor messenger RNA. This process, known as mRNA capping, is highly regulated and vital in the creation of stable and mature messenger RNA able to undergo translation during protein synthesis. Mitochondrial mRNA and chloroplastic mRNA are not capped.", "id": 2094030}
{"src_title": "Vývrt hlavně", "tgt_title": "Rifling", "src_document": [{"title": "Popis.", "content": "Vývrt je tvořen dvěma druhy prvků, těmito prvky jsou drážky a pole. Drážky jsou místa, která jsou \"vyříznuta\" v hlavni a vystouplé prvky se nazývají pole. Drážky a pole se mohou lišit počtem, hloubkou, tvarem, směrem stoupání (pravo a levotočivé) a velikostí stoupání. Rotace udělená vývrtem projektilu výrazně zvyšuje jeho stabilitu, tím zvětšuje dostřel a zlepšuje přesnost. Vývrt hlavně lze charakterizovat jeho stoupáním, to nám říká, že na jednu otáčku musí projektil urazit danou vzdálenost. Např.: 1 otáčka na 500 milimetrů (1:500 mm). Čím kratší je vzdálenost, na které se projektil otočí, tím větší musí být stoupání vývrtu a tedy i rotace projektilu. Kombinace váhy, délky a tvaru projektilu určuje stoupání vývrtu potřebné k stabilizaci projektilu. Střely velké ráže kulatého tvaru určené na krátkou vzdálenost potřebují malé stoupání, např.: 1:1200 mm. Naopak střely malé ráže podlouhlého tvaru určené na dlouhou vzdálenost potřebují velké stoupání, např.: 80 gr střela 5,56 × 45 mm NATO potřebuje stoupání 1:200 mm a větší. Klasický vývrt udržuje konstantní stoupání vývrtu po celé délce hlavně. Rotace projektilu je v tomto případě urychlována tím, jak je urychlována střela během svého pohybu v hlavni. Existuje však i tzv. vývrt s progresivním stoupáním, jeho šroubovice je výrazněji zakroucena u ústí hlavně. Rotace projektilu při průchodu vývrtem s progresivním stoupáním je urychlována více. Cílem dodávání rotace je dosažení správné rychlosti rotace střely při opouštění hlavně. Existuje totiž optimální rychlost rotace pro konkrétní střelu konkrétního náboje. Optimální je taková rotace, kdy podélná osa střely sleduje po celou dobu letu směr tečny k dráze. Pokud je rychlost rotace kolem osy příliš velká, je střela přestabilizována a její stabilizace udržuje během letu osu ve směru osy hlavně v okamžiku výstřelu. Přestabilizace zkracuje dostřel i když výrazně méně než když je střela podstabilizována. Výhody vývrtu s progresivním stoupáním nejsou adekvátní růstu náročnosti při jeho výrobě a proto se tento druh vývrtu používá jen velmi vzácně. Ráže vývrtu hlavně je údaj související s vnitřním průměrem hlavně. U drážkovaného vývrtu lze naměřit různý průměr mezi poli, ve srovnání s průměrem měřeným mezi drážkami. . Metodika měření nebyla sjednocena a různí výrobci udávají ráži vývrtu hlavně různě. Ráže je definována jako smluvní číslo, přestože se často udává v jednotkách délky.", "section_level": 1}, {"title": "Historie.", "content": "Muškety byly velkorážové zbraně, do kterých byly používány těžké a \"pomalé\" kule. Tyto zbraně neměly vývrt, respektive měly hladký vývrt hlavně. Při výstřelu docházelo vlivem nedostatečného vedení kule k jejímu poskakování uvnitř hlavně, to vedlo k nepřesnosti střelby. Bylo zapotřebí vyrábět mnohem přesnější hlavně (minimalizovat vůli mezi hlavní a kulí), to však bylo technologicky velmi náročné a nákladné. Vývrt hlavně byl vynalezen v Augsburgu na konci 15. století. Ale až v roce 1520 byl vývrt hlavně prvně použit v praxi a to Augustem Kotterem, zbrojířem z Norimberku. I přes první použití v 16. století, se vývrt hlavně nestal samozřejmostí, masově začal být používán až v 19. století. Dlouhou dobu byl používán polygonální vývrt. S postupným přechodem z černého prachu na kordit se polygonální vývrt ukázal jako příliš mělký. Proto byl polygonální vývrt vytlačen drážkovaným vývrtem. Během druhé světové války se polygonální vývrt opět objevil v německém kulometu MG 42.", "section_level": 1}, {"title": "Varianty.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Drážkovaný vývrt.", "content": "Drážkovaný vývrt je druh vývrtu, u kterého je přechod mezi drážkami a poli řešen ostrými hranami. Drážkovaný vývrt je vyráběn s různým počtem drážek, např.: čtyřdrážkový, sedmidrážkový, osmidrážkový vývrt hlavně. Drážkovaný vývrt je nyní používán v kanónech, houfnicích, puškách, revolverech, pistolích,… Jedná se o nejpoužívanější druh vývrtu. Výhody", "section_level": 2}, {"title": "Polygonální vývrt.", "content": "Polygonální vývrt je druh vývrtu, u kterého je přechod mezi drážkami a poli plynulý. Polygonální vývrt vypadá jako mnohoúhelník s oblými hranami, nejčastěji je používán šestiúhelníkový a osmiúhelníkový polygonální vývrt. Polygonální vývrt je používán u pistolí Heckler & Koch, GLOCK, Kahr a pušek Heckler & Koch, např.: útočná puška G3 a samonabíjecí puška HK SL7. Tento typ vývrtu je použit mimo jiné i na české pistoli vz. 82 a izraelské pistoli Jericho 941. Za jeden z prvních historicky známých polygonálních vývrtů lze považovat vývrt na pušce Whitworth. Výhody", "section_level": 2}, {"title": "Výroba.", "content": "Vývrt hlavně je vyráběn těmito metodami:", "section_level": 1}, {"title": "Využití v kriminalistice.", "content": "Při roztáčení projektilu v hlavni dochází k otlačení střely vývrtem. Každá hlaveň vytváří na projektilu specifické stopy, podle kterých je identifikovatelná. Lze tedy s vysokou pravděpodobností určit, z jaké hlavně (potažmo zbraně) byl projektil vystřelen, toho je využíváno v kriminalistice. Pravděpodobnost úspěšné identifikace ovšem klesá s opotřebením hlavně. Míra tohoto poklesu závisí na typu hlavně, použitém střelivu apod. ale v zásadě se dá říci, že spolehlivá identifikace není možná po několika stech až nízkých tisících výstřelů.", "section_level": 1}], "src_summary": "Drážkovaný nebo polygonální vývrt hlavně je skupina vodících ploch ve tvaru šroubovice, která zajišťuje roztočení projektilu okolo jeho podélné osy. Tato rotace slouží ke gyroskopické stabilizaci projektilu, tím zvětšuje dostřel a zlepšuje přesnost.", "tgt_summary": "In firearms, rifling refers to the helical groovings that are machined into the internal (bore) surface of a gun's barrel, for the purpose of exerting torque and thus imparting a spin to a projectile around its longitudinal axis during shooting. This spin serves to gyroscopically stabilize the projectile by conservation of angular momentum, improving its aerodynamic stability and accuracy over smoothbore designs. Rifling is often described by its twist rate, which indicates the distance the rifling takes to complete one full revolution, such as \"1 turn in 10 inches\" (1:10 inches), or \"1 turn in 254 mm\" (1:254 mm; sometimes expressed as \"1:25.4\"cm, or similar, units usually easily inferred.) A shorter distance indicates a \"faster\" twist, meaning that for a given velocity the projectile will be rotating at a higher spin rate. The combination of length, weight and shape of a projectile determines the twist rate needed to stabilize it – barrels intended for short, large-diameter projectiles like spherical lead balls require a very low twist rate, such as 1 turn in 48 inches (122 cm). Barrels intended for long, small-diameter bullets, such as the ultra-low-drag, 80-grain 0.223 inch bullets (5.2 g, 5.56 mm), use twist rates of 1 turn in 8 inches (20 cm) or faster. In some cases, rifling will have changing twist rates that increase down the length of the barrel, called a \"gain twist\" or \"progressive twist\"; a twist rate that decreases from breech to muzzle is undesirable, since it cannot reliably stabilize the bullet as it travels down the bore. Extremely long projectiles, such as flechettes, require impractically high twist-rates to be gyroscopically stabilized, and are often stabilized aerodynamically instead. Such aerodynamically stabilized projectiles may be fired from a smoothbore barrel without a reduction in accuracy.", "id": 2278823}
{"src_title": "Inter gravissimas", "tgt_title": "Inter gravissimas", "src_document": [{"title": "Nepřesnost juliánského kalendáře.", "content": "Juliánský kalendář zavedl ve starověkém Římě Julius Caesar v roce 45 př. n. l. Kalendář má každý čtvrtý rok přestupný, průměrný rok je tedy dlouhý 365,25 dne. Naproti tomu skutečný, tzv. tropický rok je dlouhý cca 365,2422 dne, tedy je asi o 11 minut kratší. Díky této odchylce docházelo k postupnému opožďování kalendáře vůči okamžikům, kdy nastává rovnodennost nebo slunovrat, o jeden den každých 128 let. Křesťanská církev tento kalendář přejala a na nikajském koncilu roku 325 určila 21. březen jako den jarní rovnodennosti pro výpočet data Velikonoc. Díky nepřesnosti juliánského kalendáře se však tato „úřední“ rovnodennost postupně začala rozcházet s tou skutečnou, astronomickou, roku 453 byla diference 1 den, roku 581 byla diference 2 dny atd. Nesoulad kalendáře s astronomickou skutečností byl v období vrcholného středověku již výrazně patrný. Od 14. století se papežové a koncily, stejně jako astronomové včetně Regiomontana a Koperníka přípravou reformy kalendáře s větší či menší intenzitou zaobírali. Konečně za pontifikátu papeže Řehoř XIII. roku 1582 byla diference 9,809 dne. Velikonoční neděle ani zdaleka nebyla tou první nedělí po prvním jarním úplňku, což pro římskokatolickou církev byl stav neúnosný.", "section_level": 1}, {"title": "Řehořova reforma.", "content": "Rozhodující návrh \"Compendium novae rationis restituendi kalendarium\" předložil roku 1575 papeži Řehoři XIII. lékař a astronom z kalabrijského Cirò Luigi Giglio (latinsky též Aloisius Lilius, 1510–1576). Papežská komise po několikaletém zkoumání alternativních řešení návrh schválila a 24. února 1582 Řehoř XIII. vydal bulu \"Inter gravissimas\", vyhlašující kalendářní reformu. Protože mělo být vynecháno 10 dní najednou, bylo k provedení tohoto kroku vybráno období, kdy bude zásah do liturgického roku pro malý počet přeskočených významných svátků nejmenší. Reforma měla proto být provedena bezprostředně po svátku sv. Františka, připadajícím na čtvrtek 4. října. Následující den měl být považován za pátek 15. října. Papežská bula také stanovila, že každý poslední rok století bude přestupný jen tehdy, bude-li dělitelný číslem 400. Tím došlo k vynechání třech přestupných roků každých 400 let, což zkrátilo délku průměrného juliánského roku 365,25 dne o 3/400 na 365,2425 dne. Díky tomu dojde znovu k posunu oproti tropickému roku o jeden celý den až po přibližně 3300 letech. K přijetí gregoriánského kalendáře roku 1582 došlo jen v některých katolických zemích, jinde se prosazoval jen postupně. V Čechách a na Moravě jej nařídil Rudolf II. roku 1584. Bulu hlavy římskokatolické církve pochopitelně neuznávaly země jiných konfesí, které zůstávaly u juliánského kalendáře. Výhody kalendáře a praktické důvody jako byl obchod však časem přiměly i nekatolické země přebírat nový kalendář. Například protestantské části říše a státy Anglie a Švédsko přijaly kalendář během 18. století, ještě méně ochotně jej přijímaly pravoslavné země, například Rusko až po Říjnové revoluci roku 1918. Konečně ve 20. století se kalendář původně zavedený touto bulou stal mezinárodním standardem.", "section_level": 1}], "src_summary": "Inter gravissimas (pojmenovaná podle úvodních slov v latině) byla papežská bula vyhlášená dne 24. února 1582 papežem Řehořem XIII. Bula opravovala nepřesnost juliánského kalendáře, který se po reformě začal nazývat gregoriánský (podle latinského podoby papežova jména \"Gregorius\"). Bulou bylo vynecháno 10 říjnových dní, aby se jarní rovnodennost vrátila na 21. března, a zavedena přesnější pravidla pro přestupný rok.", "tgt_summary": "Inter gravissimas (English: \"Among the most serious...\") was a papal bull issued by Pope Gregory XIII on February 24, 1582. The document, written in Latin, reformed the Julian calendar. The reform came to be regarded as a new calendar in its own right and came to be called the Gregorian calendar, which is used in most countries today.", "id": 304879}
{"src_title": "Suzdal", "tgt_title": "Suzdal", "src_document": [{"title": "Název.", "content": "V nejstarší ruské kronice Pověst dávných let je roku 1024 sídlo označeno jako \"Suždal\" (\"Суждаль\") , což může znamenat \"založit zde město\" nebo \"město má být zde\". Dle teorie etymologa a lingvisty O. N. Trubačova má název města původ ve staroslověnském slovese \"съзьдати (s'zdati\"), jehož jedním z významů bylo \"slepit z hlíny\". (Od tohoto slovesa je odvozen moderní ruský výraz „создать“ – vytvořit, stvořit, postavit, vyrobit apod. ). Lingvista V. P. Něroznak se domníval, že název \"Суздаль\" vznikl z tvaru téhož slovesa v první osobě - \"ziždu\" (\"зижду\"), tedy \"stavím\".. V 19. století přišel finský etnograf D. E. D. Europaeus s teorií, že úvodní část \"suzda-\" má původ ve finském výrazu \"“susi“\", resp. estonském \"“suzi“\" s významem \"vlk\". Lingvista А. А. Šachmatov ve finsko-ugrickém klíči název rekonstruoval jako \"*susudal\", což však odmítl М. Vasmer, s odůvodněním, že takový výraz ve finštině neexistuje.", "section_level": 1}, {"title": "Historie.", "content": "Nejstarší písemná zmínka o Suzdalu pochází z Novgorodského kodexu, kde se roku 999 píše, že jakýsi mnich Isaakij byl ustanoven popem v suzdalském chrámu svatého Alexandra-Arména. Nejstarší kronikářská zmínka pochází z Pověsti dávných let, kde se upomíná povstání pohanských žreců roku 1024. Roku 1107 město oblehli a dobyli Volžští Bulhaři.Na počátku 12. století, za vlády knížete Jurije I. Dolgorukého byl Suzdal centrem Rostovsko-suzdalského knížectví. Roku 1157 však kníže Andrej Bogoljubskij přenesl hlavní město do Vladimiru. V polovině 13. století byl Suzdal krátce hlavním městem Suzdalského knížectví, na počátku 14. století Suzdalsko-nižněnovgorodského knížectví, až se konečně roku 1392 stal součástí Moskevského velkoknížectví. Od roku 1572 byl Suzdal carským městem. Město bylo značně poškozeno v letech 1608-1610 během polsko-litevské okupace, takže v Suzdalu zůstalo pouze 78 dvorů. Roku 1612 Poláci opět obléhali město, avšak tentokrát bezúspěšně. Roku 1634 vyplenili město Krymští Tataři. V roce 1644 lehla popelem část města přiléhající ke kremlu. Další pohroma přišla v letech 1654-1655, kdy morová rána zahubila téměř polovinu z 2467 obyvatel města. V roce 1681 bylo napočítáno 6145 obyvatel a 515 dvorů. Od roku 1708 spadalo město do Moskevské gubernie, od roku 1796 získalo status újezdního města Vladimirské gubernie. Suzdal býval také důležitým náboženským centrem, v 16. století zde existovalo 11 klášterů (v 19. století již jen 5). Ačkoliv ještě v 17. století zažilo město hospodářský rozkvět, později začalo upadat, až v polovině 19. století zcela ztratilo na významu, když se mu vyhnula železnice. Za Sovětského svazu bylo v Suzdalu zbouráno 15 chrámů. Nicméně roku 1967 byl přijat generální plán rozvoje Suzdalu, podle kterého se měl stát Suzdal městem-muzeem. Byla tak zrušena nápravná zařízení, která ve městě fungovala, bylo vybudováno turistické centrum, zřízeny muzejní expozice, začalo se s restaurací památek. Roku 1992 byly Suzdalský kreml a Spaso-Jevfimijův klášter v rámci Bílých památek Vladimiru a Suzdalu zaneseny na seznam světového dědictví UNESCO.", "section_level": 1}, {"title": "Obyvatelstvo.", "content": "K 1. lednu 2016 byl Suzdal 936. největším městem Ruska (z celkových 1112).", "section_level": 1}, {"title": "Ekonomika.", "content": "Ekonomika města je orientována především na turismus, provoz stravovacích a ubytovacích zařízení, prodej suvenýrů atp. Funguje zde šicí dílna, výrobna suvenýrů z březové kůry a keramická dílna, které zastřešuje společnost Cech suvenýrů města Suzdal. Vyrábí se zde také medovina. Každoročně se pořádají nejrůznější trhy spojené s kulturními akcemi.", "section_level": 1}, {"title": "Kultura.", "content": "Od roku 2002 hostí Suzdal každoročně Ruský festival animovaného filmu pod širým nebem, hlavní přehlídku ruské animované tvorby. Každou druhou sobotu v červnu se koná v Muzeu dřevěného stavitelství Festival okurek. Od roku 2010 se zde každoročně pořádá festival ruské sauny.", "section_level": 1}], "src_summary": "Suzdal () je město v Rusku, administrativní centrum Suzdalského rajónu Vladimirské oblasti. Leží na řece Kamence, přítoku Něrlu, 26 km severně od Vladimiru. Žije zde okolo 10 tisíc obyvatel. Suzdal je městem mnoha historických památek, z nichž některé jsou od roku 1992 v rámci Bílých památek Vladimiru a Suzdalu zaneseny na seznam světového dědictví UNESCO. Suzdal je také nedílnou součástí zlatého prstenu Ruska.", "tgt_summary": "Suzdal () is a town and the administrative center of Suzdalsky District in Vladimir Oblast, Russia, located on the Kamenka River, north of the city of Vladimir, the administrative center of the oblast. As of the 2010 Census, its population was 10,535. Suzdal is one of the oldest Russian towns. In the 12th century it became the capital of the principality, while Moscow was merely one of its subordinate settlements. Currently, Suzdal is the smallest of the Russian Golden Ring towns with a population of approximately 10,000, but it has more than 40 historically important monuments and 200 architectural sites. Several of them are listed as UNESCO World Heritage Sites.", "id": 1171766}
{"src_title": "Královec (hrad)", "tgt_title": "Königsberg Castle", "src_document": [{"title": "Historie.", "content": "V dobách Pruska se zde nacházel hrad \"Tuwangste\" (také: Twangste, Twangst, Twongst, Twoyngst). Název se odvozoval od pruského slova „wangus“, což je označení pro sekání dubového dřeva, které bylo symbolem boha Perkuna. Po připadnutí Sambie křižákům v roce 1255 byl hrad nazván Regiomontium (Královská Hora) na počest Přemysla Otakara II., který se účastnil zdejší křižácké výpravy. Prvně vznikla na místě hradu dřěvěná pevnost a následně roku 1257 se začalo se stavbou samotného hradu. Hrad byl výrazně přestavěn ve 14. a 17. století. (mj. Joachimem Ludwigem Schultheissem z Unfriedu). Po začlenění Královských Prus do Polska byl hrad od roku 1457 sídlem velmistra křižáckého řádu. Po sekularizaci Pruska v roce 1525 zde sídlila pruská knížata. V roce 1701 se v zámeckém kostele odehrála korunovace krále Fridricha I., v roce 1861 krále Wilhelma I. Před druhou světovou válkou bylo v části hradu umístěno muzeum s 240 000 exponáty z pruských sbírek. V době druhé světové války zde byla přechovávána ukradená Jantarová komnata, která byla posléze odvezena neznámo kam. Hrad byl rozsáhle poškozen po britském bombardování Královce v srpnu 1944, zachovaly se jen silné obvodové zdi. Další škody napáchala Rudá armáda, pobývající v místě v květnu roku 1945. Dle závěrů postupimské konference Královec připadl po válce SSSR a v roce 1946 byl přejmenován na Kaliningrad podle komunistického politika Michaila Kalinina. Pozůstatky hradu byly na osobní příkaz L. I. Brežněva coby symbol pruského militarismu, i přes četné protesty studentů a intelektuálů, v roce 1968 vyhozeny do povětří. Na jeho místě byl postaven Dům Sovětů. Rekonstrukce celého hradu by byla příliš nákladná, takže se s ní do budoucna nepočítá. V roce 2001 financoval německý týdeník Der Spiegel vykopávky v bývalých sklepeních hradu s nadějí, že objeví exponáty z bývalého hradního muzea a snad i části Jantarové komnaty. Byly nalezeny tisíce předmětů a v roce 2005 dokonce archeologové odkryli stříbrnou rakev s medailemi a dalšími různými cennostmi. Po dokončení archeologických prací se plánuje z odkrytého sklepení vytvořit muzeum pod širým nebem.", "section_level": 1}], "src_summary": "Královský hrad (, ) byl do roku 1945 symbolem Královce a sídelním místem a jednou z nejvýznamnějších památek tendejšího Východního Pruska. Hrad byl vážně poničen při náletu v roce 1944 a ruiny byly odstřeleny v roce 1968. Dnes již v ruském Kaliningradu stojí na místě hradu tzv. Dům Sovětů.", "tgt_summary": "The Königsberg Castle (, ) was a castle in Königsberg, Germany (since 1946 Kaliningrad, Russia), and was one of the landmarks of the East Prussian capital Königsberg.", "id": 1983460}
{"src_title": "Michail Vasiljevič Alexejev", "tgt_title": "Mikhail Alekseyev", "src_document": [{"title": "Životopis.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Mládí.", "content": "Michail Alexejev se narodil v rodině armádního kapitána Vasilije Alexejeva. V roce 1876 vystudoval po vzoru otce Moskevskou vojenskou školu a byl odvelen do 64. kazaňského pluku. Účastnil se rusko-turecké války v letech 1877–1878. V roce 1890 vystudoval Nikolajevskou vojenskou školu a stal se z něho starší pobočník ve velitelství 1. armádního sboru v Petrohradu. V letech 1898–1904 sloužil jako vojenský historik.", "section_level": 2}, {"title": "Rusko-japonská válka.", "content": "Když vypukla rusko-japonská válka, byl Alexejev v říjnu 1904 jmenován jedním z velitelů ruské 3. mandžuské armády. Během války byl vyznamenán zlatým mečem, Řádem Sv. Stanislava první třídy a Řádem Sv. Anny první třídy. V roce 1908 se Alexejev stal náčelníkem štábu v Kyjevě. V roce 1912 byl jmenován velitelem 13. armádního sboru. Ovládal řadu jazyků, procestoval Střední Asii, Indii a Čínu a napsal o tom několik cenných knih.", "section_level": 2}, {"title": "První světová válka.", "content": "Na počátku první světové války v roce 1914 se Alexejev stal náčelníkem generálního štábu na jihozápadním frontu. Plánoval ruskou ofenzívu do Haliče a když byl spolu s mnoha dalšími při pozdějším ústupu zajat, byl jediný generál, který ze zajetí uprchl. Když byl velkokníže Nikolaj Nikolajevič Romanov odvolán z postu vrchního velitele armády a na jeho místo nastoupil car Mikuláš II., byl Alexejev jmenován náčelníkem štábu hlavního velitelství (Stavka). Na tomto postu sloužil v letech 1915–1917.", "section_level": 2}, {"title": "Ruská občanská válka.", "content": "Po únorové revoluci roku 1917 byl Alexejev jmenován vrchním velitelem ruské armády, později poradcem ministerstva války v prozatímní vládě. Alexejev byl velmi zbožný muž a nejen věrný voják, ale i ruský vlastenec, který měl v armádě značnou autoritu. Jako vrchní velitel armády se telegraficky zeptal svých generálů, zda jsou pro to, aby car Mikuláš II. odstoupil, a pak si velmi vyčítal, že k pádu cara tak přispěl. Když v dubnu 1917 vypukly v Petrohradu nepokoje, velitel města generál Lavr Georgijevič Kornilov je chtěl potlačit násilím, což mu premiér Kerenskij zakázal. Kornilov se snad domníval, že Kerenskij je v zajetí a vyhlásil stanné právo. Nato ho premiér odvolal, protože to pokládal za pokus o puč (Kornilovův puč). Alexejev Kornilova zajal a uvěznil a na příkaz Kerenského zatkl carovu rodinu. Po říjnové revoluci uprchl od Novočerkassku, kde založil tzv. Alexejevovu důstojnickou organizaci, která se stala základem Bílé armády. Poté odešel k Donu, kde se s Kornilovem spojil. Alexejev zemřel na srdeční chorobu v Jekatěrinodaru. Byl pohřben v tamním klášteře, ale později bylo jeho tělo převezeno do Bělehradu, kde zůstává dodnes.", "section_level": 2}], "src_summary": "Michail Vasiljevič Alexejev (; – 25. září 1918) byl ruský generál pěchoty a jeden z vůdců bílých v letech 1917–1918.", "tgt_summary": "Mikhail Vasilyevich Alekseyev () ( – ) was an Imperial Russian Army general during World War I and the Russian Civil War. Between 1915 and 1917 he served as Tsar Nicholas II's Chief of Staff of the Stavka, and after the February Revolution, was its commander-in-chief under the Russian Provisional Government from March to May 1917. He later played a principal role in founding the Volunteer Army in the Russian Civil War and died in 1918 of heart failure while fighting the Bolsheviks in the Volga region.", "id": 1370439}
{"src_title": "Aloe stromovitá", "tgt_title": "Aloe arborescens", "src_document": [{"title": "Popis.", "content": "Aloe stromovitá je sukulentní rostlina keřového vzrůstu s holým kmínkem, která dorůstá výšky až 200 cm, výjimečně 400 cm. Tvoří dužnaté zelené až šedozelené listy dlouhé do 60 cm. Okraje listů jsou zubaté s docela pevnými trny. Uvnitř listu se nachází průhledný polotekutý gel s obsahem již uvedených léčivých látek. Na jednoduchém květním stvolu vytváří zářivě červené květy dlouhé 4–5 cm.", "section_level": 1}, {"title": "Pěstování.", "content": "Aloe stromovitá je hojně pěstována jako okrasná rostlina. Tento druh je navíc populární v moderním zahradnictví a domácím lékařství. Schopnost uchovávat v listech zásobní látky jí umožňuje přežít v oblastech s nízkým úhrnem srážek, což je ideální pro skalky a zahrady s malým množstvím vody. Je poměrně odolná vůči škůdcům. V tropech a subtropech se pěstuje celoročně na venkovních zahradách, zatímco v mírném podnebí ji lze pěstovat jako přenosnou rostlinu - v létě venku, v zimě v bytě nebo zimní zahradě. Vyžaduje slunné místo a omezenou zálivku. V zimním období potřebuje teplotu alespoň 5 °C. Ideální teplota na přezimování se pohybuje kolem 15-19 °C. Daří se jí v hlinito-písčité půdě. Při pěstování v květináči nevyžaduje přesazování často - jednou za tři až čtyři roky. Množí se postranními odnožemi nebo vrcholovým řízkem, který rychle zakoření.", "section_level": 1}, {"title": "Využití.", "content": "Gel obsažený v listech pomáhá proti lupénce. Popáleniny se léčí přiložením rozdrcených listů na poraněné místo. Průmyslově se šťáva zpracovává sušením, konečný produkt zvaný sabur je součástí mnoha léčivých přípravků, jako jsou například švédské kapky. Zuluové používají prášek ze sušených listů jako ochranu proti bouřím.", "section_level": 1}], "src_summary": "Aloe stromovitá (\"Aloe arborescens\") je druh sukulentní rostliny z rodu aloe, který pochází z jižní Afriky (Jihoafrická republika, Malawi), roste v suchém klimatu. Roste převážně na horských hřebenech a skalách, též na křovinaté buši, v pásmu od mořského pobřeží až do hor. Existuje mnoho hybridů. Tento druh aloe se podobně jako aloe pravá používá v bylinné medicíně. Její výtažky pomáhají při hojení ran a popálenin, cukrovce a zvýšené hladině krevních lipidů. Tyto pozitivní účinky jsou přisuzovány přítomností látek, jako jsou polysacharidy, antrachinony, C-glykosidy a lektiny.", "tgt_summary": "Aloe arborescens, the krantz aloe or candelabra aloe, is a species of flowering succulent perennial plant that belongs to the genus \"Aloe\", which it shares with the well known and studied \"Aloe vera\". The specific epithet \"arborescens\" means \"tree-like\". \"Aloe arborescens\" is valued by gardeners for its succulent green leaves, large vibrantly-colored flowers, winter blooming, and attraction for birds, bees, and butterflies.", "id": 440680}
{"src_title": "Ernest von Koerber", "tgt_title": "Ernest von Koerber", "src_document": [{"title": "Kariéra.", "content": "Narodil se v důstojnické a úřednické rodině. Jeho strýcem byl spisovatel \"Philipp von Koerber\" (1812–1861), prastrýcem generál \"Karl von Koerber\" (1802–1853). Vystudoval Tereziánskou akademii a práva na vídeňské univerzitě a roku 1874 nastoupil na ministerstvo obchodu. V roce 1895 byl jmenován ředitelem státních drah. Na přelomu let 1897/1898 byl krátce ministrem obchodu v Gautschově vládě, v roce 1899 byl opět velmi krátce ministrem vnitra ve vládě Clary-Aldringena. 18. ledna 1900 byl jmenován předsedou vlády předlitavské části Rakousko-Uherska (první vláda Ernesta von Koerbera) a zůstal jím až do 31. prosince 1904. Zároveň spravoval ministerstvo vnitra, v letech 1902–1904 také ministerstvo spravedlnosti. Po demisi se na čas stáhl z veřejného života a až v letech 1915–1916 přijal úřad společného ministra financí obou částí monarchie, byl zodpovědný také za správu Bosny a Hercegoviny. V roce 1916 se stal nakrátko opět ministerským předsedou (druhá vláda Ernesta von Koerbera).", "section_level": 1}, {"title": "Ministerský předseda.", "content": "Politicky se Koerber řadil mezi německé liberály. Úsilí o udržení celistvosti země prostřednictvím regulace jazykových poměrů narazilo na bouřlivý odpor mladočechů, kteří zahájili obstrukci v říšské radě a ta musela být pro násilnosti a ničení vybavení uzavřena. Cíle se proto poté snažil dosáhnout hospodářskou integrací Předlitavska, především budováním společné infrastruktury (kanál Dunaj-Odra-Labe, budování železnic). Vypracoval také návrh správní reformy a připravil systém sociálního zákonodárství. Snažil se o uvolnění hlasovacího práva a značně zmírnil letitou perzekuci sociální demokracie. Uvolnil také tiskovou cenzuru, odpor tisku byl však jednou z hlavních příčin, proč se tyto záměry nepodařilo prosadit v parlamentu. Přes pouhé dílčí úspěchy znamenal jeho čtyřletá vláda určitou konsolidaci předlitavské exekutivy, kde se střídalo i několik ministerských předsedů během jednoho roku. Nedokázal však řešit národnostní problémy, které blokovaly i činnost říšské rady. Ministry bez porfeje (\"krajánky\") v jeho vládě byli Antonín Rezek a Antonín Randa, ministrem financí byl známý ekonom Eugen Böhm von Bawerk. Po atentátu Friedricha Adlera na hraběte Stürgkha jej 28. října 1916 František Josef I. jmenoval znovu ministerským předsedou. V tomto druhém funkčním období bylo jeho úkolem zmírnit autoritářskou atmosféru nastolenou zavražděným předchůdcem. Krátce po jeho nástupu však císař zemřel a 13. prosince podal Koerber pro názorové neshody s jeho nástupcem Karlem I. demisi. Zemřel krátce po ukončení války v Badenu u Vídně.", "section_level": 1}], "src_summary": "Ernest von Koerber (6. listopadu 1850 v Tridentu, Tyrolsko – 5. března 1919 v Badenu, Dolní Rakousy) byl rakousko-uherský politik, předseda vlády Předlitavska v letech 1900–1904 a 1916.", "tgt_summary": "Ernest Karl Franz Joseph Thomas Friedrich von Koerber (6 November 1850 – 5 March 1919) was an Austrian liberal statesman who served as Prime Minister of the Austrian portion of Austro-Hungary in 1900-1904 and 1916.", "id": 2381113}
{"src_title": "Balatonfüred", "tgt_title": "Balatonfüred", "src_document": [{"title": "Historie.", "content": "Oblast dnešního Balatonfüredu obývali lidé již v pravěku. Doloženo je i osídlení z dob Římské říše. Název \"Füred\" je poprvé zmíněn ve spisu majetku Tihanyského opatství z roku 1211.", "section_level": 1}, {"title": "Lázeňství.", "content": "Státní kardiologické sanatorium (\"Szívkórház\") je se 429 lůžky největším zařízením svého druhu v Maďarsku. Účinky místní léčivé vody jsou známé již od 17. století, město bylo oficiálně prohlášeno lázněmi roku 1772. Kossuthův pramen (\"Kossuth Lajos forrás\") a další prameny v okolí nemocnice obsahují volný a vázaný oxid uhličitý, železo, hořčík, draslík, hydrogenuhličitan, vápník, sodík, síru a další minerály. Voda z pramenů o teplotě 14-15 °C je odváděna do budovy lázní, kde se ohřívá na 32-34 °C a následně se používá k léčbě.", "section_level": 1}, {"title": "Promenáda.", "content": "Promenáda na břehu jezera nese jméno indického spisovatele, básníka a filozofa Rabíndranátha Thákura (\"Tagore-sétány\"), který se léčil v místních lázních a založil tradici sázení stromů do místního parku. Dodnes zde zasadilo strom mnoho laureátů Nobelovy ceny a významných osobností z Maďarska i ze světa (mezi mnoha jinými například indický duchovní vůdce Gándhí, maďarský fyzik György Marx, ruský kosmonaut Valerij Kubasov nebo bývalý maďarský prezident Árpád Göncz).V parku je také mnoho bust významných maďarských osobností, například Istvána Széchenyiho, Ference Deáka a mnoha dalších.Na břehu jezera jsou též sochy Jánose Pásztora \"Převozník (Révész)\" a \"Rybář (Halász)\".", "section_level": 1}, {"title": "Rekreace.", "content": "Balatonfüred poskytuje mnoho příležitostí k turistice a k rekreaci. Ve městě je přístav, placené pláže, kemp a několik hotelů a penzionů. V roce 1846 byl v Balatonfüredu spuštěn na vodu první parník \"Kisfaludy\", čímž byla zahájena lodní doprava na Balatonu.", "section_level": 1}], "src_summary": "Balatonfüred je maďarské město, středisko stejnojmenného okresu Veszprémské župy. Jedná se o významné lázeňské a rekreační středisko. S 13 138 obyvateli se jedná o největší sídlo severního břehu Balatonu, někdy je také nazýván jeho hlavním městem.", "tgt_summary": "Balatonfüred () is a resort town in Veszprém county, in Hungary, with a population of 13,000, situated on the northern shore of Lake Balaton. It is considered to be the capital of the Northern lake shore and is a yachting destination. It is also a location for fishing, carp being the most common catch, although the introduction of eels and other non-indigenous species has caused ecological damage in recent years.", "id": 2093965}
{"src_title": "Heinkel He 176", "tgt_title": "Heinkel He 176", "src_document": [{"title": "Vývoj.", "content": "Během 20. let dělali němečtí odvážlivci pokusy s raketami přimontovanými na auta, motorky, vlaky, či dokonce saně. V roce 1929 se o to pokusili Alexander Lippisch se strojem Ente a Fritz von Opel u stroje RAK.1. U raket na tuhé palivo nemohl být tah ovládaný a motory se nedaly po startu zastavit. Ve 30. letech experimentoval Wernher von Braun a jeho tým pracující v Peenemünde s přidáváním raket na tekuté palivo na běžná letadla. Heinkel jim na pokusy poskytl stroje He 72 a He 112. Začátkem roku 1937 vzlétlo jedno z těchto letadel s vrtulovými motory, které pilot ve vzduchu vypnul a dál letěl na raketový pohon. V této době experimentoval Hellmuth Walter s raketami spalující peroxid vodíku, které vedly k vytvoření lehkých a jednoduchých raket, vhodných k instalaci na letadla. He 176 byl poháněný novými motory Walter. Jednalo se o malé, jednoduché letadlo, postavené skoro celé ze dřeva, s odkrytým kokpitem. Mělo konvenční podvozek s třemi koly. Pilot měl svou váhou přenést těžiště více dopředu, protože prázdné letadlo tahalo ocas po zemi. Zvláštním prvkem byl únikový systém v nose letadla. Stlačený vzduch byl použitý k tomu, aby se příď letounu oddělila od trupu. Když se kokpit oddělil, pilot vyskočil. Stroj byl předveden RLM, ale jeho zájem se nepodařilo vzbudit, a tak firma Heinkel projekt zastavila. Během jeho trvání bylo postaveno jen jedno letadlo, které skončilo v Muzeu letectva v Berlíně, zničeného roku 1943 během spojeneckého náletu. Ještě před zastavením projektu byly vyrobeny plány pokročilejšího raketového letadla, velmi podobnému He 176. Později se RLM k projektu raketového letadla vrátilo v rámci Projektu X, jehož výsledkem byla první (a poslední) raketová stíhačka na světě, Me 163 Komet.", "section_level": 1}], "src_summary": "Heinkel He 176 bylo německé experimentální raketové letadlo; první poháněné výlučně raketovým motorem na kapalné palivo. První let se uskutečnil 20. června roku 1939, pilotoval ho Erich Warsitz. He 176 byla soukromá iniciativa firmy Heinkel, (podobně, jako u Heinkel He 178) kterou vedl Ernst Heinkel. Heinkel chtěl vyvinout co nejrychlejší letadlo a i když výkony He 176 nebyly nijak oslnivé, dokazovaly, že je možné zkonstruovat výkonné raketové letadlo.", "tgt_summary": "The Heinkel He 176 was a German rocket-powered aircraft. It was the world's first aircraft to be propelled solely by a liquid-fueled rocket, making its first powered flight on 20 June 1939 with Erich Warsitz at the controls. It was a private venture by the Heinkel company in accordance with director Ernst Heinkel's emphasis on developing technology for high-speed flight. The performance of the He 176 was not spectacular, but it did provide \"proof of concept\" for rocket propulsion. All documents regarding the He 176 were destroyed during the war. The Warsitz autobiography suggests material is in the Soviet/Russian archives. The often quoted performance data of the aircraft, such as a speed reaching 750 km/h,or 800 kph in Warsitz's autobiogrphy, as well as some of the drawings, are not based on sound documents. Only two true pictures of the He 176 have survived which were probably taken in Peenemünde during tests.", "id": 2373834}
{"src_title": "Osvětimské album", "tgt_title": "Auschwitz Album", "src_document": [{"title": "Historie.", "content": "Totožnost autora fotografií nebyla nikdy zjištěna. Mohl jím být buď Ernst Hoffmann, nebo Bernhard Walter, oba dva muži z oddílu SS zodpovědní za snímání otisků prstů a fotografování identifikačních podobenek těch vězňů, kteří nebyli vybráni pro „vyhlazení“. S výjimkou tří snímků pořízených zvláštním komandem je toto Osvětimské album jediným dochovaným fotografickým důkazem o vnitřním fungování koncentračního tábora Osvětim. Album má 56 stran a obsahuje 193 fotografií. Původně v něm bylo fotografií více, ale před tím, než bylo darováno muzeu holocaustu v Izraeli v Yad Vashem, dostali některé z fotografií pozůstalí, kteří na nich poznali své příbuzné a přátele. Obrázky dokumentují proces nově příchozích maďarských Židů na začátku léta roku 1944. Dokumentují vystupování židovských vězňů z vlaku, následující výběrové řízení, prováděné lékaři SS a dozorci v táboře, při kterém se oddělí ty, kteří byli považováni za vhodné k práci od těch, kteří měli být posláni do plynových komor. Fotograf zaznamenal skupiny lidí vybraných pro práci, a také ty, kteří byli vybráni na smrt. Fotograf také dokumentoval způsob fungování zóny zvané \"Kanada\", kde byl tříděn ukořistěný osobní majetek vězňů, před odesláním do Německa. To, že album přežilo válku je pozoruhodné, vzhledem k značnému úsilí ze strany nacistů, aby vše zůstalo utajeno.", "section_level": 1}, {"title": "Podobná fotografická alba.", "content": "Historicky srovnatelným albem je snad pouze album fotografií Koncentračního tábora Sachsenhausen velitele Karla Otty Kocha s 500 snímky, 200 z toho úhledně popsanými z doby vzniku tábora v roce 1936 a 1937 v Oranienburgu, pozdní objev v moskevském tajném archivu. Další srovnání je možné se čtyřmi fotografiemi zveřejněnými Georgem Didi-Hubermanem v roce 2007. Pořídil je jeden vězeň uvnitř v táboře. S propašovaným fotoaparátem se podařilo v srpnu 1944 řeckému vězni Alexovi, který byl nucen pracovat na speciální příkazy Sonderkommanda, pořídit dokumenty kremační jámy a tři fotografie žen čekajících na vpuštění do krematoria V.", "section_level": 1}], "src_summary": "Osvětimské album (německy Auschwitz Album) je jedinečný fotografický záznam holocaustu z druhé světové války. Sbírka fotografií pořízených v rámci nacistického německého tábora smrti je jediným dochovaným obrazovým důkazem o vyhlazovacím procesu uvnitř koncentračního tábora Osvětim (s výjimkou tří dalších fotografií pořízených vězni, které byly zveřejněny zvláštním komandem).", "tgt_summary": "The Auschwitz Album is a photographic record of the Holocaust during the Second World War. It and the \"Sonderkommando\" photographs are the only known pictorial evidence of the extermination process inside Auschwitz II-Birkenau, the German extermination camp in occupied Poland. The identity of the photographer is uncertain, but may have been Ernst Hoffmann or Bernhard Walter, two SS men responsible for fingerprinting and taking photo IDs of those prisoners who were not selected for extermination. The album has 56 pages and 193 photographs. Originally, it had more photos, but before being donated to Yad Vashem, the Holocaust museum in Israel, some of them were given to survivors who recognized relatives and friends.", "id": 1645579}
{"src_title": "Beautiful Thing", "tgt_title": "Beautiful Thing (film)", "src_document": [{"title": "Děj.", "content": "Film se odehrává na londýnském předměstském sídlišti Thamesmead v Bexley. Jamie a Ste, kteří bydlí vedle sebe v jednom domě, chodí do stejné školy. Jamie bydlí se svou matkou Sandrou, která pracuje jako servírka a snaží se získat licenci na provoz vlastní hospody. Jejím přítelem je o několik let mladší Tony. Ste žije se svým otcem alkoholikem a starším bratrem. Když se jednou Jamieho matka vrací večer z práce, potká Stea, který odmítá jít domů, protože ho otec a bratr opět zbili. Přespí proto u Jamieho v pokoji. Stejně tak i druhou noc, protože ho doma opět zmlátili. Spí v jedné posteli a dojde mezi nimi k sexuálnímu kontaktu. Ste druhý den ráno uteče z pokoje do svého bytu. Na párty, která se koná večer, mu Jamie vyzná lásku. Ste sice nejprve podrážděně odmítne, ale i on je zamilovaný. Jamie ukradne v trafice časopis pro gaye, kde najde inzerát na hospodu pro homosexuály a se Steem se tam vydají. Matka se ze školy doví, že jejího syna šikanují spolužáci kvůli homosexualitě a objeví v jeho pokoji gay časopis. Proto oba sleduje a zjistí, kam spolu odjeli. Po jeho návratu se pohádají a matka prozradí, že dostala nabídku vést hospodu v jihovýchodní části Londýna ve čtvrti Rotherhithe. Také se rozejde s Tonym. Jamie se s matkou usmíří a přemluví ji, aby s nimi jela do gay podniku. V závěrečné scéně Jamie a Ste tančí mezi domy sousedům pod okny na píseň \"Dream a Little Dream\" od Cass Elliot. Matka se k nim přidá a tančí se sousedkou Leahou.", "section_level": 1}, {"title": "Divadelní hra.", "content": "Divadelní hra, která byla předlohou filmu, měla premiéru 28. července 1993 v londýnském Bush Theatre v režii Hettie MacDonaldové. Hra hostovala i v dalších londýnských divadlech a v roce 1996 byla zfilmována pro Channel Four Films.", "section_level": 1}], "src_summary": "Beautiful Thing (tj. \"Krásná věc\") je britský film režisérky Hettie MacDonaldové z roku 1996, který pojednává o vztahu dvou teenagerů. Film byl natočen podle stejnojmenné divadelní hry Jonathana Harveye.", "tgt_summary": "Beautiful Thing is a 1996 British film directed by Hettie MacDonald and released by Channel 4 Films. The screenplay was written by Jonathan Harvey based on his own original play of the same name. The film was originally intended for television broadcast only, but it was so well-received that it was subsequently released in cinemas. The atmosphere of the film is heavily influenced by a soundtrack consisting almost entirely of the music of The Mamas & the Papas and \"Mama\" Cass Elliot.", "id": 2008342}
{"src_title": "Třída Foudre", "tgt_title": "Foudre-class landing platform dock", "src_document": [{"title": "Stavba.", "content": "Třída se skládá ze dvou jednotek pojmenovaných \"Foudre\" a \"Siroco\". První byla dodána v roce 1990 a druhá v roce 1998. Obě postavila loděnice DCN v Brestu. Jednotky třídy \"Durance\":", "section_level": 1}, {"title": "Konstrukce.", "content": "Na přídi je hlavní nástavba, za ní se nachází letové paluby pro vrtulníky, pod nimiž je rozměrný palubní dok, který může být využit též pro uskladnění těžké techniky. Posádku lodi tvoří 210 námořníků a 470 vojáků s nákladem. V nouzi se může krátkodobě nalodit až 1600 osob. Na palubě se nachází nemocnice se dvěma operačními sály a 47 lůžky. Palubní dok má délku 122 metrů, šířku 13,5 metru a výšku 7,7 metru. Může z něj operovat deset středních výsadkových člunů LCM či kombinace jeden LSM a čtyři LCM. Vejde se do něj také hlídkový člun třídy \"P400\". Transportní vrtulníky operují z hlavní letové paluby ve středu lodi a z pomocné letové paluby v prostoru nad palubním dokem. Jsou na nich vyznačena celkem tři přistávací místa. V palubním hangáru mohou být uskladněny dva vrtulníky Aérospatiale SA 321 Super Frelon či čtyři Eurocopter AS332 Super Puma. Na palubě se nachází dvě dvojitá odpalovací zařízení SIMBAD pro protiletadlové řízené střely krátkého dosahu Mistral s dosahem 5 km. Ty loď chrání proti letadlům a protilodním střelám. Hlavňovou výzbroj tvoří tři 30mm kanóny OTO Melara o délce hlavně 70 ráží. Pohonný systém tvoří dva diesely SEMT-Pielstick 16 PC2.5V 400. Nejvyšší rychlost je 21 uzlů. Dosah je 11 000 námořních mil při ekonomické rychlosti 15 uzlů.", "section_level": 1}, {"title": "Zahraniční uživatelé.", "content": "Chilské námořnictvo v říjnu 2011 získalo výsadkovou loď \"Foudre\", kterou ve službě nahradila \"Dixmunde\", třetí jednotka třídy \"Mistral\". Do Valparaísa loď dorazila v březnu 2012. Hodnota kontraktu dosáhla 80 milionů amerických dolarů. Chilské námořnictvo tak zaplnilo mezeru ve svých schopnostech, vzniklou vyřazením tankové výsadkové lodě \"Valdivia\" (LST 93) patřící k americké třídě \"Newport\". V Chile loď slouží pod názvem \"Sargento Aldea\" (LSDH-91). Druhá jednotka \"Siroco\" byla francouzským námořnictvem vyřazena v červenci 2015. U stále poměrně nového plavidla se vyskytlo několik zájemců, včetně Chile, které již provozovalo její sesterskou loď. Vážným zájemcem se stalo portugalské námořnictvo, ukázalo se však, že \"Siroco\" není kompatibilní s tamními vrtulníky EH101 Merlin. Dalším zájemcem se stalo brazilské námořnictvo, které plavidlo testovalo v prosinci 2014 a využívá vrtulníky, které z třídy \"Foudre\" operovat mohou. V září 2015 bylo potvrzeno zakoupení plavidla Brazílií. Výsadková loď vstoupila do služby 4. dubna 2016 pod jménem \"Bahia\" (G40).", "section_level": 1}], "src_summary": "Třída Foudre je třída dokových výsadkových lodí francouzského námořnictva. Jejich francouzské označení je TCD – \"Transport de chalands de débarquement\". K jejich hlavním úkolům patří výsadek pěchoty a obrněné techniky na nepřipravené pobřeží, logistická podpora námořních sil a plnění humanitárních misí. Lodě jsou vybaveny pro nasazení a podporu plně vybaveného mechanizovaného praporu sil rychlé reakce o síle 35 důstojníků a 435 vojáků s 1000 tunami nákladu. Výsadek je prováděn pomocí vyloďovacích člunů a vrtulníků. Obě postavené jednotky již byly francouzským námořnictvem vyřazeny. \"Foudre\" byla prodána do Chile, protože ji nahradila \"Dixmunde\", třetí jednotka třídy \"Mistral\". O \"Siroco\" mělo nejprve zájem Portugalsko, ukázalo se však, že plavidlo není kompatibilní s tamními vrtulníky. Plavidlo proto zakoupila Brazílie.", "tgt_summary": "The \"Foudre\"-class landing platform dock was a class of landing platform docks designed and used by the French Navy. The vessels have operated from 1990 until the present. In 2011 \"Foudre\" was sold to the Chilean Navy. \"Siroco\" was sold to the Brazilian Navy in 2015.", "id": 2053708}
{"src_title": "Fanny a Alexandr", "tgt_title": "Fanny and Alexander", "src_document": [{"title": "Příběh.", "content": "Příběh je velkou rodinnou freskou, která se odehrává v letech 1907 - 1909 (s epilogem v roce 1910) ve městě, které by mohlo být švédskou Uppsalou - v níž byly natáčeny některé exteriéry a která vágně souvisí s příběhem, ale v podstatě jde o město imaginární. Hlavními postavami jsou chlapec Alexandr, jeho sestra Fanny a jejich rozvětvená zámožná rodina - Ekhdalovi. Rodiče obou dětí, Oskar a Emilie, jsou aktivními členy místního divadelního souboru, mají krásný vztah a rozsáhlé příbuzenstvo, plné originálních a zajímavých, byť někdy lehce \"potrhlých\" lidí. Zvláště strýček Gustav Adolf si dovede užívat života a (podobně jako kdysi Alexandrův dědeček) vyhledává i nezávazná erotická dobrodružství, např. u babiččiny služky, což však v rodině i u Adolfovy ženy budí jenom pobavení. Nejmladší strýc Karel nevychází s profesorským platem a své frustrace si vylévá na své ženě, jež ho přesto velmi miluje. Otec Oskar Ekhdal, ředitel divadla, je pak poněkud suchý patron, což kontrastuje s energií matky, herečky Emílie. Symbolická široká náruč této rodiny je však pro děti bezpečným zázemím, v němž zažívají šťastné i romantické chvíle, tradiční švédské Vánoce, i mystické až vizionářské okamžiky, typické pro švédskou mentalitu i dětské vidění světa. Bergman zde zpracovává i svou iniciační vzpomínku na první setkání s Laternou Magikou. Pestrý život dětí, znázorňovaný \"podmanivou hrou barevně laděných obrazů\", je náhle přerván otcovou nečekanou smrtí (mozková mrtvice). Alexander si ještě neuvědomuje kvality svého otce a jeho boj se smrtí ho dokonce vyděsí tak, že od něj uteče. Jejich matka, Emilie, však neumí žít sama a brzy přijímá nabídku k sňatku od pohledného vdovce, místního protestantského biskupa Vergéruse, který se tváří jako milosrdný a láskyplný muž. Ve své zamilovanosti přistupuje i na jeho výzvy, přetrhává rodinné vazby a stěhuje se i s dětmi do biskupství, chladné a téměř nezařízené budovy, připomínající vězení, jímž se pro Alexandra skutečně stane. Biskup Vergérus totiž brzo odkrývá svou masku a ukazuje se jako despotický člověk, nutící Emilii i obě děti ke zcela absolutní podřízenosti a dodržování asketických pravidel, které mu v jeho domě pomáhají nemilosrdně prosazovat jeho matka a pomatená sestra, stejně jako služky, které mají za úkol děti špehovat a hlásit vše, o čem si povídají. Alexandr velmi brzo prohlédne a stejně jako jeho sestra začne Vergéruse nenávidět. Vergérus se snaží Alexandrův odpor zlomit všemi prostředky. Když Alexandr vylíčí služce své vidění, ve kterém se biskupova první žena i se dvěma dcerami utopily v ledové vodě poté, co je Vergérus pět dnů mučil hladem a žízní, vyvolá bouřlivou reakci (což však bylo do jisté míry i jeho motivem). Vergérus udělí chlapci bití klackem a zavře ho na noc bez pokrývky do chladné místnosti. To už Emílie nevydrží a za pomoci židovského obchodníka se starožitnostmi Izáka Jacobiho (bývalého milence babičky Heleny, přes něhož ji její rodina kontaktuje a vyzývá k odchodu) jsou děti takřka divadelním trikem uneseny z domu k Ekhdalovým. Situace Emílie je zlá. Nemůže se rozvést, protože podle tehdejších zákonů by děti připadly otčímovi a navíc čeká s Vergérem dítě. Nakonec však dává biskupovi prášky na spaní a prchá za svými dětmi. Pak ovšem dojde k události, kterou si Alexandr nedovede vyložit jinak, než že si Jacobiho bláznivý synovec Izmael přečetl v jeho mysli touhu po biskupově smrti a jakýmsi kouzlem způsobil, že si na sebe biskupova sestra převrhla hořící petrolejku. V planoucích šatech pak vběhla do Vergérova pokoje a po následném požáru oba za strašných bolestí podlehli popáleninám. V závěrečném epilogu se setkáváme se znovuobnovenou Ekhdalovic rodinou, kterou vidíme na křtu dvou nových dětí: jednak Emílie a jednak služky a milenky Gustava Adolfa, kterou tímto rodina oficiálně přijímá mezi sebe. Během slavnosti se však Alexandr setkává i s duchem biskupa Vergéra, což znamená, že se ho zřejmě nikdy nezbaví docela.", "section_level": 1}, {"title": "Ocenění.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Benátský filmový festival 1983.", "content": "Cena FIPRESCI", "section_level": 2}], "src_summary": "Fanny a Alexandr (\"Fanny och Alexander\") je švédský film režiséra Ingmara Bergmana, který též sám napsal scénář, z roku 1982. Původně mělo jít o čtyřdílnou televizní sérii, trvající celkem 312 minut, z níž byl sestříhán pro pozdější uvedení 178minutový film. Filmová verze však nakonec byla uvedena dříve. Fanny a Alexandr je zároveň i kniha, kterou Bergman napsal podle svého scénáře. Bergman prohlásil film za své poslední dílo, přestože v následujících letech napsal ještě několik scénářů a režíroval řadu televizních projektů. Film zachycuje výkony mnoha hvězd z dřívějších Bergmanových filmů i množství významných filmových i divadelních herců tehdejšího Švédska. Chybí v něm však dvě hlavní Bergmanovy hvězdy - Liv Ullmannová a Max von Sydow, které chtěl původně obsadit do hlavních rolí Emilie a biskupa Vergeruse. Liv Ullmann však již byla smluvně vázána k jiným projektům a Max von Sydow neobdržel Bergmanovu nabídku včas - zřejmě vinou svého amerického agenta. Proto Bergman obsadil hlavní role svým novým objevem, herečkou Ewou Fröling, a Janem Malmsjö, který byl tehdy ve Švédsku populární především jako velmi nadaný zpěvák a tanečník, ale který také ztvárnil mnoho charakterních rolí v divadle i televizi. Bertil Guve, který ve filmu podal velmi ceněný herecký výkon jako chlapec Alexandr, se už po filmu (s jednou drobnou výjimkou) k herectví nevrátil a místo toho dosáhl doktorátu v oboru průmyslového managmentu. Pernilla Wallgren (později známá jako Pernilla August), která také podala skvělý výkon v roli chůvy, však filmem započala svou hvězdnou kariéru (později hrála např. matku Anakina Skywalkera ve ). V roce 1986 natočil Bergman téměř dvouhodinový \"Dokument o Fanny a Alexandrovi (Dokument Fanny och Alexander)\".", "tgt_summary": "Fanny and Alexander () is a 1982 historical drama film written and directed by Ingmar Bergman. The plot focuses on two siblings and their large family in Uppsala, Sweden during the first decade of the twentieth century. Following the death of the eponymous children's father (Allan Edwall), their mother (Ewa Fröling) remarries a prominent bishop (Jan Malmsjö) who becomes abusive towards Alexander for his vivid imagination. Bergman intended \"Fanny and Alexander\" to be his final picture before retiring, and his script is semi-autobiographical. The characters Alexander, Fanny and stepfather Edvard are based on himself, his sister Margareta and his father Erik Bergman, respectively. Many of the scenes were filmed on location in Uppsala. The documentary film \"The Making of Fanny and Alexander\" was made simultaneously with the feature and chronicles its production. The production was originally conceived as a television miniseries and cut in that version, spanning 312 minutes; a 188-minute cut version was created later for cinematic release, although this version was in fact the one to be released first. The television version has since been released as a complete film, and both versions have been shown in theaters throughout the world. The 312-minute cut is one of the longest cinematic films in history. The theatrical version was released to positive reviews. It won four Academy Awards, including for Best Foreign Language Film; three Guldbagge Awards, including Best Film; and other honours. \"Fanny and Alexander\" was followed by stage adaptations and further semi-autobiographical screenplays by Bergman, released as films in 1992: \"The Best Intentions\", directed by Bille August, and \"Sunday's Children\", directed by Daniel Bergman.", "id": 2460490}
{"src_title": "Tábor ve Slezsku", "tgt_title": "Ein Feldlager in Schlesien", "src_document": [{"title": "Vznik díla.", "content": "Meyerbeer zastával od roku 1842 u pruského dvora funkci hudebního ředitele. Když původní královské divadlo při požáru 18.-19. srpna 1843 vyhořelo a stavěla se nová budova, byl uměnímilovným králem Fridrichem Vilémem IV. vyzván k tomu, aby napsal slavnostní německou operu pro otevření nového divadla. Formální zadání bylo volné (opera měla mít alespoň dvě dějství a trvat alespoň dvě hodiny, ale bylo necháno na skladateli, zda má být komická nebo tragická). Důležitý byl patriotický a vojensky zaměřený námět, který Meyerbeer našel v jedné z historek o králi Fridrichovi Velikém. Králova známá záliba ve hře na flétnu byla důležitým výchozím muzikálním momentem. Samotná osoba krále se však nesměla na jevišti objevit. Od počátku Meyerbeer také vybral jako ústřední melodii svého díla známý \"Desavský pochod\" (\"Dessauer Marsch\"). Rozhodl se rovněž pro v zásadě komickou operu ve formě německého singspielu, tedy s mluvenými dialogy. Problémem bylo libreto. Na přání krále jej měl napsat hudební kritik a Meyerbeerův odpůrce Ludwig Rellstab. Meyerbeer jeho schopnostem příliš nedůvěřoval. Nakonec uzavřeli tajnou dohodu, podle které libreto napíše Meyerbeerův \"dvorní\" libretista Eugène Scribe a Rellstab je přeloží do němčiny. Meyerbeer byl s prací obou prakticky spokojen. Libreto vzniklo v říjnu až prosinci 1843 a Meyerbeer skládal hudbu v lednu až srpnu následujícího roku, 14. října začaly zkoušky a 7. prosince 1844 se konala slavnostní premiéra. Libreto obsahuje požadované množství oslavy vojenství a patriotismu, jejichž vrcholy jsou trojitý pochod na konci 2. dějství a finále 3. dějství, které svým mimodramatickým obsahem – šesti \"snovými obrazy\" představujícími sen o budoucí slávě Pruska – připomíná závěr Smetanovy Libuše. Vlastenecké nadšení však nebylo Meyerbeerovi blízké (většina jeho operních hrdinů jsou oběťmi spíše než aktéry masových hnutí). Ostatně roku 1851 odmítl kompozici nové vlastenecké opery z hohenzollernské historie (\"Adelheid von Italien\") u příležitosti 150. výročí pruského království. Vedle vojenského prvku se však v postavě cikánky Vielky objevuje prvek ryze osobní a mystický. Třetím světem je svět normálních, civilních lidí: vysloužilce Saldorfa a jeho rodiny, kteří jsou hlavními protagonisty příběhu. V dramaturgickém těžišti díla ve druhém jednání (odehrávajícím se ve vojenském táboře) je ostatně píseň starého rolníka velebící mír. Zatímco 1. a 3. dějství jsou psána ve stylu německého singspielu lortzingovského typu nebo opéry-comique Aubera nebo Flotowa, centrální akt má nejblíže k ostatním Meyerbeerovým dílům typu grand opera: obsahuje nejvíce hudebních scén, balet a řadu sborů. \"Tábor ve Slezsku\" sklidil nesporný úspěch, který se ještě znásobil tehdy, když roli Vielky od čtvrté reprízy převzala původem švédská sopranistka Jenny Lind. Hrál se až do 17. října 1894 v celkovém počtu 65 představení, z nichž řada se konala ke slavnostním státním a dvorským příležitostem, pro něž \"Tábor\" zvláště hodil. Součástí galavečerů pořádaných pro členy hohenzollernské dynastie byl často samotný 2. akt. Nepronikl však na jiná jeviště, pro něž ani nebyl uzpůsoben, a Meyerbeer byl poněkud zklamán jeho přijetím. Situace v Berlíně, kde byl svazován svou funkcí a musel se ve svých divadelních představách podřizovat intendantovi, mu nevyhovovala, proto brzy požádal o dovolenou na neurčito a vrátil se do Paříže. Pro berlínské divadlo pak napsal již jen scénickou hudbu k dramatu \"Struensee\" svého předčasně zemřelého bratra Michaela Beera (premiéra 19. září 1846).", "section_level": 1}, {"title": "Děj opery.", "content": "Opera se odehrává za rakousko-pruských válek.", "section_level": 1}, {"title": "1. dějství.", "content": "(Saldorfův statek) Na statku žijí bývalý voják Saldorf, jeho neteř Teresa, schovanec Conrad a cikánka Vielka, zamilovaná do Conrada. Vielka má rovněž věštecký dar zděděný po matce (melodram a árie \"Wunderbare Gestalten umschweben mir... Sterbend legt' sie aufs Haupt mir die Hand\"). Conrad je hráčem na flétnu a právě hodlá odejít, aby se svou hrou živil (árie \"Durch Feld und Au\"), a loučí se s Vielkou (duet \"Ach, in kleiner Hütte\"). Náhle v domě hledá útočiště pruský důstojník prchající před oddílem chorvatských pandurů. Saldorf v něm pozná krále. Pomohou mu uniknout pronásledovatelům tak, že jej přestrojí a vydávají za Conrada. Když pak dorazí pandurské vojsko, snaží se jej Saldorfova rodina zdržet nabídkou pohoštění a Vielka i hádáním z ruky a cikánskou písní. Nakonec jsou i nuceni vydávat Conrada za uprchlého krále. Naopak skutečný král, kterého chytnou pandurští zvědi, se prokáže jako \"Conrad\" svou zručnou hrou na flétnu.", "section_level": 2}, {"title": "2. dějství.", "content": "(Pruský tábor) Tábor se připravuje na bitvu; probíhají různé scény z vojenského života (píseň husarů, píseň granátníků). Saldorf a Vielka se přicházejí ubezpečit, že král skutečně unikl. Saldorf zpívá nejprve o přednostech míru nad válkou (\"Den Waffen Ruhm - dem Frieden gröss're Ehre\"). Pak je ale chycen jako zvěd a málem by byl popraven, kdyby se neospravedlnil svým nelíčeným vlastenectvím - a kdyby nepřišla zpráva, že král se v bezpečí vrátil. Nyní je Saldorf oslavován jako hrdina. a plamennými výzvami dodává vojsku odvahu do nastávajícího boje (čtverosbor, vojenská píseň \"Von edler Rache Zorn entbrannt\" a finále s trojím pochodem včetně Desavského pochodu). Poté se dozvídáme, že Saldorfův syn Leopold byl (falešně) obžalovén ze zběhnutí a odsouzen k smrti.", "section_level": 2}, {"title": "3. dějství.", "content": "(Královský palác) Saldorf, Teresa a Vielka přicházejí do paláce, kde Conrad získal za svůj podíl na králově záchraně příslib zvláštní audience a odměny. Z vedlejší místnosti je slyšet flétna; Vielka vyzve Conrada, aby se se svou flétnou připojil (duet \"Glück bedeuten diese Töne\"), předzpívává mu píseň a nakonec se koná podivuhodný koncert flétny na jevišti (v orchestru), flétny za scénou a Vielčiných koloratur a vokalíz (duet). Král pak slíbí Conradovi splnit každé přání a Vielka dostane vnuknutí, že má Conrad prosit o milost pro Leopolda. Král vyhoví a navíc Conrada zaměstná, a tak si může Leopold vzít Teresu a Conrad Vielku (tercet Teresy, Conrada a Vielky \"O welch ein Glück\"). Před odchodem z paláce má Vielka nové vidění (\"Der Mutergabe wunderbarer Strahl\"), ve kterém se jí zjevuje to, co se ve vedlejší místnosti zdá spícímu králi. Prorokuje budoucí slávu Pruska. (\"Snové obrazy\" - tanec, živé obrazy, sbory):", "section_level": 2}, {"title": "Vielka.", "content": "\"Tábor ve Slezsku\" byl svým dějem velmi svázán s pruským prostředím a jeho libreto nebylo přitažlivé pro jiné scény. Meyerbeer jej zřejmě nezamýšlel bez dalšího mimo Berlín uplatnit, proto nebyla partitura ani vydána tiskem. Franz Pokorny, ředitel vídeňského Divadla na Vídeňce (Theater an der Wien), však Meyerbeera počátkem roku 1846 kontaktoval se zájmem uvést operu ve svém divadle. Meyerbeer svolil za podmínky, že hlavní roli opět stvoří Jenny Lind. Nutné však byly změny v libretu, kterými byl pověřen opět Ludwig Rellstab; v poslední fázi se na nich podílela rovněž básnířka Charlotte Birch-Pfeifferová. Upravené libreto především odstraňovalo \"pruské\" zakotvení děje; vedle toho přihlíželo k námitkám hvězdy Jenny Lind, která se snažila zmírnit cikánské a \"pohanské\" rysy své postavy. Z (nepřítomného) krále Fridricha se stal blíže neurčený vévoda, který se objevuje i na jevišti. Zcela změněn byl třetí akt, včetně vyznění, které je - místo původního v podstatě komického - nyní romanticko-tragické: Vielka v něm umírá. Z hudebního hlediska Meyerbeer přidal dvě romance pro místní hvězdu Josepha Staudigla (Saldorf), balet ve druhém dějství a zejména nová čísla ve třetím dějství: ženský sbor (původně určený pro \"Hugenoty\", ale nepoužitý), mezihru a nové finále s úvodním sborem, velkou árií umírající Vielky a andělským sborem. Odpadla přirozeně scéna se snem krále Fridricha, která ostatně ani v Berlíně nebyla hrána při každém představení. Přes mnoho cenné nové hudby narušovaly změny opery uměleckou vyváženost a dramatický účinek původní verze. Premiéra ve Vídni se konala 18. února 1847 a byla velmi úspěšná pro skladatele i představitelku hlavní role; Meyerbeer však hned zaznamenal, že nadšení bylo o stupeň nižší, než je třeba pro udržení na repertoáru. Opera se hrála 18× - naposledy 27. dubna 1848 - a nebyla již znovu uvedena ani převzata jinými divadly. Ani tentokrát nebyla vydána partitura ani řádný klavírní výtah, jen klavírní potpourri sestavené Antonem Diabellim. O sedm let později Meyerbeer \"Tábor ve Slezsku\" znovu a důkladněji přepracoval roku 1854 pro pařížské uvedení pod názvem \"Hvězda Severu\", které děj z Pruska přeneslo pro změnu do Ruska a z Fridricha Velikého se stal car Petr Veliký. Teprve tato verze pak pronikla do evropského repertoáru.", "section_level": 1}, {"title": "Nahrávky.", "content": "Existuje jen jedna nahrávka \"Tábora ve Slezsku\" - živý záznam z berlínského koncertu:", "section_level": 1}], "src_summary": "Tábor ve Slezsku je opera (singspiel) o třech dějstvích skladatele Giacoma Meyerbeera na historický námět z doby sedmileté války. Byla složena k otevření nové budovy berlínské Královské opery 7. prosince 1844. Později ji skladatel dvakrát přepracoval, nejprve pro vídeňské Divadlo na Vídeňce jako \"Vielka\" (1847) a poté podstatněji pro pařížskou Opéra-Comique jako \"Hvězda severu\" (\"L'Étoile du Nord\", 1854).", "tgt_summary": "Ein Feldlager in Schlesien (\"A Camp in Silesia\") is a Singspiel in three acts by Giacomo Meyerbeer with a German-language libretto by Ludwig Rellstab after Eugène Scribe's \"Le camp de Silésie\". It was first performed at the Hofoper, Berlin, on 7 December 1844; a version with a revised libretto by Charlotte Birch-Pfeiffer, titled \"Vielka\", opened in Vienna on 18 February 1847. Much material from the opera was later reused for Meyerbeer's opéra comique \"L'étoile du nord\" (1854).", "id": 1729434}
{"src_title": "Damien Duff", "tgt_title": "Damien Duff", "src_document": [{"title": "Klubová kariéra.", "content": "Duff přestoupil do Blackburnu v roce 1996 z Leicesteru City. Duff pomohl klubu vrátit se zpět do Premier League v roce 2001 a o dvě sezony později pomohl svými 11 ligovými góly Blackburnu k šestému místu. Po sezoně přestoupil do Chelsea za 17 milionů liber. S Chelsea dvakrát vyhrál anglickou Premier League a dostal se i do semifinále Ligy mistrů UEFA. V červenci roku 2006 Duff odešel do Newcastlu za 5 milionů liber. Jeho debut byl v Poháru UEFA proti lotyšskému FK Ventspils. V Newcastlu Duff však nestřílel moc gólů a po sestupu do Football League Championship odešel do Fulhamu, který trénoval Roy Hodgson, jeho bývalý trenér z Blackburnu. Duffův první zápas za Cottagers byl v předkole Evropské ligy UEFA proti ruskému klubu FK Amkar Perm, který Fulham vyhrál 3:1. V Evropské lize se mu dařilo, ve čtvrtfinále proti Wolfsburgu vstřelil vítězný gól a zápas skončil výsledkem 2:1. S Fulhamem si nakonec zahrál i finále, ve kterém však Fulham podlehl španělskému Atléticu Madrid.", "section_level": 1}, {"title": "Reprezentační kariéra.", "content": "Duff debutoval v reprezentačním A-mužstvu Irska 25. 3. 1998 v přátelském utkání v Olomouci proti Česku (porážka 1:2). Zahrál si na mistrovství světa v roce 2002 v Německu, kdy dokonce vstřelil gól na konečných 3:0 proti Saúdské Arábii. Další velké akce se dočkal v roce 2012, kdy se s národním týmem probojoval na mistrovství Evropy v Polsku a na Ukrajině. V základní skupině C, ve které Irsko hrálo společně s oběma finalisty, Španělskem a Itálií, tým nezískal ani bod. Duff v irské reprezentaci zaznamenal v letech 1998–2012 celkem 100 zápasů a 8 gólů.", "section_level": 1}, {"title": "Osobní život.", "content": "V červnu 2010 se Duff oženil s jeho přítelkyní Elaine.", "section_level": 1}, {"title": "Úspěchy.", "content": "Blackburn Rovers", "section_level": 1}], "src_summary": "Damien Duff (* 2. března 1979, Ballyboden, Irsko) je bývalý irský fotbalový záložník a reprezentant. Barvy irského národního týmu hájil 14 let, odehrál v něm rovných 100 zápasů a zúčastnil se Mistrovství světa 2006 v Německu a EURA 2012 v Polsku a na Ukrajině.", "tgt_summary": "Damien Anthony Duff (born 2 March 1979) is an Irish professional football coach and former player who played predominantly as a winger and is a former first team coach at Celtic. He began his professional playing career with Blackburn Rovers, with whom he won the Football League Cup, and in 2003 was signed for £17 million by Chelsea, where he won two Premier League titles and another League Cup. After four seasons at Stamford Bridge, he left for Newcastle United where he won the 2006 UEFA Intertoto Cup, and then moved on to Fulham, with whom he played in the 2010 UEFA Europa League Final. He ended his career with brief spells in the A-League with Melbourne City and the League of Ireland with Shamrock Rovers before retiring in December 2015. Since then he has moved into coaching, working with Shamrock Rovers, Celtic and Republic of Ireland youth teams. Duff played international football for the Republic of Ireland for 14 years, winning 100 caps between 1998 and 2012. He played at the 2002 FIFA World Cup and captained the country at UEFA Euro 2012.", "id": 440659}
{"src_title": "Dobrodružství rabína Jákoba", "tgt_title": "The Mad Adventures of Rabbi Jacob", "src_document": [{"title": "Děj.", "content": "Rabín Jákob, populární newyorský rabín, odcestuje do Paříže za svou rodinou, aby oslavil bar micva svého příbuzného Davida. Francouzský podnikatel Victor Datel spěchá se svým řidičem Salomonem Francií na svatbu své dcery. Na střeše auta převážejí člun. Cestou mají nehodu a auto se převrátí do jezera - na člun, takže plují dál. Datel pak Salomona propustí, protože odmítá pracovat o šábesu. Arabský revolucionář Mohamed Larbi Slimane je zajat zabijáky ze své země, kteří ho unesou do továrny na žvýkačky, kam se po své nehodě uchýlí i Datel. Datel si zločinců v továrně všimne a zavolá policii, ale místo toho se dovolá pouze jiného telefonu v továrně a ten zvedne Fares, vůdce zabijáků. Ti ho začnou pronásledovat, ale Datel uteče na svou loď. Tam už ale uprchl i Slimane, který z ní zastřelí dva ze zabijáků. Policie se domnívá, že vrahem je Datel, a tak ho začne pronásledovat komisař Andreani. Slimane použije Datla jako rukojmí a donutí ho dovézt ho na letiště Orly. Tam se ale dostanou i Datlova žena, zabijáci, Andreani a také rabín Jákob. Datel a Sliman se na záchodech potkají s rabínem Jákobem a jeho společníkem, převlečou se za ně, a tak se jim podaří přede všemi uprchnout. Pak na ně ale narazí rabínova rodina, Schmollovi, a odveze je do židovské čtvrti. Jediný, kdo Datla pozná, je Salomon. Následuje mnoho nedorozumění, např. pravý rabín Jákob je zabijáky i Andreanim chvíli považován za Datla, Datel se Slimanem slouží židovskou bohoslužbu, policisté jsou Židy v synagoze považováni za teroristy, kteří chtějí zabít rabína Jákoba. Zabijákům se nakonec podaří Datla i Slimana znovu dopadnout, ale mezitím vyjde najevo, že v jejich zemi došlo k převratu a Sliman se stal prezidentem. Francouzská vláda mu proto pošle doprovod, který auto, ve kterém jsou Datel, Sliman, zabijáci i pravý rabín Jákob se společníkem, dovede k Invalidovně, kde se koná svatba Datlovy dcery. Ta se zamiluje do Slimana, se kterým odletí do jeho země, Datel se znovu setká se svou ženou a spřátelí se Schmollovými, rabín Jákob se konečně setká se svou rodinou.", "section_level": 1}], "src_summary": "Dobrodružství rabína Jákoba (orig. \"Les Aventures de Rabbi Jacob\") je francouzsko-italská komedie režiséra Gérarda Ouryho z roku 1973 v hlavní roli s Louisem de Funès. Snímek byl nominován na Zlatý glóbus v kategorii Nejlepší zahraniční film.", "tgt_summary": "The Mad Adventures of Rabbi Jacob (, ) is a 1973 French-Italian comedy film directed by Gérard Oury, starring Louis de Funès and Claude Giraud. The plot involves a bigoted businessman and a kidnapper who disguise themselves as rabbis to escape from a group of assassins. One of De Funès' most popular and iconic movies, it has become a cult classic.", "id": 2031621}
{"src_title": "Hřbitov Picpus", "tgt_title": "Picpus Cemetery", "src_document": [{"title": "Historie.", "content": "Hřbitov se nachází na pozemcích bývalého kláštera kanovníků svatého Augustina, který zde založil v roce 1640 Ludvík XIII. Z té doby se dochoval jeden pavilon a kaple. Během Velké francouzské revoluce byl klášter v roce 1792 zrušen a jeho majetek znárodněn. Nedaleko na náměstí Place de la Nation (tehdy \"Place du Trône renversé\") byla ve dnech 13. června – 27. července 1794 umístěna gilotina. V období hrůzovlády zde bylo denně popraveno až 55 lidí. Revoluční tribunál odsuzoval lidi ze všech společenských vrstev ať už pro jejich původ (šlechta, kněží) nebo pro jejich názory. Severovýchodní část zahrady bývalého kláštera byla vybrána pro hromadný hrob popravených. Když byla první jáma plná těl (šlechtici, jeptišky, obchodníci, vojáci, řemeslníci, dělníci, hostinští…), byl vyhlouben ještě druhý hrob. Třetí jáma byla objevena v roce 1929, ale už neobsahovala žádná těla. Kaple bývalého kláštera byla používána jako kancelář hrobníků, kteří sepisovali oblečení obětí. Jména 1306 lidí, kteří jsou zde pohřbeni, jsou vyryta na dvou mramorových deskách, které visí v kapli. Mezi 1109 muži bylo 108 šlechticů, 108 duchovních, 136 mnichů, 178 vojáků a 579 občanů. Mezi 197 ženami bylo 51 šlechtičen, 23 jeptišek a 123 občanek. Mezi ženami bylo i šestnáct karmelitánek ve věku 29 až 78 let. Byly blahořečeny v roce 1906 jako tzv. mučednice z Compiègne. Mezi popravenými byl i guvernér Invalidovny Sombreuil, voják a politik Alexandre de Beauharnais (1760-1794) nebo básníci Jean-Antoine Roucher (1745-1794) a André Chénier (1762-1794). Poté byla zahrada a hromadné hroby obklopena zdí. V roce 1797 zahradu tajně koupila kněžna Amélie de Hohenzollern-Sigmaringen, protože tělo jejího bratra, knížete Frederika III. de Salm-Kyrburg popraveného v roce 1794, zde bylo též pohřbeno. Na počátku 19. století rodiny, jejichž popravení členové zde byli pohřbeni, založili výbor a vyhlásili sbírku na zakoupení pozemku s hromadnými hroby. Některé rodiny stále používaly hřbitov jako místo pohřbu. V roce 1805 se zde usadila náboženská komunita Kongregace Nejsvětějšího Srdce Ježíšova, která zde vykonávala zádušní mše za oběti. Během Pařížské komuny byli někteří z nich zabiti (84 jeptišek a 4 kněží). Na hřbitově je pohřben generálmajor americké armády a poručík francouzské armády Gilbert du Motier, markýz de La Fayette. Nad jeho hrobem vlaje americká vlajka, která je vždy 4. července na Den nezávislosti USA obnovena za přítomnosti amerického velvyslance a zástupců města Paříže.", "section_level": 1}], "src_summary": "Hřbitov Picpus (francouzsky \"Cimetière de Picpus\") je malý pařížský hřbitov, který se nachází ve čtvrti Picpus ve 12. obvodu. Spolu se hřbitovem portugalských židů je jeden ze dvou soukromých hřbitovů v Paříži. Byl založen v roce 1794 v zahradě zrušeného kláštera sv. Augustina. Vstup na hřbitov je z ulice \"Rue de Picpus\" u domu č. 35. U vchodu do hřbitova je kaple Notre-Dame-de-la-Paix de Picpus. Pro veřejnost je otevřen pouze v odpoledních hodinách (14,00-18,00).", "tgt_summary": "Picpus Cemetery () is the largest private cemetery in Paris, France, located in the 12th arrondissement. It was created from land seized from the convent of the Chanoinesses de St-Augustin, during the French Revolution. Just minutes away from where the guillotine was set up, it contains 1,306 victims executed between 14 June and 27 July 1794, during the height of the Reign of Terror. Today only descendants of those 1,306 victims are eligible to be buried at Picpus Cemetery. Picpus Cemetery is one of only two private cemeteries in Paris, the other being the old \"Cimetière des Juifs Portugais de Paris\" in the 19th arrondissement. Picpus Cemetery is situated next to a small chapel, Notre-Dame-de-la-Paix (\"Our Lady of Peace\"), run by the Sisters of the Sacred Heart. The priests of the Congregation of the Sacred Hearts are referred to as \"The Picpus Fathers\" because of the order's origins on the street. It holds a small 15th-century sculpture of the \"Vierge de la Paix\", reputed to have cured King Louis XIV of a serious illness on 16 August 1658. The cemetery is of particular interest to American visitors as it also holds the tomb of the Marquis de Lafayette (1757–1834), over which an American flag is always present.", "id": 662845}
{"src_title": "Place de la Nation", "tgt_title": "Place de la Nation", "src_document": [{"title": "Historie.", "content": "Na tomto místě byl dne 26. července 1660 vztyčen trůn při slavnostním příjezdu Ludvíka XIV. a jeho manželky Marie Terezie Habsburské do Paříže, když se vrátili ze své svatby v Saint-Jean-de-Luz. Proto získalo své původní jméno - \"Place du Trône\" (náměstí Trůnu). Během Francouzské revoluce bylo náměstí 10. srpna 1792 přejmenováno na \"Place du Trône-Renversé\" (náměstí Svrženého trůnu). Náměstí získalo svůj současný název u příležitosti státního svátku dne 14. července 1880. V letech 1785–1788 byly rozšířeny pařížské hradby, které zahrnovaly i území dnešního náměstí. Tehdy zde ovšem ještě žádná rozsáhlá zástavba nestála. Byly zde venkovské domy a zahrady, vinice a pastviny. Z tehdejších hradeb se dodnes dochovaly dva pavilony a dva sloupy, které navrhl architekt Claude Nicolas Ledoux (1736–1806). Na sloupech se nacházejí sochy Filipa II. Augusta a Svatého Ludvíka. Za Francouzské revoluce v období hrůzovlády v roce 1794 byla v jižní části náměstí (dnes v místě obchodu Damart) instalována gilotina. Popraveni zde byli např. básník André-Marie Chénier (25. července 1794), atentátnice na Robespierra Cécile Renault (17. června 1794), atentátník Henri Admirat (17. června 1794), atentátník Jean-Baptiste Michonis (17. června 1794), skladatel Josse-François-Joseph Benaut (13. července 1794). Popravení byli pohřbeni na hřbitově Picpus.", "section_level": 1}, {"title": "Pomník.", "content": "Uprostřed náměstí je Square de la place de la Nation, v jehož centru se nachází pomník \"Triumf Republiky\" (Le Triomphe de la République). Jedná se o alegorické bronzové sousoší, které zhotovil sochař Aimé-Jules Dalou (1838–1902). V roce 1879 město Paříž vyhlásilo soutěž na pomník pro náměstí Place de la République. Návrh A. J. Daloua sice nevyhrál, ale byl nakonec vybrán pro toto náměstí. Socha byla odhalena na dvakrát. Poprvé v roce 1889 při 100. výročí Francouzské revoluce její pomalovaný sádrový model a podruhé v roce 1899 její konečná bronzová podoba. Republika stojí na vrcholu vozu taženém lvi a doprovázeném několika alegorickými postavami: Duch Svobody, který řídí vůz, Práce symbolizovaná kovářem, který z boku tlačí vůz. Z druhé strany tlačí vůz socha Spravedlnosti a průvod uzavírá Hojnost se svazkem plodin symbolizující prosperitu. Hlavní postavy doprovázejí děti. Původně bylo sousoší obklopeno bazénem, který však byl v 60. letech odstraněn při stavebních pracích na podzemní stanici RER. Socha je otočená tváří do ulice \"Rue du Faubourg-Saint-Antoine\" k Place de la Bastille.", "section_level": 1}, {"title": "Ulice na Place de la Nation.", "content": "Ve směru hodinových ručiček:", "section_level": 1}], "src_summary": "Place de la Nation (česky \"Národní náměstí\") je okrouhlé náměstí v Paříži na hranicích 11. a 12. obvodu. Na náměstí směřuje paprskovitě 12 ulic. Pod náměstím se nachází stanice metra Nation a stanice linky RER A.", "tgt_summary": "The Place de la Nation (formerly Place du Trône, subsequently Place du Trône-Renversé during the Revolution) is a circle on the eastern side of Paris, between Place de la Bastille and the Bois de Vincennes, on the border of the 11th and 12th arrondissements. Widely known for having the most active guillotines during the French Revolution, the square was renamed \"Place de la Nation\" on Bastille Day, 14 July 1880, under the Third Republic. The square includes a large bronze sculpture, the Triumph of the Republic depicting Marianne, and is encircled by shops and a flower garden. It is served by the Paris Metro station Nation.", "id": 1398836}
{"src_title": "Place de la République", "tgt_title": "Place de la République", "src_document": [{"title": "Historie.", "content": "Náměstí se rozkládá v místě bývalé pevnosti, která byla součástí městských hradeb Karla V. vystavěných ve 14. století. V roce 1811 byla na náměstí umístěna fontána Château-d'Eau, která dala náměstí jméno. Náměstí získalo svou dnešní podobu během Druhého císařství, kdy byly vystavěny \"Boulevard de Magenta\", \"Avenue de la République\" (původně \"Boulevard des Amandiers\") a \"Boulevard du Prince-Eugène\", dnes \"Boulevard Voltaire\". V roce 1866 architekt Gabriel-Jean-Antoine Davioud postavil po celé severní straně náměstí obchody. V následujícím roce rovněž postavil druhou kašnu na náměstí zdobenou bronzovými lvy. Kašna Château-d'Eau byla přesunuta v roce 1880 na náměstí \"Place Félix-Éboué\", aby uvolnila místo mohutnému pomníku.", "section_level": 1}, {"title": "Rozvoj.", "content": "Na obnovu náměstí byla vypsána soutěž. Vítězem se stal 21. ledna 2010 tým Trevelo & Viger-Kohler.", "section_level": 1}, {"title": "Pomník.", "content": "V roce 1879 proběhla soutěž na realizaci velkého pomníku Republiky (Monument à la République), kterou vyhráli bratři Léopold Morice (sochy) a Charles Morice (podstavec). Odhalení pomníku proběhlo na dvakrát. Poprvé 14. července 1880, kdy byl představen sádrový model a podruhé 14. července 1883 konečná verze v bronzu. Památník se skládá z kolosální bronzové sochy Marianny vysoké 9,50 m stojící na kamenném sloupu o výšce 15 m. Na něm jsou umístěny alegorie Svobody, Rovnosti a Bratrství. Soutěže v roce 1879 se také zúčastnil sochař Jules Dalou (1838-1902), jehož návrh \"Triomphe de la République\" sice nezvítězil, ale nakonec byl realizován na náměstí Place de la Nation. Marianne stojí na sloupu. Má frygickou čapku a rostlinnou korunu. V pravé ruce drží olivovou ratolest, symbol míru. V levé ruce drží desky s nápisem „Lidská práva“. Přes rameno má přehozený meč. Sedí po levici Marianne. Na rozdíl od Socha Svobody, která drží pochodeň v pravé ruce a pošlapává přetržený řetěz u nohou, tato nese pochodeň v levé ruce, zatímco pravá ruka spočívá na kolenu a drží přetržený řetěz. V pozadí je dub vytesaný v reliéfu ve sloupu. Drží v pravé ruce státní vlajku, na které je v pravém poli zkratka „RF“ a v levém tesařská krokvice, symbol rovnosti. Jedná se o skupinu, kterou tvoří žena hledící na dvě děti (putti), které čtou knihu. Doprovází je snop pšenice a kytice symbolizující hojnost. Sloup tvoří piedestal Marianny a okolo něj jsou umístěny sochy Svobody, Rovnosti a Bratrství. U nohou Marianny je ozdobný bronzový věnec, ve kterém je znak města Paříže a nápis „À LA GLOIRE DE LA RÉPUBLIQUE FRANÇAISE - LA VILLE DE PARIS - 1883“. (Pro slávu Francouzské republiky - město Paříž - 1883.) Mezi Svobodou a Bratrstvím a mezi Bratrstvím a Rovností jsou umístěny medailony představující Práci a Mír. U nohou Marianny leží bronzový lev, který chrání všeobecné volební právo, které představují bronzové urny.", "section_level": 1}, {"title": "Ulice vedoucí k náměstí.", "content": "Ve směru hodinových ručiček:", "section_level": 1}], "src_summary": "Place de la République (česky \"náměstí Republiky\") je náměstí v Paříži na hranicích 3., 10. a 11. obvodu. Pod náměstím se nachází jedna z nejrozsáhlejších stanic zdejšího metra - République. Uprostřed náměstí se nachází pomník Republiky (Monument à la République). Náměstí Republiky je z důvodu svého názvu a symboliky s ním související jedním z obvyklých míst demonstrací v Paříži, nejčastěji z podnětu levicových stran nebo odborů. Náměstí je osvětleno bohatě zdobenými pouličními lampami se symboly Francouzské republiky.", "tgt_summary": "The Place de la République (formerly known as the Place du Château d'Eau) is a square in Paris, located on the border between the 3rd, 10th and 11th arrondissements. The square has an area of . It is named after the French Republic, was called the Place du Château-d'Eau until 1879, and contains a monument which includes a statue of the personification of France, Marianne. The Métro station of République lies beneath the square, served by Line 3, Line 5, Line 8, Line 9 and Line 11.", "id": 811631}
{"src_title": "Rolandas Paksas", "tgt_title": "Rolandas Paksas", "src_document": [{"title": "Život.", "content": "Je jediným synem Felikasase Paksase a jeho ženy Eleny Paksienė. Střední školu Žemaitė v Telšiajích ukončil v roce 1974. V roce 1979 dokončil svá studia na Vilniuském inženýrském institutu stavebnictví (VISI), kde získal diplom inženýra-stavaře. V letech 1979–1985 působil jako instruktor pilotů, později se stal ředitelem Klubu amatérského létání Dariuse a Girėna. Tuto pozici zastával do roku 1992. V roce 1984 zakončil svá studia na Petrohradské Akademii civilního letectví. Účastnil se soutěží v letecké akrobacii, několikrát se umístil na prvním místě Mistrovství Litvy v letecké akrobacii a dvakrát vyhrál i mistrovství SSSR. V letech 1992–1997 byl prezidentem stavební firmy „Restako“. Rolandas Paksas je lídrem Vilniuské letecké akrobacie, člen Federace Litevské letecké akrobacie. Ve svém volném čase se také věnuje tenisu a cyklistice. Rolandas Paksas je prvním Litevcem a zatím jediným prezidentem, který jednomotorovým letadlem (SM-2000 „Phoenix“) obletěl zeměkouli. 10. června 2006 s kolegou V. Makagonovem odstartoval z letiště Kyviškiai. Let trval 47 dní. Byl to 123. registrovaný let kolem světa.", "section_level": 1}, {"title": "Politická kariéra.", "content": "V roce 1997 byl zvolen členem Vilniuské městské rady a téhož roku se také stal primátorem Vilniusu. V roce 1999 se poprvé stal premiérem. Téhož roku odstoupil s veřejným prohlášením, že tím protestuje proti prodeji Mažeikiajské ropné rafinérie (\"Mažeikių nafta\") americké firmě \"Williams International\". V roce 2000 byl opětovně zvolen primátorem Vilniusu a na podzim téhož roku do litevského sejmu. V roce 2002 založil Liberálně-demokratickou stranu \"(: Liberalų Demokratų Partija)\". 5. ledna 2003 byl zvolen prezidentem Litvy a 6. dubna 2004 po impeachmentu, který byl iniciován sejmem, byl za nedodržování ústavy a porušení prezidentské přísahy zbaven funkce prezidenta republiky. Podle konečného a nezvratného rozhodnutí Ústavního soudu Litevské republiky Rolandas Paksas již do konce života nebude moci vykonávat žádný státní úřad, ve kterém je třeba složit přísahu. 13. prosince 2005 Nejvyšší soud Litevské republiky vyhověl Paksasově protestu a zrušil rozsudek Apelačního soudu Litevské republiky, kterým byl R. Paksas uznán vinným za vyzrazení státního tajemství občanu Ruska Jurijovi Borisovovi. Rozšířená kolegie sedmi soudců Nejvyššího soudu rozhodla, že důkazy o vině exprezidenta z vyzrazení státního tajemství nejsou dostatečné k tomu, aby mohly být považovány za absolutně nezvratné. (Ruský občan Jurij Borisov byl hlavním sponzorem kampaně prezidentských voleb, jeho vklad převyšoval vklady sponzorů protikandidátů, měl závažné politicko-ekonomické i vojenské zájmy na Litvě a na jeho nátlak mu R. Paksas „za odměnu“ udělil násobné občanství Litevské republiky. Až z rozhodnutí soudu byl Borisov litevského občanství opět zbaven.)", "section_level": 1}], "src_summary": "Rolandas Paksas (* 10. června 1956 v Telšiajích) je litevský politik, který byl v roce 1999 a opětovně v letech 2000–2001 litevským předsedou vlády. Od 5. ledna 2003 do 6. dubna 2004 zastával funkci prezidenta Litevské republiky. V dubnu 2004 však došlo k impeachmentu a této funkce byl zbaven.", "tgt_summary": "Rolandas Paksas (; born 10 June 1956) is a Lithuanian politician who was President of Lithuania from 2003 to 2004. He was previously Prime Minister of Lithuania in 1999 and again from 2000 to 2001, and he also served as Mayor of Vilnius from 1997 to 1999 and again from 2000 to 2001. He has led Order and Justice from 2004 to 2016 and has been a Member of the European Parliament from 2009 to 2019. A national aerobatics champion in the 1980s, after the collapse of the Soviet Union, Paksas founded a construction company, Restako. In 1997, he was elected to Vilnius City Council for the centre-right Homeland Union and became mayor. In May 1999, Paksas was appointed Prime Minister, but resigned five months later after a disagreement over privatisation. Paksas joined the Liberal Union of Lithuania (LLS) in 2000. The LLS won the 2000 election, and Paksas became PM again, but he left within seven months after another dispute over economic reforms. In 2002, Paksas founded the Liberal Democratic Party, and ran for the presidency, winning the run-off against incumbent Valdas Adamkus in January 2003. It emerged that he had granted citizenship to a major campaign donor, leading to his impeachment and removal from office in April 2004. He was the first European head of state to have been impeached. Barred from the Seimas, Paksas was elected to the European Parliament in 2009, while leading his party, now called Order and Justice (TT). His lifetime ban from the parliament was ruled to be disproportionate measure by the European Court of Human Rights in 2011. In 2018 the amendment which would allow for Paksas to run for parliamentary seat is to be submitted. But he will not be allowed to run for president or become the speaker of the Parliament.", "id": 1614509}
{"src_title": "Michael Clarke Duncan", "tgt_title": "Michael Clarke Duncan", "src_document": [{"title": "Osobní život.", "content": "Narodil se a vyrostl v Chicagu. Žil se sestrou Judy a matkou Jean, otec opustil rodinu v jeho dětství. Díky své výšce hrál basketbal ve školních týmech na střední škole i na vysoké škole Alcorn State University v Mississippi, kde studoval komunikaci. Studia však nedokončil, vrátil se do Chicaga za nemocnou matkou a pracoval ve dne jako dělník, po večerech jako vyhazovač, k čemuž byl se svou výšku 196 cm a váhou 142 kg předurčen. Toužil však po kariéře herce, proto se začátkem 90. let 20. století přestěhoval do Los Angeles, kde se začal účastnit konkurzů na role ve filmech, seriálech i reklamách. Zpočátku však příliš úspěšný nebyl, pracoval proto často jako osobní strážce, mj. pro různé celebrity, ke kterým patřili Will Smith, Martin Lawrence, Jamie Foxx, LL Cool J nebo The Notorious B.I.G.. Od doby, co byl posledně jmenovaný rapper v roce 1997 zabit, už bodyguarda nikdy nedělal. Zemřel 3. září 2012 na následky infarktu myokardu, který utrpěl v červenci téhož roku.", "section_level": 1}, {"title": "Herecká kariéra.", "content": "Od roku 1995 hrál malé role ve filmech a seriálech. Od roku 1998 začal hrát i vedlejší role, mj. ve filmu \"Armageddon\", kde se seznámil s Brucem Willisem a stali se přáteli. Právě Bruce Willis mu pomohl k tomu, aby dostal roli ve filmu \"Zelená míle\", kde ztvárnil roli Johna Coffeyho. Tato role mu přinesla nominaci na Oscara a Zlatý glóbus. Od té doby se s nabídkami na filmové role rozrthl pytel. Objevil se v několika českým divákům známých filmech, ke kterým patří \"Noc v Roxbury\", \"Můj soused zabiják\", \"Král Škorpion\", \"Daredevil\" nebo \"Sin City - město hříchu\", namlouval také role v animovaných filmech (např. \"Medvědí bratři\" nebo \"Kung Fu Panda\"). Hrál také v několika dílech sitcomu \"Dva a půl chlapa\" , kde ztvárnil roli Charlieho nového souseda, bývalého fotbalisty Jeroma.", "section_level": 1}], "src_summary": "Michael Clarke Duncan (10. prosince 1957 Chicago, USA – 3. září 2012 Los Angeles, Kalifornie, USA) byl americký herec, známý především rolí Johna Coffeyho ve vězeňském dramatu \"Zelená míle\", za kterou získal několik ocenění a také byl nominován na Oscara za nejlepší mužský herecký výkon ve vedlejší roli. Před začátkem herecké kariéry pracoval jako dělník, vyhazovač a bodyguard.", "tgt_summary": "Michael Clarke Duncan (December 10, 1957September 3, 2012) was an American actor best known for his breakout role as John Coffey in \"The Green Mile\" (1999), for which he was nominated for the Academy Award for Best Supporting Actor and various similar honors. He also appeared in motion pictures such as \"Armageddon\" (1998), \"The Whole Nine Yards\" (2000), \"The Scorpion King\" (2002), \"Daredevil\" (2003), and \"\" (2006), and had voice roles in films such as \"Brother Bear\" (2003), \"Kung Fu Panda\" (2008) and \"Green Lantern\" (2011).", "id": 137642}
{"src_title": "Brutnák lékařský", "tgt_title": "Borage", "src_document": [{"title": "Popis a rozšíření.", "content": "Pěstuje se v zahradách. Ve volné přírodě se vyskytuje jako planý. Sbírá se v červnu nať na počátku květu rostliny a květ.", "section_level": 1}, {"title": "Využití.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Léčivé působení.", "content": "Jedná se především o prostředek k posílení a ošetření nervového systému. Užívá se proto při neurastenii. Vnitřně v nálevu působí jako diuretikum, diaforetikum, kardiotonikum, \"\"pročišťuje krev\"\" a snižuje dráždivost. Zevně jako emoliens a antiflogistikum. Je proto vhodným prostředkem při srdečních chorobách, \"\"návalech horka\"\", \"horečnatých stavech\", \"revmatických bolestech\", ženských \"nervových potížích\" a při \"zánětu ledvin\". Jako léčivka působí protizánětlivě při příznacích revmatismu a při nemocech z nachlazení. Olej z brutnaku je perfekntnim zdrojem omega 3,6", "section_level": 2}, {"title": "Gastronomie.", "content": "Brutnák je známý od středověku jako kuchyňská zelenina do zeleninových salátů. Lze jej podávat dušený na másle, přidává se do nakládaných okurek a zeleniny, majonézy, studených omáček. Jeho využití v kuchyni je rozmanité.", "section_level": 2}, {"title": "Příprava čaje.", "content": "\"Čaj\" - \"nálev\": Přelijte 2 - 3 g sušeného květu nebo 10 g sušeného listu 1 sklenicí vroucí vody a nechte v uzavřené nádobě vyloužit. Během dne vypijte 1 sklenici cukrem oslazeného čaje. Léčbu provádějte 3 - 4 týdny. Prodává se též jako rostlinný extrakt.", "section_level": 3}, {"title": "Včelařství.", "content": "Brutnák lékařský je vynikající nektarodárnou i pylodárnou bylinou. Jeho výhodou je dlouhá doba kvetení. Nektar je tvořený především sacharózou a vrchol jeho sběru včelami je kolem 13. hodiny. Nektarium květu brutnáku vyprodukuje za 24 hodin 2,6 mg nektar s cukernatostí 53 %. Cukerná hodnota, tedy množství cukru vyprodukovaného v květu za 24 hodin, je 1,4 mg. Druhové medy brutnáku jsou velmi vzácné a v Česku se nevyskytují. Pyl brutnáku je velmi výživný a včely jej rouskují ve středně velkých, bílých až krémových rouskách.", "section_level": 2}, {"title": "Odkazy.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Externí odkazy.", "content": "", "section_level": 2}], "src_summary": "Brutnák lékařský (\"Borago officinalis\") je jednoletá bylina z čeledi brutnákovitých (\"Boraginaceae\"). Pochází z oblasti Středozemí, v České republice se pěstuje jako léčivka a salátová zelenina.", "tgt_summary": "Borage (; Borago officinalis), also known as a starflower, is an annual herb in the flowering plant family Boraginaceae. It is native to the Mediterranean region and has naturalized in many other locales. It grows satisfactorily in gardens in most of Europe such as Denmark, France, Germany, the UK climate, remaining in the garden from year to year by self-seeding. The leaves are edible and the plant is grown in gardens for that purpose in some parts of Europe. The plant is also commercially cultivated for borage seed oil extracted from its seeds. The plant contains pyrrolizidine alkaloids, some of which are hepatotoxic, mutagenic and carcinogenic (see below under Phytochemistry).", "id": 1179214}
{"src_title": "Galerie des machines", "tgt_title": "Galerie des machines", "src_document": [{"title": "Historie.", "content": "Výstavní pavilony s názvem \"Galerie des machines\" se objevily i na pařížských světových výstavách v letech 1867 a 1878. Hala sloužila pro demonstraci strojních zařízení. Uvnitř byl instalován kolejový most, který vozil návštěvníky z jednoho konce na druhý a umožňoval získat ucelený přehled o všech strojích, z nichž většina byla v provozu. V některých dnech most přepravil až 100.000 návštěvníků. Po skončení výstavy zůstal pavilon stát. Od roku 1902 začal sloužit jako Zimní velodrom. V roce 1909 rozhodlo město Paříž o jeho odstranění kvůli rozšíření Champ-de-Mars a o rok později byl zbořen.", "section_level": 1}, {"title": "Architektura.", "content": "Hala z roku 1889 byla společným projektem architektů Charlese Louise Ferdinanda Duterta (1845–1906) a inženýra Victora Contamina (1840–1893). Pozemek na stavbu se nacházel u École militaire v jižní části Champ-de-Mars, který sloužil jako výstavní plocha. Stavba měla obdélníkový půdorys 422,49 m × 114,38 m a byla 40 sloupy rozdělena na širokou hlavní loď a dvě menší boční lodě. Příčné oblouky bez mezipodpěr se zvedaly do výšky 46,67 m. Výstavní plocha činila 47 324,9 m. Na rozdíl od např. Bibliothèque Sainte-Geneviève (1843) či pařížského Východního nádraží (1849), jejichž prosklené železné konstrukce stály na klasických zděných stěnách, měla hala nosníky i na bocích, takže i fasáda byla prosklená. Vzhledem k tomu, že pavilony světové výstavy bylo nutno rychle a snadno smontovat a demontovat, byly všechny komponenty zcela prefabrikované. Výroba ocelových vazníků a dalších stavebních dílů byla provedena u \"Compagnie de Fives\" v Lille a u \"Société des anciens Établissements Cail\" nedaleko Paříže.", "section_level": 1}], "src_summary": "Galerie des machines (česky \"Hala strojů\") byl výstavní pavilon ze železa a skla, který byl postaven v Paříži pro světovou výstavu 1889. V roce 1910 byl demontován.", "tgt_summary": "The Galerie des machines (officially Palais des machines) was a pavilion built for the Exposition Universelle (1889) in Paris. Located in the Grenelle district, the huge pavilion was made of iron, steel and glass. A similarly-named structure was erected for the 1878 exposition, but the 1889 version was by far the largest vaulted building to have yet been built. It was reused for the 1900 exposition, and later used as a velodrome, agricultural exhibition hall and for other purposes and was demolished in 1910 to open up the view along the Champ de Mars.", "id": 2479431}
{"src_title": "Rudolf Weigl", "tgt_title": "Rudolf Weigl", "src_document": [{"title": "Biografie.", "content": "Narodil se v Přerově v německé rodině, jeho otec však brzy zemřel a matka se poté provdala za gymnaziálního profesora Józefa Tojnara, působícího v haličském Jasłu a později ve Stryji, jenž Rudolfa vychoval v polské kultuře. Po gymnaziálních studiích nastoupil Rudolf Weigl na lvovskou univerzitu ke studiu přírodních věd. Promoval v roce 1907 a v roce 1913 se habilitoval v oboru zoologie, srovnávací anatomie a histologie. Jako soukromý docent se věnoval zkoumání buněčné stavby a otázkám transplantací. Za první světové války byl povolán do sanitní služby rakousko-uherské armády a začal se věnovat výzkumu epidemických nemocí. Byl průkopníkem v laboratorním chovu vší, jež jsou přenašečem tyfu, a vyvinul postup získávání jejich protilátek. V této práci pokračoval i po skončení války ve vojenské laboratoři v Przemyślu, roku 1920 se pak vrátil na lvovskou univerzitu. V meziválečném období vybudoval při lvovské univerzitě výzkumné pracoviště a získal si mezinárodní věhlas. Za aplikaci jeho vakcín v belgických katolických misiích v Číně získal papežský řád sv. Řehoře. V září 1939, při vypuknutí druhé světové války se nacházel na studijní cestě v Habeši, rozhodl se pro návrat do Sověty obsazeného Lvova, kde rozšířil produkci očkovacích látek. Po německém obsazení Lvova 30. června 1941 bylo 25 profesorů zdejší univerzity zastřeleno, mezi nimi i její rektor, matematik Kazimierz Bartel. Weigl navzdory ohrožení života ohlásil ochotu pokračovat ve své práci, při tom však odmítl podepsat Volkslistu. Pro svůj ústav, který byl považován za válečně důležitý, si vymohl pravomoc samostatného výběru pracovníků, jež mohl ochránit před transportem do Říše. V ústavu byli najati mnozí polští univerzitní profesoři, jako Stefan Banach, Bronisław Knaster a Władysław Orlicz, kteří byli chránění před represí, díky vydaným průkazům totožnosti. Tak zachránil mnoho životů, mezi nimi i Židů. Zaměstnanci ústavu dávali vlastní krev ke krmení vší, z nichž se získávaly protilátky. Po válce pokračoval ve výzkumu v Krakově a v Poznani, komunistickým režimem byl obviňován z kolaborace. Ve třicátých letech a opět v roce 1948 byl navrhován na ocenění Nobelovou cenou, kterou však nezískal. V roce 1951 byl penzionován, zemřel o šest let později. Jeho význam byl oceněn teprve po roce 1989, v roce 2003 získal in memoriam ocenění jeruzalémského památníku Jad Vašem Spravedlivý mezi národy.", "section_level": 1}], "src_summary": "Rudolf Stefan Jan Weigl (2. září 1883, Přerov – 11. srpna 1957, Zakopane, Polsko) byl biolog, jenž vyvinul očkovací látku proti skvrnitému tyfu.", "tgt_summary": "Rudolf Stefan Jan Weigl (2 September 1883 – 11 August 1957) was a Polish biologist and inventor of the first effective vaccine against epidemic typhus. He founded the Weigl Institute in Lwów (now Lviv), where he conducted vaccine research. There, during the Holocaust, he harboured Jews, thereby risking execution by the Germans. His vaccines were also smuggled into the Lwów Ghetto and the Warsaw Ghetto, saving countless additional Jewish lives.", "id": 2079510}
{"src_title": "Diamantová liga", "tgt_title": "Diamond League", "src_document": [{"title": "Vznik.", "content": "Hlavními motivy pro nahrazení Zlaté ligy bylo rozšířit soutěž mimo Evropu, pokrýt všechny atletické disciplíny, vytvořit sérii motivující k útokům na osobní a světové rekordy, podpořit ekonomickou a organizační úroveň světové atletiky. Značná pozornost byla věnována marketingu Diamantové ligy, jehož součástí bylo i jmenování čtrnácti ambasadorů soutěže z řad mistrů světa včetně Asafy Powella, Allyson Felixové, Usaina Bolta nebo Barbory Špotákové.", "section_level": 1}, {"title": "Pravidla.", "content": "Na rozdíl od Zlaté ligy, kde byl na programu vždy jen určitý, každý rok se měnící výběr disciplín, je Diamantová liga každoročně vypisována ve všech atletických disciplínách s výjimkou hodu kladivem, chodeckých disciplín, vícebojů a maratonu. Současně byl zrušen tzv. \"jackpot,\" o který se po skončení někdejší Zlaté ligy dělili nejúspěšnější atleti příslušného ročníku ligy, bez ohledu na svou disciplínu. Soutěží se v 32 disciplínách, na celkem 14 mítincích. Každá disciplína je vypisována vždy na polovině z nich, atlet má tedy možnost v rámci své disciplíny startovat celkem sedmkrát. Celkovým vítězem disciplíny v Diamantové lize se stává ten atlet, který v průběhu seriálu získá nejvíce bodů za jednotlivá umístění. Původně se bodovala bodovala první tři místa (1. místo – 4 body, 2.místo – 2 body, 3. místo – 1 bod), finále seriálu se bodovalo dvojnásobně. Od roku 2016 je zaveden nový bodovací systém, při kterém jsou bodována umístění až do šestého místa včetně. Dvojnásobný počet bodů za finálový závod zůstal zachován. Při rovnosti bodů rozhoduje počet získaných prvních míst, a pokud je i tento stejný, je dalším rozhodovacím kritériem pro konečné pořadí umístění na finálovém mítinku Diamantové ligy. Podmínkou pro celkové vítězství v Diamantové lize je účast ve finále. Odměnou za vítězství v seriálu měl být čtyřkarátový diamant, v každém mítinku bylo rozděleno v roce 2010 na finančních odměnách 416 tisíc dolarů. Krátce před skončením prvního ročníku seriálu ale pořadatelé oznámili, že místo diamantů získá každý vítěz 40 tisíc dolarů. Věcnou součástí odměny se nakonec stala 4,9 kilogramu vážící Diamantová cena (Diamond Trophy), kterou vytvořil švýcarský klenotník Carlo Mutschler. Vítěz každé disciplíny navíc získává i tzv. divokou kartu, která mu automaticky umožňuje start na nejbližším mistrovství světa. Jeho zemi tak na světovém šampionátu mohou ve vítězné disciplíně reprezentovat až čtyři atleti: kromě jeho samotného i další tři atleti, kteří už ovšem musejí splnit příslušné limity IAAF. Například vítězství Jakuba Vadlejcha v ročníku 2016 otevřelo cestu pro účast čtyř českých oštěpařů na mistrovství světa v Londýně v roce 2017. V současné době má každá disciplína v rámci jednoho mítinku přidělenou dotaci 30 tisíc dolarů, což při 16 disciplínách každého jednotlivého mítinku představuje úhrnnou sumu 480 tisic dolarů na každý díl Diamantové ligy. O tyto prize money se v rámci každé jednotlivé disciplíny a každého jednotlivého mítinku dělí vždy osm atletů. Prémii 40 000 dolarů získává navíc i nadále celkový vítěz každé disciplíny. Teoreticky si tedy každý účastník Diamantové ligy může po skončení ročníku odnést z jedné disciplíny až 110 000 dolarů (7 x 10 000 dolarů za jednotlivá vítězství + 40 000 dolarů za celkové vítězství v disciplíně).", "section_level": 1}, {"title": "Seznam mítinků.", "content": "Seriál tvoří celkem 14 mítinků v Asii, Evropě a Americe. V roce 2016 se mítink Diamanové ligy konal poprvé i na africkém kontinentu – newyorský mítink byl nahrazem marockým Rabatem. První mítink se obvykle koná začátkem května, poslední začátkem září.", "section_level": 1}], "src_summary": "Diamantová liga IAAF () je atletický seriál, který od roku 2010 nahradil předcházející Zlatou ligu. Pořádá ho mezinárodní atletická federace IAAF.", "tgt_summary": "The Diamond League is an annual series of elite track and field athletic competitions comprising 15 of the best invitational athletics meetings. The series sits in the top tier of the World Athletics (formerly known as the IAAF) one-day meeting competitions. The inaugural season was in 2010. It was designed to replace the IAAF Golden League, which had been held annually since 1998. The full sponsorship name is the Wanda Diamond League, the result of an agreement with Wanda Group that was announced in December 2019. While the Golden League was formed to increase the profile of the leading European athletics competitions, the Diamond League's aim is to \"enhance the worldwide appeal of athletics by going outside Europe for the first time.\" In addition to the original Golden League members (except Berlin) and other traditional European competitions, the series now includes events in China, Qatar, Morocco, and the United States.", "id": 2043298}
{"src_title": "Rakousko-uherský zlatý", "tgt_title": "Austro-Hungarian gulden", "src_document": [{"title": "Vývoj.", "content": "Se zavedením konvenčního tolaru roku 1754, byl florin definován jako půl konvenčního tolaru a tudíž ekvivalent 1/20 stříbrné kolínské marky, tzn. ~11,69 g ryzosti 10/12 t.j. 0.833, a dělil se na 60 krejcarů (na poměr upomíná text lidové písně \"Já do lesa nepojedu\" – „sekera je za dva zlatý a topůrko za tolar“). Florin se stal standardní měnovou jednotkou rakouského císařství a v oběhu byl až do roku 1892. Při přepočtu na ceny stříbra v roce 2017 by hodnota florinu (jedné zlatky) byla cca 150 Kč. Pro představu okolo roku 1850 byl roční plat vyššího úředníka 500–700 zlatých, učitele 130 a roční mzda dělníka 100–200 zlatých. Roku 1857 byl mezi Německem a Rakousko-Uherskem vytvořen celní spolek a váhovým etalonem pro mincovní řád byla namísto kolínské marky stanovena celní libra odpovídající 500 gramům. Byl definován tzv. spolkový tolar (\"Vereinsthaler\") ryzosti 900/1000 s obsahem 16⅔ gramu čistého stříbra odpovídající ražbě 30 tolarů z jedné libry stříbra. Tato hmotnost představovala o něco méně, než 1,5násobek obsahu stříbra v původním florinu. Poté Rakousko-Uhersko přijalo nový standard a florin obsahoval přesně 2/3 množství stříbra ve spolkovém tolaru tedy ražbě 45 florinům z jedné libry stříbra. To vyvolalo devalvaci mince o 4,97 %. Hmotnost byla 12,345 g o ryzosti 900/1000, tedy 11,11 g stříbra. Průměr byl 29 mm. Rakousko-Uhersko ve stejné době přistoupilo k decimalizaci své měny a vytvořilo nový systém o 100 krejcarech = 1 florin a 1½ florinu = 1 spolkový tolar. Když Rakousko roku 1866 obsadilo Prusko, to vystoupilo z Německé celní unie a roku 1867 se přidružilo k Latinské měnové unii. Z toho důvodu byly emitovány zlaté mince s hodnotou 8 a 4 floriny, jež odpovídaly mincím 20 a 10 lir/franků. Rakousko ale nezavršilo vstup do Unie, plánovaný na rok 1870. Rakousko-uherský florin byl roku 1892 nahrazen korunou v poměru 1 florin = 2 koruny. V Království lombardsko-benátském byly floriny raženy v Miláně v letech 1858 až 1859 císařem Františkem Josefem I. V Benátkách byly raženy floriny Františkem I. v letech 1822 až 1827, a císařem Františkem Josefem I. od roku 1857 do 1865.", "section_level": 1}], "src_summary": "Rakouský zlatý, od roku 1867 rakousko-uherský zlatý nebo též zlatka, florin či gulden byla měna používaná v letech 1754 až 1892 na území habsburské monarchie včetně českých zemí a později rakouského císařství a Rakousko-Uherska. Německý název Gulden se používal na rakouských bankovkách, a na mincích byl vyražen nápis Florin. Maďarský název forint se používal jak na mincích, tak na bankovkách.", "tgt_summary": "The Gulden or forint (, , , ) was the currency of the lands of the House of Habsburg between 1754 and 1892 (known as the Austrian Empire from 1804 to 1867 and the Austro-Hungarian Monarchy after 1867), when it was replaced by the krone/korona as part of the introduction of the gold standard. In Austria, the Gulden was initially divided into 60 Kreuzer (), and in Hungary, the forint was divided into 60 krajczár (). The currency was decimalized in 1857, using the same names for the unit and subunit.", "id": 1015790}
{"src_title": "Place de la Bastille", "tgt_title": "Place de la Bastille", "src_document": [{"title": "Historie.", "content": "Bastila (neboli bašta) byla pevnost vybudovaná v letech 1370-1383 za vlády Karla V., která byla součástí pařížských hradeb. Za kardinála Richelieu byla přeměněna na vězení. Útok na Bastilu a její dobytí dne 14. července 1789 je považováno za symbolický začátek Francouzské revoluce. Dne 14. července 1790 byl na rozvalinách vybudován stan s nápisem „Ici on danse“ (Zde se tančí) a uspořádán ples. Jednalo se o první oslavu revoluce. 16. června 1792 bylo rozhodnuto vybudovat na místě pevnosti náměstí pojmenované \"Place de la Liberté\" (náměstí Svobody). V roce 1793 byla na náměstí umístěna fontána. Od 9. do 14. června 1794 byla na náměstí instalována gilotina, pod kterou bylo popraveno 75 osob. Občané si však vymohli, že gilotina byla přesunuta na okraj města na \"Place du Trône-Renversé\" (dnešní Place de la Nation). Napoleon Bonaparte ve svých plánech na přestavbu Paříže naplánoval v roce 1808 zřídit na náměstí pomník ve tvaru slona jako protiváhu Vítězného oblouku postaveného na západě města. Tento \"Éléphant de la Bastille\" (Slon z Bastilly) měl být vysoký 24 m a měl být odlit z děl ukořistěných Španělům. Na vrchol slona se mělo vystoupat schodištěm umístěným v jedné jeho tlapě. Architekt Jean-Antoine Alavoine zahájil práce na pomníku v roce 1833, ale podařilo se vybudovat pouze sádrový model podle návrhu sochaře Pierra Charlese Bridana. Pomník byl odstraněn v roce 1846 a zůstala z něj pouze kruhová základna fontány.", "section_level": 1}, {"title": "Náměstí dnes.", "content": "Náměstí Bastilly je častým místem různých jarmarků, koncertů a trhů. Je velmi populární v pátek a sobotu večer, neboť se zde nachází mnoho kaváren, restaurací, kin a nočních klubů. Náměstí je rovněž výchozím bodem, tranzitem nebo cílem mnoha manifestací a demonstrací politických stran či odborových organizací. Od roku 1998 každou neděli odpoledne ve 14:30 za pěkného počasí zde začíná veřejný běh na kolečkových a inline bruslích, který pokračuje ulicemi Paříže a měří asi 20 km.", "section_level": 1}, {"title": "Ulice vedoucí na náměstí.", "content": "Ve směru hodinových ručiček z pohledu anděla na Červencovém sloupu:", "section_level": 1}], "src_summary": "Place de la Bastille (\"Náměstí Bastilly\") je významné náměstí v Paříži, symbolické místo Francouzské revoluce, kde stála pevnost Bastila zničená v letech 1789-1790. Její půdorys je na náměstí vyznačen řadou dlaždic. Uprostřed náměstí stojí Červencový sloup.", "tgt_summary": "The Place de la Bastille is a square in Paris where the Bastille prison stood until the storming of the Bastille and its subsequent physical destruction between 14 July 1789 and 14 July 1790 during the French Revolution. No vestige of the prison remains. The square straddles 3 \"arrondissements\" of Paris, namely the 4th, 11th and 12th. The square and its surrounding areas are normally called simply \"Bastille\". The July Column (\"Colonne de Juillet\") which commemorates the events of the July Revolution (1830) stands at the center of the square. Other notable features include the Bastille Opera, the Bastille subway station and a section of the Canal Saint Martin. Prior to 1984, the former Bastille railway station stood where the opera house now stands. The square is home to concerts and similar events. The north-eastern area of Bastille is busy at night with its many cafés, bars, night clubs, and concert halls. As a consequence of its historical significance, the square is often the site or point of departure of political demonstrations, including the massive anti-CPE demonstration of 28 March 2006.", "id": 1688037}
{"src_title": "Jídlo (film)", "tgt_title": "Food (film)", "src_document": [{"title": "Děj.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Snídaně.", "content": "Muž vstoupí do místnosti, usedne ke stolu a smete na podlahu zbytky jídla po předchozím strávníkovi. Naproti nehybně sedí jiný muž, jenž má na krku zavěšenou tabulku s návodem. Strávník si čte návod a řádek po řádku provádí pokyny. Položí odpočítané mince muži na jazyk a vrazí mu prst do oka. Košile se rozepne, v hrudi se otevřou dvířka a odhalí jídelní výtah. Strávník vezme jídlo (pivo a klobásu s chlebem a hořčicí) a udeří muže do brady, aby dostal plastovou vidličku a nůž. Když dojí, kopne muže do holeně a dostane ubrousek. Otře si ústa a znehybní. Druhý muž nyní přichází k životu a umístí cedulku na krk muži, jenž se právě najedl. Vstane a přidá další čárku k dlouhé řadě na zdi. Vstoupí další host a scénář se analogicky opakuje. Na chodbě je vidět dlouhou frontu čekajících lidí.", "section_level": 2}, {"title": "Oběd.", "content": "Dva hosté, muž středního věku v obleku a mladík poněkud zanedbaného zevnějšku, se marně snaží upoutat pozornost číšníka. Po nějaké době začnou jíst vše, co mají v dosahu: květiny z vázy (a vázu), svoje boty a oblečení, talíře, ubrusy a nábytek. Mladík sleduje muže a napodobuje jeho chování. Když je již skoro všechno v místnosti snězeno, muž sní i svůj příbor. Mladík udělá totéž. Muž se usměje, vytáhne příbor schovaný v ústech a vrhne se na svého spolustolovníka.", "section_level": 2}, {"title": "Večeře.", "content": "Kamera zabírá interiér luxusní restaurace. Dobře oblečený gurmán dochucuje své jídlo různými omáčkami, kořením a přílohami. Zatím není zřejmé, co vlastně na talíři má, neboť je to zakryto množstvím kořenek a nádob. Dochucování trvá velmi dlouhou dobu, a pak je vidět, jak si host přibíjí kladivem a hřebíky vidličku k dřevěné protéze ruky. Pak začne krájet svou vlastní ruku. V sérii krátkých scén pak vidíme sportovce, který jí svou nohu, ženu, jak se chystá povečeřet vlastní ňadra a jedlíka, který má na talíři své pohlavní orgány. Ten, jako by si uvědomil přítomnost kamery, zakryje talíř a odhání diváka rukou.", "section_level": 2}], "src_summary": "Jídlo je krátký animovaný film surrealistického tvůrce Jana Švankmajera natočený roku 1992 (scénář byl napsán již v sedmdesátých letech). Film kombinuje stop motion animaci, pixilaci herců a živou hereckou akci. Film je rozdělen na tři kapitoly. Podle svého tvůrce odráží „protest proti hladu na jedné straně a nesmyslnému plýtvání na straně druhé“, ale i autorovu zcela osobní „dětskou averzi k jídlu“.", "tgt_summary": "Food () is a 1992 Czech animated short film directed by Jan Švankmajer that uses claymation and pixilation. It examines the human relationship with food by showing breakfast, lunch, and dinner.", "id": 240812}
{"src_title": "Irena Hesensko-Darmstadtská", "tgt_title": "Princess Irene of Hesse and by Rhine", "src_document": [{"title": "Životopis.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Původ, dětství a mládí.", "content": "Princezna Irena se narodila jako třetí ze sedmi dětí předposledního hesenského velkovévody Ludvíka IV. a jeho manželky Alice Sasko Koburské, původem britské princezny. Jejími prarodiči ze strany matky byli britská královna Viktorie a její manžel, princ Albert, prarodiči ze strany otce pak hesenský vévoda \"Karel\" a princezna \"Alžběta Pruská\". Dostala jméno \"Irena\" (řecky \"mír\"), neboť se narodila na konci prusko-rakouské války. Alice ji považovala za velmi nevzhledné dítě a napsala své sestře Viktorii, že Irena není pěkná. Vévodkyně Alice vychovávala své děti velmi prostě. Děti měly anglické chůvy, jedly a oblékaly se velmi jednoduše, učily se např. péci a vařit, stlaly si lůžka, uklízely. Matka učila děti vnímat utrpení a bídu ostatních, často s nimi navštěvovala špitály a charitativní zařízení. První tragédie zasáhla rodinu v roce 1873, když mladší bratr Ireny, hemofilik Fridrich vypadl z otevřeného okna, uhodil se hlavou o žebřík a o hodinu později zemřel na krvácení do mozku. Alice často brala ostatní děti na hrob syna, aby se tam modlily a v melancholii na něj vzpomínaly. Další neštěstí přišlo na podzim roku 1878, kdy celá rodina, vyjma matky a Ireniny starší sestry Alžběty onemocněla záškrtem. Nemoci podlehla nejdříve (16. listopadu) nejmladší sestřička, čtyřletá Marie, po čtyřech týdnech (14. prosince) pak i matka Alice, vyčerpaná péčí o nemocné a oslabená žalem ze ztráty dcerky. Po smrti Alice převzala péči o děti královna Viktorie; strávily rok v Anglii.", "section_level": 2}, {"title": "Manželství a potomci.", "content": "24. května roku 1888 roku se Irena provdala za prince \"Alberta Viléma Jindřicha Hohenzollerna\", svého bratrance (matky Ireny a Jindřicha byly sestry), třetí dítě a druhého syna německého císaře Fridricha III. Pruského a Viktorie Sasko-Koburské. Manželství denervovalo královnu Viktorii, neboť s ní nebylo zkonzultováno. Bylo však šťastné a pár byl označován jako \"velmi sympatický\". Z manželství vzešli tři synové: Irena, vychovaná ve viktoriánské morálce, byla zasažená některými událostmi. Těžce nesla konverzi svých dvou sester, Alžběty a Alix na pravoslaví. Kromě toho v roce 1907 pomohla k uzavření sňatku velkokněžny Marie Pavlovny s princem Vilémem Švédským, svazek se ukázal jako katastrofální. V roce 1912 naopak byla zdrojem velké podpory pro svou sestru Alix, když její syn cesarevič Alexej málem zemřel na následky banálního zranění, komplikovaného ovšem hemofilií, které utrpěl na lovu v Polsku. V době první světové války byly vztahy Ireny se sestrami podvázány, neboť se nacházely na opačných stranách konfliktu. Nakonec byly dvě z nich, Alžběta a Alix (spolu s celou Alixinou rodinou) zavražděny bolševiky. Po abdikaci německého císaře přestala být země pod vládou Hohenzollernů, Irena s manželem však zachovali svoje majetky v severním Německu. Irenin manžel, princ Jindřich, zemřel v roce 1929. Irena adoptovala dceru svého syna Zikmunda Barbaru (1920), když její otec opustil Německo. V roce 1945 ji velmi zasáhla smrt jejího nejstaršího syna Valdemara. Ona sama zemřela v roce 1953, zanechavši svůj majetek vnučce. Byla nejdéle žijícím potomkem Ludvíka IV. a velkovévodkyně Alice.", "section_level": 2}, {"title": "Dědičná zátěž.", "content": "Irena byla nositelkou dědičné nemoci – hemofilie. Nemoc předala dvěma ze svých synů – nejstaršímu a nejmladšímu. Zdraví Valdemara ji trápilo od jeho nejútlejšího věku, později, v roce 1904 byla zasažena smrtí čtyřletého Jindřicha, který upadl a zranil se na hlavě. Několik měsíců po jeho smrti porodila Irenina sestra Alix, ruská carevna Alexandra Fjodorovna syna Alexeje, u něhož se hemofilie rovněž záhy objevila. I jejich sestřenice, španělská královna Viktorie Evženie Battenberg, porodila dva syny nemocné hemofilií.", "section_level": 1}], "src_summary": "Irena Hesensko-Darmstadtská (německy \"Irene Luise Maria Anna Prinzessin von Hessen und bei Rhein\") (11. června 1866, Darmstadt – 11. listopadu 1953) byla rodem hesenská a sňatkem pruská princezna.", "tgt_summary": "Princess Irene of Hesse and by Rhine (\"Irene Luise Marie Anne, Princess of Hesse and by Rhine\", 11 July 1866 – 11 November 1953) was the third child and third daughter of Princess Alice of the United Kingdom and Louis IV, Grand Duke of Hesse and by Rhine. Her maternal grandparents were Queen Victoria and Prince Albert of Saxe-Coburg and Gotha. Her paternal grandparents were Prince Charles of Hesse and by Rhine and Princess Elizabeth of Prussia. She was the wife of Prince Henry of Prussia, a younger brother of Wilhelm II, German Emperor and her first cousin. The SS \"Prinzessin Irene\", a liner of the North German Lloyd was named after her. Her siblings included Princess Victoria of Hesse and by Rhine, wife of Prince Louis of Battenberg, Grand Duchess Elizabeth Feodorovna of Russia, wife of Grand Duke Sergei Alexandrovich of Russia, Ernest Louis, Grand Duke of Hesse and by Rhine, and Empress Alexandra Feodorovna of Russia, wife of Tsar Nicholas II of Russia. Like her younger sister, the empress, Irene was a carrier of the hemophilia gene, and Irene would lose her sisters Alix and Elisabeth in Russia to the Bolsheviks.", "id": 1473112}
{"src_title": "Samovar", "tgt_title": "Samovar", "src_document": [{"title": "Rozdělení samovarů.", "content": "Současná klasifikace samovarů uznává následující typy:", "section_level": 1}, {"title": "Historie výroby.", "content": "Přístroje tohoto typu byly dlouho známy v Číně, ale nepoužívaly se k přípravě čaje. První samovary na ruském území se začaly vyrábět v polovině 18. století v hutích na Urale. Záhy se však stalo hlavním místem produkce a vývoje samovarů západoruské město Tula, odkud také pochází nejstarší věrohodné písemné zprávy o jejich výrobě. Roku 1778 na ulici Štykovaja, v tulské čtvrti Zářečí, vyrobili samovar bratři Ivan a Nazar Lisicynovi v malé dílně. Jejich podnik byl prvním samovarovým závodem ve městě. Zakladatelem podniku byl jejich otec, původně puškař a mědikovec Fedor Lisicyn. Už v roce 1803 v závodě pracovali čtyři tulští měšťané, sedm puškařů, dva vozkové a 13 Rolníků – dohromady 26 zaměstnanců. To už byla továrna s kapitálem 3000 rublů a výnosem 1500 rublů. Továrna v roce 1823 přešla na Nazarova syna Nikitu Lisicyna. Samovary Lisicynových se vyznačovaly nápaditými tvary a výzdobou. Běžné byly tepané a gravírované ozdoby na podstavci samovaru, vejcovitý tvar nádrže, kohouty ve tvaru delfína, ozdobná držadla. Výroba samovarů se ukázala jako velmi výnosná. Řemeslníci se rychle změnili na továrníky a dílny na továrny, takže k roku 1808 fungovalo v Tule již osm výrobců samovarů. V roce 1812 vznikla továrna Vasilije Lomova, v roce 1813 Andreje Kuraševa. Vasilij Lomov společně s bratrem Ivanem produkovali samovary vysoké kvality, asi 1000–1200 kusů ročně a stali se široce známými. Samovary se tehdy prodávaly na váhu a stály: z mosazi 64 rublů za pud (16,3 kg), z mědi 90 rublů za pud. V roce 1850 jenom v samotné Tule bylo 28 továren na samovary, které produkovaly okolo 120 tisíc samovarů ročně a k tomu velké množství dalších výrobků z mědi. Například továrna J. V. Ljalina zhotovila za rok více než 10 tisíc kusů samovarů. Na přelomu 19. a 20. století se objevují nové typy samovarů, jako např. petrolejový, samovar Paričko, měděné samovary z továrny Černikovových s bočním ohřevem. Petrolejové samovary se prosadily především tam, kde byl snadno dostupný a levný petrolej, zvláště na Kavkaze. Petrolejové samovary se také ve velkých počtech exportovaly. V roce 1908 závod Bratři Šachdatové a spol. poprvé vyrobil samovar s odnímatelnou nádobou na vodu – tzv. samovar Paričko (nazváno dle vynálezce, ing. A. J. Parička). Tyto samovary byly bezpečné z požárního hlediska, nemohly se zničit jako obyčejné samovary, když v nich nebyla voda. Díky vybavení dmychadlem a možnosti regulace tahu plamene v nich voda zůstávala dlouho horká. Také čištění bylo pohodlné. Jako palivo bylo možné použít dřevěné uhlí, líh i jiná paliva. Revoluce roku 1917 přinesla řadu změn. V roce 1918 byly podniky na výrobu samovarů znárodněny. Roku 1919 vzniká v Tule státní sdružení továren na výrobu samovarů. Roku 1922 se výroba samovarů soustředila v Prvním státním mědizpracujícím závodě ve městě Kolčugino. V současnosti funguje pod názvem Kolčug-Micar a.s.", "section_level": 1}, {"title": "Konstrukce samovaru.", "content": "Bez ohledu na pestrost tvarů jsou samovary koncipovány shodně. Každý samovar je složen z dále popsaných dílů (viz též obrázek – schema): Obvyklými materiály pro výrobu samovarů jsou:", "section_level": 1}, {"title": "Příprava čaje s pomocí samovaru.", "content": "Samovar neslouží přímo k přípravě čaje, ale k vaření vody pro přípravu čaje. Do mísy se nalije voda, která se přivede do varu. V malé konvičce se vroucí vodou spaří listový čaj. Ten se nechá vyluhovat až do vzniku silného extraktu – zavářky. Během vyluhování a i následně během přípravy čaje do šálků je konvička uložena v nosiči úplně nahoře na samovaru. Tak je zaručeno uchování zavářky v teple. Pokud se rozhodneme čaj konzumovat, odlijeme si do svého šálku z konvičky potřebné množství extraktu a dolijeme horkou vodou z kohoutu na nádrži samovaru. Čajové lístky zůstanou v konvičce. Množstvím čajového koncentrátu řídíme sílu čaje.", "section_level": 1}], "src_summary": "Samovar je ruské tradiční zařízení pro vaření vody s vnitřním topidlem, určené k přípravě čaje. Zpočátku se voda ohřívala trubkou naplněnou dřevěným uhlím. Později se objevily další druhy samovarů, vytápěné petrolejem nebo elektricky.", "tgt_summary": "A samovar (, ; literally \"self-brewer\") is a metal container traditionally used to heat and boil water in Russia. Additionally, the samovar is well known outside of Russia and spread through the Russian culture to Eastern Europe, South-Eastern Europe, Iran, Afghanistan, the Kashmir region of India, the Middle East, Vietnam, and is also known in some parts of Central Europe. Since the heated water is typically used to make tea, many samovars have a ring-shaped attachment (, ) around the chimney to hold and heat a teapot filled with tea concentrate. Though traditionally heated with coal or kindling, many newer samovars use electricity to heat water in a manner similar to an electric water boiler. Antique samovars are often prized for their beautiful workmanship.", "id": 746565}
{"src_title": "Štědřenec odvislý", "tgt_title": "Laburnum anagyroides", "src_document": [{"title": "Taxonomie.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "EPPO kód.", "content": "Pro taxon označovaný \"Laburnum anagyroides \"EPPO používá označení LABAN", "section_level": 2}, {"title": "Taxonomická synonyma.", "content": "Podle EPPO a biolib.cz je pro rostlinu s označením \"Laburnum anagyroides\" používáno více rozdílných názvů, například
\"Cytisus laburnum\" nebo \"Laburnum vulgare\" , ale i \"Cytisus pendulus, Cytisus penduliflorus, Genista laburnum\".", "section_level": 2}, {"title": "České názvy.", "content": "Podle dostupných zdrojů je pro rostlinu s označením štědřenec odvislý (\"Laburnum anagyroides)\" používáno více rozdílných názvů, například „zlatý déšť pravý“ nebo „zlatý déšť“.", "section_level": 2}, {"title": "Výskyt.", "content": "Štědřenec odvislý (\"Laburnum anagyroides\") se přirozeně vyskytuje v jižní části Evropy od Francie přes jižní úbočí Alp a severní část Apenin až po Balkánský poloostrov.", "section_level": 1}, {"title": "Popis.", "content": "Štědřenec odvislý je opadavý keř nebo malý strom s převislými větvemi, dorůstající výšky až 7 metrů, se zelenou kůrou a vzpřímenými nebo převislými větvemi. Listy jsou trojčetné, dlouze řapíkaté, bez palistů, s téměř přisedlými oválnými lístky. Kvete od dubna do června. Květy jsou zlatožluté, motýlovité, v bohatých deseti- až třicetikvětných převislých hroznech. Kalich je zvonkovitý, slabě dvoupyský, s horním pyskem zakončeným 2 zuby a dolním trojzubým. Pavéza je okrouhlá až široce vejčitá, na vrcholu vykrojená. Křídla jsou obvejčitá, delší než člunek. Člunek je velmi krátký, zahnutý. Tyčinek je 10 a jsou jednobratré. Semeník je stopkatý, s mnoha vajíčky a zakřivenou čnělkou nesoucí vrcholovou bliznu. Plodem je až 8 cm dlouhý hedvábně chloupkatý lusk. Lusky jsou podlouhlé, zploštělé, dlouze stopkaté, na švech ztlustlé až úzce křídlaté a mezi semeny slabě zaškrcované. Obsahují několik ledvinovitých semen.", "section_level": 1}, {"title": "Toxicita.", "content": "Štědřence obsahují (zejména v semenech) silně jedovatý chinolizidinový alkaloid cytisin (laburnin), dále laburnamin a derivát stilbenu hydroxyresveratol. Semena štědřence odvislého obsahují asi 1,5 až 3 % cytisinu, sušené listy asi 0,3 %, květy 0,2 %. Otravy se projevují dlouhotrvajícím zvracením, zemdlelostí, později i průjmem. Při velké dávce může smrt nastat již do hodiny. Otravy se nejčastěji objevují po požití semen nebo nápadných květů. Uvádí se, že k otravě u dětí postačí 2 semena nebo 5 květů. Zvířata s výjimkou koní se štědřenci vyhýbají. U masožravců spouští požití štědřence ihned silné zvracení, které odstraní většinu jedu ze žaludku.", "section_level": 1}, {"title": "Použití.", "content": "Štědřenec odvislý je v České republice poměrně často pěstován jako okrasná dřevina. Dřevo štědřence odvislého je velmi dekorativní a navíc je tvrdé, pevné, pružné a dobře opracovatelné. Je to jedno z nejtěžších a nejtvrdších evropských dřev. Běl je žlutohnědá, jádrové dřevo tmavě hnědé. Dřevo je vhodné např. na soustružení, násady, díly hudebních nástrojů a intarzie. Mimořádně vhodné je i na výrobu luků. Dříve se používala semena a nať v lékařství jako psychofarmakum při nadměrné dráždivosti, psychoneurotických nemocech, migréně, chronické otravě arsenikem a k léčbě jaterních chorob. Za první světové války byly pokusy o užívání jako náhražky tabáku (hlavní účinná látka cytisin má podobné účinky jako nikotin).", "section_level": 1}, {"title": "Pěstování.", "content": "Preferuje teplé chráněné stanoviště a slunečné nebo světlé polohy, vlhké propustné živné půdy, snese i chudé, sušší, kamenité půdy. Dobře roste na stanovištích se zásaditou, vápenatou půdou ale snese i mírně kyselou. Je obtížným plevelem. Množí se semeny, lze jej množit řízky. Není vhodné dřevinu vysazovat poblíž dětských hřišť, na sídlištích, a podobně. Jsou totiž známy případy otravy dětí zelenými „hrášky“.", "section_level": 1}], "src_summary": "Štědřenec odvislý (\"Laburnum anagyroides\") je rostlina, opadavá dřevina z čeledi bobovitých, tvořící keře nebo malé stromy s hroznovitými květenstvími s žlutými květy. V ČR se pěstuje jako okrasná rostlina, ale pochází z oblasti jižní Evropy.", "tgt_summary": "Laburnum anagyroides, the common laburnum, golden chain or golden rain, is a species in the subfamily Faboideae, and genus \"Laburnum\". \"Laburnum alpinum\" is closely related. It is native to Central and Southern Europe. The plant grows and flowers in damp and mild habitats, especially in the calcareous soils of Southern Europe.", "id": 1054719}
{"src_title": "Morganovi", "tgt_title": "Did You Hear About the Morgans?", "src_document": [{"title": "Děj.", "content": "Úspěšný pár z Manhattanu, právník Paul Morgan a realitní agentka Meryl Morganová, žije odděleně kvůli Paulově nevěře. Jsou ale nuceni spolu trávit čas poté, co se stanou svědky vraždy a stanou se rovněž terčem nájemného vraha. V rámci programu na ochranu svědků jsou Morganovi přesunuti ze svého milovaného New Yorku do malého městečka Ray ve Wyomingu, kde se jich dočasně ujmou Wheelerovi. Nyní užívají příjmení Fosterovi a Meryl je sestřenicí Claye Wheelera, za nímž přijela na návštěvu. Během pobytu v Rayi se Paul pokouší zachránit manželství. Když je Paul téměř napaden medvědem, Meryl ho omylem postříká sprejem na obranu proti medvědům a musí společně k místnímu lékaři. Tam Meryl neodolá a zavolá své asistentce do New Yorku. Jejím prostřednictvím získá nájemný vrah telefonní číslo lékaře a zjistí tak, kde se Morganovi nacházejí. Paul a Meryl jdou společně na rande do místní restaurace, aby zachránili svoje manželství, ale Paul je zklamaný, když zjistí, že během jejich odloučení se Meryl vyspala s jiným. Druhý den Morganovi očekávají odjezd z Raye. Wheelerovi je pozvou na rodeo, ale Morganovi se tam kvůli hádce nevydají. Do města ale již dorazil i vrah, který je nalezne u Wheelerových doma o samotě. Začne po nich střílet, ale jim se podaří ujet na koni na rodeo. Tam se schovají do kostýmu býka a nečekaně je napadne skutečný býk. Bezbranní čelí vrahovi, ale zachrání je Wheelerovi a jejich ostatní noví přátelé z města. O šest měsíců později jsou Paul a Meryl stále svoji a právě adoptovali malou holčičku z Číny, již pojmenují Rae po Rayi ve Wyomingu. Meryl také čeká jejich vlastní dítě.", "section_level": 1}, {"title": "Výroba.", "content": "Natáčení probíhalo 25 dní v květnu a červnu 2009 v New Yorku a v Novém Mexiku ve městech Santa Fe a v Roy, ačkoli se příběh odehrává ve Wyomingu.", "section_level": 1}, {"title": "Ohlas.", "content": "Film získal převážně negativní hodnocení. Server \"Rotten Tomatoes\" na základě 116 kritických hodnocení uvádí, že 12% z nich je kladných, čímž film získává rating 3,4/10. Server \"Metacritic\" dává snímku 26 bodů ze 100 na základě 25 hodnocení kritiků. Uživatelé Česko-Slovenské filmové databáze hodnotí snímek průměrně na 47%.", "section_level": 1}], "src_summary": "Morganovi (\"Did You Hear About the Morgans?\") je americká filmová romantická komedie z roku 2009 režiséra Marca Lawrence. Hlavní role Paula a Meryl Morganových, newyorských manželů žijících právě odděleně, kteří se stanou svědky vraždy a musí být zařazeni do programu na ochranu svědků, ztvárnili Hugh Grant a Sarah Jessica Parker.", "tgt_summary": "Did You Hear About the Morgans? is a 2009 American romantic comedy thriller film directed and written by Marc Lawrence. Hugh Grant and Sarah Jessica Parker portray the film's protagonists, Paul and Meryl Morgan, a recently separated New York power couple on the verge of divorce until they witness the murder of Meryl's client. They are forced to enter into temporary witness protection, given new identities, and relocated to a small Wyoming town (the fictional Ray, Wyoming, 45 minutes out of Cody). Supporting roles are played by Sam Elliott, Mary Steenburgen, Elisabeth Moss, and Wilford Brimley. It is the second collaboration of Grant and Parker, following the 1996 film \"Extreme Measures\". The film premiered in New York on December 14, 2009 and in London the following day. It was released to the United States on December 18 and to most of Europe in January 2010. It received generally negative reviews from critics. The film grossed $6,616,571 in its opening weekend and earned $85 million worldwide. \"Did You Hear About the Morgans?\" was the 70th most successful film worldwide for 2009.", "id": 899514}
{"src_title": "John Rabe", "tgt_title": "John Rabe", "src_document": [{"title": "Život.", "content": "John Rabe se narodil v Hamburku, ve své kariéře manažera pobýval v létech 1903–1906 v Africe. V roce 1908 odešel do Číny, kde pracoval pro společnost Siemens AG v Šen-jangu, Pekingu, Tchien-ťinu, Šanghaji a nakonec v Nankingu. Mnoho Evropanů žilo v Nankingu z důvodů obchodu nebo misie. John Rabe byl jako člen nacistické strany zvolen kvůli spojenectví Japonska a Německa předsedou bezpečné zóny. Zóna zahrnovala nemocnici, ambasády, továrnu Siemens a Nankingskou univerzitu. Podle dohody se v bezpečné zóně nesměli ukrývat čínští vojáci a nesměly v ní být žádné zbraně. Členství v nacistické straně Rabe využíval například při vyjednávání s Japonci ohledně dodávek rýže do bezpečné zóny. Také napsal dopis Adolfu Hitlerovi, v němž popsal rozsah masakru a žádal o intervenci. Po návratu do Německa byly Rabeovi zabaveny filmy týkající se událostí v Nankingu. Byl také zadržen a vyslýchán gestapem, avšak v důsledku intervence společnosti Siemens AG byl propuštěn. Gestapo mu zakázalo mluvit o událostech v Nankingu. Po válce byl pro své členství v NSDAP znovu zatčen a vyslýchán Spojenci (Sověty) a denacifikován až v roce 1946. Když se starosta Nankingu a lidé zachránění samotným Rabem dozvěděli, že má existenční problémy, uspořádali sbírku a poslali mu v přepočtu dva tisíce dolarů, za které jeho rodině starosta Nankingu koupil ve Švýcarsku potraviny. Od poloviny roku 1948 do komunistického převratu mu každý měsíc poslali balíčky s potravinami. Zemřel v chudobě v roce 1950.", "section_level": 1}, {"title": "Muzeum.", "content": "V Nankingu bylo na počest Johna Rabeho v roce 2006 otevřeno muzeum bezpečné zóny (\"John Rabe and International Safety Zone Memorial Hall\"), jedná se o opravenou rezidenci, ve které Rabe žil během svého pobytu v Nankingu. John Rabe je uctíván a považovaný mezi lidmi jako přítel čínského lidu za své zásluhy.", "section_level": 1}, {"title": "Ocenění.", "content": "V roce 1996 byl jeho náhrobní kámen přemístěn z Berlína do Nankingu. V roce 2009 byl o Johnu Rabeovi natočen film \"John Rabe – Ctihodný občan Třetí Říše\".", "section_level": 1}], "src_summary": "John Rabe (23. listopadu 1882, Hamburk – 5. ledna 1950, Berlín) byl německý manažer nankingské pobočky společnosti Siemens a člen NSDAP, který se proslavil jako předseda výboru Nankingské bezpečné zóny, v níž během událostí nazývaných Nankingský masakr našlo před řáděním Japonské císařské armády úkryt 200 000 čínských obyvatel Nankingu.", "tgt_summary": "John Heinrich Detlef Rabe (23 November 1882 – 5 January 1950) was a German businessman and Nazi Party member who is best known for his efforts to stop the atrocities of the Japanese army during the Nanking Occupation and his work to protect and help the Chinese civilians during the event. The Nanking Safety Zone, which he helped to establish, sheltered approximately 200,000 Chinese people from slaughter during the massacre. He officially represented Germany and acted as senior chief of the European–American establishment that remained in Nanking (now Nanjing), the Chinese capital at the time, when the city fell to the Japanese troops.", "id": 1509682}
{"src_title": "Osudové selhání", "tgt_title": "Breach (2007 film)", "src_document": [{"title": "Děj.", "content": "Eric O'Neill (Ryan Phillippe) je mladý pracovník Federálního úřadu pro vyšetřování (FBI), jenž má v úmyslu stát se agentem. Pro dobré výsledky je mu svěřen důležitý úkol. Čeká ho přiřazení na pozici osobního asistenta dlouholetého agenta FBI Roberta Hanssena (Chris Cooper), který byl převelen na ústředí, aby se stal ředitelem nového oddělení zajišťujícího technologickou a informační bezpečnost úřadu kontrarozvědky. Šéfka Kate Burroughsová (Laura Linney) mu sdělí, že bude sledovat Hanssena a mapovat jeho činnost. Žije prý dvojím životem, navenek se chová jako zbožný člověk, katolík chodící pravidelně do kostela, člen Opus Dei řídící se desaterem, na druhou stranu má nezvládnuté sexuální deviace, nahrává si intimní akty s manželkou a ukazuje je přátelům, stahuje v práci porno a o svých sexuálních praktikách otevřeně chatuje na síti. Pravý důvod sledování potenciálnímu agentovi však zatím sdělen není. Po navázání bližších kontaktů obou hlavních hrdinů dochází ke vzájemným návštěvám rodin. Ericově mladé manželce Julianě O'Neillové (Caroline Dhavernasová) se však Hanssen nezamlouvá, dochází kvůli němu k hádkám a první rodinné krizi. Erica si však nový nadřízený získá svým vystupováním a důvěrou, nenachází nic, co by svědčilo o pojatém podezření. V tomto smyslu referuje šéfce, která mu sděluje skutečný důvod dohledu. Hanssen je špión, již od roku 1979 předal řadu tajných dokumentů Rusku, které ohrozily bezpečnost Spojených států, v rozsahu špionáže se jedná o jednu z největších kauz vůbec. Udal mnoho ruských agentů pracujících pro druhou stranu, minimálně tři byli po vyzrazení zastřeleni. Zvláštní sexuální aktivity nejsou jen zástěrkou, ale skutečností. Pro potvrzení těchto faktů jsou mladému pracovníku poskytnuty důkazy. Nové oddělení, které nyní Hanssen vede, je falešné. Obsahuje řadu sledovací techniky a na tomto případu pracují desítky lidí. Hanssenovi byl jmenováním do „virtuálního úřadu“ odepřen přístup k důležitým zpravodajským informacím. Navíc začíná tušit, že by mohl být odposloucháván, když opakovaně zaznamenává ruchové interference rádia v autě. FBI zachycuje jeho vzkaz Rusům, ve kterém sděluje, že ztratil vliv a nemá dále zájem na spolupráci. Ericovi se přesto podaří šéfovu důvěru v sebe sama obnovit a tím vykřesat naději na poslední předávku materiálů, při které by jej zadrželi. V neděli 18. února 2001 se Hanssen rozjíždí do virginského lesíka Foxstone Park poblíž bydliště ve Vienně. Pod dřevěným mostem zanechává důkazní materiály k předávce a při nasedání do vozu je zadržen. Burroughsová nadějného O'Neilla pochválí a vyjadřuje potěšení nad tím, že se agentura získá dalšího vynikajícího agenta. Eric má však téměř rozvrácené manželství, stálá nejistota, stres a zákaz sdělování informací manželce jej dovedou k rozhodnutí z FBI definitivně odejít, a to do soukromého sektoru, kde se ocitá v právnickém odvětví.", "section_level": 1}, {"title": "Přesnost.", "content": "Několik skutečností v postavě Erica O'Neilla neodpovídalo pravdě. Mezi hlavní nesrovnalosti filmu s realitou patří:", "section_level": 1}, {"title": "Tržby.", "content": "První víkend byl film promítán v 1 489 amerických kinech s výdělkem 10 504 990 dolarů, což znamenalo 6. místo mezi všemi tehdy premiérovými snímky. Ve Spojených státech dosáhl zisk výše 33 231 264 dolarů, celosvětově pak hranice 7 722 671 dolarů, což v součtu tvořilo celkové tržby 40 953 935 dolarů.", "section_level": 1}], "src_summary": "Osudové selhání (anglicky: \"Breach\") je americký špionážní thriller režírovaný Billym Rayem z roku 2007. Příběh vychází ze skutečných událostí. Zachycuje poslední fázi předávání tajných informací a zatčení špióna, kterým byl více než dvacet let agent FBI Robert Hanssen, pracující pro Sovětský svaz a Rusko. K jeho zadržení a doznání došlo v roce 2001. Hlavní postavu \"agenta Hanssena\" ztvárnil oscarový herec Chris Cooper.", "tgt_summary": "Breach is a 2007 American spy thriller film directed by Billy Ray, who wrote the screenplay with Adam Mazer and William Rotko. The film is based on the true story of Robert Hanssen, an FBI agent convicted of spying for the Soviet Union and later Russia for more than two decades. It stars Chris Cooper as Hanssen and Ryan Phillippe as Eric O'Neill, the FBI agent who helped bring about his downfall. The film received generally positive reviews and grossed $41 million on a $23 million budget.", "id": 1023259}
{"src_title": "Jednorozměrný člověk", "tgt_title": "One-Dimensional Man", "src_document": [{"title": "Iracionální společnost.", "content": "Moderní industriální společnost je podle Marcuseho, navzdory tomu, že se zaštiťuje racionalitou, naprosto iracionální. Duchovní a materiální vyspělost této společnosti není využita ke svobodnému rozvoji lidských potřeb, ale k větší vládě nad individuem, přičemž nástrojem této nadvlády přestal být teror a vystřídala ho technika.", "section_level": 1}, {"title": "Totalitní technologismus.", "content": "Ekonomická základna přestala být autonomní složkou společnosti, naopak, je základnou integrovaného systému, tvrdí Marcuse. Ekonomická základna určuje produkt i operace k jeho obsluze a rozšiřování. Výrobní aparát se stává totálním v tom smyslu, že diktuje nejen potřeby společenské, ale i přání a potřeby individuální. Tato integrace sociální soudržnosti a kontroly je prováděna technikou. Technika přestává být neutrální. Již její výstavba totiž předurčuje charakter panství. Volba historické alternativy stroje jakožto nástroje k ovládnutí přírody tak začíná být dominantním faktorem ve vývoji společnosti. Tato totální tendence začíná pronikat do světa jazyka, jednání, duchovní i materiální kultury, tyto světy si podmaňuje a začíná je utvářet. Všechny partikularity společnosti -ekonomie, politika (ve smyslu programů), kultura apod. - se vlévají do jediného média, do techniky.", "section_level": 1}, {"title": "Nesvobodná demokracie.", "content": "Technický pokrok si svou formující silou vynutil podle Marcuseho nesvobodnou formu demokracie. Původní kritické ideje a hodnoty, o něž byl sváděn boj v počátcích industriální společnosti (např. svoboda slova) ztrácejí svou racionalitu a obsah. Jako vybojované, a tedy zinstitucionalizované se obracejí proti svým předpokladům. Rozvinutá industriální společnost dokáže individuální potřeby, kvůli nimž tyto kritické ideje vznikaly, uspokojovat svou vnitřní organizací. S touto legitimací pak žádá redukci každé opozice na diskusi a začlenění každé alternativy do statu quo.", "section_level": 1}, {"title": "Místo říše svobody masový konzum.", "content": "Vývoj kapitalismu je podle Marcuseho potenciálně progresivní. Technologická racionalizace by mohla efektivním výrobním aparátem cele zaplnit říši nutnosti (zajistit individuu životní potřeby), a individuum samo by se pak mohlo cele realizovat v říši svobody. Stalo by se cele autonomní. Osvobozené od ekonomiky i politiky. Soudobý systém však prosazuje opačný trend. Činí si nárok na jedince i ve volném čase. Žádá svou ochranu (neustále produkuje nějaké nepřátele) a expanzi. Stává se tak totalitní. Totalita totiž není jen teroristickou nadvládou. Marcuse ji vidí i v systému výroby a rozdělování, jež manipuluje individuální potřeby prostřednictvím tradičních zájmů. Ve společenském celku pak tento manipulativní trend pozorujeme jako neustálou totální mobilizaci. Vzniku skutečného individuálního myšlení v autonomii říše svobody brání společnost jako celek. Tím, že represívním způsobem brání skutečným potřebám individua stát se historickými. Tato represe má formu naočkování nepravých potřeb, jejichž síla spočívá v tom, že zvěčňují zastaralé formy boje o existenci. Tak vzniká masová konzumní společnost.", "section_level": 1}, {"title": "Pravé a nepravé potřeby.", "content": "Marcuse rozděluje potřeby na pravé a nepravé. Nepravé potřeby jsou nadiktovány partikulárními společenskými silami, jež potřebují individuum potlačit. Zvěčňují dřinu, agresi, bídu a nespravedlnost. Plnění takových potřeb vyvolává euforii v neštěstí. Jsou produkty společnosti, nikoliv jedince. Společnosti jejímž bytostným zájmem a všeprostupující charakteristikou je potlačování. Takové potřeby jsou proto represivní. Podle Marcuseho je nutno je odstranit jak ve jménu znásilňovaného individua, tak kvůli těm, na jejichž bídě jejich uspokojování stojí (deklasované vrstvy, třetí svět). Potřeby pravé si Marcuse neodvažuje definovat. Ty musí být prý \"historické\" - definované samotnými individui. Jestliže však individua jsou až do hloubky svých pudů indoktrinována a manipulována, není nikdo, kdo by byl pravomocen je pojmenovat. V tom spočívá pat rozvinuté industriální společnosti, a proto se činu musí podle Marcuseho chopit vyděděnci a marginálové.", "section_level": 1}, {"title": "Represivnost tolerantního systému.", "content": "Industriální společnost je dle autora vrcholně represivní. Represivita prý dosahuje takového stupně, že proměňuje svobodu v nástroj ovládání. Tzv. svobodná volba v rozmanitosti zboží a služeb neznamená podle Marcuseho svobodu, jestliže toto zboží a služby udržují kontrolu nad námahou a strachem a udržují tak odcizení. Konzumní rafinovanost se pak projevuje i iluzí vyrovnávání třídních rozdílů. Ve skutečnosti jde jen o kulturní unifikaci nadiktovanou masovými médii. Jde jen o ukazatel účinnosti sociální kontroly, tedy míry, v níž se manipulovaná individua podílejí na uspokojování potřeb, jež slouží uchování statu quo. Sociální kontrola je totiž zakotvena v nových potřebách, které společnost vytvořila. Tato kontrola je tak hlubinnou, že omezila i individuální protest. Tato kontrola atakuje vnitřní dimenzi jedince (vědomí i nevědomí). Jedinec se v systému neadaptuje. Cele se se systémem identifikuje. Tato archaická reakce je ovšem v etablované společnosti výsledkem manipulace (na rozdíl od společnosti tradiční). Jestliže systém ovládá vnitřní dimenzi člověka, ovládá území, v němž jediném může zakořenit opozice vůči statu quo, území kritického rozumu. Individuím byla odcizena existence a vložena do umělé existence věcí. Nyní ve druhé fázi umělá existence individua pohlcuje. Nalézají se v ní, identifikují se s ní, cítí se v ní svobodní. Jde o novou formu odcizení. Individuum není okupovaným kritickým rozumem mentálně schopno zformulovat obžalobu skutečnosti. Odtud tedy tzv. konec ideologií.", "section_level": 1}, {"title": "Jednorozměrnost.", "content": "Rozvinutá industriální společnost je podle Marcuseho daleko ideologičtější než její předchůdkyně. Ideologie se přesunula do samotného výrobního procesu. Ideologie technologické racionality. Výrobní systém prodává a vnucuje sociální systém, jež je jeho obrazem, jako celek. Produkty prostupují lidmi, reklamní indoktrinace se stává žádaným životním stylem. Vzniká jednorozměrné chování i myšlení. Jakákoliv tendence přesahující univerzum řeči a jednání je buď vyvrhnuta anebo brutálně integrována.", "section_level": 1}, {"title": "Operacionalismus.", "content": "Na rovině vědy se jednorozměrnost projevuje ideologií operacionalismu. Pojmy jsou redukovány na souhrn odpovídající řady operací. Neoperacionální myšlenky systém vyvrhuje. Naopak operacionalistické hypotézy jsou do společnosti roubovány masovými médii a neustálým opakováním se hypnoticky mění v definice. Myšlenkové hranice etablovaného systému jsou prohlašovány za hranice samotného rozumu. Vše za nimi je nezdravé, šílené, úchylné, nebezpečné. Nerozumné rovná se neoperacionalizovatelné. Historická transcendence se proto jeví jako transcendence metafyzická, utopická, abstraktní, nevědecká.", "section_level": 1}, {"title": "Zablokovaná pacifikovaná existence.", "content": "Nejrozvinutější forma industriální společnosti je charakterizována klíčovou dvojznačností. Čím větší je zdokonalování technické racionality, jež dovádí člověka až k možnosti usmíření s přírodou, k odvržení života jako instrumentu na úkor života jako účelu, tím větší je zároveň tlak udržet tento technický potenciál pod kontrolou stávajících institucí. Ty však cestu k pacifikované existenci (mír s přírodou) otevřít z podstaty nemohou, neboť jsou institucemi války, omezování a manipulace.", "section_level": 1}, {"title": "Mutace státu blahobytu a státu válečnického.", "content": "Nejefektivnější industriální společenský model (kapitalistický) v sobě spojuje rysy státu válečnického a státu blahobytu (welfare state). V politické sféře dochází k integraci vrstev, jež byly kdysi opozicí proti systému jako celku - zejména dělnické třídy. Nejde však o skutečnou proměnu antagonistické struktury společnosti. Marcuse tvrdí, že negativní pozice těchto tříd je potlačena, nikoliv odstraněna. Vykořisťování trvá, jen je zahaleno do hávu objektivní racionality.", "section_level": 1}, {"title": "Byrokratizace kapitalisty.", "content": "Kapitalisté ztrácejí identitu pánů a přejímají roli byrokratů. Manažerské skupiny se mění ve vědecky spravované laboratoře. Frustrace dělníka ztrácí svůj hmatatelný cíl (buržuje), který je skryt za závojem technologie. Nesvoboda dělníka je zintenzívňována, technologie ho stále více podřizuje a podrobuje výrobnímu aparátu. Dělník zůstává otrokem. Sublimovaným a přece otrokem. Neboť Marcuse neodvozuje definici otroctví z poslušnosti a tvrdosti práce, ale z míry degradace jedince v nástroj, z míry přeměny člověka ve věc. Byť se ta věc jako věc necítí, byť je to krásná, čistá a mobilní věc. Ani páni za závojem však nejsou nedotčeni. I oni jsou pohlceni, i oni jsou stále více závislí na aparátu, s jehož pomocí vládnou. I oni se stávají otroky.", "section_level": 1}, {"title": "Utopie automatizace.", "content": "Pro Marcuseho se dějinné vykoupení a vstup do říše svobody může odehrát díky automatizaci výroby. Automatizace podle Marcuseho není kvantitativním růstem mechanizace. Jde o skutečnou změnu charakteru výrobních sil. Ve své krajní podobě pak není slučitelná se společností založenou na vykořisťování lidské pracovní síly ve výrobním procesu. Automatizace zosobňuje přechod od kvantity v kvalitu. Práce mění svou substanci. Stává se nezávislou na individuu a ono na ní. Stává se z objektu subjektem. Tato neustálá revolucionalizace, tento potenciál přechodu k nové civilizaci, imanentně přítomný v samém jádru vykořisťovatelského výrobního procesu, však přichází vniveč. „Jeho“ historické síly jsou narkotizovány a totálně integrovány. Marcuse se tedy musí obrátit jinam. K radikální filozofii.", "section_level": 1}, {"title": "Návrat rozpornosti.", "content": "Marcuse vyzývá k renovaci kritického rozumu, který by navrátil pojmům jejich antagonistickou jednotu, tedy dvojrozměrnost(rozpornost) do společenského univerza jazyka a jednání. Taková filozofie tenduje k osvobození člověka od přírody a přírody od člověka. Přijímá svou negativní historickou úlohu tím, že se vrhá na „negativně přítomné“ v pojmech, na strašidla uvnitř nich, na jejich „duchy“ a dialekticky se s nimi potýká. Zříká se pozitivistického operacionalismu. Je to filozofie vrcholně ideologická a politická, ničící, básnivá, vytrhující. Filozofie jež hodlá vyrvat totalitní společnosti její zotročené pojmy (zredukované na funkce) a osvobodit je tím, že je učiní pravdivé. Tedy zpochybňující sebe sama a tím i každou manipulaci a utlačování jejich prostřednictvím.", "section_level": 1}], "src_summary": "Jednorozměrný člověk (v originále One-dimensional man) je kniha amerického sociologa a filozofa Herberta Marcuseho, který patří k představitelům tzv. Frankfurtské školy a je řazen k neomarxismu. Marcuse knihu vydal v roce 1964. Výrazně ovlivnila studentské hnutí 60. let, především revoltu roku 1968. Marcuse v knize podrobil kritice aktuální kapitalistické formy a zároveň odmítl socialistické režimy v tehdejší východní Evropě. Přihlásil se k utopii a vyzýval k revoltě, při níž ovšem nespoléhal na proletariát jako Marx, ale na skupiny třídně nedefinovaných společenských outsiderů a lidí s pocity vykořenění, což konvenovalo právě nespokojeným studentům ze střední třídy.", "tgt_summary": "One-Dimensional Man: Studies in the Ideology of Advanced Industrial Society is a 1964 book by the philosopher Herbert Marcuse, in which the author offers a wide-ranging critique of both contemporary capitalism and the Communist society of the Soviet Union, documenting the parallel rise of new forms of social repression in both these societies, as well as the decline of revolutionary potential in the West. He argues that \"advanced industrial society\" created false needs, which integrated individuals into the existing system of production and consumption via mass media, advertising, industrial management, and contemporary modes of thought. This results in a \"one-dimensional\" universe of thought and behavior, in which aptitude and ability for critical thought and oppositional behavior wither away. Against this prevailing climate, Marcuse promotes the \"great refusal\" (described at length in the book) as the only adequate opposition to all-encompassing methods of control. Much of the book is a defense of \"negative thinking\" as a disrupting force against the prevailing positivism. Marcuse also analyzes the integration of the industrial working class into capitalist society and new forms of capitalist stabilization, thus questioning the Marxian postulates of the revolutionary proletariat and the inevitability of capitalist crisis. In contrast to orthodox Marxism, Marcuse champions non-integrated forces of minorities, outsiders, and radical intelligentsia, attempting to nourish oppositional thought and behavior through promoting radical thinking and opposition. He considers the trends towards bureaucracy in supposedly Marxist countries to be as oppositional to freedom as those in the capitalist West. \"One-Dimensional Man\" made Marcuse famous.", "id": 1434770}
{"src_title": "Karl Abraham", "tgt_title": "Karl Abraham", "src_document": [{"title": "Život.", "content": "Abraham se narodil v Brémách v židovské rodině. Jeho otcem byl Nathan Abraham, židovský učitel náboženství, a jeho matkou otcova sestřenice Ida. Po vystudování medicíny nastoupil na psychiatrickou kliniku ve švýcarském Burghölzli, kde ho vedl Eugen Bleuler, a kde rovněž spolupracoval s Carlem Gustavem Jungem. Brzy se seznámil s učením Sigmunda Freuda a nadchl pro něj Junga a částečně i Bleulera. Abraham a Jung se stali prvními Freudovými žáky mimo Vídeň. Abraham Freuda upozorňoval, že Jung se vydává směrem, který je s psychoanalýzou nekompatibilní, ale Freud dlouho Junga chránil a upřednostňoval, oprotože věřil, že jako křesťan je pro psychoanalýzu nepostradatelný a měl by ji reprezentovat (Abraham byl stejně jako Freud židovského původu). Nakonec Freud dal Abrahamovi za pravdu a Junga zavrhl. Vzápětí, roku 1914, se Abrahaham stal po Jungovi prezidentem \"Mezinárodní psychoanalytické asociace\" a byl jím až do roku 1918. Poté znovu těsně před smrtí roku 1925. Na rozdíl od mnoha jiných žáků (Jung, Adler, Ferenczi, Rank) Abraham Freuda nikdy neopustil. Abraham se roku 1910 vrátil do Německa a stal se tak šiřitelem Freudova učení právě v Německu. Byl analytikem Melanie Kleinové, která se později stala důležitou postavou psychoanalýzy.", "section_level": 1}, {"title": "Dílo.", "content": "Výborný vztah Freuda a Abrahama souvisel s tím, že Abrahama nejvíce fascinovala z Freudova učení sexuální teorie, jíž se ostatní žáci zříkali obyčejně jako první. Sám Abraham přispěl k teorii vývoje libida řadou příspěvků, především označil různá stadia během orální a anální fáze vývoje (čímž mimo jiné silně ovlivnil Kleinovou). Jako první spojil orální frustraci dítěte u mateřského prsu s depresivitou v dospělosti. Při studiu análního stadia upozorňoval na možné obsesivní vyústění příliš časného učení na nočník. Abraham vyslovil také nové revoluční názory na manio-depresivitu. Ovlivnil jimi jak Freuda, který pod Abrahamovým vlivem napsal text \"Smutek a melancholie\", tak Kleinovou, která navázala na Abrahamovo tvrzení, že v manio-depresi je třeba zkoumat roli \"preoidipovské matky\". Abraham se rovněž zaobíral kulturními tématy, roku 1912 napsal například článek o faraonu Amenhotepu IV. a kultu Atona ve starém Egyptě. V mnohém v něm předznamenal teze z Freudova pozdního spisu \"Muž Mojžíš a monoteistické náboženství\".", "section_level": 1}], "src_summary": "Karl Abraham (3. května 1877 − 25. prosince 1925) byl německý lékař a psychoanalytik, jeden z prvních žáků Sigmunda Freuda, samotným Freudem označovaný za jeho nejlepšího žáka.", "tgt_summary": "Karl Abraham (; 3 May 1877 – 25 December 1925) was an influential German psychoanalyst, and a collaborator of Sigmund Freud, who called him his 'best pupil'.", "id": 1735349}
{"src_title": "Ken Morrow", "tgt_title": "Ken Morrow", "src_document": [{"title": "Reprezentace.", "content": "Urostlý obránce si zahrál na mistrovství světa 1978, které hostilo Československo a americká reprezentace na něm obsadila šesté místo. V sezoně 1979/80 si jej trenér Herb Brooks vybral do týmu, který se po celou sezonu připravoval na v USA pořádané olympijské hry. V rámci přípravy sehrál 56 utkání a nastřádal v nich 22 bodů (4 branky a 18 asistencí). Na olympijském turnaji v Lake Placid se podařilo týmu, který byl poskládán z hráčů z univerzit, vybojovat šokující zlaté medaile po vítězství nad silným výběrem Sovětského Svazu. Dodnes je tento výsledek považován za jeden z nejpřekvapivějších v dějinách hokeje (označováný jako Zázrak na ledě) a Morrow byl členem zahajovací sestavy v tomto utkání. Hráč si zahrál ještě na Kanadském poháru 1981, kde Američané vypadli v semifinále.", "section_level": 1}, {"title": "New York Islanders.", "content": "Morrow byl v roce 1976 vybrán v draftech klubem NHL New York Islanders a celkem WHA New England Whalers. V té době hrál za Bowling Green University, kterou opustil až v roce 1979. Po olympijském triumfu v Lake Placid se již v závěru sezony 1979/80 zařadil do sestavy Islanders a hned byl u triumfu v podobě zisku Stanley Cupu. Silná generace \"Ostrovanů\" dokázala pohár obhájit i v sezonách 1980/81, 1981/82 a 1982/83. V pátém finále v řadě v ročníku 1983/84 newyorský klub podlehl Edmonton Oilers. Po sezoně 1988/89 ukončil kariéru kvůli přetrvávajícím potížím s kolenem. V sezoně 1991/92 působil u Islanders jako asistent trenéra a od roku 1995 se věnuje skautingu. V roce 1995 byl zařazen do americké hokejové síně slávy a o rok později obdržel Lester Patrick Trophy za přínos hokeji v USA. Na konci roku 2011 byl uveden také do síně slávy klubu New York Islanders.", "section_level": 1}, {"title": "Zajímavost.", "content": "O olympijském triumfu v Lake Placid 1980 byl v roce 2004 natočen film, ve kterém Morrowa hrál Casey Burnettelcik.", "section_level": 1}], "src_summary": "Kenneth Arlington Morrow(* 17. října 1956 ve Flintu, Minnesota, Spojené státy americké) je bývalý americký hokejový obránce, který nastupoval v NHL za New York Islanders. V tomto klubu pracuje dnes v oblasti rozvoje skautingu a mládeže. Jako první hokejista dokázal v témže roce získat zlatou olympijskou medaili a Stanleyův pohár.", "tgt_summary": "Kenneth Arlington Morrow (born October 17, 1956 in Davison, Michigan) is a former American professional ice hockey defenseman and a member of the 1980 USA Olympic Miracle on Ice hockey team. He is currently serves as the New York Islanders' director of pro scouting. A member of the United States Hockey Hall of Fame, he played 550 regular season games in the National Hockey League between 1980 and 1989.", "id": 1609205}
{"src_title": "Hôtel Saint-Pol", "tgt_title": "Hôtel Saint-Pol", "src_document": [{"title": "Umístění.", "content": "Hôtel Saint-Pol se nacházel na pravém břehu řeky Seiny v dnešním 4. obvodu ve čtvrti Marais, téměř na okraji tehdejšího města u městských hradeb, kde byla později v letech 1370–1383 vybudována Bastila. Název paláce pochází od kostela Saint-Paul-des-Champs (dnes již rovněž zaniklého), který se nalézal v dnešní ulici \"Rue Saint-Paul\". Palác byl vymezen dnešními ulicemi \"Rue Saint-Antoine\" kolem kostela Saint-Paul a podél \"Rue Saint-Paul\" a \"Rue du Petit-Musc\" až k \"Rue des Célestins\", kde přiléhal k městským hradbám. V sousedství paláce se nacházel klášter celestýnů (na jihovýchodě), bekináž (na západě), dále od roku 1475 Hôtel de Sens a na severu Hôtel des Tournelles, což byl další královský palác.", "section_level": 1}, {"title": "Historie.", "content": "Karel V. přesídlil do paláce Saint-Pol z paláce na ostrově Cité. Jednak proto, že zde byl větší klid a nebyl tolik vytaven zápachu z neuklizených ulic jako v centru města, ale především proto, že po povstání Étienna Marcela v roce 1358 se v paláci na kraji města cítil bezpečněji. Hôtel Saint-Pol byl postaven na troskách budovy, která pocházela z dob Ludvíka IX. (králem 1226–1270). Karel V. přikoupil další pozemky a nenechal vystavět jen jeden palác, ale soubor několika budov, ve kterých pobýval panovník, členové jeho rodiny a hosté. Součástí paláce byly dvě kaple, jedna pro krále a druhá pro královnu Johanu Bourbonskou. Kromě toho v paláci Karel V. přezdívaný též jako Moudrý shromáždil rozsáhlou sbírku knih, která se později stala základem Bibliothèque nationale de France. K paláci náležely rozsáhlé zahrady. Bylo vytvořeno osm zahrad, které od sebe oddělovaly galerie, které zase vždy spojovaly dva sousední domy. Nacházely se zde zvěřinec, akvárium, voliéry, aby vzniklo klidné místo jako na venkově. Po smrti Karla V. palác obýval Karel VI. přezdívaný Šílený (králem 1380–1422). Zde také nejspíš došlo k tragédii na maškarním plese, kdy 28. ledna 1393 král málem uhořel a přišel o rozum. Po vyhnání dauphina Karla, pozdějšího krále Karla VII. (vládl 1422–1461) z Paříže Burgunďany (1418) palác osiřel. Ludvík XI. (králem 1481–1483) se přestěhoval na zámek Plessis-lès-Tours a pokud musel pobývat v Paříži, bydlel na zámku Vincennes. Karel VIII. (vládl 1483–1498), Ludvík XII. (1498–1515) a František I. (1515–1547) bydleli hlavně na Loiře. Palác Saint-Pol postupně zchátral a byl v roce 1519 částečně rozprodán a o několik let později kompletně zbořen.", "section_level": 1}, {"title": "Současný stav.", "content": "Dnes se po paláci Saint-Pol nedochovaly žádné pozůstatky. Někdejší královské sídlo připomíná jen několik názvů ulic:", "section_level": 1}], "src_summary": "Hôtel Saint-Pol neboli Hôtel Saint-Paul (čili \"Palác sv. Pavla\") byl jeden z královských paláců v Paříži. V letech 1361–1364 jej nechal vybudovat jako svou rezidenci vévoda Karel Normanský, od roku 1364 francouzský král Karel V. Palác dnes již neexistuje.", "tgt_summary": "The Hôtel Saint-Pol was a royal residence begun in 1360 by Charles V of France on the ruins of a building constructed by Louis IX. It was used by Charles V and Charles VI. Located on the Right Bank, to the northwest of the Quartier de l'Arsenal in the 4th arrondissement of Paris, the residence's grounds stretched from the Quai des Célestins to the Rue Saint-Antoine, and from the Rue Saint-Paul to the Rue du Petit-Musc. It fell into disuse and ruin after the death of Isabeau de Bavière in 1435 and was demolished after François I of France sold it in parts at auction in 1543.", "id": 395655}
{"src_title": "Margaret Mahlerová", "tgt_title": "Margaret Mahler", "src_document": [{"title": "Život.", "content": "Narodila se v židovské rodině v rakousko-uherské Soproni. Gymnázium a vysokou školu (nejdříve dějiny umění, posléze medicínu) studovala v Budapešti a zde také potkala psychoanalytika Sándora Ferencziho, který ji velmi ovlivnil a přitáhl k dílu Sigmunda Freuda. Po studiích působila ve Vídni, kde roku 1926 podstoupila psychoanalýzu u Helene Deutschové. Roku 1938 uprchla před nacisty do Spojených států a pracovala v New Yorku.", "section_level": 1}, {"title": "Dílo.", "content": "Freudovo učení je silně oslovilo, avšak trápilo ji, že jako pediatrička nemůže pomoci dětem, které se jevily psychoticky a schizofrenicky (tedy autisticky), jelikož Freud možnost psychoanalytického terapeutického zásahu u psychotiků vylučoval, navíc se nikdy nevěnoval léčení dětí (až na výjimku v podobě „malého Hanse“, syna muzikologa Maxe Grafa). Proto se Mahlerová v teorii nakonec obrátila k psychoanalytikovi Renému Spitzovi, který krátce po Freudově smrti svou prací \"Hospitalismus\" (1940) otevřel nové cesty vývoje psychoanalýzy. Mahlerová převzala Spitzův názor, že pro pochopení těžce psychicky postižených dětí je třeba zkoumat jejich nejranější vztahy. Vývoj dítěte nakonec Mahlerová popsala jako cestu k \"separaci\" a \"individuaci\". Dětský vývoj má podle ní tři zásadní fáze: \"normální autismus\", \"symbiotické období\" a nakonec \"separačně-individuační proces\", přičemž poslední fáze se dělí ještě na čtyři podstatné subfáze. Každá fáze má své klíčové souvislosti s psychopatologií – tento základní názor o vztahu vývojových uzlů a psychické nemoci Mahlerová převzala od Freuda.", "section_level": 1}, {"title": "Normální autismus.", "content": "Dítě podle ní nejprve žije v „\"autistické skořápce\"“, kterou se brání rušivým podnětům zvnějšku, neboť nejistý pocit \"já\" může být vnějšími vlivy v raných fázích vývoje „zaplaven“. Autismus a schizofrenie jsou opakováním strategií autistické skořápky. K tomu, aby dítě autistickou skořápku opustilo, potřebuje podle Mahlerové optimální hladinu slasti a bezpečné zakotvení v matčině světě. Pokud je matka úzkostná, nevyzpytatelná, apatická či nepřátelská („hostilní“), stoupá pravděpodobnost, že dítě se bude vyvíjet psychoticky, že neopustí „skořápku“.", "section_level": 2}, {"title": "Symbiotická fáze.", "content": "Kolem druhého měsíce života dítě počíná, dle Mahlerové, vstupovat do fáze symbiotické. Své já rozšíří o matku (je-li důvěryhodná), cítí fúzi s matkou, cítí s ní omnipotenci (všemocnost). V této fázi se dítě necítí od matky odlišeno, nicméně začíná mezi jeho \"já\" a \"ne-já\" (ještě nikoli objektem, ale \"jáskými\" oblastmi, které nemá pod kontrolou, ale ještě to neví) docházet k interakci. Pokud matka v této fázi neposkytuje dítěti harmonickou odezvu, nespolupracuje na jeho iluzi všemocnosti, dítě nezíská schopnost kontrolovat emoce a jeho identita nebude v budoucnu pevná. Poškodí se také jeho schopnost vytvářet vztahy a kontrola agrese bude snížená.", "section_level": 2}, {"title": "Separačně-individuační proces.", "content": "Kolem čtvrtého až pátého měsíce podle Mahlerové začíná klíčový proces psychického odštěpování dítěte od matky a vzniku nezávislé identity. Počíná takzvanou subfází diferenciace.", "section_level": 2}, {"title": "Subfáze diferenciace.", "content": "Dítě začíná interakci s matkou vnímat jako smyslovou slast, počíná si takto uvědomovat tělo a tím svou odlišenost od matky (Mahlerová hovoří o „diferenciaci tělesného obrazu“).", "section_level": 2}, {"title": "Praktikující subfáze.", "content": "Dítě do ní vstupuje zhruba v devátém až osmnáctém měsíci. Ovládání svých pohybů dítě vede k jakési extázi identity, stále silnějšímu pocitu nezávislosti, ovšem bez toho, aby se dítě ještě zřeklo pocitu jednoty s matkou. Matka se pro dítě stává zásobárnou magických sil, do této zásobárny se dítě chodí „dobíjet“, aby se počalo vzdalovat od matky a objevovat svět mimo ní. Dítě se tehdy dle Mahlerové „zamilovává do světa“. Je to většinou šťastná vývojová fáze, kdy se dítě cítí mocné, šťastné a zároveň se nebojí světa.", "section_level": 3}, {"title": "Znovusbližovací subfáze.", "content": "Tato fáze vrcholí zhruba kolem dvou let věku. Dítě stále více chápe, že jednota je iluzí, že je na matce skutečně nezávislé, což v něm vybudí tzv. separační úzkost. Zatímco v minulém období bylo živé a průzkumnické, nyní má potřebu být více s matkou. Je to velmi komplikovaná fáze, pro dítě i pro matku, neboť dítě se chová „zlobivě“ – matku stále pronásleduje, ale přitom ji odstrkuje a provokuje. Podle Mahlerové se v něm bijí dvě tendence – touha po obnovení slastné fúze i strach, že fúze vyhladí \"já\", že objekt dítě pohltí a vezme mu nezávislou existenci. Špatný průchod znovusbližovací fází (i chybné reakce matky v této etapě) jsou podle Mahlerové kořenem mnoha potíží na pomezí neurózy a psychózy – podle Mahlerové lze modelem zhroucení znovusbližovací fáze popsat zejména tzv. hraniční poruchu osobnosti (\"borderline syndrom\"). Ale fáze může být klíčem i k neuróze – když je poškozeno rozlišení objektu a subjektu v této fázi, nemůže dítě projít úspěšně oidipovským komplexem.", "section_level": 3}, {"title": "Konsolidace individuality.", "content": "Čtvrtá fáze separačně-individuačního procesu, vymezená zhruba třetím rokem života. Dítě konflikty vyřeší tím, že objekt (matku) zvnitřní a nadále se k ní vztahuje jako k vnitřnímu symbolu. Poté již následuje fáze oidipovská, kdy dítě akceptuje intervenci „třetího“ prvku do jeho vztahu s matkou – tuto fázi již popsal Freud. Mahlerová též zdůrazňuje, že ve čtvrté subfázi se rozhoduje o zisku genderu („rodu“).", "section_level": 3}], "src_summary": "Margaret Mahlerová (maďarsky \"Mahler Margit\", 10. května 1897 Sopron – 2. října 1985 New York) byla židovsko-americká pediatrička a psychoanalytička, představitelka tzv. egopsychologie, tedy směru psychoanalýzy, který navazuje na strukturální teorii Sigmunda Freuda, jak ji založil svým spisem \"Já a ono\" z roku 1923, kde definoval pojmy \"ego\" (\"já\"), \"id\" (\"ono\") a \"superego\" (\"nadjá\"). (Vzhledem k anglofonním kořenům egopsychologie bývá v psychoanalytické literatuře dodržován úzus, že u egopsychologů se používají anglické pojmy \"ego\", \"id\" a \"superego\", kdežto při odkazech na původní Freudovo dílo domácí přepisy těchto pojmů, v češtině tedy \"já\", \"ono\", \"nadjá\".) Nejvýznamnějším konceptem Margaret Mahlerové je její model dětského vývoje.", "tgt_summary": "Margaret Schönberger Mahler (May 10, 1897 – October 2, 1985) was a Hungarian physician, who later became interested in psychiatry. She was a central figure on the world stage of psychoanalysis. Her main interest was in normal childhood development, but she spent much of her time with psychiatric children and how they arrive at the \"self\". Mahler developed the \"separation–individuation theory of child development\".", "id": 2203472}
{"src_title": "Sloup převozníků", "tgt_title": "Pillar of the Boatmen", "src_document": [{"title": "Historie.", "content": "Lodníci (převozníci) vytvořili jakýsi cech, ve kterém byli sdruženi majitelé lodí plavících se po Seině. Toto společenství pak nechalo zhotovit celý sloup. Jedná se tak mj. o první doloženou organizaci na území Paříže. Dochoval se dedikační nápis císaři Tiberiovi, který vládl v letech 14-37 n. l., což umožňuje přibližně určit dobu vzniku památky. Čtyři bloky tohoto sloupu byly objeveny 6. března 1710 (a nikoliv 1711, jak se často mylně uvádí), když probíhaly stavební práce v kryptě pod hlavní lodí katedrály Notre-Dame. Nenašly se všechny části, takže dnes chybějí tři kamenné bloky ze spodní poloviny. Památka je uložená v Národním muzeu středověku v Hôtel de Cluny, paláci, který byl postaven na základech římských lázní z 2. století. V roce 2001 byly bloky restaurovány. Julius Caesar se ve svých \"Zápiskách o válce galské\" zmiňuje, že na ostrově Cité se nacházelo několik chrámů. Sloup mohl stát před jednou z těchto svatyní. Původní teorie má za to, že nalezené čtvercové bloky tvoří jediný pilíř. Podle novějšího názoru se jedná o dvě různé části jednoho oltáře. Někdy ve 3. století byly kamenné bloky odděleny a využity pro zesílení zdi. Na místě původního galo-římského chrámu nechal franský král Childebert I. v roce 528 vystavět katedrálu svatého Štěpána, kterou kolem roku 1163 nahradila dnešní katedrála Notre-Dame.", "section_level": 1}, {"title": "Popis.", "content": "Sloup byl vytvořen z vápence ze Saint-Leu (departement Oise). Původně měřil pravděpodobně 5,24 m na výšku a měl šířku od 0,91 m na základně do 0,74 m na vrcholu. Skládal se ze čtyř bloků, jejichž vertikální uspořádání je vzhledem ke své šířce klesající směrem nahoru zcela jasné, ovšem skutečná poloha každého bloku je nejasná (existuje 64 kombinací, jak kvádry natočit). Kamenné bloky jsou zdobené basreliéfy, které představují různé scény – galská a římská božstva i ozbrojené postavy, snad lodníky. Hlavní dedikační nápis je kromě císaře Tiberia věnován i římskému bohu Jupiterovi. Rovněž jsou vytesána jména bohů jako Mars, Fortuna, dioskúrové Kastór a Pollux a Vulcanus. Z galských božstev jsou jmenováni Esus, Tarvos Trigaranus (býk se třemi jeřáby), Smertrios a Cernunnos. K dalším postavám, především ve spodní části, nápisy chybí. Buď se v průběhu času staly nečitelnými nebo zcela zmizely. Nejhořejší blok, z něhož se dochovala pouze horní polovina, obsahuje nápisy keltských božstev. Cernunnos je vyobrazen s krátkými parohy, na kterých visí dva torques. Smertios je vyobrazen z profilu. Drží v pravé ruce kyj. Kastór a Pollux tvoří dvojici s kopím vedle svých koní. Na druhém kompletně zachovalém bloku jsou Jupiter, Esus, Tarvos Trigaranus a Vulcanus. Jupiter stojí, v jedné ruce drží kopí a v druhé blesk. Eusus je vyobrazen z profilu a drží v pravé ruce nůž. Tarvos je zobrazen jako býk se třemi jeřáby stojí zřejmě mezi dvěma stromy. Dva ptáci sedí na jeho zádech a jeden na hlavě. Vulcanus je zobrazen stojící se svým obvyklým kovářským nářadím. Ze třetího kvádru se dochovala pouze horní polovina, na které je dedikační nápis. Spodní část nápisu tedy není známá. Na dvou stranách bloku jsou vždy vyobrazeni tři muži se štíty a oštěpy. Jednu skupinu tvoří oholení lidé, na druhé jsou vousatí s nadpisem EVRISES. Další skupinu tvoří nejméně tři osoby, z nichž jedna je interpretována jako žena pod neúplným nápisem SENAN, který může být i pokračováním hlavního nápisu. Spodní blok je mírně širší než ty horní, ale opět chybí jeho spodní polovina. Nápisy v této části jsou z větší části nečitelné nebo zcela zmizely, takže i postavy jsou špatně identifikovatelné. Podle helmy je poměrně snadné určit boha Marse, kterého doprovází neznámá ženská postava. Dále je zde Fortuna stojící vedle boha ozbrojeného kopím. Merkur a Venuše jsou pouze nejasně identifikovány a jejich společníci zůstávají zcela neznámí.", "section_level": 1}, {"title": "Nápisy.", "content": "Dochovaný dedikační latinský nápis zní: Překlad: \"Tiberiovi Caesarovi Augustovi (a) Jupiterovi Nejvyššímu zhotovili veřejně lodníci parisiové.\" Na dalších plochách se nachází množství jmen a titulů, z nichž ne všechny jsou bezpečně identifikovatelné:", "section_level": 1}], "src_summary": "Sloup převozníků též Sloup lodníků je kamenná památka z období galo-římské Lutetie. Byl zhotoven v 1. století našeho letopočtu za vlády císaře Tiberia (14–37 n. l.). Jedná se o nejstarší dochovanou pařížskou památku.", "tgt_summary": "The Pillar of the Boatmen () is a monumental Roman column erected in Lutetia (modern Paris) in honour of Jupiter by the guild of boatmen in the 1st century AD. It is the oldest monument in Paris and is one of the earliest pieces of representational Gallo-Roman art to carry a written inscription . It was found re-used in the 4th century city wall on the Île de la Cité and is now displayed in the frigidarium of the Thermes de Cluny.", "id": 1940337}
{"src_title": "Noci s nepřítelem", "tgt_title": "Sleeping with the Enemy", "src_document": [{"title": "Děj.", "content": "Mladí a krásní manželé mají velký dům na mořské pláži. Lauřin manžel Martin Burney (Patrick Bergin) je bohatý a úspěšný investiční makléř. Nicméně na svoji mladou a krásnou ženu nejen velice žárlí, je velice zakomplexovaný, stále ji hlídá a ponižuje a vyhrožuje smrtí každému cizímu muži, který by s ní něco měl. Postupně vyjde najevo, že již od svatby ji opravdu fyzicky týrá (bije, kope a a všelijak psychicky ponižuje). Toto drsné domácí násilí Laura nevydrží a plánovaně zinscenuje svoji vlastní smrt, během nočního výletu po rozbouřeném moři v luxusní jachtě předstírá, že utonula v moři. Využije faktu, že se bojí vody a Martin ví, že neumí plavat (ve skutečnosti však před tím brala tajně kurzy plavání). Doplave ke břehu, v domě se pak převlékne do nových šatů, sebere si několik svých tajně schovaných věcí a nějaké peníze v hotovosti, zahodí snubní prsten do toalety a uteče pryč. Odjíždí autobusem inkognito do města Cedar Falls v Iowě. Martin zpočátku uvěří, že se utopila a její tělo nebylo nikdy nalezeno, proto jí vystrojí i symbolický pohřeb. V novém působišti v Iowě Laura žije v pronajatém domě pod falešným jménem Sara Watersová. Náhodně se seznámí se svým sousedem, univerzitním učitelem dramatiky Benem, do kterého se postupně zamiluje. Nový vztah se komplikuje když Ben zjistí, že Sara je vlastně Laura. Ta se mu nakonec ke všemu přizná a svěří se mu se svým trápením a krutým osudem. Marin Burney však od náhodně zjistí, že Laura chodila na kurzy plavání (jemu ale předtím tvrdila, že chodila na gymnastiku), což ho nakonec přiměje důkladně prohledat celý dům. Poté, co najde zahozený snubní prsten v toaletě se potvrdí, že Laura neutonula ale utekla z domova a že její smrt byla pouze předstíraná. Pomocí detektivní kanceláře se mu podaří posléze i zjistit, kde bydlí její stará a nemocná matka. Zde se pouští do soukromého detektivního pátrání po Lauře, což se mu nakonec i podaří. Nicméně při tom strašlivě žárlí a vášnivě vyhrožuje všem zcela nevinným lidem z Lauřina okolí násilnou smrtí. Pokusí se zabít i její matku, což se mu ale nepodaří, v záchvatu neovladatelné žárlivosti fyzicky ohrožuje i nevinného místního vysokoškolského učitele, který je ale fakticky gay. Nakonec se mu podaří Lauru vypátrat při návštěvě v lunaparku, posléze ji najde s Benem doma zrovna v době kdy se oba společně milují. Dojde k tomu, že začne oběma milencům vyhrožovat smrtí zastřelením. Ben se s ním statečně ale neúspěšně porve a Martin jej pak ohrožuje s pistolí u hlavy. Laura Martinovi pod tímto nátlakem naoko přislíbí, že se s ním vrátí domů. Kopne jej však do třísel a pistoli mu sebere. Poprvé mu vystřelí nejprve jednou na hlavu a tu mine. On na ní nezraněn a neozbrojen stále fyzicky útočí, Laura mu u telefonu říká, že zavolá na policii pokud toho nenechá. Nicméně Martin se k ní stále blíží, Laura ho třemi výstřely do prsou zabije a poté sama zavolá na policii a oznámí tak svůj násilný trestný čin.", "section_level": 1}], "src_summary": "Noci s nepřítelem, anglicky Sleeping with the Enemy, je americké filmové drama, psychologický thriller z roku 1991 režiséra Josepha Rubena s Julií Robertsovou, Patrickem Berginem a Kevinem Andersonem v hlavní roli. Jde o filmový přepis stejnojmenné knihy Nancy Priceové. Hlavním tématem snímku je domácí násilí.", "tgt_summary": "Sleeping with the Enemy is a 1991 American romantic psychological thriller film directed by Joseph Ruben and starring Julia Roberts, Patrick Bergin and Kevin Anderson. The film is based on Nancy Price's novel of the same name of 1987. Roberts plays a woman who escapes from her abusive husband, from Cape Cod to Cedar Falls, Iowa, where she captures the attention of a kindly college drama teacher. \"Sleeping with the Enemy\" was released theatrically on February 8, 1991, where it received negative reviews from the critics, but was a box office success, grossing $175 million on a production budget of $19 million. The film also broke the record at the time for the highest domestic opening for a female centric film, grossing $13 million on its opening weekend surpassing the previous record held by \"Alien\", which grossed $10 million in its first weekend.", "id": 1766538}
{"src_title": "Jardin des plantes", "tgt_title": "Jardin des plantes", "src_document": [{"title": "Historie.", "content": "V roce 1635 byla založena \"Královská zahrada\", která byla za Francouzské revoluce přejmenována na Pařížskou botanickou zahradu a stala se veřejnou institucí.", "section_level": 1}, {"title": "Vybavení.", "content": "Středem zahrady vede velká promenáda 500 m dlouhá o rozloze 3 hektary, která vede od Velké galerie evoluce (Grande galerie de l'évolution) k \"Place Valhubert\" na nábřeží Seiny. Po jejích okrajích jsou vysázeny řady platanů. Květinová sbírka v zahradě se pravidelně mění a čítá téměř tisíc rostlin. Na každém konci promenády jsou dvě malá náměstí. \"Esplanade Milne-Edwards\", která nese jméno ředitele muzea v letech 1890–1900 se nachází proti Galerii a \"Esplanade Lamarck\" u Seiny. V Galerii se nachází sbírka několika tisíc vycpaných zvířat, hmyzu, ryb, plazů nebo savců. Proti Galerii stojí socha botanika a matematika Georges-Louise Leclerca de Buffona (1707–1788) od Jeana Carluse z roku 1908.", "section_level": 1}, {"title": "Skleníky.", "content": "Součástí zahrady jsou čtyři skleníky s kovovou konstrukcí. Byly znovu otevřeny v roce 2010 po šesti letech rekonstrukcí a jsou tematicky dělené:", "section_level": 2}, {"title": "Specializované zahrady.", "content": "Růžová zahrada se nachází podél Galerie de Minéralogie a obsahuje na 170 druhů evropských růží. Zdobí ji dvě sochy \"L’Amour prisonnier\" (Uvězněná láska) od Félixe Sanzela a \"Venus genitrix\" (Venuše rodička) od Charlese Dupatyho. Škola botaniky (École de Botanique) a Ekologická zahrada (Jardin écologique) se nacházejí mezi skleníky a Seinou. Škola představuje vegetaci podle druhů a pomáhá pochopit jejich vlastnosti. Založil ji botanik André Thouin v 18. století a zahrnuje 4500 druhů rostlin. Také se zde konají několikatýdenní kurzy vedené zdejšími zahradníky. Zahrada představuje přírodu mírného pásma a ukazuje rostliny a zvířata v jejich přirozeném vývoji. Mezi Školou botaniky a zvěřincem se nachází Alpská zahrada (Jardin alpin) založená v roce 1931, kde jsou rostliny horských prostředí z celého světa (Himálaj, Alpy, Korsika). Obsahuje přes 2000 rostlin ve dvou zónách, které jsou spojeny podzemním podchodem. V této zahradě rostou pistácie, na kterých v 18. století botanik Sébastien Vaillant (1669–1722) prokázal pohlaví rostlin.", "section_level": 2}, {"title": "Zvěřinec.", "content": "Zdejší zvěřinec je druhou nejstarší zoo na světě. Byl založen v roce 1793 na podnět Bernardina de Saint-Pierre přesunutím zvířat z královského zvěřince ve Versailles a ze soukromých zvěřinců. Při obléhání města během Pařížské komuny (1871) však byla zvířata snědena Pařížany. Během své historie se zde představilo mnoho druhů zvířat, včetně první žirafy se ve Francii (1826), slona, medvěda hnědého i lední nebo tuleňů. Během 19. a počátku 20. století bylo pro zvířata postaveno mnoho výběhů, na svou dobu moderních. Nejúspěšnější z nich byla pravděpodobně velká voliéra postavená pro světovou výstavu 1889, která se doposud používá. V polovině 20. století byla zdejší ZOO zastíněna modernějšími zoologickými zahradami (ZOO Vincennes, Parc de Thoiry), pro nedostatek prostředků neprobíhaly prakticky žádné rekonstrukce. Zvířata žila v nevyhovujících zařízeních, často stísněných a trpěla. Od počátku 80. let však probíhala postupná obnova a byla založena koncepce na orientaci malých a středně velkých druhů zvířat, která jsou málo známá nebo ohrožená. Větší druhy (slony, žirafy, lvy, tygry, gorily, šimpanze, medvědy) nebylo možné udržovat ve správném stavu a v centru Paříže nebylo možné zvětšit plochu zoo, proto byla tato zvířata postupně od 70. let přesunuta do jiných zařízení. V současnosti je zde na 1100 zvířat, savců, plazů a ptáků na 5,5 ha. Ze savců jsou zde např. kůň Převalského, orangutan, kamzík bělák, takin, malé šelmy, hlodavci, z ptáků jsou zastoupeni např. supi, sovy, stejně jako bažant a některé druhy brodivých ptáků (kolpík, ibis, jeřáb), mnoho plazů (včetně přes 100 let starých želv obrovských), obojživelníci a hmyz.", "section_level": 2}], "src_summary": "Jardin des plantes (česky \"Botanická zahrada\") je veřejný park a současně botanická zahrada, která se nachází v Paříži v 5. obvodu. Zahrada byla založena v roce 1635 a její rozloha činí 23,5 ha. V zahradě se nachází malá zoologická zahrada. Zahrada je součástí Národního muzea přírodní historie. Zahrada i muzeum jsou od roku 1993 historickou památkou.", "tgt_summary": "The Jardin des plantes (French for \"Garden of the Plants\"), also known as the Jardin des plantes de Paris () when distinguished from other \"jardins des plantes\" in other cities, is the main botanical garden in France. The term \"Jardin des plantes\" is the official name in the present day, but it is in fact an elliptical form of \"Jardin royal des plantes médicinales\" (\"Royal Garden of the Medicinal Plants\"), which is related to the original purpose of the garden back in the 17th century. Headquarters of the \"Muséum national d'histoire naturelle\" (National Museum of Natural History), the \"Jardin des plantes\" is situated in the 5th arrondissement, Paris, on the left bank of the river Seine, and covers 28 hectares (280,000 m²). Since 24 March 1993, the entire garden and its contained buildings, archives, libraries, greenhouses, \"ménagerie\" (a zoo), works of art, and specimens' collection are classified as a national historical landmark in France (labelled \"monument historique\").", "id": 2474961}
{"src_title": "Resource Description and Access", "tgt_title": "Resource Description and Access", "src_document": [{"title": "Mládí.", "content": "Narodil se v Praze, v rodině s hereckými kořeny. Přibližně od pěti let měl příležitost účastnit se nejprve jako pozorovatel a posléze i jako drobný herec divadelního života. Jeho herecké sny však na delší dobu přerušil rozvod jeho rodičů. Jeho matka následně emigrovala do kanadského Montrealu a on sám se odstěhoval společně s ní. Poté, co jeho matka ukončila vztah s jistým dobře zajištěným Kanaďanem se v Kanadě, se svým synem dostala do dlouhodobé finanční tísně. Mladý Vladimír si však poměrně brzy začal frustraci ze života na ekonomickém okraji společnosti vybíjet sportem, konkrétně ledním hokejem. Začal se rychle projevovat jako zručný hokejista, takže se mu dařilo v kanadských juniorských a dorosteneckých ligách. Přes značné zaujetí ke hře a zájem NHL ho však život profesionálního sportovce nenaplňoval, takže ve věku 21 let z prostředí profesionálního hokeje odešel. V následujících dvaceti letech vystřídal celou řadu povolání. Pokoušel se podnikat, živil se jako průvodce v divoké přírodě, pečovatel postižených dětí i jinak. Vedle toho se také snažil dále sebevzdělávat.", "section_level": 1}, {"title": "Filmová kariéra.", "content": "Čas od času se mu podařilo získat některou z drobných rolí ve filmu nebo v televizi. Častým důvodem jeho angažmá byla jeho vysoká postava (196 cm). Od roku 1990 se pokoušel prosadit v Hollywoodu. Až na výjimky však získával pouze drobné epizodní role a opět dlouhodobě bojoval s finanční tísní. Asi největším úspěchem pro něj byla úloha v jedné z epizod legendárního televizního seriálu \"Akta X\". Zlom přišel na konci devadesátých let, kdy jej nečekaně kontaktoval jeho bývalý filmový agent s nabídkou na konkurz pro připravovaný film režiséra Johna McTiernana (\"Predátor\", \"Smrtonosná past\", \"Hon na ponorku\" aj.), natáčený na námět Michaela Crichtona \"Pojídači mrtvých\". Kulich ve filmu \"Vikingové\" (v angl. originále \"The 13th Warrior\") nakonec získal roli mýtického hrdiny Buliwyfa, jež byla inspirována starověkým eposem o Béowulfovi). Velkofilm, který natočil uznávaný režisér podle námětu uznávaného spisovatele, pochopitelně vzbuzoval velká očekávání. Výsledek byl však poznamenán nesourodým přístupem obou mužů, takže ani pro něj se film nakonec nestal očekávaným zlomem kariéry. Přesto si film našel řadu svých příznivců a samotnému Kulichovi se začalo dostávat větší pozornosti. K jeho smůle hrál ve filmu \"Vikingové\" jednu z důležitých rolí také Antonio Banderas, jehož herecká kariéra šla v dalších letech strmě vzhůru. Stáhl se do pozadí a dokonce se na čas vrátil do České republiky. Tím v sobě také nastartoval zvýšený zájem o vlastní minulost. V Česku se seznámil s nevlastními bratry a snažil se věnovat filmové produkci. I nadále se příležitostně věnuje herectví. V roce 2011 se představil v historickém filmu \"Ironclad\" v roli Tiberia, velitele dánské žoldnéřské armády, která pomáhá anglickému králi Janu Bezzemkovi potlačit vzpouru baronů.", "section_level": 1}, {"title": "Soukromý život.", "content": "Ve volném čase doposud věnuje lednímu hokeji. Za prvé z nostalgie, za druhé hokej provozuje jako formu fyzické terapie. Je velkým fanouškem silných motocyklů a bojových psích plemen. Zároveň se snaží žít klidným životem a velkou zálibu našel v ručním zpracování dřeva a opravě svého vlastního dřevěného domu. Angažuje se v aktivitách podporujících děti a mladistvé trpící cystickou fibrózou.", "section_level": 1}], "src_summary": "Resource Description and Access (tj. RDA) jsou katalogizační pravidla pro zpřístupňování zdrojů, která byla vydána v červnu 2010 a která poskytují instrukce a pokyny pro vytváření bibliografického popisu. Tato pravidla byla původně vyvinuta pro potřeby knihoven, jsou však vhodná i pro další okruhy uživatelů, jako jsou např. muzea a archivy. RDA je nástupcem druhého vydání angloamerických katalogizačních pravidel (AACR2R), které bylo převažujícím standardem pro anglojazyčné knihovny od roku 1978. Nová pravidla byla testována od roku 2011, počínaje rokem 2013 je zavedly knihovny v USA, Kanadě, Velké Británii, Austrálii a Německu. V České republice, kde se implementací RDA zabývá Národní knihovna České republiky, byl přechod na RDA zahájen 1. května 2015. V souvislosti se zavedením tohoto standardu již byla vytvořena česká verze základních metodik a příruček.", "tgt_summary": "Resource Description and Access (RDA) is a standard for descriptive cataloging initially released in June 2010, providing instructions and guidelines on formulating bibliographic data. Intended for use by libraries and other cultural organizations such as museums and archives, RDA is the successor to \"Anglo-American Cataloguing Rules, Second Edition\" (AACR2).", "id": 408498}
{"src_title": "Theodora Komnenovna (jeruzalémská královna)", "tgt_title": "Theodora Komnene, Queen of Jerusalem", "src_document": [{"title": "Život.", "content": "Theodora byla dcerou sebastokratora Izáka Komnena a jeho druhé manželky Ireny. Na jaře roku 1158 byla jako třináctiletá provdána za téměř třicetiletého jeruzalémského krále Balduina III. Sňatek následující po více jak ročním vyjednávání o spojenectví měl posloužit k upevnění vztahů mezi Byzancí a křižáckým královstvím a nevěstino věno vyvedlo jeruzalémského krále z tíživé finanční situace. Theodora svého manžela okouzlila, zamiloval se a po dobu manželství nevyhledával milostná dobrodružství. Zdá se, že mladá choť královy něžné city opětovala. Balduin však již tři roky po svatbě náhle onemocněl a zemřel. Nepodařilo se mu zplodit dědice a na trůn byl povolán jeho mladší bratr Amaury. Mladá vdova získala jako vdovský úděl město Akkon, kde se setkala se svým příbuzným Andronikem Komnénem, vynalézavým svůdcem krásných žen. Andronikos byl na útěku z Antiochie, kde se intimně sblížil s Filipou, císařovou švagrovou a sestrou knížete Bohemunda. Po Bohemundově apelu jej císař chtěl přimět k návratu domů, ale Andronikos se zmocnil pokladnice provincie Kilikíe, jíž byl v tu dobu guvernérem a utekl do Jeruzaléma. Tam okouzlil krále Amauryho a ten jej ustanovil vládcem Bejrútu. Theodora se do ženatého Andronika zamilovala a od roku 1167 s ním žila jako souložnice na jeho dvoře v Bejrútu. Doprovázela jej dokonce na dalším útěku do Damašku, kde se chtěl charismatický dobrodruh skrýt před zatykačem císaře Manuela na dvoře sultána Núr ad-Dína, což se mu i podařilo. Od nových tureckých dobrodinců získal hrad a spokojené živobytí loupeživého rytíře na černomořských hranicích řecké říše v Paflagonii. Theodora měla z mileneckého poměru s Andronikem dvě děti - Alexia a Irenu, které se narodily během pobytu v Damašku. Později se i dětmi dostala do rukou Nicephoruse Palaeologuse, byzantského guvernéra Trabzonu a následně do zajetí císaře Manuela, který je držel v Konstantinopoli jako návnadu na Andronika. Andronikos se císaři roku 1180 skutečně podvolil, získal milost a složil přísahu věrnosti. Krátce po Manuelově smrti byl Andronikos uveden do čela konstantinopolského povstání proti regentské vládě císařovny Marie z Antiochie. Marii odsoudil k smrti uškrcením a malého císaře Alexia přiměl podepsat matčin rozsudek smrti. Alexia pak uvěznil a ve vězení nechal taktéž uškrtit. Poté pojal za manželku Anežku, Alexiovu dětskou choť. Nejsou informace o Theodořině příchodu v Andronikově doprovodu zpět do Konstantinopole.", "section_level": 1}], "src_summary": "Theodora Komnenovna (1145/1146 - po 1185 ) byla královna jeruzalémská z dynastie Komnenovců, neteř císaře Manuela I. a jedna z milenek budoucího císaře Andronika Komnena.", "tgt_summary": "Theodora Komnene or Comnena ( ) (born ) was a niece of Byzantine emperor Manuel I Comnenus, and wife of King Baldwin III of Jerusalem.", "id": 10036}
{"src_title": "Felix z Cantalice", "tgt_title": "Felix of Cantalice", "src_document": [{"title": "Život.", "content": "Sv. Felix z Cantalice se narodil ve venkovské rodině v obci Cantalice na úpatí Apenin, poblíž města Rieti, v roce 1515. Až do třiceti let pracoval na polích jako rolník. V roce 1543 vstoupil jako bratr laik do řádu Kapucínů a po roce noviciátu v klášteře v Anticoli di Campagna (dnes Fiuggi) složil dne 18. května 1545 v konventu Monte San Giovanni řeholní sliby a po třináct let, od roku 1574 až do své smrti v roce 1587, chodil po Římě prosit o milodary pro svůj klášter San Niccolo dei Porvi (dnes Santa Croce dei Lucchesi). Svými bratry v klášteře byl považován za řadového dobrého řeholníka, až po jeho smrti se díky procesím lidí ze všech společenských vrstev, kteří přicházeli uctít jeho tělo, dozvěděli o jeho životě více. Díky přísnému režimu je dnes známo, co sv. Felix dělal celý den hodinu po hodině. Kdy se bičoval, kdy chodil vybírat almužny, kdy navštěvoval nemocné v klášteře i mimo něj, kdy vyřezával neumělé křížky pro věřící, kteří je po něm chtěli. Zemřel ve věku 72 let poté, co se mu na smrtelné posteli údajně zjevila Panna Marie. Byl pochován v kostele Neposkvrněného početí na via Veneto. Bylo zaznamenáno velké množství zázraků, které se po jeho smrti udály na jeho hrobě. O jeho zázracích však svědčili výlučně lidé, kteří nepocházeli z kapucínského řádu. Členové řádu o nich buď nevěděli, nebo nepovažovali za vhodné o nich vyprávět.", "section_level": 1}, {"title": "Působení.", "content": "Úkolem sv. Felixe z Cantalice, bylo sbírání almužen v římských ulicích. Ještě za svého života učil některé bratry, jak se modlit a jak prosit o almužnu. Ne vždy to však dělal zdvořile a ohleduplně. Na druhou stranu se sv. Felix z Cantalice proslavil svým poděkováním za dar, řekl „Deo Gratias“, avšak těm, kteří mu nic nedali takto odpovídal také. Proto byl později znám v Římě pod jménem „bratr Deo Gratias“. Byl prostým avšak moudrým člověkem. Učil mladé chlapce písničkám a sám vedl tento pěvecký sbor jako dirigent. Sv. Filip Neri si ho brzy povšiml a přátelil se s ním. Když jej potkal na ulici, přede všemi jej požádal o radu a poučení. Sv. Felixe z Cantalice si vážil i sv. Karel Boromejský a spolu s ním mnoho dalších prelátů.", "section_level": 1}, {"title": "Kanonizace.", "content": "Sv. Felix z Cantalice zemřel 18. května 1587. Papež Sixtus V. ihned přikázal zahájit informativní proces, který byl ukončen mezi 10. červnem a 10. listopadem 1587. Nový kanonizační proces se uskutečnil v letech 1614-1616. Dne 1. října 1625 byl prohlášen papežem Urbanem VII. blahoslaveným. 27. Dubna 1631 bylo tělo sv. Felixe z Cantalice převezeno z kostela sv. Mikuláše do nového kláštera neposkvrněného početí. Dne 22. května 1712 byl zapsán Klementem XI. Do seznamu svatých.", "section_level": 1}, {"title": "Modlitba.", "content": "Sladká lásko, Ježíši, nad všechnu lásku sladší, v srdce mi vepiš, jak jsi mne miloval. Jezu, tys můj stvořitel, jak Tebe milovat bych chtěl. Jezu, Jezu, Jezu, vezmi mé srdce a už mi ho nevracej. Ježíši, Ježíši, synáčku Mariin, ten, kdo má tebe, nic už mu neschází. Kdo svírá pevně kříž k tomu Kristus přichází do ráje ho provází a k nebi je blíž. Na této zemi naší pěkná růžička raší nádherná Panenka Matka Boží. Kříž Kristův na mém čele slova Kristova v mých ústech v srdci mém Kristova láska poroučím se Kristu Pánu Matkou mám Marii Pannu.", "section_level": 1}, {"title": "Zobrazení.", "content": "Sv. Felix z Cantalice je obvykle zobrazován v kapucínském rouchu (františkánská kutna s dlouhou kapucí, zavedena blahoslaveným Matteem da Bassiem) s poutnickou holí v ruce, někdy i s mošnou.", "section_level": 1}], "src_summary": "Svatý Felix z Cantalice (18. května 1515 – 18. května 1587) byl příslušníkem řádu kapucínů. Mezi bratřími, považovanými za otce kapucínské reformy, je sv. Felix z Cantalice druhým, hned po Bernardinovi v Asti. Byl vzorem pro mnoho bratří, kteří vstoupili do řádu po jeho smrti o tom svědčí to, že v roce 1650 se asi z 11 000 italských kapucínů jmenovalo 277 Felix, a roku 1966 nekrologium římské provincie zaznamenává 217 bratří nosících toto jméno.", "tgt_summary": "Felix of Cantalice, O.F.M. Cap. (), was born on 18 May 1515 to peasant parents in Cantalice, Italy, in the central Italian region of Lazio. Canonized by Pope Clement XI in 1712, he was the first Capuchin friar to be named a saint.", "id": 1358555}
{"src_title": "Karel IV. Španělský", "tgt_title": "Charles IV of Spain", "src_document": [{"title": "Biografie.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Původ, mládí.", "content": "Karel se narodil jako sedmé dítě a druhý syn krále Karla III. a jeho manželky Marie Amálie Saské. Narodil se na Sicílii, kde jeho otec vládl jako král obojí Sicílie ještě před tím, než se stal králem španělským. Starší bratr Filip trpěl epilepsií a nemohl se stát následníkem trůnu. Karel měl statnou postavu a velkou sílu, snad po svém pradědovi z matčiny strany Augustovi Silném, bystrostí ani duševními schopnosti ale nevynikal.", "section_level": 2}, {"title": "Vláda.", "content": "4. září 1765 se infant Karel, tehdy sedmnáctiletý mladík, oženil se svou třináctiletou sestřenicí Marií Louisou Parmskou z rodu Bourbon-Parma, jež vyzrála ve velmi energickou ženu a postupem času se stále více vměšovala do státních záležitostí. 14. prosince roku 1788 infantův otec Karel III. zemřel a infant Karel nastoupil na trůn jako král Karel IV. Karel měl již sice široké zkušenosti ve správ státních záležitostí, ty však již nestačily na složité okolnosti vyvolané revolucí v sousední Francii roku 1789. V důsledku jeho slabosti, resp. nedostatku energie přešla fakticky vláda do rukou Marie Louisy a jejího oblíbence a milenece Manuela de Godoye; král se věnoval především svému oblíbenému lovu, umění a hudbě. Godoy byl původně člen královské stráže, kterého Marie Louisa postupně protlačila do hodnosti generálporučíka. Král „zdědil“ po svém otci velmi schopného prvního ministra hraběte de Floridablancu, ale ten byl intrikami královny a de Godoye roku 1792 nakonec sesazen a prvním ministrem se téhož roku stal Godoy. Karel IV. si Godoye velmi cenil, přestože byl všeobecně znám jeho poměr s královnou a ministr politickými schopnostmi nijak nevynikal. Když vypukla Francouzská revoluce, chtěl Karel IV. vystupovat jako silný panovník. Godoy však zpočátku udržoval umírněný kurs a teprve jeho protest proti popravě Ludvíka XVI. znamenal vyhlášení války ze strany revoluční Francie. Brzy se však podařilo uzavřít s Francií basilejský mír (1795) a smlouvou ze San Ildefonsa následujícího roku se Španělsko dostalo do vleku francouzské politiky. Muselo se vojensky postavit proti Velké Británii a Portugalsku, což v dlouhodobém důsledku znamenalo vojenskou i politickou katastrofu. Španělsko se připojilo k Napoleonově kontinentální blokádě, po Brity vyhrané námořní bitvě u Trafalgaru se však od spojenectví odvrátilo. Když ale následující rok Napoleon zvítězil u Jeny, chtěl s ním Karel opět uzavřít spojenectví, což však Napoleon už odmítl. Ve Španělsku to jen podpořilo „ferdinandisty“, stoupence Karlova syna Ferdinanda, orientované na Británii. Když se Karel dozvěděl, že jeho syn Ferdinand požádal Napoleona o pomoc proti Godoyovi a francouzská armáda vtrhla do Španělska, král s manželkou a jejím milencem uprchli do Aranjuezu. Tam však vypuklo povstání, král byl zajat a donucen nechat lidem nenáviděného Godoye zatknout. 18. března roku 1808 byl jeho syn Ferdinand VII. prohlášen španělským králem, ale už v květnu ho Francouzi donutili abdikovat a jeho otec Karel musel abdikovat dokonce opakovaně – tentokrát ale ve prospěch Napoleona, jenž španělský trůn předal svému bratru Josefu Bonapartovi. Odpor vůči vnucené francouzské nadvládě ale vedl k válce za nezávislost, která nakonec znovu přivedla na trůn Ferdinanda VII. Karel už předtím obdržel od Napoleona doživotní penzi a zbytek života strávil jako exulant v bizarním kruhu své ženy, jejího milence (a svého bývalého prvního ministra) Godoye a jeho další milenky s dítětem. Nejprve přebýval v jižní Francii v Marseille a poté v Itálii, kde 20. ledna roku 1819 v Římě zemřel. Jeho syn Ferdinand nikdy nedovolil návrat rodičů do vlasti.", "section_level": 2}, {"title": "Mecenáš.", "content": "Karel projevoval od mládí zájem o umění. Rád hrál na housle a roku 1775 koupil pro dvůr kvarteto smyčcových nástrojů od Stradivariho (v současnosti uloženy v Královském paláci v Madridu); obklopil se řadou skvělých hudebníků v čele s houslistou a skladatelem Gaetanem Brunettim. Zajímal se rovněž o výtvarné umění a byl zákazníkem malířů Luise Meléndeze, Claude Joseph Verneta a Luise Pareta a především Francisca Goyi, jehož roku 1789 jmenoval dvorním malířem.", "section_level": 2}, {"title": "Manželství, potomci.", "content": "Z manželství Karla a Marie Luisy se narodilo čtrnáct potomků (královna však byla těhotná čtyřiadvacetkrát), sedm z nich však zemřelo již v útlém věku. Otcem mladších z těchto čtrnácti dětí však patrně nebyl král Karel, ale milenec Marie Luisy Manuel de Godoy. Všichni tři Karlovi synové, kteří se dožili dospělosti, ovlivnili nějakým způsobem budoucí osud Španělska. Nejstarší (přeživší) Ferdinand VII. se po smrti otce stal králem. Další Karel (\"Carlos\") se po Ferdinandově smrti stal karlistiským nárokovatelem trůnu, neuznav nástupnické právo Ferdinandovy dcery Isabely II., a syn posledního Františka, František Cádizský, se stal jako manžel této královny Isabely II. (tedy své sestřenice) králem manželem.", "section_level": 1}], "src_summary": "Karel IV. Španělský (, 11. listopadu 1748 Portici – 20. ledna 1819 Řím), zvaný \"el Cazador\" („Lovec“), byl španělský král ze španělské větve Bourbonů, který vládl od roku 1788 do roku 1808. Slabý a netečný panovník nakonec ve víru bouřlivých událostí napoleonských válek přišel o moc a abdikoval ve prospěch svého nejstaršího syna Ferdinanda.", "tgt_summary": "Charles IV (Carlos Antonio Pascual Francisco Javier Juan Nepomuceno José Januario Serafín Diego; 11 November 1748 – 20 January 1819) was King of Spain from 14 December 1788, until his abdication on 19 March 1808.", "id": 1764630}
{"src_title": "Eduard Taaffe", "tgt_title": "Eduard Taaffe, 11th Viscount Taaffe", "src_document": [{"title": "Biografie.", "content": "Byl druhorozeným synem Ludwiga Taaffeho, prezidenta nejvyššího soudního dvora. Eduard získal soukromé vzdělání. V letech 1850–1852 potom studoval práva na Vídeňské univerzitě. Po studiích nastoupil jako praktikant na dolnorakouské místodržitelství a následně zastával různé posty ve státní správě, včetně Uherska. Do roku 1861 byl tajemníkem na místodržitelství v Praze. Koncem roku 1861 byl povýšen na místodržitelského radu a vedoucího krajského úřadu v Praze. Od 28. dubna 1863 do 8. ledna 1867 zastával úřad zemského prezidenta (místodržícího, tedy nejvyššího představitele státní správy) v korunní zemi Salcbursko, pak přešel na post místodržícího Horních Rakous. 1. března 1867 obdržel titul tajného rady. V únoru 1864 byl v doplňovací volbě za kurii velkostatkářskou zvolen poslancem Českého zemského sněmu. Zemským poslancem byl do roku 1866. Rezignoval v listopadu 1866. Již v zemských volbách v Čechách v březnu 1867 byl opět zvolen (v kurii velkostatkářské za svěřenecké velkostatky) do Českého zemského sněmu. Zemský sněm ho 13. dubna 1867 delegoval i do Říšské rady. Na mandát ve vídeňském parlamentu rezignoval v roce 1868. V 60. letech hlasoval s německými liberály (liberálně a centralisticky orientovaná Ústavní strana). V roce 1870 přešel do Panské sněmovny (jmenovaná horní komora Říšské rady). V roce 1867 získal Císařský rakouský řád Leopoldův. Byl nositelem dalších vyznamenání. Patřil mu zámek a panství Kolinec. Byl též majitelem panství Nalžovy, Tedražice, Zavlekov a Neprochovy v jihozápadních Čechách. Jeho manželkou byla původem uherská hraběnka Irma Csáky. Jeho politická kariéra vrcholila v 60. – 90. letech 19. století. V předlitavské vládě Ferdinanda von Beusta byl od 2. března 1867 do 23. prosince 1867 ministrem vnitra. Do této funkce se ještě vrátil ve vládě Alfreda von Potockého od 12. dubna 1870 do 4. února 1871. V Beustově kabinetu kromě toho od 2. března 1867 do 27. června 1867 zastával post ministra kultu a vyučování (školství). Dvakrát byl v této době rovněž správcem (dočasně pověřeným šéfem rezortu) ministra zeměbrany Předlitavska, a to ve vládě Karla von Auersperga od 30. prosince 1867 do 1. února 1870 a ve vládě Alfreda von Potockého od 13. dubna 1870 do 5. května 1870. Již tehdy rovněž poprvé usedl na nejvyšší exekutivní post, když byl od 8. září 1868 do 15. ledna 1870 předsedou vlády Předlitavska, ovšem rovněž jen jako správce pověřený vedením vlády, když její dosavadní předseda, Karel Vilém Auersperg odstoupil z funkce. Na samotný vrchol politického života pronikl po jisté přestávce (během ní byl v období let 1871–1879 místodržícím Tyrolska) koncem 70. let. Od 13. srpna 1879 až do 11. listopadu 1893 působil jako předseda vlády Předlitavska a zároveň od 15. února 1879 do 11. listopadu 1893 zastával kromě funkce ministerského předsedy i úřad ministra vnitra. Po odchodu z politického života odešel na své rodové sídlo, zámek Nalžovy v západních Čechách, kde také 29. listopadu 1895 zemřel.", "section_level": 1}, {"title": "Vláda Eduarda Taaffeho.", "content": "V politické praxi postupoval jako pragmatik. Na rozdíl od své politické činnosti v 60. a 70. letech se nyní profiloval coby konzervativní politik, jehož hlavní loajalita směřovala k císaři (od mládí byl osobním přítelem Františka Josefa I.), nikoliv k politickým stranám. Taaffeho koalici podpořili polští velkostatkáři, stoupenci německorakouských konzervativních a křesťanských stran a staročeši (respektive celé české politické spektrum včetně zatím menšinových mladočechů a konzervativní české šlechty). S trváním více než čtrnácti let šlo o nejdéle existující vládu v dějinách Předlitavska. Sám se hlásil k německé národnosti, ale jak prohlásil v parlamentní rozpravě v roce 1885: „\"Nepochybuji, že se v německé národnosti nachází poctivý cit vlastenecký. Náležímť také já k německé národnosti a lichotím si, že také tento vlastenecký cit mám; ale tolik nemohu připustiti, že by tento vlastenecký cit byl privilejí jen jedné v Rakousku žijící národnosti\".“ V roce 1879 se mu podařilo dojednat prodloužení branného zákona. V roce 1887 provedl obnovení finančního vyrovnání mezi předlitavskou a uherskou částí monarchie. Jeho vláda stabilizovala státní finance a ukončila ústavní a vládní nejistotu. Taaffeho koalice (tzv. železný kruh pravice) dokázala začlenit do vlády federalistické a autonomistické síly Čechů, Poláků a Jihoslovanů a pragmaticky vyvažovat zájmy jednotlivých národností a politických bloků. Coby konzervativně laděná vláda provedla Taaffeho koalice některé revize liberálního zákonodárství z předchozího období, zejména došlo k obnovení vlivu katolické církve na obecné školy. Roku 1882 jeho vláda provedla důležitou, tzv. Taaffeho volební reformu (snížení volebního censu v městské a venkovské kurii na pět zlatých ročně, čímž se značně rozšířila množina oprávněných voličů o malopodnikatelské střední vrstvy). Zájmy středních vrstev podporoval i nový živnostenský zákon z roku 1883. Proti sílícímu vlivu radikální levice a dělnického socialistického hnutí se Taaffe snažil bojovat zaváděním sociálního zákonodárství, ale i státní represí proti dělnickému hnutí. Českému hnutí vyšel vstříc v jazykové oblasti, když tzv. Stremayrova jazyková nařízení zavedla češtinu do vnější jazykové praxe státních úřadů v Čechách a na Moravě. Za jeho vlády rovněž došlo v roce 1882 k rozdělení pražské univerzity na českou a německou univerzitu, čímž Češi získali kompletní národní školskou soustavu. Za Taaffeho vlády rovněž Český zemský sněm ovládli Češi a konzervativní šlechta, čímž se tento samosprávný zákonodárný sbor zapojil do rozhodování. Ke konci Taaffeho vlády se ovšem v českém politickém táboře zesilovala nespokojenost s tempem státoprávních výdobytků a poté, co koncem 80. let politické spektrum ovládla opozičně naladěná mladočeská strana, se stabilita Taaffeho koalice vytratila. Taaffe se neúspěšně snažil nahradit v koalici Čechy německými liberály. Jeho vláda pak padla v roce 1893, když neuspěla v Říšské radě jí předložená další volební reforma.", "section_level": 2}], "src_summary": "Eduard hrabě Taaffe (24. února 1833 Vídeň – 29. listopadu 1895 Nalžovy) byl rakousko-uherský, respektive předlitavský státník, konzervativní sociální reformátor a zemský prezident Salcburska, Horních Rakous a Tyrolska. Jeho rod pocházel z Irska, kde měl titul \"Viscount Taaffe of Corren and Baron of Ballymote\". V letech 1868–1870 a 1879–1893 byl Taaffe předsedou předlitavské vlády, přičemž druhá vláda Eduarda Taaffeho byla nejdéle fungujícím kabinetem v dějinách Předlitavska a v rámci tzv. železného kruhu pravice spojila německorakouské konzervativce, Čechy a Poláky do stabilní vládní koalice.", "tgt_summary": "Eduard Franz Joseph Graf von Taaffe, 11th Viscount Taaffe (24 February 183329 November 1895) was an Austrian statesman, who served for two terms as Minister-President of Cisleithania, leading cabinets from 1868 to 1870 and 1879 to 1893. He was a scion of the Irish Taaffe noble dynasty, who held hereditary titles from two countries: Imperial Counts (\"Reichsgrafen\") of the Holy Roman Empire and viscounts in the Peerage of Ireland (in the United Kingdom).", "id": 2222653}
{"src_title": "Svatá Nina", "tgt_title": "Saint Nino", "src_document": [{"title": "Život.", "content": "Podle nejrozšířenější tradice se Kristýna narodila ve městě Kolastra v Kappadokii, která v té době spadala pod římské impérium. Její rodina mluvila řecky. Názory římskokatolické a pravoslavné církve na Kristýnin původ se nicméně rozcházejí.", "section_level": 1}, {"title": "Legenda pravoslavné tradice.", "content": "Dle tradice východních církví byla jedináčkem z významné rodiny. Jejím otcem byl římský generál Zabulon, jehož rod byl údajně spřízněn se svatým Jiřím. Její matkou byla Zuzana, příbuzná jeruzalémského patriarchy Houbnala I. V dětství se o Ninu starala její příbuzná jeptiška Sára, která spolu se strýcem (jeruzalémským patriarchou) dohlížela na tradiční výchovu. Díky strýci se později Nina dostala do Říma. Tam se po čase rozhodla, že se vydá hlásat Písmo do Hibérie (dnešní Gruzie), na jejímž území se údajně nacházela Ježíšova tunika. Dle tradice měla Nina vidění, ve kterém se jí zjevila Panna Maria, podala jí kříž z révových ratolestí a pravila: \"Jdi do Hibérie a zvěstuj evangelium Ježíše Krista, a najdeš milost před Hospodinem. Já ti budu štítem proti všem nepřátelům, viditelným i neviditelným. Díky síle tohoto kříže postavíš v zemi spásný prapor víry v mého milovaného Syna a Pána.\" Podle legendy měla Nina schopnost zázračně uzdravovat nemocné. O jejích schopnostech se doslechla královna Nana, jíž následně Kristýna uzdravila malého syna. Královna se poté obrátila na křesťanství. Její manžel král Mirian III. se nejprve novému náboženství bránil. Když se ale na lovu ocitl oslepen temnotou a ztracen v lese, pomodlil se prý k \"Nininému bohu\" a poté našel cestu zpět k družině. Nedlouho poté konvertoval a roku 327 vyhlásil křesťanství jako oficiální náboženství Hibérie. Kristýna až do smrti okolo roku 350 působila na území království a šířila křesťanství.", "section_level": 2}, {"title": "Legenda římskokatolické tradice.", "content": "Západní tradice čerpají především z textů Tyrannia Rufina. Podle nich pocházela Nina (v tomto kontextu nazývaná častěji Kristýna) z Říma, Jeruzaléma nebo Galie (dnešní Francie) a její rodokmen je neznámý. Za vlády císaře Konstantina Velikého byla zajata Hibery (Gruzínci) a dostala se do otroctví. Podle jiné verze na území dnešní Gruzie prchla již dříve za pronásledování křesťanů císařem Diokleciánem.", "section_level": 2}, {"title": "Úcta a tradice.", "content": "V Gruzii slaví svátek své Kristýny 14. ledna. Kristýnina památka se slaví v Řecku 27. října, v Arménii 29. října.", "section_level": 1}], "src_summary": "Svatá Nina či svatá Kristýna (také \"Nino,\" gruzínsky წმინდა ნინო, \"ts'minda Nino\") (okolo 290 Palestina – okolo 350 Mccheta, Gruzie) je patronkou Gruzie a první křesťankou, která na tamní území přinesla křesťanství. Bývá označována za apoštolku Gruzie. V Gruzii je známá pod jménem Nino (Ninona). Tamními obrácenými věřícími bývala označována jako Kristiana nebo Kristina, tedy křesťanka a v České republice je známější pod tímto jménem. Bývá zobrazována s křížem z ratolestí révy.", "tgt_summary": "Saint Nino (, \"ts'minda nino\"; , \"Surb Nune\"; , \"Agía Nína\"; sometimes \"St. Nune\" or \"St. Ninny\") \"Equal to the Apostles and the Enlightener of Georgia\" (c. 296 – c. 338 or 340) was a woman who preached Christianity in the territory of Caucasian Iberia, of what is now part of Georgia. It resulted in the Christianization of the royal house of Iberia, with the consequent Christianization of Iberia. According to most widely traditional accounts, she belonged to a Greek-speaking Roman family from Kolastra, Cappadocia, was a relative of Saint George, and came to Georgia (ancient Iberia) from Constantinople. Other sources claim she was from Rome, Jerusalem or Gaul (modern France). According to legend, she performed miraculous healings and converted the Georgian queen, Nana, and eventually the pagan king Mirian III of Iberia, who, lost in darkness and blinded on a hunting trip, found his way only after he prayed to \"Nino’s God\". Mirian declared Christianity the official religion (c. 327) and Nino continued her missionary activities among Georgians until her death. Her tomb is still shown at the Bodbe Monastery in Kakheti, eastern Georgia. St. Nino has become one of the most venerated saints of the Georgian Orthodox Church and her attribute, a grapevine cross, is a symbol of Georgian Christianity.", "id": 2324948}
{"src_title": "Supervulkán", "tgt_title": "Supervolcano", "src_document": [{"title": "Známé supervulkány a jejich erupce.", "content": "Na Zemi se nachází několik doložených supervulkánů, jejichž dřívější erupce způsobily katastrofy globálních rozměrů. Klima je ale z geologického hlediska ovlivněno jen na krátkou dobu a katastrofy nemusejí být tak zničující. Ovšem exploze mohou být častější, než se dříve myslelo. Exploze, které uvolní přes 1000 Gt materiálu, se mohou opakovat v průměru pouze za 17 tisíc let. Nejvíce evidovaných supervulkánů se nachází na území Severní Ameriky. Níže je seznam nejsilnějších erupcí.", "section_level": 1}, {"title": "Explozivní síla VEI 8 (> 1000 km³ vyvrženého materiálu).", "content": "La Caldera Garita, Colorado, Spojené státy americké, Fish Canyon Tuff, před ~ 27,8 milionu let (množství vyvržené horniny ~ 5000 km³) Zdroj nejsilnější dosud doložené erupce v dějinách planety Země. Tato erupce pravděpodobně stojí za největším hromadným vymíráním v třetihorách a způsobila dlouhodobé ochlazování klimatu. Velikost a síla erupce absolutně převyšuje jakoukoliv podobnou katastrofu v historii lidstva. Síla erupce byla přibližně 100 000× silnější, než byl výbuch nejsilnější vodíkové bomby (Car 57 Mt TNT). Pro srovnání: katastrofální výbuch sopky St. Helens v roce 1980 vyvrhl 1 km³ hornin, takže byl přibližně 5000× slabší. Je proto jisté, že erupce byla obrovskou pohromou pro tehdejší svět a způsobila na statisíce let výraznou změnu klimatu a hromadné vymírání fauny a flory. Lake Toba , Sumatra, Indonésie, před ~ 74 000 roky (množství vyvržené horniny ~ 2800 km³) Erupce supervulkánu Toba je nejsilnější erupcí za posledních 27 milionů let. Tato erupce byla o to dramatičtější pro život na zemi, že nastala v probíhající poslední době ledové a způsobila další zhoršení klimatických podmínek. Celosvětově se ochladilo až o 5 stupňů a výrazně začaly růst polární ledovce, což způsobilo značné ochlazení zejména severních šířek. Bill Rose a Craig Chesner z Michiganské technologické univerzity vyvodili, že celkové množství vyvrženého materiálu bylo asi 2800 km³ – zhruba 2000 km³ teklo v podobě lávy po povrchu a kolem 800 km³ spadlo jako popel, zejména západním směrem od vulkánu. Pyroklastické proudy z erupce dosáhly vzdálenosti až 200 km od vulkánu a úplně zničily oblast 20 000 km² (třetina území ČR). Jižní Asie se pokryla 15cm vrstvou popela, což mělo nedozírné následky pro faunu a flóru. Území přilehlé k Tobě, sahající na západ k Indii a na východ k Malajsii, bylo v okruhu cca 1000 km místy pokryto popelem do výšky 6–9 m. Dále bylo vyvrženo přibližně 6 miliard tun oxidu siřičitého, který se v oblacích proměnil na kyselinu sírovou v množství přibližně 10 miliard tun, což způsobilo velmi silné kyselé deště po celé planetě, decimující vše živé. Po 2 týdny trvající sopečné erupci nastala stovky let trvající sopečná zima. Pro většinu živočišných a rostlinných druhů v jihovýchodní Asii znamenala erupce Toby rychlé vymření. Následné globální hromadné vymírání je posledním větším vymíráním zaznamenaným v historii planety. Do té doby slibně se rozvíjející lidský druh byl podle DNA studií zdecimován na posledních 1000–5000 jedinců. Ovšem archeologické nálezy toto nepotvrzují. Navíc snadno přežil i neandrtálec či \"Homo floresiensis\". Pacana Caldera, severní Chile, před 4 miliony let (množství vyvržené horniny ~ 2500 km³) Obdobně ničivá katastrofa jako událost Toba s hlavním těžištěm v Jižní Americe. Island Park Caldera , Huckleberry Ridge Tuff, Idaho/Wyoming, Spojené státy americké, Yellowstone hotspot, před 2,1 milionu let (množství vyvržené horniny ~ 2500 km³) Obdobně ničivá katastrofa jako událost Toba s hlavním těžištěm v Severní Americe. Nejsilnější známá erupce z oblasti Yellowstone hotspot. Whakamaru, vulkanická zóna Taupo, Nový Zéland, Whakamaru, před ~ 254 000 lety (množství vyvržené horniny ~ 2000 km³) Přibližně o třetinu „slabší“ erupce než Toba, přesto s velmi dramatickým globálním dopadem. Nejvíc postiženou oblastí byla Austrálie a jižní Asie. Kilgore Tuff, Idaho, Spojené státy americké, Yellowstone hotspot, před 4,5 milionu let (množství vyvržené horniny ~ 1800 km³) Přibližně o třetinu „slabší“ erupce než Toba, přesto s velmi dramatickým globálním dopadem. Nejvíce postiženou oblastí byla Severní Amerika. Druhá nejsilnější známá erupce z oblasti Yellowstone hotspot. Blacktail Tuff, Idaho, Spojené státy americké, Yellowstone hotspot, před 6,6 milionu let (množství vyvržené horniny ~ 1500 km³) Přibližně o polovinu „slabší“ erupce než Toba, přesto s dramatickým globálním dopadem. Nejvíce postiženou oblastí byla Severní Amerika. Třetí nejsilnější známá erupce z oblasti Yellowstone hotspot. Taupo, vulkanická zóna Taupo, Nový Zéland, Oruanui, před 26 500 roky (množství vyvržené horniny ~ 1170 km³) Poslední známá velká erupce supervulkánu. Tato erupce mohla zapříčinit prodloužení poslední doby ledové o 10 000 let a vymření další velké části čtvrtohorní fauny. Cerro Galan, provincie Catamarca, Argentina, před 2,5 milionu let (množství vyvržené horniny ~ 1050 km³) Přibližně 3× \"slabší\" erupce než Toba, přesto s dramatickým globálním dopadem s hlavním těžištěm v Jižní Americe. Yellowstone Caldera, Lava Creek Tuff, Wyoming, Spojené státy americké, Yellowstone hotspot, před 640 000 roky (množství vyvržené horniny ~ 1000 km³) Poslední známá erupce supervulkánu z oblasti Yellowstone hotspot. Ač 3× slabší než událost Toba a na samé hranici explozivní síly, která tento výbuch řadí mezi VEI 8 supervulkány (1000 km³), měla tato erupce ničivý dopad na veškerou faunu a flóru Severní Ameriky a silné globální účinky, včetně globálního ochlazení. Sibiř, Středosibiřská plošina, Rusko, před 250 miliony let. Nedávné výzkumy poukázaly, že v oblasti Sibiře se pod povrchem nachází rozlehlá vrstva ztuhlé lávy. Tato někdy až několik kilometrů mocná vrstva o stáří okolo 250 milionů let naznačuje, že v té době došlo k masivní erupci právě v oblasti dnešní Sibiře (sibiřské trapy) a že právě tento supervulkán odstartoval událost známou jako Velké permské vymírání, které je ze všech známých hromadných vymírání tím největším, během kterého vymřelo okolo 90 % všech žijících druhů. Určit přesný odhad síly erupce a množství vyvrženého materiálu je v tomto případě obtížné určit (odhady se pohybují v rozmezí 1–4 milionů km). Veškeré stopy a pozůstatky, které po sobě tato erupce zanechala, byly vystaveny 250 milionů let působení eroze a dalších geologických procesů, což odhady ztěžuje a zkresluje. Přesto však mocnost lávové vrstvy a drastické dopady exploze na biosféru dávají tušit, že se jedná o kandidáta na největší vulkanickou erupci všech dob. Dokonce i nejnižší odhady vyvržené horniny znamenají více jak 300násobek materiálu vyvrženého supervulkánem Toba a 200násobek materiálu vyvrženého supervulkánem La Caldera Garita. Nutno ovšem podotknout, že výlev v oblasti sibiřských trapů trval v rozmezí 100–200 tisíc let. Kdyby k tak mohutnému výlevu došlo během krátké doby, znamenalo by to jistý zánik života na naší planetě. I přesto k tomu život na planetě Zemi neměl daleko.", "section_level": 1}, {"title": "Explozivní síla VEI 7 (100–1000 km³ vyvrženého materiálu).", "content": "Explozivní síla vulkánů VEI 7 sice nedosahuje ničivosti vulkánů VEI 8, přesto mívají vždy globální dopad. Tyto erupce se také označují jako supermasivní. Níže je seznam těch nejznámějších: Bennett Lake, sopečný komplex, Britská Kolumbie Columbia/Yukon, Kanada, před ~ 50 miliony let (850 km³) Velmi masivní erupce se silným globálním dopadem a ničivým dopadem pro území Severní Ameriky. 3× slabší než událost Toba, srovnatelná s poslední explozí supervulkánu v Yellowstone. Pastos Grandes, Pastos Grandes Caldera, před 2,9 milionu let (820 km³) Velmi masivní erupce se silným globálním dopadem, 3,5× slabší než událost Toba, o čtvrtinu slabší než poslední erupce supervulkánu v Yellowstone. Heise vulkanické oblasti, Walcott Tuff, Idaho, Spojené státy americké, Yellowstone hotspot, před 6,4 milionu let (750 km³) Masivní erupce s globálním dopadem a ničivým dopadem pro území Severní Ameriky, o třetinu slabší než poslední erupce supervulkánu v Yellowstone. Long Valley Caldera, Bishop Tuff, Kalifornie, Spojené státy americké, před ~ 760 000 lety (600 km³) Masivní erupce s globálním dopadem a ničivým dopadem pro území Severní Ameriky. Campi Flegrei, Neapol, Itálie, před 39 280 roky (500 km³) Jedna z nejsilnějších erupcí na evropském kontinentu s globálními následky. Pro Evropu, která byla v této době silně zasažena dobou ledovou, byla tato erupce vážnou pohromou a znamenala zhoršení klimatu nejen v evropském prostoru, ale i celosvětově. Jednalo se jen o polovinu slabší explozi, než byla poslední exploze supervulkánu v Yellowstone. Mangakino, vulkanická oblast Taupo, North Island, Nový Zéland, celkem 3 erupce v rozmezí před 0,97 do 1,23 milionu let (300 km³) Silná erupce s dramatickým dopadem v oblasti Nového Zélandu s patrným globálním dopadem (ochlazení na desítky let o několik stupňů). Bruneau-Jarbidge, Idaho, Spojené státy americké, Yellowstone hotspot, před 10–12 miliony let (250 km³) Silná erupce, 4× slabší než poslední exploze supervulkánu v Yellowstone. Poškozena část Severní Ameriky, mírný globální dopad (ochlazení na několik let o několik stupňů). Tambora, Sumbawa Island, West Nusa Tenggara, Indonésie, rok 1815 (160 km³) Nejsilnější erupce zaznamenaná lidskou civilizací, 6× slabší, než byla poslední exploze supervulkánu v Yellowstone, a 18× slabší než událost Toba. Lokálně se jednalo o velkou katastrofu, ovšem globální dopad byl v podstatě mírný. Atmosféra zeměkoule se ochladila o cca 1,5 stupně na dva roky. Hovořilo se tehdy o roku bez léta. Kikai Caldera, Rjúkjú, Japonsko, před 6300 lety (~ 4300 před Kristem) (150 km³) Obdobně silná exploze jako Tambora. Ničivý lokální účinek, globální dopad mírný. Macauley Island, Kermadec Islands, Nový Zéland, před 6300 lety (~ 4300 před Kristem) (100 km³) Exploze na hranici explozivní síly VEI 7 – silné lokální účinky, velmi mírný globální dopad. Zajímavostí je, že exploze nastala ve stejné době jako Kikai Caldera. Součet explozí těchto vulkánů mohl způsobit silnější globální dopad, než je na první pohled patrné.", "section_level": 1}, {"title": "Současné ohrožení supervulkány.", "content": "Z předchozího seznamu historických erupcí lze snadno vyčíst, že takovéto události nejsou v historii naší planety ničím výjimečným. Velkou nevýhodou lidstva je, že boj proti síle supervulkánů je prakticky nemožný. Erupci supervulkánu nelze ani zastavit či zmírnit a v podstatě se před ní nelze ani schovat, jelikož dopady erupce jsou globální a dlouhodobé. Vědci v poslední době varují před možnou erupcí z oblasti Yellowstone hotspot, kde zaznamenávají hromadění magmatu a mírné nadzvedávání celé oblasti. K erupci tohoto vulkánu dochází přibližně každých 500–600 tisíc let, přičemž poslední erupce nastala před 640 000 lety. Pokud by erupce byla stejně silná jako ta poslední, znamenalo by to pro současnou civilizaci absolutní pohromu. Bezprostředně po erupci by zahynuly statisíce lidí v lávových, laharových a pyroklastických proudech. V řádu několika hodin by došlo k masivnímu spadu popela, který by měl v okruhu 500 km až 1 m a v okruhu 1000 km 30 cm. To by vedlo k pomalému udušení milionů lidí, zničení vegetace a ke zřícení střech většiny zasažených budov pod tíhou popela. Vyvržený materiál by během týdnů pokryl atmosféru kolem celé planety a významně snížil intenzitu dopadajícího slunečního svitu. To by vedlo k postupnému ochlazení a stmívání celé planety. Letecká doprava by vlivem všudypřítomného popílku prakticky přestala fungovat. Zemědělské výnosy by se několikanásobně snížily a to, co by se podařilo vypěstovat, by decimovaly globální kyselé deště. Během několika měsíců by vypukly globální hladomory, zejména v přelidněných státech, kde je rovnováha mezi zemědělskou produkcí a poptávkou velmi vrtkavá. Případný výbuch vulkánu Toba by mohl vést k vymření lidského druhu či jeho návratu do doby kamenné.", "section_level": 1}], "src_summary": "Supervulkán je sopka schopná sopečnou erupcí produkovat ejekta větší než 1 tisíc kubických kilometrů (to se indexu vulkanické aktivity rovná stupni VEI 8). To je tisíckrát více než většina historických erupcí. Supervulkán může vzniknout, pokud magma vystupuje na povrch z horkých skvrn, ale není schopno proniknout skrze zemskou kůru. Tlak vzrůstá a magma se rozšiřuje do chvíle, kdy není kůra schopná udržet tlak. Supervulkán může vzniknout v konvergentní zóně tektonických desek (například jezero Toba) a v kontinentálních horkých skvrnách (například Yellowstone).", "tgt_summary": "A supervolcano is a large volcano that has had an eruption with a Volcanic Explosivity Index (VEI) of 8, the largest recorded value on the index. This means the volume of deposits for that eruption is greater than 1,000 cubic kilometers (240 cubic miles). Supervolcanoes occur when magma in the mantle rises into the crust but is unable to break through it and pressure builds in a large and growing magma pool until the crust is unable to contain the pressure. This can occur at hotspots (for example, Yellowstone Caldera) or at subduction zones (for example, Toba). Large-volume supervolcanic eruptions are also often associated with large igneous provinces, which can cover huge areas with lava and volcanic ash. These can cause long-lasting climate change (such as the triggering of a small ice age) and threaten species with extinction. The Oruanui eruption of New Zealand's Taupo Volcano (about 26,500 years ago) was the world's most recent VEI-8 eruption.", "id": 1434742}
{"src_title": "Jens Nowotny", "tgt_title": "Jens Nowotny", "src_document": [{"title": "Klubová kariéra.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Karlsruher SC.", "content": "Začátek své profesionální kariéry má Nowotny spojen s Karlsruher SC. Debutoval 2. května 1992 v bundesligovém zápase proti Hamburku. Stále teprve 19letý Nowotny se svou druhou sezónu v „A“ týmu prosadil do základní jedenáctky. Karlsruher si oproti předchozí sezóně polepšil a místo osmé příčky (1991/92) získal příčku šestou zajišťující Pohár UEFA. V další sezóně okusil semifinále Poháru UEFA. Jeho kvalitní defenzivní výkony a výkony brankáře Olivera Kahna drželi mužstvo v horní polovině tabulky, na konci sezóny 1993/94 z toho bylo opět šesté místo. Další dvě sezóny se Karlsruher umístil osmý a sedmý.", "section_level": 2}, {"title": "Bayer Leverkusen.", "content": "Talentovaný a stále teprve 22letý Nowotny zaujal Leverkusen, ve kterém se okamžitě prosadil a nastoupil do 32 zápasů Bundesligy. Jeho partnery v obraně byli obvykle Markus Happe a Christian Wörns, i jejich výkony nakonec znamenaly druhé místo za Bayernem Mnichov. Zatímco Wörns a Happe záhy klub opustili, Nowotny byl oporou Bayeru pro další roky. V letech 1999, 2000 a 2002 tým skončil znovu druhý a nedokázal tak získat první ligový titul v historii. Nowotny v tomto období převzal kapitánskou pásku. Obzvlášť sezóna 2001/02 byla pro Leverkusen hořká – vedle neúspěšné bundesligové jízdy padl také ve finále Ligy mistrů proti Realu Madrid a prohrál rovněž finále poháru DFB. Nowotny důležitý závěr ročníku nestihl kvůli zranění: nenastoupil ve finále LM, ve finále domácího poháru proti Schalke ani v posledních třech zápasech Bundesligy, z nichž Leverkusen dvě prohrál, a to včetně zápasu proti sestupem ohroženému Norimberku.", "section_level": 2}, {"title": "Dinamo Záhřeb.", "content": "Po odchodu z Leverkusenu v roce 2006 zamířil do Chorvatska. Poslední sezónu kariéry hrál v Dinamu Záhřeb. Zkušený Nowotny měl být oporou v předkole Ligy mistrů, neodvrátil však vyřazení od Arsenalu. Po několika zápasech se zranil a poté toho již moc neodehrál. V lednu 2007 ukončil kariéru.", "section_level": 2}, {"title": "Reprezentační kariéra.", "content": "Debut za reprezentaci si Nowotny odbyl 30. dubna 1997. Stalo se tak v kvalifikačním zápase na mistrovství světa 1998 proti Ukrajině, které se hrálo v Brémách. Nowotny střídal útočníka Bobice po 15 minutách. Nowotny byl součástí národního týmu na dvou mistrovstvích Evropy – v letech 2000 a 2004 – a dohromady odehrál pět zápasů. Mistrovství světa 2002 pořádané Japonskem a Koreou zmeškal kvůli zranění. Trenér Jürgen Klinsmann přizval Nowotnyho k národnímu mužstvu pro mistrovství světa 2006, které pořádalo právě Německo. Nowotny předtím dva roky nehrál žádné reprezentační utkání. Avšak zkušený stoper Nowotny skončil na lavičce náhradníků, kde dělal náhradníka mladíkům Peru Mertesackerovi a Christophu Metzelderovi. Nakonec si zahrál v utkání o třetí místo proti Portugalsku, protože se zranil Mertesacker. Němci v utkání zvítězili poměrem 3 ku 1. Celkový počet zápasů, které odehrál za Německou reprezentaci dosahuje 48. Jediný gól vstřelil 27. května 2004 v přátelském zápase proti Maltě, kdy Německo zvítězilo 7:0.", "section_level": 1}, {"title": "Úspěchy.", "content": "Německo Bayer Leverkusen Karlsruher", "section_level": 1}], "src_summary": "Jens Nowotny (* 11. ledna 1974, Malsch) je bývalý německý reprezentační fotbalista, který hrál na postu středního obránce. S velkým fotbalem začal v klubu Karlsruher SC, většinu kariéry hrál za Bayer Leverkusen, se kterým dosáhl finále Ligy mistrů 2001/02. Rovněž ve čtyřech sezónách skončil v lize na 2. místě.", "tgt_summary": "Jens Daniel Nowotny (born 11 January 1974) is a German former professional footballer who played as a defender. He played in nearly 300 official games with Bayer Leverkusen in one full decade, helping them reach the 2002 Champions League final. In his prime, he is widely regarded as the best defender in Germany. Internationally, Nowotny appeared for Germany in one World Cup and two European Championships, gaining 48 caps.", "id": 1402600}
{"src_title": "Maurice Halbwachs", "tgt_title": "Maurice Halbwachs", "src_document": [{"title": "Život.", "content": "Halbwachs se narodil roku 1877 v Remeši. Později studoval na pařížské École normale supérieure. Zde ho silně ovlivnil filozof Henri Bergson, s nímž vedl ve značné části svého pozdějšího díla polemiku. Roku 1901 složil \"agrégration\" z filosofie a několik následujících let působil jako středoškolský pedagog. V roce 1904 studoval na univerzitě v Göttingenu. Roku 1905 se vrátil do Paříže, aby na Sorbonně studoval ekonomii, právo a matematiku. Přednášky Émila Durkheimema, které zde navštěvoval, ho přivedly k zájmu o sociologii a ke spolupráci na vydávání jeho časopisu \"L'Année Sociologique\". Absolvoval též několik studijních pobytů v Německu. Roku 1912 pak Halbwachs odevzdal svou habilitační práci pojmenovanou \"La Classe ouvrière et les niveaux de vie, recherches sur la hièrarchie des besoins dans les sociétés industrielles contemporaines\". V letech 1919–1935 Halbwachs přednášel sociologii na univerzitě ve Štrasburku, kde ho ovlivnilo setkání s Marcem Blochem. Poté přednášel v Paříži na katedře sociologie, kde spolupracoval s Marcelem Maussem. Po vypuknutí druhé světové války zůstal ve Francii. V letech 1942–1944 byl šéfredaktorem časopisu \"Annales de Sociologie\". V roce 1944 byl jmenován profesorem v nejprestižnější francouzské vědecké instituci Collège de France. Nedlouho poté však byl zatčen gestapem a transportován do koncentračního tábora v Buchenwaldu, kde v březnu následujícího roku zemřel.", "section_level": 1}, {"title": "Teorie paměti.", "content": "Pro Halbwachse je typické sociálně konstruktivistické pojetí paměti. Základní Halbwachsovy premisy jsou takové, že paměť je společensky (sociálně) podmíněná a její existence mimo společnost není možná. Kontinuita kolektivně sdíleného vědomí je udržována kulturou, přičemž do procesu vzpomínání se dostává pouze to, co má vztah k přítomnosti. Paměť se nemůže ustavit a uchovat sama o sobě, nýbrž se formuluje v určitých sociálních referenčních rámcích (\"cadres sociaux\"). Ty jsou závislé na společnosti, ve které daný jedinec žije a slouží k fixaci a znovuvyvolání jeho vzpomínek (rozhodují tak i o tom, co bude zapomenuto. V určitých případech lze hovořit dokonce o „kolektivní amnézii“). Minulost není beze změny uchována v individuálních pamětech, nýbrž je v každém okamžiku neustále rekonstruována. Lavabre shrnula hlavní předpoklady, ze kterých Halbwachs ve svých úvahách o kolektivní paměti vycházel, do tří bodů: „Minulost není konzervována, je rekonstruována z hlediska přítomného. Izolované individuum je pouhou fikcí, paměť minulého je možná jen díky sociálním rámcům paměti. Vzato z opačného úhlu pohledu: individuální paměť může být reálná, pouze pokud participuje na kolektivní paměti. A nakonec paměť má sociální funkci.“ Halbwachs ve svých textech důsledně rozlišoval mezi individuální a kolektivní pamětí, nicméně paměť individuální vždy pojímal jako společensky podmíněný fenomén. Individuální paměť si utváří každý jedinec během své socializace. Zatímco kolektivní paměť čerpá trvanlivost a sílu z celé skupiny jedinců, pouze jedinci jsou těmi, kdo vzpomínají. Děje se tak v interakci s druhými, ovšem každý jedinec se s danou vzpomínkou identifikuje v odlišné míře. Jak uvádí Assmann: „Kolektivy sice ‚nemají‘ žádnou paměť, avšak určují paměť svých příslušníků. Vzpomínky, a to i osobní, vznikají pouze díky komunikaci a interakci v rámci společenských skupin.“", "section_level": 1}], "src_summary": "Maurice Halbwachs (11. března 1877, Remeš – 16. března 1945 koncentrační tábor Buchenwald) byl francouzský filozof a sociolog, představitel „durkheimské školy“, považovaný za hlavního teoretika sociologie paměti. Znám je zejména pro svůj podíl na zavedení konceptu kolektivní paměti (\"mémoire collective\"). Největší vliv na něj přitom měli filozof Henri Bergson a sociolog Émile Durkheim. Ovlivnili ho též historik Marc Bloch či sociolog Marcel Mauss.", "tgt_summary": "Maurice Halbwachs (; 11 March 1877 – 16 March 1945) was a French philosopher and sociologist known for developing the concept of collective memory. Halbwachs also contributed to the sociology of knowledge with his \"La Topographie Legendaire des Evangiles en Terre Sainte;\" study of the spatial infrastructure of the New Testament. (1951)", "id": 1784812}
{"src_title": "Alésia (oppidum)", "tgt_title": "Alesia (city)", "src_document": [{"title": "Caesarova bitva.", "content": "V roce 52 př. n. l. se stala Alesia místem bitvy o Alesii (viz samostatný článek) mezi Římany vedenými Juliem Caesarem a Galy vedenými Vercingetorixem. Výsledek bitvy určil osud celé Galie. Římané zde zvítězili a završili tak své dobyvatelské tažení nazývané galské války vedoucí k podmanění Galie. Bitva je podrobně (i když patrně jednostranně) popsána v Caesarových Zápiscích o válce galské. Během pouhých šesti týdnů bylo vybudováno obléhací opevnění v délce 15 km kolem Alésie a další 21 km dlouhý vnější prstenec opevnění, který Casearova vojska chránil proti galským posilám přicházejícím zvnějšku. Archeologické analýzy leteckých fotografií Alise-Sainte-Reine existenci těchto opevnění potvrzují. V lokalitě bylo nalezeno mimořádně mnoho pozůstatků bitvy: Dvě z nalezených olověných střel do praku byly signovány T.Labi, což se interpretuje jako podpis Caesarova legáta Tita Labiena.", "section_level": 1}, {"title": "Galo-románská osada Alésia.", "content": "Kapitulací obránců samotná Alésia nezanikla. Během dalších desetiletí římské okupace dostává Alésia postupně městský charakter. Zatímco architektura soukromých domů se vyvíjí pomalu a jsou dále stavěny z materiálů snadno podléhajících zkáze, prochází centrum města zásadní rekonstrukcí. Chrám je stržen a nový postaven z kamene. Síť ulic je organizována kolem politického a náboženského centra. Monumentální centrum se postupně přesouvá na východ od původního centra a na západě vyrůstá divadlo. Bývalé oppidum tak bylo obýváno nepřetržitě, na rozdíl od mnoha jiných lokalit, které byly opuštěny. Důvody pro toto trvalé osídlení mohly být náboženské povahy. Rozvoj města trvá až do poloviny třetího století, kdy začíná pokles způsobený politickou a ekonomickou krizí Římské říše. Germánská invaze v roce 269 město vážně poškodila, ale bylo znovu obnoveno. Druhý germánský útok v roce 276 město devastoval zcela a k rekonstrukci již nedošlo. Hutnictví železa a bronzu v lokalitě mizí. Dlouho přežívající svatyně bohyně Kybelé je opuštěna kolem roku 370. Od počátku pátého století, v podstatě s nástupem křesťanství, je již Alésia definitivně v troskách.", "section_level": 1}], "src_summary": "Alésia bylo mohutně opevněné oppidum galského kmene Mandubiů na vyvýšenině chráněné dvěma řekami. Dnes je nejčastěji ztotožňováno s obcí Alise-Sainte-Reine poblíž Dijonu v Burgundsku, ve východní Francii, ale existují i další místa vyhovující popisu bitvy možná přesněji, jako například Chaux-des-Crotenay v předhůří pohoří Jura ve východní Francii. Obléháním a dobytím Alésie (v roce 52 př. n. l.) rozdrtil Caesar poslední pokus zabránit mu v podmanění celé Galie. Archeologické vykopávky v Alise-Sainte-Reine probíhaly již v době Napoleona III.. Indicie, že jde o historickou Alésii byla vykopána v roce 1839. Jednalo se o kamenný obelisk (49 x 74 x 13 cm) s vytesaným nejdelším známým galským nápisem: Nápis byl koncem dvacátého století rozluštěn jako věnování budovy bohu Ucuetisovi (patronu kovářů). \"Martialis, syn Dannotalosa, nabídl tuto stavbu Ucuetisovi a kovářům, kteří slouží Ucuetisovi v Alisii.\"", "tgt_summary": "Alesia was the capital of the Mandubii, one of the Gallic tribes allied with the Aedui. The Celtic was conquered by Julius Caesar during the Gallic Wars and afterwards became a Gallo-Roman town. Modern understanding of its location was controversial for a long time; however, it is now thought to have been located on , near in Burgundy, France.", "id": 198403}
{"src_title": "Arnold Genthe", "tgt_title": "Arnold Genthe", "src_document": [{"title": "Životopis.", "content": "Genthe se narodil v Berlíně v tehdejším Prusku matce Louise Zoberové a Hermannovi Genthovi, profesorovi latiny a řečtiny v klášteře Berlinisches Gymnasium zum Grauen Kloster v Berlíně. Arnold Genthe následoval svého otce v jeho šlépějích, stal se z něj vystudovaný odborník, v roce 1894 získal doktorát z filologie na University of Jena, kde poznal umělce Adolfa Menzela, bratrance své matky. Poté, co emigrovali do San Francisca v roce 1895, pracoval jako vychovatel a naučil se sám fotografovat. Zaujala jej čínská část města a fotografoval její obyvatele, od dětí až po narkomany. Vzhledem k možnému strachu z jeho fotoaparátu nebo jejich neochota se nechat fotografovat, Genthe někdy svůj fotoaparát skrýval. Někdy ze snímků odstraňoval důkazy o západní kultuře oříznutím nebo retuší. Dochovalo se asi 200 jeho fotografií čínské čtvrti - a tyto tvoří jediný známý fotografický záznam z tohoto místa před zemětřesením v roce 1906. Poté, co několik místních časopisů otisklo některé jeho fotografie v pozdních devadesátých letech, otevřel si portrétní fotografické studio. Znal se s některými váznamnými a bohatými osobnostmi ve městě, a jak jeho pověst rostla, mezi jeho klientelu patřili například Nance O'Neil, Sarah Bernhardt, Nora May French nebo Jack London. Zemětřesení v San Franciscu v roce 1906 a následný oheň zničil Genthův ateliér, které však znovu vybudoval. Jeho fotografie \"Pohled na Sacramento Street, San Francisco, 18. dubna 1906\", se po zemětřesení stala jeho nejslavnější fotografii. Během krátké doby se Genthe připojil k umělecké kolonii v Carmel-by-the-Sea, kde byl schopný pokračovat v práci na rozvoji barevné fotografie. O svém novém bydlišti, napsal: \"cypřiše a skály Point Lobos, vždy různé západy slunce a zajímavé stíny písečných dun nabízí bohaté pole pro barevné experimenty.\" V roce 1911 se přestěhoval do New Yorku, kde zůstal až do své smrti. Věnoval se především portrétům, jeho klienti byli například Theodore Roosevelt, Woodrow Wilson a John D. Rockefeller. Jeho fotografiím Grety Garbo se připisují důvody zvýšení její kariéry. Také fotografoval tanečníky moderního tance, včetně Anny Pavlovou, Isadoru Duncanovou nebo Ruth St. Denisovou. Jeho fotografie byly otištěny roku 1916 v knize \"The Book of the Dance\" (\"Kniha o tanci\"). Před rokem 1918 u něho v newyorském ateliéru trénovala praxi pozdější významná fotografka Dorothea Langeová. Genthe také často experimentoval s procesem autochrom - první barevnou fotografií. Zemřel na srdeční infarkt v roce 1942.", "section_level": 1}], "src_summary": "Arnold Genthe (8. ledna 1869 – 9. srpna 1942) byl americký fotograf původem z Německa, nejznámější svými fotografiemi sanfranciské Čínské čtvrti, zemětřesení v San Franciscu 1906 a portréty známých osobností, od politiků, společenských prominentů, literárních postav a celebrit z oblasti zábavy.", "tgt_summary": "Arnold Genthe (8 January 1869 – 9 August 1942) was a German-American photographer, best known for his photographs of San Francisco's Chinatown, the 1906 San Francisco earthquake, and his portraits of noted people, from politicians and socialites to literary figures and entertainment celebrities.", "id": 371915}
{"src_title": "Draisina", "tgt_title": "Dandy horse", "src_document": [{"title": "Historie.", "content": "Napoleonské války skončily roku 1815. Při výbuchu indonéské sopky Tambora roce 1815 se do atmosféry dostalo tak ohromné množství sopečného popela, že došlo ke změně klimatu, jež následujícího roku natolik ovlivnila úrodu v Evropě a v Severní Americe, že zde roku 1816 vypukl nejhorší hladomor v 19. století. Proto se roku 1816 začalo přezdívat „Rok bez léta“. Situace byla natolik vážná, že lidé v Evropě, aby přežili, museli porazit své koně, kteří byli tehdy hlavním dopravním prostředkem. To mělo za následek celou řadu dopravních problémů, jež se podle některých zdrojů pokoušel vyřešit právě Karl von Drais sestrojením své \"Laufmaschine\". Sám Drais ale uvedl v roce 1813, když si nechal patentovat čtyřkolý vůz, že reaguje na nedostatek koní způsobených válkou: „In Kriegszeiten, wo die Pferde und ihr Futter oft selten werden, könnte ein solcher Wagen wichtig sein“. Vozidlo mělo jednu dost vážnou nevýhodu – dalo se s ním totiž jen velmi těžko brzdit. V Německu se proto setkalo s poměrně vlažným přijetím. V jiných zemích však bylo přijato s větším nadšením a dostalo se mu pojmenování, jež bylo odvozeno od jména jeho vynálezce – draisina. Zlidovělý název drezína se dnes používá pro lehké kolejové vozidlo sloužící pro dopravu několika osob.", "section_level": 1}, {"title": "Draisina v Anglii a ve Francii.", "content": "V Anglii a ve Francii se draisiny vyráběly během krátkého období jejich popularity v létě roku 1819. Jedním z výrobců byl i anglický vynálezce Denis Johnson, který v Londýně zhotovoval takzvané \"dandy horse\", jak se jim v Anglii říkalo, s elegantně zakřiveným rámem, jenž umožňoval použití větších kol. Nicméně vzhledem k tomu, že draisiny byly celodřevěné a nikterak odpružené, dávali jejich jezdci přednost jízdě po hladším dláždění chodníků než po hrubé dlažbě cest, což vedlo k častým střetům s chodci. Proto byl v řadě obcí vydán zákaz jejich používání. Další podstatnou nevýhodou tohoto dopravního prostředku byla skutečnost, že musel být zhotoven svému jezdci na míru, aby se mohl pohodlně odrážet nohama od země. Žádný výrobce zřejmě nepřevzal vynález nastavitelného sedla, s nímž přišel v roce 1818 francouzský vynálezce Nicéphore Niépce a uplatnil jej na své draisině, kterou nazval \"vélocipède\". Po krátkém období slávy upadla draisina rychle v zapomnění. V 60. letech 19. století bylo ve Francii zhotoveno první jízdní kolo, takzvaný „kostitřas“, když bylo přední kolo draisiny opatřeno klikovým mechanismem s pedály.", "section_level": 1}, {"title": "Zajímavost.", "content": "Ve svém nejznámějším díle Slávy dcera oslavil draisinu básník Jan Kollár (1793–1852).", "section_level": 1}], "src_summary": "Draisina je jednostopé vozidlo poháněné silou lidských svalů. Je předchůdcem jízdního kola a jeho moderní podobou je dětské odrážedlo. Její vynález bývá všeobecně připisován německému lesníkovi a vynálezci Karlu von Draisovi (1785–1851). Původní Draisův vynález neměl ještě pedály. Jezdec jej poháněl tak, že se nohama odrážel od země, podobně jako při jízdě na koloběžce. Základní myšlenka tohoto velocipédu sice již byla známa, Drais ji však zdárně dotáhl do konce, když své vozidlo opatřil řiditelným předním kolem, což si nechal v lednu roku 1818 patentovat. Svoji první zaznamenanou jízdu na vozidle, jež sám nazýval \"Laufmaschine\" ( běhací stroj), podnikl v červnu 1817 v německém Mannheimu.", "tgt_summary": "The dandy horse, a derogatory term for what was first called a Laufmaschine (in German), then a vélocipède or draisienne (in French and then English), and then a pedestrian curricle or hobby-horse, is a human-powered vehicle that, being the first means of transport to make use of the two-wheeler principle, is regarded as the forerunner of the bicycle. A dandy horse is powered by the rider's feet on the ground instead of the pedals of later bicycles. It was invented by Karl Drais (who called it a \"Laufmaschine\" [, \"running machine\"]) in 1817, and then patented by him in France in February 1818 using the term \"vélocipède\". It is also known as a \"Draisine\" ( in German, a term used in English only for light auxiliary railcars regardless of their form of propulsion), and as a \"draisienne\" ( in French and English. In English, it is also sometimes still known as a velocipede, but that term now also has a broader meaning.", "id": 2195693}
{"src_title": "Prořezávka", "tgt_title": "Selection cutting", "src_document": [{"title": "Technika prořezávek.", "content": "Před vlastním prováděním prořezávek je vhodné porosty prostorově rozčlenit a stanovit pomocí přibližovacích a zpřístupňovacích linek (1,5-4 m širokých průseků), navazujících na stálé lesní cesty, kostru budoucího dopravně zpřístupňovacího systému. Vlastní zásah může být prováděn ve vzniklých pracovních polích individuální selekcí v tzv. \"bioskupinách\". Jednodušší a méně odborně i časově náročný je schematický zásah (například odstraňováním určených řad nebo každého x-tého jedince). Případně se oba způsoby kombinují (např. se odstraní každá 4. řada a na zbylé ploše se provede individuální výběr). Dle průměru kmínků se (kromě ručního nářadí) používají buď výkonné křovinořezy nebo lehké motorové pily. Pro tvorbu linek nebo schematické zásahy v rozsáhlých porostech mohou být použity rotační sekačky nesené traktory nebo štěpkovací hlavice na lehkých harvestorech . Při zásahu jsou odstraňovány nežádoucí dřeviny pokud škodí dřevinám cílovým, provádí se zdravotní výběr (odstraňují se nemocní nebo nepřirůstaví jedinci), reguluje se zápoj s cílem zlepšit stabilitu (zbylí jedinci využívají větší životní prostor zvýšením tloušťkového přírůstu) a konečně je porost redukován záporným výběrem - likvidací nekvalitních jedinců (košatí obrostlíci, dvojáky atp.) z horní a střední vrstvy. Pěstitel volí odpovídající intenzitu a interval zásahů s ohledem na stav porostu a zajištění jeho odolnosti. Platí že vyšší intenzita umožňuje prodloužit interval zásahu. Intenzivnější zásahy podporují stabilitu porostů na úkor budoucí kvality dříví (širší zápoj vytvořený silnými zásahy znamená logicky i více rozměrnějších suků, protože spodní větvě při něm usychají později). Úkolem lesního hospodáře je sladit v konkrétních přírodních a ekonomických podmínkách protichůdné požadavky na stabilitu a současně kvalitu porostu.", "section_level": 1}], "src_summary": "Prořezávka je výchovný zásah v mlazinách, kterým se při pěstování lesa v určitém vývojovém stádiu upravuje počet jedinců ve vznikajícím lesním porostu. Někteří autoři používají pro tento výchovný zásah též. termín pročistka. Výška porostů se v době provádění prořezávek pohybuje mezi 2 - 8 metry (jde tedy již o zajištěné mlaziny). Prořezávky jsou významným článkem v souboru výchovných zásahů a v rozhodující míře ovlivňují druhovou skladbu, zdravotní stav, kvalitu a odolnost porostu na dlouhá desetiletí.", "tgt_summary": "Selection cutting, also known as selection system, is the silvicultural practice of harvesting trees in a way that moves a forest stand towards an uneven-aged or all-aged condition, or 'structure'. Using stocking models derived from the study of old growth forests, '\"Selection cutting\"', also known as 'selection system', or 'selection silviculture', manages the establishment, continued growth and final harvest of multiple age classes (usually three, but 5 or even 10 are possible) of trees within a stand. A closely related approach to forest management is Continuous Cover Forestry (CCF), which makes use of selection systems to achieve a permanently irregular stand structure. Selection cutting or systems are generally considered to be more challenging to implement and maintain than even-aged management, due to the difficulty of managing multiple age classes in a shared space, but there are significant ecological benefits associated with it. Uneven-aged stands generally exhibit higher levels of vertical structure (key for many species of birds and mammals), have higher levels of carbon sequestration, and produce a more constant flow of market and non-market forest resources than even-aged stands. Although a forest composed of many stands with varied maturity ages maybe comparable, this would be at the forest rather than the stand level. This silvicultural method also protects forest soils from the adverse effects of many types of even-aged silviculture, including nutrient loss, erosion and soil compaction and the rapid loss of organic material from a forested system. Selection silviculture is especially adept at regenerating shade-tolerant species of trees (those able to function under conditions of low solar energy, both cooler and less light), but can also be modified to suit the regeneration and growth of intolerant and mid-tolerant species. This is one of many different ways of harvesting trees. Selection cutting as a silvicultural system can be modified in many ways and would be so done be a forester to take into account varied ownership goals, local site conditions and the species mix found from past forest conditions.", "id": 1314108}
{"src_title": "James Redfield", "tgt_title": "James Redfield", "src_document": [{"title": "Životopis.", "content": "V roce 1993 sám publikoval svůj první román Celestinské proroctví, díky brzkému zájmu bylo dílo jednou z nejúspěšnějších knih vydaných svépomocí (self-published). Následně v roce 1994 publikovalo knihu vydavatelství Warner Books a podle „Publishing Trends“ byla knížka na prvním místě v kategorii mezinárodní bestseller (1996) a na druhém místě o rok předtím. Tři roky po vydání prvního dílu vydal druhý díl s názvem \"\". Narodil se a vyrůstal na venkově nedaleko Birminghamu v Alabamě. Vychován v metodistické církvi byl orientován na komunity a skupiny lidí a byl frustrovaný nedostatkem odpovědí na otázky ohledně přírody a spirituality či duchovna. Na škole studoval východní filozofie včetně taoismu a zenu. Po absolvování univerzity v Auburnu se 15 let věnoval práci s mladistvými. Během této doby ho velmi zaujal lidský potenciál, intuice a paranormální jevy, které by pomohly s jeho psychicky narušenými dorostenci. Po celou tuto dobu Redfield formuloval a přemýšlel o myšlenkách a idejích, které později publikoval v Celestinském proroctví. V roce 1989 opustil práci terapeuta a začal se věnovat psaní. Série Celestinské proroctví pokračovala v roce 1999 vydáním \"\". V roce 2002 Redfield společně se spisovatelem Michaelem Murphym a Sylvií Timbersovou vytvořili knihu \"Bůh a vyvíjející se vesmír: Další krok ve vývoji člověka\". V roce 2006 měl premiéru film \"Celestinské proroctví\". V neposlední řadě James Redfield vydal několik dalších průvodců, které však nebyly vydány v češtině.", "section_level": 1}, {"title": "Dílo.", "content": "Zde je uveden seznam knih, které vyšly v češtině: Série Celestinské proroctví GUIDEBOOKS Film", "section_level": 1}], "src_summary": "James Redfield (* 19. března 1950) je americký spisovatel, lektor, scenárista a filmový producent. Proslavil se především svým prvním románem \"Celestinské proroctví\".", "tgt_summary": "James Redfield is an American author, lecturer, screenwriter and film producer. He is notable for his novel \"The Celestine Prophecy\".", "id": 586327}
{"src_title": "Nazarénismus", "tgt_title": "Nazarene movement", "src_document": [{"title": "Charakteristika.", "content": "Umělci tohoto směru, kteří byli po vzoru sekty raných židovských křesťanů nazýváni \"nazarény\", hledali inspiraci v křesťanském umění pozdního středověku, z gotiky a rané renesance obdivovali především Albrechta Dürera a italské primitivy (Giotto, Pierro della Francesca, Andrea Mantegna). Pro jejich umění byla závazná katolická církevní tematika (někteří z členů konvertovali ke katolicismu), mělká kompozice přesně odstupněná na popředí, prostředí a pozadí, obnovení klasických technik fresky, dřevorytu, pro formu postav byla ideálem postava Ježíše K, v typicky strnulé stylizaci, charakteristický účes s plnovousem a polodlouhými vlasy \"a la Nazzarrena\", archaické oblékání postav. V barevnosti nazaréni vyznávali kanonickou závaznost a v pestré barevné škále vycházeli z \"božského\" Raffaela. Ze sochařů k zakladatelům patřil Konrad Eberhard.", "section_level": 1}, {"title": "Vznik a vývoj.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "I. období.", "content": "V letech 1808–1817 vedli studenti Akademie ve Vídni jako protest proti tehdejší výuce ředitele Heinricha Friedricha Fügera. Roku 1809 odešli do Říma, protože vídeňskou Akademii obsadila Napoleonova vojska. Zakládajících členů spolku bylo šest a obsadili římský františkánský klášter San Isidoro: Johann Friedrich Overbeck, Franz Pforr, Joseph Wintergerst, Joseph Suttner, Ludwig Vogel a Johann Konrad Hottinger. Mezi další zástupce a přívržence patřili od roeku 1810 Giovanni Colombo (malíř)), od oku 1812 Peter von Cornelius, Carl Philip Forr (1816), Johann Veit a Philipp Veit, Friedrich Wilhelm Schadow (1813) a Johann Evagelista Scheffer von Leonardshof.", "section_level": 2}, {"title": "II. období.", "content": "V letech 1818–1830 došlo k rozšíření stylu do Rakouska a do Německa. Mezi další zástupce a přívržence patřili protestanti bratři Ferdinand a Friedrich Olivierové (1817), Julius Schnorr von Carolsfeld (1817), kteří v tomto duchu vedli Akademii v Berlíně, Düsseldorfu, Mnichově, a umělecké sbírky Städelova Institutu ve Frankfurtu nad Mohanem.", "section_level": 2}, {"title": "III. období.", "content": "60.–40. léta 19. století: Poutním místem pro praxi nazarénů zůstal i po rozpadu skupiny Řím, pro umělce rakouské monarchie tam bývalo sídlem \"Palazzo Venezia\", kam přicházeli studenti a absolventi vyznamenaní na pražské Akademii stipendiem tzv. Římskou cenou. Na vídeňské akademii vedl malířský ateliér Josef Matyáš Trenkwald.", "section_level": 2}, {"title": "Čechy.", "content": "Z českých malířů byl touto skupinou ovlivněn již František Tkadlík, jeho žáci Martin Tejček, František Nadorp, J. Quaisser, J. Proksch a Corneliův žák Christian Ruben. Ze sudetoněmeckých malířů byl vůdcem tohoto okruhu Josef Führich, ve 40. letech 19. století z nazarenismu čerpali mj. František Šír, Josef Vojtěch Hellich, ze sochařů Petr Maixner. Obdivoval je mladý František Palacký.", "section_level": 1}], "src_summary": "Nazarénismus, též Nazarénský okruh, Nazaréni označoval původně skupinu malířů, kteří roku 1809 iniciativou studentů ve Vídni a v Římě založili \"Spolek sv. Lukáše\", bratrstvo a zároveň první výtvarnou skupinu v novodobých dějinách umění. V širším slova smyslu se termín později začal užívat pro umělecký směr čerpající z neoklasicismu a neogotiky v pojetí romantismu . Projevil se především v první polovině 19. století a vyzníval až do počátku 20. století v Německu, v Itálii a v Rakouské monarchii.", "tgt_summary": "The epithet Nazarene was adopted by a group of early 19th century German Romantic painters who aimed to revive spirituality in art. The name Nazarene came from a term of derision used against them for their affectation of a biblical manner of clothing and hair style.", "id": 1192863}
{"src_title": "Tia Carrereová", "tgt_title": "Tia Carrere", "src_document": [{"title": "Osobní život.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Mládí.", "content": "Narodila se jako Althea Rae Duhinio Janairo v Honolulu na Havaji do rodiny správkyně počítačové sítě Audrey Duhinio Janairové a bankéře Alexandra Janaira. Vystudovala římskokatolicky zaměřenou střední školu pro dívky Sacred Hearts Academy. Od mládí se snažila se prosadit jako zpěvačka, přestože byla v roce 1985 vyřazena již v prvním kole z televizní pěvecké soutěže \"Star Search\". V sedmnácti letech ji během nakupování na Waikiki oslovili rodiče místního producenta. Následně došlo k jejímu obsazení ve filmu \"Aloha Summer\", což vedlo k nastartování herecké kariéry.", "section_level": 2}, {"title": "Hudební kariéra.", "content": "V hudebním světě se poprvé prosadila v roce 1993, když vydala své premiérové sólové album \"Dream\", které získalo na Filipínách platinovou desku. Stejný rok se podílela na soundtracku k filmu \"Batman a fantom\", na němž zpívala poslední píseň \"I Never Even Told You\". Druhé album nazvané \"Hawaiiana\" bylo vydáno v červnu 2007 a připomnělo její havajské kořeny. Producentem se stal čtyřnásobný držitel Grammy Award Daniel Ho, jenž ji doprovázel na sólovou slack-key kytaru a ukulele. Deska byla v roce 2008 nominována na Grammy Award v kategorii Nejlepší havajské album roku. Cenu Grammy obdržela následujícího roku 2009 za třetí album \"Ikena\". Čtvrtá deska vydaná v roce 2010 nese název \"He Nani\". Obě poslední alba produkoval opět Ho.", "section_level": 2}, {"title": "Soukromý život.", "content": "V roce 1992 se provdala za Elieho Samaha. Pár se rozvedl v únoru 2000. 30. listopadu 2002 uzavřela sňatek podruhé s fotografem Simonem Wakelinem. Z manželství se narodila dcera Bianca (nar. 25. září 2005). 2. dubna 2010 podala žádost o rozvod, který byl dokonán v srpnu 2010. S dcerou žije v Los Angeles.", "section_level": 2}], "src_summary": "Tia Carrereová, rodným jménem Althea Rae Duhinio Janairo (* 2. ledna 1967, Honolulu, Havaj) je americká herečka, modelka a zpěvačka, která se do širšího povědomí zapsala rolí \"Cassandry\" ve \"Waynově světě\" a \"Waynově světě 2\", jako \"Juno Skinnerová\" v akční komedii \"Pravdivé lži\" nebo postavou \"Sydney Foxové\" v seriálu \"Lovci pokladů\".", "tgt_summary": "Althea Rae Duhinio Janairo (born January 2, 1967), known professionally as Tia Carrere (), is an American actress, singer, and former model, who obtained her first big break as a regular on the daytime soap opera \"General Hospital\". She played Cassandra Wong in the feature films \"Wayne's World\" and \"Wayne's World 2\"; Juno Skinner in \"True Lies\"; Nani Pelekai in the \"Lilo & Stitch\" films and TV series; Queen Tyr'ahnee in \"Duck Dodgers\"; Richard Lewis's girlfriend, Cha Cha, in \"Curb Your Enthusiasm\"; and starred as Sydney Fox in the television series \"Relic Hunter\", as well as Lady Danger opposite RuPaul in Netflix's \"AJ and the Queen\". She appeared as a contestant in the second season of \"Dancing with the Stars\" and the fifth season of \"The Celebrity Apprentice\".", "id": 91964}
{"src_title": "Zevulun Orlev", "tgt_title": "Zevulun Orlev", "src_document": [{"title": "Biografie.", "content": "Narodil se v Rechovotu ještě za dob britské mandátní Palestiny. Vystudoval sociologii na Hebrejské univerzitě v Jeruzalémě a pedagogiku na Morešet Ja'akov College. Během své povinné vojenské služby u Izraelských obranných sil dosáhl hodnosti četaře a za svou chrabrost během jomkipurské války mu byla udělena medaile Za zásluhy. Později pracoval jako generální ředitel na ministerstvu pro náboženské záležitosti a na ministerstvu školství a kultury. Společně se svou ženou Ninou žije v jeruzalémské čtvrti Givat Mordechaj. Společně mají čtyři děti.", "section_level": 1}, {"title": "Politická kariéra.", "content": "Poslancem byl poprvé zvolen ve volbách v roce 1999, v nichž kandidoval za Národní náboženskou stranu. Svůj poslanecký mandát obhájil i v následujících volbách v roce 2003, po nichž byl jmenován ministrem sociální péče a sociálních služeb ve vládě premiéra Ariela Šarona. Během stranické krize, způsobená Šaronovým plánem na jednostranné opuštění Pásma Gazy, Orlev vedl tu část strany, podle níž bylo lepší volbou zůstat ve vládě, spíše než ji opustit. V důsledku toho označil Orleva předseda strany Efrajim Ejtam „mejmadnikem.“ Když Ejtam a Jicchak Levy opustili v roce 2004 vládu, odmítl Orlev a řada poslanců strany učinit totéž. Orlevovi se podařilo převzít kontrolu nad stranou, což vedlo k odchodu Ejtama a Levyho, kteří založili Obnovenou národní náboženskou sionistickou stranu (později Achi), která se následně připojila k Národní jednotě. Svůj poslanecký mandát obhájil ve volbách v roce 2006. V roce 2008 vystoupil v Knesetu s projevem francouzský prezident Nicolas Sarkozy, jehož slova Orlev okomentoval následovně: Před následujícími volbami v roce 2009 byla Národní náboženská strana rozpuštěna a její členové přešli do nově vzniklé strany Židovský domov. Na její kandidátní listině získal Orlev druhé místo a v následujících volbách tak opět obhájil svůj mandát. V roce 2009 Kneset projednával zákon, navržený Orlevem, podle něhož by byl trestně stíhán každý, kdo by popíral, že je Izrael židovský a demokratický stát. Zákon prošel v prvním čtení.", "section_level": 2}], "src_summary": "Zevulun Orlev (: זבולון אורלב, narozen 9. listopadu 1945) je izraelský politik a bývalý předseda Národní náboženské strany. V letech 2003 až 2004 byl členem izraelské vlády, v níž zastával post ministra sociální péče a sociálních služeb. V letech 1999 až 2013 zastával post poslance Knesetu za strany Židovský domov a Národní náboženská strana. Orlev je vyznamenaný válečný hrdina; za jeho chrabrost během jomkipurské války mu byla udělena medaile Za zásluhy.", "tgt_summary": "Zevulun Orlev (, born 9 November 1945) is an Israeli politician and a former Knesset member, Minister of Welfare & Social Services and leader of the National Religious Party. Orlev is a decorated war hero who received the Medal of Distinguished Service in the Yom Kippur War.", "id": 549061}
{"src_title": "Mistrovství světa ve volejbale mužů 2010", "tgt_title": "2010 FIVB Volleyball Men's World Championship", "src_document": [{"title": "Výsledky a tabulky.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Základní skupiny.", "content": "", "section_level": 2}, {"title": "Skupina A.", "content": "– 3:0 (25:21, 25:17, 25:21) 25. září 2010 (17:00) – Milán 25. září 2010 (21:00) – Milán 26. září 2010 (17:00) – Milán 26. září 2010 (21:00) – Milán 27. září 2010 (17:00) – Milán 27. září 2010 (21:00) – Milán", "section_level": 3}, {"title": "Skupina B.", "content": "– 3:0 (25:14, 25:21, 25:14) 25. září 2010 (17:00) – Verona 25. září 2010 (21:00) – Verona 26. září 2010 (17:00) – Verona 26. září 2010 (21:00) – Verona 27. září 2010 (17:00) – Verona 27. září 2010 (21:00) – Verona", "section_level": 3}, {"title": "Skupina C.", "content": "– 3:0 25:11, 25:20, 25:22) 25. září 2010 (17:00) – Modena 25. září 2010 (21:00) – Modena 26. září 2010 (17:00) – Modena 26. září 2010 (21:00) – Modena 27. září 2010 (17:00) – Modena 27. září 2010 (21:00) – Modena", "section_level": 3}, {"title": "Skupina D.", "content": "– 0:3 (23:25, 17:25, 18:25) 25. září 2010 (17:00) – Reggio di Calabria 25. září 2010 (21:00) – Reggio di Calabria 26. září 2010 (17:00) – Reggio di Calabria 26. září 2010 (21:00) – Reggio di Calabria 27. září 2010 (17:00) – Reggio di Calabria 27. září 2010 (21:00) – Reggio di Calabria", "section_level": 3}, {"title": "Skupina E.", "content": "– 3:2 (25:19, 22:25, 25:21, 24:26, 15:11) 25. září 2010 (17:00) – Turín 25. září 2010 (21:00) – Turín 26. září 2010 (17:00) – Turín 26. září 2010 (21:00) – Turín 27. září 2010 (17:00) – Turín 27. září 2010 (21:00) – Turín", "section_level": 3}, {"title": "Skupina F.", "content": "– 3:0 (25:22, 25:21, 25:13) 25. září 2010 (17:00) – Terst 25. září 2010 (21:00) – Terst 26. září 2010 (17:00) – Terst 26. září 2010 (21:00) – Terst 27. září 2010 (17:00) – Terst 27. září 2010 (21:00) – Terst", "section_level": 3}, {"title": "Osmifinále.", "content": "", "section_level": 2}, {"title": "Skupina G.", "content": "– 0:3 (22:25, 22:25, 18:25) 30. září 2010 (17:00) – Catania 1. října 2010 (21:00) – Catania 2. října 2010 (21:00) – Catania", "section_level": 3}, {"title": "Skupina H.", "content": "– 1:3 (25:16, 19:25, 22:25, 19:25) 30. září 2010 (17:00) – Milán 1. října 2010 (21:00) – Milán 2. října 2010 (17:00) – Milán", "section_level": 3}, {"title": "Skupina I.", "content": "– 3:0 (25:21, 25:17, 25:18) 30. září 2010 (21:00) – Catania 1. října 2010 (17:00) – Catania 2. října 2010 (17:00) – Catania", "section_level": 3}, {"title": "Skupina L.", "content": "USA – 0:3 (19:25, 22:25, 22:25) 30. září 2010 (17:00) – Ancona 1. října 2010 (21:00) – Ancona 2. října 2010 (17:00) – Ancona", "section_level": 3}, {"title": "Skupina M.", "content": "– 1:3 (25:16, 17:25, 23:25, 21:25) 30. září 2010 (21:00) – Milán 1. října 2010 (17:00) – Milán 2. října 2010 (21:00) – Milán", "section_level": 3}, {"title": "Skupina N.", "content": "– 0:3 (16:25, 20:25, 20:25) 30. září 2010 (21:00) – Ancona 1. října 2010 (17:00) – Ancona 2. října 2010 (21:00) – Ancona", "section_level": 3}, {"title": "Čtvrtfinále.", "content": "", "section_level": 2}, {"title": "Skupina O.", "content": "– USA 0:3 (16:25, 14:25, 23:25) 4. září 2010 (17:00) – Řím 5. září 2010 (21:00) – Řím 6. září 2010 (21:00) – Řím", "section_level": 3}, {"title": "Skupina P.", "content": "– 3:1 (25:15, 21:25, 25:22, 25:18) 4. září 2010 (17:00) – Florencie 5. září 2010 (17:00) – Florencie 6. září 2010 (17:00) – Florencie", "section_level": 3}, {"title": "Skupina Q.", "content": "– 1:3 (21:25, 25:27, 28:26, 18:25) 4. září 2010 (21:00) – Florencie 5. září 2010 (21:00) – Florencie 6. září 2010 (21:00) – Florencie", "section_level": 3}, {"title": "Skupina R.", "content": "– 2:3 (20:25, 25:22, 25:23, 21:25, 8:15) 4. září 2010 (21:00) – Řím 5. září 2010 (17:00) – Řím 6. září 2010 (17:00) – Řím", "section_level": 3}, {"title": "Semifinále.", "content": "– 2:3 (25:22, 17:25, 29:31, 25:22, 14:16) 9. září 2010 (17:05) – Řím 9. září 2010 (21:15) – Řím", "section_level": 2}, {"title": "Finále.", "content": "– 0:3 (22:25, 14:25, 22:25) 10. září 2010 (21:15) – Řím", "section_level": 2}, {"title": "O 3. místo.", "content": "– 3:1 (25:21, 25:22, 26:28, 25:19) 10. září 2010 (17:05) – Řím", "section_level": 2}, {"title": "O 5.–8. místo.", "content": "– 3:1 (25:20, 26:24, 20:25, 25:23) 8. září 2010 (17:05) – Modena 8. září 2010 (21:05) – Modena", "section_level": 2}, {"title": "O 5. místo.", "content": "– USA 3:0 (25:19, 25:21, 25:19) 9. září 2010 (21:05) – Modena", "section_level": 2}, {"title": "O 7. místo.", "content": "– 3:0 (26:24, 26:24, 25:21) 9. září 2010 (17:05) – Modena", "section_level": 2}, {"title": "O 9. – 12. místo.", "content": "– 3:1 (23:25, 25:19, 25:19, 26:24) 8. září 2010 (17:05) – Florencie 8. září 2010 (21:05) – Florencie", "section_level": 2}, {"title": "O 9. místo.", "content": "– 3:1 (25:22, 18:25, 25:21, 25:22) 9. září 2010 (21:05) – Florencie", "section_level": 2}, {"title": "O 11. místo.", "content": "– 1:3 (17:25, 23:25, 25:16, 21:25) 9. září 2010 (17:05) – Florencie", "section_level": 2}, {"title": "Soupisky.", "content": "1. Brazílie Trenér: Bernardo Rezende 2. Kuba 3. Srbsko 10. Česko", "section_level": 1}], "src_summary": "17. mistrovství světa ve volejbale mužů proběhlo ve dnech 25. září – 10. října 2010 v Itálii. Turnaje se zúčastnilo 24 mužstev, která byla rozdělena do šesti čtyřčlenných skupin. Z každé skupiny postoupily nejlepší tři týmy do druhé fáze (osmifinále) turnaje. Tu utvořilo šest tříčlenných skupin, z nichž nejlepší dvě mužstva postupovala do třetí fáze (čtvrtfinále). Ve čtvrtfinále tak vznikly čtyři skupiny po třech týmech. Družstva na prvním místě postoupila do semifinále, družstva na druhém místě hrála o 5. až 8. místo a družstva na třetím místě hrála o 9. až 12. místo. Mistrem světa se potřetí za sebou stala Brazílie.", "tgt_summary": "The 2010 FIVB Volleyball Men's World Championship was held in Italy from 25 September to 10 October 2010. The tournament featured 24 teams to determine the world champions in men's volleyball. In addition to 2006 champion Brazil and host nation Italy, 22 teams qualified for the tournament by means of continental and regional competitions. The matches took place in ten venues across ten Italian cities, with the final being held at the PalaLottomatica, Rome. The tournament was won by Brazil, who beat Cuba in final. Brazil won their third straight world championship having won previously in 2002 and 2006. The podium was completed by Serbia who defeated Italy in the 3rd place match. Brazilian wing-spiker Murilo Endres was named the tournament MVP. Brazil's victory continued their eight-year period of domination of world volleyball. Brazil has now won 15 of 17 major competitions since 2002. Brazil's third straight world championship equals the record for consecutive titles set by Italy in the 1990s.", "id": 124796}
{"src_title": "Nina Dobrevová", "tgt_title": "Nina Dobrev", "src_document": [{"title": "Život.", "content": "Narodila se v Sofii v Bulharsku. Ve dvou letech se s rodiči přestěhovala do Kanady (Toronto, Ontario). Mluví plynule anglicky, francouzsky a bulharsky. Má staršího bratra Alexandra (1984). Její otec Konstantin je počítačový specialista a její matka Michaela je umělkyně. Navštěvovala J. B. Tyrrell Sr. Public School, kde začala s baletem a gymnastikou, uměleckou školu Wexford Collegiate School for the Arts a Ryerson University v Torontu, obor sociologie. Školu opustila v roce 2008 kvůli herecké kariéře. Herecké lekce brala v \"Amstrong Acting Studios\".", "section_level": 1}, {"title": "Filmová a televizní kariéra.", "content": "Na začátku své kariéry se objevila v menších rolích v několika filmech \"Daleko od ní\" (2006), \"Tajemství mé dcery\" (2007), \"V rytmu stepu\" (2007). V roce 2001 se jako dvanáctiletá objevila v seriálu \"\". Přelomovým filmem její kariéry se stal televizní snímek s názvem \"Too Young to Marry\" (2007), který jí umožnil ztvárnit hlavní postavu. Zde si jí všimli také jiní režiséři a nastartovali její hereckou kariéru. Následoval film \"Never Cry Werewolf\" (2008), ve kterém si zahrála s Kevinem Sorbem. V roce 2008 se objevila v televizním muzikálu \"The American Mall\" a v roce 2009 získala hlavní roli v seriálu \"Upíří deníky\" (\"The Vampire Diaries\") ve kterém hrála do roku 2015. Také ztvárnila jednu z postav ve filmu \"Pokušení\" (\"Chloe\"), který měl premiéru 26. března 2010. V roce 2011 získala roli ve filmu \"Spolubydlící\". V roce 2012 byla obsazena do role Candace ve filmu \"Charlieho malá tajemství\", po boku Logana Lermana a Emmy Watson. Film měl premiéru 21. září 2012. V srpnu roku 2014 hrála s Jakem Johnsonem a Damonem Wayansem ve filmu Falešní poldové. Dne 6. dubna 2015 oznámila prostřednictvím sítě Instagramu, že seriál \"Upíří deníky\" opouští. V roce 2015 vystoupila v hororovém filmu \"Poslední nás zachrání\". S Christinou Applegate začala na podzim 2015 natáčet film \"Crash Pad\". V dubnu 2016 bylo oznámeno, že bude hrát ve filmu \"\" s Vinem Dieselem a Samuelem L. Jacksonem. V březnu 2018 byla obsazena do role Clem v komediálním seriálu \"Fam\". Stanice objednala produkci první řady v květnu 2018.", "section_level": 1}, {"title": "Osobní život.", "content": "Během let 2006 až 2009 chodila s kanadským hercem Benem Hollingsworthem. Při natáčení seriálu \"\" se seznámila s hercem Evanem Williamsem a prožili si spolu roční románek. Čtyři roky a pět měsíců chodila s hercem Ianem Somerhalderem, se kterým se seznámila na natáčení seriálu \"Upířích deníků.\" Několik měsíců v roce 2013 chodila s tanečníkem Derekem Houghem. V dubnu 2015 začala chodit s americkým hercem Austinem Stowellem. Dvojice se rozešla v únoru 2016. Skoro rok chodila s hercem Glenem Powellem. Rozešli se v listopadu 2017.", "section_level": 1}], "src_summary": "Nina Dobrevová, známá pod uměleckým jménem Nina Dobrev a pod rodným jménem Nikolina Konstantinova Dobreva (bulharsky: Николина Константинова Добрева) (* 9. ledna 1989, Sofie, Bulharsko), je bulharsko-kanadská herečka, známá pro své role v seriálech \"\" (2006-09) a \"Upíří deníky\" (2009-2015).", "tgt_summary": "Nikolina Kamenova Dobreva (, ; born January 9, 1989), known professionally as Nina Dobrev ( ), is a Canadian actress and model. Her first acting role was as Mia Jones in the drama series \"\". She later became known for portraying Elena Gilbert and Katherine Pierce on The CW's supernatural drama series \"The Vampire Diaries\". Dobrev has also appeared in several feature films, including the 2012 coming-of-age drama \"The Perks of Being a Wallflower\", the 2014 action comedy \"Let's Be Cops\", the 2015 horror comedy \"The Final Girls\", the 2017 action thriller \"\", and the 2017 science-fiction drama \"Flatliners\". She was born in Bulgaria but immigrated with her family to Canada at age two and grew up in Toronto. She studied sociology at Ryerson University, but left early to pursue her acting career.", "id": 1945707}
{"src_title": "Zachraňte Willyho 2", "tgt_title": "Free Willy 2: The Adventure Home", "src_document": [{"title": "Děj.", "content": "Jesse byl adoptován svými poručníky Glenem a Annie Greenwoodovými. Společně přišli na San Juan Island, odkud mají sledovat Willyho nový domov. Než opustí město, dozvědí se, že Jesseho biologická matka, která ho před osmi lety opustila, zemřela v New Yorku. Navíc musí Jesse čelit svému upovídanému a uličnickému bratrovi Elvisovi, jehož považuje za vetřelce. Elvis často lže a leze Jessemu na nervy. Elvis je pozván na jejich rodinný výlet, aby se oba bratři mohli poznat. Na výletu se Jesse znovu setká se svým přítelem, indiánským šamanem Randolphem a rychle se zamiluje do jeho kmotřenky Nadine. Jesse jí pak pomůže se seznámit s Willym a jeho sourozenci Lunou a Flíčkem. Během výletu v oblasti havaruje ropný tanker a ropná skvrna uvězní kosatky v malé zátoce. Když vyjde najevo, že kosatky jsou uvězněné a Luna umírá, prezident ropné společnosti Milner přijde s plánem na odchycení kosatek do zajetí, kde by se mohly zotavit ze svých zranění. Jeho skutečný plán ale je prodat zvířata do zábavního parku, kde by měla vystupovat. Jesse, Nadine a Elvis pomocí člunu, jenž ukradnou Glenovi, dovedou kosatky do bezpečí, ale nejsou schopni zachránit sebe, když tanker exploduje a ropná skvrna začne hořet. Jejich člun narazí do skály a začne se potápět. Při záchraně vrtulníkem se Nadine a Elvis dostanou nahoru, ale Jesse spadne do vody. Vrtulník se pro něj nemůže vrátit, protože je tam příliš mnoho kouře. Pod vodou Jesse narazí na Willyho, a tak se ho chytne. Willy podplave hořící skvrnu a dopraví Jesseho k Randolphovu člunu. Potom nechce odplavat, ale po Jesseho a Randolphovu naléhání uplave. Na člun se později dostanou i Nadine a Elvis. Ten dá Jessemu fotku, kde je Jesse s matkou a řekne mu, že si nikdy neodpustila, že ho opustila. Elvis a Jesse tak k sobě konečně najdou cestu.", "section_level": 1}], "src_summary": "Zachraňte Willyho 2 (orig. \"Free Willy 2: The Adventure Home\") je americký rodinný film Dwighta H. Littlea z roku 1995, navazující na film \"Zachraňte Willyho!\" a předcházející snímku \"Zachraňte Willyho 3\". V hlavních rolích se opět objevili Jason James Richter a kosatka Keiko.", "tgt_summary": "Free Willy 2: The Adventure Home is a 1995 American family film, directed by Dwight H. Little, and distributed by Warner Bros. under their Warner Bros. Family Entertainment label. It is a sequel to the 1993 film \"Free Willy\", also starring Jason James Richter and August Schellenberg. \"\", was subsequently released in 1997, making a trilogy. A fourth nonconsecutive film, \"\" was released on DVD in Spring 2010. Keiko the Orca does not actually appear in this film unlike the original film. Willy is played by a robotic double while the Free Willy Keiko Foundation devised a plan to bring him to the Oregon Coast Aquarium where he would be rehabilitated for poor health.", "id": 1198683}
{"src_title": "Inés de Castro", "tgt_title": "Inês de Castro", "src_document": [{"title": "Životopis.", "content": "Otcem Inês byl Pedro Fernández de Castro, pán na Lemosu a Sarrii, a matkou jeho milenka Aldonza Lorenzo de Valladares. Její předci byli manželští i nemanželští potomci galicijských a portugalských šlechtických rodin. Inês přišla do Portugalska v roce 1340 jako dvorní dáma Konstancie z Villeny, nedávno provdané za portugalského prince Petra, dědice trůnu (jeho první manželství z roku 1325 s Blankou Kastilskou bylo roku 1333 anulováno). Princ se však zamiloval právě do Konstanciiny dvorní dámy a začal zanedbávat svou zákonnou manželku, čímž ohrozil již tak slabé vztahy s Kastilií. Kromě toho přivedla Petrova láska k Inês k moci kastilskou šlechtu ve vyhnanství, bratři Inês se stali princovými rádci. Král Alfons IV. Portugalský, Petrův otec, sledoval vliv Inês na svého syna s nelibostí. Čekal, že jejich vztah odezní, ale to se nestalo. Konstancie zemřela v roce 1345. Afons IV. se pokusil několikrát přichystat pro syna další sňatek, ale Petr odmítal vzít si jinou ženu než Inês, jejíž původ ji příliš nepředurčoval k tomu být královnou. Petrův legitimní syn, budoucí král Ferdinand I. Portugalský, byl křehké dítě, zatímco nemanželské děti Petra a Inês se měly k světu, což vyvolávalo u portugalské šlechty obavy týkající se kastilského vlivu na Petra. Afons IV. po smrti Constanzy vykázal Inês ode dvora, Petr vztah neukončil. Afons IV. nakonec v roce 1355 nařídil Inês zabít. Pêro Coelho, Álvaro Gonçalves a Diogo Lopes Pacheco odjeli do kláštera Santa Clara ve městě Coimbra, kde prý Inês usekli hlavu před jejím malým dítětem. Když se Petr o její smrti doslechl, dal vrahy hledat a dva z nich se mu skutečně podařilo najít. Byli veřejně popraveni a jejich srdce vyrvána z těla. Petr prohlásil, že mu totiž rozbili srdce na prach. Petr se stal králem o dva roky později, v roce 1357. Poté prohlásil, že se s Inês tajně oženil (prý v roce 1354), tudíž že je právoplatná královna. Jeho slova byla a stále jsou jediným dokladem o uzavření manželství. Legenda vypráví, že Petr dal tělo Inês exhumovat a nutil celý dvůr přísahat věrnost nové královně tak, že jí políbí ruku. Později byla pohřbena v cisterciáckém klášteře Alcobaça, kde je její rakev stále k viděni, naproti Petrově, a tak na sebe znovu budou moci pohlédnout v den posledního soudu. Obě mramorové rakve jsou bohatě zdobeny výjevy z jejich života, a Petrovým slibem, že spolu budou \"até ao fim do mundo\" (až do konce světa). Je to nejsilnější milostný příběh v portugalských dějinách.", "section_level": 1}, {"title": "Potomci.", "content": "Inês de Castro a Petr I. měli následující děti:", "section_level": 1}], "src_summary": "Inês Pérez de Castro (Inés ve španělštině a galicijštině, 1325 – 7. ledna 1355, Coimbra) byla španělská šlechtična. Byla milenkou a po své smrti prohlášenou právoplatnou manželkou portugalského krále Petra I. Petr ji prý coby král dal exhumovat a prohlásit za portugalskou královnu.", "tgt_summary": "Inês de Castro (; in Castilian: Inés; 1325 – 7 January 1355) was a Galician noblewoman best known as lover and posthumously-recognized wife of King Peter I of Portugal. The dramatic circumstances of her relationship with Peter (at the time Prince of Portugal), which was forbidden by his father King Afonso IV, her murder at the orders of Afonso, Peter's bloody revenge on her killers, and the legend of the coronation of her exhumed corpse by Peter, have made Inês de Castro a frequent subject of art, music, and drama through the ages.", "id": 2215013}
{"src_title": "Klanopraška čínská", "tgt_title": "Schisandra chinensis", "src_document": [{"title": "Popis.", "content": "Klanopraška čínská je opadavá, keřovitá, pravotočivá liána bez úponků, dorůstající podle podmínek až do délky 10 a více metrů. Listy jsou světle zelené, poměrně tenké, eliptické až obvejčité. Žilnatina je zpeřená, se 3 až 7 páry postranních žilek. Čepel listů je 4,5 až 8 cm dlouhá, 2,5 až 6,5 cm široká, na okraji zoubkatá až pilovitá, na bázi klínovitá, na vrcholu krátce zašpičatělá. Zdřevnatělé stonky příjemně voní. Květy jsou jednotlivé, vonné, jednopohlavné a vyrůstají na bázi mladých výhonů. Okvětí je bílé, krémové nebo narůžovělé, nerozlišené, složené z 5 až 9 volných lístků. Tyčinek v samčích květech je nejčastěji 5, řidčeji méně nebo více (4 až 7). V samičích květech je 14 až 40 volných pestíčků. Plodem je podlouhlé souplodí růžovočervených až červených bobulí. Bobule jsou asi 5 až 7,5 mm velké.", "section_level": 1}, {"title": "Rozšíření.", "content": "Klanopraška čínská je přirozeně rozšířena v Asii v severovýchodní Číně v provinciích Che-pej, Chej-lung-ťiang, Ťi-lin, Liao-ning, Vnitřní Mongolsko a Šan-si, v severním Japonsku, Koreji a na ruském Dálném východě.", "section_level": 1}, {"title": "Obsahové látky.", "content": "Červené plody obsahují značný podíl slizů: 7,8 % pryskyřičnatých látek, 8,4 % kyseliny jablečné, 11,36 % kyseliny citronové a 0,8 % kyseliny vinné a 350 až 580 mg kyseliny askorbové ve 100 g a další látky. Účinné adaptogenní složky se nazývají schizandriny a jsou obsaženy hlavně v semenech.", "section_level": 1}, {"title": "Pěstování klanoprašky čínské.", "content": "Klanopraška čínská pochází z Dálného východu a je přizpůsobená vnitrozemskému podnebí. Snáší i silné mrazy do -35 °C, ale po zahájení vegetačního období bývá v našich podmínkách poškozována jarními mrazíky. Je-li to možné, snažíme nástup vegetace pokud možno oddálit. Pro mladé rostliny je vhodná na zimu ochrana přikrytím. Velmi vhodné je pro ni mulčování po celý rok, protože v létě pomáhá udržet vláhu v půdě a v předjaří brání přílišnému prohřívání povrchových vrstev půdy a tím i předčasnému rašení. Rozmnožování je nejsnadnější vegetativní z kořenových výhonků, které silnější mateční rostlina vytváří v poměrně velkém počtu. Generativní rozmnožování je již obtížnější, protože stratifikace semen je u klanoprašky nutností. Dokončení vývoje semen totiž proběhne právě při stratifikaci. Praktické provedení spočívá v uložení semen po sběru na 3 - 4 měsíce při pokojové teplotě a potom asi na 2 měsíce před vlastním výsevem do vlhkého hrubozrnného písku při snížené teplotě (kolem 5 °C, nejlépe v chladničce). Mladé semenáče mají jemný kořenový systém a rostou z počátku velmi pomalu (roční přírůstek je několik cm). V prvních letech po výsadbě roste dosti pomalu, v našich podmínkách začíná růst zrychlovat většinou tak třetím rokem. Dorůstá podle podmínek až do délky 10 a více metrů. Má velmi mělký kořenový systém, proto roste lépe tam, kde je v letních měsících dostatek vláhy. Nevhodné jsou těžké málo propustné hlinité půdy, nejvhodnější jsou půdy vlhké a dobře odvodňované. Protože se jedná o liánu, vyžaduje pro svůj růst oporu, po které se může pnout. Pro výsadbu na trvalé stanoviště je nejlepší časné jaro, ještě než začne růst. Tři až čtyři roky po výsadbě na trvalé stanoviště začne nasazovat klanopraška krémově bílé až narůžovělé vonné květy (v prvních letech zpravidla pouze samčí), a v dalších letech se objeví i plody. Bobule o průměru do 1 cm jsou šarlatově červené a narůstají podobně jako rybíz v hroznech.", "section_level": 1}, {"title": "Použití.", "content": "Klanopraška čínská se pěstuje jako okrasná a léčivá rostlina, ozdobná jasně červenými bobulovitými souplodími. Bobule jsou jedlé, ale mají hořkokyselou, nepříjemně pryskyřičnou chuť. Rostlina snáší velmi silné mrazy, ale našich podmínkách je občas po narašení poškozována jarními mrazíky. Obsahové látky posilují nervovou soustavu, zvyšují duševní i fyzickou aktivitu, působí protidepresivně, zahánějí spánek a snižují únavu. Klanopraška patří mezi takzvané adaptogeny, tedy látky zvyšující odolnost organismu při zátěži a v extrémních podmínkách. Sbírají se plody, případně i větvičky. Připravují se z ní lihové tinktury, dá se použít i jako čaj.", "section_level": 1}], "src_summary": "Klanopraška čínská (\"Schisandra chinensis\") je rostlina z čeledi klanopraškovité (\"Schisandraceae\"). Je to dřevitá liána s jednoduchými střídavými listy a pravidelnými bělavými květy, pocházející z východní Asie. Červené bobule jsou jedlé, rostlina má využití v medicíně a je pěstována i v ČR jako okrasná rostlina, nápadná zejména na podzim podlouhlými souplodími červených bobulí.", "tgt_summary": "Schisandra chinensis (common name: magnolia-vine, Chinese magnolia-vine, schisandra), whose fruit is called magnolia berry or five-flavor-fruit (from Chinese \"wǔ wèi zi\"), is a deciduous woody vine native to forests of Northern China and the Russian Far East. It is hardy in USDA Zone 4. The plant likes some shade with moist, well-drained soil. The species itself is dioecious, thus flowers on a female plant will only produce fruit when fertilized with pollen from a male plant. However, a hybrid selection titled 'Eastern Prince' has perfect flowers and is self-fertile. Seedlings of 'Eastern Prince' are sometimes sold under the same name, but are typically single-sex plants. The fruits are red berries borne in dense hanging clusters around 10 cm long.", "id": 202224}
{"src_title": "Stará pinakotéka", "tgt_title": "Alte Pinakothek", "src_document": [{"title": "Historie.", "content": "Dějiny Staré pinakotéky začínají již historickými obrazy, které si od roku 1528 nechával malovat bavorský vévoda Vilém IV. (vládl 1508–1550). Tak vznikl i slavný obraz Albrechta Altdorfera \"\"Alexandrova bitva\"\". Maxmilián I. Bavorský (vládl 1598–1651) získal mimo jiné díla Albrechta Dürera. V roce 1627 dostal díky jemnému nátlaku na norimberské radní Dürerův obraz \"Čtyři apoštolové\", který malíř svému rodnému městu daroval. Měšťanům oznámil, že by toto dílo rád měl a zamítavé stanovisko by bral jako \"zvláště velké opovržení\". Během švédské okupace za třicetileté války však utrpěl velké ztráty, neboť 21 obrazů bylo odvezeno do Stockholmu a jen pět z nich bylo později navráceno. Jeho vnuk Maxmilián II. Emanuel (vládl 1679–1726) získal jako místodržící Španělska v Holandsku mnohé obrazy holandských a vlámských malířů. V roce 1698 koupil v Antverpách 12 obrazů Petera Paula Rubense a 13 obrazů od van Dycka, přičemž Rubensovy obrazy pocházely z osobního dědictví umělce a tudíž vůbec nebyly určeny k prodeji. Za následovníků Maxmiliána Emanuela byly nákupy z důvodu omezeného rozpočtu přerušeny. Rozvážným sběratelem holandského malířství byl také Maxmiliánův falcký bratranec Johann Wilhelm (vládl 1690–1716), jemuž vděčí Düsseldorfská galerie, kterou založil jeho dědeček Wolfgang Wilhelm, za svá nejcennější díla. Po sloučení Bavorska a Falcka se staly také falcké sbírky součástí Alte Pinakothek, neboť do bezpečí před francouzskými revolučními vojsky musely být přeneseny jak galerie v Mannheimu (1798) a Zweibrückenu (1799), tak nakonec v roce 1806 i düsseldorfská sbírka. Umělečtí agenti Johanna Wilhelma, kteří působili po celé Evropě, byli pověřeni vydat veškeré peníze raději za jeden vynikající obraz než za několik průměrných děl. Dnes je v Alte Pinakothek 32 obrazů z jeho sbírky Rubensových děl. Jako dar k sňatku s Marií Luisou de Medici dostal Raffaelův slavný obraz \"\"Svatá rodina z domu Canigiani\"\". Mannheimskou galerii založil bratr Johanna Wilhelma, kurfiřt Karl Philipp (vládl 1716–1742). V rozšiřování galerie pak pokračoval jeho nástupce Karl Theodor (vládl 1742–1799), který měl slabost pro holandské malířství. Tak získal mimo jiné Rembrandtovu \"\"Svatou rodinu\"\". Sbírka z Zweibrückenu, která byla před přibližujícími se francouzskými vojsky převezena ze zámku Karlsberg nejdříve do Mannheimu a poté do Mnichova, vznikla ze soukromé sbírky Christiana von Mannlich (německý malíř a architekt), kterou od něj vévoda odkoupil. Vedle německých, vlámských a holandských obrazů zahrnuje také díla mladých francouzských malířů, např. obraz \"\"Odpočívající dívka\" (Marie-Louise O'Murphy)\" od Francoise Bouchera. O něco později však utrpěla sbírka ztráty díky výpravě Napoleona Bonaparta, a tak např. Altdorferova \"\"Alexandrova bitva\"\" visela náhle v Napoleonově koupelně. Jen 27 obrazů z celkového zabaveného množství se po jeho svržení vrátilo zpátky do Mnichova. Proto se ze čtyř velkých loveckých obrazů, které si kdysi objednal Maxmilián I. u Rubense, nachází v Mnichově pouze \"\"Lov hrocha\"\". Díky sekularizaci v Bavorsku však současně přešlo do královského vlastnictví mnoho obrazů ze zrušených klášterů, z čehož obzvláště profitovala sbírka děl starých německých mistrů. Král Ludvík I. Bavorský (vládl 1825–1848) nechal své agenty umění nakoupit řadu mistrovských děl. S oblibou sbíral staré německé obrazy a díla italské renesance. V roce 1827 získal sbírku Sulpize Boisseréeho s 216 díly starých německých a holandských mistrů. V roce 1828 se králi podařila koupě sbírky knížete Wallersteina s 219 díly hornoněmeckého a švábského malířství. V roce 1838 vyšel první katalog obrazů. Později ještě stát koupil několik jednotlivých mistrovských děl. V roce 1852 však bylo 1000 obrazů prodáno v dražbě, mimo jiné např. Dürerova \"\"Sv. Anna samotřetí\"\" (dnes Metropolitní muzeum v New Yorku) a Grünewaldův \"\"Oltář Panny Marie Sněžné\"\" (nyní ve Freiburgu). Teprve od roku 1875, když byl vedoucím galerie jmenován Franz von Reber (1834 - 1919; ve funkci 1875 - 1909), byla Alte Pinakothek věnována opět větší pozornost. Období velkých nákupů bylo však pryč, i když von Reber a jeho následovník Hugo von Tschudi (1851 - 1911; ve funkci 1909 - 1911) pro pinakotéku získali několik vynikajících obrazů. Tak se do Mnichova dostali např. da Vinciho \"\"Madona s karafiátem\"\" nebo El Grekovo \"\"Svlékání Krista\"\". Se začátkem války byla díla přemístěna, aby nevznikly žádné ztráty. V druhé polovině 20. století se především díky dlouhodobým půjčkám od bank podařilo nakoupit mnohá díla 18. století. Galerie získala např. Lancretovu \"\"Ptačí klec\"\" a Boucherovu \"\"Madame de Pompadour\"\". V roce 1988 jeden z návštěvníků Alte Pinakothek, Hans-Joachim Bohlmann, těžce poničil kyselinou několik děl Albrechta Dürera a ta pak byla řadu let restaurována. V roce 1990 se galerii podařilo získat obraz vlámského malíře Dierica Boutse \"\"Ecce Agnus Dei\"\".", "section_level": 1}, {"title": "Budova.", "content": "Umělecká díla královské sbírky se původně nacházela v různých zámcích a obyčejní lidé je nemohli obdivovat. Ludvík I. Bavorský obrazy pouze nenakupoval, ale chtěl také tyto umělecké poklady zpřístupnit veřejnosti. Proto pověřil architekta Lea von Klenze, aby na severním okraji Mnichova postavil budovu galerie. Základní kámen byl položen 7. dubna 1826 a na podzim roku 1836 byla budova dostavěna. Stará pinakotéka byla největší muzejní budovou světa a na svou dobu byla architektonicky velice moderní. Již vnější vzhled budovy se zřetelně liší od typických muzejních budov počátku 19. století. Tato stavba se stala vzorem pro některé galerie v Římě, Petrohradě či v Kasselu. Po těžkém poškození především střední části budovy v letech 1943 a 1944 byla Stará pinakotéka v letech 1952–1957 rekonstruována německým architektem Hansem Döllgastem. Způsob rekonstrukce, při kterém zůstalo patrné poškození budovy, je dodnes veřejností hodnocen sporně. V roce 1994 byla budova z důvodu generální rekonstrukce uzavřena a vybraná mistrovská díla byla vystavena v Nové pinakotéce. 23. července 1998 byla Stará pinakotéka znovu zpřístupněna veřejnosti. Výstavní prostory se nacházejí jak v přízemí, tak i v prvním patře. Většina děl je vystavena v prvním patře. Jednotlivé výstavní místnosti se dělí na sály a kabinety. V sálech jsou vystavena především významná a velká umělecká díla; v menších kabinetech pak méně významné obrazy. Rozmístění výstavních prostorů v přízemí: Rozmístění výstavních prostorů v prvním patře (hlavní výstavní prostory):", "section_level": 1}, {"title": "Sbírka.", "content": "700 maleb z celkem více než 1000 obrazů je stále vystaveno. Mimo to se v Alte Pinakothek konají různé krátkodobé výstavy.", "section_level": 1}, {"title": "Německé malířství 14. - 17. století.", "content": "Stará pinakotéka vlastní nejrozsáhlejší sbírku starého německého malířství, mimo jiné s díly Stefana Lochnera (\"Sv. Kateřina, Sv. Hubert a Sv. Quirinus s donorem\", kolem r. 1435), Michaela Pachera (\"Oltář církevních Otců\", kolem r. 1480), Albrechta Dürera (\"Autoportrét v kožichu\", 1500, \"Oltář Paumgartnerů\", 1503, \"Čtyři apoštolové\", 1526), Hanse Baldunga Griena (\"Christoph I. von Baden\", 1515), Albrechta Altdorfera (\"Listnatý les se Sv. Jiřím\", kolem r. 1510, \"Zuzana v lázni\", 1526, \"Dunajská krajina\", kolem r. 1525, \"Alexandrova bitva\", 1529), Lucase Cranacha st. (\"Ukřižování\", 1503), Hanse Holbeina (\"Oltář Sv. Šebestiána\", 1516), Matthiase Grünewalda (\"Setkání Sv. Erasma a Sv. Mauricia\", kolem r. 1520), Hanse von Aachen (\"Vítězství Pravdy\", 1598), Adama Elsheimera (\"Útěk do Egypta\", 1609), Johanna Lisse (\"Smrt Kleopatry\", kolem r. 1622)", "section_level": 2}, {"title": "Staré holandské malířství 14. - 16. století.", "content": "Sbírka starých holandských maleb patří k nejlepším na světě a zahrnuje mistrovská díla mimo jiné od Rogiera van der Weydena (\"Oltář Sv. Colomby\", kolem r. 1455), Diericka Boutse (\"Ecce Agnus Dei\", kolem r. 1462), Hanse Memlinga (\"Sedm radostí Panny Marie\", 1480), Lucase van Leydena, Gerarda Davida, Adriaena Isenbranta (\"Odpočinek na útěku z Egypta\", kolem r. 1520), Jana Gossaerta zvaného Mabuse (\"Danaé\", 1527), Marinuse van Reymerswaele (\"Výběrčí daní s manželkou\", 1538), Hieronyma Bosche", "section_level": 2}, {"title": "Holandské malířství 17. století.", "content": "Sbírka holandského barokního malířství tvoří v podstatě základ galerie. Zahrnuje díla početných mistrů, jako jsou např. Rembrandt van Rijn (\"Autoportrét\", 1629, \"Svatá rodina\", kolem r. 1633, \"Snímání z kříže\", kolem r. 1633), Pieter Lastman (\"Odyseus a Nausicaa\", 1619), Frans Hals (\"Portrét Willema van Heythuysena\", kolem r. 1625), Carel Fabritius (\"Autoportrét\", 1650), Ferdinand Bol (\"Guvernéři cechu obchodníků s vínem\", 1659), Pieter Claesz (\"Zátiší s cínovou konvicí\", kolem r. 1635), Adriaen van Ostade (\"Popíjející venkované v krčmě\", kolem r. 1635), Salomon van Ruysdael (\"Říční krajina s přívozem\", kolem r. 1630), Gerard ter Borch (\"Chlapec vybírající psovi blechy\", kolem r. 1665), Willem van de Velde ml. (\"Klidné moře\", 1655), Karel Dujardin (\"Nemocná koza\", kolem r. 1665), Jacob van Ruisdael, Emanuel de Witte (\"Portrét rodiny\", 1678) a Adrieaen van der Werff (\"Hrající si děti pod sochou Herkula\", 1687).", "section_level": 2}, {"title": "Vlámské malířství 16. a 17. století.", "content": "Sbírka vlámských mistrů zaujímá hlavní sály Alte Pinakothek a zahrnuje mimo jiné hlavní díla Pietera Brueghela st. (\"Země blahobytu\", 1566), Jana Brueghela st. (\"Svatá rodina\", kolem r. 1623), Petra Paula Rubense (\"Velký poslední soud\", 1617, \"Malý poslední soud\", 1620, \"Únos dcer Leukippových\", 1615/1616, \"Helena Fourmentová se synem Fransem\", 1634), Anthonise van Dycka (\"Autoportrét\", kolem r. 1621, \"Zuzana a starci\", kolem r. 1622), Adriaena Brouwera (\"Chudí při kouření a popíjení\", kolem r. 1635), Jacoba Jordaense (\"Sedlák a satyr\", po r. 1620), Jana Siberechtse Sbírka Rubensových děl s 72 obrazy je vůbec největší stálou výstavou tohoto umělce na světě. Malba \"Velký poslední soud\" je přitom největším vystaveným obrazem muzea.", "section_level": 2}, {"title": "Italské malířství 13. až 18. století.", "content": "Sbírka zažíná díly italské gotiky - mj. Giottova slavná \"Večeře Páně\" (krátce po r. 1306). Dále jsou zde zastoupeny všechny malířské školy italské renesance a baroka s díly mj. Fra Angelica (\"Ukládání do hrobu\", kolem r. 1438), Fra Filippa Lippi (\"Zvěstování Panně Marii\", kolem r. 1450), Leonarda da Vinci (\"Madona s karafiátem\", kolem r. 1473), Antonella da Messina, (\"Annunciata\", 1474), Sandra Boticelliho (\"Kladení do hrobu\", kolem r. 1490), Domenica Ghirlandaia (\"Marie s dítětem a Sv. Dominik, Jan Křtitel a Jan Evangelista\", kolem r. 1494), Lorenza Lotta (\"Mystická svatba sv. Kateřiny\", kolem r. 1505), Raffaela (\"Svatá rodina z domu Canigiani\", kolem r. 1505, \"Madonna Tempi\", 1507, \"Madona s baldachýnem\", 1514), Tiziana (\"Portrét Karla V.\", 1548), Jacopa Tintoretta (\"Mars a Venuše překvapeni Vulkánem\", kolem r. 1555), Guida Reni (\"Nanebevzetí Panny Marie\", 1631/42), Luca Giordana (\"Cynický filosof\", kolem r. 1660), Antonia Canaletta (\"Piazetta v Benátkách\", kolem r. 1730), Giovanniho Battisty Tiepola (\"Klanění tří králů\", 1753) a Francesca Guardi (\"Regata na kanále della Guidecca\", kolem r. 1784).", "section_level": 2}, {"title": "Francouzské malířství 17. a 18. století.", "content": "I přes blízký vztah Wittelsbachů k Francii zůstala sbírka francouzských maleb druhou nejmenší sbírkou v Alte Pinakothek. Tvoří ji díla Nicolase Poussina (\"Midas a Bacchus\", kolem r. 1627), Clauda Lorraina (\"Přístav při východu slunce\", 1674), Nicolase Lancreta (\"Ptačí klec\", 1735), Jeana Siméona Chardina, Maurice Quentina de La Tour (\"Mademoiselle Ferrand přemýšlící o Newtonovi\", 1752), Clauda Josepha Verneta (\"Orientální přístav při východu slunce\", 1755), Françoise Bouchera (\"Madame de Pompadour\", 1756), Jeana-Honoré Fragonarda (\"Dívka se psem\", kolem r. 1770) a další.", "section_level": 2}, {"title": "Španělské malířství 16. a 17. století.", "content": "Ačkoliv je oddělení \"Španělské malířství\" vůbec nejmenší v pinakotéce, jsou zde zastoupeni všichni velcí mistři: El Greco (\"Svlékání Krista\", kolem r. 1595), de la Cruz (\"Infantka Isabella Clara Eugenia Španělská\", 1599), Velázquez (\"Mladý španělský šlechtic\", kolem r. 1625), Jusepe de Ribera (\"Sv. Bartoloměj\", kolem r. 1635), Zurbarán (\"Kladení do hrobu sv. Kateřiny Alexandrijské na hoře Sinaj\", kolem r. 1636), Murillo (\"Malá úprava\", kolem r. 1673). Obrazy Francisca Goyi byly začleněny do Nové pinakotéky.", "section_level": 2}, {"title": "Galerie.", "content": "Vybrané obrazy:", "section_level": 1}], "src_summary": "Stará pinakotéka (německy Alte Pinakothek) je muzeum umění (pinakotéka, obrazárna) v Mnichově, jedna z nejvýznamnějších galerií světa. Jsou zde vystaveny obrazy malířů od středověku až do poloviny 18. století. Díla jsou součástí \"Bavorských státních obrazových sbírek (Bayerische Staatsgemäldesammlungen)\". Naproti Alte Pinakothek se nachází Nová pinakotéka s díly 19. a počátku 20. století. Spolu s Pinkotékou moderny a Muzeem Brandhorst s díly 20. a 21. století patří do tzv. \"Umělecké čtvrti\" (\"Kunstareal München\").", "tgt_summary": "The Alte Pinakothek (, \"Old Pinakothek\") is an art museum located in the Kunstareal area in Munich, Germany. It is one of the oldest galleries in the world and houses a significant collection of Old Master paintings. The name Alte (Old) Pinakothek refers to the time period covered by the collection—from the fourteenth to the eighteenth century. The Neue Pinakothek, re-built in 1981, covers nineteenth-century art, and Pinakothek der Moderne, opened in 2002, exhibits modern art. All three galleries are part of the Bavarian State Painting Collections, an organization of the Free state of Bavaria.", "id": 716957}
{"src_title": "Alice Boughtonová", "tgt_title": "Alice Boughton", "src_document": [{"title": "Život.", "content": "Alice Boughtonová se narodila v Brooklynu, v New Yorku 14. května 1866 nebo 1867. Její rodiče byli Frances Ayres a William H. Boughton, právník z New Yorku. V osmdesátých letech 19. století začala Boughtonová studovat umění a fotografii na Pratt School of Art and Design. Tam se setkala s kolegyní studentkou Gertrudou Käsebierovou, se kterou později studovala v Paříži. Käsebierová ji rovněž zaměstnávala jako asistentku v jejím ateliéru, pravděpodobně ve stejné době, kdy Boughtonová studovala na Pratt School. V roce 1890 si otevřela vlastní portrétní studio v ulici East 23rd v New Yorku, které si udržela dalších čtyřicet let. V roce 1904 poslala dopis Williamovi Butleru Yeatsovi, který uvedl adresu studia na Madison Avenue, což naznačuje, že založila nebo vlastnila více než jedno studio alespoň po krátkou dobu. Kolem roku 1901 Boughtonová studovala umění v Římě a fotografii v Paříži, kde pracovala pro letní studio Käsebierové. Získala čestné uznání za svou práci na výstavě výtvarného umění Turn International Decorative and Fine Arts Exhibition v roce 1902. Není známo kdy poprvé potkala Alfreda Stieglitze, ale je jasné, že ji znal a obdivoval její práci již v roce 1902, kdy měla svá dvě díla na zahajovací výstavě ve Stieglitzově Galerii 291 v New York City. O čtyři roky později, v roce 1906, byla jmenována členem spolku Fotosecese. V následujícím roce jí Stieglitz uspořádal výstavu ještě společně s fotografy Yarnallem Abbotem a Williamem B. Dyerem v Galerii 291. V roce 1909 publikovala šest svých fotografií a esej s názvem Photography, A Medium of Expression (Fotografie, médium vyjadřování), ve Stieglitzově časopise Camera Work (č. 26, duben, 1909). Během tohoto období byly její fotografie součástí řady velkých výstav po celém světě, včetně přehlídky v Londýně, Paříži, Vídni, Haagu a New Yorku. Boughtonová se stala jedním z nejvýznamnějších portrétních fotografů New Yorku, ačkoli pořídila řadu krajinářských snímků v USA i v Evropě, včetně slavného panství Rockefellerů Kykuit v Pocantico Hills (New York). Také se zabývala studiemi dětí, zejména svých vlastních dvou dcer, stejně jako ženskými akty v alegorickém nebo přirozeném prostředí. Mezi její dalšími slavnými díly jsou portréty osobností jako byli například: Eugene O'Neill, Albert Pinkham Ryder, George Arliss nebo Robert Louis Stevenson. Její portrét Roberta Louise Stevensona se stal inspirací pro Johna Singera Sargenta k pořízení vlastního portrétu spisovatele. Nejméně od roku 1920 až do své smrti sdílela Boughtonová svou rezidenci s umělkyní a učitelkou umění Idou Haskellovou (1861-1932). O Haskellové je známo, že byla instruktorkou na Pratt v době, kdy tam studovaly Käsebierová a Boughtonová. Když Boughtonová cestovala do Evropy v roce 1926, Haskellová ji na výletech doprovázela. Přesná povaha jejich vztahu není známá. V roce 1931 Boughtonová zavřela své studio a zlikvidovala tisíce tisků. Natrvalo se přestěhovala do domu v Brookhavenu, Long Island, který sdílela s Haskellovou. Boughtonová zemřela na zápal plic 21. června 1943.", "section_level": 1}, {"title": "Práce a publikace.", "content": "Její práce byly také zveřejněny v časopisu \"Camera Work\" v roce 1909. Kolekce portrétů \"Photographing the Famous\" byla publikována v roce 1928 a zahrnovala takové osobnosti jako William Butler Yeats, Julia Ward Howe, Henry James, Walter de la Mare, G. K. Chesterton, Maxim Gorkij, John Burroughs, Ruth St. Denis, Eleanora Duse nebo Yvette Guilbertová. Její díla jsou ve sbírkách Metropolitan Museum of Art, britské National Portrait Gallery, americké National Portrait Gallery, George Eastman House a dalších významných muzeí.", "section_level": 1}], "src_summary": "Alice Boughtonová (nar. jako Alice Boughton 14. května 1866 nebo 1867 Brooklyn, New York – 21. června 1943) byla americká portrétní fotografka působící na počátku 20. století, známá svými fotografiemi mnoha literárních a divadelních postav své doby. Byla členkou spolku \"Fotosecese\", kruhu vysoce kreativních a vlivných fotografů, jejichž úsilí pomohlo vynést fotografii na úroveň umělecké formy.", "tgt_summary": "Alice Boughton (14 May 1866 – 21 June 1943) was an early 20th-century American photographer known for her photographs of many literary and theatrical figures of her time. She was a Fellow of Alfred Stieglitz's Photo-Secession, a circle of photographers whose artistic efforts succeeded in raising photography to a fine art form.", "id": 825099}
{"src_title": "Evropská liga UEFA 2010/11", "tgt_title": "2010–11 UEFA Europa League", "src_document": [{"title": "Účastníci.", "content": "Tohoto ročníku se účastnilo 194 týmů z 53 členských zemí UEFA. Účastnická místa byla přidělená na základě ligových koeficientů UEFA, který hodnotil účast jednotlivých týmu v evropských šampionátech v letech 2004/05 - 2008/09:", "section_level": 1}, {"title": "Účastnická místa.", "content": "Vítěz Evropské Ligy UEFA 2009/2010 Atlético Madrid měl zajištěný přímý postup do skupinové fáze. Kvůli nedostačujícímu výsledku v domácí lize nezajistil si práva účastí v Lize Mistrů. Účast v Evropské Lize si zajistil také díky účastí ve finále španělského ligového poháru Copa del Rey 2009/10 (postup do 3. předkola). Díky přímému postupu Atlética do skupinové fáze vzniklo jedno neobsazené místo pro tým ve 3. kvalifikačním kole. Tato situace byla vyřešena následujícím způsobem: vítěz domácího poháru země 28 (Finsko) postoupil automaticky z 2. do 3. předkola, a vítězové domácích pohárů zemí 52 a 53 (Malta a San Marino) postoupili automaticky z 1. předkola do 2. předkola.", "section_level": 1}, {"title": "Termíny.", "content": "Rozlosování probíhala v Nyonu ve Švycarsku, sídle UEFA.", "section_level": 1}, {"title": "Předkola.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "1. předkolo.", "content": "Rozlosování proběhlo 21. června 2010 ve švýcarském Nyonu. První zápasy se odehrály 1. července 2010 a odvety 8. července 2010. V tabulce jsou uvedeny výsledky zápasu, v závorkách důvod účastí v kvalifikační fázi. Jednotlivé zkrátky znamenají:", "section_level": 2}, {"title": "2. předkolo.", "content": "První zápasy se odehrály 15. července, a odvety 22. a 23. července 2010.", "section_level": 2}, {"title": "3. předkolo.", "content": "První zápasy se odehrály 29. července (jeden zápas 27. července), odvety 5. srpna 2010 (jeden zápas 3. srpna).", "section_level": 2}, {"title": "4.předkolo.", "content": "Rozlosování 4. předkola proběhlo 6. srpna 2010, první zápasy se odehrály 19. srpna (dva 17. srpna), odvety 26. srpna (jeden zápas 24. srpna) 2010.", "section_level": 2}, {"title": "Skupinová fáze.", "content": "Los základních skupin se uskutečnil 27. srpna v Monaku. Zápasy probíhaly 16. září, 30. září, 21. října, 4. listopadu, 1. a 2. prosince, 15. a 16. prosince 2010. Do skupinové fáze postoupily týmy, které byly vyřazené v play-off (4. předkole) Ligy mistrů, a obhájce titulu - Atlético Madrid.", "section_level": 1}, {"title": "Play-off.", "content": "V této fázi se utkalo 32 týmů:", "section_level": 1}, {"title": "2. kolo.", "content": "Vítězové skupin Evropské ligy a 4 nejlepší týmy které postoupily z 3. místa skupin Ligy mistrů byly rozlosováné proti týmům z 2. míst ve skupinach Evropské ligy a zbývajicím týmům z 3. místa skupin Ligy mistrů. Týmy ze stejné země a stejné skupiny nemohly být rozlosováné proti sobě ve stejném zápasu.", "section_level": 2}, {"title": "Osmifinále.", "content": "Od této fáze byly týmy rozlosované nezávisle na místě ve skupině a zemi z které pocházejí.", "section_level": 2}, {"title": "Související články.", "content": "Liga mistrů UEFA 2010/11", "section_level": 1}], "src_summary": "Sezóna 2010/11 Evropské ligy byla 2. ročníkem klubové soutěže pro evropské fotbalové týmy, která od 2009 roku nahradila dřívější Pohár UEFA. Obhájcem titulu byl španělský klub Atlético Madrid. Finálový zápas se odehrál 18. května 2011 na stadionu Aviva Stadium v Dublinu.", "tgt_summary": "The 2010–11 UEFA Europa League was the second season of the UEFA Europa League, Europe's secondary club football tournament organised by UEFA, and the 40th edition overall including its predecessor, the UEFA Cup. It began on 1 July 2010, with the first qualifying round matches, and concluded on 18 May 2011, with the final at the Aviva Stadium in Dublin, Republic of Ireland, between Porto and first-time finalists Braga. This was the first all-Portuguese final of a European competition and only the third time that two Portuguese teams faced each other in Europe, following Braga's elimination of Benfica in the semi-finals. Porto defeated Braga 1–0, with a goal from the competition's top goalscorer Radamel Falcao, and won their second title in the competition, after victory in the 2002–03 UEFA Cup. Atletico Madrid were the defending champions but were eliminated in group stage.", "id": 161090}
{"src_title": "Pečárka polní", "tgt_title": "Agaricus campestris", "src_document": [{"title": "Popis.", "content": "Jako většinu ostatních hub i pečárku polní odlišujeme od ostatních podle plodnic. Ta se skládá ze třeně a klobouku, který má zespodu lupeny. Pečárky mají ještě navíc blanitý prstenec, který v mládí kryje vyvíjející se lupeny. Plodnice je tedy v mládí bílá s kulovým kloboukem zakrytým zespoda taktéž bílým závojem. S růstem houby se závoj trhá a zůstává již pak v podobě pomačkaného prstence bílé či jemně nažloutlé barvy, který snadno odpadá. Klobouk se postupně zvětšuje k obvodu, roste tedy jeho průměr a klesá výška. V průměru mívá 4–12 cm. Z počátku hedvábně vláknitý, později šupinkatě rozpraskaný s promáčklinami nažloutlými a nahnědlými. Lupeny jsou z počátku narůžovělé, postupně se stářím mění barvu do masové červené, koncem života pak do tmavo- až černohněda. Třeň bývá 5–10 cm dlouhý, tlustě válcovitý a 2–4 cm široký. Buď je čistě bílý, nebo narůžovělý, později ve stáří u báze rezavý či nahnědlý a u klobouku mírně zúžený. Dužnina je po zranění bílá, nebo mění svoji barvu dorůžova. Má příjemnou vůni a chuť. Výtrusy jsou kapkového tvaru 7–8 × 4–5 μm veliké, hnědé.", "section_level": 1}, {"title": "Výskyt.", "content": "Vyskytuje se na hnojených travnatých ekosystémech mírného pásu, to jest na loukách a v příkopech; roste i na polích (jako jsou strniště) či na kompostech. Příležitostně též v zahradách. Pilát \"In\" Staněk ale uvádí, že \"Psalliota campestris\" (někdy synonymum pro \"A. campestris\") je houba žijící v soužití trávami, tudíž pečárky rostoucí například na kompostech musí být jiným druhem.", "section_level": 1}, {"title": "Ekologie.", "content": "Roste jak jednotlivě, tak v útvarech označovaných jako čarodějné kruhy.", "section_level": 1}, {"title": "Rozmnožování.", "content": "Sbírá se od května do listopadu po velkých deštích, kdy se objevují jeho plodnice.", "section_level": 1}, {"title": "Taxonomie.", "content": "Základním rozlišovacím znakem pečárek od ostatních hub je, že se spory, respektive výtrusy tvoří na povrchu bazidíí, které se nalézají na lupenech či v rourkách ze spodní strany klobouku. Tyto houby se proto zařazují v systému do třídy stopkovýtrusých (protože se bazidiospora tvoří na stopce), vědecky Basidiomycetes. Na rozdíl od toho vřeckovýtrusé houby (Ascomycetes) vytvářejí výtrusy (askopsory) uvnitř vřecek, od kterých se po splynutí jader oddělují. Od tříd dolů jsou s fylogenetickým zařazením hub problémy a často se houby přeřazují z jednoho rodu do druhého a z jedné fylogenetické větve do jiné. Dříve se houby do taxonů řadily hlavně podle popisu plodnic, později i spor a mycélia. V poslední době se používají laboratorní metody porovnávající DNA. I přesto nejsou všechny houby z toho úhlu pohledu ještě popsány a porovnány s ostatními. Navíc je říše hub dosti proměnlivá a stále jsou objevovány druhy další. V případě pečárkotvarých (Agaricales) byly stejným znakem po století lupeny. S postupem rozvoje mykologie však vznikly i jiné řády s lupenitými houbami. Co se týká čeledi pečárkovité (Agaricaceae), tak zde z několika studií vyplývá, že jsou to houby úzce příbuzné čeledím lanýžovité (Hydnangiaceae), Cystodermateae, hnízdovkovité (Nidulariaceae), křehutkovité (Psathyrellaceae), slzečníkovité (Bolbitiaceae) a pavučincovité (Cortinariaceae). Do stejné fylogenetické větve agarikoidních hub patří i čeledi Inocybaceae, Crepidotaceae, Tubarie, Panaeoleae, límcovkovité (Strophariaceae), hlízovité (Hymenogasteraceae) a Gymnopileae, které se však rozdělují do několika pokročilejších vývojových větví. Do rodu pečárka (\"Agaricus\") se pak obecně řadily druhy podobné kloboukem s nevýrazným zbarvením. V poslední době ale přibývá studií, které současné taxonomické zařazení mění. Přesto však je rod \"Pečárky \"velmi málo probádaným rodem. Přesné rozlišovací znaky této houby nejsou známy. Snad jen to, že roste v travnatých ekosystémech a je úzce příbuzná k pěstované pečárce zahradní. Neuvádí se však jak. Dále je známo několik velmi podobných druhů, které mohou být identické. Problém tedy při sběru pečárek polních není, ale konkrétní určení druhu může být problematické až nepřesné. Synonyma pro pečárku polní (\"A. campestris\") tak jsou \"Agaricus campester\", \"Pratella campestris\", \"P. campester\", \"P. flocculosa\" či žampion polní. Již dříve zmíněný druh \"Psalliota campestris\", někdy česky nazývaný pečárka polní, byl často zaměňován právě za pěstovaný druh pečárka dvouvýtrusá (\"A. campestris\"). Později to bylo ale popřeno s tím, že tento druh žije pouze v symbióze s trávami a jedná se o pečárku polní. Dalším problémem při popisu pečárek je taxonomie, kdy na rozdíl od vědeckého názvosloví české vyžaduje i pro druhy dvouslovný název – jeden označující rod a druhý druh, ale není standardizován. Proto se mezi odbornou veřejností používá vědecké klasifikace a označení.", "section_level": 1}, {"title": "Hospodářské využití.", "content": "Pečárka polní (\"A. campestris\") je sbírána pouze k vlastní spotřebě. Například v České republice není její výkup a následný prodej povolen. V průmyslové výrobě je nahrazen hlavně bílou formou pečárky dvouvýtrusé (\"A. bisporus\"), někdy označované jako pečárka zahradní (\"A. hortensis\").", "section_level": 1}, {"title": "Gastronomie.", "content": "Stejně jako tržní pečárka dvouvýtrusá (\"A. bisporus\") je i pečárka polní jedlá chutná houba využívaná široce v gastronomii.", "section_level": 1}], "src_summary": "Pečárka polní (\"Agaricus campestris\") je stopkovýtrusná houba z čeledi pečárkovité (Agaricaceae). Má řadu synonym jako \"Agaricus campester\", \"Pratella campestris\", \"P. campester\", \"P. flocculosa\" či žampion polní (\"Agaricus campestris\"). Poslední jmenovaný druh je ale prý mylně s tímto druhem spojován, neboť se dnes jedná o synonymum k pěstované pečárce pečárka dvouvýtrusá (\"A. bisporus\"). Tak mohlo docházet i k přesvědčení, že pečárka polní je pěstovanou houbou. Bližší studie však nebyly provedeny, a tak je i toto tvrzení nejisté.", "tgt_summary": "Agaricus campestris is a widely eaten gilled mushroom closely related to the cultivated button mushroom \"Agaricus bisporus\". It is commonly known as the field mushroom or, in North America, meadow mushroom.", "id": 309310}
{"src_title": "51 Pegasi b", "tgt_title": "51 Pegasi b", "src_document": [{"title": "Otázky.", "content": "Vědci nemohli uvěřit tomu, že se plynní obři nacházejí v těsné blízkosti hvězd. Zprvu se dokonce objevila teorie, že 51 Pegasi b je velmi hmotná pevná planeta, ale bylo velmi nepravděpodobné, že by bylo v protoplanetárním disku tolik materiálu, ale na druhou stranu to nemohl být plynný obr, protože by se atmosféra pod intenzivním zářením odpařila. Následná simulace však ukázala, že plynní obři mohou migrovat blíže ke své hvězdě z důvodu tahových sil proti disku materiálu nebo gravitačními perturbacemi s diskem. Podle vědců byly 51 Pegasi b a jiné podobné exoplanety původně vytvořeny daleko od své hvězdy. Nakonec bylo dokázáno, byť´s údivem, že 51 Pegasi b neztratila svou vodíkoheliovou atmosféru. Výpočet ukázal, že tato exoplaneta ztratila za svou existenci pouhých 5 % původní atmosféry.", "section_level": 1}, {"title": "Objevení.", "content": "Objev byl poprvé učiněn kanadskými vědci v roce 1988, ale ze strachu z toho, že se spletli, zprávu tajili. V roce 1994 tuto exoplanetu objevili švýcarští vědci Michael Mayor a Didier Queloz. Po půlročním bádání svůj objev zveřejnili. V populárních článcích se exoplanetě někdy přezdívá Bellerofontés, podle řeckého hrdiny.", "section_level": 1}, {"title": "Lokace a viditelnost.", "content": "Mateřská hvězda exoplanety 51 Pegasi b 51 Pegasi se nachází blízko centra souhvězdí Pegase, severozápadně od hvězdy se nachází Markab (Alfa Pegasi) a jihozápadně Sheab (Beta Pegasi).", "section_level": 1}, {"title": "Hvězda.", "content": "Hvězda 51 Pegasi je žlutý trpaslík spektrálního typu G4-5 Va. jako subgiant (IV). hvězda je 1,06 krát hmotnější než Slunce, průměr je 1,14 až 1,15 krát větší, 1,30 krát světelnější a 1,6 krát bohatší na těžké prvky jako např. železo. Na svůj spektrální typ je velmi velká a jasná. Může být stará 8,5 miliardy let. Jiná analýza naznačuje, že je o miliardu let mladší.", "section_level": 1}, {"title": "51 Pegasi b.", "content": "51 Pegasi b má 46 % hmotnosti Jupitera. Nachází se ve vzdálenosti 0,05 AU od 51 Pegasi. Oběžná dráha je téměř kruhová (0,03) a trvá 4,2 dne. Její poloměr je 1,2 krát větší než poloměr Jupiteru. Sklon k oběžné dráze může být menší než 85°. 51 Pegasi byla zapsána do 100 cílových hvězd NASA Terrestrial Planet Finder.", "section_level": 1}, {"title": "Obyvatelná zóna.", "content": "Vědci z University of Texas propočítali, že se obyvatelná zóna nachází ve vzdálenosti 1,20-2,00 AU od 51 Pegasi. Zde by mohly existovat skalnaté exoplanety s vhodnou vlhkostí, příhodným chemickým složením plynů a vodou v kapalné podobě, ale není pravděpodobné, že by nebyl její vývoj narušen migrací 51 Pegasi b ke hvězdě 51 Pegasi.", "section_level": 1}], "src_summary": "51 Pegasi b je první objevená exoplaneta v historii, nachází se v souhvězdí Pegase. Jedná se o planetu podobnou Jupiteru. Mateřskou hvězdu 51 Pegasi obíhá ve vzdálenosti pouhých 0,05 AU. V počátcích objevování exoplanet si vědci mysleli, že se jedná o výjimečný případ, ale další objevy ukázaly, že se plynní obři obři často nacházejí poměrně blízko u své hvězdy. Dříve se vědecký svět domníval, že se plynní obři nalézají alespoň ve vzdálenosti několika AU.", "tgt_summary": "51 Pegasi b (abbreviated 51 Peg b), unofficially dubbed Bellerophon , later formally named Dimidium , is an extrasolar planet approximately 50 light-years away in the constellation of Pegasus. It was the first exoplanet to be discovered orbiting a main-sequence star, the Sun-like 51 Pegasi, and marked a breakthrough in astronomical research. It is the prototype for a class of planets called hot Jupiters. In 2017, traces of water were discovered in the planet's atmosphere. In 2019, the Nobel Prize in Physics was awarded in part for the discovery of 51 Pegasi b.", "id": 1586391}
{"src_title": "Kozlík lékařský", "tgt_title": "Valerian (herb)", "src_document": [{"title": "Popis.", "content": "Kozlík lékařský je vytrvalá přímá bylina s charakteristickým pachem, dorůstající výšky asi 60 až 200 cm. Lodyha bývá přímá, v květenství větvená, rýhovaná a mimo uzliny lysá. Vyrůstá z krátkého, silného, vertikálního, podzemního oddenku. Lodyžní listy jsou lichozpeřené, dlouze řapíkaté, složené nejčastěji ze 7 až 9 párů lístků. Lístky jsou kopinaté, obvykle 7 až 12 mm široké, na okraji hustě zubaté, na bázi často sbíhají na vřeteno listu. Koncový lístek bývá stejně široký jako postranní lístky. Květenství je hustý, větvený, latovitý vidlan, složený z drobných oboupohlavných květů. Květy jsou bílé až růžové, 3 až 6 mm dlouhé, nálevkovité, vonné. Tyčinky a čnělka vyčnívají z korunní trubky, která je na bázi mírně vydutá. Kvete v létě, nejčastěji v červenci. Plody jsou kopinaté, lysé, 2 až 3,5 mm dlouhé nažky.", "section_level": 1}, {"title": "Výskyt.", "content": "Kozlík lékařský se v České republice vyskytuje roztroušeně až dosti hojně zejména v nižších polohách. Roste na trvale vlhkých půdách bohatých živinami, zejména dusíkem. Roste jak v přirozených, tak v druhotných společenstvech. Lze jej nalézt na vysokobylinných loukách, v lemových společenstvech, v údolních nivách a podél vodních toků i na synantropních stanovištích, jako jsou železniční náspy, silniční příkopy, hradní návrší a podobně. Nezřídka se také vyskytuje jako pozůstatek kultur. Vyskytuje se od nížin do kolinního a řidčeji až do submontánního stupně, kde roste v nadmořských výškách do 1000 metrů. Celkový areál výskytu kozlíku lékařského sahá od střední a jižní Evropy až po Ural.", "section_level": 1}, {"title": "Podobné druhy.", "content": "V České republice roste celkem 6 druhů kozlíků. Z nich jsou s kozlíkem lékařským zaměnitelné dva: kozlík ukrajinský (\"Valeriana stolonifera\") a kozlík výběžkatý (\"V. excelsa\"). Všechny tyto 3 druhy jsou řazeny do skupiny blízce příbuzných druhů, označované jako \"Valeriana officinalis\" agg. a někdy (např. ve starší literatuře) se od kozlíku lékařského ani nerozlišují. Kozlík výběžkatý se od kozlíku lékařského odlišuje zejména tvorbou nadzemních i podzemních výběžků a menším počtem lístků skládajících lodyžní listy. Kozlík ukrajinský kvete časněji než kozlík lékařský a má krátce řapíkaté až přisedlé střední lodyžní listy složené z většího počtu lístků. Na rozdíl od obou těchto druhů osidluje kozlík lékařský často synantropní stanoviště.", "section_level": 1}, {"title": "Využití.", "content": "Kozlík je léčivá rostlina známá již od středověku a již od pradávna se nejrůznějším způsobem upravuje a užívá. Je to jedna z vůbec prvních homeopaticky upravovaných bylin. Výchozím materiálem je sušený oddenek, získaný nejlépe v květnu. Oddenek se omyje studenou vodou a suší se při teplotě do 30 °C. Kozlíková tinktura se užívá při nespavosti, neurastenii, bolestech hlavy, křečovitých bolestech spojených s mdlobami, neuralgii, slabosti nohou, nervozitě, žaludečními křečemi, nadýmání a pocitům strachu. Kyselina valerová a izovalerová obsažené v kozlíku lékařském mají silný vliv na chování koček. Podobně jako vůně šanty kočičí vyvolává i vůně kozlíku u koček libý vjem. Sušený kozlík je tak možné použít při výrobě hraček pro kočky. Tinkturu lze použít ke zpříjemnění pobytu kočky v cizím prostředí atp.", "section_level": 1}, {"title": "Odkazy.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Externí odkazy.", "content": "", "section_level": 2}], "src_summary": "Kozlík lékařský (\"Valeriana officinalis\") je léčivá rostlina z čeledi zimolezovitých. Je to vysoká vytrvalá bylina se zpeřenými listy a hustými květenstvími drobných bílých nebo narůžovělých květů. Celá rostlina charakteristicky páchne. Vyskytuje se v nižších polohách po celé České republice. Kozlík lékařský je využíván jako léčivá rostlina a je i pěstován. Kozlík lékařský má také podobné účinky na kočky jako šanta kočičí - tato rostlina je silně přitahuje svou vůní a je běžné vidět kočky, které se kolem kozlíku lékařského pohybují nebo na ní leží.", "tgt_summary": "Valerian (\"Valeriana officinalis\", Caprifoliaceae) is a perennial flowering plant native to Europe and Asia. In the summer when the mature plant may have a height of , it bears sweetly scented pink or white flowers that attract many fly species, especially hoverflies of the genus \"Eristalis\". It is consumed as food by the larvae of some Lepidoptera (butterfly and moth) species, including the grey pug. Crude extract of valerian root may have sedative and anxiolytic effects, and is commonly sold in dietary supplement capsules to promote sleep.", "id": 2294133}
{"src_title": "Bernard Rappaz", "tgt_title": "Bernard Rappaz", "src_document": [{"title": "Boj za legalizaci konopí.", "content": "Poprvé byl Rappaz zatčen v prosinci 1996, poté co v létě téhož roku policii sám oznámil výrobu konopných vonných polštářků. Ta si sice jeho provoz prohlédla, ale zprvu nezakročila; pěstování a vlastnictví konopí a obchod s ním samy o sobě ve Švýcarsku nejsou ilegální, je pouze stanovena nejvyšší přípustná hladina obsahu THC, která je podstatně nižší než u konopí běžně používaného na výrobu marihuany a hašiše. V této vazbě poprvé nastoupil protestní hladovku, po jejíchž 42 dnech byl propuštěn. V listopadu 1997 se Rappaz zúčastnil se svou vlastní vypěstovanou odrůdou \"Walliser Queen\" na \"Cannabis Cupu\" US-amerického časopisu \"High Times\" v Amsterdamu. V lednu 1999 s ní vyhrál první cenu na \"Canna Swiss Cupu\" v Bernu. Další zatčení následovalo v listopadu 2001 za účelem vyšetřovací vazby. Opět okamžitě nastoupil hladovku, kterou protestoval proti pronásledování sedláků pěstujících konopí. Změna zákona, která měla umožnit tolerování pěstování konopí, byla tou dobou již schválena malou komorou švýcarského spolkového parlamentu, ještě ovšem nebyla právoplatná. V 56. den hladovky byl Rappaz pro zdravotní problémy hospitalizován, po 73 dnech vazby ji soud zrušil s oddůvodněním již neexistujícího nebezpečí zatemňování. V listopadu 2008 byl krajským soudem v Martigny shledán vinným, že mezi 1996 a 2001 pěstoval konopí, provinil se proti zákonu o omamných prostředcích a pral špinavé peníze. Policie u něj zabavila okolo 50 tun konopí. V rámci soudního projednávání přiznal prodej 5 tun, za které utržil zhruba 5 miliónů švýcarských franků (= tou dobou cca 3,5 miliónu eur, resp. 90 miliónů Kč). Bernard Rappaz byl odsouzen k 6 letům káznice; příslušný prokurátor požadoval 10 let. 20. března 2010 byl v Sionu vzat do vazby. Opět nastoupil protestní hladovku na protest proti podle jeho mínění bezprávnému trestnímu řízení proti němu; stěžuje si především na zaujatost walliských úřadů a justice. Ve znepokojivém zdravotním stavu byl posléze přeložen do vězeňského traktu bernské nemocnice Inselspital. Příslušná ministryně walliské kantonální vlády nařídila v červenci 2010 pro Rappaze připraveného zemřít nucenou výživu, kterou ovšem lékaři odmítli proti jeho vůli provést. 21. července přistoupily walliské úřady prozatím na jeho poslední požadavek domácího vězení, dokud nebude rozhodnuto o jeho stížnosti proti zamítnutí propuštění z vězení, na jeho statku ve walliském Saxonu, načež svoji hladovku přerušil. 26. srpna byl však Rappaz na základě rozhodnutí spolkového soudu, který jeho stížnost zamítl, opět uvězněn. V listopadu téhož roku walliský parlament podle všeobecného očekávání zamítl jeho milost. Současně se připravuje další trestní řízení pro podobné delikty jako dříve, údajně spáchané v letech 2001 až 2006. Podle zpráv Švýcarského rozhlasu z 23. prosince 2010 se Rappaz rozhodl k ukončení hladovky po 121 dnech ke 24. prosinci. Ve vydaném komuniké se mj. uvádí, že ho k tomu přimělo doporučení Evropského soudu pro lidská práva. Na tento se obrátil poté, co neúspěšně vyčerpal všechny možnosti přes švýcarské instance dosáhnout přerušení výkonu trestu.", "section_level": 1}, {"title": "Nucená výživa.", "content": "Paralelně s případem Bernarda Rappaze a jeho hladovek se řeší otázka, zda lze z úřední moci přinutit lékaře proti vůli hladovějícího k nucené výživě, kterou odmítli na Rappazovi provést. Argumentují jednak etickým hlediskem, kde je pro ně svobodná vůle pacienta nade vším a na druhou stranu i tím, že by mohla jeho zdravotnímu stavu případně i uškodit. V současnosti tento problém ve Švýcarsku není definitivně vyřešen.", "section_level": 1}], "src_summary": "Bernard Rappaz [\"bernár rapa\"] (* 18. února 1953) je švýcarský zemědělec z kantonu Wallis, velkopěstitel konopí. Stal se známým pěstováním konopí za účelem výroby marihuany a je proto obecně nazýván „Konopný sedlák“. V devadesátých letech 20. století začal Rappaz bojovat za liberalizaci obchodu s konopím a jeho konzumu. V širokou známost vešel také svými důslednými protestními hladovkami.", "tgt_summary": "Bernard Rappaz (born 18 February 1953) is a former Swiss farmer from Valais. He was known for his production of cannabis and was nicknamed \"Hanfbauer\" (hemp farmer).", "id": 2313714}
{"src_title": "Pečárka dvouvýtrusá", "tgt_title": "Agaricus bisporus", "src_document": [{"title": "Popis.", "content": "Vzhled plodnice se u druhů rostoucích volně v přírodě a těch, které jsou podomácku či průmyslově pěstovány, liší a to barvou. V přírodě rostoucí pečárka dvouvýtrusá (\"A. bisporus\") má v mládí zavalitý nahnědlý třeň ve tvaru hrušky a na povrchu hnědý jemně šupinatý klobouk, který se přimyká skoro ke třeni. Později se pochva trhá a zůstává v podobě bílé až bílo nahnědlé plachetky. Samotný klobouk je malý v poměru ke třeni a značně kulovitý, se stářím přibývá zvláště na průměru, avšak udržuje svůj půlkruhový tvar. Dosahuje průměru 50–120 mm. Je masitý a zespoda jsou z počátku lupeny masovité barvy v podobě stříšky, později se rozprostírají do vodorovné hladiny a mění se i jejich barva v tmavě hnědou. Stejně tak klobouk přibírá tmavší hnědou barvu a postupně od jeho obvodu ke středu se šíří šupiny. Někdy jsou lupeny v mládí zcela bílé. Výtrusy jsou vejčité až kulovité, purpurově hnědé barvy, dosahující rozměrů 6,5–7,5 na 5,5–6,5 mikrometrů. Třeň bývá 40–80 mm dlouhý, značně tlustý o průměru 10–30 mm, plachetka na něm zůstává ohnuta dolů. Dužnina je bílá, šťavnatá, po porušení mírně masově zbarvená, později mění barvu do rezava. Mycélium je bílé. Pěstované pečárky jsou velmi podobné, rozdíl je však v barvě – jsou bílé, klobouk má víc šupinek. V posledních letech však byly vypěstovány i nahnědlé tržní kmeny nazývané ve Spojených státech obchodním názvem \"crimini\" a \"portabello\".", "section_level": 1}, {"title": "Taxonomie.", "content": "Základním rozlišovacím znakem žampionů od ostatních hub je že se spory respektive výtrusy tvoří na povrchu bazidíí, které se nalézají na lupenech či v rourkách ze spodní strany klobouku. Tyto houby se proto zařazují v systému do třídy stopkovýtrusých (protože se bazidiospora tvoří na stopce), vědecky Basidiomycetes. Na rozdíl od toho vřeckovýtrusé houby (Ascomycetes), vytváří výtrusy (askopsory) uvnitř vřecek od kterých se po splynutí jader oddělují. Od tříd dolů jsou s fylogenetickým zařazením hub problémy a často se houby přeřazují z jednoho rodu do druhého a z jedné fylogenetické větve do jiné. Dříve se houby do taxonů řadili hlavně díky popisu plodnic, později i spor a mycélia. V poslední době se používají laboratorní metody porovnávající DNA. I přesto nejsou všechny houby z toho úhlu pohledu ještě popsány a porovnány s ostatními. Navíc je říše hub dosti proměnlivá a stále jsou objevovány druhy další. V případě pečárkotvarých (Agaricales) byly stejným znakem po století lupeny. S postupem rozvoje mykologie však vznikly i jiné řády s lupenitými houbami. Co se týká čeledi pečárkovité (Agaricaceae), tak zde z několika studií vyplývá, že jsou to houby úzce příbuzné čeledím lanýžovcovité (Hydnangiaceae), Cystodermateae, hnízdovkovité (Nidulariaceae), křehutkovité (Psathyrellaceae), slzečníkovité (Bolbitiaceae) a pavučincovité (Cortinariaceae). Do stejné fylogenetické větve agarikoidních hub patří i čeledi Inocybaceae, Crepidotaceae, Tubarie, Panaeoleae, límcovkovité (Strophariaceae), hlízovité (Hymenogasteraceae) a Gymnopileae, které se však rozdělují do několika pokročilejších vývojových větví. Do rodu pečárka (\"Agaricus\") se pak obecně řadily druhy podobné kloboukem s nevýrazným zbarvením. V poslední době ale přibývá studií, které současné taxonomické zařazení mění. Přese všechno je však rod \"Agaricus\" velmi málo probádaným rodem. Rozlišovacím znakem této pečárky jsou bazidiospory. Každá bazidie vytváří dvě bazidiospory na rozdíl od čtyř, jak je tomu u jiných pečárek. V současné době se žampión dvouvýtrusý (\"A. bisporus\") považuje za synonymum žampionu zahradního (\"A. hortensis\"), s tím že označení žampion zahradní bylo pro bílou formu pečárky dvouvýtrusé (\"A. bisporus\"). Dalším problémem při popisu pečárek je taxonomie, kdy na rozdíl od vědeckého názvosloví české vyžaduje i pro druhy dvouslovný název – jeden označující rod a druhý druh, ale není standardizován. Proto se mezi odbornou veřejností používá vědecké klasifikace a označení.", "section_level": 1}, {"title": "Rozšíření.", "content": "Pečárka dvouvýtrusá (\"A. bisporus\") je široce rozšířena v Severní Americe. Většina studií uvádí, že tato pečárka ze severoamerické přírody má svůj původ v Evropě a že se jedná o houby, které unikly z pěstíren. Studie Kerrigana \"et al.\" (1995) však ukázala, že vedle cizích pečárek dvouvýtrusých rostou v Severní Americe i druhy původní. Roste mimo les na hnojených pozemcích, jako jsou louky, komposty, zahrady a pole.", "section_level": 1}, {"title": "Rozmnožování.", "content": "Pečárka dvouvýtrusá (\"A. bisporus\") jako stopkovýtrusná houba podléhá pouze pohlavnímu rozmnožování. Rostlinné tílko je tvořeno soustavou hyf tvořených dvoujadernými buňkami. Díky tomu nepotřebuje toto mycélium splynout jako je tomu u většiny jiných hub, protože je již od počátku dikaryotní. Jedná se o tak zvaný sekundární homothalizmus. V příznivém období mycélium roste a přitom hromadí živiny včetně vody. To v ČR nastává od jara do podzimu, respektive od června do října, v průmyslových podmínkách ale kdykoliv. V určité fázi se hyfy začnou splétat a tvoří klubíčko tzv. primordium. To postupně narůstá a začíná se diferencovat klobouk a třeň. Plodnice se i nadále zvětšuje vlivem růstu hyf a následkem velkého příjmu vody. Postupně se také na lupenech diferencují basidie, kde dochází ke splynutí jader. Bazidie jsou tedy monokaryotické. Dále se na bazidii tvoří výrůstky do kterých vstupují meiozou vzniklá jádra jako následek dvojího dělení – do každé bazidiospory tedy vstoupí dvě jádra, protože u pečárky dvouvýtrusé (\"A. bisporus\") se tvoří pouze dva výtrusy. Následně je výtrus větrem zanesen do půdy. Vzniká tak klíčením nová hyfa tvořící postupně mycelium houby.", "section_level": 1}, {"title": "Hospodářské využití.", "content": "Pečárka dvouvýtrusá (\"A. bisporus\") je hlavně houbou průmyslovou. Průmyslově se běžně vyrábí a dodává zpracovaná ke konzumaci do restaurací a jídelen, ale i na pulty obchodů a supermarketů. Její prodej či výkup z běžného sběru je v ČR zakázán.", "section_level": 1}, {"title": "Historie pěstování.", "content": "Dnes jsou žampiony tohoto druhu pěstovány po celém světě. Jejich pěstování má dlouholetou tradici spadající již do 17. století, kdy se začínají ve Francii postupně pěstovat na záhonech. Zásluhu na tom má francouzský botanik ze 17. století Marchant a tehdejší pařížští zahradníci, kteří pěstovali v pařeništích, zakládaných na koňské mrvě, melouny. Toto prostředí nejen vyhovuje růstu podhoubí, ale i vzniku plodnic. První žampiony, které sklízeli, vyrůstaly po náhodném rozsevu výtrusů, přinesených větrem ze sousedních polí. Na zimu pařeniště přikrývali, aby v nich zadrželi teplo, vznikající postupným rozkladem čerstvé koňské mrvy a sklízeli žampiony postupně po celou zimu. Když se Marchantovi podařilo objasnit způsob rozmnožování žampionů, přestaly být kultury závislé na náhodě. Později se zjišťuje, že žampion nepotřebuje ke svému růstu světlo a tak se začínají pěstovat v podzemních prostorech. Nejprve se pěstují na záhonech, později v policích, oslích hřbetech (hromada s užší vrcholovou partií, než je základna) a bednách. V dnešní době jsou již žampionárny plně automatizovány. Největším producentem je USA, dále Čína, Nizozemsko a Velká Británie. Zároveň je žampion nejvíce produkovanou houbou ze všech z hlediska světové produkce.", "section_level": 2}, {"title": "Třídění a distribuce.", "content": "Pro pěstované žampiony existují ve světě různé normy. Například v České republice je to norma ČSN 46 3197, která udává 2 třídy jakosti. První třída dovoluje jen drobné odchylky od standardu, který vyžaduje standardně vypadající houby. Druhá třída pak povoluje větší odchylky. Ty se týkají tvaru, vybarvení, otlaků, dutosti třeně, velikosti, stop zeminy či poškození. Podle velikosti se pak dělí žampiony na malé, střední a velké. Zde hraje roli rozpětí klobouku. Dále norma vyžaduje bezpečné balení a viditelnou identifikaci s údaji jako název „Pěstované žampiony“, „čištěné“ či „nečištěné“, barva pokud není bílá, původ výrobku a další obchodní údaje.", "section_level": 2}, {"title": "Odrůdy a kmeny.", "content": "V dnešní době se v případě žampionů pro komerční účely používá řada kmenů.", "section_level": 2}, {"title": "Gastronomie.", "content": "Po celém světě jsou žampiony součástí jídelníčku řady národních kuchyní jako předkrmy, polévky, omáčky, omelety, pod masa, hlavní jídla či saláty. Mladé žampióny se nakládají do kyselých nálevů a jsou pak vítanou nízkokalorickou přílohou salátů či pokrmů z masa. U polévek, omelet a omáček. jsou ceněny jako jemná kořenitá přísada.", "section_level": 1}], "src_summary": "Pečárka dvouvýtrusá (\"Agaricus bisporus\" syn. \"Agaricus brunnescens\" (Peck.) Hlaváček, \"Psalliota bispora\" (J.E. Lange) F.H. Møller & Jul. Schäff.) česky též pečárka hnědá, pečárka zahradní, žampion dvouvýtrusný či žampión dvouvýtrusý je jedlá a pěstovaná houba z čeledi pečárkovité (Agaricaceae). V gastronomii je také užíváno názvu portobello.", "tgt_summary": "Agaricus bisporus is an edible basidiomycete mushroom native to grasslands in Europe and North America. It has two color states while immature – white and brown – both of which have various names, with additional names for the mature state. \"A. bisporus\" is cultivated in more than seventy countries, and is one of the most commonly and widely consumed mushrooms in the world.", "id": 2255946}
{"src_title": "Jotvata", "tgt_title": "Yotvata", "src_document": [{"title": "Geografie.", "content": "Leží v nadmořské výšce 82 metrů v jižní části údolí vádí al-Araba, cca 122 kilometrů od jižního břehu Mrtvého moře. Západně od obce se prudce zvedá aridní oblast pouště Negev. Obec se nachází 175 kilometrů od břehu Středozemního moře, cca 243 kilometrů jihovýchodně od centra Tel Avivu, cca 210 kilometrů jižně od historického jádra Jeruzalému a 38 kilometrů severoseverovýchodně od města Ejlat. Jotvata obývají Židé, přičemž osídlení v tomto regionu je etnicky převážně židovské. Obec je jen 2 kilometry vzdálena od mezinárodní hranice mezi Izraelem a Jordánskem. Jotvata je na dopravní síť napojena pomocí dálnice číslo 90. Poblíž vesnice se nalézá menší letiště.", "section_level": 1}, {"title": "Dějiny.", "content": "Jotvata byla založena v roce 1951. Vznikla v prosinci 1951. Původně šlo o polovojenské sídlo typu Nachal. V roce 1957 se změnil na ryze civilní sídlo. Zpočátku se osada nazývala Ejn Radi'an (עין רדיאן), nynější jméno kibucu je odvozeno od biblické lokality \"Jotbata\" zmiňované jako tábořiště Izraelitů v Knize Numeri 33,34 Slavnostního převodu vesnice na civilní sídlo se zúčastnil izraelský premiér David ben Gurion a jeho spolupracovníci včetně Šimona Perese. Do roku 1960 pobývali osadníci v provizorních ubikacích. Kibuc si zachovává prvky kolektivismu ve svém hospodaření. Už v roce 1979 ale přešel od kolektivní k rodinné výchově děti. Sídlí tu úřady Oblastní rady Chevel Ejlot. Funguje tu regionální základní škola, zdravotní středisko, plavecký bazén, sportovní areály a synagoga. Místní ekonomika je založena na zemědělství (palmové háje a polní plodiny, chov dobytka). Kibuc provozuje velkou firmu Yotvata Dairy na produkci mléčných výrobků a ovocných šťáv, která má celostátní význam. Poblíž vesnice se nalézá turisticky využívaná přírodní rezervace Jotvata Chaj Bar a také starověká archeologická lokalita údolí Timna.", "section_level": 1}, {"title": "Demografie.", "content": "Obyvatelstvo kibucu je sekulární. Podle údajů z roku 2014 tvořili naprostou většinu obyvatel v Jotvatě Židé - cca 600 osob (včetně statistické kategorie \"ostatní\", která zahrnuje nearabské obyvatele židovského původu ale bez formální příslušnosti k židovskému náboženství, cca 700 osob). Jde o menší obec vesnického typu s dlouhodobě mírně rostoucí populací. K 31. prosinci 2014 zde žilo 658 lidí. Během roku 2014 populace klesla o 1,2 %.", "section_level": 1}], "src_summary": "Jotvata ( יָטְבָתָה, v oficiálním přepisu do angličtiny Yotvata) je vesnice typu kibuc v Izraeli, v Jižním distriktu, v Oblastní radě Chevel Ejlot.", "tgt_summary": "Yotvata (, ) is a kibbutz in southern Israel. Located on the Arabah road in the southern Negev, it falls under the jurisdiction of Hevel Eilot Regional Council. In it had a population of . The Arabah valley is an arid desert where the average annual rainfall is less than 30 mm and temperatures often exceed 40 °C (104 °F) in summer, and 21 °C (70 °F) in winter.", "id": 1189555}
{"src_title": "Świeradów-Zdrój", "tgt_title": "Świeradów-Zdrój", "src_document": [{"title": "Historie.", "content": "První zmínka o obci se objevuje roku 1337, kdy je zmiňován název hospody \"Fegebeutel\", po níž je pojmenovaná místní osada pastýřů a dřevorubců nacházející se v horní části údolí řeky Kwisy. Pojmenování \"Flinsberg\" se však datuje až od roku 1524.", "section_level": 1}, {"title": "Léčivé prameny.", "content": "Zdejší léčivé prameny se dostávají do povědomí v 16. století. Roku 1572 o jejich výjimečných vlastnostech píše berlínský lékař Leonard Thurneysser. Zmiňovány jsou i ve slezské kronice Bedřicha Lucy z roku 1683. Po dalším přibližně půl století (roku 1739) nechávají tehdejší majitelé rodina Schaffgotschů specializovanou komisí odborně prozkoumat a popsat zdejší léčivé prameny. Z jejího zjištění vyplývá, že prameny „\"zlepšují chuť k jídlu, zastavují nevolnost, zmírňují úzkostní stavy a nemoci žaludku či jater\"”, čímž potvrzuje účinnost pramenů při léčení zdravotních neduhů. Následně byl roku 1768 postaven zdejší první lázeňský dům. V roce 1895 postihuje obec nešťastná událost, kdy dochází k tragickému požáru, který ničí lázeňskou výstavbu. Popelem tehdy lehl Zřídelní dům. Po čtyřech letech od této události (roku 1899) je však otevřen nový Lázeňský dům. Svého vrcholu dosáhl rozvoj lázní ve dvacátých letech 20. století. Na počátku 30. let téhož století navíc poslední německý starosta města – Paul Schmidt – náhodně odhaluje radioaktivní vlastnosti zdejších léčivých vod.", "section_level": 2}, {"title": "Po druhé světové válce.", "content": "Po ukončení druhé světové války se obec přejmenovala na \"Wieniec\", ovšem po roce se vrátila k svému původnímu názvu \"Świeradów\", který byl rozšířen o dovětek \"Zdrój\" ( lázně). Vlastní lázně obnovily svou činnost 26. května 1946. Roku 1973 dochází ke sloučení sousední lázeňské obce Czerniawa Zdrój do Świeradówy-Zdróje.", "section_level": 2}, {"title": "Doprava.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Železniční doprava.", "content": "Dne 31. října 1909 byla do města postavena železniční trať, což významně pomohlo rozvoji zdejších lázní. Trať však byla v roce 2000 zrušena.", "section_level": 2}, {"title": "Silniční doprava.", "content": "Silnicemi je město spojené se Szklarskou Porębou, Mirskem a přes hraniční přechod do České republiky také s Novým Městem pod Smrkem.", "section_level": 2}, {"title": "Lanová doprava.", "content": "Od zimy roku 2008 je v provozu lanovka na Stóg Izerski.", "section_level": 2}, {"title": "Kultura.", "content": "V roce 1979 se konal první ročník slavnosti „Dny kvetoucích rododendronů”. Roku 1993 navíc Jurgen Gerard Blum-Kwiatkowski otevřel zdejší Muzeum reduktivního umění.", "section_level": 1}, {"title": "Pamětihodnost.", "content": "Významnou stavbou je kostel svatého Josefa. Byl postaven roku 1899 jako soukromý katolický kostel tehdejších majitelů obce - rodiny Schaffgotschů - pro rodinu a jejich služebnictvo. Kostel je trojlodní s mnohohranou apsidou, je postaven v novogotickém stylu a na jeho severovýchodní straně jsou postaveny dvě věže s hodinami a zvony. Okna jsou vyzdobena vitrážemi, které zobrazují: Kostel je vyzdoben též křížovou cestou namalovanou na měděných deskách. Z důvodu stoupajícího počtu věřících přestal kostel kapacitně vyhovovat. Proto k němu byla v sedmdesátých letech 20. století dostavěna moderní část.", "section_level": 1}], "src_summary": "Świeradów-Zdrój (dříve jen Świeradów, po druhé světové válce krátce též Wieniec, Bad Flinsberg) je lázeňské město na jihu Polska v Dolnoslezském vojvodství poblíž hranic s Českou republikou (u Frýdlantského výběžku).", "tgt_summary": "Świeradów-Zdrój () is a spa town in Lubań County, Lower Silesian Voivodeship, in south-western Poland near the border with the Czech Republic. The town is located in the Kwisa valley of the Jizera Mountains, a part of the Sudetes range. It lies approximately south of Lubań, and west of the regional capital Wrocław. Świeradów received its town privileges in 1946. As at 2019, it has a population of 4,147.", "id": 2159914}
{"src_title": "Petr Kellner", "tgt_title": "Petr Kellner", "src_document": [{"title": "Osobní život.", "content": "Petr Kellner se narodil v České Lípě, své mládí však prožil v Liberci. V roce 1982 vystudoval Střední ekonomickou školu v Liberci a v roce 1986 Vysokou školu ekonomickou v Praze, obor ekonomika průmyslu. Je podruhé ženatý, jeho druhou manželkou je Renáta Kellnerová. Má čtyři děti, mezi které patří Anna Kellnerová, úspěšná česká parkurová jezdkyně.", "section_level": 1}, {"title": "Podnikatelská kariéra.", "content": "Petr Kellner pracoval jako referent v podniku zahraničního obchodu Strojimport Praha a poté jako asistent produkce a produkční ve Filmovém studiu Barrandov. V roce 1991 Petr Kellner, Milan Maděryč a Milan Vinkler společně založili v Teplicích PPF investiční společnost (od 1997 byla založena nová společnost PPF). Provozní kapitál dodali z prostředků státního podniku Sklo Union a.s. Teplice jeho top manažeři Štěpán Popovič a Jaroslav Přerost, za což se stali členy představenstva PPF. Jednalo se údajně o 40 milionů korun. PPF později půjčku bezezbytku splatila. Další okolnosti vzniku PPF nejsou úplně jasné, podle Vinklera měl například Maděryč podrobnou představu, jak bude privatizace probíhat, protože se neoficiální cestou dostal k materiálům ministerstva financí, což se ale nikdy neprokázalo. Mezi Kellnerovy největší úspěchy patří privatizace a transformace České pojišťovny, kterou v roce 1996 svěřili PPF do správy tehdejší akcionáři za účasti vlády České republiky. Ministr financí Ivan Kočárník se po odchodu z vlády stal také členem jejího nejvyššího vedení. V roce 2008 se Česká pojišťovna stala součástí společného podniku PPF a italské Assicurazioni Generali se jménem Generali PPF Holding (GPH). V této souvislosti byl Petr Kellner zvolen členem správní rady pojišťovny Generali, odkud odešel v březnu 2013, a to po prodeji části podílu PPF v GPH. Během pětadvaceti let své činnosti se PPF stala jednou z největších mezinárodních investičních skupin působících v Evropě, Rusku, Asii i USA. Petr Kellner je zakladatel a majoritní akcionář skupiny PPF. Skupina investuje do řady odvětví od bankovnictví a finančních služeb, přes telekomunikace, biotechnologie, nemovitosti, maloobchodní služby (e-commerce), pojišťovnictví až po zemědělství a působí v České republice, na Slovensku, v Rusku, Kazachstánu, Francii, Německu, Spojeném království, Číně, Vietnamu, USA i dalších zemích.", "section_level": 1}, {"title": "Majetek a jeho struktura.", "content": "Hlavním majetkem Petra Kellnera je přímý a nepřímý 98,93% podíl v PPF Group N.V., která měla v roce 2015 konsolidovaná aktiva ve výši 21,6 mld. EUR (asi 583 mld. Kč), výnosy 6,2 mld. EUR (asi 167 mld. Kč), čistý zisk ve výši 352 mil. EUR (asi 9,5 mld. Kč). Majetek Petra Kellnera odhadl časopis Forbes v roce 2006 na 3 miliardy USD (75 miliard Kč), a tím jej zařadil na listině nejbohatších lidí světa na 224. místo. V roce 2007 časopis Forbes odhadl jeho jmění na 6 miliard dolarů, díky čemuž si polepšil v žebříčku na 119. místo. Odhadem z roku 2008 se s 9 miliardami dolarů (tehdy 150 miliard Kč) posunul již do první stovky nejbohatších lidí (91. místo). Podle žebříčku Forbes pro rok 2009, poznamenaným světovou finanční krizí, se Kellner umístil na 76. místě s majetkem odhadovaným na 6 miliard dolarů (přes 126 miliard korun). Pro rok 2010 byl majetek Petra Kellnera odhadnut časopisem Forbes na 7,6 miliardy dolarů (zhruba 143 miliard korun), což sice představovalo nárůst o 1,6 miliardy dolarů, ale přesto si v žebříčku nejbohatších lidí pohoršil o třináct míst. Pro rok 2011 časopis Forbes zařadil Kellnera na 97. místo svého žebříčku a odhadl jeho majetek na 9,2 miliardy dolarů. K roku 2013 se však jeho majetek vyšplhal na hodnotu 10,4 miliardy dolarů (202,3 miliardy Kč). Ke dni 1. března 2016 Forbes odhadl Kellnerův majetek na 10,6 miliardy dolarů a v žebříčku světových miliardářů ho zařadil na 96. místo. Ke dni 16. června 2019 Forbes odhaduje majetek na 15,5 miliardy dolarů a tím se zařadil na 73 místo světových miliardářů. Kellner vlastnil letadlo Gulfstream G500, které neslo jméno Káně. V říjnu roku 2010 vyměnil dosavadní letadlo Gulfstream za podstatně větší Boeing Business Jet 737-700. Jeho vila ve Vraném nad Vltavou od architekta Josefa Pleskota se dostala do učebnic architektury a získala několik architektonických cen. V současné době žije ve své rozsáhlé rezidenci v Podkozí na Berounsku. V roce 2009 nechal dokončit rekonstrukci objektu Stará celnice v osadě Jizerka v Jizerských horách, kterou využívá jen velmi zřídka pro rekreaci. U objektu vybudoval helipad, který v případě potřeby slouží Horské službě. S manželkou vlastní také vilu na Hanspaulce (odhadovaná cena 250 milionů korun) vedle bývalého Hotelu Praha; okolní pozemky vlastní společnost patřící pod PPF Holding. Dále vlastní byt na sídlišti v pražských Vokovicích, srub v Alpách, dům v Katalánsku či vilu na Barbadosu.", "section_level": 1}, {"title": "Dobročinnost.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Nadace Educa.", "content": "V prosinci 2002 založil spolu se svou manželkou Renátou Kellnerovou nadaci Educa. Nadace Educa v následujících letech získala dary v řádu několika set milionů korun, především od firem ze skupiny PPF. Nadace v letech 2004–2005 poskytla celkem 382 milionů korun na vybudování a provoz osmiletého gymnázia internátního typu Open Gate - Gymnázium a základní škola ve středočeských Babicích. V roce 2011 byla nadace sloučena s Nadací The Kellner Family Foundation.", "section_level": 2}, {"title": "Podpora kultury.", "content": "Ze sponzorských příspěvků Kellnerovy firmy PPF žijí Divadlo Járy Cimrmana či Letní shakespearovské slavnosti. Kellner vlastní i jednu z největších soukromých sbírek fotografií Josefa Sudka. Společnost PPF Art, která patří do skupiny PPF, provozuje Ateliér Josefa Sudka a Galerii Václava Špály. Je také správcem sbírky české a slovenské fotografie. PPF Art rovněž spravuje sbírku obrazů a dalších uměleckých děl, představující průřez především českou malbou od konce 19. století do současnosti.", "section_level": 2}, {"title": "The Kellner Family Foundation.", "content": "Nadace The Kellner Family Foundation je rodinná nadace Renáty a Petra Kellnerových založená v roce 2009. V roce 2011 se na základě rozhodnutí správních rad rodinných nadací manželů Kellnerových sloučila s Nadací Educa. Všechny projekty Nadace Educa nadále pokračují pod hlavičkou Nadace The Kellner Family Foundation. Nadace se zaměřuje na zvyšování kvality vzdělávání ve veřejných základních školách v České republice (projekt „Pomáháme školám k úspěchu“), podporuje sociálně znevýhodněné studenty gymnázia Open Gate a poskytuje granty českým studentům pro studium na zahraničních univerzitách (Projekt Univerzity). Přispívá také dalším jednotlivcům a institucím na projekty z oblasti vzdělávání, kultury a podpory zdraví.", "section_level": 2}], "src_summary": "Petr Kellner (* 20. května 1964 Česká Lípa) je český podnikatel, majoritní vlastník (98,93 %) v Nizozemsku registrované holdingové společnosti PPF Group N.V. V letech 2007 až 2013 byl také členem správní rady italské finanční skupiny Assicurazioni Generali, která společně s PPF tvořila mezinárodní pojišťovací holding, jenž vlastní mj. Českou pojišťovnu. Je nejbohatším občanem České republiky. Americký časopis Forbes odhadl Kellnerův majetek ke dni 1. července 2019 na 15,5 miliardy dolarů a v žebříčku světových miliardářů ho zařadil na 73. místo, podle agentury Bloomberg byl však na 78. místě. Ke dni 10. srpna 2016 odhadl časopis Forbes Kellnerův majetek na 11,4 miliardy dolarů a zařadil jej na 102. místo v žebříčku nejbohatších lidí světa. V roce 2018 obsadil Petr Kellner v žebříčku nejbohatších lidí světa magazínu Forbes 88. místo s odhadovaným majetkem ve výši 15,5 miliardy dolarů. Podle novináře Erika Besta je Kellner jedním z pěti nejvlivnějších lidí v České republice.", "tgt_summary": "Petr Kellner (born 20 May 1964) is a Czech billionaire businessman. In 2018, Kellner ranked #88 on the \"Forbes\" World's billionaires list, with an estimated net worth of US$15.5 billion.", "id": 7837}
{"src_title": "Benz Patent Motorwagen číslo 1", "tgt_title": "Benz Patent-Motorwagen", "src_document": [{"title": "Kočár bez koní.", "content": "Pohon vozu představoval jednoválcový čtyřtaktní zážehový motor o objemu 0,954 litru. Řada prvků tohoto motoru se dodnes vyskytuje u spalovacích motorů: kliková hřídel s protizávažím, elektrické zapalování, vodní chlazení. Podle Benzova měření byl výkon motoru 0,67 HP (0,5 kW) 250 ot./min. (podle pozdějších testů Technické univerzity ve Stuttgartu mohl motor poskytovat 0,9 HP (0,67 kW) při 400 ot./min.) Na svou dobu šlo o extrémně lehký motor o hmotnosti asi 100 kg. Měl otevřenou klikovou skříň a odkapávací olejový systém. Motor stabilizoval velký horizontální setrvačník. Odpařovací karburátor pro přípravu směsi obsahoval zásobu 1,5 litru paliva a byl řízen šoupátkem pro regulaci výkonu a otáček motoru. Toto šoupátko bylo pod sedadlem řidiče. Zapalování věnoval Benz mnoho času a vývoje, než našel řešení, které odpovídalo nízkému výkonu tehdejších baterií. Pro zvýšení napětí použil indukční cívku. Zapalovací svíčku vyvinul Benz sám, pozdější výzkum ukázal, že materiál jejích elektrod víceméně odpovídal komerčním zapalovacím svíčkám z třicátých let 20. století. Chlazení spalovacího motoru byl zvláštní problém, jelikož nešlo motor připojit k vodovodu jako u stacionárních motorů. Využil tedy jednoduché chlazení odpařováním, které se ukázalo být u malého výkonu motoru účinné a dostatečné. Na 100 kilometrů vůz spotřeboval 10 litrů paliva, kterým byl lehký benzín ligroin, v té době prodávaný v lékárnách jako čistič na skvrny. Rám vozu byl ze svařovaných ohýbaných ocelových trubek. Celé vozidlo bylo postaveno jako tříkolový velocipéd (viz patent). Přední kolo viselo na neodpružené vidlici a bylo řízeno klikou. Benz sám vyráběl všechny tři obruče potažené pevnou gumou. Kola dodávala továrna jízdních kol Adler ve Frankfurtu nad Mohanem. V kolech již bylo kuličkové ložisko. Přenos výkonu motoru od klikové hřídele k zadním kolům byl řešen pomocí dvou plochých řetězů, vlevo a vpravo od předlohy s diferenciálem. Na hřídeli předlohy byl vedle kotouče pro záběr také kotouč pro volnoběh. Plochým řemenem, který zastával také úlohu spojky, se poháněla zadní pevná náprava, přes eliptické péra spojená s rámem vozu. Tento první automobil měl pouze jeden rychlostní stupeň v podobě pevně instalovaného disku a integrovaný diferenciál. Neměl žádné další převodové stupně a ani zpátečku. Místo spojky zde pracoval mezi motorem a hřídelí plochý pás. Vůz používal k brzdění ruční páku na hřídelní řemenici.", "section_level": 1}], "src_summary": "Benzův patentní motorový vůz číslo 1 (nebo také Benzova tříkolka 1, ), vyrobený v roce 1886 Carlem Benzem, je považován za první automobil poháněný spalovacím motorem. Od mládí se Benz snažil sestrojit vůz, který by se pohyboval pomocí motoru spojeného s podvozkem (nebylo jednoduché přidat motor na stávající vozidlo). Patent na toto vozidlo získal Benz dne 29. ledna 1886, zapsán byl jako \"Deutsches Reichspatent\" č. 37435. První veřejné představení prototypu se konalo v červnu 1886 v Mannheimu. Tento vůz má mnoho podobností s moderními vozy, jako jsou benzínový motor, elektrické zapalování, karburátor, vodní chladič a podvozek.", "tgt_summary": "The Benz Patent-Motorwagen (\"patent motorcar\"), built in 1885, is widely regarded as the world's first production automobile, that is, a vehicle designed to be propelled by an internal combustion engine. The original cost of the vehicle in 1885 was 600 imperial German marks, approximately 150 US dollars (). The vehicle was awarded the German patent number 37435, for which Karl Benz applied on 29 January 1886. Following official procedures, the date of the application became the patent date for the invention once the patent was granted, which occurred in November of that year. Benz's wife, Bertha, financed the development process. Benz unveiled his invention to the public on 3 July 1886, on the Ringstrasse in Mannheim. About 25 Patent-Motorwagen were built between 1886 and 1893.", "id": 1715612}
{"src_title": "Národní památka Hanford Reach", "tgt_title": "Hanford Reach National Monument", "src_document": [{"title": "Divoká zvěř.", "content": "V národní památce se nachází dva typy prostředí: poušť a řeka. Ostrovy, peřeje a štěrkové lavice nabízejí podporu pro čtyřicet tři druhů ryb. Tře se zde velké množství lososů čavyča. Ohrožené druhy těchto lososů a také pstruhů duhových využívá místo k migraci. Ve \"Fitzner-Eberhardt Arid Lands Ecology Reserve\", rezervaci, která je součástí památky, žije velké množství jelenů wapiti. Počet jedinců ve stádech se liší podle ročního období. Na jaře a v létě zde žije průměrně 150 jedinců, na podzim 350 a v zimě až 670. Archeologové věří, že wapitiové se v oblasti nachází již 10 tisíc let. V polovině devatenáctého století ale mnoho druhů v oblasti vymřelo. Wapiti Nelsonův byl přinesen zpátky ve třicátých letech dvacátého století. Suchá pouštní část památky je domovem dvaačtyřiceti druhů savců. Nejvíce se zde vyskytují myšovití, konkrétně křečci američtí, reithrodontomys megalotis a křeček hmyzožravý. Velcí savci jako rysové červení, pumy americké a jezevci se zde vyskytují v menších počtech.", "section_level": 1}, {"title": "Nukleární rezervace.", "content": "Hanford Reach je domovem devíti nukleárních reaktorů, z nichž je nejznámějším reaktor B. Byl zkonstruován ve třinácti měsících druhé světové války jako první reaktor plného rozsahu na světě. Plutonium z reaktoru bylo poprvé použito při zkouškách bomb v Novém Mexiku a o měsíc později jako součást bomby Fat Man, která byla shozena na Nagasaki. Důležitost reaktoru vedla k mnoha vyznamenáním, je Národní historickou mechanickou památkou, Nukleární historickou památkou, Národní historickou památkou a patří do Národního registru historických míst.", "section_level": 1}, {"title": "Využití.", "content": "Památka je otevřena od dvou hodin před svítáním do dvou hodin po setmění. Některé části jsou přístupné veřejnosti, jiné ne:", "section_level": 1}], "src_summary": "Národní památka Hanford Reach (\"angl. Hanford Reach National Monument\") je americká národní památka ve státě Washington. V roce 2000 byla vytvořena z toho, co bylo ochranným pásem okolo nukleárního komplexu Hanford. Oblast byla nezasažená zemědělstvím, ani jinými lidskými aktivitami od roku 1943. Památka je pojmenovaná po Hanford Reach, což je poslední sekce volného proudu řeky Columbie. Bývalý prezident Bill Clinton památku vytvořil na základě svého prezidentského dekretu. Mnohé kmeny původních obyvatel využívaly v minulosti tuto oblast k lovu a sběru surovin. Geograficky je součástí Columbijské náhorní plošiny, vytvořené tokem čedičové lávy a erozí vody. Zdejší křovinatá krajina je drsná a suchá, naprší zde pouze okolo 250 mm srážek za rok. Žije zde široká škála rostlin a zvířat, Hanford Reach nabízí jedno z nejlepších míst pro tření lososů. 48 neobvyklých či ohrožených druhů zde našlo své působiště, stejně jako několik druhů hmyzu, které nikde jinde na Zemi nenajdeme.", "tgt_summary": "The Hanford Reach National Monument is a national monument in the U.S. state of Washington. It was created in 2000, mostly from the former security buffer surrounding the Hanford Nuclear Reservation (Hanford Site). The area has been untouched by development or agriculture since 1943. Because of that it is considered an involuntary park. The monument is named after the Hanford Reach, the last non-tidal, free-flowing section of the Columbia River in the United States, and is one of eight National Monuments administered by the U. S. Fish and Wildlife Service; part of the monument within the Hanford Site is also managed by the Department of Energy. President Bill Clinton in 2000. In May 2017, the Interior Department announced that Hanford Reach was one of 27 National Monuments under review for possible rescinding of their designation. Ancestors of the Wanapum People, Yakama Nation, Confederated Tribes of the Colville, Confederated Tribes of the Umatilla Reservation and the Nez Perce used the land for hunting and resource collecting. Geographically, the area is part of the Columbia River Plateau, formed by basalt lava flows and water erosion. The shrub-steppe landscape is harsh and dry, receiving between 5 and of rain per year. The sagebrush-bitterbrush-bunchgrass lands are home to a wide variety of plants and animals, and the Hanford Reach provides one of the Northwest's best salmon spawning grounds. Forty-eight rare, threatened, or endangered animal species have found refuge on the monument, as well as several insect species found nowhere else in the world.", "id": 15964}
{"src_title": "Carin Göringová", "tgt_title": "Carin Göring", "src_document": [{"title": "Původ.", "content": "Carin von Fock se narodila 21. října 1888 ve Stockholmu jako čtvrtá z pěti dcer plukovníka Karla svobodného pána von Focka a jeho manželky Huldine Beamishové. Otec pocházel ze zchudlého šlechtického rodu z Vestfálska, který přesídlil do Švédska, matka byla Irka se švédskými předky. Rodina byla finančně velmi dobře zajištěna a Carin tak prožila dětství i mládí v blahobytu a nezatížená problémy běžné reality.", "section_level": 1}, {"title": "Seznámení s Göringem.", "content": "V době, kdy se poprvé setkala se svým budoucím manželem Hermannem Göringem, tedy v roce 1920, byla již deset let provdána za Nielse Gustava, svobodného pána von Kantzow, s nímž měla osmiletého syna Thomase. Hermann Göring žil tehdy ve Švédsku, kde se živil jako pilot aerotaxi. Tak se také seznámil se švédským hrabětem Ericem von Rozenem, kterého za velmi špatných povětrnostních podmínek bezpečně dopravil svým letadlem na hraběcí zámek Rockelstad. Hrabě byl zkušenému pilotovi tak vděčný, že ho pozval k sobě domů. Jelikož byla švagrovou hraběte von Rozena, byla u něj tehdy na návštěvě a tak měla rovněž tu čest seznámit se s mladým a neohroženým pilotem Göringem. Hermann Göring strávil na zámku několik dní a s rodinou hostitele navázal velmi přátelský vztah. Netrvalo dlouho a manželstvím znuděná Carin von Kantzow podlehla šarmu mladého charismatického muže a stala se jeho milenkou. Tři měsíce po jejich prvním setkání už s Hermannem cestovala po Německu a Rakousku, kde spolu trávili romantické chvíle v Alpách. V roce 1922 svého manžela Nielse Gustava svobodného pána von Kantzow nadobro opustila a 13. prosince 1922 se s ním i rozvedla. Syn Thomas byl svěřen do péče otce. 25. ledna 1923 uzavřel Hermann Göring s Carin von Kantzow, rozenou von Fock, sňatek ve Stockholmu a 3. února 1923 na úřadě v Obermenzingu. Novomanželé se nastěhovali do vilky na předměstí Mnichova. O veškeré jejich finanční záležitosti se velkoryse postaral její exmanžel, svobodný pán von Kantzow, který svou bývalou ženu a jejího nového manžela finančně podporoval – hradil vedení jejich luxusní domácnosti, platil služebnictvo a posílal jim balíky s potravinami.", "section_level": 1}, {"title": "Život v exilu.", "content": "Svému druhému manželovi se stala oporou nejen v osobním životě, ale i v životě politickém. Stejně jako Hermann Göring, byla i ona nadšenou obdivovatelkou Hitlera a horlivou propagátorkou nacismu a antisemitismu. Během nepovedeného Mnichovského puče v roce 1923 byl Göring zraněn a následně musel i se svou manželkou uprchnout z Německa, kde na něj byl vydán zatykač. Manželé odešli do Rakouska a v roce 1924 do Švédska. Tehdy už byl Göring silně závislý na morfiu, které užíval na utišení krutých bolestí způsobených zraněním při nepovedeném puči. Trpěl také depresemi. Ve velmi špatném zdravotním stavu se nacházela i Carin, která již dlouhá léta trpěla anginou pectoris a revmatismem. Navíc u ní během exilu v Rakousku lékaři diagnostikovali nevyléčitelnou srdeční chorobu bez vyhlídek na delší život. Veškerý majetek manželů v Německu mezitím podlehl konfiskaci, účty byly obstaveny a zatykač vydán i na Carin.", "section_level": 1}, {"title": "Zpět v Německu.", "content": "Göring se do Německa vrátil v roce 1927 a znovu navázal přerušené vztahy s Hitlerem a s NSDAP, ze které byl během svého pobytu v exilu vyloučen. Po návratu dostal od Hitlera nabídku, aby se stal kandidátem NSDAP pro volby do Říšského sněmu. Hermann Göring nabídku přijal a v květnu 1928 byl zvolen jako jeden z jedenácti poslanců NSDAP. Těžce nemocná Carin tehdy přijela ze Švédska do Berlína, aby další život trávila po boku svého milovaného, a nyní i politicky úspěšného, muže. Její dosavadní nadšení pro národní socialismus se ještě upevnilo a tak se snažila získat pro Hitlerovu věc celou řadu významných osobností, především z řad šlechty. Göringovi vedli velmi čilý společenský život, kdy je pravidelně navštěvoval třeba korunní princ August Vilém von Hohenzollern, jeho bratr Eitel-Friedrich, knížata Wiedové a vrcholní politici nacistické strany.", "section_level": 1}, {"title": "Smrt a posmrtná cesta.", "content": "Zemřela ve Švédsku 17. října 1931 po srdečním záchvatu. Göring byl v té době v Německu. Smrt jeho milované ženy ho silně zasáhla, jelikož mu byla vždy oporou, povzbuzovala ho, podporovala a bezmezně s ním sdílela jeho slepé nadšení pro Hitlera a nacismus. Byla pohřbena na hřbitově v Lovö u Drottningholmu. V roce 1934 uspořádal Göring pompézní slavnostní převoz jejího těla ze Švédska do Německa, kde bylo tělo uloženo v cínové rakvi do soukromé krypty v nově vybudovaném Göringově domě, nazvaném Carinhall (nedaleko Eberswalde). Na jaře 1945, když už se blížila sovětská Rudá armáda, dal Hermann Göring Carinhall vyhodit do povětří a ostatky Carin nechal tajně zakopat v lese. Hrob byl přesto nalezen příslušníky Rudé armády a zneuctěn. Místní hajný mrtvé tělo zachránil, pohřbil a informoval příbuzné ve Švédsku. Po válce se však ve východním Německu dostali k moci komunisté a o převozu těla se nedalo uvažovat. Tělo bylo nakonec tajně exhumováno, pod cizím jménem zpopelněno a švédský pastor Heribert Jansson převezl urnu s popelem zemřelé do Švédska, kde byla uložena do svého původního hrobu na hřbitově v Lovö. Byl to její pátý pohřeb.", "section_level": 1}], "src_summary": "Carin Göringová (21. října 1888, Stockholm, Švédsko – 17. října 1931), rozená von Fock, provdaná a rozvedená von Kantzow, byla první manželka Hermanna Göringa.", "tgt_summary": "Carin Axelina Hulda Göring (née Fock; later Countess von Kantzow; 21 October 1888 – 17 October 1931) was the Swedish first wife of Hermann Göring.", "id": 1516382}
{"src_title": "Joseph Roth", "tgt_title": "Joseph Roth", "src_document": [{"title": "Život.", "content": "Narodil se v rodině židovského obchodníka v haličském městě Brody. Jeho otec se však brzy nato na cestě z Hamburku pomátl, byl odvezen do ústavu pro choromyslné a později k zázračnému rabínovi v Haliči, kde ještě dlouho jako nesvéprávný žil. Jeho choroba uvedla rodinu do těžkého postavení, protože matka se s manželem nemohla ani rozvést a chasidští židé pokládali choromyslnost za boží trest. Po maturitě roku 1913 odešel Roth do blízkého Lvova, kde začal studovat na univerzitě. O rok později odešel do Vídně, kde studoval filosofii a germanistiku, ale roku 1916 se dobrovolně přihlásil do armády a sloužil jako armádní novinář ve Lvově. Válka, smrt císaře Františka Josefa I. a rozpad Rakouska-Uherska znamenaly pro mladého Rotha těžký otřes – nejen ztrátu rakouské vlasti, ale i konec „starých časů“, s nímž se nikdy úplně nesmířil. Po válce nemohl ve studiu pokračovat a začal psát do novin, od roku 1920 v Berlíně. Roku 1922 se ve Vídni oženil s Friederike Reichler, od roku 1923 psal fejetony pro prestižní \"Frankfurter Zeitung\", přispíval ale i do jiných novin, např. \"Prager Tagblatt\". V první polovině 20. let inklinoval Roth k socialismu. V tomto duchu je zaměřená jeho publicistika do rakouských listů \"Der Neue Tag\" (do roku 1920) a \"Vorwärts\" (od 1922). V roce 1925 byl korespondentem \"Frankfurter Zeitung\" v Paříži a v následujících letech psal reportáže z cest např. po Sovětském svazu, který navštívil v létě 1926, Jugoslávii, Polsku a Itálii. Cesta do SSSR mu poskytla námět pro román \"Útěk bez konce\". Už v roce 1926 začala jeho žena trpět duševní nemocí, která se stále zhoršovala, takže od roku 1930 žila po ústavech a roku 1940 zahynula jako oběť nacistické eutanázie choromyslných. Její choroba jej velice trápila a snažil se hledat pomoc i u haličského rabína. Jelikož nic nepomáhalo, sám trpěl depresemi a podléhal alkoholu. 30. ledna 1933, tentýž den, kdy byl Adolf Hitler jmenován říšským kancléřem, emigroval Roth do Paříže, a v dopise Stefanu Zweigovi napsal: \"„Je jasné, že se blíží velká katastrofa a všechno to vede k nové válce. (...) Nedělejte si žádné iluze: vládne peklo.“\" I v následujících letech ale často cestoval hlavně do Holandska a do Polska, kde roku 1937 na pozvání polského PEN-klubu přednášel. I v exilu byl velmi činný, jeho situace se ale zhoršovala. V důsledku alkoholismu a oboustranného zápalu plic se v květnu 1939 zhroutil a brzy nato zemřel. Byl pohřben na katolickém hřbitově v Thiais jižně od Paříže, při pohřbu vznikl málem konflikt mezi rakouskými loajalisty, židy a komunisty, kteří Rotha všichni pokládali za svého člověka.", "section_level": 1}, {"title": "Význam a vliv.", "content": "Byl velmi bystrý pozorovatel a střízlivý zpravodaj, jeho dílo je však plné drobných mystifikací (například ohledně jeho původu a dětství, služby v armádě apod.) a tajemství. Zároveň to byl citlivý člověk, který ostře vnímal konec „starých časů“, kdy mohl být, jak napsal, \"zároveň Němcem a vlastencem mezi ostatními národy\". Po válce měl blízko k levicovým postojům, ale nikdy se nestal komunistou. Od konce 20. let, jak stoupal Hitlerův vliv, se však stále víc přikláněl k rakouským legitimistům, protože je pokládal – stejně jako katolickou církev – za možnou obranu proti nacismu. Na konci února 1938, jen několik málo dní před „anšlusem“ Rakouska, odcestoval do Vídně s úmyslem pokusit se přemluvit tehdejšího kancléře Schuschnigga, aby abdikoval ve prospěch Otty Habsburského. Ke schůzce s Schuschniggem však nedošlo a Roth se zklamaný vrátil do Paříže. Jeho romány měly jistý ohlas už před druhou světovou válkou, ale známost mu přinesly až po ní. Mnohé z nich byly přeloženy do řady jazyků i zfilmovány.", "section_level": 1}, {"title": "Dílo.", "content": "Větší polovinu Rothova díla tvoří fejetony a novinové články. Jeho hlavní romány jsou:", "section_level": 1}], "src_summary": "Joseph Roth (2. září 1894 Brody (Rakousko-Uhersko, Halič) – 27. května 1939 Paříž) byl rakouský spisovatel a novinář židovského původu, který se proslavil zejména romány \"Pochod Radeckého\" a \"Kapucínská krypta\".", "tgt_summary": "Joseph Roth, born Moses Joseph Roth (2 September 1894 – 27 May 1939), was an Austrian journalist and novelist, best known for his family saga \"Radetzky March\" (1932), about the decline and fall of the Austro-Hungarian Empire, his novel of Jewish life, \"Job\" (1930), and his seminal essay \"Juden auf Wanderschaft\" (1927; translated into English in \"The Wandering Jews\"), a fragmented account of the Jewish migrations from eastern to western Europe in the aftermath of World War I and the Russian Revolution. In the 21st century, publications in English of \"Radetzky March\" and of collections of his journalism from Berlin and Paris created a revival of interest in Roth.", "id": 1312474}
{"src_title": "Cujo", "tgt_title": "Cujo", "src_document": [{"title": "Děj.", "content": "Příběh se odehrává v americkém městě Castle Rock, nedaleko od města se 16. Června 1980 bernardýn Cujo nakazil vzteklinou, protože v malé podzemní jeskyni ho do čumáku kousl nakažený netopýr. Cuja dostal autoopravář Joe Camber s jeho ženou Charity a synem Brettem za odvedenou práci. V Castle Rocku žijí Manželé Vik a Donna Trentonovi a jejich malý syn Tad. Vik spolupracuje s Rogerem Breakstonem v jejich reklamní agentuře. Donna je ženou v domácnosti, její role se ji ale nezamlouvá, zamiluje se do opraváře nábytku, Stevena Kempa. Jejich románek nemá dlouhého trvání, Donna se s ním rozejde, při dramatickém rozchodu ji Steven málem znásilnil. Charity Camberová mezitím vyhrála v loterii 5000 dolarů a plánuje, že se vypraví s Brettem za svou sestrou Holy a jejím mužem Jimem do Connecticutu. Joe nebyl nadšený, ale souhlasil, protože si tajně naplánoval se svým přítelem a opilcem Garym Pervierem \"pánskou jízdu\" do Bostonu. Večer před odjezdem Brett shledá Cuja, zdá se mu, že je nemocný. Cujo má chuť na Bretta zaútočit, ale neučiní tak a raději uteče. Nebohému psovi jídlo nechutná, je mrzutý, bolí ho hlava, rozzuří ho jakýkoliv zvuk, který teď slyší lépe, než dříve. V okolí Garyho domu Cujo spatřil Garyho Perviera, myslel si, že právě tento muž mu způsobil jeho bolest, a tak ho v předsíni zabil. Joe jel vyzvednout Garyho. Našel však jen jeho zakrvácenou mrtvolu, Cujo zabil dalšího nevítaného hosta, Joe Cambera. Tentýž večer došel Vikovi Trentonovi anonymní dopis, od Stevena, anonymně se mu doznal ke vztahu s jeho ženou Donnou, o kterém neměl Vik ani tušení. Nešťastného Vika Donna ujistila, že krátký vztah se Stevenem už zakončila. Vik s Rogerem odletěl do New Yorku pracovat na reklamě na kukuřičné vločky. Den nato se Donna s Tadem ve starém Fordu Pinto, který byl ve špatném technickém stavu, vyjeli do Camberovy autoopravny v South Paris. Dům byl prázdný, hlídal tam Cujo, vrčel a měl krev v očích. Donna unikla do auta, které však již bylo zcela nepojízdné, stalo se tak jejich vězením na dlouhé dva dny. Donna se posléze odhodlala k boji s baseballovou pálkou, se chtěla dostat do domu a zavolat o pomoc, ale Cujo vyčkával a na Donnu zaútočil, pokousal ji, ale přežila a ukryla se zpět do auta. Steve Kemp mezitím v záchvatu žárlivosti vnikl do domu Trentonových a zdemoloval nábytek a zařízení domu. Napsal také Donně vzkaz a na manželské posteli zanechal svoje sperma. Vik se několikrát marně pokoušel zatelefonovat Donně, ale nedovolal se. Později zavolal policii, když policie zavolala Vikovi zpět a řekli mu o spoušti v jeho domě, tak Vik neprodleně odletěl zpátky domů. Policie po Stevenovi Kempovi vyhlásila pátrání, domnívala se, že matku s dítětem unesl. Jeden policista jel obhlédnout i autoopravnu Camberových. Když šerif Bennarman dojel na místo, tak ho Cujo zanedlouho zabil. Policie posléze zatkla Steva Kempa, přiznal se k vandalství, ale ne k únosu. Zásahové vozidlo i s Vikem vyjelo ke Camberovým. Cujo byl zastřelen, Donna osvobozena, Tad již byl mrtev. Následně Donna podstoupila léčbu vztekliny, která nejspíše bude úspěšná. Cujovy ostatky byly spáleny. Charity časem pořídila Brettovi nového psa, oříška Williho, tentokrát již ale očkovaného proti vzteklině.", "section_level": 1}, {"title": "Filmová adaptace.", "content": "Roku 1983 byl podle knihy natočen film \"Cujo, vzteklý pes\" (: ) v režii Lewise Teaguea, v hlavních rolích hráli Dee Wallace (Donna Trentonová), Daniel Hugh Kelly (Vic Trenton), Ed Lauter.", "section_level": 1}], "src_summary": "Cujo (: ) je psychologicko-hororový román od amerického spisovatele Stephena Kinga, který byl poprvé vydán roku 1981 (česky 1992), do češtiny přeložil Tomáš Vodák. Kniha obsadila 21. místo v kategorii „Best Fantasy Novel“ literární ceny Locus za rok 1981 a v roce 1982 získala Cenu Augusta Derletha.", "tgt_summary": "Cujo () is a 1981 psychological horror novel by American writer Stephen King about a rabid Saint Bernard. The novel won the British Fantasy Award in 1982 and was made into a film in 1983.", "id": 176563}
{"src_title": "Zahrada Rámova", "tgt_title": "The Garden of Rama", "src_document": [{"title": "Námět.", "content": "Román rozvádí děj předešlého dílu (\"Návrat Rámy\") a líčí příběh Nicole des Jardinsové, Richarda Wakefielda a Michaela O'Toola, kteří zůstali v Rámovi poté, co z něj odletěl zbytek průzkumné posádky.", "section_level": 1}, {"title": "Obsah knihy.", "content": "Kniha má celkem 5 kapitol:", "section_level": 1}, {"title": "Děj.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Nicolin deník.", "content": "Nicolin deník popisuje období, kdy jsou lidé v Rámovi. Je psána formou deníkových zápisů. Část začíná narozením prvního společného dítěte Richarda a Nicole, dcery Simone. Rodina žije v „doupěti“ pod útvarem zvaným New York. Své potřeby si zajišťuje u Rámanů přes komunikační zařízení, kam zadává specifikace potřeb ve formě chemického složení. Nicole se prioritně stará o svou dceru, Richard se snaží zdokonalovat technické vybavení a věnuje se tvorbě novým přístrojů (například malých robotů, kteří mají tvary různých historických postav) a Michael se snaží studovat. Ve vztahu k Simone se Richard chová spíše vlažně, kdežto Michael je velmi vřelý a se Simone tráví hodně času. Zároveň ji učí katolické věrouce. Nicole a Richardovi se narodí další dcera, Katie, která je však zcela odlišná od Simone. Simone je spíše klidná a nenáročná, Katie je velmi aktivní a vyžaduje neustálou pozornost. Mezi Richardem a Katie se vytváří zvláštní pouto. Nicole po čase začne mít podezření, zdali Richard nezačíná žárlit na Michaela. Zároveň ji napadá myšlenka, že za předpokladu, že stráví zbytek života v Rámovi, by bylo vhodné, aby jejich děti měly co největší diverzitu genů. To by se zajistilo tím, že by měla děti s Michaelem. Navíc u Richarda má podezření, že má sklon mít především dcery, zatímco u Michaela by byla velká pravděpodobnost, že bude mít syna. S tímto plánem se svěřuje Richardovi, který ji ze začátku podporuje. Ovšem Michael je proti, a i když se jej podaří přesvědčit, v danou noc se nedokáže dostatečně vzrušit. Stejná situace následuje i později. Na to již Richard reaguje velmi ostře a po jedné z hádek odchází od rodiny. Michael se cítí provinile a více se upíná k modlitbám. Následně se podaří Nicole Michaela přesvědčit k dalším pokusům a poté s ním i otěhotní. Má se narodit syn Benjy, který ovšem má Whittinghamův syndrom, tj. poruchu učení. Jelikož Richard se stále nevrací, začínají spolu Michael a Nicole trávit i noci a narodí se jim další syn – Patrick. Nicole však začíná mít živé sny týkající se Richarda a rozhodne se jej hledat. Poté, co se vrací, zjišťuje, že Katie se ztratila a jde ji hledat. Při hledání Katie vstupuje do prostoru Oktopavouků a nachází i různé vycpané tvory a taktéž fotografie ze svého doupěte. Zde jsou na fotkách i přesně vyjádřeny početí dětí. Nicole s hrůzou zjišťuje, že jsou oktopavouky pozorováni. Nachází Katie, ale taktéž se dostává do kontaktu s oktopavoukem. Oktopavouk je však nechává odejít. Po čase je objeven Richard a má u sebe vzkaz, že oktopavouci jsou mírumilovní. Richard je ovšem mimo sebe, mnohdy se cítí jak ve snu a nedokáže si vzpomenout na to, co se během dvou let stalo. Richardovi a Nicole se narodí další dcera, Eleonora (Ellie). Loď směřuje k hvězdě Sirius, u které je kosmická stanice, kterou lidé nazvali jako Uzel.", "section_level": 2}, {"title": "V Uzlu.", "content": "Poté, co kosmická loď Ráma přiletěla k Uzlu, byli lidé přepraveni do tohoto zařízení. Zde se podrobovali různým testům. Oproti jejich původnímu doupěti v Rámovi bylo jejich nové útočiště vybaveno velmi komfortně a tak, aby odpovídalo jejich potřebám. Z tohoto lidé poznali, že byli na Rámovi důkladně sledováni, včetně všech svých typických potřeb a zvyků. V Uzlu se lidé také podrobovali různým testům a zkouškám, ovšem tak, aby nedošli ke kontaktu s jinými tvory. Jednou se Richard rozhodl opustit pokoj a jít na průzkum do Uzlu. Další den byl přinesen Orlem, ptačím mužem. Orel vysvětlil, že byl vytvořen inteligencí Uzlu, aby mohl komunikovat s lidmi, jelikož zosobněná komunikace je pro ně přijatelnější. Zároveň Orel lidem sdělil, že po období testů je bude čekat úkol – Ráma se vydá zpět na cestu k Zemi, ze které vezme 2 000 lidí na bližší prozkoumání. Pro tyto osadníky bude vytvořena v Rámovi speciální sekce, kterou budou obývat, tzv. habitat. Na konstrukci tohoto habitatu se měli lidé podílet. Kromě rozložení jednotlivých čtvrtí a sociálních budov bylo třeba navrhnout i pomocné bioty, stroje, které budou lidem pomáhat při životě. Oproti standardním biotům v Rámovi byli zvoleni bioti-lidé, kteří měli těla známých osob, jako například Abrahama Lincolna či Alberta Einsteina. Zároveň bude potřeba odvysílat k Zemi zprávu, aby byli v určenou dobu lidé připraveni se nalodit. Úkol natočit tuto zprávu dostala Nicole. Jelikož v jednu chvíli přecházela zpráva až do výhrůžky, měla Nicole výhrady a dokonce se vzpírala zprávu natočit. Orel jí proto dovolil se projet Uzlem, vysvětlil jí principy a zároveň jí umožnil komunikovat s jiným kosmoplavcem, podivným ve vodě žijícím hadem. Nicole poté zprávu natočila. Před odletem bylo ovšem nutné rozhodnout, kdo zůstane v Uzlu a kdo poletí zpět k Zemi. Orel totiž požadoval, aby v Uzlu zůstal jeden reprodukce schopný pár, aby byla zajištěna reprodukce druhu pro případ, že dojde k neočekávané situaci. Lidé řeší otázku, jak se rozdělit, když k nim přijde Simone a navrhne řešení: ona zůstane s Michaelem v Uzlu jako pár. Všichni žasnou nad její dospělostí a taktéž nad tím, jak dobře měla vše promyšlené. Všichni souhlasí, že jde o velmi rozumné řešení. Michael a Simone se berou a jediný, kdo by si měl vybrat, kde chce zůstat, je Benjy. Všichni předpokládají, že zůstane s Michaelem a Simone, ale on si sám volí cestu zpět k Zemi. Orel lidi upozorňuje, že celou cestu k Zemi budou spát a že budou napojeni na přístroje, které by měly zpomalit jejich stárnutí.", "section_level": 2}, {"title": "Setkání na Marsu.", "content": "Nicole, Richard se probouzejí ze spánku a zjišťují, že jsou již blízko Země. Děti mají zájem vidět jejich domovskou planetu, ačkoliv je to v tu chvíli pouze tečka na monitoru. Mezitím se popisuje život na Zemi, kde se připravuje expedice na obnovení kolonií na Marsu. Původní kolonie, které byly v minulosti na Marsu, byly při začátku velkého chaosu opuštěny a nyní mají být obnoveny. Jedním z koordinátorů získávání je i Kendži Watanabe, Japonec, který na Mars taktéž poletí i se svou manželkou Nai Buatongovou-Watanabe. Jelikož je potřeba více kolonistů než se přihlásilo, bylo rozhodnuto, že budou taktéž zařazeni do expedice trestanci, kteří počet zvýší. Při výběru trestanců se postupovalo podle přísných pravidel tak, aby neohrozili kolonii. Zároveň se za jejich účast v expedici počítalo s tím, že jim bude odpuštěn trest, který si měli odpykat. Jednou si Kendžiho Watanabe pozval jeho otec, aby se s ním pobavil o expedici. Jak se ukázalo, účelem hovoru měla být žádost, aby byl do expedice zařazen i Tošio Nakamura. Tošio a Kendži se dobře znali, v mládí spolu často soupeřili v různých soutěžích a Kendži většinou vyhrával, zatímco Tošio byl druhý. Soupeřili taktéž o lásku dívky Keiko. Ačkoliv Kendži vyhrál, jeho rodina se stěhovala do Ameriky a tak se musel s Keiko rozloučit. Tu si pak vzal Tošio. Tošio však byl později odsouzen a nyní se chtěl zařadit do expedice. Jeho zařazení však bránil jeho psychologický profil, podle kterého se Tošio Nakamura ještě dostatečně nepolepšil a byl by schopen svůj čin zopakovat. Kendžiho otec se s ním sešel, jelikož Tošiův otec pracoval pro Kendžiho otce. Kendži nakonec podlehl a zajistil pro Tošia místo v expedici. V roce 2241 přišla na Zemi zpráva od Nicole o návratu Rámy a o jeho podmínkách o získání 2 000 lidí na svou palubu. Rada vlád, která byla dominantním uskupením, zjistila, že její dva největší konkurenti, Čína a Brazílie, nebyli schopni zprávu dekódovat a proto začala samostatně řešit jak dál postupovat. Na Zemi se totiž myslelo, že Ráma II. byl zničen jadernými střelami, které k němu byly ze Země vyslány. Hodnotily se různé varianty (zdali nejde o podfuk připravený Čínou či Brazílií apod.). Jelikož se nevědělo jak by se pokračovalo, pokud by opravdu zpráva byla pravdivá a k Rámovi nepřiletěly požadované lodě, tak se došlo k závěru, že se využije připravované expedice na Mars, která by k němu měla letět ve stejnou dobu, kdy by se měl objevit Ráma. To byl i jeden z důvodů, proč se kolonisté doplňovali o trestance – aby se zvýšil počet kolonistů a dosáhlo se potřebné věkové struktury. Kolonisté odlétají k Marsu ve třech lodích, pojmenovaných podle Kolubovy mise Pinta, Niňa a Santa Maria. Před kontaktem s Rámou jsou kolonisté informováni o tom, že byla přijata zpráva od Nicole a že se mohou setkat s Rámou. Zároveň je jim vzkaz přehrán. Kolonisté jsou zároveň seznámení s historií expedice k Rámovi II. Zároveň se mezi kolonisty – trestanci objevuje podivná nemoc srdce, kterou začíná studovat kardiolog doktor Turner. Při přistání lodi na Rámovi se uskuteční výsadek, který je přivítán bioty v lidské podobě. Ti výsadek provedli po habitatu a informovali je o jednotlivých stavbách. Kolonisté se začínají stěhovat do Rámy. Nicole se setkává s Kendžim a také se spolu baví o tom, jaké byly osudy jednotlivých aktérů výpravy. Dozvídá se, že Francesca Sabatiniová se stala významnou osobou, a že ačkoliv doktor Brown před smrtí uveřejnil detaily z výpravy o jejich chování, Francesca dokázala situaci zvládnout. Zároveň se Nicole dozvídá, že se na Zemi zjistilo, že její první dcera Geneviève je dcerou krále Henryho. Kolonisté se začínají zabydlovat na lodi a dochází i k negativním interakcím mezi Wakefieldovými a dalšími lidmi. Benjy je osočen kvůli své pomalosti, naopak Katie se chová přelétavě. Zároveň se ukazuje moc Tošia Nakamury, který si ji dokázal vybudovat již v době pobytu ve vazbě, nyní si buduje imperium v habitatu.", "section_level": 2}, {"title": "Svatební píseň.", "content": "Svatební píseň se odehrává až tři roky poté, co se kolonisté dostali na Rámu. V habitantu je již vytvořena struktura společnosti i zastupitelské orgány. Zároveň se však ukazují i první problémy. Velkou moc získává Tošio Nakamura, který se stal podnikatelem v oboru zábavy a zřídil v kolonii oblast zvanou Vegas, podle vzoru Las Vegas. Zároveň se začínají objevovat sociální problémy, charakteristické především vytvořením různých čtvrtí podle národností, které se mnohdy stávají ghety. Velký vliv na život má i vir RV-41, který se rozšířil mezi kolonisty a který se projevuje onemocněním srdce. V kolonii je guvernérem Kendži Watanabe, který je podporován Nicole a Uljanovem, opozici představuje Tošio Nakamura a Ian Macmillan. Nicole a Richarda trápí Katie, která se již vůbec nestará o názor rodiny a přestěhovává se do Vegas. Spory mezi jednotlivými stranami se začínají vyhrocovat, opozice požaduje rozšíření kolonie mimo habitat, kde by se vybudovala vesnice Avalon, do které by byli přestěhování nemocní virem RV-41. Taktéž jsou pokusy se dostat do druhého, sousedního habitatu. Zároveň se v důsledku zvýšené spotřeby začíná hromadit oxid uhličitý v atmosféře a jako důsledek se zhoršuje počasí. Při veřejném slyšení senátu žádá doktor Turner větší prostředky na výzkum viru RV-41, zároveň identifikovává jeho pravděpodobnou příčinu. Podle jeho výzkumu se ukazuje, že vir byl vyvinut jako umělý v době boje s virem HIV. Poté, co byl HIV vir vyléčen, se v této oblasti hodně experimentovalo. V důsledku Velkého chaosu poté musel vir uniknout do přírody a nyní se začíná projevovat. Podle doktora Turnera je velmi podobný viru, který se testoval v Senegalu. Napětí v kolonii se zvyšovalo, což se projevilo ve snaze davu lynčovat Pedra Martineze, který byl obviněn ze znásilnění, i když obvinění nebylo příliš podložené a důkazy se ukázaly být lehce zpochybnitelné. Zhoršující se počasí se ještě více projevilo v podobě silné bouřky, která způsobila požár a mnoho lidí bylo zabito či vážně raněno. Po dlouhé a těžké práci v nemocnici při katastrofě se doktor Turner vyznal z lásky k Ellie. Zároveň se Ellie a Nicole přiznal, z jakého důvodu byl vězněn. Kendži Watanabe se rozhodl pro schůzku s Tošio Nakamurou, aby se dohodli na snížení napětí. Nakamura však Kendžiho vyzývá k rezignaci, aby uvolnil místo pro volbu guvernéra Macmillanovi. Na svatbě Ellie a doktora Turnera však dojde k atentátu a Kendži a soudce Myškin jsou zavražděni a další lidé zraněni biotem. Richard Wakefield po důkladné kontrole zjišťuje, že biot patřil k sérii, jež má pod kontrolou Nakamura. V televizi se mezitím vysílá zpráva o pokusu o atentát na Nakamuru a Macmillana, kterou Nicole a Richard vyhodnotí jako podvrh ze strany Nakamury. Situace se vyhrocuje a Richard se rozhodne z kolonie utéct, k čemuž využívá speciální únikový východ na dně jezera.", "section_level": 2}, {"title": "Soud.", "content": "Richardovi se podaří utéct a pomocí svých robotů dokáže zmást i stráže vně lidského habitatu. Richard míří směrem do druhému habitatu, ve kterém podle jeho průzkumu žijí létavci. Zde se snaží dostat do prostoru létavců, kteří jej poté však zavírají do místnosti. Nejprve je zde sám, později jej však létavci začínají učit jejich jazyku a dávají mu volnost pohybu. Poté je veden do podzemního světa, kde naráží na nové tvory, podobné velkým mravencům. Tyto tvory nazývá myrmikoti. Tvorové jej provází jejich světem, až je zaveden k velké bílé pavučině, která jej pohltí a svými zakončeními se s Richardem spojí. Richard za pomoci přisedliny vidí části domovské planety přisedlin a taktéž válku, kterou lidé rozpoutali proti létavcům. Zároveň se mu vrací vzpomínky na období, kdy v Rámovi II. utekl od rodiny. Zjišťuje, že žil s létavci a že jej potom unesli oktopavouci. Zde také vidí podivné pokusy, které s ním dělali, zejména s jeho rozmnožovací soustavou. Richard pochopil, že létavci a přisedliny jsou vlastně symbiotický druh. Zároveň mu mysmikoti nástěnnými freskami popsali, že by po něm chtěli, aby přenesl dvě vejce létavců, kousek přisedliny a manové melouny mimo jejich habitat. Richard se také naučil rozmnožovací cyklus těchto tvorů. Richard je za pomocí létavců přesunut pryč s habitatu a je vysazen u New Yorku, který v Rámovi zůstal. Mezitím v kolonii již plně vládl Nakamura a jeho lidé. Dochází k prudkému poklesu životní úrovně. Lidé s RV-41 byli segregováni, válka proti létavcům pokračovala, hrozilo téměř plné vyhubení létavců. Nicole byla uvězněna a obžalována. I přes svou obhajobu ji soud vedený Nakamurou uznal vinnou a odsoudil k smrti. Nicole čekala v cele na vykonání rozsudku a zdály se jí sny o jejím původu- rodu Senoufo z Pobřeží slonoviny.", "section_level": 2}], "src_summary": "Zahrada Rámova je sci-fi román A.C. Clarka a Gentryho Lee. Román je součástí tetralogie o Rámovi, mimozemské kosmické lodi, která prolétávala Sluneční soustavou. V angličtině kniha vyšla 26. září 1991, česky v nakladatelství Baronet v letech 1994 a 2010. Překladatelem knihy je Vladimír Hanák.", "tgt_summary": "The Garden of Rama is a 1991 novel by Gentry Lee and Arthur C. Clarke. It is the third book in the four-book \"Rama\" series: \"Rendezvous with Rama\", \"Rama II\", \"The Garden of Rama\", and \"Rama Revealed\", and follows on from where \"Rama II\" left off.", "id": 246407}
{"src_title": "Roger Garaudy", "tgt_title": "Roger Garaudy", "src_document": [{"title": "Život.", "content": "Narodil se v Marseille. Vystudoval filozofii u Gastona Bachelarda. Roku 1933 vstoupil do Komunistické strany Francie. Po jejím zákazu roku 1940 byl tři roky vězněn. Po válce působil i v Sovětském svazu. Zlom v jeho politické orientaci znamenal 20. sjezd Komunistické strany Sovětského svazu v roce 1956, který odhalil Stalinovy zločiny. Na tuto svoji deziluzi reagoval prací \"Perspectives de l'homme\" z roku 1959, kde se zaobíral francouzským filozofickým katolicismem a existencialismem. Roku 1968 vystoupil proti sovětské okupaci Československa a k myšlenkám pražského jara se přihlásil knihou \"La liberté en sursis. Prague 1968\", načež byl vyloučen z Komunistické strany Francie. V 70. letech se přiklonil ke křesťanství a k víře v Boha. To ho vedlo ke stále ostřejší kritice západní civilizace, která Boha ztratila, až roku 1981 konvertoval k islámu. Roku 1987 založil ve španělské Córdobě institut k rozvíjení dialogu kultur, který však utrpěl značnou ztrátu prestiže po kontroverzních Garaudyho relativizacích nacistického holocaustu Židů v jeho pozdních pracích o Izraeli a Palestině.", "section_level": 1}, {"title": "Dílo.", "content": "Za jeho klíčové dílo bývá považována kniha \"Alternative\" z roku 1972, která leží uprostřed autorova přechodu od komunismu k islámu, v jeho nejméně ideologické etapě tvorby. V této knize tvrdí, že teorie tříd je mrtvá, a že hlavní úlohy se v západních dějinách chápe \"nový historický blok\" tvořený dělnictvem, technickou inteligencí a intelektuály. Tento blok má v Garaudyho představě za úkol nastolit systém přímé demokracie a malých samosprávných jednotek, který musí vydobýt na úkor kapitalistických manažerů na straně jedné a \"technobyrokracie\" reálného socialismu na straně druhé. V této etapě své tvorby má Garaudy rovněž silný ekologický akcent. Zároveň v knize Alternative zdůrazňuje, že společenská proměna je neuskutečnitelná bez víry v Boha. Známá se stala jeho teze \"bez víry je socialismus nemožný\".", "section_level": 1}, {"title": "Recepce v českém prostoru.", "content": "Jeho díla byla v 50. a 60. letech hojně překládána do češtiny a ovlivnila i český intelektuální prostor, především atmosféru konce 60. let a dialog mezi křesťany a marxisty v té době (například semináře Milana Machovce). V 70. letech byl naopak označován za antisocialistického ideologa (a to ovšem i na Západě, viz práce I. Bauera a A. Lieperta \"Die 'grosse Wende' des Roger Garaudy\" z roku 1971) Na dvě česká vydání knihy \"Realismus bez břehů\" v roce 1964 a 1965 reagovala česká komunistická normalizační ideologie v roce 1973 polemikou Sávy Šabouka s názvem \"Břehy realismu\"", "section_level": 1}], "src_summary": "Roger Garaudy (17. červenec 1913 – 13. červen 2012) byl francouzský filozof, který začal svou myšlenkovou cestu na politické levici a skončil u islámu a popírání holocaustu.", "tgt_summary": "Roger Garaudy, later Ragaa Garaudy (; 17 July 1913 – 13 June 2012), was a French philosopher, French resistance fighter and a communist author. He converted to Islam in 1982. In 1998, he was convicted and fined for Holocaust denial under French law for claiming that the death of six million Jews was a \"myth\".", "id": 1159893}
{"src_title": "André Glucksmann", "tgt_title": "André Glucksmann", "src_document": [{"title": "Život.", "content": "Narodil se v Boulogne-Billancourt aškenázským rodičům z Rumunska a Československa. Byl silně ovlivněn Raymondem Aronem, jehož byl asistentem na Sorbonně, a který mu také pomohl vydat v \"Centre National de la Recherche Scientifique\" jeho první knihu \"Le discours de la Guerre\" (\"Řeč války\"). Stal se též vlivným komentátorem francouzských deníků \"Libération\" a \"L'Express\". V roce 1968 stál ještě na radikálně levicových pozicích, uvažoval tehdy o zrušení státu z pozic anarchismu a maoismu. V sedmdesátých letech se však přiklonil k pravici a stal se kritikem totalitarismu a post-totalitarismu, politického i intelektuálního. Vystupoval proti komunistickému zřízení ve východní Evropě. Podporoval a zajímal se o různá disidentská hnutí po celém světě. Patřil mezi signatáře tzv. Pražské deklarace z roku 2008.", "section_level": 1}, {"title": "Dílo.", "content": "Glucksmannova kritika intelektuálního totalitarismu, jak ji počal rozvíjet v práci \"Les Maitres Penseurs\" z roku 1977, je asi nejznámější částí jeho díla. Tvrdí, že v evropském myšlení proti sobě stojí dva typy teoretizování, filozofování a intelektualismu: sokratovský a platónský. Sokratovo poselství podle něj je, že ideál nesmí být nikdy nadřazen člověku. Toto poselství překroutil již Sokratův žák Platón, který dal všem myslitelům naději na uzavřenost myšlenkového systému, čímž založil totalitární linii myšlení, na niž navázal Johann Gottlieb Fichte a Georg Wilhelm Friedrich Hegel, posléze Karl Marx a Friedrich Nietzsche. Toto uzavřené myšlení se stalo i intelektuální základnou totalitarismů politických, soudil Glucksmann. Na sokratovskou linii myšlení dle něj navázali například Michel de Montaigne či René Descartes. Glucksmann též varoval, že krom totalitarismu existuje i nenápadnější post-totalitarismus, který funguje uvnitř otevřených, demokratických systémů. Post-totalitarismus si vždy rafinovaně činí nárok „bránit svobodu před totalitarismem“. Známý je též autorův výrok, že intelektualismus „je obranou proti hlouposti“. Bývá však zjednodušován. Hloupostí Glucksmann především mínil „víru, že žijeme v nejlepším ze všech světů“.", "section_level": 1}], "src_summary": "André Glucksmann (19. června 1937 – 10. listopadu 2015) byl francouzský filozof a politolog, který silně ovlivnil pravicovou politickou filozofii 20. století.", "tgt_summary": "André Glucksmann (; 19 June 1937 – 10 November 2015) was a French philosopher, activist and writer. He was a leading figure of the new philosophers. Glucksmann began his career as a Marxist, but went on to reject communism in the popular book \"La Cuisinière et le Mangeur d'Hommes\" (1975), and later became an outspoken critic of the Soviet Union and post-Soviet Russian foreign policy. He was a strong supporter of human rights. In recent years he opposed the claim that Islamic terrorism is the product of the clash of civilizations between Islam and the West.", "id": 1577473}
{"src_title": "Gaučo", "tgt_title": "Gaucho", "src_document": [{"title": "Typické znaky tradičních gaučů.", "content": "Gaučové chytali volně žijící dobytek a koně, přivlastňovali si je a domestikovali je. Byli to zruční výrobci, většinu oblečení i jídla a pití si vyráběli podomácku. Kromě toho si vydělávali prodejem rohů dobytka a prodejem hovězího loje. Kupovali si tabák, rum a maté, což je tradiční argentinský nápoj. Maté měli velmi v oblibě a říká se, že na něj byli tak navyklí, že ani nemuseli jíst maso (ačkoliv to samozřejmě nebyla vždy pravda). Gaučové bývali silní a zdatní. Protože trávili kvůli svému životu dlouhé hodiny na koňském hřbetě, byli to vynikající jezdci. S trochou nadsázky se tvrdilo, že když gaučové pozbyli koně, bylo to, jako by pozbyli nohu. Gaučové hovořili zvláštním dialektem a vyprávěli si různé příběhy a zpívali písně, mnohé se zachovaly dodnes. Gaučové byli také velkými milovníky hudby a poezie. Jejich tradiční, lidová hudba se nazývá \"milonga\". Většina gaučů nebyla příliš bohatá. Žili obvykle kočovným způsobem života a kromě svého stáda měli tedy většinou jen to, co pobrali. Typické pro gauče bylo oblečení. Prvotní gaučové ho měli pohodlné a praktické, ale i velmi elegantní a stylové, pozdější gaučové přestali na pohodlí a praktičnost brát ohled. Na nohou měli uvázaný el chiripá, neboť byl velmi pohodlný při nasedání na koně, původně nosívali spinky s roztřepenými okraji, později místo nich nosili takzvané bombachas, měli boty vlastní výroby a na nich ostruhy sestávající pouze z uzlu z kůže přivázaného k botě, častokrát také nosili dlouhé kamaše. Kolem pasu nosili široký pásek zdobený mincemi. Vlastnili také sedlo na koně a pončo. Kromě toho bylo většinou jediný majetek prvních gaučů laso a takzvanou bolu, s níž lovili. Později mívali ještě speciální nůž zvaný facón, který nosili mezi opaskem a páskem, respektive šerpou. Kromě koní byl facón většinou jejich nejcennějším majetkem. Gaučové byli divocí, svobodní, nespoutaní a hrdí a také velmi soutěživí. Soutěžili především, aby předvedli svou zručnost, většinou měli nejradši soutěž ve svazování nohou dobytka ze hřbetu koně pomocí lasa.", "section_level": 1}], "src_summary": "Úplně synonymními pojmy gaučové, gauchové a „sirotci Pampy“ se označují pampští pasáci dobytka. Vyskytují se především v Argentině, Paraguay a Uruguay, ale jsou i v Chile, Brazílii a dalších státech Jižní Ameriky. Jsou obdobou venezuelských llanerů, mexických vaquerů nebo severoamerických kovbojů. Svou povahou to byli většinou dandyové. Gaučové jsou častokrát míšenci nebo jejich potomci, tedy převážně potomci španělských přistěhovalců do Jižní Ameriky a černošských otroků z Afriky, kteří sem byli přiváženi. S nástupem moderní civilizace gaučů razantně ubývá a způsob života těch, kteří ještě existují, se také (ve většině případů) výrazně mění. Gaučové mají také různé svátky a pořádají různé oslavy. Při svátcích a oslavavách dělají různé akce (např. krotí koně nebo s nimi zajíždějí, obojí potřebují i v pracovním životě).", "tgt_summary": "A gaucho () or gaúcho () is a skilled horseman, reputed to be brave and unruly. The gaucho is a national symbol in Argentina and Uruguay, but is also a strong culture in Paraguay and southern Brazil. Gauchos became greatly admired and renowned in legends, folklore and literature and became an important part of their regional cultural tradition. Beginning late in the 19th century, after the heyday of the gauchos, they were celebrated by South American writers. The gaucho in some respects resembled members of other nineteenth century rural, horse-based cultures such as the North American cowboy (\"vaquero\" in Spanish), the Chilean \"huaso\", the Peruvian \"chalan\" or \"morochuco\", the Venezuelan or Colombian \"llanero\", the Hawaiian \"paniolo\", the Mexican \"charro\" or the Portuguese \"campino\". According to the \"Diccionario de la lengua española\", in its historical sense a gaucho was \"a mestizo who, in the 18th and 19th centuries, inhabited Argentina and Uruguay was a migratory horseman, and adept in cattle work\". In Argentina and Uruguay today a gaucho is, according to the same source, simply \"A country person, experienced in traditional livestock farming\". Because historical gauchos were reputed to be brave, if unruly, the word is also applied metaphorically to mean \"Noble, brave and generous\", but also \"One who is skilful in subtle tricks, crafty\". In Portuguese the word \"gaúcho\" (note the accent) means \"An inhabitant of the plains of Rio Grande do Sul or the pampas of Argentina descended from European man and aboriginal woman who devotes himself to lassoing and raising cattle and horses\"; and in Brazil \"gaúcho\" has also acquired a metonymic signification, meaning anyone, even an urban dweller, who is a citizen of the State of Rio Grande do Sul. In its purest sense, \"gaucho\" referred to the nomadic, often outlaw inhabitants of the great plains of Argentina and Uruguay. In current usage, \"gaucho\" usually designates the rural rancher in general.\"", "id": 437639}
{"src_title": "Citroën Xantia", "tgt_title": "Citroën Xantia", "src_document": [{"title": "Historie.", "content": "Xantia byla představena na podzim roku 1992 ve verzi liftback (s názvem \"Berline\"). Výroba započala následujícího roku. První vozy se poznají podle loga značky umístěného na kapotě vozu, od roku 1994 již bylo montováno na masku chladiče. V roce 1995 přišlo na trh praktické kombi pod označením \"Break\". Od tohoto roku bylo možné objednat i tzv. Hydractive II (elektronické řízení tuhosti odpružení) a objevil se nejvýkonnější model - \"Xantia Activa\" se zážehovým motorem 3.0 V6 24V a aktivní korekcí náklonu v zatáčkách. Modely \"ACTIVA\" měly největší počet „hydrokoulí“ (celkem 10) a na každé nápravě byla jedna hydraulická pístnice namontovaná na stabilizátoru. Obě společně vyrovnávaly naklánění vozidla při průjezdu zatáčkou. To omezovalo naklánění vozidla a umožnilo průjezd zatáčkou vyššími rychlostmi. Modely bez elektronicky řízeného odpružení dostaly do vínku šestou \"hydrokouli\" (\"centrální koule zadní nápravy pro zabezpečení dostatečného tlaku v zadních brzdách při prudkém brždění) a všechny verze od r. 1995 disponovaly tzv. protipadacími zámky (auto už si při delším stání \"nelehalo\"). Větší modernizace proběhla na konci roku 1997, ta znamenala prodloužení předního převisu o 5 cm, \"nové zadní svítilny\",bez kouřového zabarvení,jinak jsou záměnné, nové přední svítilny a maska chladiče, nové nárazníky a širší přední blatníky (které byly i u předfaceliftových modelů pouze u výkonnějších motorizací), imobilizér se změnil z tlačítkové klávesnice na součást klíčku od vozu, nová přístrojová deska (ta měla roku 1997 velké nevzhledné madlo před spolujezdcem, které, vzhledem k plavné a komfortní jízdě, bylo stejně zbytečné). V roce 2000 byl představen nástupce xantie - model C5. Xantia vydržela ve výrobě v Evropě až do roku 2001 i když se stále vyráběla v Íránu až do r. 2010 jako Xantia Saipa.", "section_level": 1}, {"title": "Vítězství Losího testu.", "content": "V losím testu, který provádí redakce švédského časopisu Teknikens Värld dosáhla ACTIVA maximální rychlost 85 km/h. Tato rychlost zatím nebyla překonána ani auty jako Ferrari Testarossa, Porsche 997 GT 3 RS, Lotus Elise S.", "section_level": 1}], "src_summary": "Citroën Xantia je nastupnickým modelem Citroënu BX. Je to též jedna z generací modelů s hydropneumatickým odpružením, které se kdysi začalo jako první montovat do Citroënu DS v roce 1955. Hydropneumatické odpružení je též hlavním znakem tohoto vozu. Též se jedná o model, který má po dlouhé době slovní označení, což mělo být, pro zákazníky znající pouze označení se dvěma písmeny (DS, ID, CX, BX...), naznačení jakési nové éry u Citroënu. Model se vyráběl s karoserií liftback (\"Berline\") nebo kombi (\"Break\")", "tgt_summary": "The Citroën Xantia, pronounced \"Zan–ti–a\" is a large family car (D) produced by the French automaker Citroën, and designed by Bertone. Presented to the press in December 1992, the car was produced between 1992 and 2001, with a facelift in the end of 1997. Citroën sold over 1.2 million Xantias during its nine years of production. From January 2001, Xantia`s production line started in SAIPA, Tehran Iran. Production in France, however, continued until October 2002, which overlapped with the C5 by eighteen months. Iranian manufacturing ended on September 2010. The name \"Xantia\" like some other names on Citroën models before (like Athena or Pallas) is coming from ancient Greek history and mythology. \"Xantia\" is derived from Xanthos, mean golden or blond in Greek Language. Xanthos is name of an ancient Lycian city (meaning \"golden city\") in ancient Lycia region. The name is also known for Xanthian Obelisk, An bilingual Obelisk from Persian Achaemenid Empire era found in ruins of Xanthos city.", "id": 761732}
{"src_title": "Serge Moscovici", "tgt_title": "Serge Moscovici", "src_document": [{"title": "Život.", "content": "Narodil se v rumunském městě Brăila v židovské rodině. Roku 1938 byl vyloučen ze střední školy pro svůj židovský původ, neboť v Rumunsku platila silně antisemitská legislativa. Později na Západě upozornil na podíl některých prestižních rumunských intelektuálů (Emil Cioran, Mircea Eliade) na rumunském fašismu (hnutí \"Garda de fier\"). Zasažen perzekucí Moscovici roku 1939 vstoupil do rumunské komunistické strany (jeho jméno v ilegalitě bylo Kappa). Roku 1941 byl zatčen a poslán do pracovního tábora, který byl osvobozen Rudou armádou v roce 1944. Krátce na to Moscovici potkal Isidoru Isou, zakladatelku avantgardního uměleckého směru \"lettrismus\", s níž vydával časopis \"Da\". Tehdy také nadšeně uvítal uchopení moci rumunskou komunistickou stranou. Brzy byl však z jejích politiků zklamán, stejně tak ho šokovaly některé antisemitské incidenty Rudé armády. Aktivně pomáhal sionistickému hnutí, což se pro něj po pádu železné opony stalo nebezpečné. V roce 1947 se proto rozhodl emigrovat do Francie, kvůli čemuž však musel strávit nějaký čas v italském uprchlickém táboře. V Paříži vystudoval psychologii na Sorbonně. Dostal se do politických sporů, pravicový rumunští emigranti ho obviňovali (stejně jako Paula Celana) z ortodoxního komunismu, francouzští komunisté ho kritizovali za jeho kritiku stalinismu. Z radikální levice se proto stáhl, kolem roku 1968 se pak stal se jedním ze zakladatelů francouzského hnutí zelených (\"Les verts\"). Jeho syn Pierre Moscovici je známým francouzským socialistickým politikem (\"Parti socialiste\").", "section_level": 1}, {"title": "Dílo.", "content": "Ve svém díle se soustředil na psychoanalytické pojetí sociální komunikace (tomuto tématu se věnoval již roku 1961 ve své první knize \"La psychanalyse, son image, son public\", kterou psal pod vedením psychoanalytika Daniela Lagache). Navázal rovněž na Freudovu a Le Bonovu práci o davech (\"L'Age des foules: un traité historique de psychologie des masses\"). Nejvíce proslul svými příspěvky k psychologii skupin − známou se stalo jeho teorie „tiché pošty“, která popisovala, jak se ve skupinách šíří významy. Zdůrazňoval rovněž, že malé sociální skupiny mají velký vliv na majoritu a dokáží ji efektivně měnit − upozornil, že ta nejvlivnější sociální hnutí vznikla z malých uzavřených skupinek (buddhismus, křesťanství, nacismus, feminismus). V těchto názorech byl silně ovlivněn francouzským sociologem Gabrielem Tardem.", "section_level": 1}], "src_summary": "Serge Moscovici (14. června 1925, Brăila − 16. listopadu 2014, Paříž), původním jménem Srul Hersh Moskovitch, byl rumunsko-francouzský sociální psycholog a aplikátor psychoanalytické teorie na oblast médií a sociálních skupin.", "tgt_summary": "Serge Moscovici (June 14, 1925 in Brăila, Romania as \"Srul Herş Moscovici\" – November 15, 2014 in Paris) was a Romanian-born French social psychologist, director of the \"Laboratoire Européen de Psychologie Sociale\" (\"European Laboratory of Social Psychology\"), which he co-founded in 1974 at the \"Maison des sciences de l'homme\" in Paris. He was a member of the European Academy of Sciences and Arts and Officer of the \"Légion d'honneur\", as well as a member of the Russian Academy of Sciences and honorary member of the Hungarian Academy of Sciences. Moscovici's son, Pierre Moscovici, was European Commissioner for Economic and Financial Affairs, Taxation and Customs.", "id": 753275}
{"src_title": "Arthur Ruppin", "tgt_title": "Arthur Ruppin", "src_document": [{"title": "Biografie.", "content": "Narodil se v Rawiczi v Německém císařství (od roku 1945 součástí Polska). V patnácti letech byl nucen, z důvodu finanční nouze rodiny, začít pracovat a rodinu podporovat. I tak však byl schopen dostudovat práva a ekonomii. Ve svém životě se věnoval jak v pokračování rozvoje praktického sionistického osídlení, tak akademické kariéře. V roce 1905 se stal členem Sionistické organizace (ZO). O dva roky později byl vyslán tehdejším prezidentem ZO studovat stav jišuvu (židovského společenství v Palestině, tou dobou provincie Osmanské říše) a zjistit možnosti rozvoje zemědělství a průmyslu. Ve své správě popsal, co na místě viděl, což bylo znepokojující, a doporučil zlepšit situaci. V roce 1908 se z rozhodnutí osmého Sionistického kongresu přestěhoval do Palestiny. V Jaffě založil a řídil sionistickou organizaci Palestinský úřad, jejímž cílem bylo řídit osadnické aktivity sionistického hnutí. Jeho práce umožnila, aby se praktický sionismus stal skutečností a dala podobu druhé aliji (poslední židovské imigrační vlně do Palestiny před první světovou válkou). Stal se vrchním sionistickým nákupčím půdy. Pomáhal získat půjčku pro Achuzat Bajit (pozdější Tel Aviv) a nakupoval pozemky v Karmelu, Afule, Jizre'elském údolí a v Jeruzalémě. Sehrál klíčovou roli ve formování podoby židovského osadnictví v Palestině a změně paradigmatu osadnictví; totiž z majitelů plantáží a chudých dělníků na kolektivní kibucy a družstevní mošavy, které se staly páteří utváření státu. Katalyzoval změny v komuně Sedžera a pomáhal se vznikem prvního izraelského kibucu – Deganji. Pomáhal však též se vznikem Kineretu, Merchavji a dalších osad. Později podporoval Jehošuu Chankina v nákupu rozlehlých pozemků v Galileji. Patřil mezi zakladatele mírového hnutí Brit šalom, které podporovalo dvoustátní řešení. Hnutí však opustil po arabských krvavých nepokojích roku 1929, zejména po Hebronském masakru. Od té doby byl přesvědčen, že jediným možným řešením je pouze nezávislý Židovský stát a věřil, že způsobem, jak dojít ke vzniku státu, je pokračovat v osadnictví. V letech 1933 až 1935 byl ředitelem Židovské agentury a pomáhal s usazením velkého množství židovských imigrantů, kteří v tomto období přišli z Německa. Zemřel v roce 1943 a je pochován v kibucu Deganja Alef.", "section_level": 1}, {"title": "Památka.", "content": "V Magdeburgu, kde Ruppin prožil část svého mládí, je na jeho počet pojmenována jedna z ulic. V Haifě naproti tomu existuje tzv. Ruppinova cena, udílená za mimořádnou činnost ve filosofii, myslitelství a politice. Jedním z nositelů ceny byl filosof a sionista Felix Weltsch, kterému byla cena udělena v roce 1952. Na jeho počest je rovněž pojmenován kibuc Kfar Ruppin v severním Izraeli. V centrálním Izraeli je po něm pojmenován vzdělávací komplex Midrešet Ruppin.", "section_level": 1}, {"title": "Dílo.", "content": "Mezi Ruppinova vybraná díla patří:", "section_level": 1}], "src_summary": "Prof. Dr. Arthur Ruppin (: ארתור רופין, \"Artur Rupin\"; 1. března 1876, Rawicz – 1. ledna 1943, Jeruzalém) byl sionistický myslitel a vůdce. Kromě toho byl jedním ze zakladatelů Tel Avivu, průkopnickým židovským sociologem a demografem, označovaným za „otce židovské sociologie“, a v letech 1902 až 1907 ředitelem Židovského statistického úřadu v Berlíně. V roce 1926 se stal součástí akademické obce Hebrejské univerzity v Jeruzalémě a založil tamní katedru sociologie. Na jeho počest byla pojmenována jedna z budov univerzitního kampusu. Ruppinovým nejvýznamnějším sociologickým dílem je „The Jews In The Modern World“ z roku 1934. Rovněž podporoval vznik nových forem židovských osad, tzv. kvucy, kibucy a mošavy.", "tgt_summary": "Arthur Ruppin (1 March 1876 – 1 January 1943) was a Zionist thinker and leader. He was one of the founders of the city of Tel Aviv. He directed Berlin's Bureau for Jewish Statistics and Demography from 1902 to 1907. From 1908 on, he was the director of the Palestine Office of the Zionist Organization in Jaffa, organizing Zionist colonisation in Palestine. In 1926 Ruppin joined the faculty of the Hebrew University of Jerusalem and founded the sociology department. A building there is now named in his honor. His most celebrated sociological work is \"The Jews in the Modern World\" (1934).", "id": 2420762}
{"src_title": "Kreuzenstein", "tgt_title": "Burg Kreuzenstein", "src_document": [{"title": "Poloha.", "content": "Hrad stojí severně od Dunaje na návrší Rohrwaldu, přímo nad městem Leobendorf mezi městy Korneuburg a Stockerau. Hrad je v nadmořské výšce 266 metrů a nad řekou Dunaj asi 100 metrů. Návrší je nedaleko ohbí Dunaje u Vídeňské brány, takže umožňuje a rozšiřuje výhled do Korneuburské pánve. Přibližně naproti, u jižního břehu Dunaje, stojí hrad Greifenstein.", "section_level": 1}, {"title": "Historie.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Středověký hrad Habsburků.", "content": "Původní hrad Kreuzenstein byl postaven, jako většina hradů v Dolních Rakousích, ve 12. století. Formbachové pocházející z hrabství Formbach postavili hrad, když sňatkem získali do vlastnictví vodní hrad. Za Přemysla Otakara II. z Čech přešel hrad v roce 1278 do vlastnictví Habsburků. Pronásledovaný novokřtěnec Balthasar Hubmaier byl roku 1527 ve Waldshutu (Přední Rakousko|Südbaden) pod pravděpodobně chybnou záminkou zajat a držen ve vazbě na hradě Kreuzenstein a předán Habsburkům, kteří ho postavili před inkviziční soud, odsoudili k trestu smrti a poprava se konala ve Vídni dne 10. března 1528. Za třicetileté války hrad nebyl dobyt. Potom se ale do hradu dostal švédský polní maršál Lennart Torstenson a při svém odchodu v roce 1645 nechal hrad na několika místech odstřelit.", "section_level": 2}, {"title": "Obnova za hraběte z Wilczeku.", "content": "Než se hrad stal zříceninou, přešel v 18. století do vlastnictví hrabat Wilczků, kteří měli velkou moc, když jako majitelé uhelných dolů ve Slezsku zbohatli. Než se stal Johann Nepomuk Wilczek polárním výzkumníkem, začal v roce 1874 na stejném místě poznenáhlu přestavovat hrad, který se sice ve vzhledu naprosto dřívějšímu hradu nepodobal (románský a gotický vzor hradu), ale existovaly zbytky středověkého hradu (zejména části ohradní zdi, zdivo východní věže a část kaple). Poněkud zručným zábleskem jsou zbytky zdiva středověké části stavby v 19. století dobře zvýrazněné. Vedení stavby převzal v roce 1895 architekt Carl Gangolf Kayser (1837–1895), potom přišel rytíř Humbert Walcher z Molshein. Pod kaplí byla zřízena rodinná hrobka. Také sám Wilczek je zde pochován. Celý hrad byl pozůstatkem středověkého hradu, mezi jiným je zde velké množství originálních částí staveb, které Wilczek snášel z celé Evropy. Mimoto byl hrad vybavený velkým množstvím středověkých zařizovacích předmětů. Práce trvaly 30 let – oficiální nové otevření proběhlo 6. června 1906. Mezi jinými byl přítomen i císař Wilhelm II. Roku 1915 došlo k požáru po úderu blesku shořela část archivu a knihovny v křídle domu. Při bojových akcích v roce 1945 mezi německým Wehrmachtem a Rudou armádou byla část hradu velmi poškozena a mnoho cenných kusů ze sbírek se rozkradlo. Ze sbírek rukopisů Wilczeka se něco nachází v Rakouské národní knihovně. Hrad oblíbeným místem výletníků z Vídně a okolí jako muzeum k nahlédnutí. Koncem června je pořádána klasická hradní serenáda přímo v hradním nádvoří. Kromě toho se na kopci nachází Orlír rozhledna Kreuzenstein, která organizuje výstavy dravých ptáků a zámecké restaurace.", "section_level": 2}, {"title": "Hrad jako filmová kulisa.", "content": "Na hradě se točilo několik filmů:", "section_level": 1}], "src_summary": "Hrad Kreuzenstein je hrad přestavěný na zámek u městysu Leobendorf v okrese Korneuburg v rakouské spolkové zemi Dolní Rakousy, několik kilometrů na sever od Vídně. Přestavbu na zámek nechal provést v letech 1874–1906 hrabě Johann Nepomuk Wilczek.", "tgt_summary": "Burg Kreuzenstein is a castle near Leobendorf in Lower Austria, Austria. Burg Kreuzenstein is above sea level. It was constructed on the remains of an early medieval castle that had fallen into disrepair and was then demolished during the Thirty Years' War. Intended to be a family vault for the Wilczek family, it was rebuilt in the 19th century by Count Nepomuk Wilczek with money from the family's large Silesian coal mines. Kreuzenstein is interesting in that it was constructed out of sections of medieval structures purchased by the family from all over Europe to form an authentic-looking castle. Thus, the castle can be considered both a 'neo-' and 'original' medieval structure. The castle is sometimes used as a location for films. This castle is sometimes confused with the medieval castle Burg Liechtenstein, where the movie \"The Three Musketeers\" was filmed in 1993.", "id": 1286306}
{"src_title": "Laxenburg (zámky)", "tgt_title": "Laxenburg castles", "src_document": [{"title": "Historie.", "content": "Do konce rakousko-uherské monarchie byl Laxenburg častým místem pobytu Habsburků. Tato tradice začala již císařem Karlem VI. (1685–1740). Proto byla za Marie Terezie (1717–1780) vybudována dlouhá alej od zámku Schönbrunn do Laxenburgu v trase dnešní \"Schönbrunnské aleje\". Mezi Jižní dráhou v Mödlingu a Laxenburgu byla výhradně pro císařskou rodinu zřízena dnes již neexistující Laxenburská dráha. Císař František Josef I. (1830–1916) a císařovna Alžběta (1837–1898) prožili v roce 1854 své líbánky právě v Laxenburgu. Také dvě z jejich tří dětí - arcivévodkyně princezna Gisela (1856–1932) a korunní princ Rudolf (1858–1889) - se narodily na zámku Laxenburg. Rozliční šlechtici a vysocí úředníci, například příslušníci rodu Esterházyů, Daunů, Auerspergů nebo Chotků, si zde zřizovali malé zámky nebo vily, aby mohli být císaři nablízku. Tyto stavby však již dnes téměř neexistují.", "section_level": 1}, {"title": "Altes Schloss.", "content": "Zámecký park tvořil rozsáhlou honitbu. Tka jako starý zámek i on pochází ze 13. století a byl ve vlastnictví pánů z \"Lachsenburgu\" (Lososí hrad). Když tento rod ve 14. století vymřel, přešly majetky do rukou Habsburků. Albrecht III. (asi 1349–1395) přestavěl lovecký zámek. Později chřadl, ale za Leopolda I. (1640–1705) díky staviteli „Lodovico Burnacini“ byl renovován v barokním slohu. Za druhého obléhání Vídně (1683) byl zničený, ale již v roce 1693 byl znovu obnovený a zvýšen o patro. V průběhu 18. století byl původní vodní příkop zasypán. Ve věži byla zřízena kaple. Byla již zmiňována v roce 1332. Podle dopisu z kláštera byla nová kaple postavena v roce 1389. Z kostela v Leopoldsbergu byly sem přestěhovány sochy. Roku 1755 byla kaple barokizována a vybavena; zařízení dodávali sem z vídeňského salesiánského kostela svaté Anny. Až do první světové války sloužil zámek vedle nového zámku jako \"Jarní rezidence\" Habsburků. V sedmdesátých letech byla budova, včetně kaple díky \"Laxenberské společnosti\" důkladně opravena po válečných i poválečných škodách. V zámku se nachází od roku 1970 část Filmového archivu Rakouska. Kaple je dnes využívána pro koncerty, svatby a jiné slavnosti.", "section_level": 2}, {"title": "Blauer Hof.", "content": "Poprvé v roce 1544 je zmiňován svobodný statek uvedený pod názvem \"Blaur Hof\". Vlastníkem byl Melchior Arguello. Než se stal majitelem říšský hrabě Friedrich Karl z Schönbornu-Puchheimu (1674–1746) mezi lety 1710 a 1720 se budova proměnila v palác a změnilo se několik vlastníků. Svobodný dvůr dostal své jméno po majiteli, kterým byl Sebastian z Ploensteinu (\"Blauenstein\"). Přestavbu provedl architekt Lukas von Hildebrandt (1668–1745). Pozdějším majitelem byl hrabě Adolf Metsch (1672–1740), člen rodu hrabat Daunů. Roku 1762 se majitelem stala Marie Terezie. \"Plauensteiner-Hof\" rozsáhleji přestavěl dvorní architekt Nikoló Pacassi (1716–1790). Kromě toho ještě Pacassi přistavil další křídlo pro jídelnu a zámecké divadlo. Kamenné prvky ve sloupové síni a schodišti jsou provedené z tvrdé horniny z císařského lomu. V době poválečné „Blauer Hof“ obsadila Rudá armáda. Dnes je křídlo domu s jídelnou a zámeckým divadlem veřejně přístupné, spravované administrativně IIASA a využívané jako konferenční centrum.", "section_level": 2}, {"title": "Zámecký park.", "content": "Po roce byl 1780 zámecký park o velikosti asi 250 hektarů na rozdíl od zámeckého parku u Schönbrunnu, přetvořen na anglický park. Výrazný je v zámeckém parku 25 hektarů velký zámecký rybník. Uprostřed rybníku se nachází ostrov, který je pojmenován po císaři Františku II. (1768–1835) a po něm pojmenovaná stavba Franzensburg. Mimoto jsou v zámeckému rybníku ještě další zalesněné ostrůvky. Mezi četnými duby jsou také 200-300 let staré duby, které jsou chráněny památkovým úřadem. Mimo již uvedených zámků nacházejí se ještě četné historické stavby, jako Před několika lety bylo u okraje parku rekreační středisko a kemp. Dnes park slouží jako výletní místo pro vídeňské obyvatele.", "section_level": 2}, {"title": "Jiné.", "content": "Nikoliv přímo v celkovém komplexu je však bezprostřední spojení z císařským zámkem \"císařské nádraží\" jako hlavní stanice dřívější \"Laxenburské dráhy\", které se nyní rekonstruuje do vzhledu k roku 1847 a je tu organizační centrum a restaurace. Také palác Kouniců, později ve vlastnictví rodiny Wittgensteinů, slouží od roku 1912 milosrdným sestrám svatého kříže jako klášter a sídlo provincie pro Vídeň a Dolní Rakousy. Také mateřská škola a hlavní škola byla provozována sestrami. Obě školy jsou již zavřeny. Část budov postavených po roce 2008 slouží pro Interpol jako antikorupční akademie. Je to první vzdělávací zařízení tohoto druhu ve světě.", "section_level": 1}], "src_summary": "Laxenburské zámky se nacházejí v městysi Laxenburg v okrese Mödling v rakouské spolkové zemi Dolní Rakousy. Ve velkém zámeckém parku se nachází Altes Schloss (Starý zámek), jakož i Blauer Hof (Modrý dvůr), nový zámek, jakož i Franzensburg (vodní hrad).", "tgt_summary": "Laxenburg castles are imperial palaces and castles outside Vienna, in the town of Laxenburg, Lower Austria. The castles became a Habsburg possession in 1333 and formerly served as a summer retreat, along with Schönbrunn palace, for the imperial Habsburg dynasty. \"Blauer Hof\" Palace was the birthplace of some members of the royal family, including Crown Prince Rudolf. Another castle nearby is named Franzensburg castle. Today the castles are used for events, conferences, and concerts. The castles also acts as a museum in preserving the various paintings and furnishings contained within.", "id": 612814}
{"src_title": "Rozšířená reálná čísla", "tgt_title": "Extended real number line", "src_document": [{"title": "Aritmetické operace a uspořádání.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Aritmetické operace.", "content": "", "section_level": 2}, {"title": "Sčítání a odčítání.", "content": "Definovat zde budeme pouze sčítání. Všimneme si, že odčítání je v něm již zahrnuto, např. formula_8 . Definice je poměrně přirozená, jelikož zachovává zvyklosti z reálných čísel a „s nekonečnem operuje nekonečně“. První dva body říkají, že když k nekonečnu cokoli přičteme, dostaneme opět nekonečno (vyjma nekonečna s opačným znaménkem). To dává smysl i nematematicky: když přidáme nebo ubereme z něčeho nekonečného, pořád toho bude nekonečně. Druhé dva body přesně kopírují chování reálných čísel, např. formula_13 a také formula_14. I v tomto případě dává definice dobrý smysl. První dva body opět kopírují vlastnosti násobení reálných čísel, např. formula_18 nebo formula_19 , neboli násobení s nekonečnem nakládá stejně, jako by to bylo obyčejné reálné číslo. Poslední bod si můžeme představit následovně. Zvolme si x = 1 (pro jednoduchost). Místo nekonečna si postupně dosazujme větší a větší čísla 10, 100, -1000, formula_20 , formula_21 atd. Zlomek se tím více přibližuje nule, čím větší číslo do jmenovatele dosadíme (čím větší číslo v absolutní hodnotě). Proto když do jmenovatele dosadíme nekonečně velké číslo, celý zlomek bude roven nule. Stejně tak absolutní hodnota se k nekonečnu chová jako k reálnému číslu.", "section_level": 3}, {"title": "Nedefinované aritmetické operace.", "content": "Výše nebyly definovány některé operace, jelikož neumíme říci, čemu by se měly rovnat, např. Zvažme například, proč si neumíme poradit s posledním bodem. Pokusme se definovat formula_29 obdobně, jak jsme definovali, že formula_17. Dosadíme x = 1 (pro jednoduchost) a místo nuly uvažujme malá čísla – 0,1 ; 0,0001; – 0,00000001; 0,0000000000001. Narážíme zde na problém – zlomek se sice neustále zvětšuje, ale když dosazujeme kladná a záporná čísla, zvětšuje se \"jinam\", totiž směrem k formula_31 a formula_32. A bohužel nelze říci, zdali by výsledek formula_29 měl být spíše jedno, či druhé.", "section_level": 2}, {"title": "Uspořádání.", "content": "Množina reálných čísel je uspořádaná, tj. pro každá dvě čísla umíme říct, které z nich je větší, nebo že se rovnají, např. formula_34 ; formula_35 ; formula_36 . Nyní chceme definovat, jak jsou vůči těmto prvkům uspořádané nové dva prvky formula_37", "section_level": 2}, {"title": "formula_41-okolí.", "content": "Pojem „formula_42 okolí bodu formula_43“ je označován formula_44 a má tuto definici: Pro každé formula_45 a formula_46 je Prstencové okolí je pak ve všech případech definováno jako formula_53.", "section_level": 1}, {"title": "Okolí vs. formula_41-okolí.", "content": "Množina formula_55 se nazývá okolím bodu formula_56, pokud obsahuje formula_41-okolí bodu \"x\" pro nějaké ε>0. \"A\" se nazývá prstencovým okolím \"x\", pokud neobsahuje \"x\", ale pro nějaké ε>0 obsahuje jako podmnožinu nějaké prstencové ε-okolí bodu \"x\". Tyto definice jsou ekvivalentní s topologickými definicemi pojmu okolí a ε-okolí při níže uvedené topologii.", "section_level": 2}, {"title": "Topologie.", "content": "Na formula_1 lze zavést strukturu topologického prostoru tak, že množina je otevřená, právě když s každým svým prvkem obsahuje nějaké jeho okolí. Tato topologie je sice metrizovatelná, ale žádná z metrik, která ji indukuje, není na reálných číslech (tj. na formula_59) totožná s obvyklou metrikou. Příkladem metriky, která tuto topologii indukuje, je zobrazení formula_60, pokud funkci arctan dodefinujeme (pouze pro účely této definice) tak, že formula_61.", "section_level": 1}, {"title": "Limita posloupnosti.", "content": "Rozšířená reálná čísla umožňují jedním vzorcem definovat limitu posloupnosti formula_62 pro konečné i nekonečné formula_63 . Budiž formula_64 posloupnost reálných čísel a formula_65. Řekneme, že formula_62, pokud Tato definice konvergence posloupnosti je ekvivalentní s konvergencí v topologickém prostoru při výše uvedené topologii.", "section_level": 1}, {"title": "Limita funkce.", "content": "Rozšířená reálná čísla umožňují definovat limitu funkce jedním vzorcem pro konečné i nekonečné formula_68 a formula_69: Je-li formula_70 funkce, formula_71 a formula_72 takové, že formula_68 leží v uzávěru formula_74 ( definiční obor formula_74 sice obsahuje jen konečná čísla, ale v jeho uzávěru – viz topologie na formula_76 – může ležet i nekonečno), pak říkáme, že Tato podmínka je ekvivalentní s tvrzením, že pro každé okolí formula_78 bodu formula_79 existuje prstencové okolí formula_80 bodu formula_81 takové, že obraz formula_80 leží v formula_78 (tj. formula_84).", "section_level": 1}], "src_summary": "Rozšířená reálná čísla (značení formula_1) je název používaný v matematické analýze pro množinu formula_2, tedy pro reálná čísla rozšířené o dva symboly pro kladné a záporné nekonečno. Jejich hlavní přínos spočívá v tom, že je možné pomocí nich definovat některé matematické pojmy pro několik situací zároveň, což definici zkrátí a zpřehlední. Například v definici pro limitu funkce formula_3 je potřeba ošetřit celkem devět možností: formula_4 i formula_5 může být reálné číslo, formula_6 nebo formula_7; pomocí rozšířených reálných čísel je možno těchto devět možností vyjádřit jednou formulí.", "tgt_summary": "In mathematics, the affinely extended real number system is obtained from the real number system by adding two elements: and (read as positive infinity and negative infinity respectively), where the infinities are treated as actual numbers. It is useful in describing the algebra on infinities and the various limiting behaviors in calculus and mathematical analysis, especially in the theory of measure and integration. The affinely extended real number system is denoted formula_1 or or . When the meaning is clear from context, the symbol is often written simply as .", "id": 963087}
{"src_title": "Boreout", "tgt_title": "Boreout", "src_document": [{"title": "Pozadí problematiky.", "content": "Při trvalém špatném vytížení je známo, že většinou se požitkářský pocit z práce vytrácí. Může za to přetížení, a to může vést k \"burnoutu\" (vyhoření), nevytíženost může být základem a být příčinou k \"boreoutu\" (pro příklad: z důvodu nevhodné kariéry nebo nevhodného pracovního prostředí). Ukazatele nevytíženosti jsou podobné jako u přetíženosti – únava, apatie, podrážděnost a frustrace. Můžou vést až ke známkám patologické deprese. Více než jeden z deseti zaměstnanců trpí podle švýcarského obchodního poradce Philippe Rothlina a Peter Werdera na nudu v práci. Ve své knize „Diagnóza Boreout“ konstatují, že celkové hospodářské škody, vzniklé díky tomuto problému v Německu, dosahují více než 250 miliard eur.", "section_level": 1}, {"title": "Co je boreout.", "content": "Takzvaný \"boreout\" je popsaný jako protějšek k \"burnoutu\", s následujícím přiřazením: Skládá se z prvků – nevytíženost, nezájem a nuda, a k tomu se připojí ještě „Strategie chování“, která má pomoci působit při práci jako vytížení prací, i když to vůbec není tento případ. Osoby, které mají \"boreout\" jsou nespokojeni s jejich postavením v práci, paradoxně prodlužují tento stav nespokojenosti s výše uvedenou strategií. Místo toho, aby svoji situaci analyzovali a podnikli kroky ke zlepšení. \"Boreout\" není stejný jako lenost. Kdo má \"boreout\", chce pracovat, hledá výzvu a uznání. Uvnitř pracovní skupiny můžou být členové se syndromem \"burnout\", ale i \"boreout\", protože pokud část skupiny bere veškerou práci pro sebe a jsou přetíženi, cítí se ostatní členové skupiny nevytíženi.", "section_level": 1}, {"title": "Základní prvky boreoutu.", "content": "Nevytíženost: na jedné straně může být pracovník kvantitativně nevytížen – nemá dostatek práce. Na druhé straně může být kvalitativně nevytížen – nemá dostatek vzrušující a náročné práce (například pokud může dělat jenom jednoduché věci). Nevytíženost tak popisuje pocit, že jsou schopni udělat víc, než je po nich požadováno. Nezájem: člověk ztrácí zájem o úkoly a jeho povinnosti. Úkoly a problémy zaměstnavatele jsou mu zcela irelevantní a lhostejné. Nuda: u nudy se jedná o ztrátu chuti a stav bezradnosti, až po zoufalství. Protože člověk neví co dělat, a protože ani není co dělat.", "section_level": 1}, {"title": "Boreout – strategie.", "content": "Zaměstnanci, kteří trpí \"boreout\", nechtějí být v žádném případě odhaleni zaměstnavatelem nebo svými kolegy. Pro dosažení tohoto cíle existují různé strategie, které se používají. Strategie mají za cíl především držet si další práci od těla, získat v práci volný čas pro sebe a neztratit práci. Příklady \"boreout\" strategie:", "section_level": 1}, {"title": "Boreout paradox.", "content": "Kdo má \"boreout\", je nespokojen se svou situací v práci, protože má malý výkon a nedostane se mu žádného uznání. Paradoxně si tento stav v životě udržuje, a protože časem ztrácí svou energii, nedokáže už tuto situaci změnit. S tím souvisí i populární názor, že volný čas v práci „stojí hodně úsilí“.", "section_level": 1}, {"title": "Flow-Model.", "content": "Flow-Model podle Csikszentmihalyi, rozšířen o pojmy \"burnout\" a \"boreout\". Na modelu lze vidět spojení mezi stimulací a schopnostmi (\"Anxiety\" – stres, \"Boredom\" – nuda).", "section_level": 1}, {"title": "Rozpoznat unuděné pracovníky.", "content": "Příznaky umožňují odhalit osoby trpící na \"boreout\". Nadřízení mohou své zaměstnance kontrolovat a analyzovat, jak dlouho a jak často zaměstnanec využívá internet, nebo kolik napsal soukromých e-mailů. Nicméně to zasahuje nejen do soukromého života, ale také poškozuje důvěru, co nezlepšuje pracovní podmínky osobám, které sledujeme kvůli \"boreoutu\". Všímavé pozorování je dovolené a nezbytné ke zjištění, zda je dotyčný zaměstnanec postižený. Je těžké přijít při pracovním pohovoru na to, zda tu \"boreout\" je. Zaměstnanec si musí nejprve sám uvědomit, že trpí na \"boreout\". Buď neví, co ho dělá tak nešťastným, anebo si to nechce připustit. Proto by měl nadřízený jako první své zaměstnance o \"boreoutu\" informovat, aby se pak mohl v rozhovoru s porozuměním zeptat, zda zaměstnanec má příznaky a zda také používá \"boreout\" strategii. Příznaky nebo ukazatele pro detekci \"boreout\" jsou:", "section_level": 1}, {"title": "Opatření, která pomohou u Boreout.", "content": "Musí se najít trvalé řešení základní příčiny problému \"boreout\". Snížení alternativních nabídek, například zákaz internetu, nepřináší moc, protože pak se začnou vyvíjet nové strategie pro obcházení těchto zákazů. Jestli zaměstnanec poznal, že trpí na \"boreout\" a už nezavírá oči před realitou, je to první krok ke zlepšení. A to zlepšení znamená – změnu. Chcete-li zjistit, jaké cesty vedou ven z \"boreout\", může pomoci analyzovat osoby, které na \"boreout\" netrpí, a proč tomu tak je. Nejsou totiž známé žádné „\"boreout\"“ mezi pracovně samostatnými a výkonnými jedinci. Protože: „Podnikavý duch“ vytváří motivaci a zabraňuje nezájmu. Všichni pracovníci, kteří jsou pouze zaměstnanci firmy a necítí se její součástí, jsou potenciálními oběťmi \"boreoutu\". V boji proti tomu můžou podniky rovněž u svých zaměstnanců podporovat podnikatelského ducha, a to: Ale zaměstnavatelům jsou dané hranice pomoci při odstraňování \"boreoutu\". Každý zaměstnanec si musí hlavně pomoct sám, vymanit se z tohoto bludného kruhu. Při tom se požaduje vlastní zodpovědnost zaměstnance, a on to musí i tak vnímat, tím že jedná. Pomoct by mohlo následující: Jelikož se poslední bod nestane, zaměstnavatel má o jednoho kvalitního zaměstnance, který by mohl podávat mnohem větší výkon, než ho nechá vykonávat, méně. Proto by měly podniky své zaměstnance pozorovat a pomoct jim „vybřednout“ z \"boreoutu\".", "section_level": 1}], "src_summary": "\"Diagnóza Boreout\" je kniha, která se objevila v březnu 2007 a ve které autoři Philippe Rothlin a Peter R. Werder představili pod nově vytvořeným názvem teorii boreout k tématu – nespokojenost v práci s následkem nudy. V hromadných sdělovacích prostředcích a internetu se od té doby na toto téma široce diskutuje. Základy teorie jsou studie Dana Malachowskeho, The Gallup Organization a Kelly Services. Jeden z kritiků teorie ji označuje jako „hoax“ (podvod), jehož cílem je představit něco naprosto normálního jako chorobný jev.", "tgt_summary": "Boredom boreout syndrome is a psychological disorder that causes physical illness, mainly caused by mental underload at the workplace due to lack of either adequate quantitative or qualitative workload. One reason for bore-out could be that the initial job description does not match the actual work. This theory was first expounded in 2007 in \"Diagnose Boreout\", a book by Peter Werder and Philippe Rothlin, two Swiss business consultants.", "id": 426295}
{"src_title": "ZDF", "tgt_title": "ZDF", "src_document": [{"title": "Televizní kanály ZDF.", "content": "Plnoformátový kanál ZDF začal terestricky vysílat 1. května 1963. Byl obsažen v prvních německých kabelových televizích. Satelitní vysílání přes satelit Astra 1C bylo zahájeno v r. 1993. Od roku 2002 jsou programy šířeny také v rámci digitálního pozemního vysílání DVB-T. Vedle hlavního plnoformátového kanálu ZDF společnost nabízí i bezplatné specializované digitální (DVB) pořady projektu ZDFvision: • ZDFinfo • ZDFneo Tyto programy nahradily dřívější kanály: • ZDFdokukanal (2000–2009), nyní ZDFneo • ZDFinfokanal (1997–2011), nyní ZDFinfo Ve spolupráci s dalšími německými i zahraničními televizními společnostmi se ZDF podílí kapitálově a provozně na těchto televizních stanicích:", "section_level": 1}, {"title": "Organizace.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Dozorčí orgány.", "content": "Vrcholným orgánem je Televizní rada (\"Fernsehrat\"), která dohlíží na program, schvaluje rozpočet sestavovaný správní radou a volí generálního ředitele (intendanta). Správní rada (\"Verwaltungsrat\") je kontrolním a řídícím článkem, který především dohlíží na generálního ředitele (intendanta), zejména v oblasti rozpočtu. Má 14 členů. Pět z nich jsou zástupci spolkových zemí, jeden je zástupce spolku (tedy Spolkové republiky. Televizní rada volí zbývajících osm členů, kteří nesmějí být současně členy exekutivních či zákonodárných orgánů. V čele správní rady stojí její předseda, kterým je v současnosti bývalý ministerský předseda spolkové země Porýní-Falc Kurt Beck.", "section_level": 2}, {"title": "Vrchní řízení.", "content": "V hierarchii vlastní společnosti je nejvýše postavenou osobou generální ředitel (intendant), který organizaci zastupuje a vede obchodní jednání. Je zodpovědný i za program a jmenuje šéfredaktora, ke jmenování potřebuje souhlas správní rady. Současným generálním ředitelem je od roku 2012 Thomas Bellut. Generální ředitelé (intendanti) ZDF: Generálnímu řediteli je podřízeno pět ředitelů: a dále v okolních zemích s přesahem signálu (mimo jiné i Česká republika).", "section_level": 2}], "src_summary": "ZDF, plným názvem Zweites Deutsches Fernsehen (Druhá německá televize), je německá veřejnoprávní televizní společnost, která sídli v Mohuči v městské části Lerchenberg (Rheinland-Pfalz). Sama nebo ve spolupráci s jinými televizními organizacemi zajišťuje vysílání několika plnoformátových i specializovaných televizních kanálů. Je jednou z největších televizních společností v Evropě a je také podílníkem německého veřejnoprávního rozhlasu Deutschlandradio. Televize ZDF začínala v roce 1963 s 2 200 stálými zaměstnanci. K roku 2013 bylo v ZDF na pevný úvazek zaměstnáno 3 600 spolupracovníků.", "tgt_summary": "Zweites Deutsches Fernsehen (; \"Second German Television\"), officially abbreviated as ZDF (, stylized as \"2DF\"), is a German public-service television broadcaster based in Mainz, Rhineland-Palatinate. It is run as an independent nonprofit institution, which was founded by all federal states of Germany (\"Bundesländer\"). ZDF is financed by television licence fees and advertising revenues. The broadcaster is well known for its famous programmes \"heute\", a newscast established in 1963, and \"Wetten, dass..?\" an entertainment show that premiered in 1981, and ended in 2014. Thomas Bellut, ZDF's director general, was elected by the ZDF Television Council in 2011.", "id": 810792}
{"src_title": "Nicola Perscheid", "tgt_title": "Nicola Perscheid", "src_document": [{"title": "Život.", "content": "Nicola Perscheid se narodil v roce 1864 jako syn Andrease Perscheida a Gertrudy Wirgensové v obci Moselweiß u města Koblenz. Jeho předci byli vinaři ze Španělska a Portugalska, kteří se po přesídlení do Porýní museli přejmenovat na Perscheid. Nicola Perscheid se oženil s astroložkou Claire Günther. Jejich syn, Lothar Perscheid, byl jeho oblíbeným fotografickým modelem. Nicola Perscheid absolvoval studium fotografa v ateliéru Reuss und Möller v Koblenz od roku 1879. Po svém vzdělání působil ve studiu Paula Strnada v Erfurtu a v letech 1887 - 1889 v ateliéru Beer v Klagenfurtu, kde byl zaměstnán jako retušér. V roce 1891 si Nicola Perscheid otevřel svůj první ateliér v Görlitzu, kde se specializoval na portrétní fotografii. O rok později byl jmenován \"Královským saským dvorním fotografem\". Také po přestěhování do Lipska v roce 1894, zůstal věrný portrétní fotografii a stal se známým díky Maxi Klingerovi, který mu zprostředkoval kontakty s umělci ve městě. Klingera v těch letech také fotografoval. V jeho lipském ateliéru pracoval mimo jiné také fotograf Jacob Hilsdorf. Na přelomu století se Nicola Perscheid zúčastnil řady výstav doma i v zahraničí, kde se seznámil s nejnovějším vývojem v oblasti fotografie. Od roku 1900 stály na prvním místě pinatypie, například tříbarevná pinatypie \"Slečna Jungmannová\", jeden z prvních Perscheidových barevných snímků. Perscheidovy fotografie byly žádané a tak mohl v roce 1905, již zajištěn výnosy ze svých děl, otevřít v Berlíně \"Ateliér W9\" na Bellevuestraße 6a. V roce 1909 získal Perscheid Velkou stříbrnou medaili od sdružení státních německých fotografů, což bylo tenkrát považováno za nejvýznamnější ocenění pro profesionální fotografy. Po roce 1909 však není viděn v Perscheidově práci žádný další umělecký rozvoj. Kromě své práce fotografa se věnoval přípravě mladých fotografů a přednášel v Německu, Dánsku a Švédsku. Mezi jeho studenty patří například Madame d’Ora, Arthur Benda, Toragorō Ariga (1890–1993), Peter-Paul Atzwanger (1888–1974), Uno Falkengren (1889–1964), Curt Götlin (1900–1993) a Henry B. Goodwin (1878–1931). Nicola Perscheid fotografoval nespočet osobností své doby. Mnoho fotografií vytvořil zdarma na oplátku za kampaň svých vlastních výstav a publikací.. Byl miláčkem berlínské společnosti a přátelil se mimo jiné s Maxem Liebermannem, Lovim Korintem nebo Hugem von Habermannem. V pozdním věku trpěl Perscheid rostoucími finančními potížemi, které byly způsobeny kromě celkové ekonomické situace i na jeho osobní výstřednosti. Liboval si příliš v luxusu a extravaganci. Zhoršilo se také jeho zdraví, od roku 1925 si ztěžoval na nervové problémy, které jeho rodinný lékař nemohl vyléčit. Nicola Perscheid zemřel jako zchudlý muž v roce 1930 v Berlíně a jeho studio již zůstalo navždy zavřené.", "section_level": 1}, {"title": "Styl.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Motiv.", "content": "Nicola Perscheid se ve své době v portrétní fotografii stal pojmem. Jako dvorní fotograf portrétoval mimo jiné Alberta Saského a jeho bratra pozdějšího krále Jiřího I. V průběhu první světové války vznikla celá řada portrétů, například Hermann Goering, Manfred von Richthofen nebo Theobald von Bethmann-Hollweg. Portrétoval dokonce i vědce, spisovatele, malíře nebo řádové muže, mnoho portrétů herců se na trh dostalo jako autogramové kartičky. Především ve dvacátých letech 20. století zásoboval konzumní masový trh svými fotografiemi, které však na umělecké úrovni nedokázaly držet krok s jeho pracemi z přelomu století. Perscheid je již méně známý jako krajinářský fotograf. Krajinářské fotografii se věnoval již během svého studia v Klagenfurtu, věnoval se jí i v pozdějších letech, ale již méně často.", "section_level": 2}, {"title": "Technika.", "content": "Na začátku své kariéry pracoval Nicola Perscheid hlavně s tehdy typickou technikou - gumotiskem. Například v roce 1901 vznikl modročerný snímek \"Žnec\" (nebo také \"Sedlák s kosou\") a Perscheid jej vnímal jako své životní nejlepší dílo. Dnes se dílo, spolu s dalšími Perscheidovými tisky, nachází ve vlastnictví Mědiryteckém kabinetu v Drážďanech. Nicola Perscheid v roce 1900 začal experimentovat s novými fotografickými technikami. Opět se vrátil k metodě pinatypie, aby pomocí tříbarevného procesu vytvořil své první barevné fotografie. Pro výrobu barevných pinatypií potřeboval dvě desky, které musely být exponovány mezi 15. až 25. sekundami. Modely se samozřejmě v této době nesměly hýbat. Z metod pozitivního procesu upřednostňoval kontrastně bohatý pigmentový tisk. Ve spolupráci s firmou „Emil Busch A. G. Optische Industrie“ vyvinul Nicola Perscheid vlastní Busch-Nicola-Perscheid-Objektiv, takzvaný aplanát. Změkčení obrazu ovlivňovala clona objektivu. Roku 1921 byl uveden na trh a v následujících letech byl pro portréty často používán, i když v době po konci první světové války pomalu končila móda umělecké fotografie gumotisku a rozostřených snímků, a ve fotografii se více usilovalo o realismus. Přesto se ještě s jeho objektivem vyučila divadelní fotografka Rosemarie Clausen, jako učeň v ateliéru Becker & Maas. Po roce 1921 Perscheidovy fotografie dokazují, že dával přednost používání vlastnímu objektivu, který světlo výrazně změkčoval. Na rozdíl od mnoha svých kolegů Nicola Perscheid odmítal retušování fotografií.", "section_level": 2}, {"title": "Význam.", "content": "Dílo Nicolase Perscheida byla mezijeho současníky populární a respektované. I když jeho žáci - později slavní fotografové - jako například Madame d'Ora nebo Arthur Benda - později vzpomínali, že se snažil již v době své smrti byl poměrně \"staromódní\". Nicola Perscheid byl svými současníky často považováno za uměleckého fotografa, jehož vyjadřovací prostředky - gumotisk nebo objektiv Busch-Nicola-Perscheid - byly již v roce 1930 považovány za \"zastaralé\" - aspirovaly spíše na malířské efekty ve fotografii. Publicista Leo Fritz Gruber napsal ve svém díle \"O Nicolovi Perscheidovi\" (\"Über Nicola Perscheid\") poznámku: \"„jméno Perscheid oživuje vzpomínky pouze u starších“\". U příležitosti 75. výročí vynálezu fotografie byla v pražském Rudolfinu na přelomu let 1914/1915 uspořádána průlomová výstava, která představila i známé autory ze zahraničí. Mezi nimi například Hugo Erfurtha nebo Nicolu Perscheida. Tato výstava byla prvním mezinárodním fotografickým salónem v Čechách a přispěla k zájmu veřejnosti o uměleckou fotografii.", "section_level": 1}], "src_summary": "Nicola Perscheid (někdy se uvádí Nikolaus Perscheid, 3. prosince 1864 Moselweiß - 12. května 1930 Berlín) byl německý portrétní fotograf a jeden z prvních profesionálních fotografů v Německu. V roce 1891 byl titulován \"Královským saským dvorním fotografem\" a v následujících desetiletích byl populárním portrétním fotografem. Kolem roku 1920 vyvinul objektiv s měkkou kresbou („soft focus“), který pro portréty často rád používal. Německé ateliéry Rudolfa Dührkoopa, Huga Erfurtha, Erwina Rauppa nebo Nicoly Perscheida měly ve své době a v kontextu česko-německého prostředí významný podíl na uměleckou fotografii.", "tgt_summary": "Nicola Perscheid (3 December 1864 – 12 May 1930) was a German photographer. He is primarily known for his artistic portrait photography. He developed the \"Perscheid lens\", a soft focus lens for large format portrait photography.", "id": 109697}
{"src_title": "The Rev", "tgt_title": "The Rev", "src_document": [{"title": "Biografie.", "content": "The Rev dostal svůj první pár paliček ve 4 letech a jeho první buben v 11. Ve skupinách začal hrát na střední škole. Než přišel do skupiny Avenged Sevenfold jako jeden z jejích zakládajících členů,byl bubeníkem ve skupině třetí vlny hrající ska, Suburban Legends. V 18 letech nahrál spolu se svojí skupinou (Avenged Sevenfold) první album s názvem \"Sounding the Seventh Trumpet\".Zajímali ho Frank Zappa a King Crimson. The Rev řekl v interview časopisu Moderm Drummer: „Byl jsem vychován v rocku a metalu“. Později zaujal bubeníky Vinnieho Paula, Mika Portnoye, Dava Lombarda, Larse Ulricha, a Terryho Bozzia. Dokonce zaujal na pohled i Tommy Leeho, o čemž prohlásil „Nikdy jsem si nemyslel, že budu zajímat někoho jako on“. Sullivan své bubnování nazýval 'double-ride',protože tehdy nikdo na světě tuto techniku neovládal) je technika, kterou můžete slyšet v písních jako „Almost Easy“, „Critical Acclaim“ a „Crossroads“, ve kterých Sullivan zrychlí tempo, když začne hrát dvoj kopák a bouchat na ride. Skupina vyhrála hudební cenu MTV za nejlepší skladby v roce 2006, čímž předběhla Rihannu, Panic! at the Disco, Angels & Airwaves, Jamese Blunta i Chrise Browna. The Rev byl také zpěvák, skladatel textů a pianista v Avenged Sevenfold. Jeho hru na piáno můžete slyšet ve skladbách jako „Warmness on the Soul“, a „Fiction“ . Zpíval ve skladbách „A Little Piece of Heaven“, „Brompton Cocktail“, „Critical Acclaim“, „Crossroads“, „Gunslinger“, „Lost“, „Scream“, „Afterlife“ a „Fiction“. Použil své umění hrát na kytaru a piáno, aby napsal skladby: „Almost Easy“, „A Little Piece of Heaven“, „Afterlife“ a „Brompton Cocktail“,a „Fiction“. Také přispěl k tvorbě „Critical Acclaim“ a „Lost“. Avenged Sevenfold také zveřejnili, že budou natáčet demoverzi „Nightmare“, ve které hraje The Rev na elektrické bicí a zpívá. Na druhoročním Revolver Golden God Awards vyhrál The Rev cenu za nejlepšího bubeníka, čímž porazil i bubeníky jako Chrise Adlera ze skupiny Lamb of God, Branna Dailora ze skupiny Mastodon, Dava Grohla ze skupiny Them Crooked Vultures i Dava Lombarda ze skupiny Slayer. Cena byla udělena Joeym Jordisonem ze skupiny Slipknot a Vinniem Paulem ze skupiny Pantera,později vyhrál cenu předchoziho roku.Členům jeho rodiny a Avenged Sevenfold se dostalo cti jeho jménem.", "section_level": 1}, {"title": "Smrt.", "content": "Sullivanovo tělo bylo nalezeno v jeho domě 28. prosince 2009; bylo mu tou dobou 28 let. Jeho smrt byla označena jako přirozená. Výsledky pitvy provedené 30. prosince 2009 byly nejasné. 5. ledna 2010 byl soukromý pohřeb Jamese Owena Sullivana a o den později byl pohřben v Huntington Beach v Kalifornii.", "section_level": 1}], "src_summary": "James Owen Sullivan (9. únor 1981 – 28. prosinec 2009), jinak znám jako The Reverend Tholomew Plague, často zkracováno na The Rev, byl americký hudebník, nejznámější jako bubeník americké metalové skupiny Avenged Sevenfold. Byl také hlavním zpěvákem ve skupině Pinkly Smooth - vedlejším projektu a tou dobou byl znám jako \"Rat Head\" (Krysí hlava). James vyrůstal s nynějším spoluhráčem z kapely Avenged Sevenfold, Synysterem Gatesem a žil v Huntington Beach, v Kalifornii. The Rev byl nalezen mrtvý 28. prosince 2009 ve věku 28 let.", "tgt_summary": "James Owen Sullivan (February 9, 1981 – December 28, 2009), professionally known by his stage name The Rev (shortened version of The Reverend Tholomew Plague), was an American musician, best known as the drummer, songwriter, backing vocalist and founding member of the American heavy metal band Avenged Sevenfold. The Rev was widely regarded and critically acclaimed for his work on Avenged Sevenfold albums, and contributed entire songs composed by himself, such as \"Afterlife\", \"A Little Piece of Heaven\", and \"Almost Easy\". He was also the lead vocalist/pianist in Pinkly Smooth, a side project where he was known by the name Rathead, with fellow Avenged Sevenfold member, guitarist Synyster Gates (Brian Elwin Haner Jr.), and he was the drummer for Suburban Legends from 1998 to 1999.", "id": 2177036}
{"src_title": "Darker than Black", "tgt_title": "Darker than Black", "src_document": [{"title": "Příběh.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Gaiden.", "content": "Děj je zasazen do doby mezi první a druhou sérií. Hei a Yin jsou na útěku před syndikátem a opouštějí Tokio", "section_level": 2}, {"title": "Postavy.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Hei.", "content": "Hlavní hrdina seriálu a kontraktor BK-201, známý též jako „Černý smrťák”. Do Tokia přijel jako čínský výměnný student Li Shunsheng. Jeho schopností je používání elektřiny. Na rozdíl od jiných kontraktorů nemusí za použití své schopnosti platit žádnou daň (každý kontraktor za použití své schopnosti něco udělat, jako například lámat si prsty či vykouřit cigaretu).", "section_level": 2}, {"title": "Yin.", "content": "Její pravé jméno je Kirsi. Patří do Heiova týmu. Je loutkou bez citů, která dokáže pomocí vody vidět a sledovat danou osobu. Postupně si vytvoří určité citové pouto k Heiovi.", "section_level": 2}, {"title": "Mao.", "content": "Kontraktor, který dokáže ovládnout těla zvířat. O své pravé tělo přišel a žije v těle kočky. Stejně jako Yin, patří do Heiova týmu.", "section_level": 2}, {"title": "Carmine.", "content": "Neboli Havoc, vyrůstala spolu s Heiem, Ba a Amber. Poté co se z ní stala kontraktorka, získala schopnost vytvořit vakuum, čímž zabila tisíce lidí v jihoamerické válce, ale musela za to pít krev dětí. Posléze přišla o své schopnosti, ztratila paměť a ocitla se na bulharském venkově, kde začala žít normální život. Tam ji ovšem za nějaký čas našla M16, která jí chtěla vrátit schopnosti tím, že ji přivede k Bráně pekel. Heiovi se jí ovšem podaří zachránit. Poté co ji mučí, aby mu vyzradila informace o jeho ztracené sestře Bai, se rozhodne dovést ji k Bráně pekel. Část vzpomínek se jí vrátí, bohužel nic o jeho sestře si nepamatuje a jediné, co chce, je, aby ji Hei zabil, což Hei neudělá a společně utíkají, ovšem někdo ji zabije třemi ledovými hroty vraženými do hrudi. Hei ji ještě odvede do postranní uličky, kde Carmine umírá.", "section_level": 2}, {"title": "Huang.", "content": "Jediný lidský člen Heiova týmu. Jde o bývalého policistu. Nenávidí kontraktory a chová se k ostatním členům chladně, ale později se vztahy s nimi zlepší.", "section_level": 2}, {"title": "Misaki Kirihara.", "content": "Velitelka policejní sekce 4, která se zabývá kontraktory. Pronásleduje BK-201.", "section_level": 2}, {"title": "Suó Pavličenko.", "content": "V druhé sérii je druhou hlavní postavou. Je to třináctiletá ruská dívka, která má bratra-dvojče Šiona, který je kontraktor. O Šiona začnou mít zájem určité skupiny a Suó si s ním spletou. Suó se nakonec připojí k Heiovi a Maovi.", "section_level": 2}, {"title": "July.", "content": "Malý chlapec, „panenka”, který v první sérii spolu s kontraktory November 11 a April pracoval pro MI6. Po jejich smrti se však připojí k Heiovi a Suó.", "section_level": 2}], "src_summary": "Darker than Black je japonský animovaný seriál vytvořený Tensaiem Okamurou. Vznikly dosud dvě série; ta první, s podtitulem \"Kuro no keijakuša\" a o 25 dílech, byla vysílána od 5. května do 28. října 2007, druhá série s podtitulem \"Rjúsei no Gemini\" o 12 dílech pak od 8. září do 24. listopadu 2009.", "tgt_summary": "Darker than Black, also known as , is an anime television series created and directed by Tensai Okamura and animated by Bones. It premiered across Japan from April 5, 2007 on MBS, TBS, and its affiliated broadcast stations, with its satellite television premiere in Japan on Animax in May 2007. The music for the series is composed by Yoko Kanno. The series has also been adapted into two manga series, which are serialized in \"Monthly Asuka\" and in \"Young Gangan\". A sequel titled premiered in Japan on October 8, 2009. On January 21, 2016, it was announced that Funimation, the North American distributor for the anime, no longer holds the license for the first season.", "id": 1746123}
{"src_title": "Papyrus 45", "tgt_title": "Papyrus 45", "src_document": [{"title": "Stav rukopisu.", "content": "Rukopis je silně poškozený a fragmentovaný. Papyrus byl svázán do kodexu, který se mohl skládat až z 220 stran, dochovalo se jich však pouze 30 (dva z Matouše, šest z Marka, sedm z Lukáše, dva z Jana a 13 ze Skutků). Všechny stránky mají mezery s velmi malým počtem řádků. Listy Matouše a Jana jsou nejmenší. Původní stránky byly o rozměrech přibližně 10 x 8 palců. Na rozdíl od mnoha jiných zachovaných rukopisů z 3. století, které obvykle obsahovaly pouze evangelium, nebo katolické listy nebo pouze pavlovské epištoly, obsahoval tento rukopis více než jedno seskupení textů Nového zákona. Základem této hypotézy je používání 2 listů P45 přeložených tak, aby ve výsledku tvořily 8 stran textu, tak jako tomu bylo u většiny ostatních rukopisů.", "section_level": 1}, {"title": "Charakteristika textu.", "content": "Kvůli rozsahu poškození bylo pro badatele obtížné určit typ textu. Rukopis byl získán Alfredem Chesterem Beattym v první polovině 20. století a publikován v roce 1933 v knize \"The Chester Beatty Biblical Papyri, Descriptions and Texts of Twelve Manuscripts on Papyrus of the Greek Bible\" Fredericem G. Kenyonem. Kenyon identifikoval text Markova evangelia v P45 jako caesarejský typ, podle definice Burnetta Hillmana Streetera. Hollis Huston kritizoval Kenyovu transkripci různých, částečně zachovaných slov a dospěl k závěru, že kapitoly 6 a 11 z Marka v P45 se nemohou úhledně hodit do jednoho textového typu, zvláště ne caesarejského, protože rukopis předchází rozlišovacím textům pro každý typ ze 4. a 5. století.", "section_level": 1}, {"title": "Typ textu.", "content": "P45 má relativně úzký statistický vztah s Washingtonským evangelijním kodexem v Markovi a v menší míře s Family 13. Citováním studie Larryho Hurtada, \"Text-Critical Methodology and the Pre-Caesarean Text: Codex W in the Gospel of Mark,\" Eldon Jay Epp souhlasí s tvrzením, že zde není žádná spojitost s caesarenským nebo pre-caesarenským textem v Markovi. Také zde není silné spojení s alexandrijským textovým typem Vatikánského kodexu, západním textovým typem Bezova kodexu a byzantským textovým typem \"Textus receptus\". Jiná hypotéza je, že P45 pochází z alexandrijské tradice, ale má mnoho textových variant a harmonizací, jejichž snahou bylo \"vylepšit\" text stylisticky. Přestože je stále obtížné zařadit rukopis historicky do kategorie textů, většina vědců dnes souhlasí s tím, na rozdíl od Kenyona, že text není caesarejského typu. Textový charakter rukopisu se liší od knihy ke knize. Na základě Marka, multivariační analýza přístrojových dat z UBS \"Greek New Testament\" (4th ed.) zařazuje P45 do skupiny, která zahrnuje Washingtonský evangelijní kodex (kapitoly 5-16), \"Codex Koridethi\", Family 1, 28, 205. 565; sinajské syrské, arménské a gruzínské verze; a Origenovy citace. Tato skupina odpovídá tomu, co Streeter nazývá \"východním typem\" textu. Na základě Lukáše, jedenáctimístný oddíl PAM založený na řeckých rukopisný datech spojených s INTF's \"parallel Pericopes\" volume umisťuje rukopis do skupiny s Efrémovým kodexem (C 04), \"Codex Regius\" (L 019), \"Codex Zacynthius\" (Ξ 040), 33, 892, a 1241. Na základě Skutků, je nejblíže k alexandrijskému textu. Počítá se s tím, že kodex vynechal \"Pericope Adulterae\" (\"J\" 7,53-8,11).", "section_level": 1}], "src_summary": "Papyrus 45 (zkráceně P 45) je raný novozákonní rukopis, který je součástí Papyrů Chestera Beattyho. Paleograficky byl rukopis datován do 3. století n. l. Sestává z textů Matoušova evangelia 20-21 a 25-26; Markova evangelia 4-9 a 11-12; Lukášova evangelia 6-7 a 9-14; Janova evangelia 4-5 a 10-11; Skutcích apoštolů 4-17. Rukopis se momentálně nachází v knihovně Chestera Beattyho v Dublinu, kromě jednoho listu, který sestává z \"Mt\" 25,41-26,39 a který se nachází v Rakouské národní knihovně ve Vídni.", "tgt_summary": "Papyrus 45 (formula_1 or \"P. Chester Beatty\" I) is an early New Testament manuscript which is a part of the Chester Beatty Papyri. It has been paleographically dated to the early 3rd century CE. It contains the texts of Matthew 20-21 and 25-26; Mark 4-9 and 11-12; Luke 6-7 and 9-14; John 4-5 and 10-11; and Acts 4-17. The manuscript is currently housed at the Chester Beatty Library, Dublin, Ireland, except for one leaf containing Matt. 25:41-26:39 which is at the Österreichische Nationalbibliothek, Vienna (\"Pap. Vindob. G.\" 31974).", "id": 1736112}
{"src_title": "Protržení hráze odkaliště u Ajky", "tgt_title": "Ajka alumina plant accident", "src_document": [{"title": "Průběh a rozsah katastrofy.", "content": "Z kaliště uniklo cca 700 tis. kubíků červeného kalu obsahujícího podle měření Greenpeace 110 mg/kg arzénu, 1,3 mg/kg rtuti a 660 mg/kg chromu, což jsou velmi vysoké hodnoty. Zaplavená oblast se odhaduje na 40 km². Místy vrstva bahna dosahovala až výše dvou metrů. Vláda v oblasti vyhlásila stav ohrožení. Až dva metry vysoká vlna kalu, která vydávala podle svědků „ničivý a bublající hluk“, zničila v postižených obcích většinu domů a zahrad, vzala most, vyvracela stromy, převracela automobily. Některé z nich odnesla až dva kilometry daleko, stejně jako nábytek a další věci. Kal se dostal do řeky Marcal a do potoka Torna. V řece Marcal bylo naměřeno 6. října pH 12, což je hodnota neslučitelná se životem jakýchkoliv živočichů, v řece i v potoce zmizel veškerý život, na jejich březích ležely mrtvé ryby. Na 500 pracovníků krizového centra, vojáci a experti MAL se snažili snížit sádrovcem a octem pH v řece alespoň na 9, aby ochránili život v řekách Rába a Mošonský Dunaj, potažmo i Dunaj. Do Ráby a 7. října i do Dunaje se nakonec kal dostal, ale tam životní prostředí díky neutralizaci výrazně neohrozil, k neutralizaci bylo použito více než 300 tun látek. Situaci někteří lidé přirovnali ke katastrofě v Černobylu, zpočátku kolovaly informace o zvýšené radioaktivitě kalu a o obsahu kyanidu, které byly vzápětí ochranným výborem dementovány. 20. října už bylo v řece Marcal naměřeno pH už jen 9,5, ale za únosnou mez je považováno pH 8. Po několika dnech, kdy se objevovaly prudké deště, se 21. října dostalo červené bahno z okolních polí opět do potoka Torna, jeho voda byla opět červená.", "section_level": 1}, {"title": "Sanace škod.", "content": "Ministerstvo životního prostředí tvrdí, že původní hráz již nelze opravit a že se dříve nebo později celá severní stěna zřítí. To by mělo za následek vytečení dalších cca 500 tisíc kubíků kalu. Proto byla vybudována nová hráz, která má zachytit, případně zpomalit případný další tekoucí kal, který již bude hustší s menším obsahem vody a tudíž i pomalejší. Hráz je dlouhá cca 1500 metrů (o kilometr víc, než se počítalo v původních krizových plánech), v základně je široká 30 metrů a vysoká je čtyři metry. 9. října byl kvůli hrozbě dalšího protržení hráze evakuován Kolontár a obyvatelé Devecseru byli vyzváni, aby byli na případnou evakuaci připraveni. Obyvatelé se vrátili do domovů 15. října, až po dostavbě nové hráze. Přes 200 se jich ale podle Úřadu ochrany proti katastrofám rozhodlo nadobro přestěhovat, prázdných zůstalo asi 94 domů. Obyvatelé Kolontáru a dalších dvou vesnic, kteří o své domy zcela přišli, získají podle ministra vnitra náhradní bydlení. Odstraňování škod bude trvat nejméně rok a bude stát asi miliardu korun, škody se odhadují na 1,7 mld. Kč. V celé oblasti bude muset být podle odhadů Ministerstva životního prostředí odtěžena dvoucentimetrová vrstva půdy. Později se objevily informace o zamoření až deseticentimetrové vrstvy půdy. Evropská unie prostřednictvím komisařky pro mezinárodní spolupráci, humanitární pomoc a krizové situace Kristaliny Georgievové oznámila, že EU poskytne Maďarsku stroje, vozidla a materiál potřebný k překonání následků neštěstí. S finanční pomocí při sanaci, kterou Maďarsko očekávalo, země počítat nemůže, protože katastrofu zavinilo lidské selhání a škody nepřesahují 0,6 procenta HDP. EU ale zvažuje poskytnutí finančních prostředků pro obecný rozvoj venkova a na projekty zaměřené na ochranu životního prostředí. Existují obavy, že i přes skrývku kontaminované půdy se kal v zemině usadí a zpustoší tak zemědělské plochy. Další obavou je, že vítr rozfouká vysušený kal až do patnáctikilometrové vzdálenosti.", "section_level": 1}, {"title": "Pozadí.", "content": "Světový fond na ochranu přírody upozornil na leteckou fotografii společnosti Interspect z 11. června téhož roku, která ukazuje podle odborníků nevelký proud červené hmoty prosakující skrz ochrannou hráz. Šéf firmy Interspect Gábor Bakó prý fotografii poskytl ekologickým a univerzitním odborníkům, ale ti nereagovali. Policie nyní fotografii zkoumá, aby prošetřila, za jakých okolností ke katastrofě došlo. Hráz zkoumala necelé dva týdny před protržením také vládní agentura pro ochranu životního prostředí, ale nenalezla žádné vážné problémy. Ekologové v Maďarsku už delší dobu upozorňovali na špatné zajištění kaliště nejen v Ajce, to ale nebylo bráno na zřetel.", "section_level": 1}, {"title": "Vyšetřování.", "content": "V případu se ihned angažoval premiér Viktor Orbán. 11. října byl obviněn z nedbalosti generální ředitel firmy Magyar Allumínium Zoltán Bakonyi kvůli nevypracování mimořádného plánu pro krizové situace a posléze byl zatčen. Všechna obvinění ale soud označil za nepodložená a 13. října byl Bakonyi opět propuštěn. Později policie vyslýchala ještě další 3 lidi, kteří by mohli být za protržení zodpovědní. V současnosti jsou všichni stíhaní na svobodě, Bakonyi kvůli obvinění ze spáchání trestného činu veřejného ohrožování s následkem úmrtí několika osob a další představitelé společnosti MAL kvůli obvinění z činu veřejného ohrožování a poškození životního prostředí. Všem zablokoval soud ve městě Veszprém majetek. Továrna byla po incidentu mimo provoz a je na dva roky pod nucenou správou státu. Politici jí chtěli co nejrychleji znovuotevřít, protože zaměstnává spoustu místních obyvatel. To odmítalo Greenpeace a požadovalo po vládě prověření bezpečnosti všech výrobních zařízení MAL mezinárodní nezávislou expertní komisí. Nakonec ale 19. října přece jen k otevření došlo a kal začal být odváděn do prozatím nevyužívané jímky. Hliníkárna oznámila, že obětem havárie vyplatí odškodné, během následujících pěti let by měly ze speciálně zřízeného fondu obdržet postupně 5,5 milionu eur. Podle ministerstva životního prostředí hrozí společnosti MAL pokuty za poškození životního prostředí. To bylo dosud vyčísleno nejméně na sto milionů dolarů. Společnost MAL se dodatečně omluvila pozůstalým obětí a zraněným a uvedla, že je připravena zaplatit za vzniklé škody určitou kompenzaci úměrně své odpovědnosti, kterou ale podle svých vyjádření odmítá. Společnost MAL tvrdí, že při privatizaci hliníkárny v roce 1997 jí stát zavázal aby na ochranu životního prostředí vyčlenili 3,6 miliard forintů a z této částky postavili desetikilometrovou ochrannou zeď, která měla zabránit pronikání červeného kalu do okolí a do spodních vod. Tento požadavek společnost označila za neodborný a postavení zdi označila za hlavní dílčí příčinu neštěstí. Postavená, do země zapuštěná ochranná zeď podle MAL vytvořila podzemní nádrž pod odkalištěm, kde se shromažďovala voda. Po několikadenním dešti předcházejícímu katastrofě se tak podloží nádrže stalo nestabilním a stěna odkaliště se v důsledku toho protrhla.", "section_level": 1}, {"title": "Soudní proces.", "content": "V lednu 2016 maďarský soud osvobodil všechny obžalované manažery z vedení hliníkárny, kteří byli podle prokuratury zodpovědní za protržení hráze a obžalováni ve věci veřejného ohrožování či způsobení ekologické katastrofy. Soudní verdikt není pravomocný, neboť prokuratura se proti rozsudku odvolala.", "section_level": 1}, {"title": "Reakce ve světě.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Česká republika.", "content": "V reakci na tuto havárii prověřili hasiči na popud ministra vnitra Radka Johna 45 vytipovaných odkališť v České republice. Do 20. října byly všechny kontroly vyhodnoceny a u žádného odkaliště nebyly shledány závady. V ČR už k podobnému incidentu došlo. V roce 1982 se protrhla hráz dnes již rekultivovaného odkaliště S - 4 sever neratovické chemičky Spolana ležící nedaleko od pravého břehu Labe. Do okolí uniklo cca 15 000 tun popílku. Šetření tehdy ukázalo, že protržení způsobil silný vítr, průleh hráze, vyšší akumulace vody a nedůsledné provádění technicko-bezpečnostního dohledu.", "section_level": 2}, {"title": "Slovensko.", "content": "Kontrola odkališť proběhla v reakci na neštěstí v Ajce také na Slovensku. Kontrola odhalila zvýšené riziko havárie na odkališti Slovinky, a to v případě abnormálních dešťů. Skládka ohrožuje některé okolní domy a také nedaleké město Krompachy, v případě protržení hráze by okolí zaplavily statisíce tun kalu s vysokým obsahem arsenu, a to až do třímetrové výšky. Slovenský stát chce situaci na tomto odkališti řešit s pomocí evropských fondů, majitel odkaliště je totiž v konkurzu a sanaci hráze tak nemůže uhradit.", "section_level": 2}], "src_summary": "Protržení hráze odkaliště poblíž města Ajka a následné zaplavení několika sídel červeným kalem byla rozsáhlá ekologická havárie v Maďarsku, která se odehrála v říjnu roku 2010. K protržení hráze odkaliště poblíž města Ajky došlo 4. října 2010 v odpoledních hodinách, kdy se ve 12:25 SELČ protrhla hráz kaliště hliníkárny Ajkai Timföldgyár společnosti MAL Magyar alumínium a silně zásaditý žíravý červený kal obsahující těžké kovy zaplavil několik sídel a zamořil vodní toky. Silně postižena byla vesnice Kolontár a město Devecser, katastrofa způsobila smrt 10 lidí včetně dětí, mnoho materiálních a ekologických škod a přes 130 lidí bylo chemicky popáleno nebo jinak zraněno, z toho 11 vážně. S pátráním po nezvěstných pomáhalo i 13 slovenských záchranářů ze Špeciálnej kynologickej záchrannej služby Slovakia, kvůli bahnu ale nakonec psy použít nemohli.", "tgt_summary": "An industrial accident at a caustic waste reservoir chain took place at the Ajkai Timföldgyár alumina plant in Ajka, Veszprém County, in western Hungary. On 4 October 2010, at 12:25 CEST (10:25 UTC), the northwestern corner of the dam of reservoir number 10 collapsed, freeing approximately one million cubic metres (35 million cubic feet) of liquid waste from red mud lakes. The mud was released as a wave, flooding several nearby localities, including the village of Kolontár and the town of Devecser. Ten people died, and 150 people were injured. About of land were initially affected. The spill reached the Danube on 7 October 2010. It was not initially clear how the containment at the reservoir had been breached, although the accident came after a particularly wet summer in Hungary, as in other parts of central Europe. Police have seized documents from the Ajkai Timföldgyár plant, although a spokesman for MAL Hungarian Aluminium (\"MAL Magyar Alumínium Termelő és Kereskedelmi Zrt.\"), the company that operates the plant, said the last inspection of the pond had shown \"nothing untoward\". Hungarian Prime Minister Viktor Orbán stated that the cause of the spill was presumably human error.", "id": 19268}
{"src_title": "Námořní vyšetřovací služba L. A.", "tgt_title": "NCIS: Los Angeles", "src_document": [{"title": "Obsah.", "content": "Seriál sleduje zvláštního agenta G. Callena (Chris O'Donnell), \"legendu\" přidělenou Oddělení pro zvláštní úkoly (The Office of Special Projects – OSP), fiktivní pobočce Námořní kriminální vyšetřovací služby (reálné NCIS nemá žádné úřady v Los Angeles). Callen vede elitní tým tajných agentů, kteří bojují proti nepřátelům, jak cizím, tak domácím, pod bdělým pohledem operační manažerky Henrietty Langeové (Linda Hunt). Tým sestává z agentky Kensi Blyeové (Daniela Ruah), forenzní vyštřovatelky, Sama Hannu (LL Cool J), Callenova parťáka a bývalého mariňáka, operačního technika Erica Bealea (Barrett Foa) a nového člena týmu Shay Mosleyové (Nia Long), zástupkyně ředitele NCIS. Dalším členy týmu jsou LAPD spojka v NCIS Marty Deeks (Eric Christian Olsen), operační analytička Nell Jonesová (Renee Felice Smith), operační psycholog Nate „Doc“ Getz (Peter Cambor) a nováček, který se musí naučit, jak používat své vědomosti v praxi Dominic Vail (Adam Jamal Craig), všichni pracujou pod vedením zástupce ředitele NCIS Owena Grangera (Miguel Ferrer), lakonického agenta a kvalifikovaného byrokrata.", "section_level": 1}, {"title": "Produkce.", "content": "Zvláštní agent G. Callen byl zpočátku agent CIA, kterého vytvořil Shane Brennan pro seriál, který nikdy nevznikl. Poté, co převzal funkci show runnera NCIS, kterou předtím měl Donald P. Bellisario, využil potenciální sin-off, aby přivedl přivedl svůj příběh k úspěchu. Seriál byl původně znám jako \"NCIS: Legend\" (s odkazem na díly seriálu NCIS, ve kterých byl spin-off představen) a další názvy zahrňující \"OSP: Office of Special Projects, NCIS: OSP\" a \"NCIS: Undercover\". Natáčení začalo v únoru 2009 s postavami, které byly představeny v dvoudílné epizodě seriálu \"NCIS\" nazvané \"\"Legend\"\", jejíž první část byla vysílána 28. dubna 2009. Tato epizoda sloužila jako backdoor pilot pro seriál, podobně jako seriál \"NCIS\" byl představen prostřednictvím dvoudílného dílu seriálu \"JAG\".", "section_level": 1}, {"title": "Potenciální spin-off.", "content": "5. listopadu 2012 Deadline.com zveřejnilo první zprávy o spin-offu seriálu \"NCIS: Los Angeles\" pod názvem \"NCIS: Red\". Nové postavy byly představeny v dvoudílném dílu seriálu \"NCIS: Los Angeles\". Spin-off měl představovat tým mobilních agentů, kteří cestují po celé zemi řešit zločiny. Měl to být druhý spin-off franšízy \"NCIS\". Nicméně, 15. května 2013, stanice CBS potvrdila, že \"NCIS: Red\" bylo oficiálně prodáno a nebude se vyrábět. Scott Grimes si znovu zahrál svou potencialní spin-offovou roli jako agent NCIS Red Dave Flynn během osmé řady seriálu \"NCIS: Los Angeles\".", "section_level": 1}, {"title": "Mezinárodní vysílání.", "content": "V Indii se seriál vysílá na stanici AXN (Indie). Ve Spojeném království se seriál vysílá na stanicích Sky 1 a Channel Five. V Holandsku se seriál vysílá na stanici SBS 6. V Austrálii se vysílá na stanicích Network Ten a TVH!TS (dříve TV1). V Portugalsku se seriál vysílá na stanici FOX. A ve Francii na stanici M6.", "section_level": 1}, {"title": "Adaptace.", "content": "V srpnu 2016 společnost Titan Books publikovala knihu \"NCIS Los Angeles: Extremis\", román Jeroma Preislera. O tři měsíce později byla vydána další kniha \"NCIS Los Angeles: Bolthole\", napsaná Jeffem Mariottem. Obě knihy obsahují původní příběhy představujíci postavy ze seriálu.", "section_level": 1}], "src_summary": "Námořní vyšetřovací služba L. A. (v anglickém originále NCIS: Los Angeles) je americký akční televizní seriál spojující prvky válečného dramatu a krimi, který měl premiéru 22. září 2009 na stanici CBS a ve kterém hrají Chris O'Donnell and LL Cool J. Seriál se odehrává v Los Angeles v Kalifornii a sleduje příběhy příslušníků úřadu zvláštních operací v tajném oddělení Námořní vyšetřovací služby (NCIS). Jedná se o první spin-off úspěšné série \"NCIS\". 23. března 2017 stanice CBS prodloužila seriál o devátou řadu, která měla premiéru 1. října 2017. Nia Long byla obsazena do seriálu jako Shay Mosleyová v deváté řade po po smrti herce Miguela Ferrera. 18. dubna 2018 stanice CBS prodloužila seriál o desátou řadu. 22. dubna 2019 byl seriál prodloužen o jedenáctou řadu, která měla premiéru 29. září 2019. V Česku měl seriál premiéru 5. dubna 2011 na stanici Prima Cool.", "tgt_summary": "NCIS: Los Angeles is an American action television series combining elements of the military drama and police procedural genres, which premiered on CBS on September 22, 2009. The series follows the exploits of the Los Angeles–based Office of Special Projects (OSP), an elite division of the Naval Criminal Investigative Service that specializes in undercover assignments. \"NCIS: Los Angeles\" is the first spin-off of the successful series \"NCIS\". The series originally starred Chris O'Donnell, Daniela Ruah, LL Cool J, Peter Cambor, Adam Jamal Craig, Linda Hunt and Barrett Foa. Cambor's character was demoted to a recurring character after season 1 and Craig's character was killed off in season 1. Eric Christian Olsen, who played a recurring character in season 1, joined as a starring character from season 2 onward as did Renée Felice Smith. Miguel Ferrer joined the cast for seasons 5 to 8 after playing a recurring character. Nia Long joined the cast as Shay Mosley for the ninth season after Miguel Ferrer's death. Medalion Rahimi joined the cast in season 11. The show has received generally mixed reviews from critics, citing the generally by-the-procedural-book feel of the series that delivers a serviceable show based on the \"NCIS\" formula. \"NCIS: Los Angeles\", like the other shows of the franchise, has been a solid rating hit for CBS whose renewal is never in doubt. In May 2020, CBS renewed the series for a twelfth season.", "id": 2167039}
{"src_title": "Supermarine Spiteful", "tgt_title": "Supermarine Spiteful", "src_document": [{"title": "Vývoj.", "content": "V roce 1942 dospěli vývojáři firmy Supermarine k závěru, že aerodynamické vlastnosti křídla, použitého na Supermarine Spitfire, jsou limitujícím faktorem pro dosažení vyšších rychlostí. Pod specifikací číslo 470 definovali požadavky na nový typ křídla s laminárním profilem, které se podobalo křídlu legendární stíhačky P-51 Mustang. Výhodou laminárního profilu křídla bylo i zachování ovladatelnosti křidélek ve vysokých rychlostech. Na návrh vrchního konstruktéra firmy Supermarine, Joa Smithe, bylo křídlo použito i při vývoji proudové stíhačky Supermarine Attacker. Dalším zlepšením Supermarine Spiteful bylo použití podvozku s větším rozchodem kol. Původní typ Spitfire trpěl stejně jako německý Messerschmitt Bf 109 špatnou stabilitou na neupravených přistávacích plochách. Pro urychlení vývoje byl použit trup s ocasními plochami ze Spitfiru Mk. XIV (NN660), který byl s novým křídlem zalétán jako předprototyp Spitefulu dne 30. června 1944, pilotován Jeffreyem K. Quillem. Tento letoun byl ztracen i s pilotem F. Furlongem při havárii již 13. září. Druhý prototyp, zcela nové konstrukce trupu a s polokapkovitým překrytem kabiny zalétal J. K. Quill 8. ledna 1945 a krátce poté létal i třetí předsériový kus (NN667) s modifikovanými křidélky, zvětšenou svislou ocasní plochou a s posunutým lapačem vzduchu ke kompresoru až pod vrtulový kužel. Na přelomu let 1944-45 se již pracovalo na ověřovací sérii letounů Supermarine Spiteful Mk.XIV, z nichž první (RB515) poprvé vzlétl 2. dubna 1945. Stroj poháněl motor Griffon 65 o výkonu 1509 kW a jeho výzbroj tvořila čtveřice kanónů Hispano ráže 20 mm, uložených po dvou v každé polovině křídla. Následovalo 16 exemplářů (RB516 až RB531) s pohonnou jednotkou Griffon 69 o výkonu 1748 kW, z nichž RAF k letovým testům převzalo jen 8, ostatní postupně bez zalétání skončily na šrotišti. Během vývoje palubní verze Supermarine Seafang byly v roce 1946 postaveny prototypy Supermarine Spiteful Mk.XV a Spiteful Mk.XVI, z nichž druhý byl poháněn motorem Griffon 101 o výkonu 1781 kW s protiběžnými vrtulemi. V roce 1947 dosáhl ve výšce 8700 m vodorovné rychlosti 795 km/h jako nejrychlejší britské vrtulové letadlo s pístovým motorem vůbec.", "section_level": 1}, {"title": "Operační nasazení.", "content": "Spiteful byl původně objednán do výroby jako Spiteful Mk. XIV (který neměl předchozí verze, číslování bylo přeneseno z původní konverze Spitfire Mk. XIV) v počtu 150 letadel. Nicméně s příchodem tryskového pohonu bylo jasné, že výkonné stíhačky budou již jen proudové, a tak byla objednávka později, po postavení několika kusů Spiteful, zrušena. V té době však panovala určitá nejistota ohledně toho, zda proudový letoun bude schopen operovat z letadlové lodě, a tak bylo rozhodnuto o vytvoření námořní verze Spiteful podle specifikace N.5 / 45, následně označovaná jako Seafang. Seafang představil skládací konce křídel, přistávací hák typu \"sting\" a motor Griffon 89 nebo 90, plněný z prodlouženého sání karburátoru vzduchu a pohánějící šestilistou protiběžnou vrtuli Rotol. První z postavených byl předělaný Spiteful Mk.XV (RB520), ale s úspěšným provozem de Havilland Sea Vampire z lodi HMS Ocean v roce 1945 potřeba Seafangu zmizela. S koncem druhé světové války, Supermarine vstoupil do jednání se Société nationale de constructions aéronautiques du Nord (SNCAN) o licenční výrobě Spiteful ve Francii, ale opět zavedení proudových stíhaček zastínilo stíhačky s pístovými motory a rozhovory nevedly k ničemu.", "section_level": 1}], "src_summary": "Supermarine Spiteful byl britský stíhací letoun vyvinutý na konci druhé světové války; byl odvozen od Spitfiru Mk XIV. Modelové označení původního Supermarine Spitfire bylo přeneseno i na první model Spiteful, takže byl označen Mk. XIV. Původně byl stroj objednán v počtu 150 kusů, ale v nastupující éře proudových letounů byl Spiteful zařazen do výzbroje pouze v menších počtech.", "tgt_summary": "The Supermarine Spiteful was a British Rolls-Royce Griffon-engined fighter aircraft designed by Supermarine to Air Ministry specification F.1/43 during the Second World War as a successor to the Spitfire. It had a new wing design, to improve its critical Mach number and allow safe operations at higher speeds. The new design also had a modern inwards-retracting undercarriage. Other changes included a larger fin to improve the somewhat marginal stability of Griffon Spitfires and changes to the mounting of the engine to tilt it down slightly for better visibility over the nose. The Spiteful was ready for production as the war was ending and was passed over in favour of jet-powered designs. The Royal Navy continued development as the Supermarine Seafang as it was not clear jets could safely operate from aircraft carriers but the success of the de Havilland Sea Vampire led to this project being cancelled in 1945. Discussions with the French firm SNCAC to produce the Spiteful under licence were abandoned when France produced jet engines. Of the original order for 150 Spitefuls, only a small number were completed.", "id": 1986389}
{"src_title": "Pařížské bulváry", "tgt_title": "Boulevards of Paris", "src_document": [{"title": "Velké bulváry.", "content": "Velké bulváry představují nejstarší ukázku pařížských bulvárů. Nacházejí se na pravém břehu na místě bývalého opevnění Karla V. a Ludvíka XIII. Jedná se o bulváry vedoucí od \"Place de la Bastille\" přes \"Place de la République\" až k Place de la Concorde: \"Boulevard Beaumarchais\", \"Boulevard des Filles-du-Calvaire\", \"Boulevard du Temple\", \"Boulevard Saint-Martin\", \"Boulevard Saint-Denis\", \"Boulevard de Bonne-Nouvelle\", \"Boulevard Poissonnière\", \"Boulevard Montmartre\", \"Boulevard des Italiens\", \"Boulevard des Capucines\" a \"Boulevard de la Madeleine\". Hradby vznikly v letech 1370-1382 z podnětu Karla V. Vedly od dnešního náměstí Bastilly až k Louvru. Jejich severozápadní část byla za vlády Ludvíka XIII. nahrazena v letech 1633-1636 novým opevněním (oblast dnešního \"Place de la Madeleine\"). Kolem roku 1660 bylo opevnění ve špatném stavu a po vítězství Ludvíka XIV. již nebylo potřebné. Zdi byly strženy a příkopy zasypány. Zůstala pouze pevnost Bastilla. Na vytvořených ulicích byly vysázeny dvě řady stromů. Některé opevněné brány byly nahrazeny triumfálními oblouky (Porte Saint-Denis, Porte Saint-Martin). Tyto práce probíhaly v letech 1668-1705 za Ludvíka XIV., který jimi pověřil architekta Pierra Bulleta (1639-1716). V západní části bulvárů si v přilehlých čtvrtích šlechta a finančníci postavili velkolepé paláce. Naopak ve východní části se objevily lidové atrakce jako divadla, taneční sály, restaurace apod. V roce 1778 byly bulváry vydlážděny, plynové osvětlení se poprvé objevilo v roce 1817 v pasáži Panoramas a v roce 1826 se rozšířilo na bulváry. První koňský omnibus \"Madeleine-Bastille\" byl zaveden 30. ledna 1828. Ve 20. století bylo zejména v západní části mnoho kaváren a restaurací nahrazeno kancelářemi a firemními sídly.", "section_level": 1}, {"title": "Druhá řada bulvárů.", "content": "V letech 1785-1788 bylo postaveno kolem Paříže nové opevnění. Po jeho zboření v 19. století vznikl nový pás bulvárů. Urbanistické plány z 50. let 20. století počítaly s jejich proměnou na městskou dálnici, k čemuž nakonec nedošlo. Jedná se o bulváry od náměstí Place de la Nation po Place des Ternes: \"Boulevard de Charonne\", \"Boulevard de Ménilmontant\", \"Boulevard de Belleville\", \"Boulevard de la Villette\", \"Boulevard de la Chapelle\", \"Boulevard de Rochechouart\", \"Boulevard de Clichy\", \"Boulevard des Batignolles\" a \"Boulevard de Courcelles\". Tyto ulice nesou většinou jména bývalých obcí připojených k Paříži a nemají žádné souhrnné označení.", "section_level": 1}, {"title": "Maršálské bulváry.", "content": "Ve 20. letech 20. století proběhla demolice posledních hradeb, což umožnilo vytvořit pás bulvárů kolem celé Paříže. Tyto bulváry nesou jména maršálů Francie, proto se nazývají souhrnně Maršálské bulváry. Jedná se o 22 bulvárů: \"Boulevard Soult\", \"Boulevard Poniatowski\", \"Boulevard du Général-Jean-Simon\", \"Boulevard Masséna\", \"Boulevard Kellermann\", \"Boulevard Jourdan\", \"Boulevard Brune\", \"Boulevard Lefebvre\", \"Boulevard Victor\", \"Boulevard du Général-Martial-Valin\", \"Boulevard Murat\", \"Boulevard Suchet\", \"Boulevard Lannes\", \"Boulevard de l'Amiral-Bruix\", \"Boulevard Gouvion-Saint-Cyr\", \"Boulevard Berthier\", \"Boulevard Bessières\", \"Boulevard Ney\", \"Boulevard Macdonald\", \"Boulevard Sérurier\", \"Boulevard Mortier\" a \"Boulevard Davout\". Za nimi vede ještě městský okruh postavený na předpolí hradeb - Boulevard périphérique.", "section_level": 1}, {"title": "Haussmannovy bulváry.", "content": "Jako Haussmannovy bulváry se nazývají ulice, které vznikly při rozsáhlé přestavbě Paříže během Druhého císařství za prefekta Haussmanna. Jsou výsledkem změn v urbanismu města, takže se nenacházejí na místě bývalých hradeb. Mají ovšem podobnou charakteristiku, tj. široké ulice osázené stromy s vybudovanými městskými paláci. Klasickými příklady jsou Boulevard Saint-Germain nebo Boulevard Haussmann. Tyto ulice měly nahradit nevyhovující středověké uličky a byly proto proraženy v hustě obydlených čtvrtích, zatímco dosavadní bulváry vznikaly převážně na méně osídlených okrajích tehdejšího města. Bez ohledu na dobu svého vzniku mají pařížské bulváry obdobnou koncepci a tvoří snadno rozpoznatelnou část zdejší městské architektury.", "section_level": 1}], "src_summary": "Pařížské bulváry jsou široké a významné ulice, které tvoří důležitou součást v urbanismu města. Byly postaveny z podnětu ústřední vlády zpočátku na místě bývalých městských hradeb poté, co bylo opevnění zrušeno jako zastaralé. Proto bulváry vytvářejí obloukové trasy. Některé ovšem byly proraženy středem města bez ohledu na polohu bývalých hradeb (např. \"Boulevard Richard-Lenoir\", \"Boulevard Raspail\", \"Boulevard de Sébastopol\", \"Boulevard de Magenta\" aj.) Na pravém břehu se v Paříži nacházejí tři řady bulvárů. \"Velké bulváry\" (Grands Boulevards) v prostoru středověkých hradeb, dále bulváry postavené na místě hradeb z 18. století (bez konkrétního pojmenování) a nakonec tzv. \"Maršálské bulváry\" (boulevards des Maréchaux) postavené po zničení Thiersových hradeb z 19. století. Boulevard périphérique, který rovněž vznikl na místě bývalých hradeb, je klasický městský okruh a nemá tedy charakter obvyklých pařížských bulvárů.", "tgt_summary": "Boulevards of Paris are boulevards which form an important part of the urban landscape of Paris. The boulevards were constructed in several phases by central government initiative as infrastructure improvements, but are very much associated with strolling and leisurely enjoyment in the minds of Parisians. Parisian boulevards and avenues are usually tree-lined on one or both sides, which is rarely the case for smaller roads.", "id": 733858}
{"src_title": "Statická analýza kódu", "tgt_title": "Static program analysis", "src_document": [{"title": "Důvody.", "content": "Náročnost statické analýzy vykonávané danými nástroji se liší od těch, které berou v úvahu pouze chování jednotlivých deklarací a definicí, a těch, které obsahují kompletní zdrojový kód programu. Informace získané z analýzy daného programu mohou být různé od zdůraznění možných chyb v kódu až po metody, které matematicky vyjadřují vlastnosti týkající se daného programu. Softwarová metrika a reverzní inženýrství mohou být popsány jako jedny z možných forem softwarové analýzy. Softwarová metrika a statická analýza jsou společně použity zejména při tvorbě vestavěných (embedded) systémů, definující tzv. kvalitu softwarových cílů. Nárůst komerčního použití statické analýzy nastal z důvodů potřeby ověření vlastností programů používaných v počítačových systémech, které jsou z hlediska počítačové bezpečnosti zranitelné. Například následující průmyslová odvětví používají statickou analýzu kódu jako prostředek ke zlepšení kvality stále náročnějších a složitějších programů. Studie provedená VDC Research z roku 2012 říká, že v současné době 28,7% embedded software inženýrů využívá nástrojů pro statickou analýzu a 39,7% očekávají jejich použití během dvou let.", "section_level": 1}, {"title": "Druhy nástrojů.", "content": "OMG (Object Management Group) nedávno zveřejnila studii týkající se typů softwarových analýz potřebných pro měření a hodnocení kvality softwaru. Tento dokument \"How to Deliver Resilient, Secure, Efficient, and Easily Changed IT Systems in Line with CISQ REcommendations\" popisuje čtyři úrovně softwarové analýzy.", "section_level": 1}, {"title": "Formální metody.", "content": "Formální metody označují termín používaný v analýze softwaru (a počítačového hardwaru), jejichž výsledky jsou získány pomocí složitých matematických operací. Tyto matematické techniky zahrnují metody jako například denotační sémantika, axiomatická sémantika, abstraktní interpretace a jiné. Ale ani těmito technikami nelze vždy najít všechny možné běhové (run-time) chyby: neexistuje žádný mechanismus, který vždy pravdivě zodpoví, zda libovolný program může nebo nemusí vykazovat běhové chyby.", "section_level": 1}], "src_summary": "Statická analýza kódu je sada metod pro analýzu počítačových programů, které jsou aplikovány bez jejich spuštění (softwarová analýza, která je aplikována na spuštěné programy se nazývá dynamická softwarová analýza). V nejběžnějších případech je analýza prováděna na nějaké verzi zdrojových kódů, nebo formě objektových kódů. Termín analýza programů je většinou spojen s nástroji pro automatickou analýzu, nebo s lidskou analýzou, která se nazývá program comprehension (pochopení programu) nebo posouzení kódu (code review).", "tgt_summary": "Static program analysis is the analysis of computer software that is performed without actually executing programs, in contrast with dynamic analysis, which is analysis performed on programs while they are executing. In most cases the analysis is performed on some version of the source code, and in the other cases, some form of the object code. The term is usually applied to the analysis performed by an automated tool, with human analysis being called program understanding, program comprehension, or code review. Software inspections and software walkthroughs are also used in the latter case.", "id": 11860}
{"src_title": "Evropská liga UEFA 2011/12", "tgt_title": "2011–12 UEFA Europa League", "src_document": [{"title": "Účastnická místa.", "content": "Právo účasti v tomto ročníku mělo 195 týmů z 53 členských zemí UEFA. Účastnická místa byla přidělena na základě ligového koeficientu UEFA, který hodnotil účast týmu v evropských šampionátech v letech 2005/06 – 2009/10:", "section_level": 1}, {"title": "Rozdělení týmů.", "content": "Vítěz Evropské ligy 2010/11, Porto, měl zajištěný postup do skupinové fáze, ale díky vítězství v domácí lize byl zařazen do hry v Lize mistrů. Z toho důvodu vzniklo pro skupinovou fázi jedno neobsazené místo, vyřešeno následujícím způsobem:", "section_level": 2}, {"title": "Týmy.", "content": "V závorkách uvedeno místo odkud tým postoupil.", "section_level": 2}, {"title": "Předkola.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "1. předkolo.", "content": "Rozlosování proběhlo 20. června 2011 ve švýcarském Nyonu. První zápasy se odehrály 30. června 2011 a odvety 7. července 2011.", "section_level": 2}, {"title": "2. předkolo.", "content": "První zápasy se odehrály 14. července 2011 a odvety 21. července 2011.", "section_level": 2}, {"title": "3. předkolo.", "content": "Rozlosování proběhlo 15. července 2011. První zápasy se odehrály 26. a 28. července 2011 a odvety 4. srpna 2011.", "section_level": 2}, {"title": "4. předkolo.", "content": "Rozlosování proběhlo 5. srpna 2011. První zápasy se odehrály 18. srpna 2011 a odvety 25. srpna 2011.", "section_level": 2}, {"title": "Skupinová fáze.", "content": "Skupinové fáze se účastnilo 48 týmů: 38 vítězů 4. předkola a 10 týmů vyřazených z 4. předkola Ligy mistrů.", "section_level": 1}, {"title": "Vyřazovací fáze.", "content": "V průběhu vyřazovací fáze soutěže hrál tým v každém kole proti jednomu soupeři dvojzápasovým systémem \"doma-venku\". Z tohoto souboje byl jeden vyřazen a druhý postoupil, díky čemuž již po 4. takto hraném kole zbyly pouze dva týmy. Ty pak utvořily finálovou dvojici a utkaly se na předem určeném (až 2 roky) neutrálním hřišti.Los šestnáctifinálových a osmifinálových dvojic proběhl 16. prosince 2011 od 13:00. Poté již následoval pouze jeden los, při kterém byl rozlosován zbytek soutěže. K tomu došlo po odehrání osmifinále, 16. března 2012. Při losu šestnáctifinálových dvojic bylo 32 týmů rozděleno do dvou košů po šestnácti. Vítězové skupin byli v koši nasazených, kvalifikanti z druhých míst jako nenasazení. Týmy postupující ze třetích míst základních skupin Ligy mistrů byly seřazeny do žebříčku a nejlepší čtyři se přidali k nasazeným týmům a zbylí čtyři k nenasazeným. Do jedné dvojice nemohly být nalosovány dva kluby, které se již utkaly v základní skupině ani dva kluby z jedné země. Zároveň bylo nalosováno, na čím hřišti souboj začne (kromě šestnáctifinále, kde se začínalo na hřišti nenasazeného). Při losu osmifinále a zbytku pavouku soutěže pak již kluby nebyly nijak nasazeny a mohl se utkat každý s každým včetně souboje klubů z jedné země.", "section_level": 1}, {"title": "Šestnáctifinále.", "content": "Úvodní zápasy 16. února, odvety 23. února 2012.", "section_level": 2}, {"title": "Osmifinále.", "content": "Úvodní zápasy 8. března, odvety 15. března 2012.", "section_level": 2}, {"title": "Čtvrtfinále.", "content": "Úvodní zápasy 29. března, odvety 5. dubna 2012.", "section_level": 2}, {"title": "Semifinále.", "content": "Úvodní zápasy 19. dubna, odvety 26. dubna 2012.", "section_level": 2}, {"title": "Finále.", "content": "Finálový zápas se uskutečnil 9. května 2012 na stadionu Stadionul Naţional v Bukurešti v Rumunsku.", "section_level": 2}], "src_summary": "Sezóna 2011/12 Evropské ligy UEFA byla 3. ročníkem klubové soutěže, dříve Poháru UEFA. Finálové utkání se uskutečnilo 9. května 2012 na Národním stadionu v Bukurešti v Rumunsku. Stejně tak jako během sezóny 2010/11, byli ve všech zápasech navíc dva rozhodčí, hlídající brankové čáry. Vítěz (Atlético Madrid) se kvalifikoval do Superpoháru UEFA 2012.", "tgt_summary": "The 2011–12 UEFA Europa League was the third season of the UEFA Europa League, Europe's secondary club football tournament organised by UEFA, and the 41st edition overall including its predecessor, the UEFA Cup. It began on 30 June 2011 with the first legs of the first qualifying round, and ended on 9 May 2012 with the final held at Arena Națională in Bucharest, Romania. As part of a trial that started in the 2009–10 UEFA Europa League, two extra officials – one on each goal line – were used in all matches of the competition from the group stage. Atlético Madrid won the title, defeating Athletic Bilbao 3–0 in an all-Spanish final. Porto were the defending champions, but they were beaten by Manchester City in the Round of 32.", "id": 2099161}
{"src_title": "Lars Bender", "tgt_title": "Lars Bender", "src_document": [{"title": "Klubová kariéra.", "content": "Profesionální kariéru započal v klubu TSV 1860 München, odkud v létě 2009 přestoupil do Bayeru Leverkusen. Leverkusen za něj zaplatil 2,5 milionu eur. Svůj debut si odbyl 20. září 2009, což je zároveň i jeho první start v první německé Bundeslize. Kontrakt s týmem vyprší 30. června 2014. V prvních dvou sezónách (2009/10 a 2010/11) v Leverkusenu byl spíš v roli střídajícího hráče, neboť tu byla konkurence v podobě klubových legend jako Michael Ballack nebo Simon Rolfes.", "section_level": 1}, {"title": "Sezóna 2013/14.", "content": "Během letního přestupového období usiloval o Bendera anglický Arsenal. Leverkusen však nabízenou sumu okolo 23 milionů eur zamítl. Bender nastoupil do všech prvních čtyřech utkání nové bundesligové sezóny a ve třech případech odehrál celý zápas. Po výhrách nad Freiburgem, Stuttgartem a Mönchengladbachem ale přišla prohra 0:2 se Schalke. Během následujícího kvalifikačního kola nemohl pomoci reprezentaci, neboť jej zužovalo zranění.", "section_level": 2}, {"title": "Sezóna 2014/15.", "content": "Benderovy výkony ve středu pole dopomohly v další sezóně Bundesligy na 4. místo, sám navíc často navlékal kapitánskou pásku. Ve 26 zápasech ligy vstřelil jediný gól v zápase proti Paderbornu, kdy pomohl k remíze 2:2. V základní skupině Ligy mistrů zasáhl do pěti zápasů a jako kapitán dovedl Leverkusen k postupu do osmifinále. Odvetné utkání na stadionu Atlética Madrid nedohrál kvůli zranění a neovlivnil tak penaltový rozstřel, který Leverkusen nezvládl.", "section_level": 2}, {"title": "Sezóna 2015/16.", "content": "Kvůli zranění kotníku zmeškal valnou část sezóny 2015/16, v lize tak odehrál pouze 11 zápasů v úvodu a v závěru sezóny. S odchodem Simona Rolfese do fotbalového důchodu se stal definitivně kapitánem týmu.", "section_level": 2}, {"title": "Sezóna 2019/20.", "content": "Do své jedenácté sezóny ve dresu Leverkusenu vešel jakožto kapitán a pravý krajní obránce základní sestavy. Ve 4. ligovém kole byl u prohry 0:4 s Borussií Dortmund. O pár dní později byl též na hřišti, když Bayer podlehl doma s Lokomotivem Moskva 1:2 během prvního zápasu skupinové fáze Ligy mistrů. Další zápas LM s Juventusem (0:3) však musel kvůli zranění vynechat. V záříjovém ligovém zápase proti Unionu Berlín dosáhl Lars Bender na jubileum – byl to jeho 300. zápas ve dresu Bayeru napříč všemi soutěžemi.", "section_level": 2}, {"title": "Reprezentační kariéra.", "content": "Zaujal trenéry národních mládežnických týmů, a tak odehrál několik zápasů za mládežnické reprezentace. Byl u vítězství Německa na mistrovství Evropy do 19 let v roce 2008 v České republice, kde mladí Němci porazili ve finále Itálii 3:1. Zúčastnil se LOH 2016 v brazilském Rio de Janeiru, kde Němci získali stříbrné medaile po finálové porážce 4:5 v penaltovém rozstřelu proti Brazílii. V A-mužstvu Německa debutoval 6. 9. 2011 v přátelském zápase v Gdańsku proti reprezentaci Polska (remíza 2:2). Zúčastnil se evropského šampionátu 2012 konaného v Polsku a na Ukrajině.", "section_level": 1}, {"title": "Úspěchy.", "content": "Německo U19", "section_level": 1}, {"title": "Osobní život.", "content": "Jeho dvojče – bratr Sven Bender je rovněž fotbalistou.", "section_level": 1}], "src_summary": "Lars Bender (* 27. dubna 1989, Rosenheim, SRN) je německý fotbalový záložník a reprezentant, od roku 2009 hráč klubu Bayer 04 Leverkusen. Do roku 2009 působil v klubu TSV 1860 München. V německé seniorské reprezentaci debutoval roku 2011, předtím odehrál zápasy i za mládežnické reprezentace. Jeho bratr, dvojče, Sven Bender je také profesionální fotbalista.", "tgt_summary": "Lars Bender (; born 27 April 1989) is a German footballer who plays as a right back and central midfielder and captains Bayer Leverkusen. He is also a member of Germany national team. He was raised in Brannenburg, city in the district of Rosenheim. He is the twin brother of Sven Bender, who also plays for Bayer 04 Leverkusen.", "id": 2423500}
{"src_title": "Světová výstava 1867", "tgt_title": "Exposition Universelle (1867)", "src_document": [{"title": "Příprava.", "content": "V roce 1864 císař Napoleon III. rozhodl, že se příští světová výstava bude konat v Paříži v roce 1867. Financování bylo zajištěno ze strany vlády, města Paříže a ze soukromých darů. Napoleon III. jmenoval komisi složenou z významných osobností politického a hospodářského života druhého císařství, která měla organizaci výstavy na starosti. V čele komise stáli císařův bratranec Napoléon Joseph Charles Paul Bonaparte a inženýr Frédéric Le Play (1806-1882). Jako místo konání bylo vybráno vojenské cvičiště Champ-de-Mars s rozlohou 50 ha. Komise jmenovala v březnu 1867 italského skladatele Rossiniho čestným předsedou Výboru hudební kompozice. Jeho \"Óda na Napoleona III. a jeho statečný lid\" (L' Hymne à Napoléon III et à son vaillant peuple) se stala oficiální hymnou výstavy. Oficiálním fotografem výstavy byl jmenován Pierre Petit.", "section_level": 1}, {"title": "Výstavba výstaviště.", "content": "Inženýr Jean-Baptiste Krantz a architekt Léopold Hardy řídili od roku 1865 výstavbu mohutné oválné budovy o rozměrech 490x380 metrů. Stavba byla dokončena za pouhé dva roky a podílelo se na ní 26.000 dělníků. Budova byla zděná se železnou konstrukcí a byla rozdělena na šest tematických galerií. Kolem hlavní budovy se rozprostíral park, který navrhli inženýr Jean-Charles Alphand a krajinářský architekt Jean-Pierre Barillet-Deschamps, a kde stály menší národní a průmyslové pavilony. Tehdy mladý Gustave Eiffel byl pověřen stavbou \"Galerie des machines\" (Pavilon strojů). Při stavbě bylo nutné upravit terén. Bylo postaveno nádraží a malá železnice usnadňující přepravu osob a materiálu.", "section_level": 1}, {"title": "Expozice.", "content": "Muzeum historie práce představovalo vývoj průmyslových odvětví. Zvláštní sekce byla věnována zlepšování morální a materiální situace pracovníků s prezentací zboží pro domácnost. Zástupci dělníků byli vyzváni, aby informovali o zkušenostech ve svých profesích. Velký prostor na výstavě dostaly francouzské kolonie. Maroko, Tunisko a Alžírsko vystavovaly v centrálním pavilonu, a dokonce měly svůj vlastní výbor a porotu pro udělování zvláštních cen. Výstavní komise požádala každou kolonii o vytvoření exotického prostředí, které by umožnilo návštěvníkům poznat jejich zemi. V galerii nových materiálů přitahoval zvědavost nový kov - hliník a také ukázky využití ropy. Na výstavě rovněž představil archeolog a egyptolog Auguste Mariette, člen komise egyptského místokrále výsledky své vědecké práce. Američané Charles a Norton Otisovi představili výtah opatřený bezpečnostní brzdou vhodný pro výškové budovy. V oblasti hudebních nástrojů Josef Gabriel Gaveau představil klavír, jehož část byla nahrazena jednostranným zrcadlem, které umožňovalo pozorovat detaily vnitřního mechanismu. Francouzský vynálezce Henri Giffard nabídl výstup v balonu plněném vodíkem (5000 m). Balon se nacházel na \"Avenue de Suffren\" a návrat zpět na zem zajišťoval parní naviják. Podmořská společnost z New Yorku představila skafandr.", "section_level": 1}, {"title": "Návštěvníci.", "content": "Výstavu zhlédlo přes deset milionů platících návštěvníků. K významným návštěvníkům patřili portugalská královna Marie Pia Savojská, švédský princ Oskar, belgický král Leopold II. a královna Marie Jindřiška Habsbursko-Lotrinská, ruský car Alexandr II., osmanský sultán Abdulaziz, princ waleský Eduard, král Ludvík II. Bavorský, alžírský emír Abd al-Kádir, německý korunní princ Vilém nebo Otto von Bismarck.", "section_level": 1}], "src_summary": "Světová výstava 1867 byla v pořadí čtvrtá světová výstava a zároveň druhá, která se uskutečnila v Paříži. Trvala od 1. dubna do 3. listopadu 1867 na Champ-de-Mars. Nazývala se \"Světová výstava umění a průmyslu\" (Exposition universelle d'Art et d'industrie) a zúčastnilo se jí 50 226 vystavovatelů z 41 zemí.", "tgt_summary": "The International Exposition of 1867 (), was the second world's fair to be held in Paris, from 1 April to 3 November 1867. A number of nations were represented at the fair. Following a decree of Emperor Napoleon III, the exposition was prepared as early as 1864, in the midst of the renovation of Paris, marking the culmination of the Second French Empire. Visitors included Tsar Alexander II of Russia, a brother of the emperor of Japan, King William and Otto von Bismarck of Prussia, Prince Metternich and Franz Josef of Austria, Ottoman Sultan Abdülaziz, and the Khedive of Egypt Isma'il.", "id": 1843330}
{"src_title": "Klavírní sonáta h moll (Liszt)", "tgt_title": "Piano Sonata in B minor (Liszt)", "src_document": [{"title": "Historický podklad.", "content": "Tato sonáta byla zkomponována mezi lety 1852 a 1853. V této době již Liszt ukončil „virtuózní“ období svého života a věnoval se hlavně komponování, koncertoval pouze příležitostně a vždy jen když chtěl, ne když musel. Tehdy žil ve Výmaru se svou druhou partnerkou, Carol Sayn-Wittgensteinovou. Při komponování této skladby byl hodně ovlivněn Schubertovou \"Wanderer Fantaisií\", jednou ze svých oblíbených skladeb, kterou velmi obdivoval. Sonátu věnoval Robertu Schumannovi na oplátku za jemu věnovanou \"Fantasii C dur\" (1836). Ten ji ale nikdy neslyšel, protože tou dobou již dožíval v psychiatrické léčebně v Erdenichu. Vydána byla roku 1854 firmou Breitkopf & Härtel a poprvé byla představena Lisztovým žákem a zetěm Hansem von Bülow 27. ledna 1857 při křtu nového koncertního křídla firmy \"Bechstein\" v Berlíně.", "section_level": 1}, {"title": "Skladba.", "content": "Tato sonáta se neřídí sonátovou formu, ale je uspořádána do jedné dlouhé věty. Podle některých odborníků ovšem pasuje do formy klasické čtyřvěté sonáty. Začíná v h moll, během svého vývoje se ale pohybuje od této tóniny pryč, nejčastěji do paralelní D dur. V této skladbě je viditelná podobnost s některými tématy Lisztovy o pět let později napsané \"Faustovské symfonie\". Její kostrou je několik motivů, které Liszt uspořádal a varioval do složité muzikální konstrukce. Počet motivů se podle jednotlivých rozborů liší od tří do šesti, obecně uznávaný počet je ale pět. Tuto myšlenku tematické transformace, na jejímž vývoji se značně podílel, použil například ve svém Klavírním koncertu Es dur a mnohých dalších skladbách. Díky tomuto inovativnímu pojetí je jí často přisuzován přívlastek vizionářská. Tichý konec sonáty může být dodatečným nápadem, originální rukopis uchovaný v \"The Morgan Library & Museum\" v New Yorku (také vydaný roku 1973 G. Henleyem jako přesná kopie) obsahuje vyškrtnutou závěrečnou část, která by ukončila dílo hlasitě. Sonáta trvá obvykle 25 až 30 minut.", "section_level": 1}, {"title": "Ohlas.", "content": "Tato sonáta vyvolává již od své publikace velmi rozporuplné názory. Jsou lidé, kteří se při poslechu této skladby necítí dobře, emoce skladby nazývají falešnými a zavrhují její formu. Po premiéře byla kritizována mnohými konzervativními hudebními kritiky, nezaujala například Claru Schumann, ta si do svého osobního deníku poznamenala: Tato skladba také nezaujala Antona Rubinsteina či Eduarda Hanslicka. Johannes Brahms dokonce usnul, když mu ji Liszt při soukromé návštěvě hrál. Na druhé straně, skladba si získala i příznivce, velkého ocenění se jí dostalo například od Lisztova přítele, Richarda Wagnera. Ten ve svém dopise Lisztovi z roku 1855 stále chválí toto dílo. Objektivita tohoto komentáře je však evidentně ovlivněna velikým přátelstvím těchto dvou skladatelů. Otto Gumprecht z německých novin Nationalzeitung ji zase označil za „výzvu k pískání a dupání“. Trvalo dlouho, než se stala častou v koncertním repertoáru, kvůli své technické komplikovanosti, negativním kritikám a také svému statusu „nové hudby“. Ačkoliv na začátku 20. století byla sonáta ustanovena jako vrchol Lisztova díla a stala se populárně hraným a často analyzovaným dílem. Dnes ji většina hudebníků považuje za Lisztův nejvýznamnější příspěvek klavírní technice i duchu romantismu a často dokonce za jeden z nejvýznamnějších produktů romantického hnutí vůbec. Navíc ji občas spolu se Schumannovou \"Fantasií op. 17\" označují za „dvě mistrovská díla 19. století“.", "section_level": 1}, {"title": "Transkripce.", "content": "Lisztův blízký přítel, Camille Saint-Saëns, přepsal sonátu pro dva klavíry v roce 1914, premiéra se konala ovšem až roku 2004. Soudě dle Saint-Saënsova dopisu z roku 1914 bylo toto zpracování něco, co Liszt ohlásil, ale nikdy neuskutečnil. Roku 1955 přepsal Leo Weiner tuto sonátu pro orchestr, toto dílo však nikdy nebylo vydáno, existuje pouze jako rukopis. Bylo ale roku 2006 nahráno a dokonce se objevilo v několika filmech třicátých let. Existuje také transkripce pro varhany (Bernhard Haas).", "section_level": 1}, {"title": "Interpretace.", "content": "Tato sonáta vyžaduje nejen technickou zručnost a umění hrát tak těžkou hudbu tak dlouho, ale i velké muzikální cítění, umění pospojovat jednotlivá témata a udržet tah celé půlhodinové skladby. Přesto patří mezi nejhranější Lisztova díla a nahrálo ji mnoho rozdílných interpretů. Mezi nejvýznamnější patří mezi jinými nahrávky Krystiana Zimermana (1990) a Marthy Argerich pro Deutche Gramophon. Další významní interpreti sonáty jsou Alfred Cortot (1929), Sviatoslav Richter, Emil Gilels či Vladimir Horowitz (1932, 1976), Claudio Arrau (1970, 1971, 1985), Alfred Brendel (1963, 1981, 1991), Maurizio Pollini (1989), Evgeny Kissin (1998), Georges Cziffra nebo Yundi Li (2002).", "section_level": 1}], "src_summary": "Klavírní sonáta h moll, S.178, je skladba pro sólový klavír od maďarského skladatele Franze Liszta. Byla publikována roku 1854 s věnováním Robertu Schumannovi a je často považovaná za Lisztovu nejvýznamnější skladbu pro sólový klavír a jednu z nejvýznamnějších klavírních sonát. Je předmětem zkoumání a častého analyzování kvůli své formě, nerespektuje totiž klasickou sonátovou formu, ale je založena na myšlence tematické transformace.", "tgt_summary": "The Piano Sonata in B minor (), S.178, is a sonata for solo piano by Franz Liszt. It was completed in 1853 and published in 1854 with a dedication to Robert Schumann.", "id": 2270388}
{"src_title": "Lothar Wolleh", "tgt_title": "Lothar Wolleh", "src_document": [{"title": "Život a dílo.", "content": "Wolleh studoval v letech 1946–1948 ve třídě pro základní vzdělávání a malbu u Ernsta Rudolfa Vogenauera na Akademii výtvarných umění v Berlin-Weißensee. Jako mladý muž byl v roce 1950 zatčen za údajnou špionáž během ruské okupace a do roku 1956 pobýval jako vězeň v zajateckém táboře Vorkuta v Sovětském svazu. Původní trest smrti byl poprvé zmírněn na dvacet pět let později se změnil na patnáct let nucených prací v metru. Roku 1956 se Wolleh mohl vrátit díky úspěšnému jednání Konrada Adenauera o návratu německých válečných zajatců do Berlína. Po svém propuštění dokončil v letech 1956–1957 studium v Lette na odborné škole fotografie, grafiky a módy v Berlíně. Víceměsíční program obnovy Světové církve určený pro válkou postižené mladé lidi, mu umožnil v roce 1958 pobyt na švédském ostrově Gotland, díky kterému získal celoživotní náklonnost k lidem a krajině tohoto regionu. Od roku 1959 do 1961 studoval na Folkwangské vysoké škole designu v Essenu. Mezi jeho učiteli byl německý fotograf Otto Steinert. Jako fotograf na volné noze Wolleh působil v době 1962–1979 hlavně v oblasti reklamy v Düsseldorfu. Jeho klienty byly přední společnosti, jako německé železnice Deutsche Bundesbahn nebo Volkswagen. V letech 1962–1965 Wolleh fotografoval v Římě Druhý vatikánský koncil, z čehož vznikla ve spolupráci s páterem Emilem Schmitzem Wollehem jeho první fotografická kniha „Das Konzil. II. Vatikanisches Konzil“ vydaná v roce 1965 nakladatelstvím Belser-Verlag. V roce 1975 dokumentoval obřady u příležitosti Svatého roku a poté vydal velkolepé knihy s barevnými fotografiemi \"Das Konzil\" (1965) a \"Apostolorum Limina\" (1975). Na návrh svého přítele, německého malíře a umělce Günthera Ueckera, začal Wolleh v roce 1967 systematicky portrétovat více než sto mezinárodně uznávaných malířů, sochařů a umělců, včetně Gerharda Richtera, Niki de Saint Phalle nebo Jeana Tinguely. Z výsledné série portrétů vytvořil několik rozsáhlých projektů fotografických knih. Roku 1969 Wolleh cestoval několik měsíců po Sovětském svazu. Výsledné fotografie z této cesty byly zahrnuty v roce 1970 do knihy \"SSSR, Sovětský stát a jeho lidé\" (\"UdSSR, der Sowjetstaat und seine Menschen\"). V témže roce Wolleh fotografoval pořad \"Filz-TV\" Josepha Beuyse, který natáčel Gerry Schum na film nebo video. Dalšími projekty v roce 1971 byly portréty prezentované na Beuysově výstavě v Moderna Museet ve Stockholmu a ve stejném roce ve spolupráci s Beuysem vznikala kniha \"Unterwasserbuch\" vydaná v roce 1973. V roce 1972 dokončil cykly \"Art Scene Düsseldorf\" a také \"Apostolorum Limina\". Pracoval na fotografické knize \"Panna Marie Čenstochovská\" (\"Die schwarze Madonna von Tschenstochau\") a \"Zámek Wawel\" (\"Schloß Wawel\"), kvůli kterým v období 1977–1979 pobýval několikrát v Polsku.", "section_level": 1}, {"title": "Dílo.", "content": "Lothar Wolleh je ve své práci poměrně výstřední, dodržuje zásady přísně symetrické konstrukce obrazu. Rád využívá vlastností černobílé fotografie v podstatě čtvercového formátu, ve kterém portrétované často staví doprostřed. Portrétoval celkem 109 umělců. Do roku 2007 měl samostatnou výstavu \"Lothar Wolleh - Znovuobjevení: Fotografie 1959-1979\", která putovala se zastávkami v Kunsthalle Bremen, Stadtmuseum Hofheim, Kunstmuseum Ahlen a v Deutschherrenhaus Koblenz.", "section_level": 1}, {"title": "Portrétovaní umělci.", "content": "K dalším portrétovaným umělcům patří mimo jiné: Magdalena Abakanowiczová, Max Bill, Pol Bury, Christo, Sonia Delaunay-Terk, Paul Dierkes, Francois Dufrene, Robert Filliou, Vic Gentils, Karl Gerstner, Gotthard Graubner, Raymond Hains, Al Hansen, Bernhard Heiliger, Dorothy Iannone, Ferdinand Kriwet, Laszlo Lakner, Adolf Luther, Heinz Mack, Claes Oldenburg, Roman Opalka, César Pelli, Martial Raysse, Hans Richter, Klaus Rinke, Ulrich Rückriem, Reiner Ruthenbeck, Jesús Rafael Soto, Daniel Spoerri, André Thomkins, Mark Tobey, Georges Vantongerloo, Stefan Wewerka, Fritz Wotruba.", "section_level": 1}], "src_summary": "Lothar Wolleh (20. ledna 1930 Berlín – 28. září 1979 Londýn) byl německý fotograf. Do konce šedesátých let pracoval jako reklamní fotograf a poté začal portrétovat mezinárodně proslulé malíře, sochaře a aktivní umělce. Dohromady nasnímal 109 umělců, včetně celebrit jako Georg Baselitz, Joseph Beuys, Dieter Roth, Jean Tinguely, René Magritte, Günther Uecker, Gerhard Richter nebo Christo.", "tgt_summary": "Lothar Wolleh (January 20, 1930 – September 28, 1979) was a well-known German photographer. Until the end of the sixties, Lothar Wolleh worked as a commercial photographer. He took portraits of international contemporary painters, sculptors and performance artists. Altogether, he photographed about 109 artists, including known personalities such as Georg Baselitz, Joseph Beuys, Dieter Roth, Jean Tinguely, René Magritte, Günther Uecker, Gerhard Richter, Edward Kienholz, Otto Piene, Niki de Saint Phalle, and Christo.", "id": 983238}
{"src_title": "Balzámový ocet", "tgt_title": "Balsamic vinegar", "src_document": [{"title": "Historie.", "content": "Sirup zkvašený na ocet byl v Itálii znám již ve středověku. Tento \"sciroppo acetoso\" však nebyl používán jako kulinářská přísada, ale jako farmaceutický prostředek. Ferrarské a modenské šlechtické rody vlastnily takzvané \"acetarie\", což byly vlastně domovní půdy, kde v řadách dřevěných sudů zrál ocet. Název \"balsamico\" se prý zrodil počátkem 17. století v Modeně. Nazývala se tak tinktura z vinného octa.", "section_level": 1}, {"title": "Výroba.", "content": "Aceto balsamico je v podstatě speciálně upravované, zahušťované a dlouhodobě fermentované víno, které je vinným octem jen doplněno. Základem jeho výroby je mošt bílé odrůdy Trebbiano pocházející z okolí Modeny nebo z provincie Reggio Emilia. Vylisovaný mošt se opatrně prohřeje, načež se zvolna koncentruje. Výsledkem tohoto dlouhotrvajícího procesu je tmavohnědý sirup, do něhož se pak přidá určité množství starého vinného octa, aby se rozběhlo kvašení. Zajímavostí tradičního výrobního procesu je, že kvašení neprobíhá v žádných sklepích s kontrolovanou teplotou, ale v půdních prostorách zvaných \"acetaia\". V zimě zde panuje mrazivé chladno, v létě naopak vedro a v jarním či podzimním období vlhko. Díky těmto klimatickým podmínkám se dále zmenší objem moštu (ze 100 l nakonec vznikne jen několik litrů) a mošt pomalu kvasí. Než proběhnou dva kvasné procesy, uběhnou asi tři roky. Nejprve dochází k alkoholovému kvašení, při němž se cukr obsažený v moštu přemění na alkohol. V druhé fázi přemění octové bakterie alkohol na ocet. Tento mladý ocet se pak nechává zrát, aby se rozvinulo jeho aroma. Dobrému balzámovému octu to trvá přinejmenším 12 let, ty nejlepší však zrají 30, či dokonce 50 let. Přitom se, podobně jako je tomu u sherry, postupně stěhuje z jednoho sudu do druhého, čímž získává chuť a charakter v celé řadě octů. Důležitou roli v tomto procesu hraje samozřejmě i dřevo sudů. Mladý ocet zraje obvykle ve velkých sudech z morušového dřeva. Středně velké sudy pro zralejší ocet bývají z kaštanového a třešňového dřeva a nejmenší sudy pro nejvyzrálejší octy jsou z jasanu a dubu. Nejmenší soudek na konci této octové baterie mívá objem kolem 10 až 15 litrů. Sudy v baterii skrývají na dně letité usazeniny a octové zákvasy, jež jsou pro výrobce doslova drahocenným pokladem. Bez nich by kvalitní \"balsamico\" nemohlo vzniknout. Zralý ocet se stáčí v malých dávkách z nejmenšího soudku. Odebrané množství se ihned doplní octem z druhého nejmenšího soudku, jenž obsahuje druhý nejstarší ocet. Tento sud se pak doplní z třetího nejmenšího a tak dále. Vzhledem k obrovské spotřebě se dnes \"aceto balsamico\" vyrábí i průmyslově. Vzniká tak celá řada víceméně slušných a cenově mnohem dostupnějších balzámových octů. Nicméně je třeba si dát pozor na extrémně levné výrobky, neboť hrozí nebezpečí, že jde o obyčejný vinný ocet upravený pomocí šťávy z hroznů, příchutí a potravinářského barviva na \"balsamico\".", "section_level": 1}, {"title": "Pravý \"Aceto balsamico tradizionale\".", "content": "Označení \"Aceto balsamico tradizionale di Modena\" či \"Aceto balsamico tradizionale di Reggio Emilia\" neboli tradiční balzámový ocet z Modeny či z Reggia Emilia mohou na svých etiketách mít pouze výrobky, jež splňují přísná kritéria tradičních výrobních postupů. Je chráněno italským i unijním zákonem.", "section_level": 1}], "src_summary": "Balzámový ocet či balsamico ( \"aceto balsamico\") je kulinářská kořenicí přísada pocházející z Itálie. Jedná se o vinný ocet vyráběný ze zahušťovaného moštu vinných hroznů odrůdy Trebbiano. Svoji nasládlou kořenitou chuť získává až po několikaletém zrání v sudech.", "tgt_summary": "Balsamic vinegar (), occasionally shortened to balsamic, is a very dark, concentrated, and intensely flavoured vinegar originating in Italy, made wholly or partially from grape must. Grape must is freshly crushed grape juice with all the skins, seeds and stems. The term \"aceto balsamico\" is unregulated, but there are three protected balsamic vinegars: \"Aceto Balsamico Tradizionale di Modena DOP\" (Traditional Balsamic Vinegar of Modena), \"Aceto Balsamico Tradizionale di Reggio Emilia DOP\" (Traditional Balsamic Vinegar of Reggio Emilia), and \"Aceto Balsamico di Modena IGP\" (Balsamic Vinegar of Modena). The two traditional balsamic vinegars are made the same way from reduced grape must aged for several years in a series of wooden barrels, and are produced exclusively in either the province of Modena or Reggio Emilia. The names of these two vinegars are protected by the European Union's Protected Designation of Origin, while the usually less expensive Balsamic Vinegar of Modena (\"Aceto Balsamico di Modena\") is made from grape must blended with wine vinegar, and produced exclusively in either Modena or Reggio Emilia, with a Protected Geographical Indication status. Balsamic vinegar contains no balsam. The word \"balsamico\" (from Latin \"balsamum\", from Greek ) means \"balsam-like\" in the sense of \"restorative\" or \"curative\".", "id": 907736}
{"src_title": "Cristobal Huet", "tgt_title": "Cristobal Huet", "src_document": [{"title": "Klubová kariéra.", "content": "Začínal v Grenoblu ve francouzské hokejové lize, v letech 1998–2002 hrál ve Švýcarsku za HC Lugano. V roce 2001 byl draftován z celkově 214. místa týmem NHL Los Angeles Kings. NHL si poprvé zahrál v sezóně 2002/2003. V roce 2004 byl vyměněn do Montreal Canadiens. Během výluky v NHL (v sezóně 2004/2005) hrál německou hokejovou ligu za Adler Mannheim, s nimiž se dostal až do finále. V ročníku 2005/2006 se vrátil do NHL, již do Montreal Canadiens, kde se prosadil jako první gólman. Dvakrát byl vyhlášen nejlepším defenzivním hráčem týdne a vybojoval Roger Crozier Saving Grace Award pro brankáře s nejlepší procentuální úspěšností zásahů v základní části NHL. Po úspěšné sezóně s ním Canadiens podepsali dvouletou smlouvu za 5.75 milionu dolarů. V následujícím roce byl nominován do týmu východní konference pro NHL All-Star Game. V roce 2008 se však do brány Canadiens prosadil mladý a nadějný Carey Price a Cristobala Hueta Montreal vyměnil do Washington Capitals. Tam v posledních utkáních základní části výbornými výsledky pomohl vybojovat postup do play-off, kde však Washington vypadl již v prvním kole. Po sezóně, 1. července 2008, podepsal čtyřletý kontrakt s Chicago Blackhawks za celkem 22,4 milionu dolarů. V prvním roce vytvořil vyrovnanou dvojici s Nikolajem Chabibulinem, v play-off dostával přednost ruský brankář. V sezóně 2009/2010 byl jeho konkurentem v bráně Chicaga Antti Niemi. V základní části dostával Huet dostatek času, v průběhu sezóny si však pozici brankářské jedničky vybojoval Niemi. Ten také odehrál většinu úspěšného play-off a ve vyřazovací části pustil Hueta do brány jen na dvacet minut. Chicago získalo Stanley Cup, s ním i Huet jako vůbec první francouzský hráč. V Chicagu se stal nadbytečným a vzhledem k platovéhu stropu byl uvolněn do Evropy – sezónu 2010/2011 začal jako hráč švýcarského Fribourg-Gottéron. V současné době hraje ve švýcarském týmu Hc Lausanne.", "section_level": 1}, {"title": "Reprezentační kariéra.", "content": "Francii reprezentoval na Olympijských hrách 1998 a 2002 a šesti mistrovstvích světa elitní kategorie (1999, 2000, 2004, 2008, 2011,2017)", "section_level": 1}], "src_summary": "Cristobal Huet (narozen 3. září 1975 v Saint-Martin-d'Hères, Isère, Francie) je francouzský hokejový brankář. V sezóně 2010/2011 hrál švýcarskou hokejovou ligu za Fribourg-Gottéron, předtím působil i v NHL jako druhý francouzský hokejista v historii (po Philippe Bozonovi).", "tgt_summary": "Cristobal Huet (; born September 3, 1975) is a French-Swiss former professional ice hockey goaltender who is currently an assistant coach of Lausanne HC of the National League (NL). He previously played for HC Lugano and HC Fribourg-Gottéron and within the Chicago Blackhawks, Los Angeles Kings, Montreal Canadiens, and Washington Capitals organizations in the National Hockey League (NHL). He is the first French netminder and second French-trained player overall (after Philippe Bozon) to play in the NHL. Huet won the Stanley Cup with the Chicago Blackhawks during the 2009–10 NHL season, and became the first Frenchman to win the Stanley Cup as a player.", "id": 382448}
{"src_title": "Systemická terapie", "tgt_title": "Systemic therapy (psychotherapy)", "src_document": [{"title": "Historie.", "content": "V první polovině 20. století různé obory začínají chápat nutnost zavést nové způsoby popisů. Filosof Michel Foucault hovořil o potřebě nového konceptu člověka. Biolog Ludwig von Bertalanffy navrhuje namísto elementů zkoumat systémy. Fyzik Albert Einstein: \"„Pojmy vyskytující se v našem uvažování a v našich jazykových projevech jsou - logicky vzato - vesměs svobodné výtvory myšlení a nelze jich induktivně nabýt ze smyslových prožitků.“\" Klíčovými postavami historie jsou ovšem Jean Piaget a Gregory Bateson. „\"Konstruktivisté, kteří následují Piageta, se snaží přemýšlet způsobem, který zahrnuje pozorovatele. Snaží se vymyslet model ukazující způsob, kterým by inteligentní organismy, začínající svou myslící kariéru uprostřed své vlastní zkušenosti, mohli přijít s koncepty druhých, sebe samých a životního prostředí a mohli by nakonec dospět k ucelenému slučitelnému komplexu přijatelných nápadů.“\" Kurt Ludewig systemickou terapii postavil na radikálním konstruktivismu Heinze von Foerstera, Ernsta von Glasersfelda, na biologii Humberta Maturany a Francesca Varely, a sociální teorii Niclase Luhmanna. V českém překladu Vratislava Strnada poprvé vyšla v již roce 1992 Do Československa první informace přinesl časopis \"KONTEXT\" v druhé polovině 80. let. Kurt Ludewig s kolegy z Instutute für Systemische Studien, Hamburg, (ISS) opakovaně přijížděli od roku 1990 a ve spolupráci s Institutem pro systemickou zkušenost (ISZ) vedli první výcvik v systemické terapii. Řada dalších institutů se k systemické terapii hlásila: Institut systemických studiíí Hlavního města Prahy, Bethesda v Brně, liberecký LIRTAPS, GI systém se sídlem v Praze. Ludewigova systemická terapie je velmi úzce propojena s terapií zaměřenou na řešení z americké školy Steve de Shazera a Insoo Kim Berg, kteří také opakovaně byli hosty v Česku. Na ně se orientují např. Dalet nebo Institut systemického koučování. Tom Andersen norský dětský psychiatr, je další, kdo v Česku učil. Je autorem reflektujícího týmu, který se stal součástí procesu systemické terapie. Paralelně se systemickou terapií se rozvíjí a vzájemně se obohacují i narativní přístupy, např. institut Narativ.", "section_level": 1}, {"title": "Radikální konstruktivismus.", "content": "Člověk si vytváří (konstruuje) jednoduché modely (smysluplná vysvětlení), aby mu alespoň něco z celé složitosti života dávalo smysl. Stephen Hawkingnabídl pojem \"realismus daného modelu\". \"„Je založen na tom, že náš mozek interpretuje data dodávaná našimi smyslovými orgány tak, že vytváří určitý model světa. Pokud takový model dobře vysvětluje pozorované jevy, považujeme ho – tj. jeho stavební kameny a pojmy – za realitu, za absolutní pravdu.“\"", "section_level": 2}, {"title": "Strukturní determinismus.", "content": "Reakce člověka na interakci s prostředím jsou v posledku determinovány jeho aktuálními možnostmi reagovat, a to jak v doméně biologické (ohrožené oko mrkne, protože mrknout může) i sociální (člověk vždy odpoví podle toho jak rozumí) tedy nikoli v jednoduché příčinné reakci na podnět. \"„Víme však, že nervový systém jako součást organismu funguje na základě strukturální determinace, a proto struktura prostředí nemůže specifikovat jeho změny, nýbrž je může pouze navozovat.“\"", "section_level": 2}, {"title": "Obecný základ.", "content": "Tím, že poznání je zapracováváno do podoby hierarchické, vnitřně závislé sítě, tak právě vzájemné závislosti mezi jeho prvky činí libovůli nemožnou. Existují různé úrovně změnitelnosti konstrukcí v závislosti na jejich spojitosti a soudržnosti s jinými, zvláště staršími.", "section_level": 2}], "src_summary": "Systemická terapie je terapeutický směr, který se soustředí na systém. Systém jenž je vnímán pozorovatelem, což může být rodina, pracovní prostředí, nejbližší okolí v kontextu pozorovatelových postojů a přesvědčení. Označení „systemický“ tak též odkazuje na pojetí sociální reality jako konstruktu pozorovatele. Systemická terapie je výrazně kognitivní, krátkodobá terapie, která zaměřuje pozornost na významy, které jsou připisovány, mobilizuje vlastní autosanační schopnosti klienta. Terapeut se nezaměřuje na problém ve vakuu, ale v jeho relacích k sociálnímu kontextu. Snahou je do terapie zasahovat co nejméně, a tím uvést do chodu přirozené léčebné zdroje klienta k prospěšné tvorbě nové reality. Terapie je nedirektivní, může být podpůrná i rekonstrukční, odkrývající, je náhledová i akční, nejčastěji je individuální, avšak lze provádět i v páru či ve skupině. Velkou roli zde hraje ochota, spolupráce a aktivita klienta. Systemická terapie navazuje na systémové a rodinné terapie a podle konstruktivistické teorie poznání a biologie strukturního determinismu je také rozvíjí.", "tgt_summary": "In psychotherapy, systemic therapy seeks to address people not only on the individual level, as had been the focus of earlier forms of therapy, but also as people in relationships, dealing with the interactions of groups and their interactional patterns and dynamics.", "id": 2353712}
{"src_title": "Helmuth von Moltke mladší", "tgt_title": "Helmuth von Moltke the Younger", "src_document": [{"title": "Život.", "content": "Narozen ve vévodství Mecklenbursko-Zvěřínsko, Helmuth von Moltke byl pojmenován po svém strýci Helmuthu von Moltke (starším), úspěšném vojevůdci, pozdějším válečném hrdinovi bojů za sjednocení Německa. Válečnou kariéru započal během prusko-francouzské války službou v 7. granátnickém regimentu, kde obdržel vyznamenání za statečnost. V letech 1875 až 1878 studoval válečnou akademii, v roce 1880 získal funkci v generálním štábu. V roce 1882 se stal personálním náčelníkem svého strýce, který byl v té době náčelníkem generálního štábu. Po strýcově smrti v roce 1891 se stal osobním vojenským pobočníkem císaře Viléma II., tedy jedním z jeho nejbližších spolupracovníků. Koncem 90. let byl pověřen vedením brigády a poté divize, v roce 1902 byl povýšen na generálporučíka. V roce 1904 se stal proviantním náčelníkem, faktickým zástupcem náčelníka generálního štábu Alfreda von Schlieffen. O dva roky později, po Schlieffenově odchodu na penzi, byl jmenován do čela Velkého generálního štábu. Jmenování Moltkeho do čela generálního štábu vyvolalo vlnu nevole, dle kritiků tohoto rozhodnutí nebyl Moltke jmenován kvůli svým schopnostem, nýbrž jako příslušník slavného rodu a císařův přítel. Ostatní uchazeči o post náčelníka generálního štábu Hans Hartwig von Beseler, Karl von Bülow, či Colmar von der Goltz tak prý byli předem postaveni mimo hru. Moltkeho přátelství s císařem však vzalo brzy zasvé, neboť během bojů na Marně (tzv. první bitvy na Marně), jež Němci odnesli drtivou porážkou, mezi ním a císařem došlo k roztržce a Moltke, v té době již s podlomeným zdravím, byl z funkce šéfa generálního štábu odvolán. Na jeho místo byl jmenován Erich von Falkenhayn. Zda největší díl viny za porážku na Marně nese skutečně Moltke, přitom dodnes zůstává předmětem dohadů historiků. Kritizovány bývají zejména Moltkeho modifikace původního Schlieffenova plánu. Moltke zaměřil svou pozornost hlavně na Rusko, vojenské síly, jež proto soustředil zejména východním směrem (uvádí se přesun cca 180 000 mužů na východní frontu), pak údajně v klíčových okamžicích bojů na Marně chyběly. Diskutována je Moltkeho vojenská taktika (dislokace vojenských jednotek, plánování konkrétních bojových akcí), nemalý díl viny za porážku německých vojsk patrně nese i nesvornost v německých řadách (vzpoura části důstojnictva). Moltke zemřel nedlouho po svém odvolání, 18. června 1916.", "section_level": 1}], "src_summary": "Helmuth Johann Ludwig von Moltke (25. května 1848, Biendorf – 18. června 1916), známý jako Helmuth von Moltke mladší, byl německý generál. Sloužil v různých funkcích, v letech 1906-1914 vykonával funkci náčelníka generálního štábu.", "tgt_summary": "Helmuth Johannes Ludwig Graf von Moltke (; 25 May 1848 – 18 June 1916), also known as Moltke the Younger, was a German general and Chief of the Great German General Staff. He was also the nephew of \"Generalfeldmarschall\" (Field Marshal) Helmuth Karl Bernhard von Moltke who is commonly called \"Moltke the Elder\" to differentiate the two. Upon becoming the head of the General Staff, Moltke led the German Army from 1 January 1906 to 14 September 1914 during the opening months of World War I. His legacy remains a matter of controversy due to his involvement in Germany’s decision to go to war and the failure of the Schlieffen Plan.", "id": 763984}
{"src_title": "Palác Zarzuela", "tgt_title": "Palace of Zarzuela", "src_document": [{"title": "Výstavba paláce.", "content": "Během 17. století, král Filip IV. nařídil výstavbu loveckého pavilonu na způsob malého zámečku na místě zvaném \"La Zarzuela\", v blízkosti Madridu. Jméno je odvozeno z výskytu množství středomořských ostružin – „zarzas“. Je tvořen jedinou obdélníkovou stavbou s břidlicovou střechou se dvěma postranními chodbami. Carlos IV. přebudoval stavbu podle dobového vkusu 18. století, a vyzdobil ji sbírkou porcelánu a tapiseriemi, a mobiliářem a velkou sbírkou hodin. Během občanské války utrpěla těžké škody. K paláci byly během 17. století přistavěny ještě nové budovy a také rezidence královské rodiny, jež obývá hlavní budovu a dvě zprava a zleva přilehlá křídla. Palác je umístěn na hoře El Pardo, kde se vyskytuje bohatá zvířena, např. jeleni, divočáci a daňci.", "section_level": 1}, {"title": "Soukromá rezidence španělské královské rodiny.", "content": "Ačkoli oficiální rezidencí krále je Královský palác v Madridu, tento malý palác je sídlem stávajícího španělského monarchy. Z toho důvodu se důležitější oficiální akty konají v Palacio Real v Madridu, zatímco palác Zarzuela je místem konání rodinných událostí Královského domu a recepcí a audiencí méně formálního a soukromého charakteru. Palác se nachází mimo hlavní město, na severozápad od centra, uvnitř horského systému El Pardo. Juan Carlos a Sofie zde žijí od své svatby v roce 1962. Filip a Letizia mají v areálu La Zarzuela své sídlo, v nedalekém nově vystavěném zámečku vzdáleném přibližně čtyři sta metrů na východ od původního paláce. Infantky Elena a Cristina opustily palác poté, co se vdaly a usadily v Madridu a Barceloně. Od roku 1981 v zámku La Zarzuela obvykle sídlí také princezna Irena Řecká a Dánská, mladší sestra královny Sofie a krále Konstantina II. Řeckého.", "section_level": 1}], "src_summary": "Palác Zarzuela (španělsky Palacio de la Zarzuela v Madridu) je jedna z rezidencí španělské královské rodiny. V současnosti je soukromou rezidencí bývalého španělského královského páru, Juana Carlose a Sofie Řecké. V La Zarzuela (v sousedním zámečku uvnitř areálu paláce) sídlí rovněž současný král Filip, královna Letizia a jejich dcery.", "tgt_summary": "The Zarzuela Palace ( ) is the residence and working offices of the reigning monarch of Spain (King Felipe VI), although the official residence of the Spanish Royal Family is the Royal Palace of Madrid. The Zarzuela Palace is on the outskirts of Madrid, near the Royal Palace of El Pardo, which accommodates visiting heads of state. The palace is owned by the Spanish government and administered by a state agency named Patrimonio Nacional (National Heritage). The Zarzuela Palace is the current home of King Juan Carlos I and Queen Sofía. Although King Felipe VI has his office in the palace, he and his family live in the Pabellón del Príncipe in the grounds just east of the Zarzuela Palace.", "id": 1161756}
{"src_title": "Hôpital de la Salpêtrière", "tgt_title": "Pitié-Salpêtrière Hospital", "src_document": [{"title": "Historie.", "content": "Název je odvozen od slova \"salpêtre\" (ledek) podle bývalého vojenského arzenálu z roku 1636, kde se vyráběl střelný prach pomocí ledku. Arzenál byl po 15 letech uzavřen. V roce 1656 král Ludvík XIV. založil zařízení sloužící ke koncentraci duševně chorých v Paříži, nikoliv k jejich léčení. Hôpital Pitié pro děti, Bicêtre pro muže a Salpêtrière byla určena pro ženy. V roce 1662 byla bývalá vojenská zbrojnice přestavěna a rozšířena. V roce 1684 zde přibylo vězení pro ženy. Před Francouzskou revolucí byla Salpêtrière především velkým vězením. Nemocní byli posíláni do nemocnice Hôtel-Dieu na ostrově Cité. V 19. století se Salpêtrière přeměnila na klasický ústav pro choromyslné ženy. V letech 1882-1892 zde bylo spolu s Nancy hlavní centrum hypnózy ve Francii. V roce 1921 byla specializace na duševně choré pacientky opuštěna a Salpêtrière se stala klasickou nemocnicí. V roce 1911 byla do sousedství přeložena nemocnice Pitié. Oba ústavy byly sloučeny do jedné instituce v roce 1964. Z významných lékařů v nemocnici působili např. Philippe Pinel, Jean-Martin Charcot nebo Sigmund Freud. Působil zde také vědecký fotograf Albert Londe, který se věnoval chronofotografii. V roce 1882 Londe vymyslel systém na snímání fyzických a svalových pohybů pacientů, včetně epileptických záchvatů. Dosáhl tohoto tím, že používal fotoaparát s devíti objektivy, které byly spouštěny elektromagnetickou energií a s využitím metronomu, který mu umožnil postupně otevírat závěrky. Tímto způsobem pořizoval fotografie na skleněné desky v rychlém sledu, zaznamenával například snímky pro lékařské studie svalového pohybu u subjektů vykonávajících nejrůznější činnosti, od „laní chůze“ až po kovářství. Nemocnice slouží lékařské fakultě Univerzity Pierre-et-Marie-Curie. V nemocnici je Institut du cerveau et de la moelle épinière.", "section_level": 1}], "src_summary": "Hôpital de la Salpêtrière je veřejná fakultní nemocnice v Paříži, která leží ve 13. obvodu. Barokní stavba je od roku 1976 chráněna jako historická památka.", "tgt_summary": "Pitié-Salpêtrière University Hospital (, ) is a teaching hospital in the 13th arrondissement of Paris. Part of the and a teaching hospital of Sorbonne University, it is one of Europe's largest hospitals. It is also France's largest hospital.", "id": 1422793}
{"src_title": "Sissi (film)", "tgt_title": "Sissi (film)", "src_document": [{"title": "Děj.", "content": "Děj filmu vypráví v podstatě zcela smyšlený příběh o tom jak se Alžběta Bavorská (de facto inkognito a mimo rámec všech přísných dvorních předpisů a předepsaných ceremonií) náhodně seznámí se svým budoucím manželem a bratrancem rakouským císařem Františkem Josefem I. během oslavy jeho 23. narozenin v roce 1853 v rakouském Bad Ischlu. Děj filmu začíná několik dní před oslavou císařských narozenin na zámku v bavorském zámku v Possenhoffenu, kdy se Alžbětina sestra princezna Nené společně s matkou Ludovikou připravují na cestu do rakouského Bad Ischlu na předem domluvené zásnuby s císařem Františkem Josefem I. Vévodkyně Ludovika obdrží od své sestry rakouské arcivévodkyně Sofie, matky císaře Františka Josefa, dopis s pozvánkou na zásnubní slavnost pořádanou u příležitosti císařových 23. narozenin. Aby před vévodou Maxem utajila pravý důvod své návštěvy (plánované zásnuby) vezme sebou na cestu neplánovaně i Sissi, která je z cesty do Bad Ischlu velmi nadšená, neboť se uvidí opět s arcivévodou Karlem Ludvíkem. Už na rakouském území se během cesty setkají s arcivévodkyní Sofií a Františkovým nejmladším bratrem arcivévodou Karlem Ludvíkem. Nené se v Bad Ischlu společně s matkou chystá na přijetí u císaře (který sem ale ještě nedorazil z Vídně) a Sissi nechají doma a zamknou ji v hotelovém pokoji, to proto aby nezlobila. Ona však vezme rybářský prut a udice a vyleze z hotelového okna ven v 1. patře na střechu a po pergole sleze domů na ulici, uteče pryč z domu ven. Zde jí náhodně spatří místní policejní major Böckl, který ji považuje za zlodějku a možnou nihilistku (pravděpodobnou atentátnici na císaře). Proto Sissi stále sleduje i na poštovní úřad odkud Sissi telegrafuje domů svému otci vévodovi Maxovi (telegram je ale odeslán na nepravou adresu Maxova přítele), s přáním aby za nimi vévoda Max přijel se zbraněmi. Major Sissi stále bedlivě sleduje a pronásleduje, ta odchází do místní říčky chytat ryby nedaleko od příjezdové silnice, kudy má přijet císař František Josef v otevřeném kočáře. Pytel s návnadami a rybářskými potřebami nechá ležet pohozený na silnici. Císařovi koně se pytle leknou a jeho kočár náhle zastaví. V tom Sissi zasekne rybu a svojí nešikovností omylem zasekne rybářským háčkem klopu císařova saka na uniformě. Tak se Sissi zcela náhodně a dost nehledaně setká (toho dne poprvé) se svým bratrancem císařem rakouským Františkem Josefem. Císařovi se Sissi moc líbí, ale neví kdo to je, proto vystoupí z kočáru a jde společně se Sissi kousek pěšky směrem do Bad Ischlu. Sissi se inkognito velmi líbí a císařovi na sebe nic neprozradí. Během procházky se císař se Sissi domluví na krátké lesní schůzce ještě tentýž den večer. Lesní schůzka (druhé setkání toho dne) se však vůbec nevydaří, neboť František Josef Sissi během rozhovoru prozradí, že se má večer zasnoubit s její sestrou Nené, což Sissi také vůbec doposud neví. To ji velmi rozruší a ze schůzky s císařem uteče zpět domů. Doma ji však čeká překvapení, večer nezůstane doma, ale je také pozvána na zásnubní narozeninový bál v Císařské vile. Zdráhá se tam jít. Na bál nakonec přijde a své inkognito císaři prozradí (třetí setkání toho dne). František Josef je ze situace celý zmatený, neboť musí okamžitě požádat o ruku Sissi a né Nené tak, jak si to předem domluvily jejich matky. Rozuzlení se dostaví na konci slavnosti kdy se tančí cotilion. K překvapení všech přítomných hostí (někteří z nich již tuší o co zde dnes půjde) nepožádá o ruku princeznu Nené, ale princeznu Sissi. Následuje spojovací pasáž příprav a loučení se svobodou, poté slavnostní přesun po Dunaji lodí do Vídně. Snímek končí v dubnu 1854 svatbou ve Vídni.", "section_level": 1}, {"title": "Exteriéry.", "content": "Část filmu se odehrává na zámku v Possenhoffenu na Starnberském jezeře, největší další část pak v Bad Ischlu v Císařské vile.", "section_level": 1}], "src_summary": "Sissi je rakouský romanticko-historický film režiséra Ernsta Marischky s Romy Schneiderovou v hlavní roli z roku 1955. Dále hrají Karlheinz Böhm, Magda Schneiderová, Uta Franzová, Gustav Knuth, Vilma Degischerová a Josef Meinrad. Jde o první díl ze známé filmové trilogie filmů o rakouské císařovně Alžbětě Bavorské zvané Sissi.", "tgt_summary": "Sissi is a 1955 Austrian film directed by Ernst Marischka and starring Romy Schneider, Karlheinz Böhm, Magda Schneider, Uta Franz, Gustav Knuth, Vilma Degischer and Josef Meinrad. \"Sissi\" is the first installment in the trilogy of films about Empress Elisabeth of Austria, who was known to her family as \"Sisi\" (with one s and therefore a long /i:/). It was followed by \"The Young Empress\" and \"Fateful Years of an Empress\".", "id": 2336947}
{"src_title": "Hasičská brigáda v Paříži", "tgt_title": "Paris Fire Brigade", "src_document": [{"title": "Historie.", "content": "Ve středověku byl boj proti požárům v rukou samotných obyvatel a neexistoval žádný profesionální sbor. Policejní nařízení z let 1371, 1395 a 1400 ukládala majitelům domů mít k dispozici velký sud s vodou pro případ požáru. V roce 1524 pařížský parlament nařídil, že obyvatelé mají mít v domech nádoby s vodou a v oknech mají být v noci rozsvícené svítilny, což bylo první pouliční osvětlení v Paříži. Dne 31. července 1681 byly v Paříži a na předměstích (v klášterech, domech konšelů a bohatých měšťanů) rozmístěna vědra a háky. Hlavní sklad byl na radnici. Protože však členové náboženských řádů a měšťané nebyli schopni se požárům účinně bránit, nařídil Ludvík XIV., že hlavními bojovníky proti požárům budou členové švýcarské a francouzské gardy. Další povinností bylo udržovat studny a vodní nádrže v dobrém stavu a stejně tak všechny prostředky k ochraně. V roce 1699 François Dumouriez du Perrier získal královské povolení, aby vylepšil situaci ve městě a získal na 30 let koncesi na postavení vodních čerpadel a dodávku kožených hadic ve městě. V roce 1715 byl François Dumouriez du Perrier jmenován Ludvíkem XIV. hlavním dozorcem veřejných čerpadel, která sloužila obyvatelstvu bezplatně v případě požárů, čímž se stal prvním profesionálním hasičem ve Francii. V roce 1719 bylo v Paříži 17 veřejných čerpadel, která udržovalo a obsluhovalo 40 osob. V roce 1722 Ludvík XV. založil \"Compagnie des Gardes des Pompes du Roy\" (Společnost strážců královských čerpadel). Tento první hasičský sbor měl 62 mužů. Hasičský sbor byl přeměněn v roce 1793 na \"Corps des gardes-pompes de la ville de Paris\" (Sbor hasičů města Paříže). Po požáru na rakouském velvyslanectví 1. července 1810, při kterém zahynulo asi 100 osob, přeměnil Napoleon sbor výnosem z 18. září 1811 s novým názvem \"Bataillon de sapeurs-pompiers de Paris\" (Hasičský prapor v Paříži) na vojenskou jednotku. V roce 1867 se hasiči přejmenovali na \"Régiment de sapeurs-pompiers de Paris\" (Hasičský pluk v Paříži) a od roku 1967 používají dnešní název.", "section_level": 1}, {"title": "Rozdělení.", "content": "BSPP má 77 hasičských stanic, které jsou rozděleny do třech základních skupin. Skupina 1 zahrnuje severovýchodní část metropole a departement Seine-Saint-Denis, skupina 2 jihovýchodní část Paříže s departementem Val-de-Marne a skupina 3 zahrnuje západní část města včetně departementu Hauts-de-Seine. V samotné Paříži se nachází 25 hasičských stanic, zbývajících 52 leží v departementech. Velitelství sídlí na \"Place Jules Renard\" v blízkosti Porte Maillot.", "section_level": 1}, {"title": "Statistika.", "content": "BSPP má 130 požárních vozů a 63 žebříků. Se svými 7 412 zaměstnanci (2005) je po hasičském sboru v New Yorku (16 000) druhým největším hasičským sborem na světě. Třetí je Londýn s necelými 7 000 zaměstnanci. Sbor každoročně provede na 430 000 výjezdů, z nichž většina (75 %) připadá na lékařskou pohotovost a dopravní nehody. Na technická nebezpečí připadá 15 % a na samotné požáry jen asi 5% výjezdů. Roční rozpočet v roce 2005 činil 323,7 miliónů eur, z něhož 78,2 % tvořilo platy a sociální pojištění, 10,5 % materiál, 8,8 % stavební investice a 2,5 % nájemné. Na financování se spolupodílí departementy (29 %), město Paříž (26 %), ministerstvo vnitra (24 %) a ostatní obce (21 %).", "section_level": 1}], "src_summary": "Hasičská brigáda v Paříži (francouzsky \"Brigade de sapeurs-pompiers de Paris\", zkráceně BSPP) je profesionální hasičský sbor v Paříži. Jedná se o jednotku francouzského vojska, která je však podřízena policejnímu prefektovi a tudíž podléhá ministerstvu vnitra. Jeho pravomoc se vztahuje na město Paříž a sousedící departementy Hauts-de-Seine, Seine-Saint-Denis a Val-de-Marne. Od roku 1969 zajišťuje protipožární zabezpečení kosmodromu v Kourou ve Francouzské Guyaně. Heslo pařížských hasičů zní „\"Sauver ou périr\"“ (Zachránit nebo zahynout).", "tgt_summary": "The Paris Fire Brigade (French: \"Brigade des sapeurs-pompiers de Paris\", BSPP) is a French Army unit which serves as the primary fire and rescue service for Paris, the city's inner suburbs and certain sites of national strategic importance. The brigade's main area of responsibility is the City of Paris and the surrounding \"départements\" of Seine-Saint-Denis, Val-de-Marne, and Hauts-de-Seine (the \"petite couronne\"). It also serves the Centre Spatial Guyanais in Kourou, the DGA Military Rocket Test Centre in Biscarosse, and the Lacq gas field. As with the other fire services of France, the brigade provides technical rescue, search and rescue and fire prevention services, and is one of the providers of emergency medical services. The brigade is one of two fire services in France that is part of the armed forces, with the other being the Marseille Naval Fire Battalion (BMPM). It is a unit of the French Army's Engineering Arm (\"l'arme du génie\") and the firefighters are therefore sappers (\"sapeurs\", thus \"sapeurs-pompiers\"). With 8,550 firefighters, it is the largest fire service in Europe and the third largest urban fire service in the world, after the Tokyo Fire Department and New York City Fire Department. Its motto is \"\"Save or Perish\"\" (French \"\"Sauver ou périr\"\").", "id": 2000788}
{"src_title": "Senet", "tgt_title": "Senet", "src_document": [{"title": "Historie.", "content": "Senet je jedním z nejstarších známých deskových her. Senet byl nalezen v první dynastii pohřbívání v Egyptě, cca 3100 před naším letopočtem. Hieroglyf připomínající desku Senetu byla objevena v hrobce Merknera (3300-2700 před naším letopočtem). První jednoznačný obraz této staré hry je ze třetí dynastie hrobky Hesy (cca 2686 - 2613 př. n. l.). Lidé jsou znázorněny až na desce hry v hrobce Rashepes, stejně jako z ostatních hrobů z páté a šesté dynastie (cca 2500). Nejstarší intaktní desky hry se datují do období Střední říše, ale vyzobrazení lidí se datují již v období Staré říše. Alespoň do doby Nové říše Egypta (1550-1077 př. n. l.), Senet byl brán jako symbol cesty k posmrtnému životu. Ukazuje se, že tato hra má i náboženský podtext. Senet také byl hrán lidmi sousedních kultur a pravděpodobně i na místech obchodních vztahů mezi Egypťany a místními obyvateli. Vzhledem k místním zvyklostem tvorby her z kamene, existuje více her podobné Senetu, které byly nalezeny například i na Kypru.", "section_level": 1}, {"title": "Příslušenství.", "content": "Hraje se na plánu nejčastěji o rozměrech 3x10 polí. Postupuje se z levého horního rohu horní řadou doprava 1-10, pak se pokračuje zpět prostřední řadou 11-20 a nakonec se postupuje opět zleva doprava dolní řadou. Dále je potřeba po pěti figurkách pro každého hráče a házecí dřívka. (klasická kostka je pro tuto hru nevhodná, neboť jedním ze základních prvků hry je, že jednotlivé hodnoty padají s různou pravděpodobnosti).", "section_level": 1}, {"title": "Pravidla.", "content": "Existují různé verze pravidel a samotná původní hra měla trochu jiná pravidla. Kameny se rozmístí střídavě od pole jedna až po pole 10. Zaplní tedy celou horní řadu. Začíná hráč, jehož figurka je umístěna na poli 1. Kameny se posunují podle hodů čtyřmi dřívky, které mají lícovou a rubovou stranu: Na každém poli může být pouze jeden kámen. Jestliže se kámen ocitne na poli, kde je kámen soupeře, vymění si místa. Pokud stojí alespoň dva kameny v řadě za sebou, jsou blokované a nelze si s nimi vyměnit místa. Pokud nelze postoupit žádným kamenem dopředu, protože jsou všechna možná pole blokovaná, musí se pohnout libovolným kamenem dozadu. Pokud ani to není možné, tah propadá. Pokud hráči padne 1, 4, nebo 5 provede tah a hází znovu. Pokud hodí 2, nebo 3 provede tah a pokračuje soupeř. Hodnoty 2 a 3 padají nejpravděpodobněji. Význam zvláštních polí: Vyhrává hráč, který jako první vyvede ven z desky všechny své kameny.", "section_level": 1}], "src_summary": "Senet je desková hra doložená v době Starověkého Egypta, známá již kolem roku 3100 př. n. l. Funguje na principu hry \"Člověče, nezlob se!\".", "tgt_summary": "Senet (or senat) is a board game from ancient Egypt, whose original rules are the subject of conjecture. The oldest hieroglyph resembling a \"senet\" game dates to around 3100 BC. The full name of the game in Egyptian is thought to have been \"zn.t n.t ḥˁb\", meaning the \"game of passing\".", "id": 1716734}
{"src_title": "Alfons XI. Kastilský", "tgt_title": "Alfonso XI of Castile", "src_document": [{"title": "Životopis.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Původ, mládí.", "content": "Byl synem Ferdinanda IV. a jeho ženy Konstancie, dcery portugalského krále Dinise. Po otcově smrti roku 1312 nastoupil ještě jako nezletilý (byl mu teprve rok) na kastilský trůn, plnoletým byl uznán roku 1325.", "section_level": 2}, {"title": "Vláda.", "content": "Alfons během své vlády začal měnit daňovou politiku království zprůhledněním spotřebních daní a daní z transakcí. Vznikla potravní daň zvaná \"alcabala\" a došlo k regulaci cel, mýt a námořních desátků. Novou složkou státní správy se stali schopní jedinci napříč společenskými vrstvami, svůj podíl ve správě drželi i židé. 30. října 1340 společně s portugalským králem Alfonsem IV. rozdrtil spojená vojska Granady a marínovců v bitvě na Río Salado, čímž ukončil snahy o obnovení arabského panství na Pyrenejském poloostrově. Zemřel v březnu 1350 při obléhání Gibraltaru na morovou nákazu; byl zřejmě jediným evropským panovníkem, který podlehl této nemoci. Tělo bylo nabalzamováno a přeneseno do katedrály v Seville. Roku 1371 byly jeho ostatky převezeny do katedrály v Córdobě a pak roku 1729 do místního kostela svatého Hippolyta Římského.", "section_level": 2}, {"title": "Manželství.", "content": "Alfons XI. byl dvakrát ženat. Poprvé se roku 1325 ve čtrnácti letech oženil s Konstancií Manuel, v té době teprve devítiletou dcerou kastilského infanta dona Juana Manuela; manželství nebylo pro nízký věk nevěsty konzumováno a posléze bylo roku 1327 anulováno. Důvodem byl především Alfonsův zájem o upevnění vztahů se sousedním Portugalskem, což realizoval 24. června roku 1328, když se oženil se svou sestřenicí, portugalskou infantkou Marií, nejstarší dcerou portugalského krále Alfonse IV. a kastilské infantky Beatrix. Z manželství se narodili dva synové, starší však zemřel ještě jako dítě a nástupcem Alfonsovým nástupcem se stal až mladší syn Petr. Alfonso za manželství udržoval dlouhodobý milenecký vztah z kastilskou šlechtičkou Eleonorou de Guzmán, jež mu porodila deset dětí. Po jeho smrti nechala zřejmě královna vdova nebo mladý král Alfonsovu milenku zatknout a zabít. Alfonsův syn Pedro však ze svých celkem tří manželství neměl legitimního syna a na kastilský trůn pak nakonec nastoupil jeho syn s Eleonorou de Guzmán Jindřich, který se stal zakladatelem mocné dynastie Trastámara.", "section_level": 1}, {"title": "Potomci.", "content": "1. manželství ∞ 1325 Konstancie Manuela Kastilská († 1345) 2. manželství ∞ 1328 Marie Portugalská († 1357) Levobočci s Eleonorou z Guzmánu", "section_level": 2}], "src_summary": "Alfons XI. Kastilský nazývaný \"Spravedlivý\" (španělsky \"Alfonso el Justiciero\", 13. srpna 1311 Salamanca – 26. března 1350 Gibraltar) byl král Kastilie, Leónu a Galicie v letech 1312 až 1350. Byl předposledním králem z burgundsko-ivrejské dynastie. Kolem roku 1330 založil rytířský Řád pásu.", "tgt_summary": "Alfonso XI (13 August 131126 March 1350), called the Avenger (\"el Justiciero\"), was the king of Castile, León and Galicia. He was the son of Ferdinand IV of Castile and his wife Constance of Portugal. Upon his father's death in 1312, several disputes ensued over who would hold regency, which were resolved in 1313. Once Alfonso was declared adult in 1325, he began a reign that would serve to strengthen royal power. His achievements include the victory in the Battle of Río Salado over Granadans and Marinids and the Castilian control over the Strait of Gibraltar.", "id": 1777052}
{"src_title": "Celulitida", "tgt_title": "Cellulite", "src_document": [{"title": "Příčiny vzniku.", "content": "Celulitidu ovlivňuje mnoho faktorů. Částečně za jejím vznikem stojí dědičné předpoklady, může mít původ také v sedavém zaměstnání, hromadění toxinů v těle. Vliv mají i hormonální změny, ať už přirozené nebo například způsobené hormonální antikoncepcí. Mezi další faktory patří kouření, nedostatečný pitný režim nebo dlouhé stání.", "section_level": 1}, {"title": "Koho celulitida postihuje.", "content": "Ženy trpí celulitidou častěji než muži. To je způsobeno jednak tím, že ženy mají v postihovaných oblastech tenčí kůži a více se jim v těchto partiích ukládají tuky. Druhý důvod spočívá právě v již zmiňovaných hormonech. Ženský hormon estrogen je antagonní vůči vitamínu E, který podporuje oběh krve a dále vůči vitamínu B6 – pyridoxinu, který má močopudný účinek a odstraňuje zadržování tekutin v tkáních. Vzhledem k tomu, že hormonální antikoncepce obsahuje estrogen v relativně vysokém množství, není vhodná pro ženy, které se celulitidě chtějí vyhnout. Na vznik celulitidy má určitý vliv i věk a nadváha, přesto však postihuje i mladé a štíhlé ženy.", "section_level": 2}, {"title": "Prevence celulitidy.", "content": "Do určité míry lze snížit riziko vzniku celulitidy zdravým jídelníčkem, dostatečnou pohybovou aktivitou a zodpovědným dodržováním pitného režimu. Mnoho žen používá také rozličné krémy a peelingy, které mají podpořit krevní oběh a látkovou výměnu. Stejný efekt má na pokožku i saunování a otužování.", "section_level": 1}, {"title": "Odstranění celulitidy.", "content": "Eliminace projevů celulitidy je jedním z velkých témat kosmetiky. Existuje mnoho více či méně účinných metod a přístrojů, které mají s celulitidou bojovat. Většina z nich funguje na podobném principu – podpoří krevní oběh v místě celulitidy, a tím urychlí látkovou výměnu. Mezi nejčastěji užívané metody odstranění celulitidy patří v kosmetických salónech:", "section_level": 1}, {"title": "Historie boje proti celulitidě.", "content": "Celulitida je jako estetický problém vnímána ve 20. letech 20. století. Zájem o tuto problematiku pochází pravděpodobně z Francie. Na několik dalších desetiletí je pak celulitida odsunuta do pozadí, kvůli závažnějším problémům způsobených druhou světovou válkou. Nárůst zájmu o tuto problematiku pak nastává v 70. a 80. letech 20. století a je spojen s definicí ideálu krásy tak, jak ho známe dnes. Požadavky na štíhlost a věčně mladistvou pokožku vynesly celulitidu na přední příčky kosmetických problémů, které ženy trápí.", "section_level": 1}], "src_summary": "Celulitida je estetický neduh projevující se hrbolatou pokožkou především v oblasti hýždí a stehen. Pro svůj vzhled bývá někdy také označována jako „pomerančová kůže“. V odborné literatuře se ještě můžeme setkat s názvy celulita nebo lipohypertrofie. Při celulitidě dochází k zvětšení objemu podkožních tukových buněk, které jsou vytlačovány proti povrchu kůže, a vytváří tak na ní nevzhledné ďolíčky, připomínající právě strukturu pomerančové kůry. V místě je značně omezen průtok krve a lymfy.", "tgt_summary": "Cellulite is the herniation of subcutaneous fat within fibrous connective tissue that manifests as skin dimpling and nodularity, often on the pelvic region (specifically the buttocks), lower limbs, and abdomen. Cellulite occurs in most postpubescent females. A review gives a prevalence of 85-98% of women, indicating that it is physiologic (caused by the body) rather than pathologic (caused by disease). It can result from a complex combination of factors ranging from hormones to heredity.", "id": 1741086}
{"src_title": "Vladimir Tarasenko", "tgt_title": "Vladimir Tarasenko", "src_document": [{"title": "Hráčská kariéra.", "content": "Svou hokejovou kariéru nastartoval v jeho rodném městě v oddělení mládeže pro klub HK Sibir Novosibirsk. V ročníku 2007/08 si poprvé vyzkoušel seniorský hokej, za rezervní tým v Pervaja liga, třetí nejvyšší soutěž v Rusku. V následující sezoně již debutoval v prvním týmu HK Sibir Novosibirsk v nově vytvořené soutěži KHL. Ve své první sezoně mezi ruskou elitu odehrál v soutěži KHL 38 zápasů, ve kterých nastřádal deset kanadských bodů. V následujícím ročníku téměř zdvojnásobil svou produktivitu, stal se dokonce čtvrtým nejproduktivnějším hráčem týmu. Jeden zápas přidal v juniorské soutěži MHL za Sibiřské odstřelovače. V létě 2010 byl vybrán ve vstupním draftu NHL hned v úvodním prvním kole z celkového 16., místa klubem St. Louis Blues. Z osmi vybraných hokejistů z Ruska, byl druhým nejlépe umístěným, před ním byl pouze Alexandr Burmistrov. Později se však ukázalo, že produktivnější je právě Tarasenko. Po vstupním draftu nadále pokračoval v Sibir Novosibirsk, kde zůstal až do konce roku 2011. V lednu 2012 byl vyměněn do SKA Petrohrad za ruského útočníka Vjačeslava Solodučina. V červnu 2012 se dohodl na tříletém kontraktu s klubem St. Louis Blues. První zápasy v NHL musel odložit kvůli výluce, která probíhala od 11. října 2012 do 19. ledna 2013. Během výluky se vrátil zpět do Petrohradu, produktivitu měl průměr bod za zápas. Po skončení výluky konečně mohl hrát za St. Louis Blues. První zápas za Blues odehrál 19. ledna 2013 proti Detroit Red Wings, kde se prezentoval dvěma brankami. V St. Louis Blues si hned vybojoval stálé místo v základní sestavě, později jeden z hlavních tahounů týmů. Průlomovou sezona pro Tarasenka byla 2014/15, stal se nejlepším střelcem svého týmu a ze 77 odehraných zápasů si připsal 73 kanadských bodů. Tyto výkony byl Tarasenko odměněn novou smlouvou po dobu osmi let v hodnotě 60 milionů amerických dolarů , nejdražší smlouva v historii klubu. Skvělé výkony podával i v nadále, v ročnících 2015/16 a 2016/17 ztrácel druhý nejproduktivnější hráč Blues Alexander Steen téměř dvacet bodů. Od sezony 2016/17 působí v klubu Blues jako alternativní hráč. V roce 2017 se ucházel o trofej Lady Byng Trophy (nejslušnější hráč NHL), dále byli nominování Johnny Gaudreau z Calgary Flames a Mikael Granlund Minnesota Wild. Vítězem se nakonec stal Johnny Gaudreau.", "section_level": 1}, {"title": "Zajímavosti.", "content": "V sezoně 2008/09 byl šestým nejmladším hráčem v lize KHL.", "section_level": 1}], "src_summary": "Vladimir Andrejevič Tarasenko (; * 13. prosince 1991 v Jaroslavli) je ruský hokejový útočník hrající za tým St. Louis Blues v severoamerické NHL.", "tgt_summary": "Vladimir Andreyevich Tarasenko (; born 13 December 1991) is a Russian professional ice hockey right winger and alternate captain for the St. Louis Blues of the National Hockey League (NHL). Prior to playing in the NHL, he played in the system of Sibir Novosibirsk organization, first playing for the senior team in the Kontinental Hockey League (KHL) in 2008–09. He spent a total of three seasons with Novosibirsk before being traded to SKA Saint Petersburg in 2012. Tarasenko was selected in the first round, 16th overall, in the 2010 NHL Entry Draft by the Blues, joining the team for the 2012–13 season. Since then, he has been one of St. Louis' leading scorers and has played in three NHL All-Star Games. Tarasenko won the Stanley Cup as a member of the Blues in 2019.", "id": 954706}
{"src_title": "Paul Wesley", "tgt_title": "Paul Wesley", "src_document": [{"title": "Životopis.", "content": "Jeho rodiče, Agnieszka a Thomas Wasilewski, se přistěhovali z Polska a Paul se narodil v New Brunswick, New Jersey. Jeho rodné jméno je Pawel Thomas Wasilewski, které si nechal změnit, protože se to špatně vyslovovalo. Má tři sestry - o dva roky starší Moniku a dvě mladší Leah a Julii. Ovládá i polštinu, protože každé čtyři měsíce každý rok do jeho 16 let trávil v Polsku. Navštěvoval Christian Brothers Academy v Lincroftu v New Jersey a Marlboro High School. Během studií získal roli v seriálu \"The Guilding Light\" a kvůli natáčení přešel na Lakewood Prep School. Odmaturoval v roce 2000 a začal navštěvovat Rutgers University, ale po prvním semestru odešel za svojí hereckou kariérou.", "section_level": 1}, {"title": "Kariéru.", "content": "Jeho hereckou kariéru odstartovala role Seana McKinnona v televizním seriálu \"Another World\", ale už dva roky předtím se objevil v seriálu \"The Guiding Light\". Po menších rolích dostal nabídku zahrát si postavu Luka Case v televizním seriálu \"Wolf Lake\" a tuto příležitost i využil. Objevil se i ve filmu \"Minority Report\". Ale vidět ho můžeme i v menších rolích v seriálech \"O.C.\", \"Smallville\", \"8 jednoduchých pravidel\" nebo \"Everwood\". Přelomovou rolí pro něj byla role 18letého Aarona Corbetta - na půl člověk na půl anděl v mini-seriálu \"Fallen.\" Další hlavní role pak na sebe nenechaly dlouho čekat, natočil film \"Killer Movie\", kde si zahrál po boku Kaley Cuoco. Jednu z hlavních rolí si zahrál i ve snímcích \"Děvče od sousedů\" nebo \"Elsewhere\". V roce 2009 získal roli Stefana Salvatora v seriálu stanice The CW \"Upíří deníky\", kde hraje bratra Damona Salvatora (Ian Somerhalder) a přítele Eleny Gilbert (Nina Dobrev). V seriálu pracoval se svojí bývalou manželkou Torrey DeVitto, která v seriálu hrála doktorku Meredith Fell. V květnu roku 2011 byl obsazen do filmu \"Grázlové z vidlákova. V\" roce 2014 získal roli v romantické komedii \"Sam & Amira \"a v dramtickém filmu, po boku Emmy Rossum \"Before I Disappear.\" V roce 2016 si založil vlastní produkční společnosti Citizen Media a podepsal smlouvu se společností Warner Bros. Television na produkci čtyř nových televizních seriálu, \"Confessions of a Drug-Addicted High School Teacher, Finding Natalie, Pecos\" a \"Shanghai Summer\". V červnu 2018 bylo potvrzeno, že získal jednu z hlavních rolí seriálu CBS \"Nepohádky\".", "section_level": 1}, {"title": "Osobní život.", "content": "V roce 2007 začal chodit s herečkou Torrey DeVitto, ti se potkali při natáčení filmu \"Killer Movie.\" Pár se vzal v dubnu 2011. V červenci 2013 pár oznámil, že se rozvádí. Od září 2013 chodil s herečkou Phoebe Tonkin, se kterou se poznal na natáčení seriálu v roce 2012. Dvojice se rozešla po čtyřech letech v březnu roku 2017.", "section_level": 1}], "src_summary": "Paul Wesley, vlastním jménem Pawel Thomas Wasilewski (* 23. července 1982 v Nový Brunšvik), je americký herec. Nejvíc se proslavil rolí Stefana Salvatora v seriálu stanice CW \"Upíří deníky\" a jako Aaron Corbett v seriálu ABC Family \"Fallen.\"", "tgt_summary": "Paweł Tomasz Wasilewski (; born July 23, 1982), known professionally as Paul Wesley and formerly as Paul Wasilewski, is an American actor, director, and producer. He is known for his lead role on the drama series \"The Vampire Diaries\" as well as his multiple roles on the anthology series \"Tell Me a Story\".", "id": 770582}
{"src_title": "Joseph Vacher", "tgt_title": "Joseph Vacher", "src_document": [{"title": "Život.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Mládí.", "content": "Joseph Vacher se narodil jako syn negramotného sedláka. Byl poslán do katolické školy, aby se zde naučil poslušnosti. Za pár týdnů však odešel, zřejmě kvůli obtěžování spolužáků. Utekl do Grenoblu, kde si přivydělával jako pomocník v kuchyni. To, co vydělal, však často utratil za prostitutky. Od jedné z nich se však nakazil syfilidou a v Lyonu mu musela být odstraněna část varlat. Vacher od té doby trpěl depresemi a pocity méněcennosti. Svou první oběť zabil Vacher v roce 1884, kdy znásilnil a uškrtil desetiletého kluka. V roce 1890 se přihlásil do francouzské armády a byl odveden do Besançonu.", "section_level": 2}, {"title": "Voják.", "content": "Nadřízenými byl popisován jako duševně nevyrovnaný a měl příznaky výbušné osobnosti. Když nebyl Vacher povýšen, cítil se nedoceněn a podřízl si krk, dokázal však přežít. Tehdy se zamiloval do služky Louise Barrandové, ale když ji roku 1893 požádal o ruku, Louise se mu do obličeje vysmála. Vacher v záchvatu vzteku vytáhl pistoli a čtyřikrát na ni vystřelil. Když se sesula k zemi, vpálil si Vacher kulku do tváře avšak nábojnice byla nekvalitní a tak přežil, kulka mu však zůstala v hlavě. Trvale mu způsobila paralýzu pravé strany obličeje a poškození pravého oka. Zčásti také ohluchl na pravé ucho. Tento handicap poté vždy zakrýval čepicí z králičí kožešiny. Vacher byl po incidentu propuštěn z armády a byl odvezen do psychiatrické léčebny v Dole. Několikrát se odtud pokusil utéct. Byly mu diagnostikovány paranoia a halucinace. Po roce byl propuštěn a vydal se na dráhu sériového vraha.", "section_level": 2}, {"title": "Sériový vrah.", "content": "V letech 1894 - 1897 Vacher zavraždil a znetvořil nejméně 11 lidí (jednu ženu, pět dívek a pět dospívajících chlapců). Mnozí z nich byli pastýři, kteří pásli své stádo v izolovaných oblastech. Oběti Vacher podřízl, vykuchal a znásilnil. Vacher byl pobuda, bezcílně bloudil pěšky od města k městu, od Normandie až po Provence a přežíval tak, že žebral nebo pracoval jako nádeník. Když ho to na nějakém místě přestalo bavit, odešel jinam. Za den ušel poměrně velkou trasu 96 kilometrů. V roce 1897 napadl Vacher ženu v Ardèche. Bránila se a její křik upozornil jejího manžela a syna, kteří Vachera zmlátili a odvedli na policii. Lidé tušili, že Vacher je hledaným rozparovačem, důkazy však chyběly.", "section_level": 2}, {"title": "Soud a poprava.", "content": "Jednoho dne se však ke svým zločinům přiznal. Prohlašoval, že je duševně nemocný, protože ho v osmi letech kousl pes se vzteklinou (ve skutečnosti nebyl vůbec pokousán, jen ho pes olízl), nebo že jeho povahu deformovaly léky od kořenářky. Prohlašoval také, že je vyvolený bohem, podobně jako Johanka z Arku, a měl lidi učit pochopit pravý smysl víry. Byl však uznán příčetným i vinným a 28. října 1898 byl odsouzen k trestu smrti. Na Silvestra 31. prosince 1898 byl Vacher gilotinován. Když vyšel na dvůr věznice, zarazil se a odmítl jít dál. Kat ho musel ke gilotině doslova přitáhnout.", "section_level": 2}, {"title": "V populární kultuře.", "content": "V roce 1976 natočil francouzský režisér Bertrand Tavernier film nazvaný \"Le juge et l'assassin\" (Soudce a vrah), který byl inspirován Vacherovým osudem. Vraha hrál Michel Galabru a ve filmu se jmenoval Joseph Bouvier (ve francouzštině znamená Bouvier a Vacher to samé - pastevec).", "section_level": 2}], "src_summary": "Joseph Vacher (16. listopadu 1869 - 31. prosince 1898), známý pod přezdívkou \"Francouzský rozparovač\", byl francouzský sériový vrah, nekrofil a vysloužilý voják. Jeho zločiny sice zastínil jiný vrah Jack Rozparovač, jejich modus operandi však byla podstatě stejná. Během svého života se dvakrát pokusil o sebevraždu.", "tgt_summary": "Joseph Vacher (November 16, 1869 – December 31, 1898) was a French serial killer, sometimes known as \"The French Ripper\" or \"L'éventreur du Sud-Est\" (\"The South-East Ripper\") owing to comparisons to the more famous Jack the Ripper murderer of London, England, in 1888. His scarred face and plain, white, handmade rabbit-fur hat composed his trademark appearance. He killed 11 to 27 people, many of whom were adolescent farm workers, between 1894 and 1897.", "id": 238300}
{"src_title": "Mike Bossy", "tgt_title": "Mike Bossy", "src_document": [{"title": "Hráčská kariéra.", "content": "Od 15 let nastupoval v juniorské lize (QMJHL) za Laval National. Ve čtyřech sezónách vstřelil výborných 309 gólů, přesto však skauty NHL příliš nezaujal a byl v roce 1977 vybrán v draftu až jako 15. v pořadí týmem New York Islanders. Tam také odehrál celou svou kariéru v NHL. Hned v první sezóně se stal stabilním hráčem Ostrovanů, překonal padesátigólovou hranici a s 53 góly vytvořil nováčkovský rekord. Rovněž v každé z osmi následujících sezón vstřelil více než 50 gólů. V ročníku 1980/81 zaznamenal dokonce 50 gólů v prvních 50 utkáních sezóny. Na dálku tehdy soupeřil s Charlie Simmerem z Los Angeles Kings. Simmer tehdy přes vstřelený hattrick v padesátém utkání zaostal za touto metou o jeden bod, Bossy se díky dvěma brankám v posledních pěti minutách padesátého utkání sezóny stal po Maurici Richardovi teprve druhým hráčem historie, kterému se tento kousek podařil. V dalším ročníku NHL překonal ziskem 147 kanadských bodů rekord mezi pravými křídly. Tou dobou se však stále větší pozornost věnovala Waynu Gretzkymu, který ve stejné sezóně zaznamenal absolutní rekordy 212 bodů a 92 gólů a získal Hart Memorial Trophy pro nejužitečnějšího hráče i Art Ross Trophy pro nejproduktivnějšího hráče. Tyto dvě individuální ceny Bossy nikdy nezískal. Spolu s Bryanem Trottierem a Clarkem Gilliesem vytvořili v Islanders slavný útok nazývaný Trio Grande. S dalšími hráči byli součástí mimořádně silného týmu, který v první polovině osmdesátých let vládl celé NHL. Bossy s New York Islanders získal čtyřikrát Stanley Cup - v letech 1979/80, 1980/81, 1981/82 a 1982/83 (další Stanley Cup tento tým ve své historii prozatím nepřidal). V roce 1984 se Islanders probojovali popáté v řadě do finále Stanley Cupu, byli však poraženi 1 ku 4 na zápasy Edmontonem. Bossy vyšel v této sérii střelecky naprázdno. V dalších letech tým postupně upadal, Bossy si přesto připsal i v následujících dvou sezónách výborné individuální statistiky. Stále více jej však trápila zraněná zády, kvůli kterým po sezóně 1986/87 ve věku třiceti let ukončil aktivní kariéru. Byl oceňován nejen za svou produktivitu a schopnost skóroval z bizarních pozic, ale také za čistou hru, pro kterou byl třikrát oceněn Lady Byng Trophy. Byl také jedním z prvních hráčů, kteří vystoupili proti nadměrnému násilí na ledě.", "section_level": 1}, {"title": "Po ukončení aktivní kariéry.", "content": "Po skončení aktivní kariéry pracoval jako televizní a rozhlasový sportovní komentátor, v roce 2006 se vrátil do New York Islanders, kde pracoval v oddělení pro kontakt se sponzory a fanoušky.", "section_level": 1}], "src_summary": "Mike Bossy (* 22. ledna 1957 Montreal, Kanada) je bývalý kanadský hokejista. Je řazen k nejlepším útočníkům historie NHL. Jeho kariéra byla zkrácena zdravotními problémy, proto jej v historických tabulkách produktivity nenajdeme na nejvrchnějších příčkách, průměrem 0,762 gólu na zápas je však nejlepším hráčem v historii NHL. U příležitosti 100. výročí NHL byl v lednu 2017 vybrán jako jeden ze sta nejlepších hráčů historie ligy.", "tgt_summary": "Michael Dean Bossy or, according to some sources, Michael Jean Bossy (born January 22, 1957) is a Canadian former professional ice hockey player who played his entire National Hockey League (NHL) career for the New York Islanders, and was a crucial part of their four-year reign as Stanley Cup champions in the early 1980s. Bossy won the Calder Memorial Trophy in 1978 as NHL rookie of the year. He won the Conn Smythe Trophy in the 1982 Stanley Cup playoffs as the most valuable player. He is one of two players to score consecutive Stanley Cup-winning goals (1982 and 1983) and the only player to record four game-winning goals in one playoff series (1983 Conference Final). He is the NHL's all-time leader in average goals scored per regular season game, holds the NHL's third-highest all-time average points scored per regular season game, and is one of only five players to score 50 goals in 50 games. Bossy was elected to the Hockey Hall of Fame in 1991. In 2017 he was named one of the \"100 Greatest NHL Players\" in history.", "id": 1418662}
{"src_title": "Donžon (komiks)", "tgt_title": "Dungeon (comics)", "src_document": [{"title": "Série a sub - série.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Úsvit.", "content": "Ve francouzštině nazváno Potron-Minet a v angličtině nazváno The Early Years, nebo také Dawn. Tato série je nakreslena Christophem Blainem. Popisuje události před vznikem Donžonu.", "section_level": 2}, {"title": "Zenit.", "content": "Francouzsky Donjon Zénith a anglicky Zenith popisuje zlatý věk světa Terra Amata. Knihy 1 až 4 jsou kresleny Trondheimem.", "section_level": 2}, {"title": "Přehlídka donžonu.", "content": "Francouzsky Donjon Parade a anglicky Dungeon Parade. Je mezi epizodami 1 a 2 v sérii Zenit a zobrazuje některé příhody Marvina a Herberta.", "section_level": 3}, {"title": "Soumrak.", "content": "V temnější sérii se kačer Herbert stane temným mužem Donžonu, známý jako Velký chán (The Great Khan). Starý a slepý drak Marvin se spojí s Marvinem Rudým, králičím válečníkem.", "section_level": 2}, {"title": "Obludy z Donžonu.", "content": "Tato série obsahuje vedlejší postavy z celého příběhu. Příběhy jsou zasazeny kdykoliv v čase a příležitostně v nich vystupují hlavní postavy.", "section_level": 3}, {"title": "Ostatní.", "content": "Knihy ze série Zenit začínají číslem 1, zatímco Úsvit začíná číslem - 99 a Crepuscule číslem 101, což znamená, že se autoři zamýšlejí vytvořit neuvěřitelné množství knih, i když k březnu 2008 bylo vyrobeno jen 15 knih v této hlavní kontinuitě, další dvě byly vydány v roce 2008, a dalších 17 knih v Přehlídce Donžonu. Trondheim původně říkal v rozhovorech, že autoři \"nejsou šílení\" a nechtějí vydat 300 knih, vyplněním prázdných mezer chybějících čísel. V pozdějších rozhovorech však uvedl že změnil názor a podporuje myšlenku dlouho trvajících a komplexních sérií 300 knih, na kterých může spolupracovat několik autorů. Třetí sub - série zvaná Donžon Bonus existuje v odlišných edicích (černá a bílá nebo zmenšený cestovní verze).", "section_level": 2}], "src_summary": "Donžon (francouzsky: \"Donjon\") je série satirických fantasy komiksových knih, vytvořených autory Joannem Sfarem a Lewisem Trondheimem, s příspěvky mnoha dalších autorů. Původně byla série vydána ve Francii firmou Delcourt jako série grafických alb, anglické překlady prvních několika příběhů byly vydány firmou NBM Publishing, poprvé v černobílé periodické verzi a po té několik barevných grafických novel. Série je parodií obecných mečových a magických konvencí a specificky RPG hry Dungeons & Dragons. Všechny charaktery jsou antromorfní zvířata nebo podivné stvoření. \"Donžon\" je v knihách provozovna, kam hrdinové při hledání dobrodružství chodí umřít. Časová osa je v sérii popisována jako fáze dne. Epocha, nebo také část série ve které je popisován vznik Donžonu je nazvána Úsvit. Část série \"Obludy z Donžonu\" popisuje příběhy nevýznamných postav Donžonu. Epocha Zenit popisuje rozkvět Donžonu. Přehlídka Donžonu je v časové linii mezi první a druhou knihou epochy Zenit (popisuje dobrodružství kačera Herberta a draka Marvina). Epocha Soumrak popisuje konec Donžonu. Součástí je i Donžon bonus.", "tgt_summary": "Dungeon (French title: Donjon) is a series of comic fantasy comic books created by Joann Sfar and Lewis Trondheim, with contributions from numerous other artists. It was originally published in France by Delcourt as a series of graphic albums; English translations of the first several stories have been released by NBM Publishing, first in a black-and-white periodical version and now as several color graphic novels. The series is a parody of sword and sorcery conventions in general, and specifically of the role-playing game \"Dungeons and Dragons\". All of the characters are either anthropomorphic animals or other strange creatures. The \"dungeon\" of the title is, in the original series, a business establishment run by a mild-mannered chicken, where heroes come in search of adventure and treasure and invariably die. The timeline in the main continuity is described as the stages of day; the series that lead up to the dungeon's creation are described in the \"Potron-Minet\" (Dawn) segment, the castle's glory days are described as its Zénith, and its inevitable decay is described in the \"Crépuscule\" (Twilight) stories. Now mostly available in English, the French \"Donjon\" is an extremely ambitious work consisting of three sub-series and various side projects.", "id": 183671}
{"src_title": "Karl von Stürgkh", "tgt_title": "Karl von Stürgkh", "src_document": [{"title": "Život.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Mládí, studium, úřednická dráha.", "content": "Narodil se v rakouském Štýrském Hradci ve šlechtické rodině, jež pocházela původně z Bavorska, do Štýrska však rod přesídlil již v 16. století. Vystudoval práva a vstoupil do státních služeb. Od roku 1886 pracoval na tehdejším Ministerstvu kultu a vyučování, kde měl na starosti problematiku středního školství. V roce 1894 byl jmenován dvorním radou.", "section_level": 2}, {"title": "Poslancem Říšské rady.", "content": "Ve volbách roku 1891 byl jako držitel velkostatků zvolen za poslance Říšské radě (celostátní zákonodárný sbor), kde reprezentoval kurii svěřeneckého velkostatku ve Štýrsku. Poslanecký slib složil 16. dubna 1891, rezignaci na mandát oznámil na schůzi 21. února 1895. Na poslaneckém křesle ho pak nahradil Edmund Attems. Ve volbách roku 1897 se ovšem do Říšské rady vrátil (opět za velkostatkářskou kurii ve Štýrsku) a opětovně byl zvolen i ve volbách roku 1901. Ve vídeňském parlamentu setrval do konce funkčního období sněmovny, tedy do roku 1907. Zasedal ve skupině Spojené německé levice, která se později rozpadla, načež vstoupil do Strany ústavověrného velkostatku a stal se jedním z jejích vůdců. Jako parlamentní předák se podílel na opoziční agitaci proti vládě Alfreda Windischgrätze, vládě Kazimíra Badeniho a vládě Franze Thuna. Když Windischgrätzova vláda vydala souhlasné stanovisko k slovinskému školství v aplských zemích, vystoupil dokonce coby dvorní rady demonstrativně ze služeb ministerstva kultu a vyučování. Profiloval se jako zastánce centralizovaného rakouského státu, odmítal státoprávní a autonomistické aspirace neněmeckých etnik a podílel se na vypracování programové platformy rakouských Němců (Svatodušní program). Po zavedení všeobecného hlasovacího práva ve volbách roku 1907 coby konzervativní, centralisticky orientovaný šlechtic a odpůrce demokratického volebního systému propadl. Císař František Josef I. ho však v únoru 1907 poté povolal do Panské sněmovny (horní jmenovaná komora Říšské rady).", "section_level": 2}, {"title": "Ministrem kultu a vyučování.", "content": "Teprve pak ale jeho politická kariéra vyvrcholila. Nejprve se ve vládě Richarda Bienertha a pak i následné vládě Paula Gautsche stal ministrem kultu a vyučování Předlitavska. Funkci zastával v období 10. února 1909 – 3. listopadu 1911. Coby ministr musel paradoxně čelit kritice německých nacionálních stran pro své kroky. První předlohou, kterou v parlamentu musel obhajovat, byl vládní záměr na zřízení italské právnické fakulty.", "section_level": 2}, {"title": "Ministerským předsedou.", "content": "Ihned poté, co opustil ministerskou funkci, byl sám pověřen sestavením vládního kabinetu, který jako vláda Karla Stürgkha existoval od 3. listopadu 1911. Moci se ujal v době, kdy po volbách do Říšské rady roku 1911 byl předlitavská politická scéna mimořádně roztříštěná a polarizována mezi četnými etnickými a ideologickými frakcemi. Stürgkh jako štýrský šlechtic sestavil novou vládu jako ryze úřednickou, nestranickou a působící \"nad stranami\". Historik Otto Urban označuje Stürgkhovu vládu jako vládu \"zásadního neřešení problémů\". I tak se jí podařilo vytrvat u moci téměř pět let, což v tehdejší rakouské politice nebylo běžné. V létě roku 1912 se Stürgkhovi podařilo v parlamentu prosadit klíčové vojenské předlohy a mobilizační zákony (podpořila je i velká část českých poslanců, v jeho kabinetu zasedali i dva ministři českého původu). Vláda dokázala přežít i složité mezinárodněpolitické období (balkánské války). Nikdy se ale nemohla opřít o formální trvalou parlamentní většinu a nepodařilo se jí ani pokročit v otázce česko-německého smíru. Naopak, v létě roku 1913 vydala takzvané Anenské patenty, kterými byl Český zemský sněm (zablokovaný česko-německou rivalitou) trvale vyřazen z provozu a místo něho nastoupila zemská správní komise. Česká politická reprezentace pak přenesla svůj odpor proti eliminaci zemské samosprávy na Říšskou radu. Když se ovšem Češi v březnu 1914 chystali na další kolo obstrukcí na Říšské radě, nechal ji Stürgkh odročit. Vzhledem k následnému vypuknutí první světové války byl předlitavský parlament odročen až do roku 1917. Po atentátu na Františka Ferdinanda d'Este v Sarajevu v červnu 1914 byl Karl von Stürgkh stoupencem vyhlášení války Srbsku spolu např. s náčelníkem generálního štábu armády Conradem von Hötzendorfem, patřil k tzv. válečnému křídlu vídeňské vlády. 25. července 1914 byla v Předlitavsku pozastavena parlamentní vláda a kabinet fungoval prostřednictvím vládních nařízení až do roku 1917. Za první světové války musela Stürgkhova vláda řešit mimořádné úkoly vyplývající z válečné situace, jako rozvrat ekonomiky a zásobování obyvatelstva, včetně sociální radikalizace. Centrum moci se zároveň posouvalo směrem k vojenským kruhům.", "section_level": 2}, {"title": "Obětí atentátu.", "content": "21. října 1916, krátce před smrtí císaře Františka Josefa I., byl Karl von Stürgkh zastřelen při atentátu sociálním demokratem Friedrichem Adlerem. Adler byl za tento čin odsouzen k trestu smrti, který mu ale byl odpuštěn při velké amnestii po nástupu nového císaře Karla I.", "section_level": 2}], "src_summary": "Karl hrabě von Stürgkh (30. října 1859 Graz – 21. října 1916 Vídeň) byl rakousko-uherský šlechtic a politik, v letech 1911–1916 předseda předlitavské vlády (vláda Karla Stürgkha), předtím ministr kultu a vyučování Předlitavska a poslanec Říšské rady. Byl zabit při atentátu v roce 1916.", "tgt_summary": "Karl von Stürgkh (30 October 1859 – 21 October 1916) was an Austrian politician and Minister-President of Cisleithania during the 1914 July Crisis that led to the outbreak of World War I. He was shot and killed by the Social Democratic politician Friedrich Adler.", "id": 725997}
{"src_title": "Wardriving", "tgt_title": "Wardriving", "src_document": [{"title": "Historie.", "content": "Wardriving jako pojem vznikl původně z wardialingu. Výraz popularizovaný postavou hranou Matthew Broderickem ve filmu WarGames. Wardialing v této souvislosti odkazuje na praxi používání počítače k vytáčení mnoha telefonních čísel v naději nalezení aktivního modemu. Warbiking je v podstatě stejný jako Wardriving, jen se při hledání bezdrátových sítí nevyužívá vozidla, ale jízdy na kole nebo motocyklu. Tato činnost se někdy usnadňuje montáží Wi-Fi zařízení na samotném kole nebo motocyklu. Warwalking (někdy warjogging) je v podstatě stejný jako Wardriving, kromě toho, že to je provozován pěší chůzí a ne z jedoucího vozidla. Nevýhoda tohoto přístupu spočívá v nižší rychlosti cestování a absenci pohodlného výpočetního prostředí. Proto v této oblasti převládají přenosná zařízení, jako jsou PDA, netbook a smartphone, která mohou vykonávat tuto činnost během chůze nebo stání. Warkitting je kombinací wardrivingu a rootkittingu. Ve warkitting útoku hacker nahradí firmware z napadeného routeru. To mu umožňuje kontrolovat veškerý provoz oběti a dokonce mu umožňuje zakázat SSL tím, že nahradí HTML obsah během stahování. Warkitting objevili Tsow, Jakobsson, Yang a Wetzel v roce 2006. Jejich objev uvedl, že 10 % z bezdrátových routerů bylo snadno přístupných pro WAPjacking (škodlivé nakonfigurování nastavení, bez možnosti dělat vlastní úpravy na firmware) a 4,4 % z bezdrátových routerů byly vystaveny WAPkittingu (ničící firmware v routeru). Jejich analýza ukázala, že objem pověřených krádeží možných přes Warkitting překročil odhady krádeží přes phishing.", "section_level": 1}, {"title": "Mapování.", "content": "Mnoho lidí zabývající se wardrivingem používá GPS zařízení k měření polohy sítí. Tyto souřadnice spolu s údaji o síti (SSID, kanál, šifrování…) vkládají do online map a databází. Dnes je populární internetový nástroj WiGLE, zatímco jeden z průkopnických mapových aplikací byl StumbVerter, který používal Microsoft MapPoint k čerpání informací nalezených sítí. Ovšem tyto nástroje obsahují údaje o bezdrátových sítí především v zahraničí. Pro ČR se v poslední době rozvijí projekt freewifihotspot, který do mapových podkladů Google vkládá informace o bezdrátových sítí a to jak zabezpečených tak i otevřených. Seznam sítí se neustále rozrůstá a v současné době (říjen 2010) čítá databáze něco přes 287 000 záznamů. Informace byly shromážděny do podrobné mapy, která byla zveřejněna na internetu.", "section_level": 1}, {"title": "Antény.", "content": "Pro lepší dosah slouží vyrobené nebo koupené antény, které se dělí na všesměrové, panelové, sektorové až po vysoce směrové. Antény bezdrátových přijímačů mohou být upraveny tak, aby rozšířily své schopnosti pro výběr a připojení k bezdrátovým přístupovým bodům. To může být provedeno běžným kovovým drátem a kovovým talířem, který je upraven do formy směrové antény. Pro wardriving se nejčastěji používá všesměrová anténa se ziskem okolo 5 dBi, která může mít magnetický stojánek pro lepší a pohodlnější upevnění na karoserii vozidla.", "section_level": 1}, {"title": "Wardriving a piggybacking.", "content": "Výraz wardriving je někdy neprávem zaměňován za piggybacking. Většina wardriving software se pouze přihlašuje a získává informace o bezdrátových přístupových bodech nalezených při jízdě, bez použití služeb sítě. Připojení k síti a využívání jejích služeb bez výslovného povolení je považováno za piggybacking. Ovšem některé programy pro wardriving skutečně přebírají kontrolu nad Wi-Fi sítí, čímž se z wardriving činnosti stává piggybacking. Je proto vhodné vybrat správný software – např. Kismet nebo KisMAC nekomunikuje vůbec se sítí a jedná se pouze o pasivní naslouchání (přihlášení na vysílací adresu). Lze to přirovnat k poslechu rozhlasové stanice, která vysílá v určité oblasti.", "section_level": 1}], "src_summary": "Wardriving je vyhledávání bezdrátových sítí Wi-Fi osobou jedoucí ve voze, pomocí přenosného počítače nebo PDA či smartphone. Software pro Wardriving je volně přístupný na internetu, jako třeba NetStumbler pro Windows, Kismet nebo SWScanner pro Linux, FreeBSD, NetBSD, OpenBSD, DragonFly BSD, Solaris a KisMac pro Macintosh. Existují také domácí aplikace Wardriving pro kapesní herní konzole, které podporují Wi-Fi, jako jsou sniff_jazzbox nebo wardive pro Nintendo DS, Road Dog pro Sony PSP, WiFi-Where pro iPhone, G-MoN pro operační systém Android a WlanPollution nebo PyNetMony pro Symbian zařízení Nokia S60.", "tgt_summary": "Wardriving is the act of searching for Wi-Fi wireless networks by an attacker usually in a moving vehicle, using a laptop or smartphone. Software for wardriving is freely available on the internet. Warbiking, warcycling, warwalking and similar use the same approach but with other modes of transportation.", "id": 1360269}
{"src_title": "Maurice Bavaud", "tgt_title": "Maurice Bavaud", "src_document": [{"title": "Mládí.", "content": "Bavaud byl studentem teologie v Bretani a členem antikomunistické studentské organizace \"Compagnie du mystére\". Její předseda Marcel Gerbohay měl na Bavauda velký vliv. Marcel byl přesvědčen že je členem romanovské dynastie a tvrdil, že až padne v Rusku komunismus, budou mít Romanovci v Rusku opět moc. Bavaud mu bezmezně věřil a stále více a více přemýšlel o atentátu na Hitlera, což by materiálně pomohlo jejich plánům, a nakonec se rozhodl, že vykoná atentát sám.", "section_level": 1}, {"title": "Pokus o atentát.", "content": "9. října 1938 Bavaud cestoval z Bretaně do Bádenska a poté do Basileje, kde si pořídil Schmeisser, poloautomatickou pistoli, a konečně vyrazil do Berlína. Poté co přijel, zjistil, že Hitler zatím odcestoval do Berchtesgadenu, a tak vycestoval za ním. Policista Karl Deckert náhodně slyšel Bavauda, jak říká, že by se rád setkal s Hitlerem osobně. Deckert mu doporučil, ať si požádá o soukromý rozhovor dopisem, ve kterém by byl doporučen někým vysoce postaveným ze zahraničí. Deckert mu doporučil, aby odcestoval do Mnichova, kde se konalo výročí puče z roku 1923. Bavaud si zakoupil lístek v prvních řadách a vydával se za švýcarského novináře s úmyslem střelit Hitlera do hlavy během přehlídky. Bavaud však musel od atentátu upustit, jelikož Hitler šel na druhé straně cesty, než Bavaud očekával, a útok by byl tím pádem pravděpodobně neúspěšný. Bavaud si tedy nechal opatřit dopis s falešným doporučením od francouzského předsedy Nacionální strany Pierra Taittngera a odjel opět do Mnichova, jen aby zjistil, že Hitler je opět v Berchtesgadenu.", "section_level": 1}, {"title": "Odhalení a soud.", "content": "Bavaud vyčerpal všechny potřebné peníze, a odjel zpět do Paříže, kde se chtěl připravit na další útok. Byl ale chycen kvůli jízdě na černo a předán policii. Ta poté v jeho kufru našla mimo jiné rozbušky, pistole, mapy a informace o Hitlerovi. Byl předán gestapu, které ho donutilo se přiznat k pokusu o atentát na Hitlera. Bavaud byl souzen německým lidovým soudem 18. prosince 1938 jako pokus o atentát na říšského vůdce, jež by přineslo obrovskou ztrátu německému národu. Švýcarští diplomaté neprojevili nejmenší zájem zachránit Maurice; Hans Fröhlicher, švýcarský velvyslanec v Berlíně, veřejně Bavauda kritizoval. Německá nabídka vyměnit Bavauda za špiona selhala a tudíž byl odsouzen k smrti. Jeho hlava byla sťata gilotinou ráno 14. května 1941 v berlínském vězení Plötzensee.", "section_level": 1}], "src_summary": "Maurice Bavaud (15. ledna 1916 Neuchâtel – 14. května 1941 věznice Plötzensee, Berlín) byl švýcarský student teologie, který se 9. listopadu 1938 v Mnichově pokusil zabít Adolfa Hitlera.", "tgt_summary": "Maurice Bavaud (January 15, 1916 in Neuchâtel – May 14, 1941 in Berlin-Plötzensee) was a Swiss theology student who in 1938 attempted to assassinate Adolf Hitler.", "id": 1843170}
{"src_title": "Fulko IV. z Anjou", "tgt_title": "Fulk IV, Count of Anjou", "src_document": [{"title": "Život.", "content": "Fulko s přízviskem \"Morous\" byl mladším synem hraběte Geoffroye z Gâtinais a Ermengardy, dcery Fulka Nerry z Anjou. Společně se svým starším bratrem Geoffroyem vstoupil do služeb bezdětného bojovného strýce Geoffroye, který jej jako sedmnáctiletého pasoval rytířem. Roku 1160 připadlo rozhodnutím umírajícího hrabství Anjou Fulkovu staršímu bratrovi, strýcovu jmenovci a Fulko obdržel pouze jeden hrad. Mezi oběma bratry vypukl spor. Fulko roku 1067 Geoffroye, exkomunikovaného za porušení církevních práv v Anjou a zbaveného dědictví, ve střetu u Brissacu zajal a uvěznil. Své vítězství považoval za projev boží milosti. Převzal tak dědictví po strýci a roku 1068 Geoffroye zajal a uvěznil znovu. Gâtinais, dědictví po otci, použil k úplatě francouzského krále, kterou chtěl získat souhlas s celou akcí a udělení hrabství Anjou v léno. O rok později se Fulko poprvé oženil s Hildegardou z Beaugency. Po Hildegardině smrti se oženil ještě čtyřikrát a své ženy postupně zapudil. Poslední pátá manželka Bertrada z Montfortu mu odešla sama, podle kronikáře protože nechtěla být \"zapuzena jako běhna\" a vdala se za krále Filipa, který kvůli \"hříšné náklonnosti\" k hraběnce z Anjou opustil královnu Bertu Holandskou. Fulko po Bertradině odchodu nepodnikl žádnou odvetnou akci. Až roku 1094 papežský legát zbavil samotného hraběte exkomunikace za uvěznění bratra a potvrdil jej jako vlastníka hrabství. Poté se začal Fulko zajímat o svou poslední ženu a zasadil se o potvrzení jeho příbuzenského vztahu s králem a tím o potvrzení Filipova incestu. Provinilý panovník byl společně s Bertradou několikrát exkomunikován, sliboval v rouchu kajícníka a bosý, ale ani církevní klatba pár nepřiměla k odluce. Roku 1106 se Fulko, potírající vzpouru staršího syna, dokonce stal v Angers hostitelem krále a své bývalé ženy. Bertrada se po Filipově smrti roku 1108 k Fulkovi vrátila a zřejmě dohodla sňatek jejich společného syna Fulka s Ermengardou, dědičkou Maine a opuštěnou snoubenkou Fulkova staršího syna. Hrabě zemřel v dubnu 1109 a byl pohřben v klášterním kostele sv. Trojice v Angers. Do dějin se zapsal jako muž, který dlouhá léta věznil svého bratra,\" byl opuštěný Bertradou, zavedl módu střevíců se zdviženou špičkou a trápily jej mozoly na nohou. Jeho hlavním počinem však zřejmě bylo sepsání dějin hrabat z Anjou a objednávka díla \"Gesta Consulum Andegavorum\".", "section_level": 1}], "src_summary": "Fulko IV. z Anjou ( \"Foulque le Réchin\" nebo \" Foulque le Querelleur\", 1043 – 14. dubna 1109, Angers) byl hrabě z Anjou a Tours.", "tgt_summary": "Fulk IV (in French \"Foulques IV\") (1043–14 April 1109), called le Réchin, was the Count of Anjou from 1068 until his death. The nickname by which he is usually referred has no certain translation. Philologists have made numerous very different suggestions, including \"quarreler\", \"rude\", \"sullen\", \"surly\" and \"heroic\". He was noted to be \"a man with many reprehensible, even scandalous, habits\" by Orderic Vitalis.", "id": 1381562}
{"src_title": "MBDA MICA", "tgt_title": "MICA (missile)", "src_document": [{"title": "MICA.", "content": "Střely MICA vyvíjela od počátku 80. let francouzská společnost Matra jako univerzální výzbroj pro stíhací letouny Dassault Rafale a Dassault Mirage 2000-5. Do výzbroje letectva byla střela zavedena v roce 1996. Díky tomu, že je vhodná jak pro využití na krátké vzdálenosti, tak i za hranicí viditelnosti (od 500 m do 60 km), nahradila nejen řízené střely Matra Super 530, ale zároveň i typ Matra R550 Magic. Pro bojové letouny jsou vyráběny dvě verze střely – MICA RF s aktivním radarovým naváděním (od roku 1996) a MICA IR s pasivním infračerveným naváděním (od roku 2000). Obě varianty jsou přitom vhodné pro operace v prostředí s vysokým stupněm rušení.", "section_level": 1}, {"title": "VL MICA.", "content": "Později byly střely MICA adaptovány i pro použití u armády a námořnictva. Systém VL MICA byl poprvé představen v roce 2000 na veletrhu v Singapuru. První zkušební vertikální odpal střely proběhl v roce 2001. První pozemní komplet VL MICA se stal operačním v červenci 2009. V roce 2006 si systém VL MICA zvolil Omán jako výzbroj pro své nové korvety třídy \"Khareef\". Varianta VL MICA je protiletadlový raketový komplet krátkého dosahu, z nějž jsou střely odpalovány vertikálně. Systém existuje jak v pozemní, tak v námořní variantě. Vyznačuje se rychlou reakcí, 360° pokrytím a schopností boje s několika cíli současně. Interval mezi odpálením dvou střel jsou dvě vteřiny. Opět jsou vyráběny dvě verze střely VL MICA, lišící se typem navádění - VL MICA RF a VL MICA IR. Pozemní verzi systému tvoří taktické řídící centrum (TOC – \"Tactical Operation Centre\"), třídimenzionální radar a 3–6 vypouštěcích kontejnerů, každý obsahující čtyři střely MICA. Vypouštěcí kontejnery jsou totožné v námořní i pozemní verzi. Všechny prvky jsou umístěny na pětitunových nákladních vozidlech, což zaručuje vysokou pohyblivost systému.", "section_level": 1}], "src_summary": "MBDA MICA (francouzsky: \"Missile d’Interception, de Combat et d’Autodéfense\") je francouzská řízená střela krátkého a středního dosahu (dle platformy), používaná k ničení vzdušných cílů – letadel, vrtulníků, bezpilotních letounů, ale i jiných řízených střel. Střely MICA mohou operovat za každého počasí a díky pokročilé elektronice jsou typu „odpal a zapomeň“. Systémem mohou být vybaveny jak bojové letouny, tak v případě jeho vertikálně odpalované varianty i pozemní jednotky a válečné lodě.", "tgt_summary": "The MBDA MICA (\"Missile d’interception, de combat et d’autodéfense\", “interception, combat and self-defence missile”) is an anti-air multi-target, all weather, fire-and-forget short and medium-range missile system. It is intended for use both by air platforms as individual missiles as well as ground units and ships, which can be equipped with the rapid fire MICA Vertical Launch System. It is fitted with a thrust vector control (TVC) system. It was developed from 1982 onward by Matra. The first trials occurred in 1991, and the missile was commissioned in 1996 to equip the Rafale and Mirage 2000. It is a replacement for both the Super 530, in the interception role, and the Magic II, in the dogfighting role. On 11 June 2007, a MICA launched from a Rafale successfully demonstrated its over-the-shoulder capability by destroying a target behind the launch aircraft. The target was designated by another aircraft and coordinates were transmitted by Link 16.", "id": 377011}
{"src_title": "Henri La Fontaine", "tgt_title": "Henri La Fontaine", "src_document": [{"title": "Život.", "content": "Narodil se do movité bruselské rodiny, díky čemuž se mohl věnovat vzdělání a svým aktivitám. Po studiích na Svobodné univerzitě v Bruselu (Free University of Brussels) se v roce 1877 stal obhájcem. Byl zastáncem emancipace žen. Podobné názory sdílela rovněž jeho sestra Léonie, která La Fontaina podporovala. Byl ženatý. Ovlivněn idejemi britského pacifisty Hogsona Pratta vstoupil na počátku 80. let 19. století do mírového hnutí. Díky jeho stáži u významného belgického obhájce Edmonda Picarda se seznámil s patnáct let mladším právníkem Paulem Otletem, se kterým La Fontaine spolupracoval a udržoval přátelský vztah až do konce svého života. V roce 1893 byl jmenován profesorem mezinárodního práva. Na základě závěrů z Mezinárodní bibliografické konference v Bruselu z roku 1895 založil společně s Otletem Mezinárodní bibliografický institut (Institut International de Bibliographie), z něhož se postupně vyčlenily další instituce, a který položil základy pro vznik Mezinárodní federace pro informace a dokumentaci. V 90. letech 18. století se začal aktivně angažovat v politice. Byl zastáncem reformních kroků. Roku 1895 úspěšně kandidoval jako jeden z prvních socialistických kandidátů do belgického senátu, kde později zastával četné důležité funkce. V roce 1919 byl pak jmenován místopředsedou belgického senátu. Za jeho celoživotní činnost, dílo a působení v mírových organizacích obdržel v roce 1913 Nobelovu cenu za mír. Když vypukla první světová válka, La Fontaine se přesunul do Washingtonu D.C. v USA. Po uzavření příměří se vrátil zpět do Belgie. Schopnost věnovat se rozličným oborům a zájmům byla kromě jeho profesionální činnosti znatelná i ve volnočasových aktivitách La Fontaina. Jako mladík napsal sbírku básní, byl vášnivým alpinistou, překládal Wagnerovy opery a mimo jiné přednášel o moderním umění. Byl svobodný zednář. V meziválečném období se dál věnoval přednášení na univerzitě, politickým aktivitám či řízení svěřených institucí. Ke konci La Fontainova života došlo k útlumu jeho spolupráce s Paulem Otletem. Ačkoliv nespolupracovali tak intenzivně jako dříve, byli stále v kontaktu. Konce druhé světové války se Henri La Fontaine nedožil. Zemřel 14. května 1943 v Bruselu, o rok dříve než jeho přítel Otlet.", "section_level": 1}, {"title": "Činnost v oboru dokumentalistiky.", "content": "Počátky La Fontainovy bibliografické činnosti můžeme datovat od roku 1881, kdy se začal aktivně podílet na činnosti Společnosti pro sociální a politická studia (Société d'études sociales et politiques). Zde působil společně s Otletem v bibliografické sekci. Když o několik let poté přišel Otlet s myšlenkou modifikace Deweyho desetinného třídění, La Fontaine podpořil svého přítele a začal přispívat k rozvoji tohoto záměru.", "section_level": 1}, {"title": "Mezinárodní bibliografický institut.", "content": "Roku 1895 se jim díky finanční podpoře belgického průmyslníka a teoretika Ernesta Solvaye a belgické vlády podařilo uspořádat první Mezinárodní bibliografickou konferenci, na níž se diskutovalo mj. o nové formě klasifikace. V důsledku závěrů konference Otleta La Fontaine založili Mezinárodní institut bibliografie (Institut International de Bibliographie, IIB), který sídlil v Bruselu. Původní činnost institutu byla podpora rozvoje klasifikace a propagace univerzálního a jednotného klasifikačního systému. Ústředí institutu, Mezinárodní bibliografická kancelář (L'Office international de Bibliographie), se nacházelo v prostorách darovaných belgickou vládou a bylo jí přímo podřízené. Zde mohl La Fontaine uplatňovat svůj vliv a kontakty, které získal v politice. Kancelář působila nejaktivněji v letech 1895–1935. Společně s Institutem vznikl také mezinárodní Univerzální bibliografický seznam (Repertoir bibliographique universel), který měl za cíl popis veškerého intelektuálního díla lidstva. Na počátku 20. století pak Otlet s La Fontainem organizovali další mezinárodní konference zaměřené na bibliografii (1897, 1900, 1908, 1910). Mezi léty 1904 a 1907 vyšlo první vydání MDT, které čítalo přes 2000 stran.", "section_level": 2}, {"title": "Unie mezinárodních organizací.", "content": "Roku 1906 byla založena Centrální kancelář mezinárodních asociací jako jedna z institucí podléhající IIB, jež měla sjednocovat zahraniční partnerské asociace. Při Světovém kongresu mezinárodních organizací (1910, World Congress of International Associations) v Bruselu došlo k jejímu přejmenování na Unii mezinárodních asociací (Union of International Associations, UIA). Zde se La Fontaine jako znalec a profesor mezinárodního práva angažoval v pozici generálního tajemníka. Tato organizace je činná dodnes. Rok 1910 byl pro oba přátele přelomový. Kromě založení UIA dostali také prostor k prezentaci na Světové výstavě v Bruselu, z čehož poté vznikla myšlenka Mezinárodního muzea a dalších projektů, do kterých se promítalo jejich internacionální smýšlení. Během první světové války došlo k útlumu činnosti. Rok po jejím skončení získali od belgické vlády prostory (konkrétně Palais du Cinquantenaire u známého bruselského parku) pro realizaci zmíněného muzea. Muzeum působilo pod názvem Světový palác (Palais Mondial), později Mundaneum. Mezitím počet jednotek v univerzálním seznamu rostl velice rychlým tempem (1903 - 6 milionů záznamů, 1930 - 15 milionů záznamů).", "section_level": 2}, {"title": "Problémy ve 20. a 30. letech 20. století.", "content": "Ve 20. letech došlo k omezení dotací od belgické vlády a nucenému přerušení některých aktivit. To způsobilo roku 1922 uzavření Světového paláce. Po intervenci obou právníků byl však znovuotevřen. V rámci institucí, ve kterých působili, organizovali řadu společných konferencí. První z nich se konala v roce 1920 (další v letech 1921–1924) a sdružovala kromě UIA a IIB další organizace. Na základě těchto setkání vznikla myšlenka Mezinárodní univerzity, což byl v podstatě název pro letní školu. La Fontaine tehdy krátce vedl IIB, přičemž spolupracoval s nizozemskými kolegy (např. Frits Donker Duyvis). V roce 1928 jej ve vedení vystřídal mladší Brit Alan Pollard, zástupce reformního křídla IIB. V návaznosti na to došlo mezi roky 1928–1929 ke změnám v celém bibliografickém institutu. Vedení se vzdalo nerealizovatelné myšlenky klasifikace veškerého vědění lidstva, což byl původně hlavní účel IIB. Ve 30. letech došlo k odtržení Bibliografické kanceláře od IIB a uzavření Mundanea, což La Fontaine i Otlet těžce nesli. Kvůli změnám zaměření došlo také k přejmenování organizace nejprve na Mezinárodní institut dokumentace (International Institute for Documentation, 1931) a později na Mezinárodní federaci pro dokumentaci (International Federation for Documentation, 1937). Roku 1937 byly Otletovi a La Fontainovi uděleny čestné funkce ve vedení této instituce. I přes úctyhodný věk se La Fontaine nevzdal některých úřadů, které zastával, a dále publikoval.", "section_level": 2}, {"title": "Další aktivity.", "content": "V druhé polovině 19. století přispíval do Revue Sociale et Politique. Počátky La Fontainovy politické kariéry jsou spjaty se Belgickou stranou dělníků (Parti Ourvier Belge). Díky své kvalifikaci se zúčastnil tvorby socialistického dokumentu La Justice a později působil aktivně jako senátor. Celkem strávil čtrnáct let ve funkci místopředsedy senátu. Mezi léty 1895–1898 byl zvolen za region Hainaut, poté působil v letech 1900–1932 za Liège a 1935–1936 za Brabant. Stal se také ministrem pro vědu a umění. Během své politické kariéry se věnoval problematice vzdělávání a práce. Prosazoval např. čtyřicetihodinovou týdenní pracovní dobu. Byl činný v diplomacii při urovnávání Búrských válek, formování Společnosti národů a při sepsání tzv. locarnského paktu. Jako člen belgické delegace se zúčastnil prvního shromáždění Společnosti národů (1920–1921) a Pařížské mírové konference, kde zastával ideje internacionalismu. Mezi jeho záměry bylo prosazení mezinárodních institucí a zákonů. Z jeho dalších aktivit můžeme jmenovat členství v Stálém mezinárodním výboru míru, kde od roku 1907 působil jako prezident. Dále členství v Meziparlamentní unii (Interparliamentary Union), prezidentství v Asociaci pro profesní vzdělávání žen (Association for the Professional Education of Women) nebo akademickou činnost na Svobodné univerzitě v Bruselu. Zde přednášel mezinárodní právo a vývoj legislativních struktur.", "section_level": 1}, {"title": "Vybrané publikace.", "content": "Pro další publikace přejděte na: https://www.ideals.illinois.edu/handle/2142/4004", "section_level": 1}], "src_summary": "Henri Marie La Fontaine (22. dubna 1854, Brusel - 14. května 1943, Brusel) byl významným belgickým právníkem, politikem, bibliografem a zastáncem ženských práv. Společně se svým přítelem Paulem Otletem položil základy dokumentalistiky. S Otletem stál také u zrodu Mezinárodního bibliografického institutu a dalších důležitých soudobých organizací. Jeho činnost je spjata s myšlenkami internacionalismu, který prosazoval. Celý život se angažoval v pacifistickém hnutí, za což byl oceněn Nobelovou cenou za mír.", "tgt_summary": "Henri La Fontaine (; 22 April 1854 – 14 May 1943), was a Belgian international lawyer and president of the International Peace Bureau. He received the Nobel Prize for Peace in 1913 because \" he was the effective leader of the peace movement in Europe\".", "id": 561695}
{"src_title": "Place Charles-de-Gaulle", "tgt_title": "Place Charles de Gaulle", "src_document": [{"title": "Popis.", "content": "Na náměstí se střetává 12 velkých ulic, které společně vytvářejí hvězdu. Ze severu a proti směru hodinových ručiček (směr pohybu vozidel) to jsou: Náměstí je rozděleno mezi 8., 16. a 17. obvod: Dláždění na náměstí je zvoleno tak, aby při pohledu z výšky vytvářelo hvězdu. Červená dlažba tvoří trojúhelníky, jehož základny přiléhají k centrálnímu prostotu na náměstí a špicemi směřují do protějších ulic. Pod náměstím je silniční podjezd, který spojuje přímo \"Avenue des Champs-Élysées\" a \"Avenue de la Grande Armée\". Dále je zde podzemní podchod pro pěší, který spojuje střed náměstí s Vítězným obloukem a chodníky na \"Champs-Elysées\" a \"Avenue de la Grande Armée\".", "section_level": 1}, {"title": "Historie.", "content": "Ludvík XIV. kolem roku 1670 pověřil zahradního architekta Andrého Le Nôtra, aby upravil cestu od Palais des Tuileries přes dnešní Place de la Concorde až na návrší se současným Vítězným obloukem. Náměstí se nachází na malém pahorku. Ředitel královských staveb Abel-François Poisson de Vandières nechal pahorek upravit v době, kdy budoval Champs-Élysées. Náročné práce byly dokončeny v roce 1777. Při výstavbě pařížských hradeb v letech 1785–1788 byly na náměstí postaveny dvě strážní bašty, obě byly později zbořeny. Výstavba Vítězného oblouku uprostřed náměstí začala v roce 1806 na příkaz Napoleona I., ale byla dokončena až v roce 1836 během panování Ludvíka Filipa. Během Druhého císařství v rámci přestavby Paříže vedené baronem Haussmannem bylo náměstí upraveno podle plánů architekta Jacquese Hittorffa. 25. března 1907 byl na náměstí zřízen první kruhový objezd v Paříži. Po první světové válce byl pod Vítězným obloukem umístěn hrob neznámého vojína. 17. srpna 1995 byl na náměstí proveden teroristický útok. Výbušné zařízení bylo umístěno v kovové popelnici u novinového stánku na křižovatce s \"Avenue de Friedland\". Při výbuchu bylo zraněno 17 osob.", "section_level": 1}, {"title": "Název.", "content": "Původní název náměstí zněl \"Place de l'Étoile\". Název „Hvězda“ je starý a ukazoval na křížení loveckých cest v 18. století, ještě před vznikem samotného náměstí. Dne 13. listopadu 1970 bylo přejmenováno na \"Place Charles-de-Gaulle\" na počest zesnulého prezidenta (9. listopadu 1970 v Colombey-les-Deux-Églises). Takto rychlé přejmenování po osobnosti vyvolalo nesouhlasné reakce. Na základě toho městská rada odsouhlasila novou vyhlášku, podle které nemůže být veřejné prostranství v Paříži pojmenováno po osobě dříve než pět let po její smrti. Stanice metra pod náměstím byla rovněž přejmenována z \"Étoile\" na Charles de Gaulle - Étoile. Dnes se nedaleko náměstí v 17. obvodu nachází malá ulička \"Rue de l'Étoile\".", "section_level": 1}], "src_summary": "Place Charles-de-Gaulle (\"náměstí Charlese de Gaulla\"), dříve \"Place de l'Étoile\" (\"náměstí Hvězda\") je náměstí v Paříži na hranicích 8., 16. a 17. obvodu. Uprostřed náměstí se nachází Vítězný oblouk. Na náměstí se každoročně zahajuje Pařížský maraton. Pod náměstím se nachází stanice metra Charles de Gaulle - Étoile, kde se kříží linky 1, 2 a 6, a kde je možné přestoupit na linku RER A.", "tgt_summary": "The Place Charles de Gaulle (), historically known as the Place de l'Étoile (), is a large road junction in Paris, France, the meeting point of twelve straight avenues (hence its historic name, which translates as \"Square of the Star\") including the Champs-Élysées. It was renamed in 1970 following the death of President Charles de Gaulle. It is still often referred to by its original name; the nearby Métro and RER station retains the designation Charles de Gaulle–Étoile. Paris's \"Axe historique\" (\"historical axis\") cuts through the Arc de Triomphe, which stands at the centre of the Place Charles de Gaulle.", "id": 2167499}
{"src_title": "Karolina Dánská", "tgt_title": "Princess Caroline of Denmark", "src_document": [{"title": "Biografie.", "content": "Karolina se narodila jako třetí dítě (druhá dcera) dánského korunního prince, pozdějšího krále Frederika VI. a jeho manželky Marie Hesensko-Kasselské. Její otec se stal králem po smrti svého otce Kristiána VII. v roce 1808, místo kterého však vládl již od roku 1784 pro Kristiánovu duševní chorobu. Její narození bylo přivítáno s velkým nadšením, neboť její starší sourozenci zemřeli ještě před tím, než se narodila. Několik měsíců po jejím narození, 26. února 1794, padl Christiansborg za oběť ničivému požáru. Rodina přesídlila do paláce Amalienborg a letní období trávila v paláci Frederiksborg. Karolina měla vždy úzký vztah se svým otcem. Dostalo se jí vzdělání spíše širokého než hlubokého a důkladného. Nebyla považována za příliš talentovanou ani půvabnou.", "section_level": 1}, {"title": "Výběr ženicha a manželství.", "content": "Jejím rodičům se narodili vedle šesti dcer i dva synové, oba však zemřeli těsně po porodu, jako nemluvňata zemřely i čtyři Karolininy sestry. Podle ustanovení Salického práva byla jako dcera vyloučena z následnictví trůnu, mohla však dědické právo přenést na své potomky. Proto pro ni její otec velmi pozorně vybíral ženicha. Nejprve vedl jednání o její svatbě s následníkem švédského trůnu \"Kristiánem Augustem Augustenborským\" (adoptivním synem švédského krále Karla XIII., těsně před jejich zdárným zakončením však Kristián August 28. května roku 1810 předčasně zemřel, jsa raněn mrtvicí). Dalším nápadníkem byl britský princ Vilém, vévoda Clarence, pozdější britský král Vilém IV. V roce 1812 byla zaslíbena hessenskému princi Kristiánovi, i ten však v roce 1814 zemřel. Nakonec se Karolina provdala za Frederika Ferdinanda (1792–1863), bratrance jejího otce, syna prince Frederika Dánského); manželství bylo motivováno politickými důvody. Svatební obřad se uskutečnil ve Frederiksborgu 1. srpna roku 1829. Manželství zůstalo bezdětné. V roce 1830 se Karolina stala obětí požáru, když jí vzplanuly vlasy; byla v obličeji zle zohyzděna. Podobné neštěstí se jí přihodilo také v roce 1858. V roce 1839 byl její manžel jmenován hlavním velitelem \"Nørrejyllandu\" (Severní Jutsko) a ona ho následovala na jeho inspekčních cestách po různých krajích Dánska. V roce 1836 založila v Aarhusu útulek pro duševně choré a v roce 1852 se stala protektorkou kláštera Vallø Stift, který založila její praprababička Žofie Magdalena Braniborská. Po smrti Kristiána VIII. v roce 1848 se stal její manžel Ferdinand následníkem dánského trůnu. Karolina se přesto nestala královnou, neboť její manžel zemřel 29. června 1863, tedy ještě před smrtí svého synovce krále Frederika VII. († 15. listopadu 1863), jehož následníkem byl. Na trůn pak usedl Kristián IX. Karolina téměř nikdy nežila u dvora, ale nikdy se nevzdálila z Dánska - byla velkou patriotkou a říkala, že nemá důvod cestovat, když v Dánsku je nejlépe. V roce 1853 se manželský pár stal velmi populárním mezi dánským lidem, když neopustili Kodaň v době epidemie cholery. Když Karolina ovdověla, stáhla se ještě více do ústraní, a to i z důvodů ekonomických: musela totiž platit dluhy, které za svého života nahromadil její manžel. V posledních letech svého života, jako stará paní, trpěla hluchotou. Zemřela ve svém sídle v Kodani 31. března 1881.", "section_level": 2}], "src_summary": "Karolina Dánská (28. října 1793, Christiansborg, Kodaň – 31. března 1881, Kodaň) byla dánská princezna, dcera dánského krále Frederika VI.", "tgt_summary": "Princess Caroline of Denmark (; 28 October 1793, Copenhagen – 31 March 1881, Copenhagen), was the eldest surviving daughter of King Frederick VI. She was unofficially known as \"Kronprinsesse Caroline\" (English: Crown Princess Caroline) prior to her marriage, and later as \"Arveprinsesse Caroline\" (English: Hereditary Princess Caroline).She married her father’s first cousin, Hereditary Prince Ferdinand, who was heir presumptive to the throne from 1848 to 1863.", "id": 1431055}
{"src_title": "Morris (kreslíř)", "tgt_title": "Morris (cartoonist)", "src_document": [{"title": "Životopis.", "content": "Narozen ve městě Kortrijk, západní Vlámsko, Belgie. Chodil na dobře známou jezuitskou vysokou školu ve městě Aalst, jejíž školní uniformy ho inspirovaly k vytvoření majitelů pohřebního ústavu v jeho příbězích o Lucky Lukovi. Jeho učitel matematiky řekl rodičům, že jejich syn bohužel nikdy nebude v životě úspěšný, protože prošel všemi třídami jeho hodin čmárajíc si na okraj učebnice. Morris začal kreslit v animátorských studiích Compagnie Belge d'Actualités (CBA - Společnost belgických aktualit), kde se s ním ještě před válkou potkali Peyo a André Franquin. Po válce společnost padla a Morris pracoval jako ilustrátor pro vlámské noviny \"Het Laatste Nieuws\" a týdeník \"Le Moustique\" (Moskyt), který vydával Dupuis, pro něhož vytvořil 250 titulních stránek a mnoho dalších ilustrací, především karikatur filmových hvězd. Zemřel při nešťastném pádu v roce 2001.", "section_level": 1}, {"title": "\"Lucky Luke\".", "content": "Postavu \"Lucky Luka\" vytvořil v roce 1946 pro komiksový časopis\" Spirou\", který vydával Dupuis. Lucky Luke je osamělý kovboj cestující napříč divokým západem, pomáhaje všem potřebným, doprovázený svým věrným ořem jménem Jolly Jumper. První dobrodružství, \"Arizona 1880\", vyšlo v \"L'Almanach Spirou 1947\", vydaném 7. prosince 1946. Morris se stal jedním z hlavních výtvarníků časopisu a jedním z tak zvaného \"\"La bande des quatre\"\" (Gangu čtyř), další byli Jijé, André Franquin a Will. Na rozdíl od druhých dvou nepracoval v domě, který vlastnil Jijé, ale i tak se všichni stali dobrými přáteli a navzájem se umělecky inspirovali. Společně založili nadaci pro \"Marcinelle school\", komiksy v typickém stylu \"Spirou\" vycházející jak stylisticky, tak tematicky z \"Ligne claire\" (čisté linie) používané skupinou výtvarníků spojených s vydavatelstvím Hergé v \"časopise Tintin\". V roce 1948 cestovali Morris, Jijé a Franquin do Spojených států (Will byl moc mladý a musel zůstat v Belgii). Chtěli zemi poznat, zjistit, co zbylo z divokého západu a potkat se s americkými tvůrci komiksů. Morris zde zůstal nejdéle ze všech a vrátil se sám až za 6 let. Po tu dobu tvořil pro \"Mad\", kde pracoval také René Goscinny, francouzský tvůrce komiksů a spisovatel, který psal všechny příběhy \"Lucky Luka\" od roku 1955 až do své smrti v roce 1977. V té době byl ještě Goscinny poměrně neznámý, ale poté se stal jedním z nejoceňovanějších evropských textařů komiksů, nejdříve díky postavě \"Lucky Luka\" a o pár let později \"Asterixe\". Léta ztrávená v USA byla pro Morise zásadní nejen proto, že tam byl Goscinny, ale také nashromáždil velké množství dokumentace pro svou pozdější práci a seznámil se s hollywoodskými filmy té doby. Morris v následujících letech představil ve svých příbězích mnoho filmových technik jako freeze-frames (zamrznutí) a close-ups (záběry zblízka). Styl Walta Disneye ho značně ovlivnil, což je vidět na velmi kulatých linkách charakterizujících rané příběhy Lucky Luka. Mnoho postav v jeho komiksech zřetelně vychází ze známých amerických herců jako Jack Palance, Gary Cooper, W.C. Fields a William Hart, ačkoli také karikoval nečekané postavy jako Louis de Funès nebo Serge Gainsbourg. Prvních 31 dobrodružství publikoval Dupuis, ale na konci šedesátých let Morris vydavatelství Dupuis a \"Spirou\" opustil a přešel k Dargaud a \"Pilote\", časopisu, který vytvořil jeho kamarád Goscinny. V roce 1984 vytvořili Hanna-Barbera 52 dílů kresleného seriálu o \"Lucky Lukovi\", čímž jeho popularita ještě vzrostla. Dalších 52 dílů seriálu vzniklo na počátku devadesátých let a následovali tři hrané filmy. Také bylo vytvořeno několik videoher například pro PlayStation 1 a Game Boy Advance. \"Lucky Luke\" je aktuálně nejprodávanější evropskou komiksovou sérií s více než 300 miliony kopií ve více než třiceti jazycích. Na rozdíl od jeho současníků, Morris nikdy nepracoval na žádné ze sérií, ačkoli pro ně vytvořil mnoho ilustrací ve čtyřicátých a padesátých letech. V devadesátých letech vydal odnož \"Lucky Luka\" jménem \"Rantanplan\", nejhloupějšího psa západu. V roce 2005 skončil na 79. místě ve valonském žebříčku De Grootste Belg (Největší Belgičan)", "section_level": 2}, {"title": "Reference.", "content": "
Campbell/Reece 2006, str. 176 Některé prokaryotické organismy, zejména sinice a archea pomáhají svému hostiteli fixovat dusík z oxidu dusičitého (NO). Tento proces probíhá enzymaticky, pomocí enzymu nitrogenázy a dodáním energie rozkladem ATP. U fotoautotrofů se využívá k tomuto procesu světlo, a proto se takový proces označuje jako fotofosforylace.
[Campbell/Reece 2006, str. 180] Chemoautotrofní organismy využívají CO jako zdroj uhlíku a energii získávají oxidací nějaké anorganické látky, například sirovodíku (HS), amoniaku (NH) nebo dvojmocných iontů železa (Fe). Organismy, které získávají potřebné organické látky konzumací jiných organismů nebo jejich produktů se nazývají heterotrofní. Patří sem živočichové, houby, prvoci a většina bakterií. Pro všechny heterotrofní organismy, které získávají potřebnou energii a organické látky potřebné pro biosyntézu z potravy, je důležité udržovat fyziologický stav v určitém rozmezí. Pokud není příjem a výdej energie v rovnováze, dochází k závažným problémům. Příkladem organické homeostáze je udržování acidobazické rovnováhy nebo tělesné teploty. Téměř všechny heterotrofní organismy, včetně člověka, jsou svou výživou závislé na fotoautotrofních organismech, které jsou pro ně zdrojem živin. Živiny jsou většinou chemické látky, které potřebují organismy, aby mohly žít a vyvíjet se, nebo látky, které získávají organismy z vnějšího prostředí a využívají je k látkové výměně. Poskytují organismům energii, podporují látkovou výměnu a slouží jako zásobní látky. U živočichů se tento biochemický proces, jehož cílem je získání živin z potravy, nazývá trávením. Nepostradatelnou součástí výživy jak prokaryotických, tak i eukaryotických organismů je voda, protože tvoří prostředí pro důležité chemické reakce v buňce. U autotrofních organismů je voda součástí biochemických procesů, při kterých vznikají z jednoduchých anorganických látek organické sloučeniny. U heterotrofních organismů je voda rozpouštědlem, ve kterém se rozptýlí částice jiných látek, a také součástí mnoha látkových přeměn.", "section_level": 1}, {"title": "Výživa živočichů.", "content": "Heterotrofní živočichové získávají energii, organické látky (většinou uhlíkaté sloučeniny) a základní živiny z potravy. Potravu dále zpracovávají v biochemickém procesu zvaném trávení, jehož cílem je získání živin a energie. Trávením se potrava rozkládá na jednodušší látky a rozmělňuje na části, které jsou dostatečně malé, aby mohly být absorbovány v těle a dále využity například v buněčném dýchání nebo při biosyntéze. Uhlíkaté sloučeniny jsou v těchto procesech zdrojem stavebních látek a ATP je zdrojem energie. Pokud není získaná energie okamžitě využita, je ukládána v podobě glykogenu v játrech a svalech a také v podobě podkožního tuku. Během trávení a vstřebávání probíhá řada energeticky náročných procesů, například peristaltika a exocytóza, při kterých se energie spotřebovává a podle druhu živočicha a potravy se tato spotřeba pohybuje od 3 do 30 %.
[Campbell/Reece 2006, str. 866] V potravě musí živočišný organismus přijímat především sacharidy, esenciální aminokyseliny, esenciální mastné kyseliny, v menším množství vitamíny a podle druhu živočicha v malých nebo větších dávkách minerální látky. Velmi důležitý je i příjem vody.", "section_level": 1}, {"title": "Příjem potravy.", "content": "", "section_level": 2}, {"title": "Metabolismus glukózy.", "content": "Metabolismus glukózy je řízen hormonálně a je důležitý pro udržení homeostázy. V živočišných organismech je glukóza ukládána v podobě glykogenu v játrech a svalových buňkách a je důležitým energetickým zdrojem buňky. Pokud jsou zásobárny glykogenu naplněny a příjem energie stále převyšuje spotřebu, je nadbytek glukózy ukládán v podobě tuků. Jakmile jsou zásoby glykogenu a tuků vyčerpány, začne organismus trpět podvýživou. Naopak při dlouhodobém nadměrném příjmu energie začne organismus tuku skladovat příliš mnoho a vzniká obezita. Ukládání a využívání tuků řídí hormon leptin, který je produkován tukovými buňkami. Vysoká hladina leptinu vyvolává snížení chuti k jídlu a aktivuje mechanismy, které spotřebovávají energii a ubývání tělesného tuku. To pak vede ke snížení hladiny leptinu v krvi a vyvolává zvýšenou chuť k jídlu a přibírání na váze. Tyto mechanismy udržují tělesnou hmotnost kolem určité hodnoty. Některé podněty a jejich antagonisté se nyní zkoumají jako možné léky pro obezitu u lidí, u kterých způsobují tyto mechanismy větší kolísání hmotnosti.
[Campbell/Reece 2006, str. 852]", "section_level": 3}, {"title": "Esenciální aminokyseliny.", "content": "Živočichové potřebují k syntéze bílkovin aminokyseliny a většina druhů si asi polovinu z nich dokáže vyrobit. U heterotrofních organismů jsou štěpeny v žaludku během trávení skupinou enzymů zvaných proteázy. Kombinací asi dvaceti základních proteinogenních aminokyselin jsou tvořeny všechny známé bílkoviny. Aminokyseliny jsou tedy základními stavebními jednotkami peptidů a bílkovin a z hlediska výživy jsou to také aminokyseliny, které jsou základní živinou. Z těchto aminokyselin zařazujeme osm mezi esenciální aminokyseliny a dvě mezi semiesenciální (vhodné jenom pro mladé organismy), které si tělo neumí syntetizovat a musí je přijímat v potravě. Jestliže potrava neobsahuje dostatek esenciálních aminokyselin, vzniká jejich nedostatek, který se projevuje fyzickými i mentálními poruchami. Esenciální aminokyseliny jsou přítomny v mase, vejcích, sýru a dalších potravinách živočišného původu, které zajišťují jejich přísun v potřebném poměru. Potraviny rostlinného původu je třeba kombinovat, protože bílkoviny některých rostlinných produktů mohou jednu, či více esenciálních aminokyselin postrádat a při jednostranné výživě může docházet k různým poruchám; například kukuřice neobsahuje lysin, ale obsahuje methionin a fazole zase neobsahují methionin, ale obsahují lysin apod. Živočišný organismus neumí příliš dobře aminokyseliny ukládat a nedostatek třeba i jediné může vést ke zpomalení syntézy bílkovin a zároveň i k blokování a použití jiných.
[Campbell/Reece 2006, str. 853]", "section_level": 3}, {"title": "Esenciální mastné kyseliny.", "content": "Většinu mastných kyselin si dovede živočišný organismus nasyntetizovat, ale esenciální mastné kyseliny si nasyntetizovat nedokáže a musí být obsaženy v potravě. Mastné a esenciální mastné kyseliny jsou součástí mnoha biologicky důležitých látek. Fosfolipidy mají například strukturní funkci v buněčné membráně a glykolipidy fungují jako transmembránové receptory v lipidové dvouvrstvě a jako látky, které pomáhající zakotvit neurony do nervové tkáně. Nejvydatnějším zdrojem energie, který se podílí na stavbě mnoha struktur jsou lipidy (obecně nazývané tuky). Hromadí se zejména v tukové tkáni a patří spolu s bílkovinami a sacharidy k základním živinám. Podle skupenství rozlišujeme pevné tuky, u nichž převažují nasycené mastné kyseliny, a oleje, které obsahují větší množství nenasycených mastných kyselin. Termíny nasycený a nenasycený tuk se v souvislosti s výživou používají velmi často, protože dieta bohatá na nasycené tuky je jedním z několika faktorů, které mohou přispívat ke kardiovaskulárnímu onemocnění, známému jako ateroskleróza. Ve společnosti začaly mít tuky negativní význam také proto, že stav, při kterém přirozená energetická rezerva uložená v tukové tkáni stoupne nad obvyklou úroveň může i poškozovat zdraví (otylost). Živočichové uskladňují své dlouhodobé zásoby potravy do tukových buněk, které bobtnají a scvrkávají se společně s tím, jak je tuk ukládán a uvolňován ze zásob pod pokožkou. Tato podkožní vrstva tepelně izoluje tělo a je charakteristicky tlustá například u velryb, tuleňů a většiny dalších vodních savců.
[Campbell/Reece 2006, str. 70]", "section_level": 3}, {"title": "Vitamíny.", "content": "Vitamíny, až na některé výjimky, si heterotrofní organismy nedokážou samy vyrobit, a proto je musí získávat prostřednictvím stravy. Některé vitamíny může organismus získat metabolickou přeměnou provitamínů; například schopnost organismu získat vitamín A z provitamínu A. Vitamíny jsou bezpodmínečně nutné pro růst a životaschopnost všech heterotrofních organismů. V lidském organismu mají především funkci katalyzátorů biochemických reakcí. Podle rozpustnosti dělíme vitamíny na rozpustné v tucích a rozpustné ve vodě. Mezi vitamíny rozpustné ve vodě patří například skupina B-komplex, které slouží často jako koenzymy v důležitých metabolických procesech. Dalším známým vitamínem z této skupiny je vitamín C, který je potřebný k tvorbě pojivových tkání, podporuje vstřebávání železa, stimuluje tvorbu bílých krvinek, vývoj kostí, zubů a chrupavek a celkově podporuje růst. Většina živočichů a rostlin si tento vitamín dokáže vyrobit sama a nepotřebuje žádné jeho přídavky. Lidský organismus je v tomto smyslu velmi \"zvláštní\", protože si nedokáže přirozenou cestou vitamín C vyrobit. Nadbytek vitamínů rozpustných ve vodě není ve většině případů škodlivý, protože je vylučujeme v moči. U vitamínů rozpustných v tucích (A, D a K) to však nefunguje a jejich přebytek může způsobovat otravu organismu. Zvláštním vitamínem je vitamín F, který se někdy zařazuje mezi esenciální mastné kyseliny. Funkce vitamínu E není přesně známa, ale spolu s vitamínem C pravděpodobně chrání fosfolipidy v buněčných membránách proti oxidaci. Vitamínové preparáty, nazývané antioxidanty, často také vitamín E obsahují. Při nedostatku vitamínů, tzv. hypovitaminóze, se mohou objevovat poruchy funkcí organismu, nebo i velmi vážná onemocnění. Doporučené dávky vitamínů jsou až doposud sporné. Podle jedněch odborníků na výživu jsou dávky stanovené RDA dostatečné, existuje však i názor, že tyto dávky jsou příliš nízké a někteří se dokonce domnívají, že velké dávky vitamínů posílí jejich positivní účinky. Výzkum stále pokračuje a hledá se hlavně vhodné dávkování vitamínů C a E.
[Campbell/Reece 2006, str. 855]", "section_level": 3}, {"title": "Minerální látky.", "content": "Minerální (anorganické) látky potřebné pro výživu živočichů jsou v podstatě chemické prvky, které přijímají heterotrofní organismy ve stravě. Do této skupiny nepatří chemické prvky obsažené v organických látkách; uhlík, vodík, dusík a kyslík. Chemické prvky potřebují živočichové pro svoji výživu ve větším (hmotnostní prvky) nebo v malém množství (stopové prvky) a v živočišných organismech plní různé funkce; například vápník (Ca), fosfor (P) a fluor (F) jsou důležitou součástí zubů a kostí, draslík (K), chlór (Cl) a sodík (Na) udržují acidobazickou rovnováhu a hospodaření s vodou, zinek (Zn), měď (Cu), mangan (Mn) a molybden (Mo) jsou součástí enzymů, kobalt (Co) a selen (Se) jsou součástí vitamínů, jód (I) je důležitou součástí hormonu štítné žlázy, síra (S) je součástí některých aminokyselin, železo (Fe) je součástí hemoglobinu, hořčík (Mg) je důležitý při uvolňování energie z glukózy, chrom (Cr) je důležitý pro správný metabolismus cukrů a tuků, apod.", "section_level": 3}, {"title": "Zpracování potravy.", "content": "Organické látky, přijímané v podobě bílkovin, tuků nebo sacharidů nedovede živočich využít v podobě makromolekul a proto dochází ke štěpení (trávení) těchto vysokomolekulárních látek na jednodušší, které využívá organismus buď pro syntézu vlastních stavebních látek nebo k energetické výměně uvnitř buňky (ATP). Při příjmu a zpracování živin dochází ke komplexním změnám organických molekul, které tvoří metabolické dráhy. Jako celek se metabolismus zabývá hospodařením s materiálem a energetickými zdroji buňky. Některé metabolické cesty uvolňují energii tím, že rozloží složité molekuly na jednoduché sloučeniny. Tyto degradační procesy jsou označovány jako katabolické (rozkladné) dráhy. Hlavní katabolickou dráhou je buněčné dýchání, při kterém jsou glukóza a další sloučeniny přeměněny na CO a HO. Skladné anabolické dráhy naopak energii spotřebovávají ke stavbě složitých molekul s jednodušších. Příkladem anabolismu je syntéza proteinů z aminokyselin.
[Campbell/Reece 2006, str. 88] Aby mohly živiny přejít z trávicí soustavy do těla, jsou vstřebávány, převážně v tenkém střevě, kde střevní šťávy, žluč a enzymy ze slinivky břišní dokončují rozklad makromolekul a vzniklé jednoduché látky jsou pak přes střevní stěnu vstřebávány do krve. V lumenu tenkého střeva je dokončeno trávení sacharidů, bílkovin, nukleových kyselin a tuků. Další dva oddíly tenkého střeva: lačník a kyčelník slouží hlavně k vstřebávání vody. Vstřebávání vody dokončuje tlusté střevo, kde je zpětně získáno asi 90 % vody z trávicí soustavy. Nestrávené zbytky se v tlustém střevě zahušťují a jsou konečníkem vylučovány.
[Campbell/Reece 2006, str. 863-866]", "section_level": 2}, {"title": "Lidská výživa.", "content": "Výživa lidí je závislá na konzumaci potravin v nezměněném nebo upraveném stavu. Mohou být rostlinného, živočišného nebo jiného původu. Zvláštní kategorie tvoří potraviny pro zvláštní výživu, doplňky stravy nebo potravními doplňky. Jejich kvalita může být vylepšována přídatnými látkami jako jsou barviva, konzervanty, emulgátory nebo sladidla, nebo i jinak obohacovány například vitamíny nebo stopovými prvky. Energetická hodnota potravin se obvykle vyjadřuje v kilokaloriích nebo joulech.", "section_level": 2}, {"title": "Zdravá výživa.", "content": "Zdravá výživa udržuje organismus v rovnováze čili v homeostázi. Aby se zabránilo chronickým chorobám, jako jsou například obezita, srdeční choroby, cukrovka nebo rakovina, je podle dat uvedených ve sborníku Světové zdravotnické organizace nutné, aby konzumované potraviny obsahovaly vyvážené množství živin, dostatečné množství vody, ale především ovoce a zeleninu. Zdravá výživa vyžaduje vyvážený příjem základních živin (bílkoviny, sacharidy a tuky), doplňkových živin (vitamíny, stopové prvky a vlákniny) a dostatečné množství vody, aby nenastala intoxikace organismu nadměrnou spotřebou určité látky. Množství výživy však záleží na individuálních předpokladech. Nízkovýživová strava je pak spojena s vyšší pravděpodobností rakoviny.", "section_level": 3}, {"title": "Zvláštní výživa.", "content": "Zvláštní výživa je nutná například při onemocnění, kdy je třeba zvýšit účinky léčby a pomoci léčebně ovlivnit stav těla a jeho tělesné procesy. Podobně jako může být nedostatečná výživa důvodem progrese nemoci, může být cílená nutriční intervence významným preventivním i léčebným faktorem. Energie získaná v potravě je využita k udržení homeostázy, a ta která není okamžitě využita, je ukládána v podobě glykogenu v játrech a ve svalech a také v podobě tuku. Pokud je strava energeticky chudá, trpí živočichové, včetně člověka podvýživou.
[Campbell/Reece 2006, str. 869]", "section_level": 3}, {"title": "Výživa rostlin.", "content": "Většina rostlin jsou (foto)autotrofní organismy, které se udržují při životě příjmem oxidu uhličitého ze vzduchu a vody a výživných látek z půdy. Z těchto látek dokáží rostliny vyrábět fotosyntetickou asimilací organické látky. Důležitým předpokladem pro tento proces je světlo (většinou sluneční záření) a zelené barvivo (chlorofyl), které pohlcuje světlo a přeměňuje v chloroplastech světelnou energii na chemickou.
[Campbell/Reece 2006, str. 195] Přežití všech rostlinných organismů závisí na vyváženém příjmu a výdeji vody buňkou. Rostlinné a jiné buňky, které mají pružné buněčné stěny, regulují přebytek vody zpětným tlakem (turgor) a při nedostatku vody se plazmatická membrána od buněčné stěny odtahuje, což se navenek projevuje sesycháním až odumřením (plazmolýza).
[Campbell/Reece 2006, str. 153]", "section_level": 2}, {"title": "Výživné látky.", "content": "Rostliny potřebují k růstu devět makrobiogenních a minimálně osm mikrobiogenních prvků. Toto bylo zjištěno na základě rozboru chemického složení sušiny. Asi 95 % hmotnosti sušiny rostlin tvoří organické látky a jenom 5 % je tvořen látkami anorganickými. Většinu organické hmoty tvoří uhlovodíky, které rostlina přijímá v různých formách: Mezi osm základních mikroelementů patří: Mikroelementy fungují především jako katalyzátory a rostliny je vyžadují jenom ve velmi malém množství. Přesto může jejich nedostatek způsobit v porostech rostlin velké škody, například nedostatek hořčíku nebo železa způsobuje žloutnutí listů, což může rostlinu natolik oslabit, že přestane i růst a zahyne.", "section_level": 2}, {"title": "Úloha půdy.", "content": "Struktura a chemické složení půdy jsou vedle biogeografické polohy a podnebí nejhlavnějšími faktory, které určují, jestli se rostliny v daných podmínkách adaptují na minerálové složení a půdní typ, ať už se jedná o přírodní ekosystém či zemědělskou oblast. Na rozhraní půda-rostlina se odehrávají biochemické procesy, které podmiňují zachování mnoha ekosystémů na Zemi. V půdě se nachází částice různých velikostí, které vznikly rozdrobňováním matečné horniny a spolu s těmito částečkami tvoří půdní humus. Humus zabraňuje slepování jílovitých částic a je zodpovědný za drolivou strukturu půdy, díky které je v půdě zadržována voda a zároveň mají kořeny rostlin v porézní půdě k dispozici kyslík. Humus je rovněž rezervoárem minerálních látek, které postupně pronikají do půdy, zatímco mikroorganismy rozkládají organickou hmotu.", "section_level": 2}, {"title": "Kationtová výměna.", "content": "Mnoho půdních minerálů, zejména ty s pozitivním nábojem (kationty), jako např. draslík (K), vápník (Ca) a hořčík (Mg) jsou pomocí elektrostatických sil poutány k negativně nabitým částicím půdy. Avšak k tomu, aby kořeny rostlin mohly absorbovat výživné látky, musí dojít k jejímu uvolnění z vazby na částice, aby se staly pro rostlinu lépe dostupné. Kationty se stávají pro rostliny dostupnými v okamžiku, kdy jsou ve vazbě na jílové částice nahrazeny půdními vodíkovými ionty (H). Tato kationtová výměna je stimulována kořenovými vlásky, které vylučují H do půdního roztoku. Právě z tohoto důvodu je péče o půdní strukturu velmi důležitá. Záporně nabité anorganické látky (anionty), jako např. dusičnany (NO), fosforečnany (PO) a sírany (SO) mají tendenci k odplavování, protože se neváží na částice půdy příliš pevně a rostliny pak trpí jejich nedostatkem.
[Campbell/Reece 2006, str. 770-772]", "section_level": 2}, {"title": "Symbióza a parazitismus.", "content": "Kořeny rostlin jsou součástí rozsáhlých podzemních společenstev, jako jsou například určité druhy hub a bakterií. Během dlouhého evolučního vývoje vznikl mezi kořeny rostlin a těmito organismy úzký symbiotický vztah jehož výsledkem je usnadnění získávání živin, z něhož těží obě strany. Dvěma nejdůležitějšími příklady symbiózy mezi rostlinami a jinými organismy jsou biologická fixace dusíku bakteriemi v hlízkách rostlin z čeledi bobovitých a symbiotické seskupení hub a rostlinných kořínků (mykorhiza). Adaptační mechanismy pro zlepšení výživy rostlin jsou ale i takové, které mohou případnému hostiteli i škodit. Nazýváme je rostlinným parazitismem nebo rostlinným predátorstvím. Parazitické rostliny získávají živiny napojením na hostitelova vodivá pletiva, nebo nepřímo přes houbová vlákna mykorhizy a masožravé rostliny doplňují svou potřebu na minerální výživu vstřebáváním těl živočichů. Existuje ale i mnoho přechodných forem, jako například jmelí, které je zelené, a tedy schopné fotosyntézy, ale roste převážně na dubech a odčerpává mízu hostitelského stromu pomocí střebadel a doplňuje tím svoji výživu.
[Campbell/Reece 2006, str. 775-781]", "section_level": 2}, {"title": "Výživa hub.", "content": "Houby jsou heterotrofní organismy, které přijímají živiny absorpcí. Svou potravu tráví prostřednictvím hydrolytických enzymů, které jsou vylučovány do potravy. Tyto enzymy se nazývají exoenzymy a jejich úkolem je rozkládat složité molekuly na jednodušší sloučeniny, které může houba vstřebat a dále využít. Schopnost vstřebávat živiny je bezprostředně spojená s funkcí, kterou mají houby v přírodě. Je to funkce saprofytů, parazitů a symbiontů. Houby a bakterie patří v přírodě mezi nejdůležitější dekompozitory, kteří zásobují ekosystémy anorganickými látkami. Tyto látky využívají rostliny i živočichové pro svoji výživu a bez jejich přítomnosti by živočichové i rostliny odumřeli, protože by se prvky, jako například uhlík a dusík nevracely zpět do svého koloběhu. Existují dokonce i přesvědčivá svědectví, že houby a živočichové se vyvinuli ze společného předka - prvoka a rozbory ribozomální RNA a proteinů ukazují, že houby jsou dokonce více příbuzné živočichům než rostlinám.
[Campbell/Reece 2006, str. 631]", "section_level": 1}, {"title": "Mycelium.", "content": "Kromě kvasinek, které jsou jednobuněčné, jsou těla hub složena z drobných vláken, hyf, které vytvářejí mycelium. Mycelium (podhoubí) je shluk vzájemně propletených vláken, které slouží zejména houbám a některým bakteriím jako vyživující síť. Vlákna mohou být rozdělena septy (přepážkami) na jednotlivé buňky, nebo tato septa chybějí a celé mycelium je tvořeno jednou buňkou. Mycelium pronikající půdou se nazývá mycelium vegetativní a část nad půdou je mycelium vzdušné nebo reproduktivní. Symbiotické seskupení kořínků rostlin a houbových hyfů se nazývá mykorhiza. Rostlina poskytuje houbě vhodné prostředí pro život a zásobuje ji například sacharidy. Houbové hyfy zase zvyšují povrch kořenového systému rostliny, čímž se zvyšuje možnost absorpce vody.
[Campbell/Reece 2006, str. 617-628]", "section_level": 2}, {"title": "Výživa prvoků.", "content": "V rámci protist neboli prvoků existuje mnoho rozmanitých způsobů výživy, než je tomu kdekoliv jinde u eukaryotických organismů. Většina protist má aerobní metabolismus a využívá mitochondrií k buněčnému dýchání. Někteří z nich obsahují chloroplasty a jsou fotoautotrofní a jiní zase absorbují organické látky nebo tráví potravu a jsou tedy heterotrofní. Patří sem i mixotrofní organismy, které kombinují fotosyntézu s heterotrofní výživou. Vedle kategorie protista patří do této říše i řasy a protista s absorpčním způsobem výživy podobné houbám. Většina protist žije ve vodním prostředí a je nepostradatelnou složkou mořských i sladkovodních potravních sítí. Nejznámější je fytoplankton, který je zodpovědný za produkci neméně poloviny celé fotosyntetické produkce organického materiálu a neuvěřitelnou hojnost a rozmanitost heterotrofních protist, prokaryot a živočichů. Zatímco u rostlin a živočichů jsou jednotlivé funkce rozděleny mezi celou řadu specializovaných buněk, každý jednobuněčný prvok je organismem stejně kompletním jako například jednotlivá rostlina nebo živočich. K protistům však řadíme nejen jednobuněčné a mikroskopické organismy, ale i některé vcelku jednoduché mnohobuněčné formy nebo obrovské organismy se složitou strukturou, jako například mořské řasy.
[Campbell/Reece 2006, str. 547-548]", "section_level": 1}, {"title": "Nitrobuněčné trávení.", "content": "Na rozdíl od živočichů, kde obvykle probíhá většina trávicích procesů mimo buňky, tráví prvoci veškerou potravu uvnitř svých buněk (nitrobuněčně). Trávicím orgánem je potravní vakuola, kde je potrava pohlcována fagocytózou nebo pinocytózou. Potravní vakuola se sloučí s lyzozomem, který obsahuje hydrolytické enzymy a trávení pak probíhá v organele obalené membránou. Celá řada rozmanitých druhů protist využívá k pohybu a získávání potravy panožky, například měňavky. Většina těchto organismů jsou heterotrofové, kteří se živí převážně bakteriemi, jinými protisty nebo odumřelou organickou hmotou. Patří sem i druhy symbiotické a parazitické. Většina měňavek žije volně a například měňavka úplavičná vyvolává u člověka amébní úplavici. Tyto organismy se šíří kontaminovanou pitnou vodou, potravinami nebo trávicím ústrojím.", "section_level": 2}, {"title": "Výživa prokaryot.", "content": "Způsob výživy prokaryot záleží na tom, jak jejich organismus získává z vnějšího prostředí energii a uhlík. Druhy, které získávají energii ze světla se označují jako fototrofní a druhy, které získávají energii z chemických látek jsou chemotrofní. Potřebuje-li prokaryotní organismus k životu pouze anorganickou sloučeninu CO označujeme jej jako autotrofní a heterotrofní prokaryota vyžadují pro výrobu organických látek nejméně jednu organickou živinu, například glukózu. Zkombinujeme-li tyto čtyři skupiny, dostaneme čtyři možné vztahy prokaryotních organismů k výživě: fotoautotrofní, chemoautotrofní, fotoheterotrofní a chemoheterotrofní.", "section_level": 1}, {"title": "Metabolismus dusíku.", "content": "Metabolismus dusíku (N) je u prokaryot příkladem rozmanitosti ve výživě. Dusík, který je nezbytnou složkou bílkovin a nukleových kyselin, dokáží prokaryota použít k látkové výměně z většiny dusíkatých látek. Některé chemoautotrofní bakterie v půdě, jako je například \"Nitrosomonas\" přeměňují amoniak (NH) na nitrity (NO) v oxidačním procesu nitrifikace. Tento proces probíhá ve dvou fázích; v první fázi se přeměňuje amoniak na dusitany (nitritace) a ve druhé fázi na dusičnany (nitratace): Jiné druhy bakterií, \"Pseudomonas\" denitrifikují půdní nitrity (NO)nebo nitráty (NO) a navrací tím do atmosféry vzdušný dusík (N). Některé druhy nitrogenních bakterií žijí v symbiotickém vztahu s kořeny hospodářsky významných rostlin z čeledi bobovitých, jako jsou hrách, fazol, sója, podzemnice olejná, vojtěška nebo jetel. Na kořenech těchto rostlin se vyskytují hlízky složené z rostlinných buněk obsahujících bakterie rodu \"Rhizobium\". Symbiotický vztah mezi rostlinou a bakterií je vzájemně prospěšný. Bakterie dodávají rostlině dusík a rostlina zásobuje bakterie uhlovodíky. Z většiny amonných iontů vzniklých fixaci dusíku jsou přímo v hlízkách syntetizovány aminokyseliny, které jsou prostřednictvím xylému transportovány do stonků a listů.
[Campbell/Reece 2006, str. 776] Schopnost fixovat vzdušný dusík je zase jedinečnou vlastností některých sinic. Dochází při něm k přeměně vzdušného dusíku (N) na amoniak (NH). Tato jedinečná schopnost sinic umožňuje začlenit dusík do organických sloučenin a ve smyslu výživy jsou tak sinice nejsoběstačnějšími organismy ze všech. Příkladem metabolických schopností sinic je \"Anabaena\", která má buňky specializované na fixaci dusíku ze vzduchu, které se nazývají heterocysty. Jinou jedinečnou schopností prokaryot je využití vzdušného kyslíku k buněčnému dýchání, jak v aerobním tak i anaerobním prostředí.", "section_level": 2}, {"title": "Vnější prostředí a ekosystém.", "content": "Organismus je časově a prostorově ohraničený otevřený systém, který komunikuje s vnějším prostředím, na kterém je závislý; jak na neživých faktorech jako je například podnebí, teplota nebo světlo, tak i na vztazích mezi živými organismy navzájem jako například symbióza, parazitismus nebo predátorství. Uvnitř těchto systémů proudí živiny od primárních producentů (autotrofní organismy) přes primární konzumenty (býložravci) až k sekundárním konzumentům (masožravci) a tak cirkulují uvnitř celého ekosystému.", "section_level": 1}, {"title": "Biogeochemické cykly.", "content": "Po zániku organismu dochází činností dekompozitorů k navrácení atomů těchto prvků do atmosféry, vody a půdy a tím dojde k doplnění zdrojů anorganických látek, které rostliny a ostatní autotrofní organismy použijí k vytvoření nové organické hmoty. Tyto procesy, které probíhají mezi biotickými (živými) a abiotickými (neživými) složkami biotopu tvoří biogeochemické cykly. Většina živin je soustředěna ve čtyřech základních zdrojích, které dále posuzujeme zda jsou dostupné nebo nedostupné: Obecný popis biogeochemických cyklů, které probíhají mezi těmito čtyřmi zdroji je znázorněn na obrázku vpravo, kde jsou šipkami znázorněny biologické a geologické procesy, díky nimž dochází k pohybu látek mezi jednotlivými zdroji. Rychlost s jakou jednotlivé prvky cirkulují v ekosystémech je závislá na rychlosti rozkladných procesů. Faktory, které tyto dekompoziční procesy ovlivňují jsou: teplota, přítomnost vody, přítomnost kyslíku (O), chemické složení půdy a v neposlední řadě i vliv člověka na ekosystémy a biosféru.
[Campbell/Reece 2006, str. 1209Campbell/Reece 2006, str. 533] Požadavky různých organismů na výživu se zkoumají také s ohledem na ekosystém, ve kterém žijí a návaznosti metabolismu autotrofních a heterotrofních organismů v potravních řetězcích.", "tgt_summary": "Nutrition is the science that interprets the nutrients and other substances in food in relation to maintenance, growth, reproduction, health and disease of an organism. It includes ingestion, absorption, assimilation, biosynthesis, catabolism and excretion. The diet of an organism is what it eats, which is largely determined by the availability and palatability of foods. For humans, a healthy diet includes preparation of food and storage methods that preserve nutrients from oxidation, heat or leaching, and that reduces risk of foodborne illnesses. The seven major classes of human nutrients are carbohydrates, fats, fiber, minerals, proteins, vitamins, and water. Nutrients can be grouped as either macronutrients or micronutrients (needed in small quantities). In humans, an unhealthy diet can cause deficiency-related diseases such as blindness, anemia, scurvy, preterm birth, stillbirth and cretinism, or nutrient excess health-threatening conditions such as obesity and metabolic syndrome; and such common chronic systemic diseases as cardiovascular disease, diabetes, and osteoporosis. Undernutrition can lead to wasting in acute cases, and the stunting of marasmus in chronic cases of malnutrition.", "id": 650915}
{"src_title": "Německojazyčné společenství Belgie", "tgt_title": "German-speaking Community of Belgium", "src_document": [{"title": "Historie.", "content": "Do 12. století patřila oblast Východních kantonů k Vévodství Limburk, od roku 1288 po bitvě o Worringen náležela Brabantskému vévodství. V 15. století přešly Východní kantony pod správu španělských Habsburků a od roku 1713, po podepsání Utrechtského míru, náležely rakouské větvi Habsburků. Mezi lety 1794 - 1815 bylo území součástí francouzského departementu Ourthe. Oblast dnes známá jako Východní kantony sestává z 11 obcí, z nichž devět je součástí Německojazyčného společenství a obce Malmedy a Waimes (německy \"Weismes\") tvoří součást Francouzského společenství. Východní kantony byly do roku 1920 součástí Rýnské provincie v Prusku, označované jako kraje Eupen a Malmedy. Po porážce Německa během první světové války se podle Versailleské smlouvy stalo území součástí Belgie. Oblast byla takto označována jako \"cantons rédimés\" (přeložitelné jako \"vykoupené kantony\"). Po uzavření Versailleské smlouvy se v oblasti Východních kantonů konalo referendum, v němž měli občané vyjádřit názor na politické uspořádání oblasti. Na mnohé obyvatele byl během referenda vyvíjen tlak, jehož účelem bylo získání co nejvíce hlasů pro setrvání oblasti ve federaci s Belgií. Nátlak byl vyvíjen především ze strany vůdce belgické armády Hermana Baltia. Mnohým obyvatelům bylo vyhrožováno, že budou vyhoštěni do Německa, pokud nedají hlas pro Belgii. I proto lze referendum považovat za silně zmanipulované a neobjektivní. Ve 20. letech došlo mezi vládami Německa a Belgie k několika jednáním, která měla umožnit Německu odkoupení oblasti. Tato situace měla zlepšit poválečnou finanční situaci Belgie. Původně mělo jít až o 200 milionů zlatých marek. Do jednání nakonec vstoupila francouzská vláda, která ukončila veškerá jednání. Východní kantony zůstaly součástí Belgie pouhých 20 let, když byly v roce 1940 během druhé světové války přičleněny opět k Německu. Většina obyvatel přičlenění k Německu přivítala, protože se považovala národnostně za Němce. Po porážce Německa v roce 1945 byla oblast opět přičleněna k Belgii. V následujících letech získávaly v oblasti velký vliv belgické federální a valonské regionální úřady, aby tak docházelo k oslabení vlivu Německa i němčiny jako jazyka. V 60. letech byla Belgie rozdělena na čtyři jazykové oblasti, mezi něž patřila Vlámská oblast, Frankofonní oblast, bilingvní město Brusel a germanofonní Východní kantony. Od roku 1973 je pak platné dělení, které se zachovalo dodnes - Vlámský region, Valonský region a Region Brusel-hlavní město jako oficiální územně správní jednotky a Vlámské, Francouzské a Německojazyčné společenství jako jazykové komunity. Legislativu v Německojazyčném společenství pak vykonává parlament, který sídlí v Eupenu a Rada Německojazyčného společenství (německy \"Rat der Deutschsprachigen Gemeinschaft\"). Společenství disponuje rozsáhlou mírou autonomie, především v kulturních a jazykových oblastech, ale je i nadále součástí frankofonního Valonského regionu. V posledních letech se stále častěji objevují návrhy na vznik nového regionu a převod pravomocí Valonského regionu pouze pro Německojazyčné společenství. Velkým zastáncem této politiky je také představitel společenství Karl-Heinz Lambertz.", "section_level": 1}, {"title": "Administrativní dělení.", "content": "Německojazyčné společenství sestává z devíti obcí:", "section_level": 1}, {"title": "Obyvatelstvo.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Demografie.", "content": "1. ledna 2007 žilo v Německojazyčném společenství 73 675 obyvatel, což představuje cca 0,73% populace celé Belgie a hustotu zalidnění 86,3 obyvatel / km. Nejlidnatějším a zároveň hlavním městem je Eupen. Oblasti s výrazně vyšší hustotou zalidnění ve společenství jsou kantony na severu, naopak jižní kantony disponují nižší hustotou zalidnění: Nejvyšší hustotu zalidnění má pak obec Kelmis (577,9 ob. / km), nejnižší obec Büllingen (36,2 ob. / km). Celonárodní průměr Belgie činí 346,7 ob. / km. Ve společenství žije 49,72% mužů a 50,28% žen (celonárodní průměr - muži 48,95%, ženy 51,05%).", "section_level": 2}, {"title": "Vyznání.", "content": "Nejrozšířenějším náboženstvím ve společenství je římskokatolické, které spadá pod Diecézi Lutych. Ta je dále dělena na tři děkanáty a 32 farností. V menší míře se vyskytuje také protestantství.", "section_level": 2}, {"title": "Vláda.", "content": "Společenství má vlastní parlament a vládu, která je jmenována na funkční období 5 let. V čele stojí premiér. Vláda má čtyři ministry:", "section_level": 1}, {"title": "Hospodářství a cestovní ruch.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Severní kantony.", "content": "Oblast čtyř severních kantonů je specifická průmyslem, především zpracováním plastů, hliníku, výrobou čokolády, papírenským průmyslem a strojírenstvím. Velký význam pro rozvoj průmyslu má pak napojení na evropskou silnici E40 a belgickou železniční síť. Mezi turistické pamětihodnosti patří přehrada v Eupenu, významná architektonická budova od Johanna Josefa Couvena, hrnčířské muzeum v Raerenu, dále zámek v Eyneburgu u Kelmisu a mnohé další.", "section_level": 2}, {"title": "Jižní kantony.", "content": "Ekonomiky jižních kantonů jsou rozvíjeny především prostřednictvím zemědělství a dřevozpracujícího průmyslu. Cestovní ruch tvoří velkou část příjmů celé oblasti. Mezi turistické atrakce patří přírodní park Hautes Fagnes, středověký hrad Reuland, přehrada v Bütgenbachu a další.", "section_level": 2}], "src_summary": "Německojazyčné společenství Belgie (také \"Germanofonní společenství Belgie\", , , ) je nejmenší ze tří společenství v Belgii. Německojazyčné společenství se rozkládá pouze v provincii Lutych ve Valonském regionu při státních hranicích s Německem, Nizozemskem a Lucemburskem. Svou polohou je součástí euroregionu Máza-Rýn. I přesto, že má společenství vlastní vládu a parlament, nejedná se o územně samosprávnou jednotku; výkon státní správy spadá pod pravomoce Valonského regionu. Společenství zahrnuje devět z jedenácti obcí tzv. Východních kantonů (německy \"die Ostkantone\"). Hlavním městem společenství je Eupen. Společenstvím v Belgii se rozumí rozdělení země podle jazykového principu na Vlámské, Francouzské a Německojazyčné společenství. Jednotlivá společenství reprezentují na kulturní, společenské a politické úrovni jazykové skupiny obyvatelstva (komunity). Mezi jejich kompetence patří některé regionální záležitosti jako je školství, regionální hospodářský rozvoj nebo energetika. Většina právních úkonů je však vykonávána na úrovni vyšších územních celků (regionů) nebo jsou podřízeny přímo belgické federální vládě v Bruselu. V okolí měst Bleiberg, Welkenraat a Baelen v provincii Lutych je rozšířena němčina, ale oblasti ke společenství nepatří. K Německojazyčnému společenství nepatří ani oblasti v provincii Lucemburk, kde je rozšířena lucemburština, také germánský jazyk. Většina obyvatel společenství hovoří jedním ze západogermánských dialektů němčiny.", "tgt_summary": "The German-speaking Community of Belgium ( , DG; ; ) or Eastern Belgium (; ; ) is one of the three federal communities of Belgium. Covering an area of within the province of Liège () in Wallonia, it includes nine of the eleven municipalities of East Cantons (). Traditionally speakers of Low Dietsch, Ripuarian, and Moselle Franconian varieties, the local population numbers over 77,000—about 0.70% of the national total. Bordering the Netherlands, Germany and Luxembourg, the area has its own parliament and government at Eupen. The German-speaking Community of Belgium is composed of the German-speaking parts of the lands that were annexed in 1920 from Germany. In addition, in contemporary Belgium there are also some other areas where German is or has been spoken (the difference line between German, Dutch, Luxembourgish and Limburgish is very slight since they are all part of the same dialect continuum) that belonged to Belgium even before 1920, but they are not currently officially considered part of the German-speaking Community of Belgium: Bleiberg-Welkenraedt-Baelen in northeastern province of Liège and Arelerland (the city of Arlon and some of its nearby villages in southeastern province of Belgian Luxembourg). However, in these localities, the German language is declining due to the expansion of French.", "id": 2410438}
{"src_title": "Kumys", "tgt_title": "Kumis", "src_document": [{"title": "Výroba a skladování.", "content": "Kumys se vyrábí z kobylího mléka. Na jedno dojení se získá necelý litr. S výrobou kumysů se začíná zpravidla na jaře, kdy má kobyla první hříbě. Klisny se při dojení nepřivazují, protože by pak mléko mělo horší chuť. Dříve se mléko dojilo do \"saby\" (velkého měchu z kobylí kůže) a poté se mléko tlouklo \"bišpekem\" (dřevěná palice). Pokud se mléko nalilo do \"saby\" večer, bylo ráno připraveno k použití (cca 12 hodin). Měch se vyráběl výhradně z kůže klisny, která uhynula přirozenou smrtí a kůže se pak vydělávala ve sraženém kumysu. Jakmile začne být kumys mírně nakyslé chuti, je možné jej konzumovat, ale lepšího výsledku se docílí pokud je několik dní odleželý, ne však příliš dlouho, jelikož se poté zkazí. Kumys by měl být skladován ve stínu a chladu, položený na studené zemi, kde je ochlazován a na víku zase ohříván nahřátou látkou. Výsledná konzistence by měla mít stejnou hustotu jako původně nadojené mléko. Dojení a skladování do \"saby\" je dnes spíše ojedinělé, v hojné míře se využívají plastové nádoby. Dříve se pro převoz kumysu používal \"tursuk\" (kožený vak), dnes jsou však hojně používány plastové láhve nebo kanystry.", "section_level": 1}, {"title": "Chuť.", "content": "Kumys má nakyslou až štiplavou chuť, která se dá srovnat s acidofilním perlivým mlékem. Kumys je výživný a spolu s pečivem tvoří základní stravu pastevců. Řada cizinců má však s jeho strávením potíže. Často je na vině nádoba a způsob jakým je nápoj uchováván (otevřené plastové barely, nalétaný hmyz, apod.). Kumys se slabším obsahem alkoholu (do 1 %), se používá spíše na léčebné účely – bronchitida, chudokrevnost, tuberkulóza (např. v sanatoriu Kníže Josef v Nałęczówě ve východním Polsku).", "section_level": 1}, {"title": "Podávání.", "content": "V minulosti se u Kazachů a Kyrgyzů udržovala tradice podávání kumysu. Například pro hosty byl určen kumys od tříleté klisny, a pro bojovníky zase kumys vyrobený z mléka pětileté klisny, které mělo nahořklou chuť. Lišily se také nádoby, ze kterých se kumys pil: Dnes se v Kyrgyzstánu kumys pije z klasických porcelánových šálků – \"pial\", podobně jako čaj. Např. sibiřští Jakuti ale dodnes pijí kumys z tradičních dřevěných džbánků na třech nožkách zvaných \"čorony\".", "section_level": 1}], "src_summary": "Kumys (mongolsky айраг, kazašsky қымыз, kyrgyzsky кымыз, baškirsky \"ҡымыҙ\" uzbecky a tatarsky qimiz, rusky кумыс) je středoasijský alkoholický nápoj z kvašeného kobylího mléka. Nápoj je široce rozšířen jak ve Střední Asii, tak i v evropské části Ruska.", "tgt_summary": "Kumis (also spelled kumiss or koumiss or kumys, see other transliterations and cognate words below under terminology and etymology - , \"qymyz\") is a fermented dairy product traditionally made from mare's milk but also a variant with donkey milk. The drink remains important to the peoples of the Central Asian steppes, of Huno-Bulgar, Turkic and Mongol origin: Kazakhs, Bashkirs, Kalmyks, Kyrgyz, Mongols, and Yakuts. Kumis was historically consumed by the Khitan, Jurchen, and Han Chinese of North China as well. \"Kumis\" is a dairy product similar to \"kefir\", but is produced from a liquid starter culture, in contrast to the solid \"kefir\" \"grains\". Because mare's milk contains more sugars than cow's or goat's milk, when fermented, \"kumis\" has a higher, though still mild, alcohol content compared to \"kefir\". Even in the areas of the world where \"kumis\" is popular today, mare's milk remains a very limited commodity. Industrial-scale production, therefore, generally uses cow's milk, which is richer in fat and protein, but lower in lactose than the milk from a horse. Before fermentation, the cow's milk is fortified in one of several ways. Sucrose may be added to allow a comparable fermentation. Another technique adds modified whey to better approximate the composition of mare's milk.", "id": 502713}
{"src_title": "Svatá Rozálie", "tgt_title": "Saint Rosalia", "src_document": [{"title": "Život.", "content": "O životě svaté Rozálie toho není mnoho známo. Narodila se kolem roku 1130 na Sicílii do normanské šlechtické rodiny Sinibaldi. Rozálie pravděpodobně nejprve vstoupila do kláštera, ale klášterní život se jí údajně zdál být příliš pohodlný, proto se rozhodla odejít a žít jako poustevnice. Usadila se v jeskyni na Monte Pellegrino poblíž Palerma, kde také zemřela a byla pohřbena křesťany, kteří ji údajně uctívali už za jejího života. V roce 1624 vypukla v Palermu morová epidemie. Podle legendy epidemie ustala poté, co byly ostatky svaté Rozálie přeneseny a pohřbeny v palermském dómu.", "section_level": 1}, {"title": "Kult.", "content": "Svatá Rozálie je patronkou Palerma a ochránkyní proti moru. Její svátek připadá na 15. červenec, kdy byla pohřbena. Dalším památným dnem Rozálie je 4. září, kdy údajně zemřela. Rozáliin kult byl velmi rozšířen především v 17. a 18. století v Itálii a to hlavně na Sicílii, kdy se rozšířil prostřednictvím jezuitského řádu. Nesčetní poutníci vyhledávali poutní místo na Monte Pellegrinu (dodnes jedno z nejnavštěvovanějších poutních míst v celé Itálii). Také hrob v palermském dómě je dodnes navštěvován nesčetnými věřícími. Rozáliin kult se dostal i do Čech a na Moravu. Je jí zasvěceno několik kapliček: hřbitovní kaple sv. Rozálie v Radnicích v Plzeňském kraji, další kaple se nachází v Roudnici nad Labem v Ústeckém kraji, v okrese České Budějovice je poutní kaple sv. Rozálie v Chlumci, v okrese Písek je poutní kaple zasvěcená svaté Rozálii v Bernarticích, barokní kostelík je také v Tuchoměřicích ve Středočeském kraji a kapličky sv. Rozálie v Uhřicích a Vážanech na Vyškovsku v Jihomoravském kraji. Kostel svaté Rozálie se nachází v Horních Věstonicích na Břeclavsku. Ve vsi Radostíně na Vysočině se začátkem září koná pouť sv. Rozálie u kapličky jí zasvěcené.", "section_level": 1}, {"title": "Zobrazování.", "content": "Rozálie je zobrazována jako poustevnice s nepokrytými vlasy, většinou v hnědém oděvu. Na hlavě má věnec bílých růží, v rukou často kříž a umrlčí lebku. Protože byla vzývána jako ochránkyně proti moru, často je znázorňována ve společnosti dalších morových patronů – Rocha, Šebestiána atd.", "section_level": 1}], "src_summary": "Svatá Rozálie (1130 – 4. září 1166) je křesťanská světice uctívaná zejména jako ochránkyně proti nakažlivým nemocem. Podle tradice se narodila na Sicílii do vysoce postavené rodiny. Žila klášterním, později asketickým životem v osamění. Když byly v roce 1624 nalezeny její ostatky, byly převezeny do Palerma, kde poté skončila morová epidemie.", "tgt_summary": "Saint Rosalia (1130–1166), also called La Santuzza or \"\"The Little Saint\"\", and in Sicilian as \"Rusulia\", is the patron saint of Palermo in Italy, and three towns in Venezuela: El Hatillo, Zuata, and Anzoátegui. She is especially important internationally as a saint invoked in times of plague (disease). Today she is being invoked by the citizens of Palermo to protect the city from Covid-19.", "id": 1187567}
{"src_title": "Frederik II. Dánský", "tgt_title": "Frederick II of Denmark", "src_document": [{"title": "Biografie.", "content": "Frederik se narodil jako nejstarší syn, druhý z pěti dětí krále Kristiána III. Dánského a jeho manželky Dorotey Sasko-Lauenburské. Narodil se do neklidné doby, kdy jeho otec byl pro své luteránské vyznání značnou částí obyvatelstva odmítán. Po Kristiánově vítězství v občanské válce, známé jako \"Hraběcí válka\", byl Frederik v roce 1536 jmenován princem následníkem Dánska. V roce 1559 Kristián III. zemřel a Frederik nastoupil na trůn. Měl vojenské sklony a zájem uspořádat ekonomický rozvoj a zvýšit vojenskou moc svého království, především námořní moc v Baltském moři. V roce 1559 dosáhl svého prvního vítězství dobytím Dithmarschenu, regionu vzdorujícího uznat dánskou nadvládu, a to při společné operaci se svým strýcem Adolfem Holštýnsko-Gottorpským. To ho přivedlo k angažmá v Severské sedmileté válce (1563–1570), zbytečném konfliktu s jeho bratrancem Erikem XIV. Švédským, který poškodil jak Dánsko, tak Švédsko. Pro první léta jeho vlády byl charakteristický vzrůst nepřátelství se Švédskem, který vyústil ve výše zmíněný ozbrojený konflikt - Severskou sedmiletou válku. Frederik počítal s podporou početných žoldnéřských německých jednotek, již i získal, ale válka nebyla úspěšná. Z důvodů špatné organizace nemohl uskutečnit útok na Stockholm v roce 1563 a jeho jednotky se musely v zimě stáhnout na jih do Skåne. V roce 1564 převzali iniciativu Švédové, proniknuvše do Norska – jež tak bylo dobyto – a devastovavše také dánské provincie Blekinge a Halland. V létě Frederik získal půjčku na financování obléhání Stockholmu, ale záměr skončil naprostým fiaskem a vojsko muselo odtáhnout. Nový pokus v říjnu opět ztroskotal a Královská rada ztratila trpělivost. Za této situace se Frederik musel obrátit na starého nepřítele svého otce, Pedera Oxe. Peder Oxe dostal od krále důležitá privilegia, včetně participace v Královské radě, a společně s ní převzal vládu. Přiměl šlechtu vzít na sebe část financování dluhů a Rada schválila dvojnásobné zvýšení platby mýtného v Öresundu. Administrativní schopnosti Oxeovy a vypuknutí vnitřních konfliktů ve Švédsku byly rozhodujícími faktory, jež zabránily větší katastrofě pro Dánsko a Norsko. Mír se Švédskem byl uzavřen v roce 1570 ve Štětíně za podmínek, jež nebyly příznivé ani pro jednu stranu. Dánsko zůstalo nejsilnější severskou zemí a byla potvrzena příslušnost sporné provincie Jämtlandu k Norsku. Avšak škody materiální i lidské, jež Dánsko utrpělo ve válce, byly pro Frederikovo království katastrofální, zjevné bylo i omezení námořní moci Dánska. Zahraniční politika, ke které se Frederik II. po konfliktu uchýlil, byla naprostá neutralita, a jeho dobré vztahy s protestantskými mocnostmi se omezily na morální podporu. Od anglické královny Alžběty dostal Podvazkový řád. Obklopil se zkušenými rádci, kteří byli schopni vést království správnou cestou. Dosáhnuv míru, rozhodl se Frederik k budování paláců a zámků. v roce 1567 založil Fredrikstad, první město v Norsku pojmenované na počest krále. Pro kontrolu plavby přes Öresund a pro zajištění příjmů z povolení průjezdu obchodních lodí rozhodl o vybudování největší severské pevnosti Kronborgu; byla vystavěna v letech 1574–1584 díky nárůstu poplatků z Öresundu. Šlechta mu postoupila různé pozemky v Dánsku, takže král mohl sjednotit řadu osobních majetků. V roce 1560 získal Hillerødsholm v Hillerødu na severu ostrova Sjælland; zde pak inicioval stavbu zámku Frederiksborg. Byl milovníkem slavností, vína a lovu., stejně jako věd a umění. Byl rovněž patronem slavného astronoma Tychona Brahe. Frederik II. zemřel v klášteře Antvorskov 4. dubna roku 1588 ve věku 53 let. Anders Sørensen Vedel, kněz odpovědný za pohřeb, řekl při obřadu, že smrt byla způsobena alkoholismem, který krále sužoval. Pochován byl v katedrále v Roskilde, místě posledního odpočinku dánských králů; zde odpočívá dodnes.", "section_level": 1}, {"title": "Manželství a potomci.", "content": "V roce 1571 přibyla na návštěvu do Kodaně teta Frederika II., Alžběta Dánská se svým manželem, meklenburským princem Ulrichem III. a čtrnáctiletou dcerou Žofií, o kterou se Frederik zajímal. K uzavření manželství bylo zapotřebí vyjádření teologické fakulty Kodaňské university, neboť příští snoubenci byli blízce příbuzní (Žofiina matka a Frederikův otec byli po otci sourozenci, třebaže měli každý jinou matku). Povolení bylo uděleno a po krátkých zásnubách bylo manželství uzavřeno. Svatba Frederika a Žofie se konala 20. července roku 1572 v Kodani a následujícího dne byla nová dánská královna v katedrále Panny Marie v Kodani korunována. Sňatek byl – tak jako většina svazků v té době – sjednán z dynasticko-politických důvodů. Přes to i přes velký věkový rozdíl mezi manželi (23 let) bylo jejich manželství šťastné. Královna často doprovázela manžela na cestách po zemi a věnovala se především rodinnému životu. Král, který se podepisoval \"\"FS\"\", tvrdil, že to neznamená \"Fredericus Secundus\", ale \"Fredericus & Sophia\". Z manželství a Frederika II. a Žofie vzešli následující potomci:", "section_level": 1}], "src_summary": "Frederik II. Dánský (1. července 1534, Haderslev, Dánsko – 4. dubna 1588, Slagelse) byl dánský a norský král (1559–1588). Jeho panování je charakterizováno růstem královských financí, jenž mu dovolil budovat zámky a paláce.", "tgt_summary": "Frederick II (1 July 1534 – 4 April 1588) was King of Denmark and Norway and Duke of Schleswig from 1559 until his death.", "id": 2117606}
{"src_title": "Mongolská kuchyně", "tgt_title": "Mongolian cuisine", "src_document": [{"title": "Ingredience.", "content": "Mongolští kočovníci stále žijí z produktů zvířat, jako je hovězí dobytek, ovce, koně, kozy, velbloudi, jaci a také divoká zvěř. Maso se buď uvaří do polévek či knedlíčků (chušúr), nebo se usuší na zimu (\"borts\"). Mongolská strava obsahuje mnoho živočišného tuku, který byl hlavně v minulosti důležitý pro Mongoly k překonání chladné zimy (až -40° C) a tvrdé práce. Mléko a smetana (hlavně kobylí či kravské) sloužily k výrobě různých nápojů, stejně tak jako k výrobě jogurtů či sýrů. Oblíbenými obilovinami jsou ječmen a rýže. Z ječmenné mouky se nejčastěji připravují nudle, těsto na knedlíčky či ječmená kaše. Nudle se tradičně přidávají do polévek, nebo do různých směsí masa, popřípadě i zeleniny. Vzácněji se používá i zelenina – například brambory, zelí, vodnice, cibule nebo česnek (kterým se také pokrmy dochucují).", "section_level": 1}, {"title": "Tradiční pokrmy.", "content": "Většina tradičních jídel je tvořena masem. Mongolové vaří mnoho druhů knedlíčků či placek z ječmenné mouky plněných masem. Chušúr jsou velké smažené knedlíky plněné výhradně skopovým masem. Dalším typem knedlíků jsou buuz, malé knedlíčky plněné masem a vařené v páře, nebo banš, masové knedlíčky vařené ve vodě. Maso se také často dusí (\"cuivan\", \"budaatai huurga\"), nebo přidává do nudlových polévek (\"guriltai šol\"). \"Cuivan\" je nudlová směs se zeleninou a masem. Nejpozoruhodnější způsob přípravy jídla je využíván hlavně při oslavách kdy se maso (společně se zeleninou) připraví na nahřátých kamenech. Buď se použije jehněčí maso (\"chorchog\") nebo vykostěný svišť či koza, do kterých se kameny nakladou (\"boodog\"). Poté co se mléko zbaví smetany (\"öröm\"), připravují se z něj sýry (\"byaslag\"), sušený tvaroh (\"aaruul\"), jogurty a kefíry. Tradičním dezertem je smažené těsto \"boorcog\", podobné koblihám.", "section_level": 1}, {"title": "Tradiční nápoje.", "content": "Typickým mongolským nápojem je \"ajrag\" (kumys), což je zkvašené kobylí mléko nakyslé chuti s nízkým obsahem alkoholu. Dalším oblíbeným nápojem je slaný mléčný čaj (\"süütei tsai\"), lehký mléčný likér (shimiin arkhi) či různé kefíry a jogurtové nápoje. V důsledku ruského vlivu je zde oblíbená vodka či jiné obilné destiláty.", "section_level": 1}], "src_summary": "Mongolská kuchyně (mongolsky: Монгол хоол) je vzhledem k stepním podmínkach, ve kterých Mongolové postaletí žili, velmi strohá a jednoduchá. Nejvíce využívá produktů z masa, mléčných výrobků a živočišných tuků. Využití zeleniny i různého koření je omezeno. Vzhledem k blízké zeměpisné poloze i hlubokými historickými vazbami mezi Čínou a Ruskem je mongolská kuchyně ovlivněna čínskou a ruskou kuchyní méně než by se dalo čekat.", "tgt_summary": "Mongolian cuisine predominantly consists of dairy products, meat, and animal fats. The most common rural dish is cooked mutton. In the city, steamed dumplings filled with meat—\"buuz\"— are popular. The extreme continental climate of Mongolia has influenced the traditional diet. Use of vegetables and spices are limited. Due to geographic proximity and deep historic ties with China and Russia, Mongolian cuisine is also influenced by Chinese and Russian cuisine.", "id": 259296}
{"src_title": "Mauritánská železnice", "tgt_title": "Mauritania Railway", "src_document": [{"title": "Výstavba.", "content": "Trať byla vybudována z iniciativy francouzské koloniální správy Francouzské západní Afriky, kterou vyvolaly objevy bohatých nalezišť železné rudy v okolí horského masivu \"Kidjat Idždil\". Přípravné práce na výstavbě, které započaly v r. 1940, přerušila druhá světová válka a byly obnoveny v r. 1952. Stavbu investovala akciová společnost \"Société Anonyme des Mines de Fer de Mauritanie\" (MIFERMA), která přijala formální rozhodnutí o zahájení výstavby 21. března 1960. První kilometr byl slavnostně uveden do provozu 5. března 1961 a stavba byla dokončena 25. března 1963. Slavnostní zahájení provozu na celé trati se uskutečnilo až 16. června 1963 za účasti mauritánského prezidenta, přestože kolaudace proběhla 21. dubna a první vlak tratí projel již 1. června. V r. 1974 byla trať znárodněna jako součást majetku společnosti MIFERMA a její správa přešla pod státní podnik \"Société Nationale Industrielle et Minière\" (SNIM). V letech 1976 až 78 se trať stala cílem útoků a sabotáží ozbrojenců fronty Polisario. V nejbližších letech se plánuje modernizace trati, aby se zvýšila její využitelnost, a rovněž vybudování nové vlečky do povrchového dolu Guelb al-Aouj.", "section_level": 1}, {"title": "Tunel Šúm.", "content": "Trasa byla projektována tak, aby vedla mauritánským územím podél hranice se Západní Saharou. Trať vede od Atlantského oceánu východně až ke zlomu hranice poblíž města \"Šúm\" (Choum) a tam se stáčí na sever. V tomto zlomu byla trasa původně projektována v úpatí horského útesu, které ovšem leží na území Západní Sahary, tehdy spravované Španělskem. Francouzi a Španělé nenalezli dohodu, která by umožnila exteritoriální vedení železnice, údajně kvůli nadneseným španělským požadavkům. Proto musel být vybudován útesem tunel, který leží na mauritánské straně hranice. Tunel, který vede ve značném spádu žulovým masivem, je 1 893 m dlouhý a byl nazván památníkem evropské blbosti v Africe. Když v r. 1976 jižní část Západní Sahary připadla na krátkou dobu Mauritánii, byl v r. 1978 vybudován obchvat tunelu v délce 5 km, který vede relativně rovnou pouští. Od toho roku není tunel v provozu.", "section_level": 2}, {"title": "Popis.", "content": "Na trati jsou 2 nádraží (mimo vleček k dolům a přístavu) a 7 zastávek, které jsou ve vzdálenostech zhruba 60 km. Trať nemá automatické zabezpečení, řízení provozu je zajišťováno vysílačkami. Nejmenší poloměr oblouku je 1 000 m, největší podélný sklon 5 ‰. Průměrná rychlost vlaků je 38 km/h. Ročně se po trati přepraví asi 14 miliónu tun nákladu a její roční výkon je 16,6 miliardy tunokilometrů.", "section_level": 1}, {"title": "Provoz.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Vlaky.", "content": "Na trati je provozována především nákladní doprava železné rudy. Nákladní vlaky, které patří k nejdelším na světě, jsou dlouhé až 2,5 km a skládají se z 200 až 210 vozů s nákladem 84 t na každém z nich při osovém zatížení brutto 26 t. Nákladní vlaky, doplněné služebními vagóny, jsou provozovány denně (3 v každém směru) a jsou taženy 3 až 4 dieselelektrickými lokomotivami General Motors EMD SD40 o výkonu 2 430 kW. Některé vlaky jsou kvůli přepravě automobilů provozovány jako smíšené a jsou doplněny doprovodnými osobními vozy (I. a II. třída). Jednou až dvakrát ročně jsou ze Šúmu do Zouaretu vypravovány tzv. pouštní vlaky; jde o osobní vlaky pro turisty, které jsou taženy staršími dieselovými lokomotivami CC Alsthom. V červenci 2018 dostala železnice nové přírůstky do vozového parku. Jedná se o 3 osobní vozy Českých drah řady B249, které už nejsou potřebné. Prodej vozů zařídila česká obchodní firma SSS Trade s.r.o..", "section_level": 2}, {"title": "Údržba.", "content": "Provoz této extrémní trati vyžaduje značnou údržbu, která je zabezpečována speciálními pracovními četami. Jejich základny jsou od sebe vzdáleny cca 150 km a jejich hlavním úkolem je odstraňování navátého písku, což se provádí především ručně lopatami. Kromě toho je správa trati vybavena speciálním vlakem, který trať pravidelně projíždí a zametá písek z kolejí, a dále automatickou podbíječkou.", "section_level": 2}], "src_summary": "Mauritánská železnice je jedinou železniční tratí v Mauritánii. Jedná se jednokolejnou trať normálního rozchodu o délce 704 km. Spojuje povrchové doly na železnou rudu v oblasti \"Zouérat\" s přístavem Nuadhibú. Je provozována \"Société Nationale Industrielle et Minière\" (Státní průmyslový a důlní podnik).", "tgt_summary": "The Mauritania Railway is the national railway of Mauritania. Construction of the line began in 1960, with it opening in 1963.. It consists of a single, railway line linking the iron mining centre of Zouerate with the port of Nouadhibou, via Fderik and Choum. The state agency \"Société Nationale Industrielle et Minière\" (National Mining and Industrial Company, SNIM) controls the railway line. Since the closure of the Choum Tunnel, a section of the railway cuts through the Polisario Front-controlled part of the Western Sahara ().", "id": 356659}
{"src_title": "Frederik I. Dánský", "tgt_title": "Frederick I of Denmark", "src_document": [{"title": "Biografie.", "content": "Frederik se narodil jako nejmladší, páté dítě (čtvrtý syn) dánského krále Kristiána I. a jeho manželky Dorotey Braniborské; dva nejstarší bratři však zemřeli ještě jako nemluvňata. K moci se dostal v důsledku povstání kléru a šlechty, jehož důsledkem bylo vyhnání jeho synovce Kristiána II. Musel překonat řadu bouří a povstání, které odmítaly uznat jeho vládu. Třebaže byl katolík, dovolil svobodu vyznání a příchod luteránství do svých zemí.", "section_level": 1}, {"title": "Vévoda šlesvicko-holštýnský.", "content": "Frederik byl nejoblíbenějším a preferovaným synem své matky, která byla v posledních letech života Kristiána I. guvernérkou Šlesvicka-Holštýnska. Podle privilegií, jež Kristián I. zemi udělil, si mohli její obyvatelé zvolit sami po jeho smrti nového vévodu mezi královými syny. Královna matka rozhodla o tom, že vévodství budou rozdělena na dvě části mezi oba syny, poskytnuvši Frederikovi právo prvního výběru. Frederik si zvolil část se zámkem Gottorp, zatímco jeho starší bratr Jan I. Dánský, král Kalmarské unie, měl sídlo v městě Bad Segeberg. Podle dohody Kristiána I. se šlesvicko-holštýnskými stavy vévodství byla nedělitelná, takže oficiálně fungovali Frederik a Jan jako spoluvládci – k oficiální volbě došlo 12. prosince 1482. V roce 1500 přesvědčil Frederik svého bratra krále Jana, aby dobyli Dithmarschen, regionu de iure pod svrchovaností Holštýnska, de facto však fungujícího jako nezávislá rolnická republika. Podařilo se jim sebrat velké vojsko sestávající z jednotek nejen z obou vévodství, ale z celé Kalmarské unie a z německých žoldnéřů. Expedice však ztroskotala v bitvě u Hemmingstedtu, kde byla třetina jednotek ztracena. Po smrti Frederikova bratra Jana v roce 1513 část dánské šlechty odmítla jako krále Janova syna Kristiána a nabídla korunu Frederikovi, ale nakonec byl Kristián uznán jako král, ovšem až po kompromisních jednáních, jejichž výsledky poskytly šlechtě a duchovenstvu zvýšení jejich moci, zatímco moc krále byla oslabena. V tomtéž roce byl král Kristián jmenován vévodou šlesvicko-holštýnským, děliv se s Frederikem o moc. V roce 1521 císař Karel V., Kristiánův strýc, jmenoval Kristiána jediným vévodou holštýnským, vyvolav tak roztržku mezi králem a vévodou Frederikem. Avšak v srpnu roku 1522 se Kristián poté, co se vzdal svých práv, s Frederikem smířil. Reformy podporující protestantismus, které Kristián II. zaváděl proti dánskému kléru, vyvolaly nespokojenost v zemi. Jutští biskupové a někteří šlechtici se sešli v březnu roku 1523 ve Viborgu, kde se shodli na tom, že vyženou krále ze země a budou hledat podporu u jeho strýce, vévody Frederika. S touto podporou Frederik vyhlásil 8. března Kristiánovi II. válku. Kristián odmítl bojovat se svými poddanými a 13. dubna téhož roku opustil zemi. Tentýž den byl Frederik jmenován novým králem Dánska a 7. srpna byl korunován.", "section_level": 1}, {"title": "Král Dánska a Norska.", "content": "První roky Frederikovy vlády nebyly šťastné. Měšťanstvo a rolnictvo zůstalo věrné Kristiánovi II. V letech 1524 a 1525 vypukla povstání v Jutsku a ve Skåne. Města Malmö a Kodaň, odmítající uznat Frederika, byla podrobena v roce 1525. Søren Norby, místodržitel na ostrově Gotland, shromáždil vojsko o 8000 mužích, vylodil se ve Skåne a obsadil hrad Helsingborg. Frederik v odpověď poslal \"Johan Rantzaua\", který rebely v Lundu a v Bunketofte porazil. Kristián II., pobývající v Nizozemí, podnikl osobně v roce 1531 do Norska nezdařilou vojenskou výpravu, jejímž výsledkem bylo jeho zajetí v tomtéž roce. Třebaže Frederik přislíbil Kristiánovi podmíněnou svobodu, porušil svůj slib a rozhodl 30. července roku 1532 o jeho uvěznění na hradě Sønderborg. Třebaže Frederik ve své smlouvě s biskupy slíbil chránit katolickou víru proti protestantismu, ve skutečnosti povolil svobodu vyznání. Významným krokem v tomto směru bylo jmenování významného luteránského kazatele Hanse Tausena svým kaplanem a výchova Frederikova syna Kristiána v luteránství. Frederik se vzdal dědičných nároků na opětné nastolení Kalmarské unie, která zahrnovala vedle dánského a norského trůnu i trůn Švédska a která se definitivně rozpadla po svržení Kristiána II. Udržoval dobré vztahy se švédským králem Gustavem I., stejně jako s hanzovními městy (především Lübeckem), původně nepřáteli Kristiána II. Po dobu většiny svého vlády sídlil Frederik na zámku v Gottorpu, své vévodské rezidenci, a navštěvoval Dánsko pouze v nejnutnějších případech. Nikdy nebyl v Norsku a nebyl zde ani korunován, takže užíval titul \"volený král Norska\". Protože oba jeho rodiče byli Němci, předpokládá se, že se nikdy nenaučil dánsky. Zemřel na hradě v Gottorpu 10. dubna roku 1533 ve věku 61 let. Jeho ostatky byly převezeny a pohřbeny v katedrále ve Šlesviku.", "section_level": 1}, {"title": "Manželství a potomci.", "content": "V roce 1502 se oženil s patnáctiletou Annou Braniborskou, dcerou braniborského kurfiřta Jana Cicerona. Z manželství vzešli dva potomci: V roce 1518, po smrti své první manželky, se oženil znovu, tentokrát s Žofií Pomořanskou, dcerou vévody \"Bohuslava Pomořanského\". Z tohoto manželství se narodilo šest dětí:", "section_level": 1}], "src_summary": "Frederik I. Dánský (7. října 1471 Haderslevhus – 10. dubna 1533 Gottorf) byl v letech 1523–1533 dánský a norský král.", "tgt_summary": "Frederick I (7 October 1471 – 10 April 1533) was the king of Denmark and Norway. His name is also spelled \"Frederik\" in Danish and Norwegian, \"Friedrich\" in German and \"Fredrik\" in Swedish. He was the last Roman Catholic monarch to reign over Denmark, when subsequent monarchs embraced Lutheranism after the Protestant Reformation. As king of Norway, Frederick is most remarkable in never having visited the country and was never crowned as such. Therefore, he was styled \"King of Denmark, the Vends and the Goths, elected King of Norway\".", "id": 2268586}
{"src_title": "Ostencovití", "tgt_title": "Triggerfish", "src_document": [{"title": "Anatomie a stavba těla.", "content": "Ostencovití mají velice oválné a komprimované (slisované) tělo. Hlava je velká, zakončena malým ústním otvorem s velmi silnými zuby, které jsou přizpůsobené k drcení ulit a korálů. Spodní čelist se skládá ze čtyř zubů na každé straně, zatímco horní čelist obsahuje sadu dalších šesti destičkových zubů. Kromě zubů se chrání také malými ocasními trny, které mohou poškrábat a zranit jiné ryby nebo dokonce člověka. Oči jsou malé, v horní části hlavy, daleko od úst a fungují nezávisle na sobě, každé oko se může pohybovat jiným směrem. Přední hřbetní ploutev je tvořena ze tří ostnů, z nichž první je nejdelší a nejsilnější. Dostali podle nich i své pojmenování. Ostny fungují jako ochrana před predátory. První osten je uzamčen do druhého a pomocí třetího jej může opakovaně vystřelovat do vzpřímené polohy. Působí tak větší a pro predátora by tudíž bylo obtížné jej spolknout. Řitní a zadní hřbetní ploutve jsou schopné vlnit se ze strany na stranu, což pomáhá rybě plout pomaleji. Srpkovitou ocasní ploutev používají ostencovití pouze v případě úniku před nebezpečím. Většina ostencovitých dorůstá délky 20-50 centimetrů, některé druhy mají však až jeden metr (\"Pseudobalistes naufragium\"). Jsou velice pestře zbarveni. Mezi základní barvy patří modrá, žlutá, oranžová, bílá, černá, šedá a hnědá. Na těle mají propracované ornamenty, které obsahují skvrny a čáry. Barevné schémata jim umožňují dobře splynout s místem, ve kterém se vyskytují.", "section_level": 1}, {"title": "Chování.", "content": "Ostencovití se vyskytují především v mělkých vodách a podél korálových útesů. Jsou to agresivní ryby, které chrání své teritorium, především pokud jde o samice, které hlídají své jikry. Mohou napadnout také potápěče, pokud se pohybuje na jejich teritoriu. Kousnutí může být bolestivé, nikoliv však smrtelné. Většinou žijí samostatně, ale vzhledem k tomu, že hledají potravu na stejných místech, bývají často považováni za skupinu. Během dne jsou neustále v pohybu, zpomalují až v noci, kdy hledají úkryt v písku, do kterého se schovávají před predátory.", "section_level": 1}, {"title": "Rozmnožování.", "content": "Samci ostencovitých migrují na svá tradiční místa, kde probíhá tření, která si důkladně chrání před ostatními samci, protože bez vlastního území by neměli ke tření šanci. Území samce slouží k rozmnožování a péči o mláďata. Většina samčích teritorií se nachází nad písčitým mořským dnem nebo skalním útesem. Na každém teritoriu je více než jedna samice a samec se tře s každou z nich. Na ostrově Izu v Japonsku má jeden druh ostencovitých (\"Xanthichthys mento\") na svém teritoriu ve stejnou dobu až tři samice, se kterými se postupně tře.", "section_level": 2}, {"title": "Péče o mláďata.", "content": "Samice v období tření klade velké množství vajíček, z kterého ale přežije jen malý počet. O jikry se stará samec i samice. Samice je v bezprostřední blízkosti jiker, chrání je a fouká na ně vodu, aby je dobře zásobovala kyslíkem. Samec je ve větší vzdálenosti a chrání samičku i jikry před případným nebezpečím. Po vylíhnutí jsou mláďata stále v ohrožení, protože představují chutnou potravu pro větší ryby. Dospělosti se dožije jen málo z nich.", "section_level": 3}, {"title": "Potrava.", "content": "Ostencovití jsou masožravci. Velkou část jejich potravy tvoří krabi, krevety, mořští ježci, červi a jiní bezobratlí. Dále jí mušle, které dokáží rozdrtit pomocí svých silných zubů. Můžeme je také vidět jíst jiné menší ryby, které neloví, ale pokud najdou mrtvé tělo ryby, sní ji. Potravu vyhledávají na dně oceánů a moří, kdy pomocí vody, kterou vystřelují z úst, odstraňují písek, ve kterém se většinou jejich potrava nachází.", "section_level": 2}, {"title": "Chov ostencovitých.", "content": "Ostencovití jsou také chováni v akváriích. Jsou ovšem velmi nároční, nedoporučují se proto začátečníkům. Bývají agresivní vůči ostatním rybám, z toho důvodu je lepší chovat je samostatně, v páru s dalším ostencem nebo stejně velkými rybami, záleží na druhu ostencovitého. Potřebují velké nádrže s prostorem pro plavání a úkryt. Často se stává, že ostencovití útočí na vybavení akvária, především na ohřívače akvária, topítka, korály. Je důležité krmit je 3 až 5× denně pestrou stravou.", "section_level": 1}], "src_summary": "Ostencovití (\"Balistidae\") je čeleď mořských paprskoploutvých ryb z řádu čtverzubci (\"Tetraodontiformes\"). Ostencovití se vyskytují v tropických mořích celého světa, v menší míře zasahují i do moří subtropů a mírného pásu. Je známo asi 40 druhů ve 12 rodech.", "tgt_summary": "Triggerfishes are about 40 species of often brightly colored fish of the family Balistidae. Often marked by lines and spots, they inhabit tropical and subtropical oceans throughout the world, with the greatest species richness in the Indo-Pacific. Most are found in relatively shallow, coastal habitats, especially at coral reefs, but a few, such as the oceanic triggerfish (\"Canthidermis maculata\"), are pelagic. While several species from this family are popular in the marine aquarium trade, they are often notoriously ill-tempered.", "id": 1932389}
{"src_title": "Měšek I. Křivonohý", "tgt_title": "Mieszko IV Tanglefoot", "src_document": [{"title": "Předkové.", "content": "Měšek přišel na svět mezi lety 1131 až 1146, kdy musel jeho otec do exilu. Byl druhým synem polského seniora Vladislava II. Vyhnance a jeho ženy Anežky Babenberské, vnučce císaře Jindřicha IV. Jeho předci byli mimo Sálských i Přemyslovci, díky svazku jeho pradědečka Vladislava I. Hermana s Juditou Přemyslovnou, s Rurikovci, díky svazku jeho dědečka Boleslava III. Křivoústého se Zbyslavou Kyjevskou, dcerou Svjatopolka II. Izjaslaviče a dokonce i Arpádovci, díky svazku jeho prapradědečka Vratislava II. s Adlétou Uherskou, dcerou Ondřeje I. Uherského.", "section_level": 1}, {"title": "Život.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Mládí.", "content": "Kdy se Měšek narodil, není známo? Badatelé navrhují tato data: 1131, kolem roku 1138 a mezi lety 1138 až 1141.", "section_level": 2}, {"title": "Ve vyhnanství.", "content": "Jeho otec Vladislav II. Vyhnanec byl i se svými syny vyhnán v roce 1146. Po vyhnání se otci nepodařilo získat podporu Vladislava II. a do Polska se nevrátil ani s pomocí Konráda III. Měšek tak trávil své mládí na hradě Altenburg v Německu. U panovníka překvapivě studoval v klášterní škole v Michaelsbergu u Bamberku.", "section_level": 2}, {"title": "Návrat do Slezska.", "content": "Synové Vladislava II. Vyhnance se u římských králů prosadili až v roce 1163. Tehdy se Fridrichovi I. Barbarossovi konečně podařilo Boleslava I. Vysokého do Slezského knížectví. Tehdejšímu seniorovi Boleslavovi IV. Kadeřavému se však podařilo ovládnout některé důležité hrady ve Slezsku. V roce 1166 se však Měškovi a jeho bratru Boleslavovi podařilo tyto hrady ovládnout. Po návratu není zcela jasná Měškova pozice, zda byl podřízeným spoluvládcem Boleslava či jen vládl v oblasti Ratibořska a Těšínska.", "section_level": 2}, {"title": "Knížetem Ratibořským.", "content": "Jeho pozice se vyjasnila v roce 1172. Tehdy se společně synovcem Jaroslavem Opolským vzpouřil proti Boleslavovi I. Vysokému. Boleslav utekl k císaři Barbarossovi. Tentokrát se Barbarossa rozhodl pomoci Boleslavovi silou, aby se vrátil do Slezska. Boleslav IV. Kadeřavý vyslal do Říše svého bratra Měška III. Starého s osmi tisíci hřivnami stříbra. Boleslav se vrátil do Slezska, ale vydělil Měškovi Ratibořsko a Jaroslavovi Opolskému Opolsko. Jedním z prvních vladařských skutků, byla svatba s Ludmilou, pravděpodobně z přemyslovského rodu.", "section_level": 2}, {"title": "Bytomsko a Osvětimsko.", "content": "V roce 1177 byla vzpoura proti seniorovi Měškovi III. Starému. Na straně vzbouřenců stál i bratr Boleslav I. Vysoký. Na straně Měška stál i Měšek Křivonohý a Jaroslav Opolský, kterému s e Boleslava podařilo porazit. I přes porážku Boleslava vzbouřenci vyhráli a novým seniorem se stal Kazimír II. Spravedlivý. Měšek III. Starý musel utéct do Ratiboře, za svým synovcem Měškem Křivonohým. Kvůli tomu, se zdálo, že bude jen otázkou času, kdy Kazimír zaútočí na Ratibořsko. Kazimír se však chtěl s Měškem domluvit a podařilo se mu s Měškem a udělil mu Osvětimsko, Bytomsko a Seveřsko ,vydělené z Malopolska.", "section_level": 2}, {"title": "Podpora Měška Starého.", "content": "Kazimír II. Spravedlivý zemřel 5. května 1194. Měšek Křivonohý se i se synovcem Jaroslavem Opolským se znovu rozhodli podporovat Měška III. Starého. Jeho šance na Krakov byla velká, jelikož synové Kazimíra: Lešek I. Bílý a Konrád I. Mazovský nebyli ještě dospělí. Leška a Konráda podporovala malopolská, mazovská a sandoměřská. V roce 1195 došlo k doposud nejkrvavější bitvě u řeky Mozgawy, která se konala 13. září 1195. První fáze bitvy byla pouze v režii velkopolského vojska. Tam zemřel Měškův syn Boleslav a sám Měšek byl zraněn. Druhá fáze bitvy skončila vítězství Slezanů. I přes vítězství, to bylo jen vítězství prestiže, protože vítězství nemělo prakticky žádnou váhu. Měškovi se i přesto podařilo získat krakovský stolec.", "section_level": 2}, {"title": "Opolským knížetem.", "content": "22. března 1201 zemřel Jaroslav Opolský. Na několik měsíců se Opolským knížetem stal Boleslav I. Vysoký. Když i on zemřel, knížectví převzal jeho jediný syn Jindřich I. Bradatý. Situaci využil Měšek, který dobyl Opolsko, které se tak trvalo stalo součástí Opolsko-ratibořského knížectví.", "section_level": 2}, {"title": "Seniorem.", "content": "9. června 1210 vydal papež Inocenc III. bulu, kde obnovuje testament Boleslava III. Křivoústého. Podle tohoto testamentu, měl trůn dostat právě Měšek Křivonohý. Hnězdenský arcibiskup Jindřich Kietlicz kvůli tomu svolal sněm na kterém se účastnili Jindřich I. Bradatý, Lešek I. Bílý a Konrád I. Mazovský, kde Leška uznali za krakovského knížete. Měšek na sněmu nebyl přítomen, společně s Griffitami dobýval Krakov. Využít této situace se mu nepodařilo, protože 16. května 1211 umírá.", "section_level": 2}, {"title": "Rodina.", "content": "V roce 1178 si vzal Měšek za ženu Ludmilu († po 20. 10. 1210), z neznámého rodu. Manželé měli pět dětí:", "section_level": 1}], "src_summary": "Měšek I. Křivonohý (polsky \"Mieszko I Plątonogi\", † 16. květen 1211) byl slezský údělný kníže pocházející z rodu Slezských Piastovců. V letech 1210 až 1211 byl pak polským seniorem.", "tgt_summary": "Mieszko IV Tanglefoot () (ca. 1130 – 16 May 1211) was Duke of Kraków and High Duke of Poland from 9 June 1210 until his death one year later. He was also Duke of Silesia from 1163 to 1173 (with his brother as co-ruler), Duke of Racibórz from 1173, and Duke of Opole from 1202. His nickname \"Tanglefoot\" (Plątonogi) appeared in the chronicles from the 14th and 15th centuries. From \"Rocznik Sędziwoja\", annals written in the mid-fifteenth century, the entry for the year 1192: \"\"Cracovia civitas devastata est a Mescone loripede dicto Platonogy nepote ducis Kazimiriensis filio Wladislai exulis\"\" (en: \"The city of Kraków was devastated by Mieszko the bandy-legged, called Platonogy, nephew of Duke Casimir, son of Władysław the Exile\").", "id": 2265425}
{"src_title": "Kryštof III. Bavorský", "tgt_title": "Christopher of Bavaria", "src_document": [{"title": "Původ.", "content": "Kryštof se narodil jako poslední, sedmý, avšak jediný do dospělosti přeživší potomek hornofalckého kurfiřta \"Jana Wittelsbacha\" († 1443) a jeho první manželky \"Kateřiny Pomořanské\" († 1426), dcery pomořanského vévody Vartislava VII. z dynastie Greifen, sestry dánského krále Erika VII. Kryštof se narodil pravděpodobně v Neumarktu v Horní Falci, některé prameny však uvádějí i Helsingborg v Dánsku. Vychován byl na dvoře římského krále Zikmunda Lucemburského, neboť jeho otec byl spojencem Zikmundovým v jeho válkách s českými husity. Kryštofova matka byla sestrou Erika Pomořanského, pomořanského vévody, který jako Erik I. panoval od roku 1449 v Pomořansku a před tím byl králem Kalmarské unie v Dánsku (jako Erik VII.), ve Švédsku (jako Erik IX.) a v Norsku (jako Erik III.) Stejně jako Erik i Kryštofova matka byla po přeslici pravnučkou Valdemara IV. Atterdaga († 1375), posledního dánského krále z dynastie Estridsenů (nepočítaje v to královnu Markétu I. Dánskou, jež v Dánsku panovala do roku 1412).", "section_level": 1}, {"title": "Vláda.", "content": "Když v Dánsku, Švédsku a Norsku - zemích Kalmarské unie - došlo pro všeobecnou nespokojenost s vládou Erika VII. k jeho sesazení s trůnu, sněm dánského království se obrátil na Kryštofa jako na dalšího pokračovatele dánské královské linie s nabídkou královské koruny a on v roce 1439 přijel do Dánska a stal se jeho guvernérem. V roce 1440 jmenován králem a 9. dubna roku 1440 korunován jako Kryštof III. Po dánské volbě poslal vyslance do Švédska, aby tam navázali vztahy se švédským sněmem; ve Švédsku byl guvernérem Karel Knutsson, který to akceptoval a Kryštof byl 13. září roku 1441 zvolen králem Švédska a den nato v Uppsale korunován. Následujícího roku 1442 byl zvolen i králem Norska. Po překonání odporu posledních stoupenců Erika a potlačení povstání v Jutsku (1441) byl v roce 1443 korunován i králem Norska, přijav současně titul \"nordic archrex\". V tomtéž roce, po smrti otce, převzal vládu v Horní Falci (\"Pfalzgraf von Neumarkt in der Oberpfalz\"). Po převzetí vlády narovnal Kryštof vztahy s Hanzou, potvrdiv její dřívější privilegia, i s církví a s panovníkem Holštýnského vévodství hrabětem Adolfem VIII., jemuž udělil v léno šlesvické vévodství. Vláda krále byla omezená, oslabená nesnadnou spoluprací s mocnými rody všech tří království; v té situaci se král v počátcích svého panování snažil o zachování rovnováhy mezi všemi třemi zeměmi, později však podporoval dominanci Dánska. Napomáhal rovněž rozvoji měst, zvláště Kodaně. Za jeho vlády bylo nově kodifikováno švédské právo (\"\"Kristoffers Landslag\"\"). Ke konci jeho vlády se znovu projevily diskrepance s hanzovní ligou a předpokládá se, že Kryštof plánoval spojit se s různými německými knížaty se záměrem zaútočit na Lübeck. Pravděpodobně plánoval i válku proti Rusku. Kryštof nabídl Švédům vrátit ostrov Gotland, kde se usadil Erik Pomořanský, který odtud podnikal pirátské výpravy a nikdy s králem Kryštofem nesouhlasil. Kryštof se opakovaně musel vyrovnávat s komplikovanou vnitrostátní situací; kvůli vzrůstající nespokojenosti ve Švédsku svolal počátkem roku 1448 sněm do Jönköpingu. 5. nebo 6. ledna v Helsingborgu nenadále zemřel, nezůstaviv dědiců. Byl posledním potomkem Valdemara IV. Atterdaga; jeho nástupce Kristián I. položil základy nové Oldenburské dynastie. Rod Wittelsbachů, k němuž Kryštof náležel, se vrátil na trůn Švédska v roce 1654.", "section_level": 1}, {"title": "Manželství.", "content": "12. září roku 1445 se v Kodani oženil s Doroteou Braniborskou, nejmladší ze tří dcer (jediný syn zemřel při narození) braniborského markraběte \"Jana\", zvaného \"Alchymista\", a jeho manželky vévodkyně \"Barbary Anhaltské\"; její nejstarší sestra Barbara (1423-1481) byla provdaná \"vévodkyně milánská\" a Alžběta (1425-1465) byla provdaná \"vévodkyně pomořská\". Z krátkého (dva roky a tři měsíce) manželství se nenarodil žádný potomek. Kryštof zemřel 5. ledna roku 1448 v Helsingborgu a byl pochován v katedrále v Roskilde. Po jeho smrti se jeho vdova z ekonomických důvodů na straně Dánska (byla obava, že v případě sňatku s jiným nápadníkem by Dánsko muselo vrátit její věno) provdala za nového krále, Kryštofova nástupce Kristiána I. z Oldenburské dynastie, jež vládne na dánském trůně dodnes.", "section_level": 1}], "src_summary": "Kryštof III. Bavorský (26. února 1416 – 5. ledna 1448) – v letech 1440–1448 dánský a švédský a v letech 1442–1448 norský král z dynastie Wittelsbachů.", "tgt_summary": "Christopher of Bavaria (26 February 1416 – 5/6 January 1448) was King of Denmark (1440–48, as Christopher III), Sweden (1441–48) and Norway (1442–48) during the era of the Kalmar Union.", "id": 778606}
{"src_title": "John Joubert", "tgt_title": "John Joubert (serial killer)", "src_document": [{"title": "Životopis.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Dětství.", "content": "Joubertovi rodiče se rozvedli, když mu bylo šest let, a z rozhodnutí soudu musel žít s matkou v Lawrence ve státě Massachusetts. Nesměl navštěvovat svého otce a začal nenávidět matku. V roce 1974 se matka a John přestěhovali do Portlandu v Maine. Ve 13 letech začal na školním hřišti napadat děti, především chlapce. Jednou bodl svou spolužačku propisovačkou do hrudi a její křik ho, jak sám později řekl, vzrušoval. Dokonce napadl pětadvacetiletou učitelku. Postupem času si na své útoky bral i nůž. Joubert byl odveden k psychologovi. Ten vše uzavřel s tím, že Joubert je uzavřené dítě, bez sebemenšího zájmu o navazování kontaktů a má sexuální sny spojené s utrpením druhých, a že pro společnost není nebezpečný.", "section_level": 2}, {"title": "Vraždy.", "content": "Dne 22. srpna 1982 šel 11letý Richard \"Ricky\" Stetson běhat. Když se do noci nevrátil, jeho rodiče zavolali policii. Další den viděl místní řidič tělo chlapce na silnici I-295. Útočník ho svlékl a pobodal, přičemž chlapec vykrvácel. Několikrát byl pokousán. Z vraždy byl obviněn místní člověk, ale otisky jeho zubů neodpovídaly těm na těle, takže byl po roce propuštěn. Případ byl odložen. Joubert, který chlapce zabil, se mezitím přestěhoval do Nebrasky od nenáviděné matky. Dne 18. září 1983 zmizel v Bellevue novinový poslíček Danny Joe Eberle. Jeho bratr ho viděl, jak ho pronásleduje dodávka řízená bělochem. Joubert později popisoval, jak vytáhl nůž, zakryl chlapcova ústa rukou a začal ho bodat. Po třech dnech hledání, bylo objeveno Dannyho tělo asi čtyři míle (6 km) od jeho kola. Byl svlečen do spodního prádla, nohy a ruce byly svázané a ústa měl zalepená chirurgickou náplastí. Joubert ho bodl devětkrát. Bylo obviněno několik místních pedofilů, ale všichni byli propuštěni pro nedostatek důkazů. Dne 2. prosince 1983 zmizel 12letý Christopher Walden z Papillionu, asi tři míle (5 km) od místa, kde bylo nalezeno tělo Dannyho Eberleho. Svědkové potvrdili, že ho pronásledoval běloch. Joubert později řekl, že přišel ke chlapci, ukázal mu nůž a nařídil mu nastoupit do auta. Přijeli k železniční trati, kde Joubert chlapci poručil vysvléknout se. Poté si však odmítl lehnout. Po krátkém boji ho Joubert přemohl a řízl ho do krku tak hluboko, že mu téměř dekapitoval hlavu. Waldenovo tělo bylo nalezeno o dva dny později pět mil (8 km) od města. Mezi ním a tělem Eberleho byly značné rozdíly. Walden nebyl svázán a byl lépe ukryt.", "section_level": 2}, {"title": "Zatčení.", "content": "Dne 11. ledna 1984 viděl jeden ze svědků podezřelé auto a zapsal si jeho poznávací značku. Bylo zjištěno, že vozidlo patří Johnu Joubertovi, radarovému technikovi z Offutt Air Force Base. Při domovní prohlídce bylo nalezeno lano, stejné, jakým byl svázán Danny Joe Eberle. Lano bylo speciálně vyrobeno pro armádu Spojených států v Jižní Koreji. Joubert k němu měl poměrně snadný přístup.", "section_level": 2}, {"title": "Soud a poprava.", "content": "Joubert zprvu zapíral, ale 12. ledna se k zabití dvou chlapců přiznal. Později i k vraždě Rickyho Stetsona. Podle psychiatrů trpěl Joubert sadistickými sklony a schizoidní poruchou osobnosti. Bylo potvrzeno, že byl příčetný. Soud v Nebrasce jej nakonec odsoudil k trestu smrti za vraždu Eberleho a Waldena a v Maine byl odsouzen na doživotí (trest smrti se v Maine nepoužívá). V roce 1995 podal Joubert odvolání, které však soud zamítl. John Joubert byl popraven 17. července 1996 na elektrickém křesle. Při působení elektrického proudu se Joubertovi vytvořily čtyři obrovské puchýře na zátylku, temeni a nad ušima, jeho poprava patří k nejodpornějším v dějinách.", "section_level": 2}], "src_summary": "John Joseph Joubert (2. července 1963 – 17. července 1996) byl americký sériový vrah, odsouzen za vraždu tří chlapců a popraven v Nebrasce.", "tgt_summary": "John J. Joubert (July 2, 1963 – July 17, 1996) was a serial killer executed in Nebraska. He had been convicted of the murders of three boys in Maine and Nebraska.", "id": 1813144}
{"src_title": "Eleonora Anglická (1215)", "tgt_title": "Eleanor of England, Countess of Leicester", "src_document": [{"title": "Život.", "content": "Eleonora se narodila z manželství anglického krále Jana a jeho druhé ženy Isabely z Angoulême. Roku 1224 se stala dětskou nevěstou o mnoho let staršího Viléma Marshalla, hraběte z Pembroke. Postarší choť zemřel již roku 1231. Bezdětná Eleonora po manželově skonu složila před canteburským arcibibiskupem Edmundem Richem slib cudnosti. 7. ledna 1238 se znovu provdala za Šimona z Montfortu, pocházejícího z Francie, který v Anglii zdědil hrabství Leicester jako 6. hrabě z Leicesteru. K tajnému sňatku přivolil král Jindřich III., nevěstin bratr, v obavě před skandálem, který by mohl vzniknout prozrazením vzájemné náklonnosti obou provinilců. Anglická šlechta byla pohoršena sňatkem princezny s cizincem a Richard z Cornwallu požadoval od Šimona z Montfortu náhradu 6 tisíc marek, aby se „smířil“ s touto skutečností. Po sňatku musel Šimon dodatečně požádat o papežský dispenz. Zpočátku vcelku dobré vztahy krále a hraběte z Leicesteru se zkalily poté, co Šimon působil ve funkci králova správce v Gaskoňsku na jihozápadě dnešní Francie. Musel se za své skutky zpovídat před královskou vyšetřovací komisí, ta však hraběte Šimona obvinění z přílišné tvrdosti a útlaku zprostila. Od roku 1254 se Šimon začal objevovat mezi šlechtici nesouhlasícími s královou vládou a jeho utrácením, až během let zcela přešel do opozice. Spor vygradoval v občanskou válku. Po bitvě u Eveshamu, v níž Šimon společně se synem Jindřichem zahynul a druhý syn Vít se dostal do zajetí, odešla ovdovělá Eleonora do francouzského exilu a uchýlila se do dominikánského kláštera Montargis, kde se stala jeptiškou. Zemřela roku 1275.", "section_level": 1}], "src_summary": "Eleonora Anglická ( \"Eleanor Plantagenet\", \"Aliénor Plantagenêt\" nebo \"Aliénor de Leicester\", 1215, Gloucester – 13. dubna 1275, Montargis) byla hraběnkou z Pembroke a z Leicesteru z dynastie Plantagenetů.", "tgt_summary": "Eleanor of England (also called Eleanor Plantagenet and Eleanor of Leicester) (1215 – 13 April 1275) was the youngest child of John, King of England and Isabella of Angoulême.", "id": 1504730}
{"src_title": "Marguerite Yourcenarová", "tgt_title": "Marguerite Yourcenar", "src_document": [{"title": "Biografie.", "content": "Marguerite Yourcenarová se narodila do franko-belgické šlechtické rodiny v Bruselu. Její matka zemřela na následky porodu. Marguerite strávila rané dětství s otcem na zámečku Mont-Noir. Přestože nikdy nenavštěvovala školu, odmaturovala z latiny a řečtiny na výbornou. Psaní se začala věnovat už v pubertě, kdy prožívala hektické období kvůli svému nekonformnímu otci Michelovi, který hodně cestoval a žil aristokratickým životem. Ačkoliv ji podporoval v její spisovatelské kariéře a vydával na své náklady její první díla, citovou oporu u něho nenacházela, protože byl posedlý vidinou opětovného získání ztraceného jmění a čím dál víc propadal své herní vášni. Dědictví, které Yourcenarové připadlo po otcově smrti, jí přes jeho marnotratnost stále ještě po dlouhou dobu umožňovalo žít bohémským životem a věnovat se literatuře, cestování a milostným aférám v Paříži. Po vypuknutí druhé světové války se přestěhovala do Spojených států, kde se živila vyučováním francouzské literatury na Univerzitě v New Yorku. Strávila hodně času cestováním mezi Francií a USA, kde žila se svou partnerkou Grace Frickovou, která přeložila do angličtiny několik jejích děl. Po roce 1950 se natrvalo usadila ve státě Maine. V roce 1980 se Yourcenarová, přestože o to příliš nestála, stala první ženou zvolenou do Francouzské akademie. Zemřela v malém městečku Bar Harbor na Mount Desert Island, ostrově na pobřeží státu Maine, dne 8. června 1987.", "section_level": 1}, {"title": "Dílo.", "content": "Mezi její nejznámější díla patří zejména \"Les Mémoires d’Hadrien\" (1951) – pseudopaměti římského císaře Hadriána z 2. století n.l., \"L’Œuvre au noir\" (1968) – fiktivní životopis renesančního alchymisty, \"Le Labyrinthe du monde\" – autobiografická trilogie, \"Alexis ou le Traité du vain combat\" (1929) – její první román, ve kterém se homosexuálně založený muž formou dopisu pokouší vysvětlit své ženě, proč ji opouští, \"Pindare\" (1932) – životopis slavného antického básníka inspirovaný studiem antické literatury během autorčina pobytu v Řecku – a \"Le Coup de grâce\" (1939).", "section_level": 1}], "src_summary": "Marguerite Yourcenarová, nepřechýleně Marguerite Yourcenar (pseudonym), vlastním jménem Marguerite Antoinette Jeanne Marie Ghislaine Cleenewerck de Crayencour, (8. června 1903 Brusel, Belgie – 17. prosince 1987, Bar Harbor, Maine, USA) byla francouzská autorka románů, esejí, povídek, básní, kritik, divadelních her a překladů (např. \"Virginie Woolfová\"). Stala se první ženou zvolenou do Francouzské akademie (1980). Jako spisovatelka se Yourcenarová proslavila především svými metafyzickými historickými romány, ve kterých se věnuje detailním portrétům lidí z minulých dob, ale i tématům jako je homosexualita. Většinou nejde o historické romány v tradičním slova smyslu, autorka se v nich nepokouší o rekonstrukci minulosti, ale snaží se spíše dobrat obecného smyslu lidského života. Yourcenarová se inspirovala atmosférou evropské renesance a neoklasicismu, ale také orientální moudrostí.", "tgt_summary": "Marguerite Yourcenar (, , ; 8 June 1903 – 17 December 1987) was a French novelist and essayist born in Brussels, Belgium, who became a US citizen in 1947. Winner of the \"Prix Femina\" and the Erasmus Prize, she was the first woman elected to the Académie française, in 1980, and the seventeenth person to occupy seat 3.", "id": 1377783}
{"src_title": "Dixit", "tgt_title": "Dixit (card game)", "src_document": [{"title": "Způsob hry.", "content": "Podstata hry spočívá ve „vyprávění příběhů“. Každý hráč obdrží šest karet s obrázky v surrealistickém stylu. První hráč si vybere jednu z karet a popíše ji jedním slovem, případně větou, ale může ji i znázornit pantomimou, zazpívat písničku nebo popsat jakýmkoli jiným způsobem, a položí ji lícem dolů před sebe, aby ji ostatní hráči neviděli. Ti vyberou ze svých šesti karet tu, která nejlépe odpovídá popisu vypravěče. Ten karty zamíchá a lícem nahoru položí na stůl a ostatní hráči hlasují, která karta je vypravěčova.", "section_level": 1}, {"title": "Bodování.", "content": "Pokud vypravěčovu kartu neuhodne nikdo nebo naopak všichni, nezíská vypravěč nic a ostatní získávají po 2 bodech. V jiném případě získá vypravěč a každý, kdo jeho kartu uhodl, po 3 bodech. Hráč, pro jehož kartu někdo hlasoval, získá 1 bod.", "section_level": 2}, {"title": "Konec hry.", "content": "Po každém tahu hráči obdrží novou kartu. Hra končí v okamžiku vyčerpání balíčku.", "section_level": 2}, {"title": "Rozšíření.", "content": "Nedávno vyšla iTunes aplikace iDixit. Rozšíření Dixit 2: Quest z roku 2010 obsahuje 84 nových karet, které můžete buďto přimíchat k předchozím, nebo s nimi hrát samostatně (potřebujete však příslušenství ze základní hry). K Dixit 2 vyšly mimořádné hrací promo karty \"Američan\" (pro každého, kdo si hru předobjednal) a \"Dárek\" (pouze k vybraným předobjednávkám), obě v roce 2010. \"Američan\" zobrazuje kovboje sedícího v pokoji s obrazem letícího orla, pivem, krabicí popkornu a televizí, kde běží kreslený film (Superman). \"Dárek\" ukazuje vysokou hromadu fialových dárků, na ní sedícího kudrnatého chlapce a pod ní dlouhovlasou dívenku, která mu podává bílý balíček s mašlí. Kopie této karty byly rozdávány na GenConu 2010. Dixit Odyssey z roku 2011 opět přináší 84 karet a zvláštní hrací kartu pro všechny předobjednávky. Tentokrát se jmenuje \"Králík\". Na obrázku je alenkovsky bílý králík padající do jámy v zemi (spolu pohárem, figurkou z Člověče nezlob se a třemi kartami s obrázkem zbývajících figurek). Nejvyšší možný počet hráčů se zdvojnásobil na dvanáct. Krom základních pravidel shodných s předchozími verzemi nabízí příručka nově hru v týmech (dvojice) a varianty zacházení s kartami. V příslušenství se objevují dřevěné králičí žetony k vyznačování bodového postupu a skládací hrací pole. Toto rozšíření tak můžete hrát i bez vlastnictví původní hry Dixit (1). K Odyssee se dodává krabice, která pojme všechny dosavadní karty Dixit včetně obou rozšíření. Rozšíření Dixit 3: Journey z roku 2012 obsahuje dalších 84 nových karet. Rozšíření Dixit 4: Origins z roku 2013 obsahuje dalších 84 nových karet. Rozšíření Dixit 5: Daydreams z roku 2014 obsahuje dalších 84 nových karet. Rozšíření Dixit 6: Memories z roku 2015 obsahuje dalších 84 nových karet. Rozšíření Dixit 7: Revelations z roku 2016 obsahuje dalších 84 nových karet.", "section_level": 1}, {"title": "Odkazy.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Externí odkazy.", "content": "Recenze na webu Zatrolené hry", "section_level": 2}], "src_summary": "Dixit je zábavná společenská karetní hra s inovativním konceptem, kterou můžete hrát prakticky s kýmkoliv. Hra rozvíjí fantazii, je velice hezky výtvarně zpracovaná Hru vytvořil Jean-Louis Roubira a vydala firma Libellud. V roce 2010 byla hra oceněna prestižní cenou Spiel des Jahres. Stala se také českou \"Hrou roku 2010“. Slovo „dixit“ je latinské a znamená „řekl“.", "tgt_summary": "Dixit is a card game created by Jean-Louis Roubira, illustrated by Marie Cardouat, and published by Libellud. Using a deck of cards illustrated with dreamlike images, players select cards that match a title suggested by the \"storyteller\", and attempt to guess which card the \"storyteller\" selected. The game was introduced in 2008. \"Dixit\" won the 2010 Spiel des Jahres award. The game's title is the Latin word for \"he/she/it said\".", "id": 2288415}
{"src_title": "Paul Haviland", "tgt_title": "Paul Haviland", "src_document": [{"title": "Životopis.", "content": "Haviland se narodil jako syn Charlese Fielda a Madeleine Burty Havilandové v Paříži. Jeho otec vlastnil firmu Haviland & Co., což byl známý výrobce porcelánu v Limoges, jeho matka byla dcerou kritika umění Philippa Burtyho. Jeho rodina byla na svou dobu velmi bohatá a Haviland vyrůstal obklopen uměním, hudbou a divadlem. Bakalářský titul získal na Pařížské univerzitě, v letech 1899-1902 absolvoval postgraduální studium na univerzitě v Harvardu. Po absolvování působil v letech 1901-17 v New Yorku jako zástupce firmy svého otce. Dělal svou práci tak, aby svému otci vyhověl, ve skutečnosti však v kanceláři trávil minimum času. Začátkem roku 1908 se se svým bratrem Frankem, který byl také fotografem, šli podívat na výstavu kreseb Augusta Rodina v Galerii 291, kde se setkal s Alfredem Stieglitzem. Oba bratři si na výstavě koupili nějaká díla, brzy poté se s Stieglitzem spřátelili a vedli společně dlouhé diskuse o umění a kultuře. Haviland galerii považoval za \"„unikátní oázu vzdělávání“\" a začal v ní trávit většinu svého času. O několik měsíců později, Stieglitz uvažoval o uzavření galerie kvůli vysokému nájmu. Jakmile se to Haviland dozvěděl, šel hned za pronajímatelem a podepsal s ním tříletý pronájem na ještě větší prostor, který byl přímo přes chodbu. Stieglitz byl za tuto velkorysost Havilandovi vděčný a na další desetiletí se z obou stali téměř nerozluční přátelé a kolegové. Začátkem roku 1909 začal Haviland psát pravidelné sloupky pro Stieglitzův časopis \"Camera Work\", ve kterém mu byla později v témže roce zveřejněna jedna z jeho portrétních fotografií (\"Miss G. G.\", č. 28, říjen). O rok později byl jmenován zástupcem šéfredaktora. Měl také funkci tajemníka galerie a pomohl zorganizovat mnoho výstav francouzských umělců. V roce 1912 Haviland získal první cenu na výroční výstavě fotografií Johna Wanamakera ve Philadelphii (posuzoval Stieglitz). O několik měsíců později bylo v časopise \"Camera Work\" zveřejněno dalších šest jeho fotografií (č. 39, 1912). V roce 1913 (vydáno 1916) Haviland spolu s Marius de Zayasem vydali jednu z prvních rozsáhlých knih o moderním umění pod názvem (New York, 1913 nebo 1916) (\"Studie o moderní evoluci obrazného výrazu\") (New York, 1913).\" Kniha byla „jedním z prvních pokusů vypořádat se ze základními problémy moderního umění.“ V roce 1914 měl ve Stieglitzově galerii 291 samostatnou výstavu jeho bratr Frank Burty Haviland. Později téhož roku byly v Camera Work zveřejněny ještě dva Havilandovy snímky (v čísle 46). V roce 1915 se Haviland spojil s dalšími dvěma lidmi, kteří se stali pravidelnými návštěvníky „\"291\"“ - Agnes Meyerovou a Ernestem de Zayasem. Byli všichni frustrováni tím, jak Stieglitz v té době nakládal s umělci a cítili, že \"Galerie 291\" uvízla na slepé koleji. Naplánovali novou publikaci, aby pomohli Stieglitzovi a jeho galerii nabrat novou energii. Haviland se brzy stal jednou z hnacích sil nové myšlenky a také redaktorem nově vzniklého radikálního časopisu nazvaného na počest galerie \"„291“\". Další rok Haviland se svými spolupracovníky investoval do nakladatelství a vydavatelství časopisu hodně své energie a času. Snažili se po vypuknutí první světové války oživit newyorskou uměleckou scénu ještě společně se spisovatelkou a mecenáškou Agnes Ernstovou-Meyerovou. Následující rok strávil de Zayas většinu času a energie na redigování a vytváření prací pro nový časopis. Jeho interpretace básní Meyerové a dalších autorů byla počátkem konceptu vizuální poezie ve Spojených státech. Přestože byl časopis \"291\" výtvarně zdařilý, nebyl atraktivní pro širokou veřejnost a jeho vydávání bylo zastaveno po dvanácti číslech. V roce 1916 Havilanda zavolal jeho otec zpátky do Francie, aby se dohodli o dalším osudu rodinné firmy v Limoges. Kvůli otcově špatnému zdravotnímu stavu zůstal ve Francii a následující rok se oženil se Suzanne Laliqueovou, dcerou slavného sklářského návrháře Reného Laliqua, který projektoval sklo ve stylu art nouveau. Během pobytu ve Francii si Haviland často se Stieglitzem korespondoval, ale s ohledem na nevěstu a větší angažování v rodinném podniku se již nikdy do New Yorku nevrátil. Jeho otec zemřel v roce 1922 a několik let poté byl Haviland zcela pohlcen právními pletkami o vlastnictví podniku. Majetkové pře byly nakonec v roce 1925 vyřešeny a Haviland svůj podíl investoval do nákupu panství pocházejícího ze 17. století. Svou energii začal investovat do vinice a strávil zbytek svého života pěstováním a výrobou vína a žil jako farmář-džentlmen, který nebyl závislý na příjmech. Haviland zemřel v Paříži ve Francii v roce 1950.", "section_level": 1}], "src_summary": "Paul Burty Haviland (17. června 1880 – 21. prosince 1950) byl americký fotograf, spisovatel a kritik umění narozený ve Francii, který byl úzce spjat s Alfredem Stieglitzem a spolkem \"Fotosecese\".", "tgt_summary": "Paul Burty Haviland (17 June 1880 – 21 December 1950) was a French-American 20th-century photographer, writer and arts critic who was closely associated with Alfred Stieglitz and the Photo-Secession.", "id": 1527898}
{"src_title": "Gortyn", "tgt_title": "Gortyna", "src_document": [{"title": "Mýty.", "content": "Ke Gortýně se vztahuje řada mytických událostí. Pod jedním z platanů na místě dnešního Odeionu měl počít Zeus v podobě býka spolu s Európou syny Mínóa a Rhadamantha. Podle jedné verze mýtu založil město samotný Mínós, podle jiné Rhadamanthův syn Gortys. Třetí, nejmladší verze považuje za zakladatele města jiného Gortyse, který pocházel z Tegey v Arkádii.", "section_level": 1}, {"title": "Historie.", "content": "Oblast pozdější Gortýny lidé poprvé osídlili v období neolitu, v polovině 4. tisíciletí př. n. l.. Gortys se vyskytuje i v Homérových eposech Illias a Odyssea. V Illiadě je označen jako město obklopené hradbami. V Odyssei Homér líčí, jak část loďstva spartského krále Meneláa cestou od Tróje ztroskotala kvůli silným bouřím při pobřeží u Gortýny. V roce 67 př. n. l. si Krétu podrobili Římané. Až do roku 828, kdy ostrov dobyli Arabové, byla Gortys správním centrem Kréty. Gortys byla jedním z center christianizace – podle tradice zde měl na začátku 60. let 1. století kázat svatý Pavel. Jeho žák sv. Titus byl prvním biskupem Gortýny. Kolem roku 300 se ostrov dostal do držení byzantské říše. Gortys takřka zničilo zemětřesení z roku 796.", "section_level": 1}, {"title": "Památky.", "content": "V Gortýně se nacházejí zbytky tří pevností: archaické a byzantské na pahorku Agios Ioannis a z období helénismu na vrchu Armi. Archeologové zde vykopali tři agory, nejstarší z nich se nacházela na místě dnešní baziliky sv. Tita. Kromě toho obsahuje areál Gortýny mj. pozůstatky mínójské vily, dvou vodovodů, pěti divadel, stadionu, hippodromu, čtyř lázní, pretoria (římských kasáren), pěti pohanských sakrálních staveb a devíti křesťanských církevních objektů. V centru areálu se nachází odeion a bazilika sv. Tita. Odeion sloužil k pořádání koncertů a divadelních představení. Jeho dnešní podoba pochází ze 4. století našeho letopočtu, původní odeion vznikl asi o 800 let dříve. Bazilika sv. Tita byla pojmenována po prvním gortynském biskupovi, žáku evangelisty sv. Pavla. Jedná se o raně křesťanskou stavbu ze 6. století. Východně od baziliky byla zřízena glyptotéka neboli prostor pro instalaci soch, které byly v areálu Gortynu vykopány.", "section_level": 1}, {"title": "Gortýnský zákoník.", "content": "Pro evropské dějiny práva je důležitým pramenem gortýnský zákoník. Vznikl kolem roku 450 př. n. l., kdy byla Kréta osídlena Dóry, reflektuje však starší právní stav. Více než 600 řádků textu vytesaného na kamenech zachycuje právní soustavu, jež vycházela ze Zaleukových zákonů ze 7. století př. n. l. Text je vyryt ve stylu psaní \"bustrofédon\" (střídavě zleva doprava a obráceně), a to archaickou alfabetou o 18 písmenech. Z gortýnského zákoníku vyplývá, že otrok na Krétě měl volnější právní postavení než jinde, neboť se od svobodného obyvatelstva lišil jen tím, že nesměl vykonávat vojenskou službu. I žena měla podle Zákoníku vysoké společenské postavení. Mohla se rozvést, sňatkem nepřicházela o svůj majetek. Zákoník pamatuje i na právní ochranu dětí po rozvodu rodičů a kodifikuje další záležitosti z rodinného i trestního práva. První kameny s textem zákoníku objevili francouzští cestovatelé v roce 1857. Od nich je zakoupilo muzeum v Louvre. Hlavní část Zákoníku se našla náhodou na podzim roku 1884, když si místní obyvatelé chtěli opatřit stavební kámen na stavbu olivového lisu.", "section_level": 1}], "src_summary": "Gortys, Gortýna, nebo Gortyn (řecky Γόρτυνα, Γόρτυς, nebo Γόρτυν), je nejrozsáhlejší archeologické naleziště na Krétě, položené u vesnice Mitropolis 45 km jižně od správního centra ostrova Heraklionu. V Gortýně, v době římské hlavním městě Kréty, byly objeveny první doklady o osídlení již v době neolitu. Rozkvět zažil v době mínojské civilizace a pak v helenisticko-římském období v době 67 př. n. l. – 300. Jedná se také o obec v regionální jednotce Iraklio.", "tgt_summary": "Gortyna (), or Gortyn (Γορτύν), was a town of ancient Crete which appears in the Homeric poems, under the form of Γορτύν; but afterwards became usually Gortyna (Γόρτυνα). According to Stephanus of Byzantium it was originally called Larissa (Λάρισσα) and Cremnia or Kremnia (Κρήμνια).", "id": 443073}
{"src_title": "Adventní kalendář", "tgt_title": "Advent calendar", "src_document": [{"title": "Historie adventních kalendářů.", "content": "Jedním z jevů, které provázejí adventní dobu, jsou adventní kalendáře. Dříve než se jejich podoba ustálila na obrázky s otevíracími okénky naplněnými kouskem čokolády nebo jinou drobností, bývaly adventní kalendáře uměleckými díly. První známý ručně vyrobený adventní kalendář pochází z roku 1851. První tištěný kalendář s malými barevnými obrázky přilepenými na lepence vyrobil „nechtěně“ v roce 1908 nápaditý mnichovský tiskař Gerhard Lang z Maulbronnu, který byl spolumajitelem tiskárny Reichhold & Lang v Mnichově, který na vlastní náklady vytiskl vystřihovací kalendář s názvem „V zemi Ježíškově“. Tento „Mnichovský vánoční kalendář“ neměl ještě otevírací okénka, ale na počátku 20. století už Lang vydal první adventní kalendář s malými otevíracími dvířky. Na adventních kalendářích, které následovaly, byly zobrazené liturgické výjevy z bible a vypadaly jako části vesnic nebo měst s důmyslně schovanými okénky. Byly vyráběny v malých dílnách z tvrdého papíru a ve svých okénkách skrývaly obrázky, veršíky nebo citace z bible. Adventní kalendář slavil úspěch po celém světě, jeho úspěch přerušila druhá světová válka, ale po válce zase přišel jeho rozmach. V padesátých a šedesátých letech 20. století se adventní kalendáře začaly objevovat na pultech většiny evropských zemí a každý národ si zanedlouho vytvořil svou vlastní variantu předvánočního kalendáře, charakterizující vkus a cítění dané země.", "section_level": 1}, {"title": "Křesťanský původ.", "content": "Původním cílem adventního kalendáře je připomenout dětem vánoční událost popisovanou v bibli a zpříjemnit jim čekání na vánoční dárky.Bylo v něm ale také zachyceno i samotné poselství adventní doby – doby, kdy se křesťané připravují na Vánoce, doby, kdy „očekávají“ příchod Ježíše Krista, podobně jako tehdy lidé žijící v nesvobodě očekávali příchod Zachránce. Když někdo čeká, ať už na výplatu, na vlak nebo na pochvalu, je důležité, aby byl trpělivý a otevřený. Když člověk čeká, je bdělý, připravený a jeho smysly jsou napjaté. Říká si: „...už?“ „...ještě ne?“ „...když už konečně?“ Ne náhodou se forma adventních kalendářů ustálila v podobě otevírání okýnek nebo dveří, protože vypovídají také o vnitřní otevřenosti. Je to otevřenost pro druhého člověka, pro dobré věci a v původní křesťanské tradici také otevřenost pro Boha. Adventní kalendář chce tuto původní myšlenku křesťanského adventního kalendáře podpořit. Za otevřenými okny a dveřmi domu najdou děti část příběhu o událostech, které předcházely Ježíšovo narození.", "section_level": 1}], "src_summary": "Adventní kalendář je zvláštní druh kalendáře ukazující 24 dní spojených s křesťanskými Vánocemi a dobou adventu. Kalendář slouží k odpočítávání dnů adventu ke Štědrému dnu. Rozšířená je papírová verze, ve které se nachází 24 políček vyplněných malou sladkostí, často čokoládou různého tvaru. Existují i různé elektronické verze adventních kalendářů.", "tgt_summary": "An Advent calendar is a special calendar used to count the days of Advent in anticipation of Christmas. Since the date of the First Sunday of Advent varies, falling between November 27 and December 3 inclusive, many Advent calendars, especially those that are reusable, often begin on December 1, although those that are produced for a specific year often include the last few days of November that are part of the liturgical season. The Advent calendar was first used by German Lutherans in the 19th and 20th centuries.", "id": 260246}
{"src_title": "Constantine (město)", "tgt_title": "Constantine, Algeria", "src_document": [{"title": "Dějiny.", "content": "Město bylo založeno Féničany, kteří ho pojmenovali Sarim Batim (Královské město), později se nazývalo Cirta (Město ve skále). Po druhé punské válce jej numidský král Massinissa připojil ke své říši a zvolil svým hlavním městem. Později město dobyli římští vojevůdci \"Quintus Caecilius Metellus\" a Gaius Marius a stalo se jejich základnou v boji proti numidskému králi Jugurthovi. Město k římské říši připojil Julius Caesar, přejmenoval jej na Colonia Sittlanorum a udělil obyvatelům zvláštní práva. Za Římanů bylo r. 311 město zničeno během války mezi císařem Maxentiem a uzurpátorem Domitiem Alexandrem, ale v r. 313 bylo obnoveno a pojmenováno na počest císaře Konstantina. V sedmém století město prakticky zničili příchozí Arabové. Za Abbásovců se stalo součástí provincie emirátu Ifrikíja, které vládli Aghlabidové, a později chalífátu Fátimovců. Za nich město získalo v 10. století omezenou samostatnost a jeho význam pro obchod vzrostl. V 11. století se dostalo do správy emírů z Bedžaje a od 13. století pod správu Tunisu, ve kterém vládla dynastie Hafsidů. Město mělo obchodní styky s Janovem, Pisou a Benátkami. V r. 1568 se Constantine dostala do područí Turků, kteří sem umístili sídlo beje. Posledním bejem byl Ahmed Bej, který byl jmenován alžírským pašou a který vedl boj proti francouzské koloniální expanzi. Francouzi dobyli Constantine až na druhý pokus 13. října 1837 jako jedno z posledních měst tehdejšího Alžírska. Do města se přistěhovali četní Evropané. V r. 1876 zde byla vybudována nemocnice a následně několik škol. Koncem 19. století začaly být budovány mosty, což mělo za následek další rozvoj města doposud izolovaného hlubokými soutěskami. Další rozvoj nastal po první světové válce. V r. 1958 zde během Alžírské krize pronesl projev Charles de Gaulle. Po vyhlášení samostatnosti se Constantine stala sídlem vilájetu. Nastal bouřlivý demografický rozvoj podpořený zlepšenou dopravní dostupností.", "section_level": 1}, {"title": "Geografie.", "content": "Město se nachází na náhorní rovině v nadmořské výšce 640 m. Město je předěleno hlubokou strží, která dává zdejší krajině dramatický ráz. Město je velmi malebné především mnoha mosty překračujícími tuto strž.", "section_level": 1}, {"title": "Hospodářství.", "content": "Město je střediskem prosperující zemědělské oblasti. Obchoduje se zde s obilninami a nacházejí se tu čtyři mlýny. Průmysl je zastoupen továrnou na traktory, textilní a kožedělnou výrobou. Ve městě se nachází nádraží, odkud je železniční spojení do měst Annaba, Alžír, Tebessa, M'Sila, Skikda a Jijel a příměstské vlaky spojují předměstí El Khroub et Hamma Bouziane. Poblíž města leží letiště Mohameda Boudiafa (kód IATA: CZL, kód ICAO : DABC). Prochází tudy rozestavěná dálnice Východ-západ. Městská doprava je zajišťována mimo jiné lanovkou se třemi stanicemi. Ve stavbě je (2010) i první tramvajová linka.", "section_level": 1}, {"title": "Infrastruktura.", "content": "Ve městě se nachází nemocnice. Je zde několik vysokých škol - Mentouri (50 000 studentů), Zerzara a Islámská univerzita Amira Abdelkadira (3 000 studentů).", "section_level": 1}, {"title": "Obyvatelstvo.", "content": "Obyvatelé jsou alžírští Arabové. Přehled přírůstku obyvatel v nedávné době dává tabulka níže:", "section_level": 1}], "src_summary": "Constantine ( قسنطينة [Qusanţīnah]) je město ležící ve vnitrozemí Alžírska 80 km jižně od středomořského pobřeží, se zhruba 500 tisíci obyvateli (stav 2010). Je to po Alžíru a Oranu třetí největší město v Alžírsku (některé zdroje uvádějí, že v aglomeraci žije zhruba 1 milión obyvatel). Z historie je známo též pod názvy Sarim Batim, Cirta a Colonia Sittlanorum.", "tgt_summary": "Constantine ( \"\"), also spelled \"Qacentina\" or \"Kasantina\", is the capital of Constantine Province in northeastern Algeria. During Roman times it was called Cirta and was renamed \"Constantina\" in honor of emperor Constantine the Great. It was the capital of the French department of Constantine until 1962. Located somewhat inland, Constantine is about from the Mediterranean coast, on the banks of the tiny Rhumel River (more of a brook). Constantine is regarded as the capital of eastern Algeria and the commercial center of its region, and it has a population of about 450,000 (938,475 with the agglomeration), making it the third largest city in the country after Algiers and Oran. There are several museums and historical sites located around the city. Constantine is often referred to as the \"City of Bridges\" due to the numerous picturesque bridges connecting the various hills, valleys, and ravines that the city is built on and around. Constantine was named the Arab Capital of Culture in 2015.", "id": 1681493}
{"src_title": "Jacques Lemaire", "tgt_title": "Jacques Lemaire", "src_document": [{"title": "Hráčská kariéra.", "content": "Jako junior hrával za Montreal Junior Canadiens, celou svou kariéru v NHL odehrál za Montreal Canadiens. Působil zde celkem 12 sezón v letech 1967 až 1979. Byl důležitou součástí týmu v jeho slavné éře, za svou kariéru získal osmkrát Stanley Cup. Byl známý svou tvrdou a přesnou střelou, která byla ve své době považovaná za druhou nejtvrdší po Bobby Hullovi. V každé se svých 12 sezón překonal hranici 20 gólů, celkem v NHL zaznamenal 366 gólů a 469 asistencí v 853 utkáních. V roce 1989 odešel do Švýcarska, kde působil dva roky jako hrající trenér v HC Sierre.", "section_level": 1}, {"title": "Trenérská kariéra.", "content": "S trenérskou kariérou začal ve Švýcarsku. V letech 1983 až 1985 trénoval Montreal Canadiens, v devadesátých letech pak New Jersey Devils, které dovedl v roce 1995 k vítězství ve Stanley Cupu. Vzhledem k tomu, že dvakrát Stanley Cup získal jako generální manažer Montreal Canadiens (v letech 1986 a 1993), byl to jeho celkově už 11. titul. Často byl kritizován odborníky a médii za svůj defenzivní styl. Od roku 2000 se stal prvním hlavním trenérem klubu Minnesota Wild. Jeho nejúspěšnější sezónou s tímto týmem byl ročník 2002/2003, kdy tým dovedl do finále Západní konference. Tam Minnesota podlehla Anaheimu 0:4 na zápasy. Lemaire byl poté oceněn podruhé v kariéře Jack Adams Award pro nejlepšího trenéra. Jinak pod Lemairovým vedením vypadávala Minnesota v prvním kole nebo zůstala před branami playoff. V klubu působil až do roku 2009, poté strávil rok opět v New Jersey a na konci sezóny 2009/2010 oznámil ukončení kariéry hlavního trenéra. Během olympijských her 2010 působil u kanadské reprezentace jako asistent trenéra Mika Babcocka a pomohl týmu ke zlatým medailím.", "section_level": 1}], "src_summary": "Jacques Lemaire (* 7. září 1945, LaSalle, Québec, Kanada) je bývalý kanadský hokejista a hokejový trenér. U příležitosti 100. výročí NHL byl v lednu 2017 vybrán jako jeden ze sta nejlepších hráčů historie ligy.", "tgt_summary": "Jacques Gerard Lemaire (born September 7, 1945) is a retired Canadian ice hockey forward and head coach who was inducted into the Hockey Hall of Fame in 1984. He spent his entire twelve-year National Hockey League (NHL) playing career with the Montreal Canadiens (1967–1979) and was a part of eight Stanley Cup Championship teams in 1968, 1969, 1971, 1973, 1976, 1977, 1978 and 1979. In 2017 Lemaire was named one of the '100 Greatest NHL Players' in history. Lemaire was a NHL head coach for seventeen seasons with the Canadiens (1983–1985), New Jersey Devils (1993–1998, 2009–2011) and Minnesota Wild (2000–2009). The pinnacle of his career behind the bench was a Stanley Cup Championship with the Devils in 1994–95. After retiring at the end of the 2010–11 NHL season, Lemaire accepted a position as special assignment coach for the Devils. He currently works as a special assignment coach for the New York Islanders, a position he previously held with the Toronto Maple Leafs.", "id": 2195323}
{"src_title": "Utica", "tgt_title": "Utica, Tunisia", "src_document": [{"title": "Historie.", "content": "Utica byla patrně nejstarší fénickou kolonií v severní Africe, jak o tom svědčí i název města. Odvozuje se od semitského kořene, který znamená „starý“ (na rozdíl od „nového“ Kartága). Byla založena někdy kolem roku 1100 př. n. l. jako důležitý přístav, a i po založení Kartága si zachovala samostatnost až do poloviny 6. století. Ve 4. století byla Kartágem podrobena, zůstala však jeho významným spojencem. Po První punské válce (264-241 př. n. l.) zde vypukla vzpoura žoldnéřů, kterým Kartágo nezaplatilo za jejich služby, punské vojsko však Uticu dobylo. Roku 150 př. n. l., před vypuknutím Třetí punské války, se Utica přidala na stranu Říma a po jeho vítězství a zničení Kartága se stala hlavním městem provincie Africa. Za římské občanské války mezi přívrženci Pompeia a Caesara (49-45 př. n. l.) uprchli Pompeiovi přívrženci po porážce u Thapsu do Uticy pod vedením Catona mladšího. Když César město oblehl, Cato umožnil ostatním útěk a sám spáchal sebevraždu, protože neviděl žádnou další možnost. Občané Uticy mu vystrojili slavný pohřeb a postavili pomník a později dostal čestné přízvisko \"Uticensis\" („utický“). Ve městě se však usazovali římští obchodníci, roku 36 př. n. l. získala Utica statut samosprávné obce (\"municipium\"), ale teprve po roce 200 se stala plnoprávnou římskou kolonií. V té době nastal velký rozkvět města a vznikla většina dodnes zachovaných staveb. Význam přístavu však postupně upadal, protože jej náplavy řeky zanesly, takže dnešní zříceniny leží asi 10 km od pobřeží. Roku 439 zpustošili Uticu Vandalové, 534 ji dobyli Byzantinci a město definitivně zničili Arabové kolem roku 700.", "section_level": 1}, {"title": "Archeologie.", "content": "Zříceniny města se dočkaly soustavných vykopávek až v polovině 20. století. Byly zde objeveny dva punské hřbitovy a velké části bohatého římského města s domy i veřejnými stavbami od 2. století př. n. l. až do pádu města.", "section_level": 1}, {"title": "Odkaz.", "content": "V počátcích republikánského hnutí na přelomu 18. a 19. století platil Cato mladší za republikánského hrdinu a mučedníka. Mnoho měst v USA si proto zvolilo jméno Utica.", "section_level": 1}], "src_summary": "Utica nebo Utika [vysl. \"utyka\"] jsou zříceniny starověkého fénického (punského) města v dnešním Tunisku, asi 30 km JV od Bizerty a asi 40 km SZ od Kartága.", "tgt_summary": "Utica () was an ancient Phoenician and Carthaginian city located near the outflow of the Medjerda River into the Mediterranean, between Carthage in the south and Hippo Diarrhytus (present-day Bizerte) in the north. It is traditionally considered to be the first colony to have been founded by the Phoenicians in North Africa. After Carthage's loss to Rome in the Punic Wars, Utica was an important Roman colony for seven centuries. Today, Utica no longer exists, and its remains are located in Bizerte Governorate in Tunisia – not on the coast where it once lay, but further inland because deforestation and agriculture upriver led to massive erosion and the Medjerda River silted over its original mouth.", "id": 532742}
{"src_title": "Pelyněk pravý", "tgt_title": "Artemisia absinthium", "src_document": [{"title": "Popis.", "content": "Má mnohačetný oddenek, spodní část lodyhy dřevnatí. Světlé lodyhy tvoří trsy. Peřenodílné listy jsou stříbřito-šedě plstnaté. Přízemní listy mají dlouhý řapík, jsou třikrát peřenodílné, s úzce kopinatými úkrojky. Horní lodyžní listy jsou jednoduše nebo dvakrát peřenodílné. Vrcholičnaté laty tvoří drobné, kulovité květní úbory. Květenství se skládá z trubkovitých, žlutých květů. Plody jsou vejčité nažky.", "section_level": 1}, {"title": "Výskyt.", "content": "Pelyněk pochází z mírného pásma Evropy i Asie. Často zplaňuje a nacházíme ho pak na neobhospodařených lokalitách, podél cest, na rumištích, náspech, smetištích a skalnatých stráních. Může se pěstovat.", "section_level": 1}, {"title": "Sběr.", "content": "Sběr probíhá v červnu až srpnu. Sbírá se nať. Nezdřevnatělá část se seřezává a váže se do svazků. Suší se ve stínu nebo za umělého sušení při teplotách do 40 °C. Nejkvalitnější je list a květ. Droga je kořenitého pachu a má hořkou až odpornou chuť.", "section_level": 1}, {"title": "Účinné látky.", "content": "Nejdůležitější látkou v pelyňku je silice. Její hlavní složkou jsou chamazulény, thujol a thujon, který je ve vyšších dávkách toxický, vyvolává opojné stavy, závratě a křeče. Dále obsahuje kandiden, felandren, seskviterpenové laktony, flavonoidy, třísloviny, absinthin a anabsinthin a malé množství dalších látek. Nejvyšší obsah silice je v době zralosti.", "section_level": 1}, {"title": "Použití.", "content": "Obvykle se podává formou nálevu. Jako koření slouží čerstvé nebo sušené mladé listy, popř. dosud nezdřevnatělé části natě. Pelyněk se používá při přípravě mnoha hořkých či nahořklých alkoholických (likér Absint a víno Vermut) i nealkoholických (tonic) nápojů. Do pokrmů se přidává jen několik málo listů, a to především k tučným vařeným nebo pečeným masům, čímž se nejen zvýrazní jejich chuť, ale napomůže se i jejich lepšímu strávení. Pro tyto své léčivé účinky je pelyněk užíván také ve farmacii jako stomachicum a digestivum a byl jako takový znám ve starověku, jak se dovídáme ze spisů Dioscorida i Plinia. Užívá se při nechutenství, střevních a žlučníkových kolikách, menstruačních bolestech, proti hlístům. Droga zvyšuje sekreci zažívacích šťáv a tlumí křeče. Je však třeba se vyvarovat nadměrných dávek. Droga není vhodná pro dlouhodobou léčbu. Předávkování se projevuje poruchami čití a vědomí, bolestí hlavy, nutkáním na dávení a dalšími nepříjemnými příznaky. Pelyněk by neměly užívat těhotné a kojící ženy, jelikož thujon v něm obsažený může ve větších dávkách způsobit hyperaemii (překrvení) malé pánve a v některých případech zapříčinit i potrat.", "section_level": 1}], "src_summary": "Pelyněk pravý (\"Artemisia absinthium\") je vytrvalá, až 120 cm vysoká dřevnatějící bylina s listnatými lodyhami, zakončenými volnými latami žlutých úborů, náležející do čeledi hvězdnicovité (\"Asteraceae\").", "tgt_summary": "Artemisia absinthium (wormwood, grand wormwood, absinthe, absinthium, absinthe wormwood) is a species of \"Artemisia\" native to temperate regions of Eurasia and Northern Africa and widely naturalized in Canada and the northern United States. It is grown as an ornamental plant and is used as an ingredient in the spirit absinthe as well as some other alcoholic beverages.", "id": 1039425}
{"src_title": "Niklot", "tgt_title": "Niklot", "src_document": [{"title": "Životopis.", "content": "Místo narození Niklota není známé. Po smrti obodritského knížete Jindřicha Lubeckého(+1127), syna blahoslaveného knížete-mučedníka Gotšalka, pův.jménem Pribigněva (zavraž.6.června1066) se zřekl křesťanství a vrátil se k podpoře tradiční pohanské víry. Niklotův odpor saskému vlivu začal, když římský císař Lothar III. ze Supplinburgu / vládl 1125 - 4.prosince 1137, do své smrti / ,prodal obodritskou zemi r.1129 (po zavraždění obodritského knížete Svatopluka) dánskému princi Knutovi Lavardovi. Spolu s Pribislavem, synem knížete Jindřicha Lübeckého, vedli odboj jak proti Lotharovi III., tak také proti Knutovi Lavardovi. Po zavraždění Knuta Lavarda roku 1131 si Niklot a Pribislav rozdělili obodritské území, přičemž Niklot získal východní země. Za účelem oslabení Pribislavova vlivu se Niklot spojil se saským hrabětem Adolfem II. Holšteinským, který umožňoval výpady Slovanů na území Dánů. Spojenectví se Sasy skončilo roku 1147, kdy byla proti pohanským Slovanům vypravena Venedská křížová výprava. Niklot odolal obléhání své pevnosti v Dobíně, ale byl donucen platit křesťanským křižákům tribut. Následně vyjednal mírovou smlouvu s Adolfem Holšteinským, Jindřichem Lvem a Jindřichem Ratzeburským. Roku 1158 Valdemar I. Veliký, král dánský, získal za úplatu pomoc Jindřicha Lva při dánské odvetě vůči Slovanům. Roku 1160 saská a dánská aliance zaútočila na Slovany. Dánové vyplenili pobřežní území a útočili na kmen Ránů. U hradu Werle padl Niklot do léčky Sasů a v nastalé potyčce byl zabit. Obodritské území pak bylo rozděleno mezi křesťanské šlechtice. Niklotovou smrtí skončila slovanská vláda na území Meklenburska až po hranici tvořenou řekou Pěnou. Niklotův syn Pribislav roku 1167 obnovil vládu rodu v Meklenbursku, ale již jako saský vazal.", "section_level": 1}], "src_summary": "Niklot (1090 – srpen 1160) byl od roku 1131 knížetem Obodritů, Chyžanů a Črezpěňanů. Byl pánem na Zvěříně (Schwerinu), Quetzině a Malchově. Po dobu třiceti let odolával tlaku saských vévodů, především Jindřicha Lva, během germánské expanze na východ. Byl významným odpůrcem christianizace Polabských Slovanů.", "tgt_summary": "Niklot or Nyklot (1090 – August 1160) was a chief or prince of the Slavic Obotrites and an ancestor of the House of Mecklenburg. He became chief of the Obotrite confederacy, including the Kissini and the Circipani, between the years 1130 and 1131. He remained in this position until his death in 1160. At the same time he was Lord of (\"Herr zu\") Schwerin, Quetzin and Malchow. For nearly 30 years he resisted Saxon princes, especially Henry the Lion during the Wendish Crusade.", "id": 2250381}
{"src_title": "Saša Sokolov", "tgt_title": "Sasha Sokolov", "src_document": [{"title": "Život a dílo.", "content": "Narodil se v roce 1943 v Ottavě v sovětské diplomatické rodině. Jeho otec byl zástupce vojenského atašé a v roce 1947 byl v souvislosti s velkou špionážní aférou kolem atomové bomby z Kanady vykázán a byl nucen vrátit se i s rodinou nazpátek do Moskvy. Saša Sokolov vyrůstal v Moskvě jako typický příslušník zlaté mládeže té doby. První svou povídku napsal ve dvanácti letech, skládal epigramy a parodie na učitele, měl kázeňské přestupky a hrozil mu přestup do zvláštní školy. V devatenácti se pokusil s kamarádem o útěk ze SSSR přes turkmensko-ruskou hranici, byl však zatčen a krátkou dobu vězněn. Aby se vyhnul povinné vojenské službě, simuloval duševní nemoc a strávil tři měsíce ve vojenské psychiatrické léčebně. Po skončení školy pracoval jako zřízenec v márnici a v roce 1962 na naléhání rodičů začal studovat prestižní Vojenskou fakultu cizích jazyků, z které po třech letech odešel a přešel na žurnalistiku na Moskevské státní univerzitě. V té době se sbližuje s mladými představiteli neoficiální moskevské kultury. V roce 1965 vstupuje do literární skupiny SMOG (\"СМОГ;\" \"Смелость\" – Smělost, \"Мысль\" – Myšlenka, \"Образ\" – Obraznost, \"Глубина\", Myšlenka – Hloubka či také \"Самое Молодое Общество Гениев\" – Super Mladá Obec Géniů), která však svou činnost končí po rozehnání první demonstrace na obranu lidských v SSSR, jež se konala v prosinci 1966 na Puškinově náměstí. V letech 1969–1971 pracoval v listě Literární Rusko (\"Литературная Россия\"). V letech 1971–1973 píše svůj první román Škola pro hlupáky (\"Школа для дураков\") a již jako vystudovaný novinář se stává hajným v povolžských lesích. Román nelegálně putuje na západ, kde v roce 1976 na doporučení Vladimira Nabokova („okouzlující, tragická a velice jímavá kniha“) vychází v USA v nakladatelství Ardis Carla R. Proffa a jeho ženy. V roce 1974 se seznamuje s rakouskou slavistkou Johannou Steidelovou, která přednáší na Moskevské univerzitě němčinu, opouští svou první ženu a snaží se dostat na západ, je pronásledován KGB, dívka vyhoštěna ze SSSR a aféra nabývá mezinárodních rozměrů. Tehdejší rakouský kancléř Bruno Kreisky se v této záležitosti dvakrát obrací na Leonida Brežněva a v říjnu 1975 dostává Sokolov konečně povolení k výjezdu. Svou kariéru v emigraci začíná jako dřevorubec ve Vídeňském lese, po roce získává kanadské občanství a odjíždí do Severní Ameriky. V roce 1979 dokončuje svůj druhý román Mezi psem a vlkem (\"Между собакой и волком\"; pozn.: 150 stran rukopisu napsal ještě ve vlasti), který vychází v nakladatelství Ardis v roce 1980. V Rusku vychází v samizdatu a je oceněn významnou neoficiální cenou Andreje Bělého za nejlepší ruskou prózu roku 1981. V letech 1980–1985 pracuje nad románem Palisandreia (\"Палисандрия\") , který vychází v roce 1985. V roce 1996 mu byla udělena Puškinova cena. V roce 2007 v nakladatelství Azbuka vychází sborník jeho esejů pod názvem Neklidná larva (\"Тревожная куколка\").", "section_level": 1}], "src_summary": "Saša Sokolov (rusky \"Саша Соколов\"; vlastním jménem Alexandr Vsevolodovič Sokolov, rusky \"Александр Всеволодович Соколов\"; * 6. listopadu 1943 Ottawa, Kanada) je ruský spisovatel patřící ke skupině ruských spisovatelů tzv. třetí vlny ruské emigrace, kteří svou slávu získali až za hranicemi.", "tgt_summary": "Sasha Sokolov (born Александр Всеволодович Соколов/\"Alexander Vsevolodovitch Sokolov\" on November 6, 1943, in Ottawa, Ontario, Canada) is a paradoxical writer of Russian literature. He became known worldwide in the 1970s after his first novel, \"A School for Fools,\" had been published in translation by Ardis Publishing (Ann Arbor, Michigan) in the US, and later reissued by Four Walls Eight Windows. Sokolov is one of the most important authors of 20th-century Russian literature. He is well acclaimed for his unorthodox use of language, playing with rhythms, sounds and associations. The author himself coined the term \"proeziia\" for his work—in between prose and poetry (English close form of the term can sound as \"proetry\").", "id": 49105}
{"src_title": "Fridrich František IV. Meklenburský", "tgt_title": "Frederick Francis IV, Grand Duke of Mecklenburg-Schwerin", "src_document": [{"title": "Původ.", "content": "Fridrich František se narodil 9. dubna 1882 v Palermu meklenbursko-zvěřínskému dědičnému velkovévodovi Fridrichu Františkovi III. a jeho ženě velkokněžně Anastázii Michailovně Romanovové.", "section_level": 1}, {"title": "Vláda.", "content": "Fridrich František IV. se stal velkovévodou 10. dubna 1897, kdy zemřel jeho otec, velkovévoda Fridrich František III. Jelikož mu ale v té době bylo pouze 15 let, vládl do roku 1901 jako regent jeho strýc Jan Albrecht, který byl regentem Brunšvicka v letech 1907 až 1913. Velkovévoda Fridrich František IV. poté 14. listopadu 1918 abdikoval v Meklenbursku-Zvěřínsku a tím i skončilo jeho regentství v Meklenbursku-Střelicku. Fridrich František IV. zemřel 17. listopad 1945 ve věku 63 let ve Flensburgu. Hlavou dynastie a titulárním velkovévodou se stal jeho nejstarší syn Fridrich František. Když i on zemřel v roce 2001, vymřela zvěřínská linie meklenburského rodu v mužské linii.", "section_level": 1}, {"title": "Regentem Meklenburska-Střelicka.", "content": "23. února 1918 spáchal jeho příbuzný meklenbursko-střelický velkovévoda Adolf Fridrich VI. v Neustrelitzu sebevraždu, díky čemuž nastala v Meklenbursku-Střelicku následnická krize, jelikož jediný právoplatný následník vévoda Karel Michael, který byl následníkem od roku 1914, žil trvale v Rusku (a sloužil v ruské armádě), které válčilo s Německem, a roku 1914 se rozhodl vzdát práva na trůn. Stejné stanovisko zaujal Karl Michael i v roce 1918 a odmítl opustit Rusko. Meklenbursko-Střelický trůn by tak zřejmě připadl druhorozenému synovi Fridricha Františka IV., Kristiánovi Ludvíkovi. Ovšem než k tomu mohlo dojít, Německo prohrálo válku a všechny německé monarchie padly.", "section_level": 2}, {"title": "Rodina.", "content": "V roce 1904 si v Gmundenu vzal za ženu princeznu Alexandru Hannoverskou (1882–1963), pár měl 5 potomků:", "section_level": 1}], "src_summary": "Fridrich František IV. Meklenbursko-Zvěřínský, německy \"Friedrich Franz IV. von Mecklenburg-Schwerin\" (9. dubna 1882, Palermo – 17. listopadu 1945, Flensburg), byl v letech 1897 až 1918 meklenbursko-zvěřínský velkovévoda a od února 1918 do konce vlády (kdy abdikoval) byl také regentem Meklenburska-Střelicka. Poté byl až do své smrti titulárním velkovévodou meklenbursko-zvěřínským. Od roku 1897 až do své smrti byl také hlavou dynastie Meklenburských.", "tgt_summary": "Frederick Francis IV (Friedrich Franz Michael; 9 April 1882 – 17 November 1945) was the last Grand Duke of Mecklenburg-Schwerin and regent of Mecklenburg-Strelitz. He inherited the throne when he was fifteen years old in 1897 and was forced to renounce it in 1918.", "id": 991609}
{"src_title": "Frederick Soddy", "tgt_title": "Frederick Soddy", "src_document": [{"title": "Biografie.", "content": "Narodil se v Eastbourne v Anglii. Chodil na Eastbourne College a poté na Aberystwyth University a Merton College (Oxfordská univerzita). Mezi lety 1898 a 1900 pracoval jako výzkumník na Oxford University. V roce 1900 začal pracovat na McGill University v Montrealu (Québec, Kanada). S Ernestem Rutherfordem tam zkoumal radioaktivitu. Uvědomili si, že neobvyklé chování radioaktivních prvků je způsobeno rozpadem na jiné prvky. Tento rozpad také uvolňuje záření alfa, beta a gama. Když byla radioaktivita poprvé objevena, nevědělo se, co to způsobuje. Soddy a Rutherford prokázali, že při tomto procesu probíhá jaderná přeměna. V roce 1903 spolu se sirem Williamem Ramsayem na University College London ověřil, že při rozpadu radia vznikají alfa částice složené z kladně nabitých jader helia. V experimentu uzavřeli radium do tenké skleněné uzavřené nádoby, kterou umístili do další skleněné nádoby s tlustší stěnou. Alfa částice byly schopné projít tenkou stěnou, ale zarazily se na tlustší stěně. Po nějaké době spektrální analýza odhalila přítomnosti helia. Mezi lety 1904 a 1914 přednášel na University of Glasgow a v té době prokázal, že se uran rozpadá na radium. Také ukázal, že radioaktivní prvek může mít více než jednu relativní atomovou hmotnost i za stejných chemických vlastností. Pro tuto vlastnost hmoty vytvořil nový pojem izotop, což znamená „stejné místo“. Později J. J. Thomson rozšířil teorii izotopů i na neradioaktivní prvky. Soddy také ukázal, že atomové číslo se snižuje o dvě při alfa záření a při beta záření se o jedno zvyšuje. V květnu 1910 byl zvolen členem Královské společnosti. V roce 1921 získal Nobelovu cenu za chemii za výzkum radioaktivity a za výzkum izotopů. Jeho objevy z pole radioaktivity inspirovaly H. G. Wellse k napsání románu \"The World Set Free\" (1914), který je zasazen několik let do budoucnosti a ve kterém se objevují atomové bomby. Zemřel v Brightonu v Anglii 22. září 1956. Byl po něm pojmenován kráter Soddy na odvrácené straně Měsíce.", "section_level": 1}], "src_summary": "Frederick Soddy (2. září 1877 – 22. září 1956) byl anglický radiochemik, který spolu s Ernestem Rutherfordem dokázal, že radioaktivita je způsobena jadernou přeměnou prvků. Také prokázal existenci izotopů některých radioaktivních prvků. Získal Nobelovu cenu za chemii za rok 1921.", "tgt_summary": "Frederick Soddy FRS (2 September 1877 – 22 September 1956) was an English radiochemist who explained, with Ernest Rutherford, that radioactivity is due to the transmutation of elements, now known to involve nuclear reactions. He also proved the existence of isotopes of certain radioactive elements.", "id": 1069668}
{"src_title": "Pik Lenina", "tgt_title": "Lenin Peak", "src_document": [{"title": "Pojmenování vrcholu.", "content": "Vrchol byl objeven expedicí Alexeje Pavloviče Fedčenka v roce 1871 a pojmenován jako pik Kaufman po prvním generálním guvernérovi ruského Turkestánu, Konstantinu Petrovičovi Kaufmanovi, který expedici na území Turkestánu umožnil. Po úspěšném prvovýstupu v roce 1928 byl vrchol přejmenován po Vladimiru Iljiči Leninovi na dodnes nejužívanější název pik Lenina. V Tádžikistánu byl vrchol znovu přejmenován v roce 2006 a je oficiálně pojmenován Qullai Abuali ibni Sino, tedy „vrchol Avicenny“, což odpovídá českému standardizovanému exonymu štít Avicenny. Podle některých zdrojů je vrchol nazýván též kyrgyzským jménem Ačik-Taš.", "section_level": 1}, {"title": "Výstupy.", "content": "Vrchol byl poprvé prostoupen 25. září 1928 Erwinem Schneiderem, Eugenem Allweinem a Karlem Wienem. Jejich výstup byl součástí společné expedice sovětské Akademie věd, německého Notgemeinschaft der deutschen Wissenschaft a německo-rakouského Alpenvereinu. Tato expedice podrobně prozkoumala Zaalajský a Zulumartský hřbet, oblast Fedčenkova ledovce a objevila nejvyšší vrchol Tádžikistánu, dnešní Qullai Ismoili Somoni, tehdy pik Garmo. Výstup na pik Lenina byl veden z jihu po ledovci Velká Saukdara do sedla Krilenko a odtud po východním hřebenu na vrchol. V té době šlo o nejvyšší vystoupený vrchol (nikoli však absolutní výškový rekord). Dnes je tento výstup hodnocen stupněm 5A ruské stupnice obtížnosti, nicméně vzhledem ke své odlehlosti a nedostupnosti je tato výstupová trasa využívána jen zřídka. Dnešní normální výstupová trasa ze severu přes vrchol Razdělnaja byla poprvé prostoupena v roce 1954 V. Kovaljevem, P. Karpovem, E. Nagelem, V. Naryškinem a V. Nozdrjuchinovou. Patří k technicky nejsnazším výstupovým trasám na sedmitisícový vrchol, díky čemuž je značně populární. V ruské stupnici obtížnosti, která posuzuje kromě technické obtížnosti výstupu také nadmořskou výšku, jde o stupeň 5A. Na vrchol vede celkově kolem dvaceti různých výstupových tras. Prvním Čechem na vrcholu byl v roce 1961 Josef Sekyra. Ve své době šlo o československý výškový rekord.", "section_level": 1}, {"title": "Výstupové trasy z jihu.", "content": "Výstupové trasy z jihu jsou:", "section_level": 2}, {"title": "Výstupové trasy ze severu.", "content": "Výstupové trasy ze severu jsou:", "section_level": 2}], "src_summary": "Pik Lenina (česky též Leninův štít, - \"Lenin Čokosu\"; - \"pik Lenina\"; - doslova \"„vrchol Avicenny“\") je s výškou 7134 metrů nad mořem nejvyšší vrchol Zaalajského hřbetu a druhý nejvyšší vrchol v bývalé sovětské části pohoří Pamír. Leží na hranici mezi Tádžikistánem a Kyrgyzstánem a v obou zemích je druhým nejvyšším vrcholem.", "tgt_summary": "Lenin Peak (, \"Lenin Çoqusu\", لەنىن چوقۇسۇ; , \"Pik Lenina\"; , \"qulla‘i Lenin/qullaji Lenin\", renamed қуллаи Абӯалӣ ибни Сино (qulla‘i Abûalî ibni Sino) in July 2006), or Ibn Sina (Avicenna) Peak, rises to 7,134 metres (23,406 ft) in Gorno-Badakhshan (GBAO) on the border of Tajikistan and Kyrgyzstan, and is the second-highest point of both countries. It is considered one of the less technical 7000 m peaks in the world to climb and it has by far the most ascents of any 7000 m or higher peak on Earth, with every year seeing hundreds of mountaineers make their way to the summit. Lenin Peak is the highest mountain in the Trans-Alay Range of Central Asia, and in the Pamir Mountains in Tajikistan it is exceeded only by Ismoil Somoni Peak (7,495 m). It was thought to be the highest point in the Pamirs in Tajikistan until 1933, when Ismoil Somoni Peak (known as \"Stalin Peak\" at the time) was climbed and found to be more than 300 metres higher. Two mountains in the Pamirs in China, Kongur Tagh (7,649 m) and Muztagh Ata (7,546 m), are higher than the Tajik summits.", "id": 98967}
{"src_title": "Jiří Dóža", "tgt_title": "György Dózsa", "src_document": [{"title": "Život.", "content": "Jiří sloužil jako důstojník jezdectva ve Stoličném Bělehradě, kde zabil vznešeného Turka v boji. Pak přišel do Budína. Dle některých za odměnu, dle některých v souvislosti s připravovanou křižáckou výpravou, ve které údajně chtěl udělat kariéru. Ihned po příchodu na královský dvůr mu byl králem Vladislavem Jagellonským darován rytířský titul. Zde je třeba uvést, že ostřihomský arcibiskup Tamás Bakócz jej jmenoval velitelem křižáckých vojsk, která se shromažďovala u Budína. Jisté to však není.", "section_level": 1}, {"title": "Dóžovo povstání.", "content": "Dóža sehrál velmi důležitou úlohu v dějinách Uherska, protože stál v čele největšího selského povstání v Uhersku, které se často podle něho nazývá „Dóžovo povstání“. Křižácká výprava proti Turkům pod vedením Jiřího Dóži, složená většinou z ozbrojených sedláků, řemeslníků a drobných zemanů, se změnila na rozsáhlé povstání, které vyjadřovalo nespokojenost nejchudších s feudálními poměry. Povstalci plenili šlechtické, ale i církevní majetky a jejich řady nepřetržitě rostly. Toto povstání však bylo zastaveno v červenci 1514 spojenými šlechtickými vojsky a vůdci byli v Temešváru popravení, mezi nimi i krutým způsobem Dóža. Byl posazen na rozžhavený železný trůn a na hlavu mu byla položena rozpálená koruna a jeho nejbližší z něj museli zaživa trhat maso. Poté byl upálen. Jeho bratr byl rozčtvrcen a dalších několik stovek stoupenců nabodáno na kůly. Po porážce povstání bylo navíc na uherském sněmu uzákoněno nevolnictví jako kolektivní trest pro odbojné rolníky.", "section_level": 2}, {"title": "Ohlas v dnešní době.", "content": "V Budapešti je po něm pojmenováno náměstí a stanice metra. Maďarský hudební skladatel Ferenc Erkel po něm pojmenoval svou operu.", "section_level": 1}], "src_summary": "Jiří Dóža ( \"Dózsa György \"též \"Székely György, \" \"Juraj Dóža Sikul/Juraj Dóža Sékeľ \"nebo \"Juraj Sikul/Juraj Sékeľ\"), 1470 Dalnic, Uhersko (dnes Rumunsko) – 20. červenec 1514 Temešvár, Uhersko (dnes Rumunsko), byl sedmihradský sikulský zeman, hlavní představitel Dóžova povstání.", "tgt_summary": "György Dózsa (or \"György Székely\", ; 1470 – 20 July 1514) was a Székely man-at-arms (and by some accounts, a nobleman) from Transylvania, Kingdom of Hungary who led a peasants' revolt against the kingdom's landed nobility. He was eventually caught, tortured, and executed along with his followers, and remembered as both a Christian martyr and a dangerous criminal. During the reign of king Vladislas II of Hungary (1490–1516), royal power declined in favour of the magnates, who used their power to curtail the peasants’ freedom.", "id": 1775282}
{"src_title": "Havana Club", "tgt_title": "Havana Club", "src_document": [{"title": "Výrobní proces.", "content": "Za pravý a velice kvalitní kubánský rum se Havana Club považuje kvůli pečlivosti výroby, jakou prochází. Ta se skládá z mnoha částí, které musejí být naprosto přesně dodrženy již po mnoho a mnoho let, aby byla zachována vysoká kvalita a také dodržena tradice, s jakou se rum značky Havana Club od roku 1878 vyrábí. Vše začíná u cukrové třtiny (hlavní suroviny), která musí být velice pečlivě vybírána. Důležité je také to, jak dlouho rum bude zrát. Každý druh zraje jinak dlouho, ale tento čas musí být přesně dodržen (např. Havana Club Añejo Blanco zraje 18 měsíců). Neméně důležité je i to, kde rum zraje – jsou to dubové sudy z amerického bílého dubu, ve kterých byl předtím bourbon. Co se týče výstupní kontroly, tak je vše sledováno mnoha odborníky, kteří využívají ty nejmodernější přístroje. Přesto má ale poslední slovo Master Destillero, strážce tajemství tradic.", "section_level": 1}, {"title": "Druhy.", "content": "Pod značkou Havana Club se prodává více druhů rumu. Jednotlivé druhy se liší jednak ingrediencemi, které jsou do rumu Havana Club přimíchávány, ale také dobou, kterou v sudech každý z těchto nápojů zraje. Například asi nejznámější Añejo Blanco zraje přibližně dva roky, Añejo Reserva pět let a jednoznačně nejdražší a nejcennější je Maximo Ron Extra Añejo, který v sudu zraje celých 30 let. A od této doby zrání se také odvíjí cena, za kterou jsou na trhu dostupné. Pouze pro představu – Añejo Blanco se na českém trhu prodává za přibližně 300 až 400 korun, ale cena Maximo Ron Extra Añejo se pohybuje kolem 30 tisíc korun.", "section_level": 1}, {"title": "Añejo Blanco.", "content": "V České republice se jednalo asi o nejznámější druh nápoje Havana Club. Svou bílou barvu si získal jednak tím, že není obohacen o žádné další ingredience, které by ho zabarvily, a také tím, že zraje (18 měsíců) v bílých dubových sudech. Nejčastěji se používal jako součást míchaných nápojů. V současné době už na českém trhu není k sehnání.", "section_level": 2}, {"title": "Añejo Especial.", "content": "Zraje 3 roky a obsahuje vanilku, karamel a kakao. Pije se čistý nebo jako součást míchaných nápojů.", "section_level": 2}, {"title": "Añejo Reserva.", "content": "Zraje 5 let a obsahuje jemné náznaky vanilky, tabáku a koření. Pije se čistý nebo jako součást míchaných nápojů příkladem je Pyrate rum.", "section_level": 2}, {"title": "Añejo 3 Años.", "content": "Zraje 3 roky (Años = rok). Pije se čistý, nebo jako součást míchaných koktejlů.", "section_level": 2}, {"title": "Añejo 7 Años.", "content": "Zraje 7 let (Años = rok). Pije se čistý, nebo jako součást míchaných koktejlů.", "section_level": 2}, {"title": "Añejo 15 Años.", "content": "Zraje 15 let (Años = rok). Pije se výhradně čistý", "section_level": 2}, {"title": "Cuban Barrel Proof.", "content": "Cuban Barrel Proof je jediný rum od značky Havana Club, který má obsah alkoholu 45 %. Ohledně zrání a uchovávání je to ještě složitější, než u ostatních rumů Havana Club. Cuban Barrel Proof je nejdříve ve velmi starých sudech z bílého dubu, kde si získá svou jantarovou barvu a neskutečnou jemnost. Poté je přemístěn do dalších, speciálně vybraných dozrávacích sudů, kde už zraje pouze krátkou část z 10 let, což je celá doba jeho zrání. Vyznačuje se jemností, silou a pije se výhradně čistý.", "section_level": 2}, {"title": "Selección de Maestros.", "content": "Selección de Maestros je třikrát zrající sudový rum, který je výsledkem jedinečného procesu výroby: Nejprve mistři Maestros Roneros shromáždí a vyberou nejkvalitnější a nejvýjimečnější zralé rumy. Tyto rumy se poté míchají a ukládají k dalšímu zrání do sudů, které jsou vybírány dle aromatických vlastností svého dřeva. V těchto sudech se u rumu rozvine jeho charakter a intenzita. Nakonec se Maestros Roneros sejdou podruhé, aby vybrali rumy, které jsou dokonale vyzrálé. Ty budou tvořit konečnou směs a budou stáčeny do lahví přímo ze sudů s obsahem 45 % alkoholu v objemu.", "section_level": 2}, {"title": "Havana Club Unión.", "content": "První kubánský rum, který byl speciálně vytvořen pro párování s chutí kubánského doutníku. Jeho komplexnost, sladkost a intenzitu se nejlépe vychutná v čisté podobě nebo na ledu.", "section_level": 2}, {"title": "Maximo Ron Extra Añejo.", "content": "Jedná se o jednoznačně nejdražší a nejkvalitnější rum, který je pod značkou Havana Club prodáván. Jeho hlavní předností je to, že v dubovém sudu, ve kterém je uložen, zraje celých 30 let. Má tmavě jantarovou barvu, lehce ovocnou vůni a obsahuje malé množství pepře. Je také dosti logické, že se pije výhradně čistý. V České republice je zbožím, které se prodává opravdu velice málo, takže je v současné době k sehnání pouze z několika málo zdrojů. Prodává se pouze v 0,5 l velké láhvi a jeho cena se pohybuji okolo 30 tisíc korun.", "section_level": 2}, {"title": "Koktejly.", "content": "Z rumů značky Havana Club (hlavně z Añejo Blanco) se také připravuje několik koktejlů.", "section_level": 1}], "src_summary": "Havana Club je značka, pod níž se v Santa Cruz del Norte v severovýchodní části Kuby vyrábí několik alkoholických rumových nápojů. Tuto dnes jedinou mezinárodně uznávanou značku kubánského rumu založil v roce 1878 José Arechabala. Po kubánské revoluci v roce 1959 byla společnost kubánskou vládou znárodněna. Rodina Arechabalových emigrovala do Španělska a poté do Spojených států. Od roku 1994 je tento známý rum vyráběn pod hlavičkou společnosti Havana Club International, což je joint venture, kterou vlastní stejným dílem kubánský stát a francouzská firma vyrábějící alkoholické nápoje Pernod Ricard.", "tgt_summary": "Havana Club is a brand of rum created in Cuba in 1934. Originally produced in Cárdenas, Cuba by family-owned José Arechabala S.A., the brand was nationalized after the Cuban Revolution of 1959. In 1993, French owned Pernod Ricard and the government of Cuba created a state-run 50:50 joint venture called Corporación Cuba Ron. They began exporting this version of Havana Club globally, except for the United States due to the embargo put in place by the U.S. government. Bacardi, another Cuban family exiled due to the Cuban revolution, also began producing Havana Club Rum in 1994 after purchasing the original Arechabala family Havana Club recipe, a competing product made in Puerto Rico and sold in the United States. Bacardi & Pernod Ricard have engaged in ongoing litigation about ownership of the name “Havana Club”.", "id": 1154309}
{"src_title": "Jean Béliveau", "tgt_title": "Jean Béliveau", "src_document": [{"title": "Hráčská kariéra.", "content": "Jako dorostenec hrával za týmy Victoriaville Panthers a Quebec Citadelles v juniorské lize v Quebecu. V té době hrával na dobré úrovni také baseball. Jako patnáctiletého si jej všiml manažer Montrealu Canadiens Frank Selke a smluvně si jej do budoucna pojistil – v případě, že se rozhodně stát profesionálem, bude patřit Montrealu Canadiens. Mezitím se Jean Béliveau stal hvězdou amatérské quebecké seniorské ligy (QSHL), v níž hrával za Quebec Aces. V sezóně 1952/53 zvítězil v kanadském bodování QSHL, přesto o profesionální hokej zájem příliš neměl a za Canadiens odehrál jen několik utkání. Frank Selke se snažil dostat jej do týmu, což nakonec v Montrealu vyřešili tak, že klub koupil QSHL a změnil její statut z amatérské na nižší profesionální. Tím byl Béliveau jakožto profesionální hokejista nucen stát se podle předchozí smlouvy hráčem Montrealu Canadiens. V dalších letech se již stal hvězdou NHL. V roce 1956 zvítězil v kanadském bodování ligy a získal Hartovu trofej pro nejužitečnějšího hráče. Během osmnácti sezón s Canadiens získal desetkrát Stanley Cup. V šedesátých letech byl dlouholetým kapitánem. Byl respektovaným vůdcem týmu, ale velké uznání měl i u fanoušků a protihráčů. V roce 1965 se stal prvním držitelem nově zavedené Conn Smythe Trophy – ocenění pro nejužitečnějšího hráče play-off. O tři roky později jako druhý hráč historie NHL překonal hranici tisíce kanadských bodů (po Gordie Howeovi). V Montrealu strávil celou svou profesionální kariéru. Když v roce 1971 končil, byl s 507 góly, 712 asistencemi a celkem 1219 kanadskými body historicky nejproduktivnějším hráčem a druhým nejlepším střelcem Montrealu. V play off přidal dalších 79 gólů a 97 asistencí, což přestavovalo rekord historie bojů o Stanley Cup. Po skončení aktivní kariéry pracoval v klubu na různých postech a podílel se na zisku dalších 7 titulů. Celkovým počtem 17 Stanley Cupů stojí historicky na prvním místě.", "section_level": 1}, {"title": "Osobní život.", "content": "V roce 1953 se oženil s Elisou Coutureovou, mají dceru Hélène. Po ukončení aktivní kariéry kromě funkcí u klubu založil Jean Béliveau Foundation, která se v roce 1993 změnila v nadaci podporující postižené děti. V roce 1994 mu byla nabídnuta funkce Generálního guvernéra Kanady, kterou ale z rodinných důvodů odmítl. Je také držitelem řady ocenění mimo hokejových kruhů, mj. držitelem Národního řádu Quebecu (\"National Order of Quebec\"), od roku 1998 nejvyššího kanadského vyznamenání Order of Canada, čestných doktorátů univerzit (např. McGill University či Université Laval). Od roku 2001 je jeho jméno uvedeno na Kanadském chodníku slávy.", "section_level": 1}, {"title": "Úspěchy a ocenění.", "content": "Týmové Individuální Překonané rekordy Klubové", "section_level": 1}, {"title": "Reference.", "content": "", "section_level": 1}], "src_summary": "Jean Béliveau (31. srpna 1931 Trois-Rivières, Kanada – 2. prosince 2014 Longueuil, Kanada) byl kanadský lední hokejista. Hrával v Národní hokejové lize, je desetinásobným vítězem Stanley Cupu jako hráč, později se sedmkrát podílel na zisku Stanley Cupu jako člen realizačního týmu. Od roku 1972 je členem Hokejové síně slávy. U příležitosti 100. výročí NHL byl v lednu 2017 vybrán jako jeden ze sta nejlepších hráčů historie ligy.", "tgt_summary": "Joseph Jean Arthur Béliveau (August 31, 1931 – December 2, 2014) was a Canadian professional ice hockey player who played parts of 20 seasons with the National Hockey League's (NHL) Montreal Canadiens from 1950 to 1971. Inducted into the Hockey Hall of Fame in 1972, \"Le Gros Bill\" Béliveau is widely regarded as one of the Ten Greatest NHL players of all time. Born in Trois-Rivières, Quebec, Béliveau first played professionally in the Quebec Major Hockey League (QMHL). He made his NHL debut with the Canadiens in 1950, but chose to remain in the QMHL full-time until 1953. By his second season in the NHL, Béliveau was among the top three scorers. He was the fourth player to score 500 goals and the second to score 1,000 points. Béliveau won two Hart Memorial Trophies as league MVP (1956, 1964) and one Art Ross Trophy as top scorer (1956), as well as the inaugural Conn Smythe Trophy as play-off MVP (1965). He has 17 Stanley Cup championships, the most by any individual to date. All championships have been with the Montreal Canadiens: 10 as a player and 7 as an executive. In 2017, Beliveau was named one of the '100 Greatest NHL Players' in history.", "id": 1759618}
{"src_title": "Paco Rabanne", "tgt_title": "Paco Rabanne", "src_document": [{"title": "Život.", "content": "Otec byl baskický důstojník španělské armády, přidal se k republikánům, a proto rodina ze Španělska musela za občanské války uprchnout do Francie. Matka pracovala do roku 1936 jako krejčová v San Sebastianu v pobočce španělského módního závodu Cristóbala Balenciagy. Prožitek módního odívání tedy malý Francisco vnímal doma od matky. V letech 1953-1961 Francisco vystudoval v Paříži architekturu na École superieure nationale des Beaux arts. Na studia si přivydělával grafickými návrhy oděvů a začal spolupracovat s oděvními firmami. Brzy na sebe upoutal pozornost excentrickými modely šatů. V šedesátých létech se stal již známým v oblasti francouzské módy. Roku 1966 založil svůj vlastní módní salón, přijal pseudonym Paco Rabanne a navrhoval oděvy z neobvyklých materiálů, jako je kov a papír, z textilií s třpytivou povrchovou úpravou. Například jeho šaty \"kosmického stylu\" byly pošity plíšky - třpytkami, volným spojením motivů s podkladem sledoval kinmetický efekt - pohyblivost plíšků. Roku 1969 se Rabannovo portfólio rozšířilo o nabídku parfémů. Jeho dámský parfém \"Calandre\" byl velmi úspěšný. Následovaly parfémy pro muže \"Paco Rabanne pour Homme\", Métal, La Nuit, Sport a XS nebo také One Million. Jeho oděvy a parfémy se zařadily ke světové \"haute couture\", staly se velmi oblíbenými po celém světě. Roku 1992 Paco Rabanne představil své modely španělskému králi Carlosovi a královně Španělska na světové výstavě v Seville. Jeho talent a úspěchy v oblasti světové módní, a také přispívání k mnoha humanitárním projektům byly oceněny udělením nejvyššího španělského vyznamenání. Francouzi jeho dílo ocenili titulem rytíře Řádu čestné legie a zlatou medailí ministerstva školství, kultury a sportu. V 90. letech Paco Rabanne představil kolekci kompletní mödní nabídky pro ženy \"prêt-à-porter féminin\". Zahrnuje kromě oděvů a parfémů také šperky, kabelky, obuv a návrhy účesů. Kromě návrhů oděvů Paco Rabane také maluje obrazy a rád svou \"image\" popularizuje v médiích s fantastickými či skandálními výroky o svém životě (například že žije třetí život, že dříve byl prostitutkou na dvoře Ludvíka XIV., že se osobně setkal s Ježíšem nebo že byl svědkem vraždy faraóna Totanchamóna).", "section_level": 1}], "src_summary": "Paco Rabanne, vlastním jménem Francisco Rabaneda Cuervo (* 18. února 1934 Pasaia, provincie Guipuscoa, Španělsko), je španělsko-francouzský módní návrhář, od 60.let 20. století jeden z představitelů světové \"haute couture\".", "tgt_summary": "Francisco Rabaneda Cuervo (born 18 February 1934), more commonly known under the pseudonym of Paco Rabanne (; ), is a Spanish fashion designer of Basque origin who became known as an \"enfant terrible\" of the 1960s French fashion world.", "id": 695955}
{"src_title": "Papoušek kouřový", "tgt_title": "Regent parrot", "src_document": [{"title": "Rozlišovací znaky.", "content": "Jedná se o středně velkého papouška žijícího na území Austrálie. Samec se samicí mají několik společných znaků, růžový až červený zobák, křídla mají černý a červený pruh, ocas mají tmavý. Samec je převážně žlutý, červené skvrny na křídlech jsou výraznější než u samice, samice je oproti samci méně výrazná, její zbarvení je zelené, ocas je více do modra. Do jednoho roka života se samec podobá barevně samici a až po roce a půl se přebarví do žluta.", "section_level": 1}, {"title": "Výskyt v přírodě.", "content": "Tento papoušek žije volně na území Austrálie, kde žije v párech, ale i hejnech, je považován za jednoho z nejlepších letců tohoto kontinentu. Zdržuje se v lesích nebo křovinatém terénu a s rozvojem zemědělství se vyskytují i na polích, kde páchají škody místním zemědělcům, při hledání potravy je velice tichý. Hnízdí v dutinách stromů, které jsou hluboké 4 až 5 metrů, hnízdění probíhá od srpna do ledna.", "section_level": 1}, {"title": "Chov.", "content": "Tento papoušek není vhodný do malých klecí nebo pokojových voliér, velice rád se proletuje, voliéra by měla být vždy delší než vyšší. Tento papoušek je velice klidný a aktivní je jen brzo ráno a večer, přes den se jeví malátně. Díky své otužilosti může být celý rok venku, avšak je nutné zajistit aby mu nepromrzly nožičky a aby měl možnost se někam schovat před nepřízní počasí. Tito ptáci se dožívají 15 až 20 let.", "section_level": 1}, {"title": "Hnízdění.", "content": "V našich podmínkách probíhá hnízdění v dubnu a květnu, někdy se stane že zahnízdí i dvakrát. V našich chovech se papoušci spokojí s budkou o průměru 35–40 cm a výšce 70 cm, vletový otvor by měl být o rozměru 7 až 8 cm, větší budka není na škodu, ale menší je již nevyhovující. Protože si papoušci hnízdo nepletou dává se jim na dno budky směs rašeliny a hoblin (tato směs by měla být v období hnízdění lehce vlhká). Snůška čítá 3 až 6 vajec, doba inkubace se pohybuje v rozmezí 21 až 23 dní, mláďata vylétají z budky ve stáří 5 týdnů. Ptáky můžeme nechat hnízdit až ve stáří dvou let. Mláďata jsou po vylétnutí podobná matce, po půl roce se plně vybarví.", "section_level": 1}], "src_summary": "Papoušek kouřový (\"Polytelis anthopeplus\"), též papoušek horský, je druh papouška endemický k jihovýchodní části Austrálie a Jihozápadní části Austrálie. Je jedním ze tří zástupců rodu \"Polytelis\".", "tgt_summary": "The regent parrot or rock pebbler (\"Polytelis anthopeplus\") is a bird found in southern Australia. It has predominantly yellow plumage with a green tail. The bird is found primarily in eucalyptus groves and other wooded areas of subtropical southwestern Australia, as well as in a smaller area of subtropical and temperate southeastern Australia. Seeds make up the bulk of its diet.", "id": 1295100}
{"src_title": "Bakerova řeka (Washington)", "tgt_title": "Baker River (Washington)", "src_document": [{"title": "Tok.", "content": "Řeka pramení v severní části národního parku Severní Kaskády. Nedaleko hory Mount Shuksan si vytváří vlastní údolí. Řeka pokračuje severozápadním směrem skrz příkré, ledovcové údolí a nabírá vody některých menších, ledovcových přítoků z obklopujících hor. Mnoho přítoků proudí z velké výšky, nikde se ale nevyskytují vodopády. Většina dolního toku se vyskytuje v podobě dvou velkých umělých jezer, která jsou částí hydroelektrického projektu Baker River. První jezero je 14 kilometrů dlouhé Bakerovo jezero, které bylo původně přírodní, než jeho úroveň zvedla hráz. Pod hrází se nachází jezero Lake Shannon, které je 12 kilometrů dlouhé. Na jeho jižním konci je další hráz. Po té zůstává řeka už nepřerušovaná s výjimkou malé rybářské hráze ve městě Concrete. Po zhruba dvou kilometrech od hráze na jezeře Lake Shannon řeka ústí do řeky Skagit. Většina Bakerova jezera se nachází v okrese Whatcom, stejně jako hráz na konci jezera. Dolní hráz, na konci jezera Lake Shannon už je v okrese Skagit. Obě hráze vlastní společnost Puget Sound Energy.", "section_level": 1}, {"title": "Přírodní historie.", "content": "V řece Baker se nachází jediná stálá populace lososu nerka v povodí řeky Skagit. Washingtonské ministerstvo ryb a divokého života navíc zjistilo, že zdejší nerkové jsou od ostatních geneticky odlišní. V roce 1992 byl ale jejich stav vyhlášen jako kritický. Už o sedm let dříve se vrátilo do vod pouze 92 dospělých. Od devadesátých let se ale díky zákonům proti pytlačení a rybolovu populace zvýšila a v roce 2003 zde bylo napočítáno přes 20 tisíc jedinců. Výstavba umělých zařízení na řece ale postupně znemožnila rybám přístup k hornímu toku řeky. Už v roce 1896 postavil stát Washington na Bakerově jezeře sádku, která byla první pro lososy nerka. Zrušena byla v roce 1933. Přístup k hornímu toku řeky a k Bakerově jezeře znemožnila až výstavba dolní hráze v roce 1925. Konstrukce horní hráze v roce 1959 pak zaplavila okolní údolí a vylila i třecí místa lososů. Pod horní hráz se tedy později nainstalovala umělá třecí místa a v roce 1990 byla některá přidána i do potoku Sulphur Creek. Když se lososi vrací, aby se dostali do horního toku, jsou uvězněni pod dolní hrází a musejí čekat, než je lidé přepraví nahoru. V řece se vyskytují také jiné druhy ryb, například losos kisuč.", "section_level": 1}, {"title": "Přítoky.", "content": "Nejdůležitějšími přítoky řeky jsou (sestupně):", "section_level": 1}], "src_summary": "Baker River je přibližně 48 kilometrů dlouhá řeka a přítok řeky Skagit na severozápadě amerického státu Washington. Nachází se v oblasti Severních Kaskád, severně od Seattlu a východně od hory Mount Baker. Její povodí je zhruba 700 km² rozsáhlé a nachází se především v národním parku Severní Kaskády. Řeka je posledním důležitým přítokem řeky Skagit před jejím ústím do Skagitského zálivu. Řeka protéká městem Concrete a leží na ni dvě vodní elektrárny, které vlastní společnost Puget Sound Energy, která zásobuje elektřinou město Seattle a zbytek regionu Pugetova zálivu.", "tgt_summary": "The Baker River is an approximately , southward-flowing tributary of the Skagit River in northwestern Washington in the United States. It drains an area of the high North Cascades in the watershed of Puget Sound north of Seattle, and east of Mount Baker. With a watershed of approximately in a complex of deep valleys partially inside North Cascades National Park, it is the last major tributary of the Skagit before the larger river reaches its mouth on Skagit Bay. The river flows through Concrete, Washington, near its mouth and has two hydroelectric dams owned by Puget Sound Energy.", "id": 1457213}
{"src_title": "Manufacture des Gobelins", "tgt_title": "Gobelins Manufactory", "src_document": [{"title": "Historie.", "content": "V roce 1443 si Jehan Gobelin, pravděpodobně původem z Remeše, pronajal dům v ulici \"Rue Mouffetard\" a o čtyři roky později založil na břehu řeky Bièvre barvírnu vlny. Rodinný podnik se rozšířil a kvalita barevných textilií byla vyhlášená tak, že rodinné jméno přešlo v 16. století na označení celé čtvrti. V dubnu 1601 založil ve čtvrti Jindřich VI. manufakturu na výrobu vlámských tapiserií. Ministr financí Colbert přesvědčil Ludvíka XIV., aby dal vystavět novou budovu a v letech 1662–1668 byla původní manufaktura rozšířena o novou barvírnu vlny a hedvábí (která je v provozu dodnes), a další řemesla luxusu, sloužící k vybavení královských interiérů (nábytkářství, řezbářství, marketérie, tapetářství, keramika, aj.). Uměleckořemeslné dílny tehdy byly přejmenovány na národní královské. Roku 1694 se dílny dostaly do finančních problémů a některé provozy byly přesunuty jinam, například zlatnická dílna do budovy Mincovny. Roku 1721 stál v čele dílen Jean de Julienne, který jako mecenáš podporoval malířskou akademii. Roku 1740 byly dílny propojeny s Královskou akademií sochařství a malby. Od bankrotu je ve třetí čtvrtině 18. století zachraňovali architekti jako Jules Hardouin-Mansart nebo Jacques-Germain Soufflot. Období Francouzské revoluce manufaktura přečkala v úpadku, ale bez živelného ničení. Po korunovaci císaře Napoleona musela být od roku 1804 veškerá produkce dodávána výhradně na královský dvůr.", "section_level": 1}, {"title": "Současnost.", "content": "V současné době manufaktura zčásti slouží jako muzeum a z větší části stále vyrábí tapiserie k výzdobě veřejných budov, na jejich vzniku se od konce 19. století podílelo mnoho umělců, jako návrháři se připomínají např. Paul Cézanne, Hans Arp, Serge Poliakoff, Joan Miró, Victor Vasarely, Alexander Calder, mezi přímými tvůrci tapisérií prosluli Jean Lurçat, nebo Louisa Bourgeoisová.", "section_level": 1}], "src_summary": "Manufacture des Gobelins [\"manyfaktýr dé goblé\"] je původně měšťanská a později královská národní manufaktura na výrobu tapiserií v Paříži. Nachází se na jihozápadním okraji města ve 13. obvodu na \"Avenue des Gobelins\", blízko stanice linky 7 \"Gobelins\". Byla založena v roce 1601 z iniciativy francouzského krále Jindřicha IV.", "tgt_summary": "The Gobelins Manufactory () is a historic tapestry factory in Paris, France. It is located at 42 avenue des Gobelins, near Les Gobelins métro station in the 13th arrondissement of Paris.", "id": 2362}
{"src_title": "Pařížská burza", "tgt_title": "Euronext Paris", "src_document": [{"title": "Historie.", "content": "V roce 1716 založil původem skotský finančník John Law Všeobecnou banku, jejíž spekulace vedly až k rozsáhlému bankrotu. 24. září 1724 vydala královská státní rada výnos o založení burzy, která měla zabránit spekulativnímu podnikání. Burza nejprve sídlila v Hôtel de Nevers, později se několikrát stěhovala. V roce 1808 Napoleon Bonaparte položil základní kámen paláce, který navrhl architekt Alexandre Théodore Brongniart (1739-1813), a který byl určen jako sídlo burzy. Stavba byla otevřena až 4. listopadu 1826 a burza se sem přestěhovala z Palais Royal, kde sídlila od 2. října 1809. Burza získala na významu v 19. století během průmyslové revoluce, která znamenala rozšiřování železnic, průmyslových podniků a podnikání v koloniích. Až do konce 80. let byla Pařížská burza řízena korporací makléřů, která měla monopol na kótování. Od počátku 80. let se burza, která se do té doby zaměřovala hlavně na obchod s akciemi, modernizovala kvůli zvýšení konkurenceschopnosti mezi ostatními mezinárodními burzami. Nový systém CAC (cotation assistée en continu, průběžné společné kótování) zavedený v letech 1986-1989 zlepšil postavení na trhu, kde dominovala London Stock Exchange. Poté následovaly i další reformy, jako například změna statutu makléřů a vzniku nových makléřských firem. Modernizace Pařížské burzy byla doprovázena dalšími iniciativami, jako bylo v roce 1989 vytvoření organizovaného trhu finančních derivátů MATIF a MONEP, nyní uskupené pod názvem Euronext. Na konci 90. let a po vzniku NSC (Nouveau système de cotation, nový systém kótování) burza zahájila iniciativu ke sloučení různých evropských burz, které vyvrcholilo vytvořením společnosti Euronext v roce 2000 (spojením pařížské, amsterdamské a bruselské burzy). V roce 2007 byla skupina Euronext spojena s NYSE a vznikla holdingová společnost NYSE Euronext se sídlem v New Yorku.", "section_level": 1}], "src_summary": "Pařížská burza (francouzsky \"Bourse de Paris\") je oficiální trh s akciemi ve Francii. Burzu vlastní společnost Euronext Paris, která je dceřinou společností skupiny NYSE Euronext. Sídlem burzy je Palais Brongniart v Paříži ve 2. obvodu na náměstí \"Place de la Bourse\".", "tgt_summary": "Euronext Paris is France's securities market, formerly known as the Paris Bourse, which merged with the Amsterdam, Lisbon, and Brussels exchanges in September 2000 to form Euronext NV, which is the second largest exchange in Europe behind the United Kingdom's London Stock Exchange Group.", "id": 2452336}
{"src_title": "Encephalitis lethargica", "tgt_title": "Encephalitis lethargica", "src_document": [{"title": "Příznaky a trvalé následky.", "content": "Jedním ze základních příznaků EL jsou akutní poruchy spánku, nejčastěji se jednalo o somnolenci, letargii a spánkovou inverzi (rozvrat cyklu den-noc), případně insomnii. Za prodromální fází EL je dodnes považována faryngitida, tj. zánět hltanu, který později vyvolal rozsáhlé autoimunitní reakce v CNS. Během několika týdnů po vymizení faryngeálních příznaků následovala distorze spánkového cyklu, bolesti hlavy, horečnaté stavy, slabost a malátnost. Poměrně časté byly i poruchy chování a psychózy. Mezi motorické příznaky patřily poruchy extrapyramidové soustavy – zejména dyskinéze, svalová rigidita a oftalmoplegie. Úmrtnost při této chorobě je poměrně vysoká (týkala se jedné třetiny nemocných) Většinu nemocných, jenž pandemii přežili později po velmi rozličném časovém údobí postihla pestrá plejáda trvalých následků, jakými byly organické poruchy osobnosti, myoklonus, chorea, okulogyrické krize, atd. Časté byly i deprese, apatie, fóbie a úzkosti obsedantně-kompulzivního spektra. Mnohé rovněž postihla závažná forma postencefalitického parkinsonismu, jenž budil dojem sochy, katatonie. Vědomí je utlumené, ačkoliv je nemocný stále schopen i poměrně složitých činností, není však schopen řeči, chůze je nejistá a stoj nevyvážený. Roku 1966 se v léčebně pro dlouhodobě nemocné \"Beth Abraham Hospital\", britský neurolog a psychiatr dr. Oliver Sacks pokusil o léčbu těchto \"soch\", jež byly personálem i odbornou veřejností považovány za nevyléčitelně nemocné. Během svého výzkumu poté objevil velký terapeutický potenciál účinného antiparkinsonika levodopy, které jim, po řadě nezdarů, podával ve vysokých dávkách – pacienti se skutečně probrali a překvapivě brzy obnovili i svoji schopnost řeči a hybnosti. Nicméně, vzhledem k silně dopaminergním vlastnostem levodopy se u mnoha pacientů rozvinuly mánie a paranoidní psychózy, účinky léku samotného následovně ztrácely na své síle a pacienti opět upadali do stavu akinetické letargie.", "section_level": 1}, {"title": "Neuropatologie a etiologie.", "content": "Rozbory tkáně nemocných prokázaly ohnisko zánětlivých změn v oblasti středního mozku a bazálních ganglií, objeveny byly také nekrotické léze mozkového kmene a neurofibrilární klubka, svými vlastnostmi připomínající histopatologický nález u progresivní supranukleární obrny. Likvorové zkoušky zaznamenaly zvýšenou hladinu bílkovin a itratekální oligoklonální pásy – přítomny při autoimunitním onemocnění. Početné jsou i lymfocytární infiltráty, zejména plazmatické buňky a také protilátky imunoglobuliny. Někteří lékaři se domnívali, že EL souvisí ze současně vypuknuvší španělskou chřipkou a, že se zde tedy pojednává o neuroinvazi tohoto viru. Prof. von Economo s tímto postojem ovšem nesouhlasil, stejně tak, jako většina tehdejší lékařské obce, pozdější výzkum navíc prokázal nepřítomnost chřipkové RNA v mozkové tkáni nemocných. Dnes převládá stanovisko podle kterého je EL součástí post-streptokokálních autoimunitních reakcí.", "section_level": 1}], "src_summary": "Encephalitis lethargica, také von Economova encefalitida, je mozkové onemocnění dosud neobjasněné etiologie, jež se ke konci I. světové války projevilo jako zhoubná pandemie při nejvyšší míře postížení v USA. Ústředními příznaky této choroby byla faryngitida následovaná později akutními poruchami spánku, svalovou slabostí, obrnou okohybného svalstva a prudkými změnami v chování. Jedinci, kteří tuto pandemii přežili byli téměř bezvýhradně postíženi určitou mírou trvalých následků; nejčastěji se jednalo o změny osobnosti, úzkostnost, pokles duševní výkonnosti, v horším případě docházelo k rozvoji těžkého parkinsonismu, jehož podobou byla strnulost, mutismus, útlum vědomí a amnézie. Onemocnění roku 1916 objevil a popsal rumunský lékař a významný neuropsychiatr Constantin von Economo, po němž nese i své označení. V současné době je EL již velmi vzácná a vyskytuje se pouze ojediněle a endemicky. První epidemie se objevila roku 1916, druhá poté o jedenáct let později, ačkoliv někteří vědci se na základě symptomatiky nemoci domnívají, že první výskyt tohoto onemocnění může být datován i do 17. století, aj.", "tgt_summary": "Encephalitis lethargica is an atypical form of encephalitis. Also known as \"sleeping sickness\" or \"sleepy sickness\" (distinct from tsetse fly-transmitted sleeping sickness), it was first described in 1917 by the neurologist Constantin von Economo and the pathologist Jean-René Cruchet. The disease attacks the brain, leaving some victims in a statue-like condition, speechless and motionless. Between 1915 and 1926, an epidemic of encephalitis lethargica spread around the world. Nearly five million people were affected, a third of whom died in the acute stages. Many of those who survived never returned to their pre-existing \"aliveness\".They would be conscious and aware – yet not fully awake; they would sit motionless and speechless all day in their chairs, totally lacking energy, impetus, initiative, motive, appetite, affect or desire; they registered what went on about them without active attention, and with profound indifference. They neither conveyed nor felt the feeling of life; they were as insubstantial as ghosts, and as passive as zombies.No recurrence of the epidemic has since been reported, though isolated cases continue to occur.", "id": 423864}
{"src_title": "Adolf I. Fridrich", "tgt_title": "Adolf Frederick, King of Sweden", "src_document": [{"title": "Biografie.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Původ, mládí.", "content": "Adolf I. Fridrich pocházel z německého rodu Holstein-Gottorp. Narodil se jako druhý syn \"Kristiána Šlesvicko-Holštýnsko-Gottorpského\" a jeho manželky \"Albertiny von Baden-Durlach\";; jeho matka byla pravnučkou Kateřiny Švédské, dcery švédského krále Karla IX.. Se švédským královským domem byl spojen i přes svého strýce Fridricha IV. Šlesvicko-Holštýnsko-Gottorpského, jenž byl švagrem švédského krále Karla XII. jako manžel jeho sestry Hedviky Žofie. V letech 1727-1750 byl knížetem-biskupem lübeckým a poručníkem neplnoletého vévody holštýnského Karla Petra Ulricha (pozdějšího ruského cara Petra III.). V roce 1743 ho strana klobouků vybrala a švédský Riksdag zvolil za nástupce švédského trůnu. Poté, co 25. března roku 1751 zemřel král Frederik I., nezůstaviv žádného legitimního potomka a následníka, se ujal vlády a korunován králem byl 26. listopadu 1752.", "section_level": 2}, {"title": "Král.", "content": "Za jeho panování prakticky úplně vláda spočívala v rukou Riksdagu. V roce 1755 se pokusil s pomocí své manželky Luisy Ulriky Pruské, sestry pruského krále Fridricha Velikého posílit svou pozici, ale taktak nepřišel o trůn úplně. V roce 1766 vládu převzala strana čapek, jež usilovala moc krále minimalizovat. V roce 1769 na štěstí pro krále vládu získala zpět umírněnější strana klobouků.", "section_level": 2}, {"title": "Manželství, potomci.", "content": "17. července roku 1744 se v Berlíně zasnoubil s pruskou princeznou Luisou Ulrikou Pruskou (1720-1782), dcerou pruského krále Fridricha Viléma I. a jeho manželky Žofie Dorotey Hannoverské. Svatba se uskutečnila v paláci Drottningholm ve Švédsku 29. srpna roku 1744. Z jejich manželství vzešli (kromě prvního dítěte mrtvě narozeného v roce 1745) čtyři potomci – tři synové a dcera: Adolf Fridrich byl měkké a dobrosrdečné povahy, nerozhodný a netečný, jeho oblíbenou činností bylo zhotovování tabatěrek. Oproti tomu jeho manželka Luisa Ulrika byla povahy výbušné a samolibé; díky tomu ho zcela podřídila své vůli.", "section_level": 2}, {"title": "Smrt.", "content": "Král zemřel 12. ledna roku 1771 na srdeční mrtvici, která ho ranila po opulentní večeři: zkonzumoval tehdy humra, kaviár, uzené sledě, kysané zelí, zelnou polévku, šampaňské a čtrnáct porcí svého oblíbeného desertu – \"semla\" (tradiční švédský moučník – kulatá bulka z bílého těsta, plněná sladkou nádivkou), máčených v horkém mléce. (Švédským školním dětem je připomínán jako \"král, který se ujedl k smrti\".) V posledních okamžicích života ho na rukou držel jeho ministr Axel von Fersen. Pochován byl v kostele Riddarholmen, v místě posledního odpočinku švédských králů.", "section_level": 2}, {"title": "Odkaz.", "content": "Adolf I. Fridrich započal se stavbou \"kostela Adolfa Fridricha (Adolf Fredriks kyrka)\" ve Stockholmu. Dnes je vzpomínán především proto, že jeho dílem bylo zrušení cenzury ve Švédsku v roce 1766. Třebaže byl považován za slabého vládce, závislého na jiných, byl dobrým manželem a otcem; vedl aktivní život rodinný i společenský a byl milovníkem umění. Jako dobrosrdečný člověk a vzorný manžel se těšil lásce svých poddaných a jeho smrt vyvolala všeobecný smutek a žal.", "section_level": 2}], "src_summary": "Adolf I. Fridrich (švédsky: \"Adolf Fredrik\", německy: \"Adolph Friedrich\"; 14. května 1710 – 12. února 1771) byl králem Švédska od roku 1751 až do své smrti.", "tgt_summary": "Adolf Frederick or Adolph Frederick (, ; 14 May 171012 February 1771) was King of Sweden from 1751 until his death. He was the son of Christian August of Holstein-Gottorp, Prince of Eutin, and Albertina Frederica of Baden-Durlach. The first king from the House of Holstein-Gottorp, Adolf Frederick was a weak monarch, instated as first in line of the throne following the parliamentary government's failure to reconquer the Baltic provinces in 1741–43. Aside from a few attempts, supported by pro-absolutist factions among the nobility, to reclaim the absolute monarchy held by previous monarchs, he remained a mere constitutional figurehead until his death. His reign saw an extended period of internal peace, although the finances stagnated following failed mercantilist doctrines pursued by the Hat administration. The Hat administration ended only in the 1765–66 parliament, where the Cap opposition overtook the government and enacted reforms towards greater economic liberalism as well as a Freedom of Press Act almost unique at the time for its curtailing of all censorship, retaining punitive measures only for libelling the monarch or the Church of Sweden.", "id": 705572}
{"src_title": "Panama (klobouk)", "tgt_title": "Panama hat", "src_document": [{"title": "Historie.", "content": "Přestože klobouk nese název středoamerické země Panama, je třeba jeho původ hledat v Ekvádoru, kde byly vyrobeny první klobouky tohoto typu. Název se vžil v době budování Panamského průplavu, kdy byly tisíce těchto klobouků dováženy z Ekvádoru pro dělníky pracující na stavbě průplavu. Když prezident USA Theodore Roosevelt navštívil stavbu a použil přitom tento klobouk, stala se tato pokrývka hlavy populární i v USA; její popularitu zvyšovalo i to, že ji s oblibou nosila řada známých osobností (např. Napoleon III. nebo Eduard VII., později např. britský premiér Winston Churchill, herec Humphrey Bogart či zpěvák Frank Sinatra).", "section_level": 1}, {"title": "Název.", "content": "Klobouk má řadu jmen. V zemi svého původu je nazýván \"jipijapa\", podle jména malého ekvádorského města Jipijapa v provincii Manabí, kam se klade jeho původ, nebo \"montecristi\" - název, používaný specialisty pro panamy vysoké kvality. \"Jipijapa\" nebo \"montecristi\" se rovněž nazývaly \"toquilla\", názvem odvozeným od názvu klobouků užívaných Španěly v období conquisty.", "section_level": 1}, {"title": "Kvalita.", "content": "Při výrobě klobouků panama se používají dva postupy, z nichž hlavní je tkaní. Pro určení kvality je rozhodující počet nití na čtverečním palci tkaniny. Méně než 300 je považováno za známku nízké kvality, na druhé straně pomyslného žebříčku stojí klobouky z tkaniny s 1600-2000 nitěmi na čtvereční palec, ty jsou nejméně četné a také nejdražší. Mezi těmito dvěma extrémy je široká škála různě kvalitního materiálu. Třebaže výroba klobouku panama dává živobytí tisícům Ekvadořanů, v současnosti lze napočítat pouze zhruba kolem tuctu tkalců schopných vyrobit klobouky v nejvyšší kvalitě označované jako \"superjemné montecristi\".", "section_level": 1}, {"title": "Současnost.", "content": "V současnosti se klobouky panama vyrábějí nejen v Ekvádoru, ale i v řadě dalších latinskoamerických zemí - např. pro mayskou komunitu v Bécalu ve státě Campeche v Mexiku je výroba klobouků hlavní řemeslnou činností, podobná situace je v Kolumbii. Jejich největším producentem je ekvádorské město Cuenca.", "section_level": 1}, {"title": "Zajímavost.", "content": "Výraz Paname je název, jímž Pařížané familiérně označují své město. Přezdívka vznikla počátkem 20. století, kdy si Pařížané masově oblíbili nošení panamských klobouků, které sem přivezli dělníci, pracující na stavbě Panamského průplavu.", "section_level": 1}], "src_summary": "Klobouk panama (nebo jednoduše panama či panamák) je tradiční klobouk vyrobený z vláken listí rostliny karludovika dlanitá (\"Carludovica palmata\") z čeledi Cyclanthaceae.", "tgt_summary": "A Panama hat, also known as an Ecuadorian hat or a toquilla straw hat, is a traditional brimmed straw hat of Ecuadorian origin. Traditionally, hats were made from the plaited leaves of the \"Carludovica palmata\" plant, known locally as the \"toquilla palm\" or \"jipijapa palm\", although it is a palm-like plant rather than a true palm. Ecuadorian hats are light-colored, lightweight, and breathable, and often worn as accessories to summer-weight suits, such as those made of linen or silk. The tightness, the finesse of the weave, and the time spent in weaving a complete hat out of the toquilla straw characterize its quality. Beginning around the turn of the 20th century, these hats became popular as tropical and seaside accessories owing to their ease of wear and breathability. The art of weaving the traditional Ecuadorian toquilla hat was added to the UNESCO Intangible Cultural Heritage Lists on 5 December 2012.", "id": 548903}
{"src_title": "Security through obscurity", "tgt_title": "Security through obscurity", "src_document": [{"title": "Popis.", "content": "Bezpečnost skrze utajení je důvěra v to, že jakýkoliv systém může být bezpečný po dobu, kdy nikomu kromě lidí, kteří ho implementovali, není dovoleno zjistit nic o jeho vnitřních mechanismech. Například schovávání hesla do binárního souboru, či skriptu s tím, že předpokládáme, že ho nikdy nikdo nenajde, je základní případ bezpečnosti skrze utajení. Tento přístup je upřednostňován většinou byrokratických organizaci (vlády, armádní složky a průmyslové podniky) a bývala využívána jako hlavní prostředek „pseudobezpečnosti“ v počítačových systémech. S rozšířením open source systémů, síťových připojení, většímu obecnému pochopení programovacích technik a rozšíření relativně výkonných výpočetních systémů, se značně snížila bezpečnost těchto systémů. Základem vždy bylo, že váš systém musíte znát jen do té míry, jak je nutné, tedy co nejzákladněji. Pokud uživatel neví, jak provést nějakou nebezpečnou operaci, pak neexistuje nebezpečí. Ovšem takto je to pouze teoreticky. Bezpečnost se opírá o důvěru v úzký okruh lidí, například zaměstnanců. Pokud tento zaměstnanec odejde pracovat jinam, například kvůli lepšímu platu, toto tajemství odchází s ním. A jakmile jsou jednou tyto tajné informace vyzrazeny, systém přestává být bezpečný. V dnešní době také čím dál víc běžných uživatelů potřebuje znát detaily, jak daný systém funguje, čímž se opět snižuje účinnost bezpečnosti skrze utajení. I uživatelé mají dnes více pokročilých znalostí, jak pracují operační systémy atd. a dokáží si domyslet tajné věci, čímž vlastně obcházejí to, že uživatel ví, jen to nejzákladnější, co je potřeba. Což je základní myšlenka bezpečnosti skrze utajení a systémy tedy přestávají být bezpečné. Ukládání hesel do stínových souborů (v Linuxu např. soubor s hesly codice_1, ke kterému má přístup pouze root) je někdy vykládáno jako použití bezpečnosti skrze utajení. Ale to není pravda, protože bezpečnost skrze utajení je striktně vázána na utajení algoritmů nebo technik. V tomto případě se ale jedná o bezpečnost skrze zakázání přístupu k těmto datům.", "section_level": 1}, {"title": "Pro a proti.", "content": "Bezpečnost skrze utajení způsobuje velké kontroverze, které budou dále rozebrány jako argumenty pro a proti jejímu používání.", "section_level": 1}, {"title": "Proti.", "content": "Známý bonmot říká, že každý dokáže navrhnout tak silnou šifru, kterou sám nedokáže rozluštit. Autor zabezpečení skrze utajení často bývá přesvědčen, že jeho řešení je nepřekonatelné, nebo je překonatelné jen s velkými obtížemi. Realita je ale často úplně jiná. Jediný způsob, jak zjistit, zda je řešení opravdu bezpečné, je otevřít způsob zabezpečení všem a nechat kohokoli, ať v něm hledá chyby. Teprve pokud v něm nikdo žádné chyby nenajde, můžeme takové řešení považovat (pro tuto chvíli) za bezpečné. Například kryptografické systémy by neměly vyžadovat utajení, protože pokud by například útočník zjistil jak je navržen, měl by prakticky přístup ke všemu. Měl by být závislý pouze na nějakém specifickém klíči (například heslo). Pokud například zamkneme dům a schováme klíč pod rohožku, spoléháme vlastně na bezpečnost skrze utajení. Útočník se do domu může dostat schovaným klíčem, pokud ho najde. My spoléháme že ho nenajde. Ovšem navíc zloději většinou znají pravděpodobná místa, kam se obvykle schovává klíč. Takže je pravděpodobné, že klíč najdou a do domu se dostanou s menším úsilím, než kdyby použili jinou metodu. Navíc v minulosti se několikrát stalo, že tajné detaily byly omylem nebo úmyslně odhaleny (například prolomení GSM šifrování, WEP a mnoha dalších pomocí reverzního inženýrství). Zjištění nějaké chyby v určitém systému může být taky předmětem obchodů na černém trhu. Chyba může být tedy už dlouho využívána ke kriminální činnosti a výrobce systému o tom nemusí vědět. Bezpečnost skrze utajení často také znamená, že se používají slabé algoritmy. Často ani nemusí dojít k úniku algoritmu jako takového, ale daný algoritmus je možné prolomit i bez jeho znalosti. Příkladem mohou být jednoduché substituční šifry, které je možné rozluštit jen na základě statistických charakteristik jazyka – a teprve na základě šifrovaného a rozluštěného otevřeného textu zpětně odvodit přesný algoritmus, který byl použit pro zašifrování. Linusovo pravidlo, pojmenované po Linusu Torvaldsovi, říká, že mnoho očí zmenšuje možnost výskytu chyby. Tedy pokud je kód volně k dispozici a je hodně lidí, co ho zkoumají, je velice pravděpodobné, že někdo, případně i více lidí, tuto chybu odhalí a nahlásí, tudíž bude dříve veřejně známa a opravena. Vývojáři programů využívajících bezpečnost skrze utajení mohou navíc zatajit jim známou chybu, kvůli spokojenosti zákazníků a také finanční stránce věci. Může být velice těžké a časově a finančně náročné nějaké chyby opravit. Takže je lepší chybu zatajit, doufat, že se na ní nepřijde a vydávat svůj produkt za bezpečný.", "section_level": 2}, {"title": "Pro.", "content": "Je velice těžké, až nemožné navrhnout naprosto dokonale bezpečný systém. I když spoléhat se pouze na bezpečnost skrze utajení je většinou velice slabá obrana, je možné použít tuto strategii v kombinaci s dalšími a tím značně snížit možnost zjištění bezpečnostních rizik. Jde vlastně o zamezení možnosti rychle zjistit možné chyby v systému a mít tedy více času na opravu vzniklých chyb. Dále pokud o chybě víme, je možné tuto chybu použít k detekci nebo zastrašení potenciálního útočníka. Například pokud útočník zjistí v síti počítač, který nemá opravenou známou chybu, útočník se musí rozhodnout, zda této chyby využije nebo ne. Pokud by totiž tento počítač byl nastaven na detekování využití této chyby, může na to reagovat zablokování systému, monitorováním útočníka a jeho vystopováním, jeho odpojením a podobně, což také zvyšuje potřebný čas a rizika útoku. Nicméně většina odborníků, i těch kteří jsou zastánci bezpečnosti skrze utajení, se shodne, že bezpečnost skrze utajení by nikdy neměla být použita jako hlavní bezpečnostní hledisko. V nejlepším případě jako druhé hledisko.", "section_level": 2}, {"title": "Dopad open source.", "content": "Open source software (tj. software s otevřeným zdrojovým kódem) poskytuje veřejně své zdrojové kódy, takže nejen bezpečnost skrze utajení nepoužívá, ale ani nemůže. Avšak také může obsahovat bezpečnostní chyby (například Morrisův červ). Argumentem proti je to, že vývojáři mohou být méně důkladní při kontrole vydávaného kódu. Tato práce je totiž považována za méně zábavnou a méně oceňovanou. Na druhou stranu přesto, že zde není finanční stimul k opravě chyb, neznamená to, že by nebyla žádná motivace opravovat. Dokonce protože jsou kódy volně k dispozici, může si každý tyto chyby opravit sám a případně tyto opravy dál distribuovat. Je těžké tento fakt dokázat, ovšem výzkumy ukazují, že open source software má více objevených chyb, ale i jejich rychlejší nalezení, rychlejší opravení a rychlejší distribuci těchto oprav. Jedna studie dokonce tvrdí, že ve zdrojovém kódu Linuxu je průměrně 0,17 chyb na 1 000 řádků kódu, naproti tomu v komerčních, non-open source programech je průměrně 20–30 chyb na 1 000 řádků.", "section_level": 1}], "src_summary": "Security through obscurity (\"bezpečnost skrze neznalost\") je v informatice označení používané v počítačové bezpečnosti. Používá utajení (například návrhu, implementace, atd.) tím, že používá nestandardní konstrukce či postupy (např. vlastní algoritmy pro šifrování nebo hashování, vlastní úpravy všeobecně uznávaných algoritmů nebo ukládání přístupových údajů tak, že jsou veřejně přístupné, pouze jsou nějak zamaskované, apod.) k zajištění bezpečnosti. Systém využívající toho principu však může obsahovat programátorské chyby i bezpečnostní rizika, ale jeho tvůrce věří, že pokud tyto bezpečnostní chyby nejsou známy a např. přístupové údaje jsou jen těžko zjistitelné, tak je nepravděpodobné, že by na ně útočník přišel. Opačný přístup se nazývá Secure by design (\"bezpečné podle návrhu\"). Velká část reálných projektů obsahuje kombinaci obou dvou přístupů.", "tgt_summary": "Security through obscurity (or security by obscurity) is the reliance in security engineering on design or implementation secrecy as the main method of providing security to a system or component. Security experts have rejected this view as far back as 1851, and advise that obscurity should never be the only security mechanism.", "id": 1147201}
{"src_title": "VAZ 2101/2102", "tgt_title": "VAZ-2101", "src_document": [{"title": "VAZ 2101.", "content": "V roce 1966 byla dohodnuta spolupráce mezi sovětskou vládou a automobilkou Fiat za účelem vybudování továrny a následné produkci vozu na základě licence. Jako místo pro novou továrnu bylo vybráno povolžské město Stavropol na Volze, pojmenované v roce 1964 po předsedovi italské komunistické strany Palmiru Togliattim. Za čtyři roky od podepsání smlouvy byla za pomoci italských odborníků dostavěna rozlehlá a moderní automobilka, která se již v druhé polovině 70. let stala hlavním producentem osobních automobilů v zemi. Vůz se začal na domácím trhu prodávat od srpna roku 1970, světová premiéra proběhla na počátku roku 1971 na autosalonu v Bruselu. Zde byl presentován se jménem \"Slavia\", ovšem toto jméno rychle nahradilo známé označení Lada. Do Československa se vůz zpočátku dodával s názvem VAZ Žiguli, díky čemuž oblíbený model 2101 zdomácněl jako „žigulík“, ovšem již od roku 1972 se stejně jako ve všech ostatních exportních trzích užívá název Lada. Na Západě jako Lada 1200, ve Východním bloku jako Lada/VAZ 2101. Za třináct let výroby vzniklo celkem na 3 miliony exemplářů modelu 2101. V ČSSR, kde reprezentoval vyšší část nabídky nových automobilů, se prodalo 156 tisíc těchto vozů. Dovoz do západních zemí mohl probíhat až od roku 1974, kdy skončil prodej italského 124 náhradou za model 131.", "section_level": 1}, {"title": "Technika.", "content": "Za základ modelu 2101 byl vybrán Fiat 124, který byl v roce 1967 zvolen evropským autem roku. Od modelu 124 se však finální vůz v mnohém odlišoval, což bylo dáno nutností přizpůsobit automobil náročným podmínkám sovětských, potažmo ruských silnic především ve venkovských oblastech. Bylo nutné vyztužit samonosnou ocelovou karoserii, což se projevilo např. na tlustší střeše či silnějších sloupcích. Změnami prošel také podvozek. Poháněná zadní tuhá náprava byla odlehčená dvěma dvojicemi podélných ramen s panhardovou tyčí napříč. Vpředu zůstala nezávisle odpružená přední náprava. Vůz dostal také odolnější pérování a především brzdy, které byly na původním voze sice všechny kotoučové, které ovšem v náročných podmínkách ruských cest snadněji ztrácely účinnost, a proto se u zadních kol přistoupilo k nainstalování spolehlivějších bubnových brzd. Zcela odlišným od modelu 124 byl také motor, kterým byl podélně uložený čtyřválec OHC o objemu 1 198 cm. Výkon 44 kW (60 koní) byl přenášen čtyřstupňovou manuální převodovku na zadní kola. 955 kg těžký vůz dosahoval maximální rychlosti lehce přes 140 km/h. Pětimístný automobil s karoserii sedan nabízel úložný prostor 380 litrů.", "section_level": 2}, {"title": "VAZ 21011.", "content": "V letech 1974 až 1981 se vyráběl modernizovaný model 21011 na základě 2101, jehož výroba probíhala souběžně. Mimo SSSR se model prodával jako Lada 1300. Největší odlišností bylo použití upraveného čtyřválce s objemem zvětšeným na 1 294 cm a výkonem 49 kW, díky čemuž se maximální rychlost zvýšila na 145 km/h. Lehké změny se dotkly také exteriéru. Na předním čele vozu přibyly dvě dvojice horizontálně orientovaných otvorů pro přívod vzduchu a změněna byla také maska chladiče. Klasické nárazníky byly doplněny pryžovou lištou. Přibylo také nové větrání na bocích karoserie a zadní světla. V interiéru se změnilo barevné tónování přístrojového panelu z černé na světle šedou a palubní deska dostala plastový dekor imitující dřevo. Klakson se přesunul na volant.", "section_level": 2}, {"title": "VAZ 21013.", "content": "VAZ 21013 jinak zvaná Lada 1200 S byla exportní verzí pro Německo. Tato Lada vypadala téměř shodně jako 21011, ovšem byla vybavena motorem 1200. Od původního VAZu 2101 je 1200 S odlišovala zejména zadními světlomety. Zadní světlomety byly hlavní poznávacím znakem, že se jedná o 1200 S, čili Special. Světla byla obdélníková a vodorovná místo původních ve tvaru stříšky. Interiér byl v černé kůži. Lada 1200 S měla chrómovanou přední mřížku chladiče, chromované byly také nárazníky. Lada 1200 S dokázala jet bez problémů rychlostí 145 km/h. Nejvíce byla Lada 1200 S rozšířená v bílé barvě a ve variantě sedan. Model VAZ 21013 byl vyráběn v letech 1977 - 1988.", "section_level": 2}, {"title": "VAZ 2102.", "content": "Od roku 1972 se vyrábělo také kombi VAZ 2102, které bylo až na karoserii shodné se standardním 2101. Jednalo se o první automobil s karoserií kombi vyráběný v automobilce VAZ . Jako základ opět posloužil licenčně poskytnutý Fiat 124, nyní s karoserií kombi jménem Familiare, na němž proběhly stejné změny jako u původního modelu 2101. Praktický pětidveřový vůz byl na rozdíl od sedanu o 14 mm delší, o 18 mm vyšší a o 40 kg těžší. Palivová nádrž měla o 6 litrů větší objem a plnila se na rozdíl od výchozího modelu zleva. Automobil dosahoval průměrně maximální rychlosti 135 km/h. Jelikož měl vůz sklápěcí zadní sedadlo, mohl se zavazadlový prostor zvětšit až na 1 450 litrů. Hrana zadních výklopných dveří byla v jedné rovině s podlahou, což usnadňovalo užívání úložného prostoru zejména při manipulaci s těžšími břemeny. Také kombi se prodávalo od roku 1978 i se silnější variantou motoru 1,3 litru jako VAZ 21021 (Lada 1300 Combi). Již o rok dříve se dalo na některých trzích pořídit i s 1,5 litrovým motorem z modelu 2103, díky čemuž dostalo název 1500 Combi. Zajímavostí je elektromobil VAZ 2801 Elektro (\"Электро\"), který vznikl v sérii pouhých 47 exemplářů. Model kombi přežil mateřský typ 2101 o necelé 2 roky, přestal se vyrábět v roce 1985, kdy jej nahradil modernější VAZ 2104. Jeho produkce se první rok překrývala se starším 2102, kterého se za 13 let vyrobilo přes 650 000 kusů.", "section_level": 1}], "src_summary": "VAZ 2101 je sovětský automobil nižší střední třídy vyráběný v letech 1970 až 1983. Jednalo se o první model vyráběný ve Volžském automobilovém závodě (VAZ). Malý osobní automobil se na sovětském trhu prodával pod jménem Žiguli (rusky \"Жигули\" podle Žigulovských hor). Pro exportní trhy se používal název Lada, v západních zemích se prodával pod označením Lada 1200. Vůz vycházel z italského Fiatu 124, který pro potřeby ruských silnic prošel řadou změn, včetně instalování zcela nového čtyřválcového motoru. Model 2101 se stal velmi oblíbeným zejména v domácím Sovětském svazu, ale i v ostatních zemích socialistického tábora a stal se základem pro vývoj dalších důležitých modelů značky VAZ.", "tgt_summary": "The VAZ-2101 \"\"Zhiguli\"\" , commonly nicknamed \"\"Kopeyka\"\" (for the smallest coin, 1/100 of the \"Ruble\"), is a compact sedan car (\"small class, passenger car, model 1\" in Soviet classification) produced by the Soviet manufacturer AvtoVAZ and introduced in 1970, the company's first product. The car was a heavily modified and licence-built version of the Fiat 124 tailored for the Soviet Union and much of the Eastern Bloc. Subsequently, it was widely exported to the West under the Lada brand. The estate version was known as the VAZ-2102.", "id": 481694}
{"src_title": "Giorgi Saakadze", "tgt_title": "Giorgi Saakadze", "src_document": [{"title": "Život.", "content": "Saakadze byl příslušníkem gruzínské nižší šlechty - \"aznaurů\", Jeho otec Šio Saakadze byl dvořanem krále Šimona I. z Kartli a ve službách tohoto panovníka začal svou kariéru také mladý Girogi. Za jeho syna Luarsaba II. byl ustanoven správcem Tbilisi a Osetie. Roku 1608 porazil osmanská vojska v bitvě u Tašiakari, byl povýšen do knížecího stavu a stal se jedním z nejmocnějších feudálů v Gruzii. Roku 1611 se král Luarsab oženil s jeho sestrou Teklou Saakazde, čímž Giorgioho moc ještě vzrostla. To se vůbec nezamlouvalo příslušníkům staré rodové šlechty, kteří se cítili jeho kariérou ohroženi. Následujícího roku se kníže Šadiman Baratašvili pokusil Saakadzeho zavraždit a úspěšný vojevůdce musel uprchnout do Persie. Zde konvertoval k islámu a vstoupil do služeb perského šáha Abbáse. Několik let bojoval pro šáha proti Osmanům, Mughalům a roku 1614 byl nucen vést perské tažení do Gruzie. Roku 1614 sesadil svého švagra, krále Luarsaba a vydal ho šáhovi. Luarsab byl Peršany uvězněn a popraven. Giorgi Saakadze se stal perským regentem v Gruzii, ale roku 1623 se od šáha odvrátil. Spojil se s vůdci protiperské strany: bratrem své ženy princem Zurabem z Aragvi a vládcem Kachetie Tejmurazem. Společně pak vyhlásili nezávislou křesťanskou Gruzii. Perský šáh proti nim vyslal trestnou výpravu, ale tu Saakadze rozdrtil roku 1625 v bitvě u Martkopi. Jako reakci na tuto zradu nařídil šáh Abbás popravu Saakadzeho syna Paaty, který žil od roku 1612 na šáhově dvoře. Mezi Saakadzem a Tejmurazem z Kachetie došlo brzy k otevřenému sporu o vládu nad Gruzií. Spory postupně vyústily v domácí válku, v níž roku 1626 zvítězil Tejmuraz, podporovaný vysokou šlechtou. Tejmuraz se pak sám vyhlásil králem sjednocené Gruze a Giorgi Saakadze byl vypuzen ze země. Stárnoucí Saakadze se uchýlil do Istanbulu, kde byl přijat sultánem Muradem a vstoupil do osmanských služeb. Získal hodnost paši a správu nad vilajetem Konya. V této hodnosti válčil proti Peršanům, na nichž pro Turky dobyl město Erzurum. Saakadzeho nepřítelem se stal velkovezír Erkem Hüsrev Paša, který se cítil ohrožen jeho úspěchy. Obvinil proto svého rivala ze zrady a impulzivní sultán nařídil jeho likvidaci. Girogi Saakadze a jeho syn Avtandil byli zavražděni 3. října 1629 v Alepu. Giorgiho druhý syn Ioram zůstal po otcově vyhnání s matkou v Gruzii a stal se zakladatelem gruzínského knížecího rodu Tarchan-Mouravi.", "section_level": 1}, {"title": "v kultuře.", "content": "Přes svou kontroverzní kariéru je Giorgi Saakadze pokládán za národního hrdinu Gruzie. Za vlády Stalina, který byl údajně se Saakadzem vzdáleně rodově spřízněn, byl význam této osobnosti až nekriticky přeceňován.", "section_level": 1}, {"title": "Reference.", "content": "Anna Arnoldovna Antonovskaja: \"Veliký Mouravi\". Praha, Svět sovětů, 1953.", "section_level": 1}], "src_summary": "Giorgi Saakadze (gruzínsky: გიორგი სააკაძე) (1570 – 3. října 1629) byl gruzínský politik a vojevůdce, jedna z nejvýznamnějších osobností Gruzie v 1. polovině 17. století. byl znám pod titulem Veliký mouravi - gruzínsky დიდი მოურავი, \"didi mouravi\", persky Mūrāv-Beg a turecky Maghraw-Bek. \"Mouravi\" znamená gruzínsky správce či regent.", "tgt_summary": "Giorgi Saakadze the Grand Mouravi () (c. 1570 – October 3, 1629) was a Georgian politician and military commander who played an important but contradictory role in the politics of the early 17th-century Georgia. He was also known as Grand Mouravi (დიდი მოურავი, \"didi mouravi\") in Georgia, Mūrāv-Beg in Persia and Māūrāv-Hūn or Māġrāv-Bek in the Ottoman Empire for having served as a mouravi (appointed royal official which can be rendered by seneschal or bailiff) of Tbilisi.", "id": 2063529}
{"src_title": "Camp Rock 2: Velký koncert", "tgt_title": "Camp Rock 2: The Final Jam", "src_document": [{"title": "Děj.", "content": "Mitchie Torresová ( Demi Lovato ) se vrací opět po roce do Camp rocku. Teď je více zkušenější a také tam má svou známost, kterou celý rok neviděla- Shana Graye v podání Joea Jonase. Shane si s sebou na léto přivezl i své bratry- Jasona a Nata, které hrají Kevin Jonas a Nick Jonas. Jenže nic není tak skvělé, jak se na první pohled zdá. Na druhém břehu jezera totiž přes prázdniny vyrostl zbrusu nový tábor- Camp Star- a jeho vedoucí Axel Turner v podání Daniela Kashe hned ukradl Camp Rocku některé instruktory a táborníky včetně Tess Tylerové v podání Meghan Jette Martinové, na kterou udělal Camp Star dojem. Nabídl jim dvojnásobný plat, vytápěné stany... Tak se prostě nechali zblbnout. Vedoucí Camp rocku Brown Cesario, kterého ztvárnil Daniel Fathers nemá jinou možnost než tábor zavřít. Mitchie však ostatní přesvědčí, že se nikdy nesmí vzdát a přemluví je, aby pomohli Brownovi tím, že budou instruktoři. Zpočátku jim to moc nejde a není se čemu divit, vždyť tuto práci ještě nikdy nedělali. Pak to začnou zvládat. Jednoho dne se Mitchie se svými přáteli rozhodnou vyzvat Camp Star na soutěž. Přijde s nimi přímo na campstarovské pódium, což hned vyvolá rozpory, Mitchie si toho nevšímá a vyzve je k soutěži. Pak se tam však objeví také Axel a ten jim navrhne, aby tu soutěž viděli všichni, jelikož ji chce vysílat v televizi. Tohle se Mitchie moc nezdá, ale pro nátlak ostatních to přijímá. Brownovi se to moc nelíbí, protože on zná Axla déle než kterýkoli táborník v Camp Rocku. Nic se s tím už nedá dělat, a tak se musí Camp Rock snažit. Den D nastal. První vystoupil Camp Star s písní \"\"Tear It Down\"\". A po nich Camp Rock s písní \"\"What We Came Here For\"\". Podle ohlasu diváků bylo jasné, kdo vyhraje. Jenže to by to nebylo tak zajímavé. Axel chtěl za každou cenu vyhrát, a tak zmanipuloval hlasování, takže i když chtěl někdo poslat SMS Camp Rocku poslal ji Camp Staru. Vše se ale obrátí k lepší pro Camp Rock. Po prohrané soutěži totiž zpívají u táboráku a tam k nim přijedou táborníci z Camp Staru snad kromě Axla a Lucka Wiliamse (Mathew \"Mdot\" Finley). Přijdou k nim, protože v Camp Staru oheň nerozdělávají. Tess Tylerová řekne Brownovi, jestli by nemohla jít zas do Camp Rocku a také plno dalších lidí z Camp Staru přešlo do Camp Rocku.", "section_level": 1}], "src_summary": "Camp Rock 2: velký koncert (v anglickém originále \"Camp Rock 2: The Final Jam\") je hudební film (muzikál) z dílny Disney Channel, který měl ve Spojených státech amerických premiéru 3. září 2010 a v České republice byl tento film uveden jen o pár dnů později- 18. září 2010. Je to pokračování Disney filmu z roku 2008 Camp Rock. Film sklidil mnoho skvělých ohlasů. Byl rozhodně lepš než Camp Rock, ať už počtem písniček anebo dějem. Na tento film se dívalo velmi mnoho lidí, je to asi v řádech milionů. Do hlavní role byla opět nasazena už zkušená Demi Lovato ze Sonny ve velkém světě. A po jejím boku se neobjevil nikdo jiný než kapela Jonas Brothers- Joe Jonas, Kevin Jonas a Nick Jonas.", "tgt_summary": "Camp Rock 2: The Final Jam is a 2010 Disney Channel Original Movie and the sequel to the 2008 film \"Camp Rock\". The film stars Demi Lovato, the Jonas Brothers (Joe, Nick and Kevin), Meaghan Martin, Maria Canals-Barrera, Daniel Fathers, and Alyson Stoner, as well as newcomers Daniel Kash, Matthew \"Mdot\" Finley, and Chloe Bridges. In the film, a new rival summer music camp, Camp Star, appears and attracts everyone's attention, which could mean the end of Camp Rock. The film premiered on Disney Channel on . It is the last film sequel of a Disney Channel Original Movie, until \"Teen Beach 2\" (2015).", "id": 795620}
{"src_title": "František V. Modenský", "tgt_title": "Francis V, Duke of Modena", "src_document": [{"title": "Biografie.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Původ, mládí.", "content": "František byl starším ze dvou synů modenského vévody Františka IV. (1779–1846) a jeho ženy Marie Beatrice Savojské (1792–1840), dcery sardinského krále Viktora Emanuela I. Po smrti matky v roce 1840 se stal dalším pretendentem Jakobitů anglického, skotského a irského trůnu. Po jeho smrti přešel tento post na jeho neteř, bavorskou královnu Marii Terezu.", "section_level": 2}, {"title": "Manželství, potomci.", "content": "V roce 1842 si vzal za ženu princeznu Adelgundu Bavorskou, dceru bavorského krále Ludvíka I. Z manželství se roku 1848 narodila jediná dcera Anna Beatrice, která však zemřela již následujícího roku 1849.", "section_level": 2}, {"title": "Vévoda modenský.", "content": "Na modenský trůn nastoupil František po smrti svého otce v roce 1846. O rok později, v roce 1847, kdy zemřela Marie Luisa Habsbursko-Lotrinská, parmská, piacenzská a guastallská vévodkyně, připadla Guastalla právě Františku V. z Modeny. Za revoluce v březnu roku 1848 byl vévoda František nucen uprchnout před lidovým povstáním, téhož roku v srpnu byl za pomoci rakouského vojska znovu instalován na trůn. V listopadu ještě unikl neúspěšnému atentátu. Ani další léta neuklidnila napjatou situaci. Po francouzsko-piemontské válce roku 1859 byl vévoda František z Modeny nucen uprchnout (14. června), když bylo vévodství anektováno francouzskými a piemontskými vojsky. V prosinci roku 1859 se Modena, Parma a Toskánsko spojily ve Spojené středoitalské provincie. Již 18. března následujícího roku 1860 začlenil sardinský král Viktor Emanuel II. vévodství do nově vzniklého Italského království. František o čtyři dny později protestoval, avšak bez výsledku. Po tomto tentokrát již definitivním opuštění své země se uchýlil do Vídně, kde žil v Modenském paláci. Měl rovněž letní sídlo na zámku Wildenwart v Bavorsku. Většinu času trávil v Rakousku, avšak také rád cestoval. Roku 1864 navštívil Střední východ.", "section_level": 2}, {"title": "Následnictví.", "content": "Jelikož již v době sesazení z trůnu byl bezdětný František V. posledním mužským příslušníkem modenské větve Habsbursko-lotrinská dynastie, která zdědila Modenu po předchozí estenské dynastii (která vymřela v roce 1803), bylo nutné určit dědice vévodské hodnosti a majetku, neboť ženy se samy nemohly stát vévodkyněmi. František V. tak nabídl arcivévodovi Karlu Ludvíkovi (mladší bratr císaře Františka Josefa I.), že ustanoví jednoho z jeho synů svým dědicem, a to pod podmínkou, že chlapec přijme rodové jméno \"Este\" a naučí se během 12 měsíců obstojně italsky. Karel Ludvík informoval své dva starší syny. Mladší syn Otto požadavek naučit se italsky striktně odmítl, starší František Ferdinand naopak se k jeho splnění zavázal. Poté, co císař František Josef I. udělil svolení, bylo k habsburskému jménu Františka Ferdinanda připojeno jméno Este a on podstoupil výuku italštiny. Kromě výše uvedených dvou podmínek podle testamentu nesmělo být dědictví nikdy zcizeno. František V. z Modeny zemřel 20. listopadu 1875 (ve věku 56 let) a pochován byl v císařské hrobce kapucínského kláštera ve Vídni. Mladému arcivévodovi Františku Ferdinandovi pouhých dvanáct let; nově nabytým dědictvím se stal jedním z nejbohatších lidí v Rakousku.", "section_level": 2}], "src_summary": "František V. Modenský (1. června 1819, Modena – 20. listopadu 1875, Vídeň) byl v letech 1846 až 1859 modenským, reggijským, masským a carrarským vévodou. Dále byl také arcivévodou rakouským, princem českým, uherským a chorvatským. Pocházel z dynastie Rakouští-Este, což byla vedlejší větev Habsbursko-lotrinská dynastie.", "tgt_summary": "Francis V, Duke of Modena, Reggio and Guastalla, Archduke of Austria-Este, Royal Prince of Hungary and Bohemia, Duke of Mirandola and of Massa, Prince of Carrara (; 1 June 1819 – 20 November 1875) was a reigning prince. He was Duke of Modena, Reggio, and Mirandola, Duke of Guastalla from 1847 and Duke of Massa and Prince of Carrara from 1846 to 1859. His parents were Francis IV of Modena and Princess Maria Beatrice of Savoy. He was the last reigning Duke of Modena before the duchy was incorporated into the Kingdom of Italy.", "id": 2324761}
{"src_title": "Leopold IV. z Lippe", "tgt_title": "Leopold IV, Prince of Lippe", "src_document": [{"title": "Regentem a knížetem.", "content": "Když v roce 1895 zemřel lippský kníže Waldemar stal se knížetem jeho bratr Alexandr. Ten ale nemohl vládnout jelikož trpěl duševní poruchou a tak ještě před svou smrtí určil Waldemar regenta, který měl vládnout jménem jeho bratra. Byl jím Adolf z Schaumburg-Lippe, bratr knížete Jiřího z Schaumburgu-Lippe. Problém ale byl, že v otázce regentství (a případného obsazení trůnu po smrti Alexandra) vystupovala i další linie rodu Lippe a to Lippe-Biesterfeld. Rozepře mezi těmito větvemi rodu se opíraly hlavně o nerovné sňatky v linii Lippe-Biesterfeld, i když tam byla blíže k trůnu. Dohoda byla dosažena v roce 1897, kdy komise za předsednictví saského krále Alberta rozhodla ve prospěch hraběte Arnošta II. z Lippe-Biesterfeldu. Kníže Adolfa pak odstoupil z pozice regenta a byl nahrazen hrabětem Arnoštem, který vládl jako regent knížete Alexandra až do jeho smrti v roce 1904, kdy se stal regentem právě jeho syn hrabě Leopold z Lippe-Biesterfeldu. Následujícího roku zemřel i kníže Alexandr a tak se knížetem stal dosavadní regent hrabě Leopold z Lippe-Biesterfeldu 25. října 1905 jako Leopold IV. kníže z Lippe. Následujícího dne obdržel Leopold IV. gratulace od německého a rakouského císaře, saského a bavorského krále a knížete Georga z Schaumburgu-Lippe, jeho neúspěšného soupeře o trůn. V roce 1909 Leopold IV. obdržel velkokříž pruského Řádu červené orlice, jako znak usmíření s císařem Vilémem II.", "section_level": 1}, {"title": "Rodina.", "content": "S první ženou Bertou Hesensko-Philippsthalsko-Barchfeldskou (1874-1919), manželé od roku 1901, měl 5 dětí: S druhou ženou Annou Ysenbursko-Büdingenskou (1886-1980), manželé od roku 1922, měl jediného syna:", "section_level": 1}], "src_summary": "Leopold IV. z Lippe (30. květen 1871 – 30. prosinec 1949) byl v letech 1905 až 1918 posledním vládnoucím knížetem z Lippe. Předtím byl od roku 1904 lippským regentem. Pocházel z rodu pánů z Lippe, jehož hlavou byl od roku 1905 až do smrti.", "tgt_summary": "Leopold IV, Prince of Lippe (\"Leopold Julius Bernhard Adalbert Otto Karl Gustav\"; 30 May 1871 – 30 December 1949) was the final sovereign of the Principality of Lippe. Succeeding to the throne in 1905 he had been governing the state since 1904 as regent.", "id": 470878}
{"src_title": "Chemicky pekuliární hvězda", "tgt_title": "Chemically peculiar star", "src_document": [{"title": "Metody výzkumu.", "content": "Dnes nejvíce používanou metodou jejich výzkumu je klasická fotometrie. Mezi další prostředky, jež se k výzkumu CP hvězd používají, patří postup publikovaný v roce 1970 Arminem Josephem Deutschem, který za pomoci Fourierovy matematické analýzy dává přehled o rozložení nehomogenit ve výskytu daných prvků na povrchu hvězdy, avšak nejedná se o vždy a ve všech případech o spolehlivý prostředek tohoto poznání, a proto může poskytnout i neplatné výsledky. Druhý odlišný přístup, tzv. „dopplerovské mapování“, spočívá v porovnání observačních dat s matematickým modelem atmosféry. Tato metoda se nazývá dopplerovská proto, že se při ní počítá s Dopplerovým posunem – v důsledku rotace hvězdy se totiž přibližují a vzdalují skvrny na jejím povrchu vůči pozorovateli. Do současnosti (rok 2010) bylo komplexně, a hlavně kvalitně prozkoumáno jen velmi malé množství CP hvězd.", "section_level": 1}, {"title": "Charakteristika.", "content": "Nitro těchto hvězd podle současného vědeckého názoru zřejmě odpovídá běžným hvězdám hlavní posloupnosti. Chemická pekularita provází vývoj hvězdy skoro po celé období, kdy hvězda prochází stadiem hlavní posloupnosti a mění vodík v helium, podobně jako naše Slunce. K této skupině hvězd patří více než jedna desetina tzv. \"horkých\" hvězd, jejichž efektivní teplota se pohybuje v rozmezí od 6500 K až asi do 30 000 K. Obecně se část chemicky pekuliárních hvězd projevuje globálním, téměř dipólovým magnetickým polem o indukčnosti řádově tisíciny až jednotky Tesly. Velké procento těchto hvězd je spektrálně proměnných, což bývá často doprovázeno i proměnností magnetickou a fotometrickou. Rotační periodě dané hvězdy odpovídá perioda změny svítivosti i magnetické a spektrální proměnnosti.", "section_level": 1}, {"title": "Označení.", "content": "Pro potřeby třídění a klasifikace označujeme chemicky pekuliární hvězdy velkými písmeny \"CP\", někdy jen malým písmenem \"p\", tzn. „pekuliární“ za uvedeným příslušným spektrálním typem hvězdy.", "section_level": 1}, {"title": "Model.", "content": "Současný „geometrický“ model těchto hvězd, který však plně nevystihuje všechny pozorované skutečnosti, je tzv. model „skloněného rotátoru“ zavedený v roce 1949 Babcokem, tento model uvažuje o CP hvězdě jako o tuhém tělese, které rotuje kolem osy svírající s osou magnetického pole nenulový úhel. Zmíněný model byl dále rozpracováván úvahou o reálné situaci s existujícím dipólovým magnetickým polem CP hvězdy, které však rozhodně nemají všechny hvězdy této skupiny, a obohacen představou o existenci jistých „spektroskopických skvrn“, což jsou podle této představy místa ve fotosféře hvězdy, kde se vyskytují určité chemické prvky ve zvýšené koncentraci. Je třeba se zmínit o tom, že na základě těchto úvah se podařilo vysvětlit spektrální proměnnost, fázový posun mezi ekvivalentní šířkou a radiální rychlostí i vyskytující se přepólování magnetického pole pozorované u řady CP hvězd.", "section_level": 1}, {"title": "Klasifikace.", "content": "V roce 1974 vypracoval George Preston přehlednou klasifikaci CP hvězd, tato klasifikace se zakládá na faktu výskytu jednotlivých typů těchto hvězd charakteristicky závislém na daném teplotním intervalu. Klasifikace je vypracována vzestupně vzhledem k rostoucí teplotě, od nejchladnějších hvězd po ty nejteplejší (CP1 až CP6,7). Nejprve zde stručně popišme Spektrální typ A:", "section_level": 1}, {"title": "Spektrální typ A.", "content": "Spektrální typ A dělíme dále na dvě základní podskupiny, kterými jsou :", "section_level": 2}, {"title": "Metalické hvězdy.", "content": "označení \"(Am)\" podle Prestona typu CP1 charakterizované poměrně slabými spektrálními čárami \"vápníku\", přičemž poměr intenzit spektrálních čar scandia II a stroncia II je výrazně menší, než u obvyklých hvězd tohoto spektrálního typu (A). Podle názoru amerického astronoma H. Abta se většina těchto hvězd vyskytuje v binárních systémech charakterizovaných krátkou oběžnou periodou, je tedy možné, že synchronizace oběžné rychlosti s rychlostí rotační působí zpomalování otáčení těchto hvězd spolu se stabilizací atmosféry. Druhá, v pořadí již výše zmíněná základní skupina označená termínem:", "section_level": 3}, {"title": "Magnetické hvězdy.", "content": "označení \"(mCP)\" , zde patří \"Ap\" i \"Bp\" hvězdy , podle Prestonovy klasifikace typu CP2, mají zesílené spektrální čáry křemíku, stroncia, chromu a tak zvaných prvků \"„vzácných zemin“ – lanthanoidů\", i prvků ze skupiny železa (Fe, Co, Ni) v různých kombinacích. U těchto hvězd se vyskytují globální proměnná a silná magnetická pole, jejichž perioda se shoduje se změnou jejich jasnosti a spektra. Je zajímavé, že mezi těmito hvězdami bylo nalezeno jen několik dvojhvězd, (tento konkrétní údaj pochází z konce 80. let 20. století.) K objasnění vzniku těchto anomálií vypracovali v 70. letech 20. století francouzští badatelé Vauclair, Michaud teorii, která se zdá býti celkem slibná, nese název:", "section_level": 3}, {"title": "Teorie zářivé difuze.", "content": "Nástin této teorie uvažuje s pomalou rotací, přítomností silných magnetických polí, vedoucí k velmi klidné hvězdné atmosféře, snad dle obou autoru dokonce bez konvektivních pohybů. Tato situace by totiž neumožňovala podstatné promíchání hmoty atmosféry, odtud její neobvyklé chemické složení, chybějící konvekce v atmosféře hvězdy je totiž pro teorii zářivé difuze klíčová. Výše zmíněná zářivá difuze může oddělovat různé druhy atomů do různých výšek atmosféry hvězdy tím, že v bezkonvekční vrstvě mají těžší prvky díky gravitační síle snahu klesat dolů, k centru hvězdy a naopak, pokud mají jiné chemické prvky náležející počet absorpčních čar a hran ležící v blízkosti maxima zářivého toku, dochází k pohybu těchto prvků opačným směrem nahoru, k povrchu hvězdy. Rychlost zářivé difuse se pohybuje v řádech cm/s. Samotná difuze chemických prvků může být způsobena větším počtem fyzikálních mechanismů, např. gradientem hustoty jednotlivých prvků, teplotním, tlakovým gradientem i silami vnějšími jako je síla gravitační, elektrická, magnetická, nebo zářivá. Ještě shrňme princip oddělování jednotlivých prvků podle Michauda, který spočívá v dlouhodobém působení zářivé síly mající původ z \"neizotropního pole záření\" a \"izotropní emise záření\" konkrétního chemického prvku, tato zářivá síla spolupůsobí se \"silou gravitační\".", "section_level": 4}, {"title": "Předchozí a překonané teorie.", "content": "Předchozí autoři nabízeli i jiná vysvětlení chemické abnormality CP hvězd, jako např. Burbidge (1955) teorie o jaderné reakci na povrchu hvězdy, Fowler (1965) uvažoval také o jaderných reakcích, ale uvnitř hvězdy, to, že se ale chemická pekularita pozoruje ne uvnitř, nýbrž na povrchu hvězdy vysvětloval Fowler jakýmsi procesem „ bagrování“ , kterým se výsledné produkty těchto jaderných reakcí měly dostat na povrch hvězdy. Jiní fyzikové ve snaze vysvětlit CP anomálii předkládali další teorie např. o výbuchu blízké supernovy, dopadu planetek, nebo magnetické akreci.", "section_level": 5}, {"title": "Spektrální typ B.", "content": "", "section_level": 4}, {"title": "Rtuť-manganové hvězdy.", "content": "Podle Prestonovy klasifikace typu CP3 , charakteristika – pomalá rotace, úzké spektrální čáry, bez časových změn, silné spektrální čáry ionizovaného Mn a Hg. K této skupině hvězd si uveďme velmi zajímavý současný objev týkající se otázky počasí v atmosférách hvězd u konkrétní hvězdy, jíž je nejjasnější hvězda souhvězdí Andromedy a zároveň i nejjasnější hvězda skupiny rtuť-manganových hvězd, \"Alfa Andromedae – Sirrah\". Konkrétně se jedná o spektroskopickou dvojhvězdu s orbitální periodou 96,7 dne, vzdálenou od Země 97 světelných let. Tato hvězda ve své atmosféře vykazuje chemicky anomálně zvýšený obsah rtuti, manganu, vzácného kovového prvku gallia, tajícího v lidské dlani, které se chemicky značně podobá hliníku (Mendělejevovo „ eka-aluminium „) a europia, kovu ze skupiny tzv. vzácných zemin. Jiné chemické prvky jsou naopak zastoupeny v koncentracích nižších, než je obvyklé. Oleg Kochukhov a jeho tým, z Univerzity v Upsale, který studoval povrch této hvězdy 7 let, v červnu 2007 označil Sirah za první hvězdu, na které se vyskytují jevy, které odpovídají počasí v atmosférách planet. Nad povrchem této hvězdy se totiž formují, vznášejí a mění oblaka tvořená vysoce jedovatou rtutí. Studována byla čára jednou ionizované rtuti, vlnové délky 398,4 nm.", "section_level": 3}, {"title": "Hvězdy se zeslabeným héliem.", "content": "\"(He-weak stars)\" , dle Prestona typu CP4, 5 – tato skupina charakterizovaná spektrem s čárami vodíku, spektrálního typu zřejmě B3 až B5 a hélia, které odpovídají spektrálnímu typu cca B8 se dále dělí podle spekter na tři podtypy: Charakterizujme stručně tyto tři vyjmenované podskupiny:", "section_level": 3}, {"title": "Podskupina křemíková.", "content": "Výskyt nezvykle silných spektrálních čar křemíku, jednou ionizovaného. Pravděpodobně v této podskupině panuje fyzikální shodnost s analogickou podskupinou objektu spektrálního typu A. Často dochází k periodickým změnám jasnosti, spektra, a mnohdy i magnetického pole.", "section_level": 4}, {"title": "Podskupina titan-stronciová.", "content": "Zesílená spektrální čára titanu, jednou ionizovaného a stroncia, dále železa, ionizovaného taktéž jednou či dvakrát. Jako u předešlé skupiny dochází i zde k často k periodickým změnám v jasnosti objektů, jejich spektrech i intenzitě magnetického pole.", "section_level": 4}, {"title": "Fosfor-galliové (kryptonové) hvězdy.", "content": "Ve spektru přítomny silné čáry fosforu i gallia a kryptonu. Na rozdíl od předchozích podskupin bez periodických časových změn a měřitelného magnetického pole, ovšem existenci magnetického pole nelze úplně vyloučit, jak naznačují poslední přesná měření (rok 2009).", "section_level": 4}, {"title": "Hvězdy se zesíleným héliem.", "content": "\"( He- strong stars )\" , dle Prestona typu CP6, 7 – u některých hvězd této skupiny byla nalezena emise v čáře vodíku H alfa, proto je musíme klasifikovat současně i jako Be hvězdy, i když je otázkou, kde přesně začíná a končí jejich vzájemná podobnost s běžnými „ nemagnetickými “ \"Be hvězdami\". Tato skupina je charakteristická periodičností změn jasnosti, spektra i magnetického pole.", "section_level": 3}, {"title": "Závěr.", "content": "Všechny otázky, fakta a souvislosti tykající se chemicky pekuliárních hvězd nebyly ani zdaleka vyčerpány, spíše naopak nás určitě do budoucna překvapí nejeden zajímavý objev týkající se této kategorie hvězd. Porozumění CP hvězdám, které tvoří \"jeden kamínek\" v pomyslné mozaice našeho poznání o hvězdách je pro nás důležité také proto, že nám pomáhá lépe proniknout do problematiky související se vznikem a vývojem hvězd v obecném slova smyslu.", "section_level": 2}, {"title": "Literatura.", "content": "HARMANEC, P. \"Horké hvězdy.\" Brno : Hvězdárna a planetárium Mikuláše Koperníka, 1989. 15 s. KULHÁNEK, P. a kolektiv. \"Astronomie a fyzika -\" nové obzory : Aldebaran Grouph for Astrophysics (AGA) 2010 GRÁF, T. MIKULÁŠEK, Z., ZVĚŘINA, P., KRTIČKA, J. \"Chemicky pekuliární hvězdy – zmalované slečny\" : Československý časopis pro fyziku, 2009, roč. 59, č. 5, s. 292–295.", "section_level": 1}], "src_summary": "Chemicky pekuliární hvězda (též pekuliární hvězda či CP hvězda) je v astrofyzice hvězda, která má neobvyklé (pekuliární) chemické složení svých povrchových vrstev, neboli atmosféry. Toto složení zjišťujeme převážně spektroskopicky, ze vzhledu barevného spektra hvězdy.", "tgt_summary": "In astrophysics, chemically peculiar stars (CP stars) are stars with distinctly unusual metal abundances, at least in their surface layers.", "id": 286750}
{"src_title": "Andy Goldsworthy", "tgt_title": "Andy Goldsworthy", "src_document": [{"title": "Životopis.", "content": "Andy Goldsworthy se narodil 26. července 1956, od třinácti let pracoval na farmě, v letech 1974–1975 studoval výtvarné umění na Bradford College of Art, další vzdělání získal na Preston Polytechnic (1975–1978). Poté co odešel ze školy žil v různých částech Skotska (Yorkshire, Lancashire a Cumbria), od roku 1985 pobýval v obci Langholm, o rok později ve vesničce Penpont (region Dumfries and Galloway ve Skotsku). Jeho dílu se postupně dostává uznání a s tím spojená ocenění (Scottish Arts Council Award, čestný titul udělený Bradfordskou univerzitou, Řád britského impéria), množí se pozvání do zahraničí (USA, Kanada, Francie). V roce 2001 natočil režisér Thomas Riedelsheimer dokumentární film \"Rivers and Tides\", ve kterém je zachyceno jak dílo tohoto umělce, tak i způsob vzniku proložený stručnými komentáři jejich tvůrce.", "section_level": 1}, {"title": "Umělecký styl.", "content": "Materiály, které Andy Goldsworthy používá, jsou vždy přírodní, ať už jsou to květiny, rampouchy, listy, bahno, šišky, sníh, kámen, větvičky, stébla trávy nebo trní. Podobně jako další evropští umělci, jako například David Nash nebo Mihael Singer, měl od začátku subtilnější přístup k přírodě. Se svými díly se pokoušeli krajinu akcentovat a pracovat s přírodními materiály jako jsou půda, kámen, dřevo, voda nebo led. Využívá jejich barevnosti a struktury, ovšem zasazuje je do nečekaných kompozic a souvislostí, pokaždé ovšem respektuje jejich přirozenou podstatu. V závislosti na použitém materiálu je také různá doba trvání těchto děl – od několika minut (v případě děl slepených z rampouchů) až po několik desítek let (kamenné zdi či hliněná výzdoba interiérů). Zpočátku pracoval pouze sám, ovšem později si ke své tvorbě přibíral i asistenty (ať už z důvodu rozsáhlosti či komplikovanosti). Díla vytváří nejčastěji holýma rukama, bez jakýchkoliv technických pomůcek. Goldsworthy je považován za zakladatele moderního umění vyvažování kamenů. Nedílnou součástí jeho tvorby je také fotografie, kterou využívá jako způsob zachycení svých pomíjivých děl.", "section_level": 1}, {"title": "Odkazy.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Literatura.", "content": "Články: Knihy:", "section_level": 2}, {"title": "Externí odkazy.", "content": "General: Art:", "section_level": 2}], "src_summary": "Andy Goldsworthy, nositel Řádu britského imperia (* 26. července 1956) je britský sochař, fotograf žijící ve Skotsku, kde také vytváří většinu svých do přírody umístěných uměleckých děl. Při tvorbě používá v přírodě nalezené materiály a z nich se rodí objekty úzce spojené s místem vzniku (site-specific). Jeden z čelných představitelů land artu.", "tgt_summary": "Andy Goldsworthy (born 26 July 1956) is a British sculptor, photographer and environmentalist who produces site-specific sculptures and land art situated in natural and urban settings. He lives and works in Scotland.", "id": 1793101}
{"src_title": "Amalaswintha", "tgt_title": "Amalasuintha", "src_document": [{"title": "Život.", "content": "Roku 515 se Amalaswintha provdala za Eutharicha (asi 480 - 522), ostrogótského šlechtice ze starého amalského rodu, který pocházel z vizigótské Hispánie (dnešní Španělsko) a byl synem Widericha (* asi 450), vnukem Berismunda (* asi 410) a pravnukem krále Thorismunda († po 400). Eutharich zemřel pravděpodobně již několik let po svatbě a zanechal tak Amalaswinthu samotnou s dvěma dětmi – Athalarichem a Matasunthou (asi 517 – po 550). Po smrti otce, krále Theodoricha Velikého, roku 526, se jeho nástupcem stal Athalarich, ve skutečnosti však vládla právě Amalaswintha jako regentka. Hluboce obdivovala antickou římskou kulturu a svému synovi dala klasické vzdělání, což byl ve společnosti středověkých Gótů čin vskutku neobvyklý a vyvolal také silnou nevoli. Vědoma si své nepopularity, nechala Amalaswintha popravit tři urozené Góty a zároveň začala vyjednávat s Justiniánem I., s vidinou možného přesunu svého sídla i klenotů z Ravenny do Konstantinopole. Smrt jejího syna, krále Athalaricha, roku 534, celou situaci ještě zkomplikovala. Amalaswintha se nyní stala královnou, což byla pro bojechtivé a mužné Góty role mírně řečeno \"nezvyklá\", a tak, aby upevnila svou pozici, jmenovala Amalaswintha svého synovce Theodahada (také někdy: Theodad) svým spoluvládcem (nestal se však jejím manželem, jak se někdy mylně uvádí). To ale nebyla dobrá volba, protože Theodahad nechal Amalaswinthu uvěznit (přinejmenším tomu nikterak nebránil) na ostrově Martana na Bolsenském jezeře v Toskánsku. Zde také byla Amalaswintha dne 30. dubna roku 534 nebo 535 zavražděna při koupeli. Informace o Amalaswintě máme především z dopisů Cassiodora a z kronik historiků Prokopia (asi 500–565 n. l.) a Jordana. Osudem Amalaswinthy se nechal inspirovat italský dramatik Carlo Goldoni ve své prvotině – stejnojmenné tragédii uvedené roku 1733 v Miláně. Hra však prý zcela propadla a autor ji později spálil.", "section_level": 1}], "src_summary": "Amalaswintha, též \"Amalasuntha\", \"Amalasuentha\", \"Amalasuintha\", \"Amalswinthe\" nebo \"Amalasontha\" (asi 495 – 30. dubna 534/535) byla královna Ostrogótů v letech 526–534. Byla dcerou ostrogótského krále Theodoricha Velikého.", "tgt_summary": "Amalasuintha (30 April 534/535) ruled the Ostrogoths as regent during the minority of her son from 526 to 534 and then as queen regnant from 534 to 535. She was the youngest daughter of Theoderic the Great, and firmly believed in the upholding of Roman virtues and values. She is best known for her diplomatic relationship with Justinian I, who invaded Italy in response to her assassination.", "id": 2303974}
{"src_title": "Vilém II. Oranžský", "tgt_title": "William II, Prince of Orange", "src_document": [{"title": "Dědictví.", "content": "Vilém byl nejstarším synem místodržitele Frederika Hendrika Oranžského a jeho manželky Amálie zu Solms-Braunfels, dvorní dámy Alžběty Stuartovny (dcery anglického a skotského krále Jakuba I. a manželky \"zimního krále\" Fridricha Falckého). Prvním místodržitelem byl Vilém I. Oranžský, jehož nástupcem se stal jeho starší syn Mořic Oranžský; poté, co zemřel bez dědice, připadl titul jeho mladšímu polorodému bratrovi Frederiku Hendrikovi. Kromě bratra, který zemřel měsíc po narození, měl Vilém II. Oranžský sedm mladších sester.", "section_level": 1}, {"title": "Krátká vláda.", "content": "V roce 1648 Vilém odmítl podepsání holandsko-španělského ujednání v Münsteru, které vybojoval jeho otec Frederik Hendrik (kromě jiného ujednání potvrzovalo nezávislost Nizozemí). V tajnosti začal vyjednávat s dosavadním nepřítelem – Francií a posléze spolu s Francií usiloval o dosazení svého švagra Karla II. na anglický trůn. V roce 1650 se Vilém dostal do sporu mezi nizozemskými provinciemi a členy mocných patricijských kupeckých rodů z Amsterodamu. Příčinou konfliktu byla redukce počtu vojsk, ke které mělo dojít na základě ustanovení ujednání z Münsteru. Vilém byl nepřítelem ujednání a o to více redukce, neboť zmenšení armády by zmenšilo i jeho vojenskou moc. Spor se skončil tím, že většina členů generálních stavů se ocitla ve vězení v zámku Loevestein. Navíc Vilém vyslal ještě svého bratrance Viléma Frederika Nasavsko-Dietzského s armádou čítající 10.000 mužů proti Amsterodamu, tažení se však nezdařilo kvůli nepřízni počasí.", "section_level": 1}, {"title": "Manželství a potomci.", "content": "2. května roku 1641 se Vilém oženil s anglickou princeznou Marií Henriettou Stuartovnou, \"Princess Royal\", nejstarší dcerou krále Karla I. Stuarta a jeho manželky královny Henrietty Marie. Ceremonie se konala v královské kapli ve Whitehallu v Londýně. Vilém II. vládl pouze tři roky, 6. listopadu 1650 zemřel na neštovice. Jeho syn Vilém III. se narodil jako pohrobek, týden po jeho smrti. Vilém III. se v roce 1672 stal nizozemským místodržícím a v roce 1689 králem Anglie.", "section_level": 1}], "src_summary": "Vilém II. Oranžský (27. května 1626, den Haag – 6. listopadu 1650 tamtéž) byl oranžsko-nasavský kníže, místodržitel Spojených provincií nizozemských od 14. března 1647 do své smrti.", "tgt_summary": "William II (27 May 1626 – 6 November 1650) was sovereign Prince of Orange and Stadtholder of Holland, Zeeland, Utrecht, Guelders, Overijssel and Groningen in the United Provinces of the Netherlands from 14 March 1647 until his death three years later. His only child, William III, reigned as King of England, Ireland, and Scotland.", "id": 805947}
{"src_title": "Vilém IV. Oranžský", "tgt_title": "William IV, Prince of Orange", "src_document": [{"title": "Biografie.", "content": "Narodil se v Leeuwarden v Nizozemí jako syn Jana Viléma Frisa, oranžsko-nasavského knížete (hlavy fríské linie oranžsko-nasavské dynastie) a jeho manželky Marie Luisy Hesensko-Kasselské. Narodil se jako pohrobek šest týdnů po smrti svého otce, po němž zdědil úřad místodržitele Fríska a místodržitele Groningenu (oba pod regentstvím své matky do roku 1731) a roce 1722 byl zvolen rovněž místodržitelem provincie Geldern. V roce 1733 se Vilém stal rytířem Podvazkového řádu. V roce 1739 zdědil území náležející formálně linii Nassau-Dillenburg, v roce 1743 zdědil i území linie Nassau-Siegen. V dubnu roku 1747 vpadla do Flander francouzská armáda. S cílem potlačit vnitřní konflikty mezi různými frakcemi byl Vilém jmenován dědičným generálním místodržitelem všech sedmi Sjednocených provincií (jak v mužské, tak v ženské linii). Vilém spolu s rodinou přesídlil z Leeuwarden do Haagu. Přestože měl do té doby jen málo zkušeností se záležitostmi správy a vlády, získal záhy u Holanďanů značnou popularitu. Zrušil dodatkové daně, které dávaly příležitost k nelegálnímu obohacování. Stal se generálním ředitelem Vereenigde Oostindische Compagnie (\"Nizozemská Východoindická společnost\") a podporoval nejbohatší vrstvu, což ještě více prohloubilo rozdíly mezi bohatými a chudými. Vilém zastával úřad generálního místodržícího celého Nizozemí až do své smrti v roce 1751 v Haagu.", "section_level": 1}, {"title": "Manželství a potomci.", "content": "25. března roku 1734 se oženil s Annou Hannoverskou, \"Princess Royal\", nejstarší dcerou Jiřího II., krále Anglie a jeho manželky Karoliny z Ansbachu. Z manželství vzešlo pět potomků, čtyři děvčata a nejmladší chlapec, z nich pouze třetí dcera a syn se dožili dospělosti:", "section_level": 1}], "src_summary": "Vilém IV. Oranžský (nizozemsky \"Willem Karel Hendrik Friso\"), 1. září 1711, Leeuwarden – 22. října 1751, den Haag) byl prvním dědičným místodržícím Republiky Spojených provincií nizozemských.", "tgt_summary": "William IV (Willem Karel Hendrik Friso; 1 September 1711 – 22 October 1751) was Prince of Orange from birth and the first hereditary Stadtholder of all the United Provinces of the Netherlands from 1747 till his death in 1751. During his whole life he was furthermore ruler of the Principality of Orange-Nassau within the Holy Roman Empire.", "id": 1266507}
{"src_title": "Albert Kazimír Sasko-Těšínský", "tgt_title": "Albert Casimir, Duke of Teschen", "src_document": [{"title": "Život.", "content": "Albert byl mladším synem krále Augusta III. Polského a královny Marie Josefy Habsburské, a kmotrem Alberta Sasko-Kobursko-Gothajského. Přiženil se do Habsburského rodu. Za manžela si jej se svolením své matky, císařovny Marie Terezie, vybrala Marie Kristina Habsbursko-Lotrinská, jeho blízká příbuzná (oba byli pravnoučaty Leopolda I.). Svatba se dne 8. dubna 1766 uskutečnila na zámku Hof východně od Vídně, a to brzy po smrti Mariina otce Františka I. Štěpána Lotrinského. Po něm Albert zdědil těšínské území a titul \"Těšínský vévoda\". Manželství zůstalo bezdětné a Marie Kristina brzy zemřela na onemocnění žaludku. Po její smrti se Albert již neoženil a věnoval se dobročinnosti (byl svobodným zednářem) a sbírce umění. Během let 1765 až 1780 byl místodržícím Uherska se sídlem v Prešpurku. Tam se také začal systematicky zajímat o výtvarné umění a budovat svou rozsáhlou uměleckou sbírku. Poté byl do roku 1793 guvernérem Rakouského Nizozemí, kde byl za jeho působení vybudován palác Laken, dnešní sídlo belgické královské rodiny. V první koaliční válce proti Napoleonovi ho rakouský císař jmenoval vrchním říšským polním maršálem. V této hodnosti velel rakouskému vojsku v bitvě u Jemappes 6. listopadu 1792, po níž bylo francouzským vojskem Rakouské Nizozemí dočasně obsazeno.", "section_level": 1}, {"title": "Mecenáš školství, kultury a umění.", "content": "V uherském Mosonmagyaróváru roku 1818 založil vyšší hospodářskou školu, nadlouho nejvýznamnější učiliště svého druhu v říši. Z Hüttelsdorfu do Vídně dal vybudovat vodovod. Ve Vídni přestavěl městský habsburský palác v 1. vídeňském obvodu a pokračoval jako významný mecenáš a sběratel děl výtvarného umění. Shromáždil svá díla v Albertině. Díky kontinuitě akvizic až do současnosti jde pravděpodobně o největší sbírku grafiky a kreseb na světě.", "section_level": 1}], "src_summary": "Albert Kazimír August Sasko-Těšínský (11. července 1738 v Moritzburgu u Drážďan – 10. února 1822 ve Vídni) byl těšínský vévoda a německý princ z albertinské větve Wettinů", "tgt_summary": "Prince Albert Casimir of Saxony, Duke of Teschen (11 July 1738, Moritzburg, Electorate of Saxony – 10 February 1822, Vienna) was a Saxon prince from the House of Wettin who married into the Habsburg imperial family. He was noted as an art collector and founded the Albertina in Vienna, one of the largest and finest collections of old master prints and drawings in the world.", "id": 2268041}
{"src_title": "Apicius (kniha)", "tgt_title": "Apicius", "src_document": [{"title": "Kapitoly.", "content": "Text je rozčleněn do deseti částí (knih), z nichž každá má řecký titul psaný latinkou :", "section_level": 1}, {"title": "Název.", "content": "Název \"Apicius\" si sbírka receptů zjevně \"půjčila\" od některého z gurmánů tohoto jména - v úvahu připadá obzvláště Marcus Gavius Apicius, žijící někdy kolem přelomu letopočtů, v dobách císařů Augusta (27 před n. l . - 14) a Tiberia (14 - 37). Cognomen \"Apicius\" však také nebylo vlastním jménem Marca Gavia: dostal jej na základě své pověsti labužníka a milovníka luxusu zřejmě podle proslulého gurmána Apicia, žijícího v 90. letech před n. l. Řecký gramatik a řečník Athénaios (2. - 3. stol.) kromě těchto dvou Apiciů vzpomíná ještě dalšího, který z vojenského tažení v Mezopotámii poslal čerstvé ústřice císaři Trajánovi (98 - 117).", "section_level": 1}, {"title": "Vydání.", "content": "Začátkem 15. století objevili knihu renesanční humanisté. Krátce nato, po vynalezení knihtisku, začalo dílo vycházet i v tištěné podobě, nejčastěji pod souhrnným názvem \"De re coquinaria\" (O umění kuchařském). Jeho autorství se připisovalo Apiciovi Caeliovi (či Coeliovi), což byla ovšem jen domněnka založená z faktu, že jeden z manuskriptů má v záhlaví zkratky INCP API CAE. První vydání (tzv. Editio princeps), vytištěné v Miláně, je z roku 1498 a nese titul \"Apicius in re quoquinaria\". Autorem prvního skutečně kritického vydání \"Apicia\" byl lékař Gabriel Humelberg (Curych, 1542). O více než půldruhého století později (Londýn, 1705 a Amsterdam, 1709) ho následoval lékař Martin Lister, synovec Matthewa Listera, dvorního lékaře anglické královny Anny Dánské. První moderní kritická edice, z pera Cesare Giarratana a Friedricha Vollmera, vyšla v lipském nakladatelství klasických děl Bibliotheca Teubneriana v roce 1922. Toto vydání se stalo výchozím textem pro Barbaru Flowerovou a Elisabeth Rosenbaumovou, autorky prvního relevantního anglického překladu (1958). V Bibliotheca Teubneriana vyšlo v roce 1969 další standardní kritické vydání, jeho autorkou je Mary Ella Milhamová. V roce 2006 vydalo nakladatelství Prospect Books kritickou edici s novým překladem do angličtiny z dílny autorů Christophera Grococka a Sally Graingerové.", "section_level": 1}, {"title": "Jazyk.", "content": "Kniha je velmi zajímavá z hlediska lingvistického. Je psána v tzv. vulgární (tedy hovorové) latině a obsahuje velký počet výpůjček z řečtiny. Oba tyto rysy ukazují na její původ a užívání v řadách gramotných, ale ne až tak úplně vzdělaných lidí - pravděpodobně kuchyňského personálu v zámožných domácnostech. Lze ji srovnat se zachovalými řeckými kuchařskými knihami autorů jako Chrýsippos z Tyany (2. nebo 1. stol. př. n. l.). Styl těchto řeckých kuchařek je však důkladnější. V \"Apiciovi\" lze jen velmi zřídka najít recept, který by specifikoval množství použitých surovin. Metody přípravy předepsaných jídel, pokud o nich existuje vůbec nějaká zmínka, jsou též podány s neuvěřitelnou stručností. \"Apicius\" je prvním dochovaným záznamem psané latiny obsahujícím některé specifické hovorové a technické termíny, které očividně patřily řeči lidu a zdědily je moderní jazyky, jako například \"baiana\" - druh široké fazole. Obsahuje také běžná latinská slova v neklasických, evidentně hovorových podobách, které jsou předchůdci stejných výrazů v románských jazycích - např. \"amindala\" – mandle, \"gingiber\" – zázvor.", "section_level": 1}, {"title": "Datování.", "content": "Knihu jako celek je těžké datovat, protože v kuchařských knížkách může mít každý jeden recept svou vlastní historii a některé předpisy mohou být mnohem starší než jiné. Jako orientační bod může sloužit recept na uchování ústřic a zmínka u Athénaia, který takový recept přikládá Apiciovi žijícímu v časech Trajána kolem roku 115 - část sbírky receptů tedy existovala možná už kolem tohoto data. Druhý orientační bod poskytuje svatý Jeroným svými slovy \"Paxamus et Apicius semper in manibus\" (Paxamos a Apicius jsou vždy po ruce). Píše toto kolem roku 400, Jeroným nepochybně jmenoval dvě soudobé kuchařky. K tomu je třeba dodat, že absolutně nic v \"Apiciovi\" nenaznačuje existenci křesťanství - například tam nejsou žádná jídla určena pro postní dny, jak to bylo nezbytné a běžné v časech Byzantské říše. A protože křesťanství, již všeobecně rozšířené, se oficiálním náboženstvím římského impéria stalo do poloviny 4. století, je odůvodněný předpoklad, že \"Apicius\", jak jej známe v dnešní podobě, byl zkompletován před tímto časovým horizontem a je zhruba stejný, jak ho znal Jeroným.", "section_level": 1}, {"title": "Interpretace.", "content": "Historický význam \"Apicia\" spočívá v tom, že je jakýmsi klíčem k podstatě kuchařského umění v římské říši. Z tohoto hlediska často dosvědčuje to, co známe z jiných písemných pramenů: přináší například recepty na některá jídla, o nichž jsou zmínky v historických textech. Potvrzuje důležitost masa a masných omáček v drahé a nákladné římské kuchyni i používání celého sortimentu exotických a vzácných koření v takových pokrmech. Dokládá určitou zálibu v překvapivých jídlech v duchu zásady, aby nikdo u stolu nepoznal, co vlastně jí (\"ad mensam nemo agnoscet quid manducet\"). Kromě rybí omáčky garum (v \"Apiciovi\" se používá latinský termín \"liquamen\") jsou nejčastějšími přísadami pepř, libeček, římský kmín, svařený mošt (defrutum), routa vonná, koriandr, med, vinný ocet a olivový olej. O něco pozdější podobný kulinární text (Vinidariovy výňatky z Apicia) nemá užší spojitost s \"Apiciem\", jak jej známe v dnešní podobě.", "section_level": 1}], "src_summary": "Apicius je dodnes zachovaná kuchařská kniha pocházející původně z doby římské, jež byla zkompilována na základě různých, zejména helénistických zdrojů pravděpodobně ve 4. století. Dva stávající rukopisy \"Apicia\" pocházejí z 9. století a jde o opisy z dnes již ztraceného archetypu. Uloženy jsou ve Vatikánu a v Newyorské lékařské akademii (\"New York Academy of Medicine\").", "tgt_summary": "Apicius is a collection of Roman cookery recipes, usually thought to have been compiled in the 1st century AD and written in a language that is in many ways closer to Vulgar than to Classical Latin; later recipes using Vulgar Latin (such as \"ficatum\", \"bullire\") were added to earlier recipes using Classical Latin (such as \"iecur\", \"fervere\"). Based on textual analysis, the food scholar Bruno Laurioux believes that the surviving version only dates from the fifth century (that is, the end of the Roman Empire): \"The history of \"De Re Coquinaria\" indeed belongs then to the Middle Ages\". The name \"Apicius\" had long been associated with excessively refined love of food, from the habits of an early bearer of the name, Marcus Gavius Apicius, a Roman gourmet and lover of refined luxury, who lived sometime in the 1st century AD during the reign of Tiberius. He is sometimes erroneously asserted to be the author of the book that is pseudepigraphically attributed to him. \"Apicius\" is a text to be used in the kitchen. In the earliest printed editions, it was usually called De re coquinaria (\"On the Subject of Cooking\"), and attributed to an otherwise unknown Caelius Apicius, an invention based on the fact that one of the two manuscripts is headed with the words \"API CAE\" or rather because there are a few recipes attributed to Apicius in the text: Patinam Apicianam sic facies (IV, 14) Ofellas Apicianas (VII, 2). It is also known as \"De re culinaria\".", "id": 1868895}
{"src_title": "Amálie zu Solms-Braunfels", "tgt_title": "Amalia of Solms-Braunfels", "src_document": [{"title": "Biografie.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Původ, mládí.", "content": "Amálie se narodila jako dcera hraběte Johanna Albrechta I. zu Solms-Braunfels a jeho manželky Agnes zu Sayn-Wittgenstein. Své dětství strávila na zámku své rodiny v Braunfelsu. V rode 1619 přišla do Heidelbergu a stala se dvorní dámou Alžběty Stuartovny, manželky českého \"zimního krále\" Fridricha Falckého a přesídlila s ní do Prahy. Když po bitvě na Bílé hoře Fridrich musel opustit Čechy, Amálie spolu s jeho těhotnou manželkou prchaly na západ. Bez útočiště, neboť císař Ferdinand II. vydal zákaz, aby jim bylo kýmkoli poskytnuto, Alžběta začala na útěku rodit a Amálie jí v její těžké hodince pomáhala. Svou cestu zakončily až v Haagu, kde jim místodržitel Mořic Nasavský poskytl azyl. Obě dámy měly ve zvyku navštěvovat místodržitelský dvůr, kde se nejmladší bratr Mořicův, Frederik Hendrik, do Amálie bláznivě zamiloval. Ta však odmítla stát se jeho milenkou a akceptovat cokoli jiného nežli manželství.", "section_level": 2}, {"title": "Manželství, potomci.", "content": "Mořic Nasavský neměl legitimních potomků, chtěl však zachovat dynastii; když cítil blížící se smrt (zemřel 23. dubna 1625), přiměl svého tehdy již čtyřicetiletého nejmladšího bratra ke slibu, že se ožení; Frederik Hendrik tedy 4. dubna uzavřel s Amálií sňatek. Z manželství Amálie a Frederika Hendrika se narodilo devět dětí, kromě nejstaršího a předposledního samé dcery; tři z nich zemřely jako nemluvňata a další v deseti letech věku: Když se Frederik Hendrik stal po bratrově smrti místodržitelem, jeho vliv podstatně vzrostl a spolu s ním i vliv Amáliin. Spolu pozvedli dvorský život v Haagu a nechali vystavět řadu paláců, mezi nimi Huis ten Bosch. Amálie byla hlavní iniciátorkou řady královských sňatků, včetně svatby svého syna Viléma s anglickou Princess Royal Marií Henriettou Stuartovnou či sňatků svých dcer s významnými německými knížaty. Amálie byla označována za inteligentní, sebevědomou až arogantní, ambiciózní ženu; nepříliš hezkou, ale svěží a přitažlivou. Tyto vlastnosti ji předurčili k tomu, že měla značný politický vliv: byla rádcem svému manželovi a když roku 1640 onemocněl, otevřeně participovala na politickém dění a přijímala zahraniční diplomaty.", "section_level": 2}, {"title": "Vdova.", "content": "Amálie ovdověla v roce 1647, nikterak se však nestáhla do ústraní. Její vliv se promítl i do uzavření vestfálského míru v roce 1648. Jako uznání za tento její přínos jí v roce 1649 španělský král Filip IV. udělil území kolem Turnhoutu. Musela se ovšem i bránit vnitropolitickým tlakům, namířeným proti jejímu synovi Vilémovi. Po jeho předčasné smrti (zemřel roku 1650 ve čtyřiadvaceti letech na neštovice) se stala Amálie poručnicí svého vnuka Viléma III., který se narodil jako pohrobek šest dní po smrti svého otce, a tvrdě se brala o znovuzískání jeho ztracených práv. Korunou jejích snah se stalo Vilémovo předsednictví ve Státní radě a jeho jmenování vrchním velitelem a dědičným místodržícím v roce 1672. Amálie zemřela v požehnaném věku 73 let 8. září 1675 v Haagu. Její ostatky byly uloženy v Královské hrobce v Nieuwe Kerku v Delft, v místě posledního odpočinku nizozemských panovníků.", "section_level": 2}], "src_summary": "Amálie zu Solms-Braunfels (31. srpna 1602, Braunfels – 8. září 1675, den Haag), hraběnka Solms-Braunfels, byla manželka Frederika Hendrika Oranžského, nizozemského místodržitele.", "tgt_summary": "Amalia of Solms-Braunfels (31 August 1602, Braunfels – 8 September 1675, The Hague), was Princess consort of Orange by marriage to Frederick Henry, Prince of Orange. She acted as the political adviser of her spouse during his reign, and acted as his de facto deputy and regent during his infirmity from 1640–47. She also served as chair of the regency council during the minority of her grandson William III, Prince of Orange from 1650 until 1672. She was the daughter of count John Albert I of Solms-Braunfels and countess Agnes of Sayn-Wittgenstein.", "id": 1860501}
{"src_title": "Nicolaes Tulp", "tgt_title": "Nicolaes Tulp", "src_document": [{"title": "Biografie.", "content": "Narodil se (jako \"Claes Pieterszoon\") jako čtvrté dílě obchodníka s plátnem \"Pieter Dirckszoona\" a jeho manželky \"Gherytgen Dircksdr. Poelenburch\". Studia medicíny absolvoval v letech 1611–1614 na Universitě v Leidenu, kde byl také 30. září 1614 promován. Když se po promoci vrátil zpět do Amsterodamu, začal používat místo křestního jména \"Claes\" jeho nezkrácenou podobě \"Nicolaes\", změnil si také příjmení na \"Tulp\" (nizozemsky \"tulpe\" = \"tulipán\"), podle domu, v němž bydlel a který nesl štít s vyobrazením tulipánu. Tulipán si dal také do svého rodinného erbu. V roce 1617 se oženil s Aagfe Van der Voegh. Jak jako lékař, tak jako městský radní (od roku 1622) si brzy udělal v rostoucím městě jméno. Díky svým dobrým kontaktům byl v roce 1628 jmenován docentem anatomie (\"Praelector Anatomiae\") v kolegiu amsterodamských chirurgů. V tomtéž roce zemřela jeho žena, zanechavši mu pět sirotků. V roce 1630 se oženil znovu s Magarethou de Vlaming van Outshoorn, dcerou starosty, jež mu porodila další tři děti. Tulpův syn Diederick se oženil s Annou Burghovou, dcerou amsterodamského purkmistra, jeho dcera Margaretha se provdala za Jana Sixe, nizozemského mecenáše a sběratele umění. V roce 1673 byl Tulp vyznamenán v Haagu, kde v roce 1674 zemřel. Jeho ostatky byly uloženy v Nieuwe Kerk v Amsterdamu. Nejen jeho zeť Jan Six, ale i Tulp sám byl podporovatelem umění – jeho protegé byl Paulus Potter. Známa je řada obrazů, na nichž Tulp figuruje – např. Lekce anatomie doktora Tulpa z roku 1632 od Rembrandta van Rijn nebo \"Portrét rodiny Tulp\" z roku 1635 od Nicolaese Eliaszoona Pickenoye", "section_level": 1}, {"title": "Působení.", "content": "Jeho každoročně v zimních měsících konané anatomické demonstrace na mrtvolách popravených v \"Theatrum anatomicum\" (latinsky \"Anatomické divadlo\") byly velmi oblíbené. Byly realizovány v dohodě se soudem, a to nejen pro lékaře a komunální politiky, ale také před očima četného publika v zadních řadách. V té době byly v Evropě obdukce a především pitvy povoleny pouze u zločinců mužského pohlaví a postavených mimo církev. Zápach rozkladu z mrtvol byl překrýván vonnými bylinami a kadidlem, během lekcí hrála hudba, jedlo se a pilo. Předvádění sloužilo v prvé řadě k výměně anatomických poznatků přítomných prominentních lékařů, vstupným se však také financovaly galabankety amsterodamských chirurgů a soudců. Podle jedné takové lekce, kde Tulp prezentoval předloktí zločince, 16. ledna roku 1632 vznikl známý Rembrandtův obraz \"Lekce anatomie doktora Tulpa\", dnes umístěný v Mauritshuis v Haagu. Tulp byl také oprávněn ke kontrole místních lékáren, které byly díky dobrému námořnímu spojení perfektně zásobeny širokou škálou léčivých bylin a koření z východního světa. Po vypuknutí moru ve městě v roce 1635 se Tulp rozhodl, společně s odborníky z okruhu svých známých, proti nemoci bojovat. K tomu vypracovali v roce 1636 \"Pharmacopoea Amstelredamensis\"', první lékopis města, který předepisuje jednotnou přípravu léčiv a stal se standardem a předlohou pro další holandské lékopisy. V roce 1641 (znovu pak v roce 1652) zveřejnil dr. Tulp u známého holandského tiskaře Lodewijka Elzevira své dílo \"Observationeum medicarum libris tres\" (lat: \"Medicínská pozorování\"), jehož první vydání věnoval svému synovi \"Pieterovi\", který právě v Leidenu skončil svá studia medicíny; druhé vydání mu dedikoval rovněž, avšak při mnohem smutnější příležitosti jeho smrti. Psal své práce latinsky, aby zabránil pseudomedicínským závěrům u prostého lidu. V knize je detailně popsáno a vyobrazeno 231 pozorovaných případů nemocí a smrti, mezi jiným také pitvaných zvířat z holandských kolonií. Kromě jiného popisuje detailně fenomén, dnes známý jako migréna a pravděpodobně \"Bing-Horton-Neuralgii\", negativní působení kouření na plíce a poznatky o psychickém působení placebo-efektu. V roce 1639 objevil jako první lidský lymfatický systém a \"Valva ileocaecalis\" (uzávěr mezi tenkým a tlustým střevem). Jeho popis symptomů nemoci beriberi u jednoho námořníka nebyl dále doplněn.", "section_level": 2}, {"title": "Starosta.", "content": "Svou politickou dráhu započal jako městský pokladník, v roce v roce 1622 se stal členem amsterodamského magistrátu. Jako komunální politik byl od roku 1654 po čtyři volební období zvolen starostou Amsterdamu.", "section_level": 2}, {"title": "Konec života, smrt.", "content": "V roce 1673 byl Tulp vyznamenán v Haagu, kde v roce 1674 zemřel. Jeho ostatky byly uloženy v \"Nieuwe Kerk\" v Amsterdamu.", "section_level": 2}, {"title": "Odrazy v umění.", "content": "Básník Jost van den Vondel o něm napsal několik básní; kromě slavného Rembrandtova obrazu Anatomie doktora Tulpa z roku 1632 (který inspiroval řadu dalších pozdějších malířů) existuje ještě několik dalších Tulpových portrétů - obrazů a mramorových nebo bronzových soch - např. portrét od Rembrandta nebo \"Portrét rodiny Tulp\" z roku 1635 od Nicolaese Eliaszoona Pickenoye.", "section_level": 1}], "src_summary": "Nicolaes Tulp (* 9. října 1593 v Amsterdamu; † 12. září 1674 tamtéž) byl nizozemský lékař, chirurg a starosta Amsterodamu.", "tgt_summary": "Nicolaes Tulp (9 October 1593 – 12 September 1674) was a Dutch surgeon and mayor of Amsterdam. Tulp was well known for his upstanding moral character and as the subject of Rembrandt's famous painting \"The Anatomy Lesson of Dr Nicolaes Tulp\".", "id": 1846502}
{"src_title": "Douglas DC-6", "tgt_title": "Douglas DC-6", "src_document": [{"title": "Vznik a vývoj.", "content": "V letech 1942 a 1944 začaly ve firmě Douglas plánovat poválečnou výrobu civilních letadel. Silnou konkurencí jim byly rychlé a přetlakovou kabinou vybaveny stroje Lockheed Constellation, které byly dosud vyráběny v omezeném počtu pro vojenské letectvo. Douglas se také rozhodl zkonstruovat dopravní letadlo s přetlakovou kabinou s ještě větší kapacitou. Největší motivací vývoje byl zájem společnosti United Air Lines, která v září 1944 objednala 20 strojů, přestože neviděla víc než hlavní výkresy. Douglas se plně věnoval konstrukci a stavbě nového stroje až v době kdy se snížil nápor na válečnou výrobu. Zpočátku vyvíjel svůj DC-6 pod vojenským označením \"XC-112A\". Konstrukce mohla pokračovat rychlým tempem, protože celý nosný systém byl po mírném zesílení převzat z letadla C-54 Skymaster. Byl postaven nový trup s delší a prostornější přetlakovou kabinou a také přetlakovým kokpitem pro posádku. Základní počet cestujících na dlouhých trasách byl 52, na kratších mohl nést až 68 osob. Motory byly osmnáctiválcové Pratt & Whitney R-2800 Double Wasp CA-15, s výkonem 1 543 kW, které poháněly vrtule Hamilton Standard s praporovou a reverzní polohou pro zkrácení přistání. Významnou novinkou byly účinné dvouštěrbinové vztlakové klapky na křídle.", "section_level": 1}, {"title": "Služba.", "content": "První stroj DC-6 vzlétl ještě s vojenským označením XC-112A (výr. č. 36326, sér. č. 45-0873) dne 15. února 1946 a od července 1946 začaly dodávky civilním zákazníkům. Dodáno bylo celkem 175 ks a jako první je nasadily United Air Lines v dubnu 1947. DC-6 byly rovnocennými soupeři letadel L-049 Constellation, a jejich příchod na americké kontinentální a transatlantické trasy vyvolal prudký konkurenční boj mezi výrobci letadel a jejich uživateli. Lockheed Constellation letěl mezi New Yorkem a Los Angeles 11 hodin s jedním mezipřistáním a DC-6 měl stejné parametry. U obou strojů však nastala krize; DC-6 dostal zákaz létání od listopadu 1947 do března 1948 po sérii nehod, při nichž zahynulo 143 lidí. Po odstranění závad byla ale doprava obnovena, ale Lockheed mezitím vyráběl vylepšené modely \"L-649\" a \"L-749\". Posledním vyrobeným DC-6 (výr. č. 43152/161, imatrikulace I-LIKE) byl dodán Linee Aeree Italiane 28. května 1952. Firma Douglas odpověděla novými modifikacemi DC-6, kterými byly \"DC-6A Liftmaster\", určený pro nákladní dopravu s trupem bez oken delším o 1,5 m. Kabina o objemu 141,5 m³ s jeřábem a navijákem mohla odvézt až 13 tun nákladu. První stroj (výr. č. 43296/200) vzlétl 29. září 1949. Nejprve jej v dubnu 1951 nasadila společnost Slick Airways a později následovaly další společnosti. Největší úspěch však přinesla firmě Douglas verze \"DC-6B\" zalétaná 2. února 1951 (výr. č. 43257/174, N37547), která je považována za nejekonomičtější z amerických dopravních letadel s pístovými motory. V roce 1958 tvořily provozní náklady DC-6B jen 0,83 centu na cestujícího a kilometr, zatímco Constallation vykazoval náklady 1,08 centu a modernější pístové typy měly ještě vyšší provozní náklady. DC-6B měl velmi úsporné motory R-2800 CB-17 s výkonem 1 837 kW, které používaly palivo s oktanovým číslem 115 až 130, s dobou mezi jednotlivými revizemi až 3 000 hodin. Trup byl protáhlý na 32,2 m. Byl v něm vytvořen prostor pro 54 osob při letech nad Atlantikem, 64 u kontinentálních letů a od roku 1952 pro 82 cestujících v turistické třídě u letů přes Atlantik. Maximální počet cestujících byl 92. United Air Lines zavedly své první DC-6B v dubnu 1951 a pak už rychle následovaly další letecké společnosti, například SAS, Alitalia a Canadian Pacific Air Lines. Douglas je vyráběl až do listopadu 1958 po dodání dvou kusů letecké společnosti JAT (YU-AFA a YU-AFB) a celkem bylo postaveno 286 ks. Dalších 77 ks bylo ve verzi DC-6A z nichž byla většina přestavěna na \"DC-6C\" pro smíšenou přepravu osob a nákladu.", "section_level": 1}, {"title": "Specifikace (DC-6B).", "content": "Zdroj:Airliners.net", "section_level": 1}], "src_summary": "Douglas DC-6 je americký čtyřmotorový pístový dopravní letoun, který v letech 1946-58 vyráběla společnost Douglas Aircraft. Jeho vývoj začal za druhé světové války a původně se z něj měl stát vojenský transportní letoun, ale po válce byl přepracován na dopravní a měl konkurovat stroji Lockheed Constellation. Od roku 1952 ho používala Pan Am na přelety z Evropy do Ameriky. Bylo vyrobeno více než 700 letounů a mnoho z nich stále létá jako nákladní, vojenské a požární hlídkové letouny. Ve službách amerického letectva byl DC-6 známý jako C-118 Liftmaster a jako R6D před rokem 1962 u námořnictva, poté byly všechny varianty přeznačeny také na C-118.", "tgt_summary": "The Douglas DC-6 is a piston-powered airliner and cargo aircraft built by the Douglas Aircraft Company from 1946 to 1958. Originally intended as a military transport near the end of World War II, it was reworked after the war to compete with the Lockheed Constellation in the long-range commercial transport market. More than 700 were built and many still fly today in cargo, military, and wildfire control roles. The DC-6 was known as the C-118 Liftmaster in United States Air Force service and as the R6D in United States Navy service prior to 1962, after which all U.S. Navy variants were also designated as the C-118.", "id": 1767368}
{"src_title": "François Boucher", "tgt_title": "François Boucher", "src_document": [{"title": "Život a dílo.", "content": "François Boucher se narodil 29. září 1703 v Paříži jako syn kreslíře vzorků pro medaile a mědirytce. Od něj získal první umělecké poučení pro svoji tvorbu. Pak strávil řadu let na Akademii u malíře fresek Lemoyna a u mědirytce J.F. Carse. V té době vytvářel rytiny podle Watteauových obrazů a z tohoto vlivu se již nevymanil. V roce 1720 získal Římskou cenu a v roce 1727 podnikl cestu do Itálie, kde se seznámil s Tiepolovými freskami, které na něj učinily hluboký dojem a ovlivnily jeho další malířský vývoj. Podle některých pramenů vytvořil Boucher přes 10 000 kreseb a nepřeberné množství obrazů. V jeho díle hrají důležitou roli i gobelíny pro manufakturu v Beauvais. V Boucherově díle najdeme rozličná témata. Vytvářel mimo jiné portréty, historické a mytologické obrazy i pastorální scény. Jeho volba barev je rafinovaná a náměty jsou často velmi smyslné. V portrétech šlo Boucherovi především o elegantní pózu modelu, nikoli o psychologii. Díky těmto schopnostem byl Boucher považován za jednoho z nejlepších malířů své doby. Již v průběhu Boucherova života se ozývaly kritické hlasy, předhazující mu jeho vyumělkovanost a nepřirozenost. Jeden z jeho nejhalasnějších kritiků Denis Diderot obvinil Bouchera, že maluje ženy jako kurtizány a nadbíhá vkusu šlechty. Diderot se zapříčinil o to, že veřejnost Bouchera na konci života více odsuzovala než obdivovala. François Boucher zemřel 30. května 1770 v Paříži.", "section_level": 1}, {"title": "Výběr z díla.", "content": "Snídaně je obraz, jehož nálada ranní pospolitosti se odvíjí ze světlých a jasných tónů. V dopadajícím světle se elegantní prostředí noří do nazlátlého nádechu, který obklopuje mládí, krásu a bezstarostnost znázorněných postav. Harmonický dojem je však zároveň jen zdáním - směry pohledů, posunků i jednání, které se navzájem rozcházejí, svědčí o maximální distancovanosti postav. Venuše a Vulkán je dílo, které neznázorňuje žádné erotické dobrodružství. Do kovárny boha ohně Vulkána se spustí bohyně Venuše, aby odtud odnesla zbraně pro trójského hrdinu Aenea. Oživující účinek se odvíjí právě tak z rytmu oblaků a postav jako z kontrastu výrazných a jemných barev, které jsou příznačné pro rozdílné sféry boha ohně a jeho ženy. Diana v lázni, někdy také Diana odpočívající po koupeli. - Na tomto obraze Boucher ztvárňuje svůj mytologický námět zcela v rokokovém duchu. Středem výjevu tudíž nejsou hrdinské činy, nýbrž prvek milostného dobrodružství. Na tomto intimním vyobrazení jsou s voyeurským zalíbením předváděny svůdné vnady panenské a přísné bohyně lovu, jimž se pozicí nymfy dostává ještě zřetelnějšího důrazu. Podobně jako na dalších Boucherových malbách se nejchoulostivější účinek odvíjí od smyslného aspektu nevinnosti. Boucher je autorem několika ležících aktů. Jeho modelem v tomto případě byla mladá Irka Louise O'Murphy, která byla po krátký čas považována za favoritku krále Ludvíka XV. Znázorněná žena není ztělesněním klasické krásy, nýbrž pohlednou koketou, hovící si v eroticky vyzývavé póze. Nepřirozené ztvárnění povrchu i delikátní kolorit však odkazují tělo ženy i prostor obrazu do sféry, která je pro pozorovatele nepřístupná.", "section_level": 1}], "src_summary": "François Boucher (29. září 1703, Paříž – 30. května 1770, Paříž) byl francouzský malíř, jeden z hlavních představitelů rokokové malby. Pracoval i jako dvorní portrétista Madame de Pompadour. Byl též výborným kreslířem, jeho způsob kresby připomíná Rubense a Watteaua.", "tgt_summary": "François Boucher ( , , ; 29 September 1703 – 30 May 1770) was a French painter, draughtsman and etcher, who worked in the Rococo style. Boucher is known for his idyllic and voluptuous paintings on classical themes, decorative allegories, and pastoral scenes. He was perhaps the most celebrated painter and decorative artist of the 18th century.", "id": 262618}
{"src_title": "Mistrovství světa juniorů v ledním hokeji 2012", "tgt_title": "2012 World Junior Ice Hockey Championships", "src_document": [{"title": "Herní systém.", "content": "Ve dvou základních skupinách si zahrálo vždy pět týmů každý s každým. Vítězství se počítalo za tři body, v případě nerozhodného výsledku si oba týmy připsali bod a následovalo 5 min. prodloužení a samostatné nájezdy. Tato kritéria rozhodovovala o držiteli bonusového bodu. V případě rovnosti rozhodoval vzájemný zápas (pravidlo užito při určení vítěze skupiny A a sestupujícího). Vítězové základních skupin postoupili přímo do semifinále, druhý a třetí tým ze skupiny sehrály čtvrtfinálový zápas. Čtvrté a páté týmy z obou skupin se utkaly ve skupině o udržení, ze které sestoupil nejhorší celek. Také hrály zápasy o páté a třetí místo, ve kterých se střetli poražení z play-off. V play-off se v případě nerozhodného výsledku prodlužovalo deset minut (případně měla následovat trestná střílení, na ta však ve vyřazovacích bojích nedošlo). Ve finále se nastavovalo minut dvacet. V nižších divizích I. a II. byly týmy rozděleny nově podle výkonnosti do skupin A a B. Vítěz A skupiny I. divize postoupí mezi elitu, poslední jde do B skupiny, nahradí jej její vítěz. Nejhorší tým B skupiny I. divize sestoupí do A skupiny II. divize, jejíž vítěz jde do B skupiny I. divize, poslední sestoupí do B skupiny. V B skupině II. divize jde vítěz do A skupiny a poslední sestupuje do III. divize, jejíž vítěz jej nahradí.", "section_level": 1}, {"title": "Skupina o udržení.", "content": "\"Poznámka:\" Zápasy Švýcarsko 5:3 Lotyšsko \"a\" USA 11:3 Dánsko \"se započítaly ze základní skupiny.\"", "section_level": 1}, {"title": "I. divize.", "content": "Skupina A se hrála od 11. do 17. prosince 2011 v Garmisch-Partenkirchenu v Německu, skupina B od 12. do 18. prosince 2011 v Tychách v Polsku.", "section_level": 1}, {"title": "II. divize.", "content": "Skupina A se hrála od 12. do 18. prosince 2011 v Doněcku na Ukrajině, skupina B od 10. do 16. prosince 2011 v Tallinnu v Estonsku.", "section_level": 1}, {"title": "III. divize.", "content": "Divize se hrála od 17. do 22. ledna 2012 v Dunedinu na Novém Zélandu.", "section_level": 1}], "src_summary": "Mistrovství světa juniorů v ledním hokeji 2012 se konalo od 26. prosince 2011 do 5. ledna 2012 v kanadském Edmontonu a Calgary.", "tgt_summary": "The 2012 IIHF U20 World Championship (commonly known as the 2012 World Junior Ice Hockey Championships) was the 36th edition of the Ice Hockey World Junior Championship. It was hosted in Calgary and Edmonton, Alberta, Canada. It began on December 26, 2011, and ended with the gold medal game played in Calgary on January 5, 2012. Sweden defeated defending-champion Russia 1–0 in overtime to win their first title in 31 years. Russian forward Evgeny Kuznetsov was named MVP of the tournament. Denmark was relegated to Division I and Germany was promoted to the 2013 World Junior Ice Hockey Championships. Canada missed the final for the first time in 11 years when they lost 6–5 against Russia in a semifinal in which Canada were down 6–1 halfway through the third period. However, the Canadians extended their consecutive medal streak at the tournament to 14 (5 gold, 6 silver, 3 bronze) with a 4–0 victory over Finland in the bronze medal game. The fourth-place finish for Finland was their best result in the tournament since 2006. The United States ended up in the relegation round for the first time since 1999.", "id": 1380359}
{"src_title": "Tučňák novozélandský", "tgt_title": "Fiordland penguin", "src_document": [{"title": "Taxonomie.", "content": "Tučňák novozélandský tvoří společně s tučňákem chocholatým (\"Eudyptes sclateri\") a tučňákem snárským (\"Eudyptes robustus\") tzv. superdruh.", "section_level": 1}, {"title": "Etymologie.", "content": "Jeho druhové jméno je odvozeno ze starořeckého slova \"παχυ\" (\"pachy\") – „tlustý“, a \"ρύγχος\" (\"rhynchus\") – „zobák“. Rodové jméno \"Eudyptes,\" je pak odvozeno z řeckého slova \"ευ\" (\"eu\") – „dobrý“, a \"δύτης\" (\"dyptes\") – „potápěč“. Maorové říkali tučňákovi novozélandskému \"tawaki\". Jméno Tawaki nosí v v jejich mytologii bůh, který navštěvoval Zemi v lidské podobě. Maoři se s ním přátelili ale neměli nejmenší tušení, o koho se ve skutečnosti jedná. To boha nahněvalo, odhodil svůj převlek a zjevil se lidem ve skutečné podobě oděný jen do blesků. Maorům připomínali Tawakiho a jeho blesky žluté chocholky po stranách hlavy, jakož mají tito ptáci.", "section_level": 2}, {"title": "Popis.", "content": "Dospělý tučňák novozélandský dosahuje výšky 47–60 cm a váhy 2–5 kg s ohledem na výkyvy v rozmnožování, výměnu peří a pohlavní dimorfismus. Má modro-černá záda a bíle až krémové břicho. Horní část ploutví je černá s bílou spodinou. Jistě zaujme krátkým ale silným zobákem červené až hnědé barvy. Oči jsou tmavě hnědé až červené. Podobně jako ostatní druhy tučňáků z rodu \"Eudyptes,\" má nad očima zlato-žluté pruhy, které jsou na konci roztřepené. Samci bývají o něco větší než samice a mají také delší křídla nebo silnější zobák. Tyto parametry však nemusí byt vždy očima postřehnutelné. Od ostatních druhů jeho rodu je snadněji rozeznatelný, kvůli bělavým peřím pod očima. Mláďata nemají výrazné barvy. První opeření je tmavě černé až hnědé na zádech s bílým bříškem, které později chytá krémový nádech, nebo je zbarveno do béžové. Dospívající jsou během chovu po celou dobu od dospělých rozeznatelní a to především nezbarvenými nebo plně nedorostlými charakterními chocholy.", "section_level": 1}, {"title": "Potrava a způsob lovu.", "content": "Živí se zpravidla hlavonožci (z 85 %), korýši (z 13 % a to především krilem) nebo malými rybami (z 2 %) ve velikosti 5,2 až 8,2 cm. Stravovací návyky tučňáků novozélandských se liší v závislosti na lokalitě. Už při vzdálenosti 100 km od jiné kolonie můžeme zpozorovat jiné chování na základě odlišných podmínek a s nimi je spojeno především různorodé množství ulovené potravy – například na Stewartově ostrově uloví tučňák denně 160 g potravy, kdežto v zálivu Nového Zélandu až 345 g, tedy o polovinu více. V období rozmnožování loví zpravidla v mělkých vodách blízko vodní hladiny, nejdále asi 9–16 km od svého hnízdiště. Jindy je schopen cestovat za potravou do vzdálenosti 750–2500 kilometrů a denně uplavat i 20–80 kilometrů, jak prokázala studie publikovaná v srpnu roku 2018, pod vedením ornitologa Thomase Matterna z novozélandské univerzity Otago – 17 tučňáků (10 samců a 7 samic) bylo vybaveno satelitními vysílači a ty průběžně ukazovaly jejich polohu.", "section_level": 1}, {"title": "Způsob života.", "content": "Tučňák novozélandský stráví až 75 % života na moři. V období rozmnožování jej nespatříme ve velkých a těsných koloniích, za což nepochybně může i jeho nízký populační stav. Na pevnině se hnízda nacházejí v uctivé vzdálenosti od sousedních ptáků, a lze je spatřit i daleko ve vnitrozemí v hustém lese. Zde ho neohrožují žádní predátoři, protože je dobře ukryt pod korunami stromů, a ze země maskován kořeny, kmeny nebo hustou vegetací.", "section_level": 1}, {"title": "Rozmnožování a chov mláďat.", "content": "V červnu až červenci se samec jako první dostaví k loňskému hnízdu a zanedlouho ho následuje i samice. Zpravidla do poloviny července se oddávají námluvám a páření. V červenci až srpnu snese samice dvě malé vejce s tím rozdílem, že je druhé (123 gramů) oproti prvému (105 gramů) patřičně větší. Z většího vejce se také s větší pravděpodobností mládě vylíhne a úspěšné odchová. Inkubace trvá obvykle 30–36 dní s alternativním výkyvem 5–12 dnů. První týdny po vylíhnutí střeží mláďata samec a samice jim denně přináší potravu. Jakmile jsou mláďata příliš velká, aby se vešla mezi nohy rodičů, utvoří s ostatními malé školky nebo jsou sama schována v hnízdě. Tento krok umožní rodičům lovit společně a síly tak podělit, jelikož mají mláďata vyšší nároky na přísun potravy. Krmení mláďat probíhá zásadně v hnízdě a pokud jsou mimo dosah, rodiče je zavedou zpátky. Zhruba po deseti týdnech ztrácí mláďata „dětský“ šat a jsou plně odhodlána brázdit moře. Vrátí se asi po 5–6 letech, kdy budou pohlavně vyzrálý. Dospělý pobudou asi dva měsíce na moři a v únoru až březnu se vrátí opět na pevninu shodit opotřebené peří. Od března do června se kolonie nachází mimo hnízdiště daleko na moři, kde se skupiny o 10–15 tučňácích společně vykrmují a připravují na další hnízdění.", "section_level": 2}, {"title": "Predátoři.", "content": "Největší hrozbu představuje chřástal weka (\"Gallirallus australis\") živící se vejci tučňáků. Jako nelétavý pták se dobře orientuje v porostech a tak často navštěvuje jejich hnízda. Dále je ohrožují především invazní druhy živočichů, jako třeba kuny, krysy, fretky, lasice, psi či divoké kočky, jenž mají spadeno nejen na vejce a mláďata, ale i na dospělé. V případě, že je pár zahnízděn při pobřeží, nevyhnou se útokům racků. Na moři se stávají oběťmi žraloků, tuleňů nebo lachtanů, a častou jsou smrtelně zraněni i od větších dravých ryb.", "section_level": 1}, {"title": "Ohrožení.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Populace.", "content": "V přírodě se rozmnožuje přibližně 6000 dospělých jedinců, přičemž populace klesá. Kvůli nízké populaci a nevelké rozloze výskytu je tučňák novozélandský klasifikován jako zranitelný.", "section_level": 2}, {"title": "Faktory.", "content": "Nejvyšší hrozbu představují invazivní živočichové, jež na ostrovy člověk zavlekl, a ty se usadily a množí (zatoulaní psi, kočky, lasice, fretky, weky). Během rozmnožování a línání korigují tito novodobý predátoři jejich úmrtnost až z 38 %. Samotný člověk je rovněž škůdcem, poněvadž ničí těmto tučňákům životní prostředí, a to neustávajícím osídlováním a omezováním prostoru. Případné mořské odchylky mohou způsobit podstatné změny v hojnosti kořisti, a budoucnost spojená s klimatickými výkyvy může mít rovněž negativní dopad.", "section_level": 2}], "src_summary": "Tučňák novozélandský (\"Eudyptes pachyrhynchus\"), přezdívaný tawaki, je zástupce čeledi tučňákovitých obývající novozélandský Jižní ostrov a Stewartův ostrov. Popsal ho v roce 1845 anglický zoolog George Robert Gray. Mezinárodní svaz ochrany přírody (IUCN) hodnotí druh jako zranitelný. Odhaduje se, že v divoké přírodě přežívá pouze 3000 až 10 000 dospělých jedinců.", "tgt_summary": "The Fiordland penguin (\"Eudyptes pachyrhynchus\"), also known as the Fiordland crested penguin (in Māori, tawaki or pokotiwha), is a crested penguin species endemic to New Zealand. It currently breeds along the south-western coasts of New Zealand's South Island as well as on Stewart Island/Rakiura and its outlying islands. Because it originally ranged beyond Fiordland, it is sometimes referred to as the New Zealand crested penguin.", "id": 1515457}
{"src_title": "Douglas DC-7", "tgt_title": "Douglas DC-7", "src_document": [{"title": "Vznik a vývoj.", "content": "V konkurenčním boji mezi firmou Lockheed a Douglas o přízeň velkých leteckých společností, se podařilo v roce 1950 dostat firmě Lockheed značně dopředu. Uvedl na trh prodlouženou verzi Lockheed Constellation L-1049, který byl schopen nést až 92 cestujících. V dalším vývoji použil motory Wright R-3350-DA3 \"Turbo Compound\" s výkonem 2389 kW. Dopravní letadlo L-1049C, které bylo v září 1953 s těmito motory nasazeno na linky TWA začalo být nebezpečím pro další konkurenceschopnost firmy Douglas. Douglas a dopravní společnost American Airways zvýšily pozornost již v době zkoušek prvních konkurenčních strojů L-1049, zatím bez sloučených motorů. Douglasovi bylo jasné, že bude muset znovu prodloužit trup svých letadel a využít znovu jedinečný nosný systém stroje DC-4, samozřejmě po výrazném zesílení a použití silnějších materiálů. Nový Douglas DC-7 byl zalétán 18. května 1953 a v podstatě představoval prodlouženou verzi stroje Douglas DC-6B. Interiér mohl pojmout 66 až 95 cestujících (v úpravě coach); to vše znamenalo, že vzletová hmotnost oproti DC-6B vzrostla o 7 tun. Dosavadní motory R-2800 však na takovou hmotnost nestačily, proto Douglas musel také sáhnout po motorech Wright R-3350-18DA1 s výkonem 2389 kW. Tyto motory umožnily DC-7 dosáhnout větší rychlosti než měl Super Constellation L-1049G, přičemž v doletu za ním zaostával jen nepatrně.", "section_level": 1}, {"title": "Služba.", "content": "V listopadu 1953 nastoupily DC-7 v barvách společnosti American Airlines na trati New York – Los Angeles a poprvé v dějinách transkontinentální americké dopravy ji byly schopny přeletět oběma směry bez mezipřistání, přičemž nejlepší letový čas byl 8,25 hodiny. DC-7 přebrala také společnost United Airlines a celá produkce zanedlouho tvořila 120 ks. DC-7 byly v polovině 50. let chloubou významných leteckých společností. Největší dolet DC-7 byl 7130 km. Firmě Douglas se ho podařilo jednoduchým trikem prodloužit až na 8 000 km a to tak, že u další verze DC-7B z roku 1955 instalovala do zadních částí motorových gondol přídavné palivové nádrže. Zásoba se tak zvětšila z 20 760 l na 24 000 l, a zároveň se zvýšil obchodní náklad z 9,3 t na 10,3 t. Aby stroj přesto dokázal vzlétnout, byly instalovány výkonnější motory Wright R-3350-18DA4 o výkonu 2 499 kW. Strojů DC-7B bylo postaveno 95 kusů. DC-7 a DC-7B znamenaly výrazné zlepšení dopravy na transatlantických tratích. Nebyly však provozně ekonomické a navíc se v nich cestující necítili dobře. Hladina hluku v kabině byla značně vysoká, okolo 76 dB, lidé trpěli silnými vibracemi, které se navzdory snahám konstruktérům nepodařilo odstranit. Bylo zřejmé, že technické možnosti pístových motorů se blíží svému konci a ani úprava \"Turbo Compound\" jim neprodloužila život. Nové stroje s proudovými nebo turbovrtulovými motory rychle nahrazovaly ve velkých leteckých společnostech doposud používané DC-7 a DC-7B. Ty pak dosloužily hlavně jako nákladní, v úpravě DC-7F, s velkými dveřmi a vyztuženou podlahou.", "section_level": 1}, {"title": "Uživatelé.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Letecké společnosti.", "content": "K dnes už historickým uživatelům letadel DC-7 patří: Aeroméxico, Alitalia, American Airlines, BOAC, Braniff International Airways, Caledonian Airways, Delta Air Lines, Eastern Air Lines, Japan Airlines, KLM, National Airlines, Northwest Orient, Panair do Brasil, Pan American World Airways, Sabena, SAS, South African Airways, Swissair, THY, TAI a United Airlines.", "section_level": 2}], "src_summary": "Douglas DC-7 byl americký dopravní letoun vyráběný v letech 1953 až 1958 společností Douglas Aircraft. Byl to poslední velký letoun s pístovým motorem vyráběný společností Douglas. Vyvinut byl v době, kdy do služby vstupoval první proudový dopravní letoun de Havilland Comet a jen pár let předtím, než vzlétl proudový letoun Douglas DC-8. Stejně jako ostatní vrtulová letadla společnosti Douglas zůstávají některé z nich v současné době v provozu, i když v výrazně nižším počtu než mnohem úspěšnější typy DC-3 nebo DC-6.", "tgt_summary": "The Douglas DC-7 is a transport aircraft built by the Douglas Aircraft Company from 1953 to 1958. It was the last major piston engine-powered transport made by Douglas, being developed shortly after the earliest jet airliner—the de Havilland Comet—entered service and only a few years before the jet-powered Douglas DC-8 first flew. Like other aircraft in Douglas's collection of propeller-driven aircraft, examples remain in service in the present day, albeit in significantly lower numbers than the far more successful DC-3 and DC-6.", "id": 1428315}
{"src_title": "Mistrovství světa v ledním hokeji do 18 let 2005", "tgt_title": "2005 IIHF World U18 Championships", "src_document": [{"title": "Skupina o udržení.", "content": "\"Poznámka: Výsledky 1 : 3 a 3 : 1 se započítávaly ze zápasů základních skupin.\"", "section_level": 1}, {"title": "Konečné umístění.", "content": "Týmy a sestoupily do 1. divize, nahradily je týmy a .", "section_level": 1}, {"title": "1. divize.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Skupina A.", "content": "Turnaj se odehrál v Mariboru ve Slovinsku od 3. do 9. dubna. \" postoupilo mezi elitu, zatímco sestoupila do 2. divize na Mistrovství světa v ledním hokeji do 18 let 2006\"", "section_level": 2}, {"title": "Skupina B.", "content": "Turnaj se odehrál v Sosnowieci v Polsku od 2. do 8. dubna. \" postoupilo mezi elitu, zatímco sestoupila do 2. divize na Mistrovství světa v ledním hokeji do 18 let 2006\"", "section_level": 2}, {"title": "2. divize.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Skupina A.", "content": "Turnaj se odehrál v Kohtle-Järve v Estonsku od 14. do 20. března. \" postoupila do 1. divize, zatímco sestoupila do 3. divize na Mistrovství světa v ledním hokeji do 18 let 2006\"", "section_level": 2}, {"title": "Skupina B.", "content": "Turnaj se odehrál v Bukurešti v Rumunsku od 21. do 27. března. \" postoupilo do 1. divize, zatímco sestoupilo do 3. divize na Mistrovství světa v ledním hokeji do 18 let 2006\"", "section_level": 2}, {"title": "3. divize.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Kvalifikace do 3. divize.", "content": "Turnaj se odehrál v Ankaře v Turecku od 18. do 20. února. \" postoupilo do 3. divize 2005.\"", "section_level": 2}, {"title": "Hlavní turnaj.", "content": "Turnaj se odehrál v Sofii v Bulharsku od 7. do 13. března. \"Týmy a postoupily do 2. divize na Mistrovství světa v ledním hokeji do 18 let 2006\"", "section_level": 2}], "src_summary": "Mistrovství světa v ledním hokeji do 18 let 2005 se konalo od 14. do 24. dubna 2005 v českých městech Plzeň a České Budějovice.", "tgt_summary": "The 2005 IIHF World U18 Championships were held in České Budějovice and Plzeň, Czech Republic. The championships began on April 14, 2005 and finished on April 24, 2005. Games were played at Budvar Arena in České Budějovice and ČEZ Aréna in Plzeň. The United States of America defeated Canada 5–1 in the final to claim the gold medal, while the Sweden defeated Czech Republic 4–2 to capture the bronze medal.", "id": 833527}
{"src_title": "Thale", "tgt_title": "Thale", "src_document": [{"title": "Historie.", "content": "Sídlo Thale vzniklo pravděpodobně na počátku 10. století. Prvně byla uváděno v roce 936 v souvislosti se sousedním klášterem Wendhusen, který byl založen před rokem 840 jako misijní klášter, jako jeden z prvních klášterů na saské půdě. Klášter se dostal následně pod ochranu kláštera v Quedlinburgu. Vesnice byla od 1231 označována jako \"Dat dorp to dem Dale\" (označení rodu v latinizované formě, od roku 1288 s označením \"de Valle\", od roku 1303 znovu používal označení \"von Thale\"). Klášter byl zničen během selských válek v roce 1525. Od roku 1445 je doložena železářská huť, která byla po zpustošení ve třicetileté válce znovu vybudována roku 1648 jako horská bouda pro muže z divočiny, ale roku 1670 byla zcela zničena. Roku 1686 vznikl malý hamr, který byl později přebudován na železářskou huť, díky blízkosti ložisek železa a dostupnosti dřeva. Fungovala do roku 1714. Roku 1740 byla výroba znovu zahájena. Na krátký čas ji měl v držení Fridrich II. Veliký. V roce 1831 tam byla například vyrobena první kovaná železná náprava vozu, takové se vyrábí v Německu dodnes. V roce 1835 byla založena nejstarší evropská smaltovna plechu. Po připojení města na železnici ve směru na Berlín v roce 1862 rostlo sídlo i počet dělníků: zatímco v roce 1872 zaměstnával železářský průmysl jen 350 osob, v roce 1905 to bylo již 4400. Především výroba smaltu přispívala k mezinárodní pověsti Thale, v době špičky pocházelo odtud 10 % celosvětové výroby. V roce 1910 mluvil k dělníkům Karl Liebknecht, Rosa Luxemburgová a Klára Zetkinová. Od roku 1916 byly v Thale vyráběny ocelové přilby, na které mělo město monopol ve druhé světové válce (od roku 1934). Od 19. století kvete cizinecký ruch díky radon obsahující vodě z pramene Hubertus, který byl otevřen v roce 1836. K návštěvníkům obce a zvláště údolí Bodetal patřili literáti jako Johann Wolfgang von Goethe, Heinrich Heine (při putování po Harzu) a Theodor Fontane. Mimo to si na letních bytech užívali především turisté z Berlína, což bylo možné po připojení na železnici do Berlína v roce 1862. V roce 1909 byla vybudována vedlejší dráhu na Blankenburg (Harz). Roku 1922 obdržela obec městské právo. Od 12. do 14. června 2009 byly pod heslem \"Thale sagenhaft\" (mýtické Thale) uspořádány Sasko-Anhaltské dny, které navštívilo přes 200 000 lidí. Thale tvoří pozadí románu Cécile od Theodora Fontane.", "section_level": 1}, {"title": "Slučování obcí.", "content": "Od 21. prosince 2003 je součástí města dřívější obec Warnstedt. Od 1. ledna 2009 byly začleněny do té doby samostatné obce Neinstedt a Weddersleben. Správní území města se tím zvětšilo z 38,13 km² na 50,13 km2. K 1. červenci 2009 byly připojeny další obce, a to Treseburg, Altenbrak, Wendefurth a Almsfeld, tím se zvětšila plocha na 78,47 km. Dále pak 23. listopadu 2009 následovalo připojení obcí Friedrichsbrunn a Stecklenberg, čímž vzrostlo území města 102,79 km. Naposledy pak 1. září 2010 byla na základě účinnosti zákona zemské vlády připojena obec Westerhausen a správní území města tak činí 120,21 km.", "section_level": 1}, {"title": "Vývoj počtu obyvatel.", "content": "Vývoj počet obyvatel (od roku 1995 vždy k 31. prosinci):", "section_level": 1}, {"title": "Městská rada.", "content": "Složení městské rady (podle úředního konečného výsledku voleb do městské rady dne 7. června 2009, účast na volbách: 42,88 %, změny oproti předešlým volbám uvedeny v závorce):", "section_level": 1}, {"title": "Znak.", "content": "Znak byl schválen 11. července 1996 předsednictvem zemské vlády v Magdeburku. Popis: „v stříbrném poli je pozinkovaná modrá věž se sedlovou střechou, zakončená pozlacenou makovičkou, s otevřenou bránou, o věž je opřen stříbrný štít, na němž je červená čarodějnice letící na koštěti\". Věž znázorňuje hrad Thale, zmiňovaný v roce 1340, který byl postaven v 10. století za účelem ochrany kláštera Wendhusen a jenž byl zničen roku 1365. Čarodějnice na stříbrném štítu je označení pro obecně srozumitelný symbol Hexentanzplatz (místo reje /tance/ čarodějnic). Vývoj města je úzce svázán s místem zvaným Hexentanzplatz a údolím Bodetal. Údolí mělo význam již v prehistorické době a obyvatelé Harzu tam vybudovali opevnění proti nepřátelským vojskům v dobách třicetileté války. Otevřená brána má poukazovat na pohostinnost města.", "section_level": 1}, {"title": "Historické znaky.", "content": "", "section_level": 2}, {"title": "Znak z dob nacismu.", "content": "Znak byl dne 19. května 1937 zapůjčen vrchním prezidentem provincie Sasko, autorem byl rada státního archivu v Magdeburku Otto Korn. Popis: „na stříbrném poli široká modrá věž s bránou, cimbuřím a červenou sedlovou střechou, ležící na čtvercovém štítu, úhlopříčně půleném, barvy stříbrné a červené\". Použitý štít je erbovním štítem šlechtického rodu von Thale (též van deme Dalea, de Vallea), který vymřel roku 1650, jehož rodné sídlo bylo v Thale. Věž připomíná hrad zmiňovaný v roce 1340.", "section_level": 3}, {"title": "Znak z dob NDR.", "content": "Znak byl potvrzen rozhodnutím rady města roku 1953. Popis: „ v stříbrném poli pozinkovaná modrá věž s ostrou, červenou střechou s makovičkou a otevřenou bránou, o věž se opírá stříbrný štít: úhlopříčně zleva rozdělený, nahoře červené ozubené kolo a přes něho (na pravici) černé kladivo, dole ve štítu (na levici) zelená jedle.\" Věž se vztahuje pravděpodobně ke dříve existujícímu hradu pánů von dem Dale. Obsah štítu symbolizuje jednak místní železářský průmysl, jednak krajinu Harzu.", "section_level": 3}, {"title": "Kultura a pamětihodnosti.", "content": "", "section_level": 2}, {"title": "Přírodní památky.", "content": "Od Thale je přístup na horu Bodetal, přečnívající nad \"Hexentanzplatzem\", z něhož na Bodetal vede lanovka, a nad \"Rosstrappe\", na který vede sedačková lanovka. V místních částech Weddersleben a Warnstedt leží čertova zeď (\"Teufelsmauer\"), která se řadí k nejstarším přírodním chráněným oblastem v Německu. Z Thale vede téměř 100 km turistických značených cest napříč Harzem do Osterode kolem rozličných pamětihodností, jako je \"Brocken\", \"Torfhaus\", \"Dammgraben\" či \"Oberharzer Teiche\".", "section_level": 2}, {"title": "Ekonomika.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Průmysl.", "content": "Významnými průmyslovými firmami v Thale jsou dnes \"Schunk Sintermetalltechnik\", \"Thaletec GmbH\" (výroba smaltovaných přístrojů pro chemický a farmaceutický průmysl), jakož i strojírenský závod \"Maschinenfabrik Thale\" (MFT). Na základě úspěšné podnikové koncepce byla firma Thaletec GmbH vyznamenána ministrem hospodářství Saska-Anhaltska dne 7. března 2008 jako podnik měsíce března 2008.", "section_level": 2}, {"title": "Doprava.", "content": "Čtyři kilometry na sever je připojení na nově vybudovanou čtyřproudou dálnici 6n, ve východním směru je připojení na dálnici číslo 14 po 52 kilometrech a v západním směru též po 52 kilometrech je napojení na dálnici 395. V Thale končí místní železniční trať Halberstadt–Thale. Krom hlavního nádraží jsou ve městě ještě železniční zastávky Neinstedt a Thale-Musestieg. Dřívější železniční trať Blankenburg–Quedlinburg (přes Thale-Bodetal, v letech 1907 až 1963 s osobní dopravou) je dnes v oblasti Thale zcela demontována, pouze starý železniční most v Roßtrappenstraße a průmyslová oblast na Bodetalu jsou ještě jejím svědkem. Osobní přeprava je zajišťována regionálními linkami společnosti \"Q-Bus Nahverkehrsgesellschaft\", městská hromadná doprava společností \"Stadtbus\".", "section_level": 2}, {"title": "Vzdělání.", "content": "V Thale je gymnázium, evropské gymnázium \"Richarda von Weizsacker\", střední škola \"Thale/Nord\" a dvě základní školy: \"\"Geschwister Scholl\"\" a \"\"Auf den Höhen\"\". Z další školních zařízení existuje nezávislá waldorfská škola a nezávislá škola s celodenní péčí \"Quedlinburg e. V.\" Z odborných škol je to vzdělávací a vědecké centrum (BTZ) a \"Deutschen Angestellten Adademie\" (DAA).", "section_level": 1}], "src_summary": "Thale je město ve spolkové zemi Sasko-Anhaltsko, okres Harz, leží na severovýchodním okraji příkrých svahů pohoří Harz. Nad městem začíná údolí Bodetal.", "tgt_summary": "Thale () is a town in the Harz district in Saxony-Anhalt in central Germany. Located at the steep northeastern rim of the Harz mountain range, it is known for the scenic Bode Gorge stretching above the town centre.", "id": 695652}
{"src_title": "Michele Ruggieri", "tgt_title": "Michele Ruggieri", "src_document": [{"title": "Život.", "content": "Pocházel z města Spinazzola poblíž Bari. Po vystudování práv vstoupil v roce 1572 do jezuitského řádu a po několika letech odplul do Lisabonu a poté do Goi, kde byl v roce 1578 vysvěcen na kněze. Zprvu byl vyslán na misii na Malabárské pobřeží, a když byl odhalen jeho jazykový talent (za pouhých šest měsíců zvládl místní jazyk dost na to, aby v něm byl schopen zpovídat), byl vyslán na misii do Číny. S několika společníky (mezi nimi byl Matteo Ricci) se usadil v Macau, kde se začal věnovat čínštině. Pro budoucí misionáře zde založil Dům sv. Martina (Shengma'erding Jingyuan), první školu čínštiny pro cizince. Na četných cestách do Kantonu a Čao-čching si získal vlivné známosti na místních úřadech, které mu v roce 1582 umožnily založit v Číně (v Čao-čching) trvalou misii. Podařilo se mu založit jádro čínské křesťanské komunity. V roce 1584 vydal Ruggieri v čínštině katechismus (šlo o první čínskou knihu napsanou Evropanem). V letech 1583–1588 vytvořil Ruggieri spolu s Riccim a laikem Sebastianem Fernandezem portugalsko-čínský slovník, vůbec první slovník mezi čínštinou a evropským jazykem, pro nějž také navrhli systém přepisu čínských jmen do latinky. Ricciho a Ruggieriho přepis se zvláště v jezuitském prostředí udržel velmi dlouho, u některých ustálených jmen (Konfucius, Mencius apod.) se dokonce zachoval dodnes, jako první se také pokoušeli zachytit čínské tóny pomocí diakritiky. V roce 1588 se Ruggieri vrátil do Evropy, aby přiměl papeže k navázání diplomatických styků s čínským císařem. Vatikán na něj však nedbal. Ruggieri se proto uchýlil do Salerna, kde překládal do latiny Konfucia, psal poesii v čínštině a vydával mapy Číny. Zemřel v roce 1607.", "section_level": 1}], "src_summary": "Michele Ruggieri (28. října 1543 – 11. května 1607 Salerno, čínským jménem 羅明堅, Luó Míngjiān) byl italský jezuita a misionář v Číně, spoluautor portugalsko-čínského slovníku a jeden ze zakladatelů evropské sinologie.", "tgt_summary": "Michele or Michael Ruggieri (1543– 11 May 1607), born Pompilio Ruggieri and known in China as Luo Mingjian, was an Italian Jesuit priest and missionary. A founding father of the Jesuit China missions, co-author of the first European–Chinese dictionary, and first European translator of the Four Books of Confucianism, he has been described as the first European sinologist.", "id": 1285049}
{"src_title": "Pozament", "tgt_title": "Passementerie", "src_document": [{"title": "Z historie pozamentů.", "content": "Nálezy tkanin a stěn zdobených třásněmi ze lněné příze pocházejí už z doby kamenné. Např. starozákonní 2. kniha Mojžíšova se několikrát zmiňuje o lemovkách na kněžských oděvech. Vzorování lemovek začalo asi ve 3. nebo 4. století. Ve 12.a 13. století vznikly první cechy a družstva se specializovanými povoláními (tkadlec lemovek, splétač šňůr atd), označení \"pozamentář\" se však začalo používat teprve v 16. století. Na území České republiky byly zakládány první pozamentářské cechy v 16. století. Výroba některých pozamentů např. v Krnově je ještě v provozu i v 21. století.", "section_level": 1}, {"title": "Výroba pozamentů.", "content": "Podle některých publikací se pozamenty původně měly zhotovovat z drátů. Běžně se však používá příze z bavlny, viskózy a syntetických vláken, k ručnímu pozamentérství se na Moravě používala také vlněná příze. V předvýrobě se připravují vhodné materiály nebo polotovary, ke kterým patří zejména efektní příze, šňůry, kalouny, gimpy atd. Vlastní výroba se provádí většinou strojově, hlavně na skacích, splétacích, stáčecích, galonových strojích a stuhových stavech. Některé druhy pozamentů se však stále ještě zhotovují ručně. Například komplikované střapce se splétají ze skaných nití a pletence se svazují drátěnou gimpou do různých forem podle individuálních přání zákazníků.", "section_level": 1}, {"title": "Druhy pozamentů a jejich použití.", "content": "(V tabulce jsou příklady nejpoužívanějších druhů) Třásně (angl.: \"fringe\", něm.: \"Fransen\") jsou niti nebo šňůrky odstávající z jednoho kraje tkaniny (zatímco druhý kraj tkaniny je pevný). Nitě jsou sestaveny do řady a jejich konce sestřiženy do určité linie. Třásně byly obzvlášť žádané jako ozdoba na čalouněném nábytku ve druhé polovině 19. století. Střapec (angl.: \"tassel\", něm.: \"Quaste\") sestává obvykle z opleteného nebo obeskaného uzlu, který je zakončen chomáčem z nití nebo šňůrek. Bambulky se používají na třásních historických uniforem, na šňůrách zdobících dekorativní závěsy apod. Ozdobná šňůra je provaz splétaný ze skaných nití, obvykle s kulatým průřezem, někdy také oválně nebo plošně tvarovaný. Obruba (angl. \"trimming\", něm.:\"Besatz\") je souhrnný pojem pro různé úzké proužky textilie zaštepované nebo našité přes kraj látky k dosažení módních efektů nebo ke zdobení oděvů a bytových textilií Lampas je plochý lesklý prýmek provázaný diagonální nití, často s podélným vzorováním. Používá se jako ozdoba bočních švů na kalhotách uniforem a spokingů. Šabraka je hladký, tuhý, příčný dekorační závěs, většinou potažený látkou. Spodní hrana šabraky může být sestřižená do různých tvarů a s našitou lemovkou. Lemovka je úzký, různě vzorovaný pás, tkaný nebo zhotovený na galonovém stroji. Rozeznává se několik druhů, např. Effilé – s klikatými třásněmi Feston – s přeloženým okrajem Hrotová – se zářezy Gimpa – zhotovená z několika gimp Marabou – napodobuje sametový prýmek", "section_level": 1}], "src_summary": "Pozament (přes něm. \"Posament\" z franc. \"passementerie\" = krajkářství) je souhrnné označení pro výrobky k ozdobě a lemování textilií např. galonové pleteniny, šňůry, sutašky, třásně, pompony, střapce apod. Některé výrobky z kovů a jiných netextilních materiálů se stejným účelem použití se také označují jako pozamenty.", "tgt_summary": "Passementerie (, ) or passementarie is the art of making elaborate trimmings or edgings (in French, \"passements\") of applied braid, gold or silver cord, embroidery, colored silk, or beads for clothing or furnishings. Styles of passementerie include the tassel, fringes (applied, as opposed to integral), ornamental cords, galloons, pompons, rosettes, and gimps as other forms. Tassels, pompons, and rosettes are \"point\" ornaments, and the others are \"linear\" ornaments.", "id": 2092954}
{"src_title": "Třída Fletcher", "tgt_title": "Fletcher-class destroyer", "src_document": [{"title": "Stavba.", "content": "Stavba prvních jednotek byla objednána v rozpočtovém roce 1941. Všechny torpédoborce této třídy byly spuštěny na vodu v letech 1942–1944, přičemž je stavělo 11 loděnic. Do operační služby vstupovaly v letech 1942–1945.", "section_level": 1}, {"title": "Konstrukce.", "content": "Základní výzbroj tvořilo pět dvouúčelových 127mm kanónů umístěných v jednohlavňových dělových věžích. Ty mohly vystřelit každé čtyři vteřiny a to na vzdálenost devět mil proti pozemním cílům a šest mil proti vzdušným cílům. Protiletadlovou výzbroj pak představovaly čtyři 28mm kanóny, doplněné čtyřmi hlavněmi ráže 20 mm. K boji proti hladinovým lodím protivníka torpédoborce dále nesly dva pětihlavňové 533mm torpédomety. Protiponorkové zbraně zastupovalo šest vrhačů a dvě skluzavky hlubinných pum. Složení výzbroje se však postupně měnilo, zejména protiletadlová výzbroj byla posilována a tvořily ji různé kombinace ráží 20 a 40 mm. Pohonný systém tvořily čtyři kotle Babcock & Wilcox a dvě turbíny General Electric. Lodní šrouby byly dva. Nejvyšší rychlost dosahovala 38 uzlů.", "section_level": 1}, {"title": "Poválečné modernizace.", "content": "Po válce bylo 18 jednotek modernizováno na protiponorkové lodě. Výzbroj tvořily dva 127mm kanóny v jednohlavňových věžích, čtyři 76mm kanóny ve dvouhlavňových věžích, osm 40mm kanóny ve dvouhlavňových postaveních, jeden systém Weapon Alfa, jeden Hedgehog a čtyři jednoduché 533mm torpédomety.", "section_level": 1}, {"title": "Operační nasazení.", "content": "Torpédoborce této třídy operovaly ve druhé světové, korejské či vietnamské válce. Ve druhé světové válce představovaly nejdůležitější americké torpédoborce. V boji jich bylo ztraceno 19 kusů a dalších šest bylo poškozeno tak těžce, že již nešly opravit.", "section_level": 1}, {"title": "Zahraniční uživatelé.", "content": "Celkem 14 zahraničních uživatelů – Argentina, Brazílie, Čínská republika, Chile, Itálie, Japonsko, Kolumbie, Korejská republika, Mexiko, Německo, Peru, Řecko, Španělsko a Turecko, provozovalo 32 torpédoborců této třídy.", "section_level": 1}], "src_summary": "Třída Fletcher byla třída torpédoborců námořnictva Spojených států amerických. Se 175 torpédoborci se jedná o nejpočetnější třídu torpédoborců v dějinách. Byly to rovněž první americké torpédoborce již od počátku vybavené radarem. Další evolucí těchto torpédoborců přitom vznikly další početné třídy \"Allen M. Sumner\" a \"Gearing\". Torpédoborce této třídy byly velice intenzivně nasazeny ve druhé světové válce, během které jich bylo 19 ztraceno a šest neopravitelně poškozeno. Řada jich ale zůstala aktivní (díky různým modernizacím) i během studené války a byly Američany prodány 14 spojeneckým námořnictvům. Samo americké námořnictvo vyřadilo poslední z nich v roce 1971, zcela poslední loď této třídy ale odešla do výslužby až o 30 let později. Byl jí roku 2001 mexický \"Cuitlahuac\" (ex USS \"John Rodgers\"). Americké torpédoborce USS \"The Sullivans\", USS \"Kidd\", USS \"Cassin Young\" a řecký \"Velos\" (ex USS \"Charrette\") byly dodnes uchovány jako muzea.", "tgt_summary": "The \"Fletcher\" class was a class of destroyers built by the United States during World War II. The class was designed in 1939, as a result of dissatisfaction with the earlier destroyer leader types of the \"Porter\" and \"Somers\" classes. Some went on to serve during the Korean War and into the Vietnam War. The United States Navy commissioned 175 \"Fletcher\"-class destroyers between 1942 and 1944, more than any other destroyer class, and the design was generally regarded as highly successful. \"Fletcher\"s had a design speed of 38 knots and a principal armament of five 5\" guns in single mounts with ten 21\" torpedoes in two quintuple centerline mounts. The \"Allen M. Sumner\" and \"Gearing\" classes were \"Fletcher\" derivatives. The long-range \"Fletcher\"-class ships performed every task asked of a destroyer, from anti-submarine warfare and anti-aircraft warfare to surface action. They could cover the vast distances required by fleet actions in the Pacific and served almost exclusively in the Pacific Theater of Operations during World War II, during which they accounted for 29 Imperial Japanese Navy submarines sunk. In a massive effort, the \"Fletcher\"s were built by shipyards across the United States and, after World War II ended, 11 were sold to countries that they had been built to fight against: Italy, Germany, and Japan, as well as other countries, where they had even longer, distinguished careers. Three have been preserved as museum ships in the U.S. and one in Greece.", "id": 965062}
{"src_title": "Maison de la Radio", "tgt_title": "Maison de la Radio", "src_document": [{"title": "Historie.", "content": "O stavbě budovy pro rozhlasové a televizní vysílání bylo rozhodnuto v 50. letech 20. století. Stát získal v roce 1952 pozemky v 16. obvodu podél Seiny, kde se dříve nacházela plynárna, zbořená v roce 1928 a později stadion. Stavbu oficiálně otevřel 14. prosince 1963 tehdejší francouzský prezident Charles de Gaulle a jeho ministr kultury André Malraux. Důvod pro vznik budovy byla snaha sjednotit pod jednu střechu do té doby po celé Paříži roztroušené státní rozhlasové a televizní studia. Proto zde původně sídlila i televize. Teprve od 1. ledna 1975 slouží pouze Radio France. Nicméně dodnes jsou zde využívána televizní studia.", "section_level": 1}, {"title": "Architektura a využití.", "content": "La Maison de la Radio se skládá z 500 metrů dlouhé okrouhlé budovy, která obklopuje centrální budovu se 68 metrů vysokou věží. Tento výrazný půdorys inspiroval starší logo Radio France. Budova se stala vzorem pro podobné stavby v Evropě, například stanice ORF v Rakousku z let 1968-1972. Důraz v uspořádání stavby byl kladen na praktičnost. Proto jsou studia umístěna blíže do centra areálu, aby byla lépe chráněna před hlukem okolního města. V hranaté věži, která měla být původně vysoká 100 metrů, ale byla s ohledem na městskou zástavbu snížena, se nachází archiv. Kromě ředitelství rozhlasu a studií několika svých stanic, zde sídlilo i muzeum věnované rozhlasu, televizi a technologiím záznamu zvuku (uzavřené kvůli rekonstrukci v roce 2007). Je zde rovněž koncertní sál, který nese jméno francouzského skladatele Oliviera Messiaena. Budova má rozlohu 100 000 m a je vytápěna geotermální energií pomocí 600 metrů hlubokého vrtu. Čerpaná voda má teplotu 27° C a je nejprve rozváděna do otopného systému. Poté slouží ještě k ohřevu klimatizace ve velkých rozhlasových a televizních studiích. Teprve po jejím ochlazení na 7° C je vypuštěna do veřejné kanalizace. Stavba je rovněž jednou z několika pařížských budov, které mají protiatomový kryt, obdobně jako Elysejský palác.", "section_level": 1}], "src_summary": "La Maison de la Radio (\"Dům rozhlasu\") je budova v Paříži v 16. obvodu na \"Avenue du Président Kennedy\" na pravém břehu Seiny. Jejím autorem je architekt Henry Bernard (1912-1994) a od roku 1975 zde sídlí francouzský veřejnoprávní rozhlas Radio France.", "tgt_summary": "Maison de la Radio is the headquarters of Radio France. It is located in the 16th arrondissement of Paris near the Eiffel Tower. Built in the shape of huge ring 500 meters in circumference, with a central utility tower, the building houses the administrative offices, broadcasting studios, and performance spaces for all of Radio France's national stations and its four permanent ensembles—Orchestre philharmonique de Radio France, Orchestre national de France, Chœur de Radio France and Maîtrise de Radio France. The building was designed by Henry Bernard and completed in 1963. It underwent a major renovation beginning in 2005 and began reopening to the public in 2014 with the inauguration of its new auditorium.", "id": 1946612}
{"src_title": "Gravettien", "tgt_title": "Gravettian", "src_document": [{"title": "Rozšíření a rozdělení.", "content": "Gravettien je znám z širokého geografického prostoru od Portugalska k Německu, od Belgie k Rusku. Můžeme jej rozdělit na dvě facie, které souvisí mimo jiné s jeho sídlení dynamikou. Starší - zvaná pavlovien (zhruba 30 - 25 tis. let BP) - je charakterizována osídlením centrálních oblastí (střední Podunají). Mladší willendorf-kostěnkien (přibližně 25 - 20 tis. let BP) zaujímá širší geografický prostor.", "section_level": 1}, {"title": "Klima.", "content": "Glaciální (würmské) období je v tomto období charakteristické častými klimatickými výkyvy, přičemž obecně jej můžeme označit za studené a suché (vrchol studeného klimatu - cca 24 až 18 tis. let BP). Letní období bylo krátké, ale relativně teplé, což způsobovalo tání permafrostu a následný půdotok.", "section_level": 1}, {"title": "Hmotná kultura.", "content": "Nejčastějším archeologickým pramenem (platí pro celý paleolit) je kamenná štípaná industrie. Pro gravettien je typická retušovaná čepelová industrie - mezi nástroji se hojně vyskytují rydla, škrabadla, hroty s otupeným bokem (zastoupení či podoba nástrojů může být regionálně specifická). Dalším pramenem je četná a značně vyspělá kostěná a parohová industrie. Je doloženo i mletí obilí.", "section_level": 1}, {"title": "Umění gravettienu.", "content": "Umění gravettienu je vysoce rozvinuté. Patří sem zejména ženské plastiky (tzv. venuše), které mohou být i silně stylizované. K nejznámějším plastikám patří Věstonická venuše (pavlovien), dále venuše z Moravan nad Váhom (Slovensko), venuše z Lespugue, hlavička z Brassempouy (Francie), venuše z Grimaldi (Itálie), Willendorfská venuše (Rakousko) či venuše z lokality Kostěnki (Rusko). Četné jsou i plastiky zvířat a skalní umění. Ke skalnímu umění patří například malby v podobě negativních otisků rukou z francouzské jeskyně Pech Merle či stovky rytin zvířat na lokalitě Foz Côa v Portugalsku).", "section_level": 1}], "src_summary": "Gravettien je archeologická kultura, která zaujímala střední část mladého paleolitu (přibližně 30 - 20 tis. let BP, těžiště zhruba 27 - 24 tis. let BP). Období je pojmenováno dle stejnojmenné lokality La Gravette (Dordogne, Francie).", "tgt_summary": "The Gravettian was an archaeological industry of the European Upper Paleolithic that succeeded the Aurignacian circa 33,000 years BP. It is archaeologically the last European culture many consider unified, and had mostly disappeared by 22,000 BP, close to the Last Glacial Maximum, although some elements lasted until 17,000 BP. At this point, it was replaced abruptly by the Solutrean in France and Spain, and developed into or continued as the Epigravettian in Italy, the Balkans, Ukraine and Russia. They are known for their Venus figurines, which were typically made as either ivory or limestone carvings. The Gravettian culture was first identified at the site of La Gravette in Southwestern France.", "id": 1694396}
{"src_title": "Barnabité", "tgt_title": "Barnabites", "src_document": [{"title": "Dějiny řádu.", "content": "Původní společenství se nazývalo Clerici S. Pauli decollati (Klerikové stětí sv. Pavla) a sídlilo u kostela sv. Pavla při Pavijské bráně v Miláně. Toto nové společenství schválil 18. února 1533 papež Klement VII. jako kongregaci pod jurisdikcí arcibiskupa milánského. 28. července 1535 potvrdil tuto kongregaci také papež Pavel III. pod jménem \"Clerici Regulares Sancti Pauli\", povolil členům skládat slavné sliby a podřídil je Svatému stolci. V roce 1538 přesídlila kongregace do starého kláštera a chrámu sv. Barnabáše u milánských městských hradeb. Podle patrona tohoto chrámu začali být nazýváni barnabité. Papež Julius III. vydal v roce 1550 dvě buly, jimiž přeměnil kongregaci na řád a potvrdil a rozšířil jeho privilegia. Barnabité zahájili své působení v Lombardii a v Benátsku a získali si svým životem i postoji řadu příznivců. Mezi nimi zaujímali přední místa kazatel a pavijský biskup Alexandr Sauli a jeho žák Karel Boromejský, František Bianchi a František Saleský, který uvedl řád do Francie.", "section_level": 1}, {"title": "Řád v českých zemích.", "content": "V českých zemích působila pouze jediná kolej, která byla zřízena na pomoc rekatolizaci Prahy roku 1627 při kostele sv. Benedikta na Hradčanech císařem Ferdinandem II. Tato kolej byla zrušena v roce 1786. Krátce před pražskou kolejí vznikla roku 1625 kolej u sv. Michala ve Vídni, odkud přišli někteří klerikové do Prahy.", "section_level": 1}, {"title": "Spiritualita a zaměření.", "content": "Základním úkolem řádu barnabitů je práce na obnově římsko-katolické konfese křesťanského života v rodinách, na prohloubení náboženského života ve farnostech a v počátcích činnosti i při nápravě kněžských mravů. Prostředky k dosažení těchto cílů byly lidové misie, systematická kazatelská činnost a výchova a vzdělávání mládeže prostřednictvím katecheze. Členové řádu si rovněž kladou za cíl rozněcovat lásku ke službám Božím a vést Boží lid k ochotnému přijímání svátostí. V 18. století se barnabité obrátili také k zámořským misiím.", "section_level": 1}, {"title": "Zvláštnosti řádu.", "content": "Zvláštností barnabitů je zanícení pro pečlivé studium a výklad Epištol sv. Pavla. Další odlišností řádu je skládání 4. slibu, jimž se řeholní klerikové zavazují, že nebudou sami usilovat o žádný církevní úřad či důstojenství, které přijmou jedině na výzvu nebo příkaz Svatého stolce.", "section_level": 1}, {"title": "Struktura řádu.", "content": "V čele řádu stojí generální probošt, který je volen generální kapitulou na tři roky a může být zvolen maximálně dvakrát po sobě. Sídlí v Římě. Představeným každého řeholního domu, tzv. koleje, je probošt. Kontrolu vykonávají vizitátoři dvakrát ročně. Klerikové užívají řádové jméno s titulem \"Don\". V roce 1990 měl řád ve světě 71 domů, v nichž žilo 423 řeholníků, z nich 327 kněží.", "section_level": 1}, {"title": "Znak.", "content": "V červeném poli stojí zlatý kříž na zlatém trojvrší a po stranách jsou zlatá písmena P. A., která znamenají \"Paulus Apostolus\".", "section_level": 1}, {"title": "Řeholní oděv.", "content": "Barnabité nosí běžný černý soukenný talár světských kněží, který se však nezapíná, ale jen překládá a převazuje pásem. V chóru řeholníci užívají rochet.", "section_level": 1}, {"title": "Přínos řádu.", "content": "Barnabité se zapsali do dějin zavedením zvyklosti vyzvánět v pátek a spolu s kapucíny, jezuity a oratoriány se zasloužili o rozšíření čtyřicetihodinové pobožnosti, kdy je po tuto dobu nepřetržitě vystavena k uctívání Nejsvětější Svátost Oltářní.", "section_level": 1}], "src_summary": "Barnabité \"(Congregatio Clericorum Regularium S. Pauli)\" jsou řeholní řád, který byl založen v roce 1530 v Miláně. Jeho zakladateli byli sv. Antonín Maria Zaccaria, Bartoloměj Ferrari a Jakub Morigia. Roku 1533 byl tento řád potvrzen Apoštolskou stolicí. Řeholníci se řídí řeholí, kterou sestavil sv. Antonín Maria Zaccaria.", "tgt_summary": "The Barnabites, formally the Clerics Regular of Saint Paul (), are a religious order of clerics regular founded in 1530 in the Catholic Church. They may use the postnominal initials of simply \"B.\" or \"C.R.S.P.\". Associated to the members of the Order are the Angelic Sisters of St. Paul and the lay members of the Barnabite lay movement.", "id": 1180010}
{"src_title": "Stavový firewall", "tgt_title": "Stateful firewall", "src_document": [{"title": "Historie.", "content": "Pravděpodobně největší zásluha za vytvoření stavového firewallu je přisuzována Nir Zukovi a jeho týmu Check Point v polovině 90. let 20. století. Předchůdce stavového firewallu – nestavový firewall pracuje vždy s každým paketem (datagramem) samostatně. U takového firewallu neexistuje žádný způsob, jak zjistit, zda je daný paket součástí již existujícího spojení, pokouší se navázat nové připojení nebo se jedná o podvodný paket. Moderní firewally jsou tzv. state-aware a nabízejí správcům sítí přesnější kontrolu síťového provozu.", "section_level": 1}, {"title": "Příklad.", "content": "Klasický příklad, kdy může provoz sítě selhat s nestavovým firewallem, je FTP (File Transfer Protocol). Tento protokol dle návrhu může pracovat ve dvou režimech. V aktivním režimu klient odešle (na port 21) serveru číslo portu (větší než 1024) a server se na něj ze svého portu (20) připojí. V pasivním režimu to funguje přesně opačně – server pošle klientovi port (větší než 1024) a on se na něj připojí (z portu většího než 1024). Preferovanější režim je zpravidla pasivní, díky vyšší bezpečnosti. Problém spočívá v tom, že pracovní port se mění s každým připojením, takže není možné napsat bezpečné a jednoznačné statické filtrovací pravidlo, které by dokázalo FTP spojení rozpoznat. Stavové firewally tento problém řeší tím, že si udržují tabulku navázaných spojení a inteligentně asociují nové požadavky na připojení s existujícími v tabulce. Například v Linuxu modul codice_1 dokáže z navazovaného spojení „odposlechnout“ kombinaci portů. Dále pak zajistí, že stavový firewall tyto pakety označí RELATED – tedy povolené.", "section_level": 1}, {"title": "Popis.", "content": "Stavový firewall poskytuje vyšší efektivitu kontroly jednotlivých paketů, protože pro existující spojení kontroluje jen stavovou tabulku, místo toho, aby kontroloval u každého paketu sadu nadefinovaných složitých pravidel. Stavový firewall nijak nesouvisí s . Je schopný udržovat důležité parametry všech spojení v paměti od začátku až do konce. Tyto parametry mohou být: Nejnáročnější kontrola se provádí v době nastavení spojení. Poté jsou všechny pakety (pro danou relaci) zpracovávány rychleji, protože je snadné určit, zda patří do stávající relace nebo ne. Po ukončení spojení se z tabulky daná relace vymaže. Datagram (paket, segment) může být zařazen do některých z následujících kategorií:", "section_level": 1}, {"title": "TCP komunikace.", "content": "Je-li použit jako komunikační protokol TCP, využívá se trojcestný hand-shake. Klient zahájí nové připojení odesláním příznaku SYN=1 v hlavičce paketu. Každý paket, který má nastavený SYN=1 je považován firewallem jako zahajovací paket nového spojení. Pokud je služba požadována klientem na serveru k dispozici, server odpoví odesláním paketu s nastaveným příznakem SYN=1 a ACK=1. Klient pak odpoví paketem, ve kterém je nastaven jen bit ACK=1 a spojení je tímto označeno za ESTABLISHED. Takovým firewallem projdou všechny odchozí pakety, ale příchozí pakety projdou jen takové, které jsou součástí ESTABLISHED spojení. Toto zabezpečení zabrání hackerům zahájit nežádoucí spojení. Aby se zabránilo neustálého zaplňování tabulky, je integrován systém, který po určité době, kdy spojení „mlčí“, toto spojení z tabulky smaže. Proto mnoho aplikací posílá po dobu „mlčení“ zprávy tzv. „keepalive“, aby se firewall nerozhodl spojení ukončit. Za zmínku stojí uvést, že nejčastějším útokem na internetu typu Denial of service je SYN-flood. Tedy útok, kdy útočník odesílá mnoho paketů s příznakem SYN cílovému počítači, ale dále již neodpovídá. To má za následek přeplnění stavové tabulky a mj. zpomalení serveru, ale třeba i zhroucení systému a počítač pak musí být lokálně restartován.", "section_level": 2}, {"title": "UDP komunikace.", "content": "Mnoho stavových firewallů je schopno sledovat stav i v nespojových protokolech, jako je UDP. Těmto relacím udělí firewall stav ESTABLISHED hned jak projde první paket. Stav relace ze stavové tabulky vymaže zpravidla po vypršení time-out.", "section_level": 2}, {"title": "Filtry aplikační úrovně.", "content": "Nicméně, filtrování samotných paketů není považováno za dostatečnou ochranu. Aby bylo možné účinně blokovat peer-to-peer sítě, je potřeba mít firewall, který umí filtrovat na aplikační úrovni. Tento systém je považován za nadstavbu stávajícího SPI (Stateful packet inspection). Prozkoumávání na aplikační úrovni je samozřejmě nesmírně náročné na inteligenci firewallu i na jeho výpočetní výkon. U mnoha firewallů se s rozhodováním na aplikační úrovni lze setkat jen v omezené míře a v provedení aplikačních bran (aplikační proxy). Aplikační firewally se od stavových liší v několika směrech. Například filtr na aplikační úrovni může rozeznat HTTP protokol používaný pro přístup na webovou stránku a HTTP protokol používaný pro sdílení souborů, zatímco firewall, skenující jen sled paketů by nakládal s oběma HTTP stejně.", "section_level": 1}, {"title": "Nevýhody.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Nekompatibilita.", "content": "Nejnovější operační systémy od Microsoftu Windows 7 a Windows Vista, používají TCP window scaling – neboli škálování TCP segmentu, což některým firewallům, které používají SPI (Stateful packet inspection), vadí. Pre-released (beta) verze Windows Vista údajně měla více problémů, včetně neúspěšného připojení na web přes firewall používající SPI.", "section_level": 2}, {"title": "Zranitelnost.", "content": "Existuje riziko, že zranitelnosti jednotlivých protokolů by mohly umožnit útočníkovi získat kontrolu nad firewallem. Nejen proto by se měl software firewallu pravidelně aktualizovat.", "section_level": 2}], "src_summary": "Stavový firewall (též stavový paketový filtr, ) je v informatice označení pro takový firewall, který podporuje \"SPI\" (), což znamená, že je schopen sledovat a udržovat všechny navázané TCP/UDP relace (pracuje na transportní vrstvě referenčního modelu ISO/OSI). Stavový firewall je schopen rozlišovat různé stavy paketů v rámci jednotlivých relací (spojení) a jeho úkolem je propustit pouze takové, které patří do již povolené relace (jiné jsou zamítnuty).", "tgt_summary": "In computing, a stateful firewall is a network firewall that tracks the operating state and characteristics of network connections traversing it. The firewall is configured to distinguish legitimate network packets for different types of connections. Only packets matching a known active connection are allowed to pass the firewall. In contrast, a stateless firewall does not take context into account when determining whether to allow or block packets. Stateful packet inspection (SPI), also referred to as dynamic packet filtering, is a security feature often included in business networks.", "id": 1787947}
{"src_title": "Magdalénien", "tgt_title": "Magdalenian", "src_document": [{"title": "Dějiny bádání.", "content": "Eponymní lokalita byla kopána v 60. letech 19. století francouzským paleontologem Édouardem Lartetem. Lartet na základě paleontologických nálezů rozdělil paleolit na 4 období (kdy první je nejmladší a čtvrté nejstarší), přičemž magdalénien v jeho rozdělení znamená druhou nejmladší fázi zvanou „doba sobů“ (popř. „období lovců sobů“). Na Lartetovu práci navázal geolog a paleontolog Louis Laurent Gabriel de Mortillet, který přejal soudobou geologickou praxi nazývat období dle typických lokalit. Mortillet rozdělil Lartetovo období sobů na dvě samostatná období — starší solutréen (dle lokality La Roche de Solutrée) a mladší magdalénien. Na počátku 20. století vydělil francouzský římskokatolický kněz a významný paleolitik Henri Breuil šest fází magdaleniénu, a to na základě typologie kamenné štípané industrie.", "section_level": 1}, {"title": "Rozšíření.", "content": "Magdalénien je dokumentován ve Španělsku v Kantábrii, v oblasti Pyrenejí, ve Francii, s výjimkou Provence a Normandie, v zemích Beneluxu, v Německu, Švýcarsku, Rakousku, Polsku, a v severovýchodním Slovensku. Do Čech se dostával pravděpodobně ze západu či severozápadu, na Moravu, která tvoří východní hranici jeho rozšíření, pak od jihu z oblasti Podunají. Obecně se pak zvažuje původ našeho magdalénienu v západoevropském (francouzském) prostředí.", "section_level": 1}, {"title": "Klima a přírodní prostředí.", "content": "Tato kultura se vyskytovala na konci posledního (würmského) glaciálu, kdy se po odeznění posledního ledovcového maxima klima (LGM) mírně oteplovalo a zvlhčovalo. Změny klimatu měly za následek náhlé teplotní výkyvy, známé jako Dansgaard-Oeschgerův jev. Klima pozdního glaciálu bylo dále poznamenáno střídáním chladnějších období stadiálů (Dryas I a Dryas II) a teplejších interstadiálů (Bölling, Alleröd). Po posledním ledovcovém maximu došlo k ústupu ledovce na sever, což způsobilo nejen rozšiřování životních prostor, ale také posun nástupu ročních období a prodloužení vegetačních období. Významným faktorem bylo tzv. mesoklima (něm.), tedy regionální či lokální klima. V teplejších obdobích převládala světlá tajga (borovice lesní, bříza), v chladnějších obdobích pak spíše stepi. Obecně měla krajina mozaikovitý charakter, ve kterém se střídaly různé ekosystémy. Mamut srstnatý se v tomto období stále ještě vyskytoval, byl však již na ústupu. Častý byl výskyt soba polárního, který byl také nejhojněji loveným druhem. Loven byl i kůň (jeho pozůstatky jsou časté zejména na otevřených sídlištích) či jelen lesní. Z menších savců pak mezi lovené druhy patřil například zajíc bělák či liška polární. K dalším (neloveným) druhům patřil nosorožec srstnatý, medvěd jeskynní a již méně častý šavlozubý tygr. Na konci magdaleniénu docházelo k rozšiřování lesních ploch na úkor stepi či tundry. Podle starších teorií přeměna krajiny pravděpodobně způsobila vyhynutí velkých savců, kteří takto přišli o svůj zdroj obživy. Nověji se však zvažuje, že vyhynutí některých druhů nemůžeme přičítat (pouze) klimatickým změnám, ale zejména činnosti člověka, přičemž klimatické změny celý proces jen urychlily. V každém případě však změny v životním prostředí magdalénských lovců vyvolaly i změny kulturní — magdalenién byl vystřídán kulturami pozdního paleolitu.", "section_level": 1}, {"title": "Sídliště.", "content": "V magdaleniénu byly osídleny zejména jeskyně a skalní převisy, avšak známe i otevřená sídliště (v blízkosti řek či jeskyní). Intenzivně byly tedy osidlovány zejména krasové oblasti. U nás můžeme uvést například poměrně husté osídlení Moravského krasu. Četná malá sídliště jsou považována za krátkodobá letní tábořiště. Některá sídliště byla snad i funkčně specializovaná, objevují se dílenské zóny.", "section_level": 1}, {"title": "Česko.", "content": "Ke zkoumaným magdalénským sídlištím na našem území patří česká lokalita Hostim u Berouna. Na tomto sídlišti byly odkryty zbytky obydlí, dále byl nalezen rozsáhlý soubor štípené industrie (přes 16 000 kusů), nalezeny byly i pozůstatky červeného hematitového barviva a velký počet břidlicových destiček s rytinami koní a sobů. Asi nejvýznamnější magdalénské sídliště bylo odkryto v jeskyni Pekárna v jižní části Moravského krasu, kde bylo magdalénské osídlení zjištěno na třech místech. Bylo zde odkryto několik ohnišť, množství kamenné štípané i kostěné a parohové industrie (harpuny, jehly, tzv. náčelnické hole). Asi nejvýznamnější jsou nálezy mobilního umění — silně stylizované kostěné ženské figurky a zejména rytiny na koňských žebrech se scénickými vyobrazeními souboje bizonů a pasoucích se koní. Dalším místem je jeskyně Kůlna.", "section_level": 2}, {"title": "Architektura.", "content": "Magdalénská obydlí byla menší, lehčí, kruhové konstrukce, ačkoliv se vyskytují i pozůstatky příbytků větších rozměrů. Známá je německá lokalita Gönnersdorf, kde byly odkryty pozůstatky po třech větších (zhruba 6–8 metrů) a čtyřech menších stavbách (o průměru zhruba 2,5 metru). Jedna z větších staveb byla vymezena dlažbou z břidlicových desek a valounů. Uprostřed stavby byla jáma po větším — středovém — kůlu, obklopená menšími kůlovými jamkami v odstupu 1,2 metru. Vedle jámy po středovém kůlu bylo odkryto ohniště vyplněné a obložené valouny, které sloužily pro kumulaci tepla. Někteří archeologové spatřují podobnost této konstrukce s mongolskými jurtami. Pozůstatky menší, kruhové konstrukce s venkovním ohništěm byly odkryty na francouzské lokalitě Pincevent.", "section_level": 1}, {"title": "Česko.", "content": "V Čechách byly pravděpodobně zachyceny pozůstatky magdalénského obydlí na již zmíněné lokalitě Hostim u Berouna. Na otevřeném sídlišti o rozsahu asi 250 m byla zjištěna okrouhlá koncentrace desek z diabasového tufu, která měla vnější průměr 7 m a vnitřní průměr něco přes 4 metry. Předpokládá se, že desky vymezující obydlí sloužily k zatížení konstrukčních prvků přístřešku. V prostoru obydlí byly nalezeny také stopy ohniště.", "section_level": 2}, {"title": "Pohřební ritus.", "content": "Množství magdalénských hrobů je známo z území Francie (jedná se o samostatné hroby, pohřebiště se nevyskytují). Patří sem například významný hrob z L'Abri du Cap Blanc (Převis Cap Blanc), kopaný roku 1911 Louisem Capitanem a Denisem Peyronym. Pohřeb mladé dívky obložený kameny byl uložen v blízkosti magdalénského skalního umění (konkrétně před velkým basreliéfem koně), se kterým má přímou, pravděpodobně rituální, souvislost. Další pohřeb pod skalním převisem je znám z Laugerie-Basse (Dordogne). Zde byl lidský skelet pohřben ve skrčené poloze na boku a obklopen množstvím provrtaných lastur (středozemního původu). Pohřeb kopaný koncem 19. století byl uložen mezi velkými kamennými bloky. Z německé lokality Bonn-Oberkassel je znám hrob asi 50letého muže a mladé, přibližně 20 až 25leté ženy a psa. Jedná se o jeden z nejstarších dokladů domestikace psa (resp. domestikace vlka). V polské jeskyni Maszycka, zkoumané roku 1883 Godfrydem Ossowskim, byly nalezeny pozůstatky nejméně 16 jedinců. Kosti na sobě nesly znaky řezání a tříštění, které jsou spojovány s antropofágií, tedy kanibalismem. Z českého a moravského prostředí magdalénské hroby jako takové známy nejsou. V Koněpruských jeskyních byla odkryta lidská lebka a několik dalších (sporných) zlomků lebek je známo z moravských lokalit.", "section_level": 1}], "src_summary": "Magdalenién je archeologická kultura zaujímající svrchní (pozdní) část mladého paleolitu (přibližně 17 až 11 tisíc let BP). Jedná se o poslední velkou civilizaci období paleolitu. Je pojmenován dle eponymní lokality la Madeleine v Dordogne ve Francii.", "tgt_summary": "The Magdalenian cultures (also Madelenian; French: \"Magdalénien\") are later cultures of the Upper Paleolithic and Mesolithic in western Europe. They date from around 17,000 to 12,000 years ago. It is named after the type site of La Madeleine, a rock shelter located in the Vézère valley, commune of Tursac, in France's Dordogne department. Édouard Lartet and Henry Christy originally termed the period \"L'âge du renne\" (the Age of the Reindeer). They conducted the first systematic excavators of the type site, publishing in 1875. The Magdalenian epoch is associated with reindeer hunters, although Magdalenian sites contain extensive evidence for the hunting of red deer, horses, and other large mammals present in Europe toward the end of the last glacial period. The culture was geographically widespread, and later Magdalenian sites stretched from Portugal in the west to Poland in the east. It is the third epoch of Gabriel de Mortillet's cave chronology system, corresponding roughly to the Late Pleistocene. Besides La Madeleine, the chief stations of the epoch are Les Eyzies, Laugerie-Basse, and Gorges d'Enfer in the Dordogne; Grotte du Placard in Charente and others in south-west France.", "id": 1189180}
{"src_title": "John Hasbrouck van Vleck", "tgt_title": "John Hasbrouck Van Vleck", "src_document": [{"title": "Život.", "content": "Narodil se ve vědecké rodině, otec byl matematik a děd astronom. Vyrůstal v Madisonu, kde také na tamní Wesleyan University roku 1920 získal titul bakaláře v klasickém liberálním studiu. Doktorát získal na Harvardově univerzitě roku 1922 a nastoupil jako asistent na University of Minnesota, odkud krátce přešel na svoji alma mater a odtud opět na Harvardovu univerzitu. Za druhé světové války pracoval na vývoji radaru na MIT, kde přispěl studiem absorpce centimetrových vln, což mělo význam pro další vývoj nejen radaru, ale také radioastronomie. Účastnil se jako oponent i projektu Manhattan, vývoje atomové bomby, kde se zasloužil o zjednodušení bomby a zmenšení jejích rozměrů.", "section_level": 1}, {"title": "Dílo a působení.", "content": "Van Vleck se zpočátku zabýval absorpcí a spektrálními čarami. Položil základy kvantově mechanické teorii magnetismu a bývá označován jako její otec. Podoně se zasloužil o teorii krystalového pole a ligandů. Mezi jeho žáky patřili nobelisté Edward Mills Purcell a Philip Warren Anderson, historik vědy Thomas Kuhn nebo jeden z vynálezců číslicového počítače, John Vincent Atanasoff.", "section_level": 1}, {"title": "Ocenění.", "content": "Už roku 1936 mu jeho domovská univerzita udělila čestný doktorát a roku 1950 byl zvolen zahraničním členem Holandské královské akademie věd. V letech 1961-1962 byl hostujícím profesorem na Oxfordaké univerzitě a roku 1966 mu president USA udělil Národní vyznamenání za vědu. V roce 1967 byl zvolen zahraničním členem Královské společnosti, roku 1974 získal Lorentzovu medaili a v roce 1977 společně s Philipem W. Andersonem a sirem Nevillem Mottem Nobelovu cenu za fyziku. Van Vleckovy transformace a Van Vleckův paramagnetismus nesou jeho jméno.", "section_level": 1}], "src_summary": "John Hasbrouck van Vleck (13. března 1899, Middletown, Connecticut – 27. října 1980, Cambridge (Massachusetts)) byl americký matematik a fyzik. V roce 1977 získal Nobelovu cenu za fyziku za svůj příspěvek k pochopení chování elektronů v magnetických pevných látkách, za „zásadní teoretické výzkumy elektronové struktury magnetických a neuspořádaných systémů“.", "tgt_summary": "John Hasbrouck Van Vleck (March 13, 1899 – October 27, 1980) was an American physicist and mathematician. He was co-awarded the Nobel Prize in Physics in 1977, for his contributions to the understanding of the behavior of electrons in magnetic solids.", "id": 1295476}
{"src_title": "Arthur Leonard Schawlow", "tgt_title": "Arthur Leonard Schawlow", "src_document": [{"title": "Dětství a vzdělání.", "content": "Arthur Leonard Schawlow se narodil ve městě Mount Vernon, Stát New York roku 1921. Jeho matka Helen pocházela z Kanady, otec z Lotyšské Rigy, odkud emigroval do USA. Když byly Arthurovi 3 roky rodina se přestěhovala do kanadského Toronta. Chodil do střední školy Vaughan Road Academy, kterou dokončil ve věku 16 let. Poté nastoupil na Torontskou univerzitu, kde získal bakalářský i doktorský titul, přičemž jeho studium bylo přerušeno Druhou světovou válkou.", "section_level": 1}, {"title": "Kariéra.", "content": "Po skončení studia nejprve zůstal jako post doktorand v Torontu, v roce 1949 však odešel na Kolumbijskou univerzitu, jeho vedoucím byl Charles Hard Townes. O dva roky později odešel do Bellových laboratoří a v roce 1961 přijal pozici profesora na Stanfordově univerzitě. Zde zůstal až do svého odchodu do penze v roce 1996.", "section_level": 1}, {"title": "Výzkum.", "content": "Jeho výzkum se týkal optiky, zejména pak laserů a jejich využití ve spektroskopii. Dále se věnoval též supravodivosti a nukleární rezonance. Spolu s Townesem byl autorem práce o mikrovlnné spektroskopii.", "section_level": 1}, {"title": "Ocenění.", "content": "V roce 1962 byl oceněn on a Charles Townes medailí Stuarta Ballnatina, udělovanou Franklinovým institutem za přínos v oblasti vědy nebo inženýrství. O rok později získal znovu s Townesem Youngovu medaili, kterou uděluje Fyzikální institut, za přínos v oblasti optiky. V roce 1976 získal Frederic Ives Medal od The Optical Society. Nejvýznamnější ocenění získal ovšem až roku 1981, kdy byl oceněn Nobelovovou cenou za fyziku za práci v oblasti laserové spektroskopie, spolu s ním ji obdrželi i Nicolaas Bloembergen a Kai Manne Boerje Siegbahn. Na začátku 90. let založily American Physical Society a NEC Corporation cenu Arthura L. Schawlowa. Tato je každoročně udělována lidem, kteří významně přispěli základnímu fyzikálnímu výzkumu v oblasti laserů.", "section_level": 1}, {"title": "Víra.", "content": "Byl ortodoxním křesťanem, členem metodistické církve. Dále byl znám jako velký fanoušek jazzu a sběratel jazzových nahrávek.", "section_level": 1}, {"title": "Rodina.", "content": "Jeho ženou byla sestra Charlese Townese Aurelie, s níž měl 2 dcery a syna Arthura, který trpěl autismem. Další významný fyzik Robert Hofstadter měl rovněž dítě s autismem, začali tedy spolupracovat. Schawlow později založil institut pro osoby s autismem, který byl těsně před jeho smrtí přejmenovaný na Centrum Arthura Schawlowa.", "section_level": 1}], "src_summary": "Arthur Leonard Schawlow (5. května 1921 Mount Vernon – 28. dubna 1999 Palo Alto) byl americký fyzik nejznámější pro svou práci s lasery, za kterou v roce 1981 získal spolu s Nicolaasem Bloembergenem a Kaiem Siegbahnem Nobelovu cenu za fyziku. Titul Ph.D. získal na Torontské univerzitě. V roce 1951 začal pracovat v Bellových laboratořích, ale v roce 1961 odešel na Stanfordovu univerzitu dělat profesora.", "tgt_summary": "Arthur Leonard Schawlow (May 5, 1921 – April 28, 1999) was an American physicist and co-inventor of the laser with Charles Townes. His central insight, which Townes overlooked, was the use of two mirrors as the resonant cavity to take maser action from microwaves to visible wavelengths. He shared the 1981 Nobel Prize in Physics with Nicolaas Bloembergen and Kai Siegbahn for his work using lasers to determine atomic energy levels with great precision.", "id": 1450292}
{"src_title": "Aurignacien", "tgt_title": "Aurignacian", "src_document": [{"title": "Dějiny bádání.", "content": "Eponymní lokalita Aurignacká jeskyně (\"la grotte d'Aurignac\") leží v jižní Francii na úpatí Pyrenejí, asi 50 km jz od Toulouse. Prozkoumal ji paleontolog a archeolog Édouard Lartet, který na základě nálezů z této lokality roku 1861 demonstroval současnost některých vyhynulých druhů zvířat s člověkem. Lartet také dle nálezů z Aurignacké jeskyně vyčlenil ve své periodizaci paleolitu (založené na paleontologických nálezech) tzv. \"období mamutů\". Specifičnosti aurignacké industrie si později povšiml Gabriel de Mortillet, který ovšem aurignacien nedovedl správně chronologicky zařadit a proto jej ve své periodizaci paleolitu vynechal. Pojem aurignacien byl použit až r. 1906 Henri Breuilem a Émilem Cartailhackem, a to pro označení mladopaleolitické industrie, kterou zařadili mezi (středopaleolitický) moustérien a solutréen. Breuil rozdělil aurignacien na 3 stupně (starší, střední a mladší). Původní Breuilův pojem starší aurignacien byl ve 30. letech nahrazen samostatnou kulturou tzv. perigordiénu, kterou definoval Denis Peyrony roku 1933. Další úpravu Breuilovy periodizace provedla Dorothy Garrod, která definovala mladší stupeň aurignacienu jako tzv. gravettien.", "section_level": 1}, {"title": "Antropologie.", "content": "Nositeli aurignacienu jsou již anatomicky moderní lidé. Průzkum jeskyně Cueva Bajondillo ve Španělsku odhalil industrie starší než 40 tisíc let. Nejstarší kosterní pozůstatky z prostředí evropského aurignacienu jsou známy z rumunské lokality Peștera cu Oase. Jednou z nejvýznamnějších lokalit jsou i moravské mladečské jeskyně (označené jako Mladeč I a Mladeč II), kde byl nalezeno sedm lebek anatomicky moderních lidí. Tyto lebky jsou vůbec nejstaršími pozůstatky \"homo sapiens\" ve střední Evropě, jejichž stáří bylo radiokarbonovou metodou určeno na 31 tis. let. Mezi další důležité lokality s nálezy nejstarších příslušníků h. sapiens v Evropě patří jeskyně Sv. Prokopa v Praze 5, nálezy z eponymní lokality Aurignac či nálezy z anglické lokality Kents Cavern 4.", "section_level": 1}, {"title": "Rozšíření.", "content": "Od Pyrenejského poloostrova do Polska a Německa, od jižní Anglie až do Ruska a na Balkánský poloostrov. K Aurignacké kultuře náleží i enkláva na Předním východě.", "section_level": 1}, {"title": "Sídliště.", "content": "Sídliště aurignacké kultury mohou být situována v chráněných prostorách jeskyní a skalních převisů, stejně jako na otevřených prostranstvích. Jeskynní sídliště převládají v západní Evropě, zatímco ve střední a východní Evropě jsou spíše známa sídliště otevřená. Ze střední Evropy jsou známa sídliště z Tibavy, Seni a Barci (Slovensko), z rakouského Stratzingu a moravských lokalit Stránská skála (Brno), Vedrovice či Milovice.", "section_level": 1}, {"title": "Umění.", "content": "Umění aurignacienu je vyspělé a vykazuje regionální odlišnosti. Můžeme je rozdělit na:", "section_level": 1}], "src_summary": "Aurignacien [\"óriňasien\"] je první jasně mladopaleolitická kultura (jejím nositelem je již homo sapiens). Spadá do starší fáze mladého paleolitu a je datován přibližně do období 38 až 28 tisíc let BP.", "tgt_summary": "The Aurignacian () is an archaeological tradition of the Upper Palaeolithic associated with European early modern humans (EEMH) lasting from 43,000 to 26,000 years ago. The Upper Paleolithic developed in Europe some time after the Levant, where the Emiran period and the Ahmarian period form the first periods of the Upper Paleolithic, corresponding to the first stages of the expansion of \"Homo sapiens\" out of Africa. They then migrated to Europe and created the first European culture of modern humans, the Aurignacian. An Early Aurignacian or Proto-Aurignacian stage is dated between about 43,000 and 37,000 years ago. The Aurignacian proper lasts from about 37,000 to 33,000 years ago. A Late Aurignacian phase transitional with the Gravettian dates to about 33,000 to 26,000 years ago. The type site is the Cave of Aurignac, Haute-Garonne, south-west France. The main preceding period is the Mousterian of the \"Neanderthals\". One of the oldest examples of figurative art, the Venus of Hohle Fels, comes from the Aurignacian and is dated to between 40,000 and 35,000 years ago (though now earlier figurative art may be known, see Lubang Jeriji Saléh). It was discovered in September 2008 in a cave at Schelklingen in Baden-Württemberg in western Germany. The German Lion-man figure is given a similar date range. The Bacho Kiro site in Bulgaria is one of the earliest known Aurignacian burials. A \"Levantine Aurignacian\" culture is known from the Levant, with a type of blade technology very similar to the European Aurignacian, following chronologically the Emiran and Early Ahmarian in the same area of the Near East, and also closely related to them. The Levantine Aurignacian may have preceded European Aurignacian, but there is a possibility that the Levantine Aurignacian was rather the result of reverse influence from the European Aurignacian: this remains unsettled.", "id": 871023}
{"src_title": "Emma Waldecko-Pyrmontská", "tgt_title": "Emma of Waldeck and Pyrmont", "src_document": [{"title": "Biografie.", "content": "Budoucí nizozemská královna se narodila v malém německém městečku Arlosen. Jejími rodiči byli vládce knížectví Waldeck-Pyrmont \"Jiří Vilém Waldeck-Pyrmont\" a jeho manželka \"Helena Nasavská\". Její bratr \"Frederik Waldeck Pyrmont\" byl posledním panujícím vévodou knížectví, sestra \"Helena Waldeck Pyrmont\" byla manželkou Leopolda, vévody z Albany, syna britské královny Viktorie, další její sestra se provdala za krále Viléma II. Württemberského.", "section_level": 1}, {"title": "Manželství a potomci.", "content": "V jednadvaceti letech se provdala za o 41 let staršího nizozemského krále Viléma III. Stalo se tak 17. ledna roku 1879, dva roky po smrti jeho první manželky Žofie Württemberské. Král měl z tohoto prvního manželství tři syny: Viléma, Mořice a Alexandra; Mořic však zemřel jako dítě a nejstarší Vilém půl roku po svatbě Emmy a Viléma. Při výběru královy druhé manželky se uvažovalo i o Emmině starší sestře - princezně Pavlíně nebo o dánské princezně Thyře. Ona sama se v manželství projevila jako žena srdečná a poddajná. Její zásluhou zmizelo předchozí napětí jak v královské rodině, tak mezi parlamentem a králem. Měla dobrý vliv na nestálou a náladovou osobnost královu a manželství bylo mimořádně šťastné. Z jejího manželství se narodil jediný potomek, dcera Vilemína (31. srpna 1880), budoucí nizozemská královna. Když se dcera Vilemína narodila, žil ještě Alexandr (1851-1884), poslední ze tří synů z prvního manželství jejího otce s Žofií Württemberskou, a Vilemína nebyla brána do úvahy jako budoucí panovnice. Její otec však přežil i tohoto svého syna a následníkem nizozemského trůnu se stala Vilemína. Poté co 23. listopadu roku 1890 Vilém zemřel, stala se dědičkou trůnu její jedenáctiletá dcera Vilemína jako poslední králův žijící potomek. Ona sama pak převzala nad svou neplnoletou dcerou regentství, a to až do roku 1898, kdy Vilemína dosáhla plnoletosti a převzala nizozemský trůn. Protože na lucemburský trůn v té době nemohla usednout žena, zdědil jej po Vilémově smrti nasavský vévoda Adolf, synovec Viléma III. (a také její strýc z matčiny strany). Trpělivým a moudrým počínáním přispěla coby regentka, od roku 1898 zvaná \"královna matka\", velmi výrazně k posílení konstituční monarchie. Je považována za zakladatelku moderní nizozemské monarchie. Ona i její dcera Vilemína obnovily postupně důvěru v oranžský dům, která byla tvrdohlavým a náladovým vystupováním Viléma III. vážně poškozena. Zemřela 20. března roku 1934 v důsledku komplikací po překonané bronchitidě ve věku 75 let. Byla pochována v Nieuwe Kerk v Delftu, místě posledního odpočinku příslušníků nizozemské královské rodiny.", "section_level": 1}], "src_summary": "Adelheid Emma Wilhelmina Theresia Waldeck-Pyrmont (2. srpna 1858, Arolsen - 20. března 1934, Den Haag) byla druhá manželka Viléma III. Nizozemského a nizozemská královna. Královna je v nizozemské královské rodině stále velmi dobře vzpomínána. V letech 1890-1898 byla královnou-regentkou a v letech 1890-1934 královnou-matkou.", "tgt_summary": "Emma of Waldeck and Pyrmont (Adelheid Emma Wilhelmina Theresia; 2 August 1858 – 20 March 1934) was Queen consort of the Netherlands and Grand Duchess consort of Luxembourg by marriage to King-Grand Duke William III. An immensely popular member of the Dutch Royal Family, Queen Emma served as regent for her daughter, Queen Wilhelmina, during the latter's minority from 1890 until 1898.", "id": 119104}
{"src_title": "Vilém Oranžský (1840–1879)", "tgt_title": "William, Prince of Orange", "src_document": [{"title": "Biografie.", "content": "Vilém se narodil jako nejstarší syn nizozemského krále Viléma III. z jeho prvního manželství s Žofií Württemberskou. V rodině ho familiérně nazývali \"\"Wiwil\"\". V době jeho narození byl třetím v pořadí následnictví na holandský trůn a 18. v pořadí na trůn Velké Británie, avšak již po několika týdnech se stal jeho otec následníkem. 7. října de 1840 se jeho praděd Vilém I. Nizozemský vzdal trůnu ve prospěch svého syna, Viléma II., neboť nesouhlasil s výsledkem Londýnské smlouvy z roku 1839, kterou vznikla jako nezávislý stát Belgie, do té doby součást Nizozemí; kromě toho se hodlal oženit s \"Henriettou d'Oultremonte\", šlechtičnou katolického vyznání. V roce 1849, po smrti svého děda Viléma II. nástupu na trůn svého otce, Viléma III., se stal princ Vilém následníkem trůnu a pokračovatelem dynastie Oranje-Nassau. Vilém, bystrý a inteligentní chlapec, byl vychováván v přísném viktoriánském duchu té doby, jež znamenala pro Viléma pohromu. Jeho vychovatel ho přísně potrestal za masturbaci, což ho silně poznamenalo traumatizujícími pocity hanby a hříchu. Poté, co ztroskotal plán sňatku Viléma s britskou princeznou Alicí Sasko-Koburskou, druhou dcerou královny Viktorie, se princ zamiloval do hraběnky \"Mathilde van Limburg Stirum\". Jeho rodiče ovšem naprosto odmítli přijmout Mathildu jako nevěstu, neboť (nejen) pro nizozemskou královskou rodinu té doby byl sňatek jejího člena s příslušnicí běžné šlechty nerovný a tedy neakceptovatelný. Roli zde ovšem mohlo hrát i to, že Vilém III. měl dříve poměr s Mathildinou matkou a obával se, že dívka by mohla být princovou nevlastní sestrou. Všechny tyto události vyústily v odjezd zklamaného Viléma do Paříže, kde se oddával sexu, alkoholu a hazardu. Jeho pařížská milenka \"Henriette Hauser\" mu dala přezdívku \"Princ Citrón\" podle barvy jeho pleti (a samozřejmě v souvislosti s významem jeho jména – francouzsky i v jiných jazycích \"Oranje resp. Orange = pomeranč\"); pařížská periodika přezdívku převzala a používala ji, když informovala o princově skandálním životním stylu. Tyto jeho excesy také stály 11. června roku 1879 v pozadí jeho smrti v 38 letech věku. Zemřel ve svém bytě v rue Auber blízko pařížské opery na kombinaci tyfu, cirhózy a dalších jaterních neduhů a totálního tělesného vyčerpání. 26. července roku 1879 byly jeho ostatky pohřbeny v královské hrobce v Nieuwe Kerk v Delftu, místě posledního odpočinku nizozemské panovnické rodiny. Po jeho smrti se stal následníkem nizozemského trůnu jeho nejmladší bratr Alexandr. I on však zemřel dříve (v roce 1884) než jejich otec, král Vilém III., a následnicí a po králově smrti v roce 1890 i nástupkyní na trůn se stala nevlastní sestra obou bratří Vilemína, dcera z druhého manželství krále Viléma III.", "section_level": 1}], "src_summary": "Vilém Oranžský (nizozemský \"Willem Nicolaas Alexander Frederik Karel Hendrik van Oranje-Nassau\", 4. září 1840, Haag – 11. června 1879, Paříž byl nizozemský následník trůnu, syn Viléma III. Nizozemského z oranžsko-nasavské dynastie.", "tgt_summary": "William, Prince of Orange (Willem Nicolaas Alexander Frederik Karel Hendrik; 4 September 1840 – 11 June 1879), was heir apparent to the Dutch throne as the eldest son of King William III from 17 March 1849 until his death.", "id": 50872}
{"src_title": "Garoua", "tgt_title": "Garoua", "src_document": [{"title": "Poloha a doprava.", "content": "Město je správním střediskem departmentu Benue, který má rozlohu 13 614 km² s 598 593 obyvateli (stav v roce 2001) a metropolí regionu Nord. Od Yaoundé je vzdušnou čarou vzdáleno 630 km, od Čadu na východě 70 km a od Nigérie na západě pouhých 35 km. Leží v nadmořské výšce 249 m n. m. Po souši je dobře dosažitelné jak severním směrem k Maroua tak i k jihu k Ngaunderé po relativně kvalitní asfaltové silnici. V dopravě jsou využívány hlavně minibusy. Díky poloze na břehu řeky Bénoué je město největším vnitrozemským přístavem v zemi, po Douale a Kribi třetím největším přístavem v Kamerunu vůbec, a to i přes to, že během období sucha bývá řeka zpravidla pro větší plavidla nesplavná.", "section_level": 1}, {"title": "Dějiny.", "content": "Oblast dnešního města osídlili v 17. století kmeny Bata a Fali. Samotné město založil roku 1835 Modibbo Haman Njoundi. V průběhu 19. století přicházeli nomádští Fulbové a vybudovali kolem města obranný systém. Později obohatil národností pestrost města i příchod muslimských Hausů a Arabů. Němci kolonizovali město roku 1901. Založili velký přístav, který je však v dnešní době využíván čím dál méně. V roce 1924 se ve městě, tehdy již pod francouzskou správou, narodil Ahmadou Babatoura Ahidjo, pozdější prezident Kamerunu. Díky jeho investicím a podpoře se z města stalo významné průmyslové centrum a bylo zde založeno i mezinárodní letiště s přímou linkou do Paříže. Air Cameroon dnes létají do Yaoundé, Doualy, Ngaoundéré, Maroua či N´Djameny v Čadu.", "section_level": 1}, {"title": "Geografie a klima.", "content": "Město leží severně od pohoří Adamaua na rovině pokryté savanami, křovinatými savanami i zemědělskou krajinou. Na severozápad od města se zvedají fotogenické útesy a hory stolového charakteru. Díky řece Bénoué je v okolí města dostatek užitkové vody, která umožňuje zemědělskou činnost. Město leží v oblasti se střídajícími se obdobími dešťů a sucha. Průměrné srážky přesahují v letních měsících od května do září 100 mm, přičemž nejdeštivější je srpen se 147 mm. (před třiceti lety až o 100 mm více!) Období sucha od listopadu do dubna se vyznačuje nízkými nebo žádnými (prosinec, leden) srážkami. Teploty mohou kolísat mezi dvěma extrémy a to 16 °C a 40 °C. Nejteplejšími měsíci jsou únor až květen s maximy 33 – 37 °C, a minimy 23 – 26 °C. Nejchladněji bývá v červenci a srpnu a také prosinci a lednu (průměr 26 °C)", "section_level": 1}, {"title": "Obyvatelstvo.", "content": "Přesný počet obyvatel se v závislosti na zdrojích značně různí. Objevují se čísla od 250 000 až do téměř 400 000 obyvatel. Starousedlíci jsou příslušníci kmenů Fali, Bata, Kirdi a Fulani. V současnosti do města imigrují lidé z okolí například kmeny Kapsiki, Mafa, Toupouri, Massa, Moundang, Giziga či Mada. Zatímco původní obyvatelstvo včetně Arabů se věnuje zejména obchodu a řemeslům, nově příchozí se živí na okrajích města zemědělstvím. Převažujícím náboženstvím je sunnitský islám, dále katolictví, evangelictví a také animismus.", "section_level": 1}, {"title": "Průmysl.", "content": "Město je místem ředitelství společnosti Sodecoton věnující se zejména produkci bavlny. Existuje zde podnik na výrobu nápojů Brasseries du Cameroun.", "section_level": 1}, {"title": "Zajímavosti.", "content": "Ve městě sídlí fotbalový klub Cotonsport Garoua, hrající první kamerunskou ligu. Z kamerunských fotbalových týmů má nejvyšší rozpočet.", "section_level": 1}], "src_summary": "Garoua je město na severu Kamerunu, třetí největší sídlo v zemi. Je hlavním městem regionu Nord. Leží na řece Benue (\" Bénoué\"), je tu významný přístav a také mezinárodní letiště. Velkou část stále rostoucí populace tvoří (Fulbové), majoritními náboženstvími jsou islám a katolictví.", "tgt_summary": "Garoua or Garua (German: Garua) is a port city and the capital of the North Region of Cameroon, lying on the Benue River. A thriving centre of the textiles and cotton industries, the city has approximately 436,899 inhabitants in 2018.", "id": 1603938}
{"src_title": "Dolarová aukce", "tgt_title": "Dollar auction", "src_document": [{"title": "Průběh dolarové aukce.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Příprava a pravidla dolarové aukce.", "content": "Tato aukce je postavena na průběhu anglické aukce, ale jedná se spíše o aukci typu všichni platí (first price all-pay auction) pro dva hráče. Účastníci nabízejí postupně vyšší a vyšší příhozy za předmět, který se draží, v našem případě je to dolarová bankovka. Vítěz dostane bankovku za cenu, kterou bankovku vydražil, ale i druhý hráč s nejvyšším příhozem musí zaplatit svůj příhoz a bankovku nedostane. Být druhý znamená zaplatit za nic. Aby měla dolarová aukce smysl, je nutné, aby zde byli aspoň dva hráči, kteří jsou ochotni se aukce za daných pravidel zúčastnit. Pro teoretické popsání jsou dva hráči postačují, ale běžně se dá hra hrát ve větším veřejném počtu lidí. I když se zdá, že účastnit se této akce je výhodné, v jistém momentu hry hráči eskalují závazek, a proto je běžné, že se takto jednodolarová bankovka skoro vždy vydraží za více než jeden dolar. V pravidlech se dále uvádí, že příhoz může být minimálně jeden cent, nicméně většinou se neudává nějaký horní limit příhozu a hráči tedy mohou přihazovat libovolně, ale vždy aspoň po jednom centu. Zároveň je zakázána komunikace mezi účastníky, takže v čisté dolarové aukci je vyloučeno, aby se hráči domluvili a rozdělili si výhru. Pokud není omezen horní limit příhozu, může agresivní zvýšení příhozu vést k „snadnějšímu“ přebytí příhozu, protože např. po prvním příhozu jednoho centu může další hráč přihodit např. devadesát devět centů. Pokud by hráč s druhým příhozem nepřihodil na jeden dolar a hra by skončila, hráč s druhým příhozem by prakticky jen odevzdal svůj příhoz jednoho centu vítězi aukce, jako jeho zisk. Je nutné poznamenat, že při příhozu z jednoho centu na devadesát devět centů bude hráč s druhým největším příhozem tíhnout k příhozu na jeden dolar, protože by na tom byl hráč ekonomicky lépe. Toto rozhodnutí však vede k tomu, že hráč s příhozem devadesát devět centů je na tom výrazně hůře, a proto druhý hráč většinou příhoz na dolar a jeden cent uskuteční, čímž se rozbíhá eskalace závazku postavená na racionálním rozhodnutí. Pravidla jsou tedy nejčastěji taková:", "section_level": 2}, {"title": "Průběh dolarové aukce.", "content": "Na obr. 1 ilustrujeme průběh dolarové aukce, kde hráči soupeří o objekt s hodnotou v (v > 0) . První hráč vstupuje do hry na příhozu jednoho centu (n=1), za kterým vidí zisk devadesáti devíti centů (výplata dána v - n). Druhý hráč však přihodí na dva centy, jelikož stále přihazuje podle racionální teorie, kdy věří, že za svůj příhoz dostane dolarovou bankovku. Takto to pokračuje dále, patrně až k hranici jednoho dolaru, kolem které si přihazující začínají uvědomovat, že nastoupili do eskalačního kolečka. Hráč, který učinil příhoz na jeden dolar ví, že i když vyhraje, nezíská nic navíc, ale nebude muset zaplatit za své druhé místo. Hráč na druhém místě (typicky s příhozem devadesáti devíti centů) však svůj příhoz musí zaplatit a nedostal by nic, proto je pro něj také vhodné, aby sice přeplatil cenu draženého dolaru s tím, že nebude muset platit dolar za druhé místo, ale jen jeden cent (za předpokladu, že hráč s druhým nejvyšším příhozem to zkrátka vzdá). Právě v dolarové aukci nejsme schopni určit užitek každého agenta, jelikož se jedná o nekonečnou hru. Jak lze z grafu dobře vidět, pro dražitele bankovky se aukce stává zisková již po překročení padesáti a jednoho centu, za předpokladu, že druhý nejvyšší příhoz je na padesáti centech. V tomto momentu má nabízející zisk jednoho centu, což je stejná cena, jakou musí kolektivně zaplatit dva přihazující (cena jejich společných nákladů). Předpokládejme stále pro zjednodušení jenom dva hráče jako přihazující. Na začátku aukce navíc se musí oba dva hráči rozhodnout, zda někdo z nich do hry vstoupí. Pokud se student 1 rozhodne vstoupit do hry, student dva bude také zvažovat, zda má do hry vstoupit, nebo pokračovat. Typicky se ve hře vytvoří nekonečná smyčka, kdy oba hráči přihazují více a více, čímž násobí zisk dražitele. Délka smyčky obvykle závisí na tom, jak hráč předpokládá chuť druhého hráče neustále přihazovat.", "section_level": 2}, {"title": "Strategie v dolarové aukci.", "content": "K tomu, aby bylo možné stanovit racionální strategii v dolarové aukci, je potřeba explicitního předpokladu omezeného množství prostředků hráče pro příhoz. Ti, co se aukcí zúčastnili většinou tvrdí, že je lepší se aukce vůbec neúčastnit, ale to nemůže být rovnováha. Pokud by jeden věděl, že ten druhý nebude přihazovat, nejlepší řešení je přece jenom se hry zúčastnit příhozem jednoho centu. Evidentně se nedá se spolehlivostí tvrdit, že racionální hráč by se aukce nikdy nezúčastnil. Další možnou strategií je pro hráče se předem domluvit, aby oba dva hráči dělali nízké příhozy, a pak si výhru rozdělili. V teorii dolarové aukce se však tato strategie nepředpokládá, komunikace a tvorba jakýchsi úmluv je zakázána. V zásadě existují tři profily strategie v této potenciálně nekonečné hře: Podle Lescanne a Perrinel je druhá a třetí strategie dokonalou rovnováhou v podhře. Uvažujme, že jsem Alice a jsem někde uprostřed hry, tudíž zvažuji, zda mám skončit (protože Bob bude stále pokračovat), anebo budu pokračovat, protože předpokládám, že Bob skončí. Pokud Bob bude jednat podobně, máme zde eskalaci. Takže v každém kroku má agent možnost se vzdát, a být racionální, anebo pokračovat, a být racionální také.", "section_level": 2}, {"title": "Dolarová aukce v praxi.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Zábavná, naučná a zisková hra.", "content": "Dolarová aukce někdy ilustruje bolavé vítězství. I když zvítězíte, prohráli jste. Pokud se zdá, že hra takovou dynamiku nabere, je lepší prostě hru nehrát, nebo nepokračovat. Shubik pokládá tuto hru za jednoduchou, zábavnou a skupinovou hru, kterou lze hrát ve větší skupině lidí a je většinou velmi zisková pro pořadatele aukce. Podle majority hlášených případů se dolarová bankovka vydraží vždy nejméně za jeden dolar. V citovaném experimentu se čtyři dolarové bankovky vydražily za 8,5$ a 11,1$. V dalším experimentu, kdy byla dražena dvacetidolarová bankovka, Muringhan popisuje, že byla bankovka prodána za 250$ a dokonce i za 2 000$. Tyto příklady jsou ale extrémní podobou dolarové aukce.", "section_level": 2}, {"title": "Dolarová aukce jako příklad z reálného světa.", "content": "Dolarová aukce se dá častokrát připodobnit k mezinárodním konfliktům, ale vůbec i konfliktům a finančnímu chování v reálném světě, kde jakmile už hráči začnou hrát, nedokáží přestat hrát. Příhozy jdou stále nahoru (sázky se zvětšují), a tím jak každá strana má stále více a více investováno ve hře, je těžké říct \"končím\". Toto je však nejlepší rozhodnutí. Tento koncept eskalace závazku je ilustrován např. na válce ve Vietnamu, ve finančnictví jako stále pokračující investice do utopeného aktiva ve víře, že to bude lepší, nebo např. v tzv. penny aukcích, které v poslední době začínají nabírat na popularitě. Maynard-Smith přirovnává dolarovou aukci i ke konfliktu dvou zvířat u pramene vody, které se nemohou napít, dokud jedno z nich neodejde. Delší čekání znamená nenavrátitelný náklad energie pro obě zvířata, a také představuje ztracenou příležitost, a tím koresponduje s neustálým přihazováním o cent v dolarové aukci.", "section_level": 2}, {"title": "\"Penny aukce\".", "content": "Koncept dolarové aukce je čitelný v tzv. penny aukcích, které například představuje aukční portál http://www.swoopo.com. Typicky, například notebook se prodává v maloobchodě za 1 500 dolarů. Přihazování začíná na jednom centu a příhozy rostou nahoru také po jednom centu, nicméně vznesení příhozu stojí šedesát centů. Každá aukce má naplánované datum skončení, ale jakmile se blíží konec aukce a někdo provede příhoz, je čas ukončení aukce prodloužen o dvacet sekund. Dramatický prodej mnoha výrobků tak láká hlavně tím, že skutečně většinou vítěz získá daný předmět levněji než v maloobchodě, přičemž zisk pro dražitele je 2x - 3x tak větší, než udávaná tržní cena.", "section_level": 3}, {"title": "Dolarová aukce pro zlepšení finanční rozhodování.", "content": "Individua vždy nejednají racionálně, na což Shefrin upozorňuje v teorii behaviorálních financí, kde psychologická zkreslení mají dopad na malé, ale i velké operace. Podle Balyeta, který použil dolarovou aukci jako výukový nástroj pro demonstrování některých zkresleních v behaviorálních financích, studenti, kteří hráli dolarovou aukci, vykázali typické charakteristiky následujícího chování: Balyet dále rozebírá toto chování a ilustruje je na průběhu dolarové aukce, kterou si studenti mohou vyzkoušet. Ideální je skupina patnácti studentů, nicméně i při polovině se dá docílit podobných výsledků. Cílem cvičení je porozumět tomu, jak psychologické a kognitivní zkreslení ovlivňuje naši racionalitu, a jak se také dá najít sub-optimální chování, když už se ve hře ocitnete. Jak Balyet poznamenal v rozporu s O'Neill a Leininger, pro některé investiční a korporátní aplikace financí tato možnost není možná.", "section_level": 2}], "src_summary": "Dolarová aukce je sekvenční hra s nenulovým součtem, kterou navrhl ekonom Martin Shubik k ilustrování paradoxu v teorii racionální volby. Shubik poznamenal, že i když se hráčům zvyšují v průběhu této aukce náklady (protiklad k výplatě), stále pokračují v přihazování. Shubik toto vidí jako paradox, O’Neill a Leininger považují přihazující za iracionální, Gintis hovoří o nelogickém konfliktu eskalace a Colman dolarovou akci připodobňuje k Mackbetově efektu podle Shakespearovy hry. Lescanne a Perrinel naproti tomu vyvracejí, že v dolarové aukci je eskalace iracionální, čímž vyzývají tradiční skoro čtyřicetileté chápání dolarové aukce jako Shubik.", "tgt_summary": "The dollar auction is a non-zero sum sequential game designed by economist Martin Shubik to illustrate a paradox brought about by traditional rational choice theory in which players are compelled to make an ultimately irrational decision based completely on a sequence of apparently rational choices made throughout the game.", "id": 2107442}
{"src_title": "IP spoofing", "tgt_title": "IP address spoofing", "src_document": [{"title": "Popis.", "content": "Základním protokolem Internetu je IP protokol, který pracuje s IP datagramy. V hlavičce každého IP datagramu je uvedena zdrojová a cílová IP adresa. Zdrojová adresa identifikuje odesílatele paketu. Falšováním záhlaví může útočník odeslat IP datagram tak, aby to vypadalo, že byl odeslán z jiného počítače. Počítač přijímající IP datagramy s falešnou zdrojovou adresou pošle odpověď na podvrženou adresu. Tato technika se používá tam, kde útočník nepotřebuje na odeslaný IP datagram reagovat nebo když může odpověď odchytit na zpáteční cestě IP datagramu.", "section_level": 1}, {"title": "Aplikace.", "content": "IP spoofing se nejčastěji používá při útocích typu Denial of Service (DoS). V těchto útocích je cílem zaplavit cílový počítač IP datagramy, přičemž se útočník typicky nestará o obdržení odpovědi, takže je možné využít IP datagramy s falešnými zdrojovými adresami. Další výhodou těchto falšovaných IP datagramů je, že je těžší je filtrovat, protože každý falešný IP datagram přichází z jiné adresy a je tak skryt skutečný zdroj útoku. IP spoofing může být také způsob útoku používaný síťovými útočníky, kteří chtějí prorazit bezpečnostní opatření sítě jako je autentizace na základě IP adresy. Tento způsob útoku na vzdálený systém může být velmi obtížný, neboť vyžaduje vyzkoušení tisíců různých zdrojových IP adres. Tento typ útoku je nejvíce efektivní tam, kde si počítače navzájem příliš důvěřují. Je běžné, že systémy ve vnitřních sítích LAN si vzájemně důvěřují. Uživatelé se mohou přihlásit bez uživatelského jména a hesla pokud se připojují z jiného počítače na vnitřní síti (a tak již musí být přihlášeni). Spoofing spojení z důvěryhodného počítače pak umožní útočníkovi přístup na cílový počítač bez ověření.", "section_level": 1}, {"title": "Služby náchylné na IP spoofing.", "content": "Na IP spoofing je náchylná taková služba, která se pro ověření protistrany spoléhá na IP adresu. Mezi ně patří níže vyjmenované služby (některé však mohou obsahovat dodatečné mechanismy ověření protistrany, čímž riziko IP spoofingu eliminují):", "section_level": 1}, {"title": "Obrana proti spoofingu.", "content": "Proti IP spoofing útokům se lze bránit filtrováním IP datagramů. Brána do vnitřní sítě LAN (tj. firewall) obvykle blokuje IP datagramy, které z vnějšku přicházejí se zdrojovou adresou nacházející se ve vnitřní síti. V ideálním případě by brána měla provádět též filtrování odchozích datagramů, které by měly mít zpáteční adresu pouze z rozsahu, jaký je oficiálně používán. Také se doporučuje, aby se implementované síťové protokoly a služby při autentizaci nespoléhaly na zdrojovou IP adresu.", "section_level": 1}, {"title": "TCP.", "content": "Některé vyšší vrstvy síťových protokolů poskytují vlastní obranu proti IP spoofingu. Např. TCP používá posloupnost čísel domluvených se vzdáleným počítačem tak, aby příchozí IP datagramy byly součástí navázaného spojení. Útočník běžně nevidí žádné pakety s odpověďmi. V takovém případě tedy musí útočník pořadové číslo uhodnout, aby se vytvořilo spojení. Díky špatné implementaci v mnoha starších operačních systémech a síťových zařízeních lze TCP sekvenční čísla předvídat, což usnadňuje útok.", "section_level": 2}, {"title": "Další definice.", "content": "Termín spoofing se někdy používá k odkazování na falšované záhlaví. Vložení nepravdivých nebo zavádějících informací v e-mailu nebo netnews záhlaví. Falšovaná záhlaví jsou používány k zakrytí původu zprávy. Jde tedy o obyčejnou techniku spammerů, kteří chtějí zakrýt původ svých zpráv.", "section_level": 1}], "src_summary": "IP spoofing označuje v informatice vytvoření IP datagramu s falešnou zdrojovou IP adresou, který je následně odeslán počítačovou sítí k cílovému počítači, před kterým má být zatajena totožnost odesílatele. IP spoofing slouží k vedení útoků (např. DoS) a podobně. Na většině systémů je pro vytvoření datagramu s podvrženou IP adresou nutný raw přístup k internet soketu, což je umožněno pouze správci počítače, nikoliv běžnému uživateli.", "tgt_summary": "In computer networking, IP address spoofing or IP spoofing is the creation of Internet Protocol (IP) packets with a false source IP address, for the purpose of impersonating another computing system.", "id": 426171}
{"src_title": "Objektově relační mapování", "tgt_title": "Object-relational mapping", "src_document": [{"title": "Teorie.", "content": "Při modelování a vývoji aplikací je snaha co nejvěrněji zachytit realitu. Objekty reálného světa jsou v aplikaci reprezentovány jako entity. Zatímco je v relační databázi entita reprezentována jako řádek, resp. množina řádků v databázových tabulkách, tak v objektově orientovaném jazyce je entita zpravidla reprezentována jako instance nějaké třídy. Tato rozdílná reprezentace entit vedla ke vzniku programovací techniky, označované jako ORM, která se stará o konverzi mezi relační databází a objekty, se kterými se pracuje v objektově orientovaném jazyce. Technika se tak snaží vývojáři dát unifikovaný přístup k libovolnému objektu, resp. entitě, se kterou v aplikaci pracujeme. Díky tomu je vývojář při práci s daty, které jsou v aplikaci reprezentovány právě pomocí objektů, do jisté míry odstíněn od nutnosti pracovat s SQL dotazy konkrétní relační databáze. Použití ORM usnadňuje zejména provádění běžných databázových operací jako je čtení, zápis, úprava a mazání dat. Zkráceně označované jako CRUD operace. Důležitou funkcí ORM je zajistit persistentní uchování dat, tedy aby data, která jsou v aplikaci uložena v operační paměti, zůstala nepoškozena po plánovaném či neplánovaném ukončení běhu aplikace. ORM se dále stará o automatickou konverzi rozdílných datových typů mezi databázovým systémem a programovacím jazykem. Pokročilé techniky ORM také řeší například možnost využití objektové dědičnosti, kterou relační databáze nepodporují. Nicméně hlavním cílem ORM je synchronizace mezi používanými objekty v aplikaci a jejich reprezentací v databázovém systému tak, aby byla zajištěna persistence dat. Vývojář potřebuje persistentně uchovávat objekty, ale nepotřebuje se starat, jak se tato persistence provede.", "section_level": 1}, {"title": "Využití ORM.", "content": "Řada implementací ORM se snaží v co největší míře odstínit vývojáře od nutnosti psaní SQL dotazů a pro selekci objektů z databáze používá raději objektový přístup. Takovýto postup však zpravidla umožňuje vyhledávat objekty jen podle databázového primárního klíče, což zpravidla nestačí. Proto některé implementace ORM využívají pro selekci objektů objektový dotazovací jazyk. Jedna z výhod odstínění od práce s SQL může být i určitá nezávislost aplikace na konkrétním databázovém systému, resp. možnost zvolit databázový systém či jiné datové úložiště tak, aby vyhovovalo konkrétním podmínkám a požadavkům. Nezávislost na konkrétním databázovém systému a skrývání SQL dotazů jsou však již jen příjemné důsledky použití ORM, není to ale primárním cílem.", "section_level": 1}, {"title": "Nasazení.", "content": "Konverze mezi relační databází a modelovými objekty není bezproblémová, ale je spojena s řadou komplikací, souhrnně označovaných jako \"object-relational impedance mismatch\" . Tyto problémy, resp. jejich možné řešení jsou důvodem pro existenci návrhových vzorů pro ORM. Martin Fowler ve své publikaci definoval návrhové vzory pro práci s ORM.", "section_level": 1}, {"title": "Dědičnost.", "content": "Dědičnost je jedna ze stěžejních vlastností objektově orientovaného programování. Pomocí dědičnosti lze vytvářet hierarchickou strukturu tříd a při správném návrhu zvýšit znovu-použitelnost kódu. Relační databáze však dědičnost (a tím pádem ani polymorfismus) nepodporují a proto je potřeba využít techniky, jak hierarchii tříd rozložit do databázových tabulek. V případě použití dědičnosti je typické, že podoba datového modelu závisí na vybraném návrhovém vzoru. Návrhové vzory pro dědičnost lze kombinovat se vzory \"Row Data Gateway\", \"Active Record\" a \"Data Mapper\". U vzorů \"Row Data Gateway\" a \"Active Record\" je nutné, aby entitní třída byla potomkem speciální třídy, která je součástí ORM knihovny. To může komplikovat návrh diagramu tříd. Proto je vhodné kombinovat vzory pro definování dědičnosti se vzorem \"Data Mapper\", jehož implementace zpravidla nevyžaduje, aby entitní třída byla potomkem speciální třídy, která by byla součástí ORM knihovny.", "section_level": 1}], "src_summary": "Objektově relační zobrazení (ORM, O/RM nebo O/R zobrazení) je programovací technika v softwarovém inženýrství, která zajišťuje automatickou konverzi dat mezi relační databází a objektově orientovaným programovacím jazykem.", "tgt_summary": "Object-relational mapping (ORM, O/RM, and O/R mapping tool) in computer science is a programming technique for converting data between incompatible type systems using object-oriented programming languages. This creates, in effect, a \"virtual object database\" that can be used from within the programming language. There are both free and commercial packages available that perform object-relational mapping, although some programmers opt to construct their own ORM tools. In object-oriented programming, data-management tasks act on objects that are almost always non-scalar values. For example, an address book entry that represents a single person along with zero or more phone numbers and zero or more addresses. This could be modeled in an object-oriented implementation by a \"Person object\" with attributes/fields to hold each data item that the entry comprises: the person's name, a list of phone numbers, and a list of addresses. The list of phone numbers would itself contain \"PhoneNumber objects\" and so on. The address-book entry is treated as a single object by the programming language (it can be referenced by a single variable containing a pointer to the object, for instance). Various methods can be associated with the object, such as a method to return the preferred phone number, the home address, and so on. However, many popular database products such as SQL database management systems (DBMS) can only store and manipulate scalar values such as integers and strings organized within tables. The programmer must either convert the object values into groups of simpler values for storage in the database (and convert them back upon retrieval), or only use simple scalar values within the program. Object-relational mapping implements the first approach. The heart of the problem involves translating the logical representation of the objects into an atomized form that is capable of being stored in the database while preserving the properties of the objects and their relationships so that they can be reloaded as objects when needed. If this storage and retrieval functionality is implemented, the objects are said to be persistent.", "id": 906734}
{"src_title": "Ledová společnost", "tgt_title": "La Compagnie des glaces", "src_document": [{"title": "Vznik a ocenění.", "content": "Velmi záhy se první díly staly bestsellerem a v roce 1982 G. J. Arnaud získal cenu \"Science-Fiction Française\" (pro díla napsaná ve francouzštině). V roce 1988 pak autor za \"Ledovou společnost\" obdržel literární cenu \"Apollo\". I když jde o velmi početnou ságu, s jednotlivými díly neztrácí na kvalitě a udržuje si patřičný standard a napětí. Pro svůj obrovský záběr a komplexnost se dá srovnat se slavnými sériemi jakými jsou např. \"Nadace\" od Isaaca Asimova či \"Duna\" Franka Herberta. Georges-Jean Arnaud využívá svých znalostí a zkušeností z tvorby románů rozličných žánrů, knihy mají kvalitní příběh a logickou linii. Na rozdíl od sci-fi románů jiných autorů (např. Arthur C. Clarke, Stanisław Lem, aj.) zde není tolik kladen důraz na precizní popis prostředí, nýbrž na děj, který má spád.", "section_level": 1}, {"title": "Struktura ságy.", "content": "Sága je rozdělena do tří sérií: Celá první řada \"Ledové společnosti\" (1980–1992) začala znovu vycházet na konci devadesátých let a vyšla v celkem 16 souborných svazcích. Každý obsahoval vždy čtyři originální díly. Obálky těchto sborníků vytvořil Philippe Jozelon. Na poslední svazek č. 16 zbývaly pouze dva díly – č. 61 a 62. Georges-Jean Arnaud po osmi letech (v roce 2000) napsal speciálně pro toto vydání nový román, který spadá do první řady a samostatně nikdy nevyšel (v bibliografii níže je označený jako 61.b). Vydavatelství chtělo uchovat stejný formát těchto svazků a tak přidalo do vydání č.16 ještě encyklopedii \"Encieclopédie des Glaces\", kterou vytvořil Noe Gaillard. Fanoušci si žádali další díly, autor je vyslyšel a začal v letech 1996–2001 psát \"Kroniku ledové společnosti\", v níž se vracel k neuzavřeným událostem z první řady. V roce 2001, neboť zájem byl stále obrovský, začal psát romány druhé řady – \"Ledová společnost: Nová epocha\". Na internetu lze nalézt i mapy světa, na nichž jsou zakresleny jednotlivá města a hranice společností. Francouzské vydavatelství Dargaud začalo vydávat komiks ze světa \"Ledové společnosti\". Realizace se ujal Philippe Bonifay a studio Jotim. Jednotlivé díly ságy jsou členěny takto: + \"Encieclopédie des Glaces\" [angl. \"Ice Encyclopedia\"] (by Noé Gaillard) (Omnibus 16, 2000)", "section_level": 1}, {"title": "Inspirace.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Počítačové hry.", "content": "Existuje několik počítačových her vycházejících z prostředí populárních „ledovek“:", "section_level": 2}, {"title": "Televizní zpracování.", "content": "V roce 2006 se \"Ledová společnost\" dočkala televizní adaptace, v koprodukci Francie, Kanady a Belgie vznikl stejnojmenný seriál o 26 dílech.", "section_level": 2}, {"title": "České překlady.", "content": "Do češtiny bylo zatím přeloženo 31 dílů první série \"Ledové společnosti\", které vyšly knižně v nakladatelství Najáda. Dále vyšlo několik fandovských překladů.", "section_level": 1}, {"title": "Příběh.", "content": "Obšírná sága vykresluje příběh civilizace, která se musela na Zemi přizpůsobit Nové době ledové. Celá lidská populace žije pod kopulemi měst na kolejích spojených rozsáhlou železniční sítí. Zde se odehrává boj o přežití a nadvládu, projevují se mocenské ambice mnoha – často tajných – frakcí. Mezi různé organizace patří například: Železniční sítě jsou spravovány mocnými společnostmi, které tak de facto ovládají svět a mezi sebou vedou války. Přepravují suroviny, jídlo, určují přednosti na tratích pro jednotlivé soukromé vlaky, vyrábí a dopravují na frontu zbraně a válečný materiál atd. Jednotlivé společnosti: Většina tratí je elektrifikována, standardem jsou tudíž elektrické lokomotivy. Parní lokomotivy, které se dostanou i na odlehlá místa, jsou luxusem a kromě členů Bezpečnosti, kterým jsou přiděleny si je mohou dovolit pouze nejbohatší občané. Všechny vlaky jsou vybaveny elektronickým zařízením – krabičkou různé barvy. Slouží ke komunikaci a určuje statut majitele, automaticky přizpůsobuje přednost na trati. Jakýkoliv zásah do tohoto zařízení je trestný. Vědec glaciolog Lien Rag se snaží vypátrat původ a tajemství ledových společností. Jak později vyplyne z děje, Novou dobu ledovou zapříčinila exploze Měsíce (kde byl skladován jaderný odpad), jehož hojné pozůstatky a prach obíhají kolem Země a blokují sluneční záření. Civilizace zkolabovala a než povstala nová – Ledová společnost, uběhla dvě staletí barbarství. Jednou z největších záhad je existence klanů „Zrzavých lidí“ žijících na ledovci. Tito lidé snášejí krutou zimu bez větších obtíží a nepodléhají žádné nadvládě, jejich původ je obestřen tajemstvím. Jsou silní a statní. Občané společnosti jimi opovrhují, považují je za zvířata, i když se najdou ženy, kterým imponuje mužnost samců a neodolají pokušení. Lien Rag stejně jako ostatní občané společnosti Zrzavým lidem zpočátku nedůvěřuje, posléze se přidá na jejich stranu a hájí jejich zájmy a práva.", "section_level": 1}], "src_summary": "Ledová společnost (francouzsky \"La Compagnie des Glaces\") je dnes již více než devadesátidílná postapokalyptická sci-fi sága francouzského spisovatele Georgese-Jeana Arnauda.", "tgt_summary": "La Compagnie des glaces (\"The Ice Company\") is a series of 97 post-apocalyptic science fiction novels by the French writer Georges-Jean Arnaud, published between 1980 and 2005. Its setting is the Earth of the far future, covered by ice and governed dictatorially by railroad companies. In addition to science fiction, the novels also exhibit elements of crime and spy fiction. The series was adapted, in part, for television (\"Grand Star\"), and as a comics series. It also inspired a video game (\"Transarctica\") and an anime series (Yoshiyuki Tomino's \"Overman King Gainer\").", "id": 1790841}
{"src_title": "Ernest J. Bellocq", "tgt_title": "E. J. Bellocq", "src_document": [{"title": "Život.", "content": "Bellocq se narodil do bohaté francouzské rodiny ve francouzské čtvrti New Orleans. Stal se známý místně nejdříve jako amatérský fotograf, později se uchytil jako profesionál, živil se hlavně pořizováním fotografických záznamů památek, lodí a strojů pro místní společnosti. Nicméně také pořizoval fotografie ze skryté strany místního života, zejména opiová doupata v čínské čtvrti a prostitutky ze Storyville. Ve druhé části svého života žil sám a získal si pověst svou výstředností a nepřátelstvím. Bellocq zemřel v roce 1949, a byl pohřben v na hřbitově v Saint Louis v New Orleans. Po jeho smrti byla zničena většina z jeho negativů a tisků. Nicméně později však byly objeveny negativy ze Storyville. Po mnoha letech je zakoupil mladý fotograf Lee Friedlander. V roce 1970 byla Friedlanderem uspořádána posmrtná výstava tisků na zlatem tónovaném papíru z Bellocqových skleněných desek 8\" x 10\", výstavu pomáhal uspořádat kurátor John Szarkowski v Muzeu moderního umění v Manhattanu. Výběr fotografií byl také zveřejněna souběžně v knize \"Storyville Portraits\". Tyto fotografie byly okamžitě uznávané pro svou jedinečnou břitkost a krásu. Rozsáhlejší sbírka Friedlanderových printů nazvaná \"Bellocq: Photographs from Storyville\" byla vydána s úvodem Susan Sontagové v roce 1996. V nedávné době se opět objevil na světlo světa značný počet tisků z Bellocqova studia. Jsou to typické profesionální fotografie té doby - jako portréty, kopie uměleckých děl Louisianského národního muzea a místní pohlednice, ale dochovalo se pouze velmi málo portrétů ze Storyville tištěných vlastní rukou Ernesta Bellocqa. Některé fotografie posmrtně z negativů nazvětšoval fotograf Dan Leyrer. Na památku tohoto umělce je pojmenována galerie fotografie E. J. Bellocq Gallery of Photography Louisianské technické univerzity.", "section_level": 1}, {"title": "Storyville Photographs.", "content": "Všechny fotografie jsou portréty žen. Některé jsou nahé, některé oblečené, jiné se aranžují do různých póz nebo hrají tajemný příběh. Mnoho negativů bylo těžce poškozeno, zčásti záměrně, což však vzbuzuje spekulace. Mnoho tváří bylo vyškrábáno, ale zda to dělal Bellocq, nebo jezuitský kněz, který zdědil po smrti jeho dílo, nebo někdo jiný - není známo. Bellocq je však nejpravděpodobnější kandidát, protože poškození byla prováděna ještě když byla emulze ještě mokrá. Na několika fotografiích ženy nosily masky. Od té doby se objevily některé zvětšeniny, které udělal Bellocq. Jedná se však o mnohem konvenčnější kompoziční provedení, než provedl z plného negativu Friedlander.", "section_level": 1}], "src_summary": "John Ernest Joseph Bellocq (1873 New Orleans, Louisiana, USA – září 1949 tamtéž) byl americký profesionální fotograf působící na počátku 20. století v New Orleans. Věnoval se portrétní fotografii a fotografii aktu. Bellocq je známý svými fotografiemi prostitutek ze Storyville v takzvaném Red-light district v New Orleans. Jeho série se stala inspirací pro řadu románů, básní a filmů.", "tgt_summary": "Ernest Joseph Bellocq (1873–3 October 1949) was an American professional photographer who worked in New Orleans during the early 20th century. Bellocq is remembered for his haunting photographs of the prostitutes of Storyville, New Orleans' legalized red-light district. These have inspired novels, poems and films.", "id": 2370785}
{"src_title": "Georges de La Tour", "tgt_title": "Georges de La Tour", "src_document": [{"title": "Život.", "content": "Narodil se v malé vesnici v Lotrinsku, asi 25 km severovýchodně od Nancy, jako druhé ze sedmi dětí pekaře. O jeho životě není mnoho známo. Malířství se učil snad v blízkém Nancy, ale v jeho obrazech je znát spíš vliv barokního naturalismu Caravaggiova, s nímž se mohl setkat nejspíše prostřednictvím tzv. Utrechtské školy (Hendrick Terbrugghen) roku 1616, kdy Utrecht navštívil. 1617 se oženil s Dianou le Nerf a roku 1620 si zařídil ateliér v jejím rodišti Lunéville, kde měl značný úspěch a stal se zámožným měšťanem. Po vypálení města roku 1638 odešel do Paříže a stal se dvorním malířem francouzského krále Ludvíka XIII. Po návratu do Lunéville pracoval pro zdejší měšťany i pro lotrinského vévodu. Později se zúčastnil františkánského hnutí a maloval převážně náboženská témata. Zemřel při morové epidemii s dalšími členy své rodiny roku 1652. Jeho syn Étienne (*1621) byl také malíř.", "section_level": 1}, {"title": "Dílo.", "content": "Začal malovat už jako malý chlapec, jeho raná díla vykazují zřetelný vliv caravaggiovské školy a mají často žánrová témata: žebráci, hudebníci, hráči a kartářky, ale i světci, ovšem vždy také jako chudí lidé. Zralá díla hlavně náboženského obsahu se vyznačují jednoduchostí a prostotou, výjevy jsou velmi často noční s efektním osvětlením svíčky. Protože brzy po smrti upadl v zapomenutí, byla jeho díla často připisována jiným malířům, například Guido Renimu, Zurbaránovi nebo Velazquezovi. Teprve roku 1915 určil německý historik umění H. Voss několik známých obrazů jako díla La Tourova a na souborné výstavě roku 1934 už jich bylo 13. Dnes je známo asi 40 La Tourových obrazů, které jsou v těch nejznámějších galeriích po celém světě.", "section_level": 1}], "src_summary": "Georges de La Tour [\"žorž de la túr\"] (13. března 1593 Vic-sur-Seuille - 30. ledna 1652 Lunéville) byl francouzský barokní malíř, po staletích zapomenutí znovu objevený až počátkem 20. století. Maloval náboženské i žánrové obrazy s charakteristickou náladou a dramatickým osvětlením.", "tgt_summary": "Georges de La Tour (March 13, 1593 – January 30, 1652) was a French Baroque painter, who spent most of his working life in the Duchy of Lorraine, which was temporarily absorbed into France between 1641 and 1648. He painted mostly religious chiaroscuro scenes lit by candlelight.", "id": 555669}
{"src_title": "Dominantní strategie", "tgt_title": "Strategic dominance", "src_document": [{"title": "Hledání optimální strategie.", "content": "Pro pochopení pojmu dominantní strategie vysvětleme nejprve, o co se jedná při hledání optimální strategie v teorii her. Mějme situaci, kde vystupuje jeden nebo více hráčů, a tuto situaci nazvěme rozhodovací situací (v terminologii teorie her se jedná o hru v normálním tvaru). V rozhodovací situaci hráč vybírá rozhodnutí (v terminologii teorie her se jedná o strategii) z dané množiny přípustných rozhodnutí a počítá při tom s určitým důsledkem (v terminologii teorie her se jedná o výhru). Hráč se snaží, aby důsledek jeho rozhodnutí (tedy výhra jím zvolené strategie) byl co nejpříznivější. To je základní předpoklad v teorii her – hráči jsou racionální a maximalizují hodnotu své výplatní funkce. Další předpoklad teorie her je, že hráči mají dokonalé informace, takže znají všechny přípustné strategie protihráče i jejich výplatní funkce. Hra může být buď konfliktní, nebo nekonfliktní. Pokud výhra je závislá nejen na zvolené strategii prvního hráče ale i na strategii protihráče, jedná se o konfliktní hru, jinak jde o hru nekonfliktní. Konfliktní hry se dále rozdělují na antagonistické (hra s konstantním součtem) a neantagonistické (hra s nekonstantním součtem), přičemž v antagonistickém konfliktu první hráč získává právě to, co protihráč ztrácí. Jejich zájmy jsou čistě protikladné. Naproti tomu v neantagonistických konfliktech není zájem jednoho hráče v přímém protikladu se zájmem protihráče. Oba hráči sice sledují své vlastní zájmy, ale některé strategie mohou být výhodné pro oba dva. Zde je potom nutné odlišit hry, kde je možné s protihráčem před volbou strategie uzavírat závazné smlouvy – kooperovat, a v jakých případech to možné není – např. protože by se dodržení smlouvy nedalo vynutit. V nekonfliktní hře je situace s hledáním optimální strategie nejjednodušší. Poněvadž výhra je závislá pouze na strategii jednoho hráče, spočívá výběr optimální strategie v nalezení takové strategie, při které je pro hráče zajištěna maximální výhra. V antagonistických konfliktech je situace složitější, optimální strategii určujeme pomocí výplatní matice. V matici hledáme tzv. sedlový bod, tedy prvek, který je současně nejmenší na řádku a největší ve sloupci (za předpokladu, že uvažujeme nejběžnější podobu hry, kdy první hráč má své výhry v řádcích a snaží se je maximalizovat, zatímco strategie druhého hráče jsou určené sloupci a v nich se snaží výhry prvního hráče minimalizovat). Nalezený sedlový bod je potom cenou hry a řádek, ve kterém se nachází je optimální strategií prvního hráče a sloupec určuje optimální strategii druhého hráče. Na obrázku je sedlový bod vyznačen v červeném čtverečku a optimální strategie obou hráčů vyznačeny šipkou. Takto nalezené optimální strategie představují tzv. Nashovu rovnováhu v ryzích strategiích. Žádný hráč, který se odchýlí od takovýchto optimálních strategií, si nemůže polepšit. Pro výplatní funkce hráčů totiž platí následující nerovnice: formula_1 formula_2 kde, formula_3 je výplatní funkce prvního hráče a formula_4 je výplatní funkce druhého hráče, formula_5 je libovolná strategie prvního hráče, formula_6 je optimální strategie prvního hráče, formula_7 je libovolná strategie druhého hráče a formula_8 je optimální strategie druhého hráče. Samozřejmě může nastat také situace, kdy v matici nalezneme více sedlových bodů nebo naopak žádný sedlový bod. V případě více sedlových bodů existuje i více alternativních optimálních strategií. V případě, že není nalezen žádný sedlový prvek, neexistuje Nashova rovnováha v ryzích strategiích a musíme použít smíšeného rozšíření maticové hry.", "section_level": 1}, {"title": "Dominantní strategie v antagonistickém konfliktu.", "content": "V každém případě však ještě před zahájením hledání sedlového bodu si můžeme matici zjednodušit pomocí dominování. Připomeňme, že první hráč se snaží maximalizovat svou výhru a v antagonistickém konfliktu pak tyto výhry prvního hráče jsou ztrátami pro jeho protihráče, které se on snaží zase minimalizovat. Strategie prvního hráče jsou v řádcích a strategie druhého hráče ve sloupcích. První hráč jistě nebude volit takový řádek, kde jsou všechny hodnoty menší než odpovídající hodnoty v jiném řádku. Analogicky bude postupovat i druhý hráč, pokud v matici bude existovat sloupec, kde budou všechny hodnoty vyšší než odpovídající hodnoty v jiném sloupci, tento sloupec nebude hráč nikdy volit.", "section_level": 1}, {"title": "Aplikace dominantní strategie.", "content": "Zabývejme se nejdříve strategiemi prvního hráče. Strategie, která vede k menším výhrám při jakékoli strategii protihráče, se nazývá dominovaná strategie, je to ten řádek, kde jsou odpovídající hodnoty vždy nižší než v jiném řádku. Říkáme, že dominovaná strategie je dominována dominující strategií, tedy takovým řádkem, kde jsou odpovídající hodnoty vždy vyšší než v dominovaném řádku. Silně dominované strategie nebudou nikdy optimální strategií, proto je možné je z matice vynechat. Sníží se tak rozměr matice a rychleji bude možné nalézt optimální strategie. Aplikujeme dominování na výše uvedenou matici, kde jsme hledali sedlový bod: Na obrázku č.2 vidíme matici se dvěma dominujícími a dvěma dominovanými strategiemi prvního hráče. V druhém řádku jsou hodnoty výhry vždy nižší než ve třetím řádku a v pátém řádku jsou vždy nižší než ve čtvrtém řádku. Třetí a čtvrtý řádek je tedy dominující a druhý a pátý řádek je dominovaný. Dominované řádky jsou dominované strategie a můžeme je tedy z matice vynechat. Získáme tak jednodušší matici o třech řádcích: Pokračujme nyní v dominování z hlediska druhého hráče. Strategie, která vede k větším ztrátám při jakékoli strategii prvního hráče, se nazývá dominovaná strategie, je to ten sloupec, kde jsou odpovídající hodnoty vždy vyšší než v jiném sloupci. Opět říkáme, že dominovaná strategie je dominována dominující strategií, tedy takovým sloupcem, kde jsou odpovídající hodnoty vždy nižší než v dominovaném sloupci: Na obrázku č.4 vidíme matici s jednou dominující a dvěma dominovanými strategiemi. V prvním a pátém sloupci jsou hodnoty ztráty vždy vyšší než ve třetím sloupci. Pátý sloupec a dominuje oba dominované sloupce – první i pátý. Dominované sloupce jsou dominované strategie a můžeme je tedy také z matice vynechat. Vznikne matice o rozměru 3x3, která neobsahuje už žádné další dominované strategie, a její sedlový bod je stále stejný:", "section_level": 2}, {"title": "Dominantní strategie ve smíšeném rozšíření hry.", "content": "Na rozdíl od řešení v ryzích strategiích, které zdaleka ne u každé hry lze nalézt, v případě, že budeme hru řešit v jejím smíšeném rozšíření, rovnovážné řešení vždy existuje. Každá maticová hra má Nashovo rovnovážné řešení ve smíšených strategiích. Optimální strategie se v tomto případě získává řešením úlohy lineárního programování pomocí simplexové metody . Pokud však má matice pouze dva řádky nebo pokud má dva sloupce, je možné použít grafickou metodu, která lze využít pouze pro dvě proměnné. Pokud tedy pomocí dominování snížíme rozměr matice až na m x 2 nebo 2 x n, zajistíme si možnost použití grafického řešení. A jak se konkrétně využívá dominování v případě smíšeného rozšíření maticové hry? Smíšené strategie jsou rozložením pravděpodobností na prostoru ryzích strategií, udávají tak vlastně pravděpodobnosti, s jakými se při dokonalé racionalitě mají jednotlivé strategie volit. Všechny dominované strategie mají přiřazenou vždy nulovou pravděpodobnost. Dominování lze tedy při smíšených strategiích využít dvěma způsoby. Buď přímo v simplexové metodě, kde dominovaným řádkům a sloupcům přiřadíme pravděpodobnost 0, nebo ještě před použitím simplexové metody vynecháme z matice všechny dominované řádky a sloupce jako jsme vysvětlili na příkladě výše a dále pro výpočty použijeme zjednodušenou matici. Cena hry se takovým vynecháním dominovaných strategií nemění. V praxi za nás simplexovou metodou úlohu lineárního programování vyřeší speciální software a přiřadí tak dominovaným strategiím nulové pravděpodobnosti automaticky. Pozor potom ale na vyhodnocení, neplatí totiž obrácený vztah, že by každá strategie s nulovou pravděpodobností byla dominovaná.", "section_level": 1}, {"title": "Dominantní strategie v neantagonistickém konfliktu.", "content": "V případě neantagonistických konfliktů probíhá dominování principiálně stejně jako v antagonistických konfliktech. Jen s tím, že se buď využívá samostatných matic pro každého hráče, nebo se v jedné matici objevují vždy dvě hodnoty – jedna pro prvního hráče a druhá pro druhého. A protože už každý z hráčů má v matici své hodnoty výher, snaží se je oba maximalizovat (nikoli, že druhý hráč se snaží o minimalizaci, jako tomu bylo v případě antagonistických konfliktů): Na obrázku č.6 vidíme dvojmatici hry s nekonstantním součtem (neantagonistický konflikt) a vedle je dvojmatice převedena na dvě samostatné matice (v různých učebnicích se používá různý zápis). Je nutné mít pořád na paměti, že i v případě dvou matic se u druhého hráče stále strategie určují pomocí sloupců. Na obrázku jsou opět dominované strategie vyznačeny přeškrtnutím. Zjednodušená matice bez dominovaných strategií je na následujícím obrázku:", "section_level": 1}, {"title": "Typy dominovanosti.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Silná (striktní) dominovanost (strict domination).", "content": "Strategie je silně dominovaná tehdy, když je ostře horší než jiná strategie při jakékoli strategii protihráče. Je zde velmi důležité slovo ostře. U tohoto typu se požaduje, aby všechny hodnoty dominovaného řádku byly ostře menší než u dominujícího řádku a aby všechny hodnoty u dominovaného sloupce byly ostře větší než u dominujícího sloupce. formula_9", "section_level": 2}, {"title": "Slabá dominovanost (weak domination).", "content": "Aby byla strategie slabě dominovaná, stačí, aby byla stejná nebo horší než dominující strategie. Všechny hodnoty dominovaného řádku musí být menší nebo stejné jako u dominujícího řádku a všechny hodnoty u dominovaného sloupce musí být větší nebo stejné jako u dominujícího sloupce. formula_10 Pro ilustraci uveďme příklad z knihy Martina J. Osborna : Přijíždíte v autě na křižovatku, kde právě svítí červená. Silnice je rozdělena na dva pruhy, levý je prázdný, v pravém pruhu stojí modrý automobil. Modrý automobil může jet rovně nebo zahnout doprava. Pokud bude zahýbat doprava, musí dát přednost přecházejícím chodcům. Stojíte před rozhodnutím, do jakého pruhu se zařadit. Samozřejmě intuitivně vyberete levý prázdný pruh. Je to proto, že výběr pravého pruhu je silně dominován výběrem levého pruhu. I kdyby modrý automobil nezatáčel, ale jel rovně, vždy by zařazení do pravého pruhu znamenalo zdržení oproti levému pruhu. V případě, že v pravém pruhu bude stát modrý automobil a k tomu v levém pruhu červený automobil, a budete se znovu rozhodovat, do jakého pruhu se zařadíte, možná už budete aspoň sekundu váhat, ale opět zvolíte levý pruh. Výběr pravého pruhu je v tomto případě jen slabě dominován výběrem levého pruhu. Modrý automobil totiž může odbočovat – v tom případě by zvolení pravého pruhu bylo horší, ale může jet také rovně – v tom případě by výběr pravého pruhu vedl ke stejnému výsledku jako levý pruh.", "section_level": 2}, {"title": "Problémy slabé dominovanosti.", "content": "Slabá dominovanost přináší technické problémy při eliminaci matice, protože pro vznik slabé dominovanosti záleží na pořadí, ve kterém dominuje své strategie protihráč. Problém se slabou dominovaností vyvstává také v případě slabé Nashovy rovnováhy (tedy v případě že matice obsahuje více sedlových bodů). Strategie, kde se nachází slabá Nashova rovnováha, totiž může být často slabě dominovaná a její eliminací bychom si vyloučili možné optimální řešení. Proto se v praxi využívá v podstatě jen silná dominovanost.", "section_level": 2}, {"title": "Hry řešitelné pomocí opakované eliminace silně dominovaných strategií.", "content": "Pokud lze ve hře postupně odebírat dominované strategie, až zbude pouze jedna jediná strategie pro každého hráče, je hra řešitelná pomocí opakované eliminace silně dominovaných strategií. Nemusíme v jednom kroku odebrat všechny dominované strategie jednoho hráče, naopak pokud odebereme určitý dominovaný řádek a potom určitý dominovaný sloupec, objeví se mezi řádky další dominovanost. A takto v případě hry řešitelné opakovanou eliminací silně dominovaných strategií postupujeme až ke stavu, kdy v matici zůstane jedna optimální strategie pro každého hráče. Při odebírání silně dominovaných strategií nezáleží na pořadí eliminovaných strategií. Oproti tomu, jak už bylo zmíněno výše, při odebírání slabě dominovaných strategií na pořadí eliminace záleží.", "section_level": 1}, {"title": "Dominování ve známých hrách.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Vězňovo dilema.", "content": "Ve vězňově dilematu je strategie zapírání silně dominovaná strategií prásknutí. Ať už bude protihráč volit jakoukoli strategii (zapírat nebo práskat), vždycky je pro prvního hráče výhodnější práskat – v případě protihráčova zapírání dostane 0 let za mřížemi oproti 1 roku, kdyby také mlčel, v případě protihráčova prásknutí dostane 5 let oproti 10 letům, kdyby mlčel. Proto nakonec při plné racionalitě zúčastněných a při nemožnosti kooperace hra dopadne tak, že budou oba hráči práskat, protože zapírání je dominovaná strategie a bude z matice vyloučena. Vězňovo dilema je příklad hry řešitelné opakovanou eliminací silně dominovaných strategií:", "section_level": 2}, {"title": "Bitva pohlaví.", "content": "Naopak v konfliktní situaci, která je v teorii her nazývána bitva pohlaví, nejsou žádné dominující ani dominované strategie. Pokud by tam byly, tak by se z rozhodování vyloučily a situace by rázem přestala být „bitvou“.", "section_level": 2}, {"title": "Dominantní strategie ve vícekriteriálním rozhodování.", "content": "Většina lidských rozhodnutí je založena na vícekriteriálním hodnocení variant. Například rozhodování, jaký mobilní telefon si koupit. V tomto případě budou variantami jednotlivé značky telefonů a kritérii například cena, hmotnost, počet pokročilých funkcí a výdrž baterie. Některá kritéria jsou maximalizační, jiná naopak minimalizační. Mezi cíle vícekriteriálního rozhodování patří výběr jedné z variant – tzv. kompromisní varianta, uspořádání variant a klasifikace variant. Varianty mohou mít mezi sebou různé vztahy: Při hledání kompromisní varianty by se měl rozhodovatel soustředit na nedominované varianty, tedy na takové, k nimž neexistuje varianta, která by je dominovala. Nedominovaných variant však bohužel bývá při rozhodování více, a proto existuje několik metod, jak vybrat ze zbývajících variant tu pravou. Mezi metody patří například Metoda pořadí, Budovací metoda nebo Fullerův trojúhelník . I tak ale dominování při řešení úloh vícekriteríálního hodnocení variant může velmi usnadnit práci a existuje i spousta úloh, které lze vyřešit jen právě pomocí dominantních strategií.", "section_level": 1}, {"title": "Aplikace dominantní strategie.", "content": "V tabulce je příklad úlohy vícekriteriálního hodnocení variant se třemi variantami a čtyřmi kritérii. První dvě kritéria jsou minimalizační, to znamená, čím menší hodnota, tím lépe. Poslední dvě kritéria jsou maximalizační, čím vyšší jsou hodnoty, tím lépe. Varianta Nokia v tomto případě dominuje variantu Siemens, protože všechna její kritéria jsou výhodnější. Dominovanou variantu Siemens tedy můžeme pro účely rozhodování vypustit. Zbylé dvě varianty Nokia a Samsung jsou nedominované a musíme se mezi nimi rozhodnout pomocí k tomu určených metod. Stejného principu se potom využívá i v úlohách vícekriteriálního programování.", "section_level": 2}], "src_summary": "Dominantní strategie je strategie používaná v teorii her, případně ve vícekriteriálním rozhodování. Nazývá se též zjednodušeně dominování. Je to jev, který umožňuje zjednodušit proces hledání optimální strategie hry. Zjednodušení se provede tak, že se z rozhodovací matice předem vyloučí takové strategie, které jsou vždy horší než jiná strategie, a to v případě zvolení jakékoli strategie protihráče. Sníží se tak rozměr matice a je pak snazší nalézt optimální strategii.", "tgt_summary": "In game theory, strategic dominance (commonly called simply dominance) occurs when one strategy is better than another strategy for one player, no matter how that player's opponents may play. Many simple games can be solved using dominance. The opposite, intransitivity, occurs in games where one strategy may be better or worse than another strategy for one player, depending on how the player's opponents may play.", "id": 629561}
{"src_title": "Třída Scorpène", "tgt_title": "Scorpène-class submarine", "src_document": [{"title": "Vývoj.", "content": "Francie stavěla v 60. a 70. letech úspěšné ponorky tříd \"Daphné\" (S-60) a \"Agosta\" (S-70), které byly i široce exportovány. V 80. letech na ně chtěla loděnice DCS navázat projektem S-80, který ale nebyl z finančních důvodů realizován (pouze pro Pákistán byly postaveny tři jednotky vylepšené třídy \"Agosta\" označené S-90B). Když DCS a španělská Navantia zjistily, že vyvíjejí koncepčně podobná plavidla (španělské námořnictvo rovněž hledalo nástupce starších francouzských konstrukcí), roku 1990 se dohodly na vytvoření společné konstrukce označené jako třída \"Scorpène\". Obě společnosti původně očekávaly, že Francie a Španělsko zakoupí po čtyřech člunech, nakonec se tak ale nestalo. Francie roku 1995 oznámila, že v následujících letech bude provozovat výhradně ponorky s jaderným pohonem a rovněž Španělsko si vybralo jiný typ. Třída \"Scorpène\" proto zůstala, podobně jako německé ponorky typů \"209\" a \"214\", čistě exportním projektem. Každá z loděnic však, mimo tohoto společného typu, vyvinula rovněž jeho zvětšenou verzi, nabízenou ve vlastní režii. Navantia s třídou \"S-80A\" získala objednávku na čtyři ponorky od španělského námořnictva, na což DCNS reagovalo vlastní vylepšenou třídou \"Marlin\", která se ale na trhu neprosadila. V současnosti vlastní práva na třídu \"Scorpène\" pouze DCNS, která stále pokračuje v jejím vylepšování.", "section_level": 1}, {"title": "Konstrukce.", "content": "Ponorky jsou jednotrupé koncepce s tlakovým trupem z oceli HLES-80 (ze stejného materiálu jsou stavěny francouzské jaderné ponorky). Věž a další části ponorek jsou z kompozitu. Trup má dvě paluby a nedělí ho žádné vodotěsné přepážky. Operační hloubka ponoru je 350 metrů (jiné zdroje uvádějí 300 metrů). Modulová konstrukce ponorek umožňuje jejich značnou přizpůsobivost dle potřeb zákazníků. Umožňuje tak vložení (i dodatečné) sekce s přetlakovou komorou (malajsijské a indické ponorky) či další trupové sekce s pohonem nezávislým na přístupu atmosférického vzduchu. Ponorky jsou rovněž velice tiché – jejich trup nemá nepotřebné výstupky, interiér je odhlučněný, lodní šroub má speciální konstrukci a trup pokrývá materiál snižující účinek nepřátelského sonaru. Díky vysokému stupni automatizace tvoří posádku ponorek pouhých 31 mužů (u předchozí generace ponorek to bylo obvykle cca 50), které může doplnit šest potápěčů. To snižuje náklady na provoz a zvyšuje celkový komfort posádky. Výzbroj ponorek tvoří šest 533mm torpédometů. Dva torpédomety mohou sloužit k vypouštění min. Torpéda různých typů mohou doplnit rovněž protilodní střely Exocet (neobjednalo je pouze Chile). Na palubě může být až 18 torpéd a střel či 30 min. Základní verzi pohonu tvoří 2–4 dieselové motory (MTU či SEMt Pielstick), jeden elektromotor a dvě sady akumulátorů. Lodní šroub je jeden. Nejvyšší rychlost dosahuje 12 uzlů na hladině a 20,5 uzlu pod hladinou. Pod hladinou může být taková ponorka až čtyři dny. V případě instalace pomocného pohonu MESMA však její vytrvalost pod hladinou stoupá až na 18 dní.", "section_level": 1}, {"title": "Uživatelé.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Chile.", "content": "Chilské námořnictvo bylo prvním, které si roku 2007 objednalo dvě ponorky této doposud nevyzkoušené konstrukce. Jednalo se o základní verzi CM-2000. \"Scorpène\" dostala přednost před v Chile doposud užívaným německým typem \"209\". Obě ponorky byly postaveny v Evropě – obě loděnice si zakázku rozdělily (DCNS staví přídě a Navantie zádě ponorek, kompletace je střídavě v jedné či druhé). První jednotka \"O'Higgins\" (S-22) byla postavena v Cherbourgu v letech 1999–2005, zatímco druhá jednotka \"General Carrera\" (S-23) v Cartageně v letech 2000–2006. Ponorky ve službě nahradily starší britské ponorky třídy \"Oberon\". Dne 18. července 2014 byla ponorka \"General Carrera\" poškozena srážkou s chilskou fregatou \"Almirante Condell\" (FF-06), ke které došlo během plavby ponorky v periskopové hloubce. Poškozena byla přední část věže a hloubková kormidla ponorky. Obě plavidla byla přesunuta do loděnice ASMAR k opravě.", "section_level": 2}, {"title": "Malajsie.", "content": "Druhým uživatelem třídy se stala Malajsie, která doposud žádné ponorky nevlastnila. V roce 2002 objednala dva kusy verze CM-2000 a rovněž jí byla zapůjčena jedna starší ponorka pro výcvik posádek. První jednotka \"Tunku Abdul Rahman\" byla postavena v letech 2003–2009, zatímco druhá \"Tun Razak\" v letech 2004–2009.", "section_level": 2}, {"title": "Indie.", "content": "Indie se rozhodla pro ponorky \"Scorpène\" jako pro náhradu stávajících indických ponorek ruské třídy \"Kilo\" a německého typu \"209\". Jejich indické označení je Projekt 75. V roce 2001 byla podepsána předběžná dohoda na stavbu šesti ponorek s opcí na dalších šest kusů. Definitivní kontrakt, podepsaný roku 2005, nakonec zahrnuje šest ponorek s opcí na dalších šest. Všechny postaví (s francouzskou pomocí) indické státní loděnice Mazagon Dock Ltd. v Bombaji, přičemž první tři budou ve verzi CM-2000 a zbylé tři ve verzi AM-2000. V případě uplatnění opce, budou všechny další ponorky ve verzi AM-2000. Indické ponorky budou mít značně odlišné vybavení. Podle prvotních plánů měly být ve službě po roce 2015. Indie pro ně již objednala také francouzské protilodní střely SM39 Exocet. V dubnu 2013 bylo oznámeno, že první jednotka bude na vodu spuštěna až roku 2014, tedy s více než dvouletým zpožděním oproti plánům. Další průtahy následovaly. Počátkem roku 2015 tak bylo oznámeno, že první jednotka bude předána až v říjnu 2016. Na konci srpna 2016 vypukl mezinárodní skandál způsobený únikem 22 000 stran dokumentů obsahujících tajné informace o konstrukci a schopnostech ponorek třídy \"Scorpène\". Uniklé dokumenty zveřejnil australský deník The Australian. Důsledkem tohoto skandálu bude neobjednání dalších francouzských ponorek této třídy nad rámec již závazně objednané první šestice. Prototypová jednotka INS Kalvari nakonec do služby vstoupila 14. prosince 2017. Stala se první ponorkou postavenou v Indii po 20 letech. Dodání druhé ponorky INS \"Khanderi\" se zpozdí kvůli sérii nedostatků odhalených během zkoušek. Ponorka zejména trpí zvýšenou hlučností.", "section_level": 2}, {"title": "Brazílie.", "content": "Čtvrtým uživatelem této třídy bude Brazílie, která v roce 2008 objednala čtyři jednotky ve verzi Scorpène SBR. První jednotka je stavěna ve dvou sekcích v Evropě i v Brazílií, přičemž další tři již celé postaví brazilské loděnice. Francie navíc v rámci kontraktu pomůže s vývojem prvních brazilských ponorek s jaderným pohonem. Zařazení do služby se původně očekávalo v letech 2015–2021. Do roku 2017 byly rozestavěny první čtyři ponorky. Jejich spuštění na vodu je plánováno na roky 2018–2022. Zařazení prototypové ponorky \"Riachuelo\" je plánováno na rok 2019.", "section_level": 2}], "src_summary": "Třída Scorpène je exportní třída středně velkých diesel-elektrických útočných ponorek, vyvinutá ve francouzsko-španělské spolupráci a navazujících na francouzskou konstrukční školu. Ponorky mohou ničit hladinové lodě a ponorky, ale i provádět špionáž a speciální operace. Vývoj ponorek zajišťovala francouzská loděnice DCN (nyní DCNS) a španělská loděnice Navantia. V současnosti je vlastníkem projektu francouzská DCNS. Ponorky jsou velice tiché, s modulární konstrukcí a s možností jejich vybavení pohonem nezávislým na přístupu vzduchu francouzského typu MESMA (\"Module d'Energie Sous-Marine Autonome\"). Třída zatím má čtyři uživatele. Chile a Malajsie zavedly po dvou ponorkách této třídy, šest ponorek plánuje postavit Indie a čtyři Brazílie.", "tgt_summary": "The Scorpène-class submarines are a class of diesel-electric attack submarines jointly developed by the French Direction des Constructions Navales (DCNS) and the Spanish company Navantia, and now by Naval Group. It features diesel propulsion and an additional air-independent propulsion (AIP).", "id": 1017196}
{"src_title": "Guercino", "tgt_title": "Guercino", "src_document": [{"title": "Životopis.", "content": "Guercino se narodil se v malé vesnici Cento mezi Bolognou a Ferrarou. Pro svou oční vadu – trpěl totiž strabismem, tedy šilhavostí – dostal už v raném věku přezdívku \"Il Guercino\", italsky \"squinter\". Byl malířský samouk, od svých 16 let pracoval jako učeň v obchodě Benedetta Gennari, malíře bolognské školy. V roce 1615 odešel Guercino malovat do Bologny. Jeho práci zde ocenil Ludovico Carracci. Guercino namaloval dvě velká plátna \"Elijah Fed Ravens\" a \"Samson seized by Philistines\" určená pro kardinála Serra, papežského legáta ve Ferraře. Plátna mají přírodní naturalistický caravaggiovský styl, ačkoli je nepravděpodobné, že by Guercino viděl jakékoli z římských Caravaggiových prací. On sám často tvrdil, že jeho raný styl byl ovlivněn plátnem Ludovica Carracci, které viděl v kapucínském kostele v Cento. Některé z jeho pozdějších prací jsou blíže stylu jeho současníka Guido Reniho a jsou vytvořeny s lehkostí a jasností.", "section_level": 1}, {"title": "Kariéra.", "content": "Obraz \"Arcadian Shepherds (Et v Arcadia ego)\" Guercino namaloval v roce 1618 a ve stejném roce vytvořil i obraz \"The Flaying of Marsyas by Apollo\" pro Palazzo Pitti ve Florencii. Svou dramatičností se řadí k typickým Guercinovým plátnům raného období na rozdíl od jeho prací z pozdějšího období. Gurcino dostal od bolognského markýze Enza Bentivoglio doporučení pro papeže Řehoře XV. (rodným jménem Alessandro Ludovisi, (9. ledna 1554 – 8. července 1623). Rodina Bentivogli de facto vládla v Bologny a byla zodpovědná za to, že město získalo svou politickou autonomii během období renesance. Roky strávené v Římě, tedy mezi lety 1621–23 byly pro Guercina velmi produktivní. Z tohoto období jsou jeho fresky \"Aurora\" v kasinu Casino di Villa Boncompagni Ludovisi ve vile \"Villa Ludovisi\", strop v San Crisogono (1622) \"San Chrysogonus in Glory\", \"Portrét papeže Řehoře XV.\" (Nyní v Getty Museum) a \"The Burial of St. Petronilla - Pohřeb svaté Petronily\", oltářní obraz pro baziliku svatého Petra v Římě, nyní v Museo Capitolini, který je považován za jeho mistrovské dílo. Po smrti Řehoře XV. se Guercino vrátil do svého rodného města. V roce 1626 začal tvořit fresky v katedrále v Piacenze. Podrobnosti o jeho kariéře po roce 1629 jsou dobře zdokumentovány v účetní knize \"Libro dei Conti di Casa Barbieri\", kterou Guercino a jeho bratr Paolo Antonio Barbieri aktualizovali a která se zachovala. Giovanni Battista Pasqualini vytvořil mezi roky 1618 až 1631 celkem 67 rytin, které dokládají počáteční tvorbu Guercina. Tato díla v účetní knize \"Libro dei Conti di Casa Barbieri\" nejsou. V roce 1642, po smrti Guida Reniho, Guercino přestěhoval svou objednávkami vytíženou dílnu do Bologni a stal se hlavním malířem města. V roce 1655 mu františkánský řád Reggio zaplatil 300 dukátů za oltářní obraz \"Saint Luke Displaying a Painting of the Madonna and Child\" (Svatý Lukáš a Madona s dítětem, nyní v Nelson-Atkins Museum of Art v Kansas City.) Corsini mu také zaplatil 300 dukátů za \" Flagellation of Christ (Bičování Krista) \" namalovaný v roce 1657.", "section_level": 1}, {"title": "Tvorba a styl.", "content": "Guercino byl v malbě pozoruhodně rychlý a pilný. Vytvořil nejméně 106 velkých oltářních obrazů pro kostely, a asi 144 dalších obrazů. Byl také velmi plodný kreslíř. Jeho tvorba zahrnuje mnoho perokreseb kreseb červenou rudkou. Většinou jde o přípravné studie pro obrazy, ale kreslil také krajiny, žánrové scény z každodenního života i karikatury pro své vlastní potěšení. Guercinovy kresby jsou známé pro svůj plynulý styl, ve kterém \"\"formu zvýrazňují rychlé, kaligrafické tahy pera v kombinaci s tečkami, čárkami, a paralelním šrafováním ( Griswold 1991)\"\".", "section_level": 1}, {"title": "Smrt a hrob.", "content": "Guercino maloval a učil až do své smrti v roce 1666. Byl podle svého přání pohřben společně se svým bratrem do rodinné hrobky uprostřed v chrámu Spasitele (chiesa di San Salvatore) u augustiniánů kanovníků v Bologni. Neustále hromadil majetek, nikdy se neoženil, a proto jeho majetek zdědili synovci a žáci Benedetto Gennari II a Cesare Gennari. Mezi jeho další žáky patřili Giulio Coralli, Giuseppe Bonati z Ferrary, Cristoforo Serra z Ceseny, otec Cesara Pontiho z Ferrary, Sebastiano Ghezzi, Sebastiano Bombelli, Lorenzo Bergonzoni z Bologny, Francesco Paglia z Brescie, Benedetto Zallone z Centa a Matteo Loves.", "section_level": 1}], "src_summary": "Giovanni Francesco Barbieri známý jako Il Guercino (8. února 1591, Cento – 22. prosince 1666, Bologna) byl italský barokní malíř. Guercino byl jeden z nejvýznamnějších představitelů italského baroka, následovník Caravaggia. Přezdívka „\"Il Guercino“\" znamená šilhavý. Malíř skutečně neměl příliš dobrý zrak, ale maloval skvělé obrazy s vynikajícím použitím světla a stínu. Vybíral si scény koupelí, náboženské výjevy, portréty a další motivy.", "tgt_summary": "Giovanni Francesco Barbieri (February 8, 1591 – December 22, 1666), better known as Guercino, or il Guercino , was an Italian Baroque painter and draftsman from Cento in the Emilia region, who was active in Rome and Bologna. The vigorous naturalism of his early manner contrasts with the classical equilibrium of his later works. His many drawings are noted for their luminosity and lively style.", "id": 1938468}
{"src_title": "Pstřeň dubový", "tgt_title": "Fistulina hepatica", "src_document": [{"title": "Vzhled.", "content": "Houba tvoří asi 10–25 cm velké nepravidelné plodnice bočně nebo krátkým třeněm přirostlé ke dřevu, tvarem připomínají jazyk, bochník a v mládí i hlízu. Zabarveny jsou zpravidla velice nápadně, v mládí cihlově oranžově, růžovočerveně až oranžovočerveně, postupně však tmavnou do karmínově červené nebo hnědočervené barvy. Plodnice je masitá, zpravidla značně tlustá, šťavnatá. Dužnina připomíná na řezu maso, je běločerveně žíhaná. To je velmi výrazný typický znak, nemusí se vyskytnout vždy. Někdy bývá dužnina narůžovělá a bez žíhání. Dužnina plodnice roní nebo při stlačení uvolňuje (zejména za mlada) krvavě nebo nahnědle červené kapky, které se často objevují též na povrchu plodnice. Hymenofor je tvořen tenkými, dlouhými, vzájemně nesrostlými rourkami na spodu plodnice; jejich ústí je bílé, krémové i oranžové, zpravidla světlejší než zbytek plodnice, někdy však barva splývá. Otlačením ústí rourek rezaví či hnědne. Pokud barva spodní části klobouku není výrazně světlá, splývá, je třeba se vyhnout záměně s jiným druhem hub pozorným sledováním dalších znaků.", "section_level": 1}, {"title": "Výskyt.", "content": "Pstřeň, jak už jeho druhové jméno napovídá, se v České republice vyskytuje nejčastěji na dubu, výjimečně i na jiných listnáčích. V jižní Evropě se hojně vyskytuje například na kaštanovníku setém. Roste zejména koncem léta a na podzim (od července do října). Parazituje na zmíněných dřevinách, z jejichž kmenů vyrůstá, velmi často v poraněných místech, jizvách, dutinách, při patě kmenu. Vyskytuje se též na odumřelých pařezech a kořenech zanořených v substrátu, pstřeň tehdy vypadá, jako by vyrůstal ze země. Způsobuje hnědou hnilobu dřeva, která však nepostupuje tak rychle, jak je tomu u jiných dřevokazných hub. Pstřeň je vcelku typická a nepříliš vzácná houba českých doubrav.", "section_level": 1}, {"title": "Použití.", "content": "Pstřeň dubový je považován za jedlou houbu, názory na jeho chuťové kvality se různí, někteří houbaři jej nechávají v lese pro okrasu. Chuť i vůně je lehce nakyslá (ne silně), hodí se proto pro přípravu guláše, nakládání do octa, ne však na řízky nebo smaženici. Sbírány jsou však jen mladé plodnice, neboť starší jsou značně tuhé. Dřevo napadené pstřeněm je poněkud tmavší a lépe zpracovatelné, je proto vyhledáváno řezbáři.", "section_level": 1}], "src_summary": "Pstřeň dubový (\"Fistulina hepatica\" ) je nápadná parazitická popř. saprofytická houba z čeledi pstřeňovitých připomínající choroše. Jde o známou jedlou houbu. O širokém rozšíření svědčí její četné lidové názvy, např. jelení jazyk, volský jazyk, maso lesa či masojed. Ty jsou obvykle reakcí na vzhled plodnice, zejména masově zbarvenou dužninu.", "tgt_summary": "Fistulina hepatica (beefsteak fungus, also known as beefsteak polypore, ox tongue, or tongue mushroom) is an unusual bracket fungus classified in the Agaricales, that is commonly seen in Britain, but can be found in North America, Australia, North Africa, Southern Africa and the rest of Europe. As its name suggests, it looks remarkably similar to a slab of raw meat. It has been used as a meat substitute in the past, and can still be found in some French markets. It has a sour, slightly acidic taste. For eating it must be collected young and it may be tough and need long cooking.", "id": 834575}
{"src_title": "Gustav VI. Adolf", "tgt_title": "Gustaf VI Adolf", "src_document": [{"title": "Život.", "content": "Gustavovy osobní kvality mu zajistily popularitu mezi Švédy, která napomohla tomu, aby se veřejné mínění obrátilo k zachování konstituční monarchie. Gustav měl mnoho odborných zájmů a svým záběrem, stejně jako neformálním a skromným vystupováním, si získal respekt. Záměrně se vyvarovával okázalosti. Ústavní reforma, dokončená v roce 1975, ovšem znovu oslabila moc panovníka ve prospěch volené vlády.", "section_level": 1}, {"title": "Rodina a potomstvo.", "content": "Gustavovou první manželkou se stala princezna Margareta z Connaughtu, vnučka britské královny Viktorie. Setkali se v Káhiře, kde byl princ na studijní cestě k hrobkám faraónů. Její rodiče (Artur, vévoda z Connaughtu a Strathearnu, třetí syn královny Viktorie, a jeho manželka, pruská princezna Luisa Markéta), byli velmi spokojeni, neboť vévoda byl vnukem švédského krále a perspektivním následníkem švédského trůnu. Po několika měsících zasnoubení se 15. června roku 1905 na hradě Windsor konala svatba a Margareta se stala vévodkyní ze Skåne. Když otec jejího manžela v roce 1907 nastoupil po smrti svého otce Oskara II. na švédský trůn, stal se Gustav jeho následníkem – korunním princem. Jejich manželství je popisováno jako šťastné a rodina se rozrostla o pět rychle po sobě narozených dětí: Přes svého nejstaršího syna Gustava Adolfa je Gustav dědem současného švédského krále, přes svou jedinou dceru princeznu Ingrid pak i dědem současné dánské královny Markéty II. a titulární řecké královny Anne-Marie. Manželství Gustava Adolfa a Margarety trvalo patnáct let – princezna zemřela 1. května 1920. Její smrt byla pro všechny velkou ztrátou, a to tím spíš, že byla právě v osmém měsíci těhotenství a čekala šesté dítě. Se svou druhou manželkou Louisou Mountbatten, pravnučkou britské královny královny Viktorie se oženil 3. listopadu 1923. Z manželství se 30. května 1925 narodila mrtvá dcera, další děti již pár neměl. Gustav Adolf přežil i tuto svou druhou manželku, zemřela v roce 1965.", "section_level": 2}, {"title": "Nástupce.", "content": "Gustav VI. Adolf zemřel ve věku devadesáti let na zápal plic. Oproti zažité tradici nebyl pohřben v kostele Riddarholmen, ale na královském hřbitově vedle svých dvou manželek. Následník Gustava VI. Adolfa, jeho nejstarší syn Gustav Adolf, vévoda z Västerbottenu zemřel tragicky při leteckém neštěstí roku 1947. Nástupcem Gustava VI. Adolfa na švédském trůnu se tak po jeho smrti v roce 1973 stal jeho sedmadvacetiletý vnuk, stávající švédský král Karel XVI. Gustav.", "section_level": 2}], "src_summary": "Gustav VI. Adolf, celým jménem \"Oscar Fredrik Wilhelm Olaf Gustav VI. Adolf\" (11. listopadu 1882, Stockholm – 15. září 1973, Helsingborg) byl doposud věkově nejstarší švédský král (na trůn nastoupil v 67 letech) a archeolog. Založil Švédský archeologický institut v Římě či v řeckých Athénách.", "tgt_summary": "Gustaf VI Adolf (Oscar Fredrik Wilhelm Olaf Gustaf Adolf; 11 November 1882 – 15 September 1973) was King of Sweden from 29 October 1950 until his death. He was the eldest son of King Gustaf V and his wife, Victoria of Baden, and had been Crown Prince of Sweden for the preceding 43 years in the reign of his father. Not long before his death at age 90, he approved the constitutional changes which removed the Swedish monarchy's last nominal political powers. He was a lifelong amateur archeologist particularly interested in Ancient Italian cultures.", "id": 1738339}
{"src_title": "North American T-2 Buckeye", "tgt_title": "North American T-2 Buckeye", "src_document": [{"title": "Vývoj.", "content": "První verze letounu vstoupila do služby v roce 1959 pod označením T2J-1. Tato verze byla přeznačena na T-2A v roce 1962 v rámci sjednocení značení letounů USAF a US Navy. Dvoumístné proudové letadlo bylo poháněno jedním proudovým motorem Westinghouse J34-WE-46/48. Letoun byl následně přepracován a jeden motor byl nahrazen dvěma proudovými motory Pratt & Whitney J60-P-6 pod označením T-2B. Varianta T-2C byla vybavena proudovými motory General Electric J85-GE-4 s tahem 13,1 kN. Varianta T-2D byla exportní verze letounu pro venezuelské letectvo, zatímco varianta T-2E byla prodána řeckému letectvu. Buckeye byl navržen jako nízkonákladový víceúčelový cvičný letoun. Jeho rovná křídla se podobala křídlům použitým na letounu North American FJ-1 Fury. Jeho kokpit se podobal letounu T-28C. Výkony letounu T-2 se nacházely mezi letounem USAF T-37 Tweet a letounem TA-4J Skyhawk. Ačkoliv letouny T-2 nebyly vybaveny výzbrojí, letoun měl dva závěsníky pod křídly, které bylo možno osadit kulometem 0.50 palce nebo cvičnými bombami či raketami. Všechny letouny T-2 Buckeye byly vyrobeny společností North American Aviation v závodě Air Force Plant 85, který se nachází na jih od mezinárodního letiště ve městě Columbus, stát Ohio. Bylo zde vyrobeno celkem 273 letounů. Jméno Buckeye (česky „Jírovec“ neboli hovorově „Kaštan“) bylo zvoleno podle státního stromu státu Ohio, kterým je Jírovec lysý (\"Aesculus glabra\"), stejně tak podle maskota státní univerzity Ohia. Každý námořní letec a teoreticky i každý námořní letecký důstojník od konce 50. let 20. století do roku 2004 absolvoval výcvik na letounu T-2 Buckeye, který sloužil více než 40 let. V této úloze byl letoun nahrazen těsně podzvukovým letounem T-45 Goshawk (což je varianta letounu BAE Hawk pro US Navy), který je více srovnatelný s výkonnými podzvukovými cvičnými letouny nebo i nadzvukovým cvičným letounem USAF T-38 Talon. Nedávno byly letouny T-2 používány i jako řídicí letoun pro bezpilotní prostředky. Několik letounů T-2 Buckeye má v současné době civilní registraci a pravidelně se objevují na leteckých dnech.", "section_level": 1}, {"title": "Varianty.", "content": "T-2A YT-2B T-2B YT-2C T-2C DT-2B a DT-2C T-2D T-2E Spojené státy americké", "section_level": 1}, {"title": "Specifikace (T-2B Buckeye).", "content": "\"Data pocházejí z oficiálních „Standard Aircraft Characteristics“\".\"", "section_level": 1}], "src_summary": "North American T-2 Buckeye byl cvičný letoun námořnictva USA pro středně pokročilý výcvik, určený pro seznámení nových námořních letců s proudovými letadly. Vstoupil do služby v roce 1959 a byl nahrazen letounem T-45 Goshawk v roce 2008.", "tgt_summary": "The North American T-2 Buckeye was the United States Navy's intermediate training aircraft, intended to introduce U.S. Navy and U.S. Marine Corps student naval aviators and student naval flight officers to jets. It entered service in 1959, and was replaced by the McDonnell Douglas T-45 Goshawk in 2008.", "id": 630873}
{"src_title": "Frederika Meklenbursko-Střelická", "tgt_title": "Frederica of Mecklenburg-Strelitz", "src_document": [{"title": "Původ.", "content": "Frederika se narodila jako sedmé dítě (pátá, nejmladší z přeživších dcer) meklenburského vévody Karla II. Meklenbursko-Střelického (1741–1816) a jeho první manželky Bedřišky Hesensko-Darmstadtské (1752–1782), dcery lankraběte Jiřího Viléma Hesensko-Darmstadtského a jeho manželky Marie Luisy Albertiny von Leiningen-Dagsburg-Falkenburg. Mimo jiné byla nejmladší sestrou proslulé pruské královny Luisy Meklenbursko-Střelické a neteří britské královny Šarloty Meklenbursko-Střelické, manželky krále Jiřího III.", "section_level": 1}, {"title": "Mládí.", "content": "Po smrti své první ženy se Frederičin otec v roce 1784 podruhé oženil s Šarlotou Hesensko-Darmstadtskou, mladší sestrou své první zemřelé ženy. Toto manželství záhy skončilo Šarlotinou smrtí v prosinci roku 1785 po narození jejich jediného dítěte (\"Karel Meklenburský\", 1785–1837). Protože se v této situaci jako vdovec necítil schopen svým dcerám poskytnout potřebnou péči a výchovu, rozhodl se její otec o pomoc požádat jejich babičku, svou tchyni, princeznu Marii Luisu Albertinu von Leiningen-Dagsburg-Falkenburg, žijící v Darmstadtu. Svěřil jí své dcery Charlottu Georginu, Terezu Matyldu, Luisu a Frederiku. Život v péči babičky a vychovatelky \"Salomé de Gélieu\" byl pro dívky šťastný.", "section_level": 1}, {"title": "Manželství.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "První manželství.", "content": "14. března 1793 se princezny „náhodou“ setkaly v divadle ve Frankfurtu nad Mohanem s pruským králem Fridrichem Vilémem II. (1744–1797). Ten byl nadšen sličností a půvabem princezen Luisy a Frederiky. O několik týdnů později dojednal vévoda Karel s králem Fridrichem Vilémem svatební smlouvu o sňatku s jeho syny. Zasnoubení obou párů se oslavilo 24. dubna téhož roku v Darmstadtu. V prosinci roku 1793 se dívky vypravily na cestu do Berlína, kde se 24. prosince uskutečnila svatba starší princezny Luisy s pruským korunním princem Fridrichem Vilémem (1770–1840) a dva dny nato svatba Frederiky s jeho mladším bratrem, princem \"Fridrichem Ludvíkem Karlem\", zvaným Luis (1773–1796). Frederičino manželství bylo od počátku nešťastné, neboť Ludvík se zajímal více o své metresy než o svou mladičkou manželku. Frederika zase měla vztah s jeho strýcem, \"Luisem Ferdinandem Pruským\" (1772–1806). V roce 1795 jmenoval král prince Luise velitelem dragounského pluku č. 1, jehož štáb měl sídlo v Schwedtu. Zde princ v prosinci roku 1796 onemocněl difterií a krátce nato zemřel. Frederika přesídlila se svými třemi maličkými dětmi na zámek Schönhausen u Berlína.", "section_level": 2}, {"title": "Druhé manželství.", "content": "V roce 1797 se o Frederičinu ruku ucházel její anglický bratranec, vévoda \"Adolf Frederik, vévoda z Cambridge\" (1774–1850), pátý syn britského krále Jiřího III. a jeho manželky Šarloty Meklenbursko-Střelické, a neoficiálně se s ní zasnoubil. Adolf Frederik žádal své rodiče o svolení ke sňatku, ti však – na nátlak jeho matky, Frederičiny tety – jeho žádost odmítli. Pro Frederiku tím toto neoficiálně uzavřené zasnoubení skončilo. V roce 1798 byla Frederika těhotná a svěřila se princi \"Fridrichu Vilémovi zu Solms-Braunfels\" (1770–1814). Ten se přihlásil k otcovství a požádal o její ruku, což Frederika přijala, aby předešla nevyhnutelnému skandálu. Manželství bylo uzavřeno 10. prosince roku 1798. Pár musel opustit Berlín a přestěhovat se do Ansbachu. Zde se v únoru 1799 narodila dcera, která však žila pouze osm měsíců. Princ Solms, zklamán a roztrpčen nad zmařenou příležitostí, se vrátil ke svému předchozímu způsobu života důstojníka a propadl alkoholu. V roce 1805 opustil vojenskou službu ze \"zdravotních důvodů\" a tím pozbyl svých příjmů; Frederika musela potřeby rodiny hradit ze svých prostředků, tedy z renty poskytované jí jejím švagrem, pruským králem Fridrichem Vilémem III. Bratr jejího manžela \"Vilém Kristián Karel zu Solms-Braunfels\" (1759-1837) jí radil rozvod, který ona zásadně neodmítala, ale nakonec na něj nepřistoupila.", "section_level": 2}, {"title": "Třetí manželství.", "content": "V květnu roku 1813 přijel do Neustrelitz Arnošt August, vévoda Cumberland (1771–1851), čtvrtý syn britského krále Jiřího III. a starší bratr dřívějšího Frederičina snoubence Adolfa Frederika, aby u svého strýce Karla vykonal návštěvu. Zde se setkal se svou sestřenicí Frederikou. Vévoda Karel dal své dceři jednoznačně na srozuměnou, že její rozloučení od prince zu Solms by bylo správné a že by velmi rád viděl její manželství s anglickým princem. Příští měsíce měla Frederika dost času na to, aby přemýšlela o úmyslech Arnošta Augusta a možném vývoji své situace. Když Arnošt August po vítězství spojenců v bitvě u Lipska opět přibyl na několik dní do Neustrelitz, byl srdečně přivítán. Po nějakém čase poprosila Frederika pruského krále o povolení k rozvodu jejího manželství se Solmsem. Všechny strany souhlasily, i princ zu Solms-Braunfels. Prekérní situaci nakonec vyřešila jeho smrt v důsledku mrtvice 13. dubna roku 1814. V srpnu téhož roku bylo oznámeno oficiální zasnoubení (třebaže královna Šarlota, Arnoštova matka, byla opět proti) a poté, co britský parlament vyjádřil svůj souhlas s manželstvím královského prince, uskutečnila se 29. května 1815 i svatba.", "section_level": 2}, {"title": "Hannoverská královna.", "content": "20. června roku 1837 zemřel Frederičin švagr, britský král Vilém IV. Protože neměl – stejně jako starší bratr a předchůdce na trůnu Jiří IV. – žádné legitimní potomky, stala se nástupkyní na trůnu Spojeného království jejich neteř Viktorie, jediná dcera jejich zemřelého mladšího bratra Eduarda Augusta, čtvrtého syna krále Jiřího III. V Hannoverském království však v té době ještě platilo salické právo, jež neumožňovalo nastoupit na trůn ženě, ale nejbližšímu mužskému potomkovi z předchozí generace (či předchozích generací); proto se nemohla Viktorie stát hannoverskou královnou a hannoverským králem se stal Frederičin manžel Arnošt August, pátý syn Jiřího III., jako Arnošt August I., král hannoverský a vévoda brunšvicko-lüneburský. Jeho následníkem se stal Frederičin a jeho syn Jiří V. Hannoverský. Frederika byla hannoverskou královnou pouze čtyři roky. Po krátké nemoci zemřela v Hannoveru. 29. června roku 1841. Král Arnošt August pověřil dvorního stavitele \"Georga Ludwiga Friedricha Lavese\" výstavbou mauzolea pro svou manželku a pro sebe v zahradě zámku Herrenhausen u Hannoveru. Kromě toho vydal příkaz přestavět centrální náměstí v blízkosti \"Leineschloss (zámku Leine)\" a přejmenovat je na \"Frederikenplatz (Frederičino náměstí)\". V blízkosti ležící \"Frederičin zámeček\" byl zbořen v roce 1966. Podle královny Frederiky byla pojmenována i nemocnice, kterou založila Ida Arenhold.", "section_level": 1}, {"title": "Potomci.", "content": "Z prvního manželství s princem Ludvíkem Karlem Pruským, zvaným Luisem, se narodily tři děti: V druhém manželství s princem \"Fridrichem Vilémem zu Solms-Braunfels\" se narodilo osm dětí, z nichž však čtyři zemřely jako nemluvňata: Z třetího manželství s Arnoštem Augustem, vévodou z Cumberlandu, pozdějším hannoverským králem, vzešly dvě děti:", "section_level": 1}], "src_summary": "Frederika Meklenbursko-Střelická (německy \"Friederike Prinzessin zu Mecklenburg von Preußen\", plným jménem \"Friederike Luise Karoline Sophie Charlotte Alexandrine Herzogin zu Mecklenburg\") (2. března 1778, \"Alten Palais\", Hannover – 29. června 1841 tamtéž) byla sňatkem postupně princezna pruská, princezna zu Solms-Braunfels a hannoverská královna.", "tgt_summary": "Frederica of Mecklenburg-Strelitz (\"Friederike Louise Caroline Sophie Charlotte Alexandrine\") (3 March 1778 – 29 June 1841) was a German princess who became, by marriage, princess of Prussia, princess of Solms-Braunfels, Duchess of Cumberland in Britain and Queen of Hanover (in Germany) as the consort of Ernest Augustus, King of Hanover (the fifth son and eighth child of King George III). She was born in the \"Altes Palais\" of Hanover as the fifth daughter of Charles II, Duke of Mecklenburg-Strelitz, and his first wife, Frederica, daughter of Prince George William of Hesse-Darmstadt. Her father assumed the title of Grand Duke of Mecklenburg on 18 June 1815. Duchess Frederica was the niece of her future mother-in-law, Queen Charlotte, through her father.", "id": 150041}
{"src_title": "Třída Agosta", "tgt_title": "Agosta-class submarine", "src_document": [{"title": "Konstrukce.", "content": "Ve vývoji ponorek této třídy byly kladen důraz na tichý chod, velkou hloubku ponoření (v tomto případě 300 metrů) a na vysokou rychlost pod hladinou. Ponorky byly dvoutrupé. Mezi vnějším trupem a tlakovým trupem byly umístěny palivové a balastní nádrže. V přídi byl sonar a torpédomety. Dále bylo umístěno velící centrum a za ním ubytovací prostory, v podlaží pod nimi byly akumulátory. V zadní části byl pohonný systém. Výzbroj tvořily čtyři 550mm torpédomety. Z nich byla odpalována aktivně akusticky naváděná protiponorková torpéda L5 či po kabelu naváděná torpéda F17. Palbu řídil systém DLT D3. Během služby byly všechny francouzské ponorky upraveny pro nesení protilodních střel SM39 Exocet, odpalovaných pod hladinou z torpédometů. Na palubě mohly nést až 20 dlouhých zbraní či trojnásobný počet min. Pohonný systém tvořily dva diesely SEMT-Pielstick 16 PA4 V 185 VO a jeden elektromotor, čerpající energii ze dvou sad akumulátorů. Ponorky měly jeden pětilistý lodní šroub. Nejvyšší rychlost pod hladinou dosahovala 20,5 uzlu, ovšem pouze po dobu pěti minut.", "section_level": 1}, {"title": "Uživatelé.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Francie.", "content": "Francie provozovala čtyři jednotky třídy \"Agosta\", objednané v rámci pětiletého programu výstavy námořních sil pro roky 1971–1975. Po jejich vyřazení již nezakoupila žádné další konvenční ponorky a používá pouze ty s jaderným pohonem.", "section_level": 2}, {"title": "Španělsko.", "content": "Španělsko již dříve zakoupilo a ve svých loděnicích postavilo čtyři francouzské ponorky třídy \"Daphné\". Rozhodlo se proto i pro třídu \"Agosta\", postavenou licenčně opět v loděnici E. N. Bazán (nyní Navantia) v Cartageně. Čtyři licenční ponorky španělského námořnictva nesou označení třída \"Galerna\". První pár byl dokončen v roce 1983 a druhý v roce 1985.", "section_level": 2}, {"title": "JAR.", "content": "Jihoafrická republika objednala dvě ponorky této třídy (předtím získala i tři jednotky třídy \"Daphné\"). Jejich dodání jihoafrickému námořnictvu však zabránilo embargo uvalené na zemi ze strany OSN. Obě ponorky proto odebral Pákistán.", "section_level": 2}, {"title": "Pákistán.", "content": "Ponorky této třídy, původně objednané JAR, byly Pákistánu dodány v letech 1979–1980 (Pákistán už dříve získal čtyři jednotky třídy \"Daphné\"). Pákistánské ponorky byly upraveny pro nesení amerických protilodních střel Sub-Harpoon. Později k nim Pákistánské námořnictvo zakoupilo ještě tři značně modernizované jednotky, označené jako S-80B (Agosta 90B). V červnu 2016 získala turecká loděnice STM kontrakt na střednědobou modernizaci první tamní ponorky Agosta 90B \"Khalid\" s opcí na zbylé dvě. V tak prohrál stavitel ponorek, francouzská loděnice DCNS. V březnu 2018 byla objednána modernizace druhé jednotky \"Saad\". První ponorka má být hotova roku 2020 a druhá roku 2021.", "section_level": 2}, {"title": "Malajsie.", "content": "Malajsijské námořnictvo provozovalo v letech 2005–2009 vyřazenou francouzskou ponorku \"Ouessant\". Získalo ji jako cvičné plavidlo pro výcvik posádek v rámci kontraktu na stavbu dvou ponorek třídy \"Scorpène\".", "section_level": 2}, {"title": "Jednotky.", "content": "Jednotky třídy \"Agosta\":", "section_level": 1}], "src_summary": "Třída Agosta byla třída diesel-elektrických útočných ponorek francouzského námořnictva, která dosáhla rovněž nemalých exportních úspěchů. Ponorky vyvinula francouzské loděnice DCN (nyní DCNS). Postaveno bylo celkem 12 ponorek této třídy. Používala je námořnictva Francie, Španělska a Pákistánu, který zakoupil lodě objednané Jihoafrickou republikou, jejichž dodání zabránilo embargo uvalené rezolucí RB OSN č. 418.", "tgt_summary": "The \"Agosta\"-class submarine is a class of diesel-electric fast-attack submarine developed and constructed by the French DCNS in 1970s to succeed the submarines. The submarines have served in the French Navy as well as exported to the navies of Spain and Pakistan. It also used by Royal Malaysian Navy for the training purpose. They were replaced in French service by the nuclear attack submarines but are still in active service with the navies of Spain and Pakistan. The French Navy grouped this model of submarine in their most capable class as an \"océanique\", meaning \"ocean-going.\"", "id": 1855896}
{"src_title": "Albert Cohen", "tgt_title": "Albert Cohen (novelist)", "src_document": [{"title": "Život.", "content": "Narodil se v sefardské židovské komunitě. Jeho matka Louise Ferro byla původem Italka a otec Marc Cohen vlastnil továrnu na mýdlo. Rodina během jeho dětství, z obavy před pogromy v Řecku, přesídlila do francouzského Marseille, kde si rodiče založili obchod s vejci a olivovým olejem. Albert Cohen tam navštěvoval nejprve soukromou katolickou školu a pak vystudoval Lycée Thiers. V Marseille se také spřátelil s pozdějším slavným francouzským spisovatelem Marcelem Pagnolem. Roku 1914 odjel studovat práva na ženevskou univerzitu do Švýcarska. Po studiích práv vystudoval ještě literaturu. Roku 1919 se stal švýcarským občanem. Téhož roku se oženil s Élisabeth Brocherovou, se kterou měl dceru Myriam. Roku 1925 se stal redaktorem prestižního časopisu \"Revue Juive\" (\"Židovská revue\"), kam přispívali i Albert Einstein či Sigmund Freud. V roce 1931, již jako vdovec, se oženil podruhé, ale manželství skončilo rozvodem. Za 2. světové války odešel nejprve do Bordeaux, později do Londýna. Pracoval pro Židovskou agenturu. V roce 1943 zemřela v Marseille jeho matku a v tomtéž roce potkal Bellu Berkowichovou, která se stala jeho třetí ženou. Roku 1944 začal pracovat pro Mezinárodní komisi pro uprchlíky. Roku 1947 se vrátil do Ženevy. Roku 1957 mu byla nabídnuta funkce izraelského velvyslance, ale odmítl ji s tím, že se chce plně věnovat literatuře. Od roku 1970 trpěl autor nervovými depresemi a anorexií. Změnil tehdy zásadně způsob svého života a, po vzoru svého přítele Marcela Pagnola, se věnoval uspořádání a propagaci svého díla, které kromě románů obsahovalo i množství novinových článků a zápisků. Zemřel na zápal plic, 17. října 1981, ve věku 86 let. Je pochovaný na Židovském hřbitově ve Veyrier, blízko Ženevy.", "section_level": 1}, {"title": "Dílo.", "content": "Ve svých románech vytvořil postavu Solala, který byl zjevně autorovým alter egem. Nejznámějším dílem, v němž se Solal objevuje, je novela Belle du Seigneur (Milá Páně), která pojednává o milostném vzplanutí Solala k Ariane Deumeové, nežidovské vdané ženě. Roku 1968 získala novela cenu Francouzské akademie. Roku 1970 za ni obdržel titul rytíře Čestné legie. Literární kritik Joseph Kessel knihu označil za \"\"centrální román francouzské literatury\"\". V anketě 100 nejdůležitějších knih 20. století knize čtenáři deníku Le Monde zajistili 32. místo. Autorovo jméno bylo zmiňováno i v souvislosti s Nobelovou cenou, kterou ale nikdy nezískal.", "section_level": 1}, {"title": "Bibliografie.", "content": "Posmrtně vyšlo", "section_level": 1}, {"title": "Shrnutí.", "content": "Albert Cohen byl jedním z největších spisovatelů 20. století. Jeho dílo zrcadlí hlubokou lidskost a také obdiv a lásku k francouzské kultuře a francouzskému jazyku.", "section_level": 1}], "src_summary": "Abraham Albert Cohen (16. srpna 1895, Korfu, Řecko – 17. října 1981, Ženeva, Švýcarsko) byl švýcarský spisovatel židovského původu. Psal ve francouzském jazyce.", "tgt_summary": "Albert Cohen (August 16, 1895 – October 17, 1981) was a Greek-born Romaniote Jewish Swiss novelist who wrote in French. He worked as a civil servant for various international organizations, such as the International Labour Organization. He became a Swiss citizen in 1919.", "id": 1387371}
{"src_title": "Alžběta Ludovika Bavorská", "tgt_title": "Elisabeth Ludovika of Bavaria", "src_document": [{"title": "Biografie.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Rodina.", "content": "Alžběta Ludovika se narodila 13. listopadu roku 1801 jako třetí dítě z druhého manželství bavorského krále Maxmiliána I. Josefa z rodu Wittelsbachů s bádenskou princeznou Karolinou Frederikou. Jejím dvojčetem byla budoucí saská královna Amálie Augusta, dalšími sestrami Marie Anna, rovněž saská královna, či budoucí rakouská arcivévodkyně, matka císaře Františka Josefa I. Žofie Frederika Bavorská a princezna Ludovika Vilemína, matka rakouské císařovny Alžběty. Mezi jejími nevlastními sourozenci z prvního manželství Maxmiliána Josefa I. byli bavorský král Ludvík I. a císařovna Karolína Augusta, manželka rakouského císaře Františka I.", "section_level": 2}, {"title": "Manželství.", "content": "Dne 29. listopadu roku 1823 se v Berlíně Alžběta Ludovika provdala za prince Fridricha Viléma, následníka pruského trůnu, který však byl nemocen a neměl naději na potomstvo. Oba však sbližovaly společné zájmy a záliba v umění. Po rozpadu manželství nejmladšího bratra Fridricha Viléma, prince Albrechta, přijali za vlastní jeho nejmladší dceru Alexandrinu (1842-1906). V roce 1830 Alžběta Ludovika, původně katolického vyznání, přešla k protestantské víře. Když se v roce 1840 stal její manžel pruským králem, nikdy (na rozdíl od své sestry Žofie) se nezapojovala do politiky, aktivní byla pouze v záležitostech udržování dobrých vztahů s rakouským dvorem, jehož součástí byly dvě její sestry a jedna sestřenice. Byla svému muži dokonalou manželkou a v době jeho dlouhé nemoci oddanou ošetřovatelkou. Po smrti Fridricha Viléma v roce 1861 vedla klidný život v zámcích Sanssouci, Charlottenburg a Stolzenfels, které jí daroval její švagr císař Vilém I. Pruský, jenž si jí velmi vážil a považoval ji za svou dobrou přítelkyni. V té době se věnovala charitativní činnosti na památku svého manžela. Zemřela v Drážďanech 14. prosince roku 1873, ve svých 72 letech, při návštěvě své sestry Amálie v Sasku. Pohřbena byla po boku svého manžela v \"Friedenskirche\" v Postupimi.", "section_level": 2}], "src_summary": "Alžběta Ludovika Bavorská (německy \"Prinzessin\" \"Elisabeth Ludovika von Bayern\", nebo také \"Königin Elisabeth Ludovika von Preußen\"; 13. listopadu 1801, Mnichov – 14. prosince 1873, Drážďany) byla rodem bavorská princezna a sňatkem s pruským králem Fridrichem Vilémem IV. pruská královna.", "tgt_summary": "Elisabeth Ludovika of Bavaria (13 November 1801 – 14 December 1873) was a Princess of Bavaria and later Queen consort of Prussia.", "id": 1705294}
{"src_title": "Junkers Ju 287", "tgt_title": "Junkers Ju 287", "src_document": [{"title": "Vznik.", "content": "Ju 287 byl projekt bombardéru, který by byl rychlejší než kterákoli spojenecká stíhačka. Dopředu ubíhající křídla byla nápad hlavního designéra projektu, Dr. Hanse Wockeho a měla zajistit dosažení velké výšky při nižších rychlostech, protože spolehlivost tehdejších proudových motorů byla nízká a letadla byla při vzletu a přistávání zranitelná. Ministerstvo letectví pověřilo firmu Junkers vývojem takového stroje již v roce 1943. První prototyp byl postaven z trupu stroje Heinkel He 177A, ocasní plochy byly převzaty z letounu Junkers Ju 388, hlavní pevný podvozek z Junkersu Ju 352 a přední kola byla odebrána z havarovaného B-24 Liberator. Dva motory se nacházely pod křídlem a další dva na boku trupu v jeho přední části.", "section_level": 1}, {"title": "Vývoj.", "content": "Testy zahájil 16. srpna 1944 Flugkapitän Siegfried Holzbauer na letišti Brandis u Lipska kde se ukázalo, že Ju 287 V1 (RS+RA) se skvěle ovládá, ale objevily se také problémy s křídlem. Pro usnadnění vzletu se používaly dva pomocné raketové motory Walter HWK-501 s tahem po 11,8 kN, odhazované po dohoření na padáku. Byly zavěšovány pod křídlovými motorovými gondolami. Pro zkrácení dojezdu se používal stuhový brzdicí padák na zádi trupu. Testy také ukázaly, že by se mohlo těžit z umístění několika motorů pod křídlo a proto se u dalších prototypů plánovalo sloučení několika pohonných jednotek Heinkel HeS 011. Protože při vývoji těchto motorů nastaly problémy, bylo rozhodnuto o instalaci motorů BMW 003A-1. Prototypy Ju 287 V2 a Ju 287 V3 měly mít šest takových motorů (tři pod každou polovinou křídla), pozdější prototypy měli mít pod každým křídlem dva a dva při trupu, podobně jako u prvního prototypu. Stavěný letoun V2 měl již trup převzat ze stroje Junkers Ju 388 a zatahovací podvozek. Třetí prototyp měl být výzbrojen dálkově ovládaným dvojkulometem MG 131 ráže 13 mm a sloužit jako podklad pro sériovou výrobu. V roce 1945 byl Ju 287 V1 přemístěn do Erprobungsstelle Rechlin, kde však byl brzy nato při náletu spojeneckých bombardérů těžce poškozen. V závěru války byl ukořistěn Američany. Ještě před dokončením prototypů V2 a V3 byla továrna Junkers u Lipska, kde se pokračovalo ve stavbě, obsazená Sověty a spolu se všemi letadly bylo odvezeno do SSSR. Tam byl druhý prototyp dokončen v závodech v Podberezje a poprvé vzlétl s Flugkapitänem Dülgenem 23. května 1947, ale v té době již vývoj Ju 287 předstihl. Podstatně zvětšená verze tohoto stroje, OKB-1 EF 140, byla testována v roce 1949, ale od projektu bylo upuštěno.", "section_level": 1}, {"title": "Specifikace.", "content": "Údaje platí pro Ju 287 V1", "section_level": 1}], "src_summary": "Junkers Ju 287 bylo německé dvoumístné experimentální letadlo vyvíjené během druhé světové války. Pohon zajišťovaly čtyři proudové motory Junkers Jumo 004. Vyznačovalo se revolučními rysy – křídlem s negativní šípovitostí a dvěma motory umístěnými pod každou polovinou křídla a dvěma na bocích přídě trupu. Nedokončený prototyp Ju 287 V2 byl po skončení války zajištěn Rudou armádou a jeho design měl po skončení druhé světové války vliv na vývoj letadel v SSSR.", "tgt_summary": "The Junkers Ju 287 was an aerodynamic testbed built in Nazi Germany to develop the technology required for a multi-engine jet bomber. It was powered by four Junkers Jumo 004 engines, featured an unusual and novel forward-swept wing, and apart from the wing was assembled largely from components scavenged from other aircraft. It was one of the very few jet propelled aircraft ever built with fixed landing gear.", "id": 2215238}
{"src_title": "Jean-Marie Leclair", "tgt_title": "Jean-Marie Leclair", "src_document": [{"title": "Biografie.", "content": "Narodil se v Lyonu, hudbu (hru na housle) a tanec studoval v Turíně; jeho učitelem byl Giovanni Battista Somis, žák Arcangela Corelliho. V roce 1716 se oženil s tanečnicí \"Marií-Rose Casthanie\"; ovdověl v roce 1728. V roce 1723 se Leclair vrátil do Francie, do Paříže, kde dosáhl značných úspěchů jako houslista i skladatel – vystupoval zde v rámci veřejných koncertů \"Concert Spirituel\" a věnoval se komponování, hlavně sonáty pro flétnu a basso continuo. V roce 1730 se znovu oženil s Louise Roussel, která připravovala většinu jeho děl do tisku; v roce 1758 se však manželství rozpadlo. V roce 1733 ho Ludvík XV. jmenoval \"ordinaire de la musique\", kterým zůstal do roku 1737, kdy ho různé neshody a rozpory přiměly opustit dvůr. V roce 1736 při cestě do Holandska navázal kontakt s Pietrem Locatellim, rovněž žákem Corelliho. V Holandsku žil v letech 1738-1743 a byl čas od času zaměstnáván oranžskou princeznou Annou Hannoverskou, zdatnou hráčkou na klávesové nástroje, již svého času vyučoval George Fridrich Händel; Leclair pracoval na jejím dvoře v Haagu jako kapelník jejího soukromého orchestru. V roce 1744 v Madridu vstoupil do služeb infanta Filipa Parmského, velkého obdivovatele francouzské hudby, jemuž věnoval svou 2. knihu koncertů. V roce 1743 se vrátil do Paříže, kde vznikla jeho jediná opera \"Scylla et Glaucus\", provedená poprvé v roce 1746. Jeho bratři Jean-Marie Leclair mladší (1703–1777), Pierre Leclair (1709–84) i Jean-Benoît (1714-po 1759) byli rovněž hudebníky.", "section_level": 1}, {"title": "Smrt.", "content": "V roce 1758, po rozpadu svého druhého manželství, si Leclair koupil malý domek v nebezpečné pařížské čtvrti. Zde byl 22. října 1764 nalezen zavražděn třemi ranami nožem. Vražda nebyla s jistotou objasněna, neví se, co bylo motivem vraždy, nebyl nalezen ani vrah. Policie měla tři podezřelé – zahradníka, jenž našel mrtvolu, Leclairovu druhou ženu (jež měla toužit po jeho penězích) a jeho synovce Guillaume-François Viala (rovněž houslistu, jenž vinil Leclaira z toho, že mu bránil v kariéře); pravda však nebyla nikdy odhalena.", "section_level": 1}, {"title": "Odkaz.", "content": "Leclair dokončil syntézu barokního stylu francouzského a italského. Je považován za zakladatele francouzské houslové školy. Jeho skladby se pravidelně hrají i nahrávají. Nejznámější z jeho díla jsou čtyři knihy o 12 sonátách pro housle, 6 sonát pro trio a 12 koncertů pro housle, dále opera \"Scylla et Glaucus\" (1746, Tragédie lyrique). Z jeho díla se dochovala opera a řada instrumentálních skladeb především pro housle.", "section_level": 1}], "src_summary": "Jean-Marie Leclair (někdy pro odlišení od bratra stejného jména zvaný Starší, 10. května 1697, Lyon, Francie – 22. října 1764, Paříž) byl francouzský barokní hudební skladatel a houslový virtuos. Je považován za zakladatele francouzské houslové školy.", "tgt_summary": "Jean-Marie Leclair l'aîné, also known as Jean-Marie Leclair the Elder (10 May 1697 – 22 October 1764), was a Baroque violinist and composer. He is considered to have founded the French violin school. His brothers Jean-Marie Leclair the younger (1703–77), Pierre Leclair (1709–84) and Jean-Benoît Leclair (1714–after 1759) were also musicians.", "id": 1111178}
{"src_title": "Bonifác z Montferratu", "tgt_title": "Boniface I, Marquis of Montferrat", "src_document": [{"title": "Itálie v Bonifácovi.", "content": "Bonifácovy skutky z mladí kolem roku 1170 jsou zaznamenány ve slavném díle, \"Valen marques, senher de Monferrat\". O toto zpracování se zasloužil Bonifácův dobrý přítel a dvorní trubadúr Raimbaut z Vaqueiras. Jeho skutky zahrnují záchranu dědičky Jacopiny z Vetimiglie od jejího strýce hraběte Oty, který ji chtěl připravit o dědictví a poslat ji na Sardinii. Bonifác pro ni zařídil svatbu. Když Albert z Malaspiny (manžel jedné z Bonifácových sester) unesl Saldinu z Mar, dceru přední janovské rodiny, Bonifác jí zachránil a vrátil zpět její lásce, Ponsetovi z Aguilar. Jako zbytek Bonifácovy rodiny, i on podporoval svého synovce Fridricha Barbarossu v jeho válce proti nezávislým městům Lombardské ligy. Bonifácův nejstarší bratr, Vilém, zemřel v roce 1177, brzy poté co se oženil s princeznou Sibylou, dědičkou Jeruzalemského království. Roku 1179, byzantský císař Manuel I. Kommenos nabídl svoji dceru Marii Porphyrogenitskou jako manželku jednomu ze synů Viléma V. Bonifác, stejně jako jeho starší bratr Konrád, byli už ženatí, a Fridrich byl kněz, proto si ji vzal nejmladší bratr Renier, který byl společně s Marií zavražděn během násilného uchvácení vlády Andronikem Komnénem. Roku 1183 byl Bonifácův synovec Balduin V. korunován jako král Jeruzaléma. Vilém V. odešel do křižáckého království, aby podpořil svého pravnuka a nechal Montferrat Konrádovi s Bonifácem. Roku 1187 Konrád také odešel na východ, neboť Izák II. Angelos nabídl svoji sestru Theodoru Bonifácovy jako manželku, aby obnovil rodinnou byzantskou alianci, ale Bonifác se právě oženil podruhé, zatímco Konrád byl vdovec. Roku 1189, se Bonifác připojil k radě regentů Tomáše Savojského, syna jeho synovce Humberta III., dokud hoch nedosáhl dospělého věku o dva roky později.V roce 1191, poté co mu nově zvolený císař Jindřich VI daroval Insicu, městečko v jižním Piedmontu, začala patnáctiletá válka proti sousedním městům Asti a Alessandrii. Bonifác se přidal ke Cremonské lize, zatímco tato dvě města se přidala k Milánské lize. Bonifác spojená města porazil u Montiglia v červnu téhož roku, ale válka jako celek těžce dolehla na zájmy dynastie. Po čtvrté, on a Vaqueiras zachránili jeho švagra Alberta z Malaspina, když byl bez koně. První fáze války skončila smírem v dubnu roku 1193. Nyní byl Bonifác markýzem z Montferratu, po smrti jeho otce roku 1191 a Konráda, nově korunovaného jeruzalémského krále v roce 1192. V červnu roku 1194, byl Bonifác dosazen jako jeden z velitelů výpravy Jindřicha VI. na Sicílii. U Messiny, kde probíhal boj mezi flotilou z Pisy a Janova, zachránil Vaqueiras Bonifáce svým štítem – za což byl pasován na rytíře téhož roku, po úspěšném tažení a Jindřichově korunovaci v Palermu. V říjnu 1197, mír s Asti skončil. Bonifác uzavřel alianční dohodu s Acqui v červnu 1198. Bylo tu mnoho plenění a nájezdů, ale roku 1199 bylo jasné, že je válka ztracena a proto Bonifác vstoupil do vyjednávání.", "section_level": 1}, {"title": "Čtvrtá křížová výprava.", "content": "Když původní velitel čtvrté křížové výpravy, hrabě Theobald ze Champagne roku 1201 zemřel, byl Bonifác zvolen jako její nový velitel. Byl zkušeným vojákem a toto byla příležitost pro znovuzískání reputace. Bonifácova rodina byla dobře známa na východě, jeho synovec Balduin a bratr Konrád byli králové Jeruzaléma a jeho neteř Marie byla dědičkou téhož království. Bonifácův synovec, Filip Švábský byl manželem Ireny Angeliny, dcery sesazeného byzantského císaře Izáka II. Angela a neteř Konrádovy druhé manželky Theodory. V zimě 1201 strávil Bonifác vánoce s Filipem v Hagenau, kde se také setkal s Alexiem Angelem, synem Izáka Angela, kterému se podařilo uniknout před hrozbou jeho strýce Alexia III. Angela. V tento čas tito tři diskutovali o možnosti použít křižáckou armádu pro obnovení Alexiova práva na trůn. Oba, Bonifác i Alexius, cestovali odděleně do Říma pro požehnání papeže Innocenta III.. Ovšem Bonifácovi bylo speciálně sděleno papežem, aby se vyvaroval útoku na křesťany, včetně Byzantinců. Křižácká armáda měla obrovský dluh u benátského dóžete, který jim poskytl flotilu. Nařídil jim tedy, aby zaútočili na rebelující města Trieste, Moglie a Zaru a porazili je před vyplutím do Káhiry. Papež byl rozzuřen útokem křižáků na křesťanská města. Dóže Enrico Dandolo byl nyní pravým vůdcem kruciáty, s Bonifácem pouze jako nastrčeným velitelem. Alexius Angelus se zavázal sliby ke křižákům a jejich hlavnímu sponzorovy, benátskému dóžeti, že pokud mu pomůžou získat trůn, tak je za to bohatě odmění. Dandolo si usmířil Papeže Alexiovým slibem, že podřídí ortodoxní církvi Římu poté, co usedne na konstantinopolský trůn. Flotila vyrazila roku 1203 ke Konstantinopoli. Po dobytí Konstantinopole v roce 1204 patřil Bonifác mezi pretendenty trůnu. Benátčané jeho volbu vetovali, neboť věřili, že má příliš mnoho konexí v Říši, a obávali se o ztrátu svého vlivu. Místo něj vybrali hraběte Balduina Flanderského. Bonifác založil Thessalonické království a měl také území na východ od Bosporu a Krétu, ačkoliv jej později předal Balduinovi.", "section_level": 1}, {"title": "Rodina a smrt.", "content": "Bonifác měl s první manželkou Elenou z Busca (1145 – 1204) tři děti: V roce 1204 se v Konstantinopoli oženil s bývalou císařovnou Markétou, dcerou uherského krále Bély III. Měli pouze jedno dítě: Bonifác byl zabit při přepadení Bulhary 4. září 1207, a jeho hlava byla poslaná bulharskému carovi Kalojanovi.", "section_level": 1}], "src_summary": "Bonifác I. z Montferratu (asi 1150 – 4. září 1207) byl markýz z Montferratu a vůdce čtvrté křížové výpravy. Byl třetím synem Viléma V. z Montferratu a Judity Babenberské a narodil se po otcově návratu z druhé křížové výpravy. Byl mladším bratrem Viléma „Dlouhého meče“, hraběte z Jaffy a Askalonu, a Konráda I. Jeruzalémského.", "tgt_summary": "Boniface I, usually known as Boniface of Montferrat (; , \"Vonifatios Momferratikos\") (c. 1150 – 4 September 1207), was the ninth Marquis of Montferrat (from 1192), the leader of the Fourth Crusade (1201–04) and king of Thessalonica (from 1205).", "id": 1733187}
{"src_title": "More (příkaz)", "tgt_title": "More (command)", "src_document": [{"title": "Historie.", "content": "Původní verzi programu codice_1 napsal Daniel Halbert, postgraduální student na Kalifornské univerzitě v Berkeley v roce 1978. Příkaz byl poprvé začleněn do BSD verze 3.0 a od té doby je standardní součástí všech unixových systémů a pronikl jako užitečná utilita i do jiných operačních systémů.", "section_level": 1}, {"title": "Popis funkce.", "content": "Program codice_1 umožňuje zobrazit delší text na terminál po jednotlivých stránkách, což bylo v dobách jednoduchých textově orientovaných terminálů jediným způsobem, jak zabránit odrolování vypisovaného textu nahoru mimo obrazovku. Proto je program označován jako \"pager\" (\"stránkovač\"). Program může být spuštěn s parametrem, který určuje jméno textového souboru, který bude po stránkách zobrazován. Nebo může být spuštěn bez parametru se jménem souboru, kdy se začne chovat jako filtr, který čte svůj vstup ze standardního vstupu (\"stdin\") a obratem ho vypisuje na standardní výstup (\"stdout\"), což je využíváno zejména při řazení příkazů do kolon.", "section_level": 1}, {"title": "Ovládání.", "content": "Program codice_1 zobrazí na terminál vždy jen tolik textu, aby zaplnil obrazovku (tj. aby žádný text nebyl odrolován a nezmizel uživateli z očí). V levém dolním rohu je zobrazen text codice_7 (v českém překladu codice_8) a procento vyjadřující množství již zobrazeného textu. Pak čeká na vstup od uživatele, který určuje pohyb v zobrazeném textu (další jeden řádek, další stránka atp., viz níže uvedené příkazy). Po dosažení konce souboru (100 %) codice_1 skončí. Příkazem je míněn stisk určité klávesy, ve většině případů mu může předcházet celé číslo (označeno jako \"k\"). Pokud není číslo zadáno, použije se implicitní hodnota, která je uvedena v závorkách:", "section_level": 2}, {"title": "Přepínače.", "content": "Chování příkazu lze ovlivnit na příkazovém řádku pomocí přepínačů:", "section_level": 2}, {"title": "Přepínače v proměnné.", "content": "Přepínače se obvykle zadávají přes příkazový řádek, ale lze je zadat i přes proměnnou prostředí codice_43. Pokud proměnná codice_43 obsahuje nějakou hodnotu, pokládá se za parametry z příkazového řádku, přičemž stejný parametr zadaný na příkazovém řádku hodnotu předefinuje. Proměnná codice_43 obsahuje: na příkazovém řádku uživatel zadá: vykoná se: Parametr codice_32 je zůstal nezměněn, ale parametr codice_47 z proměnné codice_43 byl nahrazen parametrem codice_49 z příkazového řádku.", "section_level": 2}], "src_summary": "codice_1 je v informatice název filtru, který umožňuje zobrazit delší text na terminál po jednotlivých stránkách. Program codice_1 je součástí mnoha operačních systémů (unixové systémy, DOS, OS/2 i Microsoft Windows). V původní implementaci bylo možné posouvat zobrazení pouze dopředu. V té době byl naprogramován nástroj less, který poskytoval stejnou funkčnost, ale navíc umožňoval též pohyb v textu zpět. Vylepšení později převzal i původní program codice_1.", "tgt_summary": "In computing, codice_1 is a command to view (but not modify) the contents of a text file one screen at a time. It is available on Unix and Unix-like systems, DOS, Digital Research FlexOS, IBM/Toshiba 4690 OS, IBM OS/2, Microsoft Windows and ReactOS. Programs of this sort are called \"pagers\". codice_1 is a very basic pager, originally allowing only forward navigation through a file, though newer implementations do allow for limited backward movement.", "id": 1300640}
{"src_title": "Gesine Schwanová", "tgt_title": "Gesine Schwan", "src_document": [{"title": "Život.", "content": "Narodila se v katolické a protinacistické rodině školního inspektora, která ke konci války skrývala židovské děvče. Po válce se její rodiče angažovali v německo-polském smíření. Po maturitě na francouzském gymnáziu v Berlíně studovala historii, jazyky a politologii na univerzitě v Berlíně a ve Freiburgu. Po studijních pobytech ve Varšavě a Krakově promovala roku 1970 prací o polském filosofu L. Kolakowském. Roku 1969 se vdala za profesora A. Schwana, s nímž měla dvě děti. Roku 1970 vstoupila do SPD a 1975 se habilitovala kritikou společenské teorie Karla Marxe. Zasazovala se o sblížení s Polskem a východoevropskými národy, trvala však na tom, že jejich režimy nejsou přijatelné a navazovala kontakty s polskými disidenty. Na protest proti příliš smířlivé politice SPD vůči komunistickým režimům z ní roku 1984 vystoupila a vrátila se až v roce 1996. V roce 1980 byla na studijním pobytu ve Washingtonu, v roce 1984 v Cambridge a roku 1998 hostující profesorkou na New School for Social Research v New Yorku. V letech 1985–1987 byla předsedkyní německé politologické společnosti a v letech 1999–2008 presidentkou (rektorkou) university Viadrina ve Frankfurtu nad Odrou. 1996 ovdověla a 2004 se podruhé vdala za P. Eigena, zakladatele organizace Transparency International. Roku 2004 a 2009 byla kandidátkou SPD na úřad spolkového presidenta a dvakrát těsně podlehla proti Horstu Köhlerovi. Vystupuje jako liberální katolička, je trvale veřejně činná, vede organizace, podporující vzdělávání v celém světe, mezinárodní výměnu studentů a další.", "section_level": 1}, {"title": "Dílo.", "content": "Nejdůležitější knihy (německy):", "section_level": 1}, {"title": "Ocenění.", "content": "Už 1993 byla vyznamenána Řádem za zásluhy SRN, 2004 cenou M. Dönhoffové za svůj příspěvek pro porozumění mezi národy, 2006 získala polský Řád sv. Stanislava a čestný doktorát Evropské univerzity ve Florencii a roku 2010 Cenu sv. Hedviky univerzity a města Vratislavi.", "section_level": 1}], "src_summary": "Prof. Gesine Schwanová (* 22. května 1943 Berlín) je německá politoložka a politička, bývalá rektorka univerzity ve Frankfurtu nad Odrou a v letech 2004 a 2009 kandidátka SPD na úřad Spolkového presidenta SRN.", "tgt_summary": "Gesine Schwan (born 22 May 1943) is a German political science professor and member of the Social Democratic Party of Germany. The party has nominated her twice as a candidate for the federal presidential elections. On 23 May 2004, she was defeated by the Christian Democrat Horst Köhler. On 23 May 2009, Köhler beat her again to win his second term.", "id": 1262542}
{"src_title": "Phil Housley", "tgt_title": "Phil Housley", "src_document": [{"title": "Hráčská kariéra.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Klubová kariéra.", "content": "V roce 1982 byl draftován z celkově prvního místa týmem Buffalo Sabres. Hned v další sezóně začal pravidelně v NHL hrávat a brzy si vysloužil pověst ofenzivně laděného obránce, když zaznamenal 66 bodů a byl nominován do All Star týmu nováčků. V Buffalu působil do roku 1990 a v žádné své sezóně neklesl pod 60 bodů v základní části. S týmem Buffala však nepřekročil hranici druhého kola play-off. V roce 1990 byl vyměněn do Winnipeg Jets, kde jeho produktivita ještě stoupla a v sezóně 1992/1993 dosáhl své maximum - 97 bodů. V následujících letech byl několikrát součástí hráčských výměn mezi týmy NHL. Ve Stanley Cupu se nejdále dostal s Washington Capitals, se nimiž se v sezóně 1997/1998 probojoval až do finále, tam jeho tým podlehl Detroit Red Wings. V této sezóně také překonal hranici tisíce bodů v NHL. Začátkem roku 2000 se stal mezi hráči narozenými v USA tím, který nastoupil k nejvíce utkáním v NHL. Tento rekord mu vydržel téměř 7 let. Přechodně mu patřil také primát nejproduktivnějšího Američana. Patřil k nejlepším obráncům nejen své doby, i když nikdy nezískal Norrisovu trofej pro nejlepšího obránce sezóny. Měl ve své době obrovskou konkurenci mezi špičkovými obránci (o trofej se v letech 1985 až 1997 dělili Paul Coffey, Ray Bourque, Chris Chelios a Brian Leetch). Mezi hráči, který nikdy nezískali Stanley Cup, odehrál v NHL nejvíce utkání.", "section_level": 2}, {"title": "Reprezentační kariéra.", "content": "Byl dlouholetým reprezentantem USA. Již v roce 1984 hrál na Kanadském poháru, ve stejné soutěži reprezentoval i v roce 1987 a na Světovém poháru 1996 pomohl Američanům vybojovat historické celkové vítězství. Další cenné umístění dosáhl s týmem USA na Zimních olympijských hrách 2002, kde podlehli až ve finále Kanadě. Také si zahrál na šesti turnajích mistrovství světa, bez zisku medaile, nejvýše byl v roce 2001 s týmem čtvrtý.", "section_level": 2}, {"title": "Úspěchy a ocenění.", "content": "Týmové Individuální", "section_level": 1}, {"title": "Rekordy.", "content": "Rekordy hráčů narozených v USA", "section_level": 1}], "src_summary": "Phillip Francis Housley (* 9. března 1964) je bývalý americký hokejista, který hrával v National Hockey League a v historických tabulkách patří k nejlepším hráčům narozeným v USA. V současnosti pracuje pro Americkou juniorskou i dospělou reprezentaci na pozici asistenta trenéra.", "tgt_summary": "Phillip Francis Housley (born March 9, 1964) is an American professional ice hockey coach and former player. He is currently an assistant coach for the Arizona Coyotes of the National Hockey League (NHL). Housley was the head coach of the NHL's Buffalo Sabres from 2017 until 2019. Playing as a defenseman, Housley was drafted by the Sabres in the first round of the 1982 NHL Entry Draft and had a long and illustrious career playing for the Sabres, Winnipeg Jets, St. Louis Blues, Calgary Flames, New Jersey Devils, Washington Capitals, Chicago Blackhawks, and Toronto Maple Leafs. As a player, Housley was inducted into the Hockey Hall of Fame in 2015.", "id": 2438911}
{"src_title": "Maureen Tuckerová", "tgt_title": "Moe Tucker", "src_document": [{"title": "Mládí.", "content": "Maureen Tuckerová se narodila 26. srpna 1944 v Levittownu ve státě New York ve Spojených státech amerických. Její matka Margaret pracovala jako úřednice v kanceláři a otec James byl malíř pokojů. K hudbě se výrazněji dostala poté, co slyšela nahrávku nigerijského perkusionisty Babatunde Olatunji, a na bicí začala hrát ve svých devatenácti letech, v roce 1963. Pracovala u společnosti IBM jako děrovačka štítků a svou první skupinu nazvanou The Intruders založila se dvěma kolegyněmi z práce.", "section_level": 1}, {"title": "Kariéra.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "The Velvet Underground.", "content": "Když náhle odešel ze skupiny The Velvet Underground její bubeník Angus MacLise, ostatní členové začali shánět náhradu. Kytarista Sterling Morrison si vzpomněl, že sestra jeho kamaráda Jima Tuckera hraje na bicí, a kontaktoval ho. Následně se frontman skupiny Lou Reed přišel podívat, jak Maureen Tuckerová hraje. Reedovi se její styl líbil a přijal ji tedy do skupiny − původně jen na první koncert. Stalo se tak 11. prosince roku 1965. Koncem měsíce skupina odehrála sérii koncertů v kavárně Café Bizzare, kam jí pořadatelé zakázali vzít si svou bicí soupravu a musela tedy hrát pouze na tamburínu. Právě zde skupinu objevili Andy Warhol a Paul Morrissey a brzy poté se stali jejími manažery. V červnu 1966 byl Reed hospitalizován s hepatitidou a nemohl tedy odehrát naplánované koncerty. Aby se nemusely rušit, zbylí členové si museli vyměnit nástroje: Tuckerová se ujala baskytary a v některých skladbách kytary a za bicími ji nahradil MacLise. V roce 1967 skupina vydala své první album nazvané \"The Velvet Underground & Nico\". O rok později následovalo album \"White Light/White Heat\". Na prvním albu je spoluautorkou pouze jedné skladby „European Son“, na druhém pak již dvou skladeb − „The Gift“ a „Sister Ray“. Po vydání druhého alba ze skupiny odešel John Cale, který hrál na violu, klávesy a baskytaru, a jako náhrada přišel mladý Doug Yule. V roce 1969 skupina vydala třetí album nazvané \"The Velvet Underground\". Tuckerová se autorsky nepodílela na žádné písni, které jsou výhradně dílem Lou Reeda. Na eponymním albu se poprvé představila v roli hlavní zpěvačky. Stalo se tak ve skladbě „After Hours“ a zpívala i část skladby „The Murder Mystery“. Stejně jako u předchozího alba je autorem veškerých písní na albu \"Loaded\" z roku 1970 výhradně Lou Reed. Ačkoliv je Tuckerová na albu uvedena jako hráčka na bicí, ve skutečnosti tomu tak není. Nahrávání se nemohla účastnit proto, že právě čekala své první dítě. Nebylo to jen nahrávání čtvrtého alba, čeho se Tuckerová nemohla účastnit. Skupina měla ještě nasmlouvané angažmá v klubu Max's Kansas City. Jako koncertní náhradu prozatímně skupina přijala mladšího bratra Douga Yuleho jménem Billy. Při nahrávání \"Loaded\" se ve studiu o hraní na bicí staralo více lidí: Někde hrál Doug Yule, někde zvukový technik Adrian Barber, někde Tommy Castanero a někde i mladý Billy. Tuckerová se na albu tedy nepodílela. Jsou však dvě výjimky. Jde o skladby „I'm Sticking with You“ a „I Found a Reason“, avšak ani jedna z nich na původním vydání alba nevyšla. „I'm Sticking with You“ je rovněž druhou skladbou skupiny, ve které zpívá hlavní vokály. V „I Found a Reason“ hraje na bicí. Obě skladby vyšly v roce 1997 na reedici alba pod názvem \"Fully Loaded Edition\". Když v srpnu 1970 ze skupiny odešel Lou Reed, zůstali zde jen dva členové její klasické sestavy, Morrison a Tuckerová. Vůdčí osobností se ve skupině stal Doug Yule. V srpnu 1971 ze skupiny odešel i Morrison a skupina bez něj odjela na své první koncerty do Evropy. Po ukončení turné v roce 1971 ze skupiny odešla i Tuckerová a skupinu nadále s různými hudebníky vedl Yule. Ten nahrál ještě jedno album nazvané \"Squeeze\" a nedlouho poté se skupina definitivně rozpadla. Spolu s ostatními členy skupiny vystoupila ve filmu \"\". Film \"The Velvet Underground\" (nebo také \"Moe Gets Tied Up\" a \"Moe in Bondage\") byl promítán na dvě plátna. Na prvním je Tuckerová připoutána k židli a zbylí tři členové skupiny jedí a pijí, na druhém ji Morrison s Reedem mlátí bičem. Byly s ní natočeny celkem dva screen testy, což je nejméně ze všech členů skupiny. Všechny filmy byly natočeny v roce 1966 a všechny natočil Andy Warhol.", "section_level": 2}, {"title": "Sólová kariéra (1980−1989).", "content": "Maureen Tuckerová se po odchodu ze skupiny přestala hudbě na několik let úplně věnovat. Vrátila se k ní až v roce 1980, když se vydavatelství Valvuren Records dostala do rukou nahrávka skladby „I'm Sticking with You“ jako duet Tuckerové a Jonathana Richmana. Tuto verzi skladby nahrála v roce 1974. Vydavatelství jí nabídlo, že by skladbu vydalo jako singl, ale potřebovalo ještě druhou skladbu na jeho B-stranu. Tuckerová tedy sama ve svém domě nahrála coververzi skladby „Will You Love Me Tomorrow“ od dívčí skupiny The Shirelles. Nakonec se však skladbu rozhodla vydat na svém vlastním singlu. Ten se skladbou „I'm Sticking with You“ vyšel, ale na jeho B-straně byla skladba „Of Yesterday“ v podání Count Viglione a Lady Carolyn. V té době se hudbou neživila, pracovala ve společnosti Wal-Mart. Svůj sólový singl vydala v roce 1981. Obsahoval coververzi skladby „Around and Around“ od Chucka Berryho a na B-straně byla „Will You Love Me Tomorrow“. Ačkoliv singl neměl prakticky žádný úspěch, rozhodla se vydat své první řadové album. Obsahovalo devět coververzí, mezi jinými například od Bo Diddleyho, Boba Dylana nebo i „Heroin“ od Velvet Underground. Album dostalo název \"Playin' Possum\". Po celá osmdesátá léta se mimo občasného koncertování stále primárně věnovala svému zaměstnání. V letech 1985 a 1986 vyšla archivní alba Velvet Underground pod názvy \"Another View\" a \"VU\". V roce 1986 hrála na bicí na albu Charlieho Picketta nazvaném \"Route 33\". S novým albem přišla až roku 1987, kdy vydala EP nazvané \"Moejadkatebarry\", což vzniklo spojením jmen hudebníků, kteří na něm hráli. Moe (Maureen Tuckerová), Jad (Jad Fair), Kate (Kate Messnerová) a Barry (Barry Stock). Opět obsahuje skladby od Velvet Underground, tentokrát jde o „Guess I'm Falling in Love“, „Why Don't You Smile Now“ a „Hey Mr. Rain“. Vedle nich ještě „Baby What You Want Me to Do“ od Jimmyho Reeda a pouze jednu autorskou skladbu nazvanou „Jad Is a Fink“. Počátkem roku 1989 vydal Lou Reed své nové album nazvané \"New York\", na kterém se v roli hosta ve dvou písních představila i Tuckerová. Hrála na bicí ve skladbách „Last Great American Shale“ a „Dime Story Mystery“. Spolu s ním rovněž vystoupila na několika koncertech. Ve stejném roce vydala své teprve druhé řadové album nazvané \"Life in Exile After Abdication\" a jednu píseň z něj, nazvanou „Andy“, věnovala Andymu Warholovi, který dva roky předtím zemřel. Skladba „Hey Mersh!“ vyšla jako singl spolu s písní „Talk So Mean“ na straně B. Vedle mnoha hudebníků, mezi něž patří Lee Ranaldo, Steve Shelley, Thurston Moore a Kim Gordon, všichni ze skupiny Sonic Youth, na albu hrál i Reed. Stalo se tak ve skladbách „Hey Mersh!“ a „Pale Blue Eyes“, které jsou opět původně od Velvet Underground. Převážná část alba je však její autorská. Tuckerová se rovněž rozhodla, že na podporu alba odehraje své první velké turné v Evropě.", "section_level": 2}, {"title": "Obnovení Velvet Underground (1990−1996).", "content": "V červnu 1990 byla skupina The Velvet Underground v klasické sestavě obnovena, avšak pouze pro jeden benefiční koncert pro nadaci Cartier Fondation ve Francii. Původně zde měli hrát jen Reed s Calem, kteří zde odehráli několik skladeb ze svého společného alba \"Songs for Drella\". Ke konci koncertu se k nim improvizovaně připojili Morrison i Tuckerová, kteří sem byli rovněž pozváni. Protože zde neměla vlastní bicí, hrála na vypůjčenou soupravu od bubeníka skupiny Půlnoc, která zde také hrála, Petra Kumandžase. Ve stejném roce produkovala album \"Fire in the Sky\" skupiny Half Japanese. Se stejnou skupinou rovněž nahrála coververzi skladby „I Heard Her Call My Name“ od Velvet Underground, která vyšla na albu \"Heaven & Hell – A Tribute to The Velvet Underground\". V roce 1991 Tuckerová vydala své třetí studiové album nazvané \"I Spent a Week There the Other Night\". Mimo coververze „Then He Kissed Me“ od dívčí skupiny The Crystals a opět jedné od Velvet Underground (tentokrát „I'm Waiting for the Man“) obsahovalo devět autorských skladeb. Zajímavostí je, že ve skladbě „I'm Not“ hráli všichni členové klasické sestavy Velvet Underground − Reed, Cale, Morrison i Tuckerová –, ale každý své party nahrával jindy. Jako singl vyšla skladba „Too Shy“ s „Fired Up“ na straně B. V únoru 1992 nahrála v Rennes ve Francii koncertní album \"Oh No, They're Recording This Show\". Při turné v říjnu 1992 se jeden koncert konal i v Praze. Tuckerovou opět doprovázel i Morrison. Na koncertě byl mimo jiné i československý prezident Václav Havel, se kterým byla Tuckerová i na večeři. Mimo koncertování produkovala album skupiny Shotgun Rationale nazvané \"Who Do They Think They Are?\". V roce 1993 proběhl reunion Velvet Underground a skupina pohromadě odehrála celé evropské turné. Několik koncertů bylo nahráno a později i vydáno na koncertním albu \"Live MCMXCIII\". Původně se plánovalo i americké turné, plány však brzy zkrachovaly a skupina se rozpadla. Ve stejném roce ještě hrála v jedné skladbě z alba \"Workdogs in Hell\" skupiny Workdogs. V roce 1993 nazpívala doprovodné vokály ve skladbě „Fun in the Sun“ na albu \"Roller Coaster\" skupiny Shotgun Rationale. O rok později pak vydala své čtvrté a poslední řadové album nazvané \"Dogs Under Stress\". V roce 1995 Tuckerová hrála na sólovém albu Johna Calea nazvaném \"Antártida\". Hrála ve skladbě „People Who Died“, ve které mimo ní hrál i Morrison.", "section_level": 2}, {"title": "Poslední období (od roku 1996).", "content": "V lednu 1996 byla skupina uvedena do Rock and Roll Hall of Fame, čehož se však již nedožil Sterling Morrison, který zemřel v srpnu 1995. Ve stejném roce vydal John Cale album \"Walking on Locusts\", na kterém opět hraje Tuckerová. Tentokrát jde o skladby „Dancing Undercover“ a „Set Me Free“. V následujícím roce hrála hned na čtyřech albech jiných interpretů. Šlo o album \"Don't Be a Penguin\" skupiny Magnet, na kterém hrála na bicí a produkovala album \"Love Is a Gas\" skupiny Paul K. & The Weathermen. Třetí bylo opět album Johna Calea nazvané \"\" a čtvrté pak eponymní album skupiny 1 Family Mover. Mimo to vydala své vlastní EP nazvané \"GRL-GRUP\", které obsahuje tři písně od amerických dívčích skupin The Crystals, The Ronettes a jednu od The Teddy Bears. Na všech původních nahrávkách figuroval Phil Spector. O rok později pak vyšla její první kompilace nazvaná \"Waiting for My Men\" obsahující patnáct písní z různých období její kariéry. V roce 1999 se opět spojila se skupinou Magnet a hrála na jejich albu \"Shark Bait\" a ve stejném roce hrála i na albu \"The Lives of Charles Douglas\" Charlese Douglase. V následujícím roce odehrála koncert v Seattlu, při kterém hostoval Doug Yule. Záznam z něj vyšel o dva roky později na albu \"Moe Rocks Terrastock\". Ve stejném roce vyšel singl „I'm Sticking with You“ / „After Hours“. V roce 2001 se přestala hudbě věnovat. V roce 2005 hrála jako host na albu \"Pretty in Black\" skupiny The Raveonettes. V prosinci 2009 se spolu setkali Reed, Tuckerová a Yule a udělali rozhovor o skupině Velvet Underground s Davidem Frickem v New York Public Library. V roce 2012 vyšla kompilace jejích písní z let 1974–1988 nazvaná \"\". Roku 2017 zahrála spolu s Johnem Calem dvě písně u příležitosti předávaní ceny Grammy Lifetime Achievement Award. Časopis \"Q\" ji zařadil na sedmé místo v žebříčku deseti nejlepších bubeníků všech dob. Magazín \"Rolling Stone\" ji v žebříčku sta nejlepších bubeníků zařadil na 77. příčku.", "section_level": 2}, {"title": "Osobní život.", "content": "První potomek, dcera Kerry, se narodila v červnu 1970. Otcem byl její kolega z práce jménem Steve Mikulka. Po odchodu z Velvet Underground se odstěhovala do Georgie, kde se vdala a narodily se jí další tři děti: Keith (* 1975), Austen (* 1976) a Kate (* 1978). V roce 1978 se s rodinou odstěhovala do Arizony, kde se jí v roce 1981 narodil poslední syn Richard. Počátkem osmdesátých let se rozvedla se svým manželem, který pracoval jako systémový analytik. V roce 1984 se přestěhovala do Douglasu v Georgii. Sama Tuckerová pracovala jako fakturační úřednice ve společnosti Walmart. V listopadu 2001 se její nejstarší dceři narodil syn Holden. V dubnu 2009 se objevila na veřejnosti v Tiftonu v Georgii během akce na podporu hnutí Tea Party, během nějž poskytla několik slov pro místní televizi WALB. Ve filmu \"Warholka\" z roku 2006 ji ztvárnila Samantha Maloney. Skupina The Jesus and Mary Chain vydala na svém albu \"Munki\" z roku 1998 píseň „Moe Tucker“ pojmenovanou podle ní. Roku 2010 ji časopis \"NME\" zařadil na první místo žebříčku NME's Cool List.", "section_level": 1}], "src_summary": "Maureen Tuckerová (rodným jménem Maureen Ann Tucker; 26. srpna 1944 Levittown, New York, USA) je americká hudebnice. V letech 1965–1972 byla bubenicí skupiny The Velvet Underground. Se skupinou nahrála její první čtyři studiová alba. Po odchodu ze skupiny se přestala věnovat hudbě, ale počátkem osmdesátých let se k ní opět vrátila a zahájila sólovou kariéru. Nahrála celkem čtyři studiová alba. Spolupracovala i se svými dřívějšími spoluhráči z The Velvet Underground, Lou Reedem (album \"New York\", 1989), Johnem Calem (album \"Antártida\", 1995) i Sterlingem Morrisonem, který byl několik let členem její doprovodné skupiny. V roce 1993 se zúčastnila evropského turné skupiny The Velvet Underground, z něhož později vyšlo koncertní album \"Live MCMXCIII\". Počátkem jednadvacátého století se hudbě přestala věnovat. Na bicí hrála netradičně ve stoje.", "tgt_summary": "Maureen Ann \"Moe\" Tucker (born August 26, 1944) is an American musician and singer best known for having been the drummer for the New York City-based rock band the Velvet Underground.", "id": 2279847}
{"src_title": "Jimmy Bain", "tgt_title": "Jimmy Bain", "src_document": [{"title": "Kariéra.", "content": "Narodil se ve skotské vesnici Newtonmore a původně hrál na kytaru. Jako teenager hrál s několika amatérskými lokálními skupinami, například Nick and the Sinners a The Embers. Později krátce žil v Kanadě, avšak nakonec se vrátil zpět do Skotska, kde roku 1972 založil kapelu Choker. S tou nahrál jednu demonahrávku pro vydavatelství EMI Records, avšak následně se odstěhoval do Londýna. V té době působil v kapele Harlot. Později, v roce 1975, nahradil původního baskytaristu Craiga Grubera ve skupině Rainbow. V roce 1976 s kapelou nahrál desku \"Rising\" a podílel se i na koncertní desce \"On Stage\". Již roku 1977 kapelu opustil. Následně spolupracoval s velšským hudebníkem Johnem Calem; vedle alba \"Animal Justice\", na kterém hrál, s ním odehrál také turné. Roku 1978 hrál spolu s dalšími Caleovými spolupracovníky na Calem produkovaném albu \"Some Things Never Change\" zpěváka Davida Kubince. V roce 1978 založil s kytaristou Brianem Robertsonem skupinu Wild Horses, v níž byl kromě pozice baskytaristy také hlavním zpěvákem. Skupina ukončila svou činnost po vydání dvou studiových alb v roce 1981. V té době se rovněž podílel na sólových nahrávkách Phila Lynotta ze skupiny Thin Lizzy. Roku 1982 založil spolu s bývalým zpěvákem Rainbow Ronniem Jamesem Diem kapelu Dio, s níž hrál až do roku 1989 (členem kapely se znovu stal v roce 1999 a hrál s ní do roku 2004). Se skupinou nahrál šest studiových alb a je spoluautorem několika jejích písní. V roce 1983 jej pozvali členové německé kapely Scorpions, aby hrál na albu \"Love at First Sting\" (deska nakonec vyšla až v roce 1984), přičemž následně dostal nabídku stát plnohodnotným členem kapely, což však odmítl. Bain není uveden v bookletu desky jako jeden z hráčů, avšak vyjádřil se, že dostal značné množství peněž, díky čemuž mu to nevadilo. Jeho party na desce byly totiž odstraněny a nahrány jiným hudebníkem, neboť management kapely údajně chtěl, aby všichni členové byli Němci. Roku 1985 byl působil v dobročinném projektu Hear 'n Aid. V letech 1989 až 1990 byl členem kapely World War III. Od roku 2005 spolupracoval s dalším členem kapely Dio, bubeníkem Vinnym Appicem, na projektech The Hollywood All Starz a 3 Legged Dogg. První jmenovaná hrála pouze koncerty, při nichž uváděla písně kapel, v nichž dříve působili jednotliví členové. Kapela 3 Legged Dogg naopak nahrála desku s originálními písněmi. V roce 2012 založil s Appicem a dalšími bývalými členy Dio kapelu Last in Line, s níž hrál až do své smrti. V lednu 2016 byl na plavbě nazvané \"Hysteria on the High Seas\", pořádané kapelou Def Leppard, kde měla vystupovat i skupina Last in Line s Bainem. Ještě před vystoupením Last in Line byl však Bain nalezen ve své kabině mrtev. Následně bylo zjištěno, že příčinou smrti byl karcinom plic, přestože to nebylo Bainovi za života diagnostikováno. Ke konci života však měl problémy se zápalem plic. Necelý měsíc po jeho smrti vyšlo první album kapely Last in Line nazvané \"Heavy Crown\". V letech 1979 až 1988 byla jeho manželkou Lady Sophia Crichton-Stuart. Měli spolu dceru Samanthu. V době hudebníkovi smrti byla jeho manželkou Julie Wilson. V květnu roku 2012 byl v kalifornském městě Burbank zadržen za řízení automobilu pod vlivem drog. Z vazby byl propuštěn, když za něj byla zaplacena kauce ve výši 60 tisíc amerických dolarů. Nakonec byl zproštěn viny a bylo mu vyplaceno vysoké odškodné.", "section_level": 1}], "src_summary": "James Stewart „Jimmy“ Bain (19. prosince 1947, Newtonmore, Highland, Skotsko – 23. ledna 2016) byl skotský baskytarista, který byl členem skupin Rainbow a Dio, stejně jako doprovodné kapely hudebníka Johna Calea.", "tgt_summary": "James Stewart Bain (19 December 1947 – 23 January 2016) was a Scottish musician, best known for playing bass guitar in the bands Rainbow and Dio. He also worked with Thin Lizzy frontman Phil Lynott, co-writing on his solo albums.", "id": 667609}
{"src_title": "Nový Amsterdam (ostrov)", "tgt_title": "Île Amsterdam", "src_document": [{"title": "Situace.", "content": "Nový Amsterdam se nalézá v subantarktické jižní části Indického oceánu, přibližně ve dvou třetinách vzdálenosti při cestě lodí z jižní Afriky do Austrálie, jeho polohu udávají souřadnice 37° 50' jižní zeměpisné šířky a 77° 30' východní zeměpisné délky. Nachází se na jednom z nejopuštěnějším míst, do nejbližšího trvale obydleného místa v Austrálii je odtud asi 3200 km, do Antarktidy 3300 km a do Afriky 4200 km. Je nejvýchodnějším ostrovem TAAF, geograficky se již řadí k Antarktidě. Ostrov je vulkánického původu, vznikl ve dvou etapách. Z doby asi před 690 tisíci léty pochází západní část ostrova spadající příkře do moře s nejvyšší horou Mont Fernand vysokou 731 m, na západní straně ostrova jsou příkré útesy vysoké až 400 m. Z doby mladší, asi před 400 až 200 tisíci léty, pochází oblast okolo nejvyššího bodu ostrova, 881 m vysoké sopky Mont de la Dives s kalderou. Do této druhé etapy vzniku patří i poměrně pozvolné úbočí, hlavně východním a severním směrem až k mořské hladině, vytvořené vyvěrající lávou.", "section_level": 1}, {"title": "Podnebí.", "content": "Díky dostatečné vzdálenosti (asi 500 km) od míst v Jižním oceánu, kde se chladné antarktické vody setkávají s teplejšími severními a klesají pod ně, je na ostrově mírné oceánské podnebí. Roční teplota je zde v průměru okolo 13 °C, sníh padá jen zřídka a většinou ve vyšších polohách. Za rok zde spadne okolo 1120 mm déšťových srážek a následkem toho zde bývá vlhkost vzduchu 80 % bez znatelnějších sezónních výkyvů. Na ostrově není podzemní zdroj pitné vody. Převládají zde časté severozápadní větry s průměrnou rychlosti 7 m/sec, měřeno u mořské hladiny.", "section_level": 1}, {"title": "Historie.", "content": "Nový Amsterdam objevil 18. března 1522 španělský průzkumník Juan Sebastián Elcano sloužící pod jedním z nejznámějších mořeplavců Ferdinandem Magellanem při jeho cestě okolo světa. Ostrov v roce 1633 nazval Holanďan Antonio van Diemen, guvernér Holandské východní Indie, jménem Nový Amsterdam, které bylo později zkráceno na Amsterdam. Francouzský admirál Antoine Bruny d'Entrecasteaux dne 23. 3. 1792 Nový Amsterdam společně s ostrovem Svatý Pavel prohlásil za francouzská území. On a badatel Huon de Kermadec vykonali zde prvý průzkum. V roce 1843 pověřil guvernér ostrova Réunion César Dumont d'Urville námořního kapitána Adama Mieroslawského aby oba ostrovy obsadil jménem Francie, což opětovně bylo stvrzeno v roce 1893 za přítomnosti válečné lodě L'Eure. Od 21. 11. 1924 se ostrov stal depandancí tehdy francouzského Madagaskaru. Poslední významná změna v historii ostrova nastala 6. dubna 1955, kdy byl ostrov včleněn do nově založeného zámořského teritoria Francouzská jižní a antarktická území. V 18. a 19. století se častými návštěvníky stávali velrybáři a hlavně lovci tuleňů. Ze zabitých tuleňů, kteří sem pravidelně připlouvali, získávali tuk a z jejich mláďat velice vzácné kožešiny. Koncem 19. století zde tuleni vymizeli. Předpokládá se, že na obou ostrovech Svatý Pavel a Amsterdam bylo vybito 50 až 150 tisíc těchto zvířat. V lednu 1871 přivezl rolník Heurtin z Réunionu na ostrov malé stádo hovězího dobytka které se tam krátce pokoušel chovat. Ještě téhož roku však ostrov opustil a zvířata ponechal svému osudu. Koncem roku 1874 provedl geolog Charles Valain prvý geologický průzkum ostrova. Občas se ostrov stával i záchranou pro těžce poškozené lodě, které mnohdy na dohled pluly po tehdy frekventované trase z Evropy okolo jižní Afriky do Austrálie. Tyto námořní koridory se po otevření Suezského průplavu v roce 1869 přesunuly mnohem severněji a Nový Amsterdam se postupně dostával téměř do úplné izolace.", "section_level": 1}, {"title": "Fauna a flora.", "content": "Ze všech Francouzských jižních a antarktických území utrpěl Nový Amsterdam největší ekologické škody, jak na původní floře tak i na fauně. byly způsobeny introdukcí cizích savců kteří sem byli zavlečeni buď neúmyslně, myši a krysy nebo měli sloužit k obživě, hovězí dobytek, kozy, králíci, prasata, nebo kočky a psi kteří měli regulovat stavy hlodavců. Kozy, prasata, kočky a psi již vymizeli, ostatní však stále škodí na hnízdištích ptáků (žerou vejce a mláďata, rozhrabávají hnízda) a neúměrným ušlapáváním a spásáním rostlinného krytu i stromů. Volně žijící skot, čítající asi 2000 kusů, spásl téměř celou populaci zde rostoucí rarity, málo rozšířeného stromu \"Phylica nitida\". Patří do čeledě řešetlákovitých, dorůstá do výšky 6 až 7 m, má malé úzké listy a po medu vonící žlutá květenství. V době objevení ostrova rostl asi na jeho třetině výměry, dnes jsou z tohoto množství kvůli požárům a hlavně dobytku jen zbytky, které přežívají jen díky oplocení. Plánuje se úplná likvidace dobytčího stáda. Flora nikterak bohatá je uspořádána do typů podle nadmořské výšky. Po obvodu ostrova u hladiny oceánu roste hlavně skřípina (\"Scirpus aucklandicus\"), medyněk vlnatý (\"Holcus lanatus\") a máchelka pampeliškovitá (\"Leontodon taraxacoides\"), po posledním požáru se značně rozšířil pcháč obecný (\"Cirsium vulgare\"). Další zóna je až do nadmořské výšky asi 350 m, kde rostou nejvíce skřípina (\"Scirpus nodosus\"), sítina rozkladitá (\"Juncus effusus\") a žebrovice (\"Blechnum\"). Horní svahy až do výše téměř 500 m jsou osázeny kapradinami rodu \"Gleichenia\" a \"Elaphoglossum\" a pestrou škálou mechů. Do výše skoro 700 m jsou občas vysychající rašeliniště, kde jsou nejrozšířenější mechy, rašeliníky (\"Sphagnum\") a vlhkomilné lipnice (\"Poa\"). V kaldeře bývalého vulkánu Mont de la Dives jsou bažinatá rašeliniště složená výhradně z mechů, rašeliníků a játrovek (\"Marchantiophyta\"). Ze vzácnějšího zvířectva se na ostrově vyskytují hlavně mořští ptáci slétající se sem hnízdit: albatros amsterdamský (\"Diomedea amsterdamensis\"), albatros hnědý (\"Phoebetria fusca\"), buřňáček bělobřichý (\"Fregetta grallaria\"), buřňák dlouhokřídlý (\"Pterodroma macroptera\"), buřňák hrdliččí (\"Pachyptila turtur\"), buřňák menší (\"Puffinus assimilis\"), buřňák Salvinův (\"Pachyptila macgillivrayi\"), rybák černohřbetý (\"Sterna fuscata\") a rybák jižní (\"Sterna vittata\"). Dále k pobřeží ostrova připlouvají také mořští savci vyvést na pevnině svá mláďata: lachtan jižní (\"Arctocephalus tropicalis\"), rypouš sloní (\"Mirounga leonina\") a tučňák skalní (\"Eudyptes chrysocome\"). V přilehlých vodách bývá k vidění kosatka dravá (\"Orcinus orca\"). Před více než stovkou let vyhubení tuleni se zde ale neobjevují. Na své autochtonní živočichy žijící zde trvale je ostrov poměrně chudý, za povšimnutí stojí jediný „domorodý“ pták astrild vlnkovaný (\"Estrilda astrild\"). Je to pestře zbarvený ptáček velký 10 až 12 cm, vzdálený příbuzný vrabce, živí se drobným hmyzem a semeny. Nový Amsterdam i jeho teritoriální vody, stejně jako celá Francouzská jižní a antarktická území, je vyhlášen za přírodní rezervaci a příroda ostrova je ponechána bez dalších zásahů člověka.", "section_level": 1}, {"title": "Současnost.", "content": "Počínaje rokem 1949 začala na severním pobřeží Nového Amsterdamu pracovat vědecká základna Martin de Viviès, pojmenovaná po jednom z prvých výzkumníků. Zkoumá se tam hlavně živočišná a rostlinná biologie, zemský magnetismus i seismologie a fyzika atmosféry. Ve stanici průběžně pracuje asi 30 vědců, zásobována je čtyřikrát ročně lodí Marion Dufresne, která občas přiváží i návštěvníky Francouzských jižních a antarktických území. Od července 2019 jsou ostrovy Svatý Pavel a Amsterdam a okolní moře (souhrnná plocha 201 km²) společně s Kerguelenami a Crozetovymi ostrovy součástí světového přírodního dědictví UNESCO.", "section_level": 1}], "src_summary": "Nový Amsterdam je ostrov v Indickém oceánu, který s menším ostrovem Svatý Pavel vytvářejí společně distrikt Ostrovy Svatý Pavel a Amsterdam. Distrikt je součásti francouzského zámořského teritoria s názvem Francouzská jižní a antarktická území (TAAF). Nový Amsterdam není trvale obydlen.", "tgt_summary": "Île Amsterdam (), also known as Amsterdam Island, New Amsterdam, or Nouvelle Amsterdam, is an island of the French Southern and Antarctic Lands in the southern Indian Ocean that together with neighbouring Île Saint-Paul to the south forms one of the five districts of the territory. The research station at Martin-de-Viviès, first called \"Camp Heurtin\" and then \"La Roche Godon\", is the only settlement on the island and is the seasonal home to about thirty researchers and staff studying biology, meteorology, and geomagnetics. The island is roughly equidistant to the land masses of Madagascar, Australia, and Antarctica – as well as the British Indian Ocean Territory and the Cocos (Keeling) Islands (about from each). The island is named after the ship , which is in turn named after the Dutch settlement of New Amsterdam (named after the Dutch capital Amsterdam) that later became New York City in the United States.", "id": 1610624}
{"src_title": "Nadžíb Míkátí", "tgt_title": "Najib Mikati", "src_document": [{"title": "Biografie.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Vzdělání.", "content": "V roce 1980 absolvoval Americkou univerzitu v Bejrútu s titulem Master of Business Administration (MBA). Navštěvoval také několik externích programů na Harvardově univerzitě a francouzské INSEAD.", "section_level": 2}, {"title": "Podnikatelská činnost.", "content": "Spolu s bratrem Tahou v roce 1982 založili telekomunikační společnost Investcom. Prodali ji v červnu 2006 jihoafrické firmě MTN Group za 5,5 miliard amerických dolarů. Časopis \"Forbes\" odhadl v roce 2008 jeho majetek na 2,6 miliardy dolarů, což odpovídalo 446. místu v žebříčku nejbohatších osob světa.", "section_level": 2}, {"title": "Politická kariéra.", "content": "4. prosince 1998 se stal ministrem veřejných prací a dopravy. Následně byl roku 2000 zvolen do zákonodárného Národního shromáždění za volební obvod Tripolis. Po vstupu do parlamentu si udržel vládní křeslo a získal pověst mírného prosyrsky orientovaného politika s korektními vztahy na tamního prezidenta Bašára al-Asada. Od roku 2000 patřil mezi stálé kandidáty na premiérský post. Do křesla ministerského předsedy usedl 13. dubna 2005 po demisi Umara Karámího, jenž po zavraždění Rafíka Harírího v únoru 2005 nebyl schopen sestavit stabilní vládu. 19. července téhož roku pak Míkátí úřad předal Fuádu Siniorovi. V Libanonu i arabském světě se stal spoluzakladatelem centristického hnutí a ideologie, které v zemi pořádá řadu konferencí. Od roku 2004 je lídrem politického hnutí Harakat Majd s dvěma poslanci, jenž je součástí širší Aliance 8. března. 12. ledna 2011 došlo k pádu vlády prozápadně orientovaného Saada Harírího, v důsledku rezignace 10 ministrů nominovaných hnutím Hizballáh. To se snažilo přerušit spolupráci se zvláštním tribunálem OSN pro Libanon vyšetřujícím vraždu premiérova otce. Hizballáh poté získal spojence v poslancích drúzského vůdce Valída Džumbláta a do čela nové vlády byl \"Aliancí 8. března\" navržen Míkátí s podporou 68 ze 128 zákonodárců. 25. ledna byl jmenován premiérem a vyzval ke vzniku kabinetu národní jednoty, která má normalizovat krizi v zemi.", "section_level": 2}], "src_summary": "Nadžíb Míkátí (arabsky: نجيب ميقاتي; narozen 24. listopadu 1955) je libanonský politik a podnikatel, od konce ledna 2011 do února 2014 předseda vlády Libanonu podporovaný šíitským hnutím Hizballáh. Tuto funkci již vykonával od dubna do července 2005 v úřednickém kabinetu země.", "tgt_summary": "Najib Azmi Mikati (; born 24 November 1955) is a Lebanese politician, and billionaire businessman, who served twice as the Prime Minister of Lebanon. From April 2005 to July 2005 he was Prime Minister of Lebanon in a caretaker government. On 25 January 2011, he was nominated to serve as Prime Minister by a majority of the votes in the parliamentary consultations following the 12 January fall of the Lebanese government of November 2009. The government was formed on 13 June 2011, after many delays. On 22 March 2013, Mikati submitted his resignation from office, which Lebanese president Michel Suleiman accepted on 23 March 2013.", "id": 2237193}
{"src_title": "Křovinář sametový", "tgt_title": "Bothrops atrox", "src_document": [{"title": "Výskyt.", "content": "Tento had se vyskytuje ve deštných pralesích severní poloviny Jižní Ameriky, zejména v oblasti Amazonie. Prostředí si příliš nevybírá a nevadí mu ani blízkost člověka. Jeho biotopem jsou deštné pralesy, ale také savany a plantáže, kde často přichází do styku s lidmi. Vyskytuje se především na území států Venezuela, Surinam, Peru, Ekvádor a Brazílie", "section_level": 1}, {"title": "Popis.", "content": "Může dorůst délky až 150 cm. Jeho zbarvení je světle hnědé až šedé s tmavě hnědými až černými skvrnami, pruhy či mřížkovitou kresbou. Tato kresba slouží jako ochranné zbarvení a skvěle hada maskuje v jeho obvyklém prostředí – ve vrstvě spadaného listí pod pralesními stromy. Na zploštělé hlavě má typickou kresbu — dva černé proužky, které běží od každého oka ke koutku tlamy. Podobně jako ostatní křovináři (a na rozdíl od pravých chřestýšů) nemá vyvinuté chřestidlo.", "section_level": 1}, {"title": "Chování.", "content": "Je to noční druh. Den tráví v úkrytu či zahrabaný ve vrstvě spadaného listí, odkud po setmění vyráží za potravou. Živí se hlodavci a plazy, mláďata loví ještěrky a žáby. Podobně jako většina chřestýšovitých je i tento druh živorodý. Samice rodí až 30 mláďat, ovšem průměrně jich v jednom vrhu bývá kolem 15. Už od narození jsou nebezpečně jedovatá. Na rozdíl od dospělých, kteří jsou pozemní, mláďata dokáží šplhat po stromech, kde často loví svou potravu – drobné žabky.", "section_level": 1}, {"title": "Jed.", "content": "Jeho jed je hemotoxický, což znamená, že způsobuje rozklad červených krvinek. Jeho uštknutí končí pro člověka bez lékařské pomoci téměř vždy smrtelně a mrtvoly se po uštknutí velmi rychle rozkládají. I pokud uštknutý přežije, často dochází k úplné destrukci zasažené části těla (např. končetiny), která musí být amputována. Pro svou hojnost a častý výskyt na plantážích je patrně nejnebezpečnějším hadem Ameriky, který ročně způsobí nejvíce smrtelných uštknutí.", "section_level": 1}], "src_summary": "Křovinář sametový (\"Bothrops atrox\") je jeden z nejnebezpečnějších jedovatých hadů Jižní Ameriky. Patří do čeledi chřestýšovitých. Podobně jako většina jeho příbuzných je živorodý. V některých oblastech Jižní Ameriky jde o nejhojnějšího jedovatého hada a má na svědomí nejvíce uštknutí, která často končí smrtelně. Je znám pod domorodými jmény \"labaria\" (z portugalštiny) či \"šušupi\" (z indiánského jazyka tupí).", "tgt_summary": "Bothrops atrox — also known as the common lancehead, fer-de-lance, barba amarilla and mapepire balsain — is a highly venomous pit viper species found in the tropical lowlands of northern South America east of the Andes. No subspecies are currently recognized.", "id": 646001}
{"src_title": "Jovan Ristić", "tgt_title": "Jovan Ristić", "src_document": [{"title": "Biografie.", "content": "Jovan se narodil do chudé rodiny v Kragujevaci. Jeho otec brzy zemřel. Sám Jovan byl úspěšným žákem na základní škole, později studoval na střední škole v Bělehradě. Tam se stal členem organizace Družina mladeži srpske, což byl částečně politický spolek, který se inspiroval událostmi roku 1848. Na Bělehradském Lyceu ukončil svá studia v roce 1852. Bylo mu nabídnuto, aby studoval teologii v Rusku, nicméně nabídku odmítl. Naopak odešel studovat do Berlína a později Heidelbergu, nakonec do pařížské Sorbonny. Pro Ristiće byl formující především pobyt v Německu, který určil jeho pohled na fungování byrokracie; svojí politiku později orientoval podle pruského vzoru. Od roku 1854 pracoval na srbském Ministerstvu vnitra, které řídil jeden z ustavobranitelů – Ilija Garašanin. Později se oženil s dcerou nejbohatšího obchodníka v Bělehradu, Hadži Tomou. Díky tomu získal přístup k bohatým podnikatelským kruhům, které byly napojeny na vládnoucí dynastii Obrenovićů. K vysoké politice se dostal Ristić po roce 1861, kdy se stal srbským zástupcem v Istanbulu. Ristić zastupoval knížectví při jednání s Turky v roce 1861, kde se ukázal jako schopný vyjednávač. Jako ministr zahraničí Srbska se pokoušel vyjednat protiturecký spolek s Řeckem. Jeho úspěch mu vynesl nominaci na post ministra zahraničí, který získal po svém návratu do Bělehradu po skončených jednáních. V polovině 70. let 19. století podporoval expanzivní politiku Srbska v jihovýchodní Evropě. Srbsko se mělo stát vůdčím státem na Balkáně, který by spojil všechny jižní Slovany. Podporoval proto několik konfliktů s Osmanskou říší, které pro Srbsko skončily příznivě a země získala nové území na východě a na jihu. Známější a mnohem podstatnější však byla jeho úloha na Berlínském kongresu, kde byla Srbsku přiznána nezávislost na Osmanské říši. Následně však výměnou za ni muselo Srbsko přijmout řadu nepříliš výhodných smluv, které vedly nakonec k pádu Ristićovy vlády. Některé z nich byly dokonce tajné a nevěděl o nich nikdo jiný, kromě samotného premiéra a krále. Jako předseda několika vlád a zároveň regent býval často v pozici nejmocnější osoby v zemi. Kromě politiky se také zabýval historií.", "section_level": 1}], "src_summary": "Jovan Ristić (v srbské cyrilici Јован Ристић, 16. ledna 1831 Kragujevac – 23. srpna 4. září 1899, Bělehrad) byl významným srbským politikem druhé poloviny 19. století; vůdčí osobností liberálního proudu v srbské politice a celkem třikrát předseda vlády, dvakrát regentem neplnoletých následníků srbského trůnu.", "tgt_summary": "Jovan Ristić, or Ristitch (Serbian Cyrillic: Јован Ристић; 16 January 1831 – 4 September 1899) was a Serbian politician, diplomat and historian.", "id": 441186}
{"src_title": "Osifikace", "tgt_title": "Ossification", "src_document": [{"title": "Průběh.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Vznik lamelární kosti.", "content": "V průběhu zárodečného vývoje obratlovců nejprve vzniká nezralá vláknitá kost bez stop lamelární struktury; v podstatě se jedná o množství kostních buněk obklopených neuspořádanými vlákny kolagenu. Až postupně vzniká kost, která má uspořádanou stavbu – tzv. lamelární kost. Tato lamelární kost následně vstupuje do vlastního procesu kostnatění (osifikace): existují však dva odlišné mechanismy, jimiž může kostnatění tkáně probíhat. Těmito mechanismy je:", "section_level": 2}, {"title": "Vlastní osifikace.", "content": "", "section_level": 2}, {"title": "Kostnatěním chrupavky.", "content": "Při tzv. enchondrální osifikaci, která je typická pro většinu lidských kostí, nejprve dochází ke vzniku (hyalinního) chrupavčitého modelu budoucí kosti z původní mezenchymální tkáně v lamelární kosti. V dalším kroku vzniká uprostřed tohoto chrupavčitého modelu (v oblasti známé jako diafýza) zárodek kostní tkáně – první kostní buňky (osteoblasty) vznikají z vnitřních buněk perichondriálního obalu chrupavky. Do chrupavky se dostávají vápenaté soli a celá chrupavka je následně naprosto zacementována do té míry, že jsou buňky chrupavky odříznuty od kyslíku a živin a umírají. Teprve poté si do tohoto „cementu“ razí cestu krevní vlásečnice, rozrušujíc mrtvou chrupavčitou tkáň. Tím vzniká pórovitá struktura, posléze známá jako kostní dřeň. V jádru kosti se ustanoví tzv. primární osifikační jádro; z něj se kostní osteoblasty (ale i osteoklasty s neméně důležitou rolí) šíří do všech částí budoucí kosti. Postupně se dostávají až do oblasti růstových plotének, tedy oblastí, kde neustále vzniká nová chrupavka, odstupuje do stran, mineralizuje a po osídlení kostními buňkami se mění v regulérní kost. Tím kost roste do délky. Zároveň se kostní buňky ukládají i pod okosticí, což umožňuje růst kosti do šířky. U savců, některých ještěrů a ptáků vznikají ještě další (sekundární) osifikační jádra (centra, z nichž se šíří kostní buňky) v okrajových oblastech kosti – v tzv. epifýzách. Například u člověka však tato jádra vznikají až velmi pozdě, během druhého až třetího roku života člověka. Když jedinec dospěje, růstové destičky zanikají a kosti v tu chvíli prakticky přestanou růst. To se netýká např. ryb, obojživelníků a plazů, jejichž kosti mohou růst v podstatě po celý život.", "section_level": 3}, {"title": "Kostnatěním vaziva.", "content": "U člověka je tato tzv. intramembranózní osifikace vzácnější, ale i tak poměrně významná. Princip je prostý: nevzniká žádná přechodná chrupavčitá tkáň – veškerá kostní tkáň se totiž tvoří přímo z mezenchymálních buněk v původní zárodečné lamelární kosti. Mezenchym se nejprve uspořádává do jistých vrstev (membrán) a z toho byl také odvozen název tohoto typu kostnatění. Mezenchymální buňky se shlukují a objevuje se mezi nimi gelovitá mezibuněčná hmota. Jak se objevují první osteoblasty a krevní zásobení, gelovitá hmota je nahrazována kompaktnějšími tyčinkami kostní hmoty a mineralizuje se. Kostní buňky na povrchu vznikající kosti se dělí a produkují další kostní hmotu – takovým způsobem kost přirůstá. Intramembranózní osifikace se týká především tzv. dermálních kostí, tedy kostí vznikajících v mezenchymální tkáni kožní škáry (dermis). To je případ např. mnoha kostí lebky (včetně např. moderní kosti dolní čelisti), ale i kostí pletence horní končetiny. Jistou specialitou jsou sezamoidní kosti vznikající osifikací ve šlachách – konkrétně zejména čéška a hrášková kost. Další zajímavostí je perichondrální a periostální růst kostí, který umožňuje růst kostí do šířky apozičním růstem.", "section_level": 3}], "src_summary": "Osifikace, též kostnatění, je přeměna chrupavky či vaziva na kost. Probíhá při vývoji kostí i při hojení zlomeniny. Většina lidských kostí se vyvíjí a následně osifikuje na podkladě chrupavky (tzv. enchondrálně), menší část (např. klíční kost a část lebky) na podkladě vaziva (intramembranózně). U dlouhých kostí vzniká osifikační jádro, jak na povrchu, tak uvnitř, uprostřed, a odtud se šíří k oběma koncům. Dříve než jich dosáhne, objeví se osifikační jádra v obou koncích a jdou středovému naproti. Zůstává však zachován proužek chrupavky, tzv. růstová chrupavka, která umožňuje růst kostí do délky a u lidí mizí kolem 18 let.", "tgt_summary": "Ossification (or osteogenesis) in bone remodeling is the process of laying down new bone material by cells called osteoblasts. It is synonymous with bone tissue formation. There are two processes resulting in the formation of normal, healthy bone tissue: Intramembranous ossification is the direct laying down of bone into the primitive connective tissue (mesenchyme), while endochondral ossification involves cartilage as a precursor. In fracture healing, endochondral osteogenesis is the most commonly occurring process, for example in fractures of long bones treated by plaster of Paris, whereas fractures treated by open reduction and internal fixation with metal plates, screws, pins, rods and nails may heal by intramembranous osteogenesis. Heterotopic ossification is a process resulting in the formation of bone tissue that is often atypical, at an extraskeletal location. Calcification is often confused with ossification. Calcification is synonymous with the formation of calcium-based salts and crystals within cells and tissue. It is a process that occurs during ossification, but not necessarily \"vice versa\". The exact mechanisms by which bone development is triggered remains unclear, but it involves growth factors and cytokines in some way.", "id": 1475775}
{"src_title": "Wladimir Köppen", "tgt_title": "Wladimir Köppen", "src_document": [{"title": "Životopis.", "content": "Köppenův děd patřil ke skupině německých lékařů, kteří byli do Ruska pozváni carevnou Kateřinou II., aby pomohli zlepšit zdravotnické služby na ruském venkově, později se stal osobním lékařem cara. Jeho otec Peter Köppen byl význačný geograf, historik a etnograf prastarých ruských kultur, významně se podílel na výměně myšlenkových proudů mezi západoevropskými slavisty a ruskými vědci.", "section_level": 1}, {"title": "Studia.", "content": "Wladimir navštěvoval střední školu v Simferopolu na Krymu a v roce 1864 začal studovat botaniku na Petrohradské univerzitě. Často jezdil z dalekého Petrohradu a z Simferopolu ve vnitrozemí Krymu na krymské pobřeží, kde bylo rodinné sídlo Köppenových. Rozmanitost květeny v souvislosti s geografickými poměry Krymu, a naprosto zřejmá rozrůzněnost přírodních poměrů mezi Petrohradem a jeho domovem na Krymu v něm vzbudila zájem studovat vztahy podnebí a ostatní přírody. V roce 1867 se vydal na univerzitu v Heidelbergu a v roce 1870 obhájil svou dizertační práci o vztahu teploty a růstu rostlin na univerzitě v Lipsku.", "section_level": 2}, {"title": "Profesní dráha.", "content": "Mezi lety 1872 a 1873 byl Köppen zaměstnán v ruské meteorologické službě. V roce 1875 se vrátil zpět do Německa a stal se vedoucím pracovníkem námořní observatoře Deutsche Seewarte v Hamburku. Zodpovídal za vytvoření služby předpovědi počasí v severozápadním Německu a přilehlé mořské oblasti. Po čtyřech letech v meteorologické službě se vrátil ke svému prvotnímu zájmu – základnímu výzkumu. Köppen začal soustavně studovat podnebí a dělal pokusy se sondážními balóny, aby získal data z horních vrstev atmosféry. Je považován za spoluzakladatele a průkopníka aerologie. V roce 1884 prvně publikoval mapu klimatických pásem s vykresleným sezónním chodem teplot. Zpracování mapy postupně zdokonaloval po zbytek svého života. Ucelená verze jeho klasifikačního systému vyšla prvně v roce 1918, poslední verze byla publikována v roce 1936. V roce 1890 spolupracoval na prvním atlasu oblaků. V roce 1923 publikuje monografii \"Die Klimate der Erde\" (Podnebí Země). Kromě popisu různých typů podnebí, byl obeznámen i s paleoklimatologií. V roce 1924 spolu se svým zetěm Alfredem Wegenerem publikoval práci \"Die Klimate der Geologischen Vorzeit \" (Podnebí doby předhistorické), čímž výrazně podpořili Milankovićovu teorii. Na konci svého života spolupracoval s německým klimatologem Rudolfem Geigerem, pracovali na pětisvazkovém díle \"Handbuch der Klimatologie\" (Příručka klimatologie). Dílo nebylo nikdy dokončeno, vyšlo jen několik částí, tři z nich sepsal Köppen. Po Köppenově smrti v roce 1940 pokračoval v jeho práci na klasifikaci podnebí právě Geiger. Köppen publikoval více než 500 odborných pojednání, a udržel si svou zvídavost a široký rozsah zájmů po celý svůj život. Kromě vědecké činnosti se aktivně věnoval společenským otázkám, věnoval mnoho času a úsilí problematice reformy školství a problematice sociálně slabých. Byl zastáncem používání esperanta, přeložil do něj několik svých děl.", "section_level": 2}], "src_summary": "Wladimir Köppen (, 25. září 1846 Petrohrad, Rusko – 22. června 1940 Štýrský Hradec, Německá říše) byl rusko-německý geograf, meteorolog, klimatolog a botanik. Po studiích v ruském Petrohradu strávil většinu svého života a profesní dráhy v Německu a Rakousku. Jeho nejznámější příspěvek vědě je klasifikace podnebí, která se s drobnými změnami užívá dodnes. Svou vědeckou činností významně přispěl do několika vědních oborů.", "tgt_summary": "Wladimir Peter Köppen (; , \"Vladimir Petrovich Kyoppen\"; 25 September 1846 – 22 June 1940) was a Russian-German geographer, meteorologist, climatologist and botanist. After studies in St. Petersburg, he spent the bulk of his life and professional career in Germany and Austria. His most notable contribution to science was the development of the Köppen climate classification system, which, with some modifications, is still commonly used. Köppen made significant contributions to several branches of science.", "id": 1360672}
{"src_title": "Canyoning", "tgt_title": "Canyoning", "src_document": [{"title": "Historie.", "content": "Nepřímo se historie canyoningu začala psát již v roce 1893, kdy začal Francouz Armand Jamed provádět první průzkum kaňonu Verdon. V roce 1905 vykonával obdobnou činnost hydrogeolog, další Francouz, Édouard-Alfred Martel, kterému se již podařilo projít celým tímto kaňonem. Jako samostatný outdoorový a adrenalinový sport se canyoning začal prosazovat kolem roku 1980, kdy se začaly objevovat první asociace zaměřené na tento druh sportu. Jednalo se o asociace vzniklé ve Franci (1992), Španělsku (1989), Itálii (1999), Německu a postupně v dalších zemích. Rozvoj zájmu o tento sport si vynutil vznik asociace profesionálních průvodců canyoningu – Evropské komise canyoningu (C. E. C.) v roce 1995. V Česku vešel tento sport do povědomí v 90. letech minulého století, v roce 2004 byla založena Česká asociace canyoningu (C. A. C)", "section_level": 1}, {"title": "Stupně obtížnosti.", "content": "Stejně jako jiné sporty podobného charakteru má canyoning různé stupně obtížnosti určené pro různě zdatné osoby.", "section_level": 1}, {"title": "Výzbroj a výbava.", "content": "Doporučená výzbroj a výbava: • Neoprénový oblek - ochrana proti chladu, doporučená síla materiálu min. 3 mm, doporučuje se 5 mm • Sedací úvazek - potřebná výzbroj při slaňování • Lano - pro slaňování s malým průtahem (4-6 %), potřebná délka podle stupně obtížnosti • Helma - ochrana hlavy, podle normy UIAA • Boty - pevné, lehké, odolné • Batoh - oděruvzdorný, propustný pro odtok vody, objem cca 45 litrů • Slaňování - osma, karabiny, HMS karabiny, krátké prusíky, plochá smyce, blokant • Vodotěsná nádoba - pro uložení dokladů, lékárničky a pod. • Nouzový materiál - lékárnička, čelovka, izolační fólie, nůž a pod. \"Poznámka: seznam materiálu nemusí být nutným, postačujícím ani úplným seznamem.\"", "section_level": 1}, {"title": "Lokality.", "content": "Lokality navštívené českými canyonisty (k roku 2008):", "section_level": 1}, {"title": "Francie.", "content": "12 kaňonů: Carléva, Riou de Cuébris, Riou de la Boléne, Le Furon, Le Leoncel, Gorges de Llech, Clue de la Maglia, Le Neyron, Riou de Pierrefeu, Roudoule, Clue du Riolan, Salt Maria Valenta", "section_level": 2}, {"title": "Itálie.", "content": "22 kaňonů: Torrente Albola, Torrente Baes, Val Bares, Rio Barbaira, Torrente Bianca, Bodengo 2, Rio Cadramazzo, Casenda, Torrente Campiglio, Torrente Ciolesan, Torrente Favarinis, Rio Frondisson, Giuf, Rio Lavarie, Torrente Lumiei, Rio Nero (Jurrasic), Rio Patoc, Torrente Palvico, Rio Pissanda, Rio Sbrici, Rio Simon, Val Zemola", "section_level": 2}, {"title": "Korsika.", "content": "11 kaňonů: Dardu, Camera, Baccu sa Figa, Muratellu, Codula ď Orbisi, Polischellu, Purcaraccia, Tignoso, Vacca, Vivaggio, Ziocu", "section_level": 2}, {"title": "Rakousko.", "content": "12 kaňonů: Altersbach, Simpl Bach, Eisgraben, Gesöuse, Grabenbach, Hundsbachfall, Hundsgabenbach, Lassingfall, Mirafall, Saihrbach, Taglesbach, Strubklamm", "section_level": 2}, {"title": "Slovinsko.", "content": "28 kaňonů: Beli potok, Boka, Fratarica, Gačnik, Globoški potok, Kozjak, Kukla Juliana, Laventnik, Malenšček, Mangartski potok, Mlinarica, Mrzli potok, Peršjak, Mala Pišnica, Predelica, Prešnikov graben, Po dolu (Skok), Ročica, Smast, Sopotnica, Suhi potok (Beladovec), Suhi potok (Na Skali), Sušec, Šovlačevec, Šumnik, Učja, Volarja, Vrsnik", "section_level": 2}, {"title": "Španělsko.", "content": "23 kaňonů: Aigueta de Eriste superior, Barranco Manatuero, Barranco de Trigas, Barranco de Fornocal, Barranco de Roi, Barranco Foz de la Canal, Barranco Mallarguero, Barranco de Viandico (Rio Aso), Barranco de Cruchiata o Basender, Barranco de la Portiacha, Barranco de Chimiachas, Garganta del Infierno, Gorgas de Viu de Llevata, Garganta de Escuain, Garganta de Miraval, Garganta del Yesa superior, Garganta de Barasil, Garganta de la Peonera inferior, Rio Vero, Oscuros de Balces, Gorgas Negras, Canyon del Rio Formiga, El Gorgonchon", "section_level": 2}, {"title": "Švýcarsko.", "content": "15 kaňonů: Val d´Ambra, Bignasco, Ceuso, Val Combra, Cresciano, Val di Gei, Val Lodrino, Val Malvaglia, Osogna, Riale Mulitt, Santa Petronilla, Progero, Val Ponterone, Chli Schliere, Val Tomé", "section_level": 2}, {"title": "Rizika.", "content": "Canyoning, jako každý sport, s sebou přináší rizika vyplývající z jeho charakteru. K tomu jsou vydány bezpečnostní směrnice upravující provozování canyoningu. I přes bezpečnostní opatření a doporučení může při provozování tohoto sportu dojít k vážným událostem, jako je tragická událost canyoningu ze dne 27. července 1999, při níž ve Švýcarsku zahynulo 19 turistů, zastižených bleskovou povodní.", "section_level": 1}], "src_summary": "Canyoning \"(čti: kaňoning)\" je náročný adrenalinový sport vyžadující dobrou duševní i fyzickou kondici a kvalitní výzbroj. Jedná se o zdolávání kaňonů horských potoků a říček ve směru jejich toku za použití různých outdoorových technik, jako je slaňování skalních stěn nebo vodopádů, plavání nebo brodění v prudké a chladné vodě, skoky do tůní a jezírek, přelézání balvanů a napadaných stromů, v případě vhodných podmínek využití vodního koryta jako skluzavky nebo překonávání prohlubní v závěsu pod lanem.", "tgt_summary": "Canyoning (canyoneering in the United States, kloofing in South Africa) is travelling in canyons using a variety of techniques that may include other outdoor activities such as walking, scrambling, climbing, jumping, abseiling (rappelling), and swimming. Although non-technical descents such as hiking down a canyon (\"canyon hiking\") are often referred to as \"canyoneering\", the terms \"canyoning\" and \"canyoneering\" are more often associated with technical descents — those that require abseils (rappels) and ropework, technical climbing or down-climbing, technical jumps, and/or technical swims. Canyoning is frequently done in remote and rugged settings and often requires navigational, route-finding, and other wilderness travel skills. Canyons that are ideal for canyoning are often cut into the bedrock stone, forming narrow gorges with numerous drops, beautifully sculpted walls, and sometimes spectacular waterfalls. Most canyons are cut into limestone, sandstone, granite, or basalt, though other rock types are found. Canyons can be very easy or extremely difficult, though emphasis in the sport is usually on aesthetics and fun rather than pure difficulty. A wide variety of canyoning routes are found throughout the world, and canyoning is enjoyed by people of all ages and skill levels. Canyoning gear includes climbing hardware, static or semi-static ropes, helmets, wetsuits, and specially designed shoes, packs, and rope bags. While canyoneers have used and adapted climbing, hiking, and river running gear for years, more and more specialized gear is invented and manufactured as canyoning popularity increases.", "id": 2409743}
{"src_title": "Okazionalismus", "tgt_title": "Occasionalism", "src_document": [{"title": "Počátky.", "content": "Vztah mezi tělem a duší je často diskutovaným filosofickým problémem. Výrazněji se o jeho vyřešení pokoušely islámské teologické školy (Abú al-Hasan al-Ash'ari, Abu Hamid Mohamed ibn Muhammad al-Ghazali) i ranní islámští filosofové (Al-Farabi, Avicenna). Ve scholastice byl Bůh chápán jako jediná prvotní příčina veškerého dění ve světě. Mezi jinými David Hume tvrdil, že v případě přírodního dění nemůžeme zjišťovat kauzalitu ve vlastním smyslu, nýbrž jen jistou následnost (svým tvrzením ovlivnil Immanuela Kanta). Mezi dalšími se tímto problémem zabývali např. Baruch Spinoza či Gottfried Wilhelm Leibniz. Okazionalisté vycházeli z descartovského problému dualismu. René Descartes pojímal mysl jako nezávislou, netělesnou substanci. Slavné „myslím, tedy jsem“ \"(Ego cogito, ergo sum)\", není jen výchozím bodem descartesovy filosofie, ale poukazuje i na ryze autonomní postavení mysli ve vztahu ke světu. Mysl se vykazuje sama ze sebe, tudíž je jediná nezpochybnitelně skutečná – nemůže nebýt. Vnější objekty (tedy i vlastní tělo) nás však vždy mohou klamat, jelikož nepocházejí přímo z mysli, tudíž je jejich samotná existence zpochybnitelná. Přesto mezi myslí a tělem dochází k interakci, Descartes ji však nebyl schopen uspokojivě vysvětlit. Tento problém se pokoušeli vyřešit mnozí další stoupenci karteziánské filosofie a to tak, že nejčastěji Boha prohlásili za jedinou skutečnou příčinu způsobující shodu tělesného a duchovního dění.", "section_level": 1}, {"title": "Pokračovatelé.", "content": "Karteziánský filosof Johannes Clauberg tvrdil, že vzájemnému působení těla a duše můžeme porozumět jen jako zázraku božské vůle (ne jako působení přírodního zákona). Duše působí na tělo pouze ve smyslu morálním (není příčinou tělesných pohybů), stejně jako vozka pouze řídí vůz, ale není příčinou pohybu kočáru. Clauberga však nelze považovat za stoupence okazionalismu, jelikož tvrdí, že duše působí na tělo a tělo na duši a že jsou vzájemně propojené. Louis de la Forge, kartezián, jako první mluvil o \"causes occasionelles\" (příležitostných příčinách). Gérauld de Cordemoy byl okazionalista v pravém slova smyslu, neboť jakékoli vzájemné působení dvou těles považoval za nepochopitelné. Vztah mezi našimi pohyby a myšlenkami nejsou příčiny, ale jen příležitosti. Bůh pohybuje duchy k jejich cíli, avšak směr určují oni samotní.", "section_level": 1}, {"title": "Představitelé okazionalismu.", "content": "Již Descartes spatřoval problém v tom, že určité fyziologické procesy nevysvětlitelným způsobem vyvolávají určité pocity (např. hlad). Arnold Geulincx vycházel z tohoto problému. Říkal, že k zapříčiňování dochází pouze tehdy, jsme-li si vědomi nejenom cíle, nýbrž i prostředků jeho provedení: „Není možné, aby někdo něco učinil a nevěděl, jak to učinil.“ Vzhledem k tomu, že nevíme, jakým způsobem (fyziologicky) k pohybu našeho těla dochází, když tento pohyb chceme, nejsme ani jeho pravou příčinou, kterou je Bůh. Člověk je pouhým divákem ve vesmíru, jeho konání nepůsobí navenek. Myšlení a vůle zůstávají uvnitř mysli, nemůže tedy působit na jiná tělesa. Tělo je nástroj, nikoli příčina, Bůh nám pomocí něj poskytuje určité vjemy. Nicolas Malebranche vycházel z descartovského pojetí idejí, které se nacházejí pouze v Bohu. Poznání určitého předmětu se rovná zřením jeho ideje v Bohu. „Všechny věci zříme v Bohu,“ Bůh je místem jednotlivých myslí, stejně jako prostor je místem těles. Přístup ke světu těles si člověk zjednává výlučně na základě svého bezprostředního sjednocení s božským slovem. Spolu s Descartesem Malebranche tvrdil, že smysly nám neposkytují žádné jasné poznání, nemůžeme mít jistotu o existenci materiálních věcí, třebaže jejich esenci nazřít lze. Tělesa na sebe navzájem nemohou působit. Bůh je jedinou příčinou všeho, jedná přitom podle určitého řádu a drží se principu jednoduchosti.", "section_level": 1}], "src_summary": "Okazionalismus je filosofická doktrína 17. století, která se pokusila vyřešit karteziánský problém vztahu dvou entit: mentální (všechny duševní procesy včetně racionálních, volních a citových) a fyzické (tělesné pohyby). Za předpokladu, že jsou obě podstaty nezávislé, není možné vysvětlit jejich vzájemné působení. Okazionalismus tento vztah vysvětluje pomocí třetí substance, Boha. Označení okazionalismus pochází z lat. \"occasio\" – příležitost, neboť Bůh „u příležitosti“ aktu vědomí vyvolává tělesný pohyb a obráceně. Nejde o označení směru, ale jen jedné stránky pokarteziánské filosofie.", "tgt_summary": "Occasionalism is a philosophical theory about causation which says that created substances cannot be efficient causes of events. Instead, all events are taken to be caused directly by God. (A related theory, which has been called \"occasional causation\", also denies a link of efficient causation between mundane events, but may differ as to the identity of the true cause that replaces them.) The theory states that the illusion of efficient causation between mundane events arises out of God's causing of one event after another. However, there is no necessary connection between the two: it is not that the first event \"causes\" God to cause the second event: rather, God first causes one and then causes the other.", "id": 350035}
{"src_title": "Indický běžec", "tgt_title": "Indian Runner duck", "src_document": [{"title": "Původ plemene.", "content": "Indický běžec je domestikovaná forma kachny divoké (\"Anas platyrhynchos\") z jihovýchodní Asie. Jedná se o poměrně staré plemeno a první zmínky o podobných kachnách je možné najít na ostrově Jáva v době před tisícem let. Indický běžec nebyl vyšlechtěn úmyslně chovateli, jedná se jen o přirozené křížení, ze kterého vzniklo zvláště stavěné kachní plemeno. V \"Knize o drůbeži\" z roku 1956 se uvádí, že v Malajsii se vzpřímené kachny chovají již přes 2 000 let. Do Evropy se pravděpodobně dostali indičtí běžci poprvé v 16. století a to na lodi z Jávy do Holandska, kdy tyto kachny a jejich vejce sloužily jako potrava námořníkům. Několik jedinců plemene se dostalo až do Holandska, zde se ale neuchytili a přirozeně vymizeli. Další příležitost dostat se do Evropy, konkrétně do Anglie, získali indičtí běžci až v roce 1830. Další dovozy probíhaly i nadále a plemeno se pomalu dostávalo do povědomí veřejnosti. Poprvé se indičtí běžci na výstavě ukázali v roce 1876 a jednalo se o výstavu drůbeže v Dumfries. Tehdy ale tyto kachny vypadaly jinak, současného vzhledu dosáhly až v Anglii v první polovině 19. století, kdy byly dále kříženy.", "section_level": 1}, {"title": "Popis.", "content": "Indický běžec je nosné plemeno kachny (ročně snáší 180 až 200 vajec). Vyznačuje se vzpřímeným držením trupu a posunutím běháků do zadní části těla, které umožňuje snadný a poměrně rychlý pohyb na souši. Jedná se o plemeno menšího tělesného rámce, která je štíhlé, vysoké a rovně nesené. Hmotnost dospělých jedinců se pohybuje okolo 2 kg, kachny jsou o něco menší než samci. Dlouhá, suchá a úzká hlava je doplněna dlouhým čelem. Zbarvení může být různé, od toho přírodního až po bílé nebo modré mutace. Barva nohou a zobáku se odvíjí právě od zbarvení peří. Nejčastější je přírodní nebo srnčí zbarvení. Pro začátečníka je nejtěžší rozpoznání kachny a kačera. Kačer se dá od kachny rozpoznat několika způsoby v závislosti na jeho věku a barevném rázu. Jednoznačně identifikovatelný je na základě hlasu, neboť typickým kvákáním se projevuje pouze kachna. Kačerův hlas je tišší a spíše podobný \"rrr\", \"rárá\" či \"vššvšš\". V případě nebezpečí (ať už domnělého nebo skutečného) kačeři typickým zvukem varují hejno, zatímco kachny se snaží na sebe neupoutat pozornost. Při chycení je tomu naopak, odchycená kachna hlasitě volá o pomoc, zatímco kačer bývá obvykle zticha. Druhým jednoznačným vzhledovým znakem jsou kačírky na ocasu – zahnutá pírka, která ale nemusí být výrazná v zimním období po přepeření. U některých barevných rázů je kačer rozpoznatelný snadno - podobný divokým kačerům, u jiných je pro kačera typický žluto-zelený zobák, zatímco kachna má žluto-hnědý.", "section_level": 1}, {"title": "Chov.", "content": "Indičtí běžci jsou skupinová zvířata a při jejich koupi je vhodné koupit více kusů, nejlépe v poměru 1 samec na 3 samice. Vymezený prostor by měl být dostatečně velký a ohrazení vysoké. Nutný je i úkryt před predátory, sluncem nebo naopak zimou. Přístup k vodní ploše není nutností, ale jako každá kachna mají i indičtí běžci vodu rádi, ve vodě se s oblibou páří a možnost vykoupání přispívá k lepší péči o peří (promaštění). Na rozdíl od jiných plemen kachen ale ve vodě netráví tolik času. Nicméně je potřeba mít menší bazének, kde si užijí vodní plochy. Neměli bychom také zapomenout na nádoby s vodou po zahradě, neboť tyto kachny potřebují zapíjet každé sousto. Obecně se nejedná o příliš dobré rodiče, jen málokdy se stává, že by kachna sama vyseděla a později i vodila mláďata. V Česku se nejedná o příliš rozšířené plemeno, ale vyhlášené chovy má Německo, které má i vlastní chovatelský klub. Vlastní klub má i Anglie. Pro své skupinové chování se indický běžec využívá i pro výcvik psů v pasení (jako náhrada za chovatelsky i prostorově náročnější ovce).", "section_level": 1}], "src_summary": "Indický běžec (anglicky: Indian Runner duck, německy: Indische Laufente, rusky: индийский бегун) je plemeno kachny domácí, které se chová především pro produkci vajec. Využívají se také k predaci slimáků a plzáků na zahradách. Ve Vzorníku plemen se řadí do skupiny lehkých, nosných kachen. Samec je vyšší než samice a žije déle. Žijí ve skupinách, proto je nutné chovat více kusů. Téměř vůbec nelétají.", "tgt_summary": "Indian Runners are a breed of \"Anas platyrhynchos domesticus\", the domestic duck. They stand erect like penguins and, rather than waddling, they run. The females usually lay about 300 to 350 eggs a year or more, depending whether they are from exhibition or utility strains. They were found on the Indonesian islands of Lombok, Java and Bali where they were 'walked' to market and sold as egg-layers or for meat. These ducks do not fly and only rarely form nests and incubate their own eggs. They run or walk, often dropping their eggs wherever they happen to be. Duck-breeders need to house their birds overnight or be vigilant in picking up the eggs to prevent them from being taken by other animals. The ducks vary in weight between . Their height (from crown to tail tip) ranges from in small females to about in the taller males. The erect carriage is a result of a pelvic girdle that is situated more towards the tail region of the bird compared to other breeds of domestic duck. This structural feature allows the birds to walk or \"quickstep\", rather than waddle, as seen with other duck breeds. Indian Runner ducks have a long, wedge-shaped head. The bill blends into the head smoothly being as straight as possible from bean to the back of the skull. The head is shallower than what is seen with most other breeds of duck. This effect gives a racy appearance, a breed trait. Eye placement is high on the head. Indian Runners have long, slender necks that smoothly transition into the body. The body is long, slim but round in appearance. The eggs are often greenish-white in color. Indian Runners have tight feathering. Drakes have a small curl on the tip of their tails, while hens have flat tails. It's difficult to determine their sex until they are fully mature. They often swim in ponds and streams, but they are likely to be preoccupied foraging in grassy meadows for worms, slugs, even catching flies. They appreciate open spaces but are happy in gardens from which they cannot fly and where they make much less noise than call ducks. Only females quack and drakes are limited to a hoarse whisper. Compared to big table ducks, they eat less grain and pellet supplements.", "id": 1266049}
{"src_title": "Východní Rumélie", "tgt_title": "Eastern Rumelia", "src_document": [{"title": "Historie.", "content": "Vytvoření tohoto území bylo výsledkem rozhodnutí Berlínského kongresu o vzniku Bulharska. Jeho iniciátorem byla obava Osmanské říše z porušování práv muslimských menšin v případě, že by se stalo součástí Bulharska. Vzhledem k tomu, že většina obyvatelstva byli však Bulhaři, velmi záhy se ukázalo, že Východní Rumélie funguje de facto jako druhý bulharský stát (již v prvních volbách získali Bulhaři 31 zástupců z celkem 36 křesel místního sněmu). Ten navíc nebyl pod kontrolou bulharského panovníka, nehrozila tam řada autoritativních výpadů, jaké Bulharsko ze Sofie během 80. let 19. století zažilo, takže se tam mohli uchýlit např. různí pronásledovaní spisovatelé. Prvním guvernérem byl Alexandr Bogoridi. V roce 1885 svrhli místní Bulhaři správce Gavril-pašu Krestoviče a umožnili příchod bulharské armády. To znamenalo faktický konec Východní Rumélie. V zahraničí však řada zemí ostře protestovala proti rozšiřování bulharského území; zatímco Istanbul se zmohl pouze na formální protesty a následně za menší územní ústupky v Rodopech bulharskou anexi uznal z smlouvou z Tophane, Srbsko vyhlásilo Bulharsku válku a jeho vojska zahájila z jihu tažení na Sofii. Srbové očekávali, že využijí faktu, že Bulhaři mají armádu daleko od své metropole, nacházející se nedaleko od srbských hranic, byli však nakonec poraženi.", "section_level": 1}, {"title": "Správa.", "content": "Stát se dělil na šest okresů, jejich sídelními městy byly Plovdiv, Pazardžik, Chaskovo, Stara Zagora, Sliven a Burgas. Vydával také poštovní známky, které patří ke sběratelským raritám. Pomaci se odmítli k Východní Rumélii připojit a vytvořili vlastní stát pod tureckou ochranou, zvaný Tamrašská republika, který zanikl roku 1886.", "section_level": 1}, {"title": "Obyvatelstvo.", "content": "Obyvatelstvo tvořili převážně Bulhaři, avšak se tu nacházel také i nemalý počet Turků, Řeků (hlavně při pobřeží) a příslušníků dalších národů. Za krátké období proběhla tři sčítání obyvatelstva – v letech 1878, 1880 a 1884. Zatímco první bylo zaměřeno především na náboženskou příslušnost, další dvě zjišťovala národnost. Modrou barvou jsou v grafu níže znázorněni ostatní, což byli v především Řekové.", "section_level": 1}], "src_summary": "Východní Rumélie (bulharsky Източна Румелия, turecky روم الى شرق) bylo autonomní území Osmanské říše v letech 1879–1885 (formálně až do roku 1908). Oblast se nacházela zhruba na jihovýchodě dnešního Bulharska; jejím centrem byl Plovdiv. Měla rozlohu 32 978 km² a žilo v ní (podle sčítání z roku 1884) 975 tisíc obyvatel. Název byl odvozen z výrazu Rumélie (z tureckého \"Rúm\", což znamená \"Řím\"), kterým Turci označovali své državy na Balkánském poloostrově, protože je získali od Východořímské říše.", "tgt_summary": "Eastern Rumelia (, \"Iztochna Rumeliya\"; , \"Rumeli-i Şarkî\"; , \"Anatoliki Romylia\") was an autonomous territory (\"oblast\" in Bulgarian, \"vilayet\" in Turkish) in the Ottoman Empire, created in 1878 by the Treaty of Berlin and \"de facto\" ended in 1885, when it was united with the Principality of Bulgaria, also under Ottoman suzerainty. It continued to be an Ottoman province \"de jure\" until 1908, when Bulgaria declared independence. Ethnic Bulgarians formed a majority of the population in Eastern Rumelia, but there were significant Turkish and Greek minorities. Its capital was Plovdiv (Ottoman \"Filibe\", Greek \"Philippoupoli\").", "id": 2333744}
{"src_title": "Petr Buzek", "tgt_title": "Petr Buzek", "src_document": [{"title": "Reprezentace.", "content": "Hráč si zahrál v roce 1994 na mistrovství Evropy do 18 let ve Finsku, kde získal bronzovou medaili. O rok později nastoupil za českou hokejovou reprezentaci do 20 let při mistrovství světa této věkové kategorie v Kanadě a následně opět na ME \"18\" v Německu, kde byl zařazen do All star týmu turnaje. V dresu seniorské reprezentace se objevil na mistrovství světa 2000 v Rusku, kde se stal mistrem světa. Kromě šampionátu za dospělou reprezentaci nastoupil pětkrát, takže má bilanci čtrnácti utkání a jednoho gólu (do sítě Itálie právě na zmíněném mistrovství). Statistiky reprezentace:", "section_level": 1}, {"title": "Klubová hráčská kariéra.", "content": "V sezoně 1993/94 debutoval v dresu mateřské Dukly Jihlava v nejvyšší soutěži a již v dalším ročníku nastupoval stabilně. Na jaře 1995 talentovaný obránce utrpěl vážnou autonehodu. Přesto byl draftovaný na 63. pozici klubem NHL Dallas Stars. Sezonu 1995/96 vynechal pro následky zranění z nehody. K hokeji se vrátil v sezoně 1996/97, ve které nastupoval v IHL ve farmářském Michigan K-Wings. V následující sezoně byl z tohoto klubu povolán i ke dvěma utkáním NHL do Dallasu. Totéž se opakovalo i v sezoně 1998/99, po které si při expanzivním draftu vybral hráče nový klub soutěže Atlanta Thrashers. V sezoně 1999/2000 patřil mezi stabilně nastupující hráče klubu a vysloužil si i nominaci do utkání hvězd. V ročníku 2000/01 mu zdravotní komplikace dovolily odehrát jen pět utkání. V průběhu sezony 2001/02 jej po devíti utkáních Atlanta poslala do záložního celku Chicago Wolves do AHL. Buzek byl následně vyměněn do Calgary Flames, kde odehrál i svou poslední sezonu v zámoří - 2002/03. V další sezoně jej opět trápily zdravotní neduhy a tak se objevil v pěti utkáních české extraligy v dresu pražské Sparty. Extraligový ročník 2004/05 načal v dresu jihlavské Dukly, z které byl v průběhu sezony poslán na hostování do Litvínova. Z něj se sice vrátil do Jihlavy, ale sezonu nedohrál pro vyřazení z kádru. V sezoně 2005/06 nastoupil k dvanácti utkáním za Slovan Bratislava ve slovenské extralize, po kterých se rozhodl ukončit profesionální kariéru. Později se objevil ještě v krajském přeboru v dresu Benešova.", "section_level": 1}], "src_summary": "Petr Buzek (* 26. dubna 1977 v Jihlavě, Československo) je bývalý český hokejový reprezentační obránce, který odehrál 157 utkání v NHL za Dallas Stars, Atlanta Thrashers a Calgary Flames.", "tgt_summary": "Petr Buzek (born April 26, 1977) is a Czech former ice hockey defenceman. He was drafted in the third round, 63rd overall, by the Dallas Stars in the 1995 NHL Entry Draft. After five seasons in the NHL, he returned to the Czech Extraliga in 2003 until his retirement in 2005.", "id": 1034602}
{"src_title": "Marija Lasickeneová", "tgt_title": "Mariya Lasitskene", "src_document": [{"title": "Sportovní kariéra.", "content": "První úspěchy začala sbírat v roce 2009, kdy vybojovala stříbrnou medaili na Mistrovství světa do 17 let v italském Brixenu a stříbro na Evropském olympijském festivalu mládeže ve finském Tampere. O rok později na prvním ročníku Letních olympijských hrách mládeže v Singapuru vybojovala výkonem 189 cm zlatou medaili. 26. ledna 2011 se stala v Třinci vítězkou mítinku Beskydská laťka, když překonala 197 cm, čímž vytvořila nový juniorský halový světový rekord. O tři dny později skočila na Hustopečském skákání 194 cm a obsadila druhé místo, když prohrála jen s krajankou Světlanou Školinovou. I to ji však stačilo k celkovému vítězství na Moravské výškařské tour. Na halovém ME 2011 v Paříži ji těsně unikla finálová účast, když v kvalifikaci obsadila deváté, první nepostupové místo. V témže roce se stala v estonském Tallinnu juniorskou mistryní Evropy. Titul získala výkonem 195 cm, čímž si vylepšila osobní rekord a vyrovnala rekord šampionátu Rusky Jeleny Jelesinové z roku 1989. V roce 2012 vybojovala na MS juniorů v Barceloně výkonem 188 cm bronzovou medaili. Na světové letní univerziádě v Kazani v roce 2013 získala stříbro, když ve finále překonala 196 cm a prohrála pouze s Polkou Kamilou Stepaniukovou, jež zvítězila díky lepšímu technickému zápisu. V roce 2014 se zařadila do světové výškařské špičky. Na jaře se stala mistryní světa v hale a v létě vicemistryní Evropy ve skoku do výšky. V následující sezóně nejprve v Praze získala titul halové mistryně Evropy a v létě vybojéovala zlatou medaili v soutěži výškařek na světovém šampionátu v Pekingu. Titul mistryně světa obhájila v roce 2017 v Londýně. V roce 2018 připojila k úspěchům druhý titul halové mistryně světa ve skoku do výšky. V roce 2019 zvítězila potřetí na MS, tentokrát v katarském Dauhá, a to výkonem 204 cm. V březnu 2017 se vdala za televizního sportovního komentátora Vladase Lasickase.", "section_level": 1}], "src_summary": "Marija Alexandrovna Lasickeneová, rozená Kučinová (rusky: Мария Александровна Ласицкене, roz. Кучина; * 14. ledna 1993 Prochladnyj, Kabardsko-Balkarsko) je ruská atletka, jejíž specializací je skok do výšky.", "tgt_summary": "Mariya Aleksandrovna Lasitskene (; born 14 January 1993), née Kuchina, is a Russian athlete who specialises in the high jump. She won the gold medal at the 2015, 2017 and the 2019 World Championships.", "id": 469106}
{"src_title": "Šlomo Benizri", "tgt_title": "Shlomo Benizri", "src_document": [{"title": "Biografie.", "content": "Narodil se 7. února 1961 ve městě Haifa. Studoval na střední škole Nešer a pak byl prohlášen za rabína na talmudské škole při synagoze Or ha-Chajim. Sloužil v izraelské armádě, kde dosáhl hodnosti First Sergeant (Rav Samal). Hovoří hebrejsky, anglicky a marockou arabštinou. Působí jako duchovní.", "section_level": 1}, {"title": "Politická dráha.", "content": "V izraelském parlamentu zasedl po volbách do Knesetu v roce 1992, ve kterých kandidoval za Šas. Byl pak členem parlamentního výboru pro drogové závislosti, finančního výboru a výboru House Committee. Mandát obhájil ve volbách do Knesetu v roce 1996. Ve funkčním období 1996–1999 zastával funkci náměstka ministra zdravotnictví. Opětovně byl zvolen do Knesetu ve volbách do Knesetu v roce 1999. V letech 1999–2000 potom zastával post ministra zdravotnictví. V letech 2001–2002 byl ve vládě Ariela Šarona ministrem práce a sociální péče. S malou přestávkou několika týdnů pak tento post zastával znovu v letech 2002–2003. Ve volbách do Knesetu v roce 2003 byl opět zvolen. V letech 2003–2006 byl členem parlamentního výboru pro zahraniční záležitosti a obranu. Zvolen byl i ve volbách do Knesetu v roce 2006. Znovu usedl jako člen do výboru pro zahraniční záležitosti a obranu. Mandát ale ukončil předčasně v dubnu 2008, protože byl odsouzen za braní úplatků a poslán do vězení. V Knesetu jej nahradil Mazor Bahajna. K výkonu trestu nastoupil 1. září 2009 ve věznici Ma'ašijahu. Od prosince 2011 byl jeho spoluvězněm bývalý izraelský prezident Moše Kacav. Díky dobrému chování byl Benizri z vězení propuštěn 1. března 2012 po výkonu dvou třetin trestu.", "section_level": 1}], "src_summary": "Šlomo Benizri ( שלמה בניזרי, * 7. února 1961 Haifa) je izraelský rabín, bývalý politik a bývalý poslanec Knesetu za stranu Šas.", "tgt_summary": "Shlomo Benizri (; born 7 February 1961) is an Israeli politician and member of the Shas party. He represented Shas in the Knesset between 1992 and 2008, serving as Deputy Health Minister, Minister of Health, and Labor and Social Welfare Minister during the late 1990s and early 2000s. He was later convicted for accepting bribes, breach of trust, conspiring to commit a crime, and obstruction of justice, and served a prison sentence.", "id": 140101}
{"src_title": "Petr V. Portugalský", "tgt_title": "Pedro V of Portugal", "src_document": [{"title": "Biografie.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Původ, mládí.", "content": "Petr se narodil 16. září 1837 jako prvorozený syn z jedenácti dětí portugalské královny Marie II. a jejího manžela Ferdinanda II. Jeho otec Ferdinand se mohl stát králem právě až po narození budoucího následníka trůnu. Petrovi, mladíkovi neobyčejného intelektu, se dostalo dobrého vzdělání. Byl hluboce nábožensky založen až se sklony k mystice. Nebyl pevného zdraví.", "section_level": 2}, {"title": "Král.", "content": "Petr se stal králem po smrti své matky Marie v roce 1853 jako Petr V. Jelikož byl v té době teprve šestnáctiletý, vládl za něj následující dva roky jako regent jeho otec král-manžel Ferdinand II.; Petr v té době cestoval po různých zemích Evropy. Vlády se ujal s dosažením plnoletosti 16. září roku 1855. Portugalsko bylo sužováno epidemiemi nakažlivých nemocí - v roce 1853 a 1856 to byla epidemie cholery, na přelomu let 1856/1857 byl Lisabon zasažen katastrofální epidemií žluté zimnice. Na rozdíl od mnoha šlechticů a majetných lidí, kteří si mohli dovolit odjet z nebezpečného města, Petr v Lisabonu zůstal, finančně podporoval a navštěvoval nemocnice a dával nemocným útěchu, aniž by si připouštěl nebezpečí nákazy. Díky tomuto nesobeckému, obětavému přístupu a odvaze vzrostla nesmírně mezi lidmi popularita mladého panovníka, který byl zván \"„o rei santo (svatý král“\". Dom Pedro byl veden svým otcem k práci pro svou zemi a pod jeho vedením realizoval radikální modernizaci portugalského státu a jeho infrastruktur. Významnou roli za jeho vlády hrál ministr financí Avila. Za jeho panování byly budovány silnice, železnice (v roce 1856 první trať Lisabon-Carregado) a telegrafy; za jeho vlády vzniklo pravidelné spojení mezi Portugalskem a Angolou; zavedl v zemi metrický systém; dělal vše pro ozdravění ekonomiky, zvláště po neúrodě a zkáze vinic v 60. letech. Snažil se rovněž dělat vše pro zdraví obyvatel včetně stavby nemocnic a charitativních institucí. Přes řadu opatření a zlepšení však to byla královská rodina a král sám, koho v tomto směru nepříznivá situace v zemi krutě zasáhla.", "section_level": 2}, {"title": "Manželství.", "content": "V prosinci roku 1857 se Petr v Düsseldorfu zasnoubil a 18. května následujícího roku 1858 se oženil s princeznou Stefanií von Hohenzollern-Sigmaringen, dcerou Karla Antona von Hohenzollern-Sigmaringen a jeho manželky Josefíny Bádenské. Jejich šťastné manželství však trvalo pouhý rok. 17. července roku 1859 Stefanie zemřela na záškrt, což mladého krále uvrhlo do hluboké deprese, jež ho do jeho předčasné smrti neopustila. Po její smrti založil - na základě jejího přání - v Lisabonu \"nemocnici doni Stefanie\". Jejich manželství vzhledem ke krátkému trvání zůstalo bezdětné a následníkem trůnu se stal jeho mladší bratr Ludvík.", "section_level": 2}, {"title": "Předčasná smrt.", "content": "V roce 1861 podnikl král cestu po Portugalsku, opět zasaženém epidemií horečnaté nemoci. Tentokrát však nákaze neunikl a on a dva jeho mladší bratři, infant Jan a infant Ferdinand, se během cesty onemocněli. Nejdříve - 6. listopadu - zemřel Ferdinand, o pět dní později, 11. listopadu, ho následoval sám Petr ve věku 24 let. Šest týdnů po něm, 27. prosince, podlehl nemoci i třetí bratr Jan. Protože se Pedro V. po smrti své předčasně zesnulé manželky Stefanie znovu neoženil a neměl potomků, na trůn po něm nastoupil jeho mladší bratr Ludvík (1838-1889).", "section_level": 2}], "src_summary": "Petr V. (16. září 1837, Lisabon – 11. listopad 1861, Lisabon; celým jménem \" Pedro de Alcântara Maria Fernando Miguel Rafael Gonzaga Xavier João António Leopoldo Vítor Francisco de Assis Júlio Amélio de Saxe-Coburgo-Gotha e Bragança\"), zvaný \"Nadějný\" byl prvorozený syn portugalského královského páru Marie II. a Ferdinanda II. a v letech 1853 až 1861 32. portugalským králem a prvním z dynastie Braganza-Sasko-Koburg-Gotha.", "tgt_summary": "Peter V ( ; 16 September 1837 – 11 November 1861), nicknamed \"the Hopeful\" (), was King of Portugal from 1853 to 1861.", "id": 270998}
{"src_title": "Pipin Italský", "tgt_title": "Pepin of Italy", "src_document": [{"title": "Životopis.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Mládí.", "content": "Pipin byl druhorozeným synem Karla Velikého a jeho druhé ženy, Hildegardy Švábské. Po svém narození byl původně pojmenován Karloman. Jméno Pipin mu bylo uděleno při pomazání na italského krále papežem Hadrianem I. v Římě roku 781, kdy se Karloman-Pipin stal oficiálně spoluvládcem v této části Franské říše. Jméno Pipin měl i jeho starší (a nevlastní) bratr Pipin Hrbatý, který byl označován za nemanželského a i pro svoji vadu byl vyřazen z nástupnictví po otci, definitivně právě roku 781. Ten se v roce 792 připojil ke spiknutí franské aristokracie proti svému otci, po jeho odhalení byl doživotně internován v klášteře.", "section_level": 2}, {"title": "Vláda a válečné aktivity.", "content": "Jako vládce Itálie aktivně bojoval za rozšíření franského impéria. V roce 791 vpochodoval s armádou Langobardů do údolí Drávy a zpustošil Panonii, zatímco jeho otec současně táhl podél Dunaje na území avarského kaganátu. Aby se vypořádal s propuknuvším povstáním Sasů v roce 792, Karel Veliký avarskou kampaň přerušil, nicméně Pipin a friaulský vévoda Erich v tažení pokračovali a napadli centrální sídlo Avarů (letopisci nazvané \"hrink\") položené někde mezi Dunajem a Tisou, které dvakrát dobyli a vyplenili. Obrovská kořist (Einhard v životopise Karla Velikého Vita Caroli Magni píše: \"...\"patnáct nákladních vozů, tažených vždy čtyřmi voly a naložených zlatem, stříbrem a cennými oděvy\"...\") byla poslána na královský dvůr do Cách a rozdělena mezi vysokou franskou šlechtu a církevní preláty, bohatě obdarovány byly kostely a kláštery a dokonce i cizí vládcové, např. mercijský král Offa. Velký dar ve formě liturgického náčiní byl zaslán i papeži Hadriánovi I. Na oslavu Pipinova vítězství nad Avary byla v Pipinově sídelním městě (a centru karolínské literární renesance v Itálii) Veroně po roce 799 neznámým klerikem složena báseň \"De Pippine regis Victoria Avarica\". Po neúspěšném franském vpádu předešlého roku vtáhlo v roce 806 velké vojsko složené z Bavorů, Alamanů, Burgundů a Langobardů pod Pipinovým velením do Čech, aby donutilo k poplatnosti české kmeny. Písemné prameny poddání výslovně nezmiňují, jelikož ovšem jsou v nástupnickém řádu Ludvíka Zbožného (tzv. \"Ordinatio imperii\") z roku 817 a v komentářích análů k velkému dvorskému sjezdu v listopadu 822 ve Frankfurtu české kmeny jmenovány mezi závislými gentilními celky, předpokládá se, že tato tributární závislost byla v roce 806 Pipinem skutečně vynucena. Český kronikář Kosmas ve své Kronice Čechů zmiňuje i výši tributu: 120 volů a 500 hřiven stříbra, tento přípisek je ovšem až z doby o 300 let pozdější. V letech 791-793 a 800-801 se pokoušel obnovit svrchovanost nad Beneventským vévodstvím, které se stalo spojencem Byzantské říše, ovšem bez úspěchu. Pipinovy válečné aktivity v roce 810 zahrnují dlouhé a neúspěšné obléhání Benátek, které se v té době nacházely pod byzantským vlivem. Obléhání trvalo šest měsíců a chorobami z místních bažin sužovaná Pipinova armáda byla nakonec nucena se stáhnout. O několik měsíců později Pipin zemřel.", "section_level": 2}, {"title": "Rodina.", "content": "Pipin byl ženatý s Bertou, jejíž původ není spolehlivě doložen, ačkoliv je často (a chybně) označována za dceru toulouského hraběte Viléma z Gellone, Měl s ní pět dcer: Adelaidu, která se provdala za Lamberta I. z Nantes, Atulu, Gundradu, Bertu a Theoderadu; všechny kromě nejstarší se narodily mezi rokem 800 a Pipinovou smrtí a zemřely před smrtí Karla Velikého v roce 814. Pipin měl také nelegitimního syna Bernarda. Karel Veliký ve svém rozhodnutí o rozdělení říše (tzv. \"Divisio regnorum\" vydané 6. února 806 v Thionville) přiřkl Pipinovi k jeho Itálii i vše jižně od Dunaje, tj. Bavorsko a část Švábska a tributy ze závislých území při východní hranici říše ale Pipin zemřel ještě před svým otcem. Italská koruna přešla na jeho syna Bernarda a vládu nad celým impériem zdědil Pipinův mladší bratr Ludvík Zbožný.", "section_level": 2}], "src_summary": "Pipin zvaný Italský (duben 777 – 8. července 810) byl synem franského krále a pozdějšího římského císaře Karla Velikého a v letech 781 - 810 italským králem.", "tgt_summary": "Pepin or Pippin (or \"Pepin Carloman\", \"Pepinno\", April 777 – 8 July 810), born Carloman, was the son of Charlemagne and King of the Lombards (781–810) under the authority of his father. Pepin was the second son of Charlemagne by his then-wife Hildegard. He was born Carloman, but was rechristened with the royal name Pepin (also the name of his older half-brother Pepin the Hunchback, and his grandfather Pepin the Short) when he was a young child. He was made \"king of Italy\" after his father's conquest of the Lombards, in 781, and crowned by Pope Hadrian I with the Iron Crown of Lombardy. He was active as ruler of Lombardy and worked to expand the Frankish empire. In 791, he marched a Lombard army into the Drava valley and ravaged Pannonia, while his father marched along the Danube into Avar territory. Charlemagne left the campaigning to deal with a Saxon revolt in 792. Pepin and Duke Eric of Friuli continued, however, to assault the Avars' ring-shaped strongholds. The great Ring of the Avars, their capital fortress, was taken twice. The booty was sent to Charlemagne in Aachen and redistributed to all his followers and even to foreign rulers, including King Offa of Mercia. A celebratory poem, \"De Pippini regis Victoria Avarica\", was composed after Pepin forced the Avar khagan to submit in 796. This poem was composed at Verona, Pepin's capital after 799 and the centre of Carolingian Renaissance literature in Italy. The \"Versus de Verona\" (c. 800), an urban encomium of the city, likewise praises king Pepin. The \"Codex Gothanus\" \"History of the Lombards\" hails Pepin's campaign against Benevento and his liberation of Corsica \"from the oppression of the Moors.\" His activities included a long, but unsuccessful siege of Venice in 810. The siege lasted six months and Pepin's army was ravaged by the diseases of the local swamps and was forced to withdraw. A few months later Pepin died, on 8 July 810.", "id": 143009}
{"src_title": "Sapsan", "tgt_title": "Sapsan", "src_document": [{"title": "Název.", "content": "Název \"Sapsan\" (Сапсан) je v ruštině výraz pro sokola stěhovavého.", "section_level": 1}, {"title": "Konstrukce.", "content": "Vysokorychlostní vlak Sapsan je modifikace vlaku Velaro, vyvinutého společností Siemens z jednotky ICE 3 pro německou drážní společnost Deutsche Bahn. Sapsan je postaven na konstrukci Velaro, ale s určitými specifiky provozu na ruských tratích. Jde především o rozchod ruských kolejí, který je proti většině Evropy 1520 mm místo nejčastější míry 1435 mm. Dále jde o specifika trolejového napájení na trati, ale většina moderních rychlovlaků je schopná svým pantografem sbírat napětí jak z nejčastějšího napětí 25 kV 50 Hz (střídavý), 3 kV ss (stejnosměrný) případně 15 kV 16,7 Hz (střídavý). Rusko užívá většinou systém 3 kV ss, který je ale stejnosměrný a není tudíž schopen takových výkonů jako vhodnější a úspornější systém střídavý. Vlaky Sapsan ЭВС2 mohou jezdit na oba v Rusku používané systémy napájení, totiž 3 kV ss i 25 kV 50 Hz (střídavý) . Sapsan je 250 metrů dlouhá souprava 10 vlakových vozů s obousměrným řízením o hmotnosti 667 tun a šířkou 3,26 m. Kapacita cestujících je 604 osob. Vlak užívá specifický ruský zabezpečovací systém železničních tratí KLUB. Vlak je vybaven Wi-Fi, v business třídě zdarma, v ekonomické třídě za poplatek. Sapsan má také zásuvky 230 V a je jedním z velmi mála ruských vlaků, jenž jsou konstruované na přepravu cestujících na vozíku. Maximální rychlost vlaku je 300 km/h, ale na ruských tratích je omezena na 250 km/h.", "section_level": 1}, {"title": "Výroba a cena.", "content": "Vlakové soupravy jsou vyvíjeny i vyráběny v Německu v továrnách firmy Siemens ve městech Erlangen a Krefeld. Cena jedné jednotky je dle kontraktu z 18. 5. 2006 34 500 000 € (276 000 000 € za 8 jednotek ). Dalším kontraktem v hodnotě 300 mil. € zajišťuje Siemens i údržbu souprav na dobu 30 let.", "section_level": 1}, {"title": "Provoz.", "content": "V současnosti je vlak provozován na trati mezi Moskvou a Petrohradem, kde soupravy jezdí zdvojené (s 20 vozy) rychlostí až 250 km/h. Průměrná rychlost vlaku je zde okolo 200 km/h. Obsazenost vlaků byla v roce 2010 dle statistik ruských železnic poměrně dobrá a dosahovala 84,5 %. Přímý vlak bez zastávek z Moskvy do Petrohradu jede 3 hodiny a 40 minut až 4 hodiny 10 minut. V letech 2009-2015 jezdil Sapsan také na trati z Moskvy do Nižního Novgorodu, kde je však maximální rychlost omezena na 160 km/h, vlak ujel 440 km za 3 hodiny a 55 minut. V červnu 2015 byl však Sapsan na této trati nahrazen španělskými rychlovlaky Talgo - Striž (které měly původně obsluhovat trať z Moskvy do Kyjeva), všechny soupravy Sapsan byly poté přesunuty na trať směrem do Petrohradu.", "section_level": 1}, {"title": "Plány.", "content": "Podle vyjádření představitelů Ruských železnic je další rozvoj vysokorychlostní železnice možný pouze na nově budovaných tratích. První takovou tratí měla být nová trať (paralelní k té stávající) Moskva - Petrohrad s provozní rychlostí až 400 km/h, ale podle rozhodnutí z roku 2013 to má být trať Moskva - Nižní Novgorod - Kazaň, s možností prodloužení do Jekatěrinburgu. Úsek do Kazaně by podle původního plánu měl být hotov do roku 2018 k Mistrovství světa ve fotbale v Rusku. Spekuluje se také o vysokorychlostní trati z Pekingu až do Moskvy.", "section_level": 1}], "src_summary": "Sapsan (Сапсан) je ruský vysokorychlostní vlak, konstrukční varianta vlaku Siemens Velaro pro Rusko. V letech 2009-2014 obdržely Ruské železnice celkem 16 souprav Sapsan po deseti vozech, označených jako \"ЭВС1\" (stejnosměrný provoz) a \"ЭВС2\" (dvouproudový provoz). Sapsan drží i ruský vlakový rychlostní rekord, který je 290 km/h a vlak jej dosáhl 7. května 2009. Od 18. prosince 2009 jsou v provozu na vysokorychlostní trati mezi Moskvou a Petrohradem, kde soupravy jezdí cestovní rychlostí až 250 km/h. Doba jízdy na trati dlouhé 650 km činí 3 hodiny 40 minut až 4 hodiny. V letech 2009-2015 jezdily soupravy Sapsan ЭВС2 i na trati Moskva - Nižnij Novgorod (440 km za 3 hodiny 55 minut) v červnu 2015 zde však byly nahrazeny rychlovlaky Talgo - Striž.", "tgt_summary": "The Sapsan (, known as Velaro RUS EVS) is a Russian gauge high speed electric express train. The train is a Siemens Velaro model, known as the Siemens Velaro RUS. The trains started regular service on the Saint Petersburg–Moscow Railway in December 2009 at a maximum speed of (a new build high-speed line would allow for speeds of up to ).", "id": 148842}
{"src_title": "Galerkinova metoda", "tgt_title": "Galerkin method", "src_document": [{"title": "Slabé řešení diferenciální rovnice.", "content": "Uvažujme diferenciální rovnici pro funkci formula_1 na oblasti formula_2 splňující homogenní Dirichletovské podmínky na hranici oblasti formula_3. formula_4 kde formula_5 je lineární diferenciální operátor. Definujeme skalární součin formula_6 a pak funkce, pro něž je integrál formula_7 konečný, a které splňují nulové okrajové podmínky, tvoří nekonečně-dimenzionální vektorový prostor formula_8. Existuje tedy vektorová báze formula_9 a libovolnou funkci z prostoru formula_8 lze vyjádřit jako lineární kombinaci bázových funkcí formula_11, přičemž platí-li pro nějakou funkci formula_12, že její skalární součin s libovolnou z bázových funkcí je nulový, pak funkce formula_12 je nulovým prvkem vektorového prostoru formula_8. formula_15 To vede k definici slabého řešení formula_1, které místo původní diferenciální rovnice splňuje rovnici formula_17 Slabé řešení je tedy definováno integrální rovnicí formula_18 Existuje-li silné řešení, a je-li dostatečné hladké, pak je rovno slabému řešení.", "section_level": 1}, {"title": "Diskretizace slabého řešení.", "content": "Princip Galerkinovy metody spočívá v nahrazení nekonečně-dimenzionálního prostoru formula_8 jeho konečně-dimenzionálním podprostorem formula_20. Řešení formula_21 pak hledáme ve tvaru konečné řady formula_22, které splňuje slabou formulaci formula_23 čímž dostáváme soustavu formula_24 lineárních rovnic pro formula_24 neznámých koeficientů formula_26 formula_27 Matice formula_28 se z historických důvodů nazývá maticí tuhosti a vektor formula_29 vektorem zatížení. Pro bázové funkce se používá označení testovací funkce.", "section_level": 1}, {"title": "Vztah slabého řešení a variačních úloh.", "content": "Je-li formula_30 symetrická bilineární forma, pak minimalizace funkcionálu formula_31 který je dán výrazem formula_32 je ekvivalentní hledání řešení formula_33 neboť formula_34 a tedy funkcionál nabývá minima pro formula_35, protože člen formula_36 je konstantní. Pokud diferenciální rovnice popisuje fyzikální systém mající potenciální energii, vyjadřuje funkcionál formula_37 energii systému.", "section_level": 1}, {"title": "Příklad.", "content": "Řešme rovnici formula_38 s homogenními okrajovými podmínkami formula_39. Rovnici přenásobíme testovací funkcí formula_40 splňující okrajové podmínky formula_41 a integrujeme na intervalu formula_42, dostáváme formula_43 Integrací per partes pak dále upravíme levou stranu formula_44 a díky tomu, že bázové funkce formula_40 splňují okrajové podmínky, dostáváme slabou formulaci problému formula_46 která musí být splněna pro všechny testovací funkce. Zvolme bázové funkce ve tvaru formula_47 a řešení hledejme jako konečnou řady formula_48. Díky volbě bázových funkcí je matice tuhosti diagonální, neboť formula_49, kde formula_50 je Kroneckerovo delta. Vektor zatížení je formula_51. Pro koeficienty formula_26 tedy platí formula_53 a hledané řešení má tedy tvar formula_54", "section_level": 1}, {"title": "Metoda konečných prvků.", "content": "Metoda konečných prvků je zvláštním případem Galerkinovy metody, při které jsou jako testovací funkce použity funkce s kompaktním nosičem. Díky tomu je matice tuhosti řídká, v ideálním případě pásová, a při numerickém řešení soustavy rovnic lze s výhodou použít efektivní algoritmy. Výše uvedený příklad lze řešit metodou konečných prvků: interval formula_42 rozdělme na formula_24 intervalů a definujme bázové funkce formula_57 Pro jednoduchost uvažujme, že délka všech intervalů formula_58 je stejná, potom matice tuhosti je diagonální formula_59 Řešení opět hledáme ve tvaru konečné řady formula_60. Jednotlivé složky vektoru zatížení formula_61 lze sice v tomto jednoduchém případě řešit analyticky, ale v obecném případě je nutné použít numerickou integraci, což může platit i pro prvky matice tuhosti. V praxi se jak pro výpočet jednotlivých prvků vektorů zatížení, tak i jednotlivých prvků matice tuhosti, používají Gaussovy kvadraturní vzorce. Jedním z hlavních problémů metody konečných prvků je síťování (triangulace) oblasti, které v inženýrské praxi představuje často časově nejvíce náročnou část analýzy. Dvoudimenzionální sítě jsou obvykle tvořeny trojúhelníky nebo čtyřúhelníky, zatímco třídimenzionální sítě jsou obvykle tvořeny čtyřstěny nebo šestistěny. Výsledky automatického síťování třídimenzionálních oblastí často vyžadují manuální opravy výsledné sítě a proto se automatickému generovaní sítí věnuje od 70. let minulého století velké úsilí. Přesto zůstává automatické generace sítě stále nevyřešeným problémem. Je-li hranice vyšetřované oblasti křivočará, je aproximace oblasti polyhedronem zdrojem dalších nepřesností metody, proto se někdy uvažují křivočaré prvky, což je však v praxi velmi obtížné. Dalším zdrojem chyb je numerická integrace použitá při výpočtu jednotlivých prvků vektoru zatížení a matice tuhosti i numerické chyby při vlastním řešení soustavy lineární rovnic s řídkou maticí, při níž se s ohledem na velikost matice často používají iterační metody (Jacobiho metoda, Gauss-Seidelova metoda aj.).", "section_level": 1}, {"title": "Odhad chyby metody.", "content": "Pro odhad chyby diskretizovaného řešení formula_62 má klíčový význam \"Céaovo lemma\" podle něhož pro funkce ze Sobolevova prostoru formula_63 existuje taková konstanta formula_64, že formula_65 Norma formula_66 je přitom definována pomocí skalárního součinu na prostoru formula_63 formula_68 Céanovo lemma říká, že i kdybychom znali přesné řešení formula_69 zkoumané diferenciální rovnice, na prostoru formula_70 bychom nenalezli lepší aproximaci řešení, než je právě formula_62. Ve výše uvedeném případě uvažujme po částech lineární funkci formula_72, která aproximuje přesné řešení formula_69 ve všech uzlových bodech, tj. platí formula_74. Pro každý interval formula_75 lze pomocí Taylorova rozvoje psát formula_76 formula_77, kde formula_78 je nějaký bod v intervalu formula_79. Dosadíme-li za formula_80 koncový bod intervalu formula_81 a odečteme-li od sebe rozvoje přesného řešení formula_69 a jeho interpolaci formula_72, dostaneme formula_84 kde formula_85 je nějaký bod v intervalu formula_75. Odečteme-li pak od sebe rozvoje přesného řešení formula_69 a jeho interpolaci formula_72 ve vnitřním bodu intervalu formula_80, dostaneme formula_90 Pro odhad chyby v normě formula_63 pak platí formula_92 kde formula_93 je největší z intervalů formula_75. Tento výsledek má fundamentální význam pro konvergenci, neboť říká, že s jemnější diskretizací (formula_95) se rozdíl přesného a diskretizovaného řešení zmenšuje. Céaovo lemma má pro \"a priorní\" odhad chyby velký význam rovněž z toho důvodu, že umožňuje místo aproximačních vlastností bázových funkcí vyšetřovat aproximační vlastnosti vektorových prostorů formula_70. Obecný odhad chyby založený na Céaově lemmatu lze pro některé speciální třídy úloh upřesnit", "section_level": 1}, {"title": "Aplikace na fyzikální problémy.", "content": "Galerkinova metoda, nejčastěji ve formě metody konečných prvků, se používá k numerickému řešení rovnice vedení tepla, rovnic popisujících gravitační, magnetický či elektrický potenciál, vlnové rovnici nebo rovnic mechaniky kontinua (např. Navierova–Stokesova rovnice). Historicky prvními úlohami, pro jejichž řešení byla použita Galerkinova metoda, byly výpočty pružnosti a pevnosti (např. vlastní kmity).", "section_level": 1}, {"title": "Průhyb nosníku.", "content": "Klasickou úlohou je průhyb nehomogenního nosníku proměnného průřezu. Je-li nosník délky formula_5 namáhaný příčným zatížením formula_98 na obou stranách vetknutý, platí pro průhyb formula_99 rovnice formula_100, kde formula_101 je Youngův modul pružnosti a formula_102 je kvadratický moment průřezu. Pro odvození slabého řešení definujme vektorový prostor funkcí splňujících zadané homogenní okrajové podmínky formula_103 a slabé řešení je pak definováno rovnicí formula_104, kde bilineární forma je dána předpisem formula_105 a vektor zatížení je formula_106 Ke stejné slabé formulaci bychom dospěli minimalizací funkcionálu formula_107 kde fyzikální význam prvního členu je potenciální energie vnitřních sil (energie napjatosti) a druhý člen představuje potenciální energii vnějších sil. Vzhledem k tomu, že vyšetřovaná rovnice je čtvrtého řádu, je na testovací funkce kladena podmínka spojitosti prvních derivací v celém intervalu. Při rozdělení oblasti na formula_108 intervalů lze jako testovací funkce použít kubické splinové funkce určené předpisem formula_109 Označíme-li délku intervalu formula_110 jako formula_111, pak testovací funkce jsou dány vztahy formula_112 Zajímavou vlastností diskretizovaného řešení je, že je-li nosník homogenní a průřez nosníku konstantní, pak diskretizované řešení nemá v uzlových bodech formula_113 žádnou diskretizační chybu.", "section_level": 2}, {"title": "Stacionární vedení tepla.", "content": "Stacionární vedení tepla v D-dimenzionální oblasti je popsáno rovnicí formula_114 Je-li prostředí homogenní a isotropní (tj. formula_115 je jednotková matice), přechází rovnice na tzv. Poissonovou rovnici formula_116 která je významná i v teorii potenciálu. Nejčastějšími okrajovými podmínkami jsou Dirichletova homogenní podmínka formula_117, jejíž fyzikálním významem je zadaná teplota na hranici oblasti, nebo homogenní Neumannova podmínka na normálovou derivaci formula_118, resp. formula_119 pro neisotropní prostředí, jejíž fyzikálním významem je nulový tepelný tok přes hranici oblasti (tj. tepelně izolovaná hranice). Přenásobením rovnice vedení tepla libovolnou testovací funkcí a použitím Greenovy formule (zobecněná integrace \"per partes\" ve více dimenzích) formula_120 dostaneme variační formulaci formula_121 Okrajové podmínky vyřešíme volbou vektorového prostoru testovacích funkcí: pro homogenní Dirichletovu podmínku zvolme formula_122 kde formula_123 značí vektorový prostor funkcí, pro něž je integrál formula_7 konečný, a integrál přes hranici oblasti ve slabé formulaci vymizí díky formula_125. V případě homogenní Neumannovy podmínky stačí volit vektorový prostor testovacích funkcí formula_126 a integrál přes hranici oblasti vymizí díky podmínce na nulový tepelný tok přes hranici. Díky tomu je podmínka na (normálovou) derivaci označována za přirozenou. Slabé řešení stacionární rovnice vedení tepla je tedy formula_127 přičemž vektorový prostor formula_8 je určen předepsanými okrajovými podmínkami.", "section_level": 2}, {"title": "Bezsíťová Galerkinova metoda.", "content": "Obtíže při konstrukci výpočetních sítí vedly k rozvoji celé třídy tzv. bezsíťových metod. Tyto metody lze s výhodou uplatnit pro řešení problémů, kdy se zkoumaná oblast deformuje, např. úlohy s pohyblivou hranicí, šíření trhlin nebo simulace tavení. Typickým zástupcem bezsíťových metod je bezsíťová Galerkinova metoda, při níž je konečně-prvková síť nahrazena uzlovými body, se kterými jsou asociovány váhové funkce s omezeným nosičem. Diskretizované řešení se hledá ve tvaru formula_129 kde formula_130 jsou bázové funkce a formula_131 jsou neznámé koeficienty závislé na poloze. V jednodimenzionálním případě s lineární bází je formula_132 a bázové funkce jsou formula_133 a formula_134. Koeficienty formula_135 se získají minimalizací funkce formula_136 kde formula_137 jsou váhové funkce asociované s uzlovými body formula_113, jejichž počet je formula_108.", "section_level": 1}, {"title": "Historie.", "content": "Základy metody položil německý matematik Walter Ritz v práci zabývající se výpočtem vlastních kmitů pružné desky. Pro výpočet polohy uzlových bodů, tzv. Chladniho obrazců, použil variační metodu. Ritzův přístup záhy získal velký ohlas u ruských vědců, kteří metodu zobecnili. Ruský inženýr a konstruktér ponorek Ivan Grigorjevič Bubnov rozpoznal, že slabé řešení lze definovat i pro problémy, které nemají funkcionál energie. Metodu dále zobecnil Boris Grigorjevič Galjorkin, když ukázal, že podmínka ortogonality bázových funkcí není nutná. Původní Ritzovu myšlenku obohatil Richard Courant, když navrhl hledat přibližné řešení variačního problému ve tvaru spojité lineární funkce na triangulované oblasti. S rozvojem výpočetní techniky pak nastal bouřlivý rozvoj metody konečných prvků, přičemž poprvé byl termín metoda konečných prvků použit v roce 1960. Přestože k numerickému řešení diferenciálních rovnic se metoda konečných prvků (MKP) používala zejména v leteckém průmyslu již od padesátých let, teoretické studium MKP začalo až v polovině šedesátých let, kdy brněnský matematik Miloš Zlámal jako první dokázal konvergenci MKP a stal se tak světově uznávaným odborníkem.", "section_level": 1}], "src_summary": "Galerkinova metoda (často též Ritzova-Galerkinova metoda, dle přepisu z ruštiny Galjorkinova metoda) je postup používaný při řešení soustavy parciálních diferenciálních rovnic, jehož princip spočívá v nahrazení původní rovnice, tzv. silné formulace, její integrální formou, tzv. slabým řešením, a následnou diskretizací slabého řešení. Galerkinova metoda, která patří do třídy metod vážených reziduí, se stala základem metody konečných prvků. Ve dvacátých letech 20. století ji významně rozpracovali ruští vědci, zejména Ivan Bubnov a Boris Grigorjevič Galjorkin (také přepisován \"Galerkin\"), kteří navázali na práci německého matematika Walthera Ritze. Prudký vývoj pak od padesátých let zaznamenala Metoda konečných prvků zejména díky rozmachu výpočetní techniky. V současnosti je metoda konečných prvků nejpoužívanější metodou pro numerické simulace nejrůznějších fyzikálních problémů.", "tgt_summary": "In mathematics, in the area of numerical analysis, Galerkin methods are a class of methods for converting a continuous operator problem (such as a differential equation) to a discrete problem. In principle, it is the equivalent of applying the method of variation of parameters to a function space, by converting the equation to a weak formulation. Typically one then applies some constraints on the function space to characterize the space with a finite set of basis functions. The approach is usually credited to Boris Galerkin but the method was discovered by Walther Ritz, to whom Galerkin refers. Often when referring to a Galerkin method, one also gives the name along with typical approximation methods used, such as Bubnov–Galerkin method (after Ivan Bubnov), Petrov–Galerkin method (after Georgii I. Petrov) or Ritz–Galerkin method (after Walther Ritz). Examples of Galerkin methods are:", "id": 1237486}
{"src_title": "Wilhelm Miklas", "tgt_title": "Wilhelm Miklas", "src_document": [{"title": "Životopis.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Mládí.", "content": "Wilhelm Miklas se narodil jako syn poštovního úředníka v dolnorakouské Kremži. Jeho děd z otcovy strany pocházel z jihočeských Černětic. Po studiu na gymnáziu v Seitenstettenu studoval historii a geografii na univerzitě ve Vídni. Poté se stal středoškolským učitelem a vyučoval v Terstu, Prostějově a Hornu, V letech 1905 až 1922 byl ředitelem gymnázia v Hornu.", "section_level": 2}, {"title": "Politická kariéra.", "content": "Politicky aktivní byl již za Rakouska-Uherska, v roce 1905 se stal členem Křesťansko-sociální strany. Ve volbách do Říšské rady roku 1907 se stal poslancem Říšské rady (celostátní parlament), kam byl zvolen za okrsek Dolní Rakousy 59. Usedl do poslanecké frakce Křesťansko-sociální sjednocení. Opětovně byl zvolen za týž obvod i ve volbách do Říšské rady roku 1911 a ve vídeňském parlamentu setrval do zániku monarchie. Jeho politická kariéra ovšem vyvrcholila až za první rakouské republiky. Po pádu monarchie byl v letech 1918 až 1919 členem Provizorního národního shromáždění a v letech 1919 až 1920 Ústavodárného národního shromáždění. V roce 1920 byl poprvé zvolen do Národní rady Rakouska, od roku 1923 do roku 1928 byl jejím předsedou. Dne 10. prosince 1928 byl zvolen rakouským prezidentem a tuto pozici zastával po deset let. Za tuto dobu se pod ním vystřídali předsedové vlád Ignaz Seipel, Ernst Streeruwitz, Johann Schober, Karl Vaugoin, Otto Ender, Karl Buresch, Engelbert Dollfuss, Kurt Schuschnigg a Arthur Seyß-Inquart. Ve funkci tak zažil éru demokratické parlamentní vlády, následné období austrofašismu a v závěru i převzetí moci nacisty. Miklas byl mezi rakouskými nacisty velmi nepopulární, protože odmítl udělit milost vrahům kancléře Engelberta Dollfusse po neúspěšném puči v roce 1934. Dne 11. března 1938 odmítl Miklas návrh Hermanna Göringa, aby byl Arthur Seyß-Inquart jmenován kancléřem. Oproti tomu nacisté nelenili, a protože byli dobře organizováni, podařilo se jim během hodiny obsadit velké části Vídně, včetně ministerstva vnitřních záležitostí, které kontrolovalo policii. Nakonec Miklas kapituloval a jmenoval Seyß-Inquarta kancléřem. Po anšlusu byl zbaven funkce, uvržen do domácího vězení a opustil politickou sféru. Během druhé světové války ani po ní již nebyl politicky aktivní. V lednu 1948 byl vyslýchán v rámci následných norimberských procesů, konkrétně pak během tzv. ministerského procesu. Zemřel 20. března 1956 ve Vídni.", "section_level": 2}], "src_summary": "Wilhelm Theresia Miklas (15. října 1872 Kremže – 20. března 1956 Vídeň) byl rakouský křesťansko-sociální politik, v letech 1928–1938 třetí prezident Rakouska.", "tgt_summary": "Wilhelm Miklas (15 October 187220 March 1956) was an Austrian politician who served as President of Austria from 1928 until the \"Anschluss\" to Nazi Germany in 1938.", "id": 312023}
{"src_title": "Armida (Dvořák)", "tgt_title": "Armida (Dvořák)", "src_document": [{"title": "Vznik díla.", "content": "Po jednoznačném úspěchu Rusalky (1901) u kritiky i obecenstva hodlal Dvořák pokračovat v opeře, dlouho však nemohl najít námět. Jaroslav Kvapil, libretista \"Rusalky\", skladateli nevyhověl a nové libreto nedodal. Ten proto uvažoval o opeře podle básně Svatopluka Čecha \"Lešetínský kovář\" (později ji využili skladatelé Stanislav Suda a Karel Weis), jistou dobu se zabýval též myšlenkou zhudebnit staré libreto Karla Pippicha \"Vlasty skon\", které Pippich počátkem 80. let 19. století nabízel již Bedřichu Smetanovi a Zdeňku Fibichovi. Této myšlenky Dvořák zanechal, když se dozvěděl, že na stejné opeře pracuje již jeho žák Otakar Ostrčil. Přemýšlel rovněž o novém zhudebnění libreta Otakara Hostinského \"Popelka\", přestože na ně již relativně populární operu napsal Josef Richard Rozkošný (1885). Tyto projekty však neuskutečnil a mezi \"Rusalkou\" a \"Armidou\" tak je ve Dvořákově životě zcela nezvyklá úplná skladatelská mezera trvající více než rok. Na počátku roku 1902 Dvořákovi během náhodného setkání připomněl Jaroslav Vrchlický, že mu již dříve nabízel své libreto \"Armida\" na námět z Tassova \"Osvobozeného Jeruzaléma\" o lásce křížového rytíře Rinalda a pohanské kouzelnice Armidy. Tuto látku již zhudebnily desítky skladatelů, mimo jiné Lully, Händel, Mysliveček, Traetta, Salieri, Gluck, Sacchini, Haydn, Cherubini a Rossini. Vrchlický epos roku 1887 přeložil do češtiny a brzy na to jej zpracoval i na operní libreto. Poslední scéna Vrchlického zpracování, v níž Rinald zabije nepoznanou Armidu v souboji, přebírá jinou epizodu z Tassova eposu, totiž souboj Tankreda a Clorindy známý z Monteverdiho zpracování (1624). Po počátečním Dvořákově odmítnutí o jeho zhudebnění uvažovali Karel Bendl, Zdeněk Fibich a Karel Kovařovic, Vrchlický však stále doufal ve zhudebnění Dvořákem. Libreto splňovalo řadu nároků, které Dvořák měl: jednalo se o námět z celoevropské kultury, což považoval za podmínku zahraničního úspěchu, obsahovalo mnoho možností pro kresbu prostředí a fantaskní obrazy, v jakých se jeho talent osvědčil v \"Rusalce\", nabízelo hlavní roli pro Růženu Maturovou, vynikající první Rusalku, i mileneckou roli pro Bohumila Ptáka, prvního Prince. Vedle toho téma konfliktu ctnosti a víry v Boha na jedné straně a smyslné lásky na druhé přesně odpovídalo Dvořákovu úmyslu stvořit \"českého \"Tannhäusera\"\" a vyrovnat se s idolem Dvořákových mladých let, Richardem Wagnerem. Dvořák měl navíc s Vrchlickým již dobrou zkušenost jakožto s autorem textu jeho oratoria \"Svatá Ludmila\" (1885). Libreto však mělo i své dramatické vady a hluchá místa, rovněž z jazykového hlediska patřilo spíše k podprůměru básníkovy tvorby a text byl místy velmi nezpěvný (například ve své nejslavnější árii musí Armida zpívat \"Nežli jsem vztáhla dlaň, / šípem sbod´ moji laň, / schvátil ji a s ní v pláň / pustil se dále\"). Dvořák se do práce nepouštěl s nadšením, teprve postupně se s libretem sblížil. Práce tentokrát trvala déle než u jiných oper, začala 11. března 1902 a skončila 23. srpna 1903; prodleva byla dána i tím, že Dvořák po dokončení II. jednání práci na delší dobu přerušil. Jakožto dílo v té době nejvýznamnějšího českého skladatele, navíc po úspěchu \"Rusalky\", byla \"Armida\" očekávána s napětím a nedlouho po dokončení partitury se začala připravovat premiéra v Národním divadle. Okolnosti uvedení posledního Dvořákova díla ale nebyly příznivé. Skladatelův zdravotní stav se v průběhu přípravy inscenace zhoršoval. Navíc šéf opery a dirigent Karel Kovařovic, který se měl provedení ujmout, požádal nedlouho před premiérou o zdravotní dovolenou. Kovařovic nebyl projektu nakloněn, protože totiž již dříve začal na totéž libreto skládat na vlastní operu (v jeho pozůstalosti se zachoval klavírní výtah prvního dějství a části dalších motivů). Nastudování bylo tedy svěřeno druhořadému dirigentu Františku Pickovi a Dvořák považoval za nutné, pro úspěch díla, účastnit se zkoušek, které probíhaly v konfliktní atmosféře poznamenané dirigentovým nezájmem a nekázní účinkujících. Leoš Janáček, který se na Dvořákovo pozvání účastnil generální zkoušky, dosvědčuje: \"Neviděl jsem dra. Ant. Dvořáka nikdy tak podrážděného jako při generální zkoušce Armidy. Nebylo divu; taktovka nevládla tělesu, p. Pták pro churavost nedošel, kostýmy účinkující svlékali, zkouška nedokončena…\". Premiéra musela být odložena ze 3. na 25. března 1904. Premiéra potvrdila obavy. Dvořák musel pro nevolnost představení opustit před koncem. Přijetí obecenstvem bylo sice příznivé, zejména díky výkonu pěvců a obecné oblibě skladatele u obecenstva, ale nepovedené hudební provedení, chatrná režie a primitivní výprava byly předmětem důkladné kritiky; celkově byla premiéra, zejména ve srovnání s triumfem \"Rusalky\", zřejmým neúspěchem. Vypětí při přípravě inscenace a zklamání nad výsledkem se podepsalo na Dvořákově zhoršujícím se zdravotním stavu. Skladatel zemřel několik týdnů po premiéře \"Armidy\", 1. května 1904. Opera \"Armida\" nese opusové číslo 115, v Burghauserově katalogu je zanesena jako B 206.", "section_level": 1}, {"title": "Hudební stránka \"Armidy\".", "content": "Z dřívějších operních zpracování látky znal Dvořák jistě Gluckovo, které bylo uvedeno v Prozatímním divadle roku 1866, tedy v době, kdy působil v jeho orchestru jako violista. Dvořák partituru i zpětně studoval, na jeho \"Armidu\" však Gluckova opera vliv neměla. Mnohem více je znát vliv Richarda Wagnera, k němuž se Dvořák stále intenzivněji vracel od revize Dimitrije. Téma \"Armidy\" vykazuje příbuznost nejen s \"Tannhäuserem\", ale i s \"Tristanem a Isoldou\" a zejména s \"Parsifalem\" (magická zahrada rozkoše, postava zlého kouzelníka, společenství křesťanských rytířů, svůdnice, která se snaží rytíře svést z pravé cesty, aby od něho před smrtí sama přijala křest). Důslednou motivickou prací a důrazem na deklamační stránku zpěvu se zde Dvořák ze svých oper nejvíce přibližuje Wagnerově koncepci hudebního dramatu, i když vzor meyerbeerovské velké opery se občas také přihlásí. Melodičnost však je typicky dvořákovská a odpovídá atmosféře přelomu 19. a 20. století, je i náznakově impresionistická. Dvořák byl konfrontován s několika prvky, které se v jeho hudbě dosud neobjevily. Především musel vytvořit exotickou atmosféru orientu. Spíše než samotná Armida ji z hlavních postav zastupuje čaroděj Ismen, jehož obtížný part je vybaven četnými melismaty; kromě toho ji zastupují sbory včetně zejména úvodního, který má podobu ronda přerušovaného modlitbou muezzina, a instrumentální hudba např. ve třetím dějství, popisující Armidiny kouzelné zahrady. Jak však poznamenává Ladislav Šíp, \"Všude je to však Dvořák, všude zaznívá česká hudba, která není schopna předstírat orientální rafinovanost.\" Kromě toho vyjádření milostného citu, obsažená v duetech Armidy a Rinalda, mají intenzitu a vášnivost ve Dvořákově tvorbě výjimečnou. Jeho naturelu více odpovídalo vyjádření zbožnosti a duchovnosti, jak prokazuje velká scéna v křižáckém táboře na počátku II. dějství s postavami Bohumíra z Bouillonu a poustevníka Petra a s polní mší (\"Při tělu tvém\"), stejně jako scéna s Michalovým zázračným štítem. Na řadě míst tvoří působivý kontrast orientální prvek (ženské hlasy, harfy, dřevěné dechové nástroje, uvolněná, prodlévající melodie) a rázné vojenské motivy křižáků (pochodový rytmus, žestě). Konkrétněji je tento rozpor reprezentován dvěma hlavními motivy, \"křesťanským\", vážným a slavnostním motivem křižáckého vojska a \"pohanským\", (slovy O. Šourka) \"hadovitě sjíždějícím\" motivem Ismena. Z hlavních postav Dvořákovi nepochybně nejvíce učarovala samotná Armida, má několik vynikajících vlastních árií (\"Za štíhlou gazelou\", \"Slyš. z hlubin bídy svojí\") a tři duety s Rinaldem. Rovněž role Rinalda je hlasově velmi náročná, i když jeho charakteristika je méně vyvinutá; po milostných duetech s titulní hrdinkou získává samostatný hrdinský charakter ve finále opery. Třetí hlavní role, čaroděj Ismen, není hlouběji psychologizována, má však několik efektních a náročných scén.", "section_level": 1}, {"title": "Další osudy díla.", "content": "Po prvním uvedení \"Armidy\" následovalo pouhých šest repríz a poté nebyla uvedena po více než dvě desetiletí. I poté byla uváděna zřídka, zdaleka nejméně z Dvořákových zralých oper; přetrvávaly rozpaky u kritiky i obecenstva. V Národním divadle ji uvedl znovu Otakar Ostrčil roku 1928, pak Václav Talich roku 1941, František Škvor roku 1946 a František Vajnar roku 1987. Celková bilance, celkem 79 představení za více než století, není na poslední dokončené dílo velkého českého klasika nijak vysoká. Stejně obezřetně k \"Armidě\" přistupovala i další česká divadla (Plzeň 1925 a 1943, Brno 1935 a 1994, Olomouc 1936, Ostrava 1941, 1991 a 2012, Liberec 1968). V zahraničí byla tato opera uváděna jen jednou, a to v brémském divadle roku 1961. Titulní roli tady zpívala tehdy mladá Montserrat Caballé.", "section_level": 1}, {"title": "Děj opery.", "content": "Děj opery se odehrává v okolí Damašku v době první křížové výpravy.", "section_level": 1}, {"title": "1. dějství.", "content": "V nádherné královské zahradě v Damašku se soustřeďuje typický Orient: tanečnice, kupci, muezzin svolává k modlitbě (sbor se sóly muezzina \"Jak z dervišových prstů řinou\"). Klid však přeruší výstražný zvuk trub a k damašskému králi Hidraotovi vtrhne čaroděj Ismen s naléhavou a neblahou zvěstí. Hidraot není příliš zvědav a stěžuje si, že jeho dcera Armida přes otcovo přání nechce Ismena za manžela. Ismen sdílí jeho zklamání, ale poté si vzpomene na svou zprávu: do Orientu přicházejí křížoví rytíři. Údajně chtějí jen dobýt hrob svého boha, jistě však hodlají zničit i Hidraotovo království. Hidraotovo vojsko považuje Ismen za neschopné čelit cizincům zbývá jen lest (árie Ismena \"Lstí zvítězíš! Ty zjevně nezbrojíš lid věrný sobě\"). Hidraot nemá na oko činit křižákům žádné překážky, má však do jejich vojska poslat Armidu, aby v něm vyvolala rozkol. Hidraot je na pochybách, zda k tomu Armidu přesvědčí. Armida právě přichází (její otec a nápadník ji pozorují z úkrytu) a vzpomíná na muže, kterého potkala náhodně při lovu a do kterého se okamžitě zamilovala (árie \"Za štíhlou gazelou\"). Zatímco král hovoří s Armidou, kouzelník se modlí, aby se mu podařilo Armidu přesvědčit (árie \"Ty sladké výmluvnosti duchu\"). Modlitba však je marná a Armida plán odmítá, byť by na něm závisely život a trůn otce, které jí jsou ostatně lhostejné. Ismen se domnívá, že princezna změní názor, pokud jí vykouzlí obraz křižáckého vojska (sbor \"Za křížem vzhůru, bojovníci Krista… Chraptivý hlahol pekelné trouby\"). A skutečně toho docílí, nikoli však proto, že by obraz Armidu zděsil, jak se Ismen a Hidraot domnívají. Zahlédla totiž mezi křižáky onoho neznámého muže, k němuž je přitahována. Souhlasí tedy alespoň na oko se záměrem svého otce a vydává se do ležení rytířů (tercet \"Ó, věru nadpozemskou mocí\").", "section_level": 2}, {"title": "2. dějství.", "content": "V křižáckém táboře končí bohoslužba (sbor \"Při tělu tvém, jež kněz výš vznáší\"). Mezi vojáky Bohumíra z Bouillonu se rozmáhá nespokojenost, tažení je pomalé a už dlouho nedošlo k boji. Bohumír však podle všeho čeká na boží znamení. Do tábora přichází Armida a žádá si hovořit s Bohumírem (árie \"Ó, srdce, ztiš svůj tlukot smělý\"). Potkává ji velitelův hlavní duchovní rádce, poustevník Petr, který ji okamžitě považuje za svůdkyni k hříchu a vyhání ji. Zastává se jí však Rinald a přivádí ji k Bohumírovi. Ten vyzývá křižáky k pochodu na Jeruzalém (árie \"Vy, kteří jste mne vyvolili vůdcem\"). Armida mu vypráví smyšlený příběh, podle kterého jí její ujec oslepil a uvěznil otce a zabil bratra, a žádá křižáky, aby jí pomohli dobýt damašský trůn zpět (árie \"Slyšte, z hlubin bídy svojí… Jsem dcera Hidraota\"). Rytíři v čele s Rinaldem žádají o dovolení Armidě vyhovět, Petr od toho Bohumíra zrazuje. Bohumír rozhoduje, že svým rytířům výpravu povolí, ale teprve po dobytí Jeruzaléma (árie \"Ó, duchu věčný, z moudrosti své moře\"). Rinald však není spokojen a rozhoduje se s Armidou, do níž se bezhlavě zamiloval, odejít ihned (duet \"Mně nelze čekat dél, jak rozhodne se\"). Petr se jej snaží zadržet, objeví se ale Ismen a odváží Rinalda a Armidu na voze taženém draky.", "section_level": 2}, {"title": "3. dějství.", "content": "Ismen vyčaroval uprostřed pouště divukrásné zahrady, ve kterých se Rinald a Armida oddávají zahálce a lásce (zpěv sirén \"Poutníku, jenž pouště prachem\", zpěv nymf \"Kde šeptá rákos tiše\", duet Rinalda a Armidy \"Jen níž se skloň až k srdci mému\" a zpěv víl \"Přes pláň i horu letíme za vámi\"). Ismen, proměněný v hrbatého starce, si libuje, že se jeho léčka zdařila: Rinald je na cestě k záhubě a i ostatní rytíři bloudí pouští za vábnými vidinami. Když však chce po Armidě, aby dokonala dílo a Rinalda usmrtila, Armida se mu vysměje. Její láska k Rinaldovi není nijak předstíraná a nemá nic společného s Ismenovými záměry. Ismen musí přihlížet vyznání lásky obou milenců (tercet \"Pojď, večer již se smráká\"). Při konfrontaci se musí Ismen stáhnout nikoli před Rinaldovými hrozbami zbraní, ale před silnější magickou mocí Armidy. Ta se svým rytířem odchází na lože do nádherného hradu, který pro něj dala vystavět. Kouzelné zahrady přivábily rytíře Ubalda a Svena. Ismen se vydává za křesťana a prozrazuje jim, že ve hradě zadržuje kouzelnice Armida hledaného Rinalda mocí čar a hříchu. Ve sklepení je ale ukryt zázračný štít, se kterým kdysi archanděl Michal svrhl z nebes zlé duchy. Pozvedne-li jej čistá ruka, musí jej každý následovat; tímto způsobem mohou Ubald a Sven Rinalda odvést zpět ke křižáckému vojsku. Rytíři tedy vstupují do hradu. Po chvíli (vyplněné zpěvem sirén a nymf \"Tiše, tiše větřík dýše\") se vracejí nesouce štít a následováni Rinaldem, kterého se začínají zmocňovat výčitky svědomí. Armidin nářek jej nemůže přimět odvrátit zrak od magického štítu.", "section_level": 2}, {"title": "4. dějství.", "content": "V poušti u malé oázy leží zraněný Rinald ztrápený svědomím (árie \"Sám, v poušti sám, ó hrůzo, byl to sen\"). Nachází jej Ubald, Sven a poustevník Petr. Vidouce Rinaldovu upřímnou lítost a odhodlání dát se cele do služby Kristu (kterého připomíná sbor křižáků za scénou \"Zas vlaje Kristův prapor svatý\"), uzdravují jej dotykem Michalova štítu. Rinald se ihned vrhá do boje proti nevěřícím. Na bojišti se nejprve vítězně střetně s Ismenem. Poté narazí na dalšího rytíře v brnění a ten mu sděluje, že Armida je mrtva. Rinald se se slovy „To nejlepší los, jenž ji potkat moh',“ pouští do souboje. Když protivníka smrtelně zraní, sundá mu přilbu a poznává v něm Armidu. Při posledním rozloučení jej Armida žádá o udělení křtu a umírá Rinaldovi v náručí (duet \"Ó, vládce nebes, teprve nyní\").", "section_level": 2}, {"title": "Nahrávky.", "content": "Existují dosud čtyři kompletní nahrávky \"Armidy\", z toho jedna dosud nevydaná.", "section_level": 1}], "src_summary": "Armida je čtyřaktová romantická opera a zároveň poslední dokončené dílo českého skladatele Antonína Dvořáka. Libreto napsal básník Jaroslav Vrchlický na námět z barokního eposu Torquata Tassa \"Osvobozený Jeruzalém\". Premiéra \"Armidy\" se konala 25. března 1904, jen několik týdnů před skladatelovou smrtí (1. května 1904), a její neúspěch byl pro Dvořáka těžkou ranou.", "tgt_summary": "Armida is an opera by Antonín Dvořák in four acts, set to a libretto by Jaroslav Vrchlický that was originally based on Torquato Tasso's epic \"La Gerusalemme liberata\". Dvořák's opera was first performed at Prague's National Theatre on 25 March 1904; the score was published as opus 115 in 1941. In terms of genre, \"Armida\" represents the culmination of Dvořák's experimentation with a Wagnerian style of opera composition, though much of the music belongs to Dvořák's own genre. Vrchlický's libretto parallels the one that Philippe Quinault wrote for Jean-Baptiste Lully in their opera of the same name.", "id": 189179}
{"src_title": "Mistrovství světa v házené mužů 2011", "tgt_title": "2011 World Men's Handball Championship", "src_document": [{"title": "Výsledky a tabulky.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Základní skupiny.", "content": "", "section_level": 2}, {"title": "Skupina A.", "content": "Francie - Tunisko 32:19 (15:9) 14. ledna 2011 (18:00) - Kristianstad (Kristianstad Arena) Branky: Karabatic 6, Abalo 5, Guigou 4, Accambray 3, Barachet 3, Fernandez 3, Bingo 2, Sorhaindo 2, Bosquet 1, Gille 1, Honrubia 1, Joli 1 - Megannem 6, Ayed 3, Jallouz 2, Saied 2, Tej 2, Hedoui 1, Lagha 1, Mrabet 1, Touati 1. Rozhodčí: Olesen, Pedersen (DEN) 14. ledna 2011 (18:15) - Lund (Färs och Frosta Sparbank Arena) Branky: Gensheimer 9, Glandorf 5, Hens 5, Kraus 3, Sprenger 3, Pfahl 2, Preiss 2, Haass 1 - El Ahmar 6, Abdelwares 5, Keshk 3, Razek 3, Haggag 2, El Kaioby 1, Hussein 1, Ibrahim 1, Mabrouk 1, Mamdouh 1, Ramadan 1. Rozhodčí:Horáček, Novotný (CZE) 14. ledna 2011 (20:15) - Kristianstad (Kristianstad Arena) Branky: Garabaya 4, Garcia Lorenzana 4, Garcia Parrondo 4,", "section_level": 3}, {"title": "Skupina B.", "content": "Island - Maďarsko 32:26 (14:11) 14. ledna 2011 (17:00) - Norrköping (Himmelstalundshallen) Branky: Pálmarsson 8, Petersson 5, Atlason 4, Sigurðsson 4, Stefánsson 4, Gunnarsson 3, Ingimundarson 2, S. Guðjónsson 1, Ólafsson 1 - Mocsai 5, Gulyás 4, Lékai 4, Gál 2, Harsányi 2, Ilyés 2, Nagy 2, Törö 2, Zubai 2, Iváncsik 1. Rozhodčí: López, Ramírez (ESP) 14. ledna 2011 (19:10) - Norrköping (Himmelstalundshallen) Branky: Myrhol 9, Koren 6, Mamelund 6, Tvedten 6, Bjørnsen 4, Kjelling 2, Samdahl 1, Skoglund 1 - Kadoyama 7, Toyoda 6, Tomita 4, Miyazaki 3, H. Higashinagahama 2, S. Higashinagahama 2, Nomura 2, Kishigawa 1, Mori 1, Takeda 1. Rozhodčí: Mezian, Bachir (ALG) 14. ledna 2011 (21:30) - Norrköping (Himmelstalundshallen) Branky: Wilczynski 9, Weber", "section_level": 3}, {"title": "Skupina C.", "content": "Chorvatsko - Rumunsko 27:21 (11:13) 14. ledna 2011 (18:00) - Malmö (Malmö Arena) Branky: Strlek 8, Balič 4, Zrnič 4, Vukovič 3, Buntič 2, Lackovič 2, Valčič 2, Vori 2 – Stamate 7, Florea 5, Fenici 2, Jurca 2, Ghionea 1, Muresan 1, Novanc 1, Sadoveac 1, Simicu 1. Rozhodčí:Lazaar, Reveret (FRA) 14. ledna 2011 (20:15) - Malmö (Malmö Arena) Branky: L. Christiansen 8, Lindberg 7, Mogensen 6, Svan Hansen 5, M. Christiansen 4, Hansen 4, Nøddesbo 4, Søndergaard Sarup 4, Toft Hansen 3, Boesen 1, Eggert Jensen 1 – Calvert 4, Fletcher 2, Kelly 2, Parmenter 2, Hedges 1, Matic 1. Rozhodčí:Marina, Minore (ARG) 14. ledna 2011 (20:45) - Lund (Färs och Frosta Sparbank Arena) Branky: Vujin 6, Prodanovič 4, Stojkovič 4,", "section_level": 3}, {"title": "Skupina D.", "content": "Švédsko - Chile 28:18 (15:8) 13. ledna 2011 (20:15) - Göteborg (Scandinavium) Branky: Ekdahl 6, Carlén 5, Petersen 5, Källman 4, Ekberg 3, K. Andersson 1, Arrhenius 1, Doder 1, Gustafsson 1, Lennartsson 1 – Em. Feuchtmann 4, Er. Feuchtmann 3, Salinas 3, Martinez 2, Alvarado 1, Andalaft 1, Araya 1, Oneto 1. Rozhodčí: Nikolić, Stojković (SRB) 14. ledna 2011 (18:15) - Göteborg (Scandinavium) Branky: J. W. Lee 9, J. G. Park 6, Jeong 3, Jung 2, Eom 1, Lim 1, Oh 1, Sim 1, Yoon 1 – F. Fernandez 5, Carou 4, S. Simonet 4, Kogovsek 3, Migueles 3, J. P. Fernandez 2, Ferro 1, D. Simonet 1, Vidal 1, Vieyra 1. Rozhodčí: Stark, Ştefan (ROU) 14. ledna 2011 (20:15) - Göteborg (Scandinavium) Branky: Ttuczynski 7, Bielecki 6, Lijewski 6, Jaszka 5, B. Jurecki 3, M. Jurecki 3, Kuchczynski 2, Jurasik 1,Jurkiewicz 1, Tomczak 1 – M. Stranovský 9, Valo 6, Kukucka 5, Petro 5, Šulc 3, Tarhai 3, Kopco 1, T. Stranovský 1. Rozhodčí: Načevski, Nikolov (MKD) 15. ledna 2011 (16:15) - Göteborg (Scandinavium) Branky: Em. Feuchtmann 8, Salinas 6, Chacana 2, Er. Feuchtmann 2, Martinez 2, Maurin 1, Oneto 1 – Yu 9, J. W. Lee 6, Jeong 5, Eom 3, C. Y. Park 3, Yoon 3, Jung 2, Kim 2, Na 2, Lim 1, Oh 1. Rozhodčí: Coulibaly, Diabaté (CIV) 15. ledna 2011 (18:15) - Göteborg (Scandinavium) Branky: Kukucka 4, Petro 3, Tarhai 3, Antl 2, Kopco 2, T. Stranovský 2, Valo 2, Nižnan 1, M. Stranovský 1, Tumidalský 1, Urban 1 – Ekberg 8, Källman 6, Carlén 5, Doder 5, Gustafsson 5, Larholm 4, Ekdahl 2, T. Karlsson 2, Petersen 1. Rozhodčí: Stark, Ştefan (ROU) 15. ledna 2011 (20:15) - Göteborg (Scandinavium) Branky: D. Simonet 6, Vieyra 6, F. Fernandez 5, Kogovsek 3, Carou 1, J. P. Fernandez 1, Portela 1 – Tluczynski 5, Kuchczynski 4, M. Jurecki 3, Zaremba 3, B.", "section_level": 3}, {"title": "Čtvrtfinále.", "content": "", "section_level": 2}, {"title": "Skupina A.", "content": "22. ledna 2011 (16:15) - Jönköping (Kinnarps Arena) Branky: Romero 7, Aguinagalde 4, Cañellas 3, R. Entrerrios 3, Gurbindo 3, Ugalde 3, Garcia Parrondo 2, Rocas 2, A. Entrerrios 1, Garabaya 1, Garcia Lorenzana 1, Morros 1, Rodriguez 1 - Myrhol 8, Hansen 6, Tvedten 5, Rambo 4, Lund 2, Mamelund 2. Rozhodčí: Stark, Ştefan (ROU) 22. ledna 2011 (18:30) - Jönköping (Kinnarps Arena) Branky: Preiss 5, Sprenger 5, Glandorf 4, Kraus 4, Klein 3, Pfahl 3, Hens 2, Haass 1 – Petersson 7, Gunnarsson 5, Atlason 4, Stefánsson 4, Pálmarsson 2, Sigurðsson 2. Rozhodčí: Nikolić, Stojković (SRB) 22. ledna 2011 (20:45) - Jönköping (Kinnarps Arena) Branky: Karabatic 7, Accambray 6, Fernandez 5, Abalo 4, Gille 4, Roine 4, Honrubia 2, Bingo 1, Guigou 1, Joli 1, Junillon 1, Sorhaindo 1 – Mocsai 7, Ilyés 4, Császár 3, Harsányi 2, Katzirz 2, Nagy 2, Gál 1, Iváncsik 1, Lékai 1, Törö 1. Rozhodčí: Krstič, Ljubič (SLO) 24. ledna 2011 (16:00) - Jönköping (Kinnarps Arena) Branky: Petersson 5, Pálmarsson 4, Guðjónsson 3, Sigurðsson 3, Stefánsson 3, Ingimundarson 2, Atlason 1, Gunnarsson 1, Jakobsson 1, Svavarsson 1 – R. Entrerrios Rodriguez 6, Gurbindo 6,", "section_level": 3}, {"title": "Skupina B.", "content": "22. ledna 2011 (18:15) - Lund (Färs och Frosta Sparbank Arena) Branky: Buntič 7, Zrnič 7, Lackovič 6, Strlek 5, Duvnjak 2, Vukovič 2, Balič 1, Kopljar 1, Matulič 1, Musa 1, Ninčevič 1, Valčič 1, Vori 1 – S. Simonet 5, Canepa 2, Pizarro 2, Vidal 2, Vieyra 2, F. Fernandez 1, J. P. Fernandez 1, Ferro 1, Migueles 1, D. Simonet 1. Rozhodčí: Baďura, Ondogrecula (SVK) 22. ledna 2011 (18:15) - Malmö (Malmö Arena) Branky: Vujin 8, Ilič 5, Nikčevič 4, Sesum 3, Stojkovič 3, Toskič 1 – Ekberg 6, Ekdahl 6, Carlén 5, Larholm 4, K. Andersson 2, Arrhenius 2, Doder 2, Källman 1. Rozhodčí: Abrahamsen, Kristiansen (NOR) 22. ledna 2011 (20:15) - Malmö (Malmö Arena) Branky: Lindberg 6, Hansen 5, Boesen 4, L. Christiansen 4, Toft Hansen 3, Spellerberg 2, Søndergaard 2, Bagersted 1, M. Christiansen 1 – Jurkiewicz 6, Tluczynski 6, Kuchczynski 4, Tkaczyk 4, Jaszka 2, Jurecki 2, Zaremba 2, Bielecki 1. Rozhodčí: Horáček, Novotný (CZE) 23. ledna 2011 (18:15) - Malmö (Malmö Arena) Branky: Doder 8, Ekberg 6, Carlén 4, Källman 4, K. Andersson 2, Arrhenius 2, Ekdahl 2, Larholm 1 – Zrnič 9, Lackovič 4, Vori 4, Balič 2, Buntič 2, Duvnjak", "section_level": 3}, {"title": "Play off.", "content": "", "section_level": 2}, {"title": "Semifinále.", "content": "Francie - Švédsko 29:26 (15:12) 28. ledna 2011 (18:00) - Malmö (Malmö Arena) Branky: Gille 8, Guigou 8, Accambray 3, Karabatic 3, Abolo 2, Barachet 2, Fernandez 2, Joli 1 – Källman 6, Carlen 5, Ekdahl 5, Doder 3, Ekkberg 3, Arrhenius 2, Larholm", "section_level": 3}, {"title": "Finále.", "content": "Francie - Dánsko 37:35 (15:12) 30.", "section_level": 3}, {"title": "O 3. místo.", "content": "Švédsko - Španělsko 23:24 (11:11) 30.", "section_level": 3}, {"title": "O 5. místo.", "content": "Island - Chorvatsko 33:34 (16:14) 28. ledna 2011 (20:30) - Malmö (Malmö Arena) Branky: Sigurðsson 10, Guðjónsson 7, Petersson", "section_level": 3}, {"title": "O 7. místo.", "content": "Maďarsko - Polsko 31:28 (16:14) 28. ledna 2011 (18:00) - Kristianstad (Kristianstad Arena) Branky: G. Iváncsik 11, Ilyés 6, Mocsai 6,", "section_level": 3}, {"title": "O 9. místo.", "content": "Norsko - Srbsko 32:31 (14:16) 27. ledna 2011 (20:30) - Kristianstad (Kristianstad Arena) Branky: Tvedten 9, Myrhol 6, Koren 4, Paulsen 4,", "section_level": 3}, {"title": "O 11. místo.", "content": "Německo - Argentina 40:35 (13:12) 27. ledna 2011 (18:00) - Kristianstad (Kristianstad Arena) Branky: Gensheimer 9, Glandorf 9, Groetzki 6, Heinl 3, Kraus 3, Haass 2, Hens 2, Pfahl 2, Preiss 2, Christophersen 1, Kaufmann 1 – D. Simonet 7, F. Fernandez 6, Vieyra 5, S. Fernandez 4, Canepa 2, Carou 2, Kogovsek 2, Pizzarro 2, Vidal 2, J. P. Fernandez 1, Ferro 1, Querin 1. Rozhodčí:Canbro, Claesson (SWE)", "section_level": 3}, {"title": "Prezidentský pohár (o 13. - 24. místo).", "content": "", "section_level": 2}, {"title": "O 13. - 16. místo.", "content": "Egypt - Japonsko 34:28 (17:15) 22. ledna 2011 (14:00) - Skövde (Arena Skövde) Branky: Mabrouk 8, Keshk 7, El Ahmar 6, Haggag 3, Hassan 3, Razek 3, Ramadan 2, Hussein 1, Mamdouh 1 – Suematsu 7, H. Higashinagahama 4, Izuma 4, Kishigawa 3, Nomura 3, Tomita", "section_level": 3}, {"title": "O 13. místo.", "content": "Egypt - Jižní Korea 23:26 (11:12) 24. ledna 2011 (20:30) - Skövde (Arena Skövde) Branky: Abdelwares 6, Hassan 4, Keshk 3, Mamdouh", "section_level": 3}, {"title": "O 15. místo.", "content": "Japonsko - Alžírsko 24:29 (13:13) 24. ledna 2011 (18:00) - Skövde (Arena Skövde) Branky: Kaido 6, Kadoyama 3, Mori 3, S. Higashinagahama 2, Suematsu", "section_level": 3}, {"title": "O 17. – 20. místo.", "content": "Tunisko - Rakousko 25:26 (14:12) 22. ledna 2011 (14:00) - Kristianstad (Kristianstad Arena) Branky: Alouini 6, Ayed 5, Gharbi 3, Hedoui 3, Tej 3, Touati 3, Mrabet 2 – Weber 6, Fölser 5, Szilagyi 4, Bozovic 2, Friede 2, Jochum 2, Mayer", "section_level": 3}, {"title": "O 17. místo.", "content": "Rakousko - Slovensko 35:39 (18:19) 23. ledna 2011 (16:30) - Kristianstad (Kristianstad Arena) Branky: Szilagyi 7, Wilczynski 5, Bozovic 4, Fölser 4, Schlinger 4,", "section_level": 3}, {"title": "O 19. místo.", "content": "Tunisko - Rumunsko 29:30 (14:17) 23. ledna 2011 (14:00) - Kristianstad (Kristianstad Arena) Branky: Hedoui 9, Tej 7, Touati 4,", "section_level": 3}, {"title": "O 21. – 24. místo.", "content": "Austrálie - Chile 21:29 (6:17) 22. ledna 2011 (16:00) - Malmö (Malmö Arena) Branky: Parmenter 6, Calvert 4, Kelly 4, Subotic 3, Krajnc 2, Fletcher 1, Kodric 1 – Martinez 5, Salinas 5, Araya 4, Er. Feuchtmann 4, Em. Feuchtmann 3, Maurin 3, Chacana 2,", "section_level": 3}, {"title": "O 21. místo.", "content": "Chile - Brazílie 18:28 (11–13) 23. ledna 2011 (18:00) - Lund (Färs & Frosta Sparbank Arena) Branky: Em. Feuchtmann 7, Martinez 3, Er.", "section_level": 3}, {"title": "O 23. místo.", "content": "Austrálie - Bahrajn 23:33 (11:19) 23. ledna 2011 (16:00) - Malmö (Malmö Arena) Branky: Blondell 6, Calvert 5, Krajnc 3, Fletcher 2, Schofield 2, Stojanovic 2, Hedges 1, Kelly 1, Parmenter 1 – Alsayyad 7, A. Merza 7, M. Merza 5, Yusuf 4, Ali 3, Jawher 3, M. Madan 2, Abdulqader 1, Alfardan 1. Rozhodčí: Geipel, Helbig (GER)", "section_level": 3}], "src_summary": "22. mistrovství světa v házené proběhlo v dnech 13. – 30. ledna v Švédsku. Mistrovství se zúčastnilo 24 mužstev, rozdělených do čtyř šestičlenných skupin, z nichž první tři týmy postoupily do dvou čtvrtfinálových skupin. První dvě mužstva ve čtvrtfinálových skupinách postoupila do semifinále, týmy na třetím až šestém místě hrály o umístění. Týmy, které v základní skupině skončily na čtvrtém až šestém místě místě, hrály o 13. - 24. místo (tzv. Prezidentský pohár). Titul mistra světa obhájil tým Francie.", "tgt_summary": "The 2011 World Men's Handball Championship, the 22nd event hosted by the International Handball Federation, was held in Sweden from 13–30 January, 2011. All matches were played in Malmö, Lund, Kristianstad, Gothenburg, Skövde, Jönköping, Linköping and Norrköping. In the preliminary round, 24 teams from all the world's continents were split into 4 groups, with the first placed 3 teams advancing through the main round in two groups, carrying the previously won points against the remaining teams. France won the tournament after defeating Denmark in the final, while Spain won the bronze medal after defeating Sweden in the third-place match. Thus, France has qualified for the tournament at the London Olympics. The teams that finished in 2nd–7th place will play Olympic Qualifying Tournaments. Host broadcaster was the Swedish commercial network TV4 Sport and the television rights were sold to other countries. One of the objectives of the championship was to create a multicultural party that extends far outside the handball arenas.", "id": 356395}
{"src_title": "Sluneční clona", "tgt_title": "Lens hood", "src_document": [{"title": "Funkce.", "content": "Sluneční clona má za úkol zabraňovat bočnímu, do objektivu dopadajícímu světlu, aby proniklo objektivem až na fotografický film nebo elektronický čip (například CCD) nebo se dostalo do hledáčku. Účinek parazitního světla může vést k významným zhoršením obrazu, jako jsou optické vady v podobě světlých objektů, obvykle ve tvaru kružnic nebo kroužků - tzv. lens flares. Dále může být snímek ovlivněný parazitním světlem chabý nebo málo kontrastní. V praxi sluneční clona poskytuje také určitou ochranu objektivu před vlivy jako jsou déšť, vlny nebo dotek a lehký náraz. Je vyrobena buď z kovu nebo častěji z umělé hmoty, ale existují i pružné gumové clony. Výhoda gumových clon spočívá v tom, že jsou skládací, levné, jsou navlečené na objektivu a do pracovní polohy se „rozbalí“ jen při fotografování. Časem se však deformují a nebývají zhotoveny na míru konkrétnímu objektivu (při kratších ohniskových vzdálenostech vinětují a při delších zase nedostačují). Kvalitnější clony jsou vyrobeny z nereflexních materiálů jako plyš nebo harmonika. Vhodná geometrie a velikost sluneční clony závisejí na úhlu záběru objektivu a jeho ohniskové vzdálenosti. Širokoúhlé objektivy musí mít clonu širokou v bocích a vykrojený tvar (motýl). Objektivy s dlouhou ohniskovou vzdáleností mají clony užší a delší, např. 10 cm. Nesprávná volba sluneční clony vede buď ke snížení ochranného účinku, pokud je příliš krátká, nebo k vinětaci, pokud je příliš dlouhá nebo má příliš malý průměr. Paprsky dopadající pod větším úhlem mohou být zastíněny neprůhlednými částmi konstrukce. K dalšímu zhoršení vinětace může, především u širokoúhlých objektivů, dojít při současném použití dalších optických filtrů. Zvláštní typ sluneční clony nese označení \"Compendium\" - obvykle ve formě nastavitelného měchu, který býval běžný u velkoformátových sklopných kamer. Výtah lze optimálně nastavit pro objektivy s různými úhly záběru. Míra parazitních odlesků záleží na použitém clonovém čísle při expozici. Je vhodné využít kontrolu hloubky ostrosti na těle fotoaparátu. Při fotografování s přímým protisvětlem v záběru, jako je například východ nebo západ slunce, sluneční clona nemá žádný účinek. Není-li možné použít sluneční clonu, lze odclonit parazitní světlo například rukou.", "section_level": 1}, {"title": "Technika.", "content": "Působení světla ze světelného zdroje přímo do objektivu se na snímku projeví zobrazením jednoho nebo více barevných fleků, pravděpodobně clonového otvoru, obvykle kulatého nebo šestiúhelníkového tvaru. Jsou vytvořeny nežádoucími odlesky ve fotoaparátu, tzv.„prasátky“ (lens flares), a závisejí na kvalitě objektivu a odrazech uvnitř těla fotoaparátu. Tento účinek lze obvykle účinně snížit sluneční clonou a kvalitní antireflexní vrstvou na čočce. Je možné s těmito fleky experimentovat, ale někdy dokáží obraz zničit. V některých případech jsou tyto efekty využívány jako záměrný vyjadřovací výtvarný prostředek a existují filtry, které je způsobují uměle. Nežádoucí účinek protisvětla při fotografování se zakládá také na světelných zdrojích mimo záznamový obrazový úhel. Světelný paprsek nemá sice vliv na zaznamenaný obraz - není na fotografii zobrazen, v praxi však uvnitř objektivu a v těle fotoaparátu tyto světelné paprsky způsobují reflexe nebo difrakce. Obě transformace vedou ke snížení optické kvality obrazu, podexponování. Proto je obecně doporučováno použití sluneční clony.", "section_level": 1}], "src_summary": "Sluneční clona (clona proti parazitnímu světlu/protisvětlu) je důležitý doplněk ve fotografii a také u refraktorů a zrcadlových reflektorů v astronomii.", "tgt_summary": "In photography, a lens hood or lens shade is a device used on the front end of a lens to block the Sun or other light source(s) to prevent glare and lens flare. Lens hoods may also be used to protect the lens from scratches and the elements without having to put on a lens cover. The geometry of a lens hood is dependent on three parameters: the focal length of the lens, the size of the front lens element and the dimensions of the image sensor or film in the camera.", "id": 645630}
{"src_title": "Superoxidy", "tgt_title": "Superoxide", "src_document": [{"title": "Vlastnosti.", "content": "Superoxidy jsou látky, kde kyslík má oxidační číslo −1/2 a valenci 1/2. Délka vazby O-O v O činí 1,33 Å, oproti 1,21 Å v O a 1,49 Å v O. Soli CsO, RbO, KO, a NaO jsou připravovány řízenou reakcí O s daným alkalickým kovem. Všechny se samovolně redukují z 2 (O), na 1,5 (O), až 1 (O). Alkalické soli O jsou oranžovo-žluté a málo stálé, proto se musí uchovávat v suchu. Při rozpouštění ve vodě O probíhá reakce velmi bouřlivě za vzniku peroxidu, hydroxidových anionů a kyslíku: V tomto procesu je O základem tzv. Brønstedovy báze, při níž se vytváří radikál HO. Disociační konstanta (pKa) této konjugované kyseliny a vodíkového superoxidu (HO, známého jako \"hydroperoxyl\" nebo \"perhydroxy radikál\") je 4,88, a proto v neutrálním prostředí (pH 7) je naprostá většina superoxidu v aniontové formě O. Soli se při zahřátí rozpadají na vzdušný kyslík a peroxid daného kovu: Tato reakce se používá kosmických lodích a v ponorkách. Tento způsob výroby kyslíku se používá také v dýchacích přístrojích hasičů, protože je potřeba mít tato zařízení neustále připravená a není třeba řešit únik plynů dlouhodobě skladovaných pod velkým tlakem.", "section_level": 1}, {"title": "Superoxidy v biologii.", "content": "Superoxidy jsou částečně toxické a v přírodě se s nimi setkáme v imunologii. Fagocytární buňky tímto zabíjejí invazivní mikroorganismy. Ve velké míře superoxidy produkuje enzym NADPH oxidáza, která je součástí fagocytárních buněk. NADPH-oxidáza byla zjištěna i v nefagocytujících buňkách. Byla prokázána v B-lymfocytech, fibroblastech, v buňkách karotických tělísek, v embryonálních neuroepiteliálních buňkách plic a v některých buněčných liniích hepatomů. Mutace enzymu NADPH oxidázy způsobuje stav zvaný chronická granulatomozní choroba, která se projevuje nefunkčností enzymu a z toho vyplývá neschopnost fagocytárních buněk účinně potírat invazivní mikroorganismy. Superoxidy se také vytvářejí jako vedlejší produkt při dýchání mitochondrií, nebo při práci enzymů. Superoxidy mohou způsobovat patogenezi mnoha nemocí (důkazem je konkrétně silná radiace a následná hyperoxická otrava), a také pravděpodobně stárnutí díky oxidačnímu poškozování buněk. Přestože působení superoxidů může vyvolávat silnou patogenezi chorob, myši a krysy, přes již zmíněné účinky CuZnSOD nebo MnSOD, jsou více rezistentní vůči mrtvicím a infarktům, proto se tato myšlenka považuje za vědecky plně neprokázanou. Modelovým organismům (kvasinky, octomilky Drosophila a myši) CuZnSOD nabourává geny a zkracuje jim tak život, ba dokonce je i zpomaluje (katariakty, svalová atrofie, svalová degenerace, involuce thymu).", "section_level": 1}], "src_summary": "Superoxidy, známé také pod starším názvem hyperoxidy, jsou chemické sloučeniny skládající se z kationtu kovu a charakteristického superoxidového anionu, který má chemický vzorec O. Vznikají jako důležitý produkt jistých redoxních reakcí kyslíku O, které volně probíhají v přírodě. S jedním nepárovým elektronem je superoxidový ion volným radikálem, který má paramagnetické vlastnosti jako běžná dvouatomová molekula kyslíku (dioxygen, O).", "tgt_summary": "A superoxide is a compound that contains the superoxide ion, which has the chemical formula . The systematic name of the anion is dioxide(1−). The reactive oxygen ion superoxide is particularly important as the product of the one-electron reduction of dioxygen O, which occurs widely in nature. Molecular oxygen (dioxygen) is a diradical containing two unpaired electrons, and superoxide results from the addition of an electron which fills one of the two degenerate molecular orbitals, leaving a charged ionic species with a single unpaired electron and a net negative charge of −1. Both dioxygen and the superoxide anion are free radicals that exhibit paramagnetism.", "id": 1962765}
{"src_title": "Ferdinand I. Portugalský", "tgt_title": "Ferdinand I of Portugal", "src_document": [{"title": "Vláda.", "content": "Ferdinand I. převzal zemi v zanedbaném stavu po svém otci Petrovi I. Portugalském (Krutém), který se do smrti nevzpamatoval z úkladné vraždy své milenky, manželky a matky svých dětí Inés de Castro zorganizované jeho otcem Alfonsem IV. Portugalským.", "section_level": 1}, {"title": "Zákoníky.", "content": "Vydal zákon o neobdělaných pozemcích (Leis das Sesmarias), které určovaly povinnosti vázající se k vlastněné, pronajímané a ladem ležící půdě, které se však nepodařilo naplnit. Výraznější úspěch zaznamenal „Ferdinandův zákoník“ (Código Fernandino) na podporu námořního obchodu a portugalských rejdařů i loďařů. Lisabon byl v té době svobodný přístav s mnoha zahraničními obchodníky, kteří zajišťovali roční obrat 250 000 – 300 000 tun zboží, a vypravovali lodě jak do Anglie, tak do Itálie.", "section_level": 2}, {"title": "Politická situace.", "content": "Ve spletitých politických vztazích na Iberském poloostrově pokračoval i Ferdinand I. Začal uplatňovat nároky na kastilský trůn po smrti svého bratrance Petra I. Kastilského (Ukrutného), proto uzavřel příměří s aragonským králem Petrem IV. Aragonským, podpořené slibem sňatku s Eleonorou Aragonskou. Zároveň ho podporovali i někteří kastilští šlechtici, kteří neuznávali legitimitu jeho nevlastního bratrance Jindřicha II. Kastilského. Aliance ale zkrachovala a na základě uzavřeného míru z Alcoutimu v roce 1371 došlo nejen k výměně vzájemně dobytých území, ale také mírová smlouva stanovila, že se Ferdinand ožení s Eleonorou Kastilskou, Jindřichovou dcerou. Než se ale stihl oženit, tak se zamiloval do třetí Eleonory – Teles de Menezes, vdané dvorní dámy své sestry, kterou si Ferdinand I. vzal po papežském dispenzu k rozvodu. Což podstatně zhoršilo vztahy nejen s Kastilií, ale způsobilo problémy i na domácí scéně a proti skandálnímu sňatku protestovala například města Tomar či Santarém. Hrozilo také propuknutí celonárodního povstání. Ferdinand I. však uzavřel spojenectví s anglickým vévodou Janem z Lancasteru, dalším uchazečem o kastilský trůn a společně vyhlásili druhou válku kastilskému králi, která však skončila obléháním Lisabonu, kdy mír musel zajišťovat papežský legát Guido. Ferdinand I. ještě několikrát změnil spojence, jeho války vedly k hospodářskému vyčerpání Portugalska i k přenesení stoleté války na jeho území. Zároveň došlo k navázání užších kontaktů s Anglií, podpořené podepsáním spojenecké smlouvy v roce 1373. Po smrti Jindřicha II. Kastilského v roce 1379 vyhlásil Ferdinand I. s Janem z Lancasteru poslední válku Kastilii, která byla zakončena mírem z Badajozu (1383). Jedním z výsledků bylo uzavření předsvatební smlouvy pro jeho dvanáctiletou dceru Beatrix s Janem I. Kastilským, kde byla ustanovena dědičkou Portugalského království, pokud by Ferdinand I. zemřel bez mužských potomků. To se stalo půl roku poté a začala dynastická krize, do níž zasahovala i královna - regentka Eleonora se svým milencem.", "section_level": 2}, {"title": "Nástupci.", "content": "Dva možní kandidáti portugalského trůnu byli snoubenec Beatrix Jan I. Kastilský a Ferdinandův nevlastní bratr Jan, velmistr Aviského řádu, nemanželský syn Petra I. Krutého. Oba Janové spolu začali válčit o trůn, portugalská šlechta stála za regentkou, Jana z Avisu podporovali zejména měšťané, církev a prostý lid,až později se na jeho stranu přidala i šlechta. V dubnu 1385, po vítězství v bitvě u Aljubarroty, se stal portugalským králem Janem I. a založil novou královskou dynastii Avizů. Na počest vítězné bitvy nad svým kastilským protějškem Janem I. nechal vybudovat Klášter Panny Marie Vítězné v Batalze.", "section_level": 2}], "src_summary": "Ferdinand I. Portugalský (31. října 1345 Coimbra – 22. října 1383 Lisabon) přezdívaný \"Pěkný\" a \"Nevypočitatelný\" byl devátý král Portugalska z burgundské dynastie. Zároveň byl také posledním králem z dynastie Burgundů, jelikož po jeho smrti vymřela dynastie po meči a vlády se ujala její nemanželská větev známá jako dynastie Aviz.", "tgt_summary": "Ferdinand I (; 31 October 1345 – 22 October 1383), sometimes called the Handsome (\"o Formoso\") or occasionally the Inconstant (\"o Inconstante\"), was the King of Portugal from 1367 until his death in 1383. His death led to the 1383–85 crisis, also known as the Portuguese interregnum.", "id": 2471253}
{"src_title": "IFA F9", "tgt_title": "IFA F9", "src_document": [{"title": "Historie.", "content": "Po skončení druhé světové války a rozdělení Německa do okupačních zón připadla továrna koncernu Auto Union v saském Cvikov (Zwickau), kde se vyráběly automobily značek DKW a Audi, do sovětské okupační zóny. Přestože byla továrna válkou značně poškozena, byla produkce automobilů v roce 1948 obnovena vozem IFA F8, který plně vycházel z předválečného DKW Meisterklasse. Produkce modelu F8 probíhala od roku 1949 souběžně s novým F9, a to až do roku 1955, kdy byla ukončena. IFA F9 vycházela z návrhů a prototypů automobilky DKW z konce 30. let, která plánovala zahájit výrobu nástupce modelu Meisterklasse v roce 1940. Válka však výrobu znemožnila. Až v roce 1948 byl typ F9 prezentován na autosalonu v Lipsku a výroba se rozběhla o rok později, naplno od roku 1950. Od počátku se vůz dodával s moderním tříválcovým dvoudobým motorem, který mohl být díky nákresům a prototypům, jež byly ,východním\" Němcům k dispozici po zabrání továrny v roce 1945, nasazen pod kapotu nového vozu o celé tři roky dříve než v jeho obdobě na západě. V západním Německu se vůz shodný s modelem IFA F9 prodával pod původním názvem DKW jako typ DKW F89. Vzhledem se oba vozy lišily pouze v masce chladiče a dalších stylistických drobnostech. Pod kapotou modelu F89, který vycházel ze stejného prototypu z konce 30. let jako východoněmecká IFA, se ovšem nacházel starší dvouválcový dvoutaktový motor o objemu 0,7 litru. Moderní tříválec byl nasazen se zpožděním až v roce 1953, kdy došlo také k mírné modernizaci celého vozu, který se od té doby až do roku 1959, kdy byla jeho výroba ukončena, nazýval DKW 3=6 nebo také DKW F91. Montáž vozu IFA F9 probíhala v Cvikově v továrně VEB Automobilwerke Zwickau (AWZ) pouze mezi lety 1949 až 1953. Za tuto dobu sjelo z výrobní linky pouze zhruba 1 900 exemplářů. V roce 1953 se přikročilo k přesunutí výroby do města Eisenach. Ve městě s dlouhou automobilovou historií se před válkou vyráběly BMW, jejichž produkce se po válce opět rozběhla. Kvůli právním sporům o název automobilů vyjíždějících nově ze znárodněné továrny v NDR byly vozy od roku 1952 nazývány EMW (Eisenach Motorenwerk). Výroba velkých šestiválcových vozů vycházejících z předválečných BMW byla ukončena a byla nahrazena lidovějším modelem F9 (zde s interním označením 309). Toho se zde do roku 1956 vyrobilo 38 783 exemplářů. Celkově se za sedm let výroby modelu IFA F9 vzniklo 40 663 kusů. Do socialistického Československa se F9 dovážel v letech 1954 a 1955, celkově se zde prodalo na 2 tisíce vozů.", "section_level": 1}, {"title": "Technika.", "content": "IFA F9 s moderní aerodynamickou karoserií a náhonem na přední kola se prodávala jako dvoudveřový sedan, třídveřové kombi nebo čtyřmístný kabriolet. Kombi, z něho odvozené užitkové verze a sedany se vyráběly ve Cvikově a později v Eisenachu, kabriolety měla na starosti karosárna KWD sídlící v Drážďanech. Pohon vozu obstarával tříválcový dvoudobý motor o objemu 900 cm uložený podélně před přední hnanou nápravou. Byl chlazen kapalinou a poskytoval výkon 21 kW (28 koní). Díky tomu vůz dosahoval maximální rychlosti až 110 km/h. K přenosu síly sloužila čtyřstupňová manuální převodovka. Model F9 s celokovovou karoserii měl moderní nezávisle zavěšenou přední nápravu na příčných trojúhelníkových ramenech, vzadu zůstávala tuhá náprava s horními příčnými listovými pery. Celková hmotnost vozu se pohybovala podle provedení mezi 900 kg (sedan) a 960 kg (kombi). Brzdy byly na předních i zadních kolech hydraulické a bubnové. Interiér plně odpovídal dobovým standardům, měl např. dělená přední sedadla, která musela mít schopnost sklopit se, aby mohla vytvořit dostatečný prostor pro nastoupení pasažérům na zadní sedadla. Přední sklo bylo do roku 1953 (ve výrobě od 1954) dělené, od tohoto data panoramatické. V roce 1954 došlo k drobné modernizaci, z níž nejdůležitější změnou bylo zvýšení výkonu tříválcového motoru na 22 kW (30 koní), změně převodových poměrů převodovky a zvýšení objemu palivové nádrže z 30 na 40 litrů.", "section_level": 1}], "src_summary": "IFA F9 byl osobní automobil vyráběný mezi lety 1949 až 1956 východoněmeckou automobilkou IFA. V letech 1949 až 1953 probíhala jeho produkce ve Cvikově v bývalé továrně koncernu Auto Union, poté až do ukončení výroby v Eisenachu, kde ve výrobním programu nahradil vozy EMW. Vůz, navazující na dědictví automobilky DKW, nahradil model IFA F8 předválečné konstrukce. Nástupcem automobilu IFA F9 se stal Wartburg 311.", "tgt_summary": "The IFA F9 was a compact saloon manufactured under the auspices of the Russian and East German states between 1949 or 1950 and 1956. It was initially built at Zwickau at the plant previously owned by Auto Union. In 1953 production was transferred to the former BMW manufacturing plant at Eisenach where its underpinnings subsequently found their way into the Wartburg 311.", "id": 1602292}
{"src_title": "Echinopsis", "tgt_title": "Echinopsis", "src_document": [{"title": "Popis.", "content": "Tvarem těla jsou obvykle kulovité později až protáhlé (kyjovité) i sloupovitě protažené středně velké až velké, s jednotlivým stonkem i odnožující. Včetně podrodů je zahrnuto v tomto rodu asi 128 druhů, které se vyskytují na jihoamerickém kontinentu. Počtem a tvarem žeber, tvarem areol, počtem okrajových a středových trnů a jejich délkou, tvarem i barvou jednotlivé druhy varírují v široké škále (viz popisy dílčích taxonů).", "section_level": 1}, {"title": "Květy.", "content": "Na bočních areolách se často objevují silně ochlupená poupata, která se postupně vzpřimují a protahují se v dlouhou ochmýřenou trubku vlastního květu. Ten se u některých druhů plně rozvine až zvečera nebo v noci a většinou silně voní. Jejich doba kvetení je poměrně krátká (i jednodenní). Květy jsou obvykle velké mnohdy s délkou 20 až 25, někdy i 30 cm a průměru až 8 cm. Barvou je většina květů ve škále od čistě bílé přes krémové nádechy až po růžové odstíny. Najdou se ale i druhy s květem červeným, krvavě rudým nebo i žlutým. Jsou to rostliny dlouhověké a některé druhy dosahují poměrně větších až decimetrových rozměrů.", "section_level": 2}, {"title": "Plody.", "content": "Kulovité až vejčité a někdy až podlouhlé mnohdy s nepravidelnou délkou, některé plody jsou i jedlé. Často jsou dužnaté. U některých rodů až poměrně suché, často prudce se otvírající. Semena jsou kulovitá až vejčitá černá a matná s patrným kruhovitým hilem.", "section_level": 2}, {"title": "Výskyt a rozšíření.", "content": "Kaktusy rodu Echinopsis jsou rozšířeny ve střední a jižní Brazílii, Paraguayi, Uruguayi, Peru, Bolívii, Argentině a v Chile. Rostou jak na slunných skalnatých místech, tak na pampách, na kamenitých, řídkou vegetací pokrytých svazích And tak i v řídkých lesních porostech a křovinových pásmech často až ve výškách kolem 3500 m n. m.", "section_level": 1}, {"title": "Pěstování.", "content": "Zemina velmi propustná, humózní, dostatečně výživná. Prospívá jim slunečné a vzdušné stanoviště jako i přistíněná místa s dostatečnou zálivkou a častým rosením. Chladné, světlé a suché přezimování při 5 – 8 st. C je základem úspěšného a opakovaného kvetení.", "section_level": 1}, {"title": "Systematika.", "content": "Prvopis rodu a popis typového druhu – Echinopsis eryriesii provedl a roku 1837 publikoval Joseph Gerhard Zuccarini. Následně N.Britton a J.Rose(1923) k tomuto rodu přiřadili dalších 28 druhů, dále popsali rod Lobivia s 20 druhy a akceptovali rod Trichocereus. Později Curt Backeberg přidal dalších 6 rodů, u nichž bylo jen málo opodstatněných argumentů k jejich samostatnému rodovému postavení. Roku 1974 prozkoumal a popsal semena Heimo Friedrich a následně popisy doplnily bratři Friedrich a Wolfgang Glaetzleové (1983), což vedlo k tomu, že dříve samostatné rody Helianthocereus, Hymenorebutia, Pseudolobivia, Soehrensia a Trichocereus byli přeřazeny k rodu Echinopsis. Následné vědecké rozbory a diskuse se pak vedly ještě o rodu Lobivia, který nyní patří do rodu Echinopsis a rodu Rebutia, který prozatím zůstal samostatným rodem.", "section_level": 1}, {"title": "Litaretura.", "content": "", "section_level": 1}], "src_summary": "Echinopsis je rod kaktusů, jež je považován za jeden z odolnějších a méně náročných z hlediska pěstování. Název rodu je odvozen z řečtiny. Pochází z řeckého slova \"\"Echinos\"\" (= ježek, mořský ježek) a latinského \"\"opsis\"\" (= vzhled), což charakterizuje typický vzhled většiny druhů rodu – kulovitý tvar s bohatým habitem tenkých dlouhých jehlovitých trnů. Rod Echinopsis je jedním v minulosti ze špatně specifikovaných rodů jihoamerických kaktusů, jež je nyní nově definovaný ICSO (Mezinárodní organizace pro výzkum sukulentů). Nejednotnost v názorech spočívala v začlenění různých skupin kaktusů, dříve samostatných rodů, pod tento rod jako podrody.", "tgt_summary": "Echinopsis is a large genus of cacti native to South America, sometimes known as hedgehog cactus, sea-urchin cactus or Easter lily cactus. One small species, \"E. chamaecereus\", is known as the peanut cactus. The 128 species range from large and treelike types to small globose cacti. The name derives from \"echinos\" hedgehog or sea urchin, and \"opsis\" appearance, a reference to these plants' dense coverings of spines. \"Echinopsis\" is distinguished from \"Echinocactus\" by the length of the flower tube, from \"Cereus\" by the form and size of their stems, and from both in the position on the stem occupied by the flowers. They are remarkable for the great size, length of tube, and beauty of their flowers, which, borne upon generally small and dumpy stems, appear much larger and more attractive than would be expected.", "id": 1798375}
{"src_title": "Štěpán Uroš II. Milutin", "tgt_title": "Stefan Milutin", "src_document": [{"title": "Před nástupem na královský trůn.", "content": "Narodil se neznámo kdy (nejspíše v polovině padesátých let 13. století) jako mladší syn srbského krále Stefana Uroše I. a jeho ženy Heleny z Anjou. První území dostal do správy roku 1276 poté, co jeho starší bratr Dragutin povstal proti otci, králi Urošovi I., a sesadil ho. Sesazený král zanedlouho zemřel. O Urošovo území se Dragutin rozdělil s bratrem Milutinem, který dostal do správy Zetu, Travuňsko a Zachlumsko, a s matkou Helenou (Jelenou). Roku 1282, po porážce srbských vojsk a vojsk protibyzantské koalice (vojska sicilského krále Karla I., epirského despoty Nikefora a titulárního latinského císaře Filipa I.) v bitvě s byzantským císařem Michaelem VIII. Palaiologem, povstal Milutin proti Dragutinovi. Dragutin se tehdy těžce zranil pádem z koně a nejspíš proto se vzdal téhož roku vlády v Rašce (centrálním Srbsku) v Milutinův prospěch a Milutin se ujal pevně vlády jako Stefan Uroš II. Milutin. Dragutin si ponechal pouze nově vzniklé království Srem.", "section_level": 1}, {"title": "Vláda.", "content": "Rok 1282 byl však nešťastný pro srbského spojence, sicilského krále Karla z Anjou., který byl zbaven Sicílie v povstání známém jako „sicilské nešpory“ a uprchnul do Neapolska. Téhož roku (v prosinci) zemřel byzantský císař Michael VIII. Palaiologos. Jeho syn a nástupce, císař Andronikos II. Palaiologos, vyslal proti Milutinovi vojsko, které krále porazilo, a Milutin musel vrátit čerstvě získané město Skopje. Roku 1283 však Skopji a Vardar získal nazpět. Srbové také dobyli západní Makedonii. Aby Milutin roku 1285 zabránil expanzi Tatarů, poslal tamějšímu vládci Nogajovi jako rukojmí svého syna Stefana (pozdějšího krále). Roku 1291 dobyla vojska králů Milutina a Dragutina na Bulharech Braničevsko. Poté se Milutin obrátil na jih a dobyl na úkor císaře Andronika II. téměř celou Makedonii a město Dyrrhachion. Andronikos II., územně v Milutinův prospěch velmi oslabený, nabízel králi příbuzenský svazek a mír. Nejprve zamýšlel za několikrát rozvedeného Milutina provdat svou sestru Eudokii, vdovu po nedávno zemřelém (†1298) trapezuntském císaři Ioannovi II. Komnenovi. Eudokia však odmítla. Nakonec Andronikos za Milutina provdal svou pětiletou dcerku Simonis. Jako věno byla Srbsku ponechána města s hranicí v ose Štip, Prilep, Ochrid. Roku 1305 Milutin ztratil ve prospěch titulárního konstantinopolského (latinského) císaře Filipa z Tarentu přístavní město Dyrrhachion.", "section_level": 1}, {"title": "Potíže s dědictvím.", "content": "V Srbsku tehdy existovalo dvojvládí. Podle dohody uzavřené mezi Dragutinem a Milutinem měl oba státní útvary zdědit Dragutinův syn Vladislav. Ale Milutin za svého nástupce prosazoval od Tatarů uprchnuvšího syna Stefana. Stefan se ale rozhodl, podobně jako jeho předchůdci i dědicové (strýc Stefan Dragutin, otec Milutin, syn Stefan Dušan) ujmout násilím vlády a povstal proti Milutinovi. Princi se také nelíbila probyzantská politika, prezentovaná z návodu královny Simonis králem Milutinem. Osud povstání rozhodla srbská šlechta, když se postavila na stranu stárnoucího Milutina, který syna porazil, oslepil a poslal se ženou a potomky do Konstantinopole, a ujal se vlády v Travuňsku a v Zetě, které dřív spravoval princ Stefan. Roku 1314 zemřela stařičká královna - matka Helena a roku 1316 skonal i Dragutin. Milutin se zmocnil matčina území a hodlal dobýt i království Srem, kde dříve vládl Dragutin a které podle dohody mělo patřit Dragutinovu synovi (Stefanu) Vladislavovi. Milutin Srem sice dobyl, ale proti tomu se postavil uherský král Karel I. Robert, který v prvních letech své vlády (1308–1342) upevňoval svou moc. Karel utvořil spolu s Filipem z Tarentu a chorvatským bánem Mladenem Subićem protisrbskou koalici a dobyl Bělehradsko a Mačevsko. Braničevsko si Milutin udržel. Roku 1319 navíc na Filipovi z Tarentu dobyl Dyrrhachion. Krátce poté povolil Milutin návrat z Konstantinopole synu Stefanovi, který se stal opět následníkem. Král Stefan Uroš II. Milutin zemřel roku 1321 ve věku asi 65 let. Po celou dobu své vlády pomáhal klášterům. Tím získal přízvisko \"Svatý král\". Jeho nástupcem se stal starší syn, princ Stefan jako Stefan Uroš III. (1321–1331), který musel v prvních letech své vlády krotit revolty bratra Konstantina a osvobodivšího se bratrance Stefana Vladislava.", "section_level": 1}], "src_summary": "Štěpán Uroš II. Milutin (srbsky \"Стефан Урош II Милутин\", Stefan Uroš II. Milutin, většinou pouze Uroš II. Milutin nebo Milutin, datum narození neznámé, † 29. října 1321) byl mladší syn srbského krále Stefana Uroše I. a jeho choti Heleny, správcem Zety, Zachlumska a Travuňska (1276–1282) a po abdikaci bratra Dragutina srbským králem (1282–1321) z dynastie Nemanjićů.", "tgt_summary": "Stefan Uroš II Milutin (; 1253 – 29 October 1321), known as Stefan Milutin (Стефан Милутин), was the King of Serbia between 1282–1321, a member of the Nemanjić dynasty. He was one of the most powerful rulers of Serbia in the Middle Ages. Milutin is credited with strongly resisting the efforts of Byzantine Emperor Michael VIII Palaiologos to impose Roman Catholicism on the Balkans after the Union of Lyons in 1274. As most of the Nemanjić monarchs, he was proclaimed a saint by the Serbian Orthodox Church with a feast day on October 30.", "id": 617225}
{"src_title": "Symfonie č. 1 (Dvořák)", "tgt_title": "Symphony No. 1 (Dvořák)", "src_document": [{"title": "Symfonie.", "content": "Podtitul symfonie odkazuje ke středočeské obci Zlonice, kde mladý Antonín Dvořák získal základy hudebního vzdělání u Antonína Liehmanna. Traduje se, že tato symfonie byla Dvořákem složena kvůli jakési německé skladatelské soutěži, kam ji Dvořák poslal a autograf se mu již nevrátil nazpět. Tato historka je ale nedostatečně podložená. Autor tedy považoval celý život toto dílo za ztracené. V roce 1923 se symfonie objevila v pozůstalosti po profesorovi Karlovy univerzity Rudolfu Dvořákovi V roce 1882 ji jistý dr. Rudolf Dvořák (nebyl s ním příbuzensky spřízněn), dvaadvacetiletý student, spatřil vystavenou v jedné lipské knihovně a zakoupil ji. V té době nebyl ještě skladatel Dvořák příliš znám, ačkoli již napsal šest symfonií, z nichž pouze jedna (šestá) byla publikována a jen tři z nich (třetí, pátá a šestá) byly provedeny. Rudolf Dvořák měl stále rukopis u sebe, aniž by se o něm kdykoli komukoli zmínil, až do své smrti o 38 let později, roku 1920, kdy dílo přešlo dědictvím na jeho syna. Její autenticita byla prokázána bez nejmenších pochyb, nebyla však provedena až do 4. října 1936 (v Brně, orchestrem vedeným Milanem Sachsem, dirigentem chorvatského orchestru). Byla vydána roku 1961 a byla poslední z Dvořákových symfonií, která byla provedena i publikována. První symfonie byla jedinou z Dvořákových symfonií, u které skladatel nikdy neslyšel její provedení, a která nebyla nikdy revidována. Titulek \"Zlonické zvony\" nebyl na samotné partituře uveden, ačkoli jej tak Dvořák patrně nazval, pro případ, že by se byla našla. Dílo prvotně sestávalo jen ze tří vět, a \"allegretto\" bylo doplněno později. První věta, \"Allegro\", je v původní verzi nejdelší ze všech vět jeho symfonické tvorby. Jeho první symfonie byla nahrána vícekrát, ovšem první kompletní záznam byl pořízen roku 1966 Londýnským symfonickým orchestrem vedeným Istvánem Kertészem.", "section_level": 1}, {"title": "Forma.", "content": "Dílo se skládá ze čtyř vět: Obvyklá délka provedení je přibližně 50 minut.", "section_level": 1}, {"title": "Instrumentace.", "content": "Symfonie je koncipována pro 2 flétny, 2 hoboje, 2 klarinety, 2 fagoty, 4 lesní rohy, 2 Trubky, 3 trombony, tympány a smyčce.", "section_level": 1}], "src_summary": "Symfonie č. 1 c moll, op. 3, B. 9 zvaná \"„Zlonické zvony“\" je první symfonie a zároveň i první orchestrální skladba Antonína Dvořáka. Dílo s klasickým čtyřvětým schématem bylo zkomponováno v únoru a březnu 1865. Premiéra symfonie ale proběhla až 4. října 1936 v Brně, 32 let po smrti autora. Dílo bylo napsáno v romantickém stylu a bylo inspirováno hudbou Beethovena a Mendelssohna-Bartholdyho.", "tgt_summary": "The Symphony No. 1 in C minor, B. 9, subtitled The Bells of Zlonice (), was composed by Antonín Dvořák during February and March 1865. The work is written in the early Romantic style, and was inspired by the works of Ludwig van Beethoven and Felix Mendelssohn. It was the only one of his symphonies that Dvořák never heard performed or had a chance to revise. The work was lost shortly after its composition, and did not come to light until 1923, almost 20 years after the composer's death. It did not receive its first performance until 1936.", "id": 2474163}
{"src_title": "Dmytro Bortňanskyj", "tgt_title": "Dmitry Bortniansky", "src_document": [{"title": "Život.", "content": "Dmytro Bortňanskyj se narodil 28. října v Hluchivě v Černigovské gubernii. Podle polského badatele Miroslava Cidyva byl otec Dmytra Lemkem, původně se jmenoval Štefan Škurat a pocházel z obce Bortně. Když přišel do hlavního města hejtmanství změnil své jméno podle rodné obce na Bortňanskij, které považoval za přijatelnější pro ukrajinské prostředí. V dětství navštěvoval pěveckou školu v Hluchivu, ale již v sedmi letech byl přijat do dvorního pěveckého sboru v ruském Petrohradě. Vedle církevních sborů vystupoval i v italských operních představeních, kde zpočátku (jak bylo tehdy zvykem) zpíval ženské role. Na doporučení dvorního hudebního ředitele, kterým byl tehdy Baldassare Galuppi, získal stipendium k dalšímu studiu v Itálii. Usadil se v Benátkách, dále studoval u Galuppiho, který se mezitím z Petrohradu vrátil. Vyjížděl však i do ostatních hudebních center Itálie (Řím, Neapol), zejména však do Bologne, kde byl žákem Padre Martiniho. Během pobytu v Itálii zkomponoval tři opery na mytologická témata: Kreón, Alkeidés a Quintus Fabius a řadu sonát, kantát i církevních skladeb. Po návratu do Ruska byl Bortňanskij jmenován učitelem a ředitelem Dvorního pěveckého sboru v Petrohradě. V roce 1816 získal imperátorské privilegium na dohled nad vydáváním a provozováním církevní hudby. Hned zpočátku této činnosti vydal ve vlastní redakci díla Galuppiho, Sartiho, Berezovského a také své vlastní sborové koncerty. Na sklonku života připravoval vydání svého souborného díla. To se mu však dokončit nepodařilo. Zemřel 28. září 1825 za zvuků svého sboru „Вскую прискорбна еси душе моя“, který mu, na jeho přání, přišli zazpívat členové dvorního souboru. Souborné dílo pak vyšlo v deseti svazcích v roce 1882 v redakci Petra Iljiče Čajkovského. Byl pohřben na Smolenském pravoslavném hřbitově. V roce 1953 byly jeho ostatky přeneseny do Panteonu osobností ruské kultury na Tichvinském hřbitově.", "section_level": 1}, {"title": "Dílo.", "content": "Bortňanskij byl mistrem sborové duchovní hudby Komponoval však také opery a komorní a klavírní skladby.", "section_level": 1}], "src_summary": "Dmytro Stepanovyč Bortňanskyj (ukrajinsky \"Дмитро Степанович Бортнянський\", 28. října 1751 Hluchiv, Černigovská gubernie – 10. října 1825 Petrohrad) byl ruský hudební skladatel narozený na Levobřežní Ukrajině.", "tgt_summary": "Dmitry Stepanovich Bortniansky (, Ukrainian: Дмитро Степанович Бортнянський; alternative transcriptions of names are \"Dmitri Bortnianskii\", and \"Bortnyansky\"; 28 October 1751, Glukhov , St. Petersburg) was a Russian and Ukrainian composer, harpsichordist and conductor, who served at the court of Catherine the Great. Bortniansky was critical to the musical history of both Ukraine and Russia, with both nations claiming him as their own. Bortniansky, who has been compared to Palestrina, is known today for his liturgical works and his prolific contributions to the genre of choral concertos. He was one of the \"Golden Three\" of his era, alongside Artemy Vedel and Maxim Berezovsky. Bortniansky was so popular in the Russian Empire that his figure was represented in 1862 in the bronze monument of the Millennium of Russia in the Novgorod Kremlin. Bortniansky composed in many different musical styles, including choral compositions in French, Italian, Latin, German and Church Slavonic.", "id": 2183839}
{"src_title": "Faber-Castell", "tgt_title": "Faber-Castell", "src_document": [{"title": "Historie firmy.", "content": "Společnost sídlí od roku 1719 ve městě Stein u Norimberku. V roce 1758 se truhlář Kaspar Faber pustil i do výroby tužek. Tužky byly prodávány na norimberském trhu. V roce 1851 byla zavedena norma pro výrobu tužek Kasparovým nástupcem Lotharem von Faberem, která je směrodatná pro celý průmysl výroby tužek ještě dnes. Ke stému výročí existence firmy byl otevřen pobočný závod ve městě Geroldsgrün, která původně sloužila pro výrobu břidlicových tabulek. Lothar Faber se stal roku 1874 průkopníkem zákonů o ochranné známce v Německu, když v květnu 1875 přinesl do říšského sněmu petici \"K zřízení zákona o ochranné známce\". V roce 1905 byla zavedena ochranná známka \"CASTELL\" od hraběte Alexandra Faber-Castell. Tužky si vysloužily pověst jako \"obzvláště vysoce jakostní\" výrobek. Mezi lety 1931 - 1932 byla továrna na tužky patřící Johannu Faberovi převzata. Do fabriky se dostaly nové prostředky z nového spolupodílnictví a továrna se stala největším výrobcem tužek na světě, jež nese jméno „Lapis Johann Faber“. V roce 1948 se stal podnik mezinárodním - podílelo se na tom především zavedení tzv. TK-Stifts - tužek používaných pro technické kreslení. V průběhu 60. a 70. let byla zavedena výroba textilních popisovačů a mikrotužek. Začátkem devadesátých let se Faber-Castel vyvíjí do podniku ctící zásady ochrany životního prostředí - zavádí se technologie pro šetření vodou u linek na výrobu tužek i pastelek. Přesněji se tak děje v roce 1992, kdy tehdejší spolkový ministr životního prostředí Klaus Töpfer požehnává celosvětově prvnímu přístroji na výrobu tužek, který je šetrný k životnímu prostředí.", "section_level": 1}], "src_summary": "Faber-Castell je německý výrobce psacích potřeb. S výrobou čítající asi 2 mld. tužek ročně je Faber-Castell největším výrobcem dřevěných tužek na světě. Podnik zaměstnává podle oficiálních informací na 7000 zaměstnanců v 15 dílnách a 23 prodejnách a má zastoupení ve více jak 120 zemích světa. K tomu také patří brazilská filiálka v Sao Carlos, která je se svými 1,5 miliardami vyrobených pastelek ročně jejich největším světovým výrobcem.", "tgt_summary": "Faber-Castell is one of the world's largest and oldest manufacturers of pens, pencils, other office supplies (e.g., staplers, slide rules, erasers, rulers) and art supplies, as well as high-end writing instruments and luxury leather goods. Headquartered in Stein, Germany, it operates 14 factories and 20 sales units throughout the globe. The Faber-Castell Group employs a staff of approximately 7,000 and does business in more than 100 countries. The House of Faber-Castell is the family which founded and continues to exercise leadership within the corporation. They manufacture about 2 billion pencils in more than 120 different colors every year.", "id": 2350639}
{"src_title": "Alfons V. Portugalský", "tgt_title": "Afonso V of Portugal", "src_document": [{"title": "Životopis.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Původ, mládí.", "content": "Narodil se jako syn portugalského krále Duarta I. a jeho manželky Eleonory Aragonské, dcery Ferdinanda I. Aragonského a Eleonory z Alburquerque. Malémi infantovi se dostalo vynikající výchovy a vzdělání, z čehož zřejmě pramenila jeho pozdější náklonnost k vědám. Na portugalský trůn nastoupil ve věku pouhých šesti let po smrti svého otce, jenž zemřel 13. září roku 1438 na mor. Pro nízký věk nemohl vládnout sám a regentem měla být jeho matka, královna-vdova Eleonora Aragonská, po vzpouře měšťanů však se jím stal Alfonsův strýc, infant Petr z Coimbry, mladší bratr Eduarda I. Ten měl podporu měšťanů, především lisabonských cechů, jež ho chtěly prohlásit králem. Regent záhy ovládl mladého panovníka a stal se nejmocnějším mužem v království. Stavěl se proti další námořní expanzi Portugalců. Po dosažení plnoletosti Alfons Petra odstavil od vlády a rozhodl se využít pomoc dalších dvou bratří svého otce, Jindřicha Mořeplavce, knížete z Viseu, a Alfonse, knížete z Braganzy. Obě knížata reprezentovala názory odlišné od Petrových. Jindřich byl stoupencem výprav do Maroka a námořních výprav do Afriky, Alfons zase chtěl, aby se koruna opět opřela o šlechtu a nestavěla proti ní měšťanstvo. Z toho důvodu se rozhodli odstavit Petra, který byl posléze zabit v bitvě u Alfarrobeira v květnu roku 1449. Od té doby započala samostatná Alfonsova vláda. Realizoval ideje svých strýců a nejenže se angažoval ve válce v Africe, ale také smířil dvůr s řadou šlechtických rodů, které ztratily přízeň za vlády jeho děda Jana I. Dobrého.", "section_level": 2}, {"title": "Války v Africe.", "content": "Když v roce 1453 Turci dobyli Konstantinopol, vyzval papež Mikuláš V. evropské monarchy ke křížové výpravě proti nevěřícím. Časy křížových výprav však již skončily a ochotných bylo málo. Jedním z nemnoha byl i portugalský král, který se zavázal vypravit 12 000 žoldnéřů a bojovat se Saracény. Když se v důsledku papežovy smrti ukázalo, že kruciáta na východ nevyrazí, Alfons se rozhodl shromážděné vojsko a prostředky využít v Africe. Králova výprava byla úspěšná, jeho vojska dobyla roku 1458 Al-Kasr-as-Saghir. Další výprava měla méně štěstí, neboť v roce 1463 nezdolala hradby Tangeru. V roce 1471 byla uspořádána nová výprava, jejímž cílem bylo dobytí Arzily a Tangeru; ten tentokrát skutečně padl. Díky těmto výpravám získal Alfons svůj přídomek \"Africký\" a on toho roku 1471 rozšířil svou titulaturu, jež od té doby zněla \"král Portugalska a Algarve po té i oné straně Afriky\". Alfonsovy zásluhy byly již dříve oceněny papežem Mikulášem V., který v roce 1455 vydal bulu \"Romanus pontifex\", v níž přiznával portugalskému králi a infantovi Jindřichovi a jejich potomkům právo dobývání nových území v Africe, války s nevěřícími a monopol na obchod, a těm, kdož by Portugalsku hatili jeho konání, hrozil exkomunikací. Po smrti strýce Jindřicha se Alfons V. nějaký čas osobně zajímal o výpravy portugalských mořeplavců do Afriky. Za jeho vlády dopluli na Kapverdy (1456) a do Guinejského zálivu a zabrali ostrov Bioko (Fernando Pó).", "section_level": 2}, {"title": "Konflikt s Kastilií.", "content": "V závěrečném období vlády Alfonse V. vznikl konflikt s Kastilií, kvůli kterému zanedbával jiné záležitosti včetně geografických objevů. Po smrti Alfonsova zetě, kastilského krále Jindřicha IV. v roce 1474 se Alfons aktivně vložil do boje o trůn sousedícího království. Již dříve se ucházel se o ruku mladší sestry zemřelého krále, princezny Isabely, když však tyto plány padly, oženil se s Jindřichovou dcerou Janou la Beltraneja a opět se ucházel o kastilský trůn. Napadl Kastilii, využiv podpory řady mocných kastilských šlechtických rodů. Prohrál však v roce 1476 bitvu u řeky Toro s hlavní konkurentkou Isabelou Kastilskou, která měla podporu drobné šlechty a nižších vrstev společnosti. Po této bitvě Alfonsovi přívrženci přešli na stranu Isabely a jejího manžela Ferdinanda Aragonského. K normalizaci poměrů v Kastilii došlo v roce 1479, kdy byla podepsána mírová dohoda v Alcáçovas, v níž výměnou za rezignaci na kastilskou korunu získal portugalský král důležité koncese a obchodní privilegia v Africe.", "section_level": 2}, {"title": "Konec vlády.", "content": "Třebaže již roku 1477 Alfons V. předal vládu svému synovi, fakticky vládli oba. Formálně se jeho syn Jan zabýval portugalskou zámořskou expanzí. Poslední léta života Alfons V. zasvětil vědě a kultuře, zabývajíc se literaturou; jako první panovník založil v Portugalsku knihovnu se sídlem v Coimbře. Zemřel podobně jako jeho otec na mor za epidemie v roce 1481 ve svém rodišti - v Sintře.", "section_level": 2}, {"title": "Manželství a potomci.", "content": "Byl dvakráte ženat. 6. května roku 1447, ve věku patnácti let se oženil se svou sestřenicí Isabelou z Coimbry (1432-2. prosince 1455), dcerou svého regenta Petra z Coimbry, mladšího bratra svého otce. Z manželství se narodily tři děti, dva synové a dcera, první syn však zemřel krátce po narození: 30. května 1475 se oženil s kastilskou infantkou Janou la Beltraneją (1462–1530), svou neteří (dcerou své mladší sestry Jany Portugalské a jejího manžela, kastilského krále Jindřicha IV.). Manželství, z nějž nevzešli žádní potomci, bylo papežem Sixtem IV. z důvodu blízkého příbuzenství anulováno. Ze vztahu s Marií Álvares de Carvalho měl ještě nemanželského syna Álvaro Soarese de Carvalho (ok. 1467–1557).", "section_level": 1}], "src_summary": "Alfons V. Portugalský zvaný \"Africký (el Africano)\" (15. ledna 1432, Sintra, Portugalsko - 29. srpen 1481, tamtéž) byl dvanáctý portugalský král, panující od roku 1438 do své smrti. Pocházel z dynastie Avizů.", "tgt_summary": "Afonso V () (15 January 1432 – 28 August 1481), known by the sobriquet the African (), was King of Portugal. His sobriquet refers to his conquests in Northern Africa. As of 1471, Afonso V was the first king of Portugal to claim dominion over a plural \"Kingdom of the Algarves\", instead of the singular \"Kingdom of the Algarve\". Territories added to the Portuguese crown lands in North Africa during the 15th century came to be referred to as possessions of the Kingdom of the Algarve (now a region of southern Portugal), not the Kingdom of Portugal. The \"Algarves\" then were considered to be the southern Portuguese territories on both sides of the Strait of Gibraltar.", "id": 457371}
{"src_title": "Theodor Körner", "tgt_title": "Theodor Körner (president)", "src_document": [{"title": "Život.", "content": "Jeho rodina pocházela z Chrastavy, kde se narodili i jeho sourozenci Rosa a Richard, a kde také několik let navštěvoval základní školu. Jeho otec byl důstojník v rakousko-uherské armádě, v době jeho narození sloužil v maďarském Újszőny (dnešní Komárom). Theodor Körner také nastoupil vojenskou kariéru, studoval na vojenských školách v Hranici a Vídni. V roce 1894 byl povýšen na poručíka, v roce 1904 na majora a stal se členem generálního štábu. Během první světové války působil na italské frontě, v roce 1924 svou vojenskou kariéru skončil již s hodností generála. V roce 1924 se stal členem sociální demokracie a od toho roku byl poslancem horní komory rakouského parlamentu, kde zastupoval Vídeň. Po nástupu austrofašismu byl, stejně jako řada dalších sociálních demokratů, uvězněn. Propuštěn byl koncem roku 1934 s podmínkou, že nebude pokračovat v politické činnosti. Věnoval se tedy vojenské vědě, patřil k velkým odpůrcům války se Sovětským svazem. Krátce zadržen byl také po atentátu na Adolfa Hitlera v roce 1944, ale spojitost s atentátníky mu nebyla dokázána. Po válce byl v dubnu 1945 jmenován vídeňským starostou. Po smrti prvního poválečného rakouského prezidenta Karla Rennera se stal kandidátem sociální demokracie na prezidenta v první přímé volbě (Karla Rennera i meziválečné prezidenty volil parlament) a celkem překvapivě zvítězil, když obdržel 51 % hlasů. Vzhledem k malým pravomocem prezidenta měl méně povinností než jako starosta Vídně. V roce 1956 utrpěl mozkovou mrtvici, na jejíž následky v roce 1957 zemřel, stále v úřadu prezidenta. Až do své smrti zůstal svobodný.", "section_level": 1}], "src_summary": "Theodor Körner šlechtic von Siegringen (; 23. dubna 1873 Komárom – 4. ledna 1957 Vídeň) byl rakouský politik, rakouský prezident v letech 1951 až 1957.", "tgt_summary": "Theodor Körner, Edler von Siegringen (; April 23, 1873 – January 4, 1957) served as President of Austria, between 1951 and 1957.", "id": 1009275}
{"src_title": "Ernst Neufert", "tgt_title": "Ernst Neufert", "src_document": [{"title": "Život.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Mládí a studia.", "content": "Narodil se 15. března roku 1900 ve Freyburgu. Jako sedmnáctiletý zedník, tehdy již s pětiletou praxí, se přihlásil na výmarskou stavební školu (Baugewerbeschule). Jeho tehdejší učitel ho doporučil v roce 1919 Walteru Gropiovi jako jednoho z prvních studentů Bauhausu. Studia ukončil v roce 1920 a spolu s expresionistickým architektem Paulem Linderem (1897-1968) se vydal na roční studijní cestu po Španělsku, kde se zabýval kreslením středověkých chrámů. V Barceloně se seznámil s Antoniem Gaudim, jehož architektura na mladého studenta hluboce zapůsobila. Neufert později v Německu horlivě obhajoval Gaudiho dílo. Po návratu ze Španělska v roce 1921 opět působil v Bauhausu, aby se stal vedoucím architektem v Gropiově ateliéru, uznávaném výtvarném studiu tehdejší Výmarské republiky.", "section_level": 2}, {"title": "Předválečné působení v Bauhausu.", "content": "V roce 1923 se seznámil s malířkou Alicí Spies-Neufertovou, někdejší studentkou významných členů Bauhasu Georga Mucheho a Paula Kleea, a v roce 1924 se s ní oženil. Společně měli čtyři děti (Peter, Christa, Ingrid a Ilas). O dva roky později v roce 1925 úzce spolupracoval s Gropiem na realizaci nových budov Bauhausu v Desavě a na stavbě soukromých sídel zmíněných mistrů Bauhasu Mucheho, Kleea a Vasilije Kandinského. V roce 1926 se vrátil do Wiemaru, kde učil na Vysoké škole stavební (Bauhochschule), známé také jako \"druhý Bauhaus\", pod profesorem Otto Bartingem. Mezi léty 1928 a 1930 zrealizoval množství staveb mezi něž patří např. Mensa na Cestě filozofů (Philosophenweg) a akademické pracoviště při vysoké škole v Jeně známé jako Abbeanum.", "section_level": 2}, {"title": "Nástup nacismu.", "content": "Je rovněž autorem návrhu svého soukromého rodinného sídla v Gelmerondě poblíž Výmaru, jež zrealizoval v roce 1929 a které je dnes sídlem Neufertovy nadace (v současné době je rovněž museem výtvarného umění). Po uzavření Vysoké školy stavební (Bauhochschule) nacisty v roce 1933, se přestěhoval do Berlína, kde rok pracoval v soukromé výtvarné škole Johanna Ittena, který byl v roce 1934 rovněž nucen školu uzavřít. Velmi brzo, již v době svých studií, pocítil nutnost racionalizace stavebně-technického procesu navrhování budov a potřebu normovaných pravidel. V roce 1934 se stal stálým architektem Lužických skláren (Vereinigte Lausitzer Glaswerke). Je autorem návrhu soukromého sídla jejich ředitele Dr. Kindta (s barevnými vitrážemi Charlese Crodela) a množstvím domů, kanceláří a továrních budov v Bílé vodě (Weißwasser), Černicích (Tschernitz) a Kamenci (Kamenz). Ve stejné době začal pracovat své knize v českém překladu známé jako Navrhování staveb (Bauentwurfslehre. Handbuch für den Baufachmann, Bauherren, Lehrenden und Lernenden), kterou publikoval o dva roky později v dubnu roku 1936. Kniha se stala v průběhu následujících let stěžejním dílem celosvětové architektonické tvorby a obecně uznávanou normou v procesu navrhování budov. Je odkazována ve velkém množství stavebně-výtvarné literatury a v dnešní době je s drobnými úpravami přeložena do osmnácti jazyků včetně češtiny. V roce 1936 odcestoval do New Yorku na pozvání Franka Lloyda Wrighta, kde zaznamenal velký úspěch s prvním vydáním své knihy. Po návratu do Berlína začal připravovat druhé vydání. Státní podpora jeho studia ho přiměla zůstat v Německu. V roce 1939 ho Albert Speer přiměl ke spolupráci na standardizaci německé průmyslové architektury a jmenoval ho vedoucím skupiny, která se danou problematikou zabývala.", "section_level": 2}, {"title": "Poválečná výtvarně-technická činnost.", "content": "Po 2. světové válce byl jmenován profesorem hesenského vysokého učení technického v Darmstadtu. V roce 1953 si otevřel vlastní kancelář Neufert und Neufert spolu se svým synem Petrem a realizoval množství průmyslových projektů. Zemřel v roce 1986 v Bugneaux-sur-Rolle ve Švýcarsku.", "section_level": 2}], "src_summary": "Ernst Neufert (15. března 1900 – 23. února 1986) byl německý architekt významně působící především v předválečném Německu. Byl členem avantgardní výtvarné školy Bauhaus a je znám především jako autor světoznámé publikace Navrhování staveb (Bauentwurfslehre. Handbuch für den Baufachmann, Bauherren, Lehrenden und Lernenden).", "tgt_summary": "Ernst Neufert (15 March 1900 – 23 February 1986) was a German architect who is known as an assistant of Walter Gropius, as a teacher and member of various standardization organizations, and especially for his essential handbook \"Architects' data\".", "id": 1100012}
{"src_title": "ZIL", "tgt_title": "ZiL", "src_document": [{"title": "Historie.", "content": "Počátky automobilky sahají do roku 1916, kdy byl carem založen podnik AMO (Avtomobilnoje Moskovskoje Obšestvo, česky: Moskevská automobilová společnost). V době právě probíhající první světové války měl vyrábět nákladní automobily pro potřeby ruské armády. Pro tento účel měl posloužit licenčně vyráběný italský nákladní automobil Fiat F-15. Velká říjnová revoluce a následná občanská válka zpozdily začátek jeho výroby do roku 1924. AMO F-15, jak se nově vůz nazýval, se stal vůbec prvním sovětským masově vyráběným nákladním automobilem. Po rekonstrukci továrny v letech 1930 až 1931 bylo navázáno na výrobu nákladních vozů, ovšem již bez italské licence. Po znovuotevření továrny byl podnik přejmenován na ZIS (Zavod imeni Stalina) a tuto značku nesly nově všechny vozy. Poté, co ZIS v roce 1936 nakrátko převzal výrobu luxusního vozu L-1 vyráběného do té doby v Leningradě, bylo rozhodnuto o výrobě vlastního reprezentativního modelu. Díky spolupráci mezi automobilkou ZIS a americkou značkou Buick, díky níž vznikl vůz L-1, se začal v roce 1936 vyrábět první z řady reprezentativních limuzín značky ZIS, potažmo ZIL, model 101. ZIS 101, podobající se tehdejším vozům Packard, zůstal ve výrobě do roku 1941. Po konci druhé světové války se v roce 1945 začal vyrábět model ZIS 110, který setrval ve výrobním programu do roku 1958. Vůz, jež se dodával jako sedan nebo čtyřdveřový kabriolet, byl silně inspirován vozem Packard Super Eight, který Josefu Vissarionoviči Stalinovi věnoval během války americký prezident Franklin Delano Roosevelt. Kabriolet využíval k státnickým povinnostem např. i československý prezident Antonín Novotný. V roce 1956 byly na XX. sjezdu KSSS odsouzeny Nikitou Chruščovem Stalinovy zločiny a kult osobnosti a bylo přistoupeno ke změně názvu automobilky. V témže roce zemřel Ivan Alexejevič Lichačev, ředitel automobilky od roku 1927, jehož jméno bylo včleněno do nového názvu. Podnik pokračoval v malovýrobě luxusních limuzín pro vysoké vládní a stranické funkcionáře, nákladních automobilů a těžké techniky a autobusů. Vzhled i použitá technika osobních vozů se s postupem let zlepšovaly, kulaté tvary s množstvím chromového dekoru (např. ZIL 111) 50. let byly v 60. letech nahrazovány střídmějšími rovnými plochami a celkově jednodušším designem, po technické stránce se jednalo o plně sovětské automobily. V tomto duchu se představil v roce 1967 i ZIL 114, který snesl srovnání se soudobými vozy Lincoln (zjm. model Continental). Až přes šest metrů dlouhé, tři tuny těžké vozy ZIL byly používány špičkami států tzv. východního bloku, u nás např. prezidentem Gustávem Husákem (ZIL 114) nebo premiérem Lubomírem Štrougalem (ZIL 117) či v NDR Erichem Honeckerem (ZIL 115). Poslední luxusní limuzínou byl model 115, později přejmenovaná na ZIL-4104, který používal motor V8 vlastní konstrukce s rozvodem OHC a jenž se vyráběl i po rozpadu Sovětského svazu. Kromě produkce nákladních automobilů a reprezentativních osobních vozů vyráběla automobilka ZIL řadu vedlejších produktů. Zajímavostí je produkce sportovních a závodních vozů, které se v tehdejším SSSR podílely na tvorbě mnoha rekordů. V průběhu let ZIL participoval i na vojenských zakázkách. Již jako AMO na počátku 20. letech vyráběl licenční lehké tanky podle vzoru Renault, za války vznikaly mimo jiné v továrně ZIL unikátní bojové motorové saně a po jejím konci různá vojenská nákladní vozidla, transportéry nebo obojživelná vozidla. Pro potřeby překonávání extrémních podmínek ruské Sibiře vznikaly i masivní off-roadová vozidla (př. ZIL E-167) nebo terénní třínápravové obojživelné vozidlo ZIL 49061. Během své dlouhé historie vyráběla moskevská továrna ZIL i ledničky a jízdní kola.", "section_level": 1}, {"title": "Současnost.", "content": "Dnes již soukromá firma AMO ZIL pokračuje ve výrobě nákladních vozů, které se staly jejím hlavním zaměřením. Po propadu výroby z počátku 90. let zapříčiněných rozpadem SSSR a ztrátou některých tradičních trhů se v současnosti výroba stabilizovala. V nabídce firmy figurují jak běžná nákladní vozidla, tak vozy záchranné služby nebo hasičská auta. Výroba autobusů si dnes vede v porovnání s minulostí o mnoho hůře, v nabídce zůstává pouze jeden menší autobus, přestavovaný na objednávku z nákladního vozu ZIL 5301. Podobně si vede i výroba luxusních limuzín, která se od roku 1991 pohybovala v řádech jednotek kusů vyráběných na objednávku. Jediným modelem v nabídce zůstal model 4104, který se v nezměněné podobě vyrábí dodnes, i když pouze v extrémně malých počtech např. pro výroční přehlídkové události. Vozy ZIL patřily v éře Sovětského svazu k základu vozového parku vysokých státních a diplomatických úřadů, po jeho rozpadu začala byla pro podobné potřeby používána vozidla zahraniční výroby, zjm. vozy Mercedes-Benz, a původní vozu ruské výroby zůstaly již pouze v garážích vysoce postavených politiků. Změnu může přinést projekt organizovaný ruskou vládou z roku 2010, který má za cíl obnovit výrobu větších počtů tradičních luxusních limuzín ZIL s moderní technikou i vzhledem, přičemž má být plně ruského původu. V roce 2012 se představila nová limuzína ZIL 4112 R.", "section_level": 1}], "src_summary": "ZIL (ЗиЛ), zkratka názvu Zavod imeni Lichačeva (\"Завод имени Лихачёва\"), je ruská automobilka sídlící v hlavním městě Moskvě. V současnosti se zaměřuje především na výrobu nákladních automobilů, z dob Sovětského svazu přetrvává výroba luxusních limuzín pro státnické a diplomatické účely a výroba autobusů. V letech 1931 až 1956 nesla automobilka název ZIS, neboli Zavod imeni Stalina (\"Завод имени Сталина\"). Po odsouzení Stalinových zločinů v roce 1956 byl podnik přejmenován na ZIL podle jeho dlouholetého ředitele Ivana Alexejeviče Lichačova (1896–1956). Dnešní název firmy zní AMO ZIL.", "tgt_summary": "OJSC AMO ZiL, known fully as the Public Joint-Stock Company – Likhachov Plant () and more commonly called ZiL (, was a major Russian automobile, truck, military vehicle, and heavy equipment manufacturer that was based in Moscow, Russia. The last ZiL vehicle was assembled in 2012. The company continues to exist only as real-estate development site, on which a new urban district will be built by the LSR Group construction company.", "id": 1328639}
{"src_title": "Vladko Maček", "tgt_title": "Vladko Maček", "src_document": [{"title": "Biografie.", "content": "Maček studoval právnickou fakultu v Záhřebu (zakončil v roce 1903), bojoval v první světové válce a od začátků se účastnil aktivit Chorvatské selské strany. Tam se spřátelil s jejím předsedou a nejvlivnějším politikem - Stjepanem Radićem. Strávil několik měsíců ve vězení poté, co jugoslávské úřady využily návštěvu Radiće v Moskvě jako záminku interpretovanou jako snahu o rozšíření komunismu na území jihoslovanského státu. Protože však byla Chorvatská selská strana ve volbách úspěšná, byl Maček zvolen do národního shromáždění (skupštiny), takže vězení nakonec opustil. Poté, co došlo k lednu 1929 k převratu, při kterém se král chopil veškeré moci, byla provedena reorganizace státu, která posílila centralizační prvky. Území Chorvatska bylo rozděleno do řady bánovin, neodpovídajících historickým hranicím. Situace byla nyní pro chorvatské nacionalisty ještě horší, než v dobách nimi tak nenáviděné Vidovdanské ústavy. Maček se velmi rychle dostal ostrou kritikou krále do popředí HSS. Jako předseda jedné z nejsilnějších jugoslávských stran získal rychle významnou roli. V březnu 1929 byl režimem zatčen a souzen v Bělehradě. Oficiálně se musel zodpovídat z podpory terorismu. V roce 1938 byl vůdcem opozice v jugoslávském parlamentu a v podzimních volbách získala jeho strana celkem 44,9 % hlasů. Do dějin se hlavně zapsal ale \"dohodou Cvetković-Maček\", na základě které získalo Chorvatsko autonomní statut v rámci Jugoslávie jako tzv. Bánovina Chorvatsko. Na tuto bánovinu byla přenesena řada pravomocí z úrovně centrální vlády; bánovina měla svůj vlastní sněm (Sabor) a hospodářskou samostatnost. Maček byl v posledních letech Jugoslávie místopředsedou vlády; ve funkci zůstal i po převratu, který vedl k napadení Jugoslávie Německem a vytvoření nezávislého státu Chorvatsko pod ustašovskou vládou. Přestože Maček přivítal jako stoupenec až proseparatistické chorvatské selské strany nezávislý chorvatský stát, obával se příklonu jeho vlády na stranu fašismu, neboť mu bylo jasné, že pokud Němci prohrají, budou Chorvati mezi poraženými a jejich pozice bude velmi těžká. Tehdejší režim však neviděl Mačeka příliš pozitivně a poslal jej do koncentračního tábora Jasenovac. Po skončení druhé světové války z rodící se komunistické Jugoslávie emigroval z obav, že komunisté nikoho ze stoupenců předchozího režimu neušetří; nejdříve do Francie a potom do USA, kde strávil zbytek života.", "section_level": 1}], "src_summary": "Vladimir Vladko Maček (20. června 1879 Kupinec u Jastrebarska – 15. května 1964 Washington, D.C.) byl chorvatský politik v dobách existence království Jugoslávie, vůdčí osobnost chorvatské selské strany, která po smrti Stjepana Radiće pokračovala v tématu \"chorvatské otázky\" na poli jugoslávské politiky. Původem byl ze smíšené česko-slovinské rodiny.", "tgt_summary": "Vladimir \"Vladko\" Maček (20 June 1879 – 15 May 1964) was a politician in the Kingdom of Yugoslavia. As a leader of the Croatian Peasant Party (HSS) following the 1928 assassination of Stjepan Radić, Maček had been a leading Croatian political figure until the Axis invasion of Yugoslavia in 1941. As a leader of the HSS, Maček played a key role in establishment of the Banovina of Croatia, an autonomous banovina in Yugoslavia in 1939.", "id": 2079802}
{"src_title": "Vladimír II. Monomach", "tgt_title": "Vladimir II Monomakh", "src_document": [{"title": "Vláda v Černigově a Perejaslavli.", "content": "Vladimír Monomach byl nadaným a energickým válečníkem a schopným panovníkem. Na kyjevský trůn však usedl až ve věku šedesáti let po smrti svého bratrance Svjatopolka Izjaslaviče v roce 1113. Jako dítě vyrůstal na knížecím dvoře svého otce v Perejaslavli. Když se kníže Vsevolod ujal vlády v Kyjevě (1076 – 1077 a znovu 1078), svěřil mu do správy významné starobylé město, Černigov a postupně ho pověřoval různými vojenskými úkoly. Šlo především o obranu země před kořistnickými nájezdy kočovných Polovců (Kumánů), kteří žili v jižních stepích, ale také o neustálé rozbroje mezi rurikovskými knížaty. Vladimír se stal značně populárním, přesto odmítl po smrti svého otce usednout na kyjevský trůn a dal přednost svému bratranci Svjatopolkovi II., jemuž náležel na základě seniorátního práva. Roku 1094 napadl Černigov společně s Polovci další z Vladimírových bratranců, ctižádostivý a bojovný Oleg Svjatoslavič a poplenil okolí města. Vladimír s ním uzavřel mír a odešel do otcovské Perejaslavle, kde vládl až do roku 1113. Perejaslavl se nacházela na pomezí ruského státu a stepí, byla proto snadným cílem nájezdů Polovců. Vladimír s nimi vedl mnoho dalších válek a dosáhl vynikajících výsledků. V letech 1103–1111 je zatlačil až za Don, k dolní Volze. To bylo nepochybně jedním z důvodů, proč byl roku 1113 povolán na kyjevský knížecí stolec, přestože na něj stále neměl z hlediska nástupnických zvyklostí právo.", "section_level": 1}, {"title": "Kyjevský kníže.", "content": "Jako kyjevský kníže dokázal Vladimír II. dočasně zastavit politické tříštění kyjevské říše a prosadit autoritu velikého knížete nad většinou ruského území. Vládu dokázal zajistit také svému nejstaršímu synovi Mstislavovi (1125–1132), po jehož brzké smrti se kyjevská říše začala rychle rozpadat.", "section_level": 1}, {"title": "Rodina.", "content": "Vladimírovou první ženou se stala Gita z Wessexu, dcera anglického krále Harolda II. Godwinsona. Podruhé se oženil s urozenou řeckou ženou neznámého jména. Z obou manželství měl celkem osm synů. Mezi nejstarším a nejmladším byl věkový rozdíl více než 35 let. Nejstarší Mstislav se stal po otcově smrti kyjevským knížetem (1125–1132), jeden z nejmladších Jurij Dolgorukij knížetem vladimirským a později také velikým knížetem kyjevským (1154–1157).", "section_level": 1}], "src_summary": "Vladimír II. Monomach (1053 – 19. května 1125) byl kyjevský kníže z rodu Rurikovců, vládl v letech 1113 až 1125. Byl synem Vsevoloda I. Jaroslaviče a jeho první řecké manželky, dcery nebo neteře byzantského císaře Konstantina IX. Monomacha, po němž získal své přízvisko.", "tgt_summary": "Vladimir II Monomakh (Old East Slavic: Володимѣръ Мономахъ, \"Volodimer Monomakh\"; Christian name: \"Vasiliy\", or \"Basileios\") (26 May 1053 – 19 May 1125) reigned as Grand Prince of Kievan Rus' from 1113 to 1125.", "id": 495584}
{"src_title": "Síť (film, 1995)", "tgt_title": "The Net (1995 film)", "src_document": [{"title": "Děj.", "content": "Na začátku filmu spáchal sebevraždu náměstek ministra obrany Michael Bergstrom poté, co se dozvěděl, že je HIV pozitivní. Angela Bennettová je systémová analytička z Los Angeles, která pracuje z domova pro společnost Cathedral Software v San Franciscu. Její vztahy s kolegy se kompletně odehrávají přes internet a po telefonu, její kontakt se sousedy je rovněž minimální. Její matka je v ústavu s Alzheimerovou chorobou. Její kolega Dale jí pošle disketu s backdoorem označeným \"π\" k běžně užívanému antivirovému programu \"Gatekeeper\", který prodává společnost Gregg Microsystems patřící Jeffu Greggovi. Dale a Bennettová si domluví schůzku, ale navigační systém v Daleově soukromém letadle selže a Dale zemře. Angela odcestuje na dovolenou na Cozumel v Mexiku, kde se seznámí s Jackem Devlinem. Devlin zaplatí zlodějovi, aby ukradl Angelinu kabelku s disketou a pak zloděje zastřelí. Na svém člunu potom Angelu svede, ale ta najde jeho zbraň. Když Angela s disketou a Devlinovou peněženkou prchá, její záchranný člun narazí do skály, což disketu zničí. Angela leží tři dny v bezvědomí v nemocnici. Když se Angela probudí, zjistí, že všechny záznamy o jejím životě byly smazány. Byla odhlášena z hotelu, její auto není, kde ho nechala, její kreditní karty nefungují, její dům je prázdný a volný k prodeji. Protože ji nikdo z jejích sousedů nikdy neviděl, nemohou potvrdit její identitu. Její číslo sociálního pojištění je nyní přiděleno Ruth Marxové, která má trestní záznamy. Další žena získala její identitu v Cathedral Software. Podvodnice jí nabízí zpět její život výměnou za disketu. Angela kontaktuje jedinou další osobu, která ji osobně zná psychiatra a bývalého přítele Alana Championa. Ten ji ubytuje v hotelu a nabídne jí, že kontaktuje přítele u FBI a zařídí, aby byla Angelina matka přesunuta do bezpečí. Angela zjistí, že u Bergstroma, který se stavěl proti programu Gatekeeper, došlo k záměně diagnózy. Hacker \"Cyberbob\" spojí π s pretoriány, známou skupinou kyberteroristů, která je spojená s nedávnými selháními počítačů různých institucí. Dohodnou se, že se sejdou, ale pretoriáni jejich chat přeruší. Angela znovu uteče před Devlinem. Pretoriáni změní Championovi lékařské záznamy a tím způsobí jeho smrt. Poté, co je Angela dopadena policií, osvobodí ji muž, který tvrdí, že je Championův přítel z FBI, z vězení, ale Angela zjistí, že je podvodník, způsobí nehodu, při které muž zemře, a znovu uteče. Angela je nyní hledaná pro vraždu a vydá se do kanceláří Cathedral, kde použije počítač ženy, která ji nahradila, spojí teroristy s Gregg Microsystems a odhalí jejich komplot - když pretoriáni sabotují počítačový systém nějaké instituce nebo společnosti, Gregg jim prodá Gatekeepera, a tak získá přes backdoor neomezený přístup k jejich datům. Angela odešle důkazy FBI a připraví na Devlina past. Ten tak zničí Greggovu databázi, což zároveň Angele vrátí její původní identitu. Během krátké honičky pak Devlin spadne a zemře. Film končí, když je Angela se svou matkou doma a celý komplot je odhalen.", "section_level": 1}, {"title": "Ohlas.", "content": "Reakce kritiky na film byly smíšené. Server Rotten Tomatoes hodnotí \"Síť\" 36% na základě 47 recenzí. Uživatelé ČSFD hodnotí film průměrně 63%.", "section_level": 1}, {"title": "Pokračování.", "content": "Na film navázal spin-off seriál stejného jména. Postavu Angely Bennettové v něm ztvárnila Brooke Langton. V roce 2006 byl uveden navazující film s názvem \"Síť 2.0\", který režíroval syn Irwina Winklera Charles. Pojednává o systémové analytičce Hope Cassidy, kterou ztvárnila Nikki DeLoach, která dorazí kvůli své nové práci do Istanbulu, ale zjistí, že jí byla ukradena identita.", "section_level": 1}], "src_summary": "Síť (orig. \"The Net\") je americký filmový politický thriller z roku 1995 režiséra Irwina Winklera v hlavních rolích se Sandrou Bullock a Jeremym Northamem.", "tgt_summary": "The Net is a 1995 American action thriller film directed by Irwin Winkler and starring Sandra Bullock, Jeremy Northam and Dennis Miller. The film was released on 28 July 1995.", "id": 1255668}
{"src_title": "Jírovec", "tgt_title": "Aesculus", "src_document": [{"title": "Popis.", "content": "Jírovce jsou opadavé stromy nebo řidčeji keře. Zimní pupeny jsou velké, u některých druhů pryskyřičnatě lepkavé, kryté několika řadami střechovitě se překrývajících šupin. Listy jsou dlanitě složené, skládající se z 5 až 11 na okraji pilovitých nebo vroubkovaných lístků. Květy jsou nezřídka velké a nápadné, uspořádané ve válcovitých nebo kuželovitých thyrsech. Kališní lístky jsou srostlé do válcovité nebo zvonkovité trubky. Korunní lístky jsou často nestejné, na bázi nehetnaté. Semeník je přisedlý, bez gynoforu, nesoucí dlouhou, štíhlou čnělku, zakončenou zploštěle kulovitou bliznou. Plodem je zploštěle kulovitá až hruškovitá tobolka. Plody jsou často jednosemenné, na povrchu nejčastěji hladké, řidčeji bradavčité nebo ostnité. Semena dosahují velikosti 2 až 7 cm.", "section_level": 1}, {"title": "Rozšíření.", "content": "Rod jírovec zahrnuje 12 druhů. Je rozšířen v Evropě, Asii a Severní Americe. Největší počet (celkem 7) druhů roste v Severní Americe. Jsou svým výskytem omezeny na východní polovinu kontinentu s výjimkou druhu \"Aesculus parryii\", který se vyskytuje v severozápadním Mexiku. V USA se vyskytuje také několik přirozených kříženců. Největší areál v Severní Americe má jírovec lysý, který také zasahuje nejseverněji (jako jediný druh i do Kanady). V Asii rostou celkem 4 druhy. Největší areál má druh \"Aesculus assamica\", rozšířený od Číny a severovýchodní Indie po severní Vietnam. Vyskytuje se především v tropických a subtropických monzunových lesích. Jírovec čínský je endemit Číny, jírovec indický je endemit severozápadního Himálaje, jírovec japonský je endemitem Japonska. V Evropě roste jediný druh, který je endemitem Balkánu a představuje zde třetihorní relikt.", "section_level": 1}, {"title": "Ekologické interakce.", "content": "Květy jírovce maďalu poskytují hojný pyl a nektar četnému hmyzu, zejména včelám. Na bázi každého korunního lístku je žlutá skvrna, která po opylení květu mění barvu na červenou. Pyl tohoto stromu se však šíří nejen prostřednictvím hmyzu, ale i větrem.", "section_level": 1}, {"title": "Odkazy.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Externí odkazy.", "content": "", "section_level": 2}], "src_summary": "Jírovec (\"Aesculus\"), lidově též kaštan, je rod rostlin z čeledi mýdelníkovité. Zahrnuje 12 druhů a je rozšířen v Evropě, Asii a Severní Americe. V Evropě, konkrétně na Balkáně, je původní jediný druh – jírovec maďal (\"Aesculus hippocastanum\"), v ČR hojně pěstovaný v řadě kultivarů.", "tgt_summary": "The genus Aesculus ( or ), with varieties called buckeye and horse chestnut, comprises 13–19 species of flowering plants in the soapberry and lychee family, Sapindaceae. They are trees and shrubs native to the temperate Northern Hemisphere, with six species native to North America and seven to thirteen species native to Eurasia. Also, several hybrids occur. \"Aesculus\" exhibits a classical Arcto-Tertiary distribution. Carl Linnaeus named the genus \"Aesculus\" after the Roman name for an edible acorn. Common names for these trees include \"buckeye\" and \"horse chestnut\", though they are not in the same order as chestnut trees. Some are also called white chestnut or red chestnut. In Britain, they are sometimes called conker trees because of their link with the game of conkers, played with the seeds, also called conkers.", "id": 1359400}
{"src_title": "Erik Johnson", "tgt_title": "Erik Johnson", "src_document": [{"title": "Kariéra.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Juniorská kariéra.", "content": "Johnson hrál v 15 letech hokej na Academy of Holy Angels v Richfieldu ve státě Minnesota v USA. Poté se přesunul do Ann Arboru, kde hrál za Americký národní hokejový tým při rozvojovém programu organizace USA Hockey. Johnson je jedním z mála Američanů, kteří byli vybráni na prvním místě ve Vstupním draftu NHL (před ním to byli pouze Brian Lawton, Mike Modano a Rick DiPietro), když jej draftoval v roce 2006 tým St. Louis Blues. Během sezóny 2006-07 hrál za University of Minnesota a 20. dubna 2007 podepsal nováčkovskou smlouvu s klubem NHL St. Louis Blues.", "section_level": 2}, {"title": "Profesionální kariéra.", "content": "Johnson vstřelil svůj první gól v NHL 6. října 2007 proti Los Angeles Kings brankáři Jonathanu Bernierovi a byl to současně vítězný gól utkání. Nováčkovskou sezónu dokončil s průměrem více než 18 minut strávených na ledě na zápas a v 69 zápasech si připsal 5 gólů a 28 asistencí. Po sezóně si zranil vazy v koleni, když měl nehodu v golfovém vozíku, při soukromém golfovém turnaji 16. září 2008. 20. listopadu 2008 podstoupil operaci kolene a byl nucen vynechat celou sezonu 2008-09. 2. srpna 2010 podepsal jako omezeně volný hráč smlouvu s Blues na další 2 roky za 5 200 000 dolarů (asi 93 600 000 kč). V následující sezóně 2010-11 byl 19. února 2011 vyměněn do Colorada Avalanche spolu s Jayem McClementem a podmíněně i s prvním kolem draftu za Chrise Stewarta, Kevina Shattenkirka a podmíněný výběr ve druhém kole draftu NHL. Už v den výměny nastoupil poprvé za Avalanche v San José, kde byli poraženi 0:4 od tamějších Sharks. V jeho druhém zápase za Avalanche hrál 22. února 2011 proti svému bývalému klubu St. Louis Blues a pomohl při vítězství 4:3 vstřelením svého prvního gólu v dresu Colorada.", "section_level": 2}, {"title": "Reprezentační kariéra.", "content": "Jako produkt Amerického národního hokejového rozvojového programu debutoval za Spojené státy na Mistrovství světa v ledním hokeji do 17 let v roce 2005. Ve stejném roce vyhrál zlatou medaili s americkou reprezentací do 18 let na MS osmnáctiletých. V roce 2006 si připsal na MS do 18 let 10 kanadských bodů v 6 zápasech a pomohl tak reprezentaci k dalšímu zisku zlatých medailí z tohoto šampionátu a sám vyhrál Bob Johnson Award pro nejlepšího amerického hokejistu na mezinárodní scéně. V roce 2007 byl členem Amerického juniorského týmu, který získal na MS juniorů bronzové medaile. Johnson byl jmenován do All-Star Týmu turnaje a byl jmenován nejlepším obráncem turnaje. Také se stal prvním obráncem historie, který vyhrál kanadské bodování MS juniorů, když si připsal 10 bodů za 4 góly a 6 asistencí. V Americké reprezentaci dospělých hrál na Zimních olympijských hrách 2010 ve Vancouveru, kde získal stříbrnou medaili poté co ve finále podlehli Kanadě v prodloužení.", "section_level": 2}], "src_summary": "Erik Robert Johnson (* 21. března 1988, Bloomington, Minnesota, USA) je americký hokejový obránce hrající v týmu Colorado Avalanche v severoamerické lize NHL.", "tgt_summary": "Erik Robert Johnson (born March 21, 1988) is an American ice hockey defenseman and alternate captain for the Colorado Avalanche in the National Hockey League (NHL). Nicknamed the \"Condor\", Johnson formerly played for the St. Louis Blues, with whom he began his NHL career. Additionally, he has represented the United States in numerous tournaments. Johnson, the first overall pick in the 2006 NHL Entry Draft, was drafted by the Blues from USA Hockey's National Team Development Program and played one season at the University of Minnesota before joining the NHL with St. Louis in 2007–08.", "id": 993161}
{"src_title": "Ehud Manor", "tgt_title": "Ehud Manor", "src_document": [{"title": "Biografie.", "content": "Narodil se v mošavu Binjamina ještě za dob britské mandátní Palestiny a měl dva bratry (Cviho a Jehudu). Po absolvování povinné vojenské služby v Izraelských obranných silách vystudoval literaturu na Hebrejské univerzitě v Jeruzalémě a komunikaci v New Yorku. Během studií v New Yorku se seznámil se svou budoucí manželkou Ofrou Fuchsovou a dva měsíce po seznámení se s ní oženil. Společně měli tři děti: Gali, Libi a Jehudu. V 60. letech začal pracovat v rozhlasu jako hudební redaktor a v té době si hebraizoval své příjmení z Weinera na Manora. Během své kariéry napsal přes 1250 písní, včetně \"Ejn li erec acheret\", \"Brit olam\", \"ba-Šana ha-ba'ah\", \"Zo jalduti ha-šnija\" či \"Achi ha-ca'ir Jehuda\". Poslední zmíněnou napsal na památku svého bratra Jehudy, který zahynul během opotřebovací války v roce 1968. Byl autorem textů řady izraelských písní, které usilovaly o vítězství v soutěži Eurovision Song Contest, včetně vítězné písně \"Abanibi\" z roku 1978 a písní \"Chaj\" z roku 1983, \"Ze Rak Sport\" z roku 1992, \"Le-ha-amin\" z roku 2004 a \"Zman\" z roku 2005. Během svého života přeložil do hebrejštiny na 630 děl (např. od Shakespeara, Molièra), muzikálů (např. Vlasy) a písní. Zemřel ve svém domě v Binjamině na srdeční zástavu. O několik let dříve se úspěšně vyléčil z rakoviny plic.", "section_level": 1}, {"title": "Ocenění.", "content": "V roce 1998 mu byla udělena Izraelská cena za hebrejskou hudbu. Týden před jeho smrtí oznámila Bar-Ilanova univerzita záměr udělit Manorovi čestný doktorát. V roce 2005 byl v internetové soutěži 200 největších Izraelců zvolen 3. největším Izraelcem všech dob.", "section_level": 1}], "src_summary": "Ehud Manor (: אהוד מנור, rodným jménem Ehud Weiner; 13. července 1941 – 12. dubna 2005) byl izraelský autor písní, překladatel a rozhlasová a televizní osobnost.", "tgt_summary": "Ehud Manor (Hebrew: אהוד מנור; born Ehud Weiner; July 13, 1941 – April 12, 2005) was an Israeli songwriter, translator, and radio and TV personality.", "id": 1020538}
{"src_title": "Wassily Leontief", "tgt_title": "Wassily Leontief", "src_document": [{"title": "Život.", "content": "Narodil se v rodině profesora ekonomie se starověreckou obchodnickou tradicí, v roce 1921 vstoupil na Petrohradskou univerzitu a v roce 1924 získal titul, odpovídající magistrovi ekonomie. Protože se aktivně zasazoval za akademickou svobodu, byl několikrát zadržen Čekou a v roce 1925 dostal povolení emigrovat. V Berlíně pokračoval ve studiu a roku 1928 promoval u W. Sombarta na téma cyklických toků v ekonomice. V letech 1927-1930 pracoval v ekonomickém výzkum na univerzitě v Kielu a roku 1931 odjel do USA, kde také pracoval v ekonomickém výzkumu. Roku 1932 se oženil s básnířkou E. Marksovou a nastoupil na Harvardovu univerzitu, ale během 2. světové války pracoval pro vládní strategický výzkum a teprve 1946 byl jmenován profesorem. Od roku 1948 vedl ekonomický výzkum na Harvardu a v následujících letech vytvořil pokusný model americké ekonomiky, rozdělené na 500 sektorů, a na prvních počítačích se pokusil o jeho řešení. Od roku 1965 předsedal správní radě Harvardovy univerzity a roku 1975 přešel na Newyorskou univerzitu, kde vedl ekonomický výzkum.", "section_level": 1}, {"title": "Myšlenky.", "content": "Vyvinul nový model obecné rovnováhy a vypracoval metodu analýzy vstupů a výstupů: výstupy jednoho odvětví tvoří vstupy jiných a naopak. Tato metoda tedy bere v úvahu postupující dělbu činností v moderním hospodářství a činí ji východiskem pro analýzu. Tím se ekonomická věda silně matematizovala a zároveň začala silně opírat o empirická data. Formuloval také tak zvaný „Leontijevův paradox“ v zahraničním obchodě, který popírá, že by země s velkým podílem kapitálu musela vyvážet převážně kapitálově náročné produkty. O jeho platnosti se stále diskutuje.", "section_level": 1}, {"title": "Ocenění.", "content": "Kromě Nobelovy ceny obdržel 15 čestných doktorátů, japonský Řád vycházejícího slunce, byl důstojníkem Řádu čestné legie, komandérem Řádu umění a literatury a držitelem dalších ocenění.", "section_level": 1}], "src_summary": "Wassily Wassilyovich Leontief (rusky \"Васи́лий Васи́льевич Лео́нтьев\"; 5. října 1905 Mnichov – 5. února 1999 New York) byl rusko-americký ekonom známý především výzkumem toho, jaký vliv mají jednotlivé sektory hospodářství na sebe navzájem. V roce 1973 získal Nobelovu cenu za rozvoj ekonomické vědy za „rozvoj input-output analýzy a její aplikaci na důležité ekonomické problémy“. Tři z jeho studentů také získali tuto cenu (Paul A. Samuelson 1970, Robert Solow 1987, Vernon L. Smith 2002).", "tgt_summary": "Wassily Wassilyevich Leontief (; August 5, 1905 – February 5, 1999), was a Russian-American economist known for his research on input-output analysis and how changes in one economic sector may affect other sectors. Leontief won the Nobel Committee's Nobel Memorial Prize in Economic Sciences in 1973, and four of his doctoral students have also been awarded the prize (Paul Samuelson 1970, Robert Solow 1987, Vernon L. Smith 2002, Thomas Schelling 2005).", "id": 1084926}
{"src_title": "Steve Mason", "tgt_title": "Steve Mason (ice hockey)", "src_document": [{"title": "Kariéra.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Klubová kariéra.", "content": "Mason vyrostl v rodném městě Oakville v kanadské provincii Ontario, kde hrál lední hokej až do dorosteneckého věku, kdy se přestěhoval do vyšší úrovně, do klubu Oakville Rangers harjícím v lize OMHA. V roce 2004 byl vybrán v 11. kole Prioritního draftu OHL týmem London Knights. V sezóně 2004-05 vyhrál s klubem Grimsby Peach Kings titul v lize OHA Jr. C. Steve Mason začal svou juniorskou kariéru v klubu London Knights, v lize Ontario Hockey League. Poté co odchytal ve své nováčkovské sezóně 12 zápasů, byl v roce 2006 draftován Columbusem Blue Jackets ve 3. kole na celkově 69. místě. Mason začal sezónu 2007-08 v Columbusu, ale do Londonu se vrátil poté co dělal náhradníka ve dvou zápasech NHL. V době, kdy hrál na MS juniorů 2008, byl vyměněn v OHL z Londonu do klubu Kitchener Rangers. Poté co se vrátil z MS juniorů na kterém s národním týmem Kanady získal zlatou medaili, byl povolán do klubu Blue Jackets, kvůli zdravotním problémům jejich brankářů. Nenastoupil, ale ani v jednom zápase a byl brzy odeslán do Kitcheneru. Před koncem sezóny si Mason zranil koleno, ale i přesto nastupoval v playoff. Poté co v prvním kole porazili Plymouth Whalers, podrobil se astroskopické operaci kolene, kvůli čemuž vynechal zbytek playoff včetně Memorial Cupu. Tým nakonec playoff OHL vyhrál i bez Masona, ale v Memorial Cupu byli poraženi týmem Spokane Chiefs. Před jeho blížící se první sezónou podstoupil druhou operaci kolene, což ho přimělo k tomu, aby vynechal první měsíc ligy American Hockey League, kde měl nastupovat za Syracuse Crunch. Krátce po připojení se k týmu Crunch byl 4. listopadu 2008 povolán do Columbusu, kde nahradil zraněného brankáře Pascala Leclaira. V NHL debutoval 5. listopadu 2008, při porážce 4:5 s Edmontonem Oilers. 22. listopadu 2008 vychytal své první čisté konto v NHL, když chytil všech 15 střel při vítězství 2:0 nad Atlantou Thrashers. Mason pokračoval jako týmová jednička i po návratu Leclaira po zranění a byl vyhlášen nováčkem měsíce listopadu, když si připsal 5 vítězství, 2 porážky a 2 vychytaná čistá konta. Poté co vychytal 3 čistá konta po sobě proti Philadelphii Flyers, Los Angeles Kings a Anaheimu Ducks byl jmenován i nováčkem prosince. Díky svým výsledkům byl vybrán do sestavy nováčků v utkání NHL YoungStars Game, ale nakonec jej vynechal. Později se ukázalo, že Mason trpěl mononukleózou. 8. února 2009 byl napsán na listinu zraněných. K týmu se vrátil 13. února 2009 a pomohl Blue Jackets k vítězství 3:2 nad Detroitem Red Wings. Po sezóně vyhrál Calder Memorial Trophy pro nejlepšího nováčka sezóny NHL a dostal tak přednost před dalšími kandidáty Krisem Versteegem z Chicaga Blackhawks a Bobby Ryanem z Anaheimu Ducks. Také byl nominován na Vezinovu Trofej pro nejlepšího brankáře sezony NHL společně s Timem Thomasem z Bostonu Bruins a Niklasem Backströmem z Minnesoty Wild. Trofej nakonec vyhrál Tim Thomas.", "section_level": 2}, {"title": "Reprezentační kariéra.", "content": "Mason reprezentoval Kanadu do 20 let v osmi utkáních Super Series 2007 proti juniorům Ruska. Později dovedl Kanadu ke zlatým medailím na MS juniorů 2008 v Pardubicích, v České republice. Když ve finále porazili Švédsko 3:2 a Mason byl vyhlášen hráčem zápasu. Také byl jmenován do All-Star Týmu turnaje. Současně byl vyhlášen nejlepším brankářem a nejlepším hráčem šampionátu. Po jeho prvním ročníku NHL byl pozván na letní soustředění Kanadské reprezentace před Olympijskými Hrami 2010 ve Vancouveru. Nominován, ale nakonec nebyl.", "section_level": 2}], "src_summary": "Steve Mason (* 29. května 1988, Oakville, Ontario, Kanada) je kanadský hokejový brankář hrající v týmu Winnipeg Jets v severoamerické NHL.", "tgt_summary": "Steve Mason (born May 29, 1988) is a Canadian former professional ice hockey goaltender who is currently the Director of Goalie Development for the Oakville Rangers of the Ontario Minor Hockey Association (OMHA). He was selected 69th overall in the 2006 NHL Entry Draft by the Columbus Blue Jackets. Playing major junior in the Ontario Hockey League (OHL), Mason spent three seasons with the London Knights and Kitchener Rangers. In the 2006–07 season, he was named OHL Goaltender of the Year. He joined the Blue Jackets in 2008–09 and won the Calder Memorial Trophy as rookie of the year. Internationally, he won a gold medal with Team Canada at the 2008 World Junior Championships while earning tournament MVP and Best Goaltender honours.", "id": 1977774}
{"src_title": "Cam Ward", "tgt_title": "Cam Ward", "src_document": [{"title": "Kariéra.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Počátky kariéry.", "content": "Ward strávil juniorskou kariéru v klubu Red Deer Rebels, v lize Western Hockey League. V sezóně 2000/01 hrál za Rebely v jednom zápase. Od té doby chytal v Red Deeru další tři celé sezóny, během kterých se dvakrát dostali do finále WHL. Při Vstupním draftu NHL 2002 byl vybrán na 25. místě celkově týmem Carolina Hurricanes. Po absolvování WHL se na dvě sezóny přesunul do nižší severoamerické ligy AHL, kde hrál za Lowell Lock Monsters.", "section_level": 2}, {"title": "NHL.", "content": "13. května 2004 podepsal Ward s Hurricanes několikaletý kontrakt. V sezóně 2005-06 Ward převážně sekundoval švýcarskému brankáři Martinu Gerberovi. Poprvé chytal Ward v NHL 5. října 2005 proti Tampě Bay Lightning, když si Gerber poranil podkolenní šlachu a Ward byl povolán za něj a chytil 10 z 11 střel při porážce 2:5. Svůj druhý zápas hrál o dva dny později na domácím hřišti proti Pittsburghu Penguins, kdy nakonec zvítězili 3:2 po samostatných nájezdech a Ward v nájezdech vychytal Maria Lemieuxe, Žigmunda Pálffyho a Sidneyho Crosbyho. Díky svým výsledkům ve své první sezóně v NHL se dostal do širšího výběru Kanady 81 hokejistů pro Zimní Olympijské hry 2006. Byl jedním z devíti brankářů, ovšem do konečné nominace se nedostal. Postupně jeho výkonnost v sezóně klesla a zhoršil si tak statistiky. Po vydařeném playoff NHL 2006 byl Ward povýšen na stálou jedničku týmu Hurricanes. V sezónách 2006-07 a 2007-08 zaznamenal 30 a 37 vítězství, ale s Hurricanes chyběli v obou letech v playoff, ale v sezóně 2008-09 se dostali v playoff do finále východní konference, ve kterém byli vyřazeni pozdějším vítězem Stanley Cupu Pittsburghem Penguins. Po špatném začátku v sezóně 2009-10 se Ward zranil 8. listopadu 2009, když se řízl na noze o brusli útočníka Ricka Nashe z Columbusu Blue Jackets. Toto zranění si vyžádalo čtyřtýdenní absenci. Po návratu zaznamenal 18 vítězství a 23 porážek a s Carolinou nepostoupili do playoff. V roce 2007 byl členem Kanadského národního týmu na MS v Moskvě, v Rusku, kde vyhráli zlaté medaile, když ve finále porazili Finsko 4:2 a v roce 2008 v Kanadě získali po porážce ve finále 4:5 s Ruskem stříbrné medaile.", "section_level": 2}, {"title": "Playoff NHL 2006.", "content": "V prvním kole playoff 2006 už Hurricanes prohrávali o dva zápasy s Montrealem Canadiens. Poté nahradil trenér Peter Laviolette brankáře Martina Gerbera za Cama Warda a Ward dovedl Hurricanes k vítězství nad Canadiens. V dalším kole vyřadili New Jersey Devils, kde chytal Wardův idol Martin Brodeur. Ve finále východní konference vyřadili Buffalo Sabres a ve finále celého playoff porazili v sedmizápasové bitvě Edmonton Oilers. Ward byl prvním brankářem od dob Patricka Roye, který dokázal ve své premiérové sezóně v NHL vyhrát Stanley Cup. Ward byl vyhlášen nejužitečnějším hráčem playoff, za což získal Conn Smythe Trophy.", "section_level": 2}, {"title": "Osobní život.", "content": "Narodil se v Nemocnici Svatého Pavla v Saskatoonu, v Kanadě. Cam Ward je druhé dítě Kena a Lurel Wardových a je prostředním sourozencem sester: mladší Chelsea a starší Kendry. Vyrůstal v Saskatoonu a později v Sherwood Parku v kanadské provincii Alberta, kam se rodina odstěhovala, když bylo Camu Wardovi 10 let. Cam Ward má syna, který se narodil 24. listopadu 2010.", "section_level": 2}], "src_summary": "Cameron Kenneth Ward (* 29. února 1984, Saskatoon, Saskatchewan, Kanada) je bývalý kanadský hokejový brankář, naposledy hrající v týmu Chicago Blackhawks v severoamerické lize NHL.", "tgt_summary": "Cameron Kenneth Ward (born February 29, 1984) is a Canadian former professional ice hockey goaltender. He played the majority of his fifteen-year professional career for the Carolina Hurricanes of the National Hockey League (NHL). He played for the Chicago Blackhawks during his final season before signing a one-day contract to officially retire as a Hurricane in 2019. Ward was born in Saskatoon, Saskatchewan, growing up there and in the Edmonton suburb of Sherwood Park, Alberta. During his three-year junior career in the Western Hockey League (WHL) with the Red Deer Rebels, he was selected 25th overall by the Hurricanes in the 2002 NHL Entry Draft. After a season with the Hurricanes' American Hockey League (AHL) affiliate, the Lowell Lock Monsters, he won the Stanley Cup with the Hurricanes in 2006, winning the Conn Smythe Trophy as the most valuable player in the playoffs. He became the first starting goaltender to win the Stanley Cup as a rookie since Patrick Roy in 1986.", "id": 247125}
{"src_title": "Aziz Nesin", "tgt_title": "Aziz Nesin", "src_document": [{"title": "Pseudonymy.", "content": "Většinou psal pod jménem \"Aziz Nesin\", původním jménem svého otce, pod tímto pseudonymem začínal publikovat. Psal pod více než padesáti literárními pseudonymy (noms de plume), například \"Vedia Nesin\", což bylo jméno jeho první manželky. Toto jméno použil pro publikování milostné poezie v časopise \"Yedigün\".", "section_level": 1}, {"title": "Životopis.", "content": "Nesin se narodil v roce 1915 v Heybeliada, na jednom z Princových ostrovů v Istanbulu, v dobách Osmanské říše.Je krymskotatarského původu. Po ukončení několikaleté služby vojáka z povolání stal se editorem řady satirických socialistických časopisů. Několikrát byl pro své politické názory uvězněn a hlídán National Security Service, (turecky MAH ). Jako usvědčující důkazy posloužila krádež dvou koz a jejich následný prodej za 35 lir, během vojenské služby. Nesin hlasitě obviňoval útisk a útlak prostých lidí. Zaměřoval se na satirizování byrokracie a odhalování ekonomických nespravedlností. Aziz Nesin obdržel mnoho cen v Turecku, Itálii, Bulharsku a dřívějším Sovětském svazu. Jeho práce byly přeloženy do více než třiceti jazyků. Později se o něm říkalo, že je jediným tureckým autorem, který se uživí pouze psaním. 6. června 1956 se oženil se spolupracovnicí z časopisu \"Akbaba\", Meral Çelen. V roce 1972 založil Nadaci Azize Nesina. Jejím cílem je vzít každý rok čtyři chudé, strádající děti do domova Nadace a poskytnout jim vše potřebné – ochranu, vzdělání a trénink, nástup do základní školy, dokud nenastoupí do zaměstnání. Aziz Nesin daroval Nesinově organizaci všechna práva na svoje díla nejen v Turecku, ale i ve všech ostatních zemích, včetně vydaných knih, odehraných her, všechna práva na filmy a všechna díla odvysílaná v televizi nebo rozhlase. Aziz Nesin byl politický aktivista. Po státním vojenském převratu v roce 1980, provedeném Kenanem Evrenem, byla inteligence utlačována. Nesin vedl skupinu intelektuálů, která vystupovala proti vojenské vládě, zejména vydáním Petice intelektuálů (Aydınlar Dilekçesi) Psal uvolněnou řečí, nekompromisně kritizoval zejména islám. Na začátku roku 1990 začal překládat kontroverzní román Satanské verše Salmana Rushdieho. Tím se stal terčem islámských radikální organizací, které získávaly popularitu napříč Tureckem. 2. července 1993, během návštěvy multikulturního festivalu ve městě Sivas, shromáždil se kolem hotelu Madimak, ve kterém byli ubytováni návštěvníci festivalu, dav organizovaný islámskými radikály a dožadovali se práva Sharia a smrti nevěřících. Po hodinách obléhání zapálil dav hotel. Poté, co se plameny rozšířily do prvního patra, uprchl Nesin a další hosté z hotelu. Zabito bylo 37 lidí. Tato událost, známá jako sivaský masakr, byla viděna jako hlavní útok na svobodu projevu a lidská práva v Turecku, a ještě více rozšířila propast mezi nábožensky a světsky smýšlejícími lidmi. Poslední roky života věnoval boji proti nevědomosti a náboženskému fundamentalismu. Aziz Nesin zemřel 6. Července 1995 na infarkt, po autogramiádě ve městě Çeşme. Po smrti byl pohřben na neznámém místě na půdě patřící Nesinově nadaci, bez obřadu, jak napsal ve své závěti. (Turecky \"Sosyalizm Geliyor Savulun!\") výběr tří povídek ze sbírky povídek, kniha vyšla v zrcadlovém anglicko-tureckém překladu v sérii anglicko-tureckých knih. Kniha pro děti podle stejnojmenné knihy Azize Nesina.", "section_level": 1}], "src_summary": "Aziz Nesin (20. prosince 1915 jako Mehmet Nusret Nesin – 6. července 1995) byl známý turecký spisovatel a humorista, autor více než jednoho sta knih.", "tgt_summary": "Aziz Nesin (; born Mehmet Nusret, 20 December 1915 – 6 July 1995) was a Turkish writer, humorist and the author of more than 100 books. Born in a time when Turks did not have official surnames, he had to adopt one after the Surname Law of 1934 was passed. Although his family carried the epithet \"Topalosmanoğlu\", after an ancestor named \"Topal Osman\", he chose the surname \"Nesin\". In Turkish, \"Nesin?\" means, \"What are you?\".", "id": 2062602}
{"src_title": "David Storl", "tgt_title": "David Storl", "src_document": [{"title": "Sportovní kariéra.", "content": "Je mistrem světa do 17 let (2007), juniorským mistrem světa (2008) a juniorským mistrem Evropy (2009). V roce 2010 obsadil 7. místo na halovém MS v katarském Dauhá a 5. místo na evropském šampionátu v Barceloně. V roce 2011 vybojoval na halovém ME v Paříži výkonem 20,75 metru stříbrnou medaili. Halovým mistrem Evropy se stal jeho krajan Ralf Bartels, který ve finále jako jediný přehodil jednadvacet metrů (21,16 m). V témže roce se stal v Ostravě mistrem Evropy do 23 let a získal zlatou medaili na světovém šampionátu v jihokorejském Tegu, kde si vylepšil osobní rekord až na 21,78 metru. Titul v soutěži koulařů obhájil v roce 2013 v Moskvě. O dva roky později v Pekingu vybojoval stříbrnou medaili. Při startu na mistrovství světa v Londýně v roce 2017 postoupil do finále, medaili však nezískal. Třikrát za sebou se stal mistrem Evropy ve vrhu koulí - v letech 2012, 2014 a 2016.V Berlíně v roce 2018 sice čtvrtý evropský titul v řadě nevybojoval, v soutěži koulařů obsadil \"až\" třetí místo. Na olympiádě v Londýně v roce 2012 skončil v koulařském finále druhý, o čtyři roky později v Rio de Janeiro pak sedmý. Ze světových halových šampionátů získal tři stříbrné medaile - v letech 2012, 2014 a 2018. Kompletní sbírku medailí má také z evropských halových šampionátů (po pařížském stříbru z roku 2011 následoval titul mistra Evropy v roce 2015, bronzová medaile o dva roky později a opět stříbro z Glasgow v roce 2019).", "section_level": 1}], "src_summary": "David Storl (* 27. července 1990, Rochlitz, Sasko) je německý atlet, jehož specializací je vrh koulí, dvojnásobný mistr světa v této disciplíně.", "tgt_summary": "David Storl (born 27 July 1990) is a German track and field athlete who specialises in the shot put. He was successful on the youth and junior athletics circuit, winning gold medals at the World Youth Championships and World Junior Championships. Storl won his first senior medal, a silver, at the 2011 European Athletics Indoor Championships. He held the world junior record of 22.73 m with the 6 kg shot. His personal best with the senior implement is 22.20 m. He won the gold medal in the shot put competition at the 2011 World Championships in Athletics, and the Silver Medal at the 2012 Summer Olympics. Storl is one of only nine athletes (along with Valerie Adams, Usain Bolt, Veronica Campbell-Brown, Jacques Freitag, Yelena Isinbayeva, Kirani James, Jana Pittman, and Dani Samuels) to win world championships at the youth, junior, and senior level of an athletic event. Storl uses the glide technique for shot putting.", "id": 311285}
{"src_title": "Joseph Carl Robnett Licklider", "tgt_title": "J. C. R. Licklider", "src_document": [{"title": "Život.", "content": "Licklider se narodil v St. Louis v Missouri jako jedináček v rodině učitele Josepha Parrona Licklidera (* 1873) a jeho ženy Margaret Robnettové Lickliderové (* 1881). Vystudoval fyziku, matematiku a psychologii na Washington University v St. Louis, kde v roce 1937 získal titul bakaláře. Roku 1938 obdržel magisterský titul v psychologii. V roce 1942 získal titul Ph.D. v psychoakustice na University of Rochester za dizertační práci \"An Electrical Investigation of Frequency-Localization in the Auditory Cortex of the Cat\". V letech 1943 až 1946 pracoval v Psychoakustické laboratoři Harvardovy univerzity pod záštitou Office of Strategic Research and Development a National Defense Research Council, kde se zabýval lidskou komunikací a zpracováním informací. V letech 1948-1949 byl konzultantem U. S. Navy Electronics Laboratory. Během druhé světové války, kdy řešil problém odstraňování šumů při letecké rádiové komunikaci, se začal zajímat o informační technologie. V červenci 1950 se přesunul na Massachusettský technologický institut (MIT) jako associate professor a působil zde v komisi, která dala vzniknout Lincolnově laboratoři, kde se později rozvíjel projekt Semi-Automatic Ground Environment (SAGE). Na MIT vedl v letech 1950–1957 Akustickou laboratoř. V letech 1957–1962 vykonával funkci viceprezidenta BBN Technologies (Bolt, Beranek & Newman), kde pořídil první počítač PDP-1 (v roce 1959), na němž poprvé veřejně demonstroval time-sharing (sdílení času). Mezi lety 1958–1959 zastával funkci prezidenta Acoustical Society of America, kde byl v letech 1952–1955 členem výkonné rady. Od října 1962 do roku 1964 působil jako první ředitel Information Processing Research and Behavioral Science projektu ARPA, který se později přejmenoval na Information Processing Technigy Office (IPTO). V roce 1963 byl jmenován ředitelem Behavioral Sciences Command & Control Research v ARPA. Po odchodu z ARPA pracoval v Thomas J. Watson Research Center firmy IBM v Yorktown Heights ve státě New York. V letech 1968–1971 řídil projekt MAC na MIT a přednášel jako profesor na katedře elektroninženýrství. Do penze odešel v roce 1985, kdy byl jmenován emeritním profesorem. Zemřel na komplikace po astmatickém záchvatu v roce 1990 v Symmes Hospital v Arlingtonu ve státě Massachusetts. S manželkou Albertou Louise Carpenterovou Thomasovou (* 1919) se oženil 20. ledna 1945, vychoval s ní syna Tracyho Robnetta (* 1947) a dceru Lindu Louise Smith (* 1949).", "section_level": 1}, {"title": "Práce.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Informační a počítačová věda.", "content": "J. C. R. Licklider vybudoval roku 1962 oddělení Command and Control (později IPTO) v ARPA, které se za jeho působení zaměřovalo především na základy zpracování informací. V IPTO vytvořil koncept „Intergalaktická počítačová síť“, která se uskutečnila za 10 let (1973) v rámci Internet Program, i když v omezené míře, neboť spojovala jen firmy, univerzity a instituce, které se zabývaly vojenským výzkumem. Ta měla sestávat z tisíců počítačů umístěných po celém světě, které by umožnily komukoliv přístup k datům a programům z jakéhokoliv místa, přesně to, co nám umožňuje dnes internet. Tuto koncepci spojoval výzkum systémů sdílení času, počítačové grafiky a vylepšení programovacích jazyků se zaměřením na integrovaný provoz sítě. IPTO vzniklo pro vývoj SAGE (Semi Automatic Ground Environment), jehož úkolem bylo spojit všechny radary včasného varování po celé zemi. Licklider tento projekt pokládal za vhodný pro vznik globální demokratické sítě. V dubnu roku 1963 poslal svým kolegům zprávu, v níž popsal překážky, které bude třeba zdolat při budování time-sharingové počítačové sítě za využití pouze (tehdy) dostupného softwaru. Před svým odchodem Licklider vybral Lawrence Robertse, aby řídil projekt implementace sítě, díky myšlenkám z tohoto projektu později vznikl ARPANET. Lickliderova myšlenka o intergalaktické počítačové síti není až tak vzdálená dnešní situaci. Další oblastí, do které Licklider výrazně přispěl, je interakce mezi člověkem a počítačem. Prezentoval návrh pro stanovení různých typů vzájemného působení člověka a počítače v závislosti na velikosti počítače a komplikovanosti úlohy. Toto uspořádání vysvětlovalo různorodost použití při řešení problémů (problem solving). Navrhoval plán propojení malého počítače s tím velkým, který by tak pracoval jako satelit buď v dávkovém, či interaktivním vícepřístupovém režimu. Brzy však vyšlo najevo, že bude potřeba nové generace typů počítačů a uživatelů s příslušným vzděláním.", "section_level": 2}, {"title": "Knihovnictví.", "content": "J. C. R. Licklider v 60. letech na MIT studoval možnost transformace knihoven s využitím digitálních počítačů (na rozdíl od Bushe, který vycházel z analogových technologií, přestože znal číslicové počítače). V knize Libraries of the Future v roce 1965 Licklider udělal výzkum a vývoj potřebný k realizaci použitelné digitální knihovny. Ve výzkumu také nastínil vizi digitální knihovny po 30 letech, tedy v roce 1994. Celkově jsou jeho předpovědí přesné a mnohé z nich se vyplnily. Licklider podcenil výsledky, kterých lze dosáhnout využitím výpočetní síly. Na druhou stranu podcenil pokrok založený za umělé inteligenci a počítačových metodách zpracování přirozeného jazyka. V roce 1961 na přání Rady pro knihovní zdroje (Council on Library Resources – CLR) s týmem spolupracovníků vypracoval studii, která se zabývala knihovnami budoucnosti. Na základě této studie vznikla kniha Libraries of the Future. Licklider napsal mnoho článků na téma aplikace počítačů v knihovnách, představil koncept digitálních počítačů a telekomunikací uvnitř procesu ukládání a vyhledávání informací.", "section_level": 2}, {"title": "Hardware.", "content": "Je autorem teorie počítačových decentralizovaných systémů, tzv. celulárních automatů. Licklider navrhl několik „nástrojů“, např. světelné pero určité velikosti, tvaru a váhy. Staršími pracemi Licklidera a Vannevara Bushe se inspiroval Douglas Engelbart při tvorbě prvních monitorů umožňujících provoz vektorové grafiky na MIT a Stanfordu. Krátce před jeho odchodem do důchodu vyvinul systém, díky němuž bylo možné tvořit programy pomocí kreslení diagramů na počítačovou obrazovku místo psaní číselných a symbolických vyjádření.", "section_level": 2}, {"title": "Ostatní vědy.", "content": "Zabýval se také experimentální psychologií a psychoakustikou. V psychoakustice vešel ve známost díky článku \"Duplex Theory of Pitch Perception (Duplexní teorie vnímání výšky tónů)\" z roku 1951, vydanému v časopisu Expertia VII., pro nesčetné citace se v roce 1979 dočkal opětovného vydání v knize Physiological Acoustics, kterou sestavil Earl Schubert. Tato teorie formovala základy moderních modelů vnímání výšky tónů.", "section_level": 2}, {"title": "Význam J. C. R. Licklidera pro informační vědu a knihovnictví.", "content": "Největší význam Licklidera v oboru informační a počítačové vědy lze považovat jeho prosazování ideje počítače jako inteligentního partnera při řešení problémů, a ne naprogramovaného železného asistenta. Považoval počítač za partnera v procesu tvorby. Chápal dialog mezi počítačem a člověkem za možnost, jak dát nový popud pro vznik nového kreativního procesu prostřednictvím vhodného rozhraní (HCI – Human-Computer Interaction). Návrh tohoto rozhraní byl publikován v březnu 1960 v článku Man-Computer Symbiosis. Šlo o tom, aby byl počítač více vnímavý k požadavkům uživatele. Dalším důležitým počinem se stalo vyslovení teze time-sharingu (sdílení času, tj. jeden počítač může být současně obsluhován více osobami), který by umožnil zlepšení spolupráce člověka a počítače. Tento nápad se podle Ruth M. Davisové poprvé objevil v jeho článku Man-Computer Symbiosis. Jako první akademik rozpoznal potenciál spolupráce člověka a počítače, který podle něj neměl jen počítat a skladovat data, ale měl asistovat člověku při myšlení, porozumění a rozhodování. Předpokládal zapojení počítačů do učícího procesu člověka. Licklider v 60. letech 20. století předpověděl, že se počítače stanou komunikačním nástrojem. Přes konvenční názory, které předpokládaly, že se počítače nebudou lidské inteligenci pomáhat, ale konkurovat jí, Licklider prohlašoval, že se počítače mohou stát tvůrčím partnerem, instrumentem rozšíření lidské intelektuální schopnosti a zefektivnit práci lidí. Ve funkci ředitele projektu IPTO se snažil podporovat postgraduální studium počítačové vědy (computer science) na amerických univerzitách, a to nejen finančními prostředky. V knihovnictví vešel ve známost hlavně díky své knize Libraries of the Future, ve které nastiňuje nutné budoucí kroky pro digitalizaci knihoven.", "section_level": 1}, {"title": "Významné publikace.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Man-Computer Symbiosis.", "content": "Článek \"Man-Computer Symbiosis\" (Symbióza člověka a počítače) napsal v roce 1960 jako zprávu z menšího výzkumu v BBN. Rozvíjí zde potřebu jednoduché synergické interakce mezi počítači a jejich uživateli. Objevila se tu poprvé jeho idea, že za pár let se lidské mozky a počítače pevně spojí a výsledně budou uvažovat tak, jak by lidský mozek nikdy nedokázal. Licklider věřil ve velký potenciál počítačů, považoval je za efektivní a kreativní spolupracovníky člověka v lidsko-strojové interakci (tzn. symbióze člověka a počítače) a při řešení problémů. Všechny služby měly nabízet samostatný přínos při sdílení nákladů, tudíž přínos měl převyšovat náklady. Ovšem Licklider jako první upozornil, že tomu tak pokaždé není, jako první důvod se projevilo nižší využití kapacity velkých, výkonných počítačů. Druhým problémem se ukázaly nesnáze uživatelů pracovat a chápat interaktivní počítačové jazyky.", "section_level": 2}, {"title": "Libraries of the Future.", "content": "Knihu \"Libraries of the Future\" (Knihovny budoucnosti) napsal v roce 1965 a naznačil zde první vizi knihovny plně založené na počítačích. Popud ke vzniku této studie dala v roce 1961 Rada pro knihovní zdroje (Council on Library Resources – CLR) při Fordově nadaci, která Lickliderovu týmu zadala požadavek na studii o budoucnosti knihoven, jako cílový byl uveden rok 1994. Studie vznikla ze sponzorských peněz CLR jako zpráva z dvouletého výzkumu, který se uskutečňoval od listopadu 1961 do stejného měsíce roku 1963 v laboratořích firmy BBN Technologies. Studie nabízí důkladnou diskuzi o možnostech a omezeních využití počítačů pro knihovny. Autor, který již v 60. letech na MIT studoval možnosti přeměny knihoven pomocí digitálních počítačů, poprvé prezentuje všeobecnou úpravu celého knihovnického systému, jaký by měl být v budoucnosti. Definoval tu, jak musí informační technologie pokročit, aby bylo možné vytvořit skutečně funkční digitální knihovnu. Například předpovídal, že pokud se tehdejší rychlost RAM zdvojnásobí každé dva roky (jak se tomu dělo v té době), tak bude možné po počítače zaznamenat celou odbornou literaturu již v roce 1985, tato vize se ovšem nenaplnila. Naopak potvrdila se jeho představa, že cena informací a znalostí bude rychle narůstat. Za nesmírně důležité považoval překročení interdisciplinárních bariér mezi jednotlivými vědami, které by měly mezi sebou více spolupracovat. Obecně jsou jeho vize budoucnosti knihoven velice výstižné, část představ se naplnila, často však v jiné podobě, než očekával Lickliderův tým, který například nedocenil hrubou výpočetní sílu a její výsledky a přecenil rychlost vývoje týkající se umělé inteligence (především předpoklad inteligentních odpovědí v přirozeném jazyce, který ovšem pouze naznačoval) a počítačového zpracování přirozeného jazyka.", "section_level": 2}, {"title": "Man-Computer Communication.", "content": "Studii \"Man-Computer Communication\" publikoval v roce 1968 ve třetím sborníku Annual Review of Information Science and Technology, který sestavoval Carlos A. Cuadra. V článku vyjadřuje radost nad dvěma propracovanými on-line programy první generace na sdílení času, a to CTSS100 (Compatible Time Sharing System) z MIT a TSS (Time Sharing System) z System Development Corporation (SDC).", "section_level": 2}, {"title": "The Computer as a Communication Device.", "content": "Knihu \"The Computer as a Communication Device\" (Počítač jako komunikační zařízení) napsal spolu s Robertem W. Taylorem v roce 1968. Studie se věnovala interpersonální počítačově mediované komunikaci a komunitám vytvářeným prostřednictvím této komunikace. Podle Andrewa Feenberga a Marie Bakardjievové se jedná o první práci tohoto zaměření. Autoři v ní předvídají užití počítačů zapojených do sítě k sociální interakci. Vyslovují tu vizi virtuální komunity jako „společenství geograficky separovaných členů, někdy seskupených v malých skupinách a někdy pracujících individuálně. Budou to komunity založené ne na společném místě, ale na společných zájmech.“ Tato verze počítá s omezeným počtem uživatelů a není spojená přímo s existencí Internetu. Počítač podle jejich prognózy bude moci „změnit povahu a hodnotu komunikace dokonce více, než je změnil tiskařský lis a televizní obrazovka“. Ovšem tato síť byla zaměřena pouze na vědecké pracovníky.", "section_level": 2}], "src_summary": "Joseph Carl Robnett Licklider (11. března 1915, St. Louis – 26. června 1990, Arlington) byl americký informační vědec, počítačový teoretik a jeden z průkopníků kybernetiky a umělé inteligence, významná osobnost agentury ARPA. Působil na Massachusettském technologickém institutu a jako výzkumník ve společnosti BBN Technologies. Vyvinul myšlenku univerzální sítě v oddělení IPTO projektu ARPA Ministerstva obrany USA. V letech 1962–1963 a 1974–1975 řídil IPTO. Jeho článek \"Man-Computer Symbiosis\" předpovídal, že vzájemně provázané, „dohromady žijící“, pevně spojené lidské mozky a počítací stroje dokážou vzájemně propojit své silné stránky.", "tgt_summary": "Joseph Carl Robnett Licklider (; March 11, 1915 – June 26, 1990), known simply as J. C. R. or \"Lick\", was an American psychologist and computer scientist who is considered one of the most important figures in computer science and general computing history. He is particularly remembered for being one of the first to foresee modern-style interactive computing and its application to all manner of activities; and also as an Internet pioneer with an early vision of a worldwide computer network long before it was built. He did much to initiate this by funding research which led to much of it, including today's canonical graphical user interface, and the ARPANET, the direct predecessor to the Internet. He has been called \"computing's Johnny Appleseed\", for planting the seeds of computing in the digital age; Robert Taylor, founder of Xerox PARC's Computer Science Laboratory and Digital Equipment Corporation's Systems Research Center, noted that \"most of the significant advances in computer technology—including the work that my group did at Xerox PARC—were simply extrapolations of Lick's vision. They were not really new visions of their own. So he was really the father of it all\". This quotation from the full-length biography of him, \"The Dream Machine\", gives some sense of his impact:", "id": 1644707}
{"src_title": "Robert Silverberg", "tgt_title": "Robert Silverberg", "src_document": [{"title": "Biografie.", "content": "Už odmalička vášnivě četl. V roce 1956 úspěšně vystudoval anglickou literaturu na Kolumbijské univerzitě. Téhož roku se oženil s Barbarou Brownovou (v roce 1986 se rozvedl). Jeho druhou ženou se stala sci-fi autorka Karen Haberová v roce 1987.", "section_level": 1}, {"title": "Raná tvorba.", "content": "S tvorbou začal už ve svých nedospělých letech, kdy odesílal své příspěvky do různých sci-fi časopisů. V roce 1949 začal vydávat sci-fi fanzin \"Spaceship\" a o 4 roky později prodal svou první literární práci časopisu \"Science Fiction Adventures\". Silverberg literárně debutoval v roce 1954 povídkou \"Gorgon Planet\" v magazínu \"Nebula\". Ve stejný rok mu byl publikován první sci-fi román pro mládež \"Revolt on Alpha C\". Sám přiznává, že šlo o dílo, které by co nejvíce splňovalo požadavky nakladatele . Příběh muže ve službách Hlídky je v duchu autorových oblíbených témat - nedůvěra v autoritu a v tradice. Ve svém raném literárním období se autor řídil potřebami trhu a často i dobovým vkusem čtenářů. Nevyužil naplno svůj talent, přesto vytvořil některé čtivé a přímočaré příběhy.", "section_level": 2}, {"title": "Na vrcholu sil.", "content": "O Robertu Silverbergovi se tvrdí, že průměrně napsal milion slov za rok , chrlil jeden příspěvek za druhým převážně do časopisů. V té době byl literární veřejnosti znám jako dobrý řemeslník, kterému chybí osobitost. Během první poloviny šedesátých let se pod patronátem Frederika Pohla (tou dobou šéfredaktora tří sci-fi magazínů, jenž mu poskytl tvůrčí volnost) postupně vypracoval na jednoho z nejnápaditějších a nejplodnějších autorů. Přestal se koncentrovat především na komerční stránku a vypracoval si vlastní osobitý styl. V tomto zhruba desetiletém období došlo v autorově tvorbě k prouhloubení charakterových vlastností postav. Nepolevil ve své vysoké produktivitě, ačkoli omezil publikování nežánrových a teoretických děl psaných pod pseudonymy. V roce 1959 ustal zájem o sci-fi literaturu a Silverberg dočasně přesunul své úsilí na jiné žánry. Jeho dílo čítá dvěstěpadesát erotických románů, okolo sta beletristických děl a nespočet povídek. Po roce 1972 se autorův zájem odvrací od sci-fi a po dvou románech \"The Stochastic Man\" a \"Shadrach in the Furnace\" následuje několikaletá pauza, jež ukončila spisovatelovo nejsilnější období. V tomto období se stává významným sestavovatelem antologií, v letech 1974-1976 byl jako editor po tři roky za sebou nominován na cenu Hugo .", "section_level": 2}, {"title": "Změna stylu.", "content": "Po čtyřleté odmlce se vrátil k psaní fantastiky románem \"Hrad lorda Valentina\" (angl. \"Lord Valentine's Castle\", 1980), v němž je detailně zpracováno prostředí planety Majipoor. Tento postup se stává charakteristickým pro toto pozdější období tvorby. V osmdesátých letech se autor věnuje historické fantastice, i v povídkové tvorbě. V rámci ambiciózního projektu transformoval Robert Silverberg trojici známých povídek Isaaca Asimova do románové podoby. Jde o následující povídky: Za své literární díla si vysloužil 5x cenu Nebula (přičemž byl 20x nominován) a 4x cenu Hugo (27 nominací). Soupeřil (a často prohrával) hlavně s Isaacem Asimovem. V roce 1999 byl jako živoucí legenda uveden do Síně slávy science-fiction autorů , roku 2003 získal cenu L.Rona Hubbarda a roku 2004 mu byl po zásluze přiznán titul velmistra žánru, nejvyšší možné žánrové ocenění . V roce 2007 se stal prezidentem Fantasy Amateur Press Association. Publikoval i pod pseudonymy Calvin M. Knox, Richard Greer, Bob Silverberg, Charles D. Hammer, David Challon, David Osborne, E. K. Jarvis, Hall Thornton, Ivar Jorgensen, Ivar Jorgenson, Ralph Burke, Alexander Blade, Clyde Mitchell, Gordon Aghill, Leonard G. Spencer, Robert Randall, S. M. Tenneshaw, Robert Arnette, Webber Martin, Dirk Clinton, Warren Kastel, T. D. Bethlen, George Osborne.", "section_level": 2}, {"title": "Dílo.", "content": "Tvorba Roberta Silverberga se vyznačuje psychologicky propracovanými postavami, problematickými sociálními tématy a pozoruhodně působivými popisy tísnivých a hostilních prostředí, s nimiž se člověk musí potýkat. Silverberg napsal i řadu nebeletristických knih pro děti a sestavil více než sedmdesát antologií.", "section_level": 1}], "src_summary": "Robert Silverberg (* 15. ledna 1935, Brooklyn, New York, USA) je americký spisovatel, jeden z autorů zlaté americké generace science fiction.", "tgt_summary": "Robert Silverberg (born January 15, 1935) is an American author and editor, best known for writing science fiction. He is a multiple winner of both Hugo and Nebula Awards, a member of the Science Fiction and Fantasy Hall of Fame, and a Grand Master of SF. He has attended every Hugo Awards ceremony since the inaugural event in 1953.", "id": 1936770}
{"src_title": "Gid'on Hausner", "tgt_title": "Gideon Hausner", "src_document": [{"title": "Biografie.", "content": "Narodil se ve městě Lvov v Haliči, v tehdejším Rakousku-Uhersku, dnes Ukrajina. V roce 1927 přesídlil do dnešního Izraele. Navštěvoval střední školu v Tel Avivu a absolvoval obor filozofie na Hebrejské univerzitě. Kromě toho studoval právo na Jerusalem Law School a získal osvědčení pro výkon profese právníka. V mládí se zapojil do židovských jednotek Hagana. Během války za nezávislost v roce 1948 sloužil v izraelské armádě, kde působil u brigády Ecjoni. Na Hebrejské univerzitě přednášel obchodní právo.", "section_level": 1}, {"title": "Politická dráha.", "content": "Byl aktivní v hnutí Machanot ha-olim a ve straně Miflaga progresivit (\"Progresivní strana\"). V letech 1960–1963 byl Generálním prokurátorem Státu Izrael (nejvyšší státní zástupce). Byl hlavním žalobcem v procesu s Adolfem Eichmannem. V roce 1969 se stal předsedou správní rady památníku obětí holokaustu Jad vašem. Poprvé zasedl do Knesetu po volbách v roce 1965, do nichž šel (jako do všech dalších) za stranu Liberalim acma'im. Nastoupil jako člen do parlamentního výboru pro zahraniční záležitosti a obranu a výboru pro ústavu, právo a spravedlnost. Mandát obhájil ve volbách v roce 1969, po nichž se opětovně stal členem výboru pro zahraniční záležitosti a obranu a výboru pro ústavu, právo a spravedlnost. Zvolení se dočkal i po volbách v roce 1973 (stal se členem výboru pro zahraniční záležitosti a obranu a výboru pro ústavu, právo a spravedlnost), i když v tomto případě na mandát poslance už v březnu 1974 rezignoval. Uspěl i ve volbách v roce 1977. Po nich zasedal coby člen ve výboru pro ústavu, právo a spravedlnost. Kromě toho v letech 1974–1977 zastával post ministra bez portfeje.", "section_level": 1}], "src_summary": "Gid'on Hausner (, 26. září 1915 – 15. listopadu 1990) byl izraelský generální prokurátor, politik a poslanec Knesetu za stranu Liberalim acma'im (Nezávislí liberálové).", "tgt_summary": "Gideon Hausner (, 26 September 1915 – 15 November 1990) was an Israeli jurist and politician. Between 1960 and 1963, he served as Attorney General and was later elected to the Knesset and served in the cabinet. Hausner is most widely known for heading the team of prosecutors at the war crimes trial of Adolf Eichmann in Jerusalem in 1961. Hausner is generally credited with exposing the Holocaust to the world in bold cross-examinations of Eichmann, but was criticized for showmanship. His judicial skill also set the precedent that the defense \"I was only following orders\" is not valid if such orders are wholly criminal and illegal. The prosecution succeeded in proving Eichmann's guilt, and Eichmann was found guilty on all charges, including crimes against humanity and crimes against the Jewish people. He was sentenced to death.", "id": 1635529}
{"src_title": "Po'alej Agudat Jisra'el", "tgt_title": "Poalei Agudat Yisrael", "src_document": [{"title": "Okolnosti vzniku a ideologie strany.", "content": "Hnutí bylo založeno v Polsku jako odborová organizace napojená na širší ultraortodoxní hnutí Agudat Jisra'el pod jménem Poalei Agudas Izrael. Po vzniku státu Izrael se Po'alej Agudat Jisra'el zapojili do činnosti odborové centrály Histadrut a vystupovala převážně v alianci s Agudat Jisra'el. V roce 1948 byl založen stranický deník ha-Kol vydávaný v Jeruzalémě. Kromě něj vydávala strana i deník Še'arim. Ve volbách roku 1949 kandidovala na společné kandidátce s dalšími nábožensky orientovanými stranami jako Agudat Jisra'el, ha-Po'el ha-Mizrachi, Mizrachi a Sdružením zbožných nezávislých v rámci společné střechové kandidátní listiny Sjednocená náboženská fronta, která celkem získala 16 mandátů a připojila se k vládě Davida Ben Guriona. Sjednocená náboženská fronta ale opakovaně nesouhlasila s některými kroky vlády, například v otázce vzdělávání v přistěhovaleckých táborech nebo vzdělávacího celostátního systému. Také požadovali, aby bylo zrušeno Ministerstvo přídělového systému a zásobování Izraele. Tyto spory vedly 15. října 1950 Ben Guriona k rezignaci. Poté, co byly rozpory vyřešeny, vznikla 1. listopadu nová vláda vedená opět Ben Gurionem, přičemž Sjednocená náboženská fronta zůstala členem koalice. Ve volbách roku 1951 se Sjednocená náboženská fronta rozložila na jednotlivé samostatné strany. Po'alej Agudat Jisra'el kandidovala samostatně a získala dva mandáty. Stala se členem další koaliční vlády Ben Guriona. Pak ale přispěla k pádu této vlády, opět kvůli sporům ohledně školského systému. Pak na delší dobu stála mimo vládu. Ve volbách roku 1955 kandidovala Po'alej Agudat Jisra'el společně s Agudat Jisra'el v rámci kandidátní listiny Chazit datit Toratit (\"Náboženská fronta Tóry\") a získala šest křesel. V průběhu funkčního období zůstala mimo vládu a dočasně změnila svůj název na Agudat Jisra'el-Po'alej Agudat Jisra'el, aby se pak vrátila k názvu Chazit Dati Toratit. Ve volbách roku 1959 opět kandidovala společná listina Chazit Dati Toratit, opět se ziskem šesti mandátů a stále mimo vládní koalici. 9. srpna 1960 se poslanecký klub Chazit Dati Toratit rozpadl, přičemž vznikl samostatný poslanecký klub Po'alej Agudat Jisra'el se dvěma mandáty a klub Agudat Jisra'el se čtyřmi poslanci. Po'alej Agudat Jisra'el se potom připojila ke koaliční vládě a její člen Binjamin Minc se stal ministrem poštovních služeb. Ve volbách roku 1961 kandidovala Po'alej Agudat Jisra'el samostatně a obdržela dva mandáty. Zůstala členem následujících vlád. Samostatnou kandidaturu provedla i ve volbách roku 1965, opětovně se ziskem dvou křesel v Knesetu. Zůstala součástí vládního tábora až do smrti premiéra Leviho Eškola. Odešla z koalice, když se funkce předsedkyně vlády ujala Golda Meirová. Ve volbách roku 1969 kandidovala Po'alej Agudat Jisra'el znovu samostatně a udržela si dvě křesla. Zůstala mimo vládu. Pro volby roku 1973 byla obnovena společná kandidátní platforma Chazit Dati Toratit se společným ziskem pěti mandátů. 17. března 1977 se ovšem tato střechová platforma rozložila a Po'alej Agudat Jisra'el utvořila vlastní poslanecký klub se dvěma členy. Ve volbách roku 1977 pak Po'alej Agudat Jisra'el opět kandidovala samostatně a obdržela jeden mandát. Samostatně šla i do voleb roku 1981, ale získala jen 17 090 hlasů a nezískala ani jeden mandát. Jméno strany bylo v Knesetu dočasně oživeno, když se roku 1986 rozpadl poslanecký klub Moraša a jediný zbylý člen klubu Avraham Verdiger (bývalý člen Po'alej Agudat Jisra'el) jej přejmenoval na Moraša-Po'alej Agudat Jisra'el. Před volbami roku 1988 svou frakci spojil s Agudat Jisra'el. Od té doby již v parlamentu Po'alej Agudat Jisra'el samostatně nevystupovala. Po'alej Agudat Jisra'el se v Izraeli podílela ve 20. století na založení několika vesnic včetně některých izraelských osad na okupovaných územích. V roce 1969 to například byla vesnice Mevo Choron, v roce 1984 Mecad. Roku 1950 založili členové této strany vesnice Curi'el a Gimzo.", "section_level": 1}], "src_summary": "Po'alej Agudat Jisra'el (: פועלי אגודת ישראל; \"Dělníci Agudat Jisra'el\") je bývalá židovská politická strana a hnutí v Polsku a bývalá izraelská politická strana a stále existující hnutí v Izraeli. Je známá také pod akronymem Pai nebo Pagi (פא\"י nebo פאג\"י).", "tgt_summary": "Poalei Agudat Yisrael (, lit. \"Agudat Yisrael Workers\") was a trade union and Jewish political party in Poland, and was a minor political party in Israel. It was also known as PAI or PAGI, its Hebrew acronym (Hebrew: or ).", "id": 988501}
{"src_title": "Říšské stavy", "tgt_title": "Imperial Estate", "src_document": [{"title": "Složení.", "content": "V raném novověku existovalo více než 300 duchovních a světských knížat a také svobodných říšských měst, hrabat a rytířských řádů. Členství v elitním klubu Říšských stavů mohlo být císařem uděleno i osobám, které nevlastnily žádné území (tzv. personalisté). Od roku 1654 bylo podmínkou k nabytí stavu držení tzv. říšského bezprostředního panství, území – léno (něm. \"Lehen\"), které bylo přímo uděleno římskoněmeckým císařem. Kromě toho byl nezbytný souhlas příslušného kolegia Říšského sněmu a schválení císařem. Všechny říšské stavy byly zaznamenány v říšské matrice. \"Duchovní říšské stavy\" byly: Mezi \"světské říšské stavy\" patřily: Od roku 1489 byly stavy v říšském sněmu Svaté říše římské rozděleny na tři kolegia. Rozlišovala se kurfiřtský senát (\"Kurfürstenkollegium\")/ kurfiřtská rada (\"Kurfürstenrat\"), Rada říšských knížat (\"Reichsfürstenrat\") a senát říšských měst (\"Reichsstädtekollegium\"). Hrabata a svobodní páni byli v říšské zastoupeni, avšak jen (nejprve 2, později 4) kuriálními hlasy. Pro říšské usnesení (Reichsabschied) byl nezbytný souhlas všech tří kolegií. Říšští rytíři se několikrát bez úspěchu pokoušeli vydobýt si pro sebe korporativní postavení samostatného říšského stavu. Kurfiřti, knížata a říšští biskupové měli v říšské radě každý svůj vlastní hlas, tzv. \"Virilstimme\" (z lat. \"vir\" = \"muž\", něm. \"Stimme\" = \"hlas\"). Naproti tomu hrabata byla sjednocena ve čtyřech kolegiích, ve vestfálské, veterauské, franské a švábské hraběcí lavici, z nichž každé, ač složené z mnoha členů, však mělo jeden společný kuriátní hlas. Také svobodné duchovní (prelátské) stavy tvořily dvě kolegia, rýnskou a švábskou lavici. Říšské stavy byly povinny odvádět císaři říšskou daň a také v případě potřeby sestavit vojenské kontingenty říšské armády. Všechny říšské stavy byly povinné se osobně účastnit na zasedání říšského sněmu (v případě porušení této povinnosti bylo možné odvolání z funkce). Naproti tomu nemohl být žádný společný říšský zákon schválen bez odhlasování říšskými stavy. Ty mohly rozhodovat o vyhlášení války a o uzavírání smluv mezi říší a ostatními státy, stejně jako schvalování utvoření nových knížectví.", "section_level": 1}], "src_summary": "Říšské stavy Svaté říše římské německého národa, něm. Reichsstände (\"des Heiligen Römischen Reiches Deutscher Nation\"), jsou někdejší osoby a korporace, které zaujímaly místo a hlas v říšském sněmu.", "tgt_summary": "An Imperial State or Imperial Estate (; , plural: ') was a part of the Holy Roman Empire with representation and the right to vote in the Imperial Diet ('). Rulers of these Estates were able to exercise significant rights and privileges and were \"immediate\", meaning that the only authority above them was the Holy Roman Emperor. They were thus able to rule their territories with a considerable degree of autonomy. The system of imperial states replaced the more regular division of Germany into stem duchies in the early medieval period. The old Carolingian stem duchies were retained as the major divisions of Germany under the Salian dynasty, but they became increasingly obsolete during the early high medieval period under the Hohenstaufen, and they were finally abolished in 1180 by Frederick Barbarossa in favour of more numerous territorial divisions. From 1489, the imperial Estates represented in the Diet were divided into three chambers, the college of prince-electors (\"Kurfürstenkollegium/den Kurfürstenrat\"), the college of imperial princes (\"Reichsfürstenrat\") and the college of imperial cities. Counts and nobles were not directly represented in the Diet in spite of their immediate status, but were grouped into \"benches\" (\"Grafenbänke\") with a single vote each. Imperial Knights had immediate status but were not represented in the Diet.", "id": 111225}
{"src_title": "Mark Johnson (lední hokejista)", "tgt_title": "Mark Johnson (ice hockey)", "src_document": [{"title": "Reprezentace.", "content": "Útočník debutoval za reprezentaci v přípravě na olympijský turnaj 1976 v Innsbrucku, ale na turnaj nominován nebyl. O čtyři roky později na Olympijských hrách v Lake Placid byl nejproduktivnějším hráčem mužstva, které bylo poskládáno z hráčů z univerzit a kterému se podařilo vybojovat šokující zlaté medaile po vítězství nad silným výběrem Sovětského Svazu. Dodnes je tento výsledek považován za jeden z nejpřekvapivějších v dějinách hokeje (označováný jako Zázrak na ledě) a Johnson v rozhodujícím utkání vstřelil dvě branky. Reprezentoval také na mistrovství světa v letech 1978, 1979, 1981, 1982, 1985, 1986, 1987 a 1990. Byl součástí amerického výběru na Kanadských pohárech v letech 1981, 1984 a 1987. V roce 1998 navlékl spolu s dalšími bývalými hráči NHL (například Joe Mullen či spoluhráč z Lake Placid Neal Broten) dres USA v kvalifikačním turnaji, aby pomohl zabránit blamáži v podání sestupu z mistrovství světa. Dvakrát zastával na mistrovství světa funkci asistenta trenéra, v letech 2000 a 2002. Od roku 2006 je trenérem ženské reprezentace, kterou dovedl například ke stříbru na olympijských hrách 2010 ve Vancouveru. V roce 1999 byl uveden do Síně slávy IIHF.", "section_level": 1}, {"title": "Kariéra.", "content": "Do roku 1979 hrál za Wisconsinskou univerzitu. Sezonu 1979/80 dohrál po olympijském triumfu z Lake Placid v dresu klubu NHL Pittsburgh Penguins, který jej draftoval v roce 1977. V průběhu ročníku 1981/82 byl vyměněn do Minnesota North Stars. Od další sezony nastupoval za Hartford Whalers. V sezoně 1983/84 si vysloužil nominaci do utkání hvězd NHL a od jejího začátku působil jako kapitán Whalers. V závěru ročníku 1984/85 byl vyměněn a sezonu dohrál v St. Louis Blues. V letech 1985-90 byl členem týmu New Jersey Devils. V roce 1990 posílil HC Milán v italské lize (získal s ním mistrovský titul 1991) a v po přestupu v úvodu své poslední sezony 1991/92 za EK Zell am See dohrál svoji profesionální kariéru v rakouské nejvyšší soutěži. V roce 2011 byl jedním z laureátů Lester Patrick Trophy za přínos hokeji v USA.", "section_level": 1}, {"title": "Trenérská kariéra.", "content": "Kromě zmíněného účinkování u americké mužské i ženské reprezentace vedl i celek Madison Monsters (CoHL, sezona 1995/96) a od roku 1996 působí u týmu wisconsinské univerzity – do roku 2002 jako asistent a poté jako hlavní trenér.", "section_level": 1}, {"title": "Rodina.", "content": "Jeho otec byl hokejový trenér Bob Johnson a vedl jej v přípravě na OH 1976. Hokej za univerzitu hrál i bratr Peter – účastník mistrovství světa 1982 či juniorského šampionátu o tři roky dříve. Hokeji se věnovali i oba synové, ale pouze na univerzitní úrovni.", "section_level": 1}, {"title": "Zajímavost.", "content": "O olympijském triumfu v Lake Placid 1980 byl v roce 2004 natočen film, ve kterém Johnsona hrál Eric Peter-Kaiser.", "section_level": 1}], "src_summary": "Mark Johnson (* 22. září 1957 v Minneapolis, Minnesota, Spojené státy americké) je bývalý americký hokejový reprezentant, který nastupoval také jedenáct sezon v NHL.", "tgt_summary": "Mark Einar Johnson (born September 22, 1957) is an American ice hockey coach for the University of Wisconsin–Madison women's ice hockey team. He is a former NHL player who appeared in 669 NHL regular season games between 1980 and 1990. He also played for the gold medal-winning 1980 U.S. Olympic Hockey team.", "id": 869938}
{"src_title": "Gare de l'Est", "tgt_title": "Gare de l'Est", "src_document": [{"title": "Historie.", "content": "Nádraží bylo otevřeno 5. července 1849 pro \"Compagnie du chemin de fer de Paris à Strasbourg\" (Železniční společnost z Paříže do Štrasburku) pod názvem \"Embarcardère de Strasbourg\" (Štrasburské nástupiště). Stavební práce byly zahájeny v roce 1847 a dokončeny roku 1850. Poté, co byla otevřena trať do Mylhúz a koncesi získala \"Compagnie des chemins de fer de l'Est\" (Východní železniční společnost), dostala stanice v roce 1854 svůj dnešní název. V letech 1885 a 1900 bylo nádraží významně přestavěno. Poslední rozšíření proběhlo v letech 1926-1931 a při něm získala budova dnešní podobu. Protože byly z této stanice vypravovány vlaky na východ Francie, stalo se významným místem mobilizace v letech 1914 a 1939. V hale se nachází monumentální malba \"Le Départ des poilus, août 1914\" (Odjezd vojáků, srpen 1914), kterou v roce 1926 vytvořil americký malíř Albert Herter. Budova nádraží, především její fasáda, střechy a příjezdová a odjezdová hala je od roku 1984 chráněna jako historická památka. V roce 2008 byla dokončena renovace nádražní budovy i stejnojmenné stanice metra v souvislosti s vybudováním vysokorychlostní železniční tratě.", "section_level": 1}, {"title": "Rozvoj.", "content": "Na roky 2013-2015 se plánuje realizace rychlostní železnice CDG Express, která by během 20 minut spojila nádraží s letištěm Charlese de Gaulla. Při této příležitosti se rovněž plánuje propojení Gare de l'Est se sousedním Gare du Nord přes podzemní stanici Magenta podzemním tunelem pro pěší, čímž by vznikl rozsáhlý dopravní uzel. Tento tunel by byl prodloužením stávající podzemní chodby do stanice metra Château-Landon, jejíž vchody jsou umístěny v zadní části nástupišť. Prodloužením pod ulicí \"Rue La Fayette\" by došlo k napojení stanice Magenta, která slouží lince RER E. Chybí prorazit jen 50-80 m mezi nástupištěm 1 na Gare de l'Est a výstupem na ulici \"Rue de l'Aqueduc\" stanice Magenta, avšak v podzemí se nachází kanalizace a kanál Ourcq, což práce komplikuje. Proto Pařížská rada preferuje vytvořit jiný vstup na křižovatce ulic \"Rue d'Alsace\" a \"Rue La Fayette\". Druhým projektem je propojení nádraží nadzemní cestou po střeše budovy. Město by zde poté vybudovalo visutou zahradu.", "section_level": 1}, {"title": "Spojení.", "content": "Z nádraží vyjíždějí vlaky do zahraničí: Lucembursko, jižní Německo, Švýcarsko a Rakousko, do střední Evropy (Budapešť, Bukurešť) a od roku 2010 i do východní Evropy (Minsk - Moskva). Od roku 2007 spojuje trať TGV Paříž s městy Štrasburk, Karlsruhe, Stuttgart, Ulm, Augsburg a Mnichov a dále Metz, Mylhúzy, Basilej, Curych a Chur. Vlaky ICE jezdí do Saarbrückenu, Kaiserslauternu, Mannheimu a Frankfurtu nad Mohanem. Noční spoje jezdí do Hannoveru, Berlína, Brém, Hamburku, Mnichova a Innsbrucku. Do východních regionů Francie (Champagne-Ardenne, Franche-Comté, Lotrinsko a Alsasko). Kromě toho slouží jako konečná stanice regionálních vlaků TER Champagne-Ardenne. Některé příměstské linky byly v roce 1999 převedeny na RER E, která vede přes podzemní stanici Magenta. Na předměstí proto jezdí pouze linka Transilien P: Na stejnojmenné stanici pařížského metra je možné přestoupit na linky 4, 5 a 7.", "section_level": 1}, {"title": "Zajímavosti.", "content": "Z tohoto nádraží byl vypravován známý Orient expres do Konstantinopole, který poprvé vyjel 4. října 1883. Nádraží se objevilo jako kulisa v několika francouzských filmech, např. \"Velký flám\", \"Velký šéf\" nebo \"Amélie z Montmartru\".", "section_level": 1}], "src_summary": "Gare de l'Est (česky doslovně \"Východní nádraží\"), synonymně Gare de Paris-Est, je železniční stanice v Paříži. Hlavová stanice se nachází v 10. obvodu na \"Place du 11 novembre 1918\" v blízkosti Gare du Nord. Architektem nádražní budovy, která je zapsaná na seznamu historických památek, je François-Alexandre Duquesney. Jeho průčelí uzavírá Boulevard de Strasbourg. Se 34 milióny cestujících za rok je pátým největším nádražím v Paříži.", "tgt_summary": "The Gare de l'Est (pronounced , \"Station of the East\"), officially Paris-Est, is one of the six large SNCF termini in Paris. It is in the 10th arrondissement, not far from the Gare du Nord, facing the Boulevard de Strasbourg, part of the north-south axis of Paris created by Georges-Eugène Haussmann. It is one of the largest and the oldest railway stations in Paris, the western terminus of the Paris–Strasbourg railway and the Paris–Mulhouse railway which then proceeds to Basel, Switzerland.", "id": 2426477}
{"src_title": "Antti Niemi (lední hokejista)", "tgt_title": "Antti Niemi (ice hockey)", "src_document": [{"title": "Kariéra.", "content": "Niemi hrál od roku 1998 v juniorském věku za tým Keikko-Vantaa, ve kterém nastupoval i v druhé finské nejvyšší lize a pracoval tam na částečný úvazek jako řidič rolby. V roce 2005 přestoupil do týmu Pelicans Lahti, ve kterém nastupoval ve finské nejvyšší SM-liize. Niemi hrál za Pelicans tři sezóny dokud v roce 2008 nepodepsal smlouvu jako volný hráč s Chicagem Blackhawks. Do NHL nebyl nikdy draftován. Svojí zámořskou kariéru začínal na farmě Chicaga v nižší severoamerické lize AHL - v týmu Rockford IceHogs, kde strávil většinu sezóny 2008-09. V únoru 2009 byl povolán k týmu Blackhawks, aby nahradil zraněného kolegu a v NHL debutoval 27. února 2009, když hrál v jedné třetině při porážce 4:5 v prodloužení s Pittsburghem Penguins. Celý zápas odehrál poprvé o pár dní později 1. března 2009 a vychytal v něm vítězství 4:2 proti Los Angeles Kings. V následující sezóně 2009-10 byl po tréninkovém kempu zařazen na soupisku Blackhawks a chytal ve druhém zápase sezóny, který byl hrán 3. října 2009 v Niemiho rodném Finsku proti Floridě Panthers a vychytal v něm své první čisté konto v NHL, když pochytal všech 23 střel soupeře. V základní části vychytal 26 vítězství ve 37 zápasech a postupně se prosadil do role prvního brankáře, ve které nahradil Cristobala Hueta a byl tak nasazen jako startující brankář pro playoff. Během druhého zápasu playoff vychytal čisté konto proti Nashvillu Predators a v playoff byl v dresu Blackhawks první od roku 1996, kdy se to povedlo Edu Belfourovi. 22. dubna 2010 vychytal své druhé čisté konto playoff, když zastavil všech 33 střel. Před ním naposledy vychytal za Blackhawks 2 čistá konta v jedné sérii Tony Esposito v roce 1974. 16. května 2010 pomohl Niemi 44 zákroky k vítězství 2:1 nad San José Sharks v prvním zápase ve finále západní konference. San José nakonec vyřadili ve čtyřech zápasech. Cenu pro nejlepšího hráče zápasu obdržel pouze za druhý zápas ve finále Stanley Cupu, když pochytal 32 střel. 9. června 2010 dovedl Niemi tým Blackhawks k vítězství Stanley Cupu, poté co porazili v posledním zápase Philadelphii Flyers 4:3 v prodloužení. Niemi byl třetím finským brankářem, který kdy hrál ve finále playoff NHL a prvním finským brankářem, který kdy vyhrál Stanley Cup. Spor o smlouvu a plat vedl Niemi s Chicagem před arbitráží a byl mu přiznán plat 2,75 miliónů USD na sezónu (asi 55 miliónů kč). Protože Chicago dosáhlo maximálního povoleného platového stropu, tak nebylo schopno podepsat s Niemim smlouvu na částku, kterou měl přiznanou z arbitráže a nakonec podepsali smlouvu s veteránem Martym Turcem z Dallasu Stars na 1,3 milionu USD (asi 26 miliónů korun). 2. září 2010 podepsal Niemi jednoletý kontrakt se San José Sharks na 2 miliony USD (asi 40 miliónů kč). Ve svém prvním zápase sezóny 2010-11 chytil 30 střel a pomohl Sharks k vítězství 3:2 nad Columbusem Blue Jackets. Nejprve se v San José pravidelně střídal se svým finským kolegou Antero Niittymäkim, ale v únoru 2010 byl Niemi natolik úspěšný, že se ustálil na pozici prvního brankáře týmu. 1. března 2011 prodloužil se Sharks smlouvu o 4 roky na celkově 15,2 miliónů USD (304 miliónů kč).", "section_level": 1}], "src_summary": "Antti Niemi (* 29. srpna 1983, Vantaa, Finsko) je finský hokejový brankář hrající v týmu Jokerit Helsinky v lize KHL.", "tgt_summary": "Antti Niemi (; born 29 August 1983) is a Finnish professional ice hockey goaltender for Jokerit of the Kontinental Hockey League (KHL). Niemi previously played in the National Hockey League (NHL). During the 2009–10 season as a member of the Chicago Blackhawks, he became the first Finnish goaltender to win the Stanley Cup. Niemi also played for the San Jose Sharks, Dallas Stars, Pittsburgh Penguins, Florida Panthers, and Montreal Canadiens.", "id": 2005669}
{"src_title": "Festivalové divadlo (Bayreuth)", "tgt_title": "Bayreuth Festspielhaus", "src_document": [{"title": "Stavební vývoj.", "content": "První náměty pro své pozdější festivalové divadlo získal Richard Wagner, podle tvrzení svého prvního oficiálního životopisce Carla Friedricha Glasenappa pocházejícího z Rigy, již v době, kdy působil jako kapelník v Rize (1837/39). Tamější divadlo již mělo řadu prvků, které se opakují ve Festivalovém divadle v Bayreuthu: prudce stoupající parket v podobě amfiteátru, hluboce položené orchestřiště a zatemnění hlediště, které v té době nebylo běžné.", "section_level": 1}, {"title": "Wagnerovy představy.", "content": "Po ukončení práce na libretu svého \"Prstenu Nibelungova\" formuloval Wagner roku 1851 i svou myšlenku jevištních hudebních slavností, nejprve v dopisech (například Theodoru Uhligovi), později též veřejně ve \"Sdělení mým přátelům\" („Eine Mittheilung an meine Freunde“). K dobovým „zpěváckým slavnostem“ a „tělocvičným slavnostem“ tak měla přibýt i „divadelní slavnost“. Představení se měla konat v nějakém menším městě v nezdobném a prozatímním divadle jako jedinečná událost. Poté mělo být divadlo „z prken a trámů“ znovu strženo. Hlediště mělo být postaveno jako amfiteátr a orchestr měl být v každém případě zakryt. Wagner se dovolává návaznosti na divadelní slavnosti antického Řecka a na pravidelně se konající dionýsie. Strop bayreuthského Festivalového divadla z pomalovaného plátna upomíná na ideál divadla pod širým nebem.", "section_level": 2}, {"title": "Semperovy plány pro Mnichov.", "content": "Když Wagnera roku 1864 povolal bavorský král Ludvík II. do Mnichova, zdálo se, že se rychle uskuteční i myšlenka hudebních slavností. Návrhem a realizací projektu byl pověřen Gottfried Semper, Wagnerův přítel, architekt a stavitel drážďanského dvorního divadla (po jeho zničení požárem se stal i stavitelem nového dvorního divadla, zvaného nyní Semperoper). Semper plánoval nejprve vestavět divadlo do mnichovského skleněného paláce, poté monumentální festivalové divadlo vysoko nad břehem Isaru, ke kterému měla vést široká výstavná ulice. Vnitřní prostor měl být podle Wagnerových přání již uspořádán podobně jako později v Bayreuthu: nejvyšší účelnost pro hlediště i jeviště s koncentrací na uváděné dílo. Nemělo se jednat o divadlo s lóžemi, ale o stoupající auditorium s dobrým výhledem ze všech míst, o „demokratické“ hlediště, ve kterém padala veškerá stavovská omezení. Poté, co Wagner musel roku 1865 opustit Mnichov, ale projekt festivalového divadla uvázl. Wagner sám se od něj brzy distancoval i proto, že se celý záměr stával příliš monumentálním, stále více se vzdaloval od jeho ideálních představ a vymaňoval se jeho vlivu, protože skladatel v té době žil ve Švýcarsku.", "section_level": 2}, {"title": "Stavba v Bayreuthu.", "content": "Kolem roku 1870 vyhledal Wagner v konverzačním lexikonu Markraběcí operní divadlo v Bayreuthu. Protože ve své době disponovalo největším jevištěm mezi německými operními divadly, doufal, že by v něm mohl najít vhodné místo pro svůj \"Prsten Nibelungův\" a pro realizaci své myšlenky hudebních slavností. Za tímto účelem přijel roku 1871 do Bayreuthu a navštívil historické divadlo. Pro malé rozměry hlediště se Wagner musel původního plánu vzdát, ale poloha a velikost města se mu zamlouvala, takže ihned započal konkrétní přípravné práce pro stavbu. Pozemek obdržel od města Bayreuthu zdarma. Architektonické plánování převzal mladý lipský architekt Otto Brückwald, který se přidržel hlavních rysů Semperových plánů. 29. dubna 1872 byl proveden první výkop a 22. května 1872 mohl být, za prudkého deště, položen základní kámen. Při této příležitosti dirigoval Wagner v Markrabském operním divadle Beethovenovu Devátou symfonii. Pak se ale stavba z finančních důvodů neustále protahovala. Plánovaný prodej 1000 patronátních listin po 300 tolarech probíhal jen zdlouhavě; do začátku roku 1876 jich byla prodána méně než polovina. I v pomoc německého císaře, říšského kancléře a Říšského sněmu doufal Wagner přes podporu hraběnky Schleinitzové marně.", "section_level": 2}, {"title": "Otevření.", "content": "2. srpna 1873 mohla být oslavena zdvižná, ale první slavnosti plánované na rok 1873 musely být odloženy. Roku 1874 král Ludvík II. zajistil pokračování stavby poskytnutím úvěru ve výši nejprve 300 000 marek, později zvýšeného o dalších 100 000 marek. Rodina Wagnerova obě částky později plně splatila s využitím příjmů z tantiém. Celkové náklady na samotnou stavbu divadla činily 428 384,09 marek. Ačkoli se scénické zkoušky konaly již od Festivalové divadlo mohlo být konečně otevřeno 13. srpna 1876 představením \"Zlata Rýna\", kterým začalo první provedení cyklu \"Prsten Nibelungův\". Kvůli schodku prvních hudebních slavností stálo divadlo následujících šest let bez využití, až roku 1882 se konaly další slavnosti, které byly věnovány premiéře \"Parsifala\". K návštěvě Ludvíka II. byla budova v květnu 1882 rozšířena o tzv. „Královskou stavbu“ („Königsbau“) na čelní straně, umožňující přímý přístup do královské lóže, samotářský král však již tyto slavnosti nenavštívil.", "section_level": 2}, {"title": "Další osudy.", "content": "V prvních padesáti letech existence doznala stavba jen málo změn: roku 1888 bylo instalováno elektrické osvětlení, roku 1914 byla vestavěna protipožární železná opona. Větší práce byly provedeny v letech 1923–24, tedy před obnovením slavností přerušených za I. světové války. Zákulisí jeviště tehdy bylo značně prodlouženo, neboť plastické kulisy oproti původním malovaným vyžadovaly více manipulačního prostoru. V roce 1930 pak byla dosavadní spodní řada velkých lóží rozdělena a vestavěna nová řada lóží, určená pro tisk. Počátkem 30. let pak byly provedeny některé další úpravy foyeru a přístupu do hlediště. V roce 1934 byla rovněž do prostřední řady lóží vestavěna zvláštní kabina pro rozhlasové přenosy a zavedena klimatizace. Za druhé světové války se tehdejší vedoucí Hudebních slavností v Bayreuthu Winifred Wagnerové podařilo uchránit divadlo před válečným využitím (uvažovalo se např. o skladu Luftwaffe), které by z budovy učinilo válečný cíl. I díky tomu přečkalo divadlo válku, včetně plošného bombardování Bayreuthu v dubnu 1944, bez poškození. Od konce roku 1944 bylo dočasně využíváno pro ubytování válečných uprchlíků, po obsazení města americkým vojskem převzala jeho správu americká armáda a divadlo sloužilo pro její náboženské a kulturní potřeby, později sloužilo opět jako divadlo ve správě města Bayreuthu. V době americké správy v něm bylo zavedeno topení, které jinak není v divadle třeba vzhledem k jeho sezónnímu využívání. V 60. letech 20. století proběhla stavební sanace budovy; původní materiály, zejména dřevo, byly zejména ve vnějších, ale i v některých vnitřních částech budovy nahrazeny betonem a ocelí. Další restaurace hlavní budovy proběhla v 90. letech; přitom byly odstraněny některé úpravy učiněné ve 30. a 60. letech ve prospěch původního řešení. Vedle vlastní divadelní budovy existovaly od počátku vedlejší provozní budovy, a to jednak pro veřejnost (dvě restaurace, malá a velká), jednak pro samotné divadlo (výrobna kulis). Malá restaurace byla roku 1923 přestavěna na zkušebnu sboru, velká restaurace byla roku 1971 nahrazena novostavbou, která mimo dobu slavností slouží jako zkušebna orchestru. Zejména v poválečné době vzniklo v prostorách okolo divadla postupně sedm zkušebních scén (poslední roku 2002) a další vedlejší stavby pro technické účely.", "section_level": 1}, {"title": "Popis divadelní budovy.", "content": "Hlediště a jevištní část stavby jsou hrázděné, přičemž původní dřevěné trámy byly v průběhu renovace od 60. let 20. století nahrazeny betonovými a ocelovými nosníky. Vnějšek stavby je z největší části z červených cihel a je téměř zcela prostý ozdob, čímž si budova vysloužila pohrdlivé označení „stodola“ („Scheune“). Reminiscencí na „nakvap sbité slavnostní haly“ měl být podle Wagnerových slov vyvolán lidový dojem při vyhnutí se veškerému „napodobování cizí podstaty“.", "section_level": 1}, {"title": "Jeviště.", "content": "Jevištní portál je 11,80 m vysoký a 13 m široký. Maximální šířka jeviště činí 27 m. Hlavní jeviště má hloubku 22 m, k čemuž přistupuje zákulisí využitelné ke hře o hloubce 13 m. Celková délka divadla od hlavního vstupu až po konec zákulisí činí 100 m. Provaziště se nachází 26 m, střecha 36,40 m nad úrovní jeviště. Maximální hloubka propadliště je 13 m.", "section_level": 2}, {"title": "Hlediště.", "content": "Hlediště sestává ze zcela pravidelně stoupajících řad sedadel po vzoru antických amfiteátrů, což zaručuje takřka ideální pohled z téměř všech míst. Díky položení podlahy na dřevěnou konstrukci a dokonce i vypracování pilířů a sloupů ze dřeva – ty jsou jen omítnuty sádrou, aby vzbuzovaly dojem kamene – nabízí vynikající akustické podmínky. Právě pro tuto akustiku nebyla později zvažována možnost nahradit stávající budovu budovou kamennou. Podél zadní stěny nad samotným parterem jsou tři (do roku 1930 dvě) galerie. Hledištní prostor po různých přestavbách poskytuje místo pro 1974 diváků. Po stranách hlediště jsou postupně prodlužující se náznaky dělicích stěn. Ty u jeviště přecházejí ve dvojité proscénium, které bylo navrženo tak, aby vzbudilo „nádhernou iluzi zdánlivé větší vzdálenosti vlastní scény“ od diváka, a navíc iluzi, „že se mu na scéně vystupující osoby jeví ve zvětšené, nadlidské velikosti“. Skutečnost, že se Wagner od počátku intenzivně podílel na plánování budovy divadla, vedla k četným dalších inovacím vztahujícím se k divadelní praxi. K tomu patří vedle utváření hlediště také „Wagnerova opona“, tedy opona, která se nesmírně rychle otevírá směrem nahoru i do stran.", "section_level": 2}, {"title": "Osvětlení.", "content": "Wagner kladl zvláštní důraz na podstatné zatemnění divadelního prostoru, protože žádný vedlejší zrakový vjem neměl diváka odvádět od dění na scéně. K zavedení plné tmy však došlo spíše náhodou: inovativní plynové osvětlení hlediště bylo dokončeno teprve v den prvního představení ve Festivalovém divadle a nemohlo již být dostatečně vyzkoušeno a seřízeno. Proto došlo při začátku představení namísto ztlumení světel k celkovému výpadku osvětlení a nastala úplná tma. U toho nakonec zůstalo, protože výsledný účinek odpovídal Wagnerovým záměrům. Tím bylo skoncováno s divadelní praxí 18. a 19. století, kdy bylo hlediště v průběhu představení osvětleno nebo nanejvýš zahaleno do mírného pološera.", "section_level": 2}, {"title": "Mystická propast.", "content": "„Mystickou propastí“ („Mystischer Abgrund“) nazval Richard Wagner v bayreuthském Festivalovém divadle odstup mezi prvním a druhým proscéniem, ve kterém zvukový kryt nad orchestřištěm zakrývá orchestr, který je tak pro diváky neviditelný. Toto zakrytí orchestru („technického ohniska hudby“) mělo posílit scénickou iluzi tím, že zabránilo každému odvedení pozornosti od jeviště a tomu, aby „stálý pohled na technický aparát spolupůsobící při tvoření tónu působil nepříjemně rušivě“. „Idealita“ scény měly být oddělena od „reality“ obecenstva, aby se diváci dostali do „stavu somnambulní jasnozřivosti“. Důvody zakrytí orchestřiště byly tedy zprvu výlučně optické; vedle samotného odstranění esteticky rušivého pohledu na orchestr toto řešení navíc přispívá k úplnosti zatemnění divadelního prostoru, které není rušeno osvětlením nástrojových pultů. Dřevěný zvukový kryt tvoří dva díly: vodorovná zvuková clona, která se vpředu napojuje na okraj jeviště a orchestřiště zezadu téměř úplně zakrývá, a lasturovitá optická clona mezi orchestřištěm a hledištěm, která vznikající, vpřed stoupající zvuk z orchestřiště odráží směrem k jevišti a brání přímému ozvučení hlediště. Netypické a světově orchestřiště klesá v šesti terasových stupních dozadu až pod jeviště a je obecenstvu zcela neviditelné. Dirigent stojí na vyvýšeném místě, ale ještě pod optickou clonou před orchestrem a je jedinou osobou ve Festivalovém divadle, která vidí současně jeviště i orchestřiště. Spolu s vynikající akustikou budovy vede toto výlučně nepřímé ozvučení hlediště ke vzniku zvukové směsi, ve které je prakticky nemožné lokalizovat nejen jednotlivé nástroje, ale vůbec celý orchestr. Namísto toho je dosaženo orchestrálního zvuku, který se „všudypřítomně“ šíří prostorem. Zakryté orchestřiště má však i zcela praktické účinky: Vzhledem k tomu, že i zvuk houslí se doléhá k posluchačům tak či onak nepřímo, spočívá jejich přednostní úkol v tom, aby zpěvákům poskytly hudební oporu. Z tohoto důvodu je v Bayreuthu dodnes zachováván samotným Wagnerem předepsané odlišné rozsazení: první housle, které mají v orchestru vedoucí hlas, nesedí nalevo od dirigenta, jak je obvyklé, ale napravo od něj, aby zvukové otvory právě jejich nástrojů (a nikoli druhých houslí) směřovaly šikmo dozadu tedy přímo směrem k jevišti. Uspořádání smyčcových nástrojů je tedy proti obvyklému rozsazení obrácené, což dirigenty dodnes často mate. Filosof Theodor W. Adorno používal v souvislosti s „mystickou propastí“ slavná slova o „zakrytí produkce zjevením produktu“. Vyčítal Wagnerově mechanické tvorbě iluzií manipulativnost, viděl v ní předobraz \"kulturního průmyslu\" a pranýřoval „regresi k magickému myšlení za pozdního kapitalismu“.", "section_level": 1}], "src_summary": "Festivalové divadlo Richarda Wagnera je festivalové divadlo na tzv. Zeleném vrchu v hornofranském Bayreuthu. Bylo postaveno v letech 1872–75 architektem Otto Brückwaldem podle návrhů skladatele Richarda Wagnera a s využitím starších návrhů Gottfrieda Sempera ve stylu helenistického historismu. Od založení slouží výlučně pro účely Hudebních slavností v Bayreuthu věnovaných provádění oper (hudebních dramat) Richarda Wagnera, které se konají každoročně od konce července do konce srpna. Je považováno za jedno z operních divadel s nejlepší akustikou na světě.", "tgt_summary": "The Bayreuth Festspielhaus or Bayreuth Festival Theatre (, ) is an opera house north of Bayreuth, Germany, built by the 19th-century German composer Richard Wagner and dedicated solely to the performance of his stage works. It is the venue for the annual Bayreuth Festival, for which it was specifically conceived and built. Its official name is .", "id": 1051345}
{"src_title": "Gare d'Austerlitz", "tgt_title": "Gare d'Austerlitz", "src_document": [{"title": "Historie.", "content": "První nádraží bylo otevřeno již 20. září 1840 při zprovoznění tratě do Juvisy. Architektem byl Félix Emmanuel Callet (1791-1854), držitel Prix de Rome. Železnice byla v roce 1843 prodloužena až do Orléans. V roce 1846 bylo nádraží poprvé rozšířeno. V letech 1862-1870 bylo nádraží přestavěno do současné podoby. Nová hala z kovu má rozpětí konstrukce 51,25 m a je 280 m dlouhá. Velký prostor byl během obléhání Paříže v roce 1870 využíván k výrobě horkovzdušných balónů. V roce 1900 u příležitosti světové výstavy rozšířila společnost \"Compagnie du chemin de fer de Paris à Orléans\" stávající železniční trať do centra města Paříže a Gare d'Orsay se stalo novou konečnou stanicí. V roce 1906 byla nádražní hala proražena kvůli výstavbě nadzemní tratě linky 5 pařížského metra, která překonává Seinu po viaduktu. Od roku 1926, kdy byla dokončena elektrifikace trati Paříž-Vierzon, již na nádraží jako první v Paříži přestaly zajíždět parní lokomotivy. V roce 1939 se Gare d'Orsay začalo používat pouze pro dopravu na předměstí a Gare d'Austerlitz se stalo konečnou stanicí dálkových spojů. Až do roku 1990 zde byly vypravovány spoje do jihozápadní Francie. Poté byly uvedeny do provozu linky TGV z Gare Montparnasse, takže se objem přepravy snížil. 3 března 1969 byla otevřena podzemní nástupiště a od 26. září 1979 je využívá linka RER C. Budova nádraží byla v roce 1997 zanesena mezi historické památky. Na počátku 90. let se zvažovalo propojit Slavkovské nádraží podzemním tunelem s pohyblivým chodníkem s Gare de Lyon, které leží na druhém břehu Seiny, protože mezi oběma stanicemi není přímé spojení metrem, ale tento projekt byl posléze pro velké náklady odložen. V letech 2004-2006 byly bývalé administrativní budovy prodány a přestavěny. Původní fasáda zůstala zachována, ale objekt byl kompletně přestavěn na kancelářskou budovu.", "section_level": 1}, {"title": "Rozvoj.", "content": "Od poloviny 90. let probíhá ve čtvrti rozsáhlá modernizace v rámci projektu Paris Rive Gauche, která se dotkne i samotného nádraží. Jedním z projektů je zakrytí kolejiště, nad kterým by vznikly nové užitné plochy. Rovněž se plánuje, že by na nádraží mohly zajíždět vlaky TGV.", "section_level": 1}, {"title": "Spojení.", "content": "Od uvedení do provozu TGV na Gare Montparnasse, ztratilo zdejší nádraží většinu dálkovách spojů směrem na jihovýchod. Ze stanice vyjíždějí vlaky ve směru Toulouse (přes Châteauroux, Limoges, Brive-la-Gaillarde, Cahors a Montauban), Perpignan - Cerbère, Bourges - Montluçon, Orléans - Blois - Tours. Z nádraží vyjíždí i mnoho nočních vlaků do jižní Francie a Španělska: Barcelona (přes Gérone), Madrid (přes Burgos), Nice (přes Toulon a Cannes), Port-Bou (přes Toulouse a Perpignan), Toulouse - La Tour-de-Carol, Briançon (přes Valence), Toulouse, Rodez - Albi, Irun (přes Biarritz), Tarbes (přes Lurdy). V sezónně vyjíždějí noční spoje směrem na Luchon, Saint-Gervais-les-Bains a Bourg-Saint-Maurice. Vlaky TER zajišťují dopravu směrem na Étampes - Orléans a Dourdan - Châteaudun - Vendôme - Tours. Na stejnojmenné stanici pařížského metra je možné přestoupit na linky 5 a 10. Nástupiště linky 5 je neobvykle umístěno nad zemí a trať prochází nad kolejištěm přímo hlavní nádražní budovou. Na podzemní stanici zastavují vlaky linky RER C.", "section_level": 1}], "src_summary": "Gare d'Austerlitz (česky doslovně \"Slavkovské nádraží\") je železniční stanice v Paříži. Hlavová stanice se nachází ve 13. obvodu na \"Place\". Architektem nádražní budovy, která je zapsaná na seznam historických památek, je Pierre-Louis Renaud. Název nádraží je odvozen od německého jména moravského města Slavkov, kde Napoleon Bonaparte 2. prosince 1805 zvítězil v Bitvě tří císařů. Na počest v této vítězné bitvy bylo v Paříži pojmenováno nábřeží Quai d'Austerlitz, u kterého se nádraží rozkládá.", "tgt_summary": "The Gare d'Austerlitz (\"Austerlitz Station\"), officially Paris-Austerlitz, is one of the six large terminus railway stations in Paris. It is on the left bank of the Seine in the southeastern part of the city, in the 13th arrondissement. It is the start of the Paris–Bordeaux railway; the line to Toulouse is connected to this line. Since the introduction of the TGV Atlantiqueusing Gare MontparnasseAusterlitz has lost most of its long-distance southwestern services. It is used by some 30 million passengers annually, about half the number passing through Montparnasse. The Elipsos Train Hotels (Trenhotel) operated jointly by RENFE and SNCF operated from here to Madrid and Barcelona from 2001 to 2013. They would leave in the early evening and arrive next morning. With the start of a direct TGV from Paris to Barcelona, on 15 December 2013, the Trenhotel services finished.", "id": 770271}
{"src_title": "Tabonovití", "tgt_title": "Megapode", "src_document": [{"title": "Rozšíření.", "content": "Vyskytují se v Austrálii, na Filipínách, Nové Guineji, Sulawesi, Kalimantanu a dalších ostrovech v jihozápadním Tichomoří a jihovýchodní Asii. Obývají tam tropické pralesy, horské lesy i křovinaté oblasti.", "section_level": 1}, {"title": "Popis.", "content": "Jsou to středně velcí pozemní ptáci o velikosti od 50 do 70 cm a váze až 3 kg. Létají jen málo, při útěku před predátorem nebo při hřadování, pohybují se většinou po zemi. Vyznačují se poměrně dlouhýma a velmi silnýma nohama. Hlavu mají v poměru k tělu malou. Jejich základní barvou je hnědá až černá s mnoha odstíny, např. do modra. Některé druhy mají na hlavě výrůstky v podobě helmice nebo hřebene, chrupavčité laloky nebo holou hlavu a krk s pestrobarevnou kůži nebo nafukovací vaky na krku. Všechny tyto zvláštnosti slouží k vizuální signalizaci, zbarvení i velikost se mění v průběhu rozmnožovací aktivity. Většina druhů nemá pohlavní dimorfismus, u některých jsou ale samice menší nebo méně pestrobarevné. Na větší vzdálenosti komunikují kokrháním, např. shánění kontaktu před pářením nebo mohou kokrhat i v duetu.", "section_level": 1}, {"title": "Stravování.", "content": "Jsou to všežravci, kteří se živí rostlinami a malými bezobratlými a obratlovci. Rostlinná část potravy je tvořena semeny, bobulemi, lístky i květy. Bezobratlou část jídelníčku tvoří termiti, mravenci, švábi, kobylky, vážky, pavouci, vosy, stonožky, hlemýždi a červi, z drobných obratlovců pak žáby a ještěrky.", "section_level": 1}, {"title": "Rozmnožování.", "content": "U některých tabonů se pravděpodobně jedná o monogamní páry, u jiných o promiskuitní. Vzájemná vazba partnerů se projevuje většinou jen v období páření a snášení vajec. Rozmnožování tabonů je jedno z nejzvláštnějších v ptačím světě. Pro svá vejce si budují umělé líhně, ve kterých se budou zárodky vajec vyvíjet. Samec, někdy společně se samici, shromažďuje i několik let různé rostliny, listy, větvičky trávu, písek i kyprou hlínu na hromadu vysokou i několik metrů. Samice do takto připraveného hnízda snese do děr v několikadenních intervalech 3 až 35 velkých vajec o hmotnosti od 75 do 230 gramů, celé kladení vajec může trvat 2 až 4 měsíce. Během inkubační doby dlouhé v rozmezí 44 až 77 dnů udržuje samec postupným rozhrabování a zase přihrnováním tlející rostlinné hmoty v hnízdě konstantní teplotu, kterou měří vsunutím zobáku, čidlo má na patře nebo jazyku. Samice se po snůšce většinou o hnízdo již nestará. Kuřata se líhnou postupně jak byla snesena vejce, protože nemají vaječný zub rozlomí skořápku drápy a za jejich pomoci se v poloze na zádech vyhrabou z hromady na povrch. U mnoha druhů jsou značně vyspělá a samostatně od hnízda odcházejí bez nějaké další vazby na rodiče nebo sourozence. Jsou schopny se ihned samy živit i krátce létat, přestože ještě nemají ocasní péra. Odcházejí se ukrýt do křoví, teprve podějí se u nich objeví reakce na nepřítele. Snášet vejce začnou za 1 až 3 roky. Samec po vylíhnutí všech kuřat opět až do snůšky nahrabuje na hromadu novou hmotu místo zetlené a připravuje tak opět inkubátor na příští sezonu, ten většinou slouží po několik desetiletí i dalším generacím, někdy současně i více samicím. Největší doložené hnízdo mělo v průměru 16 m a bylo vysoké 5 m (300 m³ materiálu). U některých druhů samci budují hnízdo vždy nové. Jiné druhy zvolily pro inkubaci vajec snazší metodu, samice zahrabává každé vejce samostatně do 30 až 60 cm hlubokých jam na osluněném místě do černého lávového písku, který slunce silně zahřívá. Druhá varianta spočívá ve využívání písčitých míst s geotermálním teplem. V obou případech se na příhodných místech schází i stovka samic ke společnému kladení vajec. Po snůšce se samice zpět vracejí do lesů a kuřata vylíhlá asi za 55 dnů se vyhrabou a odcházejí samostatně za nimi.", "section_level": 1}, {"title": "Ohrožení.", "content": "Ohrožení jsou nejvíce masožravými savci, jako jsou lišky, levharti, divocí psi, kočky a také hadi. Největší nebezpečí pro tabony přinášejí změny přirozeného prostředí ve kterém žijí např. kácení lesů, zdivočelá domácí zvířata a organizovaný sběr vajec, který domorodci praktikují odedávna.", "section_level": 1}, {"title": "Taxonomie.", "content": "Jak se zvětšuje poznání o jednotlivých druzích tabonů, tak se mění i jejich taxonomické zatřídění. Mimo zde uvedené rody a jejich druhy se ještě některé dále dělí do poddruhů.", "section_level": 1}], "src_summary": "Tabonovití (Megapodiidae) je čeleď zavalitých hrabavých ptáků, kteří si sami nevysedí svá vejce ani je nepodkládají k vysedění jiným ptákům. Čeleď tvoří 6 rodů, všechny mají stejné české jméno tabon.", "tgt_summary": "The megapodes, also known as incubator birds or mound-builders, are stocky, medium-large, chicken-like birds with small heads and large feet in the family Megapodiidae. Their name literally means \"large foot\" and is a reference to the heavy legs and feet typical of these terrestrial birds. All are browsers, and all but the malleefowl occupy wooded habitats. Most are brown or black in color. Megapodes are superprecocial, hatching from their eggs in the most mature condition of any bird. They hatch with open eyes, bodily coordination and strength, full wing feathers, and downy body feathers, and are able to run, pursue prey, and in some species, fly on the same day they hatch.", "id": 1397135}
{"src_title": "Grand Palais", "tgt_title": "Grand Palais", "src_document": [{"title": "Historie.", "content": "Grand Palais byl postaven v letech 1897-1900 na nově vytvořené \"Avenue Nicolas II\" (dnešní Avenue Winston Churchill), která tvořila spojnici od Avenue des Champs-Élysées přes Pont Alexandre III k Invalidovně. Původně stál na tomto místě Průmyslový palác postavený pro světovou výstavu roku 1855. V roce 1896 byla vyhlášena architektonická soutěž omezená jen na francouzské architekty, ve které zvítězili Henri-Adolphe-Auguste Deglane (1855-1931), Louis-Albert Louvet (1860-1936), Albert-Félix-Théophile Thomas (1847-1907) a Charles-Louis Girault (1851-1932), přičemž posledně jmenovaný stál v čele skupiny. 1. května 1900 francouzský prezident Émile Loubet palác slavnostně otevřel. V roce 1975 byla loď paláce zapsána mezi historické památky. Od roku 2000 je chráněn celý Grand Palais. V letech 1993-2005 prošel celý palác nákladnou rekonstrukcí.", "section_level": 1}, {"title": "Architektura.", "content": "Budova pavilónu má samonosnou ocelovou konstrukci se skleněnými výplněmi na křížovém půdorysu velkých hal. K ní je přistavena z kamene a z cihel palácová část se schodišti a zázemím. Palác je dlouhý 240 metrů a vysoký 44 metrů. Hlavní průčelí má zdůrazněný střední portál a je členěné jónskými sloupy. Kromě hlavního portálu do \"Avenue Winstona Churchilla\" má boční přístavby se vstupy na obou koncích křídel. Atika je zdobená monumentálními bronzovými sousošími čtyřspřeží, tzv. kvadrigami, další alegorické sochy jsou v nikách. Ve vstupním nádvoří jsou tři kamenná sousoší, usazená na zábradlí oválného bazénku i v něm. Interiér budovy má 77000 m výstavní plochy, z čehož je 13500 m v prosklené hale.", "section_level": 1}, {"title": "Využití.", "content": "Od skončení výstavy je palác stále využíván k nejrůznějším expozicím a akcím, jako jsou knižní a starožitnické veletrhy, výstavy zemědělských strojů, módní přehlídky, koncerty nebo cirkusová turné. V letech 1901-1961 se zde konal Pařížský autosalón. V letech 1901-1957 zde probíhaly jezdecké závody. Od roku 1976 se zde pořádá FIAC. Mezi nejúspěšnější výstavy uspořádané v paláci patřila Renoirova retrospektiva v roce 1985, kterou navštívilo 868 600 návštěvníků a Manetova výstava v roce 1983 s 808 700 návštěvníky. V paláci má rovněž sídlo muzeum vědy Palais de la découverte. Ke zvláštnostem paláce patří, že v jedné části budovy je policejní stanice.", "section_level": 1}], "src_summary": "Grand Palais (česky \"Velký palác\") je výstavní pavilon v Paříži, který byl postaven pro světovou výstavu v roce 1900 stejně jako protilehlý Petit Palais a Pont Alexandre III. Dnes slouží státním muzeím pro dočasné výstavy.", "tgt_summary": "The Grand Palais des Champs-Élysées, commonly known as the Grand Palais (English: Great Palace), is a large historic site, exhibition hall and museum complex located at the Champs-Élysées in the 8th arrondissement of Paris, France. Construction of the Grand Palais began in 1897 following the demolition of the Palais de l'Industrie (Palace of Industry) as part of the preparation works for the Universal Exposition of 1900, which also included the creation of the adjacent Petit Palais and Pont Alexandre III. It has been listed since 2000 as a \"monument historique\" by the French Ministry of Culture. The structure was built in the style of Beaux-Arts architecture as taught by the École des Beaux-Arts of Paris. The building reflects the movement's taste for ornate decoration through its stone facades, the formality of its floor planning and the use of techniques that were innovative at the time, such as its glass vault, its structure made of iron and light steel framing, and its use of reinforced concrete.", "id": 1990764}
{"src_title": "McLaren F1", "tgt_title": "McLaren F1", "src_document": [{"title": "Konstrukce.", "content": "Koncept hlavního inženýra Gordona Murraye nijak nevynikal mezi koncepty ostatních konstruktérů vysokovýkonných aut: nízká váha a vysoký výkon. Bylo toho dosaženo použitím špičkových a drahých materiálů jako uhlíkových vláken, titanu, hořčíku, kevlaru a zlata. F1 bylo prvním sériovým vozem které mělo monokok z uhlíkových vláken. Gordon Murray nad třímístným supersportem přemýšlel již od mládí, ale až když čekal na let domů z Grand Prix Itálie v roce 1988, nakreslil náčrtek třísedadlového sportovního vozu a předvedl ho Ronu Dennisovi jako koncept, který by byl silně ovlivněn zkušenostmi a technologiemi McLarenu z formule 1 a odrážely se v něm dovednosti a znalosti napříč týmem McLaren. Později byly dva kit car vozy Ultima MK3 (čísla podvozku 12 a 13, poslední vyrobené vozy MK3), přezdívané \"Albert\" a \"Edward\", využity jako \"muly\" k testování různých komponent a konstrukcí před postavením prvního vozu. Číslo 12 bylo použito k testování převodovky (s motorem Chevrolet V8 o objemu 7,4 litru k napodobení točivého momentu uvažovaného motoru) a dalších komponent jako sedadel a brzd. Číslo 13 testovalo motor BMW V12 a výfukový a chladicí systém. Když měl McLaren testy hotové, obě muly zničil, aby udržel stranou odborný tisk a protože nechtěl, aby byl McLaren F1 spojován s kit cary. Automobil byl poprvé představen 28. května 1992 na Velké ceně Monaka. Sériový vůz zůstal stejný jako původní prototyp, XP1, kromě vnějších zrcátek, která byla na XP1 namontována na horní část A sloupku. Tento prototyp nemohl legálně na silnice, protože vpředu chyběla směrová světla. McLaren proto musel udělat pár změn, ale několik McLarenů F1 odeslali majitelé (mimo jiné i Ralph Lauren) zpět do továrny, aby jim předělali zpětná zrcátka na podobná těm z prototypu XP1. Původní prototypová zrcátka v sobě měla směrová světla, s čímž ostatní automobilky přišly o pár let později. Bezpečnost vozu byla poprvé prověřena, když během testů v Namibii v dubnu 1993 testovací jezdec, oblečený jen do šortek a trička, narazil do kamene a první prototyp několikrát převrátil. Jezdec však vyvázl bez zranění. Později toho roku byl postaven prototyp XP2 speciálně pro crash test a úspěšně jím prošel.", "section_level": 1}, {"title": "Motor.", "content": "", "section_level": 2}, {"title": "Historie.", "content": "Gordon Murray trval na tom, že motor musí být nepřeplňovaný kvůli zvýšení spolehlivosti a lepší odezvě motoru. Murray nejprve oslovil Hondu s požadavkem na motor o výkonu 410 kW, vážící 250 kg a s blokem o délce 600 mm, který měl být odvozen z motoru formule jedna v tehdy vítězných vozech McLaren/Honda. Když Honda odmítla, Isuzu, tehdy plánující vstup do šampionátu formule 1, testovalo motor V12 o objemu 3,5 litru na podvozku Lotusu. Isuzu velmi stálo o využití jejich motoru pro McLaren F1, ale inženýři McLarenu chtěli motor ověřené konstrukce se závodnickým rodokmenem.", "section_level": 3}, {"title": "Technické údaje.", "content": "Nakonec projevilo zájem BMW a motorsportová divize BMW M vedená expertem Paulem Rosche navrhla a postavila 6,1 L dvanáctiválec s válci do V v úhlu 60° nazvaný BMW S70/2. S 468 kW a 266 kg byl motor od BMW o 14 % výkonnější a o 16 kg těžší než s jakým počítal původní návrh, ale měl stejnou délku. Má blok motoru a hlavu válců z hliníkové slitiny se zdvihovým poměrem 86 mm × 87 mm, čtyřmi vačkovými hřídeli rozvodu DOHC s variabilním časováním ventilů (tehdy relativně nová a nevyzkoušená technologie) pro maximální flexibilitu kontroly nad čtyřmi ventily každého válce a s řetězovým pohonem rozvodů pro maximální spolehlivost. Motor má suchou vanu klikového hřídele. Silniční verze má kompresní poměr 11:1 a produkuje nejvyšší výkon 468 kW při 7400 otáčkách a nejvyšší moment 651 N·m při 5600 otáčkách. Maximální otáčky motoru jsou omezeny na 7500 min. Lépe o vlastnostech vozidla však vypovídá poměr váhy ku výkonu. Standardní McLaren F1 má 403 kW na tunu (550 koní na tunu). Ferrari Enzo má 314 kW/t, Bugatti Veyron 395 kW/t a SSC Ultimate Aero TT 747,9 kW/t. Některé komponenty motoru jsou vyrobeny z hořčíku. Sání je ovládáno dvanácti nezávislými škrticími klapkami a výfukový systém má čtyři katalyzátory, každý je řízen nezávislými lambda sondami. Vačky jsou neustále variabilní pro zvýšení výkonu za použití systému, který je velmi blízký systému BMW VANOS, variabilnímu časování ventilů vozu BMW M3. Aby se palivo plně rozprášilo, motor používá dva vstřikovače Lucas pro každý válec, kdy je první umístěn blízko sacímu ventilu a vstřikuje palivo v nízkých otáčkách, zatímco druhý je dále v sacím potrubí a pracuje ve vyšších otáčkách. Dynamický přechod mezi dvěma vstřikovači je řízen řídící jednotkou motoru. Každý válec má svou vlastní malou zapalovací cívku. Vstřikování paliva s uzavřeným regulačním obvodem je sekvenční. Motor nemá senzor klepání motoru protože při navržených spalovacích podmínkách se tyto problémy nepředpokládaly. Písty byly kovány z hliníku. Každý válec má vnitřní povlak z nikasilu který válcům dodal velkou odolnost proti opotřebení. Na vývoj motoru mělo BMW krátký čas, což způsobilo, že konstruktéři použili jen osvědčené konstrukce, s nimiž měli zkušenosti. Motor proto nedostal ventily ani ojnice z titanu. Variabilní geometrie sacího potrubí byla také zvažována, ale byla zamítnuta jako zbytečná komplikace. Průměrná spotřeba je 15 l/100 km, nejhorší 25 l/100 km a nejlepší 10 l/100 km. Mezi lety 1998 a 2000 používaly podobné motory i vítězné vozy 24 hodin Le mans – BMW V12 LMR.", "section_level": 3}, {"title": "Podvozek a karoserie.", "content": "McLaren F1 byl prvním sériovým silničním automobilem, který měl monokok z laminátu vyztuženého uhlíkovými vlákny (CFRP). Hliníkové a hořčíkové díly, tvořící úchytné body zavěšení, byly zality přímo do CFRP. Řidič sedí ve vozidle uprostřed před palivovou nádrží a před motorem. Sedadla pro spolucestující jsou po stranách mírně vzad. Dveře se vyklápí ven a nahoru, připomínají motýlí křídla. Motor se při plném výkonu ohřívá na vysoké teploty a to způsobuje velké teplotní rozdíly v motorovém prostoru mezi běžným a plným zatížením motoru. CFRP špatně snáší tepelné namáhání a vysoké teploty a proto bylo rozhodnuto, že motorový prostor nebude vyroben z CFRP.", "section_level": 2}, {"title": "Aerodynamika.", "content": "Koeficient celkového odporu vzduchu standardního McLarenu F1 je 0,32. Pro porovnání: nejrychlejší Bugatti Veyron dosahuje koeficientu 0,36 a SSC Ultimate Aero TT, což bylo nejrychlejší sériové auto v letech 2007 až 2010, má tento koeficient 0,357. Čelní plocha vozidla je 1,79 m a celkové Cx je 0,57. Protože F1 má \"aktivní\" aerodynamiku, tyto hodnoty jsou pro nejaerodynamičtější nastavení. Běžný McLaren F1 neměl žádné přítlačné křídlo (na rozdíl od verzí LM a GTR), nicméně design spodku karoserie McLarenu kromě difuzoru používá dynamického přízemního efektu (podobně jako ekranoplány) k zlepšení přítlaku, který je ještě zlepšován dvěma elektrickými ventilátory z kevlaru které nasávají vzduch do motorového prostoru na přídavné chlazení a snižují tak tlak pod automobilem. Mód s vysokým přítlakem může řidič zapínat i vypínat. Na střeše vozidla je vstup vzduchu do sání s nízkotlakým výstupem části vzduchu na zádi střechy vozu. Pod každými dveřmi je malý vstup vzduchu k zajištění chlazení oleje a části elektroniky. Vpředu jsou potrubí s pomocnými ventilátory z kevlaru pro chlazení předních brzd. Na zádi je malý dynamický spoiler, který se automaticky nastavuje tak, aby vyvažoval těžiště vozu při brždění – při brždění se vzpřímí. Po vzpřímení před ním vznikne zóna vysokého tlaku vzduchu a tento tlak je využit k chlazení zadních brzd – spoiler odkryje dva kanály ženoucí vzduch k zadním brzdám. Spoiler zároveň funguje jako aerodynamická brzda, protože zvýší koeficient odporu vzduchu z 0,32 na 0,39. Je aktivován při rychlostech nad 64 km/h tlakem brzdové kapaliny.", "section_level": 2}, {"title": "Zavěšení kol.", "content": "Steve Randle, který byl v projektu odborníkem na dynamiku, měl odpovědnost za návrh zavěšení kol McLarenu F1. Bylo rozhodnuto, že vůz by měl být komfortní i přes to, že je orientovaný na výkon. Neměl mít tvrdý a nízký podvozek jako pravověrné okruhové vozy, protože to by omezilo praktické využití a pohodlí a zároveň zvýšilo hlučnost a vibrace, což by bylo proti původní filozofii, vytvořit nekompromisní silniční vůz. Od počátku byl vývoj vozu F1 silně zaměřen na vyvážení vozu. Hmotnost byla soustředěna doprostřed například rozsáhlou manipulací s umístěním motoru, řidiče a palivové nádrže. Díky tomu má vozidlo malý polární moment setrvačnosti při zatáčení. F1 má 42 % své hmotnosti vpředu a 58 % vzadu, přičemž změny rozložení vlivem množství paliva v nádrži jsou menší než 1 %. Bylo zvažováno i počítačem řízené dynamické zavěšení kol, ale nebylo použito, protože by zvýšilo hmotnost, složitost a ztratila by se předvídatelnost chování vozidla. Zavěšení se dvěma příčnými rameny má neobvyklou konstrukci. Podélné vedení kola je zajištěno bez ztráty kontroly, což umožňuje kolu posuv dozadu, pokud narazí na překážku a tím zvyšuje jízdní komfort. Při vývoji zavěšení byly jako porovnávací vozy použity Jaguar XL16 Porsche 928S a Honda NSX. Díly podvozku jsou z hliníkové slitiny, trojúhelníková ramena jsou vyrobena z jednoho kusu pomocí CNC obrábění.", "section_level": 2}, {"title": "Pneumatiky.", "content": "McLaren F1 používá přední pneumatiky o rozměru 235/45 Z R17 a zadní mají rozměr 315/45 Z R17. Jedná se o pneumatiky vyvinuté speciálně pro McLaren F1 společnostmi Goodyear a Michelin. Jsou obouvány na pětipaprskové ráfky rozměru 9x17 palců a 11,5x17 palců z hořčíkové slitiny opatřené ochranným lakem. Obrysová kružnice otáčení má průměr 13 m.", "section_level": 2}, {"title": "Brzdy.", "content": "F1 má kotoučové kapalinové brzdy bez asistenčních systémů. Větrané, vrtané brzdové kotouče pocházejí od společnosti Brembo. Přední mají průměr 332 mm a zadní 305 mm. Pevné třmeny jsou čtyřpístkové a jsou vyrobeny z hliníku. Zadní třmeny nejsou uzpůsobeny pro ruční brzdu, ale je zde mechanicky ovládaný, počítačem řízený třmen, který slouží jako ruční brzda. Pro zvýšení tuhosti třmenů jsou vyrobeny z jednoho kusu (na rozdíl od běžnější konstrukce ze dvou dílů). Zdvih brzdového pedálu je lehce přes 25 milimetrů. Vztyčený spoiler (zároveň aerodynamická brzda) nažene vzduchu do chladicích kanálů vedoucích k brzdám. Vstupy do těchto kanálů jsou v klidovém stavu skryty pod spoilerem. Brzdy s posilovačem a ABS byly zvažovány, ale následně zamítnuty, protože znamenaly zvýšení hmotnosti a složitosti a omezení odezvy brzdového pedálu. Cenou za to jsou vyšší požadavky na zkušenost řidiče. Gordon Murray chtěl pro vůz použít karbonové brzdy, ale zjistil, že tehdejší technologie ještě nebyly dost vyspělé. Jedním z hlavních důvodů byla přímá úměra mezi teplotou karbonových brzdových kotoučů a koeficientem tření. Brzdy měly poměrně slabý výkon pokud nebyly před použitím zahřáté. Karbonové brzdy mají snazší aplikaci pro čistě závodním prostředí, díky tomu měla závodní edice vozu, \"F1 GTR\", karbon-keramické brzdy.", "section_level": 2}, {"title": "Převodovka a pohonné ústrojí.", "content": "Standardní McLaren F1 má napříč uloženou šestistupňovou manuální převodovku a třílamelovou karbonovou spojku od AP Racing v hliníkové skříni. Druhá generace edice GTR má skříň z hořčíku. Standardní McLaren a 'McLaren F1 LM' mají následující převodové poměry: 3,23:1, 2,19:1, 1,71:1, 1,39:1, 1,16:1, 0,93:1, se stálým převodem 2,37:1. Převodovka je vlastní a byla vyvinuta společností Weismann. Vozidlo má samosvorný diferenciál Torsen. Vůz má hliníkový setrvačník, který má pouze rozměry a hmotnost absolutně nezbytnou k přenosu točivého momentu. Důvodem je zmenšení momentu setrvačnosti a zvýšení citlivosti systému, což umožňuje rychlejší řazení a lepší odezvu plynu. To je možné díky tomu, že motor F1 postrádá sekundační vibrace a má torzní tlumič kmitů od BMW.", "section_level": 2}, {"title": "Interiér a výbava.", "content": "Standardní výbava McLarenu F1 obsahuje klimatizaci, raritu u tehdejších sportovních vozů. Zásluhy na návrhu systému přiznává Murray Hondě NSX, vozu, který Murray vlastnil a řídil 7 let, a, podle oficiálních stránek F1, nikdy nepotřeboval upravit automatické nastavení klimatizace. Další komfortní výbava obsahovala elektricky vyhřívaná a odmrazovaná čelní a boční okna SeKurit, elektrické stahování oken, centrální zamykání s dálkovým ovládáním, KENWOOD stereo systém s měničem na 10 CD, odkládací přihrádky, výkonné čtyřlampové světlomety, zadní mlhová světla, čtecí lampičky, světýlko na čtení mapy, pozlacené titanové nářadí Facom a lékárničku (obojí uložené ve voze). Ve standardní výbavě byly kromě toho také na míru vyrobená zavazadla pasující do úložných prostor vozu včetně golfového bagu, každý zákazník navíc dostal hodinky TAG Heuer 6000 Chronometer ze speciální edice, se sériovým číslem vozu napsaným pod středem hodinek. Airbagy nebyly do vozu montovány. Ozdobné kovové plátky v interiéru jsou silné 0,5 mm kvůli úspoře hmotnosti. Sedadlo řidiče je vyrobeno podle přání zákazníka pro optimální posez a pohodlí. Sedadla jsou ručně vyrobena z uhlíkových vláken a pokrytá světlou kůží od firmy Connolly Leather. Sloupek řízení vozu není nastavitelný, ale protože si každý majitel vozu před výrobou specifikoval nastavení volantu, je pozice volantu nastavena přesně pro tyto majitele. To samé platí pro pedály, které také nejsou nastavitelné, ale každý vůz opustil továrnu nastaven pro konkrétního zákazníka. Během předprodukční fáze kontaktoval McLaren společnost Kenwood Electronics, aby pro vůz vyrobila lehký audiosystém. KENWOOD mezi lety 1992 a 1998 používal F1 k propagaci svých výrobků v tištěných reklamách, katalozích a kalendářích. Každý audiosystém byl individuálně navržen podle hudebního vkusu zákazníka, nicméně neobsahoval rádio, protože Murray nikdy neposlouchal rádio. Každý standardní vůz má také modem, který umožňuje zákaznické péči dálkově načítat informace z řídící jednotky motoru vozu, aby mohla pomoci v případě poruchy vozidla.", "section_level": 2}, {"title": "Nákup a údržba.", "content": "Bylo vyrobeno pouze 106 vozů, 64 z nich bylo standardních silničních (F1), 5 bylo upravených LM, 3 vozy verze GT, 5 prototypů (XP), 28 závodních vozů (GTR) a 1 prototyp LM (XP LM). Výroba začala v roce 1992 a skončila roku 1998. Výroba každého vozu trvala přibližně 3,5 měsíce. Do roku 1998, kdy McLaren vyráběl a prodával standardní F1, činila cena vozu přibližně 970 000 dolarů. Dnes se vozy mohou díky výkonu a exkluzivitě prodávat za téměř dvojnásobek původní ceny, očekává se přitom stálý nárůst cen. I když výroba skončila v roce 1998, McLaren stále udržuje rozsáhlou podporu a servisní síť pro vůz F1. Po celém světě je osm autorizovaných servisních center a McLaren občas posílá k zákazníkům nebo do těchto servisních center svého technika. Všichni technici prošli rozsáhlým školením přímo u McLarenu. V případech rozsáhlých poškození vozu se automobil vrací na opravu do automobilky. 29. října 2008 byl vůz F1 (číslo podvozku 065) prodán na aukci RM Automobiles of London za 2 530 000 liber (přibližně 4 100 000 dolarů). Byl to vůz z autosalonu McLarenu na Park Lane v Londýně. S najetými pouhými 484 kilometry stanovil tento exemplář světový rekord pro nejvyšší cenu jakou kdy kdo zaplatil za standardní vůz F1.", "section_level": 2}, {"title": "Výkony.", "content": "F1 zůstává jedním z nejrychlejších sériových vozů, jaké kdy byly vyrobeny. Vozy, které F1 překonaly, používají přeplňované motory, což z F1 dělá nejrychlejší sériový automobil s atmosféricky plněným motorem na světě.", "section_level": 2}, {"title": "Světový rekord.", "content": "Titul \"Nejrychlejší sériové silniční auto na světě\" je sporný, hlavně proto, že není přesně definován termín \"sériové auto\". McLaren F1 má nejvyšší rychlost 372 km/h, určenou omezovačem otáček nastaveným na 7500 ot./min. Skutečná maximální rychlost byla dosažena v dubnu roku 1998 pět let starým prototypem XP5. Závodník Andy Wallace s ním jel po 9 km rovince na testovací trati Volkswagenu v Ehra-Lessien v Německu a stanovil nový světový rekord 391 km/h při 8300 ot./min. Jak poznamenal Mario Andretti v porovnávacím testu, F1 je plně schopný mít i 7. rychlostní stupeň s vyšším převodovým poměrem a díky němu dosáhnout ještě vyšší maximální rychlosti, protože maximální rychlost je dosažena při 7800 ot./min a přitom je nejvyššího výkonu dosaženo při 7400 ot./min.", "section_level": 1}, {"title": "Varianty.", "content": "Silniční McLaren F1, kterých bylo původně prodáno 64, prošel v průběhu výroby několika modifikacemi, které byly značeny jako odlišné modely. Jeden ze standardních modelů zůstal v McLarenově autosalonu v Londýně jedno desetiletí, než byl nabídnut k prodeji jako nový v roce 2004. Tento vůz se stal 65 prodaným vozem. Autosalon, který byl na luxusní Londýnské ulici Park Lane, byl od té doby uzavřen.", "section_level": 1}, {"title": "Prototypy.", "content": "Před prodejem prvního kusu McLarenu F1 bylo postaveno 5 prototypů, nesoucích označení XP1 až XP5. Tyto vozy se od sebe v detailech lišily a lišily se i od produkčních vozů. XP1 byl prvním veřejně odhaleným vozem a později byl zničen při nehodě v Namibii. XP2 byl postaven pro crash test a při crash testu byl zničen. XP3 dělal životnostní zkoušky, XP4 byl postaven pro zátěžové testy převodovky a XP5 bylo prezentační vozidlo. Všechny prototypy vlastnil McLaren. Bývaly také používány pro novinářské testy a focení pro veřejnost. Každý vůz byl lakován do jiné barvy a každý měl na boku nalakováno své označení. XP4 mohli vidět diváci motoristického pořadu \"Top Gear\" kde byl testován Tiffem Needellem v polovině 90. let a XP5 byl použit pro rychlostní rekord.", "section_level": 2}, {"title": "Ameritech.", "content": "Americký model McLarenu F1, \"Ameritech McLaren F1\" je upravený standardní McLaren F1 tak, aby splňoval americké předpisy. V souladu s těmito předpisy musela auta splňovat přísnější emisní požadavky, což zvýšilo hmotnost a snížilo výkon. Vzhledem k chybějícím airbagům pro pasažéry má Ameritech pouze sedadlo pro řidiče.", "section_level": 2}, {"title": "F1 LM.", "content": "Pouze pět vozů McLaren F1 LM (LM je zkratka pro Le Mans) bylo postaveno, aby oslavilo pět vozů McLaren F1 GTR které v roce 1995 úspěšně dokončily závod 24 hodin Le Mans (obsadily první, třetí, čtvrté, páté a třinácté místo). Vozy mají jinou převodovku, speciálně navržené 18\" ráfky z hořčíku, vylepšenou převodovku a prodělaly úpravy aerodynamiky. F1 LM mají stejný motor jako F1 GTR z roku 1995, ale bez, pro závod povinných, restriktorů, o výkonu 507 kW (680 koní). Mají maximální rychlost 362 km/h, což je méně než dosahuje standardní verze. Rychlost snižuje vyšší aerodynamický odpor. LM je o 76 kg lehčí než standardní F1, váží 1062 kg. Vozy totiž nemají odhlučnění interiéru, audio systém, mají velmi skromný interiér, nemají ventilátory generující přízemní efekt a nemají dynamický zadní spoiler. Místo něho je větší pevné křídlo z uhlíkových vláken. LM má následující parametry: maximální kroutící moment 705 Nm při 4500 ot./min a maximální výkon 507 kW při 7800 ot./min. Maximální otáčky motoru jsou omezeny na 8500 ot./min. Oficiálně zaznamenaná zrychlení jsou z 0-97 km/h za 2,9 sekund a 0-161 km/h za 5,9 sekund. LM také drželo rekord za zrychlení z 0 na 161 a zpět na 0 km/h, což se podařilo za 11,5 sekundy. Vozy F1 LM se dají poznat podle odstínu oranžového laku s názvem Papaya Orange. Tato barva byla zvolena k uctění památky Bruce McLarena, jehož závodní barvou byla Papaya Orange. Ačkoliv bylo prodáno pouze pět vozů, existuje šestý vůz v podobě prototypu XP1 LM. Tento vůz je také nalakován v odstínu Papaya Orange a je vlastněn McLarenem. Tento vůz v ceně 4 milionů dolarů byl ředitelem McLarenu, Ronem Dennisem, slíben jezdci Lewisi Hamiltonovi, pokud vyhraje další dvě mistrovství světa Formule 1.", "section_level": 2}, {"title": "F1 GT.", "content": "Poslední inkarnací silničního vozu byl F1 GT, což byl homologační speciál. Kvůli zvýšené konkurenci homologovaných sportovních vozů od Porsche a automobilky Mercedes-Benz v tehdejší BPR Global GT Series a novém FIA GT Championship, potřeboval McLaren provést rozsáhlé úpravy vozu F1 GTR aby zůstal konkurenceschopný. Tyto úpravy byly tak velké, že McLaren musel postavit sériové silniční auto, na jehož základě měly vzniknout nové závodní vozy. F1 GT má stejnou karoserii s prodlouženou zádí pro zvýšení přítlaku a snížení odporu vzduchu, jako GTR ale postrádal přítlačné křídlo, které měl F1 LM. Přítlak vytvářený prodlouženou zádí se ukázal být dostatečný i bez křídla. Přední část je také podobná závodním vozům s přídavnými lamelami a rozšířenými blatníky, ve kterých jsou větší kola. Interiér byl upraven a byl v něm závodní volant namísto běžného. F1 GT byly stavěny ze standardních vozů F1 a zachovaly jejich výrobní čísla. Prototyp GT, známý jako XPGT měl číslo podvozku #056 a zůstal ve vlastnictví McLarenu. Společnost potřebovala postavit pouze jeden vůz a ani ho nemusela prodat, ale pro poptávku ze strany zákazníků byly vyrobeny dva sériové vozy, které byly prodány. Tyto vozy mají sériová čísla #054 a #058.", "section_level": 2}, {"title": "Motorsport.", "content": "Po představení silniční verze několik závodních týmů přesvědčilo McLaren, aby začal stavět závodní verze F1 pro mezinárodní okruhové závody. Mezi lety 1995 až 1997 byly vyvinuty tři odlišné verze závodního vozu F1 GTR. Mnoho vozů F1 GTR bylo poté, co se staly nezpůsobilými pro mezinárodní závody, přestavěno pro silniční provoz. Po namontování tlumičů výfuku, sedadel spolujezdců, přenastavení zavěšení a odstranění restriktorů bylo možné automobily přihlásit pro silniční provoz.", "section_level": 1}, {"title": "F1 GTR '95.", "content": "McLaren F1 GTR byl zakázkově stavěný závodní automobil pro závody BPR Global GT Series. Vůz měl upravený systém řízení motoru, který zvýšil jeho výkon. Nicméně díky použití povinných restriktorů v sání byl redukován zpět na 447 kW při 7500 ot./min. Vnější úpravy vozu zasáhly panely karoserie, zavěšení kol, aerodynamiku a interiér. Vozy F1 GTR dosáhly největšího úspěchu, když získaly první, třetí, čtvrté, páté a třinácté místo v závodě 24 hodin Le Man v roce 1995, když porazily na zakázku stavěné závodní prototypy. Celkem bylo postaveno devět vozů F1 GTR ve specifikaci pro rok 1995.", "section_level": 2}, {"title": "F1 GTR '96.", "content": "Pro navázání na úspěch F1 GTR i v roce 1996 rozvíjel McLaren model '95, což vedlo k zvětšení vozu ale i snížení hmotnosti. Bylo postaveno devět vozů ve specifikaci 1996 a za privátní týmy závodily i některé vozy specifikace 1995. Oproti vozům specifikace '95 byla váha snížena asi o 100 kg a motor zůstal přiškrcen na 600 koní, aby vyhověl pravidlům. Zajímavý je vůz výrobního čísla #14R, který se stal prvním nejaponským vozem, který vyhrál závod v All-Japan Grand Touring Car Championship (JGTC). Vůz pilotovali David Brabham a John Nielsen.", "section_level": 2}, {"title": "F1 GTR '97.", "content": "S homologovaným F1 GT mohl McLaren vyvíjet vůz F1 GTR pro sezónu 1997. Váha byla dále snížena na 910 kg a přibyla sekvenční převodovka. Motoru byl lehce snížen objem z 6,1 l na 6,0 l. Díky velmi modifikované karoserii je F1 GTR '97 často nazýván \"Longtail\" pro svou výrazně prodlouženou zadní část za účelem zvýšení přítlaku. Celkem bylo postaveno deset vozů F1 GTR '97.", "section_level": 2}, {"title": "Slavní majitelé.", "content": "McLaren F1 vlastnil herec Rowan Atkinson, podnikatel Elon Musk anebo slavný jezdec Formule 1 Michael Schumacher.", "section_level": 1}], "src_summary": "McLaren F1 je supersportovní automobil, navržený a vyráběný firmou McLaren Automotive mezi lety 1992 a 1998. Původní koncept navrhl Gordon Murray a také přesvědčil Rona Dennise aby projekt podpořil a přibral k němu Petera Stevense pro návrh vnějšího vzhledu vozu. Nakonec bylo vyrobeno 6 prototypů a 100 sériových vozů všech verzí. 31. března 1998 stanovil rekord pro nejrychlejší silniční automobil na světě, když dosáhl 391 km/h. V září 2019 je McLaren F1 stále nejrychlejším nepřeplňovaným vozem na světě. Vůz byl navržen a postaven tak, aby bez kompromisů kopíroval původní představy Gordona Murraye a používá proto převratnou konstrukci a technologie. Je lehčí a aerodynamičtější než většina jeho soudobých konkurentů i přes to, že uveze 3 pasažéry. Řidič sedí vpředu uprostřed (má dobrý výhled) a spolujezdci sedí po stranách za ním. Výkonný motor je závodně laděný, ale ne natolik, aby omezoval každodenní použití a komfort. Projekt byl pojat jako kreativní cvičení s cílem sestrojit nekompromisní silniční auto. Navzdory tomu, že nebyl navržen jako okruhový vůz, upravené vozy vyhrály několik závodů včetně 24 hodin Le Mans v roce 1995, kde soupeřily s účelově postavenými závodními prototypy. Britský magazín \"AutoCar\" po silničním testu v roce 1994 napsal o vozu F1: \"McLaren F1 je nejlepším automobilem, co byl dosud vyroben pro veřejné silnice\" a že \"F1 bude vzpomínána jako jedna z velkých událostí v historii automobilu a je možná nejrychlejším sériovým silničním vozem, jaký svět kdy uvidí.\".", "tgt_summary": "The McLaren F1 is a sports car designed and manufactured by British automobile manufacturer McLaren Cars, and powered by the BMW S70/2 V12 engine. Originally a concept conceived by Gordon Murray, he convinced Ron Dennis to back the project and engaged Peter Stevens to design the exterior and interior of the car. On 31 March 1998, the XP5 prototype with a modified rev limiter set the Guinness World Record for the world's fastest production car, reaching , surpassing the modified Jaguar XJ220's record from 1992. The car features numerous proprietary designs and technologies; it is lighter and has a more streamlined structure than many modern sports cars, despite having one seat more than most similar sports cars, with the driver's seat located in the centre (and slightly forward) of two passengers' seating positions, providing driver visibility superior to that of a conventional seating layout. It was conceived as an exercise in creating what its designers hoped would be considered the ultimate road car. Despite not having been designed as a track machine, a modified race car edition of the vehicle won several races, including the 1995 24 Hours of Le Mans, where it faced purpose-built prototype race cars. Production began in 1992 and ended in 1998. In all, 106 cars were manufactured, with some variations in the design. ", "id": 2338473}
{"src_title": "Dwayne Roloson", "tgt_title": "Dwayne Roloson", "src_document": [{"title": "Kariéra.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Počátky v NHL.", "content": "Na Massachusettské univerzitě v Lowellu byl nominovaný na Hobey Baker Memorial Award a byl nominován do NCAA All-American Teamu. Přes tyto úspěchy nebyl nikdy draftován týmem NHL. V roce 1994 podepsal jako volný hráč smlouvu s klubem NHL Calgary Flames. Poté střídal tým Calgary s jejich farmářským týmem Saint John Flames hrajícím v nižší severoamerické lize AHL. V roce 1998 podepsal jako volný hráč s Buffalem Sabres, aby dělal záložního brankáře Dominiku Haškovi. Po dvou letech u Sabres byl Roloson vybrán v rozšiřovacím draftu NHL v roce 2000 Columbusem Blue Jackets. Poté, ale podepsal smlouvu s týmem AHL Worcesterem IceCats.", "section_level": 2}, {"title": "Minnesota Wild.", "content": "Roloson se rozhodl ještě jednou zkusit prorazit v NHL a v roce 2001 podepsal smlouvu s Minnesotou Wild. V Minnesotě se stal prvním brankářem a společně s Mannym Fernandezem dovedl Wild v sezóně 2002-03 do playoff. V prvním kole porazili Colorado Avalanche a ve druhém Vancouver Canucks. I přes to, že v tehdejší sezóně se o zápasy dělil pravidelně s Fernandezem, tak byl ve 34 letech poprvé zvolen do Utkání hvězd NHL 2004 a po sezóně vyhrál Roger Crozier Saving Grace Award za nejvyšší procento chycených střel. Během výluky NHL v sezóně 2004-05 hrál v SM-liize za Lukko Raumu.", "section_level": 2}, {"title": "Edmonton Oilers.", "content": "8. března 2006 byl Roloson vyměněn do Edmontonu Oilers za výběr v prvním kole vstupního draftu NHL 2006, který později Minnesota vyměnila do Los Angeles Kings, kteří si v draftu vybrali útočníka Trevora Lewise. Zpočátku byl generální manažer Oilers Kevin Lowe tvrdě kritizován v médiích za to, že za stárnoucího brankáře Rolosona pustil první kolo draftu diviznímu soupeři. Kritiku postupně umlčely kvalitní výkony Rolosona, který v playoff pomohl Oilers až do finále Stanley Cupu a spolu s Chrisem Prongerem byl považován za favorita na Conn Smythe Trophy v případě že Edmonton vyhraje Stanley Cup, ale během prvního zápasu finále proti Carolině Hurricanes utrpěl zranění kolene, když na něj spadl spoluhráč Marc-André Bergeron, kterého strčil carolinský Andrew Ladd. Po zápase trenér Oilers Craig MacTavish oznámil, že Roloson nebude moci pokračovat v dalších zápasech finále. Výsledkem těchto událostí bylo to, že brankář Ty Conklin, který v prvním zápase finále Rolosona nahradil v zápase společně se spoluhráči prohrál a v dalších zápasech playoff jej nahradil švédský brankář Jussi Markkanen. Oilers nakonec s Hurricanes prohráli v sedmi zápasech. Po měsících intenzívní rehabilitace se Roloson stihl uzdravit do začátku sezóny 2006-07. Roloson podepsal 1. července 2006 smlouvu na další tři roky. Na mistrovství světa 2007 byl členem kanadského národního týmu, se kterým vyhrál zlatou medaili po vítězství 4:2 nad Finskem ve finále. Sezónu 2007-08 začal Roloson bez formy a na začátku ledna se stal jedničkou týmu Mathieu Garon. 13. března 2008 se Garon zranil a tak dostal možnost opět Roloson. Na počátku sezóny 2008-09 byl v Edmontonu přetlak na pozici brankářů. Kromě Rolosona byl u týmu Mathieu Garon a mladý Jeff Deslauriers. Zpočátku se zdálo, že prvním brankářem bude Garon, ale po špatných výkonech se rozhodl trenér MacTavish, že bude všechny tři brankáře pravidelně střídat. Nakonec se tým zbavil Garona, kterého vyměnili do Pittsburghu Penguins. Poté se Roloson stal týmovou jedničkou, chytal 36 zápasů po sobě a stal se nejstarším brankářem, který odchytal více než 60 zápasů v jedné sezóně. Pouze pár dní po posledním zápase sezóny Rolosona společně s jeho spoluhráčem Shawnem Horcoffem pozval trenér kanadského národního týmu do reprezentace pro mistrovství světa a chytal ve finále, ve kterém prohráli s Ruskem 1:2.", "section_level": 2}, {"title": "New York Islanders.", "content": "1. července 2009 se stal Roloson po odmítnutí jednoleté smlouvy na 3 miliony dolarů (asi 60 miliónů kč) volným hráčem bez omezení. Roloson podepsal dvouletou smlouvu na 5 miliónů USD (asi 100 miliónů kč) s New York Islanders. Islanders také podepsali smlouvu s Martinem Bironem, který měl v týmu zastávat pozici záložního brankáře Rolosona v době, kdy byl Rick DiPietro zraněný. Roloson nakonec v sezóně 2009-10 odchytal 50 zápasů.", "section_level": 2}, {"title": "Tampa Bay Lightning.", "content": "1. ledna 2011 byl Roloson vyměněn do Tampy Bay Lightning za obránce Tye Wisharta. První zápas za Tampu Bay vyhrál s týmem 1:0 v prodloužení a proti Washingtonu Capitals, tak vychytal čisté konto. Nicméně další den proti Pittsburghu Penguins obdržel v prvních deseti minutách 3 góly a byl vystřídán Danem Ellisem. Ve druhé třetině se sice vrátil do zápasu, ale na začátku třetí třetiny byl po dalších dvou obdržených gólech opět vystřídán a zápas skončil porážkou 1:8. Ve svých prvních 11 zápasech za Lightning vychytal 4 čistá konta.", "section_level": 2}, {"title": "Rekordy.", "content": "Klubový rekord Worcester IceCats", "section_level": 1}], "src_summary": "Albert Dwayne Roloson (* 12. října 1969, Simcoe, Ontario, Kanada) je bývalý kanadský hokejový brankář hrající v severoamerické lize NHL.", "tgt_summary": "Albert Dwayne Roloson (born October 12, 1969) is a Canadian former professional ice hockey goaltender and former goaltending coach of the Anaheim Ducks of the National Hockey League (NHL). During his NHL career, Roloson played for the Calgary Flames, Buffalo Sabres, Minnesota Wild, Edmonton Oilers, New York Islanders and Tampa Bay Lightning. He is often affectionately referred to by his fans as \"Roli\". Following Mark Recchi's retirement in 2011, Roloson became the oldest active NHL player at the time and the last active NHL player to have been born in the 1960s.", "id": 108504}
{"src_title": "Wieland Wagner", "tgt_title": "Wieland Wagner", "src_document": [{"title": "Život.", "content": "Wieland byl nejstarší ze čtyř dětí skladatele Siegfrieda Wagnera a jeho ženy Winifred rozené Williamsové a zároveň vnukem skladatele Richarda Wagnera. Blízký vztah Winifred Wagnerové s Hitlerem vedl k tomu, že Wieland ho znal v průběhu svého dětství a jinošství jako \"strýčka Wolfa\". Díky tomu se vyhnul vojenské službě a pracoval na hudebních slavnostech; na sklonku války pracoval v Ústavu pro fyzikální výzkum bayreuthské pobočky koncentračního tábora Flossenbürg. Členem NSDAP byl od roku 1938. V roce 1941 se Wieland Wagner oženil s baletkou a choreografkou Gertrudou Reissingerovou. Měli čtyři děti: Iris (* 1942), Wolfa Siegfrieda (* 1943), Nike (* 1945) a Daphne (* 1946). Na počátku 60. let 20. století se Wieland Wagner rozešel se svou manželkou a do své smrti udržoval milostný vztah s mnohem mladší sopranistkou Anjou Siljou, jednou ze zpěvaček, které získal pro účinkování v Bayreuthu. Zemřel na rakovinu plic v říjnu 1966. Je pohřben ve hrobce rodiny Wagnerových na hřbitově v Bayreuthu.", "section_level": 1}, {"title": "Kariéra.", "content": "Wieland Wagner je považován za jednoho ze zakladatelů tzv. „režijního divadla“ (Regietheater) díky prosazování nového moderního stylu režie i scénografie Wagnerových oper, přičemž naturalistické inscenování nahradil symbolickým a zaměřil se na psychologii dramatu. Wieland začal svou režijní kariéru již před druhou světovou válkou, a to v inscenacích oper svého otce a děda. Tyto práce dosud nevykazovaly inovativní přístup, kterým proslul po válce. Jeho výprava bayreuthské inscenace \"Parsifala\" z roku 1937 byla například vědomě konzervativnější i než předchozí inscenace, přestože pracovala s filmovými projekcemi v průběhu proměn; podobně i válečná inscenace \"Mistrů pěvců norimberských\" z roku 1943. Když byly roku 1951 znovu zahájeny Hudební slavnosti v Bayreuthu, stali se Wieland a jeho bratr Wolfgang jejich řediteli namísto své matky, jejíž blízké vztahy s Adolfem Hitlerem ji pro další vedení festivalu diskvalifikovaly (Wielandova vlastní minulost však byla pominuta). Revoluční inscenace vyprovokovaly extrémní pozitivní i negativní ohlasy. Již Wielandova dlouho uváděná a průběžně zdokonalovaná inscenace \"Parsifala\" z roku 1951 měla řadu rysů, jež pro něj byly později charakteristické. Poválečná střízlivost a jeho vlastní zájem – ovlivněný Adolphem Appiou – o světelné efekty jej přivedly k využívání kruhových minimalistických kulis osvícených shora. Ve Wielandově prvním poválečném \"Siegfriedovi\" (1951) představovala obra Fafnera devítimetrová socha draka chrlícího oheň. V pozdějších inscenacích této opery místo toho použil pár obřích očí, které střídavě vystupovaly z lesa projektovaného na pozadí scény, což vyvolávalo dojem pohybů velkého tvora roztaženého dolů do poloviny Zeleného vrchu. Wielandovi \"Mistři pěvci norimberští\" z roku 1956, přezývaní „Mistři pěvci bez Norimberka“, byli symbolickým vyvrcholením jeho kampaně za odpoutání se od naturalismu při inscenování Wagnera. Středověké město bylo reprezentováno pouze uličním dlážděním, nad scénou se vznášel velký balón připomínající kvetoucí strom. Wielandův minimalismus se neomezoval na kulisy a rekvizity. Například zpěvák zpívající Gunthera měl v prvním dějství \"Soumraku bohů\" stále sedět nakloněn vpřed do okamžiku, kdy pocítil svou autoritu zpochybněnou Hagenem, odkdy měl sedět zpříma. Je obtížné představit si větší kontrast s tradičním operním herectvím. Účinek inscenací z 50. let podpořila účast řady silných dirigentských osobností včetně Hanse Knappertsbusche, Josepha Keilbertha a Clemense Krausse. Mezi zpěváky hlavních rolí byli Hans Hotter, Astrid Varnayová, Wolfgang Windgassen a Birgit Nilssonová. Mnoho nahrávek z tohoto období je dostupné na CD; oproti tomu autentické obrazové záznamy chybějí. Přestože Wieland žije v paměti především pro inscenace oper svého děda v Bayreuthu, byl často zván k práci na jiných místech Německa a Evropy. Hostoval například ve Stuttgartu, Kolíně nad Rýnem, Hamburku, Berlíně, Mnichově, Frankfurtu nad Mohanem, Vídni, Kodani, Neapoli, Benátkách, Miláně, Turíně, Londýně, Edinburghu, Paříži, Bruselu, Amsterdamu, Lausanne, Ženevě. Vedle děl svého děda a otce (\"Der Bärenhäuter\", \"Schwarzschwanenreich\", \"An allem ist Hütchen Schuld\", \"Sonnennflammen\") inscenoval Wieland Wagner i například Gluckova \"Orfea a Eurydiku\", Beethovenova \"Fidelia\", Weberova \"Čarostřelce\", Verdiho \"Aidu\" a \"Othella\", Bizetovu \"Carmen\", Straussovu \"Salome\" a \"Elektru\", Bergova \"Vojcka\" a \"Lulu\" i opery Carla Orffa (\"Antigonae\", \"Comoedia de Christi Resurrectione\"). Velkou láskou poslední éry jeho života byla německá sopranistka Anja Silja. Bylo jí pouhých 20 let, když roku 1960 na záskok za Leonii Rysanekovou převzala v Bayreuthu Sentu a způsobila senzaci. Díky silnému, tvárnému, mladistvému a zářícímu hlasu i mimořádnému hereckému talentu ztělesňovala Wielandovy ideály. V Bayreuthu zpívala kromě Senty též Elsu v \"Lohengrinovi\", Elisabeth a Venuši v Tannhäuserovi a Evu v \"Mistrech pěvcích\". Jinde patřily do jejího repertoáru Isolda, Brünnhilda, Elektra a Salome Richarda Strausse, Marie ve \"Vojckovi\" a Lulu Albana Berga; zpívala dokonce i Desdemonu ve Verdiho \"Othellovi\" režírovaném Wielandem. Ale Wieland Wagner spolupracoval se všemi nejlepšími zpěváky své doby a do \"nového Bayreuthu\" přilákal elitu wagnerovského zpěvu: Nilssonová, Windgassen, Vickers, Rysaneková, Hotter, Resniková, Vinay, Adam, Gwyneth Jonesová. Wieland chtěl dobré herce, ale zároveň po zpěvácích požadoval, aby se věrně drželi jeho záměru. Po Wielandově smrti byly jeho rekonstruované inscenace uvedeny mj. v New Yorku, San Franciscu, Sydney a Ósace.", "section_level": 1}], "src_summary": "Wieland Adolf Gottfried Wagner (5. ledna 1917 Bayreuth, Německá říše – 17. října 1966 Mnichov, Spolková republika Německo) byl německý operní režisér a scénograf. Jako vnuk Richarda Wagnera se proslavil především inovativním inscenováním jeho oper.", "tgt_summary": "Wieland Wagner (5 January 1917 – 17 October 1966) was a German opera director, grandson of Richard Wagner. As co-director of the Bayreuth Festival when it re-opened after World War II, he was noted for innovative new stagings of the operas, departing from the naturalistic scenery and lighting of the originals. His wartime involvement in the development of the V-2 rocket was kept secret for many years.", "id": 585067}
{"src_title": "Gare Montparnasse", "tgt_title": "Gare Montparnasse", "src_document": [{"title": "Historie.", "content": "První nádraží Montparnasse bylo otevřeno 10. září 1840 pod názvem \"Gare de l'Ouest – Rive Gauche\" (Západní nádraží – Levý břeh) na konci ulice \"Rue de Rennes\", zhruba 330 metrů od dnešního hlavního vchodu na místě, kde stojí Tour Montparnasse. Protože nádraží již záhy nedostačovalo narůstající dopravě, bylo v letech 1848–1852 postaveno místo něj zcela nové. Jeho autory byli architekt Victor Lenoir a inženýr Eugène Flachat. Tato budova vydržela až do 60. let 20. století. 22. října 1895 došlo k železničnímu neštěstí, při kterém lokomotiva, které selhaly brzdy, projela po viaduktu přes celou nádražní halu a propadla na ulici. Na konci 30. let byla přistavěna nádražní budova ve stylu art deco, která později sloužila pro vlaky příměstské železnice. Na tomto nádraží podepsal 25. srpna 1944 generál von Choltitz, velitel německé posádky v hlavním městě kapitulaci, čímž skončila okupace Paříže. Dnešní budova nádraží byla postavena v 60. letech společně s Tour Montparnasse v rámci stavební obnovy čtvrtě Montparnasse. Novou stanici vytvořili architekti Eugène Beaudouin, Urbain Cassan, Louis de Hoÿm de Marien, Raymond Lopez a Jean Saubot. Samotné nádraží je zcela obklopeno kancelářskými a obytnými budovami. V září 1969 byla na nádraží slavnostně otevřena kaple Saint-Bernard-de-Montparnasse. V roce 1990 byla v rámci zavedení spojů TGV budova doplněna skleněnou přístavbou, která umožnila lepší využití nádraží. Na střeše, která překrývá 22 kolejí, byl vybudován veřejný park Jardin Atlantique s pomníkem upomínajícím na protinacistický francouzský odboj.", "section_level": 1}, {"title": "Nástupiště.", "content": "Stanice má 28 nástupišť:", "section_level": 1}, {"title": "Spojení.", "content": "Dálkové spoje jezdí především do západní a jihozápadní Francie na pobřeží Atlantiku a kanálu La Manche. Do zahraničí jezdí vlaky TGV do Španělska a Portugalska. Po zavedení spojů TGV byly na nádraží zrušeny všechny noční vlaky. Z nádraží se jezdí do francouzských regionů: Linky Transilien obsluhují departement Yvelines. Nádraží je propojeno se stanicí pařížského metra Montparnasse-Bienvenüe, kde je možné přestoupit na linky 4, 6, 12 a 13. Zatímco nástupiště linek 6 a 13 se nacházejí blízko nádraží, přístup k linkám 4 a 12 je po přeložení nádraží možný dlouhým podzemním tunelem s pohyblivým chodníkem. Gare Montparnasse je jediným velkým nádražím v Paříži, které není napojené na síť RER.", "section_level": 1}, {"title": "Provoz na nádraží.", "content": "Na nádraží je každoročně odbaveno asi 115 000 vlaků, v průměru 315 vlaků denně. Cestujících projde v průměru 175 000 denně, ale v době zahájení prázdnin se jejich počet může zvýšit až na 400 000. Vlaky TGV odvezly v roce 2006 25,6 milionů cestujících, 25,7 milionu roce 2007 a 26,4 milionu v roce 2008.", "section_level": 1}], "src_summary": "Gare Montparnasse (česky \"Nádraží Montparnasse\") je železniční stanice v Paříži. Hlavová stanice se nachází přímo na hranici 14. a 15. obvodu na \"Place Raoul Dautry\". Současná nádražní budova pochází ze 60. let 20. století. Stanice je významným dopravním uzlem, odkud vyjíždějí vlaky TGV do Bretaně, k pobřeží Atlantiku na západ a jihozápad Francie a do Španělska. Se svými 50 milióny cestujících ročně je čtvrtým největším nádražím v Paříži.", "tgt_summary": "Gare Montparnasse () (\"Montparnasse Station\"), officially Paris-Montparnasse, is one of the six large Paris railway termini, and is located in the 14th and 15th arrondissements of Paris. The station opened in 1840, was rebuilt in 1852 and was relocated in 1969 to a new station just south of the original location — where subsequently the prominent Montparnasse Tower was constructed. The original station is noted for the Montparnasse derailment, where a steam train crashed through the station in 1895, an event captured in widely known photographs — and reproduced in full scale in several locations. The station serves intercity TGV trains to the west and south-west of France including Tours, Bordeaux, Rennes and Nantes, and suburban and regional services on the Transilien Paris – Montparnasse routes. There is also a metro station. Gare Montparnasse is the only mainline terminus in Paris not directly connected to the RER system, though the Montparnasse main line is connected to the RER at Versailles-Chantiers and the LGV Atlantique at Massy Palaiseau.", "id": 1259637}
{"src_title": "Hajo Herrmann", "tgt_title": "Hajo Herrmann", "src_document": [{"title": "Životopis.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Vojenská kariéra.", "content": "Narodil se ve stejném roce jako jiný německý pilot Werner Mölders. Herrmann vstoupil roku 1933 do armády. Zprvu byl vojákem Reichswehru, roku 1935 přešel k letectvu. V letech 1936 – 1937 byl členem Legie Condor. Během španělské občanské války létal ve stroji Kampfgeschwader 4. Když začala druhá světová válka, létal Herrmann se strojem Heinkel He 111 v Polsku a Norsku. V roce 1940 byl velitelem 7. letky KG 4 a vedl mnoho útoků na Anglii během bitvy o Británii. V únoru 1941 působila jeho skupina na Sicílii a v Řecku. Při jednom útoku potopil britskou loď SS Clan Fraser, výsledná exploze zabila 6 lidí, několik jich zranila a řecký přístav Pireus se stal nadlouho nevyužívaným. V roce 1942 se Herrmann stal velitelem skupiny Kampfgeschwader 30. V témže roce se seznámil s Hermannem Göringem a stal se jeho blízkým důvěrníkem. V roce 1942 byl Herrmann jmenován do operačního štábu Luftwaffe. Rychle získal pověst jednoho z nejlepších taktiků. Byl to právě Herrmann, kdo vymyslel stíhací taktiku přezdívanou Wilde Sau (česky \"Divočák\"). Nechal se inspirovat nočními nálety RAF na Říši začátkem roku 1943. Protiletadlová obrana měla pálit jen do určité omezené výšky, nad níž se pohybovali stíhači, kteří viděli bombardéry shora na pozadí osvětleného prostoru nad městy a světlometů flaku. Piloti startovali podle vlastní intuice, jen s hrubými informacemi o výskytu bombardérů. Pak v daném prostoru pátrali po plamenech od výfuků, případně po stínech trupů letadel na pozadí hořících měst měli mezi nočními britskými bombardéry „řádit jako divočák v lese“ a ničit je na potkání. Přes počáteční nedůvěřivost sklidil Herrmann a jeho taktika značný úspěch. Přesto utrpěli značné ztráty, zaviněné srážkami letadel, nedostatkem paliva, či ztrátou orientace. Herrmann sám letěl na více než 50 misí a prohlásil, že sestřelil 9 bombardérů RAF. V prosinci 1943 byl Herrmann jmenován inspektorem Letecké obrany Luftwaffe. V roce 1944 se stal byl generálním inspektorem nočních stíhačů a získal Rytířský kříž s dubovými ratolestmi a meči. Na konci roku 1944 velel 9. letecké divizi. V té době začal podporovat myšlenku sebevražedných náletů, ovšem nikoli podle vzoru kamikaze. Pilot by v tomto případě letěl strmě k cíli, před nárazem by se katapultoval, přišel by k nejbližšímu letišti a celou akci by mohl opakovat. Tak byl položen základ jednotek Sonderkommando Elbe. Jeho záměry však zhatil nedostatek letadel a pohonných hmot. Herrmannův další nápad – Operace Bienestock (včelí úl) – který spočíval v tom, že by piloti přelétli frontu, přistáli poblíž nepřátelského vojenského objektu a provedli sabotáž, byl víceméně zoufalý pokus zachránit Německo před katastrofou, který stejně nikdy nedošel k uskutečnění.", "section_level": 2}, {"title": "Poválečná činnost.", "content": "Herrmann byl po válce zajat Sověty v Budapešti a odsouzen k 10 letům vězení, v roce 1955 se vrátil. Po návratu do Německa vystudoval práva, usadil se v Düsseldorfu a působil v oblasti občanského a trestního práva. Mezi jeho klienty patřil představitel extrémní pravice Otto Ernst Remer a popírači holokaustu Fred A. Leuchter a David Irving. Herrmann sám také působil jako řečník v prospěch krajně pravicových stran Deutsche Volksunion a Nationaldemokratische Partei Deutschlands. V roce 1959 se oženil s německou sopranistkou Ingeborg Reicheltovou. Hans Joachim \"Hajo\" Herrmann zemřel 5. listopadu 2010 ve věku 97 let. Byl jedním z posledních žijících členů Luftwaffe.", "section_level": 2}], "src_summary": "Hans-Joachim \"Hajo\" Herrmann (1. srpna 1913 – 5. listopadu 2010) byl německý bombardovací pilot Luftwaffe za druhé světové války a později právník. Byl vysoce postaveným a vlivným členem Luftwaffe. Během své kariéry splnil 320 misí a potopil 12 lodí.", "tgt_summary": "Hans-Joachim \"Hajo\" Herrmann (1 August 1913 – 5 November 2010) was a World War II Luftwaffe pilot and officer and was awarded the Knight's Cross of the Iron Cross with Oak Leaves and Swords. After the war Hermann became a Nazi activist and lawyer whose high-profile cases included the defence of neo-Nazis and genocide deniers while simultaneously promoting denial and the movement's organisations.", "id": 107657}
{"src_title": "George Akerlof", "tgt_title": "George Akerlof", "src_document": [{"title": "Dětství a studia.", "content": "Narodil se v New Havenu, Spojených státech amerických, jako syn Rosalie Grubber (rozené Hirschfelder) a Gösta Åkerlöfa, který byl chemikem a vynálezcem. Jeho matka pocházela z židovské rodiny, která emigrovala z Německa a jeho otec byl švédský přistěhovalec. Akerlof absolvoval v roce 1958 Lawrenceville School. V roce 1962 získal titul BA na Yale University a v roce 1966 doktorát na MIT. Mezi lety 1978-1980 vyučoval na London School of Economics.", "section_level": 1}, {"title": "Osobní život.", "content": "Jeho manželka je Janet Yellenová, která byla předsedkyní rady guvernérů Federálního rezervního systému a emeritní profesorka na UC Berkeley's Haas School of Business. Je bývalou prezidentkou a generální ředitelkou Federální rezervní banky v San Franciscu a bývalou Předsedkyní rady ekonomických poradců prezidenta Billa Clintona. Jejich syn, Robert Akerlof, má doktorát z ekonomiky na Harvardské univerzitě a vyučuje na University of Warwick. = Přínosy ekonomii =", "section_level": 1}, {"title": "Trh Citronů.", "content": "Mezi nejznámější dílo Akerlofa patří \"Trh citrónů\" (v originále The Market for Lemons - Quality Uncertainty and the Market Mechanism). Dílo bylo publikované v roce 1970 v Quarterly Journal of Economics. V tomto díle Akerlof identifikoval závažné problémy, které postihují trhy charakterizované asymetrickými informacemi. Za to mu byla následně udělena Nobelova cena za ekonomii. Akerlof a spoluzakladatelka a bývalá předsedkyně Fedu, Janet Yellen, v modelech mzdové efektivity trhu práce navrhují zdůvodnění hypotézy efektivnosti mezd, v níž zaměstnavatelé platí nad mzdou zúčtování v rozporu se závěry neoklasické ekonomiky.", "section_level": 1}, {"title": "Teze.", "content": "Akerlof používá trh s ojetými vozy jako příklad problému nejistoty kvality. Ojetý vůz je takový, když je vlastnictví převedeno z jedné osoby na druhou po době používání prvním majitelem a nevyhnutelným opotřebením. Existují dobré ojeté vozy (které jsou označeny jako \"broskve\") a vadné ojeté vozy (to jsou právě \"citrony\"). To obvykle v důsledku záleží na několika, ne vždy, sledovatelných proměnných jako je styl jízdy majitele, kvalita a frekvence údržby a historie nehod. Z důvodu, že je mnoho důležitých mechanických částí a dalších prvků na první pohled skrytých a nejsou snadno přístupné pro kontrolu, kupující automobilu předem neví, zda se jedná o \"broskev nebo citron\". Takže nejlepší odhad kupujícího pro dané auto je, že auto má průměrnou kvalitu; v souladu s tím bude kupující ochoten zaplatit pouze cenu automobilu o známé průměrné kvalitě. To znamená, že majitel pečlivě udržovaného, nikdy nezneužívaného, dobrého ojetého vozu nebude schopen získat dostatečně vysokou cenu, aby se mu prodej tohoto vozu vyplatil. Majitelé dobrých aut proto nebudou uvádět svá auta na trh ojetých vozů. Stahování dobrých automobilů snižuje průměrnou kvalitu automobilů na trhu, což způsobuje, že kupující revidují svá očekávání vůči danému vozu. To zase motivuje majitele středně dobrých vozů, aby neprodávali a tak dále. Výsledkem je, že trh, na kterém jsou asymetrické informace týkající se kvality, vykazuje vlastnosti podobné vlastnostem popsaným v Greshamově zákonu: špatné vede k dobrému. (Ačkoli se Greshamův princip vztahuje konkrétněji na směnné kurzy, je možné čerpat modifikované analogie).", "section_level": 2}, {"title": "Ekonomie identity.", "content": "V jeho poslední práci (článek Economics and Identity publikován v The Quarterly Journal of Economics v roce 2000), Akerlof a jeho kolega Rachel Kranton z Univerzity v Duke vkládají sociální identitu do formální ekonomické analýzy, díky tomu vzniká ekonomie identity. Akerlof a Kranton, kteří v tomto díle čerpají ze sociální psychologie a dalších oborů, které nepatří do ekonomie, popisují to, že jedinci si nevybírají služby a výrobky pouze podle toho zda se jim líbí či nelibí. Velkou roli v tomto ohledu hrají sociální normy, které jim říkají jak se mají chovat. V článku popisují jak je v ekonomii tento fakt zahrnout.", "section_level": 1}, {"title": "Reproduktivní šok technologie.", "content": "Ke konci 90. let 20. stol. se Akerlof zapojil do debaty o legální potraty. Ve článcích zveřejněných v The Quarterly Journal of Economics, The Economic Journal a dále, Akerlof popisuje fenomén, který nazval \"\"reproduktivní šok technologie\".\" Tvrdí, že nové \"technologie\", které vznikly při sexuální revoluci na konci 20. stol. jako například antikoncepční prostředky a legální potraty, tak nejenže nezastavily úpadek klasické rodiny (myšleno oba rodiče žijí spolu se svým dítětem), ale naopak napomohly tento trend zvýšit. Například, možnost legálního potratu nyní umožňuje mužům vidět jejich potomka jako produkt ženské vědomé možnosti, nežli jako produkt společného sexuálního styku. Tím pádem toto podporuje biologické otce nejen aby odmítli povinnost oženit se s matkou ale zároveň to níčí ideu rodičovských povinností.", "section_level": 1}, {"title": "Looting.", "content": "V roce 1933 Akerlof a Paul Romer vytvořili \"Looting: The Economic Underworld of Bankruptcy for Profit\" (Loupení: Ekonomické podsvětí bankrotu za záminkou výdělku), popisující jak za určitých podmínek, majitelé firem se rozhodnou, že je pro ně osobně více výdělečné \"vyloupit\" (loot) firmu a \"extrahovat jmění\" z těchto firem, než raději je zkusit zachránit aby mohli prosperovat.", "section_level": 1}], "src_summary": "George Arthur Akerlof (* 17. června 1940 New Haven) je americký ekonom a profesor ekonomie na Kalifornské univerzitě v Berkeley. V roce 2001 spolu s Michaelem Spencem a Josephem Stiglitzem získal Cenu Švédské národní banky za rozvoj ekonomické vědy na památku Alfreda Nobela za „analýzu trhů při existenci asymetrických informací“. Je mimo jiné spoluautorem knihy \"Živočišné pudy\" (2009, česky 2010). Manželkou Georgeho Akerlofa je významná ekonomka Janet Yellenová.", "tgt_summary": "George Arthur Akerlof (born June 17, 1940) is an American economist who is a university professor at the McCourt School of Public Policy at Georgetown University and Koshland Professor of Economics Emeritus at the University of California, Berkeley. He won the 2001 Nobel Memorial Prize in Economic Sciences (shared with Michael Spence and Joseph E. Stiglitz).", "id": 1039482}
{"src_title": "Chlorid barnatý", "tgt_title": "Barium chloride", "src_document": [{"title": "Struktura a vlastnosti.", "content": "BaCl tvoří krystaly jak fluoritového charakteru, tak charakteru chloridu olovnatého. V obou případech jde o projev preference velkého iontu Ba pro koordinační čísla větší než šest. Ve vodném roztoku se chlorid barnatý chová jako obyčejná sůl – jedná se o elektrolyt 1:2, roztok má neutrální pH. BaCl reaguje se síranovým iontem za vzniku bílé sraženiny síranu barnatého. Podobně reaguje i šťavelan (oxalát):", "section_level": 1}, {"title": "Příprava.", "content": "Chlorid barnatý lze připravovat z hydroxidu nebo uhličitanu barnatého; uhličitan se vyskytuje v přírodě jako minerál witherit. Tyto zásadité soli reagují s kyselinou chlorovodíkovou za vzniku hydratovaného chloridu barnatého. Průmyslově se vyrábí dvoustupňovým procesem z barytu (síranu barnatého): První krok musí probíhat za vysoké teploty. Ve druhém kroku je třeba roztavit reaktanty. BaCl se z výsledné směsi vyplaví vodou. Z vodných roztoků krystalizuje chlorid barnatý do podoby bílých krystalů dihydrátu: BaCl·2HO.", "section_level": 1}, {"title": "Použití.", "content": "Jakožto levná, rozpustná sůl barya má chlorid barnatý široké spektrum aplikací v laboratoři. Běžně se používá pro testování na přítomnost síranového iontu (princip – viz výše). V průmyslu se využívá hlavně k čištění solanky a při výrobě solí pro tepelné zpracování, cementování ocelí, při výrobě pigmentů a pro výrobu dalších solí barya. BaCl lze použít i v zábavní pyrotechnice pro tvorbu jasně zelené barvy. Použitelnost je však limitována toxicitou BaCl.", "section_level": 1}, {"title": "Bezpečnost.", "content": "Chlorid barnatý, stejně jako další ve vodě rozpustné soli barya, je velmi toxický. Potenciálními antidoty jsou síran sodný a hořečnatý, protože mohou převést chlorid na nerozpustný (a tedy netoxický) síran barnatý.", "section_level": 1}], "src_summary": "Chlorid barnatý je iontová anorganická sloučenina chloru a barya se vzorcem BaCl. Je to jedna z nejdůležitějších rozpustných solí barya. Podobně jako jiné takové soli je toxický a zbarvuje plamen do žlutozelena. Vykazuje hygroskopické vlastnosti.", "tgt_summary": "Barium chloride is an inorganic compound with the formula BaCl. It is one of the most common water-soluble salts of barium. Like most other barium salts, it is white, toxic, and imparts a yellow-green coloration to a flame. It is also hygroscopic, converting first to the dihydrate BaCl(HO). It has limited use in the laboratory and industry.", "id": 951853}
{"src_title": "Angelo Peruzzi", "tgt_title": "Angelo Peruzzi", "src_document": [{"title": "Klubová kariéra.", "content": "Po působení v AS Řím a Hellas Veroně se roku 1991 upsal turínskému Juventusu, kde se brzy stal brankářskou jedničkou a nahradil tak Stefana Tacconiho. Ve dresu „Juve“ debutoval dne 12. února 1992 v zápase Coppa Italia proti rivalovi Interu Milán. Peruzzi udržel čisté konto, čímž pomohl k výhře 1:0. Pomohl k zisku Poháru UEFA v ročníku 1992/93. Juventus se v osmifinále utkal též se Sigmou Olomouc, ve finálovém dvojzápase dvakrát porazil Borussii Dortmund 3:1 a 3:0. V ročníku 1994/95 jeho výkony pomohly k zisku ligového titulu. V dalším ročníku Serie A 1995/96 se Juventus musel sklonit před novým vítězem ligy v podobě AC Milán. Peruzzi ale sehrál významnou roli při výhře v Lize mistrů. V 21. minutě podržel tým zákrokem proti střele „Kikiho“ Musampy. Ve finálovém penaltovém rozstřelu vychytal kopy Edgara Davidse a Sonnyho Silooye. V ročníku 1996/97 opět \"Bianconeri\" vychytal další ligový titul. Ligu mistrů obhajující Juventus dokráčel opět do finále, kde Peruzzi nedokázal zabránit Dortmundu ve výhře nad \"Bianconeri\" 3:1. Roku 1999 opustil Juventus a odešel do konkurenčního Interu, který právě opustil brankář Gianluca Pagliuca. Podepsal čtyřletý kontrakt, přestupová částka činila 9,5 milionu liber. Peruzzi tu vydržel jen jedinou sezónu, poté přestoupil do Lazia Řím, kde setrval až do konce kariéry a se kterým stihl vyhrát Coppu Italia v sezóně 2003/04. Poslední klubový zápas odehrál za Lazio Řím 20. května 2007.", "section_level": 1}, {"title": "Reprezentační kariéra.", "content": "Peruzzi poprvé vstoupil do brány italské reprezentace 25. března 1995, kdy jej trenér Arrigo Sacchi nasadil do kvalifikačního zápasu proti Estonsku, který Italové vyhráli 4:1. Následně odchytal i další zápasy úspěšné kvalifikace a byl nominován na Mistrovství Evropy 1996. Ačkoli trenéra Sacchiho nahradil Cesare Maldini, Peruzzi si vysloužil také jeho důvěru před Gianlucou Pagliucou z Interu Milán. V prvním zápase s Ruskem jednou inkasoval, Italové však vyhráli 2:1. Ve druhém zápase neodvrátil prohru 1:2 s reprezentací ČR, za kterou se prosadili Nedvěd s Bejblem. Po remíze 0:0 proti Německu Italové na turnaji skončili. Peruzziho náchylnost ke zraněním jej připravila o MS 1998, kde jej na postu brankářské jedničky zastoupil Pagliuca. Na ME 2000 o dva roky později zase odmítl pozici třetího brankáře. Na dalším evropském šampionátu v roce 2004 se ale v roli 3. brankáře objevil. Dva roky na to se jako náhradní brankář zúčastnil Mistrovství světa 2006, kde Itálie získala zlaté medaile. V brance italské reprezentace nastoupil celkem v 31 utkání. Největším úspěchem je vyhrané mistrovství světa 2006 v Německu.", "section_level": 1}, {"title": "Úspěchy.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Reprezentační.", "content": "Itálie", "section_level": 2}], "src_summary": "Angelo Peruzzi (* 16. února 1970, Viterbo, Itálie) je bývalý italský fotbalista, který hrál na pozici brankáře. Kariéru ukončil v Laziu Řím, předtím hrál v Interu Milán, Juventusu Turín i AS Řím. Rovněž hrál v italské reprezentaci, s níž vyhrál mistrovství světa.", "tgt_summary": "Angelo Peruzzi (; born 16 February 1970) is an Italian football coach and former goalkeeper, and a three-time winner of the Serie A Goalkeeper of the Year award. He is currently team manager for Lazio. Peruzzi is regarded by pundits as one of the greatest Italian goalkeepers of all time, and as one of the best goalkeepers of his generation. Throughout his career, he played for Italian clubs Roma, Hellas Verona, Juventus, Internazionale and Lazio. He had a highly successful spell with Juventus, where he won three Serie A titles, the Coppa Italia, the UEFA Cup and the UEFA Champions League, among other titles; he won a second Coppa Italia with Lazio before retiring with the club in 2007. At international level, he played 31 times for the Italy national team from his debut in 1995, and was a member of their squad which won the 2006 FIFA World Cup. He also represented them at the 1992 Olympics, at UEFA Euro 1996 (as a starting goalkeeper), and at Euro 2004.", "id": 1005423}
{"src_title": "Bílá loď", "tgt_title": "White Ship", "src_document": [{"title": "Před katastrofou.", "content": "\"Bílá loď\" byla nové plavidlo, postavené v Normandii Thomasem FitzStephanem, jehož otec sloužil jako kapitán ve flotile Viléma Dobyvatele v bojích o Anglii. Byla považována za jednu z nejlepších normanských lodí. Ke konci roku 1120, po potlačení povstání baronů v Normandii a odražení vpádu Ludvíka VI., rozhodl se anglický král Jindřich I. k návratu do Anglie. K přepravě přes kanál La Manche mu byla navržena \"Bílá loď\", král však byl dohodnut na využití jiného plavidla a předal \"Bílou loď\" svému synovi Vilémovi, s nímž se měla do Anglie vrátit velká skupina dvořanů a anglonormandských šlechticů.", "section_level": 1}, {"title": "Zkáza.", "content": "Anglický historik a kronikář Orderic Vitalis popisuje zánik \"Bílé lodi\" ve čtvrtém svazku svého díla \"Historia ecclesiastica\". Na palubu se nalodily téměř tři stovky lidí, mezi nimi mnozí baroni. Králův syn Vilém Aetheling dal rozdělit víno a posádka byla opilá. Králova loď vyplula jako první a opilé osazenstvo Bílé lodi žádalo kapitána, aby královu loď dohonil. V tomto nadšení nikdo nesledoval moře, dokud loď nenarazila levým bokem na útes, který do ní prorazil dvě díry. Voda se prudce valila do lodi, která se velmi rychle potopila. Zachránili se pouze dva muži, jimž se podařilo zachytit se ráhna – řezník jménem Bérold (nebo Guéroult) z Rouenu a mladý šlechtic jménem Goisfred, syn Gisleberta z L’Aigle. Noc byla velmi chladná, po několika hodinách opustily Goisfreda síly a on zmizel v hlubinách. Ráno byl Bérold jako jediný z celé lodi zachráněn třemi rybáři. Později na souši vyprávěl Bérold místnímu duchovnímu, co se přihodilo. Vrak lodi byl později vyproštěn a dopraven na břeh. Těla Richarda z Avranches a několika dalších byla nalezena v prosinci poblíž Mortain; k poznání byli pouze podle oděvu. Příčina katastrofy není známá. Řada pramenů uvádí opilost posádky i pasažérů, za neblahou byla považována i skutečnost, že na palubu nebyli vpuštěni kněží, kteří měli podle obvyklého způsobu lodi požehnat.", "section_level": 1}, {"title": "Následky.", "content": "Vilém Aetheling byl jediný legitimní syn Jindřicha I., třebaže nemanželských dětí měl král více (dvě z nich při neštěstí zahynuly rovněž). Ztráta syna znamenala pro Jindřicha i ztrátu jeho jediného nástupce. 29. ledna 1121 se proto Jindřich po domluvě canterburského arcibiskupa Raula znovu oženil. Vyvolenou se stala Adeliza z Lovaně, která však králi dědice nedala. Z legitimních potomků tak zbyla pouze dcera Matylda. Když tak Jindřich zůstal bez mužského potomka, podnikl bezprecedentní krok a přinutil své barony přísahat věrnost a nástupnická práva této své dceři Matyldě. Na anglický trůn si však činil nárok i Štěpán III. z Blois, syn Jindřichovy sestry Adély (dcery Viléma I. Dobyvatele); údajně opustil loď krátce před vyplutím (což později zavdalo příčinu k domněnkám o nějakém jeho podílu na tragédii). Ten po smrti krále Jindřicha 1. prosince 1135 nastoupil na anglický trůn, což bylo příčinou občanské války v letech 1135-1154, v níž bojovali Štěpán z Blois s Matyldou o vládu v Anglii.", "section_level": 1}, {"title": "Odrazy v literatuře.", "content": "Událost byla ztvárněna v románu Kena Folleta \"Pilíře země\" (1989). Follett staví svůj příběh na konspirační teorii, podle níž za potopením lodi stáli angličtí baroni: ti doufali, že smrt Jindřichova následníka povede k anarchii a následnému posílení jejich moci. Popis neštěstí se objevuje i v románu Sharon Kay Penmanové \"When Christ and His Saints Slept\" (v češtině vyšel pod názvem \"A všichni svatí spali\", 1994). Krátce je zmíně i v románu Glenna Coopera \"The Tenth Chamber\" (2010).", "section_level": 1}], "src_summary": "Bílá loď (francouzsky \"Blanche-Nef\"; ) bylo jméno lodě, která se 25. listopadu roku 1120 potopila v Lamanšském průlivu u Barfleuru u břehů Normandie. Mezi oběťmi byl i Vilém Aetheling, jediný legitimní syn anglického krále Jindřicha I.", "tgt_summary": "The White Ship (; Medieval Latin: \"Candida navis\") was a vessel that sank in the English Channel near the Normandy coast off Barfleur, on 25 November 1120. Only one of the around 300 people aboard survived. Those who drowned included William Adelin, the only legitimate son and heir of King Henry I of England, his half-sister Matilda, his half-brother Richard, Richard d'Avranches, 2nd Earl of Chester, and Geoffrey Ridel (royal justice). William Adelin's death led to a succession crisis and a period of civil war in England known as the Anarchy.", "id": 259649}
{"src_title": "Jedlovec západní", "tgt_title": "Tsuga heterophylla", "src_document": [{"title": "Domovina.", "content": "Jedlovec západní je rozšířený druh v lesích západně od Pacifických pobřežních pohoří. Společně s mnohými dalšími jehličnany je v oblasti výskytu také důležitým stromem pro dřevozpracující průmysl.", "section_level": 1}, {"title": "Popis.", "content": "Jedlovec západní je velký neopadavý jehličnatý strom, který je většinou 50-70 metrů vysoký, ale může dosáhnout výšky až 82 metrů s průměrem kmenu až 2,7 metru. Jedná se tedy o největší druh z rodu jedlovců; druhý největší jedlovec Mertensův dosahuje necelých 60 metrů. Borka je hnědá, tenká a vrásčitá. Koruna má uspořádaný široký kuželovitý tvar u mladých stromů, se zvyšujícím se věkem se stává válcovitou. Staré stromy mohou být bez větví v nejnižších třiceti až čtyřiceti metrech. V jakémkoli věku se dá poznat podle převislého cípu větévek. Výhonky jsou bledě žlutohnědé s bledým, jeden milimetr dlouhým ochmýřením. Listy jsou jehlicovité, 5-23 milimetrů dlouhé a kolem dvou milimetrů široké, na průřezu jsou velmi ploché se zubatým okrajem a prudkou špičkou. Na horní straně jsou tmavě zelené, na dolní straně mají dva význačné bílé pruhy průduchů, které jsou odděleny tenkou zelenou žilkou. Šišky jsou malé, zavěšené, lehce válcovité, 14-30 milimetrů dlouhé a 7-8 milimetrů široké, když jsou zavřené a 18-25 milimetrů široké, když jsou otevřené. Mají patnáct až dvacet pět 7-13 milimetrů dlouhé, tenké a ohebné šupiny. Nezralé šišky jsou zelené a dozrávají pět až sedm měsíců po opylení. Semena jsou hnědá, dva až tři milimetry dlouhá, s křehkým, sedm až devět milimetrů dlouhým bledě hnědým křidélkem.", "section_level": 1}, {"title": "Ekologie.", "content": "Jedlovec západní je úzce spojen s deštnými pralesy mírného pásma, jejichž většina rozsahu se nachází do sta kilometrů od pobřeží Pacifiku. Nicméně existuje i vnitrozemská populace, a to ve Skalnatých horách v jihozápadní Britské Kolumbii, severním Idahu a západní Montaně. Většinou se vyskytuje v nadmořských výškách do 600 metrů, vnitrozemská populace však dosahuje až 1800 metrů nad mořem.", "section_level": 1}, {"title": "Stínová tolerance.", "content": "Jedlovec západní je druh, který hodně toleruje stín; mezi stromy severozápadu USA se mu mohou vyrovnat pouze tis západoamerický a jedle líbezná. Mladé stromy většinou rostou pod korunovými klenbami jiných jehličnanů, například smrku sitka a douglasky, kde čekají dlouhá léta, než mohou využít mezery mezi klenbami. Poté mohou tyto jehličnany zastínit a případně i vytlačit. Bouře a požáry mohou však ostatním stromům dodat dostatek místa k regeneraci.", "section_level": 2}, {"title": "Růst.", "content": "Prvotní růst je pomalý, po jednom roce dospěje semenáček do výšky tří až pěti centimetrů a v dalším roce vyroste na deset až dvacet centimetrů. Po zavedení se mladé stromy pod úplným slunečním zářením každý rok zvětší o 50-120 centimerů (vzácně až 140), než dospějí výšky dvaceti až třiceti metrů. Do výšky čtyřiceti až padesáti metrů pokračují ve svém růstu rychlostí 30-40 cm ročně. Nejvyšší exemplář, který dorostl do 82 metrů, je k nalezení ve státním parku Redwood National and State Parks v Kalifornii, kde jsou k vidění prastaré, až 1 200 let staré stromy.", "section_level": 2}, {"title": "Použití.", "content": "Jedlovec západní je státním stromem státu Washington.", "section_level": 1}, {"title": "Kultivace.", "content": "Strom je pěstován jako okrasná rostlina v zahradách ve svém přirozeném prostředí a při pobřeží Tichého oceánu, kde je nejspolehlivější ve vlhčích oblastech. V sušších oblastech, jako je například Victoria v Britské Kolumbii, má náročné půdní podmínky. Ve vlhkých a kyselých půdách potřebuje organické hnojivo.", "section_level": 2}, {"title": "Lesnictví.", "content": "Mimo svou oblast přirozeného výskytu má význam v lesnictví a papírnictví a jako okrasná rostlina ve velkých zahradách severozápadní Evropy a jižního Nového Zélandu. Ve Velké Británii a na Novém Zélandu zdomácněl, není ale považován za invazivní druh.", "section_level": 2}, {"title": "Další využití.", "content": "Jedlé kambium může být sbíráno zpracováním kůry stromu. Výsledný produkt může být požíván ihned, nebo může být usušen a uchováván. Jemné nové jehličky mohou být žvýkány nebo použity do hořkého čaje, který má potom větší obsah vitamínu C. Kůra má také své využití ve vydělávání kůže. Větve jedlovce západního jsou užívány k zachycení a kulinářské přípravě sledích jiker v době jarního tření na jihovýchodní Aljašce. Kromě snadného zachycení přispívají k daleko výraznější chuti. Tato technika byla převzata z tradičních sběračských technik původních obyvatel Aljašky, zejména kmene Tlingitů.", "section_level": 2}], "src_summary": "Jedlovec západní (\"Tsuga heterophylla\") je druh jedlovce ze západního pobřeží severoamerického kontinentu, se severní hranicí výskytu na Kenajském poloostrově na Aljašce a jižní hranicí vyskytu na severu Kalifornie.", "tgt_summary": "Tsuga heterophylla, the western hemlock or western hemlock-spruce, is a species of hemlock native to the west coast of North America, with its northwestern limit on the Kenai Peninsula, Alaska, and its southeastern limit in northern Sonoma County, California.", "id": 1004565}
{"src_title": "Valerij Legasov", "tgt_title": "Valery Legasov", "src_document": [{"title": "Životopis.", "content": "Valerij Legasov se narodil v Tule jako dítě z dělnické rodiny. Vystudoval Chemicko-technickou univerzitu Dmitrije Mendělejeva a pracoval v Institutu pro atomovou energii I. V. Kurčatova. V roce 1967 dosáhl akademického titulu a v roce 1972 získal doktorát v oboru chemie. Od roku 1983 až do své smrti byl vedoucím katedry chemického inženýrství na Chemické fakultě Moskevské státní univerzity M. V. Lomonosova. V roce 1981 se stal členem Ruské akademie věd. Legasov a další vědci již při zavádění reaktoru RBMK do sovětských elektráren upozorňovali na rizika vyplývající z jeho nebezpečné konstrukce (reaktor bez kontejnmentu). Dalším problémem byly zavádějící informace pro operátory, kteří neznali kritické chování reaktoru v nestabilních podmínkách (obecně pod 30 % nominálního výkonu), nevěděli o nebezpečně vysokém kladném dutinovém koeficientu reaktivity (velmi rychlý nárůst výkonu reaktoru při ztrátě chladicího média) a neměli ponětí o specifické konstrukci regulačních tyčí (které při zavádění do běžícího reaktoru zpočátku zvyšovaly jeho výkon, místo aby omezily štěpnou reakci a výkon snižovaly). Po katastrofě v Černobylu se Legasov stal klíčovou postavou vládní komise, která měla zkoumat příčiny katastrofy a vypracovat plán na odstranění jejích následků. Přijal důležitá rozhodnutí v zájmu odvrácení dalších škod a informoval vládu o situaci v oblasti. Informoval své kolegy a tisk o bezpečnostních rizicích zničeného reaktoru a vyzval k okamžité evakuaci města Pripjať. Také navrhoval zrušit prvomájové oslavy v Kyjevě, které následovaly krátce po havárii v Černobylu, ale nepovedlo se mu přesvědčit komunistické špičky. V srpnu 1986 přednesl zprávu sovětské delegace na zvláštním zasedání Mezinárodní agentury pro atomovou energii ve Vídni. Valerij Legasov byl 27. dubna 1988, dva roky po výbuchu v Černobylu, nalezen mrtev ve svém domě u Moskvy. Má se za to, že spáchal sebevraždu oběšením. Předtím nahrál ještě zvukový záznam, v němž uvedl více podrobností o katastrofě v Černobylu. Po této jeho tragické smrti byly jeho názory, publikace a zvukový záznam šířeny mezi sovětskými vědci a samotný Sovětský svaz přiznal chyby v konstrukci reaktoru RBMK-1000 a to, že operátoři řídícího centra nevěděli o těchto skutečnostech, a faktech, o tlačítku AZ-5 i tomu, že při situaci ke které osudné noci došlo ve 4 bloku tlačítko AZ-5 a grafitové hroty bórových tyčí ještě více zvyšují výkon a tudíž v okamžiku,kdy bylo tlačítko stisknuto nešlo výbuchu vzhledem k vysoké nestabilnosti v jádře a otravě Xenonem, který otrávil jádro a vzniku dutiny způsobené vysokým teplem v jádře bez chladící vody zabránit.", "section_level": 1}, {"title": "Ocenění.", "content": "V září 1996 byl Valerij Legasov posmrtně „za odvahu, pevnost a hrdinství, které osvědčil při likvidaci následků nehody v jaderné elektrárně v Černobylu“ vyznamenán titulem Hrdina Ruské federace, který mu udělil tehdejší ruský prezident Boris Jelcin.", "section_level": 1}], "src_summary": "Valerij Alexejevič Legasov (; 1. září 1936 v Tule, Sovětský svaz – 26. dubna 1988 v Moskvě) byl sovětský vědec v oboru anorganické chemie, člen Akademie věd Sovětského svazu. Známý je především díky své funkci vedoucího vyšetřovací komise černobylské havárie z 26. dubna 1986.", "tgt_summary": "Valery Alekseyevich Legasov (; 1 September 1936 – 27 April 1988) was a Soviet inorganic chemist and a member of the Academy of Sciences of the USSR. He is now mainly remembered for his work as the chief of the commission investigating the Chernobyl disaster.", "id": 1312624}
{"src_title": "Bibliothèque Mazarine", "tgt_title": "Bibliothèque Mazarine", "src_document": [{"title": "Historie.", "content": "J. Mazarin shromáždil již v Římě rozsáhlou knihovnu. Vytvořením jeho druhé knihovny v Paříži byl v roce 1643 pověřen knihovník Gabriel Naudé (1600-1653). Nákupy ve Francii i v zahraničí a také dary Mazarinovi se podařilo do roku 1648 shromáždit zhruba 40 000 svazků. Šlelchtické povstání \"fronda\" (1648–1653) znamenalo vážnou překážku v rozvoji knihovny. Po odchodu Mazarina z Paříže rozhodl Pařížský parlament o konfiskaci kardinálova majetku. V roce 1651 parlament vypsal odměnu za dopadení Mazarina ve výši 150 000 liber a rozhodl se získat tento obnos prodejem jeho paláce a knihovny. Ta byla rozprodána od 8. ledna do 17. února 1652. Knihovník Naudé zachránil prostřednictvím různých prostředků malou část sbírky, neboť chtěl jednoho dne knihovnu obnovit. Po Mazarinově návratu do Paříže v únoru 1653 povolal do svých služeb opět Naudého, který se stal mezitím knihovníkem švédské královny Kristýny, avšak ten při cestě zemřel. V jeho práci proto pokračoval jeho bývalý spolupracovník François de la Poterie. La Poterie začal budovat kniovnu na základu, který zachránil Naudé, připojil svou vlastní osobní knihovnu a postupně nákupy rozšiřoval sbírku. V roce 1661 tato druhá Mazarinova knihovna prakticky dosáhla významu té předchozí. Aby kardinál zabránil tomu, že po jeho smrti bude knihovna rozptýlena, napodobil svého předchůdce kardinála Richelieua a založil v roce 1661 univerzitní kolej, která o knihovnu pečovala. Tuto „kolej Čtyř národů“ (Collège des Quatre-Nations) potvrdil v roce 1688 patentem Ludvík XIV. a Pařížský parlament. Na konci 18. století již knihovna měla přes 60 000 svazků. Během Francouzské revoluce byla knihovna udržena při životě navzdory zrušení koleje. Její sbírky byly obohaceny o konfiskáty některých šlechtických knihoven.", "section_level": 1}, {"title": "Statut.", "content": "Mazarinova knihovna je pod správou Francouzského institutu, ve kterém sídlí od roku 1805 v bývalých prostorách koleje Čtyř národů (collège des Quatre-Nations). Již od svého vzniku v roce 1643 je veřejně přístupná. Knihy je možné studovat pouze prezenčně, studium vzácných knih a rukopisů je podmíněno splněním dalších podmínek.", "section_level": 1}, {"title": "Sbírky.", "content": "Knihovna dnes čítá asi 600 000 svazků. nejbohatší část (téměř 200 000 svazků) jsou encyklopedie, moderní knižní fond se specializuje na dějiny, především dějiny náboženství, literatury a kultury středověku (12. – 15. století) a novověku (16. – 18. století), dějiny knih a francouzské regionální dějiny. Knihovna uchovává 4600 rukopisů (z nichž je 1500 středověkých) a 2370 inkunábulí, z nichž nejcennější je výtisk Guttenbergovy bible zvaný \"Mazarinova bible\" a významná sbírka tzv. \"Mazarinades\", což jsou pamflety z doby Frondy o kardinálu Mazarinovi.", "section_level": 1}], "src_summary": "Bibliothèque Mazarine („Mazarinova knihovna“) je nejstarší veřejná knihovna ve Francii, tvoří součást Francouzského institutu. Nachází se v Paříži, na nábřeží Quai de Conti v 6. obvodu. Knihovna vznikla z osobních sbírek kardinála Mazarina (1641–1661), které byly později rozšířeny a doplněny. Sídlí v budově, která je chráněna jako francouzská historická památka.", "tgt_summary": "The Bibliothèque Mazarine, or Mazarin Library, is located within the Palais de l'institut de France, or the Palace of the Institute of France (previously the Collège des Quatre-Nations of the University of Paris), at 23 quai de Conti in the 6th arrondissement, on the Left Bank of the Seine facing the Pont des Arts and the Louvre. Originally created by Cardinal Mazarin as his personal library in the 17th century, it today has one of the richest collections of rare books and manuscripts in France, and is the oldest public library in the country.", "id": 1305436}
{"src_title": "Franz Rohr von Denta", "tgt_title": "Franz Rohr von Denta", "src_document": [{"title": "Životopis.", "content": "Franz Rohr se narodil jako syn císařsko královského důstojníka, kapitána a štábního ekonoma Josefa Rohra v Aradu, království Uherské, dnešní Rumunsko. Matka Rosalie Žaludová byla z Vysokého Mýta. Dědeček Josef Rohr byl truhlářem v Dlouhé Vsi u Rychnova nad Kněžnou. Franz Rohr studoval od roku 1876 teresiánskou vojenskou akademii ve Vídeňském Novém Městě a byl po úspěšném ukončení povolán jako poručík ke 3. galickému ulánskému (kopinickému) pluku. Později po absolvování válečné školy byl roku 1896 povýšen na plukovníka a povolán do generálního štábu. Od roku 1909 byl Rohr generálním inspektorem vojenského vzdělávání a vojenských škol a byl v roce 1911 povýšen na generála kavalerie. O dva roky později ho jmenovali velícím generálem honvédů. Od začátku I. světové války byl převeden jako velící pro všechny sbory v Grazu, Korutanech, Kraňsku, Innsbrucku a Voralbergu. V květnu 1915 vyhlásila Itálie válku ústředním mocnostem a Rohr byl velitelem armádní skupiny, která byla pojmenována armádní skupina Rohr. Úspěšně uhájil Korutany, protože uhájil hlavní hřeben. Jeho armádní skupina byla přejmenována na 11. armádu. V roce 1916 byl povýšen na generálplukovníka a převzal velení 1. armády od Arthura Arze von Straußenburga, kterého císař Karel I. jmenoval náčelníkem generálního štábu celé rakouské ozbrojené moci. Jeho úkolem bylo bránit s touto armádou Sedmihradsko a Bukovinu, kde v té době bránil ofensivě Kerenského. 14. dubna 1917 byl povýšen do šlechtického stavu a stal se Baronem Rohr von Denta a po vystoupení Rumunska z války byl 30. ledna 1918 císařem Karlem I. jmenován polním maršálem. Po skončení duální monarchie byl Rohr jmenován maďarským polním maršálem. Franz baron Rohr von Denta zemřel 9. prosince 1927 ve věku 73 let v Rodaun u Vídně a je pohřben na tamějším hřbitově. Od roku 1891 byl ženat s Marií Silva von Silvas, dcerou c. a k. plukovníka von Silvas. Manželé měli dva syny, oba byli do roku 1918 námořními důstojníky. Po Franzi baronu Rohr von Denta jsou pojmenována kasárna ve Villachu.", "section_level": 1}], "src_summary": "Franz Rohr, od roku 1917 baron Rohr von Denta, (30. října 1854 Arad, Banát, dnešní Rumunsko - 9. prosince 1927, Rodaun) byl rakouský polní maršál.", "tgt_summary": "Franz Freiherr Rohr von Denta (30 October 1854 – 9 December 1927) was an Austro-Hungarian Field Marshal and field commander who served as the last commander of the Austro-Hungarian First Army.", "id": 2297751}
{"src_title": "Vladimir Burcev", "tgt_title": "Vladimir Burtsev", "src_document": [{"title": "Životopis.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Mládí.", "content": "Vladimir Lvovič Burcev se narodil v pevnosti Fort Ševčenko (on sám ve svých pamětech uvádí město Fort Perovskij) ve vojenské rodině. Jeho otec byl štábním kapitánem. V roce 1882 byl vyloučen z Petrohradské univerzity v roce 1885 z univerzity v Kazani, pokaždé pro účast ve studentských nepokojích. Jako člen skupiny Narodnaja volja byl uvězněn na dva roky v Petropavlovské pevnosti a v roce 1886 byl vyhoštěn do Irkutsku.", "section_level": 2}, {"title": "Exil a publikace.", "content": "V roce 1888 se Burcevovi podařilo uprchnout z vyhnanství a emigrovat do Švýcarska. V roce 1880 nastoupil na loď z Istanbulu do Londýna. V roce 1889 založil časopis \"\"Svobodné Rusko\"\", který existoval tři roky. V roce 1898 byl Burcev zatčen britskou policií poté, co ve svém časopise \"\"Národovec\"\" oslavoval (neúspěšný) atentát na cara Mikuláše II. V Londýně mezitím založil dva časopisy \"\"Za sto let\"\" a \"\"Past\"\". Po ruské revoluci roku 1905 se krátce vrátil ilegálně do Ruska a založil ruskou verzi Pasti. Po návratu na Západ v roce 1907 začal Burcev vydávat časopis \"\"Obyčejná příčina\"\", který byl pokračováním časopisu Pasti. Tím, že pomohl odhalit mnoho policejních agentů, jako např. Jevno Azefa, se Burcev stal velice cenným pro kontrarozvědku a začalo se mu přezdívat \"Sherlock Holmes revoluce\".", "section_level": 2}, {"title": "Pozdější život a smrt.", "content": "Na počátku první světové války v roce 1914 se vrátil do Ruska, ale opět byl zatčen a odsouzen k vyhnanství. Roku 1915 byl amnestován a usadil se v Petrohradu. Burcev usilovně oponoval bolševikům. V roce 1917 obvinil Lenina s jeho soudruhy, že jsou německými agenty. Ve článku svých novin pak vypsal hlavní nepřátele Ruska: Neváhal uveřejnit ani seznam dvanácti, podle jeho názoru nejnebezpečnějších, lidí (kromě Lenina a Trockého byli na seznamu i Kameněv, Zinovjev, Kollontajová, Steklov, Rjazanov, Kozlovskij, Lunačarskij, Rošal, Rakovskij a Gorkij) V den říjnové revoluce byl na příkaz Trockého zatčen, což vedlo některé historiky, aby byl Burcev evidován jako první politický vězeň v SSSR. V únoru 1918 byl na žádost Maxima Gorkého propuštěn a zbytek svého života strávil jako emigrant. Pobýval ve Finsku, Švédsku, Francii. Během ruské občanské války podporoval bělogvardějce, zejména Kolčaka a Děnikina. Burcevovy četné pokusy, aby se všechny anti-bolševické síly spojily pod jednou ideologickou záštitou, neuspěly. Během třicátých let bojoval proti fašismu a antisemitismu. Roku 1942 zemřel v Paříži na chorobu krve.", "section_level": 2}], "src_summary": "Vladimir Lvovič Burcev (rusky \"Владимир Львович Бурцев\", 17. listopadu 1862 – 21. srpna 1942) byl ruský revoluční aktivista a spisovatel. Stal se slavným tím, že odhalil velké množství agentů provokatérů, zejména Jevno Azefa v roce 1908.", "tgt_summary": "Vladimir L'vovich Burtsev (; November 17, 1862August 21, 1942) was a revolutionary activist, scholar, publisher and editor of several Russian language periodicals. He became famous by exposing a great number of agents provocateurs, notably Yevno Azef in 1908. Because of his own revolutionary activities and his harsh criticism of the imperial regime, including personal criticism of emperor Nicholas II, he was imprisoned several times in various European countries. In the course of his life, Burtsev fought oppressive policies from Tsarism in Imperial Russia, followed by the Bolsheviks and later Adolf Hitler's National Socialism.", "id": 1864555}
{"src_title": "Tyrrell P34", "tgt_title": "Tyrrell P34", "src_document": [{"title": "Historie.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Čas přemýšlet jinak.", "content": "Od konce 60. let většina týmů Formule 1 používala třílitrový osmiválcový motor Ford Cosworth DFV o maximálním výkonu 295 kW při 9000 otáčkách za minutu. Jednou z mála automobilek, která vyvinula vlastní motor, byla stáj Ferrari s dvanáctiválcem Ferrari 3000cc s výkonem přesahujícím 370 kW. Zbytek startovního pole se chtěl rudým italským vozům vyrovnat, ale neměli dostatek financí na vývoj vlastního motoru, proto přicházeli s nápady, jak zlepšit jízdní vlastnosti vozu. Roku 1968 Derek Gardner a stáj Lotus přišli s nápadem udělat monopost poháněný všemi čtyřmi koly, ale toto řešení neosvědčilo. Vůz se špatně ovládal a ani modernizace ani celý nový monopost Lotus 63 tyto problémy nevyřešily. O rok později se rozhodl Derek Gardner spolupracovat se stájí Matra na vývoji čtyřkolky s turbínovým motorem, ale objevily se stejné potíže. Proto Derek z vlastní iniciativy začal přemýšlet, jak tento problém vyřešit. Jedna z myšlenek byla nahradit přední poháněná kola dvěma menšími koly, které by lépe rozložila váhu monopostu a jejichž malá stopa by poskytovala další výhody. To skutečně vedlo k lepšímu vedení auta v zatáčkách, ale vůz byl těžší. Tuto konstrukci chtěl Derek Gardner spojit s již vyvinutým turbínovým motorem. Spolu s Andym Granatellim, který se také podílel na návrhu Lotusu 56, nakreslili návrh monopostu vozu Indy car se šesti koly poháněný 6x6 a turbínovým motorem. USAC (tehdejší řídící rada závodů Indy car) nepovolila start vozu s turbínovým motorem. Později se Derek Gardner stal šéfdesignérem stáje Tyrrell, kde potřebovali nahradit rychle stárnoucí monopost Tyrrell 007. V roce 1974 představil Derek Gardner Kenu Tyrrellovi koncept monopostu Formule 1 se šesti koly a turbínovým motorem a vysvětlil mu výhody této konstrukce. Po prvotním šoku se Ken Tyrrell rozhodl udělat prototyp vozu. Firma Goodyear, jediný výrobce pneumatik pro Formuli 1, se rozhodla vyhovět tomuto projektu a zajistila výrobu malých desetipalcových předních kol.", "section_level": 2}, {"title": "Zrození projektu.", "content": "Prvním prototypem tohoto vozu byl standardní Tyrrell 007 s pozměněnou přední částí. Od roku 1975 se začalo plně pracovat na tomto projektu a nikdo, kromě nejužšího okruhu vývojářů, nevěděl nic o tom, co se chystá. Na konci října tohoto roku byl již projekt hotový a byl oficiálně představen motoristickým novinářům, ti nemohli věřit, že něco takové může jezdit, ba dokonce závodit. Mysleli si, že je to žert a projektu se vysmívali. Ken Tyrrell jim k tomu pouze řekl, že jde o experimentální designový koncept monopostu Formule 1. První testování P34 bylo tajné, nikdo z novinářů se nedozvěděl, jaké časy Tyrrell zajel. Fakt byl ten, že čas, který vůz zajel na okruhu v Silverstonu byl pomalý. Vůz potřeboval řadu aerodynamických úprav, ale i tak se Ken a Derek rozhodli vyrobit tento vůz pro sezónu 1976.", "section_level": 2}, {"title": "Působivá první sezóna.", "content": "Kvůli technickým problémům nemohla auta Tyrrell P34 nastoupit do prvních tří závodů a jezdci museli jet ve starých 007. První vůz Tyrrell P34 vyjel ve čtvrtém závodě v Jaramě, ve Španělsku, pilotovaný Patrickem Depaillerem. Byl rychlý a kvalifikoval se jako třetí, zatímco jeho týmový kolega Jody Scheckter ve voze Tyrrell 007 se kvalifikoval jako 14. Patrick Depailler se držel v závodě na třetím místě do doby, kdy mu ve 26. kole odešly brzdy a musel odstoupit, ale i tak zanechal dojem. Tato závada provázela vůz i v testech, brzdy kol se nestačily chladit kvůli vysokému přednímu přítlačnému křídlu a málo kvalitním pneumatikám, které Goodyear nevyvíjel tak intenzivně jako ty klasické. Tyrrell soustředil veškeré příjmy do vývoje těchto vozů a jezdci v nich závodili až do konce sezóny. Nejsvětlejší okamžik tohoto vozu přišel na švédské Grand Prix, kde se povedlo Jodymu Scheckterovi vyhrát závod a Patrick Depailler dojel na druhém místě, čili zaznamenali takzvaný double. Oba jezdci zajížděli slušné výsledky i po zbytek sezóny. Například ve famózním posledním závodě sezóny za deštivého počasí na trati v Japonsku, kde Niki Lauda odmítl závodit, Jody Scheckter dojel na 2. místě. Přes všechny možné problémy bylo toto vozidlo jedno z nejúspěšnějších v sezóně. V celkovém pořadí byl Scheckter třetí a Patrick Depailler čtvrtý. Tyrrell získal 3. místo v Poháru konstruktérů.", "section_level": 2}, {"title": "Zklamání z druhé sezóny.", "content": "Tyrrell získal nového sponzora First National City Travellers Checks a získané peníze využil na výstavbu nového výzkumného a vývojového centra v Ockhamu, kde se tým snažil na maximum vylepšit P34. Výsledkem bylo, že vyvinuli nové šasi ze skleněných vláken a kevlaru, které bylo lehké a aerodynamické. Do formule nainstalovali plno nových elektronických prvků. Hodně se od tohoto monopostu očekávalo, ale vyskytla se řada nových problémů, hlavně s elektronikou. V prosinci roku 1976 se objevila první dobrá zpráva Depailler zajel při testování na okruhu Paul Richard nové nejrychlejší kolo o více jak sekundu. Z týmu odešel Jody Scheckter do nově vzniklého týmu Wolf, nahradil ho švédský závodník Ronnie Peterson. Sézóna začala závodem v Argentině Patrick Depailler se kvalifikoval na slibném 3. místě a Peterson, který se ještě plně nezžil s šestikolkou, se kvalifikoval na 14. místě, ale ani jeden z jezdců závod nedokončil. Depaillermu se přehřál motor a Ronnie Peterson vyletěl z trati ve 28. kole. P34 měli každý závod nějakou závadu. Ken Tyrrell a Derek Gardner dělali maximum pro dobré výsledky týmu, každý závod na monopostu něco pozměnili, ale nevedlo to k úspěchu. Z tohoto důvodu Derek Gardner opustil tým a nahradil ho Maurice Phillippe. Ten také dělal různé změny vozu, ale kýžený výsledek to nepřineslo. Na konci sezóny byl Ronnie Peterson celkově 14. v pořadí jezdců a Patrick Depailler byl 8., Tyrrell byl 6. v Poháru konstruktérů.", "section_level": 2}, {"title": "Konec projektu.", "content": "Po této sezóně se firma Goodyear rozhodla nevyrábět malé pneumatiky pro přední kola, čímž éra šestikolek skončila. Na sezónu 1978 Tyrrell přešel zpět ke klasickým formulím typem 008. Ken Tyrrell se s tím smířil a P34 postupně prodal soukromým sběratelům.", "section_level": 2}, {"title": "Výsledky týmu.", "content": "Kompletní výsledky týmu Tyrrell za rok 1976 a 1977, tedy období vozů P34.", "section_level": 1}], "src_summary": "Tyrrell P34 označován také jako Projekt 34, byl typ vozu Formule 1, který měl jako jediný v historii závodění F1 podvozek se šesti koly. Autorem tohoto projektu byl Derek Gardner, hlavní designer stáje Tyrrell.", "tgt_summary": "The Tyrrell P34 (Project 34), commonly known as the \"six-wheeler\", was a Formula One (F1) race car designed by Derek Gardner, Tyrrell's chief designer. The car used four specially manufactured 10-inch diameter (254 mm) wheels and tyres at the front, with two ordinary-sized wheels at the back. Along with the Brabham BT46B \"fancar\" developed in , the six-wheeled Tyrrell was one of the most radical entries ever to succeed in F1 competition and has been called the most recognizable design in the history of world motorsports. The P34 was introduced in September 1975 and began racing in the 1976 season. It proved successful and led other teams to begin design of six-wheeled platforms of their own. Changes to the design made for the 1977 season made it uncompetitive and the concept was abandoned for Tyrrell's 1978 season. The other six-wheeled designs ended development and F1 rules later stipulated that cars must have four wheels in total. The existing frames have since seen some success in various \"classics\" race events, but today are museum pieces.", "id": 1194693}
{"src_title": "Sigismondo d’India", "tgt_title": "Sigismondo d'India", "src_document": [{"title": "Biografie.", "content": "D'India se narodil pravděpodobně v Palermu na Sicílii v roce 1582, podrobnosti jeho života do roku 1600 však nejsou známy. Během prvního desetiletí 17. století zřejmě procestoval celou Itálii, přijímal pohostinství na řadě šlechtických dvorů a absorboval v každém místě různé hudební styly. Bylo to období změny v historii hudby, kdy polyfonní styl pozdní renesance přechází postupně do forem časného baroka, a d'India ovládl v dostatečné šíři styly v Itálii praktikované: expresivní styl madrigalu Lucy Marenzia, tradiční polyfonii \"římské školy\", chorál \"benátské školy\", pokusy o obnovení staré hudby s monodií, zrod opery a emotivní chromatismus Carla Gesualda z Venosy v Neapoli. D'India navštívil Florencii, rodné město opery, a Mantovu, kde v té době působil Monteverdi (d'India užíval většinu hudebních forem jako tento rodák Cremony). V Neapoli se pravděpodobně setkal s Gesualdem. V roce 1610 byl v Parmě a v Piacenze. V následujícím roce 1611 ho najal savojský vévoda jako hudebního ředitele v Turínu, kde d'India zůstal do roku 1623. Bylo to nejplodnější období jeho života, během kterého sjednotil rozmanitost různých typů hudby, se kterými se setkal v letech 1600-1611, do samostatného stylu. Po odchodu z Turína (zřejmě v důsledku politických intrik) pobýval v Modeně a později v Římě. Zemřel pravděpodobně v Modeně, podrobnosti tohoto posledního období jeho života jsou však zahaleny stejnou temnotou, jako jeho začátek. Podle některých pramenů dostal pozvání na dvůr Maxmiliána I. Bavorského, údaje však nejsou příliš jasné a je možné, že zemřel ještě před uskutečněním této návštěvy.", "section_level": 1}, {"title": "Dílo.", "content": "D'India skládal hudbu většinou ve vokálních formách známých v jeho době - monodie, madrigaly i moteta. Monodie v různé podobě tvoří nejpočetnější a nejvýznamnější část jeho díla: árie, lamenta, madrigaly. Stylově je d'Indiova hudba podobná hudbě, kterou v té době psal Monteverdi: expresivní chromatismus, disonance a dramatický výraz. Některé z jeho největších monodií jsou prakticky operní díla, třebaže d'India nikdy speciálně operu nenapsal. Jeho polyfonní madrigaly přejímají texturu Gesualdových idejí. V tomto smyslu byl d'India jediným souputníkem Gesualdovým až do 20. století. Pozdní d'Indiova hudba představuje neobvyklou syntézu téměř všech skladatelů jeho období. Kromě toho je známa sbírka 66 motet.", "section_level": 1}], "src_summary": "Sigismondo d'India (kolem 1582, Palermo? – před 19. dubnem 1629) byl italský hudební skladatel období pozdní renesance a raného baroka. Byl jedním z nejvýznamnějších současníků Claudia Monteverdiho.", "tgt_summary": "Sigismondo d'India (c. 1582 – before 19 April 1629) was an Italian composer of the late Renaissance and early Baroque eras. He was one of the most accomplished contemporaries of Monteverdi, and wrote music in many of the same forms as the more famous composer.", "id": 2271654}
{"src_title": "Old Shatterhand (film)", "tgt_title": "Old Shatterhand (film)", "src_document": [{"title": "Obsah filmu.", "content": "Vinnetou a Old Shatterhand prosazují podepsání dohody o míru, tomu se ale snaží zabránit kapitán Bradley prostřednictvím bandity Dixona. Jeho lidé zabíjí bělochy a nastraží při tom několik těl, aby se zdálo, že za to mohou Apači. Při jednom takovém přepadení vypálí bandité hospodářství holandských přistěhovalců, kde se ale zachrání malý chlapec Tom a ten nyní ví, že v přepadení mají prsty běloši a Komanči, jejichž náčelníkovi Velkému medvědu za to dávají ohnivou vodu. Tom pak uteče do sídla míšenky Palomy, kde se skrývá. Sem také míří Old Shatterhand, který před krátkým časem přijel opět z Evropy do Ameriky a o tom, že zde bandité řádí, se dozví až od adoptivního syna Vinnetoua - Tujungy, kterého zachránil před oběšením bandity. K Palomě jede kvůli tomu, že dostal dopis od jejích příbuzných, ve které ho žádají, aby ji k nim dovedl. U Palomy se dozví o nebohém chlapci a jeho rodině a pochopí, že je to jediný svědek o tom, co běloši dělají. Vezme tedy jeho i Palomu a odveze je do města. Cestou se setkává se svým přítelem Samem Hawkensem a Willem Parkerem s Dickem Stoneem, kteří vedou kolonu přistěhovalců. Na cestě je poslední vůz kolony přepaden a jsou u něj mrtví Apači. Old Shatterhand ale pozná, že tihle Apači jsou mrtvi již delší dobu a navíc zde nalezne hrot komančského šípu a uschová si ho jako důkaz. Ve městě nechá u své staré známé Rosemary (majitelky nevěstince) Palomu, Sama Hawkense i Toma a jede k Vinnetouovi. Spolu se pak zúčastní jednání s generálem Taylorem, který se doslechl o přepadení a chce se na to Vinnetoua, se kterým podepisují mírovou smlouvu, zeptat, co o tom ví. Old Shatterhand mu dá hrot komančského šípu a slíbí, že přivede Toma jako svědka. Potom oba přátelé jednají ještě s Komanči a Vinnetou zápasí s Velkým medvědem a nakonec nad ním zvítězí. Vinnetou se pak vrátí do své vesnice a Old Shatterhand jede do města pro Toma. Mezitím se ve městě koná střelecká soutěž, při které chce Sam předvést svůj oblíbený trik se sestřelením vejce, když je otočený zády. Má ale jen slepé náboje a druhý vždy vejce rozmáčkne. Když tento trik předvádí s Tomem, padne ale při výstřelu chlapec mrtvý k zemi, zastřelený banditou Barkerem, jedním z Dixonových lidí, ale Dixon to takto hodí na Sama. Old Shatterhand přijíždí pozdě a jediné, co dokáže, je nevina jeho přítele - v úhlu, v jakém stál, nemohl chlapce takto zasáhnout. Potom se Old Shatterhand pustí za Dixonem. S ním i několika bandity se strhne na Barkerově ranči přestřelka a z těžké situace se dostane díky Samovi s Palomou, která zaslechla od banditů, že mají Shatterhanda v pasti. Vděčný Old Shatterhand potom Barkera (omráčeného ranou pěstí), Tomova vraha, přinutí podepsat u Apačů přiznání. Barkera potom pustí, ale ten je brzy zastřelen Bradleyho poručíkem, který také zapálí Barkerův ranč. Sam Hawkens zůstává v táboře Apačů, Paloma jede zpět do svého sídla, kde ji hlídá Tujunga, a Vinnetou je pozván do blízké pevnosti, kde nyní místo generála Taylora velí plukovník Hunter a chce se ho zeptat na vypálený ranč. Zprávu mu totiž podal Bradley a řekl, že ho asi vypálili Apači. Když ale Vinnetou i s Old Shatterhandem dorazí do pevnosti, je plukovník mrtev a místo něj velí jeho vrah kapitán Bradley, který nakonec po \"rozmluvě\" s Vinnetouem získá přiznání Barkera a za to je propustí. Mezitím v sídle Palomy zajmou vojáci Tujungu za vraždu jednoho vojáka a Paloma podá zprávu v táboře Apačů. Rozhněvaný Vinnetou se chystá pevnost napadnout, Old Shatterhand se mu to ale pokouší rozmluvit a vydá se Tujungu osvobodit. To se mu ale nezdaří a tak Sam Hawkens, hlídkující před pevností, sdělí Apačům, že nyní mají vojáci i Old Shatterhanda. Vinnetou již neváhá a vyjíždí se všemi svými bojovníky ze všech táborů k pevnosti. Tam se strhne krutý boj, Apači padají k zemi jeden po druhém. Špatnou situaci naštěstí pomůže vyřešit Tujunga, který vyhodí sklad střelného prachu do povětří a velká část hradeb se hroutí (s ní i mnoho vojáků) a tím velmi pomůže indiánům. Boj končí až příjezdem generála Taylora, který už věděl o zradě kapitána Bradleyho a zatýká ho. Pro Tujungu je již ale pozdě. Nešťastný Vinnetou s ním, Apači, Old Shatterhandem a Samem Hawkensem odjíždí a tím končí příběh a následuje už jen krásná hudba na \"smutný\" závěr.", "section_level": 1}], "src_summary": "Old Shatterhand je koprodukční film z roku 1964. Na rozdíl od filmů Vinnetou, Vinnetou - Rudý gentleman, Vinnetou - Poslední výstřel či filmu \"Poklad na Stříbrném jezeře\" , které produkoval Horst Wendlandt, je producentem filmu Artur Brauner a celý film v podstatě konkuruje filmům již zmíněným výše. Vznikal ve stejné době jako Vinnetou a tak producentovi dalo dost práce získat od konkurence oba hlavní představitele hlavních postav Vinnetoua a Old Shatterhanda - Pierra Brice a Lexe Barkera. Také se zde objevuje Ralf Wolter jako Sam Hawkens nebo Vojkan Pavlović a Mirko Boman jako Will Parker a Dick Stone. Herečka Daliah Lavi, kterou si filmaři vybrali, měla původně hrát Vinnetouovu sestru Nšo-či, poté se ale dozvěděli, že tuto postavu hraje již v konkurenčním filmu Marie Versini a tak změnili i tak nepříliš zdařilý scénář. Padoucha kapitána Bradleye si zahrál Guy Madison. Film režíroval již zkušený režisér Hugo Fregonese. Natáčelo se stejně jako Vinnetou v Jugoslávii, ale s jiným architektem i skladatelem hudby, takže film má trochu jinou atmosféru než ostatní mayovky. Je také mnohem nákladnější než ostatní filmy z té doby. V českém znění namluvili Vinnetoua a Old Shatterhanda Stanislav Fišer a Vladimír Ráž Tento film snad ještě víc než ostatní zfilmované mayovky naprosto neodpovídá ději jakékoli Mayovy knihy a má společné opravdu snad jen postavy Vinnetoua, Old Shatterhanda, Sama Hawkense a Palomy Nakamy.", "tgt_summary": "The film Old Shatterhand (known as Apaches' Last Battle in the UK) is a very successful Eurowestern based on the character \"Old Shatterhand\" invented by German novelist Karl May. It is a West German CCC Film production co-produced with French, Italian, and Yugoslav companies and filmed in 70mm. Financed with roughly DM5,000,000, the film was the most expensive Karl May western. Composer Riz Ortolani used a chorus for his film score. It was shot at the Spandau Studios in Berlin and on locationin Croatia including at the Plitvice Lakes National Park. The film's sets were designed by the art director Otto Pischinger.", "id": 1982962}
{"src_title": "Wilhelm Furtwängler", "tgt_title": "Wilhelm Furtwängler", "src_document": [{"title": "Život a umělecká kariéra.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Začátky (do roku 1922).", "content": "Wilhelm Furtwängler vyrůstal v Mnichově, kde byl jeho otec Adolf (1853–1907) profesorem klasické archeologie na tamější univerzitě. Brzy začal jevit zájem o hudbu a od 13 let se učil skladbě nejprve u A. Beera-Walbrunna a J. Rheinbergera, od roku 1901 u skladatele Maxe von Schillingse. Z této doby pocházejí jeho první skladby. Roku 1906 začal pracovat jako korepetitor v městském divadle ve Vratislavi. Jako dirigent debutoval v červnu 1906 v Mnichově se symfonií č. 9 Antona Brucknera. Poté rychle vystřídal několik zaměstnání: nejprve byl dirigentem sboru v Curychu, v letech 1908–09 byl korepetitorem ve Dvorním divadle pod vedením šéfdirigenta Felixe Mottla, poté působil jako kapelník ve Štrasburku pod vedením skladatele Hanse Pfitznera, v letech 1911–15 byl kapelníkem Orchestru spolku přátel hudby v Lübecku a v letech 1915–20 kapelníkem Národního divadla v Mannheimu. V letech 1919–21 působil zejména ve Vídni jako šéfdirigent \"Tonkünstler-Orchester\" (tuto funkci převzal od Oskara Nedbala), po jeho fúzi s Wiener Concertverein pod novým názvem „Vídeňský symfonický orchestr\" (Wiener Sinfonieorchester) se podílel na vedení nově vzniklého tělesa jakožto koncertní dirigent Společnosti přátel hudby (Gesellschaft der Musikfreunde), později též řídil koncerty Berliner Staatskapelle a frankfurtské muzejní koncerty. Svou koncertní činností v této době se stal – vedle Artura Toscaniniho a Bruno Waltera – jedním z nejuznávanějších evropských dirigentů. Výrazem tohoto uznání bylo jmenování na prestižní místo šéfdirigenta Berlínské filharmonie a současně šéfdirigenta (kapelníka) lipského Gewandhausorchester roku 1922 po smrti Arthura Nikische.", "section_level": 2}, {"title": "1922–1933.", "content": "Ve dvacátých letech se hvězdná Furtwänglerova kariéra opírala o jeho berlínské i vídeňské působiště. Z vedení lipského Gewandhausorchestru rezignoval roku 1928 poté, co se stal abonentním dirigentem Vídeňské filharmonie (1927–1930). V roce 1931 dirigoval poprvé na Hudebních slavnostech v Bayreuthu. V letech 1925–1930 byl předsedou německé sekce Společnosti pro novou hudbu, později zakázané nacisty. V soukromém životě Furtwängler proslul milostnými aférami. Měl již čtyři nemanželské děti, když se v roce 1923 oženil s Dánkou Zitlou Lundovou. Manželství se nezdařilo, zůstalo bezdětné a pár byl roku 1931 v Paříži rozloučen. K formálnímu rozvodu došlo až roku 1943, kdy se Furtwängler oženil s Elisabeth Ackermannovou (rozenou Albertovou); z druhého manželství měl syna Andrease Ernsta Gottfrieda (* 1944), klasického archeologa.", "section_level": 2}, {"title": "1933–1945.", "content": "Po nástupu NSDAP k moci v Německu byl nový režim rozhodnut využít Furtwänglera jako nejslavnějšího německého dirigenta pro účely své reprezentace, zvláště poté, co řada jiných významných dirigentů emigrovala. Furtwängler byl povolán do Pruské státní rady a stal se viceprezidentem Říšské hudební komory (Reichsmusikkammer; prezidentem byl Richard Strauss). Po vynucené rezignaci Ericha Kleibera (1934) získal místo ředitele Berlínské státní opery. Projevoval sice nepolitičnost a loajálnost k novému režimu, současně se však začínal dostávat do konfliktů s nacistickými úřady. Podařilo se mu zprvu zajistit, aby si Berlínská filharmonie mohla ponechat své židovské členy, a to i přes protesty části veřejnosti. Židovských umělců se zastal i ve veřejném dopise Goebbelsovi, hojně komentovaném v zahraničním tisku (např. Prager Tagblatt). V únoru 1934 dirigoval ke 125. výročí narození skladatele \"Sen noci svatojánské\" Felixe Mendelssohna-Bartholdyho, tehdy již zakázaného. K nejzávažnějšímu střetu došlo koncem roku 1934, když dirigoval premiéru suity z opery \"Mathis der Mahler\" zakázaného Paula Hindemitha a obhajoval skladatele i v tisku. Následné kontroverze vedly k tomu, že Furtwängler složil všechny své veřejné funkce, včetně vedení Státní opery a Berlínské filharmonie. Od roku 1935 dirigoval jen jako host a pobýval po většinu roku mimo Německo. Vedle toho se vrátil ke skladatelské činnosti, kterou od svých mladých let na dlouho odložil. Současně však urovnal své vztahy s nacistickým režimem, pro který zůstal významným reprezentantem německé kultury. Za války byl nejen zapsán na „seznam Bohem nadaných\" (Gottbegnadeten-Liste), tj. seznam pro Třetí říši nejdůležitějších umělců vedený ministerstvem propagandy, ale patřil na něm mezi tři „nenahraditelné\" hudební umělce, spolu s Richardem Straussem a Hansem Pfitznerem. Nadále dirigoval často v zahraničí, kde byl velmi ceněn. Jeho kandidaturu na post šéfdirigenta Newyorské filharmonie (1936) překazil Göring. Ještě v červenci 1939, těsně před vypuknutím druhé světové války, získal francouzský Řád čestné legie. Stabilně se soustředil zejména na spolupráci s Vídeňskou filharmonií, jejímž byl hlavním hostujícím dirigentem. Po anšlusu Rakouska ke Třetí říši byl jmenován hudebním zmocněncem ve Vídni. Koncem roku 1944 se Furtwängler s povolením nacistických orgánů uchýlil trvale do švýcarského Clarensu. Zde vznikla 2. symfonie c moll, jeho nejvýznamnější skladatelské dílo.", "section_level": 2}, {"title": "1945–1954.", "content": "Po konci druhé světové války musel Furtwängler projít procesem denacifikace, ve kterém byl zproštěn odpovědnosti. První poválečný koncert dirigoval 24. května 1947 v Berlíně. V následujících letech byl jedním z nejžádanějších dirigentů a nabyl takřka legendární pověsti. Dirigoval mimo jiné v Bayreuthu, Edinburghu, milánské La Scale, Lucernu nebo Salcburku a pořídil řadu gramofonových nahrávek. Roku 1952 byl jmenován doživotním dirigentem Berlínské filharmonie a absolvoval s ní několik zájezdů. Koncem roku 1954 však zemřel.", "section_level": 2}, {"title": "Furtwänglerovy nahrávky děl jiných skladatelů.", "content": "Výběr", "section_level": 1}], "src_summary": "Dr. phil. h. c. Gustav Heinrich Ernst Martin Wilhelm Furtwängler (25. ledna 1886 Berlín, Německá říše – 30. listopadu 1954 Baden-Baden, Spolková republika Německo) byl německý dirigent a hudební skladatel.", "tgt_summary": "Gustav Heinrich Ernst Martin Wilhelm Furtwängler ( , , ; 25 January 188630 November 1954) was a German conductor and composer. He is widely regarded as one of the greatest symphonic and operatic conductors of the 20th century. Furtwängler was principal conductor of the Berlin Philharmonic between 1922 and 1945, and from 1952 until 1954. He was also principal conductor of the Gewandhaus Orchestra (1922–26), and was a guest conductor of other major orchestras including the Vienna Philharmonic. He was the leading conductor to remain in Germany during the Second World War, although he was not an adherent of the Nazi regime. This decision caused lasting controversy, and the extent to which his presence lent prestige to the Third Reich is still debated. He had a major influence on many later conductors, and his name is often mentioned when discussing their interpretative styles.", "id": 993552}
{"src_title": "Frances Stewartová", "tgt_title": "Frances Stewart, Duchess of Richmond", "src_document": [{"title": "Biografie.", "content": "Frances byla dcerou \"Waltera Stewarta\", osobního lékaře anglické královny Henrietty Marie a vzdáleného příbuzného Stuartovců. Její rodiče prchli před Oliverem Cromwellem do Francie, kde se Frances v Paříži v roce 1648 narodila. Do Anglie přijela mladičká Frances za restaurace Stuartovců v roce 1662 jako dvorní dáma nové královny Kateřiny z Braganzy, jejíž svatby s králem Karlem II. se účastnila. Svým půvabem na sebe Frances záhy obrátila pozornost dvora. Samuel Pepys napsal, že byla tím nejkrásnějším, co v životě viděl. Mezi její ctitele se kromě řady dalších zařadil i sám král, okouzlen její krásou, šarmem i vtipem, snad bylo pro něj důležité i to, že se vyhýbala jak politice, tak dvorským intrikám a netoužila získat moc; Frances ho však odmítla, nechtíc se stát jednou z řady milenek ženatého panovníka. 21. března roku 1667 se bez králova svolení provdala za králova bratrance čtvrtéto stupně, \"Charlese Stewarta, 3. vévodu z Richmondu a Lennoxu\" (1639–1672). Pro sňatek bez královského souhlasu se musela vzdálit královského dvora. Nedlouho poté, v roce 1669 onemocněla neštovicemi. Král k ní ihned přijel a odpustil jí sňatek uzavřený bez jeho souhlasu. Po uzdravení se Frances vrátila na královský dvůr; již se nevyhýbala přízni krále, získala si však i náklonnost královny. Její manžel byl pověřen diplomatickou misí ve Skotsku a později v Dánsku, zatímco Frances zůstala v Anglii, starajíc se o jeho majetky. Vévoda zemřel v roce 1672 (rovněž na neštovice); jejich manželství zůstalo bezdětné. Koruna převzala jeho statky a vdově bylo přiznáno 1000 liber ročního důchodu. Vévodkyně zemřela v roce 1702. Dědil po ní její bratranec \"Alexander Stuart, 5. lord Blantyre\".", "section_level": 1}, {"title": "Odraz v historii a umění.", "content": "Po vítězství Anglie ve válce s Holandskem v roce 1664 dal král razit pamětní medaile s postavou Británie a jako předlohu pro ni jmenoval Frances. Její tvář se později objevila na řadě dalších medailí, mincí i soch. Byla několikrát portrétována oblíbeným dvorním malířem Petrem Lelym. O neopětované lásce jejích ctitelů psal slavný básník John Dryden (1631–1700) v některých svých esejích.", "section_level": 1}], "src_summary": "Frances Teresa Stewart, vévodkyně z Richmondu a Lennoxu (8. července 1648, Paříž – 15. října 1702) byla anglická aristokratka, pověstná svou krásou (byla nazývána \"La Belle Stuart\" – \"krásná Stuartovna\"), která odmítla stát se milenkou anglického krále Karla II. Její tvář byla předlohou podoby tváře Britannie, idealizovaného symbolu Britských ostrovů.", "tgt_summary": "Frances Teresa Stewart, Duchess of Richmond and Lennox (8 July 1647 – 15 October 1702) was a prominent member of the Court of the Restoration and famous for refusing to become a mistress of Charles II of England. For her great beauty she was known as \"La Belle Stuart\" and served as the model for an idealised, female Britannia.", "id": 1252781}
{"src_title": "Státní duma", "tgt_title": "State Duma", "src_document": [{"title": "Popis.", "content": "Státní duma se skládá z 450 poslanců, kteří jsou voleni na pětileté období (do roku 2011 voleni na čtyřleté). Dosavadní volby do komory proběhly v letech 1993, 1995, 1999, 2003, 2007 a naposledy 4. prosince 2011. Volební práh pro vstup do komory je po volební reformě stanoven na 7 %, do roku 2005 to bylo 5 %. V současnosti jsou v Dumě zastoupeny strany Jednotné Rusko (49,29 %), Komunistická strana Ruské federace (19,20 %), Spravedlivé Rusko (13,25 %) a Liberální demokratická strana Ruska (LDPR) (11,68 %). Poslanec Státní dumy nemůže být zároveň členem Rady federace nebo jiných zastupitelských orgánů subjektů federace. Poslanci pracují na profesionálním základě a nemohou se zabývat výdělečnou činností kromě pedagogické, vědecké či jiné teoretické práci. Ústava poslancům dumy zaručuje imunitu pro zadržení, věznění a prohlídku. Zbaveni imunity mohou být jen na návrh generálního prokurátora rozhodnutím příslušné komory. Návrhy zákonů mohou dumě předkládat: prezident Ruské federace, členové Rady federace, poslanci Státní dumy, vláda Ruské federace, zákonodárné orgány subjektů Ruské federace a také Ústavní soud, Vyšší arbitrážní soud a Nejvyšší soud Ruské federace. Jmenované soudy mohou podávat návrhy zákonů jen v oblasti své působnosti. Jen se souhlasem vlády mohou být navrženy zákony o zavedení nebo zrušení daní, osvobození od jejich placení, o vydávání státních půjček, o změně finančních pravidel státu a jiné návrhy, které předpokládají stanovení výdajů z federálního rozpočtu. Status Dumy je stanoven v hlavě 5 Ústavy Ruské federace.", "section_level": 1}, {"title": "Pravomoci.", "content": "1) udělení souhlasu ke jmenování předsedy vlády 2) rozhodnutí otázky důvěry vládě 3) jmenování a odvolání předsedy Centrální banky Ruské federace 4) jmenování a odvolání předsedy Účetní komory a poloviny jejích auditorů 5) jmenování a odvolání Mluvčího pro lidská práva 6) vyhlášení amnestie (tuto pravomoc má i prezident) 7) podání obžaloby proti prezidentovi Ruské federace na jeho zproštění funkce", "section_level": 1}], "src_summary": "Státní duma Federálního shromáždění Ruské federace (rusky: Госуда́рственная ду́ма Федерального собрания Российской Федерации, zkráceně Ду́ма, česky Duma či Státní duma) je dolní komora Federálního shromáždění Ruské federace.", "tgt_summary": "The State Duma (), commonly abbreviated in Russian as Gosduma (), is the lower house of the Federal Assembly of Russia, while the upper house is the Council of the Federation. The Duma headquarters are located in central Moscow, a few steps from Manege Square. Its members are referred to as deputies. The State Duma replaced the Supreme Soviet as a result of the new constitution introduced by Boris Yeltsin in the aftermath of the Russian constitutional crisis of 1993, and approved by the Russian people in a referendum.", "id": 1860771}
{"src_title": "Ken Klee", "tgt_title": "Ken Klee", "src_document": [{"title": "Hráčská kariéra.", "content": "S profesionálním hokejem začínal v týmu St. Michael's Buzzers v lize OHA-B kde odehrál jednu sezónu 1988/89. Poté přestoupil do vyšší ligy CCHA do týmu Bowling Green Falcons kde strávil 3 sezóny a za tým odehrál 86 zápasů ve kterých nasbíral 41 bodů. Byl draftován v NHL v roce 1990 v 9.kole (celkově 177.) týmem Washington Capitals. Sezónu 1992/93 začínal na farmě Caps v týmu Baltimore Skipjacks kde strávil jednu sezónu a v následující sezóně 1993/94 kdy se stal před sezónou Portland Pirates novým farmařskym týmem Caps, hrával v týmu Pirates necelé dvě sezóny a v sezóně 1994/95 debutoval v NHL. Netrvalo mu dlouho a zařadil se mezi pravidelnými nastupujícími hráči a za Caps odehrál celkem 9 sezón (1994/2003) a v sezóně 1997/98 s týmem se probojovali až do finále play off o Stanley cup kdy podlehli týmu Detroit Red Wings 0:4 na zápasy. 23. září 2003 podepsal smlouvu s týmem Toronto Maple Leafs jako volný hráč. Za první sezónu v Leafs nasbíral za 66 zápasů 29 bodů a to byl jeho osobní rekord v počtu nasbíraných bodů. Během výluky v NHL 2004/05 nikde nenastupoval a prodloužil smlouvu s Torontem o dva roky s platem 2,5 mil. dolarů . Po výluce v NHL se vrátil zpět do Toronta kde hrával až do 8. března 2006 kdy se blížila uzávěrka přestupů byl vyměněn do týmu New Jersey Devils za útočníka Alexandr Suglobov. V Devils dokončil sezónu kdy s týmem postoupil do play off kdy vypadli v semifinále konferenci proti týmu Carolina Hurricanes kdy prohráli 1:4 na zápasy. 24. července 2006 podepsal jednoletou smlouvu s týmem Colorado Avalanche jako volný hráč . S týmem Avalanche se neprobojoval do play off kdy těsně skončili na postupové příčce kdy jim chybělo 1 bod k postupu. Za tým odehrál 81 zápasů kdy odehrál maximum zápasů za jednu sezónu a stal se nejlepším hráčem v počtu +18 (+/- body za pobyt na ledě). 2. července 2007 podepsal dvouletou smlouvu s týmem Atlanta Thrashers. V Thrashers odehrál celou sezónu 2007/2008 kdy v týmu vstřelil 1 gól dne 1. března 2008 v zápase proti Boston Bruins. Týmu se moc nedařilo a skončil jako 3 nejhorší tým v NHL. 26. září 2008 kdy měl s týmem Thrashers smlouvu na jeden rok, byl společně s Bradem Larsen a Chadem Painchaudem vyměněn do týmu Anaheim Ducks za obránce Mathieu Schneider. Poslední sezónu v NHL začal v Anaheimu kde odehrál 3 zápasy odešel do týmu Phoenix Coyotes kde dohrál sezónu a ukončil kariéru.", "section_level": 1}, {"title": "Trenérská kariéra.", "content": "V roce 2014 dostal na starost vést Americkou reprezentaci žen. Coby hlavní trenér ženského výběru USA, dosáhli pod jeho vedení zisk zlatých medailí. Tento úspěch dokázali zopakovat i v následujícím roce. Jeho bilance na mistrovství světa žen byla 10 zápasů - 9 vítězství a jedno vítězství po prodloužení. Poté co opustil reprezentační výběr žen, připojil se do klubu Syracuse Crunch jako asistent hlavního trenéra.", "section_level": 1}], "src_summary": "Kenneth Robert Klee (* 24. dubna 1971 v Indianapolis, Indiana) je bývalý americký hokejový obránce. Momentálně pracuje jako asistent hlavního trenéra v týmu Syracuse Crunch působící v American Hockey League.", "tgt_summary": "Kenneth William Robert Klee (born April 24, 1971) is an American former professional ice hockey defenseman who played most notably with the Washington Capitals in the National Hockey League (NHL).", "id": 915136}
{"src_title": "Louise de Keroual", "tgt_title": "Louise de Kérouaille, Duchess of Portsmouth", "src_document": [{"title": "Biografie.", "content": "Louise se narodila jako dcera bretaňského šlechtice \"Guillaume de Penancoët, pana de Kérouaille\" a jeho manželky \"Marie de Ploeuc de Timeur\". Jako mladá dívka dlela na dvoře vévodkyně orleánské Henrietty Anny, sestry Karla II. a manželky mladšího bratra Ludvíka XIV., Filipa II. Orleánského. V roce 1670 doprovázela do Anglie vévodkyni, která sem cestovala oficiálně za účelem návštěvy bratra, ve skutečnosti za účelem uzavření tajné smlouvy; zde se v Doveru setkala s Karlem II. Po náhlé smrti vévodkyně Henrietty Anny zůstala \"bezprizorní\", Karel ji však vzápětí jmenoval dvorní dámou své manželky Kateřiny z Braganzy. Proslýchalo se, že francouzský dvůr záměrně Louisu Karlovi podstrčil (měla být francouzskou agentkou v Anglii), ale není pro to důkazů. Když se však ukázalo, že král projevuje Louise svou náklonnost, rozběhly se dvorské intriky na obou stranách; jejich hlavními aktéry byli francouzský vyslanec v Anglii Charles Colbert a ministr lord Arlington. Louise byla velmi inteligentní a cílevědomá dívka a do svého vztahu s králem se nevrhla po hlavě bez rozmyslu. V roce 1672 porodila Karlovi syna Karla, který dostal příjmení Lennox a v roce 1675 titul paira - vévody z Richmondu. Nemalé finanční částky, jež dostávala od francouzské ambasády, byly příčinou dohadů, že králova favoritka konala ve prospěch Francie, své rodné země. Sympatie Angličanů jí to nezískalo, třebaže Louise odmítla přijmout dary od francouzského krále Ludvíka XIV. 19. srpna roku 1673 získala pairský titul vévodkyně z Portsmouthu, hraběnky z Fareham a baronky z Petersfieldu. V prosinci toho roku Karel pro ni vyjednal francouzský titul vévodkyně d'Aubigny. Vévodkyně zůstala v Anglii do smrti Karla II. v roce 1685. Poté odjela do Francie, kde zůstala do konce svého života, s výjimkou krátké cesty na dvůr nového krále Jakuba II., Karlova mladšího bratra (Karel zemřel bez legitimních potomků, třebaže nemanželských dětí měl se svými milenkami celou řadu). Poslední léta života strávila v Aubigny v tahanicích s věřiteli. Král Ludík XIV. a po jeho smrti regent Filip II. Orleánský jí přiznali stálý důchod a chránili ji před věřiteli. Louise zemřela v Paříži roku 1734. Jejím potomkem v přímé linii je Charles Gordon-Lennox, 10. vévoda Richmond, Lennox a Gordon. Mezi její potomky náleží i princezna Diana, Camilla, vévodkyně z Cornwallu a Sarah Fergusonová (bývalá manželka Andrewa, vévody z Yorku, druhého syna britské královny Alžběty).", "section_level": 1}], "src_summary": "Louise Renée de Penancoët de Keroual (září 1649 - 14. listopadu 1734), vévodkyně z Portsmouthu a z Aubigny, původem z Bretagne, byla milenkou anglického krále Karla II. Stuarta asi patnáct let; působila ale také jako tajný agent francouzského krále Ludvíka XIV.", "tgt_summary": "Louise Renée de Penancoët de Kéroualle, Duchess of Portsmouth (5 September 1649 – 14 November 1734) was a mistress of Charles II of England.", "id": 892574}
{"src_title": "Vorwerk", "tgt_title": "Vorwerk (company)", "src_document": [{"title": "Rodinný podnik s dlouhou tradicí.", "content": "130 let firemní historie, obrat ve výši 2,5 miliard eur, více než 623 000 zaměstnanců a prodejců v 75 zemích – to je firma Vorwerk. Komanditní společnost Vorwerk & Co. KG byla založena roku 1883 ve Wuppertalu. Během 130 let firemní historie se z bývalé továrny na výrobu koberců stala globálně působící podnikatelská skupina se širokou výrobní základnou. A přesto zůstala firma Vorwerk až do dnešních dnů rodinným podnikem. Ve své činnosti se skupina Vorwerk zaměřuje již od roku 1930 na přímý prodej výrobků vysoké kvality. Paleta produktů zahrnuje jak domácí spotřebiče (vysavače značky Kobold a kuchyňský robot Thermomix), tak také kvalitní kosmetické produkty značky JAFRA. k rodinné firmě Vorwerk patří také bankovní skupina akf, továrna na výrobu koberců Vorwerk Carpets a jako sesterský podnik též skupina HECTAS. Špičkové produkty a speciální přístup k zákazníkovi jsou společným znakem všech součástí firmy a dodávají společnosti Vorwerk jeho specifický ráz.", "section_level": 1}, {"title": "Kobold.", "content": "Divize výroby vysavačů Kobold má obrat 810 milionů eur a je tak nejsilnější složkou skupiny Vorwerk. Hlavními trhy jsou Itálie (kde se značka vysavače jmenuje „Folletto“) a Německo. Mimo tyto největší odbytiště má divize Kobold své zastoupení v Rakousku, Španělsku, České republice, Francii, Japonsku, Číně, Švýcarsku, a prodává své vysavače v 17 dalších zemích prostřednictvím distributorů. Více než 9 000 samostatně činných obchodních zástupců, kteří pracují povětšinou na plný úvazek, prodává výrobky v domácnosti zákazníka formou prezentace přímo na místě. Divize Vorwerk Kobold se vyznačuje horizontálním hierarchickým uspořádáním a rodinnou atmosférou, v níž panuje vzájemný respekt a uznání za dobře odvedenou práci. Zaměstnanci divize Kobold Vorwerk nejsou jen „malým kolečkem v soukolí“, nýbrž mají odpovědnost za obchodní úspěch firmy. Proto zde musí být lidé, kteří jsou pilní, mají výdrž a schopnost nadchnout i ostatní.", "section_level": 2}, {"title": "Thermomix.", "content": "Divize Thermomix v posledních letech soustavně rostla. Vykazuje obrat ve výši 684 milionů eur a je tak druhou největší divizí firmy Vorwerk. Více než 27 000 prodejců, kteří pracují většinou na částečný úvazek, prodávají výrobek Thermomix na předváděcích akcích v systému takzvaných párty nebo na základě doporučení u zákazníků přímo v jejich domácnosti. Hlavními trhy jsou Itálie, Francie, Německo a Španělsko. Mimo tyto hlavní trhy je Thermomix zastoupen vlastními společnostmi v Polsku, na Tchaj-wanu, v Mexiku, České republice, Portugalsku a v 52 dalších zemích prostřednictvím distributorů. Divize Thermomix nabízí různorodé možnosti kariérního postupu. Lidé, kteří pracují s tímto specifickým produktem, mají rádi práci s lidmi, jsou vždy flexibilní a otevření pro novinky. V každodenní spolupráci s mnoha různými kulturami je potřeba, aby prodejci měli dobré komunikační schopnosti. u firmy Thermomix se vždy hledají lidé, kteří jsou kreativní, umějí si vyhrnout rukávy a dovedou efektivně využít svých schopností.", "section_level": 2}, {"title": "Vorwerk Engineering.", "content": "Díky rozsáhlému vlastnímu výzkumu a vývoji výrobků, nejmodernějším technologiím v našich výrobních jednotkách a fundamentálním schopnostem v oblasti výroby elektromotorů, montážních systémů a technologií zpracování umělých hmot vyrábí Vorwerk Engineering inovativní výrobky mimořádné kvality, s nimiž směřuje na trh hlavně formou přímého prodeje. Soustružení, lisování, výroba umělých hmot – to všechno si dělá firma sama. Elektromotory pro spotřebiče si firma Vorwerk také nekupuje od jiných, ale vyrábí je sama ve Wuppertalu. Pro divizi Vorwerk Engineering pracuje téměř 1 100 zaměstnanců, z toho přibližně 400 v našich zahraničních provozech ve Francii, Itálii a Číně.", "section_level": 2}, {"title": "JAFRA Cosmetics.", "content": "JAFRA Cosmetics je jedním z předních světových výrobců kvalitní kosmetiky a od roku 2004 patří ke skupině Vorwerk. Hlavními trhy pro výrobky JAFRA jsou Mexiko a USA. JAFRA je ale aktivně zastoupena i v dalších evropských zemích. V roce 2012 dosáhla obratu ve výši 466 milionů eur. V poslední době byly založeny pobočky také v dalších zemích, a to v Rusku, Brazílii a Indii. V celosvětovém měřítku nabízí tato divize práci pro více než 570 000 samostatných poradců, a tím také příležitost vybudovat si jistou a finančně nezávislou existenci. JAFRA je mimořádně inovativní podnik, orientovaný na dobrý hospodářský výsledek, jehož vizí je stát se nejlepším partnerem pro ženy a jejich rodiny. V oblasti působení firmy JAFRA se setkává mnoho národností, což je mimořádným obohacením firemní kultury. Spolupráce překračující hranice několika zemí přispívá k dobrým výsledkům a úspěšnosti podniku.", "section_level": 2}, {"title": "LUX Asia Pacific.", "content": "Zakoupením firmy Lux Asia Pacific v roce 2001 rozšířila firma Vorwerk svou dosavadní činnost v Číně a vytvořila si další důležitý pilíř ve významném světadíle s velikým potenciálem růstu, jakým je Asie. Hlavními trhy firmy Lux Asia Pacific jsou Indonésie a Thajsko. Nejen tam, ale i v ostatních regionech jihovýchodní Asie prodává Lux kvalitní vodní filtry, čističky vzduchu, vysavače prachu a veškeré příslušenství k těmto výrobkům. Výrobky se prodávají v přímém prodeji prostřednictvím asi 4 000 odborných poradců. Divize Lux Asia Pacific dosáhla v roce 2012 obratu ve výši 35 milionů eur. Struktura prodeje je přizpůsobena asijským potřebám. Podle situace v jednotlivých zemích pracují prodejní týmy systémem domácího prodeje, to znamená, že zvoní přímo u dveří zákazníka, nebo si dohodnou předvádění výrobku u zájemců, kteří jsou jim doporučeni. Tato obchodní oblast se nachází v neustálém pohybu a firma proto také nepřetržitě hledá nové pracovníky. Lux Asia Pacific podporuje své zaměstnance a dává jim prostor k rozvoji, čímž jim nabízí nejen opravdu zajímavé možnosti profesního růstu, nýbrž také základnu pro jistou budoucnost.", "section_level": 2}, {"title": "Skupina akf.", "content": "Leasing nebo úvěrové financování mobilních investičních prostředků, financování prodeje a řízení vozového parku – banka akf, leasing akf a servicelease akf nabízejí pro každou oblast prvotřídní řešení a poradenství. Portfolio je doplněno službou online, která nabízí bezpečné a transparentní produkty finančních investic. Skupina akf zaměstnává 344 pracovníků. Hlavním trhem bankovní skupiny akf je Německo. Mimoto se v posledních letech vybudovaly první zahraniční společnosti, a to ve Španělsku – akf equiprent espana, v Polsku – akf leasing Polska a v Itálii – akf servicelease italia. Ve skupině akf se živě praktikuje výměna nápadů a podnětů, která není omezena jen na jednu hierarchickou rovinu. Transparentnost je totiž základem důvěryhodnosti. A jen vzájemná důvěra dlouhodobě zajišťuje dobré obchodní vztahy a nejlepší výkony. Naši pracovníci zažívají každý den, že jsou důležitou součástí firmy a že jen tak se může vytvořit dobrá týmová spolupráce a vědomí odpovědnosti.", "section_level": 2}, {"title": "Vorwerk CARPETS.", "content": "I přes obtížnou situaci na trhu se závodu Vorwerk Carpets daří velmi dobře obstát v konkurenci, protože našel na trhu niku, kterou se mu podařilo obsadit. Je to segment cenově dražších a vysoce kvalitních kobercových materiálů. Hlavním trhem je Německo. Mimoto závod vyváží své výrobky do 49 dalších zemí. V roce 2012 zaměstnávala společnost Vorwerk Carpets 330 lidí a dosáhla obratu ve výši 74,2 milionů eur. Závody Vorwerk Carpets jsou podnikem vyrábějícím značkové zboží, ve kterém je středem pozornosti nejen koncový zákazník, ale i vlastní zaměstnanci. V rámci skupiny Vorwerk zaujímá tato divize vůdčí roli v oblasti personálního rozvoje, protože každý pracovník zde dostává mimořádnou podporu při osobním růstu a značný prostor pro samostatné rozhodování, například při flexibilní pracovní době na bázi důvěry. Vedení podniku a další vedoucí pracovníci jsou vždy ve spojení se svými zaměstnanci a zapojují je do rozhodovacích procesů a plánovaných změn, které se v podniku odehrávají.", "section_level": 2}, {"title": "Vorwerk Direct Selling Ventures.", "content": "Vorwerk Direct Selling Ventures je investiční společnost skupiny Vorwerk. Své investice zaměřuje na rychle rostoucí podniky se strukturou, která odpovídá obchodnímu modelu přímého vztahu ke klientovi. Společnost Corporate Venture Capital investuje na celém světě a má účast na podnicích se sídlem v Německu, Rakousku a USA.", "section_level": 2}, {"title": "HECTAS facility management holding.", "content": "HECTAS Facility Services je jeden z mála významných podniků v Evropě nabízejících kvalitní řešení v oblasti údržby budov a technických služeb. Podnik založený v roce 1974, který má hlavní sídlo ve Wuppertalu a pobočky v sedmi evropských zemích, zaměstnává v segmentech úklidu budov, technické správy budov a ostrahy objektů více než 12 000 pracovníků. Své služby, splňující i ty nejvyšší nároky, nabízí HECTAS formou individuálních řešení vypracovaných pro každého zákazníka v řadě odvětví, například v oblasti průmyslu, administrativy, potravinářství, zdravotnictví a pečovatelských služeb, stejně jako pro objekty z oblasti obchodu a logistiky. Mezi oběma podnikatelskými skupinami, čili sesterskou společností HECTAS Facility Services a skupinou Vorwerk & Co. KG, existuje intenzivní kontaktní síť a produktivní spolupráce.", "section_level": 2}], "src_summary": "Skupina Vorwerk je mezinárodní koncern s hlavní sídlo holdingové společnosti v německém Wuppertalu. Společnost se zaměřuje hlavně na výrobu a prodej produktů formou přímého prodeje v domácnostech zákazníků a nemá kamenné obchody (kamenné obchody Německu). Prodej zajišťují nezávislí obchodní zástupci. V České republice společnost působí prostřednictvím dceřiné společnosti VORWERK CS k.s. a prodává zde vysavače „Kobold“ a kuchyňské přístroje „Thermomix“. Včetně obchodních zástupců zaměstnává společnost celosvětově více než 600.000 lidí (stav 2009). V roce 2009 dosáhla společnost obratu necelých 2,3 miliardy EUR, z toho přímý prodej generoval 1,540 miliardy EUR, čímž je třetí největší společností v přímém prodeji na světě.", "tgt_summary": "Vorwerk is an international diversified corporate group headquartered in Wuppertal, Germany. The main business is the direct distribution of various products like household appliances (e.g. Kobold vacuum cleaners), fitted kitchens and cosmetics. Vorwerk was founded in 1883. The company, which is family-owned and operated as a limited partnership, reported having 12,000 full-time employees and over 590,000 self-employed sales representatives in more than 70 countries worldwide as of 2014. The largest proportion of sales representatives (546,000) work for the US-based subsidiary JAFRA Cosmetics. The company posted revenue of €2.8 billion in 2014.", "id": 2228870}
{"src_title": "Marie Louisa Orleánská", "tgt_title": "Marie Louise d'Orléans", "src_document": [{"title": "Biografie.", "content": "Narodila se jako první dítě vévody Filipa I. Orleánského a jeho první manželky Henrietty Anny Stuartovny. Jejími prarodiči ze strany otce byli Ludvík XIII. a Anna Rakouská, ze strany matky Karel I. Stuart a Henrietta Marie Bourbonská.", "section_level": 1}, {"title": "Manželství.", "content": "Marie Louisa se 19. listopadu roku 1679 provdala ve španělském Burgosu provdala za španělského krále Karla II., kterému byla první manželkou. Z jejich manželství nevzešli žádní potomci. Je otázka, jak hodnotit jejich manželství. Marie Louisa byla vyhlášená krasavice a Karel byl neduživý a dětinský, přesto však jejich vztah byl překvapivě velmi pěkný. Marie Louisa pociťovala ke svému manželovi téměř mateřskou něhu a s láskou o něj pečovala. Karlův zdravotní stav nebyl nikdy dobrý, neustále ho sužovaly horečky, nevolnost a bolest hlavy. Tento nepříznivý stav měl vliv na jeho náladu, která kolísala od hněvu a zlosti po melancholii. Marie Louisa mu přesto byla vždy nablízku a snažila se jej rozptýlit. Karel II., který se do své ženy rychle zamiloval, zažil po boku této své manželky zřejmě nejšťastnější chvíle svého života. O sexuálním životě manželů toho nevíme mnoho, ale je pravděpodobné, že Karel II. zřejmě trpěl některou ze sexuálních dysfunkcí (snad předčasnou ejakulací), která nejenže znemožňovala otěhotnění jeho ženy, ale kvůli které zřejmě manželství nebylo ani konzumováno.", "section_level": 1}, {"title": "Smrt.", "content": "Marie Louisa zemřela 12. února roku 1689 ve věku necelých 27 let, pravděpodobně na zánět slepého střeva. V té době se objevily i nepotvrzené zvěsti, že ji otrávila její tchyně Marie Anna Habsburská, údajně kvůli tomu, že Marie Louisa neporodila dědice. Na smrtelném loži Marie Louisa řekla svému manželovi:\"\"Vaše královská milost jistě bude mít jiné ženy, ale nikdo vás nebude milovat tolik jako já:\"\" Po její smrti Karel upadl do deprese. Když mu po nějakém čase ukázali portréty dvou kandidátek na novou manželku, měl ukázat na miniaturu Marie Louisy a říci:\"\"Tato paní je opravdu pěkná:\"\" Přesto se z dynastických důvodů musel oženit znovu; jeho druhou manželkou se stala Marie Anna Falcko-Neuburská (1667–1740). Ani ona však nedala manželovi a říši následníka a po Karlově smrti vypukl rozsáhlý konflikt o jeho rozsáhlé dědictví.", "section_level": 1}], "src_summary": "Marie Louisa Orleánská, francouzsky \"Marie Louise d'Orléans\" (27. března 1662 Paříž, Francie – 12. února 1689 Madrid, Španělsko) byla rodem orleánská vévodkyně a sňatkem španělská královna v letech 1679–1689.", "tgt_summary": "Marie Louise d'Orléans (26 March 1662 – 12 February 1689) was Queen consort of Spain from 1679 to 1689 as the first wife of King Charles II of Spain. She was a granddaughter of Louis XIII of France. In her adopted Spain, she was known as \"María Luisa de Orleans\".", "id": 2112013}
{"src_title": "S7 Airlines", "tgt_title": "S7 Airlines", "src_document": [{"title": "Historie.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Počátky společnosti.", "content": "Původ společnosti je možné vysledovat až k začátkům provozu civilních letů z vojenského letiště v Novosibirské oblasti v roce 1957. Formálně byla společnost Sibir založena v roce 1992 a v roce 1994 obdržela kód ICAO. Společnost navázala na regionální provoz Aeroflotu.", "section_level": 2}, {"title": "Rozvoj společnosti.", "content": "V roce 2001 společnost koupila \"Vnukovské aerolinie\" a stala se společností s největším objemem přepravy na domácích linkách. Většinu svých linek začala provozovat z letiště Moskva-Domodědovo. V roce 2005 jako první ruská společnost zahájila prodej letenek přes internet.", "section_level": 2}, {"title": "Rebranding.", "content": "V roce 2006 se stala společnost členem skupiny S7 group a s tím proběhla i změna značky (rebranding) ze Sibir na S7. S tím souvisela i kompletní změna nátěru letounů z nenápadné modro-bílé na výrazně zelenou s červeným logem. V roce 2007 byla z S7 vyčleněna společnost Globus, která byla v roce 2010 prodána. V roce 2010 se S7 stala členem aliance Oneworld", "section_level": 2}, {"title": "Destinace.", "content": "Společnost provozuje značně rozsáhlou síť linek, převážně do destinací v Rusku a Společenství nezávislých států. Jejich počet se začátkem roku 2011 blížil devadesáti a počet obsluhovaných zemí třiceti. Do České republiky létá pravidelný spoj z Novosibirsku do Prahy. V letní sezóně 2020 tuto linku bude létat třikrát týdně. Na jaře 2011 obdržela společnost přepravní práva na linku Petrohrad-Pulkovo - Brno-Tuřany, uskutečněna ale nebyla.", "section_level": 1}, {"title": "Letecké nehody.", "content": "4. října 2001 byl letoun Tu-154M na lince 1812 z Tel Avivu do Novosibirska omylem sestřelen nad Černým mořem raketou S-200 ukrajinské armády. Zahynulo všech 78 osob na palubě. 24. srpna 2004 se letoun Tu-154B, na lince 1047 z Moskvy do Soči, stal terčem teroristického bombového útoku. K explozi došlo v prostoru Rostova na Donu. Zahynulo všech 46 osob na palubě. 9. června 2006, už pod značkou S7 Airlines, let 778, došlo k nehodě Airbusu 310 během přistání v Irkutsku. Po chybě posádky, s poruchou na obraceči tahu motorů, letoun nedobrzdil na mokré dráze a po nárazu do betonové zídky došlo k požáru. Zahynulo 124 osob, 79 se zachránilo.", "section_level": 1}], "src_summary": "S7 Airlines (dříve Sibir Airlines) (: ПАО «Авиакомпания „Сибирь“»), patří spolu se společnostmi Aeroflot a UTair k největším leteckým společnostem v Rusku. Je členem skupiny S7 Group, dříve mj. spolu se společností Globus, která byla vyčleněna z S7 a létá pravidelné i charterové linky.", "tgt_summary": "S7 Airlines, legally JSC Siberia Airlines (, \"АО Aviakompania Sibir\"), is an airline headquartered in Ob, Novosibirsk Oblast, Russia, with offices in Moscow. As of 2008, it was Russia's largest domestic airline, with its main bases at Domodedovo International Airport and Tolmachevo Airport.", "id": 2003535}
{"src_title": "Marcellin Berthelot", "tgt_title": "Marcellin Berthelot", "src_document": [{"title": "Kariéra.", "content": "Během roku 1851 Berthelot nastoupil Collège de France jako asistent svého bývalého učitele Antoine Jérôme Balarda, a seznámil se s celoživotním přítelem Ernestem Renanem. O tři roky později si vydobyl uznání svojí doktorskou prací na téma \"Sur les combinaisons de la glycérine avec les acides\" (tj. Sloučeniny glycerolu a kyselin), která popisuje sérii obdivuhodných výzkumů navazujících a rozšiřujících klasické dílo Michel Eugène Chevreula. V roce 1859 byl jmenován profesorem organické chemie na \"École Supérieure de Pharmacie\". V roce 1863 se stal členem Académie Nationale de Médecine. O dva roky později přijal vedení katedry organické chemie, které byla vytvořena zvláště za jeho přispění právě na Collège de France. Byl zvolen zahraničním delegátem Královské švédské akademie věd v roce 1870. A o tři roky později vstoupil do Francouzské akademie věd, kde se stal doživotním tajemníkem v roce 1889 po Louisi Pasteurovi. V roce 1876 byl jmenován všeobecným inspektorem vyššího vzdělání a ani po svém zvolení doživotním senátorem v roce 1881 se nepřestal aktivně zajímat o vzdělávací systém, ovlivněný i všeobecnou brannou povinností. Ve vládě úřadujícího premiéra Gobleta (1886–1887) působil jako ministr národního vzdělávání a ve vládě Bourgeoise (1895–1896) byl ministrem zahraničních věcí.", "section_level": 1}, {"title": "Objevy.", "content": "Základní koncepce, která prostupuje celou Berthelotovou prací v oblasti chemie, definovala závislost chemických jevů na působení fyzikálních sil, které je možné určit a měřit. Když Berthelot začínal svou vědeckou dráhu, panoval všeobecný názor, že syntézu organických látek nelze vysvětlit stejnými principy jako vznik anorganických látek a že je nutné uvažovat s projevy vitalismu. Berthelot zaujal nekompromisní odpor vůči takovému názoru a syntetickou výrobou četných uhlovodíků, přírodních tuků, cukrů a dalších složek prokázal, že organické sloučeniny mohou být vytvořeny běžnými chemickými postupy a řídit se stejnými principy jako anorganické látky. Tím poukázal na tvůrčí charakter chemie, na jehož základě si umí sama realizovat abstraktní pojetí svých teorií a svého členění - na rozdíl od přírodních věd.", "section_level": 1}, {"title": "Publikace.", "content": "Svá zkoumání výroby organických sloučenin publikoval v četných článcích a knihách, např. \"Chimie organique fondée sur la synthèse\" (1860) a \"Les Carbures d'hydrogène\" (1901). Deklaroval, že chemické jevy se neřídí svými zvláštními zákony, ale lze je vysvětlovat v termínech obecných zákonů mechaniky, které platí v celém vesmíru. Své prohlášení podložil množstvím experimentů popsaných ve svých publikacích \"Mécanique chimique\" (1878) a \"Thermochimie\" (1897). Tento obor studia jej přirozeně směřoval ke zkoumání výbušnin, a po teoretické bázi jej dovedl až k závěrům publikovaným v práci \"Sur la force de la poudre et des matières explosives\" (1872). To i prakticky využil jako prezident Vědeckého výboru pro obranu během obléhání Paříže v letech 1870–1871 a později jako šéf Francouzského výboru pro výbušniny. Berthelot prováděl experimenty za účel měření tlaku plynu při explozi vodíku ve speciální nádobě vybavené pístem a snažil se jimi rozlišit spalování směsi vodíku a kyslíku od skutečné exploze. Během pozdějšího života bádal a psal knihy o rané historii chemie jako je \"Les Origines de l'alchimie\" (1885) a \"Introduction à l'étude de la chimie des anciens et du moyen âge\" (1889), Také přeložil mnoho starých řeckých, syrských a arabských pojednání o alchymii a chemii, včetně \"Collection des anciens alchimistes grecs\" (1887-1888) a \"La Chimie au moyen âge\" (1893). Napsal \"Science et philosophie\" (1886) a další četné příspěvky do \"La Grande Encyclopédie\", kterou pomáhal založit.", "section_level": 1}, {"title": "Soukromý život.", "content": "Narodil se v Paříži, v rodině lékaře. Po vystudování historie a filozofie rozhodl se stát se vědcem. Oženil se Sophií Niaudetovou (1837-1907), s níž měl šest dětí Marcel André (1862-1939), Marie-Hélène (1863-1895), Camille (1864-1928), Daniel (1865-1927), Philippe (1866-1934) a René (1872-1960). Zemřel náhle 18. března 1907 krátce po smrti své ženy v Paříži a je pochován na pařížském Pantehonu.", "section_level": 1}], "src_summary": "Pierre Eugène Marcellin Berthelot (uváděn také Marcelin; 25. října 1827 Paříž – 18. března 1907) byl francouzský chemik a politik. Zformuloval tzv. Thomsen-Berthelotův princip v oblasti termochemie. Syntetizoval mnoho organických sloučenin z anorganických látek a vyvrátil teorii vitalismu. Je považován za jednoho z největších chemiků všech dob.", "tgt_summary": "Pierre Eugène Marcellin Berthelot (; 1827–1907) was a French chemist and politician noted for the ThomsenBerthelot principle of thermochemistry. He synthesized many organic compounds from inorganic substances, providing a large amount of counter-evidence to the theory of Jöns Jakob Berzelius that organic compounds required organisms in their synthesis. Berthelot was convinced that chemical synthesis would revolutionize the food industry by the year 2000, and that synthesized foods would replace farms and pastures. \"Why not\", he asked, \"if it proved cheaper and better to make the same materials than to grow them?\" He was considered \"one of the most famous chemists in the world.\" Upon being appointed to the post of Minister of Foreign Affairs for the French government in 1895, he was considered \"the most eminent living chemist\" in France. In 1901, he was elected as one of the \"Forty Immortals\" of the Académie française. He gave all his discoveries not only to the French government but to humanity.", "id": 1471113}
{"src_title": "Peyo", "tgt_title": "Peyo", "src_document": [{"title": "Životopis.", "content": "Peyův otec byl Angličan, matka Belgičanka. Pierre Culliford, narozen v Bruselu, jako nejmladší z dětí anglického otce, investora a belgické matky. Měl sestru a bratra. V mládí kreslil do svých školních sešitů a knih. Do školy chodil rád, miloval především gymnastiku a historii. Kromě toho hrál při škole divadlo, miloval četbu a zpíval ve sboru. Při pravidelných rodinných setkáních vždy vyprávěl příběhy, které znal z hodin dějepisu a později z novin – příběhy Myšáka Mickey Mouse apod. Byl členem katolických skautů – de Fédération des Scouts Catholiques. Jeho středoškolské studium proběhlo jak na houpačce: začal v obchodním směru, ale musel první rok opakovat. Během druhého ročníku skončil a přestoupil na teoretičtější směr studia. Jeho spolužáci měli náskok a Culliford studia ukončil. Jeho otec zemřel v roce 1935, a tak si musel ve věku 15let hledat zaměstnání. Nastoupil do kina jako asistent. Při této práci setrval rok po konci druhé světové války. Práce mu připadala nudná. Poté dělal jiné, krátkodobé práce. Setrvával ve skautu, od svých sedmnácti již ne v katolickém. V roce 1945 nastoupil jako asistent do kreslícího studia CBA, pro retuše s kvašem. Stal se nejmladším kolegou pánů - André Franquin, Eddy Paape, en Morris. Firma však o několik měsíců později, v roce 1946 zbankrotovala. Zůstal však ve styku s ostatními, kteří šli pracovat pro znovuzaložené Spirou ( Robbedoes ). Culliford se u nich pokusil žádat o práci, ale nebyl přijat. Aby si zlepšil svou kreslířskou techniku, začal studovat na akademii umění v Bruselu. Po třech měsících skončil, neboť se chtěl naučit kreslit humoristicky, ne akademicky. Vstoupil do reklamního sektoru. V té době také podepsal poprvé svůj vlastní komiks jménem \"Peyo\", jak jeho bratranec vyslovoval jeho přezdívku ( Pierrot ). – přeloženo z wikipedie.be", "section_level": 1}], "src_summary": "Pierre Culliford (25. června 1928, Brusel – 24. prosince 1992, tamtéž), známý také jako Peyo, byl belgický kreslíř komiksů, nejvíce známý jako autor \"Šmoulů\".", "tgt_summary": "Pierre Culliford (; 25 June 1928 – 24 December 1992) was a Belgian cartoonist who worked under the pseudonym Peyo (). His best-known works are the comic strips \"The Smurfs\" and \"Johan and Peewit\", in which the Smurfs first appeared. After working briefly at a Belgian animation studio, Peyo began making comic strips for daily newspapers such as \"Le Soir\" shortly after World War II. At the beginning of the 1950s, he brought his character Johan to the magazine \"Spirou\", whom he soon gave a companion, the diminutive Peewit; the strip soon became a staple of the weeklies. Peyo introduced the Smurfs in the \"Johan and Peewit\" storyline \"The Magic Flute\" in 1958; the characters quickly supplanted Johan and Peewit in popularity and left them behind for their own series. In 1960, Peyo founded a studio to accommodate his assistants such as François Walthéry, Gos, and and created the series \"Steven Strong\" and \"\". Peyo's output diminished in the 1970s, at first due to the time he invested in the film \"The Smurfs and the Magic Flute\" (1976); in the 1980s, he put in more time, despite recurring health problems, into an American adaptation of \"The Smurfs\" as an animated television series. After the series concluded, he left his publisher Dupuis to found his own publishing house, Cartoon Creation, and a cartoon magazine, \"Schtroumpf!\", which soon folded due to management problems. He joined Le Lombard in 1992 but died a few months later. Since his death, Peyo's children have continued to promote his work under the brand \"Peyo\".", "id": 2464854}
{"src_title": "Scintigrafie", "tgt_title": "Scintigraphy", "src_document": [{"title": "Stavba a princip scintilačního detektoru.", "content": "Scintilační detektor se skládá ze luminiscenčního scintilačního krystalu (většinou thalliem aktivovaný jodid sodný NaI(Tl)), schopného zachytit ionizující záření ve formě γ nebo rentgenového paprsku. Pohlcením záření se excitují elektrony krystalu a při jejich následné deexcitaci emitují fotony viditelného světla. Tyto velice slabé záblesky světla jsou vhodnými světlovodiči převedeny do fotonásobiče. Úloha fotonásobiče je znásobit a transformovat paprsky viditelného světla na elektrický impuls, sestávající z velkého množství elektronů. Děje se tak při dopadu světelných záblesků z krystalu na fotokatodu (tenká vrstva materiálu, jenž mění fotony v určitém spektru na elektrony). Z fotokatody se tak po dopadu fotonu uvolní velmi malé množství elektronů, které interagují s dynodami (elektrodami), jejichž povrchová úprava umožňuje násobení impulsu. Uvolňuje se tak stále více elektronů (ke konci řádově 10–10), které jako salva dopadají na anodu fotonásobiče. Vytvoří tak měřitelný elektrický impuls, který se zpracovává v zesilovací soustavě. Mezi fotokatodu a anodu je přivedeno vysoké napětí o velikosti asi 1000 V. Prostředí fotonásobiče je udržováno ve vakuu. Zesilovací soustava se skládá z předzesilovače. V předzesilovači se amplituda elektrických impulzů upravuje přímo úměrně ve vztahu k počtu světelných fotonů dopadajících na fotokatodu. Zároveň je i počet světelných fotonů z krystalu úměrný energii fotonů na krystal dopadajících. V zesilovači se signál impulsu z předzesilovače zvyšuje a propouští se do analyzátoru impulsů. Analyzátor impulsy třídí v závislosti na amplitudě. Rozlišuje se analyzátor: Impulsy jsou propouštěny do koncové jednotky, kterou může být čítač, integrátor nebo paměťová jednotka.", "section_level": 1}, {"title": "Užití scintilačního detektoru.", "content": "Scintilační detektor se využívá v mnoha diagnostických oborech, zejména v . Lze zde využít jako měřič radioaktivity látek, zejména tedy radiofarmak nebo aktivity biologických materiálů (např. v těle pacienta). Stanovení aktivity se používá jako běžný postup před dalším zpracováním radiofarmak (tj. ředěním, aplikací) a je proto zásadní v oboru nukleární medicíny. Používají se: V moderní době se používají celotělové detekční systémy, které měří aktivitu látek v těle pacienta bez ohledu na distribuci v organismu. Lze tak velmi výhodně měřit například kontaminace osob, sledovat vyšetřovaný orgán označený radioaktivní látkou, nebo provádět různé metabolické studie. K těmto měřením se výhradně užívá γ záření.", "section_level": 1}, {"title": "Scintigrafické zobrazovací systémy.", "content": "Dělíme je na:", "section_level": 2}], "src_summary": "Scintigrafie (z latinského \"scintilla\", „jiskra“) je diagnostická metoda používaná v nukleární medicíně. Je založena na snímání záření emitovaného vnitřně podanými radionuklidy (zde nazývanými radiofarmaka). Záření se snímá gamakamerami do podoby dvojrozměrných obrazů. Scintigrafie se liší od \"jedno-fotonové emisní výpočetní tomografie\" (SPECT) a \"pozitronové emisní tomografie\" (PET) tím, že tyto metody produkují trojrozměrný obraz, byť se i v jejich případě používají gamakamery. Od rentgenových metod se zase liší původem záření (scintigrafie používá záření emitované z těla, kdežto RTG metody využívají \"vypnutelné\" vnější zdroje záření).", "tgt_summary": "Scintigraphy (from Latin \"scintilla\", \"spark\"), also known as a gamma scan, is a diagnostic test in nuclear medicine, where radioisotopes attached to drugs that travel to a specific organ or tissue (radiopharmaceuticals) are taken internally and the emitted gamma radiation is captured by external detectors (gamma cameras) to form two-dimensional images in a similar process to the capture of x-ray images. In contrast, SPECT and \"positron emission tomography\" (PET) form 3-dimensional images, and are therefore classified as separate techniques to scintigraphy, although they also use gamma cameras to detect internal radiation. Scintigraphy is unlike a diagnostic X-ray where external radiation is passed through the body to form an image.", "id": 1501032}
{"src_title": "Jimmy Carson", "tgt_title": "Jimmy Carson", "src_document": [{"title": "Reprezentace.", "content": "V roce 1986 odehrál za americkou juniorskou reprezentaci mistrovství světa do 20 let v Kanadě, kde získal bronz. Účastnil se v dresu dospělého národního týmu i světového šampionátu 1987 v Rakousku (7. místo).", "section_level": 1}, {"title": "Kariéra.", "content": "Rodný Michigan opustil v roce 1984, kdy začal nastupovat za Verdun Jr. Canadiens v kanadské juniorské lize QMJHL. Zde za dva roky nasbíral 269 bodů ve 137 zápasech, kromě individuálních úspěchů se svým týmem jednou triumfoval v soutěži (1985). Jeho kariéru v NHL odstartoval draft 1986, kde si jej jako druhého celkově vybral klub Los Angeles Kings. Ve své premiérové sezoně 1986/87 za kalifornský klub zazářil a vysloužil si místo v All rookie týmu. Ve věku 18 let a 244 dní dal svůj 30. gól, což jej dělá dodnes třetím nejmladším hráčem, kterému se to povedlo. V ročníku 1987/88 nastřílel 55 branek a nasbíral 107 bodů, žádný jiný hráč narozený v USA předtím za jednu sezonu v NHL více bodů nestřádal. Pouze Wayne Gretzky dal 50 branek za sezonu v nižším věku. V utkání proti Calgary Flames dal 20. března 1988 čtyři branky jako třetí nejmladší hráč v historii ligy (19 let a 254 dní), podobný kousek se navíc nepovedl žádnému dalšímu teenagerovi až do sezony 2013/14 (v té to dokázal Tomáš Hertl ve věku 19 let a 330 dní). Po sezoně se stal Carson součástí jedné z největších výměn v historii NHL, kdy byl společně s Martinem Gelinasem, třemi prvními volbami draftu a 15 miliony dolary vyměněn právě za Wayna Gretzkyho a dva jeho spoluhráče do Edmonton Oilers. Výměna je občas označována \"Obchod století\". Sezona 1988/89 byla provázena nespokojeností fanoušků Oilers, kteří marně hledali ve dvacetiletém Carsonovi nového Gretzkyho. A to i přesto, že útočník nasbíral sto bodů a vysloužil si nominaci do utkání hvězd. V ročníku dal stý gól a je jedním z šesti hráčů v historii NHL, který tento počin stihli před jednadvacátými narozeninami. V úvodu další sezony byl Carson vyměněn do Detroit Red Wings, kde jeho produktivita klesla. Během ročníku 1992/93 přestoupil do Los Angeles Kings, se kterými došel až do finále play off, kde Kings podlehli celku Montreal Canadiens. V průběhu další sezony byl vyměněn do Vancouver Canucks. Rovněž Canucks prohráli ve finále Stanley Cupu, ovšem Carson nastoupil v play off pouze k dvěma utkáním, jinak plnil roli náhradníka. V létě 1994 posílil Hartford Whalers. V sezoně 1995/96 po jedenácti odehraných utkáních mužstvo opustil, stejně jako celou NHL. Sezonu dohrál ve švýcarské lize za HC Lausanne. V letech 1996-98 nastupoval ještě v nižší americké IHL za Detroit Vipers (v ročníku 1996/97 získali Vipers mistrovský titul).", "section_level": 1}, {"title": "Ocenění.", "content": "NHL QMJHL", "section_level": 1}, {"title": "Mimo led.", "content": "Hráčova rodina je řeckého původu, jeho dědeček se před emigrací do USA jmenoval Kyriazopoulosem. Po hokejové kariéře se Carson stal finančním poradcem. Žije v Michiganu a je otcem čtyř dětí.", "section_level": 1}], "src_summary": "James Charles Carson (* 20. července 1968 v Southfieldu, Michigan, Spojené státy americké) je bývalý americký hokejista, který v letech 1986-96 působil v NHL.", "tgt_summary": "James Charles Carson (born July 20, 1968) is an American former professional hockey player. He played 10 seasons in the National Hockey League with five different teams. In 1988, he became only the second teenager in NHL history to score 50 goals in a season; the first was Wayne Gretzky.", "id": 730069}
{"src_title": "Bitva u Wittstocku", "tgt_title": "Battle of Wittstock", "src_document": [{"title": "Události před bitvou.", "content": "V létě roku 1636 byla situace ve Francii velmi špatná. Začátkem července překročila španělská vojska hranice Španělského Nizozemí a začala postupovat do francouzského vnitrozemí směrem na Paříž. Po velikém úsilí se Francouzům podařilo postup zastavit, ale jenom proto, aby o měsíc později dostali zprávu, že císařská armáda vkročila do Burgundska a táhne na Dijon. Této armádě velel císařský generál Matyáš Gallas s představou, že sevře Francouze do kleští. V téže době se saský kurfiřt Jan Jiří se svými oddíly spojil s armádou generála Marazziniho a společně postupovali do Pomořan. Jejich cílem bylo porazit švédskou armádu, která od jara ustupovala k moři, protože byla naprosto vysílená boji a početný stav některých oddílů byl velmi kritický. Pro kurfiřta to byla šance, jak si získat slávu a získat vliv u císaře Svaté říše římské Ferdinanda II.. V čele švédské armády stál generál Johan Banér, který místo pokračování v několika týdenním ústupu na sever nečekaně zaútočil na armádu saského kurfiřta. To kurfiřta překvapilo, že v první chvíli nevěděl jak reagovat. Obě armády tedy několik dní kolem sebe nejdříve kroužily, až konečně proti sobě stanuly 24. září jižně od Wittstocku.", "section_level": 1}, {"title": "Bitva.", "content": "Jan Jiří I. Saský se rozhodl počkat na nepřítele na písečném hřebeni zvaném \"Scharfenberg\". Pro jistotu nechal kurfiřt narychlo vybudovat na jižní straně hřebene šance v očekávání, že Švédové projdou otevřeným polem a nechají se rozstřílet podobně jako u Nördlingenu. Vpravo postavil generála Marazziniho, sám se postavil doprostřed a na levé křídlo postavil generála Hatzfeldta. K velkému zklamání všech generálů se Švédové prodrali lesním porostem a znenadání začali obkličovat levé křídlo sasko-císařské armády. Kurfiřt s Marazzinim museli opustit své šance a pomoci Hatzfeldtovi. S tím Banér počítal, a proto poslal ještě předtím celé své levé křídlo pod velením generála Kinga na dlouhý obchvatný manévr. Chtěl totiž císařským po jejich přesunu vlevo vpadnout do zad. Mezitím se rozzuřila bitva. Obě armády měly početné jezdectvo, za chvíli se tedy rozpoutala největší a nejkrvavější jízdní bitva třicetileté války. Sám Banér prohlásil, že nikdy neviděl tak krutý a litý boj. Jeden z očitých svědků později napsal: Po několika hodinách boje se však začala projevovat početní převaha armády saského kurfiřta. Když se tedy King konečně dostal do nepřátelských zad, byla většina švédské armády v rozkladu. Přicházející soumrak však zastavil další boj a obě armády se utábořily jen pár desítek metrů od sebe a od mrtvých. Druhého dne ráno se prořídlé švédské řady opět sešikovaly a vyrazily proti Scharfenbergu. Ale místo sešikovaných nepřátel a dělových koulí nalezli jen ticho a spoustu vojenských vozů. Ihned byla vyslána jízda a do večera sebou přivedla kolem 2 000 zajatců a 151 praporců a korouhví.", "section_level": 1}, {"title": "Závěr.", "content": "Pro Švédy to bylo skvělé vítězství, ztratili kolem 3 100 mužů a sami zabili, zranili nebo zajali přes 7 000 mužů a navíc získali ohromnou kořist, protože Sasové i císařští nechali na bojišti veškeré vozy a jiné příslušenství (například 33 děl, 180 muničních vozů nebo kurfiřtův pozlacený kočár a celý jeho stříbrný servis). Navíc ukázali, že pro ně válka ještě nekončí. Celkově však bitva neměla takový význam, jaký jí Švédové připisovali. Generál Gallas se sice musel stáhnout z Burgundska a Francie si mohla oddychnout, ale Banér musel se svou vítěznou armádou stále ustupovat k Baltu, protože císařská armáda měla stále převahu.", "section_level": 1}], "src_summary": "Bitva u Wittstocku se udála jižně od severoněmeckého městečka Wittstock, podle juliánského kalendáře 24. září 1636, podle gregoriánské kalendáře 4. října. Jednalo se o střet spojené armády císařského generála Marazziniho a saského kurfiřta Jana Jiřího se švédskou armádou pod vedením generála Johana Banéra.", "tgt_summary": "The Battle of Wittstock took place during the Thirty Years' War (1618-1648). It was fought on 24 September (Julian calendar) or 4 October (Gregorian calendar) 1636. A Swedish-allied army commanded jointly by Johan Banér and Alexander Leslie, later 1st Earl of Leven decisively defeated a combined Imperial-Saxon army, led by Count Melchior von Hatzfeld and the Saxon Elector John George I. Leslie and Banér commanded two distinct armies: Banér commanded the Swedish main army (huvudarmén), and Leslie commanded the Army of the Weser. Their subordinate officers included the Swedish Count and major General Lennart Torstenson, Lieutenant General James King (later first Lord Eythin), and Major General John Ruthven who is usually erroneously conflated with his uncle Patrick Ruthven who was also a Lieutenant General in the Swedish army, but not present at Wittstock.", "id": 1014559}
{"src_title": "Eduard von Knorr", "tgt_title": "Eduard von Knorr", "src_document": [{"title": "Život.", "content": "Narodil se ve Saarlouis v Rýnské provincii Pruského království. V roce 1856 vstoupil do pruského námořnictva a byl zařazen na korvetu \"Danzig\", se kterou bojoval proti pirátům u marockého pobřeží. V roce 1859 byl povýšen do hodnosti podporučíka. V letech 1859 až 1862 se plavil na lodi \"Elbe\" v rámci expedice po Dálném východě. Na poručíka byl povýšen v roce 1862 a na kapitán-poručíka o tři roky později. Dne 12. listopadu 1870, během prusko-francouzské války, velel dělovému člunu \"Meteor\" v bitvě proti francouzskému avízu \"Bouvet\" blízko Havany, za což získal Železný kříž druhé třídy. V roce 1871 byl povýšen na korvetního kapitána. Na počátku roku 1874 se účastnil cesty po Tichém oceánu, jejímž cílem bylo vyjednávat ve jménu Německého císařství s Tongou. V roce 1876 získal hodnost námořního kapitána. O pět let později se stal náčelníkem štábu německé admirality a v roce 1883 kontradmirálem. Jakožto velitel Západoafrické eskadry v prosinci 1884 zasáhl do sporů mezi soupeřícími kmeny v Douale v Kamerunu a zavedl německou svrchovanost v estuáru řeky Wouri. Za tento úspěch v rozšíření koloniálního vlivu získal Řád červené orlice. Od 1. dubna do 4. července 1885 pak sloužil jako říšský komisař pro kolonii Kamerun. Poté velel eskadře křižníků mířících do Zanzibaru, zde vyjednal s místním sultánem o začlenění ostrova pod německou koloniální nadvládu. O rok později velel eskadře křižníků plující do Samoy se stejným cílem jako rok předtím. V roce 1889 byl povýšen na viceadmirála, o čtyři roky později na admirála a v roce 1895 získal post velícího admirála. Dne 18. ledna 1896 byl povýšen do šlechtického stavu. Dne 15. června obdržel Řád černé orlice. V roce 1899 odešel do výslužby a zůstal admirálem à la suite. Zemřel v Berlíně. V jeho rodném Saarlouisu je po něm pojmenována ulice Admiral-Knorr-Straße.", "section_level": 1}], "src_summary": "Ernst Hugo Eduard Wilhelm Heinrich von Knorr (8. březen 1840 Saarlouis, Prusko – 17. únor 1920 Berlín, Německá říše) byl německý admirál Kaiserliche Marine, který se zasloužil o rozvoj německého koloniálního panství.", "tgt_summary": "Ernst Wilhelm Eduard von Knorr (8 March 1840 – 17 February 1920) was a German admiral of the Kaiserliche Marine who helped establish the German colonial empire.", "id": 1895375}
{"src_title": "Daniel Bell", "tgt_title": "Daniel Bell", "src_document": [{"title": "Život.", "content": "Daniel Bell se narodil jako D. Boltansky v rodině židovských přistěhovalců z Polska. Studoval na Columbia University v New Yorku a v letech 1940-1945 pracoval jako novinář. V letech 1945-1948 přednášel na Chicagské univerzitě a v letech 1948-1958 byl redaktorem časopisu \"Fortune\". V letech 1959-1968 byl profesorem sociologie na Columbia University v New Yorku a od roku 1969 až do svého emeritování v roce 1990 na Harvardově univerzitě. V 60. a 70. letech byl členem různých poradních sborů amerických presidentů, získal řadu významných ocenění a čestných doktorátů. \"Times Litterary Supplement\" zařadil roku 2008 dvě jeho knihy mezi nejvlivnější díla od konce druhé světové války.", "section_level": 1}, {"title": "Dílo.", "content": "Bell na sebe upozornil roku 1960 knihou „Konec ideologie“ (\"The end of ideology\"), kde ukazoval, že velké ideologie 19. století se vyčerpaly a v bohatých průmyslových zemích se díky demokracii a participaci zaměstnanců na rozhodování oslabilo ostří konfliktů. To však není jen důvod k radosti: po ideologiích zbývá velké prázdno. Roku 1973 předložil svoji teorii postindustriální společnosti, kterou charakterizuje posun těžiště od výroby ke službám, rostoucí význam informací a vědy, který způsobí také jiné sociální rozvrstvení společnosti. Bell se však nepřipojil k postmoderně, ale považoval tento vývoj za přirozené pokračování západní modernity. Zároveň však kritizoval kapitalistickou společnost, protože její kultura vytváří u úspěšných potřebu nějaké „odměny“ (\"gratification\"), což podrývá pracovní morálku, která stála za úspěchy kapitalismu. Zatímco v puritánské morálce se s vinou člověk mohl vyrovnávat pokáním, moderní společnost může proti individuálním úzkostem nabízet jen psychoterapii. Bezpečné identity však může člověk podle Bella dosáhnout jen v rámci nějakého mravního řádu. Sám sebe charakterizoval jako „ekonomického socialistu, politického liberála a kulturního konzervativce“.", "section_level": 1}], "src_summary": "Daniel Bell (10. května 1919 New York City – 25. ledna 2011 Cambridge (Massachusetts)) byl americký publicista a sociolog, profesor Harvardovy univerzity.", "tgt_summary": "Daniel Bell (May 10, 1919 – January 25, 2011) was an American sociologist, writer, editor, and professor at Harvard University, best known for his contributions to the study of post-industrialism. He has been described as \"one of the leading American intellectuals of the postwar era\". His three best known works are \"The End of Ideology\", \"The Coming of Post-Industrial Society\", and \"The Cultural Contradictions of Capitalism\".", "id": 1135433}
{"src_title": "Neuss", "tgt_title": "Neuss", "src_document": [{"title": "Geografie.", "content": "Neuss leží na levém břehu dolního Rýna, na jeho dolní terase, oproti Düsseldorfu, u soutoku řeky Erft s Rýnem. Nejvyšší nadmořská výška na správním území města je v blízkosti městské čtvrtě Holzheim a činí 67,5 m n.m., nejnižší místo se nalézá v oblasti vjezdu do přístavu a dosahuje 30 m n.m. V severojižním směru měří město 13,2 km, v západovýchodním 12,8 km. I když v podstatě leží na východním okraji okresu Rhein-Kreises Neuss, leží uvnitř správního obvodu města geografický střed okresu (u statku Hombroich).", "section_level": 1}, {"title": "Sousední obce.", "content": "V sousedství jsou následující města a obce (ve směru pohybu hodinových ručiček, počínaje východem): Düsseldorf (krajské město), dále Dormagen, Grevenbroich, Korschenbroich, Kaarst a Meerbusch (všechno Rhein-Kreis Neuss)", "section_level": 2}, {"title": "Členění města.", "content": "Město není členěno na obvody, jako je to v jiných okresních městech Severního Porýní-Vestfálska. Správní území města je rozděleno na 29 statistických okrsků. Tyto jsou číslovány v nepřetržité řadě a mají také každý zvláštní jméno: 1 Innenstadt, 2 Dreikönigenviertel , 3 Hafengebiet, 4 Hammfeld, 5 Augustinusviertel, 6 Gnadental, 7 Grimlinghausen, 8 Uedesheim, 9 Weckhoven, 10 Erfttal, 11 Selikum, 12 Reuschenberg, 13 Pomona, 14 Stadionviertel, 15 Westfeld, 16 Morgensternsheide, 17 Furth-Süd, 18 Furth-Mitte, 19 Furth-Nord, 20 Weissenberg, 21 Vogelsang, 22 Barbaraviertel, 23 Holzheim, 24 Grefrath, 25 Hoisten, 26 Speck/Wehl/Helpenstein, 27 Norf, 28 Rosellen. K několika okrskům patří odděleně ležící obytná místa, která mají zčásti shodné jméno se statistickým okrskem: Allerheiligen, Bettikum, Derikum, Dirkes, Elvekum , Erfttal Ost, Erfttal West, Gier, Grefrath, Gruissem, Helpenstein, Holzheim, Am Kreitz, Kuckhof, Lanzerath, Löveling, Minkel, Norf, Rheinpark-Center, Röckrath, Rosellen, Rosellerheide /Neuenbaum, Schlicherum, Speck, Stüttgen, Uedesheim, Wehl a Rott.", "section_level": 2}, {"title": "Historie.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Doba Říma.", "content": "", "section_level": 2}, {"title": "Novaesium.", "content": "Neuss je jedno z nejstarších německých měst. Již okolo roku 16 př. n. l. vybudovali římští vojáci u ústí řeky Erft do Rýna, asi 2,5 km jihovýchodně dnešního Altstadtu, opevnění za pomocí dřeva a hlíny. Místo, na kterém se pravděpodobně již dříve nalézalo keltsko-germánské sídliště, bylo strategicky zvoleno, leželo jednak u koncového bodu dálkové silnice, vedoucí z Lyonu přes Trevír a Zülpich až k Rýnu, po které dobyl Galii Gaius Iulius Caesar, jednak nabídlo přístup k vodním cestám, vhodným pro dopravu, na řekách Rýn, Erft, Lippe, Ruhr a Wupper. Dalším využitím byl zřejmě jen sezónní vojenský sklad, který byl součástí systému vzájemně podporovaných míst (tak zvaný „sklad A do F\"). Mezi jinými by tu mohly být občas umístěny XIX Legie a XX Legie Valeria Victrix. V polovině 1. století vystavěli římští vojáci, mezi jinými VI. legie, poblíž ústí řeky Erft v Neuss-Grimlingahusenu poprvé kamenný legionářský sklad, který se též někdy označuje po svém objeviteli, archeologovi Constantinu Koenenovi, také jako „Koenen-Lager\". Během druhé poloviny 1. století byla v táboře trvale umístěna celá legie s téměř 6 500 vojáky (Novaesium). Velké diorama tábora i okolních civilních sídel, které vytvořil H.-J. Graul na základě vědeckých poznatků, se nalézá v současnosti ve skansenu na statku Roscheider. Když byla po Xantenu do Koenenova tábora naposledy umístěna VI. legie, což bylo asi roku 100, byl na počátku 2. století vybudován kamenný tábor Auxiliar, který umožnil umístit posádku o síle asi 600 mužů. Na konci 3. století jako reakce na vzrůstající útoky franckých vojsk na římské území musela být nově organizována římská obrana hranic a tábor byl přemístěn k ústí řeky Erft.", "section_level": 3}, {"title": "Civilní sídliště.", "content": "U vojenského tábora vznikla rozsáhlá nekropole a táborová periferie (canabae legionis), ve které žily rodiny vojáků, ale též tu pracovali obchodníci, hospodští a vojenští řemeslníci. Z této periferie a nekropole se vyvinulo civilní sídliště („vicus\"), z kterého v průběhu staletí vyrostlo dnešní město Neuss.", "section_level": 2}, {"title": "Raný středověk.", "content": "Při vykopávkách na St. Quirinu a jeho okolí objevil Hugo Borger roku 1963 také tři francké hroby z doby kolem roku 500. Dosvědčují bezprostřední návaznost raného středověkého osídlení na antickou dobu. Nálezy pocházející z přelomu 8. - 9. století byly odkryty u brány Obertor a v kostele Panny Marie. Pravděpodobně v druhé polovině 10. století vznikl vedle kostela klášter benediktinů, zřízen nějakou vysoce postavenou šlechtickou rodinou. V této době byly pravděpodobně také převezeny do Neuss ostatky Sv. Quirina z Říma, který je patronem chrámu.", "section_level": 2}, {"title": "Dějiny středověku a novověku.", "content": "", "section_level": 2}, {"title": "Vznik města.", "content": "Roku 1190 byl Neuss poprvé oficiálně označen jako město, když Heinrich VI. císařským výnosem potvrdil městu osvobození od cla. Kolem roku 1200 byly vybudovány velké městské hradby s pěti branami. Roku 1209 položil řemeslný mistr Wolbero s použitím předchozí stavby základní kámen ke katedrále Sv. Quirina. V letech 1474-1475 čelilo město skoro jednoročnímu obléhání Karlem Smělým. Za odměnu propůjčil císař Friedrich III. privilegia, a to mincovní, právo pečetit červeným voskem, právo hanzovního města a též nový znak. Tato privilegia pomohla městu k značnému blahobytu, který pozbylo při \"kolínských válkách\" a po požáru v roce 1586.", "section_level": 3}, {"title": "19. Století.", "content": "Během let 1794-1814, kdy bylo město okupováno napoleonskými vojsky, byl budován Nordkanal, který měl vytvořit splavné spojení řek Rýn a Máza. Tím by došlo k obejití říčních cel, vybíraných dole na Rýnu. Kanál však nebyl dokončen. V roce 1816 bylo město okresním sídlem v Prusku. V 19. století zažilo nový hospodářský rozvoj, o který se výrazně zasloužilo železniční stavitelství (připojení železničním mostem přes Rýn na železniční síť u Düsseldorf-Bilku) a vybudování přístavu na Rýnu.", "section_level": 3}, {"title": "Nezávislé město.", "content": "Roku 1913 byl Neuss vyčleněn z okresu Neuß a stal se nezávislým městem. Roku 1929 byly zbývající části okresu Neuß a Grevenbroich připojeny k novému okresu Grevenbroich-Neuß (pozdější okres Grevenbroich). Během druhé světové války byla ve městě, tak jako v mnoha jiných městech na Rýnu, zničena velká část starého města při britských náletech v rámci \"morálního bombardování\". Od roku 1968 se název nově píše Neuss namísto původního Neuß.", "section_level": 3}, {"title": "Okres Neuss.", "content": "Při správní reformě roku 1975 byly připojeny některé obce a osady v okolí (např. Holzheim, Norf a Rosellen) a nezávislé město Neuss se spojilo s okresem Grevenboich do nového okresu Neuss (od roku 2003 rýnský okres Neuss). Neuss obdržel dle komunálního práva status velkého okresního města a stal se sídlem okresu, ačkoli větší část okresu byla původně ve správě Grevenbroichu. V roce 1984 slavilo město 2000 jubileum a k této příležitosti byl se souhlasem francouzského vlastníka práv vydán zvláštní svazek komiksu \"Asterix in Novaesium\".", "section_level": 3}, {"title": "Připojení obcí.", "content": "V průběhu dějin byly k městu připojeny následující obce či jejich části: na začátku 20. století část obcí Heerdt, Büderich a Kaarst, roku 1929 Grimlinghausen, Uedesheim a Weckhoven, 1975 pak Grefrath, Holzheim, Hoisten, Norf, Rosellen a Speck stejně jako další části obcí Kaarst a Meerbusch.", "section_level": 3}, {"title": "Vývoj počtu obyvatel.", "content": "V roce 1963 překročil počet obyvatel města hranici 100 000, čímž se řadí k velkoměstům. K 1. lednu 1975 stoupl počet obyvatel díky připojení několika obcí s 30.000 obyvateli a dosáhl počtu 148.000. Na konci prosince 2005 žilo v Neussu podle aktualizace zemského úřadu pro zpracování dat a statistiku Severního Porýní-Vestfálska 152.633 trvale bydlících a trend počtu obyvatel má stále stoupající tendenci. Podíl cizinců je přibližně 13,1 %. Následující přehled ukazuje počet obyvatel po oblastech. Do roku 1833 se jedná o odhad, dále jsou zahrnuty výsledky sčítání lidu nebo úřední aktualizace příslušného statistického úřadu, popřípadě městské správy. Data od roku 1843 se vztahují na „místně přítomné obyvatelstvo\", od 1925 na stálé obyvatelstvo a od 1987 na „obyvatelstvo v místě hlavního pobytu\". Před rokem 1843 byl počet obyvatel určován různými postupy.", "section_level": 2}, {"title": "Náboženství.", "content": "Neuss patřil na počátku k arcibiskupství Kolín nad Rýnem a byl nejdříve podřízen církevní jurisdikci proboštství, později jako archidiakonát děkanství. Příslušnost města ke kolínskému kurfiřtství byla příčinou, že tu v podstatě neproběhla reformace. Přesto vznikla v letech 1560-1570 tajná reformační společenství, která náležela k největším sborům pod kolínskou správou. Obrat nastal po roce 1586, ale ještě do roku 1620 existovaly jednotlivé \"reformační\" rodiny. Za vlády kurfiřta Ernsta byly tyto rodiny nuceny se vystěhovat. Teprve v 19. století opět roste počet protestantů. Katolické obce patřily do roku 1802 ještě k arcibiskupství Kolín. Po jeho zrušení přešly pod správu biskupství v Cáchách, které však bylo též v letech 1821-25 zrušeno. Proto v roce 1828 náležely opět arcibiskupství Kolín. Neuss byl sídlem děkanství, které bylo později rozděleno na děkanství Sever a Jih, která vytvořila městské děkanství Neuss. K 1. lednu 2005 pak bylo toto sloučeno se stávajícím okresním děkanstvím Neuss a obě děkanství od té doby tvoří okresní děkanství rýnského okresu Neuss. V roce 1805 vzniklo reformační společenství, které se spojilo v roce 1817 s luteránskou obcí, tento spojený náboženský sbor patřil k evangelické církvi v Prusku, resp. k rýnské provinciální církvi. K současné evangelické církvi v Porýní patří krom evangelického sboru města Neuss také sbor v Gladbach-Neussu. Vedle evangelické a katolické obce jsou tu baptisté a společenství Immanuel, které patří k svazu letničních církví (\"Bund Freikirchlicher Pfingstgemeinden\", BFP). Další církve zastupuje Novoapoštolská a Svědkové Jehovovi. Je tu i několik mešit a muslimských spolků, např. u hlavního nádraží, v Innenstadtu a též ve vnějších okrscích, jako je Weckhoven, Derikum, Erfttal, Furth atd.", "section_level": 1}, {"title": "Městští svatí.", "content": "Patronem města je svatý Quirinus z Neuss, jehož ostatky byly převezeny do města kolem roku 1050, na jeho počest byl vystavěn klášter Neusser Quirinusmünster, jenž byl papežem Benediktem XVI. povýšen v roce 2009 na papežskou baziliku. Tím se stal Neuss jako středověké poutním místo cílem putování z celé Evropy. Další svatou je Hildegunde von Neuss.", "section_level": 2}, {"title": "Politika.", "content": "V čele města stál nejdříve rychtář a konšelé jako arcibiskupští úředníci. V 13. století jich bylo 12-14. Za doby Konrada von Hochstaden byla zřízena také rada, jejíž členové se označovali jako \"officiati\". Později to byli radní senioři a subsenioři. Členství v radě bylo doživotní. Počet konšelů a členů rady byl v 18. století zredukován na šest. Od roku 1771 bylo vždy pět konšelů a pět radních. Za dob francouzské okupace řídil město starosta. Tento měl k sobě dva přidělence a obecní radu s 30 členy. Od roku 1845 bylo 18 členů rady. V pruské době (od 1816) vedl město starosta, přidělenci a městská rada. Od roku 1856 bylo zavedeno rýnské městské právo. Po vyčlenění z okresu získal starosta Neussu titul primátor. Během vlády nacionálního socialismu byl dosazován primátor z řad členů NSDAP. Po druhé světové válce dosadila nového primátora vojenská vláda britského okupačního pásma a v roce 1946 byla komunální správa vedena dle britského vzoru. Následně byla v lidovém hlasování zvolena rada města, jejíž členové se označovali jako městští zastupitelé. Rada volila zpočátku ze svého středu primátora jako předsedu rady a reprezentanta města, byla to neplacená (čestná) funkce. Mimo to volila rada od roku 1946 v placené funkci vrchního městského ředitele jako vedoucího městské správy. Od roku 1975 měl předseda rady opět titul starosta a přednosta správy měl titul městský ředitel. Toto bylo změněno roku 1998 a je pouze jediná placená funkce starosty, který je předsedou rady, vedoucím městské správy a reprezentantem města. Od roku 1999 je starosta volen přímo. Přehled starostů a primátorů", "section_level": 1}, {"title": "Rozdělení křesel v městské radě.", "content": "Následující seznam uvádí rozdělení křesel v městské radě podle stranické příslušnosti: Strana množství sedadel", "section_level": 2}, {"title": "Městský znak.", "content": "Dějiny znaku: Město patří k nejstarším rýnským městům, které získaly vlastní znak a pečeť. Znak sám je jedním z historicky významných německých znaků a symbolů po celá staletí dějin. Ukazuje na rozpolceném štítu vpředu na černém poli červeného dvouhlavého orla ve zbroji s vyplazeným zlatým jazykem, vzadu do červeného pole vetknutý stříbrný kříž. Na štítu je zlatá císařská koruna. Jako štítonoši jsou zobrazeni dva lvi. Městská vlajka je červenobílá, napravose nachází znak, nalevo 9 zlatých kuliček (takzvaný Quirinovský erb). Na nejstarším štítu se znakem, doloženým již roku 1217, stál bílý kříž na červené půdě. Kříž je doložen již na staré městské pečeti z 12. století. Pravděpodobně se jedná o znamení účastníka křížové výpravy. Poté, co se město úspěšně ubránilo obléhání vojsky Karla Smělého roku 1475, bylo odměněno císařem Friedrichem III. hojnými privilegiemi. Mezi jinými též právo používat k pečetění červený vosk. Městu byl také propůjčen nový znak, což ho stavělo do popředí před většinu ostatních německých měst. Nebylo sice jako Kolín povýšeno na říšské město, smělo ale do budoucna používat četné symboly, např. dvojhlavého orla na černém štítu, na kterém spočívala císařská koruna (tehdy měly toto právo zapůjčeny jen Neuss a Amsterodam). Orel symbolizoval říši, což vyjadřovalo způsob získání zapůjčením od císaře. Po roku 1550 byl starý a nový znak spojen do jednoho štítu. Od té doby zní heraldický popis městského znaku takto: rozpolcený štít s černým a zlatým polem, vpředu (nebo vlevo) dvojhlavý orel, vzadu (nebo napravo) vetknutý stříbrný kříž. Štít je zakrytý zlatou císařskou korunou. Jako štítonoši jsou dva zlatí lvi. Lvi jako štítonoši jsou doplňkem, který nepatří samotnému znaku, objevili se poprvé roku 1638.", "section_level": 1}, {"title": "Hospodářství a infrastruktura.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Hospodářství.", "content": "Ekonomika je ovlivňována průmyslovou výrobou spojenou s přístavem, zpracovatelskými živnostmi a živnostmi poskytujícími služby. V přístavu vyniká lisovna olejů, přeprava substrátů a kontejnerová přeprava. Dříve významná výroba zemědělských strojů již dnes zanikla. Od roku 2003 jsou přístavy Neuss a Düsseldorf spojeny do jediné společnosti se sídlem a administrativní správou v Neussu. Důležitou roli tu hraje i železniční společnost Neusser Eisenbahngesellschat. Kromě přístavu je větší průmyslová oblast v blízkém Hammfeldu a na jihu města. Velkou roli v průmyslu města hraje zpracování želena, hliníku a papíru. Také je zde zastoupen potravinářský průmysl. V posledních desetiletích nabývají na významu technologické obory, logistika a obchod. Pro město jako výhodné ekonomické centrum hovoří dobré napojení na leteckou dopravu přes letiště Düsseldorf, jakož i letiště Mönchengladbach, které není sice zahrnuto v pravidelné linkové dopravě, ale je využíváno pro soukromé lety. V roce 2005 činila průměrná kupní síla obyvatelů Neussu 116 % spolkového průměru. Míra nezaměstnanosti byla v prosinci 2006 7,9%.", "section_level": 2}, {"title": "Doprava.", "content": "Přes správní území města vede severo-jižním směru silnice A 57 (Köln Nimwegen), která se na západě a jihu kříží se silnicí A 46 (AK Neuss-West:Mönchengladbach/Heinsberg AK Neuss-Süd:Hagen). Na severu tvoří hranici města silnice A 52 Monchengladbach-Düsseldorf od křižovatky u Kaarstu po nájezd na Meerbusch. Hlavní nádraží leží na železniční trati Mönchengladbach–Düsseldorf a na trati dolnorýnské dráhy Nimwegen–Krefeld–Neuss–Köln. Mimo to tu začíná Erftbahn (Neuss–Grevenbroich–Horrem) a regionální trať Neuss–Kaarst. Dřívější význam města jako železničního uzlu se začíná obnovovat rolí v dálkové osobní dopravě, kdy je navíc vypravován jednou týdně vlak ICE do Berlína, dále přeměnou části dříve uzavřeného seřaďovacího nádraží na nákladní nádraží a v neposlední řadě přípojkou od dnes největšího nákladního nádraží Eisenbahnkomplexes Düsseldorf k přístavu (Neusser Eisenbahn). Veřejnou místní osobní dopravu (ÖPNV, Öffentlichen Personennahverkehr) zajišťují četné autobusové linky společnosti Stadtwerke Neuss stejně jako Stadtbahn U75 a dále občasná tramvajová linka 704 a 709 rýnské dráhy. Plány, dle kterých linka 709 bude od hlavního nádraží přeložena ve prospěch čistě pěší zóny, byly při referendech v letech 1997 a 2007 zamítnuty. Neuss je připojen na linky rychlodráhy (S-Bahn-Linien) S8 (Mönchengladbach–Hagen), S11 (Düsseldorf–Bergisch Gladbach), S28 (Kaarst–Mettmann). Všichni linky využívají jednotných cen v rámci dopravního spojení Verkehrsverbundes Rhein-Ruhr (VRR). Výjimku tvoří linka S11, která od nádraží Dormagen- Bayerwerk dosahuje hranici Verkehrsbund Rhein-Sieg (VRS). Mimo to vede přes Neuss ještě několik linek regionální dopravy německých drah (DB). Přístav na Rýnu s překládkou zboží asi 5 miliony tun za rok je nejjižnějším přístavem na Rýnu, který mohou využívat jak vnitrozemské lodi, tak i pobřežní motorové lodi. V Neussu začíná též stezka pro cyklisty Fietsallee kolem Nordkanalu.", "section_level": 2}, {"title": "Lékařská péče.", "content": "V Neussu sídlí následující kliniky a nemocnice:", "section_level": 1}, {"title": "Média.", "content": "Deníkem je Neuß-Grevenbroicher Zeitung (NGZ), který patří od března 2009 k mediální skupině Rheinische Post. Každodenní lokální přílohou Westdeutschen Zeitung je Neusser Lokalteil. Místní rozhlasovou stanicí je rádio „NE-WS 89.4\", které svůj program vysílá v rámci lokálních rádií NRW na frekvencích 89,4 MHz a 102,1 MHz. V místních částech (a v Korschenbroichu, Jüchenu a Meerbuschi) vychází Rheinische Post s každodenními vlastními lokálními stránkami. V letech 1870 až 1940 vycházel Neußer Zeitung.", "section_level": 1}, {"title": "Vzdělávání.", "content": "V prostorách Quirinusova gymnázia je studijní centrum univerzity pro dálkové studium Hagen, které se bude v roce 2011 stěhovat do nově zřízené budovy Romaneum u autobusového nádraží. V Hammfelddammu je FOM (odborná vysoká škola pro ekonomii a management), vysoká odborná škola ekonomiky, správy a informatiky sídlí na Weingartstrasse v městské části Innenstadt. V centru proti radnici u tržiště se nacházejí rovněž prostory Hochschule Neuss. Město má široké spektrum všeobecně vzdělávacích a odborných škol, mezi nimi je 29 základních škol, pět škol II. stupně (základní školy), pět reálných škol, šest gymnázií, dvě všeobecné školy a dvě zvláštní školy. U okruhu Konrada Adenauera se nachází Internationale Schule am Rhein. Vedle arcibiskupského dívčího gymnázia a vyšší obchodní školy Marienberg je v Neussu jedna ze dvou dívčích reálných škol v Severním Porýní-Vestfálsku, které nepatří k privátním školám, a to reálka Mildred Scheel. Nabídku doplňuje arcibiskupská kolej Friedrich Spee, profesní kolej pro techniku a informatiku, kolej dalšího vzdělávání (Theodor-Schwann-Kolleg) s večerní reálnou školou a večerním gymnáziem v prostorách gymnázia Alexandra von Humboldt a lidová univerzita v městské části Norden. Dále je tu privátní doplňková škola zřízená dle zemského práva. Katolické pracovní společenství za další vzdělávání udržuje v Neussu dva rodinné vzdělávací ústavy, dům Edith Stein a dům Willi GrafI.", "section_level": 1}, {"title": "Kultura a pamětihodnosti.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Různé.", "content": "Zajímavosti Často se ve městě odehrával děj německého televizního seriálu Kobra 11. Služební vozy hlavních hrdinů byly ve městě zaregistrovány. Šlo hlavně o BMW seriálového Semira Gerkhana s rz. NE-DR 8231 a Mercedes-Benz Toma Kranicha s rz. NE-LK 3470.", "section_level": 2}, {"title": "Kulinářská specialita.", "content": "Světoznámé je kyselé zelí fy Leuchtenberg v Hammfeldu. Od toho je také \"Nüsser Kappeswoosch\", uzenina z vepřového masa s kyselým zelí, která je k dostání jako grilovací či masový salám a také ve formě masového sýru.", "section_level": 1}, {"title": "Osobnosti.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Čestní občané.", "content": "Město zapůjčilo čestné občanství následujícím osobám: Dějiny města", "section_level": 2}], "src_summary": "Neuss (v regionálním dialektu Nüss, v latině Novaesium, psáno do roku 1968 jako Neuß) je město v Severním Porýní-Vestfálsku, na levém břehu dolního Rýna, oproti Düsseldorfu. Je největším městem okresu Rhein-Kreises Neuss a je známo především díky své římské minulosti, přístavu na Rýnu a střelecké slavnosti Neusser Bürger. V zemském plánu je zařazeno jako středně velké centrum. Počet obyvatel města překročil v roce 1963 hranici 100 000 lidí, čímž se přiblížilo k velkoměstu. Na počet obyvatel je největším okresním městem v Německu. V roce 1984 oslavilo své 2000 výročí. Proto se rozdělilo s Trevírem, který rovněž v tom roce roku oslavil 2000 výročí, o titul \"Nejstarší město Německa\".", "tgt_summary": "Neuss (; spelled \"Neuß\" until 1968; Limburgish: \"Nüss\"; Latin: \"Novaesium\") is a city in North Rhine-Westphalia, Germany. It is located on the west bank of the Rhine opposite Düsseldorf. Neuss is the largest city within the Rhein-Kreis Neuss district. It is primarily known for its historic Roman sites, as well as the annual Neusser Bürger-Schützenfest. Neuss and Trier share the title of \"Germany's oldest city\"; and in 1984 Neuss celebrated the 2000th anniversary of its founding in 16 BCE.", "id": 253331}
{"src_title": "Arno Breker", "tgt_title": "Arno Breker", "src_document": [{"title": "Život.", "content": "Již od dětství jej zajímalo umění. Studoval nejprve u Adolfa von Hildebranda sochařství a v roku 1920 začal studovat na akademii v Düsseldorfu, kde dosáhl mimo jiné ceny guvernéra Düsseldorfu. Již během 20. let získal různé ceny. Mimo jiné obdržel zakázku od města Budberg na vytvořetí válečného památníku. Roku 1927 se usadil v Paříži. Zde se stýkal s malíři jako Robert Delaunay, Georges Braque a obchodníkem Danielem-Henry Kahnweilerem, který jej naučil rozumět Piccasově dílu. Stýkal se i se sochaři jako Aristide Maillol či Constantin Brâncuşi. Obdržel objednávku od kostela sv. Matouše v Düsseldorfu. V roce 1932 získal pruské stipendium pro cestu do Říma a pobyt ve Ville Medici, a zde, v Římě restauroval poškozenou Michelangelovu sochu \"Pieta\". V roce 1934 se vrátil do Německa a dostal se rychle do vlivu nacistů. Nacisté brali jeho umění jako povznášející příklad proti všemu „dekadentnímu a zvrhlému“, jak nazývali díla malířů a sochařů s nimiž se Breker v Paříži stýkal. V této době se Breker také stal porotcem pro výběr plastiky na výstavu „Velké německé umění“ a vytvořil bustu Richarda Wagnera pro Hitlerovo letní sídlo v Baumgartenu v Mnichově. Také vytvořil plastiky pro Německý pavilón na Světové výstavě v Paříži v roce 1937. V roce 1938 navrhl postavy pro sál Říšského kancléřství, projektovaný Albertem Speerem. Za války mnohokrát jel do Paříže, kde se pokusil strhnout k spolupráci i francouzské umělce. Po válce byl obviněn, že se svými sochami podbízel vkusu Třetí Říše. Odpověděl: „Nikdy jsem s nacismem neměl nic společného.“ Proto byl propuštěn. Několik jeho soch bylo vystaveno v Centre Georges Pompidou v Paříži roku 1981. V roce 1985 bylo z iniciativy rodiny Bodensteinů zřízeno na jejich zámku Nörvenich soukromé Muzeum Arno Brekera. Zemřel v Düsseldorfu 13. února 1991.", "section_level": 1}], "src_summary": "Arno Breker (19. července 1900 v Eberfeldu – 13. února 1991 v Düsseldorfu) byl německý sochař a architekt. Nejvíce proslul obřími sochami čistokrevných árijců, tak jak si je představoval Hitler.", "tgt_summary": "Arno Breker (19 July 1900 – 13 February 1991) was a German architect and sculptor who is best known for his public works in Nazi Germany, where they were endorsed by the authorities as the antithesis of degenerate art. One of his better known statues is \"Die Partei\", representing the spirit of the Nazi Party that flanked one side of the carriage entrance to Albert Speer's new Reich Chancellery.", "id": 730156}
{"src_title": "Hôtel Beauharnais", "tgt_title": "Hôtel Beauharnais", "src_document": [{"title": "Historie.", "content": "Palác dokončil v roce 1714 architekt Germain Boffrand (1667-1754) pro markýze de Torcy, diplomata a ministra zahraničí Ludvíka XIV. V roce 1803 jej koupil Evžen de Beauharnais, nevlastní syn Napoleona a italský vicekrál, po kterém nese palác své jméno. Ten nechal budovu přestavět do empírového stylu. V roce 1818 získal palác Fridrich Vilém III. do majetku Pruska a stal se sídlem velvyslanectví. V roce 1862 zde krátce pobýval Otto von Bismarck jako pruský vyslanec. V roce 1938 zde židovský mladík Herschel Grynszpan spáchal atentát na diplomata Ernsta Eduarda vom Ratha, což bylo záminkou k rozpoutání tzv. křišťálové noci. Velvyslanectví zde sídlilo až do roku 1944, kdy byla budova zabavena. V roce 1951 byl zapsán mezi historické památky a roku 1961 byl vrácen Spolkové republice. Protože v té době Německo mělo novou budovu velvyslanectví poblíž Palais de la découverte na \"Avenue Franklin D. Roosevelt\", nemohl již být využit jako sídlo velvyslanectví. V letech 1964-1968 byl palác v nákladu 17 miliónů marek renovován a slouží k reprezentativním účelům, především jako sídlo velvyslance. Od roku 2002 budovu podrobně zdokumentovalo Německé fórum pro dějiny umění (Deutsche Forum für Kunstgeschichte). V této souvislosti byl v roce 2004 restaurován Zelený salón a obnovena zahrada podle plánů z roku 1817.", "section_level": 1}, {"title": "Architektura.", "content": "Rezidence leží východně od budovy Národního shromáždění a západně od Musée d'Orsay na levém břehu řeky Seiny. Na jihu k ulici \"Rue de Lille\" se nachází za vysokou zdí nádvoří. Portikus připomíná egyptské stavby, je vyroben ze dřeva se štukovými obklady a upomíná na Napoleonovo tažení do Egypta. Interiér a nábytek je zařízen v empírovém slohu, opěrky mají tvar labutích krků, nohy křesel tlapy lvů, sochy Sfingy nebo turecký budoár jsou umělecky mimořádně hodnotné. Na severu se rozkládá zahrada s výhledem na Seinu a Jardin des Tuileries na druhém břehu. Pozemek má rozlohu 3736 m a podlahová plocha 6550 m.", "section_level": 1}], "src_summary": "Hôtel Beauharnais je městský palác v Paříži v 7. obvodu v ulici \"Rue de Lille\". Palác byl tradičním sídlem německého velvyslanectví, dnes slouží jako rezidence německého velvyslance v Paříži.", "tgt_summary": "The Hôtel Beauharnais () is a historic hôtel particulier, a type of large French townhouse, in the 7th arrondissement of Paris. It was designed by architect Germain Boffrand. Its construction was completed in 1714. By 1803, the structure was purchased by Eugène de Beauharnais, who had it rebuilt in an Empire style. It has been listed as an official historical monument since July 25, 1951. Today it serves as the official residence of the German Ambassador to France.", "id": 1136768}
{"src_title": "Linkbuilding", "tgt_title": "Link building", "src_document": [{"title": "Cíle linkbuildingu.", "content": "Linkbuilding tedy zvyšuje obchodní cenu webové stránky.", "section_level": 1}, {"title": "Linkbuilder.", "content": "Linkbuilder je člověk, který si udržuje mnoho kontaktů, má přehled o trhu klienta, pro kterého pracuje, a je kreativní ve své práci. Díky tomu je schopen komunikace a navazování spolupráce s partnery (například majiteli webových stránek). Jeho prací je vytvářet přidanou hodnotu webovým stránkám, která ústí ve zvýšené návštěvnosti a konverzích aj.", "section_level": 1}, {"title": "Placený a neplacený linkbuilding.", "content": "Neplacené pozice získané linkbuildingem mají vyšší efektivitu a jsou bezpečnější. Je za nimi však velké úsilí a spousta času, neboť je potřeba správně vymyslet partnerství, navrhnout je a navázat, proto by měl být linkbuilder kreativní.", "section_level": 1}, {"title": "Nepřímý linkbuilding.", "content": "Tuto formu linkbuildingu je možné využít v případě komerčního webu, neboť ty mají problém se sháněním výměnných odkazů. Systém nepřímého linkbuildingu není nikterak složitý. Jeho úkol spočívá v tom, že neodkazuje na komerční web, ale na web, jež na tyto internetové stránky odkazuje. Je však zapotřebí počítat s tím, že nepřímý odkaz má ve většině případů mnohonásobně nižší hodnotu než přímý neboli klasický linkbuilding.", "section_level": 1}, {"title": "Aktivity spojené s budováním zpětných odkazů.", "content": "K linkbuildingu patří následující aktivity:", "section_level": 1}, {"title": "Proces budování zpětných odkazů.", "content": "Jednotlivé kroky procesu linkbuildingu se mohou v závislosti na linkbuilderovi lišit, avšak obecně by se daly rozdělit takto:", "section_level": 1}, {"title": "Strategie linkbuildingu.", "content": "Prvním krokem pro určení strategie linkbuildingu je analýza odkazového profilu webových stránek klienta a partnerů. Tak lze najít potenciál pro další zkvalitňování. Následně je provedena analýza celého trhu působnosti klienta, především jeho konkurentů. Na tomto základě je stanovena strategie linkbuildingu, tj. soubor jednorázových i dlouhodobých aktivit.", "section_level": 1}, {"title": "Taktika linkbuildingu.", "content": "Strategie linkbuildingu je tvořena několika taktikami pro získávání odkazů. Taktiky se dají rozdělit do dvou skupin. První skupina dokáže garantovat umístění odkazu. Například využívá-li firma služby vzdělávací agentury, lze se propojit pomocí odkazování na „reference“, „napsali o nás“ apod. v závislosti na webu partnera. Druhou taktikou je linkbaiting, česky vábení odkazů. Jde o to, jak nalákat lidi cílové skupiny na svoje stránky. Jelikož firma zná potřeby a požadavky této skupiny, stejně tak jako místa, která na internetu tito lidé navštěvují, stačí pouze promyslet, jakým způsobem je dostat z těchto míst na vlastní webové stránky, tj. typ a formu obsahu, který pro ně bude atraktivní, v nejlepším případě který budou chtít sdílet s přáteli. Jedná se o obtížnější cestu pro budování odkazů. V souvislosti s vytvářením taktiky linkbuildingu by se také dalo mluvit o etice linkbuildingu, tj. o hranicích, které říkají, co je zakázáno, jako například:", "section_level": 1}, {"title": "Rizika spojená s linkbuildingem.", "content": "Z předchozích let je známo, že zapojení do odkazových schémat poškodilo web, na němž byly odkazy umístěny a Google je považoval za nepřirozené. V současnosti jsou pro weby mnohem nebezpečnější příchozí odkazy, které můžou vést k manuální penalizaci, která se projevuje především snížením návštěvnosti z vyhledávačů a s tím souvisejících dopadů, jež z toho plynou. Je potřeba zamyslet se a uvědomit si jakými taktikami si může podnik nejvíce ublížit. Následně je zapotřebí vyvarovat se následujícím rizikům:", "section_level": 1}, {"title": "Vyhodnocení linkbuildingu.", "content": "Aby bylo možné linkbuliding vyhodnotit, je nutné znát stav, který byl před začátkem všech linkbuildingových aktivit. Tím je prvotní audit odkazového profilu stránek a následně vytvořená linkbuildingová strategie, která stanoví nejefektivnější linkbuildingové techniky. Za pomoci auditu a strategie je možné jak v průběhu, tak až po ukončení všech prací vyhodnotit, zdali byl linkbuilding efektivní. Samo vyhodnocení se zakládá na srovnání pozic dotčených stránek ve výsledcích vyhledávání (SERP) na předem stanovená klíčová slova a vyhodnocení návštěvnosti za pomoci měřících systému, jako je například Google Analytics.", "section_level": 1}], "src_summary": "Budování zpětných odkazů (neboli linkbuilding) je jednou z off-page metod optimalizace pro vyhledávače. Cílem je propagace daného webu. Tato technika je považována za nejvýznamnější off-page faktor. Zatímco on-page techniky SEO představují úpravy přímo na stránkách, které optimalizujeme, off-page techniky představují optimalizaci mimo tyto stránky, a kromě samotného linkbuildingu sem patří například reputace stránky, její důvěryhodnost nebo geografická poloha návštěvníků stránky. Budování kvalitních zpětných odkazů má z hlediska internetového marketingu dva dopady. Prvním je zlepšení pozice odkazované stránky ve výsledcích hledání pomocí užiti správných klíčových slov v „anchor“ textu (viditelném textu odkazu). Druhým dopadem je přivedení nových návštěvníků na stránky. Jinak řečeno, využitím linkbuildingu se zvyšuje pravděpodobnost, že si někdo někde přečte odkaz na dané stránky a klikne se na ně. Větší počet odkazů značí, že se na tyto stránky pravděpodobněji dostane potenciální zákazník.", "tgt_summary": "In the field of search engine optimization (SEO), link building describes actions aimed at increasing the number and quality of inbound links to a webpage with the goal of increasing the search engine rankings of that page or website. Briefly, link building is the process of establishing relevant hyperlinks (usually called links) to a website from external sites. Link building can increase the number of high-quality links pointing to a website, in turn increasing the likelihood of the website ranking highly in search engine results. Link building is also a proven marketing tactic for increasing brand awareness.", "id": 1097112}
{"src_title": "Mistrovství světa v ledním hokeji do 18 let 2011", "tgt_title": "2011 IIHF World U18 Championships", "src_document": [{"title": "Hrací formát turnaje.", "content": "Ve dvou základních skupinách hraje vždy pět týmů každý s každým. Vítězství se počítá za tři body, v případě nerozhodného výsledku si oba týmy připisují bod a bude následuje 5 min. prodloužení a samostatné nájezdy. Tato kritéria rozhodují o držiteli bonusového bodu. Vítězové základních skupin postupují přímo do semifinále, druhý a třetí tým ze skupiny hrají čtvrtfinálový zápas. Čtvrté a páté týmy z obou skupin se utkají ve skupině o udržení, ve které se započítávají vzájemné zápasy ze základních skupin a dva nejhorší týmy sestupují. V zápase o páté a třetí místo se střetnou poražení z play-off. V play-off se v případě nerozhodného výsledku prodlužuje deset minut a následují trestná střílení.", "section_level": 1}, {"title": "Skupina o udržení.", "content": "\"Poznámka: Zápasy 2 – 3 a 2 – 3 se započítávají ze základní skupiny, které se započítávají i do tabulky níže.\"", "section_level": 1}, {"title": "Statistiky.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Nejproduktivnější hráči.", "content": "\"Z = Odehrané zápasy; G = Góly; A = Asistence; B = Body; +/− = Plus/Mínus; TM = Trestné minuty\" Zdroj: IIHF.com", "section_level": 2}, {"title": "Nejlepší brankáři.", "content": "V tomto seznamu je zahrnuto pouze 5 nejlepších brankářů, kteří odehráli 40% času ve svém týmu. \"OM = Odehrané minuty (minuty:sekundy); S = Střely; OG = Obdržené góly; GnZ = Gólů na zápas; Ús% = Úspěšnost zákroků\" Zdroj: IIHF.com", "section_level": 2}, {"title": "Konečné pořadí.", "content": "\"Týmy a sestoupily do 1. divize na Mistrovství světa v ledním hokeji do 18 let 2012. V příštím ročníku je nahradily týmy a .\"", "section_level": 1}, {"title": "1. divize.", "content": "Skupina A se hrála od 11. do 17. dubna 2011 v Rize v Lotyšsku. Skupina B se konala od 10. dubna do 16. dubna 2011 v Mariboru ve Slovinsku. Dne 29. března 2011 Japonsko zrušilo účast kvůli zemětřesení.", "section_level": 1}, {"title": "Skupina A.", "content": "\" postoupilo mezi elitu, zatímco sestoupila do 2. divize na Mistrovství světa v ledním hokeji do 18 let 2012\"", "section_level": 2}, {"title": "Skupina B.", "content": "\" postoupilo mezi elitu, zatímco sestoupila do 2. divize na Mistrovství světa v ledním hokeji do 18 let 2012\"", "section_level": 2}, {"title": "2. divize.", "content": "Skupina A se hrála od 19. do 25. března 2011 v Brašově v Rumunsku. Skupina B se konala od 27. března do 2. dubna 2011 v Doněcku na Ukrajině.", "section_level": 1}, {"title": "Skupina A.", "content": "\" postoupilo do 1. divize, zatímco sestoupil do 3. divize na Mistrovství světa v ledním hokeji do 18 let 2012\"", "section_level": 2}, {"title": "Skupina B.", "content": "\" postoupila do 1. divize, zatímco sestoupila do 3. divize na Mistrovství světa v ledním hokeji do 18 let 2012\"", "section_level": 2}, {"title": "3. divize.", "content": "Skupina A se hrála od 11. do 17. dubna 2011 v Tchaj-peji na Tchaj-wanu. Skupina B se konala od 13. do 20. března 2011 v Naucalpanu de Juárez v Mexiku.", "section_level": 1}, {"title": "Skupina A.", "content": "", "section_level": 2}, {"title": "O postup do 2. divize.", "content": "\" postoupila do 2. divize na Mistrovství světa v ledním hokeji do 18 let 2012\"", "section_level": 3}, {"title": "Skupina B.", "content": "\" postoupil do 2. divize na Mistrovství světa v ledním hokeji do 18 let 2012\"", "section_level": 2}], "src_summary": "Mistrovství světa v ledním hokeji do 18 let 2011 se konalo od 14. do 24. dubna v německých městech Crimmitschau a Drážďany.", "tgt_summary": "The 2011 IIHF World U18 Championships was held in Crimmitschau and Dresden, Germany. The championships ran from April 14–24, 2011. The United States won the title for the third straight time after beating Sweden 4–3 in the final in overtime.", "id": 2296502}
{"src_title": "Cytochrom bc1 komplex", "tgt_title": "Coenzyme Q – cytochrome c reductase", "src_document": [{"title": "Stavba.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Eukaryotický komplex III.", "content": "Eukaryotický cytochrom bc1 je multiproteinový komplex uložený ve vnitřní mitochondriální membráně. U člověka obsahuje 11 různých polypeptidů, z nich jen cytochrom b je kódován v mtDNA a vyráběn přímo v mitochondriích. V komplexu se nachází čtyři redoxní centra, cytochrom b562, cytochrom b566, cytochrom c1 a konečně tzv. Rieskeho protein (obsahující FeS centrum Fe-S). Z krystalografické analýzy je známo, že komplex III je symetrický dimer složený z dvou totožných oligomerických podjednotek, každý s 11 různými podjednotkami. Přitom platí, že Rieskeho protein je umístěn přibližně na pomezí mezi cytochromem c1 a cytochromem b.", "section_level": 2}, {"title": "Bakteriální cytochrom bc1 komplexy.", "content": "Také bakterie mají cytochrom bc1 komplexy, který má velmi podobnou funkci, jako tomu je u eukaryot. Obvykle jsou však bakteriální komplexy mnohem menší a někdy obsahují pouhé tři podjednotky – cytochrom b, cytochrom c a Rieskeho protein.", "section_level": 2}, {"title": "Funkce.", "content": "Komplex III je velice důležitou složkou elektronových transportních řetězců. Pracuje obvykle jako křižovatka, k níž směřují elektrony z celé řady dehydrogenáz (jako je např. NADH dehydrogenáza – komplex I, nebo sukcinát dehydrogenáza – komplex II). U eukaryot hraje velice výlučnou roli - neexistuje u nich jiný způsob, jak v dýchacím řetězci oxidovat ubichinol. Celá řada bakterií se však obejde bez cytochrom bc1 komplexu. Byl vytvořen model funkce eukaryotického komplexu III. Souhrnně se dá řada enzymatických reakcí na komplexu III zapsat rovnicí:", "section_level": 1}, {"title": "Farmakologie.", "content": "Inhibitorem komplexu III jsou různé analogy ubichinonu, resp. deriváty hydrochinonu. Vážou se na komplex a blokují jeho funkci. Používají se někdy jako složky léčiv proti houbovým (\"Pneumocystis\") a parazitickým (malárie) onemocněním. Výhodou takových léků je skutečnost, že nezabíjí bakterie (přítomné ve střevní mikroflóře), jelikož ty obvykle zvládají oxidovat ubichinol i jinými způsoby.", "section_level": 1}], "src_summary": "Cytochrom bc1 komplex (též komplex III, kód EC 7.1.1.8, před zavedením 7 třídy enzymů - translokas v roce 2018 EC 1.10.2.2) je velký enzymatický komplex na vnitřní mitochondriální membráně eukaryotických buněk (příp. v jednodušším provedení i na plazmatické membráně některých bakterií). Je to jeden z článků tzv. dýchacího řetězce a podílí se tedy na vytváření protonového gradientu napříč membránou, jenž umožňuje následně syntézu ATP. Pracuje přitom jako ubichinol:cytochrom c oxidoreduktáza, tedy oxiduje ubichinol (koenzym Q) a redukuje cytochrom c.", "tgt_summary": "The coenzyme Q : cytochrome \"c\" – oxidoreductase, sometimes called the cytochrome \"bc\" complex, and at other times complex III, is the third complex in the electron transport chain (), playing a critical role in biochemical generation of ATP (oxidative phosphorylation). Complex III is a multisubunit transmembrane protein encoded by both the mitochondrial (cytochrome b) and the nuclear genomes (all other subunits). Complex III is present in the mitochondria of all animals and all aerobic eukaryotes and the inner membranes of most eubacteria. Mutations in Complex III cause exercise intolerance as well as multisystem disorders. The bc1 complex contains 11 subunits, 3 respiratory subunits (cytochrome B, cytochrome C1, Rieske protein), 2 core proteins and 6 low-molecular weight proteins. Ubiquinol—cytochrome-c reductase catalyzes the chemical reaction Thus, the two substrates of this enzyme are quinol (QH) and ferri- (Fe) cytochrome c, whereas its 3 products are quinone (Q), ferro- (Fe) cytochrome c, and H. This enzyme belongs to the family of oxidoreductases, specifically those acting on diphenols and related substances as donor with a cytochrome as acceptor. This enzyme participates in oxidative phosphorylation. It has four cofactors: cytochrome c, cytochrome b-562, cytochrome b-566, and a 2-Iron ferredoxin of the Rieske type.", "id": 416642}
{"src_title": "Châtelet – Les Halles (stanice RER v Paříži)", "tgt_title": "Châtelet–Les Halles", "src_document": [{"title": "Provoz.", "content": "Ve stanici zastavují linky RER A, B a D, takže je zde přímé napojení na mnoho nádraží v regionu Île-de-France včetně letišť Orly a Roissy. Je zde rovněž možné přestoupit na linky pařížského metra 1, 4, 7, 11, a 14. Stanici využívají vlaky provozované společnostmi RATP a SNCF. Spolu se stanicemi metra Châtelet a Les Halles vytváří rozsáhlou podzemní síť, která je významným dopravním uzlem. Jedná se o největší podzemní nádraží na světě co do počtu cestujících i vypravených vlaků. Denně stanicí projde 750 000 cestujících, z čehož je 493 000 na linkách RER. V době dopravní špičky stanicí projíždí přes 120 vlaků za hodinu.", "section_level": 1}, {"title": "Historie.", "content": "Stanice Châtelet patří mezi první stanice zdejšího metra. Byla otevřena v roce 1900 na lince 1 a postupně zde přibývala i nástupiště dalších linek. Les Halles je stanice na lince 4 otevřená 27. dubna 1908. Od roku 1977 je zde přestup na síť RER. Z tohoto důvodu musela být stanice, původně umístěná pod ulicí \"Rue Baltard\", posunuta asi deset metrů na východ, aby se lépe přestupovalo na nástupiště linek RER. Dnešní nádraží Châtelet - Les Halles bylo uvedeno do provozu pro linky RER A a B 9. prosince 1977, pro linku RER D 27. září 1987.", "section_level": 1}, {"title": "Architektura.", "content": "Stanice je umístěna pod obchodním centrem Forum des Halles. Koleje všech tří linek RER jsou orientovány rovnoběžně ve směru východ-západ. Sedm kolejí je uskupeno kolem čtyř nástupišť. Centrální nástupiště jsou určena pro linku D. Nevýhodou stanice je zastaralá infrastruktura, jako osvětlení a značení přestupů, také schodiště a nástupiště jsou příliš úzká vzhledem k velkému provozu na stanici.", "section_level": 1}, {"title": "Uspořádání.", "content": "Stanice tvoří se svými chodbami a nástupišti rozsáhlou podzemní síť, takže linka 4 zde zastavuje dvakrát – jednou v Châtelet a podruhé v Les Halles.", "section_level": 1}, {"title": "Rozvoj.", "content": "Do budoucna se plánuje rozsáhlá přestavba čtvrti Les Halles a s ní by došlo k úpravě stanice (např. vybudování nových vstupů apod.), která již po 30 letech provozu nevyhovuje.", "section_level": 1}], "src_summary": "Châtelet – Les Halles je podzemní nádraží příměstské železnice RER v centru Paříže, které se nachází v 1. obvodu pod nákupním centrem Forum des Halles. Slouží pro linky RER A, RER B a RER D. Podzemními tunely je propojeno se stanicemi Châtelet a Les Halles, kde je možné přestoupit na dalších pět linek pařížského metra. Stanicí každý den projede 1500 vlaků se zhruba 750 000 cestujícími, z čehož je 493 000 na tratích RER. To z něj činí nejrušnější podzemní stanici na světě.", "tgt_summary": "Châtelet–Les Halles () is a major train hub in Paris and one of the largest underground stations in the world. Opened in 1977, it is the central transit hub for the Île-de-France metropolitan area, connecting three of five RER commuter-rail lines and five of sixteen Métro lines. The hub hosts travellers per weekday ( for the RER alone) and platforms separated by up to 800 metres (0.49 mile). It is named after the nearby Place du Châtelet public square and the Forum des Halles, a shopping mall.", "id": 1394902}
{"src_title": "Vilemína Ernestina Dánská", "tgt_title": "Princess Wilhelmine Ernestine of Denmark", "src_document": [{"title": "Biografie.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Původ.", "content": "Narodila se jako třetí dcera (čtvrté z osmi dětí) dánského a norského krále Frederika III. a jeho manželky Žofie Amálie Brunšvické. Jejím starším bratrem byl budoucí dánský a norský král Kristián V.", "section_level": 2}, {"title": "Manželství.", "content": "23. dubna 1670 se v Kodani zasnoubila a 20. září roku 1671 v Heidelbergu provdala za následníka falckého kurfiřta Karla Ludvíka Falckého, prince Karla. V průběhu svatebního veselí musel údajně žádat Karel o radu, co si má muž o svatební noci počít. Manželé si od počátku nebyli nakloněni, z dynastických důvodů uzavřené manželství nebylo šťastné a zůstalo bezdětné. Úsilí o anulaci sňatku, které Karlův otec kurfiřt Karel Ludvík Falcký vyvinul v roce 1677, ztroskotalo na odporu Karlovy matky Šarloty Hesensko-Kasselské (1627–1686). Karel zemřel 26. května roku 1685 po pěti letech vlády (na trůn nastoupil v roce 1680 po smrti svého otce) a v jeho osobě vyhasla protestantská linie falckých Wittelsbachů; na falcké dědictví vznesla nárok na jedné straně katolická větev Wittelsbachů Pfalz-Neuburg, na druhé straně pak Francie v osobě mladší Karlovy sestry Alžběty Šarloty, provdané vévodkyně orléanské (manželky Filipa I. Orleánského, mladšího bratra francouzského krále Ludvíka XIV). To vyvolalo devastující válečný konflikt – válku o falcké dědictví (1688-1697), kdy se proti Francii Ludvíka XIV. postavila koalice evropských států (Augšpurská liga) s cílem zamezit další francouzské územní expanzi. Titul falckého kurfiřta nakonec přešel do rukou katolické linie Wittelsbachů, reprezentované Filipem Vilémem Falckým, ovšem za cenu zničení do té doby kvetoucí země.", "section_level": 2}, {"title": "Vdovství.", "content": "Po manželově smrti Vilemína Ernestina přesídlila ke své sestře, saské kurfiřtce-vdově Anně Žofii na její vdovské sídlo na zámku Lichtenburg u Prettinu, kde pak žila dalších dvacet let. Zemřela 22. nebo 23. dubna roku 1706 a byla pochována do hrobky, kterou vybudoval Balthasar Permoser pro její sestru, jež byla po jejím boku uložena o jedenáct let později. Náhrobek byl v roce 1811 přeložen do knížecí kaple dómu ve Freibergu.", "section_level": 2}], "src_summary": "Vilemína Ernestina Dánská (20. nebo 21. června 1650, Kodaň – 22. nebo 23. dubna 1706, zámek Lichtenburg u Prettinu) byla rodem dánská a norská princezna z oldenburské dynastie a jako manželka falckého kurfiřta Karla II. Falckého v letech 1680–1685 falcká kurfiřtka.", "tgt_summary": "Wilhelmine Ernestine of Denmark and Norway (; 20 or 21 June 1650 – 22 or 23 April 1706) was an Electress of the Palatinate. She was the third of five daughters of King Frederick III of Denmark and Sophie Amalie of Brunswick-Lüneburg.", "id": 606634}
{"src_title": "Uzi Narkis", "tgt_title": "Uzi Narkiss", "src_document": [{"title": "Biografie.", "content": "Narodil se v Jeruzalémě do rodiny polských Židů a mezi jeho uváděné první vzpomínky patří skrývání se při arabských nepokojích v roce 1929. Studoval na gymnáziu Rechavja, v šestnácti letech vstoupil do elitních úderných jednotek Palmach a zapojoval se do operací Hagany proti britským bezpečnostním silám v mandátní Palestině.", "section_level": 1}, {"title": "Vojenská kariéra.", "content": "V dubnu 1948 velel útoku na Katamon, při němž došlo k osvobození strategicky významně položeného kláštera San Simon. Po konečném odchodu Britů a vyhlášení nezávislosti Izraele byl Narkis pověřen pomoci Židům, kteří uvázli v obležené Židovské čtvrti jeruzalémského Starého Města. Jeho jednotce se podařilo do oblasti vniknout Sijónskou branou a při operaci došlo k předání zásob a evakuaci raněných. Jelikož však Narkisovi nedorazily posily, byl nucen nařídit stažení svých vojáků, díky čemuž nedlouho poté ovládli Staré Město Jordánci. Krátce po vzniku Izraele strávil několik let ve Francii, kde studoval na École de Guerre (Francouzská vojenská akademie) a následně působil jako izraelský vojenský attaché (1959–1962). Během svého pobytu ve Francii byl francouzskou vládou vyznamenán nejvyšším státním vyznamenáním Řád čestné legie. Po návratu do Izraele se vrátil ke své vojenské kariéře a roku 1963 se stal prvním ředitelem Israel National Defense College (1963–1965). Během šestidenní války v červnu 1967 velel sedmi brigádám, které měly za úkol zastavit jakoukoli jordánskou ofenzivu. Dobytí Starého Města přitom nebylo součástí plánu. Izraelské jednotky však postupovaly efektivně, aby dobyly klíčové pozice ve východním Jeruzalémě, z nichž jednou byl Muniční vrch. Vzhledem k blížícímu se uzavření příměří a mimořádnému zasedání Organizace spojených národů vydal ministr obrany Moše Dajan rozkaz, na jehož základě Narkis rychle realizoval příležitost sjednotit město dříve, než by tomu zabránilo příměří. Pod jeho vedením tak bylo Staré Město dobyto a sjednoceno pod izraelskou kontrolou. Z Narkisova pohledu toto osvobození dokončilo úsilí, které sám o devatenáct let dříve započal. V roce 1968 odešel z armády a následně zastával déle než dvacet let klíčové posty v Židovské agentuře (1968–1988) a Světové sionistické organizaci. V roce 1948 našel na bojišti korán palestinského velitele Abd al-Kadira al-Husajního a v 80. letech jej chtěl předat Kadirovu synovi Fajsalu Husajnímu. Ten jej však z rukou izraelského generála odmítl převzít. Byl ženatý a s manželkou Ester Hakohenovou (její otec byl David Hakohen) měl tři děti, syna Jicchaka a dcery Rut a Tamaru. Zemřel v Jeruzalémě ve věku 72 let.", "section_level": 2}], "src_summary": "Uzi Narkis (: עוזי נרקיס; žil 6. ledna 1925 – 17. prosince 1997) byl izraelský generál. Během šestidenní války velel jednotkám Izraelských obranných sil (IOS) v centrální oblasti. Je jednou ze tří postav, které se objevily na známé fotce pořízené ve Starém Městě v Jeruzalémě krátce po jeho osvobození (dalšími na fotografii byli ministr obrany Moše Dajan a náčelník Generálního štábu Jicchak Rabin).", "tgt_summary": "Uzi Narkiss (; January 6, 1925 – December 17, 1997) was an Israeli general. Narkiss was commander of the Israel Defense Forces units in the Central Region during the 1967 Six-Day War. Narkiss appears in the famous photograph of Defense Minister Moshe Dayan flanked by Chief of Staff Yitzhak Rabin and himself, taken in the Old City of Jerusalem shortly after its capture from Jordanian forces in the war.", "id": 2319351}
{"src_title": "Stanley Fischer", "tgt_title": "Stanley Fischer", "src_document": [{"title": "Biografie.", "content": "Narodil se v Severní Rhodesii (dnešní Zambie) a v letech 1962 až 1966 studoval v bakalářském a magisterském oboru ekonomii na London School of Economics a v roce 1969 v doktorském oboru rovněž ekonomii na Massachusettském technologickém institutu (MIT). V letech 1977 až 1988 byl profesorem na MIT Sloan School of Management, kde během svého působení sepsal ekonomické učebnice \"Macroeconomics\" (společně s Rüdigerem Dornbuschem a Richardem Startzem) a \"Lectures on Macroeconomics\" (s Olivierem Blanchardem). Byl též školitelem Bena Bernankeho, předsedy Federálního rezervního systému (FED). Od ledna 1988 do srpna 1990 byl viceprezidentem a hlavním ekonomem Světové banky a poté od září 1994 do srpna 2001 působil jako první náměstek generálního ředitele Mezinárodního měnového fondu (MMF). Koncem roku 2001 se stal členem washingtonské ekonomické organizace Group of Thirty. Po odchodu z MMF pracoval od února 2002 do dubna 2005 v Citigroup, kde zastával funkce místopředsedy, prezidenta Citigroup International a předsedy Public Sector Client Group.", "section_level": 1}, {"title": "Guvernér Izraelské banky.", "content": "Dne 1. května 2005 se stal guvernérem Izraelské banky a na tomto postu vystřídal Davida Kleina, jehož mandát vypršel k 16. lednu téhož roku. Před vlastním jmenováním se stal izraelským občanem, což byl nezbytný krok pro to, aby se mohl stát guvernérem. S izraelskou národní bankou přišel do kontaktu již v minulosti, a to v roce 1985, kdy působil jako americký vládní poradce pro plán ekonomické stabilizace Izraele. 2. května 2010 zahájil své druhé funkční období v pozici guvernéra. Pod jeho vedením byla Izraelská banka roku 2010 zařazena Mezinárodním institutem pro rozvoj managementu (IMD) na první místo mezi centrálním bankami pro své efektivní fungování. Fischer si získal uznání pro to, jak nastavil izraelskou ekonomiku po světové finanční krizi. V září 2009 byla Izraelská banka první bankou v rozvinutém světě, která navýšila své úrokové sazby. V roce 2009 a 2010 získal hodnocení „A“ v rámci Central Banker Report Card publikované časopisem \"Global Finance\". V říjnu 2010 byl Fischer časopisem \"Euromoney\" vyhlášen nejlepším guvernérem banky roku 2010 a na výroční schůzi Světové banky a Mezinárodního měnového fondu ve washingtonském hotelu Willard InterContinental mu byla udělena cena Guvernéra Centrální banky pro rok 2010. Časopis ocenil „především Fischerovu schopnost docílit ideální rovnováhy mezi zmírněním inflace a podporou ekonomického oživení.“ K Fischerovu výběru dále uvedl: „Odolnost Izraele během finanční krize i během jejího doznívání dokazuje, že Stanley Fischer si zaslouží úctu, které se mu v nejvyšších kruzích finančního společenství dostává.“ V červnu 2011 oznámil kandidaturu na post výkonného ředitele Mezinárodního měnového fondu, který se uvolnil po rezignaci Dominique Strausse-Kahna. Podle průzkumu agentury Reuters z května téhož roku byl přitom Fischer označen 21 z 56 předních světových ekonomů za nejvhodnějšího nástupce Strausse-Kahna. Stejný průzkum však zároveň za největšího favorita a nejpravděpodobnějšího nástupce označil francouzskou ministryni financí Christine Lagardeovou. V červnu 2013 bylo premiérem Netanjahuem oznámeno, že Fischera po vypršení jeho funkčního období na pozici guvernéra centrální banky vystřída Jacob A. Frenkel, který tuto pozici již zastával v letech 1991 až 2000. Nakonec ovšem funkci guvernérky centrální banky obsadila Karnit Flugová. V roce 2006 mu byl udělen čestný doktorát na Hebrejské univerzitě.", "section_level": 2}], "src_summary": "Stanley Fischer (: סטנלי פישר, narozen 15. října 1943) je izraelský ekonom a v letech 2005-2013 guvernér Izraelské centrální banky.", "tgt_summary": "Stanley Fischer (; born October 15, 1943) is an Israeli American economist and former vice chairman of the Federal Reserve. Born in Northern Rhodesia (now Zambia), he holds dual citizenship in Israel and the United States. He served as governor of the Bank of Israel from 2005 to 2013. He previously served as chief economist at the World Bank. On January 10, 2014, United States President Barack Obama nominated Fischer to be Vice-Chairman of the US Federal Reserve Board of Governors. On September 6, 2017, Stanley Fischer announced that he was resigning as Vice-Chairman for personal reasons effective October 13, 2017.", "id": 1890024}
{"src_title": "Zaslaná pošta (film)", "tgt_title": "Terry Pratchett's Going Postal", "src_document": [{"title": "Příběh.", "content": "\"Vždycky jsem věděl, že bohové mají smysl pro humor…\" Těmito slovy začíná vyprávět Vlahoš von Rosret svůj příběh a jak zmiňuje v další větě, je terčem jejich žertů on. Jako mladý přišel o rodiče a tak začal podvádět, aby se uživil. Nikdy nechtěl nikomu ublížit, přesto ale způsobil mnoho zla a měl být za to popraven. Pokus o útěk se mu nezdařil (respektive poté, co se mu podařilo vydloubat lžící a vyndat ohromný kámen ze stěny vězení, našel jen další lžíci). Když už je přesvědčen, že je s ním konec, zachrání ho lord Vetinari s tím, že buď může obnovit ankh-morporský poštovní úřad nebo může odejít dveřmi vedoucími do hluboké propasti. Rosret si zvolí poštu, plánuje ale také útěk. Úkol jej střežit ale dostane golem Pumpa 19, který svou práci plní více než dobře a Rosret tedy musí skutečně pracovat na poště. Při prvním pohledu na úřad se Rosret vyděsí: všude jsou stohy dopisů a má jen dva podivné zaměstnance, mladšího pošťáka Grešleho, kterému je již přes 70 let, a mladého Slavoje, jehož vášní je sbírání špendlíků. To ale ještě není to nejhorší, Rosret se dozví, že všichni poštmistři, kteří tu dosud působili, zemřeli strašlivou smrtí. Také sám zjistí, že poštovní úřad má svou duši a tajemství a často mu ukazuje, co svými činy způsobil. Proti „zastaralé“ poště navíc stojí podnikatel Nadosah Pozlátko se svým systémem klikacích semaforů, které jsou mnohem rychlejší. Vlahoši však pomůže krásná slečna Srdénková, se kterou se seznámí, když chce zneškodnit pana Pumpu 19, přičemž zjistí, že její otec vlastně vymyslel semafory. Postupem času se vše zlepší, Rosret si nakloní své dva podřízené (povýšením a špendlíkem) a pošta začíná díky Vlahošovým schopnostem a několika vynálezům (například systém poštovních známek, který vyvolá filatelistickou mánii po celém Ankh-Morporku) fungovat. Konkurence Pozlátka je čím dál tím horší a Rosret navíc musí slečně Srdénkové přiznat, že má vinu na jejím neštěstí. Poté vypukne na poště požár a Rosreta se pokusí zabít vrah poštmistrů, bánší pan Tragoječ, kterého na něj poslal Pozlátko. Jejich spor se stupňuje a Rosret navíc musí zajistit opravu budovy pošty, na což ale nemá peníze a tak se pokusí o podvod. Předstírá, že mu bohové řekli, kde je poklad, který však na ono místo zakopal on jako část uloupeného jmění ze své minulosti. Pro efekt si na oči nasadí želví vejce. Tento pokus mu ale nevyjde, takže nakonec i díky posile pošťáků a rozbití semaforů vyzve Pozlátka na závod, jestli informaci doručí dříve pošta nebo semafory. Rosret dá vsázku svůj život. Semafory jsou sice rychlejší, ale Rosret, slečna Srdénková, která mu odpustila, když zjistila, že jí Pozlátko zabil bratra a chce se mu pomstít, pošťáci a pan Pumpa mají plán: do oběhu semaforů vloží informaci o tom, koho všeho Pozlátko zabil. Plán jim vyjde, když už dávají Rosretovi na krk provaz, ona zpráva dojde. I přesto by nehodou Rosret přišel o život, nebýt prve tak nenáviděného pana Pumpy, který ho zachytí. Rosret tedy nakonec zvítězí, protože pošta doručí správnou zprávu, slečna Srdénková dostane semafory, které jí právem patří a oba tak ovládnou ankh-morporskou komunikaci. Pozlátko, který dostane druhou šanci u lorda Vetinariho jako prve Rosret, raději zvolí propast.", "section_level": 1}], "src_summary": "Zaslaná pošta (v anglickém originále Terry Pratchett's Going Postal nebo pouze Going Postal) je třetí ze série televizních filmů natočených společností The Mob pro britský kanál Sky1 na motivy humorné fantasy ságy Zeměplocha britského spisovatele Terryho Pratchetta. Dvojdílný snímek \"Zaslaná pošta\" (podle stejnojmenného románu) byl ve Spojeném království poprvé odvysílán ve dnech 30. a 31. května 2010. V Česku a s českým dabingem byl poprvé uveden na stanici HBO ve dnech 15. a 16. října 2010, na BD vyšel 20. dubna 2011.", "tgt_summary": "Terry Pratchett's Going Postal is a two-part television film adaptation of \"Going Postal\" by Terry Pratchett, adapted by Richard Kurti and Bev Doyle and produced by The Mob, which was first broadcast on Sky1, and in high definition on Sky1 HD, at the end of May 2010. It is the third in a series of adaptations, following \"Terry Pratchett's Hogfather\" and \"Terry Pratchett's The Colour of Magic\". It was announced as part of an investment of at least £10 million into adaptations of novels, including \"Chris Ryan's Strike Back\" and \"Skellig\" by David Almond. Filming began in May 2009 in Budapest. As is now traditional with The Mob's \"Discworld\" adaptations, several fans were invited to appear as extras.", "id": 784623}
{"src_title": "Ilegální prvočíslo", "tgt_title": "Illegal prime", "src_document": [{"title": "Pozadí.", "content": "Jedno z nejranějších ilegálních prvočísel bylo vytvořeno v březnu 2001 Philem Carmodym. Jeho binární reprezentace odpovídá zkompilované verzi zdrojového kódu v programovacím jazyce C pro počítačový program provádějící dešifrování DeCSS algoritmem, který může být použit na počítači k prolomení ochrany DVD proti kopírování. Protesty proti obvinění autora DeCSS Jona Johansena a proti právním předpisům zakazujícím zveřejnění kódu DeCSS měly mnoho forem. Jedním z nich bylo zveřejnění nelegálního kódu v podobě, která je těžko postižitelná. Vzhledem k tomu, že bity, které tvoří počítačový program, také mohou představovat číslo, byl plán mít pro toto číslo nějakou speciální vlastnost, kterou by bylo možné archivovat a zveřejňovat (jedna metoda byla vytisknout na tričko). Prvočíselnost čísla je základní vlastnost teorie čísel a není tedy závislá na právních definicích jakékoliv konkrétní jurisdikce.", "section_level": 1}, {"title": "První ilegální prvočíslo.", "content": "Magazín The Register uvádí jako první ilegální prvočíslo následující 1401místné číslo: 4 85650 78965 73978 29309 84189 46942 86137 70744 20873 51357 92401 96520 73668 69851 34010 47237 44696 87974 39926 11751 09737 77701 02744 75280 49058 83138 40375 49709 98790 96539 55227 01171 21570 25974 66699 32402 26834 59661 96060 34851 74249 77358 46851 88556 74570 25712 54749 99648 21941 84655 71008 41190 86259 71694 79707 99152 00486 67099 75923 59606 13207 25973 79799 36188 60631 69144 73588 30024 53369 72781 81391 47979 55513 39994 93948 82899 84691 78361 00182 59789 01031 60196 18350 34344 89568 70538 45208 53804 58424 15654 82488 93338 04747 58711 28339 59896 85223 25446 08408 97111 97712 76941 20795 86244 05471 61321 00500 64598 20176 96177 18094 78113 62200 27234 48272 24932 32595 47234 68800 29277 76497 90614 81298 40428 34572 01463 48968 54716 90823 54737 83566 19721 86224 96943 16227 16663 93905 54302 41564 73292 48552 48991 22573 94665 48627 14048 21171 38124 38821 77176 02984 12552 44647 44505 58346 28144 88335 63190 27253 19590 43928 38737 64073 91689 12579 24055 01562 08897 87163 37599 91078 87084 90815 90975 48019 28576 84519 88596 30532 38234 90558 09203 29996 03234 47114 07760 19847 16353 11617 13078 57608 48622 36370 28357 01049 61259 56818 46785 96533 31007 70179 91614 67447 25492 72833 48691 60006 47585 91746 27812 12690 07351 83092 41530 10630 28932 95665 84366 20008 00476 77896 79843 82090 79761 98594 93646 30938 05863 36721 46969 59750 27968 77120 57249 96666 98056 14533 82074 12031 59337 70309 94915 27469 18356 59376 21022 20068 12679 82734 45760 93802 03044 79122 77498 09179 55938 38712 10005 88766 68925 84487 00470 77255 24970 60444 65212 71304 04321 18261 01035 91186 47666 29638 58495 08744 84973 73476 86142 08805 29443.", "section_level": 1}, {"title": "První spustitelné ilegální prvočíslo.", "content": "Následující 1811místné prvočíslo (objevil Phil Carmody), může představovat nekomprimovaný i386 ELF, který čte CSS-šifrovaná data a na jeho výstup proudí data dešifrována. 49310 83597 02850 19002 75777 67239 07649 57284 90777 21502 08632 08075 01840 97926 27885 09765 88645 57802 01366 00732 86795 44734 11283 17353 67831 20155 75359 81978 54505 48115 71939 34587 73300 38009 93261 95058 76452 50238 20408 11018 98850 42615 17657 99417 04250 88903 70291 19015 87003 04794 32826 07382 14695 41570 33022 79875 57681 89560 16240 30064 11151 69008 72879 83819 42582 71674 56477 48166 84347 92846 45809 29131 53186 00700 10043 35318 93631 93439 12948 60445 03709 91980 04770 94629 21558 18071 11691 53031 87628 84778 78354 15759 32891 09329 54473 50881 88246 54950 60005 01900 62747 05305 38116 42782 94267 47485 34965 25745 36815 11706 55028 19055 52656 22135 31463 10421 00866 28679 71144 46706 36692 19825 86158 11125 15556 50481 34207 68673 23407 65505 48591 08269 56266 69306 62367 99702 10481 23965 62518 00681 83236 53959 34839 56753 57557 53246 19023 48106 47009 87753 02795 61868 92925 38069 33052 04238 14996 99454 56945 77413 83356 89906 00587 08321 81270 48611 33682 02651 59051 66351 87402 90181 97693 93767 78529 28722 10955 04129 25792 57381 86605 84501 50552 50274 99477 18831 29310 45769 80909 15304 61335 94190 30258 81320 59322 77444 38525 50466 77902 45186 97062 62778 88919 79580 42306 57506 15669 83469 56177 97879 65920 16440 51939 96071 69811 12615 19561 02762 83233 98257 91423 32172 69614 43744 38105 64855 29348 87634 92103 09887 02878 74532 33132 53212 26786 33283 70279 25099 74996 94887 75936 91591 76445 88032 71838 47402 35933 02037 48885 06755 70658 79194 61134 19323 07814 85443 64543 75113 20709 86063 90746 41756 41216 35042 38800 29678 08558 67037 03875 09410 76982 11837 65499 20520 43682 55854 64228 85024 29963 32268 53691 24648 55000 75591 66402 47292 40716 45072 53196 74499 95294 48434 74190 21077 29606 82055 81309 23626 83798 79519 66199 79828 55258 87161 09613 65617 80745 66159 24886 60889 81645 68541 72136 29208 46656 27913 14784 66791 55096 51543 10113 53858 62081 96875 83688 35955 77893 91454 53935 68199 60988 08540 47659 07358 97289 89834 25047 12891 84162 65878 96821 85380 87956 27903 99786 29449 39760 54675 34821 25675 01215 17082 73710 76462 70712 46753 21024 83678 15940 00875 05452 54353 7.", "section_level": 1}, {"title": "Využití čísel.", "content": "Stačí kopírovat desítková čísla z elektronické publikace do textového souboru, což vyústí v proud bajtů, kde je každý znak (desítková číslice nebo mezera) zakódován v jednom bytu s využitím ASCII kódování. Zvláštností těchto čísel je, že když jsou zapsána ve dvojkové soustavě, výsledný proud bitů může být interpretován také jako data zakomprimovaná programem gzip nebo jako spustitelný soubor. Převod tak velkého množství znaků na dvojkový základ a následný výpis proudu bitů souboru je netriviální proces. Níže je zdrojový kód programu v jazyce Go, který z čísla na příkazovém řádku vypíše binární reprezentaci na standardní výstup. package main import ( func main() { Vložením vhodného čísla bude mít tento program na výstupu spustitelný soubor, tak jak je popsáno výše. Nebo jako podprogram VB.NET: Sub Write_Binary_File_From_Large_Number(ByVal number As String, ByVal filename As String) End Sub", "section_level": 1}], "src_summary": "Ilegální prvočíslo je prvočíslo, které představuje informaci zakázanou vlastnit nebo distribuovat. Jedno z prvních ilegálních prvočísel bylo objeveno v roce 2001. Při zvláštním použití popisuje počítačový program, který obchází schéma správy digitálních práv (DRM) používané na DVD. Distribuce těchto programů je ve Spojených státech nezákonná podle Digital Millennium Copyright Act. Ilegální prvočísla jsou podmnožinou ilegálních čísel.", "tgt_summary": "An illegal prime is a prime number that represents information whose possession or distribution is forbidden in some legal jurisdictions. One of the first illegal primes was found in 2001. When interpreted in a particular way, it describes a computer program that bypasses the digital rights management scheme used on DVDs. Distribution of such a program in the United States is illegal under the Digital Millennium Copyright Act. An illegal prime is a kind of illegal number.", "id": 916357}
{"src_title": "Sergej Dovlatov", "tgt_title": "Sergei Dovlatov", "src_document": [{"title": "Životopis.", "content": "Sergej Dovlatov se narodil 3. září 1941 v Ufě, kam byla jeho rodina v průběhu 2. světové války evakuována z Leningradu. Jeho otec byl divadelní režisér židovského původu Donat Isaakovič Mečik (1909–1995) a jeho matka literární korektorka Nora Sergejevna Dovlatova (1908–1999), původem Arménka. V roce 1944 se Dovlatov přestěhoval s matkou do Leningradu. V roce 1959 začal studovat na katedře finštiny na filologické fakultě Leningradské státní univerzity, ale po dvou a půl letech byl za špatný prospěch vyloučen. Stýkal se s leningradskými básníky Jevgenijem Pejnem, Anatolijem Najmanem, Josifem Brodským, spisovatelem Sergejem Volfem či umělcem Alexandrem Neždanovem. Potom byl povolán do armády a strávil tři roky ve vnitřním vojsku, kde sloužil jako vězeňský strážce v nápravných táborech v Republice Komi (osada Činjavoryk). Podle vzpomínek Brodského se Dovlatov vrátil z armády jako „Tolstý z Krymu, se svazkem povídek a s poněkud omráčeným výrazem ve tváři“. Po návratu z armády nastoupil Dovlatov na fakultu žurnalistiky Leningradské státní univerzity. Pracoval ve studentských novinách Leningradskogo korablestroitělnogo instituta (Leningradského institutu lodního stavitelství) a také jako literární tajemník spisovatelky Very Fjodorovny Panové. Psal povídky a byl pozván do literární skupiny „Gorožaně“ (Měšťané), kterou založili Vladimir R. Maramzin, Igor M. Jefimov, Boris B. Bachtin a Vladimir A. Gubin. Od září 1972 do března 1975 žil v Estonsku. Aby v Tallinnu získal povolení k pobytu, pracoval dva měsíce jako topič v kotelně a zároveň byl zahraničním dopisovatelem novin \"Sovetskaja Estonija\" (Sovětské Estonsko). Později dostal práci v deníku \"Morjak Estonii\" (Estonský námořník), vydávaném institucí „Estonskoje morskoje parochodstvo“ (Estonská paroplavební společnost), kde měl funkci odpovědného tajemníka. Byl také zahraničním spolupracovníkem městských novin \"Večernij Tallin\" (Večerní Tallinn) a v létě 1972 tam získal místo redaktora zpravodajské rubriky. V povídkách, které vyšly v knize \"Kompromiss\" (Kompromis), čerpá Dovlatov příběhy ze své novinářské praxe a také popisuje práci redakce a životní příběhy svých kolegů. Dovlatov si také v létě přivydělával jako průvodce v puškinské památkové rezervaci u Pskova (Michajlovskoje). V roce 1975 se vrátil do Leningradu, kde pracoval v časopise pro mládež \"Kosťor\" (Táborák) a pokračoval v psaní povídek, ale nakladatelé i časopisy jeho díla odmítali. Pouze jeho povídka „Intervju“ (Rozhovor) byla v roce 1974 otištěna v časopise \"Junosť\" (Mládí). Náklad jeho první knihy \"Pjať uglov\" (Pět úhlů) ve vydavatelství Eesti Raamat byl na příkaz KGB zničen. Publikoval tedy v samizdatu a také v emigrantských časopisech \"Kontinent\" a \"Vremja i my\" (Čas a my), za což byl vyloučen ze sovětského svazu novinářů. V roce 1978 Dovlatov kvůli pronásledování státní mocí emigroval spolu se svou ženou, dcerou a matkou ze SSSR a usadil se v New Yorku, kde se stal hlavním redaktorem týdeníku \"Novyj Amerikanec\" (Nový Američan). Členy jeho redakční rady byli například Boris Metter, Alexandr Genis, Pjotr Vajl, Nina Alobertová (baletní a divadelní fotografka a autorka mnohých Dovlatovových fotografií), básník a esejista Grigorij Ryskin a další. Noviny si mezi emigranty brzy získaly značnou oblibu a i Dovlatovovy knihy začaly vycházet jedna za druhou. V polovině 80. let už byl známým spisovatelem a jeho povídky vycházely v prestižních časopisech jako \"Partisan Review\" a \"The New Yorker\". Sergej Dovlatov zemřel 24. srpna 1990 v New Yorku na srdeční selhání. Je pohřbený v arménské části židovského hřbitova Mount Hebron v newyorské čtvrti Queens.", "section_level": 1}, {"title": "Dílo.", "content": "Za dvanáct let emigrace vyšlo Dovlatovi v Evropě a USA dvanáct knih. V SSSR jej znali ze samizdatových vydání a z autorského vysílání na rádiu Svobodná Evropa. Po jeho smrti a pádu SSSR začaly vycházet početné sbírky jeho povídek i v Rusku. Dovlatov nepovoloval nová vydání knih, které vyšly v SSSR do roku 1978.", "section_level": 1}, {"title": "Korespondence Dovlatova a Jefimova.", "content": "V roce 2001 vydalo nakladatelství Zacharov knihu \"Sergej Dovlatov – Igor Jefimov. Epistoljarnyj roman\" (Román v dopisech). Kniha zachycuje korespondenci mezi Dovlatovem a Jefimovem mezi léty 1979 a 1989. Několik nakladatelství, na která se Jefimov s nabídkou vydání této knihy obrátil, ho z důvodu autorských práv odmítla. Dovlatov sám byl proti publikování svých dopisů, o čemž se zmiňuje i v jednom z dopisů Jefimovi. Dovlatovova rodina, především jeho žena Jelena Dovlatová, která je majitelkou autorských práv ke všemu, co kdy napsal, v souladu s jeho závětí také protestovala proti vydání jeho dopisů. Nakladatelství Zacharova své rozhodnutí korespondenci vydat odůvodňovalo tím, že odpovědnost nakladatele před čtenářem je větší, než jeho odpovědnost před rodinou Dovlatových. Jeleně Dovlatové a její dceři Katerině se nicméně podařilo prokázat před ruským soudem svoje právo na korespondenci a dosáhnout zákazu vydání knihy – rok poté, co se celý náklad 15 000 exemplářů prodal. Soud nevyhověl požadavku Jeleny Dovlatové, aby byly všechny vydané knihy zničeny.", "section_level": 2}], "src_summary": "Sergej Dovlatov (celým jménem Sergej Donatovič Dovlatov-Mečik, rusky Сергей Донатович Довлатов-Мечик; 3. září 1941, Ufa, Baškortostán, SSSR – 24. srpna 1990, New York, USA) byl ruský židovský, spisovatel a novinář.", "tgt_summary": "Sergei Donatovich Dovlatov-Mechik (; September 3, 1941 – August 24, 1990) was a Soviet journalist and writer. Internationally, he is one of the most popular Russian writers of the late 20th century.", "id": 559038}
{"src_title": "Markus Persson", "tgt_title": "Markus Persson", "src_document": [{"title": "Životopis.", "content": "Persson začal s programováním na domácím počítači Commodore 128 ve věku sedmi let pomocí počítačového magazínu, který poté začali předplácet. Více než čtyři roky (do roku 2009) působil jako profesionální herní vývojář na King.com. Poté pracoval jako programátor pro Jalbum. Je také jedním ze zakladatelů Wurm Online. Mimo své hlavní zaměstnání vyvíjel hry pro různé soutěže - například \"Left 4k Dead\" a \"Mega 4 Man\" pro Java 4K Game Programming Contest. Další hry, na kterých se podílel, jsou například Scrolls a Breaking the Tower. Od roku 2011 byl ženatý, se svou manželkou žil ve Stockholmu, 15. srpna 2012 se rozvedli a nyní je svobodný. 19. října 2014 opustil Mojang, který prodal Microsoftu za cenu 2.5 miliardy dolarů, protože nečekal takový úspěch Minecraftu a nechtěl mít zodpovědnost za tak velký projekt a firmu. Teď se věnuje malým věcem a experimentům.", "section_level": 1}, {"title": "Hry.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Minecraft.", "content": "Personovým nejznámějším výtvorem je tzv. sandboxová hra Minecraft, jejíž beta verze byla vydána 20. prosince 2010. Hra je velice úspěšná, už i předchozí alpha verze se silně proslavila na internetu. Person dal výpověď ze zaměstnání herního vývojáře, aby se mohl plně věnovat Minecraftu a založil společnost Mojang. Oficiální verze hry Minecraft vyšla 18. listopadu 2011 na Mineconu v Las Vegas. Na začátku roku 2011 Mojang prodal milióntou kopii hry a v prosinci 2011 dosáhl prodej čtyř milionů, později poté 8. dubna 2013 dosáhl Minecraft deseti miliónů prodaných kopií. Dnes již pro Minecraft existují tisícovky modifikací, stovky fór, webů a tisícovky serverů.", "section_level": 2}], "src_summary": "Markus Alexej Persson, známý pod přezdívkou Notch (* 1. června 1979, Stockholm, Švédsko) je švédský programátor v jazyce C++, ActionScript a Java a zakladatel společnosti Mojang. V roce 2009 vytvořil populární videohru Minecraft.", "tgt_summary": "Markus Alexej Persson (; born 1 June 1979), better known as Notch, is a Swedish video game programmer and designer. He is best known for creating the sandbox video game \"Minecraft\" and for founding the video game company Mojang in 2009. Persson's principal venture for founding Mojang was \"Minecraft\" which gained popularity and support since its tech demo in 2009. Since then, he has gained significant notability within the video game industry, winning multiple awards and establishing relations with the industry's figureheads. He retained his position as the lead designer of \"Minecraft\" until the game's official launch in 2011, after which he transferred creative authority to Jens Bergensten. In November 2014, he left Mojang after its acquisition by Microsoft for $2.5 billion. Microsoft eventually dissociated from Persson following controversial comments regarding topics such as race and gender on his Twitter account.", "id": 1652094}
{"src_title": "John Nettles", "tgt_title": "John Nettles", "src_document": [{"title": "Osobní život.", "content": "Narodil se v obci St Austell v Cornwallu roku 1943. Po narození byl adoptován truhlářem Ericem a jeho manželkou Elsie Nettlesovými. Navštěvoval místní základní školu. Ve věku sedmi let se dozvěděl, že jeho biologická matka byla irská zdravotní sestra římskokatolického vyznání, která během druhé světové války pracovala v Anglii. Po nelegitimním porodu byla hospitalizována v psychiatrické léčebně a zemřela na tuberkulózu ve dvaceti osmi letech. Nettles nikdy nezjistil skutečnou identitu biologického otce, ale získal informaci, že otec měl bratra a dvě sestry. V roce 1962 získal stipendium ke studiu historie a filosofie na southamptonské univerzitě. Zde také poprvé vystoupil jako herec v několika ochotnicky nastudovaných hrách.", "section_level": 1}, {"title": "Herecká kariéra.", "content": "V sezóně 1969-70 hrál repertoár v northcottském divadle v Exeteru a v druhém roce debutoval na filmovém plátně ve snímku \"Ještě jednou\". Následovala postava \"doktora Iana Mackenzieho\" v seriálu \"A Family at War\", kterou ukončil v roce 1972. Objevil se v několika epizodních rolích seriálů \"The Liver Birds\", \"Dickens of London\" či \"Robin of Sherwood\".. V roce 1981 přišla první výrazná příležitost, když získal part \"Jima Bergeraca\" v kriminální dramatické sérii \"Bergerac\", odehrávající se na ostrově Jersey, s celkovým počtem 87 dílů odvysílaných do roku 1991. Po skončení tohoto projektu se na pět sezón stal součástí Královské shakespearovské společnosti, v níž se objevil v divadelních hrách \"Zimní pohádka\", \"Veselé paničky windsorské\", \"Julius Caesar\", \"Richard III.\" a \"The Devil is an Ass\". Roku 1992 si zahrál v díle seriálu \"Boon\" a o rok později pak jako \"Jim Bergerac\" v policejní parodii \"The Detectives\". Roku 1995 byl přizván Brianem True-Mayem, aby se podílel na novém kriminálním seriálu \"Vraždy v Midsomeru\", v němž získal hlavní roli detektiva šéfinspektora Toma Barnabyho. Postava jej proslavila i za hranicemi Spojeného království. V únoru 2009 bylo oznámeno, že po dotočení dvou následujících sérií projekt opustí. Poslední 81. díl \"Fit pro vraždu\" s jeho obsazením, natočený v roce 2010, měl britskou televizní premiéru 2. února 2011 a Prima TV jej odvysílala 11. března téhož roku.", "section_level": 1}, {"title": "Další televizní projekty.", "content": "Na počátku roku 2010 dopsal a zpracoval třídílný dokumentární film \"Channel Islands At War\" (Normanské ostrovy ve válce), k 70. výročí nacistické invaze a následné okupace Normanských ostrovů. V reakci obdržel několik výhrůžných dopisů od obyvatel ostrova Jersey, kteří mu vyčítali, že v dokumentu vypadali jako kolaboranti. Na to odpověděl: \"„Neexistoval způsob, kterým byste se vyhli kolaboraci s okupační mocí držící vládu nad civilním obyvatelstvem. Pokud byste nebalancovali při chůzi po laně, zastřelili by vás.“\" Tento postoj podpořili místní historikové a členové Společnosti okupace Normanských ostrovů (Channel Islands Occupation Society).", "section_level": 1}, {"title": "Bibliografie.", "content": "Během natáčení seriálu \"Bergerac\" na ostrově Jersey napsal cestovního průvodce \"Bergerac's Jersey\" (BBC Books, 1988; ), který dokumentuje lokace televizního projektu. Následovala kniha \"John Nettles' Jersey: A Personal View of the People and Places\" (BBC Books, 1992; ) o ostrovní krajině, místních osobnostech a historii. V roce 1991 napsal poloautobiografické dílo \"Nudity in a Public Place: Confessions of a Mini Celebrity\" (Robson Books; ), o tom jak se stát „nevraživou milovnicí,“ věnované divačkám seriálu \"Bergerac\".", "section_level": 1}, {"title": "Soukromý život.", "content": "V roce 1966 se poprvé oženil s Joyce Nettlesovou, se kterou má dceru Emmu (nar. 1970). K rozvodu došlo roku 1979. Podruhé si vzal v červenci 1995 Cathryn Sealeyovou v Eveshamu, Worcestershire, s níž se seznámil během práce na pantomimě. K roku 2011 žili v Pyworthu, hrabství Devon.", "section_level": 1}, {"title": "Ocenění.", "content": "V roce 2010 byl oceněn Řádem britského impéria (OBE).", "section_level": 1}], "src_summary": "John Vivian Drummond Nettles, OBE (* 11. října 1943, St Austell, Cornwall) je anglický herec, historik a spisovatel, známý pro ztvárnění hlavních rolí v kriminálních televizních seriálech \"Bergerac\" a \"Vraždy v Midsomeru\".", "tgt_summary": "John Vivian Drummond Nettles, OBE (born 11 October 1943) is a British actor and writer. He is best known for playing the lead roles in the long-running television series \"Bergerac\" and \"Midsomer Murders\".", "id": 1146299}
{"src_title": "Alex Van Halen", "tgt_title": "Alex Van Halen", "src_document": [{"title": "Mládí.", "content": "Alex se narodil v Amsterdamu. Jeho otec Jan byl výborný jazzový saxofonista a klarinetista. Jeho matka Eugenia je z Indonésie. Jeho rodina se v roce 1962 přestěhovala do Pasadeny v Kalifornii. Přestože Alex je profesionální bubeník, hudební aspirace začal na kytaře a jeho bratr Eddie začal s bicími. Když Eddie slyšel jak Alex výborně zahrál bicí sólo v písni \"Wipe Out\" od skupiny The Surfaris rozhodl se, že se začne učit na elektrickou kytaru. V roce 1971 odmaturoval z Pasadenské vysoké školy v Kalifornii. Potom si na krátkou chvíli vzal hodiny hudební teorie , kompozice a aranžování ve škole Passadena City College, kde potkal Davida Leeho Rotha a Michaela Anthonyho. Založili skupinu \"Mammoth\" a Alex spolu s ostatními opustili Passadena City College.", "section_level": 1}, {"title": "Hudební kariéra.", "content": "Alex s Eddiem měli několik skupin než založili Van Halen. Jména jejich předchozích kapel byla \"The Broken Off Combs, The Space Brothers a Mammoth Chammoth\". V roce 1972 Alex a Eddie založili skupinu \"Mammoth\" s Markem Stonem jako baskytaristou a Eddiem jako zpěvákem. Kapela si pronajala Davidův Leeův Rothův PA systém pro jejich vystoupení. Po chvíli se Eddie unavil zpíváním a tak se rozhodli, aby Roth vstoupil do kapely a navíc to bylo mnohem levnější. Později v roce 1977 bylo jméno \"Mammoth\" zabráno jinou kapelou, tak jméno \"Mammoth\" nahradili jménem Van Halen a Stone byl nahrazen Michaelem Anthonym.", "section_level": 1}, {"title": "Vzory.", "content": "Alex jako své vzory uvádí rockové bubeníky Johna Bonhama, Gingera Bakera, Keitha Moona, Raye Phillipse a jazzového bubeníka Buddyho Riche, který na něj měl celoživotní vliv.", "section_level": 1}], "src_summary": "Alexander Arthur \"Alex\" Van Halen (* 8. květen 1953, Amsterdam, Nizozemsko) je nizozemský hudebník, nejvíce známý jako zakládající člen skupiny Van Halen, kterou založil spolu se svým bratrem Eddie Van Halenem. Ve skutečnosti se jeho bratr Eddie učil hrát na bicí, zatímco Alex zkoušel kytaru. Alex strávil hodně času hraním na Eddieho bicí soupravu a po čase se stal mnohem schopnější bubeník než Eddie. V roce 1974 bratři Van Halenovi, David Lee Roth a Michael Anthony založili skupinu, jednoduše nazvanou Van Halen. V roce 1977 byli přijati k Warner Brothers a v roce 1978 vydali své první album. Bratři Van Halenovi jsou jediní dva členové skupiny Van Halen, kteří jsou ve skupině od začátku až dosud.", "tgt_summary": "Alexander Arthur van Halen (; born May 8, 1953 in Amsterdam) is an Dutch-American musician who is the drummer and co-founder of the hard rock band Van Halen. The band was formed in 1974 by Alex Van Halen; his younger brother, Eddie Van Halen; David Lee Roth; and Michael Anthony. Warner Brothers signed the band in 1977, and its debut album was released in 1978. Alex and Eddie Van Halen are the only members of Van Halen who have been in the band throughout its existence.", "id": 1873828}
{"src_title": "George de Hevesy", "tgt_title": "George de Hevesy", "src_document": [{"title": "Biografie.", "content": "George de Hevesy se narodil do bohaté rodiny s židovskými kořeny jako pátý z osmi dětí. Rok studoval chemii na Univerzitě Loránda Eötvöse, poté několik měsíců na Technické univerzitě Berlín a nakonec na Freiburské univerzitě. Zde získal roku 1908 Ph.D. a ještě v témže roce začal pracovat na Spolkové vysoké technické škole v Curychu. V roce 1923 spolu s Dirkem Costerem objevil hafnium (Hf). Mendělejevova periodická tabulka prvků z roku 1869 řadila chemické prvky do logického systému, ale chyběl v ní prvek se 72 protony. Hevesymu došlo, že takový prvek musí existovat. Muzeum v Kodani mu dodalo vzorky hornin k výzkumu. Hevesy pak pomocí rentgenových snímků nový prvek objevil. Začal pracovat na Freiburské univerzitě. Zde začal používat radioaktivní izotopy při studiu metabolických procesů v rostlinách a zvířatech. Když německá armáda vtrhla do Dánska, rozpustil medaile Nobelových cen Maxe von Laua a Jamese Francka v lučavce královské, aby je nacisté neukradli. Roztok pak položil na polici ve své laboratoři na Institutu Nielse Bohra. Po válce se vrátil, našel roztok neporušený a vysrážel z něj zlato zpět. Nobelova společnost pak znovu odlila medaile z původního zlata. V roce 1943 byl kvůli svému židovskému původu nucen odletět do Švédska, kde až do roku 1961 pracoval na Stockholmské univerzitě. Během tohoto pobytu získal Nobelovu cenu za chemii, stal se členem Královské společnosti a získal Copleyho medaili. V roce 1924 se oženil s Piou Riis. Měli spolu jednoho syna a tři dcery. George de Hevesy zemřel ve věku 80 let ve Freiburgu a byl pohřben na místním hřbitově \"Bergäcker\" v místní části Littenweiler. V dubnu 2000 byly jeho ostatky převezeny a pohřbeny na Kerepesi temető v jeho rodné Budapešti. Jeho jméno nese od roku 2001 asteroid hlavního pásu (10444) de Hevesy a v roce 2009 jeho jménem pojmenovala Mezinárodní astronomická unie měsíční kráter Hevesy.", "section_level": 1}], "src_summary": "George Charles de Hevesy, \"Georg Karl von Hevesy\", \"Hevesy György Károly\", rodným příjmením \"Bischitz\" (1. srpna 1885 Budapešť – 5. července 1966 Freiburg) byl původem maďarský radiochemik, který v roce 1943 získal Nobelovu cenu za chemii za „práce na využití izotopů jako značkovačů při chemických procesech“.", "tgt_summary": "George Charles de Hevesy (; 1 August 1885 – 5 July 1966) was a Hungarian radiochemist and Nobel Prize in Chemistry laureate, recognized in 1943 for his key role in the development of radioactive tracers to study chemical processes such as in the metabolism of animals. He also co-discovered the element hafnium.", "id": 481387}
{"src_title": "Topher Grace", "tgt_title": "Topher Grace", "src_document": [{"title": "Životopis.", "content": "Grace se narodil v New York City v New Yorku, je synem Pat, asistentky ředitele na New Canaan Country School a Johna Grac. Má sestru Jenny. Vyrostl v Darienu v Connecticutu, kde jeho kamarádky ze školy byly Kate Bosworth a Chloë Sevigny.", "section_level": 1}, {"title": "Kariéra.", "content": "Grace byl obsazen do role Eric Forman v seriálu Fox Broadcasting Company \"Zlatá sedmdesátá\", který měl premiéru v roce 1998. V roli se objevoval po dobu 7. sérií, kdy jeho postava byla nahrazena novou postavou Randym Pearsonm (Josh Meyers). Jako host se objevil ve finální epizodě. Ve filmu \"Traffic - nadvláda gangů\" si zahrál studenta. Zahrál si ve filmu \"Dannyho parťáci\" a také v pokračování \"Dannyho parťáci 2\" (2004). Plánoval se také objevit ve třetím pokračování, ale kvůli roli ve filmu \"Spider-Man 3\" musel od plánů upustit. Jako Mike Newell se objevil ve filmu \"Úsměv Mony Lisy.\" V roce 2004 si zahrál roli Roberta Luketice ve filmu \"Rande s celebritou\" a Paula Weitze ve filmu \"V dobré společnosti\", ve které hrál ambiciózního manažera firmy. Ve stejném roce získal cenu National Board of Review Award v kategorii Objev roku. 15. ledna 2005 moderoval pořad \"Saturday Night Live\". V roce 2007 měl premiéru film \"Spider-Man 3\". Grace sám byl fanouškem komiksů a v dětském věku četl příběhy Venoma. V roce 2010 se objevil ve filmu \"Na sv. Valentýna\" po boku Ashtona Kutchera, Lei Michele a dalších. Roli Edwina si zahrál ve filmu \"Predátoři\". V roce 2011 si zahrál v retro komedii \"Noc je ještě mladá\" a s Richardem Gerem si zahrál v thrilleru \"Dvojitý agent\". Se Susan Sarandon se objevil ve filmu \"Volání\" (2014). Objevil se také v úspěšném filmu Christophera Nolana \"Interstellar\". Po boku Kristen Stewart a Jesseho Eisenberga se objevil ve filmu \"American Ultra\" (2015).", "section_level": 1}, {"title": "Osobní život.", "content": "V lednu 2014 začal chodit s herečkou Ashley Hinshaw a přesně o rok později se zasnoubili. Dvojice se vzala v květnu 2016 poblíž Santa Barbary v Kalifornii. V listopadu 2017 se jim narodila dcera Mabel Jane Grace.", "section_level": 1}], "src_summary": "Topher Grace, rodným jménem Christopher John Grace (* 19. července 1978, New York, USA) je americký herec, mezi jeho nejznámější role patří účinkování ve filmu \"Spider-Man 3\" nebo ve snímku \"Predátoři\". V televizi úspěšně debutoval v televizním sitcomu \"Zlatá sedmdesátá\", kde posléze vystupoval v letech 1998-2005 jako Eric Forman. Ve filmu pak debutoval ve snímku \"Traffic – nadvláda gangů\" v roce 2000, v roce 2001 účinkoval v prvním díle kriminální trilogie \"Dannyho parťáci\", s Juliíí Robertsovou a Juliíí Stilesouvou o dva roky později hrál ve snímku \"Úsměv Mony Lisy\". V roce 2004 hrál v druhém dílu \"Dannyho parťáků\", v témže roce pak vytvořil hlavní roli mladého ambiciózního marketingového manažera v komedii \"V dobré společnosti\", v roce 2010 se objevil ve svatovalentýnské komedii režiséra Garyho Marshalla \"Na sv. Valentýna\".", "tgt_summary": "Christopher John \"Topher\" Grace ( ; born July 12, 1978) is an American actor. He is known for playing Eric Forman in the Fox sitcom \"That '70s Show\", Eddie Brock / Venom in Sam Raimi's film \"Spider-Man 3\", Pete Monash in \"Win a Date with Tad Hamilton!\", Carter Duryea in \"In Good Company\", Edwin in \"Predators\", Getty in \"Interstellar\", Adrian Yates in \"American Ultra\", and David Duke in Spike Lee's film \"BlacKkKlansman\". His other film roles include \"Traffic\", \"Mona Lisa Smile\", \"Valentine's Day\", \"Take Me Home Tonight\", \"The Big Wedding\", \"War Machine\" and \"Breakthrough\".", "id": 1657766}
{"src_title": "Ostružiník moruška", "tgt_title": "Rubus chamaemorus", "src_document": [{"title": "Pojmenování.", "content": "Ostružiník moruška má v češtině celou řadu pojmenování i přes to, že se nejedná o široce rozšířený druh. V literatuře se tak objevují následující jména: \"maliník nízký\" (Presl, 1819), \"malinník moroška\" (Presl, 1846), \"ostružinník nízký\" (Čelakovský, 1879), či \"moruška krkonošská\" (Slavík 1995). Druhové jméno moruška odkazuje na jistou podobnost plodu s moruší, plodem morušovníku.", "section_level": 1}, {"title": "Popis.", "content": "Bylina dorůstá výšky pouze 5 až 25 centimetrů.", "section_level": 1}, {"title": "Květenství.", "content": "Bylina je zakončena jediným květem bílé barvy, který po odkvetení se mění na žlutooranžový až načervenalý plod. Moruška je dvoudomý druh a květy jsou tudíž jednopohlavné, kdy ze samičích květů se později vyvíjí souplodí tvořené malým počtem velkých peckoviček. Ze začátku je souplodí zelené, následně červená a po dozrání má charakteristickou žlutooranžovou barvu.", "section_level": 2}, {"title": "Rozšíření.", "content": "Ostružiník moruška obývá celou subarktickou oblast na severní polokouli, kde se vyskytuje převážně v oblastech s vysokou vlhkostí půdy a kyselým podložím o pH v rozmezí 3,5 až 5. Často se nachází v oblastech rašelinišť, světlejších lesů a tundrových keříkových porostů. Na území Evropy se s moruškou můžeme setkat v celé Skandinávii, v severní částí Pobaltí a evropského Ruska. Jako glaciální relikt zasahuje i do jižnějších částí Evropy. Vzácně se vyskytuje také v údolí řeky Vezera a Labe v Německu, kde se řadí mezi chráněné rostliny.V Asii je hojně rozšířena v prostoru celé Sibiře až po Tichý oceán a dále pak v oblastech severní Ameriky na většině území Kanady, Aljašky, v oblasti severní Minnesoty, New Hampshire, Maine a malá populace se vyskytuje taktéž v oblasti Long Islandu v New Yorku. Moruška je schopna odolávat teplotám klesajícím pod −40 °C, ale je velice citlivá na přítomnost soli a sucha.", "section_level": 1}, {"title": "V České republice.", "content": "Na území České republiky se ostružiník moruška vyskytuje jako glaciální relikt, tedy chladnomilný druh, který zde býval v době rozsáhlejšího zalednění hojnější, ale který se po ústupu zalednění a zvýšení teplot začal vytrácet. K roku 2011 se na území státu vyskytuje na několika hřebenových lokalitách v Krkonoších, kde roste na rašeliništích a zrašelinělých kosodřevinách. Svým výskytem se tyto lokality řadí mezi jedny z nejjižnějších míst, kde moruška roste. Nachází se až 600 km daleko od oblastí souvislejšího výskytu v severnějších oblastech. V České republice je zařazena mezi kriticky ohrožené druhy v rámci Červeného seznamu a zákonem chráněna jako silně ohrožený druh. Nejhojnější výskyt je zaznamenán na Pančavské louce. Vlivem vyšších teplot kvete v Krkonoších moruška jen málo a zřídka plodí. V roce 2005 došlo vlivem dlouhé zimy s chladným a relativně vlhkým počátkem léta k tomu, že morušky v Krkonoších vykvetly ve vysokém počtu, načež se následně urodilo i větší množství plodů. Ty byly během léta 2005 sbírány, botanici Správy KRNAP uložili vzorky plodů v genobance Výzkumného ústavu rostlinné výroby v Praze.", "section_level": 2}, {"title": "Ekologické vazby.", "content": "Listy ostružníku morušky se stávají potravou pro housenky celé řady motýlů. Můra druhu Coleophora thulea z rodu pouzdrovníčků nemá dokonce žádnou jinou známou potravu než zmiňované listy. Zralé plody se pak stávají potravou pro řadu živočichů z řad savců a ptáků, kteří po pozření souplodí přijímají i semínka. Po strávení dužniny jsou semínka vyloučena trávicím traktem, načež dochází k široké distribuci morušky po okolí. Rostlina se úspěšně taktéž rozmnožuje pomocí oddenků, které v případě oddělení mezi květnem až srpnem úspěšně dorostou do geneticky shodné rostliny.", "section_level": 1}, {"title": "Využití.", "content": "Plody morušky jsou bohatým zdrojem vitamínu C, čehož bylo v minulosti využíváno severskými námořníky na moři jako zdroje vitamínu proti kurdějím. Taktéž se dříve ve Skandinávii používalo čajového výtažku z listů proti urologickým potížím. V současnosti existuje řada způsobů, jak jsou plody morušky konzumovány, od pojídání za syrova (typická hořká chuť) přes smíchání plodů morušek s cukrem, jako zavařeniny nebo i pojídání morušek společně s domácím sýrem tzv. leipäjuusto (tento způsob je rozšířen převážně ve Finsku). V restauracích je možné se s plody setkat v předkrmech, hlavních jídlech i dezertech. Ve Švédsku se morušky či marmelády z nich používají jako poleva na zmrzlinu, tousty či vafle. Z morušek se dále vyrábějí nápoje, jako jsou džusy a likéry jako například finský Lakkalikööri charakteristický vysokým obsahem cukru. Dogfish Head Brewery z morušky vaří i pivo a v Kanadě se z nich připravuje víno.", "section_level": 1}, {"title": "Kultivace.", "content": "Vzhledem k tomu, že moruška je primárně divoká rostlina, jejíž plody se získávají ručním sběrem v přírodním prostředí, je poměrně vysoká cena za kilogram plodů (v roce 2005 se pohybovala okolo 10 eur za kilogram), objevily se snahy o kultivaci rostliny. Od 90. let 20. století se tak moruška stala předmětem výzkumu „Northernberries“, ve kterém se norská vláda ve spolupráci se švédskou, skotskou a finskou stranou pokoušejí dosáhnout kultivace této rostliny i pro zemědělské pěstování. Od roku 2002 byly následně vhodné kultivary dostupné rolníkům (samčí \"Apolto\" a dvojice samičích \"Fjellgull\" a \"Fjordgull\"). Důvodem snahy je nabídnout severským pěstitelům alternativu k několika druhům plodin, které v severských šířkách mohou růst. Norsko ročně importuje 200 až 300 tun plodů morušky z Finska.", "section_level": 2}, {"title": "Numismatika.", "content": "Ostružiník moruška je ústředním symbolem zadní strany dvoueurových mincí vydávaných Finskem.", "section_level": 1}], "src_summary": "Ostružiník moruška (\"Rubus chamaemorus\") je malá vytrvalá listnatá opadavá bylina patřící do skupiny ostružiníků, která má jedlé žlutooranžové až načervenalé plody. Dorůstá pouze nízké výšky pohybující se mezi 5 až 25 centimetrů a oproti známějším zástupcům skupiny ostružníků nemá trny. V severských podmínkách se jedná o významný zdroj vitaminu C, pročež je moruška hojně sbírána a používána pro výrobu celé řady pokrmů a nápojů. Moruška je též konzumována zvířaty, například ptactvem. Bylina reprezentuje charakteristický severský druh, který roste v subarktických oblastech severní polokoule v oblastech rašelinišť, lesích a nebo v tundrových porostech. Lokality, které obývá, musí být vlhké s kyselou půdou. V současnosti roste jako postglaciální relikt i na území České republiky na několika stanovištích v Krkonoších; jedná se o jeden z nejjižnějších výskytů v Evropě vůbec. V České republice se tak řadí mezi kriticky ohrožené druhy v Červeném seznamu, nicméně tento stupeň ohrožení neplatí v severnějších státech.", "tgt_summary": "Rubus chamaemorus is a rhizomatous herb native to cool temperate regions, alpine and arctic tundra and boreal forest, producing amber-colored edible fruit similar to the blackberry. English common names include cloudberry, nordic berry, bakeapple (in Newfoundland and Labrador), knotberry and knoutberry (in England), aqpik or low-bush salmonberry (in Alaska – not to be confused with salmonberry, \"Rubus spectabilis\"), and averin or evron (in Scotland).", "id": 1368914}
{"src_title": "Jan Cicero Braniborský", "tgt_title": "John Cicero, Elector of Brandenburg", "src_document": [{"title": "Biografie.", "content": "Jan se narodil jako nejstarší syn braniborského kurfiřta Albrechta III. Achilla (1414–1486) a jeho první manželky Markéty Bádenské (1431–1457). Princ žil do svých dvanácti let na franských sídlech rodiny a v roce 1466 ho jeho strýc, braniborský kurfiřt Fridrich II. Braniborský odvezl jako svého předpokládaného dědice do Braniborského markrabství. Účastnil se v roce 1468 války proti Pomořansku a doprovázel svého strýce na jednání s uherským králem Matyášem Korvínem. Otec v roce 1473 ustanovil Jana, který pro svou velkou výřečnost a znalost latiny dostal přízvisko \"Cicero\", regentem Braniborského markrabství. Albrecht sám pak zůstal, stejně jako jeho předchůdci, na jižnějších kmenových sídlech markraběcího domu ve Frankách. Pro své mládí však byl Jan do roku 1476 zastupován biskupem Fridrichem von Lebus. Po smrti svého otce v roce 1486 se stal Jan Cicero jako jeho následník braniborským kurfiřtem. Franské državy Albrecht Achilles zajistil zákonem Janovu mladšímu bratrovi. Potvrdil privilegia dvojměstí Berlín-Cölln a určil je za trvalou rezidenci. V tomto aktu lze spatřovat vznik Berlína jako hlavního města. V roce 1488 zavedl Jan Cicero daň z piva. To byl precedens pro princip nepřímé daně. Ve Staré marce došlo kvůli této dani k povstání, které Jan tvrdě potlačil. Již v době, kdy byl regentem, začala vypořádání a Pomořanským vévodstvím a Hlohovským knížectvím a městy Staré marky. Chytrou diplomacií získal kurfiřt kraj Zossen a nabyl budoucího práva k nástupnictví v Pomořansku. V roce 1499 zemřel Jan Cicero, který trpěl silnou otylostí, na hradě Arneburg na vodnatelnost (dědičnou chorobu Hohenzollernů). Kurfiřtskou hodnost po něm zdědil jeho syn Jáchym I. Braniborský. Jako první hohenzollernský kurfiřt našel Jan Cicero místo posledního odpočinku ve Staré marce - byl pochován v klášteře Lehnin. Na popud jeho vnuka Jáchyma II. byly jeho ostatky i s epitafem od sochaře Hanse Vischera převezeny do berlínského dómu.", "section_level": 1}, {"title": "Manželství a potomci.", "content": "25. srpna roku 1476 se v Berlíně oženil s Markétou Saskou, dcerou saského vévody Viléma III. Svatba musela být pro Janovu peněžní tíseň odložena. Z manželství se narodilo sedm dětí:", "section_level": 1}], "src_summary": "Jan Cicero Braniborský (2. srpna 1455, Ansbach – 9. ledna 1499, Arneburg/Stará marka) byl čtvrtý kurfiřt Braniborského markrabství z dynastie Hohenzollernů.", "tgt_summary": "John II (; 2 August 1455 – 9 January 1499) was Elector of Brandenburg from 1486 until his death, the fourth of the House of Hohenzollern. After his death he received the posthumous cognomen Cicero, after the Roman orator of the same name, but the elector's eloquence and interest in the arts is debatable.", "id": 148794}
{"src_title": "SS Laurentic (1927)", "tgt_title": "SS Laurentic (1927)", "src_document": [{"title": "Služba pro White Star Line.", "content": "\"Laurentic\" byl vybudován v loděnicích Harland & Wolff v Belfastu pod číslem trupu 470. Loď spuštěná na vodu 16. června 1927 byla poslední lodí White Star Line poháněná uhlím dvěma pístovími parními stroji a jednou parní turbínou. Dokončen byl 1. listopadu 1927. 12. listopadu vyplul na svou první plavbu z Liverpoolu do Halifaxu a poté do New Yorku. Od 27. dubna 1928 sloužil na lince Liverpool - Montreal, kde zůstal až do konce své civilní služby. V lednu 1931 měl být přemístěn na linky ve Středozemním moři, ale kvůli hospodářské krizi se to ukázalo jako nevýnosné, čímž tam \"Laurentic\" přenechal potenciální cestující \"Homeriku\". Během své služby \"Laurentic\" dvakrát kolidoval. Poprvé 3. října 1932 s lodí \"Lurigethen\", kdy obě lodě vyvázly bez vážných poškození. Podruhé 18. srpna 1935 s lodí \"Napier Star\" společnosti Blue Star Line, kdy zemřelo 6 členů posádky \"Laurentiku\".", "section_level": 1}, {"title": "Vojenská služba a potopení.", "content": "Sloučení White Star Line s Cunard Line nemělo samo o sobě na osud lodi vliv. V prosinci 1935 byl ukotven a příští září sloužil jako transportní loď pro Palestinu. Pro Cunard-White Star vykonal poslední plavbu v prosinci 1936. V roce 1937 se účastnil námořní přehlídky, kdy převážel hosty vlády. Po vypuknutí druhé světové války v roce 1939 byl zabaven Royal Navy a přestavěn na pomocný křižník pod jménem HMS \"Laurentic\". 3. listopadu 1940 byl povolán na pomoc lodi torpédované německou ponorkou. Po příjezdu byl dvakrát torpédován ponorkou U-99 pod velením Otty Kretschmera, ale torpéda minula. \"Laurentic\" odpověděl, ale po 4 hodinách bitvy ho zasáhla dvě torpéda do dna se ztrátou 49 životů z 416 lidí na palubě.", "section_level": 1}], "src_summary": "SS \"Laurentic\" byl parník vybudovaný v roce 1927 v loděnicích Harland & Wolff pro White Star Line. Sloužil od roku 1927 do roku 1936 a během té doby ho potkaly dvě kolize. Poté byl přestavěn na pomocný křižník, aby sloužil pro Royal Navy ve druhé světové válce. \"Laurentic\" byl torpédován německou ponorkou U-99 3. listopadu 1940 poblíž Irska, ale udržel se na hladině. Zasáhly ho ale ještě další dvě torpéda, jejichž následky se parník potopil se ztrátou 49 životů. Byl už druhou lodí White Star Line tohoto jména. První \"Laurentic\" potkal podobný osud během první světové války.", "tgt_summary": "The second SS \"Laurentic\" was an 18,724-ton ocean liner built in 1927 by Harland and Wolff, Belfast, for the White Star Line. She served on the Canadian route from 1927 to 1936. After the merger of the White Star Line with Cunard Line, the ship was mainly used for cruise service. After December 1935, however, she was laid up unused in Liverpool. In August 1939, she was requisitioned and converted into an auxiliary cruiser for the Royal Navy for service in the Second World War. The \"Laurentic\" was torpedoed by the on 3 November 1940 off Bloody Foreland, County Donegal, Ireland during a rescue mission for another ship that had been torpedoed and sunk, but she remained afloat. After two more torpedoes smashed into the \"Laurentic\", she foundered, taking the lives of 49 people.", "id": 448895}
{"src_title": "Aokigahara", "tgt_title": "Aokigahara", "src_document": [{"title": "Historie.", "content": "Do roku 1960 se jednalo jen o obyčejný les. V tomto roce ale spisovatel Seicho Matsumoto vydal román, v němž popisuje, jak lidé na toto místo odcházejí zemřít. To nastartovalo vlnu sebevražedných pokusů na tomto místě, kterým se japonské úřady snažily zabránit, nicméně odlehlý les o rozloze přibližně 35 km² nebyly schopny policejní složky účinně hlídat. Proto jim na přístupových cestách pomáhají speciální hlídky a všude v lese visí cedule povzbuzující k životu a telefonní čísla na psychology. Les se kvůli těmto skutečnostem celosvětově proslavil, jeho věhlas ještě prohloubil geolog Azusa Hayano, který o něm natočil krátký film. Jmenuje se příznačně: \"Aokigahara - les sebevrahů\".", "section_level": 1}, {"title": "Sebevraždy.", "content": "Les Aokigahara je po mostě Golden Gate druhým nejoblíbenějším cílem sebevrahů. Statistiky se liší, ale do roku 1988 zde bylo ročně zaznamenáno kolem třiceti sebevražd. V roce 2003 zde bylo nalezeno 105 těl a byl tak překonán rekord sedmdesáti osmi těl za rok v roce 2002. V roce 2010 bylo odhadnuto, že se zde pokusilo o sebevraždu 200 lidí, z čehož 50 lidí sebevraždu skutečně spáchalo.v roce 1990 zde bylo nalezeno 102 obětí. Sebevražd přibývá v březnu, v době daňových přiznání. Od roku 2011 je nejčastějším způsobem sebevraždy oběšení nebo spolykání prášků. V posledních letech místní úřady přestaly zveřejňovat statistiky a čísla, aby tak lesu snížily spojitost se sebevraždami. Vysoká míra sebevražd vedla úřady k tomu, aby ke vstupu do lesa umístily ceduli, která lidi vyzývá, aby vyhledali odbornou pomoc. Roční hledání těl jsou prováděna policií, dobrovolníky a novináři od roku 1970. Říká se, že za popularitu les vděčí románu Kuroi Jukai (Black Sea of Trees) od spisovatele Seichō Matsumoto z roku 1960. Nicméně historie lesa Aokigahara předchází vydání románu a místo bylo se smrtí spojováno už dávno předtím.", "section_level": 1}, {"title": "Poloha.", "content": "\"Les sebevrahů\" najdeme v oblasti Minamitsuro na úpatí hory Fudži. Nejbližším orientačním bodem je jezero Šódži, jedno z pěti jezer v okolí hory. Nebezpečí lze spatřit v tom, že se les nachází nedaleko významných silnic směřujících do velkých měst Tokio a Jokohama.", "section_level": 1}, {"title": "V kultuře.", "content": "Les byl inspirací pro vznik několika filmů, včetně japonského dramatu \"Aokigahara\" (2012), amerického dramatu \"The Sea of Trees\" (2015) a amerického hororu \"Les sebevrahů\" (2016). Velšský hudebník a skladatel John Cale se lesem inspiroval k napsání písně „Nookie Wood“ ze svého alba \"Shifty Adventures in Nookie Wood\".", "section_level": 1}], "src_summary": "Aokigahara (japonsky 青木ヶ原) je les na severozápadním úpatí hory Fudži v Japonsku. Les má historickou spojitost s démony z japonské mytologie a je velmi oblíbeným cílem sebevrahů. Jen v roce 2002 bylo zaznamenáno 78 sebevražd, což les činí druhým místem s největším počtem sebevražd hned po Golden Gate Bridge v Kalifornii. Od roku 1970 pročesává každoročně les speciální jednotka hledající těla sebevrahů. Ty pak tito lidé z řad dobrovolníků pomohou i pohřbít. Místo si tím vysloužilo přezdívku \"les sebevrahů\". Stala se z něj turistická atrakce, do níž lidé nanosili kostry uhynulých zvířat či panenky bez hlav a další předměty, které mají nahánět návštěvníkům hrůzu. Nejvíce mrtvých tradičně bývá v březnu v období podávání přiznání.", "tgt_summary": ", also known as the , is a forest on the northwestern flank of Japan's Mount Fuji, thriving on of hardened lava laid down by the last major eruption of Mount Fuji in 864 CE. The western edge of Aokigahara, where there are several caves that fill with ice in winter, is a popular destination for tourists and school trips. Parts of Aokigahara are very dense, and the porous lava absorbs sound, helping to provide visitors with a sense of solitude. The forest has a historical reputation as a home to \"yūrei\": ghosts of the dead in Japanese mythology. In recent years, Aokigahara has become known as \"the Suicide Forest\", one of the world's most-used suicide sites; signs at the head of some trails urge suicidal visitors to think of their families and contact a suicide prevention association.", "id": 49580}
{"src_title": "Harold v Itálii", "tgt_title": "Harold en Italie", "src_document": [{"title": "Děj.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Děj předcházející symfonii.", "content": "Od samotného názvu symfonie lze poznat úmysl skladatele. Chce vyjádřit dojmy, jakými asi působila nádherná příroda na Haroldovu povahu. Harold je zde vylíčen jako poutník, jenž prochází kouzelným okolím; je naplněn palčivou bolestí, neblahou náladou, jejímž typem se stal v literatuře \"Byron\", který mimo jiné Berlioze inspiroval svým dílem \"„Childe Harold's Pilgrimage“\". Děj zde líčí silnou a bezprostředně nevyléčitelnou bezútěšnost, vyprahlost všech zdrojů radosti, k ironisujícímu zoufalství až k zřeknutí všech duševních hnutí, po nichž Harold horoucně toužil a jež hledal.", "section_level": 2}, {"title": "1. věta: Harold v horách – scény těžkomyslnosti, štěstí, rozkoše.", "content": "První fugatové téma zachycuje Haroldovy pocity – chtěl by zaniknout v přírodě, rozplynout se, chtěl by zachytit bezprostředním citem celou soustavu abstraktních myšlenek, chtěl by ji sevřít v nekonečné oslavě. Je obklopen scenérií kouzelné krajiny a ta na něj bezpochyby doléhá.", "section_level": 2}, {"title": "2. věta: Pochod a večerní modlitba poutníků.", "content": "Rytmus tohoto pochodu představuje periodický návrat hlasů poutníků, zpívající žalmy a přednášející modlitby. Harold je nechá mlčky jít kolem a naslouchá jim. Skladatel necharakterizuje poutníky nějak zvlášť zdůrazněnou pietou. Putují kolem jako prostí venkované, kteří plní posvátné zvyky bez jakéhokoli patosu.", "section_level": 2}, {"title": "3.věta: Serenáda horala v Abruzzách pro milenku.", "content": "V této části je Harold svědkem milostné scény, jako byl předtím svědkem scény náboženské. Hned od začátku nás tato část uchvacuje nádherným, živě rytmisovaným scherzettem, které přináší serenádu. Ožívá zde žertovné šelmovství, kratochvilná veselost a kypivý sdílný humor.", "section_level": 2}, {"title": "4. věta: Orgie banditů – dozvuky předchozí scény.", "content": "Věta začíná motivem orgie, který je po značnou dobu přerušován vzpomínkami z předcházejících vět, jež vystupují před Haroldovým duchem, než padne jako kořist za oběť halucinacím, zpola jako výčitky svědomí, zpola jako kajícné myšlenky. Poutník Harold se nachází v jeskyni, obklíčili ho divocí loupežníci, až nakonec zazní nečočekávaně, netušeně, bez přípravy pochod poutníků, které lze považovat za nebeské slitování.", "section_level": 2}], "src_summary": "Harold v Itálii, čtyřvětá symfonie pro sólovou violu (op. 16) v originále \"Harold en Italie, Symphonie en quatre parties avec un alto principal \" je druhá symfonie francouzského skladatele Hectora Berlioze z roku 1834.", "tgt_summary": "Harold en Italie, Symphonie en quatre parties avec un alto principal (English: Harold in Italy, Symphony in Four Parts with Viola Obbligato), Op. 16, H. 68, a symphony with solo viola by Hector Berlioz, written in 1834.", "id": 284709}
{"src_title": "Nikolaj Judenič", "tgt_title": "Nikolai Yudenich", "src_document": [{"title": "Mládí a vojenská kariéra.", "content": "Judenič se narodil v Moskvě, kde pracoval jeho otec jako úředník. Vystudoval v roce 1881 Alexandrovskou vysokou vojenskou školu a posléze Akademii generálního štábu v roce 1887. Působil jako člen imperiální gardy v Litvě do prosince 1890. V lednu 1892 byl převelen do Turkestánu a byl povýšen na poručíka. V roce 1902 byl Judenič jmenován velitelem 18. pěšího pluku, s níž bojoval ve válce s Japonskem. Ve válce byl dvakrát raněn a na jejím konci byl povýšen na generála. Od roku 1907 sloužil Judenič jako proviantní důstojník na generálním štábu kavkazského vojenského okruhu.", "section_level": 1}, {"title": "První světová válka.", "content": "Během války byl velitelem ruských vojsk na Kavkaze, kde vybojoval několik obdivuhodných vítězství nad vojsky tureckého velitele Envera Paši. Zvítězil postupně v bitvě u Sarikamiše, bitvě o Erzurum, dobyl město Trabzon a porazil Turky v bitvě o Erzicanan. Velké úspěchy ruské armády také díky podpoře místních Arménů vedly od roku 1915 k arménské genocidě. Po únorové revoluci byl Judenič na přímý rozkaz vůdce prozatímní vlády Alexandra Kerenského odvolán a předčasně penzionován. Byl dopraven z Tbilisi do Petrohradu, kde podporoval Kornilovův puč.", "section_level": 1}, {"title": "Ruská občanská válka.", "content": "Po říjnové revoluci utekl do Finska a zapojil do budování bělogvardějských armád. Na jaře 1919 se setkal ve Stockholmu s americkými a britskými diplomaty a dojednal s nimi omezenou podporu Američanů a Britů v boji proti bolševikům. V červnu 1919 navázal kontakt s admirálem Kolčakem, který založil v Omsku všeruskou vládu a vedl ozbrojený odpor proti bolševikům na Sibiři. Generál Judenič dostal volnou ruku v boji při Baltském moři a severozápadním Rusku a potřebné finanční prostředky. Následně se přesunul do Talinu a setkal se s generálem Rodzjankem, který vedl bělogvardějskou Severní armádu. Oba se shodli, že jejich hlavním cílem bude dobýt Petrohrad a že jejich vojsko bude formálně pod hlavičkou estonské armády. V srpnu 1919 pod tlakem britské vlády a svého klíčového spojence Estonska musel vytvořit protirevoluční \"Severozápadní vládu\", která se skládala z monarchistů, socialistů a menševiků. Následující dva měsíce strávil výcvikem své armády. V září 1919 mu byla k dispozici dobře vycvičená armáda o počtu 17 000 mužů s 53 děly a 6 tanky.", "section_level": 1}, {"title": "Útok na Petrohrad.", "content": "V říjnu 1919 se vrhla jeho armáda na Petrohrad. Město bylo v té době jen lehce bráněno, protože Rudou armádu zaměstnával boj na jiných frontách (především na Sibiři a Ukrajině). Judeničův přítel z carské armády finský generál Mannerheim naléhal na finskou vládu, aby se k útoku připojila. Finská vláda, ale podmínila účast svých vojsk v útoku na Petrohrad potvrzením nezávislosti Finska bělogvardějci. Admirál Kolčak, který byl hlavou bělogvardějců, ale tak nehodlal učinit, a tak byla Mannerheimova prosba odmítnuta. Severozápadní armáda zatím dobyla Kingisepp a Gatčinu, ale nepodařilo se jí přerušit vlakové spojení mezi Moskvou a Petrohradem. Bolševici tak mohli poslat do města početné posily. Ty zastavily postup Severozápadní armády na konci října 1919 a v listopadu 1919 byli už značně demoralizovaní bělogvardějci zatlačeni zpátky na území Estonska. Vrchní velení estonské armády, díky zápornému vztahu bělogvardějců k nezávislosti nově vzniklých států, zbytky ustupující Judeničovy armády odzbrojili a internovali. V lednu 1920 uzavřelo Estonsko příměří se sovětským Ruskem a bolševici se zavázali uznat estonskou nezávislost. 28. ledna 1920 se Judenič pokusil neúspěšně uprchnout z Estonska s veškerými financemi Severozápadní armády. Byl zadržen generálem Bułak-Bałachowiczem společně s estonskou policií. Při zadržení měl u sebe 227 000 britských liber, 250 000 estonských marek a 110 000 000 finských marek. Peníze byly zabaveny a vyplaceny zbývajícím vojákům Severozápadní armády jako poslední plat. Byl následně uvězněn, ale na nátlak britské vlády byl záhy propuštěn a emigroval do Francie.", "section_level": 1}, {"title": "Poválečný život.", "content": "Po válce nehrál žádnou důležitou roli mezi ruskou emigrací. Usídlil se na Francouzské riviéře, kde taky v roce 1933 nedaleko Cannes ve věku 71 let zemřel.", "section_level": 1}], "src_summary": "Nikolaj Nikolajevič Judenič (; – 5. října 1933) byl ruský generál a jeden z nejúspěšnějších generálů carské armády během první světové války. V letech 1918-1920 bojoval proti bolševikům.", "tgt_summary": "Nikolai Nikolayevich Yudenich ( - October 1933) was a commander of the Russian Imperial Army during World War I. He was a leader of the anti-communist White movement in Northwestern Russia during the Civil War.", "id": 2094864}
{"src_title": "Gigi Fernándezová", "tgt_title": "Gigi Fernández", "src_document": [{"title": "Sportovní kariéra.", "content": "Během tenisové dráhy se soustředila především na čtyřhru, v níž dosáhla na tzv. \"nekalendářní grandslam\", když v sezóně 1991 vyhrála French Open, Wimbledon a US Open, další rok 1992 triumfovala na úvodním grandslamu Australian Open, čímž zvítězila na čtyřech událostech v řadě, ovšem v rámci dvou sezón. Z celkového počtu sedmnácti Grand Slamů v ženské čtyřhře si jich šest připsala na French Open, pět na US Open, čtyři ve Wimbledonu a dva na Australian Open. V každé sezóně v období 1988–1997, vyjma roku 1989, triumfovala alespoň na jednom grandslamovém turnaji a mezi lety 1992–1994 vždy dokázala vyhrát tři ze čtyřech grandslamů za sebou. Čtrnáct titulů ze sedmnácti získala s běloruskou partnerkou Zverevovou, což z nich činí druhý nejlepší ženský pár v historii otevřené éry grandslamu za dvojicí Martina Navrátilová a Pam Shriverová. Ve smíšené čtyřhře se v roce 1995 probojovala společně s Čechem Cyril Sukem do tří za sebou jdoucích finále na grandslamu – Australian Open, Wimbledonu a US Open. Vždy však vodešli poraženi. Za svou kariéru zvítězila ve čtyřhře na šedesáti devíti turnajích a jako světová jednička byla klasifikována v letech 1991, 1993, 1994 a 1995. Za Spojené státy nastoupila na Letních olympijských hrách 1992 a 1996 do debla, vždy spolu s Mary Joe Fernándezovou (jsou bez příbuzenského vztahu) a na obou událostech soutěž vyhrály. Poprvé ve finále přehrály španělskou dvojici Conchita Martínezová a Arantxa Sánchezová Vicariová, hrající na domácí půdě. Zápasu přihlížel španělský královský pár Juan Carlos I. a královna Sofie a po utkání následovala audience. V Atlantě 1996 ve finále porazily Češky Janu Novotnou s Helenou Sukovou. Dvě zlaté medaile má umístěné na pracovním stole společně automobilovou poznávací značkou, na které stojí „DBL GLD“ \"(double gold, dvakrát zlatá)\". Již v patnácti letech roku 1979 reprezentovala Portoriko na Panamerických hrách, které hostilo hlavní město San Juan. V singlu vybojovala bronzovou medaili. O tři roky později nastoupila na Středoamericko-karibských hrách na Kubě, kde spolu s Marildou Juliáovou zvítězila ve čtyřhře a stříbrnou medaili přivezla z dvouhry. Na Letních olympijských hrách 1984 v Los Angeles, kde byl tenis v roli ukázkového sportu, nastoupila za Portoriko. V roce 1990 byla částí vítězného amerického týmu ve Fed Cupu. Ve dvouhře dosáhla na žebříčku nejvýše na 17. místo. Získala v ní dva tituly. V roce 1994 se probojovala do semifinále Wimbledonu, tehdy jako nejníže postavená semifinalistka vůbec, když byla aktuálně klasifikována až na 99. příčce žebříčku. V letech 1991 a 1994 si zahrála čtvrtfinále US Open. S aktivním hraním skončila v roce 1997. K roku 2011 je nejlepším portorickým tenistou v historii a v roce 1999 byla vyhlášena za \"portorickou sportovkyni století\". Společně s Natašou Zverevovou vstoupila 12. července 2010 do Mezinárodní tenisové síně slávy.", "section_level": 1}, {"title": "Soukromý život.", "content": "Narodila se v hlavním městě San Juanu do rodiny Tuta Fernándeze, místního lékaře. Bratranec José Ferrer byl portorický herec a režisér. S tenisem začala v sedmi letech, na profesionálním okruhu se pohybovala od roku 1983. V sezóně 1982–1983 hrála amatérsky za Clemson University. Po odchodu z profesionálního okruhu WTA roku 1997 se věnuje trénování tenistů. Jejími svěřenkyněmi byly například světové deblové jedničky Rennae Stubbsová, Lisa Raymondová a Samantha Stosurová. Vedla také portorický reprezentační tým a družstvo University of South Florida. Na jihofloridské univerzitě získala v roce 2003 bakalářský titul (B.A.) v oboru psychologie a na Rollins College, Crummer School of Business, pak titul Master of Business Administration. Je matkou dvojčat: Karson Xavier a Madison Jane. Její životní partnerkou je bývalá profesionální golfistka Jane Geddesová. SPolečně žijí ve floridském Lake Mary. Založila společnost \"Baby Goes Pro\", která formou DVD podporuje sportování malých dětí, aktivní přístup k životu a rozvíjí dobré charakterové vlastnosti.", "section_level": 1}], "src_summary": "Beatriz „Gigi“ Fernándezová (* 22. února 1964 San Juan) je tenisová trenérka a bývalá profesionální tenistka, specialistka na čtyřhru, první portorická sportovkyně, která získala status profesionálky, první Portoričanka (reprezentující Spojené státy), jež se stala olympijskou vítězkou a první portorický tenista uvedený do Mezinárodní tenisové síně slávy. Za svou kariéru vyhrála 17 Grand Slamů ve čtyřhře a jako reprezentantka Spojených států se stala dvojnásobnou olympijskou vítězkou v deblu z LOH 1992 v Barceloně a LOH 1996 v Atlantě. Spolu s Běloruskou Natašou Zverevovou zvítězila v letech 1993 a 1994 na Turnaji mistryň. Na žebříčku WTA byla v březnu 1991 poprvé hodnocena jako světová tenisová jednička ve čtyřhře, ve dvouhře pak nejvýše dosáhla na 17. místo (říjen 1991). Aktivní kariéru ukončila ve třiceti třech letech v roce 1997. Od té doby se věnuje tenisovému trenérství a podnikání.", "tgt_summary": "Beatriz \"Gigi\" Fernández (born February 22, 1964) is a Puerto Rican professional tennis player. She turned professional in 1983 and is the first Puerto-Rican to be inducted into the International Tennis Hall of Fame. Fernández won 17 Grand Slam doubles titles and two Olympic gold medals representing the United States, and reached the world No. 1 ranking in women's doubles. She reached a career-high singles ranking of 17 in 1991. Since retiring from the professional tour in 1997 at the age of 33, Fernández has been a tennis coach and entrepreneur. She now shares her knowledge of doubles with tennis enthusiasts throughout the US by conducting Master Doubles with Gigi Clinics and Doubles Boot Camps.", "id": 1474000}
{"src_title": "Kultura kulovitých amfor", "tgt_title": "Globular Amphora culture", "src_document": [{"title": "Vznik a rozšíření.", "content": "Podle T. Wiślańského vznikla kultura kulovitých amfor na základě kontaktů mezi složkami podunajskými, které tvořily epilineární a lengyelské prvky, s megalitickým a mezolitickými skupinami na území dnešního Meklenburska, Braniborska, Pomořan, Velkopolska, Kujav a částečně Mazovska. Nedlouho po svém vzniku vytvořila řadu regionálních skupin, které se šířily jižním, ale i východním směrem a zabraly oblast od Posálí přes Poodří a Povislí až ke střednímu Dněpru. Na jihu zasahovala do Čech, na Moravu, do Malopolska, Haliče a Moldavska, na severu sahala až k Jutskému poloostrovu. Můžeme ji najít na severoněmeckých ostrovech včetně Rujany, v Pomoří a Pobaltských republikách. Vzhledem k tomu, že se kultura kulovitých amfor až na výjimky vyskytuje tam, kde se dříve vyvíjely jednotlivé lokální skupiny kultury nálevkovitých pohárů, domnívají se někteří badatelé, že se kultura kulovitých amfor vyvíjela s přispěním právě této kultury. V Čechách a na Moravě je prvkem nesporně cizorodým a na jejím vývoji v Čechách se podílely dvě větve kultury kulovitých amfor, a to západní a slezská. Západní větev kultury kulovitých amfor postupovala proti proudu Labe ze saského Polabí do severozápadních a středních Čech, slezská větev pronikla do východní části země Poodřím na Opavsko a na Moravu. Nálezy západní skupiny kultury kulovitých amfor máme ve středních, severních, jihozápadních a západních Čechách. Keramiku lidu kultury kulovitých amfor nalézáme v Čechách také na řivnáčských a bošáckých sídlištích. Nálezy z řivnáčských sídlišť mohou dokládat fyzickou přítomnost nositelů kultury kulovitých amfor, ale také importy typického zboží (hlavně keramiky), či jeho imitaci. Slezská větev kultury kulovitých amfor se vyskytuje v českém Slezsku zvláště na Opavsko, na Moravě v okolí Olomoucka a na jevišovických sídlištích na jihozápadní Morava.", "section_level": 1}, {"title": "Sídliště.", "content": "Nálezy kultury kulovitých amfor jsou známy jak z nížinných sídlišť tak i z výšinných opevněných areálů. Lid kultury kulovitých amfor osídloval převážně vhodné polohy k zemědělství blízko vodních toků. Z území Čech známe nemnohé doklady nížinných sídlišť kultury kulovitých amfor, např. Lovosice – Schwarzenberská cihelna, Hrdlovka – Velký fírek, Kopisty, Dolní Zálezly. Z Moravy a Slezska jsou známa nížinná sídliště z Vávrovic, Opavy-Palhance, Kateřinek a Slavonína.", "section_level": 1}, {"title": "Pohřební ritus.", "content": "Hrobové nálezy KKA jsou dosud známy jen z území Čech. Těla zemřelých byla ukládána do hrobů ve skrčené poloze. V hrobech je uložena většinou jedna kostra vzácněji i více. Není však znám případ samostatného pohřbu ženy nebo dítěte. Na území Čech se nalézají jen ojedinělé pohřby. Předpokládá se že šlo o pohřby náčelníků", "section_level": 1}, {"title": "Pohřebiště.", "content": "V Blšanech na Lounsku byl objeven dvojhrob, ve kterém byl pohřben starý muž ve skrčené poloze na pravém boku. Vedle něj byla kostra malého dítěte uložená ve skrčené poloze na levém boku hlavou obrácenou k muži. U hlavy muže stála amfora a bernburský koflík. Jedna amfora se také nalézala u jeho nohou. V Předměřicích nad Labem ve 2,5 metru hlubokém hrobě ležela na pravém boku skrčená kostra starého muže. Jako milodar byly přiloženy amfora, džbán a čtyři lebky rozprostřené kolem amfory. Dvě patřily starším mužům a dvě starším chlapcům.", "section_level": 2}, {"title": "Periodizace.", "content": "Ve slezské větvi kultury kulovitých amfor jsou rozeznávány nejméně dvě vývojové fáze a to starší bez šňůrové ornamentace a mladší s bohatou šňůrovou ornamentací.", "section_level": 1}, {"title": "Movité artefakty.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Keramika.", "content": "Podrobněji byla zpracována jen keramika západní větve, keramika slezské větve je velmi torzovitá a její členění zatím nebylo podrobněji zpracováno. Výzdoba se vyskytuje výhradně na hrdle a plecích. Na hrdle má plošný charakter a je tvořena z různých kombinací kolků, vpichů a otisků šňůry tvořící dekory kosočtverců a trojúhelníků. Dekor plecí připomíná třásně, použití výzdobných technik je podobné jako u hrdel nádob. Na užitkových tvarech je výzdoba omezena na pupky, plastické lišty, linie nehtových záseků oddělující hrdlo od plecí. U slezské větve je příznačné bohaté zdobení otisky šňůry. Příznačné jsou různé obloučkovité motivy nebo motiv do sebe vkládaných krokvic. Výjimečně se vyskytuje rytá výzdoba. Amfory Mísy Hrnce Džbány Koflíky Bubny Keramický inventář KKA doplňují: cívka s plnou hřídelí (Opava-Palhanec) a tyčkovitý idol (Opava).", "section_level": 2}], "src_summary": "Kultura kulovitých amfor je archeologická kultura spadající do středního eneolitu. Podle kalibrovaných radiokarbonových dat je datována do doby mezi léta 3300/3200 až 2900/2800. Kultura kulovitých amfor dostala svůj název podle charakteristického typu keramické nádoby, kterým je amfora s téměř kulovitým či vakovitým tělem, s užším válcovitým hrdlem s 2–8 oušky nacházejícími se pod hrdlem a typickým bohatým zdobením na hrdle a plecích. Jako samostatný kulturní celek byla rozpoznána na konci 19. století. U Česku byla z počátku uváděna jako součást tzv. skupiny nordické a označována za keramiku meklenbursko-braniborskou, vyznačující se právě kulovitými nádobami s válcovitým hrdlem, zdobené vytlačovaným ornamentem, jejíž lid osídloval vrchy a ostrožny nad řekami.", "tgt_summary": "The Globular Amphora culture (GAC, (KAK); ), c. 3400–2800 BC, is an archaeological culture in Central Europe. Marija Gimbutas assumed an Indo-European origin, though this is contradicted by newer genetic studies that show a connection to the earlier wave of Neolithic farmers rather than to invaders from the southern Russian steppes. The GAC preceded the Corded Ware culture in its central area. Somewhat to the south and west, it was bordered by the Baden culture. To the northeast was the Narva culture. It occupied much of the same area as the earlier Funnelbeaker culture. The name was coined by Gustaf Kossinna because of the characteristic pottery, globular-shaped pots with two to four handles.", "id": 1790749}
{"src_title": "Ayacucho (Peru)", "tgt_title": "Ayacucho", "src_document": [{"title": "Historie.", "content": "Stopy lidského osídlení více než 15000 let staré byly nalezeny v místě Pikimachay , asi 25 km severně od Ayacucha. V období let 500-900 n.l. byl region obsazen lidem kultury Huari (Wari), která se stala známou jako první rozpínavé impérium založené v Andách před Inky. Region Ayacucho byl obydlený měnícími se původními kulturami po tisíce let, včetně kultur Wari, Chanka a Nasca před Inky. Město bylo založeno španělským conquistadorem Franciscem Pizarrem 25. dubna 1540 pod názvem San Juan de la Frontera de Huamanga. Kvůli přetrvávajícímu povstání Inků vedenému Inkou Manco proti Španělům se Pizarro rychle snažil zalidnit osadu malým počtem Španělů přivedených z Limy a Cusca. 17. května 1544 získalo královským výnosem město titul La Muy Noble y Leal Ciudad de Huamanga ( nejvznešenější a věrné město Huamanga). Městská hlavní univerzita byla založena 3. července 1677 jako \"Universidad Nacional San Cristóbal de Huamanga\". 15. února 1825 změnil Simon Bolívar název města na Ayacucho. Město je pojmenované podle historické bitvy Ayacucho. K uctění tolika obětí na bojišti občané nazvali místo Ayakuchu, kdy v kečuánštině \"aya\" znamená mrtvý a \"kuchu\" kout, roh. Bitva u Ayacucha byla posledním ozbrojeným střetem mezi španělskými armádami a vlastenci během peruánské války za nezávislost. Bitva proběhla na blízké pampě La Quinua 9. prosince 1824. Vítězstvím vlastenců byla zpečetěna nezávislost Peru a Jižní Ameriky. Po této bitvě bylo La Paz, nyní hlavní město Bolívie, podobně přejmenováno na La Paz de Ayacucho.", "section_level": 1}, {"title": "Ekonomika.", "content": "Ekonomika je založená na zemědělské výrobě a lehkém průmyslu, včetně výroby textilního zboží, hrnčířství, koženého zboží a filigránských výrobků (stříbrné šperky). Je to regionální turistický cíl, známý svými 33 kostely, které byly postaveny v koloniální době (nejstarším je \"San Cristobal\" z roku 1540), a blízkým bojištěm La Quinua. V roce 1980 užívala město Světlá stezka (Sendero Luminoso) jako svou základnu pro kampaň proti úplatným peruánským vládám. Kampaň skončila poté, co byl vůdce Abimael Guzmán Reynoso roku 1992 dopaden a uvězněn. Někteří z jeho stoupenci jsou nyní aktivně zapojeni do obchodu s narkotiky či jeho ochrany. Pokud by však sociální problémy zůstaly nezměněné, může dojít k oživení tohoto hnutí. Region Ayacucho je venkovskou oblastí a jednou z nejchudší celé země. Za posledních 15 let života v míru však občané tvrdě pracovali na zlepšení životních podmínek.", "section_level": 1}], "src_summary": "Ayacucho (španělská výslovnost: [aʝaˈkutʃo], Ayacuchu v kečuánštině) je hlavní město provincie Huamanga, departement Ayacucho, stát Peru. Ayacucho je slavné díky svým 33 kostelům, kdy jeden představuje každý rok Ježíšova života. Ve městě se konají velké náboženské oslavy, zvláště během Svatého týdne a Velikonoc. Tyto oslavy zahrnují koňské dostihy s rysy peruánského \"Caballos de Paso\" a tradiční běh býků, známý lokálně jako \"jalatoro\" nebo \"pascuatoro\". \"Jalatoro\" je podobné španělskému \"encierro\" , kromě toho, že býci jsou pod vedením \"morochucos\" (\"kovbojové\" z peruánských And). Jméno města je odvozeno z kečuánského aya (=smrt) a kuchu (=roh, kout), neboť v blízkosti se odehrála významná bitva peruánské války o nezávislost.", "tgt_summary": "Ayacucho (, ) is the capital city of Ayacucho Region and of Huamanga Province, Ayacucho Region, Peru. During the Inca Empire and Viceroyalty of Peru periods the city was known by the name of Huamanga (Quechua: Wamanga), and it continues to be the alternative name of the city. The city's name was officially changed to Ayacucho after a major victory of the revolutionary army led by Bolívar's lieutenants against the royalists. Simón Bolívar issued the decree on February 15, 1825, changing the name from \"Huamanga\" to \"Ayacucho\", referring to a major battle for independence that established once and for all the total independence of the nascent Peruvian Republic, as stated by Bolivar's decree, \"Obtained the victory in... Huamanga, its name must be changed, in a way that perennially reminds those inhabitants the origin of their freedom.\" The name \"Ayacucho\" is derived from the Quechua words \"aya\" (\"death\" or \"soul\") and \"k'uchu\" (\"corner\") in honor of the battle's casualties. Ayacucho is famous for its 33 churches, which represent one for each year of Jesus' life. Ayacucho has large religious celebrations, especially during the Holy Week of Easter. These celebrations include horse races featuring Peruvian Caballos de Paso and the traditional running of the bulls, known locally as the \"jalatoro\" or \"pascuatoro\". The \"jalatoro\" is similar to the Spanish \"encierro\", except that the bulls are led by horses of the Morochucos.", "id": 427015}
{"src_title": "Franz Welser-Möst", "tgt_title": "Franz Welser-Möst", "src_document": [{"title": "Život.", "content": "Narodil se v hornorakouském Linci jako čtvrté dítě lékaře Franze Mösta a političky Marilies Möstové. Rodina byla velmi muzikální. Navštěvoval Hudební gymnázium v Linci, kde si jeho talentu všiml Balduin Sulzer. Ten se stal jeho nejdůležitějším učitelem a podporovatelem. Na gymnáziu studoval hru na housle a kompozici. Protože však při automobilové nehodě v roce 1978 utrpěl těžká zranění, musel se vzdát nadějí na kariéru jako houslista. Věnoval se pak zcela studiu dirigování, které absolvoval v letech 1980–1984 v Mnichově. V roce 1982 se stal vedoucím dirigentem Rakouského orchestru mládeže, kterým zůstal do roku 1985. V roce 1985 přijal umělecké jméno \"Welser-Möst\" podle města Wels, kde vyrůstal. Tento návrh mu dal jeho mentor, německý baron Andreas von Bennigsen (1941–2000), který jej v roce 1986 adoptoval. Později se však rozešli a v roce 1992 se Welserovou-Möstovou ženou (po jejím rozvodu) stala Bennigsenova podstatně mladší manželka Angelika.", "section_level": 1}, {"title": "Kariéra.", "content": "První významný debut Franze Welsera-Mösta jako dirigenta se uskutečnil při Salzburském festivalu (\"Salzburger Festspiele\") v roce 1985. Roku 1990 se stal šéfdirigentem Londýnského symfonického orchestru. Jeho tamní působení, které skončilo v roce 1996, však bylo vnímáno rozporuplně. V letech 1995–2000 byl šéfdirigentem Curyšské opery, kde uvedl 27 nových představení. Od sezóny 2002/2003 se stal šéfdirigentem Clevelandského orchestru, v roce 2008 mu byla smlouva prodloužena do sezóny 2017/2018, později pak do roku 2022. Od roku 2008 až do 5. října 2014 byl rovněž šéfdirigentem Vídeňské státní opery. Odtud odešel sám pro neshody s ředitelem divadla Meyerem, které se týkaly otázek uměleckého zaměření. V letech 2011 a 2013 dirigoval Vídeňské filharmoniky na jejich tradičním novoročním koncertě. Při Salzburském festivalu 2015 řídil Welser-Möst Beethovenovu operu \"Fidelio\" a Straussovo dílo \"Růžový kavalír\". Dne 11. listopadu 2018 vedl Welser-Möst slavnostní koncert Vídeňských filharmoniků na francouzském zámku Versailles u příležitosti 100. výročí uzavření Příměří z Compiègne a tím ukončení první světové války.", "section_level": 1}, {"title": "Vystoupení v České republice.", "content": "Ve dnech 26.–28. června 2019 dirigoval závěrečný koncert řady B České filharmonie. Na programu byla Symfonie č. 3 D dur D 200 Franze Schuberta a Sinfonia Domestica op. 53 TrV 158 Richarda Strausse.", "section_level": 1}, {"title": "Nahrávky.", "content": "Od počátků pokládal Franz Welser-Möst za důležité, aby jeho díla byla nahrána. V roce 1996 získal Gramophone Award za nahrávku za 4. symfonii Franze Schmidta. Roku 2007 vydala německá společnost Deutsche Grammophon poprvé komerční nahrávku Welser-Mösta s Cleveland Orchestra – Beethovenovu 9. symfonii.", "section_level": 1}], "src_summary": "Franz Leopold Maria Möst, známý pod uměleckým jménem Franz Welser-Möst (* 16. srpna 1960 Linec) je rakouský dirigent. Od roku 2002 je šéfdirigentem Cleveland Orchestra ve Spojených státech amerických, kde byl měl působit minimálně do roku 2022. V minulosti řídil také orchestr Vídeňské státní opery, ale 5. října 2014 tuto pozici opustil pro neshody s vedením tohoto operního domu.", "tgt_summary": "Franz Leopold Maria Möst (born 16 August 1960), known professionally as Franz Welser-Möst, is an Austrian conductor. He is currently music director of the Cleveland Orchestra.", "id": 836218}
{"src_title": "Musée des monuments français", "tgt_title": "Musée national des Monuments Français", "src_document": [{"title": "Historie.", "content": "Ústavodárné shromáždění a Národní konvent znárodnily během Francouzské revoluce majetek duchovenstva, krále a emigrantů. Poslanci v roce 1790 rozhodli vytvořit z kláštera malých augustiniánů sklad pro zabavené sochy a náhrobky a do čela instituce byl v roce 1791 jmenován Alexandre Lenoir. 1. září 1795 Alexandre Lenoir otevřel pro veřejnost depozitář, který se 21. října stal Muzeem francouzských památek, které představovalo dějiny francouzského sochařství a Lenoir byl jmenován jeho ředitelem. S návratem monarchie Ludvík XVIII. muzeum v roce 1816 uzavřel a velká část děl byla vrácena původním majitelům. Zbytek byl začleněn v roce 1824 do sbírek Louvru a v roce 1836 do muzea na zámku Versailles. Náhrobky byly přesunuty na hřbitov Père Lachaise (Nicolas Boileau, Jean Mabillon, Héloise a Pierre Abélard). Církevní objekty byly vráceny zpět církvi. V roce 1879 navrhl Eugène Viollet-le-Duc shromáždit zbytky sbírky v paláci Trocadéro, který zůstal prázdný od světové výstavy 1878. Muzeum bylo pro veřejnost otevřeno 28. května 1882, tehdy mělo čtyři výstavní sály. V roce 1886 přibyly další tři a v roce 1889 knihovna a sbírky dokumentů. Palác Trocadéro byl přestavěn na palác Chaillot pro světovou výstavu 1937 a muzeum bylo rozšířeno. Bylo reorganizováno a získalo dnešní název. 23. července 1997 požár zničil část prostor. Palác byl rekonstruován, muzeum bylo znovu otevřeno 15. září 2007 jako součást nově vytvořeného Cité de l'architecture et du patrimoine.", "section_level": 1}, {"title": "Muzeum dnes.", "content": "Muzeum zabírá jedno křídlo Palais de Chaillot a sestává ze tří galerií. Galerii Davioud tvoří galerie odlitků a galerie Carlu. Jsou zde modely moderní a současné architektury. Nástěnné malby a vitráže jsou umístěny na konci galerie moderní a současné architektury a jsou vystaveny ve dvou podlažích. Muzeum doplňuje knihovna a místnosti pro dočasné výstavy.", "section_level": 1}, {"title": "Sbírky.", "content": "Sbírka odlitků pochází původně z ateliérů v Louvru, které nechali zhotovit architekt Viollet-le-Duc a spisovatel Prosper Mérimée, předseda výboru pro historické památky. Jsou vyrobeny převážně ze sádry. Sbírky doplnil v roce 1927 kurátor muzea Paul Deschamps, který nechal zhotovit reprodukce nástěnných maleb a vitráží v životní velikosti. Vystavené kopie představují např. portál opatství sv. Fortunáta v Charlieu, portál katedrály v Chartres, hlavní portál opatství Moissac, portál kostela sv. Lazara v Avallonu, fresky z 11. století z katedrály sv. Štěpána v Auxerre, fresky z 12. století z kaple opatství v Saint-Chef, fresky z kupole katedrály sv. Štěpána v Cahors nebo některé vitráže katedrály sv. Štěpána v Sens.", "section_level": 1}], "src_summary": "Musée des monuments français (česky \"Muzeum francouzských památek\") je muzeum v Paříži, které se specializuje na historické památky ve Francii. První muzeum založil archeolog Alexandre Lenoir aby uchoval architektonické dědictví ohrožené během Velké francouzské revoluce. Muzeum obnovil v roce 1879 architekt Eugène Viollet-le-Duc. Muzeum dnes sídlí v Palais de Chaillot a je součástí Cité de l'architecture et du patrimoine. Vlastní významnou sbírku sádrových odlitků, reprodukcí a modelů francouzského architektonického dědictví.", "tgt_summary": "The Musée national des Monuments Français is today a museum of plaster casts of French monuments located in the Palais de Chaillot, 1, place du Trocadéro et du 11 Novembre, Paris, France. It now forms part of the Cité de l'Architecture et du Patrimoine, and is open daily except Tuesday. An admission fee is charged. The collection was a re-founding in plaster of a collection opened in 1795 by Alexandre Lenoir as the Musée des monuments français of actual monuments of French Medieval and Renaissance art, removed from churches and châteaux after the French Revolution. This remained open until the Bourbon Restoration of 1816, and was highly influential on French taste, making the medievalism of the Troubadour style popular, and providing inspiration to its artists.", "id": 174494}
{"src_title": "Teeworlds", "tgt_title": "Teeworlds", "src_document": [{"title": "Hratelnost.", "content": "Teeworlds jako hra reprezentuje mix klasické na spritech založené střílečky a arkády z éry moderních stříleček. Hra probíhá na dvourozměrných z boku viděných mapách s paralaxním posuvem vrstev. V ovládání využívá klasické FPS prvky pro pohyb a změnu zbraní či míření pomocí myši. Součástí hry je také vystřelovací hák nebo dvojitý skok umožňující lepší manévrování. Zbraně jsou inspirovány hrami jako Quake nebo Unreal Tournament. Po vstupu do hry má hráč k dispozici dvě základní: kladivo a pistolku. Kladivo neobsahuje munici a dává zranění -3, používá se pouze pro boj zblízka. Pistolka je jediná zbraň ve hře, jejíž munice se sama obnovuje, ale dává nejnižší zranění -1. V mapách pak může hráč najít další tři zbraně: brokovnici, granátomet a laser. Brokovnice vystřelí 5 broků s rozptylem, každý brok zraňuje o -1. Granátomet vystřelí nepřímo letící nábojnici která způsobí výbuch při dopadu. Při správném použití může granátomet zvýšit rychlost hráče a používá se i při rocketjumpu. Laser (někdy též puška) byl zaveden ve verzi 0.4.0 a střílí rovný paprsek, který se může odrazit i za roh. Ve hře se nenachází náboje do zbraní, doplnit munici je možné opětovným sebráním příslušné zbraně. Pro obnovu zdraví nebo štítu je možné sbírat srdíčka a štítky, nacházející se na herní mapě. Srdíčka, štítky i zbraně se po sebrání za nějaký čas samy obnoví. Vedle již jmenovaných zbraní se ve hře může nacházet i katana, takzvaná power-up zbraň - má nejdelší čas obnovy a způsobuje největší zranění ze všech zbraní. Její použití je časově omezené a brání hráči v přepínání na jiné zbraně.", "section_level": 1}, {"title": "Herní módy.", "content": "V současné době jsou jedinými oficiálními módy Deathmatch, Team Deathmatch and Capture The Flag. Další oblíbené módy jsou například Blocker, zCatch nebo DDRace.", "section_level": 2}, {"title": "Tvorba uživatelů.", "content": "Teeworlds obsahuje editor map a používá jednoduchý systém obrázků pro většinu grafického obsahu hry. Ten proto může být snadno upraven a rozšířen, ať už jde o drobné změny nebo úpravy samotné hry. Existuje několik komunitou vytvořených modifikací, které se zakládají na klasickém herním serveru Teeworlds. Kód je navržen tak, aby se daly herní módy vytvářet snadnou úpravou serveru bez nutnosti zásahu do herního klienta.", "section_level": 1}], "src_summary": "Teeworlds je svobodná z boku viděná počítačová hra pro více hráčů s otevřeným zdrojovým kódem. Hra má jednoduchou komiksově laděnou grafiku i fyziku. Ovládání je inspirováno převážně žánrem klasických stříleček. Poslední vydaná verze hry s označením 0.6.1 vyšla 31. července 2011 a hra se nadále aktivně vyvíjí. Ve verzi 0.4.0 byla hra i její web přejmenován z původního Teewars na aktuální Teeworlds s odvoláním vývojářů na nespecifikované právní důvody. Hra je stále ve vývoji a přibývají do ní nové prvky. Poslední stabilní i vývojářská verze je dostupná zdarma ke stažení na oficiálním webu. V současné době jsou k dispozici verze pro operační systémy Microsoft Windows, Linux, Mac OS X, AmigaOS 4, MorphOS. V prosinci 2007 byl zdrojový kód hry zpřístupněn v souladu s podmínkami podobnými BSD licenci. S ohledem na financování hardwaru pro běh a hostování serverů přijímají autoři hry dobrovolné příspěvky. Vzhledem k útokům hackerů a spamu se hlavní vývojář, Magnus Auvinen, rozhodl 29. srpna 2010 zastavit oficiální vývoj a podporu Teeworlds. Ten samý den vybral nový tým, sestavený ze spolehlivých dobrovolníků, aby pokračoval ve vývoji a podpoře hry i webu.", "tgt_summary": "Teeworlds is a free, open-source sidescrolling multiplayer shooting game originally created by Swedish developer Magnus Auvinen and now maintained by the community. It features simple cartoon-themed graphics and physics and relies heavily on classic shooter weaponry and gameplay. Currently there are official versions for Microsoft Windows, Linux, Mac OS X and it has been available via digital distributor Steam since 2015. The source code is publicly available on github.", "id": 67714}
{"src_title": "Národní les Mount Baker-Snoqualmie", "tgt_title": "Mount Baker–Snoqualmie National Forest", "src_document": [{"title": "Návštěva.", "content": "Les se nachází v okresech Snohomish, Whatcom, Skagit, King, Pierce a Kittitas a jeho celková rozloha činí asi 10 357 km². Les je rozdělen do čtyř správních obvodů, od severu to je obvod Mount Baker se stanicemi v Sedro-Woolley a Glacieru, darringtonský obvod se stanicemi v Darringtonu a Verlotu, skykomishský obvod se stanicí v obci Skykomish a snoqualmijský obvod se stanicemi v North Bendu a Enumclaw. 3,6 milionu obyvatel, což činí asi 62 procent populace státu Washington se nachází do 110 kilometrů od lesa a obyvatelé kanadského okresu Metro Vancouver se také nacházejí blízko severní části lesa. Tento fakt, společně s dobrou přístupností, dělá les druhým nejnavštěvovanějším národním lesem ve Spojených státech.", "section_level": 1}, {"title": "Geografie.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Hory.", "content": "V národním lese se nachází mnoho míst, které jsou významné buď historicky nebo svou malebností. Hory postupně rostou od 1 800 metrů na jihu lesa po 2 400 metrů na severním konci. Metry nad přilehlé hřebeny se zde výší vulkány Mount Baker a Glacier Peak.", "section_level": 2}, {"title": "Ledovce.", "content": "Les je domovem nejvíce ledovců ze všech národních lesů vyjma těch aljašských. Největší ledovce jsou: Počet ledovců na území lesa se snížilo z 295 v roce 1971 na 287 v roce 1998, za což může jev ustupování ledovců. Lesní ledovce ztratily mezi lety 1984 a 2006 až 40 procent svého objemu kvůli teplému počasí a negativnímu vyvažování přídavnou hmotností. Ledovec \"White Chuck\" na hoře Glacier Peak už nepatří mezi velké ledovce lesa, jelikož z 3,1 km² z roku 1958 zbylo v roce 2002 pouze 0,9 km². Díky zmenšování ledovců se letní ledovcový odtok snížil až o 80 procent, což zpomaluje proud a snižuje sedimentaci vodních toků, což nepříznivě ovlivňuje lososy i jiné druhy ryb.", "section_level": 2}, {"title": "Konzervace.", "content": "Severní a východní části lesa jsou výjimečně drsné a malebné a v roce 1968 byla jeho část přeměněna na národní park Severní Kaskády. Studie lesní správy z roku 1993 odhaduje rozlohu pralesů na zhruba 260 tisíc hektarů. Od roku 1964 zde americký Kongres založil následující divočiny: Tato starodávná území poskytují čistou vodu, izolaci a ochranu pralesům v téměř polovině národního lesa. V roce 1978 Kongres založil také ochranný systém pro řeku Skagit, kterou tak povýšil na divokou a malebnou řeku. Jedná se o celkem 201 kilometrů toků Skagit, Cascade, Sauk a Suiattle, což nabízí ochranu důležitému životnímu prostředí a příležitost pro rekreaci. Jedná se o jedno z největších zimovišť orla bělohlavého.", "section_level": 1}], "src_summary": "Národní les Mount Baker-Snoqualmie se nachází v americkém státě Washington, kde se rozpíná 230 kilometrů po boku západních svahů Kaskádového pohoří, od kanadské hranice po národní park Mount Rainier. Sídlo lesní správy se nachází ve městě Everett.", "tgt_summary": "The Mount Baker–Snoqualmie National Forest in Washington is a National Forest extending more than along the western slopes of the Cascade Range from the Canada–US border to the northern boundary of Mount Rainier National Park. Administered by the United States Forest Service, the forest is headquartered in Everett. There are local ranger district offices in North Bend and Skykomish.", "id": 144461}
{"src_title": "Hannibal – Zrození", "tgt_title": "Hannibal Rising (film)", "src_document": [{"title": "Obsah.", "content": "Píše se rok 1941. Osmiletý Hannibal z šlechtického rodu Lecterů žije se svojí matkou, otcem a mladší sestrou Mischou na rodinném hradu poblíž města Kaunas v Sověty obsazené Litvě. Kvůli válce se rodina z hradu přemisťuje do lovecké chatky hluboko v lesích. Na hrad mezitím přichází táhnoucí prapor SS, jehož součástí je i skupina pěti pronacistických Litevců, které vede hrdlořez Vladis Grutas. Po dlouhých třech letech jsou nakonec Němci z Litvy vytlačováni postupující rudou armádou. Grutas se svojí bandou během rabování při jedné z bitev zabije dokonce i svého bývalého majora SS. K chatce uprostřed lesa přijede posádka ruského tanku T-34 s prosbou o vodu. Z nebe se přižítí německý letoun Štuka, který do tanku narazí a zahubí všechny včetně Hannibalových rodičů, přežije pouze on a Mischa. K večeru do domu vrazí Grutasova skupina bortící si cestu lesy a dvojici zajme. Nejprve chtějí Litevci využít deti jako morální alibi pro vojáky. S ubívajícím jídlem a zuřící vánicí se však poměrně ochotně rozhodují zabít, uvařit a sníst malou Mischu což poté učiní. Na dům je z ničeho nic zaměřena palba. Hannibal ve zmatku utíká a je zachráněn ruskou jednotkou. Po osmi letech se z Lecterova sídla stává sovětský sirotčinec, kde Hannibal žije. Nerespektuje místní autority a za napadení jednoho z vychovatelů a neustálé noční děsy je zamykán ve spíži. Z místa se dostane, putuje přes celý komunistický blok, překonává železnou oponu a utíká až do Francie ke svému strýci. Na místě zjistí, že jeho strýc je již mrtvý a nachází po něm pouze svojí ovdovělou nevlastní tetu Lady Murasaki, která jej přijme. V Paříži začne studovat medicínu a spáchá svoji první vraždu, když zabije drzého řezníka, který tetu obtěžuje. Z vraždy jej obviní komisař Pupil, detektiv, který také ztratil rodinu ve válce. Hannibalovi se daří i s tetičkinou pomocí z obvinění vyváznout. Následně vystuduje ve velmi mladém věku a zaměstná se v místní márnici jako koroner. Na policejní stanici je svědkem Pupilových metod při vyslýchání jednoho válečného zločince za použití injekce tiopentalu sodného, který údajně dokáže oživit vzpomínky. Hannibal si sérum vpíchne a vybaví se mu vzpomínky na osudnou noc kdy byla jeho sestra snědena a také na tváře jejích vrahů. Lecter se vrátí do své rodné Litvy (nyní LSSR) a nachází zříceninu osudné lesní chalupy. V ní najde Mischiny ostatky a batoh se psími známkami. Jeden bývalý člen skupiny Dortlich si ho najde a na místě se jej pokusí zabít. Hannibal jej omráčí, sváže a po mučení a zjištení, že se zbylí členové bandy nachází ve Francii jej brutálně uškrtí pomocí koně a provazu. Následně mu uřeže kousek tváře a sní ho. Poté navštíví restauraci dalšího z vrahů ve Fontainebleau Kolnase. Jeho dceři dá jeho psí známku. Dortlichova vražda upřímí Pupilovu pozornost jak na Lectera tak na Grutase, nyní zámožného obchodníka s bílým masem, který pošle jiného člena skupiny Zygmase Milka aby jej zabil. Hannibal Milka zabije v márnici utopením v nádrži s formaldehydem. Následně jej navštíví Pupil se snahou přesvedčit jej aby s řádením přestal. Po hádce s lady Murasaki je však plně rozhodnut svoji pomstu dokončit. Grutase přepadne na jeho houseboatu. Toho však zachrání jeho bodyguardi a Hannibal ztěží unikne. Grutas unese lady Murasaki a přes telefon Lectera nutí ke schúzce. Ten však uslyší v pozadí ptáky z Kolnasovy restaurace. Jde za Kolnasem a po vydírání skrze jeho děti jej také zabije. Vloupá se na houseboat a chytí Grutase jak ubližuje svázané Murasaki. V posledním souboji Grutas odhalí Hannibalovi, že Mischiino maso tehdál nejdl pouze on se svými druhy, ale také on sám a že je všechny vraždí jen aby pravda nevyšla najevo. Hannibal popadne ostří a v amoku do Grutase vyřeže písmeno \"M\" jako Mischa. Murasaki, znechucená Hannibalovou brutální povahou místo opouští. Hannibal jí sice vyzná lásku, ale nepřestane a znehybněného Grutase začne zaživa pojídat. Houseboat vyletí do povětří. Lecter však stihne uprchnout. Posledního člena skupiny Grentze najde v jeho obchodě s lovními trofejemi poblíž Mellvile v Kanadě. Poté odchází do Spojených států.", "section_level": 1}], "src_summary": "Hannibal – Zrození (v anglickém originálu: \"Hannibal Rising\") je dramatický hororový thriller režiséra Petera Webbera z roku 2007. Jedná se o film ze série o kanibalistickém psychiatrovi a sériovém vrahovi Hannibalu Lecterovi a i když byl natočen jako poslední, dějem se vrací do jeho mládí a odhaluje důvody jeho touhy po smrti. Titulní roli převzal od Anthonyho Hopkinse, který za Hannibala dostal Oscara, mladší herec Gaspard Ulliel. Předlohou pro film se stal román \"\" amerického spisovatele Thomase Harrise, jenž napsal i scénář k filmu.", "tgt_summary": "Hannibal Rising is a 2007 horror film and the fifth film of the \"Hannibal Lecter\" franchise. It is a prequel to \"The Silence of the Lambs\", \"Hannibal\", and \"Red Dragon\". The film is an adaptation of Thomas Harris' 2006 novel of the same name and tells the story of Lecter's evolution into a cannibalistic serial killer. The film was directed by Peter Webber from a screenplay by Harris, and stars Gaspard Ulliel as the title character with additional roles played by Gong Li, Rhys Ifans and Dominic West. Filming took place at Barrandov Studios in Prague. It was produced by the Dino De Laurentiis Company and was released in France on February 7, 2007, and in Italy, United Kingdom, and the United States on February 9, 2007. Theatrical distribution was handled by Momentum Pictures in the U.K., and by The Weinstein Company and Metro-Goldwyn-Mayer in the U.S.. The film received generally negative reviews from critics, though Ulliel's performance as Lecter was generally praised. It grossed $82.2 million against a $50 million budget.", "id": 2363856}
{"src_title": "Schwerer Gustav", "tgt_title": "Schwerer Gustav", "src_document": [{"title": "Popis.", "content": "Dělo o ráži 800 mm a délce hlavně přes 32 m vážilo téměř 1350 tun a mohlo vypálit dělostřelecké granáty o hmotnosti až sedm tun do vzdálenosti až 47 kilometrů (protipancéřové granáty do vzdálenosti cca 37 km). Maximální náměr činil 48°. Při pokusné střelbě protipancéřovými granáty Němci zjistili, že náboj z Dory dokáže na vzdálenost 37 km prorazit 1,5 metru tlustý pancíř. Protipancéřový granát mohl prorazit železobetonovou desku o síle až 7 m a do rostlé země vytvořil kráter o hloubce 32 m. Hlaveň se však rychle opotřebovala, čímž klesala přesnost střelby, a vydržela asi 100 výstřelů. Kanón se transportoval v rozebraném stavu ve 26 vagónech se speciální lokomotivou, k postavení na místě bylo třeba přes 1 000 ženistů a cca 1 500 pomocných dělníků, k obsluze sloužil dělostřelecký prapor o síle 500 mužů. V palebném postavení stál na dvou souběžných železničních kolejích do oblouku, protože hlaveň se mohla pohybovat jen ve svislé rovině. K vystřelení každého granátu Dora potřebovala náplň 1,75 tuny střelného prachu.", "section_level": 1}, {"title": "Použití.", "content": "Kanóny byly navrženy v rámci přípravy na druhou světovou válku a byly určeny pro použití proti těžkým pevnostem Maginotovy linie. V této roli ale nebyly použity, protože bitva o Francii skončila dříve než byly hotovy a Wehrmacht tuto linii obešel. Kanón Dora byl použit proti Sovětskému svazu při obléhání Sevastopolu, kde vypálil asi 50 granátů. Pak byl instalován u Leningradu, ale převezen zpět do Německa k úpravě bez jediného výstřelu. Neexistují zřejmě doklady o jeho nasazení proti Varšavskému povstání. Někdy před 22. dubnem 1945, kdy byly jeho trosky objeveny americkými vojáky v lese 50 km jihozápadně od Saské Kamenice, byl zřejmě zničen, aby se jej nezmocnil nepřítel. Šlo o největší použitý kalibr zbraně v historii dělostřelectva, která vypálila těžší granáty než jakékoliv jiné dělo. Byl překonán jen americkým třicetišestipalcovým (914 mm) minometem Little David s dostřelem necelých devět kilometrů, použitým pouze ke zkušebním účelům.", "section_level": 1}], "src_summary": "Schwerer Gustav (česky \"Těžký Gustav\") a Dora byla jména německého extrémně velkého železničního kanónu ráže 80 cm z druhé světové války. 22. června 1942 byla Dora přejmenována na Gustava, aby se spojenecká zpravodajská služba domnívala, že Němci mají 2 tyto superděla. Ve skutečnosti nebyl pravý Gustav nikdy dokončen. Dělo bylo vyvinuto v letech 1934–1935 v Kruppových závodech a určeno pro ničení těžkého opevnění, zejména ve francouzské Maginotově linii. Bylo však připraveno k nasazení až v roce 1941, kdy už byla Francie poražena.", "tgt_summary": "Schwerer Gustav (English: \"Heavy Gustaf\") was a German railway gun. It was developed in the late 1930s by Krupp in Rügenwalde as siege artillery for the explicit purpose of destroying the main forts of the French Maginot Line, the strongest fortifications in existence at the time. The fully assembled gun weighed nearly , and could fire shells weighing to a range of . The gun was designed in preparation for the Battle of France, but was not ready for action when the battle began, and in any case the Wehrmacht's Blitzkrieg offensive through Belgium rapidly outflanked and isolated the Maginot Line's static defenses, eventually forcing the French to surrender and making their destruction unnecessary. Gustav was later deployed in the Soviet Union during the Battle of Sevastopol, part of Operation Barbarossa, where, among other things, it destroyed a munitions depot located roughly below ground level. The gun was moved to Leningrad, and may have been intended to be used in the Warsaw Uprising like other German heavy siege pieces, but the rebellion was crushed before it could be prepared to fire. Gustav was destroyed by the Germans near the end of the war in 1945 to avoid capture by the Soviet Red Army. Schwerer Gustav was the largest-calibre rifled weapon ever used in combat and, in terms of overall weight, the heaviest mobile artillery piece ever built. It fired the heaviest shells of any artillery piece. It is surpassed in calibre only by the unused British Mallet's Mortar and the American Little David bomb-testing mortar—both at —but was the only one of the three to be used in combat.", "id": 1875756}
{"src_title": "Artūrs Irbe", "tgt_title": "Artūrs Irbe", "src_document": [{"title": "Reprezentace.", "content": "V roce 1985 si zachytal na mistrovství Evropy do 18 let, tehdy ještě za Sovětský svaz. Z turnaje si odvezl stříbrnou medaili a cenu pro nejlepšího brankáře. V dresu dospělé sovětské reprezentace debutoval 7.2.1989 v Göteborgu proti domácímu Švédsku (4:3). Startoval na světových šampionátech v letech 1989 a 1990. Obě mistrovství Sověti vyhráli a Irbe byl nejlepším gólmanem šampionátu 1990. Po rozpadu SSSR se stal reprezentantem samostatného Lotyšska. V dresu svého národního mužstva pomohl na turnaji B-skupiny mistrovství světa 1996 vybojovat postup mezi elitu. Hlavního šampionátu se pak zúčastnil v letech 1997, 1998, 1999, 2000, 2001, 2003, 2004 a 2005. V letech 2002 a 2006 byl součástí mužstva na olympijských hrách. Při turínské olympiádě 2006 navíc dostal čest být vlajkonošem lotyšské výpravy. V roce 2010 byl zařazen do síně slávy mezinárodní hokejové federace. Statistika na velkých turnajích", "section_level": 1}, {"title": "Kariéra.", "content": "Mezi muži začínal ve třetí nejvyšší soutěži v SSSR, než posílil jako devatenáctiletý v průběhu sezony 1986/87 prvoligové mužstvo Dinamo Riga. V ročníku 1987/88 si získal pozici jedničky týmu a zároveň byl vyhlášen nejlepším nováčkem soutěže. Za Dinamo chytal do roku 1991. Přestože jej v roce 1989 draftoval klub Minnesota North Stars, vstoupil v roce 1991 do organizace jiného celku NHL – San Jose Sharks. Tento klub právě téhož roku NHL rozšířil. V první sezoně odchytal za Sharks pouze 13 utkání, ale ve farmářské IHL pomohl záložnímu celku Kansas City Blades k mistrovskému titulu, navíc byl zařazen do All star týmu soutěže a obdržel s týmovým kolegou Wadem Flahertym cenu pro brankáře nejméně inkasujícího týmu (James Norris Memorial Trophy). V sezoně 1992/93 chytal za Sharks stabilněji. Zlomovým byl ročník 1993/94, kdy se stal týmovou jedničkou. V téže sezoně si zachytal utkání hvězd. Kalifornský celek opustil v roce 1996, svými výkony se zařadil do klubové síně slávy, oficiálně byl přijat v roce 2010. Sezonu 1996/97 strávil v Dallas Stars a následující ve Vancouver Canucks. V letech 1998–2004 \"zakotvil\" v Carolina Hurricanes, se kterými mimo jiné došel v ročníku 2001/02 do finále Stanley Cupu či si o tři roky dříve vysloužil svojí druhou nominaci do utkání hvězd. V létě 2004 jej Carolina vyměnila do Columbus Blue Jackets, ovšem za klub v NHL nikdy nenastoupil, protože ročník 2004/05 byl zrušen pro stávku hráčů. Irbe v této sezoně hájil barvy HK Riga 2000, ve kterém zůstal i po výluce. Tým byl sice lotyšský, ale hrál běloruskou ligu. V závěru sezony 2005/06 si zachytal Irbe ještě rakouskou nejvyšší soutěž za EC Red Bull Salzburg. Poslední sezonou kariéry brankářské legendy byla 2006/07. Tu zahájil v lotyšské lize, kde odchytal čtyři utkání za SK Rīga 20, v průběhu sezony přestoupil do HK Ardo Nitra. V klubu slovenské nejvyšší soutěže však nebyli s jeho výkony spokojeni, takže byl po šesti startech propuštěn. Po aktivní kariéře se věnoval trénování brankářu lotyšské reprezentace či klubu Washington Capitals, kde se ujal pozice trenéra brankářů v roce 2009, po vypršení dvouletého kontraktu se rozhodl práci zde ukončit z rodinných důvodů. Momentálně pracuje jako trenér brankářů u klubu Buffalo Sabres, kde jej v sezoně 2014/15 potkala kuriózní situace, kdy kvůli zranění Michala Neuvirtha a sněhové závějí znemožňující přicestování jiného brankáře odseděl ve výstroji dvě třetiny na lavičce Sabres jako náhradní brankář.", "section_level": 1}, {"title": "Ocenění.", "content": "Mezinárodní NHL IHL SSSR", "section_level": 1}], "src_summary": "Artūrs Irbe (* 2. února 1967 v Rize, SSSR) je bývalý lotyšský hokejový brankář, který odchytal 568 utkání v NHL.", "tgt_summary": "Artūrs Irbe (born 2 February 1967) is a Latvian professional ice hockey coach and former goaltender. Born during the Soviet era, Irbe played for various Soviet league teams and the Soviet Union national team before moving to North America in 1991. Irbe played in the National Hockey League (NHL) for the San Jose Sharks, Dallas Stars, Vancouver Canucks and Carolina Hurricanes. In 2004 Irbe returned to Europe to play until he retired in 2007. He has served as a goaltending coach with Dinamo Riga, the Washington Capitals and the Buffalo Sabres, as well as internationally with the Latvia men's national ice hockey team. While serving with Buffalo in 2014 at the age of 47, he suited up after the injury of Michal Neuvirth to be the backup goaltender for Jhonas Enroth.", "id": 2297019}
{"src_title": "Matilda Mother", "tgt_title": "Matilda Mother", "src_document": [{"title": "Kompozice.", "content": "Skladba začíná neobvyklou basovou a varhanovou mezihrou. Roger Waters zde opakovaně hraje notu B na 16. pražci struny G, kterou mění za nižší tóny mezi D a Fis na struně D. Na rozdíl od starších rockových a popových písní hraje kytara akordy jen zřídka, pro západní hudbu je taky neobvyklé Wrightovo sólo na varhany ve frygické dominantní stupnici Fis. Skladba je zakončena waltzem s bezeslovnými vokálními harmoniemi Wrighta a Barretta. Text popisuje útržky pohádek, které čte matka svému dítěti na dobrou noc. Původní verze obsahovala verše ze sbírky \"Cautionary Tales for Children\" od britsko-francouzského spisovatele Hilaireho Belloca. Protože však manažer Andrew King nezískal od dědiců autorských práv povolení, musel Syd Barrett text před nahráváním přepsat, ale i přes to skladba evokuje Bellocovu báseň „Matilda“.", "section_level": 1}, {"title": "Živé a alternativní verze.", "content": "Na koncertech hráli Pink Floyd skladbu v letech 1966 až 1968. První zaznamenané vystoupení, kde tato píseň zazněla, se konalo 14. října 1966 v londýnském kostele Všech svatých a jednalo se o benefiční koncert pro London Free School. Naopak poslední doložený koncert se skladbou „Matilda Mother“ proběhl 26. července 1968 v Los Angeles. Originální verze, která byla nahrána ve dnech 21. až 23. února 1967 při vůbec první nahrávací frekvenci pro debutové album pod EMI, má délku 3 minuty a 8 sekund. Nepočítaje box sety s celým albem \"The Piper at the Gates of Dawn\" byla tato píseň dále vydána v roce 1970 na kompilaci \"The Best of the Pink Floyd\" a o čtyři roky později na její reedici pod názvem \"Masters of Rock\" (chybně uvedena jako „Mathilda Mother“). Na bonusovém disku reedice alba \"The Piper at the Gates of Dawn\" z roku 2007 (40. výročí vydání) se nachází alternativní verze písně, jejíž text částečně využívá Bellocovy básně ze sbírky \"Cautionary Tales for Children\". Další alternativní verze s novým mixem vyšla v roce 2010 na kompilaci \"An Introduction to Syd Barrett\".", "section_level": 1}], "src_summary": "„Matilda Mother“ je skladba britské rockové Pink Floyd, která poprvé vyšla jako třetí píseň na jejich debutovém albu \"The Piper at the Gates of Dawn\" v roce 1967. Napsal ji kytarista a zpěvák kapely Syd Barrett, jehož vokály v písni také zní (refrény a poslední sloka), z větší části ji ale nazpíval klávesista Rick Wright.", "tgt_summary": "\"Matilda Mother\" is a song by British band Pink Floyd, featured on their 1967 debut album, \"The Piper at the Gates of Dawn\". Written by Syd Barrett, it is sung mostly by Richard Wright with Barrett joining in on choruses and singing the whole last verse. It was the first song recorded for the album.", "id": 1060937}
{"src_title": "Clementina Hawarden", "tgt_title": "Clementina Maude, Viscountess Hawarden", "src_document": [{"title": "Život a dílo.", "content": "Byla dcerou admirála britského námořnictva Charlese Elphinstona Fleeminga, která se provdala Cornwallise Maudeho, 1. hraběte de Montalta a 4. vikomta Hawardenského v roce 1845, se kterým měla deset dětí (z nichž přežilo osm - sedm dcer a jeden syn). Fotografii se začala věnovat asi na konci roku 1857 nebo začátku 1858 (ve svých čtyřiceti letech), zatímco žila na panství svého manžela v Dundrumu u Tipperary v Irsku. Po přestěhování do Londýna v roce 1859 dostala možnost založit studio ve svém domě v South Kensingtonu. Tam pořídila mnoho pro svou tvorbu charakteristických portrétů, z nichž mnohé jsou její děti. Poprvé vystavovala na výroční výstavě Fotografické společnosti v Londýně v lednu 1863 a členkou Společnosti byla zvolena v březnu následujícího roku. Její práce byly široce uznávané pro svou \"uměleckou dokonalost\", na výstavách získala řadu medailí za kompozici. Její fotografie z tohoto období ukazují většinou osamělé ženy v melancholii. Jsou umístěny v jasně osvětlených situacích, často u okna, obklopené tkaninami, drapéremi, záclonami a zrcadly. Fotografie jsou bohaté na světlo a bohatou škálu stínů, plný romantické a sentimentální atmosféry. Spisovatel a fotograf Lewis Carroll její práce velmi obdivoval a také se jimi inspiroval. V roce 1864 několik fotografií od ní zakoupil. Jejím dalším současníkem byla Julia Margaret Cameronová, která začala fotografovat ve svých padesáti letech. Zemřela náhle na zápal plic 19. ledna 1865. Nekrolog, zveřejněný 27. ledna 1865 v časopise British Journal of Photography, napsal Oscar Gustave Rejlander. Fotografie Hawardenové byly posmrtně vystaveny na Dublinské mezinárodní výstavě v roce 1865. Její tvorba ovlivnila celou řadu umělců, kromě Lewise Carrolla, také řadu současných fotografů, jako je například Sally Mann. Kolekce asi 90 procent jejích portrétů se nachází ve sbírkách Victoria and Albert Museum v Londýně.", "section_level": 1}], "src_summary": "Vikomtesa Clementina Elphinstone Maude, rozená Fleeming (1. června 1822 - 19. ledna 1865), známá jako Lady Clementina Hawarden byla významná portrétní fotografka v 60. letech 19. století.", "tgt_summary": "Clementina Maude, Viscountess Hawarden, née Clementina Elphinstone Fleeming (1 June 1822 – 19 January 1865), commonly known as Lady Clementina Hawarden, was a noted British amateur portrait photographer of the Victorian Era. She produced over 800 photographs mostly of her adolescent daughters.", "id": 547965}
{"src_title": "Hnědý tuk", "tgt_title": "Brown adipose tissue", "src_document": [{"title": "Obecná charakteristika.", "content": "Hnědý adipocyt je buňka obsahující v cytoplazmě mnoho drobných tukových kapének (na rozdíl od běžného bílého adipocytu s jednou velkou kapénkou). Soubor těchto buněk pak tvoří hnědou neboli multilokulární tukovou tkáň. Za hnědou barvu je zodpovědný cytochrom, který je ve velkém množství obsažen v mitochondriích těchto buněk. Jádro každé hnědé tukové buňky je v její cytoplazmě náhodně umístěno, na rozdíl od bílého tuku je však mohutnější a okolo něj se hromadí silně eozinofilní cytoplazmatická hmota. Histologicky hnědá tuková tkáň připomíná endokrinní žlázu. Inervována je na rozdíl od bílé tukové tkáně přímo (sympatikem) a je také bohatě cévně zásobena. Cévy a nervy jsou pouze v přepážkách, oddělujících od sebe ostrůvky hnědých adipocytů.", "section_level": 1}, {"title": "Funkce a výskyt.", "content": "Funkcí hnědého tuku je především produkce tepla. Proto se vyskytuje především v těle novorozených savců a hibernujících živočichů. U řady osob přetrvává do dospělosti. Existují výzkumy zaměřené na efekt hnědého tuku na snižování hladiny krevního cukru, což by bylo možné využít v léčbě cukrovky 2. typu. Savčí mláďata ještě nemají vyvinutou svalovou termogenezi (čili tvorbu tepla prostřednictvím svalového třesu). Hnědý tuk bychom u nich našli například na krku okolo cév vedoucích do mozku, mezi lopatkami nebo blízko ledvin a ostatních důležitých vnitřních orgánů – celkově tvoří přibližně 5 % jejich tělesné váhy. S věkem savců pak tato tkáň rychle mizí, a i když nezaniká na některých místech zcela (záda, krk), její funkce už není esenciální. I tak se však podle nejnovějších výzkumů může podílet na produkci tepla a spalování nadbytečné energie (což by mohlo být užitečné pro prevenci obezity). Rovněž se může za života savců jeho zásoba začít opět poněkud zvětšovat v souvislosti s aklimací na chlad. Lidé však, oproti ostatním primátům, ztratili jisté schopnosti přeměny tuků. Významnou úlohu v regulaci tělesné teploty má hnědý tuk také u hibernujících živočichů, a to v jejich případě i v dospělosti – pomáhá jim udržet stálou teplotu těla při podchlazení v období zimního spánku. V poslední době se zdá, že (alespoň embryologicky) mají hnědé adipocyty mnohem blíže k buňkám kosterních svalů než k bílým adipocytům.", "section_level": 1}, {"title": "Molekulární mechanismy.", "content": "Tvorba tepla hnědou tukovou tkání se také jinak nazývá netřesová termogeneze. Podstatou tohoto děje je zkratování protonového gradientu, který za normálních okolností bývá využíván k syntéze adenosintrifosfátu jakožto zdroje energie pro buňku. Ke zkratu dojde tak, že protony projdou namísto ATP syntázou zcela jiným specifickým kanálem ve vnitřní mitochondriální membráně hnědého adipocytu. Tento kanál je tvořen tzv. uncoupling (rozpřahujícím) proteinem UCP1, jinak zvaným též thermogenin. Dojde tedy k rozpřažení elektron transportního dýchacího řetězce (tím se hromadí protony v mezimembránovém prostoru mitochondrie) s oxidační fosforylací a energie vytvořená ve formě proton motilní síly je uvolněna jako teplo. To je pak rychle rozvedeno po celém těle díky bohatému cévnímu zásobení hnědé tukové tkáně. V určitém smyslu vytváří každá buňka našeho těla teplo, ale hnědý adipocyt je k produkci tepla plně uzpůsoben - ve srovnání s běžnou buňkou má mnohem více mitochondrií a ty navíc obsahují mnohem více thermogeninu.", "section_level": 1}, {"title": "Poruchy.", "content": "Ojediněle může namísto postupného ubývání hnědé tukové tkáně docházet naopak k jejímu nárůstu – jde o zhoubné bujení, jehož výsledkem může být nádor s bouřlivou produkcí tepla, tzv. hibernom.", "section_level": 1}], "src_summary": "Tukové buňky neboli adipocyty jsou buňky tvořící tukovou tkáň (která je obecně pojivem). Rozlišujeme dva typy této tkáně – \"hnědou (multilokulární)\" a \"bílou (unilokulární)\", přičemž hnědá tvoří jen malé procento našeho těla. Tuková tkáň má mnoho důležitých funkcí – kromě zásobárny energie a tepelné izolace i tvarování povrchu těla, tlumení nárazů, produkce některých hormonů (např. leptin) a v případě hnědé tukové tkáně i tvorba tepla. Tuková tkáň je jedním z největších orgánů v těle člověka, u dospělého jedince tvoří přibližně 20 % váhy.", "tgt_summary": "Brown adipose tissue (BAT) or brown fat makes up the adipose organ together with white adipose tissue (or white fat). Brown adipose tissue is found in almost all mammals. Classification of brown fat refers to two distinct cell populations with similar functions. The first shares a common embryological origin with muscle cells, found in larger \"classic\" deposits. The second develops from white adipocytes that are stimulated by the sympathetic nervous system. These adipocytes are found interspersed in white adipose tissue and are also named 'beige' or 'brite' (for \"brown in white\"). Brown adipose tissue is especially abundant in newborns and in hibernating mammals. It is also present and metabolically active in adult humans, but its prevalence decreases as humans age. Its primary function is thermoregulation. In addition to heat produced by shivering muscle, brown adipose tissue produces heat by non-shivering thermogenesis. In contrast to white adipocytes, which contain a single lipid droplet, brown adipocytes contain numerous smaller droplets and a much higher number of (iron-containing) mitochondria, which gives the tissue its color. Brown fat also contains more capillaries than white fat. These supply the tissue with oxygen and nutrients and distribute the produced heat throughout the body.", "id": 2393729}
{"src_title": "Geoffroy II. Bretaňský", "tgt_title": "Geoffrey II, Duke of Brittany", "src_document": [{"title": "Život.", "content": "Byl čtvrtým synem z manželství anglického krále Jindřicha II. Plantageneta a Eleonory Akvitánské. Zdá se, že prudký temperament podědil po předcích z obou stran, a jeho bratři nebyli jiní. Roku 1170 král Jindřich vážně ochořel a v předtuše blízkého konce hodlal uspořádat své pozemské záležitosti. Již korunovaný spoluvládce, nejstarší syn Jindřich měl zdědit kromě ostrovního království také Normandii a původní panství rodu Anjou. Richard dostal bohatou Akvitánii a Geoffroyovi byla dána Bretaň, s jejíž právoplatnou dědičkou byl od roku 1166 zasnouben. Na nejmladšího syna Jana Bezzemka, pozdějšího anglického krále, při tomto dělení rodových držav žádná země nezbyla. Král se však po svém uzdravení nechtěl vzdát vlády nad svými zeměmi, ba ani nad jejich částí. Po velikonocích roku 1173 proti němu povstal nejstarší syn a spoluvládce Jindřich a Richard s Geoffreyem se ve sporu přiklonili na bratrovu stranu. Dokonce společně odešli hledat podporu do Paříže, na dvůr otcova dlouholetého soka a matčina bývalého manžela krále Ludvíka VII. Vzbouřené potomky podpořila i kontinentální šlechta. Anglický král však naverboval brabantské žolnéře a po mnoha násilnostech na obou stranách, kterými trpěly všechny državy, byl v září roku 1174 v Montlouis uzavřen mír, při kterém Jindřich předal synům jejich podíl na vládě v určených zemích. K dalšímu rodinnému nedorozumění došlo roku 1180, kdy mladší Jindřich odešel opět na francouzský dvůr. Po jeho náhlé smrti roku 1183 král navrhl Richardovi, aby předal Akvitánii nejmladšímu Janovi. Richard neoplýval ochotou se vzdát úrodné země, v níž strávil mládí, a tehdy se Jan společně s podporou Geoffroye pokusil získat Akvitánii silou. Spor skončil uzavřením smíru na konci roku 1184. V létě roku 1186 se Geoffrey zdržoval na pařížském královském dvoře. Zde také nečekaně zemřel, byl pravděpodobně udupán koněm při rytířském klání. Byl pohřben v chóru pařížské katedrály Notre-Dame. Filip II. zarmoucen ztrátou přítele údajně musel být zadržen, aby se nevrhl do otevřené rakve a Marie ze Champagne, sestra zemřelého, věnovala velkou sumu na spásu bratrovy duše. Geoffroy po sobě zanechal těhotnou choť se dvěma dětmi. Vdova Konstancie se později znovu provdala. Jeho syn Artur, narozený jako pohrobek, zemřel pravděpodobně rukou krále Jana Bezzemka. Dcera Eleonora strávila velkou část svého života v zajetí krále Jana a jeho syna Jindřicha III. na hradech v Anglii. Geoffroy se po staletích stal jednou z postav divadelní hry Jamese Goldmana \"Lev v zimě\". Hra popisuje vztahy mezi králem Jindřichem, Eleonorou Akvitánskou a jejich třemi žijícími syny v roce 1183, krátce před Jindřichovou smrtí. Byla již dvakrát adaptována, a to pro film z roku 1968, podruhé pro televizní film z roku 2003. Geoffroy je také jedním z hrdinů historické ságy od Sharon Kay Penmanové.", "section_level": 1}], "src_summary": "Geoffroy II. Bretaňský ( \"Geoffrey II, Duke of Brittany\", \"Geoffroy Plantagenêt\", \"Jafrez II Plantagenet\", 23. září 1158 – 19. srpna 1186 Paříž) byl bretaňský vévoda, hrabě z Richmondu a vzpurný královský syn. Podílel se na rebeliích mladých Plantagenetů proti královskému otci, se svými bratry uzavíral proměnlivé koalice směrované proti otci i proti sobě navzájem.", "tgt_summary": "Geoffrey II (; , ; 23 September 1158 – 19 August 1186) was Duke of Brittany and 3rd Earl of Richmond between 1181 and 1186, through his marriage with the heiress Constance. Geoffrey was the fourth of five sons of Henry II, King of England and Eleanor, Duchess of Aquitaine.", "id": 619234}
{"src_title": "Erika Eleniaková", "tgt_title": "Erika Eleniak", "src_document": [{"title": "Biografie.", "content": "Narodila se v kalifornském městě Glendale jako nejstarší z pěti potomků, čtyř dcer a jednoho syna. Otec narozený v kanadském Edmontonu má ukrajinské kořeny. Matka estonský a rakouský původ. Rodiče se rozvedli. Během 70. let ji otec uvedl do světa modelingu a televize prostřednictvím své přítelkyně, která ji obsadila do televizních reklamních spotů na dětské oblečení. Debutovou filmovou rolí se stala v roce 1982 vedlejší postava dívky políbené v učebně Elliottem ve sci-fi \"E.T. - Mimozemšťan\". Navštěvovala střední školu Robert Fulton Junior High ve Van Nuys a maturovala na Van Nuys High School. Během tohoto období se stala pravidelnou konzumentkou alkoholu a drog. V roce 1988 nastoupila odvykací léčbu v kruhu Anonymních alkoholiků. Nejvýraznější roli získala rok poté, když byla obsazena do seriálu \"Pobřežní hlídka\" jako záchranářka \"Shauni McClainová\" (dabing: v první sérii Zuzana Slavíková, poté Jana Musilová), kterou hrála necelé první tři sezóny (1989–1992). Posledním dílem, ve kterém se objevila, je druhá epizoda třetí řady. Poté ji nahradila Pamela Anderson.", "section_level": 1}, {"title": "Reality show.", "content": "V roce 2005 se zúčastnila druhé řady televizní reality show \"The Real Gilligan's Island\". V životě několikrát zaznamenala problémy s váhou. Pro poruchu příjmu potravy dospěla do stavu podváhy a byla také hospitalizována pro předávkování laxativy. Do roku 2006 trpěla naopak nadváhou a v důsledku toho přijala účast ve čtvrté sezóně další reality show na stanici VH1 \"Celebrity Fit Club\", kde soupeřily dva týmy celebrit o větší váhový úbytek. Během pořadu shodila 10,5 kilogramu.", "section_level": 1}, {"title": "Soukromý život.", "content": "Byla vdaná za Philipa Gogliu, manželství ovšem skončilo rozvodem. Po roce 2001 navázala vztah s Rochem Daiglem, za kterým se přestěhovala do Calgary. Roku 2005 poprvé otěhotněla s následnou diagnózou mimoděložního těhotenství a nutností chirurgického zákroku odstranění plodu. Z další gravidity porodila v lednu 2006 dceru Indyannu.", "section_level": 1}], "src_summary": "Erika Eleniaková (* 29. září 1969 Glendale, Kalifornie) je americká herečka, modelka a pro červenec 1989 playmate \"Playboye\", známá rolí záchranářky \"Shauny McClainové\" v televizním seriálu \"Pobřežní hlídka\" a z filmů \"Přepadení v Pacifiku\" a \"Burani z Beverly Hills\"", "tgt_summary": "Erika Eleniak (born September 29, 1969) is an American actress, \"Playboy\" Playmate, and former model best known for her role in \"Baywatch\" as Shauni McClain. Her film debut was a small part in \"\" (1982). She later starred in the films \"The Blob\", \"Under Siege\", and \"The Beverly Hillbillies\".", "id": 1444304}
{"src_title": "Svatá aliance", "tgt_title": "Holy Alliance", "src_document": [{"title": "Vytvoření Svaté aliance.", "content": "Svatá aliance byla ustanovena smlouvou podepsanou v Paříži 26. září 1815 zástupci Rakouska, Ruska a Pruska po porážce francouzského císaře Napoleona. Spojenci se ve smlouvě zavázali bránit v Evropě šíření liberálních a sekulárních myšlenek.", "section_level": 1}, {"title": "Kongresy aliance.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Kongres v Cáchách 1818.", "content": "Kongresu, který se uskutečnil od září do listopadu 1818 v Cáchách se zúčastnili panovníci, ministři a diplomaté z Pruska, Rakouska, Ruska, Spojeného království a Francie. Během kongresu bylo rozhodnuto o předčasném stažení okupačních vojsk z Francie, která tak byla zařazena zpět mezi mocnosti a stala se rovněž členem Svaté aliance. Na kongresu se dále řešila také práva židovského obyvatelstva a obchod s otroky.", "section_level": 2}, {"title": "Kongres v Karlových Varech 1819.", "content": "Na kongresu konaném v roce 1819 v Karlových Varech byly účastníky řešeny studentské a národní manifestace v Německém spolku. Došlo k vydání tzv. Karlovarských dekretů, které zakázaly nacionalistické studentské spolky a utužily cenzuru.", "section_level": 2}, {"title": "Kongres v Opavě 1820.", "content": "Popudem pro svolání opavského kongresu, který se konal od října do prosince 1820, byl napjatý revoluční vývoj v Neapoli, Španělsku a Portugalsku. Na pozvání knížete Metternicha se jej účastnili monarchové a diplomaté z Rakouska, Ruska, Pruska, Velké Británie a Francie. Kvůli neshodám mezi mocnostmi byl kongres v prosinci 1820 přerušen s tím, že se diplomaté dohodli na pokračování jednání v Lublani.", "section_level": 2}, {"title": "Kongres v Lublani 1821.", "content": "Lublaňský kongres v roce 1821 představoval pokračování předcházejícího opavského kongresu, který byl z důvodu vzájemných neshod předčasně ukončen.", "section_level": 2}, {"title": "Kongres ve Veroně 1822.", "content": "V roce 1822 se konal kongres zástupců pěti velmocí v italské Veroně. Důvodem pro konání kongresu bylo především jednání o francouzské intervenci do Španělska, kde byl král po povstání armády přinucen přijmout ústavu a kde se rozhořela občanská válka. Dalším z tématů jednání byla situace v Řecku, kde vypuklo povstání proti osmanské nadvládě.", "section_level": 2}, {"title": "Rozpad aliance.", "content": "Narůstající neshody mezi mocnostmi vedly k postupnému rozvolňování spojenectví již od poloviny 20. let 19. století. Ránu pro Svatou alianci představovala smrt ruského cara Alexandra, kterého na trůnu nahradil jeho bratr Mikuláš I. Pavlovič. Spojené království a Francie se proti sobě stavěly především kvůli neshodám v otázce sjednocení Itálie a rovněž kvůli problémům s hroutící se Osmanskou říší. Poté, co ve Francii v roce 1830 došlo k revoluci a ustanovení tzv. Červencové monarchie, zůstaly na obranu hodnot aliance znovu pouze Rakousko, Prusko a Rusko. Těmto monarchiím se revoluce v roce 1848 nakonec podařilo vojensky potlačit, avšak protichůdné zájmy na Balkáně proti sobě záhy obrátily dřívější spojence Rakousko a Rusko. Definitivní konec Svaté aliance znamenala krymská válka v letech 1853 až 1856, kdy Rakousko nepodpořilo proti Osmanské říši svého ruského spojence a vyhlásilo neutralitu.", "section_level": 1}], "src_summary": "Svatá aliance bylo spojenectví tří států Ruska, Rakouska a Pruska vytvořené v roce 1815, v reakci na napoleonské války a francouzskou revoluci. Mělo dohlížet na dodržování tradičního řádu na základě \"„\"křesťanské solidarity\"“\" (nehledě na to, že Romanovci byli pravoslavní, Habsburkové katolíci a Hohenzollernové luteráni). V roce 1818 se na základě rozhodnutí z kongresu v Cáchách připojila ke Svaté alianci i Francie. Jelikož tvůrcem politiky rovnováhy byl do značné míry kníže Klemens Wenzel von Metternich, mluví se někdy také o Metternichovském systému. Revoluční myšlenky však nezapadly a již v roce 1848 musely velmoci Svaté aliance čelit vzpourám s ideály francouzské revoluce na svém vlastním území. Navíc i protichůdné zájmy a neshody mezi velmocemi brzy poté vedly k rozpadu aliance, za jejíž definitivní konec bývá považována krymská válka (1853–1856), kdy se Francie postavila proti Rusku v jeho boji s Osmany. Celkový ráz mezinárodní politiky, která fungovala v Evropě od Vídeňského kongresu v podstatě až do první světové války, se označuje také jako Koncert velmocí.", "tgt_summary": "The Holy Alliance (; , \"Svyashchennyy soyuz\"; also called the Grand Alliance) was a coalition linking the monarchist great powers of Austria, Prussia, and Russia. It was created after the final defeat of Napoleon at the behest of Emperor Alexander I of Russia and signed in Paris on 26 September 1815. The alliance aimed to restrain liberalism and secularism in Europe in the wake of the devastating French Revolutionary Wars and the Napoleonic Wars, and it nominally succeeded in this until the Crimean War. Otto von Bismarck managed to reunite the Holy Alliance following the unification of Germany in 1871, but the alliance again faltered by the 1880s over Austrian and Russian conflicts of interest with regard to the dismemberment of the Ottoman Empire.", "id": 2124500}
{"src_title": "Vasilij Aksjonov", "tgt_title": "Vasily Aksyonov", "src_document": [{"title": "Životopis.", "content": "Narodil se v Kazani, \"v tiché ulici pojmenované Komlevova podle místního bolševika zabitého vzbouřenými Čechoslováky.\" Otec Pavel Aksjonov byl místní stranický funkcionář, matka Jevgenija Ginzburgová byla novinářka. Za velkých čistek v roce 1937 byli Aksjonovovi rodiče uvězněni, on sám skončil v dětském domově, po matčině propuštění z gulagu s ní žil ve vyhnanství v Magadanu. Později vystudoval medicínu v Leningradě; chtěl být lodním lékařem, ale jako politicky nespolehlivý nedostal cestovní pas a pracoval v tuberkulózním sanatoriu. V roce 1958 otiskl v časopise \"Junosť\" první povídky, od roku 1960 byl profesionálním spisovatelem. Jeho první knihy, \"Kolegové\", \"Lístek procviknutý hvězdami\" a \"Je čas, kamaráde\" se staly v atmosféře chruščovovského tání kultovními. Hrdiny byli mladí kosmopolitní intelektuálové, bouřící se proti konvencím, prózy byly psány živým hovorovým jazykem. Aksjonov byl uznávaným mluvčím své generace, geniálním bohémem, který měl rád jazz a basketbal. V knize \"Sudy osudu\" (1968) se vydal cestou formálního experimentu - satiru na absurdity sovětského hospodářství spojil s jazykovou komikou ve stylu Raymonda Queneaua. V době brežněvovské stagnace upadl Aksjonov pro svoji námětovou i formální originalitu v nemilost, mohl publikovat jen dětské knihy (\"Jak jsem zachránil fotbalovou republiku\") nebo překlady z angličtiny (Doctorowův \"Ragtime\"). Cenzura zakázala jeho knihy \"Popálenina\" (vzpomínky na perzekuci autorovy rodiny) a \"Ostrov Krym\" (alternativní historie zobrazující moderní bělogvardějský stát). V roce 1979 se rozhodl obejít politická omezení a sestavit z děl nevydávaných autorů almanach Metropol. Byl za to vyloučen ze Svazu spisovatelů a podroben velké mediální kritice. V roce 1980 odcestoval na studijní cestu do USA, kde se dozvěděl, že byl zbaven sovětského občanství. V exilu se živil jako učitel ruské literatury na univerzitě ve Fairfaxu a redaktor stanice Hlas Ameriky. Po pádu komunistického režimu se vrátil do Ruska - měl velký úspěch s historickým románem \"Moskevská sága\", který byl také zfilmován, zároveň byl ale terčem kritiky pro svoji podporu jelcinovských reforem a Izraele. Proto žil většinu času v Biarritzu, dostal i francouzský Řád umění a literatury. Vasilij Aksjonov byl zakládajícím členem ruské pobočky Penklubu, za román \"Voltairiánci a voltairiánky\" dostal Bookerovuovu cenu. V lednu 2008 ho postihla mrtvice a na její následky 6. července 2009 zemřel. V Kazani se na jeho počest pořádá Aksjonovův literární festival. Básník, hudebník a architekt Andrej Makarevič přebudoval jeho rodný dům na muzeum.", "section_level": 1}], "src_summary": "Vasilij Pavlovič Aksjonov (; 20. srpna 1932, Kazaň – 6. července 2009, Moskva) byl ruský spisovatel židovského původu, přední osobnost intelektuálního disentu v SSSR.", "tgt_summary": "Vasily Pavlovich Aksyonov (; August 20, 1932 – July 6, 2009) was a Soviet and Russian novelist. He became known in the West as the author of \"The Burn\" (\"Ожог\", \"Ozhog\", from 1975) and of \"Generations of Winter\" (\"Московская сага\", \"Moskovskaya Saga\", from 1992), a family saga following three generations of the Gradov family between 1925 and 1953.", "id": 1484709}
{"src_title": "Mistrovství světa v ledním hokeji žen 2011", "tgt_title": "2011 IIHF Women's World Championship", "src_document": [{"title": "Hrací formát turnaje.", "content": "Týmy byly rozděleny na dvě základní skupiny po čtyřech týmech, kde se utkal každý s každým jednou. Poslední týmy z obou skupin sehrály sérii na dva vítězné zápasy o udržení v elitní skupině. První týmy z obou skupin automaticky postoupily do semifinále. Druhé týmy sehrály vzájemný zápas s třetím ze druhé skupiny, vítěz postoupil do semifinále, kde se utkal s prvními týmy ze skupin. Vítěz postoupil do finále.", "section_level": 1}, {"title": "Základní skupiny.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Skupina A.", "content": "Všechny časy jsou místní (UTC+2).", "section_level": 2}, {"title": "Skupina B.", "content": "Všechny časy jsou místní (UTC+2).", "section_level": 2}, {"title": "Play-off.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Čtvrtfinále.", "content": "Všechny časy jsou místní (UTC+2).", "section_level": 2}, {"title": "Semifinále.", "content": "Všechny časy jsou místní (UTC+2).", "section_level": 2}, {"title": "O páté místo.", "content": "Všechny časy jsou místní (UTC+2).", "section_level": 2}, {"title": "O třetí místo.", "content": "Všechny časy jsou místní (UTC+2).", "section_level": 2}, {"title": "Finále.", "content": "Všechny časy jsou místní (UTC+2).", "section_level": 2}, {"title": "O udržení.", "content": "Všechny časy jsou místní (UTC+2). \"Tým sestoupil do 1. divize na Mistrovství světa v ledním hokeji žen 2012 v americkém Burlingtonu.\"", "section_level": 1}, {"title": "1. divize.", "content": "Zápasy první divize se konaly od 11. do 16. dubna 2011 v německém Ravensburgu. 29. března 2011 stáhlo Japonsko z důvodu zemětřesení, které zemi postihlo na začátku března. Japonská reprezentace si pro příští šampionát v roce 2012 ponechala umístění v I. divizi, kdežto, tým, který skončil na posledním, pátém místě, sestoupil do 2. divize. \" postoupilo do elitní skupiny na Mistrovství světa v ledním hokeji žen 2012. sestoupila do 2. divize na Mistrovství světa v ledním hokeji žen 2012.\"", "section_level": 1}, {"title": "2. divize.", "content": "Zápasy druhé divize se konaly od 4. dubna do 10. dubna 2011 v francouzském Caen. \" postoupilo do 1. divize na Mistrovství světa v ledním hokeji žen 2012. sestoupila do 3. divize na Mistrovství světa v ledním hokeji žen 2012.\"", "section_level": 1}, {"title": "3. divize.", "content": "Zápasy třetí divize se konaly od 1. února do 6. února 2011 v australském Newcastlu. \" postoupilo do 2. divize na Mistrovství světa v ledním hokeji žen 2012. sestoupila do 4. divize na Mistrovství světa v ledním hokeji žen 2012.\"", "section_level": 1}, {"title": "4. divize.", "content": "Zápasy čtvrté divize se konaly od 27. března do 1. dubna 2011 v islandském Reykjavíku. \" postoupil do 3. divize na Mistrovství světa v ledním hokeji žen 2012. sestoupila do 5. divize na Mistrovství světa v ledním hokeji žen 2012.\"", "section_level": 1}, {"title": "5. divize.", "content": "Zápasy páté divize se konaly od 14. března do 19. března 2011 v bulharské Sofii. \" postoupilo do 4. divize na Mistrovství světa v ledním hokeji žen 2012.\"", "section_level": 1}], "src_summary": "Mistrovství světa v ledním hokeji žen 2011 se konalo od 16. dubna 2011 do 25. dubna 2011 ve švýcarském Zürichu a Winterthuru.", "tgt_summary": "The 2011 IIHF World Women's Championships was held in April 2011 in Zürich and Winterthur, Switzerland. This was the 13th women's championship run by the International Ice Hockey Federation (IIHF). The United States were the defending champions and defended their title, capturing their third straight gold medal by defeating Canada 3–2 in overtime on a goal by Hilary Knight. IIHF council member Monique Scheier-Schneider presided over the events.", "id": 282165}
{"src_title": "Herbert Huncke", "tgt_title": "Herbert Huncke", "src_document": [{"title": "Biografie.", "content": "Narodil se v Greenfieldu v Massachusetts a byl vychováván rodiči v Chicagu. V mládí vedl potulný život jako podnikavý zlodějíček a uživatel drog. Jako mnoho dalších členů Beat generation cestoval nejednou napříč Spojenými státy americkými. Ačkoli později Huncke vyjádřil lítost nad ztrátou rodinných pout, ve své autobiografii \"Guilty of Everything\" (v překladu \"Vinen vším\") konstatuje, že jeho dlouhé výkony trestů byly zčásti důsledkem nedostatku podpory ze strany rodiny. Huncke opustil Chicago poté, co se jeho rodiče rozvedli. V r.1939 cestoval stopem do New Yorku, kde se během následujících 10 let stal známým jako \"starosta 42. ulice\", která se spolu s křižovatkou Times Square stala jeho působištěm. Stýkal se zde s mnoha lidmi, prostitutkami, námořníky,… Během 2. světové války se plavil do přístavů v Jižní Americe, Africe a Evropě. Dokonce se vylodil na pláži v Normandii pouhé tři dny po invazi. Na palubách lodí se snažil překonat svou drogovou závislost, případně ji mírnit pomocí morfinu, jenž mu dodávali lodní zdravotníci. Po návratu na 42. ulici se záhy setkal s Williamem Burroughsem, jenž potřeboval prodat střelnou zbraň a právě injekční stříkačky s morfinem. Jejich první setkání nebylo nijak srdečné, vzhledem k Burroughsovému vzhledu a chování jej Huncke podezříval, že pracuje pro FBI. Poté co se ujistil, že Burroughs je \"čistý\", koupil od něj morfin a následně jej a Ginsberga zasvětil do užívání této drogy . W. S. Burroughs později toto téma setkání popsal ve svém prvním románu \"Feťák\". Herbert Huncke se pak stal i blízkým přítelem Burrougsovy družky Joan, s níž sdílel zápal pro amfetaminy. Koncem jara 1947 mu Burroughs poslal do New Yorku peníze na autobus, aby ho přivítal na své farmě v New Waverly v Texasu, kde pěstoval marihuanu . Na sklonku 40. let angažoval Hunckeho a další závislé osoby Alfred Charles Kinsey do svého výzkumu Sexuální chování muže. I když se Herbert Huncke mnohokrát ocitl ve vězení za své kriminální prohřešky, nikdy nezradil své přátele a neudal je policii. Ke konci 40.let havarovali Allen Ginsberg, Jack Melody a žena s přezdívkou „Detroit Redhead“ při prchání před policejním motocyklem v Queensu. Přestože se Huncke této honičky nezúčastnil, byl zatčen a uvězněn v Manhattanu, neboť bydlel společně s Ginsbergem.", "section_level": 1}, {"title": "Herbert Huncke ve filmu.", "content": "Herbert Huncke se objevuje v některých dokumentech zaměřených na Beat generation, např.:", "section_level": 1}], "src_summary": "Herbert Edwin Huncke (9. ledna 1915 – 8. srpna 1996) byl americký spisovatel, básník, toxikoman a drobný podvodník z Times Square, později spisovatel a básník aktivně se zapojující do dění v různých kulturních a sociálních hnutích dvacátého století v USA. Bývá mu připisováno autorství pojmu \"beat generation\", literárního a antikonformně zaměřeného seskupení, jehož byl členem. Huncke jako doposud nevydaný spisovatel tíhl k různým literárním stylům. V hudbě měl blízko k Billie Holidayové, Charliemu Parkerovi a Dexteru Gordonovi (s nímž byl jednou chycen při vloupání do zaparkovaného automobilu). Když se poprvé setkal s Allenem Ginsbergem, Jackem Kerouacem a Williamem Burroughsem, byli i oni ještě stále neznámí (a také nevydaní) autoři. Huncke se pro tyto protagonisty Beat generation stal ikonou stejně jako Neal Cassady. Inspiroval je Hunckeho kriminální život, slang a jeho bohaté zkušenosti s drogami. Přátelé jej také motivovali k vydání svých zápisků a další literární tvorbě.", "tgt_summary": "Herbert Edwin Huncke (January 9, 1915 – August 8, 1996) was an American writer and poet, and active participant in a number of emerging cultural, social and aesthetic movements of the 20th century in America. He was a member of the Beat Generation and is reputed to have coined the term.", "id": 883630}
{"src_title": "Lemonade Mouth", "tgt_title": "Lemonade Mouth (film)", "src_document": [{"title": "Příběh.", "content": "Film začíná, když do školy přijde nová žákyně, Stella Yamadová, a hned se seznamuje se zdejším režimem, kterému velí ředitel Brenigan. Jeho přístup se jí ani trochu nelíbí. Hned při úvodní řeči proto začne protestovat. Tím si vyslouží školní trest. Po škole se setkává s Wenem, který řekl učiteli, že je blbec po tom, co přítelkyni jeho otce označil za Wenovu matku, Mo, kterou ředitel nachytal za školou, Charliem, který zase trefil na fotbale učitele míčem (ten ovšem chtěl trefit domýšlivého Raye) a samotnou Olívií, která si četla v přístěnku uklizečky, kde neměla co dělat. Jediné, co je pojí, je záhadná Melova organická citronáda z automatu, která jim chutná a povzbuzuje je. Spolu si zazpívají píseň díky zvukům v učebně (klasický muzikál). Učitelka hudby Rezniková, které byla sebrána její učebna kvůli rozšíření tělocvičny, jim navrhne, aby se stali kapelou. Olívie odmítá, protože je trémistka, Mo zase proto, že se bojí svých rodičů, Charlie z podobných důvodů, Stella si myslí že je to blbost. Wen uznává, že nemůže dělat jednočlennou skupinu. S tím se rozejdou. V ten večer se Stella pohádá se svými příbuznými a rozhodne se, že nechce zbytek života být nikdo. Obvolá ostatní a sejdou se v pizzerii, kde se dají dohromady. Start kapely je ze začátku nic moc, ale Stella je přihlásí na haloweenský koncert konkurenční školní kapely Mudslide Crush, které mají dělat předkapelu. Mudslide Crash jsou na ně ale pořádně naštvaní, protože si myslí, že jim chtějí přebrat koncert. Při hádce pak Stella zpěváka Mudslide Crash Raye poprská Melovou citronádou, ten jí za to nazve Limonádová huba (Lemonade Mouth) a už mají název. Na koncertě se Olivie zbaví trémy, ale když Stella začne rozdávat limonádu, Brenigan je vypne a zakáže kapele ve škole hrát. Wen ale kapele zamluví místo v pizzerii, kde se dali dohromady, aby tam zpívali. O to je připraví Ray, který tam vyvolá rvačku. Kapelu postihují najednou samé vážné problémy: Wen částečné oslepne, Charlie si přibouchne prsty do šuplíku, Mo onemocní, Olivie ztratí hlas a všechny je zavřou do vězení, protože Stella protestovala proti odvezení Melova automatu ze školy a všichni se poprali se lidmi kteří automat odváželi. Nakonec se rozhodnou na soutěž talentů Rising Star jít. Po crushském výkonu nastupují oni ale kvůli problémům neodzpívají. To pak překvapivě udělá publikum. Nakonec vše skončí dobře, když na svatbě Wenova otce se Sydney potká Stella Mela, který byl spolužákem Wenova otce. Když se Mel dozví, k čemu Lemonade Mouth inspiroval, tak vyslyší Stellinu žádost a postaví škole novou učebnu hudby. Brenigan pak Stellu označí jako možnou budoucí ředitelku, protože se podobá jemu zamlada. Vše končí odesláním Oliviina dopisu a koncertem Lemonade Mouth v Madison Square Garden.", "section_level": 1}], "src_summary": "Lemonade Mouth je americký filmový muzikál kanálu Disney Channel z roku 2011. Režírovala jej Patricia Riggen, natočen byl podle stejnojmenného románu od Marka Petera Hughese. Je vyprávěn očima mladé zpěvačky Olivie, která popisuje otci, sedícímu ve vězení, příběh založení její kapely s názvem Lemonade Mouth.", "tgt_summary": "Lemonade Mouth is a 2011 American teen musical drama television film, based on the 2007 novel of the same name by Mark Peter Hughes. The film was directed by Patricia Riggen and written by April Blair, and stars Bridgit Mendler, Adam Hicks, Naomi Scott, Hayley Kiyoko and Blake Michael. The Disney Channel Original Movie tells the story of five high school students who meet in detention and form a band to stand up for their beliefs and to overcome their individual and collective struggles. The film premiered on April 15, 2011, on Disney Channel. It has been met with generally positive reviews, with some praising it for its many positive themes of honesty, integrity, and self-expression. The soundtrack was released on April 12, 2011.", "id": 1655643}
{"src_title": "William Giauque", "tgt_title": "William Giauque", "src_document": [{"title": "Biografie.", "content": "Narodil se v Kanadě, ale jeho rodiče byli Američané, a tak se vrátili zpět do USA. Navštěvoval státní školy převážně v Michiganu. Po smrti jeho otce v roce 1908 se s rodinou přestěhoval zpět do Niagara Falls. Tam vystudoval Niagara Falls Collegiate Institute a začal pracovat v různých elektrárnách, ale nebyl moc úspěšný. Nakonec ho ale přijala Hooker Electro-Chemical Company v Niagara Falls v New Yorku, kde byl zaměstnán v laboratoři. Práce ho bavila a rozhodl se stát chemickým inženýrem. Po dvou letech ve firmě začal studovat na Kalifornské univerzitě v Berkeley, kde v roce 1920 získal titul B.S. (Bachelor of Science, bakalář věd). V roce 1922 získal Ph.D. v chemii. I když se původně chtěl stát inženýrem, začal se pod vlivem Gilberta N. Lewise zajímat o výzkum. Díky svým vynikajícím výsledkům se stal v roce 1922 v Berkeley instruktorem chemie a po několika letech různých stupňů profesury se v roce 1934 stal plnohodnotným profesorem chemie. Do důchodu odešel v roce 1962. Při práci na Ph.D. se začal zajímat o třetí termodynamický zákon. Hlavním cílem jeho výzkumů bylo pomocí testů dokázat, že tento zákon je základním přírodním zákonem. V roce 1926 vymyslel metodu, pomocí které by šlo pozorovat teploty menší než jeden kelvin. K tomuto účelu vynalezl vlastní magnetický chladič a k absolutní nule se přiblížil blíže, než mnoho vědců považovalo za možné. Jeho výzkum entropie kyslíku vedl k objevu izotopů kyslíku 17 a 18 v Zemské atmosféře. V roce 1932 si vzal Muriel Frances Ashleyovou, se kterou měl později dva syny.", "section_level": 1}], "src_summary": "William Francis Giauque (12. května 1895 Niagara Falls – 28. března 1982 Berkeley) byl americký chemik, který v roce 1949 získal Nobelovu cenu za chemii za „příspěvky na poli chemické termodynamiky“. Prakticky celé své vzdělávání a kariéru strávil na Kalifornské univerzitě v Berkeley.", "tgt_summary": "William Francis Giauque (; May 12, 1895 – March 28, 1982) was an American chemist and Nobel laureate recognized in 1949 for his studies in the properties of matter at temperatures close to absolute zero. He spent virtually all of his educational and professional career at the University of California, Berkeley.", "id": 795322}
{"src_title": "Codnor Castle", "tgt_title": "Codnor Castle", "src_document": [{"title": "Popis.", "content": "Hrad, složený z hradní věže a opevnění, byl založen Williamem Peverelem. Nachází se ve výšce asi 130 metrů nad mořem. Do současnosti se dochovaly pouze zbytky dříve mohutného hradu. Ten se skládal z třípatrové hradní věže, silné výplňové zdi a příkopu, lemovaného kruhovými věžemi. Vnější opevnění je na nižší úrovní a bylo přistavěno až později. Hrad nabízí rozhled na Erewashské údolí a hrabství Derbyshire a Nottinghamshire. Původně měl hluboký hradní příkop a na jeho východní straně se nacházelo velké množství stromů, které jsou však nyní vykácené. Na západní straně byl dvůr, silně opevněný mohutnými kruhovými věžemi s cimbuřím. Ve zbytcích ruin je znát, že vnější opevnění obsahovalo střílny, jež mohly v případě nutnosti využít lučištníci.", "section_level": 1}, {"title": "Historie.", "content": "První dochovaná zmínka o Codnoru pochází z roku 1086, kdy podle Knihy posledního soudu patřilo Codnorské panství Williamu Peverelovi. Kolem roku 1202 ho vlastnil Henry de Grey, potomek normanského rytíře Anchetila de Greye. Mezi Henryho potomky patří dlouhá linie pánů Greyů z Codnoru, pánů Greyů z Ruthynu, Wiltonu a Rotherfieldu, Jana Greyová, Earlové ze Stamfordu a vyhynulé rody hrabat ze Suffolku a Kentu. Henryho syn Richard sídlil v Codnoru a byl baronem věrným anglickému králi Jindřichovi III. Bojoval za Eduarda II., jenž v březnu 1322 Codnor Castle navštívil, ve skotských válkách. Během vlády Eduarda III. byl Richard povolán do bitvy proti Skotům, ale protože byl starý, poslal svého nejstaršího syna Johna Greye, který se v bitvách vyznamenal a našel u Eduarda III přízeň. Po smrti Richarda zdědil Codnor Castle právě John de Grey. Spolu s Williamem D'Eincourtem velel v případě invaze všem rytířům z Derbyshiru] a Nottinghamshiru. Svému králi sloužil i ve Flandrách. Za své služby králi v Anglii i Francii byl John de Grey jmenován členem parlamentu, jímž byl až do své smrti roku 1392. Poté byl správcem hradu Codnor Johnův pravnuk Richard de Grey, který stejně jako jeho předci věrně sloužil svému králi. Společně s Jindřichem V. bojoval ve Francii a účastnil se i obléhání Harfleur. Po Richardovi v linii pánů hradu Codnor pokračoval jeho syn John, ten zemřel ve stejném roce jako jeho vlastní syn, a proto po něm následoval jeho bratr Henry. Pro pokus ovlivnit volby v Derby byl Henry potrestán králem a v březnu 1441 byl omilostněn. Když Henry zemřel, nastoupil po něm jeho v té době devítiletý syn, také Henry Grey. Ten byl posledním z rodu Greyů. Účastnil se mnoha bitev během válek růží a nakonec zemřel roku 1496 v Easteru. Jelikož neměl přímé potomky, odkázal Codnor Castle svému strýci Johnu Zouchovi. Sir John Zouche z Codnoru byl třikrát Derbyshirským vysokým šerifem. Hrad zůstal ve vlastnictví Zouchova rodu do doby, než roku 1634 rodina svůj majetek rozprodala a emigrovala do Virginie. Poté hrad vlastnil yorský arcibiskup, jehož vnuk ho v roce 1692 prodal siru Streynshamu Masterovi. To byl poslední člověk, který Codnor Castle obýval. Přesto hrad zůstal v rukou jeho potomků až do počátku 19. století. Dnes jsou pozůstatky hradu Codnor jen křehkými ruinami a některé vysoké zdi jsou podepřené lešením. Značky na obvodním oplocení upozorňují, že místo je ve vlastnictví britské společnosti UK Coal a vstup veřejnosti je zakázán. Pohled na zříceninu je však dobrý i z blízkých stezek. V červnu 2007 provedl tým ze seriálu Time Team (program britského Kanálu 4) archeologický výzkum u hradu a dosáhl zajímavých výsledků. Tím nejzajímavějším úspěchem byl objev skvěle zachované středověké zlaté mince v hradním příkopu. Tato mince je nyní vystavena v Derbském muzeu.", "section_level": 1}], "src_summary": "Codnor Castle je zřícenina hradu ze 13. století v Derbyshiru v Anglii, nacházející se asi jednu míli od vesnice Codnor. Ačkoliv je hrad kulturní památkou, v roce 2008 byl zařazen na seznam ohrožených památek.", "tgt_summary": "Codnor Castle is a ruined 13th-century castle in Derbyshire, England. The land around Codnor came under the jurisdiction of William Peverel after the Norman conquest. Although registered as a Scheduled Ancient Monument and Grade II Listed Building the site is officially, as at 2016, a Building at Risk.", "id": 155812}
{"src_title": "Béssos", "tgt_title": "Bessus", "src_document": [{"title": "Politický vzestup.", "content": "O Béssově životě před nástupem do funkce místodržitele (satrapy) není nic známo. Za své postavení vděčil podle zpráv antických historiků Dareiovi III., který po pádu eunucha Bagoa patrně nově přerozdělil klíčové pozice ve správě. Dareios začal poměrně brzy Béssovi nedůvěřovat a po prohrané bitvě u Issu ho povolal do Babylónu, kde shromažďoval jednotky k dalšímu střetnutí s Alexandrem Velikým. Během bitvy u Gaugamél v říjnu 331 př. n. l. velel Béssos levému křídlu perských vojsk – baktrijským jezdcům, jednotkám ze Sogdiany a obrněným sackým bojovníkům. Ačkoli v přiděleném úseku stál přímo proti makedonskému králi, antičtí historikové neříkají nic o jeho osobním podílu na bitvě. Vzhledem k Alexandrovu vítězství uprchl s Dareiem na východ také Béssos a v médské metropoli Ektabanech se stal jedním z těch, kteří prosazovali další ústup. V čele baktrijských jednotek pak odtáhl z města, provázen významným dvořanem Nabarzanem, zastávajícím funkci \"chiliarcha\". Oba byli rozhodnuti ukončit vládu neúspěšného Dareia, proto krále zajali a vezli ho v poutech s sebou. Původní úmysl vydat ho Alexandrovi se jim nezdál vhodný, místo toho bezmocného krále v červenci 330 př. n. l. zavraždili a Béssos rychle odešel do Baktrie, kde se dal koncem léta provolat perským králem.", "section_level": 1}, {"title": "Vláda.", "content": "Změnu na trůně vedle Nabarzana podpořili satrapa Arachosie Barsaentés, satrapa Arie Satibarzanés, velmož ze Sogdiany Oxyartés a urozený šlechtic Spitamenés, původem z Baktrie či Sogdiany. S jejich pomocí sestavil nový král početné vojsko a chystal se dál vést válku s Alexandrem. Situace v říši byla velmi vážná, neboť makedonský král pokračoval v postupu na východ a většina provincií se nacházela v jeho rukou. Pro Béssa byla v daný moment důležitá zejména legitimita – z tohoto důvodu přijal „královské“ jméno Artaxerxés a užíval všech panovnických insignií včetně tiáry. Na jaře 329 př. n. l. překročil Alexandr Hindúkuš, vpadl do nitra Baktrie, a ačkoli se dala očekávat dlouhá válka, satrapii obsadil, aniž narazil na odpor. Béssos uprchl přes tok Amudarji do Nautaky v Sogdianě, kde musel čelit podobné opozici jako kdysi Dareios III. V očích straníků jako vojevůdce selhal a dva z nich, Spitamenés a Datafernés, ho uvěznili a nabídli jako zajatce Alexandrovi. Po určitých zmatcích se Béssa zmocnil Ptolemaios, makedonský důstojník a pozdější egyptský král. Alexandr nařídil zajatce zbičovat, převézt do Baktrie a předat Dareiovu bratru Oxyathrovi. Ten ho v Ektabanech nechal nesmírně krutým způsobem popravit – buď čtvrcením, nebo ukřižováním, prameny nejsou v této otázce jednotné.", "section_level": 1}], "src_summary": "Béssos (řecky \"Βήσσος\" ; – 329 př. n. l., Ekbatany) byl příslušník perského vládnoucího rodu Achaimenovců a zhruba od roku 336 př. n. l. místodržitel Baktrie, provincie v dnešním Afghánistánu. V roce 330 př. n. l. byl hlavním strůjcem vraždy krále Dareia III., mnohokrát poraženého v boji s Alexandrem Velikým, a poté se sám prohlásil panovníkem pod jménem \"Artaxerxés IV.\" Jeho vláda nebyla nikdy uznávána v celé říši, kterou z větší části už kontroloval Alexandr.", "tgt_summary": "Bessus, also known as Artaxerxes V (died summer 329 BC), was a prominent Persian Satrap of Bactria in Persia, and later self-proclaimed King of Kings of Persia. According to classical sources, he killed his predecessor and relative, Darius III, after the Persian army had been defeated by Alexander the Great.", "id": 32128}
{"src_title": "Tahar Ben Jelloun", "tgt_title": "Tahar Ben Jelloun", "src_document": [{"title": "Biografie.", "content": "Tahar Ben Jelloun navštěvoval v rodném městě nejprve bilingvní arabsko-francouzskou základní školu, poté studoval na francouzském gymnáziu v Tangeru. V Rabatu pokračoval ve studiu filozofie na univerzitě Mohammeda V. V této době začal se psaním básní, které vyšly ve sbírce \"Hommes sous linceul de silence\" (1971, \"Muži pod rubášem z ticha\"). Po úspěšném ukončení studia filozofii vyučoval. Nicméně, v roce 1971 opustil Maroko a odešel do Francie, protože nebyl schopen reflektovat arabizaci výuky filozofie a necítil se vzdělán k tomu arabsky přednášet. Usadil se v Paříži, kde pokračoval ve studiu psychologie. Od roku 1972 je pravidelným přispěvatelem deníku Le Monde. V roce 1975 obdržel doktorát ze sociální psychiatrie; jeho styl psaní bude od nynějška prosycen zkušenostmi z psychoterapie. V roce 1985 vydává román \"Dítě pouště\" (\"L'Enfant de sable\"), který ho proslaví. Za knihu \"Posvátná noc\" (\"La Nuit sacrée\"), volné pokračování \"Dítěte pouště\", obdrží v roce 1987 prestižní Prix Goncourt. Kromě románu je i autorem pedagogických esejí, např. \"Rasismus vysvětlený mé dceři\" (\"Le Racisme expliqué à ma fille\", 1998) nebo \"Islám vysvětlený dětem\" (\"L'Islam expliqué aux enfants\", 2002) a často se účastní přednášek na školách a univerzitách, ať už v Maroku, ve Francii nebo jinde v Evropě. Jeho romány \"Dítě pouště\" a \"Posvátná noc\" jsou přeloženy do více jak čtyřiceti jazyků, mimo jiné do korejštiny, hindštiny, indonéštiny. \"Rasismus vysvětlený mé dceři\", který byl knižním trhákem s více jak 400 000 prodanými exempláři, je pak přeložen do 33 jazyků, z nichž stojí za zmínku africké jazyky afrikánština, ixixhosa a swati, dále pak bosenština a esperanto. Zajímavostí je, že do arabštiny si většinu knih přeložil sám.", "section_level": 1}], "src_summary": "Tahar ben Jelloun (arabsky طاهر بن جلون , narozen 1. prosince 1944 Fès, Maroko) je prozaik, básník, esejista a novinář původem z Maroka, žijící ve Francii. Patří k nejpřekládanějším arabským autorům a předním představitelům frankofonní maghrebské literatury.", "tgt_summary": "Tahar Ben Jelloun (; born in Fes, French protectorate in Morocco, 1 December 1944) is a Moroccan writer. The entirety of his work is written in French, although his first language is Arabic. He became known for his 1985 novel \"L’Enfant de Sable\" (\"The Sand Child\"). Today he lives in Paris, France, and continues to write. He has been nominated for the Nobel Prize in Literature.", "id": 1114412}
{"src_title": "Lalla Salma", "tgt_title": "Princess Lalla Salma of Morocco", "src_document": [{"title": "Dětství a vzdělání.", "content": "Narodila se ve Fesu Hajj Abdelhamid Bennani, učiteli z Fesu. Její matka Naïma, rozená Bensouda, zemřela, když jí byly tři roky. Od té doby ji a její sestru vychovávala babička z matčiny strany, Hajja Fatma Abdellaoui Maâne. Žila v Rabatu se svou sestřenkou Sairou, kde spolu byly často viděny na veřejnosti. Své vzdělání získala v Rabatu, kde navštěvovala soukromé školy - Lyceum Hassana II., Lyceum Moulay Youssef, a l'École Nationale Supérieure d'Informatique et d'Analyse de Systèmes. Svého budoucího manžela poznala na soukromé oslavě v roce 1999. Po dokončení inženýrského studia pracovala několik let jako technik informačních služeb v ONA Group, největší soukromé holdingové firmě v zemi (která je rovněž řízená marockou královskou rodinou).", "section_level": 1}, {"title": "Panovnické role.", "content": "Z titulu Její Výsosti podporuje nadaci proti rakovině a Fezský festival duchovní hudby (Fez Sacred Music Festival). Setkala se s mnoha zahraničními královskými protějšky během oficiálních návštěv v Maroku, kde se ujala role jejich hostitelky, nebo též během královských setkání, například s královnou Raniou Jordánskou, Paolou Belgickou, královnou Sofií, šejchou Mozou Katarskou, norským korunním princem Haakonem Norským a korunní princeznou Mette-Marit Norskou, princeznou Maximou Nizozemskou, princeznou Mathildou Belgickou, infantkou Kristýnou Španělskou nebo princeznou Tamakado Japonskou. V dubnu 2011 to byla právě ona, kdo reprezentoval Marocké království na svatbě prince Williama z Walesu a Catherine Middletonové. Marockého panovníka a zemi zastupovala na setkáních v Thajsku, Japonsku nebo Francii. V Maroku založila asociaci prevence rakoviny a byla aktivní v programu prevence HIV/AIDS v Africe. Absolvovala mnoho zahraničních návštěv, zúčastnila se mnoha konferencí a symposií s tématem nemoci (HIV-AIDS, rakovina) nebo ženské emancipace. Nedávno navštívila Tunisko a Saúdskou Arábii jako zvláštní vyslanec, kde diskutovala právě tyto otázky.", "section_level": 1}, {"title": "Sňatek a děti.", "content": "Za krále Mohammeda VI. se provdala 12. října 2001 (nikah) a 21. března 2002 (zifaf) v Dar al-Machzin v Rabatu, a při sňatku jí byl udělen osobní titul princezny s oslovením Její královská Výsost. Společně mají dvě děti:", "section_level": 1}], "src_summary": "Princezna \"Lalla\" Salma Marocká (arabsky الأميرة للا سلمى), rozená \"Salma Bennani\" (* 10. května 1978), je princezna-manželka krále Mohammeda VI. Marockého a první manželka marockého panovníka, která byla představena veřejně a jíž byl udělen královský titul.", "tgt_summary": "Princess Lalla Salma (born Salma Bennani (, Amazigh: ⵍⴰⵍⵍⴰ ⵙⵍⵎⴰ); 10 May 1978) is the princess consort of Morocco. She is married to King Mohammed VI, and the first wife of a Moroccan ruler to have been publicly acknowledged and given a royal title. After not being spotted by the media between December 2017 and April 2018, it was speculated that she had divorced and had gone into hiding.", "id": 422943}
{"src_title": "Mikkel Bødker", "tgt_title": "Mikkel Bødker", "src_document": [{"title": "Kariéra.", "content": "Bødker byl hokejově vychováván v mládežnických celcích v dánského klubu Rødovre Mighty Bulls. Ve svých 15 letech se přestěhoval do Švédska, kde začal nastupovat za tým Frölunda Indians za který nastoupil v sezóně 2006-07 ve dvou zápasech Elitserien. Po sezóně byl vybrán Kitchenerem Rangers v Import draftu CHL a k Rangers se pro sezónu 2007-08 také připojil. Jeho první sezóna v OHL byla úspěšná, když vstřelil 29 gólů a připsal si 44 asistencí. V playoff se mu dařilo ještě více, když si připsal 35 bodů ve 20 zápasech a s Kitchenerem vyhráli J. Ross Robertson Cup pro mistra ligy OHL. V Memorial Cupu byli poraženi ve finále týmem Spokane Chiefs. V roce 2008 byl vybrán už na 8. místě vstupního draftu NHL týmem Phoenix Coyotes a hned v sezóně 2008-09 nastupoval v NHL za Phoenix Coyotes. Svůj první gól v NHL vstřelil 12. října 2008 brankáři Jeanu-Sébastienu Giguèrovi z Anaheimu Ducks. Později hrál také v NHL YoungStars Game 2009 v Montrealu, v Kanadě. Bødker byl přirovnáván k Henriku Zetterbergovi a nebo Mariánu Gáboríkovi.", "section_level": 1}, {"title": "Reprezentační kariéra.", "content": "Starší bratr Mikkela Bødkera - Mads je obráncem týmu Rögle BK v druhé švédské nejvyšší lize HockeyAllsvenskan a je pravidelným členem sestavy dánského národního týmu. Oba bratři spolu hráli už v reprezentaci do 20 let na MS juniorů 2007 (Divize I.) a pomohly týmu postoupit do elitní skupiny MS juniorů. A ačkoliv hrál Mikkel Bødker se soupeři až o dva roky staršími, tak si vedl dobře a vsítil jeden gól v pěti zápasech. Po roce hrál na MS juniorů 2008, kde byl druhý v kanadském bodování za Larsem Edlerem. Za reprezentaci dospělých nastupoval na Mistrovství světa v letech 2009 a 2011.", "section_level": 2}], "src_summary": "Mikkel Bødker (* 16. prosince 1989, Brønby, Dánsko) je dánský hokejový křídelní útočník hrající v týmu Ottawa Senators v severoamerické lize NHL.", "tgt_summary": "Mikkel Bødker (surname alternately spelled Boedker; born 16 December 1989), is a Danish professional ice hockey right winger currently playing for HC Lugano of the National League (NL). He was selected eighth overall by the Phoenix Coyotes in the 2008 NHL Entry Draft, making him the highest-ever drafted Danish player. He also features on the cover of the video game \"NHL 10\" in Denmark and Norway.", "id": 950334}
{"src_title": "Kielský průplav", "tgt_title": "Kiel Canal", "src_document": [{"title": "Historie.", "content": "Prvním spojením mezi Severním a Baltským mořem byl Eiderský průplav, který k propojení obou moří využíval řeku Eider. \"Eiderkanal\" byl dokončen roku 1784 a měřil 27 mil (43 km) přičemž celková délka vodní cesty mezi Kielem a ústím řeky Eiger u Tönningu na západním pobřeží byla 109 mil (175 km). Průplav byl jen 29 m široký a 3 m hluboký, což omezovalo tonáž lodí, které ho mohly využít, na pouhých 300 tun výtlaku. Společný zájem Císařského loďstva, které potřebovalo zajistit spojení mezi svými základnami v Severním i Baltském moři bez nutnosti obeplouvat Dánsko a tlak komerční sféry, donutily vládu začít uvažovat o novém průplavu. Stavba začala v červnu 1887 v Holtenau nedaleko Kielu. Více než 9 000 dělníkům trvalo osm let než mohl císař Vilémem II. 21. června 1895 průplav slavnostně otevřít. Při Holtenauských oslavách položení posledního kamene pokřtil císař průplav na Průplav císaře Viléma. Ve Science Museum v Londýně je dodnes uložen film, který při slavnostním otevírání natočil anglický režisér Brit Acres. Rostoucí objem dopravy i požadavky Císařského loďstva si mezi lety 1907 až 1914 vyžádaly rozšíření průplavu. To umožnilo využívat průplav i německým dreadnoughtům, takže velké bitevní lodě už na cestě z Baltského moře nemusely obeplouvat Dánsko. Rozšíření bylo završeno instalací dvou velkých zdymadel v Brunsbüttelu a Holtenau. Po první světové válce byl Versailleskou smlouvou průplavu přiznán mezinárodní status, ale i nadále byl ponechán pod německou správou. V roce 1936 ukončil mezinárodní status průplavu Adolf Hitler. Po skončení druhé světové války byl průplav opět otevřen všeobecné dopravě.", "section_level": 1}, {"title": "Provoz.", "content": "Existují podrobná pravidla provozu v průplavu. Každá proplouvající loď je podle své velikosti zařazena do jedné ze šesti tříd. Podle dané skupiny je loď buď povinna přijmout doprovod remorkéru, či přijmout na palubu kormidelníka či lodivoda. Existují pravidla pro míjení se lodí. V některých případech musí loď zakotvit u jednoho z mol rozmístěných v pravidelných intervalech podél průplavu, aby umožnila bezpečné proplutí lodi v protisměru. Pro rekreační lodě platí zvláštní pravidla. Většina moderních velkých výletních lodí nemůže průplav využít, protože překračují povolenou výšku pro proplutí pod mosty. MS \"Norwegian Dream\" má speciální sklopné komíny a stožáry, které podplutí mostů umožňují. Další lodě, které jsou schopné průplav využít, jsou \"Minerva\" (společnosti Swan Hellenic), \"Balmoral\" (Fred Olsen Cruises), \"Regatta\" (Oceania Cruises) a MS \"Prinsendam\" (Holland America Line). Školní plachetnice Německého námořnictva \"Gorch Fock\" má speciální teleskopické vrcholky stěžňů navržené přímo kvůli proplouvání Kielským průplavem, jinak by totiž loď byla příliš vysoká pro podplutí několika mostů klenoucích se přes průplav.", "section_level": 1}], "src_summary": "Kielský průplav (: \"Nord-Ostsee-Kanal\", NOK), známý do roku 1948 jako Průplav císaře Viléma, je 98 kilometrů dlouhý průplav v německé spolkové zemi Šlesvicko-Holštýnsko, který spojuje Severní moře u Brunsbüttelu s Baltským mořem u Kiel-Holtenau. Použití průplavu zkracuje cestu přibližně o 250 námořních mil (460 km) proti trase kolem Jutského poloostrova. Přitom nejde jen o časovou úsporu, ale lodě se také vyhnou často velmi neklidnému moři. Podle údajů ze stránek průplavu se jedná o jednu z nejvytíženějších vodních cest světa. V roce 2007 ji využilo více než 43 000 lodí a v tom nejsou započítána malá plavidla. Mimo to, že průplav spojuje tato dvě moře je také u Oldenbüttelu propojen krátkým Gieselauským průplavem se splavnou řekou Eider.", "tgt_summary": "The Kiel Canal (, literally \"North-[to]-Baltic Sea canal\", formerly known as the Kaiser-Wilhelm-Kanal) is a freshwater canal in the German state of Schleswig-Holstein. The canal was finished in 1895, but later widened, and links the North Sea at Brunsbüttel to the Baltic Sea at Kiel-Holtenau. An average of is saved by using the Kiel Canal instead of going around the Jutland Peninsula. This not only saves time but also avoids storm-prone seas and having to pass through the Sound or Belts. Besides its two sea entrances, the Kiel Canal is linked, at Oldenbüttel, to the navigable River Eider by the short Gieselau Canal.", "id": 536613}
{"src_title": "Matlockit", "tgt_title": "Matlockite", "src_document": [{"title": "Popis.", "content": "Matlockit má chemický vzorec PbFCl a a je mírně průsvitný. Má nažloutlou až nazelenalou barvu. Patří mezi minerály čtverečné soustavy. Na Mohsově stupnici tvrdosti dosahuje hodnot 2,5 až 3. Hustotu má 7,1 až 7,2. Teplotu tání má 601 stupňů Celsia.", "section_level": 1}, {"title": "Historie.", "content": "Matlockit byl poprvé objeven na začátku devatenáctého století v dole \"Bage Mine\" v Bolehillu blízko Matlocku. Zároveň s ním byly nalezeny i vzorky fosgenitu a anglesitu. Fosgenit byl tou dobou už známý, naproti tomu matlockit zůstal nepovšimnut ještě dalších přibližně padesát let. Je možné jej s fosgenitem zaměnit. Všiml si ho a pojmenoval ho až Greg v roce 1851. První zmínka o matlockitu ovšem může být už v práci Johna Mawa, britského mineraloga počátku devatenáctého století. Ten ve svém díle \"The Mineralogy of Derbyshire with a Description of the most Interesting Mines\" (česky \"Mineralogie Derbyshire) s popisem těch nejzajímavějších dolů\") z roku 1802 nejprve předkládá podrobný popis fosgenitu, aby dále zmínil další minerál, kterému říká „sklovité olovo“ (v originále anglicky „glass lead“). Tento popis na matlockit poměrně dobře sedí, neboť přes svůj lehký zjev s průsvitným krémově nažloutlým zabarvením je ve skutečnosti dost těžký, má totiž hustotu přes 7,1. Velmi velký vzorek, který měří 10 centimetrů a pochází z Derbyshiru, je dnes v sbírkách Amerického přírodovědného muzea v New Yorku. Další velký vzorek, o velikosti 7 centimetů, je dnes ve sbírkách Derbského muzea a umělecké galerie v anglickém Derby. Kromě Derbského hrabství, kde byl objeven poprvé, byl matlockit nalezen i na řadě dalších lokalit. Mezi ně patří Tiger v Arizoně, Lavrio v Řecku, důl blízko Essenu v Německu a blízko Campiglie v Toskánsku. Další nálezy také pochází z Jižní Afriky, z Peru, Chile, Austrálie, Rakouska, Francie a Itálie.", "section_level": 1}, {"title": "Matlockitová skupina.", "content": "Matlockitová skupina sestává z řady minerálů, které mají podobnou krystalovou strukturu. Do této skupiny patří halovce s bismutem, olovem a vápníkem, například: bismoklit (s vzorcem (BiO)Cl), daubréeit (s vzorcem (BiO)(OH,Cl), laurionit (s vzorcem PbCl(OH)), paralaurionit (s vzorcem PbCl(OH)), rorisit (s vzorcem CaFCl), zavaritskit (s vzorcem (BiO)F) a samotný matlockit.", "section_level": 1}], "src_summary": "Matlockit je vzácný olovnatý minerál z třídy halovců s chemickým vzorcem PbFCl pojmenovaný po městě Matlock, které leží v anglickém hrabství Derbyshire. Jedná se o místo, kde byl minerál poprvé objeven, a to v blízkém dole. Po minerálu samotném se jmenuje celá skupina vzácných minerálů s podobnou strukturou.", "tgt_summary": "Matlockite is a rare lead halide mineral, named after the town of Matlock in Derbyshire, England, where it was first discovered in a nearby mine. Matlockite (chemical formula: PbFCl) gives its name to the matlockite group which consists of rare minerals of a similar structure.", "id": 903009}
{"src_title": "Street punk", "tgt_title": "Street punk", "src_document": [{"title": "Popis.", "content": "Street punk vzniknl začátkem 80. let 20. století, kdy se u některých vyznavačů punku objevil názor, že se punk stává čím dál komerčnějším (punkové kapely přecházejí pod velké nahrávací společnosti) a jeho posluchači čím dál častěji pochází spíše ze středních vrstev. Vznik této formy městského punku pracující třídy je také úzce spjatý s Oi! a tudíž mezi sympatizanty patřili kromě punkerů také někteří skinheadi. Jelikož často street punk s Oi! splýval, můžeme za předchůdce považovat kapely jako Sham 69, Cockney Rejects, nebo Angelic Upstairs. Street punk se od skinheadů začal oddělovat ve chvíli, kdy řada z nich adoptovala ultrapravicové hodnoty. Velký vliv na definování a rozvoj tohoto stylu měly některé britské kapely, které na začátku 80. let vyznávaly rychlejší a agresivnější přístup k punkové hudbě. Tato forma punku se někdy nazývá UK 82 podle stejnojmenné nahrávky jedné z nich - The Exploited. Street punk je o něco rychlejší než Oi! Hlavní důraz je kladen na jednoduchost, přímost a vysoké tempo které, někdy až téměř monotónně, udávají bicí. Skladby zřídkakdy délkou přesahují 3 minuty. Pro street punk jsou typické „chorály“ či společné vykřikování hesel. V textech se objevují všechna témata obvyklá v punku (politika, nihilismus, kritika policie a státní moci, atd.). Vyznavači tohoto stylu se rádi vymezují vůči ostatním, především komerčním žánrům jako je pop punk či emo.", "section_level": 1}, {"title": "Móda.", "content": "Velmi důležitou složkou street punku je i vzhled jeho vyznavačů, který má být co nejnápadnější a co nejvíce pobuřovat. Nosí se kožené či džínové bundy a kalhoty ozdobené cvočky, svíracími špendlíky, hroty, nášivkami kapel, atp. Mezi doplňky patří obité stahováky a opasky, řetězy, těžké boty (např. kanady), obojky, atd. Mezi typické účesy patří různobarevná číra a hroty (v angličtině \"spikes\" či \"liberty spikes\"), popř. jejich kombinace (např. číro tvořené hroty). Ženská móda je téměř identická s tou mužskou (výraz rovnoprávnosti), přesto má navíc některé prvky jako např. síťové punčocháče, odhalené spodní prádlo, či krátké různě zdobené sukně. Běžnou součástí vizáže street punkerů jsou také ozdoby těla jako je piercing, tetování a u žen výrazné líčení. Důraz na módní složku street punku je v rámci hnutí velmi problematický a často se stává terčem kritiky. Vyznavači jiných stylů jako je např. hardcore punk tento důraz přímo odmítají s tím, že v punku jde o to co děláte a říkáte spíš než o to jak u toho vypadáte. Další stranou mince je otázka pozérství. Původní přístup „udělej si sám“ byl často nahrazen nákupem oblečení ve specializovaných obchodech. Někteří lidé hlásící se k street punku za svou vizáž utrácejí nemalé částky a tím vlastně zpochybňují celou myšlenku „punku pracující třídy“. Existuje i řada kapel využívajících tuto image ačkoliv se hudebně řadí spíše k pop punku (např. Time Again, Left Alone, The Rabble atd.)", "section_level": 1}], "src_summary": "Street punk nebo také streetpunk je hudební žánr vycházející z punk rocku. Jedná se v podstatě o pozdější pouliční formu punku, která vychází z prostředí dělnické třídy.", "tgt_summary": "Street punk (sometimes alternatively spelled streetpunk) is an urban working class-based subgenre of hardcore punk, partly as a rebellion against the perceived artistic pretensions of the first wave of British punk. Street punk emerged from the style of early Oi! bands such as Sham 69 and Cockney Rejects, and the Oi! bands that followed them such as Blitz, The Business and Angelic Upstarts. A key band in defining the aesthetic was The Exploited. However, street punk continued beyond the confines of the original Oi! form with bands such as GBH, Chaos UK, Discharge, The Anti-Nowhere League and Oxymoron. Street punks generally have a much more ostentatious and flamboyant appearance than the working class or skinhead image cultivated by many Oi! groups. Street punks commonly sported multi-coloured hair, mohawks, tattoos, heavily studded vests and leather jackets, and clothing, especially plaids, adorned with political slogans, patches, and/or the names of punk bands. In the 1990s and 2000s, a street punk revival began with emerging street punk bands such as The Casualties, The Virus, Cheap Sex, Lower Class Brats and The Unseen. The Casualties achieved underground success in the 2000s.", "id": 1537470}
{"src_title": "Pohybová neostrost", "tgt_title": "Motion blur", "src_document": [{"title": "Historie.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Vliv techniky na neostrost.", "content": "V počáteční fázi vývoje fotografie byly fotoaparáty velké a těžké, fotografování se provádělo obvykle se stativem. Stativ vyloučil pohyb aparátu i s velmi málo citlivými fotografickými materiály, srovnal chvění fotoaparátu během chodu závěrky nebo dotek fotografa. Nicméně, nízká citlivost emulze vyžadovala dlouhou expoziční dobu a fotografování bylo citlivé i na pohyb subjektů (z této doby pochází tradiční slova fotografa: \"Nehýbat se! Vyletí ptáček!\"). V dějinách portrétní fotografie byla neostrost zpočátku nežádoucím účinkem, v 19. století portrétovaní lidé museli vydržet bez hnutí i několik sekund. Styl těchto raných děl odpovídal tehdejším technickým požadavkům: 30sekundová expozice a estetické prvky vycházející z tehdejšího malířství. Pro dlouhé sekundy trvající nehybné setrvání před kamerou při výrobě daguerrotypií a kalotypií byly nutné různé podpěrky pro hlavu a tělo. Například Saronnysův univerzální držák hlavy nebo \"Bradyho stojan\". Lidé při tom většinou seděli před holým pozadím a byli osvíceni měkkým světlem z okna, které mohlo být směrováno pomocí zrcadel. S rostoucí citlivostí fotografických materiálů požadavky na nehybnost objektu klesaly. Vývoj techniky vedl sice ke stále se zmenšující velikosti a hmotnosti fotoaparátů, což však mělo za následek vyšší náchylnost na chvění fotoaparátu během dotyku spouště (výjimku tvoří použití drátěné spouště). Nejlepších výsledků bylo dosaženo při fotografování s fotoaparáty s centrální závěrkou - ty měly nižší hmotnost pohyblivých částí a symetrický posun vzhledem k ose objektivu. S příchodem zrcadlovek (středního formátu) se objevil další zdroj chvění fotoaparátu - roztřesení fotoaparátu při sklopení zrcátka, které mělo velkou hmotnost. Například první fotokamery „Saljut“ měly nevyvážený pohyb závěrky a zrcadla, což značně komplikovalo fotografování. S dalším snižováním velikosti zrcátka v zrcadlovkách menšího formátů a použití různých metod potlačování negativního vlivu zrcátka bylo znatelné pouze při použití teleobjektivů. S klesající velikostí fotoaparátů bylo hlavní příčinou neostrosti především snímání „z ruky“ v důsledku jejich přirozeného třesu v důsledku stisknutí tlačítka spouště a vrácení po uvolnění. S redukcí váhy aparátů se tento faktor jen zhoršoval. Dalším faktorem zvýšení rozhýbání byl odklon výrobců od používání „kontaktního hledáčku“ (zrcadlovkový, paralaktický, optický) ve prospěch LCD obrazovek digitálních fotoaparátů. Hledáčky totiž poskytují další bod opory přístroje s fotografem. Mnoho moderních digitálních fotoaparátů je opatřeno varováním fotografa ve chvíli, kdy hrozí neostrost kvůli dlouhému času závěrky pro snímání z ruky zvláštním piktogramem (obrázkem ruky, značkou třesoucí se kamery, atd.) a/nebo zobrazením údajů expozimetru červenou barvou.", "section_level": 2}, {"title": "Neostrost ve výtvarné fotografii.", "content": "Ostrost nebo neostrost je jedním z prvků vyjádření fotografa - umělce. Průkopníkem záměrné neostrosti byla britská fotografka Julia Margaret Cameronová, která rozhýbání snímku v okamžiku expozice dosahovala nejrůznějšími způsoby, včetně kopání do stativu. Pro snímky piktorialistů ze 40-50. let 19. století bylo příznačné užívání prostředků změkčujících fotografický obraz s cílem vystihnout atmosféru motivu. Snižovali ostrost svých fotografií použitím nekorigované optiky nebo speciálních objektivů nebo předsádek vytvářejících neostrou kresbu, případně neostrosti dosahovali nanesením vazelíny na objektiv, záměrně nepřesným zaostřením nebo pohybem fotografického přístroje během expozice. Užívalo se měkce kreslících objektivů a speciálních předsádek, uplatňovalo se protisvětlo, světelné kontrasty, záměrná neostrost, neobvyklá světelná atmosféra a šerosvit. Snímky působily mlhavým, rozplývavým „impresionistickým“ dojmem. Jejich cílem bylo zobrazit nejen prostou realitu, ale také světlo, náladu, atmosféru, a dosáhnout kvality uměleckého díla, což bylo v rozporu s dosavadním pojetím fotografie s ostrou kresbou a přirozenou tonalitou. Od 30. do 70. let dvacátého století s oblibou využívala různé druhy neostrosti takzvaná „Newyorská škola fotografie“. Nebyla to instituce v pravém slova smyslu, ale šestnáct autorů (narozených od 1898–1934) žijících a tvořících v New York City. Jednalo se o fotografy, jejichž jména jsou dnes již legendami: Diane Arbus, Alexey Brodovitch, Ted Croner, Robert Frank, Don Donaghy, Louis Faurer, Richard Avedon, Bruce Davidson, Sid Grossmann, William Klein, Saul Liter, Leon Levinstein, Helen Levitt, Lisette Model, David Vestal a Weegee. Konstruktivisté využívali pohybovou neostrost pro vyjádření rychlosti.", "section_level": 2}, {"title": "České země.", "content": "Pohybovou neostrost v kombinaci s vícenásobnou expozicí využívá jako tvůrčí postupy ve své fotografické tvorbě Jan Pohribný (* 1961). Spojuje nejen principy pohybu, výrazných barevných stop či monochromatických řešení, ale využívá také světelné malby, která „zviditelňuje“ energie zvolených přírodních lokalit či posvátných kamenů vztyčených lidskou rukou.", "section_level": 2}, {"title": "Pojem ostrosti.", "content": "Ostrost je schopnost lidského oka odlišit dva body v prostoru nebo na snímku a vychází z definice ostrého a neostrého obrazu. Lidské oko má omezenou rozlišovací schopnost, rozpozná dva body, jenom pokud jejich úhlová vzdálenost je vyšší než zhruba 1 úhlová minuta. Pokud jsou dva body blíže, začnou zdánlivě splývat. Nakreslíme-li okolo libovolného bodu kružnici s úhlovým poloměrem 1 minuta, pak všechny body ležící uvnitř této kružnice budou splývat s původním bodem a všechny body vně této kružnice budou vidět jako samostatné body.", "section_level": 1}, {"title": "Jak se vyhnout chvění fotoaparátu.", "content": "Ze zkušeností fotografů používající formát filmu 35 mm je známo, že aby se zabránilo rozmazání obrazu při fotografování z ruky musí být jmenovatel rychlosti závěrky v sekundách odpovídat nejméně ohniskové vzdálenosti objektivu v milimetrech. Například při fotografování „z ruky“ objektivem 50 mm by měl být čas závěrky kratší než 1/50 sekundy. Objektiv typu rybí oko s ohniskovou vzdáleností 8 mm umožňuje fotografovat bez obav ostré snímky s časem 1/10 sekundy.", "section_level": 1}, {"title": "Metody minimalizace pohybové neostrosti.", "content": "Všechny tyto metody mají za cíl eliminovat (snížit), nebo kompenzovat pohyb fotoaparátu nebo vliv pohybu na něj.", "section_level": 2}, {"title": "Metody zvýšení pohybové neostrosti.", "content": "Metody zvýšení pohybové neostrosti (prodloužení expozičního času):", "section_level": 1}, {"title": "Panning.", "content": "Panning neboli „sledování objektu“ je označení pro horizontální nebo vertikální rotační pohyb filmové, digitální nebo video kamery. Výsledkem panningu je efekt rozmazání obrazu jako při otáčení hlavou při rezolutním „ne“. Ve fotografii se panning používá k zachycení rychlého pohybu, a optického odlišení předmětu od pozadí. Jde o to sledovat pohybující se objekt v hledáčku a tím snížit jeho relativní pohyb vůči fotografovi. Ve fotografii se používá pro zvýšení důrazu na pohybující se objekt a zároveň pro větší rozostření pozadí, což sníží jeho rušivý efekt. Při panningovém fotografování pohybujícího se předmětu udržujeme fotografovaný předmět ve stejné pozici na snímku po celou dobu trvání expozice. Délka expozice musí být dostatečně dlouhá, aby bylo pozadí dostatečně rozostřené pohybem fotoaparátu. Přesná délka expozice bude záviset na rychlosti objektu, ohniskové vzdálenosti objektivu a vzdálenosti od předmětu a předmětu od pozadí. Dosáhnout neostrého pozadí ve formuli F1 při snímání auta jedoucího po přímce umožní již 1/250s, zatímco k dosažení stejného rozostření pro obraz běžícího člověka bude potřeba delší čas 1/60s. Snadněji se snímají rychle se pohybující objekty, neboť stačí kratší expoziční čas. Při fotografování pomalu se pohybujících objektů je zapotřebí relativně delší čas, je těžší udržet pohyb s objektem a nastává riziko, že pohyb fotoaparátu nebude plynulý. Doporučuje se používat pomůcky, jako jsou například stativ nebo monopod, které umožní pohybovat fotoaparátem v jedné rovině. Levnějším řešením stativu je použití provázku, který na jedné straně přivážeme za objektiv, druhý konec se zašlápne nohou a napne se. Pohybová neostrost se řadí mezi kompoziční principy ve fotografii.", "section_level": 2}, {"title": "Úprava ostrosti.", "content": "Řada procesů, které se zabývají úpravou obrazu, pracuje s ostrostí - jako například \"unsharp mask\". Příklad rozmazané fotografie restaurované pomocí Wienerovy dekonvoluce: Další metoda na úpravu ostrosti je založená na Newtonově metodě tečen. Postprodukce videa umožňuje zlepšit ostrost i u snímků videa.", "section_level": 1}], "src_summary": "Pohybová neostrost (roztřesení, rozmazání) je zachycení pohybujících se objektů ve fotografii, nebo na sekvenci snímků, například ve filmu nebo animaci. Neostrý záběr vznikne tak, že během záznamu jednoho snímku nebo nahrávání obrazu dojde k pohybovým změnám, buď v důsledku rychlého pohybu předmětu nebo fotoaparátu během dostatečně dlouhé expozice. Může se jednat o nežádaný defekt, nebo o autorův záměr. Termíny „pohybová neostrost“ a „roztřesení“ se významově liší. „Pohybová neostrost“ se používá v případě pohybu objektů v záběru, zatímco výraz „roztřesení“ označuje chvění fotoaparátu během snímání. Kromě pohybové neostrosti existuje neostrost optická. Ta vzniká mechanickým rozostřením objektivu fotoaparátu, nebo použitím minimálního clonového čísla a malé hloubky ostrosti. Neostrosti se dosáhne také použitím speciálních změkčujících objektivů, předsádek, nebo poloprůhledných předmětů (fólie, plast, vazelína, sádlo) před objektivem. Zvláštním pohybovým efektem je změna ohniskové vzdálenosti („zoomování“) během expozice.", "tgt_summary": "Motion blur is the apparent streaking of moving objects in a photograph or a sequence of frames, such as a film or animation. It results when the image being recorded changes during the recording of a single exposure, due to rapid movement or long exposure.", "id": 862954}
{"src_title": "Percy Jackson: Poslední z bohů", "tgt_title": "The Last Olympian", "src_document": [{"title": "Příběh.", "content": "Percy je poslední dobou celkem spokojený kluk, má přítelkyni a úspěšně dokončil ročník. Blíží se ovšem jeho šestnácté narozeniny a Percy má rozhodnout o osudu světa. O Percym mluví proroctví, přednesené před sedmdesáti lety, říkající že polokrevný od velké trojky buď zničí nebo spasí Olymp. Na světě zuří druhá válka mezi bohy a Titány. Percy vyráží s kamarádem Charlesem zničit invazní sílu Titánů, loď Luka Castellana jménem Princezna Andromeda. Na Percyho s Charlesem je nastražená léčka. Luke je zaskočí a při zoufalém útěku z lodi Charles umírá. Loď vybuchuje a potápí se. Jediný kdo přežije je Percy a samozřejmě nesmrtelný Luke alias Kronos. Percy se vrací do tábora a přísahá smrt Lukeho zvědovi. Pohádá se s Annabeth. Cheiron ukáže Percymu, že pod horou Svaté Heleny se probudil bouřkový Gigant Tyfon. Proti Tyfonovi bojují všichni bohové a nikdo nehlídá Olymp. Percyho vyzve Nico aby uskutečnil jeho nebezpečný plán. Má na sebe vzít Achillovo prokletí a stát se nezranitelným. Spolu se setkají s Lukeho matkou, která zašílela díky Hádovu prokletí. Zjistí že Luke na sebe taky vzal prokletí Achilla. Pak se vydají do Erebosu. Nico Percyho zradí a odvede Hádovi výměnou za informace o svojí matce. Hádes Percyho chytí a zavře do cely. Nico ho osvobodí a spolu jdou ke Styxu. Percy se v něm vykoupe a myslí při tom na Annabeth. Jako svou Achillovou patu si vybere místo na kříži. Když vyleze jde po něj Hádes se svou armádou. Ale Percy mrtvé legionáře i rudokabátníky rozpráší. S Hádem bojuje a po chvíli vítězí. Percy Háda ale pustí. Percy se dostává na povrch a formuje armádu Hrdinů. Přijdou všichni hrdinové a spousta duchů přírody. Z hrdinů dorazí skoro všichni až na Clarisse a její lidi. Bůh snů Morfeus uspí celý New York a začne invaze Titánů na Manhattan. Percy mluví s Hermem, chce přivolat ostatní bohy ti mají však hodně práce s Tyfonem, rozhovor se stočí na Luka a skončí hádkou. Hrdinové opevňují přístupové cesty na Manhattan. Přidávají se k nim Lovkyně vedené Thalií. Percy udělá dohodu s Hudsonem a East River. Oni nepustí do svých vod Titány a on je za to pomůže vyčistit. Annabeth probudí roboty schované ve městech a vyzve je k obraně Manhattnu. Na Williamsburském mostě zaútočí asi dva tisíce titánů na asi deset Hrdinů. Percy jim pomůže. Boj na mostě se zastaví a všichni sledují boj Percyho s Minotaurem. Percy Minotaura porazí a začne likvidovat nestvůry. Díky své nesmrtelnosti a pomoci Hrdinů je to úplný masakr nestvůr. Po výhře se objeví Kronova čestná stráž, čtyřicítka válečníků a Luke. Na mostě se strhne boj. Annabeth je probodnutá dýkou Ethana Nakamury. Ostatní ji odvlečou z boje. Nepřítel má výrazně na vrch. Do boje se zapojí taky Luke. Bojuje s Percym a vypadá to na rozdrcení Hrdinů. Percy z posledních sil zničí most. Luke se ho už nepokusí překročit a s nadcházejícím svítáním mizí. Annabeth je ošetřená. Nico se snaží zjistit něco o své matce. Ukáže se mu vize ve které je on a jeho sestra Bianka. Hádes se snaží přemluvit jejich matku, aby je vzala do podsvětí. V následující chvíli je místnost zničená úderem neuvěřitelné síly. Maria to nepřežije a objeví se Orákulum. Hádes ho v návalu vzteku prokleje. Na slovíčko se za Percym staví Titán Prometheus s Ethanem, empúsou a vůdcem Hyperboreanů Morrainem. Snaží se ho přemluvit aby se vzdal. Ukáže mu vize o tom, jak Hermés opustil Luka. Nakonec dá Prometheus Percymu Pandořinu skříňku. Řekne mu že když Percy skříňku otevře, tak Titáni vyhrají. O něco později Titáni zaútočí plnou silou v Central Parku. K Hrdinům se připojí vládce přírody Leneus. Armádu Titánů vede Hyperion, Titán východu, po Atlasovi nejsilněší z Titánů. Bojují spolu s Percym na jezeře. Percy bere sílu z vody. Po vyčerpávajícím boji se připojí i satyrové. Společnými silami Hyperiona promění na javor. Síly Titánů se rozprchnou. Do Hrdinů se pustí létající prase. Percy ho s Blackjackem zabaví. Armáda Titánů se dává znovu dohromady. Po letu na praseti pomůžou Percymu sochy z nádraží Grand Central. Když Titáni opět získají převahu, pustí se do nich celá světová populace kentaurů (asi 500). Na Manhattan se dostane také Rachel. Poví Percymu že není ten hrdina z proroctví. Kronos vypustí Drakona. Drakona může zabít pouze Arésovo dítě. K Hrdinům se o chvíli později připojí i Arésovci. Percy se zděšením zjistí, že dívka vedoucí Arésovce není Clarisse. Drakon na onu dívku plivne jed. Tou dívkou je Silena. Ta z posledních sil prozradí že ona byla tím špehem. Clarisse ze vzteku zabije Drakona a zažene nestvůry pryč. Percy daruje Pandořinu skříňku Hestii, \"poslednímu z bohu\". Přesvědčí Poseidona aby se přidal do boje. Zaútočí sám Luke. Hrdinové jsou pod náporem nepřátel téměř zdecimováni. Dokonce i Clarissu porazili Hyperboreani. Nico na poslední chvíli přesvědčí Háda aby pomohl s obranou. Do boje se tedy zapojí Hádes, Persefona a Deméter. Kronos ze vzteku probudí město. Hrdinové už nemohou vyhrát. Luke jde na Olymp aby zničil sílu bohů. Percy s Annabeth, Groverem a Thalií ho následují. Na Thalii spadne socha Héry. Luke spolu s Percym bojují. Do New Yorku dorazil i Tyfon, když ale vstoupil do Hudsonu, Tysonovi kyklopové ho stáhnou do podzemí. Zapojit se může i Ethan ale ten se pustí do Luka. Lukemu ale Ethanův útok neublíží a místo toho Ethan padá dolů z hory. Když Kronos může všechny pozabíjet, ozve se Annabeth. Domlouvá Lukovi a tomu se na chvíli vrátí vědomí. Percy mu podá dýku a Luke se bodne do své Achillovy paty. Hrdinové vyhráli. Zeus poté hrdiny odmění, chce Percyho udělat bohem ale Percy odmítne. Rachel vystřídá Orákulum jako věštkyni. Nakonec vše dobře skončilo.", "section_level": 1}], "src_summary": "Percy Jackson: Poslední z bohů je pátý a poslední díl série fantasy série o Percym Jacksonovi od Ricka Riordana. Román vyšel 5. května 2009, v České republice byl vydán 2. září roku 2011. Na tuto knihu navazuje další série bohové olympu od téhož autora.", "tgt_summary": "The Last Olympian is a fantasy-adventure novel based on Greek mythology by Rick Riordan, published on May 5, 2009. It is the fifth and final novel of the \"Percy Jackson & the Olympians\" series and serves as the direct sequel to \"The Battle of the Labyrinth\". \"The Last Olympian\" revolves around the demigod Percy Jackson as he leads his friends in a last stand to protect Mount Olympus. Upon release, the book received highly positive reviews from various critics. It was also the #1 \"USA Today\" bestseller, the #1 \"Wall Street Journal\" bestseller, and #1 \"Los Angeles Times\" bestseller.", "id": 828549}
{"src_title": "Zámek Vincennes", "tgt_title": "Château de Vincennes", "src_document": [{"title": "Architektura.", "content": "Vlastní zámecký areál má obdélníkový půdorys, který je obehnán 1,2 km dlouhou zdí s devíti původně asi 40 m vysokými věžemi a 27 m širokým vodním příkopem. Na západní straně je hradba přerušena opevněnou obytnou věží. Má čtvercový půdorys o délce 16,20 m a šest pater. Tloušťka její stěny dosahuje asi 3,30 m. Vlastní zámecké budovy tvoří pavilon krále a pavilon královny v jižní části areálu stojící proti sobě a mezi nimi je nádvoří. Severně od nich stojí zámecká kaple Sainte-Chapelle, která byla postavena v letech 1380-1552 a je velmi podobná stejnojmenné kapli na ostrově Cité v Paříži.", "section_level": 1}, {"title": "Historie.", "content": "Vincenneský lesík byl oblíbeným loveckým revírem krále Ludvíka VII., který kolem roku 1150 nechal postavil uprostřed lesů lovecký zámeček. Ve 13. století jej králové Ludvík IX. a Filip II. August nechali přestavět na královský hrad. V tomto loveckém zámečku zemřeli Ludvík X. Francouzský a Karel IV., poslední Kapetovci na francouzském trůnu. Karlův následovník Filip VI. plánoval od roku 1337 zřízení donjonu v západní části objektu, jehož stavba proběhla během stoleté války za vlády Jana II. a jeho nejstaršího syna Karla V. a byla dokončena v roce 1373. V těchto dobách sloužila dobře opevněná pevnost jako králova rezidence. V 17. století připojil Louis Le Vau, královský architekt Ludvíka XIV. dvě křídla, pavilon krále a pavilon královny. Zámek se stal třetí královskou rezidencí. Když jej královský dvůr opustil, sloužil Vincennes jako státní vězení, kde byli mj. vězněni markýz de Sade, hrabě Mirabeau nebo Denis Diderot. V roce 1739 byla v zámku založena manufaktura na výrobu porcelánu, která v roce 1756 přesídlila do města Sèvres. Za Velké francouzské revoluce od roku 1796 byl zámek využíván rovněž jako arzenál. V roce 1804 byl v hradním příkopu popraven Louis Antoine Henri de Bourbon Condé, vévoda d'Enghien na příkaz Napoleona za údajné spiknutí. 15. října 1917 zde byla popravena Mata Hari za údajnou špionáž pro Německo. Zámecký park byl v 19. století přeměněn ve stylu anglické zahrady. Napoleon III. předal území o rozloze téměř 10 km v roce 1860 jako veřejné prostranství městu Paříži. V roce 1940 byl zámek sídlem francouzského generálního štábu při neúspěšné obraně země proti německé invazi, poté jej do roku 1944 obývala okupační německá armáda. V roce 1964 zvažoval tehdejší francouzský prezident Charles de Gaulle přeložení svého sídla z Elysejského paláce v centru Paříže do Vincennes, avšak z plánu sešlo. Zámek dodnes slouží ministerstvu obrany, které zde umístilo vojenský archiv a centrum vojenského historického výzkumu a rovněž ministerstvu kultury, jehož středisko pro historické památky zde rovněž sídlí. Od roku 1988 proběhly rozsáhlé rekonstrukční práce prováděné ministerstvem kultury a ministerstvem obrany. Zámecká kaple a donjon byly pečlivě restaurovány.", "section_level": 1}], "src_summary": "Zámek Vincennes (fr. \"Château de Vincennes\") je zámek ve Francii, který se nachází ve městě Vincennes na jihovýchodním okraji Paříže. Jedná se původně o královský hrad. Jeho donjon je 50 metrů vysoký a je jeden z nejvyšších ve Francii.", "tgt_summary": "The Château de Vincennes is a massive 14th and 17th century French royal fortress in the town of Vincennes, to the east of Paris, now a suburb of the metropolis.", "id": 1046320}
{"src_title": "Peter Perez Burdett", "tgt_title": "Peter Perez Burdett", "src_document": [{"title": "Život.", "content": "Burdett se narodil v roce 1734 nebo v roce 1735 v Eastwoodu v Essexu. Jeho otcem byl William Burdett a jeho matkou Elizabeth Burdettová. O jeho raném životě je známo jen velmi málo, známým začíná být až na začátku šedesátých let osmnáctého století, kdy potkává Josepha Wrighta, kterého se mu daří přesvědčit, aby mu zapůjčil peníze a tím podporoval jeho tvorbu map. Burdett navíc byl modelem pro mnohé Wrightovy obrazy a také mu podal výklad o perspektivě. Naopak Wright byl Burdettovi přítelem a podporoval ho finančně. Okolo roku 1766 nakreslil svůj obraz \"Filosof předvádí tellurium\" (dnes v Derbském muzeu a umělecké galerii). Na tomto obraze, které zachycuje přednášku o sluneční soustavě za pomoci mechanické modelu, kde je v místě slunce umístěna lampa, je Burdett nakreslen jako postava vlevo od učence (postava napravo je Washington Shirley, s kterým se Burdett také znal). Okolo roku 1767 dokončil Burdett svou mapu Derby v měřítku jeden palec ku jedné míli. S touto mapu se mu podařilo uspět, když byl druhým úspěšným tvůrcem, který nárokoval splnění podmínek soutěže z roku 1759 vyhlášené Society of Art, která si žádala právě tvorbu map v tomto měřítku.", "section_level": 1}, {"title": "Liverpool.", "content": "V roce 1768 se Burdett přestěhoval z Derby do Liverpoolu, aby zde pracoval na mapě hrabství Lancashire, podobně jako dříve úspěšně vypracoval mapu hrabství Derbyshire. Získal nové patron a pomáhal Georgovi Perrymu s tvorbou jeho mapy a dějin Liverpoolu. Pro Perryho dějiny z roku 1773 vytvořil obrázky a popis významných budov. Jeho činnost v Liverpoolu byla natolik úspěšná, že sem pozval i svého přítele Wrighta. I ten přestěhováním získal a brzo dostal od místních obchodníků a aristokracie řadu objednávek. Byl to ovšem Burdett, kdo v Liverpoolu založil v roce 1769 Společnost umělců (\"Society of Artists\") a zároveň se stal jejím prvním předsedou. Posléze se Burdett stal propagátorem akvatinty, první výstavu svých výtvorů měl v roce 1772 a je považován za první britského akvatintistu. Navíc byla jeho technika odlišná od starší francouzské a novátorská, ovšem posléze ji odprodal jiném kartografovi Paulovi Sandbymu.", "section_level": 2}, {"title": "Karlsruhe.", "content": "V roce 1774 nicméně Burdett opustil Liverpool, aby utekl před dluhy, a dal se do služeb markraběte Bádenského. Vzal s sebou obraz sebe a své manželky (tento obraz je dnes v Národní galerii v Praze), ovšem manželku samotnou nechal napospas věřitelům. V Karlsruhe se znovu oženil, 11. července 1781 si vzal Friederiku Kotkowskou a měl s ní posléze dceru Annu. Ve stejném roce také kreslil plány pro tržiště v Karlsruhe, které se zrcadlí i v tvarech dnešních budov. Dne 9. září 1793 v Karlsruhe zemřel.", "section_level": 2}], "src_summary": "Peter Perez Burdett (1734 – 9. září 1793 Karlsruhe) byl anglický kartograf, zeměměřič, umělec a kreslíř původem z Eastwoodu v Essexu, kde zdědil menší jmění a také jméno \"Perez\" po svém dědečkovi z matčiny strany, který zde byl duchovním. Peter Burdett by mohl být považován za slavného už proto, že byl vyobrazen na mnoha obrazech Josepha Wrighta, ale kromě toho se sám podílel na mnoha tehdejších projektech, včetně vyměřování trasy pro jedno z největších děl období průmyslové revoluce, plavebního kanálu z Leedsu do Liverpoolu, na kterém pracoval v roce 1769. Je označován za osobu „pokud ne přímo v centru, pak jistě alespoň v polostínu Měsíční společnosti z Birminghamu“. Závěr svého života strávil v Karlsruhe, vyhýbaje se věřitelům, nicméně aktivní v německé společnosti.", "tgt_summary": "Peter Perez Burdett (c. 1734 – 9 September 1793) was an 18th-century cartographer, surveyor, artist, and draughtsman originally from Eastwood in Essex where he inherited a small estate and the name \"Perez\" from his maternal grandfather who was the clergyman there. He would have been notable just for his many appearances in Joseph Wright's pictures but he was also involved with numerous projects including surveying the route for one of the major projects of the industrial revolution, the Leeds and Liverpool Canal, in 1769. He has been described as \"if not in the centre at least in the penumbra of the Lunar Society of Birmingham\". He spent the last years of his life in Karlsruhe, avoiding debtors, but still active in German society. His German daughter married a Count.", "id": 132098}
{"src_title": "Píseň o Bernadettě", "tgt_title": "The Song of Bernadette (film)", "src_document": [{"title": "Děj.", "content": "François Soubirous (Roman Bohnen), nezaměstnaný mlynář, je nucený přijmout z času na čas i podřadnou práci, aby uživil svou ženu Louise (Anne Revere), dva syny a dvě dcery. Jednoho rána se jde zeptat pekaře na práci a ten mu poradí, aby zašel do místní nemocnice a zeptal se tam. Soubirous dostane za úkol odvézt za město k jeskyni infekční odpad. Mezitím je v katolické škole u Milosrdných sester z Nevers před celou třídou zostuzena čtrnáctiletá Bernadette Soubirousová (Jennifer Jonesová). Je kárána sestrou Marie Therese Vauzousovou (Gladys Cooper), která je učí katechismus. Sestra vyčítá mladé Bernadettě nepřipravenost a nevědomost. Na obranu se staví sestra dívenky, Marie, která třídě a především učitelce vysvětluje, že Bernadetta trpí astmatem a celou noc jí nebylo dobře. V tom vchází otec Peyramale (Charles Bickford), aby žákyním rozdal svaté obrázky. Jeden dostane i Bernadetta, když v tom namítá sestra Vauzousová, že dívka si obrázek nezaslouží, protože nevěděla nic o Nejsvětější Trojici a nebylo by to spravedlivé vůči ostatním žačkám. Páter Peyramale dá jeptišce za pravdu a obrázek si z rukou ponížené dívky bere zpět. Ještě téhož odpoledne, když se starý Soubirous vrací z práce do chladné a vlhké chýše, pošle matka obě dcery a jejich kamarádku pro dřevo do nedalekého lesíka, aby mohla zatopit. Bernadette, aby nenastydla, dostala od matky šátek. Cestou musejí dívky zdolat houpací most. Bernadettě pomáhá mladý mlynář Antoine Nicolau (William Eythe), kterému se starší z dcer Soubirousových líbí. Vzhledem k tomu, že Bernadette stůně a je nebezpečné, aby se brodila chladnou řekou Gava, mladší Marie s kamarádkou ji vyzvou, aby počkala u jeskyně Massabielle, že nasbírají dřevo a hned se vrátí. Bernadetta se posadí a cítí závan větru, když se jí zjeví mladá a nádherná paní v bílém, s růžencem v ruce a v oslnivém světle. Dívka padne na kolena a začne se modlit. Když ji takhle najde sestra a kamarádka, Bernadetta jim povypráví, co se stalo a prosí je, aby nic neříkali rodičům. Zvěst o zjevení se městečkem roznese ihned. Rodiče vyhubují Bernadettě, že si vymýšlí a ta musí čelit nejen nedůvěře ve vlastní rodině, ale i výsměchům od spoluobčanů. Teta Bernarde Casterotová (Blanche Yurka) se však postaví za dívenku a spolu s dalšími věřícími jdou k jeskyni, aby s Bernadettou mohli sdílet další zjevení „nádherné paní\". Ta žádá Bernadettu, aby se v následujících patnácti dnech dostavila každý den k jeskyni. Bernadetta ji to slíbí. Má však proti sobě nejen rodiče, ale hlavně církevní a místní moc. Na radnici se mezitím snaží žalobce Dutour (Vincent Price) pomocí doktora Dozouse (Lee J. Cobb) zjistit, zdali nejde každodenní sešlost u Massabielle přerušit a příval poutníků zastavit. Když nakonec i rodiče dívence uvěří a rozhodnou se ji podpořit dalšího dne ráno, stane se zázrak. Paní v bílém přikáže Bernadettě, aby se umyla vodou z potůčku. Bernadetta však stejně jako ostatní vidí jen řeku Gavu. Má to být však pramen, který se nachází pod zemí a nad kterým rostou rostliny. Bernadetta je začne jíst a holýma rukama hrnout hlínu stranou, aby našla vodu. Když se začne mýt hlínou a celá se při tom zašpiní, všichni přihlížející propuknou v smích. Pokoření rodiče odvádějí dcerku pryč. Jen mladý Antoine zůstává na místě se slepcem. Díra, kterou Bernadette odhrabala, se začne naplňovat vodou a stékat k řece. Pramen se zvětšuje a Antoine křičí na ostatní, aby se vrátili, že se našla voda. Slepec se omyje vodou a najednou se mu zlepší zrak. Utíká za doktorem Dozousem a sděluje mu, že vidí. Žalobce Dutour je nadále pesimistický a považuje Bernadettu za podvodnici. Dokonce sám páter Peyramale ji žádá o důkaz, že viděla „nádhernou paní.\" Místo toho se mu od paní dostává vzkazu, že ona je Neposkvrněným početím. Páter se Bernadetty vyptává, kde tahle slova slyšela. Ta tvrdí, že je nikdy předtím neslyšela. Stovky poutníků z Pyrenejí přijíždějí do Lurd za zázračnou vodou, která dokázala i malé batole vyléčit z vrozené choroby. Místní orgány nadále vymýšlí, jak zabránit přívalu pocestných. Někteří podnikavci vidí v prodeji vody dokonce výdělečnou činnost. Pak se však najde jistý paragraf, který zakazuje používat vodu z veřejného zdroje v obavě z nákazy. Nebylo to tak dávno, co se Lurdami přehnala cholera, která postihla i Bernadette. Pramen z jeskyně je úředně uzavřen a obehnán dřevěným plotem. Otec Peyramale jde žádat biskupa o prošetření situace. Ten to odmítá s argumentem, že rozhodnutí je pouze a jedině na císaři. Když malinký císařův syn onemocní, pošle císařovna Eugenie svou chůvu, aby přinesla zázračnou vodu z Lurd. Není jediná, kdo krade vodu ze zakázaného pramene. Všechny je přitom chytí a postaví před soud. Odsouzený musí zaplatit pokutu anebo jít na dva dny do žaláře. Když přichází na řadu chůva císařovny, vyzve ji komisař Jacomet (Charles Dingle) k zaplacení pokuty. Chůva zaplatí za sebe a také sto franků za ostatní. Městský soud se dozvídá, kdo je, a nabízí jí, aby si udělala pohodlí v teplém pokoji radnice. Chůva si však nepřeje, aby s ní bylo zacházeno jinak než s ostatními. Po propuštění přinese vodu do císařské rodiny a dítě se vyléčí. Císař Napoleon III. na zázraky nevěří, ale po naléhání své ženy svolí, aby pramen vody v Lurdách byl znovu zpřístupněn veřejnosti. Biskup z Tarbes sestaví komisi a pověří ji vyšetřením celé kauzy, které pak potrvá dlouhá léta. Bernadetta, znavená věčným opakováním a přesvědčováním toho, co viděla, by ráda žila obyčejný život. Touží se vdát a mít děti. Otec Peyramale ji ponouká k zamyšlení nad tím, zdali má žít tak běžný život. Přesvědčuje ji, aby svou duši a životní poslání zasvětila Bohu a žádá ji, aby se místo služebné stala jeptiškou. Bernadette se zprvu vzpírá, ale pak uzná, že když už měla všechna ta vidění, bude nejlepší odcestovat do kláštera v Nevers a stát se řádovou sestrou. Loučení s rodinou a posléze i s mladým Antoinem, který ji slíbí, že v úctě k ní zůstane do konce života svobodným mládencem, nese Bernadetta těžce. Páter má pro ní dárek v podobě svatého obrázku, který ji před lety ještě jako žákyni nejdříve daroval a posléze po protestech jeptišky Vauzousové vzal zpátky. Vyzývá Bernadettu, aby mu v případě nouze poslala onen obrázek. Bernadetta Soubirousová vstupuje ve věku 22 let do kláštera k řeholnicím. Do Lurd se už nikdy nevrátí, už nikdy neuvidí své rodiče ani sourozence. Matka představená se spolu se sestrou Vauzousovou, se kterou se po letech Bernadetta setkává, rozhodly, že i přes Bernadettinu popularitu k ní budou přistupovat jako k ostatním sestrám. Vyzývají ji, aby si vybrala nové jméno a Bernadetta se rozhoduje pro jméno Marie-Bernarda. V klášteře vykonává práce jako každá jiná jeptiška, včetně mytí nádobí a podlahy. Pokorně přijímá každý další úkol. Nepřátelství sestry Vauzousové bere jako součást života. Jednoho dne si matka představená všimne, že Bernadetta kulhá. Marie Therese má s ní rozmluvu v jejím pokoji a přiznává, že jí nikdy nevěřila a ani neuvěří. Táže se churavé jeptišky, jak by bylo možné, aby si Bůh pro takový zázrak vybral právě ji, mladou, nezkušenou a hloupou dívku. Sama Bernadetta nedokáže odpovědět. Po rozmluvě o obětování a utrpení se Marie Therese dožaduje důkazu. V tom jí unavená sestra ukáže nemocné koleno. Bernadettě je diagnostikována tuberkulóza kostí, \"kostižer.\" Při všech bolestech si nestěžuje ani nenaříká. Pořád je však konfrontována s otázky komise vyšetřující zjevení v Lurdech. A pořád je kolem ní skupina lidí, co nevěří, že něco viděla. Sestra Marie Therese připouští své selhání a omyl. V kapli kláštera prosí o odpuštění a slibuje, že bude Bernadettě sloužit a pomáhat. Ví totiž, že umírá a že jí moc času nezbývá. Bernadetta pošle otci Peyramalovi svatý obrázek, který od něj dostala. Peyramale přijíždí co nejdříve. Kolem lůžka nemocné sestry klečí řeholnice a modlí se. Bernadetta umírá a páter Peyramale ji dává poslední pomazání. Film začíná i končí citátem: „Pro ty, kteří věří v Boha, není žádné vysvětlení nutné. Pro ty, kdo v Boha nevěří, není žádné vysvětlení možné.\"", "section_level": 1}, {"title": "Produkce.", "content": "Pro studio 20th Century Fox bylo zaplacení produkce a prav na film tou největší investicí roku 1943. Zjevení Panny Marie ve filmu ztvárnila Linda Darnellová, což vzbudilo silné kontroverze, poněvadž herečka měla pornografickou pověst a v té době byla těhotná. Dokonce sám autor literární předlohy vyhrožoval, že nechá své jméno z projektu vyškrtnout. Studio před natáčením obdrželo přes 20 000 dopisů od fanoušků, kteří se dovolávali, aby hlavní role byla dána herečce Ritě Quigleyová. Většina scén byla točena v interiérech, včetně silného proudu řeky Gavy. Premiéra filmu v New Yorku proběhla 26. ledna 1944 v tehdy slavném broadwayském kině Rivoli, které dnes již neexistuje.", "section_level": 1}, {"title": "Zajímavosti.", "content": "Historický film \"Píseň o Bernadettě\" je adaptací románu Franze Werfela, který není dobovým dokumentem, nýbrž dílem míchající fakta s fikcí. Ve skutečnosti zemřel páter Peyramale dřív než svatá Bernadette a žalobce Vital Dutour je ve filmu zobrazen jako ateista, kdežto v reálném životě byl katolíkem. Pro herečku Jennifer Jonesovou to byla třetí role a do konce života zůstala její nejdůležitější. Zároveň je to její první film, ve kterém byla uvedena pod uměleckým jménem. Právě při natáčení tohoto snímku se seznámila s hercem Charlesem Bickfordem (představitel otce Peyramala), který se po následujících více než 20 let stal jejím dobrým přítelem a kvůli jehož smrti se pokusila o sebevraždu. Spisovatel Werfel byl Žid a před nacisty se schovával právě v městečku Lurdy, kde poprvé slyšel o příběhu tehdy už svaté Bernardy. V rozhlasové verzi z roku 1949 účinkoval Charles Bickford ve své roli pátera, avšak Bernadettu ztvárnila Anne Baxter. Skutečná Bernadette Soubirousová byla svatořečena papežem Piem XI. 8. prosince 1933.", "section_level": 1}, {"title": "Poznámky.", "content": "Vzhledem k tomu, že film nemá distribuční název,", "section_level": 1}], "src_summary": "Píseň o Bernadettě (angl. \"The Song of Bernadette\") je černobílý dramatický film režiséra Henryho Kinga z roku 1943 s Jennifer Jonesovou v hlavní roli. Snímek byl natočen na motivy románu \"Píseň o Bernadettě\" (v něm. originále \"Das Lied von Bernadette\") spisovatele rakousko-českého původu Franze Werfela. Film získal z dvanácti nominací čtyři Oscary, včetně toho pro nejlepší herečku. Životopisný snímek vypráví příběh mladičké Bernadetty Soubirousové z Lurd, která měla v roce 1858 celkem osmnáct zjevení Svaté Panny. Filmové adaptace se chopili scenárista George Seaton a režisér Henry King.", "tgt_summary": "The Song of Bernadette is a 1943 biographical drama film based on the 1941 novel of the same name by Franz Werfel. It stars Jennifer Jones in the title role, which portrays the story of Bernadette Soubirous, who reportedly experienced eighteen visions of the Blessed Virgin Mary from February to July 1858 and was later canonized in 1933. The film was directed by Henry King, from a screenplay written by George Seaton. The novel was extremely popular, spending more than a year on \"The New York Times\" Best Seller list and thirteen weeks heading the list. The story was also turned into a Broadway play, which opened at the Belasco Theatre in March 1946.", "id": 96373}
{"src_title": "Vincennes", "tgt_title": "Vincennes", "src_document": [{"title": "Poloha.", "content": "Obec leží v departementu Val-de-Marne na předměstí Paříže. Centrum Vincennes leží zhruba 8 km východně od centra Paříže. Na východě sousedí s obcí Saint-Mandé, na severu s Montreuil, na západě s Fontenay-sous-Bois a na jihu s Paříží, respektive s Vincenneským lesíkem, který je součástí Paříže.", "section_level": 1}, {"title": "Historie.", "content": "Založení i dějiny města Vincennes jsou úzce spjaty s místním hradem a zámkem. Ve 12. století se král Ludvík VII. rozhodl vytvořit z Vincenneského lesa královskou honitbu a nechal zde vybudovat hrad, který byl postupně přestavěn a rozšířen a stal se ve středověku královskou rezidencí. Králové Filip III. a Filip V. zde měli svatbu a dva králové zde zemřeli (Ludvík X. a Karel IV.). Ve Vincennes pobývali králové i po skončení stoleté války, zejména Ludvík XI., František I. a Jindřich II. V roce 1661 byla ve Vincennes podepsána mírová smlouva mezi Francií a Lotrinskem. Po smrti Ludvíka XIV. v roce 1715 byl zámek Vincennes opuštěn jako královská rezidence a stal se státním vězením, které zde fungovalo do roku 1784. V 18. století se v zámku usídlily různá průmyslová odvětví jako manufaktura na výrobu porcelánu, fajáns a výroba zbraní. Přilehlá obec Vincennes se stala městem až v roce 1787. Díky stavbě vojenské pevnosti Fort-Neuf (1841) bylo Vincennes posádkovým městem, které mělo v roce 1861 5800 obyvatel. V roce 1900 byl místní velodrom hlavním místem konání II. olympijských her. V roce 1929 obec Vincennes ztratila značnou část své rozlohy kvůli připojení Vincenneského lesíka k městu Paříži. V roce 1969 byla ve městě založena reformní Univerzita Paříž VIII, která však byla v roce 1980 přeložena do Saint-Denis.", "section_level": 1}, {"title": "Doprava.", "content": "Vincennes je s okolím spojeno především pařížským metrem a RER. Na lince 1 jsou zde dvě stanice (Bérault a konečná Château de Vincennes) a linka RER A zde má železniční stanici. Většina autobusových linek vyjíždí od konečné linky 1 včetně linek Noctilien.", "section_level": 1}, {"title": "Vývoj počtu obyvatel.", "content": "\"Počet obyvatel\"", "section_level": 1}], "src_summary": "Vincennes je město ve Francii v pařížské aglomeraci, které leží jihovýchodně od Paříže v departementu Val-de-Marne v regionu Île-de-France. Město je známé především díky královskému zámku a Vincenneskému lesíku, který však leží na území Paříže. Vincennes má rovněž druhou nejvyšší hustotu obyvatel ve Francii po městě Levallois-Perret.", "tgt_summary": "Vincennes () is a commune in the Val-de-Marne department in the eastern suburbs of Paris, France. It is located from the centre of Paris. It is one of the most densely populated municipalities in Europe.", "id": 91370}
{"src_title": "Łukasz Piszczek", "tgt_title": "Łukasz Piszczek", "src_document": [{"title": "Klubová kariéra.", "content": "Tento univerzální hráč začal svojí fotbalovou kariéru v rodném Polsku, jako útočník v klubu LKS Goczałkowice Zdrój. V roce 2001 změnil svoje působiště na Gwarek Zabrze, kde vyhrál v roce 2003 polský mládežnický titul. V roce 2004 se stal, společně s Turkem Ali Öztürkem, nejlepším střelcem mistrovství Evropy hráčů do 19 let, po kterém podepsal smlouvu s Herthou Berlin, ze které byl ale okamžitě půjčen Zagłębie Lubin. Se Zagłębií vyhrál v sezóně 2006/07 polský ligový pohár, což byl teprve druhý mistrovský titul v historii tohoto klubu. V roce 2006 dosáhl Piszczek se Zagłębií finále polského národního poháru. Zahrál si v obou utkáních, ale Zagłębie nestačila na Wisłu Płock a prohrála obě dvě utkání. V Zagłębii hrál především jako levé křídlo ve formaci 4-3-3, byl ale často využíván i jako střední útočník. V sezóně 2006/07 se stal druhým nejlepším střelcem klubu, když vstřelil 15 gólů.", "section_level": 1}, {"title": "Hertha Berlín.", "content": "V sezóně 2007/08 se vrátil Łukasz zpátky do Herthy Berlin. Svůj první gól v Bundeslize vstřelil 26. dubna 2008 a zařídil tak remízu 2:2 s Hannoverem 96. V sezóně 2008/09 byl Łukasz na delší dobu zraněn a proto toho moc nenahrál. Na bundesligové trávníky se naplno vrátil v dubnu 2009. Na konci téže sezóny ho kouč Lucien Favre opakovaně nasazoval jako pravého obránce, namísto zraněného Arne Friedricha. Když se Friedrich uzdravil, Łukasz ztratil své místo v základní sestavě. Své místo si znovu získal v sezóně 2009/10, když se Arne Friedrich posunul na pozici středního obránce. Łukasz se spolu s kapitánem Friedrichem, Jaroslavem Drobným a Brazilci Cicerem a Raffaelem stal stálým členem základní sestavy klubu. Hertha Berlin měla v sezóně 2010/11 hrát druhou německou ligu, ale Łukasz se této účasti vyhl, neboť přestoupil jako volný hráč do Borussie Dortmund.", "section_level": 2}, {"title": "Borussia Dortmund.", "content": "V Borussii skvěle nahradil zraněného pravého obránce Patricka Owomoyelu a i po jeho uzdravení nastupoval pravidelně jako pravý obránce. V téže sezóně 2010/11 pomohl Dortmundu zaslouženě vyhrát bundesligový titul. Je to jeden z největších podporovatelů útoku v Bundeslize. Bundesligový titul následně se spoluhráči obhájil v sezóně 2011/12. V tomto ročníku navíc vyhrál i DFB Pokal, ve finále Dortmund porazil Bayern Mnichov 5:2. V prvním zápase Borussie v semifinále Ligy mistrů 2012/13 24. dubna 2013 proti Realu Madrid odehrál stejně jako jeho spoluhráči vydařený zápas, Borussia zvítězila 4:1 a vytvořila si dobrou pozici do odvety. S Dortmundem se představil 25. května 2013 ve Wembley ve finále Ligy mistrů proti rivalovi Bayernu Mnichov, Borussia však nejprestižnější evropský pohár nezískala, podlehla Bayernu 1:2. Łukasz odehrál utkání v základní sestavě.", "section_level": 2}, {"title": "Reprezentační kariéra.", "content": "Łukasz si poprvé zahrál za polskou fotbalovou reprezentaci 3. února 2007 v přátelském zápase ve španělském městě Jerez de la Frontera proti Estonsku, který Poláci vyhráli 4:0. Piszczek šel na hřiště v 61. minutě. Jeho skvělé výkony v sezóně 2010/11 z něj udělaly stabilního hráče polské reprezentace. 22. března 2013 nastoupil v kvalifikačním zápase ve Varšavě proti Ukrajině, který skončil vítězstvím Ukrajiny 3:1. Piszczek vstřelil jediný gól Polska.", "section_level": 1}, {"title": "EURO 2008.", "content": "6. června 2008 byl přidán nizozemským trenérem Leo Beenhakkerem na soupisku Polska na Mistrovství Evropy 2008 jako náhrada za zraněného Jakuba Błaszczykowského. Tam si zahrál 8. června zápas proti Německu (prohra 0:2), kdy přišel na hřiště jako střídající hráč. Na tréninku na další zápas se ale zranil, a tak už se v žádných dalších zápasech na EURU neobjevil. Polsko získalo jediný bod za remízu 1:1 s Rakouskem a obsadilo poslední čtvrté místo základní skupiny B.", "section_level": 2}, {"title": "EURO 2012.", "content": "Zúčastnil se Mistrovství Evropy 2012, kde mělo Polsko jako pořadatelská země (společně s Ukrajinou) jistou účast. V zahajovacím utkání celého šampionátu 8. června se střetlo Polsko s Řeckem a Łukasz odehrál kompletní porci minut. Tři body nezískal nikdo, oba soupeři si připsali po bodu za remízu 1:1. 12. června se opět zrodila remíza 1:1 polského národního mužstva s Ruskem, i tentokrát odehrál Piszczek celý zápas. V přímém souboji o čtvrtfinále s Českou republikou 16. června pohřbil polské naděje na historicky první postup ze základní skupiny jediným gólem utkání český záložník Petr Jiráček. Polsko do čtvrtfinále nepostoupilo, obsadilo se ziskem 2 bodů poslední čtvrté místo základní skupiny A.", "section_level": 2}, {"title": "EURO 2016.", "content": "Trenér Adam Nawałka jej zařadil do závěrečné 23členné nominace na EURO 2016 ve Francii.", "section_level": 2}, {"title": "Osobní život.", "content": "Łukasz vyrostl v městě Goczałkowice-Zdrój. Jeho otec, trenér místního fotbalového klubu, ho přivedl na první fotbalový trénink. Od roku 2009 je Łukasz ženatý, jeho manželka se jmenuje Ewa.", "section_level": 1}, {"title": "Úspěchy.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Klubové.", "content": "Zagłębie Lubin Borussia Dortmund", "section_level": 2}], "src_summary": "Łukasz Piszczek [ˈwukaʂ ˈpʲiʂt͡ʂɛk] (* 3. června 1985, Čechovice-Dědice, Polsko) je polský fotbalový záložník či obránce a reprezentant, který hraje za Borussii Dortmund.", "tgt_summary": "Łukasz Piotr Piszczek (; born 3 June 1985) is a Polish professional footballer who plays for Bundesliga club Borussia Dortmund. He is primarily positioned as a right back, but is capable of playing as a central defender. He also is Poland national team member, making his debut in 2007 and going on to receive over 60 caps. He was also selected for four tournaments during his time with the national team, playing in three UEFA European Championships and the 2018 FIFA World Cup. He confirmed his retirement from international football in 2018 following the conclusion of the FIFA World Cup. However, in November 2019 he made one more competitive appearance for the national team, informally dubbed his farewell game.", "id": 894993}
{"src_title": "Spoření", "tgt_title": "Saving", "src_document": [{"title": "Ekonomie.", "content": "V ekonomii se spoření definuje jako rozdíl mezi disponibilními příjmy a výdaji na spotřebu a měří se objemem peněz za nějakou dobu (měsíc, rok). Podíl spoření na celkovém příjmu za určitou dobu se nazývá míra úspor. Míra hrubých úspor domácností v EU činí přibližně 11%. Spořením člověk zvětšuje svůj majetek, který se naopak zmenšuje výběry, inflací a podobně. Pokud člověk uchovává své úspory doma, v pokladničce nebo ve slamníku, jsou tyto prostředky vyňaty z oběhu a nemohou sloužit jako investice. Představují vlastně bezúročnou půjčku státu (národní bance). Pokud je uloží do banky, banka je půjčí tomu, kdo je potřebuje a je ochoten za ně zaplatit úrok. Tím se peníze dostávají do oběhu, slouží ekonomickému životu a majitel je za to odměňován úrokem. Tento úrok (resp. úroková míra) musí být nižší než ta, kterou bance platí její dlužník, neboť z tohoto rozdílu (tzv. úroková marže) se financuje provoz banky, pojištění rizik i zisk jejích majitelů. Majitel úspor se může rozhodnout, jakým způsobem své peníze uloží, a volí mezi likviditou, jistotou a výnosností. Běžný vklad v bance má vysokou likviditu (peníze lze kdykoli vybrat a použít), velkou jistotu čili nízké riziko a poměrně nízkou výnosnost. U termínovaných vkladů je výnosnost vyšší, ovšem za cenu snížení likvidity. Při nákupu cenných papírů, zejména akcií volí nízkou likviditu (cenný papír se musí nejprve prodat, než se peníze dají použít k jinému účelu), vysoké riziko a obvykle vysokou výnosnost.", "section_level": 1}, {"title": "Makroekonomie.", "content": "Z makroekonomického hlediska se souhrn úspor rovná objemu investic. Podíl úspor (osob, firem i vlády) na HDP, vyjádřený v procentech, se nazývá národní míra úspor. Vyšší míra úspor je výhodná, ale jen do určité míry: příliš vysoká míra úspor může oslabit poptávku a tím způsobit recesi hospodářství. Tomu se někdy říká paradox úspor.", "section_level": 1}], "src_summary": "Spoření je činnost, kterou vznikají úspory. Člověk spoří, pokud odkládá spotřebu a část svých čistých příjmů neutratí. Spořením vzniká majetek, případně kapitál. Protikladem úspor jsou dluhy.", "tgt_summary": "Saving is income not spent, or deferred consumption. Methods of saving include putting money aside in, for example, a deposit account, a pension account, an investment fund, or as cash. Saving also involves reducing expenditures, such as recurring costs. In terms of personal finance, saving generally specifies low-risk preservation of money, as in a deposit account, versus investment, wherein risk is a lot higher; in economics more broadly, it refers to any income not used for immediate consumption. Saving does not automatically include interest. \"Saving\" differs from \"savings\". The former refers to the act of not consuming one's assets, whereas the latter refers to either multiple opportunities to reduce costs; or one's assets in the form of cash. Saving refers to an activity occurring over time, a flow variable, whereas savings refers to something that exists at any one time, a stock variable. This distinction is often misunderstood, and even professional economists and investment professionals will often refer to \"saving\" as \"savings\". In different contexts there can be subtle differences in what counts as saving. For example, the part of a person's income that is spent on mortgage loan principal repayments is not spent on present consumption and is therefore saving by the above definition, even though people do not always think of repaying a loan as saving. However, in the U.S. measurement of the numbers behind its gross national product (i.e., the National Income and Product Accounts), personal interest payments are not treated as \"saving\" unless the institutions and people who receive them save them. Saving is closely related to physical investment, in that the former provides a source of funds for the latter. By not using income to buy consumer goods and services, it is possible for resources to instead be invested by being used to produce fixed capital, such as factories and machinery. Saving can therefore be vital to increase the amount of fixed capital available, which contributes to economic growth. ", "id": 393654}
{"src_title": "Třída Skjold", "tgt_title": "Skjold-class corvette", "src_document": [{"title": "Stavba.", "content": "Realizaci programu provádělo konsorcium Skjold Prime tvořené francouzskou loděnicí DCNS (především bojový řídící systém Senit 2000) a norskými firmami Umoe Mandal a Kongsberg Defence & Aerospace. Celkem bylo loděnicí Umoe Mandal postaveno šest jednotek této třídy. Jako první byl do služby 17. dubna 1999 zařazen \"Skjold\" (P960). Když se osvědčil, bylo v červnu 2002 přiobjednáno dalších pět jednotek pojmenovaných \"Storm\" (P961), \"Skudd\" (P962), \"Steil\" (P963), \"Glimt\" (P964) a \"Gnist\" (P965). Jednotky třídy \"Skjold\":", "section_level": 1}, {"title": "Konstrukce.", "content": "Trup člunů je koncipován jako katamaran, který se při maximální rychlosti pohybuje na vzduchovém polštáři (koncepce Air Cushion Catamaran – ACC byla ověřena u minolovek třídy \"Oksøy\"). Pohon pomocí vodních trysek mu přitom dává velkou rychlost a obratnost. Trup je vyroben z kompozitu a je pokryt materiálem pohlcujícím radarové vlny. Francouzský koncern DCNS vybavil všech šest jednotek třídy bojovým řídícím systémeme Senit 2000, vyvinutým ve spolupráci s firmou Kongsberg Defence and Aerospace (při modernizaci ho dostaly i hlídkové čluny třídy \"Hauk\"). Pro řízení palby slouží systém Saab Ceros 200 kombinující radarové a optotronické senzory. Dále jsou vybaveny víceúčelovým radarem Thales MRR-3D-NG a průzkumným systémem CS-3701. Čluny jsou silně vyzbrojeny. Hlavňovou výzbroj představuje jeden 76mm rychlopalný kanón Oto Melara Super Rapid v přídově věži. Dále nesou osm norských protilodních střel Kongsberg Naval Strike Missile s dosahem 150 km. Čluny jsou též vybaveny dvojitým protiletadlovým raketovým kompletem velmi krátkého dosahu Mistral s dosahem 4 km. Pohonný systém je koncepce COGAG se dvěma páry plynových turbín – dvě jsou typu Pratt & Whitney ST18M a dvě typu Pratt & Whitney ST 40M. Ty dodávají energii dvojici vodních trysek Kamewa. Pro případ nouze mají čluny pomocné diesely MTU 6R TE92. Vzduch do vzduchového polštáře vhání dva dieselové motory MTU 12V TE92. Nejvyšší rychlost dosahuje 55 uzlů (přes 100 km/h). Prototyp byl původně vybaven pohonem koncepce CODAG, později ale byl přestavěn do výše uvedeného standardu.", "section_level": 1}], "src_summary": "Třída Skjold je třída raketových člunů norského královského námořnictva. Byly vyvinuty speciálně k pobřežním operacím a vyznačují se vysokou rychlostí, silnou výzbrojí a sníženou zjistitelností (stealth). Postaveno bylo šest jednotek. Třída je v aktivní službě.", "tgt_summary": "\"Skjold\"-class corvettes (skjold means \"shield\" in Norwegian) are a class of six large, superfast, stealth missile corvettes in service with the Royal Norwegian Navy. The boats were formerly classed as MTBs (motor torpedo boats) but, from 2009, the Royal Norwegian Navy has described them as corvettes (\"korvett\") because their seaworthiness is seen as comparable to corvettes, and because they do not carry torpedoes. They were built at the Umoe Mandal yard. With a maximum speed of , the \"Skjold\"-class corvettes were the fastest combat ships afloat at the time of their introduction.", "id": 275185}
{"src_title": "Beveridgeova křivka", "tgt_title": "Beveridge curve", "src_document": [{"title": "Vznik.", "content": "Podobně jako Phillipsova křivka vznikla i Beveridgeova křivka díky empirickému pozorování reálné ekonomiky, a teprve následně byla doplněna ekonomickou teorií. Křivka je pojmenována po William Beveridgeovi, britském ekonomovi, právníkovi, poslanci, vedoucím akademické instituce a zakladateli moderního britského sociálního státu. Ve svém reportu z roku 1944, Beveridge diskutoval vztah mezi poptávkou po pracovní síle, zachycenou počtem volných pracovních míst a mírou nezaměstnanosti. I přesto, že křivku přímo nevykreslil a ani neprezentoval tabulku srovnávající počet pracovních míst a míru nezaměstnanosti, předložil podrobné údaje o těchto proměnných a dokázal, že mezi nimi existuje negativní, tzn. inverzní vztah.", "section_level": 1}, {"title": "Tvar křivky.", "content": "Díky Beveridgeově reportu byla z reakce ekonomiky na hospodářský cyklus odvozena ideální křivka ve tvaru konvexní hyperboly. Při růstu agregátní poptávky (AD) klesala nezaměstnanost pomalejším tempem, než jakým rostla volná pracovní místa. Při poklesu agregátní poptávky naopak klesala nezaměstnanost rychleji, než klesal počet volných pracovních míst v dané ekonomice. Od určitého bodu nezaměstnanost vykazuje klesající citlivost ke změnám agregátní poptávky. Bylo však zjištěno, že některé body na hypotetické konvexní křivce neleží, což bylo záhy připsáno změně úrovně nepřizpůsobivosti trhu práce. Ta je v dnešní době určena strukturální a frikční nezaměstnaností. Model byl navíc doplněn o linii 45°, která reprezentuje nulovou přebytečnou poptávku. V průsečíku Beveridgeovy křivky a této linie se pak nachází bod, který odpovídá definici plné zaměstnanosti, a ve kterém je nezaměstnanost pouze na úrovni nepřizpůsobivosti ekonomiky.", "section_level": 1}, {"title": "Interpretace Beveridgeovy křivky.", "content": "Pohyby podél křivky jsou dány cyklickými pohyby ekonomiky (během expanze roste počet volných míst a klesá nezaměstnanost, zatímco při recesi klesá počet volných míst a nezaměstnanost roste). Současně probíhající pohyb obou veličin, tj. volná pracovní místa a nezaměstnanost, poukazuje na kvalitu fungování trhu práce. Pohybují-li se veličiny směrem dolů od počátku os souřadnic, lze říci, že trh práce funguje lépe, než v případě, kdy se veličiny pohybují směrem od počátku os směrem nahoru, a existuje tak více volných míst při vyšší míře nezaměstnanosti. Interpretace cyklických a strukturálních pohybů křivky je poměrně složitá, zejména pokud existují pouze krátké časové řady údajů. Sama křivka však zobrazuje především tendence, ke kterým dochází, tudíž i pohyb křivky směrem vzhůru ještě nemusí nutně značit zhoršení efektivnosti trhu práce. Tento pohyb může být totiž způsoben například tím, že využitá data nepředstavují celkový počet volných pracovních míst v ekonomice.", "section_level": 1}, {"title": "Matematické vyjádření.", "content": "Pohyby kolem Beveridgeovy křivky jsou charakterizovány změnami v míře nezaměstnanosti (φ), která je dána vzorcem: formula_1", "section_level": 1}], "src_summary": "Beveridgeova křivka je grafické zobrazení zachycující empiricky zjištěný inverzní vztah mezi počtem volných pracovních míst a mírou nezaměstnanosti při dané ceně práce. Mírou volných pracovních míst je chápán podíl volných pracovních míst na celkovém počtu pracovních míst, které jsou potřebné pro zaměstnání veškeré pracovní síly. Postavení ekonomiky na křivce pak podává představu o aktuální situaci na trhu práce (například vysoká úroveň volných pracovních míst a nízká míra nezaměstnanosti poukazuje na \"těsnost\" trhu práce).", "tgt_summary": "A Beveridge curve, or UV curve, is a graphical representation of the relationship between unemployment and the job vacancy rate, the number of unfilled jobs expressed as a proportion of the labour force. It typically has vacancies on the vertical axis and unemployment on the horizontal. The curve, named after William Beveridge, is hyperbolic-shaped and slopes downward, as a higher rate of unemployment normally occurs with a lower rate of vacancies. If it moves outward over time, a given level of vacancies would be associated with higher and higher levels of unemployment, which would imply decreasing efficiency in the labour market. Inefficient labour markets are caused by mismatches between available jobs and the unemployed and an immobile labour force. The position on the curve can indicate the current state of the economy in the business cycle. For example, recessionary periods are indicated by high unemployment and low vacancies, corresponding to a position on the lower side of the 45° line, and high vacancies and low unemployment indicate the expansionary periods on the upper side of the 45° line.", "id": 2090114}
{"src_title": "Grímsvötn", "tgt_title": "Grímsvötn", "src_document": [{"title": "Erupce v listopadu 1996.", "content": "Po erupci z 5. listopadu 1996 přetekla voda z kaldery do ledovcové řeky Skeiðará a spustila bahnotok (). Dravý proud, který s sebou navíc unášel až desetimetrové ledové bloky, dosáhl průtoku asi 45 000 m³/s. Voda poté strhla 900 metrů dlouhý most přes Skeiðará a poničila i další části Hringvegur. Zbytky starého mostu zůstaly na místě jako památník. Nikdo nebyl zraněn, celková škoda však byla odhadována (podle různých zdrojů) na jednu až dvě miliardy ISK.", "section_level": 1}, {"title": "Erupce v květnu 2011.", "content": "Erupce Grímsvötnu ze soboty 21. května 2011 v 19:25 UTC byla doprovázena četnými zemětřeseními a oblakem popela až ve dvaceti kilometrech. Kvůli němu byla o den později zastavena islandská vnitrostátní letecká doprava a uzavřena letiště v Keflavíku a Reykjavíku. Podle organizace EUROCONTROL ale oblak nijak neomezoval leteckou dopravu nad kontinentální Evropou ani zámořské lety. Současně však EUROCONTROL upozornil, že bude-li sopka chrlit popel dál stejnou rychlostí, měl by se oblak sopečného popela dostat nad severní Skotsko 24. a nad Británii, západ Francie a sever Španělska 26. května. Tyto obavy se naplnily a v úterý 24. května se oblak nad Skotsko opravdu dostal. Letiště v Glasgow, Edinburghu a dalších skotských městech musela být uzavřena, naopak většina islandských byla znovu otevřena, mezi nimi i dvě mezinárodní, v Akureyri a Keflavíku. V noci na 25. května byla postupně uzavírána letiště na severu Německa, berlínské pak kolem 11. hodiny ranní. Během dne byla omezena letecká doprava nad Dánskem a okolními státy, v Británii se ale už zase létalo normálně. Podle britské Meteorologické kanceláře potvrdil Islandský meteorologický institut v rámci své polední předpovědi pohybu sopečného oblaku, že erupce Grímsvötnu skončila ve 2:40 tamějšího času a oblak se rozplývá. V odpoledních hodinách téhož dne se oblak dostal asi na 24 hodin i nad Česko, přibližně do oblasti severně od spojnice Chomutova a Tábora a Tábora a Ostravy. Jeho koncentrace byla už tak nízká, že nezpůsobil žádné omezení vnitrostátní dopravy; zrušeno bylo jen několik letů do Německa a západ slunce byl o něco barevnější.", "section_level": 1}, {"title": "Srovnání s Eyjafjallajökullem.", "content": "Ve srovnání s erupcí sopky Eyjafjallajökull z dubna 2010 byl výbuch Grímsvötnu asi desetkrát silnější. Popílek z Grímsvötnu však byl mnohem hrubší a rychleji klesal k zemi. Z původních dvaceti kilometrů klesla výška sopečného oblaku na polovinu už 23. května, o den později byla odhadována už jen na pět až sedm kilometrů.", "section_level": 2}, {"title": "Bakterie v jezeře.", "content": "Týmu geobiologa Erica Gaidose z Havajské univerzity se v roce 2004 podařilo pomocí speciálního horkovodního „vrtáku“ provrtat 300 metry ledu do subglaciálního jezera, jež je hluboké asi 100 metrů. Nalezli tam nový druh bakterie, první bakterii vůbec, která kdy byla objevena v subglaciálním jezeře. To nezamrzá jen díky souvislé vulkanické činnosti. Už dříve se podařilo objevit bakterie v jezeře Vostok v Antarktidě, největším subglaciálním jezeře světa. Tam si však vědci nebyli jistí, zda se bakterie do jezera nedostaly odjinud, např. společně s posouvajícím se ledovcem nebo přímo na použitém vrtáku. Navíc v Grímsvötnu bylo ve vodě naměřeno jen malé množství kyslíku, mnohem méně než ve Vostoku. Nález je velmi důležitý pro kosmický výzkum, neboť na Marsu se vyskytují jak ledovce, tak pravděpodobně i vulkanizmus. Život na Marsu by se tak mohl vyskytovat právě v subglaciálních jezerech zahřívaných sopkami.", "section_level": 1}], "src_summary": "Grímsvötn je vodou zaplavená sopečná kaldera nacházející se na Islandu, pod severozápadní stranou ledovce Vatnajökull. Spolu s Heklou patří k nejaktivnějším sopkám ostrova – naposledy vybuchla v letech 2004 a 2011. Sopka je součástí trhlinového systému Laki. Erupce Grímsvötnu jsou zajímavé tím, že probíhají pod ledem. Teplo erupce pak rozpouští značné množství ledu, čímž způsobuje přelití jezera. Proto je sopka vulkanology pravidelně monitorována. Roku 2004 zde byl objeven nový druh bakterie, první bakterie nalezená v subglaciálním jezeře.", "tgt_summary": "Grímsvötn (; \"vötn\" = \"waters\", singular: ) is a volcano located in Vatnajökull National Park, Iceland. It is in the highlands of Iceland at the northwestern side of the Vatnajökull ice cap. The caldera is at , at an elevation of . Beneath the caldera is the magma chamber of the Grímsvötn volcano. Grímsvötn is a basaltic volcano which has the highest eruption frequency of all the volcanoes in Iceland and has a southwest-northeast-trending fissure system. The massive climate-impacting Laki fissure eruption of 1783–1784 was a part of the same fissure system. Grímsvötn was erupting at the same time as Laki during 1783, but continued to erupt until 1785. Because most of the volcano lies underneath Vatnajökull, most of its eruptions have been subglacial and the interaction of magma and meltwater from the ice causes phreatomagmatic explosive activity. On 21 May 2011 at 19:25 UTC, an eruption began, with high plumes accompanied by multiple earthquakes, resulting in cancellation of 900 flights in Iceland, and in the United Kingdom, Greenland, Germany, Ireland and Norway on 22–25 May. Until 25 May, the eruption scale had been larger than that of the 2010 eruption of Eyjafjallajökull. The eruption stopped at 02:40 UTC on 25 May 2011, although there was some explosive activity from the tephra vents affecting only the area around the crater.", "id": 1834086}
{"src_title": "Třída Ula", "tgt_title": "Ula-class submarine", "src_document": [{"title": "Pozadí vzniku.", "content": "Stavba nové třídy ponorek, nahrazující dosavadní patnáctičlennou třídu \"Kobben\", byla objednána roku 1982. Realizace projektu přitom byla společným norsko-německým projektem (v Německu ponorky nesou označení typ \"210\"). Stavba ponorek probíhala v loděnicích Thyssen Nordseewerke v Emdenu, přičemž část jejich komponentů byla vyrobena v Norsku. Stavba první jednotky byla zahájena v roce 1987 a v letech 1989–1992 do služby vstoupilo šest ponorek této třídy, pojmenovaných \"Ula\" (S300), \"Utsira\" (S301), \"Utstein\" (S302), \"Utvær\" (S303), \"Uthaug\" (S304) a \"Uredd\" (S305). Opce na dva další kusy nebyla využita. Jednotky třídy \"Ula\":", "section_level": 1}, {"title": "Konstrukce.", "content": "Převážná část trupu a pohonný systém jsou německého původu, vlastní vybavení je směsí francouzských, německých a norských systémů. Norský je systém řízení palby a velitelský systém je typu Konsberg MSI-90U (je používán i na německých ponorkách typu \"212A\"), francouzská společnost Thomson-CSF dodala nízkofrekvenční boční pasivní sonarové pole a německá firma Atlas Elektronik dodala útočný sonar CSU 83. Navičační radar je typu Kelvin Hughes 1007. Výzbroj ponorek tvoří osm 533mm torpédometů, do kterých je neseno 14 dvouúčelových, vodičem naváděných, torpéd Atlas Elektronik DM2A3 Seehecht. Torpéda mají dosah až 28 km. Pohonný systém tvoří dva diesely MTU 16V 396 SB83 a jeden elektromotor Siemens. Výkon pohonného systému je 6 000 shp. Nejvyšší rychlost ponorek je 11 uzlů na hladině a 23 uzlů pod hladinou. V roce 2006 byl zahájen program modernizace třídy \"Ula\", který má zajistit jejich efektivní provoz alespoň do roku 2020. Úpravy budou prováděny s pomocí loděnice Howaldtswerke-Deutsche Werft (HDW), přičemž modernizováno má být na 60 systémů každé z ponorek. Ponorky budou vybaveny novými radary, sonarem, periskopy, komunikačními a elektronickými systémy.", "section_level": 1}], "src_summary": "Třída Ula je třída diesel-elektrických ponorek norského královského námořnictva specializovaných pro operace při pobřeží Norska. Třída byla vyvinuta jako společný norsko-německý projekt a patří mezi nejtišší a nejobratnější ponorky na světě. Postaveno bylo šest jednotek, které jsou všechny v aktivní službě. Životnost ponorek má skončit ve 20. letech 21. století. Nahradit je mají čtyři ponorky odvozené od německého typu 212.", "tgt_summary": "The \"Ula\" class is a Norwegian submarine type which was assembled in Germany in the late 1980s and early 1990s. The class, consisting of six vessels, is currently the only submarine type in service with the Royal Norwegian Navy.", "id": 125322}
{"src_title": "Musée national d'art moderne", "tgt_title": "Musée National d'Art Moderne", "src_document": [{"title": "Historie.", "content": "Už 11. dubna 1818 otevřel Ludvík XVIII. v galeriích v Palais du Luxembourg \"Musée des artistes vivants\" (Muzeum žijících umělců). Díla vystavených autorů měla posléze přejít do majetku muzea 10 let po jejich smrti. Později bylo přeměněno na Musée du Luxembourg. Jeho počáteční fond byl založen částečně z darů od umělců (Pablo Picasso, Georges Braque, Henri Matisse, Marc Chagall, Constantin Brâncuşi aj.) a soukromých sběratelů (Louise a Michel Leiris, Daniel Cordier) i jednotlivých darů a akvizicemi. Některé exponáty z toho muzea posléze převzalo nejen muzeum moderního umění, ale též Louvre a Musée de l'Orangerie v Jardin des Tuileries, odkud se přesunuly do sousední Galerie nationale du Jeu de Paume, kde zůstaly do roku 1939. V roce 1937 byl v Paříži pro světovou výstavu postaven výstavní pavilon Palais de Tokyo a bylo rozhodnuto využít prostor pro muzeum moderního umění. Během druhé světové války byla ovšem díla převezena do bezpečí mimo Paříž. Po válce byla sbírka rozdělena. Od roku 1947 byla díla 19. století (do roku 1890) vystavena v Jeu de Paume (včetně impresionistů uložených v Louvru), odkud se v roce 1986 přemístila do Musée d'Orsay. Díla 20. století byla přemístěna do Palais de Tokyo, kde 9. června 1947 tehdejší ministr kultury a školství otevřel nové Národní muzeum moderního umění. Muzeum tak bylo rozšířeno a v roce 1977 se stalo součástí kulturního Centra Georges Pompidou. V roce 1977 se Národní muzeum moderního umění přesunulo do nového Centre Georges Pompidou a v Palais de Tokyo zůstali postimpresionisté narození před rokem 1870. Tato díla byla v 1986 převedena do Musée d'Orsay.", "section_level": 1}, {"title": "Činnost muzea.", "content": "Muzeum je součástí Centre Georges Pompidou. V roce 1992 bylo k muzeu připojeno Centre de création industrielle (Centrum průmyslového designu). Součástí muzea je i Kandinského knihovna, která se specializuje na umění 20. století a obsahuje asi 200 000 děl. Nabízí studovnu se 76 místy o rozloze 390 m. Podle stanov z roku 1992 je posláním muzea spravovat, uchovávat, restaurovat, doplňovat a zpřístupňovat své umělecké sbírky a prohlubovat znalost o umění od počátku 20. století, podporovat současné umění ve všech jeho podobách. Spolupracovat s jinými institucemi. Muzeum ročně zapůjčí na 3000 děl do Centre Pompidou-Metz a muzeí po celém světě.", "section_level": 1}, {"title": "Sbírky.", "content": "Sbírky zachycují všechny umělecké směry 20. století.", "section_level": 1}, {"title": "Období po roce 1960.", "content": "A dále množství francouzských i zahraničních umělců z období 1990-2000: Bernd a Hilla Becherovi, Andreas Gursky, Martin Parr, Thomas Ruff, Nan Goldin, David Weiss a Peter Fischli, Wim Delvoye, Gilbert et Georges, Cindy Sherman, Peter Doig, Andy Goldsworthy, Sarah Morris, Glenn Brown, Sean Scully, John Currin, Marlene Dumas, Ernesto Neto, Tunga, Subodh Gupta, Yan Pei-Ming, Wang Du, Bernard Piffaretti, Bertrand Lavier, Philippe Cognée, Bernard Frize, Pierre Huyghe, Alain Sechas, Xavier Veilhan, Jean-Michel Othoniel, Philippe Ramette, Laurent Grasso, Claude Closky, Michel Blazy, Didier Marcel, Philippe Mayaux aj.", "section_level": 2}, {"title": "Architektura a design.", "content": "Po připojení sbírek \"Centre de création industrielle\" roku 1992: Otto Wagner, Peter Behrens, Gerrit Rietveld, Marcel Breuer, Pierre Chareau, Le Corbusier, Pierre Jeanneret, Charlotte Perriand, Eileen Gray, Ludwig Mies van der Rohe, René Herbst, Robert Mallet-Stevens, Franco Albini, Alvar Aalto, Marcel Lods, Gio Ponti, Jean Prouvé, Hans Coray, Ray Eames a Charles Eames, Harry Bertoia, Marco Zanuso, Pierre Guariche, Raymond Loewy, Achille Castiglioni, Eero Saarinen, Sori Yanagi, Verner Panton, Arne Jacobsen, Roger Tallon, Pierre Paulin, Olivier Mourgue, Isamu Noguchi, Joe Colombo, Ettore Sottsass, Carlo Bartoli, Shiro Kuramata, Elisabeth Garouste, Mattia Bonetti, Gaetano Pesce, Mario Bellini, Philippe Starck, Martin Szekely, Marc Newson, Erwan Bouroullec, Ron Arad, Aldo Rossi, Norman Foster, Jasper Morrison, Konstantin Grcic, Matali Crasset, Jonathan Ive, Patrick Jouin, Jean Nouvel, Dominique Perrault, Christian de Portzamparc aj. Součástí sbírek je i věrná rekonstrukce Brâncuşiho ateliéru. Sochařův ateliér získal stát v roce 1956 i s veškerým zařízením, které tvořilo 2571 dokončených a rozpracovaných děl, knihovna se 160 svazky, nábytek a nástroje.", "section_level": 2}], "src_summary": "Musée national d'art moderne (česky \"Národní muzeum moderního umění\"), často označované podle svého sídla jako Centre Pompidou, je francouzské státní muzeum věnované umění 20. a 21. století. Nachází se v Paříži, kde sídlí od roku 1977 v Centre Georges Pompidou. Zde zabírá 4. patro (současné umění) a 5. patro (moderní umění). Muzeum spravuje jednu z největších a nejkvalitnějších světových sbírek moderního umění. Muzeum vlastní bezmála 70 000 uměleckých děl, z nichž je jen asi 900 představeno ve stálé expozici na ploše 14 000 m. Mnohé exponáty jsou zapůjčeny do dalších muzeí a galerií. Díla zahrnují nejen malby, ale také sochy, plastiky, videoart a filmové umění, design a architekturu. Muzeum pořádá rovněž dočasné výstavy. V Metách existuje pobočka tohoto muzea zvaná Centre Pompidou-Metz.", "tgt_summary": "The Musée National d'Art Moderne (, \"National Museum of Modern Art\") is the national museum for modern art of France. It is located in Paris and is housed in the Centre Pompidou in the 4th arrondissement of the city. It is among the most visited art museums in the world and one of the largest for modern and contemporary art. In 1937, the Musée National d'Art Moderne succeeded the Musée du Luxembourg, established in 1818 by King Louis XVIII as the first museum of contemporary art created in Europe, devoted to living artists whose work was due to join the Louvre 10 years after their death. Imagined as early as 1929 by Auguste Perret to replace the old Palais du Trocadero, the construction of a museum of modern art was officially decided in 1934 in the western wing of the Palais de Tokyo. Completed in 1937 for that year's International Exhibition of Arts and Technology, it was temporarily used for another purpose, since the exhibition of national and foreign \"art indépendant\" was then preferably held in the Petit Palais and the Musée du Jeu de Paume. Although due to open in 1939, construction was eventually interrupted by the war; following the nomination of its first Chief Conservator in September 1940, the museum partially opened in 1942 with only a third of the collection brought back from some national collection caches hidden in the province. But its real inauguration didn't take place until 1947, after World War II and the addition of the foreign schools collection of the Musée du Luxembourg, which had been held at the Musée du Jeu de Paume since 1922. In 1947, then housed in the Palais de Tokyo, its collection was dramatically increased by its first director, Jean Cassou, thanks to his special relationship with many prominent artists or their families, such as Picasso and Braque. With the creation of the Centre Pompidou, the museum moved to its current location in 1977. ", "id": 2373890}
{"src_title": "Atletika na Letních olympijských hrách 2012", "tgt_title": "Athletics at the 2012 Summer Olympics", "src_document": [{"title": "Kvalifikace.", "content": "Na olympijských hrách mohli startovat závodníci, kteří splnili kvalifikační podmínky a dosáhli v průběhu roku 2012 minimální věkové hranice:", "section_level": 1}, {"title": "Kvalifikační podmínky.", "content": "Národní olympijský výbor může do jedné disciplíny nominovat maximálně 3 reprezentanty, kteří v daném kvalifikačním období splnili „A-limit“ vypsaný Mezinárodní asociací atletických federací (IAAF). Pokud žádný reprezentant dané země v kvalifikačním období „A-limit“ nesplnil, může národní olympijský výbor dané země do disciplíny nominovat 1 zástupce, který splnil „B-limit“ IAAF. Pokud žádný sportovec dané země nesplní „A-limit“ ani „B-limit“ v žádné z disciplín, může národní olympijský výbor nominovat 1 reprezentanta a 1 reprezentantku do kterékoli disciplíny, vyjma běhu na 10 000 metrů, běhu na 3 000 metrů překážek a vícebojů. Pokud například limit splní pouze mužský reprezentant, může země přesto nominovat reprezentantku bez splněného kvalifikačního limitu podle uvedených pravidel a naopak. Start těchto závodníků ale musí schválit IAAF, a to na základě žádosti podané do 15. června 2012 a doložené výkonnosti. Tabulka limitů schválená na zasedání IAAF v Tegu 11. a 12. dubna 2011: Ve štafetách (vypsány 2 mužské a 2 ženské) může startovat maximálně 16 družstev. Žebříček zemí je vytvořen z průměru dvou nejlepších výkonů štafety reprezentující daný stát, přičemž brány v potaz jsou pouze výsledky ze závodů, ve kterých nastoupí alespoň tři družstva z různých zemí. Do štafety může být nominováno až 6 závodníků (včetně 2 náhradníků). Maratonci, kteří se umístí v první dvacítce na MS v atletice v roce 2011 (platí pro muže i ženy) a dále v první desítce maratónů kategorie IAAF Gold Label v průběhu kvalifikačního období, tímto umístěním bez ohledu na dosažený výkon splnili „A-limit.“ Nominace závodníků z jednotlivých zemí, kteří splňují uvedená kvalifikační kritéria (a případná dodatečná kritéria stanovená jednotlivými národními olympijskými výbory), musí být nahlášena organizačnímu výboru Her nejpozději do 9. července 2012.", "section_level": 2}, {"title": "Plnění limitů.", "content": "Závodníci mohli plnit výkonnostní limity v následujících obdobích: Výkonnostní limity pro maratónský běh a závodní chůzi musel být splněny na jedné ze soutěží, které vyjmenovávají seznamy, jež jsou přílohou oficiálně publikovaných kvalifikačních podmínek. Nebudou uznány výkony dosažené s nepovolenou podporou větru. Dále nebudou uznány ručně měřené časy pro disciplíny běh na 100 m, běh na 200 m, běh na 400 m, běh na 100/110 m překážek a pro štafetu 4×100 m. Běžecké výkony pro vzdálenosti 400 m a výše dosažené na drahách s abnormální (větší) délkou okruhu nebudou uznány. Povoleno je naopak splnění limitu v hale pro závody dlouhé alespoň 400 m a všechny neběžecké disciplíny.", "section_level": 2}], "src_summary": "Atletické disciplíny na Letních olympijských hrách 2012 probíhaly od 3. do 12. srpna na olympijském stadiónu a v okolí ulice Mall v Londýně. Na programu bylo celkově 47 disciplín (24 mužských a 23 ženských), kterých se mělo zúčastnit celkově 2231 atletů, z toho 1160 mužů a 1071 žen.", "tgt_summary": "The athletics competitions at the 2012 Olympic Games in London were held during the last 10 days of the Games, on 3–12 August. Track and field events took place at the Olympic Stadium in east London. The road events, however, started and finished on The Mall in central London. Over 2,000 athletes from 201 nations competed in 47 events in total, with both men and women having a very similar schedule of events. Men competed in 24 events and women in 23, of which 21 were the same for both. The women's schedule lacked the 50 km race walk and included 100 m hurdles and heptathlon as opposed to the men's 110 m hurdles and decathlon. The youngest participant in the athletics competition was Andorran 15-year-old Cristina Llovera while the oldest was 46-year-old Ukrainian Oleksandr Dryhol. South African Oscar Pistorius became the first amputee sprinter to compete at the Olympics.", "id": 1781954}
{"src_title": "Tokdo", "tgt_title": "Liancourt Rocks", "src_document": [{"title": "Geografie.", "content": "Souostroví se skládá ze 2 skalnatých ostrovů - západního \"Seodo\" (, neboli \"Otokodžima\") a východního \"Donkdo\" (, neboli \"Onnadžima\"), a z 35 dalších menších útvarů. Celková plocha ostrovů zabírá 0,18745 km². Nejvyšší bod je ve výšce 169 m n. m. Nejbližší pevninou je korejský ostrov Ullung-do ležící ve vzdálenosti 87 km; dále to jsou japonské ostrovy Oki (157 km); ostrov Honšú (211 km) a Korejský poloostrov (217 km). Ostrovy jsou vulkanického původu, jejich stáří se odhaduje na 4,5 mil. let a velmi rychle erodují. Flóra na ostrově je velmi chudá, protože se zde prakticky nevyskytuje půda. Nachází se zde pouze 49 druhů rostlin. Fauna je zastoupena 107 druhy ptáků a 93 druhy hmyzu. Klima je typické oceánické, mírné. Průměrná teplota v lednu činí 1 °C, v srpnu 23 °C, celoroční zhruba 12 °C. Průměrný roční úhrn srážek dosahuje 1 240 mm, přičemž v zimě intenzivně sněží. Vanou zde silné větry - jihozápadní v létě a severovýchodní v zimě. Obloha je 160 dní v roce zatažená, nebo skoro zatažená.", "section_level": 1}, {"title": "Obyvatelstvo.", "content": "Ostrovy nebyly až do vypuknutí teritoriálního sporu obydleny. Trvalé osídlení se datuje od r. 1965, kdy se zde usadil korejský rybář, který zde také pomáhal vybudovat trvalá zařízení. V současné době (2012) ostrovy obývá starší korejský pár, jenž se zde zabývá rybolovem a malý oddíl korejských policistů a úředníků, jejichž povinností je především obsluha místního majáku a symbolická reprezentace Korejské republiky.", "section_level": 1}, {"title": "Historie.", "content": "Nejstarší zmínka o ostrovech je v korejských záznamech z počátku 15. století a není vzhledem době vzniku a terminologii zcela jasná. Druhý záznam o \"„ostrovech, které jsou z Ullungdo viditelné za dobrého počasí“\", je z r. 1432. První příslušné japonské dokumenty pocházejí z počátku 17. století, kdy bylo vydáno povolení k cestám na ostrovy za účelem lovu lachtanů. Záznamy z pozdějších dob jsou častější jak v japonských, tak korejských pramenech a svým rozsahem odpovídají bezvýznamnosti těchto ostrovů. Jisté je, že když zde v roce 1849 téměř ztroskotala francouzská velrybářská loď \"Le Liancourt\", po které nese souostroví název v mnoha evropských jazycích, nebyly ostrovy obydleny. Koncem 19. století byly ostrovy součástí Korey a pod japonskou správu přešly počátkem 20. století, ještě před anexí Korey Japonskem. Po porážce Japonska ve druhé světové válce vyvinula japonská diplomacie velké úsilí, aby v mírové smlouvě minimalizovala rozsah území, jehož svrchovanosti se Japonsko explicitně vzdávalo, a ostrovy Tokdo tak v ní nejsou zmíněny. Ve , která byla uzavřena 22. června 1965, není otázka ostrovů řešena. Jednou z podmínek uzavření této smlouvy bylo stanovení společné rybolovné zóně v okolí ostrovů.", "section_level": 1}, {"title": "Územní spor.", "content": "Japonsko opírá svoje nároky o skutečnost, že se svrchovanosti nad ostrovy, které získalo ještě před anexí Koreje, nikdy nevzdalo. S odkazem na znění Sanfranciské smlouvy Japonsko několikrát navrhovalo (1954, 1962, 2012), aby byl spor předán mezinárodnímu soudnímu dvoru, což nebylo korejskou stranou nikdy přijato. Korea vychází z Postupimské deklarace, kterou Japonsko při kapitulaci akceptovalo a ve které se stanovilo, že \"„suverenita Japonska bude omezena na ostrovy Honšú, Hokkaidó, Kjúšú, Šikoku a některé malé ostrovy, které spojenci určí, jak bylo oznámeno v Káhirské deklaraci v r. 1943“\". V rámci Korejské republiky je správa ostrovů zařazena do okresu Ullung (Ulleung County/울릉군) v provincii Severní Kjongsang (Gyeongsangbuk-do/경상북도). Japonské administrativní členění souostroví (distrikt Oki v prefektuře Šimane) má v současné době vzhledem ke korejské správě ostrovů pouze deklaratorní význam. Kromě pocitu národní hrdosti jsou důvodem sporu také spekulace o nalezištích zemního plynu pod mořským dnem v okolí ostrovů.", "section_level": 1}], "src_summary": "Tokdo (, (handža: 獨島), (kandži: 竹島) neboli Takešima) je malé souostroví v Japonském moři, které je dlouhodobě předmětem teritoriálního sporu mezi Korejskou republikou a Japonskem. Obě země si kladou historický nárok na vlastnictví ostrovů. V současné době jsou ostrovy spravovány korejskou stranou.", "tgt_summary": "The Liancourt Rocks are a group of small islets in the Sea of Japan. While South Korea controls the islets, its sovereignty over them is contested by Japan. South Korea classifies the islets as Dokdo-ri, Ulleung-eup, Ulleung County, North Gyeongsang Province, and calls them Dokdo (; , \"solitary island[s]\"). Japan classifies the islands as part of Okinoshima, Oki District, Shimane Prefecture, and calls them . The Franco-English name \"Liancourt Rocks\" derives from \"Le Liancourt\", the name of a French whaling ship that came close to being wrecked on the rocks in 1849. The Liancourt Rocks consist of two main islets and 35 smaller rocks; the total surface area of the islets is , with the highest elevation of found at an unnamed location on the West Islet. The Liancourt Rocks lie in rich fishing grounds that may contain large deposits of natural gas.", "id": 1021886}
{"src_title": "Systém iterovaných funkcí", "tgt_title": "Iterated function system", "src_document": [{"title": "Definice.", "content": "Definujme systém iterovaných funkcí jako množinu konečně mnoha kontrakcí na úplném metrickém prostoru. Tedy je systém iterovaných funkcí, pokud \"f\" jsou kontrakce na úplném metrickém prostoru \"X\".", "section_level": 1}, {"title": "Vlastnosti.", "content": "Lze ukázat, že na prostoru formula_2 existuje pro každý systém iterovaných funkcí právě jedna množina \"S\", která je vůči němu invariantní, tj. Tedy množina \"S\" je pevným bodem operátoru Z Banachovy věty o pevném bodě pak vyplývá jednoznačnost (a kompaktnost) množiny S. Tato věta nám také dává metodu konstrukce množiny \"S\"; plyne z ní totiž, že pro všechny neprázdné (a kompaktní) množiny \"A\" z \"X\". To znamená, že můžeme postupovat takto: začneme s neprázdnou množinou \"A\". Na tu aplikujeme postupně všechny funkce ze systému. Sjednocení takto vzniklých obrazů označíme \"A\", a s ním provedeme znova totéž. Čím déle budeme tento postup opakovat (iterovat), tím lepší bude množina \"A\" aproximací množiny \"S\".", "section_level": 1}, {"title": "Konstrukce.", "content": "Za \"f\" se často volí lineární nebo afinní transformace, tj. složení rotace, změny měřítka a v případě afinních transformací i posunutí. Tyto transformace se dají snadno znázornit ve 2D. Obecně ale postačí jakákoliv kontrakce, jako např. projektivní transformace, nebo i Möbiovy transformace komplexní proměnné. Při konstrukci fraktálu lze použít výše nastíněný postup. Jinou metodou je tzv. \"chaos game\". Při \"chaos game\" se zvolí počáteční bod (či obecně množina bodů nebo geometrický útvar), na který se iterativně aplikují náhodně vybrané funkce ze systému. Tím získáme množinu bodů z \"S\". Nevýhodou těchto konstrukcí je, že jsou globální - konstruují body z celého fraktálu. Při vykreslování malého výřezu fraktálu jich tedy většina padne mimo vykreslovanou oblast. Podle definice systému iterovaných funkcí musí být všechny funkce kontrakcemi, ale prakticky stačí, i když je celý systém kontrahující jen v průměru.", "section_level": 1}], "src_summary": "Systém iterovaných funkcí (anglicky \"iterated function system\" nebo \"IFS\") je jednou z metod konstrukce fraktálů. Takto vzniklé fraktály jsou sjednocením několika kopií sebe sama, z nichž každá je transformovaná jinou funkcí ze systému. Tyto funkce jsou kontrahující, tj. obraz při této funkci je \"menší\" než jeho vzor. Celý fraktál je tedy složen z menších kopií sebe sama, které jsou také složeny z menších kopií sebe sama, atd. Je tedy soběpodobný.", "tgt_summary": "In mathematics, iterated function systems (IFSs) are a method of constructing fractals; the resulting fractals are often self-similar. IFS fractals are more related to set theory than fractal geometry. They were introduced in 1981. IFS fractals, as they are normally called, can be of any number of dimensions, but are commonly computed and drawn in 2D. The fractal is made up of the union of several copies of itself, each copy being transformed by a function (hence \"function system\"). The canonical example is the Sierpiński triangle. The functions are normally contractive, which means they bring points closer together and make shapes smaller. Hence, the shape of an IFS fractal is made up of several possibly-overlapping smaller copies of itself, each of which is also made up of copies of itself, ad infinitum. This is the source of its self-similar fractal nature.", "id": 451301}
{"src_title": "Zelňačka (film)", "tgt_title": "The Cabbage Soup", "src_document": [{"title": "Děj.", "content": "Děj filmu se odehrává v Láhvové Lhotě malé osadě na francouzském venkově. Dva staří přátelé na penzi tu tráví \"předposlední\" etapu života - své stáří. Vzpomínají na vše, co prožili uprostřed vesnice, která se vylidňuje. Mladí odešli za prací do města, místní život se zastavil a všechno funguje tak nějak ze setrvačnosti. Komu by se však chtělo umřít? Užívají si tedy života, jak jen to jde. Jednoho jasného večera mají rozhovor o hvězdných dálkách. Nevědomky tak vyšlou signál mimozemským civilizacím. Té noci navštíví Glóda vzácná návštěva z kosmu. Mimozemšťan hudrující jako krocan nejprve vzbudí nedůvěru, rozpaky, ale nakonec sympatie a přízeň. Glód ho pohostí zelnou polévkou vlastní receptury a dokonce mu dá do bandasky s sebou. Přílet létajícího talíře do vesnice nezůstal utajen jejím obyvatelům. V první řadě ho viděl Glódův soused a kamarád. Než však stačil zasáhnout byl uspán. Další svědkyně byla místní \"pomatená\" a tak není divu, že když to přišli oba postupně nahlásit na četnickou stanici, nikdo jim nevěřil a sklidili výsměch. Hrbáč chce dokonce použít oprátku k ukončení svého trápení. Glód to nebere příliš vážně. Pro jistotu však přítele hlídá a vlastnoručně mu tu oprátku nařízne. Snaží se ho uklidnit, ale ke kontaktu s ufonem se nepřiznává. Cicisse se skutečně zhoupne, ale oprátka ho neudrží a s překvapením zjišťuje, že smrt může taky bolet (a to jen dopadl na zem). Glód ho uloží do postele a je rád, že přítel překonal krizi. Tutéž noc je příhodný čas pro kontakt s ufonem. Glód se ho tedy snaží přivábit stejným způsobem jako poprvé. Úspěch se dostavil a kolem půlnoci se na jeho dvůr snesl létající talíř. K velkému Glódovu překvapení však ufon nezačal hudrovat. Za krátký čas, co se neviděli se naučil obstojně lidskou řeč. Stručně popsal svou planetu Oxo a způsob života na ní. Především se však chtěl vyrovnat za tu zelnou polévku, kterou dostal. Glód odmítl se slovy \"Prachy jsou prachy, ale důležitý jsou jenom pro někoho. Snad ještě můžu někoho pozvat na polívku\". Ukázal Oxanovi zlaťák \"Napoleon\" a posléze mu ho půjčil. Poté, co rozebrali poměry na Zemi svěřil se Glód, že ho na Zemi čeká už asi jen 10 let života. Zmínil Francin, kterou pochoval a ukázal pramínek vlasů na památku. Oxan se ho optal, jestli by mu způsobilo radost, kdyby se s Francin opět setkal, ale byl odbyt. Jedné jasné noci přiletěl do Lahvové Lhoty opět létající talíř. Dovezl něco zabalené v prostěradle. To něco byla oživená Francin - Glódova manželka. Byl to pro ni šok, protože si pamatovala, že zemřela. Šok to byl i pro Glóda, protože byla tak krásná, jako když se s ní ženil. Nevěřila, že je krásná. Teprve pohled do zrcadla ji přesvědčil. Závratí omdlela. Svou druhou životní šanci Francin pochopila hned druhý den. Našla si přítelkyni i přítele. Ještě než Glódovi zmizela ze života, prozradila mu, že za války, když byl v zajetí, byla milenkou souseda studnaře hrbáče. Být paroháčem - to zjištění není příjemné ani po čtyřiceti letech. Glód se rozhodl optat přítele s flintou v ruce. Ten se přiznal a Glód mu odpustil. Poté, co ho opustila Francina, Navštívil Glóda jeho starý přítel z planety Oxo. Sdělil mu úžasnou novinku. Zelná polévka se na jeho planetě stala elixírem radosti a on byl za své výzkumy povýšen. K zlaťáčku, který si Oxan vypůjčil dostal Glód plnou krabici dalších. Navíc dostal speciální nabídku. Může žít na Oxu do 200 let. Glód měl několik námitek, které byly vyslyšeny. Přesto odmítl. Oxan mu nechal \"komunikátor\", aby mohl podat zprávu, pokud si to rozmyslí. Nic by se asi nezměnilo, kdyby starosta obce, ke které byla Lahvová Lhota přičleněná neprosadil vybudování zábavního parku. Staříci odmítli opustit milovaný domov, ale po vybudávání parku se stali terčem posměchu. Protože se situace stala neúnosnou, rozhodl se Glód k činu. Seznámil přítele s nabídkou ufona z planety Oxo. Po chvíli nedůvěry na to Cicisse kývne. Stěhování má nastat co nevidět. V následujících dnech před odjezdem urovnal Glód svoje záležitosti na Zemi. Část zlatého pokladu v mincích doslova rozházeli s kamarádem svatebčanům pod nohy - byl z toho velký poprask. Druhou část poslal Francině, jako svůj odkaz spolu s dojemným dopisem. Posledním dějství filmu je odlet k hvězdným výšinám za zpěvu písně.", "section_level": 1}, {"title": "Obsazení.", "content": "Zdroje: Základní informace čerpány z Francouzskojazyčné wikipedie a přebalu DVD filmu. Děj sepsán na základě zhlédnutí filmu.", "section_level": 1}], "src_summary": "Zelňačka (francouzsky: La Soupe aux choux) je francouzská sci-fi komedie z roku 1981 na motivy stejnojmenného románu René Falleta z roku 1980. Dabing hlavního hrdiny pro české znění vytvořil Jiří Lábus", "tgt_summary": "La Soupe aux Choux (translation: \"Cabbage Soup\") is a 1981 French film directed by Jean Girault, based on a novel by René Fallet. It was the second to last movie made by French comedian Louis de Funès.", "id": 721626}
{"src_title": "Matt Hendricks", "tgt_title": "Matt Hendricks", "src_document": [{"title": "Osobní život.", "content": "Hendricks vyrostl v Blaine, Minnesota, jeho otec je z amerického původu a matka ze Švédska. Ve svém volném čase se baví golfem. Je ženatý s manželkou Kimberley (Kim). Společně mají dvojčata, chlapce (Gunnar) a holčičku (Lennon), kteří se narodili 10. listopadu 2011.", "section_level": 1}, {"title": "Hráčská kariéra.", "content": "Svou profesionální kariéru začal v týmu v St. Cloud State University, kde působil od roku 2000 do 2004. Už jako hráč na střední škole byl v roce 2000 draftován v 5. kole, celkově 131., týmem Nashville Predators ale za Predators neodehrál žádný zápas. Místo toho v sezóně 2003/04 debutoval ve farmářském týmu Predators v Milwaukee Admirals v AHL. V následující sezóně hrával především v týmu Florida Everblades v ECHL a někdy příležitostně hrál v Lowell Lock Monsters AHL. Po roce stráveném v Rochester Americans získal před novou sezónou 2006/07 smlouvu s týmem Hershey Bears, který v sezóně 2005/06 získali Calderův pohár. S Hershey Bears dosáhl do finále AHL, ale prohráli 1:4 na zápasy týmem Hamilton Bulldogs. 9. července 2007 podepsal smlouvu s týmem Boston Bruins jako volný hráč, ale celou sezónu hrál na jejich farmě v AHL v Providence Bruins. 24. června 2008 byl vyměněn do týmu Colorado Avalanche za Johnny Boychuk. V sezoně 2008/09 hrával na farmě Avalanche v Lake Erie Monsters kde odehrál 43 zápasů v nichž nasbíral 29 bodů. V jeho prvním ročníku v NHL, získal 13 trestných minut za čtyři odehrané zápasy. Na začátku sezony 2009/10 v NHL byl povolán do kádru Avalanche kde setrval celou sezónu. 27. září 2010 podepsal smlouvu na jeden rok s týmem Washington Capitals a po absolvování výcvikového kempu se stal součásti pilíře Capitals pod vedením hlavního trenéra Bruce Boudreau, s kterým hrál v sezóně 2006/07 v Hershey Bears. K jeho prvnímu zápasu v Capitals se uskutečnil 8. října 2010 v zápase proti týmu Atlanta Thrashers. Jeho první bod v Capitals získal 11. října 2010 v zápase proti Ottawa Senators. Na konci sezóny se stal nejtrestanějším hráčem v Capitals s počtem 110 trestnými minutami. 23. února 2011 prodloužil smlouvu s týmem Capitals o dva roky ve kterých si vydělá 1 600 000 dolarů.", "section_level": 1}], "src_summary": "Matthew Hendricks (* 17. června 1981 v Blaine, Minnesota) je americký hokejový útočník hrající v týmu Winnipeg Jets v severoamerické lize NHL.", "tgt_summary": "Matthew James Hendricks (born June 17, 1981) is an American former professional ice hockey left winger who played in the National Hockey League (NHL) for the Colorado Avalanche, Washington Capitals, Nashville Predators, Edmonton Oilers, Winnipeg Jets and the Minnesota Wild. He was drafted 131st overall by the Predators in 2000, though he didn't play for the organization until signing as a free agent for the 2013–14 season.", "id": 618053}
{"src_title": "Karel Filip Švédský", "tgt_title": "Prince Carl Philip, Duke of Värmland", "src_document": [{"title": "Studia.", "content": "V letech 1984-1986 navštěvoval Karel Filip farní školu Västerled, kde získal předškolní vzdělání. Základní vzdělání získal na škole Smedslättsskolan v Brommě, kterou navštěvoval od roku 1986. Další část vzdělání mu poskytla škola Ålstensskolan, taktéž v Brommě. Od roku 1992 navštěvoval školu Enskilda gymnasiet ve Stockholmu, která mu poskytla střední vzdělání. V roce 1994 studoval školu v americkém Kentu v Connecticutu. Účastnil se také vědeckého programu na vyšší škole Lundsbergs skola, kterou ukončil v roce 1999. Později studoval grafický design na Rhode Island School of Design ve Spojených státech. V červnu 2011 Karel Filip ukončil studia na Švédské zemědělské univerzitě.", "section_level": 1}, {"title": "Koníčky a zájmy.", "content": "Karel Filip má rád venkovský život. Je také nadšený sportovec, má rád především fotbal, atletiku, plavání a lyžování. V roce 2003 dokončil Vasaloppet, 90 km dlouhý závod pro běžecké lyžaře, který je nejdelším lyžařským závodem na světě. Kromě toho je také vášnivý automobilový závodník. V současné době (2011) se účastní série automobilových závodů Porsche Carrera Cup Scandinavia, kde závodí s automobilem Porsche 911 GT3. Velký zájem o grafický design a malovaní přimělo Karla Filipa věnovat se těmto zájmům i během studia. Grafický design studuje od roku 2003 až doposud. V prosinci 2003, na počest 60. narozenin královny Silvie Švédské, vytvořil obal k CD s hudbou Čajkovského baletu \"Louskáček\". Výtěžek z akce, kde bylo CD představeno, putoval do Světové nadace pro děti, kterou vlastní královna Silvia Švédská. V roce 2004 navrhl kalendář ve spolupráci s reklamní agenturou, výtěžek z prodeje poputuje do stejné nadace.", "section_level": 1}, {"title": "Osobní život.", "content": "Od roku 1999 byla přítelkyní prince Emma Pernaldová, která se s ním v roce 2009 rozešla. Švédskému časopisu \"Expressen\" Emma prozradila, že se oba rozhodli jít vlastní cestou. Další vyjádření k rozchodu nikdo neposkytl. V dubnu 2010 naznačil tisk možný vztah Karla Filipa se švédskou modelkou Sofií Hellqvistovou. V srpnu 2010 vztah potvrdila mluvčí královské rodiny. V roce 2008 obsadil princ Karel Filip deváté místo v anketě 20 Hottest Young Royals, kterou vyhlašovalo vydavatelství Forbes. V roce 2014 královský dvůr oznámil zasnoubení prince Carla Philipa a jeho přítelkyně Sofie Hellqvist. Svatba se uskutečnila 13. června 2015. Dne 19. dubna 2016 se jim narodil jejich první syn, Alexandr Švédský. Druhý potomek páru, syn Gabriel se narodil 31. srpna 2017. Žijí v Drottningholmském paláci ve Stockholmu.", "section_level": 1}], "src_summary": "Princ Karel Filip Švédský, vévoda värmlandský (, celým jménem Carl Philip Edmund Bertil; * 13. května 1979, Stockholmský palác, Stockholm) je druhý potomek a jediný syn švédského krále Carla XVI. Gustava a královny Silvie Švédské. Narodil se jako korunní princ Švédského království. Tento titul mu patřil sedm měsíců, do 1. ledna 1980, kdy byl změněn systém následnictví v linii následnictví švédského trůnu. Nový zákon ustanovil užití systému absolutní rovné primogenitury, kdy se nestává následníkem trůnu prvorozený syn, ale nejstarší potomek královské rodiny bez ohledu na pohlaví. Od roku 1980 je tedy korunní princeznou Švédska princova starší sestra Viktorie Švédská. V linii následnictví britského trůnu je Karel Filip stále korunním princem, protože užívá systém kognatické primogenitury. Byl pokřtěn ve Stockholmském královském paláci 31. srpna 1979. Jeho kmotry jsou princ Bertil Švédský, vévoda hallandský, princ Leopold Bavorský, dánská královna Markéta II. a princezna Brigitta Švédská. Jeho sourozenci jsou sestry Viktorie Švédská, korunní princezna, a princezna Madeleine Švédská.", "tgt_summary": "Prince Carl Philip of Sweden, Duke of Värmland (Carl Philip Edmund Bertil; born 13 May 1979), is the only son and the second of three children of King Carl XVI Gustaf and Queen Silvia. , Prince Carl Philip is fourth in the line of succession, after his older sister, Crown Princess Victoria, his niece and goddaughter Princess Estelle, and his nephew Prince Oscar. He lives with his wife, Princess Sofia, and two sons, Prince Alexander and Prince Gabriel, in Villa Solbacken in central Stockholm.", "id": 17813}
{"src_title": "Loris Francesco Capovilla", "tgt_title": "Loris Francesco Capovilla", "src_document": [{"title": "Mládí a kněžská služba.", "content": "Narodil se 14. října 1915 v Pontelongo. Studoval v Patriarchálním semináře v Benátkách. Na kněze byl vysvěcen 23. května 1940 Adeodatem Giovannim Piazzou. Působil v mnohých službách ve farnosti S. Zaccaria a v patriarchální kurii, kde působil jako jako Kapitulní mistr ceremonií v Bazilice svatého Marka. Byl také kaplanem mladých vězňů a v infekční nemocnici. Během 2. světové války sloužil v letecké armádě. Roku 1945 se stal nedělním kazatelem v \"Radio Venezia\" a tuto funkci vykonával do roku 1953. Roku 1949 byl jmenován ředitelem diecézního týdeníku \"La Voce di San Marco\", a redaktorem \"Avvenire d'Italia\" novin Italských biskupů. Od 15. března 1953 do 3. června 1963 byl sekretářem patriarchy Angela Giuseppe Roncalliho, pozdějšího papeže Jana XXIII. Dne 11. prosince 1955 byl jmenován tajným komořím supernumerářem Jeho Svatosti. Po zvolení patriarchy Roncalliho papežem, působil dále jako jeho osobní sekretář až do jeho smrti a potvrzen ve funkci byl ve stejný večer zvolení. V této funkci byl nedlouho po papežové zvolení prvním svědkem jeho úmyslu svolat II. vatikánský koncil. Dne 12. prosince 1958 byl jmenován domácím prelátem Jeho Svatosti. Dne 22. března 1960 byl jmenován tajným komořím účastníkem Jeho Svatosti. Roku 1960 se stal kanovníkem Vatikánské baziliky. Papež Pavel VI. jej také jmenoval prelátem \"di anticamera\" a odborníkem na 2. vatikánském koncilu.", "section_level": 1}, {"title": "Biskup a kardinál.", "content": "Dne 26. června 1967 byl ustanoven metropolitním arcibiskupem Chieti. Biskupské svěcení přijal 16. července 1967 v Bazilice Svatého Petra z rukou papeže Pavla VI. a spolusvětiteli byli Augusto Gianfranceschi a Jacques-Paul Martin. Jeho biskupským heslem bylo \"Obœdientia et pax\" (stejné jako měl papež Jan XXIII.) Dne 25. září 1971 přeložen na arcibiskupa-preláta Loreta a titulárního arcibiskupa Mesembrijského (toto sídlo měl také papež Jan XXIII.). Na tento post rezignoval 10. prosince 1988 a uchýlil se do Sotto il Monte Giovanni XXIII, kde pokračoval v naplňování odkazu tohoto papeže. Dne 22. února 2014 jej papež František jmenoval kardinálem, a udělil mu titulární kostel S. Maria in Trastevere. Nemohl se však zúčastnit konzistoře z důvodu věku a zdravotních důvodů. Prsten a biret obdržel 1. března 2014 ve 4 hodiny odpoledne, ve farním kostele v Sotto il Monte Giovanni XXIII, z rukou kardinála Angela Sodana děkana Kolegia kardinálů. V okamžiku úmrtí byl nejstarším členem Kardinálského kolegia bez práva volby v konkláve.", "section_level": 1}], "src_summary": "Loris Francesco kardinál Capovilla (14. října 1915 Pontelongo, Itálie – 26. května 2016 Bergamo, Itálie) byl italský římskokatolický kněz, biskup a od roku 2014 také kardinál. Ve svém věku 100 let byl jedním z nejstarších žijících biskupů světa.", "tgt_summary": "Loris Francesco Capovilla (14 October 1915 – 26 May 2016) was an Italian Roman Catholic prelate and a cardinal. At his death, he was the oldest living Roman Catholic bishop from Italy and the fourth oldest in the world. At the time of his elevation to the rank of cardinal in 2014, he was the oldest member of the College of Cardinals. He served as the personal secretary to Pope John XXIII from 1958 to 1963.", "id": 1896959}
{"src_title": "Ibiškovec jedlý", "tgt_title": "Okra", "src_document": [{"title": "Popis.", "content": "Ibiškovec jedlý je 1 až 2 metry vysoká jednoletá bylina se střídavými listy. Téměř celá rostlina je řídce pokryta špičatými chlupy. Stonek je často dutý. Listy jsou dlanitě laločnaté se 3 až 7 laloky, s čepelí 10 až 30 cm v průměru a 7 až 15 cm dlouhým řapíkem. Okraj čepele je řídce zubatý. Květy jsou jednotlivé, úžlabní, s 1 až 2 cm dlouhou stopkou. Kalich je zvonkovitý, 2 až 3 cm dlouhý, hustě hvězdovitě chlupatý, podepřený 7 až 10 nitkovitými listeny kalíšku. Koruna je žlutá nebo zlatožlutá nebo řidčeji bílá, se sytě purpurovým středem, a dosahuje velikosti 5 až 7 cm v průměru. Tobolka je 10 až 25 cm dlouhá a 1,5 až 2 cm široká, dlouze zobanitá, se 30 až 60 kulovitými šedými semeny.", "section_level": 1}, {"title": "Rozšíření.", "content": "Rostlina pochází patrně z Indie nebo z Afriky. Dnes je rozšířena do tropických a subtropických oblastí celého světa.", "section_level": 1}, {"title": "Význam.", "content": "Ibiškovec jedlý je stará kulturní rostlina a byl pěstován v Egyptě již 2000 let před naším letopočtem. Lusky jsou v některých částech světa, zejména v Asii a Africe, významnou zeleninou, známou jako okra. Sklízejí se nezralé, konzumují se syrové nebo různým způsobem tepelně upravené. Ze stonků ibiškovce jedlého je získáváno hladké hnědé vlákno podobné vláknu z jutovníku.", "section_level": 1}, {"title": "Využití v kuchyni.", "content": "Vařené oplodí ibiškovce je mazlavé. Ačkoliv tak mnoha lidem chutná, bývá dávána přednost způsobu přípravy, který slizkost pokrmu minimalizuje. Toho lze dosáhnout, pokud se oplodí vaří vcelku a krátce. Je též možné plodinu rychle osmahnout nebo vařit s kyselými přísadami, jako jsou citrusy, rajčata nebo ocet. Obvykle stačí několik kapek citronové šťávy. Případně se plody nakrájí a vaří dlouhou dobu, díky čemuž se mazlavá hmota rozpustí – tímto způsobem se ibiškovec připravuje například v gumbu, kde slouží jako zahušťovadlo. Nezralé plody lze též sterilovat. V Sýrii, Tunisku, Egyptě, Řecku, Íránu, Iráku, Jordánsku, Libanonu, Turecku, Jemenu a dalších částech východního Středomoří, včetně Kypru a Izraele, se ibiškovec běžně používá v dušených pokrmech (přípravou podobných českému guláši) se zeleninou a masem. Tato zelenina je také velmi oblíbená v západní Asii, severní Indii a Pákistánu. V Karibiku se ibiškovec podává ve formě polévky, často s rybou.", "section_level": 1}, {"title": "Dostupnost.", "content": "V České republice lze zakoupit mražený ibiškovec ve specializovaných prodejnách asijských nebo arabských specialit, naložený ibiškovec v omáčce je k dostání v mezinárodní sekci velkých supermarketů a obchodech s arabskými nebo tureckými specialitami.", "section_level": 1}], "src_summary": "Ibiškovec jedlý (\"Abelmoschus esculentus\") je rostlina z čeledi slézovité. Je znám též jako okra, ibišek jedlý nebo pod zavádějícím názvem proskurník jedlý. Je to jednoletá bylina s dlanitě laločnými listy a velkými žlutými květy. Ibiškovec jedlý je stará kulturní rostlina, pocházející pravděpodobně z Indie. Nezralé plody, okra, jsou zejména v Asii a Africe široce využívány jako zelenina. Rostlina poskytuje také vlákna podobná jutě.", "tgt_summary": "Okra (, ), \"Abelmoschus esculentus\", known in many English-speaking countries as ladies' fingers or ochro, is a flowering plant in the mallow family. It is valued for its edible green seed pods. The geographical origin of okra is disputed, with supporters of West African, Ethiopian, Arabian, and South Asian origins. The plant is cultivated in tropical, subtropical and warm temperate regions around the world.", "id": 2444070}
{"src_title": "Scott Clemmensen", "tgt_title": "Scott Clemmensen", "src_document": [{"title": "Kariéra.", "content": "Clemmensen byl v době, kdy hrál juniorský hokej za Des Moines Buccaneers, vybrán v 8. kole na celkově 215. místě vstupního draftu NHL 1997 týmem New Jersey Devils. Po draftu pokračoval v univerzitním hokeji na Boston College, kde hrál do roku 2001. V sezóně 2001-02 debutoval v NHL, když za New Jersey nastoupil ve dvou zápasech a zbytek sezóny strávil v nižší lize American Hockey League, kde hrál za Albany River Rats. Následující tři sezóny strávil také v Albany, kde soupeřil o místo s Arim Ahonenem. V sezóně 2003-04 byl Clemmensen povolán k Devils, za které chytal ve 4 zápasech. 20. ledna 2004 vychytal své první čisté konto v NHL při vítězství 3:0 proti Pittsburghu Penguins. Počínaje sezónou 2005-06 se stal stálou zálohou Martina Brodeura v New Jersey. Po sezóně 2006-07 se stal volným hráčem a poté co Devils podepsali smlouvu s Kevinem Weekesem, tak se rozhodl podepsat dvoucestnou smlouvu s Torontem Maple Leafs. V sezóně 2007-08 sehrál za Maple Leafs pouze 3 zápasy a většinu sezóny strávil v AHL, kde chytal za Toronto Marlies, kde se dělil o místo s Justinem Poggém. Před sezónou 2008-09 se vrátil zpět do New Jersey, kde podepsal jednoletý kontrakt. Sezónu sice začal na farmě v týmu Lowell Devils, ale brzy po začátku sezóny se zranil Martin Brodeur a Clemmensen, tak u Devils dělal náhradníka Kevina Weekese. Během sezóny se v Brodeurově nepřítomnosti vypracoval na prvního brankáře, ale po návratu Brodeura byl odeslán zpět na farmu. V dubnu 2009 byl opět povolán do prvního týmu za zraněného Weekese. 1. července 2009 podepsal smlouvu s Floridou Panthers, kde v sezóně 2010-11 působil jako druhý brankář za Tomášem Vokounem.", "section_level": 1}], "src_summary": "Scott Lee Clemmensen (* 23. července 1977, Des Moines, Iowa, USA) je americký hokejový brankář hrající v týmu Florida Panthers v severoamerické lize NHL.", "tgt_summary": "Scott Lee Clemmensen (born July 23, 1977) is an American former professional ice hockey goaltender, who played with the New Jersey Devils, Toronto Maple Leafs and the Florida Panthers in the National Hockey League (NHL).", "id": 2384447}
{"src_title": "Evian Thonon Gaillard FC", "tgt_title": "Thonon Évian F.C.", "src_document": [{"title": "Historie Evianu.", "content": "Klub vznikl v roce 2003 spojením klubů \"FC Gaillard\", který hrál po většinu své existence regionální soutěž \"Ligue Rhône-Alpes\", a \"FC Villela-Grand\". Gaillard byl založen v roce 1924 a Villela-Grand roku 1928. Nový klub tehdy pojmenovaný \"Football Croix-de-Savoie\" po první sezóně skončil v Championnat de France amateur (4. nejvyšší francouzská soutěž) na třetím místě. Normálně by postoupily první dva týmy, jenže na těch byly B týmy Lyonu a Mét, a tak postupoval do 3. nejvyšší soutěže Championnat National. V Championnat National se mu nevedlo nejlépe a jen těsně se zachránil. Další sezónu tolik štěstí neměl a sestoupil zpět do 4. nejvyšší soutěže. V roce 2007 se klub znovu sloučil, tentokrát s klubem \"Olympique Thonon-Chablais\", a tak existoval pod novým názvem \"Olympique Croix-de-Savoie 74\". Klub se kvůli nevyhovujícímu stadiónu stěhoval do obce Thonon-les-Bains na stadión Stade Joseph-Moynat s kapacitou 6000 míst. Klub si vybojoval postup do Championnat National pro sezónu 2008/09 jako vítěz CFA. V létě roku 2009 byl prezident společnosti Groupe Danone Franck Riboud stanoven čestným prezidentem klubu. Riboud změnil název klubu na \"Evian Thonon-Gaillard Football Club\" a věnoval klubu peníze na mládež. Jeho plánem byl postup do Ligue 2. 16. dubna 2010 si klub zajistil vítězstvím 1:0 nad Amiens postup do Ligue 2. V sezóně 2010/11 chtěl hrát Evian své domácí zápasy na stadiónu Stade de la Praille ve švýcarské Ženevě, z důvodu rozhodnutí o nezpůsobilosti stadiónu Stade Joseph-Moynat, protože obec Thonon-les-Bains leží pouhých 35 km od Ženevy. To bylo ovšem zámítnuto federací UEFA, a tak se klub přesunul do nedalekého Annecy na stadión Parc des Sports. V sezóně 2010/11 klub dokázal v Coupe de France porazit Olympique Marseille (úřadujícího mistra Francie) 3:1 a vyřadit ho tak. V dalším kole ovšem skončil na Racingu Strasbourg. V Coupe de la Ligue klub sice Strasbourg vyřadil, bohužel ale ve 2. kole skončil na EA Guingamp. V Ligue 2 ovšem Evian zářil a s 67 body obsadil první pozici před Ajacciem a Dijonem. Klub si tak zajistil postup do Ligue 1, kterou přivítá v sezóně 2011/12.", "section_level": 1}], "src_summary": "Evian Thonon Gaillard Football Club je francouzský fotbalový klub sídlící ve městě Gaillard nedaleko švýcarských hranic a města Ženeva. V současnosti hraje nejvyšší francouzskou soutěž Ligue 1, kam postoupil v sezóně 2010/11 z prvního místa v Ligue 2.", "tgt_summary": "Thonon Évian Grand Genève Football Club, formerly Thonon Évian F.C and Évian Thonon Gaillard Football Club (), commonly referred to as Evian TG or simply Evian, is a French association football club based in Thonon-les-Bains that was founded on 1 July 2007. Evian's predecessor was known as \"FC Gaillard\" and existed from 1924–2003. Gaillard's only notable success was winning the Division d'Honneur of the Rhône-Alpes region in 1999. Evian proved more successful, ascending to the professional divisions after just three seasons. The club won the Championnat de France amateur in 2008, the Championnat National in 2010, and finally the Ligue 2 in 2011. Evian formerly played its home matches at the Stade Joseph-Moynat in Thonon-les-Bains but moved to the Parc des Sports in nearby Annecy for the 2010–11 season as the Joseph-Moynat did not meet the standards of the Ligue de Football Professionnel. The move was a temporary measure while the club contemplated building a new facility or renovating the Stade Joseph-Moynat. Prior to moving to Annecy, Evian sought to play at the Stade de Genève in nearby Geneva. Until the 2013–14 season, the club's main sponsor was Groupe Danone, owner of the Evian brand of mineral water. Danone's CEO Franck Riboud was honorary president of the club. At the end of the 2015–16 season, the club was relegated from Ligue 2, and further demoted by the DNCG to the Championnat de France Amateur, the fourth level of football in France. The club then entered receivership meaning that, even if it had survived, it would have suffered a further administrative relegation at the end of the 2016–17 season. The club withdrew from the competition on 9 August.", "id": 1657740}
{"src_title": "Jason LaBarbera", "tgt_title": "Jason LaBarbera", "src_document": [{"title": "Kariéra.", "content": "LaBarbera začínal svojí juniorskou kariéru v týmu Tri-City Americans, ve kterém, ale chytal pouze ve dvou zápasech a poté odešel do týmu Portland Winterhawks. Oba tyto týmy hráli v lize Western Hockey League. Ve své poslední sezóně mezi juniory přestoupil do týmu Spokane Chiefs. V roce 1998 byl vybrán v draftu NHL na celkově 66. místě týmem New York Rangers. Svůj první zápas za Rangers odchytal v sezóně 2000-01 poté, co vystřídal Kirka McLeana v prohraném zápase 6:8 proti Pittsburghu Penguins. Během sezóny hrál i v nižších severoamerických ligách American Hockey League a ECHL za farmářské týmy Hartford Wolf Pack a Charlotte Checkers. V nižších ligách hrál i v sezónách 2001-02, 2002-03, 2003-04 a 2004-05 (až na 4 zápasy v sezóně 2003-04, které sehrál za Rangers). V AHL získal několik brankářských cen. I přes úspěchy s ním New York Rangers pro nadpočet brankářů (např. Henrik Lundqvist nebo Al Montoya) neprodloužili smlouvu. Jako volný hráč podepsal smlouvu s Los Angeles Kings, kde v pozici druhého brankáře kryl záda Mathieuovi Garonovi. V Los Angeles vychytal své první čisté konto při vítězství 4:0 nad San Jose Sharks. V sezóně 2006-07 hrál v AHL za tým Manchester Monarchs. Po sezóně s Kings o dva roky prodloužil smlouvu. V sezóně 2007-08 chytal první plnohodnotnou sezónu NHL, když hrál ve 45 zápasech Kings. Během sezóny 2008-09 byl vyměněn do Vancouveru Canucks za 7. kolo draftu NHL 2009. Ve Vancouveru měl nahradit zraněného Roberta Luonga a dělat náhradníka Curtisu Sanfordovi. 1. července 2009 podepsal smlouvu s Phoenixem Coyotes, kde působil jako záloha za Iljou Bryzgalovem. Ve Phoenixu vydržel do konce ročníku 2012/13, poté byl umístěn na listinu volných hráčů, odkud si ho 5. července 2013 stáhl tým Edmonton Oilers.", "section_level": 1}], "src_summary": "Antonio Jason LaBarbera (* 18. ledna 1980, Burnaby, Britská Kolumbie, Kanada) je kanadský profesionální hokejový brankář hrající v týmu Chicago Blackhawks v NHL.", "tgt_summary": "Antonio Jason LaBarbera (born January 18, 1980) is a Canadian retired professional ice hockey goaltender who played parts of 11 seasons in the National Hockey League (NHL). He was originally drafted by the New York Rangers in the 1998 NHL Entry Draft during his major junior career in the Western Hockey League (WHL), and has also additionally played for the Los Angeles Kings, Vancouver Canucks, Phoenix Coyotes, Edmonton Oilers, Chicago Blackhawks, and Anaheim Ducks during his NHL career.", "id": 714582}
{"src_title": "Coober Pedy", "tgt_title": "Coober Pedy", "src_document": [{"title": "Přehled.", "content": "Aboriginci byli spojeni s touto oblastí po dlouhou dobu. První evropský cestovatel, který prošel blízko budoucího města byl Skot John McDouall Stuart roku 1858, ale město bylo založeno až v roce 1915, kdy zde byly objeveny opály. Horníci se sem začali stěhovat o rok později. Roku 1999 zde už bylo více jak 250 000 vstupů do šachet a zároveň byl vydán zákon, který zabraňoval těžbě ve velkém měřítku. Drsné letní teploty přinutily mnoho obyvatel bydlet v jeskyních vyhloubených do úbočí kopců. Vyhloubení standardní jeskyně s třemi ložnicemi, kuchyní, koupelnou a salonkem stojí stejně jako klasický nový dům. Skála udržuje v jeskyni stálou teplotu, zatímco lidé žijící na povrchu potřebují klimatizaci, zvláště během letních měsíců, kdy teploty často přesahují 40 C. Během takových dnů se vlhkost vzduch jen vzácně vyšplhá nad 20 % a nebe je obvykle bez mraků. Průměrná maximální teplota je 30–32 C, i když zimy mohou být docela chladné. Coober Pedy je velmi malé město zhruba na půl cesty mezi Adelaide a Alice Springs, které se stalo populární zastávkou pro turisty, hlavně od dokončení Stuart Highway roku 1987. Zajímavosti v Coober Pedy zahrnují místní doly, hřbitov a podzemní kostely. První strom ve městě byl vysvářen ze železného šrotu a dodnes stojí na vrcholu kopce nad městem. Město i jeho okolí byli pro svou fotogeničnost vyhledávány filmaři. Ve městě samotném se odehrával děj filmu Opal Dream, jeho okolí zase posloužilo pro filmy \"Šílený Max a Dóm hromu\", \"Rudá planeta\", \"Dobrodružství Priscilly, královny pouště\", \"Černočerná tma\" a \"Pozdrav od juggerů\". Ve všech výše zmíněných snímcích si místní obyvatelé zahráli jako kompars. Město je také ukázáno v seriálu \"The Amazing Race\" a je námětem několika knih. Město se též objevilo v open world závodní hře Forza Horizon, konkrétně jejím třetím pokračování.", "section_level": 1}, {"title": "Sport a rekreace.", "content": "Místní golfové hřiště je zcela bez trávy a většinou se hraje v noci se světélkujícími míčky z důvodu nesnesitelných veder, které zde panují za denního světla. Ve městě také sídlí klub australského fotbalu, Coober Pedy Saints. Kvůli izolaci od zbytku světa musí tým cestovat přes 900 km do Roxby Downs, kde hraje zbytek ligových klubů.", "section_level": 1}, {"title": "Podnebí.", "content": "Coober Pedy má podle Köppenovy klasifikace pouštní podnebí. Nemá zdroj vody, ten je vzdálen přes 20 km.", "section_level": 1}, {"title": "Média.", "content": "V Coober Pedy lze naladit jak místní, tak celonárodní rádio a televizi. Digitální televizní signál by se měl zavádět v letech 2010–2013. Je plánováno, že na konci roku 2013 by měl být analogový vysílání zrušeno. Místní noviny \"Coober Pedy News\" vychází jednou týdně.", "section_level": 1}, {"title": "Doprava.", "content": "Město je obsluhováno každodenním autobusovým spojením do Adelaidu. Coober Pedy je výchozí místo k cestě do outbackových komunit Oodnatta a William Creek. Dvakrát týdně tam z Coober Pedy vyráží poštovní služba doručující poštu, pasažéry a různý náklad. V Coober Pedy je také letiště, odkud létají přímé spoje do Adelaide.", "section_level": 1}, {"title": "Ropné rezervy.", "content": "Město leží na hranici zvané Arckaringa Basin. V říjnu 2013 společnost Linc oznámila, že v Arckaringa Basin se nachází naleziště nekonvenční ropy (v ropných živicích). Zásoby této suroviny jsou odhadovány na 233 mld. barelů, což je hodnota srovnatelná s rezervami Saúdské Arábie a cca 12 % celosvětových ropných rezerv.", "section_level": 1}], "src_summary": "Coober Pedy je město na severu Jižní Austrálie, ležící 846 km severním směrem od Adelaide na Stuart Highway. V roce 2013 v něm žilo 1695 obyvatel (včetně 268 Aboriginců). Je označováno za „hlavní město opálů“, kvůli množství vzácných opálů, které jsou zde těženy. Avšak ještě známější je díky podzemním domům, vybudované většinou v bývalých dolech z důvodu ukrytí se před celodenním žárem. Jméno města pochází z aboriginského názvu \"kupa–piti\", což znamená „díra bílého muže“", "tgt_summary": "Coober Pedy () is a town in northern South Australia, north of Adelaide on the Stuart Highway. In the 2016 Census, there were 1,762 people in Coober Pedy (State Suburbs). Of these, 962 were male and 801 were female. There were 302 Aboriginal or Torres Strait Islander people that made up 17.1% of the population. The town is sometimes referred to as the \"opal capital of the world\" because of the quantity of precious opals that are mined there. Coober Pedy is renowned for its below-ground residences, called \"dugouts\", which are built in this fashion due to the scorching daytime heat. The name \"Coober Pedy\" comes from the local Aboriginal term \"kupa-piti\", which means \"boys' waterhole\". The first opal was found in Coober Pedy on 1 February 1915; since then the town has been supplying most of the world's gem-quality opal. Coober Pedy today relies as much on tourism as the opal mining industry to provide the community with employment and sustainability. Coober Pedy has over 70 opal fields and is the largest opal mining area in the world.", "id": 1833191}
{"src_title": "Unai Emery", "tgt_title": "Unai Emery", "src_document": [{"title": "Hráčská kariéra.", "content": "Emery fotbalově vyrostl v Realu Sociedad, ale nikdy nedostal pořádnou šanci v prvním týmu. Celkem během své kariéry odehrál nejvíce utkání v Segunda División, odehrál zde 215 zápasů během sedmi let z postu záložníka. Do fotbalového důchodu odešel ve 32 letech po vážném zranění kolene. Naposledy působil v Lorce Depotivo CF.", "section_level": 1}, {"title": "Trenérská kariéra.", "content": "Po odchodu mu byla okamžitě nabídnuto, aby se Lorcy ujal jako trenér. Nabídku přijal a poprvé v historii s ní postoupil do Segunda División. V Copě del Rey dokázal vyřadit špičkovou Málagu. V druhé sezóně se s 69 body Lorca umístila na 5. místě - 5 bodů od postupu. Emery odešel a pro klub to znamenalo pád zpět do třetí ligy. Emeryho zlákala nabídka Almeríe, která byla v této sezóně na 6. místě hned za Lorcou. Tak jako Lorce pomohl i Almeríi k lepším výsledkům. Klub vytáhl na 2. druhé místo, a tak klub slavil postup do Primera División. První sezóna dopadla obrovským úspěchem, když skončila Almería na 8. místě.", "section_level": 1}, {"title": "Valencia.", "content": "Díky těmto úspěchům ho oslovila Valencie, kde nahradil Ronalda Koemana. V první sezóně ve Valencii skončil na 6. místě a kvalifikoval se s ní tak do Evropské ligy. V uplynulé sezóně Poháru UEFA Valencia vypadla s Dynamem Kyjev v šestnáctifinále. V sezóně 2009/10 klub vybojoval třetí místo a kvalifikaci do Ligy mistrů. V Evropské lize klub vypadl ve čtvrtfinále s celkovým vítězem Atléticem Madrid. Před sezónou klub prodal Davida Villu a Davida Silvu do Barcelony resp. Manchesteru City. Klub si přesto v Lize mistrů nevedl špatně nasázel ve dvou zápasech 10 gólů Bursasporu a postoupil do osmifinále z druhého místa ve skupině. Zde narazil na Schalke 04, přes které nedokázal přejít po prohře v Gelsenkirchenu 1:3. V La Lize opět skočila Valencia na 3. místě. Před sezónou 2011/12 Valencia prodloužila s Emerym smlouvu o další rok.", "section_level": 2}, {"title": "Spartak Moskva.", "content": "Po Valencii zkusil zahraniční angažmá ve Spartaku Moskva, kde ale neměl dostatečnou důvěru vedení a po nepříznivých výsledcích byl odvolán.", "section_level": 2}, {"title": "Sevilla.", "content": "Následovalo opět domácí angažmá v klubu Sevilla, kde se mu opět podařilo navázat na úspěchy s Valencií. Kromě zapracovávání mladých hráčů a dobrém umístění v Primera División se mu podařilo třikrát po sobě vyhrát v Evropskou Ligu v letech 2013/14, 2014/15 a v roce 2015/16.", "section_level": 2}, {"title": "PSG.", "content": "1. července 2016 převzal po Laurentu Blancovi francouzský klub Paris Saint-Germain, se kterým podepsal dvouletou smlouvu.. Konec v PSG Dne 27.června 2018 se vedení francouzského klubu rozhodlo nevyužít opci na prodloužení smlouvy. Emery ovšem ve své poslední sezóně s PSG ovládl francouzskou Ligue 1 a zvítězil i v obou francouzských pohárech. S velmi kvalitním kádrem týmu, ale nedokázal postoupit ani do čtvrtfinále Ligy Mistrů. To byl jeden z důvodů proč v Paříži skončil. Další důvod byl údajný přetlak hvězd klubu (Neymar, Cavani, Alves), jak sám jednou Emery prohlásil \"Neymar je šéf PSG\", byl kritizován za to že nechával hráčům až moc volnosti, což způsobilo hodně hádek. Především mezi brazilským Neymarem a déle v klubu působícím Edinsonem Cavanim.", "section_level": 2}, {"title": "Arsenal.", "content": "Už od doby kdy Arsene Wenger oznámil po 22 letech konec na lavičce Arsenalu, byl zmíněn jako jeden z kandidátů na post manažera londýnského klubu. Ačkoliv se zdálo, že vedení dá přednost bývalému kapitánovi Arsenalu Mikelu Artetovi, tak během několika dní se vše otočilo a dne 23. května byl oficiálně zvolen hlavním manažerem. Na vedení Arsenalu zapůsobil především detailním rozborem hráčů Arsenalu a jejich potencionální rozvoj. 29.11.2019 byl po sérii neuspokojivých výsledků z postu manažera odvolán.", "section_level": 2}], "src_summary": "Unai Emery Etxegoien (* 3. listopadu 1971, Hondarribia, Španělsko) je bývalý španělský fotbalový hráč a trenér. Od roku 2018 je trenérem klubu Arsenal. Jako hráč hrál ve druhé španělské lize. Po několika letech působení ve Valencii CF vedl v letech 2013 až 2016 tým FC Sevilla, s nímž třikrát zvítězil v Evropské lize UEFA. Poté začal trénovat Arsenal FC až do 29.11.2019 Od té doby je bez angažmá", "tgt_summary": "Unai Emery Etxegoien (; born 3 November 1971) is a Spanish football manager and former player. He was most recently the head coach of Premier League club Arsenal. After a modest playing career spent mostly in Spain's Segunda División, Emery transitioned into coaching after retiring in 2004. He began at Lorca Deportiva, where he achieved promotion to the Segunda División in his first season and was subsequently awarded the Miguel Muñoz Trophy. He then joined Almería, who he led to promotion to La Liga for the first time in the club's history. This earned him a move to La Liga heavyweights Valencia, where he regularly led the team to top-three finishes. After leaving Valencia, he coached Spartak Moscow for six months, before moving to Sevilla in 2013. At Sevilla, Emery gained plaudits for his style of football, and shrewdness in the transfer market alongside Monchi, the club's director of football. He achieved an unprecedented three consecutive Europa League victories, which earned him a move to French club Paris Saint-Germain (PSG) in 2016. In his first year managing PSG, he led them to a stylized domestic treble, winning the Coupe de France, Coupe de la Ligue and Trophée des Champions, while finishing second in the year-end tables for Ligue 1. Emery exceeded this in his second season with a domestic quadruple of Ligue 1, the Coupe de France, the Coupe de la Ligue and Trophée des Champions. After the expiry of his contract with PSG, Emery was appointed head coach of English club Arsenal in May 2018, following the resignation of long-serving Arsenal manager Arsène Wenger, and reached the Europa League final in his first season. Emery was dismissed as head coach in November 2019 after a series of poor results.", "id": 710965}
{"src_title": "Chlorid lithný", "tgt_title": "Lithium chloride", "src_document": [{"title": "Chemické vlastnosti.", "content": "Chlorid lithný tvoří, na rozdíl od chloridů jiných alkalických kovů, krystalické hydráty. Je znám monohydrát, trihydrát a pentahydrát. Absorbuje také až čtyři ekvivalenty amoniaku. Podobně jako u jiných iontových chloridů mohou roztoky chloridu lithného poskytovat chloridový iont a například tvořit sraženinu chloridu stříbrného působením dusičnanu stříbrného:", "section_level": 1}, {"title": "Příprava.", "content": "Chlorid lithný se připravuje působením kyseliny chlorovodíkové na uhličitan lithný. Lze ho principiálně připravovat také silně exotermickou reakcí kovového lithia s plynným chlorem nebo chlorovodíkem. Bezvodý LiCl se připravuje z hydrátu zahříváním v proudu chlorovodíku.", "section_level": 1}, {"title": "Použití.", "content": "Chlorid lithný se používá hlavně pro výrobu kovového lithia elektrolýzou taveniny LiCl/KCl při 600 °C. Využívá se i jako tavidlo při pájení automobilových dílů z hliníku, dále také jako desikant při sušení proudu vzduchu. Ze specializovanějších aplikací nachází uplatnění v organické syntéze, například jako aditivum ve Stillově reakci. V biochemii ho lze využít ke srážení RNA z buněčných extraktů. Chlorid lithný se používá i v pyrotechnice pro barvení plamene do tmavočervené barvy. LiCl je standardem relativní vlhkosti při kalibraci vlhkoměrů. Při 25 °C má nasycený roztok (koncentrace 45,81 %) soli ekvilibrium relativní vlhkosti 11,30 %. Chlorid lithný může i sám sloužit jako vlhkoměr. Tato navlhavá sůl se při vystavení vzduchu rozpouští v pohlcené vodě. Rovnovážná koncentrace je přímo závislá na relativní vlhkosti vzduchu. Relativní vlhkost při 25 °C, s minimální odchylkou v rozmezí 10 až 30 °C, lze zjistit z koncentrace pomocí této lineární rovnice: \"RH\" = 107,93 – 2,11 \"C\", kde \"C\" je hmotnostní koncentrace LiCl.", "section_level": 1}, {"title": "Bezpečnost.", "content": "Soli lithia ovlivňují centrální nervový systém. Ve 40. letech 20. století se chlorid lithný krátce vyráběl jako náhražka kuchyňské soli, bylo to však zakázáno poté, co byly zjištěny toxické účinky sloučeniny.", "section_level": 1}], "src_summary": "Chlorid lithný je anorganická sloučenina chloru a lithia. Tato sůl je typickou iontovou sloučeninou, přestože z malé velikosti iontu Li vyplývají vlastnosti, které se u jiných chloridů alkalických kovů nevyskytují, například výjimečná rozpustnost v polárních rozpouštědlech (83 g/100 ml vody při 20 °C) a hygroskopické vlastnosti.", "tgt_summary": "Lithium chloride is a chemical compound with the formula LiCl. The salt is a typical ionic compound, although the small size of the Li ion gives rise to properties not seen for other alkali metal chlorides, such as extraordinary solubility in polar solvents (83.05 g/100 mL of water at 20 °C) and its hygroscopic properties.", "id": 1648755}
{"src_title": "Kuban", "tgt_title": "Cubane", "src_document": [{"title": "Vlastnosti kubanu.", "content": "Před publikací Eatonovy a Coleovy práce byli vědci přesvědčeni, že kubické uhlíkové molekuly nemohou existovat, neboť neobvyklý pravý úhel mezi vazbami uhlíku by vedl k přílišnému napětí vazeb a tedy k jejich nestabilitě. Jednou vzniklý kuban je však kineticky stabilní díky absenci snadno dostupné dekompoziční cesty. Kuban a jeho deriváty mají řadu užitečných vlastností. Pravý úhel mezi vazbami uhlíku znamená, že vazby jsou vysoce napjaté, u toho důvodu jsou sloučeniny kubanu vysoce reaktivní; z toho důvodu mohou být využity jako účinná paliva a výbušniny. Právě kombinace vysokého obsahu energie a toho, že kuban má ze všech uhlovodíků největší hustotu, může být využit jako palivo zaujímající malý prostor např. u letadel (prakticky se ale uhlovodíky s velikým pnutím dají kvůli ceně použít jen u křižujících střel apod.). Hledají se i uplatnění kubanu v lékařství a nanotechnologii. Hlavní bariérou nasazení kubanu jako paliva a složky výbušnin je vysoká cena, která je v řádu stovek tisíc Kč/kg.", "section_level": 1}, {"title": "Syntéza.", "content": "Původní syntéza z roku 1964 začíná u \"2-cyklopentenonu\" (sloučenina 1.1 na \"reakci 1\"): Reakcí s \"N\"-bromosuccinimidem v tetrachlormethanu se umístí na allylový zbytek atom bromu (obrázek 1.2) a další bromací bromem v pentanu - dichlormethanu vznikne tribromid (obrázek 1.3). Následně jsou ze sloučeniny působením diethylaminu v diethyleteru ze sloučeniny odštěpeny dva moly bromovodíku, čímž vznikne \"bromocyclopentadienon\" (obrázek 1.4). Druhá část reakce začíná spontánní Dielsovou–Alderovou dimerizací (obrázek 2.2), která je analogická dimerizaci cydlopentadienu na dicyklopentadien. Aby byly další kroky úspěšné, měl by vznikat pouze endo izomer. To se skutečně děje, protože atomy bromu se snaží zaujmout pozici co nejdále od sebe navzájem i od karbonylové skupiny. Tímto způsobem jsou minimalizovány dipólové interakce během přechodného stavu reakce. Obě karbonylové skupiny jsou chráněny jako acetaly s ethylenglykolem a P-toluensulfonovou kyselinou v benzenu. Jeden acetal je selektivně uvolněn kyselinou chlorovodíkovou (obrázek 2.3). V dalším kroku se z endoizomeru 2.3, který má obě alkenové skupiny v těsné blízkosti, se fotochemickou [2+2] cykloadicí vytváří kleci podobný izomer 2.4. Bromketonová skupina je konvertována na kruh uzavírající karboxylovou skupinu (obrázek 2.5) během Favorského přesmyku s hydroxidem draselným. Následuje tepelná dekarboxylace probíhající přes acyl chlorid (s thionyl chloridem) a přes terciární butyl organického peroxidu (obrázek 2.6 a 2.7), posléze je znovu odštěpen acetal (obrázek 2.8). Nakonec proběhne druhý Favorského přesmyk (obrázek 2.9) a zbývající dekarboxylace.", "section_level": 1}, {"title": "Anorganické krychle a odpovídající deriváty.", "content": "Molekuly tvaru krychle se vyskytují i mimo oblast zájmu organické chemie. Běžně se vyskytující anorganické krychle jsou shluky [Fe-S], které se nalézají ve FeS proteinech, alternativně se mohou vyskytovat i jako čtyřstěny. Některé organokovové sloučeniny mohou přijmou kubickou strukturu, např. (cyklopentadienylFe)(CO), (pentamethylcyklopentadienylRu)Cl a (trifenylfosfinAg)I,", "section_level": 1}, {"title": "Reakce.", "content": "Kuneany mohou vznikat z kubanů pomocí σ-vazebného přesmyku katalyzovaného kovovými ionty.", "section_level": 1}], "src_summary": "Kuban (CH) je syntetická uhlovodíková molekula, která je složena z osmi uhlíkových atomů uspořádaných do vrcholů krychle. Na každý atom uhlíku je navázán jeden atom vodíku. Jako krystalická pevná látka patří mezi Platónské uhlovodíky. Ty byly poprvé syntetizovány v roce 1964 profesorem chemie na Chicagské univerzitě Philipem Eatonem.", "tgt_summary": "Cubane (CH) is a synthetic hydrocarbon molecule that consists of eight carbon atoms arranged at the corners of a cube, with one hydrogen atom attached to each carbon atom. A solid crystalline substance, cubane is one of the Platonic hydrocarbons and a member of the prismanes. It was first synthesized in 1964 by Philip Eaton and Thomas Cole. Before this work, researchers believed that cubic carbon-based molecules would be too unstable to exist. The cubic shape requires the carbon atoms to adopt an unusually sharp 90° bonding angle, which would be highly strained as compared to the 109.45° angle of a tetrahedral carbon. Once formed, cubane is quite kinetically stable, due to a lack of readily available decomposition paths. It is the simplest hydrocarbon with octahedral symmetry. Having high potential energy but kinetic stability makes cubane and its derivative compounds useful for controlled energy storage. For example, octanitrocubane and heptanitrocubane have been studied as high-performance explosives. These compounds also typically have a very high density for hydrocarbon molecules. The resulting high energy density means a large amount of energy can be stored in a comparably small amount of space, an important consideration for applications in fuel storage and energy transport.", "id": 713391}
{"src_title": "Elena Lucrezia Cornaro Piscopia", "tgt_title": "Elena Cornaro Piscopia", "src_document": [{"title": "Původ.", "content": "Narodila se v Benátkách do bohaté a urozené rodiny, jejíž členové patřili už po několik generací k mecenášům umění a věd. Jejím otcem byl Benátčan Giovanni Battista Cornaro Piscopia, matkou chudá venkovanka Zanetta Boni. Elena, třetí z pěti nemanželských dětí, byla od svých sedmi let vzdělávána v řečtině a latině a od svých dvaadvaceti let studovala klasickou a moderní řečtinu, filozofii, teologii (pod vedením profesora Carla Rinaldiho) a učila se hebrejsky. Byla také mimořádně hudebně nadaná, hrála na několik hudebních nástrojů a hudbu i skládala.", "section_level": 1}, {"title": "Univerzitní studia.", "content": "V dospělém věku (roku 1665) se stala řeholnicí benediktinského řádu, ale otec ji přesvědčil, aby zároveň studovala na univerzitě, což bylo tehdy něco zcela mimořádného, jelikož žádná škola nepřijímala ženy na vyšší studia. Elena však byla přijata a na univerzitě se následně věnovala studiu filozofie a teologie. Členové univerzitní rady v roce 1677 jednomyslně doporučili, aby nakonec obdržela doktorát v obou oborech. Kardinál Řehoř Barbarigo, kancléř univerzity, ale udělení titulu doktora teologie vetoval, jelikož Elena by po získání tohoto titulu mohla teologii vyučovat, což tehdy ženám nebylo dovoleno. Elena Lucrezia Cornaro Piscopia získala 25. června 1678 na Padovské univerzitě titul doktora filozofie (jako první žena na světě) poté, co úspěšně složila ústní zkoušku na téma Aristotelových \"Druhých Analytik\" a \"Fyziky\". V následujících sedmdesáti letech padovská univerzita žádný další titul ženě neudělila.", "section_level": 1}, {"title": "Život.", "content": "Dalších šest let strávila psaním, překlady, studiem, veřejnými přednáškami a disputacemi. Od roku 1669 se stala spolupracovnicí významných akademií v Padově, Římě, Benátkách a Sieně. Piscopia zemřela ve věku 38 let na tuberkulózu. Je pohřbena v bazilice sv. Justiny v Padově. Její pozůstalost byla objevena v roce 1688 v Parmě. Po Eleně Lucrezii Cornaro Piscopii je pojmenován impaktní kráter Piscopia o průměru 26 km na planetě Venuši.", "section_level": 1}], "src_summary": "Elena Lucrezia Cornaro Piscopia (5. června 1646 Benátky – 26. července 1684 Padova) byla benátská filosofka, která jako první žena v historii získala na univerzitě titul doktora. Jednalo se o titul doktora filozofie, kterého dosáhla roku 1678 na Padovské univerzitě.", "tgt_summary": "Elena Lucrezia Cornaro Piscopia (, ) or Elena Lucrezia Corner (; 5 June 1646 – 26 July 1684), also known in English as Helen Cornaro, was a Venetian philosopher of noble descent who in 1678 became one of the first women to receive an academic degree from a university, and the first to receive a Doctor of Philosophy degree.", "id": 385510}
{"src_title": "Pedobear", "tgt_title": "Pedobear", "src_document": [{"title": "Původ.", "content": "Originální charakter medvěda pochází z populárního systému BBS, internetové stránky 2channel v Japonsku, kde byl představen jako クマー (Kumā), což je prohození slova くま (Kuma) znamenající medvěd v Japonštině. I přes mylný dojem mnoha Evropanů a Američanů, Kumā (Pedobear) není spojován s žádnými sexuálními věcmi jako je pedofilie. Pedobear je populární vtip na webových stránkách 4chan, který přijal svůj charakter především jako způsob, jak zesměšnit uživatele požadující nebo publikující sexuálně laděné obrázky dětí. Pedobear (také nazývaný PeĎobear) však v dnešní době je spojován více s erotikou. Jedná se o velice známou postavu a v žebříčku oblíbenosti facebookových fotek je na druhém místě za meme komiksy.", "section_level": 1}, {"title": "Mainstreamová media.", "content": "Pedobear se posléze stal známým i mimo 4chan, jak bylo napsáno v novinách, a na mnohých významných webových stránkách. Pedobear byl spojován s pedofilními přečiny kněží, znak byl použit ve videu CollegeHumor. Dne 3. července 2009, kanadský umělec Machael R. Barrick vytvořil dvě kompozice obrázků znázorňující Pedobeara seskupeného společně s maskoty zimních olympijských a paralympijských her 2010. Jedna je založena na oficiálním umění a ta druhá na umění fanartu. Tento obraz byl pak mylně použit jinými médii, především polského deníku Gazeta Olsztńska, pro titulní stranu o olympijských hrách ve Vancouveru. Dne 24. července 2009 napsal konzervativní komentátor Pat Buchanan sloupek o prvních měsících vlády Baracka Obamy obsahující obrázek Pedobeara, který vzbudil značnou reakci od nepolitických komentátorů. V červnu 2010 se Pedobear stal koláží zachycující ikony z videoher a internetové kultury, která byly prezentována na Brooklyn’s Renegade Craft Fair. Jiná využití Pedobeara zahrnují Pedobear iStockphoto tapety, leták obchodu s konfekcí v Portlandu v Oregonu a přední stranu časopisu Import Tune, který náhodně uvedl Pedobear jako číslo. Toto číslo později přenesly místní zpravodajské stanice včetně detailní historie Pedobeara, vysvětlení problematiky a dokonce i rozhovoru s Cheezburger Network’s CEO Ben Huh o kulturním významu Pedobeara.", "section_level": 1}], "src_summary": "Pedobear je internetový mem, který se stal známým díky internetovému portálu 4chan. Jak už samotný název napovídá („pedo“ naznačuje pedofilii a anglické „bear“ znamená medvěd), hlavní ikonou je pedofilní medvěd. Jedná se o zlého medvěda, který rád útočí na nezletilé dívky. Líbí se mu především takové, které ještě nedosáhly pohlavní dospělosti. Obrázkem Pedobear se nechal inspirovat i Zdeněk Škromach při svém souboji s Facebookem o tlačítko „toto jsem přečetl“.", "tgt_summary": "Pedobear is an Internet meme that became popular through the imageboard 4chan. As the name suggests (\"pedo\" being short for \"pedophile\"), it is portrayed as a pedophilic cartoon bear. It is a concept used to mock pedophiles or people who have any sexual interest in children or \"jailbait\". The bear image has been likened to bait used to lure children or as a mascot for pedophiles.", "id": 541544}
{"src_title": "Calico Jack", "tgt_title": "Calico Jack", "src_document": [{"title": "Mládí a pirátský život.", "content": "Rackham se narodil v roce 1682 v Anglii a o jeho mládí neexistují další záznamy. První písemná zmínka o Rackhamovi pochází z roku 1718, kdy působil jako důstojník na lodi \"Ranger\" pod kapitánem Charlesem Vanem. Jeho základnou byl nechvalně proslulý pirátský přístav New Providence na Bahamách,", "section_level": 1}, {"title": "Kapitán Rackham.", "content": "Nejčastějším cílem pirátů pod Rackhamovým velením byly menší lodě v pobřežních vodách, za oběť jim padlo také několik větších lodí v souostroví Západní Indie a u Bermudských ostrovů. Jedním z přepadených plavidel byla i jamajská loď \"Kingston\", z níž následně Rackham učinil svou vlajkovou loď. Útok na \"Kingston\" však proběhl na dohled od přístavu Port Royal a za Rackhamem byli okradenými obchodníky vysláni lovci pirátů. Dostihli jej v únoru roku 1719, když \"Kingston\" kotvil u ostrova Isla de los Pinos nedaleko Kuby. Rackham byl nucen ukrýt se ve vnitrozemí a přišel o svou vlajkovou loď i kořist. O Rackhamově další kariéře píše Charles Johnson ve své knize \"A General History of the Robberies and Murders of the most notorious Pyrates\" z roku 1724. Podle ní Rackhamova posádka prováděla opravy na svém plavidle zakotveném na Kubě, když k přístavišti připlula španělská válečná loď spolu se zajatou anglickou šalupou. Kvůli odlivu nemohli Španělé do přístavu vplout, zakotvili tedy před ním a vyčkávali. Avšak Rackham se svými muži v noci přepadl anglickou loď a přemohl její španělskou stráž. Když pak ráno válečná loď zahájila palbu na Rackhamovo původní plavidlo, piráti odpluli v nově ukořistěné lodi. Následně Rackham zamířil do bahamského přístavu Nassau, aby využil Brity nabízenou amnestii a stal se korzárem ve službách britského guvernéra Woodese Rogerse. Ten byl na Bahamy vyslán, aby skoncoval s útoky pirátů na britské lodě v oblasti. Rackham prohlásil, že ho i s posádkou k pirátství donutil bývalý kapitán Charles Vane, jehož byl guvernér Rogers zapřísáhlým nepřítelem. Zřejmě i proto se Rogers rozhodl Rackhamovi uvěřit a udělit v rámci vyhlášené amnestie milost. Počestný způsob života však Rackhamovi ani jeho posádce dlouho nevydržel.", "section_level": 1}, {"title": "Anne Bonny.", "content": "Na Bahamách začal Rackhamův milostný vztah s Anne Bonny. Ta byla manželkou Jamese Bonnyho, námořníka pod Rogersovým velením. James se o jejich vztahu dozvěděl a informoval o něm guvernéra, jenž Anne za cizoložství nařídil zbičovat. Rackham Jamesovi nabídl za jeho manželku peníze, sama Anne však toto gesto odmítla, neboť prý nechtěla být prodána jako zvíře. Rackham s Anne a novou posádkou poté ukradli další loď a z Nassau utekli, čímž Rackham porušil podmínky udelěné milosti. Následující dva měsíce přepadávali v Karibiku další pirátské lodě a zároveň verbovali jejich posádky do své flotily. Tehdy také Anne otěhotněla a vrátila se na Kubu.", "section_level": 1}, {"title": "Dopadení, soud a smrt.", "content": "V září 1720 bahamský guvernér Rogers prohlásil Rackhama za piráta a následující měsíc vydal příkaz k jeho zatčení. V té době Rackham přepadával rybářské lodě u severního pobřeží Jamajky, kde jej ještě v říjnu dopadl lovec pirátů Jonathan Barnet. Rackham při své plavbě údajně potkal menší pirátskou loď a obě posádky byly po prohýřené noci ještě pod vlivem alkoholu, když na ně u Bry Harbour Bay Barnet zaútočil. Zajal Rackhamovu loď i s celou posádkou a odvezl je do Spanish Townu, kde byli odsouzeni k smrti oběšením. 18. listopadu 1720 byl Rackham popraven a jeho ostatky vystaveny jako varování na malém ostrově v přístavu Port Royal.", "section_level": 1}, {"title": "Osud posádky.", "content": "Deset dní po Rackhamově popravě začal soud s Anne Bonny a Mary Readovou. Během něj obě tvrdily, že jsou těhotné. Neboť tehdejší zákony neumožňovaly popravu těhotné ženy, bylo vykonání rozsudku odloženo. Mary zemřela v dubnu následujícího roku, pravděpodobně na horečku vyvolanou porodem. O osudu Anne se nedochovaly žádné záznamy. Další členové posádky, George Fetherston, Richard Corner, John Davis a John Howell, byli popraveni spolu s Rackhamem v Port Royal. Patrick Carty, Thomas Earl, James Dobbin a Noah Harwood byli popraveni o den později v Kingstonu. Už následující den po soudu s Rackhamem byli k smrti odsouzeni bývalí členové jeho posádky John \"Old Dad the Cooper\", \"Fenis\" Fenwick a Thomas Bourn (alias Brown) za účast na vzpouře nedaleko Hispanioly v polovině června 1720. Devatero pirátů, jenž slavilo s Rackhamem v době jeho dopadení (John Eaton, Edward Warner, Thomas Baker, Thomas Quick, John Cole, Benjamin Palmer, Walter Rouse, John Hanson, a John Howard), bylo odsouzeno 24. ledna 1721. 17. února byli v Port Royal oběšeni John Eaton, Thomas Quick a Thomas Baker, druhý den byli v Kingstonu popraveni John Cole, John Howard a Benjamin Palmer. Osud zbývajících tří je neznámý.", "section_level": 1}, {"title": "Moderní kultura.", "content": "V televizním seriálu \"Black Sails\" stanice Starz ztvárnil Rackhama Toby Schmitz. Rackham také vystupuje v titulu \"\" z herní série \"Assassin's Creed\" od společnosti Ubisoft.", "section_level": 1}], "src_summary": "Jack Rackham, také známý jako Calico Jack, (21. prosince 1682, Bristol, Anglie – 18. listopadu 1720, Port Royal, Jamajka) byl anglický pirátský kapitán, který působil na Bahamách a na Kubě v letech 1718–1720 ke konci zlatého věku pirátů. V říjnu 1720 byl dopaden lovcem pirátů Jonathanem Barnetem, spolu s posádkou souzen ve Spanish Townu na Jamajce a odsouzen k smrti. Dne 18. listopadu byl oběšen v Port Royal. Jeho přezdívka byla odvozena od tkaniny kaliko, jež rád nosil. Je mu též připisováno autorství charakteristického pirátského motivu černé vlajky s lebkou, takzvaného Jolly Roger. V posádce měl jediné dvě ženy, které kdy působily jako pirátky: Anne Bonny, jež byla zároveň jeho milenkou, a Mary Readovou.", "tgt_summary": "John Rackham (26 December 1682 – 18 November 1720), commonly known as Calico Jack, was an English pirate captain operating in the Bahamas and in Cuba during the early 18th century. His nickname was derived from the calico clothing that he wore, while Jack is a nickname for \"John\". Rackham was active towards the end (1718–1720) of the \"Golden Age of Piracy\" which lasted from 1650 to 1730. He is most remembered for having two female crew members: Mary Read and his lover, Anne Bonny. Rackham deposed Charles Vane from his position as captain of the sloop \"Ranger\", then cruised the Leeward Islands, Jamaica Channel and Windward Passage. He accepted a pardon in 1719 and moved to New Providence, where he met Anne Bonny, who was married to James Bonny at the time. He returned to piracy in 1720 by stealing a British sloop and Anne joined him. Their new crew included Mary Read, who was disguised as a man at the time. After a short run, Rackham was captured by Royal Navy pirate hunter Jonathan Barnet in 1720, put on trial by Sir Nicholas Lawes, Governor of Jamaica, and was hanged in November of that year in Port Royal, Jamaica.", "id": 428571}
{"src_title": "CouchDB", "tgt_title": "Apache CouchDB", "src_document": [{"title": "Historie.", "content": "V dubnu 2005, Damien Katz (bývalý vývojář Lotus Notes v IBM; současně zakladatel a CTO CouchBase) zaslal na svůj blog zprávu o novém databázovém systému, na kterém v té době pracoval. Na detaily byl příspěvek o projektu v jeho rané fázi skoupý, nicméně z příspěvku bylo jisté, že se jedná o úložný systém pro objemné objektové databáze nazývaný CouchDB (Couch – pohovka – je akronymem pro cluster nespolehlivého spotřebitelského hardware). Jeho cílem bylo vytvořit databázi určenou pro Internet a od základu ji navrhnout pro služby web aplikací. CouchDB byla původně napsána v C++, později byl však projekt přepsán pro Erlang OTP platformu vybranou pro její toleranci k chybám. Vývoj projektu po téměř dva roky sám sponzoroval a uvolnil jako open source projekt pod GNU GPL. V únoru 2008 se projekt stal součástí Apache Incubator a byl přelicencován pod Apache Licence. V listopadu 2008 se stal plnohodnotným Apache projektem podobně jako Apache HTTP Server, Apache Tomcat a Apache Ant. V současnosti je CouchDB spravována Apache Software Foundation s podporou ze strany IBM. Katz na projektu pracuje na plný úvazek jako vedoucí vývojář.", "section_level": 1}, {"title": "Návrh.", "content": "CouchDB je v mnohém podobná jiným dokumentovým úložištím jako jsou MongoDB a Lotus Notes. Namísto ukládání dat v řádcích a sloupcích tak, jak to dělají relační databázové systémy, CouchDB spravuje kolekce JSON dokumentů. Dokumenty v rámci kolekce nesdílejí společné schéma, přičemž nabízejí dotazovací kapacity prostřednictvím pohledů. Pohledy jsou definovány agregačními funkcemi a souběžně s tím filtrovány obdobně jako v MapReduce přístupu. Pohledy jsou většinou ukládány v databázi a jejich indexy plynule obnovovány, nicméně dotazy mohou vyústit i v pouze dočasné pohledy. CouchDB podporuje systém zprostředkovávající pohledy prostřednictvím externích socket serverů a na JSONu založeném protokolu. Díky tomu takové servery mohly být a také byly vytvořeny v mnoha různých jazycích. CouchDB nabízí RESTful HTTP API spolu s množstvím volně dostupných klientů. Dodatečně, plugin architektura dovoluje užití různých počítačových jazyků pro pohledové servery, za všechny například JavaScript (výchozí), Perl, Ruby, Python, PHP či Erlang. Podpora ostatních jazyků může být snadno doplněna. Návrh CouchDB a její filosofie naplno čerpá z Web architektury, z jeho konceptu, zdrojů a metod a zjednodušeně může být popsána následujícím: CouchDB je užívána mnoha softwarovými projekty a webovými stránkami. Například v distribuci Ubuntu od její verze 9.10 slouží k ukládání a synchronizaci adresářů, Tomboy poznámek či Firefox záložek se službou one.ubuntu.com. Od verze 0.11 CouchDB podporuje CommonJS' Module specifikaci.", "section_level": 1}, {"title": "Příklady.", "content": "CouchDB nabízí množinu RESTful HTTP metod (POST, GET, PUT, DELETE) za pomoci cURL nástroje příkazové řádky pro komunikaci s CouchDB serverem na výchozím portu 5984: CouchDB server zpracuje HTTP požadavek a vrátí následující odpověď formátovanou jako JSON řetězec: Pro vytvoření nové databáze 'couch' stačí vykonat následující příkaz: V případě, že databáze ještě neexistuje je vytvořena a dostanete následující odpověď: nebo tuto odpověď v případě, že databáze již existuje: Tento příkaz slouží k získání informace o databázi: Při úspěšném zpracování server vrátí odpověď: A databázi včetně veškerého jejího obsahu můžeme samozřejmě i smazat: Proběhlo-li vše v pořádku, obdržíme kladnou odpověď: či odpověď zápornou v případě, že databáze neexistuje:", "section_level": 1}, {"title": "Open source komponenty.", "content": "CouchDB zahrnuje množství jiného open source softwaru jako součást své základní distribuce.", "section_level": 1}], "src_summary": "Apache CouchDB, (dále pouze CouchDB) je open source dokumentově orientovaný databázový systém napsaný v programovacím jazyku Erlang a navržený pro místní replikaci a snadnou horizontální škálovatelnost napříč rozmanitými zařízeními. CouchDB je podporována komerčními subjekty CouchBase a Cloudant.", "tgt_summary": "Apache CouchDB is an open-source document-oriented NoSQL database, implemented in Erlang. CouchDB uses multiple formats and protocols to store, transfer, and process its data, it uses JSON to store data, JavaScript as its query language using MapReduce, and HTTP for an API. CouchDB was first released in 2005 and later became an Apache Software Foundation project in 2008. Unlike a relational database, a CouchDB database does not store data and relationships in tables. Instead, each database is a collection of independent documents. Each document maintains its own data and self-contained schema. An application may access multiple databases, such as one stored on a user's mobile phone and another on a server. Document metadata contains revision information, making it possible to merge any differences that may have occurred while the databases were disconnected. CouchDB implements a form of multiversion concurrency control (MVCC) so it does not lock the database file during writes. Conflicts are left to the application to resolve. Resolving a conflict generally involves first merging data into one of the documents, then deleting the stale one. Other features include document-level ACID semantics with eventual consistency, (incremental) MapReduce, and (incremental) replication. One of CouchDB's distinguishing features is multi-master replication, which allows it to scale across machines to build high-performance systems. A built-in Web application called Fauxton (formerly Futon) helps with administration.", "id": 547728}
{"src_title": "Sido", "tgt_title": "Sido (rapper)", "src_document": [{"title": "Život.", "content": "Do osmi let žil se svou sestrou a matkou na východě Berlína. V roce 1988 se přestěhovali do západního Berlína, kde bydleli v útulku s mnoha žadateli o azyl. Po třičtvrtě roku se přestěhovali do Reinickendorfu, kde navštěvoval školu, ale kvůli užívání drog byl ze školy vyhozen. Má syna, kterému na svém druhém albu \"Ich\" je věnována písnička \"Ein Teil von mir\". Je sinti (rom)", "section_level": 1}, {"title": "Kariéra.", "content": "V hudebním průmyslu je aktivní od roku 1997. Spolu s rapperem B-Tight založili skupinu Royal TS a vydávali pod undegroundovým labelem Royal Bunker. Royal TS se jmenovali protože Royal - Royal Bunker, TS - Tight/Sido . Později založili skupinu Die Sekte ve které působili rappeři Rhymin Simon, Vokalmatador, později také Tony D. Za nedlouho zakládá Sido,B-Tight a Tony D skupinu A.I.D.S. (Alles ist die Sekte).", "section_level": 1}, {"title": "Sólo Kariéra.", "content": "Jeho sólová kariéra začala v roce 2003 trackem \"Weihnachtssong\", který se objevil na sampleru labelu Aggro Berlin,a trackem \"Arschficksong\" video k tomuto songu bylo prozkoumáno ministerstvem a dostalo omezení \"FSK 16\". V roce 2004 vydává Sido své debutové album s názvem Maske, desky se prodalo víc než 180 000 kopií. Největší hit z alba byl track s názvem \"Mein Block\". Druhý singl byl na věc \"Fuffies im Club\" a třetí singl se jmenoval \"Mama ist stolz\", který byl věnován Sidově matce. \"Ich\", tak se jmenovala jeho druhá sólová deska, za pouhé dva dny se jí prodalo 80 000 kusů kopií a okamžitě se stala zlatou. V roce 2007 založili Sido a B-Tight label Sektenmuzik. Jeho třetí album se jmenovalo \"Ich und meine Maske\", bylo vydáno v květnu roku 2008, okamžitě se dostalo na 1 místo prodejnosti. 30. října 2009 vyšlo čtvrté album \"Aggro Berlin\". První singl \"Hey Du\" vypráví o jeho dětství v NDR. Na konci ledna 2010 se konal koncert, který byl natočen ve spolupráci s MTV. Jako hosté byli pozváni Adel Tawil ze skupiny Ich+Ich, hip hopová formace K.I.Z a Stephan Remmler. Toto live album bylo vydáno v květnu 2010.", "section_level": 2}, {"title": "Deine Lieblings Rapper.", "content": "Takto se jmenuje jeho společný projekt s Harrisem. Album ohlásili v roce 2004, ale vyšlo až v říjnu 2005. Nese název \"Dein Lieblings Album\". Prodalo se ho asi 85 000 kusů kopií. Prvním singlem \"Steh wieder auf \" šokovali všechny, protože ve videu se Sido nechal ukřižovat, popsal to tak, že je Ježíš pro německý rap.", "section_level": 2}, {"title": "Kontroverze.", "content": "V roce 2004 na MTV HipHop Open ve Stuttgartu proběhl konflikt mezi ním a Azadem, neboť urážel Azadovu matku.", "section_level": 1}], "src_summary": "Sido (* 30. listopadu 1980 v Berlíně-Prenzlauer Berg), vlastním jménem Paul Hartmut Würdig, je německý rapper a producent. Jeho umělecké jméno je zkratka pro \"super inteligentní drogová oběť\". V současné době vydává pod Urban/Universal Music.", "tgt_summary": "Paul Würdig (born 30 November 1980), better known as Sido, is a German rapper. He interprets his artist name as \"super-intelligentes Drogenopfer\" (super-intelligent drug victim). It used to stand for \"Scheiße in dein Ohr\" (shit into your ear), a line from his track \"Terroarr.\" Sido is currently signed to Urban/Universal Music Group. Würdig distinguishes himself by using provocative and aggressive lyrics. After his breakthrough with his debut album \"Maske\" in 2004, Würdig was always seen wearing a silver skull mask. However, as stated in various interviews, since 2005 he no longer wears the mask, having handed it to his former boss Specter. Würdig's career began in 1997, as one half of duo Royal TS (now A.i.d.S) with B-Tight, both of whom were later signed to the label Berlin hip hop Royal Bunker and then to Aggro Berlin in 2001. As of 2009 Sido is signed to Universal Music Group.", "id": 2012224}
{"src_title": "Samira Bellil", "tgt_title": "Samira Bellil", "src_document": [{"title": "Život.", "content": "Bellil se narodila v Alžírským rodičům v Alžírsku, ale její rodina migrovala do Francie a usadila na pařížském předměstí Seine-Saint-Denis. Její otec byl téměř okamžitě uvězněn a ona strávila 5 let u rodiny v Belgii, předtím než se vrátila k rodičům. Jako teenager se Bellil bouřila proti roli muslimské ženy a chtěla žít svobodně jako francouzská žena. Samira byla poprvé skupinově znásilněna, když jí bylo 14, byl to gang, jehož vůdce znala. Byla krutě bita a znásilňována celou noc. O měsíc později jeden z nejagresivnějších útočníků z oné noci ji sledoval a vytáhl za vlasy z vlaku, zatímco se ostatní pasažéři dívali stranou. Poté jím byla opět brutálně znásilněna. Znásilnění nenahlásila až do doby, kdy jí její kamarádky řekly, že i ony byly sexuálně napadeny stejným gangem. Samira se rozhodla apelovat na francouzský právní system, aby stíhal útočníky, kteří ji napadli. Členové gangu byli odsouzeni na osm let. Samiřini rodiče, kteří se cítili být zneuctěni tím, že měla nemanželský sex, ji vyhnali z domu. „Lidé mimo komunitu nic nevědí“ a „Lidé v komunitě vědí, ale nechtějí mluvit,“ napsala Bellil. Nakonec našla psychologa, který jí pomohl. Podstoupila léta terapie. Rozhodla se napsat knihu, aby ukázala ostatním mladým ženám, které se staly oběťmi hromadného znásilnění, cestu ven. „Je to dlouhá a obtížná cesta, ale je možná,“ do věnování napsala „mým sestrám v nesnázích“. Pro knihu použila své pravé jméno a na obálku umístila svou fotografii. Zemřela v Paříži 7. září 2004 na rakovinu žaludku ve věku 31 let.", "section_level": 1}, {"title": "Aktivismus.", "content": "Brzy po vydání své knihy ji rodiče vyhodili v hanbě z domu a její sousedství ji vyloučilo. Její kniha vynesla na světlo světa problémy dívek žijících ve většinově přistěhovaleckých, převážně muslimských městech. Samira se dostala do blízkosti hnutí Ni putes ni soumises („Ani děvky, ani podřízené“). Ve své knize odsuzuje skupinová znásilnění (tournantes) a popisuje, jak se přenesla přes oba své traumatické zážitky a přes potřebu pomsty. Knihu věnovala svým „přítelkyním, aby si uvědomily, že se člověk může vypořádat s traumaty“ a svému terapeutu Borisu Cyrulnikovi. Později se stala pracovnicí s mladými lidmi.", "section_level": 1}, {"title": "Fenomén \"tournante\".", "content": "Výraz “tournante” je francouzské slovo pro společnost (skupinu lidí). Je používán jako slangové označení pro hromadná znásilnění. Popisující skupinová znásilnění v muslimských imigrantských čtvrtích mladými gangy, které nenásledují tradiční muslimský styl oblékání jako například hidžáb. Typickým scénářem je nalákaní nebo odvlečení cílové ženy na odlehlé místo, kde je poté brutálně a opakovaně znásilněna skupinou mužů, kteří se střídají v jejím znásilňování. Oběť je většinou trestána za západní chování. Dívky jsou pak zpravidla propuštěny, ale oběti znásilnění často nenahlásí ze strachu z odvety proti jejich rodinám. Ve skoro každém zaznamenaném případě mladých obětí, které nahlásily zločiny na nich spáchané, byly za nějaký čas opět chyceny a znásilněny.", "section_level": 1}, {"title": "\"Ni Putes Ni Soumises\".", "content": "Bellil pomáhala založit aktivistickou skupinu mladých žen Ni putes ni soumises („Ani děvky, ani podřízené“), které veřejně řešilo problematiku násilí páchaného ve Francii na mladých ženách. I díky knize Samiry Bellil a aktivistickému hnutí Ni Putes Ni Soumises se začala francouzská vláda a úřad starosty Paříže zabývat problematikou násilí páchaného na mladých ženách ve francouzských muslimských komunitách.", "section_level": 1}, {"title": "Oficiální ocenění.", "content": "Byla vybrána jako jedna z nových tváří Marianne (znak francouzské revoluce), a tím pádem patří mezi 12 tváří Francie. Její portrét byl umístěn na zdi Francouzského národního shromáždění. V roce 2005 byla na její počest pojmenována škola v l’Île-Saint-Denis.", "section_level": 1}], "src_summary": "Samira Bellil (24. listopadu 1972 – 7. září 2004) byla francouzská feministická aktivistka a bojovnice za práva dívek a žen. Bellil se stale ve Francii slavnou díky své autobiografii \"Dans l'enfer des tournantes\" (V pekle „tournantes“ – výraz pro skupinové znásilnění), vydanou v roce 2002. Kniha pojednává o násilí, které ona a jiné mladé ženy zakoušely v převážně muslimském přistěhovaleckém předměstí Paříže, kde byla v pubertě opakovaně skupinově znásilněna gangy, vedené lidmi, které znala, jako následek těchto skutků ji opustila její rodina i přátele. Tato kniha je dostupná v anglickém překladu (přeložena Lucy R. McNair) pod názvem \"To Hell and back\" (Do pekla a zpět) s podtitulem \"The Life of Samira Bellil\" (Život Samiry Bellil).", "tgt_summary": "Samira Bellil (24 November 1972 – 4 September 2004) was a French feminist activist and a campaigner for the rights of girls and women. Bellil became famous in France with the publication of her autobiographical book \"Dans l'enfer des tournantes\" ('In the hell of the \"tournantes\" (gang-rapes)) in 2002. The book discusses the violence she and other young women endured in the predominantly North African and African immigrant outskirts of Paris, where she was repeatedly gang-raped as a teenager by gangs led by people she knew, and then abandoned by her family and friends. Her book is a portrayal of the predicament of young girls in the poor, outlying suburbs (\"banlieue\") of French cities. The book is available in English (translated by Lucy R. McNair) as \"To Hell and Back: The Life of Samira Bellil\".", "id": 32234}
{"src_title": "Pochybnost", "tgt_title": "Doubt", "src_document": [{"title": "Filosofie.", "content": "Nejistota lidského poznání i jednání je pro starověkou filosofii samozřejmá, ale pochybnost sama není jejím tématem. Většina antických myslitelů se snaží pochybnosti překonávat myšlením a zkoumáním, přičemž zvláštní úlohu hraje objev jistého poznání v geometrii a v matematice. Platón se snaží uplatnit něco podobného i v uvažování o lidských věcech, kdežto Aristotelés se více spoléhá na důkladnější a kritičtější zkoumání věcí samých. Stoicismus se snaží dosáhnout duševního klidu a vyrovnanosti tím, že zdůrazňuje význam statečnosti a ctností vůbec: svobodný člověk musí jednat, ale i kdyby ztroskotal, bude mu útěchou sama ctnost. Naproti tomu starověký skepticismus (Pyrrhón z Élidy, Karneadés) pokládá takové snažení za marné, a aby si uchoval klid duše, volí „odstup“ a „zdržení se úsudku“ (\"epoché\"). V méně teoretickém pozdním židovství a raném křesťanství poznávání ustupuje víře jako praktickému spolehnutí na Boží slovo. Člověk, který se svěřil Kristu, nebude zbaven životních nejistot, nemohou ho však příliš ohrozit. Pochybnost tak dostává jiný význam nedostatku této víry a chápe se jako slabost („nevěřící Tomáš“, J 20,24 nn), případně i vina. O svých pochybnostech píše Augustinus, u něhož se už objevuje myšlenka, že kdo pochybuje, myslí, a nemůže tudíž o sobě pochybovat. ale teprve ve vrcholném středověku vzrostl zájem o neřešitelné rozpory, jak je sepsal Pierre Abélard (\"Sic et non\") a ve scholastice se objevuje myšlenka, že „pochybnost vede člověka ke zkoumání a zkoumáním se přibližuje k pravdě“. Pochybnost sama se stává filosofickým tématem až počátkem novověku, a to v jistém napětí vůči náboženským autoritám a dogmatům. Michel de Montaigne znovu objevil starověký pyrrhonismus a René Descartes založil svoji filosofii na radikální metodické pochybnosti. Uprostřed zmatků a občanských válek po rozpadu středověkého světa objevil v „Rozpravě o metodě“ (1637) pevný základ pro myšlení: i když zpochybní úplně všechno, nemůže v té chvíli pochybovat o tom, že myslí – a tedy je. Pochybnost se mu tak stala základem nepochybné jistoty. V raném osvícenství (Pierre Bayle) se pochybnost stává hlavním motivem pokroku a důležitou zbraní proti pověrám. Na Bayla navázal také David Hume, který ovšem mluví o „umírněné skepsi“, kterou je třeba korigovat „zdravým rozumem“. Pro Kanta je pochybnost „protikladem a překážkou proti domněnkám“, pro jeho kritickou metodu velmi užitečná. Pochybnost se tak stává nástrojem kritiky a hlubšího poznávání a odděluje se od radikální skepse. Hluboká pochybnost, vedoucí až k celkovému zoufalství, je velké téma S. Kierkegaarda a po něm celé existenciální filosofie. Naproti tomu Edmund Husserl přímo navazuje na Descartovu jistotu, získanou metodickým pochybováním a Ludwig Wittgenstein považuje skepticismus nejen za vratký, ale „zřejmě nesmyslný“.", "section_level": 1}], "src_summary": "Pochybnost je výraz nejistoty nebo nedůvěry ohledně nějakého stavu věcí. Může být teoretická, týká-li se vědění a poznání, ale také praktická, pokud se týká nějakého jednání či hodnocení. Je umožněna lidskou schopností reflexe a odstupu vůči vlastnímu mínění, schopností váhat a rozvažovat mezi dvěma a více alternativami. Pouze člověk může pochybovat sám o sobě. Jako taková je pochybnost emocionálně nepříjemná a člověk přirozeně hledá, jak by se jí zbavil. K tomu se nabízí v zásadě trojí cesta:", "tgt_summary": "Doubt is a mental state in which the mind remains suspended between two or more contradictory propositions, unable to assent to any of them. Doubt on an emotional level is indecision between belief and disbelief. It may involve uncertainty, distrust or lack of conviction on certain facts, actions, motives, or decisions. Doubt can result in delaying or rejecting relevant action out of concern for mistakes or missed opportunities.", "id": 1649339}
{"src_title": "Chizkijášův tunel", "tgt_title": "Siloam tunnel", "src_document": [{"title": "Účel a původ.", "content": "Město Davidovo, založené na horském hřbetu, bylo téměř ze všech stran přirozeně chráněno, mělo však tu nevýhodu, že jeho hlavní zdroj pitné vody, Gichonský pramen, je na úbočí spadajícím do Kidrónského údolí. To představuje vojenskou slabinu, neboť hradba, pokud měla být dostatečně vysoká, aby se dala bránit, musela pramen ponechat venku, takže za obléhání by se město ocitlo bez vody. Bible líčí, že král Chizkijáš (asi 8. stol. př. n. l.), v obavě před asyrským obléháním zakryl vyústění pramene pod městem a odvedl vodu tunelem do rybníka Šiloach. Dnes je již známo, že podzemní systém objevený Warrenem už předtím sloužil jako mohutné opevnění Gichonského pramene; Warrenova šachta není vodovod, takže voda z ní musela být vynášena v nádobách – což se zřejmě Chizkijášovi jevilo jako nevyhovující. V roce 1899 byl objeven jiný starý kanál, který také vedl od Gichonského pramene do oblasti Šiloašského rybníku, avšak přímější cestou. Tento kanál se dnes nazývá \"Kanál ze střední doby bronzové\" podle období, kam byl datován. Ronny Reich určil, že byl vybudován kolem 1800 př. n. l. (ve střední době bronzové), takže voda byla z pramene odváděna již mnoho století před Chizkijášem. Vybudován byl původně jako 7 m hluboká strouha, překrytá velkými kamennými překlady (zamaskovanými následně zelení). Je užší než tunel, ale přesto je téměř v celé délce průchozí. Kromě téměř metr vysokého vyústění u Šiloašského rybníka má kanál několik menších postranních vývodů, kterými byly zavlažovány zahrady na svahu Kidrónského údolí. Chizkijášův tunel měl nahradit tento starší kanál, který mohl být při obležení snadno objeven a zničen obléhající armádou. Chizkijášovým tunelem, objeveným r. 1838 americkým biblickým badatelem Edwardem Robinsonem, se dá dnes projít z jednoho konce na druhý.", "section_level": 1}, {"title": "Biblické zmínky.", "content": "Biblické zmínky o Chizkijášově tunelu:", "section_level": 1}], "src_summary": "Chizkijášův tunel (též tradičně Ezechiášův tunel) nebo Šiloašský tunel (též tradičně Silojský tunel, hebrejsky נִקְבַּת השילוח, \"Nikbat HaŠiloach\") je tunel vykopaný pod Městem Davidovým v Jeruzalémě před rokem 701 př. n. l. za vlády krále Chizkijáše (Ezechiáše). Zmínka o tunelu je v biblické \"2. knize královské\". Bible nám dále sděluje, že Chizkijáš připravoval Jeruzalém na obléhání Asyřany tím, že „zasypal horní vody Gichónu a svedl je spodem přímo na západ do Města Davidova.“ Tunel je spolehlivě datován jednak Šiloašským nápisem, textem vytesaným do stěny tunelu, jednak stářím organických látek v původní omítce. Je to jedna z mála dochovaných staveb z 8. stol. př. n. l., kterou návštěvník může nejen vidět, ale i vstoupit do ní a projít z jednoho konce na druhý. Tunel, který vede od Gichonského pramene k rybníku Šiloach, sloužil jako akvadukt k zásobování vodou během hrozícího obležení Asyřany, vedenými Sancheribem. Křivkovitý tunel je 533 m dlouhý se spádem 30 cm (0,6 ‰) mezi oběma konci, a přiváděl vodu z Gichonského pramene do rybníka. Podle Šiloašského nápisu kopaly tunel současně z obou konců dvě čety kopáčů, které se nakonec setkaly uprostřed. Nápis je dnes částečně nečitelný, takže původně mohl obsahovat více informací. Z tunelu samotného je zřejmé, že v průběhu kopání byl směr kopání několikrát opravován. Nedávné poznatky vyvrátily domněnku, že tvar tunelu vznikl využitím a rozšířením přirozených krasových dutin. Obtížný výkon dvou čet, pracujících z obou konců tak, že se setkají uprostřed, se dnes vysvětluje tak, že byly navigovány z povrchu bušením do pevného kamene, kudy byl tunel prokopáván.", "tgt_summary": "The Siloam Tunnel (, \"Nikbat HaShiloah\"), also known as Hezekiah's Tunnel, is a water channel that was carved beneath the City of David, located in the Arab neighborhood of Silwan in eastern Jerusalem, in ancient times. Its popular name is due to the most common hypothesis that it dates from the reign of Hezekiah of Judah (late 8th and early 7th century BC) and corresponds to the \"water works\" mentioned in in the Hebrew Bible. According to the Bible, King Hezekiah prepared Jerusalem for an impending siege by the Assyrians, by \"blocking the source of the waters of the upper Gihon, and leading them straight down on the west to the City of David\" (). Support for the dating to Hezekiah's period is derived from the Biblical text that describes construction of a tunnel and to radiocarbon dates of organic matter contained in the original plastering. However, the dates were challenged in 2011 by new excavations that suggested an earlier origin in the late 9th or early 8th century BC. The tunnel leads from the Gihon Spring to the Pool of Siloam. If indeed built under Hezekiah, it dates to a time when Jerusalem was preparing for an impending siege by the Assyrians, led by Sennacherib. Since the Gihon Spring was already protected by a massive tower and was included in the city's defensive wall system, Jerusalem seems to have been supplied with enough water in case of siege even without this tunnel. According to Ahron Horovitz, director of the Megalim Institute, the tunnel can be interpreted as an additional aqueduct designed for keeping the entire outflow of the spring inside the walled area, which included the downstream Pool of Siloam, with the specific purpose of withholding water from any besieging forces. Both the spring itself, and the pool at the end of the tunnel, would have been used by the inhabitants as water sources. Troops positioned outside the walls wouldn't have reached any of it, because even the overflow water released from the Pool of Siloam would have fully disappeared into a karstic system located right outside the southern tip of the city walls. In contrast to that, the previous water system did release all the water not used by the city population into the Kidron Valley to the east, where besieging troops could have taken advantage of it. ", "id": 1198371}
{"src_title": "RCD Mallorca", "tgt_title": "RCD Mallorca", "src_document": [{"title": "Historie.", "content": "Nejstarší klub na Baleárských ostrovech byl založen roku 1916 španělským inženýrem Adolfem Vázquezem. Ten pojmenoval klub podle tehdejšího krále \"Junta Directiva del Alfonso XIII FBC\". První stadion pak dostal jméno \"Buenos Aires\". První zápas se odehrál na domácím hřišti klubu proti katalánskému velkoklubu FC Barcelona. Bylo to 25. března 1916 a klub prohrál 0-8. Z politických důvodů byl klub v roce 1931 přejmenován na \"Club Deportivo Mallorca\" a o osmnáct let později dostal jako důkaz královské přízně přízvisko Real. Největší úspěchy však zažil klub až v mnohem pozdější době, na přelomu tisíciletí. V té době se klub poměrně pravidelně umísťoval v horních patrech Primera División a nastupoval v Evropských soutěžích. Sezona 1998/99 pro něj byla tou dosud nejúspěšnější. Jako finalista předchozího ročníku Copa del Rey (prohra s FC Barcelona) nastoupil na počátku sezony proti stejnému soupeři, držícímu mistrovský double, i v Supercopa de España. Tam zvítězil v obou zápasech (celkové skóre 3-1) a stal se držitelem domácího Superpoháru. V superpoháru nastoupil ještě v roce 2003. Tentokrát ovšem jako vítěz Copa del Rey (ve finále porazil Recreativo de Huelva 3-0). Podruhé zvítězit se mu však nepodařilo. V cestě stál tentokrát Real Madrid, který otočil dvojzápas a celkovým skóre 4-2 zvítězil on. Největším úspěchem na Evropské scéně byla účast ve finále posledního ročníku Poháru vítězů pohárů. Po skvělé cestě soutěží, kdy v semifinále porazil i Chelsea FC, se mu stal osudným až finálový soupeř Lazio Řím z Itálie. Výsledek finále byl 2-1 a rozhodl ho v 81. minutě Pavel Nedvěd. (2002–03) (1998)", "section_level": 1}, {"title": "Soupiska.", "content": "\"Více informací naleznete na oficiální webové strénce klubu: www.rcdmallorca.es\" \"Aktuální k datu 19. února 2011\"", "section_level": 1}], "src_summary": "Real Club Deportivo Mallorca je španělský fotbalový klub sídlící v přístavním městě Palma na ostrově Mallorca ve Španělsku. Klub hraje španělskou nejvyšší soutěž Primera Division. Byl založen v roce 1916 a své domácí zápasy hraje na Iberostar Stadium. V současnosti tým trénuje bývalý španělský fotbalista Vicente Moreno. Mallorca hraje s červenými dresy a černými trenýrkami. Mezi největší úspěchy Mallorcy se řadí vítězství ve španělském poháru Copa del Rey (2003), vítězství ve Španělském superpoháru (1998) či finálová účast v Poháru vítězů pohárů (1999). Mallorca strávila celkem 26 sezón v nejvyšší soutěži.", "tgt_summary": "Real Club Deportivo Mallorca, S.A.D. (, , \"Royal Sporting Club Mallorca\") is a Spanish football club based in Palma, in the Balearic Islands. Founded on 5 March 1916 it currently plays in La Liga, holding home games at the Visit Mallorca Stadium with a 23,142-seat capacity. The club had its peak in the late 1990s and early 2000s, reaching a best-ever 3rd place in La Liga in 1999 and 2001 and winning the Copa del Rey in 2003 following final defeats in 1991 and 1998. It also won the 1998 Supercopa de España and reached the 1999 UEFA Cup Winners' Cup Final.", "id": 928109}
{"src_title": "Zámek Ferrières", "tgt_title": "Château de Ferrières", "src_document": [{"title": "Historie.", "content": "Zámek navrhl britský architekt Joseph Paxton. Inspirací pro návrh Ferrières byl Mentmore Towers v Buckinghamshire v Anglii, který Paxton postavil pro bratrance barona Jamese Mayera Amschela de Rothschild. Po spatření Mentmore baron James pozval Paxtona a požádal ho: „Udělejte mi Mentmore, ale dvakrát tak velké“. Byl postaven v novorenesančním slohu, inspirovaném italskou renesanční architekturou se čtvercovými věžemi v každém rohu. Ústřední hala je dlouhá 120 stop (37 m) a vysoká 60 stop (18 m), střecha je prosklená. Sochařské práce byly provedeny pod vedením Charlese Henryho Josepha Cordiera a dekorativní malby pod dohledem Eugène Lami. Masivní knihovna čítá více než 8 000 svazků. Vzhledem k tomu, že byl zámek již navrhován pro opulentní zábavu, bylo důležité, aby kromě soukromých apartmánů Rothschilda, bylo zde dostatek apartmánů pro hosty. Těch zde mohlo pobývat až 80. Ferrières byl slavnostně otevřen 16. prosince 1862 za účasti Napoleona III. Baron James získal velkou sbírku uměleckých děl, a sochy zdobí řadu zámeckých pokojů. Nacházejí se zde díla, jejichž autory byli Alexandre Falguière, Antonio Corradini či René de Saint-Marceaux. Během prusko-francouzské války (1870–1871) byl zámek zabaven Prusy a jednali zde Otto von Bismarck, kancléř Severoněmeckého spolku, a francouzský ministr zahraničních věcí, Jules Favre. Němci opět obsadili zámek během okupace Francie ve druhé světové válce a v této době také vyplenili jeho obrovské sbírky umění. Zámek zůstal prázdný až do roku 1959, kdy se Guy de Rothschild a jeho druhá manželka, Marie-Hélène de Zuylen van Nyevelt, pustili do renovace. Díky jejich úsilí se zámek opět stal místem, kde se setkávala na večírcích evropská šlechta či hollywoodské filmové hvězdy. V roce 1975 Guy de Rothschild a jeho manželka charitativně darovali zámek Kancléřství pařížských univerzit, a ten je nyní otevřen pro veřejnost s možností prohlídek a speciálních akcí. Na zámku byly natočeny některé scény z filmu Romana Polanského \"Devátá brána\" (2000).", "section_level": 1}], "src_summary": "Zámek Ferrières (\"Château de Ferrières\") je francouzský zámek, který nechal postavit v letech 1855 až 1859 baron Jacob de Rothschild. Rothschildské vlastnictví zámku Ferrières bylo předáno v mužské linii podle zásady prvorozenství. Jedná se o zdaleka největší a nejluxusnější zámek ve Francii z 19. století, je dosažitelný z rue Rucherie v Ferrières-en-Brie v departmentu Seine-et-Marne asi 26 km východně od Paříže.", "tgt_summary": "Château de Ferrières () is a French château built between 1855 and 1859 for Baron James de Rothschild in the Goût Rothschild. Rothschild ownership of the Château de Ferrières was passed down through the male line according to the rule of primogeniture, until it was donated by the family in 1975. Considered to be the largest and most luxurious 19th-century château in France, it is reached from rue Rucherie in Ferrières-en-Brie in the Seine et Marne département of France, about 26 km east of Paris.", "id": 127325}
{"src_title": "Zámek Gripsholm", "tgt_title": "Gripsholm Castle", "src_document": [{"title": "Historie.", "content": "V místech dnešního zámku postavil kolem roku 1380 královský rada a družinník, držitel rozsáhlých území \"Bo Jonsson Grip\" hrad. Název je složeninou jeho jména a výrazu \"holm\" - ostrov, na němž byla stavba vybudována. Hrad byl v rukou jeho rodu až konfiskace zámků a hradů švédským králem Gustavem I. v roce 1526. Král nechal pevnost strhnout a na jejím místě nechal k obranným účelům postavit opevněný zámek s kruhovými nárožními věžemi. Z původního středověkého hradu zůstalo jen průčelí zdi. Od dob krále Gustava I. Vasy patřil Gripsholm švédské královské rodině a byl využíván jako její sídlo až do roku 1713. V letech 1563 až 1567 tu král Erik XIV. Švédský věznil svého nevlastního bratra Jana a jeho choť Kateřinu Jagellonskou. Bylo to také jedno z míst, kde byl vězněn král Erik, když jej Jan svrhl. Na hradě se narodil 20. června 1566 Janův syn Zikmund, pozdější král Polska a Švédska. V letech 1713 až 1773 zámek opět sloužil jako vězení, poté jej král Gustav III. s pomocí své manželky Žofie Magdaleny obnovil jako královské sídlo. V té době bylo také v jedné z věží vybudováno zámecké divadlo. Roku 1809 tu byl po převratu internován svržený švédský král Gustav IV. Adolf. V letech 1889 až 1894 prošel hrad rozsáhlou a kontroverzní rekonstrukcí podle návrhu architekta \"Fredrika Lilljekvista\", během níž byly odstraněny mnohé stavební prvky pocházející ze 17. a 18. století. Největší změnou bylo přidání třetího patra, plánovaná demolice křídla se naštěstí neuskutečnila.", "section_level": 1}, {"title": "Současnost.", "content": "Nyní je v hradě muzeum otevřené pro veřejnost. K vidění jsou četná umělecká díla. V části zámku se nachází \"Národní sbírka portrétů (Statens porträttsamlingar)\", jedna z nejstarších sbírek portrétů na světě, která obsahuje více než 2000 obrazů.", "section_level": 1}], "src_summary": "Zámek Gripsholm (švédsky: \"Gripsholms Slott\") je zámek v Mariefredu (Södermanland) ve Švédsku, je považován za jednu z nejvýznamnějších a nejlepších švédských historických památek. Nachází u jezera Mälaren na jihu středního Švédska, v obci Strängnäs, asi 60 km západně od Stockholmu.", "tgt_summary": "Gripsholm Castle () is a castle in Mariefred, Södermanland, Sweden. It is located by lake Mälaren in south central Sweden, in the municipality of Strängnäs, about 60 km west of Stockholm. Since Gustav Vasa, Gripsholm has belonged to the Swedish Royal Family and was used as one of their residences until the 18th century. It is now a museum, but it is still considered to be a palace at the disposal of the King and as such it is part of the Crown palaces in Sweden.", "id": 2010253}
{"src_title": "Mistrovství světa v plavání 2009", "tgt_title": "2009 World Aquatics Championships", "src_document": [{"title": "Výsledky muži.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Volný způsob.", "content": "", "section_level": 2}, {"title": "50 m volný způsob.", "content": "Finále 1. srpna", "section_level": 3}, {"title": "100 m volný způsob.", "content": "Finále 30. července", "section_level": 3}, {"title": "200 m volný způsob.", "content": "Finále 28. července", "section_level": 3}, {"title": "400 m volný způsob.", "content": "Finále 26. července", "section_level": 3}, {"title": "800 m volný způsob.", "content": "Finále 29. Července", "section_level": 3}, {"title": "1500 m volný způsob.", "content": "Finále 2. srpna", "section_level": 3}, {"title": "Motýlek.", "content": "", "section_level": 2}, {"title": "50 m motýlek.", "content": "Finále 27. července", "section_level": 3}, {"title": "100 m motýlek.", "content": "Finále 1. srpna", "section_level": 3}, {"title": "200 m motýlek.", "content": "Finále 29. července", "section_level": 3}, {"title": "Znak.", "content": "", "section_level": 2}, {"title": "50 m znak.", "content": "Finále 2. srpna", "section_level": 3}, {"title": "100 m znak.", "content": "Finále 28. července", "section_level": 3}, {"title": "200 m znak.", "content": "Finále 31. července", "section_level": 3}, {"title": "Prsa.", "content": "", "section_level": 2}, {"title": "50 m prsa.", "content": "Finále 29. července", "section_level": 3}, {"title": "100 m prsa.", "content": "Finále 27. července", "section_level": 3}, {"title": "200 m prsa.", "content": "Finále 31. července", "section_level": 3}, {"title": "Polohový závod.", "content": "", "section_level": 2}, {"title": "200 m polohový závod.", "content": "Finále 30. července", "section_level": 3}, {"title": "400 m polohový závod.", "content": "Finále 2. srpna", "section_level": 3}, {"title": "Štafeta.", "content": "", "section_level": 2}, {"title": "Štafeta 4 × 100 m volný způsob.", "content": "Finále 26. července", "section_level": 3}, {"title": "Štafeta 4 × 200 m volný způsob.", "content": "Finále 31. července", "section_level": 3}, {"title": "Štafeta 4 × 100 m polohový závod.", "content": "Finále 2. srpna", "section_level": 3}, {"title": "Dálkové plavání.", "content": "", "section_level": 2}, {"title": "5 kilometrů.", "content": "Finále 21. července", "section_level": 3}, {"title": "10 kilometrů.", "content": "Finále 22. července", "section_level": 3}, {"title": "25 kilometrů.", "content": "Finále 25. července", "section_level": 3}, {"title": "Výsledky ženy.", "content": "", "section_level": 2}, {"title": "Volný způsob.", "content": "", "section_level": 2}, {"title": "50 m volný způsob.", "content": "Finále 2. srpna", "section_level": 3}, {"title": "100 m volný způsob.", "content": "Finále 31. července", "section_level": 3}, {"title": "200 m volný způsob.", "content": "Finále 29. Července", "section_level": 3}, {"title": "400 m volný způsob.", "content": "Finále 26. července", "section_level": 3}, {"title": "800 m volný způsob.", "content": "Finále 1. srpna", "section_level": 3}, {"title": "1500 m volný způsob.", "content": "Finále 28. července", "section_level": 3}, {"title": "Motýlek.", "content": "", "section_level": 2}, {"title": "50 m motýlek.", "content": "Finále 1. srpna", "section_level": 3}, {"title": "100 m motýlek.", "content": "Finále 27. července", "section_level": 3}, {"title": "200 m motýlek.", "content": "Finále 30. července", "section_level": 3}, {"title": "Znak.", "content": "", "section_level": 2}, {"title": "50 m znak.", "content": "Finále 30. července", "section_level": 3}, {"title": "100 m znak.", "content": "Finále 28. července", "section_level": 3}, {"title": "200 m znak.", "content": "Finále 1. srpna", "section_level": 3}, {"title": "Prsa.", "content": "", "section_level": 2}, {"title": "50 m prsa.", "content": "Finále 2. srpna", "section_level": 3}, {"title": "100 m prsa.", "content": "Finále 28. července", "section_level": 3}, {"title": "200 m prsa.", "content": "Finále 31. července", "section_level": 3}, {"title": "Polohový závod.", "content": "", "section_level": 2}, {"title": "200 m polohový závod.", "content": "Finále 27. července", "section_level": 3}, {"title": "400 m polohový závod.", "content": "Finále 2. srpna", "section_level": 3}, {"title": "Štafeta.", "content": "", "section_level": 2}, {"title": "Štafeta 4 × 100 m volný způsob.", "content": "Finále 26. července", "section_level": 3}, {"title": "Štafeta 4 × 200 m volný způsob.", "content": "Finále 30. července", "section_level": 3}, {"title": "Štafeta 4 × 100 m polohový závod.", "content": "Finále 1. srpna", "section_level": 3}, {"title": "Dálkové plavání.", "content": "", "section_level": 2}, {"title": "5 kilometrů.", "content": "Finále 21. července", "section_level": 3}, {"title": "10 kilometrů.", "content": "Finále 22. července", "section_level": 3}, {"title": "25 kilometrů.", "content": "Finále 25. července", "section_level": 3}, {"title": "Synchronizované plavání.", "content": "", "section_level": 2}, {"title": "Kombinovaná sestava.", "content": "Finále 22. července", "section_level": 2}, {"title": "Sólo - technická sestava.", "content": "Finále 20. července", "section_level": 2}, {"title": "Dvojice - technická sestava.", "content": "Finále 21. července", "section_level": 2}, {"title": "Družstva - technická sestava.", "content": "Finále 19. července", "section_level": 2}, {"title": "Sólo - volná sestava.", "content": "Finále 23. července", "section_level": 2}, {"title": "Dvojice - volná sestava.", "content": "Finále 24. července", "section_level": 2}, {"title": "Družstva - volná sestava.", "content": "Finále 25. července", "section_level": 2}, {"title": "Výsledky skoky do vody muži.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "1 metr.", "content": "Finále 17. července", "section_level": 2}, {"title": "3 metry.", "content": "Finále 23. července", "section_level": 2}, {"title": "10 metrů.", "content": "Finále 21. července", "section_level": 2}, {"title": "Synchron. skoky 3 metry.", "content": "Finále 18. července", "section_level": 2}, {"title": "Synchron. skoky 10 metrů.", "content": "Finále 25. července", "section_level": 2}, {"title": "Skoky do vody ženy.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "1 metr.", "content": "Finále 19. července", "section_level": 2}, {"title": "3 metry.", "content": "Finále 21. července", "section_level": 2}, {"title": "10 metrů.", "content": "Finále 18. července", "section_level": 2}, {"title": "Synchron. skoky 3 metry.", "content": "Finále 24. července", "section_level": 2}, {"title": "Synchron. skoky 10 metrů.", "content": "Finále 19. července", "section_level": 2}], "src_summary": "Mistrovství světa v plavání 2009 bylo v pořadí třináctým světovým šampionátem v plaveckých sportech. Konalo se pod záštitou Mezinárodní plavecké federace (FINA) ve dnech 17. července až 2. srpna 2009 v Římě. O místě konání se rozhodlo v roce 2005 během XI. světového šampionátu v Montrealu. Protikandidáty byly Atény, Moskva a Jokohama. Mistrovství světa se v Římě konalo podruhé, poprvé tuto akci hlavní město Itálie hostilo v roce 1994. Šampionátu se účastnilo 2556 sportovců ze 192 zemí. Česká účast nebyla příliš úspěšná. Nejlepším výsledkem bylo osmé místo Rostislava Vítka v závodě na 25 km. V bazénových plaveckých disciplíchách se Češi do finále nedostali, do semifinále pronikla jen Simona Baumrtová v závodě na 200 m znak.", "tgt_summary": "The 2009 World Aquatics Championships () or the XIII FINA World Championships were held in Rome, Italy from 18 July to 2 August 2009. The 2009 Championships featured competition in all 5 aquatics disciplines: diving, swimming, open water swimming, synchronised swimming and water polo. Rome won the right to stage the event on 16 July 2005 in Montreal, Quebec, Canada. Rome defeated rival bids from Athens (Greece), Moscow (Russia) and Yokohama (Japan). A record 2556 athletes from 185 countries participated. FINA's decision to allow the use of polyurethane suits caused these Championships to be dubbed the \"Plastic Games\".", "id": 984282}
{"src_title": "Rallye Monte Carlo", "tgt_title": "Monte Carlo Rally", "src_document": [{"title": "Historie.", "content": "První ročník uspořádal princ Albert I. Monacký. Soutěž nebyla pořádána během světových válek. Soutěž tradičně začínala takzvanou hvězdicovou jízdou, kdy posádky startovaly v různých městech Evropy a cestou do Monte Carla projížděly kontrolní body. V Monte Carlu se pak odehrávaly jen jízdy zručnosti a několik rychlostních zkoušek v horách nad městem. Takto systém fungoval až do sedmdesátých let, kdy se soutěž stala podnikem Mistrovství světa. V letech 1964, 1965 a 1967 zde zvítězily posádky na vozech Mini Cooper S. Mistrovství světa v rallye 1973 bylo vůbec první sezonou Mistrovství světa tohoto sportu a Rallye Monte Carlo 1973 byla jeho úvodní soutěží a zvítězily zde posádky na vozech Alpine A110. Hned další ročník ale nebyl pořádán, od té doby se Monte Carlo jezdí bez přestávky. Na dalších deset let zde až na 2 výjimky vyhrávaly pouze italské nebo francouzské vozy. Pouze v roce 1978 zde vyhrál vůz Porsche 911 a v roce 1982 vůz Opel Ascona 400. Od Rallye Monte Carlo 1984 zde trvale vyhrávají vozy, které mají pohon všech kol. V roce 1984 zde vyhrály vozy Audi Quattro A2 v pořadí Walter Röhlr, Stig Blomqvist a Hannu Mikkola. Několik vítězství zde pak postupně vybojovaly vozy Peugeot 205 Turbo 16, Lancia Delta HF Integrale, Toyota Celica GT nebo Ford Escort RS Cosworth. Rallye Monte Carlo 1997 byla první soutěží, kde startovaly vozy World Rally Car a Pierro Liatti zde s vozem Subaru Impreza WRC získal první vítězství. V následujících letech získal hattrick Tommi Mäkinen s vozem Mitsubishi Lancer EVO VI skupiny A8, ale od té doby v rámci mistrovství světa vždy vyhrávaly vozy WRC a v rámci IRC vozy S2000.", "section_level": 1}, {"title": "Col de Turini.", "content": "Col de Turini je nejslavnější rychlostní zkouška pojmenovaná podle průsmyku. Její specifičnost je v povrchu. Většina tratě totiž může zůstat suchá a nahoře v průsmyku bývá sníh. Zkouška se jezdí v noci a je hojně navštěvovaná diváky. Při Rallye Monte Carlo 2005 zde nejrychlejší čas zajel Roman Kresta.", "section_level": 1}], "src_summary": "Rallye Monte Carlo je jedna z nejstarších soutěží v rallye, která je pořádána od roku 1911 v Monaku. Pravidelně byla součástí Mistrovství světa v rallye, v posledních letech pak šampionátu Intercontinental Rally Challenge. Nejvíce vítězství zde získal Sebastien Loeb, který zde vyhrál sedmkrát.", "tgt_summary": "The Monte Carlo Rally or Rallye Monte Carlo (officially Rallye Automobile de Monte-Carlo) is a rallying event organised each year by the Automobile Club de Monaco which also organises the Formula One Monaco Grand Prix and the \"Rallye Monte-Carlo Historique\". The rally now takes place along the French Riviera in the Principality of Monaco and southeast France. Previously, competitors would set off from all four corners of Europe and 'rally', in other words, meet, in Monaco to celebrate the end of a unique event. From its inception in 1911 by Prince Albert I it was an important means of demonstrating improvements and innovations to automobiles.", "id": 409481}
{"src_title": "Svatá Voršila", "tgt_title": "Saint Ursula", "src_document": [{"title": "Legendy.", "content": "Údaje o jejím životě se dozvídáme jen z legend. Podle nejčastější verze byla dcerou křesťanského krále v Británii (podle jiné dcerou bretaňského vévody). Aby se vyhnula nechtěnému sňatku (některé legendy zmiňují šlechtice známého svou divokostí, jiné pohanského prince) nebo jej alespoň oddálila, vypravila se spolu s družkami na pouť do Říma. Družek či služebnic mělo být deset či jedenáct, při šíření legendy se údaj o jejich počtu změnil na jedenáct tisíc a byl přidán i snoubenec jménem Eleutherius. Pak se píše o Společnosti svaté Voršily. Družky cestovaly lodí, plavily se po Severním moři a dále proti proudu Rýna. Cestou vyprávěla Voršila svým družkám o křesťanské víře a ty pak přijaly křesťanství a nechaly se v Římě pokřtít. Při zpáteční cestě byla Voršila s celou svou družinou u Kolína nad Rýnem přepadena Huny. Ti všechny Voršiliny družky postříleli šípy z luků, zatímco samotná Voršila se pro svou krásu zalíbila hunskému králi. Protože ho však odmítla, proklál ji šípem. Legendy kladou tuto událost do období kolem roku 383 nebo kolem roku 451.", "section_level": 1}, {"title": "Historická skutečnost.", "content": "Existenci světice nasvědčuje nápis ze 4. století nebo počátku 5. století na kameni, který byl objeven v roce 1106 při přestavbě kolínských hradeb. Podle něho senátor Clematius nechal přestavět kostel vybudovaný na místě mučednictví skupiny panen. Voršila zde má alabastrovou sochu, ležící na náhrobku z černého mramoru.", "section_level": 1}, {"title": "Ohlas.", "content": "Voršila se stala od 10. století velmi uctívanou světicí, její památce byly zasvěcovány kostely ve všech křesťanských zemích. Její kult, podporovaný zejména cisterciáky, dosáhl vrcholu v 15. století. V roce 1493 nazval Kryštof Kolumbus jejím jménem nově objevené ostrovy: větší Santa Ursula (svatá Voršila) a menší Las Once Mil Virgines (11 000 panen), od roku 1917 Panenské ostrovy (Britské Panenské ostrovy, Americké Panenské ostrovy). V roce 1535 byl sv. Andělou Mericiovou založen řád svaté Voršily, jehož posláním je zejména vzdělávání dívek a péče o chudé a nemocné. Svatá Voršila je patronkou Kolína nad Rýnem, Pařížské univerzity, mládeže, nemocných dětí, učitelek, vychovatelek, školáků, soukeníků, dobrého manželství a klidné smrti. Bývá zobrazována, jak ukrývá své družky pod pláštěm, a k jejím dalším atributům patří šíp, korunka na hlavě, loďka, korouhev s křížem a lampa (připomínající podobenství o deseti pannách). Její svátek se slaví 21. října. V roce 1969 byla vyňata z obecného kalendáře.", "section_level": 1}], "src_summary": "Svatá Voršila, někdy též Uršula Kolínská (v jiných jazycích Ursula či Orsola) byla křesťanská světice, panna a mučednice, která žila pravděpodobně ve 4. století n.l.", "tgt_summary": "Saint Ursula (Latin for 'little female bear') is a legendary Romano-British Christian saint, died on October 21, 383. Her feast day in the pre-1970 General Roman Calendar is October 21. There is little definite information about her and the anonymous group of holy virgins who accompanied her and on some uncertain date were killed at Cologne. They remain in the Roman Martyrology, although their commemoration does not appear in the simplified Calendarium Romanum Generale (General Roman Calendar) of the 1970 Missale Romanum. The earliest evidence of a cult of martyred virgins at Cologne is an inscription from c. 400 in the Church of St. Ursula, located on Ursulaplatz in Cologne which states that the ancient basilica had been restored on the site where some holy virgins were killed. The earliest source to name one of these virgins Ursula is from the 10th century. Her legendary status comes from a medieval story that she was a princess who, at the request of her father King Dionotus of Dumnonia in south-west Britain, set sail along with 11,000 virginal handmaidens to join her future husband, the pagan governor Conan Meriadoc of Armorica. After a miraculous storm brought them over the sea in a single day to a Gaulish port, Ursula declared that before her marriage she would undertake a pan-European pilgrimage. She headed for Rome with her followers and persuaded the Pope, Cyriacus (unknown in the pontifical records, though from late 384 AD there was a Pope Siricius), and Sulpicius, bishop of Ravenna, to join them. After setting out for Cologne, which was being besieged by Huns, all the virgins were beheaded in a massacre. The Huns' leader fatally shot Ursula with a bow and arrow in about 383 AD (the date varies). There is only one church dedicated to Saint Ursula in the United Kingdom. It is located in Wales at Llangwyryfon, Ceredigion.", "id": 2197408}
{"src_title": "Štěpán Uroš III. Dečanský", "tgt_title": "Stefan Dečanski", "src_document": [{"title": "Před nástupem.", "content": "Stefan se sice narodil jako prvorozený syn srbského krále Milutina, ale podle dohody mezi Milutinem a jeho starším bratrem Dragutinem se měl Milutinovým nástupcem stát Dragutinův syn Vladislav. Již v raném dětství (asi roku 1285) posloužil Stefan svému otci a vlasti jako rukojmí u tatarského vládce Nogaje, který napadl Bulharsko a začal ohrožovat i Srbsko. Krátce po roce 1293 se mu však podařilo uprchnout. Po návratu se Stefan oženil s Theodorou, dcerou bulharského cara Smilece. Někdy před rokem 1299 král Milutin zapudil princovu matku Annu-Helenu a roku 1299 se oženil s dcerou byzantského císaře Andronika II. Palailoga Simonidou (řecky \"Simonis\"), které bylo v době sňatku 5 let. Tento sňatek měl vliv na pozdější Milutinovu probyzantskou politiku, díky které se dostal později se Stefanem do sporu. Asi někdy po roce 1300 obdržel Stefan do správy Zetu a Travuňsko, čímž se měl připravovat na budoucí vládu v Srbsku, kterou mu Milutin chtěl předat i přes dřívější dohodu s Dragutinem. Roku 1314 však nedočkavý Stefan povstal proti otci Milutinovi. Nebyl však úspěšný (na rozdíl od jiných příslušníků dynastie Nemanjićů – strýce Stefana Dragutina a syna Stefana Dušana). Otec syna porazil syna v bitvě u Skadaru a Stefan nevyvázl bez trestu – prý byl otcem oslepen a podlán s celou rodinou do Konstantinopole. Správy Travuňska a Zety se ujal osobně král Milutin. Stefan si v konstantinopolském žaláři pobyl sedm let. Roku 1321 byl princ stařičkým otcem povolán do vlasti, aby po očekávané smrti starého krále převzal královský titul a vládní otěže. Tak se také po Milutinově smrti v říjnu téhož roku stalo a Stefan, kterému se částečně uzdravil zrak, se ujal jako Stefan Uroš III. vlády.", "section_level": 1}, {"title": "Počátky vlády.", "content": "Téhož roku (1321) vypukla v byzantské říši občanská válka mezi císařem Andronikem II. Palailogem a jeho stejnojmenným vnukem. Krátce po vypuknutí sporu se čerstvý vdovec Stefan oženil s vnučkou Andronika II., ale nemohl v jeho prospěch moc zasahovat, protože se proti němu v Srbsku postavil bratr Konstantin a bratranec Vladoslav (v království Srem vládl jako Stefan Vladislav II.). Spor nakonec dopadl vítězně pro Stefana Uroše, který ovšem pozbyl Dyrrhachion (srbsky Драч, Drač) ve prospěch Filipa z Tarentu, titulárního císaře konstantinopolského. Vladislav nakonec prchnul do Uher, kde později zemřel. Roku 1324 přibyl k Andronikovi Mladšímu i další nepřítel Srbska – bulharský car Michal Šišman, který zapudil Štěpánovu sestru Annu-Nedu a oženil se se sestrou Andronika Mladšího (mimo jiné sestrou Štěpánovy choti) Theodorou Palailogos. Štěpán tehdy jen na zásah arcibiskupa Danila II. nezaútočil na Bulharsko. Situace se ovšem změnila roku 1328, kdy vítězstvím Andronika Mladšiho skončila občanská válka v Byzanci. Andronikos II. byl sesazen a uchýlil se do kláštera a Andronikos Mladší se jako Andronikos III. ujal vlády. Nový císař ovšem uzavřel proti Stefanovi spojenectví s Michailem Šišmanem.", "section_level": 1}, {"title": "Bitva u Velbuždu a její následky.", "content": "Spojenci na jaře 1330 začali s ofenzívou. Naštěstí pro Štěpána se Andronikos nepřipojil k Šišmanovi a vyčkával v Makedonii. Štěpán mezitím nabídl Šišmanovi mír, ten ale odmítl. Dne 28. července 1331 se v ústí řeky Moravy setkala po delších přípravách vojska Štěpána Uroše III. a Michaila Šišmana. Oba panovníci nejspíše před bitvou uzavřeli předběžný mír, který však Stefan porušil. Pod vedením Stefanova syna, \"mladšího krále\" Dušana zaútočili Srbové do týlu bulharského vojska. Bitva skončila drtivým vítězstvím srbských vojsk a na památku vítězství nechal král vystavět klášter Dečani, podle něhož bývá nazýván \"Dečanski\". Car Michail byl v bitvě těžce raněn a na útěku zemřel. Stefanu Urošovi se vzdávalo město za městem, až se za králem dostavil nevlastní bratr zesnulého cara Michaila Belaur, který nabídl Stefanovi kapitulaci výměnou za návrat zapuzené Anny-Nedy, uznání dědičných práv jejího syna Ivana Štěpána a prohlášení dědice za cara. Štěpán na podmínky přistoupil a na bulharský trůn usedl Ivan Stefan (1330–1331), který však nevládl dlouho, protože byl roku 1331 bojary sesazen. Dny vlády Štěpána Uroše III. byly také sečteny. Proti králi povstal \"mladší král\" Dušan, který s pomocí šlechty otce sesadil, uvěznil v pevnosti Zvečan a ujal se jako Štěpán Uroš IV. Dušan vlády. Sesazený Štěpán ve vězení zanedlouho zemřel. Je otázkou, zda jeho smrt byla přirozená, nebo byl zardoušen.", "section_level": 1}], "src_summary": "Štěpán Uroš III. (srbsky \"Стефан Урош III\", Stefan Uroš III., později zvaný \"Дечански\", Dečanski či Dečanský (* mezi roky 1275 až 1280 – 11. listopadu 1331), syn srbského krále Stefana Uroše II. Milutina (vládl v letech 1282 až 1321) a bulharské princezny Anny, byl v letech 1321 až 1331 srbským králem z dynastie Nemanjićů.", "tgt_summary": "Stefan Uroš III Nemanjić (, ), known as Stefan Dečanski (Stefan of Dečani; Стефан Дечански, ; 1276 – 11 November 1331), was the King of Serbia from 6 January 1322 to 8 September 1331. Dečanski was the son of King Stefan Milutin, and he defeated several of his family members vying for the throne. He took his epithet \"Dečanski\" from the great monastery he built at Dečani.", "id": 1569943}
{"src_title": "Luisa Savojská", "tgt_title": "Louise of Savoy", "src_document": [{"title": "Biografie.", "content": "Narodila se jako dcera savojského vévody Filipa II. Savojského a Markéty, dcery bourbonského vévody Karla I. Bourbonského. 16. února roku 1488 se v Paříži jako dvanáctiletá provdala za Karla z Angoulême (1459 – 1. ledna 1496). Z manželství vzešli dva potomci, dcera a syn: Luisa se zabývala politikou a diplomacií. Vychována v renesanční Itálii, podporovala literaturu a umění a za pomoci svého zpovědníka Cristofora Numai vychovala i své děti v duchu italské renesance. Usilovala pro ně o zajištění co nejlepší budoucnosti. Když v roce 1496 zemřel její manžel, přesídlila ke dvoru francouzského krále Ludvíka XII. Malý František se rychle stal oblíbencem krále, který ho v roce 1514 oženil se svou dcerou Klaudií. Ludvík zemřel v roce 1515 bez mužských potomků a František se stal jeho nástupcem na francouzském trůně. 4. února roku 1515 Luisa získala titul \"vévodkyně z Angoulême\", 15. dubna roku 1524 titul \"vévodkyně z Anjou\", v tomtéž roce dále titul \"vévodkyně z Nemours\", který v roce 1528 postoupila svému nevlastnímu bratru Filipovi Savojskému. Protože její matka byla jednou ze sester posledního vévody z hlavní linie domu Bourbonů, po smrti vévodkyně z Bourbonu – Zuzany Luisa ohlásila své nároky na vévodství Auvergne a další majetky Bourbonů. Musela o ně soupeřit s vdovcem po Zuzaně, Karlem z Bourbon-Montpensier. Podporována svým synem nabídla Luisa Karlovi sňatek. Bourbon však tento návrh odmítl, což zapříčinilo, že Luisa proti němu začala u dvora intrikovat; v jejichž důsledku byl Karel vypovězen a jeho majetek zkonfiskován. Útočiště nalezl na dvoře nepřítele Francie, císaře Karla V. Byl velitelem císařských jednotek během války s Francií a zahynul v roce 1527. O rok později dostala Luisa titul \"vévodkyně z Auvergne\". Vévodkyně Luisa hrála aktivní roli v utváření politiky svého syna, zvláště v prvních letech jeho panování. V době jeho nepřítomnosti vystupovala jako regent Francie. V roce 1529 se podílela na francouzsko-španělských rokováních, která vyvrcholila 3. srpna Mírem z Cambrai, zvaného také \"Dámský mír\", neboť smlouvu podepsaly Luisa a teta císaře Karla Markéta Habsburská. Luisa zemřela v roce 1531 ve věku 55 let. Byla pohřbena v Bazilice Saint-Denis v Paříži. Všechny její tituly byly po její smrti připojeny k francouzské koruně.", "section_level": 1}], "src_summary": "Luisa Savojská (11. září 1476, Point d'Ain – 22. září 1531, Gretz-sur-Loign), vévodkyně z Anjou, Angoulême, Nemours a Auvergne, matka francouzského krále Františka I.", "tgt_summary": "Louise of Savoy (11 September 1476 – 22 September 1531) was a French noble and regent, Duchess \"suo jure\" of Auvergne and Bourbon, Duchess of Nemours, and the mother of King Francis I. She was politically active and served as the regent of France in 1515, in 1525–1526 and in 1529.", "id": 198497}
{"src_title": "Jindřich I. Portugalský", "tgt_title": "Henry, King of Portugal", "src_document": [{"title": "Biografie.", "content": "Jindřich se narodil jako pátý syn (osmé dítě) portugalského krále Manuela I. a jeho druhé manželky Marie Aragonské a jako takový si nečinil naděje na následnictví trůnu. Podobně jako řada mladších synů z panovnických rodů nastoupil duchovní kariéru a vzal si za své v tomto směru hájit portugalské zájmy v době, kdy vůdčí roli v katolické církvi na Iberském poloostrově hrálo Španělsko. Rychle vystoupal po žebříčku církevní hierarchie. Byl arcibiskupem v Braze, prvním arcibiskupem v Évoře a konečně arcibiskupem v Lisabonu. V letech 1539–1578 byl v pořadí druhým generálním (hlavním) inkvizitorem v Portugalsku a v této funkci byl oproti svému předchůdci důsledný, s čímž souvisely inkviziční procesy. Jeho role hlavního inkvizitora i krále byla hlavními portugalskými historiky zejména v 19. století, např. Alexandrem Herculanem, hodnocena značně negativně. Byl vybrán za jednoho ze dvou favoritů na následnictví na papežský stolec na obou konkláve konaných v roce 1555, třebaže se neúčastnil ani jednoho z nich (Jindřichův bratr, portugalský král Jan III. poprosil svého bratrance, císaře Karla V., aby podpořil jeho kandidaturu při nákupu hlasů kardinálů). Byl stoupencem nezávislosti Portugalska, avšak přivedl do země jezuity a využíval je rovněž v zámořských portugalských državách. V roce 1559 založil druhou, jezuitskou portugalskou universitu v Évoře, tedy ve městě, kde sídlil hlavní tribunál inkvizice a kde do konce 15. století koexistovaly největší komunity Židů i Maurů v zemi. V letech 1562–1568 byl regentem, když pečoval o nezletilého infanta Sebastiána I., vnuka svého nejstaršího bratra, krále Jana III. Když v roce 1578 mladý a bezdětný Sebastián zahynul v tragické bitvě u Alcácer-Quibir, vstoupil po obdržení zprávy o synovcově smrti v klášteře v Alcobaçe 28. srpna Jindřich na trůn Portugalska. Když se takto neočekávaně ve svých šedesáti šesti letech stal portugalským králem, hledal způsob, jak zajistit následnictví dynastie Avis. V rámci těchto snah žádal papeže o zproštění kněžského slibu se záměrem uzavřít manželství a zplodit následníka, avšak papež Řehoř XIII. jeho žádosti nevyhověl, jsa zavázán Habsburkům, v jejichž zájmu bylo, aby portugalský trůn zůstal prázdný. Přes tyto závažné problémy s následnictvím, ani přes svůj pokročilý věk, Jindřich I. nikdy nástupcem neustavil svého synovce Antonína (1531–1595), neboť neuznal jeho legitimitu: Antonín byl synem staršího Jindřichova bratra Luise, vévody z Beji (1506–1555), matematika a architekta i vyhlášeného válečníka, a \"Violanty Gómez\", konvertované židovky z Évory, mezi nimiž nebyl patrně nikdy uzavřen sňatek. Po otci se Antonín stal velmistrem Maltézského řádu v Portugalsku. Král-kardinál zemřel 31. ledna roku 1580, po necelém roce a půl vlády dříve, než byl vybrán jeho nástupce. Jindřichovou smrtí nastala nástupnická krize, v níž se o práva k portugalskému trůnu se hlásili různí uchazeči. Kromě Antonína byl jedním z hlavních pretendentů španělský král Filip II., jehož ostatně vybrala i Regentská rada, ustanovená po Jindřichově smrti, avšak Antonín se nechal 24. července v Santarému prohlásit králem. Již o měsíc později však Filip uplatnil vedle práva, daného mu výběrem Regentské rady, i právo síly a vyslal vévodu z Alby, aby Portugalsko dobyl. Antonín byl v bitvě u Alcántary u Lisabonu poražen, následně padl velmi rychle i Lisabon a Filip se stal jako Filip I. portugalským králem, ovšem pod podmínkou, že se Portugalsko včetně jeho dalších zámořských teritorií nestanou španělskými provinciemi.", "section_level": 1}], "src_summary": "Jindřich I. Portugalský (portugalsky \"Dom Henrique, O Grande Inquisidor\", 31. ledna 1512, Lisabon – 31. ledna 1580, Almeirim) byl portugalský král v letech 1578–1580.", "tgt_summary": "Henry ( ; 31 January 1512 – 31 January 1580) was king of Portugal and a cardinal of the Catholic Church. He ruled Portugal between 1578 and 1580 and was known as Henry the Chaste (Portuguese: \"Henrique o Casto\") and the Cardinal-King. As a clergyman, he was bound to chastity, and as such, had no children to succeed him, and thus put an end to the House of Aviz. His death led to the Portuguese succession crisis of 1580 and ultimately to the 60-year Iberian Union that saw Portugal share a monarch with that of Spain. The next independent monarch of Portugal would be John IV, who took the throne after 60 years of Spanish rule.", "id": 879979}
{"src_title": "Pieter van den Hoogenband", "tgt_title": "Pieter van den Hoogenband", "src_document": [{"title": "Sportovní kariéra.", "content": "S tréninkem začal v plaveckém oddílu klubu PSV Eindhoven. První úspěchy slavil v roce 1993 na Olympijských dnech mládeže v Eindhovenu a o rok později v Pardubicích na evropském mládežnickém šampionátu, kde získal tři zlaté medaile. Specializoval se zejména na sprinterské kraulařské tratě. Mezi dospělými se výrazně prosadil na olympijských hrách 1996, kde sice medaili nezískal, ale překvapil dvěma čtvrtými místy na 100 a 200 m volný způsob. Od roku 1998 pak pravidelně sbíral cenné kovy na světových i evropských šampionátech. Po zisku šesti zlatých medailí z mistrovství Evropy 1999 byl favoritem i na olympiádě v Sydney 2000. Tam v semifinále závodu na 200 m volný způsob zlepšil světový rekord, ale Australan Ian Thorpe za ním zaostal jen o 0,02 sekundy. V ostře sledovaném finále pak van den Hoogenband svůj semifinálový čas vyrovnal a Thorpa porazil. Rovněž v semifinále závodu na 100 m volný způsob překonal světový rekord, který vydržel až do března 2008, kdy byl rychlejší Francouz Alain Bernard. Ve finále pak porazil olympijského vítěze z let 1992 a 1996 Alexandra Popova. O rok později na mistrovství světa ve Fukuoce získal čtyři stříbrné medaile. Titul mistra světa v dlouhém bazénu v kariéře nezískal. Na olympiádě 2004 obhájil zlato na 100 m volný způsob a přidal stříbrné medaile na 200 m a 4x100m volný způsob. Jeho posledními velkými závody byly olympijské hry 2008 v Pekingu. V semifinále na 100 m volný způsob tam překonal svůj holandský (a do března toho roku i světový) rekord, ve finále ale obsadil až páté místo. Krátce poté oznámil ukončení aktivní kariéry.", "section_level": 1}], "src_summary": "Pieter van den Hoogenband (* 14. března 1978, Maastricht) je bývalý nizozemský plavec. Je trojnásobným olympijským vítězem z let 2000 a 2004.", "tgt_summary": "Pieter Cornelis Martijn van den Hoogenband (; born 14 March 1978) is a Dutch former swimmer. He is a triple Olympic champion and former world record holder.", "id": 147843}
{"src_title": "Ferrari 456", "tgt_title": "Ferrari 456", "src_document": [{"title": "456.", "content": "Původní model \"456\" s designem od Pininfariny byl k dispozici ve dvou verzích – GT a (od roku 1996) GTA. Rozdíl v názvech označuje typ převodovky: starší typ měl šestistupňovou manuální převodovku a pozdější měl čtyřstupňovou automatickou převodovku navrženou ve spolupráci s firmou FF Developments, v Livonii (Michigan) (která byla později koupena firmou Ricardo Engineering ve Velké Británii). Toto byla v pořadí pouze čtvrtá nabízená automatická převodovka v automobilech Ferrari.", "section_level": 1}, {"title": "Motor.", "content": "5,5litrový dvanáctiválcový motor byl odvozen z šestiválce z Dina. Maximální rychlost přes 300 km/h jej dělala nejrychlejším čtyřsedadlovým automobilem na světě. V době svého vývoje to byl nejvýkonnější silniční automobil Ferrari (kromě supersportu F40).", "section_level": 2}, {"title": "Jízdní vlastnosti.", "content": "Název \"456\" je odvozen z faktu, že každý válec motoru má 456 cm. Tohle bylo naposledy, kdy Ferrari užilo tento druh značení. Jedná se v podstatě o méně výkonný motor, z kterého vycházeli při vývoji motoru, který můžeme najít v modelech 550 a 575M. Navzdory jeho skvělým vlastnostem, je motor málo namáhaný, což z něj dělá velmi spolehlivou pohonnou jednotku. Rám je tvořen ocelovými trubkami a hliníkovými panely karoserie. Jednotlivé panely jsou k rámu přivařeny pomocí speciální výplně zvané \"feran\", která umožňuje svařit hliník a ocel. Celkem bylo vyrobeno 3 289 vozů všech verzí. Patří mezi ně \"456 GT\" (1 548 ks), \"456 GTA\" (403 ks), \"456M GT\" (688 ks) a \"456M GTA\" (650 ks).", "section_level": 2}, {"title": "456M.", "content": "Upravený model 456M se objevil v roce 1998, začínal s číslem karoserie 109589. Bylo provedeno mnoho změn, aby se zlepšila aerodynamika a chlazení. Interiér – také od Connolly Leather – dostal nové sedačky a další vymoženosti (méně budíků na palubové desce a nové rádio Becker umístěné před řadicí pákou, namísto za ní, jako u vozu \"456 GT\"). Některé změny jsou vidět na prvních dvou obrázcích. \"456\" má menší masku chladiče a mlhovky umístěné mimo ní. \"456\" má také na rozdíl od \"456M\" průduchy v kapotě. Spojler na podvozku je u \"456M\" přidělán na pevno, zatímco u \"456\" je motorizován a svojí funkci začíná plnit až při rychlosti nad 105 km/h.", "section_level": 1}, {"title": "Vzácné typy karoserií.", "content": "I když 456 kupé bylo jedinou verzí vystavovanou v autosalonech, existují čtyři další vzácné typy karoserií:", "section_level": 1}, {"title": "Ocenění.", "content": "Motor 5.5 L V12 vyhrál ve třídě „nad 4 litry“ v mezinárodní soutěži \"Motor roku\" v roce 2000 a 2001.", "section_level": 1}], "src_summary": "Ferrari 456 a 456M byl dvoudveřový GT automobil s motorem vpředu. Typ \"456\" se vyráběl od roku 1992 do roku 2003. Nahradil typ 412, který byl prémiový čtyřsedadlový automobil s dvanáctiválcovým motorem uloženým vpředu. Modernizovaný typ \"456M\" byl nahrazen v roce 2004 typem 612 Scaglietti. Byl posledním typem s vysouvacími světlomety.", "tgt_summary": "The Ferrari 456 and 456M (Type F116) are front-engine grand tourers which were produced by Ferrari from 1992 to 2003. The 456 was a replacement for the front-engine 412 as the company's V12-powered four seater. The updated 456M, which was the last Ferrari model to use pop-up headlamps, was replaced in 2004 by the 612 Scaglietti.", "id": 1188568}
{"src_title": "Klášter Saint-Martin-des-Champs", "tgt_title": "Saint-Martin-des-Champs Priory", "src_document": [{"title": "Historie.", "content": "Saint-Martin-des-Champs vzešel z klášterní komunity založené v 8. století za hradbami města. V roce 1060 byl klášter za vlády Jindřicha I. (a jeho manželky Anny Kievské) vzat pod ochranu královské moci a reorganizován. Roku 1079 byl klášter přeměněn na převorství kláštera Cluny. Kolem kláštera se rozvíjela stejnojmenná čtvrť, která se v době stavby městských hradeb za Filipa II. Augusta v letech 1190-1210 nacházela stále za městem. Teprve městské hradby budované za Étienna Marcela od roku 1356 ji zahrnuly do města. Kostel byl vybudován ve 12. a 13. století. Apsida se datuje do 30. let 12. století, gotický refektář vybudoval kolem roku 1235 Pierre de Montreuil, architekt Sainte Chapelle. Po zrušení kláštera za Francouzské revoluce v roce 1798 zde byla umístěna Conservatoire national des arts et métiers (Národní konzervatoř umění a řemesel), jejíž současné sídlo vybudoval v roce 1845 architekt Léon Vaudoyer, a v kostele vzniklo Musée des arts et métiers a v refektáři školní knihovna.", "section_level": 1}, {"title": "Architektura.", "content": "V architektuře kostela se mísí románské a gotické prvky. Nejstarší částí kostela je chór pocházející z druhé čtvrtiny 12. století. Je považován za přechod od románského slohu ke gotice a je proto důležitou stavbou v dějinách francouzské architektury. Chórový ochoz má ještě křížovou románskou klenbu, která je ale doplněna raně gotickými žebry kaplí. Tento první pokus o vzájemné spojení ambitu a kaplí ukazuje na odklon od románského slohu, který ambit a kaple vždy striktně odděloval. Tím byl poprvé použit způsob, který se stal následně vzorem při stavbě katedrály Notre-Dame jako definitivní podoba gotiky. Při stavbě kostela Saint-Martin-des-Champs se nebyli stavitelé ještě jistí při využívání nových forem. Ze 13. století pochází jednoduchá hlavní loď. Refektář je dvoulodní gotická stavba.", "section_level": 1}, {"title": "Současné využití.", "content": "Dnes je v kostele expozice technického muzea. Hlavní loď tvoří výstavní sál pod názvem \"Pantheon umění\". Jsou zde vystaveny exponáty představující vývoj v technice jako plynový motor Étienna Lenoira nebo první parní autobus, který vytvořil Amédée Bollée. Rovněž je zde umístěno originální Foucaultovo kyvadlo. Refektář není návštěvníkům muzea volně přístupný, neboť knihovna v něm umístěná slouží konzervatoři.", "section_level": 1}], "src_summary": "Klášter Saint-Martin-des-Champs (neboli \"svatého Martina v polích\") je zaniklé benediktinské převorství v Paříži v dnešním 3. obvodu v ulici Rue Saint-Martin. Jeho název pochází z původního umístění na severu od Paříže v polích podél staré římské cesty do Soissons. Během Velké francouzské revoluce byl klášter zrušen, takže se z něj dochoval pouze kostel vybudovaný ve 12. a 13. století a refektář. Dnes jsou v majetku uměleckoprůmyslové školy Conservatoire national des arts et métiers, která v kostele zřídila Musée des arts et métiers a refektář využívá jako svou knihovnu.", "tgt_summary": "The Priory of Saint-Martin-des-Champs was an influential monastery established in what is now the city of Paris, France. Its surviving buildings are considered treasures of Medieval architecture in the city.", "id": 1657972}
{"src_title": "Jana Španělská", "tgt_title": "Joanna of Austria, Princess of Portugal", "src_document": [{"title": "Biografie.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Rodinný původ.", "content": "Význam Jany Španělské tkví v jejích rodinných vztazích, neboť byla vnučkou, dcerou, matkou a sestrou králů. Narodila se na královském dvoře v Madridu jako třetí, nejmladší dcera ze sedmi dětí španělského krále a císaře Karla I. (V.) a Isabely Portugalské. Jejími prarodiči tak byli z otcovy strany Filip I. Sličný a Jana Kastilská a ze strany matčiny Manuel I. Portugalský a Marie Aragonská. Byla sestrou španělského krále Filipa II. a byla regentkou během jeho nepřítomnosti v době, kdy dlel v Anglii za účelem sňatku s anglickou královnou Marií Tudorovnou v letech 1554–1556 a 1556–1559.", "section_level": 2}, {"title": "Mládí.", "content": "Jméno dostala Jana jednak podle data narození (24. června – svátek sv. Jana), jednak na počest své babičky z otcovy strany. Ve čtyřech letech přišla o matku a byla svěřena do péče \"Leonor de Mascareñas\". Dostalo se jí pečlivé výchovy a vzdělání, v osmi letech ovládala latinu a uměla hrát na hudební nástroje.", "section_level": 2}, {"title": "Manželství a potomci.", "content": "Dne 11. ledna 1552, v sedmnácti letech, se provdala v zastoupení v Toro za svého bratrance, portugalského prince následníka, Juana Manuela, tehdy teprve patnáctiletého. Koncem listopadu roku 1552 přibyla Jana na portugalský královský dvůr. Manželství bylo krátké, trvalo jen něco málo přes jeden rok, neboť Juan Manuel předčasně zemřel na souchotiny již 2. ledna 1554. V té době byla Jana již ve vysokém stupni těhotenství a za necelé tři týdny po manželově smrti, 20. ledna, porodila pohrobka, budoucího portugalského krále: Na žádost svého otce, který měl v úmyslu abdikovat, se vrátila do Španělska. Opustila Lisabon 17. května roku 1554, svěřivši dítě do péče své tchyně (jež byla současně také její tetou), portugalské královny Kateřiny Habsburské.", "section_level": 2}, {"title": "Regentkou Španělska.", "content": "Když se vrátila do Španělska, po návštěvě své babičky Jany Kastilské v Tordesillas převzala 12. července roku 1554 na madridském dvoře regentství země kvůli nepřítomnosti jak císaře, tak svého bratra a následníka trůnu, který odcestoval do Nizozemí a Anglie, aby se oženil s anglickou královnou Marií Tudorovnou. Zároveň se starala o výchovu svého synovce dona Carlose. Regentkou byla do roku 1559, kdy se Filip II. vrátil definitivně do Španělska. Zhostila se tohoto úkolu obdivuhodně s osobním nasazením a důvtipem, řešivši úspěšně těžké vojenské, náboženské i politické problémy těchto let. Dokázala se obklopit spolehlivými osobnostmi, z nichž mnohé byly portugalského původu, přišedší do Kastilie jako doprovod její matky, císařovny Isabely (jako např. budoucí kníže de Eboli, Ruy Gómez de Silva, jenž byl jednou z postav tzv. „partido ebolista – ebolistické strany\" kolem infantky, jedné ze dvou skupin na dvoře Filipa II., charakterizované tolerancí a smířlivostí, především v náboženských otázkách; v opozici stála tzv. „partido albista – strana albistická\" spjatá s vévodou z Alby). Jana Španělská se podruhé neprovdala. Nikdy se již nevrátila do Portugalska a svého syna tak již nikdy neviděla, třebaže s ním udržovala rozsáhlou korespondenci až do své smrti v roce 1573. Ve Španělsku se dochovala řada obrazů Sebastiána v různém věku, které princeznu informovaly o jeho vývoji. Na doporučení svého zpovědníka Františka Borgii založila Jana v roce 1557 \"Convento de Nuestra Señora de la Consolación (klášter Naší paní útěchy)\" pro řád klarisek v paláci v Madridu, kde se narodila (je zván také \"Convento de las Descalzas Reales\"); dále pak v Alcalá de Henares \"Real Colegio de San Agustín (Královská kolej sv. Augustina)\". V roce 1559, po návratu Filipa II., se stáhla z politického života, aby se věnovala stále více životu náboženskému, třebaže stále měla mocný vliv ve straně ebolistů. Až do smrti vedla způsob života, který započala tohoto roku: zpola religiózní, zpola dvorský. Zemřela v El Escorialu ve věku 38 let 7. září roku 1573. Pochována byla v klášteře, který založila.", "section_level": 2}, {"title": "Jana, žena jezuita.", "content": "Význam Jany Španělské v historii spočívá nejen v její roli, kterou sehrála jako regentka španělské monarchie v době, kdy politika byla ženám zapovězena. Významná je i její role v Tovaryšstvu Ježíšově, kde byla jedinou ženou, jež se stala členkou tohoto povýtce mužského řeholního řádu. Jana byla s tímto řádem velmi silně svázána přes svého zpovědníka Františka Borgiu a přes Ignáce z Loyoly, který byl jejím osobním přítelem. V letních měsících roku 1554 u právě jmenované regentky pod vlivem Francisca de Borja vyklíčila idea vstoupit do nově založeného Tovaryšstva Ježíšova; Borja sdělil regentčino rozhodnutí Ignácovi z Loyoly. Způsobilo jim to velký problém, neboť ženám bylo zapovězena možnost do nedávno založeného řádu vstoupit. Tovaryšstvo Ježíšovo je totiž jedním z mála řádů, které nemají ženskou odnož. Vychází to z jeho charakteru, kde hraje velkou roli poslušnost, disciplina i misijní činnost, často ve velmi svízelných a nebezpečných podmínkách. Ignác z Loyoly byl od samého počátku proti vzniku ženské odnože řádu, přesto v roce 1545 na žádost papeže Pavla III. přijal slib \"Isabely Roser\" a jejích dvou družek, které měly dát vzniku řádu jezuitek. Experiment však trval jen dva roky a skončil nezdarem a v roce 1547 na popud Ignáce z Loyoly Pavel III. vydal list zakazující jezuitům péči o ženská shromáždění. V čilé korespondenci ohledně této záležitosti figurovala regentka pod pseudonymem \"Mateo Sánchez\" (třebaže v dopisech pozdějších užívala pseudonym \"Montoya\"), aby její záměry nevyšly najevo; svůj záměr tajila především před otcem a bratrem, kteří by nepochybně byli proti němu, neboť by znemožnil využít Janinu osobu v rámci dynastické sňatkové politiky. Postavení jezuitů ve Španělsku bylo tehdy velmi svízelné – byli v konfliktu s dominikánským řádem a různé politické ataky znesnadňovaly normální rozvoj Tovaryšstva. Dne 26. října 1554 se díky Ignácovi z Loyoly uskutečnila porada o možnosti přijmout do řádu Matea Sáncheze. Žádost regentky byla vysoce mimořádná a nestandardní, bylo nutno brát v úvahu na jedné straně její význam a vliv ve státě, tak na druhé straně to, že mladá vdova, možný nástroj sňatkové politiky Habsburků, může vstupem do řádu vyvolat hněv své rodiny. Otcové jezuité se nakonec rozhodli dovolit Mateu Sánchezovi vyslovit slova žáka Tovaryšstva Ježíšova ve smyslu části V \"Zásad\" řádu: Jana byla přijata do řádu jako \"věčný scholastik\", tj. jezuita, který navždy zůstane ve fázi formace a nikdy nesloží svatý slib. Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem až do Janiny smrti její příslušnost k řádu byla chována v tajnosti. Na všechny jezuity, kteří věděli o jejím vstupu do řádu, byl vložen slib mlčenlivosti a zachování tajemství. Její život se vstupem do řádu radikálně nezměnil – španělský dvůr byl proslulý svou strohostí, nebylo tedy nesnadné dodržovat slib chudoby. Jana dodržela také slib čistoty, nikdy se již neprovdavši. Regentce, ženě teprve devatenáctileté, doručil rozhodnutí Ignác z Loyoly 3. ledna 1555. Jana pak měla možnost z titulu svého vysokého postavení tento velký dluh vracet a pomáhat řádu: Podle četných zpráv posílaných do Říma je zjevné, že jezuité měli vážný zájem o příslušnost princezny Jany ke svému řádu, třebaže byla jediná svého druhu a byla držena v tajnosti.", "section_level": 1}], "src_summary": "Jana Španělská (také \"Juana d´Austria\" = Johanna Habsburská či Rakouská) (24. června 1535, Madrid – 7. září 1573, El Escorial) byla španělská infantka, portugalská královna a posléze španělská regentka, dále historicky jediná žena mezi členy jezuitského řádu.", "tgt_summary": "Joanna of Austria (in Castilian, \"doña Juana de Austria\"; in Portuguese, \"Dona Joana de Áustria\", 24 June 1535 – 7 September 1573) was Princess of Portugal by marriage to John Manuel, Prince of Portugal. She served as regent of Spain to her brother Philip II of Spain during his trip to England to marry Mary I in 1554-1556, and from 1556 to 1559. She was the mother of King Sebastian of Portugal.", "id": 1286157}
{"src_title": "Mustang (království)", "tgt_title": "Upper Mustang", "src_document": [{"title": "Přírodní poměry.", "content": "Mustang leží pod horou Annapurna na severu Nepálu, kde tvoří výrazný výběžek obklopený územím Tibetu. Dříve byl Mustang větší - dnes se pod tímto názvem rozumí pouze tzv. Horní Mustang, zatímco Dolní Mustang byl zcela ponepálštěn. Mustang je náhorní plošina ležící ve výšce přes 3000 m n. m.. Nejvyšší horou je Khamdžung Himal se 6700 m. Většina obyvatel žije v údolí řeky Kali Gandaki, která tvoří páteř země. Mustang se vyznačuje velmi drsným a suchým klimatem.", "section_level": 1}, {"title": "Historie.", "content": "Přes území Mustangu od pradávna putovaly z Tibetu do Indie karavany se solí, která byla těžena v solných jezerech na Tibetské náhorní plošině. Proto zde již v raném středověku existovala řada menších království. Ta se podařilo sjednotit ve 14. století králi Ame Pálovi, který sídlil v Carangu. Za jeho nástupců se královské sídlo přemístilo do Lo Manthangu. Království si zachovalo nezávislost díky své izolovanosti i díky skvělé obchodní taktice. Při tibetsko-nepálské válce v roce 1790 se zdejší král rozhodl přidat na stranu Nepálu - od té doby je Mustang uváděn jako součást této země, i když si uchoval značnou suverenitu i po posledním sjednocení v roce 1958. První cizinci směli království navštívit až v roce 1951. Konkrétnější poznatky o Mustangu přinesl až v 70. letech francouzský cestovatel Michel Peissel, který jako první obdržel povolení k delšímu pobytu a ke vstupu do hlavního města. V šedesátých letech obsadil Mustang bojovný kmen Khamů, který uprchl z Tibetu a proměnil oblast v základnu ozbrojeného odporu proti čínské okupaci. Situace se uklidnila v 70. letech, poté začala nepálská vláda provozovat kontrolovanou turistiku - do Mustangu byl vpuštěn omezený počet cizinců, pokud složili poplatek 700 dolarů na týden a měli s sebou doprovod, který dohlížel, aby návštěvníci nijak nenarušovali místní tradiční způsob života. Po přijetí nepálské republikánské ústavy v říjnu 2008 byla mustangská autonomie zrušena a panovník Jigme Palbar Bista, který je pětadvacátým mustangským králem v přímé linii Ame Pála, si ponechal pouze ceremoniální funkce. Obyvatelé Mustangu jsou etničtí Tibeťané a vyznávají buddhismus.", "section_level": 1}, {"title": "Film a literatura.", "content": "Jedním z prvních návštěvníků Mustangu byl francouzský dobrodruh Michel Peissel, který život v zemi popsal v knize \"Tajemný Mustang\". Slovenský režisér Pavol Barabáš natočil v roce 2001 o Mustangu dokumentární film.", "section_level": 1}], "src_summary": "Mustang (někdy také \"Mastang\" nebo \"Mantang\", v domorodém jazyce \"Lo\") je oblast v pohoří Himálaj, donedávna polosamostatné království. Má rozlohu necelých 3000 km² a zhruba 15 000 obyvatel. Hlavním městem je Lo Manthang.", "tgt_summary": "Mustang (from the Tibetan \"möntang\" (), \"Mustāṃg\" \"fertile plain\"), formerly Kingdom of Lo, is a remote and isolated region of the Nepalese Himalayas. The \"Upper Mustang\" was a restricted demilitarized area until 1992 which makes it one of the most preserved regions in the world, with a majority of the population still speaking traditional Tibetic languages. Tibetan culture has been preserved by the relative isolation of the region from the outside world. Life in Mustang revolves around tourism, animal husbandry and trade. The \"Upper Mustang\" comprise the northern two-thirds of Mustang District of Gandaki Pradesh, Nepal. It consists of three rural municipalities namely Lo Manthang, Dalome, and Baragung Muktichhetra. The southern third of the district is called Thak and is the homeland of the Thakali, who speak the Thakali language, and whose culture combines Tibetan and Nepalese elements. Mustang's status as a kingdom ended in 2008 when its suzerain Kingdom of Nepal became a republic. The influence of the outside world, especially China, is growing and contributing to rapid change in the lives of Mustang's people. The development works are increasing there day by day with the higher pace.", "id": 1345623}
{"src_title": "Metoda šesti klobouků", "tgt_title": "Six Thinking Hats", "src_document": [{"title": "Základní principy.", "content": "Předpoklad metody je, že lidský mozek přemýšlí několika různými způsoby, které lze identifikovat, úmyslně vyvolávat a teda plánovat pro využití ve strukturovaných způsobech, které umožní vyvinout strategie pro přemýšlení o určitých problémech. de Bono identifikoval šest různých stavů, ve kterých lze „mozek udělat citlivějším“. V každém z těchto stavů mozek identifikuje a přenese do vědomého myšlení určité aspekty problémů, o kterých uvažuje (např. emocionální instinkt, pesimistické hodnocení, neutrální fakty). Přesvědčivý prezentovaný příklad je citlivost na „neběžný“ (neočekávaný) stimul. Je prezentován jako cenný instinkt pro přežití, protože v reálném světě věc, která je mimo obvyklého řádu, může být klidně nebezpečná. Tento stav je identifikován jako kořen negativního usuzování a kritického myšlení. Je rozlišováno šest různých stavů a mají přiřazeny barvy: Barevné klobouky se užívají jako metafory pro jednotlivé stavy. Přepnutí do nějakého stavu je symbolizováno aktem nasazení si barevného klobouku, ať už skutečně nebo metaforicky. Tyto metafory dovolují úplnější a dokonalejší oddělení stavů než předsudky obsažené v současném dorozumívacím jazyce. Všechny tyto myslící klobouky pomáhají přemýšlet víc do hloubky. Šest klobouků ukazuje problémy a řešení týkající se myšlenky nebo produktu, kterým se zabýváte. Dále, dr. de Bono tvrdí, že tyto stavy jsou asociovány s různými chemickými stavy mozku, ale k tomu nedodává žádné podrobnosti nebo důkazy.", "section_level": 1}, {"title": "Paralelní přemýšlení.", "content": "Obvykle, při nestrukturovaném přemýšlení je proces nezaměřený, účastník přeskakuje od kritického myšlení přes neutralitu do optimismu a podobně bez struktury a strategie. Metoda šesti klobouků zkouší zavést paralelní přemýšlení.", "section_level": 1}, {"title": "Typy klobouků.", "content": "Níže je uveden stručný popis jednotlivých klobouků a myšlenkové procesy, které zastupují. Jejich použití je ilustrováno příklady z normálního obchodního prostředí a také prostřednictvím analýzy jednoduchého školního problému: „Studenti mluví, zatímco i jejich učitel mluví.“", "section_level": 1}, {"title": "Bílý klobouk – Fakta a informace.", "content": "Účastníci učiní prohlášení o faktech, včetně identifikačních informací, které chybí a prezentují názory lidí, kteří nejsou osobně přítomni, faktickým způsobem. V mnoha myšlenkových sezeních k tomu dojde hned po úvodním modrém klobouku, a je to často prodloužená část, při které účastníci prezentují údaje o své organizaci a background potřebný k přemýšlecímu sezení. Klíčové informace, které představují vstupy do sezení, jsou prezentovány a diskutovány. Klíčové chybějící informací (t.j. informační potřeby) lze taktéž identifikovat na tomto místě. Obchodní příklady jsou: Příklady v odkazovaném článku jsou:", "section_level": 2}, {"title": "Červený klobouk – Pocity a emoce.", "content": "Účastníci vyjádří své pocity a své emoce. V mnoha případech se jedná o metodu pro sběr nápadů – to není otázka záznamů tvrzení, ale aby všichni určili své dvě nebo tři hlavní volby ze seznamu nápadů nebo položek nalezených pod jiným kloboukem. Pomůže to zmenšit seznamy mnoha možností na několik, na které je třeba se zaměřit. Každý z účastníků hlasuje pro ty, které preferuje. Aplikuje se rychleji než ostatní klobouky, aby se zajistilo, že se opravdu zachytí instinktivní reakce. Tato metoda může použít post-it poznámky, které dovolí rychlý systém hlasování a vytvoří jasnou vizuální nápovědu, která vytvoří rychlou, i když neúplnou shodu nad problémem. Alternativně se může použít k vyjádření emočních reakcí nebo pocitů na předmět diskuze – to je častější při použití klobouku k přezkoumání osobního pokroku nebo při řešení otázek tam, kde je vysoký emocionální obsah, který je relevantní pro diskusi. Nakonec, tento klobouk lze použít při žádosti o estetické reakce na konkrétní návrh nebo objekt. Obchodní příklady jsou: Ukázky z odkazovaného článku jsou: Klobouk reprezentuje emocionální myšlení člověka.", "section_level": 2}, {"title": "Černý klobouk – Opatrnost.", "content": "Účastníci identifikují překážky, nebezpečí, rizika a další negativní vztahy. To je kritické myšlení, které hledá problémy a neshody. Tento klobouk obvykle lidé přirozeně používají, problém s ním je, že lidé ho mají tendenci používat, když to není žádoucí a vhodné, a tak zastaví tok myšlenek druhých. Zabránit nevhodnému používání černého klobouku je obvyklá potíž a zásadní krok k účinnému skupinovému myšlení. Dalším problémem je, že někteří lidé přirozeně začnou hledat řešení zmiňovaných problémů – začnou používat zelené nebo černé myšlení dřív, než je požadováno. Obchodní příklady jsou: Ukázky z odkazovaného článku, jsou:", "section_level": 2}, {"title": "Žlutý klobouk – Optimizmus a pozitivní přístup.", "content": "Účastníci identifikují výhody spojené s nápadem nebo problémem. To je protiklad myšlení v černém klobouku a hledá důvody ve prospěch něčeho. To je ještě stále otázka usuzování – je to analytický proces, ne jen slepý optimismus. Každý se snaží vytvořit podložené tvrzení ve prospěch myšlenky nebo problému. Je to obklopeno myšlenkou „nerozhodnuté pozitivní“ (kdežto černý klobouk bude skeptický – „nerozhodnuté negativní“). Výstupy mohou být vyjádřením přínosů, které by mohly být vytvořeny s danou myšlenkou, nebo pozitivní prohlášení o pravděpodobnosti dosažení, nebo identifikace dostupné klíčové podpory, která prospěje tomuto postupu. Obchodní příklady jsou: Ukázky z odkazovaného článku jsou:", "section_level": 2}, {"title": "Zelený klobouk – Nové nápady.", "content": "Toto je klobouk pro vymýšlení nových nápadů. Je založen na myšlence provokace a myšlení v zájmu identifikace nových možností. Věci se uvádí, aby bylo vidět, co by mohly znamenat, spíše než se formoval názor. To se často provádí na prohlášení v černém klobouku s cílem určit, jak se dostat přes překážky nebo nedostatky zjištěné tam (zelené myšlení na černém). Vzhledem k tomu, zelený klobouk myšlení pokrývá celé spektrum tvořivosti, může mít mnoho podob. Obchodní příklady jsou: Ukázky z odkazovaného článku jsou:", "section_level": 2}, {"title": "Modrý klobouk – Celkový pohled.", "content": "To je klobouk, pod kterým všichni účastníci diskutují o procesu myšlení. Facilitátor ho obecně nosí celou dobu a každý člen týmu si ho nasadí z času na času, aby přemýšlel, jak zlepšit spolupráci. Tento klobouk by se měl použít na začátku a na konci každého přemýšlecího sezení, aby se stanovily cíle, určila cesta k jejich dosažení, vyhodnotilo, kam se skupina dostala, a kam směřuje proces myšlení. Přítomnost facilitátora udržuje tuto roli v celém průběhu a tím pomáhá zajistit, že skupina zůstává zaměřena na úkoly a zvyšuje jejich šance na dosažení svých cílů. Modrý klobouk je také organizace myšlení. Co jsme udělali dosud? Co můžeme dělat dál? Obchodní příklady jsou: Ukázky z odkazovaného článku jsou:", "section_level": 2}, {"title": "Metody aplikace.", "content": "I Když myšlenky klobouků samy o sobě poskytují významné výhody, další zlepšení metoda šesti klobouků přinese, pokud se aplikuje v systému myšlení de Bona a je natrénována v rámci jeho kurzů. Zejména tempo, ve kterém jsou použity klobouky, je velmi důležité. Typicky při provádění projekt začne s rozšířeným bílým kloboukem, aby se každý dostal „na stejnou notu“ při vytváření společné vize problému k řešení. Poté každý klobouk se používá pouze pár minut, s výjimkou Červeného klobouku, který je omezen na velmi krátkých asi 30 sekund, aby se zajistilo, že jde o instinktivní reakci spíš než formu úsudku. Věří se, že tento postup má pozitivní dopad na proces myšlení, v souladu s teorií Malcolma Gladwella o „slepém“ myšlení. To zaručuje, že skupiny promýšlejí společně cíleným způsobem, setrvávají na úkole, ale také zajišťuje, že své úsilí zaměří na nejdůležitější prvky každého problému, o kterém diskutuje. Nicméně, to také má potenciál vést ke konfliktu, pokud není dobře veden, protože se lidé mohou cítit „převálcováni“. Aby se tomu předešlo, je důležité si všímat, kdy je nějaký významný rozdíl v názorech na proces myšlení nebo v oblasti, kde by měl proces cílit.", "section_level": 1}, {"title": "Shrnutí.", "content": "Použití různých přístupů v myšlení a řešení problémů umožňuje otázku posuzovat z různých úhlů a tím zpracovat potřeby všech zúčastněných osob. Klobouky myšlení jsou vhodné pro studenty, protože dokládají potřebu jednotlivce dívat se na problém z různých úhlů. Také vedou studenty, protože umožňují rozpoznat jednotlivcům jakékoli nedostatky takovým způsobem, který je přiblíží k řešení problému, a teda tyto nedostatky odstranit. De Bono věřil, že klíčem k úspěšnému používání metodiky Šesti myslitelských klobouků bylo úmyslné zaměření diskuse na částečné přístupy podle potřeby v průběhu setkání nebo pracovní schůzky. Například, schůze je svolána kvůli přezkoumání konkrétního problému a vytvoření řešení problému. Metoda Šest klobouků myšlení by pak mohla být použita postupně pro prozkoumání problému v první řadě, pak vytvořit soubor řešení a nakonec pro výběr řešení prostřednictvím kritického zhodnocení navržené sady řešení. A tak setkání může začít s tím, že všichni mají modrý klobouk, aby prodiskutovali, jak bude setkání vedeno a k určení cílů a měřítek. Diskuse pak může přejít na myšlení s červeným kloboukem s cílem shromáždit názory a reakce na tento problém. Tato fáze může být také použita k vytvoření omezení pro vlastní řešení, jako například kdo bude dotčen problémem a / nebo řešením. Další diskuse se může přesunout pod (žlutý a pak) zelený klobouk s cílem generovat nápady a možnosti řešení. Další diskuse se mohou pohybovat mezi Bílým kloboukem myšlení jako součást rozvoje informací a černým kloboukem myšlení pro rozvoj kritiky na sadu řešení. Protože každý je zaměřen na konkrétní přístup v určitém okamžiku, skupina má tendenci být více spolupracující, než když jeden člověk reaguje emocionálně (červený klobouk), zatímco jiný se snaží být objektivní (bílý klobouk) a ještě někdo jiný je kritický k bodům, které vzejdou z diskuse (černý klobouk).", "section_level": 1}], "src_summary": "Metoda šesti klobouků (také „Šest klobouků“, angl. Six Thinking Hats) Edwarda de Bono je systém pro přemýšlení v skupinových diskusích a při samostatném přemýšlení. Kombinován s metodou paralelního přemýšlení, která je s ním asociována, poskytuje nástroje pro skupiny, aby přemýšlely efektivněji, a také nástroje pro plánování procesu přemýšlení podrobným a provázaným způsobem. Metoda je připisována Edwardu de Bono a je předmětem jeho knihy \"Six Thinking Hats\". Původ této metody je zpochybňován School of Thinking.", "tgt_summary": "Six Thinking Hats was written by Dr. Edward de Bono. \"Six Thinking Hats\" and the associated idea parallel thinking provide a means for groups to plan thinking processes in a detailed and cohesive way, and in doing so to think together more effectively. In 2005, the tool found some use in the United Kingdom innovation sector, where it was offered by some facilitation companies and had been trialled within the United Kingdom's civil service.", "id": 696526}
{"src_title": "Heroin (skladba)", "tgt_title": "Heroin (The Velvet Underground song)", "src_document": [{"title": "Historie.", "content": "Reed na písni začal pracovat již v dobách studií na Syracuské univerzitě. S největší pravděpodobností byla první nahrávka písně pořízena dne 11. května 1965 ve studiu společnosti Pickwick Records, pro niž Reed tehdy pracoval. Demonahrávka obsahuje dvě verze této písně, které nahrál sám Reed (Cale se nahrávání rovněž účastnil). Tyto verze jsou velmi vzdálené pozdější finální verzi – jsou bluesově laděné. Text písně je téměř shodný s finální verzí. V červenci 1965 nahráli Reed, Cale a Morrison čtyři verze písně (dvě kompletní) v bytě na Ludlow Street č. p. 56. Tyto verze vyšly roku 1995 na albu \"Peel Slowly and See\". V písni je již slyšet Caleova viola a oproti finální verzi se liší jednak ve stylu Reedova zpěvu, a také v chybějících bicích. Oproti finální verzi se v těchto rovněž nachází několik později odstraněných částí textu. V lednu 1966 kapela skladbu hrála, podle záznamu zkoušky ve Warholově ateliéru The Factory, v téměř totožné verzi, jaká následně vyšla na albu. Kapela píseň nahrála v dubnu 1966 v newyorském studiu společnosti Scepter Records nedlouho před jeho demolicí (již tehdy byla z podlahy vytrhána prkna a strženy některé zdi). Tyto starší verze písně se liší v úvodním verši, který je „I know just where I'm going“ (později změněno na „I don't know just where I'm going“). Přestože jde o nepatrnou změnu, došlo kvůli ní ke změně celého významu textu písně. Verze, která se nachází na acetátové desce nahrané při této příležitosti je oproti finální verzi odlišná také v tom, že je její úvodní instrumentální část kratší a má jiné aranžmá kytary.", "section_level": 1}], "src_summary": "„Heroin“ je skladba americké hudební skupiny The Velvet Underground. Poprvé byla vydána v březnu roku 1967 na prvním albu skupiny nazvaném \"The Velvet Underground & Nico\" (jde o první skladbu na druhé straně původní LP desky). Autorem písně, hudby i textu, je zpěvák a kytarista Lou Reed. Hudební časopis \"Rolling Stone\" zařadil skladbu na 455. pozici v žebříčku pěti set nejlepších písní všech dob. Píseň začíná slovy „I don't know just where I'm going“, původně však začínala jako „I know“, což je opak. Toto změnil Lou Reed, ale výrazně s tím nesouhlasil John Cale. Ten argumentoval tím, že text není o braní drog, ale o člověku, který se nenávidí.", "tgt_summary": "\"Heroin\" is a song by the Velvet Underground, released on their 1967 debut album \"The Velvet Underground & Nico\". Written by Lou Reed in 1964, the song, which overtly depicts heroin use and abuse, is one of the band's most celebrated compositions. Critic Mark Deming of Allmusic writes, \"While 'Heroin' hardly endorses drug use, it doesn't clearly condemn it, either, which made it all the more troubling in the eyes of many listeners.\"", "id": 46226}
{"src_title": "Sůl (kryptografie)", "tgt_title": "Salt (cryptography)", "src_document": [{"title": "Popis.", "content": "Jednosměrná funkce k sobě nemá inverzní funkci, takže zakódujeme-li pomocí ní třeba heslo, získáme číslo, ze kterého nelze původní heslo snadno zpětně odvodit. Typickou jednosměrnou funkcí je kryptografická hašovací funkce (např. MD5, SHA). Když je potřeba uživatele počítače autentizovat, je jím zadané heslo zakódováno stejným algoritmem (stejnou hašovací funkcí) a výsledek je porovnán s uloženým tvarem. V případě shody je zadané heslo správné. Pokud by heslo bylo v počítači uloženo jako prostý text, může ho kdokoliv s administrátorskými právy snadno přečíst a zneužít. Pokud je heslo uloženo jako hash, není přímo čitelné, ale pomocí slovníkového útoku, případně pomocí duhové tabulky lze opět poměrně snadno získat původní heslo i přes to, že pro jeho zakódování byla použita jednosměrná funkce. Sůl umožňuje vytvořit situaci, kdy jeden vstup (např. zmíněné heslo) může mít při použití stejné jednosměrné (hašovací) funkce mnoho různých výstupů (v podstatě tolik, kolik různých kombinací soli můžeme získat). Protože je sůl volena náhodně, budou při opakovaném použití stejné jednosměrné funkce vznikat různé zakódované tvary. Zvolí-li tedy dva uživatelé stejné heslo, bude zakódovaný tvar různý (s pravděpodobností náhodné volby stejné hodnoty soli). Díky tomu nebude možné použít duhovou tabulku, protože by byla kvůli soli příliš velká (každé heslo by v ní muselo mít tolik zakódovaných tvarů, kolik je možností soli). Pokud je sůl do zakódovaného tvaru uložena v otevřené podobě, je stále možné použít slovníkový útok (tato možnost je rutinně používána, například v unixové funkci crypt(3)). Proto je někdy sůl ze zakódovaného tvaru odstraněna, takže při zadání hesla je nutné vyzkoušet všechny možné kombinace soli. To může být časově náročné, avšak případný útočník by musel použít stejnou metodu, což by ho neúměrně zdrželo, takže v tomto případě sůl slovníkový útok prakticky znemožňuje (činí ho velmi obtížným podle počtu možných kombinací soli).", "section_level": 1}, {"title": "Postup použití soli.", "content": "Nová sůl je generována náhodně pro každé heslo. Se vstupem se typicky zkombinuje pomocí odvozovací funkce pro klíče (). Ve zkratce tato funkce umožní (za pomoci kryptografické hašovací funkce) odvodit šifrovací klíč ze zadaných přihlašovacích údajů uživatele (hesla). Vytvořený klíč je poté určitou metodou přiřazen k danému heslu. Na výsledek je standardně aplikována znovu kryptografická hašovací funkce (např. MD5, SHA) a tím je vytvořená cílová šifra. Zprvu vygenerovaná hodnota soli může být poté k cílovému tvaru šifry přidána (čímž však stále umožňuje útočníkovi použít slovníkový útok), nebo může být zahozena (viz výše). Následně je šifra uložena do databáze.", "section_level": 1}, {"title": "Implementace.", "content": "Šifrovací soli jsou v současnosti široce používány v mnoha moderních počítačových systémech například v Unixových systémech a pro internetovou bezpečnost.", "section_level": 1}, {"title": "Implementace solí v Unixu.", "content": "Starší verze Unixu (stejně jako ty nové) užívaly heslový soubor k ukládání hashů a osolených hesel (hesel s předponou dvouznakových náhodných solí). Sůl byla v souboru ukládána také (v obyčejné textové podobě). Tento heslový soubor mohl číst kdokoliv, kdo byl uživatelem systému. Bylo to nezbytné aby mohly uživatelsky privilegované softwarové nástroje najít uživatelská jména a další informace (z toho důvodu bylo a je zabezpečení hesel realizováno pomocí jednosměrných funkcí). Starší implementace Unixu omezovaly heslo na 8 znaků a používaly 12 bitové soli, což umožňovalo 4,096 možných hodnot soli dostatečných pro požadavky úložných databází v 70. letech minulého století. V současné době se používá tzv. systém stínových hesel ( ) pro omezení přístupu k hashům a solím uvnitř heslového souboru. Sůl je tvořena 8 znaky, hash má 86 znaků a délka hesla není limitována.", "section_level": 2}, {"title": "Implementace solí ve webových aplikacích.", "content": "Dnes je pro webové aplikace běžné ukládání hashových hodnot uživatelova hesla v databázi. Bez kryptografické soli je velice lehké zjistit prolomitelná hesla pomocí zdařilých SQL útoků (SQL injection). Mnoho uživatelů také používá stejné heslo pro různé webové stránky, a proto je užití soli velmi důležitou součástí celkové bezpečnosti webových aplikací.", "section_level": 2}], "src_summary": "Kryptografická sůl je v šifrování několik náhodných bitů, které slouží jako doplňující vstup při použití jednosměrné funkce, kde umožňuje, aby její výstup měl mnoho možných variant. Používá se typicky pro ukládání zakódovaného tvaru hesel, protože díky této „soli“ bude mít stejné heslo různý zakódovaný tvar a nebude z něj možné získat pomocí slovníkového útoku zpětně původní heslo a nelze použít ani tzv. duhovou tabulku, protože by byla moc velká.", "tgt_summary": "In cryptography, a salt is random data that is used as an additional input to a one-way function that hashes data, a password or passphrase. Salts are used to safeguard passwords in storage. Historically a password was stored in plaintext on a system, but over time additional safeguards were developed to protect a user's password against being read from the system. A salt is one of those methods. A new salt is randomly generated for each password. In a typical setting, the salt and the password (or its version after key stretching) are concatenated and processed with a cryptographic hash function, and the output hash value (but not the original password) is stored with the salt in a database. Hashing allows for later authentication without keeping and therefore risking exposure of the plaintext password in the event that the authentication data store is compromised. Salts defend against a pre-computed hash attack, e.g. rainbow tables. Since salts do not have to be memorized by humans they can make the size of the hash table required for a successful attack prohibitively large without placing a burden on the users. Since salts are different in each case, they also protect commonly used passwords, or those users who use the same password on several sites, by making all salted hash instances for the same password different from each other. Cryptographic salts are broadly used in many modern computer systems, from Unix system credentials to Internet security. Salts are closely related to the concept of a cryptographic nonce.", "id": 1771460}
{"src_title": "Dassault Super Mystère", "tgt_title": "Dassault Super Mystère", "src_document": [{"title": "Vývoj.", "content": "V polovině roku 1953 hned po ukončení vývoje stíhačky Mystère IVA začala firma Dassault pracovat na novém typu stíhacího letadla. U tohoto stroje, nazvaného Mystère XX, byl použit trup prototypu Mystère IVB a jeho pohon zajišťoval motor Rolls-Royce Avon RA 7. Letadlo, ktere vznikalo jako soukromá iniciativy firmy Dassault, bylo dostalo pozdějí nazev Mystère IVB1 a nakonec Super Mystère B1. Prototyp s tímto názvem poprvé vzlétl 2. března 1955 a pilotoval ho Paul Boudier. S timto letadlem už následující den Paul Boudier pokořil při horizontálním letu rychlostní hranici Mach 1. Ačkoli Super Mystère B1 výkonnostně svého předchůdce předčil, tak francouzské letectvo tyto stroje neobjednalo. To byl jeden z hlavních důvodů, proč o letadlo neprojevil zájem ani žádný zahraniční zákazník. Dassault proto vytvořil verzi Super Mystère B2 s motorem SNECMA Atar 101G, který upřednostňovalo i francouzské letectvo. Prototyp v tomto provedení absolvoval svůj první let 15. května 1956. Letadlo pilotované Gérardem Musellim vydrželo ve vzduchu 40 minut a překonalo rychlost zvuku bez použití přídavného spalování. Dodávka letadel začala v květnu 1958, ale kvůli škrtům v obranném resortu bylo francouzskému letectvu nakonec dodáno jen 154 kusů. V roce 1958 objednal Izrael 36 letadel, která se později zapojila do arabsko-izraelských válek. V letech 1969-1972 byly zbývající izraelské letouny vybaveny americkým motorem Pratt & Whitney J52 a označeny jako IAI Sa'ar. Později bylo 18 z nich prodáno Hondurasu.", "section_level": 1}, {"title": "Konstrukce.", "content": "Pohon letadla zajišťoval jeden proudový motor SNECMA Atar 101G-3 s axiálním kompresorem. Ten poskytoval stroji tah 36 kN, při použití přídavného spalování to bylo až 43 kN. Šlo o první francouzskou stíhačku s motorem s přídavným spalováním. Super Mystère dosahoval rychlosti 1 195 km/h a měl dolet 870 km. Jeho stoupavost byla 89 m/s a dostup 17 000 m. Šípovitost křídla se s porovnání s Mystère IVA zvětšila, a to z 38° na 45°. U křídel a ocasních ploch byla použita nová technika, známá jako integrované konstrukce. Byla založena na obrábění velmi silného plechu a použití titanu na šrouby a na určité mechanické části. Základní výzbroj tvořily dva kanóny DEFA ráže 30 mm. K útokům na pozemní cíle mohlo být letadlo vyzbrojeno neřízenými střelami vzduch-země ráže 68 mm. Alternativní municí byly volně padající pumy o hmotnosti 400/500 kg.", "section_level": 1}, {"title": "Operační nasazení.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Arabsko-izraelské války.", "content": "První letadla Super Mystère dorazila na základnu Chacor 4. prosince 1958 a do konce roku izraelské letectvo získalo všech 18 strojů, které v první várce objednali. Stíhačky byly brzy zařazeny do služby u 105. peruti „Škorpiónů“ a od března 1959 začaly hlídat izraelský vzdušný prostor. 11. března 1959 byla dvě Super Mystère vyslány proti letadlu, které ve vysoké letové hladině narušilo izraelský vzdušný prostor. Sambady, jak Izraelci nazývali nové stroje, však nedokázali vetřelce zachytit. Stroj letěl ve výši více než 21 000 m, což daleko převyšovalo možnosti Super Mystère. Jak se později ukázalo, šlo o americké průzkumné letadlo U-2, které pravděpodobně fotografovalo izraelské nukleární výzkumné středisko v blízkosti města Dimona. Podobnými výkony, než měly Super Mystère, disponovaly i egyptské MiGy-17. Proto byly izraelští piloti motivováni změřit své síly s egyptským protivníkem. Na přelomu 50. a 60. let se tyto dva stroje dostaly do několika vzdušných soubojů. Na základě těchto střetů však nebylo možné vyvodit, které z letadel je lepší. Při jedné z prvních potyček ze 4. listopadu 1959 byl jeden MiG-17 poškozen, zatímco izraelský Super Mystère se stal neovladatelný a pilot se musel katapultovat. Při dalších střetech bylo mnoho MiGů-17 poškozeno, ale k velkému zklamání izraelských pilotů se ani jeden nepodařilo sestřelit. Příčinu se podařilo odhalit až v roce 1962, kdy získal Izrael modernější stíhačky Mirage IIICJ. Obě letadla byla vyzbrojena kanóny DEFA, jejichž munice byla nastavena na opožděnou detonaci. Tato munice byla vhodná proti sovětským bombardérům, proti kterým byla primárně vyvinuta, byla však neúčinná proti proudovým stíhačkám. V 60. letech se mezi Izraelem a jeho sousedy rozpoutal konflikt, který dostal označení \"Válka o vodu\". Jak již název napovídá, příčinou byly vodní zdroje Izraele, které se snažily okolní arabské země odklonit, což by znamenalo zredukování přítoku vody do Izraele asi o 35%. Střety mezi izraelskou a syrskou armádou se neomezily pouze na boje pozemních jednotek, ale brzy se zapojilo i letectvo. V průběhu roku 1963 bylo vysláno několik letadel Super Mystère, aby bombardovaly syrské dělostřelectvo a pozice syrských pozemních jednotek na Golanských výšinách. V dubnu 1967 získal Izrael dalších 24 letadel Super Mystère, které původně sloužily ve francouzském letectvu. Izraelské vzdušné síly tak ke dni vypuknutí šestidenní války disponovaly 39 stíhačkami Super Mystère. Kromě nich měl Izrael starší stroje Ouragan a Mystère IV, ale také nejmodernější produkt francouzského leteckého průmyslu Mirage III. Super Mystère se spolu s ostatními letadly zapojily do \"operace Moked\", během které se jim podařilo vybombardovat několik egyptských, jordánských a syrských leteckých základen. V tomto krátkém konfliktu zrealizovala letka Super Mystère 507 letů při ztrátě 9 letadel. Podařilo se jim zničit desítky nepřátelských letadel přímo na zemi, ale sestřelili 5 letounů i ve vzduchu. Z toho dva byly syrské MiGy-21, které byly z hlediska letových výkonů strojům Super Mystère nadřazené. Po vyřazení arabských vzdušných sil směřovalo izraelské letectvo svou pozornost na pomoc svým pozemním jednotkám. Letadla Super Mystère se tak začala podílet na ničení nepřátelských tanků, dělostřelectva a obrněných vozidel.", "section_level": 2}], "src_summary": "Dassault Super Mystère byl francouzský stíhací a stíhací bombardovací letoun vyráběný společností Dassault Aviation, který poprvé vzlétl v roce 1955. Jedná se o první západoevropský nadzvukový letoun, který se dočkal masové výroby, jehož bylo vyrobeno celkem 180 kusů. Až do roku 1977 sloužil ve francouzském letectvu a od roku 1958 též v izraelském vojenském letectvu, kde se dočkal nasazení během šestidenní a jomkipurské války. V 70. letech pak Izrael prodal 16 zkompletovaných draků Hondurasu, který letouny využil v pohraničních střetech.", "tgt_summary": "The Dassault Super Mystère is a French fighter-bomber and was the first Western European supersonic aircraft to enter mass production.", "id": 736421}
{"src_title": "Michelle Trachtenberg", "tgt_title": "Michelle Trachtenberg", "src_document": [{"title": "Mládí.", "content": "Narodila se v New Yorku. Její otec, bankovní manažer, pochází z Německa, matka se narodila v Rusku a pracuje jako technik při vývoji optických vláken. Její prarodiče žijí v Izraeli. Celá její rodina je židovského původu, která slaví jak Vánoce, tak chanuku. Vychovaná byla se svou sestrou Irene v Sheepshead Bay v Brooklynu, kde navštěvovala základní školu PS 99 a také The Bay Academy for the Arts and Sciences. Později se přestěhovala do Los Angeles a nastoupila na Notre Dame High School. Kromě rodného jazyka angličtiny hovoří také rusky.", "section_level": 1}, {"title": "Kariéra.", "content": "Poprvé před kamerou byla ve třech letech v reklamě na prací prášek, následně se objevila v dalších více než 100 komerčních spotů. Její první hraná role byla v seriálu \"The Adventures of Pete & Pete\". Ve stejném období hrála roli Lily Montgomery v seriálu \"All My Children\". Ve filmu debutovala v roce 1995, o rok později dostala hlavní rolí ve filmu \"Špionka Harriet\". Za výkon v seriálu \"MeeGo\" získala cenu Young Artist Award. V roce 1999 se objevila ve filmu \"Inspektor Gadget\", kde hrála Penny, o rok později byl jejím dalším filmem \"To ani nemůže být nebe\". V letech 2000–2003 hrála v seriálu \"Buffy, přemožitelka upírů\" postavu Dawn Summersové. V roce 2004 se objevila ve filmu \"Eurotrip\", o rok později hrála hlavní roli v rodinném komediálním drama \"Princezna ledu\" (ztvárnila zde Casey Carlyleovou, která milovala vědu a která se vzdá svého akademického života a stát se profesionální krasobruslařkou). V roce 2006 hostovala v seriálech \"Dr. House\" a \"\" a hrála v snímku \"Černé Vánoce\", remaku filmu z roku 1974. V roce 2007 byla obsazena do hlavní ženské role v pilotním díle komedie \"The Hill\", dále hrála např. ve filmu \"Znovu 17\" a v seriálech \"Nemocnice Mercy\", \"Láska bolí\", \"Tráva\" a \"Super drbna\". V březnu 2011 byla cover girl časopisu \"Maxim\".", "section_level": 1}], "src_summary": "Michelle Christine Trachtenberg (* 11. října 1985, New York, New York, USA) je americká televizní a filmová herečka. K jejím nejznámějším rolí patří Dawn Summersová v seriálu \"Buffy, přemožitelka upírů\" (2000–2003) a Georgina Sparksová v seriálu \"Super drbna\" (2008–2012). Zahrála si také ve filmech, jako jsou např. \"Špionka Harriet\" (1996), \"Inspektor Gadget\" (1999), \"Eurotrip\" (2004), \"Princezna ledu\" (2005), \"Černé Vánoce\" (2006) a \"Znovu 17\" (2009)\".", "tgt_summary": "Michelle Christine Trachtenberg (; born October 11, 1985) is an American actress and model. She played Jenny in \"EuroTrip\" (2004), Nona Mecklenberg in \"The Adventures of Pete & Pete\" (1994–1996), Dawn Summers in \"Buffy the Vampire Slayer\" (2000–2003), Harriet M. Welsch in \"Harriet the Spy\" (1996), and Georgina Sparks in \"Gossip Girl\" (2007–2012).", "id": 874606}
{"src_title": "Karel Fridrich Holštýnsko-Gottorpský", "tgt_title": "Charles Frederick, Duke of Holstein-Gottorp", "src_document": [{"title": "Biografie.", "content": "Narodil se jako syn vévody Fridricha IV. Holštýnsko-Gottorpského a jeho manželky, švédské princezny Hedviky Žofie, starší dcery švédského krále Karla XI. Po smrti svého otce v roce 1702 se stal vévodou holštýnsko-gottorpským, ale vzhledem k jeho nízkému věku (dva roky) byl vládou pověřen jeho strýc Kristián August, biskup lübecký. V té době vévodství Holstein-Gottorp byla jako spojenec Švédska účastna Severní války. Po smrti své matky v roce 1708 byl Karel Fridrich ve věku osmi let svěřen svému strýci, švédskému králi Karlu XII., a protože ten neměl dětí, byl Karel Fridrich jako potomek Karlovy starší sestry, tedy osoby první v pořadí nároků na trůn, jmenován jeho následníkem. Po smrti Karla XII. v listopadu roku 1718 měl Karel Fridrich jako jeho následník usednout na uprázdněný švédský trůn. Královnou však byla v roce 1718 parlamentem zvolena a v roce 1719 korunována jeho teta Ulrika Eleonora, mladší sestra Karla XII. a princovy matky Hedviky Žofie, jež v té době byla již deset let po smrti a oprávněné nároky svého syna nemohla pomoci hájit. V důsledku ujednání Nystadské smlouvy, ukončující v roce 1721 Severní válku, pozbyl Karel Fridrich ve prospěch dánského krále vévodství šlesvického, během války obsazeného dánskými jednotkami. Ve snaze o znovunabytí ztraceného území se vévoda vypravil na dvůr ruského cara Petra Velikého s cílem dosáhnout spojenectví s Ruskem. Tato aliance byla stvrzena manželstvím vévody Karla Fridricha a velkokněžny Anny Petrovny, dcery Petra Velikého. K zásnubám došlo na konci Petrovy vlády, v roce 1724, svatba se uskutečnila až několik měsíců po smrti Petra Velikého (zemřel v lednu 1725), 21. května 1725 v kostele sv. Trojice v Petrohradě. Karel Bedřich hodlal sňatku využít k zabezpečení Šlesvicka před Dánskem a očekával také podporu Ruska ve svých nárocích na švédský trůn. Podle podmínek Nystadské smlouvy se však Rusko zavázalo nevměšovat se do vnitřních záležitostí Švédska, takže jeho naděje zůstaly nenaplněny. Karel Bedřich přijal účast v nové \"Nejvyšší tajné radě\" a do jisté míry ovlivňoval ruskou politiku v chaotickém období po smrti Petra Velikého, zvaném \"údobí palácových revolucí\". Po smrti Kateřiny I., vdovy po Petru Velikém, se jeho pozice stala vratkou a střetl se s Alexandrem Menšikovem, poručníkem Annina synovce Petra II., Kateřinina následníka na trůnu; Menšikov doufal, že mladý panovník se ožení s jeho dcerou. Po střetu s Menšikovem se Karel Bedřich 2. června 1727 musel vrátit do Holštýnska. Z manželství vévody Karla Fridricha a velkokněžny Anny Petrovny se 21(10). února 1728 narodil syn Karel Petr Ulrich, pozdější ruský car Petr III. Tři týdny po porodu syna Anna ve dvaceti letech zemřela. Karel Fridrich zemřel v roce 1739, ve věku 39 let. Jeho syn Karel Petr Ulrich po něm stanul v čele obou vévodství pod regentstvím švédského krále Adolfa I. Fridricha, bratrance Karla Fridricha. V roce 1762 nastoupil na ruský trůn jako car Petr III. V osobě Karla Petra Ulricha začala dynastie Hollstein-Gottorp panovat v Rusku, ovšem pod názvem Romanov-Holstein-Gottorp; její vláda skončila s koncem monarchie v Rusku v roce 1917. Hrob Karla Friedricha se nachází v klášterním kostele v Bordesholmu v Šlesvicku-Holštýnsku.", "section_level": 1}], "src_summary": "Karel Fridrich Holštýnsko-Gottorpský (29. dubna 1700, Stockholm – 18. července 1739, Rolfshagen) byl vévoda Holštýnsko-Gottorpský v letech 1702–1739. Byl uchazečem o švédský trůn v roce 1718 a otcem ruského cara Petra III.", "tgt_summary": "Duke Charles Frederick of Schleswig-Holstein-Gottorp () (30 April 1700 – 18 June 1739) was a Prince of Sweden and Duke of Schleswig-Holstein-Gottorp and an important member of European royalty. His dynasty, the Dukes of Schleswig-Holstein-Gottorp, were a cadet branch of the ancient House of Oldenburg, which at that time was ruling Denmark. His mother was a sister of Charles XII of Sweden. Charles Frederick married a daughter of Peter the Great and became the father of the future Peter III of Russia. As such, he is the progenitor of the Russian imperial house of Holstein-Gottorp-Romanov and the patrilineal ancestor of all Russian emperors starting with Peter III, except for Catherine II.", "id": 393783}
{"src_title": "Létající automobil", "tgt_title": "Roadable aircraft", "src_document": [{"title": "Historie.", "content": "Pokusy o sestrojení létajícího automobilu probíhaly již od doby před druhou světovou válkou. Prvním automobilem, který podnikl skutečný let byl Waterman Arrowbile leteckého průkopníka a vynálezce Waldo Watermana. Poprvé vzlétl v roce 1937. V roce 1949 předvedl Moulton Taylor svůj létající vůz Taylor Aerocraft, ale do sériové výroby se nedostal. V roce 1956 požádala americká armáda US Army (resp. její sekce Transportation Corps) letecké výrobce o návrhy na lehké víceúčelové vozidlo, které by kombinovalo všestrannost a operativní lehkost jeepu se schopností přeletět náročný nebo nesjízdný terén. Armádní činitelé si představovali jednoduchý a přitom robustní stroj („flying jeep“ nebo „aerial jeep“, létající jeep) schopný dopředného letu v malé výšce a režimu visení, který by po určitou dobu unesl 450 kg nákladu v letové hladině mezi 1,5 – 4 m. Návrhy vytvořilo vícero firem, z nich byly na začátku roku 1957 pro vývoj prototypů vybrány společnosti Curtiss-Wright (typ Curtiss-Wright VZ-7), Piasecki Aircraft Corporation (typ Piasecki VZ-8 Airgeep) a Chrysler (typ Chrysler VZ-6). Přes relativní životaschopnost typu VZ-8 se armáda rozhodla, že koncepce „létající jeep“ je nevhodná pro moderní bojiště a zaměřila se na vývoj konvenční helikoptéry. V současnosti existuje několik funkčních prototypů různých vynálezců a firem, např. nizozemský PAL-V, český GyroMotion, slovenský AeroMobil nebo americké I-TEC Maverick a Terrafugia Transition (firma Terrafugia už plánuje nástupce: TF-X). Prototyp létajícího motocyklu vyvíjí jako svůj osobní projekt Australan Christopher Malloy, povoláním pilot helikoptéry.", "section_level": 1}, {"title": "Létající automobily a motocykly v kultuře.", "content": "Tento druh dopravního prostředku se nezřídka objevuje v literatuře a filmu (zejména science fiction). Tato vozidla vznášejí v různých výškách nad terénem, používajíce nějaký druh odpudivé síly, většinou antigravitační nebo vzduchového proudu či polštáře. Odstraňuje se tak většina třecích sil, které musejí současná vozidla překonávat. Na druhou stranu tuto třecí sílu ale nemůžou využít např. k brzdění. Létající automobily a motocykly lze nalézt např. ve filmech \"Fantomas se zlobí\" (zde Citroën DS), \"Blade Runner\", \"Návrat do budoucnosti II\" nebo také ve futuristických závodních videohrách jako například F-Zero nebo wipEout.", "section_level": 1}], "src_summary": "Létající automobil je dopravní prostředek, jehož účelem je osobní přeprava, podobně jako u dnešního osobního automobilu, je však přidán i pohyb nad zemským povrchem. Přechod z jedné fáze do druhé (konverze pozemní vozidlo - letadlo nebo naopak) většinou vyžaduje určitý proces, který je nutno vykonat manuálně nebo automaticky (např. natažení/zatažení nosných křídel, vysunutí/zasunutí rotoru apod.).", "tgt_summary": "A roadable aircraft is a type of flying car. It is a hybrid vehicle that combines the flying capability of an aircraft with the option of being driven as an automobile on the ground. The roadable aircraft is typically recognized as a small plane with retractable wings that can fly in the open sky and to drive along roads. Most roadable aircraft have either integrated or modular components. In the U.S., the Defense Advanced Research Projects Agency (DARPA) has shown an interest in the concept with a $65 million program called Transformer to develop a four-person roadable aircraft by 2015. The vehicle is required to take off vertically, and have a range. AAI Corporation and Lockheed Martin were awarded contracts in late 2010 for the Phase 1 program. Lockheed Martin's design was selected to continue to Phase 3.", "id": 1312208}
{"src_title": "Byl jednou jeden… vesmír", "tgt_title": "Once Upon a Time... Space", "src_document": [{"title": "Shrnutí.", "content": "Seriál se odehrává v daleké budoucnosti a pojednává o tom, jak lidstvo rozvinulo svůj pokrok a jak kolonizovalo další planety. V tomto seriálu hrají ve valné většině dílů hlavní roli planety Kassiopey a Omegy, dvou planet ve vesmírné konfederaci, ve které jsou mimo jiné i jiné planety (Andromeda, Jama…) včetně Země. Kassiopee vládne diktátor, generál Prašivec (obdoba Adolfa Hitlera, Kassiopea je celkově v celém seriálu prezentována jakožto vesmírná obdoba nacistického Německa), který by rád ovládl celý vesmír. Pokusí se o to již v prvních dílech série, kdy se pokusí obsadit Zelenou planetu a soustavu Andromeda. Vždy neúspěšně, jeho pokusy většinou síly Omegy zneškodní. Následuje pár dílů, ve kterých se Omega vylodí na jiných planetách a zjišťuje, jestli tam někdo žije. Zvrat nastává v 8. díle, kdy přiletí loď, která letěla tisíc let ze Země k Andromedě. Její velitel vlastní kazety o Zemi z roku 2023, které ukradnou lidé z Kassiopey. Generál Prašivec poté předá tyto kazety své vládě s informací, že jsou z roku 3031 a vláda dojde k názoru, že Země má zastaralé technologie. Zároveň ji tím generál přiměje k názoru zřídit vojenskou základnu na jednom z měsíců Kolerrova slunce, s nejmodernějším vybavením a na práci si přivedou otroky z ostatních planet (přičemž vyhlásí Omeze válku). Petr a Psí letící základnu prozkoumat, jsou zajati, ale podaří se jim uprchnout. Nestabilní Kolerrovo slunce zanedlouho exploduje a zničí celou základnu. Lidi na základně musí zachránit vesmírné lodě Omegy, protože Kassiopea se uchází jen o svoje zbraně a materiál. V dalším díle ztroskotá nákladní loď, která zachránila otroky, ale poté jí poškodily kusy Slunce a lodí Kassiopey a ztroskotala na planetě, kde žijí obři a „pidi človíčkové”. Za záchranu členů posádky, sice Kassiopea přestane být na nějakou dobu agresivní, ale pokračuje v něčem, co by se dalo nazvat „Studená válka“. V 15. díle zjistí Psí (Vesmírná policie Omega), že ve vesmíru žijí roboti podobní lidem (Humanoidi), kteří mají velmi dobře vyvinuté technologie. V dalším díle vyšle Kassoipea raketu na zemi, kterou ovšem vyrobili Humanoidi, ale Petr, Psí a Gustav (Vesmírná policie Omega) ji zneškodní a navedou na Slunce. Na Zemi je oslavují jako hrdiny. Při zpáteční cestě objeví tajemství lodě, na které letí domů. Ovládli ji Humanoidi a posádku zajali (Nakonec se jim podaří loď osvobodit). Poté se Petr a Psí s Metrem vypraví k hvězdné mlhovině kolem planety Jama, kde je však přepadnou Humanoidi a sestřelí je. Po dlouhém pobytu na Jamě a jejím sousedním měsíci Apis, zjistí Petr a Psí, že Humanoidům vládne velký počítač, jež vlastní zbraně, které dokáží jedinou ranou zničit planetu a že jsou spojeni s Kassiopeou. V dalším díle již síly Humanoidů letí ke Kassiopee, přičemž se generál Prašivec domnívá, že ho tyto síly podpoří v úderu na Omegu, ale vojska Humanoidů ho překvapí a zaútočí na jeho armádu. Generál Prašivec dá zatknout celou vládu a začne vládnout sám. Flotila Kassiopey se brání, ale nakonec jsou všechny jsou zničeny a vesmírná flotila Humanoidů neutrpí ani jedno škrábnutí. Generál s celou armádou kapituluje. V posledním díle, vojska konfederace zaútočí v posledním sebevražedném útoku na Humanoidy, ale ty pohltí hvězda MC 4529. Ke konci se lidé z konfederace, setkávají s neznámou lodí, která je pravděpodobně bydlištěm mnohem vyspělejší civilizace, než je lidstvo. Démonický mužský a ženský hlas obdaří vyslance Omegy radami a životními moudry . Síly konfederace následné odlétají domů a chystají se na nový život, ve kterém snad ve vesmíru již zavládne mír…", "section_level": 1}], "src_summary": "Byl jednou jeden… vesmír (ve francouzském originále Il était une fois… l'Espace) je francouzsko-japonský animovaný vzdělávací televizní seriál Alberta Barillého, který má 26 dílů. Vznikl v roce 1982. Seriál byl animován v Japonsku studiem Eiken, takže je někdy považován za anime, přičemž byl poprvé vysílán japonskou televizí Fuji TV, ačkoli až do roku 1984 pod originálním názvem \"Ginga Patrol PJ\" (japonsky: 銀河パトロールPJ, anglicky: \"Galaxy Patrol PJ\"). Vzhledem k velkému úspěchu seriálu na západě bylo japonské vysílání seriálu považováno pouze za velmi rané a získalo si malou pozornost.", "tgt_summary": "The series was animated in Japan by the animation studio Eiken, and is thus considered to be anime as it also aired on Japanese TV, albeit not until 1984, under the title Ginga Patrol PJ (, \"Galaxy Patrol PJ\"). In contrast to the show's success in the West, the series' Japanese broadcast was consigned to an early-morning time slot and attracted little attention.", "id": 648328}
{"src_title": "Semperoper", "tgt_title": "Semperoper", "src_document": [{"title": "Historie.", "content": "Poblíž Semperoper se již mezi lety 1719–1849 nalézal menší operní dům, který byl schopen pojmout na 2 000 hostů. Svému účelu sloužil ale jen do roku 1763.", "section_level": 1}, {"title": "První stavba.", "content": "Mezi lety 1838–1841 byla naproti Rezidenčnímu zámku postavena architektem Semperem budova Královského dvorního divadla, která se svým zevnějškem blížila stylu rané renesance. Během požáru roku 1869 bylo divadlo zcela zničeno. Několik týdnů po požáru byl nedaleko postaven provizorní divadelní areál, jenž byl schopen pojmout až 1 800 lidí.", "section_level": 2}, {"title": "Druhá stavba.", "content": "Gottfried Semper musel kvůli své účasti na Májovém povstání roku 1849 uprchnout a nesměl se mnoho let do saského království vrátit. Druhou budovu Královského dvorního divadla, s jejíž výstavbou bylo započato už roku 1871, projektoval proto ze zahraničí. Stavbu samotnou vedl jeho nejstarší syn Manfred Semper. Druhé divadlo bylo dokončeno roku 1878. 13. a 14. února 1945 bylo divadlo spojeneckými nálety těžce poškozeno a z větší části vyhořelo.", "section_level": 2}, {"title": "Třetí stavba.", "content": "Po válce se hrálo od roku 1948 v prostorách Státního divadla vedle Zwingeru. V budově Semperoper probíhaly mezi lety 1946–1955 zajišťovací práce. V 60. a 70. letech pak bylo za účelem obnovy vypracováno několik koncepčních studií. Roku 1977 byl položen základní kámen a byla zahájena náročná znovuvýstavba. Přitom byl výrazně zvětšen prostor pro diváky a bylo rozšířeno jeviště. Počet míst k sezení byl zredukován na 1 300. Jinak byla Semperoper vystavěna dle Semperových původních návrhů z 19. století. K historické opeře byla dodatečně přistavěna moderní budova, která slouží ke zkouškám. Mimo jiné se zde nalézají i správní prostory. 13. února 1985, v den 40. výročí bombardování Drážďan, byla opera opět otevřena pro veřejnost. V rámci oslav výročí 800 let od založení Drážďan byl v lednu 2006 uspořádán operní ples (Dresdner Opernball), který navazoval na tradici plesů, jež se pravidelně konaly mezi oběma světovými válkami. Od té doby se ples koná každoročně a účastní se jej mnoho významných osobností kulturního i politického života.", "section_level": 2}], "src_summary": "Semperoper je operní scénou Saské státní opery Drážďany. Nachází se na Divadelním náměstí (Theaterplatz) v historickém centru saské metropole a nese jméno svého architekta Gottfrieda Sempera. Opera byla vystavěna v historizujícím stylu. Během sezóny 2012/2013 jí navštívilo 308 000 hostů.", "tgt_summary": "The Semperoper is the opera house of the Sächsische Staatsoper Dresden (Saxon State Opera) and the concert hall of the Staatskapelle Dresden (Saxon State Orchestra). It is also home to the Semperoper Ballett. The building is located near the Elbe River in the historic centre of Dresden, Germany. The opera house was originally built by the architect Gottfried Semper in 1841. After a devastating fire in 1869, the opera house was rebuilt, partly again by Semper, and completed in 1878. The opera house has a long history of premieres, including major works by Richard Wagner and Richard Strauss.", "id": 820746}
{"src_title": "Kopytník evropský", "tgt_title": "Asarum europaeum", "src_document": [{"title": "Výskyt.", "content": "Rostlina je mnohá staletí součásti evropské a západoasijské květeny. Byla rozšířena po velké části Evropy, od Francie na západě přes země střední i Východní Evropy, Turecko a okolí Kavkazu až za Ural do západní Sibiře a Střední Asie. Na jihu bylo její rozšíření ohraničeno severním pobřežím Středozemního moře a na severu jihem Skandinávského poloostrova. Tento výskyt nebyl v minulosti na výše uvedeném území plošný, ale jen ostrůvkovitý, postupně se však rostlina, pravděpodobně lidským přičiněním, dostala do přírody téměř ve všech evropských státech. Mnohdy lze jen stěží stanovit původnost nebo introdukci. V České republice roste od nížin do horského pásma, nejvýše v Hrubém Jeseníku ve Velké kotlině v nadmořské výšce 1350 m n. m. Zcela však chybí na jižní Moravě.", "section_level": 1}, {"title": "Ekologie.", "content": "Rostlina nejčastěji roste v polostínu až stínu, v půdách silně humózních, výživných, vlhkých, hlubokých a slabě zásaditých. Nalezneme ji nejčastěji v listnatých, méně často v jehličnatých lesích, v křovinách, roklinách nebo na stinných březích podél potoků. Roste na místech, která jsou alespoň na jaře hodně vlhká, ne však zaplavená vodou. Hemikryptofyt, jehož vegetační pupeny jsou nízko nad zemí a proti mrazu jsou chráněny odumřelou bylinnou hmotou a sněhem, ve středoevropských podmínkách je zcela mrazuvzdorný a dlouhověký. Raší obvykle již v únoru a kvete od března do počátku května.", "section_level": 1}, {"title": "Popis.", "content": "Vytrvalá, vždyzelená, 5 až 10 cm vysoká bylina obsahuje fenolické sloučeniny a po rozemnutí voní po pepři. Lodyha je poléhavá až vystoupavá, krátce šupinatá a jako celá rostlina porostlá měkkými, odstávajícími chlupy. U vrcholu lodyhy rostlou dva až čtyři dlouze řapíkaté, téměř vstřícné listy. Kožovité čepele jsou ledvinovité až okrouhlé, na bázi hluboce vykrojené, celokrajné, s dlanitou žilnatinou, na vrchní straně jsou tmavozelené a na spodní světlezelené až narůžovělé. Přímo z oddenku vyrůstají na krátkých, asi 1 cm dlouhých, spíše převislých stopkách jednotlivé květy. Obvykle pod listy ukryté květy bývají baňkovité, asi 1,5 cm dlouhé, oboupohlavní a pravidelné. Vytrvalé okvětí je tvořeno třemi lístky, které jsou z vnitřní strany tmavě purpurové a pruhované, z vnějšku purpurově hnědé a na mají špičky zakřivené do středu. V květu je dvanáct tyčinek s prašníky ve dvou kruzích, vnější jsou kratší. Spodní semeník srostlý ze šesti plodolistů je na vrchu plochý a nese krátkou čnělku s hrubou, šestilaločnou bliznou. Plod je hnědofialová, chlupatá, vejčitá tobolka obsahující hnědá semena s bílým masíčkem. Semena roznášejí hlavně mravenci, pro které je masíčko vítanou potravou. Mimo semeny se rostlina může rozmnožit dělením trsů.", "section_level": 1}, {"title": "Význam.", "content": "Kopytník evropský byl hlavně ve středověku často využívanou léčivkou. Obsahuje zejména v oddenku třísloviny, pryskyřice, sliz, škrob, glykosidy, organické kyseliny, minerální látky a hlavně silici asaron, která působí na část nervové soustavy dráždivě a na část tlumivě. Po požití dále dochází k podráždění ledvin, rozšíření zorniček, celkové slabosti a může způsobit potrat. Před smrtelným důsledkem užití většího množství rostliny je dotyčný obvykle chráněn tím, že droga bývá spontánně z těla vypuzena zvracením a průjmem. V malém množství bylina zvyšuje činnost srdečního svalu, zužuje cévy, působí proti kuřáckému kašli a tlumí bolest při ischiasu a migréně. Nyní se jako léčivá rostlina v civilizované společnosti již nepoužívá.", "section_level": 1}], "src_summary": "Kopytník evropský (\"Asarum europaeum\") je vytrvalá, toxická, stínomilná, nenápadná bylina, která je v české krajině poměrně hojná. Je jediný druh z rozsáhlého rodu kopytník, který se vyskytuje v České republice. Je pokládán za původní druh a v lidovém léčitelství býval užíván hlavně pro vyvolání zvracení nebo průjmu.", "tgt_summary": "Asarum europaeum, commonly known as asarabacca, European wild ginger, hazelwort, and wild spikenard, is a species of flowering plant in the birthwort family Aristolochiaceae, native to large parts of temperate Europe, and also cultivated in gardens. It is a creeping evergreen perennial with glossy green, kidney shaped leaves and solitary dull purple flowers hidden by the leaves. Though its roots have a ginger aroma, it is not closely related to the true culinary ginger \"Zingiber officinale\", which originates in tropical Asian rainforests. It is sometimes harvested for use as a spice or a flavoring. In former days, it was used in snuff and also medicinally as an emetic and cathartic.", "id": 1868742}
{"src_title": "Žofie Šarlota Hannoverská", "tgt_title": "Sophia Charlotte of Hanover", "src_document": [{"title": "Biografie.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Původ, mládí.", "content": "Žofie Šarlota byla jediná dcera Arnošta Augusta, hannoverského kurfiřta, a jeho manželky Žofie Hannoverské; měla tři starší a tři mladší bratry. Její nejstarší bratr Jiří Ludvík se stal v roce 1714 králem Velké Británie jako Jiří I. Prvních pět let života strávila spolu s rodiči na provinciálním zámku v Iburgu, v roce 1673 rodina přesídlila do nové rezidence – zámku v Osnabrücku a v roce 1679 po smrti Žofiina strýce Jana Bedřicha Brunšvicko-Lüneburského, z Osnabrücku do Hannoveru, kde se Žofiin otec ujal vlády kalenberského vévodství. Protestantská rodina Žofie Šarloty z politických důvodů nevylučovala možnost svatby s katolíkem. Spolu s matkou, která se zabývala zahradním uměním, pobývala Žofie Šarlota ve Francii; hlavním cílem, který touto cestou Žofie Hannoverská sledovala, ovšem byla svatba s dauphinem, synem francouzského krále Ludvíka XIV. Tento plán však nevyšel, neboť byl v rozporu s dynastickými plány jejího otce.", "section_level": 2}, {"title": "Manželství a potomci.", "content": "8. října roku 1684 se provdala za ovdovělého braniborského kurprince Fridricha I. Pruského. Čtyři roky nato zemřel jeho otec a Fridrich se stal kurfiřtem a roku 1701 králem, Žofie Šarlota tak získala titul pruské královny. Žofiino manželství, uzavřené z politických důvodů, nelze označit za šťastné. Královna dala manželovi dva syny, jediný však se dožil dospělého věku. V roce 1696 dostala Žofie Šarlota jméno Lützow i s malým zámkem v těsné severozápadní blízkosti Berlína, který byl podle příkazu krále přebudován na letní zámek Lietzenburg. Tak kurfiřtka (později královna) žila relativně nezávisle; její manžel Fridrich jezdil na zámek pouze na její pozvání. V roce 1700 byl zámek Lietzenburg přestavěn v reprezentativní trojkřídlé sídlo. 18. ledna roku 1701 byla korunována první pruskou královnou. Žofie Šarlota je známa kromě jiného svou přízní a korespondencí s Gottfriedem Wilhelmem Leibnizem, jehož se stala žákyní. Leibniz byl přítelem a guvernérem její matky. Žofie Šarlota byla považována za intelektuálku. Hovořila plynně francouzsky, anglicky a italsky. Zvala ke svému malému dvoru v Lietzenburgu proslulé osobnosti své doby, vedle Leibnize její korespondence byla velmi čilá a bohatá i s dalšími volnomyšlenkáři (Pierre Bayle, John Toland). Její spektrum zájmů sahalo od přírody k filosofii a politická činnost jí sloužila především jako prostředek k podpoře umění a vědy. Za tím účelem založila velkou přírodovědnou akademii. Královna byla velmi hudebně nadaná, zpívala a hrála výtečně na cembalo. V jejím dvorním divadle se hrály italské opery, kapelníky zde byli Attilio Ariosti a Giovanni Battista Bononcini.", "section_level": 2}, {"title": "Smrt, odkaz.", "content": "Žofie Šarlota zemřela na zánět hrtanu. 1. února roku 1705 v Hannoveru, když byla na návštěvě u své matky. Místo posledního odpočinku našla v hohenzollernské hrobce v berlínské katedrále. Po její smrti byl zámek Lietzenburg přejmenován na Charlottenburg. Tento krok a především přestavbu zámku v reprezentativní sídlo učinil Fridrich především z dynastických důvodů, neboť nemaje vynikajících předků a nemoha se honosit velkými činy, čelil úsměškům ze strany evropských vládců a snažil se všemi prostředky svému v roce 1701 nabytému královskému titul dodat lesku. Opíraje se o tradici hannoverského domu, napřel všechny síly k vyzdvižení památky své manželky. V jejím rodném místě je po ní pojmenováno jezero (\"Charlottensee\"), dále část silnice č. 55 (\"Charlottenburger Ring\"). V berlínském odvodu Charlottenburg bylo po ní v roce 1957 pojmenováno gymnázium (\"die Sophie-Charlotte-Oberschule\").", "section_level": 2}], "src_summary": "Žofie Šarlota Hannoverská (30. října 1668, zámek Iburg, Bad Iburg – 1. února 1705, Hannover) byla sňatkem braniborská kurfiřtka, pruská vévodkyně a později královna.", "tgt_summary": "Sophia Charlotte of Hanover (30 October 1668 – 1 February 1705) was the first Queen consort in Prussia as wife of King Frederick I. She was the only daughter of Elector Ernest Augustus of Hanover and his wife Sophia of the Palatinate. Her eldest brother George Louis succeeded to the British throne in 1714 as King George I.", "id": 1042053}
{"src_title": "Čhögjal Namkhai Norbu", "tgt_title": "Namkhai Norbu", "src_document": [{"title": "Život.", "content": "Jeho otec pocházel ze šlechtické rodiny a pracoval jako vládní úředník v Derge. Ve věku dvou let byl Namkhai Norbu rozpoznán jako reinkarnace Adzom Drugpy (1841–1934), jednoho z velkých mistrů dzogčhenu začátku minulého století. Duchovní vůdce školy Karma Kagjü Jeho svatost 16. Gjalwa karmapa a 11. Tai situ rinpočhe, pak rozpoznali osmiletého Norbu rinpočheho také jako inkarnaci mysli Lhodug Žabdrung rinpočheho, inkarnaci velkého mistra linie Drugpa Kagjü Pema Karpa a skutečného historického zakladatele Bhútánu. Od osmi do dvanácti let studoval Čhögjal Namkhai Norbu v klášterní koleji Derge böntö nauky madhjámiky a jógačáry, později také významné tantry, indickou a čínskou astrologii, pradžnápáramitové sútry, logiku a světské nauky. Přijal také nauky školy Sákja. Se svým strýcem Orgdžen Tendzinem se pak odebral do ústraní meditační jeskyně a přijal od syna Adzom Drugpy cykly nauk Dordže Drolö, Longčhen Ňingthig a Gongpa zangthal. Jeho osobní učitel mu pak doporučil, aby vyhledal ženu z oblasti Kadari, živoucí ztělesnění samotné Vadžrajogíní, a přijal od ní iniciaci. Mistryně Aju Khandro Dordže Paldrön (1838–1953) byla přímou žačkou velkého Džamjang Khjence Wangpa a mistra Ňagla Pema Düdula. V té době jí bylo sto třináct let a v meditačním ústraní ve tmě již trávila padesát šest let. Norbu Rinpočhe od ní obdržel termy mysli Džamjang Khjence Wangpa a také její vlastní termy. V roce 1954 byl pozván jako představitel tibetské mládeže na návštěvu lidové Číny a působil tam jako univerzitní instruktor tibetštiny. V této době přijal od známého Gangkar rinpočheho instrukce o šesti dharmách Náropy, mahámudře a tibetské medicíně. Současně se zdokonalil v čínštině a mongolštině. V sedmnácti letech se na popud vize, kterou měl ve snu, vrátil do rodného kraje Derge, aby se setkal se svým hlavním mistrem, [Nyala Rinpoche Rigdzin Changchub Dorje] (1825–1961/1978), který byl žákem Adzom Drugpy, Ňagla Pema Düdula a Šardza rinpočheho, proslulého bönistického mistra dzogčhenu, který uskutečnil duhové tělo. Ňagla rinpočhe byl lékařem a vedl komunitu Ňaglagar. Norbu rinpočhe od něho obdržel esenciální nauky dzogčhenu - semde, longde a mengagde. Nejdůležitější však bylo, že od něj přijal přímé uvedení do zkušenosti dzogčhenu. Norbu rinpočhe zde strávil několik měsíců, asistoval mistrovi v lékařské praxi a sloužil mu jako písař a sekretář. Pak se vydal na dlouhou pouť do středního Tibetu, Nepálu, Indie a Bhútánu. Když se vrátil do Derge, našel svou zemi v politickém úpadku. Uprchl do Sikkimu, kde pracoval jako autor a editor tibetských učebnic. V roce 1960 odešel na pozvání profesora Giuseppe Tucciho do Itálie. Zde působil čtyři roky jako vědecký asistent v Institutu pro Střední a Dálný východ, nadále spolupracoval s Tuccim, pořádal semináře o tibetské józe, medicíně a astrologii. V následujících čtyřiadvaceti letech působil jako profesor Orientálního institutu neapolské univerzity, kde učil tibetštinu, mongolštinu a kulturní dějiny Tibetu. Prováděl rozsáhlý výzkum historických kořenů tibetské kultury a pátral po literárních pramenech bönistické tradice. V roce 1983 předsedal první Mezinárodní konferenci o tibetské medicíně v Benátkách. Přes všechny tyto aktivity si našel čas na to, aby od roku 1976 vedl neformální meditační soustředění v mnoha zemích světa, i když podnětem pro to, aby začal učit, byly až opakované žádosti mistrů, jako např. 16. Gjalwa karmapy. V posledních letech svého života se Namkhai Norbu rinpočhe plně věnoval Mezinárodní komunitě dzogčhenu, jejíž centra jsou již na všech kontinentech (kromě Antarktidy). Namkhai Norbu rinpočhe představoval nesektářský proud v tibetské tradici, který podporuje vzájemnou spolupráci všech mistrů. Nově budované celosvětové centrum je v Dzamling Garu, na jihu ostrova Tenerife, evropské centrum zůstává v Merigaru, v italských horách mezi Florencií a Římem. Zde učila celá řada mistrů všech škol, např. J.S. 14. dalajlama, J.S. Sákja Trinzin, J.S. Penor rinpočhe, Khandro rinpočhe, Sogjal rinpočhe, Tai Situ rinpočhe, Dugu Čhögjal rinpočhe, Lopön Tenzin Namdak, Ňičhang rinpočhe a mnozí další. Čhögjal Namkhai Norbu je autorem mnoha knih o buddhismu, dzogčhenu, bönu a historii Tibetu, v češtině byly dosud vydány jeho knihy \"\"Křišťál a cesta světla\"\", \"\"Zrcadlo\"\", \"\"Dzogčhen, přirozeně dokonalý stav\"\" v nakladatelství DharmaGaia a \"S\"nová jóga a praxe přirozeného světla\"\" v nakladatelství Avatar. Na sklonku svého života (10. září 2018) byl Čhögjal Namkhai Norbu oceněn nejvyšším Řádem za zásluhy o Italskou republiku.", "section_level": 1}, {"title": "Poznámka k titulu Namkhai Norbu Rinpočheho \"Čhögjal\".", "content": "Titul \"Čhögjal\" znamená \"dharmarádža\" neboli \"král dharmy\". Je jedním z titulů, jež byly uděleny Namkhai Norbu Rinpočhemu, když byl ještě jako dítě rozpoznán Jeho svatostí 16. Gjalwa Karmapou a jinými významnými tibetskými lamy jako reinkarnace velkého mistra Pema Karpa. Ten sjednotil celou řadu královských rodů a založil stát dnes nazývaný Bhútán. Pema Karpo a jeho pozdější reinkarnace se stali světskými a duchovními vládci této země. I když Čhögjal Namkhai Norbu není v žádném politickém svazku s Bhútánem, narodil se a vyrostl v Tibetu, jeho předchůdci měli v Bhútánu podobnou pozici jako dalajlamové v Tibetu. Namkhai Norbu rinpočhe nemá žádné politické ambice, ale jako inkarnace mysli Pema Karpa je držitelem titulu Čhögjal a manifestuje duchovní aspekt aktivity svých předchůdců ve změněných podmínkách moderního světa. Čhögjal Namkhai Norbu byl také rozpoznánjako reinkarnace velkého dzogčhenového mistra Adzom Drugpy, který žil na přelomu 19. a 20. století v Tibetu. Adzom Drugpa byl rovněž reinkarnací Pema Karpa. Má se za to, že proudy myslí dvou oddělených, ale simultánních reinkarnací Pema Karpa, jež se projevily jako dharmarádžové v Bhútánu a Adzom Drugpa v Tibetu, byly znovu sjednoceny v osobě Čhögjal Namkhai Norbua.", "section_level": 1}, {"title": "Bibliografie.", "content": "Čhögjal Namkhai Norbu je autorem mnoha knih, věnujících se tématu nauky dzogčenu, které byly přeloženy do mnoha jazyků, včetně češtiny.", "section_level": 1}], "src_summary": "Čhögjal Namkhai Norbu (tibetsky: ཆོས་རྒྱལ་ནམ་མཁའི་ནོར་བུ་; 8. prosince 1938 ve východním Tibetu – 27. září 2018 v Merigaru West, nad městečkem Arcidossem v Toskánsku v Itálii) byl učitel dzogčhenu.", "tgt_summary": "Namkhai Norbu () was a Tibetan Dzogchen master. When he was two years old, Namkhai Norbu was recognized as the 'mindstream emanation', a tulku, of the Dzogchen teacher Adzom Drugpa (1842–1924). At five, he was also recognized as a mindstream emanation of an emanation of Shabdrung Ngawang Namgyel (1594–1651). From an early age, Namkhai Norbu undertook an accelerated course of study, attending monastic college, taking retreats, and studying with renowned teachers, including some of the most important Tibetan masters of his time. Under the tutelage of these teachers, he completed the training required by the Buddhist tradition in both Sutrayana and Tantrayana. At the age of sixteen, he met master Rigdzin Changchub Dorje (1826–1961/1978), who became his principal Dzogchen teacher. In 1960, he came to Italy at the invitation of Professor Giuseppe Tucci, and served as Professor of Tibetan and Mongolian Language and Literature from 1964 to 1992 at the Naples Eastern University. Namkhai Norbu was widely recognized as a leading authority on Tibetan culture, particularly in the fields of history, literature, and Traditional Tibetan medicine and astrological sciences such as the Tibetan calendar. In 1983, he hosted the first International Convention on Tibetan Medicine, held in Venice, Italy. In 1976, Namkhai Norbu began to give Dzogchen instruction in the West, first in Italy, then in numerous other countries. He quickly became a respected spiritual authority among many practitioners, and has created centers for the study of Dzogchen worldwide. On 10 September 2018, the Italian government gave its highest award, Commander of the Order of Merit of the Italian Republic, to him from President Sergio Mattarella. The Tibetan government in exile regarded him as having been “the foremost living Dzogchen” teacher at the time of his death in 2018.", "id": 1728614}
{"src_title": "Anklam", "tgt_title": "Anklam", "src_document": [{"title": "Historie.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Proměny názvu.", "content": "Poprvé je písemně doložen název města v roce 1243 v podobě \"Tachlim,\" posléze se objevuje rovněž jako \"Thanglim\", \"Tanchlym,\" \"Tanclim\" či \"Tanclam.\" Bez náslovného \"T\" je poprvé doloženo 1283 (\"Anclem\") a vyskytuje se také jako \"Anclim\" (1285), pojmenování však není dlouho ustáleno. Roku 1321 se zcela poprvé objevuje v podobě \"Anklam\". Jméno města pochází z polabštiny, dnes už mrtvého jazyka západoslovanské větve slovanských jazyků, a odvozuje se od slovanského lokátora jménem \"Tąglim.\" Od roku 1990 nese město znovu přízvisko hanzovní město.", "section_level": 2}, {"title": "Nejstarší dějiny.", "content": "V 1. století před n. l. je doloženo osídlení Germány. V 8. a 9. století obsadili území u Baltského moře slovanské kmeny, u řeky Pěny se usadil slovanský kmen z kmenového svazu Luticů. Šlo o pohanské kmeny Polabských Slovanů, které zde byly během následujících staletí násilně nuceny k přijetí křesťanství. Roku 1153 byl nedaleko Anklamu na břehu řeky Pěny založen vévodou Ratiborem I. a biskupem Adalbertem Pomořanským nejstarší pomořanský klášter Stolpe, údajně na místě, kde byl pohany ubit Ratiborův bratr Wartislav I. V následujících letech se tento pobaltský region stal významným střediskem dálkového obchodu a začali sem přicházet noví osídlenci z Flander. Zatímco roku 1243 je Anklam poprvé zmíněn ještě jako \"oppidum,\" roku 1264 již jako \"civitas\" (město). Jeho rozvoj a bohatství spočívalo především na rybolovu a obchodování s rybami. Roku 1283 je přijat mezi hanzovní města. Roku 1325 obdrželo město právo razit mince. Ve 13. století byla vybudována na náměstí gotická radnice s impozantními základy cca 40 x 14 m. Roku 1462 je v pramenech zmíněna prachárna. 1549 je k radnici přistavěna věžička se zvonem, tzv. sanktusník. Budova vyhořela, byla silně poškozena při válečných konfliktech, vždy však byla obnovena, na přelomu let 1841/42 ale bylo rozhodnuto o její demolici. Od roku 1535 ovládla město reformace. Roku 1555 byla založena první lékárna, v roce 1565 zasáhla město morová epidemie a připravila ho o třetinu obyvatel. Až do třicetileté války využívali obyvatelé Anklamu čtyřkilometrový vodovod, pozoruhodnou technickou stavbu, která přiváděla vodu do města a vyžívala k tomu až pětimetrového přemostění.", "section_level": 2}, {"title": "17. a 18. století.", "content": "Roku 1605 vypukl ve městě opět mor, padlo mu za oběť 1400 lidí. V průběhu třicetileté války utrpěl Anklam velké škody, město bylo střídavě plundrováno jak císařským, tak švédským vojskem. Po vestfálském míru 1648 připadlo Švédsku a stalo se švédským pohraničním městem s vojenskou posádkou. Nevyhnuly se mu ani další válečné konflikty, kdy město bylo obsazeno střídavě Branibory, Prusy, Poláky, Švédy či Rusy. Během velké severní války, při pobytu ruských pluků v roce 1713, mělo být na rozkaz Petra Velikého město zničeno jako msta za lednové vypálení města Altony (Hamburk) Švédy. Rozkaz měl o pašijové neděli provést ruský generálmajor baron von Staff. Dostal se ale do sporu s dánským komodorem Christianem Thomsenem Karlem (Carlssonem). Došlo k souboji, ve kterém byl Dán zabit, generálmajor uvězněn a rozkaz tedy nemohl být uskutečněn. Následující pondělí byl rozkaz odvolán, neboť se dánskému králi podařilo u cara úspěšně intervenovat. Carlsson je od té doby považován za zachránce města. Po uzavření míru 1720 bylo město rozděleno. Jižní část připadla Prusku, zatímco sever města Švédům.", "section_level": 2}, {"title": "19. a 20. století.", "content": "Po porážce Prusů u Jeny a Auerstedtu v roce 1706 vtáhli do Anklamu Francouzi a setrvali zde až do roku 1709. Na počest batalionu domobrany, který se zúčastnil v r. 1813 bitvy národů u Lipska, zasadili obyvatelé města 6 topolů, které ještě v 21. století lemují ulici s názvem Lipská alej. Po Vídeňském kongresu 1815 připadla Prusku i severní, do té doby švédská část města. Na přelomu let 1841/42 byla zbořena stará radnice a správa města se přestěhovala do bývalého vojenského lazaretu. V roce 1876 se stal radnicí celní úřad. Budova byla zničena při náletu v roce 1945. V roce 1853 se konala ve městě poslední veřejná poprava. V roce 1860 překročil počet obyvatel města 10 000. O tři roky později byl Anklam připojen k železniční síti, trať Angermünde–Pasewalk–Anklam–Stralsund byla pobočnou větví berlínsko-štětínské železnice. V roce 1848 se v Anklamu narodil Otto Lilienthal, který společně se svým bratrem Gustavem experimentoval s konstrukcí létajícího stroje a jehož pokusy inspirovaly bratry Wrightovy. V roce 1921 bylo ve městě zavedena elektřina. Při volbách v březnu 1933 zvítězila v Anklamu NSDAP (52,5 % hlasů) a po převzetí moci Hitlerem začalo i zde pronásledování Židů. Místní synagoga byla vypálena (1938). Americké nálety zničily v roce 1943 a 1944 značnou část města. 29. dubna 1945 obsadila město Rudá armáda. V čase, kdy představitelé města jednali se sovětským vojenským velením o předání města bez boje, bombardovala město německá Luftwaffe. Leteckými nálety 1943–1945 a požáry bylo zničeno 80 % vnitřního města. Z komplexu středověkých cihlových a barokních staveb nezbylo nic. Centrum města muselo být kompletně obnoveno, bylo přistoupeno k nové výstavbě. Po válce přišlo do města na 5000 přesídlenců. V roce 1989 dosáhlo město počtu 21 300 obyvatel. Od té doby ale počet obyvatel neustále klesá, v roce 2017 mělo město 12 521 obyvatel.", "section_level": 2}], "src_summary": "Anklam je město v Německu ve spolkové zemi Meklenbursko-Přední Pomořansko. Nachází se na březích řeky Peene (\"Pěna\")\",\" přibližně 6 kilometrů odtud vytváří řeka estuár a její vody pak vtékají do Štětínského zálivu. Řeka Peene je jedním z jeho tří přítoků. Vzhledem k jeho poloze se mu říká – stejně jako severněji položenému Wolgastu – „brána na ostrov Usedom“, neboť poblíž obou měst jsou postaveny jediné dva mosty, které spojují ostrov s pevninou. Je rodným městem průkopníka létání Otto Lilienthala.", "tgt_summary": "Anklam [], formerly known as Tanglim and Wendenburg, is a town in the Western Pomerania region of Mecklenburg-Vorpommern, Germany. It is situated on the banks of the Peene river, just 8 km from its mouth in the \"Kleines Haff\", the western part of the Stettin Lagoon. Anklam has a population of 14,603 (2005) and was the capital of the former Ostvorpommern district. Since September 2011, it has been part of the district of Vorpommern-Greifswald.", "id": 2138941}
{"src_title": "Pillnitz (zámek)", "tgt_title": "Pillnitz Castle", "src_document": [{"title": "Historie.", "content": "Původní panství na místě dnešního zámku se datuje kolem roku 1400. Postupně bylo opevněno jako obhajitelný obytný hrad - i s příkopem a padacím mostem. Kurfiřt Christián I., který dostal hrad roku 1569 jako léno, také položil základní kámen zámeckého kostela. Majitelé se střídali do roku 1694, kdy panství koupil další kurfiřt Johann Georg IV.. Ten jej daroval své konkubíně, stejně jako jej později August Silný věnoval své souložnici hraběnce Cosel. V roce 1718, poté, co Cosel upadla v nemilost, bylo rozhodnuto areál přestavět, aby sloužil pro reprezentaci a zábavu \"slušné společnosti\". Krátce po stavebním dokončení areálu roku 1791 se zde konalo významné diplomatické jednání, jehož závěry vstoupily do dějin jako Pilnická deklarace. Za druhé světové války bylo Pillnitz zasaženo bombardováním a po válce nepříliš šťastně opraveno pro drážďanské muzejní sbírky uměleckého řemesla a jejich depozitáře.", "section_level": 1}, {"title": "Současnost.", "content": "V letech 2015 - 2019 začala celková rekonstrukce budov, včetně nové historické a muzejní expozice. K sezóně roku 2019 jsou kompletně opraveny exteriéry a z interiérů asi jedna polovina včetně instalace zámecké kuchyně (suterén), výstav nádobí, příborů, nábytku a kamen, dále umělecko-historická expozice s vedutami Pillnitz, Drážďan a a okolí a další expozice o panovnících a slavných osobnostech okresu Drážďany a horního Saska. Sál Pillnitzké konference je po průzkumu omítek prázdný a čeká na svou obnovu. Byla dokončena rekonstrukce skleníků a parků (včetně nové výsadby rostlin) a rekonstrukce monumentálního schodiště od zámku až k Labi. V areálu jsou stánky s občerstvením i zahradní restaurace s michelinskou hvězdou. Pillnitz se tak stalo polyfunkčním centrem starého i nového umění, turistiky a rekreace.", "section_level": 1}, {"title": "Stavební dějiny.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Přestavba 1720-1735.", "content": "Přestavba byla provedena podle návrhu \"Matthäuse Daniela Pöppelmanna\" v barokním až rokokovém stylu. Vodní palác a jeho zrcadlový obraz horní palác, byly postaveny podle vzoru bran do císařského paláce v Pekingu (3 spojené pavilony), ale také benátských a římských vil. Zároveň bylo postaveno schodiště k řece a chrám Venuše v parku. Dílem stavitele \"Pöppelmanna\" je i malý kostel Weinbergkirche v nedalekých vinicích. Druhým známým architektem, který se na stavbě zámku podílel, byl \"Zacharias Longuelune\", který dodal francouzské klasicistní prvky a obdélníkové tvary architektuře a zajistil rokokové malby šlechtických her v interiéru (Hra na slepou bábu, Houpačka, Milostné vyznání, aj.).", "section_level": 2}, {"title": "Přestavba 1778-1791.", "content": "Kurfiřt Friedrich August III. zámek již od předchozí rekonstrukce dlouhodobě užíval jako letní rezidenci a dal provést jeho druhou přestavbu. Dřevěná křídla paláce byla nahrazena kamennými. V parku vznikly nové pavilony: anglický (1776) a čínský (1804). Přestavbou byl pověřen \"Christian Friedrich Exner\" podle plánu architektů \"Christiana Traugotta Weinliga\" a \"Johanna Daniela Schadeho\".", "section_level": 2}, {"title": "Přestavba 1819-1826.", "content": "Požár roku 1818 zcela zničil původní zámek (Vodní palác a Horní palác zůstaly ušetřeny). Král Friedrich August I. dal vybudovat Nový palác pod vedením stavitele \"Christiana Friedricha Schurichta\". V komplexu budov, které leží na okraji zámeckého areálu, se nachází mimo jiné neoklasicistní sál, pivovar a katolická kaple. Za posledních 200 let se zámek Pillnitz změnil z provinčního zámečku v kurfiřtský a královský palác a odrážel tak vzestup svých majitelů, rodu Wettinů, na společenském žebříčku. Poskytoval dostatek prostoru pro diplomatická jednání, odpočinek, vědu i umění.", "section_level": 2}, {"title": "Zámecký park.", "content": "Vnitřní dvůr zámku je zároveň barokní rajskou zahradou, obklopený třemi budovami, které jsou pojmenované podle jejich polohy vzhledem k Labi anebo podle období dostavby: horní, vodní a nový palác: \"Bergpalais (1722–1723), Wasserpalais (1720–1721), Neues Palais (1819-1826)\". Zahrada kolem zámku byla za držení saských kurfiřtů postupně značně rozšířena. Kolem roku 1723 vznikl velký zámecký park nad horním palácem. Roku 1778 byl park rozšířen o anglickou zahradu, roku 1790 o čínskou zahradu a ještě později o sbírku jehličnatých stromů. Dnes zahrnuje zámecký park šest různě koncipovaných zahrad o celkové rozloze 28 hektarů a prezentuje kolekci rostlin z celého světa. Mezi nimi je i nejstarší japonská Kamélie \"(Camellia japonica)\" v Evropě, která byla přivezena a zasazena v roce 1801. Park doplňují pavilóny a budovy jako např. dům palem (Palmenhaus) a oranžérie.", "section_level": 1}], "src_summary": "Zámek Pillnitz leží na pravém břehu Labe v obci Pillnitz, dnes části Drážďan. Sloužil jako rezidenční sídlo saských kurfiřtů a králů. Svým vzhledem je zámek příkladem evropského stylu zvaného chinoiserie, který napodobuje čínské exteriéry a interiéry. Zejména v období rokoka od druhé čtvrtiny 18. století byl tento styl populární a měl ztělesňovat údajně ideální čínský svět - velmi kultivovaný a civilizovaný.", "tgt_summary": "Pillnitz Castle () is a restored Baroque palace at the eastern end of the city of Dresden in the German state of Saxony. It is located on the bank of the River Elbe in the former village of Pillnitz. Pillnitz Castle was the summer residence of many electors and kings of Saxony; it is also known for the Declaration of Pillnitz in 1791. The Pillnitz Castle complex consists of three main buildings, the Riverside Palace (\"Wasserpalais\") on the riverfront; the Upper Palace (\"Bergpalais\") on the hillside, both Baroque with Chinoiserie elements; and the later Neoclassical New Palace (\"Neues Palais\"), which links them together on the east side. The buildings enclose a Baroque garden and are surrounded by a large public park. Today, the palace houses the Arts and Crafts Museum (\"Kunstgewerbemuseum\") of the Dresden State Art Collections and a Palace Museum (\"Schlossmuseum\").", "id": 378439}
{"src_title": "Valaamský klášter", "tgt_title": "Valaam Monastery", "src_document": [{"title": "Historie.", "content": "Není přesně známo, kdy byl klášter založen. V dokumentech napsaných do 16. století nejsou o klášteru zmínky. V pozdějších dokumentech se data založení pohybují v rozmezí od 10. do 15. století. Podle jedné tradice byl klášter založen v 10. století řeckým mnichem Sergiem a jeho karelským společníkem Hermanem. Heikki Kirkinen se přiklání k domněnce, že klášter byl založen ve 12. století. Současní historici považují i tento údaj za příliš časný. Podle odborného konsenzu byl klášter založen až na konci 14. století. John H. Lind a Michael C. Paul kladou dobu založení kláštera mezi roky 1389 a 1393. Podložili to mnoha různými zdroji včetně „Příběhu Valaamského kláštera“, rukopisu ze 16. století, podle kterého byl klášter založen za dob úřadujícího arcibiskupa Ioanna II. Novgorodského. Pravdou však zůstává, že Valaamský klášter byl severní základnou pravoslaví proti pohanům a později západní základnou proti katolíkům z Tavastie, Savonie a Švédské Karélie. V dobách švédského tažení v 16. století byla ruská hranice posunuta východním směrem. Následkem toho byl klášter v roce 1578 napaden luteránskými Švédy a mnoho mnichů a noviců bylo zabito. Po dalším švédském útoku byl klášter mezi lety 1611 a 1715 opuštěný, budovy byly do základů spáleny a karelská hranice mezi Ruskem a Švédskem byla posunuta až k Ladožskému jezeru. V 18. století byl klášter velkoryse opraven a v roce 1812 přešel pod Finské velkoknížectví. V roce 1917 byla vyhlášena finská nezávislost a finská pravoslavná církev se osamostatnila od konstantinopolského patriarchátu. Valaamský klášter se stal nejdůležitějším klášterem finské pravoslavné církve. Liturgický jazyk byl změněn ze slovanského na finský a liturgický kalendář z juliánského na gregoriánský. Tyto změny vedly k dlouhotrvajícím sporům uvnitř valaamské komunity. O území okolo kláštera bojoval Sovětský svaz s Finskem během druhé světové války. Během zimní války v roce 1940 byl klášter evakuován a 150 mnichů bylo přesídleno do města Heinävesi. Jelikož evakuován byl i koněvský a pečenžský klášter, zůstal valaamský klášter jediným finským pravoslavným klášterem. Při pokračovací válce v letech 1941 až 1944 došlo k pokusu o opravu klášterních budov na Valaamu, ale po obsazení Sovětským svazem r. 1944 sloužil klášter jako vojenská základna.", "section_level": 1}, {"title": "Navrácení církvi.", "content": "V roce 1989 byl klášter navrácen pravoslavné církvi, pod patronát patriarchy Alexeje II., který klášter v dětství navštěvoval (klášter je stavropigiální, podléhá přímo patriarchovi). Klášter, jehož budovy byly pečlivě opraveny, získal nad ostrovem značnou zákonnou moc, aby si udržel status duchovní instituce nezávislé na světské moci. Po neúspěšných soudních sporech s klášterem se mnoho obyvatel rozhodlo ostrov opustit.", "section_level": 1}], "src_summary": "Valaamský klášter, či Valaamský monastýr () je pravoslavný klášter nacházející se v Karélii na ostrově Valaam v Rusku, největším ostrově Ladožského jezera, největšího jezera v Evropě.", "tgt_summary": "The Valaam Monastery, or \"Valamo Monastery\" is a stauropegic Orthodox monastery in Russian Karelia, located on Valaam, the largest island in Lake Ladoga, the largest lake in Europe.", "id": 831004}
{"src_title": "Frederik I. Švédský", "tgt_title": "Frederick I of Sweden", "src_document": [{"title": "Biografie.", "content": "Narodil se 28. dubna roku 1676 v Kasselu jako třetí syn hesensko-kasselského landkarběte Karla (1654–1730) a jeho manželky \"Marie Amálie Kuronské\" (1653–1711). Dostalo se mu na jeho dobu vynikajícího vzdělání, po jehož dokončení uskutečnil cestu do Holandska, Švýcarska, Itálie, Dánska a Německa. 31. května roku 1700 se oženil se svou sestřenicí Luisou Doroteou Pruskou (1680–1705), jedinou dcerou pruského krále Fridricha I. a jeho manželky Alžběty Henrietty Hesensko-Kasselské. Luisa Dorotea zemřela v roce 1705, nezůstavivši žádných potomků. Záhy po započetí války o španělské dědictví (1701) byl Fridrich svým otcem vyslán v čele pomocného sboru do Nizozemí, kde se až do uzavření Utrechtského míru v roce 1713 účastnil bojů na straně koalice. V roce 1710 započal Fridrich jednání o novém sňatku, a sice se sestrou švédského krále Karla XII. Ulrikou Eleonorou. Jednání byla úspěšná a koncem roku 1714 přibyl Fridrich do Stockholmu, kde se 24. března následujícího roku uskutečnila svatba. V roce 1716 se Fridrich účastnil tažení do Norska, kde utrpěl vážné zranění. V tomtéž roce byl ustanoven hlavním velitelem švédských vojsk a v roce 1718 se účastnil tažení, v němž Karel XII. padl. Po této neočekávané králově smrti, aby zajistil své manželce trůn, přikázal uvěznit \"Georga Heinricha von Görtze\", který byl vůdčí osobností strany podporující nároky vévody Karla Fridrich Holštýnsko-Gottorpského, jejího synovce, syna starší Ulričiny sestry Hedviky Žofie. Když \"Riksdag\" v roce 1719 potvrdil volbu Ulriky Eleonory královnou, přála si učinit svého manžela spoluvládcem, ten však se nehodlal spokojit s tímto postavením. Bezmezná oddanost královny svému manželovi mu dovolila mít silný vliv na vládu. Titul hlavního velitele, dříve pouze čestný, mu dál možnost reálně ovlivňovat vojenské otázky. Stál za rozhodnutím odstoupit Brémy a Verden Hannoveru a část Pomořanska ve prospěch Pruska, aby je přitáhl spolu s Anglií na svou stranu proti Rusku.", "section_level": 1}, {"title": "Švédský král.", "content": "Jeho vliv a nerozhodnost královny vedly k tomu, že Riksdag přistoupil na plán Ulriky Eleonory vzdát se trůnu ve prospěch Fridrichův. 24. března roku 1720 byl zvolen králem pod jménem Frederik I. a 3. května téhož roku byl ve Stockholmu korunován. Jeho instalace na trůn však znamenala další omezení královské moci. Již za rok Frederik ztratil mnoho svých příznivců, což bylo z velké části způsobeno s uzavřením pro Švédsko značně nevýhodného Nystadstkého míru v roce 1721. Kromě toho nevůli vyvolávaly i jeho pokusy rozšířit své pravomoci na úkor současné formy vlády. To vedlo k posílení tzv. \"holštýnské strany\". Od roku 1723 přestal Frederik hrát v politice Švédska významnou roli. V roce 1730 se stal i hesenským lankrabětem, vládu v Hesensku však prakticky delegoval na svého bratra Viléma. Frederik zůstal pro Švédy cizincem, nenaučil se ani jejich jazyku. Jeho záliba v požitcích postupně přerostla v bohapustou zhýralost. Jeho čas vyplňovaly lov, pitky a milostné avantýry. Od roku 1730 udržoval víceméně stálý vztah s dvorní dámou \"Hedvikou Ulrikou Taube\", dcerou člena Riksdagu Edvarda Taube. Časem dostala titul \"říšské hraběnky von Hessenstein\"; porodila králi dva syny a dvě dcery. Po smrti Ulriky Eleonory v roce 1741 s ní uzavřel morganatický sňatek; manželství však netrvalo dlouho, neboť Hedvika zemřela již v roce 1744. V roce 1748 ranila Frederika několikrát mrtvice a 25. března roku 1751 ve Stockholmu zemřel, nezůstaviv žádného legitimního potomka a následníka. Jeho nástupcem zvolil Riksdag Adolfa Fridricha z rodu Holstein-Gottorp.", "section_level": 2}], "src_summary": "Frederik I. Švédský, také Fridrich I. Hesensko-Kasselský (švédsky \"Fredrik I\", německy \"Friedrich I\"; 28. dubna 1676, Kassel – 25. března 1751, Stockholm) byl švédský král v letech 1720–1751 a lankrabě hesensko-kasselský.", "tgt_summary": "Frederick I (; 28 April 1676 – 5 April 1751) was prince consort of Sweden from 1718 to 1720, and King of Sweden from 1720 until his death and (as \"Frederick I\") also Landgrave of Hesse-Kassel from 1730. He ascended the throne following the death of his brother-in-law absolutist Charles XII in the Great Northern War, and the abdication of his wife, Charles's sister and successor Ulrika Eleonora, after she had to relinquish most powers to the Riksdag of the Estates and thus chose to abdicate. His powerless reign and lack of legitimate heirs of his own saw his family's elimination from the line of succession after the parliamentary government dominated by pro-revanchist Hat Party politicians ventured into a war with Russia, which ended in defeat and the Russian tsarina Elizabeth getting Adolph Frederick of Holstein-Gottorp instated following the death of the king.", "id": 190710}
{"src_title": "Adam Czerniaków", "tgt_title": "Adam Czerniaków", "src_document": [{"title": "Život.", "content": "Vystudoval inženýrství a učil ve varšavské židovské komunitě na střední škole. Během let 1927 – 1934 byl varšavským radním a nadto byl roku 1931 zvolen do polského senátu 4. října roku 1939 jen pár dní po obsazení Varšavy nacisty se Czerniaków stal hlavou 24členného Judenratu (židovské rady), jehož úkolem bylo plnění nacistických nařízení v později vzniklém ghettu. Vzhledem k přípravám Němců na masovou deportaci varšavských Židů do nově postaveného vyhlazovacího tábora Treblinka bylo Judenratu uloženo vypracovat seznamy Židů k deportaci. 22. července 1942 Judenrat obdržel od SS instrukce, které tvrdily, že všichni varšavští Židé budou „přesídleni“ na východ. Výjimkou byli Židé pracující německý válečný průmysl, personál nemocnic, členové Judenratu se svými rodinami a členové policie v ghettu s rodinami. V průběhu dnu se Czerniakówovi podařilo sehnat další výjimky pro hrstku jednotlivců, v to počítaje například kanalizační dělníky, manžele žen pracující v továrnách a některé středoškolské studenty. Avšak přes všechny své prosby nebyl schopen získat výjimky pro sirotky ze sirotčince Janusze Korczaka. Nacistické rozkazy také stanovovaly počet deportovaných na 6000 denně; ti měli být dodáváni Judenratem a shromažďováni židovskou policií. V případě nesplnění rozkazu mělo být okamžitě popraveno přibližně sto zajatců, mezi kterými byli zaměstnanci Judenratu i Czerniakówova vlastní manželka. Poté, co si uvědomil skutečnost, že deportace znamená smrt, Czerniaków prosil o ušetření sirotků. Když neuspěl, vrátil se do své kanceláře a spolkl kyanidovou kapsli, kterou u sebe nosil. Své ženě zanechal dopis na rozloučenou, kde uvedl: a svému spolupracovníku z Judenratu napsal: Czerniaków si vedl deník od 6. září 1939 do dne své smrti. Publikován a přeložen do angličtiny byl roku 1979. Adam Czerniaków je pohřben na hřbitově v ulici Okopowa ve Varšavě. Byl ztvárněn Donaldem Sutherlandem ve filmu Vzpoura z roku 2001. Výňatky z jeho deníku jsou použity v novém dokumentárním filmu Nedokončený film.", "section_level": 1}], "src_summary": "Adam Czerniaków (30. listopadu 1880, Varšava – 23. července 1942, tamtéž) byl polsko-židovský inženýr a senátor v předválečném Sejmu. 23. července 1942 spáchal ve Varšavském ghettu sebevraždu požitím kyanidové tablety. Stalo se tak pouhý den po začátku masové deportace Židů z Varšavského ghetta do vyhlazovacích táborů.", "tgt_summary": "Adam Czerniaków (30 November 1880 – 23 July 1942) was a Polish engineer and senator who was head of the Warsaw Ghetto Jewish Council (\"Judenrat\") during World War II. He committed suicide on 23 July 1942 by swallowing a cyanide pill, a day after the commencement of mass extermination of Jews known as the Grossaktion Warsaw.", "id": 1455307}
{"src_title": "Příběh Audrey Hepburnové", "tgt_title": "The Audrey Hepburn Story", "src_document": [{"title": "Děj.", "content": "Děj celého filmu je pojat jakožto volné vzpomínkové pásmo odehrávající se během natáčení snímku \"Snídaně u Tiffanyho\".", "section_level": 1}, {"title": "1. díl.", "content": "Děj začíná v raném dětství v době kdy s rodinou žil i její otec Joseph Ruston, Audrey mnoho let vzpomínala především na jejich společnou návštěvu lunaparku s dětským kolotočem, kdy s ní její otec tančil držíc jí v ve svém náručí. Následuje bolestný odchod jejího otce od rodiny. Dále jsou zde vyobrazeny události před 2. světovou válkou, kdy Audrey pobývala na dívčí škole v Anglii (celý život měla po svém otci britské státní občanství), zde také zahájila svá první studia tance. Neplánovaný návrat letecky do Nizozemska k matce Elle těsně před vypuknutím 2. světové války, kdy se na londýnském letišti po letech opět setkala se svým otcem Josephem Rustonem, který byl během jejího odletu (coby britský fašista) zatčen a posléze internován. Následuje velmi těžké období nacistické okupace Nizozemska, kdy Audrey pobývala v rodovém sídle svého dědečka v Arnhemu (její nedobré zážitky z nepříliš povedené spojenecké operace Market Garden zde byly zcela vynechány - část této operace probíhala přímo na pozemcích jejich rodiny van Heemstra), včetně zapojení její rodiny do nizozemského protifašistického odboje. Následuje scéna z vysvobození Holandska Spojenci, její poválečný pobyt v Londýně a studium baletu (zcela vynechány zde byly poválečné události v Nizozemsku). Odchod z baletní školy a účinkování v londýnských kabaretech (zcela vynechána byla její práce modelky), natáčení prvních malých filmových rolí v nevýznamných britských filmech, kde se náhodně seznámila s bohatým velkopodnikatelem lordem Jamesem Hansonem. Účinkování v britsko-francouzské filmové komedii \"Monte Carlo Baby\" z roku 1952, při kterém se Audrey náhodně seznámila s francouzskou spisovatelkou Colette, která zrovna v Monte Carlu v době natáčení filmu pobývala. Colette Audrey nabídla účinkování v divadelní hře \"Gigi\" na Broadwayi v New Yorku, šlo o hru, jenž byla vytvořena podle úspěšného Colettina stejnojmenného románu. V době, kdy se Audrey v Londýně ucházela o tuto divadelní roli přišla další nabídka od režiséra hollywoodského filmu studia Paramount Pictures \"Prázdniny v Římě\" Billy Wildera. Následuje ukázka z kamerových zkoušek k tomuto filmu, které byly natáčeny v roce 1951 režisérem Thoroldem Dickinsonem v Londýně.", "section_level": 2}, {"title": "2. díl.", "content": "Druhý díl začíná jejím příchodem do newyorského Fultonova divadla na Broadwayi. Následují problémy, které se odehrávaly během divadelních zkoušek (Audrey nebyla studovaná herečka a divadelní práci se učila na poslední chvíli), úspěšná premiéra hry, večírek po premiéře, rozchod s lordem Jamesem Hansonem. Scény z natáčení filmu \"Prázdniny v Římě\" s Gregory Peckem, který ji poté seznámil se svým dobrým přítelem režisérem a hercem Melem Ferrerem. Návštěva Audrey v Paříži u módního návrháře a kostýmního výtvarníka Huberta de Givenchy, který ji poprvé navrhoval šaty do filmu \"Sabrina\". Následuje ukázka z natáčení filmu \"Sabrina\", kde se seznámila a prožila milostný románek s kolegou a přítelem Williamem Holdenem. Dále pak sblížení s hercem a režisérem Melem Ferrerem a jejich svatba, účinkování ve hře \"Ondine\" na Broadwayi včetně vyhlášení nominace a následně i zisku Oscara za film \"Prázdniny v Římě\" (vynechán je ale zisk ceny Tony za Ondinu a natáčení několika dalších filmů, o nichž zde padne pouze krátká slovní zmínka). Následuje ukázka z natáčení filmu \"Příběh jeptišky\", který se částečně odehrává v Africe v někdejším Belgickém Kongu. Zde se také poprvé osobně setkala s bývalou řádovou sestrou Gabriellou van der Mal, kterou v tomto filmu ona sama hrála. Poté pak utrpěla těžký úraz páteře během natáčení filmového westernu \"Co se nepromíjí\" v Mexiku, kdy těhotná spadla z arabského koně, po níž následoval jeden z jejích potratů. Během hospitalizace v nemocnici je jí doručen jeden z dopisů od jejího otce Josepha Rustona, předešlé otcovy listy jí matka Ella úmyslně zatajovala. Audrey se za svým otcem poté vydá na osobní návštěvu do Irska, kde otec po 2. světové válce trvale žil. Následuje narození prvního syna Seana H. Ferrera a jeho křest ve Švýcarsku. Celý snímek pak končí natáčením závěrečné scény z filmu \"Snídaně u Tiffanyho\" (zde se vyskytuje i slovní zmínka o přípravě k natáčení filmu \"My Fair Lady\"), z tohoto filmu zde pak v závěru zazní i známá filmová píseň \"Moon River\".", "section_level": 2}], "src_summary": "Příběh Audrey Hepburnové (org. \"The Audrey Hepburn Story\") je americký životopisný televizní film režiséra Stevena Robmana z roku 2000 o proslulé herečce Audrey Hepburnové. Hlavní roli zde ztvárnila americká herečka, zpěvačka a režisérka Jennifer Love Hewittová, která byla i koproducentkou tohoto snímku.", "tgt_summary": "The Audrey Hepburn Story is a 2000 American biographical drama television film based on the life of actress and humanitarian Audrey Hepburn. Covering the years 1935 to the 1960s, it stars Jennifer Love Hewitt, who also produced the film. Emmy Rossum and Sarah Hyland appear as Hepburn in her early years. The film was shot in Montreal, Canada, and premiered on ABC on March 27, 2000.", "id": 603514}
{"src_title": "Albertinum", "tgt_title": "Albertinum", "src_document": [{"title": "Historie.", "content": "Původní renesanční budovu nechal v letech 1559 - 1563 postavit kurfiřt August jako zbrojnici podle návrhu Caspara Voigt von Wierandta. Roku 1705 nechal August zvaný Silný budovu rozšířit. Po roce 1877 byly zbraně přesunuty do městské části Albertstadt na pravém břehu Labe a zbrojnice ztratila svou funkci. Ke konci 19. století byla budova přestavěna na muzeum. Architektem přestavby se stal Carl Adolf Canzler. Roku 1889 byla přestavba dokončena a budova byla pojmenována Albertinum na počest saského krále Alberta. Budova byla velmi poničena při bombardování Drážďan roku 1945, dočkala se však brzy opravy. Sbírka soch a plastik se po rekonstrukci budovy vrátila na své původní místo, avšak mnoho děl od Hermanna Prella bylo při bombardování zničeno. Od roku 1959 sem byly pro nedostatek výstavních prostorů umístěny části jiných sbírek, například sbírky porcelánu (\"Porzellansammlung\"), sbírky mincí (\"Münzkabinett\") nebo část sbírky \"Grünes Gewölbe\". Roku 1965 sem byla umístěna galerie \"Noví mistři\". V červnu roku 2004 se výstava mincí (\"Münzkabinett\") a \"Grünes Gewölbe\" vrátily zpět do Rezidenčního zámku (\"Rezidenzschloss\"). Během povodní v srpnu 2002 byla budova silně poškozena a podzemní místnosti plné soch a obrazů byly zaplaveny. Zaměstnanci galerie zachraňovali díla na poslední chvíli. Po těchto špatných zkušenostech s podzemním depozitářem byl přijat návrh umístit depozitář do 17 metrové výšky. Přestavba byla finančně velmi náročná. Nemalou částkou přispěli mnozí umělci (např. Gerhard Richter a Georg Baselitz), kteří vydražili celkem 46 svých děl a přispěli 3,4 miliony Euro na přestavbu. Od ledna 2006 do 18. června 2010 bylo Albertinum kvůli stavebním pracím uzavřeno. Z galerie se stala pomyslná archa současného umění. Díky této rekonstrukci je Albertinum nyní jedno z nejmodernějších muzeí Evropy.", "section_level": 1}, {"title": "Sbírky.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Sbírka soch a plastik.", "content": "Sbírka soch a plastik v Albertinu obsahuje díla od první poloviny 19. století do současnosti. Výstava moderního sochařství začíná díly francouzského sochaře Auguste Rodina, považovaného za předchůdce různých stylů, které se objevovaly ve 20. století. Dále jsou zde například díla od Hermanna Glöcknera, Maxe Klingera a Tonyho Cragga.", "section_level": 2}, {"title": "Galerie Noví mistři.", "content": "Prohlídkový okruh v galerii Noví mistři je zahájen dílem průkopníka moderny a nejznámějšího německého umělce romantismu, Caspara Davida Friedricha (1774-1840). Po Friedrichovi následují v chronologickém pořadí další romantičtí umělci (Carl Gustav Carus, Johan Christian Dahl, Adrian Ludwig Richter), francouzští a němečtí impresionisté (Claude Monet, Edgar Degas, Max Liebermann, Max Slevogt) a expresionisté (Otto Dix). Dále také umělci Ernst Ludwig Kirchner, Karl Schmidt-Rottluff a představitelé drážďanské secese (Bernhard Kretzschmar, Carl Lohse). Prohlídkový okruh je zakončen díly Gerharda Richtera.", "section_level": 2}, {"title": "Archiv Gerharda Richtera.", "content": "Gerhard Richter je významný německý malíř, narozený roku 1932 v Drážďanech. Je autorem například nástěnné malby v Muzeu hygieny v Drážďanech, kterou vytvořil v roce 1958. Jeho archiv vznikl v únoru roku 2006 s jeho podporou a v úzké spolupráci s Atelierem umělců v Kolíně nad Rýnem. Archiv je hlavním zdrojem informací o tomto umělci. Nacházejí se zde všechny knihy, katalogy, noviny, fotografie či videa, která o Gerhardu Richterovi byla publikována. Podstatnou část archivu tvoří nepublikované dokumenty, písemnosti, korespondence a fotografie.", "section_level": 2}], "src_summary": "Albertinum je novorenesanční budova nacházející se na východním konci Brühlovy terasy ve Starém městě v saských Drážďanech; název je přeneseně užíván i pro sbírku soch a plastik a galerii s názvem Noví mistři, které jsou v budově umístěny.", "tgt_summary": "The Albertinum () is a modern art museum. The sandstone-clad Renaissance Revival building is located on Brühl's Terrace in the historic center of Dresden, Germany. It is named after King Albert of Saxony. The Albertinum hosts the New Masters Gallery (\"Galerie Neue Meister\") and the Sculpture Collection (\"Skulpturensammlung\") of the Dresden State Art Collections. The museum presents both paintings and sculptures from Romanticism to the present, covering a period of some 200 years.", "id": 1978714}
{"src_title": "Katedrála svatého Ruperta a Virgila", "tgt_title": "Salzburg Cathedral", "src_document": [{"title": "Dějiny chrámu.", "content": "Historie jeho vzniku a vývoje je těsně spjata s narůstající mocí duchovních vládců Salzbuska. Na místě dnešní katedrály byl první kostel postaven biskupem Virgilem ve druhé polovině 8. st. Na konci 12. st. byl nahrazen obrovskou románskou stavbou, což byla pětilodní bazilika a měl to být největší románský kostel mimo území Itálie. Bohužel tato stavba byla 11. prosince 1598 z velké části zničena požárem. Arcibiskup Markus Sittikus pověřil svého italského stavitele a architekta Santina Solariho stavbou nového chrámu. Solari sloučil raně barokní styl s prvky staré římské architektury, a tak vznikl první raně barokní chrám na severní straně Alp. Dne 25. září 1628, uprostřed válečné vřavy třicetileté války, byl chrám slavnostně vysvěcen arcibiskupem Paridem Lodronem. Slavnost vysvěcení chrámu byla největší a nejmonumentálnější, jakou kdy Salzburk zažil. V 50. letech 17. st. bylo dokončeno i západní průčelí stavbou nárožních věží. V roce 1944 byla při jednom z náletů na Salzburk, který byl baštou nacismu, zničena kupole chrámu a část oltáře. Po několika letech stavebních prací byl chrám obnoven ve své bývalé kráse a v roce 1959 nově vysvěcen.", "section_level": 1}, {"title": "Exteriér.", "content": "Salcburská katedrála je první kostel severně od Alp, který přesně odpovídá italským barokním vzorům. Architekt Solari přijel do Salcburku z Říma, odkud čerpal inspiraci zejména z kostela Il Gesù (kupole) a baziliky sv. Petra (zaoblené závěry transeptu). Kupole vysoká 72 m spolu s věžemi, které jsou ještě o 7 m vyšší, dotváří charakteristickou siluetu Starého města. Střední fasádě západního průčelí dominují tři vstupní arkády, oddělené mohutnými pilastry, před kterými jsou monumentální sochy sv. Petra a Pavla (uprostřed s atributy klíčů a meče) a patronů katedrály i města sv. Ruperta a sv. Virgila (po stranách s atributy sudem soli a modelem chrámu). Brány v arkádách nesou symboly víry, lásky a naděje (zleva). Nad dolní římsou jsou pak menší sochy čtyř evangelistů. Nad horní římsou je štít, ve kterém jsou dva erby. Lev v levém erbu byl erbovním zvířetem hraběte Parise z Lodronu, který byl arcibiskupem v letech 1619-53, kozorožec v pravém erbu je pak symbol předchozího arcibiskupa Marka Sitticha, hraběte z Hohenemsu, který byl ve funkci hlavy arcidiecéze v letech 1612-19. Tři letopočty na mřížích vstupních bran připomínají, že byl chrám ve své historii třikrát vysvěcen, a to v letech 774, 1628 a 1959.", "section_level": 1}, {"title": "Interiér.", "content": "Interiér katedrály pojme až 10.000 lidí. Hlavní loď sama nemá žádná okna a přijímá jen malé množství světla z kaplí a oratoří, které mají několik oken. Hlavním zdrojem světla se tak stává chór a prostor transeptu. Hlavní malířská výzdoba – fresky a oltářní obraz, jsou dílem Donata Mascagniho. V pravém transeptu na prvním oltáři od presbytáře je obraz Karla Škréty. Zde je také vstup do krypty, kde je panteon salcburských biskupů. Je zde i hrobka sv. Virgila z 8. století. Z vybavení katedrály je nejstarší velká románská bronzová křtitelnice ulitá v roce 1311 mistrem Jindřichem. Spočívá na čtyřech ležících lvech z 12. st. a ukazuje na své spodní straně pod oblouky galerii biskupů. V této křtitelnici byl pokřtěn Wolfgang Amadeus Mozart (jako \"Joannes Chrysostomus Wolfgangus Theophilus\") a najdete ji hned v první kapli nalevo od vchodu. Varhany jsou z roku 1703. Jednou z nejmladších součástí katedrály je kazatelna na pravé straně hlavní lodě z roku 1959.", "section_level": 1}, {"title": "Hudba v salzburské katedrále.", "content": "Wolfgang Amadeus Mozart ve službách salzburských knížat-biskupů Ondřeje Jakuba z Ditrichštejna a později Zikmunda Kryštofa ze Schrattenbachu zkomponoval ve své funkci dvorního chrámového varhaníka několik mší a duchovní skladby určené právě pro tento chrám.", "section_level": 1}], "src_summary": "Katedrála svatých Ruperta a Virgila čili Salzburský dóm ( \"Kathedrale der Heiligen Rupert und Virgil\" nebo \"Salzburger Dom\") je katedrála v rakouském Salzburgu, hlavní kostel katolické salzburské arcidiecéze a nejvýznamnější sakrální stavba města. Je zasvěcena sv. Rupertovi Salzburskému a Virgilovi. Architektem byl Ital Santino Solari a nádherná fasáda a mohutná kupole dómu vykazují typické znaky raného baroka.", "tgt_summary": "Salzburg Cathedral () is the seventeenth-century Baroque cathedral of the Roman Catholic Archdiocese of Salzburg in the city of Salzburg, Austria, dedicated to Saint Rupert and Saint Vergilius. Saint Rupert founded the church in 774 on the remnants of a Roman town, the cathedral was rebuilt in 1181 after a fire. In the seventeenth century, the cathedral was completely rebuilt in the Baroque style under Prince-Bishop Wolf Dietrich von Raitenau to its present appearance. Salzburg Cathedral still contains the baptismal font in which composer Wolfgang Amadeus Mozart was baptized.", "id": 1448329}
{"src_title": "Basic Element", "tgt_title": "Basic Element (band)", "src_document": [{"title": "Historie.", "content": "Peter Thelenius a Cesar Zamini založili skupinu v roce 1992. Zpěvačku Zetmu objevily přes úřad práce. V roce 1993 podepisují smlouvu s EMI Records, kde vydávají svůj první singl \"\"Move Me\"\". Následující rok navazují na singl \"\"Move Me\"\" hitem \"\"The Promise Man\"\", se kterým dosáhli 1. místa ve Švédské hitparádě. Následuje album \"Basic Injection\" a další diskotékové hity \"\"Touch\"\" a \"\"Leave It Behind\"\". V roce 1995, opouští Zetma skupinu (kvůli těhotenství), a na její místo nastupuje Saunet Sparell. Vydávají nové album \"The Ultimate Ride\" (obsahující hity \"\"The Ride\"\" a \"\"The Fiddle\"\"). Petr a Caesar začínají mít neshody ohledně budoucnosti kapely, což vrcholí odchodem Cesara ze skupiny. Peter poté pokračuje s kapelou sám. Třetí album \"Star Tracks\" zvukově připomíná disko 70. let. Poté skupinu opouští i Saunet Sparell protože, jak řekla, Theleniusovi záleželo jen slávě, a tak projekt \"Basic Element\" na čas opouští scénu. V roce 1997, vydává Peter sólové album \"Trust Then Pain\" pod jménem \"Petrus\". Basic Element se vrací o rok později s novým albem \"The Earthquake\" (které obsahuje klasický zvuk eurodance) a novou zpěvačkou Marií Fredriksson (nezaměňovat ze zpěvačkou Roxette Marie Fredriksson). Od roku 1999, si oba dva členové dávají dlouhou přestávku, ale v roce 2005 se skupina již podruhé vrací, tentokrát s předělávkou jejich hitu z roku 1995 \"\"This must be a dream\"\", a s novým členem, Mathiasem Olofsonem. V únoru 2006, vydávají nový singl \"\"Raise the Gain\"\" s trochu odlišným zvukem. Dne 7. února 2007, skupina vydává comebackové album \"The Empire Strikes Back\". Později v roce 2007, opouští Marie Fredriksson kapelu a je nahrazena Andreou Myrander a přichází i rapper Jonas Wesslander . Další album vydávají v roce 2008 jmenuje se \"The Truth\". Poté skupina vydává nový singl \"\"Got U Screaming\"\" (2010). Mezi lety 1994 - 2009 vydala skupina 6 alb po celém světě a prodala více než 1,5 milionů nahrávek. V Lednu 2011, bylo na domovské stránce kapely oznámeno že Andrea Myrander oficiálně skupinu opouští. O několik měsíců později, přesněji v květnu 2011, proběhlo během koncertu oznámení o vydání nového singlu \"\"Turn Me On\"\". Byl zveřejněn na YouTube 27. května.", "section_level": 1}, {"title": "Externí odkazy.", "content": "https://web.archive.org/web/20160109095819/http://basicelement.net/ (oficiální stránka) http://www.myspace.com/basicelementse (MySpace profil) http://www.discogs.com/artist/Basic+Element (diskografie)", "section_level": 1}], "src_summary": "Basic Element je švédská eurodance skupina působící v polovině 90. let 20. století, která se v roce 2005 vrátila a začala vydávat nový materiál. Skupina působila ve Švédském Malmö ve složení: rapper a zpěvák Peter Thelenius (Petrus), klávesista Cesar Zamini, akordeonista Branko Nuss, a zpěvačka Zetma Prembo. Později ve skupině působily zpěvačky Saunet Sparell, Marie Fredriksson (nezaměňovat ze zpěvačkou Roxette Marie Fredriksson) a Andrea Myrander. V současnosti ve skupině působí jen Peter Thelenius (Petrus) a Jonas Wesslander.", "tgt_summary": "Basic Element is a Swedish Eurodance hip-hop group formed in 1992. The group returned in 2005 and is still releasing new material. From Malmö in Sweden the group originally consisted of rapper/singer Peter Thelenius (Petrus), and keyboardist Cesar Zamini, accordion Branko J. Nuss, and vocalist Zetma Prembo. Later vocalists were Saunet Sparell, Marie Fredriksson (not to be confused with the Roxette singer Marie Fredriksson). Currently, the band consists out of Peter Thelenius and Jonas Wesslander. Branko J. Nuss continues to post on his YouTube channel, \"Branko w/ an Accordion\", but only independent works after he left the group in 2014.", "id": 1039993}
{"src_title": "Pcháč obecný", "tgt_title": "Cirsium vulgare", "src_document": [{"title": "Rozšíření.", "content": "Původem je z Evropy a z mírného podnebného pásma Asie a severní Afriky. Druhotně se rozšířil do Severní Ameriky, Austrálie i na Nový Zéland. Patří mezi světlomilné rostliny, na stinný místech roste na jižních svazích, na písečných dunách na severních. Typickými místy výskytu jsou úhory, málo udržovaná pole, louky a pastviny, skládky, rumiště, okraje lesů a cest, příkopy. Roste hlavně na živiny bohatých půdách kde je dostupná vláha.", "section_level": 1}, {"title": "Popis.", "content": "Je to dvouletá nebo krátce vytrvalá rostlina jejíž lodyha vyrůstá z hlavního vřetenovitého kořene dosahující až do hloubky 70 cm. Rýhovaná lodyha, po celé délce ostnatá se v horní části rozvětvuje. Listy jsou tuhé s vyniklými žlutými žilkami, na horní straně jsou zelené a na spodní běloplstnaté. V prvém roce ze semene vyroste těsně k zemi přiléhající listová růžice která přezimuje. Má pichlavé listy vejčité až obkopinaté, jejich čepele jsou ploché, mělce laločnaté až peřenoklané, v druhém roce se listy zkadeří, po vytvoření lodyhy často uschnou. V druhém roce z růžice vyraší květonosná lodyha hustě obrostlá po celé délce sbíhavě kopinatými až podlouhle kopinatými peřenoklanými nebo peřenodílnými listy, na rubu kadeřavě vlnatými. Listy mají dva, tři i více postranních laloků trojúhelníkového nebo vejčitě kopinatého tvaru zakončených dlouhými žlutavými ostny o délce 2 až 15 mm. Nachové, světle fialové nebo bělavé květy jsou sestaveny v úborech o průměru od 3 do 5 cm. Úbory vyrůstají jednotlivě nebo jsou po dvou až třech sestaveny do chudého okolíku. Zákrov kulovitého nebo vejčitého tvaru o velikosti 2,5 až 3,5 cm bývá někdy jemně pavučinatý. Listeny zákrovu jsou na černohnědé špičce zakončeny ostny o délce 2 až 3,5 cm, vnější listeny jsou esovitě zakřivené. Květy jsou většinou oboupohlavné, někdy jsou květy po obvodu samičí nebo sterilní. Korunní trubka dosahuje délky 2,5 až 3,5 cm. Vykvétá v rozmezí července až října, rostlina kvete po dobu 1 až 6 týdnů. Květy jsou opylovány hmyzem, mohou se opylit vlastním i cizím pylem. Plodem jsou vejčité žlutohnědé, hnědé nebo černě pruhované nažky 3 až 4 mm dlouhé s chmýrem o délce 20 až 30 mm. Opadavý pérovitý chmýr napomáhá při rozšiřování semen větrem, většina semen přesto doletí jen do vzdálenosti 1,5 násobku výšky rostliny. Průměrný jedinec vyprodukuje až 50 000 nažek, při samoopylení květů je jich míň a jsou větší. Protože se jedná o rostlinu monokarpickou, po vytvoření semen (což bývá v převážné ve druhém roce) lodyha i celá rostlina usychá.", "section_level": 1}, {"title": "Význam.", "content": "Pcháč obecný je řazen mezi plevelné rostliny, jeho škodlivost však není veliká. Rozmnožování lze úspěšně zabránit zamezením vysemenění, na kypřených nebo kosených pozemcích se proto nevyskytuje. V případě potřeby vymýcení rostlin vzešlých z náletu větrem roznesených nažek, např. z okrasného trávníku, se používá selektivní herbicid. Hovězí dobytek se při pastvě jeho ostnatým listům a lodyhám záměrně vyhýbá a tím snižuje okolní konkurenci jiných rostlin. Čerstvá nebo usušená píce s pcháčem může způsobit dobytku poranění a záněty zažívacího ústrojí. Jeho semena jsou vítanou pochoutkou pro některé ptáky, například pro stehlíka.", "section_level": 1}, {"title": "Kříženci.", "content": "Jedná o proměnlivý druh s řadou vnitrodruhových taxonů. Je schopen vytvářet křížence s jinými druhy. Na území ČR byli nalezeni tito kříženci: Cirsium acaule × vulgare, Cirsium eriophorum × vulgare, Cirsium heterophyllum × vulgare, Cirsium oleacerum × vulgare, Cirsium palustre × vulgare.", "section_level": 1}, {"title": "Odkazy.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Externí odkazy.", "content": "", "section_level": 2}], "src_summary": "Pcháč obecný (\"Cirsium vulgare\") je silně ostnatá plevelná rostlina s lodyhou vysokou až 150 cm kvetoucí nachovými nebo světle fialovými květy.", "tgt_summary": "Cirsium vulgare, the spear thistle, bull thistle, or common thistle, is a species of the Asteraceae genus \"Cirsium\", native throughout most of Europe (north to 66°N, locally 68°N), Western Asia (east to the Yenisei Valley), and northwestern Africa (Atlas Mountains). It is also naturalised in North America, Africa, and Australia and is an invasive weed in some areas. It is the national flower of Scotland. The plant provides a great deal of nectar for pollinators. It was rated in the top 10 for most nectar production (nectar per unit cover per year) in a UK plants survey conducted by the AgriLand project which is supported by the UK Insect Pollinators Initiative. Marsh Thistle, \"Cirsium palustre\", was ranked in first place while this thistle was ranked in sixth place. It also was a top producer of nectar sugar in another study in Britain, ranked third with a production per floral unit of (2323 ± 418μg).", "id": 1728855}
{"src_title": "Kvalifikace na Mistrovství světa ve fotbale 1994", "tgt_title": "1994 FIFA World Cup qualification", "src_document": [{"title": "Kvalifikační skupiny.", "content": "Celkem 130 týmů sehrálo alespoň jeden kvalifikační zápas. Bylo jich sehráno 497 a padlo v nich 1446 branek (tj. 2,91 na zápas).", "section_level": 1}, {"title": "Afrika (CAF).", "content": "\"(40 týmů bojujících o 3 místenky)\" Ačkoliv se přihlásilo celkem 40 reprezentací, čtveřice z nich se na poslední chvíli odhlásila. Zbylých 36 týmů bylo rozlosováno do 9 skupin po 4 celcích, kde se utkali dvoukolově každý s každým doma a venku. Devítka vítězů skupin následně postoupila do druhé fáze, kde byla rozlosována do tří skupin po třech. Zde se znovu utkal každý s každým dvoukolově doma a venku. Vítězové jednotlivých skupin postoupili na MS.", "section_level": 2}, {"title": "Asie (AFC).", "content": "\"(30 týmů bojujících o 2 místenky)\" V první fázi bylo 30 celků rozlosováno do 6 skupin po 5 týmech, ve kterých se utkali dvoukolově na dvou centralizovaných místech. Vítězové skupin následně postoupili do druhé fáze, kde utvořili jednu šestičlennou skupinu, ve které se utkali jednokolově na jednom centralizovaném místě každý s každým. První dva týmy postoupily na MS.", "section_level": 2}, {"title": "Evropa (UEFA).", "content": "\"(38 týmů bojujících o 12 místenek)\" Celkem 38 týmů bylo rozlosováno do 6 skupin po šesti, resp. sedmi týmech. Vzhledem k tomu, že kvůli válce v Jugoslávii byla vyloučena, jedna ze skupin skončila jako pětičlenná. Ve skupinách se týmy utkaly dvoukolově každý s každým doma a venku. První dva celky z každé skupiny postoupily na MS.", "section_level": 2}, {"title": "Jižní Amerika (CONMEBOL).", "content": "\"(9 týmů bojujících o 3 nebo 4 místenky - baráž proti vítězi baráže mezi celky z CONCACAF a OFC rozhodla o držiteli čtvrté místenky)\" Devítka týmů byla rozlosována do dvou skupin po 4, resp. 5 týmech. se nesmělo účastnit kvůli incidentu z minulé kvalifikace. Ve skupinách se celky utkaly dvoukolově každý s každým doma a venku. Z pětičlenné skupiny postoupily první dva týmy na MS. Ze čtyřčlenné skupiny postoupil přímo pouze vítěz. Druhý tým postoupil do mezikontinentální baráže proti vítězi mezikontinentální baráže mezi vítězem zóny OFC a druhým celkem zóny CONCACAF.", "section_level": 2}, {"title": "Oceánie (OFC).", "content": "\"(7 týmů bojujících o 0 nebo 1 místenku - baráž proti týmu ze zóny CONCACAF a následně proti týmu z Jižní Ameriky rozhodla o držiteli této místenky)\" Po odhlášení jednoho z přihlášených celků byla zbylá šestice rozlosována do dvou skupin po třech týmech. Tam se utkali dvoukolově každý s každým doma a venku. Vítězové skupin se následně utkali systémem doma a venku o postup do mezikontinentální baráže proti druhému týmu zóny CONCACAF. Vítěz této baráže se následně utkal s týmem z Jižní Ameriky o místenku na MS.", "section_level": 2}, {"title": "Severní, Střední Amerika a Karibik (CONCACAF).", "content": "\"(22 týmů bojujících o 1 nebo 2 místenky - baráž proti týmu ze zóny OFC a následně proti týmu z Jižní Ameriky rozhodla o držiteli této místenky)\" V zóně CONCACAF byly tři kvalifikační fáze. Týmy a byly nasazeny přímo do druhé fáze. V první fázi bylo 20 celků rozděleno podle geografických hledisek do Karibské a Středoamerické zóny. V Karibské zóně se 14 týmů (po předkole zredukovaných na 12) utkalo vyřazovacím systémem doma a venku utkalo o tři postupová místa do druhé fáze. Ve Středoamerické zóně byla šestice týmů rozlosována do dvojic a utkala se systémem doma a venku o tři postupová místa do druhé fáze. Ve druhé fázi byla osmička týmů rozlosována do dvou skupin po čtyřech celcích. Ti se utkali dvoukolově každý s každým doma a venku a první dva týmy z každé skupiny postoupily do třetí fáze. Tam čtveřice reprezentací utvořila jednu skupinu, ve které se opět utkali dvoukolově každý s každým doma a venku. Vítěz skupiny postoupil na MS. Druhý tým se utkal v mezikontinentální baráži proti vítězi zóny OFC. Vítěz této baráže se následně utkal s týmem z Jižní Ameriky o místenku na MS.", "section_level": 2}, {"title": "Mezikontinentální baráže.", "content": "Poprvé v historii tu byla dvě kola mezikontinentální baráže, tj. některé z konfederací měly alokovány pouze čtvrtiny místa.", "section_level": 1}, {"title": "CONCACAF vs. OFC.", "content": "Druhý celek zóny CONCACAF () se utkal s vítězem zóny OFC (). \"Celkové skóre dvojzápasu bylo 3:3, o postupu do další fáze mezikontinentální baráže rozhodl penaltový rozstřel, neboť ho vyhrála 4:1.\"", "section_level": 2}, {"title": "Vítěz první baráže vs. CONMEBOL.", "content": "Vítěz baráže CONCACAF vs. OFC () se utkal s celkem na druhém místě jedné ze skupin zóny CONMEBOL (). \" zvítězila celkovým skóre 2:1 a postoupila na Mistrovství světa ve fotbale 1994.\"", "section_level": 2}], "src_summary": "V kvalifikaci na Mistrovství světa ve fotbale 1994 se národní týmy ze šesti fotbalových konfederací ucházely o 22 postupových míst na závěrečný turnaj. Pořadatelské USA spolu s obhájcem titulu - Německem měli účast na závěrečném turnaji jistou. Kvalifikace se účastnilo 147 zemí.
* Poloviny a čtvrtiny míst znamenají místa v mezikontinentální baráži.", "tgt_summary": "The 1994 FIFA World Cup qualification was a series of tournaments organised by the six FIFA confederations. The 1994 FIFA World Cup featured 24 teams with one place reserved for the host nation, United States, and one place for the defending champions, Germany. The remaining 22 places were determined by a qualification process, in which 147 teams, from the six FIFA confederations, competed. Most of the successful teams were determined within these confederations, with a limited number of inter-confederation play-offs occurring at the end of the process. Thirteen teams withdrew: Liechtenstein, Cuba, Gambia, Burkina Faso, Malawi, Mali, Mauritania, São Tomé and Príncipe, Sierra Leone, Sudan, Uganda, Myanmar and Western Samoa, and three team were excluded: Yugoslavia and Libya due to UN sanctions, and Chile for the El Maracanazo cheating incident during 1990 qualification. A total of 130 teams played at least one qualifying match. A total of 497 qualifying matches were played, and 1446 goals were scored (an average of 2.91 per match). The first qualification match, between Dominican Republic and Puerto Rico, was played on 21 March 1992, and the Puerto Rican forward Marcos Lugris scored the first goal in qualification. Qualification ended on 17 November 1993, when European qualification ended and the OFC–CONMEBOL play-off match was played. Eighteen of FIFA's twenty-four top-ranked countries eventually qualified.", "id": 1588575}
{"src_title": "Francis Darwin", "tgt_title": "Francis Darwin", "src_document": [{"title": "Biografie.", "content": "Francis Darwin se narodil roku 1848 v Down House, Downe, Kent. Byl třetím synem a sedmým dítětem Charlese Darwina a jeho manželky Emmy. Darwin studoval na Trinity College, Cambridge nejprve matematiku, poté přešel na přírodní vědy a promoval v roce 1870. Pak šel studovat medicínu na Lékařské škole svatého Jiřího v Londýně a roku 1875 dosáhl bakalářského titulu, ale medicínu nepraktikoval. Darwin byl třikrát ženatý a dvakrát vdovcem. Jeho první manželkou byla Amy Ruck. Svatba proběhla v roce 1874, Amy však roku 1876 zemřela čtyři dny po narození jejich syna Bernarda, který se později stal spisovatelem knih o golfu. V září 1883 se oženil s Ellen Crofts a spolu měli dceru Frances Crofts Darwin, básnířku, jež si vzala básníka Francise Cornforda a stala se známou pod manželovým příjmením. Ellen zemřela v roce 1903. Třetí manželkou se stala Florence Henrietta Fisher, s níž měl Francis svatbu tentýž rok, kdy byl pasován na rytíře. Florence byla dcerou Herberta Williama Fishera a vdovou po Fredericu Williamu Maitlandovi. Její sestra Adeline Fisher byla první manželkou Darwinova bratrance, kdysi eliminovaného Ralpha Vaughana Williamse. Francis Darwin pracoval se svým otcem na fototropismu a spolupracovali na knize Síla pohybu v rostlinách z roku 1880. Jejich experimenty ukázaly, že děložní lístek mladého travního semena řídí jeho růst za světlem porovnáváním reakcí semen s pokrytou a nepokrytou koleoptií. Tyto pozorování později vedly k objevení auxinů. Darwin byl 8. června 1882 zvolen následovníkem Královské společnosti. V tom samém roce zemřel jeho otec. Francis editoval publikaci \"Autobiografie Charlese Darwina\" a produkoval knihy z dopisů z korespondence svého otce, jako \"Život a dopisy Charlese Darwina\" (1887) a \"Více dopisů Charlese Darwina\". Dále editoval Vnímání Původu druhů Thomase Huxleyho. Francis Darwin byl pohřben v kapli Ascension-Parish-Burial-Ground v Cambridge.", "section_level": 1}], "src_summary": "Sir Francis Darwin, FRS (16. října 1848 - 19. září 1925), byl synem britského přírodovědce a vědce Charlese Darwina a následovník otce v botanice.", "tgt_summary": "Sir Francis \"Frank\" Darwin (16 August 1848 – 19 September 1925) was a British botanist. He was a son of the naturalist and scientist Charles Darwin, and brother of George Howard Darwin, Horace Darwin, and Leonard Darwin.", "id": 2289746}
{"src_title": "Gabrielův roh", "tgt_title": "Gabriel's Horn", "src_document": [{"title": "Matematická definice.", "content": "Gabrielův roh je vytvořen rotací grafu formula_1 v oboru formula_2 (tím se odstraní asymptota v bodě \"x\" = 0) v trojrozměrném prostoru okolo osy x. Objev byl sice učiněn s použitím Cavalieriova principu před vynalezením kalkulu, nicméně dnes lze použít k výpočtu objemu a povrchu rohu mezi \"x\" = 1 a \"x\" = \"a\", kde \"a\", diferenciální a integrální počet. Užitím integrace (viz Rotační těleso a Rotační plocha) je možné spočítat objem formula_3 a povrch formula_4: formula_7 může být zastoupeno jakýmkoliv číslem, ale z rovnice lze vyčíst, že objem části rohu mezi formula_8 a formula_9 nikdy nepřesáhne formula_10. Nicméně s rostoucím a se \"bude\" k \"formula_10\" více a více přibližovat. Matematicky řečeno se objem \"blíží \"formula_10\", když se formula_7 blíží nekonečnu\". Užitím notace limit lze objem vyjádřit jako: Platí to, protože blíží-li se formula_7 nekonečnu, formula_16 se blíží nule. To znamená, že objem je roven formula_10(1-0), což se rovná formula_10. Co se týče povrchu, výše zmíněná rovnice ukazuje, že povrch je větší než formula_19 krát přirozený logaritmus formula_7. Přirozený logaritmus nemá žádnou horní hranici pro formula_7 blížící se nekonečnu. Roh má tedy nekonečně velký povrch, čili: nebo", "section_level": 1}, {"title": "Zjevný paradox.", "content": "Když byly objeveny vlastnosti Gabrielova rohu, byla skutečnost, že rotace nekonečné křivky okolo osy \"x\" generuje objekt konečného objemu, považována za paradoxní. Vysvětlením ovšem je, že hraniční křivka, formula_25, je jednoduše \"zvláštním\" případem –podobně jako harmonická řada(Σ1/\"x\"), v níž po sobě následující plošné 'segmenty' se nezmenšují dostatečně rychle, aby mohla limita konvergovat. Pro objemové segmenty (Σ1/\"x\") a fakticky pro \"kteroukoliv\" obecně konstruovanou křivku vyššího stupně (např. \"y\" = 1/\"x\") toto neplatí a rychlost poklesu v odpovídající řadě je dostatečně velká na to, aby řada konvergovala ke konečnému limitnímu součtu. Christiaan Huygens a François Walther de Sluze objevili rotační povrch s příbuznými vlastnostmi: nekonečně vysoké pevné těleso s konečným objemem(takže je možné toto těleso vyrobit s konečným množstvím materiálu), které obepíná nekonečně velkou dutinu. Toto těleso bylo získáno rotací nenulové části z Dioklovy kisoidy formula_26 definované na okolo osy \"y\". De Sluze tento objekt popsal jako \"nádobu k pití, která málo váží, ale kterou ani největší pijan nedokáže vyprázdnit\". Tyto dva paradoxy společně tvořily část rozsáhlého sporu nad povahou nekonečnosti. Tímto sporem se zabývalo mnoho klíčových myslitelů tehdejší doby, mezi něž patří např.Thomas Hobbes, John Wallis a Galileo Galilei.", "section_level": 1}], "src_summary": "Gabrielův roh (rovněž nazývaný Torricelliho trumpeta) je geometrický útvar, který má nekonečně velký povrch a přesto obepíná konečný objem. Tento název odkazuje na tradiční pojetí archanděla Gabriela jako anděla, jenž bude troubit na roh při oznámení Soudného dne, a spojí tak nekonečno s božskostí. Vlastnosti tohoto tvaru byly poprvé studovány italským fyzikem a matematikem Evangelistou Torricellim.", "tgt_summary": "Gabriel's horn (also called Torricelli's trumpet) is a particular geometric figure that has infinite surface area but finite volume. The name refers to the Christian tradition identifying the archangel Gabriel as the angel who blows the horn to announce Judgment Day, associating the divine, or infinite, with the finite. The properties of this figure were first studied by Italian physicist and mathematician Evangelista Torricelli in the 17th century.", "id": 1315364}
{"src_title": "Franz Walter Stahlecker", "tgt_title": "Franz Walter Stahlecker", "src_document": [{"title": "Počáteční kariéra.", "content": "Narodil se v zámožné rodině ve Sternenfelsu (asi 40 km severozápadně od Stuttgartu) v roce 1900. V Tübingen vystudoval administrativní právo a v letech 1919–1920 byl členem později zakázaného antisemitského hnutí \"Deutschvölkischer Schutz und Trutzbund\" a jeho teroristické složky \"Organisation Consul\". V roce 1932 se oženil s Luise-Gabrielou von Gültlingenstal, s níž měl čtyři děti, a stal se členem nacistické strany. V tomtéž roce se stal členem gestapa, 1934 byl jmenován jeho vedoucím ve Württembersku a brzy byl přidělen do hlavní kanceláře \"Sicherheitsdienst\" (SD). Roku 1937 se stal náčelníkem Gestapa ve Wroclawi a po připojení Rakouska v roce 1938 velitelem okrsku Dunaj (Vídeň), jímž zůstal i když povýšil na \"SS-Standartenführera\". Byl formálním nadřízeným Adolfa Eichmanna s nímž spolupracoval na tzv.\"územním řešením\", tj. deportaci téměř sto tisíc Židů do lublinského kraje na nucené práce, kde pak vznikly vyhlazovací tábory Belzec, Sobibor a Majdanek. Kvůli názorovým rozporům s Reinhardem Heydrichem přešel na Ministerstvo zahraničí a byl velitelem SD v Protektorátu Čechy a Morava pod \"SS-Brigadeführerem\" Karlem Hermannem Frankem a v roce 1940 v Norsku, kde byl povýšen na \"SS-Oberführera\".", "section_level": 1}, {"title": "\"Einsatzgruppe A\".", "content": "V červnu roku 1941 byl Stahlecker povýšen na \"SS-Brigadeführera\" a generálmajora policie. Převzal vedení \"Einsatzgruppe A\" v naději, že tak podpoří svou kariéru v \"RSHA\" (\"Hlavní říšský bezpečnostní úřad\"), politickou policií a zpravodajskou organizaci nacistického Německa. \"Einsatzgruppe A\" následovala \"Skupinu armád Sever\" a působila v Baltských státech a oblastech Ruska až k Leningradu. Jejím cílem bylo shánět a vraždit Židy, Romy, komunisty a další „nežádoucí“ osoby. V zimě roku 1941 hlásil Stahlecker do Berlína, že \"Einsatzgruppe A\" zavraždila asi 249 420 Židů. Franz Walter Stahlecker byl zabit v boji se sovětskými partyzány 23. března 1942 nedaleko obce Krasnogvardějsk (dnes předměstí Petrohradu).", "section_level": 1}], "src_summary": "Franz Walter Stahlecker (10. října 1900 – 23. března 1942) byl velitelem bezpečnostních složek SS, to jest \"Sicherheitspolizei\" (bezpečnostní policie) a \"Sicherheitsdienst\" (SD, Bezpečnostní služba) v říšském komisariátu Ostland v letech 1941-1942. Stahlecker velel \"Einsatzgruppe A\", nejvražednější ze čtyř aktivních \"Einsatzgruppen\", což byla komanda smrti během Holokaustu na území Německem okupované východní Evropy.", "tgt_summary": "Franz Walter Stahlecker (10 October 1900 – 23 March 1942) was commander of the SS security forces (\"Sicherheitspolizei\" (SiPo) and the \"Sicherheitsdienst\" (SD)) for the \"Reichskommissariat Ostland\" in 1941–42. Stahlecker commanded \"Einsatzgruppe A\", the most murderous of the four \"Einsatzgruppen\" (death squads during the Holocaust) active in German-occupied Eastern Europe. He was killed in action by Soviet partisans and was replaced by Heinz Jost.", "id": 2364647}
{"src_title": "Zbrojnice (Drážďany)", "tgt_title": "Dresden Armoury", "src_document": [{"title": "Historie zbrojnice.", "content": "Původ zbrojnice sahá k Albrechtu Udatnému, který v 15. století založil v Rezidenčním zámku vévodský zbrojní kabinet. Z něj se později stala zbrojnice, která byla úschovnou oblíbených zbraní, zejména zbraní určených k turnajům a příslušné výzbroje. S cílem vytvořit cílenou sbírku uměleckých předmětů začal ale až kurfiřt August Saský v 16. století. Finanční prostředky pro rostoucí sbírku mu tehdy zajišťovala těžba stříbra v Krušných horách a rušení klášterů a kostelů v rámci reformace, stejně tak i vzkvétající saský obchod a prosperující zemědělství. O lovecké zbraně a vybavení pak sbírku rozšířil Johan Georg I. Johan Georg III. ke sbírce připojil orientální zbraně, které vlastnil jako válečnou kořist z bitvy s Turky u Vídně v roce 1683. V této době byla sbírka rozšířena nicméně jen nepatrně. Saský kurfiřt a polský král August Silný se o sbírání zbraní příliš nezajímal. Ani za jeho vlády na přelomu 17. a 18. století se sbírka příliš nerozrostla. Nejvýznamnější předměty sbírky z dob Augusta Silného jsou kord Petra Velikého a korunovační roucho, které August nesl při své korunovaci na krále Polska. Syn Augusta Silného, saský kurfiřt a polský král August III., nechal oproti svému otci sbírku výrazně rozšířit. Za jeho vlády byla totiž založena rozsáhlá sbírka střelných zbraní, jež dnes zahrnuje 3 000 kusů. Roku 1831 se zbrojnice dostala pod státní správu a byla přejmenována na Královské historické muzeum. O rok později byla přesunuta do areálu Zwingeru. Aby bylo možné stěhovací práce zaplatit, muselo být mnoho zbraní prodáno, čímž se sbírka výrazně zmenšila. Další stěhování se uskutečnilo roku 1877, tentokrát do budovy Johannea poblíž Frauenkirche, kde zůstala zbrojnice až do 2. světové války. Během 2. světové války byly historické zbraně z důvodů ochrany před nálety uschovány v pevnosti Königstein v Saském Švýcarsku a v několika zámcích v okolí Drážďan. Po válce nechala sovětská okupační správa odvézt zbraně do Leningradu. V roce 1958 se vrátila sbírka opět do Drážďan. Zbrojnice byla zpřístupněna pro veřejnost už roku 1959. Tehdy se nalézala ve východním křídle Semperovy galerie ve Zwingeru, kde zůstala až do září roku 2012. Od února 2013 je zbrojnice umístěna opět v Rezidenčním zámku, v tzv. Obřím sále, který má na délku 60 metrů a je největším prostorem zámku.", "section_level": 1}, {"title": "Turecká komnata.", "content": "Turecká komnata je součástí zbrojnice v Rezidenčním zámku. Do turecké komnaty nasbírali saští kurfiřtové v průběhu několika staletí orientální umělecká díla. Velká část těchto děl byla diplomatickými dary nebo cílenými nákupy. Jen relativně malou část představují válečné kořisti z různých bitev proti Osmanům. K nejvýznamnějším z více než 600 exponátů patří 20 metrů dlouhý, 8 metrů široký a 6 metrů vysoký hedvábný třístěžňový stan ze 17. století, jenž je vyrobený z bavlněné látky a zdobený aplikacemi ze saténu, bavlny a pozlacené kůže. Velká část objektů byla nashromážděna Augustem Silným. Návštěvníky jistě překvapí osm ručně vyřezávaných dřevěných koní v životní velikosti. Váži 150 kilo a každý z nich je unikátně ozdobený. Turecká komora patří k světově nejvýznamnějším sbírkám osmanského umění.", "section_level": 1}], "src_summary": "Zbrojnice v Drážďanech patří ke Státním uměleckým sbírkám Drážďany (Staatliche Kunstsammlungen Dresden) a řadí se ke světově nejproslulejším sbírkám zbraní, brnění a historických textilií. Až do 30. let 19. století nebyla zbrojnice uměleckou sbírkou, ale sloužila kurfiřstké reprezentaci. Teprve se zánikem saské monarchie po 1. světové válce nabyla sbírka svého historicko-uměleckého významu. Zbrojnice se nacházela do září roku 2012 v budově Semperovy galerie ve Zwingeru. Od 19. února 2013 je sbírka přístupná veřejnosti v Obřím sále Rezidenčního zámku ve Starém městě. Osmanská část zbrojnice, zváná turecká komora (Türckische Cammer), je jako stálá výstava součástí expozic v Rezidenčním zámku od roku 2010. Sbírka zahrnuje celkem 10 000 různých předmětů - brnění, helmy, štíty, meče, šavle, pušky apod., jež pochází z 15.-18. století. Z kapacitních důvodů mohou návštěvníci zbrojnice obdivovat jen část této sbírky, zhruba 1 300 předmětů.", "tgt_summary": "The Dresden Armoury or Dresden Armory (German: Rüstkammer), also known as the Dresden Historical Museum (German: \"Historisches Museum Dresden\"), is one of the world's largest collections of ceremonial weapons, armour and historical textiles. It is part of the Dresden State Art Collections and is located in Dresden Castle in Dresden. The Turkish Chamber (German: \"Türkische Kammer\") is a separate collection within the Dresden Armoury that is focused on art from the Ottoman Empire.", "id": 2450643}
{"src_title": "Clipping (zvuk)", "tgt_title": "Clipping (audio)", "src_document": [{"title": "Clipping v přehledu.", "content": "Pokud nutíte zesilovač k většímu zesílení, než dokáže jeho napájení dodat, bude zesilovat signál jen do maximální kapacity dodávané napájením. Je to jeho tzv \"maximální zesílení\" bez zkreslení signálu. Když tato situace nastane, zesilovač začne ořezávat signál na své maximální zesílení, čemuž se říká „clipping“ (z angličtiny). Další signály (vlny), které by přesáhly tuto hodnotu, jsou jednoduše odříznuty a odejmuty z výstupu. Čím větší je „clipping“ (čím více zesilujete), tím více se mění sínusový signál na obdélníkový signál. Mnozí hráči na elektrofonickou kytaru záměrně přebudí svůj kytarový zesilovač tak, aby získali požadovaný zvuk (podívejte se také na Kytarové zkreslení). Zesilovače mají napěťové, proudové a teplotní limity. Ke clippingu může dojít při omezení napájení zesilovače nebo na koncovém stupni. Některé zesilovače jsou schopny dodat špičkový výkon (neoříznutý signál) na krátkou dobu, dokud není vyčerpán zdroj napájení nebo dokud se nezačne zesilovač přehřívat.", "section_level": 1}, {"title": "Efekty clippingu.", "content": "Ve výkonových zesilovačích má signál z operačního zesilovače v clippingu dvě charakteristiky, které můžou poškodit připojený reproduktor.", "section_level": 1}, {"title": "Digitální clipping.", "content": "V digitálním zpracování signálu nastane ořez, když je signál omezen rozsahem počtu bitů. Například v systému 16-bitů (integer) je 32767 největší kladná hodnota, které lze dosáhnout, a je-li při zpracovávání amplituda signálu dvojnásobná (například 64000), tak se zkrátí na pouhých 32767. Clipping je více vhodný pro digitální systémy, protože v digitálním hardwaru je dovoleno tzv. \"přetečení\". Ignorování některých chybějících bitů a někdy dokonce i některých vzorků, má za následek hrubé zkreslení signálu.", "section_level": 1}, {"title": "Předcházení clippingu.", "content": "Jak je vidět na osciloskopu, vlna v důsledku ořezávání není úplná sinusoida. Aby se tomu zabránilo, může celkovou úroveň snížit mixer nebo limiter, který může dynamicky snižovat úroveň hlasitých částí, které by mohly překračovat horní hranici (clippovat). Není jednoduché eliminovat veškerý clipping, například při použití filtrování (vysokofrekvenční filtr) můžete dosáhnout toho, že některé frekvence srazíte a některé můžete mít schválně nastavené na clipping. Někteří tzv. \"audiofilové\" dokonce používají zesilovače, jejichž výstupní výkon je větší, než dokáží jejich reproduktory snést.", "section_level": 1}, {"title": "Detekce clippingu.", "content": "Clipping v obvodu lze zjistit porovnáním původního vstupního signálu s výstupním signálem, který byl upraven o změny v aplikovaném zisku. Např. pokud má obvod 10 dB aplikované zesílení, může být testován na clipping zeslabením výstupního signálu o 10 dB a porovnáním se vstupním signálem. Jestliže je v obvodu přítomen clipping, zjistíte to tak, že výstupní napětí bude ve srovnání nižší. Elektrický rozdíl napětí mezi dvěma signály můžou indikovat ukazatelé, jako je červená LED dioda, a tento rozdíl napětí může být v obvodu použit pro řídící elektroniku, která může clipping korigovat.", "section_level": 1}], "src_summary": "Clipping je forma průběhu zkreslení, ke kterému dochází, když je zesilovač přebuzen a snaží se dodávat výstupní napětí nebo proud za jeho maximální kapacity(možnosti). Nastavovat zesilovač do clippingu může způsobit zkreslení signálu, na druhou stranu clipping zvyšuje hlasitost.", "tgt_summary": "Clipping is a form of waveform distortion that occurs when an amplifier is overdriven and attempts to deliver an output voltage or current beyond its maximum capability. Driving an amplifier into clipping may cause it to output power in excess of its power rating.", "id": 2327054}
{"src_title": "Ulf Samuelsson", "tgt_title": "Ulf Samuelsson", "src_document": [{"title": "Životopis.", "content": "Bývá označován za jednoho z nejzákeřnějších hráčů, kteří kdy hráli v NHL. Za to může především jeho agresivní styl hraní a fauly koleno na koleno (knee-on-knee). Nejznámější je pravděpodobně jeho faul na Cama Neelyho, kterého zranil 11. května 1991. Koleno se mu už nikdy nepodařilo zcela vyléčit. O tom, že byl nenáviděný svědčí i to, že když ho Tie Domi nečekaně udeřil do obličeje a on se skácel k ledu, celá aréna Domiho opěvovala. To bylo dost nezvyklé, při těchto zákrocích obvykle publikum pískalo a pokud se jednalo o zvláště oblíbeného hráče, zasypalo led odpadky. Nutno podotknout, že se obětí podobných útoků stával opravdu často. Pro svůj styl hry si vysloužil přezdívku \"Tuffe Uffe\" (\"tuffe\" je švédsky \"tvrdý\" a Uffe je domácká podoba jména Ulf). Má tři děti, Philipa, Henrika a dceru Victorii. Philip (* 1991) hraje hokej za Boston College a byl draftován Pittsburgh Penguins, v roce 2009 byl členem týmu USA, který vyhrál mistrovství světa do 18 let.", "section_level": 1}, {"title": "Hráčská kariéra.", "content": "V roce 1982 byl draftován jako 69. celkově týmem Hartford Whalers. V roce 1991 byl vyměněn do týmu Pittsburgh Penguins ,kterému pomohl vyhrát Stanley Cup, když vstřelil v 6. zápase playoff vítězný gól proti Minnesotě North Stars. V NHL odehrál 1080 zápasů, v nichž nasbíral 332 bodů za 57 gólů a 275 asistencí. Dostal však i 2453 trestných minut. Během olympijských her v Naganu byl vyhozen ze švédského týmu, když se zjistilo, že požádal a obdržel americké občanství. Ztratil švédské občanství a nemohl hrát. Navráceno mu bylo až v roce 2003, kdy bylo ve Švédsku povoleno dvojí občanství.", "section_level": 1}], "src_summary": "Ulf Samuelsson (* 26. března, 1964, Fagersta, Švédsko) je bývalý švédský profesionální hokejista. Momentálně pracuje jako trenér týmu MODO Hockey, hrající švédskou Elitserien. Během své kariéry v NHL si zahrál za týmy Hartford Whalers, Pittsburgh Penguins, New York Rangers, Detroit Red Wings, a Philadelphia Flyers.", "tgt_summary": "Ulf Bo Samuelsson (born March 26, 1964) is a retired Swedish-American professional ice hockey defenceman who currently serves as head coach of Leksands IF of the Swedish Hockey League (SHL). He played several seasons in the National Hockey League (NHL) with the Hartford Whalers, Pittsburgh Penguins, New York Rangers, Detroit Red Wings, and Philadelphia Flyers. During his playing career Samuelsson was viewed by NHL stars as \"the most hated man in hockey\"; he was described to the New York Times as \"the lowest form of human being\" and someone whose play is all about \"trying to hurt you and knock you out of the game\". He was a two-time Stanley Cup champion as a member of the Penguins in 1991 and 1992.", "id": 1477853}
{"src_title": "Operace Nachšon", "tgt_title": "Operation Nachshon", "src_document": [{"title": "Dobové souvislosti.", "content": "V listopadu 1947 přijala OSN plán na rozdělení Palestiny. Podle tohoto plánu měl být britský mandát nad Palestinou nahrazen dvěma samostatnými státy: židovským a arabským. V důsledku emocí předcházejících konci britského mandátu se v Palestině v letech 1947–1948 rozpoutala občanská válka mezi Židy a Araby, která se v měsících a týdnech před koncem mandátu zostřovala a kromě izolovaného násilí a teroristických útoků nabývala ráz konvenčního konfliktu. Součástí této občanské války bylo i obléhání Jeruzaléma, jehož židovská populace byla stále více odříznuta od zásobování z pobřežní nížiny kvůli arabským útokům ve vesnicích v Judských horách, zejména ve strategické soutěsce Ša'ar ha-Gaj (\"Báb al-Vád\"). Touto soutěskou také vedl vodovod do Jeruzaléma.", "section_level": 1}, {"title": "Průběh operace.", "content": "David Ben Gurion trval na rozdíl od mnoha členů vojenského vedení Hagany na silném a koncentrovaném útoku v síle jedné brigády, který by prolomil obležení Jeruzaléma. Kvůli tomu bylo nutné soustředit rozsáhlé vojenské síly a vybavení a to i na úkor jiných regionů mandátní Palestiny. Cílem operace bylo vytvořit koridor, který by v pobřežní nížině měl šířku cca 6 mil, v Judských horách cca 2 míle. Pomocí obsazení strategických návrší a sousedních arabských vesnic mělo být umožněno zásobování Jeruzaléma prostřednictvím velkých ozbrojených konvojů. Pro tento účel byla zorganizována vojenská skupina čítající cca 1500 mužů, rozdělená do tří praporů. Jeden prapor měl zajistit území v pobřežní nížině mezi arabskou vesnicí Khulda a výšinou Latrun, druhý prapor mezi Latrunem a židovskou vesnicí Kirjat Anavim nedaleko západního okraje Jeruzaléma. Třetí prapor by byl připraven jako záloha. Vedení akce se ujal Šim'on Avidan, velitel Brigády Giv'ati. Krátce před spuštěním operace se do Palestiny podařilo dostat první zásilku zbraní z Československa (Operace Chasida). Šlo o pušky a lehké kulomety. Startu operace předcházely některé drobnější akce jako útok na velitelské stanoviště Arabů poblíž města Ramla a také dobytí arabské vesnice al-Kastal v horách u Jeruzaléma. Operace Nachšon byla spuštěna 5. dubna 1948. Židovské jednotky obklíčily sedm arabských vesnic a dobyly vesnice Khulda a Dejr Muchejsin v pobřežní nížině. Elitní jednotky Palmach zároveň obsadily vesnici Bajt Machsir poblíž soutěsky Ša'ar ha-Gaj. O půlnoci pak z židovské vesnice Chulda vyrazil velký konvoj civilních i vojenských vozů a díky krytí Hagany dosáhl po 10 hodinách Jeruzalém. Díky přísunu zásob mohla židovská populace Jeruzaléma vydržet další týdny. 7. a 8. dubna 1948 se Arabové pokusili o protiútok v oblasti vesnice al-Kastal, kde se pak odehrávalo několik vln vojenských konfrontací, při kterých byl zabit arabský vojenský předák Abd al-Kadir al-Husajni. Operace Nachšon byla první vojenskou akcí Hagany s rysy konvenční války a standardním operačním dělením útvarů. Zároveň šlo o první operaci, jejímž cílem bylo dobýt arabské území. Praktický výsledek ale byl dočasný. Do Jeruzaléma projely ještě dva další konvoje a 20. dubna 1948 byla soutěska Ša'ar ha-Gaj opět uzavřena arabskými ostřelovači. Souběžně s Operací Nachšon proběhl také kontroverzní útok na arabskou vesnici Dejr Jásin, takzvaný masakr v Dejr Jásin, při kterém vojenské jednotky Irgunu a Lechi (nepodléhající Haganě) zabily velké množství arabských civilistů.", "section_level": 1}], "src_summary": "Operace Nachšon (: מבצע נחשון, \"Mivca Nachšon\") byla vojenská akce provedená v dubnu 1948, v době konce britského mandátu nad Palestinou, tedy ještě před vznikem státu Izrael, židovskými jednotkami Hagana, jejímž výsledkem bylo dočasné ovládnutí přístupového koridoru z pobřežní planiny do Jeruzaléma. Šlo o první židovskou vojenskou operaci během první arabsko-izraelské války, která měla charakter konvenční vojenské akce. Pojmenována je podle biblické postavy Nachšona.", "tgt_summary": "Operation Nachshon (, \"Mivtza Nahshon\") was a Jewish military operation during the 1948 war. Lasting from 5–16 April 1948, its objective was to break the Siege of Jerusalem by opening the Tel-Aviv – Jerusalem road blockaded by Palestinian Arabs and to supply food and weapons to the isolated Jewish community of Jerusalem. The operation was also known as \"The operation to take control of the Jerusalem road,\", following which participating units later broke-off to form the Harel Brigade. Nachshon was the first major Haganah operation and the first step of Plan Dalet, The plan was a set of guidelines for taking control of the territory allotted to Palestinian Jews by the 1947 UN Partition Plan, and defending its borders and people, including the Palestinian Jewish population outside the borders, 'before, and in anticipation of' the invasion by regular Arab armies. According to the Israeli Yehoshafat Harkabi, \"Plan Dalet\" called for the conquest of Arab towns and villages inside and along the borders of the area allocated to the proposed Jewish State pursuant to the UN Partition Plan. In case of resistance, the Arabs of conquered villages were to be expelled outside the borders of the Jewish state. If no resistance was met, the Arab residents could stay put, under military rule. Operation Nachshon was carried out by the Haganah's Givati and what was later to be known as the Harel Brigade of the Palmach.", "id": 1224666}
{"src_title": "Merchandising", "tgt_title": "Merchandising", "src_document": [{"title": "Historie merchandisingu.", "content": "Merchandisingem se začali obchodníci zabývat na počátku 20. století v USA. Do České republiky tento pojem zavítal zhruba v polovině 90. let a poměrně rychle se rozšířil do prostředí českého maloobchodu. Samozřejmě s vývojem trhu, kdy se se stává čím dál komplikovanější a komplexnější, prošel merchandising určitým vývojem. Z počátku se merchandising bral pouze jako doplňování zboží do regálů. Pracovník dojel dle zadaného plánu na prodejnu i se zbožím ve svém automobilu, udělal inventuru, doplnil chybějící zboží, zarovnal produkty v regálech nebo na policích a odjel. Problém byl v tom, že práce Merchandisingra, obchodního zástupce, key account managera, obchodníků a dalších zainteresovaných osob nebyla prakticky vůbec koordinována. Postupem času se však merchandising začal více přizpůsobovat potřebám trhu, zákazníků, obchodů (potažmo řetězců) a začaly se na merchandisery klást větší požadavky a celkově záběr merchandisingu začal být mnohem širší než jen pouhé doplňování zboží do regálů, i když to samozřejmě patří mezi jeho základní aktivity.", "section_level": 1}, {"title": "Cíle a aktivity.", "content": "Základním cílem merchandisingu je zajistit, aby zboží bylo k dispozici zákazníkům, a to v dostatečném množství, na správném místě, ve správný čas a se správnou cenou.", "section_level": 1}, {"title": "Další aktivity merchandisingu.", "content": "Mezi další aktivity merchandisingu lze zařadit například: Pro souhru všech těchto činností merchandisingu je třeba nastavit všem souvisejícím aktivitám řád, rozsah, pravidla a zodpovědnosti. To je úkol pro firemní projektové řízení.", "section_level": 2}, {"title": "Procentní podíl praktického výkonu merchandisingu.", "content": "Největší podíl na merchandisingu ve smyslu doplnění zboží a na jeho skladové manipulaci v zázemí prodejny má obsluha prodejny a skladu. Vzhledem k rozsahu otevírací doby (8–24 hodin, a to až 7 dní v týdnu) je tento podíl velmi vysoký a pohybuje se v intervalu 90–100 %. Přesto, že na ostatní účastníky implementace těchto aktivit zbývá malé procento podílu, paradoxně se o to více od nich očekává. Je to jednak proto, že jsou na prodeji (tedy i zisku) a stavu vystaveného zboží více motivování, jednak proto, že vytvářejí monitorující mechanismus nad procesy a smluvními závazky prodejců, tedy řetězců prodejen a jejich personálu.", "section_level": 2}, {"title": "Koncepční merchandising.", "content": "Pojem koncepční merchandising lze chápat jako určitou evoluci klasického pojetí merchandisingu, která přirozeně nastala jednak díky určité stabilizaci obchodního trhu a jednak díky tomu, že v nynější době je zboží ve většině případů distribuováno přes maloobchodní řetězce, čímž dochází k ustálení obchodní struktury firem. Tento stav poskytuje dobré podmínky pro to, aby merchandiseři byli vlastně i napůl obchodní zástupci včetně patřičné zodpovědnosti. Tento nový přístup vyplývá též z průzkumů a zkušeností řetězců, kteří by právě ocenili, kdyby objednávka, případně doporučení na objednávku, vyšlo přímo z práce merchandisera, protože ten by měl mít nejlepší přehled a informace o prodejně, pokud pracuje správně.", "section_level": 1}, {"title": "Merchandising orientovaný na dodavatele.", "content": "Orientování na dodavatele nastává ve chvíli, kdy obchodník svěří veškerý servis některých nebo všech regálů svému dodavateli. Při svěřování této odpovědnosti by obchodník měl vzít v potaz dosavadní zkušenosti a vztahy s dodavatelem, mělo by se vždy jednat o prověřeného a spolehlivého dodavatele, protože v případě, že se něco pokazí, tak negativní ohlasy a reference a i konečná zodpovědnost jde vždy za obchodníkem. Dodavatel si sám hlídá, jak a které zboží se prodává, co naopak vázne. Ve vlastním zájmu je nucen pečlivě sledovat obrátkovost zboží, jeho doplňován. Merchandising orientovaný na dodavatele přináší bezprostřední výhody prodejci. Uvolňuje mu ruce pro jiné činnosti a je pohodlný.", "section_level": 1}, {"title": "Merchandising orientovaný na zákazníka.", "content": "Základem merchandisingu orientovaného na zákazníka je velice jednoduchá orientace na prodejně a mezi regály nebo mezi výrobky. Tento princip se uplatňuje zejména u velkých prodejen, kde vychází ze zkušenosti, že bloudění mezi regály a zdlouhavé hledání výrobků zákazníky od nakupování spíše odrazuje. Hlavní doménou pak většinou bývá cena. Postupuje se zleva doprava od nejlevnějšího k nejdražšímu výrobku v dané kategorii. Nevýhoda zákaznického merchandisingu, který si řídí a hlídá prodejce, je určitá řevnivost velkých dodavatelů konkurenčních značek. Přítomnost více prémiových značek vedle sebe totiž s sebou přináší možnost detailního srovnávání zejména cenové úrovně.", "section_level": 1}], "src_summary": "Merchandising [merčendajzing](z angl. slova merchandise, tedy zboží, obchodovat) je obor zabývající se péčí o zboží, a to především v maloobchodním prodeji, ale také v prodejnách typu cash & carry (jako jsou např. v Čechách na Moravě a Slezsku prodejny Makro). Merchandising v sobě zahrnuje celou řadu aktivit, které vykonávají jak výrobci, tak prodejci, anebo specializované reklamní agentury. Jde o jeden ze základních nástrojů marketingové oblasti nazývané podpora prodeje. Pracovník, který tuto funkci zastává, se nazývá merchandiser. Merchandiser by měl být člověk s komunikačními a prezentačními schopnostmi, který je samostatný a má aktivní přístup.", "tgt_summary": "In the broadest sense, merchandising is any practice which contributes to the sale of products to a retail consumer. At a retail in-store level, merchandising refers to the variety of products available for sale and the display of those products in such a way that it stimulates interest and entices customers to make a purchase. In the profession of merchandising you are either employed by the store in which you work, or by an independent distributor. As a professional merchandiser, in a retail setting, you will not only know your products (i.e. coffee, juice, soda, etc.) but you will gauge other “vendors” like products as you tend to your job. Working with the store and other merchandisers, shelf space is often given or taken as need be in some locations (for some young merchandisers this is known as “war”) In retail commerce, visual display merchandising means merchandise sales using product design, selection, packaging, pricing, and display that stimulates consumers to spend more. This includes disciplines and discounting, physical presentation of products and displays, and the decisions about which products should be presented to which customers at what time. Merchandising helps to understand the ordinary dating notation for the terms of payment of an invoice. Codified discounting solves pricing problems including markups and markdowns. It helps to find the net price of an item after single or multiple trade discounts and can calculate a single discount rate that is equivalent to a series of multiple discounts. Further, it helps to calculate the amount of cash discount for which a payment qualifies.", "id": 1443406}
{"src_title": "DRB řada 52", "tgt_title": "DRB Class 52", "src_document": [{"title": "Vznik.", "content": "Již v prvních letech 2. světové války se začal v Německu projevovat nedostatek surovin. Válečná expanze vyžadovala zajištění železniční dopravy v Německu i na dobytých územích. Lokomotivky však nebyly schopné dodávat požadovaná množství lokomotiv. Naléhavě se proto hledala konstrukce lokomotivy, jejíž výroba by byla méně náročná materiálově i z hlediska pracnosti, a zároveň spolehlivě zajistila i vojenské přepravy na méně kvalitních tratích na dobytých územích, a to i v zimních podmínkách. Berlínská firma Borsig dokončila 12. 9. 1942 lokomotivu 52.001, s níž vzápětí podnikla (spolu s lokomotivou 50.377, šesti nákladními a dvěma osobními vozy zjednodušené konstrukce) 5 000 km dlouhou jízdu po Evropě, při které navštívili význačné lokomotivky na obsazených územích.", "section_level": 1}, {"title": "Konstrukce.", "content": "Konstrukce lokomotivy vycházela z osvědčené řady 50, s níž měla shodné rozměry pojezdu. Lokomotiva ř. 50 se skládala z cca 6 000 součástí a její výroba zabrala 20 000 h. Řada 52 obsahovala cca 5 000 součástí, z toho cca 3 000 zjednodušených, a její výroba zabrala asi 15 000 hodin. Přitom se dosáhlo úspory 16 % oceli, 90 % mědi (ve srovnání s lokomotivou s měděným topeništěm) a 92 % cínu. K výrobě vanového tendru postačilo o 23 % méně oceli a jeho pracnost byla ve srovnání s klasickým tendrem poloviční. Rám lokomotivy byl plechový s vypalovanými odlehčovacími otvory bez opracování. Nápravová ložiska neměla stavěcí klíny. Tyče (spojnice, ojnice atd.) byly svařené z výkovků hlav a válcovaných profilů. Přetlakové ventily na válcích byly nahrazeny litinovými destičkami. Kotel s ocelovým topeništěm měl jediný parní dóm a jediný písečník. Byl vynechán předehřívač vody i napájecí čerpadlo, v budce se nacházely dva sací napáječe. Kotel měl jediný stavoznak a dva zkoušecí kohouty. Veškerá zařízení a potrubí byla pečlivě tepelně izolovaná. Budka lokomotivy byla zcela uzavřená a spojení s tendrem bylo zakryté kruhovým měchem. Čelní okna byla hranatá a boční okno bylo (kromě dveří) pouze jedno na každé straně. Tendr lokomotivy byl většinou vanový typu 2´2´ T 30 nebo 2´2´ T 32. Konstrukce tohoto tendru vychází z kotlového vozu se samonosným kotlem, horní polovina kotle je vynechána a na místo ní je v přední části zabudován zásobník uhlí. Spojení lokomotivy s tendrem bylo provedeno s předpětím, což umožnilo jízdu maximální rychlostí i tendrem napřed. Lokomotivy dostávaly z výroby i v provozu i jiné typy tendrů, typickým pro tuto řadu byl i rámový tendr 4 T 30 z Floridsdorfu.", "section_level": 1}, {"title": "Parametry.", "content": "Lokomotiva měla indikovaný výkon 1 620 koní. Na vodorovné trati utáhla vlak o hmotnosti 635 t rychlostí 80 km/h, na stoupání 10 ‰ 565 t rychlostí 40 km/h a na 20 ‰ 475 t rychlostí 25 km/h.", "section_level": 1}, {"title": "Poválečný vývoj.", "content": "Jelikož byly lokomotivy ř. 52 vyráběny v mnoha továrnách, a to včetně těch, které se nacházely na obsazených územích, zůstalo po skončení války na mnoha místech Evropy mnoho nedokončených lokomotiv a jejich dílů. Z těchto zásob byly i po skončení války v různých zemích nadále dokončovány další stroje této řady. Kromě toho mnoho železničních správ v zemích za války obsazených Německem získalo další lokomotivy řady 52 tak, že byly v těchto zemích zanechány, anebo je převzaly v dalších letech jako válečnou kořist.", "section_level": 1}, {"title": "Německá demokratická republika.", "content": "Deutsche Reichsbahn (Německé říšské dráhy) se bez robustních strojů řady 52 dlouho nedokázaly obejít. Převzaly celkem 1150 strojů této řady a postupně je zdokonalovaly, resp. odstraňovaly některá válkou podmíněná zjednodušení konstrukce. V 50. letech prošlo 69 lokomotiv generální opravou. Při ní byl dosazen nový, svařovaný skříňový kotel a směšovací předehřívač před komín - dýmnice byla o 200 mm prodloužena. Lokomotivy s plechovými rámy obdržely stavěcí klíny, které byly do té doby použité jen u lokomotiv s trámcovými rámy.", "section_level": 2}, {"title": "Řada 52.80 DR.", "content": "Následně bylo 200 lokomotiv řady 52 zařazeno do rozsáhlého modernizačního programu. Tyto lokomotivy dostaly nové, výkonnější kotle, které byly zaměnitelné s řadou 50.35. Rámy lokomotiv byly těmto kotlům přizpůsobeny, proto byly použity jen lokomotivy s plechovými rámy. Nejnápadnější rozdíly byly ve výrazně vyšším počtu vymývacích otvorů v zadní části kotle, druhý písečník a kvůli rozměrnějšímu kotli i nová čelní stěna budky s oválnými okny. Rekonstruované lokomotivy byly označeny řadou 52.80 a vydržely v provozu až do úplného konce parní trakce v Německé demokratické republice. V 80. letech ještě sloužily v Horní Lužici a poslední provozuschopné lokomotivy používané k předtápění souprav v Berlíně Schöneweide byly vyřazeny v roce 1993.", "section_level": 3}, {"title": "Řada 52.90 DR.", "content": "Některé parní lokomotivy DR byly kvůli poválečnému nedostatku černého uhlí vybaveny vytápěním hnědouhelným prachem. Na počátku 50. let bylo takto upraveno v dílnách ve Stendalu i 25 lokomotiv řady 52. Tyto lokomotivy se nápadně odlišovaly od původního provedení dozadu otevřenou budkou strojvedoucího a upraveným vanovým tendrem se zvýšenou vanou a nádrží na uhelný prach usazenou v uhláku. Pro zvýšení akčního rádia a z důvodů omezeného počtu výtopen vybavených zařízením pro zbrojení práškovým uhlím mohly být tendry propojeny s připojeným nádržkového vozem s uhelným prachem. Se zavedením nového značení byla těmto lokomotivám určena zvláštní řada 52.90, přičemž první číslice původního čtyřmístného pořadového čísla byla nahrazena devítkou. Poslední zachovaný stroj této řady – 52 9900-3 (ex 52 4900) vlastní Dopravní muzeum v Drážďanech a je v neprovozním stavu zapůjčen muzeu DB v Halle, kde o něj pečují dobrovolníci.", "section_level": 3}, {"title": "Německá spolková republika.", "content": "Deutsche Bundesbahn převzaly téměř 700 lokomotiv řady 52. Jelikož ale po roce 1945 převzaly i většinu moderních lokomotiv přesunutých do východního Německa, mohly se brzy válečných lokomotiv vzdát. Poslední lokomotiva řady 52 z poválečné produkce zde byla vyřazena již v říjnu 1962.", "section_level": 2}, {"title": "Nové obsazení řady 052 u DB.", "content": "Jelikož při přechodu na nový systém značení lokomotiv byly již prakticky všechny lokomotivy řady 52 vyřazené, rozhodly se DB přečíslovat řadu 50 na řady 050 – 053 tak, že původní první číslice čtyřmístného inventárního čísla se stala poslední číslicí řadového označení. Tak vznikla i řada 052, kterou byly označeny lokomotivy původních čísel 50 2000 – 50 2999 (resp. ty z nich, které se dočkaly přečíslování), nikoli lokomotivy původní řady 52. K omylům v identifikaci přispívá i skutečnost, že DB dosazovaly jako náhradu za kotle lokomotiv řady 50 postižené stárnutím materiálu nevyužité kotle vyřazených lokomotiv řady 52. Při sjednocení číslování lokomotiv DR a DB začátkem 90. let byly lokomotivy řad 52.1 a 52.80 DR, které nebyly muzejní, označeny také řadou 052", "section_level": 3}, {"title": "Belgie a Lucembursko.", "content": "Lokomotivy, které po válce zůstaly v Belgii, byly označeny řadou 26. Jednalo se o lokomotivy, které začaly být vyráběny v Belgii teprve v roce 1945 a které byly dodány až po válce. Celkem se jednalo o 100 lokomotiv – 26.001 až 26.100, z nichž dest převzaly v roce 1946 CFL. Dále zařadily SNCB do svého parku i tři lokomotivy s kondenzačními tendry jako řadu 27. Tyto lokomotivy byly v roce 1950 vráceny DB, poslední lokomotiva řady 26 dojezdila v Belgii v roce 1963. Lucemburské železnice označily lokomotivy z Belgie řadou 56 a k nim koupily dalších deset lokomotiv téhož typu vyrobených francouzskou lokomotivkou Graffenstaden. Nejpozději v roce 1965 dojezdila v Lucembursku poslední lokomotiva této řady.", "section_level": 2}, {"title": "Rakousko.", "content": "V Rakousku se po skončení války nacházelo přes 700 lokomotiv řady 52. Poté, co byly mnohé z nich zrušeny, vráceny, vyměněny a zabaveny, zůstalo jich 307 Rakouským spolkovým drahám. Rakouským lokomotivám zůstala původní řada 52 i původní inventární čísla, pouze 37 lokomotiv s trámcovými rámy bylo přeznačeno na řadu 152. Jednalo se o zdaleka nejrozšířenější typ parní lokomotivy v poválečném Rakousku a sloužily nejen v nákladní, ale i v osobní dopravě v čele všech druhů vlaků, včetně mezinárodních rychlíků. Rakouské dráhy prováděly na mnoha těchto lokomotivách výrazné rekonstrukce – asi polovina z nich dostala dyšnu Giesl, třetina kabinový tendr (ve vlaku nemusel být řazen služební vůz), čtyřicet strojů bylo vybaveno Heinlovým směšovacím předehřívačem napájecí vody. Pravidelný provoz lokomotiv této řady, které byly zároveň posledními normálněrozchodnými parními lokomotivami v pravidelném provozu v Rakousku (s výjimkou erzberské ozubnicové dráhy), byl u ÖBB ukončen na přelomu let 1976/77 a o něco později i u ROeEE (GySEV) a GKB. Několik lokomotiv se zachovalo jako muzejní a několik dalších lokomotiv, původně provozovaných DR nebo JŽ bylo do Rakouska dovezeno.", "section_level": 2}, {"title": "Francie.", "content": "SNCF označily svých 42 lokomotiv tohoto typu jako řadu 150 Y. Lokomotivy 1 - 17 byly postaveny až po válce v lokomotivce v Graffenstadenu, ostatní nesly původní německá inventární čísla. Poslední čtyři byly vyřazeny 7. dubna 1957. V současné době se na území Francie nachází 5 lokomotiv řady 52, které jsou většinou využívány pro vozbu nostalgických vlaků.", "section_level": 2}, {"title": "Norsko.", "content": "Norské dráhy převzaly celkem 74 lokomotiv řady 52, které se po skončení války nacházely na území Norska, a označily je řadou 63, přičemž lokomotivám zůstala původní inventární čísla. Šest z nich bylo rekonstruováno na olejové topení. Poslední lokomotivy této řady byly vyřazeny v roce 1970 při ukončení parního provozu v důsledku postupující elektrizace. Lokomotiva 2770 zůstala zachována.", "section_level": 2}, {"title": "Sovětský svaz.", "content": "Lokomotivy řady 52 se začaly v Sovětském svazu objevovat již od roku 1943 tak, jak je na zpátky dobytých územích zanechávala německá armáda. Po válce získal Sovětský svaz další lokomotivy, jako válečnou trofej, takže jejich celkový počet dosáhl cca 2200 kusů, z toho asi 2000 provozuschopných. Lokomotivy byly označeny řadou ТЭ – trofejní, svými charakteristikami odpovídající řadě Э. Většina z nich byla přerozchodována na 1524 mm, zbytek zůstal pro obsluhu normálněrozchodných kolejí v pohraničních stanicích, zejména v Kaliningradské oblasti. Po válce bylo ještě dalších 36 strojů této řady postaveno z dílů zničených lokomotiv v ivano-frankovských železničních dílnách. Tyto stroje dostaly inventární čísla od 8001 výše. Lokomotivy ТЭ sloužily u SŽD až do poloviny 70. let. V 60. letech jich bylo asi 700 předáno železnicím evropských socialistických zemí. V 70. letech byla velká část vyřazených lokomotiv předána průmyslovým podnikům. Lokomotivy ТЭ byly v provozu u personálu oblíbené, ale jako velký nedostatek byl pociťován nízký výkon při topení domácím, málo výhřevným uhlím. Lokomotivy měly přezdívku \"teška\" nebo \"frau\" (německy paní). V Rusku a zemích bývalého Sovětského svazu je zachováno celkem asi 200 strojů, většinou zakonzervovaných, z nich asi 15 provozních.", "section_level": 2}, {"title": "Úpravy pro provoz na širokém rozchodu.", "content": "Lokomotivám určeným pro provoz na rozchodu 1524 mm byl rozchod změněn jednoduchým způsobem. Hvězdice kol byly přelisovány na nápravách tak, že nebyly dotlačeny až do koncové polohy a obruče byly nasazeny v posunuté poloze. Kromě toho musely být podloženy bloky válců a upraveny závěsy rozvodu a brzda. Lokomotivám byla dosazena samočinná spřáhla typu SA-3. Tato úprava nebyla u vanových tendrů jednoduchá (tendry neměly rám), proto SŽD dávaly přednost rámovým tendrům. Dále lokomotivy dostávaly velká dýmniční vrata s vestavěnými malými vrátky, velké reflektory, kompresory sovětského typu a turbodynama pro osvětlení vozů. V 60. letech byla část lokomotiv upravena na mazutové topení.", "section_level": 3}, {"title": "Polsko.", "content": "V Polsku zůstalo po válce asi 1 200 těchto lokomotiv. Dalších 200 jich bylo zakoupeno v Sovětském svazu. PKP je označily řadou Ty2. Lokomotivy tohoto typu postavené v polských lokomotivkách po skončení války nesly řadu Ty42. V současné době jsou v Polsku zachované dvě provozuschopné lokomotivy této řady – Ty2-911 a Ty2-953. Obě se nacházejí v železničním skanzenu v Chabówce .", "section_level": 2}, {"title": "Československo.", "content": "Nasazení řady 52 na území Československa se datuje od 1.1. 1943 kdy si ČMD pronajaly stroje 52.7475 a 52.7494. Dalších 15 strojů bylo pronajato od 16.10. 1944, Slovenské železnice měly pronajato celkem 29 lokomotiv této řady. Po skončení války se v Československu nacházelo 185 lokomotiv řady 52. ČSD je označily řadou 555.0 a jejich tendry řadou 932.1 a po úpravě vodních přepadů je přeznačily na řadu 930.2. Ve srovnání s předválečnou řadou 534.0 měly vyšší výkon i lepší jízdní vlastnosti, na druhou stranu trpěly stárnutím materiálu kotle i tendru. Devět lokomotiv bylo v letech 1947-50 přerozchodováno pro použití na širokorozchodné trati v Čierne nad Tisou, tyto stroje dostaly nová čísla 555.0601 – 555.0609. V letech 1962-64 byly přerozchodovány zpět na normální rozchod a lokomotivám byla vrácena původní čísla. V roce 1958 zakoupily ČSD od ministerstva národní obrany bývalou opancéřovanou lokomotivu 559.0701 s kondenzačním tendrem. Lokomotiva byla přeznačena na 555.0177 a spřažena s klasickým tendrem. Při první dílenské opravě ji pak byl odstraněn i ventilátor v dýmnici a nahrazen dyšnou. V roce 1959 v rámci výpomoci bratrským zemím prodaly ČSD 22 lokomotiv řady 555.0 bulharským drahám a dvě další o rok později uhelným dolům v jugoslávské Tuzle (dnes Bosna a Hercegovina). Lokomotiva 555.0153 se po letech vrátila do Čech a dnes je provozuschopným zástupcem této řady. Počátkem 60. let nastal nedostatek lokomotiv. ČSD proto využily v letech 1962-63 možnosti nakoupit 100 lokomotiv ТЭ ze strategických rezerv Sovětského svazu. Lokomotivy dostaly čísla 555.0201 – 555.0300 a po krátkém období provozu byly téměř všechny postupně přestavěny na mazutové vytápění. Poslední uhelná 555.0259 byla zrušena 15.5.1973 v České Lípě. Lokomotivu 555.0186, která jezdila v Jugoslávii, vlastní Klub přátel kolejových vozidel Brno a shání peníze na její opravu.", "section_level": 2}, {"title": "Řada 555.3.", "content": "Výhodná cena ropných produktů v 60. letech a dobré zkušenosti s mazutovým topením u SŽD vedly k rozhodnutí o přestavbě lokomotiv řady 555.0 na vytápění mazutem. První přestavba se uskutečnila u lokomotivy 555.0274 ve spolupráci se Slovnaftem v RD Bratislava. Tato lokomotiva byla předána do zkušebního provozu 25. září 1963 a ještě do konce roku se v PLD Most a v ŽOS Nymburk přestavělo dalších 29 lokomotiv. Lokomotivy dostaly novou řadu 555.3, ale zůstala jim zachována původní inventární čísla. Další rekonstrukce byly prováděny na Ukrajině v depu Kovel a v dílnách v Ivano-Frankovsku. Celkem 199 lokomotiv bylo takto rekonstruováno do konce roku 1964. Lokomotivy nebyly v provozu dlouho, poslední byla vyřazena v roce 1972 ve Zdicích. K brzkému vyřazení přispěl nejen růst cen ropy, ale i tři výbuchy kotlů s tragickými následky. Na Slovensku je zachovaná provozuschopná lokomotiva 555.3008.", "section_level": 3}, {"title": "Maďarsko.", "content": "V roce 1963 využily, podobně jako ČSD, i MÁV možnosti získání lokomotiv ТЭ ze Sovětského svazu a pořídily 100 těchto lokomotiv. Z nich u 94 byl změněn rozchod na normální a šest zůstalo v přechodové stanici Zahony. Lokomotivy byly označeny řadou 520, širokorozchodné obdržely čísla 520 5001 – 520 5006. Lokomotivám zůstala ruská dýmniční vrata. Stroje 520.018, 020, 050, 079, 083 a 094 byly bezprostředně předány GySEV. Lokomotiva 520.034 je zachována v železničním muzeu v Budapešti.", "section_level": 2}, {"title": "Rumunsko.", "content": "Do Rumunska se dostala řada 52 v počtu 100 ks v období březen – říjen 1943. Lokomotivy pocházely celkem z pěti továren a byla jim přidělena řada 150.1000. Jednotlivé firmy se podílely na dodávce takto: Prvních třicet strojů bylo dodáno s klasickými čtyřnápravovými podvozkovými tendry typu 2´2´T26, zbylé stroje s vanovými tendry typu 2´2´T32. Lokomotivy od firmy Schwartzkopff měly kotle svařované, ostatní měly kotle nýtované. Při prvních dílenských opravách byly lokomotivy upravovány, např. byly dosazeny injektory Friedmann LF X na výfukovou páru. Do roku 1953 byly všechny osazeny přídavným olejovým topením. Většina strojů této řady byla vyřazena až ke konci parního provozu, v letech 1976-79. Několik z nich dosluhovalo ještě v první polovině 80. let na posunu, na lokálních nákladních vlacích i jako zdroje páry. Do roku 1996 byly všechny zlikvidovány. V letech 1969-71 bylo deset lokomotiv (1010, 17, 24, 27, 43, 51, 62, 70, 82 a 89) přerozchodováno pro provoz na rumunských širokorozchodných tratích.", "section_level": 2}, {"title": "Řada 150.1100.", "content": "Sovětský svaz po skončení války věnoval jako válečnou kompenzaci Rumunsku 30 trofejních německých lokomotiv řad 50, 52, 42 a 44. Lokomotivy byly neprovozní a chyběly na nich nebo byly vadné některé důležité díly. Původně byly převezeny z Rakouska do Maďarska a po opravě v dílnách CFR měly být odeslány do Sovětského svazu. Nakonec byly předány CFR, které 23 lokomotiv řad 50 a 52 v letech 1948 – 58 opravily a označily jako 150.1101 – 150.1123, přičemž lokomotivy č. 113 – 116 byly původní řada 50 a zbylých 19 strojů bylo původně řada 52. Lokomotivy ř. 52 byly spojeny s vanovými tendry, s výjimkou 102, která měla rámový tendr. Poslední z této skupiny byla vyřazena 150.1123 v roce 1989. Lokomotiva 150.1105 (52.196) zůstává provozuschopná pro vedení nostalgických vlaků, dále jsou zachované 150.1123, 150.1102 a 150.1121. Dále je zachovaná 150.1114, která je ovšem původní řada 50.", "section_level": 3}, {"title": "Bulharsko.", "content": "Bulharské státní dráhy získaly v poválečném období celkem 275 strojů německé řady 52 a označily je svoji řadou 15. První skupina 85 lokomotiv pocházela ze sovětské válečné kořisti. BDŽ tyto lokomotivy zakoupily v roce 1946 a označily 15.01-15.85. Dalších 20 strojů bylo v roce 1956 zakoupeno od DR. Lokomotivy 15.106-125 zakoupily BDŽ od ČSD v roce 1958. V následujícím roce byly od DR pronajaty stroje označené 15.126-135, které byly nakonec v roce 1961 odkoupeny. Poslední skupina strojů 15.136-275 byla v letech 1961-64 pořízena ze Sovětského svazu.", "section_level": 2}, {"title": "Jugoslávie.", "content": "Do zemí poválečné Jugoslávie se dostaly lokomotivy řady 52 již během války. Patnáct strojů bylo dodáno přímo z výroby srbským železnicím (SDŽ), které je označily řadou 33. Dalších 24 lokomotiv bylo taktéž z výroby dodáno chorvatským drahám, které je označily řadou 30. Po válce zůstalo srbským lokomotivám označení 33-001 - 33-015 a chorvatské stroje obdržely čísla 33-016 - 33-040, přičemž lokomotiva 33-040 nebyla patrně vůbec vyrobená. Dalších 137 strojů DR řady 52 (33-041 - 33-177) získala Jugoslávie jako válečnou náhradu v roce 1945. V letech 1947-48 dodal Jugoslávii Sovětský svaz celkem 50 svých trofejních lokomotiv (33-180 - 33-229). V roce 1952 rozšířilo řadu 33 dalších 35 lokomotiv, tentokrát ze Spolkové republiky Německo (33-231 - 33-265). V letech 1962 a 1964 byl naposledy rozšířen park lokomotiv řady 33, tentokrát opět dodávkou lokomotiv ze Sovětského svazu (55, resp. 21 lokomotiv označených 33-266 - 33-320 a 33-321 - 33-341). Lokomotivy řady 33 byly vyřazeny z provozu v polovině 80. let. Kromě jugoslávských státních drah byly lokomotivy řady 52 dodány i uhelným dolům v Krece, a to dvě v roce 1960 z Československa (33-501 a 33-502) a tři v roce 1964 ze Sovětského svazu (33-503 - 33-505). Lokomotivy řady 33 jsou dosud v Krece využívány v pravidelném provozu - jde o stroje inv. čísel 503, 504, 64, 216, 236 a 248. Lokomotivy 33-178, 179 a 230 jsou původem řada 50 DR.", "section_level": 2}, {"title": "Turecko.", "content": "Na počátku druhé světové války nastal v Turecku nedostatek lokomotiv, protože objednávky lokomotiv nemohly být uspokojeny. V této situaci nabídlo neutrálnímu Turecku pomoc Německo, aby tak utužilo dobré vztahy mezi oběma zeměmi. Lokomotivy řady 52 byly Turecku dodány ve dvou sériích: TCDD přidělily lokomotivám čísla 56501 - 56553. Lokomotivy byly dodány s vanovými i rámovými tendry. Na rozdíl od většiny ostatních lokomotiv řady 52 byly z výroby vybavené sněhovými pluhy. V provozu se pak postupně odstraňovaly některá opatření pro provoz ve velkých mrazech, jako např. kryty kompresorů, injektorů a potrubí, přemísťovala se turbodynama ze skříňového kotle na dýmnici a dýmnice dostaly vrata s centrálním uzávěrem. Lokomotivy byly nasazovány na všechny druhy výkonů, zvláště na starých tratích s lehčím svrškem v okolí Izmiru, Afyonu a v evropské části. Poslední byly vyřazené z pravidelného provozu v 80. letech 20. století.", "section_level": 2}], "src_summary": "Řada 52 (na území Československa známá i jako řada 555.0 s přezdívkou \"němka\") je řada normálněrozchodných parních lokomotiv, která byla zkonstruovaná pro Německé dráhy, speciálně pro válečné nasazení. Konstrukčně vycházela z lokomotiv řady 50, avšak byla lehčí, a v mnohém zjednodušená, zejména s ohledem na snížení potřeby barevných kovů. Konstrukce byla přizpůsobena pro nasazení v podmínkách Sovětského svazu (kruté zimy, dlouhé mezistaniční úseky, méně kvalitní tratě oproti evropským zemím). Lokomotivy byly vyráběny v letech 1942 až 1945 v třinácti evropských továrnách na územích okupovaných nacistickým Německem (mj. také v továrně Henschel & Sohn. v Kasselu) a produkce pokračovala i po válce až do počátku 50. let. Vyrobeno bylo přes 6200 kusů, přesný počet není znám.", "tgt_summary": "The Deutsche Reichsbahn's Class 52 is a German steam locomotive built in large numbers during the Second World War. It was the most produced type of the so-called \"Kriegslokomotiven\" or \"Kriegsloks\" (war locomotives). The Class 52 was a wartime development of the pre-war DRG Class 50, using fewer parts and less expensive materials to speed production. They were designed by Richard Wagner who was Chief Engineer of the Central Design Office at the Locomotive Standards Bureau of the DRG. About a dozen classes of locomotive were referred to as \"Kriegslokomotiven\"; however, the three main classes were the Class 52, 50 and 42. Many locomotives passed into Russian ownership after the Second World War. In the U.S.S.R. the class were designated TE (TЭ). Other operators of the type included Poland and Romania, Bulgaria, Norway and Turkey. In Yugoslavia locomotives of the type were classified JŽ 33.", "id": 66712}
{"src_title": "Victor Vasarely", "tgt_title": "Victor Vasarely", "src_document": [{"title": "Život a dílo.", "content": "Vasarely se narodil v Pécsi a vyrůstal v Piešťanech, tehdy Pöstyén, a v Budapešti, kde začal v roce 1925 studovat na tamější univerzitě medicínu. V roce 1927 však Budapešťskou univerzitu opustil, aby se mohl věnovat studiu tradiční kresby na soukromé Akademii Podolini-Volkmann. Roku 1928 vstoupil na grafickou školu Sándora Bortnyika, jíž se říkalo „Budapešťský Bauhaus“ a která existovala až do roku 1938. Její oficiální název zněl „Mühely“ (Dílna). Bortnyik samotný pobýval v roce 1922 v Bauhausu a stýkal se zde s jiným maďarským avantgardním umělcem, László Moholy-Nagym. Vzhledem k nedostatku financí však budapešťská škola nemohla nabídnout všechno, co nabízela německá. Proto se Bortnyik soustředili především na užitkové grafické umění a typografický design. V roce 1929 namaloval \"Modrou studii\" a \"Zelenou studii\". V Budapešti navrhoval reklamní plakáty pro společnost vyrábějící kuličková ložiska. V roce 1930 odjel Vasarely z Maďarska a usadil se v Paříži, kde pracoval jako grafický umělec a jako kreativní konzultant v reklamní agentuře Havas, Draeger a Devambez (1930–1935). V témže roce se oženil se svojí spolužačkou Claire Spinnerovou (1908–1990). Měli spolu dva syny, Andreho (* 1931) a Jean-Pierra (1934–2002). Ten se stal rovněž výtvarným umělcem. Používal jméno Yvaral a po vzoru svého otce tvořil v duchu kinetismu. Ve 30. letech byly Vasarelyho styky s ostatními umělci omezené. Přemýšlel o založení podobné instituce, jako byla grafická škola Sándora Bortnyika v Budapešti, a pro tento účel vytvořil několik učebních materiálů. V letech 1942–1944 se usadil v Saint-Céré v departementu Lot. Zde se opět začal věnovat malbě a studovat díla Paula Klee, Josefa Alberse, ruské sochařky Antoine Pevsner a švýcarské designérky Sophie Taeuber-Arp. V roce 1944 otevřela v Paříži galerii Denise René (1913–2012). Vasarely ji poznal už na počátku 40. let. René byla malířovou galeristkou až do roku 1975. Vasarely v její galerii vystavoval práce ze všech fází své tvorby. Po roce 1945 se Vasarely intenzivně zapojil do uměleckého života. Účastnil se Salonu nadnezávislých, Májového salonu a Salonu nových skutečností. Získal řadu ocenění na prestižních mezinárodních přehlídkách, především za grafiku. V roce 1951 si otevřel ateliér na jižním pařížském předměstí Arcueil. Rok nato o něm vyšla první studie, kterou napsal Jean Dewasne. V roce 1961 se usadil v Annet-sur-Marne. Během následujících třiceti let vyvrcholil jeho styl geometrického abstraktního umění, zaměřeného zejména na využívání optického klamu. Pracoval s různými materiály, ale používal jen minimální počet forem a barev: Začátkem 70. let se Vasarely vrátil k realizacím v architektuře. V roce 1971 byla stanice Montparnasse pařížského metra vyzdobena dvěma jeho freskami. V roce 1976 vzniklo i Vasarelyho muzeum v jeho rodném městě Pécsi v Maďarsku, jemuž Vasarely věnoval značné množství svých prací. V roce 1982 vytvořil 154 speciálních sítotisků, jež s sebou vzal kosmonaut Jean-Loup Chrétien do vesmíru při letu sovětsko-francouzské posádky v kosmické lodi Sojuz T-6 k orbitální stanici Saljut 7. Později byla tato díla prodána ve prospěch UNESCO. Roku 1987 došlo k otevření druhého maďarského Vasarelyho muzea s více než 400 pracemi v Zichyovském paláci v Budapešti. Vasarely se příležitostně zabýval i scénografií. V roce 1984 navrhl výpravu k Wagnerově Tannhäuseru, kterého režíroval István Szabó. Za svého života se Vasarely dočkal mnoha poct. Roku 1970 byl jmenovaný rytířem Řádu čestné legie. Při příležitosti přednáškového turné po USA byl v roce 1983 jmenovaný čestným občanem New Yorku. Roku 1990 obdržel francouzský Národní řád za zásluhy. Victor Vasarely zemřel 15. března 1997 v Paříži ve věku nedožitých 91 let.", "section_level": 1}], "src_summary": "Victor Vasarely (9. dubna 1906, Pécs, Maďarsko – 15. března 1997, Paříž, Francie); vlastním jménem Vásárhelyi Győző byl maďarsko–francouzský malíř, grafik a sochař, který je obecně považován za jednoho z představitelů op-artu a kinetického umění. V roce 1955 definoval ve svém \"Žlutém manifestu\" myšlenku sériového šíření uměleckého díla. Svojí tvorbou ovlivnil také reklamu, propagaci, dekorativní umění, módu a architekturu.", "tgt_summary": "Victor Vasarely (; born Győző Vásárhelyi, ; – ), was a Hungarian-French artist, who is widely accepted as a \"grandfather\" and leader of the Op art movement. His work entitled \"Zebra\", created in the 1930s, is considered by some to be one of the earliest examples of Op art.", "id": 1720058}
{"src_title": "Place Dauphine", "tgt_title": "Place Dauphine", "src_document": [{"title": "Poloha.", "content": "Place Dauphine zaujímá trojúhelníkový prostor v západním cípu ostrova Cité. Západní špice trojúhelníku směřuje skrz ulici \"Rue Henri-Robert\" do středu mostu Pont Neuf, východní základnu tvoří ulice \"Rue de Harlay\", která náměstí odděluje od Justičního paláce. Na zbývajících dvou stranách náměstí je řada budov oddělující prostor od nábřeží \"Quai de l'Horloge\" na severu a \"Quai des Orfèvres\" na jihu.", "section_level": 1}, {"title": "Historie.", "content": "Náměstí bylo při svém založení pojmenováno na počest dauphina, budoucího krále Ludvíka XIII. V roce 1792 za Velké francouzské revoluce bylo přejmenováno na \"Place de Thionville\". Svůj původní název získalo opět v roce 1814. Náměstí se nachází na místě bývalých ostrovů Passeur aux Vaches, Gourdaine a Židovský ostrov, kde byl 11. března 1314 upálen Jacques de Molay, velmistr řádu templářů. Při stavbě Pont Neuf v letech 1578-1607 byly malé ostrovy připojeny k ostrovu Cité. Most nechal postavit francouzský král Jindřich IV., který také v roce 1607 po zprovoznění mostu Pont Neuf rozhodl o vytvoření rezidenčního náměstí na bývalých ostrovech. Panovník pronajal pozemky Achillu de Harley, prezidentu pařížského parlamentu jako odměnu za jeho věrné služby v boji proti Katolické lize. Ten dostal povolení k vytvoření trojúhelníkového náměstí, druhého založeného královského náměstí v Paříži. Domy měly být postaveny ve stejném stylu jako na \"Place Royale\" (dnešní \"Place des Vosges\"): dvoupodlažní domy s podloubím, kde se nacházely obchody, pilíře arkád zdobené kamennou bosáží a domy z cihel s břidlicovou střechou. Počet domů byl stanoven na 32 po celém obvodu náměstí. Achille Harley po zaplacení poplatku zahájil výstavbu v květnu 1607 a rozprodal pozemky jednotlivcům. Náměstí bylo celé uzavřeno, mělo jen dva průchody, z nichž se dochoval ten na západní straně, který vedl k jezdecké soše Jindřicha IV. Protože však král neuložil povinnost novým vlastníkům uchovat původní tvar domů, nebylo nařízení postupem doby respektováno a vzhled náměstí tak dnes není jednotný. Z plánovaných 32 stejných domů tak dnes zůstaly zachovány jen dvě krajní budovy u Pont Neuf. Ostatní budovy byly buď přestavěny nebo zbořeny a nahrazeny jinými. Naproti těmto dvěma původním domům se na Square du Vert-Galant nachází bronzová jezdecká socha Jindřicha IV. odhalená 25. srpna 1818 (původní byla roztavena během Francouzské revoluce). V roce 1874 byla zbořena celá fronta domů do ulice \"Rue de Harley\" (tvořící základnu trojúhelníkového náměstí), aby se uvolnila zadní fasáda Justičního paláce postaveného roku 1854. Na tomto místě jsou dnes zasazené stromy. Tím byla zcela narušena koncepce celého náměstí. Uprostřed náměstí se v letech 1803-1874 nacházela Desaixova fontána postavená na počest generála Desaixe, který zemřel v bitvě u Marenga v roce 1800.", "section_level": 1}, {"title": "Ochrana.", "content": "Samotné náměstí je chráněno jako historická památka od roku 1950, stejně tak je chráněno mnoho budov, které ho lemují. Na liché (jižní) straně jsou to domy č. 13, 15 (v tomto domě žili Simone Signoretová a Yves Montand), 17, 19-21, 23, 25, 27, 29 a 31 a na sudé (severní) straně č. 12, 14, 16, 24, 26 a 28.", "section_level": 1}, {"title": "Náměstí v kultuře.", "content": "Dauphinovo náměstí je zmiňováno v literatuře, např. v básni \"La Main de gloire\" Gérarda de Nerval nebo v románu \"Les Dieux ont soif\" (Bohové žízní) Anatola France. Malý odkaz se nachází rovněž v románu \"Kaput\" italského spisovatel Curzia Malaparta. André Breton umístil na náměstí část děje svého románu \"Nadja\". V hudbě Jacques Dutronc cituje náměstí v písni \"Il est cinq heures, Paris s'eveille\" z roku 1968. Yves Simon, který na náměstí žil, je zmiňuje ve své písni \"Nous nous sommes tant aimés\".", "section_level": 1}], "src_summary": "Place Dauphine (\"Dauphinovo náměstí\") je náměstí v Paříži. Nachází se v 1. obvodu na ostrově Cité. Bylo postaveno po \"Place des Vosges\" jako druhé královské náměstí v Paříži.", "tgt_summary": "The Place Dauphine is a public square located near the western end of the Île de la Cité in the first arrondissement of Paris. It was initiated by Henry IV in 1607, the second of his projects for public squares in Paris, the first being the Place Royale (now the Place des Vosges). He named it for his son, the Dauphin of France and future Louis XIII, who had been born in 1601. From the \"square\", actually triangular in shape, one can access the middle of the Pont Neuf, a bridge which connects the left and right banks of the Seine by passing over the Île de la Cité. A street called, since 1948, Rue Henri-Robert, forty metres long, connects the Place Dauphine and the bridge. Where they meet, there are two other named places, the Place du Pont-Neuf and the Square du Vert-Galant.", "id": 820780}
{"src_title": "Šunka, šunka", "tgt_title": "Jamón Jamón", "src_document": [{"title": "Děj.", "content": "Silvia, atraktivní španělská žena, připravuje omelety pro dělníky v továrně na spodní prádlo, kterou vlastní rodina José Luise. Poté, co dvakrát nemá menstruaci, řekne José Luisovi, že je s ním těhotná. Myslí si, že na to bude špatně reagovat. K Silviině překvapení a radosti jí ale José vyzná lásku a pomocí prstenu z víčka od plechovky ji požádá o ruku. Silvia souhlasí. I přes nízkou materiální hodnotu pak Silvia tento prsten ochraňuje. José má potom problém vše prozradit své arogantní matce Conchitě. Ta se sňatkem nesouhlasí a když jí její manžel odmítne pomoci svatbě zabránit, vezme věci do vlastních rukou. Najme Raúla, modela na spodní prádlo, aby Silvii svedl. Conchita doufá, že to zničí vztah Silvie a José Luise a zabrání tak svatbě. Raúl se pak několikrát pokouší Silvii svést, ale ta odmítá a stále trvá na tom, že si vezme Josého. Raúl se pak ale doopravdy do Silvie zamiluje. Conchita zase touží po Raúlovi a nabízí mu cokoli za to, když s ní bude mít sex. Raúl si vybere motorku Yamaha. Přes počáteční nezájem o Conchitu se tak stane jejím milencem. Josého neschopnost rozhodnout se, zda si vezme Silvii i bez matčina souhlasu, vede Silvii k touze po skutečném rozhodném muži. Začne se zajímat o Raúla. Conchita nesouhlasí ani s tímto vztahem, protože chce Raúla pro sebe. Silvia začne opětovat Raúlův zájem o ni, což rozčílí Josého. Ten Silvii znásilní a přísahá, že Raúla zabije. José načapá Raúla při sexu s Conchitou, což vyústí ve rvačku pomocí velkých kusů šunky. Raúl nakonec Josého zabije, Conchita za to cítí odpovědnost. Když pár truchlí nad Josého tělem, přijede Josého otec se Silvií a později také Silviina matka.", "section_level": 1}], "src_summary": "Šunka, šunka (orig. \"Jamón, jamón\") je španělské filmové komediální drama režiséra Bigase Luny z roku 1992. V hlavních rolích se objevili Javier Bardem, Jordi Mollà a Penélope Cruz, pro niž to byl filmový debut.", "tgt_summary": "Jamón Jamón (; ) is a 1992 Spanish romantic comedy-drama film directed by Bigas Luna and starring Javier Bardem, Jordi Mollá and Penélope Cruz in her debut film. It centers on a young woman named Silvia played by Cruz. The movie engages in word play and pun and rhapsodises on the juxtaposition of old and new in Spain and many other emotional contrasts such as erotic desire and food.", "id": 1783322}
{"src_title": "Texaský masakr motorovou pilou: Počátek", "tgt_title": "The Texas Chainsaw Massacre: The Beginning", "src_document": [{"title": "Děj.", "content": "Neni podle skutecne udalosti Dne 7. srpna 1939 zemře matka při porodu chlapce v masovém závodě v Travis County v Texasu. Ředitel závodu pak dítě nechá v popelnici, kde ho najde Luda Mae Hewittová. Pojmenuje ho Thomas a odnese si ho domů. V červenci 1969 jde dospělý Thomas pracovat do závodu, kde se narodil, pro stejného šéfa. Továrnu ale pak zavřou a šéf Thomase uráží. Thomas ho brutálně zavraždí perlíkem. Když odchází, vezme si motorovou pilu. Charlie Hewitt, syn Ludy Mae, se o Thomasově činu dozví od šerifa Hoyta a společně jdou Thomase zatknout. Když přijdou domů, Charlie šerifa zastřelí a vezme si jeho identitu. Šerifovo tělo vezmou domu, kde jeho maso zpracují. Rodina pak říká, že díky lidem jako šerif už nikdy nebudou hladovět. Mezitím dva bratři Eric a Dean jedou se svými přítelkyněmi Chrissie a Bailey krajem, kde bydlí Hewittovi. Chtějí se přihlásit do služby do Vietnamu. Eric už tam byl, Dean dostal povolávací rozkaz. V bistru narazí na skupinu motorkářů. Jedna z nich, Alex, je pak pronásleduje. Dean se cestou rozhodne, že do Vietnamu nepůjde a začne pálit svůj povolávací rozkaz. Alex na ně začne střílet brokovnicí. Začnou se pronásledovat a auto skupiny havaruje, Chrissie je vymrštěna ven z dohledu ostatních. Na místo přijede Charlie Hewitt/šerif Hoyt a okamžitě zastřelí Alex. Pak najde částečně shořelý povolávací rozkaz a začne vyzvídat, kdo z mužů se vyhýbá vojenské službě. Eric tvrdí, že je jeho. Hewitt ho přinutí naložit do auta tělo Alex. Naloží také zbytek skupiny a zavolá strýci Montymu, aby odvezl vrak. Ten přijede a vrak, ve kterém je Chrissie odveze. Charlie odveze skupinu domů a zavolá Thomase, aby zpracoval Alex. Erica a Deana pak uvězní ve stodole a Bailey připoutá ke kuchyňskému stolu. Chrissie z auta vidí své přátele, jak jsou svazováni, a běží zpět k silnici pro pomoc. Narazí na Holdena, jednoho z motorkářů od Alex, řekne mu o Alex a společně se vydají zpět do domu Hewittových. Eric mezitím obalí Ericův obličej do celofánu a pomalu ho dusí za to, že chtěl spálit svůj povolávací rozkaz. Dean prosí, aby přestal, přizná, že rozkaz byl jeho. Charlie umožní Ericovi dýchat a Deana pustí a řekne mu, že může odejít, pokud se mu podaří udělat 10 kliků. Než Dean kliky udělá, Charlie ho zbije. Pak ho zbije znovu a řekne mu, že může jít. Dean se ale už nemůže hýbat. Když Charlie odejde, Eric se osvobodí, dostane Deane do bezpečí a uvnitř v domě osvobodí i Bailey. Když utíkají, objeví se Charlie se zbraní, Eric se mu postaví do cesty. Když se ale Dean chytí do pasti na medvědy, Charlie toho využije a knockoutuje Erica. Bailey se podaří dostat do Montyho auta, ale Thomas ji vytáhne hákem ven. Eric leží příliš slabý na to, aby se bránil na kuchyňském stole. Odtud ho Thomas odnese do sklepa, kde vidí viset ze stropu Alexino tělo. Části jejích končetin chybějí. Thomas pak Erica udeří a připoutá ho ke stolu. Thomas pak rozřeže Ericovu košili a začne zkoumat kůži na jeho hlavě. Holden vejde do domu, aby našel Alex, střelí Montyho a pak ho zajme Charlie, který si zavolá na pomoc Thomase. Ten zrovna začal odřezávat kůži a maso z Ericova předloktí. Chrissie slyší řvoucího Erica a najde dveře do sklepa. Charlie ukáže Holdena Bailey. Myslí si, že ona je dívka, kterou hledá. Holden namíří svou zbraň na Charlieho, ale Thomas mu to překazí a zabije ho. Chrissie najde Erica, ale nemůže ho osvobodit z popruhů. Když se Thomas vrací, schová se Chrissie pod stůl. Ten pak začne řezat Erica svou motorovou pilou, čímž ho zabije. Ericova krev pokryje Chrissie. Jeho tvář si pak Thomas nasadí jako masku. Charlie pak zavolá Thomase znovu nahoru, řekne mu, že se mu líbí jeho nová tvář a že má uřezat Montyho nohu, protože mu z ní nemůže vyndat kulku. Chrissie potom najde Bailey a snaží se ji osvobodit. Charlie a Thomas ji ale najdou a dovedou ji dolů na \"večeři\". Tam sedí i Dean v bezvědomí. Thomas rozřízne Baileyin krk. Pak popadne Chrissie a také ji vezme dolů. Cestou ho Chrissie bodne do zad a uteče oknem. Thomas si uvědomí, že jejich zločiny můžou být odhaleny, a tak ji pronásleduje. Dean se probere a vyběhne z domu. Tam napadne Charlieho, několikrát udeří jeho hlavou do betonu. Pak se vydá hledat Chrissie. Ta se mezitím schová na jatkách. Řízne Thomase do obličeje, ale ten ji pak stáhne k zemi. Když se chystá Chrissie zabít, dorazí Dean, ale Thomas ho zabije svou motorovou pilou. Chrissie uteče do nedalekého auta a ujíždí do noci. Chrissie zoufale hledá pomoc. Když uvidí zástupce šerifa, Thomas se náhle objeví na zadní sedačce a Chrissie začne řvát. Thomas ji bodne do zad. Stejně jako ostatní, zemře pomocí motorové pily. Neovládané auto potom narazí do zástupce šerifa a osoby, kterou zrovna chytil, a oba je zabije. Thomas z auta vyleze a pomalu kráčí temnotou zpět k domu Hewittových. Mrtvá těla nechává na místě.", "section_level": 1}, {"title": "Ohlas.", "content": "Po uvedení se film okamžitě setkal s negativními reakcemi kritiků. Server Rotten Tomatoes dává filmu na základě 81 hodnocení kritiků skóre 12%. Server Metacritic hodnotí film 29 body ze 100 na základě 18 recenzí. Uživatelé ČSFD snímek hodnotí průměrně 49%. Během úvodního víkendu ve Spojených státech snímek utržil mírně přes 18,5 milionů USD a stal se tak druhým nejúspěšnějším filmem víkendu za snímkem \"Skrytá identita\". Celkově film utržil ve Spojených státech 39,5 milionů USD, v zahraničí potom dalších více než 12 milionů USD.", "section_level": 1}], "src_summary": "Texaský masakr motorovou pilou: Počátek (v anglickém originále The Texas Chainsaw Massacre: The Beginning) je americký filmový horor z roku 2006. Jedná se o prequel filmu \"Texaský masakr motorovou pilou\" z roku 2003, odehrává se čtyři roky před ním.", "tgt_summary": "The Texas Chainsaw Massacre: The Beginning is a 2006 American slasher film and a prequel to the 2003 film. The sixth installment in \"The Texas Chainsaw Massacre\" franchise, it was written by Sheldon Turner and David J. Schow, directed by Jonathan Liebesman and co-produced by Kim Henkel and Tobe Hooper (co-creators of the original 1974 film). The film's story takes place four years before its predecessor. It stars Jordana Brewster, Diora Baird, Taylor Handley, Matt Bomer and R. Lee Ermey. Originally, the film had the subtitle \"The Origin\". New Line Cinema had to pay $3.1 million more than expected in order to keep the rights to the franchise after Dimension Films made a large offer to buy it. \"The Texas Chainsaw Massacre: The Beginning\" was released in North America on October 6, 2006. The film received negative reviews from critics and grossed $51.8 million on a budget of $16 million, less than half that of the previous film. The next installment, \"Texas Chainsaw 3D\", was released in 2013.", "id": 1375369}
{"src_title": "Kevin Großkreutz", "tgt_title": "Kevin Großkreutz", "src_document": [{"title": "Klubová kariéra.", "content": "Profesionální kariéra fotbalisty nastartoval v roce 2006 jako člen kádru Rot Weiss Ahlen. V létě 2009 odešel zadarmo do Borussie Dortmund, kde již působil v mládežnickém týmu. Zde podepsal tříletý kontrakt. V sezóně 2010/11 získal s Borussií bundesligový titul, jenž následně se spoluhráči obhájil v sezóně 2011/12. V tomto ročníku navíc vyhrál i DFB-Pokal, ve finále Dortmund porazil Bayern Mnichov 5:2. S Dortmundem se představil 25. května 2013 ve Wembley ve finále Ligy mistrů 2012/13 proti věčnému rivalovi Bayernu Mnichov, Borussia však nejprestižnější evropský pohár nezískala, podlehla Bayernu 1:2. Großkreutz odehrál utkání v základní sestavě.. Ještě před finále LM se oba soupeři utkali v domácí lize 4. května 2013, utkání skončilo remízou 1:1 a Kevin skóroval za Dortmund. S Borussií postoupil ze základní skupiny F do vyřazovacích bojů Ligy mistrů 2013/14, německý tým v ní obsadil se ziskem 12 bodů první místo. V posledním utkání skupiny 11. prosince 2013 vstřelil tři minuty před koncem řádné hrací doby vítězný gól proti týmu Olympique de Marseille, který měl nakonec cenu postupu. Dortmund zvítězil 2:1. Na začátku sezóny 2015/16 odešel do tureckého Galatasaraye, avšak kvůli pozdnímu zaregistrování přestupu nemohl za istanbulský klub na podzim nastoupit a hned v zimní přestávce se bez jediné odehrané minuty stěhoval do VfB Stuttgart. Ve Stuttgartu se probojoval do základní sestavy, ale ani on nezabránil sestupu do 2. Bundesligy. V březnu 2017 mu byla s klubem rozvázána smlouva kvůli neprofesionálnímu chování. Vyrazil si s přáteli do baru a po potyčce utrpěl řeznou ránu na hlavě.", "section_level": 1}, {"title": "Reprezentační kariéra.", "content": "Prošel mládežnickými reprezentacemi Německa, má tak na kontě několik zápasů. V seniorské reprezentaci se poprvé objevil 13. května 2010 v přátelském zápase s Maltou. Trenér Joachim Löw jej poslal do hry v 57. minutě za Toniho Kroose. Na podzim 2010 jej trenér Löw nominoval do 23členného kádru pro kvalifikaci na Mistrovství Evropy 2012. Do kvalifikačních zápasů s Tureckem a Kazachstánem ale nakonec nezasáhl. Objevil se však 17. listopadu 2010 v přátelském zápase se Švédskem, které skončilo bezbrankovou remízou. Großkreutz hrál od začátku zápasu a v 78. minutě byl vystřídán týmovým kolegou Mariem Götzem. Zasáhl i do dalšího přátelského zápasu s Itálií 9. února 2011. Na hřiště se dostal v 75. minutě, když vystřídal autora do té doby jediné branky zápasu, Miroslava Kloseho. Zápas nakonec skončil remízou 1–1, když v 81. minutě vyrovnal Ital Giuseppe Rossi.", "section_level": 1}, {"title": "Mistrovství světa 2014.", "content": "Trenér Joachim Löw jej vzal na Mistrovství světa 2014 v Brazílii. Němci postoupili ze základní skupiny G se 7 body z prvního místa po výhře 4:0 s Portugalskem, remíze 2:2 s Ghanou a výhrou 1:0 s USA. S týmem získal zlaté medaile, ačkoli neodehrál na šampionátu ani minutu.", "section_level": 2}, {"title": "Rodina.", "content": "Jeho bratranec Marcel Großkreutz je také fotbalista a člen kádru rezervy Borussie Dortmund.", "section_level": 1}], "src_summary": "Kevin Großkreutz (* 19. července 1988, Dortmund, Západní Německo) je německý fotbalový univerzál a bývalý reprezentant, který je po vyhazovu z VfB Stutgart v březnu 2017 bez angažmá. Nastupuje nejčastěji na postech pravého obránce či křídla.", "tgt_summary": "Kevin Großkreutz (; born 19 July 1988) is a German professional footballer who plays as a right back and winger for KFC Uerdingen 05. Großkreutz began his career as a left winger. More recently, he has played as a right back, although he still sometimes appears as a winger on either side of the pitch. He made his senior debut at Rot Weiss Ahlen, and in 2009 joined Borussia Dortmund, making 233 appearances for them across all competitions and scoring 27 goals. His honours during his time at the Westfalenstadion included two consecutive Bundesliga titles, including a double in 2012. A full international for Germany since 2010, he was part of their team which won the 2014 FIFA World Cup.", "id": 170844}
{"src_title": "Mistrovství světa v plavání 2007", "tgt_title": "2007 World Aquatics Championships", "src_document": [{"title": "Plavání muži.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Volný styl.", "content": "", "section_level": 2}, {"title": "50 m volný styl.", "content": "Finále 31. března", "section_level": 3}, {"title": "100 m volný styl.", "content": "Finále 29. března", "section_level": 3}, {"title": "200 m volný styl.", "content": "Finále 27. března", "section_level": 3}, {"title": "400 m volný styl.", "content": "Finále 25. března", "section_level": 3}, {"title": "800 m volný styl.", "content": "Finále 28. března", "section_level": 3}, {"title": "1500 m volný styl.", "content": "Finále 1. dubna", "section_level": 3}, {"title": "Motýlek.", "content": "", "section_level": 2}, {"title": "50 m motýlek.", "content": "Finále 26. března", "section_level": 3}, {"title": "100 m motýlek.", "content": "Finále 31. března", "section_level": 3}, {"title": "200 m motýlek.", "content": "Finále 28. března", "section_level": 3}, {"title": "Znak.", "content": "", "section_level": 2}, {"title": "50 m znak.", "content": "Finále 1. dubna", "section_level": 3}, {"title": "100 m znak.", "content": "Finále 27. března", "section_level": 3}, {"title": "200 m znak.", "content": "Finále 30. března", "section_level": 3}, {"title": "Prsa.", "content": "", "section_level": 2}, {"title": "50 m prsa.", "content": "Finále 28. března", "section_level": 3}, {"title": "100 m prsa.", "content": "Finále 26. března", "section_level": 3}, {"title": "200 m prsa.", "content": "Finále 30. března", "section_level": 3}, {"title": "Polohový závod.", "content": "", "section_level": 2}, {"title": "200 m polohový závod.", "content": "Finále 29. března", "section_level": 3}, {"title": "400 m polohový závod.", "content": "Finále 1. dubna", "section_level": 3}, {"title": "Štafeta.", "content": "", "section_level": 2}, {"title": "4 x 100 m volný styl.", "content": "Finále 25. března", "section_level": 3}, {"title": "4 x 200 m volný styl.", "content": "Finále 30. března", "section_level": 3}, {"title": "4 x 100 m polohový závod.", "content": "Finále 1. dubna", "section_level": 3}, {"title": "Dálkové plavání.", "content": "", "section_level": 2}, {"title": "5 kilometrů.", "content": "18. března", "section_level": 3}, {"title": "10 kilometrů.", "content": "21. března O vítězi se rozhodlo až na základě cílové fotografie – poprvé v historii dálkového plavání, rozhodlo šest setin sekundy", "section_level": 3}, {"title": "25 kilometrů.", "content": "25. března", "section_level": 3}, {"title": "Plavání ženy.", "content": "", "section_level": 2}, {"title": "Volný styl.", "content": "", "section_level": 2}, {"title": "50 m volný styl.", "content": "Finále 1. dubna", "section_level": 3}, {"title": "100 m volný styl.", "content": "Finále 30. března", "section_level": 3}, {"title": "200 m volný styl.", "content": "Finále 28. března", "section_level": 3}, {"title": "400 m volný styl.", "content": "Finále 25. března", "section_level": 3}, {"title": "800 m volný styl.", "content": "Finále 31. března", "section_level": 3}, {"title": "1500 m volný styl.", "content": "Finále 27. března", "section_level": 3}, {"title": "Motýlek.", "content": "", "section_level": 2}, {"title": "50 m motýlek.", "content": "Finále 31. března", "section_level": 3}, {"title": "100 m motýlek.", "content": "Finále 26. března", "section_level": 3}, {"title": "200 m motýlek.", "content": "Finále 29. března", "section_level": 3}, {"title": "Znak.", "content": "", "section_level": 2}, {"title": "50 m znak.", "content": "Finále 29. března", "section_level": 3}, {"title": "100 m znak.", "content": "Finále 27. března", "section_level": 3}, {"title": "200 m znak.", "content": "Finále 31. března", "section_level": 3}, {"title": "Prsa.", "content": "", "section_level": 2}, {"title": "50 m prsa.", "content": "Finále 1. dubna", "section_level": 3}, {"title": "100 m prsa.", "content": "Finále 27. března", "section_level": 3}, {"title": "200 m prsa.", "content": "Finále 30. března", "section_level": 3}, {"title": "Polohový závod.", "content": "", "section_level": 2}, {"title": "200 m polohový závod.", "content": "Finále 26. března", "section_level": 3}, {"title": "400 m polohový závod.", "content": "Finále 1. dubna", "section_level": 3}, {"title": "Štafeta.", "content": "", "section_level": 2}, {"title": "4 x 100 m volný styl.", "content": "Finále 25. března", "section_level": 3}, {"title": "4 x 200 m volný styl.", "content": "Finále 29. března", "section_level": 3}, {"title": "4 x 100 m polohový závod.", "content": "Finále 31. března", "section_level": 3}, {"title": "Dálkové plavání.", "content": "", "section_level": 2}, {"title": "5 kilometrů.", "content": "18. března", "section_level": 3}, {"title": "10 kilometrů.", "content": "20. března", "section_level": 3}, {"title": "25 kilometrů.", "content": "24. a 25. března Závod byl 24. března pro silný vítr a vlnobití po 12,5 km přerušen a pokračoval 25. března, kdy závodnice startovaly v časových odstupech z předchozího dne", "section_level": 3}, {"title": "Synchronizované plavání.", "content": "Poprvé v historii mistrovství světa se hodnotily jako samostatné disciplíny technické a volné programy. Nově byla hodnocena kombinace.", "section_level": 2}, {"title": "Kombinace.", "content": "Finále 18. března", "section_level": 2}, {"title": "Sólo (technický program).", "content": "Finále 19. března", "section_level": 2}, {"title": "Duety (technický program).", "content": "Finále 20. března", "section_level": 2}, {"title": "Týmy (technický program).", "content": "Finále 21. března", "section_level": 2}, {"title": "Sólo (volný program).", "content": "Finále 22. března", "section_level": 2}, {"title": "Duety (volný program).", "content": "Finále 23. března", "section_level": 2}, {"title": "Týmy (volný program).", "content": "Finále 24. března", "section_level": 2}, {"title": "Skoky muži.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "1 metr.", "content": "Finále 21. března", "section_level": 2}, {"title": "3 metry.", "content": "Finále 23. března", "section_level": 2}, {"title": "10 metrů.", "content": "Finále 25. března", "section_level": 2}, {"title": "Synchronní skoky 3 metry.", "content": "Finále 19. března", "section_level": 2}, {"title": "Synchronní skoky 10 metrů.", "content": "Finále 26. Března", "section_level": 2}, {"title": "Skoky ženy.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "1 metr.", "content": "Finále 23. března", "section_level": 2}, {"title": "3 metry.", "content": "Finále 25. března", "section_level": 2}, {"title": "10 metrů.", "content": "Finále 21. března", "section_level": 2}, {"title": "Synchronní skoky 3 metry.", "content": "Finále 26. března", "section_level": 2}, {"title": "Synchronní skoky 10 metrů.", "content": "Finále 19. Března", "section_level": 2}], "src_summary": "Mistrovství světa v plavání v roce 2007 bylo v pořadí dvanáctým světovým šampionátem v plaveckých sportech, který byl pořádán pod záštitou Mezinárodní plavecké federace (FINA). Konalo se ve dnech 17. března až 1. dubna 2007 v australském Melbourne. Austrálie se stala pořadatelem mistrovství světa již potřetí, předtím dvakrát hostil šampionát město Perth (v letech 1991 a 1998). O pořadateli bylo rozhodnuto v roce 2003, když Melbourne porazilo nabídku Dubaje v poměru hlasů 15:6. Závody v bazénových disciplínách se konaly v upravené Rod-Laver-Areně, skoky do vody a vodní pólo v Melbourne Sports and Aquatic Centre a závody dálkového plavání v zátoce St Kilda.", "tgt_summary": "The 2007 World Aquatics Championships, or the XII FINA World Championships, were held in Melbourne, Australia from 17 March to 1 April 2007. The competition took place at three locations in central Melbourne: the Melbourne Sports and Aquatic Centre (diving and water polo), St Kilda Beach (open water), and Rod Laver Arena in a temporary pool christened the Susie O'Neill Pool (synchro and swimming). A total of 2,158 athletes from 167 nations participated in the 2007 championships. The total number of spectators was more than 215,000, setting a new record attendance for the event. FINA President Mustapha Larfaoui described the competition as \"the biggest and best in history.\"", "id": 1030107}
{"src_title": "Goliath (lehký nosič nálože)", "tgt_title": "Goliath tracked mine", "src_document": [{"title": "Taktika.", "content": "Goliath se svými malými rozměry a nízkou hmotností 370–430 kg (podle provedení) se snadno přepravoval na místo nasazení. Na větší vzdálenosti byl tažen jako přívěs na lehkém dvoukolovém vozíku za tažným vozidlem. Na místo operačního nasazení jej obsluha dopravovala ručně na vozíku. Na místě byl z vozíku uvolněn a připraven k činnosti. Obsluha Goliatha včetně obsluhy tažného vozidla čítala 4−5 mužů – vojáků. Z hlediska bojové taktiky byl Goliath první pozemní pancéřované vozidlo, které bylo dálkově ovládané kabelem a určené k demolici cíle. Obsluha ovládala Goliatha pomocí dálkového ovladače, propojeného s Goliathem elektrickým kabelem. Toto řešení umožňovalo obsluze z bezpečné vzdálenosti, například ze zákopu nebo z bunkru navést Goliatha k požadovanému cíli a dálkově odpálit destrukční nálož. Cílem útoku Goliatha mohlo být nepřátelské bojové vozidlo (tank), bunkr nebo obecně budova včetně jejího interiéru, kulometné hnízdo, ženijní konstrukce (most), dopravní cesta (železnice), rozražení útoku pěchoty nebo demonstrace a jiné objekty podléhající poškození nebo destrukci vlivem detonace nebo exploze. Goliatha bylo možno využít i k vytvoření průchodu minovým polem. V takovém případě nebyl Goliath vybaven náloží určenou k odpálení, ale svojí vlastní hmotností a pohybem aktivoval roznětky min a přivedl je k výbuchu. I v tomto případě byla obsluha při použití dálkového ovládání dostatečně vzdálena od místa výbuchu. Zbraň, která se při splnění taktického úkolu sama zničí, se označuje jako sebedestrukční.", "section_level": 1}, {"title": "Historie.", "content": "Vývoj Goliatha započal koncem roku 1940, kdy se Wehrmacht rozhodl nahradit větší a těžkopádné „Borgwardy“ s podobným účelem. Inovací měl být malý a lehký nosič nálože s dálkovým ovládáním, schopný přepravit minimálně 50 kg nálože. Konstrukčním vzorem byl prototyp navržený francouzským konstruktérem Adolphem Kégressem, který několik měsíců poté při přepadu Francie Němci ukořistili. Projekt této zbraně neměl žádnou prioritu, a tak první verze nesla označení SdKfz. 302 (\"Sonderkraftfahrzeug\", \"speciální vozidlo\"). První jednotka, která Goliatha testovala, byla \"3. mittlere Panzer Kompanie/Panzer Abteilung 300\" (F.L.) a bojové nasazení se prvně uskutečnilo na Krymu u Sevastopolu, v červnu 1942 Stroje vyrobila automobilová společnost Carl FW Borgward v německých Brémách. První řada SdKfz. 302 (\"Gerät\" 67) měla elektrický pohon realizovaný dvěma elektromotory napájenými z baterie, které si Goliath vezl s sebou. Goliath v této verzi mohl vézt pouze 60 kg nálože. Nevýhodou této verze byly nejen poměrně vysoké výrobní náklady, malý akční rádius, hmotnost baterií ale i jeho nízká rychlost ve spojení se slabou ochranou proti palným zbraním nepřítele, což jej činilo snadno zranitelným. Další verze s označením SdKfz. 303a (Gerät 671) byla uvedena do bojového nasazení již na podzim roku 1942. Oproti verzi 302 byla tato verze Goliatha vybavena spolehlivým dvouválcovým benzínovým, původně motocyklovým dvoutaktním motorem SZ7 Zündapp. Tento pohon již poskytoval vyšší výkon, byl lehčí než elektromotory s bateriemi, a tak se podařilo zvýšit rychlost. Goliath v tomto provedení mohl vézt 75 kg (165 liber) nálože a měl na čelní straně zesílené pancéřování pro zvýšení odolnosti proti zbraním nepřítele. Konstruktéři u této inovované verze experimentovali i s rádiovým dálkovým ovládáním nebo přenosem televizního signálu pro monitorování bojové situace. Pro špatnou efektivitu nebyly tyto koncepce realizovány. Po dvou letech, v listopadu roku 1944 byl Goliath ještě jednou technicky upraven a pod označením SdKfz. 303b (\"Gerät\" 672) mohl nést nálož o hmotnosti až 100 kg (220 liber). Dochované exempláře jsou v United States Army Ordnance Museum v USA, v \"Bovington Tank Museum\" ve Velké Británii, v Muzeu polského vojska, ve Vojenskohistorickém muzeu tankových zbraní a techniky v Kubince v Rusku a v \"Deutsches Panzermuseum\" v Německu. Repliky Goliathů je možno zhlédnout i v Normandii (Francie) v museích Dne D.", "section_level": 1}, {"title": "Nasazení.", "content": "První bojové nasazení Goliatha proběhlo na Krymu při dobývání Sevastopolu v červnu 1942, kdy byl jimi vyzbrojen 300. ženijní oddíl (\"Panzer Abteilung 300\"). Dalšími jednotkami vybavenými Goliathy byla v listopadu 1942 tanková ženijní rota (\"Panzerpionierkompanie\") 811, v prosinci téhož roku ještě roty 812, 813 a 814. Podle plánu měla mít každá 162 Goliathů (a 22 obrněných transportérů SdKfz 251 v ženijní verzi). Nasazen byl v bitvě v Kurském oblouku při operaci Citadela, kdy byl používán k vytvoření průchodů minovými poli. Použit byl i při potlačení Varšavského povstání v roce 1944, v Normandii při vylodění spojenců, v Ardenách a dalších případech. I když se od bojového nasazení očekával úspěch, použití Goliatha se neobešlo bez komplikací a do bojů byl nasazován minimálně. Potíže nastávaly v členitém terénu, kde se ovládací kabel zachytával o větve a kameny, takže potom došlo k jeho přetržení. Goliath neměl ani dostatek výkonu k překonávání některých překážek, nevýhodou byla i malá světlá výška. Na písečném podkladu se mohl „zahrabat až po břicho“ a tak se znehybnil, takže se stal se snadným terčem ne přátelské střelby. K znehybnění taktéž docházelo, když dělostřelecká palba přerušila ovládací kabel. I při Varšavském povstání se polští bojovníci zaměřovali na ovládací kabel a jeho přeříznutím stroje Goliath zneškodňovali.", "section_level": 1}, {"title": "Konstrukce.", "content": "Prototyp Goliatha se od první sériové verze SdKfz. 302 lišil tím, že měl mimo hnací rozety a napínacího kola čtyři větší plná pojezdová kola, která byla u sériově vyráběné verze nahrazena malými. Všechny tři výrobní verze Goliathů s upraveným pojezdem vycházely ze stejného konstrukčního základu, ale mezi verzemi 302 a 303 byl konstrukční rozdíl, vyplývající z odlišného pohonu.", "section_level": 1}, {"title": "SdKfz. 302.", "content": "Plně elektrická verze 302 měla dva samostatné elektromotory umístěné vně rámu (18, viz obrázek) mezi pojezdovou a vratnou stranou pásu, každý elektromotor byl určen pro jeden pás. Elektromotory přenášely kroutící moment přes převodovky na přední hnací kola – rozety (5). Ve vnitřním prostoru rámu byla umístěna velká baterie zaujímající prostor (11-14 pozdější verze), který byl u další verze využit pro palivovou nádrž, motor, chlazení a spojky. Odpružení bylo řešeno kyvnými rameny s listovými pružinami.", "section_level": 2}, {"title": "SdKfz. 303.", "content": "", "section_level": 2}, {"title": "Pojezd.", "content": "Obě verze 303 vycházely z verze 302 a skládaly se z rámu (1), tvořeného bočnicemi, vanou, a horním krytem (není zobrazen). Kryt verze 303 se od verze 302 lišil nízkou nástavbou kryjící otvor pro sání a cirkulaci vzduchu chlazení motoru. Oba pojezdové pásy (2), levý a pravý, každý se 48 články, byly v horní části na každé straně vedeny přes tři vratné kladky (3). Hmotnost Goliatha spočívala na malých odpružených pojezdových kolech (4). Hnací síla se přenášela na pásy přes rozety (5), poháněné řetězovými převody od motorové části, umístěné pod kryty (6). V přední části (8) byl rám pancéřován pro zvýšení odolnosti proti střelám a bylo zde umístěno manipulační oko (9). Na vnějších krytech mezi pásy byly otvory pro čepy (10), určené k zajištění při přepravě na vozíku. Odpružení bylo opět řešeno kyvnými rameny s vinutými pružinami.", "section_level": 3}, {"title": "Pohon.", "content": "Spalovací motor (11) byl umístěn ve střední části rámu a byl společný pro oba pojezdové pásy. Kroutící moment motoru byl přes dvě spojky (12) a převody rozváděn k rozetám pro pohon pásů. Motor byl vybaven nuceným chlazením, které zajišťoval ventilátor (13), umístěný před motorem. Palivová nádrž (14) s horním plnícím otvorem byla umístěna za motorem. V horní části rámu byla umístěna nízká nástavba pro přívod vzduchu (není zobrazena).", "section_level": 3}, {"title": "Ovládání.", "content": "Všechny verze Goliathu byly ovládány dálkově pomocí ovládacího kabelu (15), který se volně odvíjel z cívky (16) umístěné na zádi. Pomocí elektrických signálů obsluha ovládala spojky pásů a odpalovala nálož. Zadní rám (17) zajišťoval pokládku kabelu na terén tak, aby se nedostal do kontaktu s pojezdovými pásy při zatáčení. Elektrická energie pro ovládání byla čerpána z baterií, které byly menší než u verze 302, a byly umístěny ve schránkách (18) vně rámu mezi pojezdovou a vratnou stranou pásu. K ovládání sloužil ovladač s pákovými ovladači (joystick) připojený k řídícímu kabelu (není zobrazen).", "section_level": 3}, {"title": "Prostor nálože.", "content": "Pro nálož byl určen prostor (19) v přední části Goliatha od čelní strany až k motorovému prostoru.", "section_level": 3}, {"title": "Technicko-taktická data.", "content": "Vysvětlivky: × údaj nedostupný, ×× údaje se liší", "section_level": 2}], "src_summary": "Goliath – lehký nosič nálože, sebedestrukční minitank (), Spojenci nazývaný () \"„tank-brouk“\" byl malý, dálkově ovládaný pásový transportér zkonstruovaný za druhé světové války. Transportér byl zkonstruován německým Wehrmachtem podle francouzského vzoru, který nacistické Německo ukořistilo. V bojovém provedení byl minitank určen k dopravě nálože k cíli a k jejímu dálkovému odpálení. V ženijním provedení byl používán k vytvoření průchodu minovým polem. V období 2. světové války byly stroje nasazeny na východní i západní frontě Za války bylo vyrobeno přes 7500 kusů těchto nosičů, které svým vzhledem připomínaly malý tank ale bez bojové věže. Dálkové ovládání, vůbec prvně použité u takového druhu bojové techniky, umožňovalo na vzdálenost přibližně 1000 m navedení transportéru s výbušninou na požadované místo a následné dálkové odpálení.", "tgt_summary": "The Goliath tracked mine - complete German name: \"Leichter Ladungsträger Goliath\" (Goliath Light Charge Carrier) was a name given to two German Unmanned ground vehicles, disposable demolition vehicles, used during World War II. These were the electrically powered \"Sd.Kfz. 302\" and the petrol-engine powered \"Sd.Kfz. 303a\" and \"303b\". They were known as \"beetle tanks\" by the Allies. Employed by the Wehrmacht during World War II. They carried 60 or 100 kilograms (130 or 220 lb) of high explosives, depending on the model, and were intended to be used for multiple purposes, such as destroying tanks, disrupting dense infantry formations, and the demolition of buildings or bridges. Goliaths were single-use vehicles that were destroyed by the detonation of their warhead.", "id": 1427167}
{"src_title": "Silvia Švédská", "tgt_title": "Queen Silvia of Sweden", "src_document": [{"title": "Biografie.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Původ, mládí.", "content": "Narodila se v německém Heidelbergu jako nejmladší ze čtyř dětí (jediná dcera) \"Walthera a Alice Sommerlathových\". Podle švédských médií byl Walther Sommerlath členem NSDAP nebo s ní byl přinejmenším svázaný. V letech 1947–1957 vyrůstala v Brazílii v São Paulo, kam se rodina přestěhovala po skončení druhé světové války. V roce 1957 se rodina vrátila do Německa. Jako tlumočnice hovoří Silvia šesti jazyky – anglicky, francouzsky, německy, portugalsky, španělsky a švédsky, kromě toho ovládá i švédský znakový jazyk. Pracovala na argentinském konzulátu v Mnichově, v roce 1972 jako hosteska Letních olympijských hrách 1972 v Mnichově a v roce 1976 jako zastupující šéfka protokolu na Zimních olympijských hrách v Innsbrucku.", "section_level": 2}, {"title": "Manželství a potomci.", "content": "Na olympiádě v Mnichově poznala následníka švédského trůnu Karla Gustava Bernadotte, pozdějšího švédského krále Karla XVI. Gustava, za něhož se provdala 19. června roku 1976. Při obřadu spolupůsobil Silviin strýc, profesor teologie \"Ernst Sommerlath\" z Lipska. Den předtím měla ve švédské televizi premiéru píseň populární švédské kapely ABBA \"Dancing Queen\". Karel Gustav se stal králem v roce 1973. Podle švédského práva pokud by se oženil s neurozenou Silvií ještě jako korunní princ, musel by opustit královský dům a ztratil by svůj nárok na královský trůn. Tento zákon ovšem platil jen pro prince, nikoli pro vládnoucího monarchu. Z manželství vzešly tři děti, dvě dcery a syn:", "section_level": 2}, {"title": "Aktivity.", "content": "Vedle svých četných reprezentačních povinností se Silvia angažuje v péči o postižené a zneužívané děti. V roce 1999 založila \"World Childhood Foundation (Světovou dětskou nadaci)\", je patronkou 62 sdružení. Nedaleko zámku Drottningholm založila \"Silviahemmet (Silviin dům)\", pro dementní děti. V Německu kooperuje nadace Silviahemmet s Maltézským řádem. Kromě toho založil královský pár \"Královský svatební fond\", který podporujue výzkum na poli sportu postižených. V roce 1990 dostala \"„Deutschen Kulturpreis“ (Německou kulturní cenu)\" za její podporu sportu postižených, v roce 2002 \"„Deutschen Medienpreis“ (Německou cenu médií)\" v Baden-Badenu a v roce 2006 čestnou cenu \"Bambi\". Královna je rytířem Řádu úsměvu, mezinárodního vyznamenání udělovaného za činnost přinášející radost dětem.", "section_level": 2}], "src_summary": "Silvia Švédská, rozená \"Silvia Renate Sommerlath\" (* 23. prosince 1943 Heidelberg, Německo) je manželka švédského krále Karla XVI. Gustava a švédská královna. V roce 2011 se stala nejdéle působící královnou na švédském trůnu, když v tomto ohledu překonala Žofii Nasavskou.", "tgt_summary": "Queen Silvia of Sweden (born Silvia Renate Sommerlath on 23 December 1943) is the spouse of King Carl XVI Gustaf and mother of the heir apparent to the throne, Crown Princess Victoria. In 2011, Silvia became the longest-serving queen of Sweden, a record previously held by Sophia of Nassau.", "id": 2377757}
{"src_title": "Asterix a Obelix", "tgt_title": "Asterix and Obelix vs. Caesar", "src_document": [{"title": "Děj.", "content": "Julius Caesar slaví vítězství nad celou Gálií, ale Lucius Detritus mu sděluje, že jedna malá vesnice stále odolává mnohonásobné přesile římského vojska. Poté Detritus odcestuje do kasáren v blízkosti vesnice, kde mu Centurion Caius Bonus vysvětluje, že Galům jejich druid Panoramix vaří kouzelný nápoj, který je dělá neporazitelnými. Detritus se rozhodne, že získá nápoj pro sebe. Do vesnice zavítá falešný věštec, který Galům předpovídá příchod Římanů s pokladem. Všichni ho ve vesnici s nadšením přijmou kromě Asterixe, který ho považuje za šarlatána. Když do vesnice přijíždí výběrčí daní, je i se svým vojskem násilně vyhozen a oloupen o truhlu s penězi. Všichni mimo Asterixe se rozhodnou si truhlu nechat. Věštec později omámí Asterixe halucinogenními houbami, aby mohl truhlu ukrást. Krádež truhly se donese k Caesarovi, který po Detritovi požaduje podmanění galské vesnice, jinak ho předhodí lvům. Detritus se svými muži se převlečou za druidy a unesou Panoramixe, když se účastní druidovské konference. Asterix a Obelix se vydají Panoramixe zachránit, ale jsou od sebe odděleny. Zatímco Obelix převlečený za legionáře se stane Detritovým osobním strážcem, Asterix je zavřen do žaláře k Panoramixovi, kde oba dva odolávají požadování kouzelného nápoje. Jenže když se Detritus rozhodne mučit Idefixe (Obelixova malého pejska), Panoramixovi nezbude nic jiného než nápoj uvařit. Detritus ho použije k uvěznění Caesara v železné masce. Asterix poté musí projít arénou přes různá nebezpečná zvířata, aby se dostal až k Detritovi a zachránil si tak život, jenže Detritus na něj pošle nestvůru, která ho začne škrtit a zoufalý Asterix se snaží dovolat pomoci u Obelixe. Ten ho nakonec vyslyší a nestvůru zneškodní. Poté společně vysvobodí Panoramixe, Idefixe i Caesara. Caesar prosí Galy, aby mu pomohli porazit Detrita, který mezitím za použití svého kouzelného nápoje útočí na vesnici. Panoramix uvaří speciální kouzelný nápoj s mlékem dvouhlavého jednorožce (od velmi starého dědy), který vytvoří armádu klonů Asterixe a Obelixe. Caesar se poté opět vrátí k moci a udělí vesnici milost.", "section_level": 1}], "src_summary": "Asterix a Obelix (ve francouzském originále Astérix et Obélix contre César) je celovečerní hraný film z roku 1999 režiséra Claude Zidiho. Jde o první ze série hraných filmů na základě komiksů o Asterixovi Goscinnyho a Uderza. Film kombinuje prvky několika Asterixových příběhů: \"Asterix z Galie\", \"Věštec\", \"Asterix a Gótové\", \"Asterix Legionářem\", \"Asterix gladiátorem\", \"Asterix a Kleopatra\" a \"Nesvár\". Ve filmu účinkují Christian Clavier, Gérard Depardieu, Roberto Benigni a Michel Galabru. V době svého vydání šlo o nejdražší film v historii francouzské kinematografie. V roce 2002 byl překonán druhým dílem \"\".", "tgt_summary": "Asterix and Obelix vs. Caesar () is a 1999 feature film directed by Claude Zidi, the first of what went on to become a series of live-action films based on Goscinny and Uderzo's Astérix comics. The film combines plots of several Astérix stories, mostly \"Asterix the Gaul\" (Getafix's abduction), \"Asterix and the Soothsayer\", \"Asterix and the Goths\" (the Druid conference), \"Asterix the Legionary\" (Obelix becoming smitten with Panacea) and \"Asterix the Gladiator\" (the characters fighting in the circus) but jokes and references from many other albums abound, including a humorous exchange between Caesar and Brutus taken from \"Asterix and Cleopatra\", and the villain Lucius Detritus is based on Tullius Detritus, the main antagonist of \"Asterix and the Roman Agent\" (known as Tortuous Convolvulus in the English translation of the comic). At the time of its release, the film was the most expensive production in French cinema of all time, making it the most expensive production in France for the twentieth century. It was surpassed by the sequel, \"\", in 2002.", "id": 1896646}
{"src_title": "Marcel Schmelzer", "tgt_title": "Marcel Schmelzer", "src_document": [{"title": "Klubová kariéra.", "content": "S fotbalem začínal ve Fortuně Magdeburg, poté hrál za 1. FC Magdeburg a navštěvoval sportovní gymnázium. V roce 2005 se připojil k Borussii Dortmund.", "section_level": 1}, {"title": "Borussia Dortmund.", "content": "Svou profesionální kariéru má zatím spojenou pouze se současným klubem Borussí Dortmund. První utkání za A-tým odehrál 9. srpna 2008 v prvním kole DFB-Pokalu na půdě Rot-Weiss Essen ze čtvrté ligy. Do zápasu nastoupil v 77. minutě za útočníka Mladena Petriće. Dortmund v utkání zvítězil.. Přesně o týden později už debutoval v nejvyšší německé lize opět pod trenérem Jürgenem Kloppem. Do zápasu na BayAreně s domácím Bayerem Leverkusen vkročil v 72. minutě, když za stavu 3:1 pro Borussii střídal zraněného obránce Dedého. V 83. minutě se sice ještě hlavou trefil domácí útočník Kießling, ale ten už jen korigoval výsledek. V sezóně 2010/11 získal s Borussií bundesligový titul, který následně se spoluhráči obhájil v sezóně 2011/12. V tomto ročníku navíc vyhrál i DFB-Pokal, ve finále porazil Dortmund Bayern Mnichov 5:2. V základní skupině D Lize mistrů 2012/13 (skupina smrti – nejtěžší skupina tohoto ročníku LM) 24. října 2012 přispěl jednou brankou k vítězství 2:1 nad Realem Madrid. S Dortmundem se představil 25. května 2013 ve Wembley ve finále Ligy mistrů proti rivalovi Bayernu Mnichov, Borussia však nejprestižnější evropský pohár nezískala, podlehla Bayernu 1:2. Schmelzer odehrál utkání v základní sestavě.", "section_level": 2}, {"title": "Reprezentační kariéra.", "content": "Reprezentační kariéru začal v reprezentaci do 21 let a s jedenácti zápasy patřil mezi pravidelně nastupující hráče. Trenér Horst Hrubesch jej nominoval na Mistrovství Evropy hráčů do 21 let 2009 konané ve Švédsku, kde mladí Němci získali svůj premiérový titul v této kategorii. Nastoupil ve čtyřech utkáních. Za seniorskou reprezentaci debutoval 17. listopadu 2010 v přátelském zápase se Švédskem, ve kterém nepadl jediný gól. Schmelzer ale odehrál celé utkání. Mezi několika dalšími debutanty byl i Schmelzerův spoluhráč Mario Götze. V roce 2011 nastoupil k dalším třem reprezentačním utkáním a je na dobré cestě být číslem jedna na levém kraji obrany německé reprezentace.", "section_level": 1}, {"title": "Úspěchy.", "content": "Zdroj:", "section_level": 1}, {"title": "Klubové.", "content": "Borussia Dortmund", "section_level": 2}, {"title": "Reprezentační.", "content": "Německo U21 Německo", "section_level": 2}, {"title": "Osobní život.", "content": "Schmelzer má o dva roky mladšího bratra.", "section_level": 1}], "src_summary": "Marcel Schmelzer (* 22. ledna 1988, Magdeburg, NDR) je profesionální německý fotbalista hrající jako levý obránce za německý klub Borussia Dortmund.", "tgt_summary": "Marcel Schmelzer (; born 22 January 1988) is a German professional footballer who plays for Borussia Dortmund as a left back, serving as captain from 2016 to 2018. He has been capped by Germany at international level. A one-club man, Schmelzer has spent his entire professional career at Dortmund.", "id": 642016}
{"src_title": "RIA Novosti", "tgt_title": "RIA Novosti", "src_document": [{"title": "Činnost a záběr agentury.", "content": "Agentura vydávala zprávy a informace o sociálně-politických, ekonomických, vědeckých a finančních tématech na internetu a posílá e-mailem v hlavních evropských jazycích, stejně jako v perštině, japonštině, čínštině a arabštině. Měla zpravodajskou síť v Rusku, Společenství nezávislých států a více než 40. dalších zemích mimo SNS. Mezi její klienty patřili prezidentská administrativa, ruská vláda, Rada federace, Státní duma, ministerstva a vládní úřady, správy ruských regionů, zástupci ruských a zahraničních obchodních kruhů, diplomatické mise, a veřejné organizace.", "section_level": 1}, {"title": "Historie.", "content": "Historie agentury sahá do 24. června 1941, kdy dva dny po napadení Sovětského Svazu byla založena Sovětská informační kancelář (\"Советское Информационное Бюро; Совинформбюро\"). Byla založena usnesením vlády Sovětského svazu a ÚV KSSS. Jejím hlavním úkolem bylo přinášet informace o zahraničních vojenských událostech a o událostech v domácím životě. V jisté době byl vydáván bulletin v papírové podobě a vysílán v rádiu (od 14. října 1941 do 3. března 1942). Hlavním úkolem bylo sestavovat zprávy o situaci na frontové válečné linii, situaci na domácí frontě a v partyzánském hnutí. Ruská informační agentura Novosti vznikla v září roku 1991 na základě spojení IAN a RIA. Vyhláškou ruského prezidenta ze dne 22. srpna 1991 podléhala RIA Novosti kompetencím Ministerstva tisku a informací. RIA Novosti měla přibližně 80 kanceláří v zahraničí, více než 1500 odběratelů v zemích SNS a asi sto v dalších zemích. Poslední hlavní editorkou a generální ředitelkou agentury byla Světlana Mironjuková.", "section_level": 1}, {"title": "Zánik.", "content": "Dne 9. prosince 2013 podepsal ruský prezident Vladimir Putin dekret o zrušení této agentury a rozhlasové stanice Hlas Ruska a jejich sloučení do nově vzniklé agentury Rusko dnes (Rossija segodňa). RIA Novosti byla poslední ruskou státní organizací, která se díky nárokům klientů z celého světa snažila o vyvážené zpravodajství. Informovala i o tématech, s nimiž měl Kreml problémy, a o stanoviscích opozice. Novou agenturu Rusko dnes povede Putinův příznivce, ultrakonzervativní Dmitrij Kiseljov. Podle kritiků a opozice se tak dovršuje trend velmi silné státní kontroly nad ruským státním mediálním sektorem.", "section_level": 2}, {"title": "Abecední seznam fotografů.", "content": "Pro agenturu pracovali nebo pracují následující fotoreportérky a fotoreportéři:", "section_level": 1}, {"title": "Dar.", "content": "V roce 2011 darovala sto historických fotografií ze svých archivů, které byly nahrány na úložiště volných obrázků Wikimedia Commons.", "section_level": 1}], "src_summary": "RIA Novosti, Ruská informační agentura Novosti (rusky \"Российское агентство международных новостей «РИА Новости»\") byla ruská státní zpravodajská agentura pro mezinárodní informace se sídlem v Moskvě. Dne 9. prosince 2013 podepsal ruský prezident Vladimir Putin dekret o zrušení této agentury a rozhlasové stanice Hlas Ruska a jejich sloučení do nově vzniklé agentury Rusko dnes (Rossija segodňa).", "tgt_summary": "RIA Novosti (), sometimes RIA () for short, was a Russian state-controlled domestic news agency, which used to be one of Russia's international news agencies until 2013. Operating under the purview of the Russian Ministry of Communications and Mass Media, RIA Novosti is headquartered in Moscow and operated about 80 bureaus internationally. On 9 December 2013 President of Russia Vladimir Putin ordered RIA Novosti's liquidation and the creation of a Russian international news agency Rossiya Segodnya. Dmitry Kiselyov, an anchorman of the Russia-1 channel was appointed to be the first president of the new information agency. RIA Novosti was scheduled to be closed down in 2014; starting in March 2014, staff were informed that they had the option of transferring their contracts to Rossiya Segodnya or accepting voluntary redundancy. On 10 November 2014, Rossiya Segodnya launched the Sputnik multimedia platform as the international replacement of RIA Novosti and Voice of Russia. Within Russia itself, however, Rossiya Segodnya continues to operate its Russian language news service under the name RIA Novosti with its ria.ru website. The agency published news and analysis of social-political, economic, scientific and financial subjects on the Internet and via e-mail in the main European languages, as well as in Persian, Japanese and Arabic. It had a correspondent network in the Russian Federation, CIS and over 40 non-CIS countries. Its clients include the presidential administration, Russian government, Federation Council, State Duma, leading ministries and government departments, administrations of Russian regions, representatives of Russian and foreign business communities, diplomatic missions, and public organizations. RIA Novosti was an award-winning news agency. The last editor-in-chief of RIA Novosti was Svetlana Mironyuk, the first woman appointed to the role in the agency's history. According to the organisation's Charter, enterprise's property was federally owned (because federal unitary enterprise) and was indivisible. According to the agency, it was partially government-subsidized (2.7–2.9 billion roubles in 2013), but maintained full editorial independence. Its Russian name was Federal State Unitary Enterprise Russian Agency of International Information «RIA Novosti» (), \"FGUP RAMI «RIA Novosti»\" () for short. Its formal English name was Russian News & Information Agency \"RIA Novosti\". Early in 1990s it had the name state enterprise RIA «Novosti» (named after Soviet \"Press Agency «Novosti»\" and \"Information Agency «Novosti»\"). \"RIA\" means \"Russian Information Agency\" and \"Novosti\" means \"News\" in Russian. The common abbreviation in Russian is RIA.", "id": 921656}
{"src_title": "Německá AB-Aktion v Polsku", "tgt_title": "German AB-Aktion in Poland", "src_document": [{"title": "Historie.", "content": "Masové vraždění polských velitelů, politiků, umělců, aristokratů, inteligence a lidí podezřelých z možné protinacistické aktivity bylo vnímáno jako preventivní opatření k rozptýlení polského odporu. Chtěli tak zabránit vzpouře Poláků během plánované německé invaze do Francie. Tato protipolská kampaň byla připravena Hansem Frankem, velitelem generálního gouvernementu, a byla také projednána se sovětskými úředníky během řady tajných konferencí gestapo-NKVD. První odstranění polské inteligence proběhlo brzy po německé invazi do Polska, která trvala od podzimu 1939 do jara 1940. Operace Intelligenzaktion byl plán na odstranění polské inteligence a polské vedoucí třídy realizovaný Einsatzgruppen a Selbstschutz. Následkem této operace bylo zabito 60 000 polských šlechticů, učitelů, podnikatelů, sociálních pracovníků, duchovních, soudců a politických aktivistů v 10 regionálních akcích. Intelligenzaktion pokračovala německou AB-Aktion v Polsku. Lidé byli zatčeni v souladu s \"říšským seznamem nepřátel\" - Sonderfahndungsbuch Polen, který byl připravený před válkou členy německé menšiny žijící v Polsku ve spolupráci s německou výzvědnou službou. Před akcí, na konci roku 1939 a na začátku roku 1940, většina polských profesorů, intelektuálů, spisovatelů, politiků, učitelů a dalších členů elity polské společnosti byla krátce zatčena gestapem. Frank konečně 16. května 1940 přijal a schválil \"Ausserordentliche Befriedungsaktion\". V následujících týdnech německá policie, gestapo, SD (Sicherheitsdienst) a jednotky wehrmachtu zatkli zhruba 30 000 Poláků ve velkých polských městech jako Varšava, Lodž, Lublin a Krakov. Internovaní byli drženi v řadě věznic včetně neslavného Pawiaku, kde byli předmětem brutálních výslechů nacistických úředníků. Po čase stráveném ve věznicích ve městech Varšava, Krakov, Radom, Kielce, Nowy Sącz, Tarnov, Lublin nebo Wiśnicz byli uvěznění Poláci převezeni do německých koncentračních táborů, především do nově otevřeného tábora v Osvětimi, Sachsenhausenu a Mauthausenu. Přibližně 3 500 členů polské inteligence bylo zavražděno v masových vraždách ve vesnici Palmiry nedaleko Varšavy, ve Firlej, Wincentynów nedaleko města Radom a v Bliżynském lese nedaleko města Skarżysko-Kamienna. Mezi zavražděnými byli Maciej Rataj, Stefan Bryła, Tadeusz Tański, Mieczysław Niedziałkowski a Janusz Kusociński. Akce byly zahájeny v podobném rozsahu i na jiných polských územích připojených nacistickým Německem.. Podle mnohých historiků, včetně Normana Daviese, byla akce proti polským vůdcům koordinována orgány Sovětského svazu, které ve stejné době spáchaly masové vraždy 22 000 polských důstojníků v Katyńi i na dalších místech. Aktivní pronásledování polských intelektuálů pokračovalo až do konce války. Přímým pokračováním AB-Aktion byla německá kampaň na východě, která začala po invazi Německa do SSSR. Mezi nejvýznačnější masové popravy polských profesorů patří masakr lwówských profesorů, ve kterém bylo zavražděno přibližně 45 profesorů z univerzity ve městě Lwów společně s jejich rodinami a hosty. Mezi zavražděnými byli Tadeusz Boy-Żeleński, bývalý polský premiér Kazimierz Bartel, Włodzimierz Stożek a Stanisław Ruziewicz. Tisíce dalších zahynuly při masakru v Ponarech, v německých koncentračních táborech a ghettech.", "section_level": 1}, {"title": "Následky.", "content": "Po válce bylo mnoho lidí zodpovědných za organizaci AB-Aktion postaveno před Norimberský soud. Nicméně většina odpovědných německých velitelů byla buď zabita nebo zmizela během války. Přesné počty obětí, data poprav a příčiny smrti polských představitelů inteligence v německém zajetí jsou často napadené jinými evropskými historiky, kteří odmítají podobnost s Katyňskými masakry.", "section_level": 1}], "src_summary": "AB-Aktion (Außerordentliche Befriedungsaktion) byla nacistická německá kampaň během druhé světové války zaměřená na odstranění intelektuálů a vyšších vrstev společnosti polské národnosti. Na jaře a v létě roku 1940 bylo v Německem okupovaném Polsku zatčeno nacistickými představiteli více než 30 000 Poláků. Kolem 7 000 velitelů, profesorů, učitelů a duchovních (označených jako pachatelé trestní činnosti) bylo následně povražděno na různých místech včetně lesa v Palmiry. Ostatní byli převezeni do německých koncentračních táborů.", "tgt_summary": "The AB-Aktion (, ), was a second stage of the Nazi German campaign of violence during World War II aimed to eliminate the intellectuals and the upper classes of the Second Polish Republic across the territories slated for eventual annexation. Most of the killings were arranged in a form of forced disappearances from multiple cities and towns upon the German arrival. In the spring and summer of 1940, more than 30,000 Polish citizens were arrested by the Nazi authorities in German-occupied central Poland, the so-called General Government. About 7,000 of them including community leaders, professors, teachers and priests (labeled as suspected of criminal activities) were subsequently massacred secretly at various locations including at the Palmiry forest complex near Palmiry.
[AB-Aktion, Shoah Resource Center, The International School for Holocaust Studies.] The others were sent to German concentration camps.", "id": 61067}
{"src_title": "John Adams Whipple", "tgt_title": "John Adams Whipple", "src_document": [{"title": "Život a dílo.", "content": "Narodil se 10. září 1822 v Graftonu v Massachusetts rodičům Jonathanovi a Melindě (Grout) Whippleovým. Jako mladý byl horlivý student chemie a po zavedení procesu daguerrotypie do Spojených států (1839-1840) byl první, kdo dokázal vyrábět potřebné chemikálie. Kvůli této práci se však začalo zhoršovat jeho zdraví, proto se pak začal raději věnovat fotografii. Své první daguerrotypie pořídil v zimě 1840 \"s využitím slunečních brýlí jako objektivu, krabici na svíčky jako fotografického boxu a rukojeti stříbrné lžičky jako náhrady za desku.\" V průběhu doby se stal prominentním portrétním daguerotypistou v Bostonu. Kromě portrétů ve studiu \"Whipple and Black\", Whipple fotografoval významné budovy v okolí Bostonu, včetně domu generála George Washingtona v roce 1775 a 1776. Whipple si vzal Elizabeth Mannovou 12. května 1847. Mezi lety 1847 a 1852 Whipple a astronom William Cranch Bond, ředitel Harvardské vysokoškolské observatoře, který používal Harvardský teleskop přezdívaný \"Great Refractor\" (\"Velký Refraktor\") pořídili snímky Měsíce, které byly významné svými detaily a estetickou hodnotou. V té době to byl největší dalekohled na světě a za jejich snímky Měsíce získali ocenění za technickou dokonalost na Světové výstavě 1851 v Křišťálovém paláci v Londýně. V noci ze 16. na 17. července 1850 Whipple s Bondem pořídili ve hvězdárně Harvardovy univerzity první daguerotypii fixní hvězdy Vegy – montáž dalekohledu však pro expoziční dobu 100 sekund nebyla dostatečně přesná. V roce 1863 Whipple využil elektrické osvětlení k pořízení noční fotografie Bostonského parku. John Adams Whipple nebyl ve fotografickém podnikání sám - dalšími prominentními daguerrotypisty byli například Southworth & Hawes nebo \"Masury & Silsbee\". Whipple a Southworth & Hawes byli v Bostonu největší, avšak po roce 1853 je zastínila fotografická studia Mathewa Bradyho a M. M. Lawrence v New Yorku. Whipple byl plodný jak fotograf tak i jako vynálezce. Vynalezl daguerotypii crayon a crystallotypii (daguerrotypii na skle). Se svým partnerem Jamesem Wallacem Blackem vyvinul proces pro výrobu papírových tisků ze skleněných albuminových negativů (crystallotypů). Jeho americké patenty obsahují patent číslo 6056 - \"Crayon Daguerreotype\" a patent číslo 7 458 - \"Crystallotype\".", "section_level": 1}], "src_summary": "John Adams Whipple (10. září 1822 Grafton, Massachusetts – 10. dubna 1891) byl americký vynálezce a průkopník fotografie. Jako první ve Spojených státech začal vyrábět chemikálie používané pro daguerotypie; propagoval astronomickou a noční fotografii, byl laureátem za mimořádný snímek Měsíce a byl první kdo vyfotografoval jinou hvězdu než Slunce (hvězdy Vega a Mizar, která byla až do roku 2009 považována za dvojhvězdu).", "tgt_summary": "John Adams Whipple (September 10, 1822 – April 10, 1891) was an American inventor and early photographer. He was the first in the United States to manufacture the chemicals used for daguerreotypes; he pioneered astronomical and night photography; he was a prize-winner for his extraordinary early photographs of the moon; and he was the first to produce images of stars other than the sun (the star Vega and the Mizar-Alcor stellar sextuple system, which was thought to be a double star until 2009.", "id": 231203}
{"src_title": "Valentina Visconti", "tgt_title": "Valentina Visconti, Duchess of Orléans", "src_document": [{"title": "Život.", "content": "Jako dcera milánského vévody Giana Galeazza Viscontiho a Izabely, dcery francouzského krále Jana se 17. srpna 1389 se stala manželkou Ludvíka, mladšího bratra krále Karla VI. Téhož měsíce se zúčastnila velkolepého vjezdu královské rodiny do Paříže. Mladý král nechal tehdy korunovat svou choť Isabelu a Pařížané, kteří Isabele říkali \"prasnice\", byli nadšení prý nevšední krásou Valentiny, což jí vyneslo královninu nenávist. Roku 1392 se u krále Karla při válečném tažení projevilo duševní onemocnění, které poznamenalo osudy celé rodiny i království. Po dočasné úzdravě se nemoc vrátila v červnu 1393 a tehdy chorý panovník pochyboval o své vlastní totožnosti a nepoznával ani svou ženu, které se dokonce snažil vyhýbat. Naopak vyhledával přítomnost Valentiny a chodil ji pravidelně navštěvovat, což samozřejmě podnítilo královninu zášť. Dvořané začali Valentinu obviňovat z provozování magie a čarodějnictví. Postupem času se podezřelým z nekalých čárů stal i Ludvík Orleánský, který nakonec svou ženu, podezřívanou i z otravy batolat, raději odvezl na venkov. Tam ji také při návštěvě Francie roku 1398 navštívil Václav IV., kterému návštěva \"čarodějnice\" u protiorleánské kliky politicky uškodila. Valentina i ve vyhnanství nadále četla, objednávala si nové rukopisy a jistě i na venkov se donesla fáma o milostném vzplanutí jejího muže a královny. Roku 1407 ovdověla, když byl Ludvík po společném vyjednávání v Paříži zavražděn na příkaz burgundského vévody Jana Nebojácného a jeho zohavené tělo se našlo v pařížských ulicích. Jan Nebojácný, který se svou objednávkou vraždy vůbec netajil, byl vypovězen ze země. Isabela svého muže přežila o pouhý rok. Zemřela v prosinci 1408 na zámku v Blois a byla pohřbena v pařížském klášteře celestýnů.", "section_level": 1}], "src_summary": "Valentina Visconti ( \"Valentina Visconti\", 1371–4. prosince 1408 Blois) byla vévodkyně orleánská z rodu Viscontiů, současníky obviňována z magie a čarodějnictví. Vzdělaná a inteligentní vévodkyně byla obdivovatelkou iluminovaných rukopisů, jednou ze zákaznic dílny Jana z Arrasu a také patronkou básníka Eustacha Deschampse.", "tgt_summary": "Valentina Visconti (1371 – 4 December 1408) was a Countess of Vertus, and Duchess consort of Orléans as the wife of Louis de Valois, Duke of Orléans, the younger brother of King Charles VI of France.", "id": 2477284}
{"src_title": "Devátá pevnost", "tgt_title": "Ninth Fort", "src_document": [{"title": "Historie.", "content": "Na konci 19. století bylo město Kaunas opevněno a v roce 1890 bylo obklopeno osmi pevnostmi a devíti dělostřeleckými bateriemi. Výstavba Deváté pevnosti (její číselné jméno se stalo vlastním jménem) byla zahájena v roce 1902 a byla dokončena v předvečer první světové války. Od roku 1924 byla Devátá pevnost používána jako městské vězení Kaunas. Během sovětské okupace 1940 – 1941 byla Devátá pevnost používána NKVD k umístění politických vězňů na cestě do pracovních táborů na Sibiři. Během let nacistické okupace se Devátá pevnost stala místem masového vraždění. Nejméně 5 000 litevských Židů z Kaunasu, z velké části odebraných z městského židovského ghetta, bylo převezeno do Deváté pevnosti a zavražděno. Kromě toho byli během nacistické okupace přivedeni do Kaunasu Židé až z Francie, Rakouska a Německa, kteří byli v Deváté pevnosti popraveni. Hned jak se Sověti v roce 1944 nastěhovali, Němci zlikvidovali ghetto, které bylo známé jako „pevnost smrti“ a vězni byli rozptýleni do jiných táborů. Po druhé světové válce Sověti opět po několik let využívali Devátou pevnost jako vězení. V roce 1958 bylo v Deváté pevnosti založeno muzeum. V roce 1959 byla připravena první expozice ve čtyřech celách, které vypovídaly o nacistických válečných zločinech prováděných v Litvě. V roce 1960 začalo objevování, sepisování a soudní šetření místních masových vražd, a to ve snaze získat informace o rozsahu těchto zločinů.", "section_level": 1}, {"title": "Muzeum.", "content": "Muzeum Deváté pevnosti obsahuje sbírky historických artefaktů spojených jak se sovětskými krutostmi a nacistickou genocidou, tak i s materiály týkající se dřívější historie Kaunasu a Deváté pevnosti. Památník obětem nacismu Deváté pevnosti v Kaunasu (Litva) navrhl sochař A. Ambraziunas. Byl postaven v roce 1984 a je vysoký 32 m. Hromadným pohřebištěm obětí masakrů provedených v pevnosti je louka, která je označena jednoduchým upřímně znějícím památníkem, který je napsán několika jazyky. Říká: \"Toto je místo, kde nacisté a jejich pomocníci zabili více než 30 000 Židů z Litvy a dalších evropských zemí.\"", "section_level": 1}], "src_summary": "Devátá pevnost je tvrz v severní části Šilainiai elderate v litevském Kaunasu. Je součástí pevnosti Kaunas, která byla postavena na konci 19. století. Během okupace města Kaunasu a zbytku Litvy Sovětským svazem byla pevnost používána jako vězení a jako stanice pro vězně, kteří byli přepraveni do pracovních táborů. Po obsazení Litvy nacistickým Německem byla pevnost používána jako místo poprav pro Židy, zajaté sovětské vojáky a další.", "tgt_summary": "The Ninth Fort () is a stronghold in the northern part of Šilainiai elderate, Kaunas, Lithuania. It is a part of the Kaunas Fortress, which was constructed in the late 19th century. During the occupation of Kaunas and the rest of Lithuania by the Soviet Union, the fort was used as a prison and way-station for prisoners being transported to labour camps. After the occupation of Lithuania by Nazi Germany, the fort was used as a place of execution for Jews, captured Soviets, and others.", "id": 15701}
{"src_title": "Aaron Taylor-Johnson", "tgt_title": "Aaron Taylor-Johnson", "src_document": [{"title": "Životopis.", "content": "Narodil se 13. června roku 1990 v High Wycombe v anglickém Buckinghamshire, jeho matka byla v domácnosti, otec pracoval jako stavební inženýr. Za jednoho ze svých idolů označil Daniela Day-Lewise.", "section_level": 1}, {"title": "Kariéra.", "content": "Hrát začal v šesti letech. V roce 1999 si v divadle zahrál ve hře \"Macbeth\" po boku Rufuse Sewella roli Macduffova syna. Roku 2000 hrál ve hře \"All My Sons\" od Arthura Millera. Jeho kariéra v televizních seriálech spočívala např. v roli Nikera v adaptaci od BBC s názvem \"Feather Boy\" (2004) či v roli Owena v britském seriálu \"E4\"; dále ztvárnil Aarona v minisérii \"Talk to Me\" a Owena Stephense v minisérii \"Nearly Famous\". V roce 2003 si střihl roli Charlieho Chaplina ve filmu \"Rytíři ze Šanghaje\". Roku 2006 se objevil ve filmu \"Iluzionista\", kde si zahrál teenagera Eduarda, jehož v dospělosti hrál Edward Norton. Dále se objevil jako Prosper ve filmu \"Pán zlodějů\" (2006) a jako dívčí idol Robbie v teenagerském filmu \"On je fakt boží!\" (2008). Roku 2010 si zahrál hlavní postavu Dava Lizewskiho v celovečerním filmu \"Kick-Ass\", adaptaci komiksů Marka Millera. Stejnou postavu ztvárnil o tři roky později v pokračování \"Kick-Ass 2\". V roce 2011 se představil ve filmu \"Albert Nobbs\", kde převzal roli po Orlandu Bloomovi, který z filmu odstoupil, aby mohl být se svou těhotnou ženou. Roku 2012 hrál ve snímcích \"Anna Karenina\" a \"Divoši\", v roce 2014 hrál ve filmu \"Godzilla\". Jako Quicksilver se představil ve snímku \"\" (2015), čímž navázal na krátkou potitulkovou scénu filmu \"\" (2014), kde se objevil ve stejné roli.", "section_level": 1}, {"title": "Osobní život.", "content": "V roce 2012 se oženil s režisérkou Sam Taylor-Wood, se kterou se poznal a zasnoubil roku 2009 při natáčení filmu \"Nowhere Boy\" a která je o 23 let starší. Při svatbě si oba změnili příjmení na Taylor-Johnson. V letech 2010 a 2012 se jim narodily dcery Wylda Rae a Romy Hero.", "section_level": 1}], "src_summary": "Aaron Taylor-Johnson (* 13. června 1990 High Wycombe, Anglie), rodným jménem Aaron Perry Johnson, je anglický divadelní, filmový a televizní herec. S hraním začal již ve svých šesti letech, začínal ve filmech jako jsou např. \"Iluzionista\" (2006) a \"On je fakt boží!\" (2008). Později hrál ve snímcích, jako je třeba \"Nowhere Boy\" (2009), kde ztvárnil Johna Lennona, \"Kick-Ass\" (2010) a \"Kick-Ass 2\" (2013), kde si zahrál titulní postavu, \"Divoši\" (2012) a \"Godzilla\" (2014). Ve filmech \"\" (2014) a \"\" (2015) hrál Quicksilvera.", "tgt_summary": "Aaron Perry Taylor-Johnson (né Johnson; born 13 June 1990) is an English actor and screenwriter, best known for his portrayal of the title character in the \"Kick-Ass\" films and Quicksilver in \"\" (2015). Taylor-Johnson began performing at age six and has appeared in films such as \"Shanghai Knights\" (2003), playing a young Charlie Chaplin, \"The Illusionist\" (2006) and \"Angus, Thongs and Perfect Snogging\" (2008). He had his breakthrough performance in the John Lennon biopic \"Nowhere Boy\" (2009). He went on to portray Ben in the Oliver Stone-directed crime thriller \"Savages\" (2012), Russian aristocrat Count Vronsky in Joe Wright's adaptation of \"Anna Karenina\" (2012) and Lt. Brody in Gareth Edwards' monster movie \"Godzilla\" (2014). For his performance as psychopathic drifter Ray Marcus in Tom Ford's thriller \"Nocturnal Animals\" (2016), he won the Golden Globe Award for Best Supporting Actor and was nominated for the BAFTA Award for Best Actor in a Supporting Role.", "id": 946230}
{"src_title": "Lyceum Jindřicha IV.", "tgt_title": "Lycée Henri-IV", "src_document": [{"title": "Historie.", "content": "Na místě dnešního lycea se nacházel klášter založený již v 6. století franským králem Chlodvíkem I. Klášter byl za Velké francouzské revoluce zrušen a v roce 1790 prohlášen národním majetkem. Opatství se v roce 1796 stalo vzdělávacím zařízením, které se nejprve nazývalo \"École centrale du Panthéon\" (Ústřední škola Pantheon) podle nedalekého Pantheonu, později bylo přejmenováno na \"Lycée Napoléon\" (Napoleonovo lyceum). Tím se lyceum stalo druhou francouzskou školou, která byla označena tímto termínem (po lyceu v Lyonu založeném roku 1519). V období Restaurace se škola jmenovala \"Lycée Corneille\" podle básníka Pierra Corneilla a později získala své dnešní jméno \"Lycée Henri-IV.\" V 19. století na škole studovali převážně členové vyšších společenských tříd, takže ji navštěvovali např. synové krále Ludvíka Filipa a potomci vysoké šlechty.", "section_level": 1}, {"title": "Současnost.", "content": "Škola zahrnuje čtyřletý základní cyklus (obdoba druhého stupně základní školy), vlastní tříleté lyceum a přípravné třídy pro studium na grande école. Celkem se jedná o zhruba 2500 žáků. Základní cyklus navštěvuje asi 600 žáků, převážně z jižní části Paříže. Kvůli svému věhlasu a také dobré poloze poblíž Sorbonny pocházejí žáci často z rodin univerzitních profesorů. Jsou zde i žáci z jiných obvodů, obzvláště, pokud si chtějí zvolit jako první cizí jazyk ruštinu, neboť tuto možnost nabízí jen malé množství škol. Na rozdíl od základního stupně jsou studenti na lyceum přijímáni podle svých studijních výsledků a pocházejí ze škol v celé Paříži a okolí. Na základě přístých přijímacích pohovorů dosahuje škola nadprůměrné výsledky v maturitě. Rovněž vstup do přípravných tříd je podřízen přísnému výběru. Protože přípravné třídy lycea patří k nejrenomovanějším ve Francii, ucházejí se o přijetí studenti z celé země. V celostátním srovnání dosahují absolventi školy při přijímacích pohovorech na grande école pravidelně vysokého ohodnocení. V rámci Paříže panuje tradiční rivalita vůči stejně úspěšnému Lycée Louis-le-Grand, které sídlí ve stejné čtvrti.", "section_level": 1}, {"title": "Významní učitelé.", "content": "Na škole působili jako učitelé např. filozof Henri Bergson, muzikolog a spisovatel Romain Rolland, historik Fernand Braudel, filozof Jean Hyppolite, filozof Émile Chartier nebo politik Georges Pompidou.", "section_level": 1}], "src_summary": "Lyceum Jindřicha IV. (francouzsky \"Lycée Henri-IV\") je lyceum v Paříži. Sídlí v Latinské čtvrti na adrese \"Rue Clovis\" č. 23 v 5. obvodu. Škola byla založena v roce 1795 a má zhruba 2500 studentů. Nese jméno francouzského krále Jindřicha IV. Lyceum patří k nejprestižnějším vzdělávacím ústavům svého typu ve Francii a jeho absolventi dosahují vysokých úspěchů v příjacím řízení na grande école. Některé části budov jsou chráněny jako historické památky např. zbytek opatství Sainte-Geneviève s bývalou zvonicí klášterního kostela \"Tour Clovis\", bývalý refektář (dnes kaple) nebo kabinet medailí. V roce 1996 byly při renovaci objeveny pozůstatky z karolínské doby.", "tgt_summary": "The Lycée Henri-IV is a public secondary school located in Paris. Along with Louis-le-Grand, it is widely regarded as the most prestigious and demanding sixth-form colleges (\"lycées\") in France. The school has more than 2,500 students from \"collège\" (the first four years of secondary education in France) to \"classes préparatoires\" (classes to prepare students for entrance to the elite grandes écoles such as École normale supérieure, École polytechnique, Centrale Paris, Mines ParisTech, HEC Paris, among others). Its motto is \"\"Domus Omnibus Una\"\" (\"A Home For All\").", "id": 327134}
{"src_title": "Masakr v Ponarech", "tgt_title": "Ponary massacre", "src_document": [{"title": "Pozadí.", "content": "Po začlenění Střední Litvy k Polsku se stalo město Ponary částí vojvodství Vilnius (oblast zvaná Kresy). V září 1939 byla tato oblast převzata Sověty a po měsíci převedena do Litvy. Po připojení Litvy Sovětským svazem v červnu roku 1940 začali Sověti ve spojení s vojenskou leteckou základnou budovat ropný sklad nedaleko Ponarů. Tento projekt nebyl nikdy dokončen, protože v roce 1941 byla oblast obsazena nacistickým Německem. Nacisté se rozhodli využít velkých jam určených původně pro nádrže na ropu jako místa k pohřbení těl nežádoucích místních obyvatel. Jejich záměrem bylo zabít všechny litevské Židy. V Pobaltí dosáhlo nacistické masové vraždění Židů největšího rozsahu. Ze 70 000 Židů žijících ve Vilniusu přežilo válku pouhých sedm tisíc. Židovská kultura ve Vilniusu, jednom z jejích největších center v Evropě, prakticky zanikla.", "section_level": 1}, {"title": "Masakr.", "content": "Hromadné vraždy začaly v červenci roku 1941, kdy přijelo do Vilniusu Einsatzkommando 9, které shromáždilo 5 000 židovských mužů z Vilniusu a převezlo je do Paneriai, kde byli zastřeleni. Další hromadné popravy, často s pomocí litevských dobrovolníků z \"Ypatingasis burys\", se konaly po celé léto a na podzim. V září bylo založeno vilenské ghetto. Do konce roku bylo v Paneriai zavražděno 21 700 židů. Tempo vraždění zpomalilo v roce 1942, kdy si Wehrmacht začal potenciální oběti přisvojovat jako nuceně nasazené. Na konci roku 1944 dosáhl konečný počet obětí kolem 70 000 – 100 000 osob. Podle poválečné exhumace provedené silami sovětské 2. běloruského frontu byla většina (50 000 – 70 000) obětí polští a litevští Židé z nedalekých polských a litevských měst. Ostatní byli především Poláci (20 000) a Rusové (8 000). Polské oběti byly většinou příslušníci inteligence (učitelé, profesoři Vilniuské univerzity jako Kazimierz Pelczar, duchovní jako Romuald Świrkowski) a členové odbojového hnutí Zemské armády. Mezi prvními oběťmi bylo přibližně 7500 sovětských válečných zajatců zastřelených v roce 1941, brzy poté, co začala Operace Barbarossa. V pozdějších fázích to byly také menší počty obětí jiných národností včetně místních Rusů, Romů a Litevců, zejména stoupenci komunistů a členové Místního litevského oddělení Povilase Plechavičiuse, kteří odmítli plnit německé rozkazy. Jak sovětská armáda v roce 1943 pokročila, nacistické jednotky se snažily zakrýt zločiny podle směrnice Aktion 1005. Osmdesát vězňů z blízkého koncentračního tábora Stutthof bylo zformováno do Leichenkommand. Dělníci byli nuceni těla vykopat, dát je na hromadu a spálit je. Po několika měsících této strašné práce se brigádě povedlo 19. dubna 1944 uprchnout. 11 lidem z této skupiny se válku podařilo přežít a jejich svědectví tak přispělo k odhalení tohoto masakru.", "section_level": 1}, {"title": "V kolektivní paměti.", "content": "Informace o masakru se začala šířit již v roce 1943 díky aktivitám a a pracím Heleny Pasierbské, Józefa Mackiewicze, Kazimierza Sakowicze a dalších. Nicméně sovětskému režimu, který podporoval vystěhování Poláků z Kresů, se skutečnost, že hlavními oběťmi byli Poláci a Židé, nehodila. Oficiálně tedy převládlo podání, podle něhož Paneriai bylo místem hromadného vraždění pouze sovětských občanů. Toto propagandistické zkreslení, stejně jako fakt, že šlo o jeden z největších masakrů na Poláky na východě, inspirovalo některé (např. polského premiéra Jerzyho Buzka) k paralelám s Katyňským masakrem. 22. října 2000, desetiletí po pádu komunismu, uspěla v nezávislé Litvě snaha několika polských organizací o vztyčení památníku (kříže) za padlé polské občany. Oficiálního ceremoniálu se zúčastnili představitelé polské a litevské vlády (Bronisław Komorowski, polský ministr obrany a jeho litevský protějšek), stejně tak několik nevládních organizací. Místo masakru připomíná památník obětem holokaustu, památník polským obětem a malé muzeum. Popravy v Paneriai jsou v současné době předmětem vyšetřování gdaňskou pobočkou polského Ústavu paměti národa.", "section_level": 1}], "src_summary": "Masakr v Ponarech (podle polského označení místa) resp. masakr v Paneriai (podle litevského označení místa) byla masová vražda 100 000 lidí (převážně polských Židů) spáchaná německými SD, SS a litevskými nacistickými kolaboranty, kolaboranty Sonderkommanda (Speciální SD a Německé bezpečnostní policejní oddíly \"Ypatingasis būrys\") během druhé světové války a holokaustu v Říšském komisariátu Ostland. Popravy se konaly od července 1941 do srpna 1944 blízko železniční stanice Ponary v tehdejším Polsku. (Ponary jsou nyní pod litevským názvem Paneriai předměstím Vilniusu.) V Ponarech bylo zavražděno asi 70 000 Židů spolu s asi 20 000 Poláky a 8 000 Rusy, mnoho jich pocházelo z nedalekého města Vilnius.", "tgt_summary": "The Ponary massacre or Paneriai massacre () was the mass murder of up to 100,000 people, mostly Jews, Poles, and Russians by German \"SD\" and \"SS\" and their Lithuanian collaborators, including \"Ypatingasis būrys\" killing squads, during World War II and the Holocaust in \"Reichskommissariat Ostland\". The murders took place between July 1941 and August 1944 near the railway station at Ponary (now Paneriai), a suburb of today's Vilnius, Lithuania. Some 70,000 Jews were murdered at Ponary, along with up to 20,000 Poles, and 8,000 Russian POWs, most of them from nearby Vilna (Vilnius), and its newly-formed Vilna Ghetto. Lithuania and the Baltic States became one of the first locations outside occupied Poland in World War II where the Nazis would mass murder Jews as part of the Final Solution. Out of 70,000 Jews living in Vilna according to Snyder, only 7,000 (or 10 percent) survived the war. The number of dwellers, estimated by Sedlis, as of June 1941 was 80,000 Jews, or one-half of the city's population. According to the Holocaust Encyclopedia and others, more than two-thirds of them or at least 50,000 Jews had been killed before the end of 1941.", "id": 1196261}
{"src_title": "Kvalifikace na Mistrovství světa ve fotbale 2014 (AFC)", "tgt_title": "2014 FIFA World Cup qualification (AFC)", "src_document": [{"title": "Nasazení.", "content": "Týmy byly nasazeny podle výsledků v minulé kvalifikaci na MS.", "section_level": 1}, {"title": "První fáze.", "content": "V první fázi se šestnáctka nejníže nasazených týmů utkala systémem doma a venku o postup do druhé fáze.", "section_level": 1}, {"title": "Nasazení.", "content": "Týmy byly nasazeny do dvou košů – Koš A zahrnoval týmy s nasazením 28 až 35 a koš B týmy s nasazením 36 až 43. Los se uskutečnil 30. března 2011 v Kuala Lumpur.", "section_level": 2}, {"title": "Zápasy.", "content": "Úvodní zápasy se hrály 29. června a odvety 3. července 2011.", "section_level": 2}, {"title": "Druhá fáze.", "content": "Ve druhé fázi se 22 přímo nasazených týmů a 8 postoupujících z první fáze utkalo systémem doma a venku o postup do třetí fáze.", "section_level": 1}, {"title": "Nasazení.", "content": "Týmy byly rozděleny do dvou košů – Koš A zahrnoval týmy s nasazením 6 až 20 a koš B týmy s nasazením 21 až 27 a navíc osmičku postupujících z první fáze. Los se uskutečnil 30. března 2011 v Kuala Lumpur.", "section_level": 2}, {"title": "Zápasy.", "content": "Úvodní zápasy se hrály 23. července a odvety 28. července 2011.", "section_level": 2}, {"title": "Třetí fáze.", "content": "Ve třetí fázi bylo 15 postupujících ze druhé fáze a 5 přímo nasazených týmů rozlosováno do pěti skupin po čtyřech. Ve skupinách se utkal každý s každým dvoukolově doma a venku a první dva týmy z každé skupiny postoupily do čtvrté fáze.", "section_level": 1}, {"title": "Nasazení.", "content": "K rozdělení do losovacích košů byl použit žebříček FIFA z července 2011. Los se uskutečnil 30. července 2011 v Rio de Janeiru.", "section_level": 2}, {"title": "Skupiny.", "content": "Zápasy se hrály od 2. září 2011 do 29. února 2012.", "section_level": 2}, {"title": "Čtvrtá fáze.", "content": "Celkem 10 týmů bylo rozlosováno do dvou skupin po pěti účastnících, kteří se utkali dvoukolově každý s každým doma a venku. První dva týmy z každé skupiny následně přímo postoupily na závěrečný turnaj, zatímco týmy na třetích místech postoupily do baráže o místo v mezikontinentální baráži.", "section_level": 1}, {"title": "Nasazení.", "content": "K rozdělení do losovacích košů byl použit žebříček FIFA z března 2012 (čísla v závorkách za každým týmem znamenají pořadí v tomto žebříčku). Los se uskutečnil 9. března 2012 v Kuala Lumpur.", "section_level": 2}, {"title": "Skupiny.", "content": "Zápasy se hrály od 3. června 2012 do 18. června 2013.", "section_level": 2}, {"title": "Baráž o 5. místo.", "content": "Týmy ze třetích míst skupin čtvrté fáze se systémem doma a venku utkaly o místo v mezikontinentální baráži. Zápasy se hrály 6. a 10. září 2013. Los určující, kdo bude v této baráži začínat na domácím hřišti, se uskutečnil dne 19. března 2013 v Curychu.", "section_level": 1}, {"title": "Odveta.", "content": "Celkové skóre dvojzápasu bylo 2:2. Do mezikontinentální baráže postoupilo , když zvítězilo 9:8 na penalty.", "section_level": 2}, {"title": "Statistika.", "content": "Údaje platné pouze k zóně AFC v tomto kvalifikačním cyklu (včetně baráží):", "section_level": 1}, {"title": "Odkazy.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Externí odkazy.", "content": "Kvalifikace zóny AFC", "section_level": 2}], "src_summary": "Kvalifikace na Mistrovství světa ve fotbale 2014 zóny AFC určila 4 účastníky finálového turnaje a jednoho účastníka mezikontinentální baráže. Pětice nejlepších týmů z minulé kvalifikace byla nasazena přímo do třetí fáze, dalších 22 týmů bylo nasazeno do druhé fáze a nejhorších 16 začínalo v první fázi. V prvních dvou fázích hraných v červnu a červenci 2011 byly týmy rozlosovány do dvojic, ve kterých se utkaly doma a venku. Do třetí fáze postoupilo 15 vítězů druhé fáze, kde se přidali k pětici nasazených týmů. Celky byly rozlosovány do pěti skupin po čtyřech týmech, přičemž první dva týmy z každé skupiny postoupily do čtvrté fáze. V ní bylo 10 týmů rozlosováno do dvou skupin po pěti účastnících. První dva týmy z každé skupiny následně přímo postoupily na závěrečný turnaj, zatímco týmy na třetích místech postoupily do baráže o místo v mezikontinentální baráži.", "tgt_summary": "The Asian Football Confederation (AFC) section of the 2014 FIFA World Cup qualification saw 43 teams competing for 4 or 5 berths in the final tournament in Brazil. As in recent tournaments the AFC had four direct qualifiers for the finals tournament in addition to a further possible place via the intercontinental play-offs against CONMEBOL's fifth-placed team, which was chosen through a random draw, rather than being decided by FIFA beforehand as in previous tournaments (e.g., 2010 against a team from OFC, 2006 against a team from CONCACAF). Iran and South Korea from Group A, along with Australia and Japan from Group B won the 4 direct qualification positions, with Jordan defeating Uzbekistan in a play-off to see which team would face the 5th placed CONMEBOL team, Uruguay, for a place in the World Cup, eventually also failed to qualify for the competition.", "id": 1377591}
{"src_title": "Karel Appel", "tgt_title": "Karel Appel", "src_document": [{"title": "Život.", "content": "Narodil se v rodině holiče a kadeřníka v dělnické čtvrti v Amsterdamu. Na otcovo přání se také vyučil kadeřníkem. V letech 1940-1944 vystudoval Rijksakademie - Královskou akademii výtvarných umění v Amsterdamu. V roce 1948 se stal jedním ze zakládajících členů avantgardní skupiny umělců CoBrA. Roku 1946 uspořádal první samostatnou výstavu v \"Het Beerenhui\"s v Groningenu a zúčastnil se skuinové výstavy mladých umělců ve Stedelijk Museum v Amsterdamu. V tomto období jeho tvorbu silně ovlivnili Pablo Picasso, Henri Matisse a Jean Dubuffet. Kromě pláten namaloval velkou nástěnnou malbu \"Tázající se děti\" v Městském domě v Amsterdamu. Svůj styl nadále přibližoval dětské kresbě. Roku 1950 odjel do Paříže. Roku 1953 vystavoval na biennále v São Paulo, kde získal velkou cenu za malbu. Roku 1951 namaloval monumentální fresku pro Stedelijk Museum v Amsterdamu a roku 1959 pro budovu UNESCO v Paříži. Zúčastnil se výstav Documenta II (1959) a Documenta III (1964) v Kasselu. Vždy rád spolupracoval s umělci příbuzných oborů: roku 1962 to byl Bert Schiebeek při divadelním projektu \"Een groot dier\" („velé zvíře“), roku 1970 Merrill Sanders a Chet Baker, r. 1987 spolupracoval na scéně a výpravě inscenace baletu v pařížské Opeře, dále například s Brooklynskou Akademií hudby v New Yorku, nebo s nizozemskou operou v Amsterdamu. Experimentoval propojením výtvarného umění, poezie a hudby: roku 1991 byli jeho spolupracovníky Allen Ginsberg a Gregory Corso na „Poetry-Painting Series“. Dále spolupracoval s operou v Amsterdamu a při hudebním festivalu v Salzburgu. Roku 2006 tam navrhl scénu pro Mozartovu operu \"Kouzelná flétna\". Kolem roku 1990 si zařídil ateliéry v New Yorku, v Connecticutu, v Monaku a v čtvrtý v Toskánsku. Kromě New Yorku bydlel ve Florencii a pravidelně cestoval mezi oběma kontinenty. V roce 1999 zřídil svou nadaci \"Karel-Appel Stiftung\" (Karel Appel Foundation), do níž převedl všechna svá díla a reprodukční práva.", "section_level": 1}, {"title": "Dílo.", "content": "Patřil k nejproduktivnějším výtvarníkům, za svůj život vytvořil na 10.000 prací. Je zastoupen ve 26 světových galeriích či muzeích umění po celém světě, zejména v Evropě a v USA.", "section_level": 1}], "src_summary": "Karel Appel (* jako Christiaan Karel Appel; 25. dubna 1921, Amsterdam, Nizozemsko – 3. května 2006, Zürich, Švýcarsko) byl nizozemský malíř, sochař a básník, spoluzakladatel avantgardní skupiny CoBrA.", "tgt_summary": "Christiaan Karel Appel (; 25 April 1921 – 3 May 2006) was a Dutch painter, sculptor, and poet. He started painting at the age of fourteen and studied at the Rijksakademie in Amsterdam in the 1940s. He was one of the founders of the avant-garde movement Cobra in 1948. He was also an avid sculptor and has had works featured in MoMA and other museums worldwide.", "id": 1374709}
{"src_title": "Kvalifikace na Mistrovství světa ve fotbale 2014 (CONCACAF)", "tgt_title": "2014 FIFA World Cup qualification (CONCACAF)", "src_document": [{"title": "Nasazení.", "content": "Všech 35 členských zemí CONCACAF se rozhodlo zúčastnit. Týmy byly nasazeny do jednotlivých fází podle žebříčku FIFA z března 2011. V závorkách je umístění daného týmu v březnovém žebříčku FIFA.", "section_level": 1}, {"title": "Předkolo.", "content": "Desítka nejníže nasazených týmů se zde v červnu a červenci 2011 utkala systémem doma a venku o postup do první skupinové fáze. Předkolo se nelosovalo, ale nejvýše nasazený se utkal s nejníže nasazeným, atd. Dvojice byly oznámeny 26. dubna 2011.", "section_level": 1}, {"title": "První fáze.", "content": "V první fázi bylo 5 postoupujících z předkola a 19 přímo nasazených rozlosováno do 6 skupin po čtyřech, ve kterých se utkali dvoukolově každý s každým doma a venku. Vítězové skupin následně postoupili do druhé fáze.", "section_level": 1}, {"title": "Nasazení.", "content": "K nasazení do losovacích košů byl použit žebříček FIFA z března 2011. Los se uskutečnil 30. července 2011 v Riu de Janeiro.", "section_level": 2}, {"title": "Skupiny.", "content": "Zápasy se hrály od 2. září do 15. listopadu 2011.", "section_level": 2}, {"title": "Druhá fáze.", "content": "Ve druhé fázi byla šestice vítězů skupin první fáze a šestice přímo nasazených rozlosována do 3 skupin po 4 týmech. Ve skupinách se utkal každý s každým dvoukolově doma a venku. První dva týmy z každé skupiny postoupily do třetí fáze.", "section_level": 1}, {"title": "Nasazení.", "content": "K nasazení do losovacích košů byl použit žebříček FIFA z března 2011. Los se uskutečnil 30. července 2011 v Riu de Janeiro.", "section_level": 2}, {"title": "Skupiny.", "content": "Zápasy se hrály od 8. června do 16. října 2012.", "section_level": 2}, {"title": "Třetí fáze.", "content": "Ve třetí fázi utvořila šestice postupujících ze druhé fáze jednu skupinu, ve které se utkala v termínech od 6. února do 15. října 2013 každý s každým dvoukolově doma a venku. První tři týmy postoupily přímo na MS, zatímco tým na čtvrtém místě postoupil do mezikontinentální baráže.", "section_level": 1}, {"title": "Statistika.", "content": "Údaje platné pouze k zóně CONCACAF v tomto kvalifikačním cyklu (včetně případné baráže):", "section_level": 1}, {"title": "Odkazy.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Externí odkazy.", "content": "Kvalifikace zóny CONCACAF", "section_level": 2}], "src_summary": "Kvalifikace na Mistrovství světa ve fotbale 2014 zóny CONCACAF určila 3 účastníky finálového turnaje a jednoho účastníka mezikontinentální baráže. Šestice nejlepších podle žebříčku FIFA z března 2011 bylo nasazeno přímo do druhé fáze, dalších 19 týmů bylo nasazeno přímo do první fáze a nejhorších 10 se muselo účastnit předkola. Předkolo se hrálo systémem doma a venku v červnu a červenci 2011. Pětice postupujících byla v první skupinové fázi spolu s 19 nasazenými rozlosována do šesti skupin po čtyřech. Vítězové skupin následně postoupili do druhé skupinové fáze, kde se přidali k šestici přímo nasazených. Dvanáctka týmů zde byla rozlosována do tří skupin po čtyřech. První dva týmy z každé skupiny následně postoupily do třetí (finálové) fáze. Tam šestice týmů vytvořila jednu skupinu, ze které postoupily první tři týmy na mistrovství světa, zatímco tým na čtvrtém místě postoupil do mezikontinentální baráže.", "tgt_summary": "The CONCACAF qualification for the 2014 FIFA World Cup consisted of four rounds of competition, in which the 35 member nations competed for three automatic berths at the finals in Brazil. The United States, Costa Rica, and Honduras qualified. The fourth-place finisher, Mexico, played a two-game series against New Zealand, the first-placed team from Oceania and qualified to the Finals.", "id": 692413}
{"src_title": "Kvalifikace na Mistrovství světa ve fotbale 2014 (OFC)", "tgt_title": "2014 FIFA World Cup qualification (OFC)", "src_document": [{"title": "Nasazení.", "content": "K nasazení týmů byl použit žebříček FIFA z července 2011. neodehrála v posledních čtyřech letech žádný reprezentační zápas, proto byla v žebříčku FIFA neumístěna. K jejímu nasazení byly proto vzaty v úvahu výsledky v poslední kvalifikaci, které se zúčastnila. V závorkách je umístění týmů v červencovém (2011) žebříčku FIFA.", "section_level": 1}, {"title": "První fáze.", "content": "Čtveřice nejníže nasazených týmů se v termínu od 21. do 26. listopadu 2011 utkala jednokolově každý s každým na centralizovaném místě v zemi Samoa. Vítěz skupiny postoupil do druhé fáze.", "section_level": 1}, {"title": "Druhá fáze (Oceánský pohár národů 2012).", "content": "Druhá fáze byla zároveň Oceánským pohárem národů 2012, který se hrál na Šalomounových ostrovech od 1. do 10. června 2012. Sedmička přímo nasazených týmů spolu s vítězem první fáze byla rozlosována do dvou skupin po čtyřech, kde se utkal jednokolově každý s každým. První dva týmy z každé skupiny postoupily do semifinále. Dále se hrálo i finále a zápas o třetí místo. Vítěz finále se stal mistrem Oceánie a postoupil tak na Konfederační pohár FIFA 2013. Všichni čtyři semifinalisté následně postoupili do třetí fáze kvalifikace o MS 2014.", "section_level": 1}, {"title": "Nasazení.", "content": "Týmy byly podle žebříčku FIFA z července 2011 rozděleny do dvou losovacích košů. Do každé ze skupin byly nalosovány dva týmy z každého koše. Los se uskutečnil 30. července 2011 v Rio de Janeiru.", "section_level": 2}, {"title": "Třetí fáze.", "content": "Ve třetí fázi utvořila čtveřice týmů jednu skupinu, ve které se utkal každý s každým dvoukolově doma a venku. Vítěz skupiny následně postoupil do mezikontinentální baráže. Hrálo se od 7. září 2012 do 26. března 2013. Rozpis zápasů byl nalosován 26. června 2012 v Aucklandu.", "section_level": 1}, {"title": "Statistika.", "content": "Údaje platné pouze k zóně OFC v tomto kvalifikačním cyklu (včetně případné baráže):", "section_level": 1}, {"title": "Odkazy.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Externí odkazy.", "content": "Kvalifikace zóny OFC", "section_level": 2}], "src_summary": "Kvalifikace na Mistrovství světa ve fotbale 2014 zóny OFC určila jednoho účastníka mezikontinentální baráže. Čtveřice nejníže nasazených týmů se nejprve v první fázi utkala jednokolově každý s každým na centralizovaném místě o jedno postupové místo na Oceánský pohár národů 2012, který byl zároveň druhou fází kvalifikace na MS. Postupující se zde přidal k sedmičce přímo nasazených týmů. Druhá fáze se hrála opět na jednom centralizovaném místě. Osmička týmů byla rozlosována do dvou skupin po čtyřech, přičemž první dva z každé skupiny postoupili do semifinále. Vítěz finále se stal vítězem Oceánského poháru národů a zároveň postoupil na Konfederační pohár FIFA 2013 a všichni semifinalisté postoupili do třetí fáze, kde utvořili čtyřčlennou skupinu, v níž se utkali dvoukolově každý s každým doma a venku. Vítěz této skupiny následně postoupil do mezikontinentální baráže.", "tgt_summary": "The OFC qualification for the 2014 FIFA World Cup saw teams of the Oceania Football Confederation competing for a place in the finals held in Brazil.", "id": 606863}
{"src_title": "Modrá hodina", "tgt_title": "Blue hour", "src_document": [{"title": "Výskyt v kultuře a umění.", "content": "Výraz se ve francouzském prostředí také používá jako poetické synonymum pro Paříž bezprostředně před první světovou válkou, protože tato epocha je považována za období relativní nevinnosti, klidu a míru – podobně jako doba brzkého svítání. V anglické kultuře zase označuje dobu mezi půl čtvrtou odpoledne a půl sedmou večer, kdy mívaly hospody (\"puby\") a bary v Británii zavřeno a z hlediska pijáků se nedalo nic „dělat“. Existují i různé restaurace, divadla a hotely s názvem \"L'Heure Bleue\", rozmístěné po celém světě. K dispozici jsou rovněž stejnojmenné dámské parfémy od Guerlaina (1912). Norská rocková kapela Madrugada (španělské a portugalské pojmenování časných ranních hodin) nese také pojmenování po této době.", "section_level": 1}, {"title": "Písně.", "content": "Modrá hodina (anglicky \"Blue hour\") je také běžné téma v populární hudbě, toto téma se objevuje v různých písních:", "section_level": 2}, {"title": "Fotografie.", "content": "Ve fotografii se \"modrá hodina\" využívá pro pořizování snímků za dostupného světla v žánru noční fotografie. Ve srovnání s fotografováním za úplné tmy je osvětlení prostředí dostatečné, je tedy více vidět, kontrasty mezi světlými a tmavými místy jsou zmírněny a snímky mají zajímavou atmosféru. Využití najde v široké škále fotografických žánrů, především ve fotografii architektury. Skutečnost, že umělé osvětlení budov má přibližně stejný jas a barevný kontrast poskytuje vyrovnaný fotografický motiv. Využitím rozptýleného světla odraženého od oblohy se jako výsledek získají rovnoměrně osvětlené předměty s měkkými konturami, barvami a jemnými pastelovými tóny. Různé teploty barev (modrá obloha, oranžové světlo, modrobílé žárovky, tyrkysové zářivky) poskytují nezvykle barevné fotografie. Tento efekt se ještě více zesílí delší expoziční dobou. V portrétní fotografii poskytuje příjemné rozptýlené světlo v tomto čase rovnoměrně osvětlenou pokožku s měkkou kresbou a jemnými pastelovými tóny. Doba trvání modré hodiny závisí na zeměpisné šířce, ročním období, oblačnosti a dalších faktorech, v průměru je tato doba přibližně 30 minut. Ranní čas je o něco delší než večer.", "section_level": 2}], "src_summary": "Modrá hodina pochází z poetického francouzského výrazu \"l'heure bleue\", který se odkazuje na dobu svítání a soumraku každé ráno a večer, kdy není ani úplné denní světlo, ani úplná tma. Tato doba je zvláštní kvalitou svého světla, během ní má obloha modrou barvu a přibližně stejný jas jako umělé osvětlení budov a pouličního osvětlení. Nebeská modř má však jinou fyzikální podstatu než během dne a tudíž má i jiné spektrální složení.", "tgt_summary": "The blue hour (from French ; ) is the period of twilight (in the morning or evening, around the nautical stage) when the Sun is at a significant depth below the horizon and residual, indirect sunlight takes on a predominantly blue shade, which differs from the one visible during most of a clear day, which is caused by Rayleigh scattering. The blue hour occurs when the Sun is far enough below the horizon so that the sunlight's blue wavelengths dominate due to the Chappuis absorption caused by ozone. Since the term is colloquial, it lacks an official definition similar to dawn, dusk, and the three stages of twilight. Rather, it refers to a state of natural lighting that usually occurs around the nautical stage of the twilight period (at dawn or dusk).", "id": 1187580}
{"src_title": "Robert Koldewey", "tgt_title": "Robert Koldewey", "src_document": [{"title": "Životopis.", "content": "Koldewey už od mládí studuje archeologii a dějiny umění na univerzitách v Berlíně a ve Vídni. Teorie ho však příliš nenadchla, a tak vzdělávací instituce opustil dřív, než získal titul. Nějaký čas pak trávil na různých archeologických nalezištích. Například v roce 1882 pomáhal při vykopávkách na místě starověkého města Assos (na území dnešního Turecka). O pět let později se vrátil do rodné země, aby zde dalších 10 let učil architekturu na univerzitě ve východoněmeckém Zhořelci. Od Německé orientální společnosti dostal roku 1897 nabídku, aby našel starověký Babylón. S kariérou je rázem amen. Nadšenec sbalil kufry a na území dnešního Iráku přijel už o dva roky později, odhodlán ke všemu. Ještě netušil, že tu stráví celých 18 let svého života a během nich ruiny legendárního města opět spatří světlo světa. Zbytky nádherně modré Ištařiny brány nebo zikkuratu, stupňovité věže Etemenanki, zasvěcené babylonskému bohu Mardukovi – to vše znovu vstalo z prachu díky Robertu Koldeweyovi. Díky němu se tak svět dozvěděl, jak vypadala skutečná předloha pro biblickou babylonskou věž. Krátce po svém příjezdu do místa vykopávek Koldewey a jeho tým také našli podivné ruiny. Jde o kamenné sloupy, klenby a hlubokou šachtu. \"Snad to nejsou zbytky visutých zahrad?\" spekuloval archeolog. Vykopávky v Babylónu však v roce 1917 přerušila 1. světová válka a Koldewey se chtě nechtě musel vrátit domů. O několik let později zemřel, aniž by se do místa, kde tolik triumfoval, ještě jednou vrátil.", "section_level": 1}, {"title": "Koldeweyova společnost.", "content": "Koldeweyova společnost byla založena 25. června 1926 v Bambergu, rok po Koldeweyově smrti, na podnět archeologa Armina von Gerkan a existuje dodnes.", "section_level": 1}], "src_summary": "Robert Koldewey (10. září,1855 Blankenburg – 4. února 1925, Berlín) byl německý archeolog a architekt, který objevil starobylé ruiny města Babylón.", "tgt_summary": "Robert Johann Koldewey (10 September 1855 – 4 February 1925) was a German archaeologist, famous for his in-depth excavation of the ancient city of Babylon in modern-day Iraq. He was born in Blankenburg am Harz in Germany, the duchy of Brunswick, and died in Berlin at the age of 69. His digs at Babylon revealed the foundations of the ziggurat Marduk, and the Ishtar Gate; he also developed several modern archaeological techniques including a method to identify and excavate mud brick architecture. This technique was particularly useful in his excavation of the Hanging Gardens of Babylon (1899–1917) which were built ca. 580 BC using mainly unfired mudbricks. A practicing archaeologist for most of his life, he participated in and led many excavations in Asia Minor, Greece, and Italy. After he died, the Koldewey Society was established to record and mark his architectural service.", "id": 15850}
{"src_title": "Claire Holtová", "tgt_title": "Claire Holt", "src_document": [{"title": "Životopis.", "content": "V roce 2006 získala roli mořské panny Emmy Gilbert v seriálu \"\". Seriál získal cenu \"Logie Award\" a \"Nickelodeon Australia Kids' Choice Award\". Byly natočeny dvě série a po krátké pauze se začalo uvažovat o třetí. V třetí sérii se ale už neobjevila, protože přijala nabídku na roli ve filmu \"Messengers 2:The Scarecrow\". Jeho natáčení začalo v Sofii v roce 2008 a 21. července 2009 v Austrálii byl vydán film na DVD. Kromě hraní ve filmech a seriálech se také objevila v několika reklamách pro \"Dreamworld\", \"Sizzler\" a \"Queensland Lifesaving\". Od roku 2011 hrála v seriálu Upíří deníky, kde ztvárnila postavu původní upírky Rebekah Mikaelsonové. V roce 2013 pak její postava volně přešla do spin-offu Upířích deníků pod názvem The Originals. V roce 2014 ze seriálu odešla z důvodu pracovního vytížení a nedostatku času na rodinu. V seriálu se však i nadále příležitostně objevuje, ovšem pouze už jako vedlejší postava.Však i tak je Claire úspěšná.", "section_level": 1}, {"title": "Osobní život.", "content": "Na konci roku 2005 absolvovala školu Stuartholme v Toowongu. Mezi její záliby patří plavání, volejbal, vodní pólo a taekwondo, ze kterého má černý pásek. Když byla mladší, zpívala ve školním sboru. V červenci 2015 se zasnoubila se svým dlouhodobým přítelem, televizním producentem, Matthew Kaplanem. Dvojice se vzala v dubnu 2016. V dubnu 2017 Holt požádala o rozvod. V prosinci 2017 se zasnoubila s Andrewem Joblonem. V březnu 2018 se na svém instagramovém účtu přiznala, že prodělala potrat. Holt a Joblon se vzali v dubnu 2018. V říjnu 2018 herečka oznámila, že je těhotná. Syn James Holt Joblon se narodil dne 28. března 2019. V dubnu 2020 oznámila, že očekává druhého potomka. Claire oznámila, že čeká dcerku!", "section_level": 1}], "src_summary": "Claire Holtová (* 11. června 1988 Brisbane) je australská herečka. Její nejznámější role je Emma Gilbertová v seriálu \"\" a Rebekah Mikaelson v seriálech \"Upíří deníky\" a \"The Originals\".", "tgt_summary": "Claire Lily Holt (born 11 June 1988) is an Australian-American actress, known for her roles as Emma Gilbert in \"\", Samara Cook in \"Pretty Little Liars\", Rebekah Mikaelson in \"The Vampire Diaries\", and its spinoff series \"The Originals\" and Kate in the 2017 survival horror film, \"47 Meters Down\".", "id": 1532897}
{"src_title": "Alice Herzová-Sommerová", "tgt_title": "Alice Herz-Sommer", "src_document": [{"title": "Šťastné období.", "content": "Narodila se v židovské, německy mluvící umělecky založené rodině. Otec se staral o továrnu a matka o pět dětí, tři dcery a dva syny. Alice pocházela z dvojčat, měla sestru Marianu. Hrát na klavír se začala učit v 5 letech a brzy byla dobrou interpretkou. V 16 letech byla přijata jako nejmladší žákyně ke studiu na německé hudební akademii v Praze. Naučila se také mimo češtiny a němčiny i hebrejsky, latinsky, francouzsky a anglicky. Jejich rodinný dům byl kulturním salonem, kde se scházeli spisovatelé, hudebníci, herci i vědci. Mezi nejlepší přátele její rodiny patřili např. Franz Kafka, Max Brod i Felix Weltsch. Rodinná pohoda byla roku 1930 narušena úmrtím otce. V roce 1931 se vdala za houslistu Leopolda Sommera a roku 1937 se jim narodil syn Raphael (1937–2001), který se později stal violoncellistou.", "section_level": 1}, {"title": "Hrůzy války.", "content": "Po napadení Československa Německem v roce 1939 většina její rodiny i přátel emigrovala do Palestiny. Alice s manželem a synem kvůli nemocné matce zůstali v Praze. Nacisté jim, Židům, zabrali veškerý majetek a zakázali mj. veřejně koncertovat i vyučovat osoby nežidovského původu, tehdy zůstala rodina zcela bez prostředků. V červenci 1942 byla její nemocná matka Sofie ve věku 72 let odvezena do koncentračního tábora. Přesně za rok totéž čekalo i Alici, která se svým manželem a pětiletým synem byla deportována do koncentračního tábora Terezín. Dostali se do tzv. „oddělení pro organizování volného času“, byli členy táborového orchestru, který pořádal po pracovní době pro uvězněné hudební vystoupení. Odehrála tam asi 150 koncertů, hudba byla pro ni prostředkem jak uniknout okolní kruté realitě, hladu, ponižování a všude přítomné smrti. Vystupovala i jako pěvkyně při terezínském nastudování oper. Také syn Raphael účinkoval v dětské pohádkové opeře Brundibár. Táborový orchestr i dětská opera byly součástí nacistického pokusu ukázat Mezinárodnímu Červenému kříži, který vykonával třikrát ročně kontrolu, „normálnost“ života v táboře. Manžel byl ale postupně deportován do koncentračního tábora v Osvětimi a pak do Dachau. Svou matku a manžela již nikdy nespatřila. Z 15 000 dětí odvlečených do tohoto tábora přežilo pouhých 130, její syn byl mezi nimi. Zahynula celá rodina manžela, několik členů její rodiny a všichni její přátelé, kteří zůstali v Praze.", "section_level": 1}, {"title": "Vyrovnání.", "content": "Vrátila se do Prahy v květnu 1945 po osvobození Terezína Rudou armádou. V poválečném Československu se ale necítila dobře a roku 1949 emigrovala se synem do Izraele, kde se setkala se svými sestrami. Živila se výukou hudby na konzervatoři a na hudební akademii v Jeruzalémě, kde propagovala milovanou českou hudbu. Žila v Izraeli až do roku 1986, těchto 37 roků považovala za nejšťastnější léta svého života. Pak se přestěhovala do Velké Británie za svým jediným synem, již světoznámým violoncellistou, a jeho rodinou. Plné štěstí jí však zkalilo úmrtí syna na infarkt při turné roku 2001, právě v milovaném Izraeli. Zůstali jí z celé rodiny jen snacha a dva vnuci.", "section_level": 1}, {"title": "Poslední léta.", "content": "Do jejího útulného a skromného jednopokojového bytu v Belsize Parku v severním Londýně, kde žila 25 let, za ní přicházelo hodně návštěv, necítila se osamocená ani zapomenutá. Starší si přicházeli zavzpomínat a mladší zase vyptat, jak to tehdy vlastně bylo. Vůči Němcům, kteří jí způsobili tolik bolestí, necítila žádnou zášť, vyrovnaná s osudem tvrdila, že nenávist plodí jen nenávist. Denně hrála na klavír asi tři hodiny, často skladby B. Smetany, A. Dvořáka a F. Chopina, nejraději ale L. v. Beethovena. Svou dlouhověkost přičítala životnímu optimismu a hudbě.", "section_level": 1}, {"title": "Inspirace.", "content": "Její životní příběh se stal v roce 2006 předlohou pro knihu Melissy Müllerové a Reinharda Piechockého \"Rajská zahrada v pekle: Život Alice Herzové-Sommerové\" (\"Garten Eden inmitten der Hölle\"). Další knihou zabývající se jejím příběhem je \"Století moudrosti\" (\"A Century of Wisdom\") od Caroline Stoessinger z roku 2012. S historií jejího života byli také seznámeni diváci prostřednictvím televizního programu BBC4. Poskytla desítky rozhovorů, např. pro týdeník The Observer a deníky The Guardian či The Times. V České republice o ní v roce 2007 natočil reportáž Marek Wollner pro pořad Reportéři ČT a v roce 2008 ji představila režisérka Olga Sommerová v dokumentu \"Sedm světel\" o osudech žen, které přežily holokaust. Dokumentarista Malcom Clarke o ní natočil dokument \"The Lady In Number 6\" (\"Dáma v čísle šest\"), který 2. března 2014, pouhý týden po Alicině úmrtí, získal Oscara za rok 2013 v kategorii nejlepší krátký dokumentární film.", "section_level": 1}, {"title": "Poznámka.", "content": "V roce 2010 ji v jejím Londýnském bytě u příležitosti 107. narozenin navštívil velvyslanec České republiky ve Spojeném království Velké Británie a Severního Irska Michael Žantovský s blahopřáním a předal jí cenu ministra kultury \"Artis Bohemiae Amicis\" udělovanou za šíření dobrého jména české kultury ve světě.", "section_level": 1}], "src_summary": "Alice Herzová-Sommerová, \"někdy také\" Alice Herz-Sommer, \"nebo\" Alice Herz-Sommerová, \"známá také jako\" Pianistka z Terezína (26. listopadu 1903 Praha – 23. února 2014 Londýn), byla česká klavíristka z židovské německy hovořící rodiny žijící po ukončení 2. světové války dlouhodobě v Izraeli a do své smrti ve Velké Británii, nejstarší Češka přeživší holokaust.", "tgt_summary": "Alice Herz-Sommer, also known as Alice Herz (26 November 1903 – 23 February 2014), was a Prague-born Jewish pianist, music teacher, and supercentenarian who survived Theresienstadt concentration camp. She lived for 40 years in Israel, before migrating to London in 1986, where she resided until her death, and at the age of 110 was the world's oldest known Holocaust survivor until Yisrael Kristal was recognized as such.", "id": 1960740}
{"src_title": "Feistelova šifra", "tgt_title": "Feistel cipher", "src_document": [{"title": "Popis.", "content": "Feistelova šifra je konstrukce blokových šifer, která spočívá v tom, že se otevřený text šifrovaného bloku nejprve rozdělí na dvě poloviny formula_1 (předpokládá se tedy jeho sudá délka) a následně se opakuje několik \"rund\" (kol, anglicky \"\"), při kterých se vždy provede stejná operace: kde formula_4 je rundová funkce, formula_5 je subklíč pro formula_6. rundu (odvozený z klíče celé šifry), formula_7 je operace XOR. Výsledným šifrovým textem pak je výstup poslední rundy, avšak v opačném pořadí: formula_8. Základní výhodou Feistelovy šifry je fakt, že funkce rundy nemusí být invertibilní: pro dešifrování se používá naprosto identická struktura se stejnou rundovou funkcí, pouze se otočí plán klíčů – subklíče se používají v opačném pořadí. Díky struktuře šifry a vlastnostem funkce XOR to funguje pro libovolnou rundovou funkci (volba funkce však má zásadní vliv na bezpečnost šifry). Na Feistelovu síť se tedy dá hledět jako na způsob, jak libovolnou funkci převést na permutaci (bijekci). Konkrétní šifry založené na Feistelově síti se pak od sebe liší počtem rund, definicí rundové funkce a postupem, jakým se z klíče odvozují jednotlivé subklíče.", "section_level": 1}, {"title": "Modifikace.", "content": "Bruce Schneier a John Kelsey navrhli zobecnění Feistelovy sítě, ve kterém se nepracuje se dvěma stejně velkými polovinami bloku, ale s nestejně velkými částmi; dále navrhli možnost nehomogenní Feistelovy sítě, ve které rundová funkce není ve všech rundách stejná; načež dospěli ke zcela zobecněné Feistelově síti, která zachovává jen základní strukturu. Existují také šifry, kde se Feistelova síť používá jako jedna z komponent (dokonce i některé Feistelovy šifry uvnitř rundové funkce používají další Feistelovu síť, např. MISTY).", "section_level": 2}, {"title": "Šifry, kde se používá.", "content": "Feistelovou šifrou je mnoho blokových šifer, jmenovitě například: Lucifer, DES (a 3DES), GOST, FEAL, Khufu a Khafre, LOKI, CAST, Blowfish, RC5, Camellia, MISTY, KASUMI. Další šifry používají Feistelovu síť v modifikované podobě, jen částečně, případně jsou jí inspirovány.", "section_level": 1}], "src_summary": "Jako Feistelova šifra či Feistelova síť se v kryptografii označuje základní struktura použitá v mnoha blokových šifrách včetně DES. Její výhodou je, že šifrování a dešifrování fungují prakticky stejně, což zjednodušuje a zlevňuje implementaci. Nazývá se podle Horsta Feistela, který tuto konstrukci použil v šifře Lucifer.", "tgt_summary": "In cryptography, a Feistel cipher is a symmetric structure used in the construction of block ciphers, named after the German-born physicist and cryptographer Horst Feistel who did pioneering research while working for IBM (USA); it is also commonly known as a Feistel network. A large proportion of block ciphers use the scheme, including the Data Encryption Standard (DES). The Feistel structure has the advantage that encryption and decryption operations are very similar, even identical in some cases, requiring only a reversal of the key schedule. Therefore, the size of the code or circuitry required to implement such a cipher is nearly halved. A Feistel network is an iterated cipher with an internal function called a round function.", "id": 2003}
{"src_title": "Tankové muzeum v Bovingtonu", "tgt_title": "The Tank Museum", "src_document": [{"title": "Historie.", "content": "Výstavní plocha je rozdělena do pěti částí: hala první světové války, hala meziválečného období, hala druhé světové války, hala Tamiya a British Steel Hall. V průběhu roku 2008 došlo k rozšíření výstavní plochy o dalších 5.000 m. V roce 1916 britské ministerstvo války založilo tábor Bovington jako školící zařízení pro posádky tanků. V té době armáda zavedla tanky do výzbroje, v době první světové války ve snaze zlomit stagnaci zákopové války. V roce 1919, po návratu tanků do Bovingtonu z Francie, byly mnohé vhodné jen do šrotu. Nicméně, malé množství nejméně poškozených vozidel se stalo základem sbírky pro další generece. V roce 1923 spisovatel Rudyard Kipling navštívil Bovington a doporučil zřízení muzea. Sbírka postupně rostla a po druhé světové válce byly přidány další exponáty. V roce 1947 bylo muzeum otevřeno pro širokou veřejnost. Muzeum se nadále rozšiřuje a je dnes vnímáno jako prostředek vzdělávání ale i zábavy pro širokou veřejnost, kam je zaměřen jeho účel. Mnohé z vystavených tanků jsou funkční a je možné je vidět v akci během letních měsíců ve speciálních ukázkách.", "section_level": 1}, {"title": "Výstavní haly.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "1. světová válka.", "content": "Hala obsahuje ukázku celého britského vývoje tanků od Little Willie až Mark VIII \"Liberty\", dochovalý a provozuschopný Mark V, Mark I, Mark II, Mark IV, Mark V, Mark VIII a Mark IX, tanky a další expozice ze života vojáků a spisovatele T. E. Lawrence, který žil v nedalekém Clouds Hill.", "section_level": 2}, {"title": "Meziválečná doba.", "content": "Expoziční hala ukazuje rychlý vývoj vojenské techniky v meziválečném období. Mezi exponáty je možno nalézt: Vickers A1E1 Independent, Peerless Armoured Car, Rolls-Royce Armoured Car, Lanchester 6x4 Armoured Car, Carden Loyd tankette, Light Tank Mk IIA, Cruiser Mk I.", "section_level": 2}, {"title": "2. světová válka.", "content": "Hala je největší expozicí s tanky od většiny národů, které se účastnily konfliktu. Součástí je i německý Tiger I věžového čísla 131, který byl ukořistěn v Tunisku, v dubnu 1943 a byl plně obnoven do funkčního stavu. Je to jediný Tiger, který je schopen pohybu vlastní sílou. Zajímavý exponát je plovoucí tank Sherman DD s plátěnou stěnou, který je také schopný provozu. Další vystavované exponáty jsou například: Panzer I, Panzer II, Panzer III, Panzer IV, Panther, Tiger II, Jagdpanzer 38(t), Jagdpanther, Jagdtiger, SdKfz 251, Goliath, Char B1, SOMUA S-35, Cruiser Mk III, Comet I, Matilda Mk I, Matilda Mk II, Churchill VII, TOG2, A33 Excelsior, A38 Valiant, T14 Assault tank, Ram Cruiser Mk II, M24 Chaffee, M3 Grant, M4 Sherman, Sherman Firefly, M10 Wolverine, M48 Patton, M26 Pershing, T17 Staghound, DUKW, SU-76, T-26, T-34, KV-1, SU-100.", "section_level": 2}, {"title": "Hala Tamiya.", "content": "Hala je sponzorována výrobcem modelů Tamiya. K vidění jsou poválečné hlavní bitevní tanky (MBT), jako je britský Centurion, americký M60 a ruský T-72.", "section_level": 2}, {"title": "British Steel Hall.", "content": "Hala je zaměřena výstavu exponátů z války v Perském zálivu; vzdává hold tanku Centurion, který se během své kariéry 46 roků (1945-1991) velmi osvědčil a je označován jako jeden z nejlepších britských tanků které kdy byly vyrobeny. Hala Tamiya a British Steel Hall procházejí rekonstrukcí, ale přesto jsou zde k vidění exponáty: Tortoise, Black Prince, Conqueror, Charioteer, Centurion, Chieftain, Challenger 1, Challenger 2, M41 Walker Bulldog, M103, M60 Patton, T-54, irácký T-55, T-62, T-72, BMP-1, AMX-30, Infanterikanonvagn 91, Stridsvagn 103, Stridsvagn 104.", "section_level": 2}], "src_summary": "Tankové muzeum v Bovingtonu (\"The Tank Museum\", dříve \"The Bovington Tank Museum\") je muzeum obrněné techniky, nacházející se ve Spojeném království. V muzeu je umístěno více než 300 vozidel z 26 zemí, což je největší sbírka tanků a druhá největší sbírka obrněných vozidel na světě. Je zde vystaven například německý Tiger I a britský Mark I z první světové války, který je nejstarším dochovaným tankem. Muzeum je situováno v Bovington Campu v Dorsetu v jihozápadní Anglii. To je přibližně 1,6 km severně od obce Wool a 19 km západně od hlavního přístavu Poole. V muzeu jsou sestavy všech částí britské armády týkající se pásových vozidel, velení i údržby a opravy vozidel v dílnách. K muzeu se lze dostat autobusem z nádraží ve Wool, vzdáleného přibližně 2,4 km.", "tgt_summary": "The Tank Museum (previously The Bovington Tank Museum) is a collection of armoured fighting vehicles at Bovington Camp in Dorset, South West England. It is about north of the village of Wool and west of the major port of Poole. The collection traces the history of the tank. With almost 300 vehicles on exhibition from 26 countries it is the largest collection of tanks and the third largest collection of armoured vehicles in the world. It includes Tiger 131, the only working example of a German Tiger I tank, and a British First World War Mark I, the world's oldest surviving combat tank. It is the museum of the Royal Tank Regiment and the Royal Armoured Corps and is a registered charity.", "id": 2160909}
{"src_title": "Duffield Castle", "tgt_title": "Duffield Castle, Derbyshire", "src_document": [{"title": "Normanský hrad.", "content": "Je známo, že okolo roku 1066 Henry de Ferrers (psáno také Ferrars), který prokázal velkou službu králi Vilému I., obdržel panství v Derbyshiru, jež vešlo ve známost jako Duffield Frith. Rozkládalo se mezi vesnicemi Heage a Shottle na severu a Tutbury na jihu. Ferrers postavil hrad Tutbury, učinil jej svým hlavním sídlem, ale potřeboval dohlédnout i na obranu severněji položeného území, a proto postavil další, pravděpodobně dřevěný, hrad u Duffieldu. Jeho třetí syn, Robert, se vyznamenal roku 1138 v bitvě u Standardu proti Skotům a byl povýšen na hraběte Derby. Další v řadě, Henryho pravnuk William, který byl hrabětem od roku 1162, se připojil ke královým synům při povstání proti jejich otci, králi Jindřichovi II. V roce 1173 byly oba Williamovy hrady zničeny. Po něm následoval další William, oblíbenec krále Jana, jenž mu navrátil hrabství a spolu s ním i panství Wirksworth, Ashbourne a později Horston Castle (Horsley). Dokonce byly znovu postaveny hrady Duffield a Tutbury. Williamův syn a jmenovec se také těšil králově přízni. Další hrabě, již sedmý v rodové linii, se jmenoval Robert. Povstal proti králi Jindřichovi III. a jeho hrad Tutbury byl zničen. Ačkoliv byl omilostněn, vzbouřil se znovu a po porážce u Chesterfieldu byl roku 1269 vyhnán a jeho hrad Duffield zničen. Celé Robertovo území připadlo princi Edmundovi, který se brzy poté stal hrabětem Lancasteru. Duffield Castle byl doslova srovnán se zemí, mnoho kamenů z něj bylo použito na jiné stavby. Místo, kde se nacházel, postupem času zarostlo a objeveno bylo až v roce 1885.", "section_level": 1}, {"title": "Vykopávky.", "content": "Když byly na místě bývalého hradu učiněny vykopávky, archeologové objevili základy tradiční normanské motte a na nich položený kámen. Pozoruhodná byla velikost tohoto kamene – necelých 30 metrů do šířky i délky, tedy jen o málo menší než rozměry londýnské White Tower. Areál byl zapsán mezi chráněné, základy označené, a roku 1899 připadl pod správu National Trust, čímž se stal jednou z jejích nejstarších archeologických památek. Po mnoho let byly náklady na správu areálu vyřizované obecní radou, ale v nedávné době je znovu převzala National Trust. V 30. letech 20. století a roku 1957 byly učiněny další průzkumy, při nichž se našlo jen málo středověkých památek, ale zato četné nálezy římskobritských pozůstatků podporují myšlenku, že oblast byla osídlena ještě před příchodem Normanů. Roku 2001 tu Bradfordská univerzita podnikla geofyzický průzkum, který odhalil stopy dalších budov datujících se do přednormanského období. National Trust se nyní snaží získat finance potřebné pro další výzkumy oblasti.", "section_level": 1}], "src_summary": "Duffield Castle byl normanský hrad v Duffieldu v anglickém hrabství Derbyshire ve Spojeném království. Místo je chráněnou kulturní památkou. Hrad se nacházel na příkrém skalnatém pohoří čelem k řece, na dobře bránitelném místě, i přesto je však sporné, zda bylo místo obydlené už v pravěku. Další kontroverzní téma je, jestli zde Římané udržovali vojenské síly na obranu blízkého brodu, přes který přecházely konvoje napojující se v Derventiu (dnes část města Derby) na Rykneld Street. Avšak objevené pozůstatky jsou anglosaského původu a napovídají, že tu žil příslušník vyšších vrstev, pravděpodobně muž zvaný Siward nebo jeho příbuzní. Bylo objeveno i mnoho římských a římskobritských pozůstatků, ale, ačkoliv některé jsou uchovány v Derbském muzeu či obecní síni, velké množství těchto artefaktů zmizelo.", "tgt_summary": "Duffield Castle was a Norman Castle in Duffield, Derbyshire. The site is a Scheduled Ancient Monument. It was on a rocky promontory facing the river, easily defended, though it is debatable whether it was inhabited in prehistoric times. It is also controversial whether the Romans maintained a military presence to protect the ford, nearby, across which the convoys of lead from Lutudarum (possibly Wirksworth) joined Rykneld Street at Derventio (now part of Derby), en route for the North Sea ports. However, remains that appear to be of Anglo-Saxon origin have been found, suggesting occupation by persons of some position, possibly a Saxon Thane of the name of Siward, or his relatives. Considerable amounts of Roman or Romano-British pottery have also been found, including roof tiles of Roman pattern. Some of the artefacts that were discovered were lodged with the Derby Museum, while others were kept in the Parish Room; many have disappeared.", "id": 815747}
{"src_title": "Ghetto v Minsku", "tgt_title": "Minsk Ghetto", "src_document": [{"title": "Historie.", "content": "Sovětské sčítání lidu z roku 1926 ukázalo, že v Minsku žilo 53 700 Židů (tvořili téměř 41% obyvatel města). Ghetto bylo vytvořeno krátce po nacistické invazi do Sovětského svazu a dobytí města Minsk, hlavního města Běloruské SSR, 28. června 1941. Pátý den okupace bylo nacisty zabito 2 000 Židů a od té doby bylo vraždění Židů běžnou událostí. V prvních měsících nacistické okupace bylo převážně oddíly Einsatzgruppen zavražděno asi 20 000 Židů. 17. července 1941 byl vytvořen Říšský komisariát Ostland. 20. července bylo založeno minské ghetto. Také vznikla Židovská rada (Judenrat). Celkový počet obyvatel ghetta činil kolem 80 000 (podle některých zdrojů to bylo přes 100 000 lidí), z nichž asi 50 000 byli předváleční obyvatelé, zbývající byli uprchlíci a Židé násilně přesídleni nacisty z okolních osad. V listopadu roku 1941 bylo v Minsku založeno druhé ghetto pro Židy deportované ze západu. Byli převážně z Německa a Protektorátu Čech a Moravy; za jeho vrcholu mělo asi 35 000 obyvatel. Mezi obyvateli těchto dvou ghett byl povolen malý kontakt. Stejně jako v mnoha jiných ghettech museli Židé pracovat v továrnách nebo na jiných nacistických operacích. Obyvatelé ghetta žili v extrémně špatných podmínkách s nedostatečnou zásobou potravin a zdravotnických potřeb. V březnu roku 1942 bylo zabito přibližně 5 000 Židů nedaleko od místa, kde stojí \"Pit\", památník ghetta Minsk. Podle oficiálních nacistických dokumentů bylo v srpnu v ghettu méně než 9 000 Židů. 21. října 1943 bylo ghetto zlikvidováno spolu s mnoha Židy umírajícími ve vyhlazovacím táboře Sobibor. Několik tisíc bylo zmasakrováno ve vyhlazovacím táboře Malý Trostinec. (Malý Trostinec byla ještě před válkou vesnice několik kilometrů na východ od Minsku). 3. července 1944, kdy dobyla Rudá armáda město zpět, bylo naživu už jen několik Židů.", "section_level": 1}, {"title": "Odpor.", "content": "Ghetto v Minsku se vyznačuje jeho velkou odbojovou organizací, která úzce spolupracovala se sovětskými partyzány. Asi 10 000 Židů se podařilo uprchnout z ghetta a zapojit se do partyzánských skupin v okolních lesích. Barbara Epstein odhaduje, že přežila pravděpodobně polovina z nich a poznamenává, že se kolem 30 000 lidí pokusilo z ghetta v Minsku uniknout a přidat se k partyzánům (20 000 z nich však mohlo zemřít na cestě).", "section_level": 1}, {"title": "Historiografie.", "content": "Příběh minského ghetta nebyl dobře prozkoumán až do konce 20. století. Představitelé běloruské komunistické strany neorganizovali žádnou evakuaci obyvatel města před nacistickým vojskem. Později spolupracovali na vytváření falešných příběhů o evakuacích, které zorganizovali. Také se pokusili poškodit dobré jméno odbojové organizace v Minsku za styky s nacisty. Ve Spojených státech za studené války nebyl výzkum komunistického odporu hlavní prioritou. Židovská historiografie se nechtěla soustředit na problematiku komunistických židovských partyzánů.", "section_level": 1}], "src_summary": "Minské ghetto bylo vytvořeno krátce po německé invazi do Sovětského svazu. Bylo jedno z největších ve východní Evropě a největší na Německem okupovaném území Sovětského svazu. Ubytovávalo kolem 100 000 Židů, z nichž většina zahynula v holokaustu.", "tgt_summary": "The Minsk Ghetto was created soon after the German invasion of the Soviet Union. It was one of the largest in Belorussian SSR, and the largest in the German-occupied territory of the Soviet Union. It housed close to 100,000 Jews, most of whom perished in The Holocaust.", "id": 2033589}
{"src_title": "Triethylhliník", "tgt_title": "Triethylaluminium", "src_document": [{"title": "Struktura a vazby.", "content": "Přestože se sloučenina nazývá triethylhliník, má dimerní strukturu se vzorcem AlEt, kde \"Et\" je ethyl, CHCH. Jeden pár ethylových skupin tvoří můstky a čtyři jsou koncovými ligandy. Dvě můstková uhlíková centra mají koordinační číslo 5. Vazby připomínají ty, které známe z diboranu, jsou to třícenterní, dvouelektronové vazby. Podobně jako trimethylhliník, i triethylhliník je strukturálně nestálý a koncové ethylové skupiny se rychle vyměňují s můstkovými. Při vyšších teplotách se dimer rozpadá na monomerní AlEt.", "section_level": 1}, {"title": "Syntéza a reakce.", "content": "TEA lze připravovat různými cestami. Objev efektivní cesty byl technologicky významný. Vícekrokový proces lze shrnout do následující reakce: Díky této účinné syntéze je triethylhliník jednou z nejdostupnějších organohlinitých sloučenin. Lze ho ale také generovat z triethyl-dialuminium-trichloridu (AlClEt), který se získá působením chlorethanu na hliníkový prášek. Redukcí triethyl-dialuminium-trichloridu alkalickým kovem, například sodíkem, se získá TEA:", "section_level": 1}, {"title": "Reaktivita.", "content": "Vazby Al-C jsou polarizovány, takže lze triethylhliník snadno protonovat za uvolnění ethanu: V této reakci lze použít i slabé kyseliny, například koncové acetyleny nebo alkoholy. Můstky mezi páry hliníkových center jsou poměrně slabé a lze je štěpit zásadami za vzniku aduktů se vzorcem AlEtL:", "section_level": 2}, {"title": "Použití.", "content": "TEA se průmyslově využívá jako surovina pro výrobu mastných alkoholů, které se převádějí na tenzidy. Prvním krokem je oligomerizace ethylenu, která poskytuje směs trialkylhlinitých sloučenin (zjednodušeně zde znázorněny jako oktylové skupiny): Následně se tyto sloučeniny oxidují na alkoxidy hliníku a ty jsou potom hydrolyzovány:", "section_level": 1}, {"title": "Reagens v organické a organokovové chemii.", "content": "TEA má použití jako prekurzor dalších organohlinitých sloučenin, například diethylaluminium-kyanidu:", "section_level": 2}, {"title": "Pyroforické činidlo.", "content": "TEA se zapaluje při styku se vzduchem a rozkládá se či vzněcuje také při kontaktu s vodou nebo oxidačními činidly. Je jednou z několika tak těkavých látek, že je lze zapálit i kapalným kyslíkem. Snadná vznětlivost je zvláště vhodná pro použití jako iniciátor (zapalovač) raketového paliva. TEA lze i přímo použít jako raketové palivo, nicméně nikdy takto v praxi používán nebyl. Nosná raketa Falcon 9 společnosti SpaceX používá směs triethylhliník-triethylboritan jako zapalovač prvního raketového stupně. Triethylhliník zahuštěný polyisobutylenem se používá jako zápalná zbraň, pyroforická alternativa k napalmu, například v raketách M74 pro raketomet M202A1. V této aplikace je znám jako TPA (\"thickened pyrotechnic agent\" či \"thickened pyrophoric agent\", tedy česky \"zahuštěné pyrotechnické činidlo\", resp. \"zahuštěné pyroforické činidlo\"). Obvyklé množství zahušťovadla je 6 %. Lze ho snížit až na 1 %, přidávají-li se další ředidla. Pro zvýšení bezpečnosti lze použít například n-hexan; zajišťuje nepyroforické chování do odpaření ředidla, kdy vznikne „ohnivá koule“ jak z par TEA, tak hexanu.", "section_level": 2}], "src_summary": "Triethylhliník (TEA) je organokovová sloučenina hliníku. Tato těkavá, bezbarvá kapalina je silně pyroforická, při styku se vzduchem se okamžitě vznítí. Běžně se skladuje v nádobách z korozivzdorné oceli jako čistá kapalina nebo jako roztok v uhlovodíkových rozpouštědlech, například hexanu, heptanu nebo toluenu. Používá se hlavně jako kokatalyzátor při průmyslové výrobě polyethylenu a alkoholů se středně dlouhými řetězci.", "tgt_summary": "Triethylaluminium is an organoaluminium compound. It is actually a dimer, so despite its name, the formula for this compound is Al(CH), shortened to AlEt (Et, ethyl). This volatile, colorless liquid is highly pyrophoric, igniting immediately upon exposure to air. It is normally stored in stainless steel containers either as a pure liquid or as a solution in hydrocarbon solvents such as hexane, heptane, or toluene. Triethylaluminium is mainly used as a co-catalyst in the industrial production of polyethylene, polypropylene and for the production of medium chain alcohols.", "id": 1525019}
{"src_title": "École nationale d'administration", "tgt_title": "École nationale d'administration", "src_document": [{"title": "Založení a postupná evropanizace.", "content": "ENA byla založena roku 1945, aby demokratizovala přístup na vysoké pozice francouzské státní služby. Dodnes je jejím cílem vybírat a následně vzdělávat francouzské a mezinárodní vysoké státní úředníky. Hlavní budova školy se původně nacházela v Paříži v Rue de l'Observatoire, ale od roku 1992 se většina studijních aktivit přesunula do Štrasburku, Rue Sainte Marguerite č. 1, do budovy bývalé Commanderie des Hospitaliers de Saint-Jean de Jérusalem, budovy, která dříve sloužila jako nemocnice a také jako ženská věznice. Od přestěhování do Štrasburku a přiblížení se evropským institucím se ENA stále častěji označuje také jako Evropská škola veřejné správy (École européenne de la gouvernance). Od roku 2007 navíc upravila způsob výuky a díky spolupráci s \"Centrem pro evropská studia\" se kterým sdílí budovu ve Štrasburku, nyní klade velký důraz na vzdělávání francouzských i zahraničních státních úředníků v tematikách, legislativě a specifických procesech EU.", "section_level": 1}, {"title": "Konkurzy.", "content": "Každý ročník ENA čítá 80 až 100 francouzských studentů pocházejících ze tří skupin: Konkurzy jsou přístupné nejen francouzským občanům, ale také všem občanům EU. Konkurence je veliká a výběr je přísný. Procento úspěšnosti v konkurzu je pouhých 7,9% z počtu těch, kteří se zúčastnili prvního kola konkurzu.", "section_level": 1}, {"title": "Mezinárodní konkurz.", "content": "Kromě těchto konkurzů ENA pořádá ještě konkurz mezinárodní, ve kterém rekrutuje do každého ročníku přibližně 40 mezinárodních studentů ze zemí tak rozdílných jako je Čína, Brazílie, Rusko, Japonsko, USA, Kamerun, Panama, Turecko nebo Vietnam (seznam není úplný – podrobné informace o mezinárodním konkurzu lze získat na francouzských velvyslanectvích v každé zemi). Základní vzdělávací cyklus trvá 24 měsíců a je složen ze střídajících se fází intenzivního studia, praktických stáží ve francouzských centrálních a také v místních mezinárodních a evropských institucích, kde mají studenti možnost okamžitě v praxi využít naučené znalosti. Každá ze tří fází je zakončena sérií individuálních i skupinových zkoušek. Od roku 1945 ENA uvítala v rámci svých mezinárodních vzdělávacích programů již přes 2000 zahraničních studentů z více než 100 zemí. Většina z nich přišla z pozic vysokých státních úředníků v zemích svého původu.", "section_level": 1}], "src_summary": "École Nationale d'Administration (ve zkratce ENA) neboli Vysoká škola administrativy ve Štrasburku je jedna z nejprestižnějších vzdělávacích institucí ve Francii. Patří mezi takzvané Grande école (doslova Vysoké školy), které se od běžných vysokých škol liší přísnou selekcí studentů na základě náročných přijímacích zkoušek, omezeným počtem studentů a intenzivnějším typem studia. Studentům a absolventům ENA se říká Enarchové (Enarque). Absolventi ENA nacházejí uplatnění na nejvyšších úrovních francouzské státní správy, ale i ve vedení velkých podniků. Mezi zahraniční absolventy ENA patří vysocí představitelé mnoha zemí světa. ENA je cílem časté kritiky ze stran francouzské veřejnosti, kde je často vnímána jako nástroj pro reprodukci společenských a hospodářských elit. Je kritizována za svůj nedostatečný demokratizující efekt a za nízké procento přijatých kandidátů pocházejících z imigrace a také za nízké zastoupení žen v řadách jejích studentů. Podle často opakované glosy je ENA \"škola, kterou by Francouzi nejraději zrušili, ale každý z nich by tam předtím ještě rád viděl studovat své děti.\"", "tgt_summary": "The École nationale d'administration (generally referred to as ENA; ; ) is a French \"grande école\", created in 1945 by French President, Charles de Gaulle, and principal author of the French Constitution, Michel Debré, to democratise access to the senior civil service. The ENA selects and undertakes initial training of senior French officials. It is considered to be one of the most academically exceptional French schools, both because of its low acceptance rates and because a large majority of its candidates have already graduated from other elite schools in the country. Thus, within French society, the ENA stands as one of the main pathways to high positions in the public and private sectors. Originally located in Paris, it has now been almost completely relocated to Strasbourg to emphasise its European character. It is based in the former \"Commanderie Saint-Jean\", though continues to maintain a Paris campus. ENA produces around 80 to 90 graduates every year, known as \"étudiants-fonctionnaires\", \"\"enaos\"\" or \"\"énarques \"\" () for short. In 2002 the Institut international d'administration publique (IIAP) which educated French diplomats under a common structure with the ENA was fused with it. The ENA shares several traditions with the College of Europe, which was established shortly after. The future of ENA is uncertain; on 25 April 2019, the President of France, Emmanuel Macron, promised that he would close ENA. Macron is an ENA graduate himself, but the tight network of ENA graduates influencing the French civil service has been decried by populist protests such as the gilets jaunes as an elite governing class out of touch with civilians.", "id": 1631499}
{"src_title": "Angelo Scola", "tgt_title": "Angelo Scola", "src_document": [{"title": "Stručný životopis.", "content": "Při studiu filosofie na Katolické univerzitě Božského Srdce v Miláně se spřátelil s donem Luigim Giussanim. Na této univerzitě získal doktorát z filosofie, až poté se rozhodl ke vstupu do semináře milánské arcidiecéze. Vzhledem k tomu, že byl součástí hnutí Comunione e Liberazione, jej rektor semináře nedoporučil ke svěcení, a proto byl roku 1970 vysvěcen pro diecézi Teramo. Po svém kněžském svěcení spolupracoval s významnými katolickými teology jako Henri de Lubac nebo Hans Urs von Balthasar, zejména při založení mezinárodní teologické revue Communio. Teologii začal vyučovat na švýcarské Univerzitě ve Friburgu. Poté byl od r. 1982 profesorem na teologické fakultě Papežské lateránské univerzity v Římě. V letech 1986-1991 byl konzultorem Kongregace pro nauku víry, kterou tehdy vedl kardinál Joseph Ratzinger, pozdější papež Benedikt XVI. Roku 1991 byl jmenován sídelním biskupem v Grossetu, konsekrován byl kardinálem Gantinem v římské bazilice Panny Marie Sněžné dne 21. září 1991. Na úřad diecézního biskupa rezignoval v roce 1995, kdy se stal rektorem Lateránské univerzity (do r. 2002). Dne 5. ledna 2002 byl investován jako patriarcha benátský, jímž byl až do roku 2011. V konzistoři dne 21. října 2003 byl papežem Janem Pavlem II. jmenován kardinálem a dostal přidělenu titulární baziliku Santi XII Apostoli. Papež Benedikt XVI. jmenoval kardinála Scolu dne 28. června 2011 arcibiskupem milánským. Milánská arcidiecéze je co do počtu věřících největší v Itálii. Ve dnech předcházejících konkláve k volbě následníka po odstoupení Benedikta XVI., jež začalo 12. března 2013, byl Scola mezi těmi církevními hodnostáři, které komentátoři nejčastěji uváděli jako možného příštího papeže a římského biskupa. Rezignaci kardinála Scoly na úřad milánského arcibiskupa, podanou z důvodu dosažené věkové hranice, přijal papež František dne 7. července 2017, kdy také oznámil jmenování jeho nástupce Maria Delpiniho. . V jeho bibliografii nalezneme více než 120 odborných článků.", "section_level": 1}], "src_summary": "Angelo kardinál Scola (* 7. listopadu 1941, Malgrate v Lombardii) je italský římskokatolický duchovní, teolog, významná osobnost hnutí Comunione e Liberazione a emeritní arcibiskup milánský.", "tgt_summary": "Angelo Scola (; born 7 November 1941) is an Italian Cardinal of the Catholic Church, philosopher and theologian. He was Archbishop of Milan from 2011 to 2017. He had served as Patriarch of Venice from 2002 to 2011. He has been a cardinal since 2003 and a bishop since 1991.", "id": 1961760}
{"src_title": "Hanuš Wihan", "tgt_title": "Hanuš Wihan", "src_document": [{"title": "Umělecké zrání.", "content": "Hanuš Wihan se narodil v rodině soudního kancelisty Františka Wihana. Jeho přirozený hudební talent u něj objevil v 11 letech ředitel pražské konzervatoře Josef Krejčí který ho přivedl ke studiu hudby. Na konzervatoři nastoupil v roce 1867 do violoncellové třídy vedenou profesorem Františkem Hegenbartem. Po absolutoriu v roce 1873 získal místo profesora violoncella na Mozarteu v Salcburku. Po roce přijal angažmá na pozici sólového violoncellisty v 48členném orchestru mecenáše barona Paula Derviese. Za rok se vrátil na krátkou dobu do Čech, kde se stal violoncellistou pražského německého divadla. Po jeho dalších působeních u Bilseovy kapely v Berlíně a u dvorní hudby knížete Schwarzenburga v městě Sondershausenu v Durynsku se stává již známým a oblíbeným sólistou. V roce 1880 odchází na 8 let do mnichovské královské dvorní kapely, kde působí jako sólový violoncellista. Byl také členem bayreuthského orchestru pod taktovkou Richarda Wagnera s kterým studoval Beethovenovy komorní skladby. Navázal osobní přátelství s Richardem Wagnerem, Ferencem Lisztem, Hansem von Büllowem, Richardem Straussem aj. V Mnichově se oženil a krátce nato i rozvedl.", "section_level": 1}, {"title": "Pedagogická činnost.", "content": "Po úmrtí Františka Hagenbarta přijal třiatřicetiletý Hanuš Wihan uprázdněné místo na konzervatoři v Praze, kde si kulturně i ekonomicky značně pohoršil. S vervou se začal účastnit kulturního života, mimo vyučování na konzervatoři i sám koncertoval. Zahrál si v Rudolfínu před samotným význačným ruským skladatelem P. I. Čajkovským a v Umělecké besedě společně s polským legendárním pianistou I. J. Paderewskim. Současně s jeho příchodem na konzervatoř se ředitel konzervatoře, hudební osobnost, Antonín Bennewitz vzdal výuky komorní hry a Hanuš Wihan ji přebral současně s výukou violoncella. Díky jeho pedagogickým metodám tehdy opouštělo konzervatoř hodně skvěle připravených hudebníků. Traduje se, že byl na studenty velice přísný a nevyhnul se ani fyzickým trestům. Z tehdejších vynikajících studentů houslí Karla Hofmana, Josefa Suka, Oskara Nedbala a violoncellisty Otto Bergera sestavil kvarteto, které si svým vystoupením v Rudolfinu v roce 1891 získalo velký ohlas. Dali si jméno České kvarteto.", "section_level": 1}, {"title": "Interpretační činnost.", "content": "Strmý umělecký vzestup Českého kvarteta byl v roce 1893 zastaven onemocněním violoncellisty Otto Bergera, který roku 1897 umírá. Zprvu jej Hanuš Wihan zastupoval, později zcela opustil finančně zajištěné místo profesora na konzervatoři a nastoupil do souboru se členy o generaci mladšími. S Českým kvartetem absolvoval za dvacet let bezpočet koncertů po celé Evropě, své schopnosti světového sólisty plně podřídil hře kvarteta. V roce 1913, téměř šedesátiletý, onemocněl vážnou srdeční chorobou a na koncertech ho začal zastupovat violoncellista Ladislav Zelenka. Hanuš Wihan se bránil definitivnímu ukončení koncertování a traduje se, že jeho spoluhráči mu roku 1914 oznámili své rozhodnutí nahradit jej Ladislavem Zelenkou písemně.", "section_level": 1}, {"title": "Závěr.", "content": "Usadil se trvale v Brandýse nad Orlicí, po vzniku republiky se stal v roce 1919 profesorem komorní hry na pražské konzervatoři. V květnu roku 1920 umírá následkem prochlazení po jeho oblíbeném koupání v řece. Největších uměleckých úspěchů a slávy dosáhl Hanuš Wihan v době svého působení v Českém kvartetu. Vnesl do souboru Wagnerovo pojetí kvarteta a 20 let napomáhal udržovat hudební těleso na interpretační úrovni v této době málo vídané. Také aktivně rozšiřoval českou hudbu po celé Evropě. Poslední dobou již Wihan neměl moc pochopení pro moderní způsob komorní hry, jeho krásný mohutný tón a virtuozita v ovládání pizzicata ale zůstanou nezapomenutelné. Před prvou světovou válkou mívalo kvarteto ročně přes 100 koncertů, převážně v zahraničí.", "section_level": 1}, {"title": "Poznámka.", "content": "V roce 1985 vzniklo smyčcové kvarteto, tehdy velmi mladých a nadaných umělců, kteří se rozhodli navázat na českou interpretační školu a z úcty k předchůdcům si dalo jméno Wihanovo kvarteto.", "section_level": 1}], "src_summary": "Hanuš Wihan, křtěný Jan Josef Jindřich Maria (5. června 1855, Police nad Metují – 1. května 1920, Praha) byl český violoncellista a hudební pedagog.", "tgt_summary": "Hanuš Wihan (5 June 1855 – 1 May 1920) was a renowned Czech cellist, considered the greatest of his time. He was strongly associated with the works of Antonín Dvořák, whose Cello Concerto in B minor, Rondo in G minor, and the short piece \"Silent Woods\" were all dedicated to him. He was the founder and later cellist of the Czech String Quartet, which was world-famous throughout its 40-year existence.", "id": 1427553}
{"src_title": "Posed bílý", "tgt_title": "Bryonia alba", "src_document": [{"title": "Popis.", "content": "Dorůstá délky až 7 m. Listy jsou střídavé, řapíkaté, dlanitolaločnaté, nepravidelně zubaté nebo pilovité. Květy jsou 5četné, samčí vyrůstají v dlouze stopkatých vrcholících z úžlabí listů v dolní části rostliny, jsou žlutobílé se zeleným žilkováním a mají asi 1 cm v průměru. Tyčinek je 5, z nichž jedna je volná a ostatní jsou srostlé po 2. Samičí květy vyrůstají na krátce stopkatých hroznech v horní části rostliny, jsou žlutobílé, v průměru jen o málo menší než květy samčí, semeník je složen ze 3 plodolistů, čnělky jsou 3. Plodem je kulovitá, asi 8 mm velká, za zralosti černá bobule. Kvete v červnu až červenci, opylován je hmyzem.", "section_level": 1}, {"title": "Rozšíření a ekologie.", "content": "Poměrně světlomilná rostlina vyhledávající čerstvě vlhké, výživné půdy. V ČR roste v teplejších oblastech hojně, od středních poloh výše roztroušeně (max. asi 760 m n. m.). Celkově roste v téměř celé Evropě, na východě až po střední Asii, v Evropě však kromě její jihovýchodní části pouze zplaněle. Roste v křovinách na okrajích lesů či pasek, ve vysokobylinné ruderální vegetaci, dále může porůstat ploty, zahrady či sady.", "section_level": 1}, {"title": "Jedy.", "content": "Celá rostlina (nejvíce však v kořenech) obsahuje alkaloidy, glykosidy bryonin a bryogenin, pryskyřice, třísloviny, fytosterin a stopy silice, v plodech je obsaženo barvivo lykopen a v semenech saponiny. Šťáva posedu působí dráždivě, na pokožce vyvolává zčervenání, po delší době i puchýře a záněty. Po požití se objevuje zvracení a průjem spojený se silnými kolikovitými bolestmi, může rovněž dojít k útlumu dýchacího a vazomotorického centra a zánětu ledvin. Otravy byly pozorovány u koní a ovcí, u lidí nejčastěji po záměně plodů posedu za jedlé ovoce. Uvádí se, že smrtelná dávka pro dospělého člověka je zhruba 40 bobulí, u dětí jen 15.", "section_level": 1}, {"title": "Externí odkazy.", "content": "", "section_level": 1}], "src_summary": "Posed bílý (\"Bryonia alba\") je vytrvalá popínavá bylina z čeledi tykvovitých původem ze Středomoří, v české květeně se jedná o dávno zdomácnělý, náhodně zavlečený archeofyt.", "tgt_summary": "Bryonia alba (also known as white bryony or wild hop) is a vigorous vine in the family Cucurbitaceae, found in Europe and Northern Iran. It has a growth habit similar to kudzu, which gives it a highly destructive potential outside its native range as a noxious weed. Other common names include false mandrake, English mandrake, wild vine, and wild hops, wild nep, tamus, ladies' seal, and tetterbury.", "id": 1424934}
{"src_title": "Rukojmí (film, 2005)", "tgt_title": "Hostage (2005 film)", "src_document": [{"title": "Děj.", "content": "Jeff Talley nedokázal před několika lety zabránit šílenci aby vyvraždil svou rodinu. Bohužel se to stalo jeho vinou, když nenechal odstřelovače střílet. Jeff dostal deprese a se svou ženou a dcerou odstěhoval a stal se šerifem na místní stanici. Tříčlenná partička chlapců vedená Dennisem Kellym čeká před obchodem, kde provokují dceru mafiána Waltera Smitha, Jennifer. Ta je neskrývaně pošle do háje. Aby se pomstili jedou do Walterova domu a chtějí ukrást jeho auto. Dennis si vezme pistoli a kamarádem Marshallem jde do domu. Dennisův bratr Kevin čeká v autě. Nemůže to vydržet a jde za Dennisem do domu, aby mu to rozmluvil. Dennis vyhrožuje Walterovi smrtí, když mu nedá klíče. Walter to udělá, ale když chtějí odejít objeví se u domu policistka. Walter s ní mluví a ujistí ji, že je vše v pořádku. Policistka je na odchodu a vidí Dennisovo hledané auto. Zavolá si posily. Policistka netuší, že ji pozoruje Marshall. Ten vytáhne pistole a zabije ji. Pro policistu přijíždí Jeff a snaží se s chlapci vyjednávat. Mashall vyleze na balkón a střílí jak šílenec. Dennis omráčí Waltera. Děti jsou svázány a začíná obléhání domu policisty. Marshall zjistí, že dům je téměř nedobytná pevnost. Chlapci se zabarikádují, Jeff volá Dennisovi. Snaží se mu domluvit, zatímco policie je připravená vtrhnou do domu. Střelba je zastavena Jeffem. Walterův syn Tommy vezme mobil a zavolá Jeffovi, protože ho viděl v televizi. Policie zjistí, že Marshall je narušený psychopat. Jeffa unese mafie, chce, aby z domu Waltera donesl nějaké DVD pod pohrůžkou zabití jeho rodiny. Dennis a jeho parta chce vzít peníze a požadovat odvoz. Jeff přijede k domu se sanitkou. Odveze Waltera, ale nedokáže ho přimět mluvit o DVD. Případu se ujme FBI a chce vtrhnout do domu. Marshall shodí Kevina ze zábradlí, a když Dennis klečí na Kevinovým tělem, tak ho Marshall zastřelí. Jde rozvázat Jennifer, ale když ji chce políbit, tak ho Jennifer bodne nožem do obličeje. Jennifer vezme Tommyho a utíkají větrací šachtou, zatímco se za nimi dere i Marshall. Chytne Jennifer za nohu a ta ho kopne do už tak dost poškozeného obličeje. Zamknou se v koupelně, zatímco Marshall po místnosti píše svou krví vzkaz, že podpálí dům. Do domu FBI vtrhne a Marshall po nich začne házet zápalné lahve. Agenti FBI, ve skutečnosti převlečení mafiáni, umírají ve velkém. Do domu jde i Jeff a chrání děti. Střílí po mafiánech z brokovnice, když se začne blížit Marshall. Chce je všechny zabít. Marshall uvidí Jenniferin strach a hodí zápalnou lahev pod sebe. Drsným způsobem uhoří. Jeff zničí fontánu a prodere si cestu ven. Po skončení akce bere Jeff Waltera na místo srazu s mafiány. Předá jim DVD a Waltera. Walter a šéf mafiánů se začnou hádat. V nastávajícím zmatku vytáhne Jeff pistoli a všechny mafiány postřílí. Vysvobodí svojí rodinu a jdou spolu spokojeně domů.", "section_level": 1}], "src_summary": "Rukojmí (v originále \"Hostage\") je americko-německý thriller s prvky krimi, drama, akčního filmu a hororu. V hlavních rolích hrají Bruce Willis, Jonathan Tucker, Ben Foster, Michelle Horn a Jimmy Bennett. Film je nevhodný pro děti.", "tgt_summary": "Hostage is a 2005 American action thriller film produced by and starring Bruce Willis and directed by Florent Emilio Siri. The film was based on the 2001 novel of the same name by Robert Crais, and was adapted for the screen by Doug Richardson. The film earned mixed to negative reviews and was not a financial success on its original release, earning only slightly more than its production costs.", "id": 654402}
{"src_title": "Pakt starostů a primátorů", "tgt_title": "Covenant of Mayors", "src_document": [{"title": "Signatáři Paktu starostů a primátorů.", "content": "Signatáři Paktu starostů a primátorů se mohou stát evropské orgány místní samosprávy všech velikostí, od vesniček po hlavní města a velké metropolitní oblasti. Velkoměsta, města a jiné městské oblasti mají klíčovou úlohu při zmírňování změny klimatu (mitigace), protože spotřebovávají tři čtvrtiny energie, která se vyrábí v Evropské unii, a mají podobný podíl emisí CO. Orgány místní samosprávy mají také ideální postavení k tomu, aby měnily chování občanů a zabývaly se komplexně klimatickými a energetickými tématy, zejména prostřednictvím slaďování veřejných a soukromých zájmů a integrace otázek udržitelné energie do celkových cílů místního rozvoje. Přistoupení k Paktu starostů a primátorů představuje pro orgány místní samosprávy příležitost rozvíjet snahy o snižování emisí CO na jejich území, využívat evropské podpory a poznatky a vyměňovat si zkušenosti s jejich evropskými protějšky.", "section_level": 1}, {"title": "Formální závazky.", "content": "Působnost Paktu starostů a primátorů zdaleka přesahuje pouhé prohlášení o záměrech. Ke splnění vlastních náročných cílů spojených se snížením emisí CO se totiž signatáři zavazují provést řadu opatření a souhlasí s tím, že budou podávat zprávy o své činnosti, která také bude monitorována. Formálně se zavazují, že v předem stanovených termínech splní tyto povinnosti: Signatáři se ke splnění zásadní potřeby mobilizovat místní zainteresované struktury při vypracovávání akčního plánu pro udržitelnou energii zavazují, že:", "section_level": 1}, {"title": "Akční plány pro udržitelnou energii.", "content": "Signatáři Paktu starostů a primátorů se k dosažení a překročení náročných energetických a klimatických cílů Evropské unie zavazují, že do roka od přistoupení k iniciativě vypracují akční plán pro udržitelnou energii (SEAP). V tomto akčním plánu, schváleném obecním zastupitelstvem, se popisují činnosti a opatření, která signatáři plánují ke splnění svých závazků, s uvedením příslušných termínů a rozdělení odpovědnosti. Praktické pokyny a jasná doporučení k celému procesu vypracování SEAP jsou obsaženy v různých technických a metodologických podpůrných materiálech (jako například Příručka pro SEAP a vzor SEAP, zprávy o uplatněných metodikách a nástrojích atd.). Tento podpůrný balíček vypracovaný v úzké spolupráci se Společným výzkumným centrem Evropské komise, který vychází z praktických zkušeností orgánů místní samosprávy, signatářům Paktu přináší hlavní zásady a jasný přístup krok za krokem. Veškeré dokumenty lze stáhnout z knihovny internetových stránek www.eumayors.eu.", "section_level": 1}, {"title": "Koordinace a podpora.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Koordinátoři a podpůrné struktury Paktu.", "content": "Signatáři Paktu ne vždy disponují odpovídajícími nástroji a zdroji k přípravě bilance základních emisí, vypracování souvisejícího akčního plánu pro udržitelnou energii a financování opatření v něm uvedených. V této perspektivě mají provincie, regiony, sítě a sdružení obcí zásadní úlohu v tom, že signatářům pomáhají dostát jejich závazků. Koordinátoři Paktu jsou veřejné orgány působící na různých úrovních správy (státní, regionální, provinciální), které signatářům poskytují strategické pokyny, ale také finanční a technickou podporu při vypracovávání a realizaci akčních plánů pro udržitelnou energii. Komise rozlišuje „územní koordinátory“, což jsou decentralizované orgány na nižší než státní úrovni, jako jsou provincie, regiony a veřejná sdružení obcí, a „státní koordinátory“, což jsou státní veřejné instituce jako například státní energetické agentury a ministerstva pro energetiku. Podpůrné struktury Paktu jsou evropské, státní a regionální sítě a sdružení orgánů místní samosprávy, které přispívají svou lobby, komunikací a schopnostmi vytvářet kontakty k propagaci iniciativy Paktu starostů a primátorů a podpoře závazků jeho signatářů.", "section_level": 2}, {"title": "Kancelář Paktu starostů a primátorů.", "content": "Kancelář Paktu starostů a primátorů, kterou spravuje konsorcium sítí zastupující orgány místní a regionální samosprávy pod vedením organizace Energy Cities, sestávající z organizací CEMR, Climate Alliance, Eurocities a FEDARENE, signatářům Paktu a zainteresovaným subjektům poskytuje denně propagační, technickou a administrativní podporu. Kancelář Paktu starostů a primátorů je financována Evropskou komisí a je pověřena celkovou koordinací iniciativy.", "section_level": 2}, {"title": "Orgány Evropské unie.", "content": "Evropská komise k podpoře vypracování a provádění akčních plánů signatářů pro udržitelnou energii přispívá k vývoji finančních nástrojů zaměřených zejména na signatáře Paktu starostů a primátorů, jako je například Evropská místní energetická pomoc (ELENA), kterou založila ve spolupráci s Evropskou investiční bankou pro rozsáhlé projekty, a ELENA-KfW v rámci partnerství s německou skupinou KfW, jež přináší další přístup k mobilizaci udržitelných investic malých a středních obcí. Kromě podpory Evropské komise má Pakt také plnou institucionální podporu zejména ze strany Výboru regionů, který iniciativu podporuje už od jejích počátků; Evropského parlamentu, na jehož půdě proběhly první dva slavnostní podpisy; a Evropské investiční banky, která pomáhá místním orgánům s odhalením jejich investičního potenciálu.", "section_level": 2}, {"title": "Společné výzkumné centrum.", "content": "Společné výzkumné centrum Evropské komise je v rámci iniciativy odpovědné za poskytování technické a vědecké podpory. Úzce spolupracuje s Kanceláří Paktu starostů a primátorů v tom, že signatářům poskytuje jasné technické pokyny a vzory k plnění závazků vyplývajících z Paktu starostů a primátorů a sledování jeho provádění a výsledků.", "section_level": 2}], "src_summary": "Pakt starostů a primátorů je výrazná evropská iniciativa zaměřená na orgány místní a regionální správy, které se dobrovolně zavázaly ke zvýšení energetické účinnosti a používání obnovitelných zdrojů energie na území, jež spravují. Signatáři Paktu se zavazují ke splnění a překročení cíle Evropské unie snížit do roku 2020 emise CO o 20 %. Po přijetí klimaticko-energetického balíčku Evropské unie v roce 2008 Evropská komise zahájila iniciativu Pakt starostů a primátorů, aby ocenila a podpořila úsilí orgánů místní správy spojené s prováděním strategií udržitelné energie. Pakt starostů a primátorů orgány Evropské unie vzhledem k jeho jedinečnosti – jedná se o jediné hnutí tohoto druhu, prostřednictvím něhož se mobilizují místní a regionální činitelé k plnění cílů Evropské unie – představují jako výjimečný model správy na několika úrovních.", "tgt_summary": "The Covenant of Mayors is a European co-operation movement involving local and regional authorities. Signatories of the Covenant of Mayors voluntarily commit to increasing energy efficiency and the use of renewable energy sources on their territories. By their commitment, they support the European Union 20% reduction objective to be reached by 2020. After the European Union climate and energy package was adopted in 2008, the European Commission launched the Covenant of Mayors to endorse and support the efforts deployed by local authorities in the implementation of sustainable energy policies.", "id": 215904}
{"src_title": "Richard Norris Williams", "tgt_title": "R. Norris Williams", "src_document": [{"title": "Osobní život.", "content": "Narodil se v roce 1891 ve švýcarské Ženevě. V letech 1914 a 1916 triumfoval na US Championships v singlu. Jako člen týmu Spojených států v letech 1925 a 1926 vyhrál Davis Cup. V poháru debutoval v roce 1913, celkem odehrál devět zápasú ve dvouhře s bilancí 6 výher – 3 prohry a čtyři zápasy ve čtyřhře bez jediné porážky. V roce 1924 vyhrál Letní olympijské hry ve smíšené čtyřhře spolu s Hazel Hotchkissovou Wightmanovou, soutěž jež byla následně vyřazena z olympiády na osmdesát osm let až do roku 2012. Ve čtyřiceti čtyřech letech ukončil aktivní sportovní kariéru. Praktikoval útočný styl tenisu s maximální razancí míčů. Během první světové války bojoval v řadách americké armády v Evropě, za což byl oceněn Croix de guerre a Řádem čestné legie.", "section_level": 1}, {"title": "Plavba na Titanicu.", "content": "Se svým otcem Charlesem Duanem Williamsem byl účastníkem osudné plavby Titanicu v dubnu 1912, kdy loď narazila na ledovec a potopila se. Cestovali první třídou. Po kolizi zůstal na lodi téměř do okamžiku potopení. Oděn do kožichu nastoupil do záchranného člunu, ale z něho byl další vlnou smeten do vody. Poté se snažil doplavat zpět do člunu, ale i přesto, že se na nafukovací plavidlo nalodil, zůstala spodní část jeho těla několik hodin ponořena do ledové vody, než došlo k záchraně Carpathií. Otec byl prohlášen za zmizelého. Po měsíci byl ztracený záchranný člun nalezen. Ležel v něm stále kožich, který mu společnost White Star předala. Na Carpathii lékař uvažoval o amputaci jeho dolních končetin, ale tenista ji odmítl. V rok katastrofy získal první titul na US Championships ve smíšené čtyřhře. Později získal Davisův pohár s dalším zachráněným pasažérem a tenistou Karlem Behrem.", "section_level": 2}], "src_summary": "Richard „Dick“ Norris Williams, známý jako R. Norris Williams (29. ledna 1891, Ženeva, Švýcarsko – 2. června 1968, Bryn Mawr, Pensylvánie) byl americký tenista, olympijský vítěz ve smíšené čtyřhře z Letních olympijských her 1924 v Paříži a dvojnásobný šampión ve dvouhře na US Open. V roce 1957 byl uveden do Mezinárodní tenisové síně slávy.", "tgt_summary": "Richard \"Dick\" Norris Williams II (January 29, 1891 – June 2, 1968), generally known as R. Norris Williams, was an American tennis player and RMS \"Titanic\" survivor.", "id": 1513911}
{"src_title": "Erik XIV. Švédský", "tgt_title": "Eric XIV of Sweden", "src_document": [{"title": "Biografie.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Původ a mládí.", "content": "Erik se narodil jako syn Gustava I. Vasy a jeho manželky Kateřiny Sasko-Lauenburské. V necelých dvou letech ztratil matku a otec se po roce znovu oženil s Markétou Leijonhuvud. Se svou macechou měl Erik napjaté vztahy, neboť stál jejímu synovi Janovi v cestě k švédskému trůnu. Erik byl vychováván dvěma skvělými učiteli, Georgem Normanem a francouzským kalvinistou Dionysiem Beurreusem (1500–1567). Oba mu poskytli to nejlepší vzdělání, jaké mohl v té době získat: učil se řadě cizích jazyků, matematice, historii. Významnou roli v jeho životě hrála astrologie. Poté, co začal vystupovat na veřejnosti, byl záhy nazýván \"vyvoleným králem\", především proto, že splňovat představy o typickém Švédovi: byl plavý, modrooký, urostlý a pyšnil se výjimečným plnovousem. Roku 1557 obdržel Kalmar, Kronobergs län a Öland, kde si na zámku v Kalmaru držel svůj dvůr. V této době se staly napjatými vztahy i s jeho otcem a oba se navzájem sledovali a prováděli špionáž. Králi se nelíbily především Erikovy úmysly ucházet se o ruku anglické princezny Alžběty, pozdější anglické královny Alžběty. Erik plánoval cestu do Anglie, ale otcova smrt 29. září roku 1560 tuto cestu překazila. Také jeho plány oženit se s dalšími vyhlédnutými nevěstami (Marie Stuartovna, Renata Lotrinská, Anna Saská a Kristýna Hesenská) nebyly realizovány. Uvádí se, že Gustav I. váhal, zda předá trůn tomuto svému synovi, nebo zda ho uvrhne do vězení, mimo jiné proto, že jeho nejstarší syn z druhého manželství, vévoda Jan, byl jeho nejmilejším dítětem, které by na trůně viděl raději.", "section_level": 2}, {"title": "Král.", "content": "Jako prvorozený syn Gustava I. Vasy se po jeho smrti (29. září 1560) Erik stal králem; korunován byl 29. června následujícího roku 1561. Byl schopným a inteligentním vládcem, jeho vysoké ambice a psychická nevyrovnanost však způsobily psychické onemocnění a posléze způsobily jeho pád. V roce 1561 ovládl Erik město Reval (nyní Tallin) a odtud započal dobývat Estonsko. To znamenalo postavit se nejen zájmům Polska a Ruska, ale i svého mladšího bratra Jana, finského vévody, který rovněž hodlal rozšířit své panství tímto směrem. Jan se proti bratrovi vzbouřil a spojil se s Polskem, Erik však jeho vzpouru potlačil a obvinil ho z velezrady. Jan byl poté parlamentem odsouzen k trestu smrti. Nakonec však 12. srpna roku 1563 byl Janovi hrdelní trest zrušen a Erik se spokojil s jeho uvězněním. Erik se snažil učinit ze Švédska silnou mocnost. Na rozdíl od svého otce, který byl spokojen s dosaženým status quo a dobytou nezávislostí, usiloval Erik o nadvládu a hegemonii s jinými státy v oblasti Baltského moře. Tyto snahy ho přivedly do konfliktu s dánským králem Frederikem II. a s hanzovním městem Lübeck. Vzniklý konflikt, známý jako Severská sedmiletá válka, probíhal po většinu období jeho panování. Erik v ní odrazil všechny dánské pokusy o ovládnutí švédských území (Frederik usiloval o obnovení Kalmarské unie), ovšem za cenu zničení řady švédských měst a vesnic; Švédsko však zaznamenalo významné úspěchy na moři. Ve vnitřní politice se potýkal s opozicí domácí šlechty podporované jeho nevlastním bratrem Janem. Šlechta pohlížela na uvěznění vévody Jana s nelibostí. Erik, poštíván svým rádcem Jöranem Perssonem, se domníval, že šlechta připravuje proti němu vzpouru, a rozhodl se v roce 1561 vytvořit Nejvyšší soudní dvůr, zvaný \"Králův výbor (Konungens mängd)\"; ten měl dbát na objektivní dodržování zákona, ale onedlouho se zvrhl v prostředek perzekuce možných králových nepřátel. Ve své nedůvěřivosti nechal Erik uvěznit Nilse Stureho, jehož považoval za nebezpečného. Dvůr ho shledal vinným velezradou a nařídil jeho popravu, Nils byl však omilostněn a musel podstoupit pouze veřejné pranýřování v ulicích Stockholmu. Dva dny poté se král se Sturem smířil a svěřil mu vedení poselství, jež vyslal do Lotrinska za účelem požádání o ruku princezny Renaty Lotrinské. Renata byla vnučkou dánského krále Kristiána II. a sňatkem s ní by Erik získal právo ucházet se o dánský trůn. Po této události s Nilsem Sturem se Erikův duševní stav se stále více zhoršoval, jeho nedůvěřivost změnila v paranoiu, což vedlo k represím jeho politických protivníků, mezi jiným k zavraždění několika členů rodiny Sture v roce 1567: Erik věřil, že rodina Sture a šlechta vůbec se v odplatu za Nilsovu potupu pozvedne proti jeho vládě. Nařídil shromáždit důkazy o spiknutí proti němu. Když byli označeni podezřelí, nechal je uvěznit v Uppsale; mezi zadrženými byl i Nilsův otec, hrabě Svante Sture – šlechtic, který byl vždy rodině Vasů věrný, a jeho syn Erik Sture. 21. května roku 1567 se vrátil Nils Sture z Lotrinska a byl uvězněn rovněž. Následujícího dne král poslal usmiřující dopis Svante Sturemu, v němž ho žádal o prominutí, vzápětí ale změnil názor a nechal vězně zabít. Před Soudním dvorem Erik uvedl, že vězňové byli zrádci království a jejich smrt byla po právu. Po této tragické události králova demence a rozpad osobnosti byly již zjevné. Žádal biskupy o modlitby, aby ho nepostihl boží trest, a nechal uvěznit svého rádce Jörana Perssona, jehož činil za celou věc odpovědného. Jöran Persson byl odsouzen k smrti, ale trest nebyl vykonán.", "section_level": 2}, {"title": "Manželství a potomci.", "content": "4. července 1568 se oženil s Karin Månsdotter (1550–1612), neurozenou dcerou prostého vojáka, s níž žil v konkubinátu již dva roky předtím. S ní měl čtyři děti, z nichž dvě první se narodily ještě před uzavřením manželství a byly posléze legitimizovány, dvě další, narozené již z manželského lože, pak zemřely v útlém věku: Před vstoupením do svazku manželského měl Erik několik neformálních vztahů. Ze vztahu s Agdou Persdotter měl tři dcery: Ze vztahu s Karin Jacobsdotter:", "section_level": 2}, {"title": "Svržení z trůnu, smrt.", "content": "V říjnu roku 1567 byl vévoda Jan za ne zcela jasných okolností osvobozen. Králův bratr se znovu připojil k opozici a ve spojení s částí šlechty a se svým mladším bratrem, vévodou Karlem, inicioval v zemi v červenci následujícího roku 1568 povstání. V září vzbouřenci pronikli do Stockholmu a 29. toho měsíce byl král Erik jat a uvězněn. V lednu následujícího roku 1569 jmenoval parlament Jana novým králem. Po svém svržení vystřídal Erik v průběhu devíti let celkem šest vězení. Důvodem byla obava z konspirací, které vznikaly v některých segmentech obyvatelstva, jež hodlaly reinstalovat Erika na švédský trůn, což krále Jana silně znepokojovalo. Erik zemřel ve vězení na hradě Örbyhus 26. února 1577, pravděpodobně otráven arzenikem. Dokument podepsaný Janem III. a Bengtem Gyltem dával jeho strážcům právo otrávit ho při podezření na jakýkoli pokus o jeho osvobození. Pozdější analýzy jeho ostatků přítomnost jedu prokázaly.", "section_level": 2}], "src_summary": "Erik XIV. Švédský, \"Erik XIV. Vasa\" (13. prosince 1533, Stockholm – 26. února 1577, zámek Örbyhus) byl švédským králem v letech 1560–1568, rovněž vládce v Estonsku po jeho dobytí v roce 1561.", "tgt_summary": "Eric XIV (; 13 December 153326 February 1577) was King of Sweden from 1560 until he was deposed in 1568. Eric XIV was the oldest son of Gustav I (1496–1560) and Catherine of Saxe-Lauenburg (1513–35). He was also ruler of Estonia, after its conquest by Sweden in 1561. While he has been regarded as intelligent and artistically skilled, as well as politically ambitious, early in his reign he showed signs of mental instability, a condition that eventually led to insanity. Some scholars claim that his illness began early during his reign, while others believe that it first manifested with the Sture murders. Eric, having been deposed and imprisoned, was most likely murdered. An examination of his remains in 1958 confirmed that he probably died of arsenic poisoning.", "id": 101992}
{"src_title": "Geršom Scholem", "tgt_title": "Gershom Scholem", "src_document": [{"title": "Biografie.", "content": "Narodil se v Berlíně do asimilované židovské rodiny Arthura Scholema a Betty Hirschové Scholemové jako nejmladší ze čtyř synů. Proti jeho zájmu o judaismus se rázně postavil jeho otec, který byl tiskařem, avšak díky matčině zásahu mu bylo dovoleno studovat hebrejštinu a Talmud s ortodoxním rabínem. V roce 1915 se v Mnichově setkal s Walterem Benjaminem (Scholemovi bylo sedmnáct a Benjaminovi dvacet tři), kde tehdy začalo jejich dlouholeté přátelství, které skončilo až Benjaminovou sebevraždou v roce 1940. Později Scholem nastoupil ke studiu na Humboldtově univerzitě v Berlíně, kde studoval matematiku, filosofii a hebrejštinu, a kde se seznámil s Martinem Buberem, Šmu'elem Josefem Agnonem, Chajimem Nachmanem Bialikem, Achadem ha-Amem a Zalmanem Rubašovem (později byl znám jako Zalman Šazar). Posléze studoval matematickou logiku na univerzitě v Jeně pod vedením Gottloba Fregeho. V roce 1918 se v Bernu seznámil se svou budoucí první manželkou Elsou Burckhardtovou. Následujícího roku se vrátil do Německa, kde získal doktorát ze semitských jazyků na univerzitě Ludwiga-Maximiliana v Mnichově. Společně s Benjaminem založili fiktivní univerzitu Muri. Svoji dizertační práci sepsal na téma nejstaršího známého kabalistického textu \"Sefer ha-Bahir\". Vtažen sionismem a ovlivněn Buberem, emigroval v roce 1923 do britské mandátní Palestiny, kde se věnoval studiu židovského mysticismu a pracoval z kraje jako knihovník. Po svém příchodu si hebraizoval jméno na Geršom Scholem. Postupně se stal vedoucím oddělení hebrejské a židovské literatury v Národní knihovně a v roce 1925 začal přednášet na Hebrejské univerzitě v Jeruzalémě. Kabalu a židovský mysticismus vyučoval z vědeckého úhlu pohledu a v roce 1933 se stal prvním profesorem židovského mysticismu na univerzitě a tento post zastával až do svého odchodu do penze v roce 1965, kdy byl emeritován. V roce 1936 se oženil se svou druhou ženou Faniou Freudovou. Jeho bratr Werner byl členem ultralevicové Fischer-Maslowovy skupiny a nejmladším členem Reichstagu, kde zastupoval Komunistickou stranu. Ze strany byl nakonec vyloučen a později zavražděn nacisty v koncentračním táboře Buchenwald. Na rozdíl od svého bratra byl Scholem rezolutním odpůrcem komunismu a marxismu. Zemřel v Jeruzalémě, kde je pohřben vedle své ženy ve čtvrti Sanhedrija. Smuteční projev na jeho pohřbu pronesl Jürgen Habermas.", "section_level": 1}, {"title": "Dílo.", "content": "Níže je uvedený seznam vybraných děl v angličtině:", "section_level": 1}], "src_summary": "Prof. Geršom Scholem ( גרשם שלום, \"Geršom Šalom\", rodným jménem Gerhard Scholem; 5. prosince 1897 – 21. února 1982) byl izraelský filosof a historik původem z Německa. Je považován za zakladatele moderního akademického studia kabaly a stal se prvním profesorem židovského mysticismu na Hebrejské univerzitě v Jeruzalémě. V letech 1968 až 1974 byl prezidentem Izraelské akademie věd a klasického vzdělávání. Je znám pro svou sbírku přednášek \"Major Trends in Jewish Mysticism\" z roku 1941 a biografii \"Sabbatai Zevi, the Mystical Messiah\" z roku 1973. Jeho shromážděné spisy a eseje, publikované roku 1965 v knize \"On Kabbalah and its Symbolism\", měly velký vliv na povědomí o židovském mysticismu mezi osobami nežidovského původu.", "tgt_summary": "Gershom Scholem () (December 5, 1897 – February 21, 1982), was a German-born Israeli philosopher and historian. He is widely regarded as the founder of the modern, academic study of Kabbalah. He was the first professor of Jewish Mysticism at Hebrew University of Jerusalem. His close friends included Walter Benjamin and Leo Strauss, and selected letters from his correspondence with those philosophers have been published. Scholem is best known for his collection of lectures, \"Major Trends in Jewish Mysticism\" (1941) and for his biography \"Sabbatai Zevi, the Mystical Messiah\" (1957). His collected speeches and essays, published as \"On Kabbalah and its Symbolism\" (1965), helped to spread knowledge of Jewish mysticism among both Jews and non-Jews.", "id": 415282}
{"src_title": "Ludwig Senfl", "tgt_title": "Ludwig Senfl", "src_document": [{"title": "Život.", "content": "Ludwig Senfl se narodil patrně v Basileji okolo roku 1486. V letech 1488–1496 žil v Curychu. Poté byl členem pěveckého sboru dvorní kapely císaře Maximiliana I. v Augsburgu. Kromě krátké návštěvy v roce 1504 se již nikdy do Švýcarska nevrátil. V roce 1497 následoval dvorní kapelu do Vídně. Léta 1500–1504 věnoval studiu teologie a stal se knězem, což byla tehdy běžná praxe u chlapců, kterým se v dospívání měnil hlas. Byl žákem Heinricha Isaaca a sloužil mu i jako kopista. Je prokázáno, že opsal většinu mší ve sbírce \"Choralis Constantinus\". V letech 1508–1510 pobýval v Itálii a po návratu se vrátil k dvorní kapele. Když v roce 1517 Heinrich Isaac zemřel, byl Senfl jmenován jeho nástupcem v čele orchestru. V roce 1518 přišel o prst při nehodě na lovu. Po smrti císaře Maximiliana I. v roce 1519 přišel Senfl o zaměstnání. Císařův nástupce Karel V. propustil většinu hudebníků a Senflovi dokonce odmítl vyplatit roční plat, který měl podle smlouvy v případě smrti císaře obdržet. V následujících letech Senfl hodně cestoval, hledal zaměstnání a komponoval. Je známo, že se zúčastnil sněmu ve Wormsu, kde byl 26. května 1521 přijat edikt, jímž Karel V. uvalil na Luthera říšskou klatbu a šíření jeho učení zakázal. Senfl se nikdy oficiálně protestantem nestal, ale k Lutherovu učení měl sympatie. Dopisoval si s protestantským knížetem Albrechtem Pruským a dokonce i se samotným Martinem Lutherem. Byl proto i vyšetřován inkvizicí a dobrovolně se vzdal kněžského svěcení. Konečně získal zaměstnání v Mnichově, ve městě nábožensky tolerantním a s vysokým kulturním standardem. Zde setrval až do konce svého života. Soudě podle korespondence s Albrechtem Pruským, zemřel na počátku roku 1543.", "section_level": 1}, {"title": "Dílo.", "content": "Dílo Ludwiga Senfla zahrnuje všechny hudební žánry té doby: mše, moteta, jednotlivé liturgické skladby, písně, ódy a hymny. Zatím nejúplnější souborné vydání vyšlo v jedenácti svazcích v letech 1937–1974 péčí \"Schweizerische Musikforschende Gesellschaft\" ve spolupráci s \"Staatliches Institut für deutsche Musikforschung\" a \"Schweizerischer Tonkünstlerverein\": Nové vydání děl Ludwiga Senfla je připravováno Ústavem hudební vědy Univerzity ve Vídni.", "section_level": 1}], "src_summary": "Ludwig Senfl (též Senfli nebo Sennfel) (kolem 1486 Basilej – mezi 2. prosincem 1542 a 10. srpnem 1543 Mnichov) byl švýcarsko-německý hudební skladatel.", "tgt_summary": "Ludwig Senfl (born around 1486, died between December 2, 1542 and August 10, 1543) was a Swiss composer of the Renaissance, active in Germany. He was the most famous pupil of Heinrich Isaac, was music director to the court of Maximilian I, Holy Roman Emperor, and was an influential figure in the development of the Franco-Flemish polyphonic style in Germany.", "id": 1580902}
{"src_title": "Kateřina Sasko-Lauenburská", "tgt_title": "Catherine of Saxe-Lauenburg", "src_document": [{"title": "Biografie.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Původ, mládí.", "content": "Narodila se jako dcera Magnuse I. (1480–1543), vévody sasko-lauenburského, a jeho manželky \"Kateřiny\" (zm. 1563), dcery \"Jindřicha IV., vévody brunšvicko-lüneburského\". Její starší sestrou byla Dorotea Sasko-Lauenburská, dánská a norská královna.", "section_level": 2}, {"title": "Manželství.", "content": "24. září roku 1531 se ve stockholmské katedrále – kostele sv. Mikuláše provdala za švédského krále Gustava I. Vasu. Než se Gustav I. Vasa s princeznou Kateřinou oženil, ucházel se neúspěšně o ruku \"Kristiny Gylerster\", vdovy po Stenu Sturovi mladším, regentu Švédska v letech 1512-1520. Stejně tak námluvy, o které se pokoušel v Dánsku, Polsku, Meklenbursku či Pomořansku, se nesetkaly s úspěchem. Nakonec se pětatřicetiletý Gustav oženil s Kateřinou, dcerou vévody Magnuse I., vládce relativně malého vévodství Sasko-Lauenbursko, ležícího mezi Hamburkem a Lübeckem. Svatba se konala v den nevěstiných 18. narozenin. Literatura popisuje Kateřinu jako manželku vrtošivou, náladovou a neustále kritizující vše švédské; její manželství s Gustavem pak jako nezdařilé a nešťastné, plné konfliktů. Král však považoval sňatek za velmi výhodný po stránce politické: Kateřina byla spřízněna s dynastií Folkungů, panující ve Švédsku v 13. a 14. století; navíc díky tomuto spojení mohl navázat důležité kontakty s vládci severního Německa, stejně jako upevnit dobré vztahy s Dánskem přes Kateřininu sestru Doroteu, manželku dánského následníka trůnu prince Kristiána, pozdějšího dánského krále Kristiána III. Z manželství Kateřiny a Gustava se narodilo jediné dítě, syn: Erik (1533–1577), pozdější švédský král v letech 1560–1568 .", "section_level": 2}, {"title": "Smrt.", "content": "V září roku 1535 se Kateřina, těhotná s druhým dítětem, účastnila plesu, pořádaného na stockholmském hradě na počest přijetí dánského prince Kristiána. Slavnost měla být demonstrací podpory v jeho úsilí o dánskou korunu. Při tanci královna upadla a utrpěla blíže nespecifikovaný úraz. V důsledku vzniklých komplikací (kromě jiného i předčasně porodila) 23. září, v předvečer svých 22. narozenin zemřela. Gustavovi političtí odpůrci rozšiřovali pomluvy o tom, že král způsobil Kateřininu smrt poraněním hlavy nějakým ostrým předmětem. Současné výzkumy jejích ostatků tyto domněnky vyvrátily. Kateřina byla pohřbena 1. října roku 1535 ve stockholmské katedrále. Po smrti jejího manžela bylo její tělo 21. prosince roku 1560 uloženo v Gustavově kapli v uppsalské katedrále po jeho pravém boku; z druhé strany byla uložena jeho druhá manželka, Kateřinina nástupkyně Markéta Eriksdotter Leijonhufvud.", "section_level": 2}], "src_summary": "Kateřina Sasko-Lauenburská (švédsky \"Katarina av Sachsen-Lauenburg\" (24. září 1513, Ratzeburg – 23. září 1535, Stockholm) byla jako první manželka švédského krále Gustava I. Vasy švédská královna v letech 1531–1535.", "tgt_summary": "Catherine of Saxe-Lauenburg (\"Katarina\" in Swedish) (24 September 1513 – 23 September 1535) was the first wife of Gustav I of Sweden and thus Queen of Sweden from 1531 until her death in 1535.", "id": 2393973}
{"src_title": "Liga mistrů UEFA 2011/12", "tgt_title": "2011–12 UEFA Champions League", "src_document": [{"title": "Účastnická místa.", "content": "Tohoto ročníku účastnilo celkem 76 týmů z 52 členských zemí UEFA (Lichtenštejnsko neorganizuje žádnou vlastní ligovou soutěž). Každá země měla přidělen počet míst podle koeficientů UEFA. Žebříček UEFA určuje počet týmů v nadcházející sezóně, a to v první sezóně po zveřejnění žebříčku. Proto bylo rozdělení týmů v letech 2011–12 podle pořadí v žebříčku UEFA v roce 2010, ne 2011. Obhájce titulu, FC Barcelona, získala místo ve skupinové fázi prostřednictvím svého domácího ligového umístění, místo vyhrazené pro obhájce titulu tedy nebylo využito. Níže je kvalifikační systém pro Ligu mistrů UEFA 2011/12:", "section_level": 1}, {"title": "Předkola.", "content": "V novém systému Ligy mistrů, se hrají dva samostatné kvalifikační turnaje. Kvalifikace mistrů (která začíná od prvního předkola) je pro kluby, které vyhrály domácí ligu a neměly nárok se kvalifikovat do skupinové fáze, zatímco kvalifikace pro týmy, které nejsou mistry (která začíná ve třetím předkole), je pro kluby, které nevyhrály domácí ligu a neměly nárok se kvalifikovat do skupinové fáze.", "section_level": 1}, {"title": "1. předkolo.", "content": "Los prvního a druhého předkola se uskutečnil 20. června 2011 ve švýcarském Nyonu. Úvodní zápasy se odehrály 28. a 29. června, odvety 5. a 6. července 2011.", "section_level": 2}, {"title": "2. předkolo.", "content": "Úvodní zápasy se odehrály 12. a 13. července, odvety 19. a 20. července 2011.", "section_level": 2}, {"title": "3. předkolo.", "content": "Třetí předkolo bylo rozděleno do dvou samostatných částí: jedna pro mistry a druhá pro týmy z nižších pozic. Poražené týmy se kvalifikovaly do 4. předkola Evropské ligy UEFA 2011/12. Úvodní zápasy se odehrály 26. a 27. července, odvety 2. a 3. srpna 2011. !colspan=\"6\"|Mistrovská část !colspan=\"6\"|Nemistrovská část", "section_level": 2}, {"title": "4. předkolo.", "content": "Poražené týmy ve 4. předkole vstoupily do základních skupin Evropské ligy. Úvodní zápasy se odehrály 16. a 17. srpna, odvety 23. a 24. srpna 2011. !colspan=\"6\"|Mistrovská část !colspan=\"6\"|Nemistrovská část", "section_level": 2}, {"title": "Základní skupiny.", "content": "Do skupinové fáze postoupilo 32 týmů, které byly rozděleny do 4 košů podle klubového koeficientu UEFA (kromě obhájce titulu z Ligy mistrů 2010/11, FC Barcelona, který byl automaticky v 1. koši) a následně byly rozlosovány do 8 skupin po čtyřech týmech, přičemž žádné dva týmy z jedné země nemohly být nalosovány do stejné skupiny.Los základních skupin proběhl ve čtvrtek 25. srpna 2011 od 18:00 v Monaku. V každé skupině odehrály týmy 6 zápasů systémem každý s každým (jeden zápas doma, jeden venku). Termíny zápasů byly stanoveny na 13.–14. září, 27.–28. září, 18.–19. října, 1.–2. listopadu, 22.–23. listopadu a 6.–7. prosince 2011. Vítězové a druhé týmy skupin postoupily do vyřazovací fáze, přesněji osmifinále složeného z 16 týmů. Pokud mají dva či více týmů ve skupině stejný počet bodů, existují oficiální kritéria pro určení postupového klíče: Do skupinové fáze se tedy dostalo 32 týmů včetně jedenácti vítězů PMEZ/ Ligy mistrů, kteří dohomady získali 40 titulů. Dále pak pět týmů (Manchester City FC, SSC Neapol, Trabzonspor, FC Viktoria Plzeň a FC Oțelul Galați), které se základních skupin účastnily poprvé v klubové historii. Celkem 18 členů UEFA tak mělo ve skupinové části své zastoupení: Anglie a Španělsko bylo zastoupeno 4 kluby, Itálie, Německo a Francie 3 kluby, Rusko a Portugalsko dvěma kluby. Celkem jedenáct členů bylo zastoupeno jedním týmem, přičemž tento byl vždy mistrem své země. Kromě Trabzonsporu, který nahradil svého mistra Fenerbahçe SK kvůli ovlivňování zápasů.", "section_level": 1}, {"title": "Vyřazovací fáze.", "content": "V průběhu vyřazovací fáze soutěže hrál tým v každém kole proti jednomu soupeři dvojzápasovým systémem \"doma-venku\". Z tohoto souboje byl jeden vyřazen a druhý postoupil, díky čemuž již po 3. takto hraném kole zbyly pouze dva týmy. Ty pak utvořily finálovou dvojici a utkaly se na předem určeném (až 2 roky) neutrálním hřišti.Los osmifinálových dvojic proběhl 16. prosince 2011. Poté již následoval pouze jeden los, při kterém byl rozlosován zbytek soutěže. K tomu došlo po odehrání osmifinále, 16. března 2012. Při losu osmifinálových dvojic bylo 16 týmů rozděleno do dvou košů po osmi. Vítězové skupin byli v koši nasazených, kvalifikanti z druhých míst jako nenasazení. Do jedné dvojice nemohly být nalosovány dva kluby, které se již utkaly v základní skupině ani dva kluby z jedné země. Zároveň bylo nalosováno, na čím hřišti souboj začne (kromě osmifinále, kde se začínalo na hřišti nenasazeného). Při losu čtvrtfinálových dvojic a zbytku pavouku soutěže pak již kluby nebyly nijak nasazeny a mohl se utkat každý s každým včetně souboje klubů z jedné země.", "section_level": 1}, {"title": "Osmifinále.", "content": "První zápasy byly na programu 14. a 15. nebo 21. a 22. února, odvety pak sehrály týmy z prvního termínu 6. a 7. března, týmy z druhého termínu 13. a 14. března 2012.", "section_level": 2}, {"title": "Čtvrtfinále.", "content": "První zápasy byly na programu 27. a 28. března, odvety pak byly sehrány 3. a 4. dubna 2012.", "section_level": 2}, {"title": "Semifinále.", "content": "První zápasy byly na programu 17. a 18. dubna, odvety pak byly sehrány 24. a 25. dubna 2012.", "section_level": 2}, {"title": "Finále.", "content": "Finálový zápas se uskutečnil 19. května 2012. Jeho hostitelem byla Allianz Arena v Mnichově (Německo).", "section_level": 2}], "src_summary": "Liga mistrů UEFA 2011/12 byl 57. ročník klubové fotbalové soutěže zvané Liga mistrů UEFA. Pod názvem Liga mistrů UEFA se hraje od sezony 1992–93 (20. ročník), kdy byl název změněn z Poháru mistrů evropských zemí. V tomto formátu (4 předkola) se soutěž hraje 3. sezónu. Účastnilo se jí 76 celků ze 52 zemí asociace UEFA a do hlavní fáze se jich probojovalo 32. Započata byla 1. předkolem dne 28. června 2011 a finále se odehrálo ve středu 19. května 2012. Základních skupin se zúčastnilo 32 klubů z 18 zemí a největší zastoupení měli shodně Španělsko a Anglie, a to maximální možný počet 4 klubů. Do základních skupin se poprvé od sezony 2007/08 probojoval i český tým, kterým byl mistr Gambriunus ligy 2010/11 FC Viktoria Plzeň. Ta nakonec obsadila 3. místo v nabité skupině H a přesunula se do Evropské ligy. Finále se odehrálo 19. května 2012 na stadiónu Allianz Arena, v Mnichově (Německo). Do něj se nekvalifikoval obhájce titulu španělský klub FC Barcelona, ale poprvé od roku 1983/84 se to povedlo domácímu týmu, respektive uživateli stadionu. FC Bayern Mnichov byl v utkání lepší a v 83. minutě se dostal do vedení. Chelsea FC se ale krátce před koncem podařilo vyrovnat a v penaltovém rozstřelu rozhodla o svém premiérovém triumfu. Vítěz soutěže Chelsea FC se kvalifikoval na Mistrovství světa ve fotbale klubů 2012 a zároveň do Superpoháru UEFA 2012. Nejlepším střelcem se s rekordními 14 brankami stal počtvrté v řadě útočník Barcelony Lionel Messi, ale nejlepším hráčem byl později jmenován jeho spoluhráč Andrés Iniesta.", "tgt_summary": "The 2011–12 UEFA Champions League was the 57th season of Europe's premier club football tournament organised by UEFA, and the 20th season in its current Champions League format. As part of a trial that started in the 2009–10 UEFA Europa League, two extra officials – one behind each goal – were used in all matches of the competition from the play-off round. The final was held at the Allianz Arena in Munich, Germany. Chelsea's caretaker manager Roberto Di Matteo led the club to win their first Champions League title after beating Bayern Munich 4–3 on penalties in the final. As tenants of the Allianz Arena (known as Fußball Arena München for the final), this meant that Bayern were the first finalists to have home advantage since 1984. By winning the tournament, Chelsea earned a berth at the 2012 FIFA Club World Cup and 2012 UEFA Super Cup. Barcelona were the defending champions, but were eliminated by the eventual winners Chelsea in the semi-finals.", "id": 1170449}
{"src_title": "John Maynard Smith", "tgt_title": "John Maynard Smith", "src_document": [{"title": "Biografie.", "content": "Narodil se v Londýně, ale po smrti jeho otce v roce 1928 se rodina odstěhovala do Exmooru, kde se začal zajímat o přírodopis. Na Eton College se po přečtení knih J. B. S. Haldana začal zajímat o Darwinovu evoluční teorii a matematiku. Po vystudování Eton College se stal členem Komunistické strany Velké Británie a začal studovat inženýrství na Trinity College na Cambridgi. Po začátku druhé světové války se dobrovolně přihlásil do služby, byl ovšem odmítnut kvůli špatnému zraku. V roce 1941 dokončil bakalářský titul v inženýrství a během let 1942–1947 se věnoval návrhu vojenských letadel. V roce 1941 se také oženil se Sheilou Matthew, s kterou měl později dva syny a jednu dceru. Později začal studovat genetiku octomilky obecné pod dohledem Haldana na University College London (UCL). Poté mezi lety 1952 a 1965 na UCL přednášel zoologii a prováděl výzkum v oboru populační genetiky. Mezitím se stále více rozcházel s názory komunismu a Komunistickou stranu opustil v roce 1956. V roce 1962 se stal jedním ze zakládajících členů Univerzity v Sussexu, kde působil v letech 1965–85 a poté se tam stal emeritním profesorem. V roce 1973 formalizoval důležitý koncept v teorii her, kterému se říká evolučně stabilní strategie (ESS). V roce 1982 vydal o tomto tématu knihu \"Evolution and the Theory of Games\" (česky doslova \"Evoluce a teorie her\"). V roce 1977 se stal členem Královské společnosti a v roce 1986 získal Darwinovu medaili. Dále se věnoval evoluci sexu a vydal knihu \"The Evolution of Sex\". V roce 1995 vydal spolu s biochemikem Eörsem Szathmárym knihu \"The Major Transitions in Evolution\" (česky doslova \"Hlavní přechody v evoluci\"). V roce 1991 získal Balzanovu cenu, v roce 1995 Zlatou medaili Linného společnosti a v roce 1999 obdržel Copleyho medaili a spolu s Ernstem Mayrem a Georgem C. Williamsem Crafoordovu cenu. Zemřel na karcinom plic ve svém domě v Lewesu.", "section_level": 1}], "src_summary": "John Maynard Smith, FRS (6. ledna 1920 – 19. dubna 2004) byl britský teoretický evoluční biolog a genetik. Původně byl leteckým inženýrem během druhé světové války a udělal si druhý titul v genetice pod dohledem J. B. S. Haldana. Mezi jeho hlavní přínos patří uplatnění teorie her v evoluční biologii a zabýval se např. evolucí sexu.", "tgt_summary": "John Maynard Smith (6 January 1920 – 19 April 2004) was a British theoretical and mathematical evolutionary biologist and geneticist. Originally an aeronautical engineer during the Second World War, he took a second degree in genetics under the well-known biologist J. B. S. Haldane. Maynard Smith was instrumental in the application of game theory to evolution with George R. Price, and theorised on other problems such as the evolution of sex and signalling theory.", "id": 673658}
{"src_title": "Bažant palavánský", "tgt_title": "Palawan peacock-pheasant", "src_document": [{"title": "Rozšíření.", "content": "Je endemitem filipínského ostrova Palawan, kde žije asi na 20 lokalitách ve dvou chráněných oblastech El Nido Marine Reserve a St Paul's Subterranean River National Park. Žije skrytým životem v hustých místech primárních i sekundárních lesích v nížinách i ve zvlněném terénu až do nadmořské výšky 800 metrů. Jeho početní stavy se odhadují na méně než 10 000 jedinců.", "section_level": 1}, {"title": "Popis.", "content": "Středně velcí ptáci, samci váží až 436 gramů a dosahující délky až 50 cm, z toho polovina připadá na ocas. Samice jsou menší, váží asi 322 gramů a jsou asi o 10 cm menší. Samec má na černém temeni hlavy vysokou zelenou chocholku, hřbetní a křídelní péra jsou při bázi černé a dále jsou široce obroubené zeleně a modře. Ocasní a nadocasní péra mají po dvou řadách velkých modravých, částečně nafialovělých, černě orámovaných \"ok\". Krk a spodní část těla má černé. Jeho tváře jsou bílé, okruží očí jsou červená. Nenápadnější samice má na hlavě menší chocholku barvy tmavě hnědé. Stejně zbarvenou, ale se světlejšími skvrnami, má i horní část těla. Její tváře a hrdlo jsou světle hnědé. Jejich zabarvení je činí méně nápadnou při výchově potomstva. Jeho potrava se skládá ze semen, bobulí, ořechů, ovoce, kořínků, listů, hmyzu, a dalších drobnějších bezobratlých živočichů.", "section_level": 1}, {"title": "Rozmnožování.", "content": "Při komplikovaných námluvách se samci před samicemi předvádějí svým nádherným peřím, dopředu nataženou chocholkou, tančí okolo ní a přinášejí v zobáku jídlo. Lze je v přírodě najít v párech nebo v malých skupinkách, pro skrytý způsob života není jisté, zda se jedná o polygamní nebo monogamní druh. Hnízdo si připravuje samice sama, bývá to jen mělký důlek vystlaný listím ukryty v křoví. Po snesení 3 až 5 okrových vajíček s tmavými skvrnami na nich sama sedí 18 až 20 dnů. Vylíhnutá kuřata jsou schopna si sama najít potravu, přesto je samice několik týdnů zahřívá a opatruje.", "section_level": 1}, {"title": "Ohrožení.", "content": "Lov tohoto bažanta je na celém ostrově nezákonný, ale lze jen stěží dodržování zákazu uhlídat. Pro chudé místní obyvatele je jeho maso velmi žádoucí a krásným peřím se tradičně zdobí. Mimo to jsou nelegální těžbou dřeva, v současnosti také zakázanou, zmenšovány oblíbené biotopy ve kterých žije. Početní stavy bažanta palawanského se odhadují na méně než 10 000 jedinců a soustavně klesají. V Červeného seznamu IUCN byl zařazen mezi zranitelný druh a v CITES byl zařazen do přílohy I mezi nejvíce ohrožené druhy, s nimiž je jakýkoliv mezinárodní obchod zakázán.", "section_level": 1}, {"title": "Chov v zoo.", "content": "V rámci Evropy byl v létě 2019 chován přibližně v šesti desítkách zoo. V Česku se jednalo o tři zoo:", "section_level": 1}, {"title": "Chov v Zoo Praha.", "content": "Bažant palavánský byl v Zoo Praha chován nejprve v letech 1963 až 1973 a poté byl chov obnoven v roce 1988. První úspěšný odchov však byl zaznamenán až v roce 1995. V roce 2018 se vylíhla a byla odchována dvě mláďata, takže na konci roku 2018 v pražské zoo chovali čtyři jedince. Další mládě se vylíhlo v květnu a následně také v červnu 2019. Od 28. září 2019 je tento druh k vidění v novém Rákosově pavilonu v dolní části zoo. Jedná se o jeden z druhů ptačí expozice Filipín.", "section_level": 2}], "src_summary": "Bažant palavánský \"(Polyplectron napoleonis)\", někdy také bažant palavanský nebo bažant palawanský, je druh vzácného bažanta z rodu \"Polyplectron\" s velmi výrazným vybarvením peří a výraznou chocholkou na hlavě samce.", "tgt_summary": "The Palawan peacock-pheasant (\"Polyplectron napoleonis\") is a medium-sized (up to 50 cm long) bird in the family Phasianidae. The Palawan peacock-pheasant is featured prominently in the culture of the indigenous peoples of Palawan. The bird is also depicted in the official seal of the city of Puerto Princesa.", "id": 1755381}
{"src_title": "Electrolux", "tgt_title": "Electrolux", "src_document": [{"title": "Historie.", "content": "V roce 1901 byla ve Stockholmu založena společnost AB Lux na výrobu kerosenových lamp. S nástupem elektrifikace však společnost musí hledat nové uplatnění, které později nachází ve výrobě vysavačů. První myšlenky na moderní vysavač se zrodily v roce 1908 ve Vídni, kdy švédský obchodník Axel Wenner-Gren během své návštěvy města zahlédl ve výloze zvláštně vypadající stroj. Byl to vysavač americké značky Santo, který sestával z motoru a čerpadla. Vážil 20 kilo a prodával se za cenu přibližně 73 amerických dolarů. O dva roky později zakládá inženýr Sven Carlstedt společnost Elektromekaniska AB, která začíná vyrábět vysavač Salus pro švédský trh, který je v podstatě kopií amerického modelu Santo. V roce 1912 začíná obchodník Axel Wenner-Gren spolupracovat se společností AB Lux a výsledkem jejich spolupráce je vysavač Lux I o hmotnosti 14 kg. Současně odstartovala éra přímého prodeje. Prodejci křižují ulicemi a na vozíku za sebou táhnou těžký vysavač. S hospodyněmi se snaží domluvit termín návštěvy u nich v domácnosti. Historické milníky: V současnosti je prezidentem globální společnosti Electrolux Jonas Samuelson. Generálním ředitelem společnosti \"Electrolux Domácí spotřebiče CZ\" je od roku 2012 Martin Svoboda.", "section_level": 1}, {"title": "Významné produkty.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Lux I (1912).", "content": "Axel Wenner-Gren uvádí na trh první vysavač Lux I vyrobený společností Lux ve Stockholmu (váha 14 kilogramů, cena 44 dolarů).", "section_level": 2}, {"title": "Model V (1921).", "content": "Na rozdíl od dobových těžkých a neskladných vysavačů byl Model V navržen tak, aby ležel na podlaze na dvou tenkých kovových kolejnicích. Tato novinka se stala světovým standardem po desetiletí. Poprvé umožnila jednoduché vysávání v domácnosti. Kolejnice byly inovací samotného zakladatele značky Axela Wenner-Grena. Konstrukce vysavače pak odrážela tehdejší trend v průmyslové výrobě, který vzešel od německého architekta Petera Behrensena.", "section_level": 2}, {"title": "První chladnička D-fridge (1924).", "content": "V roce 1922 představili dva stavební inženýři Baltzar von Platen a Carl Munters svůj vynález: zařízení, které vytváří chlad prostřednictvím vody. Tento proces byl založen na důmyslném využití procesu absorpce. O dva roky později společnost Electrolux tento vynález koupila. V následujícím roce se rozběhla sériová výroba prvních chladniček pod značkou Electrolux. První chladnička nesla název D-fridge, byla ochlazována vodou, a proto musela být připojena k vodovodu. O šest let později, v roce 1931 byla pod názvem L1 představena první vzduchem chlazená chladnička.", "section_level": 2}, {"title": "Kuchyňský robot Assistent (1939).", "content": "Na žádost výrobce navrhl švédský inženýr a designér Alvar Lenning kompaktnější verzi profesionálního kuchyňského robota, aby mohl být používán v domácnosti. Kuchyňský robot Electrolux Assistent se svým typickým designem stal ikonickým výrobkem společnosti.", "section_level": 2}, {"title": "První myčka na světě (1959).", "content": "V té době nebyla většina kuchyní pro myčku uzpůsobena. Nicméně první model myčky Electrolux s označením D10 mohl být instalován do větších kuchyní a bez nutnosti náročných úprav. Myčce se přezdívalo \"kulatá plechovka\".", "section_level": 2}, {"title": "Trilobite (2001).", "content": "První robotický vysavač na světě.", "section_level": 2}], "src_summary": "Electrolux je švédský koncern se sídlem ve Stockholmu a celosvětově patří mezi největší výrobce domácích a profesionálních spotřebičů.Působí na více než 150 světových trzích, kde ročně prodá přes 60 milionů výrobků. Společnost Electrolux vyrábí nejen vysavače (sáčkové, bezsáčkové, tyčové i robotické), ale také chladničky, myčky, pračky, sušičky, varné desky, trouby, vinotéky, sporáky, klimatizace, čističky vzduchu a malé kuchyňské spotřebiče. Do koncernu Electrolux patří také další značky, jsou to AEG, Zanussi, Anova, Frigidaire a Westinghouse. V roce 2018 dosáhl prodej výrobků společnosti Electrolux hodnoty 124 mld. SEK (cca 293 mld. českých korun) a společnost zaměstnávala 54 000 zaměstnanců. Od svého založení v roce 1919 má společnost na svém kontě mnohá prvenství. Jako první například uvedla na trh vysavač pro domácí použití a hovorový výraz „lux“ je odvozen právě z původního názvu společnosti.", "tgt_summary": "Electrolux AB (commonly known as Electrolux, ) is a Swedish multinational home appliance manufacturer, headquartered in Stockholm. It is consistently ranked the world's second largest appliance maker by units sold after Whirlpool. Electrolux products sell under a variety of brand names (including its own), and are primarily major appliances and vacuum cleaners intended for consumer use. The company also makes appliances for professional use. Electrolux has a primary listing on the Stockholm Stock Exchange and is a constituent of the OMX Stockholm 30 index.", "id": 1088200}
{"src_title": "Ordre de la Libération", "tgt_title": "Order of Liberation", "src_document": [{"title": "Historie.", "content": "Rada řádu (Conseil de l'Ordre de la Libération) má pět členů, kteří rozhodují o záležitostech týkajících se řádu. Prvním kancléřem se v roce 1941 stal Georges Thierry d’Argenlieu, který funkci zastával do roku 1958. Generál de Gaulle zastával funkci velmistra řádu, po jeho smrti nebyla funkce velmistra obsazena. Dekretem z 23. ledna 1946 bylo udělování řádu zastaveno. Nicméně de Gaulle ve funkci velmistra učinil dvě výjimky, když řád propůjčil 18. června 1958 Winstonu Churchillovi a 2. dubna 1960 králi Jiřímu VI. (posmrtně). Celkem bylo uděleno 1061 řádů, z nichž pět získala města Grenoble, Nantes, Paříž, Vassieux-en-Vercors a Île-de-Sein a 18 vojenské jednotky. 271 řádů bylo uděleno in memoriam. Vyznamenáno bylo celkem 60 cizinců 22 národností, mezi nimi i čtyři občané Československa: Josef Ryšavý (vyznamenán 9. září 1942), Bohumil Vazač (7. března 1945), Otto Wagner (7. března 1945) a Viktor Perner (16. října 1945). Nejmladším vyznamenaným byl Mathurin Henrio, který zemřel ve věku 14 let. Řád rovněž obdrželo šest žen, z nich čtyři in memoriam. Dne 4. května 2011 po smrti Rudolfa Eggse ve věku 96 let bylo žijících 35 \"compagnons de la Libération\".", "section_level": 1}, {"title": "Řádová dekorace.", "content": "Řád je vyroben z bronzu a tvoří ho čtvercová deska, na které leží kolmo dolů meč. Rukojeť a špička meče přesahují přes desku. Na pochvě leží černý lotrinský (patriarší) kříž. Na zadní straně je místo kříže čtyřřádkový latinský nápis PATRIAM SERVANDO - VICTORIAM TULIT (Službou vlasti napomáhá vítězství). Řád se nosí na levé straně hrudi na světle zelené stuze se čtyřmi svislými černými pruhy - po okrajích dva širší, uprostřed dva tenčí. Zelená barva symbolizuje naději a černá smutek.", "section_level": 1}], "src_summary": "Ordre de la Libération (česky \"Řád osvobození\") je francouzské vyznamenání. Založil ho velitel Forces françaises libres a pozdější francouzský prezident generál Charles de Gaulle dne 16. listopadu 1940 v Brazzaville. Byl určen k vyznamenání jednotlivcům i institucím, které se mimořádně zasloužily za osvobození Francie a jejích kolonií během druhé světové války. Nositelé řádu se nazývají \"compagnon de la Libération\". Řád se skládá jen z jedné třídy, a mezi francouzskými státními vyznamenáními zaujímá co do významnosti druhé pořadí, po Řádu Čestné legie, následován je \"Médaille militaire\".", "tgt_summary": "The Order of Liberation () is a French Order which was awarded to heroes of the Liberation of France during World War II. It is a very high honour, second only after the \"Légion d’Honneur\" (Legion of Honour). Very few people, military units and communes were ever awarded it; and only for their deeds during World War II. A different order, the \"Médaille de la Résistance\" (\"Resistance Medal\"), was created and awarded for lesser but still distinguished deeds by members of the Resistance.", "id": 1659409}
{"src_title": "Akseli Gallen-Kallela", "tgt_title": "Akseli Gallen-Kallela", "src_document": [{"title": "Život.", "content": "Pocházel ze švédskojazyčné rodiny, otec byl právník. Dětství prožil v Tyrvää na jihozápadě Finska. Základní malířské vzdělání získal v Helsinkách. Od roku 1884 studoval na pařížské Julianově akademii. Ve svých raných dílech vycházel z realismu, který přesně zobrazoval finskou přírodu a prostý život, např. \"Chlapec a vrána\" (1884), \"Stará žena s kočkou\" (1885), \"První hodina\" (1889) nebo \"Kočka a pes\" (1890). V roce 1890 se oženil s Mary Slöövou a usadil se v Helsinkách. Jejich malá dcerka Impi Marjatta zemřela na záškrt v roce 1894. O rok později se narodila druhá dcera Kirsti a v roce 1898 syn Jorma. Jeho obrazy z tohoto období vyjadřují určitou agresivitu (\"Obrana Sampo, Kullervovo prokletí, Joukahainenova pomsta\"). Účast na světové výstavě v Paříži v roce 1900 mu přinesla postavení vedoucího umělce ve Finsku. Pořídil si dům s ateliérem v Ruovesi, v oblasti národního parku Helvetinjärvi. V roce 1904 se zotavoval u jezera Keitele po malárii, kterou se nakazil ve Španělsku. Vytvořil zde několik obrazů s námětem jezera, na nichž jsou patrné vlivy symbolismu a secese. V roce 1906 se přestěhoval do Leppävaary, kde si upravil starý dům a zřídil si v něm i ateliér. V období finského národního obrození ke svému švédskému příjmení připojil podle finského způsobu přídomek Kallela. Od roku 1907 jeho oficiální jméno znělo Akseli Gallen-Kallela. Jako velký vlastenec svým dílem podporoval národní uvědomění a snahu o nezávislost Finska. Celý život hodně cestoval po světě, kromě Evropy navštívil i USA a Afriku. S rodinou pobýval v roce 1909 určitý čas ve východní Africe (dnešní Keňa). Kromě 150 obrazů ovlivněných expresionismem přivezl z Afriky sbírku etnografických předmětů a zoologických exponátů. V Itálii studoval freskovou malbu. V roce 1911–1913 si postavil ateliér v Tarvaspää poblíž Helsinek. Během první světové války byl pověřen funkcí vedoucího kartografického úřadu a tiskového střediska. Jako blízký spolupracovník generála Mannerheima se podílel na finské občanské válce. Navrhoval vlajky, uniformy a státní symboly nezávislého Finska. Při pobytu v USA v letech 1923 a 1924 se seznámil s domorodým uměním obyvatel Nového Mexika. Po návratu do Finska přistavěl podle svého návrhu k ateliéru v Tarvaspää obytný dům. V roce 1928 pracoval na velkých freskách ve Finském národním muzeu. Svou práci na úpravě původního vydání eposu Kalevala, započatou v roce 1925, už nestačil dokončit. Zemřel na zápal plic 7. března 1931 ve Stockholmu, během zpáteční cesty z přednášky v Kodani. Jeho hrob se nachází na hřbitově Hietaniemi v Helsinkách.", "section_level": 1}, {"title": "Dílo.", "content": "Gallenova tvorba byla velmi různorodá: kromě obrazů maloval také fresky, navrhoval nábytek, šperky i textilie. Jako architekt navrhl mimo jiné stavby i vlastní dům s ateliérem v Tarvaspää. Roku 1961 v něm bylo zřízeno muzeum věnované jeho životu a dílu. Častým námětem jeho obrazů byly výjevy z finského venkova, krajiny a portréty. Do počátečního realismu záhy začal pronikat symbolismus a následně i secese. Tyto vlivy jsou patrné např. ve freskové výzdobě Juseliova mauzolea v Pori (1901–1903) nebo finského pavilonu na světové výstavě v Paříži (1900). V této fresce se nejvíce projevují jeho politické názory a touha po nezávislosti Finska. Ve svém díle se zejména zaměřoval na finskou mytologii, kam spadá i cyklus monumentálních ilustrací k finském národnímu eposu \"Kalevala\", který také přispěl k finskému národnímu uvědomění.", "section_level": 1}], "src_summary": "Akseli Gallen-Kallela, narozený jako Axél Waldemar Gallén (26. dubna 1865 Pori – 7. března 1931 Stockholm), byl finský malíř a designér, vedoucí představitel tzv. \"zlatého věku finského umění\" v období 1880–1910. Jeho neznámějším dílem je cyklus ilustrací k finskému národnímu eposu Kalevala.", "tgt_summary": "Akseli Gallen-Kallela (26 April 1865 – 7 March 1931) was a Finnish painter who is best known for his illustrations of the \"Kalevala\", the Finnish national epic (\"illustration, below\"). His work is considered very important for the Finnish national identity. He changed his name from Gallén to Gallen-Kallela in 1907.", "id": 1241229}
{"src_title": "Kryštof II. Dánský", "tgt_title": "Christopher II of Denmark", "src_document": [{"title": "Biografie.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Původ a mládí.", "content": "Kryštof II. se narodil jako syn dánského krále Erika Klippinga a jeho manželky \"Anežky Braniborské\" (zm. 1304), dcery braniborského markraběte Jana I. (jejím druhým nanželem se po smrti Erika Klippinga stal \"Gerhard II. Šlesvicko-Holštýnský\"). Jeho starším bratrem byl Erik Menved. Již v roce 1315 musel Kryštof prchnout ze země, neboť vyšly najevo jeho snahy o získání trůnu. Přesto po smrti svého staršího bratra, krále Erika Menveda (13. listopadu 1319), který ještě na smrtelné loži varoval před tím, aby mu byla předána vláda, se v roce 1320 stal – jako jediný právoplatný následník – panovníkem zadlužené a vnitřními rozpory zmítané země. Aby stoho dosáhl, musel podepsat závazek, kterým většinu reálné vlády předal do rukou bohaté šlechty a biskupů a zavázal se splatit dluhy vzniklé za Erika Menveda. Svými značnými aktivitami v severním Německu si Kryštof zajistil silný politický vliv. Získání pozice lenníka bylo však tak nákladné, že král musel (nelegálně) stanovit v zemi nové daně. Vedlo to ke vzpouře a povstání v Jutsku a na ostrově Fyn. V té situaci roku 1326 se musel Kryštof opět zachránit útěkem z Dánska. Přes obrovskou půjčku a ozbrojený pokus navrátit se král odpor nepřekonal a musel se vrátit do Německa; jeho vláda byla přerušena na tři roky. Na trůn dočasně nastoupil jedenáctiletý Valdemar III. V roce 1329 využiv neshod mezi jinými uchazeči o vládu se Kryštof vrátil na trůn. Byl však králem pouze podle jména, reálnou vládu nikdy nezískal – ta zůstala v rukou věřitelů (především holštýnských hrabat Gerharda a Johanna) – a nezbavil se ani svého obrovského dluhu. Po Kryštofově smrti 2. srpna 1332 započalo v Dánsku 8 let trvající bezvládí (interregnum), v historické literatuře zvané \"dobou Gerharda a Johanna\".", "section_level": 2}, {"title": "Manželství a potomci.", "content": "Před rokem 1307 se oženil s Eufemií Pomořanskou, dcerou pomořanského knížete Bohuslava IV. Z jejich manželství vzešlo šest potomků, jen tři se však dožili dospělosti: Král Kryštof II. zemřel 2. srpna 1332. Byl pochován po boku své manželky v klášterním kostele cisterciáckého kláštera v Sorø, kde se zachoval jejich náhrobek.", "section_level": 2}], "src_summary": "Kryštof II. Dánský (29. září 1276 – 2. srpna 1332) byl dánský král v letech 1320 – 1326 a 1329 – 1332. Je považován za jednoho z nejhorších panovníků v historii této země.", "tgt_summary": "Christopher II (; 29 September 1276 – 2 August 1332) was king of Denmark from 1320 to 1326 and again from 1329 until his death. He was a younger son of Eric V. His name is connected with national disaster, as his rule ended in an almost total dissolution of the Danish state.", "id": 153766}
{"src_title": "Kniha z Kellsu", "tgt_title": "Book of Kells", "src_document": [{"title": "Popis.", "content": "Evangeliář z Kellsu má dnes 340 pergamenových listů, které byly v 19. století oříznuty na rozměr 330×250 mm. Neznámý počet listů na začátku a na konci se v průběhu staletí ztratil. Na velmi kvalitních pergamenových listech a dvojlistech je napsána různobarevným inkoustem v majuskulním latinském písmu, které se nazývá ostrovní unciála. Výzdoba knihy nebyla úplně dokončena a některé miniatury jsou jen načrtnuty. Kniha je v pozoruhodně dobrém stavu a byla v minulosti několikrát převázána, naposledy roku 1953 do čtyř svazků.", "section_level": 1}, {"title": "Obsah.", "content": "Na začátku knihy je neúplný seznam hebrejských jmen, která se v evangeliích vyskytují, stručný přehled obsahu evangelií, životopisy evangelistů a přehled Eusebiových kánonů, tradičních oddílů evangelií před jejich rozdělením na kapitoly ve 13. století. Následují texty čtyř evangelií až do Jan 17,13. Zbytek Janova evangelia chybí. Badatelé se domnívají, že původně obsahovala ještě dopis papeži Damasovi I., v němž mu Jeroným vysvětluje účel svého překladu; ten je obsažen ve všech zachovaných evangeliářích tzv. Lindisfarnské školy, do níž Kniha z Kellsu také patří.", "section_level": 1}, {"title": "Historie.", "content": "Název pochází od opatství v Kells (asi 60 km SZ od Dublinu), kde byla kniha po staletí uložena. Její texty, písmo i výtvarný styl ji řadí do velké skupiny iroskotských latinských rukopisů, které vznikaly od konce 6. do počátku 9. století. Jsou dílem jedné školy, kterou založil svatý Kolumba v klášteře Iona na Vnějších Hebridách u západního pobřeží Skotska a rozšířila se až na evropský kontinent. Většina badatelů se dnes kloní k názoru, že rukopis byl započat na Ioně a dokončen snad v Kellsu. Nejstarší doklad o uložení knihy v Kellsu je kronikářská zpráva, že byla roku 1007 ukradena. Našla se o několik měsíců později, bez zlatem pobitých desek. Klášter v Kellsu byl ve 12. století zrušen, ale kniha zůstala ve farním kostele. Roku 1654 ji vojáci Olivera Cromwella uložili v Dublinu a roku 1661 byla věnována knihovně Trinity College. Knihu popularizuje animovaná pohádka, o životě na opatství v období vzniku knihy, s názvem \"Brendan a tajemství Kellsu\" z roku 2009.", "section_level": 1}], "src_summary": "Kniha z Kellsu (, ), známá i jako \"Kniha sv. Kolumby\", je bohatě iluminovaný rukopisný evangeliář psaný v latině. Obsahuje čtyři novozákonní evangelia společně s dalšími texty. Byl napsán keltskými mnichy těsně před rokem 800 a je uložen v Dublinu, v knihovně Trinity College, MS A. I. (58). Texty evangelií jsou většinou ve znění tradičního latinského překladu Vulgaty, ale obsahují některé pasáže ze starších biblických překladů, známých jako Vetus Latina. Jedná se o mistrovskou práci západní kaligrafie a představuje jedinečnou ukázku ostrovního umění raného středověku. Je často považována za nejcennější irský národní poklad.", "tgt_summary": "The Book of Kells (; ; Dublin, Trinity College Library, MS A. I. [58], sometimes known as the Book of Columba) is an illuminated manuscript Gospel book in Latin, containing the four Gospels of the New Testament together with various prefatory texts and tables. It was created in a Columban monastery in either Britain or Ireland and may have had contributions from various Columban institutions from both Britain and Ireland. It is believed to have been created 800 AD. The text of the Gospels is largely drawn from the Vulgate, although it also includes several passages drawn from the earlier versions of the Bible known as the Vetus Latina. It is a masterwork of Western calligraphy and represents the pinnacle of Insular illumination. It is also widely regarded as one of Ireland's finest national treasures. The manuscript takes its name from the Abbey of Kells, which was its home for centuries. The illustrations and ornamentation of the Book of Kells surpass that of other Insular Gospel books in extravagance and complexity. The decoration combines traditional Christian iconography with the ornate swirling motifs typical of Insular art. Figures of humans, animals and mythical beasts, together with Celtic knots and interlacing patterns in vibrant colours, enliven the manuscript's pages. Many of these minor decorative elements are imbued with Christian symbolism and so further emphasise the themes of the major illustrations. The manuscript today comprises 340 leaves or folios; the recto and verso of each leaf total 680 pages. Since 1953, it has been bound in four volumes. The leaves are high-quality calf vellum; the unprecedentedly elaborate ornamentation that covers them includes ten full-page illustrations and text pages that are vibrant with decorated initials and interlinear miniatures, marking the furthest extension of the anti-classical and energetic qualities of Insular art. The Insular majuscule script of the text appears to be the work of at least three different scribes. The lettering is in iron gall ink, and the colours used were derived from a wide range of substances, some of which were imported from distant lands. Today, it is housed at Trinity College Library, Dublin which usually has on display at any given time two of the current four volumes, one showing a major illustration and the other showing typical text pages. A digitised version of the entire manuscript may also be seen online.", "id": 1530060}
{"src_title": "Čeng Siao-sü", "tgt_title": "Zheng Xiaoxu", "src_document": [{"title": "Životopis.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Raný život a diplomatická kariéra v Japonsku.", "content": "Narodil se roku 1860 ve městě Su-čou v provincii Ťiang-su. Roku 1882 dokončil střední školu. O tři roky později se stal asistentem čínského státníka Li Chung-čanga. V roce 1891 byl jmenován tajemníkem na čínské ambasádě v Tokiu. Pracoval na čínských konzulátech v Tokiu (čtvrť Cukii) v Osace a v Kóbe. Během svého pobytu v posledním zmíněném městě měl čilé styky s místní čínskou komunitou a pomáhal založit její spolek. Setkal se také s řadou japonských vlivných politiků a vědců, např. Ito Hirobumi, Mucu Munemicu a Naito Toradžiro.", "section_level": 2}, {"title": "Návrat do Číny a život za republiky.", "content": "Po vypuknutí první čínsko-japonské války roku 1894 byl Čeng nucen Japonsko opustit. Vrátil se tedy do Číny, kde se připojil k sekretariátu Čang Č'-tunga, císařského poradce pro reformy. Později dostal vysokou pozici v čínské zahraniční politice. Po neúspěšném programu Sto dní reforem zastával vysoké vládní pozice ve střední a jižní Číně. Po revoluci roku 1911 zůstal Čeng loajální císaři a odmítl vykonávat úřady v nově vzniklé republice. Místo toho se stáhl z veřejného života a žil v ústraní v Šanghaji, kde se věnoval kaligrafii, poezii, umění a psal rozsáhlé kritické články, namířené proti Kuomintangu, který považoval za „bandu zlodějů“.", "section_level": 2}, {"title": "V blízkosti císaře, spolupráce s Japonci.", "content": "Roku 1929 bývalý čínský císař, nyní zajatec v Zakázaném městě, Pchu I, povolal Čenga k sobě, aby mu pomohl reorganizovat císařskou domácnost. Stal se císařovým blízkým poradcem a pomohl mu odjet do zahraniční koncese v Tiencinu potom, co byl vyhnán ze zakázaného města. Tajně se zde stýkal s japonskými diplomaty a tajnými společnostmi v Číně a diskutoval s nimi o možnosti obnovit vládu dynastie Čching v japonci okupovaném Mandžusku. Po Mukdenském incidentu a následné japonské okupaci Mandžuska roku 1931 hrál Čeng důležitou roli při vytváření státu Mandžukuo a o rok později se stal jeho prvním ministerským předsedou. Čeng také složil slova jeho první národní hymny. Po celou dobu své služby tomuto státu Čeng doufal, že by se Mandžukuo mohlo stát odrazovým můstkem k obnově císařství v celé Číně, ale brzy zjistil, že Japonci – skuteční vládci Mandžukua, jeho nadšení nesdílí. Jako předseda vlády státu Mandžukuo Čeng často nesouhlasil s postupy japonské okupační moci. Roku 1935 ze zdravotních důvodů odstoupil a o tři roky později, roku 1938 zemřel za záhadných okolností. Byl mu vystrojen honosný státní pohřeb.", "section_level": 2}, {"title": "Dílo.", "content": "I když je Čeng většinou znám právě pro svoji spolupráci s Japonci, je mnohými ceněn také jako vynikající básník a kaligraf. Jeho deník dodnes slouží historikům jako cenný zdroj.", "section_level": 1}], "src_summary": "Čeng Siao-sü (zjednodušená čínština: 郑孝胥; tradiční čínština: 鄭孝胥; pinyin: Zhèng Xiàoxū; Wade–Giles: Chêng Hsiao-hsü) (2. dubna 1860- 28. března 1938) byl čínský politik, státník, diplomat a umělec. Byl loajální čínské dynastii Čching V letech 1932-1935 byl předsedou vlády v Japonci řízeném loutkovém státu Mandžukuo.", "tgt_summary": "Zheng Xiaoxu (Cheng Hsiao-hsu; ; Hepburn: \"Tei Kōsho\") (2 April 1860 – 28 March 1938) was a Chinese statesman, diplomat and calligrapher. He served as the first Prime Minister of Manchukuo.", "id": 1898629}
{"src_title": "Caliban (hudební skupina)", "tgt_title": "Caliban (band)", "src_document": [{"title": "Historie.", "content": "Caliban vznikl v roce 1997 v Německém městě Hattingenu a v té době se pojmenovali jako \"never Again\". Po půl roce kapela nahrála jako demo první dva songy, které nikdy nevydali. Nahrávky odeslali do mnoha nahrávacích společností a poštěstilo se jim u Lifeforce Records . První EP kapely vyšlo v létě roku 1998. Aby se kapela více dostala do povědomí publika, uspořádala turné po celé Evropě s kapelami jako Morning Again, Earth Crisis a Cro-Mags. Po evropském turné v roce 1999 skupina nahrála svůj debut \"A Small Boy and a Grey Heaven\" (v překladu \"Malý chlapec a šedé nebe\"). O CD bylo sepsáno mnoho recenzí v magazínech a mnoho hardcorových a metalových zinů. Kapela byla nazvána něčím mezi Slayer, Poison the Well a Hatebreed. Také vydali první \"split-CD\" s Heaven Shall Burn pojmenované \"The Split Program\". \"Vent\" (v překladu \"Větrák\") vyšlo v dubnu 2001. \"Vent\" vydalo Imperium Records v Evropě a Howling-Bull Records v Japonsku. Krátce po vydání se kapela zúčastnila Japonského Festivalu \"Beast-Feast 2001\" v Yokohama Aréně. Zahrála si tedy na stejném pódiu, jako Slayer, Pantera, Machine Head, Biohazard a Morbid Angel. V srpnu roku 2002 Caliban nahrál a vydal třetí řadové album nazvané \"Shadow Hearts\" (v překladu \"Ztracená srdce\"). Toto album bylo mnohem harmoničtější a melodičtější, než předchůdci. Rok 2004 přinesl prostřednictvím nahrávacích společností Roadrunner Records v Evropě (a Abacus Recordings v USA) čtvrté řadové album s názvem \"The Opposite from Within\" (ve volném překladu \"Uvnitř opaků\"), za kterým stál producent Anders Fridén, vokalista kapely In Flames. V červenci 2005 kapela vydala 2. split-CD s přáteli z Heaven Shall Burn, zvané \"The Split Program II\". V únoru následujícího roku pak kapela vydala album \"The Undying Darkness\" (v překladu \"Nesmrtelná temnota\") a zúčastnila se koncertů s kapelami jako All Shall Perish, Bleeding Through a I Killed The Prom Queen v rámci turné \"Darkness over Europe\". 25. května 2007 vyšlo dosud předposlední řadové album kapely - \"The Awakening\" s pomocí producenta Bennyho Richtera. Album se umístilo na 36. místě v Německých hitparádách. V roce 2009 se kapela vydala na turné s thrash-metalovou formací Kreator na \"Chaos Over Europe Tour\", kdy navštívila i Českou republiku. Také začali pracovat na novém albu, které vydala společnost Century Media Records. Album vydané 24. srpna 2009 se jmenuje \"Say Hello to Tragedy\" (ve volném překladu \"Řekni ahoj tragédii\"). Toto album se, stejně jako předchůdce, umístilo na 36. místě žebříčků Německých hitparád. V říjnu a listopadu se kapela pustila do turné \"Beastfest European Tour 2009\" s kapelami jako Suicide Silence, Maroon a americkými Emmure a After the Burial. Caliban se v únoru 2011 pustilo do nahrávání EP s názvem \"Coverfield\", které vyšlo v květnu. Album obsahuje 4 songy a další, tentokrát LP, má vyjít v roce 2012.", "section_level": 1}], "src_summary": "Caliban je pětičlenná metalcorová Kapela z Německa. Do roku 2011 vydali 7 studiových alb a dvě split alba s kapelou Heaven Shall Burn.", "tgt_summary": "Caliban are a German metalcore band from Essen. They have released eleven studio albums to-date, and two split albums with Heaven Shall Burn.", "id": 584133}
{"src_title": "Philippe Verdelot", "tgt_title": "Philippe Verdelot", "src_document": [{"title": "Život.", "content": "Narodil se ve Francii, v malé obci Les Loges, v departementu Seine-Maritime. Podrobnosti z jeho mládí nejsou známy. Do Itálie patrně přišel již v raném věku a žil v oblasti severní Itálie. Existuje obraz z roku 1511 o němž muzikologové soudí, že zobrazuje Verdelota v Benátkách ve společnosti italského zpěváka. V letech 1523–1525 byl sbormistrem v Baptisteriu San Giovanni ve Florencii a patrně v letech 1523–1527 působil v katedrále Santa Maria del Fiore. V roce 1526 spolupracoval Niccolou Machiavellim na vzniku známé satirické komedie Mandragora. Hra byla napsána v roce 1518, ale provedena byla až v roce 1526. Byla věnována papeži Klementu VII. z rodu Medicejů. Machiavelli byl nucen žít v exilu, jelikož byl podezřelý ze spiknutí proti vládnoucímu rodu Medicejských. Verdelot, i když stranil Florentské republice proti Medicejským, se snažil hrát politickou hru na obě strany. Písně, které Verdelot napsal do Machiavelliho hry, jsou považovány za jedny z prvních madrigalů. Kromě toho, že stranil Florentské republice, patrně i podporoval náboženského a politického reformátora a fanatického kazatele Savonarolu, o čemž svědčí náznaky v některých jeho dílech (\"In te domine speravi\", \"Ecce quam bonum\", \"Letamini in domino\"). Verdelot byl patrně zabit v bojích o Florencii v letech (1529–1530) nebo při následné morové epidemii. Po roce 1530 o něm neexistují žádné informace. Někteří muzikologové soudí, že Verdelot byl naživu až do doby okolo roku 1540. Tyto domněnky jsou založeny na některých nejednoznačných odkazech na současné událostí v dílech publikovaných ve třicátých letech. Několik knih madrigalů publikovaných v Benátkách koncem třicátých let obsahuje jeho skladby. Jedna z těchto sbírek je věnována výhradně Verdelotovi. Mohl se přestěhovat do Benátek, aby se vyhnul pomstě vítězných Medicejů. V každém případě byl mrtev v roce 1552, kdy ho spisovatel Ortenzo Landi uvádí jako zesnulého.", "section_level": 1}, {"title": "Dílo.", "content": "Autorství mnoha skladeb z té doby není jednoznačné. Verdelotovy duchovní skladby byly publikovány ve třech svazcích americkým Ústavem hudební vědy ve sbírce \"Corpus mensurabilis musicae\" (ed. Anne-Marie Bragard, ). První svazek vydaný v roce 1966 obsahuje mše, písně a Magnificat a následující dva svazky (1973 a 1979) moteta.", "section_level": 1}], "src_summary": "Philippe Verdelot (mezi roky 1480 a 1485 Les Loges, Seine-Maritime, Francie – mezi 1530 a 1532 neznámo kde) byl francouzský hudební skladatel období renesance, který většinu svého života prožil v Itálii. Je obecně považován za otce italského madrigalu", "tgt_summary": "Philippe Verdelot (1480 to 1485–1530 to 1540) was a French composer of the Renaissance, who spent most of his life in Italy. He is commonly considered to be the father of the Italian madrigal, and certainly was one of its earliest and most prolific composers; in addition he was prominent in the musical life of Florence during the period after the recapture of the city by the Medici from the followers of Girolamo Savonarola.", "id": 1146487}
{"src_title": "Čang Ťing-chuej", "tgt_title": "Zhang Jinghui", "src_document": [{"title": "Životopis.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Před válkou.", "content": "Čang Ťing- chuej se narodil roku 1871 v Tchaj-anu, jihozápadně od Mukdenu, dnešní provincie Liao-ning. Po vypuknutí první čínsko-japonské války a v poměrně nízkém se připojil k banditům pod velením čínského vojenského vůdce Čang Čuo-lina, který pracoval pro Japonce již v období rusko-japonské války. Po pádu dynastie Čching byly tyto jednotky přijaty do nově vznikající armády republiky. V té době se stal Čang velitelem 27. Pěší brigády tzv. Pej-jangské armády, která byla po smrti Jüan Š'-kchaje roku 1916 rozdělena mezi různé vzájemně znepřátelené frakce. V té době také Čang opustil Čang Čuo-lina a přidal se k jeho rivalovi Wu Pchej-fuovi, ale později přešel zpátky. Ten ho jmenoval ministrem války v Čínské Republice, kde Čang Čuo-lin v pozici nahradil Jüan Š'-kchaje. Jako ministr války působil od května 1926 do černa 1927. V letech 1928-1929 byl ve stejné vládě ministrem podnikání. V té době byl také guvernérem v Charbinu a ředitelem Čínské dálněvýchodní železnice. Po smrti Čang Čuo-lina se však nepohodl s jeho nástupcem Čang Süe-liangem. Roku 1929 se na celonárodní konferenci v Nankingu setkal s Čankajškem.", "section_level": 2}, {"title": "Kariéra v Mandžukuu.", "content": "Roku 1932 se stal Čang ministrem obrany v Mandžukuu. I přes námitky císaře Pchu Iho nahradil v roce 1935 Čeng Siao-süa na postu předsedy vlády. Jako ten hrál bezvadně roli loutky a ve všem vyhovoval Japoncům. Zatímco Japonci řídili všechny aspekty všedního dne v Mandžukuu, ministerský předseda trávil svůj čas přepisováním Buddhistických textů. Pouze jednou se vyslovil při rozhodnutí japonské okupační správy - při nuceném prodeji pozemků japonským kolonistům . Roku 1943 zastupoval Mandžukuo na Velké východoasijské konferenci svolané Japonci v Tokiu. Roku 1943 o něm časopis Time publikoval falešnou zprávu, podle které měl otrávit celou svoji rodinu a svého Japonského poradce a pak sám spáchat sebevraždu. Čang ale zastával svůj úřad až do sovětské invaze roku 1945.", "section_level": 2}, {"title": "Po válce.", "content": "Roku 1945 byl zajat sověty a až do roku 1950 vězněn na Sibiři. Poté byl předán do ČLR. Zemřel o 14 let později na zástavu srdce.", "section_level": 2}], "src_summary": "Čang Ťing-chuej (zjednodušená čínština: 张景惠; tradiční čínština: 張景惠; pinyin: Zhāng Jǐnghuì ; Wade–Giles: Chang Ching-hui); 1871 – 1. listopad 1959) byl čínský generál a politik působící v 1. polovině 20. století, zvláště v období Éry Militaristů v Číně a druhé světové války, kdy spolupracoval s Japonci a byl v druhým ministerským předsedou státu Mandžukuo.", "tgt_summary": "Zhang Jinghui (Chang Ching-hui; ; Hepburn: \"Chō Keikei\"); (1871 – 1 November 1959) was a Chinese general and politician during the Warlord era. He is noted for his role in the Japanese puppet regime of Manchukuo in which he served as its second and final Prime Minister.", "id": 1923320}
{"src_title": "David Grossman", "tgt_title": "David Grossman", "src_document": [{"title": "Život a tvorba.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Činnost v rozhlase.", "content": "David Grossman se narodil v Jeruzalémě Jicchakovi a Michaele Grossmanovým; otec pocházel z Polska, matka z Jeruzaléma. Jeho mladší bratr Nir se stal sportovním novinářem. Rodiče jej vedli k literatuře, včetně literatury jidiš. Již ve věku devíti let psal reportáže. Po vojenské službě v jednotce 8200 začal pracovat v rádiu a studovat filosofii a divadlo na Hebrejské univerzitě v Jeruzalémě. Jeho první povídka vyšla v literárním časopise Siman kri'a. Záhy po ukončení studií začal za své povídky dostávat ocenění (1979 Neumannova cena, 1980 Cena Ariho Hiršona). Dále pracoval v rádiu Kol Jisra'el jako reportér, rozhlasový herec a hlasatel dětského pořadu \"Kočka v pytli\" ( חתול בשק, \"Chatul be-sak\"), kde také poprvé uvedl svou knihu \"Duel\" jako rozhlasovou hru.", "section_level": 2}, {"title": "Téma izraelské politiky.", "content": "Jako spisovatel se Grossman nakonec prosadil v 80. letech. Roku 1983 vyšel jeho první román \"Úsměv jehněte\", v němž vykreslil život na Západním břehu Jordánu pod izraelskou vládou. Kniha se dočkala zfilmování a následujícího roku obdržel také Cenu předsedy vlády pro hebrejskou literaturu. Své dojmy se Západního břehu popsal rovněž v sérii článků \"Žlutý vítr\", které vyšly také v knižním vydání roku 1987 krátce před vypuknutím první intifády: \"„uprchlíci se změnili v lidi, kteří jakoby se nacházeli v minulosti, na jiném místě, v lidi, kteří mají pouze jedinou možnost: čekat.“\" Roku 1988 Grossman opustil rádio Kol Jisra'el na protest proti omezením, která byla na reportéry uvalena, zejména co se týkalo tématu Palestinců. Dále však psal články, vedené myšlenkou míru a porozumění mezi Židy a Araby. Své články nakonec vydal také knižně roku 2003 pod názvem \"Smrt jako způsob života: Izrael deset let po Oslo\". Od roku 2004 předsedá neziskové organizaci Kešet – centrum na obranu demokracie v Izraeli. Kritika izraelské politiky vůči Palestincům a Arabům zesílila ještě více poté, co jeden z jeho synů padl jako voják roku 2006 při druhé libanonské válce, jen dva dny poté, co Grossman spolu s Amosem Ozem a A. B. Jehošuou uspořádal tiskovou konferenci, při níž vyzvali izraelskou vládu k ukončení války.", "section_level": 2}, {"title": "Téma holokaustu.", "content": "Roku 1986 vyšla Grossmanova kniha \"Viz LÁSKA\", jež se zabývá traumatem holokaustu, které se přenáší i z rodičů na děti, které jej nezažily. Sám Grossman v rozhovoru pro Le Monde uvedl: \"„Není to ve skutečnosti kniha o holocaustu ani o vyhlazovacích táborech. Ani výhradně o židech či speciálně o Izraelitech. Je to kniha o jizvách, jež si člověk uchovává od dětství v mozku.“\" Grossman v knize rovněž upozornil, že „nacista“ se může zrodit v každém z nás, a snažil se tento proces rozluštit, jak uvedl v rozhovoru pro MF Dnes: \"„Kladl jsem si otázku, jak se normální lidská bytost, což většina nacistů byla, může během velice sofistikovaného procesu stát vrahem. Já jsem se krok po kroku snažil ukázat proces, v němž se člověk postupně vzdává morálních principů a formuluje slova tak, aby nevěděl, aby se hájil před následky toho, co dělá, a jak nakonec skončí jako velice výkonná součást vražedné mašinerie … Ovšem vědět, jak se z člověka stane nacista, je pro mě zásadní i jako součást sebeobranného mechanismu, abych byl já a můj národ vůči obdobným svodům imunní.“\"", "section_level": 2}, {"title": "Další témata a styl tvorby.", "content": "Roku 2000 vydal Grossman knihu \"Mít s kým běžet\", jejímž stěžejním tématem jsou lidé žijící na ulicích současného Jeruzaléma, a následujícího roku získal za toto dílo Sapirovu cenu. Roku 2006 byla kniha zfilmována. Při své tvorbě Grossman velmi často využívá prostředků moderní literatury, jako například změny úhlu pohledu, zachycení proudu vědomí, míšení představ s realitou.", "section_level": 2}], "src_summary": "David Grossman ( דויד גרוסמן, * 28. února 1954, Jeruzalém) je izraelský spisovatel a esejista. Jeho knihy se dočkaly překladu do mnohých jazyků. Za své dílo obdržel několikeré ocenění, mj. Sapirovu cenu roku 2001 za knihu \"Mít s kým běžet\" a Bialikovu cenu roku 2004.", "tgt_summary": "David Grossman (; born January 25, 1954) is an Israeli author. His books have been translated into more than 30 languages. He addressed the Israeli–Palestinian conflict in his 2008 novel, \"To the End of the Land\". Since that book's publication he has written a children's book, an opera for children and several poems. His 2014 book, \"Falling Out of Time\", deals with the grief of parents in the aftermath of their children's death. In 2017, he was awarded the Man Booker International Prize in conjunction with his frequent collaborator and translator, Jessica Cohen, for his novel \"A Horse Walks Into a Bar\". In 2018, he was awarded the Israel Prize for literature.", "id": 1529017}
{"src_title": "Veletržní pohár", "tgt_title": "Inter-Cities Fairs Cup", "src_document": [{"title": "Historie.", "content": "V prvním \"ročníku\" 1955/58 se hrálo nejdříve ve skupinách a vítězové skupin postoupili do semifinále. Od \"ročníku\" 1958/60 se hrálo bez skupin s 16 týmy. V ročníku 1961/62 hrálo 28 týmů. Od sezony 1962/63 hrálo 32 týmů. Od sezony 1964/65 hrálo 48 týmů. Od sezóny 1966/67 byl název změněn na Veletržní pohár. Od sezóny 1968/69 hrálo 64 týmů. V roce 1971 převzala řízení soutěže oficiálně UEFA. Veletržní pohár byl nahrazen Pohárem UEFA. 2 nejúspěšnější týmy Veletržního poháru, FC Barcelona a Leeds United, spolu 22. září 1971 sehráli utkání o věčné vlastnictví původního poháru. V Barceloně vyhrála Barcelona 2:1. V Poháru UEFA bylo zrušeno pravidlo Veletržního poháru, podle kterého smělo z jednoho města hrát v ročníku jen jedno mužstvo. V letech 1961/62 až 1966/67 bylo Československo reprezentováno týmy z Brna (1× Spartak KPS, poté 5× Spartak ZJŠ) jakožto veletržního města. Poté hrály v poháru týmy z jiných měst dle ligového umístění.", "section_level": 1}, {"title": "Finalisté Veletržního poháru.", "content": "Zdroj: Poznámka: první výsledek je vždy z domácího utkání vítězného týmu. Utkání o věčné vlastnictví poháru (1971): FC Barcelona – Leeds United 2:1", "section_level": 1}, {"title": "Nejúspěšnější kluby, země, hráči a trenéři.", "content": "Nejúspěšnějšími týmy jsou FC Barcelona se 3 trofejemi a FC Valencie a Leeds United se 2. Španělské týmy vyhrály 6×, anglické 4×. Nejlepšími střelci v historii jsou Waldo Machado (31 gólů), Peter Lorimer (20), Flórián Albert, Ferenc Bene a José Antonio Zaldúa (19). 2 trenéři vyhráli 2×: Alejandro Scopelli a Don Revie.", "section_level": 1}], "src_summary": "Veletržní pohár byla klubová fotbalová soutěž mezi evropskými týmy. Soutěž vznikla v roce 1955 z iniciativy místopředsedy UEFA E. Thommena (Švýcarsko) jako „Mezinárodní pohár měst pořádajících průmyslové veletrhy“ (International Industries Inter-Cities Cup), určená pro vybraná mužstva měst, také zvaná Veletržní pohár. Od začátku 60. let se mohly přihlašovat ligové kluby z veletržních měst, jež se nekvalifikovaly do PMEZ nebo PVP. Od konce 60. let se mohly kvalifikovat týmy z kterýchkoli měst na základě ligového umístění.", "tgt_summary": "The Inter-Cities Fairs Cup, sometimes referred to as the European Fairs Cup, Fairs Cities' Cup, or simply as the Fairs Cup, was a European football competition played between 1955 and 1971. The competition was the idea of FIFA vice-president and Executive Committee member Ernst Thommen, Italian Football Federation President and FIFA Executive Committee member Ottorino Barassi, and the English Football Association general secretary and president of FIFA from 1961 to 1974, Stanley Rous. As the name suggests, the competition was set up to promote international trade fairs. Friendly games were regularly held between teams from cities holding trade fairs and it was from these games that the competition evolved. The competition was initially only open to teams from cities that hosted trade fairs and where these teams finished in their national league had no relevance. Early competitions also featured a \"one city, one team\" rule. After 1968, it was sometimes referred to as the Runners-up Cup, with teams now qualifying based on league position. The cup was organised by the Fairs Cup Committee which was led by senior FIFA officials. Stanley Rous served as the committee chairman, Ernst Thommen as committee secretary until his death in 1967 and Ottorino Barassi as a committee member. With the support of such individuals, there was no need for the approval of the international governing bodies until 1971, when after few years of negotiations, it came under the auspices of UEFA. With new ownership came a new name (UEFA Cup), new trophy and new regulations. While the Inter-Cities Fairs Cup is recognised as the predecessor to the UEFA Cup, it was not organised by UEFA. Consequently, UEFA does not consider clubs' records in the Fairs Cup to be part of their European record. However, FIFA does view the competition as a major honour.", "id": 23540}
{"src_title": "Davidie listenová", "tgt_title": "Davidia involucrata", "src_document": [{"title": "Popis.", "content": "Davidie je opadavý strom dorůstající výšky 12 až 20 metrů. Listy jsou střídavě postavené, 8 až 15 cm dlouhé, široce vejčité se srdčitou bází, na okraji ostře pilovité a poněkud připomínající listy lípy. Na líci jsou listy lesklé, na rubu lysé nebo šedavě plstnaté. Na podzim se zbarvují zlatožlutě až červenofialově. Květy jsou nahloučené v kulovitých květenstvích podepřených 2 nestejně velkými, až 16 cm dlouhými bílými listeny. Kvete v květnu až červnu. Plodem je 3 až 4 cm dlouhá červenohnědá peckovice obsahující 3 až 5 semen.", "section_level": 1}, {"title": "Rozšíření.", "content": "Davidie roste přirozeně v horských smíšených lesích jižní Číny v provinciích Kuej-čou, Chu-pej, Chu-nan, S’-čchuan a Jün-nan v nadmořských výškách 1100 až 2600 m. Davidie byla objevena v Číně v roce 1869, první semena přišla do Evropy kolem roku 1897. V Čechách byla první davidie vysazena v roce 1910 v Průhonickém parku, kde roste dodnes.", "section_level": 1}, {"title": "Taxonomie.", "content": "V dřívějších taxonomických systémech (Tachtadžjan, Dahlgren) byl rod davidie řazen do samostatné monotypické čeledi \"Davidiaceae\" v rámci řádu dřínotvaré (\"Cornales\"). V Cronquistově systému byla davidie vřazena do čeledi tupelovité (\"Nyssaceae\"). Ve starších verzích systému APG je řazen do široce pojaé čeledi \"Cornaceae\". Ve verzi APG IV z roku 2016 dochází ke změně a rod \"Davidia\" je spolu s dalšími 4 rody přeřazen do čeledi \"Nyssaceae\". Jsou známy 2 variety davidie listenovité: \"Davidia involucrata\" var. \"involucrata\" a \"D. involucrata\" var. \"vilmoriniana\". Zatímco v Česku pěstovaná var. \"viltmoreana\" má listy na spodní straně lysé nebo jen za mlada řídce chlupaté, typová varianta má spodní stranu listů hustě pýřitou.", "section_level": 1}, {"title": "Význam.", "content": "Davidie je pěstována jako okrasná dřevina, nápadná především v době květu. Rostlinu lze vysazovat jako solitéru, je vhodná pro sbírkové účely. Je vysazena např. v Dendrologické zahradě v Průhonicích, Průhonickém parku a Arboretu Žampach.", "section_level": 1}, {"title": "Rozmnožování a pěstování.", "content": "Davidii je možno množit vegetativně letními řízky nebo hřížením mladých výhonů. Možné je i roubování na vlastní kořen. Výsev semen je komplikovanější pro nutnost dlouhé stratifikace. Pro pěstování davidie je třeba chráněná poloha a doporučuje se i zimní kryt. Vyžaduje vlhkou, živnou a humózní půdu.", "section_level": 1}, {"title": "Externí odkazy.", "content": "", "section_level": 1}], "src_summary": "Davidie listenová (\"Davidia involucrata\") je jediný druh rodu davidie (\"Davidia\") z čeledi tupelovité (\"Nyssaceae\"). Je to opadavý strom s jednoduchými střídavými listy, pocházející z Číny. V době květu je nápadná velkými bílými listeny podepírajícími kulovitá květenství. Je pěstována i v České republice jako okrasný strom.", "tgt_summary": "Davidia involucrata, the dove-tree, handkerchief tree, pocket handkerchief tree, or ghost tree, is a medium-sized deciduous tree in the family Nyssaceae. It was previously included with tupelos in the dogwood family, Cornaceae. It is native to South Central and Southwest China from Hubei to southern Gansu, south to Guizhou, Sichuan and Yunnan, but is widely cultivated elsewhere.", "id": 1223636}
{"src_title": "Chord Overstreet", "tgt_title": "Chord Overstreet", "src_document": [{"title": "Dětství.", "content": "Narodil se v Nashvillu v Tennessee jako syn vizážistky Julie Miller a zpěváka a skladatele country Paula Overstreeta. Má staršího bratra Nashe, starší sestru Summer a tři mladší sestry, Harmony, Skye a Charity. Byl pojmenován po stejnojmenném hudebním termínu (v češtině Chord znamená akord). Jeho bratr Nash je také hudebník a je členem skupiny Hot Chelle Rae. Byl vychováván na farmě u Nashvillu. Rodiče ho povzbuzovali v hudbě a tak se jako malý učil na mandolínu a poté ještě začal hrát na kytaru, flétnu, bicí a klavír. Když byl v pubertě, byl modelem pro značky Famous Footwear a Gap.", "section_level": 1}, {"title": "Kariéra.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Film, TV.", "content": "Overstreet se začal hraní věnovat po maturitě v roce 2007. Po dvou neúspěšných letech začal svou hereckou kariéru v internetovém seriálu \"Private\" jako Josh Hollis. Také se na pár minut objevil v epizodě seriálu \"iCarly\" s názvem \"iSpeed Date\" a v nevysílaném pilotu seriálu \"No Ordinary Family\". Jeho první filmová role byla v roce 2009 v thrilleru The Hole a v roce 2011 ve filmu \"A Warrior's Heart\" spolu s Ashley Greene a Kellanem Lutzem. Na začátku druhé série si zahrál Chord vedlejší roli výměnného studenta a sportovce Sama Evanse v americkém muzikálovém seriálu \"Glee\". Získal roli, když na konkurzu zazpíval „Easy“ od Commoderes a „I Don't Want to Be\" od Gavina DeGrawa. Později zpíval píseň „Billionaire“ od Travieho McCoye a Bruno Marse jako studio test a nakonec tuto píseň zpíval i v první epizodě druhé série spolu s „Every Rose Has Its Thorn“ od Poison. Hrál roli Rockyho v epizodě The Rocky Horror Glee Show, epizodě věnované muzikálu \"Rocky Horror Picture Show\".", "section_level": 2}, {"title": "Hudba.", "content": "13. prosince 2011 Chord zveřejnil jednu ze svých písniček, s názvem \"Beautiful Girl\". V roce 2011 se také objevil ve videoklipu skupiny Hot Chelle Rae k písničce \"Tonigh Tonight\". V srpnu 2016 vydal svůj první sólo singl „Homeland“, prostřednictvím nahrávacích společností Island Records a Safehouse Records. Hudební video mělo premiéru 7. října 2016. 3. února 2017 vydal další singl „Hold On“. Jeho první EP \"Tree House Tapes\" se čtyřmi skladbami vyšlo 12. května 2017.", "section_level": 2}, {"title": "Odkazy.", "content": "Profil na Mezinárodní filmové databázi", "section_level": 1}], "src_summary": "Chord Overstreet (* 17. února 1989) je americký herec a zpěvák. Jeho nejznámější role je Sam Evans v televizním seriálu Glee.", "tgt_summary": "Chord Paul Overstreet (born February 17, 1989) is an American actor and musician. He is known for his role as Sam Evans on the Fox television series \"Glee\" (2009–2015). On August 26, 2016, he released his debut single, \"Homeland\", through Island Records and Safehouse Records.", "id": 1834316}
{"src_title": "Erik V. Dánský", "tgt_title": "Eric V of Denmark", "src_document": [{"title": "Biografie.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Původ a mládí.", "content": "Erik se narodil jako syn dánského krále Kryštofa I. a jeho manželky Markéty Sambiria. V roce 1259, když bylo Erikovi deset let, zemřel nečekaně jeho otec (patrně byl zavražděn) a Erik vstoupit na dánský trůn; kvůli jeho nízkému věku za něj fakticky do roku 1264 vládla jeho matka.", "section_level": 2}, {"title": "Boj o trůn.", "content": "Dо roku 1264 vládl pod poručnictvím své matky. V roce 1261 byla králova armáda rozbita spojenými silami Šlesvicka a Holštýnska pod velením biskupa\" Jakoba Erlandsena\", s nímž bojoval již jeho otec. Erik a jeho matka byli zajati a v letech 1261–1262 byli vězněni v Holštýnsku, posléze pak byli převezeni do Braniborska. V roce 1264 byl Erik po intervenci papeže Urbana IV. a německých knížat osvobozen. Neustálý boj mezi Erikem a jeho stoupenci na jedné straně a rodinou předešlého krále Аbela na straně druhé přiměla královnu Markétu napsat papeži Urbanovi IV. dopis (kolem 1262/1263) s prosbou o svolení k tomu, aby i žena mohla být dědičkou dánského trůnu, a tedy dát šanci některé ze sester Erikových stát se vládnoucí královnou Dánska v případě smrti mladého krále (v té době neměl ještě děti). Papež souhlasil, ale tento scénář nebyl realizován, neboť nakonec na trůn nastoupil Erikův syn jako Erik VI. Dánský. Svou vládu započal zapojením se do politiky Švédska, kde o trůn válčili Magnus Birgersson a Valdemar I. Švédský. Erik stál střídavě na straně jednoho i druhého; nakonec se v roce 1277 se svými vojsky pustil hlouběji do Švédska. Byla to nákladná politika a aby ji Erik ufinancoval, devalvoval dánskou měnu (ve středověku byl běžný způsob vládce vylepšit své finance ten, že se zmenšovaly – osekávaly – mince z drahých kovů; jedna z verzí původu jeho přízviska \"Klipping\" – dánsky \"at klippe\" = \"osekat\" – vychází právě z této skutečnosti). Kromě toho se Erik silně zadlužil u církve. Tato finanční politika vyvolala nespokojenost dánských velmožů a církve, Erik se také pokoušel ovládnout církev i šlechtu; konflikt s nimi skončil Erikovým úspěchem. Po smrti svého bratrance, šlesvického vévody, v roce 1272 získal Erik kontrolu nad Šlesvickem a v roce 1276 vzdor stanovisku šlechty určil svým následníkem svého syna Erika. V roce však 1282 přinutili krále ke každoročnímu jednání (tzv. \"danehoffer\"), na nichž se společně rozhodovalo o příští politice Dánska. Král také musel podepsat zákon, v důsledku kterého se zřekl části své moci ve prospěch \"danehofu\"; tento zákon zvaný \"Håndfæstning\" lze považovat za první formu dánské ústavy.", "section_level": 2}, {"title": "Erikova smrt.", "content": "22. listopadu roku 1286 byl Erik v malé vesničce Finderup u Viborgu zavražděn a poté pohřben v katedrále ve Viborgu. Jeho smrt – byl proboden ve spánku – náleží k záhadám dánského středověku, nikdy nebyla objasněna. Mnozí mocní dvořané v čele s maršálem \"Stigem Andersenem Hvidem\" byli postaveni mimo zákon, dodnes však není jasné, zda skutečně měli k vraždě nějaký vztah či se na ní nějakým způsobem podíleli. Smrt krále však znamenala, že ztratili téměř všechnu moc a vliv, kterou jim poskytl zákon z roku 1282, neboť nový král tímto zákonem vázán nebyl. Někteří historici uvažovali o vévodovi jižního Jutska jako o možném vrahovi, ale prokázat tuto verzi se nepodařilo.", "section_level": 2}, {"title": "Manželství a potomci.", "content": "1. listopadu roku 1273 se ve Šlesviku oženil s Anežkou Braniborskou, dcerou braniborského markraběte Jana I. (1213–1266) a jeho třetí manželky Juty Saské (oba náleželi askánské dynastii). Novomanželé se znali odedávna, neboť Erik byl v dětství více než tři roky rukojmím na dvoře jejího otce. Jedním z podmínek osvobození mladého krále byl závazek pojmout za manželku - podle tradice bez věna – právě Anežku. Jejím druhým manželem se v roce 1293 stal holštýnský hrabě \"Gerhard II. Slepý\" (1252/54-1312). Z manželství Erika a Anežky se narodili následující potomci:", "section_level": 2}], "src_summary": "Erik V. Dánský, zvaný \"Klipping (Glipping)\" (1249 – 22. listopadu 1286, Finderup u Viborgu) byl dánský král v letech 1259 – 1286.", "tgt_summary": "Eric V Klipping (1249 – 22 November 1286) was King of Denmark (1259–1286) and son of King Christopher I of Denmark. From 1259-1266, he ruled under the auspices of his competent mother, Margaret Sambiria (1230-1282). Between 1261 and 1262, the young King Eric was a prisoner in Holstein following a military defeat. Afterwards, he lived in Brandenburg, where he was initially held captive by John I, Margrave of Brandenburg (c. 1213-1266) .", "id": 2284139}
{"src_title": "Dřín obecný", "tgt_title": "Cornus mas", "src_document": [{"title": "Popis.", "content": "Dřín obecný je rozkladitý keř nebo strom dorůstající výšky až 7 metrů. Dřevo je velmi tvrdé. Kmen může mít u země průměr až 25 cm. Borka je tmavě hnědá, odlupující se v tenkých plochých šupinách. Listy jsou vstřícné, eliptické, vejčité nebo kopinaté, na líci svěže zelené a lesklé, na rubu světlejší. Čepel listů je na obou stranách přitiskle chlupatá dvouramennými chlupy, mimo to jsou chomáčky chlupů v paždí žilek na rubu listů. Žilnatina je zpeřená, se 3 až 5 páry postranních žilek. Řapík je 5 až 10 mm dlouhý, svrchu mírně žlábkatý. Žluté oboupohlavné květy se rozvíjejí před olistěním v březnu a dubnu, někdy i dříve. Květenství jsou okolíkovitě stažená a rozvíjejí se na krátkých holých větévkách. Jsou podepřena 4 žlutavě až hnědě zelenými, 6 až 12 mm dlouhými listeny. Květní stopky jsou 4 až 9 mm dlouhé, hustě chlupaté. Kalich je tvořen trubkou s nepatrnými zuby. Korunní lístky jsou jen 2 až 2,6 mm dlouhé, trojúhelníkovitě kopinaté až vejčité. Tyčinky jsou čtyři, max. 1,5 mm dlouhé. Semeník má na vrcholu krátkou čnělku s hlavatou bliznou. Plodem je červená lesklá 10 až 30 mm dlouhá peckovice, obsahující žlutohnědou podélně rýhovanou podlouhlou pecku. Celkový areál rozšíření dřínu obecného zahrnuje teplejší oblasti Evropy a jihozápadní Asii. Centrum jeho výskytu je v Malé Asii a na Balkáně. Jedná se o starou kulturní rostlinu a je možné, že na českém území není zcela původní. Je to teplomilná a suchomilná dřevina, rostoucí převážně na kamenitých, mělkých a vysýchavých půdách na zásaditých podkladech. Je to charakteristický prvek lesostepní xerotermní vegetace (svaz \"Quercion pubescenti-petraeae\") a společenstev teplomilných křovin (\"Prunion fruticosae\"). Jeho výskyt v ČR je soustředěn do dvou oblastí: termofytika středních a severozápadních Čech (především Český kras, České středohoří a Dolní Povltaví) a jižní a střední Moravy. Místy přesahuje i do teplejších poloh mezofytika.", "section_level": 1}, {"title": "Využití.", "content": "Červené plody dřínu zvané dřínky jsou jedlé. Mají natrpklou sladkokyselou chuť a velký obsah vitamínu C. Jsou místně využívány jako ovoce, na výrobu zavařenin, sirupů, kompotů, džemů. Dříve se využívaly jako léčivo při trávicích poruchách. Z tvrdého dřeva dřínu se vyráběly tkací člunky. Ze semen se praží náhražka kávy. V lidovém léčitelství se používají plody, listy, ale zejména kůra. Z plodů se vyrábí slovenský alkoholický nápoj drienkovica (obvykle 52% nebo 53% alk. obj.). Dřín má hodnotu i jako okrasný keř, nápadný především časným kvetením a na podzim jasně zbarvenými plody. Pěstuje se v řadě kultivarů, lišících se zejména tvarem, velikostí a zbarvením plodů, dále zbarvením listů a vzrůstností a hustotou větví. Existují i ovocné odrůdy s velkými plody, např. kultivary 'Jolico', 'Pioneer' a 'Macrocarpa'. Kultivar 'Xanthocarpa' má plody žluté, 'Elegantissima' a 'Variegata' mají panašované listy, 'Aurea' má listy jasně žlutozelené.", "section_level": 1}, {"title": "Pěstování.", "content": "Dřín obecný vyžaduje lehkou a teplou, neutrální nebo zásaditou půdu. Semena pro výsev je možno sbírat až do listopadu, po jejich vyčištění od dužiny a lehkém přesušení je třeba je ihned vysít. Na sucho uskladněné osivo přeléhá a potřebuje 18 měsíční stratifikaci. Kultivary se očkují na podnož stejného druhu.", "section_level": 1}], "src_summary": "Dřín obecný (\"Cornus mas\"), česky též dřín jarní, je listnatá dřevina vyskytující se i v teplejších oblastech České republiky. Plody dřínu jsou jedlé.", "tgt_summary": "Cornus mas, the Cornelian cherry, European cornel or Cornelian cherry dogwood, is a species of flowering plant in the dogwood family Cornaceae, native to Southern Europe and Southwestern Asia.", "id": 45107}
{"src_title": "Arkadij Gajdamak", "tgt_title": "Arcadi Gaydamak", "src_document": [{"title": "Biografie.", "content": "Narodil se v Moskvě a ve dvaceti letech byl jedním z prvních sovětských Židů, kteří za vlády Leonida Brežněva imigrovali do Izraele. Získal izraelské občanství, žil v kibucu Bejt ha-Šita a studoval hebrejštinu v ulpanu. Podle svých slov původně zamýšlel sloužit v izraelské armádě, ale nakonec se přestěhoval do Francie, kde založil překladatelskou firmu. V roce 1982 pak firma \"Gaydamak Translations\" otevřela pobočku v Kanadě. V té době se začal věnovat mezinárodnímu obchodu, a to jak importu, tak exportu. Po pádu Sovětského svazu navázal vztahy s Ruskem a Kazachstánem a založil řadu firem po celé Evropě. Ve Francii si v 90. letech vysloužil uznání vlády za pomoc při záchraně dvou zajatých francouzských pilotů ve válce v Bosně, stejně jako dvou francouzských agentů tajné služby zajatých rebely na Kavkaze. Podle Gajdamaka byly tyto operace tajné. Nadto si vysloužil uznání za své přispění v oblasti zemědělství. Bývalý francouzský ministr vnitra Charles Pasqua potvrdil, že někdejší prezident Jacques Chirac osobně schválil veřejné vyzdvižení Gajdamakových zásluh. Gajdamakovi bylo uděleno čestné občanství Angoly a je držitelem francouzského, kanadského, ruského a izraelského pasu. Vlastní dům v Caesarei, je ženatý s Irene Cirolnikovou a má tři děti. Hovoří rusky, francouzsky a anglicky. Má též základní znalost portugalštiny a hebrejštiny. V prosinci 2008 se objevily zprávy, že se Gajdamak přestěhoval z Izraele do Moskvy. V únoru následujícího roku pak zprávy, že Gajdamak usiluje o získání ruského občanství, o které přišel emigrací do Izraele.", "section_level": 1}, {"title": "Angolská aféra.", "content": "V říjnu 2009 byl Gajdamak společně s francouzským magnátem Pierrem Falconem usvědčen z prodeje zbraní do Angoly během občanské války, která v zemi panovala v letech 1993 až 1998, o celkovém objemu 790 milionů dolarů, a porušení Lusackého protokolu. V nepřítomnosti byl odsouzen k šesti letům odnětí svobody, avšak jeho odsouzení bylo 29. dubna 2011 zrušeno odvolacím soudem. Gajdamak žije v Izraeli a Francie se neúspěšně pokoušela o jeho vydání (mezi tím se izraelské právo změnilo a vydání svých občanů k trestnímu stíhání již umožňuje).", "section_level": 2}, {"title": "Politika.", "content": "V únoru 2007 Gajdamak založil stranu Sociální spravedlnost, zaměřující se na socioekonomická témata. Ačkoli byla organizace založena jako sociální hnutí, již při jejím vzniku oznámil, že může být v případě jistých okolností transformována na politickou stranu. K tomu došlo v červenci téhož roku a koncem roku 2007 se strana přihlásila do komunálních voleb, které se konaly v roce 2008. Gajdamak se neúspěšně ucházel o post jeruzalémského starosty, avšak získal pouze 3,6 % hlasů a jeho strana se nedostala do městské rady. Během předvolební kampaně se ucházel i o hlasy palestinských Arabů žijících ve východním Jeruzalémě. Oslovil velkého jeruzalémského muftího Muhammada Ahmada Husseina, palestinské politické představitele a získal pro volbu jistou formu podpory. Svoji politiku označuje jako „aktivní pomoc“, zaměřenou na různé části izraelské společnosti. Ve svém projevu ze srpna 2008 se však vyslovil proti jeruzalémskému pochodu Gay Pride a prohlásil, že by raději zemřel, než aby umožnil, aby se tato akce opakovala.", "section_level": 2}, {"title": "Sportovní kluby a média.", "content": "V červenci 2005 se stal sponzorem basketbalového klubu ha-Po'el Jeruzalém. Následující měsíc daroval 400 tisíc dolarů izraelsko-arabskému fotbalovému klubu Bnej Sachnin. Téhož dne ohlásil koupi majoritního podílu (55 %) fotbalového klubu Bejtar Jeruzalém a dva dny na to oznámil koupi celého klubu. Je patronem řady židovských charit a prezidentem Kongresu židovských náboženských komunit a organizací Ruska (KEROOR), což je nejstarší ruská zastřešující organizace židovských institucí. V létě 2008 oznámil, že je jeho syn Alexandr majitelem fotbalového klubu Portsmouth, což bylo potvrzeno Premier League. V březnu 2006 ohlásil svou nabídku ke koupi francouzského deníku \"France Soir\", prostřednictví své společnosti \"Moscow News\". Již v roce 2004 zakoupil ruský deník \"Moskovskie Novosti\", propustil několik výše postavených novinářů, a učinil z deníku provládní tisk, přičemž do jeho čela jmenoval proputinovského šéfredaktora. Tento počin byl v souvislosti se svobodou slova vnímán negativně a vyvolal otázky na Gajdamakovy možné vazby na Kreml. V červenu 2007 vyjednával dohodu o zakoupení řetězce nekošer supermarketů Tiv Ta'am. Podle médií plánoval uzavření obchodů během šábesu a ukončení prodeje vepřových produktů. O několik dní později však dohoda zkrachovala, což vedlo k soudnímu sporu. V červenci 2009 oznámil své rozhodnutí vzdát se majitelství klubu Bejtar Jeruzalém ve prospěch Jicchaka Kornfeina a Gumy Aguiara, kteří budou mít na starost nákup a prodej hráčů, respektive financování klubu.", "section_level": 2}, {"title": "Filantropie a služba komunitě.", "content": "Gajdamak věnoval finanční prostředky řadě izraelských organizací, mezi něž patří například Magen David Adom či Hacola. Přislíbil též dar ve výši 50 milionů dolarů pro Židovskou agenturu, ale nabídku stáhl, když byla agentura varována před možným podezřezním z praní špinavých peněz. Nakonec této organizaci věnoval 10 milionů dolarů. Během druhé libanonské války v roce 2006 nechal Gajdamak na pláži u kibucu Nicanim postavit stanovou vesnici pro tisíce rodin, které uprchly z ostřelovaného severu země a neměly kam jít. Celkem Gajdamak přispěl částkou 15 milionů dolarů (500 tisíc denně). V listopadu 2006 financoval týdenní dovolenou v Ejlatu pro stovky obyvatel jihoizraelského Sderotu, kteří jsou ohrožováni neustálými raketovými útoky z Pásma Gazy.", "section_level": 2}, {"title": "Aféra banky ha-Po'alim.", "content": "V říjnu 2009 byl Gajdamak obviněn Telavivským distriktním soudem z pro podezření z praní špinavých peněz prostřednictvím banky ha-Po'alim. Obviněno bylo dále několik manažerů banky a italsko-izraelský podnikatel Nachum Galmor.", "section_level": 2}], "src_summary": "Arkadij Alexandrovič Gajdamak ( ארקדי אלכסנדרוביץ' גאידמק, Аркадий Александрович Гайдамак; * 8. duben 1952) je izraelsko-ruský podnikatel, filantrop a nositel Řádu čestné legie. V dubnu 2011 jej pařížský odvolací soud zprostil obvinění z nezákonného obchodování se zbraněmi. V minulosti byl majitelem izraelského fotbalového klubu Bejtar Jeruzalém a v únoru 2007 oznámil založení izraelského sociálního hnutí Sociální spravedlnost, které se v červenci téhož roku stalo politickou stranou. V komunálních volbách v roce 2008 se neúspěšně ucházel o post starosty Jeruzaléma, avšak ve volbách získal pouze 3,6 % hlasů.", "tgt_summary": "Arcadi Aleksandrovich Gaydamak (; ; born 8 April 1952 in Moscow, USSR) is a Russian-born French-Israeli businessman, philanthropist, and President of the Congress of Jewish Religious Communities and Organizations of Russia (KEROOR). He emigrated to Israel at the age of 20 and lived on a kibbutz, then moved to France and opened a translation bureau. In the 1990s he was awarded the French \"Ordre national du Mérite\" and the \"Ordre du Mérite agricole\" for actions taken to rescue personnel in the War in Bosnia. In the AngolaGate scandal, he was convicted of failure to declare income. On 24 November 2015, he started serving a prison sentence at Fresnes prison in France for that tax issue. In the early 21st century, Gaydamak returned to Israel, where he founded Social Justice, a movement that became a political party. He ran for mayor of Jerusalem but did not win. He bought Hapoel Jerusalem, a professional basketball club. He also bought two newspapers, one in France and one in Russia. He directed the latter to take a pro-government/Vladimir Putin editorial stance. In Israel he has been a generous philanthropist.", "id": 1645671}
{"src_title": "Polock", "tgt_title": "Polotsk", "src_document": [{"title": "Historie.", "content": "\"Pověst dávných let\" zmiňuje Polock k roku 862 a od 10. do 12. století byl sídelním městem polockých knížat, kteří ovládali podstatnou část dnešního Běloruska. Nejmocnější z nich Vseslav Brjačislavič vládl v letech 1044–1101 a pamětní nápis jeho syna Borise je dodnes na velkém balvanu u chrámu Svaté Sofie. Polock byl sídlem biskupa, původní katedrála byla postavena v letech 1044–1066, a v letech 1120–1173 žila v Polocku řeholnice Eufrosina Polocká, která zakládala kláštery, opisovala knihy a podporovala umění. Zachovala se církevně slovanská kázání biskupa Cyrila Turavského (1130–1182). Roku 1240 Polock podrobila litevská knížata a roku 1307 jej anektoval litevský velkokníže Vytenis. Kolem roku 1490 se zde narodil první běloruský tiskař František Skorina (Skaryna), který své překlady biblických knih tiskl v Praze. Roku 1498 přijalo město Magdeburské právo a v Republice obou národů od 1569 bylo sídlem vévody. Polock se stal místem ostrých politicko-náboženských střetů mezi ruským pravoslavím a litevskými uniaty. Roku 1563 Polock dobyl car Ivan Hrozný, ale o 15 let později zase ztratil. Štěpán Báthory zde roku 1580 založil jezuitskou kolej, jejímž prvním rektorem se stal Petr Skarga. Při prvním dělení Polska roku 1772 připadl Polock Rusku a ztratil na významu, roku 1812 za napoleonských válek se blízko města odehrály dvě bitvy. Když roku 1941 Polock dobyla německá armáda, žilo zde asi 45 tisíc obyvatel, z toho asi 60 % Židů; přežilo jich jen asi 550, ostatní byli vyvražděni. Podle Ottova slovníku zde bylo 23 synagog, z nichž žádná nezůstala. Při osvobozování v roce 1944 bylo město téměř úplně zničeno a po válce muselo být vystavěno znovu, zčásti jako satelitní Novopolock.", "section_level": 1}, {"title": "Ekonomika a doprava.", "content": "V Polocku je řada průmyslových závodů jako výroba skleněných vláken a velké potravinářské a dřevozpracující závody. Polock má civilní letiště a je důležitým dopravním uzlem. Má přímé železniční spojení s Gomelem, Minskem, Moskvou, Rigou, Vilniusem, Vitebskem a dalšími městy. Pravidelné autobusové spojení do Minsku, Petrohradu, Rigy, Vitebska aj. Polock je také důležitý uzel ropovodů.", "section_level": 1}], "src_summary": "Polock, bělorusky Polack je historické město v severním Bělorusku, ve vitebské oblasti v místě, kde se do Západní Dviny (Daugava) vlévá říčka Polota. Od ní se odvozuje i jméno města. Poprvé se připomíná k roku 862 a ve středověku bylo sídlem mocných polockých knížat. Západně od města leží satelitní město Novopolock.", "tgt_summary": "Polotsk (; ; ; ) is a historical city in Belarus, situated on the Dvina River. It is the center of the Polotsk District in Vitsebsk Voblast. Its population is more than 80,000 people. It is served by Polotsk Airport and during the Cold War was home to Borovitsy air base.", "id": 1546355}
{"src_title": "Klášter Maria Laach", "tgt_title": "Maria Laach Abbey", "src_document": [{"title": "Historie.", "content": "Klášter založil roku 1093 bezdětný porýnský falckrabě Heinrich s manželkou, kteří sídlili na hradě Laachu na druhém břehu jezera. Název Laach totiž pochází z latinského \"lacus\", jezero. První mniši přišli z nedalekého Trevíru a položili základy celého kostela. Dědic panství však klášter svěřil brabantskému opatství Affligem (v dnešní Belgii), odkud roku 1138 přišlo 40 mnichů a klášter byl povýšen na samostatné opatství. Roku 1158 už byla velká část kláštera i kostela hotova, takže ji mohl trevírský arcibiskup vysvětit. Východní věže a empora byla dokončeny 1177, počátkem 13. století i západní průčelí s nartexem a před ním byl vybudován jakýsi rajský dvůr, který má ovšem sloupy i na vnější straně. Do roku 1250 byly i dřevěné stropy v kostele nahrazeny klenbami. Následovalo 150 let rozkvětu a v 15. století se klášter stal střediskem humanistické vzdělanosti. V 18. století přibyly další barokní budovy kláštera, ale po obsazení Francouzi byl klášter, kde tehdy žilo jen 17 mnichů, roku 1802 sekularizován a zrušen. Movitý majetek byl prodán v dražbě a klášter měl být proměněn ve věznici. Po Napoleonově porážce připadl klášter roku 1815 Prusku a klášterní budovy koupil roku 1820 trevírský premiér a dal je přestavět na rodinné sídlo. Roku 1863 získali kostel i klášter jezuité, kteří zde zřídili studium a zavedli název „Maria Laach“. Roku 1892 však pruský stát jejich kolej zrušil a jezuité nabídli budovy opět benediktinům. Klášter osídlili mniši z Beuronu a roku 1893 byl kostel znovu vysvěcen. 15. října 1893 byl novým opatem zvolen Willibrord Benzler, rodák z Hemeru. Beuronští mniši se velice věnovali liturgii a přitahovali také konzervativně naladěné příznivce, kteří se po roce 1918 nemohli smířit s republikou. Také opat Herwegen počátkem 30. let výslovně podporoval Hitlera, od něhož očekával „duchovní obnovení“ Německa. Na druhé straně, když roku 1934 nacisté odvolali mladého primátora Kolína nad Rýnem Konrada Adenauera, poskytl mu v klášteře asyl a klášter sice zůstal jediný v Porýní, který nacisté nezkonfiskovali, nicméně byl předmětem stálé pozornosti gestapa. V roce 1941 se do Maria Laachu uchýlil významný historik Basilius Ebel, dřívější opat kláštera v Trevíru, který nacisté rozprášili, protože se v něm skrylo mnoho Židů. Ebel zde pak byl v letech 1946-1966 opatem a klášter se stal důležitým místem židovsko-křesťanského dialogu. Od roku 1956 probíhala důkladná restaurace kostela, který se tak sice přiblížil svému původnímu vzhledu, ztratil však dost ze své historické patiny. Klášter dnes vedle liturgie provozuje a učí různá umělecká řemesla, pěstuje ovoce a léčivé byliny.", "section_level": 1}, {"title": "Popis.", "content": "Kostel je trojlodní bazilika se dvěma chóry, dlouhým východním (E) a kratším západním (B), se dvěma příčnými loděmi a celkem šesti věžemi: dvě hlavní nad obojím křížením a po dvou nižších na obou stranách příčných lodí. Ty jsou u východní příčné lodi čtyřhranné, u západní okrouhlé. Celkově se tedy drží schématu, podle něhož se stavěly císařské dómy ve Špýru, Mohuči a Wormsu. Navíc má Maria Laach západní předsíň (narthex) a před ním ještě čtvercový ambit (A) s malou vnitřní zahrádkou a sloupořadím na vnitřní i vnější straně. Historizující kamenná kašna uprostřed je z roku 1937. Vnitřek kostela, z něhož byly při restaurování odstraněny barokní oltáře, je poměrně prostý. Ve východním chóru, který byl určen pro mnichy, se zachoval baldachýnový oltář z roku 1256, na některých sloupech jsou fresky světců z let 1491-1512. Kostel má 6 zvonů z roku 1891 a 6 dalších z roku 1991. Velké varhany s 66 rejstříky, třemi manuály a pedálem jsou z roku 1910.", "section_level": 1}], "src_summary": "Opatství Maria Laach (do roku 1863 pouze opatství Laach) je středověký benediktinský klášter v Porýní-Falcku, nacházející se asi 40 km jižně od Bonnu. Leží v pohoří Eifel, blízko jezera Laach. Byl založen roku 1083 a po zrušení 1802 obnoven roku 1893 jako součást beuronské kongregace benediktinského řádu. Mohutný klášterní kostel Panny Marie a svatého Mikuláše patří mezi vrcholné románské stavby v Německu.", "tgt_summary": "Maria Laach Abbey (in German: \"Abtei Maria Laach\", in Latin: \"Abbatia Maria Lacensis\" or \"Abbatia Maria ad Lacum\") is a Benedictine abbey situated on the southwestern shore of the Laacher See (Lake Laach), near Andernach, in the Eifel region of the Rhineland-Palatinate in Germany. It is a member of the Beuronese Congregation within the Benedictine Confederation. The abbey was built in the 11th-12th centuries and was originally known as \"Abtei Laach\" (\"Abbatia Lacensis\" or \"Laach Abbey\", meaning the \"Lake Abbey\") until 1862 when the Jesuits added the name \"Maria\".", "id": 2091102}
{"src_title": "Rijksmuseum Amsterdam", "tgt_title": "Rijksmuseum", "src_document": [{"title": "Sbírka.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Malířství.", "content": "Sbírka maleb nabízí přehled nizozemského malířství od 15. století přibližně do roku 1900. Důraz je kladen především na holandské mistry 17. století. Muzeum vlastní také malou sbírku vlámských a italských mistrů.", "section_level": 2}, {"title": "Sochařství a užité umění.", "content": "Sbírka sochařství a užitého umění se skládá ze soch, nábytku a dřevěných obkladů, zlatnictví, keramiky, skla, textilu, kovových předmětů a mnoha dalších. I tato sbírka má mezinárodní charakter, zaměřuje se však na nizozemské umění.", "section_level": 2}, {"title": "Asijské umění.", "content": "Sbírka asijského umění nabízí přehled vývoje především čínského, japonského, indického a indonéského umění z asijského úhlu pohledu. Do sbírky patří i čínský a japonský exportní porcelán, koloniální nábytek a stříbro.", "section_level": 2}, {"title": "Národní grafická sbírka.", "content": "Národní grafická sbírka spravuje národní sbírku umělecké kresby, grafiky a národní sbírku fotografií.", "section_level": 2}, {"title": "Oddělení historie.", "content": "Historická sbírka obsahuje malby, modely lodí, zbraně, vlajky, zlaté a stříbrné předměty, kostýmy, dokumenty, kuriozity a významné předměty různého charakteru, které se pojí s politickou a válečnou historií Nizozemska. Předměty pochází ze sbírek místodržitelů, admiralit, komor nizozemské Východoindické a Západoindické společnosti a ze soukromých sbírek. Důraz je kladen na sbírku 17. a 18. století.", "section_level": 2}, {"title": "Síň slávy.", "content": "Muzeum má několik mistrovských děl, která jsou prezentována ve velké síni slávy, jenž tvoří značnou část muzea. Na konci tohoto sálu se nachází nejznámější dílo celé sbírky, Noční hlídka holandského malíře Rembrandta.", "section_level": 2}, {"title": "Historie.", "content": "Základ sbírky Rijksmusea tvoří sbírka umění, kterou nashromáždila dynastie místodržitele v průběhu staletí. Poté, co poslední místodržitel v roce 1795 uprchl ze země, byla zbývající umělecká sbírka zabavena Batávskou republikou. Její velká část byla Francouzi poslána do Paříže. 19. listopadu 1798 bylo z iniciativy tehdejšího ministra financí Alexandera Gogela rozhodnuto zbývající sbírku sestávající z italského umění, portrétů Oranžských a národních rarit, zařadit do národního muzea podle francouzského vzoru. Toto muzeum pod názvem Národní umělecká galerie se poprvé otevřelo roku 1800 v paláci Huis ten Bosch v Haagu. Jeho první ředitel, amsterdamský obchodník s uměním Cornelis Sebille Roos (1754 – 1820), byl zodpovědný za první nákupy uměleckých děl, včetně obrazu Ohrožená labuť Jana Asselijna. Když v roce 1806 na trůn usedl Ludvík Bonaparte jako král holandský, bylo muzeum přejmenováno na Královské muzeum. V roce 1808 bylo na pokyn Ludvíka Bonaparta muzeum přestěhováno do Amsterdamu a společně se sbírkou města Amsterdamu, včetně Noční hlídky, o rok později přemístěno do Královského paláce na Damu. Nový ředitel Cornelis Apostool byl pověřen sestavením katalogu objektů. Roku 1817 byla sbírka Říšského muzea, jak bylo po korunovaci Viléma I. nazýváno, přemístěna do budovy Trippenhuis ze 17. století. Po pádu Napoleona v roce 1815 byla z Paříže navrácena významná část uměleckých děl. Byla sem přemístěna také sbírka grafik z Haagu, zatímco kolekce historických předmětů byla přestěhována do Sbírky rarit, která byla zřízena v roce 1820 v Haagu. Pod vedením nového ředitele muzea Cornelia Apostoola (1808 – 1844) bylo uskutečněno minimum významných nákupů uměleckých děl. V průběhu let byla sbírka muzea rozšiřována také díky odkazu významných osobností a veřejné sbírce. Značným přínosem pro muzeum bylo odkázání sbírky 224 obrazů amsterdamského bankéře Adriaana van der Hoopa, kterou v roce 1854 přenechal městu Amsterdam. Přestože nikdo ve význam 224 obrazů, které měly do města přilákat nové návštěvníky, nevěřil, museli majetní občané sbírku podpořit, jinak by obrazy zmizely v zahraničí. V roce 1885 byla dokončena stavba současné budovy muzea podle návrhu architekta P. J. H. Cuyperse. Tato budova mimo sbírky Rijksmusea nabízela místo i pro díla žijících mistrů, která se od roku 1838 nacházela v Muzeu žijících mistrů v Haarlemu, a sbírky Nizozemského muzea dějin a umění v Haagu, která vytvořila základ sbírky Nizozemské dějiny. V předvečer druhé světové války byla část sbírky umístěna do bezpečí a její místo nahradily expozice současného umění. Velká část muzejní sbírky byla v dubnu 1942 ukryta ve speciálním trezoru vybudovaném za tímto účelem v podzemních chodbách vršku Sint Pietersberg u města Maastricht. Tímto se uvolnilo místo ve východním křídle muzea k výstavě sbírky Nizozemského železničního muzea. Ve válečném období uspořádalo Rijksmuseum několik proněmeckých výstav jako Současné umění Vestfálska a Dolního Porýní (srpen 1941), Ženské práce v Německu, Německé ženy pracují pro svůj národ (říjen 1941), Německá kniha dneška (únor 1942) a Umění fronty (leden 1943).", "section_level": 1}, {"title": "Budova muzea.", "content": "V roce 1885 se muzeum přestěhovalo do současné budovy v centru města. Muzeum bylo otevřeno v pondělí 13. července tehdejším ministrem vnitra Janem Heemskerkem. Muzeum se nachází v budově, kterou speciálně pro tento účel navrhl nizozemský architekt P. J. H. Cuypers. Cuypers kombinoval gotické a renesanční prvky ve stylu neogotiky. Budova má bohaté zdobení odkazující na národní (středověkou) historii. Stavba měla pomoci k dosažení jednotného architektonického stylu, o který se v 19. století usilovalo. Cuypers chtěl vytvořit národní stylistický výraz, styl, který by symbolizoval Nizozemsko. Na tvorbu ornamentů a dekorací byla vypsána soutěž. Vítězi ve tvorbě obrazů se stali Bart van Hove a J.F. Vermeylen, nástěnné malby vytvořil Georg Sturm a autorem vitrážových oken je W. F. Dixon.", "section_level": 1}, {"title": "Zahrada a přilehlé budovy.", "content": "Kolem muzea se nachází zahrada navržená Cuypersem vybudovaná v letech 1884 až 1916, kterou uzavírá kovaný železný plot. V jihozápadní části zahrady se nachází fragmenty monumentů z různých oblastí Nizozemska. Nachází se zde i Fragmentengebouw, kde jsou fragmenty rovněž zakomponované. Vzorem takovéto muzejní zahrady se sochami a fragmenty monumentů byly mimo jiné Muzeum Cluny v Paříži a Germánské národní muzeum v Norimberku. Ke komplexu muzea patří také bývalá ředitelská vila (1883) a umělecká škola (1891), rovněž navržené Cuypersem. Ředitelská vila byla do roku 1945 užívána jako služební bydliště ředitele, poté začala být využívána jako budova správy muzea. Pro lepší spojení mezi centrem a jižní částí města, která v té době byla ještě ve výstavbě, byl uprostřed budovy postaven průchod Museumstraat, původně otevřený pro veškerou dopravu a od roku 1931 pouze pro cyklisty. Mnoho ředitelů muzea poté usilovalo o uzavření tohoto průchodu, který se podle nich měl stát součástí muzea. Zpočátku byl z průchodu výhled na dva dvory, které byly v padesátých letech zastavěny a využity jako další výstavní prostor. Během velké renovace mezi lety 2003 až 2013 se velmi diskutovalo o tom, zda by průchod měl být znovuotevřen i pro cyklisty či nikoliv. 13. května 2013 byl průchod nakonec otevřen i pro cyklisty.", "section_level": 2}, {"title": "Obnovené Rijksmuseum.", "content": "V průběhu let bylo muzeum několikrát přestavováno, čímž interiér ztratil velkou část svého původního charakteru. Částečně z důvodu stále se zvyšující návštěvnosti nebylo muzeum schopné splňovat požadavky předního mezinárodního muzea. V roce 2003 proto začala velká přestavba, kterou nikdy předtím žádné národní muzeum neuskutečnilo. Během rekonstrukce bylo navráceno mnoho původních prvků, díky kterým budova opět získala svou původní slávu. Přestavba jižního křídla muzea byla dokončena v roce 1996. Původní přístavba Drucker-uitbouw, navržená Josephem Cuypersem byla podle sponzora přejmenována na Philipsvleugel. Toto křídlo muzea bylo poté využíváno jako dočasný muzejní prostor během velké přestavby hlavní budovy (2003 – 2013). V roce 2013 byl ve dvoře muzea otevřen Asijský pavilon, navržený Cruzem y Ortizem. Od roku 2013 bylo křídlo Philipsvleugel zrekonstruováno na prostor pro krátkodobé výstavy a kavárnu s restaurací. 1. listopadu 2014 bylo toto křídlo otevřeno veřejnosti. 29. dubna 2003 bylo Rijksmuseum po usnesení inspekce práce na několik dnů uzavřeno pro veřejnost z důvodu zvýšeného množství azbestu ve vzduchu. Začátkem prosince 2003 byla kvůli přestavbě uzavřena velká část muzea, která měla trvat několik let, ale pro různá zpoždění trvala skoro deset let. Po devíti letech uzavření muzea byla hlavní budova 13. dubna 2013 znovu otevřena. Během té doby bylo pro veřejnost otevřeno Philipsvleugel. Náklady celkové přestavby, renovace a modernizace Rijksmusea činily 375 milionů eur. Rijksmuseum přispělo částkou 45 milionů eur a dále bylo podpořeno sponzory Philips, ING a BankGiro Loterij. Noční hlídka byla během této doby k vidění v Philipsvleugel spolu s nejvýznamnějšími díly 17. století. Mezi lety 2003 až 2013 dosáhlo Philipsvleugel 8,5 milionu návštěvníků. 16. května 2015 získalo muzeum ocenění Evropské muzeum roku, cenu pro muzea, která byla v posledních dvou letech otevřena, zmodernizována nebo rozšířena. Porota ocenila nové členění Rijksmusea, zrestaurování nástěnných maleb, Asijský pavilon a vícejazyčné informace pro návštěvníky. Kromě titulu sestává cena také z ročního zapůjčení sochy Henryho Moorea The Egg.", "section_level": 1}, {"title": "Znovuotevření.", "content": "Od 18. března 2003 do 12. dubna 2013 bylo muzeum zcela uzavřeno pro veřejnost. Během přestavby byla nejvýznamnější díla 17. století od prosince 2003 do 17. března 2013 vystavena pro veřejnost v křídle Philipsvleugel. Zde se konaly také menší výstavy. Oficiální znovuotevření královnou Beatrix se konalo 13. dubna 2013 a od tohoto dne bylo Rijksmuseum otevřeno veřejnosti. Od znovuotevření se výrazně zvýšil počet návštěvníků: v roce 2013 to bylo 2 200 000 návštěvníků, přibližně 7 až 10 tisíc denně. Dvanáct měsíců po znovuotevření přišlo 2,7 milionu návštěvníků, z nich asi dvě třetiny z Nizozemska. Z přibližně jednoho milionu zahraničních návštěvníků byla většina Američanů a dále Němci. Tento počet je přibližně o 30% vyšší než před znovuotevřením.", "section_level": 1}, {"title": "Pobočka.", "content": "Rijksmuseum mělo pobočku v terminálu letiště Schiphol za pasovou kontrolou. Byla otevřena 9. prosince 2002 princem Vilémem Alexandrem a byla zcela sponzorována ING. Byla zde umístěna stálá výstava děl zlatého věku a ročně zde byly organizovány tři krátkodobé expozice. Letiště Schiphol bylo prvním letištěm na světě s takovým muzeem. V roce 2009 ho navštívilo na 100 000 návštěvníků. V říjnu 2014 byla pobočka muzea uzavřena z důvodu přestavby.", "section_level": 1}], "src_summary": "Rijksmuseum Amsterdam, zkráceně Rijksmuseum, je největší a nejvýznamnější muzeum Nizozemska. Nachází se na náměstí Museumplein v jižní části Amsterdamu a ve více než 200 sálech nabízí přehled nizozemského umění a historie. Sbírka mimo jiné obsahuje díla holandských mistrů 17. století jako Rembrandt, Vermeer a Hals. Rijksmuseum je ve vlastnictví státu a spadá pod vedení veřejné správy.", "tgt_summary": "The Rijksmuseum (; ) is a Dutch national museum dedicated to arts and history in Amsterdam. The museum is located at the Museum Square in the borough Amsterdam South, close to the Van Gogh Museum, the Stedelijk Museum Amsterdam, and the Concertgebouw. The Rijksmuseum was founded in The Hague on 19 November 1798 and moved to Amsterdam in 1808, where it was first located in the Royal Palace and later in the Trippenhuis. The current main building was designed by Pierre Cuypers and first opened in 1885. On 13 April 2013, after a ten-year renovation which cost € 375 million, the main building was reopened by Queen Beatrix. In 2013 and 2014, it was the most visited museum in the Netherlands with record numbers of 2.2 million and 2.47 million visitors. It is also the largest art museum in the country. The museum has on display 8,000 objects of art and history, from their total collection of 1 million objects from the years 1200–2000, among which are some masterpieces by Rembrandt, Frans Hals, and Johannes Vermeer. The museum also has a small Asian collection, which is on display in the Asian pavilion.", "id": 246150}
{"src_title": "Cesmína ostrolistá", "tgt_title": "Ilex aquifolium", "src_document": [{"title": "Charakteristika.", "content": "Cesmína ostrolistá je stálezelený, vzpřímeně rostoucí a hustě větvený keř nebo strom dorůstající výšky 2 až 8, výjimečně až 15 metrů. Letorosty jsou zelené až purpurově červené, lysé nebo krátce chlupaté. Listy jsou kožovité a tuhé, na líci leskle tmavě zelené, na rubu světle zelené, 4 až 8 cm dlouhé. čepel listů je vejčitá až eliptická, na okraji zvlněná a hrubě ostnitá. Řapíky jsou 5 až 16 mm dlouhé. Listy starých exemplářů bývají i celokrajné, bez ostnů. Květy jsou 4četné, bílé nebo lehce načervenalé, široké asi 8 mm. Kvete v květnu až červnu. Plody jsou kulovité, jasně červené, asi 1 cm velké peckovice. Tento druh je přirozeně rozšířen v atlantské, subatlantské a středomořské části Evropy a v severní Africe. K nám nezasahuje, nejbližší lokality jsou v Německu. Ve Středomoří roste ve vlhčích stinných polohách nižších hor.", "section_level": 1}, {"title": "Využití.", "content": "Cesmína ostrolistá je ceněná stálezelená dřevina, celoročně dekorativní sytě zelenými lesklými listy a v zimě i jasně červenými plody. Kultivarů je obrovské množství, většinou se jedná o samičí klony. Některé kultivary mají skvrnité či světle vroubené listy (např. 'Argenteomarginata', 'Aureovariegata' a 'White Cream'), jiné mají listy celokrajné a bez trnů ('Integrifolia', 'Heterophylla'), existují i kultivary se žlutými a dokonce i bílými plody ('Bacciflava', 'Fructo Alba'). První cesmína byla v Čechách vysazena již v roce 1880 v zámeckém parku na Sychrově. V Anglii je snítka cesmíny s červenými plody tradičním symbolem Vánoc podobně jako v českém prostředí jmelí. Listy cesmíny ostrolisté jsou využívány také lékařsky např. při zánětu pohrudnice, kataru a neštovicích. Tvrdé dřevo se využívalo v řezbářství.", "section_level": 1}], "src_summary": "Cesmína ostrolistá (\"Ilex aquifolium\") je stálezelený keř, rostoucí v západní a jižní Evropě a v severní Africe. Je to ceněná okrasná dřevina a je pěstována i v ČR.", "tgt_summary": "Ilex aquifolium, the holly, common holly, English holly, European holly, or occasionally Christmas holly, is a species of flowering plant in the family Aquifoliaceae, native to western and southern Europe, northwest Africa, and southwest Asia. It is regarded as the type species of the genus \"Ilex\", which by association is also called \"holly\". It is an evergreen tree or shrub found, for example, in shady areas of forests of oak and in beech hedges. In the British Isles it is one of very few native evergreen trees. It has a great capacity to adapt to different conditions and is a pioneer species that repopulates the margins of forests or clearcuts. \"I. aquifolium\" can exceed 10 m in height, but is often found at much smaller heights, typically tall and broad, with a straight trunk and pyramidal crown, branching from the base. It grows slowly and does not usually fully mature due to cutting or fire. It can live 500 years, but usually does not reach 100. \"Ilex aquifolium\" is the species of holly long associated with Christmas, and previously the Roman festival of Saturnalia. Its glossy green prickly leaves and bright red berries (produced only by the female plant) are represented in wreaths, garlands and cards wherever Christmas is celebrated. It is a subject of music and folklore, especially in the British tradition. It is also a popular ornamental shrub or hedge, with numerous cultivars in a range of colours.", "id": 402026}
{"src_title": "Deutscher Alpenverein", "tgt_title": "German Alpine Club", "src_document": [{"title": "Historie.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "První alpské spolky.", "content": "O Alpy se zajímaly vědci na konci 18. a začátku 19. století především z pohledu výzkumného a sdružovali se do tzv. Geografických společností/Geographische Gesellschaften jako například v roce 1856 ve Vídni. Představitelem tohoto směru byl rakouský přírodovědec a geolog Eduard Suess. V roce 1854 se účastnil přírodovědného kongresu ve Švýcarsku v St. Gallenu a odtud podnikl se svými kolegy túru přes Arlberg do Innsbrucku. Právě během alpské cesty se v něm zrodila myšlenka založit mezinárodní geologickou společnost, která by Alpy veřejnosti přiblížila. S rozvojem horolezectví docházelo přirozeně i k navazování vztahů mezi horolezci, což nakonec vyústilo v zakládání alpských spolků. První Alpine Club založili na přelomu let 1857/58 horolezci v Londýně. Druhým evropským spolkem byl v roce 1862 ve Vídni Österreichischer Alpenverein, k jehož členům patřil i Johann Stüdl. V roce 1863 následoval italský Club Alpine Italiano a o rok později (1864) založili Švýcaři Schweizer Alpenklub, který byl rozdělen do sekcí a Johann Stüdl se stal i členem sekce Utho v Curychu. Ve Francii se alpinisté poprvé sdružili v roce 1868 do spolku Club Alpin Francais.", "section_level": 2}, {"title": "Österreichischer Alpenverein/Rakouský alpský spolek.", "content": "První spolek ve Vídni nesl v roce 1862 jednoduchý název Alpenverein, čímž měl vzbudit zájem horolezců i v ostatních státech. V oblasti Mnichova existovala již početná skupina alpinistů, kteří do rakouského spolku postupně vstupovali. Teprve při hledání názvu pro spolkový časopis byl název upraven na Österreichischer Alpenverein (ÖAV). Zájem o alpinismus potvrzoval počet 627 členů v den založení spolku. Ve stanovách si Rakouský alpský spolek kladl za cíl jednak vědecké poznávání Alp, čemuž byla nakloněna hlavně vídeňská část společnosti. Vydávali mapy, měřili a nově pojmenovávali vrcholy. Jako druhý cíl si spolek ve stanovách vytyčil zpřístupňování Alp a zlepšení vůdcovské činnosti. Ve spolku se nacházeli ale také členové jako třeba rakouský farář Franz Senn nebo pražský obchodník Johann Stüdl, kteří se snažili o zlepšení ekonomických a sociálních podmínek chudého horského obyvatelstva. Oba muži byli také členy Švýcarského alpského klubu, který sestával ze samostatných sekcí. Jednotlivé sekce se staraly o určitou alpskou oblast, kde zřizovaly horské chaty, budovaly přístupové cesty a organizovaly vůdcovskou činnost. Proto mělo Švýcarsko v této době mnohem lepší turistickou infrastrukturu.", "section_level": 2}, {"title": "Deutscher Alpenverein/Německý alpský spolek.", "content": "V Mnichově a v Lipsku se pravidelně setkávali alpinisté už od roku 1866 a v Mnichově vznikla kolem zmocněnce Rakouského alpského spolku pro Bavorsko Theodora Trautweina pobočka ÖAV s 25 členy. Knihkupec Theodor Trautwein vydal průvodce po Alpách „Wegweiser durch Südbayern, Nordtirol und die angrenzenden deutschen Teile Salzburgs”. Student práv z Mnichova Karl Hofmann se při svém putování po horách dostal zrovna jako Johann Stüdl do Kalsu. I on si uvědomoval důležitost ekonomické podpory alpských oblastí. Slýchával o požáru v Heiligenblutu, o sesuvech půdy v Tyrolsku a záplavách v Bavorsku, které už tak bídné životní podmínky horských obyvatel ještě zhoršovaly. Místo očekávaného alpského spolku podle vzoru Švýcarska se Hofmann dočkal v Mnichově 27. března 1869 založení Geografické společnosti (Geographische Gesellschaft), která místo pomoci hladovějícímu obyvatelstvu v Alpách dala přednost výzkumné polární cestě na Špicberky. Karl Hofmann bil doslova na poplach a nakonec se mu podařilo 9. května 1869 v hostinci \"Zur Blauen Traube\" položit základy spolku pod názvem „Allgemeiner deutscher Alpenverein”. Zároveň došlo k založení první sekce Mnichov/Sektion München, jejíž výbor plnil na tři roky i funkci centrálního orgánu celého spolku (tzv. Vorort – 1869/70 Mnichov, 1871 Salzburg, 1872/73 Vídeň). Prvním předsedou sekce Mnichov a zároveň DAV zvolila členská základna ministerského radu Gustava von Bezolda. Nespokojená část Rakouského alpského spolku založila po dlouhém dohadování kolem stanov 19. srpna 1869 sekci Vídeň/Sektion Wien DAV. Vzhledem k tomu, že počet členů v DAV nebyl nijak vysoký, vydal mnichovský výbor provolání, že nový alpský spolek má spojovat přátele Alp „na Dunaji a Rýnu, od Severního moře a Baltského moře až k Jadranu”. Zanedlouho se zvýšil počet členů nejen v Německu, ale také v Rakousku. Na konci roku 1869 měl DAV už 12 německých a 10 rakouských sekcí s 1070 členy a ve třetím roce 1871 stoupl počet v DAV na 1515 osob. DAV se odlišoval od ostatních alpských spolků (zejména od londýnského) tím, že noví členové nemuseli prokazovat předepsaný počet vysokohorských tůr nebo vydání vědecké práce. DAV se otevřel všem „milovníkům vznešeného světa Alp” (Verehrern der erhabenen Alpenwelt).", "section_level": 2}, {"title": "Rozdíly mezi DAV a ÖAV na začátku 19. století.", "content": "Přestože cíle obou alpských spolků (DAV a ÖAV) se v mnohém ve stanovách schodovaly, existovaly rozdíly, které postupně prosadily přední pozici DAV. Oba spolky přisuzovaly význam vědeckému bádání a výzkumu hor, zasazovaly se o zveřejnění výsledků tohoto výzkumu ve spolkových publikacích, pořádaly přednášky a propagovaly umělecká díla. DAV a ÖAV zakotvily ve stanovách i vzájemná setkávání a pořádání společných cest, dále zasazování se o zpřístupnění Alp, budování přístupových cest, horských chat a organizování horských vůdců. ÖAV nebyl ale díky svému centrálnímu vedení schopen dosáhnout významného zlepšení v odlehlých horských vesnicích. Uchyloval se více k vědeckému a literárnímu zaměření. Budování horských chat a cest probíhalo spíše po privátní linii členské základny. Spolek poskytoval sem tam menší finanční obnosy, ale po praktické stránce se v alpských oblastech více neangažoval. DAV oproti tomu ve svých sekcích vyvinul neuvěřitelnou stavební činnost. Do konce roku 1876 vybudovaly sekce DAV 26 horských chat, 6 jich bylo ve výstavbě nebo ve stavu schváleného projektu, zlepšily cesty k chatám nebo vystavěly nové turistické cesty k okolním horským štítům.", "section_level": 1}, {"title": "Organizování horských vůdců.", "content": "Vedoucí pozici v organizování horských vůdců sehrál Johann Stüdl. V roce 1869 sepsal stanovy pro Spolek horských vůdců ve Východních Alpách (Bergführerverein der Ostalpen), z kterých pak vycházely i stanovy ostatních spolků horských vůdců v celé monarchii. Zrovna tak uvedl do chodu rakouský farář Senn v Ötztalu řád pro horské vůdce, který schválilo státní místodržitelství v Innsbrucku 4. září 1871 pro celou oblast Tirol a Vorarlbergu.", "section_level": 2}, {"title": "Ženy v alpských spolcích.", "content": "Od samého počátku vstupovaly do alpských spolků i ženy. Mnichovskou sekci tvořilo hned při založení 46 alpinistek, přičemž u poloviny z nich se jednalo o manželky mužských členů. Zejména dámy v DAV vyvinuly úsilí v zasílání sociálních balíčků (Care-Pakete) s pletenými nebo ušitými dárky do příslušných pracovních oblastí. Zrovna tak organizovaly dobročinné sbírky v případě postižení horských obcí po silných bouřích, lavinách nebo po sesuvech půdy. Technický pokrok do horských obcí přicházel i ve formě lepších kuchyňských sporáků, žehliček na dřevěné uhlí, kuchařských receptů pro hostinské, v zavedení batohů namísto nepraktických nůší nebo pro horské vůdce v potřebných lucernách do bouří, v horolezeckých skobách, cepínech či v ochranných brýlích před ostrým sluncem na zasněžených horách, v lepších lanech či v nových mapách a příručkách pro horské vůdce.", "section_level": 2}, {"title": "Společenský život a sdružování.", "content": "Společenský život DAV se odvíjel především na pořádaných přednáškách nebo spolkových večerech, kde docházelo k výměně zkušeností a po ukončení výstavby horské chaty pořádaly sekce DAV slavnosti přímo na chatě nebo v místě jejího sídla. To byl další z odlišných přístupů. Společenský život, pokud už k němu docházelo, se odehrával u ÖAV výlučně ve Vídni. Zrovna tak nastával problém při tajném hlasování při výročních volbách, kdy pro zahraniční členy nebylo jednoduché se voleb účastnit. ÖAV proto zavedl v ostatních korunních zemích a v Německu funkci zmocněnců (Bevollmächtigten), čímž se snažil vylepšit centrální řízení a poskytovat alpinistům v zahraničí lepší spojení s Vídní a přístup k informacím. Ve zřizování nebo povolování poboček se snažil suplovat chybějící sekce.", "section_level": 2}, {"title": "Výzkum a literární činnost.", "content": "Těžiště alpské činnosti spatřovala ÖAV nadále ve výzkumné práci, jejíž výsledky uveřejňoval především v periodických ročenkách nebo ve spolkových publikacích, na které vydával dvě třetiny svého rozpočtu. Publikování DAV se podstatně zlepšilo až po vydání vlastního časopisu „Zeitschrift des Deutschen Alpenvereins”. Konkurenci v publikování představoval pro DAV i Österreichischer Touristenklub (Rakouský turistický klub) s časopisem „Der Tourist”.", "section_level": 2}, {"title": "Společná cesta - DuÖAV.", "content": "První kroky k vzájemné spolupráci mezi DAV a ÖAV byly nastoleny v prosinci 1871 vydáváním společné ročenky „Zeitschrift des Deutschen und Österreichischen Alpenvereins” s redaktory Dr. Karlem Haushoferem v Mnichově a Edmundem Mojsisovicsem ve Vídni. Na výročním shromáždění DAV 23. srpna 1873 v Bludenci došlo nakonec ke sloučení obou alpských spolků a Österreichischer Alpenverein se stal samostatnou sekcí nového Německého a rakouského alpského spolku/Deutscher und Österreichischer Alpenverein. Ještě téhož roku se sloučila sekce Vídeň/DAV-Sektion Wien s celou sekcí ÖAV do sekce DuÖAV-Sektion Austria a stala se tak největší sekcí nově založeného spolku. Teprve v roce 1887 ji předhonila Mnichovská sekce. Na třetím místě se střídaly co do velikosti sekce Salzburg, Frankfurt nad Mohanem a Lipsko, po roce 1885 se na třetím místě pohybovala sekce Praha. Sídla centrálního výboru se střídala: Latentně sice národnostní problémy v zemích Koruny české existovaly již za Rakouska-Uherska, ale společné soužití s německým národem jimi nebylo až do Napoleonských válek a Vídeňského kongresu v roce 1815 nijak viditelně ovlivněno. K prvnímu narušení vzájemného soužití došlo po Frankfurtském sněmu, jehož se čeští zástupci i přes pozvání z podnětu Františka Palackého odmítli účastnit. Nicméně 33 zástupců sudetských Němců účast přijalo. Další zničující důsledky pro DuÖAV přineslo nejprve vypuknutí 1. světové války a následně rozpad monarchie.", "section_level": 1}, {"title": "První světová válka.", "content": "Do roku 1915 se nacházely horské chaty mimo nebezpečnou zónu. Vstupem Itálie do války se vše změnilo. V Payerhütte byl zřízen vojenský tábor a všechny ostatní chaty byly zavřené nebo pustly, zrovna tak jako zbudované cesty a výstupy. Po válce a vzniku Československa se musely německé alpské spolky na území bývalých zemí Koruny české distancovat od mateřských organizací v Rakousku. Například Payerhütte a Höllerhütte zůstaly na odtrženém území Jižního Tyrolska pod správou italské sekce Miláno/CAI-Sektion Mailand (Club Alpino Italiano) a na ostatních horských chatách ve Východních Alpách probíhaly opravy a nové značení cest.", "section_level": 2}, {"title": "Nacionalismus a Antisemitismus.", "content": "Rodák z Fürthu a židovský právník Dr. Ignaz Ortenau (1830-1883) vstoupil do Německého alpského spolku v roce 1869 a patřil jako mnoho dalších židovských členů k horní společenské vrstvě. V roce 1875 zastával místo notáře v Mnichově a sloužil u bavorského prince regenta Ludvíka III. jako právní poradce. Mnoho židovských vědců, horolezců a intelektuálů se nesmazatelně podepsalo na utváření horských letovisek, přírody a módy. Obchodník Julius Wallach se proslavil v Mnichově na přelomu 19. a 20. století svým salónem s alpskými kroji nebo Paul Preuß jako nejlepší horolezec. V největší a nejstarší sekci Austria se vyslovil pro přijetí árijského paragrafu do stanov horolezec Eduard Pichl a kolem něho seskupení soukmenovci. Na výročním shromáždění 22. února 1921 se těmto příznivcům prosazení z důvodu nezískané většiny hlasů sice nepodařilo, ale po protestním opuštění sálu židovskou členskou základnou se nechal Pichl zvolit předsedou rakouské sekce Austria.", "section_level": 2}, {"title": "Sekce Donauland.", "content": "Antisemitisté a židovská část členské základny utvořili v roce 1921 vlastní sekci pod názvem Donauland a těsnou většinou hlasů (14 : 12) se jim přijetí sekce do DuÖAV za velké agitace a podpory Johanna Stüdla podařilo. Sekce Austria podporovaná mnohými sekcemi v Rakousku i v Německu, ale také Akademickou sekcí Vídeň/Akademischen Sektion Wien se o vyloučení spolku Donauland nadále pokoušely. V roce 1922 se 63 sekcí (především rakouských) spojilo do antisemitského svazu „Deutschvölkischen Bund”. Teprve po nezdařeném Hitlerově puči se v roce 1924 podařilo židovským odpůrcům sekci Donauland z DuÖAV vyloučit. Členové Donaulandu tak byli nuceni konstituovat nový spolek pod názvem „Alpenverein Donauland”. Vídeňskému nátlaku odolávaly i DAV spolky na území Československa. V roce 1933 požadovala vídeňská sekce Austria po VDAV přijetí árijského paragrafu, což bylo za daných politických podmínek pro alpské spolky těžko proveditelné. Předseda svazu VDAV (Verband der deutschen Alpenvereine) August Gessner poslal do Vídně memorandum, ve kterém vysvětloval z jakých důvodů se nemohou sudetské alpské spolky vzdát nepolitického statutu a zrovna tak nemohou přijmout árijský paragraf. Ve městech jako byly třeba Teplice nebo Žatec žilo mnoho židovského obyvatelstva a v DAV panovala liberální a tolerantní atmosféra. Židé v DAV zastávali významné funkce ve výborech a alpským spolkům přispívali nemalými finanční příspěvky. V Českém Krumlově byl 15. února 1933 založen DAV Böhmisch Krumau (DAV Krumlov) v jehož stanovách byl při zakládání árijský paragraf zakotven a tedy „podmínkou (přijetí) byl árijský původ.“", "section_level": 2}, {"title": "Druhá světová válka a poválečná situace.", "content": "Centrální výbor DuÖAV sídlil od roku 1933 do roku 1937 ve Stuttgartu a svým postavením se mu dařilo až do anšlusu Rakouska přímému vlivu NSDAP unikat. Sekce DAV na území Třetí říše spadaly od roku 1933 pod NS-Reichsbund für Leibesübungen. Teprve po připojení Rakouska a sudetských oblastí Československa k Třetí říši se staly i tyto sekce DuÖAV součástí nacistické struktury pod Národně socialistickým říšským svazem pro tělesnou výchovu (NSRL). Do funkce předsedy dosadila NSDAP Arthura Seyße-Inquarta. Západní spojenci po ukončení druhé světové války DAV jako nacistickou organizaci zakázali. Ze začátku vznikaly pod jiným názvem první alpské spolky na území Západního Německa. Organizování členské základny německých alpských spolků z území bývalého Československa nebylo kvůli odsunu jednoduché, jelikož se vysídlení sudetští Němci dostali do všech koutů Rakouska a Německa. Ve Východním Německu zůstaly sekce DAV zakázány a některým se podařilo převést svůj majetek do NSR. V Rakousku byl povolen pouze „Österreicher Alpenverein Innsbruck”. Znovuzřízení DuOeAV ve stylu velkoněmeckého spolku bylo samozřejmě po válce nemyslitelné. V září 1950 přijal po znovuzaložení svůj původní název Oesterreichischer Alpenverein (OeAV) a v říjnu 1950 ve Würzburgu Deutscher Alpenverein (DAV). Horské chaty německých sekcí DAV na území Rakouska zabavili v roce 1945 spojenci a následně předali do nezávislé správy. Teprve po podepsání Rakouské státní smlouvy o znovuobnovení rakouské suverenity a demokracie mohly přejít v květnu 1956 do majetku původních západoněmeckých sekcí DAV. Horské chaty východoněmeckých sekcí v roce 1967 DAV odkoupil. V DDR se velmi brzy po převratu v roce 1989 konstituovaly první alpské sekce, které v květnu 1990 přeložily své vedení zpátky do domoviny, některé se rozpustily nebo převzaly názvy svých nových sekcí na západě.", "section_level": 2}, {"title": "DAV - 21. století.", "content": "V současné době spolek provozuje 332 chat s celkovou kapacitou 22 000 lůžek. Chaty patří jednotlivým sekcím, ale všechny jsou otevřeny pro jakéhokoliv člena spolku. Mnoho sekcí provozuje i chaty určené pouze členům sekcí DAV. Dále provozuje lezecké stěny a haly a zprostředkovává služby sportovcům, jako například pojištění, půjčovnu vybavení a map. V roce 1994 se stala ochrana přírody jedním z hlavních cílů DAV. Zpřístupnění Alp bylo oficiálně prohlášeno za dokončené. Od té doby se již nestaví žádné nové cesty nebo chaty a DAV se zaměřil na udržení stávající infrastruktury.", "section_level": 1}, {"title": "Členství.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Výhody.", "content": "Členství v Německém alpském spolku má pro sportovce i turistu mnoho výhod. Celkový výpis výhod členství v DAV lze najít na oficiálních stránkách. Mezi nejzajímavější patří:", "section_level": 2}, {"title": "Příspěvky.", "content": "Členský příspěvek se vybírá jednou ročně. Výše příspěvku se liší od sekce, ve které se dotyčná osoba přihlašuje. Členství v sekci se řídí místem bydliště. V roce 2011 se výše příspěvku v Německu pohybovala mezi 45-90 EUR pro dospělého člověka, pro rodinu jsou nabízena zvýhodněná členství.", "section_level": 2}, {"title": "Členství pro občany ČR.", "content": "Alpy a celosvětově velehory patří k častým destinacím dovolených mnoha Čechů. Pro aktivní horské turisty a sportovce může být členství v Německém alpském spolku zajímavé. Na území ČR neexistuje žádná sekce, která by byla přímo členem DAV. Od ledna 2011 je Lužický horský spolek jako první organizace v České republice součástí DAV (Deutscher Alpenverein) jako místní skupina (Ortsgruppe) sekce Zittau.", "section_level": 2}], "src_summary": "Deutscher Alpenverein (DAV, česky \"Německý alpský spolek\") založený v roce 1869 německými a rakouskými horolezci je největším horolezeckým spolkem na světě a jednou z největších organizací věnující se sportu a ochraně přírody v Německu s více než 988 000 členy ve 355 samostatných sekcích. Na území Alp a v pohořích Německa spravuje síť 325 veřejně přístupných horských chat s více než 20 000 lůžky a 30 000 km cest. Jedním z hlavních cílů DAV je zachování horského světa pro budoucí generace. V budově „Alpines Musea” v Mnichově se nachází pod jednou střechou největší knihovna na světě specializovaná na horolezectví, alpinistické muzeum a archiv DAV. Předsedou DAV byl zvolen v letech 1992-2005 Josef Klenner, který tento post vykonává od roku 2010 opětovně.", "tgt_summary": "The German Alpine Club (, DAV for short) is the world's largest climbing association, and the eighth-largest sports union in Germany. The Club is a member of the German Olympic Sports Confederation, and the responsible body for sport and competition climbing, hiking, mountaineering, hill walking, ice climbing, mountain expeditions, as well as ski mountaineering.", "id": 1934207}
{"src_title": "Marg Moll", "tgt_title": "Marg Moll", "src_document": [{"title": "Životopis.", "content": "Dcera důstojníka začala své umělecké vzdělání na Städelsches Kunstinstitutu ve Frankfurtu nad Mohanem, kde se zajímala o sochařství. V devadesátých letech 19. století byla žákyní Hanse Völckera. V roce 1905 absolvovala výuku u malíře Oskara Molla, za kterého se o rok později provdala. Spolu se pár v roce 1907 odstěhoval do Berlína a pracoval v ateliéru Lovise Corintha, kde pracovali na olejomalbách. Marg Moll navíc navštěvovala kurzy anatomie ve škole Levin-Funke-Schule. V roce 1907 se pár přestěhoval do Paříže, kde se stýkali mimo jiné s Henrim Matissem. Umělecká dvojice patřila mezi klíčové lidi, kteří Matisse přesvědčili a pomohli mu založit vlastní akademii, takzvanou Académie Matisse. Ve své knize \"Vzpomínky na Matisse\" živě popsala pracovní situaci v \"Académii\". V Matisseho studiu Marg Moll pracovala hlavně na plastikách. Po první světové válce se s manželem přestěhovala do Vratislavi, protože Oskar Moll přijal pozvání na Státní akademii umění a řemesel Wroclaw. Místní apartmán včetně prostorného studia byl vybaven moderním nábytkem od Augusta Endella.", "section_level": 1}, {"title": "Umělecké dílo.", "content": "Marg Moll vytvořila “rozmanitou sochařskou práci.” Přitom využila vlivu sochařů Alexandra Archipenka, Constantina Brâncuşiho nebo Ossipa Zadkina, kteří se proslavili v Paříži. V roce 1928 opět pracovala v Paříži jako studentka Fernanda Légera. Tam se stala členkou skupiny \"Groupe 1940\" a vystavovala s Robertem Delaunaym nebo Albertem Gleizesem. Její sochařská a malířská tvorba byla stále více a více abstraktnější. V roce 1932 byla uzavřena Breslauova akademie a dvojice umělců Mollových se přesunula do Düsseldorfu, kde Oskar Moll přednášel. Poté, co se politická situace pro umělce jejich typu zhoršila, Marg v roce 1935 napsala do svého zápisníku: „V Düsseldorfu to začíná být nepříjemné. Oskar zvažuje, zda by neměl emigrovat do Anglie, ale rozhodli jsme se pro Berlín.“ V Berlíně si nechali postavit dům na Halensee od jejich přítele architekta Hanse Scharouna. Budova včetně \"impozantní\" sbírky vlastních i zahraničních děl byla zničena při bombovém útoku v roce 1943. Moderní styl Marg Mollové neuspokojoval kulturní diktátory národně socialistické éry, takže byla během Nacionalistické diktatury v Německu pronásledována a její sochy byly nazývány \"zvrhlými\". V roce 1943 opustili Mollovi kvůli rostoucímu bombardování Berlín a přestěhovali se do Briegu ve Slezsku, kde vlastnili dům Oskarovi rodiče. Po druhé světové válce a také po smrti svého manžela (1947) Marg Moll důsledně rozvíjela svůj styl. Od roku 1947 do roku 1950 zůstala ve Walesu a setkala se s Henryem Mooreem v Londýně. V roce 1952 se vrátila do Düsseldorfu a přednášela v Německu i v zahraničí. Její tvorba se vyznačuje redukovanými, lineárními bronzy a barevnými expresivními dřevěnými sochami. Dne 15. března 1977 Marg Moll zemřela v Mnichově ve svých 92 letech. Byla pohřbena v Berlíně na městském hřbitově Zehlendorf. Jejich dcera Brigitte Würtz se narodila v roce 1918 ve Vratislavi a později se z ní také stala malířka. Socha Mollové \"Tänzerin\" (\"Tanečnice\"), která byla zabavena pro výstavu Entartete Kunst v roce 1937 a byla považována za ztracenou, byla znovu objevena v Berlíně při archeologických vykopávkách, které byly prováděny roku 2009 na Rathausstraße před Červenou radnicí v přípravách na stavební práce pro metro. Je jisté, že 15 exponátů bylo uloženo v srpnu 1942 ve sklepě Königstraße 50 poblíž radnice. Stavba byla na konci druhé světové války zničena a ani při odklízení suti se skladiště nenašlo.", "section_level": 1}], "src_summary": "Marg Moll (2. srpna 1884, Mulhouse, Francie – 15. března 1977, Mnichov, Německo) byla německá malířka, sochařka a spisovatelka. Na základě realistické reprezentace se její styl vyvíjel směrem k abstrakci. V roce 1937 byla její díla spolu s mnoha dalšími vystavena na výstavě \"Entartete Kunst\" v Mnichově. Na této výstavě byla i díla jejího manžela Oskara.", "tgt_summary": "Marg Moll (born Margarethe Haeffner; 2 August 1884 – 15 March 1977) was a German sculptor, painter, and author. She stated once that she would rather do sculptures because she tried to avoid competition between her and her husband, a painter. Moll was strongly influenced by Henri Matisse as a young artist and spent her life contributing to his form of art, although at times her art was destroyed and criticized by Nazis because it was modern art. Moll was known for being very high spirited when it came to Matisse, was known as the “Director’s Wife” during some time of her later life and known for making an “ultra-modern house” in Berlin designed by Hans Scharoun, German architect best known for his design on the Berlin Philharmonic concert hall in Berlin, Germany.", "id": 1964482}
{"src_title": "Jan z Montfortu (1294–1345)", "tgt_title": "John of Montfort", "src_document": [{"title": "Život.", "content": "Byl prvorozeným synem bretaňského vévody Artura II. a jeho druhé choti Jolandy, dcery hraběte Roberta z Dreux a vdovy po skotském králi Alexandrovi. Artur Bretaňský zesnul roku 1312 a novým vévodou se stal Jan, jeho prvorozený syn z předchozího manželství a Montfortův nevlastní starší bratr. Jan z Montfortu po matčině smrti roku 1322 zdědil hrabství Montfort a roku 1329 se oženil s Johanou, dcerou Ludvíka z Nevers. Bretaňský vévoda se i přes četná manželství nestal otcem a pokusil se Jana z Montfortu z dědictví vyloučit ve prospěch kulhavé neteře Johany, dcery Víta z Penthièvre a jejího zbožného manžela Karla z Blois. Roku 1341 těžce onemocněl a zemřel. Vzápětí se rozhořela válka o osiřelé vévodství. Montfortovi se podařilo získat podporu anglického krále Eduarda III. za slib, že od něj přijme Bretaň jako anglické léno. Podpora Anglie mu však nebyla nic platná, Karlovi z Blois se podařilo jej při obléhání Nantes zajmout a nechat uvěznit v Louvru. V boji pokračovala jeho žena Johana, která přislíbila anglickému králi, že bude moci jednu ze svých dcer provdat za jejího syna, pokud poskytne vojenskou pomoc. Zatím co Jan z Montfortu trávil čas v pařížském vězení, proslavila se jeho žena statečnou obranou obléhaného Hennebontu. Odhodlaná ubránit Bretaň pro svou rodinu, oblékla na sebe i zbroj. Roku 1343 došlo k příměří mezi Francií a Anglií. Montfortovi se podařilo na jaře 1345 uprchnout v převleku za obchodníka. Ochořel při obléhání Quimperu a zemřel již v září 1345 v Hennebontu. Jeho ostatky byly pohřbeny v klášteře sv. Kříže v Quimperlé.", "section_level": 1}], "src_summary": "Jan z Montfortu ( \"Jean de Montfort \", \"Yann Moñforzh\"; 1295, Hennebont – 26. září 1345, Hennebont) byl hrabě z Montfort-l'Amaury a Richmondu, vévoda bretaňský a účastník války o bretaňské nástupnictví.", "tgt_summary": "John of Montfort (, ) (1295 – 16 September 1345, Château d'Hennebont), sometimes known as John IV of Brittany, and 6th Earl of Richmond from 1341 to his death. He was the son of Arthur II, Duke of Brittany and his second wife, Yolande de Dreux. He contested the inheritance of the Duchy of Brittany by his niece, Joan of Penthièvre, which led to the War of the Breton Succession, which in turn evolved into being part of the Hundred Years' War between England and France. John's patron in his quest was King Edward III of England. He died in 1345, 19 years before the end of the war, and the victory of his son John IV over Joan of Penthièvre and her husband, Charles of Blois.", "id": 74000}
{"src_title": "Otto Freundlich", "tgt_title": "Otto Freundlich", "src_document": [{"title": "Život a dílo.", "content": "Freundlich měl původně být nejprve obchodníkem, pak zubařem a malířství a sochařství se začal věnovat ve svých 27 letech. Tvořil v Berlíně, Florencii a Paříži. Originalita Freundlichova díla, který vyvinul svůj vlastní styl experimentováním s kubismem, abstrakcí a konstruktivismem, byla v roce 1912 zpozorována kritiky umění po účasti na prestižní výstavě Unie výtvarných umělců v Kolíně nad Rýnem, kde umělec ukázal čtyři obrazy. O rok později ho francouzský básník Guillaume Apollinaire ve vydaném albu \"Modern Painting\" označil za jednoho z nejzajímavějších německých malířů. Ve dvacátých letech minulého století byl Freundlich již uznávaným umělcem. Poté, co Adolf Hitler přišel k moci v Německu, nacisté Freundlichovo umění odsoudili. Označili ho jako degenerovaného umělce a zničili většinu jeho děl. Freundlich musel uprchnout z Třetí říše do Francie, ale v roce 1943 ho tam našlo gestapo. Brzy po zatčení umělec zemřel v koncentračním táboře Majdanek. Freundlich vytvořil asi 550 různých uměleckých děl. Jen málo z nich do moderní doby přežilo. Zachovalá díla jsou vystavena v newyorském Muzeu moderního umění, pařížském Centru Georges Pompidou a mnichovské Neue Pinakothek. Největší sbírku – 50 obrazů, soch, kreseb, grafiky, vitráží a mozaik – má Musée Tavet-Delacour poblíž Paříže. Díky spolupráci s ním v roce 2008 zorganizovalo Muzeum středního Pomořanska ve Słupsku první výstavu Freundlichových děl v Polsku. Největší, ale nikdy neuskutečněný Freundlichův projekt byl pojmenovaný \"Straße des Friedens\" (\"Cesta míru\"). Umělec chtěl umístit monumentální betonové sochy o velikosti 20–30 metrů po celé Evropě, což mělo představovat největší mezinárodní výstavu v krajině spojující země a národy. Dílo měly tvořit dvě osy: ve směru sever-jih a západ-východ. Na jejich středu měla stát „lucerna ze sedmi částí“. Projekt byl zahájen v 70. letech Evropskou cestou míru – Asociací silnic v Evropě – Otto Freundlich Association se sídlem v St. Wendel v Německu. Do roku 2007 bylo vyrobeno 53 soch a jedna z nich je umístěna ve Słupsku. Rodinný dům umělce stále stojí ve Słupsku (u ulice J. Tuwimy, dříve Hospitalstrasse, č. 34).", "section_level": 1}], "src_summary": "Otto Freundlich (10. července 1878, Słupsk, Německo – 9. března 1943, Majdanek, Polsko) byl německý malíř a sochař. V roce 1937 byla jeho díla spolu s mnoha dalšími vystavena na výstavě \"Entartete Kunst\" v Mnichově. Zemřel v koncentračním táboře Majdanek.", "tgt_summary": "Otto Freundlich (10 July 1878 – 9 March 1943) was a German painter and sculptor of Jewish origin. A part of the first generation of abstract painters in Western art, Freundlich was a great admirer of cubism.", "id": 1113510}
{"src_title": "Lyonel Feininger", "tgt_title": "Lyonel Feininger", "src_document": [{"title": "Životopis.", "content": "Lyonel Feininger byl synem německo-amerického houslisty a skladatele Karla Feiningera a americké zpěvačky Elizabeth Feininger. Narodil se v USA. Nejprve zde studoval hudbu. Byl klavíristou a skladatelem, složil několik klavírních skladeb a varhanních fug. Feininger vyrůstal v New Yorku, v roce 1887 ve věku 16 let se rozhodl věnovat malířství a proto odcestoval do Německa, aby zde studoval a zdokonaloval své umění. Studoval na Královské akademii v Berlíně u Ernsta Hanckeho. Ve studiu pokračoval na uměleckých školách v Berlíně spolu s Karlem Schlabitzem a v Paříži se sochařem Filippo Colarossim. Začínal jako karikaturista pro několik časopisů včetně Harper's Round Table, Harper's Young People, Humoristische Blätter, Lustige Blätter, Das Narrenschiff, Berliner Tageblatt atd. V roce 1900 se setkal s Clarou Fürst, dcerou malíře Gustava Fürsta a v roce 1901 se Clarou oženil. Měli spolu dvě dcery. V roce 1905, po rozchodu se svou manželkou, potkal Julii Berg. Oženil se s ní v roce 1908 a měli spolu několik dětí. V letech 1897 až 1891 navštěvoval uměleckoprůmyslovou školu v Hamburku a berlínskou akademii. V roce 1892 odešel do Paříže aby dokončil svá studia na Colarossiho akademii. V roce 1893 se usadil v Berlíně a věnoval se kreslení karikatur pro humoristické časopisy. Mezi roky 1906 až 1908 se živil v Paříži psaním článků a ilustracemi pro \"Chicago Sunday Tribune\". Tady se seznámil s kubisty. Velký vliv na něho měl R. Delaunay. Od roku 1908 až do roku 1919 žil Feininger v Berlíně. Od roku 1913 vystavoval společně se skupinou \"Der blaue Reiter\" na pozvání F. Marca. V roce 1919 ho povolal Walter Gropius na Bauhaus, kde vyučoval grafiku a malířství až do roku 1933. Také zde vydával knihy o Bauhausu. V roce 1929 si u něho město Halle objednalo obraz určený jako dar pro město Magdeburk. Feininger tak v letech 1929 až 1931 v Halle často pobýval a pracoval na skicách. Roku 1931 mu Národní galerie města Berlína uspořádala retrospektivní výstavu. Roku 1933 byl zařazen nacisty mezi tzv. \"entartete Kunst\" (\"zvrhlé umění\"). Feininger se vrátil do USA, kde v roce 1936 vyučoval v Oaklandu v Kalifornii na Mills College. V následujícím roce, v roce 1937, žil v New Yorku. Feininger také rád fotografoval, fotografie pořizoval od roku 1928 až do poloviny roku 1950. S fotografiemi seznamoval pouze úzký okruh přátel, nepřál si sdílet s veřejností své soukromí. Jeho synové, Andreas Feininger a T. Lux Feininger se stali známými umělci. Andreas Feininger proslul jako fotograf a T. Lux Feininger jako fotograf a malíř. T. Lux Feininger zemřel 7. července 2011 ve věku 101 let.", "section_level": 1}, {"title": "Umělec.", "content": "Feininger kariéra jako karikaturisty začala v roce 1894. Pracoval pro několik německých, francouzských a amerických časopisů. V únoru 1906, kdy čtvrtina populace v Chicagu měla německý původ, James Keeley, redaktor listu \"The Chicago Tribune\" cestoval do Německa vyhledat nejpopulárnější karikaturisty. Získal Feiningera pro ilustraci dvou komiksů \"Kin-der-Kids\" a \"Wee Willie Winkie's World\" pro Chicago Tribune. Feininger pracoval jako karikaturista dalších dvacet let pro různé noviny a časopisy ve Spojených státech a Německu. Jako výtvarník Feininger začal pracovat ve věku třicetišesti let. V letech 1901 až 1903 se účastnil ročních výstav berlínské secese. Základem Feiningerovy tvorby byl kubismus, tento umělecký směr ovšem používal k vyjádření obsahu v podstatě romantického. Maloval kompozice s loďmi či s architekturou. Průhledné plošné plány na jeho obrazech vytvářejí dojem nekonečna. Na rozdíl od kubistů pracoval se světlem a osvětlením, dosahoval tím až magických efektů. Jeho tvorbu ovlivňoval R. Delaunay, ovšem Feininger se nikdy se nevzdal valérové malby. Užití chladných a teskných tónů neskutečných barev dodává jeho obrazům romantický nádech. Přísná a přesná konstrukce obrazu vyvolává dojem takřka hudební. Ovlivněn konstruktivismem došel Feininger ve dvacátých letech až ke krystalicky jasné obrazové kompozici vzájemně kolmých linií a ploch.", "section_level": 1}], "src_summary": "Lyonel Charles Feininger (17. července 1871, New York City, New York, USA – 13. ledna 1956, tamtéž) byl americko-německý malíř, karikaturista, fotograf a hudební skladatel.", "tgt_summary": "Lyonel Charles Feininger (July 17, 1871January 13, 1956) was a German-American painter, and a leading exponent of Expressionism. He also worked as a caricaturist and comic strip artist. He was born and grew up in New York City, traveling to Germany at 16 to study and perfect his art. He started his career as a cartoonist in 1894 and met with much success in this area. He was also a commercial caricaturist for 20 years for magazines and newspapers in the USA and Germany. At the age of 36, he started to work as a fine artist. He also produced a large body of photographic works between 1928 and the mid 1950s, but he kept these primarily within his circle of friends. He was also a pianist and composer, with several piano compositions and fugues for organ extant.", "id": 2414361}
{"src_title": "Hans Richter (výtvarník)", "tgt_title": "Hans Richter (artist)", "src_document": [{"title": "Život.", "content": "Hans Richter se s moderním uměním setkal v roce 1912 u skupiny Der Blaue Reiter. V roce 1914 byl ovlivněn kubismem. Jeho první výstava se konala v Mnichově v roce 1916. Ve stejném roce byl zraněn ve válce a byl propuštěn z armády. Odešel do Curychu a připojil se k hnutí Dada. Richter věřil, že povinností umělce má být aktivně politická oponentura válce a podpora revoluce. Jeho první abstraktní dílo vzniklo v roce 1917. V roce 1918 se spřátelil s Vikingem Eggelingem a společně experimentovali s filmem. Richter byl v roce 1919 spoluzakladatelem \"Asociace revolučních umělců\" v Curychu. Jeho film \"Rytmus 21\" byl jedním z prvních „abstraktních“ filmů. V roce 1940 se Richter přestěhoval ze Švýcarska do Spojených států a přijal americké občanství. Vyučoval v \"Institutu filmových technik\" na městské univerzitě v New Yorku. V New Yorku Richter režíroval také ve spolupráci s Maxem Ernstem, Jeanem Cocteauem, Paulem Bowlesem, Fernandem Légerem, Alexandrem Calderem, Marcelem Duchampem a dalšími dva filmy, \"Dreams that Money Can Buy\" (1947) a \"8 x 8: A Chess Sonata in 8 Movements\"(1957), které byly částečně natočeny na trávníku jeho letního domu v Southbury v Connecticutu. V roce 1957 natočil film s názvem \"Dadascope\" s originálními básněmi a prózami, které namluvili jejich tvůrci: Hans Arp, Marcel Duchamp, Raoul Hausmann, Richard Huelsenbeck a Kurt Schwitters. Po roce 1958 Richter strávil část roku v Ascona a Connecticutu a vrátil se k malbě. V roce 1963 režíroval krátký film \"From the Circus to the Moon\" o americkém sochaři Alexandru Calderovi. Richter byl rovněž autorem knihy \"Dada: Art and Anti-Art\".", "section_level": 1}], "src_summary": "Hans Richter (6. dubna 1888 Berlín – 1. února 1976 Minusio, Švýcarsko) byl německý malíř, dadaista a filmový producent. Byl jedním z mnoha německých umělců, jejichž dílo bylo v roce 1933 odsouzeno jako zvrhlé umění a v roce 1937 vystaveno na výstavě \"Entartete Kunst\" v Mnichově.", "tgt_summary": "Hans Richter (6 April 1888 – 1 February 1976) was a German painter, graphic artist, avant-gardist, film-experimenter and producer. He was born in Berlin into a well-to-do family and died in Minusio, near Locarno, Switzerland.", "id": 1487958}
{"src_title": "Blaster", "tgt_title": "Blaster (computer worm)", "src_document": [{"title": "Vznik a důsledky.", "content": "Podle soudních dokumentů, původní Blaster byl vytvořen poté, co bezpečnostní výzkumníci z čínské skupiny Xfocus použili reverzní inženýrství na původní Microsoft patch, který dovolil provedení útoku Červ šíří tím, že využívá přetečení vyrovnávací paměti objevené polským bezpečnostním výzkumníkem skupiny Last Stage of Delirium v DCOM RPC služby na dotčených operačních systémech, pro které byla oprava vydána o jeden měsíc dříve v [ https://web.archive.org/web/20050225010955/http://www.microsoft.com/technet/security/bulletin/MS03-026.mspx MS03 - 026 ] a později v [ https://web.archive.org/web/20040603065110/http://www.microsoft.com/technet/security/bulletin/MS03-039.mspx MS03 - 039 ]. To umožnilo červovi se šířit bez otevírání příloh uživatelů jednoduše tím, že \"spamoval\" do velkého počtu náhodných IP adres. Byly zjištěny čtyři aktivní verze po internetu Červ je naprogramován, aby začal SYN flood na portu 80 z windowsupdate.com v případě, že datum systému je po 15. srpnu a před 31. prosincem a po 15. dni dalších měsíců, čímž se vytváří DDoS proti stránce.Poškození Microsoftu bylo minimální, protože cílená stránka byla windowsupdate.com, a ne windowsupdate.microsoft.com, na které byl přesměrován. Microsoft dočasně vypnul cílenou stránku ve snaze minimalizovat potenciální účinky červa. Červí spustitelný soubor obsahuje dvě zprávy. První zní: I just want to say LOVE YOU SAN!! soo much Tato zpráva se dala červu alternativní název Lovesan. Druhá zní: Billy Gates why do you make this possible? Stop making money and fix your software! ! To je zpráva, Bill Gatesovi, spoluzakladateli společnosti Microsoft a cíl tohoto červa. Červ také vytvoří následující položku registru tak, že se spustí při každém spuštění systému Windows: HKEY_LOCAL_MACHINE\\SOFTWARE\\Microsoft\\Windows\\CurrentVersion\\Run\\windows auto update=msblast. exe", "section_level": 1}, {"title": "Nežádoucí účinky.", "content": "Ačkoli červ může šířit pouze na počítačích s operačním systémem Windows 2000 nebo Windows XP (32 bit), může způsobit nestabilitu ve službě RPC na systémech Windows NT, Windows XP (64 bit) a Windows Server 2003 . Zejména, červ se nešíří v systému Windows Server 2003, protože systém Windows Server 2003 byl kompilován s /GS spínačem, který odhalil přetečení vyrovnávací paměti a ukončil RPCSS proces Pokud dojde k infekci, buffer overflow způsobí, že služba RPC havaruje, vedoucí k tomu, že Windows zobrazí následující zprávu a poté se automaticky restartuje, obvykle po 60 sekundách. To byl první náznak toho, že uživatel měl infekci, často k tomu došlo několik minut po každém startu na napadených počítačů. Jednoduché řešení k zastavení odpočítávání je spustit \"shutdown -s\" příkaz v příkazovém řádku Windows, což mělo vedlejší následky, jako například prázdný (bez uživatelů) welcome screen. Welchia červ měl podobný účinek. O několik měsíců později se vynořil červ Sasser, který způsoboval zobrazení podobných zpráv.", "section_level": 1}], "src_summary": "Blaster (také známý jako Lovsan, Lovesan nebo MSBlast) byl Počítačový červ, který se rozšířil na počítačích se systémem Microsoft Windows XP a Windows 2000, v průběhu 08. 2003 Červ byl poprvé zaznamenán a začal se šířit 11. srpna 2003. Rychlost, se kterou se šířil, se zvyšovala a počet infekcí dosáhl vrcholu 13. srpna 2003. Filtrování ISP a rozsáhlá publicita omezila šíření Blastera. Dne 29. srpna 2003, Jeffrey Lee Parson, osmnáctiletý mladík z Hopkinsu v Minnesotě, byl zatčen pro vytvoření B varianty červa Blaster, přiznal se a byl odsouzen na 18 měsíců vězení v lednu 2005", "tgt_summary": "Blaster Worm (also known as Lovsan, Lovesan, or MSBlast) was a computer worm that spread on computers running operating systems Windows XP and Windows 2000 during August 2003. The worm was first noticed and started spreading on August 11, 2003. The rate that it spread increased until the number of infections peaked on August 13, 2003. Once a network (such as a company or university) was infected, it spread quicker within the network because firewalls typically did not prevent internal machines from using a certain port. Filtering by ISPs and widespread publicity about the worm curbed the spread of Blaster. On March 12, 2004, Jeffrey Lee Parson, an 18-year-old from Hopkins, Minnesota, was arrested for creating the B variant of the Blaster worm; he admitted responsibility and was sentenced to an 18-month prison term in January 2005.", "id": 151305}
{"src_title": "Fluoroform", "tgt_title": "Fluoroform", "src_document": [{"title": "Syntéza.", "content": "Fluoroform byl poprvé získán Mauricem Meslansem při bouřlivé reakci jodoformu (trijodmethanu) se suchým fluoridem stříbrným v roce 1894. Tuto reakci vylepšil Otto Ruff náhradou fluoridu stříbrného směsí fluoridu rtuťnatého a vápenatého. Záměnná reakce funguje s jodoformem a bromoformem, záměna prvních dvou halogenových atomů fluorem probíhá velmi prudce. Albert Henne toto přeměnil na dvoustupňový proces; v prvním kroku reakcí fluoridu antimonitého s bromoformem vzniká bromdifluormethan, ve druhém se pak jeho reakcí s fluoridem rtuťnatým získá fluoroform. Byla to první účinná metoda syntézy fluorformu.", "section_level": 1}, {"title": "Průmyslové aplikace.", "content": "CHF se používá v polovodičovém průmyslu k plazmovému leptání oxidu a nitridu křemičitého. Pod názvem R-23 či HFC-23 se používá jako užitečné chladivo, případně jako náhrada za chlortrifluormethan (R-13) - je vedlejším produktem jeho výroby. Používá se také jako hasivo (obchodní značka FE-13) díky nízké toxicitě, nízké reaktivitě a vysoké hustotě. Nahradil dříve používaný bromtrifluormethan v plynových zhášecích systémech.", "section_level": 1}, {"title": "Organická chemie.", "content": "CHF je prekurzorem pro přípravu CF deprotonací. Molekula je slabě kyselá s pK = 25–28. Dále je prekurzorem pro CFSi(CH)", "section_level": 2}, {"title": "Skleníkový plyn.", "content": "CHF je silným skleníkovým plynem. Sekretariát Clean Development Mechanism odhaduje, že tuna fluoroformu má v atmosféře stejné účinky jako 11 700 tun oxidu uhličitého. Novější práce (IPCC, 2007) naznačuje, že tato ekvivalence, nazývaná také stoletý potenciál globálního oteplování, je ještě o něco vyšší: 14 800. Životnost fluoroformu v atmosféře je 270 let. Podle zprávy IPCC o klimatu z roku 2007 byl fluoroform zhruba do roku 2001 nejhojnějším fluorovaným uhlovodíkem v atmosféře, než ho překonal 1,1,1,2-tetrafluorethan (R-134a), nyní často používaný v automobilových klimatizacích. Globální emise fluoroformu pocházely v minulosti převážně z bezděčné produkce a uvolňování při výrobě chladiva R-22 (chlordifluormethanu). Data v databázi emisí skleníkových plynů UNFCCC ukazují významný pokles emisí fluoroformu ve vyspělých zemích od 90. let 20. století do prvního desetiletí 21. století. Projekty UNFCCC Clean Development Mechanism poskytují od roku 2003 prostředky a podporu pro odstranění emisí fluoroformu vznikajícího jako vedlejší produkt při výrobě R-22 v rozvojových zemích. Podle dat Ozone Secretariat of the World Meteorological Organization se právě rozvojové země staly v posledních letech hlavními producenty chlordifluormethanu. Emise všech fluorovaných uhlovodíků jsou zahrnuty do kjótského protokolu. CHF lze likvidovat pomocí elektrického oblouku nebo vysokoteplotním spalováním.", "section_level": 1}], "src_summary": "Fluoroform (systematický název trifluormethan) je fluorovaný derivát uhlovodíku s chemickým vzorcem CHF. Patří mezi haloformy (trihalomethany), skupinu sloučenin se vzorcem CHX (X = halogen). Cíleně se vyrábí a používá se pro řadu různých aplikací (reaktant, prekurzor, chladivo, hasivo). Dále se získává jako vedlejší produkt při výrobě PTFE. V malém množství vzniká také biologicky, dekarboxylací kyseliny trifluoroctové.", "tgt_summary": "Fluoroform is the chemical compound with the formula CHF. It is one of the \"haloforms\", a class of compounds with the formula CHX (X = halogen) with C symmetry. Fluoroform is used in diverse applications in organic synthesis. It is not an ozone depleter but is a greenhouse gas.", "id": 2039140}
{"src_title": "Čajovníkovité", "tgt_title": "Theaceae", "src_document": [{"title": "Popis.", "content": "Čajovníkovité jsou stálezelené nebo výjimečně (některé druhy stevarcie) opadavé stromy a keře se střídavými jednoduchými listy bez palistů. Listy jsou obvykle zubaté, řidčeji celokrajné, se zpeřenou žilnatinou. Květy jsou pravidelné, oboupohlavné, nejčastěji pětičetné, jednotlivé nebo v chudých květenstvích. Okvětí je rozlišené na kalich a korunu nebo graduje postupně od kalichu ke koruně. Tyčinek je mnoho. Semeník je svrchní, srostlý nejčastěji z 5 plodolistů. V každém plodolistu jsou 2 až několik vajíček. Plodem je tobolka, výjimečně peckovice (\"Pyrenaria\").", "section_level": 1}, {"title": "Rozšíření.", "content": "Čeleď v současném pojetí zahrnuje 7 rodů a okolo 200 druhů. Je rozšířena ve východní a jihovýchodní Asii, v tropické Americe a jv. USA. Převážná většina zástupců roste v tropech. V Evropě není tato čeleď zastoupena.", "section_level": 1}, {"title": "Taxonomie.", "content": "Čeleď v původním smyslu měla 15 až 20 rodů a pantropické rozšíření, byla však shledána parafyletickou a množství rodů (\"Adinandra\", \"Anneslea\", \"Balthasaria\", \"Cleyera\", \"Eurya\", \"Freziera\", \"Symplococarpon\", \"Ternstroemia\", \"Visnea\") bylo přesunuto do čeledi \"Pentaphylacaceae\" a rod \"Ficalhoa\" do \"Sladeniaceae\" Dnes je dělena na 3 podčeledi:", "section_level": 1}, {"title": "Význam.", "content": "Největší hospodářský význam má bezesporu čajovník čínský (\"Camellia chinensis\"). Některé kamélie jsou pěstovány jako olejniny, např. kamélie olejná (\"Camellia oleifera\") v Číně a kamélie sazanka (\"Camellia sasanqua\") v Japonsku. Semena obsahují až 40 % nevysýchavého stolního oleje. Franklinie americká (\"Franklinia alatamaha\") a některé druhy stevarcie (\"Stewartia\") jsou vzácně pěstovány v ČR jako okrasné dřeviny. Kamélie japonská (\"Camellia japonica\") je pěstována po celém světě již stovky let v množství barevných kultivarů.", "section_level": 1}, {"title": "Přehled rodů.", "content": "\"Apterosperma\", \"Camellia\", \"Dankia\", \"Franklinia\", \"Gordonia\", \"Laplacea\", \"Pyrenaria\", \"Schima\", \"Stewartia\", \"Tutcheria\"", "section_level": 1}], "src_summary": "Čajovníkovité (\"Theaceae\", též \"Camelliaceae\") je čeleď vyšších dvouděložných rostlin z řádu vřesovcotvaré (\"Ericales\"). Jsou to dřeviny s jednoduchými listy a pravidelnými květy, rozšířené v počtu asi 200 druhů v Asii a Americe. Nejvýznamnější rostlinou této čeledi je čajovník. Jako okrasné dřeviny se pěstují kamélie, stevarcie a vzácně i franklinie americká.", "tgt_summary": "Theaceae (), the tea family, is a family of flowering plants comprising shrubs and trees, including the economically important tea plant, and the ornamental camellias. It can be described as having from seven to 40 genera, depending on the source and the method of circumscription used. The family Ternstroemiaceae has been included within Theaceae; however, the APG III system of 2009 places it instead in Pentaphylacaceae. Most but not all species are native to China and East Asia.", "id": 1507358}
{"src_title": "Medailon (povídka)", "tgt_title": "The Oval Portrait", "src_document": [{"title": "Příběh.", "content": "Vypravěč příběhu je sužován vysokou horečkou poté co se uchýlí po bitce s bandity na ponurý opuštěný zámek v Apeninách v Itálii. Je zraněn a jeho sluha Pedro nechce, aby nocoval venku a tak násilím vniknou do zámku. Je zřejmé, že zámek byl opuštěn teprve nedávno. Ubytují se v komnatě v jedné z věží. Aby trochu utišil rozjitřené smysly, požije vypravěč opium. Nastupující účinek drogy v něm podnítí zájem o obrazy visící na stěnách pokojů a ve výklencích. Dá příkaz sluhovi, aby zapálil svíci a rozhrnul závěsy kolem zdobené postele. Chce odpočívat a přitom si prohlížet výtvarná díla, dokud neusne. Začte se do nalezené brožurky popisující vystavené umění. Pozdě v noci je již unaven a chce zhasit svíci, když si povšimne portrétu mladé ženy. Obraz zapůsobí natolik živě, že z náhlého popudu na okamžik zavře oči. Sáhne po brožuře, aby si mohl přečíst historii k dílu. Pojednání uvádí příběh mladé líbezné dívky, která zahoří vřelou láskou k nadanému malíři. Ten se rozhodne ji portrétovat, ačkoli ona nemá ráda malování, neboť jí okrádá o jejího milého. Přesto podstoupí portrétování. Malíř pracuje zaujatě mnoho dnů aniž by si všiml, že jeho ženu to unavuje a den ode dne slábne a umdlévá. Výtvarník je posedlý svým dílem a když jej dokončí, vykřikne: „\"Toť vskutku život sám!\"“ Ohlédne se ke své milované - je mrtva. Její duše se přenesla do obrazu.", "section_level": 1}, {"title": "Česká a slovenská vydání.", "content": "Česky či slovensky vyšla povídka v následujících sbírkách nebo antologiích: Pod názvem Medailón: Pod názvem Oválný portrét: Pod názvem Oválny portrét:", "section_level": 1}, {"title": "Odkazy.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Poznámka.", "content": "V povídce se vyskytuje odkaz na tvorbu anglické spisovatelky Ann Radcliffové , představitelky gotického románu.", "section_level": 2}], "src_summary": "Medailon nebo také Medailón a Oválný portrét (v angličtině \"The Oval Portrait\") je povídka amerického spisovatele a literárního teoretika Edgara Allana Poea z roku 1843. Původní název zněl \"Life in Death\". Je to jedna z nejkratších autorových povídek, při publikování v roce 1842 zabírala pouhé 2 strany. Obsahuje tato stěžejní témata: Příběh se odehrává na opuštěném ponurém zámku v Apeninách v Itálii. Vypravěč trpí vysokou horečkou a požije opium, přičemž si prohlíží obrazy visící na stěnách. Velmi jej zaujme portrét mladé ženy.", "tgt_summary": "\"The Oval Portrait\" is a horror short story by American writer Edgar Allan Poe, involving the disturbing circumstances surrounding a portrait in a chateau. It is one of his shortest stories, filling only two pages in its initial publication in 1842.", "id": 1431996}
{"src_title": "Letní olympijské hry 2024", "tgt_title": "2024 Summer Olympics", "src_document": [{"title": "Kandidátská města.", "content": "Města, která chtěla hostit Letní olympijské hry 2024, musela do 15. září 2015 podat kandidaturu. Kandidaturu podaly Paříž, Boston, Budapešť, Hamburg a Řím. Místní veřejné mínění o pořádání her v Bostonu bylo rozlišné; průzkum z března 2015 ukázal, že 52% obyvatel Bostonu bylo proti jejich hostování. Dne 27. července 2015 Olympijský výbor Spojených států odmítl svou nabídku na pořádání olympijských her v Bostonu s odvoláním na nedostatek veřejné podpory a nejistoty v nabídce. Na další den se Olympijský výbor Spojených států obrátil na Los Angeles ohledně vstupu jako náhradního uchazeče na letní olympiádu 2024 poté, co Boston svou nabídku upustil. Dne 1. září 2015 hlasovala Rada města LA 15:0, aby podpořila nabídku na pořádání her. Dne 29. listopadu 2015 se konalo v Hamburgu referendum, ve kterém 51,6% občanů hlasovalo proti nabídce na olympijské hry. Řím 21. září 2016 stáhl kandidaturu poté, co nedostal politické záruky od městu. Dne 22. února 2017 Budapešť svou nabídku stáhla poté, co petice proti nabídce shromáždila více podpisů, než je nezbytné pro referendum. Po těchto vystoupení nabídek měst se MOV sešla v Lausanne, aby diskutoval nad nabídkovým procesem na letními olympiády v roce 2024 a 2028. Mezinárodní olympijský výbor formálně navrhl zvolení hostitelských měst letních olympiád v roce 2024 a 2028 najednou v roce 2017. Návrh byl schválen na mimořádném zasedání MOV 11. července 2017 v Lausanne. MOV zavedl postup, při kterém by se výbory organizátorů LA 2024 a Paříž 2024 setkaly s MOV, aby diskutovaly o tom, kdo bude pořádat hry v roce 2024 a kdo bude hostit hry v roce 2028 a zda by bylo skutečně možné vybrat hostitelské město pro oba současně. Po rozhodnutí o udělení her 2024 a 2028 současně byla Paříž považována za preferovaného pořadatele olympijských her 2024. Dne 31. července 2017 MOV oznámil, že Los Angeles je jediným kandidátem olympijských her 2028, čímž se Paříž stala jediným kandidátem olympiády v roce 2024. Paříž byla zvolena jako pořadatelské město 13. září 2017 na 131. zasedání MOV v Limě v Peru.", "section_level": 1}, {"title": "Soutěže.", "content": "Na hrách XXXIII. olympiády proběhnou soutěže ve 28 sportovních odvětvích. Novými sporty v programu olympijských her se staly skateboarding, sportovní lezení, surfing a breakdancing.", "section_level": 1}], "src_summary": "Letní olympijské hry 2024, oficiálně Hry XXXIII. olympiády (), se budou konat ve francouzské Paříži. Slavnostní zahájení proběhne 2. srpna 2024 a zakončení se uskuteční 18. srpna 2024. Město Paříž se stane druhým městem v historii, kde se hry budou konat již potřetí. Připojí se tak k Londýnu. První Letní olympijské hry se v Paříži konaly v roce 1900 a naposledy v roce 1924. Do hlavního města Francie se tak letní olympijské hry vrátí přesně po sto letech. Ve Francii se také konaly Zimní olympijské hry v roce 1924 v Chamonix, která byla první zimní olympiáda, v roce 1968 v Grenoble a v roce 1992 v Albertville.", "tgt_summary": "The 2024 Summer Olympics (), officially known as the Games of the XXXIII Olympiad (), and commonly known as Paris 2024, is a forthcoming international multi-sport event that is scheduled to take place from 26 July to 11 August 2024 in Paris, France. Having previously played host in 1900 and 1924, Paris will become the second city to host the Olympics three times, after London (1908, 1948 and 2012). 2024 will mark the centenary of the Paris Games of 1924, and the sixth Olympic Games hosted by France (three each in summer & winter). The bidding process for these Games began in 2015. Five cities submitted their candidature, but Hamburg, Rome and Budapest withdrew, leaving only Paris and Los Angeles in contention. A proposal to elect the 2024 and 2028 Olympic host cities concurrently was approved by an Extraordinary IOC Session on 11 July 2017 in Lausanne. On 31 July 2017, the IOC agreed a deal that would see Paris host the Games in 2024 and Los Angeles four years later. The formal announcement of this decision took place at the 131st IOC Session in Lima, Peru, on 13 September 2017.", "id": 226537}
{"src_title": "Útok banzai", "tgt_title": "Banzai charge", "src_document": [{"title": "Etymologie.", "content": "\"Gjokusai\" je eufemismus pro sebevražedný útok nebo sebevraždu tváří v tvář porážce (seppuku). Je založen na citaci z Knihy Severní Qi ze 7. století psané v klasické čínštině: „大丈夫寧可玉砕何能瓦全“ (tj. „velký muž by měl zemřít jako rozbitý šperk, než žít jako neporušená dlaždice“).Japonská vláda jej využila jako slogan \"ičioku gjokusai\" („一億玉砕,“ tj. „sto miliónů rozbitých šperků“) během posledních měsíců války v Tichomoří, kdy Japonci čelili invazi Spojenců. Některé ze zásad pro toto přesvědčení pocházejí z Hagakure od Jamamota Cunemota, známém pojednání o \"Bušidó\" z 18. století. Spojeneční vojáci nazývali během druhé světové války masové útoky japonské císařské armády jako útoky banzai ( „banzai charges“ nebo „banzai attacks“), protože útočící japonští pěšáci křičeli „Banzai!“ Tímto válečným pokřikem si vzájemně mezi sebou podporovali morálku a odvahu. V japonštině je „banzai,“ doslova „deset tisíc let,“ fráze značící dlouhý život nebo oslavu, v podstatě přání, aby někdo žil věčně či něco přetrvalo navždy. \"Tennó heika banzai\" („天皇陛下万歳！,“ doslova „ať žije císař deset tisíc let“) se stal během útoků japonským válečným pokřikem.", "section_level": 1}, {"title": "Historie.", "content": "Na začátku druhé světové války japonská armáda stále spoléhala na masové útoky pěchoty, které byly široce používány za první světové války. Mnoho spojeneckých jednotek bylo vybaveno poloautomatickými nebo automatickými zbraněmi, které jim umožňovaly větší palebnou sílu, než jaká byla dostupná prvoválečné pěchotě. A tato síla často zastavila japonské vojáky ještě na cestě. Ztráty při těchto útocích se brzy ukázaly jako příliš velké, než aby si je Japonci mohli dovolit, a od této taktiky bylo upuštěno. V pozdějších stádiích války, když začala viditelně hrozit Japonsku porážka, se nicméně masové útoky pěchoty vrátily jako akt odporu za situace, kdy smrt nebo kapitulace byly jediné možné alternativy.", "section_level": 1}], "src_summary": "Útok banzai (dle japonského válečného pokřiku „banzai“) byl termín užívaný během druhé světové války spojeneckými vojsky k označení útoku lidských vln prováděných pěchotou japonské císařské armády. Média japonského císařského režimu nicméně užívala termín \"gjokusai\" ( 玉砕, tj. „čestná smrt,“ doslova „úlomky jadeitu“). Tyto útoky byly obvykle prováděny jako sebevražedné za účelem vyhnutí se zajetí, a tím pádem zneuctění, nebo jako poslední pokus o úspěch tváří v tvář spojenecké přesile.", "tgt_summary": "A banzai charge is the term used by the Allied forces to refer to Japanese human wave attacks and swarming mounted by infantry units. This term came from the Japanese cry , shortened to banzai, specifically referring to a tactic used by Japanese soldiers during the Pacific War.", "id": 1306331}
{"src_title": "Jezábel (film)", "tgt_title": "Jezebel (1938 film)", "src_document": [{"title": "Děj.", "content": "New Orleans, 1852. Jižanská vrtošivá kráska Julie Marsden (Bette Davis) je zasnoubená s bankéřem Prestonem Dillardem (Henry Fonda). Když s ním chce jet vybírat šaty na nejdůležitější ples roku, nemá na ni čas. Uražená Julie se proto rozhodne koupit si odvážné červené šaty. Očekává se totiž, že na onom plesu bude mít každá svobodná holka šaty bílé. Pohoršená teta Belle (Fay Bainter), i ostatní přátelé, ji nesmyslný výběr róby vymlouvají, avšak bezúspěšně. Na plese Olympus je každá žena oděná v bílé róbě. Julie nejdříve Presovi slíbí, že si takové vezme taky, když ji však přijíždí vyzvednout, má na sobě červené provokativní šaty. Julie nejdřív požádá rodinného přítele Bucka (George Brent), aby ji doprovodil. Ten to však s důrazem na skandál odmítne. Snoubenec Pres rezignuje a Juliino přání vyplní. Všichni v sále jsou pohoršeni a dokonce se s ani jedním z nich nechtějí bavit. Julie hned po vstupu do sálu zjistí, že to přepískla a chce jet pryč. Pres ji však dopřeje, co si tak vydobyla a začne s ní tančit. Orchestr přestává dokonce hrát, to však nezabrání Prestonovi pokračovat ve společenském zostudění. Juliiny nářky nezabírají a Preston jí nadále trápí. Cestou domů se pak pohádají. Když bankéř Dillard zruší zasnoubení, dostane od panovačné Julie facku. Teta Belle ji prosí, aby za ním šla a odprosila ho, ona však s pýchou sobě vlastní odmítá a tvrdí, že Preston se k ní vrátí. Do následujícího odpoledne se určitě vrátí. Uplyne rok a Preston se nevrátí. Začal podnikat na Severu, zatímco nešťastná Julie se uzavřela před světem ve svém domě. Kromě rodiny neviděla nikoho, krom jízdy na koních nedělala nic. Celý rok přemýšlela o sobě a své osudové chybě. Do jejich domu přichází doktor Livingstone (Richard Cromwell), aby jim sdělil nejnovější zprávy ohledně blížící se žluté zimnice. Mezi řečí taky Belle řekne, že do města se vrací Preston Dillard. Julie je z novinky nadšená a chce uspořádat pro své přátelé večírek na přivítanou Prese. Pozvou všechny do sídla na Halcyonské plantáži nacházející se za New Orleansem. Julie se nachystá do nejhezčích bílých šatů a doufá, že ji bývalý snoubenec odpustí a znovu požádá o ruku. Věří, že když se bude kát, navrátí se láska mezi ně. Rozpaky však vzbudí Presonův doprovod a sice jeho manželka Amy. Tetička Belle se snaží mladou \"Yankee\", jak Jižané hanlivě nazývají Seveřany, schovat u sebe v pokoji, než stihne Julii říct, aby Presa neodprošovala. Nestihne to, a když Julie poklekne před Dillardem a žádá ho o odpuštění, do místnosti vchází Amy. Dotčená Julie je najednou podrážděná a svým chováním nejen pokazí večeři, ale dokonce vyprovokuje hádku mezi přítelem Buckem a Presovým mladším bratrem Tedem. Jejich spor vyústí druhý den přestřelkou, při které umírá sympatický Buck. Najednou je Julie zavrhnuta celou rodinou, přáteli, i samotnou Amy. Nikdo s ní nechce zůstat déle na haciendě. Belle řekne své neteři, že ji připomíná biblickou Jezábel. Ta byla krutá a bezohledná. Místní šerif však zakáže všem odjet, protože všude v okolí je epidemie žluté zimnice. Každý občan s byť jen malým podezřením na onemocnění je sebrán do karantény na zvláštní ostrov. Sám Preston je nakažen a sebrán doktorem Livingstonem do Juliina domu. Když se to ona dozví, chce odčinit svou pošetilost a potají se nechá černošským pomocníkem propašovat do města. Stará se o nemocného Presa, dává mu obklady a ovívá ho. Jediné po čem touží je, aby horečka ustoupila. Na další den přijíždí celá rodina, včetně Amy. Naneštěstí, doktor musel Prese nahlásit a tak čekají každou chvíli četu, která by ho odvezla na ostrov. Amy ho chce doprovázet a starat se o něj. Julie ji to vymlouvá. Amy nakonec podlehne a uzná, že Julie jako místní a znalá poměrů a péče může manželovi pomoct více. Film končí záběrem Julie, která odhodlaně doprovází na dřevěném voze plném nemocných lidí muže, jež miluje, Prestona Dillarda.", "section_level": 1}, {"title": "Produkce.", "content": "Některé zdroje uvádějí, že produkce nabídla postavu Jezábel Bette Davis jako kompenzaci za nezískaní role Scarlett O'Hara v epickém dramatu \"Jih proti Severu\". Jiné zdroje zase tvrdí, že to tak být nemohlo, protože se film \"Jezábel\" začal točit téměř rok před zmíněnou ságou z dob občanské války. Režisér Wyler začal film točit ještě před dokončením scénářem a jelikož potřeboval pomoc, požádal Johna Hustona, který se podílel na skriptech.", "section_level": 1}, {"title": "Zajímavosti.", "content": "Julliny červené šaty, se kterými získala tolik pozornosti, byly ve skutečnosti bronzové barvy. Důvod byl prozaický, v černobílém filmu lépe vynikly. A scénka s červenou róbou má prapůvod ve skutečném Hollywoodu. Na jistém plesu herečka Norma Shearer byla jediná v takových šatech. Ostatní dámy byly oděny do bílých. V průběhu natáčení se občas u scén Henryho Fondy dělaly přestávky. Jeho manželka byla totiž v porodnici a pyšný otec očekával příchod své dcery, pozdější neméně slavné Jane Fonda. Bette Davis dostala za Jezébel zaplaceno 650 $ týdně, jak se zmínila v jednom rozhovoru v roce 1971. Soška Oscara, kterou ji film vynesl, byla nabídnuta v jedné aukci v červenci 2001. Anonymně ji zakoupil Steven Spielberg, aby ji navrátil Akadémii filmového umění a věd.", "section_level": 1}], "src_summary": "Jezábel (angl. \"Jezebel\") je dramatický film režiséra Williama Wylera z roku 1938 s Bette Davis v hlavní roli. Snímek byl natočen na motivy stejnojmenné divadelní hry dramatika Owena Davise, Sr. z roku 1933. Získal z pěti nominací dva herecké Oscary (Bette Davis za hlavní ženský výkon a Fay Bainter za vedlejší ženský výkon).", "tgt_summary": "Jezebel is a 1938 American romantic drama film released by Warner Bros. and directed by William Wyler. It stars Bette Davis and Henry Fonda, supported by George Brent, Margaret Lindsay, Donald Crisp, Richard Cromwell, and Fay Bainter. The film was adapted by Clements Ripley, Abem Finkel, John Huston, and Robert Buckner, from the play by Owen Davis Sr. The film tells the story of a headstrong young Southern woman during the antebellum period whose actions cost her the man she loves. The film is based on a 1933 stage play. Tallulah Bankhead was originally slated for the stage role, but fell severely ill during rehearsals and was replaced by Miriam Hopkins.", "id": 749572}
{"src_title": "Sídhe", "tgt_title": "Aos Sí", "src_document": [{"title": "Vznik.", "content": "Poté co na území Irska přišli Milesiané, národ smrtelníků, lidí; se strhla poslední velká bitva o nadvládu nad Irskem, které se zúčastnili Tuatha dé Danann. Svou mocí sice měli nad lidmi mnohonásobnou převahu, ale ukázalo se, že lidské kovové zbraně dokáží Danany vážně poranit a dokonce i zabít. Došlo k dlouhé a krvavé bitvě a jelikož se štěstí nepřiklánělo ani k jedné straně, rozhodl se jejich vůdce Lugh přenechat zemi smrtelníkům. Následně se snesla mlha tak hustá, že nikdo z lidí neviděl na vlastní ruce. Poté, co se mlha zvedla, už na bojišti žádného Danana nenašli. Král Lugh se rozhodl odejít se svou rasou do zásvětí (dnes se často ve spojitosti s touto legendou mluví o vstupu do jiné dimenze, prostoru či času) a nechal mezi důležité zástupce Dananů rozdělit Sídhe, vílí kopce (sídh znamená v irštině kopec nebo pahorek). Kopce označované za dávné Sídhe jsou dodnes roztroušené po většině území Irska a částečně i ve Skotsku a má se jednat o dutou horu obsahující vstup (portál) do světa Tuatha dé Danann. Každá důležitá osobnost Tuatha dé Danann má na starosti jeden tento vílí kopec a může skrz něj vstupovat do světa smrtelníků a zase zpět, přičemž pravděpodobně ho mohou používat i jeho poddaní, ovšem ne sami.", "section_level": 1}, {"title": "Dnešní Sídhe.", "content": "Dnes se ovšem označení Sídhe používá nejenom pro vílí kopce, ale i pro většinu tvorů z těchto kopců pocházejících. Jelikož jsou v irském folklóru Dananové považováni za božstvo, za čas se do jejich označení přenesl i název míst, kde se měli údajně zjevovat smrtelníkům a stali se známí jako lidé ze Sídhe. Tak časem vzniklo označení Fear-Sídhe, muž z kopců, Bean-Sídhe, žena z kopců, z nichž nejznámější je pravděpodobně Banshee, s níž je často a nesprávně ztotožňována či Aes Sídhe (občas psáno Aos Sídhe), lid z kopců, souhrnné označení pro ostatní bytosti nepřímo patřících k Tuatha dé Danann. Aes Sídhe lze ovšem přeložit volně i jako \"Mocnosti hory\" a jako takové se vyskytují i v naší české mytologii coby známě \"Svatováclavské vojsko\" v hoře Blaník (a některých jiných horách u nás i na Slovensku), jakožto dědictví po keltských praobyvatelích našeho území. Rovněž v češtině zůstala stopa v pojmenování \"šídové kopce\".", "section_level": 1}], "src_summary": "Sídh (množné číslo Sídhe) je v původně keltském, dnes irském a skotském bájesloví označení pro tzv. vílí kopce, roztroušené po celém území Irska a Skotska.", "tgt_summary": "The (; older form ) is the Irish term for a supernatural race in Irish mythology and Scottish mythology (where it is usually spelled Sìth, but pronounced the same), comparable to the fairies or elves. They are said to live underground in fairy mounds, across the western sea, or in an invisible world that coexists with the world of humans. This world is described in the \"Lebor Gabála Érenn\" as a parallel universe in which the \"aos sí\" walk amongst the living. In the Irish language, \"aos sí\" means \"people of the mounds\" (the mounds are known in Irish as \"the \"sídhe\"\"). In modern Irish the people of the mounds are also called daoine sídhe ; in Scottish mythology they are daoine sìth. They are variously said to be the ancestors, the spirits of nature, or goddesses and gods. Some secondary and tertiary sources in English, including well-known and influential authors such as W. B. Yeats, refer to \"aos sí\" simply as \"the \"sídhe\" (lit. \"mounds\").", "id": 279968}
{"src_title": "Eukalyptol", "tgt_title": "Eucalyptol", "src_document": [{"title": "Výskyt.", "content": "Eukalyptol tvoří až 90 % esenciálního oleje některých druhů eukalyptového oleje, což mu dalo jeho název. Je však obsažen také v kafrovníku lékařském, bobkovém listu, kajeputu střídavolistém, pelyňku černobýlu, bazalce pravé, rozmarýně lékařské, šalvěji lékařské a v listech dalších aromatických rostlin. Frakční destilací eukalyptového oleje lze získat eukalyptol o čistotě 99,6 až 99,8 %.", "section_level": 1}, {"title": "Vlastnosti.", "content": "Eukalyptol má svěží kafrovou vůni a kořennou, chladivou chuť. Je nerozpustný ve vodě, lze ho však mísit s etherem, ethanolem a chloroformem. Teplota varu je 176 °C, teplota vzplanutí 49 °C. Eukalyptol tvoří krystalické addukty s halogenkyselinami, \"o\"-kresolem, resorcinolem a kyselinou fosforečnou. Tvorba těchto adduktů je užitečná pro čištění.", "section_level": 1}, {"title": "Použití.", "content": "Díky příjemné vůni a chuti má mnohá použití jako ochucovadlo v léčivech (sirupy proti kašli), obecně jako aroma (žvýkačky), přidává se i do parfémů, mýdel nebo šampónů, prostředků ústní hygieny (zubní pasty, kloktadla) apod. Eukalyptol se používá jako insekticid a repelent. Nicméně je velice přitažlivý pro samečky některých druhů včel, které jsou za pomocí eukalyptolu lákány do pastí pro vědecké studie.", "section_level": 1}, {"title": "Bezpečnost.", "content": "Přestože se eukalyptol v malých dávkách používá k ochucování a jako součást léčiv, ve větších dávkách je toxický. Už jeden mililitr eukalyptolu může způsobit přechodné kóma. Ve vyšších dávkách je eukalyptol nebezpečný při požití, styku s kůží i při vdechování par. Působí na dýchací a nervový systém. Častými příznaky předávkování je zvracení, chřipkové symptomy, svalová slabost, apatie. Akutní orální smrtelná dávka LD pro potkany je 2 480 mg/kg. Eukalyptol je klasifikován jako toxický pro reprodukci.", "section_level": 1}], "src_summary": "Eukalyptol (známý také jako \"cineol\") je organická sloučenina patřící mezi cyklické ethery a monoterpenoidy. Za běžných podmínek se jedná o bezbarvou kapalinu vyskytující se v přírodě. Eukalyptol je znám pod širokou škálou synonym, například jako 1,8-cineol, cineol, limonenoxid, kajeputol, 1,8-epoxy-\"p\"-menthan nebo 1,8-oxido-\"p\"-menthan. V roce 1870 F. S. Cloez identifikoval eukalyptol jako dominantní složku oleje rostliny \"Eucalyptus globulus\" a přisoudil mu toto jméno. S eukalyptolem by neměl být zaměňován eukalyptový olej, obecný souhrnný název pro oleje rostlin rodu \"Eucalyptus\".", "tgt_summary": "Eucalyptol is a natural organic compound that is a colorless liquid. It is a cyclic ether and a monoterpenoid. Eucalyptol is also known by a variety of synonyms: 1,8-cineol, 1,8-cineole, cajeputol, 1,8-epoxy-\"p\"-menthane, 1,8-oxido-\"p\"-menthane, eucalyptol, eucalyptole, 1,3,3-trimethyl-2-oxabicyclo[2.2.2]octane, cineol, and cineole. In 1870, F. S. Cloez identified and ascribed the name \"eucalyptol\" to the dominant portion of \"Eucalyptus globulus\" oil.", "id": 353070}
{"src_title": "Bažant lesklý", "tgt_title": "Himalayan monal", "src_document": [{"title": "Popis.", "content": "Bažant lesklý je kyprý pták se silnýma nohama, krátkým ocasem a špičatým zobákem. Kohout váží asi 2,5 kg a je 70 cm dlouhý, z toho 23 cm připadá na ocas. Slípka je o něco menší. Kohout má hřebínek. Kohout je výrazně zbarvený duhově fialovou nebo modrou barvou na zádech a křídlech, hlava je olivově zelená, na krku jsou žluté, červené a tyrkysové prstence. Ocas je měděné barvy s černou spodní stranou. Slípka je většinou hnědá s černými pruhy s bílým krkem. Obě pohlaví mají kroužek kolem očí.", "section_level": 1}, {"title": "Výskyt.", "content": "Bažant lesklý je rozšířen v Himálajích od Bhútánu na východě až k Afghánistánu a Pákistánu na západě. Žije v nadmořské výšce v rozmezí od 2500 do 5000 metrů. Přírodním prostředím jsou dubové, borovicové a rododendronové lesy, které se nacházejí na jižních svazích Himálaje a Hindukúše. V zimě, když napadne ve vyšší nadmořské výšce sníh, sestupují bažanti do nižších oblastí.", "section_level": 1}, {"title": "Chování.", "content": "Bažanti žijí v párech a mimo období páření v malých skupinách. V zimě tvoří větší skupiny. Strava se skládá z kořenů, malých hlíz, semen, žaludů, bobulí a také z larev hmyzu, které vytahuje ze země zobákem. Bažanti často hledají potravu ve skupinkách po dvou nebo třech. Každá skupinka je tvořena ptáky stejného pohlaví. V období páření kohouti hlasitým voláním lákají slípky. Kohout se snaží vypadat větší, pohybuje se s nataženým krkem, třese a houpá křídly. Navíc někdy nabízí slípce potravu nebo kamínky. Hnízdo bývá ukryto v jamce pod křovím a je vyloženo listy, mechem a senem. Obsahuje čtyři až šest vajíček krémové barvy s červenohnědými skvrnami. Inkubační doba je 27 dní. Bažant lesklý je zcela vyvinutý ve dvou letech věku a dožívá se až dvaceti let.", "section_level": 1}], "src_summary": "Bažant lesklý (\"Lophophorus impejanus\") je pták z čeledi bažantovitých, který žije v určitých oblastech Asie. Na celém světě je chován jako okrasný pták. Je národním ptákem Nepálu.", "tgt_summary": "The Himalayan monal (\"Lophophorus impejanus\"), also known as the Impeyan monal and Impeyan pheasant, is a pheasant native to Himalayan forests and shrublands at elevations of . It is part of the family Phasianidae and is listed as Least Concern on the IUCN Red List. It is the national bird of Nepal, where it is known as the danphe or danfe. The scientific name commemorates Lady Mary Impey, the wife of the British chief justice of Bengal, Sir Elijah Impey.", "id": 1316283}
{"src_title": "Vlk mongolský", "tgt_title": "Mongolian wolf", "src_document": [{"title": "Popis.", "content": "Barva srsti mongolského vlka se mění v závislosti na ročním období. Je to obvykle směs hnědé, šedé, bílé, žluté a černé barvy. V zimě je výraznější černá a bílá barva. Vypadá podobně jako vlk eurasijský, ale je menší, váží maximálně 45 kg. Na rozdíl od vlka eurasijského má krátké světlé chlupy na uších, na bocích a na vnějších stranách končetin. Také má ve srovnání s vlkem eurasijským delší nos a štíhlejší lebku. Při porovnání s vlkem indickým je větší, ale nemá černou špičku ocasu.", "section_level": 1}, {"title": "Chování, reprodukce.", "content": "Vlci jsou teritoriální zvířata, žijící ve smečkách. Smečka obsahuje 2 až 20 zvířat. Obvyklý počet je osm zvířat ve smečce. V čele smečky je chovný pár, tedy alfa samec a samice. Mongolští vlci výborně spolupracují při lovu velké kořisti. Stejně jako ostatní šelmy psovité si také vlci označují své území. Pro značení nejčastěji používají moč. K páření dochází od ledna do dubna v závislosti na zeměpisné šířce. Větší zeměpisná šířka znamená pozdější páření. Období březosti trvá dva měsíce. Mláďata se rodí slepá a hluchá. Jsou tedy zcela závislá na matce. Mládě váží bezprostředně po narození cca 0,5 kg. V jednom vrhu je průměrně 5 až 6 štěňat. Pohlavní dospělost dosáhnou za dva až tři roky. Po této době musí řada z nich opustit svou smečku. Délka života je 6 až 10 let v divočině, v zajetí mohou žít dvojnásobek tohoto věku.", "section_level": 1}, {"title": "Ohrožení.", "content": "Jednou ze zemí, kde žijí mongolští vlci, je Čína. Největší výskyt vlků je v Ujgurské oblasti na severozápadě Číny a v oblasti Vnitřní Mongolsko na severovýchodě Číny. Nedávno provedené šetření populace vlků v oblasti Vnitřního Mongolska ukazuje, že jich zde žije více než 2000. Vzhledem k dlouhodobému lovu stav vlků v Číně výrazně poklesl. V minulosti se vlci vyskytovali téměř na celém území. Dnes jsou k nalezení spíše na sever od třicáté rovnoběžky. V oblasti Ťiang-če vlci téměř vyhynuli. Na severu, v lesích a na loukách jsou vlci k vidění vzácně, jen občas. V Číně stále neexistuje přírodní rezervace, určená pro vlky. V Indii je celkový počet žijících vlků odhadován na 1000 až 2000 kusů. Menší část z uvedeného počtu žije v Himálaji. Místní název pro zdejšího vlka je vlk himálajský. Nedávné genetické výzkumy naznačují, že himálajský vlk, dosud označovaný jako \"Canis lupus chanco\", by mohl být samostatným druhem (\"Canis himalayaensis\"). Přímo v Himálaji, v Dárdžilingu, který leží přibližně ve výšce 2000 metrů nad mořem, je zoologická zahrada, specializovaná na chov ohrožených druhů zvířat. Mimo jiné taky na chov mongolských vlků. V této zoologické zahradě bylo ke dni 31.3. 2009 chováno celkem 7 mongolských vlků, z toho dva samci a pět samic.", "section_level": 1}], "src_summary": "Vlk mongolský (\"Canis lupus chanco\"), nazývaný často také jako tibetský vlk, popř. jako čínský, korejský, stepní nebo himálajský vlk, je poddruhem vlka obecného (\"Canis lupus\"). Jeho domovem je jihozápadní Rusko, himálajské oblasti Indie, Nepálu a Bhútánu, střední část Číny, Tibet a Mandžusko.", "tgt_summary": "The Mongolian wolf (\"Canis lupus chanco\") is a subspecies of the grey wolf which is native to Mongolia, northern and central China, Korea, and the Ussuri region of Russia.", "id": 2222867}
{"src_title": "Mýtus Cthulhu", "tgt_title": "Cthulhu Mythos", "src_document": [{"title": "Koncepce.", "content": "Hlavní myšlenka Mýtu Cthulhu se nachází v existenci nelidských, předlidských, případně mimozemských ras bytostí na naší planetě. Pro používání motivu mimozemšťanů se Lovecraft inspiroval zřejmě knihami Ch. Forta a svou vlastní zálibou ve vědách, včetně astronomie. V Lovecraftově díle se vyskytuje postupný přechod ve vnímání těchto bytostí, od takřka démonického a xenofobního, až po jejich prezentaci coby cizorodé obdoby člověka, stvořitelů života a bytostí, které byly člověkem nepochopeny kvůli své zvláštnosti. Vzhledem k existenci velkého množství roztodivných mimozemských a nelidských ras se jejich charakteristika různí, některé jsou i hmotou a biologií nepodobné ničemu pozemskému a jiné se pozemskému životu podobají i vnějšími rysy a případně jsou pozemskému životu příbuzné, nebo jej dokonce stvořily. Postoj ras Mýtu Cthulhu k člověku je též různý od lhostejnosti, přes nepřátelství, až po vědecký zájem. Sem patří například Létající polypy, Shoggoth, Hmyz ze Shaggai, Mi-Go, Cthulhi, Starší, Velká rasa Yith a Hlubinní.", "section_level": 1}, {"title": "Kosmická božstva.", "content": "Součástí Lovecraftovy mytologie jsou i roztodivná božstva, jejichž povaha připomíná spíše kosmické síly, i když určitá díla prozrazují rysy bytostí a například nedokončená povídka Azathoth předpokládala antropomorfickou podobu božstva, což je způsobeno zřejmě Lovecraftovou inspirací ve snech, démonologii (západní okultismus obecně) a folkloru. Tato božstva jsou v Mýtu Cthulhu uctívána nelidskými rasami, mimozemskými bytostmi, ale mají i lidské ctitele, jako například okultisty. Jako božstva jsou brány i bytosti u nichž se předpokládá původ mezi nelidskými bytostmi, jako matka Hydra a otec Dagon, nebo Velký Cthulhu, o nichž se obvykle hovoří, jako o abnormálně mocných a velkých zástupcích hlubinných a Cthulhi. Mezi nejznámější ,klasická\" božstva Mýtu Cthulhu patří Azathoth (nemyslící, slepý chaos vířící v centru nekonečna), Shub Niggurath (Černá koza z lesů s tisícem mladých), Nyarlathotep (Černý muž s rohy s tisícem tváří), nebo Hastur (Král ve žlutém). Existují zvláštní skupiny božstev, například Druzí bohové či bohové Kadathu z Lovecraftova Snového cyklu; Starší bohové, kteří vypudili Pradávné (Prastaré či Létající polypy). Následovníci Mýtu Cthulhu často ne zcela pochopili Lovecraftův mýtus, vzali z něj jen určité prvky, nebo na jeho kostře postavili vlastní mytologii.", "section_level": 1}, {"title": "Mýtus Cthulhu a okultismus.", "content": "Lovecraft byl velmi skeptický vůči všem formám ezoteriky a okultismu, ale přesto se znal a přátelil s několika okultisty. Ve svých hororech užíval někdy okultní prvky, jako například v Případu Ch.D.Warda, kde cituje mimo jiné též Eliphase Léviho a Raymonda Lula. U Lovecrafta se setkáváme s přechodovými příběhy, kde se mísí motivy moderní vědy (nebo sugestivně podané pseudovědy) s okultismem, magií a navíc mimozemských bytostí, které vycházejí ze stínu nadpřirozených bytostí, rarachů a démonů středověku a odhalují svou skutečnou povahu a podstatu. Příběhy jako Sny v čarodějnickém domě či Hrůza v Dunwichi dávají čtenáři tušit, že magie je formou skrytého vědění ukrytého v pověrečné slupce a stejně tak jsou služebníci čarodějů, nadpřirozené bytosti a démoni čímsi přirozeným a cizorodějším, než si dokázali prostí lidé v dávných dobách představit. Světoznámý je v tomto směru motiv Necronomiconu. Lovecraftovo dílo ostatně představuje přechod od staré makabrózní prózy po moderní horror. Lovecraft však postupně odsunul motiv okultní patiny do pozadí. Někteří Lovecraftovi následovníci se však chopili právě tohoto okultního prvku a rozvíjeli jej ve svých vlastních příbězích Mýtu Cthulhu. Mýtus Cthulhu se ostatně stal velmi populárním mezi okultisty a ti jej později využili pro tvorbu grimoárů, rituálů, okultních řádů a nové magické tradice.", "section_level": 1}], "src_summary": "Mýtus Cthulhu je fiktivní mytologie stvořená H. P. Lovecraftem, jeho žáky, spoluautory, přáteli a pokračovateli, jako např. R. E. Howardem, Neilem Gaimanem, C. A. Smithem či Stephenem Kingem. Základní prvky mytologie se vyskytují již v Lovecraftově prvotině Dagon a mnoha následujících dílech, jako pomyslné body počátku se řadí povídky Nyarlathotep a Volání Cthulhu.", "tgt_summary": "The Cthulhu Mythos is a shared fictional universe, originating in the works of American horror writer H. P. Lovecraft. The term was coined by August Derleth, a contemporary correspondent and protégé of Lovecraft, to identify the settings, tropes, and lore that were employed by Lovecraft and his literary successors. The name \"Cthulhu\" derives from the central creature in Lovecraft's seminal short story, \"The Call of Cthulhu\", first published in the pulp magazine \"Weird Tales\" in 1928. Richard L. Tierney, a writer who also wrote Mythos tales, later applied the term \"Derleth Mythos\" to distinguish Lovecraft's works from Derleth's later stories, which modify key tenets of the Mythos. Authors of Lovecraftian horror in particular frequently use elements of the Cthulhu Mythos.", "id": 22832}
{"src_title": "Teorie optimální měnové oblasti", "tgt_title": "Optimum currency area", "src_document": [{"title": "Autoři.", "content": "Za zakladatele teorie optimální měnové oblasti jsou považováni tři ekonomové, Kanaďan Robert A. Mundell a Američané Peter Kenen a Ronald McKinnon.", "section_level": 1}, {"title": "Hospodářská kritéria.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Mundellovo kritérium.", "content": "\"Optimální měnové oblasti jsou takové oblasti, v jejichž rámci se lidé snadno pohybují.\" Mundellova myšlenka spočívá v tom, že náklady sdílení společné měny by byly sníženy, pokud by pracovní síla a kapitál byly zcela přemístitelné přes hranice. Přitom je předpokládáno, že kapitál je plně mobilní, takže hlavní překážkou je mobilita lidí. Hned toto první kritérium nemůže být nikdy absolutně splněno, protože překážky pro pohyb pracovní síly existují i v rámci samostatných států.", "section_level": 2}, {"title": "Kenenovo kritérium.", "content": "\"Optimální měnovou oblast tvoří země, jejichž výroba a vývozy jsou široce diverzifikovány a jsou podobné struktury.\" Kenen tvrdí, že členské země by měly mít značně diverzifikovanou výrobu a současně podobnou strukturu výroby, aby hospodářské šoky byly buď symetrické anebo měly menší celkové následky, čímž se sníží potřeba častého přizpůsobování měnového kurzu. Brání se tak zejména asymetrickým změnám poptávek.", "section_level": 2}, {"title": "McKinnonovo kritérium.", "content": "\"Optimální měnovou oblast tvoří země, které jsou velmi otevřené obchodu a úzce mezi sebou obchodují.\" Toto kritérium otevřenosti ekonomiky zkoumá, zda je měnový kurz prospěšným nástrojem při řešení asymetrických hospodářských šoků a v případě, že není, tvrdí, že není těžké se ho vzdát. McKinnon říká, že malá velmi otevřená ekonomika nemá velkou schopnost ovlivňovat ceny svého zboží na světových trzích a přijetí společné měny pak nepředstavuje velkou ztrátu.", "section_level": 2}, {"title": "Flemingovo kritérium.", "content": "Marcus Fleming tvrdil, že podmínkou pro optimální měnovou oblast jsou podobný růst produktivity členských ekonomik a podobné preference výše inflace. Empirický výzkum tento argument vyvrátil. Itálie, která dříve měla vysoce inflační Liru dnes dosahuje podobných inflačních hodnot jako nízko inflační Německo.", "section_level": 2}, {"title": "Politická kritéria.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Transferové kritérium.", "content": "Optimální měnovou oblast tvoří země, které se dohodly na vzájemné kompenzaci nepříznivých hospodářských šoků.", "section_level": 2}, {"title": "Kritérium jednotnosti priorit.", "content": "Členské země měnové unie se musí skutečně shodovat v tom, jak se vypořádat s hospodářskými šoky.", "section_level": 2}, {"title": "Kritérium soudržnosti.", "content": "Když společná měnová politika vyvolá konflikty mezi národními zájmy, země, které tvoří měnovou oblast, musí přijmout tyto náklady ve jménu společného osudu.", "section_level": 2}], "src_summary": "Teorie optimální měnové oblasti (OCA - Optimum Currency Area) zkoumá podmínky, jejichž splnění umožňuje skupině dvou či více zemí vzdát se svých národních měn a ustavit měnovou unii. Tyto podmínky představuje šest kritérií vycházejících ze závěrů teorie, podle kterých lze rozhodnout, zda se jedná o optimální měnovou oblast. Tři z nich jsou hospodářská, další tři jsou politická. Hlavním problémem, který sledují, je dopad asymetrických šoků na měnovou oblast.", "tgt_summary": "In economics, an optimum currency area (OCA), also known as an optimal currency region (OCR), is a geographical region in which it would maximize economic efficiency to have the entire region share a single currency. The underlying theory describes the optimal characteristics for the merger of currencies or the creation of a new currency. The theory is used often to argue whether or not a certain region is ready to become a currency union, one of the final stages in economic integration. An optimal currency area is often larger than a country. For instance, part of the rationale behind the creation of the euro is that the individual countries of Europe do not each form an optimal currency area, but that Europe as a whole does. The creation of the euro is often cited because it provides the most modern and largest-scale case study of an attempt to identify an optimum currency area, and provides a comparative before-and-after model by which to test the principles of the theory. In theory, an optimal currency area could also be smaller than a country. Some economists have argued that the United States, for example, has some regions that do not fit into an optimal currency area with the rest of the country. The theory of the optimal currency area was pioneered in the 1960s by economist Robert Mundell . Credit often goes to Mundell as the originator of the idea, but others point to earlier work done in the area by Abba Lerner. Kenen (1969) and McKinnon (1963) were further developers of this idea.", "id": 2199334}
{"src_title": "Sviňucha kalifornská", "tgt_title": "Vaquita", "src_document": [{"title": "Popis.", "content": "Sviňucha kalifornská je nejmenším kytovcem na světě. Dosahuje délky 120 až 150 cm a váhy od 30 do 55 kg. Samice bývá obvykle poněkud větší než samec. Tělo má šedou barvu, v horní části obvykle výrazně tmavší než vespod. Břicho je velmi světlé. Tmavě zbarvený pruh kůže se táhne od spodní čelisti po kořen prsních ploutví. Ty jsou tmavě zbarvené. Okolo ústní dutiny a očí má černý proužek. V čelistech se nachází 34 až 40 zubů, které tvarem připomínají žaludy. Stejně jako další kytovci mají i tyto sviňuchy sonar, který slouží ke komunikaci, navigaci a vyhledávání kořisti.", "section_level": 1}, {"title": "Ekologie, chování.", "content": "Žije osamoceně nebo v malých skupinách (nejčastěji 2, maximálně 10 jedinců). Sdružuje se v pobřežních mělkých vodách (do 50 metrů), na otevřené moře vyplouvá jen zřídka. Na rozdíl od jiných druhů sviňuch dobře snáší poměrně vysoké teploty vody (až 36 °C). Živí se menšími rybami mnoha různých druhů, hlavonožci a korýši (kraby).", "section_level": 1}, {"title": "Rozmnožování, život.", "content": "Jelikož se jedná o spíše samotářský druh, samci se snaží vyhledat postupně co nejvíce samic a spářit se s nimi. Páření probíhá od půlky dubna do května. Doba březosti je asi 10,6 měsíce. Rodí se vždy jedno mládě, které při narození měří 0,6 až 0,7 metru. Matka ho kojí přibližně rok, pak bývá odstaveno. Pohlavní zralosti dosahuje sviňucha po 3 až 6 letech. Dožívá se okolo 20 let.", "section_level": 2}, {"title": "Populace.", "content": "V současnosti je sviňucha kalifornská podle IUCN kriticky ohroženým druhem, kterému bezprostředně hrozí vyhubení. V roce 1997 žilo v Kalifornském zálivu asi 567 těchto zvířat, v roce 2008 to bylo přibližně 245 kusů. Populace dále klesala a podle odhadů čítala v roce 2015 97 jedinců. Na začátku roku 2017 vyšla zpráva CIRVA (\"Comité Internacional para la Recuperación de la Vaquita\"), která psala o tom, že stav druhu poklesl za posledních 5 let o 90 % a že na světě zbývá posledních 30 jedinců. Zpráva IUCN publikovaná v roce 2017 počítala s 18 dospělými kusy, odhad z března 2018 hovořil jen o asi 12 jedincích a odhad z března 2019 pak jen o 10.", "section_level": 1}, {"title": "Hrozby, ochrana.", "content": "Hlavní hrozbou pro přežití druhu je v dlouhodobé perspektivě tzv. \"bycatch\" neboli nezáměrné zachycování v rybářských sítích a následné udušení. Rybáři na severu Kalifornského zálivu nelegálně loví dalšího místního kriticky ohroženého endemita jménem smuha MacDonaldova (\"Totoaba macdonaldi\"), především kvůli jejímu plovacímu měchýři, a sviňucha je častou nechtěnou obětí těchto lovů. Odhaduje se, že ročně takto přijde o život 7 až 15 % populace. Dalšími nebezpečími jsou příbuzenské křížení, zamoření pesticidy a změny životního prostředí. Severní část Kalifornského zálivu a okolní pevnina byla vyhlášena mexickou biosférickou rezervací \"Alto Golfo de California y Delta del Río Colorado\" o celkové výměře 934 756 ha (z toho 527 608 ha vodní plochy), která figuruje na seznamu světového přírodního dědictví UNESCO pod názvem „Ostrovy a chráněná území Kalifornského zálivu“. Konkrétní doporučení ohledně ochrany druhu vydává organizace \"Comité Internacional para la Recuperación de la Vaquita\" založená roku 1997. Ačkoliv se v posledních letech plánovaly různé záchranné akce a programy (mj. chov v zajetí), předpokládá se, že druh v nejbližší době vyhyne.", "section_level": 1}], "src_summary": "Sviňucha kalifornská (\"Phocoena sinus\"), ve španělštině se používá též pojmenování \"vaquita marina - mořská kravička\", je savec z řádu kytovců, čeledi sviňuchovitých a rodu \"Phocoena\". Jedná se o endemický živočišný druh, který žije pouze na severu Kalifornského zálivu v Mexiku. Je bezprostředně ohrožena vyhynutím, celková populace čítala začátkem roku 2019 jen asi 10 jedinců.", "tgt_summary": "The vaquita (\"Phocoena sinus\") is a species of porpoise endemic to the northern end of the Gulf of California (Sea of Cortez, Vermilion Sea). Averaging 150 cm (for females) or 140 cm (for males) in length, it is the smallest of all living cetaceans. Today, the species is on the brink of extinction. Recent research estimates the population at fewer than 19 individuals. The steep decline in abundance is primarily due to bycatch in gillnets from the illegal totoaba fishery.", "id": 1900247}
{"src_title": "Skokan (povídka)", "tgt_title": "Hop-Frog", "src_document": [{"title": "Příběh.", "content": "Skokan, malý muž se znetvořenýma nohama dělá na královském dvoře šaška a trpaslíka zároveň. Musí vymýšlet vtipy a kejkle pro pobavení krále a jeho sedmi ministrů a sám snášet posměch z jejich úst. I když má slabé dolní končetiny, v rukou má velkou sílu a dokáže šplhat a provádět jinou akrobacii. Tento muž byl unesen ze své domoviny společně s mladou dívenkou Tripettou jedním z králových generálů. Díky svému neradostnému osudu se Skokan s Tripettou sblíží a oba se snaží navzájem si pomáhat. Jednoho dne se král rozhodne uspořádat maškarní ples a žádá po Skokanovi navržení vhodných a především neotřelých masek. Zároveň mu vnucuje víno, ačkoli ví, že Skokanovi nedělá dobře. Tripetta se Skokana zastane a prosí tyrana, aby jej ušetřil. Rozhněvaný král útlou dívku uhodí a vychrstne jí do tváře víno z poháru. Nastane ticho přerušené protivným skřípáním. Skokan skřípe zuby a již má plán k uskutečnění pomsty. Předloží vládci nápad: král i jeho ministři se převlečou do kůží orangutanů a tímto zjevem vyděsí účastníky bálu. Králi se myšlenka zalíbí a nechá se se svými poradci natřít dehtem a obléci do lněných trikotů. Pro větší autenticitu jsou připoutáni k jednomu řetězu. O půlnoci vtrhne tlupa orangutanů mezi hosty a podaří se jim vyvolat zmatek, dámy omdlévají a pánové prchají ke dveřím, marně - ty jsou na příkaz krále zamčeny. Vřava vrcholí a Skokan se ujme iniciativy. Překřičí hluk a slibuje, že se o zvířata postará. Obecenstvu začíná docházet, že se jedná o šprým. Skokan zahákne hák za řetěz a hvízdne, vmžiku se celá zmítající se skupina v převleku ocitne mezi stropem a podlahou. Skokan si vezme pochodeň, hbitě vyšplhá po řetězu a přiloží ji k lněné srsti krále. Ten okamžitě vzplane a s ním i jeho rádcovská suita, zatímco Skokan promluví o králových oblíbených vtípcích podporovaných jeho ministry. Jakmile dohovoří, zmizí otvorem pro lustr, místo něhož se nyní houpe spoutaná beztvará změť spálených mrtvol. Tripettu a trpaslíka s hanlivým pojmenováním již nikdo od té chvíle nespatřil, říká se, že uprchli domů.", "section_level": 1}, {"title": "Česká vydání.", "content": "Povídka Skokan vyšla česky v následujících sbírkách:", "section_level": 1}], "src_summary": "Skokan (v angličtině \"Hop-Frog\") je krátká hororová povídka amerického spisovatele a literárního teoretika Edgara Allana Poea z roku 1849. Hlavní postavou povídky je zakrslý muž, jemuž nikdo neřekne jinak než Skokan podle trhavých pohybů - má totiž zakrnělé nohy. Jeho úkolem je starat se o zábavu krále, jenž má v oblibě laciný humor a rád svého šaška uráží. Jednoho dne se Skokanovi naskytne příležitost k pomstě. Pomsta - ústřední motiv povídky - se vyskytuje i v dalším literárním díle E. A. Poea, konkrétně v povídce \"Sud vína amontilladského\". Povídka byla inspirována skutečnou událostí - tzv. \"bálem světlušek\" z roku 1393. Tehdy se na plese vznítily převleky francouzského krále Karla VI. a jeho pěti přátel, maskovaných za \"divé muže\". Čtyři lidé přitom zahynuli, krále a jednoho z jeho společníků se podařilo zachránit. Ke vznícení došlo od pochodně, kterou držel panovníkův bratr Ludvík.", "tgt_summary": "\"Hop-Frog\" (originally \"Hop-Frog; Or, the Eight Chained Ourang-Outangs\") is a short story by American writer Edgar Allan Poe, first published in 1849. The title character, a person with dwarfism taken from his homeland, becomes the jester of a king particularly fond of practical jokes. Taking revenge on the king and his cabinet for the king's striking of his friend and fellow dwarf Trippetta, he dresses the king and his cabinet as orangutans for a masquerade. In front of the king's guests, Hop-Frog murders them all by setting their costumes on fire before escaping with Trippetta. Critical analysis has suggested that Poe wrote the story as a form of literary revenge against a woman named Elizabeth F. Ellet and her circle.", "id": 1564606}
{"src_title": "Horst P. Horst", "tgt_title": "Horst P. Horst", "src_document": [{"title": "Život a dílo.", "content": "Narodil se jako mladší ze dvou synů v německém Weißenfels-an-der Saale Kláře (roz. Schönbrodtové) a Maxovi Bohrmannovým. Jeho otec byl úspěšným obchodníkem. Ve svém mladistvém věku Horst potkal tanečníka Evana Weidemanna v domě své tety, což u něho vzbudilo zájem o avantgardní umění. Ve 20. letech studoval Kunstgewerbeschule v Hamburku, po které odešel studovat do Paříže k architektovi Le Corbusierovi. Během pobytu v Paříži se seznámil s celou řadou lidí v umělecké komunitě a navštívil řadu galerií. V roce 1930 se setkal s fotografem časopisu Vogue baronem Georgem Hoyningen-Hueneem, napůl šlechticem z Pobalí, napůl Američanem a stal se jeho fotografickým asistentem, příležitostným modelem a milencem. Pak s ním odcestoval do Anglie, kde navštívili fotografa Cecila Beatona, který pracoval pro \"Britské vydání Vogue\". V roce 1931 Horst zahájil spolupráci s \"Vogue\", ve francouzském vydání vyšla jeho první fotografie v listopadu téhož roku. Jednalo se o reklamu na celou stránku, na která byla modelka v černém sametu držíci lahvičku s parfémem Klytia. Jeho první výstava proběhla v La Plume d'Or v Paříži v roce 1932. Recenzi na ni napsal Janet Flanner v magazínu \"The New Yorker\", díky ní byl Horst téměř okamžitě slavný. Horst ještě v témže roce portrétoval řadu osobností, mezi nimi byli například Bette Davis, další z řady celebrit fotografoval během svého života. Do dvou let fotografoval Noel Coward, Yvonne Printemps, Lisa Fonssagrives, Natasha Paley, Cole Porter, Elsu Schiaparelliovou a další. Horst si v roce 1937 pronajal byt v New Yorku, kde se setkal s Coco Chanel, kterou Horst nazýval \"královnou všech věcí\". Fotografoval ji pro módní časopisy po tři desetiletí. V roce 1938 potkal Valentina Lawforda, britského diplomata, se kterým žili v páru až do Lawfordovy smrti v roce 1991. Společně adoptovali a vychovali syna Richarda J. Horsta. Zemřel ve svém domě na Palm Beach Gardens, Florida když mu bylo 93 let.", "section_level": 1}, {"title": "Publikace.", "content": "Knihy obsahující fotografie autora:", "section_level": 1}], "src_summary": "Horst Paul Albert Bohrmann (14. srpna 1906 Weißenfels Německo – 18. listopadu 1999 Palm Beach Gardens, Florida) který je známý pod synonymem Horst P. Horst byl německo americký módní fotograf.", "tgt_summary": "Horst Paul Albert Bohrmann (August 14, 1906November 18, 1999), who chose to be known as Horst P. Horst, was a German-American fashion photographer.", "id": 1518096}
{"src_title": "Electro house", "tgt_title": "Electro house", "src_document": [{"title": "Charakteristika.", "content": "Electro house někdy obsahuje prvky tech housu, a to hlavně basové linky, krátké, ale vysoce postavené riffy a minimální nebo střední počty perkusí. Na rozdíl od tech housu může obsahovat drsné, electrem ovlivněné syntezátorové zvuky a vokální nebo instrumentální sampling. Tempo electro housu se obvykle pohybuje od 128 do 130 úderů za minutu.", "section_level": 1}, {"title": "Historie.", "content": "Mezi inovátory mimo jiné patří skupina Bodyrox, jejichž píseň \"Yeah Yeah\" ovlivnila a byla mezi prvními písněmi electro-house. Mezi inovátory tohoto stylu patří hlavně electroclashoví umělci jako Felix da Housecat. Podle všeho Tech house rovněž mělo vliv na tento žánr, když hudebníci jako Satoshi Tomiie a Steve Lawler experimentovali s původním soundem electra. Mezi další elementy tohoto stylu patří freestyle a electro-funk, stejné elementy které pomohli vzniku žánru electroclash. Později kolem roku 2008 ve Spojených státech se styl smíchal s rapem, hip hopem a R&B, což opět ovlivnilo popovou hudbu. Mezi tyto skladby patří:", "section_level": 1}, {"title": "Subžánry.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Complextro.", "content": "Complextro je charakterizován krátkými rušivými impulzy, složitými basovými linkami a syntezátorem vedenými skladbami a dalšími použitými nástroji v rychlém sledu za sebou. Termín je spojením slov \"complex\" a \"electro\", přičemž ho vytvořil Porter Robinson, který jím označil skladby, které tvořil v roce 2010. Mezi další interprety tohoto podžánru patří Zedd, Deadmau5, Digitalism, Knife Party, Madeon, Savant, Skrillex, The M Machine, Uppermost, Kill the Noise, Pegboard Nerds a Wolfgang Gartner", "section_level": 2}, {"title": "Dutch house.", "content": "Dutch house, často přezdívaný jako dirty Dutch, je styl electro housu, jehož původ je v Nizozemsku. Je definován komplexními rytmy, které jsou tvořeny latinskoamerickými bicími, menším důrazem na basové linky a pisklavý, vysoce položenými zvuky syntezátorů. Styl byl ovlivněn žánry jako Madchester, hip-hop, detroit techno a ostatními styly městské hudby. Mezi interprety patří Afrojack, Chuckie, Fedde Le Grand, Hardwell, R3hab, Sidney Samson, Switch a Tiësto.", "section_level": 2}, {"title": "Fidget house.", "content": "Fidget house nebo prostě fidget je \"definován chytlavými vokálními částmi, nečistými basovými linkami a syntezátorové údery ve stylu rave v taktu 4/4. Tento styl byl ovlivněn styly Chicago house, Detroit techno, Baltimore club, Kuduro, Pimba, bassline, bouncy techno, UK garage, hip hop, easy listening a world. Mezi interprety tohoto žánru patří The Bloody Beetroots, Crookers, Danger, Hervé, Sinden a Switch. Termín fidget house byl vytvořen DJi Jees Rosem a switch, \"jako vtip, který nyní zašel trochu daleko.\"", "section_level": 1}], "src_summary": "Electro house je tvrdší forma housu. Původ electro housu je nejasný, přičemž má různé vlivy žánrů 80. a 90. let jako electro, electroclash, pop, synthpop a tech house. Electro house si získal mainstreamovou popularitu okolo roku 2005 a tento termín byl použitý k označení hudby mnoha Top 100 DJů jako deadmau5, David Guetta nebo Tiësto. Tempo je převzaté z house a BPM se pohybuje kolem 125 a 140.", "tgt_summary": "Electro house is a music genre characterized by heavy bass and a tempo around 130 beats per minute. Its origins were influenced by tech house and electro. The term has been used to describe the music of many \"DJ Mag\" Top 100 DJs, including Benny Benassi, Daft Punk, Skrillex, and Steve Aoki.", "id": 1032626}
{"src_title": "Modrásek hořcový", "tgt_title": "Phengaris alcon", "src_document": [{"title": "Výskyt.", "content": "Eurosibiřský druh se v současnosti v Evropě vyskytuje jen ostrůvkovitě. Je rozšířen od Pyrenejí přes Francii, Benelux, Německo, jih Skandinávie a státy Střední Evropy až na Balkán a odtud dále přes jižní Sibiř a Střední Asii až po Dálný východ. Na většině území České republiky již vymizel a přežívá jen na hrstce nevelkých lokalit v Polabí, v jižních a jihozápadních Čechách a jižním podhůří Nízkého Jeseníku. Jsou to motýli žijící výrazně usedle, nemigrují, dospělci se zdržují na ohraničeném území a tvoří uzavřené populace. V případě nepříznivé změny životního prostředí se jejich populace obvykle nestěhují, ale vymřou. Je to druh krátkověký, brzy po nakladení vajíček dospělci umírají.", "section_level": 1}, {"title": "Vzhled.", "content": "Modrásek hořcový má rozpětí křídel 32 až 40 mm. Samci se zbarvením liší od samic. Samci mají horní stranu předních křídel zbarvenou modře, samice hnědě s modrými ploškami. Spodní strana je u obou téměř stejná, jen někdy mají přední křídla samců modravý nádech.", "section_level": 1}, {"title": "Ekologie.", "content": "V ČR žijí dvě formy modráska hořcového (v minulosti uznávané jako poddruhy): Modrásek hořcový pravý žije převážně na vlhkých, na živiny chudých loukách, kde jeho živnou rostlinou je hořec hořepník (\"Gentiana pneumonanthe\"). Modrásek hořcový Rebelův obývá vysychavé pastviny a jeho rostlinou je hořec křížatý (\"Gentiana cruciata\"). Některým formám žijícím mimo území ČR poskytují nektar k obživě a místo pro kladení vajíček a počáteční vývoj housenek hořec tolitovitý (\"Gentiana asclepiadea\") nebo v Česku již vyhynulý hořeček německý (\"Gentianella germanica\"). Nároky motýlů na stanoviště plynou do značné míry z požadavků hostitelských druhů hořců a mravenců.", "section_level": 1}, {"title": "Rozmnožování.", "content": "Samice v období července a srpna kladou velká nápadná bílá vajíčka na svrchní stranu horních listů nebo do rozvíjejících se květních poupat „svých“ rostlin, preferují zdatnější a vyšší. Na velké rostlině může být nakladeno i několik desítek vajíček. Vylíhnuté housenky se vyvíjejí v květech a semenících dva až tři týdny, v jednom květu jich může být nejvýše okolo pěti, při větším počtu a nedostatku potravy propuká kanibalismus. Ve čtvrtém instaru housenky z květů vylezou a spadnou na zem pod rostlinu. Bezmocné housenky na zemi čekají na mravenčí adopci: vypouštějí chemické látky, kterými se maskují, a vydávají se za mravenčí larvy. Na druh mravenců nejsou náročné, může to být téměř kterýkoli druh z rodu \"Myrmica\", jenž se v lokalitě vyskytuje. Nutnou podmínkou je, aby housenky nebyly od nejbližšího mraveniště vzdáleny více než 2 m, protože mravenci rodu \"Myrmica\" necestují dále od mraveniště a housenky by uhynuly. Nalezenou motýlí housenku mravenci odnesou do mraveniště, kde ji uloží mezi mravenčí larvy, a dělnice ji krmí. V mraveništi bývá z počátku průměrně 5 až 10 housenek, přičemž jejich mortalita bývá – podle druhu mravenců – 80 až 90 %. V mraveništi jsou housenky také často parazitovány lumkem \"Ichneumon eumerus\". Počátkem léta se větší housenky zakuklí a zhruba za tři týdny se vylíhnou dospělci. Ti již nejsou před mravenci chráněni a urychleně opouštějí mraveniště. Menší housenky zůstávají v mraveništi a nechávají se krmit ještě další rok.", "section_level": 1}, {"title": "Ohrožení.", "content": "Další zachování populace modrásků hořcových je zcela závislé na nezhoršení přírodních podmínek na územích, ve kterých doposud žijí. Proto Agentura ochrany přírody a krajiny ČR zpracovala studie, jak na těchto stanovištích dosáhnout udržitelnosti populace při zachování prosperity hostitelských rostlin a mravenců. Modrásek hořcový je v České republice podle \"vyhlášky MŽP ČR č. 395/1992 Sb. ve znění vyhl. č. 175/2006 Sb.\" i podle \"Červeného seznamu bezobratlých ČR\" z roku 2005 zařazen mezi kriticky ohrožené druhy (CR).", "section_level": 1}], "src_summary": "Modrásek hořcový (\"Phengaris alcon\") je středně velký, jen vzácně se vyskytující motýl, druh z rodu \"Phengaris\". Tento obligátní myrmekofil potřebuje ke svému vývoji jak živnou rostlinu, tak i hostitelské mravence.", "tgt_summary": "Phengaris alcon, the Alcon blue or Alcon large blue, is a butterfly of the family Lycaenidae and is found in Europe and across the Palearctic to Siberia and Mongolia.", "id": 1539259}
{"src_title": "Turan (květina)", "tgt_title": "Erigeron", "src_document": [{"title": "Výskyt.", "content": "Tyto rostliny jsou rozšířeny téměř celosvětově, nejvíce druhů roste v mírném podnebném pásu. Počet druhů rodu turan není ještě ustálen, poslední údaj hovoří o 200 druzích. V České republice vyrůstá ve volné přírodě těchto 7 druhů: Mimo tyto se v zahradnictví pěstují další druhy pro své květy jako skalkové rostliny nebo letničky. Jsou to např.", "section_level": 1}, {"title": "Popis.", "content": "Jsou to roční, dvouleté nebo vytrvalé byliny, zřídka keře, dosahující výšky od 0,2 do 1,5 m. Vyrůstají buď z kůlovitého, rozvětveného, rozprostřeného vláknitého kořene nebo z oddenků. Lodyhy bývají vzpřímené, vystoupavé nebo poléhavé, jednoduché nebo větvené, lysé, chlupaté nebo žláznaté. Přízemní listy bývají kopinaté, obkopinaté, vejčité, hrubě pilovité o délce 1,5 až 8 cm a šířce až 2 cm. Lodyžní jsou kopinaté až podlouhlé kopinaté, obvykle vyrůstající na lodyze střídavě, mívají řapíky či jsou přisedlé. Čepele s výraznou žilnatinou bývají celokrajné, lalokovité nebo zubaté, lysé nebo mírně ochlupené. Květní lůžko o průměru 5 až 35 mm bývá diskovité nebo miskovité, většinou vyrůstá na chlupatých stopkách jednotlivě, vzácněji jsou seřazeny do řídkého květenství, chocholíkové laty. Venkovní jazykovité květy v počtu 0 až 100 i více v jedné nebo více řadách jsou pestíkovité, obvykle bílé, namodralé, purpurové až růžové, nebo vzácně žluté. Středních bisexuálních diskových květů s 5 korunními lístky žluté nebo oranžové barvy bývá 25 až 450, vnějších jen samičích pak 50 až 200 v 1 až 4 řadách. Koruna diskových květů bývá úzká, nálevkovitá. Polokulovitý zákrov je tvořen 30 až 125 plochými úzkými listeny, ve 2 (maximálně 5) řadách, jsou tvaru eliptického až kopinatého a mají 1 nebo 3 žilky. Plody jsou podlouhlé jednoplodé nažky o délce 1 až 2 mm s chmýřím, rozšiřovány jsou nejčastěji větrem, vodou nebo zvířaty. Semena, kterých bývá na dobře vzrostlé rostlině i stovky tisíc, mohou po opylení dozrát do plodného stadia i na pokosené rostlině.", "section_level": 1}, {"title": "Význam.", "content": "Turan je většinou považován za plevelnou rostlinu a některé druhy i za invazivní, přesto mnoho škod většinou nečiní. Roste obvykle na neobdělávaných místech s písčitou půdou, na úhorech, nevyužívaných loukách a zahradách, skládkách, okrajích cest a podél železničních tratí. Variety některých druhů jsou pro své květy podobné astrám v oblibě a proto se množí v zahradnických podnicích. Rostliny se pak vysemeňují do volné přírody a za příhodných podmínek se nekontrolovaně rozmnožují. Obdobným způsobem se rozšířil i turan roční. Při pěstování vytrvalých druhů lze turan množit dělením trsů. Flora of North America: Erigeron", "section_level": 1}, {"title": "Odkazy.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Externí odkazy.", "content": "", "section_level": 2}], "src_summary": "Turan (\"Erigeron\") je rozsáhlý rod rostlin, které jsou velice rozmanitého vzhledu s různě zbarvenými květy. Je zařazen do čeledě hvěznicovitých (\"Asteraceae\"), kde dále přísluší do podčeledě \"Asteroideae\" a tribu \"Astereae\".", "tgt_summary": "Erigeron () is a large genus of plants in the daisy family. It is sometimes confused with other closely related genera, \"Aster\" and the true daisy \"Bellis\". The genus has a cosmopolitan distribution in dry, mountainous areas and grassland, with the highest diversity in North America.", "id": 289997}
{"src_title": "Démon zvrácenosti", "tgt_title": "The Imp of the Perverse (short story)", "src_document": [{"title": "Příběh.", "content": "Vyprávění začíná úvahou o nesnesitelném nutkání, které vypravěč charakterizuje jako Démona zvrácenosti (). Toto přemítání předchází samotnému neradostnému příběhu, jenž se vypravěč chystá zveřejnit. Domnívá se, že bylo nutno uvést některé věci, aby čtenář nebyl maten případnými nesrozumitelnostmi. Vypravěč důkladně připravuje vraždu. Zabere mu to celé měsíce, jen stěží by mohl být nějaký obdobný čin lépe naplánován. K nekalému aktu si vybere metodu dle jistých francouzských memoárů. Napustí svíci jedem, neboť ví, že jeho oběť téměř nevětrá. Následujícího dne je oběť nalezena mrtva a vrah zdědí značný majetek. Zbaví se pečlivě zbytků svíce a nezanechá ani náznak stopy, jež by poukazovala na jeho osobu. Opájí se pocitem dokonale provedeného činu. Časem mu však myšlenka nedá pokoje. Neodbytně se vtírá a protagonista se často přistihne, jak se polohlasem ujišťuje, že mu nic nehrozí. V jeden okamžik mu vytane na mysl vnuknutí přiznat vraždu. Dává se do běhu, pádí jako šílený ulicemi, myšlenky na něj útočí ze všech stran, dokud jej nezachytí za rameno čísi drsná ruka. Téměř v mrákotách vypustí vrah dlouho zadržované tajemství z hrdla. Démon zvrácenosti jej vydal do rukou kata a bude na něj čekat u bran pekelných.", "section_level": 1}, {"title": "Analýza.", "content": "Démon zvrácenosti začíná jako esej spíše než jako fikce. Tento způsob použil Poe i v povídce Předčasný pohřeb a Nikdy se s čertem nesázej o hlavu!. Je více orientována na teorii než na samotný příběh. Autor popisuje tuto teorii zvrácenosti takto: Tato teorie vysvětluje, že všichni lidé včetně vypravěče mají sebedestruktivní tendence a tato perverznost je vypravěčovým pokusem vyhnout se morální odpovědnosti za své činy. Vypravěčova zpověď z hlediska vraha není motivována pocitem viny, nýbrž touhou zveřejnit své činy. Teorie E.A. Poea může být i raným pohledem na podvědomí a potlačované pocity, na toto téma se více zaměřil teprve Sigmund Freud. Mnoho z Poeových postav vykazuje neschopnost čelit Démonu zvrácenosti, např. vrah v povídce Černý kocour a vypravěč z příběhu Zrádné srdce. Protiklad k tomuto impulzu lze spatřovat v postavě C. Auguste Dupina, který využívá rozumové schopnosti a analýzu. Jeden z příkladů, které předcházely Démonu zvrácenosti se nachází ve spisovatelově románu \"Příběhy Arthura Gordona Pyma\". V jedné scéně hlavní postava podlehne nepřekonatelnému nutkání vrhnout se z prudkého srázu. Mimo to, kritici a scholaristé soudí, že Poe měl vlastního „ďábla zvrácenosti“. Autorův životopisec Jeffrey Meyers předpokládá, že Poe povídku napsal ve snaze ospravedlnit své trápení a sebedestruktivní sklony. James M. Hutchisson tvrdí, že dílo odráží Poeovu žárlivost a pocit zrady, jež vedly k veřejné nevraživosti vůči Henry Wadsworthu Longfellowovi a Nové Anglii, takzvaná „Longfellowova válka“ se objevila ve stejnou dobu, kdy Poe napsal Démona zvrácenosti. Tři měsíce po vydání povídky Poe zaútočil na bostonské literární kruhy, snažil se je oklamat svou obskurní básní Al Aaraaf během přednášky. Životopisec Daniel Stashower soudí, že Poeův pokus vyprovokovat jeho publikum a ještě více si jej znepřátelit bylo dílem Démona zvrácenosti.", "section_level": 1}, {"title": "Historie vydání.", "content": "Démon zvrácenosti byl poprvé publikován v červnu 1845 v americkém časopise Graham's Magazine. Mírně upravená verze se objevila v dárkové knize pro rok 1846 May-Flower.", "section_level": 1}, {"title": "Česká a slovenská vydání.", "content": "Česky či slovensky vyšla povídka v následujících sbírkách nebo antologiích: Pod názvem Démon zvrácenosti: Pod názvem Diablik zvrátenosti:", "section_level": 1}], "src_summary": "Démon zvrácenosti (v anglickém originále \"The Imp of the Perverse\") je krátká hororová povídka amerického spisovatele a literárního teoretika Edgara Allana Poea z roku 1845. Povídka začíná jako esej pojednávající o vypravěčových sebedestruktivních sklonech charakterizovaných jako Ďábel zvrácenosti. Tento našeptávač popouzí člověka k věcem, před kterými rozum varuje – přesto nejsou tyto logické argumenty brány v potaz. Až na konci díla se čtenář dozvídá více o spáchaném hrůzném činu.", "tgt_summary": "\"The Imp of the Perverse\" is a short story by 19th-century American author and critic Edgar Allan Poe. Beginning as an essay, it discusses the narrator's self-destructive impulses, embodied as the symbolic metaphor of The Imp of the Perverse. The narrator describes this spirit as the agent that tempts a person to do things \"merely because we feel we should \"not\".\"", "id": 371335}
{"src_title": "Hrušeň obecná", "tgt_title": "Pyrus communis", "src_document": [{"title": "Historie.", "content": "Ve starověkých písemných záznamech Řeků a Římanů jsou četné odkazy na hrušky, ale důraz je kladen na skutečnost, že hrušky byly velmi nekvalitní a mohou být použity pouze na výrobu nápoje. V anglických a amerických zahradnických publikacích v druhé polovině 18. století a začátku 19. století, je velký prostor věnován hruškám, ale vzhledem ke skutečnosti, že spála růžovitých v té době ničí hrušně, jejich význam v ovocnářském průmyslu je omezený. V té době bylo popsáno velké množství odrůd hrušek, některé práce popisují více než sedm set či dokonce více než tisíc odrůd. Mnoho z nich vyhynulo a mnoho dalších, se později pěstovalo v tak malém rozsahu, že jejich použití už ve 20.století bylo prakticky zanedbatelné. Hruška se pěstuje především pro účely vaření a pro výrobu kvašeného nápoje známého jako perry. Asi v polovině 19. století vzbudilo značný zájem o hrušky zavedení některých vylepšených odrůd. Nicméně, od té doby až do současnosti, spála růžovitých více či méně poškozuje výsadby a to, spolu s různými jinými omezeními, odrazuje mnoho osob od záměru pokusit se zabývat pěstováním hrušek ve velkém.", "section_level": 1}, {"title": "Poloha.", "content": "Hrušeň obecná je stromem mírného pásu. Nejvhodnější jsou oblasti s nadmořskou výškou 200–300 m n. m., průměrnou roční teplotou 8–9 °C a průměrnými srážkami 500–600 mm. V menší míře je možné hrušně pěstovat i do 500 m n. m. s průměrnou teplotou 6,5 °C a srážkami do 700 mm.", "section_level": 1}, {"title": "Nadmořská výška.", "content": "Bylo by možné tvrdit, že existuje určitá nadmořská výška, ve které se hrušním bude dařit lépe než v jakékoliv jiné. V oblastech okolo Skalnatých hor, zejména v Utahu a Colorado, se ovšem hrušně úspěšně pěstují v nadmořské výšce až 1 219,2 metrů nad mořem, v zemích na pobřeží Pacifiku se daří nejlépe, pokud jsou pěstovány v nadmořské výšce menší než 600 m n. m. Na Středozápadě a v oblastech na východě USA je většina komerčních sadů v poměrně nízké nadmořské výšce, v mnoha jižních státech se vyšší nadmořské výšky zdají být pro hrušně lepší než nižší nadmořské výšky. Z těchto informací je zřejmé, že nejlepší nadmořská výška pro hrušně se liší podle lokality. Vše nasvědčuje tomu, že hrušně, alespoň některé odrůdy, nebudou dobře prosperovat v tak vysokých nadmořských výškách kde se daří ještě jabloním. Výběr vhodné nadmořské výšky samozřejmě musí být spojen také s ohledem na vhodný terén (jinak působí chráněné stanoviště, jižní svahy a mrazové kotliny), okolní výsadbu a především vhodnost odrůdy do daného prostředí.", "section_level": 2}, {"title": "Vhodné půdy.", "content": "Druh půdy vhodný pro hrušně do značné míry závisí na regionu a na odrůdě, která má být pěstována. Ve státě New York se hrušním daří nejlépe na hlinitých půdách a v Pensylvánii plodí velmi dobře zejména na aluviálních půdách. V Marylandu, kde se pěstuje velké množství hrušní odrůdy ´Kieffer´, se hrušním dobře daří na písčitých půdách a v některých případech na jílovitých půdách. Pěstitelé ve většině jižních států dávají přednost poněkud chudým půdám. Hrušně na chudých jílovitých půdách nemají takové přírůstky jako na živných půdách, a tím mají být méně náchylné spálu. V Indianě, se hrušním daří nejlépe na hlinitých půdách a trpí méně spálou, pokud je půda chudá. Pěstitelé v Michiganu dávají rovněž přednost hliněným půdám. V Illinois se ale hrušním daří zdá se nejlépe na bohaté černozemi, ale na takových půdách, že je pravděpodobné, že budou napadeny spálou. V Oregonu se hrušně úspěšně pěstují na různých půdách. V lokalitách, kde deště jsou v létě jen mírné a kde voda není k dispozici pro zavlažování, by však nebylo moudré založit ovocný sad na půdách, které se nedrží dobře vlhkost. Hrušně často dobře rostou na půdách, kde podloží je tuhý jíl nebo skála, za předpokladu, že podloží je překryto nejméně metrem vhodné půdy. V případě, že vrstva půdy je příliš tenká, podloží tohoto charakteru je pro hrušně nevhodné.", "section_level": 1}, {"title": "Množení pro ovocnářské účely.", "content": "Ušlechtilé odrůdy hrušně jsou šířeny roubováním nebo očkováním na podnože. Před začátkem 20. století byly prakticky všechny sazenice hrušní použité v USA byly pěstovány ve Francii. V mnoha případech byly shromážděny semena v této zemi a poslán do Francie k výrobě sazenic, které byly následně importovány do Ameriky. Jedním z důvodů bylo to, že američtí školkaři měli velké potíže s chorobami listů a dalšími nemocemi, které napadaly sazenice. Dalším důvodem bylo to, že sazenice byly vyráběny ve Francii levněji než v Americe. Pro odběr materiálu k rozmnožování jsou vybrány zdravé stromy. Semena jsou stratifikována na podzim a vysévají se na jaře, když se země dostatečně ohřeje na výsadbu semena. Je důležité, aby byla půda vlhká, jinak semena nebudou klíčit. Semenáče tvoří dlouhý hlavní kořen s nemnoha postranními kořeny. Z tohoto důvodu jsou obvykle vyorány na podzim a kořeny zakráceny. Poté jsou stromy opětovně vysazovány. Na jaře se stromy se přesazují na nové stanoviště. Do následujícího srpna mohou být naočkovány. V jižních státech USA lze očkování provést v průběhu července. Očkování se provádí v mnohem větší míře než roubování. Očkování nebo roubování může být provedeno stejným způsobem jako u jabloní.", "section_level": 1}, {"title": "Podnože.", "content": "Ve velkovýsadbách se obvykle jako podnož využívá semenáč, při zahradní výsadbě je preferována kdouloň. Ta však nemá optimální afinitu k některým odrůdám, což se řeší pomocí mezištěpování. Podnož je třeba volit i s ohledem na hladinu podzemní vody a obsah vápna v půdě. Generativní podnož koření velice hluboko, takže v místech s vyšší hladinou podzemní vody je vhodnější využít mělčeji kořenící kdouloň. Naproti tomu kdouloň nesnáší vysoký obsah vápna v půdě. U druhů se špatnou afinitou se doporučuje použít mezištěpování některé z odrůd s dobrou afinitou.", "section_level": 1}, {"title": "Hrušňový semenáč.", "content": "Semenáč koření do hloubky až 5 metrů, postranní kořeny se vytvářejí v 15–20 centimetrech pod povrchem. Z toho vyplývá vyšší odolnost proti mrazu oproti kdouloni, na druhou stranu nižší tolerance k hladině podzemní vody.", "section_level": 2}, {"title": "Opylování.", "content": "Pro účinné opylení je vyžadovaný pyl odlišné odrůdy. U hrušní je možné pozorovat jev zvaný partenokarpie, díky němuž je hrušeň schopna tvořit plody (bez jader) i bez opylení. Pozitivní přínos spočívá v existenci alespoň menšího množství plodů i v letech, kdy dojde k namrznutí blizen.", "section_level": 1}, {"title": "Odrůdy.", "content": "Pro okrasné účely je používána například \"Pyrus communis\" varieta 'cordata' a varieta 'pyraster'.", "section_level": 1}, {"title": "Mulčování.", "content": "Pokud jsou hrušky vysazeny na velmi těžkých půdách je mulčování často velmi výhodné. Například, na pobřeží Tichého oceánu, kde jsou hrušky často pěstované v těžkých půdách, je v mnoha případech mulčování velmi efektivní a ekonomický způsob hospodaření s půdou. Nicméně, před použitím mulčování by pěstitel by měl vyzkoušet výsledek na malé části svého sadu, aby se přesvědčil, zda je systém vyhovující.", "section_level": 1}, {"title": "Řez.", "content": "Mezi principy, které jsou základem prořezáván hrušní nejsou podstatně odlišné od těch, které jsou základem pro řez jabloní. V případě vztahu vývoje pupenů na plodnost je téměř totožný s principem pěstování silného, robustního stromu v prvních pár letech. Panuje obecně víra, že hrušně nevyžadují tolik prořezávání jako jabloně, mnoho osob je přesvědčeno, že hrušně by neměly být řezány vůbec. Je rovněž pravda, že pro vybarvení není tak důležité u hrušní na rozdíl od některých odrůd jabloní, aby byla prořezávána hrušeň pro přijímání slunečního světla. Bez ohledu na tyto skutečnosti by nemělo být řečeno je méně důležité prořezávat hrušeň, než řezat jabloně. Stromy odrůd, jako je Anjou vyžadují poměrně silný řez, a to zejména v prvních letech po zahájení plodnosti. Stromy odrůd, jako Winter Nelis a Boscova lahvice je obtížné prořezávat během jejich počátečního růstu, protože rostou velmi křivé a nepravidelně.", "section_level": 1}, {"title": "Doba řezu.", "content": "Ve většině lokalit se hrušně prořezávají v pozdní zimě nebo brzy na jaře. V některých částech Kalifornie a v některých jižních státech, se nicméně, prořezávání provádí na podzim bez jakýchkoliv špatných vlivů. V regionech, kde se vyskytují chladné období, je vhodné, aby v případě mladých stromů byl proveden řez na jaře poté, co začaly růst. Správný čas na letní řez je uváděn od poloviny července do poloviny srpna. Výzkumy v Experiment Station Oregon zjistily při časově omezených testech, že nejlepší čas pro letní prořezávání hrušek, kromě odrůdy Bartlett, je pozdě v sezóně, kdy stromy ukončují vegetativní růst. Nejlepší čas pro letní řez odrůdy Bartlett je v červnu.", "section_level": 2}, {"title": "Metody.", "content": "Většina pěstitelů preferuje zákrsky. U zákrsků jsou obvyklé dvě pěstební formy koruny. Pyramidální s terminálem a otevřená koruna. Většina pěstitelů rovněž preferuje otevřené koruny, pyramidální koruny je obtížné udržovat v případě, že jsou napadeny spálou růžovitých. Prořezávání hrušní by mělo být zahájeno v okamžiku vysázení seřezáním mladých stromů. Když hrušně dosáhnou plodného věku, měly by být prořezány tak, aby koruna nebyla příliš vytáhlá a hustá. Když stromy mají tendenci stát se štíhlými, růst terminálu by měl být snížena na silné boční větve. Pokud bude proveden tento způsob prořezávání, bude menší pravděpodobnost vyrašení letorostů a zahuštění koruny. Má-li strom tendenci být příliš hustý, některé slabší výhony by měly být prořezány. Nejlepší možnost je prořezávat hrušně mírně každý rok, takže nebude nutné nadměrné prořezávání. Je také výhodné, když stromy rostou příliš mnoho na úkor ovoce,provést řez na jaře a poté znovu v létě během vegetace, čímž může být intenzita růstu značně snížena a zvýšena plodnost. V létě má být prořezáváním v souladu s obvyklou praxí odstraněna z asi jedna třetinu až jednu polovina letošního výhonu tvořícího terminál.", "section_level": 2}, {"title": "Hnojení.", "content": "Malá pozornost byla věnována ovocnáři hnojení hruška sadů, protože hruška, zpravidla je příliš rychle roste i bez hnojiv. Ve výjimečných případech se může stát, že v důsledku nějaké neobvyklého stavu půdy, stromy nemají uspokojivý růst nebo neprodukují dobré plody. V takových případech může být zapotřebí hnojiva k odstranění poruchy. Nicméně, před použitím buď stájových hnojiv nebo průmyslových hnojiv v hrušňovém sadu by měl být proveden test, který zjistí hodnoty živin v půdě. Doba a způsob použití hnojiv u hrušní jsou stejné jako v případě jabloní.", "section_level": 1}, {"title": "Probírka.", "content": "Je chybou dovolit hrušni nadúrodu, protože plody budou malé a stromy budou pravděpodobně rozvíjet tendenci k střídavé plodnosti. Všechny deformované menší a hmyzem poškozené plody, stejně jako jinak dokonalé plody, které jsou blízko sobě na větvích, by měly být odstraněny. Probírka se obvykle provádí v červnu nebo do začátku července. Pokud je provedena probírka hrušní, zbývající ovoce vyroste mnohem větší, než by bylo jinak, a v době sklizně pěstitelé zjistí, že bude na stromech více ovoce první jakosti, než kdyby nebyla provedena probírka. Kromě toho budou stromy ušetřeny nadměrné zátěže a budou s větší pravděpodobností nést úrodu v příštím roce.", "section_level": 1}, {"title": "Renovace zanedbaných výsadeb hrušní.", "content": "Pokud zanedbané hrušně nejsou příliš staré a ještě mají zdravé kmeny, mohou často být uvedeny do stavu ziskových výsadeb. V případě, že sad nebyl orán po dobu několika let je pochybné, zda by bylo vhodné, aby byla provedena kultivace půdy, protože by kořeny stromů pravděpodobně byly vážně zraněny. Obecně lze říci, že v případě ovocného sadu, kde je obtížné získat dostatečnou vlhkost, je třeba sad zorat, ale jinak by měla být použita mulčovací kultura. Vrcholy zanedbaných stromů by neměly být prořezány příliš silně, protože to by mělo za následek silný růst letorostů, které by byly nepříznivé pro produkci ovoce. Nejlepší plán je vyřezat všechno slabé a nemocné dřevo a podpořit růst terminálu mírným letním řezem. Pokud jsou stromy příliš vysoké, větve by měly být seřezány. V případě, že stromy jsou nežádoucích druhů, mohou být přeroubovány na vhodné odrůdy.", "section_level": 1}, {"title": "Léčivé účinky.", "content": "Dříve se věřilo, že na hrušeň může člověk převést svoji nemoc. V současnosti není oficiálně považovaná za léčivou rostlinu, ale vařené hrušky jsou vhodným pokrmem při srdečních a oběhových chorobách, vysokém tlaku, nemocích močového měchýře a pro posílení žaludku.", "section_level": 1}, {"title": "Dřevo.", "content": "Dřevo hrušně se vyznačuje tzv. roztroušeně pórovitou stavbou, jeho hustota se pohybuje mezi 600–740 kg/m³, celkově je tvrdé (v rámci ovocných stromů patří hrušňové dřevo k nejtvrdším) a houževnaté, pevné, nebortí se, hodí se k soustružení, dřevořezbám, na výrobu hudebních nástrojů, používalo se k výrobě dřevěných závitů (svěráky, lisy), geometrických pomůcek a v xylografii. Hrušeň je možné použít i k uzení, ale vzhledem ke kvalitě dřeva a široké využitelnosti je jeho pálení neekonomické.", "section_level": 1}, {"title": "Památné stromy.", "content": "Hrušeň se oproti ostatním ovocným stromům dožívá vyššího věku, zhruba až 200 let. Z toho důvodu je oproti ostatním výrazněji zastoupena mezi památnými stromy. Mezi nejznámější patří:", "section_level": 1}, {"title": "Choroby a škůdci.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Bakteriální spála růžovitých.", "content": "Bakteriální spála růžovitých je bakteriální choroba růžovitých způsobená bakterií \"Erwinia amylovora\". Na rostlinách se projevuje vadnutím a odumíráním květů, listovou spálou, spálou plodů, usycháním a odumíráním vegetačních vrcholů (hákovité ohýbání letorostů) a větví. Za optimálních podmínek, může zničit celý sad, nebo okrasnou školku v jediném vegetačním období. Má mnoho hostitelů, napadá 170 druhů rostlin. Vývoj choroby je rychlý a často není způsob jak postiženou dřevinu zachránit. Napadení vždy končí úhynem rostliny. Choroba způsobuje velké ekonomické ztráty na rostlinách i produkci. Způsobuje velké epidemie s širokými ohnisky výskytu jednou za několik let. Průběh infekce je velmi rychlý a zcela devastující. V Rakousku bylo zničeno 50% ovocných sadů jabloní a hrušní, škody ve Švýcarsku byly až 50 milionů eur.", "section_level": 2}, {"title": "Odkazy.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Externí odkazy.", "content": "", "section_level": 2}], "src_summary": "Hrušeň obecná (\"Pyrus communis\") je opadavý listnatý strom z čeledi růžovitých. Jde o hybridogenní druh se složitým vývojem. Strom je významný především ovocnářsky kvůli plodům zvaným hrušky, ceněné je však i dřevo a kvetení. Mezi ovocnými stromy, které se běžně vysokého věku nedožívají, patří hrušeň obecná k dlouhověkým. Bývá pravidelně napadána rzí. Během dvacátého století se v Evropě šíří nebezpečná bakterióza spála růžovitých, přednostně poškozující hrušně. Pěstování hrušek ve velkém rozsahu, ačkoliv jde o velmi starou plodinu, je od počátku omezeno mnoha více či méně nepříznivými podmínkami, které odrazují od rozsáhlých výsadeb.", "tgt_summary": "Pyrus communis, known as the European pear or common pear, is a species of pear native to central and eastern Europe and southwest Asia. It is one of the most important fruits of temperate regions, being the species from which most orchard pear cultivars grown in Europe, North America, and Australia have been developed. Two other species of pears, the Nashi pear (\"Pyrus pyrifolia\") and the hybrid Chinese white or ya pear (\"Pyrus × bretschneideri\", ) are more widely grown in East Asia.", "id": 59728}
{"src_title": "Návratnost", "tgt_title": "Return on investment", "src_document": [{"title": "Účel.", "content": "V podnikání, význam funkce návratnost investic (z angl. „return on investment“, ROI) je změřit, za určité období, míru návratnosti peněz investovaných do nějaké ekonomické entity, za účelem zjištění, zda je výhodné danou investici provést. Současně je také využíván jako indikátor k porovnávání různých investicí v rámci jednoho portfolia. Investice s nejvyšší hodnotou ROI je zpravidla upřednostňována, i přes to, že je vždy nutné brát v potaz i rozložení hodnot ROI v průběhu celého období investice. V poslední době byl tento koncept aplikován na investice vědeckých grantových agentur (např. National Science Foudnation) do výzkumů otevřeného hardware a navazujících návratů pro přímé digitální replikace. ROI a podobné funkce poskytují nástin výnosnosti, přizpůsobený velikosti investičních aktiv vázaných v daném podniku. Hodnota ROI je často porovnávána s očekávanou (nebo požadovanou) mírou návratnosti investovaných peněz. ROI není upravována ke konkrétnímu času (na rozdíl od např. čisté současné hodnoty): většina učebnic jí popisuje pomocí investice v „Roce 0“ a dvěma až třemi roky příjmů. Marketingová rozhodnutí mají jasnou potenciální souvislost s čitatelem hodnoty ROI (zisk), ale tato rozhodnutí často ovlivňují užívání aktiv a hlavních požadavků (na příklad, pohledávek a zásob). Marketingoví pracovníci by měli mít představu o postavení jejich společnosti a očekávané návratnosti. V průzkumu zahrnujícím téměř 200 marketingových manažerů, 77 procent odpovědělo, že shledávají funkci návratnosti investic velmi užitečnou. Termín návratnost investic je možné použít i jinak než pouze ve významu finančního zisku. Například, sociální návratnost investic (angl. „social return on investment“, SROI) je metoda hodnotového přístupu na měření nepeněžních hodnot (př. sociální hodnoty a hodnoty životního prostředí, které v současnosti nejsou reflektovány v konvenčních finančních účtech) v souvislosti s investovanými zdroji. Může být použita jakoukoliv entitou k vyhodnocení dopadu na zainteresované subjekty, identifikaci způsobů ke zlepšení výkonu a k posílení výkonu investic. Riziko používání ROI Jednoduchost vzorce ROI umožňuje uživatelům volný výběr proměnných, např. délku doby výpočtu, zahrnutí režijních nákladů nebo faktory, jež jsou užity pro výpočet příjmu či nákladových komponentů. Použití ROI jako indikátoru upřednostňování investičních projektů je riskantní, jelikož ROI nebývá doprovázena vysvětlením vlastního složení. U dlouhotrvajících investic je potřeba přizpůsobit čistou současnou hodnotu. Jedním z největších rizik spojených s tradičním výpočtem ROI je skutečnost, že plně „nezachycuje krátko - či dlouhodobý význam, hodnotu či rizika spojená s přírodním a sociálním kapitálem“, jelikož nezodpovídá za environmentální, sociální a vládní provedení organizace. Vzhledem k chybějícímu systému pro měření krátko- a dlouhodobého environmentálního, sociálního a vládního provedení firmy plánují rozhodující osoby budoucnost bez ohledů na rozsah dopadů spojených s jejich rozhodnutími.", "section_level": 1}, {"title": "Výpočet.", "content": "Pro jednorázové přezkoumání vydělte návratnost (čistý výnos) zavázanými zdroji (investicí). návratnost investice = čistý výnos / investice kde: čistý výnos = hrubý zisk − výdaje investice = nesplacené akcie + nároky nebo návratnost investice = (výnos investice – investiční náklady) / investiční náklady nebo návratnost investice = (příjem – náklady na prodané zboží) / náklady na prodané zboží", "section_level": 1}, {"title": "Vlastnictví.", "content": "Komplikace při výpočtu návratnosti investice mohou nastat při refinancování majetku nebo při uzavření druhé hypotéky. Úrok z druhé nebo refinancované půjčky se může zvýšit a mohou být účtovány poplatky za půjčky, které mohou snížit návratnost investic, pokud jsou nová čísla použita v rovnici návratnosti investice. Může také dojít ke zvýšení nákladů na údržbu a majetkové daně, a ke zvýšení sazeb za služby, pokud vlastník rezidenčního nájemného nebo komerčního majetku tyto náklady platí. Komplexní výpočty mohou být rovněž vyžadovány u majetku zakoupeného s hypotékou s nastavitelnou sazbou (ARM) s proměnlivou sazbou zvyšující se úroky účtovanou ročně po dobu trvání půjčky.", "section_level": 2}, {"title": "Protokol „Spread Fees“ (SFP – z angličtiny Spread Fees Protocol) (návratnost investice na základě kryptoměny).", "content": "Protokol „Spread Fees“, který byl poprvé představen platformou blockchain Radium Core, je novým přístupem ke klasické architektuře Proof of Stake pro získání odměny v síti výměnou za zabezpečení sítě. Sítě blockchainu spravuje mnoho různých jednotlivců a každý z těchto uzlů si zaslouží malou odměnu, kdykoli někdo zaznamená nová data do SmartChain. Historicky byly transakční poplatky zahrnuty jako odměna do bloku, ve kterém transakce probíhaly. SFP diktuje, že by to mohlo být nespravedlivé, protože peněženky s více mincemi by s větší pravděpodobností dostaly tyto bloky s vyššími odměnami. S protokolem o rozložených poplatcích jsou poplatky vyplaceny zpět sázkařům pomalu, v následujících 1440 blocích, nikoli všechny najednou, což zajišťuje, že žádný mocný sázkař nemůže získat všechny odměny. Většina vsazených bloků bude mít odměnu mírně vyšší než uvedená bloková odměna, což je výsledek tohoto protokolu. Čím více bude síť používána a jak bude odesíláno více transakcí, budou se další odměny z poplatků za rozpětí úměrně zvyšovat.", "section_level": 2}, {"title": "Marketingové investice.", "content": "Marketing neovlivňuje jen čistý zisk, může ovlivnit i úroveň investic. Nové továrny a vybavení, majetek a pohledávky jsou tři hlavní druhy investic, které mohou být ovlivněny volbou marketingu. Dle studií mohou partnerství s “mikroinfluencery” přinést větší ROI než spolupráce s významnějšími osobnostmi. V závislosti na definici “investice” rozlišujeme především příbuzné ukazatele RoA, RoNA, RoC a RoIC. Návratnost investice je oblíbeným ukazatelem pro přerozdělení rozpočtu marketingu. Návratnost investice pomáhá rozdělit marketingové aktivity na ty, které se vyplatí dále financovat a ty, které je výhodnější ukončit.", "section_level": 2}, {"title": "Return on Integration (ROInt).", "content": "Aby se vyřešil problém nedostatku integrace krátkodobého i dlouhodobého významu, hodnot a rizik spojených s přírodním i sociálním kapitálem v tradičních ukazatelích ROI, společnosti hodnotí svůj výkon v oblasti životního prostředí a sociální správy (ESG) skrze přístup tzv. Integrované správy, který rozšiřuje tradiční ukazatel ROI na úroveň tzv. Return of Integration (ROInt). Ten firmám umožňuje hodnotit investice nejen na základě finanční návratnosti, ale i dlouhodobého dopadu z hlediska životního prostředí a společnosti. Díky důrazu na oblast životního prostředí a sociální správy mohou činitelé objevovat nové možnosti tvorby hodnot, které by při využití tradičních finančních výkazů patrné nebyly. Například uhlíková stopa je jedna z hodnot, které lze zakomponovat do výpočtů ROInt a ukázat tak dopad z investic plynoucí produkce skleníkových plynů na společnost. Mluvíme tedy o integrovaném přístupu, který podporuje rozhodování na základě principů tzv. Integrované zodpovědnosti, dále rozšiřující myšlenky tzv. Trojí zodpovědnosti („triple bottom line“), a kombinuje finanční, environmentální a společenský výkon v jeden ukazatel. Ten činitelům umožňuje odhalit možnosti tvorby hodnot, přispívajících k růstu a změnám v rámci organizace.", "section_level": 1}], "src_summary": "Termín návratnost investice (angl. \"Rate of return\", ROR, nebo \"Return on investment\", ROI) znamená poměr mezi čistým výnosem (po určitou dobu) a investičními náklady (vyplývajícími z investice z určitých zdrojů v určitém okamžiku). Vysoká návratnost investice znamená, že investice přinesla vysoké zisky v porovnání s jejími náklady. ROI se používá jakožto měřítko k vyhodnocení efektivnosti investice nebo k porovnání efektivností několika různých investic. Z ekonomického hlediska jde o jeden ze způsobů, jak uvést do souvislosti zisky a investovaný kapitál.", "tgt_summary": "Return on investment (ROI) is a ratio between net profit (over a period) and cost of investment (resulting from an investment of some resources at a point in time). A high ROI means the investment's gains compare favourably to its cost. As a performance measure, ROI is used to evaluate the efficiency of an investment or to compare the efficiencies of several different investments. In economic terms, it is one way of relating profits to capital invested.", "id": 1786033}
{"src_title": "Edgar Morin", "tgt_title": "Edgar Morin", "src_document": [{"title": "Život.", "content": "Narodil se jako Edgar Nahoum v sefardské rodině v Paříži, kam se jeho rodiče přestěhovali z řecké Soluně, sám však je výrazný ateista. Vystudoval historii a geografii na Sorbonně, kde pak vystudoval také práva. Po obsazení Francie nacisty se roku 1942 připojil k partyzánské armádě \"Résistence\" a přijal krycí jméno Morin, které si pak už ponechal. Od roku 1945 pracoval ve štábu francouzské okupační armády a poválečnou situaci v Německu popsal v knize „Německo - rok nula“. Za války vstoupil do komunistické strany Francie, od roku 1948 se však s ní dostával do sporu a roku 1949 z ní byl vyloučen pro kritiku Stalina. Aktivně se stavěl proti válce v Alžíru a působil při založení francouzské socialistické strany. S podporou Maurice Merleau-Pontyho a V. Jankélévitche byl roku 1950 přijat do CNRS, kde se rok věnoval terénnímu výzkumu proměn vesnice ve francouzské Bretani. Roku 1956 spoluzakládal revue \"Arguments\", založil a vedl Centrum pro studium masové komunikace a vedl revue \"Communications\". Po roce 1960 přednášel dva roky v Latinské Americe a roku 1969 pracoval v Salk Institute v San Diego v Kalifornii.", "section_level": 1}, {"title": "Myšlení a dílo.", "content": "V knize „Věda se svědomím“ (\"Science avec conscience\") z roku 1982 vyložil svůj koncept „komplexního myšlení“ a transdisciplinarity. Od roku 1977 vycházela jeho šestidílná „Metoda“ s tituly „Povaha přírody“ (\"La nature de la nature\"), „Život života“ (\"La vie de la vie\", 1980), „Poznání poznání“ (\"La connaissance de la connaissance\", 1986), „Ideje“ (\"Les idées\", 1991), „Lidství lidstva - lidská identita“ (\"L’humanité de l’humanité - l’identité humaine\", 2001) a „Etika“ (2004). Roku 1993 vydal knihu „Země - naše vlast“ (\"Terre - Patrie\"), věnovanou ekologickým problémům. Morin říká, že „Země závisí na člověku, který závisí na Zemi“ a vyzývá k „civilizační politice“, jejímž jádrem je starost o budoucnost člověka. Článek „Izrael-Palestina: rakovinný nádor“ z roku 2002, kde spolu se dvěma dalšími autory kritizoval izraelskou politiku vůči Palestincům, vyvolal bouřlivou diskusi a Morin byl dokonce odsouzen, ale odvolací soud rozsudek zrušil s odvoláním na svobodu slova.", "section_level": 1}, {"title": "Vyznamenání a ocenění.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Ocenění.", "content": "Je čestným doktorem 14 univerzit v Evropě, Latinské Americe a Kanadě a nositelem zlaté medaile UNESCO.", "section_level": 2}], "src_summary": "Edgar Morin [\"edgar more\"] (8. července 1921 Paříž) je francouzský filosof a sociolog s velmi širokým záběrem témat a interdisciplinárním přístupem k současným problémům. Byl jedním z vědeckých ředitelů CNRS a založil Asociaci pro komplexní myšlení.", "tgt_summary": "Edgar Morin (; ; born Edgar Nahoum on 8 July 1921) is a French philosopher and sociologist who has been internationally recognized for his work on complexity and \"complex thought\" (), and for his scholarly contributions to such diverse fields as media studies, politics, sociology, visual anthropology, ecology, education, and systems biology. He holds degrees in history, economics, and law. Though less well known in the anglophone world due to the limited availability of English translations of his over 60 books, Morin is renowned in the French-speaking world, Europe, and Latin America.", "id": 1675171}
{"src_title": "Nahé slunce", "tgt_title": "The Naked Sun", "src_document": [{"title": "Historie románu.", "content": "Po velkém úspěchu předchozího románu \"Ocelové jeskyně\" bylo Isaacu Asimovovi jasné, že bude nezbytné napsat pokračování. V roce 1954 se však věnoval popularizaci vědy, což jej bavilo a tak se k napsání \"Nahého slunce\" dostal až v říjnu 1955. Psaní mu nečinilo větší potíže, kniha v mnoha směrech vyvažuje předchozí díl a obsahuje také skrytý milostný motiv, tedy něco, co není v autorových knihách zrovna časté. Když bylo dílo hotovo, Asimov z něj měl dobrý pocit. Nabídl román redaktoru amerického sci-fi časopisu \"Astounding Science Fiction\" Johnu W. Campbellovi, jenž ho okamžitě přijal. Příběh vyšel v jeho časopisu na pokračování ve třech částech (říjen, listopad a prosinec 1956) a v roce 1957 následovalo knižní vydání v nakladatelství Doubleday. Kniha byla stejně jako předchozí díl velmi úspěšná.", "section_level": 1}, {"title": "Kapitoly.", "content": "ISAAC ASIMOV Pravda o románech o robotech O autorovi", "section_level": 1}, {"title": "Děj.", "content": "Poté, co detektiv Elijáš Baley objasní vraždu vesmířana dr. Sartona (v předchozí knize \"Ocelové jeskyně\"), spokojeně žije se svou rodinou do doby, než je opět povolán k vraždě občana Solarie. Předvolá si jej podsekretář pozemského Úřadu bezpečnosti Albert Minnim a vysvětlí mu instrukce. Mimo vyšetřování si má Baley všímat veškerého dění kolem. Tyto informace budou využity, neboť Země je ve vztahu k Intermitentním planetám v nezáviděníhodné situaci, neví nic o jejich slabinách. Baley má mimo vyšetřování provádět určitou vyzvědačskou činnost. Po příletu na Solarii již na něj čeká jeho přítel R. Daneel Olivaw, humanoidní robot. Baley ví, že je ve zcela cizím prostředí a jeho úzkost z otevřeného prostoru by jej velmi omezovala a proto se snaží ji překonat. Nakonec se odhodlá opustit byt a vyjít ven, přestože mu to Daneel vymlouvá. Detektiv rovněž ví, že tři zákony robotiky zabudované v jeho kolegovi mu budou v určitých chvílích překážet, protože robot jej nenechá vykonat vše, dle jeho názoru to bude nebezpečné. Proto jej lstí oklame a pátrá jistou dobu na vlastní pěst. Na Solarii navíc nevědí, že R. Daneel Olivaw je robot, vypadá velmi lidsky. Elijáš Baley zahajuje vyšetřování, potřebuje poznat místní kulturu a zvyky. Setkává se zde s až chorobně robotizovanou civilizací. Jeden člověk vlastní přibližně deset tisíc robotů. Lidé se téměř nestýkají, kromě plození dětí, což považují jen za povinnost. Vzájemná setkání uskutečňují pomocí projekce. Baley se setká s Hannisem Gruerem, šéfem bezpečnosti Solarie, jenž mu poskytne první údaje a poté se spojí s Gladií Delmarrovou, manželkou zavražděného, aby ji vyzpovídal. Daneel si všimne, že na Elijáše udělala dojem. Když se vyšetřovatelům dostane do rukou zpráva o vraždě, objeví se nová informace, na místě vraždy byl nalezen porouchaný robot. Musel být svědkem vraždy, což způsobilo přetížení jeho pozitronického mozku. Pozemský detektiv nutí místní obyvatele k osobnímu setkání, což je jim krajně nepříjemné, ale jemu to poskytuje možnost zaznamenat bezprostřední reakce, než kdyby se s nimi měl spojit pouze pomocí projekce. Když hovoří s Gruerem (tentokrát projekčně), je svědkem pokusu o jeho otrávení. Následně se vrah pokusí zabít i jeho samotného, když se Baley odváží vyjít ven na zahradu farmy, kde roboti vychovávají mladé Solariány. Děti si zde hrají s luky a jedno z nich je navedeno, aby vystřelilo otrávený šíp na detektiva. Baley má štěstí, šíp jej nezasáhne. Když hovoří postupně s hlavním lékařem, sociologem, asistentkou zavražděného Delmarra a robotikem, začíná mít dojem, že tahle planeta se vydala špatným směrem. V některých momentech musí jednat autoritativně, aby se někam posunul. Přijde tak na stopu, Delmarre byl považován za dobrého občana - tradicionalistu a než byl zavražděn, byl blízko odhalení vážného komplotu. Pod vlivem těchto nových faktů se mu podaří odhalit skutečného viníka - robotika Jothana Leebiga, jenž spolupracoval s Delmarrem. Leebig plánoval zkonstruovat roboty, kteří by nebyli tolik vázaní zákony robotiky a také automatizované kosmické lodě k napadení ostatních planet. Leebig věděl i o tom, že Delmarrova žena Gladia je citlivější a touží po silnějším lidském kontaktu, což její muž odmítal, proto jej nenáviděla. Leebig využil její nenávisti, aby pro něj odstranila nepohodlného svědka jeho plánů. Jothan Leebig se nenechá dopadnout a raději spolkne kapsli s jedem. Elijáš Baley se před odletem setká s Gladií, která mu oznámí své rozhodnutí přestěhovat se na Auroru. Baley ji v tom podpoří. Mezi ním a Gladií přeskočila jiskra, Delmarrová překoná své předsudky a dotkne se jej. Detektiv, jenž také překonal svou agorafobii, odlétá zpět na Zemi a podává zprávu o Solarii. Nepředstavuje nebezpečí, neboť pomalu a jistě degeneruje. Jsou tu však ještě další Vnější světy, které nemají takové sociologické extrémy.", "section_level": 1}], "src_summary": "Nahé slunce (v angl. originále \"The Naked Sun\") je druhý díl série o robotech z pera amerického spisovatele Isaaca Asimova, který vyšel v roce 1957. Protagonisty příběhu jsou stejně jako v předchozím dílu pozemský detektiv Elijáš Baley a jeho kolega robot R. Daneel Olivaw, kteří jsou povoláni k vyšetřování vraždy na Intermitentní planetě Solarii. Zatímco děj předchozího dílu je zasazen do přelidněného prostředí s několika roboty, zde je tomu naopak, na Solarii je robotů mnohem více než lidí. Mezi vraždou dr. Sartona z prvního dílu a vraždou Rikaina Delmarra z této knihy uplynulo jen několik měsíců. V českém vydání z roku 1994 (Ivo Železný) je v úvodní kapitole nazvané „ISAAC ASIMOV Pravda o románech o robotech“ popsána historie vzniku nejen této knihy, ale i celé série o robotech a také několika povídek s tímto tématem, závěrečná kapitola „O autorovi“ je stručnou biografií Isaaca Asimova.", "tgt_summary": "The Naked Sun is a science fiction novel by American writer Isaac Asimov, the second in his \"Robot\" series. Like its predecessor, \"The Caves of Steel\", this is a whodunit story. The book was first published in 1957 after being serialized in \"Astounding Science Fiction\" between October and December 1956.", "id": 269677}
{"src_title": "Lionel Walter Rothschild, druhý baron Rothschild", "tgt_title": "Walter Rothschild, 2nd Baron Rothschild", "src_document": [{"title": "Životopis.", "content": "Byl nejstarší syn a dědic lorda Nathana Rothschilda. Jeho otec byl nesmírně bohatý finančník mezinárodní finanční dynastie Rothschildů a stal se prvním židovským nekonvertovaným (ke křesťanství) peerem v Anglii. Kvůli svému křehkému zdraví se musel vzdělávat doma. Jako mladý muž cestoval po Evropě a rok studoval na univerzitě v Bonnu před tím než nastoupil na Magdaleny College v Cambridge. Po dvou letech studia v roce 1889 univerzitu opustil, aby se mohl věnovat rodinnému bankovnímu podnikání a studovat finance. V 21 letech neochotně odešel pracovat do rodinné banky, NM Rothschild & Sons v Londýně. Zde působil mezi lety 1889 – 1908.", "section_level": 1}, {"title": "Zoologie.", "content": "Protože neměl zájem ani talent pro finančnictví, bylo mu nakonec dovoleno věnovat se svým zálibám, a to zejména botanice. Již ve svých sedmi letech totiž prohlásil, že založí botanickou zahradu. Jako dítě sbíral hmyz, motýly a zvířata. Mezi jeho domácí zvířata v rodinného domě v Tring Parku patřili například klokani a exotické ptactvo. Rothschildova sbírka čítala 300 000 ptáků, 200 000 ptačích vajíček, 2 250 000 motýlů a 30 000 brouků. Dále také tisíce druhů savců, ještěrů a ryb. Vytvořil největší soukromou zoologickou sbírku v historii. Jako první popsal Giraffa camelopardis rothschildi, poddruh žirafy s pěti rohy místo dvou, který nese jeho jméno. V dnešní době je to jeden z devíti nejohroženějších druhů na světě. Dále objevil 153 druhů hmyzu, 58 ptáků, 17 savců, tři ryby, tři pavouky, dva plazy, jednoho členovce a červa, které jsou po něm pojmenováni. V roce 1892 si otevřel soukromé muzeum přístupné veřejnosti. Byla to největší světová zoologická sbírka. Roku 1932 byl donucen prodat značnou část své kolekce ptáků do Amerického muzea přírodních věd poté, co byl vydírán. V roce 1936 věnoval zbytek sbírky fondu Britského muzea. Jeho zoologické museum v Tringu je nyní součástí Muzea přírodních věd.", "section_level": 2}, {"title": "Politika, sionismus a Balfourova deklarace.", "content": "Byl členem britské Liberální strany. V letech 1899 až 1910 působil jako poslanec za obvod Aylesbury. Byl aktivním sionistou a blízkým přítelem Chajima Weizmanna. Pracoval na návrhu vzniku židovského státu v Palestině. 2. listopadu 1917 obdržel dopis od britského ministra zahraničí Arthura Balfoura, jenž mu byl adresován přímo domu na Piccadilly 148. V tomto dopis vyjádřila britská vláda podporu pro vznik Palestiny jako „národního domova pro Židy“. Tento dopis je známý jako Balfourova deklarace.", "section_level": 2}, {"title": "Rodina.", "content": "Nikdy se neoženil, jedna z jeho dvou milenek mu porodila dceru. V roce 1915 zdědil britský peerský titul „Baron Rothschild“ od svého otce Nathana Mayera Rothschilda. Také zdědil titul „Baron de Rothschild“ od rakouské koruny, co byl v Británii platný šlechtický titul na základě nařízení z 27. dubna 1932. V roce 1929 koupil jednu z největších rezidencí na Manhattanu v New Yorku, na 70. ulici. Zemřel v roce 1937 v Hertfordshire v 69 letech. Neměl žádné právoplatné dědice, takže jeho titul připadl jeho synovci Victoru Rothschildovi.", "section_level": 1}, {"title": "Ocenění.", "content": "V roce 1898 mu univerzita v Giessenu udělila čestný doktorát. Roku 1899 byl zvolen správcem britského muzea. V roce 1911 se stal členem Royal Society.", "section_level": 1}], "src_summary": "Lionel Walter Rothschild, 2. baron Rothschild, baron de Rothschild (8. února 1868 – 27. srpna 1937) byl britský bankéř, politik a zoolog a člen dynastie Rothschildů.", "tgt_summary": "Lionel Walter Rothschild, 2nd Baron Rothschild, Baron de Rothschild (8 February 1868 – 27 August 1937), was a British banker, politician, zoologist and scion of the Rothschild family. As a prominent Zionist leader, he was presented with the famous Balfour Declaration which pledged to a Jewish national home in Palestine. Rothschild was the president of the Board of Deputies of British Jews from 1925 to 1926.", "id": 1317693}
{"src_title": "Thyra Dánská (1853)", "tgt_title": "Princess Thyra of Denmark", "src_document": [{"title": "Biografie.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Původ a mládí.", "content": "Thyra se narodila jako třetí, nejmladší dcera ze šesti dětí dánského krále Kristiána IX. a jeho manželky Luisy Hesensko-Kasselské. Jejímu otci se přezdívalo \"tchán Evropy\", neboť jeho děti se staly manželi či manželkami významných evropských monarchů, jejichž děti obsadily další trůny – jejími sourozenci byli:", "section_level": 2}, {"title": "Skandál na dánském dvoře.", "content": "Královna Luisa předpokládala, že její nejmladší dcera uzavře stejně dobrý sňatek jako její starší sestry. Prvním Thyřiným nápadníkem byl nizozemský král Vilém III., byl však o 36 let starší, a proto byl odmítnut. Matčiny plány zhatila sama princezna. Sotva sedmnáctiletá princezna se zamilovala do poručíka kavalerie měštanského původu, Viléma Friedemanna Marchera (1841–1872). Jejich vztah nezůstal bez následků, neboť princezna zakrátko otěhotněla. Aby skandál nevypukl naplno, nabídl jí její bratr, řecký král Jiří I., aby odcestovala slehnout k němu do Athén; dánský tisk informoval, že princezna onemocněla žloutenkou. Thyra nicméně porodila na zámku v německém Glücksburgu. Děvčátko, které se narodilo 8. listopadu roku 1871, adoptovali krátce po narození \"Rasmus a Anna Marie Jørgensenovi\" z Odense a dali mu jméno \"Marie Kateřina (Kate)\" (1871–1964); provdala se v roce 1902 za \"Frode Pløyen-Holsteina\" a zemřela v roce 1964. Otec dítěte, poručík Marcher, spáchal po konfrontaci s králem Kristiánem IX. 4. ledna roku 1872 sebevraždu.", "section_level": 2}, {"title": "Manželství a potomci.", "content": "Po tomto pro všechny těžkém období poslali Thyru na cestu do Itálie, kde poznala hannoverského korunního prince Ernesta Augusta, vévodu z Cumberlandu (1845–1923), jediného syna slepého krále Jiřího V. Hannoverského (1819–1878) a jeho manželky Marie Sasko-Altenburské (1818–1907). Provdala se za něj 22. prosince roku 1878 v Kodani. Tímto sňatkem se Thyra stala vévodkyní z Cumberlandu a Teviotdale, vévodkyní von Brunswick-Lüneburg a členkou britské královské rodiny; byla titulární hannoverskou královnou, neboť ani její tchán (který zemřel šest měsíců před její svatbou), ani manžel se nikdy nezřekli hannoverského trůnu po anexi jejich monarchie Pruskem v roce 1866. Z jejich šťastného manželství vzešlo šest potomků: Poté, co se v Kodani vzali, odešli do exilu do Gmundenu v Horních Rakousích. Zde nechal Arnošt August vystavět reprezentativní zámek. Zemřel v roce 1923, v 78 letech. Thyra oznámila 1. ledna roku 1933 svou cestu do Alexandrie s posledním ze svých nápadníků, hrabětem de Thera, její tělo však bylo nalezeno o měsíc později, v únoru, v Gmundenu.", "section_level": 2}], "src_summary": "Princezna Thyra Dánská plným jménem a tituly dánsky \"Prinsesse af Danmark, Kronprinsesse af Hannover, Hertuginde af Cumberland,\" (29. září 1853, Kodaň – 26. února 1933, Gmunden, Rakousko) byla rodem dánská princezna a sňatkem britská a hannoverská princezna, vévodkyně z Cumberlandu a brunšvicko-lüneburská vévodkyně.", "tgt_summary": "Princess Thyra of Denmark, , (29 September 1853 – 26 February 1933, in Gmunden) was the youngest daughter and fifth child of Christian IX of Denmark and Louise of Hesse-Kassel. In 1878, she married Ernest Augustus, the exiled heir to the Kingdom of Hanover. As the Kingdom of Hanover had been annexed by Prussia in 1866, she spent most of her life in exile with her husband in Austria. Thyra was the younger sister of Frederik VIII of Denmark, Queen Alexandra of the United Kingdom, George I of Greece, Empress Maria Feodorovna of Russia and an elder sister of Prince Valdemar of Denmark.", "id": 2147763}
{"src_title": "Dovolená", "tgt_title": "Vacation", "src_document": [{"title": "Terminologie.", "content": "Český zákoník práce používá pojem dovolené pouze pro dovolenou na zotavenou, mateřskou dovolenou a rodičovskou dovolenou. Dovolenou na zotavenou však zákoník práce 262/2006 Sb., na rozdíl od předchozího, již označuje pouze slovem „dovolená“. Zatímco nárok na tuto dovolenou upravuje část devátá zákoníku práce, která je tímto slovem i nadepsána, mateřská a rodičovská dovolená jsou upraveny již v části osmé nadepsané „překážky v práci“, v paragrafech 195–198. Zákon č. 81/1959 Sb., o placené dovolené na zotavenou, a jeho prováděcí vyhláška uváděly v nadpisech zpravidla plný název, ovšem v dalším kontextu či podnadpisech už používaly většinou jen označení bez přívlastku. Zákoník práce 65/1965 Sb. oddíl třetí nadepisoval „dovolená na zotavenou“, ovšem ve formulacích jednotlivých ustanovení už přívlastek neopakoval. V jiných částech uváděl přívlastek tam, kde byl vhodný kvůli jednoznačnosti, například v ustanovení o splatnosti mzdy. Například novelizační zákon 111/1984 Sb. též zmiňoval ve svém názvu prodloužení dovolené na zotavenou, ale ve vlastních novelizovaných formulacích používal pouze výraz dovolená bez přívlastků.", "section_level": 1}, {"title": "Dovolená v jazykových slovnících.", "content": "Slovník spisovného jazyka českého zmiňuje u prvního významu slova řadu příkladů: zákonitá, řádná, mimořádná, placená, neplacená, započitatelná, zdravotní, mateřská dovolená, dovolená z rodinných důvodů, následně pak jako údajný právnický význam uvádí pouze dovolenou na zotavenou. Jako dovolenou tento slovník zmiňuje také neplacenou dovolenou, které se však obvykle říká neplacené volno. Jako druhý význam tento slovník uvádí rekreační pobyt po dobu dočasného uvolnění z práce. Terezie Nývltová Vojáčková na webu Peníze.cz v článku pro mladé matky v kontextu s mateřskou a rodičovskou dovolenou píše o dovolené na zotavenou jako o „řádné“ či „normální“ dovolené, popřípadě jako o dovolené bez přívlastků. I v dalších populárních článcích je mnohdy dovolená na zotavenou zmiňovaná často bez přívlastků, případně přívlastek není v rámci jednoho kontextu opakován pokaždé. Tak tomu je například i v článku Karoliny Švidrnochové z roku 2005 na iDnes.cz.", "section_level": 1}], "src_summary": "Dovolená je zkrácený název pro dovolenou absenci (nepřítomnost) zaměstnance na pracovišti. Nárok na její poskytování v moderní době ve většině zemí zpravidla upravuje zákoník práce či obdobná legislativa. Nejběžnějšími typy dovolené jsou: Označení nemocenská dovolená pro pracovní volno poskytnuté na základě neschopenky (lékařského potvrzení o dočasné pracovní neschopnosti), zpravidla za náhradu na základě nemocenského pojištění je někdy používáno jako interpretace zpodstatnělého adjektiva „nemocenská“, „být na nemocenské“. Častěji však bývá „nemocenská“ chápána jako „nemocenská dávka“.", "tgt_summary": "A vacation (American English), or holiday (British English), is a leave of absence from a regular occupation, or a specific trip or journey, usually for the purpose of recreation or tourism. People often take a vacation during specific holiday observances, or for specific festivals or celebrations. Vacations are often spent with friends or family. Traveling together creates chemistry. A person may take a longer break from work, such as a sabbatical, gap year, or career break. The concept of taking a vacation is a recent invention, and has developed through the last two centuries. Historically, the idea of travel for recreation was a luxury that only wealthy people could afford (see Grand Tour). In the Puritan culture of early America, taking a break from work for reasons other than weekly observance of the Sabbath was frowned upon. However, the modern concept of vacation was led by a later religious movement encouraging spiritual retreat and recreation. The notion of breaking from work periodically took root among the middle and working class.", "id": 1887692}
{"src_title": "Hypokaust", "tgt_title": "Hypocaust", "src_document": [{"title": "Popis.", "content": "Horké (\"caldarium\") a teplé (\"tepidarium\") místnosti římských lázní měly vyvýšenou podlahu na hustých pravidelných řadách 60-100 cm vysokých sloupků. Prostor pod podlahou se vytápěl horkými spalinami z pece vně místnosti (\"profumium\") a odcházel šachtami nebo trubkami ve stěnách. V peci se topilo dřevem. Masivní podlaha z několika vrstev cihel a betonu se za den až dva vyhřála a udržovala pak v místnosti stálou teplotu. Zbytky hypokaust se zachovaly v Itálii, ve Španělsku, ve Francii, v Anglii, v Německu, v Maďarsku i v Turecku a v Severní Africe, v moravském Mušově a slovenské Stupavě.", "section_level": 1}, {"title": "Historie.", "content": "Římský architekt Vitruvius (1. stol.) připisoval vynález hypokausta Sergiu Oratovi (kolem 90 př. n. l.), podobné stavby se však nalezly i z dřívější doby. Při vykopávkách v Mohendžodaro v dnešním Pákistánu se našly podzemní konstrukce, které podle některých archeologů mohly sloužit stejnému účelu a pocházejí z doby kolem 2000 př. n. l. V tradičním korejském domě se používal velmi podobný \"ondol\", vyvýšená podlaha, pod níž prochází kouř z kuchyňského ohniště do protilehlého komína. Po rozpadu Římské říše nebylo, kdo by si takový luxus mohl dovolit. V pozměněné podobě podlahy s kanálky a keramickými trubkami, jimiž procházel kouř z vnějšího ohniště, se hypokaustum znovu objevilo ve vrcholném středověku v klášterech (například v Reichenau v Německu).", "section_level": 1}, {"title": "Současnost.", "content": "Různé systémy podlahového vytápění (Crittal aj.) se dnes běžně používají, i když většinou s elektrickým odporovým zdrojem nebo s trubkami s teplou vodou. Někdy se název hypokaust používá pro krby s akumulačními vložkami a vnějším topením.", "section_level": 1}], "src_summary": "Hypokaustum (lat. \"hypocaustum\" z řeckého \"hypo-kauston\", spodní topení) byl ve Římě prostor pod podlahou lázní nebo vil, který sloužil k jejich vytápění.", "tgt_summary": "A hypocaust () is a system of central heating in a building that produces and circulates hot air below the floor of a room, and may also warm the walls with a series of pipes through which the hot air passes. This air can warm the upper floors as well. The word derives from the Ancient Greek meaning \"under\" and , meaning \"burnt\" (as in \"caustic\"). The earliest reference to such a system suggests that the temple of Ephesus in 350 BC was heated in this manner, although Vitruvius attributes its invention to Sergius Orata in c. 80 BC. Its invention improved the hygiene and living conditions of citizens, and was a forerunner of modern central heating.", "id": 1219247}
{"src_title": "Anna Atkinsová", "tgt_title": "Anna Atkins", "src_document": [{"title": "Mládí.", "content": "Anna Atkinsová se narodila v Tonbridge v hrabství Kent v roce 1799. Její matka Hester Anne zemřela v roce 1800 na zdravotní porodní komplikace. Annu vychovával její otec John George Children, což byl vědec mnoha zájmů, například byl na jeho počest pojmenován minerál childrenite nebo krajta \"Antaresia childreni\". Na ženu ve své době „\"získala neobvyklé vědecké vzdělání\"“. Její detailní rytiny korýšů byly použity jako ilustrace překladu Lamarckova spisu \"Genera of Shells\", který byl v překladu jejího otce vydán v roce 1823. V roce 1825 si vzala Johna Pelly Atkinse a přestěhovali se na Halstead Place, domova rodiny Atkinsů v distriktu Sevenoaks, Kent. Poté se věnovala svým zájmům v oblasti botaniky, například sběru sušených rostlin.", "section_level": 1}, {"title": "Fotografie.", "content": "John George Children a John Pelly Atkins byli přátelé Williama Foxe Talbota. Anna Atkins se naučila umění fotografie přímo od Talbota, a sice dva z jeho fotografických objevů: techniku fotogenické kresby (photogenic drawing) (při kterém je objekt kladen na fotocitlivý papír, který se exponuje na Slunci až vznikne negativ) a proces kalotypie. Je známo, že Atkinsová získala svůj první fotoaparát v roce 1841. Některé zdroje tvrdí, že Atkinsová byla první žena fotografka. Jiné zdroje jako první fotografku uvádějí Constance Talbotovou, manželku Williama Foxe Talbota. Jelikož se nedochoval žádný snímek pořízený fotoaparátem Anny Atkinsové ani žádná fotografie Constance Talbotové, tato záležitost se pravděpodobně nikdy nevyřeší.", "section_level": 1}, {"title": "Publikace.", "content": "Sir John Herschel, přítel Atkinse a Childrena, vynalezl fotografický proces kyanotypie v roce 1842. Během jednoho roku Atkinsová tento proces aplikovala na řasy (konkrétně mořské řasy) a zhotovovala kyanotypické fotogramy kontaktních kopií „\"umísťováním sušených řas přímo na kyanotypický papír\"“. Atkinsová vydala ve vlastním nákladu své fotogramy v prvním díle \"Photographs of British Algae: Cyanotype Impressions\" v říjnu 1843. Jednalo se o soukromé vydání v omezeném počtu kusů a ručně psaným textem \"Photographs of British Algae: Cyanotype Impressions\" a jedná se o první knihu ilustrovanou fotografiemi. Teprve o osm měsíců později, v červnu 1844, vyšla knížka Williama Henryho Foxe Talbota \"Tužka přírody\"; tato kniha byla „\"první kniha ilustrovaná fotografiemi ke komerčnímu vydání\"“ nebo „\"první komerčně publikovaná kniha ilustrovaná fotografiemi\"“. Atkinsová vydala celkem tři díly \"Photographs of British Algae: Cyanotype Impressions\" mezi lety 1843 a 1853. Je známá existence pouze 17 výtisků této knihy, v různých úrovních kompletnosti. Exempláře jsou v majetku převážně těchto institucí: Protože jsou knihy sběratelskou raritou a mají velký historický význam, jsou hodně drahé. Jeden výtisk knihy se 411 deskami ve třech svazcích byl na aukci v roce 1996 prodán za 133 500 liber šterlinků. Další kopie s 382 printy ve dvou svazcích, které vlastnil vědec Robert Hunt (1807-1887), byly prodány za 229 250 liber na aukci v roce 2004.", "section_level": 1}, {"title": "Pozdější život a dílo.", "content": "V 50. letech Atkinsová spolupracovala s Annou Dixonovou (1799–1864), která pro ni byla „\"jako vlastní sestra\"“ a společně vydaly nejméně tři alba kyanotypických fotogramů: Kromě toho vydala knihy s nefotografickými pracemi: Atkinsová zemřela na Halstead Place v roce 1871 na „\"ochrnutí, revmatismus a vyčerpání\"“ ve věku 72 let.", "section_level": 1}], "src_summary": "Anna Atkinsová (nepřechýleně Atkins, roz. Anna Children) (16. března 1799 Tonbridge, Kent, Anglie – 9. června 1871) byla anglická botanička a fotografka. Je často považována za první osobu, která vydala knihu ilustrovanou fotografickými obrázky. Některé zdroje ji označují za první ženu, která zhotovila fotografii.", "tgt_summary": "Anna Atkins (née Children; 16 March 1799 – 9 June 1871) was an English botanist and photographer. She is often considered the first person to publish a book illustrated with photographic images. Some sources claim that she was the first woman to create a photograph.", "id": 1504757}
{"src_title": "Příznačný motiv", "tgt_title": "Leitmotif", "src_document": [{"title": "V hudbě.", "content": "V hudební terminologii se jedná o hudební myšlenku, jejíž ztvárnění v sobě obsahuje prvky, které mají charakterizovat událost, situaci, osobní vlastnost či jiné atributy prostřednictvím specificky určeného formálního užití vyjadřovacích prostředků, tedy melodie, harmonie či rytmu.", "section_level": 1}, {"title": "Klasická hudba.", "content": "Příznačný motiv je z hlediska stylového typický pro programní hudbu 19. století, nicméně tento způsob práce je trvalou a nezbytnou součástí scénické či filmové hudby. Příznačný motiv se nejprve objevuje v opeře (snad u Grétryho), pracoval s ním Carl Maria von Weber, Hector Berlioz ve své \"Fantastické symfonii\" a zejména pak Richard Wagner. Ten sice pojem \"leitmotiv\" použil pouze jednou a převážně a psal o „vzpomínkových motivech“ (\"Erinnerungsmotive\"), pracoval s nimi ale ve svých operách s takovou důsledností, že i některé předměty měly svůj charakteristický motiv – nejznámějším z nich je pravděpodobně motiv meče. Příznačné motivy jsou důležité i v operách Bedřicha Smetany nebo v cyklu \"Má vlast\".", "section_level": 2}, {"title": "Filmová hudba.", "content": "Příznačné motivy hrají důležitou roli také v hudbě doprovázející filmy, televizní pořady či počítačové hry. Leitmotivy se objevují již od počátků zvukového filmu. Za jedno z jejich prvních využití bývá uváděna skladba Edvarda Griega \"Ve sluji Krále hor\", jejíž melodii si ve snímku \"M\" (1931) píská vrah, kdykoliv se chystá někoho zabít. V pozdější části filmu tento zvuk prozrazuje divákům přítomnost vraha, přestože se nevyskytuje na plátně. Ve třicátých letech pak tuto techniku propagoval zejména skladatel Max Steiner, který ji uplatnil v hudbě k filmům \"King Kong\" (1933) nebo \"Gone with the Wind\" (1939), dodnes patřícímu mezi nejvýdělečnější filmy všech dob. Pro druhý jmenovaný film Steiner napsal 16 hlavních a téměř 300 vedlejších motivů. Mezi nejznámější příklady patří soundtrack k sérii filmů \"Star Wars\", jenž John Williams vystavěl právě na příznačných motivech, které se prolínají napříč všemi epizodami ságy a odrážejí vývoj postav a děje. Ikonické jsou zejména motivy pro postavy Dartha Vadera nebo Lukea Skywalkera. Obdobně je na leitmotivech založená i hudba Howarda Shora k trilogiím \"Pán prstenů\" (2001–2003) a \"Hobit\" (2012–2014). Shore pro filmovou Středozem složil 100, resp. 160 motivů a vydal přes 13 hodin hudby (včetně alternativních verzí skladeb). Do širšího povědomí vešly i motivy Klause Badelta a Hanse Zimmera pro \"Piráty z Karibiku.\" Dále je využíval i Ennio Morricone nebo autoři hudby pro animované i hrané filmy Walta Disneyho.", "section_level": 2}, {"title": "Muzikál.", "content": "Také v muzikálu se zejména v dramatičtějších dílech objevují leitmotivy, například ve \"West Side Story (1957)\" od Leonarda Bernsteina nebo v \"Bídnících\" (1980) od autorů Claude-Michela Schönberga (hudba) a Alaina Boublila (libreto).", "section_level": 2}], "src_summary": "Příznačný motiv neboli leitmotiv (něm.), příp. též idée fixe (fr.; nezaměňovat však s psychologickým významem tohoto spojení), je drobný, ale výrazný umělecký prvek, který se v uměleckém díle opakuje a obvykle připomíná určitou postavu, událost či věc. V hudbě to může být výrazný akord nebo krátká melodie, v literatuře myšlenka nebo prvek procházející celým literárním dílem a vzácně se pojem používá i o výtvarném umění. V přeneseném smyslu znamená \"leitmotiv\" vůdčí myšlenku určitého, například politického hnutí či programu, významné osoby a podobně.", "tgt_summary": "A leitmotif or leitmotiv () is a \"short, constantly recurring musical phrase\" associated with a particular person, place, or idea. It is closely related to the musical concepts of \"idée fixe\" or motto-theme. The spelling \"leitmotif\" is an anglicization of the German \"Leitmotiv\" (), literally meaning \"leading motif\", or \"guiding motif\". A musical motif has been defined as a \"short musical idea ... melodic, harmonic, or rhythmic, or all three\", a salient recurring figure, musical fragment or succession of notes that has some special importance in or is characteristic of a composition: \"the smallest structural unit possessing thematic identity.\" In particular, such a motif should be \"clearly identified so as to retain its identity if modified on subsequent appearances\" whether such modification be in terms of rhythm, harmony, orchestration or accompaniment. It may also be \"combined with other leitmotifs to suggest a new dramatic condition\" or development. The technique is notably associated with the operas of Richard Wagner, and most especially his \"Der Ring des Nibelungen\", although he was not its originator and did not employ the word in connection with his work. Although usually a short melody, it can also be a chord progression or even a simple rhythm. Leitmotifs can help to bind a work together into a coherent whole, and also enable the composer to relate a story without the use of words, or to add an extra level to an already present story. By association, the word has also been used to mean any sort of recurring theme, (whether or not subject to developmental transformation) in literature, or (metaphorically) the life of a fictional character or a real person. It is sometimes also used in discussion of other musical genres, such as instrumental pieces, cinema, and video game music, sometimes interchangeably with the more general category of \"theme\".", "id": 797782}
{"src_title": "Snoqualmijský průsmyk", "tgt_title": "Snoqualmie Pass", "src_document": [{"title": "Rekreace.", "content": "Území okolo průsmyku je poseto četnými horskými chatami, které sezónně obývají obyvatelé metropolitní oblasti Seattle. Obec má asi 150 permanentních rezidentů. Nejvíce se zde provozují zimní sporty, ale venkovní rekreace je zde provozovatelná po celý rok. Transkontinentální turistická stezka Pacific Crest Trail prochází průsmykem, který poskytuje i ostatní turistické stezky, které mohou být v létě použity k pěší turistice a šplhání, v zimě k běhu na lyžích a chůzi ve sněžnicích. V průsmyku se nachází také The Summit at Snoqualmie, skupina lyžařských středisek, kterou provozuje společnost Boyne USA Resorts. Skládá se ze čtyř středisek, kterými jsou Alpental, Summit West, Summit Central a Summit East. Jedná se o nejbližší lyžařská střediska k Seattlu, takže o víkendech jsou často přeplněná. V zimě jsou východně od průsmyku obzvlášť populární sněžné skútry. V létě oblaka křižují paraglidingoví a hang glideroví nadšenci, kteří přistávají u jezera Keechelus.", "section_level": 1}, {"title": "Historie.", "content": "Snoqualmijský průsmyk dobře znali místní původní obyvatelé. Společnost Hudsonova zálivu sem vysílala na začátku předminulého století trapery a obchodníky, kteří věděli o průsmyku, ale informace o jeho využití jsou nejasné. Dost možná ho jako jeden z prvních bělochů využil A. C. Anderson, který vedl svůj dobytek přes pohoří v roce 1841 skrz průsmyk, který nazval Sinahomišským. George B. McClellan a jeho poručík Abiel W. Tinkham prozkoumali okolí průsmyku v letech 1853 a 1854. Jejich cílem bylo najít průsmyk, který by byl pro železnici vhodnější než Nacheský průsmyk, kde pohoří překračovala Nacheská stezka. Začali na východě a dostali se až k Yakimskému průsmyku. Tinkham pak pokračoval po západní straně po proudu řeky Cedar. McClellan se kvůli nepříznivým zprávám od Indiánů rozhodl průsmyk samotný neprozkoumat. V roce 1856 major J. H. H. Van Bokkelen z dobrovolnické milice teritoria Washington prošel průsmykem na průzkumné misi. V roce 1858 se skrz průsmyk vydalo několik koní s nákladem, kteří mířil do dolů na východní straně hor. V roce 1865 několik obyvatel Seattlu, včetně Arthura A. Dennyho prozkoumalo řeku Cedar, Snoqualmijský průsmyk a Nacheský průsmyk. Poté ohlásili, že Snoqualmijský průsmyk je lepší cestou přes pohoří než stará Indiánská cesta přes Yakimský průsmyk. V roce 1867 tak byla přes průsmyk postavena placená cesta. Sice ji mohly používat i vozy, ale dlouhá léta je využívaly pouze koně s náklady a honáci dobytka. Železnice Chicago, Milwaukee and St. Paul Railway dokončila trať skrz průsmyk v roce 1909. Ve stejném roce byla postavena i vylepšená cesta pro vozy. Dálnice zde byla otevřena roku 1915. V roce 1927 dostala dálnice oficiální označení U.S. Route 10 a v roce 1931 byla poprvé na zimu ošetřena pluhem a otevřena. V roce 1933 byl na průsmyku vyznačen první lyžařský svah a v roce 1934 byla dálnice konečně zpevněna. V roce 1969 byla v průsmyku vybudována mezistátní dálnice Interstate 90 a v roce 1980 byla založena společnost Mountains to Sound Greenway Trust, jejíž cílem je chránit malebnost dálničního koridoru v okolí průsmyku.", "section_level": 1}], "src_summary": "Snoqualmijský průsmyk je horský průsmyk, který používá mezistátní dálnice Interstate 90 k překročení Kaskádového pohoří. Jeho vrchol má nadmořskou výšku 921 metrů a leží na hranici okresů King a Kittitas v americkém státě Washington. Jedná se o největší ze tří cest přes Kaskádové pohoří, které jsou otevřeny po celý rok, kam patří také Stevensův průsmyk na severu a Bílý průsmyk na jihu. Tudy procházející Interstate 90 je hlavní komerční spojkou mezi Seattlem a místy východně od pohoří a denně tudy projede průměrně 27 087 vozidel. Po průsmyku je pojmenovaná obec, která v něm leží, Snoqualmie Pass. Jak obec, tak průsmyk nesou své jméno po Indiánském kmeni Snoqualmieů, kteří původně obývali Snoqualmijské údolí západně od průsmyku.", "tgt_summary": "Snoqualmie Pass is a mountain pass that carries Interstate 90 (I-90) through the Cascade Range in the U.S. state of Washington. The pass summit is at an elevation of , on the county line between Kittitas County and King County. Snoqualmie Pass has the lowest elevation of the three east–west mountain routes across Washington State that are kept open year-round, along with Stevens Pass (US 2) to the north, and White Pass (US 12) to the south. I-90 is the primary commercial artery between Seattle and points east, carrying an average of 29,000 vehicles through the pass per day. I-90 is the only divided highway crossing east-west through the state. The pass lends its name to a census-designated place (CDP) located at the summit (Snoqualmie Pass, Washington). Both the CDP and Snoqualmie Pass are named after the Snoqualmie people of the valley to the west.", "id": 919979}
{"src_title": "Třapatka (Rudbeckia)", "tgt_title": "Rudbeckia", "src_document": [{"title": "Rozšíření.", "content": "Rod pochází ze Severní Ameriky odkud některé jeho druhy rozšířili zahradníci pro zjevné přednosti, krásné květy a nenáročnost při pěstování, téměř do celého světa. Bohužel, mnohde zplaněla a místně se počíná šířit na úkor domácí květeny. V České republice jsou to např. třapatka srstnatá (\"Rudbeckia hirta\") a třapatka dřípatá (\"Rudbeckia laciniata\"), které jsou považovány za invazivní neofyty.", "section_level": 1}, {"title": "Popis.", "content": "Fyziologie rodu je dosti pestrá, vyskytují se v něm rostliny jednoleté, dvouleté i vytrvalé. Lodyhy, dorůstající od 50 do 300 cm, rostou z kořene kůlovitého nebo vláknitého, u některých druhů i z oddenků. Lodyha (může růst osamocená nebo v trsu který čítá i 15 lodyh), je vždy vzpřímená, bývá rozvětvená, lysá nebo porostlá chlupy. Listy jsou bazální a lodyžní, jsou silně alternativní. Bývají s řapíkem nebo přisedlé a mívají čepele tvaru eliptického, kopinatého, vejčitého nebo i lineárního se zaobleným vrcholem. Jsou často lalokovité, 1krát nebo 2krát zpeření, okraje mají zubaté nebo pilovité. Horní strany listů bývají chlupaté nebo lysé, někdy ojíněné nebo tečkované. Květní lůžka jsou plochá, vejčitá, kónická nebo kuželová, vyrůstají samostatně na koncích lodyh nebo v latnatém či chocholičnatém květenství. Diskovité trubkovité květy v počtu 5 až 800 jsou plodné oboupohlavné, pět trojúhelníkových korunních lístků mívá barvu žlutou, žlutozelenou nebo hnědofialovou, někdy jsou i dvoubarevné. Zelenavě hnědé plevy mají vrcholy ostré nebo zaoblené. Jazykovité okrajové květy v počtu 5 až 25 jsou neplodné, korunu často ohnutou nebo svěšenou dolů mají zbarvenou žlutě, oranžově, hnědě nebo jsou dvoubarevné (plátky blíže ke středu jsou tmavší). Květní lůžko je podepřeno zákrovem o průměru 15 až 30 mm s vytrvalými měkkými bylinnými listeny v počtu 5 až 20, které vyrůstají v 1 až 3 řadách, bývají kopinaté, úzce eliptické nebo lineární. Čtyřúhlé černé nažky bez osin jsou pyramidálního tvaru, většinou lysé.", "section_level": 1}, {"title": "Použití.", "content": "V současnosti květin tohoto rodu nejvíce využívají zahradnické podniky i drobní pěstitelé pro vytváření poklidného, estetického prostředí, které je potřebným doplňkem uspěchané doby. Některé druhy jsou však i bohatým zdrojem fytochemikálii, kterých se využívá pro farmaceutické využití.", "section_level": 1}, {"title": "Taxonomie.", "content": "V současnosti je do rodu \"Rudbeckia\" zařazováno 23 druhů, které jsou rozdělovány do tří kladů, nazývaných také sekce: Rod \"Rudbeckia\" byl pojmenován po Olofu Rudbeckovi (1630 – 1702) a jeho stejnojmenném synovi (1660 – 1740), oba byli profesoři ve švédské Uppsale.", "section_level": 1}, {"title": "Odkazy.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Externí odkazy.", "content": "", "section_level": 2}], "src_summary": "Třapatka (\"Rudbeckia\") je jeden z rodů květin ozdobných květem z čeledě hvězdnicovitých (\"Asteraceae\"). Je potřeba ho odlišovat od rodu třapatkovka (\"Echinacea\") označovaného v minulosti též českým pojmenováním „třapatka“. Tato anomálie vznikla následkem rozdělení původně jednoho rodu \"Rudbeckia\" do více rodů.", "tgt_summary": "Rudbeckia is a plant genus in the Asteraceae or composite family. Rudbeckia flowers feature a prominent, raised central disc in black, brown shades of green, and in-between tones, giving rise to their familiar common names of coneflowers and black-eyed-susans. All are native to North America, and many species are cultivated in gardens for their showy yellow or gold flower heads that bloom in mid to late summer. The species are herbaceous, mostly perennial plants (some annual or biennial) growing to 0.5–3.0 m tall, with simple or branched stems. The leaves are spirally arranged, entire to deeply lobed, and 5–25 cm long. The flowers are produced in daisy-like inflorescences, with yellow or orange florets arranged in a prominent, cone-shaped head; \"cone-shaped\" because the ray florets tend to point out and down (are decumbent) as the flower head opens. A large number of species have been proposed within \"Rudbeckia\", but most are now regarded as synonyms of the limited list given below. Several currently accepted species have several accepted varieties. Some of them (for example the black-eyed susan, \"R. hirta\"), are popular garden flowers distinguished for their long flowering times. Many cultivars of these species are known. \"Rudbeckia\" is one of at least four genera within the flowering plant family Asteraceae whose members are commonly known as coneflowers; the others are \"Echinacea\", \"Dracopis\", and \"Ratibida\". \"Rudbeckia\" species are eaten by the caterpillars of some Lepidoptera species including cabbage moths and dot moths.", "id": 2174139}
{"src_title": "Tomas Tranströmer", "tgt_title": "Tomas Tranströmer", "src_document": [{"title": "Životopis.", "content": "Narodil se v rodině novináře. Když byly Tomasovi tři roky, rodiče se rozvedli. Ve svém rodném městě studoval na latinském gymnáziu, ve studentských časopisech publikoval první básně. V letech 1951–1956 studoval psychologii a náboženství na Stockholmské univerzitě. Po promoci získal místo na Psychotechnickém institutu Stockholmské univerzity. Zde působil do roku 1960, kdy nastoupil jako psycholog v nápravném ústavu pro mladistvé v Linköpingu, kde se věnoval práci s mladými delikventy a drogově závislými. Za dalších šest let ho jako psychologa zaměstnal městský úřad ve Västerås, kam se rok před tím i s rodinou přestěhoval. Zde žil do roku 2000, kdy se přestěhoval do stockholmské čtvrti Södermalm, nedaleko místa, kde se narodil. V roce 1980 začal pracovat na poloviční úvazek v Institutu pro trh práce. Profesi psychologa se věnoval souběžně s literaturou až do roku 1990, kdy jej postihla mozková mrtvice. Tranströmer hodně cestoval. Zážitky z cest se promítají v jeho básních. Ještě během studií navštívil Turecko, Řecko, Itálii a Jugoslávii, Maroko, Španělsko a Portugalsko. Často jezdil do USA, 1959 byl v Egyptě, v letech 1985 a 2001 navštívil Čínu. Roku 1958 se oženil s Monikou Bladhovou, s níž měl dcery Emmu a Paulu. Přestože trpěl důsledky svého postižení (ochrnutí pravé ruky a nohy, ztráta schopnosti mluvit (afasie), nepřestal se stýkat se svými čtenáři a nevzdal se aktivního života. V roli jeho mluvčí vystupovala manželka Monika, která jej doprovázela na cestách a při veřejných setkáních. V srpnu 1998 se zúčastnil 18. světového kongresu básníků v Bratislavě. Hlavní město Slovenska navštívil ještě v roce 2000.", "section_level": 1}, {"title": "Tranströmer a Čechy.", "content": "V rámci své cesty po zemích střední Evropy navštívil básník v říjnu 1969 Prahu. O svém pobytu napsal svému příteli, americkému básníkovi Robertu Blyovi, mj. toto: \"\"Spisovatelé, dělníci, členové strany, občané... všichni reagovali stejně. Byli milí, srozumitelní a věděli, že představují 99 % veřejného mínění, ale byli přesvědčeni o tom, že zbylé 1 % připravuje teror, čistky jako za starých časů. Celková atmosféra se zhoršila těsně před mým příjezdem – Husák dal zavřít hranice. Lidi se zoufale snažili udržet si aspoň nějaké kontakty se zbytkem Evropy...\"\" V roce 1976 překládal společně s J. Čechem libreto Janáčkovy opery Káťa Kabanová. Měla premiéru v Královské opeře ve Stockholmu v říjnu toho roku. V České republice vyšly do roku 2014 pouze ukázky jeho tvorby. Poprvé to byly dvě básně z jeho první sbírky, které otiskla v roce 1971 Revue světové literatury. Podruhé v roce 1992 v časopise \"Světová literatura\" v překladu Libora Štukavce (roč. XXXVII, č. 4) a pak v roce 1999 v rámci antologie švédské poezie \"Ostrými paprsky\" v překladu Milana Richtera a Dagmar Hartlové. Nakladatelství Dauphin vydalo v prosinci 2014 výběr \"Přijde smrt a vezme ti míry\" (překlad Milan Richter a Vít Janota). Rok nato vydalo totéž nakladatelství překlad sbírky \"Smuteční gondola\".", "section_level": 1}, {"title": "Tvorba.", "content": "Básně psal Tranströmer od třinácti let. V roce 1954 mu vyšla první básnická sbírka. Ve svém díle rozvíjel tradice modernistického, expresionistického a surrealistického jazyka poezie 20. století. Z jeho básní je zřejmá hudební inspirace (v minulosti hrál na piano a na varhany) a jsou v nich často reflektovány náboženské zkušenosti i úděl člověka ztraceného v současném světě. Básníkův jazyk je úsporný, současně jím však evokuje vizuálně jasné obrazy plné paradoxů, za jejichž nejpříhodnější látku považuje volný verš, který používal od svých prvních sbírek. V roce 2011 mu byla udělena Nobelova cena za literaturu. Již předtím získal několik literárních ocenění, například Petrarkovu cenu v Německu (1981), švédskou Bonnierovu cenu za poezii (1983), Griffinovu cenu v Kanadě, Literární cenu Severské rady (únor 1990), literární cenu Neustadt (1990), Augustovu cenu švédských vydavatelů (1996) nebo Cenu Jána Smreka na Slovensku (1998). Obdržel čestné doktoráty několika univerzit, například v Oklahomě a Stockholmu (obě 1990). Jeho básnické sbírky byly přeloženy do přibližně padesáti světových jazyků. Na Slovensku vyšel v roce 1996 výběr \"Básne pre živých a mŕtvych\" (překlad Milan Richter; Knižná dielňa Timotej) a v roce 2001 vyšly jeho sebrané básně \"Medzi allegrom a lamentom\" (překlad Milan Richter; MilaniuM).", "section_level": 1}], "src_summary": "Tomas Tranströmer (výslovnost ˌtʊmːas ˈtɹɑːnstɹœməɹ), též Tomas Gösta Tranströmer, (15. dubna 1931 Stockholm – 26. března 2015 tamtéž) byl švédský básník, spisovatel, překladatel a psycholog. V roce 2011 získal Nobelovu cenu za literaturu. Je považován za nejvlivnějšího švédského básníka současnosti.", "tgt_summary": "Tomas Gösta Tranströmer (; 15 April 1931 – 26 March 2015) was a Swedish poet, psychologist and translator. His poems captured the long Swedish winters, the rhythm of the seasons and the palpable, atmospheric beauty of nature. Tranströmer's work is also characterized by a sense of mystery and wonder underlying the routine of everyday life, a quality which often gives his poems a religious dimension. He has been described as a Christian poet. Tranströmer is acclaimed as one of the most important Scandinavian writers since the Second World War. Critics praised his poetry for its accessibility, even in translation. His poetry has been translated into over 60 languages. He was the recipient of the 1990 Neustadt International Prize for Literature and the 2011 Nobel Prize in Literature.", "id": 1487937}
{"src_title": "Třapatka srstnatá", "tgt_title": "Rudbeckia hirta", "src_document": [{"title": "Rozšíření.", "content": "Je to bylina pocházející ze Severní Ameriky, kde roste od jihu Kanady přes Spojené státy severoamerické až po sever Mexika. Pro své velké svítivé květy se začala pěstovat v mírném klimatu téměř po celém světě. V mnoha oblastech Evropy i Austrálie zplaněla a rozšiřuje se sama ve volné přírodě. Ve své domovině roste na okrajích lesů a křovinatých porostů, na loukách, pastvinách i polích. Zplanělé rostliny se nejčastěji uchycují na propustných, vlhčích půdách podél vodních toků, cest, železničních tratí, v blízkosti lidských sídel, na rumištích a skládkách. Potřebuje hodně slunečního svitu, v polostínu roste s méně vybarvenými květy. Snáší i silný občasný vítr, ne však trvale větrnou polohu. V České republice lze třapatku srstnatou nejčastěji spatřit v teplejších oblastech, kde je považována za invazivní neofyt vytlačující původní floru. Na území nynější ČR byla poprvé zaznamenána, rostoucí v přírodě bez lidského přičinění, již v roce 1873.", "section_level": 1}, {"title": "Popis.", "content": "Je to dvouletá až krátce vytrvalá chlupatá rostlina dorůstající do výšky, v závislosti na výživnosti a vlhkosti půdy, od 30 do 100 cm. Z hlavního kořene bez oddenku vyrůstá přímá lodyha, která je pouze někdy v horní části rozvětvená a celá je řídce střídavě porostlá šedě zelenými listy. Spodní listy mají křídlatý řapík a jejich čepel je eliptická až kopinatá. Horní listy jsou bez řapíku, tvar mají kopinatý až čárkovitě kopinatý, bývají dlouhé 16 a široké 5 cm. Všechny listy jsou oboustranně chlupaté, celistvé, celokrajné nebo mělce vroubkovaně pilovité, zřetelně žilnaté. Rostlina je běžně mrazuvzdorná do -20 °C. Úbory na stopkách dlouhých 5 až 20 cm vyrůstající na koncích lodyh dosahují velikosti 6, max. 8 cm. Trubkovité oboupohlavné květy ve vypouklém, půlkulovitým terči květního lůžka jsou hnědočerné až tmavě purpurové. Plevy jsou tmavě fialové. Neplodné jazykovité květy na obvodu disku, nejčastěji jich bývá 8 až 20, mají jazýčky, dlouhé až 3 cm, barvy bledě žluté až oranžově žluté, někdy mají u báze tmavou skvrnu. Zákrov je dvouřadý, vnější drsné listeny o délce do 3 cm jsou ohnuté zpět, vnitřní jsou rovné. Květy opyluje létající hmyz, nejčastěji včely, mouchy a motýli. Kvete od července do října, Semena jsou černé, 4hranné nažky dlouhé 1,5 až 2,5 mm, jemné chlupaté. Tisíc semen váží asi 2 gramy. Rostlina se rozmnožuje výhradně semeny. Chromozómové číslo: 2n = 38.", "section_level": 1}, {"title": "Význam.", "content": "Třapatka srstnatá se vysazuje do zahrad a parků kde její květy upoutávají pozornost. Pěstuje se řada kultivarů, které se od sebe odlišují především barvou květů. Šlechtěním se zahradníci především snaží o sytost barev, pestrost vybarvení, velikost a uspořádání jazykovitých květů, důležitá je také odolnost rostlin proti nemocem, hlavně plísním. Při výsadbě se vysévají počátkem března do skleníku a přepichované sazeničky se vysazují v půli května na záhony. Semeno klíčí i na světle, ale po vysetí ze přikrývá slabou vrstvou substrátu. Rostliny vykvétají asi za 12 až 4 týdnů po výsevu, tj. od poloviny června až poloviny července. Nejčastěji jsou u nás vysazované nízké odrůdy (do 30 cm) 'Becky', 'Toto' a vysoké 'Cordoba', 'Corona', 'May', 'Moreno' a 'Sonora'. Kořenů se používá v lékařství, infuze z nich jsou vhodné k léčbě nachlazení, vodnatelnosti, a proti červům u dětí, teplý nálev z kořene se používá na mytí otevřených ran, vředů a na proplachování rány po uštknutí hadem a konečně extrakt z kořene v podobě kapek se užívá proti bolestem uší. Z květů lze získat žluté barvivo na tkaniny. Rostlina je pokládána za zdraví škodlivou pro skot, ovce a prasata. Semena jsou pochoutkou pro některé ptáky, např. stehlíky.", "section_level": 1}, {"title": "Taxonomie.", "content": "V místech svého původu, v Severní Americe, rozlišují čtyři variety třapatky srstnaté:", "section_level": 1}, {"title": "Odkazy.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Externí odkazy.", "content": "", "section_level": 2}], "src_summary": "Třapatka srstnatá (\"Rudbeckia hirta\") je druh až 1 m vysoké rostliny pěstované na záhonech v zahradách nebo parcích pro své barevné květy o velikosti do 8 cm.", "tgt_summary": "Rudbeckia hirta, commonly called black-eyed Susan, is a North American flowering plant in the sunflower family, native to Eastern and Central North America and naturalized in the Western part of the continent as well as in China. It has now been found in all 10 Canadian Provinces and all 48 of the states in the contiguous United States. \"Rudbeckia hirta\" is one of a number of plants with the common name black-eyed Susan. Other common names for this plant include: brown-eyed Susan, brown betty, gloriosa daisy, golden Jerusalem, English bull's eye, poor-land daisy, yellow daisy, and yellow ox-eye daisy. \"Rudbeckia hirta\" is the state flower of Maryland. The plant also is a traditional Native American medicinal herb in several tribal nations; believed in those cultures to be a remedy, among other things, for colds, flu, infection, swelling and (topically, by poultice) for snake bite (although not all parts of the plant are edible) Parts of the plant have nutritional value. Other parts are not edible.", "id": 1077599}
{"src_title": "Vnitřní Město (Vídeň)", "tgt_title": "Innere Stadt", "src_document": [{"title": "Poloha.", "content": "Vídeňské Vnitřní Město se rozkládá v samém středu rakouského hlavního města. Obepíná ho okružní třída Ringstraße, jež byla vybudována v oblasti městských hradeb zbořených v roce 1858. Na východě hraničí s 2. okresem na jihovýchodě se 3. okresem, na jihu se 4. okresem, na jihozápadě s 5. a 7. okresem, na západě s 8. a na severu s 9. okresem.", "section_level": 1}, {"title": "Historie.", "content": "Jelikož před rokem 1850 bylo Vnitřní Město prakticky totožné s Vídní jako takovou, jsou také jeho dějiny od samých počátků až do tohoto data shodné s vídeňskými. V roce 1850 byla dosavadní vídeňská předměstí, nacházející se před městskými hradbami, připojena k hlavnímu městu, čímž se z Vnitřního Města stal 1. městský okres a nově vzniklo dalších 8 obvodů (2. – 9.) Roku 1858 bylo zbořeno městské opevnění a na jeho místě vznikla okružní třída pojmenovaná \"Ringstraße\". Vyrostlo podél ní mnoho výstavných budov. Historizující styl \"Ringstraße\" charakterizuje vídeňskou architekturu dodnes. V 60. letech 19. století se konečně po dlouhých diskusích přistoupilo k regulaci Dunaje. Došlo k zasypání mnoha ramen a hlavní říční koryto se tak dostalo mimo Vnitřní Město. Nejblíže centru se octlo regulované boční rameno, takzvaný \"Donaukanal\", jež tvoří hranici 1. obvodu s 2. okresem Leopoldstadt. Toto období všeobecného rozkvětu vyvrcholilo Světovou výstavou ve Vídni v roce 1873, po níž 9. května téhož roku následoval Krach na vídeňské burze, který ukončil období takzvané \"gründerské\" (zakladatelské) konjunktury.", "section_level": 1}, {"title": "Znak.", "content": "Znakem 1. obvodu je červený štít s bílým křížem, který je totožný s malým městským znakem statutárního města Vídně i stejnojmenné spolkové země. Současný znak pochází z doby kolem roku 1270, kdy se poprvé objevil na takzvaných \"vídeňských fenicích\". Jeho předobrazem mohla být středověká zástava krále Svaté říše římské, neboť bojová zástava krále Rudolfa Habsburského měla podobný vzhled.", "section_level": 1}, {"title": "Obyvatelstvo.", "content": "Od vrcholného období v roce 1880, kdy ve Vnitřním Městě žilo 73 000 obyvatel, jejich počet stále klesal. V roce 2001 dosáhl počtem 17 000 svého historického minima. Ačkoli počet obyvatel obvodu od té doby pomalu stoupá, zůstává Vnitřní Město městským vídeňským obvodem s nejnižším počtem obyvatel.", "section_level": 1}, {"title": "Původ a jazyk.", "content": "V roce 2001 činil počet cizinců usídlených v obvodu 15,5 % celkové populace, což bylo 2 % pod vídeňským průměrem. Z toho mělo 2,8 % občanství některé země Evropské unie (vyjma Německa), 2,7 % tvořili občané Srbska a Černé Hory a 2,2 % byli Němci. Celkem 25,6 % obyvatel obvodu se narodilo v jiné zemi než v Rakousku. 79 % obyvatel uvedlo jako svůj komunikační jazyk němčinu, 4 % jich hovořilo primárně Srbsky, 1,8 % Maďarsky a 1,4 % Chorvatsky. Jiné jazyky uvedlo celkem 14,3 %.", "section_level": 2}, {"title": "Náboženství.", "content": "V roce 2001 se 51,3 % obyvatel Vnitřního Města hlásilo ke katolickému vyznání, 6,6 % k protestantskému, 5,1 % byli pravoslavní a 3,3 % tvořili židé. 22,7 % obyvatel obvodu se nehlásilo k žádnému náboženství.", "section_level": 2}], "src_summary": "Vnitřní Město ( \"Innere Stadt\"; ) je 1. vídeňský obvod. Je to vídeňské Staré Město. Až do rozšíření hranic města v roce 1850 bylo Vnitřní Město prakticky totožné s Vídní. Bylo tradičně rozděleno na čtyři části pojmenované podle důležitých městských bran: severovýchodní \"Stubenviertel\", jihovýchodní \"Kärntner Viertel\", jihozápadní \"Widmerviertel\" a severozápadní \"Schottenviertel\". Obvod má rozlohu 3,01 km a k 1. lednu 2014 zde žilo 16 131 obyvatel. Je zde zaměstnáno celkem 100 745 lidí, na čemž se podílejí zejména cestovní ruch a ústředí velkých korporací, jež využívají centrální polohu obvodu.", "tgt_summary": "The Innere Stadt (; Central Bavarian: \"Innare Stod\") is the 1st municipal District of Vienna (German: \"1. Bezirk\") located in the center of the Austrian capital. The Innere Stadt is the old town of Vienna. Until the city boundaries were expanded in 1850, the Innere Stadt was congruent with the city of Vienna. Traditionally it was divided into four quarters, which were designated after important town gates: \"Stubenviertel\" (northeast), \"Kärntner Viertel\" (southeast), \"Widmerviertel\" (southwest), \"Schottenviertel\" (northwest). The Ringstraße circles the Innere Stadt along the route of the former city walls. The first district is, with a workforce of 100,745, the largest employment locale in Vienna. This is partially due to tourism, as well as the presence of many corporate headquarters due to the district's central location.", "id": 1950540}
{"src_title": "Kateřina Pavlovna", "tgt_title": "Catherine Pavlovna of Russia", "src_document": [{"title": "Biografie.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Původ, mládí.", "content": "Kateřina Pavlovna se narodila jako šesté dítě/čtvrtá dcera ruského cara Pavla I. a jeho druhé manželky carevny Marie Fjodorovny, narozená jako princezna Sofie Dorota Württemberská. Jméno dostala po své babičce, carevně Kateřině. Měla devět sourozenců a byla sestrou cara Alexandra I. Kateřinino dětství bylo šťastné, výchova a vzdělání bylo pod starostlivým dohledem její matky. Vynikala mimořádným intelektem a vzděláním, stejně jako nevšední krásou a skvělými organizačními i diplomatickými schopnostmi. Měla hluboký vztah se svým nejstarším bratrem, cesarevičem Alexandrem (pozdějším carem Alexandrem I.) a po celý svůj život udržovala s Alexandrem blízké kontakty; byla nejmilejší sestrou carovou a jednou z nemnoha osob, které bezvýhradně miloval.", "section_level": 2}, {"title": "Manželství a potomci.", "content": "V době napoleonských válek, na Erfurtském kongresu v roce 1808 předložil Alexandrovi I. francouzský diplomat Talleyrand jménem francouzského císaře Napoleona Bonaparte, nedlouho předtím rozvedeného se svou první ženou Josefinou de Beauharnais, návrh na uzavření manželství Napoleona s Kateřinou, čímž chtěl získat Rusko na svou stranu. Rodina Kateřiny byla zaskočena a dotčena, ba uražena a nabídka byla odmítnuta, především na nátlak samotné Kateřiny a její matky. (Někteří historikové se dokonce domnívají, že pyšné odmítnutí \"\"neurozeného tyrana – Korsičana\"\" bylo jednou z hlavních příčin války Napoleona s Ruskem v roce 1812.) Carevna-vdova místo toho zorganizovala sňatek Kateřiny s oldenburským vévodou Jiřím, druhým synem velkovévody oldenburského Petra I. a ruským generálem a gubernátorem Estonské a Tverské gubernie.", "section_level": 2}, {"title": "První manželství.", "content": "Mimořádně krásná, inteligentní a temperamentní Kateřina Pavlovna se za Jiřího provdala 3. srpna roku 1809. Manželé se usadili v Tveru, městě mezi Moskvou a Petrohradem, kde vedli dvůr, jenž si v ničem nezadal s carským dvorem v Petrohradu. V roce 1812 Kateřina Pavlovna horlivě podporovala odpor svého národa proti Napoleonovu napadení Ruska a postavila celý pluk, který se účastnil všech důležitých bitev této války. Kateřina byla svému nepříliš přitažlivému manželovi oddaná a její manželství bylo spořádané, mělo však krátkého trvání, neboť 15. prosince roku 1812 zemřel Jiří na břišní tyfus. Z jejich manželství se narodili dva synové: Ovdovělá Kateřina Pavlovna odcestovala spolu se svým bratrem Alexandrem do Anglie, aby se setkali s princem regentem Jiřím a poté do Vídně, kde se účastnili vídeňského kongresu; Kateřina nebyla bez vlivu na jeho průběh; stejně tak výrazně napomohla realizaci sňatku své nejmladší sestry Anny Pavlovny s následníkem nizozemského trůnu, oranžským princem Vilémem.", "section_level": 3}, {"title": "Druhé manželství.", "content": "V Anglii se setkala poprvé s württemberským princem Vilémem. Mezi oběma mladými lidmi vznikla láska na první pohled. Vilém však byl již ženatý s Karolinou Augustou Bavorskou (manželství bylo bezdětné a platilo za nešťastné), učinil však první kroky k jeho rozvodu a v srpnu 1814 bylo jeho manželství s Karolinou Augustou württemberským soudem rozloučeno a roku 1815 papežem Piem VII. anulováno. (Karolina Augusta se posléze 24. září 1816 stala čtvrtou manželkou rakouského císaře Františka I.; i toto její manželství zůstalo bezdětné, bylo však šťastné a spokojené a Karolína se láskyplně starala o všechny své nevlastní děti). Vilém a Kateřina se vzali 24. ledna roku 1816 v Sankt Petěrburgu. Z jejího druhého manželství se narodily dvě dcery:", "section_level": 3}, {"title": "Württemberská královna.", "content": "Nedlouho po jejich sňatku nastoupil Vilém po smrti svého otce na württemberský trůn a Kateřina se stala württemberskou královnou. Aktivně se podílela na charitativní práci ve své nové vlasti, horlivě se starala o vzdělání lidu a zakládala různé společensky prospěšné instituce. Zemřela neočekávaně v jedenatřiceti letech v lednu roku 1819 na zápal plic při růži. Po její smrti vystavěl král Vilém v Rotenbergu u Stuttgartu Württemberské mauzoleum, které věnoval její památce. Pochována byla v kostele sv. Kateřiny na vrchu Rottenberg ve Stuttgartu. Vilém se po roce znovu oženil se svou sestřenicí Pavlínou Württemberskou.", "section_level": 2}], "src_summary": "Kateřina Pavlovna Romanovová (rusky \"Екатерина Павловна\") (10. května 1788, Carské Selo – 9. ledna 1819, Stuttgart) byla rodem ruská velkokněžna a jako manželka württemberského krále Viléma I. württemberská královna.", "tgt_summary": "Grand Duchess Catherine Pavlovna of Russia (; 21 May 1788 [OS 10 May 1788] – 9 January 1819) later Queen Catharina Pavlovna of Württemberg, was the fourth daughter of Tsar Paul I of Russia and Duchess Sophie Dorothea of Württemberg. She became the Queen of Württemberg upon her marriage to her first cousin Crown Prince William who eventually became King William I of Württemberg in 1816.", "id": 1357379}
{"src_title": "Muzeum Vasa", "tgt_title": "Vasa Museum", "src_document": [{"title": "Historie.", "content": "Loď královského námořnictva byla postavena ve stockholmském doku v letech 1626-1628. Byla 325 metrů dlouhá a měla 67 děl. Vrak se potopil 10. srpna roku 1628 nedaleko přístavu, ze kterého vyplul. Na palubě bylo 200 námořníků. První pokusy o jeho prozkoumání a vyzvednutí některých předmětů se datují do roku 1660 a pokračovaly i v následujících stoletích. Podařilo se však získat jen jednotlivé předměty, především byl zájem o děla. Celá loď byla vyzvednuta roku 1956.Od roku 1961 do 1988 byla \"Vasa\" umístěna v dočasné stavbě zvané \"Wasavarvet\" (\"Loděnice Vasa\"), kde byla konzervována polyethylenglykolem. Návštěvníci tehdy mohli zhlédnout loď ze dvou úrovní ve vzdálenosti 5 metrů. Roku 1981 rozhodla švédská vláda o zbudování trvalého muzea pro její vystavování. Následně vyhlásila architektonickou soutěž. Ze 384 účastníků byl vybrán návrh dvou architektů, Marianne Dahlbäckové a Görana Månssona. Stavba nové budovy v podobě hangáru s měděnou střechou má po stranách lodí ochozy o 6 podlažích se 7. v podobě vyhlídkové terasy, v bočních prostorách se vystavují menší vraky nebo jejich části. Stavba začala dne 2. listopadu 1987 na nábřeží vedle suchých doků slavnostním položením základního kamene, jehož se zúčastnil švédský korunní Princ Bertil . Loď byla přesunuta do nové budovy a sestavena z 98% původních částí v prosinci roku 1988. V létě 1989 už měli návštěvníci povolen vstup do polodokončeného muzea. Návštěvnost tehdy činila 228 000 lidí. Oficiálně bylo muzeum otevřeno 15. června 1990. Vrak Archeologický, antropologický a další výzkum pokračuje i v dalších 30 letech, především zásluhou spolku Přátelé Vasy. K roku 2019 byla z 200 identifikovaných těl členů posádky většina koster antropologicky zdokumentována. Prezentováno je 6 koster, které byly všestranně prozkoumány a pomocí 3D modelů zrekonstruována jejich původní podoba, jsou vytvořeny dokonalé figuríny včetně oděvu. Jsou to: jeden člen vedení výpravy, 3 námořníci a 1 žena (která nastoupila na loď jako pasažérka).", "section_level": 1}, {"title": "Vystavované lodě.", "content": "Kromě lodí jsou rekonstruovány modely stockholmského přístavu a jeho doků. Expozici doplňuje video a filmy.", "section_level": 1}], "src_summary": "Vasa muzeum (švédsky \"Vasamuseet\") je námořní muzeum ve Stockholmu na ostrově Djurgården. Ve svých prostorách představuje jediný téměř úplně dochovaný skelet námořní lodi ze 17. století, jaká kdy byla zachráněna. Tato královská válečná loď \"Vasa\" se potopila při své první plavbě roku 1628. Muzeum bylo otevřeno roku 1990 a podle oficiálních stránek je nejnavštěvovanějším muzeem ve Skandinávii. Spolu s několika dalšími muzei patří Vasa muzeum pod Švédské národní námořní muzeum.", "tgt_summary": "The Vasa Museum () is a maritime museum in Stockholm, Sweden. Located on the island of Djurgården, the museum displays the only almost fully intact 17th century ship that has ever been salvaged, the 64-gun warship \"Vasa\" that sank on her maiden voyage in 1628. The Vasa Museum opened in 1990 and, according to the official web site, is the most visited museum in Scandinavia. Together with other museums such as the Stockholm Maritime Museum, it belongs to the Swedish National Maritime Museums (SNMM).", "id": 531558}
{"src_title": "Miele", "tgt_title": "Miele", "src_document": [{"title": "Historie společnosti.", "content": "Společnost Miele byla založena 1. července 1899 v malém vestfálském městě Herzebrock. Zakladateli se stali společníci Carl Miele (1869 – 1938) a Reinhard Zinkann (1864 – 1939). Výroba byla zahájena společně s 11 spolupracovníky v budově bývalého mlýna. Prvním výrobkem byly odstředivky mléka, ke kterým v roce 1900 přibyly máselnice. Na základě technické konstrukce odstředivky mléka byla ještě téhož roku vyvinuta první pračka Miele. V roce 1907 byla výroba společně s téměř 60 spolupracovníky přesunuta z malého města Herzebrock do bývalé továrny na čerpadla v blízko ležícím městě Gütersloh. Zde se od roku 1911 vyráběla i jízdní kola. V roce 1914 bylo Miele největší německou továrnou na odstředivky mléka, máselnice, pračky, ždímačky a mandly. V průběhu první světové války se zakladatelé – Carl Miele a Reinhard Zinkann rozhodli založit další továrnu v nedalekém Bielefeldu. Zde se vyráběly díly na odstředivky mléka a elektromotory. V roce 1927 byla zahájena výroba vysavačů a v roce 1929 představila společnost Miele první evropskou myčku nádobí. Od roku 1930 se zde vyráběly dokonce i mopedy. V roce 1932 patřila Miele k největším továrnám v Evropě. V průběhu druhé světové války se v továrnách Miele vyráběly řídící jednotky pro torpéda válečných ponorek. V 50. letech patřila společnost Miele k největším německým výrobcům mopedů a motorek. Jejich výroba však byla v roce 1960 ukončena, aby se tak uvolnila výrobní kapacita pro pračky a myčky nádobí. V roce 1965 přibyl další závod. Tentokráte v městě Lehrte nedaleko Hannoveru. Zde se vyráběly profesionální přístroje pro praní prádla a dojící zařízení. Od roku 1969 se Miele věnovala i prodeji kuchyňského nábytku. Pro jeho výrobu byla v roce 1973 započata výstavba nového závodu ve vestfálském Warendorfu, který byl do provozu uveden v roce 1975. V roce 1982 získala Miele firmu Cordes v Oelde-Lette, která se do té doby specializovala na přístroje péče o prádlo, a pracovalo zde okolo 400 spolupracovníků a její obrat činil cca 65 milionů německých marek. Dodatečně zde byla dostavěna ještě továrna na pečicí trouby a firma Cordes jako taková přestala existovat. V roce 1990 se společnosti Miele podařilo převzít také specializovanou firmu na vestavné spotřebiče a velkokuchyňská zařízení Imperial v Bünde. V této době měla firma Imperial okolo 650 spolupracovníků a obrat 140 milionů německých marek. Kromě kmenového závodu patřila k Imperialu i továrna v Arnsbergu, která se rovněž stala součástí skupiny Miele. V roce 1999, kdy společnost Miele oslavila 100. výročí, byla značka Miele nejvíce prodávanou značkou na německém i evropském trhu s elektrospotřebiči. V roce 2004 zemřel Rudolf Miele (1929 – 2004) – vnuk zakladatele Carla Miele a jeho partner Peter Zinkann (* 1928), rovněž vnuk zakladatelské generace, se stáhl z každodenní činnosti ve firmě. S jejich syny – Markusem Miele (* 1968) a Reinhardem Zinkannem (* 1959) – nastoupila do vedení již čtvrtá generace zakladatelských rodin. V roce 2005 se Miele rozhodla ukončit výrobu kuchyňského nábytku a výrobní závod ve Warendorfu odprodala švýcarskému výrobci kuchyní Arbonia-Forster. Závod na plastové komponenty ve Warendorfu zůstal v majetku společnosti Miele. V roce 2007 obdržela Miele ocenění „Nejlepší značka“ od agentury pro výzkum trhu GfK. Česká pobočka společnosti Miele byla založena v roce 1991 se sídlem v Brně. V současnosti jsou zákazníkům k dispozici dvě Miele Gallery (Brno, Praha), kde je poskytován kompletní poradenský servis.", "section_level": 1}, {"title": "Výrobní závody.", "content": "Přístroje Miele jsou nabízeny ve 45 zemích prostřednictvím obchodních zastoupení, která patří mateřské společnosti, a v dalších 50 zemích, kde jsou nabízeny nezávislými dovozci. Největším trhem je Německo s podílem okolo 28 % na celkovém obratu, následováno Nizozemskem, Velkou Británií a Švýcarskem. Spotřebiče Miele jsou vyráběny ve dvanácti závodech (osm závodů v Německu a po jednom závodu v Rakousku, Česku, Rumunsku a Číně).", "section_level": 1}, {"title": "Produkty.", "content": "Miele vyrábí elektrické přístroje pro domácnost i profesionální použití. Produkty často obsazují první místa v testech kvality a designových žebříčcích. Společnost Miele klade důraz na inovaci a kvalitu a je tak majitelem mnoha patentů – př. Voštinový buben u praček a sušiček, příborová zásuvka u myček nádobí atd.", "section_level": 1}, {"title": "Domácí spotřebiče.", "content": "Nejvýznamnějšími produktovými skupinami jsou automatické pračky, sušičky, myčky nádobí a vysavače. Dalšími produktovými řadami jsou vestavné a volně stojící kuchyňské spotřebiče (sporáky, pečicí trouby, varné desky, odsávače par, parní trouby, kávovary, nahřívače nádobí, mikrovlnné trouby), mandly a chladničky a mrazničky. Jako jediný výrobce domácích spotřebičů nabízí Miele i vlastní řadu pracích, mycích a ošetřujících prostředků pod názvem Miele Care Collection.", "section_level": 2}, {"title": "Profesionální přístroje.", "content": "Miele Professional je oblastí s přístroji pro profesionální péči o prádlo (prádelny, čistírny apod.), pro profesionální mytí nádobí (gastronomie, hotelnictví, zdravotnická zařízení, kanceláře apod.) a pro mytí a dezinfekci laboratorního a zdravotnického zařízení (laboratoře, centrální sterilizace, ordinace apod.). Od roku 2010 vykročila Miele směrem k poskytovatelům systémů, které umí dokumentovat průběh mycích a sterilizačních procesů (System4med, System4dent apod.). Díky tomu jde ruku v ruce kvalitní přístroj, standardní a speciální programy a dokumentace procesů. Přístroje jsou proto vhodné pro malá zdravotnická zařízení a pro velké centrální sterilizace v nemocnicích a operačních centrech.", "section_level": 2}, {"title": "Historická výroba.", "content": "V období od 2. dubna 1912 do 26. února 1914 vyráběla společnost Miele i automobily. Celkový počet vyrobených automobilů byl v rozmezí 125–143 ks. V nabídce byly tři modely. Všechny byly vybaveny čtyřválcovým motorem o obsahu 1568 cm³ nebo 2292 cm³. Automobily byly prodávány kromě Německa i v Brazílii, Francii, Rakousku, Maďarsku a Uruguayi. Jediný dochovaný exemplář je v současné době v muzeu v sídle společnosti. Byl nalezen v roce 1996 v Norsku. Kromě automobilů vyráběla Miele i mopedy a motorky, kola, káry, ledničky, máselnice, dojicí zařízení, odstředivky mléka, ždímačky, odstředivky, žehličky, čističky vzduchu, zařízení do velkých kuchyní a kuchyňský nábytek.", "section_level": 2}], "src_summary": "Miele & Cie. KG je německý výrobce domácích spotřebičů se sídlem ve městě Gütersloh, které leží v Severním Porýní-Vestfálsku. I po 118leté existenci funguje stále jako rodinná firma a v jejím čele stojí již čtvrtá generace zakládajících rodin Miele (podíl 51,1 %) a Zinkann (podíl 48,9 %). Jedná se o komanditní společnost. Firma Miele zaměstnává po celém světě více jak 16 600 spolupracovníků. V obchodním roce 2010/2011 dosáhla obratu 2,95 miliard Eur. V čele společnosti stojí zástupci zakladatelských rodin: Markus Miele a Reinhard Zinkann jun. a dále Eduard Sailer na pozici jednatele odpovědného za techniku , Heiner Olbrich na pozici jednatele odpovědného za marketing a odbyt a Olaf Bartsch na pozici jednatele odpověděného za finance a controlling.", "tgt_summary": "Miele ( ; ) is a German manufacturer of high-end domestic appliances and commercial equipment, headquartered in Gütersloh, Ostwestfalen-Lippe. The company was founded in 1899 by Carl Miele and Reinhard Zinkann, and has always been a family-owned and run company.", "id": 2022514}
{"src_title": "Erfurtský kongres", "tgt_title": "Congress of Erfurt", "src_document": [{"title": "Předcházející události.", "content": "V létě roku 1808 francouzská armáda náhle utrpěla vážnou porážku ve Španělsku. Francouzský císař Napoleon s nervozitou sledoval válečné přípravy Rakouska a hledal podporu Ruska k tomu, aby držel Vídeň pod kontrolou. Avšak vztahy s Alexandrem se od chvíle uzavření spojenecké smlouvy (Tylžského míru) v roce 1807 změnily a nebyly již nezkalené. Alexandrovy naděje získat podporu Francie v boji proti Osmanské říši se nenaplnily a účast na Kontinentální blokádě Anglie byla pro Rusko rovněž nepříznivá. Za těchto podmínek Napoleon sezval kongres v Erfurtském vévodství, francouzské exklávě v Durynsku. Četná německá knížata - vazalové Rýnského spolku byla skvělou dekorací demonstrace moci před ruským panovníkem. Velkolepý program kongresu měl vyvolat silný dojem na jeho účastníky. Kongres byl setkáním předních osobností kontinentální Evropy. Faktickým cílem kongresu byla koordinace vojensko-politických vztahů s Rýnským spolkem a sladění dlouhodobých plánů s Ruským impériem.", "section_level": 1}, {"title": "Oficiální část kongresu.", "content": "Panovníci se setkávali často a využívali každé příležitosti demonstrovat veřejnosti srdečnost svých vztahů. Tomuto cíli sloužila i půvabná představení «Comédie-Française» v erfurtském Císařském sále. V obsáhlém plánu ovšem účastníci nepostoupili ani o krok, třebaže 12. října formálně podepsali spojeneckou smlouvu, jež však neměla žádných důsledků. Erfurtský kongres bylo posledním setkáním obou panovníků.", "section_level": 1}, {"title": "Kulturní program kongresu.", "content": "Kоngres se zapsal do paměti skvělými bankety, výlety do přírody, lovy a každovečerními divadelními představeními v erfurtském Císařském sále i dalšími akcemi. Napoleon využil možnosti kongresu k tomu, aby se seznámil třemi vynikajícími mysliteli - politickým publicistou a básníkem Christophem Martinem Wielandem (který předpověděl Napoleonovu slávu, když ten byl ještě prostým generálem), známým historikem Johannesem von Müllerem (s nímž besedoval o Caesarovi) a největším německým básníkem, Johannem Wolfgangem Goethem, který byl pro Napoleona cenný po stránce propagandy. Setkání Napoleona a Goetha mělo osobní dozvuky. Panovník přijal básníka v Erfurtu, hovořil s ním o „Utrpení mladého Werthera“ a udělil mu Řád čestné legie. Napoleon komentoval toto setkání legendární větou: \"„Jaký to člověk! (Voilà un homme!)“\". Milan Kundera s ironií popisuje toto setkání ve svém románě \"Nesmrtelnost\". Napoleon se rovněž účastnil jednoho z představení Výmarského národního divadla.", "section_level": 1}, {"title": "Nabídka sňatku.", "content": "Na kongresu předložil Alexandrovi I. francouzský diplomat Talleyrand jménem Napoleona, nedlouho předtím rozvedeného se svou první ženou Josefinou de Beauharnais, návrh uzavření manželství s Alexandrovou sestrou Kateřinou, čímž chtěl získat Rusko na svou stranu (samozřejmě vedle potvrzení své prestiže sňatkem s princeznou z mocného panovnického rodu). Rodina Kateřiny byla zaskočena a dotčena a nabídka byla odmítnuta, především na nátlak samotné Kateřiny a její matky. Někteří historikové se dokonce domnívají, že pyšné odmítnutí „\"neurozeného tyrana - Korsičana\"“ bylo jednou z hlavních příčin války Napoleona s Ruskem v roce 1812. V roce 1812 Rusko ustoupilo od kontinentální blokády Anglie a frankofobní nálady na ruském dvoře dostoupily vrcholu. Výdaje na obranu byly zvýšeny a na hranicích byly rozmístěny vojenské jednotky jako příprava na invazi do Varšavského vévodství. Napoleon tuto invazi předvídal a atakoval Rusko. Po uzavření Tylžského míru se někteří pozorovatelé domnívali, že Francie a Rusko, dva nejmocnější státy v Evropě, by mohly koexistovat v míru vedle sebe. Erfurt měl odvrátit jejich nepřátelství, ale to bylo nevyhnutelné a oba giganti dřív nebo později museli stanout proti sobě.", "section_level": 1}], "src_summary": "Erfurtský kongres bylo jednání mezi Napoleonem Bonaparte a ruským carem Аlexandrem I., konané v době od 27. září do 14. října roku 1808 v Erfurtu. Jejich výsledkem bylo podepsání společné smlouvy mezi panovníky, která však nakonec nebyla dodržena.", "tgt_summary": "The Congress of Erfurt was the meeting between Napoleon, Emperor of the French, and Alexander I, Emperor of All Russia, from Tuesday 27 September to Friday 14 October 1808 intended to reaffirm the alliance concluded the previous year with the Treaties of Tilsit which followed the end of the War of the Fourth Coalition.", "id": 391020}
{"src_title": "Achillion", "tgt_title": "Achilleion (Corfu)", "src_document": [{"title": "Historie.", "content": "Od roku 1891, kdy byl zámeček zprovozněn, až do roku 1898, kdy byla císařovna Alžběta v Ženevě zavražděna při atentátu, sloužil císařovně jako místo pro odpočinek a rozptýlení. Pobývala zde také, mimo jiné, též kvůli svému zdravotnímu stavu, kdy vyhledávala zejména místní příznivé přímořské klima. Objekt byl pojmenován podle antického hrdiny Achilla, neboť císařovna Alžběta byla velkou obdivovatelkou a milovnicí starořecké antické kultury a vzdělanosti. Název zámku je pak připomínán i ve vlysu nacházejícím se nad jeho hlavním vchodem, kde je vyobrazen Achilleus na válečném voze, v přilehlé zahradě se nachází i jeho dvě další sochy. Celý objekt byl vyzdoben mnoha uměleckými předměty s převažujícími antickými motivy. Zámek byl vystavěn na terénní vyvýšenině (na pahorku) nacházejícím se asi 10 kilometrů od hlavního města ostrova Korfu v místě, kde je velmi krásný výhled jak na samotné na hlavní město, tak i na moře i na větší část pobřeží ostrova. V okolí zámku byla na svahu zřízena velká terasovitá zámecká zahrada (zámecký park), která je dodnes velmi dobře udržovaná a zčásti přístupná veřejnosti, táhne se od zámku až dolů k moři, kde byl pro císařovnu vybudován soukromý přístav. Po Alžbětině smrti byl zámek deset let nevyužíván, v roce 1908 jej od císaře Františka Josefa I. zakoupil německý císař Vilém II., ten jej užíval až do vypuknutí první světové války, kdy jej zabavila řecká vláda. Během obou světových válek zámek sloužil jakožto nemocnice a štábní budova. Po druhé světové válce byl zámek využíván soukromou firmou také jako kasino (ve své době vůbec první v celém Řecku).", "section_level": 1}, {"title": "Interiér.", "content": "Interiéry v zámku se v převážné míře dochovaly do dnešních doby v dobrém stavu, první dvě podlaží jsou v současnosti přístupné pro veřejnost, přístupné není pouze poslední 2. patro, kde se původně nacházely pokoje císaře Františka Josefa I. a nejmladší dcery arcivévodkyně Marie Valerie. V přízemí se původně nacházela modlitebna, jídelna zařízená v renesančním stylu, kuřácká místnost a přijímací sál, v 1. patře se pak nalézaly pokoje císařovny Alžběty.", "section_level": 1}, {"title": "Zajímavost.", "content": "Patrně nejvzácnější sochou je ta, představující umírajícího reka, snažícího se vytáhnou si šíp ze zranitelné paty.", "section_level": 1}, {"title": "Zámek ve filmu.", "content": "Objekt použili i filmaři pro natáčení exteriérů snímku s Jamesem Bondem \"Jen pro tvé oči\" (1981; ).", "section_level": 1}], "src_summary": "Achillion (někdy též \"Achilleion\", \"Achileon\", či \"Achilion\"; ) je letní zámeček (palác či honosná vila) rakouské císařovny Alžběty „Sissi“ Bavorské. Jde o stavební památku z roku 1890 na řeckém ostrově Korfu, kterou v pompejském (neoklacisistním) slohu postavili italští architekti Rafael Kavit a Antonio Landi pro rakouskou císařskou rodinu.", "tgt_summary": "Achilleion () is a palace built in Gastouri (Γαστούρι) on the Island of Corfu for the Empress () Elisabeth of Austria, also known as Sisi, after a suggestion by the Austrian consul Alexander von Warsberg. Elisabeth was deeply saddened by the tragic loss of her only son, Crown Prince Rudolf of Austria following the Mayerling incident in 1889, and a year later she had this summer palace built as a refuge. Achilleion is located about ten kilometres south of the city of Corfu and provides a panoramic view of the city to the north, and across the whole southern part of the island to the Ionian Sea. The architectural style was designed to suggest an ancient palace of mythical Phaeacia The motif centers on the hero Achilles of Greek mythology, from which the name is derived. Corfu was Elisabeth's favourite vacation destination and she wanted a palace to gratify her admiration for Greece, its language and its culture. The property currently operates as a museum under the management of Hellenic Tourism Development Company, within the Greek National Tourism Organization.", "id": 38991}
{"src_title": "Literáti a mandaríni", "tgt_title": "Rulin waishi", "src_document": [{"title": "Charakteristika a obsah románu.", "content": "\"Životy lidí jdou různými cestami \"na jih i na sever. \"I z generálů a ministrů, \"světců i nesmrtelných \"mohou se stát lidé prostí. \"Dynastie rostou a padají, \"jak se zvedá den \"a klesá noc - \"tak říční vítr poráží \"starých dynastií kmen. Přestože je děj románu umístěn do doby Ming, je v něm v padesát pěti kapitolách podán kritický obraz čínské společnosti 18. století, zvláště vrstvy vzdělanců a byrokratů. Literáty jsou zde míněni lidé, kteří složili první stupeň státních zkoušek, dále se vzdělávali a milovali poezii, malbu, kaligrafii a umění vůbec. Pokud neměli dostatečný majetek, živili se jako učitelé, psaním knih na zakázku nebo kaligrafií. Když ale složili další stupně státních zkoušek a mohli zastávat nějaké úřednické místo, stali se z nich mandaríni, příslušnící vládnoucí vrstvy mající prospěch ze svého postavení. Kompozičně je román postaven jako řetězec vzájemně propojených portrétů hlavních hrdinů, příslušníků tradiční konfuciánské džentry. To autorovi umožnilo uvést do děje velké množství postav, pomocí jejichž osudů popisuje zkorumpovanost a neschopnost státní byrokracie. Tato kritika se děje na pozadí konfuciánského ideálu ušlechtilosti, který představuje malíř Wang Mien. Ten je nesmírně nadaný, odmítá však složit vyšší zkoušky a ujmout se nějakého úřadu. Uchyluje se proto do ústraní a umírá ve skrytu v horách, aniž někomu řekne své pravé jméno. Román je ale především velkým satirickým dílem, ve kterém je satira, ironie, parodie a karikatura doprovázeny zobrazením marného boje mezi ideálem a přizpůsobivostí. Předmětem satiry je zejména systém čínského vzdělávání, který vede k bezduchému memorování klasických textů a k myšlenkové sterilitě. Mnohé postavy z románu se staly lidskými typy dodnes žijícími v čínském povědomí (např. postava tupého a nadutého akademika Kaa, dobromyslného hlupáka Fan Ťina nebo až směšného idealisty Tao Šao-čchinga).). Ačkoliv nepatří mezi čtyři klasické čínské romány, je považován společně se \"Snem v červeném domě\" za vrchol čínské klasické prózy. Z tradičních vypravěčských metod použil Wu Ťing-c’ jen některé umělecké postupy, zejména ustálené formule nebo dělení na vypointované kapitoly, kdy již název je stručným obsahem. Zatímco v předcházejících dílech tohoto typu byl hlavní složkou děj, klade Wu Ťing-c’ důraz především na psychologii postav a na lyrizující popis prostředí. Román není primárně určen lidovému čtenáři, ale především vrstvě vzdělanců, s čímž souvisí také jeho subjektivnější ladění i autobiografické prvky.", "section_level": 1}], "src_summary": "Literáti a mandaríni je český název pro čínský román Neoficiální historie konfuciánů (Žulin waj-š', v transkripci pinyin Rúlínwàishǐ, znaky 儒林外史), jehož autorem je spisovatel Wu Ťing-c’ (1701-1754). Ten jej napsal asi v letech 1747-1749, poté dílo kolovalo v opisech. Knižní vydání z let 1768-1777 se nedochovalo, první dochované vydání je až z roku 1803.", "tgt_summary": "Rulin waishi, or Unofficial History of the Scholars () or The Scholars, is a Chinese novel authored by Wu Jingzi and completed in 1750 during the Qing dynasty. It is considered one of the six classics of Chinese novels. Set in the Ming period, \"The Scholars\" describes and often satirizes academic scholars in a vernacular style now called \"báihuà\". The first and last chapters portray recluses, but most of the loosely connected stories that form the bulk of the novel are didactic and satiric stories, on the one hand holding up exemplary Confucian behavior, but on the other ridiculing over-ambitious scholars and criticizing the imperial examination system. Promoting naturalistic attitudes over belief in the supernatural, the author rejects the popular belief in retribution: his bad characters suffer no punishment. The characters in these stories are intellectuals, perhaps based on the author's friends and contemporaries. Wu also portrays women sympathetically: the chief character Du treats his wife as a companion instead of as an inferior. Although it is a satiric novel, a major incident in the novel is Du's attempt to renovate his family's ancestral temple, suggesting the author shared with Du a belief in the importance of Confucianism in life in spite of his criticism. In the novel, classical phrases (\"wényán\") appear occasionally, but only in the speech of elite characters. The novel was a favorite of 20th-century language reformers, who used it to support the view that \"wényán\" was a form of snobbery.", "id": 2226849}
{"src_title": "Darja Piščalnikovová", "tgt_title": "Darya Pishchalnikova", "src_document": [{"title": "Kariéra.", "content": "První mezinárodní úspěch zaznamenala v roce 2001 v maďarském Debrecínu na MS do 17 let, kde získala stříbrnou medaili. Na MS juniorů 2002 v Kingstonu obsadila ve finále 8. místo. Bronzovou medaili vybojovala o rok později na juniorském mistrovství Evropy ve finském Tampere a v roce 2004 získala stříbro na juniorském MS v italském Grossetu. V roce 2005 skončila stříbrná také na evropském šampionátu do 23 let v Erfurtu a na světové letní univerziádě v tureckém İzmiru se umístila na 6. místě.", "section_level": 1}, {"title": "Göteborg 2006.", "content": "Na Mistrovství Evropy v atletice 2006 v Göteborgu se stala překvapivou mistryní Evropy. Po třech sériích hodů figurovala s výkonem 60,81 metru na průběžném šestém místě. Ve čtvrté sérii však poslala disk do vzdálenosti 65,55 m a tímto výkonem si vytvořila nový osobní rekord. Žádná ze soupeřek již nedokázala odpovědět a Piščalnikovová získala zlato. Druhý nejdelší hod předvedla Němka Franka Dietzschová (64,35 m) a bronz brala Rumunka Nicoleta Grasuová, která měla nejdelší hod v první sérii (63,58 m).", "section_level": 2}, {"title": "Ósaka 2007.", "content": "Na světovém šampionátu v japonské Ósace předvedla nejdelší hod Němka Franka Dietzschová a výkonem 66,61 m obhájila titul z předchozího MS v Helsinkách. Piščalnikovová vybojovala stříbro, když si ve finále vylepšila hodnotu osobního rekordu na 65,78 m. O stříbrnou medaili však později přišla. Všechny její výsledky, kterých dosáhla od 10. dubna 2007 totiž byly později anulovány.", "section_level": 2}, {"title": "Manipulace se vzorky.", "content": "Za údajnou manipulaci s dopingovými vzorky (moč), které byly Piščalnikovové a dalším šesti ruským atletkám (Taťjana Tomašovová, Julija Fomenková, Jelena Sobolevová, Světlana Čerkasovová, Olga Jegorovová a Gulfija Chanafejevová) odebrány na jaře roku 2007 dostala Piščalnikovová dvouletý zákaz startů, který začal platit 31. července 2008. Jejich trest byl později prodloužen o dalších devět měsíců a vypršel 30. dubna 2011.", "section_level": 2}, {"title": "Návrat a druhý trest.", "content": "V roce 2011 se vrátila do sektorů. Na ME družstev ve Stockholmu skončila na 2. místě a kvalifikovala se na MS v atletice v jihokorejském Tegu, kde obsadila ve finále 11. místo. Dne 5. července 2012 na ruském šampionátu v Čeboksarech se stala první diskařkou, která po více než třinácti letech přehodila sedmdesátimetrovou hranici. Její nové osobní maximum má hodnotu 70,69 metru. Dál než ona se naposledy dostala 29. května 1992 Larisa Korotkevičová, která tehdy reprezentovala Společenství nezávislých států a v Soči předvedla hod dlouhý 71,30 m. Na Letních olympijských hrách v Londýně vybojovala výkonem 67,56 m stříbrnou medaili. Na konci dubna roku 2013 však byla ruskou federací VFLA potrestána desetiletým zákazem činnosti za druhý dopingový prohřešek. 20. května 2012 odevzdala mimosoutěžní vzorek, ve kterém byla zjištěna přítomnost anabolického steroidu oxandrolonu. Její stříbrná olympijská medaile ji tak byla odebrána a na její pozici se posunula Číňanka Li Jen-feng, bronz dodatečně získala Kubánka Yarelys Barriosová.", "section_level": 2}], "src_summary": "Darja Vitaljevna Piščalnikovová (rusky: Дарья Витальевна Пищальникова – \"Darja Vitaljevna Piščalnikova\"; * 19. července 1985 Astrachaň, Sovětský svaz) je ruská atletka, mistryně Evropy v hodu diskem.", "tgt_summary": "Darya Vitalyevna Pishchalnikova (, born 19 July 1985 in Astrakhan) is a female discus thrower from Russia. Pishchalnikova is the sister of Bogdan Pishchalnikov and Kirill Pishchalnikov.", "id": 1496993}
{"src_title": "Džadída", "tgt_title": "El Jadida", "src_document": [{"title": "Opevnění.", "content": "Historické opevnění centra města patří od roku 2004 mezi místa světového kulturního dědictví UNESCO. Na seznam památek chráněných UNESCEM bylo zařazeno jako výjimečný příklad prolnutí marockých a evropských vlivů. Za historicky zvláště významnou stavbu je považována cisterna pitné vody, která byla součástí prvního opevnění vybudovaného Portugalci - tzv. „Castelo Mazagao“, postaveném ještě ve stylu portugalských pozdně středověkých pobřežních pevností. První stavby zde Portugalci začali stavět na přelomu 15. a 16. století, intenzivní fáze budování renesanční fortifikace města začala urychleně v roce 1541, po dobytí nedaleké portugalské pevnosti Santa Cruz na mysu Gué v oblasti dnešního Agádíru šarífou Abu Abdullahem Muhammadem I. z dynastie Saadů. Král Jan III., syn krále Manuela I. Šťastlivého, rozhodl o vybudování moderní pevnosti v „italském“ stylu a svěřil vedení skupiny nejlepších architektů země svému bratrovi Ludvíkovi (Luísovi, 1506-1555), který byl nadstandardně vzdělán jak v matematice, tak v architektuře. K renomovaným pevnostním architektům podílejícím se na budování pevnosti patřil Benedetto da Ravenna, jenž předtím působil ve službách Karla V., Joao de Castilho, jeden z nejvýznamnějších stavitelů manuelské éry, Diego de Torralva, patřící k hlavním portugalským renesančním architektům, i budoucí královský stavitel portugalských pevností Miguel de Arruda či Francisco de Holanda, který se právě vrátil ze studijní cesty v Itálii podpořené královským stipendiem. Pevnost se v této oblasti plánovala postavit přibližně 20 let, uvažovalo se o ní již na sklonku vlády krále Manuela. Až v letech 1541-1542 tu v rekordním čase bylo vybudováno město obklopené na svou dobu jedním z nejmodernějších opevnění. Pevnost má přibližně osmiúhelníkový tvar se čtyřmi dominantními rohovými bastiony.", "section_level": 1}, {"title": "Dějiny.", "content": "V letech 1502 až 1769 bylo město v držení Portugalců pod jménem Mazagão. V roce 1769 jej získal marocký sultán Mohammad III. a tím byla ukončena portugalská přítomnost v severní Africe. Evakuované portugalské obyvatelstvo bylo z velké části přesídleno do Brazílie, kde založilo obec Nova Mazagão (ve státě Amapá).", "section_level": 1}, {"title": "Hospodářství.", "content": "Z města probíhá vývoz mandlí, kukuřice, cizrny, ovčí vlny, vosku a vajec. Naopak je dovážena bavlna, cukr, čaj a rýže. Kvalita místních pláží je ovlivněna znečištěním z přístavů a továren u pobřeží.", "section_level": 1}], "src_summary": "Džadída (: , berbersky: \"ⴰⵍ-ⵊⴰⴷⵉⴷⴰ\") --s bývalými jmény al-Breyja (: ), Mazagan (: , berbersky: \"ⵎⴰⵣⴰⴳⴰⵏ\", Francouzský: \"Mazagan\", Portugalština: \"Mazagão\") a al-Mahdouma (: )-- je přístavní město na atlantském pobřeží Maroka, ve kterém žije bezmála 200 000 obyvatel. Patří k stejnojmenné provincii Al-Džadída v regionu Casablanca-Settat. V minulosti bylo součástí portugalské koloniální říše.", "tgt_summary": "El Jadida or al-Jadida (Arabic: \"الجديدة\", Berber: \"ⴰⵍ-ⵊⴰⴷⵉⴷⴰ\", French: \"el-Jadida\"), with former names Cap Soleis, Portus Rutilis, Rusibis, Mazighen (Arabic: \"مازيغن\", Berber: \"ⵎⴰⵣⵉⴳⴻⵏ\"), al-Breyja (Arabic: \"البريجة\"), Mazagão (Arabic: \"مازاگاو\", Berber: \"ⵎⴰⵣⴰⴳⴰⵡ\"), al-Mahdouma (Arabic: \"المهدومة\") and Mazagan (Arabic: \"مازاگان\", Berber: \"ⵎⴰⵣⴰⴳⴰⵏ\"), is a port city on the Atlantic coast of Morocco, located 100 km south of the city of Casablanca, in the province of El Jadida and the region of Casablanca-Settat. It has a population of 194,934 (2014 census). From the sea, El Jadida's old city has a very \"un-Moorish\" appearance because of its massive Portuguese-built walls of hewn stone, one of the Seven Wonders of Portuguese Origin in the World. The \"Portuguese Fortified City of Mazagan\" was registered as a UNESCO World Heritage Site in 2004, on the basis of its status as an \"outstanding example of the interchange of influences between European and Moroccan cultures\" and as an \"early example of the realisation of the Renaissance ideals integrated with Portuguese construction technology\". According to UNESCO, the most important buildings from the Portuguese period are the cistern, and the Manueline Church of the Assumption. The city, and particularly its neighboring town of Sidi Bouzid, becomes extremely busy in the summer season with an influx of mainly Moroccan holiday-makers. Nearby is the five-star resort complex of Mazagan, which attracts some middle-class Moroccans as well as many international visitors from the Arabian Peninsula as well as from Europe and beyond. Mazagan complex has a golf course designed by Gary Player, casino, nightclub and restaurants. Between Mazagan complex and El Jadida is the Pullman Hotel, attached to which is Royal Golf El Jadida, another 18-hole course. The presence of nearby ports and factories is responsible for the pollution of El Jadida's beaches. The city is expanding as of 2014, partly as a result of increased activity at the nearby Jorf Lasfar port and its industrial zone.", "id": 1055315}
{"src_title": "Parlamentní volby na Slovensku 2012", "tgt_title": "2012 Slovak parliamentary election", "src_document": [{"title": "Výsledky voleb.", "content": "Předčasných voleb do NR SR se z 4 392 451 oprávněných občanů zúčastnilo 2 596 443 voličů, kteří odevzdali 2 553 726 platných hlasů. Volební účast nakonec vystoupala na 59,11 %. Volby s očekáváním vyhrála levicová strana SMER – sociálna demokracia. Hlas jí odevzdalo 44,41 % voličů, tedy více než jeden milion voličů a díky 83 získaným mandátům si zajistila nadpoloviční většinu v parlamentu. Druhé skončilo středopravé Křesťanskodemokratické hnutí, které se ziskem 8,82 % obsadilo 16 mandátů. Stejný počet křesel měla i třetí nejsilnější strana Obyčejní lidé a nezávislé osobnosti, jež získala 8,55 %. Následovala strana MOST-HÍD se ziskem 6,89 % hlasů, což jí přineslo 13 mandátů. Teprve na pátém místě se umístila bývalá nejsilnější pravicová strana SDKÚ-DS, které odevzdalo hlas 6,09 % oprávněných voličů, a získala tak 11 mandátů. Stejný počet poslanců měla i nejmenší parlamentní strana Svoboda a Solidarita, jež si vybojovala hlasy 5,88 % oprávněných voličů. Před branami parlamentu zůstala nacionální Slovenská národní strana s 4,6 % a dále strana maďarské menšiny SMK-MKP se ziskem 4,3 %. Strana 99% - občiansky hlas, které předvolební průzkumy přisoudily až 16 mandátů, skončila se ziskem pouhých 1,6 % hlasů. Ve volbách propadlo 493 450 tisíc platných hlasů, největším podílem od voličů SNS a SMK-MKP, které se do parlamentu nedostaly. Slovenský tisk po volbách informoval, že za drtivé vítězství SMER-SD mohou samy strany pravého středu a jejich vzájemné neshody, které vyústily do předčasných voleb už po necelých dvou letech od nástupu vlády Ivety Radičové.", "section_level": 1}, {"title": "Kandidující politické subjekty.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Ústřední volební komise.", "content": "Předsedou Ústřední volební komise (ÚVK) byl pro následující volby vylosován Péter Nyilfa za SMK-MKP, místopředsedkyní Tatiana Janečková za SMER-SD.", "section_level": 2}, {"title": "Číselný seznam.", "content": "Seznam zaregistrovaných stran s vylosovanými čísly:", "section_level": 2}, {"title": "Předcházející události.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Pád vlády.", "content": "Do krize se pravicová vláda Ivety Radičové dostala kvůli nesouhlasu koaliční strany Svoboda a Solidarita s posílením pravomocí Evropského nástroje finanční stability (tzv. euroval). Premiérka Iveta Radičová se rozhodla spojit hlasování NR SR dne 11. října 2011 o přijetí eurovalu s vyslovením důvěry svého kabinetu. Ze 124 přítomných poslanců hlasovalo PRO jen 55 poslanců z poslaneckých klubů SDKÚ-DS, KDH a MOST-HÍD spolu s poslanci Martinem Feckem (člen klubu SaS), Františkem Šebejem (člen OKS, poslanecký klub MOST-HÍD) a Andrejem Ďurkovským (nezařazený). Z poslanců tvořící vládní koalici se hlasování nezúčastnilo 18 členů klubu SaS, dále tři členové seskupení Obyčajní ľudia a tři členové frakce OKS v klubu strany MOST-HÍD. Vláda Ivety Radičové tak po 15 měsících v úřadu padla.", "section_level": 2}, {"title": "Rozhodnutí o předčasných volbách.", "content": "Po dohodě koalice a opozice přijali poslanci dne 13. října 2011 návrh ústavního zákona o konání předčasných parlamentních voleb na jaře 2012. Prezident republiky Ivan Gašparovič následně vládu odvolal, aby ji posléze mohl pověřit vedením státu do předčasných voleb.", "section_level": 2}, {"title": "Předvolební situace.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Programy.", "content": "V únoru 2012 proběhlo během konference \"\"Politika trhu práce v programoch politických strán\"\", kterou organizoval \"Inštitút zamestnanosti\", hodnocení programů politických stran týmem odborníků. Zaměřovali se především na čtyři oblasti: řešení dlouhodobé nezaměstnanosti, sociální systém, propojování vzdělávání a trhu práce, institucionální ráme politiky trhu práce. Celkové pořadí programů (v závorce výsledná průměrná známka):", "section_level": 2}, {"title": "Kampaň.", "content": "", "section_level": 2}, {"title": "Gorila.", "content": "S celkovou situací na Slovensku silně otřásla kauza Gorila. Spis s krycím názvem \"Gorila\", který na veřejnost unikl v prosinci 2011, údajně vypracovala Slovenská informační služba a zabývá se vlivem finanční skupiny Penta na slovenské politiky a tamní privatizaci. Spis má obsahovat i informace o financování stran SMER-SD, SDKÚ-DS, KDH a SMK-MKP. V současnosti je spis stále ve vyšetřování. K první demonstraci došlo v Bratislavě dne 27. ledna 2012. Po celém Slovensku se pak protestovalo 3. února. Demonstrace zaznamenala města Košice, Zvolen, Žilina, Trenčín, Nitra, Prievidza, Prešov a Spišská Nová Ves. Největší protesty od listopadu 1989 ovšem zažila Bratislava. Na náměstí SNP v centru města se shromáždilo přes deset tisíc lidí. Dav se po projevech vypravil k Úřadu vlády SR, kde na budovu demonstranti házeli banány, vejce, dělobuchy a světlice. Po skončení oficiální části protestu se početná skupina demonstrujících vydala k budově parlamentu. Zde prolomila policejní zátaras a demonstrovala přímo před vchodem do NR SR. Po policistech lidé házeli vejce a dlažební kostky. Nakonec policie dav rozehnala pomocí vodního děla. K dalším \"Anti-gorilím\" demonstracím docházelo průběžně až do času voleb. Vyvrcholením se stal protestní pochod den před volbami v pátek 9. března, kdy proti demonstrantům musela zakročit policie i slzným plynem.", "section_level": 3}, {"title": "Maďarská karta.", "content": "Jako v předchozích volbách i v těchto, byť nikoli v takové míře, vytahovaly některé slovenské politické strany tzv. \"maďarskou kartu\" s cílem populisticky vzbudit v lidech strach nebo obavy, zároveň nabídnout řešení, a přesvědčit tak občany, aby jim odevzdali svůj hlas. Odstartovala Mečiarova ĽS-HZDS, která podala podnět k Ústřední volební komisi na prošetření dvojjazyčných billboardů SMK-MKP. Následně se předseda Slovenské národní strany Ján Slota obul do Andreje Hrnčiara, primátora města Martin, který se rozhodl kandidovat do parlamentu na kandidátce strany MOST-HÍD. Označil jej za „\"špinavého gaunera a zrádce slovenských zájmů\".“ SNS se tak snažila zviditelnit v očích veřejnosti, již od minulých voleb se totiž pohybovala na hranici zvolitelnosti a podle sociologů byla jedním z favoritů na vypadnutí z parlamentu. Deník SME.sk o SNS napsal: \"Ekonomický program je směsí ukradnutých téz použitých v naprosto nevhodném čase a populistikých nesmyslů, jejichž realizace by znamenala kolaps hospodářství. Tyto sliby jsou i na billboardech, na které přidali i otevřeně protiromská hesla.\" Anna Belousovová, předsedkyně nacionální strany Národ a spravedlnost, zase prohlásila: \"„Slováci by nemali dopustiť, aby o výsledku volieb a smerovaní krajiny rozhodla maďarská a rómska menšina.“\"", "section_level": 3}, {"title": "Průzkumy.", "content": "Veškeré předvolební průzkumy předvídaly vítězství levicové strany SMĚR – sociální demokracie, která zvítězila i v předchozích dvou volbách v letech 2006 a 2010. Předseda strany Robert Fico oznámil, že i v případě, pokud by jeho strana získala nadpoloviční většinu poslanců, chce vládnout ve dvojkoalici s další standardní parlamentní stranou. Tou by mohlo být pravicové Křesťanskodemokratické hnutí, o jejich společné koalici se uvažovalo už po volbách 2010, ale nakonec dalo KDH přednost pravicové koalici. Sám předseda hnutí Ján Figel prohlásil, že velká koalice SMER-SD, KDH a SDKÚ-DS by nebyla po volbách špatným řešením. Mikuláš Dzurinda, bývalý premiér a současný předseda pravicové SDKÚ-DS, však povolební spolupráci se stranou SMER vyloučil. S Ficem nechtěla jít ani liberální Svoboda a Solidarita. Podobné stanovisko zaujala i strana MOST-HÍD, jejíž předseda Béla Bugár prohlásil, že pustí-li se pravicová strana do spolupráce s SMER-SD, znamená to její zničení. Ještě na konci února přibližně 1,4 milionu oprávněných voličů nevědělo, komu odevzdají svůj hlas.", "section_level": 2}, {"title": "Průběh voleb.", "content": "Průběh voleb byl po celý den poklidný, i přestože se policie obávala a avizovala možné problémy, jako například kupování hlasů v romských osadách. Došlo pouze k drobným incidentům, kdy například muž přišel do volební místnosti, zde roztrhal své volební lístky a vyhodil je nad sebe. Očekávala se ovšem rekordně nízká volební účast. Podle průzkumu více než 1,5 milionu voličů ještě v únoru nebylo rozhodnuto, koho bude volit. Zatím vždy přišlo na Slovensku během parlamentních voleb volit více než 50 % oprávněných voličů. Tyto volby tak mohla být tato hranice poprvé nedosažena. Vyšší volební účast v průběhu dne hlásilo pouze hlavní město Bratislava, kde v některých okrscích podle předběžných odhadů překročila 50 %, někde dokonce i 60 %. Naopak tomu je na východě Slovenska, kde je již tradičně menší zájem o volby. Průměrná účast zde během dne dosahovala 30–40 %. Ve východoslovenské metropoli Košicích byla podle prvních odhadů volební účast vyšší 40–50 %. Výjimku tvořilo romské sídliště Luník IX, kde byla účast jen necelé 4 %, přičemž minulé volby tu dosahovala alespoň 23 %. Negativní vliv na průběh voleb neměl ani požár, který v odpoledních hodinách zachvátil hrad Krásna Hôrka nedaleko Rožňavy. Podle předběžných odhadů se průměrná účast v obci Krásnohorské Podhradie pohybovala na úrovni 30–35 %. V 18 hodin se před sídlem prezidenta Slovenské republiky v Bratislavě sešla skupinka manifestantů, která pomocí rakve vyrobené z kartonu, smutečního věnce a svíček uspořádala tichý symbolický pohřeb demokracie na Slovensku. Volební místnosti se uzavřely přesně ve 22:00. Výjimkou byly tři místnosti v obci Šoporňa, kde byl konec hlasování posunut o deset minut kvůli komplikacím na začátku hlasování.", "section_level": 1}, {"title": "Referendum.", "content": "Ve městě Kolárovo (\"Gúta\") a v obci Tešedíkovo (\"Pered\") obývaných převážně příslušníky maďarské menšiny na jižním Slovensku spojili předčasné parlamentní volby s komunálním referendem o přijetí původního maďarského názvu města/obce.", "section_level": 2}, {"title": "Povolební situace.", "content": "Vznikla jednobarevná vláda strany SMER-SD pod vedením Roberta Fica, přestože k jednání byly vyzvány i ostatní parlamentní pravicové strany. Ty pozvání na povolební vyjednávání s Ficem přijaly, avšak vstup do jeho vlády odmítly. S návratem Roberta Fica do vedení státu hrozí i zhoršení maďarsko-slovenských vztahů, případně diplomatické střety. Fico byl vůči Maďarům vždy kritický a často hrál na slovenskou nacionalistickou notu. Ruský zpravodajský server zase informoval, že \"Slovensko se za nové vlády Roberta Fica stane nejvíce proruskou zemí v Evropské unii\".", "section_level": 1}], "src_summary": "Předčasné Volby do Národní rady Slovenské republiky 2012 se konaly v sobotu 10. března 2012. Jejich konání schválila NR SR dne 13. října 2011. Stalo se tak následkem pádu vlády Ivety Radičové. Poměrným systémem s 5% uzavírací klauzulí bylo voleno všech 150 poslanců Národní rady v jednom volebním obvodě zahrnujícím celé Slovensko. Ve volbách zvítězil SMER-SD, který získal 44,41% a parlamentní většinu 83 mandátů. Na druhém místě skončilo KDH, jež získalo 8,82% a 16 mandátů. Na třetím místě skončila OĽaNO se ziskem 8,55% a rovněž 16 mandátů. Volební účast činila 59,11%.", "tgt_summary": "Parliamentary elections were held in Slovakia on 10 March 2012 to elect the 150 members of the National Council. The elections followed the fall of Prime Minister Iveta Radičová's Slovak Democratic and Christian Union – Democratic Party-led coalition in October 2011 over a no confidence vote her government had lost because of its support for the European Financial Stability Fund. Amidst a major corruption scandal involving local center-right politicians, former Prime Minister Robert Fico's Direction – Social Democracy won an absolute majority of seats.", "id": 112535}
{"src_title": "Zpráva z Areciba", "tgt_title": "Arecibo message", "src_document": [{"title": "Obsah zprávy.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Čísla.", "content": "1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 Čísla od 1 do 10 v binární podobě (spodní řádek značí začátek každého čísla). I za předpokladu, že by příjemce rozeznal binární soustavu, kódování čísel nemusí být hned jasné díky způsobu zápisu. K přečtení prvních sedmi čísel, nebereme v úvahu spodní řádek, je třeba číst 3 binární znaky od shora dolů. Čtení čísel 8, 9 a 10 je trochu rozdílné, protože jim byl přidán další sloupec vedle prvního (na obrázku vpravo). To mělo pravděpodobně ukázat, že číslo, které je příliš velké na to, aby se vešlo do jednoho sloupce, je možné zapsat v několika sousedících sloupcích, kde sousedící sloupec nemá základní značku (X). (Jinak řečeno, binární čísla mají u „vyčnívající” značky (X) nejméně významný bit a mohou být zalomena do více sloupců případně řádků.)", "section_level": 2}, {"title": "Prvky DNA.", "content": "H C N O P Zde se objevují čísla 1, 6, 7, 8 a 15. Jsou to atomová čísla vodíku (H), uhlíku (C), dusíku (N), kyslíku (O), a fosforu (P), ze kterých se skládá DNA. Čísla 8 a 15 jsou raději zapsána v klasickém rozložení v binární soustavě než v metodě sousedících sloupců jako ve zprávě s čísly na začátku.", "section_level": 2}, {"title": "Nukleotid.", "content": "Deoxyribóza Adenin Thymin Deoxyribóza Nukleotidy jsou série pěti atomů, z předchozí části zprávy. Každá série představuje chemický vzorec nukleotidu začleněného v DNA (oproti volné formě nukleotidu). Například: deoxyribóza (CHO v DNA, CHO ve volné formě), nukleotid na obrázku vlevo nahoře je čten jako: tj. 7 atomů vodíku, 5 atomů uhlíku, 0 atomů dusíku, 1 atom kyslíku a 0 atomů fosforu.", "section_level": 2}, {"title": "Dvojitá šroubovice.", "content": "11 Dvoušroubovice DNA (svislý pruh znázorňuje počet nukleotidů, avšak tehdy odhadovaných 4,3 miliard se liší oproti skutečnému počtu 3,2 miliard párů bazí v lidském genomu).", "section_level": 2}, {"title": "Lidstvo.", "content": "X011011 Element uprostřed představuje člověka. Vlevo (na obrázku) je zobrazena průměrná výška dospělého muže: 1764 mm. To odpovídá horizontálně psané binární soustavě 14x znásobena vlnovou délkou zprávy (126 mm). Vpravo je zobrazena velikost populace na Zemi v r. 1974 (4,3 miliardy). V tomto případě je číslo orientováno horizontálně se základním znakem vlevo nahoře obrázku.", "section_level": 2}, {"title": "Planety.", "content": "Země Sluneční soustava, zobrazuje Slunce a planety v jejich pořadí od Slunce. Pluto je od 11. 6. 2008 zařazeno do kategorie plutoidů (trpasličí planeta). Země jako třetí planeta od Slunce je graficky výše než ostatní planety, aby se identifikovala jako planeta, ze které byl signál vyslán. Navíc je lidská postava zobrazena \"stojící\" na obrázku Země.", "section_level": 2}, {"title": "Teleskop.", "content": "Poslední část představuje radioteleskop v Arecibu s průměrem antény (2430 znásobená vlnová délka dává hodnotu 306,18 m).", "section_level": 2}], "src_summary": "Zpráva z Areciba (: \"Arecibo message\") byla vyslána do vesmíru přes frekvenčně modulované rádiové vlny k výročí přestavby radioteleskopu 16. listopadu 1974. Byla směrována na kulovou hvězdokupu M13, vzdálenou 25 000 světelných let, protože M13 bylo velké a blízké seskupení hvězd, které byly viditelné na obloze v čase a místu ceremonie. Zpráva obsahovala 1679 binárních číslic, přibližně 210 bajtů, byla přenášena na frekvenci 2380 MHz a modulována posunem frekvence o 10 Hz s výkonem 1000 kW. Jedničky a nuly byly přenášeny s frekvenčním posunem rychlostí 10 bitů za sekundu. Celkové vysílání bylo kratší než tři minuty (přesně 167,9 vteřiny). Mohutnost 1679 byla zvolena protože to je součin dvou prvočísel. Zpráva byla uspořádána do obdélníku se 73 řádky a 23 sloupci. Další možnost uspořádání 23 řádků a 73 sloupců vytváří neuspořádané nesmysly. Pokud je zpráva přeložena do grafických znaků vytváří obraz, nebo jeho inverzi. Dr. Frank Drake tehdy na Cornellově univerzitě, tvůrce slavné Drakeovy rovnice napsal zprávu s pomocí Carla Sagana a dalších. Zpráva obsahovala sedm následujících částí, které zakódoval (od shora dolů): Jelikož bude trvat 25 000 let, než zpráva dorazí do zamýšlených cílových hvězd (a dalších 25 000 let pro odpověď), byla zpráva Arecibo spíše ukázkou lidského technologického pokroku než skutečným pokusem o začátek komunikace s mimozemšťany. Ve skutečnosti, hvězdy v M13, kam byla zpráva mířena, už tam nebudou, až zpráva dorazí. Dle tiskové zprávy Cornella News z 12. listopadu 1999 skutečným účelem zprávy nebylo navázat kontakt, ale demonstrace nově instalovaného zařízení. Stejná zpráva jako v roce 1974 byla znovu odvysílána v roce 2001 v rámci vesmírného projektu „Call“ pod záštitou jedné komerčně založené společnosti v Houstonu v Texasu. Před tímto datem se to podařilo ještě dvakrát a to 30. června a 1. července 1999. Hvězdné cíle těchto re-transmisí byly tři poměrně blízké hvězdy (HD 178428, HD 190406 a HD 190 360). Zpráva byla přenášena 70metrovým radiovým teleskopem u Jevpatorije na Ukrajině.", "tgt_summary": "The Arecibo message is a 1974 interstellar radio message carrying basic information about humanity and Earth sent to globular star cluster M13. It was meant as a demonstration of human technological achievement, rather than a real attempt to enter into a conversation with extraterrestrials. The message was broadcast into space a single time via frequency modulated radio waves at a ceremony to mark the remodeling of the Arecibo radio telescope in Puerto Rico on 16 November 1974. The message was aimed at the current location of M13 some 25,000 light years away because M13 was a large and close collection of stars that was available in the sky at the time and place of the ceremony. The message forms the image shown here when translated into graphics, characters, and spaces.", "id": 873284}
{"src_title": "Vilemína Pruská (1709–1758)", "tgt_title": "Wilhelmine of Prussia, Margravine of Brandenburg-Bayreuth", "src_document": [{"title": "Biografie.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Původ, mládí.", "content": "Narodila se jako nejstarší ze čtrnácti dětí pruského krále Fridricha Viléma I. a jeho manželky Žofie Dorotey Hannoverské, dcery budoucího britského krále Jiřího Ludvíka Brunšvicko-Lüneburského a jeho zapuzené manželky Žofie Dorotey z Celle. Jejím bratrem byl pruský král Fridrich Veliký, jednou ze sester švédská královna Luisa Ulrika Pruská. Vilemína vyrůstala na puritánském, strohém až spartánském dvoře Frederika Viléma I., postrádajícím veškeré příjemnosti, jež byly vlastní ostatním panovnickým dvorům soudobé Evropy. Její otec neviděl smysl v planém napodobování francouzské versailleské módy a stylu života, jež by ruinoval zemi, a namísto toho všechny příjmy země směřoval k budování silné, dokonale vyzbrojené a vycvičené armády; co zbylo, skončilo v pokladnici v podzemí berlínského zámku. Vilelmína byla, podobně jako její bratr Fridrich, naprostým opakem otcovým jak povahou, tak svými zájmy – byla intelektuálně založená, se zájmem o umění, hudbu, literaturu; bystrá, vysoce inteligentní, s výjimečným hudebním nadáním se dusila v nejen prosté, ale především hrubé atmosféře postupimského dvora. Její vztahy s otcem nicméně zpočátku nebyly špatné. Postupně se však zhoršovaly, jak kvůli častým změnám otcových nálad, tak kvůli jeho stále méně kontrolovaným výbuchům hněvu; ty ovšem byly částečně zapříčiněny kromě jiného i dvorskými intrikami její matky. Tu Vilemína ve svých pamětech o nešťastném dětství také nešetří a píše o ní m.j.: \"\"Celá pýcha a pocit výjimečnosti hannoverského rodu se shromáždila v její osobě:\"\" Z puritánské atmosféry jejich domu, která s přibývajícím věkem otcovým byla stále těžší, obviňuje Vilemína pastora \"Francka z Halle\". Podle královské dcery \"provokoval v králi výbuchy zuřivosti z nanejvýš nevinných důvodů, zapovídal všechny příjemnosti, které považoval za nicotné, především lov a hudbu.\" To a její racionální uvažování bylo příčinou kritického pohledu na dogmata, obřady a celkový stav náboženství. Neobvykle dobré vztahy měla Vilemína se svým mladším bratrem Fridrichem, se kterým ji pojil zájem o hudbu, filosofii a vědu. Sourozenci si byli velmi blízcí a pojilo je pouto silné lásky a obětavé pomoci.", "section_level": 2}, {"title": "Manželství.", "content": "Vilemína již jako dítě byla příčinou rozporů mezi rodiči v jejich privátních šarvátkách, později také v zahraniční politice. Její matka se snažila u upevnění vztahů s hannoverskou dynastií, z níž sama pocházela, a usilovala o zásnuby se svým synovcem Frederikem Ludvíkem, princem waleským; nejraději by viděla dvojité manželství jak Vilemíny, tak Fridricha s dětmi této britské královské rodiny. Vilemína ve svým pamětech píše, že i jí se tato nabídka zamlouvala. Otec však preferoval variantu spojení s Habsburky, podporovanou některými jeho oblíbenci a rakouským diplomatem Seckendorffem. Po nezdařeném útěku Fridrichově se situace na dvoře ještě více zhoršila a Fridrich Vilém I. upevnil svou již tak silně despotickou potici. Hrozil Vilemíně vsazením do pevnosti Špandava pod záminkou účasti na spiknutí, jež vedlo k útěku jejího mladšího bratra a přinutil ji ke sňatku s bayreuthským markrabětem Fridrichem.", "section_level": 2}, {"title": "Svatba a život v Bayreuthu.", "content": "Svatba se uskutečnila 20. listopadu roku 1731. Manželství samo, třebaže mu předcházely tak dramatické okolnosti, bylo ve svých počátečních letech harmonické a šťastné. Později však manželský život ochladl a manželství se prakticky rozpadlo. Příčinu lze spatřovat v tom, že Vilemínin manžel Fridrich měl dlouholetou milenku, Vilemíninu první dvorní dámu Vilemínu von Marwitz (pozdější hraběnku Burghaus). Vilemína se aktivně podílela na modernizaci země. Její dvůr zahájil epochu rokoka v Bayreuthu (něm. \"Bayreuther Rokoko\"). Tamní palác se stal svéráznou miniaturou Versailles. Jinak málo významný dvůr se mohl blýskat návštěvami Fridricha Velikého či osvícenských filosofů, m.j. Voltaira, což mu dodávalo značné prestiže. Markraběnka dbala i o zájmy své země, což bylo zřetelné za slezských válek v letech 1742-1744, kdy aktivně bránila své majetky, aby se nestaly předmětem pruské politiky, která Bayreuthu nepřinesla žádný užitek. Zabývala se rovněž vědeckým studiem a vedla filosofickou korespondenci s Voltairem; rozvíjela i své hudební nadání. Hrála na loutnu, byla autorkou řady hudebních i literárních děl. Mezi nejdůležitější náleží její paměti, mimořádně cenné jako bohatý historický pramen. Vilemína je psala v Bayreuthu do konce života, jako již zlomená a světem hluboce rozčarovaná osoba, čímž má její dílo hluboký emocionální náboj, především v hodnoceních (až výpadech) řady osob. Paměti nemají v soudobé Evropě analogie a často jsou jediným pramenem informací o postupimském dvoře či lidech z okolí Vilemíny, jejího bratra Fridricha aj. Historikové považují až na detaily dílo za věrohodný a objektivní zdroj informací..", "section_level": 2}, {"title": "Konec života, smrt.", "content": "Za sedmileté války se aktivně účastnila diplomacie, působíc jako oči a uši svého bratra Fridricha Velikého v jižním Německu až do své smrti v roce 1758. Až do konce s ním pilně korespondovala; jeho dopisy sestře jsou svého druhu diagnózou jeho psychického stavu po dobu trvání války. V jednom z posledních dopisů Fridrich píše: \"\"...vidím v tobě jediný vzor dokonalosti v tomto mizerném století.\"\" Vilemína zemřela 14. října roku 1758, v den, kdy její bratr Fridrich Veliký utrpěl porážku od rakouských vojsk v bitvě u Hochkirchu. Fridrich, zdrcený její smrtí, vybudoval v roce 1768 v Sanssouci u Postupimi \"Svatyni přátelství\" (německy \"Freundschaftstempel\"), v níž umístil Vilemínin pomník.", "section_level": 2}, {"title": "Potomci.", "content": "Z manželství Vilemíny a markraběte Fridricha se narodil jediný potomek, dcera:", "section_level": 2}], "src_summary": "Vilemína Pruská, německy \"Friederike Sophie Wilhelmine von Preußen\" (3. července 1709, Postupim – 14. října 1758, Bayreuth) byla rodem pruská princezna a sňatkem bayreuthská markraběnka.", "tgt_summary": "Princess Wilhelmine of Prussia (Friederike Sophie Wilhelmine; 3 July 170914 October 1758) was a princess of the German Kingdom of Prussia (the older sister of Frederick the Great) and composer. She was the eldest daughter of Frederick William I of Prussia and Sophia Dorothea of Hanover, and granddaughter of George I of Great Britain. In 1731, she married Frederick, Margrave of Brandenburg-Bayreuth. The baroque buildings and parks built during her reign shape much of the present appearance of the town of Bayreuth, Germany.", "id": 2402146}
{"src_title": "Vilemína Pruská (1751–1820)", "tgt_title": "Wilhelmina of Prussia, Princess of Orange", "src_document": [{"title": "Biografie.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Původ, mládí.", "content": "Vilemína se narodila jako třetí dítě (jediná dcera) ze čtyř potomků pruského prince Augusta Viléma (1722–1758) (druhého syna pruského krále Fridricha Viléma I.) a jeho manželky Luisy Amálie Brunšvicko-Wolfenbüttelské.", "section_level": 2}, {"title": "Manželství, potomci.", "content": "4. října roku 1767 se v Berlíně provdala za nizozemského místodržitele Viléma V. Oranžského. Toto manželské spojení bylo dojednáno z podnětu strýce Vilemíny, pruského krále Fridricha II. Z manželství vzešlo pět potomků, první syn však zemřel den po narození a třetí dítě se narodilo předčasně mrtvé; dospělosti se dožili dcera a dva synové:", "section_level": 2}, {"title": "Politické aktivity.", "content": "Vilemína byla velmi inteligentní žena se značnými politickými ambicemi. Se svým strýcem, pruským králem Fridrichem Velikým, jehož byla oblíbenkyní, vedla čilou korespondenci s politickým zaměřením. Opírajíc se o jeho rady, dosáhla v Nizozemí politického vlivu. Vilém V. Oranžský se dostal po roce 1781 do politického konfliktu s vlasteneckým hnutím (\"Patrioti\". Tyto demokratické síly zmohutněly po pro Holandsko neúspěšném konci Čtvrté anglo-holandské války (1780–1784) a Vilém byl jako generální velitel provincie sesazen - v roce 1785 byl přinucen opustit Haag a žádán o abdikaci;Vilemína ho přesvědčila, aby tak neučinil. V roce 1787 vypukla v Holandsku revoluce a Vilém přesídlil s dvorem do Guelders, provincie vzdálené od centra státu. Vilemína se v červenci roku 1787 vydala na provokativní cestu z Nimwegen, sídla oranžského dvora, do Haagu, její dřívější rezidence v Holandsku, aby zde sebrala dohromady své přívržence. V blízkosti Goudy jí byla cesta zatarasena. Princezna byla po krátkém uvěznění poslána zpět, poté co jí jeden z důstojníků, aniž by smekl klobouk, nabídl pivo a tabák. Vilemína žádala o zadostiučinění u svého bratra Fridricha Viléma II., jenž její potupu přijal za svou a vzal ji jako záminku pro diplomatické ultimátum Pruska vůči Holandsku. Když se Holansko zdráhalo, bylo 13. září roku 1787 obsazeno armádou o síle 20 000 mužů a moc oranžských místodržitelů byla opět nastolena. \"Patrioti\" prchli do Francie, kam se dostali právě ve vypjaté době počátku Velké francouzské revoluce, když byl svržen z trůnu král Ludvík XVI. Vilemína povolala do funkce \"Raadspensionaris\" (Velký penzionář, obdoba regenta) schopného \"Laurense Pietere van de Spiegela\" a snažila se znovu o politický vliv. V roce 1795 se však podporováni Francií vrátili z Paříže \"Patrioti\" bojovat ve vlasti; panovníkem v Holandsku se jako král stal Napoleonův bratr Ludvík Bonaparte. Místodržitelský pár byl Francouzi v lednu 1795 vypuzen a uchýlil se do exilu do Anglie ke svému spojenci, bratranci Jiřímu III. Žili potom střídavě v Kew, Nassau a Braunschweigu, kde Vilém V. roku 1806 zemřel. Vilemína se po Napoleonově porážce v roce 1813 vrátila zpět do Nizozemí a dožila se toho, že roku 1815 byl její syn Vilém provolán nizozemským králem.", "section_level": 2}, {"title": "Smrt.", "content": "Vilemína zemřela 9. června roku 1820 ve věku 69 let. Pochována byla v Královské hrobce v Nieuwe Kerk v Delftu.", "section_level": 2}], "src_summary": "Frederika Žofie Vilemína Pruská (německy \"Friederike Sophie Wilhelmine Prinzessin von Preußen\"; (7. srpna 1751, Berlín – 9. června 1820, palác Het Loo, Apeldoorn) byla rodem pruská princezna a sňatkem manželka Viléma V. Oranžského (1748–1806), nizozemského místodržitele.", "tgt_summary": "Princess Wilhelmina of Prussia (\"Frederika Sophia Wilhelmina\"; 7 August 1751 in Berlin – 9 June 1820 in Het Loo) was the consort of William V of Orange and the de facto leader of the dynastic party and counter-revolution in the Netherlands. She was the daughter of Prince Augustus William of Prussia and Luise of Brunswick-Wolfenbüttel. Wilhelmina was the longest-serving Princess consort of Orange.", "id": 1138150}
{"src_title": "Annibale Bugnini", "tgt_title": "Annibale Bugnini", "src_document": [{"title": "Život.", "content": "Pocházel z Umbrie, na kněze byl vysvěcen v roce 1936. Deset let strávil jako farář na předměstí Říma. V roce 1947 se stal redaktorem liturgického časopisu \"Ephemerides Liturgica\", od roku 1949 přednášel liturgiku na Papežské městské univerzitě, později na Papežské lateránské univerzitě. V roce 1948 ho papež Pius XII. jmenoval sekretářem Komise pro liturgickou reformu. V roce 1951 vydala tato komise nový obřad slavení Velikonoční vigilie, v roce 1955 obřady pro zbytek Svatého týdne, v roce 1961 vyšel nový breviář a v roce 1962 nový misál. V roce 1960, po vyhlášení druhého vatikánského koncilu, byl Bugnini jmenován sekretářem Papežské přípravné komise pro liturgii, která připravila konstituci Sacrosanctum concilium, hlavní dokument nové liturgické reformy. V roce 1964 byl jmenován sekretářem Koncilia pro zavedení liturgické konstituce, v níž působil až do jejího zrušení v roce 1975. V roce 1972 byl jmenován titulárním arcibiskupem dioklecianejským, což je spojené s titulem monsignore. V roce 1976 byl vyslán jako pronuncius do Íránu, kde získal hlubokou znalost místní kultury. Napsal také dvě knihy, \"La chiesa in Iran\" (Církev v Íránu, 1982) a \"La riforma liturgica 1948–1975\" (Liturgická reforma 1948–1975, 1983).", "section_level": 1}, {"title": "Vnímání.", "content": "Bugnini jako hlavní autor značně diskutované nové podoby liturgie (mše Pavla VI.) zůstává v katolickém prostředí vysoce kontroverzní osobností, jeho podíl na reformách vyvolal značnou kritiku zejména ze strany katolických tradicionalistů. Byl obviňován z toho, že sám byl svobodným zednářem. Spekulace o jeho příslušnosti ke svobodnému zednářství (svobodní zednáři jsou katolickou církví exkomunikováni latae sententiae, tj. činem samotným bez formálního vyhlášení exkomunikace) nejsou potvrzeny, sám je ve své knize \"La riforma liturgica 1948–1975\" odmítl. Andrea Rose, významný italský liturgik tradicionalističtějšího směru, Bugniniho hodnotí jako \"povrchního člověka bez jakékoli hloubky myšlení, loutku Pavla VI.\"", "section_level": 1}], "src_summary": "Annibale Bugnini (14. června 1912, Baschi, Umbrie – 3. července 1982, Řím) byl italský římskokatolický kněz, člen řádu lazaristů, vůdčí osobnost liturgické reformy proběhlé po druhém vatikánském koncilu.", "tgt_summary": "Annibale Bugnini (14 June 1912 – 3 July 1982) was a Roman Catholic prelate. Ordained in 1936 and named archbishop in 1972, he was secretary of the commission that worked on the reform of the Catholic liturgy that followed the Second Vatican Council. Critics of the changes made to the Catholic Mass and other liturgical practices before and after Vatican II consider him a controversial figure. He held several other posts in the Roman Curia and ended his career as papal nuncio to Iran, where he acted as an intermediary during the Iran hostage crisis of 1979–1981.", "id": 681029}
{"src_title": "MGR-3 Little John", "tgt_title": "MGR-3 Little John", "src_document": [{"title": "Vývoj a popis.", "content": "Cílem vývoje rakety bylo nahradit hlavňové dělostřelectvo. Raketa měla vyplnit mezeru mezi dostřelem salvových raketometů a taktických raket. Raketa měla být schopna palby i na bodové cíle, pozdější zkušenosti však prokázaly, že raketa může být použita kvůli své přesnosti hlavně proti plošným cílům a to ještě musela být vybavena jadernou hlavicí s poměrně malým ekvivalentem TNT. Vývoj rakety byl zahájen v armádní agentuře pro rakety a řízené střely v Huntsville, stát Alabama společností Redstone Arsenal v červnu 1955. V červnu 1956 se uskutečnil první start rakety označené XM-47 Little John. Výroba raket značených XM-51 byla zahájena v roce 1957 u společnosti Douglas Aircraft Company. Během výroby byly provedeny úpravy, které vedly ke zkrácení délky rakety, snížení hmotnosti a zvětšení doletu rakety. Rakety Little John byly dodány k jednotkám v roce 1961. V tomto roce byly přeznačeny na M51 a později v roce 1963 na MGR-3A a zůstaly ve výzbroji americké armády do srpna 1969. Raketa měla šípovou stabilizaci s pomocnou rotací. Pohybovala se k pozemnímu cíli neřízeně po balistické dráze nadzvukovou rychlostí. Raketa se skládala z bojové hlavice, sestavy raketového motoru a roznětky. Komponenty byly dodávány samostatně v přepravních kontejnerech a montovány uživatelem. Little John se nelišil od rakety Honest John nejen svou velikostí, ale i stabilizací za letu. Raketa MGR-1 Honest John byla stabilizována pomocnou rotací, která jí byla udělena po vypuštění ze startovacího zařízení. Raketa Little John byla stabilizována rotací rakety ještě na startovacím zařízení těsně před jejím odpálením. Tato metoda stabilizace byla nazvána „spin-on-straight-rail“ (SOSR). Systém byl vyráběn společností Douglas Aircraft Company. Střela a vypouštěcí systém byly lehké konstrukce a bylo je možné lehce převážet vrtulníkem, jinými letouny nebo v přívěsu za vozidlem. Rakety začaly být vyřazovány v červenci 1967. Během programu bylo vyrobeno 500 raket.", "section_level": 1}, {"title": "Uživatelé.", "content": "Spojené státy americké", "section_level": 1}, {"title": "Specifikace.", "content": "\"Technické údaje pocházejí z publikace „Vojenské Rakety“ a webu „flightglobal.com“\".", "section_level": 1}, {"title": "Odkazy.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Související články.", "content": "MGR-1 Honest John", "section_level": 2}], "src_summary": "MGR-3 Little John byl americký dělostřelecký raketový systém navržený a zařazený do služby u americké armády (US Army) během 50. a 60. let 20. století. Raketa byla přepravována na vypouštěcím zařízení XM34 a mohla nést jak jadernou tak konvenční hlavici. Původně bylo zamýšleno používat raketu u výsadkových a průzkumných jednotek kvůli její snadné přepravě vrtulníkem nebo v závěsu za džípem. Byla vyvinuta z těžší samohybné taktické rakety MGR-1 Honest John.", "tgt_summary": "The MGR-3 Little John was a free flight artillery rocket system designed and put into service by the U.S. Army during the 1950s and 1960s.", "id": 483170}
{"src_title": "Christian Dior", "tgt_title": "Christian Dior", "src_document": [{"title": "Život a dílo.", "content": "Narodil se v Normandii, ve městě Granville, do rodiny obchodníka s hnojivy. Později studoval mezinárodní vztahy a diplomacii, ale po škole se začal živit jako galerista. Až v roce 1946 Christian Dior s pomocí textilního magnáta Marcela BOUSSAC založil v Paříži svůj módní dům. Za 12 let se mu podařilo rozšířit své podnikatelské aktivity do dalších 15 zemí a zaměstnat více než 2 000 lidí. Dior je především známý pro svůj „New Look“, který uvedl v roce 1947. Ve svých módních kreacích zdůrazňoval ženskost. Jeho šaty měly úzká ramena, zúžený pas, zdůrazněná prsa a dlouhou, širokou sukni. \"New Look\" znamenal revoluci v dámském odívání a opět udělal z Paříže centrum světové módy. Značka Christian Dior se stala synonymem pro klasickou eleganci, nastiňující ženskost a krásu. V roce 1953 byl u Diora zaměstnaný mladý Francouz Yves Saint Laurent jako jeho asistent. Diorův život byl poznamenán hektickým životním stylem, neustálými hádkami a konflikty s jeho rodinou pro jeho homosexualitu. Špatné vztahy měl zejména se svým bratrem Raymondem, který ho již v dětství tyranizoval zavíráním do tmavého sklepa. Christian měl v oblibě svou neteř, Raymondovu dceru Françoise. Z té se však stala nadšená přívrženkyně nacismu a obviňovala Diorovy židovské manažery ze spiknutí proti jejímu strýci. Podle francouzského dědického práva měl po Diorově smrti (protože neměl děti ani žijící rodiče) jeho majetek dědit jeho bratr, ale po hádkách s Raymondem i Françoise se Dior rozhodl svou rodinu vydědit. Christian Dior zemřel na dovolené v Itálii, v dvaapadesáti letech na srdeční selhání. Po jeho smrti se Yves Saint Laurent stal uměleckým ředitelem jeho módního domu a zachránil ho před krachem.", "section_level": 1}, {"title": "Společnosti a značky.", "content": "Jméno Christiana Diora nese i jedna z největších společností vyrábějících módní oblečení – Christian Dior S. A. Společnost vlastní divizi \"Christian Dior Couture\", která vyrábí jedny z nejžádanějších produktů \"haute couture \", ale i konfekci \"(prêt-à-porter)\", doplňky, kosmetiku a parfémy. Součástí společnosti je i divize \"Dior Homme\" vyrábějící pánskou konfekci. Christian Dior SA provozuje celkem 160 butiků po celém světě, a v blízké budoucnosti plánuje otevřít další. Mimo jiné je držitelem 42,5% podílu ve společnosti LVMH, která je považována za giganta v oblasti luxusních výrobků. Sídlo společnosti je v Paříži.", "section_level": 1}, {"title": "Svět vůní Christian Dior.", "content": "Christian Dior se zapsal do srdcí lidí svou výjimečností, citem pro módu a také vůněmi. Jeho první vůni inspirovala první módní kolekce, která vznikla v roce 1947, při níž jej inspirovaly jeho milované květiny. Úspěch této kolekce předurčil vznik první vůně – Miss Dior. Diorovým přáním bylo vytvořit vůni, která by voněla láskou, ale nevěděl, jak by ji pojmenoval. Inspirací se mu stala jeho sestra, která za ním přišla do nově otevřeného salonu a tehdy Mitza Bricardová vykřikla: „Podívejte, tam přichází Miss Dior! Miss Dior! Tak se bude jmenovat první parfém!“ Další vůní, v pořadí druhou, byla vůně Diorama, která vznikla o dva roky později a pro značku Dior ji vytvořil Edmond Roudnitska. Převrat ve světě vůní nastal v roce 1953, kdy Edmond Roudnitska vytvořil pro Diora opět novou vůni – Eau de Cologne Fraiche, která byla první unisex vůní v dějinách. Snem Diora byla vůně, která by byla založena na vůni konvalinek. Tak se i stalo, a novou vůní Diora se stala Diorissimo. 60. léta přinesla poprvé kompletní péči pro pány – Eau Sauvage, která obsahovala kromě parfému i vodu před a po holení, pudr, balzám a mýdlo. Roku 1972 vznikla nová květinová vůně Diorella. Koncem 80. let Dior objevil kouzlo orientální vůně Dioressence, která byla určena pro smyslné, podmanivé ženy. V roce 1980 představil Dior druhou pánskou vůni Jules. Rok 1985 – společnost se rozhodla o inovaci – nový flakon, nové jméno – a tak vznikla vůně Poison. Úspěch Poisonu byl globální a tak pokračování na sebe nenechalo dlouho čekat – k Poisonu přibyly Tendre Poison, Hypnotic Poison, Pure Poison a Midnight Poison. Ambice se projevily brzy, a tak se v roce 1988 zrodila další pánská vůně – Fahrenheit. V roce 1991 přišla na trh nová vůně pro ženy Dune, která v sobě ukrývala harmonii s přírodou, květinovou a mořskou kompozici. Konec dvacátého století znamenal návrat k původním hodnotám, a v tomto období se představila nová vůně, asi ta nejznámější – J'adore. Dalším projektem při kolekci rtěnek Dior Addict se stala vůně Dior Addict. V Queen of the Night, která následovala po Dior Addict, se spojuje jamajský květ s kaktusy, doplněné o jemnou vanilku. Tato kompozice propůjčila parfému jedinečnost. Výročí narození Christiana Diora se stala vhodnou příležitostí ke znovuzrození Miss Dior s novým názvem Miss Dior Chérie.", "section_level": 1}], "src_summary": "Christian Dior (21. ledna 1905 Granville, Francie – 24. října 1957 Montecatini, Itálie) byl jedním z nejvlivnějších francouzských i světových módních návrhářů.", "tgt_summary": "Christian Dior (; 21 January 1905 – 23 October 1957) was a French fashion designer, best known as the founder of one of the world's top fashion houses, also called Christian Dior, which is now owned by Groupe Arnault. His fashion houses are now all around the world.", "id": 2152572}
{"src_title": "Grete Stern", "tgt_title": "Grete Stern", "src_document": [{"title": "Životopis.", "content": "Od roku 1923 do roku 1925 studovala na umělecké škole ve Württembergu (nyní Národní akademie výtvarných umění ve Stuttgartu), katedře obrazového umění u profesora F. Ernsta H. Schneidlera. Po krátkodobém působení v oboru byla inspirována fotografií Edwarda Westona a Paula Outerbridge a změnila své zaměření na fotografii. Pak se přestěhovala do Berlína, kde v letech 1925 až 1926 tam a ve Wuppertalu vznikly její první komerční grafické práce (knižní grafika, layout a reklama). Svou první výstavu měla ve Wuppertalu v roce 1926. Na doporučení Otty Umbehra pracovala v letech 1927-1928 na několika fotografických studiích v soukromém ateliéru Waltra Peterhanse v Berlíně. Díky Peterhansovi se setkala s Ellen Rosenbergovou. Dvojice si v bývalé Peterhansově výtvarné dílně vybudovala fotografický ateliér, kde pořizovaly portrétní a reklamní fotografie a pojmenovali ji po svých dvou přezdívkách \"Ringl\" (Stern) a \"Pit\" (Rosenberg). V roce 1930 následovala první reklamní práce ve spolupráci s obrazovou agenturou \"Mauritius\". Ve stejném roce a ještě v letech 1932-1933 navštěvovala fotografický kurz Waltra Peterhanse v Bauhausu v Dessau a v Berlíně. Po převzetí moci Národním socialismem v roce 1933 Stern emigrovala do Londýna. Do roku 1936 pracovala jako grafik na volné noze a reklamní fotografka. V těchto letech vznikly portréty, mimo jiné i takových osobností jako byli Bertolt Brecht, Helene Weigel a Karl Korsch. V roce 1935 se vdala za argentinského fotografa Horacio Coppola (1906–2012), který také studoval v Bauhausu. V roce 1936 se jim narodila dcera Silvia a v témže roce se odstěhovali do Argentiny. V Buenos Aires si v roce 1937 otevřeli s Coppolou reklamní fotografické studio. Jejich moderní dům s ateliérem v Ramos Meija nedaleko Buenos Aires, se stal místem setkávání pro umělce, pokrokové spisovatele a intelektuály, jako byli Jorge Luis Borges, Pablo Neruda, Renate Schottelius, Clément Moreau, María Elena Walsh a psychoanalytička Marie Langer. Od roku 1948 do roku 1950 pracovala na progresivním urbanickém plánu \"Plan de Buenos Aires\". Od roku 1956 do 1970 pracovala v argentinském Národním muzeu výtvarných umění v Buenos Aires, a také jako fotografka v oddělení v oddělení pro restaurování. Od roku 1959 do 1960 působila jako odborný asistent fotografie na Univerzitě Resistencia del Chaco. Jako fotografka pracovala až do roku 1985.", "section_level": 1}, {"title": "Výstavy.", "content": "Výběr výstav:", "section_level": 1}], "src_summary": "Grete Stern (9. května 1904, Elberfeld – 24. prosince 1999 Buenos Aires) byla německá fotografka a designérka, jejím manželem byl Horacio Coppola. Známou na mezinárodní úrovni se stala ve 30. letech díky spolupráci s umělkyní Ellen Auerbach (tehdy ještě Ellen Rosenberg). Společně založili fotostudio \"ringl + pit\". Její díla byla považována za významnou inovaci v portrétní a reklamní fotografii, ovlivnila celou řadu evropských a amerických umělců. Svým dílem se řadí mezi klasiky, jako jsou Horacio Coppola, Annemarie Heinrich, Anatole Saderman nebo Juan Di Sandro.", "tgt_summary": "Grete Stern (9 May 1904 – 24 December 1999) was a German-Argentine photographer. Like her husband Horacio Coppola, she helped modernize the visual arts in Argentina, and presented the first exhibition of modern photographic art in Buenos Aires, in 1935.", "id": 1880916}
{"src_title": "Ystad", "tgt_title": "Ystad", "src_document": [{"title": "Historie.", "content": "První písemná zmínka o městě pochází z roku 1244, ale město Ysted bylo osídleno již dříve. Hlavní kostel města, kostel sv. P. Marie (Sancta Maria kyrka), pochází z první poloviny 13. století. Františkánský klášter sv. Petra (Gråbröderklostret) je jedním z nejlépe dochovaných středověkých klášterů ve Švédsku a dnes v něm sídlí městské muzeum. Ve staré části města je mnoho zachovalých domů ze 17. a 18. století. Ekonomickým základem pro rozvoj města bylo rybaření a obchodování se sledi. Sledi se v jižních části Baltského moře v pozdním středověku vyskytovali ve velkém množství, ale jejich stav se náhle prudce snížil v roce 1500.", "section_level": 1}, {"title": "Doprava.", "content": "Do města Ystad se dá přijet trajektem z dánského ostrova Bornholm a polského Svinoústí. Ystad je také zastávkou na železniční trati Malmö – Tomelilla – Simrishamn. Autobusem se dá dojet do významného přístavního města Trelleborgu, odkud jezdí trajekty do Sassnitzu, Rostocku a Lübecku.", "section_level": 1}, {"title": "Ystad jako poutní místo pro fanoušky detektivek.", "content": "Do města Ystad umístil děj svých detektivek spisovatel Henning Mankell, který vymyslel postavu policisty Kurta Wallandera. Náměstí, ulice a restaurace, které jsou uvedeny v knihách, existují také v reálném světě ve městě Ystad. Např. dům Kurta Wallandera, postavený z červených cihel, se nachází v ulici Mariagatan č. 10. Z tohoto důvodu se stal Ystad od roku 1990 oblíbeným poutním místem pro čtenáře detektivek spisovatele Henninga Mankella.", "section_level": 1}, {"title": "Sport.", "content": "Ystad býval dějištěm závodů v hodu diskem, kterých se účastnili i bývalí světoví rekordmani a olympijští medailisté Ricky Bruch a Jay Silvester, kteří se tu snažili o překonání světových rekordů a dosáhli hodnotných výkonů. Jay Silvester zde 10. června 1971 hodil 70,04 m a Ricky Bruch tu 27. října 1984 hodil 69,86 m. Ricky Bruch, který nedaleko Ystadu bydlel, ve zdejší nemocnici dne 30. května 2011 zemřel.", "section_level": 1}, {"title": "Partnerská města.", "content": "Ystad podepsal smlouvy o spolupráci s těmito městy:", "section_level": 1}], "src_summary": "Ystad je město v jižním švédském regionu Skåne na pobřeží Baltského moře. Region Skåne náležel až do roku 1658 Dánsku, ale na základě podepsání tzv. roskildského míru připadl Švédsku. Město Ystad je hlavním městem stejnojmenného okresu. Kvůli významným gotickým památkám byl Ystad zařazen mezi města na Evropské cestě cihlové gotiky.", "tgt_summary": "Ystad () (older ) is a town and the seat of Ystad Municipality in Skåne County, Sweden. Ystad had 18,350 inhabitants in 2010. The settlement dates back to the 11th century and has become a busy ferryport, local administrative centre and tourist attraction. The detective series \"Wallander\", created by Henning Mankell, is set primarily in Ystad. In 1285, the town's name was written \"Ystath\". Its original meaning is not fully understood, but the \"\"y\"\" is probably related to an old word for the yew tree, while \"-stad\" is \"town\", or \"place\".", "id": 2032683}
{"src_title": "Max Adler (herec)", "tgt_title": "Max Adler (actor)", "src_document": [{"title": "Životopis.", "content": "Narodil v Queens v New Yorku v židovské rodině. Po roce se s rodiči přestěhoval do Fountain Hills v Arizoně. Poté přesídlili do většího města, do Scottsdale v Arizoně. Navštěvoval střední školu Horizon, kde byl hlavním zpěvákem školního sboru. Po maturitě se přestěhoval do Los Angeles, aby se mohl věnovat své herecké kariéře. Max má mladšího bratra Jaka, který se narodil v roce 1992.", "section_level": 1}, {"title": "Kariéra.", "content": "Po několika různých rolích ve školních představení byl obsazen do malé vedlejší role školního sportovce a rváče Dava Karofskyho v televizním seriálu \"Glee\". Autor \"Glee\", Ryan Murphy byl zaujat jeho hraním a chtěl s ním více spolupracovat, a tak mu roli výrazně rozšířil. V epizodě vysílané v listopadu 2010 s názvem \"Nepolíbená\" (angl. \"Never Been Kissed\"), je prozrazeno, že Karofsky pod svou výbušnou povahu skrývá homosexualitu. Adler se předtím ptal na motivaci své postavy, ale byl velmi překvapen scénou, kdy Karofsky políbí předmět svého šikanování, studenta Kurta Hummela (Chris Colfer). Na to dostal kladné odezvy přes sociální sítě Twitter, Tumblr a Facebook a komentoval to, že byl „rád, že představuje tak velkou skupinu lidí“. Vysvětlil to, když řekl: „V posledních pár dnech jsem dostal mnoho děkovných zpráv od lidí z celého světa, protože buď jsou jako Karofsky, byli jako Karofsky nebo znají někoho jako on. Nyní jeho postava přestala se šikanováním a mezi ním a Kurtem panuje klid, ale zůstává nadále uzavřený“. V říjnu 2013 bylo oznámeno, že Max si zahraje roli Tanka v seriálu \"Záměna\". V roce 2014 si zahrál ve filmu \"Believe Me\".", "section_level": 1}, {"title": "Osobní život.", "content": "Max Adler se v roce 2013 zasnoubil v Římě se svojí dlouhodobou přítelkyní Jennifer Bronstein. Vzal si ji v prosinci 2015.", "section_level": 1}], "src_summary": "Max Adler (* 17. ledna 1986, Queens, New York, USA) je americký herec. Mezi jeho nejznámější role patří Dave Karofsky v seriálu \"Glee\" či Tank v seriálu \"Záměna\".", "tgt_summary": "Max Adler (born January 17, 1986) is an American actor. He is best known for his role as Dave Karofsky on the television series \"Glee\" (2009–2015).", "id": 2042271}
{"src_title": "Lotyšská osvobozenecká válka", "tgt_title": "Latvian War of Independence", "src_document": [{"title": "Příčiny války.", "content": "Před první světovou válkou bylo celé území dnešního Lotyšska součástí Ruského impéria. Rusové se pokoušeli místní lotyšskou populaci rusifikovat a Lotyši neměli žádnou moc na chodu vlastního území. Po vypuknutí války Němci zaútočili na území Litvy a fronta mezi carskou armádou a německým vojskem ustálila až na území Lotyšska. V roce 1917 vznikla Provizorní livonská rada na území neokupovaném Němci a první volby do ní vyhráli bolševici. Po Říjnové revoluci moc bolševiků výrazně vzrostla, a začali tak likvidovat veškeré odpůrce. Při další německé ofenzívě v roce 1917 byla dobyta Riga a v únoru 1918 už Německo ovládalo celé území Lotyšska. Bolševické Rusko využilo odporu Lotyšů k carskému režimu a prezentovalo Německé císařství jako stejné zlo. Podařilo se tak vytvořit lotyšskou armádu, která bojovala proti Němcům po boku bolševiků. Německá armáda na východní frontě dominovala a bolševici byli nuceni uzavřít v roce 1918 Brestlitevský mír. Sovětské Rusko tak podstoupilo Německu Estonsko, Lotyšsko a velkou část Ukrajiny. V Pobaltí byl vytvořen německý loutkový stát Spojené baltské vévodství, ve kterém držela moc místní německá šlechta. Hlavním městem se stala Riga.", "section_level": 1}, {"title": "Průběh války.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "1918.", "content": "11. listopadu 1918 oficiálně skončila první světová válka, a tím byl anulován i Brestlitevský mír. Německá armáda, která do té doby celé Pobaltí okupovala, se začala stahovat zpátky do Německa a vzniklo tak mocenské vakuum. Dne 17. listopadu 1918 se sešel první lotyšský zákonodárný orgán pod jménem \"Lotyšská lidová rada\" a vznikla tak provizorní vláda. Předsedou se stal pozdější první prezident Lotyšska Jānis Čakste a premiérem Kārlis Ulmanis. Lotyšsko vyhlásilo oficiálně nezávislost o den později v Rize. Spojené baltské vévodství se v podstatě zhroutilo a jeho Regentská rada byla na konci listopadu 1918 rozpuštěna. Místní Němci ale nebyli odhodláni se vzdát a vytvořili společně se zbývajícími jednotkami německého císařství Zeměbranu (německy: Baltische Landeswehr), která začala bojovat proti nově vzniklému státu. Nestabilní situace využili bolševici, kteří chtěli celé Pobaltí opět připojit k Rusku. Na začátku prosince 1918 zaútočila Rudá armáda na Lotyšsko a 17. prosince 1918 vznikla v sovětském Rusku vláda tzv. Lotyšské socialistické sovětské republiky. Tato exilová vláda byla zformována lotyšskými komunisty, kteří chtěli zavést vládu proletariátu v Lotyšsku. Do jejího čela se postavil právník Pēteris Stučka.", "section_level": 2}, {"title": "1919.", "content": "Nově zformovaný lotyšský stát neměl vybudovanou silnou armádu, takže od začátku války šel od porážky k porážce. Početně větší a lépe vyzbrojená sovětská armáda donutila prozatímní vládu k ústupu do Liepāji na západ země. Lotyši se v nastalé situaci spojili s dříve nepřátelskou německou Zeměbranou. Přesto ale na konci ledna 1919 ovládala prozatímní vláda už jen Liepāju a její blízké okolí. Spojenému vojsku Lotyšů a Němců se ale nakonec podařilo zastavit sovětský postup a stabilizovat frontu. V březnu spojenecká armáda Lotyšů a Němců přešla do protiútoku a postoupila až k městu Saldus. Rudá armáda začala mít výrazné problémy se svou lotyšskou částí, protože Lotyši už nebojovali proti Němcům, ale i proti vlastním lidem. Postupu spojených lotyšsko-německých vojsk využila německá šlechta a vyvolala v Liepāje puč. Převzala moc v prozatímní vládě a členové svržené lotyšské prozatímní vlády se zachránili pouze úprkem na parník Saratow. Nová vláda ale nezískala podporu žádného evropského státu ani místního obyvatelstva. Tím spojenectví Lotyšů s Němci definitivně skončilo. Německá Zeměbrana v květnu 1919 obsadila Rigu, a tak Lotyšsko v krizové situaci požádalo o pomoc Estonsko. Estonská vláda odpověděla vysláním 3. divize pod velením generála Ernsta Põddera. Němci mezitím dorazili k městu Cēsis na severu Lotyšska. Zde došlo k jedné z největších a nejdůležitějších bitev jak Lotyšské, tak i Estonské osvobozenecké války, která vešla do dějin jako bitva o Cēsis. Spojenecká vojska Lotyšska a Estonska dokázala porazit německou Zeměbranu, která utrpěla obrovské ztráty. Debakl u Cēsis donutil Němce podepsat klid zbraní a předat Rigu do lotyšských rukou. Zbytky Zeměbrany se začlenily do Západoruské dobrovolnické armády, kterou vedl kozácký vůdce Pavel Bermondt-Avalov. Armáda byla sice součástí armád bělogvardějců, které bojovaly proti bolševikům, ale její vojáci byli z tří čtvrtin Němci (bývalí ruští zajatci nebo vojáci poražené Zeměbrany). Takže Bermondt-Avalov se spíše zabýval potlačováním národnostních hnutí v Pobaltí, než bojem s bolševiky. V říjnu zahájila Západní ruská dobrovolnická armáda útok na Rigu. Útok byl však neúspěšný a bělogvardějci museli zanedlouho čelit protiútoku spojené armády Lotyšska a Estonska, která byla podporována britským námořnictvem. V listopadu byla Lotyši osvobozena Riga a dobrovolnická armáda byla definitivně rozprášena u Radviliškis v Litvě. Zbytky dobrovolnické armády byly následně evakuovány do Německa.", "section_level": 2}, {"title": "1920.", "content": "Po zažehnání hrozby ze strany Němců se pozornost Lotyšů upřela na východ země, který byl pod kontrolou bolševiků. Lotyši našli velice významné spojence v Polácích. Nově vzniklá Druhá Polská republika už od počátku své existence bojovala se sovětským Ruskem o území mezi Vilniusem a Lvovem. Spojené vojsko Poláků a Lotyšů se postavilo bolševické armádě v bitvě u Daugavpilsu, kde dosáhli spojenci drtivého vítězství. Rusko bylo nuceno požádat Polsko o klid zbraní a stáhlo se z území Lotyšska. V půlce ledna rezignovala vláda Lotyšské socialistické sovětské republiky a její vůdci prchli do Ruska.", "section_level": 2}, {"title": "Konec války.", "content": "V dubnu 1920 se konaly první svobodné volby a lotyšský parlament se poprvé sešel 1. května 1920. V červnu byl podepsán mír s Německem a 11. srpna 1920 oficiálně válka skončila s Ruskem Rižským mírem. Mír byl dokument s 22 částmi. První částí dokumentu bylo zaručení míru po podpisu smlouvy, druhý deklaroval nezávislost Lotyšska a třetí určoval vymezení státních hranic mezi Ruskem a Lotyšskem. V 11. části bylo dokonce zavázání Ruska platit reparace lotyšskému státu.", "section_level": 1}], "src_summary": "Lotyšská osvobozenecká válka, příp. Lotyšská válka za nezávislost (lotyšsky \"Latvijas brīvības cīņas\") byla sérií konfliktů, kde na jedné straně stála armáda nově vzniklého lotyšského státu a na druhé bolševické Rusko a nezávisle na něm i jednotky místních baltských Němců. Válka vypukla 5. prosince 1918 po vyhlášení lotyšské nezávislosti a skončila podpisem Rižského míru v srpnu 1920, který zaručoval Lotyšům existenci jejich nového státu.", "tgt_summary": "The Latvian War of Independence (), sometimes called the Latvia's freedom fights () or the Latvian War of Liberation (, \"War of Latvian Liberation\"), was a series of military conflicts in Latvia between 5 December 1918, after the newly proclaimed Republic of Latvia was invaded by Soviet Russia, and the signing of the Latvian-Soviet Riga Peace Treaty on 11 August 1920. The war can be divided into a few stages: Soviet offensive, German-Latvian liberation of Kurzeme and Riga, Estonian-Latvian liberation of Vidzeme, Bermontian offensive, Latvian-Polish liberation of Latgale. The war involved Latvia (its provisional government supported by Estonia, Poland and the Western Allies—particularly the navy of United Kingdom) against the Russian SFSR and the Bolsheviks' short-lived Latvian Socialist Soviet Republic. Germany and the Baltic nobility added another level of intrigue, initially being nominally allied to the Nationalist/Allied force but attempting to jockey for German domination of Latvia. Eventually tensions flared up after a German coup against the Latvian government, leading to open war. Following a cease-fire, a ploy was developed by the Germans, nominally dissolving into the West Russian Volunteer Army led by Gen. Pavel Bermont-Avalov. This West Russian Volunteer Army included Germans and former Russian prisoners of war nominally allied with the White Army in the Russian Civil War, but both Bermondt-Avalov and von der Goltz were more interested in eliminating the nationalists than fighting the Bolsheviks. Certain episodes of the Latvian Independence War were also part of the Polish-Soviet War, particularly the Battle of Daugavpils.", "id": 2322216}
{"src_title": "European Border Breakers Award", "tgt_title": "European Border Breakers Award", "src_document": [{"title": "Organizace.", "content": "S cenami EBBA přišla Evropská komise. Udělují se za celou Evropskou unii. Vítěze cen vybírá a slavnostní ceremoniál jejich udělování pořádá nizozemská organizace Noorderslag Foundation, jejímž úkolem je propagovat evropskou populární hudbu.", "section_level": 1}, {"title": "Kritéria pro výběr vítězů.", "content": "Zpěváci nebo skupiny nominovaní na cenu EBBA se vybírají na základě těchto kritérií:", "section_level": 1}, {"title": "Cena publika.", "content": "Kromě „hlavní“ ceny se od roku 2010 na základě veřejného internetového hlasování vyhlašuje Cena publika. První vítězem se stal belgický zpěvák Milow. V roce 2011 vyhrála německá rock'n'rollová skupina The Baseballs.", "section_level": 1}, {"title": "Ceremoniál předávání cen.", "content": "Od roku 2009 se slavností ceremoniál předávání cen koná vždy v lednu, během festivalu Eurosonic Noorderslag, v nizozemském Groningenu. Večer uvádí moderátor BBC a hudebník Jools Holland. Během večera (jako ostatně i na celém festivalu) musejí ocenění interpreti vystoupit živě. Hosty programu jsou také vítězové předchozích ročníků. Večer přenáší nizozemský veřejnoprávní televizní kanál NOS/NTR a pořad vysílá kanál NET3. Lze jej sledovat na několika evropských televizních kanálech.", "section_level": 1}, {"title": "Kontext.", "content": "S myšlenkou cen EBBA přišla Evropská komise a první ročník se konal v roce 2004. Cílem cen je propagovat evropské interprety populární hudby za hranicemi jejich země a upozornit na bohatost a rozmanitost evropské hudby. Ceny EBBA jsou udělovány s podporou programu „Kultura“ Evropské unie. Jeho cílem je vyšší mobilita umělců a pracovníků z oblasti kultury, méně překážek bránící mobilitě kulturní tvorby a uměleckých děl a intenzivnější mezikulturní dialog.", "section_level": 1}, {"title": "Ceny EBBA 2012.", "content": "Cena publika: Selah Sue", "section_level": 1}, {"title": "Ceny EBBA 2011.", "content": "Cena publika: The Baseballs", "section_level": 1}, {"title": "Ceny EBBA 2010.", "content": "Cena publika: Milow", "section_level": 1}], "src_summary": "Každoročně se cenou EBBA (European Border Breakers Awards) odměňuje deset začínajících zpěváků nebo hudebníků, kteří už mají své publikum i mimo svou zemi (vydali v uplynulém roce už své první mezinárodní Název alba). Cenu EBBA např. obdrželi Adele, Tokio Hotel, The Baseballs, Zaz, Lykke Li, Milow, Katie Melua, Damien Rice, Caro Emerald, Stromae nebo Mumford and Sons.", "tgt_summary": "The European Border Breakers Award (EBBA) was an annual prize awarded to recognise the success of ten emerging artists or groups who reached audiences outside their own countries with their first internationally released album in the past year. Winners of a European Border Breakers Award include Adele, Dolores O'Riordan, MØ, Tiziano Ferro, Lykke Li, Katie Melua, Damien Rice, Mumford and Sons and Dua Lipa. In 2019 the prize was renamed as Music Moves Europe Talent Awards.", "id": 698}
{"src_title": "James McCartney", "tgt_title": "James McCartney", "src_document": [{"title": "Hudební kariéra.", "content": "James hrál na kytaru a bicí na několika sólových albech svého otce, včetně \"Flaming Pie\" (1997) a \"Driving Rain\" (2001). Na albu \"Flaming Pie\" má v písni \"Heaven on a Sunday\" kytarové sólo. Na albu \"Driving Rain\" má v písni \"Back In The Sunshine Again\" další kytarové sólo a v písni \"Spinning On An Axis\" hraje na bicí. Obě tyto písně napsal společně se svým otcem. Dále hraje na sólovou kytaru také na posmrtném albu své matky, které vyšlo v roce 1998 pod názvem \"Wide Prairie\". V roce 2005 doprovázel svého otce na jeho turné The 'US' Tour po Severní Americe. Dne 14. listopadu 2009 James poprvé vystoupil sám v Americe, a to sice ve Fairfield Arts & Convention Center, během čtvrtého výročního víkendu pro světový mír a meditaci Davida Lynche v Fairfieldu v Iowě.", "section_level": 1}, {"title": "Soukromý život.", "content": "James se narodil v Londýně. Pojmenován byl po svém dědečkovi Jimovi McCartneym a po svém otci, jehož celé jméno zní James Paul McCartney, ale také po Lindině matce Louise Eastman Linder. Prvních dva a půl roku svého života strávil na cestách, zatímco jeho rodiče cestovali s jejich kapelou Wings. Po rozpadu kapely v roce 1980 se rodina usadila v Rye ve Východním Sussexu. Zde James navštěvoval místní státní střední školu Thomas Peacocke Community College. V roce 1989 se společně se svými staršími sestrami Mary McCartney a Stellou McCartney znovu připojil k rodičům na světové turné. Ve svém vzdělávání pokračoval s učitelem na cestách. V roce 1993, při oslavách svých šestnáctých narozenin, si šel James s kamarády zaplavat do moře. Najednou se však zhoršilo počasí a vodní proudy ho začaly odnášet pryč. Když k místu dorazili Paul, Linda a Stella nikde už Jamese neviděli. Ten naštěstí za nedlouho sám doplaval ke břehu. Dne 17. dubna 1998 v Tucsonu v Arizoně, byl James se svým otcem a sestrami u své matky, když zemřela na rakovinu prsu, která ji byla diagnostikována v roce 1995. Ten stejný rok absolvoval Bexhill College, blízko svého domova ve Východním Sussexu, kde pokračoval ve studiu umění. V roce 1999 se James objevil na přehlídce své sestry Stelly. Byla to první přehlídka po smrti jeho matky. V roce 1995 James představil svou sestru Mary televiznímu producentovi Alistairovi Donaldovi, za kterého se později provdala. James má šest synovců a dvě neteře: čtyři synové od Mary Arthur Alistair Donald (* 3. dubna 1999), Elliot Donald (*1. srpna 2002), Sam Aboud (*11. srpna 2008) a Sid (* 3. září 2011), od Stelly pak syn Miller Alasdhair James Willis (* 25. února 2005), její dcera Bailey Linda Olwyn Willis (* 8. prosince 2006), syn Beckett Robert Lee Willis (* 8. ledna 2008) a dcera Reiley Dilys Stella Willis (* 23. listopadu 2010). Stejně jako jeho starší nevlastní sestra Heather McCartney, žije i on poměrně soukromý život, na rozdíl od své sestry Stelly, která je známá módní návrhářka a Mary zase fotografka. James má ještě jednu mnohem mladší nevlastní sestru Beatrice Milly McCartney, která se narodila v roce 2003 Paulovi a jeho druhé ženě Heather Mills.", "section_level": 1}, {"title": "Hnutí za práva zvířat.", "content": "V roce 1999 James, který je vegan napsal dopis guvernérovi Wisconsinu, aby se pokusil zabránit společnosti Dairy Expo v prodeji mléka, s tím, že kravské mléko je pro telata a ne pro lidi.", "section_level": 1}], "src_summary": "James Louis McCartney (* 12. září 1977 Londýn) je britský hudebník, skladatel a sochař, žijící v Londýně. Je jediným synem skladatele a bývalého člena The Beatles Paula McCartneyho a jeho první ženy, rockové fotografky a aktivistky za práva zvířat Lindy McCartney. Dne 21. září 2010 vydal James svoje první album pod názvem \"Available Light\".", "tgt_summary": "James Louis McCartney (born 12 September 1977) is a British musician and songwriter. He is the only son of songwriter and former Beatle Paul McCartney. He has contributed to a number of solo albums by his parents, including \"Flaming Pie\" (1997) and \"Driving Rain\" (2001) by Paul McCartney and \"Wide Prairie\" (1998) by Linda McCartney. He has released two EPs and two albums. His most recent, \"The Blackberry Train\", was released on 6 May 2016.", "id": 1859922}
{"src_title": "Západoruská dobrovolnická armáda", "tgt_title": "West Russian Volunteer Army", "src_document": [{"title": "Historické pozadí.", "content": "Před první světovou válkou bylo celé území Pobaltí součástí carského Ruska. Civilní moc drželi v rukou převážně Rusové a vrchní třídou byli baltští Němci. Byly to převážně šlechtici s velkými majetky, jejichž předkové přišli do Pobaltí za existence státu Německých rytířů v průběhu 12. - 15. století. Místní obyvatelstvo, které tvořili převážně Litevci, Lotyši a Estonci bylo pod silným vlivem rusifikace a nepodílelo se na spravování své země. Reakcí na to bylo vytvoření mnoha národnostních osvobozeneckých hnutí po celém Pobaltí. Na začátku první světové války se podařilo Němcům obsadit území celé Litvy a polovinu Lotyšska. Po říjnové revoluci v roce 1918 uzavřeli bolševici s Německem Brestlitevský mír. Na jeho základě připadl Německu zbytek Pobaltí. Němci vytvořili v Pobaltí svůj loutkový stát tzv. Spojené baltské vévodství, kde moc v rukou držela místní německá šlechta. Konec války přinesl porážku Německa. Dohodové státy souhlasily se setrváním německých jednotek v Pobaltí za účelem boje se sovětským Ruskem. K těmto jednotkám patřila i později vytvořená Západoruská dobrovolnická armáda. Němce od začátku více zajímalo udržení své mocenské základny v pobaltských státech než boj s bolševiky, a tak vznikla pod vedením generála Rüdigera von der Goltz oficiální armáda pobaltských Němců. Z počátku byla armáda generála von der Goltz spojenec s místními vládami v boji proti bolševikům. Však jak bylo nebezpečí zažehnáno a Rusové vytlačeni z Pobaltí, hned se obrátili proti svým spojencům. Armádě se dokonce podařilo svrhnout prozatímní vládu v Lotyšsku, instalovat svoji vlastní a dobýt Rigu. Však zanedlouho poté byla německá armáda poražena spojeným estonským a lotyšským vojskem v bitvě o Cesis v červnu 1919.", "section_level": 1}, {"title": "Vznik Západoruské dobrovolnické armády.", "content": "8. února 1919 vzniká v Salzwedelu v Německu armáda o 5000 vojácích. Vojáci jsou většinou rekrutováni z bývalých německých vojáků padlých do zajetí v na východní frontě a v Pobaltí se k ní přidávají jednotky baltských Němců. Velitelem armády se stává kozácký náčelník Pavel Bermondt-Avalov. Západoruská dobrovolnická armáda vyhlásí, že se přidává k armádám bělogvardějců pod velení admirála Kolčaka v boji proti bolševikům. Však vojsko, jež je z 75% tvořeno Němci, se zaobírá především problémem, jak udržet německou moc v Pobaltí. Přihlášení k bělogvardějcům je tak spíše divadlo, aby armáda zakryla svůj skutečný cíl před státy Dohody.", "section_level": 1}, {"title": "Boje v Pobaltí.", "content": "Z Německa byla armáda dopravena do Lotyšska vlakem a zapojila se po boku baltských Němců generála von der Goltz do bojů proti nově vznikajícím pobaltským státům. Podílela se na i dobytí Rigy. Po porážce vojska baltských Němců v bitvě o Cesis se do Západoruské dobrovolnické armády začlenil i zbytek armády generála von der Goltz. Armáda tak dosáhla počtu přes 50 000 mužů. V říjnu podnikla armáda útok na území Litvy a Lotyšska. Podařilo se jí obsadit sever Litvy a dokonce opět dobyla Rigu. Lotyši v nastalé situaci požádali o pomoc sousední Litvu a Estonsko. Kladně odpověděla na prosbu estonská armáda. Litva, která v té době měla úzký vztah s Německem, prosbu o pomoc odmítla. Za přislíbení odstoupení ostrova Ruhnu Estonsku poslala estonská vláda do Lotyšska dva obrněné vlaky.", "section_level": 1}, {"title": "Porážka armády.", "content": "V listopadu začala spojenecká armáda Lotyšska a Estonska postupně vytlačovat dobrovolnickou armádu z území Lotyšska. Riga byla opět bezpečně v rukou Lotyšů. Velkou měrou se na úspěšném tažení podílelo britské námořnictvo, které podporovalo spojence dělostřeleckou podporou z bitevních lodí. Nakonec musela armáda generála Bermont-Avalova ustoupit až na území Litvy. Koncentrovala se u významného železničního uzlu Radviliškis. Zde byla napadena litevskou armádou a utržila rozhodující porážku. Do situace se následně diplomaticky vložily státy Dohody a zprostředkovaly klid zbraní. Francouzský generál Henri Niessel zprostředkoval evakuaci zbývajících německých vojáků do Německa. Poslední německý voják opustil Litvu 15. prosince 1919.", "section_level": 1}], "src_summary": "Západoruská dobrovolnická armáda, jinak nazývaná podle svého generála Pavla Bermondt-Avalova Bermontovci, byla bělogvardějská armáda působící v Pobaltí v během Ruské občanské války v roce 1919.", "tgt_summary": "The West Russian Volunteer Army or Bermontians was an army in the Baltic provinces of the former Russian Empire during the Russian Civil War in 1918–20.", "id": 2313376}
{"src_title": "Blbec k večeři (film, 1998)", "tgt_title": "The Dinner Game", "src_document": [{"title": "Děj.", "content": "Pierre Brochant je vydavatel, který pořádá se svými přáteli pravidelné tzv. večeře blbců, na které zvou lidi, kterým se poté vysmívají. Jednou pozve na večeři úředníka ministerstva financí Françoise Pignona, jehož zálibou je stavba modelů ze zápalek. Avšak Brochant dostane při hraní golfu ischias, nemůže chodit a lékař mu doporučí zůstat doma. Brochantova manželka Christine odchází pryč z bytu, protože nesouhlasí s jeho způsobem zábavy. François Pignon, který se domnívá, že je na večeři pozván, protože chce Brochant vydat knihu s obrazy jeho modelů, mu vypráví o své zálibě. Pak ovšem zatelefonuje Brochantova manželka, že už se k němu nevrátí a opouští ho. Pignon se snaží Brochantovi pomoct, zatelefonuje proto Justovi Leblancovi, bývalému manželovi Christine, jestli není u něj. Ten o ní neví, ale přijede do bytu za Pierrem. Pignon také omylem zavolá Pierrově milence Marlène a ta se rozhodne přijet rovněž. Do bytu se rovněž vrací Christine, kterou Pignon považuje za milenku a tak ji z bytu vystrnadí. Just Leblanc si myslí, že Christine odešla k Pascalovi Meneauxovi, ale neznají jeho adresu. Tu může zjistit Pignon, jehož kolega z práce Lucien Cheval u něj provádí daňovou kontrolu. Přemluví ho proto, aby se spisem zajel k Brochantovi. Brochant s Leblancem nejprve uklidí všechny cenné nezdaněné věci. Když Cheval přijede, zavolají Meneauxovi, ale ten jim řekne, že u něj je pouze manželka jeho daňového kontrolora. Cheval i Leblanc odejdou a mezitím volají z nemocnice, že Christine měla autonehodu a je hospitalizována. Pignon se od Brochantovy milenky dozví pravý důvod, proč byl pozván na večeři. Přesto zavolá do nemocnice a manželce všechno vysvětlí, aby Pierrovi odpustila.", "section_level": 1}, {"title": "Ocenění.", "content": "Film získal tři ceny \"César\" v kategoriích nejlepší scénář (Francis Veber), nejlepší herec (Jacques Villeret) a nejlepší herec ve vedlejší roli (Daniel Prévost). Na další tři kategorie byl nominován: nejlepší film, nejlepší režie (Francis Veber) a nejlepší herečka ve vedlejší roli (Catherine Frot). Film byl dále oceněn \"Prix Lumière\" za nejlepší scénář (Francis Veber) a nejlepší herec (Jacques Villeret).", "section_level": 1}], "src_summary": "Blbec k večeři (\"Le Dîner de cons\") je francouzský film z roku 1998, který režíroval Francis Veber podle vlastního scénáře a podle vlastní divadelní hry z roku 1993. Jedná se o konverzační komedii, která se odehrává během jednoho večera v pařížském bytě. S více než 9 milióny diváků se v roce 1998 stal druhým nejnavštěvovanějším filmem ve Francii po filmu \"Titanic\". Film byl v roce 2010 zfilmován pod názvem \"Dinner for Schmucks\" jako americký remake se Stevem Carellem a Paulem Ruddem v hlavních rolích.", "tgt_summary": "The Dinner Game (original title: Le Dîner de Cons - English: \"Dinner of Fools\") is a 1998 French comedy film written and directed by Francis Veber. It is a film adaptation by Veber of his play \"Le Dîner de Cons\". It was the top grossing French film at the French box office for 1998 and second place overall behind \"Titanic\".", "id": 1919720}
{"src_title": "Rüdiger von der Goltz", "tgt_title": "Rüdiger von der Goltz", "src_document": [{"title": "Úspěchy ve Finsku a Lotyšsku.", "content": "Narodil se v roce 1865 v Züllichau v tehdejším Pruském království. Dnes toto město leží v Polsku pod jménem Sulechów. Během první světové války velel pěší divizi ve Francii. V březnu 1918 byl odvolán ze Západní fronty a poslán do Finska. V té době tam probíhala Finská občanská válka mezi \"bílými\" (konzervativci vedení senátem) a \"rudými\" (finští komunisté podporovaní jednotkami Sovětského Ruska). Ve Finsku začal velet Baltské námořní divizi a vylodil se s ní v přístavu Hanko na jihu Finska v dubnu 1918. S vojskem se přesunul k Helsinkám, které byly v rukou rudých. Pod nátlakem se komunisté 13. dubna se v Helsinkách vzdali. Válka tak zanedlouho skončila vítězstvím bílých, a to hlavně díky pomoci německých jednotek. Po skončení první světové války souhlasily státy Dohody se setrváním německého vojska v Pobaltí, aby se zabránilo bolševikům obsadit nově vzniklé pobaltské státy. Někteří němečtí vojáci po podepsání příměří vytvořili tzv. Železnou divizi (německy: \"Eiserne Division\") v Rize. Vojsko bylo postupně doplňováno dobrovolníky přijíždějícími z Německa a velitelem se stal von der Goltz. Ve stejnou dobu vytvořili místní baltští Němci pod vedením Alfreda Fletchera jednotky Baltské zeměbrany (německy: \"Baltische Landeswehr\"), které bojovaly za udržení moci v Pobaltí v rukou místní německé šlechty. Sovětské Rusko zaútočilo na území Lotyšska, kde se nacházela i jeho armáda, v prosinci 1918. Spojená armáda Lotyšů a Němců byla nucena před lépe vyzbrojenou a početnější armádou bolševiků ustupovat stále na západ. V nejzoufalejším okamžiku bylo v držení spojenců pouze město Liepāja a její blízké okolí. Však v březnu 1919 se generálu von der Goltz podařilo zvítězit v několika bitvách a dobýt Ventspils (hlavní přístav Kuronska) a nakonec vstoupil vítězně i do Rigy. Rudá armáda byla nakonec téměř vytlačena z lotyšského území a státy Dohody se začaly dožadovat stažení německých vojsk z Pobaltí. Němci ale uspěli s odkladem stažení svých vojsk. Při jednání zdůrazňovali fakt, že bolševické nebezpečí není ještě zcela zažehnáno a slabé pobaltské země by se staly snadnou kořistí bolševiků bez přítomnosti německých jednotek.", "section_level": 1}, {"title": "Pokus o ovládnutí Lotyšska.", "content": "Jakmile byli bolševici poraženi, obrátili se Němci proti svým lotyšským spojencům. Vyvolali puč v sídle prozatímní vlády v Liepāje a převzali moc. Členové přechodné lotyšské vlády se zachránili pouze útěkem na parník Sartov. Nově vzniklou vládou byl von der Goltz prohlášen za vrchního velitele ozbrojených sil. V nově zvolené pozici se mu dokonce podařilo dobýt Rigu. Lotyšská prozatímní vláda v zoufalé situaci požádala o pomoc sousední Estonsko. Estonská vláda odpověděla vysláním 3. divize pod velením generála Ernsta Põddera. Němci mezitím dorazili k městu Cēsis na severu Lotyšska. Zde došlo k jedné z největších a nejdůležitějších bitev jak Lotyšské, tak i Estonské osvobozenecké války, která vešla do dějin jako bitva o Cēsis. Spojenecká vojska Lotyšska a Estonska dokázala porazit armádu generála von der Goltz spojenou s baltskou Zeměbranou generála Alfreda Fletchera. Zlomil se tak definitivně vývoj války ve prospěch vlád pobaltských států. Čtyři dny na to se Němci stáhli z Rigy. Do situace se diplomaticky vložily státy Dohody a opět vznesly požadavek na stažení německých jednotek z Pobaltí. Bylo vyhlášeno příměří a zastaveny estonské jednotky, které v té době mašírovaly na Rigu.", "section_level": 1}, {"title": "Život v Německu.", "content": "Po porážce u Cesis a po nátlaku států Dohody opustil generál Pobaltí, ale nejdřív svoje jednotky začlenil do Západoruské dobrovolnické armády, která pokračovala v boji proti nově vzniklým pobaltským státům. Po válce pak ve svých pamětech generál von der Goltz vysvětloval, že svojí činností pomáhal bělogvardějcům v boji s bolševiky v Pobaltí a chtěl s nimi zaútočit na Petrohrad. Následně by mohl v Rusku vytvořit proněmeckou vládu. Po návratu do Německa se účastnil Kappova puče, kdy se pravicové síly neúspěšně pokusily obnovit monarchii. V meziválečném období zůstal politicky činný v pravicové Harzburské frontě. V letech 1924 - 1930 byl šéfem oddělení, které se zabývalo vojenskou výchovou mladých Němců. Poté, co se NSDAP chopila v Německu moci, se stal předsedou politicky bezvýznamného sdružení říšských důstojníků. Zemřel v 80 letech v roce 1946 ve vesničce Bernbeuren v dnešním Bavorsku.", "section_level": 1}], "src_summary": "Gustav Adolf Joachim Rüdiger, hrabě von der Goltz (8. prosince 1865 - 4. listopadu 1946) byl německý generál během první světové války. Po válce se velkou měrou zasloužil o porážku bolševiků ve Finsku a Pobaltí. Byl také velitelem armády baltských Němců, která se neúspěšně pokoušela udržet moc v německých rukou v pobaltských státech.", "tgt_summary": "Gustav Adolf Joachim Rüdiger Graf von der Goltz (8 December 1865 – 4 November 1946) was a German army general during the First World War. He commanded the Baltic Sea Division, which successfully intervened in the Finnish Civil War in the spring of 1918. Goltz stayed with his troops in Finland until December 1918 representing German interests, and in practise ruled the country as a military dictator during this period. After the Armistice of 11 November 1918, Goltz commanded the army of the Baltic German-established Government of Latvia, which in 1919 was instrumental in the defeat of the Russian Bolsheviks and their local allies in Latvia, but suffered a defeat against Estonia and was eventually unsuccessful in retaining German control over the Baltic region after the War.", "id": 2054852}
{"src_title": "Mistrovství světa v házené mužů 2007", "tgt_title": "2007 World Men's Handball Championship", "src_document": [{"title": "Výsledky a tabulky.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Základní skupiny.", "content": "", "section_level": 2}, {"title": "Skupina A.", "content": "Slovinsko – Grónsko 35:21 (17:9) 20. Januar 2007 (18:00) - Wetzlar 20. Januar 2007 (20:00) - Wetzlar 21. Januar 2007 (16:00) - Wetzlar 21. Januar 2007 (18:00) - Wetzlar 22. Januar 2007 (18:00) - Wetzlar 22. Januar 2007 (20:00) - Wetzlar", "section_level": 3}, {"title": "Skupina B.", "content": "Island – Austrálie 45:20 (26:9) 20. ledna 2007 (16:00) - Magdeburg 20. ledna 2007 (18:00) - Magdeburg 21. ledna 2007 (16:00) - Magdeburg 21. ledna 2007 (18:00) - Magdeburg 22. ledna 2007 (18:00) - Magdeburg 22. ledna 2007 (20:00) - Magdeburg", "section_level": 3}, {"title": "Skupina C (Berlin, Halle/Westfalen).", "content": "Německo – Brazílie 27:22 (12:10) 19. ledna 2007 (17:30) 20. ledna 2007 (19:30) 21. ledna 2007 (15:30) 21. ledna 2007 (17:30) 22. ledna 2007 (17:00) 22. ledna 2007 (19:30)", "section_level": 3}, {"title": "Skupina D.", "content": "Česko – Katar 37:23 (18:11) 20. ledna 2007 (15:45) - Brémy 20. ledna 2007 (18:00) - Brémy 21. ledna 2007 (15:45) - Brémy 21. ledna 2007 (18:00) - Brémy 22. ledna 2007 (18:00) - Brémy 22. ledna 2007 (20:00) - Brémy", "section_level": 3}, {"title": "Skupina E.", "content": "Norsko – Angola 41:13 (21:8) 20. ledna 2007 (18:15) - Kiel 20. ledna 2007 (20:15) - Kiel 21. ledna 2007 (18:15) - Kiel 21. ledna 2007 (20:15) - Kiel 22. ledna 2007 (18:15) - Kiel 22. ledna 2007 (20:15) - Kiel", "section_level": 3}, {"title": "Skupina F.", "content": "Chorvatsko – Maroko 35:22 (16:9) 20. ledna 2007 (16:00) - Stuttgart 20. ledna 2007 (18:00) - Stuttgart 21. ledna 2007 (16:00) - Stuttgart 21. ledna 2007 (18:00) - Stuttgart 22. ledna 2007 (18:00) - Stuttgart 22. ledna 2007 (20:00) - Stuttgart Slovinsko – Německo 29:35 (14:17)", "section_level": 3}, {"title": "Osmifinále.", "content": "", "section_level": 2}, {"title": "Skupina A (Halle/Westfalen, Dortmund).", "content": "24. Ledna 2007 (17:30) 24. Ledna 2007 (17:30) 24. Ledna 2007 (19:30) 25. Ledna 2007 (16:30) 25. Ledna 2007 (18:30) 25. Ledna 2007 (20:30) 27. Ledna 2007 (16:30) 27. Ledna 2007 (18:00) 27. Ledna 2007 (20:00) 28. Ledna 2007 (15:30) 28. Ledna 2007 (17:30) 28. Ledna 2007 (19:30) Česko – Maďarsko 25:28 (10:17)", "section_level": 3}, {"title": "Skupina B.", "content": "24. Ledna 2007 (16:15) - Mannheim 24. Ledna 2007 (18:15) - Mannheim 24. Ledna 2007 (20:15) - Mannheim 25. Ledna 2007 (16:15) - Mannheim 25. Ledna 2007 (18:15) - Mannheim 25. Ledna 2007 (20:15) - Mannheim 27. Ledna 2007 (16:15) - Mannheim 27. Ledna 2007 (18:15) - Mannheim 27. Ledna 2007 (20:15) - Mannheim 28. Ledna 2007 (16:15) - Mannheim 28. Ledna 2007 (18:15) - Mannheim 28. Ledna 2007 (20:15) - Mannheim", "section_level": 3}, {"title": "Play off.", "content": "", "section_level": 2}, {"title": "Čtvrtfinále.", "content": "Německo – Španělsko 27:25 (15:12) 30. Ledna 2007 (17:50) - Kolín nad Rýnem 30. Ledna 2007 (20:00) - Kolín nad Rýnem 30. Ledna 2007 (17:30) - Hamburg 30. Ledna 2007 (20:00) - Hamburg", "section_level": 3}, {"title": "Semifinále.", "content": "Německo – Francie 32:31pp (11:12, 21:21) 1. února 2007 (17:30) - Kolín nad Rýnem 1. února 2007 (20:00) - Hamburg", "section_level": 3}, {"title": "Finále.", "content": "Německo – Polsko 29:24 (17:13) 4. února 2007 (16:30) - Kolín nad Rýnem", "section_level": 3}, {"title": "O 3. místo.", "content": "Dánsko – Francie 34:27 (21:15) 4. února 2007 (14:00) - Kolín nad Rýnem", "section_level": 3}, {"title": "O 5. – 8. místo.", "content": "Chorvatsko – Španělsko 35:27 (16:12) 1. února 2007 (15:00) - Kolín nad Rýnem 1. února 2007 (17:30) - Hamburg", "section_level": 3}, {"title": "O 5. místo.", "content": "Chorvatsko – Rusko 34:25 (18:12) 3. února 2007 (16:30) - Kolín nad Rýnem", "section_level": 3}, {"title": "O 7. místo.", "content": "Španělsko – Island 40:36 (19:13) 3. února 2007 (14:00) - Kolín nad Rýnem", "section_level": 3}, {"title": "O 9. místo.", "content": "Maďarsko – Slovinsko 34:33 (16:16) 30. ledna 2007 (15:00) - Kolín nad Rýnem", "section_level": 3}, {"title": "O 11. místo.", "content": "Tunisko – Česko 25:21 (13:13) 30. ledna 2007 (15:00) - Hamburg", "section_level": 3}, {"title": "O 13. - 18. místo.", "content": "", "section_level": 2}, {"title": "Skupina A.", "content": "Kuvajt – Ukrajina 23:33 (10:19) 24. Ledna 2007 (20:00) - Lemgo 25. Ledna 2007 (18:00) - Lemgo 27. Ledna 2007 (20:00) - Lemgo", "section_level": 3}, {"title": "Skupina B.", "content": "Egypt – Norsko 18:27 (9:12) 24. Ledna 2007 (18:00) - Lemgo 25. Ledna 2007 (20:00) - Lemgo 27. Ledna 2007 (18:00) - Lemgo", "section_level": 3}, {"title": "O 13. místo.", "content": "Norsko – Ukrajina 32:22 (12:12) 28. Ledna 2007 (18:00)", "section_level": 3}, {"title": "O 15. místo.", "content": "Jižní Korea – Argentina 38:31 (19:13) 28. Ledna 2007 (15:30)", "section_level": 3}, {"title": "O 17. místo.", "content": "Egypt – Kuvajt 26:22 (12:14) 28. Ledna 2007 (13:00)", "section_level": 3}, {"title": "O 19. - 24. místo.", "content": "", "section_level": 2}, {"title": "Skupina A (Halle/Westf., Dortmund).", "content": "Grónsko – Austrálie 34:25 (16:12) 24. Ledna 2007 (15:30) 25. Ledna 2007 (18:30) 27. Ledna 2007 (14:00)", "section_level": 3}, {"title": "Skupina B (Halle/Westf., Dortmund).", "content": "Katar – Angola 27:33 (14:15) 24. Ledna 2007 (20:00) 25. Ledna 2007 (14:00) 27. Ledna 2007 (18:30)", "section_level": 3}, {"title": "O 19. místo.", "content": "Brazílie – Maroko 36:29 (17:12) 28. Ledna 2007 (20:00)", "section_level": 3}, {"title": "O 21. místo.", "content": "Angola – Grónsko 29:28 (14:12) 28. Ledna 2007 (17:30)", "section_level": 3}, {"title": "O 23. místo.", "content": "Katar – Austrálie 36:22 (15:14) 28. Ledna 2007 (13:00)", "section_level": 3}], "src_summary": "20. mistrovství světa v házené proběhlo ve dnech 19. 1. – 4. 2. v Německu. Mistrovství se zúčastnilo 24 mužstev, rozdělených do osmi čtyřčlenných skupin. První dva týmy postoupily do dvou osmifinálových skupin, týmy z prvního až čtvrtého místa postoupily do play off, ostatní hráli o umístění. Mistrem světa se stalo Německo.", "tgt_summary": "The 2007 World Men's Handball Championship took place from 19 January to 4 February 2007 in Germany. 24 national teams played in 12 German cities. It was the 20th edition of the World Championship in team handball and was won by the hosts.", "id": 388538}
{"src_title": "Fehmarnsundský most", "tgt_title": "Fehmarn Sound Bridge", "src_document": [{"title": "Popis.", "content": "Stavba započala v roce 1958 a most byl otevřen 30. dubna 1963. Celková délka mostu činí 1300 metrů, z toho 963 metrů pevná část a zbývajících 337 metrů se skládá z nájezdů na obou stranách. Hlavní část je ve výšce 23 metrů nad mořem. Most je postaven z oceli, je 21 metrů široký s vozovkou v obou směrech a stezkou pro chodce. Z toho 6 metrů šířky tvoří železniční trať, kterou využívají německé dráhy Deutsche Bahn. Oblouky nad centrální částí dlouhé 268,5 metru mají rozpětí 248 metrů a dosahují do výše 45 metrů nad nejvyšším bodem mostu. Ocelová ortotropní mostovka je zavěšena na obloucích tzv. síťově uspořádanými závěsy. Most byl navržen inženýry G. Fischerem a T. Jahnkem z firmy Gutehoffnungshütte Sterkrade AG, Oberhausen – Sterkrade. Na architektonickém řešení se podílel architekt Gerd Lohmer.", "section_level": 1}, {"title": "Ukončení trajektové dopravy.", "content": "Po otevření mostu byla ukončena trajektová doprava na ostrov Fehmarn. Původní trajektová linka z Großenbrode v Německu až k mysu Gedser v Dánsku byla nahrazena novou trajektovou linkou z Puttgarden na ostrově Fehmarn do Rødby v Dánsku na ostrově Lolland. Nový most a trajektové změny přinesly značné úspory času pro silniční a železniční dopravu z Hamburku a Lübecku do Kodaně.", "section_level": 1}, {"title": "Historická památka.", "content": "Most byl v roce 1999 Státním úřadem pro ochranu historických památek prohlášen kulturní památkou a stal se symbolem spolkové země Šlesvicko-Holštýnsko.", "section_level": 1}, {"title": "Studená válka.", "content": "Vzhledem k tomu, že most byl postaven v době studené války, bylo do jeho konstrukce vloženo šest specifických míst pro uložení trhaviny, která měla být použita v případě invaze. Jejich umístění je patrné i dnes podle šesti čtvercových záplat z asfaltu. Ty byly spojeny s řídícím bodem vzdáleným asi 1 km od mostu v Heinrichsruh.", "section_level": 1}], "src_summary": "Fehmarnsundský most () je ocelový obloukový most, který spojuje německý ostrov Fehmarn v Baltském moři s německou pevninou u Großenbrode přes mořskou úžinu Fehmarnsund.", "tgt_summary": "The Fehmarn Sound Bridge () connects the German island of Fehmarn in the Baltic Sea with the German mainland near Großenbrode.", "id": 183384}
{"src_title": "Nikolaus Harnoncourt", "tgt_title": "Nikolaus Harnoncourt", "src_document": [{"title": "Životopis.", "content": "Harnoncourt se narodil v Berlíně v rodině stavebního inženýra. Jeho celé rodné jméno je Johannes Nicolaus hrabě de la Fontaine a d’Harnoncourt-Unverzagt. Mládí prožil ve Štýrském Hradci, kam se jeho rodiče přestěhovali. V roce 1948 začal ve Vídni studovat hru na violoncello. Již v té době se začal zabývat problematikou interpretační praxe staré hudby. V letech 1952–1969 působil jako cellista u Vídeňských symfoniků. Roku 1953 založil Harnoncourt orchestr Concentus Musicus Wien (Vídeňský hudební souzvuk), orientovaný na autentickou interpretaci barokní hudby za pomoci původních nástrojů nebo jejich replik. Realizoval s ním mnoho nahrávek a získal světovou proslulost. Od začátku 70. let se začal prosazovat jako dirigent klasických symfonických orchestrů. Vrcholem v této oblasti bylo navázání spolupráce s Vídeňskými filharmoniky v roce 1984 a s Berlínskými filharmoniky roku 1991. Harnoncourt byl i vyhledávaným operním dirigentem. Ve Vídeňské státní opeře, Salcburském festivalu či Opeře Zürich inscenoval díla od baroka po 20. století. Na Salcburském festivalu se ovšem prosadil teprve počátkem 90. let, po smrti Herberta von Karajan. Harnoncourt byl rovněž pedagogicky činný. V letech 1972–1992 vyučoval na hudební akademii Mozarteum v Salcburku interpretaci staré hudby. Harnoncourt pravidelně vystupoval na hudebním festivalu Styriarte, který se každoročně koná ve Štýrském Hradci. V roce 2009 zde dirigoval Gershwinovu operu \"Porgy a Bess\". V roce 1968 vytvořil Harnoncourt filmovou roli prince Anhaltsko-Cöthenského ve filmu \"Kronika Anny Magdaleny Bachové\". O Harnouncourtovi byl v roce 2005 natočen televizní dokumentární film \"Jede Note ist ein Kuss\" (Každá nota je políbení), kde spoluúčinkovaly hudební soubory Concentus musicus Wien a Vídeňští filharmonikové.", "section_level": 1}], "src_summary": "Nikolaus Harnoncourt (6. prosince 1929, Berlín, Německo – 5. března 2016, Sankt Georgen im Attergau, Rakousko) byl rakouský dirigent, cellista, hudební publicista, jeden ze zakladatelů interpretace klasické hudby na dobové nástroje.", "tgt_summary": "Nikolaus Harnoncourt (Johann Nikolaus Harnoncourt, nobility historically Johann Nikolaus Graf de la Fontaine und d'Harnoncourt-Unverzagt; 6 December 1929 – 5 March 2016) was an Austrian conductor, particularly known for his historically informed performances of music from the Classical era and earlier. Starting out as a classical cellist, he founded his own period instrument ensemble, Concentus Musicus Wien, in the 1950s, and became a pioneer of the Early Music movement. Around 1970, Harnoncourt started to conduct opera and concert performances, soon leading renowned international symphony orchestras, and appearing at leading concert halls, operatic venues and festivals. His repertoire then widened to include composers of the 19th and 20th centuries. In 2001 and 2003, he conducted the Vienna New Year's Concert. Harnoncourt was also the author of several books, mostly on subjects of performance history and musical aesthetics.", "id": 414661}
{"src_title": "Repower", "tgt_title": "Repower (Swiss company)", "src_document": [{"title": "Historie.", "content": "Již více než 100 let je Repower jedním z největších poskytovatelů elektrické energie ve Švýcarsku. Byla založena v roce 1904 jako \"Kraftwerke Brusio AG\", ve stejném roce společnost začala se stavbou své první elektrárny − v té době největší stavby vysokotlaké vodní elektrárny v Evropě − v městě Campocologno v regionu Poschiavo v kantonu Graubünden, ve Švýcarsku. Blízkost italské hranice urychlila zapojení společnosti do mezinárodních projektů a obchodních aktivit. V roce 2000 provedly společnosti Kraftwerke Brusio AG (Poschiavo), \"AG Bündner Kraftwerke\" (Klosters) a \"Rhätische Werke für Elektrizität AG\" (Thusis) fúzi za účelem vytvoření skupiny \"Rätia Energie AG\", která byla následně v roce 2004 připojena \"aurax ag (Ilanz)\". V roce 2002 skupina zahájila obchodování v Itálii, a v roce 2007 vstoupila na německý trh a zahájila obchodování v Praze. Od roku 2009 společnost operuje rovněž v Rumunsku. V roce 2010, se Rätia Energie AG přejmenovala na Repower AG.", "section_level": 1}, {"title": "Struktura akcionářů.", "content": "Akcionáři společnosti jsou:", "section_level": 1}, {"title": "Hlavní finanční data.", "content": "Repower připravuje své účty ve Švýcarských francích. Výsledky za rok 2014 byly oznámeny dne 2. dubna 2014.", "section_level": 1}, {"title": "Představenstvo.", "content": "Představenstvo zahrnuje následující členy:", "section_level": 1}, {"title": "Kanceláře.", "content": "Ve Švýcarsku má skupina kanceláře v Beveru, Klostersu, Küblisu, Ilanzu, Landquartu, Poschiavu a Curychu. V Itálii operuje z kanceláře v Milánu, v Německu z Dortmundu a ve střední a východní Evropě z Prahy, Bukurešti a Sarajeva.", "section_level": 1}, {"title": "Výroba.", "content": "Repower má své vlastní výrobní investice ve Švýcarsku, Itálii a Německu, které produkují elektřinu na bázi různých technologií: vodní, tepelná a větrná. V roce 2013 vyrobily vlastní instalace skupiny okolo 1,400 GWh elektrické energie. Kromě toho má společnost podíl v jaderných elektrárnách ve Švýcarsku a Francii.", "section_level": 1}, {"title": "Tepelné elektrárny.", "content": "Repower má 61% podíl ve společnosti SET S. p. A. (Milán), která provozuje kombinovanou paroplynovou elektrárnu v Teverole v italské provincii Caserta. Tato 400 MW instalace, největší elektrárna skupiny, byla uvedena do provozu na konci roku 2006.", "section_level": 2}, {"title": "Nukleární energie.", "content": "Repower drží podíly v jaderných elektrárnách ve Švýcarsku a ve Francii, které reprezentují instalovaný výkon okolo 50 MW.", "section_level": 2}, {"title": "Obnovitelná energie.", "content": "", "section_level": 2}, {"title": "Vodní energie.", "content": "Skupina provozuje 16 ze svých vlastních hydroelektráren v kantonu Graubünden, ve Švýcarsku. Má rovněž podíly a práva odběru v dalších elektrárnách. Společnost má instalovaný výkon vodní energie celkově 444.2 MW. Některé z těchto zařízení na výrobu vodní energie vyrábějí zelenou energii certifikovanou hvězdou naturemade. Značka hvězdy naturemade je udělována Asociací pro energii šetrnou k životnímu prostředí (VUE).", "section_level": 3}, {"title": "Větrná energie.", "content": "V Itálii provozuje skupina větrnou farmu v Corleto Perticara (9.3 MW) a v Luceře (26MW) a drží podíl v další větrné farmě v Giunchetto na Sicílii (podíl společnosti Repower: 11,6 MW). V Německu vlastní společnost dvě větrné farmy, v Prettinu (10 MW) a Lübbenau (16 MW).", "section_level": 3}, {"title": "Aktuální projekty.", "content": "Skupina v současné době plánuje nebo dodává několik výrobních projektů:", "section_level": 2}, {"title": "Obchodování.", "content": "Dvě třetiny obratu tvoří obchodování s energií; v roce 2013 tento obrat dosáhl skoro 11 terawatthodin. Repower operuje na nejdůležitějších evropských energetických burzách z obchodního parketu, které se nachází ve třech kancelářích v Poschiavu (Švýcarsko), Miláně (Itálie) a Praze (Česká republika). Skupina sama sebe vidí jako aktivního obchodníka, který obchoduje s elektrickými, plynovými a uhlíkovými certifikáty. Kromě tohoto, Repower takéobchoduje s elektřinou z obnovitelných zdrojů energie pro velké spotřebitele a obchodníky po celé Evropě. Na fyzické stránce obchodu Repower dodává elektrickou energii – z níž část je vyráběna samotným Repowerem, a část z ní je nakoupena z venku – velkoobchodním zákazníkům, obvykle prostřednictvím vysokonapěťové sítě. Společnost rovněž obchoduje s certifikáty na dodávku environmentální přidané hodnoty velkým koncovým spotřebitelům, nezávisle na síti. Na velkoobchodní úrovni skupina dodává standardní produkty, jako základ, špička a mimo špičku, jakož i profily.", "section_level": 1}, {"title": "Přenos.", "content": "Repower hrála významnou roli ve zvýšení přeshraničního výkonu mezi severní a jižní Evropou vybudováním mezinárodního vedení Bernina (380 kV/220 kV), které bylo zprovozněno v roce 2005 a převedeno provozovateli švýcarské národní sítě Swissgrid začátkem roku 2013. Repower je partnerem ve Swissgrid. V říjnu 2009, Repower spojila síly se společností Edison a obcí Tirano pro zavedení prvního A/C obchodního vedení v Evropě. Repower a ostatní zainteresovaní partneři mají exkluzivní práva na použití vedení po dalších deset let. Běží pod zemí po celé své délce mezi Tiranem (Itálie) a Campocologno (Švýcarsko). Toto 150 kV obchodní vedení zvyšuje přeshraniční přepravní výkon o 150 MW, což pomáhá zajistit bezpečnou dodávku energie v Itálii a Švýcarsku. V současné době se plánuje nova obchodní linie mezi Val Breggaglia (Švýcarsko) a Itálii.", "section_level": 1}, {"title": "Prodej a distribuce.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Švýcarsko.", "content": "Společnost Repower je předním dodavatelem elektrické energie v jihovýchodním Švýcarsku. Zákazníci společnosti se rekrutují z řad domácností, průmyslových, komerčních i veřejnoprávních odběratelů, stejně jako konzumentů komunálních služeb. Společnost Repower zásobuje municipality v oblastech Engadine, Prättigau, údolí Rýna a Surselva v rámci kantonu Graubünden. Prostřednictvím komunálních služeb zásobuje zákazníky v oblastech Horní Engadin, Münstertal, údolí Poschiavo, údolí Rýna a Surselva. Švýcarští zákazníci společnosti Repower mohou využívat několik různých produktů. Standardní produkt – Aquapower – pochází ze švýcarských vodních elektráren. Dva obnovitelné produkty - Purepower (100% zelená energie z regionu Graubünden) a Solarpower (100% solární energie z regionu Graubünden) – získaly certifikovanou hvězdu naturemade, neboť splňují ta nejpřísnější kritéria ekologické kvality. Konečně pak skupina prodává nízkonákladovou zbytkovou energii z Evropy, která je označována jako Mixpower. Nabídku pak doplňuje produkt Privapower, který představuje tarif pro vlastníky solárních elektráren a jejich vlastní použití.", "section_level": 2}, {"title": "Itálie.", "content": "V Itálii je společnost Repower jedním z největších dodavatelů elektřiny a plynu v rámci segmentu malých a středních podniků a veřejných institucí. Aktuálně dodává přibližně čtyři procenta elektřiny spotřebovávané v rámci tohoto segmentu. Společnost zajišťuje dodávky pro cca 40 000 italských zákazníků, jejichž spotřeba činí přibližně 3,8 terawatthodiny elektřiny, a dále zásobuje dalších 15 000 zákazníků, kterým dodává asi 200 milionů metrů krychlových plynu. Společnost Repower je známá vysokými standardy zákaznických služeb a osobním přístupem ke spotřebitelům prostřednictvím rozsáhlé sítě obchodních zástupců po celé Itálii. Společnost Repower vyvíjí inovativní produkty, které jsou upravovány na míru měnícím se potřebám různých zákaznických segmentů. Nabídka zahrnuje zelenou energii (VerdeDentro), řešení elektrické mobility (Palina) a poradenské služby v oblasti energetické efektivnosti (eFFettiva).", "section_level": 2}, {"title": "Německo.", "content": "V Německu společnost Repower dodává elektřinu a plyn středním komerčním a průmyslovým zákazníkům s ročním odběrem pět gigawatthodin a více. Společnost analyzuje spotřebovávané objemy a výkonové profily tak, aby svou nabídku zcela přizpůsobila konkrétním potřebám jednotlivých zákazníků. Stejně jako v Itálii a Švýcarsku společnost Repower rovněž nabízí zelenou energii v Německu.", "section_level": 2}, {"title": "Rumunsko.", "content": "Společnost Repower je jedním ze čtyř největších nestátních dodavatelů energií v Rumunsku, když obsluhuje malé a střední korporátní zákazníky s ročními odběry 0,5 až 20 gigawatthodin elektřiny. Podíl společnosti Repower v rámci daného segmentu činí pět procent. V roce 2013 společnost v Rumunsku prodala více než 1,3 terawatthodiny elektřiny. I v Rumunsku svým zákazníkům společnost Repower nabízí řešení upravená na míru, přičemž je vnímána jako spolehlivý, zákaznicky orientovaný dodavatel elektřiny, s velmi vysokými standardy kvality.", "section_level": 2}], "src_summary": "Repower (do května 2010 \"Rätia Energie AG\") je mezinárodní energetická společnost s provozní centrálou v městě Poschiavo (kanton Graubünden, Švýcarsko). Historie společnosti sahá zpět více než 100 let. Její klíčové trhy zahrnují Švýcarsko, Itálii, Německo a Rumunsko. Skupina operuje podél celého hodnotového řetězce, od výroby a obchodování až po prodej, stejně jako inovativní “New Tech Business”. Akcie Repower AG jsou kótované na Švýcarské burze SIX. Skupina Repower zaměstnává okolo 730 lidí, plus 500 obchodních zástupců v Itálii a asi 30 učňů ve Švýcarsku.", "tgt_summary": "Repower (until May 2010 \"Rätia Energie AG\") is an international energy utility with its operational headquarters in Poschiavo (Canton Graubünden, Switzerland). The company's history goes back more than 100 years. Its key markets include Switzerland and Italy. The group operates along the entire value chain, from generation and trading to sales. The Repower Group employs 555 people, plus 510 sales agents in Italy and 30 apprentices in Switzerland.", "id": 1872522}
{"src_title": "Podmíněnost matice", "tgt_title": "Condition number", "src_document": [{"title": "Čtvercová regulární matice.", "content": "Nechť formula_1 je čtvercová regulární matice, pak číslo kde formula_3 značí libovolnou maticovou normu, nazveme podmíněností matice formula_4 vzhledem k této normě (v praxi se nejčastěji používá formula_5 spektrální a formula_6 Frobeniova norma). Uvažujme podmíněnost indukovanou spektrální normou. Je-li matice formula_4 symetrická pozitivně definitní (tj. normální matice s kladnými vlastními čísly), pak kde podíl vpravo je podíl největšího a nejmenšího vlastního čísla matice formula_4. Je-li regulární matice formula_4 normální (tedy formula_11), pak lze zapsat ve tvaru formula_13. Místo tvrzení původního lze snadno dokázat tvrzení opačné: je-li formula_14 singulární, pak formula_15. Nechť tedy existuje formula_16 tak, že formula_17, tedy formula_18, pak Protože formula_20 můžeme nerovnost dělit formula_21 a dostáváme shora uvedené tvrzení. (Všimněme si, že důkaz a tedy i tvrzení platí pro libovolnou multiplikativní maticovou normu a jí indukovanou podmíněnost, nejen pro normu spektrální.) Podmíněnost (respektive její převrácená hodnota) tedy vyjadřuje vzdálenost od nejbližší singulární matice.", "section_level": 1}, {"title": "Podmíněnost versus determinant.", "content": "Pro rozlišení singulárních a regulárních matic se často používá determinantu matice. Velkou nevýhodou determinantu, ve srovnání s číslem podmíněnosti, je fakt, že je-li determinant nenulový ale velmi blízký nule, o vzdálenosti dané matice od nejbližší matice singulární to nic nevypovídá. V praktických výpočtech je tudíž determinant naprosto nepoužitelný. Uvažujme pro příklad skalární násobek jednotkové (tedy ortogonální a bezesporu regulární) matice pak V běžně používané konečné aritmetice s plovoucí řádovou čárkou (double, formula_24) je determinant této matice nulový.", "section_level": 2}, {"title": "Podmíněnost singulární matice jako limita.", "content": "Nechť formula_25 je matice jejíž koeficienty spojitě závisí na parametru formula_26 a nechť všechna singulární čísla matice formula_25 jsou jednoduchá pro všechna formula_26 (pak jsou též spojitými funkcemi parametru formula_26). Nechť je matice formula_25 regulární všude v nějakém okolí bodu formula_31 a zároveň formula_32 je singulární. Pak", "section_level": 3}, {"title": "Obdélníková matice.", "content": "Uvažujme obdélníkovou matici formula_34, která má plnou hodnost, tedy formula_35. Podmíněnost je pak opět dána podílem největšího a nejmenšího singulárního čísla kde formula_37 je Moore-Penroseova pseudoinverze matice formula_4. Podmíněnost obecné matice lze analogicky definovat pomocí součinu normy matice a normy její Moore-Penroseovy pseudoinverze, tedy jako podíl největšího a nejmenšího \"nenulového\" singulárního čísla. Takto definovaná podmíněnost je vždy konečné číslo, a je tedy různá od podmíněnosti shora uvedené čtvercové singulární matice, která byla zavedena limitním přechodem. V numerické analýze se ovšem velmi často vyskytují matice regulární, nebo alespoň plné hodnosti. Konečná podmíněnost zcela obecné matice je potřeba řidčeji.", "section_level": 2}], "src_summary": "Podmíněnost matice nebo též číslo podmíněnosti matice, je číslo, které kvalitativně charakterizuje danou matici a do značné míry determinuje chování (zejména přesnost) řady numerických maticových algoritmů.", "tgt_summary": "In the field of numerical analysis, the condition number of a function measures how much the output value of the function can change for a small change in the input argument. This is used to measure how sensitive a function is to changes or errors in the input, and how much error in the output results from an error in the input. Very frequently, one is solving the inverse problem: given formula_1 one is solving for \"x,\" and thus the condition number of the (local) inverse must be used. In linear regression the condition number of the moment matrix can be used as a diagnostic for multicollinearity. The condition number is an application of the derivative, and is formally defined as the value of the asymptotic worst-case relative change in output for a relative change in input. The \"function\" is the solution of a problem and the \"arguments\" are the data in the problem. The condition number is frequently applied to questions in linear algebra, in which case the derivative is straightforward but the error could be in many different directions, and is thus computed from the geometry of the matrix. More generally, condition numbers can be defined for non-linear functions in several variables. A problem with a low condition number is said to be well-conditioned, while a problem with a high condition number is said to be ill-conditioned. In non-mathematical terms, an ill-conditioned problem is one where, for a small change in the inputs (the independent variables or the right-hand-side of an equation) there is a large change in the answer or dependent variable. This means that the correct solution/answer to the equation becomes hard to find. The condition number is a property of the problem. Paired with the problem are any number of algorithms that can be used to solve the problem, that is, to calculate the solution. Some algorithms have a property called backward stability. In general, a backward stable algorithm can be expected to accurately solve well-conditioned problems. Numerical analysis textbooks give formulas for the condition numbers of problems and identify known backward stable algorithms. ", "id": 1150380}
{"src_title": "Občanská válka v Tádžikistánu", "tgt_title": "Tajikistani Civil War", "src_document": [{"title": "Dlouhodobé příčiny občanské války.", "content": "V Tádžikistánu se za jednu z hlavních příčin považuje regionalismus, který stál v pozadí sporu mezi jednotlivými skupinami. Příslušnost k rodoklanovým strukturám má i v dnešním Tádžikistánu velmi významnou roli. Jednotlivá společenství se hlásí k rodovým občinám - \"avlodům\". Uvnitř těchto tradičních uskupení panují stále silné vzájemné vztahy, navzdory tomu, že sovětská politika se je snažila potlačit. Důraz na místní (regionální) příslušnost je také příčinou poměrně nízkého národního uvědomění. Průměrný Tádžik sám sebe v první řadě považuje například za Garmánce a obyvatele z ostatních tádžických regionů má za konkurenty. Tak Tádžikové zůstávají spojeni spíše na základě administrativních mechanismů než kvůli sdíleným kulturním hodnotám či pocitu národní sounáležitosti a identity. Pro období před občanskou válkou byla typická nespokojenost. Za hlavní důvod bylo označováno uzurpování moci funkcionáři, kteří až na výjimky pocházeli z Leninabádu (jedno z hlavních center průmyslu a zemědělství nacházející se ve Ferganské kotlině) a z města Kuljab, které je situováno jižně od Dušanbe. Nespokojenost projevovali hlavně představitelé z Garmu, Kurgan-Tjube a Horského Badachšánu, kteří se cítili být na politické scéně odsunuti na okraj. Příčinnou války bylo také vyhrocení situace kvůli střetu dvou či tří ideologických směrů. Jeden z nich usiloval o nastolení islámského chalífátu, druhý o pokračování socialistického státu a třetí o vytvoření systému, který by se podobal západním demokraciím.", "section_level": 1}, {"title": "Krátkodobé příčiny občanské války.", "content": "V únoru 1990 proběhlo v Dušanbe několik demonstrací vedených proti arménským uprchlíkům, které brzy přerostly v pogromy, jejichž oběťmi se stali i ruští vojáci a ženy, které se oblékaly v evropském stylu. Roznětkou nepokojů se stala mylná informace, že Arméni dostávají zdarma městské byty. Demonstrace byly cíleny i proti nově zvolenému prezidentu Kacharu Machkamovi, který byl brzy ze své funkce odvolán. Únorové události ukázaly, že se v zemi objevila nová politická síla, která byla připravena vyzvat sovětskou elitu. Prezidentem se stal Kadreddin Aslonov, který měl i podporu opozice a který vydal dekret o zákazu Socialistické strany Tádžikistánu (dříve Komunistická strana Tádžikistánu). Tento akt se ale nesetkal s pochopením Nejvyšší rady, která nechala Aslonova odvolat a jeho nástupcem se na podzim 1991 stal první tajemník komunistické strany Rachmón Nabíjev. Na konci března 1991 se rozbuškou dalších nepokojů stalo odvolání všech členů vlády, kteří pocházeli z oblasti Pamíru, respektive Horského Badachšánu. Od této doby se demonstranti, organizovaní Stranou islámské obrody a financovaní z íránských peněz, natrvalo usadili před budovou Nejvyšší rady. Ve snaze o rozsáhlejší autonomii Horského Badachšánu byla vyhlášena Pamírsko-badašchánská autonomní republika. Začalo téměř dvouměsíční období nazývané \"dušanbské jaro\". Jako odpověď se prezident Nabijev pokusil svolat protidemonstrace, na které byli svezeni demonstranti z prezidentova rodného Kuljóbu. Když se ani takto Nabijevovi nepodařilo přečíslit opoziční demonstranty, jeho stoupenci rozdali radikálně naladěným Kuljóbcům zbraně. Na to druhá strana odpověděla vytvořením domobrany. Opozice začala požadovat, aby předseda Tádžické Nejvyšší rady Kendžajev odstoupil a předložila vládě ultimátum, po jehož vypršení hodlala na budovu Nejvyšší rady zaútočit. 5. května 1992 byl vyhlášen výjimečný stav, byly zakázány všechny opoziční strany i jejich shromáždění. Občanská válka začala.", "section_level": 1}, {"title": "Začátek občanské války.", "content": "Vyhlášení výjimečného stavu situaci ještě více vyhrotilo, vyvolalo několik střetů a na ulicích Dušanbe se začali objevovat první mrtví. Opozice obsadila prezidentský palác, televizní stanici a letiště. 7. května 1992 vláda přistoupila na požadavky opozice a sesadila nejvíce viditelné představitele protiopoziční politiky. To však k uklidnění nepomohlo a 10. května 1992 se jednotky KNB (Výbor národní bezpečnosti) a ruské 201. motostřelecké divize snažily zabránit demonstrantům dostat se do budovy KNB. Povstalci tuto obranu pochopili jako vměšování se států SNS do vnitrotádžických záležitostí a objevil se nový požadavek - odchod cizích vojsk z území Tádžikistánu. Nepříznivá situace donutila Nabijeva podepsat smlouvu o vytvoření koaliční \"Vlády národního usmíření.\", ve které by opozice měla třetinovou účast. Opozice navíc získala podporu nejen islámských zemí ale i v Evropě, která ji považovala za \"bojovníka proti komunismu\". Klid však netrval dlouho. Bezprostředně po nástupu k moci začaly islámské oddíly likvidovat ozbrojené skupiny v Kuljóbu a v Kurgan-Tjube. Kuljóbci na svou obranu vytvořili tzv. Národní frontu pod vedením bývalého kriminálníka Sangaka Safarova, zastánce tvrdého postupu proti islamistům. V létě 1992 propukly krvavé střety mezi opozičními skupinami a Kuljóbci, kteří bojovali za zachování politických privilegií vlastního klanu.", "section_level": 1}, {"title": "Eskalace konfliktu.", "content": "Situace se ještě zhoršila po atentátu na generálního prokurátora Nurulló Chuvajdullójeva z leninobódského regionu, který zmobilizoval do té doby víceméně pasivní severní klany. V Dušanbe se začali shromažďovat radikálně naladění uprchlíci z jihu, z oblasti Kuljóbu, kteří požadovali odstoupení Nabijeva. Brzy byli doplněni radikálními studenty, kteří se po prázdninách vraceli do škol. Poslední srpnový den vzali demonstranti útokem prezidentský palác. Nabijev uprchnul, 7. září byl ale dopaden a donucen podepsat svou rezignaci. Zároveň s touto akcí úspěšně na jihu proběhla operace islamistů, kdy se podařilo získat kontrolu nad jižním městem Kurgan-Tjube. Koncem září 1992 přišel v bojových operacích zlom, kdy kuljobské oddíly získaly Kurgan-Tjube zpět a díky ruské podpoře se jim podařilo proniknout i do centrálních oblastí. Islamisté a jejich spojenci z Demokratické strany kvůli faktickému kolapsu státu a pokračování násilí ztratili předchozí širokou podporu obyvatelstva, což posloužilo k upevnění moci jednotek Národní fronty. Zlomovým okamžikem se ukázala být schůze Nejvyšší rady, která se udála 16. listopadu 1992 ve vesnici Arbób blízko města Chodž. Předsedou vlády se stal představitel severních klanů z Ferganské kotliny Abdumalikov Abdulložanov a předsedou Nejvyššího rady Kuljóbec Emómali Rahmónóv. Tím byla vytvořena kuljobsko-chodženská severo-jižní koalice proti východnímu Tádžikistánu, který ovládala opozice. Postup koalice byl dovršen 10. prosince 1992, kdy Dušanbe, hlavní opora opozice, padlo do rukou Safarova. V první polovině roku 1993 Národní fronta pokračovala v provádění čistek v centrálních a jižních oblastech, které odtud vyháněly desetitisíce uprchlíků (pouze v sousedním Afghánistánu jich bylo podle různých zdrojů 60-100 tisíc). Opozice navíc zahájila mohutnou protiofenzivu, během které vytlačila vládní vojska z východních oblastí země. V průběhu roku 1993 pokračovalo upevňování pozic Kuljóbců v centrálních orgánech země a postupné vytlačování leninobódských zástupců z mocenských struktur státu. Vztahy mezi těmito dvěma klany rozhodně nebyly jednoduché a leninobódská administrativa stále častěji hovořila o vyhlášení nové, severní autonomní oblasti. V prosinci 1993 byl do severotádžického Chodžentu proveden vojenský výsadek, který měl podobné úvahy utnout. Následkem této akce \"dobrovolně\" odstoupil premiér-Leninobódec Abdullodžonov a byl nahrazen jiným, konformnějším Leninobódcem Abdudžalólem Samadovem. Sám Abdullodžonov se během let 1995-96 pokoušel spojit s opozicí, avšak bez zásadnějšího výsledku. V rámci nové severo-jižní koalice měli Leninobódci pod kontrolou ekonomická ministerstva, kdežto Kuljóbci ovládali silové složky.", "section_level": 1}, {"title": "První mírové rozhovory.", "content": "První mírové rozhovory se konaly až v dubnu 1994 v Moskvě pod záštitou OSN. Projednávala se především otázka uprchlíků, odzbrojování a ukončení nepřátelských akcí. Radikální křídla obou stran konfliktu ale jakoukoliv dohodu odmítala a to vedlo k vzájemnému obviňování z nedodržování dohod. Obzvláště těžká byla pozice vůdce opozice Núrího, protože jádrem území ovládaného opozicí byla hluboká, těžko kontrolovatelná údolí Pamíru, která byla plná partyzánských uskupení jednajících na vlastní pěst. V květnu 1994 byla předložena nová ústava, která je založena na bázi prezidentského systému s jednokomorovým parlamentem. 6. 11. 1994 se konaly prezidentské volby, ve kterých byl potvrzen ve funkci prezident Rahmónov. Při parlamentních volbách v únoru 1995 nedošlo k podstatnějším změnám v rozdělení moci. Opozice si stěžovala, že jsou stále zakázány její nejdůležitější strany (Demokratická strana a Islámská strana obrody) a že nebyla zrušena cenzura. Nakonec do parlamentu usedli jenom dva zástupci opozice ze Strany lidové jednoty. Nevraživost proti režimu byla ještě více vyhrocena.", "section_level": 1}, {"title": "Válka pokračuje.", "content": "Navzdory mírovým rozhovorům probíhaly tvrdé boje se střídavými úspěchy pro obě strany. Nejčastěji se bojovalo v oblasti centrálního Tádžikistánu (Garm, Tavildara) a v oblastech při hranici s Afghánistánem (kolem řek Amudarja a Pjandž). Scénář obvykle vypadal tak, že s tajícím sněhem opoziční gerilové skupiny atakovaly pozice vládních vojsk, získaly některá území a na podzim se opět stáhly. Kromě toho se opozice soustředila na atentáty na vysoké vládní představitele v Dušanbe. Občas ze svých pozic v Afghánistánu ostřelovala pohraniční vládní a ruské pozice. Území teoreticky ovládaná opozicí byla fakticky řízena konkrétním polním velitelem a plnění rozkazů opozičních vůdců záleželo na jeho libovůli. Fragmentace moci na vlastním tádžickém území způsobila rozmach obchodu s narkotiky, který se pro místní obyvatelstvo často stal jediným zdrojem příjmu. Brzy bylo vytvořeno několik významných struktur, které na nelegálním obchodu vydělávaly ohromné peníze. Jedním z nejvíce významných byl badašchánský \"opiový král\" Leše Gorbo, zastřelený v roce 1994. Vlastní velení opozičních sil se nacházelo v Afghánistánu, opozice sama sebe nazývala exilovou vládou. Vůdcem opozice se stal významný islámský činitel Saíd Abdulló Núrí. Podporu opozice dostávala především od Afghánistánu a Íránu, ale navázala i kontakty s nejvyššími představiteli v Rusku, USA a Evropě. Vládní prezident Ráhmónóv se ke konci války začal zbavovat zastánců nejtvrdší linie, často bývalých kriminálníků. Tato snaha vedla k dalšímu rozkolu a k faktickému otevření další fronty. Západ a jihozápad země (včetně města Kurgan-Tjube a strategické hliníkárny ve městě Tursunzóde) ovládl odbojný plukovník Mahmud Chudojberdyjev, podporovaný Uzbekistánem a spojený s některými kriminálními živly Národní fronty. Jeho elitní, I. zvláštní brigáda ministerstva obrany byla de facto v systému vládních vojsk autonomní jednotkou. Na rozdíl od zbytku tádžické armády byla dobře vycvičená a vyzbrojená, což dávalo Chudojberdyjevovi silnou politickou pozici a on se ji nezdráhal využít. V říjnu 1996 se v Alma-Atě sešli představitelé Ruska, Uzbekistánu, Kyrgyzstánu a Kazachstánu, aby prodiskutovaly problém vítězícího Talibanu v Afghánistánu. Obávali se, že talibský režim poskytne tádžických povstalcům výraznou podporu. Kdyby se Tádžikistánu Talibové zmocnili, vzniklo by tak nebezpečí konfliktu, který by mohl zachvátit celý středoasijský region, a tak výrazně otřást statem quo. Proto bylo rozhodnuto posílit ruské jednotky dislokované na afghánsko-tádžické hranici na 20 000 mužů. Rusové bojovali proti tádžické opozici nejen v Tádžikistánu, ale podnikali i výpady na afghánské území ve snaze zničit rebelské základny. Za souhlasu Talibanem sesazeného prezidenta Rabbaniho byla vytvořena bezpečnostní zóna široká až 25 km, která umožňovala pronásledovat povstalce do afghánského vnitrozemí. S ruskou armádou spolupracovaly zbytky afghánských netalibanských jednotek formované v \"Severní alianci\". Po ovládnutí Kábulu Talibanem Rusové změnili taktiku a začali na tádžického prezidenta Rachmonova tlačit, aby se s povstalci nějak domluvil.", "section_level": 1}, {"title": "Další fáze občanské války.", "content": "Rachomonovy snahy dospět k příměří ale byly sabotovány z jeho vlastních řad. Došlo ke střetu mezi 1. a 11. brigádou vládního vojska. Plukovník Chudojberdyjev se zmocnil kasáren v Kurgan-Tjube a pak se svou armádou obklíčil Dušanbe. Jednak chtěl získat kontrolu nad jižními oblastmi, jednak chtěl zabránit vstupu 450 opozičních ozbrojenců, kteří měli chránit povstalecké delegáty během dušanbských mírových rozhovorů. Podepsání mírové dohody bylo neustále ohrožováno akcemi různých ozbrojených skupin, které se nechtěly vzdát kontroly nad ekonomickými zdroji a kontroly nad cestami, kterými proudily afghánská narkotika.", "section_level": 1}, {"title": "Konečný mír.", "content": "Představitel opozice Núrí se 11. 12. 1996 sešel s prezidentem Rachmonovem v severním Afghánistánu, kde podepsali příměří, které ale nepřineslo reálné výsledky. \"Všeobecná dohoda o ustanovení míru a národním usmíření\" byla nakonec podepsána v Moskvě 23. 12. 1996 Rachmonovem, Núrím, a Gerd-Dietrichem Merrem, zmocněncem OSN pro Tádžikistán. Ceremonie se účastnil např. ruský prezident Jelcin, představitelé Íránu a dalších zemí zapojených jako pozorovatelé do procesu mírových rozhovorů. Formálně sice byla válka ukončena, ale někteří polní velitelé (např. právě Chudojberdyjev ) s příměřím nesouhlasili, a tak ještě v létě 1997 probíhaly boje mezi vládními a protivládními oddíly. Polní velitel Džumambaj Chodžijev zvaný Namangání se pokusil realizovat v Uzbekistánu, kdy několikrát proniknul do Fergánské kotliny s cílem vyhlásit tam islámský chalífát. V září 1997 se Núrí vrátil po pětiletém exilu v Afghánistánu a Íránu zpět do Tádžikistánu. Na konci ledna 1998 vyhlásil Rachomov amnestii pro všechny rebely a souhlasil s jmenováním 1. zástupce premiéra z řad islámských vůdců. V dubnu 1997 byla s Ruskem dohodnuta přítomnost jeho vojsk na 25 let a v listopadu 1999 byly vyhlášeny první volby. Strana islámské obrody a Demokratická strana byly legalizovány. Ostatní opoziční strany se mohly voleb účastnit za podmínky, že nasbírají 100 000 podpisů. Dostaly na to ale příliš málo času a navíc jejich snaha byla Rachmonovem sabotována. Rachomonov získal ve volbách 96,9 % hlasů, přičemž kandidát Strany islámské obrody získal pouhá 2 %. Přes zjevnou manipulaci Núrí s výsledky souhlasil, protože se chtěl vyhnout dalšímu pokračovaní občanské války. Mírový proces, zahrnující demilitarizaci povstalců, legalizaci opozice a přiznání široké autonomie Horskému Badachšánu jakožto i přítomnost ruské armády významně přispívá ke stabilizaci poměrů. K další stabilizaci došlo po americké invazi do Afghánistánu, kdy radikální islámské síly přišly o velmi důležitou podporu Talibů. Navíc byla v zemi zřízena vojenská základna, sloužící americkým, indickým a francouzským silám.", "section_level": 1}, {"title": "Důsledky.", "content": "Tádžikistán zůstal po válce v troskách. Zemřelo 50 až 100 tisíc lidí, na milion a půl obyvatel ze země uprchlo. Byla zničena infrastruktura, ekonomika se propadla na samé dno. Obyvatelstvo přežívalo z darů mezinárodních organizací. Ruská menšina, která zastávala funkci intelektuální elity (učitelé, doktoři apod.) ze země odešla, což jenom znásobilo obtíže poválečné obnovy. Centrální vláda prakticky rezignovala na kontrolu nad územím Horského Badachšánu, který se tak stal důležitým tranzitním regionem pro afghánská narkotika.", "section_level": 1}], "src_summary": "Tádžická občanská válka vypukla v květnu 1992 povstáním tadžických klanů z Gharmu a Horského Badachšánu proti vládě Rachmóna Nabíjeva, ve které dominovali představitelé Leninabádu a Kulje. Zprvu roztříštěné povstalecké skupiny byly sjednoceny pod hlavičkou tzv. \"Spojené tádžické opozice\". Občanská válka byla ukončena s pomocí OSN v červnu 1997.", "tgt_summary": "The Tajikistani Civil War (), also known as the Tajik Civil War, began in May 1992 when regional groups from the Garm and Gorno-Badakhshan regions of Tajikistan rose up against the newly-formed government of President Rahmon Nabiyev, which was dominated by people from the Khujand and Kulob regions. The rebel groups were led by a combination of liberal democratic reformers and Islamists, who would later organize under the banner of the United Tajik Opposition. The government was supported by Russian border guards. The main zone of conflict was in the country's south, although disturbances occurred nationwide. The civil war was at its peak during its first year and dragged on for five years, devastating the country. An estimated 20,000 to 100,000 people were killed by June 1997 and about 10 to 20 percent of the population were internally displaced. On 27 June 1997, Tajikistan president Emomali Rahmon, United Tajik Opposition (UTO) leader Sayid Abdulloh Nuri and Special Representative of the United Nations Secretary-General Gerd Merrem signed the \"\"General Agreement on the Establishment of Peace and National Accord in Tajikistan\"\" and the \"\"Moscow Protocol\"' in Moscow, Russia, ending the war.", "id": 1837867}
{"src_title": "Joachim Meisner", "tgt_title": "Joachim Meisner", "src_document": [{"title": "Mládí a studium.", "content": "Vyrůstal se třemi bratry v silně katolickém prostředí v tehdy německé Vratislavi. Po odsunu Němců z Polska v roce 1945 a smrti otce v témže roce se jeho rodina usadila v durynské obci Körner. Meisner se vyučil bankovním úředníkem a v roce 1951 vstoupil do magdeburského kněžského semináře, v němž dodatečně složil maturitní zkoušku. V letech 1959 až 1962 studoval filosofii a teologii v Erfurtu, kde byl také 8. dubna 1962 vysvěcen na jáhna a 22. prosince 1962 na kněze. Následně působil jako farní vikář v lázeňském městě Heilbad Heiligenstadt a poté v Erfurtu. V roce 1969 získal doktorát teologie na Papežské univerzitě Gregoriana v Římě. V roce 2015 se pak stal jedním z laureátů Ceny ÚSTR za svobodu, demokracii a lidská práva.", "section_level": 1}, {"title": "Biskup v Erfurtu a Berlíně.", "content": "Dne 17. března 1975 byl Meisner jmenován pomocným biskupem erfurtsko-meiningenským a titulárním biskupem vinským. Biskupské svěcení přijal 17. května téhož roku z rukou Huga Aufderbecka, tehdejšího apoštolského administrátora erfurtsko-meiningenské diecéze. Dne 22. dubna 1980 jej papež Jan Pavel II., s nímž se osobně znal již řadu let, jmenoval biskupem berlínským. Do úřadu byl uveden 17. května téhož roku. Berlínské biskupství se svou východní a západní částí diecéze patřilo v době rozděleného Německa z hlediska církevní politiky k nejobtížnějším biskupským úřadům. V letech 1982–1989 předsedal Berlínské biskupské konferenci (pro území tehdejší Německé demokratické republiky). V konzistoři 2. února 1983 byl jmenován kardinálem.", "section_level": 1}, {"title": "Arcibiskup kolínský.", "content": "Po smrti kolínského arcibiskupa Josepha kardinála Höffnera v roce 1987 byl Meisner jmenován 20. prosince 1988 jeho nástupcem; do úřadu byl uveden 12. února 1989. Jeho biskupské heslo znělo \"Spes nostra firma\" (2Kor 1, 7; česky \"Máme pevnou naději\"). V listopadu 2011 se jako zvláštní papežský legát zúčastnil oslav 800. výročí narození sv. Anežky České v Praze. Dne 28. února 2014 byla přijata jeho rezignace. Kardinál Meisner zemřel 5. července 2017 během léčebného pobytu v bavorských lázních Bad Füssing.", "section_level": 1}], "src_summary": "Joachim kardinál Meisner (25. prosince 1933, Vratislav-Leśnica – 5. července 2017, Bad Füssing) byl německý římskokatolický kněz a emeritní arcibiskup v Kolíně nad Rýnem.", "tgt_summary": "Joachim Meisner (25 December 1933 – 5 July 2017) was a German cardinal of the Catholic Church. He was the immediate past Archbishop of Cologne, serving from 1989 until his resignation was accepted by Pope Francis in 2014. He previously served as Bishop of Berlin from 1980 to 1989, and was created a cardinal in 1983. He was widely considered to be Germany's leading conservative Roman Catholic figure.", "id": 510960}
{"src_title": "Dobrá víra", "tgt_title": "Good faith", "src_document": [{"title": "Subjektivní a objektivní dobrá víra.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Subjektivní dobrá víra.", "content": "Subjektivní dobrá víra je v právním prostředí označována jako psychická kategorie. Jedná se o vnitřní stav právnické nebo fyzické osoby, které je přesvědčená o správnosti svého jednání, což přináší danému člověku ochranu. Účelem subjektivní dobré víry je zmírňování nepříznivých následků. V právním řádu je především součástí skutkové podstaty jednotlivých zastoupení, dále se tento pojem objevuje v rodinném právu i jinde v občanském zákoníku, dále také např. v zákoně o ochranných známkách. Při posuzování subjektivní dobré víry nezbývá nic jiného, než vycházet z právních domněnek, které zní:", "section_level": 2}, {"title": "Objektivní dobrá víra.", "content": "Objektivní dobrá víra je chápána jako právní zásada s mravním obsahem, je velice blízká kategorii dobrých mravů. Rozděluje se na aktivní a pasivní složku. Aktivní složka je Téglem definována jako „vlastní (aktivní) chování samotného subjektu (směřující vůči jinému subjektu např. za účelem splnění povinnosti vzešlé z určitého závazkového vztahu), které je v konkrétním případě v souladu s pravidly slušnosti, poctivosti a morálky, prosté jakékoliv snahy druhý subjekt oklamat, podvést, poškodit atd. Je to tedy poctivé, slušné, férové aktivní chování ve vztahu ke třetím osobám.“ Pasivní složka představuje očekávání (a z něj plynoucí přesvědčení) stejně férového jednání od druhého účastníka právního úkonu.", "section_level": 2}, {"title": "Historie dobré víry.", "content": "Dobrá víra zcela jistě není něčím, co by bylo právu známo jen krátkou dobu. Naopak, jedná se o instituci starou v podstatě jako právo samo, ne-li dokonce o figuru starší než právo. Již římští právníci s tímto pojmem hojně pracovali. Bona fides představuje kategorii, která relativně brzo získala v římském právu pozici všeobecného právního principu. Pojmu \"fides\", resp. \"bona fides\" se dostalo v římské právnické literatuře mimořádného ohlasu. Tato instituce došla svého výrazu v pracích takových juristů, jakými byli Paulus, Ulpianus, Gaius, Papinianus, Celsus či Modestinus. I přes zájem těchto a mnohých dalších právníků mnoha zemí a mnoha staletí není dodnes uvedená kategorie (či právní pojem) uspokojivě vysvětlena. Slovem \"fides\" Římané původně označovali jednu z bohyní, která reprezentovala, resp. personifikovala věrnost (\"die Treue\") a pravdomluvnost (\"die Wahrhaftigkeit\"). Pojem \"fides\" bývá často překládán jako poctivost, věrnost danému slovu, mravní povinnost splnit závazek, ale i důvěra v poctivost jiného či důvěryhodnost. Prapůvod pojmu dobré víry lze spatřovat v obyčejovém právu (\"mos\", \"consuetudo\", \"mores maiorum\"). Zajímavé ovšem je, že „\"Neexistují žádné, tedy ani právní, psané prameny, které by se k tomuto problému vztahovaly, pokud se týká počátků zkoumaného pojmu. Dobrou víru totiž nemůžeme omezovat pouze na dobu, kdy se tento fenomén institucionalizoval, kdy se objevil v právních textech. Bona fides je mnohem starší, snad lze dokonce říci, že je starší než právo samo. Fides v obecném právním významu, tedy jak soukromého tak i veřejného práva, byla nejen chráněna právními normami, ale stejně tak, nebo spíše na prvním místě rovněž náboženskými představami. Její porušení totiž mělo za následek narušení smíru s bohy (pax deorum), vzbuzení jejich hněvu – (ira deorum) vyvolávající dvojí důsledek – právní odpovědnost a zároveň nutnost usmíření (piaculum).“", "section_level": 1}], "src_summary": "Dobrá víra (lat. \"bona fides\" – často v ablativu: \"bona fide\" = v dobré víře, angl. \"good faith\", fr. \"bonne foi\", něm. \"guter Glauben\") je právní pojem a zároveň psychická kategorie. V dobré víře je ten, kdo je důvodně přesvědčen o oprávněnosti svého jednání. Pokud o neoprávněnosti svého jednání věděl, nebo objektivně vzhledem ke všem okolnostem vědět měl, v dobré víře být nemůže. Uplatňuje se zejména v soukromém právu, kde platí, se vychází z domněnky, že ten, kdo jednal určitým způsobem, jednal poctivě a v dobré víře. Jejím opakem je špatná víra (\"mala fides\").", "tgt_summary": "Good faith (), in human interactions, is a sincere intention to be fair, open, and honest, regardless of the outcome of the interaction. While some Latin phrases have lost their literal meaning over centuries, this is not the case with \"bona fides\"; it is still widely used and interchangeable with its generally accepted modern-day English translation of \"good faith\". It is an important concept within law and business. The opposed concepts are bad faith, \"mala fides\" (duplicity) and perfidy (pretense). In contemporary English, the usage of \"bona fides\" is synonymous with credentials and identity. The phrase is sometimes used in job advertisements, and should not be confused with the \"bona fide\" occupational qualifications or the employer's good faith effort, as described below.", "id": 1474838}
{"src_title": "Robert II. z Artois", "tgt_title": "Robert II, Count of Artois", "src_document": [{"title": "Život.", "content": "Narodil se jako pohrobek hraběte Roberta z manželství s Matyldou, dcerou brabantského vévody Jindřicha II. Jeho otec byl mladším synem krále a zahynul na křížové výpravě. Robert šel v otcových šlépějích, na letnice roku 1267 byl královským strýcem pasován na rytíře a již ve dvaceti letech se zúčastnil křížové výpravy do Egypta. Soudobí kronikáři nešetřili chválou na jeho chrabrost v boji. 15. srpna 1271 jej bratranec Filip III. během své královské korunovace poctil výsadou nést meč \"Joyeuse\" a v letech následujících stoupala Robertova hvězda výš a výš. Podílel se na pádu králova oblíbence Petra z La Brosse. V září 1282 se přesunul do Itálie, kde jeho strýc Karel utrpěl po Sicilských nešporách velkou ztrátu v podobě ostrovní části Sicilského království. Byl Karlovi nápomocen až do jeho smrti na počátku roku 1285 a poté byl jmenován do funkce regenta, protože následník trůnu byl do roku 1288 v aragonském vězení. Koncem roku 1291 byl Robert králem Filipem III. povolán zpět do vlasti. Po návratu do Francie se opět osvědčil v královských službách. Zdá se, že v královské radě patřil k zastáncům ostré linie a ve sporu s papežem Bonifácem VIII. byl \"vyznavačem královského náboženství\". Roku 1296 vedl tažení do Akvitánie, v únoru 1297 porazil Angličany u Bonnegarde. V létě téhož roku v bitvě u Furnes porazil Vlámy vedené hrabaty Vítem z Dampierre a Walramem z Jülichu. V bitvě byl vážně zraněn Robertův jediný syn a o rok později na následky zemřel. V létě 1302 byl Robert jmenován velitelem nového tažení do vzpurných Flander, kde v bitvě u Courtrai našel svou smrt. Byl pohřben v cisterciáckém klášteře Maubuisson a zřejmě dcera Mahaut byla objednavatelkou jeho dřevěné jezdecké sochy, která stála v bazilice Notre Dame v Boulogne-sur-Mer, významném poutním místě té doby. Roku 1309 poskytla finanční dar, aby byla u otcova památníku pravidelně sloužena mše a rozsvěceny svíce.", "section_level": 1}], "src_summary": "Robert II. z Artois ( \"Robert II d'Artois\", 1250 – 11. července 1302, Kortrijk) byl hrabě z Artois, regent neapolského království a vášnivý milovník turnajového klání..", "tgt_summary": "Robert II (September 1250 – 11 July 1302) was the Count of Artois, the posthumous son and heir of Robert I and Matilda of Brabant. He was a nephew of Louis IX of France. He died at the Battle of the Golden Spurs.", "id": 2098935}
{"src_title": "Třída Čidori", "tgt_title": "Chidori-class torpedo boat", "src_document": [{"title": "Pozadí vzniku a klasifikace.", "content": "Po podpisu washingtonských dohod se závody v námořním zbrojení nezastavily – pouze se přesunuly od bitevních lodí a bitevních křižníků k do té doby druhořadým kategoriím, jako byly křižníky a torpédoborce. Následující londýnská odzbrojovací konference přidala omezení i na tyto kategorie. Podle článku III.16 londýnské smlouvy nesmělo císařské námořnictvo k 31. prosinci 1936 překročit v kategorii torpédoborců celkový limit 105 500 T standardního výtlaku. Podmínky smlouvy dále neumožňovaly stavbu dalších jednotek třídy \"Fubuki\" (limit 16 880 T v jednotkách převyšujících standardní výtlak 1500 T třída \"Fubuki\" již překročila, ale rozestavěné torpédoborce směly být dokončeny). Vzniklou situaci chtělo císařské námořnictvo řešit stavbou dvanácti torpédoborců třídy \"Hacuharu\" schválených v rámci „doplňovacího programu pomocných plavidel z roku 1931“ (známějšího jako „1. doplňovací program“ ~ ~ \"Dai–iči–dži hodžú keikaku\", či neoficiálně „program prvního kruhu“ ~ ~ \"Maru iči keikaku\"). Tím ale císařské námořnictvo vyčerpalo svůj limit pro kategorii torpédoborců. Používat torpédoborce v roli \"keibikan\" ( ~ válečná loď strážící přístav) by v nastalé situaci byl luxus, který si nemohlo císařské námořnictvo dovolit. Proto se \"Kaigun gunreibu\" ( ~ námořní generální štáb) pokusil obranu námořních základen a přilehlých vod zajistit plavidly mimo omezení londýnské smlouvy – tedy do 600 T standardního výtlaku (jestliže měly být vyzbrojeny torpédy). Kvůli novým plavidlům císařské námořnictvo obnovilo klasifikační kategorii \"suiraitei\", která byla předtím zrušena 15. ledna 1924. Od dělení na další třídy ale bylo – na rozdíl od staré kategorie \"suiraitei\" – upuštěno. Stejně jako předchozí \"suiraitei\" ani nová kategorie nespadala do kategorie \"gunkan\" ( ~ válečná loď). Podle původních požadavků \"Kaigun gunreibu\" měly nové torpédovky mít rychlost 30 uzlů (55,6 km/h), dosah 3000 námořních mil (5556 km) při 14 uzlech (25,9 km/h) a výzbroj složenou ze tří 127mm kanónů typu 3. roku a čtyř (2xII) 533mm torpédometů s celkovou zásobou osmi torpéd. To vše při standardním výtlaku maximálně 600 T. Nové torpédovky tak měly při menším výtlaku a menší maximální rychlosti, ale se silnější výzbrojí, plnit úkoly torpédoborců II. třídy ( \"nitó kučikukan\"). 2/3 zkouškový výtlak ale u původního návrhu vycházel na 720 tun, což znamenalo, že by se nepodařilo dodržet 600T limit u standardního výtlaku. \"Kaigun kansei honbu\" ( ~ námořní technický úřad) proto musel plány budoucí třídy \"Čidory\" přepracovat. Kvůli londýnským limitům by stačilo snížit 2/3 zkouškový výtlak asi o 40 tun, ale rozpočtová omezení počátkem 30. let si vynutila redukci až na 535 T standardního, či 615 t zkouškového výtlaku. Navzdory nutnosti omezit výtlak nových plavidel, \"Kaigun gunreibu\" trval na zachování jejich bojového potenciálu. Úspory se tedy musely najít kdekoliv jinde, například využitím tehdy nového elektrického svařování a lehkých slitin. Nýty a některé další konstrukční prvky byly zmenšeny, aby se ušetřila další hmotnost. Vypracováním projektu F-46 (jak znělo projektové označení budoucí třídy \"Čidory\") byl pověřen \"zósen taisa\" ( ~ námořní kapitán–lodní konstruktér) Kikuo Fudžimoto a jeho tým, který tou dobou pracoval i na projektu F-45 (budoucí třída \"Hacuharu\"), kde použil obdobné odlehčovací postupy. Práce na detailním návrhu začaly koncem roku 1930. I přes snahu o redukci hmotnosti měl výsledný projekt F-46 (stejně jako F-45) přetížené nástavby a byl nestabilní. Tomu ale (až na zvětšení šířky přidáním výdutí) nebyla věnována pozornost, neboť se všeobecně věřilo, že moderní loď se nemůže převrátit.", "section_level": 1}, {"title": "Konstrukce.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Trup a podpalubí.", "content": "Celkem 82 metrů dlouhý trup byl konstruován z menších sekcí, které byly v maximální možné míře sestaveny na zemi a teprve poté umístěny na skluz loděnice a tam svařeny dohromady. Postupovalo se přitom (alespoň z počátku) od centrální sekce směrem k přídi a zádi. Při sestavování bylo v maximální možné míře použito svařování, což si vynutilo použití nelegované ocele, kterou jako jedinou dokázaly loděnice v Japonském císařství počátkem 30. let svařit. Ke spojování prvků z vysokotažné a Dücol ocele muselo být použito nýtování. Jelikož nýtování s sebou přinášelo nechtěný nárůst hmotnosti, byly použity zmenšené nýty a vysokotažná a Dücol ocel byla omezena pouze na nejdůležitější nosné prvky. Trup byl dělen na několik sekcí, navzájem oddělených příčnými vodotěsnými přepážkami. Podélná vodotěsná přepážka nebyla instalována, neboť se předpokládalo, že plavidla jsou příliš malá, než aby se při nesymetrickém zaplavení nepřevrátila. Přední část měřila 25,5 metrů (projekt, měřeno od přední svislice) a odzdola nahoru byla jednotlivými palubami rozdělena následovně: Za přídí následovala celkem 14,0 metrů dlouhá sekce kotelen s palivovými nádržemi po stranách (liché č. 3 a 5 na levoboku a sudé č. 2 a 4 na pravoboku) a za nimi následovala 15,4 metrů dlouhá sekce strojoven se zesíleným kýlem. Kotelny i strojovny zabíraly většinu hloubky trupu, která byla 4,4 m. Zadní část měřila od zadní (pomocné) strojovny po zadní projektovanou svislici 22,6 metrů a byla odzdola nahoru dělena následovně:", "section_level": 2}, {"title": "Můstek.", "content": "Můstek měl celkem čtyři úrovně: dolní patro na přední palubě, druhé patro tvořil horní můstek ( \"džóbu kankjó\"), třetí patro tvořil uzavřený navigační můstek ( \"rašin kankjó\") a nad ním se nacházela plošina s 2m dálkoměrem.", "section_level": 2}, {"title": "Pohon.", "content": "Rychlost kolem 30 uzlů (55,56 km/h), kterou požadoval \"Kaigun gunreibu\", mělo zajistit opětovné využití přehřáté páry. K přehřáté páře se císařské námořnictvo vrátilo u lodí doplňovacího programu pomocných plavidel z roku 1931 poté, co v polovině 20. let od ní upustilo po přetrvávajících problémech s korozí na třídě \"Furutaka\". Přehřátou páru o teplotě 350 °C a tlaku 30 kg/cm (2,94 MPa) generovaly dva vysokotlaké vysokoteplotní vodotrubné kotle \"Ro-gó Kanpon šiki\" ( ~ Typ technického odboru císařského námořnictva model B). Vůbec poprvé v císařském námořnictvu tak byla použita taková teplota a tlak. Oba kotle byly vybaveny předehřívači vzduchu a každý se nacházel v samostatné kotelně. Obě kotelny (umístěné za sebou: č. 1 přední, č. 2 zadní) měly každá délku 7,0 m, šířku 5,2 m a výšku 4,2 m. Kouřovody z obou kotlů byly svedeny do jednoho komínu. Za kotelnami následovala 15,4 m dlouhá sekce strojoven, která měla vnitřní šířku 7,0 m a výšku 3,9 m. Přibližně 3/4 délky sekce zabírala přední (hlavní) strojovna se dvěma sestavami parních turbín \"Kanpon\" umístěnými vedle sebe. Každá sestava se skládala z jedné vysokotlaké a jedné nízkotlaké turbíny, které přes jednostupňovou převodovku poháněly po jedné hřídeli s lodní vrtulí o průměru 2,0 m a stoupáním 2,26 m. Pro plavbu cestovní rychlostí byla v každé sestavě instalována jedna cestovní turbína, která byla přes převodovku napojena na hřídel vysokotlaké turbíny. Celkový výkon byl projektován na 11 000 koňských sil na hřídeli (8090,5 kW), tedy 5500 koňských sil (4045,2 kW) na sestavu. To mělo při 520 otáčkách lodních vrtulí za minutu stačit na dosažení rychlosti 30 uzlů. Vzhledem k nárůstu hmotnosti se ale této rychlosti nepodařilo dosáhnout a i když \"Manazuru\" při zkouškách dosáhla výkonu 11 950 koňských sil na hřídeli (8789,2 kW), maximální rychlost byla kolem 28 uzlů (51,9 km/h). Zadní čtvrtinu sekce strojoven zabírala pomocná strojovna se dvěma 55KVA turbogenerátory a jedním 25KVA dieselgenerátorem. Elektrické kabely byly opatřeny papírovou izolací.", "section_level": 2}, {"title": "Výzbroj.", "content": "Silná výzbroj představovala jednu z příčin nestability torpédovek třídy \"Čidory\". Hlavňová výzbroj byla založena na třech 127mm kanónech typu 3. roku – sice tedy poloviční, než výzbroj „speciálních torpédoborců“ I. třídy, ale pořád silnější, než výzbroj torpédoborců II. třídy, které (i když byly větší než \"Čidory\") nesly pouze tři 120mm kanóny typu 3. roku. Jeden 127mm kanón byl umístěn v jednohlavňové uzavřené lafetaci modelu A na přídi, zatímco na zádi se nacházela dvouhlavňová uzavřená lafetace modelu B se zbývajícími dvěma 127mm kanóny. Lafetace modelu A i B bylo – alespoň teoreticky – možno použít i k protiletadlové palbě. Projekt F-46 vznikal v době, kdy byly lafetace modelu A a B teprve ve vývoji. Jak se během stavby prvních jednotek ukázalo, výsledná hmotnost lafetací byla větší, než se původně očekávalo a proto bylo kvůli podélné pevnosti nutné zesílit horní palubu. Dvouhlavňová lafetace modelu B měla nakonec hmotnost 30,975 metrických tun a jednohlavňová lafetace A 18,5 metrických tun. Řízení palby 127mm kanónů bylo stejné, jako na torpédoborcích I. třídy, jak (bez dalších podrobností) uvádí \"Kaigun Zósen Gidžucu Gaijó\". Pravděpodobně se ale jednalo centrální řízení palby založené na metodě „sleduj zaměřovač“ (\"cuibi haššin\", \"\"). K měření vzdálenosti cíle sloužil jeden dvoumetrový dálkoměr instalovaný na vrcholu můstku. Při nočním boji bylo možné cíl ozářit 75cm světlometem instalovaným na plošině za komínem. Protiletadlovou výzbroj – vedle možnosti použít 127mm kanóny hlavní baterie – představoval (podle Lengerera) jeden 13,2mm kulomet instalovaný na plošině za světlometem. Podle Nišidy se ale mělo jednat o jednohlavňový 40mm kanón typu HI. Hlavní výzbroj torpédovek třídy \"Čidory\" představovaly dva otočné dvouhlavňové 533mm torpédomety typu 6. roku, které byly (jako na jediné třídě) opatřené čelním ochranným štítem. 5400 kg vážící torpédomety byly otáčeny manuálně a to rychlostí přibližně 5,14 °/s. Kromě čtyř 533mm torpéd typu 89 nabitých v torpédometech byla další čtyři torpéda uložena v zásobnících (po dvou na každé straně komína) s rychlonabíjecím zařízením. K zaměřování torpéd sloužily pravděpodobně torpédové zaměřovače typu 90 nebo 91 ( \"(gjorai) hóiban\"), které doplňovaly panely řízení palby typu 92 ( \"haša šikiban\"). Protiponorkovou výzbroj tvořil dvounásobný vrhač hlubinných náloží typu 94 ( \"bakurai tóšaki\") na zádi, který doplňoval rychlonabíjecí zásobník. Podle Lengerera je počet nesených hlubinných náloží nejasný, ale pravděpodobně se mělo jednat o devět až osmnáct kusů. Samotný zásobník u vrhače pojal šest hlubinných náloží a další dvě nálože mohly být uloženy již připravené k použití na vrhači. Pro minolovné účely byly na zádi umístěn velký jednolodní odminovač ( \"tenkan-šiki dai sókaigu\") se dvěma paravány (pravděpodobně středního typu).", "section_level": 2}, {"title": "Problémy s nadváhou a stabilitou.", "content": "Již během stavby se zjistilo, že některé komponenty překročily plánovanou hmotnost a že plavidla budou mít problémy se stabilitou. Distribuce hmotnosti u \"Čidory\" a \"Tomozuru\" byla následující: Kvůli těžším lafetacím 127mm kanónů musela být zesílena horní paluba (konstruktéři neměli v době návrhu projektu F-46 k dispozici skutečné hmotnosti lafetací, neboť ty byly teprve ve vývoji) a jenom samotný trup nakonec vyšel o více než 50 tun těžší. Po spuštění \"Čidori\" na vodu se ukázalo, že těžiště je posunuté o 300 mm výš, než předpokládal projekt. Loděnice v Maizuru o tom informovala \"Kaigun kansei honbu\" a pokračovala v dokončování \"Čidori\". Při zkušebních plavbách \"Čidori\" ukázala svoji nestabilitu, když při 8/10 výkonu a vychýlení kormidla o pouhých 15 ° dosahoval náklon 30 °. Stabilita měla být zvýšena zmenšením plochy kormidla z 2,91 m na 2,33 m a instalací bočních výdutí, které začínaly na úrovni horní paluby a končily pod čarou ponoru (šířka na vodorysce tak vzrostla o 0,7 m), takže jejich větší část se nacházela (za normálního stavu) nad hladinou. Náklon při 8/10 výkonu a plném vychýlení kormidla (35 °) se podařilo snížit na méně než 20 °, což bylo považováno za dostatečné…", "section_level": 2}, {"title": "Incident \"Tomozuru\" a následná rekonstrukce.", "content": "Obdobné úpravy, které byly provedeny na \"Čidori\", byly provedeny i na následujících jednotkách. V ranních hodinách 12. března 1934 se v bouři při návratu z nočního cvičení převrátila torpédovka \"Tomozuru\", přičemž zahynulo 100 mužů posádky, včetně kapitána. Příčinou katastrofy byla malá stabilita, vlny a vítr opírající se do pravoboku, které při snaze o změnu kurzu doprava způsobily převrácení na levobok. Odpoledne téhož dne byla kýlem vzhůru driftující torpédovka nalezena a následně odtažena do suchého doku v Sasebu. Incident ukázal na podcenění stability nejenom u třídy \"Čidori\", ale i u dalších lodí císařského námořnictva. Zpráva komise vyšetřující incident byla hotová 2. dubna téhož roku. Na jejím základě bylo přistoupeno k rozsáhlé rekonstrukci všech čtyř jednotek třídy \"Čidori\". Ta spočívala v sejmutí bočních výdutí (kvůli zajištění stabilnější dělostřelecké platformy; šířka na vodorysce se tak vrátila k původně projektované hodnotě), instalaci 98 tun balastu pod kýl, snížení můstku o jedno patro odstraněním horního můstku, snížení předního stožáru a komínu a v neposlední řadě redukci výzbroje. Torpédová výzbroj byla redukována odstraněním zadního torpédometu a zásobníků s náhradními torpédy. Zbývající dvouhlavňový torpédomet byl opatřen ochranným štítem. 127mm kanóny v zakrytovaných lafetacích byly nahrazeny za tři 120mm kanóny typu 3. roku v jednohlavňových lafetacích modelu G s ochranným štítem. Dva kanóny byly umístěny na přídi a zádi místo původních 127mm kanónů, třetí kanón byl umístěn na místo demontovaného torpédometu. Po incidentu 4. loďstva, který odhalil nedostatečnou pevnost svařovaných trupů japonských plavidel, byly svařované spoje trupu zesíleny a zkouškový výtlak u \"Čidori\" vzrostl na 815 tun.", "section_level": 1}, {"title": "Pozdější modifikace.", "content": "Za druhé světové války došlo k posílení protiletadlové a protiponorkové výzbroje. To je nejlépe zdokumentováno na případu \"Hacukari\", která se dočkala kapitulace. Paravány a zadní 120mm kanón byly odstraněny. Protiletadlová výzbroj se skládala ze dvou 25mm dvoukanónů typu 96 umístěných na plošině před můstkem a na zadní nástavbě, které doplňovalo šest 25mm kanónů stejného typu v jednohlavňových lafetacích (dva na palubě po stranách můstku, jeden za světlometem na místě 13,2mm kulometu a tři na palubě na zádi) – celkem tedy deset hlavní. Konkrétní složení protiletadlové výzbroje na zbývajících jednotkách je nejasné, neboť mimo jiné záleželo i na osobních stycích velitele, či \"fukučó\" ( ~ výkonný důstojník) s lidmi v loděnici. Vzhledem k tomu, že se ale všechny jednotky dočkaly roku 1945, lze i u nich předpokládat obdobné úpravy. Protiponorková výzbroj byla posílena až na 48 kusů hlubinných pum. Ty mohly být svrhávány z (pravděpodobně) dvou skluzavek na zádi a vystřelovány do boků vrhači hlubinných náloží. Bokorysy ve Fukui i \"Šókai, goei kantei, kaibókan, suiraitei\" shodně ukazují tři vrhače na zádi – buďto se může jednat o tři dvouhlavňové (tzv. \"Y-hó\", či ) typu 94 nebo šest jednohlavňových (tzv. \"K-hó\", či ) typu 3 v zákrytu. Další spornou otázkou ve výzbroji třídy \"Čidori\" je (ne)instalace hydrofonu a sonaru. Před incidentem \"Tomozuru\" a následnou přestavbou Lengerer jejich instalaci neuvádí. Po přestavbě měly – podle oficiálních plánů – jednotky nést sonar typu 91 a hydrofon, ale Lengerer je k jejich skutečné instalaci skeptický. K instalaci radarů pravděpodobně nedošlo – bokorysy ve Fukui, ani \"Šókai, goei kantei, kaibókan, suiraitei\" jejich charakteristické antény nezaznamenávají.", "section_level": 1}], "src_summary": "Třída Čidori ( \"Čidori-gata\") sestávala ze čtyř torpédovek ( \"suiraitei\") japonského císařského námořnictva, postavených v letech 1931 až 1934. Jednotky třídy \"Čidory\" vznikly jako malá, ale silně vyzbrojená plavidla, která by nespadala do limitů ustanovených londýnskou námořní konferencí. Snaha o umístění silné výzbroje na malý trup s sebou přinesla problémy se stabilitou, které v noci na 12. března 1934 vedly k tzv. Incidentu \"Tomozuru\" ( \"Tomozuru džiken\") – převrácení torpédovky \"Tomozuru\" za bouře. To donutilo císařské námořnictvo přehodnotit nároky na stabilitu nejenom u třídy \"Čidory\", ale i u všech ostatních lodí císařského námořnictva. Pro třídu \"Čidory\" to znamenalo přidání balastu, odlehčení nástaveb a redukci výzbroje. Všechny čtyři jednotky se zúčastnily bojů v Pacifiku, ale pouze jedna se dožila konce války. Dvě jednotky byly potopeny americkými palubními letouny a jednu jednotku potopila americká ponorka.", "tgt_summary": "The was an Imperial Japanese Navy class of torpedo boats that were built before and served during the Second World War. The design initially proved to have too much armament for its small displacement, and the capsizing of shortly after completion in heavy weather resulted in a scandal which called into question the basic design of many Japanese warships of the time. After extensive modification, the class became satisfactory sea-boats and saw service in the Battle of the Philippines and the Dutch East Indies campaign as escorts and continued in that role for the rest of the war. Three were sunk during the war and the fourth was seized by the British at Hong Kong after the end of the war, where it was scrapped later.", "id": 2137095}
{"src_title": "ANO 2011", "tgt_title": "ANO 2011", "src_document": [{"title": "Programové teze hnutí.", "content": "Sdružení vystupovalo původně pod následujícími výzvami: Základní teze k 15. 8. 2012 byly:", "section_level": 1}, {"title": "Historie.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Vznik.", "content": "Politické hnutí ANO 2011 navazuje na sdružení Akce nespokojených občanů 2011 (v současnosti pod zkratkou ANO) založené v roce 2011 podnikatelem Andrejem Babišem na podporu jeho kritiky ekonomiky, společnosti a korupce, se kterou začal vystupovat ve sdělovacích prostředcích na podzim 2011. Sdružení získalo rychle podporu několika tisíc občanů. Ke dni 14. listopadu 2011, tedy 19 dní po založení sdružení, bylo pod výzvou podepsáno 10 142 občanů. 15. prosince 2011 se podpora dále zvýšila na 17 161. Sdružení se poté během roku 2012 transformovalo na politické hnutí ANO 2011 registrované 11. května 2012 v Praze.", "section_level": 2}, {"title": "Volby do Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR 2013.", "content": "V březnu 2013 hnutí vypustilo ze zkratky rok založení a prezentuje se dále jen jako ANO. Se samostatnou kandidátní listinou hnutí poprvé kandidovalo v předčasných volbách do Poslanecké sněmovny konaných na podzim roku 2013. V nich obdrželo 927 240 hlasů (18,65 %) a se 47 mandáty se stalo druhou nejsilnější volební stranou. Hnutí ANO bylo nejúspěšnější volební stranou ve Středočeském, Libereckém, Královéhradeckém a Ústeckém kraji. V rámci hnutí byl nejúspěšnějším kandidátem lídr pražské kandidátní listiny Andrej Babiš s 18 955 preferenčními hlasy (19,62 %), za ním se umístil herec Martin Stropnický, který vedl jihomoravskou kandidátní listinu a získal 10 203 (10,25 %) preferenčních hlasů.", "section_level": 2}, {"title": "Program a veřejná prezentace hnutí.", "content": "Během předvolební kampaně v roce 2013 hnutí ANO 2011 zdůrazňovalo novost a nepolitičnost svých kandidátů v kontrastu se stávajícím establishmentem. Široce používalo například heslo \"Nejsme politici. Makáme\". Samotný program hnutí byl však kritizován pro bezobsažnost a nekonkrétnost. Vzhledem k tomu, že hnutí vzniklo krátce před parlamentními volbami, nebyl program hnutí do začátku volební kampaně kompletní a doplňoval se a procházel změnami během předvolební kampaně. Dle slov Andreje Babiše stála předvolební kampaň okolo sedmdesáti milionů korun. Mezi největší sponzory patřili sám Andrej Babiš (29,5 mil Kč) a společnosti DEZA (10 mil Kč), Lovochemie (6 mil. Kč), Precheza (6 mil Kč.), Fatra (3 mil. Kč) a Synthesia (3 mil. Kč), všechny z holdingu Agrofert. Na úspěchu hnutí ve volbách se výrazně podílela poradenská společnost Penn Schoen Berland. Služeb této společnosti v minulosti využívala i strana ČSSD, pro kterou zpracovávala kampaně od roku 2006. Těsně před termínem voleb se v médiích objevilo prohlášení, že „dvojka“ kandidátní listiny v kraji Vysočina Miloslav Bačiak zatajil svou minulost důvěrníka u vojenské kontrarozvědky (tzv. „politruk“). Sám Bačiak slíbil, že v případě zvolení svůj mandát složí. Miloslav Bačiak nakonec byl zvolen se ziskem 1 207 preferenčních hlasů. Svůj poslanecký mandát složil 19. listopadu 2013. Babiš později prohlásil, že Bačiaka ihned vyloučili z ANO 2011. Hnutí do voleb vedli tři krajští lídři, kteří bývali členy Komunistické strany Československa, jmenovitě předseda hnutí Andrej Babiš, Martin Komárek a Josef Vozdecký. Po volbách 2013 byl vedením strany schválen tzv. etický kodex, který poslance zavázal ke čtyřem bodům: zaprvé musí všechny návrhy zákona konzultovat se svým poslaneckým klubem, zadruhé během výkonu mandátu nesmějí přestoupit k jinému poslaneckému klubu, zatřetí při vážných tématech nesmějí hlasovat proti usnesení poslaneckého klubu a konečně začtvrté, každý měsíc musí věnovat sedm tisíc korun z platu hnutí ANO. Na dodržování kodexu dohlíží vedení poslaneckého klubu a poslanci, který tento kodex poruší hrozí pokuta až 52 000 korun. To je však díky ústavně garantovanému volnému mandátu poslanců právně nevymahatelná sankce. Od 20. listopadu 2013 začali zástupci hnutí ANO jednat o společné vládě s ČSSD a KDU-ČSL. Hnutí ANO především usilovalo o zisk ministerstev financí, vnitra a pro místní rozvoj. Také trvalo na postu místopředsedy poslanecké sněmovny, vedení pěti sněmovních výborů a obsazení funkcí prvních náměstků na ministerstvech, která nepovedou. Po volbách Babiš oznámil, že by mohl vést ministerstvo financí, ale prezident Zeman po ministrech požadoval lustrační osvědčení, které Babiš neměl a kvůli svému slovenskému soudnímu sporu ohledně své údajné spolupráce s orgány StB ho zatím ani získat nemohl. Navíc sám odmítl o osvědčení požádat. Babiš proto v listopadu 2013 začal preferovat vytvoření funkce vicepremiéra pro ekonomiku, kterou by obsadil.", "section_level": 3}, {"title": "Vládní koalice po volbách 2013.", "content": "Dne 6. ledna 2014 byla podepsána koaliční smlouva politických stran ČSSD, ANO a KDU-ČSL. V poslanecké sněmovně měla koalice většinu 111 hlasů. Vládu tvořilo sedmnáct ministrů, politické hnutí ANO získalo šest rezortů. Vicepremiérem a ministrem financí se stal Andrej Babiš, ministrem obrany Martin Stropnický, ministryní pro místní rozvoj Věra Jourová, ministrem životního prostředí Richard Brabec, ministryní spravedlnosti Helena Válková a ministrem dopravy Antonín Prachař. Po oznámení kandidátů se z řad ekologů snesla kritika na Richarda Brabce, který dříve působil v podniku Lovochemie (který vlastní Agrofert a který sponzoroval kampaň hnutí ANO), a tím prosazoval zájmy českého chemického průmyslu. Dne 29. 1. 2014, devadesát pět dní od konání voleb, jmenoval prezident Miloš Zeman vládu ČSSD, ANO a KDU-ČSL. Učinil tak poté, co se koalice zavázala k prosazení služebního zákona, který mimo jiné umožnil Andreji Babišovi se stát ministrem financí i bez dodání lustračního osvědčení.", "section_level": 3}, {"title": "Volby do Evropského parlamentu 2014.", "content": "V roce 2014 hnutí kandidovalo do voleb do Evropského parlamentu. Lídrem kandidátní listiny byl zvolen Pavel Telička. Při v té době rekordně nízké účasti 18,2 % voličů hnutí získalo 244 501 hlasů (16,13 %) a 4 mandáty z celkového počtu 21. Z českých stran tak získalo nejvíce hlasů. Mandáty obdrželi Pavel Telička (s 50 784 přednostními hlasy), dále Petr Ježek, Dita Charanzová a Martina Dlabajová. Ihned po vyhlášení výsledků voleb předseda hnutí Andrej Babiš potvrdil, že započnou vyjednávání s evropskou frakcí Aliance liberálů a demokratů pro Evropu (ALDE). Na začátku června 2014 hnutí podalo oficiální žádost o přijetí s podporou bývalého evropského komisaře Pavla Teličky. V říjnu 2017 ukončil europoslanec Telička spolupráci s hnutím ANO pro názorové neshody s předsedou hnutí Babišem.", "section_level": 2}, {"title": "Sněmy hnutí.", "content": "", "section_level": 2}, {"title": "Sněm v roce 2015.", "content": "Ve dnech 28. února a 1. března 2015 se v Praze konal III. sněm hnutí. Andrej Babiš na něm obhájil post předsedy (získal 186 hlasů = 100 % z platných odevzdaných hlasovacích lístků), 1. místopředsedou se stal Jaroslav Faltýnek (získal 153 hlasů ze 188 možných, tj. 82 %). Řadovými místopředsedy byli zvoleni v prvním kole Petr Vokřál (125 hlasů, tj. 66 %), Jaroslava Jermanová (124 hlasů, tj. 66 %), Radmila Kleslová (109 hlasů, tj. 58 %) a ve třetím kole Jan Volný (96 hlasů, tj. 51 %).", "section_level": 3}, {"title": "Sněm v roce 2017.", "content": "Ve dnech 25. a 26. února 2017 se v Praze konal IV. sněm hnutí. Andrej Babiš na něm obhájil post předsedy (získal 195 hlasů = 95 % z platných odevzdaných hlasovacích lístků) a Jaroslav Faltýnek pak pozici 1. místopředsedy (získal 142 hlasů, tj. 69 %). Řadovými místopředsedy byli zvoleni Martin Stropnický (174 hlasů), Petr Vokřál (173 hlasů), Richard Brabec (171 hlasů) a Jaroslava Pokorná Jermanová (169 hlasů).", "section_level": 3}, {"title": "Volby do Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR 2017.", "content": "Ve dnech 20. a 21. října 2017 proběhly volby do Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR. Ty vyhrálo hnutí ANO 2011 s 29,64 % platných hlasů a v důsledku volebního systému získalo 78 poslaneckých mandátů z 200 (39 %). Podle průzkumu zpravodajského portálu Hlídací pes, jehož výsledky byly uveřejněny i v německém tisku, přeběhla při parlamentních volbách v říjnu 2017 mj. jedna třetina dřívějších přívrženců ČSSD a jedna čtvrtina přívrženců KSČM k Babišovu hnutí ANO 2011.", "section_level": 2}, {"title": "Program a veřejná prezentace hnutí.", "content": "Programem hnutí ANO před volbami do Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR 2017 byl růst ekonomiky, omezení předražených státních zakázek, rychlá výstavba dálnic, efektivní a transparentně fungující zdravotnictví a funkční justice. Zdůrazněny byly čtyři body:", "section_level": 3}, {"title": "Vládní koalice po volbách 2017.", "content": "Prezident Miloš Zeman pověřil lídra ANO 2011 Andreje Babiše dne 31. října 2017 jednáním o sestavení nové vlády. Dne 6. prosince 2017 jej jmenoval premiérem. Podle vyjádření obou aktérů měla být vláda jmenována 13. prosince 2017, po seznámení prezidenta s ministerskými adepty. Podle Babiše prezident souhlasil s posunem termínu, aby se už jako předseda jmenované vlády mohl 14. prosince zúčastnit summitu prezidentů a premiérů Evropské unie v Bruselu. Zeman chtěl rovněž osobně podpořit získání sněmovní důvěry pro Babišovu vládu. Po ustavení své první vlády v prosinci 2017 odmítl Andrej Babiš vládní spolupráci s SPD a KSČM. Podle politologa Jiřího Pehe Babiš věděl, že by ho přímá účast těchto politických stran v jeho vládě mohla poškodit v očích těch nadnárodních organizací, na nichž závisí ekonomika i bezpečnost České republiky (tj. EU a NATO). Po svém neúspěchu ve volbách se Česká strana sociálně demokratická (ČSSD) začala zabývat i otázkou, jak se má postavit k případné politické spolupráci s ANO 2011. První Babišovu menšinovou vládu nechtěla sociální demokracie podpořit, dočasný předseda strany Milan Chovanec však nevyloučil jednání s ANO 2011 při druhém pokusu Andreje Babiše o sestavení kabinetu. ČSSD se podle něj „mohla s ANO o budoucnosti země bavit, pokud jednání nebude mít formu diktátu“. Babiš sám zmínil, že na další vývoj bude mít vliv vedle tehdy se blížícího sjezdu ČSSD i kongres ODS v lednu 2018. Po sjezdu ČSSD, který se konal 18. února 2018, začala tato strana pod vedením svého nového předsedy Jana Hamáčka vyjednávat s ANO 2011 o účasti na vládě. Zatímco ČSSD pro sebe požadovala pět ministerských křesel včetně ministerstev vnitra a spravedlnosti (resorty, které mají váhu ve spojitosti s kauzou Čapí hnízdo), bylo ANO 2011 tehdy ochotno přiznat ČSSD jen čtyři ministerstva. Začátkem dubna 2018 skončilo první vyjednávání mezi ČSSD a ANO 2011 o společné vládě neúspěchem. Jedním z důvodů byla tehdy neochota ANO 2011 přenechat sociálním demokratům post ministra vnitra. Představitelé ČSSD Jan Hamáček a Jiří Zimola navštívili 4. dubna prezidenta republiky Miloše Zemana. Podle informací \"Lidových novin\" jim prezident doporučil trvat na svých požadavcích a neustupovat. Premiér v demisi Andrej Babiš byl podle svých slov připraven podřídit se Zemanově vůli. „Když prezident řekne, že pověří vyjednáváním o vládě někoho jiného z hnutí ANO, tak to budu akceptovat,“ řekl Babiš. Prezident Zeman dne 6. června 2018 podruhé jmenoval Andreje Babiše premiérem a vyzval jej, aby mu předložil seznam příštích členů vlády, se kterými se chtěl seznámit. Od 27. června 2018 je Babiš poté, co jej prezident Zeman podruhé jmenoval premiérem, předsedou své druhé vlády. Tuto menšinovou vládu sestavil jak ze zástupců ANO 2011, tak ČSSD. Babiš a ministři složili do rukou prezidenta předepsaný slib. Prezident Zeman nejmenoval ministrem zahraničí zástupce sociálních demokratů a poslance Evropského parlamentu Miroslava Pocheho, takže toto ministerstvo vede zatím z pověření předseda strany a ministr vnitra Jan Hamáček. ČSSD obdržela ve vládě celkově pět křesel včetně jí zprvu odepíraného ministerstva vnitra, ANO 2011 dostala deset křesel. 10. července podepsalo hnutí ANO 2011 s ČSSD koaliční smlouvu. Dne 12. července 2018 krátce po půlnoci získala Babišova vláda důvěru Poslanecké sněmovny poměrem hlasů 105 (pro) ku 91 (proti). Přispěla k tomu Komunistická strana Čech a Moravy, která již před sestavením vlády měla v úmyslu ji podpořit při hlasování o důvěře a posléze ji tolerovat.", "section_level": 3}, {"title": "Činitelé hnutí.", "content": "", "section_level": 2}, {"title": "Předsednictvo.", "content": "Na V. sněmu ANO 2011, který se konal dne 17. února 2019 v Praze, bylo zvoleno předsednictvo hnutí v následujícím složení:", "section_level": 2}], "src_summary": "ANO 2011 (zkratka ANO) je české populistické politické hnutí, které v roce 2012 založil Andrej Babiš. Hnutí ANO 2011 navazuje na občanské sdružení Akce nespokojených občanů, které bylo založeno krátce předtím na podzim 2011 po několika veřejných vystoupeních Andreje Babiše ve sdělovacích prostředcích, ve kterých velmi kriticky hodnotil stav společnosti a silně kritizoval korupci. Hnutí se zaměřilo na voliče nespokojené s dosavadními etablovanými politickými subjekty. Mezi hlavní deklarované cíle ANO 2011 patří prosazení fungujícího státu a boj s korupcí. Zakladatel Andrej Babiš je od počátku předsedou hnutí. Od března 2013 byla jeho první místopředsedkyní Věra Jourová, která ale v říjnu 2014 v důsledku svého schválení do funkce evropské komisařky z vedení hnutí odešla. Dalšími tvářemi strany jsou mj. předseda Poslanecké sněmovny Radek Vondráček a první místopředseda hnutí Jaroslav Faltýnek. Deklarovaným cílem hnutí je zúčastňovat se voleb na všech úrovních a prosazovat více podpůrné prostředí pro podnikatele a živnostníky, odstranit korupci a politikaření a podpořit růst zaměstnanosti. Předseda Babiš, který je od počátku dominantní postavou hnutí, je popsal jako „pravicovou stranu se sociálním cítěním“. Dne 14. listopadu 2014 bylo hnutí ANO na 35. kongresu Aliance liberálů a demokratů pro Evropu (ALDE), která působí jako politický subjekt v rámci Evropské unie, oficiálně přijato za jejího člena. Na sjezdu ANO 2011 v únoru 2019 definoval Andrej Babiš hnutí jako „catch all party“ – stranu pro všechny. Z hlediska stranické typologie je ANO 2011 řazeno mezi strany typu firmy. Krátce po svém vzniku hnutí výrazně uspělo ve volbách do Poslanecké sněmovny v roce 2013, ve kterých získalo 18,65 % hlasů a 47 mandátů, umístilo se tak na druhém místě za ČSSD. Tyto dvě strany vytvořily vládní koalici společně s KDU-ČSL. O rok dříve, tedy v roce 2012, několik kandidátů ANO 2011 neuspělo v senátních volbách. Volby do Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky 2017 hnutí ANO 2011 vyhrálo se ziskem 29,64 % hlasů a 78 mandátů z 200. V současné době vládne v Česku druhá vláda Andreje Babiše, ve které jsou zastoupeni politici za ANO 2011 a pět ministrů za Českou stranu sociálně demokratickou (ČSSD). Vládu podporuje Komunistická strana Čech a Moravy (KSČM).", "tgt_summary": "ANO 2011 is a populist political party in the Czech Republic. The party was founded by Andrej Babiš, the second-richest person in the Czech Republic, owner of the Agrofert conglomerate, and Mafra media group, and the current Prime Minister of the Czech Republic. It is based on the former movement Action of Dissatisfied Citizens (, ANO). \"Ano\" means \"yes\" in Czech.", "id": 1012889}
{"src_title": "Sanacht", "tgt_title": "Sanakht", "src_document": [{"title": "Nejasnosti kolem faraona.", "content": "Kolem tohoto faraona panují velké nejasnosti. Některé zdroje říkají, že Sanacht a Nebka jsou jedna a ta samá osoba. Nebka je uveden jako první faraon 3. dynastie jak v Turínském listu tak i v Abydoském královském seznamu a v Manethu. Tuto domněnku dokládá i pečeť, která byla nalezena v Mastabě K2 blízko Beit Challafu. Je na ní zobrazeno Sanachtovo jméno společně s výrazem ”ka” ze jména ”Nebka”. Ovšem těžko se to může brát jako nezvratný důkaz. Jiné zdroje uvádějí, že by Sanacht měl být v hierarchii umístěn až za Chabu či Huneje, tedy panovníky konce 3. dynastie. Další zdroj Westcar Papyrus umisťuje Nebku za krále Džosera. Tento krok je argumentován faktem, že v hrobce Chasechemueje, posledního vladaře 2. dynastie, byla nalezena pečeť s Džoserovým jménem, což by mohlo znamenat, že Džoser byl Chasechemuejův syn, který ho po jeho smrti pohřbil a stal se jeho nástupcem. Další možností by bylo, že Nebka a Džoser byli sourozenci, avšak této teorii se nedostává velké podpory.", "section_level": 1}, {"title": "Historický odkaz.", "content": "Sanachtovo jméno se objevuje na části pískovce ve Wadi Maghara na sinajském poloostrově, blízko tyrkysových a měděných dolů. Reliéf zobrazuje krále s červenou korunou Dolního Egypta. U reliéfu je zaznamenáno pouze jeho Horovo jméno - Sanacht. Jeho jméno bylo také vyobrazeno v malé pyramidě na ostrově Elefantina. Stejně jako Hunej a Snofru vybudoval mnoho malých pyramid po celé zemi, které však nebyly využívány jako hrobky. Tento fakt podporuje ideu, že Sanacht žil v pozdější době 3. dynastie.", "section_level": 1}], "src_summary": "Sanacht, možná také Nebka, byl prvním nebo druhým faraonem 3. dynastie ve starověkém Egyptě. Vládl přibližně v letech 2610–2593 př. n. l.", "tgt_summary": "Sanakht (also read as Hor-Sanakht) was an ancient Egyptian king (pharaoh) of the Third Dynasty during the Old Kingdom. His chronological position is highly uncertain, and it is also unclear under which Hellenized name the ancient historian Manetho could have listed him. Many Egyptologists connect Sanakht with the Ramesside cartouche name \"Nebka\". However, this remains disputed because no further royal title of that king has ever been found; either in contemporary source or later ones. There are two relief fragments depicting Sanakht originally from the Wadi Maghareh on the Sinai Peninsula.", "id": 688618}
{"src_title": "Martin P4M Mercator", "tgt_title": "Martin P4M Mercator", "src_document": [{"title": "Vývoj a popis.", "content": "Práce na Modelu 219 začaly v roce 1944. Letoun měl být náhradou za hlídkové bombardéry dlouhého doletu PB4Y Privateer a přizpůsobený pro kladení námořních min. První let letoun vykonal 20. října 1946. Letoun byl velký a složitý. Byl poháněn dvojicí 28 válcových hvězdicových motorů Pratt & Whitney R4360 Wasp Major. Ke zvýšení výkonu při vzletu a v boji letoun nesl i dva proudové motory Allison J33, které byly namontovány v zadní části zvětšených motorových gondol. Vstupy vzduchu byly vzadu pod hvězdicovými motory. Proudové motory, podobně jako u jiných letounů s touto kombinací motorů, spalovaly benzín a nikoliv letecký petrolej. Letoun byl vybaven tříbodovým podvozkem s příďovým kolem, které bylo zatahovatelné směrem dopředu. Hlavní podvozek byl osazen vždy jedním kolem a byl zasouván do křídla bez krytu. To znamenalo, že strany kol byly vidět, i když kolo bylo zasunuto. Letoun měl silnou obrannou výzbroj. Na nose nesl věžičku Emerson s dvojicí 20mm kanónů, na zádi měl věžičku Martin rovněž s dvojicí 20 mm kanónů a na hřbetě věžičku Martin s dvojicí kulometů 12,7 mm. Pumovnice byla podle britského vzoru dlouhá a mělká, na rozdíl od krátkých a hlubokých pumovnic používaných v amerických bombardérech. To dávalo letounu větší pružnost vzhledem k nesené výzbroji. Tato výzbroj zahrnovala dlouhá torpéda, bomby, miny, hlubinné pumy a přídavné palivové nádrže.", "section_level": 1}, {"title": "Operační historie.", "content": "US Navy si místo tohoto letounu zvolila menší, jednodušší a levnější letoun P2V Neptune pro námořní hlídkovou službu. Přesto v roce 1947 objednalo 19 letounů pro kladení min ve velké rychlosti. P4M vstoupil do služby u 21. námořní průzkumné letky (VP-21) v roce 1950. Letka byla umístěna v Port Lyautey (nyní Kenitra) ve Francouzském Maroku. U letky VP-21 sloužily až do února 1953. Od roku 1951 bylo 18 zbývajících letounů P4M upraveno pro elektronickou zpravodajskou činnost (SIGINT neboli „signals intelligence“). Letouny byly přeznačeny na P4M-1Q a nahradily letouny PB4Y-2 Privateer. Posádka byla zvětšena na 14 mužů a později na 16, aby obsluhovala veškeré elektronické odposlouchávací zařízení. Letoun byl vybaven velkým množstvím rozličných antén. Od října 1951 zahájily letouny elektronické výzvědné lety z americké námořní letecké základny Sangley Point na Filipínách (a později z Iwakuni v Japonsku) pod krycím označením běžné námořní hlídkové letky (VQ-1). Letouny prováděly dlouhé mise podél pobřeží Vietnamu, Číny, Koreje a Sovětského svazu v přísném utajení. Během radiové komunikace letouny běžně vystupovaly jako běžné hlídkové letouny P2V Neptune a často létaly s falešnými sériovými čísly. Jeden Mercator byl sestřelen poblíž Šanghaje čínskými stíhačkami 22. srpna 1956, přičemž všech 16 členů posádky na palubě zahynulo. Další P4M-1Q byl napaden dvojicí severokorejských letounů MiG-17 16. června 1959. Letoun utrpěl vážné poškození a zadní střelec byl těžce zraněn. Letouny rovněž působily z Maroka (VQ-2). Jeden z nich byl zachycen poblíž ukrajinského pobřeží sovětskými MiGy. Aby jim unikl, letěl s použitím všech motorů, čímž však spotřeboval množství paliva. Letoun se nakonec zřítil do Středozemního moře, přičemž celá posádka zahynula. Letouny Mercator byly nahrazeny stroji EA-3 Skywarrior, které byly schopné působit z letadlové lodi a tím měly i větší možnosti použití. Část povinností převzaly i větší letouny Lockheed WV-2Q Warning Star. Konečné stažení ze služby proběhlo v roce 1960 a zbývající letouny P4M byly sešrotovány.", "section_level": 1}, {"title": "Varianty.", "content": "XP4M-1 P4M-1 P4M-1Q", "section_level": 1}, {"title": "Specifikace (P4M Mercator).", "content": "\"Technické údaje pocházejí z článku na stránkách „Vectorsite.net“\".", "section_level": 1}, {"title": "Uživatelé.", "content": "USA", "section_level": 1}], "src_summary": "Martin P4M Mercator byl námořní hlídkový letoun postavený společností Glenn L. Martin Company. Mercator byl neúspěšný uchazeč v soutěži vyhlášené americkým námořnictvem (US Navy) na námořní hlídkový bombardér dlouhého doletu. Soutěž nakonec vyhrál letoun Lockheed P2V Neptune. Mercator zažil omezenou službu jako elektronický průzkumný letoun dlouhého doletu. Jeho největší zvláštností bylo, že byl poháněn kombinací pístových a proudových motorů.", "tgt_summary": "The Martin P4M Mercator was a maritime reconnaissance aircraft built by the Glenn L. Martin Company. The Mercator was an unsuccessful contender for a United States Navy requirement for a long-range maritime patrol bomber, with the Lockheed P2V Neptune chosen instead. It saw a limited life as a long-range electronic reconnaissance aircraft. Its most unusual feature was that it was powered by a combination of piston engines and turbojets, the latter being in the rear of the engine nacelles.", "id": 249562}
{"src_title": "Mary Blairová", "tgt_title": "Mary Blair", "src_document": [{"title": "Život.", "content": "Narodila se v roce 1911 (stát Oklahoma), ještě v dětství se Mary Robinsonová Brownová přestěhovala do Texasu a později do Kalifornie. Po absolvování San Jose State College získala stipendium na Chouinard Art Institute v Los Angeles, kde jejími pedagogy byli umělci jako Pruett Carter, Russell Morgan a Lawrence Murphy. V roce 1934 se vdala za Lea Everetta Blaira.", "section_level": 1}, {"title": "Kariéra.", "content": "Po práci v různých animátorských společnostech začali s manželem v roce 1940 pracovat pro Walta Disneye. Po tom, co opustila na krátkou dobu studia, v roce 1941 cestovala po jihoamerických zemích s Waltem a Lilian Disneyovými a dalšími umělci kvůli průzkumu trhu v rámci programu amerického prezidenta Franklina D. Roosevelta – Dobrá sousedská politika. Začátek padesátých let byl pro studia Walta Disnee velmi rušný, takřka každoročně vyprodukovali nový film. V tomto období to byli nejznámější filmy, které jsou přisuzované Mary Blairové – Popelka (1950), Alenka v říši divů (1951), Petr Pan (1953). Po dokončení Petra Pana se stala nezávislou grafičkou a ilustrátorkou, vytvářela reklamní kampaň pro společnosti Nabisco, Pepsodent, Maxwell House a další. Ilustrovala také víceré knihy, z nichž některé jsou v tisku dodnes. Navrhovala také vánoční a velikonoční výzdobu pro Radio City Music Hall. Na žádost Walta Disneye začala pracovat na atrakci nazvané Malý svět (It's a Small World). Atrakce s přispěním Pepsi-Coly byla umístěná v pavilóně na podporu UNICEF po dobu světové výstavy v roce New Yorku (1964). Atrakce se později přestěhovala do Disneylandu a byla vícekrát zreplikovaná, např. v tokijském nebo pařížském Disneylandu. Mary Blairová zemřela v roce 1978 na krvácení do mozku. Mary Blairová inspirovala mnoho současných grafiků a ilustrátorů, posmrtně získala několik ocenění. Nejznámějším je kromě Legendy Walta Disneye také Winsor McCay, které získala v roce 1996.", "section_level": 1}], "src_summary": "Mary Blairová, rozená Mary Robinsonová (21. října 1911 McAlester, Oklahoma – 26. července 1978 Soquel, Kalifornie) byla americká výtvarnice, grafička a ilustrátorka, která se významným způsobem podílela na výrobě animací pro společnost Walta Disneye, vytvořila koncept pro filmy jako Alenka v říši divů, Petr Pan, Píseň jihu a Popelka. Ilustrovala také knihy pro děti. Získala ocenění jako Legenda Dysneye v roce 1991.", "tgt_summary": "Mary Blair (born Mary Browne Robinson; October 21, 1911 – July 26, 1978) was an American artist, animator, and designer. She was prominent in producing art and animation for The Walt Disney Company, drawing concept art for such films as \"Alice in Wonderland\", \"Peter Pan\", \"Song of the South\" and \"Cinderella\". Blair also created character designs for enduring attractions such as Disneyland's It's a Small World, the fiesta scene in El Rio del Tiempo in the Mexico pavilion in Epcot's World Showcase, and an enormous mosaic inside Disney's Contemporary Resort. Several of her illustrated children's books from the 1950s remain in print, such as \"I Can Fly\" by Ruth Krauss. Blair was inducted into the group of Disney Legends in 1991.", "id": 205419}
{"src_title": "Global Underwater Explorers", "tgt_title": "Global Underwater Explorers", "src_document": [{"title": "Založení.", "content": "Gue je nezisková organizace založena Jarrodem Jablonskim a několika dalšími výzkumníky, biology a potápěčskými instruktory za účelem vzdělávání potápěčů, prosazování bezpečnostních standardů, výzkumu a ochraně vodního prostředí. Cílem bylo vytvořit síť vzájemně propojených potápěčských organizací po celém světě. V Česku pobočka GUE zatím stále chybí, nejbližší pobočka se nachází v sousedním Německu. Inspirací při vytváření této sítě byla pro zakládající členy GUE organizace Jacquese Cousteau - Cousteau Society.", "section_level": 1}, {"title": "Poslání.", "content": "Posláním Global Underwater Explorers je bezpečný průzkum vodního světa a jeho ochrana, zlepšování kvality vzdělání potápěčů celého světa. V souladu s původní vizí zakládajících členů se organizace GUE zavazuje k následujícímu:", "section_level": 1}, {"title": "Vedení.", "content": "Vedení Global water explorers má pět členů:", "section_level": 1}, {"title": "Trénink.", "content": "Mezi potápěči celého světa je GUE známo svým precizním a přísným přístupem k tréninkovým metodám, kterým se liší od běžných potápěčských organizací. Global Undewater Explorers se snaží zajistit výcvik zaručující vysokou profesionálnost s důrazem na bezpečnost díky většímu časovému rozsahu kurzů, nutnosti rekvalifikace po určitém čase, jak pro instruktory, tak pro běžné potápěče a samozřejmě stanovením objektivních kritérií při zakončení kurzu. Typy GUE výcviku můžeme nalézt ve všech oblastech potápění, od rekreačního tzv. GUE Fundamentals po potápění jeskynní. Tréninky jsou založeny na týmové práci potápěčů a dokonalé znalosti vodního prostředí a své výstroje. Tyto schopnosti jsou nezbytně důležité pro bezpečnost potápění, které GUE propaguje. Veškeré základy GUE tréninku vycházejí ze systému Doing It Right (DIR) a konfigurace výstroje Hogarthian.", "section_level": 1}, {"title": "WKPP.", "content": "Jedna z nejznámějších satelitních organizací GUE je tzv. Woodville Karst Plain Project, který je vlastně dnes samostatnou výzkumnou neziskovou organizací a má pouze statut partnera GUE. WKPP se zabývá zejména vědeckými a průzkumnými projekty a mnoho členů GUE se do těchto projektů intenzivně zapojuje. Obě organizace díky svojí spolupráci a svému vlivu také pomáhají zisku dotací od státu Florida na ochranu vodního prostředí na Floridě a k výzkumu. Výsledkem této spolupráce je model, podle kterého GUE spustilo globální projekt ochraňující životní prostředí známý jako Project Baseline, který se snaží dokumentovat stav vodního prostředí na celé naší planetě a upozorňovat na hrozící nebezpečí.", "section_level": 1}, {"title": "Publikace.", "content": "GUE vydává knihy a videa odkazující se na jejich filozofii potápěčského výcviku. Jsou dostupné zejména přes domovskou stránku GUE a také u některých amerických prodejců knih. Zejména těch internetových.", "section_level": 1}], "src_summary": "Global Underwater Explorers (GUE) je mezinárodní potápěčská organizace poskytující výcvik a vzdělání zejména v oblasti technického a jeskynního potápění ale některé její kurzy se věnují i oblasti potápění rekreačního. Organizace GUE byla založena za účelem ochrany a průzkumu podmořského světa a prosazováním potápěčského systému a konfigurace výstroje Hogarthian. Zakladatelem je americký geolog a potápěč v jedné osobě Jarrod Jablonski. Základna GUE je v High Springs, Florida, USA. Standardizace potápěčského výcviku je základem programu GUE, který se vyznačuje zejména svou náročností a kladeným důrazem na bezpečnostní procedury. Úvodní kurz, takzvaný GUE Fundamentals, nabízí sportovním potápěčům naučit se základní dovednosti GUE a DIR.", "tgt_summary": "Global Underwater Explorers (GUE) is a scuba diving organization that provides education within recreational, technical, and cave diving. It is a nonprofit membership organization based in High Springs, Florida, United States. GUE was formed by Jarrod Jablonski and gained early prominence in association with the success of its well-known Woodville Karst Plain Project (WKPP), which now has the status of a nonprofit affiliate of GUE. Jablonski, the president of GUE, promoted the ideas of \"Hogarthian\" gear configuration and the \"Doing It Right\" (DIR) system of diving to a global audience. Following the WKPP's introduction in 1995 of a standardized approach to gear configuration and diving procedures, there was a significant reduction in diving incidents within the Woodville Karst Plain cave system. The standardized approach is the basis of the diver training program of GUE, marking an important difference from the programs of other diver training organizations. GUE also focuses on protecting the maritime environment. The most popular GUE course is GUE Fundamentals, which is designed to introduce the GUE system to non-GUE divers and is the pathway to technical courses. Further courses are offered in recreational, technical, and cave diving, as well as instructor courses.", "id": 124406}
{"src_title": "Annaberg-Buchholz", "tgt_title": "Annaberg-Buchholz", "src_document": [{"title": "Historie.", "content": "Ve 12. století bylo okolní území (v německé literatuře \"mittlere Erzgebirge\" = střední Krušnohoří) osídleno rolníky z Durynska. Ti zakládali v lesích vesnice, tzv. Waldhufendörfer, jejichž části se v některých případech zachovaly dodnes. Na konci 15. století byly objeveny v kopcích nad údolím Sehmy zásoby stříbra. Roku 1496 bylo založeno nedaleko ložisek nové město, které později získalo jméno St. Annaberg. V důsledku výnosné těžby stříbra se město bouřlivě rozvíjelo a po 40 letech existence se stalo po Freibergu druhým největším sídlem v Sasku s 12 000 obyvateli. S ústupem těžby v 17. století začal Annaberg postupně ztrácet prestiž, což dlouhodobě nezvrátila ani výroba krajek, pásků a dalších pozamentů, jež se vyrábějí dodnes. Město kromě třicetileté války dále postihlo několik morových ran a mohutný požár v roce 1604. Další velkou ranou pro město byl velký požár v roce 1731. Oživení přineslo zavedení svobody podnikání pro řemeslníky roku 1861 a vybudování železniční trati z Chemnitzu v roce 1866. To přineslo rozvoj obchodu a průmyslu, zejména textilnictví s důrazem na produkci pozamentů, které byly exportovány mimo jiné do USA, Velké Británie nebo Francie. Na konci 19. století byl dokonce v Annabergu otevřen konzulát Spojených států, který byl ale po zřízení poboček annaberských firem přímo v USA na počátku 20. století uzavřen. V té době byla těžba stříbra již ve výrazném útlumu. Za druhé světové války zůstal Annaberg ušetřen, zatímco sousední Buchholz utrpěl skrze nálet v únoru 1945, kdy se několik amerických letadel kvůli husté oblačnosti oddělilo od formace, jež směřovala na Chemnitz. Doba vlády národních socialistů byla pohromou pro židovské obyvatelstvo – po 9. listopadu 1938 bylo zbylých 16 Židů vyhnáno, případně transportováno do vyhlazovacích táborů. Židovský hřbitov byl zničen roku 1940. V roce 1945 byly Annaberg a Buchholz na příkaz sovětské okupační moci sjednoceny v jeden městský celek. Pokusy o sjednocení existovaly už dříve – roku 1913 odmítla městská rada Annabergu návrh Buchholzu na sloučení a v roce 1919 vše ztroskotalo pro změnu na podmínce Annabergu, který požadoval pouze začlenění Buchholzu a odmítal rovnocenné sjednocení obou celků. I přes odpor města Buchholz došlo k oficiálnímu sjednocení obou měst, s požehnáním saské zemské vlády, 1.1.1949. Díky masivní podpoře těžby uranu v NDR pro Sovětský svaz následovalo na přelomu 40. a 50. let obnovení důlní těžby, které podnítilo přísun nového obyvatelstva. Roku 1950 dosáhlo město svého populačního maxima – 36 000 obyvatel. V současné době usiluje město ještě s několika bývalými hornickými lokalitami v Krušnohoří o zápis Krušnohorské těžební oblasti () do Světového dědictví UNESCO.", "section_level": 1}, {"title": "Vánoční trhy.", "content": "Pořádání vánočních trhů patří k největším společenským událostem ve městě. Jejich vyvrcholením je tradiční přehlídka hornických spolků z celého Německa o čtvrté adventní neděli. Hornického průvodu se pravidelně účastní i několik menších hornických spolků ze severních Čech. Vyvrcholením přehlídky je hornický koncert před Kostelem Sv. Anny.", "section_level": 1}, {"title": "Hospodářství.", "content": "Tradičními odvětvími jsou výroba textilu, železa a papíru, stejně jako zpracovávání dřeva a produkce hraček. Po zániku NDR mnoho podniků zkrachovalo. I tak je region Annaberg-Buchholz průmyslově jedním z nejvyspělejších v celém Sasku. Růst vykazují v posledních letech dodavatelský průmysl, napojený především na automobilky, a služby, zejména turismus. Annaberg-Buchholz patří k nejnavštěvovanějším turistickým cílům Saska, hlavně před Vánoci.", "section_level": 1}], "src_summary": "Annaberg-Buchholz je historické hornické velké okresní město na úpatí Krušných hor 10 km severně od českých Vejprt. Město se rozkládá na březích říčky Sehmy na úpatí kopce Pöhlberg (832 m). Má rozlohu 27,7 km² a v roce 2010 zde žilo téměř 22 000 obyvatel. Od roku 2008 je město správním centrem zemského okresu Krušné hory (Erzgebirgskreis).", "tgt_summary": "Annaberg-Buchholz () is a town in the Free State of Saxony, Germany. Lying in the Ore Mountains, it is the capital of the district of Erzgebirgskreis.", "id": 1789970}
{"src_title": "Brumairový převrat", "tgt_title": "Coup of 18 Brumaire", "src_document": [{"title": "Přípravy.", "content": "Státní převrat byl naplánován v paláci Joséphine de Beauharnais, který se nacházel na dnešní ulici \"Rue de la Victoire\". Hlavními spiklenci byli Napoleon Bonaparte, který se právě vrátil z egyptského tažení, Emmanuel Joseph Sieyès a Charles Maurice de Talleyrand-Périgord. Podle plánu měl Bonaparte jako velitel armády udržet pořádek v Paříži a ve sněmovně. Poslanci Rady pěti set a Rady starších měli být přesunuti do Saint-Cloud pod záminkou jakobínského spiknutí. Toto přemístění mělo zaručit, že Pařížané nezasáhnou proti vzbouřencům. Finanční krytí zajistili dodavatelé zbraní pro armádu. Jejich podpora vycházela z toho, že chtěli zabránit přijetí vyhlášky, že jejich pohledávky nebudou přednostně propláceny ze státní pokladny.", "section_level": 1}, {"title": "Průběh.", "content": "18. brumairu (9. listopadu) byla v radě starších rozšířena fáma, že poslanci obou komor jsou ohroženi jakobínským převratem, který má obnovit Národní konvent. Do Tuilerijského paláce bylo svoláno jednání Rady starších, horní komory Národního shromáždění. Pod záminkou vojenské přehlídky Napoleon obsadil okolí paláce 4000-5000 vojáky. Paříž byla uzavřena policejními hlídkami a vstup a výstup z města byl zakázaný. Rada starších rozhodla o přesídlení obou komor pod ochranou policie a vojska do Saint-Cloud a tímto byl pověřen Bonaparte jako nově jmenovaný velitel Paříže. 19. brumairu (10. listopadu) v Saint-Cloud požádali revizionisté v čele s Lucienem Bonapartem, který byl předsedou Rady pěti set, o kolektivní demisi poslanců, ale tento návrh neměl podporu. Když byl Napoleon Bonaparte vykázán z jednacího sálu, rozhodl se zasáhnout. Vstoupil s vojáky do sálu a donutil poslance k hlasování. Poté skupina granátníků vedená Joachimem Muratem rozehnala poslance. Ještě téhož dne byl členy Rady starších a Rady pěti set ustaven dočasný Konzulát. Obě komory vyhlásily, že Direktorium už neexistuje. Byla vytvořena výkonná komise Konzulátu, do které byli zvoleni Sieyès, Roger Ducos a Bonaparte jako dočasní konzulové Francouzské republiky. 20. brumairu (11. listopadu) tři konzulové složili přísahu a byly jim uděleny všechny dosavadní pravomoci Direktoria. Tím byla zahájen éra Konzulátu. Dosavadní dvě rady byly nahrazeny dvěma komisemi po 25 členech zmocněných odhlasovat zákony, které předloží konzulové, kteří měli připravit novelu ústavy. Vyhláška ohledně vyplácení vojenským dodavatelům byla zrušena a přednostní vyplácení bylo obnoveno. Tři dočasní konzulové se vrátili do Paříže.", "section_level": 1}, {"title": "Následky.", "content": "Převrat měl odstranit vleklé války a nestálost režimu a zajistit konsolidaci ekonomiky. Nový režim se však brzy stal vojenskou diktaturou Napoleona Bonaparta.", "section_level": 1}], "src_summary": "Brumairový převrat byl státní převrat ve Francii během Velké francouzské revoluce, který se odehrál 18. brumairu roku VIII podle revolučního kalendáře, tj. 9. listopadu 1799. Převrat zorganizoval Napoleon Bonaparte, který s vojskem obsadil jednací sál parlamentu. Převrat znamenal konec vlády Direktoria a začátek Konzulátu, který vedl k Napoleonově neomezené vládě.", "tgt_summary": "The Coup of 18 Brumaire brought General Napoleon Bonaparte to power as First Consul of France and in the view of most historians ended the French Revolution. This bloodless \"coup d'état\" overthrew the Directory, replacing it with the French Consulate. This occurred on 9 November 1799, which was 18 Brumaire, Year VIII under the French Republican Calendar.", "id": 1270115}
{"src_title": "Kieftova válka", "tgt_title": "Kieft's War", "src_document": [{"title": "Nové Nizozemí.", "content": "Název Nové Nizozemí (nizozemsky Nieuw-Nederland) použil poprvé na své mapě Adriaen Block v roce 1614. Tou dobou již 5 let holandské lodě prozkoumávaly zdejší oblast Severní Ameriky (Henry Hudson), plavily se proti proudu řek Hudson, Connecticut a Delaware, mapovaly zdejší pobřeží. Hned od začátku docházelo k obchodu s Indiány, zakládaly se malé stanice (první roku 1613). Toto živelné a neorganizované období skončilo v roce 1624, kdy se Nové Nizozemí stalo oficiální provincií Spojených provincií neboli Nizozemské republiky. V květnu 1624 dorazilo do kolonie prvních 30 rodin, které se usadily na dvou místech – na dolním toku Hudsonu a ve Fort Orange na horním toku téže řeky. V dalších letech imigrantů pomalu přibývalo. Nejednalo se jen o Nizozemce, ale podstatnou část tvořili také Valoni, hugenoti, Afričané a později i Angličané z Nové Anglie. V roce 1625 začala kolonizace Manhattanu – došlo k založení města Nový Amsterdam. Osídlování však nepokračovalo podle představ, o přesídlení z Evropy byl jen minimální zájem. Nizozemská Západoindická společnost, která vlastnila na obchod s kožešinami a na osídlování Nového Nizozemí patent, se pokusila v roce 1629 urychlit kolonizaci vydáním charty o patronství. Tzv. patroni mohli získat obrovské území a rozsáhlá práva, pokud na něm usadili a minimálně 4 roky udrželi alespoň 50 rodin nájemců. Nejúspěšnější takto vzniklou osadou byl Rensselaerswyck na horním Hudsonu. Přes tuto pobídku bylo Nové Nizozemí v porovnání s anglickými koloniemi svou populací zanedbatelné. V roce 1628 zde žilo asi 270 lidí o deset let později necelá tisícovka.", "section_level": 1}, {"title": "Guvernér Kieft.", "content": "V roce 1638 se guvernérem Nového Nizozemí stal 41letý Willem Kieft. Pocházel z Amsterdamu a původem byl obchodník. Jeho podnik však zkrachoval a on byl poslán do Osmanské říše vykupovat křesťanské zajatce. Při tomto úkolu si sám finančně značně polepšil. Následovalo jmenování guvernérem v Novém Nizozemí, kam připlul v březnu 1638. V úřadu se nejprve zaměřil na rozvoj Nového Amsterdamu, který se rychle rozrůstal. V roce 1641 nechal zřídit Radu dvanácti mužů, později zúženou na Radu osmi, první zdejší \"parlament\", ale jejich radami a pokyny se řídil jen málo. Jeho dalším úkolem bylo vypořádat se s nízkým příjmem kolonie. Pokusil se to vyřešit vybíráním tributu za \"ochranu\" od některých indiánských skupin, tato taktika se však minula účinkem.", "section_level": 2}, {"title": "Nizozemci a Indiáni.", "content": "V roce 1639 došlo ke zrušení monopolu Západoindické společnosti na kožešinový obchod. Jediné, co museli zájemci o obchod učinit, bylo platit daně. Toto nařízení zafungovalo a migrace do kolonie začala přece jen vzrůstat. Základem nizozemského osídlení ale bylo zemědělství, především na jihu kolonie. Osadníci k tomu potřebovali půdu a tu si museli kupovat od Indiánů. Indiáni, kteří se s Nizozemci setkávali, tvořili několik uskupení. Na severu šlo o tři kmeny patřící do Irokézské ligy. Jednalo se o Mohawky, Oneidy a Onondagy. Jejich sousedé, nějakou dobu nepřátelé a pak podřízení spojenci byli Mohykáni. Dále směrem na jih po proudu Hudsonu žili Catskillové a Esopové, řazení někdy k Munsee-Delawarům či správněji Lenni Lenapům. Na dolním Hudsonu, přilehlém okolí a na Long Islandu sídlilo několik skupin a komunit řazených rovněž k Munsee-Delawarům. Jednalo se o Wappingery, Haverstrawy, Nochpeemy, Wecquaesgeeky, Tappany, Hackensacky, Rockawaye, Canarsee, Raritany ad. (viz mapa).", "section_level": 1}, {"title": "Sever kolonie - Irokézové a Mohykáni.", "content": "V roce 1614 ustavili Nizozemci na horním Hudsonu obchodní pevnůstku Fort Nassau a později větší opevněnou osadu Fort Oranje (Orange). Tím začaly trvalé obchodní a politické vztahy s místními Indiány. Hlavními obchodními partnery byli Mohykáni a Mohawkové. Za obchodem sem docházeli a doplouvali i členové jiných domorodých etnik – Oneidové, Onondagové, nějakou dobu i Algonkinové, Montagnaisové, Huroni, Abenakové a zřejmě i Sokokiové. Pravděpodobně v roce 1624 se situace v oblasti začala měnit. Mohykáni a Mohawkové se dostali do konfliktu. Proč se tak stalo, se již zřejmě nepodaří zjistit. Dříve se historikové domnívali, že šlo o první ze série tzv. bobřích válek, neboli o snahu ovládnout přístup k evropskému zboží a stát se prostředníkem v kožešinovém obchodě. Dnes je tato teorie rázně zpochybňována a za válkou se vidí spíše tradiční důvody. Několik Nizozemců se v roce 1626 připojilo k výpravě Mohykánů na území Mohawků, ale akce skončila katastrofou a 4 Nizozemci při ní zemřeli. Ačkoli si Mohykáni zajistili pomoc nevelkého množství francouzských Indiánů, byli nakonec v roce 1628 ve válce poraženi a museli Mohawkům přenechat část území. Pro Holanďany se však prakticky nic nezměnilo, neboť Mohawkové jejich účast v boji na straně svých nepřátel považovali jen za nedůležitou epizodu, která nesmí narušit důležité obchodní partnerství. A měli pravdu, neboť Nizozemci se od té doby do válečných konfliktů Irokézů přímou účastí již nikdy nezamíchali. Obchodní vztahy mezi Irokézi a Nizozemci se brzy pro obě strany staly zcela zásadní. Nizozemci dodávali Irokézům wampumy a evropské zboží a za to získávali bobří a jiné kožešiny. Důležitým přelomem v obchodě se stalo to, že kolonisté zřejmě od konce 30. let začali zásobovat Irokéze střelnými zbraněmi a to v takovém množství, že Indiáni během několika let prakticky přezbrojili a přestali používat v boji na dálku luky a šípy. Tímto Nizozemci nepřímo ale výrazně zasáhli do irokézských útočných válek a podíleli se na jejich drtivých vítězstvích nad Hurony, Petuny, Neutrály, Erii a Algonkiny ve 40. a 50 letech 17. století. Ačkoli ne vždy probíhal vzájemný obchod a vztahy v přátelské atmosféře, nenarušil tuto \"idylu\" na horním Hudsonu – na níž doplácela \"jen\" kožešinová zvířata a nepřátelé Irokézů – až do zániku Nového Nizozemí v roce 1664 žádný zásadní problém.", "section_level": 2}, {"title": "Jih kolonie - cesta k válce.", "content": "V roce 1639 došlo k velkým nákupům půdy na Long Islandu a v okolí Manhattanu. Kolonie se začala \"legálně\" rozrůstat. Podle smluv si Indiáni obvykle ponechali právo zde žít, čili i farmařit, lovit a rybařit. Stalo se poměrně běžnou praxí, že Indiáni prodali stejné území několikrát, než definitivně odešli. Za půdu platili kolonisté mnoha různými druhy zboží. Za poměrně velké území (300 čtverečních mil) Westchester County severně od Nového Amsterdamu, získali indiánští prodejci toto: 300 nožů, 185 seker, 141 motyk, 67 pušek, 227 liber střelného prachu, 130 olověných prutů, 3 tavící sběračky, 5 kadlubů na výrobu kulí, 182 plášťů, 300 metrů látek, 113 košil, 92 párů punčoch, 82 dek, 10 šňůr korálků, 117 železných a mosazných kotlů, 76 džbánů, 12 křesadel, 20 lžic, 1000 rybářských háčků, 220 jehel, 120 šídel na vrtání děr do wampumů, 130 dýmek, 10 zvonečků, 10 židovských harf (hudební nástroj), pár rolí tabáku a 32 krabiček na tabák, 25 soudků piva, 162 galonů rumu a asi 1640 metrů wampumů. Toto zboží nedostali domorodci naráz, ale bylo jim dodáváno v delším časovém období. Nicméně je evidentní, že ačkoli z dnešního pohledu šlo o levný nákup, rozhodně nelze hovořit o šizení za \"tretky\", jak se někdy nákupy půdy od Indiánů paušalizují. Jak rostl počet osadníků, začaly se množit incidenty, které narušovaly mírovou koexistenci. Indiánští psi ohrožovali dobytek kolonistů a ten zase ničil indiánská pole. Guvernér Kieft se rozhodl tyto problémy ošetřit právně. Indiáni sice měli zaručeno soudně se vymoci nápravy, ale zato měli podléhat zdanění, což však vesměs odmítali. Pokus vymoci \"daň\" od indiánské skupiny Tappanů odmítli tito slovy: \"\"náčelník (Kieft) ... musí být velmi zlý člověk, když přišel nepozván do této země a nyní je chce donutit platit jim (Nizozemcům) kukuřicí za nic.\"\" V roce 1640 došlo k prvnímu vážnějšímu incidentu. Indiáni-Raritané napadli posádku obchodní lodě, načež Nizozemci uspořádali odvetnou trestnou výpravu, které padlo za oběť několik domorodců, včetně náčelníkova bratra. V roce 1641 se situace dále vyhrotila – rozmíšky na obou stranách vzrůstaly a opět to stálo několik životů. Nizozemci několikrát žádali Wecquaesgeeky, aby vydali Indiána, který zabil a okradl jednoho Nizozemce. Ti to odmítli a tak kolonisté po dlouhém rozvažování rozhodli vyslat trestnou expedici. Tvořilo jí 80 mužů a vydala se na pochod v březnu 1642. Nicméně zabloudila a musela se s ostudou vrátit do Nového Amsterdamu. Ačkoli i druhá výprava nedosáhla požadovaného cíle, Indiáni se zalekli a požádali o jednání. Došlo k dohodě, kterou ale Indiáni nesplnili. Napětí stále vzrůstalo. Na Long Islandu a zřejmě i jinde narragansettský náčelník Miantonomo nabádal domorodce k hromadnému povstání proti bělochům. Komunita Hackensacků se dostala do konfliktu s Nizozemci v Newark Bay poté, co dobytek plundroval indiánská pole a kolonisté pravděpodobně podváděli při prodeji alkoholu. Opět došlo k několika vraždám a znovu Indiáni odmítli vydat viníky. Bylo evidentní, že soužití v okolí Nového Amsterdamu nefunguje.", "section_level": 2}, {"title": "Válka.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Bezprostřední příčiny.", "content": "V únoru 1643 napadli Wecquaesgeeky nespecifikovaní Indiáni, podle všeho zřejmě Mohawkové , zabili nejméně 17 z nich a mnoho dalších odvedli do zajetí. Zbývajících několik stovek Wecquaesgeeků uprchlo k Nizozemcům. Rozdělili se na dvě skupiny – jedna se usadila na Manhattanu a druha v Pavonii. Nizozemci Indiánům zprvu pomohli, ale pak vycítili možnost pomstít se za incidenty z minulosti a tajně připravili útočnou akci. Hlavním propagátorem útoku byl evidentně guvernér Kieft.", "section_level": 2}, {"title": "Boje v roce 1643.", "content": "Tentokrát byla akce pečlivě naplánována včetně průzkumu ale utajena před prostými kolonisty. 25. února 1643 okolo půlnoci dorazilo 80 vojáků k indiánskému táboru v Pavonii a dalších asi 50 k táboru Corlaer´s Hook na Manhattanu. Výsledkem kombinovaného útoku bylo více než 100 mrtvých a 30 zajatých domorodců. Dobový pramen popisuje akce takto: \"\"Malé děti vyrvané svým matkám byly před očima svých rodičů rozsekány na kusy...a ty byly hozeny do ohně nebo do vody...několik (Indiánů) uniklo k našim osadníkům, někteří bez ruky, posekáni a jinak zmrzačeni, nic horšího si ani nelze představit...a naši lidé se zprvu domnívali, že byli přepadeni svými nepřáteli Mohawky.\"\" Kieft krátce doufal, že se Indiáni zaleknou a v kolonii zavládne klid, ale mýlil se. Prakticky záhy začali být nizozemští osadníci na různých místech napadáni domorodci z asi 11 různých komunit, kteří se okamžitě postavili na stranu Wecquaesgeeků. V kolonii nastal zmatek, počet vojáků nestačil na zajištění ochrany. Mnozí osadníci obvinili Kiefta z toho, že svou akcí ohrozil jejich životy a majetek a dva se dokonce guvernéra pokusili zabít. Některé skupiny Indiánů si uvědomily, že válka jim znemožní zemědělskou činnost a tím pádem i obživu a velmi záhy uzavřely mír. Stalo se tak v březnu a dubnu 1643 a jednalo se o domorodce z Long Islandu a Hackensacky. Nicméně náčelníkům dalo hodně práce zchladit horké hlavy mladých bojovníků, kteří byli naladěni se pomstít. V srpnu 1643 se do bojů zapojili i Wappingerové a během několika akcí zabili desítky osadníků. Jednou z obětí se stala i náboženská exulantka z Nové Anglie Anne Hutchinsonová a její děti. V kolonii zavládl chaos, mnoho lidí ve spěchu prchalo do Evropy. Jediné bezpečné místo na dolním Hudsonu byl Nový Amsterdam. Rada kolonie rozhodla, že je třeba zahájit útoky na všechny nepřátelské Indiány – což bylo asi 7 komunit disponujících podle odhadů 1500 bojovníky. Nizozemci proti nim mohli postavit jen asi 60 trénovaných vojáků a 250 domobranců. Do čela vojska byl jmenován John Underhill, anglický veterán z pequotské války, který žil již nějakou dobu v Novém Nizozemí. Přestože v početní nevýhodě, podnikli kolonisté do konce roku 1643 několik útočných operací, při nichž zničili či zabavili úrodu a vypálili několik vesnic. Indiáni se jim neodvážili postavit v otevřené bitvě a ani se nepokusili bránit opevněné vesnice.", "section_level": 2}, {"title": "Rok 1644.", "content": "V únoru 1644 se nizozemské síly rozdělily na dvě části – větší, převážně nizozemskou jednotku vedl La Montagne, menší převážně anglickou vedl Underhill. Podrobnosti o prvních akcích nejsou známy, zprávy pouze hovoří o tom, že Indiáni přišli o 120 mrtvých, zatímco koloniální útvary jen o 1 mrtvého a 3 zraněné. V březnu 1644 se 130 mužů vedených Underhillem vydalo na severovýchod a napadlo indiánskou opevněnou vesnici u dnešního Pound Ridge ve státě New York. Indiáni nestačili utéct a to se jim stalo osudným. Underhill použil stejnou taktiku, jaká se osvědčila při likvidaci Pequotů v pevnosti Mystic o sedm let dříve. Koloniální vojáci postříleli ty Indiány, kteří se odvážili jim postavit a poté vesnici zapálili. \"\"Indiáni se snažili uniknout, ale když neuspěli, vraceli se zpět do plamenů, dávajíce přednost smrti v ohni než našima rukama.\"\" Podle svědectví samotných domorodců jich více než 500 zemřelo a jen 8 se podařilo uniknout. Nizozemci a Angličané ztratili jen 1 mrtvého a několik zraněných včetně samotného Underhilla. Tato bitva potvrdila několik skutečností. 1) Indiáni nebyli schopni čelit kompaktní síle evropských jednotek vyzbrojených mušketami v jakékoli otevřenější bitvě či při obraně vesnic. 2) Kolonisté při snaze zbavit se domnělé či skutečné indiánské hrozby postupovali naprosto nekompromisně a neznali slitování – bylo zcela běžné, že nešetřili ani děti a ženy. Totéž však platilo i z druhé strany. 3) Palisádou chráněné vesnice se domorodcům neosvědčily, neboť je nebyli schopni před evropskými vojáky účinně bránit, naopak se pro ně stávaly nebezpečnou pastí a tudíž během 17. století od jejich budování upouštěli. Ačkoli po tomto drtivém vítězství požádalo několik skupin Indiánů o mír, válka pokračovala. Okolí Nového Amsterdamu bylo stále nebezpečné, útoky Indiánů nepřestávaly. Nizozemská Západoindická společnost byla krajně nespokojená s vývojem v kolonii. Její vedení chtělo, aby došlo co nejrychleji k uzavření míru, nepřálo si zničení a vyhlazení Indiánů – \"\"nejen, že by to bylo nemožné a nekřesťanské, ale také finančně neúnosné pro společnost\".\" Hlavním viníkem současné situace byl shledán guvernér Kieft. V prosinci 1644 bylo rozhodnuto ho odvolat.", "section_level": 2}, {"title": "1645 - uzavření míru.", "content": "Za Kiefta byl vybrán Peter Stuyvesant, guvernér na Curaçau. Trvalo však ještě další dva roky, než se výměna uskutečnila a Kieft zatím ve své funkci setrvával. Situace se přesto zlepšovala. V dubnu 1645 dorazili k Novému Amsterdamu zástupci několika indiánských skupin a \"zakopali válečnou sekeru\". Stále však zůstávalo mnoho domorodců ve válečném stavu. Nizozemci se proti nim pokusili najmout spřátelené Indiány, ale výsledek byl chabý. Kieft se v červenci 1645 vydal do Fort Orange vyjednávat s Mohawky a Mohykány. Když se vrátil na dolní Hudson, místní kmeny konečně souhlasily s uzavřením obecného míru. Jako prostředníci sloužili mohawští a mohykánští náčelníci. 30. srpna 1645 byla smlouva s asi 10 indiánskými kmeny a skupinami uzavřena. Podmínky dohody byly následující: 1) udržovat mír, 2) problémy řešit právní cestou, 3) nepohybovat se ozbrojeni v blízkosti osad druhé strany bez předchozího upozornění. 31. srpna 1645 se v Novém Amsterdamu slavilo díkůvzdání, válka skončila.", "section_level": 2}, {"title": "Výsledky.", "content": "Během bojů přišli Indiáni nejméně o 1000 lidí (některé zdroje uvádějí až 1600). Přímé bojové ztráty Nizozemců nejsou známy, ale jednalo se o přibližně 100 kolonistů. Stovky dalších raději unikly do Evropy. Z hlediska počtu obětí šlo tedy jednoznačně o koloniální vítězství, jednalo se však o prohru obou stran. Nové Nizozemí bylo výrazně populačně oslabeno a trvalo několik let, než se to změnilo. Soužití obou kultur již nikdy neprobíhalo v ovzduší vzájemné důvěry. Přes mírové podmínky se v dalších letech znovu objevily problémy a incidenty, které vedly k dalšímu konfliktu – broskvové válce. Muž, jehož jméno válka nese, guvernér Kieft se v roce 1647 vydal na cestu do Evropy, ale nikdy tam nedoplul – jeho loď ztroskotala nedaleko pobřeží Walesu a Kieft zahynul. V roce 1645 to Nizozemci ještě netušili, ale skutečnou hrozbou pro ně nebyli Indiáni ale Angličané. Již brzy měla vzájemná obchodní a imperiální rivalita převážit dřívější spojenecké vazby a náboženskou spřízněnost. V roce 1664 se Nové Nizozemí stalo New Yorkem.", "section_level": 1}], "src_summary": "Kieftova válka (možná další pojmenování válka guvernéra Kiefta, válka s Wappingery, první nizozemsko-indiánská válka, válka s kmeny Munsee) byl konflikt, k němuž došlo v letech 1643-1645 v Novém Nizozemí. Střeli se v něm holandští kolonisté a indiánské kmeny a komunity ze skupiny Munsee (Lenni Lenape). Pomoc Nizozemcům poskytli i Angličané ze sousední Nové Anglie. Válka neskončila rozhodným vítězstvím ani jedné ze stran, byla však neobyčejně krvavá a vyžádala si obrovský počet mrtvých především na straně domorodců.", "tgt_summary": "Kieft's War (1643–1645), also known as the Wappinger War, was a conflict between the colony of New Netherland and the Lenape Indians in New York. It is named for Director-General of New Netherland Willem Kieft who had ordered an attack without approval of his advisory council and against the wishes of the colonists. Dutch colonists attacked Lenape camps and massacred the inhabitants, which encouraged unification among the regional Algonquian tribes against the Dutch and precipitated waves of attacks on both sides. This was one of the earliest conflicts between settlers and Indians in the region. The Dutch West India Company was displeased with Kieft and recalled him, but he died in a shipwreck while returning to the Netherlands; Peter Stuyvesant succeeded him in New Netherland. Numerous Dutch settlers returned to the Netherlands because of the continuing threat from the Algonquians, and growth slowed in the colony.", "id": 1010263}
{"src_title": "Finské království", "tgt_title": "Kingdom of Finland (1918)", "src_document": [{"title": "Příčiny vzniku nezávislého Finska.", "content": "Území dnešního Finska bylo od roku 1809 součástí ruského impéria jako autonomní velkoknížectví spojené s Ruskem personální unií (ruský car byl finským velkoknížetem). Nicméně i přes finské snahy o zachování finské autonomie a snahy nedopadnout podobně jako Poláci v \"Kongresovce\", se Rusové snažil o rusifikaci Finska, která zesílila po roce 1898, kdy se generálním guvernérem stal Nikolaj Ivanovič Bobrikov, který byl jejím velkým zastáncem. Dalším generálním guvernérem, který byl zastáncem rusifikace Finska, byl Franz Albert Seyn. Situace se změnila po Únorové revoluci, kdy abdikoval car a velkokníže Mikuláš II. a podle finských politiků byla rusko-finská unie u konce, jelikož cara Mikuláše na trůnu nevystřídal ani jeho syn Alexej ani bratr Michail Alexandrovič. Předpokládali tak, že carovy pravomoci budou přesunuty na Finský parlament, což však ruská dočasná vláda nemohla přijmout. V parlamentu socialisté podali návrh, který omezoval ruský vliv na domácí události, ale nijak se nedotkl moci ruské vlády v záležitostech obrany a zahraniční politiky. Pro Prozatímní vládu ale byl příliš radikální. Protože parlament překročil svou pravomoc, byl rozpuštěn. Nové volby slibovaly dosavadní menšině šanci získat většinu, která by podle jejich přesvědčení mohla vylepšit porozumění s Ruskem. Nesocialisté chtěli spolupracovat s Prozatímní vládou také proto, že se báli, že moc socialistů poroste a vyústí v radikální reformy, jako třeba rovné volební právo v obecních volbách a pozemkovou reformu. Většina měla ale samozřejmě úplně opačný názor a neakceptovala právo ruské dočasné vlády rozpustit Parlament. Když se parlament po letní recesi v srpnu 1917 znovu sešel, byly přítomny jen skupiny podporující návrh. Ruské jednotky obsadily sněmovnu, parlament byl rozpuštěn a byly vypsány nové volby. Výsledkem byla malá buržoazní většina a zcela nesocialistický senát. Říjnová revoluce zcela změnila dosavadní situaci. 15. listopadu 1917 bolševici vyhlásili obecné právo na sebeurčení včetně práva na úplné odtržení pro všechny národy Ruska. Kvůli obavám z vývoje v Rusku a doma ve Finsku navrhl nesocialistický senát parlamentu Vyhlášení nezávislosti Finska, se kterým parlament souhlasil 6. prosince. Ruská revoluční vláda vyhlášení o nezávislosti přijala až téměř po měsíci, 4. ledna 1918. Německo a skandinávské státy nezávislost Finska vzápětí uznaly také. Finsko prošlo od ledna do května 1918 krátkou, ale hořkou občanskou válku (finsky sisällissota). Finská vláda porazila socialistické povstání rudých, kteří vyhlásili Finskou socialistickou dělnickou republiku. Vůdcem bílých byl Pehr Evind Svinhufvud a jejich velitelem generál baron Carl Gustaf Emil Mannerheim (oba regenti). Vítězství bílých v občanské válce bylo dosaženo za podpory císařského Německa. I přes tradiční monarchistické zaměření velké části Finů, ale především díky odporu k carskému systému, podal finský Senát při vyhlášení finské nezávislosti návrh na republikánské zřízení. Monarchie však byla pro Finsko tradiční a mezinárodní situace tomu nahrávala. Navíc Finové věřili, že monarchie nastolí tak silný systém, že zabrání dalším povstáním nebo případně další občanské válce. Pro monarchii hrálo také to, že její odpůrci – socialisté – v parlamentu chyběli a konzervativci tak měli většinu. Jelikož ve Finsku neproběhla revoluce jako např. v Rusku, bylo Zemské zřízení Gustava III. vykládáno jako platné a panovnická moc byla svěřena regentovi do doby než bude řádně zvolen panovník. Prvním regentem byl v květnu 1918 zvolen Pehr Evind Svinhufvud. Ten posléze jmenoval Paasikiviho promonarchistickou vládu. Ovšem ani jeden z návrhů konstituční monarchie nezískal v parlamentu pětišestinovou potřebnou většinu. Po druhém neúspěchu tak vláda začala urychleně hledat nového panovníka podle Zemského zřízení z roku 1772.", "section_level": 1}, {"title": "Kandidáti na trůn.", "content": "Jelikož se o žádném Finovi jako králi nedalo uvažovat, musela se vláda obrátit do zahraničí. Při hledání nového panovníka padla volba na Německo, kde byli zdejší princové a knížata \"hojným vývozním artiklem\" (např. Albert Sasko-Kobursko-Gothajský, Leopold I. Belgický, Ferdinand II. Portugalský, Jiří I. Řecký, Karel I. Rumunský, Ferdinand I. Bulharský, Ferdinand I. Rumunský, Vilém Wied, atd.). Finští politici, kteří byli do jisté míry „císařtější než císař“, se nechtěli spokojit jako králem s nikým menším než samotným synem císaře Viléma II. princem Oskarem. Proto také regent Svinhufvud navštívil Viléma II. a přesvědčoval ho, aby souhlasil s Oskarovým nástupem na trůn. Pro německou stranu by ale takový krok byl velice riskantní a tak se Finové museli porozhlédnout jinde. Někteří monarchisté doufali, že by se králem stát sám baron Mannerheim, ale on tuto možnost odmítl. Nakonec se Finové spokojili s \"pouhým\" švagrem císaře Viléma II., hesensko-kasselským lankrabětem Fridrichem Karlem, který jako švagr císaře Viléma II. představoval pro Finy německou podporu a navíc byl luterán jako většina Finů. A tak tedy 9. října 1918 finský parlament nabídl Fridrichu Karlovi novou finskou korunu. Fridrich Karel by jako král vládl pod jménem \"Väinö I.\", \"Karel (Kaarle I)\" nebo \"Fredrik Kaarle\". Bylo také v plánu oženit jeho nejstaršího syna a následníka trůnu s finskou šlechtičnou. Pro budoucího krále byla vyrobena nová královská koruna. Oficiální titul krále měl být: \"Jeho Veličenstvo, král Finska a Karélie, velkovévoda Laponska, vévoda Aland, pán Kalevy a severu\" (finsky \"Suomen ja Karjalan kuningas, Ahvenanmaan herttua, Lapinmaan suuriruhtinas, Kalevan ja Pohjolan isäntä\").", "section_level": 1}], "src_summary": "Finské království (finsky: \"Suomen kuningaskunta\", švédsky: \"Kungariket Finland\") je označení krátkého historického období finských dějin, kdy ke konci první světové války byla vyhlášena nezávislost Finska na ruské říši poté, co car Mikuláš II. abdikoval a skončila rusko-finská unie. Nově nezávislé Finsko zůstalo monarchií a mělo být prohlášeno královstvím. Králem byl zvolen Fridrich Karel Hesenský (švagr císaře Viléma II.). Po celou dobu existence nezávislé finské monarchie vládli jako regenti Pehr Evind Svinhufvud a Carl Gustaf Emil Mannerheim. Kvůli německé prohře ve válce ale nakonec k realizaci nedošlo a Fridrich Karel Hesenský se musel vzdát trůnu.", "tgt_summary": "There was an attempt to establish a monarchy in Finland in 1918 (; ). In the aftermath of the Finnish Declaration of Independence from Russia in December 1917 and the Finnish Civil War from January–May 1918, the victorious Whites in the Parliament of Finland considered making the newly independent Finland a kingdom and creating a monarchy. The attempt came to naught; the king-elect never reigned nor came to Finland, and republican victories in the next election ensured the proposal was abandoned. During the Finnish Civil War of 1918, Finnish Reds on friendly terms with Soviet Russia fought Finnish Whites who allied with the German Empire. Direct aid from the German Baltic Sea Division aided the Whites who won the war. The provisional government established after the Grand Duchy of Finland's declaration of independence leaned heavily toward the Finnish right and included a number of monarchists. The parliament drew up plans to create a Finnish monarchy on the legal theory that the Swedish Constitution of 1772 was still in effect, but there had been an extended interregnum with no monarch on the throne. Prince Frederick Charles of Hesse was elected to the throne of Finland on 9 October 1918 by the Finnish parliament, but he never took the position nor traveled to Finland. Almost immediately after the election, Finnish leaders as well as the population belatedly came to understand the grave situation their German allies were in, and the wisdom of electing a German prince their new leader as Germany was about to lose World War I was called into question. Germany itself became a republic and deposed Kaiser Wilhelm, and signed an armistice with the Allies in November. The victorious Western powers informed the Finnish government that the independence of Finland would only be recognized if it abandoned its alliance with Germany. As a result, in December 1918 Frederick Charles renounced the throne and the Baltic Sea Division withdrew from Finland. In the March 1919 election, with the Finnish left and former Reds able to vote, republicans won a crushing victory. Finland's status as a republic was confirmed in the Finnish Constitution of 1919.", "id": 1684158}
{"src_title": "Kaple Zmrtvýchvstání Páně (Brusel)", "tgt_title": "Chapel of the Resurrection, Brussels", "src_document": [{"title": "Historie.", "content": "Církevní stavba, která navazuje na starší předlohu budovy z 18. století byla od základů obnovena. Stála původně na místě dnešního hlavního nádraží a byla v rámci plánování městské dopravy zbourána a znovu vystavěna v městské části Vanmaerlantstraat. Zde byly budovy kláštera sester Věčného klanění \"(Dames de l'Adoration perpétuelle\"). V této podobě je soubor původních staveb nadále zachován, byť se změnilo využití těchto budov. Od roku 1999 slouží hlavní budova jako Návštěvnické centrum a knihovna Evropské komise. Kapli začali využívat nejenom zaměstnanci zdejších evropských institucí, nýbrž všichni, kdo hledají prostor pro ztišení a modlitbu. Z darů a příspěvků Konference katolických biskupů Evropy, Konference evropských církví, Jezuitského řádu a mnoho dalších nadací a dárců byla kaple v letech 1999-2000 kompletně zrekonstruována. Dne 25. září 2001 byla nově obnovená kaple slavnostně otevřena a vysvěcena tehdejším bruselským arcibiskupem Godfriedem kardinálem Danneelsem.", "section_level": 1}, {"title": "Architektura.", "content": "Zatímco neorenesanční fasáda kaple zůstala při rekonstrukci téměř nedotčena, interiér kostela byl při přestavbě v letech 1999-2000 kompletně změněn podle projektu bruselské architektonické kanceláře Marionex. Dnes je budova složena ze čtyř podlaží, oproti dřívějšímu stavu. Vstupní část kaple (přízemí) může sloužit též pro účely konání recepcí, jako místo pro zasedání nebo jako výstavní prostory. V suterénu se nachází krypta, kterou návštěvníci vyhledávají k tiché modlitbě či adoraci. Zlatý kříž je dílem sochaře Filipa Denise. Loď kaple se nyní nachází v prvním patře a je přístupná přes vnitřní schodiště nebo je dostupná výtahem. Jelikož kaple ztratila svoji původní výšku, musely být vyhotoveny nové výplně oken a to vídeňským malířem Thomasem Reinholdem. Umělecké výplně oken po stranách jsou snahou o vyjádření témat Stvoření, Vtělení, starozákonního Hořícího keře a Letnic, zatímco okno v průčelí sakrální stavby reflektuje téma Vzkříšení. V interiéru kaple jsou instalovány varhany z dílny Etienna Debaisieuxe. Nástroj je darem od Evangelické církve v Německu. V prostoru kostela nalezneme téź další společenské prostory či kanceláře.", "section_level": 1}, {"title": "Pastorace.", "content": "Kaple není farní kostel. Vzhledem k jejímu zvláštnímu postavení ve středu kancelářské a obchodní čtvrti, v blízkosti evropských institucí (Rada Evropské unie, Evropský parlament, Evropská komise atd.), slouží jako místo pro diskuze, setkání, místo pro modlitbu. Kaple je otevřena hlavně ve všední dny a otevírací doba je tak přizpůsobena pracovnímu rytmu nejen zaměstnanců evropských institucí. Pastorační team nabízí programy pro lidi různých křesťanských denominací. Team této kaple v samotném srdci hlavního města Evropské unie je tvořen duchovními, řeholníky a v neposlední řadě dobrovolníky. Můžete využít katolické, luteránské nebo ortodoxní duchovní služby - zejména v době oběda. Pastorace je nabízena v mnoha jazycích, především však v angličtině a francouzštině.", "section_level": 1}], "src_summary": "Kaple Zmrtvýchvstání Páně () neboli kaple pro Evropu (\"Chapelle pour l'Europe\") je římskokatolická kaple s ekumenickou orientací, nacházející se v Evropské čtvrti Bruselu. Tento kostel, jehož historie se datuje již od 15. století, byl původně v jiné části centra města. Byl však zbourán během přestavby centra v roce 1907. Kostel byl znovu postaven podle původní předlohy. Na podzim roku 2001 - poté, co byla kaple přestavěna a změnila sa pastorační vize - kaple získala současný název. Pastoračni program této kaple reaguje na požadavky ekumenického prostředí hlavního města Evropské unie. Pastorační odpovědnost za kapli převzal jezuitský řád.", "tgt_summary": "The Chapel of the Resurrection (, ) or Chapel for Europe is a Roman Catholic church with an ecumenical vocation located in the heart of the Brussels' European Quarter (City of Brussels municipality), next to the former Convent Van Maerlant. A precursor of this church, which dated back to the 15th century, was situated in the city centre, but demolished in the course of urban development in 1907. Instead, a replica, externally true to the original, was built at its present location. In 2001, after substantial renovation, the church received its present name and took on its present ecumenical character. The pastoral responsibility for the chapel has been entrusted to the Society of Jesus.", "id": 1460367}
{"src_title": "Beninkasa voskonosná", "tgt_title": "Wax gourd", "src_document": [{"title": "Rozšíření.", "content": "V přírodě již neexistují původní plané rostliny, ze kterých staletým pěstováním a pomalým šlechtěním vznikl současný druh, stejně není známo místo primárního výskytu. Předpokládá se, že nejprve rostla v jihovýchodní Asii na ostrovech Indonésie a Malajsie, v Papui Nové Guineji, na Šalomounových ostrovech a případně i v tropických oblastech severní Austrálie. Nyní zabírá areál pěstování beninkasy voskonosné území od Indie přes Pákistán, Bangladéš, Myanmar, Thajsko, přes jih Číny a Japonska po Filipíny, Malajsii, Indočínu, ostrovy Indického oceánu, Indonésii, ostrov Novou Guineu s přilehlými souostrovími, jakož i oblast v Queenslandu v severní Austrálii a většinu pacifických ostrovů. Z Asie se později dostala do tropické Afriky, kde je nejvíce rozšířena v Keni, Malawi, Mosambiku, Tanzanii, Zambii a Zimbabwe. Při osídlování Ameriky byla příchozími obyvateli rozmnožena na ostrovy v Karibiku a do zemí pevninské Střední Ameriky.", "section_level": 1}, {"title": "Ekologie.", "content": "Je teplomilnou a vlhkomilnou bylinou, která požaduje kyprou, výživnou, dostatečně vlhkou a slabě kyselou půdu s pH od 5,5 do 6,5. Pro zdárný růst potřebuje průměrné teploty v rozsahu od 24 do 27 °C, sklízí se po osmdesáti až sto šedesáti dnech od výsevu. Vyžaduje slunečnou a před větry chráněnou polohu. Jedlá část plodu tvoří přes 70 % celkové hmotnosti. Plod obsahuje průměrně okolo 90 % vody, 2 % sacharidů, 0,5 % bílkovin, 0,5 % vlákniny, 0,5 % minerálních látek a 0,1 % tuku. U průměrného plodu se snědením 100 gramů dužiny získá lidské tělo 55 kJ energie, 20 mg vápníku, 10 mg hořčíku, 20 mg fosforu, 0,5 mg železa a stejně zinku, 0,04 mg vitamínu B1, 0,11 mg vitamínu B2 (B2), 0,4 mg vitamínu B3 a 13 mg vitamínu C. Stárnutím plodů se obsah živin snižuje. Vegetační doba pro dosažení plné zralosti plodů je čtyři až pět měsíců. U rychlejších typů začínají rostliny kvést asi za padesát dnů po výsevu, u pomalejších po sto dnech. Pravidelná sklizeň mladých plodů prodlužuje dobu kvetení i dobu sklizně. Primitivnější typy mají poměr samičích květů k samčím asi 1:20 až 1:33, u modernějších kultivarů již převažují na rostlině květy samičí nad samčími; tento poměr je též ovlivňován teplotou a délkou dne.", "section_level": 1}, {"title": "Popis.", "content": "Jednoletá, jemně chlupatá, popínavá bylina s pevným stonkem rostoucím do délky až 5 m. Stonek je pevný, bělavě zelený, podélně brázděný a drsně chlupatý, opory se přidržuje až 35 cm dlouhými úponky rozvětvenými do dvou až čtyř prstů. Listy jsou jednoduché, vyrůstají střídavě, obvykle proti úponku a mají řapík dlouhý 5 až 20 cm. Jejich čepele jsou v obryse široce vejčité, dlanitě laločnaté, dlouhé 10 až 25 cm a široké 10 až 20 cm, u báze jsou hluboce srdčité a na vrcholu špičaté, po obvodě mají pět až jedenáct nepravidelných, více či méně hlubokých laloků a pět až sedm žilek dlanitě rozvětvené žilnatiny. Lodyha vydává po poranění specifické silné aroma. Rostlina má listy hodně variabilní ve tvaru i velikosti. Žluté květy velké 6 až 12 cm jsou pravidelné, pětičetné, jednopohlavné a vyrůstají jednotlivě na stopkách z paždí listů. Samčí květy mají stopky dlouhé 5 až 15 cm, samičí jen 2 až 4 cm. Květy mají kalich se široce zvonkovitou trubku a pět kopinatých cípů asi 1 cm dlouhých a korunu s pěti žlutými, širokými, podlouhle vejčitými a téměř volnými plátky dlouhými 3 až 6 cm, širokými 2 až 4 cm a na koncích mírně zašpičatělými. V samčím květu jsou tři krátké, zelené tyčinky s prašníky, v samičím je podlouhle vejčitý, silný, 4 mm dlouhý semeník s mnoha vajíčky a s krátkou tlustou čnělkou se třemi zakřivenými bliznami. Samičí květy bývají o něco málo menší. Opylení zajišťuje létající hmyz. Plod je eliptická až válcovitá bobule, na povrchu tmavě zelená či skvrnitá, bývá dlouhá až 50 či 60 cm, tlustá 10 až 25 cm a obvykle váží 10 až 15 kg, extrémně až 45 kg. Nezralý plod je na povrchu hustě chlupatý, zralý je hladký a potažený bílým voskovitým povlakem, který lze snadno odstranit. Uvnitř plodu je zelenavě bílá, šťavnatá, relativně tuhá, ve středu houbovitá dužina. Obsahuje mnoho semen, jež jsou bílá až žlutohnědá, zploštělá, vejčitá, asi 10 mm dlouhá a 5 mm široká. Hmotnost tisíce semen je okolo 70 gramů. Rozlišují se četné kultivary, které se liší zejména velikostí a tvarem ovoce, barvou, chlupatostí, množstvím přítomného vosku a délkou vegetace.", "section_level": 1}, {"title": "Rozmnožování.", "content": "Rostliny se rozmnožují výhradně semeny, jež se vysévají do hloubky asi 3 cm v řádcích 1 m širokých a na vzdálenost 0,7 m, vzklíčí za jeden až dva týdny. Byliny určené pro průběžnou sklizeň nezralých, nevelkých plodů se vysazují ke kůlům vysokým asi 2 m nebo k trelážím. Rostliny používané k vypěstování velkých, těžkých, zralých plodů bývají vedené po zemi, sázejí se ve sponu 1,5×2 m a v období dešťů se plody na ochranu před hnilobou podkládají slámou. Pěstují se na dobře vyhnojené půdě a pro dobrý výnos se během růstu průběžně přihnojují dusíkatými hnojivy, pro růst potřebují teplotu nejméně 25 °C.", "section_level": 1}, {"title": "Využití.", "content": "Nezralé plody vážící 0,3 až 1 kg se průběžně sklízejí v týdenních intervalech po 60 až 100 dnů od vysetí, za dobrou sklizeň je považováno 30 tun z 1 ha. Zralé plody se trhají v závislosti na kultivarů za 100 až 160 dnů, tehdy váží průměrně 10 až 15 kg a z plochy 1 ha se sklidí okolo 20 tun. Nevyzrálé plody se poměrně rychle se kazí, ale zralé, uchovávané při teplotě okolo 15 °C a relativní vlhkosti 70 %, lze skladovat půl až celý rok; povrchová vosková vrstva je chrání před napadením zhoubnými mikroorganismy i ztrátou vlhkosti. Pěstují se taktéž pro semena i vosk, z výměry 1 hektaru se ze zralých plodů se získá průměrně 150 až 300 v subtropické a tropické Asii kg semen. Beninkasa voskonosná je v subtropické a tropické Asii poměrně důležitou tržní zeleninou a nezralé plody jsou na městských trzích stále známější a populárnější. Plody se po oloupání slupky a odstranění semen využijí téměř celé, konzumují se syrové nebo po tepelné úpravě jako zelenina nebo se z nich vaří polévky či se dělá džus, také se pečou nebo vaří plněné masem, kraby či pikantní zeleninou. Pevná dužina starších plodů se také kanduje cukrem nebo suší. Příležitostně se jedí mladé výhonky, listy i květy. Semena se praží, nebo se z nich lisuje stolní olej. Vosk sloupaný z povrchu slouží k výrobě svíček, vydlabané zralé plody ztvrdnou a používají se jako nádoby pro denní potřebu. Plody jsou v Číně a Indii ceněné pro mnohé léčebné vlastnosti, používají se hlavně v ájurvédské medicíně. Olej ze semen slouží jako anthelmintikum, semeny se léčí kašel, astma a horečka, dužina plodů je považována za afrodisiakum a tonikum, slupka je diuretikum a laxativum, popel ze slupek se přikládá na nehojící se rány. Šťáva z plodů je prostředkem pro snížení hladiny cukru v krvi, lékem proti šílenství, epilepsii a dalším nervovým onemocněním, výluhem z kořenů se léčí kapavka.", "section_level": 1}], "src_summary": "Beninkasa voskonosná (\"Benincasa hispida\") je jednoletá, popínavá, tropická rostlina s úponky, jediný druh monotypického rodu beninkasa, pocházející pravděpodobně z indomalajské oblasti. Je pěstována hlavně pro kulovité či válcovité plody konzumovatelné ve všech stadiích zralosti, může růst na podpěrách nebo se plazit po holé zemi. Zralé plody se navíc dají dlouze skladovat a mimo stravy jsou vhodné i ke zhotovování nádob na vodu či k uskladnění potravin.", "tgt_summary": "Benincasa hispida, the wax gourd, also called ash gourd, white gourd, winter gourd, tallow gourd, ash pumpkin, winter melon, Chinese preserving melon and (Alu) Puhul, is a vine grown for its very large fruit, eaten as a vegetable when mature. It is the only member of the genus Benincasa. The fruit is covered in a fuzzy coating of fine hairs when young. The immature melon has thick white flesh that tastes sweet. By maturity, the fruit loses its hairs and develops a waxy coating, giving rise to the name \"wax gourd\". The wax coating helps to give the fruit a long shelf life. The melon may grow as large as 80 cm in length. It has yellow flowers and broad leaves. The taste is rather bland. It is native to South and Southeast Asia. The wax gourd is widely grown throughout Asia, including Java and Japan, the places where it is thought to have originated and Sri Lanka. One variety of the plant, called \"chi qua\" (\"Benincasa hispida\" var. \"chieh-qua\"), is commonly used in Asian cuisine.", "id": 1385941}
{"src_title": "Jamajská koalice", "tgt_title": "Jamaica coalition (politics)", "src_document": [{"title": "Historie.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Zemské volby v Sársku 2009.", "content": "Poprvé došlo k realizaci této uvedené koalice v rámci zemské koalice Křesťanskodemokratické unie (CDU), Svobodné demokratické strany (FDP) a Spojenectví 90/Zelených v německé spolkové zemi Sársko v roce 2009, a to zhruba šest týdnů po volbách. Sárským ministerským předsedou byl tehdy zvolen Peter Müller (CDU), v srpnu roku 2011 jej vystřídala v úřadu jeho stranická kolegyně Annegret Krampová-Karrenbauerová (CDU), která avšak následně uzavřenou Jamajskou koalici neudržela a v lednu roku 2012 ji byla nucena kvůli rozporům uvnitř FDP rozpustiti. Po ukončení tzv. Jamajské koalice byla v Sársku pod jejím vedením vedena jednání o uzavření tzv. velké koalice se sociálnědemokratickou stranou (SPD).", "section_level": 2}, {"title": "Zemské volby ve Šlesvicku-Holštýnsku 2017.", "content": "Po zemských ve Šlesvicku-Holštýnsku, jež se konaly na začátku května 2017, ve kterých ztratila sociálnědemokratická strana (SPD) pod vedením svého ministerského předsedy Torstena Albiga vládnoucí pozici v této spolkové zemi, a to ve prospěch vítězné křesťanskodemokratické unie (CDU), byla uzavřena jamajská koalice pod vedením nově nastupivšího ministerského předsedy Daniela Günthera (CDU).", "section_level": 2}, {"title": "Rozhovory o jamajské koalici pro spolkovou vládu 2017.", "content": "Volby do Spolkového sněmu dne 24. září 2017 přinesly velký úspěch FDP, když získala 10,4 % tzv. druhých hlasů (\"Zweitstimme\") a po čtyřech letech se opět vrátila do celoněmeckého parlamentu. Velká zásluha na tomto úspěchu se přisuzuje předsedovi strany Christianu Lindnerovi. Obě doposud opoziční resp. v Bundestagu nezastoupené strany, tedy Zelení (získali 8,9 % druhých hlasů ve volbách) a FDP, ihned po volbách v zásadě vyhlásily svou ochotu vyjednávat o vzniku vlády tzv. jamajské koalice pod vedením dosavadní kancléřky Angely Merkelové (CDU/CSU). Bylo však zjevné, že pro svou účast tyto dvě „malé“ strany zamýšlely klást dalekosáhlé požadavky. Podle zprávy listu Rheinische Post, převzaté také deníkem Frankfurter Allgemeine Zeitung, se již během prvního týdne po volbách ze dne 24. září 2017 setkali vedoucí představitelé těchto dvou stran, aby projednali možnosti společného odsouhlaseného postupu. Za FDP se setkání měli zúčastnit předseda strany Christian Lindner, místopředseda Wolfgang Kubicki a generální sekretářka Nicola Beerová. Za Zelené to měli být předseda strany Cem Özdemir, předsedkyně poslaneckého klubu Katrin Göring-Eckardt a ministr životního prostředí ve spolkové zemi Šlesvicko-Holštýnsko Robert Habeck. FDP chtěla podle těchto zpráv požadovat pro sebe velmi vlivné ministerstvo financí, jehož dosavadní šéf Wolfgang Schäuble na tuto funkci brzy po volbách rezignoval a stal se předsedou Bundestagu. Kromě toho měla FDP v úmyslu požadovat ministerstvo spravedlnosti a jedno další ministerstvo. Zelení by rádi dostali ministerstvo zahraničí, ministerstvo životního prostředí a rovněž jedno další ministerstvo. Po pět týdnů trvajících rozhovorech, oficiálně označených jako sondování a ne jako vyjednávání, o možnosti vzniku nové vlády, těsně před půlnocí v neděli 19. listopadu 2017, opustil předseda FDP Christian Lindner spolu se svými stranickými kolegy zasedání v Berlíně a oznámil, že jeho strana FDP toto neúspěšné sondování za sebe ukončuje. Tím je prakticky vyloučen původně nastíněný vznik tzv. jamajské koalice. Důvodem pro postup FDP jsou nepřekonatelné rozpory se Zelenými, zvláště v otázce přistěhování rodinných příslušníků již v Německu bydlících uprchlíků, kteří nemají nárok na azyl nebo jinou formu trvalého pobytu. O dalším postupu se zatím úřadující spolková kancléřka Angela Merkelová dne 20. listopadu 2017 radila se spolkovým prezidentem Frankem-Walterem Steinmeierem. Protože Martin Schulz, předseda Sociálnědemokratické strany Německa (SPD) v tentýž den opět vyloučil pokračování tzv. velké koalice s CDU/CSU v tomto legislativním období, naskýtá se prakticky jen možnost předčasných voleb. I ta je však spojena s velkými překážkami vzhledem k právním předpisům v německé ústavě. V této věci má značné pravomoci spolkový prezident.", "section_level": 2}], "src_summary": "Jamajská koalice (něm. \"Jamaika-Koalition\", také \"jamajské společenství\", \"jamajský semafor\" nebo hovorově \"Schwampel\" (z německého \"schwarze Ampel\" \"černý semafor“, protože se od \"Ampelkoaliton\", červen-žluto-zelené koalice liší černou barvou) je v Německu hovorové označení koalice pravo-zelených stran. Odkazuje na barvy přisuzované politickým stranám veřejností a médii, které se shodují s barvami na vlajce Jamajky. Černá barva = na celoněmecké úrovni společenství Křesťanskodemokratické unie a Křesťansko-sociální unie Bavorska (CDU/CSU), žlutá barva = Svobodná demokratická strana (FDP) , zelená barva = Spojenectví 90/Zelení).", "tgt_summary": "Jamaica coalition (; also known as the Jamaica alliance, Jamaica traffic light, black traffic light or Schwampel) is a term in German politics describing a coalition among the parties of the Christian Democratic Union/Christian Social Union (CDU/CSU), Free Democratic Party (FDP), and the Green Party. The term refers to the coincidence that the symbolic colors of the parties in such a coalition—black for the conservative CDU/CSU, yellow for the liberal FDP, and green for the Green Party—are also the colors of the flag of Jamaica. It also alludes to the perception (from a German point of view) of such an alliance as an \"exotic\" constellation.", "id": 1038091}
{"src_title": "Artabanos II.", "tgt_title": "Artabanus II of Parthia", "src_document": [{"title": "Vláda.", "content": "Na trůn dosadila Artabana část parthské šlechty nespokojená s panováním krále Vonóna I. – ten měl v důsledku své latinské výchovy \"příliš změkčilé\" způsoby a navíc byl podporován císařem z Říma. Artabanos byl v nastalé občanské válce nejprve poražen a nucen uprchnout do hor, později se však se silnějším vojskem vrátil a roku 10/11 Vonóna svrhl. Pak se dal v Ktésifóntu korunovat parthským králem. Vonónés našel útočiště v Arménii, kde převzal tamní vakantní královský stolec. Pro Artabana bylo důležité, že Římané neměli v úmyslu dostat se kvůli Vonónovi do války s Parthy, a když jim velkokrál pohrozil vojenskými kroky, donutili svého chráněnce k odchodu do Sýrie a rezignaci na titul arménského krále. Snahy dosadit na trůn v Artaxatě arsakovského prince, které dával Artabanos najevo, však narazily na odpor císaře Tiberia a na východ byl urychleně vyslán vojevůdce Germanicus, aby tomu zabránil. Novým arménským králem se z vůle Říma stal roku 18 syn pontského krále Zénón, který přijal jméno Artaxés III. V parthské říši, která se dosud zmítala vnitřními spory, se Artabanovi během relativně krátké doby podařilo nastolit pořádek. Do provincií byli jako správci dosazeni královi synové, aby se zvýšila kontrola centra, a byl eliminován vliv lokálních dynastií. Z této doby pochází také jediný královský dokument, který se z arsakovské epochy vůbec zachoval – dopis Artabana II. magistrátu města Sus z prosince roku 21. Král v něm potvrzuje spornou volbu městské samosprávy. Vztahy s Římem, po celá dvacátá léta mírové, se zkalily roku 35 opět kvůli Arménii, kde zemřel bezdětný Artaxés III. Za nového krále si Artabanos vyhlédl svého prvorozeného syna Arsaka a zřejmě počítal s tím, že starý císař Tiberius nebude chtít riskovat válečný konflikt. Oficiálně se krok zdůvodňoval tím, že Arménie patřila svého času k achaimenovské říši, argument, který později využívali i sásánovští vladaři. Artabanos zjevně přecenil svoje síly, neboť nečekal, že část parthské šlechty vstoupí do kontaktu s Tiberiem a ten vyšle na východ vnuka Fraata IV. Tiridata a na arménský trůn nominuje bratra iberského krále Mithridata. Ve válce, jež následovala, dobyli Iberové Arménii, parthské vojsko bylo při pokusu o protiofenzívu poraženo a k Eufratu dorazil syrský místodržitel Lucius Vitellius, takže šance obnovit status quo byly minimální. Artabanos se stáhl do Hyrkánie a musel přihlížet, jak je jeho soupeř Tiridatés korunován parthským králem. Jeho pozici nakonec zachránily stejné faktory, které mu umožnily vzestup – Tiridatova římská výchova. Parthové ho již po několika měsících prosili, aby opět převzal vládu, a Tiridata vypudili do Sýrie. V roce 37 se Artabanos sešel na Eufratu s Vitelliem, a poté co rezignoval na vměšování do arménských záležitostí, byla Římem uznána jeho panovnická suverenita. Zbylých pár měsíců, které Artabanos II. strávil na parthském trůně, stálo ve znamení vzpoury měšťanů v Seleukii nad Tigridem a pokusu jistého Cinnama o uzurpaci. I tyto dramatické okamžiky se králi podařilo ustát, navzdory tomu, že Seleukii zpacifikoval až jeho syn a nástupce Vardanés.", "section_level": 1}], "src_summary": "Artabanos II., v minulosti rovněž nazývaný \"Artabanos III.\" ( – 38 n. l.), byl parthský velkokrál z rodu Arsakovců panující v letech 10/11–38. Podle K. Schippmanna pocházel ze severovýchodního Íránu, pravděpodobně z Hyrkánie, a byl Arsakovcem po matce. Z Tacita vyplývá, že vyrostl u Dahů východně od Kaspického moře, zatímco Flavius Iosephus zasazuje jeho dětství do médské Atropatené.", "tgt_summary": "Artabanus II (also spelled Artabanos II or Ardawan II; \"Ardawān\"), incorrectly known in older scholarship as Artabanus III, was King of Kings of the Parthian Empire from 12 to 38/41, with a one-year interruption. He was the nephew and successor of Vonones I (). His father was a Dahae prince, whilst his mother was a daughter of the Parthian King of Kings Phraates IV () Before his ascension, Pacorus had ruled as king of Media Atropatene, which later served as his base of attacks against the Roman-supported Parthian king Vonones I. Artabanus eventually defeated Vonones I, who fled to Armenia and became its king. Artabanus' efforts to replace Vonones I with his son were blocked by the Romans, who eventually reached an agreement with the Parthians to appoint Artaxias III the new king of Armenia and renounce their support of Vonones I.", "id": 1312083}
{"src_title": "Debora (prorokyně)", "tgt_title": "Deborah", "src_document": [{"title": "Biblicko-historické pozadí.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Izrael znovu odpadává od Boha.", "content": "Biblická kniha Soudců popisuje několikeré periody v historické fázi Izraele po obsazení zaslíbené země, kdy po čase věrnosti Hospodinu přišlo období odpadnutí. V časech odpadnutí Hospodin posílal na Izrael nepřátelské vojsko, které izraelský lid utlačovalo. Tím byl Izrael nucen hledat skutečnou pomoc, kterou nenacházel ve svém modlářství, ale jedině u Hospodina. Ve chvíli, kdy se rozpomněli na Hospodina, Hospodin jim vybral soudce, který vedl lid k osvobození a následnému období věrnosti.", "section_level": 2}, {"title": "Jabín.", "content": "Příběh Debóry je posazen do období, kdy Hospodin vydal Izrael do ruky kenaánského krále Jabína, jenž kraloval v Chasóru. Nejvyšším velitelem Jabínových vojsk byl muž jménem Sísera, sídlící v Charošet-hagójímu. Jeho vojsko mělo devět set železných vozů. Jabín utlačoval Izrael násilím po období dvaceti let.", "section_level": 2}, {"title": "Soudkyně Debóra.", "content": "Bible o lidu Izraele říká, že dále páchali to, co je zlé v Hospodinových očích. Soudce Ehúd už zemřel, a v tomto období byla v Izraeli soudkyní vyvolena žena jménem Debóra.", "section_level": 1}, {"title": "Místo působení.", "content": "Sedávala pod Debóřinou palmou mezi Rámou a Bét-elem v Efrajimském pohoří a Izraelci za ní přicházeli, aby je soudila.", "section_level": 2}, {"title": "Debóřin příběh.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Povolání.", "content": "Soudkyně Debóra poslala pro Báraka, a řekla mu, že Hospodin přikázal, aby shromáždil deset tisíc mužů z kmene Neftalí a Zabulón. Bárak si kladl podmínky. Debóra potvrdila splnění podmínek, ale zároveň vyslovila proroctví, že slávu z tohoto vítězství nebude mít Bárak. Hospodin totiž vydá Síseru do rukou ženy.", "section_level": 2}, {"title": "Útok.", "content": "Bárak uposlechl, shromáždil bojovou skupinu a vydali se na pochod. Sísera shromáždil celou svou bojovou jízdu, 900 vozů a celé své vojsko k potoku Kíšon. Bárak na pokyn Debóry, že Hospodin vydal Síseru Bárakovi do rukou zahájil útok. Hospodin uvedl ostřím meče ve zmatek Síserovu vozbu i celý tábor. Sísera seskočil z vozu a prchal pěšky.", "section_level": 2}, {"title": "Poražen ženou.", "content": "Sísera přijal úkryt v domě ženy, jménem Jáel, která byla ženou Kénijce Chebera, neboť mezi Kénijcem Cheberem a chasórským králem Jabínem byl mír. Uklidněn usnul a ve spánku byl rukou Jáel zabit. Jáel pak už jen vyběhla vstříc Bárakovi a ukázala mu zabitého Síseru.", "section_level": 2}, {"title": "Debořina píseň.", "content": "Po vítězství Debóra spolu s Bárakem zpívali vítěznou píseň.", "section_level": 1}], "src_summary": "Debora (, \"Devora\"), též přepisováno jako Debóra, je jméno biblické prorokyně, jež byla vyvolena Hospodinem, aby po smrti soudce Ehúda soudila izraelské kmeny. Její jméno tvoří hebrejský výraz označující včelu, avšak tento výraz je odvozen z hebrejské slovesného kořene דבר, který může mít tyto významy: „mluvit, hovořit“. Proto lze její jméno vykládat ve významu „Výmluvná“. Podle rabínské tradice byla Debora jedna ze dvou žen, které opěvovaly Boha lépe než všichni muži světa. Přesto Talmud vnímá její jméno jako ne příliš hezké, protože je označením živočicha, který není košer, a uvádí, že ho získala pro svou namyšlenost a arogantnost. České překlady bible uvádějí, že Debóra byla ženou muže jménem Lapidót, kterého některé židovské výklady ztotožňují s vojevůdcem Bárakem. Podle Davida Ganse Debořino soudcovské období spadá do let 2636–2676 od stvoření světa neboli do let 1126–1085 před naším letopočtem, což odpovídá délce 40 let. Poté soudil syny Izraele soudce Gedeón.", "tgt_summary": "According to the Book of Judges, Deborah (, \"Dəḇōrāh\", \"bee\"; , \"Dabūrāh\") was a prophetess of the God of the Israelites, the fourth Judge of pre-monarchic Israel and the only female judge mentioned in the Bible, and the wife of Lapidoth. Deborah told Barak that God commanded him to lead an attack against the forces of Jabin king of Canaan and his military commander Sisera (Judges 4:6–7); the entire narrative is recounted in chapter 4. Judges chapter 5 gives the same story in poetic form. This passage, often called \"The Song of Deborah\", may date to as early as the twelfth century BC, and is perhaps the earliest sample of Hebrew poetry.", "id": 992869}
{"src_title": "Gustav Gustavsson Vasa", "tgt_title": "Gustav, Prince of Vasa", "src_document": [{"title": "Biografie.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Původ, mládí.", "content": "Gustav byl synem předposledního švédského krále (posledního švédského velkovévody Finska) z dynastie Holstein-Gottorp Gustava IV. Adolfa a jeho manželky, bádenské princezny Frederiky Dorotey.", "section_level": 2}, {"title": "Zbaven následnictví trůnu.", "content": "Roku 1809 byl Gustavův otec svržen z trůnu a odešel do exilu do Švýcarska, zatímco jeho rodina se usadila nejprve v rodné zemi královnině, v Bádensku; Frederica obdržela k užívání zámek Itterburg a od roku 1816 začal Gustav užívat titul hrabě z \"Itterburgu\". Posléze pobýval ve Vídni. Roku 1810, po převzetí švédského trůnu bezdětným Karlem XIII., strýcem Gustava IV. Adolfa, stoupenci Holstein-Gottorpských, tzv. gustaviánci, prosazovali kandidaturu mladého prince Gustava za následníka trůnu, ale byvší vzbouřenci z roku 1809, obávajíce se odplaty gustaviánců, prosazovali jako korunního prince vévodu \"Kristiána Augusta von Holstein-Augustenburg\". Ten, svobodný a blízce spřízněný s Holstein-Gottorspkými, navrhl Karlovi XIII., že adoptuje Gustava, ale po sotva půlročním pobytu ve Švédsku náhle nečekaně zemřel. Nakonec zástupci Francie prosadili jiného kandidáta, francouzského polního maršála Jana Baptista Bernadotta, jehož adoptoval Karel XIII. Jiný plán, v němž Gustav figuroval, byl v té době rozvíjen v Dánsku: měl být adoptován dánským a norským králem Frederikem VI., jenž neměl synů, měl se oženit s jeho dcerou Karolinou, gustaviánci měli provolat Frederika švédským králem, načež by Gustav po nástupu na trůn sjednotil všechny tři skandinávské monarchie. Plán zůstal pouhou epizodou, mj. proto, že by vyžadoval následných kompenzací prů řadů členů bočních linií oldenburské dynastie. Vyhnaná královská rodina vkládala rovněž velké naděje ve Vídeňský kongres, který – pokud to ovšem konvenovalo hlavním mocnostem – restituoval všechny legitimní monarchy. Ve francouzských a německých novinách se objevily zprávy, že Bernadotte se chystá zříci hodnosti korunního prince a navrátit Gustavovi jeho práva. Bernadotte však nic takového nezamýšlel a měl podporu nejdůležitějšího monarchy kongresu, ruského cara Alexandra I., takže naděje gustaviánců pohasly.", "section_level": 2}, {"title": "Rakouský důstojník.", "content": "Roku 1824 Gustav vstoupil do rakouské armády, když v důsledku Bernadottova nátlaku nebylo žádoucí přijmout ho do služby ruské ani anglické; byl jedním z mála Švédu v rakouských službách. Zdatný, pracovitý, uctivý a disciplinovaný ve své kariéře postupoval rychle kupředu: roku 1826 byl již podplukovníkem, roku 1830 generálmajorem, roku 1836 získal hodnost polního maršálka-poručíka, předposlední stupeň hodnosti pod polním maršálem. Roku 1828 se zasnoubil s nesmírně bohatou princeznou Mariannou Nizozemskou, ale ke svatbě nedošlo opět pod diplomatickým tlakem Bernadotta, obávajícího se o svůj trůn a Marianna se později provdala za prince Albrechta, nejmladšího bratra pruského krále Viléma I. V té době musel Gustav, opět v důsledku Bernadottova nátlaku, přestat užívat titulu \"princ švédský (Prins av Sverige)\", ale Gustavovi nakloněný a přející rakouský císař František II. mu udělil titul \"\"princ Vasa\"\" (německy: \"Prinz von Wasa\"), potvrdiv současně i jeho titulaturu \"\"Královská výsost\"\" a druhé místo po členech Habsbursko-Lotrinského domu při všech dvorským ceremoniích.", "section_level": 2}, {"title": "Manželství, potomci.", "content": "Dne 9. prosince roku 1830 se Gustav v Karlsruhe oženil s blízkou příbuznou, bádenskou princeznou Luisou Amélií (1811–1854). Z jejich manželství se narodily dvě děti, syn a dcera, chlapec však zemřel již jako nemluvně: Karola byla ve věku 17 let považována za nejkrásnější princeznu Evropy; francouzský panovník Napoleon III., její vzdálený bratranec přes její babičku, bádenskou velkovévodkyni Stefanii de Beauharnais, usiloval o její ruku, ale Gustav ho odmítl se slovy dceři: \"Jestli se za něj provdáš, za dvacet let budeš na mizině, zbavená všeho\". Byla to prorocká slova; roku 1870 Gustav řekl: \"Všechno jsem předpověděl\". Gustav dvakrát protestoval proti obsazení švédského trůnu dalšími Bernadotty, Oskarem I. (1844) a Karlem XV. (1859), a upozorňoval při tom, že \"podtrhujeme náležející Nám práva k trůnu, ale nemíníme je v tuto chvíli využít\". Když převzal trůn Oskara II. (1872), třiasedmdesátiletý princ již protest nevznesl. Ve stáří sídlil ve vodním zámku v Pillnitz, který mu poskytl jeho saský zeť Albert, a tam také 4. srpna roku 1877 zemřel. To znamenalo konec nárokům jeho rodiny na švédskou korunu, neboť jeho jediný potomek – Karola – neměla děti; roce 1884 díky ní proběhlo oficiální smíření s švédskou panující dynastií Bernadotte. Posléze byly ostatky Gustava, původně pohřbeného v oldenburské kryptě v Eutin, a ostatky jeho otce Gustava IV. Adolfa (uložené na hradě Veveří na Moravě, kde od roku 1830 žil Gustav) i syna Ludvíka převezeny do Stockholmu a pohřbeny v hrobce Gustava III. v kostele Riddarholmskyrkan. Gustavova dcera Karola, poslední osoba v historii, která nosila slávou ověnčené jméno Vasa, zemřela v roce 1907 a byla pohřbena v Drážďanech. Gustavova matka, královna Frederika, byla k poslednímu odpočinku uložena v rodinné hrobce bádenské dynastie v Pforzheimu.", "section_level": 2}, {"title": "Zajímavosti.", "content": "Ještě před svou svatbou s Luisou Amálií Bádenskou byl Gustav jako příslušník královského – byť sesazeného – rodu ve Vídni častým hostem v domě arcivévody Františka Karla; byl obdivovatelem a oddaným ctitelem jeho půvabné a duchaplné manželky Žofie Bavorské. Spekulovalo se i o tom, že jejich vztah nebyl platonický a Gustavovi se dokonce připisovalo otcovství Žofiiných dětí Františka (pozdější rakouský císař František Josef I.) a Maxmiliána (pozdější mexický císař Maxmilián I.); důkazy pro tato však tvrzení neexistují. Gustav Vasa koupil roku 1830 hrad Veveří na Moravě poblíž Brna, kde jistou dobu žil, již roku 1844 jej však prodal podnikateli Jiřímu Šimonu Sinovi.", "section_level": 2}], "src_summary": "Gustav Gustavsson Vasa, celým jménem \"Gustav von Holstein-Gottorp-Vasa\" (9. listopadu 1799, Stockholm – 4. srpna 1877, Drážďany-Pillnitz, Sasko), nazývaný „princ Vasa“ (švédsky \"Prins av Vasa\"), byl následník švédského trůnu v letech 1799–1809, od roku 1836 rakouský polní maršálek-poručík, pretendent švédského trůnu v letech 1809–1872.", "tgt_summary": "Prince Gustav Vasa, Count Itterburg (; 9 November 1799 at Stockholm – 4 August/5 August 1877 at Pillnitz), born Crown Prince of Sweden and later called Gustaf Gustafsson von Holstein-Gottorp, Prince of Vasa, was the son of King Gustav IV Adolf of Sweden and Queen Frederica. His Austrian princely title (from 1829) was actually spelled \"Wasa\".", "id": 274050}
{"src_title": "Agent WC 40", "tgt_title": "Spy Hard", "src_document": [{"title": "Děj filmu.", "content": "Dick Steel (Leslie Nielsen), tajný agent WC40, před patnácti lety výbušninou zlikvidoval svého nepřítele, generála Rancorna (Andy Griffith). Nebo si to alespoň myslel. Rancorn však výbuch přežil, přišel při něm pouze o obě ruce. Teď má jediný cíl - zničit Steela a svět. Aby Dicka přilékal, unese agentku Barbaru Dahlovou (Stephanie Romanov), dceru zemřelé Dickovy lásky Victorie Dahlové. Dick se stává jediným, kdo ho může zastavit. Ten je proto svým nadřízeným (Charles Durning) povolán z důchodu zpět do akce. Stopy ho nejprve zavedou do Los Angeles, kde už na něj čeká taxikář Kabul (John Ales), který mu zajišťuje dopravu, ale také rady. Během pátrání v Los Angeles ho pronásledují Rancornovy zabijáci, kteří se jej nejprve snaží zabít u klubu Coca Cabana. Zde mu pomůže agentka Veronika Ukrinská (Nicollette Sheridan), jejíž otec má pro Rancorna vyrobit poslední součástku k výbušnině. Dick pak spolu s Veronikou před zabijáky ujedou autobusem řízeným slepým řidičem (Ray Charles), kterému ovšem na zastávce výrostci uříznou brzdy. Zabijáci je pronásledují dál a dokonce se jim podaří Veroniku unést. Dickovi zůstane přívěsek, který jej zavede do ruského klenotnictví, kde se nachází profesor Ukrinský (Elaya Baskin) s čipem pro Rancorna. Ten je poté odvezen do domu agenta McCluckeyho (Mason Gamble), kde má být v bezpečí. Dick se poté vydá hledat Veroniku a stopy ho nejprve zavedou do kláštera, kde se převleče za jeptišku a přidá se ke sboru. Zabijáci ho zde však objeví a Dick musí utéct do vedlejší budovy klášterní nemocnice, kde najde uspanou Veroniku, kterou odveze. Mezitím však Rancornovy zabijáci přepadnou McCluckeyho a unesou profesora Ukrinskýho. Dick se proto s Veronikou vydávají najít sídlo Rancorna a to na ostrov Kikiree. Nakonec se mu podaří sídlo najít, Barbaru zachránit a Rancorna znovu zabít.", "section_level": 1}], "src_summary": "Agent WC 40 (anglicky Spy Hard) je americký film z roku 1996, který paroduje především filmy s Jamesem Bondem, ale také různé další, např. Nebezpečná rychlost, , Pravdivé lži, Sestra v akci, Sám doma, Butch Cassidy a Sundance Kid, S nasazením života, Cliffhanger či Základní instinkt. Režie se chopil Rick Friedberg, autorem hudby je Bill Conti.", "tgt_summary": "Spy Hard is a 1996 American spy comedy film parody starring Leslie Nielsen and Nicollette Sheridan, parodying James Bond movies and other action films. The introduction to the movie is sung by comedy artist \"Weird Al\" Yankovic. It was the first film to be written by Jason Friedberg and Aaron Seltzer. The film's title is a parody of \"Die Hard\". The film was directed by Rick Friedberg and produced by Doug Draizin and Jeffrey Konvitz. The film was released by Buena Vista Pictures on May 24, 1996, receiving universally negative reviews from critics. While many praised Nielsen's acting and its humor, most found the script, story and its direction disappointing. The film eventually grossed $26 million against a production budget of $18 million.", "id": 2016017}
{"src_title": "Rumunská řeckokatolická církev", "tgt_title": "Romanian Greek Catholic Church", "src_document": [{"title": "Historie.", "content": "V roce 1687 císař Leopold I. připojil Panonskou pánev do své říše. Od roku 1693 zde mezi ortodoxními křesťany působily jezuitské misie. Jejich snahy vedly k tomu, že v roce 1698 metropolita Atanasie v Sedmihradsku přijal unii s Římem a v roce 1700 ji potvrdila synoda biskupů. Území nejprve bylo pod správou Ostřihomského arcibiskupství. Teprve papež Pius IX. ustanovil v roce 1853 vlastní církevní provincii pro rumunskou řeckokatolickou církev s metropolitním biskupstvím a třemi podřízenými biskupstvími. Po první světové válce připadlo Sedmihradsko roku 1920 Rumunsku a v roce 1940 měla církev pět diecézí s 1500 kněžími a 1,5 miliónem věřících. Když v roce 1948 začal v Rumunsku vládnout komunismus, byla unie s Římem ještě téhož roku formálně zrušena a církev byla sjednocena s Rumunskou pravoslavnou církví. Biskupové a další představitelé, kteří se tomuto rozhodnutí nepodřídili, byli zatčeni. Po pádu komunismu v roce 1989 byla v následujících soudních procesech řeckokatolická církev obnovena a 14. března 1990 jmenoval papež Jan Pavel II. pět nových biskupů. 16. prosince 2005 byla církev povýšena z metropolitní na vyšší/vrchní arcibiskupskou. Vrchní acibiskup (1994-2005 metropolita) Lucian Muresan byl 18.2.2012 jmenován kardinálem.", "section_level": 1}, {"title": "Přehled diecézí.", "content": "V Rumunsku má církev metropolitní archieparchii (arcibiskupství) \"Alba Iulia și Făgăraș\" se sídlem v Blaji (v čele je vrchní arcibiskup celé církve) a pět eparchií (diecézí) :Oradea Mare, Kluž (Cluj-Gherla, Lugoj, Maramureș, / 5.eparchie-sv.Basila Velikého v Bukurešti vznikla teprve loni, 29. května 2014 /. Kromě Rumunska má církev 6.eparchii ve Spojených státech (E.sv.Jiří, Canton, stát Ohio-je též pro Kanadu). 2015- 6 biskupů, v 1.229 farnostech působilo 825 diecézních a 46 řeholních kněží (871 celkem), 65 řeholníků a 284 řeholnic. V seminářích studovalo 213 seminaristů. Církev nemá stálé jáhny. (Viz www.cnewa.org).", "section_level": 1}], "src_summary": "Rumunská řeckokatolická církev (rumunsky \"Biserica Română Unită cu Roma, Greco-Catolică\") je jedna z východních katolických církví, která používá byzantský ritus a uznává papeže v Římě. Je ve společenství s Římskokatolickou církví. Liturgickým jazykem církve je rumunština. V jejím čele stojí vrchní arcibiskup v Blaji. Na celém světě (vč.eparchie-diecéze pro USA a Kanadu) má 512.720 věřících (2015, počet mírně klesá:2013-535.170, 2014-512.950 .", "tgt_summary": "The Romanian Greek Catholic Church or Romanian Church United with Rome, Greek-Catholic () is a sui iuris Eastern Catholic Church, in full union with the Roman Catholic Church. It has the rank of a Major Archiepiscopal Church and it uses the Byzantine liturgical rite in the Romanian language. It is part of the Major Archiepiscopal Churches of the Catholic Church that are not distinguished with a patriarchal title. Cardinal Lucian Mureșan, Archbishop of Făgăraș and Alba Iulia, has served as the head of the Romanian Greek-Catholic Church since 1994. On December 16, 2005, as the \"Romanian Church United with Rome\", the Greek-Catholic church was elevated to the rank of a Major Archiepiscopal Church by Pope Benedict XVI, with Lucian Mureșan becoming its first major archbishop. Mureşan was eventually created a cardinal, at the Consistory of February 18, 2012. Besides the Archeparchy of Fǎgǎraș and Alba Iulia, there are five more Greek-Catholic eparchies in Romania (Eparchy of Oradea Mare, Eparchy of Cluj-Gherla, Eparchy of Lugoj, Eparchy of Maramureș, and Eparchy of Saint Basil the Great of Bucharest), as well as one eparchy overseas, the Romanian Catholic Eparchy of St George's in Canton, answering directly to the Major Archbishop and the Holy See, in the United States of America and Canada. According to data published in the 2016 \"Annuario Pontificio\", the Romanian Greek-Catholic Church had 504,280 members, 8 bishops, 1,225 parishes, some 835 diocesan priests and 235 seminarians of its own rite at the end of 2012. However, according to the 2011 Romanian government census, the number of its followers living in Romania was as low as 150,593, of which 124,563 are ethnic Romanians. The dispute over this figure is mentioned in the United States Department of State report on religious freedom in Romania. In addition, there are five other Catholic dioceses in Romania, belonging to the Latin Church, whose members are more numerous.", "id": 6761}
{"src_title": "Žhavé výstřely", "tgt_title": "Hot Shots!", "src_document": [{"title": "Děj filmu.", "content": "Topper Harley (Charlie Sheen), nejlepší pilot námořního letectva, žije od nehody svého otce před dvaceti lety u Indiánů. Tam za ním přijede nadporučík James Block (Kevin Dunn), aby ho přivedl zpátky. Topper nejprve odmítne, ale na radu stařešiny odjede na základnu. Zde se setká se starými známými piloty, ale také s novými - Jimem \"Padákem\" Pfaffenbachem (Jon Cryer), Petem \"Mrtvolou\" Thompsonem (William O'Leary) a Kentem Gregorym (Cary Elwes), jenž ze smrti svého otce obviňuje otce Topper. Jelikož Topper trpí psychickými problémy, je poslán za psychiatričkou Ramadou Thompsonovou (Valeria Golino). Na základnu také přilétí admirál Benson (Lloyd Bridges), který má dohlédnout nad akcí \"Líná vrána\", jejímž cílem je zničit atomové základy Saddáma Husajna. Prvním úkolem je letět v co nejnižší výšce. Topper zaletí na \"hlavní třídu\". Block mu poté připomene jeho otce Buzza Harleyho (Bill Irwin) a letouny se musí vrátit. Ramada nechce nechat Toppera létat, ale ten to odmítne. Na boxerském zápase se sejdou Block s průmyslníkem Wilsonem (Efrem Zimbalist Jr.) a domluví se na sabotáži akce, protože Wilson chce prosadit svoje stíhačky. Ve vojenském baru se Ramada setká se svým bývalým přítelem Kentem a přijde tam i Topper. Celé to skončí rvačkou mezi Kentem a Topper a vzápětí Topper skončí u Ramady v posteli. Proto ráno zmešká nástup a místo něj letí Padák, kterého ovšem předtím propustili, protože trpí rozšířenými zornicemi. Ten se ovšem při letu katapultuje do kokpitu Mrtvoly, který havaruje a po převozu do nemocnice zemře. Druhý den následuje přesun na letadlovou loď \"S.S. ESSESS\". Akce \"Líná vrána\" má být spuštěna další den v 6:00. Wilson při obhlídce nechá provést úpravy na strojích, aby nefungovaly správně. Kent před poradou vyzve Toppera, aby neletěl. Ten to odmítne a celé to skončí rvačkou. Block pak na poradě pověří velením Toppera. Kvůli provedené sabotáži, se piloti nemohou účinně bránit nepřátelům. Block opět připomene Topperovi jeho otce a ten se ve formaci propadne dozadu. Ovšem pro napadení arabskými piloty nemůže být akce zrušena a Block do vysílačky prozradí Bensonovi, že za sabotáží stojí Wilson. Poté taky řekne Topperovi, jak to bylo s jeho otcem doopravdy. Díky tomu se Topper vrátí zpět do akce a podaří se mu zničit továrnu. Bohužel mu výbuch zničí letadlo. Na loď se vrátí ve vraku bez podvozku, radaru, paliva i křídel. Myslí si, že Ramada miluje Kenta a proto se vrátí do prérie. Tam už však na něj čeká Ramada.", "section_level": 1}], "src_summary": "Žhavé výstřely (anglicky Hot Shots!) je americká komedie z roku 1991, která paroduje různé filmy, např. \"Top Gun\", \"Tanec s vlky\", \"Superman\", \"Flashdance\" a \"9 a 1/2 týdne\". Snímek režíroval Jim Abrahams.", "tgt_summary": "Hot Shots! is a 1991 American Navy comedy film directed by Jim Abrahams, co-writer and co-director of \"Airplane!\", and written by Abrahams and Pat Proft. It stars Charlie Sheen, Cary Elwes, Valeria Golino, Lloyd Bridges, Jon Cryer, Kevin Dunn, Kristy Swanson, and Bill Irwin. It was followed by a sequel, \"Hot Shots! Part Deux\" in 1993. The film is primarily a parody of \"Top Gun\", with some scenes spoofing other popular films, including \"Weeks\", \"The Fabulous Baker Boys\", \"Dances with Wolves\", \"Marathon Man\", \"Rocky\", \"Superman\" and \"Gone with the Wind\".", "id": 818871}
{"src_title": "Issa Kobajaši", "tgt_title": "Kobayashi Issa", "src_document": [{"title": "Život.", "content": "Pocházel z rodiny středního rolníka. Ve věku tří let ztratil matku. O pět let později se jeho otec znovu oženil, ale starala se o něho i nadále jeho babička, která však zemřela, když mu bylo čtrnáct let. Otec jej pak pro neustálé konflikty s macechou poslal do Eda do učení. Během učňovských let se začal zajímat o poezii haiku, ve dvaceti čtyřech letech ji začal studovat u básníka Čikua Kobajašiho, který byl hlavou básnické školy Nirokuan (二六庵). Ve dvaceti devíti letech začal svou sedmiletou pouť po Japonsku a poté žil poměrně nuzně v Edu. Když onemocněl jeho otec, vrátil se do rodné vsi, aby jej ošetřoval. Po jeho smrti roku 1801 se musel soudit se svou macechou o dědictví, protože ta si nárokovala otcův majetek celý. Po dlouhých letech soudních pří získal polovinu otcova majetku a mohl se ve čtyřiceti devíti letech usadit v rodném domě. O rok později se oženil a založil rodinu. Avšak v raném věku mu zemřely tři děti a roku 1823 i manželka. O rok později se opět oženil, ale během tří měsíců se manželství rozpadlo. O dva roky později se oženil ještě jednou. Když pak roku 1827 přišel při požáru o dům, ubytoval se ve skladu, který dodnes stojí. Zde také roku 1827 zemřel.", "section_level": 1}, {"title": "Dílo.", "content": "Jako básník byl Issa Kobajaši velmi plodný. Dochovalo se téměř 20.000 jeho básní, ve kterých s něžným pohledem a dětskou čistotou zaznamenával své pocity a postřehy. Nepřidržoval se zcela tradičních pravidel pro básně haiku a výrazně rozšířil jejich tematický okruh, když kromě přírodních motivů (měsíc, květy, vítr, voda, zvířata, hmyz) kladl důraz také na soucítění se slabými. Používal i hovorové výrazy a dialekt, humor i satiru. Velká část jeho básnické tvorby je obsažena v jeho denících psaných poetickou prózou haibun, kterých je celkem osm. Nejvíce jsou oceňovány: Z básnických sbírek je nejznámější \"Ora ga haru\" (1819, おらが春, Moje jaro), ve které vyjádřil svou radost nad narozením dcery i žal nad její smrtí. V jeho pracích se dá také nalézt více než 250 básní renga (dlouhá báseň skládaná v kolektivu), na nichž spolupracoval.", "section_level": 1}, {"title": "Ukázka z poezie.", "content": "\"I v obraze pekla \"si na plotě \"zpívá skřivánek \"Nezabíjej mouchu \"nevidíš, jak spíná ručičky \"jak prosí? \"Žába se tváří \"jako by právě vykvákala \"na oblohu mrak", "section_level": 1}], "src_summary": "Issa Kobajaši ( 小林 一茶, \"Kobajaši Issa\"; 15. června 1763, Kašiwabara, provincie Šinano – 19. listopadu 1827, tamtéž) byl japonský básník a laický buddhistický mnich sekty Džódó Šinšú známý jako autor básní haiku. Vlastním jménem Nobujuki Kobajaši (小林信之) proslul pod svým uměleckým jménem Issa, což v japonštině znamená \"šálek čaje\". Patří mezi čtyři největší mistry haiku, kam jsou kromě něho ještě řazeni Macuo Bašó, Buson Josa a Masaoka Šiki.", "tgt_summary": "Reflecting the popularity and interest in Issa as man and poet, Japanese books on Issa outnumber those on Buson and almost equal in number those on Bashō.", "id": 1348442}
{"src_title": "RPG-7", "tgt_title": "RPG-7", "src_document": [{"title": "Vývoj.", "content": "V roce 1947 v SSSR začal vývoj ručních protitankových střel. První takovou střelou byla RPG-1, ale kvůli nedostatečným výkonům a citlivosti výmetného prachu nebyla zavedena do armády. Brzy na to v roce 1949 se do armády dostala RPG-2, která splňovala armádní požadavky. Na vzdálenost 150 metrů dokázala probít pancíř silný 200 mm. Ale nejvíce byl kritizován krátký dostřel zbraně a tak se ve vývoji pokračovalo. Člen skupiny konstruktérů Valentin Firulin přišel s návrhem urychlit střelu reaktivním pohonem. Při intenzivních zkouškách se však dlouho nedařilo zmenšit rozptyl a odchylky od cíle – to se podařilo nakonec přidáním malé turbínky na konec granátu, která střelu mírně roztočila tak aby nedošlo ke snížení účinku kumulativního paprsku. Nakonec byla zavedena v roce 1961 pod označením \"RPG-7 Semjorka\" („sedmička“). Kromě raketového pohonu se inovoval i systém míření optikou, tím pádem byla přesnější než RPG-2. Také na odpalovací trubici přibyla další rukojeť k pohodlnějšímu a pevnějšímu uchopení.", "section_level": 1}, {"title": "Charakteristika.", "content": "Odpalovací trubice ráže 40 mm dokázala vystřelit granát ráže 85 mm na vzdálenost 500 m. Ale účinná vzdálenost, kdy střela přesně zasáhla cíl, byla 200 m. Délka zbraně v pochodové pozici byla 990 mm, v palebné 1 370 mm. Základní náboj vážil 2,2 kg. Obsluhovali ji 2 muži. Rychlost střelby byla 4 až 6 ran za minutu. Průbojnost pancíře se pohybovala kolem 300 mm. Od roku 1963 se vyráběla verze RPG-7D pro výsadkáře, která se dala rozložit na dvě části. V roce 1970 přišla verze RPG-7V s vylepšenými optickými mířidly PGO-7V. Vznikly také varianty RPG-7N a DN pro noční boj. V současnosti ruská zbrojovka Bazalt vyrábí zdokonalené verze RPG-7V2 a RPG-7D3. Samotný projektil se skládá z hlavice, motoru a výmetné nábojky. Střelec musí sešroubovat nábojku se střelou a kompletně ji zasune do hlavně zbraně. Pak ze špičky hlavice odstraní krytku a vytáhne bezpečnostní kolík. Stisknutím spouště se nejprve aktivuje výmetná náplň, která střelu vymrští ven z trubice. Pak se roztáhnou stabilizační křidélka na granátu, zapálí se stopovka na turbínce a aktivuje se raketový motorek na tuhá paliva, který hoří několik sekund. Pokud nefouká silný boční vítr, zbraň zasáhne cíl poměrně přesně. Základní granát PG-7V měl kumulativní hlavici a dokázal probít 260mm pancíř. V současnosti se tato verze nevyrábí, ale vyrábí se moderní verze PG-7VL s dvojnásobným účinkem, přičemž dokáže probít pancíř silný až 500 mm. Ještě lepší efektivitu nabízí verze PG-7VR s dvojitou kumulativní hlavicí, kde probíjí nejprve dynamickou ochranu tanku a pak samotný pancíř až do tloušťky 600 mm. Pro tzv. měkké cíle existuje ještě verze OG-7V, která po explozi vytváří šrapnely se smrtícím účinkem až do 7 metrů. Speciální verze granátu TBG-7V pracuje na termobarickém principu a dokáže účinně likvidovat budovy.", "section_level": 1}, {"title": "Použití.", "content": "První použití protitankové zbraně RPG-7 bylo zaznamenáno za šestidenní války v roce 1967 a později se s ní setkala americká vojska ve Vietnamu. Od té doby se používá v každém větším konfliktu. Známé bylo použití v Somálsku, kdy s ní povstalci sestřelili americký vrtulník UH-60 Blackhawk. Zbraň byla hojně používána i v dalších konfliktech, např. v Iráku, Afghánistánu, Sýrii a také v konfliktu na Ukrajině. Do služby se dostala i v Islámském státě, u Kurdů či v Syrské armádě věrné Asadovi. Vyráběna byla v licenci (a mnohdy i bez ní) v několika státech. Ze států Varšavské smlouvy to bylo například Československo, Polsko, NDR, Bulharsko a Rumunsko. Dále pak ČLR, která ji vyrábí pod označením Type 69, pak Egypt, KLDR, Irák, Írán nebo Pákistán. Samotná ruská armáda ji považuje za zastaralou a nahrazuje ji novější RPG-27. Licenční výroba také probíhá v americké zbrojovce AirTronic USA. Nápad vyrábět RPG-7 pod licencí v USA vznikl kvůli velké americké angažovanosti ve světě, respektive programům vojenské pomoci různým státům ať Balkánu, Afriky či Blízkého východu. Ale klasická RPG-7 nevyhovuje z hlediska přesnosti, životnosti či kompatibility s různými doplňky ze západu. Právě proto firma AirTronic v roce 2009 prezentovala novou verzi ruské pancéřovky RPG-7 pod označením PSLR-1 (\"Portable Shoulder-fired Rocket Launcher\"). Základní koncepce je zachována, ale oproti ruskému originálu se zvýšil účinný dostřel na 500–800 m, přesnost a životnost zbraně na 1000 výstřelů, z původních 250. Rovněž se změnil i materiál, ze kterého je zbraň vyrobena. Ruská RPG se odlévala z běžné oceli, americká verze je přesně obráběna z kvalitní slitiny, tím pádem je pevnější, lehčí (6,35 kg) a kratší (z původních 0,950 m na 0,915 m). Kromě toho se na zbraň přidala pažbička převzatá z pušky M16 a různé lišty k upevnění nejrůznějších zaměřovačů a jiných doplňků. Společnost AirTronic později pracovala na dalších změnách a v roce 2016 představila novu variantu pod označením GS-777, na rozdíl od PSLR-1 používá novější materiály, což ji ještě odlehčilo z 6,35 kg na 3,50 kg. Také se zvýšila životnost na 2000 výstřelů. AirTronic USA ve spolupráci s firmou Chemring Ordance chtějí začít dodávat nové střelivo, protože dnes musí americké ozbrojené síly kupovat střely z Bulharska či Polska. Plánuje se kromě tradičních druhů granátů i naváděné a s prodlouženým dostřelem na 2000 m. Pancéřovky AirTronic USA budou směřovat hlavně k silám podporovaným USA a to do armád Iráku, Afghánistánu či „umírněné“ syrské opozice.", "section_level": 1}], "src_summary": "RPG-7 (zkratka z ruského \"ручной противотанковый гранатомёт\" - Ručnoj Protivotankovij Granatomjot; \"ruční protitankový granátomet\") je reaktivní protitankový granátomet původem z SSSR. Je vyráběný od roku 1961, rozšířený do asi 40 států a v množství ozbrojených konfliktů se používá dodnes.", "tgt_summary": "The RPG-7 () is a portable, reusable, unguided, shoulder-launched, anti-tank rocket-propelled grenade launcher. It—along with its predecessor, the RPG-2—were designed by the Soviet Union; it is now manufactured by the Russian company Bazalt. The weapon has the GRAU index (Russian armed forces index) 6G3. The ruggedness, simplicity, low cost, and effectiveness of the RPG-7 has made it the most widely used anti-armor weapon in the world. Currently around 40 countries use the weapon, and it is manufactured in several variants by nine countries. It is popular with irregular and guerrilla forces. The RPG has been used in almost all conflicts across all continents since the mid-1960's from the Vietnam War to the ongoing Syrian Civil War. Widely produced, the most commonly seen major variations are the RPG-7D (десантник - \"desantnik\" - paratrooper) model, which can be broken into two parts for easier carrying; and the lighter Chinese Type 69 RPG. DIO of Iran manufactures RPG-7s with olive green handguards, H&K pistol grips, and a Commando variant. The RPG-7 was first delivered to the Soviet Army in 1961 and deployed at squad level. It replaced the RPG-2, having clearly out-performed the intermediate RPG-4 design during testing. The current model produced by the Russian Federation is the RPG-7V2, capable of firing standard and dual high explosive anti-tank (HEAT) rounds, high explosive/fragmentation, and thermobaric warheads (see below), with a UP-7V sighting device fitted (used in tandem with the standard 2.7× PGO-7 optical sight) to allow the use of extended range ammunition. The RPG-7D3 is the equivalent paratrooper model. Both the RPG-7V2 and RPG-7D3 were adopted by the Russian Ground Forces in 2001.", "id": 293238}
{"src_title": "Antonio Rosmini Serbati", "tgt_title": "Antonio Rosmini", "src_document": [{"title": "Životopis.", "content": "Narodil se roku 1797 v severoitalském městě Rovereto. V roce 1821 přijal kněžské svěcení a o rok později zakončil svoje teologická studia doktorátem. Pobýval v Miláně, tehdy rakouské části Itálie. Již roku 1830 vydal své první dílo, čtyřsvazkovou „Novou esej o původu idejí“, kterým si získal určitý věhlas. Rosmini v Miláně také spoluzaložil roku 1828 novou řeholní komunitu Istituto della Caritá (tzv. rosminiani). Roku 1835 museli rosminiani - vedle kulturních a náboženských záměrů mělo hnutí díky svému zakladateli i národně osvobozenecké - opustit území spravované rakouskými úřady a usadili se v Piemontu. V roce 1836 se za svými bratry dostal i Rosmini. V třicátých letech se věnoval celé řadě etických a antropologických studií. Napsal například “Srovnávací a kritické dějiny systémů mravního principu”. Na počátku čtyřicátých let shrnul své myšlenky do díla „Filozofický systém“. Roku 1847 napsal esej „Komunismus a socialismus“, v kterém došel k závěru, že tyto systémy jsou vnitřně rozporné a musí nutně skončit hrubou despocií: \"„Naši reformátoři chtějí z lidí udělat pouhá tažná zvířata, místo aby je povznášeli...\"\" V předvečer revolučního roku 1848 vyšla Rosminiho studie \"Ústava podle společenské spravedlnosti\", která měla jako dovětek \"Přílohu o jednotě Itálie\". Již od třicátých let se Rosmini jasně vyslovoval ve prospěch vzniku jednotné, ale federativní Itálie se společnou vládou a především ústavou. V roce 1848 se Rosminini angažoval neúspěšně i politicky, následně upadl v církevních kruzích do nemilosti. Tehdy vyšel snad jeho nejznámější spis “O pěti ranách církve svaté”, který byl dán na index spolu \"Ústavou podle společenské spravedlnosti\". Byl různě špiněn a ostrakizován. Stáhl se do soukromý a věnoval se nadále především filozofii a teologii. V tuto dobu sepsal mimo jiné knihy „Dialog invence“, „Úvod do filozofie“ a nedokončené pojednání o otázce bytí: „Teodiceu“. Rosmini zemřel – za poněkud záhadných okolností – roku 1855 ve městě Stresa. Rosmini spoluzaložil novou řeholní komunitu Istituto della Caritá (tzv. rosminiani). Rosmini byl blízkým přítelem básníka a romanopisce Alessandra Manzoniho. Roku 1887 byly některé Rosminiho názory katolickou církví odsouzeny, nicméně v roce 2001 ho Kongregace pro nauku víry rehabilitovala. Mezi Rosminiho obdivovatele patřili i papežové Jan XXIII. a Pavel VI.. V roce 2007 byl Rosmini blahořečen.", "section_level": 1}], "src_summary": "Blahoslavený Antonio Rosmini Serbati (24. března 1797, Rovereto – 1. července 1855, Stresa) byl italský římskokatolický kněz, filosof, teolog a politik. Byl beatifikován v roce 2007.", "tgt_summary": "Blessed Antonio Francesco Davide Ambrogio Rosmini-Serbati (; Rovereto, 25 March 1797Stresa, 1 July 1855) was an Italian Roman Catholic priest and philosopher. He founded the Rosminians, officially the Institute of Charity or \"\", pioneered the concept of social justice, and was a key figure in Italian Liberal Catholicism. Alessandro Manzoni considered Rosmini the only contemporary Italian author worth reading.", "id": 332246}
{"src_title": "Georgijské poradní kameny", "tgt_title": "Georgia Guidestones", "src_document": [{"title": "Poselství.", "content": "Poselství je tvořeno deseti zásadami a je vyryto v osmi různých jazycích na čtyřech velkých svisle umístěných žulových deskách. Každá z osmi stěn obsahuje text v jiném jazyce. Ve směru hodinových ručiček kolem monumentu jsou to tyto jazyky: angličtina, španělština, svahilština, hindština, hebrejština, arabština, čínština a ruština, což odpovídá jazykům, které používá největší počet obyvatel Země. Na obvodových stěnách svrchního kamene je ve čtyřech starých jazycích (babylonština, starořečtina, sanskrt a egyptské hieroglyfy) vytesáno", "section_level": 1}, {"title": "Umístění a popis.", "content": "Žulový monument se nachází na kopci jehož vrchol je nejvyšším místem regionu \"Elbert County\" ve státě Georgia. Místo leží asi 140 km východně od Atlanty a zhruba 14 km severně od Elbertonu. Kameny stojí nedaleko od dálnice \"Georgia Highway 77\", z níž jsou viditelné. Vede k nim cesta označená jako \"Guidestones Rd.\" Zhruba 6,1 m vysoký monument je tvořen šesti žulovými deskami o celkové hmotnosti zhruba 110 tun. Jedna deska stojí uprostřed, ostatní jsou uspořádány kolem ní. Poloha desek má význam z hlediska astronomie. Otvor vyvrtaný do desky způsobuje, že každý den v poledne mohou sluneční paprsky označit příslušný den v roce. Pár metrů na západ od monumentu leží v zemi další žulová deska, na níž jsou zaznamenány údaje o velikosti a hmotnosti všech desek. Jsou tam také popsány vlastnosti desek z astronomického hlediska. Je tam datum dokončení stavby a jsou tam i další údaje. Také se hovoří o časové kapsli umístěné pod deskou. Pozice vyhrazená na desce pro datum zakopání pouzdra je ale prázdná, takže není jasné, zda časová kapsle byla vůbec zakopána.", "section_level": 1}, {"title": "Historie monumentu.", "content": "Původ monumentu se zatím nepodařilo zcela objasnit. V červnu roku 1979 si stavbu monumentu u \"Elbertonské společnosti pro zpracování žuly\" objednal muž, který se představil pod pseudonymem \"R. C. Christian\". Uvedl, že zastupuje skupinu, která chce lidstvu nabídnout cestu humanity, a že má v úmyslu vybudovat stavbu, která předá lidstvu důležité poselství. Dodnes se nepodařilo zjistit jeho pravé jméno ani jména těch, které zastupoval. Podle některých hypotéz může být pseudonym odvozen od jména legendárního zakladatele středověkého řádu rosekruciánů Christiana Rosenkreuze.", "section_level": 1}, {"title": "Spor.", "content": "Yoko Ono, vdova po Johnu Lennonovi, pochválila poselství vytesané do žulových desek jako „vzrušující výzvu k racionálnímu myšlení“. Oponenti naopak poselství označili za \"desatero Antikrista\". Žulový monument se stal předmětem zájmu konspiračních teoretiků. Jeden z nich, aktivista jménem Mark Dice, požadoval rozbití monumentu na milion kousků. Prohlásil, že monument je satanského původu, a že \"R. C. Christian\" patří k luciferiánské tajné společnosti, usilující o Nový světový řád. Konferenciér a moderátor radiových talkshows a filmař tvořící faktografické filmy a dokumenty Alex Jones v dokumentu z roku 2008 nazvaném \"Endgame: Elite's Blueprint For Global Enslavement\" mj. uvedl, že žulový monument údajně postavili zástupci tajné společnosti \"Rosicrucian Order\". V roce 2008 byly žulové desky vandalským způsobem postříkány červenou polyuretanovou barvou. Objevil se mimo jiné nápis „Smrt novému světovému řádu“.", "section_level": 1}], "src_summary": "Georgijské poradní kameny (anglicky \"Georgia Guidestones\", česky též \"Americké Stonehenge\", ale tento název není jednoznačný) je velký žulový monument, který se nachází na kopci v regionu \"Elbert County\" ve státě Georgia ve Spojených státech amerických. Do velkých kamenů, které jsou šest metrů vysoké, je v osmi současných jazycích vytesán text, nazývaný „desatero přikázání“ nebo „deset zásad“, popř. stručně „poselství“.", "tgt_summary": "The Georgia Guidestones are a granite monument erected in 1980 in Elbert County, Georgia, in the United States. A set of 10 guidelines is inscribed on the structure in eight modern languages and a shorter message is inscribed at the top of the structure in four ancient language scripts. The monument stands at an approximate elevation of above sea level, about east of Atlanta, from Athens, Georgia and north of the center of the city of Elberton. One slab stands in the center, with four arranged around it. A capstone lies on top of the five slabs, which are astronomically aligned. An additional stone tablet, which is set in the ground a short distance to the west of the structure, provides some notes on the history and purpose of the guidestones. The structure is sometimes referred to as an \"American Stonehenge\". The monument is tall, made from six granite slabs weighing in all. The anonymity of the guidestones' authors and their apparent advocacy of population control, eugenics, and internationalism have made them a target for controversy and conspiracy theory.", "id": 2207137}
{"src_title": "CUDA", "tgt_title": "CUDA", "src_document": [{"title": "Historie.", "content": "Technologii představila společnost nVIDIA v roce 2006. Následujícího roku bylo uvolněno SDK ve verzi 1.0 pro karty nVIDIA Tesla založené na architektuře G80. Ještě v prosinci téhož roku vyšla verze CUDA SDK 1.1, která přidala podporu pro GPU série GeForce 8. Se správným ovladačem grafické karty přibyla podpora pro překrývání paměťových přenosů výpočtem a podpora pro více GPU akcelerátorů. V roce 2008 bylo vydáno současně s architekturou G200 SDK 2.0. Postupně s verzemi SDK 2.0–2.3 přibývala podpora pro emulovaný výpočet s dvojnásobnou přesností (double-precision) a podpora pro C++ šablony v rámci kernelu. V roce 2010 bylo spolu s mikroarchitekturou Fermi vydáno SDK 3.0, obsahující nativní podporu pro výpočty s dvojnásobnou přesností, podporu pro ukazatele na funkce a podporu rekurze. Vylepšeny byly též profilovací nástroje a debuggery pro CUDA / OpenCL. V květnu 2011 byla vydána verze CUDA SDK 4.0. Největší změnou je zde unifikace paměťových prostorů a masivní podpora MultiGPU. Nejnovější verzí je CUDA SDK 9.0 ze září roku 2017.", "section_level": 1}, {"title": "Mikroarchitektura GPU.", "content": "Drtivou většinu plochy čipu grafického akcelerátoru od nVidie zabírá velké množství relativně jednoduchých skalárních procesorů (na rozdíl od architektur konkurenční firmy AMD, jejíž GPU jsou tvořeny VLIW SIMD, resp. RISC SIMD jednotkami, tzv. stream procesory), které jsou organizovány do větších celků zvaných streaming multiprocesory. Vzhledem k tomu, že se jedná o SIMT architekturu, řízení jednotek a plánování instrukcí je jednoduché a spolu s velmi malou vyrovnávací pamětí zabírá malé procento plochy GPU čipu. To má bohužel za následek omezené predikce skoků a časté zdržení výpadky cache (některé typy pamětí dokonce nejsou opatřeny cache). Poslední významnou částí, která je rozměrově velice podobná CPU je RAM řadič.", "section_level": 1}, {"title": "Struktura multiprocesoru.", "content": "Obecně se multiprocesor skládá z několika (dnes až ze 32) stream procesorů, pole registrů, sdílené paměti, několika load/store jednotek a Special Function Unit – jednotky pro výpočet složitějších funkcí jako sin, cos, ln.", "section_level": 2}, {"title": "Výpočetní možnosti (Compute capability).", "content": "Výpočetní možnosti popisují vlastnosti zařízení a množinu instrukcí, které jsou podporovány. Některé z těchto vlastností jsou shrnuty v tabulce níže, ostatní lze nalézt v oddílu F nVIDIA CUDA C Programming Guide.", "section_level": 2}, {"title": "Programovací model.", "content": "CUDA aplikace je složena z částí, které běží buď na host (CPU) nebo na CUDA zařízení (GPU). Části aplikace běžící na zařízení jsou spouštěny hostem zavoláním kernelu, což je funkce, která je prováděna každým spuštěným vláknem (thread [θred]). Počet a organizace spuštěných vláken v jednom bloku a počet a organizace bloků v mřížce se určuje při volání kernelu.", "section_level": 1}, {"title": "Ukázka kódu v CUDA C.", "content": "Převzato z . // Kód pro GPU __global__ void VecAdd(float* A, float* B, float* C, int N) // Kód pro CPU int main() // Alokace vstupních vektorů h_A and h_B v hlavní paměti // Inicializace vstupních vektorů // Alokace paměti na zařízení // Přesun vektorů z hlavní paměti do paměti zařízení // Volání kernelu // Přesun výsledků z paměti zařízení do hlavní paměti // Uvolnění paměti na zařízení // Uvolnění hlavní paměti", "section_level": 2}, {"title": "Paměťový model.", "content": "Na grafické kartě je 6 druhů paměti, se kterými může programátor pracovat.", "section_level": 1}, {"title": "Spolupráce s OpenGL a Direct3D.", "content": "Některé prvky OpenGL a Direct3D mohou být mapovány do adresního prostoru CUDA aplikace, což umožňuje výměnu dat bez nutnosti jejich přenosu do hlavní paměti. Pro spolupráci s OpenGL lze mapovat OpenGL buffery, textury a renderbuffer objekty, pro spolupráci s Direct3D lze mapovat Direct3D buffery, textury a povrchy. Před samotným použitím v CUDA aplikaci je nutné nejprve prvek registrovat. Protože samotná registrace je výpočetně náročnou operací, je prováděna pouze jednou pro každý prvek. Registrované prvky lze poté podle potřeby přidávat a odebírat z adresního prostoru CUDA aplikace.", "section_level": 1}, {"title": "Přehled nástrojů pro debugging a profiling.", "content": "Nedílnou součástí programování je profiling a debugging. Profiling je zvlášť důležitý pro optimalizaci velikosti bloků a počtu vláken, což má za následek lepší překrývání paměťových operací výpočtem. Profilovací nástroje: Nástroje pro debugging:", "section_level": 1}], "src_summary": "CUDA (akronym z angl. Compute Unified Device Architecture, výslovnost [ˈkjuːdə]) je hardwarová a softwarová architektura, která umožňuje na vybraných GPU spouštět programy napsané v jazycích C/C++, Fortran nebo programy postavené na technologiích OpenCL, DirectCompute a jiných. Použití této architektury je omezeno pouze na grafické akcelerátory a výpočetní karty společnosti nVIDIA, která ji vyvinula. Konkurenční technologie společnosti AMD se nazývá AMD FireStream (dříve \"Close To Metal\"). Obě společnosti jsou také členy Khronos Group, která zajišťuje vývoj OpenCL.", "tgt_summary": "CUDA (Compute Unified Device Architecture) is a parallel computing platform and application programming interface (API) model created by Nvidia. It allows software developers and software engineers to use a CUDA-enabled graphics processing unit (GPU) for general purpose processing an approach termed GPGPU (General-Purpose computing on Graphics Processing Units). The CUDA platform is a software layer that gives direct access to the GPU's virtual instruction set and parallel computational elements, for the execution of compute kernels. The CUDA platform is designed to work with programming languages such as C, C++, and Fortran. This accessibility makes it easier for specialists in parallel programming to use GPU resources, in contrast to prior APIs like Direct3D and OpenGL, which required advanced skills in graphics programming. CUDA-powered GPUs also support programming frameworks such as OpenACC and OpenCL; and HIP by compiling such code to CUDA. When CUDA was first introduced by Nvidia, the name was an acronym for Compute Unified Device Architecture, but Nvidia subsequently dropped the common use of the acronym.", "id": 1925476}
{"src_title": "Anthony Gonzalez", "tgt_title": "Anthony Gonzalez", "src_document": [{"title": "Mládí.", "content": "Gonzalez zprvu navštěvoval základní školu St. Joseph grade school ve městě Avon Lake ve státě Ohio, poté přešel na vysokou školu Saint Ignatius High School v Clevelandu. Věnoval se atletice, ve které se čtyři roky po sobě kvalifikoval do státního finále, basketbalu a především americkému fotbalu, ve kterém hrál na pozicích v obraně i útoku. V posledním roce školy byl zvolen do prvního týmu celostátního výběru a také podle agentury AP a deníku \"The Plain Dealer\" defenzivním hráčem sezóny. Připsal si 71 zachycených přihrávek pro 1,873 yardů, 21 touchdownů a jeho průměr 26,4 yardu na jedno zachycení se stalo rekordem školy.", "section_level": 1}, {"title": "Univerzitní fotbal.", "content": "Gonzalez chodil tři roky na Ohio State University, kde hrál s budoucími hvězdami NFL Santonio Holmesem, Tedem Ginnem mladším, Royem Hallem nebo držitelem Heismanovy trofeje quarterackem Troyem Smithem. Ve druhém roce byl zvolen trenéry do týmu All-Big Ten.", "section_level": 1}, {"title": "Profesionální kariéra.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Draft NFL.", "content": "Anthony Gonzalez byl draftován v prvním kole Draftu NFL 2007 na 32. místě týmem Indianapolis Colts, aby se stal slot receiverem. Také byl jedním ze tří Wide receiverů Ohio State University, kteří byli ten rok draftování.", "section_level": 2}, {"title": "Indianapolis Colts.", "content": "V první sezóně nastoupil Gonzalez do třinácti utkání, devíti jako startující hráč, ve kterých zachytil 37 přihrávek pro 576 yardů a 3 touchdowny. V roce 2008 pokračoval ve zlepšení, když v šestnácti zápasech nasbíral 57 přihrávek pro 664 yardů a 4 touchdowny. Po ukončení kariéry Marvina Harrisona se stal startující Wide receiverem na pravé straně, ale v otevíracím utkání sezóny 2009 proti Jacksonville Jaguars si poranil pravé koleno. Odhady hovořily o osmitýdenní pauze, ale Gonzalez se nedokázal vyléčit do konce základní části a 24. prosince byl dopsán do náhradního týmu jako zraněný. Na začátku sezóny 2010 ztratil pozici startujícího hráče kvůli zranění z předchozí sezóny a odehrál tak pouze dvě utkání, ve kterých zachytil 5 přihrávek pro 67 yardů. Znovu se zranil v osmém týdnu proti Houstonu Texans a sezóna pro něj skončila.", "section_level": 2}, {"title": "New England Patriots.", "content": "17. března 2012 podepsal Gonzalez smlouvu s týmem New England Patriots, ale již 29. března byla ukončena.", "section_level": 2}], "src_summary": "Anthony E. Gonzalez (* 18. září 1984 Cleveland, Ohio) je bývalý hráč amerického fotbalu, který nastupoval na pozici Wide receivera. Byl draftován týmem Indianapolis Colts v roce 2007 v prvním kole Draftu NFL, předtím hrál univerzitní fotbal za Ohio State University v Columbusu.", "tgt_summary": "Anthony E. Gonzalez (born September 18, 1984) is an American politician and former professional football player. A member of the Republican Party, he has been serving as the U.S. Representative for since 2019. He played college football at Ohio State and was drafted by the Indianapolis Colts in the first round of the 2007 NFL Draft. He was elected to the U.S. House of Representatives on November 6, 2018 and was sworn in on January 3, 2019.", "id": 1922860}
{"src_title": "København H", "tgt_title": "Copenhagen Central Station", "src_document": [{"title": "Historie.", "content": "Původnímu centrálnímu nádraží předcházelo několik menších železničních stanic. První železniční stanice postavená ze dřeva v roce 1847 sloužila západní železniční trati vedoucí z Kodaně do Roskilde. Ta byla později prodloužena z Roskilde do Korsør, provoz byl zahájen v roce 1856. Plány na rozšíření železniční sítě v Dánsku poukazovaly na potřebu nové stanice. Tu navrhl H. J. Herholdt, otevřena byla v roce 1864. I ta se později ukázala jako malá. Železniční stanice „Østbanegaarden“ „Východní nádraží“ dnes pojmenovaná dánsky Østerport Station, byla vybudována v letech 1896–1897. Navrhl ji architekt dánských státních drah DSB Heinrich Wenck. Původní staniční budova se dochovala do současnosti. Prošla rekonstrukcí v roce 1980 a mimo jiné slouží železnici dodnes. Současné centrální nádraží bylo slavnostně otevřeno dne 30. listopadu 1911, za přítomnosti korunního prince Kristiána X. a tehdejšího ministra dopravy Thomase C. Larsena. Rovněž jej navrhl architekt dánských státních drah – DSB Heinrich Wenck. Vznik nové železniční stanice byl velice obtížný. Heinrich Wenck v letech 1898–1902 připravil několik návrhů na novou staniční budovu, ale byl odmítnut. Přesto všechno je tato železniční stanice jednou z nejvíce unikátních v Evropě. Převažujícími stavebními materiály jsou cihla, břidlice a žula, bohaté na mnoho dekorativních detailů. Staniční základy jsou postaveny ze železobetonu. Počínaje rokem 1980 a následně v letech 2004–2008 prošlo nádraží rekonstrukcí.", "section_level": 1}, {"title": "Železniční doprava.", "content": "S-tog – všechny tratě příměstské železnice vedoucí přes kodaňské centrální nádraží spojují oblasti hlavního města, jedinou výjimkou je linka F Ny Ellebjerg – Flintholm – Hellerup. Kodaňské centrální nádraží obsluhuje dálkové vnitrostátní i mezinárodní spoje dánských státních drah – DSB, jedoucí přes Velký Belt, dánsky Storebælt do Hamburku, Lübecku, Berlína, Amsterdamu, Frankfurtu, Mnichova, Basileje. Některé ze spojů jedoucí do Hamburku a Berlína naopak směřují do Rødby na ostrově Lolland. Odtud převážejí tyto osobní vlaky přes Fehmarnský průliv v Baltském moři železniční trajekty, směřující do Puttgarden na ostrově Fehmarn. Také obsluhuje spoje jedoucí přes Öresund druhý největší pevný most na světě, dánsky Øresundsbroen, švédsky Öresundsbron do Malmö, Göteborgu.", "section_level": 1}], "src_summary": "København H, dánsky též Københavns Hovedbanegård, česky Kodaňské hlavní nádraží je největší železniční stanicí v Kodani, s průměrným počtem cestujících 90 000 denně.", "tgt_summary": "Copenhagen Central Station (, , abbreviated København H) is the main railway station in Copenhagen, Denmark, and the largest railway station in Denmark, although Nørreport Station has a larger passenger throughput if urban S-train and Metro services are included. It is situated between the districts of Indre By and Vesterbro with entrances from Bernstorffsgade (at Tivoli Gardens), Banegårdspladsen, Reventlowsgade and access to platforms from Tietgensgade. Copenhagen Central Station is the hub of the DSB railway network serving Denmark and international destinations. It offers InterCity and Express trains services across Denmark, as well as services to several international destinations, regular and frequent regional train services to and from Zealand and southern Sweden (also referred to as Øresund trains). The station also services the Copenhagen S-train network, but the S-train system in Copenhagen doesn't use any kind of hub at all. It is an urban transit which differs from most Metro systems mainly by being a type of railway. At the station are two platforms with four tracks that are used by the S-trains only. All other trains usually use the other four platforms and eight tracks. In addition to the original 6 island-platforms and their 12 tracks, has one additional track constructed much later. The single spare track, called track 26, was initially built for trains to southern Sweden, while Malmö C still was a terminus. It has later occasionally been used for express trains to or from Sweden or to or from Norway. After the introduction of border controls and mandatory identity checks for travel to Sweden this track was fenced and used for X2000 and intercity trains to Sweden. The extra track 26 is located south of the main building and is reachable only by walking along the platform for track 4 and 5 or from a staircase from the Tietgensgade street. ", "id": 2381137}
{"src_title": "Poslední metro", "tgt_title": "The Last Metro", "src_document": [{"title": "Děj.", "content": "Po okupaci Paříže v roce 1940 je Lucas Steiner, majitel divadla Montmartre, nucen se kvůli svému židovskému původu skrývat. Všichni jsou přesvědčeni, že uprchl do svobodné zóny, ale skrývá se ve sklepě divadla. Vedení divadla se ujme jeho žena Marion, která zkouší novou hru podle manželových poznámek. Hraje v ní hlavní ženskou roli a jejím partnerem se stane Bernard Granger, který přešel z jiného divadla. Scénář je schválen úřadem propagandy a začíná kolo zkoušek. Lucas poslouchá ze sklepa herce a připravuje pro Marion režijní poznámky. Ta se mezitím snaží získat kontakty na převaděče, aby se Lucas dostal přes demarkační linii do svobodné zóny a poté do Španělska. Divadlo navštěvuje divadelní kritik Daxiat, který kolaboruje s nacisty. Při premiéře má hra úspěch, nicméně Daxiat zhodnotí její ztvárnění jako příliš židovské. Protože Němci ovládli i svobodnou zónu, musí Lucas zůstat ve sklepě. Bernard Granger oznámí Marion, že odchází k francouzskému odboji. Při loučení oba zjistí, že se mezi nimi vytvořilo citové pouto. Lucas zůstane ukrytý ve sklepě až do osvobození Paříže roku 1944. Po válce se do divadla vrátí Bernard, který nastuduje s Marion novou hru.", "section_level": 1}, {"title": "Ocenění.", "content": "Film byl oceněn celkem deseti ceny \"César\" v kategoriích nejlepší film, nejlepší režie (François Truffaut), nejlepší scénář (François Truffaut a Suzanne Schiffman), nejlepší herec (Gérard Depardieu), nejlepší herečka (Catherine Deneuve), nejlepší hudba (Georges Delerue), nejlepší výprava (Jean-Pierre Kohut-Svelko), nejlepší kamera (Néstor Almendros), nejlepší zvuk (Michel Laurent) a nejlepší střih (Martine Barraqué). Dále byl nominován v kategoriích nejlepší herec ve vedlejší roli (Heinz Bennent) a nejlepší herečka ve vedlejší roli (Andréa Ferréol).", "section_level": 1}], "src_summary": "Poslední metro (\"Le Dernier Métro\") je francouzský hraný film z roku 1980, který režíroval François Truffaut podle vlastního scénáře. Film popisuje osudy zaměstnanců pařížského divadla během druhé světové války. Snímek získal několik filmových cen \"César\".", "tgt_summary": "The Last Metro () is a 1980 historical drama film, written and directed by François Truffaut, that stars Catherine Deneuve and Gérard Depardieu. Opening in 1942 during the German occupation of France, it follows the fortunes of a small theatre in the Montmartre area of Paris which keeps up passive resistance by maintaining its cultural integrity, despite censorship, antisemitism and material shortages, to emerge triumphant at the war's end. The title evokes two salient facts of city life under the Germans: fuel shortages led people to spend their evenings in theatres and other places of entertainment, but the curfew meant they had to catch the last Métro train home. In 1981, the film won 10 Césars for: best film, best actor (Depardieu), best actress (Deneuve), best cinematography, best director (Truffaut), best editing, best music, best production design, best sound and best writing. It received Best Foreign Film nominations in the Academy Awards and Golden Globe Awards. \"The Last Metro\" was one of Truffaut's more successful productions, grossing $3,007,436 in the United States; this was also true in France, where it had 3,384,045 admissions, making it one of his more successful films in his native country.", "id": 272122}
{"src_title": "Kateřina z Valois (1401–1437)", "tgt_title": "Catherine of Valois", "src_document": [{"title": "Anglická královna.", "content": "Narodila se v paláci Saint-Poljako dcera francouzského krále Karla VI. a Isabely, dcery bavorského vévody Štěpána III. O sňatku princezny Kateřiny se synem Jindřicha IV. Anglického se uvažovalo brzy po jejím narození. Anglický král ale zemřel dříve, než došlo k dohodě. Nový král Jindřich V. o sňatku uvažoval v případě, že by byl uznán jeho nárok na francouzský trůn. Jindřich V. se nejvíce proslavil svým vítězstvím u Azincourtu (tuto kapitolu jeho života také zvěčnil William Shakespeare ve své hře Jindřich V.). Jeho manželství s Kateřinou z Valois mělo těmto dvěma národům, které spolu válčily už víc jak 80 let, přinést mír. V květnu 1420 byla dosažena mírová smlouva. Karel VI. uznal Jindřicha Anglického za svého dědice. Svatba se konala 2. června 1420 v katedrále v Troyes. Kateřina prý byla přitažlivá žena a Jindřich se do ní zřejmě zamiloval. Odebrali se spolu do Anglie, kde byla Kateřina v únoru ve Westminsterském opatství korunována anglickou královnou. V červnu 1421 se Jindřich vrátil do Francie, aby pokračoval ve svém vojenském tažení. Tou dobou už byla Kateřina několik měsíců těhotná a narodil se jí syn, budoucí Jindřich VI. Jindřich V. svého syna nikdy neviděl, protože zemřel ve Francii 31. srpna 1422, zřejmě na úplavici. Jednadvacetiletá vdova přišla v několika měsících i o otce. Její syn byl dědicem anglického trůnu a Anglií okupovaných území na severu Francie. Boj o moc a kontrolu nad francouzským trůnem vedl k obnovení bojů ve stoleté válce.", "section_level": 1}, {"title": "Druhé manželství.", "content": "Owen Tudor byl garderobiér na dvoře královny vdovy Kateřiny. Jejich sňatek je dodnes zpochybňován, neboť královna se o tomto zmínila prakticky až na smrtelné posteli. Jejich sňatek byl hlavním argumentem pro legitimitu dynastie Tudorovců. Owen Tudor pocházel z nižší dělnické vrstvy. Královnu nejvíce zaujal svým „činem“, kdy se opil a usnul na jejím klíně. Kateřina z Valois a Owen Tudor spolu měli syna Edmunda Tudora, jehož synem byl Jindřich VII. Tudor. Owen a Kateřina měli přinejmenším pět dětí, z nichž čtyři se dožily dospělosti, syny Edmunda, Jaspera a Owena a dcery Markétu a Tacinu. Tajný sňatek Kateřiny z Valois a Owena Tudora velmi pobouřil radu, která se na základě této události domluvila přijmout nový zákon, kdy královna vdova se může oddat až se souhlasem rady. Později byl tento zákon rozšířen na celou královskou rodinu a platí do dnešní doby.", "section_level": 1}, {"title": "Smrt.", "content": "Kateřina zemřela 3. ledna 1437 společně s novorozenou dcerou při porodu. Předtím se však léčila z jakési dlouhodobé nemoci, možná rakoviny. Owen Tudor byl po její smrti zadržen a obviněn z nespecifikovaných zločinů, ale krátce poté byl propuštěn. Žil až do roku 1461, kdy byl popraven yorkisty po bitvě u Mortimers Cross. Jejich synům udělil jejich nevlastní bratr, Jindřich VI. hrabství. Kateřina byla pohřbena ve Westminsterském opatství. Její alabastrový památník možná nechal zničit její vnuk Jindřich VII., aby se oprostil od podezření nemanželského původu. Její ostatky byly dlouho veřejně vystaveny a pohřbeny až za vlády královny Viktorie.", "section_level": 1}, {"title": "Odkaz.", "content": "Život Kateřiny z Valois popisuje děj knihy Mari Griffithové \"Kořeny růže Tudorovců\". Kniha popisuje Kateřinin život od doby, co opustila klášter až po její úmrtí v roce 1437.", "section_level": 1}], "src_summary": "Kateřina z Valois (\"fr. Catherine de France\" nebo \"Catherine de Valois\", 27. října 1401, Paříž – 3. ledna 1437, Londýn) byla manželka anglického krále Jindřicha V. Díky tajnému manželství s Owenem Tudorem byla také babičkou anglického krále Jindřicha VII. Tudora.", "tgt_summary": "Catherine of Valois (27 October 1401 – 3 January 1437) was the queen consort of England from 1420 until 1422. A daughter of Charles VI of France, she married Henry V of England, and gave birth to his heir Henry VI of England. Her liaison (and possible secret marriage) with Owen Tudor proved the springboard of that family's fortunes, eventually leading to their grandson's elevation as Henry VII of England. Catherine's older sister Isabella was queen of England from 1396 until 1399, as the child bride of Richard II.", "id": 481046}
{"src_title": "Jan I. Saský", "tgt_title": "John of Saxony", "src_document": [{"title": "Biografie.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Původ, mládí, vzdělání.", "content": "Jan se narodil jako šesté ze sedmi dětí prince Maximiliána Saského (1759–1838) a jeho první manželky Karoliny Bourbonsko-Parmské (1770–1804). Jeho otec byl nejmladším synem saského kurfiřta Fridricha Kristiána Saského, jeho matka Karolina, rozená parmská princezna, byla vnučkou císařovny Marie Terezie. Jan byl velmi záhy vzdělán ve správě království a převzal důležité úkoly ve finančním kolegiu. Po schválení ústavy v roce 1831 se stal princ Johann členem první komory saského \"Landtagu\" (parlamentu) a účastnil se aktivně jeho jednání. Během jeho návštěvy v Lipsku v srpnu roku 1845 došlo k nepokojům, při nichž obyvatelstvo protestovalo proti němu a armáda zahájila proti demonstrantům palbu.", "section_level": 2}, {"title": "Vláda.", "content": "Jan se stal králem poté, co se jeho bezdětný starší bratr, král Fridrich August II. Saský, stal obětí smrtelné nehody (9. srpna 1854). Jan převzal i podle ústavy mu náležející předsednictví \"Gesamtministerium\". Díky svým dlouholetým zkušenostem se orientoval dobře ve všech oblastech státní správy a dokázal si o všem vytvořit vlastní úsudek. Fakticky tak byl svým vlastní ministerským předsedou. Váhu přikládal nanejvýš námitkám či jiným názorům svých ministrů Beusta a Falkensteina. Reforma justice v roce 1855, rozšíření železniční sítě, zavedení svobody řemesel vešly v život hlavně na jeho popud a díky jeho podpoře. Za jeho vlády došlo k uzavření obchodní smlouvy s Francií (1862) a k uznání nově vzniklého Italského království. Zasadil se pod vlivem Beustovým pro velkoněmeckou koncepci sjednocení říše (včetně západní části Habsburské monarchie). Saské království bojovalo v roce 1866 v prusko-rakouské válce na straně Rakouska. Po porážce v bitvě u Hradce Králové vstoupilo nakonec Sasko do Severoněmeckého spolku a roku 1871 se připojilo k Německému císařství pod hegemonií Pruska. Zvláštní pozornost věnoval školství a vysokému školství. Podporoval \"Saskou akademii věd\"; roku 1824 založil \"Königlich Sächsische Verein zur Erforschung und Erhaltung vaterländischer Altertümer (Královský Saský spolek pro výzkum dávnověku vlasti)\" 1824 a roku 1863 časopis \"Neues Archiv für Sächsische Geschichte (Nový archiv Saských dějin)\".", "section_level": 2}, {"title": "Překladatel.", "content": "Vedle své politické práce se Jan věnoval literatuře. Pod pseudonymem \"Philalethes\" („Přítel pravdy“, odtud také jeho přídomek „Der Wahrhaftige“ – \"Upřímný\") překládal Dantovu Božskou komedii, podstatnou část z toho na zámku Weesenstein.", "section_level": 2}, {"title": "Manželství a potomci.", "content": "21. listopadu roku 1822 se v Drážďanech oženill s bavorskou princeznou Amálií Augustou, dcerou bavorského krále Maximiliána I.; s její mladší sestrou Marií Annou se v roce 1833 oženil Janův starší bratr, saský král Fridrich August II. Z jejich manželství vzešlo devět potomků:", "section_level": 2}], "src_summary": "Jan I.Saský, plným jménem německy \"Johann Nepomuk Maria Joseph Anton Xaver Vincenz Aloys Franz de Paula Stanislaus Bernhard Paul Felix Damasus\" (12. prosince 1801, Drážďany – 29. října 1873, Pillnitz) byl v letech 1854–1873 saským králem. Byl činný i jako překladatel pod pseudonymem Philalethes.", "tgt_summary": "John (; 12 December 1801 – 29 October 1873) was a King of Saxony and a member of the House of Wettin. He was born in Dresden, the third son of Maximilian, Hereditary Prince of Saxony—younger son of the Elector Frederick Christian of Saxony—by his first wife, Carolina of Bourbon, Princess of Parma.", "id": 2166705}
{"src_title": "Christa Wolfová", "tgt_title": "Christa Wolf", "src_document": [{"title": "Životopis.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Dětství a mládí.", "content": "Christa Wolfová se narodila roku 1929 jako dcera obchodníka Otto Ihlenfelda a jeho ženy Herty. Školu navštěvovala skoro do konce války v Landsberg an der Warthe. V roce 1945 našla rodina útočiště po útěku před postupujícími sovětskými vojsky v Mecklenbursku. Christa pracovala jako pomocná písařka u starosty obce Gammelin nedaleko Schwerinu. Roku 1949 odmaturovala na Vyšší střední škole v Bad Frankenhausen a ve stejném roce vstoupila do SED (komunistická strana v bývalém NDR), jejíž členkou zůstala až do června roku 1989. Mezi léty 1949 a 1953 studovala germanistiku v Jeně a Lipsku, mimo jiné také u Hanse Mayera.", "section_level": 2}, {"title": "Autorská tvorba.", "content": "Christa Wolfová pracovala jako vědecká spolupracovnice Svazu německých spisovatelů a lektorka v různých vydavatelstvích a redaktorka časopisu \"Nová německá literatura\". V letech 1955 až 1977 byla členkou představenstva Svazu spisovatelů NDR. Christa Wolfová debutovala v roce 1969 svou \"Moskevskou novelou\", pojednávající o milostném vztahu východoberlínské lékařky a ruského tlumočníka. Od roku 1962 byla spisovatelkou z povolání. V letech 1962 až 1976 žila v obci Kleinmachnow a později v Berlíně. Mezi léty 1963 a 1967 byla kandidátkou strany a od roku 1974 členkou Akademie umění v Berlíně NDR. V roce 1972 podnikla cestu do Paříže a roku 1984 se stala členkou Evropské akademie věd a umění v Paříži. O dva roky později vstoupila do Svobodné akademie umění v Hamburku. Protože se přidala k signatářům \"otevřeného dopisu proti vysídlení Wolfa Biermanna“, byla v roce 1976 vyloučena z předsednictva berlínské sekce Svazu spisovatelů a strana SED ji to na sjezdu přísně vytkla. Christa Wolfová podnikla mnoho cest za literaturou, mezi jinými do Švédska, Finska, Francie a do USA, kde obdržela čestný doktorát na Ohio State University. Patří mezi nejvýznamnější německé spisovatele a její díla byla přeložena do mnoha jazyků.", "section_level": 2}, {"title": "Politický život a literární spor.", "content": "Christa Wolfová byla jedna z řečnic na demonstraci proti politice v NDR 4. listopadu 1989 na Alexanderplatz. Ale v rozpuštění nebo zrušení NDR v listopadu/prosinci 1989 nevěřila, stejně jako mnoho jejích kolegů spisovatelů. Považovala za možné, že NDR bude pokračovat ještě po nějaký čas v socialistických reformách, ovšem pod jiným vedením. Christa Wolfová nepochybovala o tom, že změny v NDR jsou nutné jen kvůli stabilizaci státu, ale hlavně kvůli budoucímu vývoji socialismu. Proto rozhodně odmítla označení společensko-politických změn jako \"zlom\", se kterým přišel Egon Krenz; toto by mohlo vést k nedorozumění ve smyslu obratu, restaurace nebo nasměrování k západu. Christa Wolfová mluvila spíše o počátku \"nové epochy\". Počátkem devadesátých let vyšlo najevo, že Wolfová byla v letech 1959 až 1962 vedena jako \"neoficiální spolupracovník\" ministerstva vnitra NDR. Sama vyhotovila tři zprávy, které ovšem udané osoby vykreslovaly mimořádně pozitivně. Na základě toho si státní policie stěžovala v roce 1962 na zdrženlivost Wolfové při spolupráci a začala autorku také sledovat - tento stav trval až do roku 1989. Zveřejnění těchto údajů o Wolfové a kritika její práce \"Was bleibt\" vyvolaly literární spor. V mnoha médiích jí byl závazek vůči státní policii, který jí byl bez ohledu na kontext událostí vyčítán, tvrdě kritizován. Toto Wolfová pociťovala jako hon na čarodějnice a jako zúčtování za její volání po demokratickém socializmu. Ona sama srovnávala svoji situaci s útlakem v bývalé NDR. V letech 1992/93 odešla Christa Wolfová na delší čas do USA. Stáhla se z politického a veřejného života a její tělo reagovalo na výčitky nemocí – to popsala mimo jiné ve svém vyprávění \"Leibhaftig\". Aby vyvrátila výčitky médií, zveřejnila v roce 1993 kompletní verzi svého spisu pod názvem \"Akteneinsicht Christa Wolf\". Svůj pobyt v USA zpracovala v svém díle z roku 2010 \"Stadt der Engel oder The Overcoat of Dr. Freud.\" Odráží se zde její zážitky z doby po převratu, její principiální víra v utopii socialismu a její zděšení z důsledků kapitalismu stejně jako bída Afroameričanů a Válka v Iráku. Dlouho se zabývala zveřejněním podrobností své spolupráce s tajnou policií.", "section_level": 2}, {"title": "Soukromý život.", "content": "Wolfová se vdala v roce 1951 za spisovatele Gerharda Wolfa, se kterým žila až do své smrti. Měli spolu dvě dcery. Christa Wolfová zemřela 1. prosince 2011 po dlouhé těžké nemoci. Její dcera Annette Simon je provdaná za německy píšícího spisovatele českého původu Jana Faktora.", "section_level": 2}, {"title": "Recepce.", "content": "Díla Christy Wolfové byly literární kritikou hojně diskutována, obzvláště po znovusjednocení Německa. Po tom, co byl zveřejněn text \"Was bleibt\", argumentovali západoněmečtí kritici jako Frank Schirrmacher, že Christa Wolfová opomněla kritizovat autoritarismus východoněmecké komunistické vlády. Další kritici označili díla Wolfové jako „moralistické“. Obhájci spisovatelky zase upozorňovali na význam Christy Wolfové jako důležité představitelky východoněmecké literární produkce. Studie Fausta Cercignaniho o raných románech Wolfové a na ni navazující texty o jejích pozdních dílech přispěly k rozkrytí smyslu děl východoněmecké spisovatelky, a to nezávisle na jejích politických a osobních proměnách. Cercignaniho důraz na osobní hrdinství Christy Wolfové vydláždil cestu dalším podobně laděným příspěvkům.", "section_level": 1}], "src_summary": "Christa Wolfová (* jako Christa Ihlenfeld; 18. března 1929, Landsberg an der Warthe – 1. prosince 2011, Berlín) byla německá spisovatelka. Byla držitelkou Ceny Heinricha Manna (1963), Ceny Georga Büchnera (1980) a Schillerovy pamětní ceny (1983). Mezi její nejznámější knihy patří \"Návraty ke Christě T.\" (1968) nebo \"Kassandra\" (1983).", "tgt_summary": "Christa Wolf (; née Ihlenfeld; 18 March 1929 – 1 December 2011) was a German literary critic, novelist, and essayist. She was one of the best-known writers to emerge from the former East Germany.", "id": 28870}
{"src_title": "Mistrovství světa v házené žen 2011", "tgt_title": "2011 World Women's Handball Championship", "src_document": [{"title": "Výsledky a tabulky.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Základní skupiny.", "content": "", "section_level": 2}, {"title": "Skupina A.", "content": "– 21:22 (10:11) 3. prosince 2011 (15:00) – Santos (Arena Santos) Rozhodčí: Menezes, Pinto (BRA) 3. prosince 2011 (17:15) – Santos (Arena Santos) Rozhodčí: Gubica, Milošević (CRO) 3. prosince 2011 (19:30) – Santos (Arena Santos) Rozhodčí: Kliko, Johansson (SWE) 4. prosince 2011 (14:30) – Santos (Arena Santos) Rozhodčí: Kliko, Johansson (SWE) 4. prosince 2011 (17:15) - Santos (Arena Santos) Rozhodčí: Charlotte Bonaventura, Julie Bonaventura (FRA) 4. prosince 2011 (19:30) – Santos (Arena Santos) Rozhodčí: Gubica, Milošević (CRO) 6. prosince 2011 (15:00) – Santos (Arena Santos) Rozhodčí: Charlotte Bonaventura, Julie Bonaventura (FRA) 6. prosince 2011 (17:15) – Santos (Arena Santos) Rozhodčí: Kliko, Johansson (SWE) 6. prosince 2011 (19:30) – Santos (Arena Santos) Rozhodčí: Menezes, Pinto (BRA) 7. prosince 2011 (15:00) – Santos (Arena Santos) Rozhodčí: Gubica, Milošević (CRO) 7. prosince 2011 (17:15) – Santos (Arena Santos) Rozhodčí: Menezes, Pinto (BRA) 7. prosince 2011 (19:30) – Santos (Arena Santos) Rozhodčí: Charlotte Bonaventura, Julie Bonaventura (FRA) 9. prosince 2011 (15:00) – Santos (Arena Santos) Rozhodčí: Gubica, Milošević (CRO) 9. prosince 2011 (17:15) – Santos (Arena Santos) Rozhodčí: Charlotte Bonaventura, Julie Bonaventura (FRA) 9. prosince 2011 (19:30) – Santos (Arena Santos) Rozhodčí: Kliko, Johansson (SWE)", "section_level": 3}, {"title": "Skupina B.", "content": "– 37:9 (20:6) 3. prosince 2011 (15:45) – Barueri (Ginásio José Corrêa) Rozhodčí: Abid, Chaouch (TUN) 3. prosince 2011 (18:00) – Barueri (Ginásio José Corrêa) Rozhodčí: Gjeding, Hansen (DEN) 3. prosince 2011 (20:15) – Barueri (Ginásio José Corrêa) Rozhodčí: Coulibaly, Diabate (CIV) 4. prosince 2011 (15:45) – Barueri (Ginásio José Corrêa) Rozhodčí: Coulibaly, Diabate (CIV) 4. prosince 2011 (18:00) – Barueri (Ginásio José Corrêa) Rozhodčí: Marina, Minore (ARG) 4. prosince 2011 (20:15) – Barueri (Ginásio José Corrêa) Rozhodčí: Gjeding, Hansen (DEN) 6. prosince 2011 (15:45) – Barueri (Ginásio José Corrêa) Rozhodčí: Coulibaly, Diabate (CIV) 6. prosince 2011 (18:00) – Barueri (Ginásio José Corrêa) Rozhodčí: Marina, Minore (ARG) 6. prosince 2011 (20:15) – Barueri (Ginásio José Corrêa) Rozhodčí: Gjeding, Hansen (DEN) 7. prosince 2011 (15:45) – Barueri (Ginásio José Corrêa) Rozhodčí: Gjeding, Hansen (DEN) 7. prosince 2011 (18:00) – Barueri (Ginásio José Corrêa) Rozhodčí: Coulibaly, Diabate (CIV) 7. prosince 2011 (20:15) – Barueri (Ginásio José Corrêa) Rozhodčí: Abid, Chaouch (TUN) 9. prosince 2011 (15:45) – Barueri (Ginásio José Corrêa) Rozhodčí: Coulibaly, Diabate (CIV) 9. prosince 2011 (18:00) – Barueri (Ginásio José Corrêa) Rozhodčí: Marina, Minore (ARG) 9. prosince 2011 (20:15) – Barueri (Ginásio José Corrêa) Rozhodčí: Abid, Chaouch (TUN)", "section_level": 3}, {"title": "Skupina C.", "content": "– 37:21 (17:11) 2. prosince 2011 (21:00) – São Paulo (Ginásio do Ibirapuera) Rozhodčí: Arntsen, Gullaksen (NOR) 3. prosince 2011 (15:00) – São Paulo (Ginásio do Ibirapuera) Rozhodčí: Al Suwaidi, Bamatraf (QAT) 3. prosince 2011 (17:15) – São Paulo (Ginásio do Ibirapuera) Rozhodčí: Cohen, Peretz (ISR) 5. prosince 2011 (15:00) – São Paulo (Ginásio do Ibirapuera) Rozhodčí: Liu Fengjuan, Liu Shuyong (CHN) 5. prosince 2011 (17:15) – São Paulo (Ginásio do Ibirapuera) Rozhodčí: García, Marin (ESP) 5. prosince 2011 (19:45) – São Paulo (Ginásio do Ibirapuera) Rozhodčí: Gatelis, Mazeika (LTU) 6. prosince 2011 (15:00) – São Paulo (Ginásio do Ibirapuera) Rozhodčí: Arntsen, Gullaksen (NOR) 6. prosince 2011 (17:15) – São Paulo (Ginásio do Ibirapuera) Rozhodčí: García, Marin (ESP) 6. prosince 2011 (19:45) – São Paulo (Ginásio do Ibirapuera) Rozhodčí: Al Suwaidi, Bamatraf (QAT) 8. prosince 2011 (15:00) – São Paulo (Ginásio do Ibirapuera) Rozhodčí: Gatelis, Mazeika (LTU) 8. prosince 2011 (17:15) – São Paulo (Ginásio do Ibirapuera) Rozhodčí: Hizaki, Ikebuchi (JPN) 8. prosince 2011 (19:45) – São Paulo (Ginásio do Ibirapuera) Rozhodčí: Cohen, Peretz (ISR) 9. prosince 2011 (15:00) – São Paulo (Ginásio do Ibirapuera) Rozhodčí: Liu Fengjuan, Liu Shuyong (CHN) 9. prosince 2011 (17:15) – São Paulo (Ginásio do Ibirapuera) Rozhodčí: García, Marin (ESP) 9. prosince 2011 (19:45) – São Paulo (Ginásio do Ibirapuera) Rozhodčí: Al Suwaidi, Bamatraf (QAT)", "section_level": 3}, {"title": "Skupina D.", "content": "– 37:11 (19:7) 3. prosince 2011 (13:00) – São Bernardo do Campo (Ginásio Adib Moyses Dib) Rozhodčí: Hizaki, Ikebuchi (JPN) 3. prosince 2011 (15:15) – São Bernardo do Campo (Ginásio Adib Moyses Dib) Rozhodčí: Liu Fengjuan, Liu Shuyong (CHN) 3. prosince 2011 (17:30) – São Bernardo do Campo (Ginásio Adib Moyses Dib) Rozhodčí: Gatelis, Mazeika (LTU) 5. prosince 2011 (15:15) – São Bernardo do Campo (Ginásio Adib Moyses Dib) Rozhodčí: Al Suwaidi, Bamatraf (QAT) 5. prosince 2011 (17:45) – São Bernardo do Campo (Ginásio Adib Moyses Dib) Rozhodčí: Arntsen, Gullaksen (NOR) 5. prosince 2011 (20:00) – São Bernardo do Campo (Ginásio Adib Moyses Dib) Rozhodčí: Hizaki, Ikebuchi (JPN) 6. prosince 2011 (15:15) – São Bernardo do Campo (Ginásio Adib Moyses Dib) Rozhodčí: Hizaki, Ikebuchi (JPN) 6. prosince 2011 (17:45) – São Bernardo do Campo (Ginásio Adib Moyses Dib) Rozhodčí: Gatelis, Mazeika (LTU) 6. prosince 2011 (20:00) – São Bernardo do Campo (Ginásio Adib Moyses Dib) Rozhodčí: Cohen, Peretz (ISR) 8. prosince 2011 (15:00) – São Bernardo do Campo (Ginásio Adib Moyses Dib) Rozhodčí: García, Marin (ESP) 8. prosince 2011 (17:15) – São Bernardo do Campo (Ginásio Adib Moyses Dib) Rozhodčí: Arntsen, Gullaksen (NOR) 8. prosince 2011 (19:30) – São Bernardo do Campo (Ginásio Adib Moyses Dib) Rozhodčí: Liu Fengjuan, Liu Shuyong (CHN) 9. prosince 2011 (15:00) – São Bernardo do Campo (Ginásio Adib Moyses Dib) Rozhodčí: Hizaki, Ikebuchi (JPN) 9. prosince 2011 (17:15) – São Bernardo do Campo (Ginásio Adib Moyses Dib) Rozhodčí: Gatelis, Mazeika (LTU) 9. prosince 2011 (19:30) – São Bernardo do Campo (Ginásio Adib Moyses Dib) Rozhodčí: Cohen, Peretz (ISR)", "section_level": 3}, {"title": "Osmifinále.", "content": "Korejská republika – 29:30 (13:13) 11. prosinec 2011 (14:30) – Arena Santos, Santos Rozhodčí: Bonaventura, Bonaventura (FRA) 11. prosinec 2011 (14:30) – Ginásio José Corrêa, Barueri Rozhodčí: Marina, Minore (ARG) 11. prosinec 2011 (17:15) – Arena Santos, Santos Rozhodčí: Menezes, Pinto (BRA) 11. prosinec 2011 (17:15) – Ginásio José Corrêa, Barueri Rozhodčí: Gjeding, Hansen (DEN) 12. prosinec 2011 (14:30) – Ginásio do Ibirapuera, São Paulo Rozhodčí: Gubica, Milošević (CRO) 12. prosinec 2011 14:30 – Ginásio Adib Moyses Dib, São Bernardo do Campo Rozhodčí: Kliko, Johansson (SWE) 12. prosinec 2011 (17:15) – Ginásio Adib Moyses Dib, São Bernardo do Campo Rozhodčí: Cohen, Peretz (ISR) 12. prosinec 2011 (20:00) – Ginásio do Ibirapuera, São Paulo Rozhodčí: Hizaki, Ikebuchi (JPN)", "section_level": 2}, {"title": "Čtvrtfinále.", "content": "– 23:25 (12:13) 14. prosinec 2011 (11:45) – Ginásio do Ibirapuera, São Paulo Rozhodčí: García, Marin (ESP) 14. prosinec 2011 (14:30) – Ginásio do Ibirapuera, São Paulo Rozhodčí: Gatelis, Mazeika (LTU) 14. prosinec 2011 (17:15) – Ginásio do Ibirapuera, São Paulo Rozhodčí: Al Suwaidi, Bumatraf (QAT) 14. prosinec 2011 (20:00) – Ginásio do Ibirapuera, São Paulo Rozhodčí: Gjeding, Hansen (DEN)", "section_level": 2}, {"title": "Semifinále.", "content": "– 28:23 (14:12) 16. prosinec 2011 (17:15) – Ginásio do Ibirapuera, São Paulo Rozhodčí: Gubica, Milošević (CRO) 16. prosinec 2011 (20:00) – Ginásio do Ibirapuera, São Paulo Rozhodčí: Gatelis, Mazeika (LTU)", "section_level": 2}, {"title": "Finále.", "content": "– 24:32 (13:19) 18. prosinec 2011 (17:15) – Ginásio do Ibirapuera, São Paulo Rozhodčí: Gubica, Milošević (CRO)", "section_level": 2}, {"title": "O 3. místo.", "content": "– 18:24 (9:9) 18. prosinec 2011 (14:30) – Ginásio do Ibirapuera, São Paulo Rozhodčí: Cohen, Peretz (ISR)", "section_level": 2}, {"title": "O 5.–8. místo.", "content": "– 41:31 (17:18) 16. prosinec 2011 (11:45) – Ginásio do Ibirapuera, São Paulo Rozhodčí: Coulibaly, Diabate (CIV) 16. prosinec 2011 (14:30) – Ginásio do Ibirapuera, São Paulo Rozhodčí: Kliko, Johansson (SWE)", "section_level": 2}, {"title": "O 5. místo.", "content": "– 20:36 (11:18) 18. prosinec 2011 (9:00) – Ginásio do Ibirapuera, São Paulo Rozhodčí: Bonaventura, Bonaventura (FRA)", "section_level": 2}, {"title": "O 7. místo.", "content": "- 29:32 (12:14) 18. prosinec 2011 (11:45) – Ginásio do Ibirapuera, São Paulo Rozhodčí: Arntsen, Gullaksen (NOR)", "section_level": 2}, {"title": "Prezidentský pohár.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "O 17.–20. místo.", "content": "– 37:14 (15:6) 11. prosinec 2011 (11:45) – Ginásio do Ibirapuera, São Paulo Rozhodčí: Arntsen, Gullaksen (NOR) 11. prosinec 2011 (14:30) – Ginásio do Ibirapuera, São Paulo Rozhodčí: García, Marin (ESP)", "section_level": 2}, {"title": "O 17. místo.", "content": "– 33:25 (16:14) 12. prosinec 2011 (17:15) – Ginásio do Ibirapuera, São Paulo Rozhodčí: Marina, Minore (ARG)", "section_level": 2}, {"title": "O 19. místo.", "content": "– 31:22 (17:9) 12. prosinec 2011 (11:45) – Ginásio do Ibirapuera, São Paulo Rozhodčí: Menezes, Pinto (BRA)", "section_level": 2}, {"title": "O 21. - 24. místo.", "content": "– 45:11 (22:4) 11. prosinec 2011 (17:15) – Ginásio do Ibirapuera, São Paulo Rozhodčí: Hizaki, Ikebuchi (JPN) 11. prosinec 2011 (19:30) – Ginásio do Ibirapuera, São Paulo Rozhodčí: Al Suwaidi, Bamatraf (QAT)", "section_level": 2}, {"title": "O 21. místo.", "content": "– 30:29 (15:13) 12. prosinec 2011 (20:00) – Ginásio Adib Moyses Dib, São Bernardo do Campo Rozhodčí: Abid, Chaouch (TUN)", "section_level": 2}, {"title": "O 23. místo.", "content": "– 12:30 (4:12) 12. prosinec 2011 (11:45) – Ginásio Adib Moyses Dib, São Bernardo do Campo Rozhodčí: Liu, Liu (CHN)", "section_level": 2}], "src_summary": "20. mistrovství světa v házené proběhlo ve dnech 2.–18. prosince v Brazílii. Mistrovství se zúčastnilo 24 družstev, rozdělených do čtyř šestičlenných skupin. První čtyři týmy postoupily do play off (osmifinále). Mistrem světa se stalo družstvo Norska.", "tgt_summary": "The 2011 World Women's Handball Championship, the 20th event hosted by the International Handball Federation, was held in Brazil from 2 to 18 December 2011. The winner qualified for the 2012 Olympic Handball tournament and the 2013 World Championship, while teams finished second to seventh took the Olympic Qualifying tournament spots. Norway won the title for the second time after defeating France 32–24 in the final, thus became only the second team after Denmark to possess the World Championship, European Championship and Olympic Games title in the same time. France, on the other hand, lost its second consecutive World Championship final after fell short against Russia in 2009. By winning the tournament, Norway qualified for the 2012 Summer Olympics as World champions, while Sweden, which finished runner-up behind Norway in the European Championship, moved up to take the vacated European champion spot and also secured its place for the Olympics. Spain triumphed over Denmark in the bronze final 24–18 and won their first ever World Championship medal, while hosts Brazil knocked out title holders Russia 36–20 in the match for the fifth place to take their best ever result.", "id": 838937}
{"src_title": "Andrej Donatovič Siňavskij", "tgt_title": "Andrei Sinyavsky", "src_document": [{"title": "Život.", "content": "Narodil se v Moskvě v aristokratické rodině, otec Donat Jevgeňjevič Siňavskij, který měl jisté literární zájmy, se angažoval i politicky, byl členem strany Levých socialistů-revolucionářů. Po Říjnové revoluci byl otec pro své postoje několikrát vězněn coby \"nepřítel lidu\" a po posledním uvěznění se u něj rozvinula duševní choroba. Jeho osudy zachytil v románu vydaném v emigraci (1983). Andrej Siňavskij nebyl židovského původu, jak by mohl literární pseudonym naznačovat, maminka pocházela z rolnické rodiny, Počátkem Velké vlastenecké války byla rodina evakuována do Syzraně, kde v roce 1943 dokončil střední školu. V témže roce byl odveden a sloužil na letišti u spojařů. V roce 1945 nastoupil k dálkovému studiu na Lomonosově univerzitě, po demobilizaci v roce 1947 pokračoval v denním studiu, kromě jiných navštěvoval seminář věnovaný tvorbě Vladimira Majakovského. Po skončení studia v roce 1949 pracoval v Institutu světové literatury, přednášel na Lomonosově univerzitě na novinářské fakultě a škole MCHATu. Náležel k předním literárním kritikům časopisu \"Novyj mir\", jehož hlavním redaktorem byl Alexandr Tvardovskij. Začátkem šedesátých let byl \"Novyj mir\" považován v SSSR za velmi liberální časopis.", "section_level": 1}, {"title": "Tvorba.", "content": "V literárněkritických pracích se zabýval dílem Maxima Gorkého, Isaaka Babela, Borise Pasternaka, Anny Achmatovové. V roce 1955 začal psát prózu. Řada prací kvůli cenzuře nemohla v tehdejším Sovětském svazu vycházet, vydal je však na Západě pod pseudonymem \"Abram Tertz\". Ve sborníku \"Fantastický svět Abrama Tertze\" vyšly povídky \"Sud iďot\" a \"Ljubimov\" a také vydal práci \"Co je socialistický realismus?\", kde se sarkasticky posmívá sovětské literatuře. Pseudonym, pod kterým byly Siňavského práce na Západě publikovány, odkazuje na skutečnou postavu ruské historie, židovského násilníka Abrama Tertze.", "section_level": 1}, {"title": "Uvěznění.", "content": "Na podzim v roce 1965 byl Siňavskij společně s Julijem Danielem obviněn z antisovětské propagandy a agitace, vzat do vazby, v únoru 1966 odsouzen k sedmi letům v pracovněvýchovném táboře. Obvinění vinu nepřiznali. Proces provázela masívní mediální kampaň, která byla předzvěstí konce chruščovovského tání. Fred Coleman v roce 1997 napsal: „Dnes nemají historikové obtíže s označením data zrodu moderního sovětského disidentského hnutí. Začalo v únoru 1966 soudem se Siňavským a Danielem, dvěma spisovateli, kteří rozběsnili komunistický režim satirami propašovanými do zahraničí a vydanými pod pseudonymy... V té době nemohli předpokládat, že spustili pohyb, který nakonec přivodí konec komunistické nadvlády.“ Na podporu Daniela a Siňavského vystoupili mnozí sovětští spisovatelé otevřenými dopisy, soudní proces je začátkem druhého disidentského období v Sovětském svazu.", "section_level": 1}, {"title": "V emigraci.", "content": "Siňavskij byl v roce 1971 propuštěn a o dva roky později mohl odjet do Francie.", "section_level": 1}], "src_summary": "Andrej Donatovič Siňavskij (; 8. října 1925 Moskva – 25. února 1997 Paříž) byl ruský literární vědec, spisovatel a literární kritik. Publikoval pod pseudonymem Abram Tertz ().", "tgt_summary": "Andrei Donatovich Sinyavsky (; 8 October 1925 – 25 February 1997) was a Russian writer and Soviet dissident known as a defendant in the Sinyavsky–Daniel trial in 1965. Sinyavsky was a literary critic for \"Novy Mir\" and wrote works critical of Soviet society under the pseudonym Abram Tertz () published in the West to avoid censorship in the Soviet Union. Sinyavsky and Yuli Daniel were convicted of Anti-Soviet agitation in a show trial, becoming the first Soviet writers convicted solely for their works and for fiction, and served six years at a Gulag camp. Sinyavsky emigrated to France in 1973 where he became a professor of Russian literature and published numerous autobiographical and retrospective works.", "id": 635741}
{"src_title": "Josef Klausner", "tgt_title": "Joseph Klausner", "src_document": [{"title": "Život.", "content": "Narodil se v litevské vesnici Olkeniki a počátkem 20. století jeho rodina Litvu opustila kvůli narůstajícímu antisemitismu (podle vyprávění jeho synovce Amose Oze bylo důvodem odchodu zdraví jeho babičky) a usadila se v Oděse, kde žilo její nejbližší příbuzenstvo a kde se mu dostalo vzdělání. Pohyboval se ve vědeckých, literárních a sionistických kruzích. Klausner byl zapáleným sionistou a znal se osobně s Theodorem Herzlem. Roku 1912 poprvé osobně navštívil Palestinu a v roce 1919 se tam přestěhoval. V roce 1925 se stal profesorem hebrejské literatury na Hebrejské univerzitě v Jeruzalémě. Angažoval se v historických výzkumech období Druhého chrámu. Přestože nebyl ortodoxním židem, dodržoval šabat a dietní předpisy. Měl obsáhlé znalosti Talmudu a midrašové literatury. Josef Klausner náležel ke kruhu ruských sionistických aktivistů v Oděse, kam patřil i Ze'ev Žabotinský a Menachem Usiškin, a přestože nepatřil přímo ke členům strany, byl souputníkem revizionistických sionistů. Klausner se významně podílel na „sionistické výchově“ v hnutí revizionistické mládeže Bejtar, a na mládežnických nacionalistických hnutích vůbec. Jako akademický činitel se znalostí židovské historie byl poněkud netypicky také aktivistou v sionistických polemikách a jen zřídka stál na pozicích většiny sionistického vedení; to mu také vyneslo značnou židovskou nelibost z neúspěchu sionistického establishmentu v Palestině. V červenci 1929 Klausner založil Výbor pro zeď nářků na obranu židovských práv a pro řešení problémů okolo přístupu k Západní zdi. Demonstrace revizionistické mládeže vzešlé z činnosti výboru byly později Shawovou komisí označeny za bezprostřední příčinu nepokojů z roku 1929. Důsledkem následných nepokojů bylo také zničení jeho domu v Talpijotu. O svém slavném strýčkovi píše Amos Oz ve své autobiografii \"Příběh o lásce a tmě\" (kap. 9–11).", "section_level": 1}, {"title": "Dílo.", "content": "Doktorát získal Klausner v Německu. Největší ohlas vzbudil svou knihou o Ježíšovi. Kniha \"Ježíš Nazaretský\" a její pokračování \"Od Ježíše k Pavlovi\" ho povznesla mezi literární velikány. Klausner zde vysvětluje, že Ježíše je nutno chápat jako Žida a Izraelce, který se pokoušel o reformu náboženství a zemřel jako oddaný Žid. Autor byl kvůli tomu napadán stejně ze strany židů jako křesťanů. Anglikánský kněz Herbert Danby si informační hodnoty díla cenil natolik, že jej přeložil z hebrejštiny do angličtiny, aby informace zpřístupnil anglickým vědcům. Několik duchovních bylo tímto kontroverzním dílem rozhořčeno natolik, že žádali Danbyho odvolání z Jeruzaléma. Později získal katedru židovské historie. Ačkoli byl zapáleným sionistou, měl Klausner četné spory s Chajimem Weizmannem. Oba kandidovali v prezidentských volbách 1949, prvním izraelským prezidentem se stal Weizmann.", "section_level": 1}], "src_summary": "Josef Gedalja Klausner ( יוסף גדליה קלוזנר; žil 20. srpna 1874 – 27. října 1958) byl židovský historik, profesor hebrejské literatury a hlavní redaktor \"Hebrejské encyklopedie\". Byl zaníceným účastníkem sionistických polemik, podporujícím revizionistickou a náboženskou ideologii, a kandidátem na úřad presidenta v prvních izraelských prezidentských volbách v roce 1949, ve kterých podlehl Chajimu Weizmannovi poměrem 83 ku 15 hlasům.", "tgt_summary": "Joseph Gedaliah Klausner (; 20 August 1874 – 27 October 1958), was a Jewish historian and professor of Hebrew Literature. He was the chief redactor of the \"Encyclopedia Hebraica\". He was a candidate for president in the first Israeli presidential election in 1949, losing to Chaim Weizmann. Klausner was the great uncle of Israeli author Amos Oz.", "id": 2228667}
{"src_title": "Toruňský tumult", "tgt_title": "Tumult of Thorn (Toruń)", "src_document": [{"title": "Příčiny.", "content": "Obecným pozadím konfliktu byla vzrůstající náboženská netolerance na území Polska (pol. Rzeczpospolita Polska), prolnutá se specifickou sociální strukturou Toruně, která v katolicko-šlechtické republice představovala centrum zámožného, protestantského měšťanstva německého původu. Dominantní pozice katolicizmu jako státního náboženství, zhoršující se hospodářská pozice města i bezprostřední provokační gesta obou stran tu nalezly své násilné vyústění.", "section_level": 1}, {"title": "Události.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Neděle 16.7.1724.", "content": "Počátek tumultu nastal v procesí kolem kostela sv. Jakuba na přilehlém hřbitově v nedělním odpoledni 16. července roku 1724. Procesí to bylo velice slavnostní, protože na ten den připadal svátek Panny Marie škapulířové. Procesí kolem kostela přihlížela skupina evangelických studentů toruňského Akademického gymnázia s čepicemi na hlavách a ještě k tomu ani nepoklekli. Pobouřen tímto postojem přistoupil k nim Stanisław Lisiecki, student jezuitské koleje („Jezuitského kolegia“) a rozhodně vyžadoval, aby smekli čepice před Nejsvětější Svátostí a také je nutil pokleknout. Dospělo to k hádce a vzájemným ranám. Pozdě odpoledne Lisiecki, když vyšel z kostela sv. Jakuba, narazil opět na téže lidi. Zase došlo ke rvačce. Zasahovat se pokusil luteránský měšťan Dawid Heyder. Nastala větší bitka, jelikož katolíkovi pomohli jeho spolužáci. Tu přerušil zásah městské stráže a uvěznění Lisieckého jako původce výtržnosti na rozkaz purkmistra Johanna Gottfrieda Rösnera, až do vyšetření záležitosti.", "section_level": 2}, {"title": "Pondělí 17.7.1724.", "content": "Hned nazítří následovala ostrá reakce. Jezuitští studenti se začali rezolutně domáhat osvobození kolegy z věznice, intervenovali u purkrabího a starosty, ale ničeho nedosáhli. Narazili na Heydera a došlo na šavle. Městská stráž zabránila krveprolití a vsadila do vězení jednoho ze studentů, což rozzuřilo ostatní. Protože stížnost u úřadu a žádost o propuštění uvězněných neměly úspěch, rozhodli se vzít jedno rukojmí. Večer unesli náhodně okolojdoucího Jana (Jakuba) Nagórného, studenta Akademického gymnázia a odvlekli ho do své koleje. Ta událost změnila rozhodnutí starosty, podle kterého již měl být propuštěn jejich kolega. Ta zpráva se roznesla tichou poštou a večer se před jezuitskou kolejí srotil dav, který požadoval propuštění rukojmího. Studenti ale společně s rektorem Kazimírem Czyżewským zase požadovali osvobození jejich kolegů. Před budovou došlo k potyčkám mezi evangelíky (luterány) a katolickými studenty i pomocí kamenů. Starosta proto povolal nejen městskou stráž, ale městskou stráž a i měšťanskou stráž ze starotoruňské čtvrti. Na jeho příkaz uzavřeli také městské brány nedaleko budovy. Mělo to předejít příchodu katolíků z předměstí na pomoc jezuitům. Pokusili se obklíčit kolej, ale kvůli pokračujícímu ohrožení se měšťanské oddíly sebraly naproti budovy v Lázenské ulici. Až přišlá městská stráž se postavila v jisté vzdálenosti od koleje na Rabiaňské ulici a vypálila dvojí salvu do vzduchu. To mělo dočasný úspěch. K jezuitům vstoupil tajemník Rady Jan Wedemeyer a požadoval propuštění Nagórného. Představený kněz byl připraven propustit vězně výměnou za osvobození studenta z městské šatlavy. Tajemník se odebral do radnice. kde společně se starostou tváří v tvář napjaté situaci přijali rozhodnutí o osvobození studenta a vrátil se pak s touto zprávou do Jezuitského kolegia stále obklopeného davem. Jakmile se kněží dověděli o rozhodnutí, propustili rukojmí i s tajemníkem z budovy. Vzhledem k tomuto obratu událostí převládlo přesvědčení, že toruňský incident takto skončí a odvolali městské vojsko. Ale chvilku po odchodu jednotek se v davu roznesla pomluva o údajně dalším zadržovaném evangelickém studentu. Rozlícený dav se vrhl na budovu, vyvrátil dveře, vtrhl dovnitř a začal ničit lavice, stoly, okna, dveře a kachlová kamna. A také zničili oltář v kapli Nejsvětější Panny Marie, kolejní knihovnu, zprofanovali svaté obrazy a samu kapli a ještě zbili několik jezuitů. Všechno vyházeli ven a zapálili. Podle jezuitů byl mezi spálenými věcmi i obraz Panenky Marie. Podle tehdejších předpisů uplatňovaných v Evropě v těch dobách byly takové činy považované za zločin proti náboženství. V tom okamžiku vstoupila do děje posádka Královské gardy (Gwardia Koronna) pod velením kapitána Wattera. Vstoupila na území koleje a začala vyhánět luterány z budovy, ale situaci neovládla. Lidé byli stále srocení u koleje a připravení opět vstoupit dovnitř. V této situaci přibyl sám starosta, prohlédl vnitřek budovy a zaručil se všem, že v něm není zadržovaný žádný evangelický student. To teprve uspokojilo shromážděné měšťany, rozešli se a napětí se částečně uvolnilo.", "section_level": 2}, {"title": "Situace po událostech.", "content": "Postoj městských úřadů vůči odedávna provokujícím a přemoudřelým jezuitským studentům, ale i k celému incidentu byl takový, jaký se v té době uplatňoval – opatrný a nepříliš rozhodný. Jezuitští kněží vinili dokonce starostu z úmyslného vypuštění pomluvy do davu. Prostředky, které byly použité 17. července pro uklidnění událostí, byly zpozdilé a příliš malé na to, aby čemukoliv zabránily. Starosta buď jednal tak, jak to považoval za správné anebo nezasahoval z jiných důvodů – byla dokonce podezření, že snad doufal, že incident přesvědčí kněží k opatrnosti a také omezí náboženské výtky. Věc by se dala snadno vyřešit. Jakub Rubinkowski, toruňský poštmistr, radil toto řešení: Rada provede rychlé a energické vyšetření, přísně potrestá pachatele a také stanoví odškodnění pro Kolegium. Přesto starosta ani další nechtěli takové řešení schválit. Mysleli si, že událost bude pojata analogicky jako stovky jiných podobných záležitostí. Bylo zahájeno vyslýchání svědků, ale bez jakýchkoli výsledků. Radní se rozhodli co nejvíc oddalovat prozkoumání věci – nevěděli jaká je celá situace. Vlivní jezuiti zahájili po celé zemi informační kampaň ve velkém stylu. Zprávy o poplenění kaple luterány, napadení a dokonce spálení kultovních předmětů velmi zapůsobily na katolické šlechtické masy. Vedle toho již byla zahájena řada oblastních sněmů (sejmiki) před velkým celostátním sněmem a rozhodnutím většiny z nich byl požadavek na potrestání pachatelů a inspirátorů tumultu.", "section_level": 1}, {"title": "Soud.", "content": "Polský král August II. Silný, zvolený sejmem 27. června 1697, tj. saský kurfiřt Friedrich August I., (polsky: August II Mocny) a celý dvůr s vědomím možnosti získat si mnohé hlasy šlechty se rozhodli využít tento konflikt. Počítal, že toruňské rozbroje se stanou hlavním tématem sněmu a dovolí mu soustředit poslance kolem dvora, takže se rozhodl naložit s pachateli tumultu s plnou tvrdostí práva. Poslal do Toruně dva oddíly Královské gardy pod majorem Jakubem d'Argelles, který se stal současně velitelem toruňské posádky, kdežto dosavadní velitel, kapitán Watter, byl zatčen až do objasnění jeho postupu v době incidentu. 11. srpna 1724 se před asesorským (porotním, laickým) soudem ve Varšavě konalo první přelíčení. Na straně Toruni vystupoval nový, mladý tajemník městské rady Christian Klosmann. Ale – pro neshody popisů událostí z 16. a 17. července oběma stranami – soud ustavil komisi, která měla provést vyšetřování na místě a předložit jeho výsledky porotě. Do komise vstoupili kandidáti navržení toruňskou radou i jezuity: Celkem komisi tvořilo 20 osob, výhradně katolíci; svou činnost zahájila 16. září 1724. Předsedou se stal kujavský biskup Krzysztof Szembek. Lubomirski přivedl několik set dragounů ze svého regimentu. Do Toruně vstoupily 4 oddíly z jiných regimentů, ale v důsledku stížnosti městské rady na nákladnost vydržování tak velkého vojska byly odvolány zpět. Vyšetřování probíhalo do 13. října a spočívalo ve výslechu svědků. Podle jejich výpovědí byla vytvořena obžaloba za zkázu majetku a přepadení koleje na celkem 67 osob, které v tom byly v různé míře účastny. Přikázali držet obviněné ve vězení až do okamžiku vynesení rozsudku asesorským soudem. K němu podala radnice ihned odvolání proti rozhodnutí komise. Důvodem odvolání mělo být, že nevyslechla svědky, které obhajoba navrhla. Zamlčela ovšem skutečnost, že byli navrženi po termínu. Kromě toho městská rada podala k soudu protest, z kterého vyplývalo, že jezuité vyvíjejí nátlak na svědky a dokonce falšují jejich výpovědi. Ale největší námitkou bylo stranictví komise. Nebyla zapsána v soudním spisu z Varšavy a až nedávno se našel v knihách z Gdaňska, ale Toruňští byli varováni, že tento protest nejspíš jejich věci nepomůže. Ve Varšavě zahájil jednání 2. října 1724 velký sejm, na němž záležitost toruňského tumultu převládla nad ostatními a stala se jedním z hlavních témat. Poslanci zformulovali požadavky na exemplární potrestání pachatelů, zrovnoprávnění katolických měšťanů s evangelickými a dokonce povinnost předat bernardýnům Kostel nanebevzetí nejsvětější Panenky Marie v Toruni, který dosud užívali evangelíci. Také podpořili soudní projednání před porotou. Na závěr svého jednání 13. listopadu přijal sněm usnesení ukládající hejtmanům poslat do Toruně královské vojsko pro výkon soudního dekretu. Soud rozšířený o mimořádné porotce z řad poslanců měl začít projednávání věci 26. října 1724. Toruňská rada přes varování o stále nepříznivější situaci ve Varšavě si zřetelně nepřipouštěla vážnost věci. Z Toruně vyslala zvláštní deputaci, která měla v hlavním městě hájit zájmy města. Tvořili ji soudní přísedící Karol Augustin a z Třetího stavu pocházející Andrzej Kircheisen a Jakub Gemeier. Reprezentanti, tušící tragické finále záležitosti, obviňovali Radu i z toho, že žádný z nich nebyl do této deputace jmenován. Proto byl dodatečně vyslán radní Jan Hauenstein. Jenže nikdo z nich se nevyznal v poměrech na královském dvoře a nedisponovali širokými známostmi, které by jim umožnily ovlivnit, zmírnit celou situaci.", "section_level": 1}, {"title": "Rozsudek.", "content": "Soudní projednávání před porotou trvala od 26. října do 16. listopadu 1724. Jednání řídil velký královský kancléř Jan Sebastian Szembek. Žalobci z jezuitské strany požadovali trest smrti pro všechny vinné účastníky tumultu a také pro členy Rady. To měl být trest za nepřijetí příslušných úkonů vzhledem k hrozbě vzbouření ve městě. Jejich majetek měl být zkonfiskován. Také požadovali zabavení Gymnázia, tiskárny a kostelů evangelíkům a dále, aby veškeré úřady byly spravované pouze a výhradně katolíky. 16. listopadu 1724 padl rozsudek porotního soudu, který odsuzoval k smrti toruňského starostu Roesnera, purkmistra Jakuba Heinricha Zernekeho a 12 dalších osob, které se měly bezprostředně podílet na událostech. Všichni to byli protestanté. Přes 40 Toruňanů bylo odsouzeno k trestu vězení, z nich nejdelší dosahovalo jeden a půl roku, a několik měšťanů k pokutám po několika stech polských zlatých. Uvržení do vězení také přišli o své funkce. Dva toruňské pastory, které jezuité vinili z podněcování napětí, odsoudili k vyhnanství. Rozsudek dále uložil toruňským luteránům vyplatit odškodnění kněžím, které dosahovalo přes 69 tisíc zlatých, a postavit sochu Panny Marie poblíž Jezuitské koleje. Přikázali také přemístit Akademické gymnázium za městské hradby. Soud také rozhodl, aby od této doby polovina členů městské samosprávy byli katolíci. Vrátil rovněž bernardýnům kostel Nejsvětější Panny Marie a bývalý františkánský klášter v Toruni. Žádný z toruňských delegátů se neúčastnil vyhlášení rozsudku, jelikož byli již informováni o jeho přísnosti. Informace dorazila do města navečer 18. listopadu. Následující den zástupce starosty Jan Zerneke přečetl na radnici text rozsudku, což způsobilo ve městě neobyčejnou paniku a zaskočení. Konec konců Toruň byla jedním z největších pruských měst a dosud spravoval své vnitřní věci samostatně. Naproti tomu královský dvůr, který dříve toleroval takovéto události, náhle zkusil odstranit nezávislost a autonomii Královského Pruska na polském státu. Všem nakonec došlo, jak velké budou následky pasivity městské rady. Po přečtení rozhodnutí porotního soudu se vlastně nevědělo, co udělat. Přepočítali se ve svých nadějích, ale poslali odvolání do hlavního města a supliku ke králi. Očekávalo se, že vládce využije právo milosti anebo také, že městu pomohou protestantské státy. V Prusku dokonce vznikl plán ozbrojené intervence, která měla přijít na pomoc pronásledovaným evangelíkům, a obsazení Toruně.", "section_level": 1}, {"title": "Exekuce.", "content": "Ani ke královské milosti ani k intervenci protestantských států nedošlo. August II. se odvolal na usnesení o okamžité platnosti provedení rozsudku, ale ve skutečnosti chtěl předvést, že přes svou slabost Republika dokáže provést stanovené právo. V Toruni byl již 19. listopadu zadržen v domácím vězení starosta a jeho zástupce, kteří zůstali, přestože byli varováni již dříve. Přes možnost utéci se oba rozhodli zůstat a počítali s omilostněním. 5. prosince byl přečten rozsudek veřejně a 7. prosince, hned po jezuitské přísaze následovalo vykonání rozsudku. O 5. hodině ranní sťali na dvoře radnice starostu Jana Gotfrieda Roesnera a o tři hodiny později ještě dalších devět odsouzených. Dvě osoby se zachránily před tou řeží. Jednu se nepodařilo najít a druhá utekla. Mimořádně byla odložena poprava zástupce starosty Zernekeho, pravděpodobně protože byl známý, ctěný a mnozí šlechtici se za něj u úřadů přimlouvali. Jakub Heinrich Zerneke byl vynikající toruňskou osobností, autorem kroniky Toruně, uznávanou natolik, že uzavírali Jachetní ulici a stlali jí slámou, aby mu hlomoz nepřekážel v práci. Tak nebylo nic divného, že se mu trest vyhýbal, zvláště pak, když se za něj přimluvili sami toruňští jezuité. Vojvoda chelmský Jakub Rybiński poslal do Varšavy prosbu o omilostnění, která byla vyslyšena. Po vykonání popravy následovaly činnosti pro uskutečnění ostatních ustanovení. 7. prosince byl převzat z rukou evangelíků kostel Nejsvětější Panny Marie, který nazítří vysvětil biskup a bernardýni provedli první mši. Následně 13. prosince se konaly doplňovací volby do Rady i obecního zastupitelstva na místa pro katolíky. Jezuitští kněží se vzdali části jim přiznaného odškodnění a komise ukončila svou práci 18. prosince.", "section_level": 1}, {"title": "Po vykonání.", "content": "Rozsudek by nepochybně jednostranný a nepřiměřeně přísný, ačkoliv měl jisté analogie v rozsudcích prováděných v Evropě v případech tumultu. Král tak prosadil užší začlenění Královského Pruska a omezení jeho autonomie. Na základě popsaných událostí vznikla píseň, uvedená ve výboru Polská lidová píseň. Začíná a končí oslovením Boha i Marie, aby potlačili kacíře a katolíkům dali zvítězit.", "section_level": 1}], "src_summary": "Toruňský tumult (tj. náboženský rozbroj, nepokoje, z latin. \"tumultus\") (něm. \"Thorner Blutgericht\" – \"toruňský krvavý soud\") byly události z 16. července 1724 v Toruni, kdy došlo k rozbrojům mezi místními protestanty a katolíky, končícími zdemolováním jezuitské koleje. Odpovědí na tuto událost byl laický soud povolaný králem Augustem II. Tento soud odsoudil 9 protestantských účastníků událostí jakož i 2 protestantské městské hodnostáře (purkmistra a starostu) k smrti. Rozsudek byl vykonán. To vyvolalo mohutné pobouření za hranicemi Polska a vážnou diplomatickou krizi.", "tgt_summary": "The Tumult of Thorn (Toruń), or Blood-Bath of Thorn (, , literally Bloody court of Thorn) refers to executions ordered in 1724 by the Polish supreme court under Augustus II the Strong of Saxony. During a religious conflict between Protestant townsfolk represented by mayor Johann Gottfried Rösner, and the Roman Catholic students of the Jesuit college in the city of Thorn (Toruń) in Royal Prussia, the college had been vandalised by a crowd of German Protestants. The mayor and nine other Lutheran officials were blamed for neglect of duty, sentenced to death, and executed on 7 December 1724.", "id": 684992}
{"src_title": "Britské Somálsko", "tgt_title": "British Somaliland", "src_document": [{"title": "Vznik britského protektorátu.", "content": "Území Afrického rohu a Somálska bylo ke konci 19. století kolonizováno několika evropskými koloniálními mocnostmi, především Velkou Británií, Itálií a Francií. Ještě před podrobením území severního Somálska Brity ovládala toto území Osmanská říše a Egypt. Britská přítomnost v Somálsku byla motivována především snahou zabezpečit vjezd do Rudého moře (na protější straně drželi strategický důležitý přístav Aden) a také získat zázemí v oblasti Afrického rohu. Praktický význam nové državy byl však prostý - sloužil jako zásobárna masa a zemědělských plodin pro britské síly v regionu.", "section_level": 1}, {"title": "Itálie začíná být hrozbou.", "content": "V roce 1935 a 1936 dobyla Itálie císařskou Etiopii a spojila tak své kolonie v Eritrei a italském Somálsku. Nově dobyté území bylo spojeno s dřívějšími italskými koloniemi do Italské východní Afriky. Itálie tak odstranila poslední vakuum v oblasti Afrického rohu. V budoucnu bylo jasné, že případná další expanze bude možná jen na úkor Francie nebo Británie.", "section_level": 1}, {"title": "Invaze italské armády.", "content": "Příležitost přišla během druhé světové války. Východoafrický místokrál Amedeo, vévoda z Aosty rozhodl obsadit pro vylepšení vlastní obrany britské Somálsko, jelikož byla Británie oslabená válkou v severní Africe. Navíc obranu této malé kolonie zastával tzv. Somálský velbloudí sbor, což byla vzdor honosnému názvu jednotka o síle pěšího praporu složená z místních odvedenců. Nepřekvapí, že velitel tohoto sboru, důstojník námořní pěchoty A. R. Charter měl hodnost pouhého podplukovníka. Velitel britských sil na Středním Východě generál Archibald Wavell si byl vědom neudržitelnosti britského Somálska v tváří tvář početné armádě vévody z Aosty, nicméně zastával názor, že žádné britské území by nemělo být vydáno úplně bez boje (v čemž si vzácně rozuměl s Winstonem Churchillem s kterým měl jinak neustále rozpory). Britové zkrátka do předem ztracené bitvy vyslaly dostupné zálohy - jeden severorhodéský prapor, jeden keňský, dva indické a poslední - elitní prapor Black Watch, patřící ke Královskému skotskému horalskému pluku. Charterův velbloudí sbor byl posílen 17 důstojníky a 20 poddůstojníky z Jižní Rhodesie a sám Charter povýšen na brigádního generála. Horší byla situace s dělostřelectvem. Před italským útokem se do britského Somálska podařilo dovést jen jednu baterii čtyř houfnic ráže 94 mm z Keni a dvě protiletadlová děla ráže 76 mm z Adenu. Zoufalou situaci nejlépe popisuje fakt, že když se kapitán australského torpédoborce \"Hobart\", přivážející do Somálska posily dozvěděl o situaci, nabídl Charterovi tříliberní dělo, užívané k pozdravným salvám s 30 náboji a třemi muži obsluhy, což Charter vděčně přijal. Tento kanon byl připevněn na barel, z kterého ostřeloval protivníka do posledního náboje, poté obsluha padla do italského zajetí. Charter věděl, že případná invaze italských vojsk bude namířena na přístav Berbera, hlavní středisko kolonie. Nejkratší a nejrychlejší cesta vedla přes soutěsku Tug Argan, kde Charter umístil prakticky veškeré své obranné síly, umístil na pahorcích dvě protiletadlová děla, vybudoval kulometná hnízda a pár set metrů ostnatého metru na zátarasy. Nyní již vše záleželo na odolnosti obránců. První italské oddíly překročily hranici 3. srpna 1940. Pod velením generálporučíka Guglielma Nasiho se armáda čítající 23 praporů koloniální pěchoty za podpory 21 baterií polního dělostřelectva, roty středních a roty lehkých tanků a 57 letounů rozdělila na tři kolony. První mířila k moři, aby od sebe odřízla britské a francouzské Somálsko. Britové neměli síly ani prostředky je zastavit, takže tato kolona dosáhla již za dva dny přístavní městečko Zeila. Jak Charter správně předpokládal, hlavní kolona vedená generálmajorem de Simonem postupovala na Tug Argan krytá třetí kolonou vojsk. Po třídenním postupu přerušil de Simone na dva dny postup, aby pokračoval tentokrát s podporou středních tanků. Wavell vyslal do Somálska brigádního generála A. R. Godwin-Austena, dosavadního velitele britských jednotek v Palestině, aby převzal velení obrany a zároveň naplánoval evakuaci britských sil do Adenu. Godwin-Austen převzal velení 11. srpna 1940, v době kdy Italové zahájili rozhodující útok. Po třech dnech urputných bojů, při kterých se vyznamenali příslušníci velbloudího sboru a praporu The Black Watch, bylo jasné, že se obrana brzy zhroutí a Godwin-Austen dostal povolení k evakuaci. 15. srpna italská vojska definitivně zlomila poslední ohniska odporu a zahájila postup na Berberu. Zatímco vybrané jednotky postup zdržovaly na narychlo zbudovaných pozicích 50 a 30 km od přístavu, v Berbeře probíhala horečná evakuace jak vojáků, tak civilního obyvatelstva. Celkem bylo ve dnech 15.-18. srpna evakuováno 7 000 osob. Poslední opozdilce odvezl z Berbery torpédoborec \"Hobart\" 19. srpna ráno. Italové vstoupili do Berbery 19. srpna 1940 večer. Britské ztráty po dvou týdnech bojů byly 260 padlých, raněných a nezvěstných. Celkové italské ztráty činily 2052 mužů. Tak vysokou cenu zaplatila italská armáda za své jediné vítězství v roce 1940.", "section_level": 1}, {"title": "Britská protiofenzíva.", "content": "Poté, co britská vojska v lednu 1941 zahájila ve východní Africe rozsáhlou protiofenzívu, bylo otázkou času, kdy se boj přenese i do britského Somálska. 16. března 1941 připlul z Adenu invazní svaz dvou lehkých křižníků a dvou torpédoborců, vezoucí dva prapory britské pěchoty a podpůrné oddíly. Po krátkém ostřelování přístavu a okolí děly všech plavidel si vyloděná pěchota poměrně rychle poradila se slabým odporem. Během týdne byla Berbera znovuzprovozněna a bylo možno přes ní zásobovat africkou 11. divizi bojující v severní Etiopii. 8. dubna se do Berbery vrátil i brigádní generál Charter, aby se stal znovu vojenským guvernérem této kolonie, která zůstala v britských rukou do roku 1949.", "section_level": 1}, {"title": "Zánik britského Somálska.", "content": "Roku 1949 jako poručenské území OSN vrátila Velká Británie bývalé italské Somálsko do správy Itálii a Ogaden již předtím Etiopii. V květnu 1960 se britská vláda rozhodla připravit britské Somálsko na nezávislost s tím záměrem, že se spojí s Itálií spravovanou části Somálska, které získalo nezávislost 1. července 1960. Britské Somálsko vyhlásilo nezávislost 26. července 1960 jako Somalilandský stát a o týden později se spojilo s italskou částí Somálska do jednotné Somálské republiky.", "section_level": 1}], "src_summary": "Britské Somálsko () byla britská kolonie (formálně protektorát) v letech 1884 až 1960, (s výjimkou roku 1940 a 1941, kdy bylo pod kontrolou fašistické Itálie) nacházející se v Africkém rohu. Britské Somálsko je předchůdcem mezinárodně neuznaného státu Somaliland, který se odtrhl od Somálské republiky a nárokuje si hranice shodné s britským Somálskem.", "tgt_summary": "British Somaliland, officially the British Somaliland Protectorate (), was a British protectorate in present-day Somaliland. For much of its existence, the territory was bordered by Italian Somaliland, French Somaliland and Ethiopia. From 1940 to 1941, it was occupied by the Italians and was part of Italian East Africa. On 26 June 1960, British Somaliland declared independence as the State of Somaliland. Five days later, on 1 July 1960, the State of Somaliland voluntarily united with the Trust Territory of Somalia (the former Italian Somalia) to form the Somali Republic. The government of Somaliland, a self-declared sovereign state that is internationally recognised as an autonomous region of Somalia, regards itself as the successor state to British Somaliland.", "id": 122197}
{"src_title": "Everettská námořní stanice", "tgt_title": "Naval Station Everett", "src_document": [{"title": "Historie.", "content": "Roku 1983 poprvé navrhl tajemník námořnictva, John Lehman, koncept výstavby nové strategické základny v Pugetově zálivu. Krátce poté Kongres schválil jeho snahu přidat nové námořní stanice a rozptýlit koncentraci plavidel. Program nepodporoval pouze Senát a Sněmovna reprezentantů, ale také prezident Ronald Reagan a ministerstvo obrany. V roce 1985 bylo rozhodnuto, že program je nejlepším řešením pro rozptýlení koncentrace plavidel námořnictva, celistvost námořnictva a navýšení námořnických sil po stranách země.", "section_level": 1}, {"title": "Zázemí.", "content": "V dubnu 1984 byl Everett vybrán z dalších třinácti přístavu jako ideální pro novou stanici. V říjnu 1986 Kongres schválil první dotace pro stavbu a v listopadu 1987 se uskutečnil oficiální ceremoniál k počátku stavby. V září 1988 získalo námořnictvo šestapadesátimilionový kontrakt na výstavbu 494 metrů dlouhého a 36 metrů širokého mola. V červnu 1992 se formálního otevření mola zúčastnily tři lodi námořnictva. V srpnu 1993 proběhl další ceremoniál k počátku stavby, tentokrát se jednalo o podpůrný komplex ve Smokey Pointu, mezi městy Marysville a Arlington. Námořnictvo zde zakoupilo 210 tisíc m² rozlehlý pozemek, na kterém plánovalo postavit komisní, výměnné a rodinné centrum, charitní obchod, vzdělávací prostory, byty důstojníků, obchod výstroje, kapli a nábožensky vzdělávací centrum, automobilovou dílnu, hřiště a kurty, parkoviště pro námořníky přidělené lodím everettské námořní stanice a padesátipokojový námořnický hotel. V prvním týdnu roku 1994 začal personál z námořní loděnice Pugetův záliv přesun do nových podpůrných a administračních budov a oficiálně zahájil operace v everettské námořní stanici. V dubnu 1994 se zde uskutečnil velký ceremoniál s více než tisícem hostů.", "section_level": 1}, {"title": "Počáteční obsazení.", "content": "V září 1994 do stanice připluly první ze sedmi lodí, \"USS Ingraham\" a \"USS Ford\". V listopadu 1995 připlula další loď, \"USS Paul F. Foster\". Ve stejný den námořnictvo oznámilo přidělení lodí \"USS David R. Ray\", \"USS Callaghan\" a \"USS Chandler\" stanici. Zatímco prvně jmenovaná připlula v červenci 1996, další dvě až v září téhož roku. Aby bylo dokončeno obsazení stanice, loď \"USS Abraham Lincoln\" změnila v lednu 1997 svůj domovský přístav z námořní loděnice Pugetův záliv na everettskou stanici. V březnu 1998 byla vyřazena loď \"USS Callaghan\", kterou přijely v květnu téhož roku z Japonska nahradit lodě \"USS Fife\" a \"USS Rodney M. Davis\". V září 1999 byla vyřazena loď \"USS Chandler\". V červenci 1999 námořnictvo dokončilo konečné prohlášení o dopadu na životní prostředí, aby nalezlo ideální přístav pro tři jaderně poháněné letadlové lodě třídy \"Nimitz\" z Pacifické flotily. Námořnictvo zkoumalo čtyři přístavy: námořní loděnici Pugetův záliv v Bremertonu, everettskou námořní stanici, San Diego a Pearl Harbor. Nakonec se námořnictvo rozhodlo přidělit dvě letadlové lodi San Diegu a jednu Everettu. Úspěšná šestiměsíční údržba lodi \"USS Abraham Lincoln\" v Bremertonu ověřila úmysl námořnictva ponechat tuto loď v Everettu. Průzkum pro konečné prohlášení o dopadu na životní prostředí byl odstartován v prosinci 1996. Po veřejných schůzkách ve všech ze čtyř vybraných lokalit strávilo námořnictvo více než osmnáct měsíců zjišťováním vlastní spokojenosti s přidělováním lodí těmto přístavům. Průzkum se týkal především provozu a výcviku, zázemí a infrastruktury, údržby a kvalitou života.", "section_level": 1}], "src_summary": "Everettská námořní stanice (anglicky Naval Station Everett) je nejmodernější základna amerického námořnictva. Nachází se vedle přístaviště města Everett, 40 kilometrů severně od Seattlu v americkém státě Washington. Podpůrný komplex námořnictva se nachází mezi městy Marysville a Arlington, necelých 20 kilometrů od stanice, která leží na severovýchodním pobřeží Pugetova zálivu. Stanice byla navržena jako domovský přístav skupiny carrer strike group. Stanice je nyní domovem dvou torpédoborců, tří fregat, jedné jaderně poháněné letadlové lodi a jednoho obsluhovače bójí americké pobřežní stráže. Své úkoly zde dostává šest tisíc námořníků a příslušníků veřejné služby, zatímco 350 těchto osob je přiděleno stanici samotné.", "tgt_summary": "Naval Station Everett (NAVSTA Everett) is a military installation located in the city of Everett, Washington, north of Seattle. The naval station, located on the city's waterfront on the northeastern end of Puget Sound, was designed as a homeport for a US Navy carrier strike group and opened in 1994. A separate Navy Support Complex is located in Smokey Point, north of Everett near Marysville, and houses a commissary, Navy Exchange, a college and other services. NAVSTA Everett is home to five guided-missile Destroyers, a Coast Guard Keeper-class cutter , and a USCG Marine Protector-class patrol boat, . There are about 6,000 sailors and civil service persons assigned to commands located at Naval Station Everett. The Naval Station itself has about 350 sailors and civilians assigned.", "id": 830603}
{"src_title": "Matylda Saská (1863)", "tgt_title": "Princess Mathilde of Saxony (born 1863)", "src_document": [{"title": "Biografie.", "content": "Princezna Matylda se narodila jako třetí dítě i dcera pozdějšího saského krále Jiřího I. (1832 - 1904) a jeho manželky Marie Anny Portugalské (1843 - 1884), dcery portugalské královny Marie II. Zůstala však nejstarším dítětem svých rodičů, neboť obě její starší sestry zemřely ještě jako nemluvňata. Tichá a laskavá, avšak nepříliš pohledná Matylda se měla podle plánů svého otce provdat za rakouského korunního prince, arcivévodu Rudolfa, syna rakouského císaře Františka Josefa I. Ten však se tomuto svazku vyhnul a oženil se s belgickou princeznou Stefanií. Jejím dalším potenciálním ženichem byl další rakouský arcivévoda, František Ferdinand d´Este, synovec a následník Františka Josefa II. Ten však kvůli lásce k hraběnce Žofii Chotkové (s níž roku 1900 uzavřel přes odpor císaře morganatický sňatek) ženitbu s Matyldou odmítl rovněž; to výrazně negativně poznamenalo jinak velmi úzké přátelské vztahy mezi oběma monarchiemi. Napětí se nicméně uvolnilo, když se mladší bratr Františka Ferdinanda, arcivévoda Ota František Josef oženil s Matyldinou mladší sestrou Marií Josefou. Matylda těmito odmítnutími velmi trpěla, stala se kritickou a jízlivou a ztrpčovala život svému okolí. Útěchu hledala i v alkoholu a vysloužila si tak u saského obyvatelstva přezdívku \"Matylda Schnapps (Matylda Kořalka\"). Stranila se oficiálního života dvora a byla nejneoblíbenějším členem královského domu. Matylda byla talentovaná malířka. V letech 1890 - 1901 studovala u drážďanského malíře a ilustrátora Alfreda Diethe. V následujících letech pak malovala řadu obrazů - krajin a scén ze života na zámku Pillnitz. 24 z nich byly vydány jako velkoformátové tisky, další jako pohlednice, výtěžek z jejichž prodeje sloužil k dobročinným účelům. Matylda zemřela v Drážďanech 27. března roku 1933 v 70 letech věku. Pohřbena byla v Nové hrobce Katedrály Nejsvětější Trojice v Drážďanech.", "section_level": 1}], "src_summary": "Matylda Saská, plným jménem německy \"Mathilde Marie Augusta Viktorie Leopoldina Karolina Luisa Franziska Josepha Prinzessin von Sachsen\" (19. března 1863, Drážďany – 27. března 1933 tamtéž) byla saská princezna.", "tgt_summary": "Princess Mathilde of Saxony, Duchess of Saxony (19 March 1863 – 27 March 1933) was the third child and third-eldest daughter of George of Saxony and his wife, Maria Anna of Portugal. She was an elder sister of the Kingdom of Saxony's last king, Frederick Augustus III of Saxony.", "id": 1062684}
{"src_title": "Patrick Sharp", "tgt_title": "Patrick Sharp", "src_document": [{"title": "Hráčská kariéra.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Amatérská a juniorská kariéra.", "content": "S juniorským hokejem začal v rodném městě, Thunder Bay, kde hrál za místní týmu Flyers v USHL. V sezoně 2000-01 odešel do univerzitní soutěže v USA, kde hrál za vermontskou univerzitu. Nasbíral 27 bodů v 31 utkáních a ačkoliv nebyl nejproduktivnější nováček, dostal cenu pro nejlepšího nováčka týmu. Ve druhé a poslední sezoně v ECAC byl nejproduktivnějším hráčem týmu a na konci sezony dostal cenu Johna C. Cunninghama pro nejužitečnějšího hráče týmu. Jeho tým vyhrál v sezoně pouze 3 z 31 zápasů a tak se Sharp rozhodl, že pro něj bude lepší školu opustit a vrhnout se mezi profesionály.", "section_level": 2}, {"title": "Profesionální kariéra.", "content": "Philadelphia ho draftovala v roce 2001 ve 3. kole, celkově byl vybrán jako 95. hráč. Skoro o rok později, 21. května 2002, podepsal s Philadelphií smlouvu na 3 roky. Na kempu Flyers se předvedl v dobrém světle a tak dostal šanci v NHL. První zápas v NHL odehrál 10. října 2002 v Edmontonu. Po 3 zápasech, ve kterých nebodoval, byl však odeslán do AHL, kde strávil zbytek sezony. Sezonu 2003-04 strávil půl na půl v NHL a AHL. Do poloviny prosince hrál v AHL, kde nasbíral 29 bodů (15+14) v 35 zápasech, zbytek sezony strávil v NHL. V silném týmu Flyers však nedostával příliš času na ledě a tak zaznamenal pouze 7 bodů (5+2) v 41 zápasech. V playoff NHL se trefil jednou, a to ve finále Východní konference proti Tampě Bay. Během výluky v NHL v sezoně 2004-05 hrál v AHL za Phantoms. V 75 zápasech nasbíral 52 bodů (23+29) a to stačilo na 3. místo v produktivitě týmu. V playoff byl jedním z hlavních vůdců týmu a pomohl Phantoms k zisku Calder Cupu. V kanadském bodování v playoff byl na 2. místě v týmu i celé AHL s 21 body (8+13) v 21 zápasech. Sezonu 2005-06 začal v NHL ve Philadelphii, za kterou odehrál 22 zápasů a nasbíral 8 bodů. V týmu nabitém hvězdami však příliš času na ledě nedostával a nakonec byl vyměněn. 5. prosince se společně s útočníkem Ericem Melochem stěhoval do Chicaga za útočníka Matta Ellisona a 3. kolo draftu 2006. Za Blackhawks odehrál celkem 50 zápasů a nasbíral 23 bodů, v celé sezoně pak v 72 zápasech nasbíral 31 bodů (14+17). 10. července 2006 s ním Blackhawks prodloužili smlouvu o 2 roky. V sezoně 2006-07 pak nastoupil k 80 utkáním v nichž nasbíral 35 bodů. Po Havlátovi byl jediným hráčem Blackhawks, který se dostal na hranici 20 gólů. V průběhu sezony 2007-08, 17. ledna 2008, prodloužil s Blackhawks o další 4 roky. Celkem v sezoně nasbíral 62 bodů (36+26) a byl nejlepším střelcem Blackhawks. V počtu gólů si vytvořil své osobní maxiumum, které doposud nepřekonal. V gólech v oslabení se dělil o první příčku v celé NHL s Alferdssonem. Střelecky se mu dařilo i v první polovině sezony 2008-09, kdy zaznamenal 20 branek. Ve 2. polovině mu ale zvlhnul prach a navíc jej na 20 utkání vyřadilo zranění kolena. Celkem tak nastřílel 26 branek a nasbíral 44 bodů. V playoff se dostal opět do pohody a s Toewsem byl se 7 góly na 2. místě mezi střelci týmu. Celkem přispěl 11 body na cestě Blackhawks do finále konference. Sezona 2009-10 byla 4. sezonou v řadě, kdy dokázal nastřílet alespoň 20 branek. Zaznamenal 25 a k tomu navíc přidal 41 asistencí. Celkem tak nasbíral 66 bodů v 82 zápasech. V playoff přidal dalších 22 bodů ve stejném počtu zápasů a byl tak 3. nejproduktivnějším hráčem týmu. S 11 brankami byl společně s Byfuglinem nejlepším střelcem týmu a s 76 střeleckými pokusy byl vůbec nejaktivnějším hráčem v playoff. Výraznou měrou se tak podílel na zisku Stanley Cupu. V sezoně 2010-11 v 74 utkáních nasbíral 71 bodů (34+37). Podruhé v kariéře překonal hranici 30 branek a s 34 góly byl nejlepším střelcem Blackhawks, v celé NHL se umístil 8. Zúčastnil se NHL All-Star Game, kde byl vyhlášen nejužitečnějším hráčem utkání, když získal 3 body (1+2). V playoff pak v sérii proti Vancouveru nasbíral 5 bodů (3+2) v 7 utkáních. Ačkoliv měl platnou smlouvu ještě na další sezonu, podepsal 3. srpna 2011 smlouvu na dalších 5 let za 29,5 milionu dolarů (cap hit 5,9 milionu). I v sezoně 2011-12 dokázal udržet tempo z předchozí sezony a podruhé v řadě byl nejlepším střelcem Blackhawks s 33 góly. Popáté v řadě tak překonal hranici alespoň 25 branek, což se před ním povedlo jen 6 hráčům v dresu Blackhawks. V týmové produktivitě pak obsadil 2. místo s celkem 69 body v 74 zápasech (8 zápasů vynechal pro zranění). Byl nejlepší v týmu v hodnocení +/- s osobním maximem +28 bodů (7. v NHL; 2. v Západní konferenci) a také v počtu vstřelených vítězných gólů (8 GWG, 7. místo v NHL). V playoff vstřelil pouze jediný gól v 6 zápasech a Blackhawks vypadli z 1. kola podruhé v řadě, tentokrát s Phoenixem. Vinou zranění odehrál ve zkrácené sezoně 2012-13 jen 28 zápasů, ve kterých nasbíral 20 bodů (6+14). Střelecky se mu tolik nedařilo, ale když byl v sestavě Blackhawks, tak ani jednou neprohráli v základní hrací době (25-0-3). V playoff se střelecké štěstí opět přiklonilo na jeho stranu a s 10 góly byl nejlepším střelcem celého playoff NHL a mohl se radovat ze svého druhého Stanley Cupu v kariéře. Sezona 2013-14 je doposud jeho nejlepší v kariéře. Poprvé v kariéře stal nejproduktivnějším hráčem Blackhawks a po čtvrté v kariéře byl nejlepším střelcem Blackhawks. Podruhé v kariéře odehrál všechna utkání základní části v nichž si připsal 78 bodů (34+44) a byl 12. nejproduktivnějším hráčem NHL a 9. nejlepším střelcem. Osobní maxima si vytvořil v počtu asistencí, bodů a také střel (313), ve kterých byl v NHL dokonce na 2. místě. Během listopadu byl vyhlášen 3. hvězdou týdne NHL a za poslední týden v prosinci dokonce 1. hvězdou. Okolo přelomu roku vstřelil 2 hattricky - 27. prosince 2013 proti Coloradu a 3. ledna 2014 v New Jersey. Playoff mu příliš nevyšlo, neboť zaznamenal v 19 zápasech jen 5 branek a celkem 10 bodů. V sezoně 2014-15 přišel na přelomu listopadu a prosince o 14 zápasů kvůli zranění nohy. V 68 zápasech pak nasbíral 43 bodů (16+27). Ve svém 700. zápase, ke kterému nastoupil 29. prosince 2014 proti Nashvillu, získal 500. bod v NHL. Při cestě za třetím Stanley Cupem nasbíral 15 bodů (5+10) v 23 zápasech a byl tak 5. nejproduktivnějším hráčem týmu. Jelikož Blackhawks měli problémy vejít se do platového stropu, byl Sharp společně s obráncem Stephenem Johnsem vyměněn 10. července 2015 do Dallasu za obránce Trevora Daleyho a útočníka Ryana Garbutta. V týmu se sešel s obráncem Johhnym Oduyou, který Blackhawks rovněž po zisku Stanley Cupu opustil. Ve své první sezoně v Dallasu si připsal 55 bodů (20+35) v 76 zápasech a byl 5. nejproduktivnějším hráčem týmu a 4. nejlepším střelcem. V playoff si připsal 6 bodů (4+2) ve 13 utkáních, když Dallas vypadl ve 2. kole se St. Louis. Zdravotní problémy měl v průběhu celé sezony 2016-17 a tak odehrál pouze 48 zápasů, ve kterých si připsal 18 bodů (8+10). Nedařilo se mu ve statistice +/-, neboť s -22 body byl nejhorším v týmu. Stars v této sezoně nepostoupili do playoff. Po 2 letech se vrátil do Chicaga, když jako volný hráč podepsal roční smlouvu s Blackhawks. Zápas proti Floridě 12. prosince 2017 byl jeho 900. v NHL. V sezoně ovšem pokračoval pokles jeho produktivity a i když neměl zdravotní potíže, řadu zápasů sledoval jen z tribuny. Celkem v 70 zápasech nasbíral 21 bodů (10+11). Při posledním domácím zápase proti St. Louis 7. dubna 2018 oznámil, že toto byla jeho poslední sezona v NHL. Kariéru tak ukončil v klubu, se kterým získal 3 Stanley Cupy. Celkem za Blackhawks odehrál 749 zápasů (19. místo v historických tabulkách Blackhawks), ve kterých nastřílel 249 branek (12. místo) a 283 asistencí (22. místo) a celkem tedy 532 bodů (15. místo).", "section_level": 2}], "src_summary": "Patrick Sharp (* 27. prosince 1981, Winnipeg, Manitoba) je bývalý kanadský hokejový útočník, který naposledy hrál v týmu Chicago Blackhawks v severoamerické lize NHL, ve kterém dokázal v letech 2010, 2013 a 2015 vyhrát Stanley Cup, a v roce 2014 získal s Kanadou na zimních olympijských hrách v Soči zlatou medaili.", "tgt_summary": "Patrick Sharp (born December 27, 1981) is a Canadian former professional ice hockey player who played 15 seasons in the National Hockey League (NHL) for the Philadelphia Flyers, Chicago Blackhawks and Dallas Stars. After his retirement as a player, Sharp joined NBC Sports as an analyst. Sharp played collegiate hockey at the University of Vermont before he was drafted by the Flyers in 2001. He began his NHL career with the Flyers organization, but was traded to the Blackhawks in 2005. He became a three-time Stanley Cup champion with the Blackhawks in 2010, 2013 and 2015. He was later traded to the Stars in 2015, where he spent two seasons before returning to the Blackhawks in 2017. Sharp also represented Canadian national team at the 2014 Winter Games, where he won an Olympic Gold medal.", "id": 497897}
{"src_title": "Panzerschreck", "tgt_title": "Panzerschreck", "src_document": [{"title": "Vývoj.", "content": "Vývoj \"Panzerschrecku\" spadá do počátku roku 1943, kdy Němci ukořistili v Tunisku několik amerických bazuk, podle nichž vyvinuli vlastní zbraň. První typ, který zavedlo Německo do výzbroje své armády byl \"Raketenpanzerbüsche 4322\". Zbraň byla 164 cm dlouhá a její hmotnost činila 9,25 kg. Ke střelbě se používal 88mm projektil, který po vystřelení dosahoval rychlosti 105 m/s. Hmotnost střely byla 3,3 kg a hmotnost nálože pak 600 g. Zvláštností bylo to, že se používala letní (+5 až 50 °C) a zimní (-40 až +30 °C) munice. Průraznost pancíře byla okolo 180 mm. Samotní vojáci si však tuto zbraň příliš neoblíbili, protože vyvíjela silný plamen, který ohrožoval obsluhu a prozrazoval její pozici. Kvůli tomu museli být střelci chráněni ohnivzdornou pláštěnkou a plynovou maskou. Střelec byl pak sice chráněn, ale zase se zhoršila celková pohyblivost a účinně zamířit cíl nebylo taky úplně snadné. Tento typ se však stavěl jen v malých počtech. Změna nastala až v listopadu 1943, kdy byl ke zbrani přidán ochranný štít. Okamžitě se upustilo od jakékoli výroby modelu \"RKpB 4322\" a do výroby se dostal model \"Panzerschreck 54\", který měl již štít pevně zabudovaný. Hmotnost díky štítu vzrostla na 11 kg a změny se dočkala také munice. Nová střela pod označením RKpB.Gr.4992 měla lepší dostřel (180 m) a také lepší průraznost (cca 230 mm). Náboje se opět vyráběly v letní a zimní verzi. Byla dána objednávka na 382 000 kusů, ale musela být kvůli spojeneckým náletům na německý průmysl redukována a v červenci 1944 se zastavila na čísle 289 151 kusů. Dalším modelem byl \"Panzerschreck 54/1\". Snížila se délka trubice na 135 cm a hmotnost se snížila na 9,5 kg, mířidla byla také zdokonalena. Zbraň byla zavedena do služby v prosinci 1944, ale první objednávka byla dána až v lednu 1945. Do konce války bylo dodáno 25 750 kusů z původně 48 000 objednaných. Odpalovací trubice měla vydržet údajně 200 výstřelů. Němci měli ve vývoji také protiletadlovou verzi – \"Fliegerschreck\". Zbraň byla 174 cm dlouhá a používala 88mm náboj. Bylo jich vyrobeno pouze 500 a bojového nasazení se nikdy nedočkaly. Ještě existoval ve vývoji \"Panzerschreck 10,5 cm\", jenž představoval zvětšenou verzi Panzerschrecku. Zbraň byla ale odmítnuta s odůvodněním, že je příliš těžká (hmotnost byla asi 18 kg), proto se vyvíjel další typ, který byl lehčí a téměř o půl metru kratší, ale u tohoto modelu nastaly pro změnu problémy se zákluzem. Tento problém se už do konce války vyřešit nepodařilo, a tak nikdy nebyl zařazen do služby.", "section_level": 1}], "src_summary": "Panzerschreck (oficiálně Raketenpanzerbüchse 54, \"raketová pancéřová puška 54\", zkráceně RPzB 54) byla ruční raketová protitanková zbraň ráže 88 mm na více použití, kterou užívala německá armáda ke konci druhé světové války. Jeho předchůdcem byl jednodušší \"Panzerfaust\" (česky \"pancéřová pěst\"), zavedený v roce 1942, který dokázal prorazit až 150 mm silný pancíř ruských tanků na vzdálenost 30 m. Používali jej vojáci SS (německá armáda od roku 1943) i příslušníci \"Volkssturmu\" (německá domobrana). Protože však měl malý dostřel, nebylo těžké budovu, kde byl voják s \"Panzerfaustem\", zničit na velkou vzdálenost.", "tgt_summary": "Panzerschreck (lit. \"tank fright\", \"tank's fright\" or \"tank's bane\") was the popular name for the \"Raketenpanzerbüchse \" 54 (\"Rocket Anti-armor Rifle model 54\" abbreviated to RPzB 54), an 88 mm reusable anti-tank rocket launcher developed by Nazi Germany in World War II. Another earlier, official common name was \"Ofenrohr\" (\"stove pipe\"). The Panzerschreck was designed as a lightweight infantry anti-tank weapon and was an enlarged copy of the American bazooka. The weapon was shoulder-launched and fired a fin-stabilized rocket with a shaped-charge warhead. It was made in smaller numbers than the \"Panzerfaust\", which was a disposable recoilless gun firing an anti-tank warhead.", "id": 1795264}
{"src_title": "Tupperův vzorec", "tgt_title": "Tupper's self-referential formula", "src_document": [{"title": "Vzorec.", "content": "Vzorec byl poprvé publikován v příspěvku na konferenci SIGGRAPH (Special Interest Group on GRAPHics and Interactive Techniques) 2001, který se zabýval softwarem GrafEq pro vizualizaci matematických funkcí, nerovností, atp. Tupperův vzorec je nerovnost: kde formula_2 značí celou část čísla a \"mod\" značí zbytek po dělení. Uvažujme interval roviny formula_3, kde konstanta formula_4 je rovna pětisetčtyřiačtyřicetimístnému číslu: Množina bodů splňující Tupperovu nerovnost je na následujícím obrázku znázorněna modrou barvou:", "section_level": 1}, {"title": "Vysvětlení.", "content": "Bližším ohledáním vzorce snadno zjistíme, že exponent formula_6 nabývá pouze celočíselných hodnot formula_7. Každé z těchto hodnot přitom nabývá pouze v jediném podintervalu. Hodnoty formula_8 nabývá exponent v levém spodním rohu obrázku, hodnoty formula_9 v intervalu bezprostředně nad ním, a tak dále. Tedy, pixely v prvním sloupci obrázku odpovídají hodnotám exponentu formula_10. Nejmenší hodnoty formula_11 exponent nabývá v pravém horním rohu obrázku. Snadno ověříme, že číslo formula_4 je dělitelné číslem formula_13 beze zbytku, tedy pro všechna formula_15. Pravá strana nerovnosti tak v principu převádí číslo formula_16 do dvojkové soustavy, je tedy pro každou konkrétní dvojici formula_17 rovna buď formula_8 nebo formula_9. Je zřejmé, že libovolný černobílý obrázek šířky formula_20 a výšky formula_21 pixelů, jde stejným způsobem zapsat jako binární číslo (po sloupcích; levý spodní pixel bude stát na pozici jednotek ve dvojkovém zápisu). Po převodu do desítkové soustavy a vynásobení číslem formula_21 bude představovat konstantu formula_4. Tupperův vzorec (s číslem formula_13 zaměněným za číslo formula_21 a pozměněnými intervaly pro formula_26 a formula_27) pak z konstanty formula_4 dekóduje původní obrázek. Konkrétních příkladů jako je Tupperův vzorec tedy lze zkonstruovat libovolně mnoho. Tupperův vzorec je často uváděn jako příklad autoreference, kterým ale v pravém slova smyslu není. Nejpodstatnější část vzorce zajišťující, že grafem nerovnosti je předpis nerovnosti samotné, je informace zakódovaná v konstantě formula_4, která ovšem není předmětem autoreferenčního vztahu.", "section_level": 1}], "src_summary": "Tupperův vzorec je nerovnost definovaná Jeffem Tupperem. Množina bodů, které splňují nerovnost, vykreslená v rovině (resp. v konkrétním intervalu roviny) tvoří text obsahující nerovnost samu.", "tgt_summary": "Tupper's self-referential formula is a formula that visually represents itself when graphed at a specific location in the (\"x\", \"y\") plane.", "id": 665321}
{"src_title": "Gironde", "tgt_title": "Gironde estuary", "src_document": [{"title": "Geografie.", "content": "Gironde se rozkládá na území departementů Gironde a Charente-Maritime v regionech Akvitánie a Poitou-Charentes. Začíná poloostrovem Bec d'Ambès, který vytvářejí na svém soutoku řeky Garonna a Dordogne. Na obou březích se po celé délce estuáru rozkládají vinice. Povodí Gironde zahrnuje u řeky Dordogne severní Akvitánii a velkou část Francouzského středohoří, řeka Garonna odvodňuje zbytek Akvitánské pánve. Největším městem v okolí je Bordeaux, které leží asi 15 km proti proudu od soutoku obou řek. Na řece Dordogne leží město Libourne, přímo v oblasti Gironde je největší Royan, z dalších měst to jsou Blaye, Bourg a Talmont-sur-Gironde na pravém břehu a Blanquefort, Pauillac a Margaux na levém.", "section_level": 1}, {"title": "Historie.", "content": "Už v antice měla Gironde velký strategický a ekonomický význam. Přístav v Bordeaux, tehdejší Burdigala, položil základ pro obchod a dlouhodobou prosperitu. Pozůstatky římské nadvlády byly nalezeny v obci Soulac-sur-Mer. Po pádu Římské říše byla oblast ohrožována nájezdy Normanů a Bordeaux bylo zničeno. Ve středověku bylo území v rukou Angličanů a Gironde měla velký význam v obchodu mezi Akvitánií a Anglií. Vyváželo se především víno, barviva, sůl a zbraně, naopak se dovážely z Anglie kůže, textil a kovy. Během stoleté války byla Gironde základnou Angličanů. Po bitvě u Castillonu v roce 1454 připadlo území opět Francii. Přístav Bordeaux se v novověku stal největším a nejvýznamnějším přístavem Francie, neboť přes něj proudilo zboží při obchodech s Afrikou a Antilami. Gironde tím získala velký strategický význam a vznikla zde řada pevností. V 17. století zde zřídil Sébastien Le Prestre de Vauban pevnost Blaye na pravém břehu a Fort Médoc na levém. Ve 20. století se Gironde stala významnou průmyslovou oblastí. Ve městě Le Verdon byl vybudován nákladový terminál, který slouží i k uskladnění ropy, ve městě Pauillac byla vybudována ropná rafinerie.", "section_level": 1}], "src_summary": "Gironde je estuár v jihozápadní Francii, který se rozkládá od soutoku řek Garonny a Dordogne až k pobřeží Atlantského oceánu. Je zhruba 75 km dlouhý a až 15 km široký a s rozlohou 685 km je největším ústím v Evropě. Podle tohoto území je pojmenován departement Gironde.", "tgt_summary": "The Gironde ( , , ; ) is a navigable estuary (though often referred to as a river) in southwest France and is formed from the meeting of the rivers Dordogne and Garonne just downstream of the centre of Bordeaux. Covering around , it is the largest estuary in western Europe. The Gironde is approximately long and 3–12 km (2–7 miles) wide and the French \"département\" Gironde is named after it. The Gironde is subject to very strong tidal currents and great care is needed when navigating the estuary by any size or type of boat. Since 2015, the Gironde estuary has been part of the Gironde estuary and Pertuis sea Marine Nature Park.", "id": 1408538}
{"src_title": "Consolidated PB4Y-2 Privateer", "tgt_title": "Consolidated PB4Y-2 Privateer", "src_document": [{"title": "Pozadí.", "content": "Velkým problémem pro spojenecká plavidla v Atlantském i Tichém oceánu byla za 2. světové války aktivita nepřátelských ponorek. Proto americké námořnictvo hledalo vhodný letoun pro námořní hlídkovou službu s možností útoku na zjištěnou ponorku. Námořnictvo věřilo, že nejschůdnější a nejrychlejší cestou bude využití některého z velkých „pozemních“ bombardérů. Americké námořní letectvo si vyhlédlo letoun B-24 Liberator, který měl dostatečný dolet, vytrvalost, nosnost, prostor i přiměřenou obrannou výzbroj. Námořnictvo také čerpalo ze zkušeností Velké Británie, která již tyto letouny k tomuto účelu používala a to s dobrými výsledky. Americké námořnictvo získalo první Liberatory (téměř totožné s verzí B-24D) v roce 1942 a pod označením PB4Y-1 je rozmístilo na Havajských ostrovech a na Islandu. Námořnictvo nakonec provozovalo celkem 977 letounů PB4Y-1.", "section_level": 1}, {"title": "Vývoj a popis.", "content": "Společnost Ford Motor Company, která vyráběla letouny B-24 pro USAAF, již dříve upravila jeden letoun B-24D s použitím jednoduché svislé ocasní plochy z letounu B-23 Dragon. Tento letoun nesl označení XB-24K. Ovladatelnost letounu se zlepšila natolik, že připravovaná verze B-24N měla mít již jednoduchou svislou ocasní plochu. Výroba však byla 31. května 1945 zrušena a verze B-24N nebyla nikdy postavena. Avšak námořnictvo, které mělo zájem na vylepšeném letounu, požadovalo i nadále jednoduchou ocasní plochu. Privateer byl z vnějšku podobný letounům Liberator. Měl však delší trup o 2,1 m a vysokou jednoduchou svislou ocasní plochu (stabilizátor) namísto dvojité svislé ocasní plochy letounů B-24 Liberator. Obranná výzbroj byla rovněž zvětšena na 12 kulometů M2 Browning ráže 12,7 mm ve čtyřech věžičkách (dvě na hřbetu, jedna na nose a jedna na ocase letounu) a ve dvou prosklených bočních střelištích, přičemž výzbroj na břiše letounu nebyla instalována. Motory neměly osazeny kompresory, protože námořní hlídkové mise probíhaly obvykle v nízkých letových hladinách. První tři prototypy XPB4Y-2 poprvé vzlétly v září, říjnu a prosinci 1943. US Navy nakonec získalo celkem 739 letounů Privateer (včetně prototypů), avšak většinu až po ukončení 2. světové války. Několik letek přesto zažilo službu na bojišti v Pacifiku, kde prováděly průzkum, pátrací a záchranné akce, elektronické rušení, zajišťovaly radiové spojení a útočily na hladinové cíle (později i pomocí řízených kluzákových pum „Bat“).", "section_level": 1}, {"title": "Operační historie.", "content": "Letouny Privateer vstoupily do služby u US Navy na konci roku 1944. První byly novými letouny vybaveny letky VPB-118 a VPB-119. Svého prvního nasazení v zámoří se letoun dočkal 6. ledna 1945, když byla letka VPB-118 nasazena na Marianách. 2. března 1945 zahájila letka VPB-119 „ofenzivní vyhledávací“ mise z letecké základny Clark v Luzonu na Filipínách. Letouny létaly nad mořem a podél pobřeží v oblasti s Tonkinským zálivem na jihu, dále podél čínského pobřeží až po Okinawu na severu. Letoun Privateer byl rovněž požíván od roku 1945 do poloviny 50. let 20. století jako „lovec“ hurikánů nebo tajfunů. Jeden letoun, označený číslem 59415 a patřící k letce VPB-119, havaroval kvůli mechanické závadě, když zkoumal tajfun kategorie č. 1 poblíž ostrova Batan na Filipínách. Letoun se pokusil přistát na ostrově, ale nepodařilo se mu to a havaroval. Byl to jeden ze šesti letounů, který kdy byl ztracen v roli lovce hurikánů. Privateery byly také používány ve válce v Koreji, kde létaly noční „osvětlovací“ mise, přičemž shazovaly světlice na padácích k odhalování severokorejských a čínských agentů vysazovaných z moře. Dále byly Privateery amerického námořnictva používány ke špionážním letům (SIGINT) podél pobřeží Sovětského svazu a Čínské lidové republiky. 8. dubna 1950 sovětské stíhačky Lavočkin La-11 sestřelily letoun PB4Y-2 Privateer (č. 59645) \"Turbulent Turtle\" amerického námořnictva (letka VP-26) nad Baltským mořem poblíž města Liepāja v Lotyšsku. Rodina letounů byla v roce 1951 přeznačena na P4Y-2 Privateer. Všechny letouny PB4Y-2 US Navy byly vyřazeny v roce 1954. Neozbrojené letouny PB4Y-2G sloužily až do roku 1958 u americké pobřežní stráže. Některé letouny PB4Y-2 však byly v 50. a na začátku 60. let 20. století také používány jako bezpilotní cvičné cíle pod označením PB4Y-2K a později P4Y-2. Tyto letouny byly o roku 1962 v rámci sjednocení značení letounů u amerických ozbrojených sil přeznačeny na QP-4B. Určitý počet letounů PB4Y byl dodán letectvu Čínské republiky (Tchaj-wan) pro akce nad Čínskou lidovou republikou. Jeden byl sestřelen palbou ze země 12. září 1954 poblíž města Sia-men v ČLR. Devítičlenná posádka zahynula. Další byl sestřelen 15. února 1961 barmskou stíhačkou Hawker Sea Fury poblíž thajsko-barmské hranice. Zahynulo pět členů posádky a další dva padli do zajetí. Tento letoun dopravoval zásoby tchajwanským silám bojujícím v severní Barmě.", "section_level": 1}, {"title": "Boj s požáry.", "content": "Omezený počet letounů PB4Y byl nadále používán v civilní službě jako letadla pro hašení požárů na západě Spojených států. 18. července 2002 jeden takový PB4Y provozovaný společností Hawkins and Powers Aviation ze státu Wyoming havaroval během hašení požáru poblíž národního parku Rocky Mountain. Oba členové posádky zahynuli a americký federální úřad pro letectví následně uzemnil všechna velká hasicí letadla v oblasti. Po tomto incidentu byly zbývající Privateery vyřazeny ze služby.", "section_level": 2}, {"title": "Varianty.", "content": "XPB4Y-2 PB4Y-2 (od roku 1951 P4Y-2) PB4Y-2B (od roku 1951 P4Y-2B) PB4Y-2M (od roku 1951 P4Y-2M) PB4Y-2S (od roku 1951 P4Y-2S) PB4Y-2G (od roku 1951 P4Y-2S) PB4Y-2K (od roku 1951 P4Y-2K a od roku 1962 QP-4B)", "section_level": 1}, {"title": "Specifikace (PB4Y-2).", "content": "\"Technické údaje pocházejí z oficiálních stránek US Navy\".", "section_level": 1}, {"title": "Uživatelé.", "content": "Kanada Čínská republika Spojené státy americké", "section_level": 1}, {"title": "Civilní uživatelé.", "content": "Spojené státy americké", "section_level": 2}], "src_summary": "Consolidated PB4Y-2 Privateer byl námořní hlídkový bombardér námořnictva Spojených států amerických (US Navy) z období 2. světové války a války v Koreji. Letoun byl odvozen od letounu Consolidated B-24 Liberator. Námořnictvo také provozovalo v podstatě neupravené armádní letouny B-24D Liberator pod označením PB4Y-1 Liberator. Námořnictvo však požadovalo i plně „námořní“ verzi. Proto společnost Consolidated vyvinula v roce 1943 odvozený námořní hlídkový bombardér dlouhého doletu označený PB4Y-2 Privateer. V roce 1951 byly letouny přeznačeny na P4Y-2 Privateer. Další změna nastala v říjnu 1962, kdy byly zbývající letouny US Navy (všechny byly předtím přestavěny do role cvičných cílů jako P4Y-2K) přeznačeny na QP-4B.", "tgt_summary": "The Consolidated PB4Y-2 Privateer is a World War II and Korean War era patrol bomber of the United States Navy derived from the Consolidated B-24 Liberator. The Navy had been using B-24s with only minor modifications as the PB4Y-1 Liberator, and along with maritime patrol Liberators used by RAF Coastal Command this type of patrol plane was proven successful. A fully navalized design was desired, and Consolidated developed a dedicated long-range patrol bomber in 1943, designated PB4Y-2 Privateer. In 1951, the type was redesignated P4Y-2 Privateer. A further designation change occurred in September 1962, when the remaining Navy Privateers (all having previously been converted to drone configuration as P4Y-2K) were redesignated QP-4B.", "id": 520004}
{"src_title": "Kadeřavost broskvoně", "tgt_title": "Leaf curl", "src_document": [{"title": "Hostitelské rostliny.", "content": "Broskvoň obecná, méně často mandloň obecná a broskvomandloň. U broskvoní jsou mezi kultivary rozdíly v náchylnosti.", "section_level": 1}, {"title": "Příznaky.", "content": "Jsou obvykle zpozorovány ve fázi napadení listů. Patogen způsobuje především poškození listů broskvoní. Ihned po vyrašení vypadají listy broskvoní při zběžném pohledu beze změn. Později se na nich objevují nepravidelné puchýře. Často jsou první příznaky zaměněny s poškozením listů mšicemi, jenž způsobuje rovněž obdobné deformace listů a změnu zbarvení. Listy se deformují v zpočátku méně, později silně vypouklé, typicky puchýřům podobné zelené skvrny postupně červenající barvy. List se poté celý deformuje a zkadeří. Pletiva jsou ztloustlá a bělavá. Na spodní straně listů se tvoří bělavý povlak. Listy posléze opadávají a narůstají nové , které mohou být znovu napadeny. Méně často jsou poškozovány letorosty, květy a plody. Napadené letorosty zastaví růst, dochází k zdvojování a deformaci letorostu, praskání pletiv. Často se u napadených výhonů objevuje klejotok, silně napadené letorosty zasychají. Červenofialové, lesklé a okrouhlé skvrny, obvykle s nepravidelným okrajem, se vytváří vzácně i na plodech. Napadené plody se v důsledku omezení růstu postižených pletiv dále deformují a praskají.", "section_level": 1}, {"title": "Vliv napadení.", "content": "Celkový, někdy opakovaný opad listů a oslabení rostliny na počátku vegetace. Snížení výnosu a kvality plodů i v následujícím roce. Patogen oslabuje životaschopnost a zkracuje životnost stromu, snižuje mrazuvzdornost. Mohou odumírat části nebo celé výhony.", "section_level": 1}, {"title": "Ochrana.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Agrotechnické zásady.", "content": "Jistý význam má výsadba méně náchylných odrůd, kde je menší riziko napadeni, menší potřeba chemické ochrany a nižší riziko neúčinnosti postřiku. Je důležité dbát na vyrovnanou výživu a dostatek vápníku. Při silném napadení a významném oslabení stromu jsou velice důležitá všechna opatření, která podporují rychlou regeneraci dřeviny – tedy přihnojení dusíkem, vydatná zálivka, silné omezení násady plodů. Tak lze předejít oslabení stromů a zvýšení jejich náchylnosti k ostatním chorobám, které mohou vést až k odumření. Deštivé počasí na jaře podporuje výskyt onemocnění. V rámci integrované ochrany je doporučeno v oblastech ohrožených chorobou pěstovat méně náchylné odrůdy broskvoní. Někdy je doporučováno napadené listy s výhony pečlivě odstranit a zlikvidovat, nejlépe spálit, spory však většinou přezimují na letorostech.", "section_level": 2}, {"title": "Chemická ochrana.", "content": "Chemická ošetření proti kadeřavosti broskvoně je doporučeno provést každý rok bez ohledu na předchozí výskyt choroby. 0 účinnosti chemické ochrany rozhoduje výběr fungicidu a doba zásahu. Pro volbu termínu postřiku je rozhodující fenofáze a nikoliv kalendářní datum. Výzkumníci z ústavu v Těšeticích doporučují ošetřovat při hodnotě 110-120 hodin nad 7 °C, ale považují za vhodné začít většinou již při hodnotě nad 100 hodin. Postřik provedeme jen za příznivých povětrnostních podmínek – za suchého bezvětrného počasí s teplotami 7 až 10 °C v období nalévání pupenů a hrozí riziko infekce. Pro toto základní ošetření v prvním období napadení je nejvhodnější aplikace měďnatých fungicidů. Rozvoj choroby podporuje teplé počasí v období rašení a v takovém případě dostačuje jedno ošetření. V případě chladného počasí je třeba vývoj podle potřeby 1-2× opakovat. Další postřiky se opakují po jednom až dvou týdnech. Počet postřiků, a jejich termíny proto musí zohlednit trvání infekčního období patogena. Za mrazivého počasí ošetření není možné. Při ošetření v období rašení je doporučen Champion 50 WP. Pro další ošetřeni jsou doporučeny organické fungicidy. V podmínkách ČR je ošetření těsně před kvetením považováno za zcela neefektivní. Někdy je zahrádkáři doporučován třetí postřik. Je prováděn v době, kdy listy broskvoní opadávají. Opět jsou aplikovány i opakovaně mědnaté přípravky, avšak ještě před příchodem mrazivého počasí.", "section_level": 2}, {"title": "Určení doby ošetření.", "content": "Určení doby ošetření je důležité pro účinný zásah. Ačkoliv lze chemickou ochranu provádět kdykoliv od opadu listů na podzim do rašení, na základě nových informací se doporučuje ošetřovat, když teplota vzduchu překročí 5 °C. Nejvhodnější je proto počátek zásahu provádět přibližně ve fenofází květu až dokvétání lísky obecné (jehnědy uvolňují pyl). Ochranná lhůta u přípravků obsahujících mancozeb je 21 dní.", "section_level": 3}, {"title": "Vývojový cyklus patogena.", "content": "Na spodní a výjimečně i na horní straně napadených listů se v červnu vytváří po houbách zapáchající povlak, vytvářející se vřecka, z nichž se diferencuji spory. Spory klíčí v pučivé pseudomycelium, na nichž se oddělují blastospory, které saprofyticky přetrvávají do příštího roku. Blastospory přezimují především na povrchu rostlinných částí v korunách stromu. Blastospory jsou velmi odolné . Tato saprofytická fáze vývoje houby je rezervoárem patogena na jaře. Spory mohou přežívat i déle než 1 rok. Na jaře po vyrašení dochází k redistribuci blastospor na mladé rostlinné části, především listy a dochází k infekci vyvíjejících se listů. Infikovány mohou byt pouze mladé nerozvinuté listy (do velikosti 1-1,5 cm). K infekcím dochází jen při ovlhčení listu (deštěm, rosou) a za vhodné teploty. Infekce se rozvíjí při nárůstu teplot nad 6 °C. Teploty nad 26 °C zastavuji infekce. Optimum teplot pro infekci a vývoj houby se pohybuje od 20 do 22 °C. Pokud je po vyrašení spor teplé počasí je vývoj hostitele rychlý a infekce trvá pouze krátké období (2-3 týdny). Za chladnějšího počasí dochází ke zpomalení vývoje hostitele a prodloužení období infekce (5-6 týdnů).", "section_level": 2}], "src_summary": "Kadeřavost broskvoně je choroba broskvoně způsobená houbou palcatka broskvoňová (\"Taphrina deformans\") z podkmene hub \"Taphrinomycotina\". Choroba se projevuje deformací listů broskvoně téměř pravidelně, každoročně, v jarním období. Rozvoj choroby podporuje teplé počasí v období rašení. Pokud je v období od počátku rašení do konce kvetení převážně teplejší a především sušší počasí, k významným výskytům choroby nedojde. Převážně stačí provést a plně postačuje základní ošetření v období nalévání pupenů. Opakovat ošetření není pak zapotřebí. V roce 2012 v takovém počasí nebyl významný výskyt choroby ani v neošetřených výsadbách.", "tgt_summary": "Peach leaf curl is a plant disease characterized by distortion and coloration of leaves and is caused by the fungus \"Taphrina deformans\", which infects peach, nectarine, and almond trees. \"T. deformans\" is found in the United States, Europe, Asia, Africa, Australia, and New Zealand. Peach leaf curl reduces the amount of leaves and fruit produced by peach and nectarine trees.", "id": 813858}
{"src_title": "Bitva u Muretu", "tgt_title": "Battle of Muret", "src_document": [{"title": "Předvečer bitvy.", "content": "V únoru 1213 ovládal Simon IV. z Montfortu část území hrabství Foix a Comminges, odolávalo mu však hrabství Toulouse. Toulouský hrabě Raimond VI. se dohodl s aragonským králem Pedrem II. , jenž se v Lavauru pokoušel se Simonem vyjednávat. Pedro patřil k významným katolickým králům. V roce 1212 spolu s Alfonsem VIII. Kastilským a Sanchem VII. Navarrským porazil v bitvě u Las Navas de Tolosa arabsko-berberské vojsko Miramamolina. Na straně Simona se jednání zúčastnil opat Amaury. K dohodě mezi Pedrem a Simonem však nedošlo a následně se spor na diplomatické úrovni přesunul do Říma. S papežem Inocencem III. zde za Simonovu strany jednali narbonnský biskup Amaury, biskup z Comminges, opat z Clairaku a arcijáhen Vilém z Paříže. Jednání však dopadla neúspěšně a král Pedro Aragonský začal shromažďovat vojsko. Simon proto vyslal Lamberta z Limoux vyhlásit králi válku.", "section_level": 1}, {"title": "Složení armád.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Aragonský král a jeho spojenci.", "content": "Armáda byla rozložena do tří skupin. První skupinu tvořil předvoj, 200 Aragonců a 400 mužů z hrabství Foix a vedl je hrabě Raimond Roger z Foix. Druhou skupinu tvořilo 700 Aragonců vedených aragonským králem Pedrem. Třetí skupina pak byla rozdělena na dvě podskupiny, přičemž dohromady čítaly 900 mužů. První podskupinu vedl hrabě Raimond z Toulouse, druhou pak hrabě Bernard VI. z Comminges. Zajímavé je, že druhá podskupina nebyla na začátku bitvy vůbec připravena k boji.", "section_level": 2}, {"title": "Montfort a jeho spojenci.", "content": "Armáda byla rozdělena na dvě skupiny a první skupina na další tři šiky. První šik tvořili předvoj a 300 rytířů a zbrojnošů a vedli je Guillaume des Barres a Guillaume de Contres. Druhý šik představovalo 300 rytířů a zbrojnošů vedených Bouchardem z Marly a ve třetím šiku bylo opět 300 rytířů a zbrojnošů vedených Simonem IV. z Montfortu. Druhou skupinu, umístěnou ve druhém sledu za první, pak tvořilo 700 Kušičníků a Kopiníků.", "section_level": 2}, {"title": "Průběh bitvy.", "content": "Ačkoliv se vlastní bitva odehrála až 12. září, dají se do ní zahrnout události od 30. srpna. V ten den armáda Pedra Aragonského a jeho spojenců oblehla hrad Muret. Také se jim podařilo část dobýt, ale jejich hlavním cílem bylo vylákat Simona z Montfortu. Ten k hradu přitáhl 31. srpna s jízdou. Pedro stáhl armádu na rovinatou plochu nedaleko hradu, která byla pro bitvu příhodnější. Simon se po poradě s biskupy rozhodl pro otevřenou bitvu. Večer pak došlo k poslednímu jednání Pedra a Simona v Muretu, po které zůstala jedna z bran otevřená. Toho chtěl Pedro využít a poslal sem předvoj vedený hrabětem z Foix. Části se sice podařilo dostat do hradu, ale zde byla odražena. Večer před bitvou pak Raimond z Toulouse nabádal k opatrnosti, ale nebyl vyslyšen. Jelikož se v Pedrově armádě nacházeli veteráni od Las Navas de Tolosa, je možné, že došlo k uvolnění atmosféry v táboře – pravděpodobně se také popíjelo – a podcenění početně slabší nepřátelské armády. Druhý den ráno se Simonovo vojsko sešikovalo do tří šiků. Vojsku požehnali toulouský biskup Fulko a biskup z Comminges, který pochopil, že důležitá bude rychlost. Proto Fulkovo žehnání ukončil zvoláním \"\"Ve jménu Krista kupředu!\"\" Vojsko vyrazilo do útoku, což Pedro nečekal, protože nepředpokládal, že početně slabší Simonova armáda zaútočí jako první. Zatímco první dva šiky zaútočili přímo, třetí, vedený Simonem, zleva objel Pedrovu armádu a následně zaútočil na pravé křídlo. V tu chvíli se Pedro pokusil situaci zachránit útokem proti šiku Montforta, ale při srážce byl zabit – snad Alanem z Roucy či Florentem z Ville. Je možné, že se Pedro snažil zachránit, chtěl se vzdát a volal, že je král. Bitva pak ještě nějakou dobu pokračovala dál, ale brzy začalo vojsko prchat z bojiště. Největší ztráty utrpěla milice složená z měšťanů a řemeslníků z Toulouse. Simon však dál držel šik zpátky. Nemohl totiž uvěřit, že vyhrál, a předpokládal, že se jedná o léčku.", "section_level": 1}, {"title": "Důsledky.", "content": "Na bojišti padlo velké množství vojáků, mezi nimi i aragonský král Pedro II. Po bitvě mu byl v johanitském převorství v Toulouse vystrojen královský pohřeb. Ze šlechty z Aragonie v bitvě padli také Miguel de Rada, Miguel de Luesia, Blasco d´Alagon a Gomez de Luna. Simon IV. z Montfortu však svého drtivého a překvapivého vítězství nemohl využít. Papežský legát Petr z Beneventa mu totiž nabídl smír a do dalších jednání se zapojil také hrabě Raimond VI. z Toulouse.", "section_level": 1}], "src_summary": "Bitva u Muretu se uskutečnila dne 12. září 1213 u jihofrancouzského města Muret. Jednalo se o jednu z hlavních bitev bojů proti Albigenským.", "tgt_summary": "At the Battle of Muret on 12 September 1213 the Crusader army of Simon IV de Montfort defeated the joined forces of Raymond VI and of Peter II of Aragon, at Muret near Toulouse.", "id": 131791}
{"src_title": "Yves Rossy", "tgt_title": "Yves Rossy", "src_document": [{"title": "Profesní kvalifikace.", "content": "Yves Rossy dříve sloužil jako vojenský stíhací pilot ve švýcarském letectvu, létal s Dassault Mirage III, Northrop F-5 Tiger II a Hawker Hunter. Jako civilní pilot létá s Boeingem 747 u Swissair a od roku 2008 létá u Swiss International Air Lines.", "section_level": 1}, {"title": "Idea.", "content": "Účel a záměr konání v konstrukci létajícího prostředku vyjádřil Yves Rossi takto:", "section_level": 1}, {"title": "Vývoj a létání.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "2002.", "content": "První testy v aerodynamickém tunelu provedl Rossy již v roce 2002. Testy uskutečnil v Kyjevě, v závodě na výrobu letadel Suchoj. Zde došel k závěru, že pro jeho konstrukci a účel létání nejsou vhodná nafukovací křídla ale křídla pevná, skládací. Další testy již neprováděl a spolehl se na svůj instinkt, protože provádění testů v aerodynamickém tunelu nese s sebou vysoké finanční náklady; 2 dny představují náklady ve výši 92 000 USD.", "section_level": 2}, {"title": "2003.", "content": "S testováním motorů pro „Jetpack“ se začalo v březnu 2003 na ledovci Allalin v Saas Fee, posléze i na palubě letadla. Proudové motory Jet-Cat P200 dodala německá společnost a byly původně určeny pro pohon nafukovacích křídel.", "section_level": 2}, {"title": "2004.", "content": "Rossy vyvinul a sestrojil konstrukci pro létání tzv. „Jetpack“, označený jako „DIY Jetwing“ skládající se ze zádové konstrukce z uhlíkových vláken s křídlem o rozpětí kolem 2,4 m (7,9 ft) a poháněné čtyřmi podvěšenými proudovými motory Jet-Cat P200, které konstrukčně vycházejí ze skutečných předloh. Pohonnou látkou pro motory je kerosin (letecký benzín), stejně jako pro normální letecké motory. První konstrukce nebyla úspěšná, byla neovladatelná a zkoušky skončily zničením stroje.", "section_level": 2}, {"title": "2005.", "content": "Nezdar zničení prvního stroje Rossyho neodradil a pokračoval ve svém vývoji a zlepšení konstrukce, které se hlavně týkalo aerodynamiky a celkové konstrukce křídla v propojení s dalšími systémy. V tomto roce uskutečnil dva úspěšné lety, kdy byl „Jetpack“ poháněn jen dvěma motory. Při dalších zkouškách se však „Jetpack“ nekontrolovatelně rozkmital a Rossy byl nucen se odpojit od křídla a nechat jej dopadnout na zem. Tato nehoda jej přiměla k přidání dalších dvou motorů pro zvýšení tahu a jeho několikaletá práce doznala úspěchu.", "section_level": 2}, {"title": "2006.", "content": "První let uskutečnil Rossy v listopadu 2006 v Bexu a trval 5 minut a 40 sekund, s přistáním padákem pak 6 minut a 9 sekund. Zde také Rossy přelétl doposud nejblíže k divákům, ve vzdálenosti 100 m. Ti se nacházeli na vrcholu Croix de Javerne (2 000 m n. m.) v kantonu Vaud. V ostatních případech je bezpečná vzdálenost minimálně 800 metrů nad terénem.", "section_level": 2}, {"title": "2007.", "content": "Rossy stále pracoval na vylepšení a zdokonalování svého stroje. V tomto roce však došlo k další nehodě, kdy musel provést „odhoz“ prototypu, který byl dopadem na zem vážně poškozen. Jeho opravou se Rossy zabýval několik měsíců a na konec se rozhodl ke stavbě nového, vylepšeného a spolehlivějšího kusu.", "section_level": 2}, {"title": "2008.", "content": "14. května 2008 předvedl Rossy svůj oficiální 5minutový let nad Chablais a s použitím padáku přistál opět v Bexu. Rossy pro svůj letový projekt získal podporu Jean-Claude Bivera, šéfa hodinářské společnosti Hublot. 26. září 2008, úspěšně přeletěl přes kanál La Manche za 9 minut a 7 sekund a při letu dosáhl rychlosti 299 km/h (186 mil/h). Později, v roce 2008, přeletěl nad Alpami průměrnou rychlostí 199 km/h (124 mil/h) a při sestupním letu dosáhl maximální rychlosti 304 km/h (189 mil/h). Během zimy 2008/2009 postavil dva nové prototypy „Jetpacku“ z toho důvodu, že předchozí typ nebyl dostatečně stabilní. Nové prototypy testoval v první polovině roku 2009 na volný pád ve Španělsku v Empuriabravě u Figueras. Toto místo vybral z důvodu malého rizika dopadu na silnici nebo stavbu v případě, kdy by musel nouzově „Jetpack“ odhodit. Testy byly úspěšné.", "section_level": 2}, {"title": "2009.", "content": "V listopadu 2009 se pokusil o přelet Gibraltarského průlivu, kde chtěl uskutečnit první mezikontinentální let. Pokus byl zahájen výskokem z malého letadla ve výšce 1950–2000 m nad Tangerem v Maroku v 15:05 hodin. Cílem přeletu měla být Atlanterra ve Španělské Andalusii. Předpokládalo se, že let bude trvat přibližně 15 minut, ale kvůli silnému větru a husté oblačnosti přistál Rossy v moři, asi 3 kilometry od španělského pobřeží. Rossi chtěl původně oblačnost nadletět, ale k tomuto neměl dostatečnou rychlost, kterou ztratil v oblačných turbulencích. Pokusil se tedy střemhlavým letem získat opět potřebnou rychlost, zvýšit vztlak na křídle a tím získat zpět jeho stabilitu. Dostal se však ložiska oblačnosti a tím jeho let skončil. Během střemhlavého letu rychlostí 300 km/h si uvědomil, že tady již končí legrace, odpoutal se od křídla a ve výšce 850 m otevřel padák. Nouzově přistál v moři, odkud byl po deseti minutách vyzvednut vrtulníkem. Letecky byl přepraven do nemocnice v Jerez de la Frontera, kde byl posléze shledán jako nezraněn a propuštěn. Španělská pobřežní hlídka později vylovila i jeho „Jetpack“. Úspěšnost záchrany byla podpořena i radiomajákem a reflexním padákem.", "section_level": 2}, {"title": "2010.", "content": "5. listopadu 2010 předvedl novou verzi svého tryskového „Jetpacku“ a úspěšně provedl dva lopingy před přistáním pomocí padáku. Let byl zahájen skokem z horkovzdušného balónu, který pilotoval Brian Jones, z výšky 2400 m (7900 stop) a let trval celkem 18 minut před přistáním. Tuto akrobacii předvedl Rossy nad Ženevským jezerem ve výšce 2 400 metrů. Rozpětí křídel upravené konstrukce bylo sníženo na 2 metry, hmotnost „Jetpacku“ byla 55 kg. Uváděná hmotnost je hmotností konstrukce, k tomu náleží ještě dvě 13litrové nádrže na palivo a kouřové zásobníky. Celková provozní hmotnost, i s hmotností pilota, je 145 kg.", "section_level": 2}, {"title": "2011.", "content": "Na přelet Grand Canyonu ve Spojených státech amerických se Rossy chystal několik let, ale první realizace přeletu byla odložena. Důvodem odložení byl nedostatek potřebného času pro přípravu, což by v případě neúspěchu před televizními štáby nebyla dobrá reklama. Rozhodnutí o odložení přeletu ovlivnil i letecký úřad USA (\"Federal Aviation Administration\"), který vydal povolení těsně před plánovaným dnem letu. Rossy plánoval seskok z vrtulníku nad rezervací Hualapa, poblíž Eagle Pointu, a pak letět západním směrem nad kaňonem. Přelet nad Grand Canyonem v Arizoně se nakonec konal 7. května 2011. Let byl zahájen seskokem z vrtulníku ve výšce 2400 metrů a Rossy dosáhl ve fázi klesání rychlosti až 300 km/h a poté přeletěl nad kaňonem, nad jeho hranou, ve výšce 60 metrů. Doba letu byla 8 minut a let byl zakončen přistáním za pomoci padáku na dno kaňonu. Zdržení mimo jiné zapříčinily i úřady, když klasifikovaly jeho konstrukci „Jetpack“ jako malé letadlo, pro které jsou předepsány letové zkoušky. Ale i tak mu bylo uděleno povolení k letu. Při žádosti o povolení k letu došlo k administrativní chybě. I když byla žádost podána 28. dubna, byla směřována k úřadům rezervace Hualapa místo k leteckému úřadu. Federální letecký úřad měl navíc při pozdějším rozhodování o povolení potíže se správnou kategorizací tohoto typu leteckého prostředku. 27. listopadu 2011 učinil Rossy (zatím) poslední přelet nad Alpami. Tentokrát jej při letu v jednu chvíli doprovázela dvě proudová letadla L-39C Albatros.", "section_level": 2}, {"title": "Ostatní.", "content": "Vývoj konstrukce ani přistávacího padáku není ukončen, Rossy vyvíjí padák, který by umožnil bezpeční přistání i při otevření ve výšce 200 metrů místo současných 800 metrů. Rossy se se svým „Jetpackem“ ukázal i ve filmu Stan Lee's Superhumans.", "section_level": 2}], "src_summary": "Yves Rossy (* 27. srpna 1959, Neuchâtel, Švýcarsko) je švýcarský pilot, vynálezce a letecký nadšenec. Stal se prvním člověkem, který přeletěl pomocí tryskového pohonu a s pevným křídlem na zádech kanál La Manche. Podle toho způsobu létání přezdíván \"Airman\", \"Jetman\", \"Rocketman\" a nebo \"Fusionman\".", "tgt_summary": "Yves Rossy (born 27 August 1959) is a Swiss military-trained pilot and an aviation enthusiast. He is known as the inventor of a series of experimental individual jet packs, the latest using carbon-fiber wings for flight. Often referred to as \"Jetman,\" Rossy has sometimes tested and presented new versions of his jet packs in high-profile events staged around the world.", "id": 196682}
{"src_title": "Ruský vševojenský svaz", "tgt_title": "Russian All-Military Union", "src_document": [{"title": "Orientace ROVS.", "content": "Organizace byla založená bělogvardějským generálem Wrangelem v tehdejším království Srbů, Chorvatů a Slovinců 1. září 1924. Kromě antikomunismu neměla organizace žádnou oficiální politickou orientaci. Mnozí členové byli monarchisté, a to přiklánějící se k absolutní či konstituční formě monarchie. Někteří byli nakloněni bývalé carské rodině Romanovců, jiní se ostře stavěli proti ní.", "section_level": 1}, {"title": "Boj se Sověty.", "content": "Organizace byla trnem v oku Sovětům a stala se primárním cílem sovětské tajné zahraniční policie, OGPU. Sovětská OGPU za cílem oslabení ROVS vytvořila domnělou monarchistickou organizaci zvanou \"Monarchistická unie středního Ruska\". Loutková organizace úspěšně mátla a později silně demoralizovala členy ROVS. V roce 1928 náhle zemřel zakladatel a dosavadní lídr ROVS generál Wrangel. Ohledně jeho smrti existují dosud nevyjasněné pochybnosti. Je možné, že byl otráven sluhou svého bratra, který byl údajně sovětským agentem NKVD. Přímé důkazy ale nebyly nikdy nalezeny. Agentům OGPU se dokonce podařilo infiltrovat Ruský vševojenský svaz. Hlavním dvojitým agentem byl Nikolaj Skoblin. Postupně se dařilo OGPU likvidovat vůdce ROVS. V roce 1930 se podařilo zajmout a unést do SSSR generála Kutepova. V Rusku byl Kutepov mučen a nakonec zastřelen. Stejný osud čekal jeho nástupce generála Millera v roce 1937. Miller byl popraven v Moskvě po 19 měsících mučení a vyslýchání v roce 1939. Před únosem ale napsal Miller dopis, v němž se zmínil, s kým a kam jde. Dopis měl být otevřen jen v případě, že by se nevrátil. Identita Nikolaje Skoblina byla odhalena a agent musel prchnout do Španělska. Se začátkem druhé světové války ztratila ROVS většinu svého vlivu. Někteří ruští emigranti se připojili k Ruské osvobozené armádě (ROA) vytvořené nacistickým Německem z ruských zajatců. Do čela ROA se postavil bývalý sovětský generál Vlasov. ROVS během války oficiálně nestranila ani SSSR ani Německu.", "section_level": 1}, {"title": "ROVS po válce.", "content": "Po válce se z ROVS stala zcela bezmocná organizace spojená pouze zbývajícími již velmi starými pamětníky války. Její vedení se měnilo tak rychle, jak její lídři stářím umírali. Zůstala však aktivní do devadesátých let a starala se o památku předválečné a antikomunistické tradice ruské armády. V jejím držení bylo velké množství ruských, carských a bělogvardějských vlajek a standart, které se měly vrátit do Ruska, až se místní armáda stane opět \"národní ruskou armádou\".", "section_level": 1}, {"title": "ROVS po pádu komunismu.", "content": "I když síla ROVS zmizela několik desítek let před pádem komunismu, v roce 1992 začal ROVS být opět aktivní. SSSR se ale rozpadl a komunismus byl v Evropě poražen, takže organizace ztratila smysl existence. V roce 2000 nově zvolený lídr ROVS Vladimir Višnevsky nechal hlasovat o rozpuštění organizace a drtivá většina s rozpuštěním souhlasila. Višnevsky sice zemřel téhož roku, ale členové podle hlasování sami organizaci rozpustili. Někteří ale odmítli výsledky hlasování a považují ROVS za nerozpuštěnou. Pro tyto členy se stal novým lídrem v roce 2000 Igor Borisovič Ivanov.", "section_level": 1}], "src_summary": "Ruský vševojenský svaz (rusky Русский Обще-Воинский Союз, zkratka ROVS) byla organizace založená bělogvardějci po jejich porážce v Ruské občanské válce v exilu. Sdružovala velitele a vojáky bývalé Bílé armády a pokoušela se působit na vlády ostatních států v otázce sovětského Ruska. Jejím cílem bylo vyvolat národní protikomunistické povstání v SSSR a zbavit bolševiky moci.", "tgt_summary": "The Russian All-Military Union (, abbreviated РОВС, \"ROVS\") is an organization that was founded by White Army General Pyotr Wrangel in the Kingdom of Serbs, Croats and Slovenes on 1 September 1924, initially headquartered in the town of Sremski Karlovci. The organization′s ostensible purpose was provision of aid to the veterans of the Russian White movement (usually of the Imperial Russian Army as well), soldiers and officers alike, who now lived outside the USSR; the undeclared aim was to maintain a Russian military organisation with a view to fighting the Bolsheviks.", "id": 466620}
{"src_title": "Zločin agrese", "tgt_title": "Crime of aggression", "src_document": [{"title": "První kroky k definici agrese v historii.", "content": "Oficiální definice zločinu agrese byla přijata v roce 2010. Ale pokusy o definování začaly o hodně dřív. První myšlenka definování agrese se objevila po první světové válce. Projevilo se to i v některých mezinárodních dokumentech: Dokumenty zakazovaly válku jako prostředek řešení sporů, některé ji dokonce označovaly za mezinárodní zločin a zakazovaly i hrozbu agresí (Protokol). Dále následoval návrh dokumentu Úmluva o definici agrese (v roce 1933 podepsalo 13 států). Ale ve finále tyto smlouvy nebyly přijaty, především kvůli tomu, že silné státy jako USA a Spojené království vyjádřily svůj nesouhlas. Významná změna nastala po druhé světové válce. První významný krok k budoucí definici zločinu agrese a udělal Norimberský tribunál. Tribunál soudil jedince za zločiny proti míru, což je v dnešní terminologii zločin agrese.", "section_level": 1}, {"title": "Zločin agrese a Mezinárodní trestní soud.", "content": "Druhým důležitým v historii pokroku k vymezení definice agrese a vymezení trestu za něj byl návrh čtyř závažných protiprávních aktů pro Mezinárodní trestní soud (nazvaných jako zločiny). Těmito zločiny byly: genocidum, zločiny proti lidskosti, válečné zločiny a zločin agrese. Později návrh byl přijat, avšak přesná definice zločinu agrese ještě zůstávala otevřenou otázkou. Výběr těchto čtyř kategorií a jejich návrh vycházel z principu Norimberského tribunálu.", "section_level": 1}, {"title": "Jaký zločin je zločin agrese?", "content": "Zločinem agrese je zločin, který obsahuje: plánování, přípravu nebo organizaci útočného činu. Útočným činem je: vpád nebo útok ozbrojených sil státu na území jiného státu, použití jakýchkoliv zbraní státem proti území jiného státu, blokáda přístavů nebo pobřeží státu ozbrojenými silami jiného státu, vyslání státem nebo jeho jménem ozbrojených band, skupin, příslušníků nepravidelných ozbrojených sil nebo žoldnéřů, kteří používají ozbrojenou sílu proti jinému státu v tak závažné míře, že se to rovná činům vypočteným výše nebo podstatné účasti státu na nich atd.", "section_level": 1}, {"title": "Jak to vypadá v dnešní době.", "content": "V roce 2010 na konference Římského statutu Mezinárodního trestního soudu, která se konala v ugandské Kampale, byla upřesněna a vymezena definice zločinu agrese. Také byly upřesněny podmínky, za které Mezinárodní trestní soud (ICC) může stíhat jednotlivce za spáchání zločinu agrese.", "section_level": 1}, {"title": "Kdo se může dopustit zločinu agrese?", "content": "Zločinu agrese se může dopustit především stát, který pak za to nese mezinárodněprávní odpovědnost a takový druh zločinu agrese se definuje jako mezinárodní. Ale také se zločinu agrese může dopustit i jednotlivec, a v tomto případě pak nese individuální trestněprávní zodpovědnost (tj. zločin podle mezinárodního práva).", "section_level": 1}, {"title": "České právo.", "content": "Český trestní zákoník přebral definici zločinu agrese. Zločin agrese je vymezený v zákoně č. 40/2009 Sb., trestní zákoník. Přesnou definici najdeme v § 405a: „Kdo v postavení, které mu umožňuje vykonávat kontrolu nad některým státem nebo řídit jeho politické a nebo vojenské akce, v rozporu s ustanoveními mezinárodního práva plánuje, připravuje, zahájí nebo provede útočný čin, který spočívá v použití ozbrojené síly takovým státem proti svrchovanosti, územní celistvosti nebo politické nezávislosti jiného státu nebo v použití ozbrojené síly takovým státem jakýmkoli jiným způsobem neslučitelným s Chartou Organizace spojených národů a který svou povahou, závažností a rozsahem zakládá zjevné porušení Charty Organizace spojených národů, bude potrestán odnětím svobody na dvanáct až dvacet let nebo výjimečným trestem.“", "section_level": 1}], "src_summary": "Zločin agrese je trestný čin podle Římského statutu Mezinárodního trestního soudu. Definice a podmínky výkonu jurisdikce byla přijata konsensem na Kampalské konferenci v roce 2010. Kampalská definice zločinu agrese „zločin agrese znamená plánování, přípravu, zahájení nebo provedení útočného činu, který svým charakterem, závažností a rozsahem zakládá zjevné porušení Charty OSN, a to osobou v postavení, které jí umožňuje efektivně vykonávat kontrolu nad státem nebo řídit jeho politické nebo vojenské akce", "tgt_summary": "A crime of aggression is a specific type of crime where a person plans, initiates, or executes an act of aggression using state military force that violates the Charter of the United Nations. The act is judged as a violation based on its character, gravity, and scale. Acts of aggression include invasion, military occupation, annexation by the use of force, bombardment, and military blockade of ports. The crime of aggression is a crime under the Rome Statute of the International Criminal Court. The definitions and the conditions for the exercise of jurisdiction over this crime were adopted by consensus on 11 June 2010 at the Kampala Review Conference by the States Parties to the Court.", "id": 513117}
{"src_title": "Vasariho koridor", "tgt_title": "Vasari Corridor", "src_document": [{"title": "Dějiny.", "content": "Koridor byl G. Vasarim postaven za pouhých 5 měsíců roku 1565. Práce byla zadána po uzavření manželství mezi synem vévody Cosima Františkem I. Medicejským s Johanou Habsburskou. Účelem stavby bylo vytvoření pohodlného a bezpečného nadchodu skrz město pro nový vévodský rod, jenž se necítil po svém poměrně nedávném převzetí moci a zrušení Florentské republiky mezi obyvatelstvem úplně bezpečně. Nadchod byl architektem několikrát ve svém průběhu ostře zalomen; v místech překlenování ulic posazen na prampouchy, větší vzdálenosti překonal na řadách obloukově zaklenutých pilířů, jinak využil předchozí stavby, buďto k jejich průchodu anebo nasazení dalšího patra. Po celé délce Vasari nechal prorazit okénka, aby vévoda mohl shlížet do ulic na své poddané. Masné krámy na starém mostě Ponte Vecchio byly přesunuty, aby se zabránilo zápachu, který by při průchodu vladaře rušil, a na jejich místech byly otevřeny prodejny zlatníků, které dodnes na mostě stojí. Zajímavostí této části cesty je její vysunutí na na krakorce a pravoúhlé obcházení starší věže Torre de' Mannelli, strážící už od středověku jeden konec mostu – šlechtická rodina Mannelliů vlastnící věž v době stavby koridoru totiž nesouhlasila s jejím zbořením, a tak se jí architekt musel vyhnout. Ve středu mostu je otevřená řada velkých oken nad řekou Arno ve směru k mostu Ponte Santa Trinita. Z těchto oken, velmi odlišných od malých a nenápadných \"oblò\", shlížel během své oficiální návštěvy Říma a Florencie v roce 1938 Adolf Hitler a Mussolini. Pohled velmi příjemný führerovi a nacistickým vůdcům prý most zachránil před zničením během bojů za 2. světové války. Průchod přes koridor byl koncem války jedinou cestou mezi frontovou linií, severem a jihem města; v srpnu 1944 byl často využíván partyzány, kteří se zkoušeli vplížit za nepřátelské linie severně od Arna (přičemž jižní břeh byl obsazen Spojenci). Na přímý rozkaz Hitlera byl, na rozdíl všech ostatních mostů ve Florencii, při nacistickém ústupu nedotčen a tudíž i koridor zachráněn. Koridor dále prochází skrz kostel Santa Felicita, kde tvoří zamřížovanou emporu, v níž členové rodiny velkovévody mohli být přítomni na mši jako na panské tribuně, aniž by byli přímo mezi lidmi. V květnu 1993 byla část chodby, jakož i samotné galerie Uffizi, těžce poškozena bombovým útokem italské mafie; některé z vystavených autoportrétů přitom shořely anebo byly roztrhány. Tato díla byla po opravě částečně zrestaurována a zavěšena zpět na svá místa jako připomínka teroristického činu.", "section_level": 1}, {"title": "Současnost.", "content": "Prohlídka muzea začíná v galerii Uffizi a končí v zahradách Boboli, v jeskyni Buontalenti. Vzhledem k omezenosti koridoru a potřebě ochrany děl šlo už od 30. let 20. století koridor navštívit pouze omezeně (protože velké množství turistů již tehdy jak stavbě, tak především obrazům škodilo), po domluvě ve skupině v čele s tajemníkem galerie Uffizi. V současné době (2019) nelze ani to.", "section_level": 2}], "src_summary": "Vasariho koridor () je krytá spojovací chodba, téměř kilometr dlouhá, procházející ve výši zhruba 3.–4. patra skrz historické jádro italského města Florencie. Byla postavena roku 1565 z vůle toskánského vévody Cosima I. Medicejského, a to jeho dvorním architektem Giorgiem Vasarim, po němž dostala i jméno. Chodba spojuje Palazzo Vecchio (florentskou radnici) s palácem Pitti (vévodským sídlem) přes galerii Uffizi a horní část mostu Ponte Vecchio. Část koridoru okolo galerie Uffizi je od roku 1865, kdy se stavba stala majetkem státu, užívána jako výstavní prostor (po obou stěnách jsou v řadách zavěšeny stovky autoportrétů různých umělců); ovšem od roku 2016 je chodba z bezpečnostních důvodů uzavřena.", "tgt_summary": "The Vasari Corridor () is an elevated enclosed passageway in Florence, central Italy, which connects the Palazzo Vecchio with the Palazzo Pitti. Beginning on the south side of the Palazzo Vecchio, it then joins the Uffizi Gallery and leaves on its south side, crossing the Lungarno dei Archibusieri and then following the north bank of the River Arno until it crosses the river at Ponte Vecchio. At the time of construction, the corridor had to be built around the Torre dei Mannelli, using brackets, because the owners of the tower refused to alter it. The corridor covers up part of the façade of the Church of Santa Felicita. The corridor then snakes its way over rows of houses in the Oltrarno district, becoming narrower, to finally join the Palazzo Pitti. The full length of the corridor is approximately one kilometre. In 2016 the corridor was closed for safety reasons, to re-open for tourists in 2021.", "id": 2401148}
{"src_title": "Grigorij Michajlovič Semjonov", "tgt_title": "Grigory Mikhaylovich Semyonov", "src_document": [{"title": "Mládí.", "content": "Narodil se 13. září 1890 ve strážnici stanice Kuranži Durulgujevskoj v Zabajkalské oblasti. Jeho otec Michail Petrovič Semjonov byl zabajkalský kozák burjatského původu, jeho matka Jevdokija Markovna pocházela z Nižegorodceva z rodiny ruských starověrců. Mluvil tedy plynně rusky, mongolsky a burjatsky. Základní vzdělání získal v dvoutřídní škole v Mogojtuji. V letech 1908–1911 studoval na Orenburském kozáckém mládežnickém učilišti. V roce 1911 se stal korouhevníkem Verchněudinského pluku. Sloužil ve vojenské topografické jednotce v Mongolsku. Zde se jako mladý důstojník sblížil s vysokými představiteli mongolské společnosti a zúčastnil se aktivně státního převratu, v jehož důsledku byla dne 11. prosince 1911 vyhlášena nezávislost Mongolska na čínské nadvládě. Příliš viditelná účast ruského důstojníka v těchto událostech mohla znamenat mezinárodní komplikace, a tak byl nucen opustit Urgu (dnešní Ulánbátar) a byl přeložen k 2. zabajkalské baterii.", "section_level": 1}, {"title": "První světová válka.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Východní fronta.", "content": "Na začátku první světové války sloužil na východní frontě v 1. nerčinském pluku. V prvních měsících války byl vyznamenán řádem sv. Jiří IV. stupně (za to, že odvrátil zajmutí praporce svého pluku a vozatajstva Ussurijské brigády) a Svatojiřskou zbraní (za to, že v čele kozácké jízdy první vnikl do Němci obsazeného města Mława). Velitelem Nerčinského kozáckého pluku byl v roce 1915 baron Wrangel, pozdější významný vůdce Bílé armády. Ten ve svých vzpomínkách uvedl zajímavou charakteristiku Semjonova:", "section_level": 2}, {"title": "Kavkazská fronta.", "content": "V roce 1916 byl přidělen k 3. verchněudinskému pluku, s nímž bojoval na Kavkaze. Zde se potkal se svým budoucím spojencem v občanské válce baronem Ungernem. V dubnu 1916 začali spolu organizovat vojenské oddíly místních Asyřanů. Asyrská jednotka pod jeho velením dosáhla několika vítězství. Následně se s Levandovského divizí zúčastnil pochodu do Perského Kurdistánu.", "section_level": 2}, {"title": "Konec války.", "content": "Po návratu z Persie v květnu 1917 se ocitl na rumunské frontě, kde se obrátil s písemným hlášením na ministra války A. F. Kerenského, ve kterém navrhl zformovat v Zabajkalsku zvláštní Mongolsko-burjatský jízdní pluk a přivést ho na frontu za účelem \"vyburcovat svědomí ruského vojáka, vzbudit u něj výčitky, když uvidí bojovat tyto cizince za ruskou věc\". Jeho návrh ale nikdy nebyl uskutečněn, protože proběhla Říjnová revoluce a moci se chopili bolševici.", "section_level": 2}, {"title": "Občanská válka v Rusku.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Povstání Semjonova proti bolševikům.", "content": "V červnu roku 1917 byl Dočasnou sibiřskou vládou jmenován komisařem a dostal povel k zformování dobrovolných oddílů v Zabajkalské oblasti. Zpočátku spolupracoval s československými legiemi. V listopadu 1917 zformoval jízdní Burjato-mongolský kozácký oddíl a vstoupil do ozbrojeného povstání proti rudoarmějským oddílům v Zabajkalí. Jeho jednotky ale byly zatlačeny až do Mandžuska. Za pomocí generála Chorvata (ředitele Východočínské železnice v Mandžusku jmenovaného Ruskem) zformoval nový oddíl a 29. ledna 1918 vtrhl do východního Zabajkalí znovu a obsadil Dauriju. Nicméně pod náporem oddílů rudoarmějců byl 1. března 1918 nucen opět ustoupit do Mandžuska.", "section_level": 2}, {"title": "Návrat do Ruska a rozpory s Bílými.", "content": "Do Ruska se vrátil v období, kdy byli bolševici zaměstnáni povstáním Československých legií po Čeljabinském incidentu. Provizorní sibiřská vláda jej jmenovala velitelem Zabajkalska se sídlem v Čitě. Admirál Kolčak, vedoucí postava Bílé armády, ale odmítl uznat jeho vedoucí postavení v Zabajkalsku. Nezbylo mu ale nic jiného než jej potvrdit jako vrchního velitele Čitského vojenského okruhu. Na začátku roku 1919 se prohlásil za atamana Zabajkalských kozáků a společně s baronem Ungernem začali spolupracovat s Japonci. Japonské císařství po Únorové revoluci vyslalo svá vojska na východní Sibiř za účelem obsazení území za jezerem Bajkal a následného vytvoření loutkového státu. Tato japonská loutka měla být nárazníkovým pásmem před bolševiky. S aktivní pomocí Japonců ovládl rozsáhlé území od města Ulan-Ude po řeku Šilka při hranicích s Čínou. Hlavní představitelé Bílé armády byli jeho jednáním velmi znepokojeni, zcela atamana přestali podporovat, rozvázali všechny vztahy a prohlásili ho za vlastizrádce.", "section_level": 2}, {"title": "Konec občanské války.", "content": "Bílá armáda na Sibiři se na konci roku 1919 začala hroutit. Kolčakova pozice se stala neudržitelnou a čelíc jisté porážce musel rezignovat. Rozkazem admirála Kolčaka byla 4. ledna 1920 předána Semjonovovi vojenská a občanská moc na celém území východního Ruska, které ještě zůstávalo v držení bílých. Admirála Kolčaka i tak čekal trpký konec. Byl zadržen Politickou komisí v Irkutsku a na začátku února 1920 byl popraven. Ataman Semjonov se sice stal nejvyšším velitelem bílých na Sibiři, ale v té době už nebyl schopen udržet své jednotky pod kontrolou. Začaly beztrestně loupit, zabíjet a znásilňovat, a nestaly se z nich nic víc než pouze lupičské bandy. Tehdy došlo k celé řadě zločinů, za jejichž viníka byl pokládán Semjonov, ačkoli se vesměs staly bez jeho vědomí. Jedná se např. o upálení komunistického komisaře Sergeje Laza v kotli parního stroje. V červnu 1920 byla podepsána mezi sovětským Ruskem a Japonci smlouva z Gondoty, na jejímž základě se Japonci začali stahovat ze Sibiře. Ataman tak zůstal stát sám proti bolševikům. Po velkém útoku padlo jeho hlavní město Čita a nakonec v říjnu 1920 byly jeho jednotky zcela vytlačeny z území Zabajkalska. Zbytek jeho armády pokračoval v ozbrojeném odporu na území dnešního Přímořského kraje až do září 1921.", "section_level": 2}, {"title": "Exil a poprava.", "content": "Emigroval zprvu do Číny, a zanedlouho odjel do USA a Kanady, později se usadil v Japonsku. Po obsazení Mandžuska Japonskem mu Japonci poskytli dům v Ta-lienu, kde žil do srpna 1945 a pobíral měsíční důchod ve výši 1000 jenů. Stal se také hlavní osobou Dálnovýchodního svazu kozáků. V září 1945, po porážce Japonska sovětskými vojsky, byl v Mandžusku zadržen. Podle verze japonského letce, který pilotoval jeho letoun, po chybě přistáli na letišti Čančun, které již bylo obsazeno sovětskými vojsky. Poté byl souzen za protisovětskou agitaci a propagandu, špionáž proti SSSR, diverzi a terorismus. K všemu se doznal a jako vlastizrádce a pomahač japonským agresorům byl 30. srpna 1946 v jedenáct hodin v noci popraven. V roce 1994 byl vrchním soudem Ruské federace zproštěn všech obvinění a byl rehabilitován.", "section_level": 2}], "src_summary": "Grigorij Michajlovič Semjonov (rusky:Григо́рий Миха́йлович Семёнов) známý také pod příjmením Semenov (13. září 1890, Kuranži Durulgujevskoj Zabajkalská oblast – 30. srpna 1946) byl vojenský velitel Bílé armády, který za výrazné podpory Japonců ovládal v období Ruské občanské války oblast Zabajkalska. Roku 1919 se stal samozvaným atamanem Zabajkalských kozáků.", "tgt_summary": "Grigory Mikhaylovich Semyonov, or Semenov (; September 13 (25), 1890 – August 30, 1946), was a Japanese-supported leader of the White movement in Transbaikal and beyond from December 1917 to November 1920, Lieutenant General and \"Ataman\" of Baikal Cossacks (1919).", "id": 1234414}
{"src_title": "Projekt 685", "tgt_title": "Soviet submarine K-278 Komsomolets", "src_document": [{"title": "Stavba.", "content": "Ponorka Projektu 685 byla navržena sovětskou konstrukční kanceláří Rubin s cílem otestovat na ní nové technologie a řešení určená pro plánované jaderné ponorky nové generace. Ponorka K-278 byla postavena sovětskou loděnicí v Severodvinsku a do služby vstoupila v roce 1986.", "section_level": 1}, {"title": "Konstrukce.", "content": "Dvojitý trup ponorky byl postaven z titanu. Maximální hloubka ponoru dosahovala 1000 metrů. Výzbroj tvořily čtyři 533mm torpédomety, ze kterých mohla být odpalována torpéda a protiponorkové / protilodní střely RPK-2 Viyuga (v kódu NATO SS-N-15 Starfish). Další dva 650mm torpédomety sloužily pro vypouštění těžkých torpéd a střel RPK-7 Veter (v kódu NATO SS-N-16 Stallion). Pohonný systém tvořil jeden jaderný reaktor, dvě parní turbíny a jeden výstupní hřídel. Nejvyšší rychlost byla 14 uzlů na hladině a 30 uzlů pod hladinou.", "section_level": 1}, {"title": "Ztracení ponorky po požáru.", "content": "Dne 7. dubna 1989 na ponorce při hlídkové plavbě v Norském moři vypukl požár. Ponorka se vynořila, část posádky naskákala do moře, ohněm poškozeným tlakovým trupem se ale dovnitř dostala voda a K-278 se nedlouho poté potopila. Námořníci reaktor předtím zastavili. Další muži poté unikli v záchranné kapsli. Čtyři muži zahynuli při požáru, čtyři další při potopení ponorky a 34 dalších zahynulo na mořské hladině v důsledku podchlazení. Celkem zemřelo 42 osob ze 69. Ve vraku ponorky, ležícím 180 km jihozápadně od Medvědího ostrova v hloubce 1 500 metrů na souřadnicích 73° 46,3' severní šířky a 13° 15,9' východní délky, jsou dodnes torpéda s jadernou hlavicí. Z nich se uvolňuje plutonium, které je zdrojem vysoké radioaktivity. Během expedice byly v roce 2019 odebrané vzorky, ty vykazovaly až 800tisíckrát vyšší radioaktivitu, než je běžná úroveň 0,001 becquerelu na litr. V okolí ponorky byly hodnoty vyšší stotisíckrát, tj. 100 becquerelu na litr. Ponorka zamořuje okolí ve velké hloubce, kvůli které je ale ohroženo podle vedoucí expedice Hilde Elise Heldalové jen minimum živočichů.", "section_level": 1}], "src_summary": "Projekt 685 (v kódu NATO třída Mike) je třída ponorek Sovětského námořnictva s jaderným pohonem. Postavena byla v jediném prototypovém exempláři pojmenovaném K-278 \"Komsomolec\". Ponorka byla ztracena v roce 1989 při havárii v Norském moři. Ve stavbě dalších jednotek této třídy se po havárii nepokračovalo.", "tgt_summary": "The K-278 \"Komsomolets\" was the \"Project-685 Plavnik\" (Russian: проект-685 плавник, meaning \"fin\", also known by its NATO reporting name of \"Mike\"-class), nuclear-powered attack submarine of the Soviet Navy— the only submarine of her design class. In the inventory of the Soviet military, \"K-278\" was unique for her design and the technological feat, having reached a record depth of in the Norwegian Sea on 4 August 1984. Although, \"K-278\" was commissioned in the Soviet Navy to evaluate the technology for the fourth-generation of the Russian nuclear submarines, she was fully capable of combat maneuvering and deployment. During her third operational patrol in Arctic ocean in 1989, a serious fire accident in reactor engineering compartment reportedly led her to sinking in the sea off the coast of Norway. Despite the fire in the engineering compartment, the Captain of the \"K-278 Komsomolets\" was able to surface and remained afloat for approximately 5 hours before sinking. Of the 42 crew members who died, only 4 were killed by the fire and smoke, while 34 died of hypothermia, drowning in the frigid waters while awaiting rescue that did not arrive in time. Because of the loss of life, a public enquiry was conducted and, as a result, many formerly classified details were revealed by the Soviet news media. The wrecked submarine is on the floor of the Barents Sea, about 1.7 km (1 mile) deep, with its nuclear reactor and two nuclear warhead-armed torpedoes still on board.", "id": 2379656}
{"src_title": "Porterova analýza pěti sil", "tgt_title": "Porter's five forces analysis", "src_document": [{"title": "Porterových pět sil.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Stávající konkurence.", "content": "V reálném ekonomickém prostředí mezi sebou firmy zápasí o konkurenční výhodu, která může mít mnoho podob. M. Porter mluví o dvou základních typech konkurenční výhody: Podnik má tedy konkurenční výhodu, pokud je schopen dodávat relativně stejně kvalitní výrobek či službu jako konkurence s nižšími náklady nebo kvalita jeho výrobků (resp. služeb) přesahuje kvalitu produktů konkurence. Kvalitou je zde rozuměna jakákoliv přidaná hodnota, může jít třeba i o rychlejší dopravu. Firmy ve snaze získat co nejvyšší podíl na trhu používají mnoho nástrojů, zde jsou uvedeny jedny z nejčastěji používaných: Intenzita této síly je ovlivňována následujícími faktory:", "section_level": 2}, {"title": "Nová konkurence.", "content": "Při analýze firemního konkurenčního prostředí musíme brát v potaz kromě současné konkurence také potenciální konkurenci z řad podniků působících v jiných odvětví či firmy zcela nové. Obzvláště odvětví, které se vyznačují velkou ziskovostí, lákají mnoho nových firem. Teoreticky může na trh kdykoliv přibýt nová firma. Reálně však existuje mnoho bariér, které brání vstoupit novým hráčům na trh. Mezi tyto bariéry patří:", "section_level": 2}, {"title": "Vliv odběratelů (zákazníků).", "content": "Vlastní vliv odběratelů je ovlivněn mnoha aspekty. Důležité je si uvědomit heterogenitu na trhu výrobků a služeb (tedy odběratelů). Jednotliví odběratelé se od sebe liší svou velikostí, svými potřebami, požadovanou kvalitou výrobků (resp. služeb) a potenciálem růstu. Zvláště relativní velikost odběratele vzhledem k ostatním firmám ve stejném segmentu má na zkoumanou firmu velký vliv. O velké vyjednávací síle odběratelů mluvíme v následujících případech: Odběratelé mají malou vyjednávací sílu, pokud: Pomocí těchto bodů můžeme obecně charakterizovat vliv odběratelů podle typu výrobků, které kupují od výrobců. Reklamní výrobky se vyznačují nízkou technickou náročností výroby, proto zde existuje velká konkurence ze strany výrobců. Odběratel se pak nemusí vázat na jednoho konkrétního dodavatele a má tak velkou vyjednávací sílu. Tuto produkci však můžeme označit pouze za okrajovou. Podobná situace panuje u spotřebních výrobků. Výjimkou jsou technické výrobky, kde je výroba náročná jak na technické vybavení, tak na kvalifikovanou pracovní sílu. To se projevuje zvláště v kvalitativních požadavcích odběratelů, které v tomto segmentu velmi variují. Proto je standardizace velice obtížná a náklady na změnu odběratele vysoké. Vyjednávací pozice odběratele je v tomto případě velice malá.", "section_level": 2}, {"title": "Vliv dodavatelů.", "content": "Každé průmyslové odvětví vyžaduje k produkci zdroje - pracovní sílu, materiály, již hotové komponenty a jiné zásoby. Tím se vytvářejí vztahy mezi dodavateli a odběrateli - zásobovací řetězce. Sílu dodavatelů v těchto vztazích ovlivňuje mnoho faktorů. Dodavatelé jsou silní, pokud nastane alespoň jedna z následujících podmínek:", "section_level": 2}, {"title": "Substituční produkty.", "content": "Substitučními produkty jsou v Porterově modelu myšleny produkty z jiného průmyslového odvětví, které mohou dané produkty nahradit. Tedy pro jistou skupinu odběratelů mají stejnou funkci, jen jsou postaveny na jiné technologie. Hrozbou pro firmu je i jejich pouhá existence. Tyto výrobky se pak stávají konkurenčními a jejich cena má velký vliv i na analyzovanou firmu. Na první pohled by se tak mohlo zdát, že se v případě substitučních produktů jedná o konkurenci, ale není to tak úplně pravda. Jsou to produkty, které může náš zákazník použít místo těch našich a jsou přitom z úplně jiného odvětví. Jsme-li taxi, je pro nás substitučním produktem třeba vlastní auto, stejně jako MHD nebo kolo. Do jisté míry tedy konkurencí představují, a proto bychom je neměli pouštět ze zřetele.", "section_level": 2}], "src_summary": "Porterův model pěti sil patří k základním a zároveň nejvýznamnějším nástrojům pro analýzu konkurenčního prostředí firmy a jejího strategického řízení. Jejím tvůrcem je profesor Michael Eugene Porter z Harvard Business School, Institute for Strategy and Competitiveness. Model se snaží odvodit sílu konkurence v analyzovaném odvětví a tím pádem také ziskovost daného sektoru trhu. K dosažení tohoto cíle rozebírá pět klíčových vlivů, které konkurenceschopnost firmy přímo či nepřímo ovlivňují. Porterova analýza pěti sil byla vytvořena v reakci na populární SWOT analýzu, kterou Porter považoval za příliš obecnou a hrubou. Tu se mu však nepodařilo nahradit, v praxi jsou dnes používány obě.", "tgt_summary": "Porter's Five Forces Framework is a method for analyzing competition of a business. It draws from industrial organization (IO) economics to derive five forces that determine the competitive intensity and, therefore, the attractiveness (or lack thereof) of an industry in terms of its profitability. An \"unattractive\" industry is one in which the effect of these five forces reduces overall profitability. The most unattractive industry would be one approaching \"pure competition\", in which available profits for all firms are driven to normal profit levels. The five-forces perspective is associated with its originator, Michael E. Porter of Harvard University. This framework was first published in \"Harvard Business Review\" in 1979. Porter refers to these forces as the microenvironment, to contrast it with the more general term macroenvironment. They consist of those forces close to a company that affect its ability to serve its customers and make a profit. A change in any of the forces normally requires a business unit to re-assess the marketplace given the overall change in industry information. The overall industry attractiveness does not imply that every firm in the industry will return the same profitability. Firms are able to apply their core competencies, business model or network to achieve a profit above the industry average. A clear example of this is the airline industry. As an industry, profitability is low because the industry's underlying structure of high fixed costs and low variable costs afford enormous latitude in the price of airline travel. Airlines tend to compete on cost, and that drives down the profitability of individual carriers as well as the industry itself because it simplifies the decision by a customer to buy or not buy a ticket. A few carriers – Richard Branson's Virgin Atlantic is one – have tried, with limited success, to use sources of differentiation in order to increase profitability. Porter's five forces include three forces from 'horizontal' competition – the threat of substitute products or services, the threat of established rivals, and the threat of new entrants – and two others from 'vertical' competition – the bargaining power of suppliers and the bargaining power of customers. ", "id": 1300086}
{"src_title": "Alportův syndrom", "tgt_title": "Alport syndrome", "src_document": [{"title": "Historie.", "content": "Toto vrozené onemocnění popsal v roce 1927 doktor Cecil A. Alport díky britské rodině, ve které se vyskytovali v několika generacích muži postižení současně hluchotou a progredující nefropatií. Na podstatu onemocnění se přišlo až v 70. letech 20. století.", "section_level": 1}, {"title": "Příčiny.", "content": "Alportův syndrom je nejčastěji způsoben mutací genu pro α5 řetězec kolagenu IV (nejčastěji mutace genu COL4A5 na X chromozomu), méně často mutací genu pro α nebo α řetězec kolagenu IV. Dědičnost může být X-vázaná, autosomálně recesivní i autosomálně dominantní. Mutace způsobí tvorbu defektních řetězců, které jsou následně degradovány, nedojde k vytvoření komplexu α v bazální membráně. Díky tomu je bazální membrána více náchylná k proteolýze, což se projeví jako morfologickými změnami – rozvláknění bazální membrány a střídání jejích rozšířených a zúžených úseků.", "section_level": 1}, {"title": "Důsledky.", "content": "Pro klasický Alportův syndrom je typické postižení funkce ledvin (projevuje se jako nefritický nebo nefrotický syndrom). U plně vyvinutého Alportova syndromu (jinak také progresivní hereditární nefritida) se přidávají oboustranné poruchy sluchu a očí. K poruchám očí se řadí přední lentikonus (je prakticky patognomický), makulopatie, zadní polymorfní dystrofie rohovky a rohovkové eroze. Kolagen IV se také vyskytuje v bazální vrstvě epidermis. Zde tento nedostatek nevede k žádným potížím a může být použit k určení diagnózy. Jako tzv. syndrom tenkých bazálních membrán je nazývána mírnější forma X-vázaného Alportova syndromu, mutace genu COL4A3 nebo COL4A4. Tento syndrom také může být označen pro svou morfologii jako neprogresivní hereditární nefritida nebo pro svůj projev také jako tzv. benigní familiární hematurie.", "section_level": 1}, {"title": "Diagnostika.", "content": "Diagnostika spočívá ve fyzikálním vyšetření a anamnéze, detailní rodinné anamnéze a případné analýze moči u blízkých příbuzných, imunohistochemickém vyšetření bazální membrány v renální nebo kožní biopsii, vyšetření renální biopsie pomocí elektronového mikroskopu a molekulárně genetickém vyšetření genů COL4A3, COL4A4 a COL4A5. Pokud lékař objeví mikroskopickou hematurii, je třeba vždy pomýšlet na Alportův syndrom. Klinické příznaky podporující podezření na Alportův syndrom dělíme do tří skupin: Do rodinné anamnézy se řadí často hematurie, hluchota a/nebo terminální fáze renálního selhání. Mezi klinické příznaky podporující podezření na syndrom tenkých bazálních membrán patří přetrvávající hematurie bez renálního selhání jak u postiženého jedince tak v rodinné anamnéze.", "section_level": 1}, {"title": "Terapie.", "content": "Léčba je jen symptomatická a spočívá v korekci krevního tlaku a snížení proteinurie. Jediná možná terapie u terminální fáze renálního selhání při Alportově syndromu je v současné době hemodialýza nebo transplantace ledviny. V budoucnosti se uvažuje o léčení pomocí genové terapie.", "section_level": 1}], "src_summary": "Alportův syndrom, či též dědičná nefritida, je dědičné onemocnění, při kterém je postižena funkce ledvinových glomerulů. Dysfunkce spočívá ve ztenčení bazálních membrán glomerulů díky špatné syntéze α–řetězců kolagenu IV.", "tgt_summary": "Alport syndrome is a genetic disorder affecting around 1 in 5,000-10,000 children, characterized by glomerulonephritis, end-stage kidney disease, and hearing loss. Alport syndrome can also affect the eyes, though the changes do not usually affect sight, except when changes to the lens occur in later life. Blood in urine is universal. Proteinuria is a feature as kidney disease progresses. The disorder was first identified in a British family by the physician Cecil A. Alport in 1927. Alport Syndrome once also had the label hereditary nephritis, but this is misleading as there are many other causes of hereditary kidney disease and 'nephritis'. Alport syndrome is caused by an inherited defect in type IV collagen—a structural material that is needed for the normal function of different parts of the body. Since type IV collagen is found in the ears, eyes, and kidneys, this explains why Alport syndrome affects different seemingly unrelated parts of the body (ears, eyes, kidneys, etc.).", "id": 1988403}
{"src_title": "Norská lesní kočka", "tgt_title": "Norwegian Forest cat", "src_document": [{"title": "Historie.", "content": "Zmínky o velkých kočkách s huňatými ocasy a vysokýma nohama nalezneme již v severských legendách z dob Vikingů (Edda). Vůz bohyně plodnosti Freyi byl údajně tažen právě norskými lesními kočkami. Kdekoli se objevila Freya se svým vozem, kvetly květiny a klíčila setba. Proto Skandinávci stavěli na svá pole misky s mlékem a doufali, že tak získají přízeň bohyně plodnosti. Dodnes však není jasné, odkud vlastně norské lesní kočky pocházejí. Předpokládá se ale, že původně ve Skandinávii neexistovaly místní divoké kočky, takže předkové norských lesních koček se museli dostat do severských lesů s pomocí člověka. Nejčastěji se uvádí, že norské lesní kočky by mohly být potomky skotských divokých koček dovezených do Norska na lodích Vikingů kolem roku 1000 n.l. Objevují se též teorie o norských lesních kočkách jako potomcích zdivočelých tureckých angor či ruských dlouhosrstých koček (předkové dnešní sibiřské kočky) dovezených do Norska někdy v 16.století. Během druhé světové války byly norské lesní kočky díky nekontrolovanému křížení s jinými kočkami téměř vyhubeny. Nestalo se tak jen díky zásahu norských chovatelů (Norwegian Forest Cat Club), kteří pro plemeno vytvořili oficiální chovný program. Žádost o uznání byla světové organizací FIFe podána ale až v roce 1970, oficiálně je plemeno uznáno od roku 1976. V současnosti je norská lesní kočka populární především v Norsku, Švédsku, Francii, Polsku a Slovensku.", "section_level": 1}, {"title": "Charakteristika plemene.", "content": "Norská lesní kočka je silná, velká kočka s robustním tělem, dlouhýma nohama a huňatým ocasem. Samice váží obvykle 4-6 kg, samec 5-8 kg. Obvyklá doba života je 14-16 let. Hlava je trojúhelníková s dlouhým, rovným profilem bez stopu. Kulatá nebo čtvercová hlava je považována za defekt. Oči jsou velké, oválné, mírně zešikmené s bdělým výrazem. Uši velké, široké u základny, se štětičkami a chomáči chlupů v uších jako u rysa. Tělo dlouhé, silně stavěné, pevná skladba kostí. Nohy silné, vysoké, zadní nohy delší než přední. Tlapky velké, oválné, v proporci k nohám. Ocas je dlouhý a huňatý, měl by sahat nejméně k lopatkám, ideálně ke krku. Srst je polodlouhá. Vlnovitá podsada je na slabinách a hřbetě překryta vodoodpudivou krycí srstí tvořenou dlouhými, hrubými a lesklými chlupy. Plně osrstěná kočka (se zimní srstí) má náprsenku, límec a kalhotky. Srst nesmí být suchá, zplstnatělá nebo příliš hedvábná. FIFe povoluje všechny barvy kromě následujících: chocolate (čokoládová), lilac (lilová), cinnamon (skořicová), fawn (plavá) a znaků pointed (typických například pro siamky). Specifické barvy povolené pouze u norské lesní kočky jsou amber (jantarová), light amber (světle jantarová), amber tortie (jantarově želvovinová) a light amber tortie (světle jantarově želvovinová). Je povolen jakýkoli podíl bílé (například bílé břicho, bílé tlapky a podobně).", "section_level": 1}, {"title": "Povaha a chov.", "content": "Norská lesní kočka je velmi společenská. Nesnáší samotu, bývá-li tedy majitel přes den mimo domov, doporučuje se chovat norku společně s jinou kočkou (stejného či jiného plemene). Vyžaduje hodně pozornosti a umí se velmi energicky domáhat pozornosti svého majitele. Norky jsou přátelské, inteligentní, klidné a vyrovnané. Norské lesní kočky mají velmi silné drápy, takže rády a dobře šplhají, dokonce jsou schopny šplhat i po holé skále. V bytě je proto vhodné norce pořídit důkladný a stabilní \"kočičí strom\" . Kočky chované venku jsou hbitými a schopnými lovci. Silnou chovatelskou základnu má plemeno především ve Skandinávii (Norsko, Švédsko), v České republice není toto plemeno zatím příliš rozšířené, ale na rozšíření chovu se intenzivně pracuje. Norská lesní kočka těží ze současné popularity polodlouhosrstých plemen, na světových výstavách FIFe (konají se vždy jednou do roka ve vybrané zemi) patří v posledních letech norské lesní kočky (spolu s mainskou mývalí kočkou) k nejvíce zastoupeným plemenům.", "section_level": 1}], "src_summary": "Norská lesní kočka je polodlouhosrstá kočka původem ze Severní Evropy, řazená podle klasifikace FIFe do skupiny II. Jedná se o přírodní plemeno adaptované na chladné podmínky své domoviny.", "tgt_summary": "The Norwegian Forest cat ( or ) is a breed of domestic cat originating in Northern Europe. This natural breed is adapted to a very cold climate, with a top coat of glossy, long, water-shedding hairs and a woolly undercoat for insulation. Although this is uncertain, the breed's ancestors may have been a landrace of short-haired cats brought to Norway by the Vikings around 1000 AD, who may also have brought with them long-haired cats, like those ancestral to the modern Siberian and Turkish Angora. During World War II, the breed became nearly extinct until efforts by the Norwegian Forest Cat Club helped the breed by creating an official breeding program. It was registered as a breed with the European Fédération Internationale Féline in the 1970s, when a local cat fancier, Carl-Fredrik Nordane, took notice of the breed and made efforts to register it. Currently, the Norwegian Forest breed is very popular in Norway, Denmark, Sweden, Iceland and France. It is a big, strong cat, similar to the Maine Coon breed, with long legs, a bushy tail and a sturdy body. The breed is very good at climbing, since they have strong claws. The lifespan is usually 14 to 16 years, though kidney and heart diseases have been reported in the breed. Specifically in this breed, complex rearrangements of glycogen branching enzyme (GBE1) can cause a perinatal hypoglycaemic collapse and a late-juvenile-onset neuromuscular degeneration in glycogen storage disease type IV.", "id": 1727669}
{"src_title": "Kikkan Randallová", "tgt_title": "Kikkan Randall", "src_document": [{"title": "Největší úspěchy.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Olympijské hry.", "content": "Zúčastnila se 5 zimních olympijských her (2002 - 2018). Celkem sedmkrát se umístila v první desítce (2× v individuálním sprintu, 4× v týmovém sprintu a 2× ve štafetě). Její deváté místo v sprintu na ZOH 2006 bylo nejlepším historickým umístěním amerických běžkyň na lyžích na olympiádách a prvním umístěním v top ten. Na ZOH 2010 se Randall v téže disciplině umístila dokonce na 8. místě. Na ZOH 2014 ji 6. místem ve sprintu překonala Sophie Caldwell. V týmovém sprintu dosáhla na ZOH 2010 společně s Caitlin Compton 6. místo, což bylo nejlepší umístění amerických běžkyň v historii této discipliny na ZOH. Na ZOH 2018 s Jessicou Digginsovou získaly v týmovém sprintu pro Spojené státy vůbec první ženskou olympijskou medaili v běžeckém lyžování (pro USA to navíc byl teprve druhý cenný kov z běžeckého lyžování v olympijské historii − jedinou medailí do té doby bylo druhé místo Billa Kocha ze závodu na 30 km z her v Innsbrucku v roce 1976).", "section_level": 2}, {"title": "Světový pohár.", "content": "", "section_level": 2}, {"title": "Celkové hodnocení disciplíny SP.", "content": "Jako první Američanka v historii dosáhla v celkovém hodnocení Světového poháru v běhu na lyžích na medailové umístění. Navíc je držitelkou 3 malých globů za vítězství v hodnocení sprinterské části SP v sezónách 2011/12, 2012/13 a 2013/14.", "section_level": 3}, {"title": "Vítězství v závodě SP.", "content": "Jako první americká běžkyně na lyžích zvítězila v roce 2007 v závodě Světového poháru. Celkově má na kontě 11 vítězství v hlavních závodech SP a 2 vítězstvích v dílčích etapách závodů, čímž je nejlepší v historii amerického běžeckého lyžování (překonala Billa Kocha, který v letech 1982 – 1983 zvítězil v 5 závodech).", "section_level": 3}, {"title": "Soukromý život.", "content": "Kikkan Randall je vdaná za Jeffa Ellise, žijí spolu v Anchorage. V dubnu 2016 se jim narodil syn Breck. V červenci 2018 na Twitteru oznámila, že onemocněla rakovinou prsu. Podporu jí vyjádřili lyžařští kolegové, když si při úvodním závodě Světového poháru sezóny 2018/19 ve finské Ruce na kombinézy připnuli růžové stužky, symbol boje proti rakovině.", "section_level": 2}], "src_summary": "Kikkan Randallová, nepřechýleně Kikkan Randall (* 31. prosince 1982, Salt Lake City) je bývalá americká běžkyně na lyžích. Je olympijskou vítězkou a trojnásobnou medailistkou z Mistrovství světa v klasickém lyžování včetně titulu mistryně světa v týmovém sprintu ze šampionátu ve Val di Fiemme 2013. Její hlavní disciplína, v níž vyhrála i několik závodů světového poháru, je sprint. Je nejúspěšnější americkou běžkyní na lyžích v historii. V sezóně 2015/16 přerušila aktivní kariéru kvůli mateřství. Randall již v těhotenství plánovala návrat k aktivní kariéře v sezóně 2016/17 s výhledem na MS 2017 a na olympiádu 2018. Své předsevzetí splnila startem ve Světovém poháru 26. listopadu 2016 v Ruce, na MS 2017 dokázala získat bronz ve sprintu a na ZOH 2018 dokonce zlato v týmovém sprintu. V březnu 2018 ukončila svou sportovní kariéru.", "tgt_summary": "Kikkan Randall (born December 31, 1982) is an American, Olympic champion cross-country skier. She has won 17 U.S. National titles, made 29 podiums on the World Cup, made five trips to the Winter Olympic Games and had the highest finish by an individual American woman at the World Championships, second in the Sprint in Liberec in 2009. She was the first American female cross-country skier to take a top ten finish in World Cup competition, to win a World Cup race and to win a World Cup discipline title. She won the silver medal in the individual sprint at the FIS Nordic World Ski Championships 2009 in Liberec, becoming the first American woman to win a medal in cross country skiing at the FIS Nordic World Ski Championships, and in 2013 teamed up with Jessica Diggins to win the first ever American FIS Nordic World Ski Championships gold medal in the team sprint. She and Diggins won the United States' first ever cross-country skiing gold medal at the Winter Olympics in women's team sprint at Pyeongchang in 2018.", "id": 1037242}
{"src_title": "Cesária Évora", "tgt_title": "Cesária Évora", "src_document": [{"title": "Život a dílo.", "content": "Évora se narodila v malém městě Mindelo na jednom z deseti kapverdských ostrovů São Vicente. K hudbě ji přivedl její otec, který se živil hrou na housle. Když ji bylo sedm let, otec zemřel, v deseti letech byla umístěna do sirotčince, protože její matka nezvládla vychovávat všech šest dětí. Zpívat se naučila ve sboru sirotčince. V šestnácti letech ji přítel naučil umění interpretace morna a coladeira stylu hudby a přesvědčil ji, aby zpívala v místních barech. V šedesátých letech začala zpívat na portugalské výletní lodi, která se zastavila v městě Mindelo a také v místním rozhlase. Problémy v osobním životě a alkohol ji později vedly k tomu, že se stáhla do soukromí. Krizi překonala v roce 1985, kdy přijala pozvání kapverdského zpěváka Bana, a odjela koncertovat do Portugalska. V Lisabonu ji pak objevil v roce 1987 hudebník José da Silva a pozval ji nahrávat do Paříže, kde založil v roce 1988 společnost Lustafrica, zaměřenou hlavně na žánr morna. Stal se jejím producentem i přítelem. Mezinárodního úspěchu Évora dosáhla v roce 1988, kdy vydala své první hudební album \"Bosonohá Diva (La Diva Aux Pieds Nus)\", nahráno bylo ve Francii. V roce 1990 měla svůj první pařížský koncert \"\"New Morning\"\". Dalším úspěchem bylo album z roku 1992 \"Slečna Perfumado (Miss Perfumado)\", jehož celosvětový prodej dosáhl 300 000 kopií. V roce 1994 Cesária Évora podepsala smlouvu s vydavatelstvím BMG, které vydalo kompilaci jejích největších hitů pod názvem \"\"Sodade – Les Plus Belles Mornas de Cesária\"“. Další album z roku 1995 \"\"Cesaria\"\", mělo opět mezinárodní úspěch a přineslo ji první nominaci na Grammy Award. Poté zpěvačka absolvovala své první americké turné a následující rok více než 100 koncertů v Evropě, Asii, Africe a Americe. V roce 1997 vyhrála \"KORA All African Music Awards\" ve třech kategoriích: \"Best Artist of West Africa,\" \"Best Album\" a \"Merit of the Jury\". Absolvovala turné, které zakončila řadou koncertů ve Francii, a hostovala koncertem v Olympii. V roce 2004 získalo její album \"\"Voz d'Amor\"\" Grammy Award v kategorii World music. V roce 2010 Évora koncertovala po celém světě, poslední koncert byl v Lisabonu 8. května. Dva dny poté ji postihl druhý srdeční infarkt (první měla v roce 2008), byla operována v pařížské nemocnici. Koncem září 2011 její agent José da Silva informoval, že Évora končí svou hudební kariéru kvůli závažným zdravotním potížím. Dne 17. prosince 2011 ve věku 70 let Évora zemřela v \"Hospital Baptista de Sousa\" na São Vicente. Španělské noviny informovaly, že ještě 48 hodin před smrtí přijímala návštěvy ve svém domě, vždy otevřeném pro přátele a stále kouřila. V ulicích Mindela podle agentury AFP tisíce lidí prolévaly slzy a zpívaly sborově její písně. Pohřeb proběhl 20. prosince 2011. Rakev se zpěvaččinými ostatky doprovázela do budovy radnice třicetičlenná čestná stráž kapverdské armády. Byly vyhlášeny dva dny národního smutku. Oficiálního smutečního obřadu v areálu radnice se zúčastnili i nejvyšší političtí představitelé souostroví. Prezident Jorge Carlos Fonseca ji nazval „jedním z největších kulturních odkazů Kapverd“. Premiér Jose Maria Neves ji vzdal hold slovy: „neocenitelný příspěvek k velikosti našeho národa a naše chlouba“. Obřadu se účastnil i zpěvák Mário Lúcio Sousa, který byl zesnulé přítelem. Évora měla jednoho syna a jednu dceru, každé dítě s jiným otcem, detaily z jejího života však nejsou známy.", "section_level": 1}, {"title": "Hudební styl morna.", "content": "Cesária Évora je nejznámější interpretkou hudebního stylu morna. Zpívá se kapverdskou kreolštinou a je doprovázen klarinetem, houslemi, kytarou a \"cavaquinho\" (nástroj původně z Portugalska, malá kytara). Kapverdy byly v době jejího dospívání portugalskou kolonií a měly rozsáhlou hudební scénu, která začínající zpěvačku inspirovala. Tradiční styl hudby morna a coleadeira jsou považovány za \"národní blues\", které se dědí z generace na generaci od předků, kteří žili v otroctví až do 18. století. Jméno morna je inspirováno anglickým slovesem truchlit. Bratranec jejího otce Francisco Xavier da Cruz, známý pod jménem \"B. Leza\", výrazně ovlivnil kapverdskou hudbu a v padesátých letech naučil umění morny známého zpěváka Bana i Évoru. Cruz skončil paralyzován na invalidním vozíku.", "section_level": 1}, {"title": "Évora v Praze.", "content": "Cesária Évora vystoupila 4. dubna 2005 v Praze ve velkém sále Lucerny se svou sedmičlennou skupinou. Vystupovala jako obvykle bosky. Jejím koncertem vyvrcholil druhý ročník přehlídky zpěvaček a kapel nazvaný \"Mezinárodní víkend žen.\"", "section_level": 1}, {"title": "Písně ve filmu.", "content": "Goran Bregovic požádal Césarii Évoru, aby nahrála píseň \"Ausencia sur la B.O.\" do filmu Emira Kusturici \"Underground\".", "section_level": 1}, {"title": "Diskografie.", "content": "Studiová alba Kompilace a živá alba", "section_level": 1}], "src_summary": "Cesária Évora (27. srpna 1941, Mindelo, Kapverdy – 17. prosince 2011, Mindelo) byla kapverdská zpěvačka, přezdívaná \"Bosonohá Diva\", protože na jevišti vystupovala vždy bosá. Je považována za Královnu morny (The Queen of Morna).", "tgt_summary": "Cesária Évora (; 27 August 194117 December 2011), more commonly known as Cize, was a Cape Verdean singer-songwriter. She received a Grammy Award in 2004 for her album Voz d'Amor. Nicknamed the \"Barefoot Diva\" for performing without shoes, she was known as the \"Queen of Morna\". Évora began singing as a young woman in bars in her hometown of Mindelo.", "id": 2184600}
{"src_title": "Theobald II. Navarrský", "tgt_title": "Theobald II of Navarre", "src_document": [{"title": "Život.", "content": "Theobald byl starším synem navarrského krále Theobalda I. a jeho třetí choti Markéty, dcery Archambauda Bourbonského. V červenci 1253 mu zemřel otec a regentem se za nezletilého chlapce stal aragonský král Jakub I. společně s vdovou Markétou. Té se urychleným představením Theobalda revoltujícím baronům v Pamploně podařilo zabránit nástupnické krizi. O rok později se Theobaldovi zalíbila dvanáctiletá Isabela, dcera francouzského krále Ludvíka. Isabela kráčela ve šlépějích svého otce, vážně zvažovala klášterní život a oba mladí lidé sdíleli náboženské nadšení. 6. dubna 1255 je v Melunu oddal františkán Odo Rigaud a poté Theobald trávil nějaký čas na pařížském dvoře. Král Ludvík se k němu choval jako k synovi, svou roli kromě osobních sympatií jistě hrála i záruka budoucího příklonu navarrské dynastie k Francii. Pro Theobalda se stal velkým vzorem. Roku 1256 se Theobald ujal dědictví po otci. I po převzetí Navarry a Champagne úzce spolupracoval se svým tchánem, oba muži se navzájem podporovali. Isabela se na veřejných věcech vůbec nepodílela, její čas byl zcela vyplněn zájmem o náboženský život, dny trávila se svým zpovědníkem a tajným umrtvováním těla. Roku 1270 se bezdětní manželé připojili ke křížové výpravě Ludvíka IX., což se jim stalo osudným. Výpravu postihla katastrofa, na území Tunisu při čekání na posily zemřel na úplavici Jan Tristan, pár dní po něm i samotný král Ludvík. Při plavbě do Trapani zastihla vracející se flotilu vichřice a výprava ztratila na čtyřicet válečných lodí. Vyděšení cestovatelé se rozhodli raději pro cestu po souši. Do vlasti se jich přesto vrátilo jen pár. Theobald zemřel v prosinci 1270 v Trapani na blíže neurčenou epidemii. Jeho vnitřnosti byly pohřbeny na místě, tělo nabalzamováno a společně s kostmi tchána a dalších členů rodiny převezeno do Francie. V dubnu 1271 zemřela již na území Provensálského hrabství také Isabela. Pohřební průvod se tak rozrostl i o její ostatky. Theobaldovo srdce bylo uloženo u jakobínů v Provins, Isabelino u cisterciáků v Clairvaux a těla obou manželů ve františkánském klášteře v Provins. Dědicem navarrského království se stal Theobaldův mladší bratr Jindřich I.", "section_level": 1}], "src_summary": "Theobald II. Navarrský ( \"Thibaut II de Navarre\", 1239 – 4. prosince 1270, Trapani) byl navarrský král a hrabě ze Champagne, účastník osmé křížové výpravy. Za jeho vlády se v Navaře konalo první sčítání lidu. Byl důvěrným přítelem svého tchána Ludvíka IX., Dante Alighieri jej ve své Božské komedii umístil do Pekla.", "tgt_summary": "Theobald II (6/7 December 1239 – 4/5 December 1270) was King of Navarre and also, as Theobald V, Count of Champagne and Brie, from 1253 until his death. He was the son and successor of Theobald I and the second Navarrese monarch of the House of Blois. After he died childless, the throne of Navarre passed to his younger brother, Henry I.", "id": 1507154}
{"src_title": "Adam Gontier", "tgt_title": "Adam Gontier", "src_document": [{"title": "Životopis.", "content": "Díky matčině vlivu v dětství poslouchal všechny hudební směry. Nejvíce ho ale zaujaly skupiny jako Pearl Jam, Alice in Chains, The Beatles, Jeff Buckley apod. Do hudby se hluboce zamiloval a na kytaru začal hrát v šesti letech. Od dvanácti let si nepřál nic jiného, než koncertovat s kapelou po celém světě. Navštěvoval Norwoodskou střední školu, kde se seznámil s Neilem Sandersonem a Bradem Walstem a s nimi založil skupinu \"Groundswell\", která se později přejmenovala na Three Days Grace. Groundswell vydalo album s názvem \"Way of Popular Feelings\" a o pár let později se skupina rozhodla přestěhovat do Toronta, kde pokračovala v hudební kariéře. Dne 21.12.2012 napsal zbylým členům kapely Three Days Grace dopis, ve kterém řekl, že ze zdravotních důvodů odchází. V roce 2015 vydal debutové album s novou skupinou Saint Asonia, spolu s kytaristou ze Staind, Mikem Mushokem, Richem Beddoe a Coreym Lowerym.", "section_level": 1}, {"title": "Osobní život.", "content": "V časopise \"Chart Attack\" Adam veřejně potvrdil, že se v roce 2005 oženil se svou studentskou láskou ze střední školy Naomi Faith Brewerovou. Spolu mají kmotřenku jménem Roo. Vlastní také psa jménem Mabel. O Mabel Adam mluví jako o svém \"prvorozeném dítěti\". Jeho bratranec, Cale Gontier, hraje na baskytaru v kanadské kapele Art of Dying. Je považován za temnou osobnost, protože to vyplývá z textů jeho písní. Adam však uvádí vše na pravou míru tvrzením, že texty píše většinou, když ho něco trápí, nebo když je naštvaný. Nejúžasnějším pocitem pro něj je, když s ním sál plný lidí najednou začne zpívat. Jak sám říká, je to pro něj neuvěřitelné, když slyší vlastní hudbu v podání tisíců fanoušků. 9. ledna 2013 se na internetu objevila zpráva, že Adam opouští Three Days Grace kvůli svému špatnému zdravotnímu stavu.", "section_level": 1}, {"title": "Three Days Grace.", "content": "Gontier, Sanderson a Walst se přeskupili v roce 1997 pod názvem Three Days Grace. V roce 2003 se ke skupině přidal hlavní kytarista Barry Stock. V této sestavě kapela vydala čtyři alba, \"Three Days Grace\" (2003), \"One X\" (2006), \"Life Starts Now\" (2009) a \"Transit of Venus\" (2012). V lednu 2013 však Gontier z kapely odešel.", "section_level": 1}, {"title": "Drogy.", "content": "V roce 2005 Adam propadl závislosti na OxyContinu, což je prášek proti silné bolesti, podobný heroinu. Bral 10–80 mg denně, dokud se proti tomu nepostavila jeho manželka Naomi, která ho v podstatě donutila jít na léčení. Pro Adama to byly údajně nejhorší dny v jeho životě.", "section_level": 1}, {"title": "Saint Asonia.", "content": "V roce 2013 opustil Adam skupinu Three Days Grace kvůli zdravotním problémům a od roku 2015 působí ve skupině Saint Asonia, se kterou vydal 31. července 2015 debutové album s názvem Saint Asonia.", "section_level": 1}], "src_summary": "Adam Wade Gontier (* 25. května 1978 Peterborough, Ontario) je kanadský skladatel, textař, kytarista a bývalý frontman kapely Three Days Grace. Je oceňován pro svůj hlasový rozsah, který sahá od vysokého tenoru až do středně hlubokého basu.", "tgt_summary": "Adam Wade Gontier (born May 25, 1978) is a Canadian singer, songwriter and musician. He is the lead singer, rhythm guitarist, and main songwriter for Saint Asonia, but is best known as the former lead singer and rhythm guitarist of the Canadian rock band Three Days Grace. Gontier left Three Days Grace on January 9, 2013. In addition to his work with Three Days Grace, he has been involved in collaborations with other bands including Art of Dying and Apocalyptica.", "id": 2425366}
{"src_title": "Linda Maria Baros", "tgt_title": "Linda Maria Baros", "src_document": [{"title": "Život.", "content": "Linda Maria Baros se narodila v dělnické čtvrti v Bukurešti, kde navštěvovala základní školu a částečně i lyceum, které poté dokončila v Paříži. Vynikající studentka Sorbonny (Univerzity Sorbonne – Paříž IV), v roce 2011 získala doktorát z komparatistiky (Ph.D.) a o několik měsíců později se stala hlavní tajemnicí \"Collège de Littérature Comparée\" (\"Colegia srovnávacích literatur v Paříži\"). V rumunštině publikovala dvě sbírky veršů a dvě divadelní hry (od roku 2002 je členkou Svazu rumunských spisovatelů. Počínaje rokem 2005 podporuje poesii, založila a řídí literární časopis \"VERSUs/m\", poté iniciovala vznik Festivalu \"Primavera Poetilor\" (\"Jaro básníků\"), který spolupořádá. Festival se koná v 55 rumunských městech. Je renomovanou překladatelkou do francouzštiny a rumunštiny, vydala téměř třicet děl. Čás jejích překladů je shromážděna v \"Knihovně ZOOM\" (135 autorů z různých zemí). Od roku 2000 začíná v Paříž psát ve francouzštině. Druhá z básnických sbírek vydaných ve Francii získala roku 2007 jednomyslným usnesením poroty \"Guillaume Apollinairovu cenu\" (sbírka básní \"Dům ze žiletek\"). Rovněž v Paříž se stala počínaje rokem 2005 korektorkou několika největších francouzských vydavatelství, zástupkyní tajemníka Asociace překladatelů rumunské literatury (2006), kulturní ambasadorkou Rumunska v rámci Sezony evropské kultury (2008), hlavní pomocnou tajemnicí společnosti \"La Nouvelle Pléiade\" (2009), koordinátorkou básnické sekce časopisu \"Seine et Danube\" (2009–2010), doživotně volenou členkou francouzské básnické žiry, do níž patří důležité literární osobnosti, jako \"Max-Pol Fouchet\" nebo \"Guillaume Apollinaire\".", "section_level": 1}, {"title": "Dílo.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Poezie.", "content": "Debutovala roku 1988 básněmi publikovanými v literárním časopise. Básně Lindy Marii Baros byly přeloženy v 25 zemích.", "section_level": 2}, {"title": "Překlady.", "content": "Přeložila téměř třicet titulů.", "section_level": 2}, {"title": "Spolupráce.", "content": "Spolupracuje s poetickými, literárně kritickými a překladatelskými časopisy Po&sie, Nunc, Poésie 2003, Aujourd’hui poème, Europe, La Revue littéraire, Pyro, Ici & Là, Confluences poétiques, MIR, La page blanche, La Traductière, Hauteurs, Littérales, Thauma, L’Écho d’Orphée, Levure Littéraire, Le Bateau Fantôme, Seine et Danube (Francie), Galateea, Observator München (Německo), Bunker Hill (Holandsko), Poetry Review, Horizon Review (Anglie), International Notebook of Poetry, Pleiades (USA), Scritture Migranti, Formafluens (Itálie), Contre-jour, Langage & créativité (Kanada), ABC, Alora, la bien cercada, El Coloquio de los Perros (Španělsko), Revolver, Le Journal des Poètes, Langue vive (Belgie), Électron libre (Maroko), Le Quotidien, Tageblatt, Le Jeudi (Lucembursko), Gradina, Poetika, Književni list (Srbsko), România literara, Viata româneasca, Luceafarul, Ziarul de Duminica, Academia de poezie, Apostrof Adevarul literar si artistic, Tribuna, Ziua literara, Arges, Calende, Astra, Noua literatura, VERSUs/m, (Rumunsko), Beagle (Japonsko), Shirdanra (Bangladéš), LA OTRA Mexiko, Europski glasnik (Chorvatsko), Apokalipsa (Slovinsko), La Revue de Belles Lettres (Švýcarsko) atd.", "section_level": 1}, {"title": "Antologie.", "content": "Mnohé z jejích básní se objevily v téměř třiceti antologiích, např.:", "section_level": 1}], "src_summary": "Linda Maria Baros, (* 6. srpna 1981 v Bukurešti), je básnířka, překladatelka a literární kritička tvořící ve francouzštině a rumunštině. Je laureátkou prestižní Guillaume Apollinairovy ceny (Francie 2007). Francouzskou literární kritikou je považována za jeden z nejsilnějších hlasů dneška, za důležitou mladou básnířku 21. století. Její poesie byla přeložena v 25 zemích.", "tgt_summary": "Linda Maria Baros (born 6 August 1981 in Bucharest) is a French-language poet, translator and literary critic, one of the most powerful new voices on today's poetry scene (the famous French literary award \"Prix Guillaume Apollinaire\" – 2007 and \"The Poetical Calling Prize\" – 2004). She lives in Paris, France. Member of the Académie Mallarmé since 2013. Her poems have been published in 25 countries.", "id": 39935}
{"src_title": "Chris Spedding", "tgt_title": "Chris Spedding", "src_document": [{"title": "Dětství (1944–1960).", "content": "Chris Spedding se narodil jako Peter Robinson dne 17. června 1944 v obci Staveley v anglickém hrabství Derbyshire. Jeho matkou byla Edith Werner Robinson, tehdy třicetiletá žena, která pracovala jako sekretářka. Jeho otec se jmenoval Cedric „Jack“ White a působil v letectvu na pozici navigátora. Dne 18. října 1943 při sestřelení letadla zahynul. Již několik měsíců před narozením svého syna měla matka, v té době provdaná za jiného muže, jasno v tom, že jej dá k adopci, a těhotenství podstoupila v tajnosti. Svého syna následně vychovávala po dobu nezbytně nutnou, tedy po tři měsíce, a následně byl Peter adoptován párem sheffieldských čtyřicátníků, Jacka a Muriel Speddingových. Rodné příjmení nové matky bylo Toundrow a za Jacka Speddinga se provdala roku 1935. Brzy se ukázalo, že nemohou mít vlastní děti. Po vypuknutí války se dočasně starali o dva německé židovské chlapce, přivezené do Anglie v rámci Kindertransportu. Později se o chlapce starala jejich vlastní matka, která za nimi přijela do Anglie, a rodiny zůstaly i poté v kontaktu. Adoptovaného syna přejmenovali na Christopher John Spedding. Když mu byly tři roky, rodiče adoptovali dívku jménem Peggy (později známou jako Maggie). Rodiče velmi obdivovali operu a klasickou hudbu a kromě řady gramofonových desek s touto hudbou měli doma také klavír. Otec byl varhaníkem a matka zpívala ve sboru. Malý Chris se tedy od malička seznamoval se hrou na klavír a sám zpíval v kostelním sboru, přestože jakékoliv formální umělecké vzdělávání vzdorovitě odmítal. V devíti letech mu rodiče zakoupili housle z osmnáctého století, na které se začal učit hrát. Přestože byl levákem, na housle hrál jako pravák (stejně jako v pozdějších letech na kytaru). V roce 1953 se Speddingovi přestěhovali ze Sheffieldu do Birminghamu. Výrazným mezníkem ve Speddingově životě byla chvíle, kdy v roce 1956 poprvé uslyšel píseň „Heartbreak Hotel“ od Elvise Presleyho. Od té doby byl jeho vzorem Presleyův dvorní kytarista Scotty Moore. Rovněž obdivoval Dennyho Wrighta, který hrál s Lonniem Doneganem. Postupně začal objevovat další podobnou hudbu a snažil se ji interpretovat na houslích – zkoušel například písně od Eddieho Cochrana či Buddyho Hollyho, přičemž housle držel jako kytaru. V té době hrál ve školním orchestru, avšak dělal vše pro to, aby byl vyhozen – hru často díky záměrně rozladěným houslím sabotoval. Nakonec byl úspěšný a z orchestru byl vyhozen. V tuto chvíli vše směřoval k tomu, aby získal kytaru. Rodiče nový populární styl hudby, rokenrol, neuznávali a odmítali jej podpořit. Po neúspěšném pokusu o výrobu kytary vlastníma rukama mu nakonec roku 1957 rodiče jednu skutečnou zakoupili. Šlo o akustickou kytaru, neboť rodiče věřili, že Chris z rokenrolového období vyroste a začně studovat klasickou kytaru. Nedlouho poté Spedding založil svou první skifflovou kapelu pojmenovanou Hot Spuds podle jeho přezdívky (Spuds) a s ní měl již v roce 1957 první veřejné vystoupení coby kytarista. Kromě hudby se během školních let věnoval tvorbě karikatur a psaní básní. Za jednu z nich, nazvanou \"Battle\" (\"Bitva\"), získal školní cenu. V roce 1959 se rodina Speddingova vrátila zpět do Sheffieldu. V té době se Spedding začal více zajímat o jazz, a přestože ani tento styl hudby jeho rodiče příliš nepodporovali, byl pro ně přijatelnější než rokenrol. Tou dobou mu zakoupili první elektrickou kytaru (Höfner Senator).", "section_level": 1}, {"title": "Kariéra.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Počátky (1960–1966).", "content": "V únoru 1960 založil kapelu The Vulcans, v níž dále hráli Len Singleton (rytmická kytara), Pete Bruce (baskytara), Richard Smith (bicí) a dva zpěváci: Keith „Fanny“ Singleton a John Frith. Kapela později prošla personálními změnami na postu baskytaristy (nakonec se této pozice ujal Len Singleton). Hrála převážně coververze skifflových a rokenrolových písní a nejčastěji vystupovala v mládežnických klubech a po roce činnosti se rozpadla. Po dokončení školy se v srpnu 1961 odstěhoval do Londýna. Zde začal pracovat v obchodě s hudebninami nazvaném The Clifford Essex. Kromě prodeje nástrojů se obchod věnoval vydávání partitur a také vlastního časopisu \"BMG (Banjo, Mandolin, Guitar)\". Spedding zde vyřizoval korespondenci, psal aranžmá a přispíval vlastními články do časopisu. První kapelou, s níž v novém bydlišti začal vystupovat, byla countryová Bill Jordan and his Country Boys. Specializovala se na coververze písní například od Johnnyho Cashe, Hanka Williamse a Jimmyho Rogerse. Kromě Spojeného království kapela hrála i v zahraničí, a to v Paříži, často však vystupovala na britských základnách amerického letectva. V roce 1962 vydal The Clifford Essex Speddingův tutoriál pro countryovou hru na kytaru \"Play Country Style Guitar\". Během necelých osmnácti měsíců se prodalo pět tisíc výtisků. Tou dobou začal hrát i jazzovou hudbu s tehdy třináctiletým vibrafonistou Frankem Ricottim. Brzy začali doprovázet takové hudebníky, jakými byli saxofonista Dick Heckstall-Smith a trumpetista Ian Carr. S Ricottim rovněž působil ve skupině kontrabasisty Grahama Colliera, s nímž vystupoval převážně na univerzitách. V té době měl také první zkušenosti s drogami, konkrétně s amfetaminem. V roce 1964 přijal nabídku, aby po dobu dvou měsíců hrál na lodi SS \"Himalaya\" při cestě do Austrálie. Po návratu do Londýna v únoru 1965 začal hrát v kapele Nata Templa, s nímž s přestávkami vystupoval až do roku 1969. Zároveň spolupracoval s Tommym Kinsmanem, Sidem Phillipsem a Montem Frankem. V té době stále sledoval inzeráty rockových kapel v \"Melody Makeru\", které sháněly kytaristu, avšak úspěšný nebyl. V roce 1966 absolvoval první oficiální nahrávání – hrál na demonahrávkách zpěvačky Dany Gillespie.", "section_level": 2}, {"title": "The Battered Ornaments (1967–1969).", "content": "V roce 1967 začal Spedding vystupovat s kapelou The Battered Ornaments, kterou dal dohromady básník a textař Pete Brown. Spedding, který již delší dobu hledal rockovou kapelu, v níž by mohl hrát, uvedl, že tato skupina byla dokonalá v tom, že byla kombinací rocku, jazzu a anarchie. Skupina ve svém klasickém složení fungovala přibližně rok a půl a odehrála více než stovku koncertů. Přesto měl Spedding v roce 1968 dostatek volného času, aby se stal členem další kapely, bluesrockové skupiny Smile. Koncem května toho roku kapela vydala svůj první singl „“, jehož producentem byl Lionel Morton. Spedding na nahrávce hrál na nenáviděné housle a také na baskytaru, na níž hrál již v minulosti s Montem Frankem. Existence kapely byla velmi krátká. Téhož roku Spedding hrál na prvním albu kvarteta Franka Ricottiho s názvem \"\" a rovněž jej doprovázel při koncertech. V lednu 1969 zaskakoval při londýnském uvedení muzikálu \"Vlasy\". Kromě The Battered Ornaments doprovázel Spedding v roce 1969 Paula Jonese, Alana Price, Mika Westbrooka, ale také zpěvačku Dusty Springfield. Toho roku vydali The Battered Ornaments své první album s názvem \"\". V době nahrávání se ve studiu zastavil Jack Bruce, který Speddinga pozval na nahrávání svého prvního sólového alba \"Songs for a Tailor\". Tento okamžik odstartoval Speddingovu kariéru studiového hudebníka. Ještě roku 1969 nahrál s The Battered Ornaments druhou desku \"Mantle-Piece\", a to již bez dosavadního lídra Petera Browna, kterého ostatní členové vyhodili. Novým vůdcem se stal Spedding, který v několika písních na albu rovněž zpíval. V červenci 1969 odehráli týdenní koncertní rezidenci v Hamburku a později vystupovali i v Kodani. Svou činnost soubor ukončil v prosinci 1969.", "section_level": 2}, {"title": "Studiový hudebník a sólové projekty (1969–1972).", "content": "V prosinci 1969, ještě před definitivním rozpadem The Battered Ornaments, se Spedding stal členem jazzrockové kapely Iana Carra Nucleus. Již v lednu šla kapela do studia, kde nahrála své debutové album pojmenované \"Elastic Rock\". V červnu kapela vystupovala na Montreuxském jazzovém festivalu, kde získala hlavní cenu. Následovala cesta do Spojených států amerických, kde zahráli mimo jiné na Newportském jazzovém festivalu. Šlo o Speddingovu první cestu na americký kontinent. Ještě roku 1970 Nucleus vydali své druhé album \"We'll Talk About It Later\". V té době se rovněž podílel na Carrově desce \"Greek Variations\" a zanedlouho se skupinou Nucleus nahrál ještě její třetí desku \"Solar Plexus\", avšak již na jaře 1971 kvůli neshodám s Carrem odešel. Po úspěchu alba \"Songs for a Tailor\" se Chris Spedding stal vyhledávaným londýnským studiovým hráčem. Této práci se věnoval již během členství ve skupině Nucleus, ale po odchodu se stala jeho hlavní činností. Často byl ve studiu šest dnů v týdnu, přičemž po večerech ještě vystupoval s různými hudebníky, například s Petulou Clark, Lulu či Barbarou Thompson, ale také Američanem Garym Burtonem, při koncertech. Navíc během dopolední hrál na nahrávkách reklamních znělek, jejichž autorem byl často Jeff Wayne. Roku 1970 se poprvé setkal se zpěvákem a producentem Mikem Battem, s nímž nahrál několik alb, často orchestrálních. Mezi hudebníky, na jejichž albech v té době hrál, patří například Memphis Slim, Harry Nilsson a Sixto Rodriguez. Na mnoha albech, jejichž nahrávání se Spedding účastnil, není uvedeno, zda na výsledné vydané desce skutečně byly jeho party použity – v některých případech mohly být přenahrány jiným kytaristou, případně použity bez uvedení v bookletu. V červenci 1970 vydala společnost Harvest Records Speddingovo první sólové album \"Backwood Progression\", které bylo nahráno během přibližně jednoho týdne v Abbey Road Studios a Speddinga na něm doprovázeli například basista Roy Babbington a bubeník Laurie Allan. Navzdory tomu, že předtím hrál často progresivní či avantgardní hudbu, se deska nese ve stylu amerického roots rocku a je inspirována tvorbou Boba Dylana a skupiny The Band. Tři měsíce po vydání desky, dne 13. října 1970, se Spedding na radnici v Marylebonu v londýnském Westminsteru oženil s dvaadvacetiletou Řekyní jménem Katerina „Kathy“ Koutsogiannopoulou (Spedding). V té době již neudržoval žádný kontakt se svými rodiči ani sestrou a na svou svatbu je nepozval. Se svou manželkou vychovával její dceru Melinu, kterou měla s jiným mužem ještě v Řecku. Ještě koncem roku 1970 vyšlo Speddingovo instrumentální jazzové album \"Songs Without Words\", avšak pouze v Japonsku. V lednu 1971 přestal Spedding vystupovat s klavíristou Mikem Westbrookem, s nímž delší dobu hrál, a nahrál s Brucem jeho třetí sólovou desku \"Harmony Row\". Album vyšlo v červenci 1971 a Spedding se následně stal členem Bruceovy doprovodné skupiny, kterou však v únoru následujícího roku opustil. V březnu 1972 vydal Spedding své druhé řadové album \"The Only Lick I Know\", na němž pracoval přibližně po dobu jednoho roku ve vzácných chvílích, kdy nenahrával s jinými hudebníky. V letech 1971 a 1972 byl ve čtenářské anketě časopisu \"Melody Maker\" zvolen druhým nejlepším kytaristou roku, hned za Johnem McLaughlinem.", "section_level": 2}, {"title": "Sharks (1972–1974).", "content": "V září 1972 Spedding omezil práci studiového hudebníka na občasné hostování, případně spolupráci s přáteli, jakým byl například Mike Batt. Roku 1972 Speddinga kontaktoval Mike Batt s nabídkou studiové práce na albu uskupení The Wombles, což byl projekt založený na postavách ze stejnojmenného televizního seriálu pro děti, přičemž hudebníci při koncertech vystupovali v kostýmech z tohoto pořadu. Spedding nakonec hrál na čtyřech albech této kapely. Kapela The Wombles hrála rovněž veřejné koncerty v kostýmech, kterých se však Spedding až na několik výjimek neúčastnil. Výjimku tvořilo například vystoupení v pořadu \"Top of the Pops\" (1974). Již v červenci 1971 Speddinga kontaktoval Andy Fraser, o osm let mladší baskytarista, který nedlouho předtím opustil skupinu Free, zda by nehrál v jeho nově vznikající kapele Toby. Spedding se členem skupiny nestal, avšak začátkem podzimu 1972 spolu dali dohromady kapelu Sharks. Tu Spedding označoval za první skutečnou rockovou kapelu, v níž hrál. Vedle Speddinga byl jediným stálým členem zpěvák Steve „Snips“ Parsons. Později kapela odehrála řadu koncertů, a to jak ve Spojeném království, tak i v dalších evropských zemích. Odehráli například čtčnáct vystoupení coby předkapela skupiny Roxy Music. Své první album \"First Water\" kapela vydala v dubnu 1973, přičemž Fraser brzy ze skupiny odešel. Právě při nahrávání této desky Spedding začal brát tvrdé drogy, konkrétně kokain, na němž byl následně po dobu dvaceti let závislý. V té době Speddinga rovněž opustila jeho manželka, která se následně s dcerou usadila v Amsterdamu. Manželství bylo oficiálně ukončeno až o tři roky později, v létě 1976. Od konce roku 1973 začal Spedding žít s o tři roky starší Němkou Norou Forster, která měla jedenáctiletou dceru Arianu. Nora se snažila Arianu držet co nejdál od Speddinga a jeho vlivu a ten s dívkou téměř nemluvil. Ariana se brzy stala členkou punkrockové skupiny The Slits, v níž vystupovala pod jménem Ari Up. V březnu 1974 Sharks vydali svou druhou desku \"Jab It in Yore Eye\" a odehráli turné po Spojených státech amerických coby předskokani skupiny Mountain. Po návratu do Anglie kapela začala v červnu 1974 pracovat na svém třetím albu s pracovním názvem \"Music Breakout\". Následující měsíce kapelu provázela řada problémů, včetně odchodu členů, a vše skončilo v říjnu toho roku, kdy nahrávací společnost přestala vznik desky financovat a kapela se rozpadla.", "section_level": 2}, {"title": "Sólová kariéra (1975–1977).", "content": "Po rozpadu Sharks Spedding kontaktoval producenta Mickieho Mosta, neboť chtěl vydat alespoň jednu sólovou hitovou píseň. V té době se rovněž vrátil k rozsáhlejší práci studiového hudebníka. Opět se vrátil k hektickému dennímu programu, který měl již v minulosti, a sice ráno nahrával reklamní znělky a následně pracoval ve studiu s různými hudebníky. Dále působil v orchestru skečového televizního pořadu \"The Stanley Baxter Show\". Navzdory tomu, že byl Spedding v právním sporu se společností Island Records ohledně skupiny Sharks, byl v prosinci 1974 tímto vydavatelstvím kontaktován, aby hrál na pátém sólovém albu velšského hudebníka Johna Calea s názvem \"Slow Dazzle\". Sám neznal žádné Caleovy dřívější nahrávky ani desky skupiny The Velvet Underground, v níž v šedesátých letech působil. Během nahrávání se však ukázalo, že mají mnoho společného, včetně klasického hudebního vzdělání a blízkého vztahu k improvizaci. Spedding se tak stal členem Caleovy kapely pro nadcházející turné, které probíhalo kromě Spojeného království také v dalších evropských zemích a trvalo od dubna do května 1975. Tato sestava je jak fanoušky, tak i hudebními kolegy a samotným Speddingem, označována za nejlepší kapelu, v níž Spedding kdy hrál. Cale při koncertech často střídal tóniny a tempo, texty i celkovou strukturu písní a Spedding byl schopný jej následovat při improvizaci zcela nových písní přímo na pódiu. Když byl Spedding doma, konzumoval velké množství kokainu, avšak na turné k němu neměl takový přístup a konzumaci do značné míry omezil. Zároveň chtěl být střízlivý, když hrál s nepředvídatelným Calem. V únoru 1975 vydal Spedding svůj první sólový singl, a sice coververzi písně „My Bucket's Got a Hole in It“, kterou popularizoval americký zpěvák Hank Williams. Singl vydala společnost Island Records, k níž byl tou dobou stále smluvně vázán. Nedlouho poté, v březnu 1975, mu však Mickie Most pomohl s osvobozením od tohoto vydavatelství. Přiměla jej k tomu Speddingova píseň „Motor Bikin'“, která měla hitový potenciál. Tu zanedlouho nahráli a dne 27. června 1975 jí společnost RAK Records vydala. V té době také hrál na albu \"HQ\" písničkáře Roye Harpera a účastnil se i následného turné. Když bylo turné již připraveno, Speddingovi zavolal Mick Jagger, zpěvák skupiny The Rolling Stones, ohledně místa kytaristy po Micku Taylorovi, který před nedávnem odešel. Vzhledem ke kompletně naplánovanému turné však nabídku odmítl. Po skončení Harperova turné se, několik měsíců po vydání, začalo dařit Speddingovu sólovému singlu „Motor Bikin'“, který se umístil na čtrnácté příčce Britského singlové hitparády, v němž, na různých pozicích, vydržel osm týdnů. S písní rovněž vystupoval v pořadu \"Top of the Pops\". Tou dobou absolvoval další evropské turné s Johnem Calem, a to od října do listopadu (rovněž odehráli jeden koncert v srpnu). Nedlouho předtím Spedding hrál na Caleově dalším albu \"Helen of Troy\". Když turné skončilo, Spedding začal nejprve psát další vlastní písně a následně pod Mostovým produkčním dohledem nahrávat své třetí sólové album. Album pojmenované prostě \"Chris Spedding\" vyšlo 8. dubna 1976. Stylově zcela vybočovalo z tvorby, kterou prezentoval na svých dvou prvních deskách – je mnohem více popové. Již několik let Spedding často nakupoval módní oblečení v obchodě Malcolma McLarena. Ten byl v této době, tedy v roce 1976, manažerem punkrockové skupiny Sex Pistols. Spedding se tou dobou na čas přestal věnovat propagaci své sólové tvorby a několikrát se s McLarenem sešel za účelem pomoci mladé skupině. V květnu produkoval několik jejich vůbec prvních demonahrávek. Nedlouho po vzniku těchto demonahrávek se Spedding po třech letech rozešel s Norou Forster. Počátkem června 1976 sestavil Spedding vlastní doprovodnou skupinu, v níž jej doprovázeli baskytarista Pat Donaldson a bubeník Timi Donald, kteří s ním dříve hráli v Caleově kapele, a doplňoval je druhý kytarista Simon Nicol. Spolu s nimi nahrál, opět pod produkčním dohledem Mickieho Mosta, píseň „Lone Rider“, avšak již v srpnu se sestava rozpadla. V říjnu nahrál za doprovodu skupiny The Vibrators mnohem punkovější singl „Pogo Dancing“, který vyšel následujícího měsíce. Se skupinou rovněž odehrál několik vystoupení v rozhlase a televizi. V roce 1977 Spedding odehrál turné coby člen doprovodné skupiny Bryana Ferryho, jemuž jako členovi skupiny Roxy Music v minulosti předskakoval. Již předchozího roku hrál na jeho albech \"Let's Stick Together\" a \"In Your Mind\". Spedding k turné svolil poté, co zastupující společnost slíbila, že bude financovat jeho vlastní turné na podzim 1977. Počátkem roku se k němu nastěhovala nová přítelkyně Penny Staples, s níž žil od předchozího roku. V dubnu 1977 vystoupil coby host při Caleově londýnském koncertu. Ferryho turné probíhalo od února do března a následně znovu od května 1977. Po jeho dokončení začal Spedding pracovat na dalším sólovém albu. Dostalo název \"Hurt\" a vyšlo v září 1977. Produkoval jej Chris Thomas a kromě autorských písní se na něm nachází coververze písní od Bo Diddleyho a Garlanda Jeffreyse. Deska je o poznání rockovější, temnější a hlasitější než předchozí. Od září byl Spedding po dobu téměř dvou měsíců na turné.", "section_level": 2}, {"title": "Odchod do Spojených států (1978–1988).", "content": "Řadu let Spedding uvažoval o odstěhování se do Spojených států amerických. V srpnu 1978 se tedy usadil v New Yorku, kde brzy začal hrát se zpěvákem Robertem Gordonem, který se věnoval rockabilly hudbě, a s nímž Spedding zanedlouho nahrál desku \"Rock Billy Boogie\". V New Yorku se často setkával s Johnem Calem, který zde znovu od předchozího roku žil. Cale, který měl ve městě velké známosti a v šedesátých letech zde působil ve skupině The Velvet Underground, se Speddinga ujal a začal jej představovat různým lidem, včetně svého drogového dealera. Jednou od něj dostal pozvánku na recepci kapely Boston, kde potkal šestadvacetiletou baskytaristku jménem Jody Irushalmi (coby hudebnice vystupovala pod pseudonymem Jody Beach). Později se vrátil do Londýna, kde dokončil práce na svém dalším albu \"Guitar Graffiti\", které vyšlo až v březnu 1979, a začal řešit odchod do New Yorku. Po dokončení desky se tam vrátil a zahájil turné s Robertem Gordonem. V lednu 1979 produkoval oficiálně nevydané demonahrávky kapely The Cramps. V té době byla Jody jeho stálou přítelkyní. Jednou spolu a ještě s její sestrou Risé zašli na Caleův koncert, kde Spedding vystoupil coby host. Risé se v roce 1981 za Calea provdala. Po dokončení turné s Gordonem se Spedding koncem roku 1979 stal členem již zavedené newyorské kapely The Necessaries. Tu opustil po přibližně čtrnácti měsících v roce 1981. Toho roku se na čas vrátil do Londýna, kde produkoval sólové album Stevea Parsonse nazvané \"La Rocca!\". V té době rovněž vydal své další sólové album \"I'm Not Like Everybody Else\" – jeho poslední vydané společností RAK Records. Následovalo společné turné s Parsonsem po východním pobřeží USA a Kanady. Později odehrál další turné za doprovodu jiných hudebníků a občasně hrál i s Calem, například na albu \"Music for a New Society\", ale i při koncertech. Koncem roku 1982 začal opět hrát s Gordonem a následujícího roku spolupracoval coby studiový hudebník například s Paulem McCartneyem, Rogerem Daltreyem a Kit Hain. V roce 1983 rovněž coby host hrál týden v domácí kapele televizního pořadu \"Late Night with David Letterman\". V roce 1984 se rozpadl Speddingův vztah s Jody Beach. V roce 1985 začal Spedding přispívat rozhovory s různými hudebníky do pánského časopisu \"Details\", v němž rovněž získal titul hudebního editora. Toho roku rovněž odehrál severoamerické turné s vlastní doprovodnou kapelou a později i krátké akustické turné s Royem Harperem (každý odehrál svůj set jen s akustickou kytarou). Následovala další turné s kapelou, občasně hrál na albech různých hudebníků, včetně Toma Waitse a Johnnyho Hallydaye, a nadále rovněž vystupoval s Gordonem. V březnu 1986 odehrál dva společné koncerty s Calem (bez kapely, pouze oni dva). V říjnu a listopadu toho roku následovalo větší turné, při němž opět hráli bez rytmické sekce. Toho roku rovněž Spedding začal opět chodit s Jody Beach. Dne 24. června 1986 měli svatbu, čímž se po třinácti letech spolupráce stal Caleovým švagrem. Spedding stále oficiálně nemohl ve Spojených státech trvale bydlet a pracovat a řadu let se snažil o získání zelené karty. Američtí úředníci si svatbu vyložili jako pouhou snahu o její získání a Speddingovi dali devadesát dnů na opuštění země. Nakonec se mu však přes právníky záležitost podařilo vyřešit. V říjnu 1986 vydal své další sólové album \"Enemy Within\". Jeho nahrání zabralo přibližně dva týdny, avšak následně bylo kvůli právním problémům na dva roky uloženo k ledu. Deska obsahuje mimo jiné píseň „Go West“, pod níž jsou autorsky kromě Speddinga podepsáni také John Cale a Jody Beach. Počátkem roku 1987 Spedding absolvoval další turné s Calem, které však provázely problémy, neboť Cale, jenž se nedlouho předtím vyléčil z dlouholeté závislosti na drogách, zakázal během turné jakékoliv drogy, zatímco Spedding nadále užíval kokain, což mu způsobovalo značné potíže. Další turné s Calem následovalo na počátku roku 1988 a později opět koncertoval po Evropě s Robertem Gordonem. Koncem osmdesátých let produkoval jediná dvě alba kanadské rockabillyové kapely The Razorbacks. Rovněž produkoval album hudebníka Mika McClintocka.", "section_level": 2}, {"title": "Různé spolupráce (1988–2000).", "content": "V roce 1988 začal také pracovat na svém dalším sólovém albu \"Cafe Days\". Bylo to v době, kdy se sám začal zbavovat závislosti na drogách a v době nahrávání alba byl psychicky na dně. V říjnu 1989 odehrál americké a kanadské turné, které následujícího měsíce pokračovalo v Evropě. Album \"Cafe Days\" nakonec vyšlo až v září 1990. Roku 1991 následovalo tříměsíční evropské turné. V červnu a červenci 1991 proběhlo turné po Japonsku s novými členy kapely. Po návratu z turné Speddingovi přišli o svůj newyorské byt, následně chvíli bydleli u Joeyho Ramona, ale brzy se rozešli a Spedding přebýval u různých přátel. Následovalo několik dalších turné s Gordonem. V roce 1993 se dal opět dohromady se Stevem Parsonsem a nahráli nové album skupiny Sharks, které následně vyšlo v roce 1995 pod názvem \"Like a Black Van Parked on a Dark Curve\". Později toho (1993) roku, od května do června, absolvoval na dvanáct let poslední turné s Robertem Gordonem. V lednu 1994 se se svou přítelkyní Claudií přestěhoval do Los Angeles, které podle něj mohlo být dobrým místem pro zbavení se veškerých drog. V té době se mu skutečně podařilo zbavit dlouholeté závislosti na kokainu a po dalších třech letech přestal také s kouřením. V té době začal obnovovat vztahy s rodinou v Anglii, kterou od odstěhování do New Yorku nevídal, a rozhodl se najít svou biologickou matku. V roce 1995 začal opět spolupracovat s Johnem Calem, a to v projektu, který měl navázat na nedávný a v té době již bývalý reunion skupiny The Velvet Underground. V plánované skupině měli kromě Calea hrát ještě další dva členové této kapely, a sice kytarista a baskytarista Sterling Morrison a bubenice Maureen Tuckerová, avšak z projektu sešlo po Morrisonově onemocnění a následné smrti v srpnu toho roku. Tato sestava po sobě zanechala jednu píseň, která vyšla na Caleově albu \"Antártida\". Šlo o vůbec poslední spolupráci mezi Calem a Speddingem. Později toho roku, stejně jako počátkem roku následujícího, odehrál Spedding několik vystoupení s francouzským zpěvákem Dickem Riversem. V roce 1998 hrál několik měsíců vždy jeden den v týdnu ve skupině Stevieho Gurra v domovském klubu v Burbanku a v roce 1999 absolvoval evropské turné s vlastní kapelou. Poté začal hrát s vlastní kapelou v Los Angeles a následně produkoval desku \"Hop Around\" od Dee Dee Ramona. Desce se nedostalo téměř žádné propagace a Spedding následně produkoval Ramonovo další album \"Greatest & Latest\" – jeho vůbec poslední.", "section_level": 2}, {"title": "Nové tisíciletí (od 2000).", "content": "V březnu 2000 začal Spedding pracovat na svém dalším sólovém albu, prvním po deseti letech. V létě a znovu na podzim 2000, stejně jako počátkem roku 2001, odehrál Spedding další evropská turné. Právě roku 2001 rovněž obnovil spolupráci s Bryanem Ferrym – hrál na jeho desce \"Frantic\" a rovněž se účastnil reunionového turné jeho kapely Roxy Music. V březnu 2002, po dvou letech od zahájení práce, vyšlo Speddingovo deváté řadové album \"One Step Ahead of the Blues\", které je složené převážně z coververzí starších bluesových písní. Od května toho roku byl následně členem Ferryho doprovodné skupiny při turné, které s přestávkami pokračovalo až do roku 2004. V březnu 2004 se poprvé v životě setkal se svou biologickou matkou, tehdy již devadesátiletou. Rovněž se dozvěděl, že po válce měla se svým manželem (nikoliv Speddingovým otcem) další dvě děti. Od té doby s matkou udržoval kontakt a rovněž se přestěhoval zpět do Anglie. V roce 2005 se účastnil dalšího turné obnovených Roxy Music a rovněž s kapelou začal nahrávat její první album od roku 1982, které však nikdy nebylo dokončeno. V srpnu 2005 vydal desáté řadové sólové album '. Spedding desku nahrál během volných chvil při nabitém období, kdy koncertoval či nahrával s Bryanem Ferrym. V březnu 2006 odehrál evropské turné s vlastní kapelou. Toho roku nahrál s Robertem Gordonem desku \"It's Now or Never\" (jejich jediné společné album, uváděné jako dílo obou) a v červenci s ním odehrál evropské turné. Své další sólové album, které dostalo název \"Pearls\", vydal v roce 2011. Kromě autorských písní deska obsahuje také několik coververzí. V té době rovněž působil v kapele King Mob se Stevem Parsonsem a dalšími hudebníky, mezi nimiž byl například baskytarista Glen Matlock ze Sex Pistols. Později, když již tato kapela neexistovala, začal po mnoha letech znovu hrát s Andym Fraserem – on i Parsons se podíleli se Speddingově další desce \"Joyland\". Na albu se podílelo několik dalších hostů, včetně Bryana Ferryho a Johnnyho Marra. Po Fraserově smrti v březnu 2015 se kapela Sharks dala znovu dohromady – kromě Parsonse, Speddinga a dalšího člena klasické sestavy, klávesisty Nicka Judda, v ní hrál například bubeník Paul Cook ze Sex Pistols. V lednu 2017 kapela vydala nové album nazvané '. Později téhož roku vyšel box set složený ze Speddingových alb, která nahrál pro společnost RAK Records, pod názvem \"The RAK Years\". V červnu 2018 kapela Sharks vydala další album nazvané \"\". K roku 2018 Spedding nadále zůstával členem doprovodné skupiny Bryana Ferryho.", "section_level": 2}, {"title": "Nástroje.", "content": "Na přelomu šedesátých a sedmdesátých let, během období, kdy začínal pracovat jako studiový hudebník, hrál Spedding často na kytaru Fender Telecaster, kterou použil i na svém debutovém albu \"Backwood Progression\". Později hrál také na Fender Stratocaster či Gibson Les Paul. Coby člen kapely Jacka Bruce hrál také na akustickou kytaru Gibson J-45, kterou mu věnoval právě Bruce. Mezi jeho další akustické kytary patří Gibson J-200. Během amerického turné kapely Sharks v roce 1974 si Spedding zakoupil Gibson Flying V, na kterou hrál řadu let do chvíle, než mu byla v polovině osmdesátých let ukradena. V době, kdy hrál s Robertem Gordonem rockabilly, používal kvůli autenticitě Gretsch Country Club. V devadesátých letech používal kytaru značky ESP vzhledu Stratocaster a kytaru SteelPaul, vyrobenou Jamesem Trussartem. Typickou je pro něj rovněž kytara Gretsch 6120, kterou dostal v roce 2006. Uvádí, že není velkým příznivcem různých kytarových efektů. Říká, že raději vytváří zvuk vlastníma rukama, než těmito pedálovými efekty. Když hrál na baskytaru, byla to často . Uvedl, že hru na baskytaru si velmi užívá. Kromě klavíru a houslí, na něž hrál během dospívání a znalosti využil i ve své pozdější kariéře, hrál také například na buzuki a elektrický sitár.", "section_level": 1}], "src_summary": "Chris Spedding, rodným jménem Peter Robinson, (* 17. června 1944 Staveley, Derbyshire, Anglie) je anglický kytarista, zpěvák a hudební producent. Vyrůstal u adoptivních rodičů a prvním nástrojem, na který ve věku devíti let začal hrát, byly housle. Rovněž hrál na klavír, který se nacházel v jejich domě. Čtyři roky po houslích začal hrát na kytaru. Nedlouho poté, co na nástroj začal hrát, založil svou první kapelu, po níž následovalo několik dalších uskupení. Kromě rokenrolu, který byl tehdy jeho primárním žánrem, se rovněž zajímal o jazzovou hudbu. V šedesátých letech doprovázel coby sideman velké množství jazzových hudebníků. Koncem dekády hrál s kapelou The Battered Ornaments a následně do roku 1972 působil ve skupině Nucleus. Obě skupiny byly zaměřeny na jazzovou či progresivní hudbu. Své první sólové album vydal v roce 1970. Tou dobou již byl zavedeným a brzy uznávaným studiovým hudebníkem, který spolupracoval například s Memphis Slimem, Mikem d'Abem i Eltonem Johnem. V pozdějších letech následovalo několik dalších sólových alb, úspěchu se mu dostalo roku 1975 s hitovým singlem „“. V letech 1972 až 1974 hrál se skupinou Sharks, kterou sám označoval za první skutečnou rockovou kapelu, jíž byl členem. V roce 1975 se stal členem doprovodné skupiny velšského hudebníka a skladatele Johna Calea, s nímž v té době rovněž nahrál dvě alba a občasně s ním spolupracoval i v osmdesátých a devadesátých letech. Svého času byli švagry – jejich manželky byly sestrami. Koncem sedmdesátých let byl členem doprovodné skupiny zpěváka Bryana Ferryho, s nímž obnovil spolupráci v novém tisíciletí. Od konce sedmdesátých let žil ve Spojených státech amerických, kde nějaký čas působil ve skupině The Necessaries a rovněž se začal věnovat produkci nahrávek jiných interpretů. Dlouhodobou se stala také jeho spolupráce s rockabillyovým zpěvákem Robertem Gordonem.", "tgt_summary": "Christopher John Spedding (born Peter Robinson, 17 June 1944) is an English musician, singer, guitarist, songwriter, multi-instrumentalist, composer, and record producer. In a career spanning more than 50 years, Spedding is best known for his studio session work. By the early 1970s, he had become one of the most sought-after session guitarists in England. Spedding has played on and produced many albums and singles. He has also been a member of eleven rock bands: the Battered Ornaments, Frank Ricotti Quartet, King Mob, Mike Batt and Friends, Necessaries, Nucleus, Ricky Norton, Sharks, Trigger, and The Wombles. AllMusic has described Spedding as \"one of the UK's most versatile session guitarists, [he] has had a long career on two continents that saw him tackle nearly every style of rock and roll, as well as sporadically attempting a solo career. Spedding pursued a solo career and released his debut album \"Songs Without Words\" in 1970. Since then, he has released fourteen studio albums, and two live albums. His solo albums have met no success, failing to chart anywhere, while his only single to chart was \"Motor Bikin'\".", "id": 1165292}
{"src_title": "Geopark", "tgt_title": "Geopark", "src_document": [{"title": "Síť evropských geoparků.", "content": "Evropské geoparky byly založeny v červnu roku 2000, kdy provozovatelé čtyř národních geoparků (Reserve Geologique de Haute-Provence ve Francii, Muzeum přírodní historie Lesboský zkamenělý les v Řecku, Geopark Vulkaneifel v Německu a Kulturní park Maestrazgo ve Španělsku) podepsali na řeckém ostrově Lesbos úmluvu deklarující vytvoření této sítě. Původně útlá síť se již značně rozrostla a čítá 69 území v 23 zemích Evropy (stav v roce 2016). Jediným členem této sítě na území České republiky je Globální Geopark UNESCO Český ráj.", "section_level": 1}, {"title": "Síť národních geoparků České republiky.", "content": "Síť vznikla na základě směrnice č. 6/2007, kterou vydalo Ministerstvo životního prostředí České republiky v roce 2007. Jejím úkolem je podporovat oblasti s geoturistickým potenciálem národního významu. Přesto, že pojem geopark je definován Ministerstvem životního prostředí České republiky, nejedná se o území, které by nějakým způsobem omezovalo lidskou činnost vyjma oblastí, které již mají nějaký ochranný status (CHKO, národní parky a další chráněná území). Jedná se tedy o zastřešení současných aktivit a jejich další rozvoj. Výkonným orgánem sítě je \"Rada národních geoparků\", což je zároveň poradní orgán ministerstva. Rada rozhoduje o geologické hodnotě daného území, posuzuje kandidatury, případně opětovně hodnotí již schválená území. Členy rady nejsou pouze zástupci MŽP, ale i zástupci České geologické služby, Akademie věd ČR, Agentury ochrany přírody a krajiny, Ministerstva pro místní rozvoj, Národního památkového ústavu, Národního muzea, Univerzity Karlovy, Masarykovy univerzity, Jeskyní ČR a Národního centra šetrné turistiky. Tedy institucí, které hrají významnou roli při popularizaci vědy a při prosazování turisticky zajímavých témat do regionální i celostátní koncepce. Do konce roku 2016 se stalo členy sítě národních geoparků sedm velkoplošných lokalit na území České republiky: Geopark Český ráj, který je zařazen do sítě globálních geoparků UNESCO, dále Geopark Egeria v Karlovarském kraji, který je součástí přeshraničního česko-bavorského projektu, Geopark Železné hory v oblasti CHKO Železné hory a Národní geopark GeoLoci v okrese Tachov, který navazuje na Geopark Egeria a také tvoří část Česko-bavorského geoparku.Od roku 2014 počet národních geoparků doplnily Geopark Podbeskydí, geopark Kraj blanických rytířů a jako sedmý v pořadí přibyl roce 2016 do sítě národních geoparků Geopark Ralsko na Českolipsku. Dne 24. ledna 2017 předal ministr životního prostředí Richard Brabec certifikát, potvrzující získání titulu \"národní geopark\", představitelům už v pořadí osmého geoparku v České republice - Geoparku Vysočina. K tomuto počtu je nutno přičíst tzv. kandidátské geoparky. Mezi ně patří: Geopark Joachima Barranda, Geopark Broumovsko, Geopark Jeseníky a některé další (stav ke konci ledna 2017).", "section_level": 1}], "src_summary": "Geopark je označení pro geologicky cenné území, kde jsou ve spolupráci s místními obyvateli a organizacemi (státními, neziskovými i soukromými) rozvíjeny aktivity na podporu rozvoje oblasti a podporu návštěvnosti a vzdělanosti. Nejedná se tedy pouze o čistě geovědní projekty, ty však často hrají dominantní roli. Vedle geologických objektů a jevů jsou důležité i další zajímavosti, jako jsou kulturní a ekologické fenomény, archeologické a historické památky.", "tgt_summary": "A geopark is a unified area that advances the protection and use of geological heritage in a sustainable way, and promotes the economic well-being of the people who live there. There are global geoparks and national geoparks.", "id": 1563738}
{"src_title": "Bursaspor", "tgt_title": "Bursaspor", "src_document": [{"title": "Historie.", "content": "Fotbalový klub Bursaspor byl založen 1. června 1963. Během následujících dekád na sebe upozornil především výhrou v tureckém poháru v ročníku 1985/1986.", "section_level": 1}, {"title": "Poprvé mistrem Turecka.", "content": "V ročníku 2009/10 vyhrál Bursaspor senzačně ligový titul o bod před Fenerbahçe. Tým posílil český stoper Tomáš Zápotočný hostující z Beşiktaşe. Tým z města Bursy vstřelil nejvíce branek ze všech a disponoval druhou nejlepší obranou, a to i díky bulharskému brankáři Dimitaru Ivankovi. Na rozdíl od konkurence se v koncovce nespolehl na jednoho střelce – Argentinec Pablo Batalla a levý křídelník Ozan Ipek se trefili 8×, Turgay Bahadir se trefil 7×. Významným faktorem v úspěšné honbě za titulem v Süper Lig byla dobrá bilance proti silné trojici z Istanbulu. Obhajující Beşiktaş podlehl Bursasporu v obou zápasech, Galatasaray uhrál proti Bursasporu vedle jedné prohry jen remízu, Fenerbahçe sice v Burse vyhrálo, ale doma prohrálo. Fenerbahçe v závěrečném zápase přivítalo Trabzonspor, který už ale o nic nehrál. Když pořadatelé Fenerbahçe na světelné tabuli dvě minuty před koncem zápasu ukázali výsledek souběžně hraného zápasu Bursasporu s Besiktasem 2:2, Fenerbahçe se pokusilo udržet remízu 1:1 zajišťující titul, přičemž tuto remízu udrželi. Díky chybě domácích pořadatelů ale titul historicky poprvé získal Bursaspor, který od Besiktase vyrovnávací branku na 2:2 neinkasoval a vyhrál doma 2:1.", "section_level": 2}, {"title": "Premiérová Liga mistrů.", "content": "Trenér Ertuğrul Sağlam nedovedl v další sezóně titul obhájit, s týmem skončil až třetí s velkou ztrátou na čelo. Ve skupině Ligy mistrů byla Bursasporu nalosována těžká skupina s Manchesterem United, Valencií a Glasgow Rangers, kde turecký tým prohrál rovnou pětici zápasů a získal jediný bod doma se skotskými Rangers, což stačilo jen na poslední místo.", "section_level": 2}, {"title": "Výsledky v evropských pohárech.", "content": "Liga mistrů: Pohár vítězů pohárů: Evropská liga:", "section_level": 1}], "src_summary": "Bursaspor je turecký fotbalový klub z města Bursa. Založen byl roku 1963. Jednou vyhrál Süper Lig (2009/10), jednou turecký fotbalový pohár (1986) a v sezóně 1974/75 se probojoval do čtvrtfinále Poháru vítězů pohárů.", "tgt_summary": "Bursaspor Kulübü Derneği (), commonly known as Bursaspor, is a Turkish sports club located in the city of Bursa. Formed in 1963, the club colours are green and white, with home kits usually featuring both colours in a striped pattern. In the 2009–10 season, the club's men's football team won its first Süper Lig title after finishing with 75 points, one point ahead of the runners-up Fenerbahçe. Bursaspor became the second club outside Istanbul to win a Süper Lig title, joining Trabzonspor who won the first of its six titles in 1975–76. The club has also won the Turkish Cup once and the Prime Minister's Cup twice, as well as the First League twice. The club's first, and most successful foray into European competition came in the 1974–75 European Cup Winners' Cup when it reached the quarter-finals. Bursaspor also took part in the 1986–87, losing in the first round, as well as the 1995 UEFA Intertoto Cup, where it lost in the quarter-finals.", "id": 1717176}
{"src_title": "Clam AntiVirus", "tgt_title": "Clam AntiVirus", "src_document": [{"title": "Vlastnosti.", "content": "ClamAV obsahuje řadu nástrojů: skener pro příkazovou řádku, automatickou aktualizaci databáze a nastavitelný více-vláknový démon, který běží na antivirovém enginu ze sdílené knihovny. Aplikace také obsahuje rozhraní mailového filtru pro sendmail a skenování na vyžádání (on-demand). Podporuje formáty Zip, RAR, Tar, Gzip, Bzip2, OLE2, Cabinet, CHM, BinHex, SIS, většinu mailových formátů, ELF a soubory Portable Executable (PE) komprimované skrze UPX, FSG, Petite, NsPack, wwpack32, MEW, Upac. Podporuje také mnoho formátů dokumentů, včetně Microsoft Office, HTML, Rich Text Format (RTF) a Portable Document Format (PDF). Virová databáze ClamAV je aktualizována několikrát za den a od 30. října 2011 obsahuje 1 063 024 virových signatur.", "section_level": 1}, {"title": "Efektivita.", "content": "ClamAV je v současné době testován každý den ve srovnávacích testech s jinými antivirovými produkty na Shadowserver. V roce 2010 Shadowserver testoval ClamAV a mnoho dalších antivirových produktů na 22 miliónech virových kodů. ClamAV zaznamenal úspěšnost 76,64 %, tj. 9. místo z 19 dále testovaných softwarů, a měl tedy mnohem lepší hodnocení než někteří mnohem zavedenější konkurenti. V šestiměsíčním testu Shadowserveru mezi červnem a prosincem 2011 ClamAV detekoval více než 75,45 % všech testovaných virů a zařadil se tak na čtvrté místo za produkty AhnLab, Avira, BitDefender a Avast. AhnLab, nejlepší antivirus, detekoval 80,28 %.", "section_level": 1}, {"title": "Platformy.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Linux, BSD.", "content": "ClamAV je k dispozici pro Linux a operační systémy BSD. Ve většině případů je k dispozici přímo v jejich repozitářích. Na linuxových serverech může být spuštěn ClamAV v režimu démona, obsluhující požadavky na skenování souborů odeslaných z jiných procesů. Mohou jimi být poštovní klienti nebo pakety dat, které procházejí přes proxy server. V Linuxu a BSD ClamAV poskytuje na vyžádání skenování jednotlivých souborů, adresářů nebo celého PC.", "section_level": 2}, {"title": "Mac OS X.", "content": "Apple Mac OS X Server obsahuje ClamAV od verze 10.4. Je využíván uvnitř e-mailové služky operačního systému. Grafické uživatelské rozhraní je k dispozici ve formě ClamXav. Dále je podporován v platformách Fink a MacPorts. Další program, který využívá engine ClamAV na Mac OS X je Counteragent. Pracuje společně s programem Eudora Internet Mail Server. Counteragent za pomoci ClamAV skenuje e-maily a volitelně nabízí filtraci spamu skrze SpamAssassin.", "section_level": 2}, {"title": "OpenVMS.", "content": "ClamAV pro OpenVMS je k dispozici pro platformy DEC Alpha a Itanium. ClamAV je jednoduchý, nabízí základní funkce, obsahující: knihovnu zajišťující kontrolní činnost, skenovací program clamscan, démona cland a aktualizátor freshclam.", "section_level": 2}, {"title": "Windows.", "content": "ClamAV pro Windows je společným projektem ClamAV a Immunet, který zajišťuje podporu pro Windows XP, Windows Vista a Windows 7. Obsahuje skenování skrze cloud computing, které snižuje paměťové nároky.", "section_level": 2}], "src_summary": "Clam AntiVirus (ClamAV) je svobodný, multiplatformní antivirový balíček schopný odhalit mnoho druhů škodlivého softwaru, včetně virů. Jedním z jeho hlavních způsobů využití je virový skener e-mailů na straně poštovních serverů. Aplikace byla vyvinuta pro Unix a existují verze pro AIX, BSD, HP-UX, Linux, Mac OS X, OpenVMS, OSF (Tru64) a Solaris. Od verze 0.96 běží ClamAV i na systémech Microsoft Windows. Jak ClamAV, tak i jeho aktualizace jsou dostupné zdarma. Sourcefire, výrobce produktů zabývající se systémy pro odhalení průniku (tzv. Intrusion Detection System) a vlastník Snort, oznámil 17. srpna 2007, že získal ochranné známky a autorská práva na ClamAV od pěti klíčových vývojářů.", "tgt_summary": "Clam AntiVirus (ClamAV) is a free software, cross-platform and open-source antivirus software toolkit able to detect many types of malicious software, including viruses. One of its main uses is on mail servers as a server-side email virus scanner. The application was developed for Unix and has third party versions available for AIX, BSD, HP-UX, Linux, macOS, OpenVMS, OSF (Tru64) and Solaris. As of version 0.97.5, ClamAV builds and runs on Microsoft Windows. Both ClamAV and its updates are made available free of charge. Sourcefire, a maker of intrusion detection products and the owner of Snort, announced on 17 August 2007 that it had acquired the trademarks and copyrights to ClamAV from five key developers. Upon joining Sourcefire, the ClamAV team joined the Sourcefire Vulnerability Research Team (VRT). In turn, Sourcefire was acquired by Cisco in 2013. The Sourcefire VRT became Cisco Talos, and ClamAV development remains there.", "id": 2281257}
{"src_title": "Botanická zahrada v Padově", "tgt_title": "Orto botanico di Padova", "src_document": [{"title": "Historie.", "content": "Zahrada byla založena v Padově podle rozhodnutí Senátu Benátské republiky. Zahrada měla být věnována pěstování léčivých rostlin, tzv. „jednoduchých rostlin“ (\"Orto dei semplici\"), které produkují přírodní léčiva, a také mohou pomoci studentům rozlišit skutečné léčivé rostlin od falešných. Kruhová zeď byla postavena na ochranu zahrady od častých nočních krádeží, ke kterým docházelo i přes kruté tresty (pokuty, vězení, exil). Botanická zahrada byla postupně obohacena o rostliny z celého světa, především ze zemí, které obchodovali s Benátkami. V důsledku toho Padova měla vedoucí úlohu při zavádění a studiu mnoha exotických rostlin a léčivých bylin. Herbář a knihovna a mnoho laboratoří se stalo postupně součástí botanické zahrady. V současné době, Botanická zahrada umožňuje intenzivní výukové činnosti, stejně jako důležité výzkumy prováděné na jejich pozemcích. Také se stará o zachování mnoha vzácných druhů. V roce 1997 byla Orto Botanico di Padova uvedena do UNESCO jako světového kulturního dědictví UNESCO z následujících důvodů: „\"Botanická zahrada v Padově je nejpůvodnější ze všech botanických zahrad po celém světě, a představuje zrození vědy, vědecké výměny a pochopení vztahu mezi přírodou a kulturou. Byla hlubokým přínosem pro rozvoj mnoha moderních vědeckých disciplín, a to zejména oborů botanika, medicína, chemie, ekologie a farmakologie .\"“", "section_level": 1}, {"title": "Dřeviny.", "content": "Až do roku 1984, se Botanická zahrada chlubila keřem drmku \"Vitex agnus-castus\", který pocházel z přinejmenším z roku 1550. V současné době je nejstarší rostlinou palma vysazená v roce 1585 s názvem „Palma di Goethe“, protože ji básník zmiňuje ve své eseji „Proměny rostlin“, tento strom se nachází ve skleníku v\"Ortus Sphearicus\", kde je i ginkgo a magnolie z poloviny 18. století, které jsou považovány za nejstarší exempláře těchto rostlin v Evropě. Obrovský platan ve vnějším arboretu pochází z roku 1680, má dutý kmen, kvůli úderu blesku. V arboretu je také kmen jilmu, který uhynul v roce 1991, s výrazným letokruhy.", "section_level": 1}, {"title": "Sbírky.", "content": "Vzhledem k nedostatku skleníků, jsou rostliny většinou umístěny venku. Šest tisíc druhů rostlin je v současné době pěstováno a seřazeno podle taxonomických, utilitárních, ekologických a historických měřítek. Systematické sbírky jsou soustředěny ve čtyřech největších centrálních záhonech. Mezi utilitárními sbírkami jsou léčivé rostliny nejdůležitější. Ty jsou klasifikovány podle Englerovy taxonomie, na základě fylogenetických vztahů mezi rodinami. Každá rostlina je označena jeho vědeckým jménem a jeho hlavními terapeutickými vlastnostmi. Sbírka jedovatých rostlin byla nedávno zřízena s didaktickými cíli. Mnoho z těchto jedovatých rostlin se vyskytuje také v oblasti léčivých rostlin, protože ve vhodných množstvích mohou být jedovaté rostliny použity k léčbě nemocí a chorob. Sbírky na zahradě také obsahují", "section_level": 1}], "src_summary": "Botanická zahrada v Padově (Orto Botanico di Padova) je botanická zahrada ve městě Padova v severní Itálii. Založena byla v roce 1545. Je nejstarší akademickou botanickou zahradou na světě, která je stále na svém původním místě. Je spojena s universitou v Padově, v současné době pokrývá plochu zhruba 22 000 m², a je známa pro svou speciální sbírky a historický vzhled.", "tgt_summary": "The Orto Botanico di Padova is a botanical garden in Padua, in the northeastern part of Italy. Founded in 1545 by the Venetian Republic, it is the world's oldest academic botanical garden that is still in its original location. The garden, affiliated with the University of Padua, currently covers roughly 22,000 square meters, and is known for its special collections and historical design.", "id": 1017394}
{"src_title": "Mistrovství světa juniorů v ledním hokeji 2013", "tgt_title": "2013 World Junior Ice Hockey Championships", "src_document": [{"title": "Herní systém.", "content": "Ve dvou základních skupinách si zahrálo vždy pět týmů každý s každým. Vítězství se počítalo za tři body, v případě nerozhodného výsledku si oba týmy připsaly bod a následovalo 5 min. prodloužení a samostatné nájezdy. Tato kritéria rozhodovala o držiteli bonusového bodu. Vítězové základních skupin postoupili přímo do semifinále, druhý a třetí tým ze skupiny sehrály čtvrtfinálový zápas. Čtvrté a páté týmy z obou skupin se utkaly ve skupině o udržení, ze které sestoupil nejhorší celek. Také se hrály zápasy o páté a třetí místo, ve kterých se střetli poražení z play-off. V play-off se v případě nerozhodného výsledku prodlužovalo deset minut (ve finále dvacet), případně následovala trestná střílení.", "section_level": 1}, {"title": "Skupina o udržení.", "content": "Poznámka: \"Zápasy Finsko – Lotyšsko 5 – 1 a Slovensko – Nemecko 2 – 1 po prodloužení \"byli započteny ze základní skupiny.\"", "section_level": 1}, {"title": "Medailisté.", "content": "USA Brankáři: John Gibson, Jon Gillies, Garret Sparks Obránci: Shayne Gostisbehere, Seth Jones, Jake McCabe, Connor Murphy, Mike Reilly, Pat Seiloff, Jacob Trouba Útočníci: Cole Bardreau, Riley Barber, Tyler Biggs, Alex Galchenyuk, Johnny Gaudreau, Rocco Grimaldi, Ryan Hartman, Sean Kuraly, Mario Lucia, JT Miller, Blake Pietila, Vincent Trocheck, Jim Vesey. Hlavní trenér: Phil Housley. Brankáři: Joel Lassinantti, Niklas Lundström, Oscar Dansk Obránci: Linus Arnesson, Rasmus Bengtsson, Christian Djoos, Emil Djuse, Robert Hägg, Tom Nilsson, Mikael Wikstrand Útočníci: Viktor Arvidsson, Jeremy Boyce, Sebastian Collberg, Jacob de la Rose, Filip Forsberg, William Karlsson, Elias Lindholm, Emil Molin, Rickard Rakell, Victor Rask, Filip Sandberg, Nick Sörensen, Alexander Wennberg. Hlavní trenér: Roger Rönnberg. Brankáři: Andrej Makarov, Igor Ustinskij, Andrej Vasilevskij Obránci: Kyrill Djakov, Jaroslav Dyblenko, Pavel Koledov, Andrej Mironov, Nikita Nestěrov, Artjom Sergejev, Albert Jarulin Útočníci: Michail Grigorenko, Kyrill Kapustin, Alexandr Chochlačev, Jaroslav Kosov, Nikita Kučerov, Jevgenij Mozer, Valerij Ničuškin, Maxim Šalunov, Andrej Sigarjov, Anton Slepyšev, Vladimir Tkačjov, Nail Jakupov, Daniil Žarkov. Hlaviní trenér: Michail Varnakov.", "section_level": 1}, {"title": "I. divize.", "content": "Skupina A se hrála od 9. do 15. prosince 2012 v Amiens ve Francii, skupina B od 10. do 16. prosince 2012 v Doněcku na Ukrajině.", "section_level": 1}, {"title": "II. divize.", "content": "Skupina A se hrála od 9. do 15. prosince 2012 v Brašově v Rumunsku, skupina B od 12. do 18. prosince 2012 v Bělehradě v Srbsku.", "section_level": 1}, {"title": "III. divize.", "content": "Divize se hrála od 14. do 20. ledna 2013 v Sofii v Bulharsku.", "section_level": 1}], "src_summary": "Mistrovství světa juniorů v ledním hokeji 2013 se konalo od 26. prosince 2012 do 5. ledna 2013 v ruském městě Ufa.", "tgt_summary": "The 2013 IIHF World U20 Championship (commonly known as the 2013 World Junior Ice Hockey Championships) was the 37th edition of the Ice Hockey World Junior Championship (WJC). It was hosted in Ufa, Russia. It began on December 26, 2012, and ended with the gold medal game played on January 5, 2013. The United States defeated defending-champion Sweden 3–1 to win their third title, their first one since 2010. American goalie John Gibson was named MVP of the tournament. Russia defeated Canada 6–5 in overtime to win the bronze medal, sending the Canadians home without a medal for the first time since 1998. Latvia was relegated to Division I and Norway was promoted to the 2014 World Junior Ice Hockey Championships.", "id": 2186621}
{"src_title": "Mahershala Ali", "tgt_title": "Mahershala Ali", "src_document": [{"title": "Biografie.", "content": "Narodil se jako Mahershalalhashbaz Gilmore v roce 1974 v Oaklandu ve státě Kalifornie. Jeho otec, Phillip Gilmore byl herec, který hrál například i v Broadway theatre. V roce 1996 vystudoval St. Mary's College of California (SMC). Ačkoliv byl na školu přijat díky stipendiu na hraní basketbalu, postupně se na univerzitě přeorientoval od sportu k herectví. Po ukončení koleje sv. Marie se přihlásil na herectví na Newyorskou univerzitu, kterou vystudoval v roce 2000. Ačkoliv byl svou matkou vychován jako křesťan, později konvertoval k islámu a změnil si své příjmení na Ali. Vyznává učení Ahmadíja. Je pojmenovaný po Maher-shalal-hash-bazovi, jednom ze synů starozákonního proroka Izajáše (Maher-shalal-hash-baz, , ).", "section_level": 1}, {"title": "Kariéra.", "content": "Do roku 2010 hrál pod svým plným jménem Mahershalalhashbaz Ali, poté si ho pro umělecké potřeby zkrátil na Mahershala Ali. Ali uvádí, že důvodem změny nebyl tlak agenta nebo studií, ale praktický důvod. Jeho celé jméno se údajně nevešlo na plakát k filmu \"Za borovicovým hájem\" (2012). Dalším důvodem, který ho přesvědčil pro zkrácení byl i fakt, že celý tvar by se fanouškům nemusel dobře vyslovovat. Začínal v televizních seriálech \"Drzá Jordan\" (2001–2002) a \"\" (2003–2004). Průlomovou rolí bylo ztvárnění Richarda Tylera v seriálu \"4400\" (2004–2007). Svůj filmový debut si odbyl v nezávislé komedii \"Making Revolution\" (2003). První větší filmová role ovšem přišla až s filmem \"Podivuhodný případ Benjamina Buttona\" (2008). Tu následovaly role ve snímcích \"Imigranti\" (2009) a \"Predátoři\" (2010). V roce 2011 se vrátil do televize, kde hrál v seriálech \"Treme\" (2011–2012) a \"Výjimeční\" (2011–2012). V roce 2012 hrál ve festivalovém snímku \"Za borovicovým hájem\". V následujícím roce získal roli v novém seriálu streamovací platformy Netflix \"Dům z karet\", kde hrál v prvních čtyřech sériích (2013–2016). Současně se už naplno vrhl do natáčení velkých hollywoodských filmů. V letech 2014 a 2015 šly do kin snímky \"\" a \"\", ve kterých hrál. V roce 2016 byl k vidění v dalším seriálu Netflixu \"Luke Cage\". Rok 2016 byl jeden z jeho nejproduktivnějších, vedle seriálu \"Luke Cage\" se objevil také ve filmech \"Skrytá čísla\", \"Kecky\", \"Boj za svobodu\" a především ve snímku \"Moonlight\". Film byl oceněn třemi Oscary, přičemž sám Ali získal Oscara za nejlepší mužský herecký výkon ve vedlejší roli. V roce 2017 hrál v životopisném snímku \"Roxanne Roxanne\". V roce 2018 nadaboval postavu Aarona Davise v úspěšném animovaném filmu \"\". Film obdržel na 76. ročníku předávání cen Asociace zahraničních novinářů v Hollywoodu Zlatý glóbus za nejlepší celovečerní animovaný film za rok 2018. Následně v oscarovém filmu \"Zelená kniha\" (2018) ztvárnil roli muzikanta Dona Shirleyho, za což obdržel Zlatý glóbus za nejlepší mužský herecký výkon ve vedlejší roli a svého druhého Oscara za nejlepší mužský herecký výkon ve vedlejší roli.. V roce 2019 se objevil ve filmu \"\" a ve třetí řadě seriálu \"Temný případ\". V červenci 2019 bylo na San Diego Comic-Con International oznámeno, že ztvární komiksovou postavu Bladea v nové adaptaci v rámci Marvel Cinematic Universe.", "section_level": 1}], "src_summary": "Mahershalalhashbaz Ali (* 16. února 1974 Oakland), známý pod profesní zkratkou jména Mahershala Ali, je americký herec. Svou kariéru započal v televizních seriálech, kde ztvárnil roli Richarda Tylera ve sci-fi seriálu \"4400\" (2004–2007). Ve filmu prorazil rolí ve snímku \"Podivuhodný případ Benjamina Buttona\" (2008). Následně hrál ve filmech jako: \"Predátoři\", \"Skrytá čísla\", \"\", \"\", v oscarovém snímku \"Moonlight\" nebo ve filmu oceněném Zlatými glóby \"Zelená kniha\". Za roli Juana v oscarovém snímku \"Moonlight\" (2016) obdržel Oscara za nejlepší mužský herecký výkon ve vedlejší roli a například cenu Critics' Choice Movie Awards, vedle toho také nominace na ceny Zlatý glóbus nebo BAFTA. Svým vítězstvím na 89. ročníku udílení Oscarů se stal prvním muslimem oceněným v herecké kategorii. V roce 2019 obdržel za roli muzikanta Dona Shirleyho v oscarovém filmu \"Zelená kniha\" (2018) Zlatý glóbus za nejlepší mužský herecký výkon ve vedlejší roli a svého druhého Oscara za nejlepší mužský herecký výkon ve vedlejší roli.", "tgt_summary": "Mahershala Ali (; born Mahershalalhashbaz Gilmore; February 16, 1974) is an American actor and rapper. He is the recipient of several accolades, including two Academy Awards and a Golden Globe Award. \"Time\" magazine named him one of the 100 most influential people in the world in 2019. After pursuing an MFA degree from New York University, Ali began his career as a regular on television series, such as \"Crossing Jordan\" (2001–2002) and \"Threat Matrix\" (2003–2004), before his breakthrough role as Richard Tyler in the science fiction series \"The 4400\" (2004–2007). His first major film release was in the David Fincher-directed fantasy \"The Curious Case of Benjamin Button\" (2008). He gained wider attention for his supporting role in the Netflix political thriller series \"House of Cards\" (2013–2016), as Boggs in the final two films of \"The Hunger Games\" film series, and as Cornell \"Cottonmouth\" Stokes in the \"Luke Cage\" series. Ali won the Academy Award for Best Supporting Actor for his performances as Juan in the drama film \"Moonlight\" (2016) and for his portrayal of Don Shirley in the comedy-drama film \"Green Book\" (2018). This made him the first black actor to win two Academy Awards in the same category. In 2019, he played the lead role of a troubled police officer in the third season of the HBO anthology crime series \"True Detective\". In 2020, he starred in the second season of the Hulu comedy-drama series \"Ramy\".", "id": 2354883}
{"src_title": "Polysulfid vápenatý", "tgt_title": "Lime sulfur", "src_document": [{"title": "Použití.", "content": "Polysulfid vápenatý se prodává ve formě postřiku aplikovaného na opadavé stromy. Působí proti houbám, bakteriím a hmyzu na povrchu kůry. Není vhodný pro stálezelené rostliny, protože poškozuje listy. Pěstitelé bonsají používají neředěný polysulfid vápenatý k bělení, sterilizaci a konzervaci suchých větví na bonsajích, aby měly starý vzhled. Nepostřikují celý strom, jako se to dělá při běžném pesticidním ošetřování, nýbrž nanášejí přípravek přímo na dřevo; často přidávají malé množství tmavé barvy, aby byl vzhled přirozenější. Bez obarvení se dřevo vybělí do odstínu slonové kosti a nějakou dobu trvá, než získá přirozený odstín. Protože nedochází ke kontaktu s listy nebo jehličím, lze tuto techniku používat i pro stálezelené stromy. Zředěné roztoky (1:16 až 1:32; neředěný roztok je žíravý a může způsobit poleptání) se používají také jako lázeň pro zvířata proti kožním plísním a parazitům.", "section_level": 1}, {"title": "Bezpečnost.", "content": "Polysulfid vápenatý reaguje se silnými kyselinami (včetně chlorovodíkové, která je přítomna i v žaludku) za uvolnění vysoce toxického sulfanu. Není příliš hořlavý, ale při spalování vzniká dráždivý a toxický oxid siřičitý. Při práci s polysulfidem vápenatým je vhodné používat ochranné brýle a rukavice. Je silně zásaditý (typické komerční koncentráty mají pH nad 11,5) a žíravý pro živé tkáně. Poškozuje zejména oči.", "section_level": 1}, {"title": "Historie.", "content": "Polysulfid vápenatý byl zřejmě nejstarší syntetickou chemikálií používanou jako pesticid. Používal se od 40. let 19. století ve Francii proti padlí révovému (houba \"Uncinula necator\"), které sem bylo zavlečeno ze Spojených států v roce 1845 a snížilo produkci révy vinné o 80 %. V roce 1886 byl polysulfid vápenatý použit v Kalifornii proti červcům. Od roku 1904 se polysulfid vápenatý vyrábí komerčně, do té doby si ho pěstitelé museli připravovat sami. Ve 20. letech 20. století byly prakticky všechny sady v západních zemích ošetřovány postřikem polysulfidem vápenatým. Od 40. let je však postupně nahrazován organickými fungicidy, u kterých je nižší riziko poškození listů.", "section_level": 1}], "src_summary": "Jako polysulfid vápenatý se označuje množina vápenatých solí, kde je síra ve formě řetězců atomů o různé délce. Polysulfid vápenatý (směs různých polysulfidů vápenatých) se používá jako pesticid v zemědělství a zahradnictví (je znám pod obchodním názvem Sulka). Vzniká reakcí hydroxidu vápenatého s elementární sírou; lze ho připravovat zahříváním směsi těchto látek s malou příměsí tenzidu. Používá se obvykle jako vodný roztok, který má červenožlutou barvu a typický výrazný zápach. New York State Agricultural Experiment Station doporučuje pro výrobu koncentrátu použít 36 kg síry, 16 kg čistého páleného vápna a 189 litrů vody. Hmotnostní poměr pro reakci je 2,25:1 – takto vzniká v největší míře pentasulfid. Použije-li se místo páleného vápna vápenný hydrát, je potřeba zvýšit množství o třetinu nebo víc (na dané množství síry). Také při nižší čistotě vápna (ať už páleného nebo hydrátu) se musí patřičně navýšit jeho množství. Použití vápna s čistotou pod 90 % se nedoporučuje. Směs se vaří hodinu za míchání a přidávání malého množství horké vody na kompenzaci odparu.", "tgt_summary": "In horticulture, lime sulfur (British spelling lime sulphur) is mainly a mixture of calcium polysulfides and thiosulfate (plus other reaction by-products as sulfite and sulfate) formed by reacting calcium hydroxide with elemental sulfur, used in pest control. It can be prepared by boiling in water a suspension of poorly soluble calcium hydroxide (lime) and solid sulfur together with a small amount of surfactant to facilitate the dispersion of these solids in water. After elimination of any residual solids (flocculation, decantation and filtration), it is normally used as an aqueous solution, which is reddish-yellow in colour and has a distinctive offensive odour of hydrogen sulfide (HS, rotten eggs).", "id": 559390}
{"src_title": "Šarbat Gula", "tgt_title": "Afghan Girl", "src_document": [{"title": "Historie.", "content": "Paštúnové jako etnikum, podobně jako Gula, byli v roce 1984 posláni po sovětském bombardování Afghánistánu do uprchlického tábora v pákistánském Nasir Baghu. Její vesnice byla napadena sovětskými helikoptérami někdy na začátku roku 1980. Sovětský úder zabil její rodiče, později byla nucena spolu se svými sourozenci a babičkou cestovat přes hory do uprchlického tábora v Nasir Baghu v sousedním Pákistánu. Na konci 80. let se vdala a v roce 1992 se vrátila zpátky do Afghánistánu. Měla tři dcery: Robinu, Zahidu a Aliu. Čtvrtá dcera zemřela v dětství. Gula vyjádřila naději, že její děti dostanou vzdělání, které sama nikdy nedokončila.", "section_level": 1}, {"title": "Fotografie 1984.", "content": "V táboře ve městě Nasir Bagh pořídil její portrétní fotografii v roce 1984 fotograf magazínu \"National Geographic\" Steve McCurry na barevný film Kodachrome fotoaparátem Nikon FM2 s objektivem Nikkor 105mm F2.5. Předtiskovou retuš fotografie provedla grafická služba se sídlem v Mariettě, v americké Georgii. Gula byla jednou ze studentek provizorní školy v uprchlickém táboře; McCurry se chopil vzácné příležitosti fotografovat afghánskou ženu a zachytil její obraz. Jelikož její jméno nebylo známo, objevila se fotografie na obálce červnového vydání roku 1985 \"National Geographic\" pod názvem \"Afghánská dívka\". Obraz její tváře s červeným šátkem, volně přehozeným přes hlavu a pronikavýma modrozelenýma očima hledícíma přímo do objektivu, se stal symbolem afghánského konfliktu i situace uprchlíků po celém světě v 80. letech. Obraz sám byl jmenován „nejuznávanější fotografií“ v dosavadní historii časopisu.", "section_level": 1}, {"title": "Hledání Afghánské dívky.", "content": "Totožnost afghánské dívky zůstala neznámá po více než 17 let. Afghánistán byl do značné míry uzavřen pro média západního světa až do porážky vlády Tálibánu americkými vojsky a místních spojenců v roce 2001. Ačkoli sám McCurry udělal několik pokusů v 90. letech dívku najít, byl neúspěšný. V lednu roku 2002 odcestoval tým National Geographic do Afghánistánu hledat tajemnou dívku ze slavného snímku znovu. McCurry se po zjištění, že uprchlický tábor Nasir Bagh byl za krátkou dobu uzavřen, poptával u zbývajících obyvatel. Jeden z nich znal bratra Guly a byl schopen poslat zprávu do jeho rodného města. Nicméně tam bylo velké množství žen, které se falešně hlásily jako slavné afghánské dívky. Dokonce poté, co jim ukázali snímek z roku 1985, několik mladých mužů falešně prohlašovalo, že Gula je jejich manželka. Tým nakonec našel Gulu, které bylo v té době něco kolem 30 let, v odlehlé oblasti Afghánistánu. V roce 1992 se z kempu vrátila do svého rodného kraje, kde žila v dětství. Její identita byla potvrzena pomocí biometrické technologie, která srovnávala strukturu její duhovky podle původní fotografie a výsledek potvrdila s téměř naprostou jistotou. Živě si pamatovala, jak ji fotožurnalista portrétoval; v životě byla fotografována pouze třikrát: v roce 1984 a během pátrání po ní, když produkční z National Geographic pořizoval snímky, které vedly k setkání se Stevem McCurrym. Nikdy svůj slavný portrét do té doby neviděla, poprvé až v lednu 2002. Další její pozdější fotografie se objevily v titulním příběhu o jejím životě v dubnovém \"National Geographic\" v roce 2002 a stala se také hrdinkou dokumentárního filmu s názvem \"Hledání Afghánské dívky\" odvysílaném v březnu 2002. Na její počest National Geographic založil fond \"Afghan Girls Fund\", charitativní organizaci s cílem vzdělávání afghánských dívek a mladých žen. V roce 2008 fond rozšířil svou činnost na chlapce jeho název se změnil na \"Afghan Children's Fund\". V roce 2010 získala jihoafrická fotografka Jodi Bieberová cenu World Press Photo of the Year za snímek ženy z Afghánistánu \"Bibi Aisha\" (viz zde), které uřízl uši a nos její manžel a švagr. V rozhovoru po získání ceny WPP řekla, že byla inspirována právě snímkem afghánské dívky Šarbat Guly: \"Bylo to pro mě, jako když se dá historický moment do perspektivy. Pouze jedna věc, která se přidala do obrázku.\" Šarbat Gula inspirovala vznik filmu \"I Origins\" z roku 2014. V lednu roku 2017 Šarbat Gula poskytla o fotografii rozhovor pro televizní stanici BBC, ve kterém mj. uvedla, že: \"„Fotografie mi přinesla více problémů než užitku. Stala jsem se slavnou, ale přivedla mě i do vězení. Po těchto problémech jsem chtěla založit neziskovou organizaci a nabídnout tak lidem bezplatnou zdravotní péči... Nyní jsem velmi šťastná, že mi tímto byla vzdána čest a stala jsem se slavnou mezi lidmi. Příjem z té fotografie pomohl spoustě vdovám a sirotkům a na to jsem pyšná.\"\"", "section_level": 1}, {"title": "Kontroverze.", "content": "Fotograf Tony Northrup v únoru 2019 na svém YouTube kanále zveřejnil video, ve kterém popisuje, že fotografie vznikla jiným způsobem než kterým dosud byla v médiích prezentována. Northrup zjistil, že ten den dívka poprvé potkala cizince, fotografa McCurryho, který po ní chtěl aby si odhalila tvář, pustila ho do svého osobního prostoru a navázala s ním oční kontakt. Pro účely fotografie bylo také vybráno jiné místo s lepším světlem. O spolupráci na fotografii byla požádána dívčina třídní učitelka, která měla Šarbat odkrýt její zahalenou tvář. Tony Northrup také zmiňuje to, že dívka byla v kempu několik let, chodila do školy a nemohla tak mít aktuální pocit strachu z války (Co je ale velmi nevhodné tvrzení, vstupující do osobní emocionality dívky). Hovoří i o technických věcech typu nasvícení a zvoleném formátu fotografie. Žádná část původního článku nezmiňuje dívčino jméno, protože ho prý McCurry nezjišťoval, tudíž tak neměl jak její souhlas k publikování fotografie, tak ani od jejího otce. Šarbat Gula k tomu tehdejšímu fotografování řekla, že se cítila „naštvaná, nervózní a velice smutná.“", "section_level": 1}], "src_summary": "Šarbat Gula (* 20. března 1972) je afghánská žena, kterou vyfotografoval americký fotožurnalista Steve McCurry. V době pořízení fotografie žila Gula jako uprchlík v Pákistánu během sovětské okupace Afghánistánu. Portrét se proslavil po celém světě ve chvíli, kdy byl v roce 1985 zveřejněn na obálce červnového vydání magazínu \"National Geographic\" v době, kdy jí bylo asi 12 let. Gula se proslavila prostě jako afghánská dívka, než byla oficiálně identifikována v roce 2002. Fotografie byla přirovnávána k da Vincimu obrazu Mony Lisy a někdy je také označována jako \"Afghánská Mona Lisa\".", "tgt_summary": "Afghan Girl is a 1984 photographic portrait of Sharbat Gula () (pronounced ) (born ), also known as Sharbat Bibi, taken by photojournalist Steve McCurry. It appeared on the June 1985 cover of \"National Geographic\". The image is of an adolescent girl with green eyes in a red headscarf looking intensely at the camera. The identity of the photo's subject was not initially known, but in early 2002, she was identified as Sharbat Gula. She was an Afghan child who was living in the Nasir Bagh refugee camp in Pakistan during the time of the Soviet occupation of Afghanistan when she was photographed. It has been likened to Leonardo da Vinci's painting of the \"Mona Lisa\" and has been called \"the First World's Third World \"Mona Lisa\"\". The image became \"emblematic\" of \"refugee girl/woman located in some distant camp\" deserving of the compassion of the Western viewer. It had also become a symbol of Afghanistan to the west.", "id": 39720}
{"src_title": "Atrioventrikulární blokáda", "tgt_title": "Atrioventricular block", "src_document": [{"title": "Dělení.", "content": "Rozlišují se tři stupně AV blokády:", "section_level": 1}, {"title": "Příčiny.", "content": "AV blokáda se může vyskytnout přechodně v souvislosti s akutním srdečním onemocněním, např. infarktem myokardu, zejména pokud postihuje spodní stěnu (tedy při uzávěru pravé věnčité tepny, z níž je většinou zásoben i AV uzel) či myokarditidou nebo být projevem intoxikace či předávkování léky (například srdečními glykosidy, betablokátory či některými blokátory kalciového kanálu). V těchto případech je možné očekávat ústup blokády po vyřešení základního stavu. U nemocných s chronickými nemocemi srdce jako např. ischemickou chorobou srdeční, těžšími chlopenními vadami či kardiomyopatiemi je porucha většinou trvalá.", "section_level": 1}, {"title": "Projevy.", "content": "AV blokáda prvního stupně se sama neprojeví. Jednotlivé typy však mohou do sebe vzájemně přecházet, proto nemocný se záchytem AV blokády I. stupně vzácněji může mívat potíže odpovídající blokádě vyššího stupně, pokud se u něj občasně objevuje. Vyšší stupeň AV blokády (druhý či třetí) se projeví obvykle v důsledku pomalé tepové frekvence. Nemocný může prodělat synkopu (náhlou krátkodobou poruchu vědomí) či pociťovat celkovou slabost, nevýkonnost, závratě. V důsledku pomalé srdeční frekvence se také mohou objevit příznaky srdečního selhávání, zejména dušnost a špatná tolerance zátěže.", "section_level": 1}, {"title": "Léčba.", "content": "AV blokáda prvního stupně sama nevyžaduje léčbu (může si ji ale vyžádat akutní srdeční onemocnění, pokud je jeho projevem). Nutné je upravit případnou odchylku v krevní hladině důležitých iontů a zvážit úpravu dávkování léků, pokud je těmito vyvolaná. Každopádně je nutno se vyvarovat přidávání nových léků, které mohou vedení v AV uzlu dále zpomalovat. Při AV blokádě druhého a třetího stupně je také nutno zvážit, zda je možno ovlivnit jejich příčinu a tu také léčit. Tento stav si vyžaduje většinou hospitalizaci a monitorování srdečního rytmu. Vzhledem k tomu, že u AV blokády druhého stupně typ Mobitz II a AV blokády třetího stupně běží srdce pomaleji, je nutné, pokud pomalý pulz dělá nemocným potíže, snažit se o zrychlení pulzu. Toho lze dosáhnout léky nebo kardiostimulací. Léky se používají pro zvládnutí akutních situací a v případech, kdy očekáváme, že se během kratší doby AV blokáda upraví. Použít lze atropin či izoprenalin. Na překlenutí období do úpravy poruchy se často a efektivněji používá dočasná kardiostimulace, kdy stimulační elektroda je zavedena nemocnému do pravé komory srdeční přes některou velkou žílu (v podklíčkové oblasti nebo na krku) a přístroj generující vzruchy zůstává mimo tělo. Po úpravě poruchy je jednoduše elektroda zase vytažena. Pokud je porucha trvalá, není podávání léků efektivní a je potřeba nemocnému implantovat trvalý kardiostimulátor. Ve většině případů jsou elektrody vedeny také přes žíly do srdce a přístroj zašit pod kůži horní části hrudníku. U AV blokády se obvykle zavádí dvě elektrody – jedna do pravé předsíně, která snímá její aktivitu, druhá do pravé komory, tou probíhá samotná stimulace. Toto umožní zachovat normální koordinaci mezi stahy předsíní a komor, kardiostimulátor zde vlastně přejímá funkci AV uzlu jako \"převaděče\" vzruchu. Mluví se o dvoudutinové kardiostimulaci, pracuje v režimu označovaném obvykle jako DDD. U nemocných s trvalou fibrilací síní se elektroda do síně nezavádí, neboť tyto stejně pracují zcela nekoordinovaně, a zavádí se jen stimulační elektroda komorová. Funkci kardiostimulátoru mají také některé další složitější přístroje (např. implantabilní kardioverter-defibrilátor).", "section_level": 1}, {"title": "Prognóza.", "content": "AV blokáda prvního stupně byla považovaná na nevýznamnou poruchu, na velkých studiích však bylo prokázáno, že nemocní trpící touto poruchou mají dvojnásobně zvýšené riziko vzniku fibrilace síní a trojnásobné riziko rozvoje AV blokády vyššího stupně. Prognóza nemocných s vyšším stupněm AV blokády je dána zejména základním vyvolávajícím onemocněním a také včasností a účinností léčby.", "section_level": 1}], "src_summary": "Atrioventrikulární blokáda (zkratka AV blokáda) je porucha srdečního rytmu, jejímž podkladem je porušené vedení vzruchu v oblasti AV junkce, tedy atrioventrikulárního uzlu a Hisova svazku. Tyto části převodního systému srdečního zajišťují převod vzruchu ze srdečních předsíní na komory. Při těžším stupni blokády tak dochází k narušení koordinace stahu předsíní a komor.", "tgt_summary": "Atrioventricular block (AV block) is a type of heart block that occurs when the electrical signal traveling from the atria, or the upper chambers of the heart, to ventricles, or the lower chambers of the heart, is impaired. Normally, the sinoatrial node (SA node) produces an electrical signal to control the heart rate. The signal travels from the SA node to the ventricles through the atrioventricular node (AV node). In an AV block, this electrical signal is either delayed or completely blocked. When the signal is completely blocked, the ventricles produce their own electrical signal to control the heart rate. The heart rate produced by the ventricles is much slower than that produced by the SA node. Some AV blocks are benign, or normal, in certain people, such as in athletes or children. Other blocks are pathologic, or abnormal, and have several causes, including ischemia, infarction, fibrosis, and drugs.", "id": 947204}
{"src_title": "Korat", "tgt_title": "Korat", "src_document": [{"title": "Historie.", "content": "Korat je starobylé přírodní (tedy nevyšlechtěné) plemeno pocházející z Thajska. Zde jsou tyto elegantní kočky známy pod názvem si-sawat, v překladu \"v barvě štěstí\". Modrošedá barva jejich srsti připomínala Thajcům oblaka přinášející životadárný déšť. V dobách sucha bývali v procesích nošeni vesnicemi, aby si rolníci zajistili přízeň nebes. Korati byli odedávna považováni za kočky přinášející štěstí. Párek koratů bývá tradičním darem čerstvě sezdaným manželům pro šťastnou budoucnost. Donedávna bylo v Thajsku přísně zakázáno koraty prodávat, bylo je možné získat pouze darem . První písemné zmínky o těchto kočkách najdeme v rukopisech Tamra Maew a Smud Khoi (o kočkách) z doby království Ayutthaja (1350-1767). Rukopis Smud Khoi (o kočkách) nalézající se v thajském Národním muzeu v Bangkoku popisuje kočky v barvě plodů doklao, což jsou thajské plody barvou připomínající srst koratů . Na konci 19.století se korat objevil v Británii pod označením modrá siamská kočka, ovšem plemeno svou stavbou výrazně odlišné od klasických siamských koček brzy upadlo v zapomenutí. Nová historie koratů mimo rodné Thajsko se začala psát až v roce 1959, kdy byl první pár těchto koček dovezen do Spojených států amerických. Koťata jménem Narra a Darra byla darem jedné thajské chovatelky a v USA se staly základem chovu tohoto plemene. Nové plemeno se v USA ujalo a začalo se šířit. Chov byl posilován dalšími dovozy z Thajska. Největší americká chovatelská organizace CFA uznala koraty v roce 1966. V Evropě byla cesta k uznání plemene složitější. První korati byli do Evropy dovezeni z Thajska norskou chovatelkou Elfi Kleive v roce 1974. Plemeno se šířilo pomaleji než v USA a bylo FIFe předběžně uznáno až po několika pokusech v roce 1981. Plné uznání přišlo o dva roky později .", "section_level": 1}, {"title": "Charakteristika plemene.", "content": "Korat je středně velká kočka. Váha se obvykle pohybuje v rozmezí 3-5 kg . Hlava při pohledu zepředu připomíná srdce, musí být široká mezi očima i přes oči. Oblouky obočí tvoří horní linii srdce, jemně modelované křivky tváří pak dokreslují obrazec. Oči jsou velké, kulaté, široce otevřené. Výrazné a svítící. Je upřednostňována zářivě zelená barva, jantarová je tolerována u koťat a mladých koček do dvou let věku (barva se s věkem mění - čerstvě narozená koťata mají oči modré, poději jantarové s nádechem do zelena a teprve kolem dvou let věku získají oči konečnou zářivě zelenou barvu). Nos je v poměru k tváři dlouhý, s lehkým stopem. Uši jsou velké, na bázi široké, na špičce mírně zakulacené. Jsou vysoko posazené, dodávají kočce bdělý výraz. Vnitřek je řídce, vnějšek pak hustě osrstěný velmi krátkými chlupy . Tělo je mírně zavalité, přesto musí působit elegantně. Je pružné a svalnaté. Klenutý hřbet. Nohy jsou pevné, v dobrém poměru k tělu. Zadní nohy jsou o něco delší než přední. Tlapky jsou oválné. Ocas je středně dlouhý, širší u základny, plynule se zužuje směrem ke špičce, která je zakulacená . Srst je krátká až středně dlouhá, přiléhavá, lesklá a jemná. Jednoduchá, bez podsady. Její barva musí být stříbřitě modrá, jednotná, bez stínů a žíhání. Chlup je u kořene světlejší, plynule tmavne a končí stříbrnou špičkou. Čím více stříbra, tím lépe. Stříbrný efekt se nesmí omezovat pouze na hlavu, nohy a tlapky.", "section_level": 1}, {"title": "Povaha a chov.", "content": "Korat je velmi společenský a vyžaduje hodně pozornosti. Je dobromyslný, jeho pohyb působí rozvážně. Je velmi inteligentní a rád si hraje. Také se rád mazlí se svým člověkem. Dobře se snáší s dalšími kočkami, má však tendenci žárlit, upřednostňuje-li (podle jeho názoru) majitel jiné zvíře. Jeho srst nevyžaduje žádnou zvláštní péči. Má velmi citlivý sluch a nesnáší ostré a hlasité zvuky. Výstavní zvířata je proto vhodné postupně uvykat hlučnějšímu prostředí . V Evropě se stále jedná o vzácné plemeno, v Severní Americe je chovatelská základna širší.", "section_level": 1}], "src_summary": "Korat je plemeno kočky se stříbřitě modrou srstí. Název plemene je odvozen od názvu thajské provincie Korat (na současných mapách ji najdeme pod jménem Nakhon Ratchasima). Korat je řazen podle klasifikace FIFe do skupiny III, mezi krátkosrsté a somálské kočky.", "tgt_summary": "The Korat cat (, ) is a silver-tipped blue-grey, short-haired breed of domestic cat with a small to medium build and a low percentage of body fat. Its body is semi-cobby, and unusually heavy for its size. It is an intelligent and playful active cat that forms strong bonds with people. Among the Korat's distinguishing characteristics are its heart-shaped head and large green eyes. The Korat is a natural breed, and one of the oldest stable cat breeds. Originating in Phimai, Thailand, it is named after its province of origin, Nakhon Ratchasima Province (typically called \"Korat\" by the Thai people). In Thailand, the breed is known as \"Si sawat\", meaning \"colour of the sawat seed\". The Korat is known colloquially as the \"good luck cat\". Traditionally, they are given in pairs to newlyweds or people who are highly esteemed, for good luck. Until recently, Korats were not sold, but only given as gifts.", "id": 1751341}
{"src_title": "Bucerius institut pro výzkum současné německé historie a společnosti", "tgt_title": "Bucerius Institute for Research of Contemporary German History and Society", "src_document": [{"title": "Výzkum.", "content": "Institut podporuje výzkum soudobých dějin a sociální, kulturní a politické reality v Německu a pracuje s cílem podpořit větší obeznámenost a pochopení moderního Německa v akademické obci. To dále usnadňuje akademickou výměnu mezi Německem, Evropou a Izraelem. Témata, kterými se institut zabýval v posledních deseti letech zahrnují koncepty jako identita, migrace, integrace, multikulturalismus, občanství a liberalismus, rasa, vizuální dějiny a dějiny vědy v německém, izraelské a evropském kontextu. Bucerius institut má za cíl zapojení různých vědních oborů a metod, historických období a geografických kontextů do výzkumu současného Německa tak, aby se do popředí dostaly aspekty moderní německé a židovské historie, které napomohou odhalit komplexitu soudobých německých dějin. Ústav se stal důležitým zdrojem informací o specifickém vývoji v poválečném Německu a obecně v Evropě. Tyto informace jsou pravidelně využívány studenty a vědci z Univerzity Haifa a širokou veřejnosti.", "section_level": 1}, {"title": "Aktivity pro akademickou obec a veřejnost.", "content": "Institut každoročně pořádá konference, semináře a přednášky, jako například \"Queer experiences during the Third Reich and the Holocaust\" a \"Perspectives on Contemporary Iran and Iranian Culture in Germany and Israel\". Kromě toho hostil institut významné osobnosti německého veřejného života jako např. Ritu Süssmuth, Josefa Joffeho a Wolfa Biermanna, který přednášel během speciální akce v institutu. Institut také pořádá speciální akce jako jsou filmové festivaly a hudební pořady, které zaujaly publikum i mimo univerzitu. V roce 2007 spoluorganizoval institut DEFA/ NDR filmový festival na téma \"German Cinema from Behind the Iron Curtain\" a v roce 2008 hostil hudební drama s názvem \"The Myth and the Real Life of Marlene Dietrich\".", "section_level": 1}, {"title": "Stipendia a akademické výměny.", "content": "Bucerius institut má výměnný program pro student magisterského a doktorského studia, které podporuje formou grantů a stipendií.Pod záštitou institutu se konaly semináře a přednášky četných vědců. Ústav přispívá k výzkumu současného Německa v Izraeli a spolupracuje s vědci z Izraele a ze zahraničí. Bucerius institut udržuje partnerství s několika mezinárodními výzkumnými institucemi, jako je například Leo Baeck Institute, German-Israeli Foundation (GIF) for Scientific Research and Development, Simon Dubnow Institut für Jüdische Geschichte und Kultur, Institut für die Geschichte der deutschen Juden, dem Hamburger Institut für Sozialforschung, výzkumnou skupinou \"Biologiedidaktik\" při Univerzitě v Jeně jako s různými dalšími německými nadacemi v Izraeli, a jinými akademickými pracovišti v Německu a Izraeli.", "section_level": 1}, {"title": "Publikace.", "content": "V březnu 2005 Bucerius institut publikoval knihu \"Memory and Amnesia: The Holocaust in Germany\", kterou editovali Gilad Margalit a Yfaat Weiss v hebrejském jazyce. Tento sborník představuje výsledný produkt týdenního semináře, který institut organizoval v letech 2001/2002 ve spolupráci s předními vědci zabývajícími se holocaustem z Izraele, Německa, Evropy a Spojených států. V rámci semináře se používala historiografie,literární žánry a kinematografie k analýze narativu oběti, pachatele a spolupachatele v pracích zabývajících se holocaustem. Dále byly vydány některé eseje o reemigraci z konference \"Europe and Israel: What Next?\" v ročence Leo Baeck Institute z roku 2004. Kromě toho publikoval institut výsledky konference \"Deadly Neighbors\" ve vydání časopisu \"Mittelweg 36. Zeitschrift für des Hamburger Instituts Sozialforschung\". Existují také četné publikace členů asociovaných v institut zabývající se současnou historií Německa a vztahy mezi Židy a Nežidy v Německu, Evropě a Izraeli.", "section_level": 1}], "src_summary": "Bucerius institut pro výzkum současné německé historie a společnosti (Bucerius Institute for Research of Contemporary German History and Society) při Haifské univerzitě byl založen v roce 2001 nadací Zeit-Stiftung Ebelin und Gert Bucerius a jejím předsedou prof. Manfredem Lahnsteinem dr.h.c. Institut se věnuje otázkám z oblasti výzkumu společnosti a historie současného Německa. Zakladatelkou a první ředitelkou institutu byla Prof. Yfaat Weiss. V roce 2008 se ředitelem institutu stal Dr. Amos Morris-Reich.", "tgt_summary": "The Bucerius Institute for Research of Contemporary German History and Society at the University of Haifa was established in 2001 by the ZEIT-Stiftung Ebelin und Gerd Bucerius and its chairman, Professor Dres. h.c. Manfred Lahnstein. The Institute is committed to the research of social and historical issues of contemporary Germany. The founder and first director of the Institute was Prof. Yfaat Weiss. Since 2008, Dr. Amos Morris-Reich has been the director of the Bucerius Institute.", "id": 1082147}
{"src_title": "Mistrovství Evropy v házené mužů 2012", "tgt_title": "2012 European Men's Handball Championship", "src_document": [{"title": "Hrací systém.", "content": "Zápas se hraje 2 × 30 minut. Vítěz obdrží 2 body. V případě nerozhodného výsledku po 60 minutách se týmům připisuje po jednom bodu, jedná-li se o utkání základní či čtvrtfinálové skupiny. V případě vyrovnaného skóre v utkáních play-off, pokračuje se prodloužením o délce 2 × 5 minut. Pokud ani poté není zápas rozhodnutý, rozhoduje střelba sedmimetrových hodů. Každý z týmů má k dispozici pět pokusů. Není-li rozhodnuto ani poté, rozhoduje série po jednom pokusu. Ze základních skupin postupují tři týmy do čtvrtfinále. Sloučením postupujících ze dvou základních skupin vznikne vždy jedna čtvrtfinálová (I = A + B, II = C + D). Poslední týmy ze základních skupin na turnaji loučí. Do čtvrtfinále se týmům započítávají body dosažené proti soupeřům postupujícím ze skupiny. Do semifinále postupují dva nejlepší z obou čtvrtfinálových skupin, kteří vytvoří dvojice dle pořadí ve skupině křižně. Znamená to, že první tým z jedné skupiny hraje se druhým týmem ze druhé skupiny. Semifinále se hraje vyřazovacím systémem. Třetí týmy ze skupin I a II se utkají o páté místo. V případě nutnosti může dojít k dodatečnému zápasu o účastnické místo na olympijských hrách.", "section_level": 1}, {"title": "Výsledky a tabulky.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Základní skupiny.", "content": "", "section_level": 2}, {"title": "Skupina A.", "content": "- 18:22 (7:11) 15. ledna 2012 (18:15) – Bělehrad Branky: Bielecki (4), Jurecki (3), Lijewski (2), Tluczynski (2), Jaszka (1), Kuchczynski (1), Tkaczyk (1), Wisniewski (1), Jurkiewicz (1), Syprzak (1), Zaremba (1) - Vujin (6), Nikčevič (6), Ilič (4), Prodanovič (3), Sesum (1), Vuckovič (1), Čutura (1). Rozhodčí: Oscar Lopez Raluy, Angel Ramirez Sabroso (ESP) Diváků: 4 000 15. ledna 2012 (20:15) – Bělehrad (Hala Pionir) Branky: Lindberg 7, Eggert 6, Mikkel Hansen 4, Mogensen 4, Christiansen 2, Lauge 2, Markussen 2, Henrik Toft Hansen 2, Rene Toft Hansen 1 - Valo 6, Kopčo 3, Kukučka 3, Rábek 3, Straňovský 3, Urban 3, Antl 2, Tarhai 2. Rozhodčí: Jevgenij Zotin, Nikolaj Volodkov (RUS) Diváků: 4 000 17. ledna 2012 (18:15) – Bělehrad (Hala Pionir) Branky: Kukučka 5, Petro 3, Rábek 3, Valo 3, Antl 2, Ďuriš 2, Kopčo 2, Straňovský 2, Tarhai 2 - Tkaczyk 6, Bartosz Jurecki 6, Michał Jurecki 5, Kuchczyński 5, Jurkiewicz 4, Bielecki 3,Kwiatkowski 3, Jaszka 2, Tłuczyński 2, Wiśniewski 1, Syprzak 1, Orzechowski 1. Rozhodčí: Nenad Krstič, Peter Ljubič (SLO) Diváků: 3 500 17. ledna 2012 (20:15) – Bělehrad (Hala Pionir) Branky: Ilić 8, Vujin 5, Čutura 3, Nikčević 3, Toskić 3, Prodanović 1, Vučković 1 - Christiansen 4, Mikkel Hansen 4, Lindberg 3, Eggert 2, Mogensen 2, Sarup 2, Rene Toft Hansen 2, Jacobsen 1, Henrik Toft Hansen 1. Rozhodčí: Nordine Lazaar, Laurent Reveret (FRA) Diváků: 5 000 19. ledna 2012 (18:15) – Bělehrad (Hala Pionir) Branky: Tkaczyk 7, Michał Jurecki 6, Bartosz Jurecki 4, Jurkiewicz 3, Orzechowski 3, Tłuczyński 2, Bielecki 1, Kuchczyński 1 - Mogensen 4, Mikkel Hansen 3, Lauge 3, Sarup 3, Henrik Toft Hansen 3, Christiansen 2, Eggert 2, Lindberg 2, Lasse Svan Hansen 2, Markussen 1, Rene Toft Hansen 1. Rozhodčí: Hlynur Leifsson, Anton Palsson (ISL) Diváků: 3 500 19. ledna 2012 (20:15) – Bělehrad (Hala Pionir) Branky: Prodanović 5, Ilić 4, Čutura 3, Marković 2, Stojković 2, Kostadinović 1, Manojlović 1, Šešum 1, Stanković 1, Toskić 1 - Ďuriš 4, Kukučka 4, Urban 4, Antl 3, Valo 3, Kopčo 2, Mikeci 1. Rozhodčí: Jevgenij Zotin, Nikolaj Volodkov (RUS) Diváků: 4 000", "section_level": 3}, {"title": "Skupina B.", "content": "- 24:27 (9:14) 15. ledna 2012 (17:20) – Niš Branky: Kaufmann (5), Haas (4), Theuerkauf (3), Pfahl (3), Gensheimer (3), Glandorf (2), Groetzki (2), Roggisch (1), Klein (1) - Jícha (7), Filip (4), Horák (3), Juříček (3), Stehlík (3), Sklenák (3), Nocar (2), Vraný (2). Rozhodčí: Kenneth Abrahamsen, Arne M. Kristiansen (NOR) Diváků: 3 800 15. ledna 2012 (19:30) – Niš Branky: Ekberg 6, Andersson 5, Doder 4, Lundström 4, Du Rietz 3, Nilsson 3, Larholm 1 - Aluševski 7, Łazarow 7, Mojsoski 5, Stoilov 3, Mirkulovski 2, Temelkov 2. Rozhodčí: Nordine Lazaar, Laurent Reveret (FRA) Diváků: 4 000 17. ledna 2012 (18:15) – Niš Branky: Łazarow 7, Stoilov 6, Mojsoski 4, Angelovski 2, Manaskov 2, Aluševski 1, Mirkulovski 1 - Kaufmann 6,Gensheimer 3, Theuerkauf 3, Christophersen 2, Glandorf 2, Pfahl 2, Sprenger 2, Wiencek 2, Groetzki 1, Haaß 1. Rozhodčí: Hlynur Leifsson, Anton Palsson (ISL) Diváků: 4 000 17. ledna 2012 (20:15) – Niš Branky: Jícha 7, Filip 6, Nocar 5, Sklenák 3, Vraný 3, Horák 2, Juříček 2, Kubeš 1 - Ekberg 10, Lundström 6, Andersson 5, Larholm 4, Du Rietz 3, Doder 2, Nilsson 2, Stenbäcken. Rozhodčí: Oscar Raluy Lopez, Angel Sabroso Ramirez (ESP) Diváků: 2 050 19. ledna 2012 (18:15) – Niš Branky: Gensheimer 9, Groetzki 5, Christophersen 4, Kaufmann 3, Haaß 2, Pfahl 2, Sprenger 2, Glandorf 1, Hens 1 - Du Rietz 8, Larholm 6, Ekberg 4, Lundström 3, Nilsson 2 Andersson 1. Rozhodčí: Nenad Krstič, Peter Ljubič (SLO) Diváků: 2 800 19. ledna 2012 (20:15) – Niš Branky: Horák 5, Jícha 5, Filip 4, Vraný 4, Nocar 2, Stehlík 1 - Łazarow 7, Mirkulovski 5, Temelkov 4, Mojsoski 3, Aluševski 2, Angelovski 2, Manaskov 2, Stoilov 2. Rozhodčí: Kenneth Abrahamsen, Arne M. Kristiansen (NOR) Diváků: 4 000", "section_level": 3}, {"title": "Skupina C.", "content": "- 26:29 (12:15) 16. ledna 2012 (18:15) – Novi Sad Branky: Fernandez 7, Abalo 6, Gille 3, Guigou 3, Karabatić 3, Narcisse 3, Barachet 1 - Cañellas 4, Entrerríos 4, Ugalde 4, Guardiola 3, Maqueda 3, Lorenzana 2, Fernández 2, Tomás 2, Aguinagalde 1, Entrerríos 1, Gurbindo 1, Morros 1, Parrondo 1. Rozhodčí: Constantin Din, Sorin-Laurentiu Dinu (ROM) Diváků: 5 000 16. ledna 2012 (20:15) – Novi Sad Branky: Császár 8, Iváncsik 6, Mocsai 5, Ilyés 4, Zubai 3, Krivokapić 2, Harsányi 1, Putics 1, Schuch 1 - Čipurin 5, Dibirov 4, Kovaljev 4, Rastvorcev 4, Szelmienko 4, Ivanov 3, Atman 2, Igropulo 2, Černoivanov 1, Kokszarov 1, Starych 1. Rozhodčí: Nenad Nikolič, Dusan Stojkovič (SER) Diváků: 6 000 18. ledna 2012 (18:15) – Novi Sad Branky: Čipurin 6, Igropulo 5, Kovaljev 3, Atman 2, Kokzarov 2, Szelmienko 2, Asłanjan 1, Dibirov 1, Rastvorczev 1, Starych 1 - Narcisse 6, Barachet 4, Bingo 4, Joli 4, Fernandez 3, Gille 3, Abalo 2, Guigou 1, Karabatić 1. Rozhodčí: Václav Horáček, Jiří Novotný (CZE) Diváků: 3 500 18. ledna 2012 (20:15) – Novi Sad Branky: Cañellas 6, Ugalde 4, Alberto Entrerríos 2, Raúl Entrerríos 2, Guardiola 2, Fernández 2, Aguinagalde 1, Lorenzana 1, Maqueda 1, Parrondo 1, Sarmiento 1, Tomás 1 - Császár 7, Mocsai 7, Zubai 3, Ilyés 2, Iváncsik 2, Harsányi 1, Schuch 1, Szöllősi. Rozhodčí: Lars Geipel, Marcus Helbig (GER) Diváků: 4 500 20. ledna 2012 (18:15) – Novi Sad Branky: Parrondo 6, Cañellas 5, Ugalde 5, Raúl Entrerríos 4, Alberto Entrerríos 3, Tomás 3, Aguinagalde 2, Lorenzana 1, Sarmiento 1 - Igropulo 8, Černoivanov 5, Dibirov 4, Szelmienko 3, Atman 2, Čipurin 2, Kovaljev 2, Ivanov 1. Rozhodčí: Nenad Nikolič, Dušan Stojkovič (SER) Diváků: 4 000 20. ledna 2012 (20:15) – Novi Sad Branky: Barachet 5, Bingo 4, Karabatić 3, Narcisse 3, Fernandez 2, Gille 2, Joli 2, Abalo 1, Dinart 1 - Zubai 6, Harsányi 5, Krivokapić 3, Mocsai 3, Császár 2, Iváncsik 2, Putics 2, Ancsin 1, Ilyés 1, Nagy. Rozhodčí: Slave Nikolov, Gjorgji Nachevski (MKD) Diváků: 5 000", "section_level": 3}, {"title": "Skupina D.", "content": "- 28:27 (14:14) 16. ledna 2012 (18:10) – Vršac Branky: Mamelund 6, Myrhol 6, Rambo 6, Koren 4, Tvedten 3, Paulsen 2, Lund 1 - Gajić 5, Zorman 5, Skube 4, Špiler 4, Dolenec 3, Žvižej 3, Dobelšek 1, Miklavčič 1, Pucelj 1. Rozhodčí: Václav Horáček, Jiří Novotný (CZE) Diváků: 3 000 16. ledna 2012 (20:10) – Vršac Branky: Štrlek 8, Buntić 5, Čupić 5, Lacković 5, Duvnjak 4, Vori 3 Kopljar 1 - Sigurðsson 8, Atlason 5, Pálmarsson 5, Petersson 4, Hallgrimsson 3, Ólafsson 2, Svavarsson 2. Rozhodčí: Lars Geipel, Marcus Helbig (GER) Diváků: 2 500 18. ledna 2012 (18:10) – Vršac Branky: Gajić 8, Miha Žvižej 7, Dolenec 4, Luka Žvižej 4, Špiler 3, Miklavčič 2, Zorman 1 - Čupić 9, Lacković 6, Duvnjak 4, Balić 3, Vori 3, Buntić 2, Kopljar 2, Štrlek 2. Rozhodčí: Slave Nikolov, Gjorgji Nachevski (MAC) Diváků: 3 800 18. ledna 2012 (20:10) – Vršac Branky: Gunnarsson 9, Sigurðsson 8, Pálmarsson 5, Petersson 5, Ólafsson 3, Hallgrimsson 2, Atlason 1, Svavarsson 1 - Mamelund 10, Bjørnsen 5, Espen Lie Hansen 3, Koren 3, Lund 3, Myrhol 3, Rambo 2, Tvedten 2, Samdahl 1. Rozhodčí: Per Olesen, Lars Ejby Pedersen (DEN) Diváků: 3 000 20. ledna 2012 (18:10) – Vršac Branky: Sigurðsson 9, Atlason 5, Petersson 4, Jakobsson 3, Kristjánsson 3, Ólafsson 3, Pálmarsson 3, Gunnarsson 1, Svavarsson 1 - Gajić 7, Skube 7, Dolenec 6, Zorman 3, Dobelšek 2, Luka Žvižej 2, Miha Žvižej 2, Brumen 1, Mačkovšek 1, Miklavčič 1, Pucelj 1, Špiler 1. Rozhodčí: Lars Geipel, Marcus Helbig (GER) Diváků: 3 800 20. ledna 2012 (20:10) – Vršac Branky: Čupić 6, Buntić 4, Horvat 3, Lacković 3, Štrlek 3, Balić 2, Ninčević 2, Bičanić 1, Duvnjak 1, Kopljar 1 - Mamelund 6, Tvedten 5, Klev 2, Lund 2, Myrhol 2, Bjørnsen 1, Koren 1, Rambo 1. Rozhodčí: Constantin Din, Sorin-Laurentiu Dinu (ROU) Diváků: 3 000", "section_level": 3}, {"title": "Čtvrtfinále.", "content": "", "section_level": 2}, {"title": "Skupina I.", "content": "- 29:29 (9:20) 21. ledna 2012 (16:15) – Bělehrad (Beogradska Arena) Branky: Jaszka 8, Wiśniewski 5, Jurecki 4, Kuchczyński 4, Tłuczyński 3, Jurkiewicz 2, Syprzak 2, Bielecki 1 - 7 Niclas Ekberg 7, Lundström 6, Larholm 4, Nilsson 4, Andersson 2, Du Rietz 2, Jakobsson 2, Doder 1, Karlsson. Rozhodčí: Nordine Lazaar, Laurent Reveret (FRA) Diváků: 6 003 21. ledna 2012 (18:15) – Bělehrad (Beogradska Arena) Branky: Mikkel Hansen 12, Lindberg 8, Spellerberg 5, Lauge 3, Christiansen 2, Rene Toft Hansen 2, Sarup 1 - Kirił Łazarow 13, Stoilov 7, Aluševski 4, Mojsoski 3, Łazarow 2, Markoski 1, Mirkulovski 1, Temelkov. Rozhodčí: Oscar Raluy Lopez, Angel Sabroso Ramirez (ESP) Diváků: 17 000 21. ledna 2012 (20:15) – Bělehrad (Beogradska Arena) Branky: Ilić 6, Nikčević 4, Stanković 3, Čutura 2, Prodanović 2, Stojković 2, Manojlović 1, Toskić 1 - Gensheimer 5, Glandorf 4, Groetzki 4, Christophersen 2, Kaufmann 2, Roggisch 2, Pfahl 1, Theuerkauf 1. Rozhodčí: Kenneth Abrahamsen, Arne M. Kristiansen (NOR) Diváků: 19 500 23. ledna 2012 (16:20) – Bělehrad (Beogradska Arena) Branky: Bartosz Jurecki 5, Lijewski 4, Tłuczyński 4, Orzechowski 3, Jurkiewicz 2, Syprzak 2, Tkaczyk 2, Jaszka 1, Michał Jurecki 1, Wiśniewski 1 - Łazarow 9, Aluševski 4, Mojsoski 4, Temelkov 4, Mirkulovski 2, Dimovski 1, Łazarow 1, Markoski 1, Stoilov 1. Rozhodčí: Hlynur Leifsson, Anton Palsson (ISL) Diváků: 3 700 23. ledna 2012 (18:20) – Bělehrad (Beogradska Arena) Branky: Eggert 7, Lindberg 5, Mikkel Hansen 4, Mogensen 4, Markussen 2, Sarup 2, Rene Toft Hansen 2, Lauge 1, Henrik Toft Hansen 1 - Gensheimer 4, Haaß 4, Kaufmann 4, Theuerkauf 4, Glandorf 3, Sprenger 3, Klein 2, Wiencek 2. Rozhodčí: Nenad Krstič, Peter Ljubič (SLO) Diváků: 7 000 23. ledna 2012 (20:20) – Bělehrad (Beogradska Arena) Branky: Vujin 5, Šešum 4, Čutura 3, Nikčević 3, Prodanović 3, Ilić 2, Stojković 2, Marković 1, Stanković 1 - Du Rietz 8, Ekberg 4, Jakobsson 3, Andersson 2, Lundström 2, Karlsson 1, Stenbäcken 1. Rozhodčí: Oscar Raluy Lopez, Angel Sabroso Ramirez (ESP) Diváků: 17 000 25. ledna 2012 (16:15) – Bělehrad (Beogradska Arena) Branky: Bartosz Jurecki 5, Kuchczyński 5, Bielecki 4, Lijewski 4, Wiśniewski 4, Jaszka 3, Syprzak 3, Micha Jurecki 2, Tłuczyński 2, Tkaczyk 1 - Klein 7, Sprenger 7, Theuerkauf 5, Kaufmann 3, Gensheimer 2, Glandorf 2, Hens 2, Christophersen 1, Groetzki 1, Haaß 1, Roggisch. Rozhodčí: Oscar Raluy Lopez, Angel Sabroso Ramirez (ESP) Diváků: 1 000 25. ledna 2012 (18:15) – Bělehrad (Beogradska Arena) Branky: Eggert 7, Mikkel Hansen 5, Sarup 4, Lasse Svan Hansen 4, Christiansen 3, Henrik Toft Hansen 3, Spellerberg 2, Lindberg 1, Mogensen 1, Nielsen 1 - Andersson 8, Lundström 4, Doder 2, Ekberg 2, Du Rietz 2, Jakobsson 2, Nilsson 2, Karlsson 1, Petersson 1. Rozhodčí: Nenad Krstič, Peter Ljubič (SLO) Diváků: 5 200 25. ledna 2012 (20:15) – Bělehrad (Beogradska Arena) Branky: Vujin 5, Šešum 4, Nenadić 3, Marković 2, Stanković 2, Nikčević 1, Prodanović 1, Stojković 1 - Łazarow 10, Dimovski 3, Łazarow 2, Mojsoski 2, Stoilov 2, Aluševski 1, Mojsoski 1, Temelkov 1. Rozhodčí: Kenneth Abrahamsen, Arne M. Kristiansen (NOR) Diváků: 12 000 - 21:27 (10:14)", "section_level": 3}, {"title": "Skupina II.", "content": "22. ledna 2012 (16:10) – Novi Sad Branky: Császár 7, Ilyés 5, Harsányi 3, Mocsai 2, Ancsin 1, Iváncsik 1, Putics 1, Vadkerti 1 - Atlason 5, Sigurðsson 5, Gunnarsson 4, Ólafsson 4, Svavarsson 3, Hallgrimsson 2, Pálmarsson 2, Kárason 1, Ragnarsson 1. Rozhodčí: Nenad Nikolič, Dušan Stojkovič (SRB) Diváků: 4 500 22. ledna 2012 (18:10) – Novi Sad Branky: Barachet 6, Abalo 4, Joli 4, Accambray 3, Gille 3, Bingo 2, Fernandez 2, Honrubia 2, Karabatić 2 - Luka Žvižej 6, Gajić 5, Dolenec 3, Špiler 3, Bezjak 2, Dobelšek 2, Zorman 2, Miklavčič 1, Skube 1, Miha Žvižej 1. Rozhodčí: Constantin Din, Sorin-Laurentiu Dinu (ROU) Diváků: 4 700 22. ledna 2012 (20:10) – Novi Sad Branky: Tomás 5, Gurbindo 3, Fernández 3, Cañellas 2, Entrerríos 2, Parrondo 2, Maqueda 2, Sarmiento 2, Aguinagalde 1, Lorenzana 1, Ugalde 1 - Čupić 5, Lacković 4, Štrlek 4, Buntić 2, Kopljar 2, Duvnjak 1, Gojun 1, Ninčević 1, Vori 1, Vuković 1. Rozhodčí: Václav Horáček, Jiří Novotný (CZE) Diváků: 7 500 24. ledna 2012 (16:10) – Novi Sad Branky: Aguinagalde 5, Fernández 4, Tomás 4, Entrerríos 3, Gurbindo 3, Cañellas 2, Lorenzana 2, Maqueda 2, Parrondo 2, Sarmiento 2, Ugalde 2 - Sigurðsson 6, Kárason 4, Atlason 3, Hallgrimsson 3, Kristjánsson 3, Pálmarsson 3, Ólafsson 2, Guðmundsson 1, Svavarsson 1. Rozhodčí: Slave Nikolov, Gjorgji Nachevski (MKD) Diváků: 2 500 24. ledna 2012 (18:10) – Novi Sad Branky: Barachet 4, Fernandez 4, Abalo 3, Gille 3, Bingo 2, Joli 2, Narcisse 2, Sorhaindo 2 - Čupić 7, Kopljar 7, Lacković 4, Duvnjak 2, Horvat 2, Ninčević 2, Vuković 2, Bičanić 1, Musa 1, Vori 1. Rozhodčí: Kenneth Abrahamsen, Arne M. Kristiansen (NOR) Diváků: 7 500 24. ledna 2012 (20:10) – Novi Sad Branky: Putics 7, Császár 5, Krivokapić 4, Iváncsik 3, Ancsin 2, Harsányi 2, Mocsai 2, Zubai 2, Ilyés 1, Laluska 1, Szöllősi 1 - 3 Dragan Gajić 13, Dolenec 5, Miklavčič 3, Zorman 3, Dobelšek 2, Mačkovšek 2, Žvižej 2, Špiler 1, Žvižej 1. Rozhodčí: Lars Geipel, Marcus Helbig (GER) Diváků: 6 800 25. ledna 2012 (16:10) – Novi Sad Branky: Accambray 10, Detrez 4, Fernandez 3, Abalo 2, Gille 2, Honrubia 2, Narcisse 2, Sorhaindo 2, Gille 1, Joli 1 - Sigurðsson 5, Gunnarsson 4, Kárason 4, Ólafsson 4, Pálmarsson 4, Hallgrimsson 3, Atlason 2, Ragnarsson 2, Svavarsson 1. Rozhodčí: Nenad Nikolič, Dušan Stojkovič (SRB) Diváků: 2 800 25. ledna 2012 (18:10) – Novi Sad Branky: Fernández 7, Cañellas 6, Entrerríos 4, Parrondo 4, Lorenzana 3, Guardiola 3, Gurbindo 3, Sarmiento 3, Maqueda 2 - 7 Luka Žvižej 7, Gajić 6, Skube 6, Žvižej 4, Pucelj 3, Dolenec 2, Bezjak 1, Miklavčič 1, Špiler 1, Zorman 1. Rozhodčí: Lars Geipel, Marcus Helbig (GER) Diváků: 3 200 25. ledna 2012 (20:10) – Novi Sad Branky: Császár 14, Ilyés 3, Krivokapić 2, Harsányi 1, Mocsai 1, Putics 1, Vadkerti 1, Zubai 1 - Horvat 11, Buntić 5, Ninčević 3, Bičanić 2, Duvnjak 1, Kopljar 1, Vuković 1. Rozhodčí: Constantin Din, Sorin-Laurentiu Dinu (ROU) Diváků: 5 500", "section_level": 3}, {"title": "Play off.", "content": "", "section_level": 2}, {"title": "Semifinále.", "content": "- 25:24 (12:10) 27. ledna 2012 (17:45) – Bělehrad (Beogradska Arena) Branky: Lauge 6, Mikkel Hansen 4, Rene Toft Hansen 4, Eggert 3, Mogensen 3, Henrik Toft Hansen 2, Christiansen 1, Lindberg 1, Lasse Svan Hansen 1 - Aguinagalde 5, Maqueda 4, Entrerríos 3, Fernández 2, Sarmiento 2, Tomás 2, Ugalde 2, Lorenzana 1, Parrondo 1, Gurbindo 1, Morros 1. Rozhodčí: Nenad Krstič, Peter Ljubič (SLO) Diváků: 14 000 27. ledna 2012 (20:15) – Bělehrad (Beogradska Arena) Branky: Ilić 8, Vujin 6, Nikčević 4, Stanković 3, Toskić 3, Manojlović 1, Prodanović 1 - Kopljar 7, Vori 4, Čupić 3, Lacković 3, Balić 2, Buntić 1, Horvat 1, Ninčević 1. Rozhodčí: Nordine Lazaar, Laurent Reveret (FRA) Diváků: 20 000", "section_level": 3}, {"title": "Finále.", "content": "- 19:21 (7:9) 29. ledna 2012 (17:00) – Bělehrad (Beogradska Arena) Branky: Prodanović 4, Vučković 3, Ilić 2, Nikčević 2, Stojković 2, Toskić 2, Vujin 2, Beljański 1, Manojlović 1 - Mikkel Hansen 9, Eggert 3, Lauge 2, Lindberg 2, Markussen 2, Sarup 1, Spellerberg 1, Toft Hansen. Rozhodčí: Kenneth Abrahamsen, Arne M. Kristiansen (NOR) Diváků: 19 800", "section_level": 3}, {"title": "O 3. místo.", "content": "- 31:27 (13:12) 29. ledna 2012 (14:30) – Bělehrad (Beogradska Arena) Branky: Čupić 7, Lacković 7, Vori 6, Kopljar 4, Ninčević 4, Balić 1, Gojun 1, Vuković 1 - Sarmiento 7, Fernández 6, Tomás 4, Parrondo 3, Aguinagalde 2, Cañellas 1, Alberto Entrerríos 1, Raúl Entrerríos 1, Gurbindo 1, Maqueda. Rozhodčí: Lars Geipel, Marcus Helbig (GER) Diváků: 8 500", "section_level": 3}, {"title": "O 5. místo.", "content": "Makedonie - 28:27 (16:12) 27. ledna 2012 (15:15) – Bělehrad (Beogradska Arena) Branky: Kirił Łazarow 8, Stoilov 6, Aluševski 4, Mirkulovski 3, Temelkov 3, Mojsoski 2, Dimovski 1, Filip Łazarow 1 - Dolenec 7, Žvižej 6, Brumen 4, Gajić 4, Zorman 4, Dobelšek 1, Špiler 1. Rozhodčí: Óscar Raluy López, Ángel Luis Sabroso (ESP) Diváků: 5 500", "section_level": 3}, {"title": "Statistiky turnaje.", "content": "", "section_level": 2}, {"title": "Konečné pořadí.", "content": "Přímou účast na LOH 2012 si vybojovalo Dánsko. Do jarní kvalifikace o postup na Olympijské hry 2012 v Londýně se probojovalo Srbsko a Makedonie. Protože Dánsko mělo postup do kvalifikace jistý, nahradilo je v kvalifikaci Polsko.", "section_level": 2}], "src_summary": "10. mistrovství Evropy v házené se konalo od 15. do 29. ledna 2012 v Srbsku. Mistrovství se zúčastnilo 16 mužstev, rozdělených do čtyř čtyřčlenných skupin, z nichž první tři týmy postoupily do dvou čtvrtfinálových skupin. První dva týmy z čtvrtfinálových skupin postoupily do semifinále, týmy na třetím místě hrály o páté místo. Francie jako obhájce titulu měla účast na letních olympijských hrách zajištěnu. Přímou účast na LOH 2012 si také vybojoval vítěz tohoto mistrovství Evropy. Pokud by zvítězila Francie, účast v Londýně si zajistí poražený finalista. Šampionát byl zároveň poslední možností postoupit do jarní kvalifikace o postup na Olympijské hry 2012 v Londýně. Poslední dvě místa obsadily nejlépe umístěné týmy v konečném pořadí – v boji o postup se utkalo Polsko, Srbsko, Slovensko, Německo, Česko, Makedonie, Rusko, Norsko a Slovinsko. Jistou účast v kvalifikaci mělo Dánsko, Španělsko, Švédsko, Chorvatsko, Island a Maďarsko. Pokud by si některý z těchto 6 týmů vybojoval přímou účast na olympiádě, pak jej v kvalifikačním turnaji o postup na OH nahradí Polsko, které obsadilo na MS 2011 sedmé místo.", "tgt_summary": "The 2012 EHF European Men's Handball Championship was the tenth edition of the men's continental handball tournament, which was held in Serbia between 15–29 January 2012. Sixteen teams qualified for the event, including host nation Serbia, defending champion France and fourteen national teams through the qualifying tournament. The teams were split into four groups of 4, with the top 3 teams of each group advancing to the main round, carrying the points won against other qualified opponents. Going to the main round with no points, Denmark ended up winning the championship after defeating Serbia in the final with a scoreline of 21–19. The bronze medal was claimed by Croatia, who defeated Spain 31-27 to win their second bronze and fourth European medal overall. In the placement match for the 5th position Macedonia proved to be too strong for Slovenia and won the match by 28–27. Macedonian right back Kiril Lazarov led his team with 8 goals to success and took the top scorers' award with a European Championship record of 61 goals. Over 300,000 spectators were present in 47 matches during the tournament, which was also a new championship record. By winning the European title, Denmark directly qualified for the 2012 Summer Olympics, while Serbia and Macedonia secured a spot in the Olympic Qualification Tournament. Thanks to the Danish triumph, Poland also made it to the qualifiers as the eighth ranked team of the 2011 World Championship. Denmark, Serbia and Croatia as three best-ranked teams qualified directly for 2013 World Men's Handball Championship. The championship was somewhat overshadowed by incidents that occurred during the final week of the event. On 26–27 January, in violent attacks, cars were damaged or set on fire, and several Croatian supporters were injured. In the semifinal match between Serbia and Croatia, Žarko Šešum, the back player of the Serbian team had his eye severely injured after a bottle intended for Croatian player Ivano Balić and coach Slavko Goluža was thrown at him.", "id": 164454}
{"src_title": "Gertrude Jekyll", "tgt_title": "Gertrude Jekyll", "src_document": [{"title": "Mládí.", "content": "G. Jekyllová se narodila v Grafton Street 2., v Mayfair, v Londýně, jako páté ze sedmi dětí kapitána Edwarda Josepha Hilla Jekylla, důstojníka granátníků, a jeho manželky Julie Hammersley. Její mladší bratr, reverend Walter Jekyll, byl přítel Roberta Louise Stevensona, který si vypůjčil jeho příjmení pro svou slavnou novelu Strange Case of Dr. Jekyll and Mr. Hyde. V roce 1848 se její rodina opustila Londýn a přestěhovala se do Bramley House, Surrey, kde strávila svá nejdůležitější mladá léta.", "section_level": 1}, {"title": "Tvůrčí život.", "content": "G. Jekyllová se stala částí jednoho z nejvlivnějších a historicky nejznámějších zahradnických hnutí Arts and Crafts, díky své spolupráci s anglickým architektem sirem Edwinem Lutyensem, pro jehož stavební projekty vytvořila řadu zahradnických návrhů, a který také navrhl její dům \"Munstead Wood\" v blízkosti Godalming v Surrey. (V roce 1900, Lutyens a bratr Herbert Jekyll navrhli britský pavilon na pařížské výstavě.) Svým dílem měla vliv na mnoho zahradních architektů nejen v Evropě, ale i na nejvýznamnější zahradní architekty v USA. G. Jekyllová je někdy připomínána pro svůj vynikající design a jemný, malířský přístup k uspořádání zahrad, které vytvářela, zejména svými trvalkovými květinovými záhony. Postupy o tom, jak pracovat s barvami byly u G. Jekyllové ovlivněny malířem Williamem Turnerem a impresionismem, teoriemi o barevném kruhu. V pozdější době, G. Jekyllová shromažďovala obrovské množství rostlin, pouze za účelem uchování pro četné instituce po celé Británii. Tato její čistá vášeň pro zahradnictví se projevila ve škole umění v South Kensingtonu, South Kensington School of Art, kde se zamilovala do tvůrčího umění zahradní architektury. V době své smrti, byla autorem více než 400 zahrad ve Velké Británii, Evropě a několika v Severní Americe.", "section_level": 1}, {"title": "Literární dílo.", "content": "G. Jekyllová byla také známa svým plodným psaním. Napsala více než patnáct knih, mimo \"Wood and Garden\" a své nejslavnější knihy \"Barvy v květinové zahradě\", také memoáry. Jekyllová nechtěla omezit svůj vliv na výuku praktického zahradnictví, ale chápala ji jako další krok ke studiu zahradnictví a rostlin samotných. Její představa, že rostliny by měly být zobrazeny nejlépe, když jsou jako řezané květiny umístěny nebo aranžovány v domě, ji vedl k návrhům vlastní řady skleněných váz pro květiny. G. Jekyllová se později se vrátila do krajiny svého dětství v obci Bramley, v Surrey navrhla zahradu v Snowdenham Lane nazývanou Millmead. Měla také zájem o tradiční venkovské domy s nábytkem a venkovská řemesla, a obávala se, že vymizí. Její kniha \"Old West Surrey\" (1904) zaznamenává mnoho aspektů z 19. století, život na venkově, s více než 300 fotografiemi pořízenými G. Jekyllovou.", "section_level": 1}, {"title": "Barvy v květinové zahradě.", "content": "V pracích jako \"Colour Schemes for the Flower Garden\" (1908, upraveno a znovu vydáno několikrát, naposledy v roce 1988, česky překlad původní práce jako „Barvy v květinové zahradě“ ) položila důraz na společné použití vhodných druhů rostlin ve případných umístěních, řešila jak dosáhnout co nejvhodnějšího a co nejdelšího období květu v dané kompozici, doporučovala některé méně obvyklé barevné kombinace a druhy. Jak píše, celý život se zabývala hledáním té nejvhodnější kombinace rostlin, kterými dosáhne co nejlepšího efektu celý rok. Jisté možnosti ze své zkušenosti nabízí. Zabývala se úpravami výsadby s jarními květinami a cibulovinami zapojenými do parkové výsadby a do trávníku, tedy něčím, co bylo řešeno jako nový nápad na konci 20. století. Přišla zde se zajímavým a efektním řešením výsadby cibulovin do na jaře světlých a během vegetace stinných vysokých listnatých porostů. Řeší opomíjené použití kapradin, vřesovištních rostlin a kombinace vhodné pro divokou zahradu a zabývá se v textu hlouběji touto kompozicí. Neodmítá však ani pravidelné zahrady a doporučuje používání hrnkových květin jako letniček pro efekty vedoucí k zvýraznění barevnosti kompozice, trvalek jako doplnění míst poškozených nebo odkvetlých rostlin, tedy pro dokonalost celku. Spolu s některými dalšími autory předbíhá dobu způsobem výsadby u návrhů úprav \"divoké zahrady\". Rozebírá květinové záhony pro jednotlivá období i jejich obruby a kompozici druhů pro různé účely. Zabývá se efekty vzhledu dřevin v zimě, zejména působením barvy kůry kmene a větví, jak u jednotlivých dřeviny tak ve skupinách, mladých či starých, pravidelně nebo nepravidelně nebo vůbec neřezaných nebo řezaných. Což je téma, které je znovu řešeno až na konci 20. století. G. Jekyllová však dochází k jiným výsledkům než jiní významní architekti v Anglii (např. H. Repton), vzhledem k sledovaným cílům. Na více místech se zabývá poetikou kompozice, ale také barevně vyladěnými zahradami jako je \"Bílá zahrada\" nebo \"Modrá zahrada\". Jako zkušený zahradní architekt a barevně cítící člověk je kritizuje. Pokouší se načrtnout některé druhy zahrad, mezi jinými i ovocný sad doplněný okrasnými prvky. Pokouší se dosáhnout toho, aby prostor sloužící praktickému účelu byl rovněž krásný. V ovocném sadě preferuje výsadbu nejedlých druhů ovoce sloužící jako potrava výhradně ptákům. V knize rovněž naznačuje, že jí špatně slouží zrak, že její zahrada je velmi pracná a úpravy velice nákladné, takže své přání zřejmě nezvládne nikdy realizovat a že by byla ráda v této zvláště špatné a chudobné době (začátek 20. století) alespoň za nájemníka, který by ji příliš neobtěžoval a dobře platil malou činži. Celkově lze toto dílo, které lze naprosto bezpochyby označit jako bestseller, protože jde o jedno z nejoblíbenějších, nejprodávanějších a nejpřekládanějších děl populární zahradnické literatury. Lze je považovat za přínosné, poučné, přesné, vycházející ze skutečnosti, dobře napsané, s kreativními nápady a to i na počátku 21. století.", "section_level": 2}, {"title": "Upton Grey Manor House.", "content": "Zahrada \"Gertrude Jekyll's Garden\" pochází z počátku 20. století, obklopuje dům v Upton Grey v anglickém hrabství Hampshire. Souřadnice místa jsou 51.231275 ° N 1.001501 ° W. Gertrude Jekyll vytvořila plány pro čtyřiapůlakrovou zahradu na zámku v Upton Grey v roce 1907. Na tomto místě vypracovala jednu ze svých nejmalebnějších zahrad. Obsahuje mnoho rysů typických pro její zahrady, ale v mnohem menším měřítku než většina jejích dalších úprav. Na západ od domu je zahrada „\"Wild garden\"“. Některé z původních pásů narcisů vysázených G. Jekyllovou zůstalo na konci divoké zahrady, tak jak navrhla. Na východ od domu stojí je upravena pravidelná zahrada. Zde nejsou žádné zaoblené linie, G. Jekyllová zde navrhla růže a typické trvalkové záhony, jejichž barvy přechází v pásech od chladných po teplé červenofialové odstíny a zpět znovu k modré a světlé barvě. Tenisové a bowlingové trávníky jsou obklopeny tisy. Za živými ploty jsou keře lísek, ovocná zahrada, zeleninová zahrada, příslušenství a záhony. Zahrada delší dobu chátrala až do roku 1986. Celá zahrada byla věrně obnovena tak, jak ji G. Jekyllová popisuje. Je možná prohlídka, avšak pouze po předchozí domluvě.", "section_level": 1}, {"title": "Ceny.", "content": "G. Jekyllová byla oceněna pamětní medaili „\"Veitch Memorial Medal\"“ a „\"Victoria Medal of Honour\"“ od společnosti Royal Horticultural Society.", "section_level": 1}, {"title": "Smrt.", "content": "G. Jekyllová je pohřbena na hřbitově u Busbridgského kostela, dříve známého jako kostel svatého Jana Křtitele, Busbridge, Godalming, vedle svého bratra a jeho manželky, pana Herberta Jekylla, KCMG a Lady Agnes Jekyll, DBE. Pomník byl navržen sirem Edwinem Lutyensem.", "section_level": 1}], "src_summary": "Gertrude Jekyll (29. listopadu 1843, Londýn, Spojené království – 8. prosince 1932, Bramley) byla vlivná britská zahradní architektka a spisovatelka. Je autorkou více než 400 zahrad v Velké Británii, Evropě a USA. Gertrude Jekyllová přispěla více než tisícovkou článků do časopisů, jako je \"Country Life\", \"The Garden\" a dalších. Gertrude Jekyllová byla označena jako osoba s největším vlivem v zahradním designu mezi anglickými a americkými nadšenci zahradnictví. Po této významné autorce a zahradnici je pojmenována odrůda růže \"Gertrude Jekyll\" anglického šlechtitele Davida Austina.", "tgt_summary": "Gertrude Jekyll ( ; 29 November 1843 – 8 December 1932) was a British horticulturist, garden designer, craftswoman, photographer, writer and artist. She created over 400 gardens in the United Kingdom, Europe and the United States, and wrote over 1,000 articles for magazines such as \"Country Life\" and William Robinson's \"The Garden\". Jekyll has been described as \"a premier influence in garden design\" by British and American gardening enthusiasts.", "id": 713627}
{"src_title": "Liferay Portal", "tgt_title": "Liferay", "src_document": [{"title": "Historie.", "content": "Liferay Portal vznikl v roce 2000 za účelem poskytnutí portálového řešení neziskovým organizacím. Díky rostoucí poptávce byla poté v roce 2004 založena společnost Liferay, Inc. se sídlem v Los Angeles, USA, která od té doby pokračuje ve vývoji tohoto produktu. Dnes má společnost pobočky kromě USA také v Evropě a Asii. Liferay Portal byl oceněn několika významnými organizacemi. V časopise EContent byl zařazen do seznamu 100 nejvlivnějších společností v odvětví digitálního obsahu, v roce 2006 ho pak InfoWorld označil za nejlepší open-source portálové řešení na trhu. Společnost Gartner ho v roce 2010 zvolila jako jednoho z lídrů na trhu ve své zprávě Magic Quadrant for Horizontal Portal Products.", "section_level": 1}, {"title": "Funkce.", "content": "Mezi základní funkce Liferay portálu patří Kromě základní aplikace jsou součástí Liferay portálu také Liferay CMS a Liferay Collaboration. Liferay CMS je systém pro správu obsahu, pravděpodobně nejdůležitější nástroj portálu. Pomocí něj mohou uživatelé nejen spravovat, ale i vytvářet nový obsah přímo z prohlížeče. Mohou upravovat celkový vzhled portálu volbou různých témat, vkládat a odebírat portlety, vytvářet nové stránky a upravovat jejich obsah. Vestavěný editor umožňuje publikovat webový obsah bez jakékoli znalosti programování. Prostřednictvím CMS má také uživatel přístup k obrázkové galerii a knihovně dokumentů, které mohou být sdíleny v rámci celého podniku, určité skupiny, nebo pouze jednotlivce. Liferay Collaboration je souhrnné označení pro všechny groupware komponenty Liferay jako jsou fóra, blogy, wiki, chat, e-mail, kalendáře, oznámení a ankety.", "section_level": 1}, {"title": "Edice softwaru.", "content": "Liferay Portal Community Edititon je bezplatná edice, dostupná volně ke stažení, obsahující vždy nejnovější funkce. K této verzi nelze zakoupit podporu, podpora je dostupná pouze prostřednictvím Liferay-Community a jejího fóra, wiki a dalších nástrojů pro spolupráci. Liferay Portal Enterprise Edition je komerční, placená edice, u které je kladen větší důraz na stabilitu, bezpečnost a výkon. Je určena pro zákazníky, kteří hledají robustní softwarové řešení a ocení dlouhodobou podporu přímo od společnosti Liferay nebo jejích partnerů. Každá vydaná verze Liferay Portal Enterprise Edition je oficiálně podporována po 4 roky. Současná verze Liferay Enteprise Edition je 6.1 GA2 (vydaná v srpnu 2012).", "section_level": 1}, {"title": "Přizpůsobení portálu.", "content": "Liferay nabízí podporu pro různá rozšíření, ať už vzhledu nebo funkčnosti portálu. Pro tyto účely existuje několik typů pluginů:", "section_level": 1}, {"title": "Technická specifikace.", "content": "Liferay Portal podporuje všechny známé aplikační servery, operační systémy a databáze. Podporuje také internacionalizaci v jakémkoliv jazyce, standardně je dodáván ve 22 jazycích. Liferay Portal je založen převážně na Java technologiích, které zahrnují například Apache ServiceMix, Ehcache, Hibernate, jBPM, ICEfaces, Apache Lucene, MuleSource ESB, Spring 3.0 & AOP, Struts & Tiles, Apache Tapestry, Apache Velocity a JBoss Seam. Kromě toho využívá i následující technologie: jQuery, JavaScript, PHP a Ruby. Liferay Portal podporuje standardy JSR-168, JSR-127, JSR-170, JSR-286 a JSF-314.", "section_level": 1}], "src_summary": "Liferay Portal je bezplatný open-source podnikový portál založený na jazyce Java a distribuovaný pod licencí GNU Lesser General Public Licence a dalšími proprietárními licencemi. Umožňuje správu dat, aplikací a procesů z jednoho centrálního uživatelského rozhraní. Portál se skládá z jednotlivých funkčních jednotek, které se nazývají portlety.", "tgt_summary": "Liferay, Inc., is an open-source company that provides free documentation and paid professional service to users of its software. Mainly focused on enterprise portal technology, the company has its headquarters in Diamond Bar, California, United States.", "id": 1626658}
{"src_title": "Sinoatriální blokáda", "tgt_title": "Sinoatrial block", "src_document": [{"title": "Dělení.", "content": "Rozlišují se tři stupně SA blokády, jde o analogii AV blokády, tedy poruchy vedení vzruchu z předsíní na komory. Možnosti diagnostiky SA blokády jsou však omezené, neboť na běžném (z povrchu těla snímaném) EKG se projeví elektrická aktivita síní, nikoliv však samotného SA uzlu. Porucha se často vyskytuje jen přechodně, pak je ke stanovení diagnózy nutný dlouhodobější záznam EKG. U SA blokády je normálně zachovalý převod vzruchu z předsíní na komory, na EKG je tady vlna P následovaná QRS komplexem.", "section_level": 1}, {"title": "Příčiny.", "content": "Přechodná porucha vedení se může objevit při předávkování některými léky (srdeční glykosidy, chinidinem či dalšími antiarytmiky), k trvalejší poruše dochází v důsledku degenerativních změn, po zánětech či při ischémii v oblasti SA uzlu.", "section_level": 1}, {"title": "Projevy.", "content": "Mírnější porucha, tedy dokud nedojde k výraznějšímu poklesu tepové frekvence, se obvykle neprojeví. V případě pomalejší srdeční činnosti či několikasekundovým výpadkům činnosti může docházet ke synkopám (krátkodobým poruchám vědomí), přechodným závratím, celkové slabosti, při trvající pomalé činnosti srdeční i k projevům srdečního selhání s dušností a špatnou tolerancí námahy. U nemoci chorého sinu se SA blokáda střídá s rychlou funkcí srdce při tachykardiích vycházejících z předsíní a pacient tak může pociťovat i bušení srdce.", "section_level": 1}, {"title": "Léčba.", "content": "V první řadě je nutné pátrat po příčině, kterou by bylo možno odstranit, zejména upravit dávkování léků. V mnoha případech ale toto řešení není možné. Pokud má nemocný potíže vyplývající z pomalé srdeční činnosti, je řešením implantace kardiostimulátoru, který generuje srdeční vzruchy místo poškozeného SA uzlu a převádí je na předsíně pomocí elektrody zavedené velkou žílou do pravé síně.", "section_level": 1}, {"title": "Externí odkazy.", "content": "", "section_level": 1}], "src_summary": "Sinoatriální blokáda (zkratka SA blokáda) je porucha srdečního rytmu, jejímž podkladem je porušené vedení vzruchu ze sinoatriálního uzlu na srdeční předsíně.", "tgt_summary": "A sinoatrial block is a disorder in the normal rhythm of the heart, known as a heart block, that is initiated in the sinoatrial node. The initial action impulse in a heart is usually formed in the sinoatrial node (SA node) and carried through the atria, down the internodal atrial pathways to the atrioventricular node (AV) node. In normal conduction, the impulse would travel across the bundle of His (AV bundle), down the bundle branches, and into the Purkinje fibers. This would depolarize the ventricles and cause them to contract. In an SA block, the electrical impulse is delayed or blocked on the way to the atria, thus delaying the atrial beat. (An AV block, occurs in the AV node and delays ventricular depolarisation). SA blocks are categorized into three classes based on the length of the delay.", "id": 1242725}
{"src_title": "Bumin", "tgt_title": "Bumin Qaghan", "src_document": [{"title": "Život.", "content": "Bumin byl nejstarší syn Ašına Tuwu-Ta-jabgu (Tuwy) z rodu Cu-ku (Ašına). Tuwa vládl svazu dvanácti kmenů žijících na svazích jižního Altaje, (Severní Liang) kteří si říkali Turci (či Modří Turci; pro odlišení od současných Turků jsou historiky označováni jako Turkuti, či Turkité). Turci byli vazaly Žuan-žuanů, kterým odváděli daň ve výrobcích ze železa. Turecká produkce železa, zejména zbraně, měla pro Žuan-žuany velký význam. Žuan-žuanský kaganát ovládal mongolské stepi od Altaje až k Velkému Chinganu v Mandžusku. Roku 534 Bumin po otci zdědil postavení náčelníka Turků, s titulem veliký jabgu čili princ. Postupně rozšířil svou moc na východ, až se roku 542 Turci objevili na březích Chuang-che. Zde měnili s Číňany říše Západní Wej koně za obilí a hedvábí. Místní wejské úřady však obchodu bránily, kočovníci reagovali nájezdy. Současně roku 542 Oguzové-Uzové (Tie-leové ) žijící v západním Mongolsku od Altaje až k Bajkalu, povstali proti Žuan-žuanům, ale byli poraženi, přičemž jejich vůdce našel azyl v severovýchodní Číně – říši Východní Wej. Říše Západní Wej, přesněji faktický vládce říše, císařův rádce Jü-wen Tchaj, se rozhodl uzavřít s Turky spojenectví. Roku 545 wejské poselstvo přibylo k Turkům a ti se přihlásili k alianci s Západními Weji. Navázání diplomatických styků s Čínou pozvedlo Buminovu autoritu mezi kočovnými kmeny Mongolska. Následující rok turečtí vyslanci přivezli do wejské metropole Čchang-anu tribut a potvrdili svazek. Současně Bumin zaútočil na Oguzy-Uzy (Tie-leové), opět povstavší proti Žuan-žuanům, a podrobil si je. Poté požádal žuan-žuanského kagana Anakueje o ruku jeho dcery. Kagan žádost odmítl slovy: „Jsi můj kovář, jak se jen opovažuješ vyslovit takový návrh?“ Odvetou Turci uvěznili kaganovy posly a upevnili spojenectví s říší Západní Wej – roku 551 Bumin požádal o manželství s princeznou dynastie Západní Wej, wejská vláda souhlasila a poslala mu princeznu Čchang-le. Téhož roku k pohřbu wejského císaře Wen-tiho Bumin vyslal poselstvo s darem dvou set koní. Posíleni Oguzskými-Uzskými (Tie-leové) oddíly Turci zaútočili na Žuan-žuany a roku 551 porazili Anakuejovy síly v bitvě na severu Chuaj-chuangu (v dnešní prefektuře Čang-ťia-kchou), žuan-žuanský kagan poté spáchal sebevraždu. Bumin se naopak roku 551 prohlásil kaganem turecké říše s titulem „Illig-kagan“. Bumin zemřel koncem roku 552, několik měsíců po svém prohlášení kaganem. Jeho postavení nakrátko převzal syn Ašına Kelo (Kara Issik), roku 553 se kaganem stal další syn Ašına Sıťin (Kušu Mukan). Oba vládli ve východní polovině říše, zatímco Buminův mladší bratr Ašına Ši (Istemi) spravoval s titulem jabgu západní část turkuckého státu. Po Buminově smrti turkucký kaganát dále expandoval a za méně než století se rozšířil na většinu centrální Asie.", "section_level": 1}], "src_summary": "Bumin-kagan nebo Bumen-kagan (staroturečtina: , Bumin qaγan,) také Illig-kagan () nebo osobním jménem: Ašına Tumen () (551 – † 552), byl zakladatel a první vládce turkuckého kaganátu, kterému vládl s titulem Illig-kagan čili král králů. Vládu nad Turky žijícími na jižním Altaji zdědil roku 534. Rozšířil ovládané území až k Chuang-che, roku 545 získal uznání od říše Západní Wej, následující rok si podrobil kmeny Oguzů-Uzů (Tie-leové). Roku 551 porazil Žuan-žuany a ovládl většinu mongolských stepí. Prohlásil se kaganem, po několika měsících však zemřel.", "tgt_summary": "Bumin Qaghan (), Bumın Kagan or Illig Qaghan (Chinese: 伊利可汗, Pinyin: Yīlì Kèhán, Wade–Giles: i-li k'o-han, died 552 AD) was the founder of the Turkic Khaganate. He was the eldest son of Ashina Tuwu (吐務 / 吐务). He was the chieftain of the Turks under the sovereignty of Rouran Khaganate. He is also mentioned as \"Tumen\" (, , commander of ten thousand) of the Rouran Khaganate.", "id": 1674185}
{"src_title": "Fridrich Vilém I. Braniborský", "tgt_title": "Frederick William, Elector of Brandenburg", "src_document": [{"title": "Vnitřní politika.", "content": "V průběhu své vlády posílil braniborsko-pruskou jednotu (Prusko však stále zůstávalo polským lénem) na úkor moci stavů (povolování daní), samotné šlechtice však odměnil různými privilegii (osvobození od daní, neomezená vláda nad poddanými). Odpor pruských stavů se mu podařilo zlomit v průběhu švédsko-polské války (1656–1660), kdy braniborskou svrchovanost nad Pruskem uznali nejprve Švédové (smlouva z Labiau 1656) a po změně strany i Poláci (smlouva z Wehlau 1657). Stavy tak ztratily politickou oporu Polska. Do správy dosazoval schopné úředníky, kteří evidovali přímé daně z hlavy a z pozemkového majetku a nepřímé městské potravní daně. Za jeho vlády vznikly zemské finanční úřady (válečné komory) a finanční úřady pro kurfiřtský majetek (doménové komory). Panovník vládl za pomoci tajné rady. V hospodářství byl uplatňován merkantilismus, prováděly se různé stavební úpravy (silnice, hráze, kanály, vzorové statky etc.). Životní úroveň se zvedla a to umožnilo větší daňové příjmy. Pruský kolonialismus fungoval po vzoru nizozemského – 1683 kolonie Gross Friedrichsburg v západní Africe (do 1720). Roku 1685 přijato do země 20 000 exulantů – hugenotů z Francie (zrušen Edikt nantský), což vedlo k rozvoji textilního průmyslu (manufaktury). Významná vojenská reforma umožnila zvětšit vojsko z 8 000 na 23 000 mužů a zlepšit výcvik.", "section_level": 1}, {"title": "Zahraniční politika.", "content": "Byla založena na lavírování mezi velmocemi a silnějšími sousedy. V letech 1656–1660 se účastnil švédsko-polské války na obou stranách, za účelem upevnit moc nad Pruskem (více předchozí oddíl). Později (1672–1678) válka na straně protifrancouzské koalice znamenala střet se Švédskem, dobovou velmocí, o Přední Pomořansko se Štětínem. Roku 1675 se odehrála bitva u Fehrbellinu, kde Fridrichova nová armáda porazila Švédy a poté je pronásledovala až k Rize. Toto vítězství je považováno za počátek pruské vojenské tradice. Poté se však do pole vydal mladý švédský král Karel XI. a Fridrich se nakonec musel svých nároků vzdát po saintgermainské mírové smlouvě (zklamán římským císařem Leopoldem a jeho postupem při sjednávání míru). Poté uzavřel s francouzským králem Ludvíkem XIV. úmluvu o subsidiích a toleroval jeho politiku vůči říši. Za jeho vlády se Braniborsko (spolu s Pruskem, které leželo mimo říši), stalo nejsilnějším státem v severním Německu.", "section_level": 1}], "src_summary": "Fridrich Vilém I., jinak nazývaný Velký kurfiřt (16. února 1620, Cölln an der Spree – 9. května 1688, Postupim) vládl v letech 1640–1688 v Braniborsku-Prusku. Pocházel z dynastie Hohenzollernů. Na jeho počest neslo několik německých lodí jeho jméno či přídomek: bateriová loď SMS \"Großer Kurfürst\", predreadnought SMS \"Kurfürst Friedrich Wilhelm\" a dreadnought SMS \"Großer Kurfürst\".", "tgt_summary": "Frederick William (; 16 February 1620 – 29 April 1688) was Elector of Brandenburg and Duke of Prussia, thus ruler of Brandenburg-Prussia, from 1640 until his death in 1688. A member of the House of Hohenzollern, he is popularly known as \"the Great Elector\" (\"\") because of his military and political achievements. Frederick William was a staunch pillar of the Calvinist faith, associated with the rising commercial class. He saw the importance of trade and promoted it vigorously. His shrewd domestic reforms gave Prussia a strong position in the post-Westphalian political order of north-central Europe, setting Prussia up for elevation from duchy to kingdom, achieved under his son and successor.", "id": 82937}
{"src_title": "Darja Domračevová", "tgt_title": "Darya Domracheva", "src_document": [{"title": "Osobní život.", "content": "Darja Domračevová se narodila v roce 1986 v Bělorusku v rodině architektů. Má staršího bratra. Po čtyřech letech se s rodiči odstěhovala do města Ňagaň nedaleko Chanty-Mansijsku v Rusku. V mládí se kromě biatlonu věnovala tanci a basketbalu. Vystudovala akademické gymnázium a na Tjumeňské státní univerzitě absolvovala kurzy v oboru managementu sportu. V roce 2009 získala diplom vyššího vzdělání „Ekonomika a management cestovního ruchu“ v běloruské státní Vysoké škole ekonomické. Přestože žila v Rusku, udržovala si vztah s rodným Běloruskem, například trávila všechny své dovolené v Minsku. Zpět do Běloruska se přestěhovala v roce 2004. Zde dostala nabídku od hlavního trenéra týmu žen a tuto nabídku s radostí přijala, protože si vždy přála reprezentovat svou rodnou zem. Po půl roce se podařilo zaregistrovat jí do běloruské reprezentace – rozhodujícím faktorem byl běloruský rodný list.", "section_level": 1}, {"title": "Sportovní výsledky.", "content": "Sezona 2007–2008 nebyla pro Domračevovou příliš úspěšná: trpěla zdravotními problémy, musela vynechat důležitou část předsezónní přípravy, což mělo vliv na její výsledky. Na mistrovství světa 2011 v Chanty-Mansijsku obsadila třetí místo v ženském štafetovém závodě a druhé místo v závodě s hromadným startem. Další úspěchy přišly na mistrovství světa 2012 v Ruhpoldingu, kde vybojovala stříbrnou medaili ve sprintu a zvítězila ve stíhacím závodě. Na mistrovství světa 2013 v Novém Městě na Moravě přidala zlatou medaili v závodě s hromadným startem. Na světovém šampionátu 2017 v Hochfilzenu získala stříbrnou medaili ze stíhacího závodu, když do závodu vstupovala z 27. pozice po sprintu. V současnosti patří mezi nejlepší sportovce Běloruska. V sezoně 2014/2015 se stala nejlepší biatlonistkou sezony a poprvé v kariéře vyhrála velký křišťálový glóbus. 16. července 2016 se provdala za norského biatlonistu Ole Einara Bjørndalena. 1. října 2016 se jim narodila dcera Xenia. Do závodů světového poháru se vrátila 6. ledna 2017 sprintem v německém Oberhofu. 25. června 2018 oficiálně oznámila konec své sportovní kariéry. Nadále se chce více věnovat své rodině. Spolu s Bjørndalenem získali celkem dvanáct zlatých olympijských medailí a dvaadvacet titulů z mistrovství světa.", "section_level": 1}, {"title": "Výsledky.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Olympijské hry a mistrovství světa.", "content": "\"Poznámka: Výsledky z mistrovství světa se započítávají do celkového hodnocení světového poháru, výsledky z olympijských her se dříve započítávaly, od olympijských her v Soči 2014 se nezapočítávají.\"", "section_level": 2}, {"title": "Světový pohár.", "content": "Sezóna 2006/07 Sezóna 2007/08 Sezóna 2008/09 Sezóna 2009/10 Sezóna 2010/11 Sezóna 2011/12 Sezóna 2012/13 Sezóna 2013/14 Sezóna 2014/15 Sezóna 2015/16 \"Nestartovala\" Sezóna 2016/17 Sezóna 2017/18", "section_level": 2}, {"title": "Vítězství v závodech světového poháru.", "content": "Individuální vítězství v závodech světového poháru:", "section_level": 2}], "src_summary": "Darja Vladimirovna Domračevová (, , * 3. srpna 1986, Minsk, Sovětský svaz, dnes Bělorusko), je bývalá běloruská biatlonistka a trojnásobná olympijská vítězka ze zimních olympijských her 2014 v Soči. Poprvé se výrazněji prosadila na mistrovství světa 2008 v Östersundu, kde získala se smíšenou štafetou stříbrnou medaili. Je také držitelkou zlaté medaile ze štafety na Zimních olympijských hrách 2018 v Pchjongčchangu a bronzové medaile z vytrvalostního závodu ze Zimních olympijských her 2010 ve Vancouveru. V celkovém hodnocení světového poháru jednou zvítězila, a to v sezóně 2014/15.", "tgt_summary": "Dárya Vladímirovna Dómracheva (, ; born 3 August 1986) is a retired Belarusian biathlete and coach who competed in the Biathlon World Cup from 2006 to 2018. She won a gold medal in the 4×6 km relay and a silver medal in the mass start competition at the 2018 Winter Olympics, three gold medals in the pursuit, individual, and mass start competitions at the 2014 Winter Olympics, and a bronze medal in the individual competition at the 2010 Winter Olympics. She was a Biathlon World Cup overall winner for the 2014–15 season.", "id": 1153592}
{"src_title": "Jiří Vilém Braniborský", "tgt_title": "George William, Elector of Brandenburg", "src_document": [{"title": "Mládí.", "content": "Jiří Vilém se narodil jako nejstarší dítě vévody Jana Zikmunda I. a princezny Anny Pruské. Když jeho otec Jan Zikmund roku 1619 zemřel, měl již Jiří Vilém za sebou vzdělání absolvované ve Frankfurtu nad Odrou a první státnické zkušenosti, když pět let působil jako místodržící v Klévském vévodství.", "section_level": 1}, {"title": "Vnitřní politika.", "content": "Nejednalo se o zvlášť výrazného a schopného politika. Ani neklidná doba probíhající třicetileté války tomu nepřála. Skrze území Braniborska pochodovaly cizí armády a často docházelo k bezuzdnému drancování a plundrování zasaženého území. Obyvatelstvo tím značně trpělo a došlo k velkému úbytku obyvatel. Ten byl ještě umocněn pravidelně se opakujícím morem, který sem často přicházel s cizími vetřelci. Jiří Vilém se proto rozhodl roku 1638 přesídlit s celým dvorem do válkou nezasaženého a relativně klidného Pruského vévodství. Zde se usídlil v Královci, kde ho také v prosinci 1640 zastihla smrt (údajně vodnatelnost).", "section_level": 1}, {"title": "Zahraniční politika.", "content": "V zahraniční politice byl braniborsko-pruský vladař neustále nucen ohlížet se na své silnější sousedy a jejich požadavky. Po svém nástupu na trůn se v září 1621 dostavil do Varšavy, kde složil hold svému lennímu pánovi, polskému králi Zikmundovi Vasovi (Pruské vévodství bylo formální součástí Polského království, tento akt musel opakovat ještě roku 1633, kdy nastoupil nový polský král Vladislav IV. Vasa). Hlavní problémem však byla třicetiletá válka, která vyplnila celou vládu Jiřího Viléma. Snažil se zůstat neutrálním mezi Svatou říší římskou, ve které vládli Habsburkové, Švédskem Gustava II. Adolfa, jemuž byl dokonce švagrem, a protestantskými vladaři severního Německa. Po roce 1631, ač s nechutí, se stal spojencem Švédů. Švédský král Gustav II. Adolf však roku 1632 padl v bitvě u Lützenu a iniciativa přešla na stranu Habsburků. Roku 1633 Jiří Vilém kapituloval před vojsky Albrechta z Valdštejna, rok nato po habsburském vítězství u Nordlingenu vypověděl alianci se Švédy a následně 30. května 1635 spolupodepsal s Ferdinandem II. Pražský mír. Po jeho odchodu do Pruska roku 1638 řídil Braniborsko jeho osobní kancléř Adam ze Schwarzenbergu (1583 – 1641), jednalo se prakticky o osobní diktaturu, která ještě více zbídačila již tak vyčerpanou zemi. Jeho moc pak byla omezena až po smrti Jiřího Viléma novým panovníkem Fridrichem Vilémem I.", "section_level": 1}, {"title": "Potomci.", "content": "Jiří Vilém se 24. července 1616 v Heidelbergu oženil s Alžbětou Šarlotou Falckou (1597–1660), dcerou kurfiřta Fridricha IV. Falckého. Měli čtyři děti:", "section_level": 1}], "src_summary": "Jiří Vilém Braniborský (3. listopadu 1595, Cölln an der Spree – 1. prosince 1640, Královec, Prusko) byl braniborský markrabě, kurfiřt a pruský vévoda v letech 1619–1640. Pocházel z rodu Hohenzollernů.", "tgt_summary": "George William (; 13 November 1595 – 1 December 1640), of the Hohenzollern dynasty, was margrave and elector of Brandenburg and duke of Prussia from 1619 until his death. His reign was marked by ineffective governance during the Thirty Years' War. He was the father of Frederick William, the \"Great Elector\".", "id": 1211150}
{"src_title": "Packard Bell", "tgt_title": "Packard Bell", "src_document": [{"title": "Historie.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Packard Bell.", "content": "V roce 1986, Beny Alagem a skupina izraelských investorů koupila jméno Packard Bell od Teledyne a vzkřísila jako výrobce levných osobních počítačů. Jejich počítače byly mezi prvními IBM PC kompatibilními prodávanými v obchodních řetězcích. Packard Bell často těžil z chybného rozeznání jména zákazníky (zejména zákazníky, kteří si kupovali počítač poprvé), a dokonce i některými prodejci, kteří je mylně spojovali s ostatními společnostmi podobného jména, jako je Hewlett-Packard, Pacifik Bell a Bell Laboratories. Starý slogan původní Packard Bell zmatek jen podpořil. Společnost také prodává téměř stejné systémy pod různými jmény, takže rozlišení je obtížné. Kromě ceny a omylů ve značce, mohou za úspěch Packard Bell dvě oblasti inovací – průmyslový design, poskytnutý San Franciscskou pobočkou Frog designu a bootováním shellu Packard Bell Navigator, který byl vytvořen společností The Pixel Company v Seattlu. Ti se zaměřili na velkou část zákazníků, kteří neměli žádnou zkušenost s počítači. Frog design dodal kvalitní vzhled a vynalezl inovace, jako barevné označení připojení kabelů, zatímco Navigator umožnil uživatelům spouštět programy stisknutím tlačítek na obrazovce. V této fázi tržby rostly exponenciálně.", "section_level": 2}, {"title": "Packard Bell v Evropě.", "content": "V roce 2000, NEC ustoupil Packard Bell z amerického trhu, prodávaje svá call centra v Utahu, za všechny jeho sklady v USA a za všechny americké produkty převzala firma Alorica, která byl zodpovědná za poskytování podpory všech zbývajících amerických zákazníků. Packard Bell pokračoval s rozšiřováním svého jména jako \"Packard Bell BV (PBBV)\". Packard Bell BV se stále těší poměrně dobrému jménu. Například, její produkty jsou v nabídce v Johna Lewise, britského prodejce špičkového spotřebitelského zboží. Packard Bell také vstoupil další sfér podnikání: například MP3 přehrávače. V roce 2004 společnost změnila své logo a začala vyrábět mediální produkty pro televizi a bezdrátové sítě. Packard Bell také prodává příslušenství a zahájila svou činnost na dalších kontinentech. V září 2006 byla Packard Bell odkoupena Johnem Huiem (bývalý majitel eMachines). Nyní známa jako Packard Bell Europe BV, se společnost přestěhovala do Nijmegen v Nizozemsku. V srpnu 2007 čínsko-americký výrobce osobních počítačů Lenovo potvrdil svůj zájem o získání Packard Bell a díky tomu rozšíření svých výrobků do Evropy. V lednu 2008, společnost Acer oznámila, že získala 75% podíl v mateřské společnosti Packard Bell kvůli vlastnickým právům, která získala, když před rokem koupila Gateway, což umožnilo společnosti Acer zrušit nabídku jakékoliv třetí strany. Packard Bell je nyní součástí firemní rodiny (a sdílí výrobky) Gateway, bývalého konkurenta. V současné době, Packard Bell vyrábí široký sortiment modelů notebooků EasyNote.", "section_level": 2}], "src_summary": "Packard Bell je nizozemský výrobce počítačů a dceřiná společnost firmy Acer. Název byl dříve používán americkou firmou na výrobu rozhlasových zařízení, založenou roku 1926. V roce 1986 bylo jméno odkoupeno pro nově vzniklou společnost na výrobu osobních počítačů. Původně společnost vyráběla levné počítače ve Spojených státech a Kanadě. Když opustila počítačový průmysl v Severní Americe v roce 2000, získala si rychle dominantní postavení na evropských a afrických trzích. Na konci 90. let ji převzalo NEC a v roce 2008 ji získal tchajwanský výrobce počítačů Acer. Navzdory podobnosti jmen, nebylo nikdy žádné spojení mezi původní ani současnou Packard Bell a společnostmi Hewlett Packard, Bell & Howell, Bell Aircraft nebo Bell System.", "tgt_summary": "Packard Bell is a Dutch-based computer manufacturing company and subsidiary of Acer. The brand name originally belonged to an American radio set manufacturer, Packard Bell Corporation, founded by Herbert \"Herb\" A. Bell and Leon S. Packard in 1933. In 1986, Israeli investors bought the brand from Teledyne, in order to name their newly formed personal computer manufacturing company producing discount computers in the United States and Canada. In the late 1990s, Packard Bell became a subsidiary of NEC. In 2000, Packard Bell stopped its North American operations and became a leading brand in the European PC markets. In 2008 it was acquired by the Taiwanese consumer electronic firm Acer in the aftermath of its takeover of Gateway, Inc. Gateway products are now sold in the Americas and Asia, while Packard Bell products are sold in Africa, Europe and the Middle East.", "id": 1966841}
{"src_title": "Alchymista – Tajemství nesmrtelného Nikolase Flamela", "tgt_title": "The Alchemyst: The Secrets of the Immortal Nicholas Flamel", "src_document": [{"title": "Historické pozadí.", "content": "\"Skutečnost:\" Nikolas Flamel je po sedmi stech letech stále uznáván jako největší alchymista své doby. Říká se, že objevil tajemství věčného života - záznamy ale dokládají, že umřel v roce 1418. Jeho hrobka je však prázdná.", "section_level": 1}, {"title": "Námět.", "content": "\"Legenda:\" Nikolas Flamel žije. Už staletí si vyrábí elixír života a recept na něj je ukryt v knize mága Abraháma. Flamel je strážcem této knihy. Pokud by se však dostala do nesprávných rukou, mohlo by to zničit současný svět. Přesně toto plánuje doktor John Dee, a proto usiluje o získání starého rukopisu. Zdá se, že lidem na ničem nezáleží, a možná pak už bude pozdě. Jestliže je výklad proroctví správný, pak jedině dvojčata Josh a Sofie Newmanovi můžou svět zachránit.", "section_level": 1}, {"title": "Obsah díla.", "content": "Josh pracuje na letní brigádě v knihkupectví v San Franciscu, hned naproti přes ulici si vydělává v kavárně jeho sestra-dvojče Sofie. Jejich život se rázem převrátí, když do knihkupectví vejde doktor John Dee a chce po šéfu Joshe Nickovi Flemingovi, aby mu vydal knihu mága Abraháma - Kodex. Nick mu Kodex dát nechce, a tak začne kouzelnický souboj. Dvojčata zjistí, že Nick Fleming je vlastně legendární Nikolas Flamel, a vstoupí do světa magie, starobylých bytostí, jako je třeba Hekaté, Bastet nebo Morrigana a jejich dětí-druhé generace jako je třeba upírka Scathach. Nikolas chce najít svojí ženu Perenelu, kterou Dee unesl. Bojují v Hekatině říši proti statisícům vraních a kočičích mužům, mezitím Hekaté stačí probudit Sofiiny kouzelné schopnosti. Hekaté ale následně zemře, jelikož Dee zmrazil Ygdrasil, Hekatin dům ze stromu, Exkalibrem. Nikolas, Scathach a dvojčata uprchnou do Oaji za čarodějkou z Endoru, která ovládá magii vzduchu a předá své kouzelné schopnosti i vzpomínky a vědomosti Sofii. Dee mezitím najde Joshe a probudí armádu nemrtvých, jen aby získal poslední dvě stránky Kodexu, které Josh vytrhl při souboji Flamel vs Dee v San Franciscu. Všichni se nakonec zachrání, když vstoupí energetickou bránou z Oaji do Paříže.", "section_level": 1}], "src_summary": "Alchymista – Tajemství nesmrtelného Nikolase Flamela je první román z šesti beletristických knih fantasy série Tajemství nesmrtelného Nikolase Flamela. Napsal jej irský autor Michael Scott a poprvé byl vydán v květnu 2007. Alchymista je vytištěn ve 20 jazycích a je k dispozici v 37 zemích. Filmová práva na sérii byla prodána Lorenzovi di Bonaventura.", "tgt_summary": "The Alchemyst: The Secrets of the Immortal Nicholas Flamel (often shortened to The Alchemyst) is the first installment in the six volume fantasy novel series, \"The Secrets of the Immortal Nicholas Flamel\". It was written by Irish author Michael Scott and published in May 2007. \"The Alchemyst\" has been translated into 20 languages, and is available in 37 countries. The film rights to the series have been sold to Lorenzo di Bonaventura.", "id": 2198800}
{"src_title": "Nils-Aslak Valkeapää", "tgt_title": "Nils-Aslak Valkeapää", "src_document": [{"title": "Život a tvorba.", "content": "Svou tvorbou rehabilitoval a navrátil k životu joik – sámský zpěv – a určil hlavní tendence sámského umění (výtvarného, slovesného i hudby), vytvořil tedy jakýsi obecně pojatý umělecký program. Původní profesí byl učitel. Brzy však nastoupil dráhu profesionálního umělce. První desku nazvanou finsky \"Joikuja\" (Joiky) vydal v roce 1968. V sedmdesátých a osmdesátých letech procestoval se svým hudebním programem obrazně řečeno celý svět. V roce 1971 vydal svou literární prvotinu psanou finsky – pamflet s názvem \"Terveisiä Lapista\" (Pozdravy z Laponska). Ukazuje v něm základní pojmy a proudy sámské kultury a odhaluje místa střetu majoritní finské a minoritní sámské společnosti. Poté již píše pouze sámsky, vydává sbírky poesie a knihy Slunce, můj milý otec a Země, má milá matka, v nichž komponuje text, grafickou textovou úpravu, hudbu (na CD), fotografii a malbu. Knihou Slunce, můj milý otec měl Valkeapää ambici vytvořit sámské národní epos. Děj má tři roviny – mytologickou (stvoření světa a jeho zánik), historickou (stvoření člověka a dějiny Sámů) a individuální (zkušenost Sámů v době po 2. světové válce. Složku mytologickou podporují Valkeapääho malby, zbylé dvě složky fotografie Sámů a Laponska, jež Valkeapää nasbíral po archívech rozsetých po celém světě. Obdobně Valkeapää zacházel s knihou Země, má milá matka, jíž se snažil vytvořit epos, jenž by mohl mít funkci obdobnou konstitutivní národní funkci národních epů, ovšem pro všechny původní národy světa. Fotografie tak v knize nejsou pouze ze sámského prostředí, nýbrž i z jiných původních kultur. Stejný přenos sámské zkušenosti jako minoritního národa na obecnou rovinu zahrnující i ostatní menšinové původní národy se odehrává v rámci trilogie Domov v srdci. První část trilogie je tematizovaná zkušenost sámského dítěte v jeho domácím, laskavém prostředí (domov, rodiče, příroda); ve druhém dílu je již dítě z prostředí vytrženo a vystaveno nepřátelskému světu cizojazyčného a jinokulturního školního internátu. Střet dvou způsobů uvažovaní – sámského nekonfliktního a finského, potažmo západního, utilitaristického – je následně přenesen do kontextu ostatních původních národů světa – Indiánů, Inuitů, sibiřských národů atd. V roce 2001 získal norské občanství. Již předtím se usadil v norském Skibotnu. Přesto často dojížděl za rodiči do rodného Enontekia. Zemřel při návratu z Japonska při převozu do nemocnice.", "section_level": 1}], "src_summary": "Nils-Aslak Valkeapää, sámsky Áillohaš či Áilu (23. března 1943 Enontekiö – 26. listopadu 2001 Espoo) byl sámský spisovatel, hudebník a malíř.", "tgt_summary": "Nils-Aslak Valkeapää, known as Áillohaš in the Northern Sami language (23 March 1943 – 26 November 2001), was a Finnish Sami writer, musician and artist. He was born in Enontekiö in Lapland province, Finland. He lived most of his life in Käsivarsi, close to the border of Sweden, and also in Skibotn in Norway. Valkeapää was born to a family of traditional reindeer herders, but was trained as a school teacher. His most well-known international debut was when he performed at the opening ceremony of the 1994 Winter Olympic Games in Lillehammer, Norway. He received the Nordic Council Literature Prize for \"The Sun, My Father\" in 1991.", "id": 83707}
{"src_title": "Viktorie (britská princezna)", "tgt_title": "Princess Victoria of the United Kingdom", "src_document": [{"title": "Biografie.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Původ.", "content": "Viktorie se narodila jako druhá dcera (čtvrté dítě) waleského prince Eduarda, nejstaršího syna britské královny Viktorie, a jeho manželky, dánské princezny Alexandry (1844–1925), nejstarší ze tří dcer dánského krále Kristiána IX. Pokřtěna byla v srpnu 1868 arcibiskupem z Canterbury Archibaldem Campbellem Taitem. Mezi jejími jedenácti kmotry byli mj. ruský car Alexandr II., jeho syn (a pozdější ruský car) cesarevič Alexandr, Artur Vilém, vévoda Conaught, hesenský velkovévoda Ludvík IV., řecká královna Olga Konstantinovna. Dívka byla v rodině nazývána \"Toria\". Viktorie většinu svého dětství a mládí strávila v Sandringhamu, sídle svých rodičů v Norfolku, a ve svém rodném Marlboro House. Stejně jako jejím dvěma sestrám Luise a Maud se jí dostalo omezeného formálního vzdělání, jež spočívalo v rukou řady učitelů a vychovatelek. Obzvláště úzký a vřelý vztah měla se svým nejstarším bratrem Jiřím, pozdějším králem Jiřím V.", "section_level": 2}, {"title": "Život.", "content": "Třebaže měla princezna řadu nápadníků, nikdy se neprovdala (a samozřejmě neměla děti). Má se za to, že to bylo díky působení její matky, královny Alexandry, která ji záměrně zbraňovala uzavřít manželství. Místo toho zůstala Viktorie stálou společnicí svých rodičů, především své matky, po jejímž boku žila až do její smrti v roce 1925. Po matčině smrti přesídlila Viktorie do \"Coppins House\" v Iver v Buckinghamshire, kde žila venkovským stylem života - zajímala se o různé stránky venkovského života a byla čestnou předsedkyní místního zahradnického spolku. Princezna Viktorie zemřela ve věku 67 let 3. prosince roku 1935. K poslednímu odpočinku byla uložena v kapli sv. Jiří ve Windsoru, posléze pak její ostatky byly přemístěny do mauzolea v blízkém Fragmore House. Pro jejího bratra, krále Jiřího V., znamenala její smrt velkou ránu; zemřel pouze jeden měsíc po své milované sestře, 20. ledna roku 1936.", "section_level": 2}], "src_summary": "Princezna Viktorie Britská, plným jménem anglicky \"Victoria Alexandra Olga Mary, Princess of United Kingdom of Great Britanny and Ireland\" (6. července 1868, Marlborough House, Londýn - 3. prosince 1935, Coppins House, Iver, Buckinghamshire) byla britská princezna, členka britské královské rodiny Sasko-Kobursko-Gothajské (později Windsorové), dcera krále Eduarda VII. a mladší sestra krále Jiřího V.", "tgt_summary": "Princess Victoria of the United Kingdom (Victoria Alexandra Olga Mary; 6 July 1868 – 3 December 1935) was the fourth child and second daughter of Edward VII and Alexandra of Denmark, and the younger sister of George V.", "id": 812916}
{"src_title": "Isabela Anglická (1332–1379)", "tgt_title": "Isabella, Countess of Bedford", "src_document": [{"title": "Život.", "content": "Byla nejstarší dcerou anglického krále Eduarda III. a Filipy, dcery henegavského hraběte Viléma. V dětství sdílela společný dvůr s bratrem Eduardem a mladší sestrou Johanou a byla opakovaně zasnubována podle aktuálních politických snah krále Eduarda, který ji velmi miloval. Po posledním nezdařeném zasnoubení s Berardem z Albretu, kdy si na poslední chvíli již na cestě za snoubencem vše rozmyslela, dostala od otce povolení žít podle svého. Svůj život trávila v přepychu a král ji zahrnoval nákladnými pozornostmi v podobě lén, hradů a šperků. Podle kronikáře Ranulfa Higdena \"si přála zasnoubit se pouze z lásky\". 27. července 1365 se Isabela jako třiatřicetiletá provdala ve Windsoru za o osm let mladšího francouzského šlechtice Enguerranda z Coucy, otcova rukojmího z válečného sporu s Francií. Enguerrand získal na základě sňatku svobodu bez nutnosti zaplatit výkupné a také povolení odcestovat s manželkou zpět do Francie k návštěvě svého panství. Isabele Coucy k srdci nepřirostlo a celý život se vracela zpět na otcův dvůr a přijímala od něj cenné dary. Enguerrand byl tchánem povýšen na hraběte z Bedfordu a darem od něj získal také francouzské hrabství Soissons. Byl tak manem obou znesvářených panovníků. V létě roku 1377 se Enguerrand z Coucy po smrti krále Eduarda rozhodl vymanit z dvojího vazalství a vypověděl mladému králi Richardovi manskou přísahu. Isabela se následně společně s mladší dcerou Filipou vrátila do Anglie a Enguerrandovy anglické statky propadly koruně. Bratry určení opatrovníci měli Isabele z tohoto majetku vyplácet důchod po dobu jejího pobytu v Anglii. Zemřela zřejmě roku 1382 a byla pohřbena v londýnském františkánském kostele, který podlehl roku 1666 požáru.", "section_level": 1}], "src_summary": "Isabela Anglická ( \"Isabella of England\" či \"Isabella de Coucy\", 1332, Woodstock – duben 1379 nebo 17. června/5. října 1382) byla vévodkyně z Bedfordu, hraběnka ze Soissons a od roku 1376 nositelka Podvazkového řádu.", "tgt_summary": "Isabella of England (16 June 1332 – ) was the eldest daughter of King Edward III of England and Philippa of Hainault, and the wife of Enguerrand de Coucy, Earl of Bedford, by whom she had two daughters. She was made a Lady of the Garter in 1376.", "id": 600438}
{"src_title": "Husa domácí", "tgt_title": "Domestic goose", "src_document": [{"title": "Původ a domestikace hus.", "content": "Husy byly domestikovány ve více centrech, nezávisle na sobě. Nejdříve, kolem roku 5000 př. n l. se tak zřejmě stalo v Mezopotámii, o 2-3 tisíciletí později také v Egyptě, Číně, Řecku a zřejmě i střední Evropě. Domestikaci hus usnadňuje fakt, že si housata těsně po vylíhnutí snadno vtisknou do paměti (imprintují) člověka jako \"náhradního rodiče\" a všude ho pak následují. V Číně byla výchozím druhem husa labutí, na ostatních místech husa velká. Kromě toho byly ve starověku ochočovány i jiné druhy hus, např. ve starověkém Egyptě to byly husa běločelá (\"Anser albifrons\"), berneška rudokrká (\"Branta ruficollis\") a husice nilská (\"Alopochen aegyptiacus\"). Egypťané husy chovali pro maso, jako hlídače i okrasné ptáky. Zejména husice nilská byla chována v chrámech jako posvátný pták a nebyla konzumována. Egypťané ji zasvětili bohyni Éset. Také ve starověkém Řecku a Římě byla husa posvátným ptákem, zasvěceným bohyním Afrodítě (Venuši), Junoně a třem Charitkách (Gráciím), byla však chována i pro maso a peří. Římané jedli rádi jen husí prsa a játra, zadní část byla pokládána za vhodnou jen pro otroky. Petronius pokládal husu (kromě jater) za plebejské jídlo, nevhodné pro aristokraty. Římané husy kvůli játrům vykrmovali šiškami z mouky a medu nebo sušenými fíky. Ochočené husy Římané někdy chovali jako domácí mazlíčky, kteří svého pána doprovázeli na trh nebo do lázní. Dokládá to např. Ovidiova legenda o Filemonovi a Baukus. Římané husy využívali i jako hlídače, čemuž nasvědčuje pověst o Kapitolských husách, které ve 4. stol. př. n. l. zachránily Řím, když svým kejháním prozradily noční útok Galů. Domácí husy chovali také Keltové a Germáni, a to jak pro maso, tak i pro peří. Ve středověku měly husy velký hospodářský význam, jako zdroj levného masa. Husa se tradičně pekla na den sv. Martina, ale také na Vánoce, její peří se používalo na písařské brky i opeření k šípům, prachovým peřím se plnily podušky. Zvlášť proslulé bylo české peří. Peří se škubalo zabitým husám, ale také živým husám a před použitím se muselo drát. V Číně došlo ke zdomácnění husy labutí zřejmě za dynastie Šang ve 2. tis. př. n. l., odtud se rozšířila do Jihovýchodní Asie a později s arabskými obchodníky na Přední východ a do východní Afriky. V 19. století proběhly v Kanadě pokusy s domestikací bernešky velké a kolem roku 1920 v Rusku s husou běločelou, nebyly však ani v jednom případě příliš úspěšné, přestože bernešky v Kanadě představují důležitý zdroj masa.", "section_level": 1}, {"title": "Plemena hus.", "content": "Plemena hus se tradičně dělí podle velikosti na malá (např. česká husa, shetlandská husa, faerská husa, čínská husa), střední (např. diepholtzká husa, štajnbašská bojová husa, suchovská husa, pomořanská husa) a těžká (tulúská husa, emdenská husa). Podle užitkovosti se dělí na plemena masná (většina plemen), nosná (italská nosná husa), sportovní (štajnbašská bojová husa) a okrasná (kadeřavá husa). Zbarvení domácích hus je nejčastěji divoké nebo bílé, vzácně strakaté, u některých plemen existuje více barevných variant, výjimkou je pohlavní dimorfismus ve zbarvení, např. u shetlandské husy.", "section_level": 1}, {"title": "Chov a užitek.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Chov.", "content": "Husy se v minulosti chovaly extenzívním způsobem, od jara do podzimu se pásly ve velkých hejnech na lukách, pásly je většinou děti. Později se rozvinul i intenzívní chov. Velkochovy hus existují např. ve Francii, v Maďarsku nebo v Číně, v České republice nemá v současné době chov hus příliš velký význam a je provozován spíše drobnými chovateli, ještě kolem roku 1990 však bylo husí peří naším významným vývozním artiklem. Husy se většinou chovají ve výbězích s chlévky, méně často v halách nebo na rybnících, podobně jako kachny. Za účelem výkrmu se husy zavírají do omezeného prostoru (posady) a někdy jsou vykrmovány násilím (nacpávány šiškami), vzhledem k požadavkům na ochranu zvířat proti týrání je však tento způsob výkrmu v posledních dvaceti letech omezován. Vykrmené husy mají následkem tukové degenerace mnoho sádla a silně zbytnělá, téměř nefunkční, ale jako jídlo některými oblíbená játra, zvaná foie gras. Hmotnost vykrmených hus může dosáhnout až 15 kg. Většina plemen hus si udržela hnízdní pud a jsou schopny odchovat housata, u některých plemen však hnízdní pud vymizel a housata je nutné odchovávat uměle nebo pomocí pěstounky.", "section_level": 2}, {"title": "Nemoci hus.", "content": "Husy jsou odolné proti většině chorob, housata však někdy trpí salmonelózou, kokcidiózou, aspergilózou (zaplísněním dýchacích cest) nebo různými parazity, jako jsou vrtejši či hlístice srostlice trvalá. Typickým onemocněním, které se vyskytuje u housat a mladých pižmovek je virová Derzyho choroba, napadající játra a zažívací orgány. Pokud ji housata přežijí, stávají se proti ní imunní. Je možné proti ní housata také naočkovat.", "section_level": 2}, {"title": "Užitek a husí produkty.", "content": "Husí maso je chutné a poměrně tučné, má tmavší barvu než maso ostatní drůbeže. Játra a sádlo patří mezi vyhlášené pochoutky. Ve Francii se z nich připravují zejména lahůdkové paštiky. Husí vejce se v Evropě požívají málokdy, nanejvýš do těsta, vyrábějí se z nich však kraslice. Husí peří je pružné a má vynikající izolační vlastnosti, kromě peří kajky mořské patří vůbec k nejkvalitnějším druhům péřových materiálů. Používá se jako náplň peřin a polštářů, v současné době se však z ekonomických důvodů často nahrazuje méně kvalitním kachním či slepičím peřím. Husy byly používány také k zápasům houserů, zvláště v Rusku a Německu. Pro tento účel byla vyšlechtěna např. ruská husa nebo německá štajnbašská husa. Zápasy byl méně krvavé než zápasy kohoutů, přesto jsou dnes ve většině evropských zemí (včetně Česka) zakázány. Houseři spolu zápasí zobáky i křídly. Husy se hodí také k odstraňování plevelů, zejména při pěstování rostlin, které jsou pro husy nechutné, což je např. bavlník či tabák. Na vypletí 10 hektarů pole je třeba cca 25 hus. Husy se používají jako hlídači. Staří Egypťané pokládali husici nilskou za lepšího hlídače než psa. Všeobecně známa je rovněž pověst o kapitolských husách, které ve 3. stol. př. n. l. prozradily noční útok Galů na Řím. Dosud se tak děje např. ve Francii. Britská armáda za druhé světové války používala husy jako hlídače za bojů proti Japoncům v Jihovýchodní Asii. Husy se používají k hlídání také v palírně whisky značky Ballantine's ve skotském Dumbartonu.", "section_level": 2}], "src_summary": "Husa domácí \"(Anser anser domesticus)\" je domestikovaná forma husy velké \"(Anser anser)\", některá plemena však vznikla domestikací husy labutí (\"Anser cygnoides\"), případně křížením obou druhů. Domácí husy poskytují mnohostranný užitek, především maso, sádlo a peří, případně trus, používaný jako hnojivo. Méně se využívají husí vejce. Husy slouží také k údržbě krajiny vypásáním, některá plemena se chovají jako okrasná nebo pro výstavy. Husy mohou sloužit také k hlídání. Některá plemena hus byla speciálně vyšlechtěna pro potlačování plevelí (americká bavlníková husa) nebo pro husí zápasy (např. štajnbašská bojovná husa). Na rozdíl od divokých hus, vážících nejvíce 5 kg, může domácí husa vážit až 13 kg. Rozdíl je i ve způsobu rozmnožování, neboť divoké husy žijí ve stabilních párech, ale husy domácí v polygamii.", "tgt_summary": "Domestic geese (\"Anser anser domesticus\" or \"Anser cygnoides domesticus\") are domesticated grey geese (either greylag geese or swan geese) that are kept by humans as poultry for their meat, eggs and down feathers since ancient times. Approximately 700 million geese are slaughtered each year for meat worldwide.", "id": 1261188}
{"src_title": "Knight Rider 2000", "tgt_title": "Knight Rider 2000", "src_document": [{"title": "Děj filmu.", "content": "V budoucnosti roku 2000 už policie nemá střelné zbraně a zločince namísto do vězení dává k ledu. Starosta nechá oživit kriminálníka Thomase Wattse, aby zprostředkoval obchod se zbraněmi pro místní policii. Podplatí několik jejích členů, aby sám zbohatnul. Na stopu se mu ovšem dostane Nadace, jejímž novým šéfem se stal Russell Maddock (hraje Carmen Argenziano). Ten nechal rozebrat KITTa a sestavuje jeho náhradu, kterou má být KIFT (Knight Industries Four Thousand) s jeho vlastním hlasem. Vůz má podobu červeného sporťáku. Devon Miles (Edward Mulhare), bývalý šéf Nadace vyhledá Michaela Knighta, který odešel na venkov, s prosbou o pomoc. Knight se na 30 dní vrací do Nadace. Jeho přáním je znovu pracovat s KITTem, jehož díly Maddock odkoupí. Chybí ovšem paměťový čip, který implantovali lékaři do mozku policistky Shawn McCormickové. Právě McCormicková a její partner Kurt objeví nekalé úmysly starosty a členů sboru. Informují komisařku Danielsovou, která však jejich návrh neakceptuje. Poté se McCormicková obrátí na Nadaci a vystoupí z policejního sboru. Knight umístí KITTa do svého vozu - starého modrého Mercury. S jeho pomocí se dostane na stopu Wattsovi. Když ovšem Watts zavraždí Devona Milese, chce odejít. Popere se s Maddockem, ale McCormicková jej navštíví a přemluví k návratu. Přes Maddockův nesouhlas instaluje KITTa do vozidla Knight 4000 a vydává se zastavit obchod. Dostane se až do nákupního centra, kde dochází k potyčce mezi ním a Wattsem, který je nakonec vrácen do ledu. Shawn McCormicková zůstává pracovat s KITTem v Nadaci pod vedením Maddocka a Michael Knight odchází zpět na odpočinek.", "section_level": 1}], "src_summary": "Knight Rider 2000 je americký televizní film navazující na seriál Knight Rider z 80. let. Původně to měl být seriál, ale k dalšímu natáčení nedošlo. Knight Rider 2000 byl natočen v roce 1991 jako pilotní film. Film se odehrává v budoucnosti, tedy v roce 2000.", "tgt_summary": "Knight Rider 2000 is a 1991 American made-for-television science fiction action film based on the 1982–1986 television series \"Knight Rider\".", "id": 886708}
{"src_title": "Camerlengo", "tgt_title": "Camerlengo of the Holy Roman Church", "src_document": [{"title": "Pravomoci.", "content": "Po smrti papeže camerlengo tradičním rituálem za pomoci stříbrného kladívka ověřuje papežovo úmrtí. Poté musí o jeho úmrtí zpravit kardinála státního sekretáře a kardinála vikáře. Vystavuje oficiální papežův úmrtní list a odebere mu rybářský prsten, který je pak na zasedání kolegia kardinálů rozlámán (teoreticky na tolik dílů, kolik je přítomno kardinálů). Bezprostředně po papežově úmrtí musí nechat zapečetit papežovu pracovnu i jeho soukromé pokoje. Je také zodpovědný za organizaci papežova pohřbu a za přípravu a průběh nového konkláve. V době sedisvakance přebírá vedení církve kolegium kardinálů, jehož je reprezentantem, ale má pouze moc podle zvláštního zákona a vystupuje jen jako Primus inter pares (první mezi rovnými). V době sedisvakance je také hlavou státu. Faktická moc, byť omezena zvláštním zákonem, přísluší kardinálskému kolegiu jako celku. Liturgické vedení všech bohoslužeb je však svěřeno Děkanu kardinálského kolegia a rovněž, pokud není starším 80 let, vede konkláve. Ostatní členové papežské kurie, s určitými výjimkami, okamžikem papežova úmrtí (popřípadě rezignace) pozbývají své funkce.", "section_level": 1}, {"title": "Znak.", "content": "Symbolem camerlenga je červenozlatý pavilon - slunečník (\"umbraculum\", \"padiglione\"), který camerlengo v době sedisvakance spolu s klíči svatého Petra podkládá nad svůj osobní znak. Tento znak bývá ražen také na reversu mincí, bylo tomu tak i na vatikánských euromincích při sedisvakanci roku 2005. Umbraculum spolu s klíči bez štítu se stává znakem Svatého stolce.", "section_level": 1}, {"title": "Historie.", "content": "Úřad papežského komorníka byl ustanoven v 11. století ke správě papežského majetku. V době papežovy nepřítomnosti v Římě býval camerlengo pověřován zastupováním papeže. Pozice regenta v době sedisvakance v dnešní podobě se datuje rokem 1521. V 19. století byly při reformě papežské kurie omezeny pravomoci v době papežské vlády, majetkově-správní pravomoci přešly na nově zřízené úřady. Dva camerlengové byli zvoleni papeži, byl to Gioacchino Pecci – Lev XIII. v roce 1878 a Eugenio Pacelli – Pius XII. v roce 1939. Cencio Savelli – Honorius III. a Rinaldo Conti di Segni – Alexandr IV. byli také camerlengy, avšak ne v okamžiku volby papežem.", "section_level": 1}], "src_summary": "Camerlengo neboli kardinál komoří je jedním z nejvyšších hodnostářů papežské kurie, je představeným Apoštolské Komory. V době papežské sedisvakance se camerlengo stává hlavou římskokatolické církve i státu Vatikán. Současným camerlengem je Kevin Farrell.", "tgt_summary": "The Camerlengo of the Holy Roman Church is an office of the papal household that administers the property and revenues of the Holy See. Formerly, his responsibilities included the fiscal administration of the Patrimony of Saint Peter. As regulated in the apostolic constitution \"Pastor bonus\" of 1988, the camerlengo is always a cardinal, though this was not the case prior to the 15th century. His heraldic arms are ornamented with two keysone gold, one silverin saltire, surmounted by an ombrellino, a canopy or umbrella of alternating red and yellow stripes. These also form part of the coat of arms of the Holy See during a papal interregnum (\"sede vacante\"). The camerlengo has been Kevin Farrell since his appointment by Pope Francis on 14 February 2019. The vice camerlengo has been Archbishop Ilson de Jesus Montanari since 1 May 2020.", "id": 1039322}
{"src_title": "Valdemar Dánský", "tgt_title": "Prince Valdemar of Denmark", "src_document": [{"title": "Biografie.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Původ, mládí.", "content": "Valdemar se narodil jako nejmladší dítě ze šesti dětí dánského krále Kristiána IX. a jeho manželky Luisy Hesensko-Kasselské. Vychováván byl v dánském královském paláci společně s nejmladší ze svých tří sester princeznou Thyrou. V létě roku 1874 doprovázel svého otce při jeho návštěvě na Islandu při oslavách milénia. Po konfirmaci v tomtéž roce zahájil, jak to bylo obvyklé u princů v té době, vojenské vzdělání na námořní akademii. V roce 1879 se stal podporučíkem a v roce 1880 poručíkem. Stal se vášnivým námořníkem a v následujících letech se účastnil řady námořních expedic.", "section_level": 2}, {"title": "Manželství, potomci.", "content": "V roce 1885 se princ Valdemar oženil s francouzskou princeznou Marií Orleánskou (1865–1909), pravnučkou posledního francouzského krále Ludvíka Filipa I. Nejdříve se uskutečnil 20. října civilní sňatek v Paříži, o dva dny později 22. října pak církevní obřad na zámku v Eu, v rezidenci prince Filipa, hraběte pařížského. Mezi nejváženější hosty na svatbě patřili Valdemarova matka, královna Luisa, princ a princezna z Walesu a Mariini rodiče, vévoda a vévodkyně z Chartres. Sňatek byl zřejmě motivován politicky, ale mezi manželi panovala skutečná láska. Z jejich spokojeného manželství vzešlo pět potomků, čtyři synové a nejmladší dcera: Vzhledem k tomu, že manželé byli rozdílného náboženského vyznání, bylo předem dohodnuto, že synové budou vychováváni v luteránské víře, již vyznával otec, a dcery v katolické víře matčině. Tak se také skutečně stalo - čtyři jejich synové se stali luterány, kdežto jediná dcera katoličkou a provdala se posléze za katolického prince. Marie Orleánská sdílela Valdemarovu lásku k moři a námořnictví, na výraz této sounáležitosti si nechala na rameno vytetovat kotvu. Jeho bratru Vilémovi byl nabídnut řecký trůn a on se stal v roce 1863 řeckým králem pod jménem Jiří I. Podobně i princi Valdemarovi byla nabídnuta možnost usednout na některý z evropských trůnů, a to dokonce dvakrát: poprvé mu jeho švagr, ruský car Alexandr III. v roce 1887 nabídl trůn Bulharského knížectví, který se uprázdnil po abdikaci dosavadního knížete Alexandra, Valdemar však odmítl, mimo jiné proto, že mezi Bulharskem a Řeckem panovalo nepřátelství, což by znamenalo, že by stál proti svému bratrovi; kromě toho nechtěl přivést svou milovanou ženu do nestabilního prostředí balkánského knížectví. Když mu byl roku 1905 nabídnut (ruským carem Mikulášem II. a německým císařem Vilémem II.) dosud neobsazený trůn Norska, odmítl i tuto nabídku; norským králem se pak stal Valdemarův synovec Carl (syn staršího bratra Frederika VIII.). Valdemar se celoživotně věnoval námořní kariéře; třebaže to zcela neodpovídalo jeho společenskému statusu královského prince, zcela to vyhovovalo jeho založení a zálibám. Princ Valdemar zemřel ve věku 80 let 14. ledna roku 1939. Jeho ostatky byly pochovány v katedrále v Roskilde, místě posledního odpočinku dánské královské rodiny.", "section_level": 2}], "src_summary": "Valdemar Dánský (27. října 1858, zámek Bernstorff na ostrově Sjælland – 14. ledna 1939, Kodaň) byl dánský princ, nejmladší syn dánského krále Kristiána IX.", "tgt_summary": "Prince Valdemar of Denmark (27 October 1858 – 14 January 1939) was the third son and youngest child of Christian IX and Louise of Hesse-Kassel. He had a lifelong naval career.", "id": 1813207}
{"src_title": "Peredvižnici", "tgt_title": "Peredvizhniki", "src_document": [{"title": "Vznik sdružení a jeho působení.", "content": "Bezprostřední příčinou vzniku sdružení byla reakce na „mrtvé umění“ produkované na půdě petrohradské Akademie výtvarných umění. V listopadu 1863 čtrnáct absolventů Akademie podalo vedení školy žádost na změnu tradičních konkurzních zadání a žádali umožnit mladým umělcům svobodný výběr tématu. Po odmítavém stanovisku vedení akademie se požadavek studentů promítl do tzv. \"Vzpoury čtrnácti\". Opustili Akademii a vytvořili tzv. Petrohradské sdružení výtvarníků. Do čela skupiny se postavil významný realistický malíř a umělecký teoretik I. N. Kramskoj. Moskva představovala druhé významné umělecké centrum. Zdejší uměleckou skupina od roku 1869 organizoval G. G. Mjasojedov spolu s malířem V. G. Perovem. V roce 1870 se obě skupiny spojily do Sdružení putovních uměleckých výstav a utvořily své stanovy. Prvním čelním představitelem peredvižniků se stal I. N. Kramskoj. Ideovým záměrem hnutí byla prezentace ruského umění nejširší veřejnosti. Členové sdružení, ke kterému patřili nejvýznamnější ruští soudobí malíři, prosazovali ve své tvorbě ústup od oficiálního uměleckého směru a zaměřovali se na zachycení života sociálně a společensky nejníže postavených lidí. Jejich záměrem bylo svými díly představit život nejprostšího ruského člověka s jeho radostmi i starostmi. Jejich díla se vyznačovala výrazně národním cítěním. Díla peredvižniků tematicky reprezentují celou škálu témat: od žánrového malířství přes krajinomalbu a portrétní díla až k pracím vážícím se k významným historickým událostem. Dominující však bylo téma národa, života prostého lidu, jeho zvyků a obyčejů. Významnou skupinu v rámci sdružení tvořili umělci, jejichž hlavní zájem směřoval k zachycení venkovského života rolníků. Svou pozornost obrátili nejen na zachycení každodenního strastiplného života ruských nevolníků, ale zároveň dali divákovi nahlédnout do prosté ruské duše poukázáním na její čistotu a šlechetnost. Zájem jiné skupiny sdružení směřoval k zobrazení jedinečného kouzla ruské přírody. Její neopakovatelná krása našla odraz v dílech takových krajinářů, jakými byli I. I. Šiškin, F. A. Vasiljev, V. D. Polenov a další. Jedním z nejvýznamnějších představitelů sdružení byl I. J. Repin se svými díly tematicky čerpajícími ze života lidu a z významných historických období Ruska: \"Křížové procesí v Kurské gubernii\", \"Ivan Hrozný a jeho syn Ivan 16. listopadu 1581\", \"Záporožští kozáci píší dopis tureckému sultánovi\", \"Burlaci na Volze\" a jiné. Naplňuje ideový záměr „přinést umění k lidem“, uspořádalo sdružení v letech 1871 až 1923 téměř padesát výstav obrazů nejen v Moskvě a Petrohradě, ale i na tzv. periferii země: v Kyjevě, Charkově, Kazani, Rize či v Oděse. Rok 1923, kdy se uskutečnila poslední výstava, je považován za rok, ve kterém sdružení zaniklo. Ideový a umělecký odkaz peredvižniků převzalo nově vzniklé sdružení s názvem Asociace umělců revolučního Ruska.", "section_level": 1}, {"title": "Význam sdružení.", "content": "Období působení \"Sdružení uměleckých putovních výstav\" se považuje za klíčové ve vývoji ruského malířství. Malíři-peredvižnici se stali symbolem ruského umění 19. století. Sdružení, které vzniklo jako odpor proti tehdejšímu umění, se stalo nejmasovějším a nejvlivnějším uměleckým seskupením v historii Ruska. Nikdy předtím a ani později nebylo umění ruských malířů tak blízko potřebám lidových mas. V řadách peredvižniků se objevily „nejzářivější“ hvězdy ruského malířství. Tito umělci pozvedli úroveň ruského malířství do dosud nevídaných výšin. Přestože sdružení v roce 1923 zaniklo, jeho umělecký a ideový vliv přetrvává v různých obměnách dodnes. Žádná další ruská umělecká epocha nedosáhla lidské a umělecké hodnoty období peredvižniků. Mnoho z děl peredvižniků představují ve svých expozicích Treťjakovská galerie či Státní ruské muzeum.", "section_level": 1}], "src_summary": "Peredvižnici () je název pro členy Sdružení putovních výstav (), ruské umělecké společnosti, která byla založena roku 1870 z podnětu malířů G. G. Mjasojedova, I. N. Kramského, V. G. Perova a N. N. Ge pro pořádání společných výstav. Zaměření proti klasicismu, který byl na Petrohradské akademii. Jako cíl si předsevzali popularizovat realistické a lidové umění. Nejvíce rozvíjeli malbu podobizen a krajinomalbu. Jedná se o ruské realistické malíře. U široké veřejnosti měli ohlas pro jejich dokonalost zachycení pocitů, nálad. Jejich realismus je popisný a srozumitelný pro všechny. Začátkem 20. století se jejich tvorba stala spíše konzervativní.", "tgt_summary": "Peredvizhniki (), often called The Wanderers or The Itinerants in English, were a group of Russian realist artists who formed an artists' cooperative in protest of academic restrictions; it evolved into the \"Society for Travelling Art Exhibitions\" in 1870.", "id": 2025641}
{"src_title": "Ælfgifu z Northamptonu", "tgt_title": "Ælfgifu of Northampton", "src_document": [{"title": "Původ.", "content": "Ælfgifu se narodila ve vlivné šlechtické rodiny v Mercii. Byla dcerou Ælfhelma, hraběte z Yorku, který zemřel v roce 1006. John z Worcester nazývá jeho ženu Wulfrun, ale je možné, že ji zaměnil s jeho matkou toho jména. Datum narození Ælfgifu není známé. Nápovědou může být pouze datum úmrtí jejího otce (rok 1006), přibližné datum zásnub s Knutem a narození jejích synů (u nichž samotných je těžké tyto data přesně určit). Pravděpodobně se však narodila někdy mezi lety 985 a 995.", "section_level": 1}, {"title": "Manželství s Knutem.", "content": "V roce 1013 provedl dánský král Sven Vidlí vous invazi do severní Anglie. Tamní obyvatelé, z nichž mnoho mělo skandinávský původ, se mu podřídili. Král tehdy oženil svého mladého syna Knuta s Ælfgifu, aby si zajistil jejich loajalitu. Sven byl nakonec přijat jako anglický král, ale zemřel už v únoru 1014, po pěti týdnech vlády. Ethelred II. vyslal armádu, která donutila Knuta vrátit se do Dánska. Podle historika Ian Howarda zanechal svou ženu a malého syna, Sveina Knutssona, u její rodiny. Ta chtěla s Ethelredem udržet mír, ale zároveň nechtěli, aby bylo Ælfgifu a jejímu synovi ublíženo, a tak oba poslali společně s tělem krále Svena do Dánska. Tam podruhé otěhotněla a v roce 1015 nebo 1016 porodila budoucího anglického krále Harolda. V následující době zřejmě Ælfgifu spravovala některé dánskem dobyté území. Poté, co Knut v roce 1016 dobyl Anglii, oženil se s Emmou Normandskou, vdovou po Ethelredovi II. V té době bylo přípustné odložit jednu manželku a oženit se s jinou ženou. Synové Emmy s Ethelredem Eduard a Alfred a Hardiknut z manželství s Knutem si také nárokovali trůn. Není přesně známo, jak Knutovo druhé manželství ovlivnilo pozici Ælfgifu, ale nejsou důkazy o tom, že by byla zapuzena.", "section_level": 1}, {"title": "Regentka v Norsku (1030–1035).", "content": "Knut poslal Ælfgifu a jejich staršího syna Sveina v roce 1030 vládnout do Norska. Jejich vláda však byla tak tvrdá, že Norové proti ní povstali. Byli ze země vyhnáni v roce 1034 nebo 1035 a Svein krátce poté podlehl v Dánsku podlehl svým zraněním, zřejmě v roce 1036. V Norsku byla známá jako \"Álfífa\" a je známá svou tvrdou vládou a nařízením vysokých daní.", "section_level": 1}, {"title": "Po smrti Knuta Velikého (1035).", "content": "Knut Veliký zemřel v Shaftesbury v roce 1035. Ælfgifu tehdy byla odhodlaná, že její druhý syn Harold se stane novým anglickým králem. Do Anglie se vrátila nejpozději v roce 1036, zatímco syn Knuta a Emmy Hardiknut byl v Dánsku ve válce s norským králem Magnusem a švédským králem Anundem. Vlivní angličtí šlechtici preferovali ustanovení Harolda jako přechodného regenta, protože se obávali nepřítomnosti Hardiknuta. Přes odpor královny Emmy a hraběte Godwina z Wessexu, se Harold ujal vlády. Harold odolal snaze o jeho svržení roku 1036 Alfrédem Ethelingem a Eduardem, Emminými syny, které měla s Ethelredem II. Roku 1037 byl \"všemi hlasy zvolen králem\". Haroldova postava je zahalena určitým tajemnem a někteří historici se domnívají, že skutečným vládcem byla jeho matka Ælfgifu. I když ho arcibiskup canterburský odmítl korunovat, jeho matka dosáhla stabilizace jeho pozice podplacením vlivných šlechticů. Ælfgifu mizí z historie po Haroldově smrti v roce 1040, není známo, kdy a za jakých okolností zemřela.", "section_level": 1}], "src_summary": "Elfgifu/Ælfgifu z Northamptonu (asi 990 – po r. 1040) byla první manželka dánského, norského a anglického krále Knuta Velikého a matka anglického krále Harolda I. (vládl v letech 1035–40). Byla rovněž regentkou Norska v letech 1030 až 1035.", "tgt_summary": "Ælfgifu of Northampton ( 990 – after 1036) was the first wife of Cnut the Great, King of England and Denmark, and mother of Harold Harefoot, King of England. She was regent of Norway from 1030 to 1035.", "id": 955844}
{"src_title": "Marian Kotleba", "tgt_title": "Marian Kotleba", "src_document": [{"title": "Vzdělání.", "content": "Maturoval na Střední průmyslové škole Jozefa Murgaša v Banské Bystrici, poté vystudoval učitelství všeobecně-vzdělávacích předmětů na Fakultě přírodních věd Univerzity Mateja Bela (Mgr.) a v roce 2013 ekonomii na Ekonomické fakultě na téže vysoké škole (Ing.). Svou kvalifikaci zúročil v letech 2001–2012 jako učitel na Sportovním gymnáziu v Banské Bystrici.", "section_level": 1}, {"title": "Politické působení.", "content": "Marian Kotleba své působení začal ve Slovenské pospolitosti. „Vůdcem“ této zrušené strany, dnes opět občanského sdružení, se stal v roce 2003. Funkci zastával do roku 2007, kdy „vedení Slovenské pospolitosti přenechal mladší generaci slovenských národovců“.", "section_level": 1}, {"title": "Volby do samosprávných krajů (2009–).", "content": "Ve volbách v roce 2009 Marian Kotleba kandidoval na post předsedy Banskobystrického samosprávného kraje. Jako nezávislý kandidát získal čtvrté místo s 13 629 hlasy (10,03 %). Do druhého kola nepostoupil. V krajských volbách v roce 2013 byl Kotleba zvolen poslancem (zastupitelem) Banskobystrického samosprávného kraje, v prvním kole volby předsedy kraje (župana) získal 21,3 % a ve druhém kole zvítězil s 55,5 % hlasů. Při obhajobě svého mandátu ve volbách v roce 2017 podlehl jako stávající župan (se ziskem 23,24 %) nezávislému kandidátu Jánu Lunterovi, který obdržel 48,53 % odevzdaných hlasů.", "section_level": 2}, {"title": "Trestní stíhání.", "content": "Při setkání oslavujícím 70. výročí založení Slovenského státu které se konalo v Bratislavě, Marian Kotleba v projevu řekl: „vyskúšajme si teraz demokraciu v praxi“ a zakřičel „Na stráž!“ (pozdrav používaný slovenskými gardisty za druhé světové války). Po tomto incidentu ho odvedla policie. Krajská policejní mluvčí Tatiana Kurucová zásah vysvětlila takto: „Mariána Kotlebu, který je stíhán na svobodě, policie obvinila z trestného činu podpory a propagace skupin směřujících k potlačování základních práv a svobod.“ Trestní stíhání však bylo zastaveno 16. června 2009. Při volební kampani na banskobystrického župana uveřejnil Marian Kotleba ve svém letáku, že „odstraní nespravedlivé zvýhodňování nejen cikánských parazitů“. Za toto prohlášení bylo na něj prokurátorem podána obžaloba za přečin „hanobení národa, rasy a přesvědčení“. Stíhání však bylo zastaveno Městským soudem v Banské Bystrici, podle něhož „obžaloba je neodůvodněná a ve spisu nejsou důkazy, které by prokazovaly spáchání uvedeného skutku“. Po odvolání prokuratury byl rozsudek potvrzen odvolacím senátem Krajského soudu v Banské Bystrici.", "section_level": 2}], "src_summary": "Marian Kotleba (* 7. duben 1977 Banská Bystrica) je slovenský politik, bývalý předseda Banskobystrického samosprávneho kraje (župan), představitel (volební lídr) Ľudovej strany Naše Slovensko, poslanec Národní rady Slovenské republiky, člen Výboru NR SR pro obranu a bezpečnost a bývalý pedagog, kandidát na úřad prezidenta Slovenské republiky ve volbách v roce 2019. V minulosti působil jako vůdce nacionalistického politického hnutí Slovenská pospolitosť (2003–2007), které bylo v roce 2006 rozpuštěno nejvyšším soudem pro jeho extremistické politické tendence a rozpor s ústavou. V roce 2009 Nejvyšší soud toto rozhodnutí zrušil a Slovenská pospolitosť dále funguje jako registrované občanské sdružení.", "tgt_summary": "Marian Kotleba (; born 7 April 1977) is a Slovak politician and leader of the far-right, neo-Nazi political party Kotlebists – People's Party Our Slovakia (). He served as the Governor of Banská Bystrica Region from 2013 to 2017. He was a presidential candidate in the 2019 election, in which he finished fourth.", "id": 969656}
{"src_title": "Jiří Rudolf Lehnický", "tgt_title": "George Rudolf of Liegnitz", "src_document": [{"title": "Biografie.", "content": "Byl synem břežsko-lehnického knížete Jáchyma Fridricha a jeho ženy Anny Marie z Anhaltu. Po smrti svého otce roku 1602 si s bratrem Janem Kristiánem rozdělili knížectví – Jan obdržel Břežsko, Jiří Lehnicko s Volovskem. Za bratry však do roku 1609 vládl regent, sami bratři vládli do roku 1613 společně. V červenci 1618 se vyslovil pro vyslání pomoci, kterou žádaly české stavy za jejich povstání proti Habsburkům. Přesto se po uzavření míru s Ferdinandem II. z února 1621 stal po svém bratrovi Janu Kristiánovi, který musel emigrovat, vrchním slezským hejtmanem. Po vpádu Dánů do Slezska se snažil pro císařské sebrat posily, nebyl však příliš úspěšný. Když v roce 1632 obsadila sasko-švédská protestantská armáda Slezsko, utvořil 9. srpna 1633 spolu se svým navrátivším se bratrem Janem Kristiánem, olešnickým knížetem Karlem Fridrichem a vratislavskými měšťany konjunkci (svazek) s protestantskými armádami o společném boji proti císaři. Po sasko-švédské porážce ke konci roku 1633 však musel uprchnout do exilu v Polsku, ze kterého se vrátil až po podepsání míru v roce 1648. Přestože byl dvakrát ženat, poprvé s Žofií Alžbětou z Anhaltu, podruhé s Alžbětou Magdalénou Minstrbersko-Olešnickou, zemřel bezdětný v roce 1653, knížectví po něm zdědil jeho synovec Ludvík.", "section_level": 1}, {"title": "Podpora umění.", "content": "Jiří Rudolf byl velikým mecenášem umělců, zejména literátů a hudebníků. Již v mladých letech založil lehnickou knihovnu \"Biblioteca Rudolphiana\", nesoucí jeho jméno a v roce 1624 jmenoval básníka Martina Opitze svým dvorním radou. Slavný hudební skladatel období baroka, Heinrich Schütz, knížeti věnoval svou sbírku \"Cantiones sacrae\". Jiří Rudolf byl také sám vynikajicím hudebním skladatelem.", "section_level": 1}], "src_summary": "Jiří Rudolf Břežsko-Lehnický (německy \"Georg Rudolf von Liegnitz\"; 22. leden 1595, Oława (Ohlau) – 14. leden 1653, Vatislav) byl kníže lehnický, volovský a goldberský, vrchní slezský hejtman. Pocházel z dynastie slezských Piastovců.", "tgt_summary": "George Rudolf of Liegnitz (; ) (22 January 1595 – 14 January 1653) was duke of Liegnitz-Wohlau (present-day Legnica-Wołów) from 1602 to 1653. A humanist, patron of arts, composer and poet, he was also Upper Governor of Silesia during 1621-1628 and from 1641 onwards.", "id": 1097780}
{"src_title": "Moses Hess", "tgt_title": "Moses Hess", "src_document": [{"title": "Život.", "content": "Narodil se v Bonnu, který v té době nenáležel k Německu, ale Francii. Jméno Moses (francouzsky \"Moises\") dostal po svém dědečkovi z matčiny strany. Byl to právě dědeček, kdo mu vštípil základy židovské filozofie a směřoval jej k pozdějšímu studiu filozofie na univerzitě, svá univerzitní studia však Hess nedokončil. Názorově začal brzy tíhnout k socialismu a zároveň se spolupodílet na rodícím se sionistickém hnutí. Své názory nastínil v dílech \"Svaté dějiny lidstva\" (1837), \"Evropská triarchie\" (1841) a \"Řím a Jeruzalém: Poslední národnostní otázka\" (1862). Aby svým postojům dodal na váze, navzdory svému buržoazně-židovskému původu se oženil se Sibyllou Pesch, manuálně pracující dělnicí a navíc katoličkou. Údajně se měla živit i jako kurtizána a měl to být právě on sám, kdo ji napravil, jeho životopisec Silberner však soudí, že jde o smyšlenou legendu. V Paříži, kde se později usadil, působil jako dopisovatel listu \"Rheinische Zeitung\", plátku vydávaného porýnskými podnikatelskými kruhy, v němž mj. publikoval i Karel Marx. Potlačení francouzské revoluce v r. 1848 a vypuknutí prusko-francouzské války jej donutilo hledat dočasný azyl mimo Francii, nejprve v Belgii, posléze ve Švýcarsku. Zemřel v Paříži, pohřben byl, dle svého přání, na židovském hřbitově v Kolíně. V roce 1961 byly jeho ostatky památně uloženy na hřbitov dělnických sionistů v severoizraelském kibucu Kvucat Kineret. Na jeho počest byl pojmenován mošav Kfar Hess.", "section_level": 1}, {"title": "Myšlenky.", "content": "Ve svých myšlenkách předložil originální syntézu myšlenek marxismu a sionismu, jeho ideálem je vybudovat židovský stát s fungujícím komunistickým zřízením. Jako marxista prosazuje syntézu Hegelovy dialektické metody s materialismem, tzv. dialektický materialismus. Bývá mu připisováno několik výroků, které vstoupily do učebnic marxismu, údajně právě on, nikoliv Marx, měl jako první pronést, že \"náboženství je opium lidstva\". Přes nesporný přínos marxistické teorii se jeho myšlenky v mnoha ohledech od tradiční marxistické nauky odlišují. Podle něj např. není dějinný vývoj určován ani tak třídním bojem, jak tvrdí tradiční marxisté, nýbrž mnohem spíše bojem mezi různými národy či rasami.", "section_level": 1}], "src_summary": "Moses (Moše) Hess (21. června 1812 – 6. dubna 1875) byl marxisticky orientovaný filozof židovského původu a jeden z čelných představitelů tzv. dělnického sionismu.", "tgt_summary": "Moses (Moshe) Hess (January or June 21, 1812 – April 6, 1875) was a French-Jewish philosopher and a founder of Labor Zionism. His socialist theories, predicated on racial struggle, led to conflict with Karl Marx and Friedrich Engels. A devoted Spinozist, Hess was profoundly influenced by Spinoza's life and philosophy.", "id": 1427997}
{"src_title": "Hugh Welch Diamond", "tgt_title": "Hugh Welch Diamond", "src_document": [{"title": "Život a dílo.", "content": "Povoláním byl lékař, otevřel si soukromou praxi v londýnském Soho, specializoval se na psychiatrii, byl jmenován do Brookwoodské nemocnice. Byl jedním ze zakladatelů fotografické společnosti Photographic Society, později byl jejím tajemníkem a redaktorem časopisu \"Photographic Journal\". Byl fascinován možnostmi využití fotografie v léčbě duševních poruch, některé z jeho mnoha kalotypií s námětem chování lidí, kteří trpí duševními poruchami, jsou velmi úchvatné. Byly pořízeny nejen kvůli záznamu, ale podle Diamonda také pro léčbu pacientů – i když k tomu existuje málo důkazů úspěchu. Napsal mnoho článků popularizujících fotografii, byl populární přednášející a snažil se také povzbuzovat mladé fotografy. Mezi pozdějšími umělci byl také tehdy mladý Henry Peach Robinson, který později odkazoval na Diamonda jako na \"otce fotografie\". Uznání za jeho podporu a ochotu dělit se o své vědomosti přišlo v roce 1855 ve formě daru ve výši 300 liber. V roce 1867 mu společnost Photographic Society udělila medaili jako uznání za \"jeho dlouhodobou a úspěšnou práci a jednoho z hlavních průkopníků fotografického umění a jeho pokračující snahy o její rozvoj.\" Následující rok se z vlastní iniciativy vzdal jakéhokoli dalšího platu tajemníka společnosti. Amatérský fotograf a právník Peter Wickens Fry založil pro svůj vlastní zájem s přáteli ve svém domě Calotype Club. První setkání klubu se konalo v roce 1847. Bylo to neformální shromáždění 12 fotografů zapojených do procesu kalotypie. Setkávali se jednou nebo dvakrát měsíčně a diskutovali o technickém vývoji a praktickém použití. Klub byl v roce 1848 přejmenován na Royal Photographic Club. Někteří další členové klubu kromě doktora Hugha Welche Diamonda byli například: vědec Robert Hunt, člen RSA, který byl ředitelem Muzea praktické geologie a na počátku fotografie byl v této věci autoritou nebo sochař Archer.", "section_level": 1}], "src_summary": "Hugh Welch Diamond (1809 – 21. června 1886) byl průkopník britské psychiatrie a fotograf. Je považován za zakladatele psychiatrické fotografie.", "tgt_summary": "Hugh Welch Diamond (1809 – June 21, 1886) was an early British psychiatrist and photographer who made a major contribution to the craft of psychiatric photography.", "id": 144084}
{"src_title": "Fridrich Josias Sasko-Kobursko-Saalfeldský", "tgt_title": "Prince Josias of Saxe-Coburg-Saalfeld", "src_document": [{"title": "Život.", "content": "Narodil se coby čtvrtý syn a nejmladší dítě vévody Františka Josiáše Sasko-Kobursko-Saalfeldského a jeho ženy Anny Sofie. Jak bylo zvykem, k nástupnictví byl veden pouze nejstarší syn, mladší synové byli vychováváni k vojenské kariéře, které se také plně věnoval od svých 18 let. V dětství studoval jazyky, náboženství (byl luterán) a přírodní vědy. Pro nedostatek prostředků v mládí necestoval, poprvé opustil vévodství až těsně před nástupem do vojenské služby, když doprovázel svou sestru Charlotte Sofii na její svatbu do Schwerinu. Jako vojevůdce na vrcholu kariéry se během tažení do Rumunska, resp. tehdejší Moldávie seznámil s prostou ženou jménem Therese Stroffeck. 24. září 1789 se jim ve městě Roman narodil syn Frederick (podle jiných zdrojů Bedřich ()), k jehož otcovství se hlásil. Oddáni byli po návratu do Koburku 24. prosince 1789. Syn byl povýšen do šlechtického stavu císařem 25. září 1808. Do dynastických záležitostí zasáhl jednou, kdy pro něho 17. února 1853 vytvořil Ernest II. poslední vévoda sasko-koburský a gothajský titul \"svobodný pán z Romanu\" () podle místa jeho narození. Bylo to v době nástupnické krize vévodství. Ale situaci to nevyřešilo, jako nemanželsky narozený nikdy nebyl následníkem vévodského stolce. I pro vleklou nemoc (trpěl růží na noze, nemohl už do sedla) odešel princ Josiáš v roce 1794 do výslužby a uchýlil se do Koburku. Sepsal paměti a zemřel stářím v roce 1815. Pochován je v kostele sv. Mořice v Koburku.", "section_level": 1}, {"title": "Vojenská kariéra.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Sedmiletá válka a válka o dědictví bavorské.", "content": "Při příležitosti svatby své další sestry v roce 1755 získal od svého nového švagra Karla Alexandra Braniborsko-Ansbašského hodnost rytmistra v jeho kyrysnickém pluku. Poprvé bojoval v bitvě u Lovosic. Začal velet a zúčastnil se bitvy u Štěrbohol, následného obléhání Prahy a bitvy u Kolína. Pak se účastnil odstřelování Žitavy a bitvy u Vratislavi. V roce 1758 byl povýšen na podplukovníka. Při tažení v roce 1759 byl postřelen do paže a povýšen do hodnosti plukovníka Ansbašského pluku. Pod velením polního maršála Laudona bojoval v bitvě u Lehnice a dobyl Svídnici. Dále kariérně postupoval, v roce 1766 se stal generálmajorem a velel brigádě, v roce 1773 byl povýšen na podmaršálka. V letech 1778 až 1788 byl vojenským velitelem v Uhrách a v Haliči a byl povýšen na generála jezdectva.", "section_level": 2}, {"title": "Osmá rakousko-turecká válka.", "content": "Po vypuknutí války v roce 1787 dostal za úkol odrazit tureckou invazi do Bukoviny. Pod velením polního maršála Laudona se svým osmnáctitisícovým haličským sborem zvolil útočnou strategii a vpadl na území turecké Moldávie. Zde v dubnu 1788 spolu s ruským vojskem dobyl pevnost Pojana-Losi a v srpnu pevnost Chotin. Pochodem přes území nově založeného Rumunska se spojil s oddíly generála Suvorova, se kterým v srpnu 1789 porazil osmanské vojsko v bitvě u Fokšan. Za toto vítězství obdržel velký kříž vojenského řádu Marie Terezie. V říjnu 1789 byl povýšen na polního maršála. Dále dobyl pevnost Orsowa. Po uzavření míru v Svištovu v roce 1791 byl jmenován velícím generálem v Maďarsku.", "section_level": 2}, {"title": "Francouzské revoluční války a napoleonské války.", "content": "Za francouzských revolučních válek byl roku 1793 jmenován velitelem v Rakouském Nizozemí. S francouzskými vojsky svedl vítězné bitvy u Aldenhovenu a Neerwindenu, dobyl pevnost Maastrichtu a zajistil tak Nizozemí. Po bitvě u Famars překročil francouzské hranice a uštědřil revolučním silám další porážky. V roce 1794 obnovil svou francouzskou kampaň. V dubnu zvítězil v bitvě u Landrecy a následně obsadil i tuto pevnost. V květnu opět triumfoval dokonce za přítomnosti císaře jako velitel pravého křídla u Tournai a zatlačil nepřítele až k Arrasu. Pak se ale síly francouzských a rakouských vojsk vyrovnaly a 26. června 1794 prohrál bitvu u Fleurus a musel ustoupit z Nizozemí za řeku Maas.", "section_level": 2}, {"title": "Odkaz v kultuře a názvosloví.", "content": "Největšího věhlasu dosáhl po porážce turecké armády v Rumunsku v roce 1789. Tehdy na jeho počest složil J. Haydn přehlídkový pochod, dnes zvaný \"Koburský pochod\" a W. A. Mozart složil contredanse \"Vítězství hrdiny z Koburku\" (KV 587). V Čechách byla na jeho počest pojmenována v tom roce nově založená vesnice Koburk. Vděčni mu byli i v jeho rodném v bavorském Koburku, 24. října 1911 mu na Divadelním náměstí v Koburku odhalili pomník.", "section_level": 1}], "src_summary": "Princ Bedřich Josiáš Sasko-Kobursko-Saalfeldský, (26. prosince 1737, Coburg] – 26. února 1815, tamtéž) byl rakouský vojevůdce, který dosáhl hodnosti polního maršála. Bývá stručněji označován také jen jako Josiáš, princ koburský. Účastnil se 13 tažení a 16 bitev, z nichž 10 velel a pouze tu poslední prohrál.", "tgt_summary": "Prince Frederick Josias of Saxe-Coburg-Saalfeld (German \"Friedrich Josias von Sachsen-Coburg-Saalfeld\") (26 December 1737 – 26 February 1815) was a general in the Austrian service.", "id": 1792945}
{"src_title": "Ernst Rüdiger von Starhemberg", "tgt_title": "Ernst Rüdiger von Starhemberg", "src_document": [{"title": "Život.", "content": "Narodil se roku 1638 ve Štýrském Hradci. V mládí vstoupil do císařské armády bojoval, mimo jiné, proti Švédům a v roce 1664 se vyznamenal v bitvě u Mogersdorfu. V letech 1672–1676 se účastnil, pod velením Karla Lotrinského, války proti Francouzům a během obléhání Philippsburgu utrpěl těžké zranění. Roku 1680 byl jmenován vrchním velitelem obrany moravské zemské hranice, kteoru měl bránit před vpádem kuruců za Tökölyho povstání. Císař jej roku 1681 povýšil na polního zbrojmistra. Do historie však hraběte Starhemberga zapsal roku 1683. Císař Leopold I. ho jmenoval vrchním velitelem vídeňské posádky a jemu tím pádem připadl nezáviděníhodný úkol ubránit hlavní město monarchie proti obrovské a dobře zásobené armádě, kterou vedl sultánův vezír Kara Mustafa Paša. Navzdory všemu svůj úkol splnil, a to i přes úplavici, která se později začala v obleženém městě šířit. Padlo ji za oběť stejné množství lidí jako tureckým obléhatelům. Starhemberg prokázal rovněž velkou osobní statečnost. Osobně na hradbách bojoval, a poté, co byl při útoku na \"Lőbelbastei\" zraněn na hlavě, nechal se za nejtěžší palby nosit po hradbách na nosítkách. Císař jej za odměnu jmenoval polním maršálem. Díky jeho odvaze, schopnostem a vytrvalosti Vídeň přečkala dvaašedesátidenní turecké obléhání,úplavici i hlad. Ernst Rűdiger hrabě Starhemberg se účastnil i dalších tažení proti Turkům. Podílel se také na osvobození Budína v roce 1686. Utrpěl tam i druhé zranění, tentokrát na noze. 28. listopadu mu císař Leopold za prokázané služby polepšil erb. Poté se stal prezidentem dvorní vojenské rady ve Vídni, kde také roku 1701 zemřel.", "section_level": 1}, {"title": "Rodina.", "content": "Heinrich Ernst Rüdiger von Starhemberg byl dvakrát ženat. Jeho první žena byla vzdálená příbuzná Helena Dorothea von Starhemberg (1634 Wildberg – 19. prosince 1688 ve Vídni). Svatbu měli 7. prosince 1658. Měli spolu následující děti: Jeho druhou ženou byla hraběnka Marie Josefa Jörger zu Tollet (* 1668; † 12. března 1746 ve Vídni). Svatbu měli 14. května 1689 ve Vídni. Měli spolu následující děti: Marie Josefa si po smrti svého muže vzala za manžela jeho mladšího bratra Gundakera Tomáše Starhemberga.", "section_level": 1}], "src_summary": "Ernst Rüdiger hrabě Starhemberg (12. ledna 1638, Štýrský Hradec – 4. ledna 1701, Vídeň) byl rakouský polní maršál, vojenský velitel vídeňské posádky za obležení tohoto města Turky a prezident dvorní vojenské rady.", "tgt_summary": "Count Ernst Rüdiger von Starhemberg (12 January 1638 – 4 January 1701) was military governor of Vienna from 1680, the city's defender during the Battle of Vienna in 1683, Imperial general during the Great Turkish War, and President of the Hofkriegsrat.", "id": 345644}
{"src_title": "Fyzionotrace", "tgt_title": "Physiognotrace", "src_document": [{"title": "Historie.", "content": "Fyzionotraci vynalezl Francouz Gilles-Louis Chrétien v letech 1783-1784. Chrétienův partner poté v roce 1788 tento stroj fyzionotrace nakreslil a v současné době se kresba nachází ve francouzské národní knihovně. Druhým mužem, který tento stroj zkonstruoval byl John Isaac Hawkins, který se narodil v Anglii v roce 1722. V roce 1802 si fyzionotrace nechal patentovat a poté se spojil s Charlesem Wilsonem Pealem, aby stroj uvedl na trh a nabízel zákazníkům. Zařízení od Johna Hawkinse se od toho prvního lišilo tím, že obkreslilo skutečnou tvář malým proužkem spojeným se sběračem, který zmenšil siluetu na rozměr menší než 2 palce (cca 5 cm). Takovýchto zařízení, jako měl John Hawkins bylo tehdy na východním pobřeží Spojených států hodně a některé dokonce jeho vynález časově předcházely. Charles Wilson Peale pak kolem roku 1802 v reakci na popularitu siluet, jež byly vynalezeny koncem 18. století, představil fyzionotrace britského vynálezce Johna Hawkinse (1772-1855) ve svém muzeu ve Philadelphii. Stroj fungoval tak, že jedna osoba kreslila hlavu sedícího modelu a stroj zároveň vytiskl obrázek na kousek papíru, který se několikrát složil. Obsluhující osoba pak vyřízla střed papíru a ponechala takto \"dutě vyřízlý\" obrázek. Tyto siluety (profily) pak mohly být samostatně uchovávány, zarámovány nebo uspořádány v albech. Kontrast siluety se vytvářel tak, že se za obrázek dal kousek černého nebo modrého papíru nebo tkaniny. Charles Wilson Peale zaslal Thomasu Jeffersonovi akvarelovou skicu spolu s podrobným vysvětlením. Kresba se nachází společně s Jeffersonovými dokumenty v kongresové knihovně. Peale v roce 1805 napsal svému příteli (Dr. William Thornton) dopis se žádostí o úředně ověřenou kopii patentu fyzionotrace, jež byl vydán Johnu Hawkinsnovi. Peale, který se o tento přístroj zajímal a který měl jeho originál ve svém muzeu potřeboval kopii, aby podal žalobu proti osobě, která vyrobila zařízení bez oprávnění. Pro zajímavost se dá uvést, že člověk jménem Sharples, potulný portrétista, který žil také nějakou dobu ve Philadelphii, tento přístroj použil a nakreslil profily tak známých osobností jako George Washington, Dolley Madison a James Madison", "section_level": 1}], "src_summary": "Fyzionotrace (z francouzského \"physionotrace\") je zařízení sloužící k nakreslení fyziognomie (podoby, výrazu) nějaké osoby, především profilu ve tvaru siluety. Funguje na principu pantografu.", "tgt_summary": "A physiognotrace is an instrument, designed to trace a person's physiognomy to make semi-automated portrait aquatints. It was invented in France in 1783–84 and popular for some decades. The sitter climbed into a wooden frame (1.75m high x 6.5m wide), sat and turned to the side to pose. A pantograph connected to a pencil produced within a few minutes a \"grand trait\", a contour line on a piece of paper. With the help of a second scaling down pantograph, the basic features of the portrait were transferred from this sheet in the form of dotted lines to a copper plate which had previously been prepared with a ground for etching. One week later the sitter received an etched plate and twelve little prints. Not only this device, but also the aquatint prints, are called physionotraces.", "id": 1333885}
{"src_title": "Jižní Orkneje", "tgt_title": "South Orkney Islands", "src_document": [{"title": "Situace.", "content": "Souostroví se skládá ze čtyř větších a mnoha menších ostrovů, celkem jich je okolo 70. Jsou přibližně ohraničeny 60° až 61° jižní zeměpisné šířky a 44° až 46° západní zeměpisné délky. Ostrovy vytvářejí řetězec asi 140 km dlouhý, přibližně rovnoběžný s 60. a pultou rovnoběžkou. Z jižní strany je od Antarktidy vzdálené 600 km odděluje Weddellovo moře a ze severní strany jejich břehy omývá Skotské moře, které je již součásti Atlantského oceánu. Jižní Orkneje se považují za součást Antarktidy. Největším ostrovem je Coronation Island s výměrou 450 km². Druhým největším je nejvýchodnější Laurie Island, 12,5 km dlouhý ostrov nepravidelného tvaru. Pak podle velikosti následují Powell Island a Signy Island. Nejzápadnější skupinou celého souostroví jsou Inaccessible Islands.", "section_level": 1}, {"title": "Historie.", "content": "Za objevitele Orknejských ostrovů v roce 1821 se považují dva američtí lovci tuleňů Nathaniel Palmer a George Powell, od kterých získaly původní pojmenování Powell Group. V roce 1823 ostrovy navštívil anglický mořeplavec a velrybář James Weddell, který dal souostroví i několika ostrovům dnešní názvy. Důkladný průzkum ostrovů provedl až Skot Bruce William Speirs s expedici na lodi Scotia v roce 1903. Zřídil zde také prvou meteorologickou stanici, později prodanou Argentině, která je dodnes v provozu a je tak nejstarší fungující výzkumnou stanicí v Antarktidě. V roce 2013 došlo poblíž ostrova k zemětřesení o síle 7,7.", "section_level": 1}, {"title": "Politické poměry.", "content": "V roku 1908 si oficiálně pro sebe nárokovalo Spojené království Velké Británie a Irska část Antarktidy (sektor), do které mj. spadaly Jižní Orkneje a Jižní Shetlandy spravované z Falklandských ostrovů. Roku 1940 vznesla Argentina svůj nárok na část britského sektoru a prohlásila ho za součást svého území; v nárokované části se mj. nacházejí i Jižní Orkneje. Na zbylou část britského sektoru si činí nárok Chile. Roku 1962 byly Jižní Orkneje vřazeny do nově ustaveného Britského antarktického území, které bylo řízeno z Falkland. V roce 1989 přešlo Britské antarktické území (BAT) pod přímou správu londýnského Ministerstva zahraničí (\"Foreign and Commonwealth Office\"). Jižní Orkneje leží, byť jen velmi těsně, jižně od 60. rovnoběžky a proto i pro ně platí tzv. Smlouva o Antarktidě ve které signatáři mj. stvrdili, že po dobu účinnosti smlouvy bude sice platit politické rozdělení Antarktidy podle stavu z roku 1959 i všechny v té době vznesené nároky, ale bude pozastaveno uplatňování vlastnických práv k těmto územím.", "section_level": 1}, {"title": "Geologie.", "content": "Střední a západní ostrovy jsou součásti podmořského pokračování jihoamerických And, podmořského horského hřbetu Scotia Ridge spojujícího Jižní Ameriku s Antarktickým poloostrovem. Jeho vznik se datuje do období Alpinského vrásnění, zaledněné podloží ostrovů je převážně sopečného původu. Kolem 90 % povrchu je pokryto ledovci nebo je trvale zasněženo.", "section_level": 1}, {"title": "Podnebí.", "content": "Počasí je ovlivňováno blízkosti Weddellova moře, které v tamním zimním období zamrzá a uzavírá přístup k ostrovům. Přes zamrzlé moře proniká chlad z antarktického kontinentu až ostrovům, na kterých je v tuto dobu spíše kontinentální klima. Při jasné obloze teplota klesá hodně nízko, výjimečně i pod -30 °C. V průběhu tamního krátkého léta ledové kry Weddellova moře ustupují ke kontinentu a k ostrovům pronikají časté tlakové níže provázené nízkou oblačností s mnohými přeháňkami. Počasí je v létě vlhké a poměrně teplé, průměrná teplota v malé nadmořské výšce je asi +3 °C, výjimečně vystoupí nad +15 °C a v některé dny zase poklesne pod bod mrazu. Podnebí je větrné, vanou časté západní větry. Asi po 60 dnů v roce jsou klasifikovány jako vichřice, dosahují rychlostí blížící se k 200 km/h. Až 280 dnů v roce sněží nebo jsou sněhové přeháňky, téměř 80 % dnů je zataženo a jen ve 14 % je slunečno.", "section_level": 1}, {"title": "Fauna a flóra.", "content": "Na nezaledněných místech vyrůstají pouze ty nejodolnější rostliny mechorosty, lišejníky, řasy a houby. Na březích ostrovů rostou pod mořskou hladinou řasy a v okolí ostrovů obsahuje voda hodně fytoplanktonu. Z krytosemenných rostlin na zvlášť klimaticky příznivých místech vyrůstají tráva metlice antarktická (\"Deschampsia antarctica\") a vytrvalá rostlina z čeledě hvozdíkovitých \"Colobanthus quitensis\". Na pobřežích si pravidelně stavějí hnízda, snášejí vejce a krmí svá mláďata tučňáci kroužkoví, tučňáci oslí, tučňáci uzdičkoví a dále albatrosi, buřňáci, buřňáčci, chaluhy, kormoráni, racci, rybáci a štítonosi. Ze savců připlouvají na ostrovy vyvádět své potomstvo tuleni krabožraví, tuleni leopardí, tuleni Weddellovi, rypouši sloní a lachtani antarktičtí. Trvale na ostrovech suchozemští savci nežijí. Ve studených oceánských vodách v blízkosti ostrovů žije mnoho krilu, korýšů, ryb a dalších mořských živočichů až po chráněné velryby.", "section_level": 1}, {"title": "Lidé.", "content": "Na Laurie Islandu je počínaje rokem 1903 v nepřetržitém provozu meteorologická stanice provozována nyní Argentinou. Na Signy Islandu pracuje od roku 1947 výzkumná biologická stanice Spojeného království, která je od roku 1996 obsazena pouze od listopadu do dubna.", "section_level": 1}, {"title": "Poštovní známky.", "content": "Pro ostrovy nechala britská poštovní správa zhotovit v roce 1944 emisi 6 známek Falklandských ostrovů s přetiskem SOUTH ORKNEYS/DEPENDENCY OF. Dva roky poté zde platily známky Falklandských dependencí a od roku 1963 poštovní známky Britského antarktického území.", "section_level": 1}], "src_summary": "Jižní Orkneje (anglicky: South Orkney Islands) je skupina ostrovů na severozápadě Antarktidy, rozkládá se severně od Antarktického poloostrova. Jsou součásti Britského antarktického území (BAT), nejsou trvalé osídleny.", "tgt_summary": "The South Orkney Islands are a group of islands in the Southern Ocean, about north-east of the tip of the Antarctic Peninsula and south-west of South Georgia Island. They have a total area of about . The islands are claimed both by Britain (as part of the British Antarctic Territory since 1962, previously as a Falkland Islands Dependency), and by Argentina as part of Argentine Antarctica. Under the 1959 Antarctic Treaty, sovereignty claims are held in abeyance. Britain and Argentina both maintain bases on the islands. The Argentine base, Orcadas, established 1904, is sited on Laurie Island. The 11 buildings of the Argentine station house up to 45 people during the summer, and an average of 14 during winter. The British Antarctic Survey base, Signy Research Station, is located on Signy Island and was established in 1947. Initially operated year-round, since 1995/6 the Signy Research Station has been open only from November to April each year (southern hemisphere summer). Apart from personnel at the bases, there are no permanent inhabitants on the islands.", "id": 1929026}
{"src_title": "Schmallenberský virus", "tgt_title": "Schmallenberg orthobunyavirus", "src_document": [{"title": "Původce.", "content": "V krvi nemocných zvířat a ve tkáních deformovaných mrtvě narozených mláďatech byl nalezen předtím neznámý virus, zatím pojmenovaný jako virus Schmallenberg (SBV), podle původu prvních vzorků. Předběžně byl zařazen do čeledi Bunyaviridae, rodu Orthobunyavirus a séroskupiny Simbu. Příbuzné viry, Shamonda, Ainovirus a Akabanevirus také způsobují onemocnění skotu v Africe, Austrálii a Oceánii, v Evropě nikdy zjištěny nebyly. Jedná se o RNA viry přenášené bodavým hmyzem, proto se předpokládá, že i SBV je přenášen stejným hmyzím vektorem, tiplíkem rodu \"Culicoides\". Virus byl původně prokázán pomocí metagenomové analýzy, což je metoda umožňující detekovat i předtím neznámý genom, ve Friedrich Loefflerově Institutu v Německu. Od jeho objevení se podařilo virus izolovat a kultivovat na buněčných kulturách a experimentální infekce tří zdravých krav vedla k prokazatelné virémii 2-5 dní po inokulaci virem. U jednoho zvířete byla infekce doprovázena horečkou, u jiného se rozvinul středně závažný průjem. Orthobunyaviry, včetně Schmallenberského viru, obsahují nukleovou kyselinu rozčleněnou do tří segmentů, nazývaných S - segment (krátký), M a L - segment (dlouhý). Sekvence S segmentu Schmallenberského viru je velmi podobná viru Shamonda.", "section_level": 1}, {"title": "Původ viru.", "content": "V současnosti není možné s jistotou říct, odkud virus pochází. Některé orthobunyaviry cirkulují v evropské populaci přežvýkavců už desítky let, aniž by působily klinické onemocnění. SBV sám nejvíce připomíná Shamonda a Akabane viry, které ale v Evropě nebyly nikdy zjištěné. Ostatní viry tohoto rodu jsou málo známé a u mnohých není přečtený jejich genom, takže genom viru Schmallenberg není s čím porovnávat. Situaci komplikuje fakt, že orthobunyaviry mají schopnost přeskupovat fragmenty svojí RNA, podobně jako viry chřipky. V roce 1999 byla v Peru popsána předtím neznámá virová infekce člověka, způsobená nově vzniklým orthobunyavirem, který obsahuje S a L segmenty již předtím známého ORO-viru a M segment předtím nepopsaného viru ze Simbu séroskupiny. Stejně tak mohl i SBV vzniknout náhodným přeskupením segmentů existujících nebo neznámých virů, v úvahu ale připadá také zavlečení viru odjinud nebo možnost, že virus je už nějakou dobu přítomen v populaci dobytka a byl zjištěn až nyní.", "section_level": 2}, {"title": "Klinické příznaky.", "content": "U dospělého skotu nákaza probíhá akutně a projevuje se vysokou horečkou (nad 40 °C), nechutenstvím, hubnutím, zhoršeným celkovým zdravotním stavem a náhlým poklesem dojivosti až o 50%. V Nizozemí byl v souvislosti s nákazou zjištěn i profuzní průjem. Příznaky onemocnění zpravidla spontánně odezněly během 7-10 dní, u některých březích samic docházelo k pozdním potratům či porodu málo vitálních mláďat. Klinické onemocnění ve stádě probíhá 2-3 týdny, přičemž morbidita dosahovala 20-70%. Se zpožděním se začaly objevovat následky teratogenního působení viru, od listopadu 2011 se v nakažených stádech rodí mláďata matek, které prodělaly infekci v létě a plody byly nakaženy intrauterinně. Porody mrtvých nebo neživotaschopných, deformovaných mláďat jsou popisovány především u ovcí, v menší míře u koz a skotu, přičemž u bahnic nebyly pozorovány žádné předchozí klinické příznaky. Novorozená jehňata, telata a kůzlata mají vrozené vady, jako je skolióza, torticollis - deformace provázená hlavou zvrácenou nazad, arthtogryposis, což jsou nepohyblivé, trvale ohnuté klouby končetin, a hydroencephalus, porucha vývoje mozku, který je z větší části nahrazen vakem naplněným tekutinou. Dále se vyskytuje hypoplazie mozečku a zvětšený brzlík. Většina mláďat se rodí mrtvá a deformity vedou k těžkým porodům (dystokiím). Mechanismus teratogenního působení se prozatím jeví stejný, jako u příbuzných virů: dochází k vertikálnímu přenosu, infekci plodu in utero. Infekce virem Akabane způsobí vrozené vývojové vady, dojde-li k nákaze během určité fáze březosti, u ovcí mezi 28 - 56 dnem, u skotu mezi 75 - 150 dnem březosti. Dochází k potratům, mumifikaci plodů a typickým malformacím, syndromu artrogryphosis-hydrencephalus, tedy stejně jako u viru Schmallenberg.", "section_level": 1}, {"title": "Diagnostika.", "content": "Friedrich-Loeffler Institut v Německu, kde byl poprvé virus izolován, vyvinulo protokol pro detekci virové RNA metodou RT-PCR a ten, společně se sekvencí virového genomu, zveřejnili pro nekomerční použití dalším laboratořím. Prozatím je možná jen tato, přímá metoda detekce viru, společně s dalšími přímými metodami, jako je kultivace viru na buněčných kulturách křeččích ledvin a přímá imunofluorescence. K detekci viru je potřeba sérum nebo krev odebraná na EDTA od zvířete s klinickými příznaky (horečka, průjem, pokles nádoje), k průkazu viru ze zmetků a deformovaných mrtvě narozených mláďat je nejvhodnější tkáň mozku s doporučeným doplňujícím vyšetřením tkáně sleziny a krevních vzorků. Ze sérologických metod, které umožňují detekci protilátek v séru nakažených zvířat, je zatím k dispozici virus neutralizační test a nepřímá imunofluorescence. Nevýhoda těchto metod je jejich časová náročnost a nemožnost zpracování velkého množství vzorků. Rychlejší a jednodušší ELISA test. Virologické vyšetření je základem současné diagnostiky. Provádí se virus neutralizačním testem (VNT) a PCR.", "section_level": 1}, {"title": "Šíření.", "content": "Choroba byla poprvé popsána v Německu, dále byla na konci roku 2011 popsána i v Nizozemí. K 11. lednu 2012 byla pomocí PCR zjištěna v Německu ve 20 chovech, v 52 chovech v Nizozemí a ve 14 chovech ovcí v Belgii. 23. ledna 2012 byl Schmallenberský virus prokázán ve tkáních deformovaných jehňat na čtyřech ovčích farmách v Norfolku, Suffolku a Východním Sussexu ve Velké Británii. 24.1.2012 byl virus prokázaný v deformovaných jehňatech ve Francii, celkem ve 29 chovech ovcí, 7.2.2012 se objevil v Lucembursku a 20.2.2012 byl diagnostikován u koz v Itálii. V březnu 2012 byla nemoc prokázána i v chovech ovcí ve Španělsku. 26.1.2012 bylo v Německu prokázáno jako pozitivní 88 chovů, k 2.2.2012 tento počet stoupl 240 chovů, 22.2.2012 bylo evidováno 693 pozitivních chovů. V ČR se vir vykytuje minimálně od roku 2013. Sérologicky pozitivní a nevakcinovaná zvířata jdou každoročně do tisíců, představují až 20% ze všech vyšetřených vzorků.", "section_level": 1}, {"title": "Opatření v souvislosti s nákazou.", "content": "Evropská komise se zatím rozhodla vyčkávat a získávat informace - vzhledem k ročnímu období a faktu, že onemocnění je z největší pravděpodobností přenášeno hmyzem, nehrozí další šíření, nově potvrzené případy jsou důsledkem nákazy v létě. Státy, na jejichž území jsou potvrzené případy onemocnění, nicméně hlásí potvrzená ohniska OIE a některé státy zavedly dobrovolný zvýšený dozor, zvláště co se týče potratů a vrozených vývojových vad přežvýkavců. Dle komise zatím není důvod domnívat se, že se Schmallenberský virus chová jinak, než příbuzné viry, jako je Akabane, který potřebuje k přenosu vektora a nešíří se přímým kontaktem mezi zvířaty nebo živočišnými produkty, proto není obchod se zvířaty ani jejich produkty nijak omezován. Ruská federace nicméně s platností od 17.1.2012 vyhlásila opatření stran dovozu z Německa, Nizozemska a Belgie. To se týká živých malých přežvýkavců, jejich čerstvého masa, vedlejších produktů a rozmnožovacího materiálu (zmražená vajíčka, embrya a sperma). Státy mimo EU, které dováží živý zástavový dobytek (např. Turecko), mají často v požadavcích virologické vyšetření na SBV. V ČR se vyskytuje tento virus v mnoha stádech skotu na pastevních areálech. Pokud je konkrétní jalovička či býček virologicky negativní, může být exportován, i kdyby všichni ostatní ve stádě byli pozitivní. Sérologické vyšetření se neprovádí, protože po prodělané nemoci jsou zvířata dlouhodobě pozitivní (možná celý život). Díky virologickému vyšetření nemá vakcinace na export negativní vliv.", "section_level": 1}, {"title": "Vakcinace.", "content": "Na trhu je vakcína ZULVAC SBV, která je schválena pro EU včetně ČR. Vakcinují se telata ve věku 4 a 5 měsíců a každoročně se vakcinuje celé stádo. Její dostupnost závisí na požadavcích chovatelů. Je li zájem malý, nedováží se (což je stávající situace). Pokud se stádo nevakcinuje, pak mají dospělá zvířata protilátky po prodělané nemoci, ale zástav je k infekci vnímavý, nakazí se. Vir cirkuluje ve stádu, každoročně nakazí velké procento z těch, co nejsou v imunitě. Díky cirkulaci viru se rodí i mrtvá telata s deformacemi. Pokud by se stádo každoročně vakcinovalo, vir by v něm kolovat nemohl. U ovcí je situace podobná. Vakcína je schválená i pro ovce. Procento mrtvě narozených a deformovaných plodů je mírně vyšší než už skotu. Vakcinace je momentálně jediná dostupná metoda, jak vytěsnit vir z populace. Z ekonomického hlediska je na chovatelích, aby si vypočítali, zda je pro ně výhodnější každoročně vakcinovat, nebo nechat zvířata nakazit, prodělat nemoc, tím si vytvořit imunitu. Zatím v ČR vítězí tiplík s virem SBV, každoročně nakazí tisíce zvířat. Nevakcinujeme.", "section_level": 2}, {"title": "Riziko pro člověka.", "content": "Geneticky nejpodobnější orthobunyaviry nezpůsobují onemocnění lidí a též zatím ve spojitosti s nákazou virem Schmallenberg nebylo popsáno onemocnění člověka.", "section_level": 1}], "src_summary": "Schmallenberský virus (Schmallenberg Virus = SBV) je název pro nedávno izolovaný \"Orthobunyavirus\", způsobující infekční chorobu přežvýkavců. Původce, byl poprvé prokázán v krvi hovězího dobytka s horečkou a poklesem mléčné produkce v chovu u města Schmallenberg v Německu a to v listopadu 2011. Nemoc se poprvé objevila v Severním Porýní - Vestfálsku už během léta 2011, kdy ve stádech dojnic docházelo k hromadnému horečnatému onemocnění, přičemž nemocná zvířata se během několika dní bez následků zotavila. Na podzim se podobné případy vyskytly i v sousedním Nizozemí, kde byla horečka doprovázena i průjmem. Od prosince 2011 se nákaza začala projevovat potraty a porody deformovaných mláďat, především ve stádech ovcí, ale i skotu a koz. V lednu 2012 byl Schmallenberský virus prokázán v Německu, Belgii, Velké Británii a Francii, v únoru 2012 byla jeho přítomnost odhalena též v Lucembursku a Itálii a v březnu 2012 i ve Španělsku.", "tgt_summary": "Schmallenberg orthobunyavirus, initially reported in October 2011 causes congenital malformations and stillbirths in cattle, sheep, goats, and possibly alpaca. It appears to be transmitted by midges (\"Culicoides\" spp.) which are likely to have been most active in causing the infection in the northern hemisphere summer and autumn of 2011, with animals subsequently giving birth from late 2011. Schmallenberg virus falls in the Simbu serogroup of Orthobunyaviruses; as of January 2013, it is considered to be most closely related to the Sathuperi and Douglas viruses. The virus is named after Schmallenberg, in North Rhine-Westphalia, Germany, from where the first definitive sample was derived. After Germany, it has also been detected in the Netherlands, Belgium, France, Luxembourg, Italy, Spain, the United Kingdom, Switzerland, Ireland, Finland, Denmark, Sweden, Austria, Norway, Poland and Estonia. The virus has been recognised by the European Commission's Standing Committee on the Food Chain and Animal Health and the Friedrich-Loeffler-Institut (German Research Institute for Animal Health). A risk assessment in December 2011 did not consider it likely to be a threat to human health, as other comparable viruses are not zoonotic. Immunity can possibly be acquired naturally against SBV. It is possible that the seasonality of the infection cycle would not entail a second epidemic circulation next year, due to the shortness of the viraemic period (about 4 to 6 days post exposure, longer in affected foetuses). Vaccination is a possible option for controlling the disease as a vaccine exists for the similar Akabane virus. In March 2012, scientists of the Friedrich-Loeffler-Institut first succeeded in producing an electron microscope image of the Schmallenberg virus.", "id": 862387}
{"src_title": "Město a hvězdy", "tgt_title": "The City and the Stars", "src_document": [{"title": "Námět.", "content": "Mladý muž Alvin vyšel ze Sálu stvoření do města Diaspar, jehož obyvatelé jsou přesvědčeni, že žijí v jediném lidském sídle na Zemi. Lidská zvědavost a touhy po nových objevech zakrněly, město nabízí vše, co jeho konformní společnost potřebuje. Alvinovi tyto možnosti nestačí, touží poznat to, z čeho mají ostatní panický strach - venkovní prostor za zdmi města.", "section_level": 1}, {"title": "Historie románu.", "content": "Dílo \"Město a hvězdy\" vzniklo přepisem autorova románu \"Proti pádu noci\", s nímž A. C. Clarke nebyl (na rozdíl od velké většiny čtenářů) nikdy zcela spokojen. Příležitost k revizi původního díla nadešla během plavby z Anglie do Austrálie, když Clarke uspořádal podvodní expedici na Velký bariérový útes s Mikem Wilsonem. Text byl dokončen v Queenslandu mezi výpravami na Velký bariérový útes a do perlonosných polí v Torresově průlivu a poprvé vyšel v nakladatelství Harcourt, Brace & World v r. 1956. Autor předpokládal, že nový román \"Město a hvězdy\" zcela nahradí svého předchůdce \"Proti pádu noci\", ale mnoho čtenářů zachovalo přízeň i staršímu dílu. Obě knihy se dočkaly dalších vydání.", "section_level": 1}, {"title": "Děj románu.", "content": "Alvin se cítí mezi svými vrstevníky nesvůj. Před 20 lety vyšel ze „Sálu tvoření“ a nyní se přehoupl do další etapy svého života. Za jeho rodiče byli vybráni Etanie a Eriston, kteří se o něj starali tak, jak je od osob plnících tuto funkci vyžadováno. Alvin cítí, že je jiný než ostatní, zajímá se o věci, které ostatní děsí a naopak různé společenské konvence mu mnoho neříkají. Jeho učitel Jeserac mu prozradí, že je unikátní tím, že se v Diasparu „narodil“ poprvé, ostatní už prodělali mnohočetný cyklus znovuzrození. Alvin silně pociťuje svou odlišnost. Láká jej venkovní prostor, své procházky směřuje k hradbám města, kde se v noci dívá na rozprostírající se poušť a na hvězdy (samotné město je v noci osvětleno). Přemýšlí, jak by se dalo z města uniknout. Pomůže mu Khedron - šašek, jenž jej vezme do ústředí Rady. Zde si může Alvin prohlédnout model města, jak je uložen v paměti počítače. Pomocí projektoru prozkoumá venkovní zdi a je zklamán, žádný východ nenalezne. S Khedronem využijí možnosti počítače a dají zpětný chod historie města. Město se na monitoru přetváří, pulzuje, až se scvrkne do miniaturní plochy. Z raných časů zůstal v současnosti zachován pouze centrální park. Zdá se, že může poskytnout vodítko pro další pátrání. Oba dobrodruzi se vydají do nedalekého mauzolea Yarlana Zeye - zakladatele parku (a podle mnohých i města). Netuší, že jsou sledováni Alystrou - dívkou Alvina. Naleznou zde šachtu vedoucí do podzemní stanice dopravního systému. Aktivní je pouze trasa do Lys. Khedron nedokáže překonat svou „vrozenou“ fobii a tak do dopravního prostředku nastoupí jen Alvin. Khedron se vrací do mauzolea, kde na něj čeká Alystra. Netuší, co se stalo s Alvinem a když jí šašek není schopen dát uspokojivou odpověď, umíní si, že to zjistí sama. Alvin přijíždí do Lys. Khedron vyslovil domněnku, že Lys bude velmi podobné Diasparu, ale mýlil se. Není zde žádné město, jen vesničky obývané lidmi, kteří se věnují zemědělství a chovu, stroje používají jen v nejnutnějších případech. Alvin je přijat Seranis, představenou vesničky Airlee v Lys. Místní lidé vypadají zdravě, vitálně a navíc mají schopnost telepatie. Řeč používají pouze děti - které v Diasparu nejsou a dospělí při rozmluvě s Alvinem. Alvin se dozví, že se sice může vrátit do Diasparu, ale bude mu vymazána paměť, Lys tak chce bránit svou nezávislost. Alvinovi se zdá, že to není vše a rád by záhadě přišel na kloub. Je udiven, že se Lys natolik obává o své bezpečí. Souhlasí, že se jistou dobu zdrží a pozná zdejší zvyky a prostředí. Seranis mu poskytne lekci z historie. Po aklimatizaci v novém prostředí se nový návštěvník vydává s Hilvarem, synem Seranis na výpravu po Lys. Dostanou se až k Shalmirane, pradávné pevnosti, která nebyla nikdy dobyta a to zažila i útok Nájezdníků. Pevnost je ponořena v temném jezeře, které je Alvinovi i Hilvarovi něčím podezřelé. Žije v něm již miliardu let obrovský polyp, jenž je tvořen mnoha koloniemi. Prodělává obdobné znovuzrození jako lidé v Diasparu, ale přirozenou cestou. Polyp je věrným následníkem Mistra, dávného náboženského mesiáše, jenž dokázal obrátit na svou víru příslušníky lidských i mimozemských ras. Mistr byl vyhnán z rodné Země a když se vrátil, měl sebou i své následovníky. Neustále zmiňoval „Velké“, kteří se odebrali mimo známý vesmír, ale kteří se podle jeho slov jednou vrátí. Přikázal svým vyznavačům, aby je přivítali, až jednoho dne přijdou. Dlouhověký polyp se poslušen jeho slov snaží o kontakt pomocí robota, kterého tu Mistr zanechal, ale doposud nepřišla žádná odpověď. Alvina vznášející se robot zaujme, musí znát spoustu tajemství z dávné minulosti. Robot však nemluví, jeho řečové schopnosti byly zablokovány Mistrem, jenž si nepřál, aby tento svědek mnoha událostí vydal svá mystéria. Polypa čeká přechod do nevědomé fáze své existence a tak souhlasí, aby robot následoval Alvina. Hilvar a Alvin se společně vracejí do Airlee, kde na ně čeká Seranis. Oznamuje Alvinovi, že jí je líto, ale situace se změnila, Lys se cítí ohroženo nastalými událostmi po příchodu Alvina. Bude mu vymazána paměť. Alvin nyní cítí, že správnou cestou do budoucna by byla vzájemná spolupráce obou oddělených civilizací. S pomocí robota se vrátí zpátky do Diasparu, aniž by přišel o své vzpomínky. V Diasparu se událo několik věcí. Šašek se odebral do paměťové banky, neboť se mu věci vymkly z ruky a on nedokázal čelit nové neznámé situaci. Po městě se navíc pohybují cizinci z Lys, kteří mají za úkol odstranit vzpomínky z myslí lidí, kteří věděli o Alvinově plánu. Avšak díky Alystře je o tom informováno příliš mnoho lidí. Alvin je předveden před Radu, kde má promluvit o svém zmizení. Lidé zpočátku nejsou schopni pojmout jeho tvrzení, ale jasný důkaz - cizí robot - je příliš přesvědčivý. Alvin poukazuje na všeobecný strach obyvatel města, kteří se ukrývají před již neexistujícím nebezpečím a nechtějí překonat své po miliony let zažité návyky. Vyžádá si konfrontaci centrálního počítače s neznámým robotem. Je dopraven i s robotem do sálu, kde požádá počítač o zrušení jeho bloku řeči. Stroj může po mnoha milionech let promluvit. Alvin vyslechne usnesení Rady. Nebude nijak potrestán za opuštění Diasparu, město si cení toho, že poukázal na slabinu. Nechá zatím uzavřít přístup k podzemní dráze. Tedy žádný pokrok směrem ke sblížení oddělených společenství. Alvin přijme rozhodnutí v klidu, jeho učitel Jeserac tuší, že už má něco v záloze. Je to tak, Alvin vezme svého lektora do věže Loranne, kde robot vzkřísí v písku pohřbenou kosmickou loď Mistra. Jeserac překoná svoji bázeň k otevřenému prostoru a stane se svědkem Alvinova odletu. Neodletí s ním, Alvin jej poprosí, aby informoval Radu, že její zákaz byl marný. Alvin směřuje do Lys, tentokrát je opatrnější a vyšle svého robota. Setká se s Hilvarem a dozví se, že se koná konference. Zde vystoupí a promluví o Diasparu. Doufá, že si lidé uvědomí, že vzájemnou izolací se zmenšuje šance na lepší budoucnost. Ukáže představenstvu Lys kosmickou loď, s Hilvarem podnikne krátký let k Shalmirane. Ledy se pohnuly, delegace Lys se chystá do Diasparu. Alvin se vydává se svým přítelem Hilvarem na pátrání po inteligentních bytostech. Instruují robota, aby dopravil jejich vesmírné plavidlo k Sedmi sluncím. Sedm sluncí je pravidelný šestiúhelník stejně jasných hvězd s jedním centrálním sluncem. Je zřejmé, že je to dílo nějaké inteligentní rasy. Badatelé pátrají na planetách centrální hvězdy, ale nacházejí pouze ruiny a mrtvé světy. Výjimkou je planeta s divokou vegetací, na níž zuří nelítostný boj o přežití mezi jednotlivými druhy. Když se zdá, že nenarazí na žádnou stopu po inteligenci, objeví se zvláštní stvoření Vanamond. Nejeví nepřátelské úmysly a zná mnoho z minulosti. Vanamond nemá fyzickou podobu, je pouhou myšlenkou a možnosti jeho vědění se zdají být nedozírné. Alvin s Hilvarem se vracejí na Zemi, Vanamond už je předstihl a nyní ho zkoumají mentalici z Lys. Zrekonstruují z jeho odpovědí historii lidské rasy. Impérium bylo tvořeno mnoha rasami a trvalo minimálně miliardu let. Vědci mnoha sjednocených ras Impéria dospěli k závěru, že vytvoří čistou inteligenci zbavenou hmoty. Experiment se nepodařil a vznikla „Šílená mysl“, která pustošila vesmír. Nebylo možno ji zničit, byla nesmrtelná. Impériu se podařilo za cenu odčerpání obrovské energie z hvězd odklidit „Šílenou mysl“ na okraj Galaxie do umělé hvězdy zvané „Černé slunce“, kde stále přetrvává. Experiment s vývojem ryzí inteligence pokračoval, ačkoli měl řadu odpůrců. Tentokrát se zdařil a dal vzniknout Vanamondovi. Impérium se záhadným způsobem přemístilo mimo kosmos a prostor. Jednou se možná vrátí. Ve vesmíru zůstalo jen několik starších ras, které nechtěly opustit své domovy. Člověk se začal izolovat na své planetě a vytvořil legendy o Nájezdnících, které vycházely ze zápasu se „Šílenou myslí“. Shalmirane bylo vytvořeno za účelem zničení Měsíce, který se začal nebezpečně přibližovat k povrchu zemskému. Dvě enklávy, které přežily eony věků - Lys a Diaspar - byly deformovány strachem a zděděnými mýty. Nyní se před oběma společenstvími otevírá nová budoucnost, v níž obě mají potenciál odvrhnout své komplexy z minulosti. První kroky již byly podniknuty. Lysský psycholog Gerane programuje v Diasparu „Ságy“ - virtuální reality, aby se s jejich pomocí obyvatelé Diasparu pokoušeli odstranit svou agorafobii. Prvním, komu se to podaří je Alvinův učitel Jeserac. Alvin sám ví, že jeho budoucnost neleží ve hvězdách, nýbrž na Zemi. Možná člověk jednoho dne opět získá to, co ztratil, ale nyní na něj čeká mnoho práce na Zemi. Je potřeba zastavit postup pouští a obnovit oceány. Hilvar ví, že osud známého vesmíru bude záležet na Vanamondovi, protože až se jednou vyčerpá energie „Černého slunce“ a „Šílená mysl“ se dostane z jeho zajetí, bude to právě Vanamond, který se s ní bude muset utkat.", "section_level": 1}, {"title": "Prostředí.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Město Diaspar.", "content": "Město Diaspar existuje už více než 1 000 000 000 (1 miliardu) let. Lidé dříve obývali zemský povrch a vydávali se do kosmu, vybudovali Galaktické impérium, ale po střetu s Nájezdníky byli nuceni uchýlit se zpátky na svou mateřskou planetu a své síly vrhli do vybudování velkého města, které odolá toku času. Legenda tvrdí, že lidé uzavřeli s Nájezdníky dohodu - ponechají si svou planetu a jim přenechají vesmír. Během tisíciletí vybudovali dokonalý hermeticky uzavřený mikrosvět, v němž není nouze ani nedostatku. Postupem času si vypěstovali fobii z otevřeného prostoru a zapomněli mnohé ze své minulosti. Diaspar má dokonalé samoopravovací systémy a je řízeno centrálním počítačem. Jakákoli porucha je ihned odstraněna, opotřebení taktéž. Ve městě se nachází Hlavní elektrárna a palác Rady - jedna z největších budov ve městě, v němž pracují roboti a stroje, faktičtí administrátoři Diasparu. Do paláce Rady není povolen vstup každému, je to jeden z mála zákazů ve městě. Nacházejí se zde matrice v paměťových bankách uchovávající informace o všech obyvatelích, změnách v architektuře města atp. Centrem města je zelený park o průměru 3 mil, tady se scházejí všechny pohyblivé i nepohyblivé cesty. Jeho tvůrce Yarlan Zey zde má hrobku, která je klíčem k opuštění města. Šachtou se lze dostat do podzemí, kde je stanice dopravního systému spojující Diaspar s Lys (toho před Alvinem využilo pouze několik lidí). Jedním z nejvyšších bodů je věž Loranne na okraji města. Město před okolními vlivy chrání Pole, které zajišťuje i umělé osvětlení během noci. Obyvatelé Diasparu se dožívají kolem 1000 let. Bylo by možno žít i déle, ale tato doba stačí na to, aby mozek pojal maximum informací, poté je třeba vymazat vzpomínky a opustit existenci. Díky velmi vyspělé technologii lidé prakticky dosáhli nesmrtelnosti, naučili se přechovávat informace v tzv. matricích, které jsou uchovávány. Za několik tisíc let může být člověk opět oživen, bez vzpomínek. Ty se mu postupně vrací v pozdějším věku. V Diasparu žije stabilně pouze 1 procento obyvatel, ostatní odpočívají v paměťových bankách. Je to určitá cirkulace, cyklicita obyvatel města. Reinkarnovaným lidem jsou přiděleni opatrovníci - „rodiče“, kteří jim věnují část svého času po dobu prvních 20 let. Každý v Diasparu už prodělal mnoho reinkarnací, včetně Šaška. Jednou za dlouhou dobu se vyskytne člověk - tzv. „Odlišný“, který ještě nikdy dříve nežil - takovým případem je po 10 000 000 let i Alvin. Odlišných bylo před Alvinem v historii Diasparu celkem 14 a všichni zmizeli. Model lidského těla je po celou dobu existence uložen v paměťové bance, proto se změnilo jen mírně. Zmizelo ochlupení, zuby a nehty, pouze vlasy zůstaly. Protože odpadlo biologické rozmnožování, zmizel i pupek. Mužům se penis uložil dovnitř těla. Zmizela i potřeba spánku, lidé spí jen výjimečně po velmi namáhavém duševním výkonu. Přestože obyvatelé Diasparu oplývají vysokou inteligencí a město je proti stagnaci pojištěno (např. osoba Šaška, mírné změny v uspořádání), Alvinovi se zdá, že lidé mají omezené zájmy. Věnují se sice různým filozofickým otázkám, debatám s centrálním počítačem, luštěním logických paradoxů, ale naprosto pozbyli zvědavost a touhu po dobrodružství. Téměř každý člen společnosti se stává v určitém období života umělcem a tvoří více či méně zdařilá díla, jakmile si však má představit otevřený prostor, jímá ho strach. Pěstují se i sporty (mnohé jsou ulehčeny díky ovládání gravitace), lidé se vydávají na dobrodružství do tzv. „Ság“ - umělých realit.", "section_level": 2}, {"title": "Společenství Lys.", "content": "Lys vzešlo z odlišné civilizace než Diaspar. Na počátku jeho historie byla malá společenství tvořená lidmi, kteří necítili potřebu sdílet městskou kulturu s mnoha miliony dalších. Lys se rozrostlo a vytvořilo nezávislou společnost opírající se o sílu mysli. Jeho obyvatelé ovládli telepatii a rozšířili tak propast mezi sebou a městskými společenstvími. Lys mělo vůdčí roli během velkých krizí, jeho vědci zničili Měsíc, jenž svým přibližováním se ohrožoval Zemi. Podle legend se v bitvě o Shalmirane Lys postavilo Nájezdníkům. Později si zabezpečilo svou nezávislost a důsledně si ji chrání do současnosti. Ačkoli sem přicházeli v dobách Úsvitu lidé z měst a byli přijati, v dobách jejich úpadku se Lys nevměšovalo do záležitostí metropolí. Postupně kontakt ochabl, vzdušná doprava ustala a zbyla pouze jediná cesta - podzemní dopravní systém z Diasparu. Lys je tvořeno mnoha vesničkami v přírodě. Je obklopeno mohutným horským řetězcem. Každá vesnička má svá specifika. Nejblíže podzemní dráze je vesnice Airlee. Další zmíněnou vesnicí v Lys je Grevarn. Obyvatelé v Lys ovládají telepatii, čili nepotřebují používat ve vzájemné komunikaci řeč. Ta přežila pouze díky oblibě zpěvu. Obvyklou řečí hovoří pouze děti. Obyvatelé pěstují zeleninu a ovoce. Nejběžnějším způsobem dopravy je pěší chůze. Jedná-li se o delší vzdálenost, využívají zvířata. Stroje používají pouze v nejnutnějších případech. Lidé se zde rodí a umírají přirozeným způsobem po dosažení cca 200 let. V ohrožení jsou schopni působit společně mocnou telepatickou silou. Lys ponechávalo podzemní dráhu z Diasparu otevřenou, občas z města někdo utekl do Lys a zde přispěl něčím hodnotným.", "section_level": 2}], "src_summary": "Město a hvězdy je vědeckofantastický román britského spisovatele Arthura C. Clarka vydaný v roce 1956. V anglickém originále se kniha jmenuje \"The City and the Stars\". Dílo je přepisem autorova staršího románu \"Proti pádu noci\". Kniha vyšla česky v nakladatelství Laser-books v roce 1992 a Baronet v roce 2005 .", "tgt_summary": "The City and the Stars is a science fiction novel by British writer Arthur C. Clarke, published in 1956. This novel is a complete rewrite of his earlier \"Against the Fall of Night\", Clarke's first novel, which had been published in \"Startling Stories\" magazine in 1948 after John W. Campbell, Jr., editor of \"Astounding Science-Fiction\", had rejected it, according to Clarke. Several years later, Clarke revised his novel extensively and renamed it \"The City and the Stars\". The new version was intended to showcase what he had learned about writing, and about information processing. The major differences are in individual scenes and in the details of his contrasting civilizations of Diaspar and Lys. \"Against the Fall of Night\" remained popular enough to stay in print after \"The City and the Stars\" had been published. In introductions to it Clarke has told the anecdote of a psychiatrist and patient who admitted that they had discussed it one day in therapy, without realizing at the time that one had read one novel and one the other.", "id": 1426750}
{"src_title": "Sociální politika", "tgt_title": "Social policy", "src_document": [{"title": "Koncepce sociální politiky.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Přístupy sociální politiky.", "content": "Z hlediska přístupů k řešení sociálních problémů lze rozlišit dva typy sociální politiky. První přístupem je aktivní (perspektivní) sociální politika, která se vyznačuje snahou o předcházení vzniku sociálních problémů a přijímání preventivních opatření. Těch lze dosáhnout jednak systémovou změnou sociální politiky nebo také intervencí. Pasivní (retrospektivní) politika se zaměřuje na řešení již vzniklých sociálních problémů. Její povaha je vždy intervencionistická.", "section_level": 2}, {"title": "Principy.", "content": "", "section_level": 2}, {"title": "Princip spravedlnosti.", "content": "Český ekonom Josef Macek (1925) definuje sociální spravedlnost jako „největší štěstí největšího počtu“. Nelze hovořit o sociální spravedlnosti jako o absolutní kategorii, jednoznačně vymezitelnou nějakou definicí. Podle své ideologické orientace autoři uplatňují různá dílčí hlediska a přístupy. Liberálové se kloní k zásadě odměňování podle výkonu zásluh daného jednotlivce. Podle významného liberálního ekonoma Friedricha Hayeka „pojem sociální spravedlnosti nemá smysl, pokud pravidla nikdo nevytvořil, ale jsou přirozená, protože nespravedlnost není komu vytknout; je to jako prohra nebo výhra ve hře“. Socialisté naopak zdůrazňují společenskou rovnost, která přispívá ke stabilitě společnosti jako celku. Tomuto přístupu je blízký také koncept sociálních práv britského sociologa Thomase Marshalla. Koncept rovnosti příjmů jako záruky společenského souladu je v současné době nahrazován zásadou rovnosti příležitostí, která se projevuje například rozsáhlou antidiskriminační legislativou.", "section_level": 3}, {"title": "Princip solidarity.", "content": "Masaryk (1932) uvádí: „Solidarita je etickým příkazem, neboť člověk je dlužníkem společnosti, a zříká-li se svých práv a privilegii ve shodě s ideou solidarity, je to jen splacení dluhu za prospěch, který skýtá společnost jednotlivci.“ Z hlediska sociální politiky lze rozdělit solidaritu spontánní či dobrovolnou a solidaritu vynucenou, nedobrovolnou. Dobrovolná solidarita je realizována prostřednictvím různých nestátních neziskových organizací, nadací či charit a financována z dobrovolných příspěvků. Tento typ solidarity bude s krizí sociálního státu nabývat na významu. Nedobrovolná neboli vynucená solidarita je realizována státními institucemi a financována z platby daní a povinného veřejného pojištění. Tento typ solidarity je základem státní sociální politiky.", "section_level": 3}, {"title": "Princip subsidiarity.", "content": "Podle principu subsidiarity je každý povinen nejdříve pomoci sám sobě, nemá-li tuto možnost, musí mu pomoci rodina či jiné společenství. Teprve na posledním místě je k pomoci vyzýván stát. Povinností státu je primárně vytvoření podmínek, aby si každý mohl pomoci sám. Naopak pomoc jednotlivci je na posledním místě až po vyčerpání ostatních možnosti.", "section_level": 3}, {"title": "Princip participace.", "content": "V demokratickém systému by se občané měli zúčastnit rozhodování o opatřeních sociální politiky.", "section_level": 3}, {"title": "Funkce.", "content": "Kromě principů sociální politiky definuje Krebs také její funkce. Těmito funkcemi jsou funkce ochranná, preventivní, stimulační, přerozdělovací a homogenizační.", "section_level": 2}, {"title": "Realizace sociální politiky.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Objekty sociální politiky.", "content": "Objekty sociální politiky jsou ti, na které je tato politika zaměřena a kteří z ní mají prospěch. Podle převažující cílové skupiny lze vymezit tři formy sociální politiky:", "section_level": 2}, {"title": "Aktéři sociální politiky.", "content": "Aktéři (subjekty) sociální politiky vymezují a řídí sociální politiku. Nejdůležitějším aktérem sociální politiky je stát, dalšími aktéry jsou územně správní celky v Česku jde o kraje a obce. Z nestátních aktérů jde především o zaměstnavatele a jejich svazy a odborové organizace zaměstnanců. Dalšími aktéry sociální politiky jsou místní komunity, neziskové nevládní organizace a církve. Významnými aktéry jsou také mezinárodní organizace, jako je Evropská unie, UNICEF nebo ILO.", "section_level": 2}, {"title": "Stát.", "content": "Stát je významným aktérem sociální politiky a určuje prostor pro působení ostatních subjektů. Významný vliv na jeho politickou koncepci mají jednak mezinárodní ekonomická situace a ekonomická úroveň země, politická a demografická situace a také tradice a hodnoty dané země. Sociální politika státu je realizována mocí zákonodárnou a mocí výkonnou. Parlament tvoří koncepci a legislativní rámec sociální politiky a reguluje ostatní aktéry sociální politiky. Vláda a správní orgány zodpovídají za realizaci konkrétní sociální politiky v daném čase. V České republice je ústředním orgánem zodpovídajícím za realizaci sociální politiky Ministerstvo práce a sociálních věcí.", "section_level": 3}, {"title": "Typy sociální politiky.", "content": "V každé konkrétní zemi je sociální politika výsledkem kombinace několika typů. Každý z těchto typů charakterizuje určitý ideologický koncept. Ve vyspělých zemích od z 80. let 20. století rozlišujeme:", "section_level": 4}, {"title": "Zaměstnavatelé.", "content": "Zaměstnavatelé jsou povinní realizovat legislativní požadavky státu ve vztahu k bezpečnosti práce, pracovní době, odměňování a smluvní vztah k zaměstnancům. Také přispívají do systému sociálního zabezpečení tím, že odvádějí daně a příspěvky na sociální a zdravotní pojištění svých zaměstnanců. Kromě toho mohou provádět vlastní sociální politiku.", "section_level": 3}, {"title": "Odbory a profesní svazy.", "content": "Odborové organizace hrají významnou roli při kolektivním vyjednávání odměňovaní zaměstnanců. V některých zemích vedou odbory vlastní penzijní fondy, čímž přispívají k sociálnímu zabezpečení.", "section_level": 3}, {"title": "Občanská společnost.", "content": "Sociální politika realizovaná skrze tyto subjekty je založena na nevynucené solidaritě a vyplňuje prostor, v němž stát nemůže úspěšně zasahovat. Také církve mají významnou roli v oblasti mravní, v péči o zdraví, o hendikepované obyvatelstvo, v oblasti výchovné, vzdělávací a charitativní.", "section_level": 3}, {"title": "Obce.", "content": "Obce vyplácejí některé sociální dávky a výrazně se spolupodílejí na bytové politice státu.", "section_level": 2}, {"title": "Druhy sociální politiky.", "content": "Vzdělávací politika je, že rozumíme principy a metody rozhodování vzdělávacích institucí.Toto rozhodování zahrnuje strategické cíle rozvoje vzdělávání,legislativní rámec vzdělávacích institucí, způsob financování. Bytová politika je významná oblast sociální politiky státu, která bývá charakterizována jako systém podpor, iniciativ a přímých zásahů státu na bytovém trhu.Zdravotní politika je soustava orgánů, zdravotnických institucí a služeb, které zajišťují právo na ochranu zdraví, základem je právo na zdraví.Rodinná politika je to vědomé a cílené působení veřejných institucí na právní, ekonomický a sociální stav rodiny, na její členy a prostředí, ve většině zemích ji chápeme jako podporu poskytovanou rodinám s dětmi v rámci systému sociální politiky( pojištění, daně, dávky, služby).", "section_level": 1}, {"title": "Faktory ovlivňující sociální politiku.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Ekonomika.", "content": "Z hlediska ekonomie existují dva hlavní pohledy na sociální politiku. Zatímco liberálové vnímají sociální politiku jako nákladovou záležitost, která stát zatěžuje, Keynesiáni zdůrazňují pozitivní vliv přerozdělování na celkový růst poptávky.", "section_level": 2}], "src_summary": "Sociální politiku lze vymezit dvěma přístupy, předně jako jednání státu a dalších subjektů sociální politiky s cílem pozitivně ovlivnit životní podmínky lidí. Krebs (2010) uvádí že toto „širší pojetí sociální politiky“ je nezbytné pro tvorbu dlouhodobé koncepce sociální politiky, které na sociální politiku nahlíží jako systém provázaný se společenským okolím. V „užším slova smyslu“ je sociální politika vnímána jako soubor aktivit, nástrojů a opatření, jejichž smyslem je reakce na nepříznivé sociální události, jako jsou stáří, nemoc, invalidita nebo i nezaměstnanost a chudoba. V praxi jde tedy o systém sociálních dávek, zdravotního a sociálního pojištění. Cílem sociální politiky je tedy vytváření důstojných podmínek života všem občanům nebo alespoň jejich většině. Sociální politika je část veřejné politiky, jejímž předmětem jsou sociální témata.", "tgt_summary": "Social policy is policy usually within a governmental or political setting, such as the welfare state and study of social services. Social policy consists of guidelines, principles, legislation and activities that affect the living conditions conducive to human welfare, such as a person's quality of life. The Department of Social Policy at the London School of Economics defines social policy as \"an interdisciplinary and applied subject concerned with the analysis of societies' responses to social need\", which seeks to foster in its students a capacity to understand theory and evidence drawn from a wide range of social science disciplines, including economics, sociology, psychology, geography, history, law, philosophy and political science. The Malcolm Wiener Center for Social Policy at Harvard University describes social policy as \"public policy and practice in the areas of health care, human services, criminal justice, inequality, education, and labor\". Social policy might also be described as actions that affect the well-being of members of a society through shaping the distribution of and access to goods and resources in that society. Social policy often deals with wicked problems. The discussion of 'social policy' in the United States and Canada can also apply to governmental policy on social issues such as tackling racism, LGBT issues (such as same-sex marriage) and the legal status of abortion, guns, euthanasia, recreational drugs and prostitution. In other countries, these issues would be classified under health policy and domestic policy.", "id": 395429}
{"src_title": "Meloun cukrový", "tgt_title": "Muskmelon", "src_document": [{"title": "Vzhled a pěstování.", "content": "Rostlina je poléhavá, s hranatým průřezem stonku, výhony mohou dorůstat až 150 cm. Na listu lze rozpoznat 3-5 laloků, vzhledem jsou podobné listům okurky, jsou však menší. Stonek i listy jsou chloupkaté. Vzhled plodů se liší v závislosti na kultivaru, slupka je v odstínech žluté či zelené barvy a může být buď úplně hladká, nebo síťovitě rozpraskaná a hrbolovitá. Dužnina zralých plodů je žlutá. Plody obsahují průměrně 6-8 % cukru (převážně sacharózy), podíl vody v plodech je oproti melounu vodnímu o cca 10 % nižší. Plody nejčastěji váží 1-3 kg. Rostlina je jednodomá, přičemž samičích květů se objevuje na rostlině až 10x více než květů samičích. Na samičích květech je nápadný velký semeník s malým plůdkem. Vegetační doba je v podmínkách ČR 110 – 120 dnů. Rostlina je značně teplomilná, zničí ji už první mrazy a pokud dojde k poklesu pod 10 °C, rostlina zastavuje asimilaci živin. Rostliny se dříve při pěstování zaštipovaly kvůli většímu rozvětvení výhonů, v současné době jsou vypěstovány i odrůdy, které toto nevyžadují. Přestože má rostlina mohutný kořenový systém, je možno je pro zvýšení výnosu plodů naroubovat na tykev.", "section_level": 1}, {"title": "Původ a rozšíření.", "content": "Hlavním centrem původu melounu cukrového jsou území Íránu, Arménie a přilehlá území na západě a východě. Za druhé, menší, centrum původu se považuje Pákistán a severozápadní provincie Indie a Afghánistánu. Přestože pravá divoká forma melounu cukrového nebyla objevena, vyskytuje se ve výše zmíněných oblastech několik příbuzných divokých druhů.", "section_level": 1}, {"title": "Využití plodů.", "content": "Dužnina plodů se nejčastěji konzumuje samotná syrová, lze je však i vařit či její plátky sušit. Plody kultivaru honeydew se často podávají s parmskou šunkou, lososem nebo se sladkým vínem. Některé odrůdy se pěstují pro semena, ze kterých se získává melounový olej, některé pouze pro svou příjemnou vůni. V Japonsku se vyrábí alkoholický nápoj \"midori\" s příchutí cukrového melounu. Plody kultivaru kantalupe jsou dobrým zdrojem draslíku, vitamínu A a kyseliny listové.", "section_level": 1}, {"title": "Arménská okurka.", "content": "Arménská okurka (\"Cucumis melo\" var. \"flexuosus\") je zvláštní odrůda melounu cukrového. Rostlina dorůstá délky 76 - 90 cm, plody (30 - 38 cm) mají podlouhlý tvar jako okurka slupka je velmi tenká a bez hrbolků. Plody nejsou hořké a téměř nikdy se neloupou. Na Středním východě je známá jako „divoká okurka“ a nakládaná se prodává na trzích.", "section_level": 1}], "src_summary": "Meloun cukrový (\"Cucumis melo\") je druh melounu, pěstovaný v mnoha kultivarech. Od melounu vodního se liší velikostí, barvou a chutí plodu i vzhledem rostliny. Jde o jednoletou plodovou zeleninu, která patří do stejného rodu jako okurka.", "tgt_summary": "Muskmelon (\"Cucumis melo\") is a species of melon that has been developed into many cultivated varieties. These include smooth-skinned varieties such as honeydew, Crenshaw, and casaba, and different netted cultivars (cantaloupe, Persian melon, and Santa Claus or Christmas melon). The large number of cultivars in this species approaches that found in wild cabbage, though morphological variation is not as extensive. It is a fruit of a type called pepo. The origin of muskmelons is not known. Research has revealed that seeds and rootstocks were among the goods traded along the caravan routes of the Ancient World. Some botanists consider muskmelons native to the Levant and Egypt, while others place their origin in India or Central Asia. Still others support an African origin, and in modern times wild muskmelons can still be found in some African countries.", "id": 490676}
{"src_title": "Messerschmitt Me 209", "tgt_title": "Messerschmitt Me 209", "src_document": [{"title": "Vývoj.", "content": "Prototyp Me 209 V1 (Werk-Nr.1185 , D-INJR), dokončený v červnu 1938, dne 26. dubna 1939 skutečně dosáhl světového rychlostního rekordu pilotovaný Flugkapitänem Fritzem Wendelem. Rekord měl hodnotu 755,138 km/h, byl připsán k výročí Hitlerových narozenin a vydržel až do 16. srpna 1969! Jeho pohon tvořil dvanáctiválcový vidlicový motor Daimler-Benz DB 601 a z důvodu co nejmenší prázdné hmotnosti nenesl prakticky žádné vybavení. První let s tímto letounem vykonal 1. srpna 1938 Dr. Ing. Hermann Wurster z letiště Augsburg-Haunstetten. Krátce po vzletu však musel Wurster přistát pro prudké zvýšení teploty motoru. Několik dalších letů provedených Wendelem potvrdilo četné závady stroje. Pohonná jednotka pracovala nerovnoměrně, nevyhovující chlazení způsobovalo její rychlé přehřátí, výfukové spaliny pronikaly do kabiny a během letu měl Me 209 V1 tendenci k náhlému přechodu do střemhlavého letu. Pro rychlostní let 26. dubna 1939 byl letoun vybaven novým experimentálním motorem Daimler-Benz DB 601 ARJ o maximálním výkonu 1140 kW s možností jeho zvýšení na 1691 kW. 8. února 1939 byl Hermanem Wursterem zalétán Me 209 V2 (Werk-Nr.1186, D-IWAH), avšak většina závad prvního prototypu nebyla odstraněna. Navíc při zkušebním letu 4. dubna 1939 přestal náhle pracovat systém chlazení oleje, což způsobilo zadření motoru. Pilot Wendel nad zemí vybral stroj ze střemhlavého letu a narazil do stromů, ze zničeného prototypu však vyvázl jen s lehkým otřesem. Třetí prototyp Me 209 V3 (Werk-Nr.1187, D-IVFP) byl zalétán v květnu 1939 a sloužil k intenzivním zkouškám. 12. května 1939 následoval první let Me 209 V4 (Werk-Nr.1188, D-IRND, od roku 1940 CE+WB). Trup shodný s předchozími prototypy již nesl hlavňovou výzbroj v podobě motorového kanónu MG FF ráže 20 mm a dvou kulometů MG 17 ráže 7,92 mm. Hlavní podvozkové nohy byly zkráceny a z důvodu zlepšení letových vlastností byla značně zvětšena svislá ocasní plocha. Letoun byl také vybaven zcela novým lichoběžníkovým křídlem s automatickými sloty na náběžných hranách, jeho rozpětí bylo zvětšeno o 1,49 m než křídlo prototypů V1 až V3. Při prvních letech stroj poháněl standardní motor Daimler-Benz DB 601 A s povrchovým chlazením kapaliny. Tento nedokonalý systém byl zakrátko nahrazen klasickou chladicí soustavou se dvěma chladiči pod křídlem, což ovšem ještě více zhoršilo letové vlastnosti. Pro zlepšení letových parametrů byl v létě 1940 do Me 209 V4 instalován řadový dvanáctiválcový motor chlazený kapalinou Daimler-Benz DB 601 N o vzletovém výkonu 882 kW, chladiče pod křídlem nahradil jeden velký umístěný pod trupem. Letové vlastnosti těchto rychlostních letadel byly zcela nevyhovující pro bojová letadla, úspěšný nebyl ani pokus o „militarizaci“ čtvrtého prototypu. Při srovnání s řadovým Bf 109F propadl Me 209 V4 ve všech ohledech a tím byl ukončen jeho vývoj.", "section_level": 1}], "src_summary": "Messerschmitt Me 209 byl jednomotorový závodní letoun navržený k překonávání rychlostních rekordů. Šlo o zcela nové letadlo, jehož označení bylo Messerschmittem používáno jako propagandistický nástroj. Ačkoli bylo letadlo navrženo pouze k překonávání rychlosti, tak se předpokládalo, že jeho název bude spojován se stíhačkou Bf 109, která byla již ve službě. Označení \"Me 209\" letoun obdržel pro propagandistické účely s cílem způsobovat záměnu s typem Messerschmitt Bf 109, hlavní německou stíhačkou. Označení bylo později znovu použito pro navrhovaného nástupce Bf 109.", "tgt_summary": "The first Messerschmitt Me 209 was a single-engine racing aircraft which was designed for and succeeded at breaking speed records. This Me 209 was a completely new aircraft whose designation was used by Messerschmitt as a propaganda tool. Although the aircraft was designed only to break speed records, it was hoped that its name would associate it with the Bf 109 already in combat service. The designation \"Me 209\" was given for propaganda purposes to cause confusion with the Messerschmitt Bf 109, the \"Luftwaffe\"s primary fighter throughout World War II. It was later reused for the actual proposed successor to the Bf 109.", "id": 1921230}
{"src_title": "Katawa Shoujo", "tgt_title": "Katawa Shoujo", "src_document": [{"title": "Postavy.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Hisao Nakai.", "content": "Hisao se dostal na několik měsíců do nemocnice poté, co utrpěl infarkt a byla u něj diagnostikována srdeční arytmie. Musí přejít na novou střední školu Yamaku, kde je pod zdravotním dohledem. Je zařazen do třídy 3-3 a ačkoli ze začátku má problém se se svou situací smířit, brzy si najde nové přátele.", "section_level": 2}, {"title": "Emi Ibarazaki.", "content": "I přesto, že má obě nohy amputované pod koleny, je Emi jedna z nejveselejších a nejlehkovážnějších dívek nejen ve škole, ale možná i na celém světě. Emi nepropadla zoufalství ani po nehodě, která ji stála obě její nohy, a spíše než jako překážku vidí své postižení jako dar, který jí umožnil vyniknout v běžeckém týmu.", "section_level": 2}, {"title": "Hanako Ikezawa.", "content": "Jako dítě utrpěla Hanako traumatickou zkušenost, která zanechala její život v troskách. Její otec zemřel při nešťastném požáru jejich domu a tento požár také Hanako navždy zohyzdil. Hanako je teď velice odtažitá a straní se ostatních lidí až do té míry, že začíná panikařit při jakékoli známce sociálního kontaktu. Její jedinou kamarádkou, které opravdu důvěřuje, je Lilly, která Hanako ochraňuje od té doby, co se navzájem poznaly.", "section_level": 2}, {"title": "Lilly Satou.", "content": "Lilly je nevidomá od narození, ale je velmi starostlivá, zodpovědná a přátelská – přesný protějšek Hanako, své nejlepší kamarádky, se kterou sdílí nejen téměř mateřský vztah, ale i spoustu volného času stráveného společně pitím čaje. Ve škole je pilnou studentkou, jejíž sebedůvěra jí pomáhá v roli předsedkyně třídy 3-2.", "section_level": 2}, {"title": "Rin Tezuka.", "content": "Jelikož má místo rukou jen pahýly kvůli vrozené vadě a následné operaci, používá Rin své nohy a občas ústa ke všemu, včetně malování. Rin ve škole nosí chlapeckou uniformu, protože kvůli jejímu postižení je pro ni obtížné nosit sukni. Rinina tvořivost se vyrovná jen jejímu smyslu pro filozofično: Rin se nestydí občas ztratit v myšlenkách a dát průchod abstraktním ideám o člověku, vesmíru a ostatních věcech.", "section_level": 2}, {"title": "Shizune Hakamichi.", "content": "Shizune je od narození hluchá a komunikuje pomocí znakové řeči. Se svou neústupností a silnou vůlí je Shizune vůdcovský typ. Je předsedkyní studentské rady a předsedkyní třídy 3-3. Její nejlepší kamadádkou je Misha, která pro Shizune překládá konverzaci do znakové řeči.", "section_level": 2}, {"title": "Shiina “Misha” Mikado.", "content": "Misha je Shiznunina tlumočnice a členka studentské rady. Misha je vždy veselá, má vlasy přebarvené narůžovo a snaží se Hisaa dostat do studentské rady.", "section_level": 2}], "src_summary": "Katawa Shoujo (japonsky かたわ少女, \"Katawa Šódžo\") je vizuální román s prvky erogé od studia Four Leaf Studios. Vypráví příběh chlapce jménem Hisao, u kterého je objevena vrozená srdeční vada. Je přeložen na novou střední školu, kde potká několik spolužákyň s různými postiženími a začne s nimi vztah. Hra vznikla podle návrhu japonského dódžinši umělce Raita, který byl od roku 2007 rozvíjen skupinou nadšenců z imageboardu 4chan. Titul byl vydán 4. ledna 2012 zdarma. Šíří se oficiálně pomocí P2P sítí. Oficiální web je v češtině, hra samotná zatím lokalizaci nenabízí.", "tgt_summary": "The majority of the story takes place at the fictional Yamaku High School for disabled students, located in an unnamed city somewhere in modern, northern Japan. The player takes the role of Hisao Nakai, an ordinary boy whose life changes dramatically after a heart attack caused by his long-dormant cardiac arrhythmia. After a lengthy hospitalization, he is forced to transfer to a school specialized in providing education and healthcare for students with disabilities. Over the course of the narrative, Hisao has the opportunity to come to grips with his condition and adjust to his new life. The gameplay of \"Katawa Shoujo\" is choice-based, in which the player reads through text and occasionally has the chance to respond to prompts with a variety of preset responses. The decisions made initiate possible events or dialogue within the story. Depending on the choices made by the player, the story branches into multiple forks. Each of these paths chronicle Hisao's deepening and eventually romantic relationship (or lack thereof) with one of the five main female characters; these may variously end well, badly, or neutrally.", "id": 945402}
{"src_title": "Zpívá celá spodina", "tgt_title": "Yokel Chords", "src_document": [{"title": "Děj.", "content": "Marge ráno zaspí a neudělá Bartovi a Líze svačinu. Homer se ji pokusí zastoupit. Líza dostane nakreslený oběd a Bart dědovy léky. Bart ale má plán, jak se najíst. Vymyslí si příběh o tom, že ve školní jídelně kdysi pracoval Krvavý Stanley a rozšíří ho po škole. Krvavý Stanley dělal ve škole kuchaře, děti se mu smály a on je začal zabíjet. U oběda Bart zhasne světla a při rozsvícení se objeví na zemi zdánlivě mrtvý. Vystrašené děti utíkají ze školy pryč. Bart to ale jen předstíral, a když všichni odejdou, sní jejich svačiny. Školník Willie dostane za úkol všechny děti zahnat zpět do školy. Přivede ale i 7 neznámých dětí, které do školy nechodí. Jsou to děti Cletuse, který je doma učí sám. Ředitel je nemůže přijmout, protože školní průměr by se tak snížil, že by škola přišla o dotace. Líza to řediteli vyčítá, že jim odpírá vzdělání. Když začne dělat problémy, tak jí nabídnou, že by je mohla učit. Ředitel chce Barta poslat ke školnímu psychiatrovi, ten je ale vystrašen povídkou, tak inspektor Chalmers rozhodne, že je nutno Barta poslat ke kvalifikovanějšímu psychiatrovi. Psychiatrička, kam je Bart poslán, není jako ostatní a nabídne mu hraní her, které budou Barta bavit. Jenže už mu nedojde, že tyto hry jsou forma terapie. Bart si sezení oblíbí, ale zjistí že škola zaplatila jen 5 sezení. Doma Bart leží a mluví k židli. Marge si toho všimne a zaplatí sezení za peníze, které měly být na operaci pro Homera. Líza se rozhodne Cletusovy děti vzít do města. Tam začnou s Lízou zpívat. Šáša Krusty si jich všimne a rozhodne se je vzít do svého pořadu jako hudební číslo. Cletus podepíše s klaunem smlouvu. Líza je znepokojena tím, jak Cletus utrácí peníze, které vydělaly jeho děti. Napíše tedy dopis jejich matce, která je v Iráku ve službě. Ona se vrátí a vyjde najevo, že jeho děti jsou jen 2 z nich. To, které neumí zpívat a to, které neumí mluvit.", "section_level": 1}], "src_summary": "Zpívá celá spodina (v angličtině \"Yokel Chords\") je 14. díl 18. řady amerického animovaného seriálu \"Simpsonovi\". Premiéru v USA měl 4. března 2007. Scénář napsal Michael Price.", "tgt_summary": "\"Yokel Chords\" is the fourteenth episode of the eighteenth season of \"The Simpsons\". It originally aired on the Fox network in the United States on March 4, 2007. It was written by Michael Price, and directed by Susie Dietter. Guest starring Meg Ryan as Dr. Swanson, Peter Bogdanovich as a psychiatrist and Andy Dick, James Patterson and Stephen Sondheim as themselves. This also marked the return of director Susie Dietter who had taken a hiatus to work on \"Futurama\" and the film \"Open Season\". This was her first episode in nearly nine years. It won the 2008 Annie Award for Music in an Animated Television Production.", "id": 1807803}
{"src_title": "John William Waterhouse", "tgt_title": "John William Waterhouse", "src_document": [{"title": "Biografie.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Mládí.", "content": "J. W. Waterhouse se narodil britským malířům Williamovi a Isabelle Waterhouseovým v Římě roku 1849. Tedy ve stejném roce kdy Prerafaelitské bratrstvo (Dante Gabriel Rossetti, John Everett Millais a William Holman Hunt), poprvé rozvířilo stojaté vody londýnské umělecké scény. Přesný den jeho narození není znám, ale pokřtěn byl 6. dubna, a pozdější znalec Waterhouseova díla, Peter Trippi, se domnívá, že se narodil někdy mezi 1. a 23. lednem. Dětství strávené v Itálii se projevilo také na jeho malbách, které často zpodobňují výjevy z antického Říma nebo římské mytologie. V roce 1854 se manželé Waterhouseovi vrátili i se synem zpět do Anglie a nastěhovali se do nového domu v South Kensingtonu v Londýně, který se nacházel v blízkosti nově založeného muzea. V roce 1871 nastoupil Waterhouse na již zmíněnou Royal Academy of Art, kde původně studoval sochu, ale později se přeorientoval na malbu.", "section_level": 2}, {"title": "Počátky tvorby.", "content": "Časná Waterhouseova díla nebyla v prerafaelitském stylu, ale zobrazovala klasická téma po vzoru Lawrence Alma-Tademy a Fredericka Leightona. Tyto jeho časné práce byly vystaveny v různých galeriích, a jeho dílo z roku 1874 nazvané „Spánek a jeho nevlastní bratr Smrt“ bylo vystaveno na výroční výstavě Royal Academy. Obraz měl velký úspěch, a od té doby vystavoval Waterhouse na každé výroční výstavě až do roku 1916, s výjimkou let 1890 a 1915. Jeho pozice na londýnské umělecké scéně se utužovala, a snad i díky tomuto úspěchu rostl také rozsah jeho děl.", "section_level": 2}, {"title": "Pozdní tvorba.", "content": "V roce 1883 se oženil s Esther Kenworthyovou, dcerou ředitele umělecké školy z Ealingu, která také vystavovala na Royal Academy. Neměli spolu žádné děti. V roce 1895 byl Waterhouse jmenován členem akademie. Učil na umělecké škole St. John’s Wood a zasedal v radě Royal Academy. Jedním z nejznámějších Waterhouseových děl je malba nazvaná \"Paní ze Shalott\" (The Lady of Shalott). Jedná se o portrét ženy z Artušovských legend, která umírá poté, co nezíská Lancelotovu lásku. Ve skutečnosti namaloval Waterhouse s touto postavou tři obrazy, v roce 1888, 1894 a 1916. Dalším Waterhouseovým objektem byla Ofélie ze Shakespearovy hry \" Hamlet\". Nejznámější obraz s Ofélií ji zobrazuje těsně před smrtí, jak sedí u jezera a zaplétá si do vlasů květiny. Stejně jako \"Paní ze Shalott\" a jeho další díla se i tento obraz zabývá tématem ženy umírající ve vodě nebo blízko ní. Waterhouse bohužel nemohl dokončit sérii obrazů s Ofélií, protože se u něj v roce 1915 projevila rakovina ve smrtelném stádiu. Umírá o dva roky později a je pohřben na hřbitově Kensal Green v Londýně.", "section_level": 2}, {"title": "Galerie.", "content": "Jeho dílo obsahuje 118 maleb.", "section_level": 1}], "src_summary": "John William Waterhouse (pokřtěn 6. dubna 1849 – 10. února 1917) byl anglický malíř známý svými obrazy v prerafaelitském stylu. Přídomek „moderní prerafaelita“ si vysloužil vzhledem k tomu, že tvořil až několik desítek let po rozpadu tzv. Prerafaelitského bratrstva, které zažívalo největší slávu v polovině 19. století. Inspiroval se jak někdejšími prerafaelity, tak i svými současníky – impresionisty. Jeho díla jsou známa zobrazováním žen z řecké mytologie a Artušovských legend. Narodil se v Itálii. Oba jeho rodiče byli malíři pocházející z Anglie. Později se přestěhoval do Londýna, kde se zapsal na Royal Academy of Art. Záhy zde začal vystavovat na výročních letních výstavách, na nichž vystavoval velké malby zobrazující scény z každodenního života a mytologie starých Řeků. Později ve své kariéře se přiklonil k prerafaelitskému stylu malby, přestože tento styl nebyl na Britské umělecké scéně v módě už několik desítek let. Ačkoliv Waterhouse nebyl tak známý jako dřívější prerafaelité, např. Dante Gabriel Rossetti, John Everett Millais či William Holman Hunt, jsou jeho práce v současnosti vystaveny v několika nejvýznamnějších britských uměleckých galeriích. V roce 2009 uspořádala Royal Academy of Art velkou retrospektivní výstavu jeho díla.", "tgt_summary": "John William Waterhouse (6 April 184910 February 1917) was an English painter known for working first in the Academic style and for then embracing the Pre-Raphaelite Brotherhood's style and subject matter. His artworks were known for their depictions of women from both ancient Greek mythology and Arthurian legend. Born in Rome to English parents who were both painters, Waterhouse later moved to London, where he enrolled in the Royal Academy of Art. He soon began exhibiting at their annual summer exhibitions, focusing on the creation of large canvas works depicting scenes from the daily life and mythology of ancient Greece. Many of his paintings are based on authors such as Homer, Ovid, Shakespeare, Tennyson, or Keats. Waterhouse's work is currently displayed at several major British art galleries, and the Royal Academy of Art organised a major retrospective of his work in 2009.", "id": 1478638}
{"src_title": "Pojednání o podstatě a původu bohatství národů", "tgt_title": "The Wealth of Nations", "src_document": [{"title": "Historický kontext.", "content": "Dílo bylo výsledkem autorových poznámek, jež tvořil po dobu sedmnácti let, z části taktéž využíval vlastní zkušenosti a poznatky z předešlých knih. Kniha \"Bohatství národů\" byla vydána v březnu roku 1776 během skotského osvícenství a zemědělské revoluce. Ústřední myšlenky Smithova díla přijímají několik principů upřednostňovaných právě za dob skotského osvícenství. První z nich je přesvědčení, že studium lidské povahy je základní a nezbytný aspekt. Fakt, že Newtonova experimentální metoda je nejvhodnější pro studium člověka, je druhým zmiňovaným principem. Podle Dugalda Stewarta, prvního životopisce Adama Smitha, hlavní významnost Bohatství národů nespočívá v originalitě autorových principů, ale v používání systematických a vědeckých úvah k jejich validaci a zřetelnosti, s jakou jsou vyjádřeny. V tomto smyslu je práce syntézou nejdůležitějších aspektů politické ekonomiky. Přestože je Smith v současné době vnímán jako významný ekonom, sám sebe považoval za profesora morální filosofie, kterou vyučoval na univerzitě v Glasgowě. Bohatství národů tedy není jen o ekonomice, ale také o politické ekonomii, historii, psychologii, politice, morálce a právu. Poskytl základ ekonomům, politikům, matematikům, biologům, myslitelům takřka všech oborů, na nichž se dá i v nynější době stavět. Bez ohledu na historický vliv představovalo \"Bohatství národů\" jasný posun paradigmatu v oblasti ekonomiky. Během Smithova života bylo publikováno pět vydání knihy Bohatství národů a to v letech 1776, 1778, 1784, 1786 a 1789. Na některá základní fakta, vycházejících z této knihy, úspěšně navazoval i Karl Marx. Dílo nastínilo otázky, týkající se hospodářství a fungování ekonomiky a značně ovlivnilo dění v 18. i 19. století. Jeden z otců zakladatelů a první ministr financí USA Alexander Hamilton, byl rovněž knihou ovlivněn, když ve svých spisech argumentoval proti mnoha Smithovým politickým teoriím.", "section_level": 1}, {"title": "Shrnutí obsahu.", "content": "V konečné podobě tvoří \"Bohatství národů\" celkem pět knih, každá obsahuje více tematických kapitol.", "section_level": 1}, {"title": "Kniha I: O příčinách zvyšování produktivní síly práce a o řádu, podle něhož se její produkt přirozeně rozděluje mezi různé vrstvy lidí (Of the Causes of Improvement in the productive Powers of Labor).", "content": "Smith se zde věnuje především dělbě práce, které přisuzuje klíčovou roli při rozvoji státu. Její diverzifikace zajišťuje všeobecnou hojnost. Toto se vztahuje více na výrobu, než na zemědělství, ve kterém není rozdíl mezi vyspělým a zaostalým státem tak výrazný. Dělba práce podle Smithe nevyplývá z lidského rozumu, ale z přirozeného sklonu k směnnému obchodu. Autor také vysvětluje vznik peněz. Dále popisuje vztahy mezi zaměstnavateli a pracujícími a ohodnocení práce. Je velmi znepokojen tehdejší chudobou, jež dává za vinu cechům či konglomerátům, které zasahují do vlády a nejednají ve veřejném zájmu.", "section_level": 2}, {"title": "Kniha II: O podstatě, akumulaci a používání kapitálu (Of the Nature, Accumulation, and Employment of Stock).", "content": "Autor vysvětluje pojem kapitál jako prostředky, jež nejsou spotřebovány, ale užity k vstupu do další výroby a k dosažení vyššího zisku v budoucnu. Dále se zabývá vlivem a rolí kapitálu ve společnosti.", "section_level": 2}, {"title": "Kniha III: O nestejném růstu blahobytu v různých zemích (Of the different Progress of Opulence in different Nations).", "content": "Smith vysvětluje, že k dosažení dlouhodobého hospodářského růstu je nutná spolupráce mezi venkovem, který zajišťuje suroviny, a městy, jež zajišťují zpracování a obchod. Tvrdí, že rozmach měst a průmyslu je způsoben zajištěním ze strany venkova. Ten nakonec na prosperitě měst sám vydělává. Zemědělství je podle autora mezi lidmi žádoucí, neboť poskytuje svobodu, která dává lidem větší motivaci (jsem svým vlastním pánem, pracuji pro sebe a svou rodinu; Smith ovšem velmi kritizuje egoismus a chamtivost). Ve společnosti proto přirozeně putuje nejvíce kapitálu do zemědělství, až poté do výroby a obchodu. Tento jev vede k růstu a hojnosti.", "section_level": 2}, {"title": "Kniha IV: O soustavách politické ekonomie (Of Systems of political Economy).", "content": "Smith kritizoval vměšování státu do ekonomiky, neboť dle jeho názoru tento postup narušoval rozmach průmyslu a pokrok. Ostře se vyhranil zejména proti merkantelismu (zavádění ochranářských cel a hromadění drahých kovů). Dále se zde věnuje důvodům zakládání a využívání kolonií. Ty jsou prospěšné jak pro mateřský stát, tak pro celou Evropu, neboť dovolují jejím obyvatelům využívat jinak nedostupné či nedostatkové zboží. I z tohoto důvodu Smith prosazuje volný obchod, protože ten je oproti merkantilismu prospěšný všem.", "section_level": 2}, {"title": "Kniha V: O důchodu panovníka nebo republiky (Of the Revenue of the Sovereign or Commonwealth).", "content": "Smith předpokládal čtyři tzv. maximy zdanění: poměrnost, transparentnost, vhodnost a efektivnost. Mimo jiné zastával něco, co bychom dnes nazvali progresivním zdaněním. Tvrdil, že bohatí by se měli větší měrou podílet na hrazení veřejných výdajů (daně se mají vztahovat na schopnosti a zvyky každého). Co se týče vlády a státu, jejich role má spočívat v ochraně společnosti před vnitřním rozkladem (např. zajištění únosných podmínek k životu chudým). Jiné zásahy negativně ovlivňují ekonomiku, neboť narušují princip \"„neviditelné ruky trhu“\". V poslední kapitole se věnuje problematice války a veřejného dluhu. V případě války se náklady státu zvyšují, avšak politici nejsou ochotni (z obavy o veřejné mínění) ve větší míře zvednout daně. Situace se proto řeší úvěrem. Pokud je ovšem vládě umožněno půjčovat si bez omezení, povede válku dál a stát se tak bude víc a víc zadlužovat. V důsledku budou tyto náklady zatěžovat budoucí generace.", "section_level": 2}, {"title": "Reakce a přijetí knihy.", "content": "Kniha zaznamenala vesměs kladné přijetí, i přes počáteční kritiku plynoucí z názoru, že při jejím čtení je potřeba nad obsahem knihy přemýšlet více, než bylo třeba u děl Smithových současníků. Kritici argumentovali, že Smithovo dílo nemůže právě z důvodu své náročnosti dosáhnout vysoké popularity. Navzdory tomu se první vydání knihy vyprodalo za 6 měsíců. V roce 1777, tedy rok po vydání díla, dokonce inspirovalo tehdějšího premiéra Velké Británie lorda Northa k zavedení dvou nových daní, daní za sluhy a aukční daně. O rok později prosadil North daň na obydlení obydlí a daň na slad oboje na doporučení Smithe. Celkově se kniha velmi rychle rozšíříla v intelektualních kruzích a stala se často citovanou v anglickém parlamentu (v 19. století ji velmi často citoval člen britského parlamentu Robert Cobden, například při příležitosti boje proti otrocké práci). Smithův životopisec John Rae tvrdil, že \"Bohatství národů\" začalo velmi brzy po svém vydání formovat vládní politiku Velké Británie.", "section_level": 1}, {"title": "Názory ekonomů.", "content": "Na \"Bohatství národů\" navazovali a dále jej rozvíjeli další ekonomové 19. století jako např. John Stuart Mill, David Ricardo a Alfred Marshall. Vraceli se k němu i mnozí významní ekonomové moderní doby jako např. John Maynard Keynes, Friedrich August Hayek či Ronald Coase. \"Bohatství národů\" má dodnes přetrvávající vliv, důkazem toho je, že se jedná o druhou nejcitovanější knihu v sociálních vědách, která byl vydána před rokem 1950, s 36.331 citacemi (první je Marxův \"Das Kapital\"). Výše zmíněný Ronald Coase, britský ekonom a nositel Nobelovy ceny za ekonomii, zastává názor, že pokud by byl vyslyšen Smithův návrh umožnit americkým koloniím svou reprezentaci v britském parlamentu (která by byla úměrná jejich podílu na veřejných příjmech), vyhlášení nezávislosti z roku 1776 by pravděpodobně neproběhlo. Amerika by dnes vládla Anglii a sám Smith by byl znám nejen jako autor \"Bohatství národů\", ale také jako otec zakladatel. Další z nositelů Nobelovy ceny za ekonomii, významný ekonom George Stigler připisuje Smithovi „nejdůležitější věcný výrok ve všech ekonomikách“ a založení teorie přidělování zdrojů. Také popisuje Smithovu větu, že „dělba práce je omezena rozsahem trhu“ jako „jádro teorie funkcí firmy a průmyslu“ a „základní princip ekonomické organizace“.", "section_level": 1}], "src_summary": "Pojednání o podstatě a původu bohatství národů, známé i pod zkráceným názvem Bohatství národů, je \"magnum opus\" skotského ekonoma a filozofa Adama Smitha. Kniha byla poprvé vydána v roce 1776 a je úvahou nad ekonomií na začátku průmyslové revoluce a pojednává o volném obchodu jako o více produktivním a užitečnějším než ostatní systémy. Kniha je základ pro klasickou ekonomii.", "tgt_summary": "An Inquiry into the Nature and Causes of the Wealth of Nations, generally referred to by its shortened title The Wealth of Nations, is the \"magnum opus\" of the Scottish economist and moral philosopher Adam Smith. First published in 1776, the book offers one of the world's first collected descriptions of what builds nations' wealth, and is today a fundamental work in classical economics. By reflecting upon the economics at the beginning of the Industrial Revolution, the book touches upon such broad topics as the division of labour, productivity, and free markets.", "id": 856797}
{"src_title": "Ludvík Viktor Habsbursko-Lotrinský", "tgt_title": "Archduke Ludwig Viktor of Austria", "src_document": [{"title": "Život.", "content": "Nejmladší bratr císaře Františka Josefa I. neměl žádný politický vliv. Byl znám především jako milovník a podporovatel umění. Vlastnil cenné umělecké sbírky a štědře přispíval na kulturní a sociální účely. Jeho druhý bratr, bezdětný mexický císař Maxmilián I., měl v plánu dosadit jej za svého následovníka a oženit s Isabelou, dědičkou Brazilského císařství, a tím posílit habsburský vliv v Jižní Americe. Ludvík Viktor se však plánům svého bratra úspěšně ubránil. Ludvík Viktor nebyl u císařského dvora ve Vídni oblíben. Kněžna Nora Fuggerová o něm prohlásila, že má „jazyk jako zmije“. Jeho švagrová, císařovna Alžběta, jej vinila z donášení a vědomého vytváření svárů v rodině. Na veřejnosti byl znám především svými skandály. Jednak vystupoval dosti povýšeně a zároveň obtěžoval cizí muže na veřejných místech (například v lázních), což několikrát vedlo k fyzickému napadení. Arcivévoda je jediným Habsburkem, o němž je prokazatelně známo, že byl homosexuál. Vzhledem k nepřípustnosti v dřívější době byly případné stejnopohlavní styky pečlivě tajeny a neexistují o nich žádné přímé důkazy. Ludvíkovy skandály jsou však doloženy svědecky a nebylo možné je zcela ututlat. Kromě toho arcivévoda rád provokoval tím, že nosil ženské šaty. Pravděpodobně byl také transvestita. Z uvedených důvodů jej císař v roce 1866 vyhostil z Vídně na zámek Klessheim u Salcburku. Tam se věnoval svým uměleckým zálibám a trávil čas ve společnosti pobočníka, který mu byl speciálně vybrán. V roce 1915 byl shledán duševně nemocným a zbaven svéprávnosti. Za opatrovníka mu byl zvolen arcivévoda Evžen, velmistr Řádu německých rytířů. Na zámku Klessheim Ludvík Viktor v roce 1919 zemřel ve věku 76 let a byl pohřben na hřbitově v nedalekém Siezenheimu.", "section_level": 1}, {"title": "Osobní charakteristika.", "content": "Kněžna Nora Fuggerová charakterizovala osobnost Ludvíka Viktora těmito slovy: „Byl zcela odlišný od svých bratrů, ani vojensky, ani umělecky zaměřený, slabý, nemužný, nepřirozený a odpudivého vzhledu. Báli se ho kvůli jeho pomluvám. Vedl velmi pozemský život, byl o všem – ne vždy bezchybně – zpraven, jeho jazyk byl ostrý jako jedovatý had. Do všeho se pletl, spřádal intriky a radoval se, když z toho byly malé skandálky. Člověk měl důvod obávat se jeho indiskrétností a klepů; ale byl to bratr císaře. Přesto však měl jednu dobrou stránku: byl přítelem svých přátel – více než svých přítelkyň –, bránil je, když byli světem napadeni, a prokazoval jim různé laskavosti. Ke starým – spíše než mladým – dámám byl velmi pozorný a laskavý. Pamatoval si veškeré jejich narozeniny a jmeniny a posílal jim květiny. Těmito starými dámami byl přirozeně velmi obdivován. Málo milován byl v císařské rodině; neboť také tam věděl vždy něco, do čeho si mohl rýpnout, nebo něco k donášení.“", "section_level": 1}], "src_summary": "Ludvík Viktor (15. května 1842, Hofburg, Vídeň – 18. ledna 1919, Klessheim), přezdívaný Luzivuzi nebo Bubi, byl rakouský arcivévoda z rodu Habsburků, nejmladší syn arcivévody Františka Karla a Žofie Bavorské, bratr rakouského císaře Františka Josefa I. a mexického císaře Maxmiliána I.", "tgt_summary": "Archduke Ludwig Viktor Joseph Anton of Austria (15 May 1842 – 18 January 1919) from the House of Habsburg was the youngest son born to Archduke Franz Karl of Austria and Princess Sophie of Bavaria and younger brother of Emperor Franz Joseph I of Austria.", "id": 1549437}
{"src_title": "Toastmasters International", "tgt_title": "Toastmasters International", "src_document": [{"title": "Vzdělávací program.", "content": "Club Toastmasters se drží filozofie „učíme se tím, že věci děláme“, přičemž každý člen má možnost učit se tempem, které mu individuálně vyhovuje. Program Toastmasters sestává ze dvou částí – z části zaměřené na komunikační schopnosti a části zaměřené na rozvoj leadershipu. Členové procházejí jednotlivými fázemi vzdělávacího programu tak, že před ostatními členy klubu prezentují předem připravené ústní projevy a chopí se rolí spojených s organizací setkání nebo vedoucích rolí v rámci klubu, oblasti nebo na mezinárodní úrovni v Toastmasters International.", "section_level": 1}, {"title": "Trénink komunikace.", "content": "Vzdělání v oblasti komunikace je jádrem programu Toastmasters. Tento vzdělávací proces je vymezen základním manuálem s názvem \"Competent Communication Manual\" a řadou 15 manuálů pro pokročilé. Základní manuál obsahuje 10 na sebe navazujících projektů, které určují, na jaký aspekt komunikace je daná řeč zaměřena. Manuály pro pokročilé jsou rovněž zaměřené na určitou oblast komunikace (využití techniky při prezentování, vyprávění příběhu, mezilidská komunikace) a každý z nich sestává z 5 projektů. Členové realizují jednotlivé projekty tím, že si připraví projev a prezentují ho celému klubu. Od mluvčích se očekává, že dodrží předepsaný časový limit. Většina projevů určených základním manuálem \"Competent Communication Manual\" předepisuje limit 5 až 7 minut. Projekty dle manuálů pro pokročilé jsou většinou na 10 až 15 minut, ale některé mohou trvat až půl hodiny. Po tomto projevu následuje hodnocení jiným členem klubu, vždy s ohledem na kritéria určená manuály. Opětovná zpětná vazba je charakteristickým znakem klubů Toastmasters. Každá aktivita je následně hodnocena. Pronesení řeči je hodnoceno jak ústně, tak písemně – vepsáním do členova osobního manuálu. Na konci setkání jsou hodnoceni dokonce i samotní hodnotící, a to členem, který je pro dané setkání ve funkci tzv. hlavního hodnotitele (\"General Evaluator\"). Díky evaluacím se členům dostávají tipy, jak zlepšit svou schopnost veřejného vystupování a využít ji hned při plnění následujícího projektu a rovněž slouží k tomu, aby člen zažil příjemný pocit úspěchu. Ústní evaluace má i u hodnotitele rozvíjet schopnosti dávat konstruktivní zpětnou vazbu ostatním členům klubu Toastmasters. Učení se podávat zpětnou vazbu s sebou nese rozvoj dalších dovedností jako jsou efektivní naslouchání, umění motivovat, podporovat a povzbuzovat druhé a připravit a prezentovat krátkou evaluaci v daném časovém limitu. Důležitými prvky efektivní evaluace jsou jazyk a nepochybně také struktura. Struktuře evaluace v klubech Toastmasters se často říká tzv. „sendvičový feedback“ (chvála, doporučení ke zlepšení, chvála) nebo metoda „CRC“ (Commend, recommend, commend; česky Pochválit, doporučit, pochválit). Kromě zmíněných manuálů nabízí organizace svým členům řadu dalších vzdělávacích programů a seminářů.", "section_level": 2}, {"title": "Trénink leadershipu.", "content": "Kluby organizace Toastmasters učí rovněž zásadám leadershipu. Je to částečně dáno tím, že všichni členové organizace jsou dobrovolníci (kromě placeného personálu celosvětové centrály sestávajícího z asi 90 lidí). Dokonce tým výkonných ředitelů se skládá z dobrovolníků, kteří jsou zároveň členy svých místních klubů a nejsou za tuto funkci placeni. Nový člen klubu Toastmasters dostane manuál s názvem \"Competent Leadership Manual\". Tento manuál popisuje 10 projektů, které jsou realizovány zastupováním nejrůznějších rolí v rámci organizace setkávání klubu či organizace klubových soutěží, kampaní za účelem náboru členů nebo PR kampaní. Tento manuál lze splnit v průběhu pouhých 6 nebo 7 měsíců, ale většina členů ho plní v delším časovém rozmezí. Následně po splnění obdrží člen certifikát nazvaný \"Competent Leader\". Poté, co člen splní \"Competent Leadership Manual\", může začít s plněním manuálů pro pokročilé, které mají dvě úrovně – tzv. \"Bronz\" a \"Silver\". Požadavky na dosažení úrovně \"Bronz\" mimo jiné zahrnuje minimálně půlroční službu klubu v podobě vykonávání funkce, spoluutváření strategických plánů pro klub a účast na školení. Mezi požadavky pro úroveň \"Silver\" je roční plnění jedné z důležitých funkcí v klubu, dokončení programu zvaného \"High Performance Leadership\" a plnění role mentora a kouče. Setkávání klubu učí členy také jisté etiketě a dodržování jednacího řádu, což může být v budoucnu pro členy výraznou výhodou při řešení obchodních nebo politických záležitostí.", "section_level": 2}, {"title": "Jazyky klubů.", "content": "Organizace Toastmasters byla zpočátku rozšířena v anglicky mluvících zemích, později se rozšířila do ostatních zemí s tím, že komunikace v rámci klubu probíhala v angličtině. Dnes je po světě spousta klubů, v nichž jsou komunikačním jazykem jiné jazyky, jako je čínština, francouzština, němčina, japonština, španělština a tamilština a spousta dalších. Základní manuál (The Competent Communication Manual) je k dostání nejen v angličtině, ale také v čínštině (zjednodušený), francouzštině, němčině a japonštině. V ČR některé kluby fungují v angličtině, některé v češtině, popř. kombinují setkání v obou jazycích.", "section_level": 1}], "src_summary": "Toastmasters International je nezisková vzdělávací organizace, která je celosvětově zastoupená tisíci kluby. Jejím hlavním cílem je vzdělávání členů v oblasti komunikace, veřejného vystupování a leadershipu (vůdcovství). Prostřednictvím jednotlivých klubů nabízí Toastmasters International vzdělávací program vytvořený tak, aby se členové klubů učili dovednostem jako je mluvený projev, naslouchání a kritické a konstruktivní uvažování. Organizace vyrostla z jediného klubu, Smedley Club číslo 1, který vzniknul jako první ze všech klubů Toastmasters. Klub byl založen 22. října 1924 Ralphem C. Smedleym v rámci aktivit organizace Young Men's Christian Association ve Svaté Anně v Kalifornii ve Spojených státech amerických. Za celou historii organizace se do vzdělávacího programu zapojilo více než 4 miliony lidí. V současné době počet členů převyšuje 332 000 ve více než 15 400 klubech ze 135 zemí.", "tgt_summary": "Toastmasters International (TI) is a US headquartered nonprofit educational organization that operates clubs worldwide for the purpose of promoting communication, public speaking and leadership.", "id": 1879780}
{"src_title": "Děti půlnoci", "tgt_title": "Midnight's Children", "src_document": [{"title": "Obsah.", "content": "Román \"Děti půlnoci\" je volnou alegorií na události v Indii, které se odehrály předtím i bezprostředně poté, co se stala nezávislým státem, i po jejím rozdělení. Protagonistou a vypravěčem příběhu je Salím Sináí, který se narodil přesně v okamžiku, kdy Indie získala nezávislost. Do vínku mu byly dány nejen telepatické schopnosti, ale také velký, neustále plný a na pachy extrémně citlivý nos. Román je rozdělen do tří knih. Začíná příběhem rodiny Sináíových v době, kdy se odehrávaly události později vedoucí k získání nezávislosti a rozdělení Indie. Salím se narodil přesně o půlnoci 15. srpna 1947 a díky tomu je starý úplně stejně jako nezávislá indická republika. Později objeví, že všechny děti, které se ten den narodily mezi půlnocí a jednou hodinou ráno, jsou nadány zvláštními schopnostmi. Salím pomocí svých telepatických sil ustaví shromáždění dětí půlnoci, které se potýká se stejnými problémy z důvodu kulturních, jazykových, náboženských a politických rozdílů jako mladá indická republika. Salím díky telepatii umožňuje kontakt stovek geograficky vzdálených dětí a zároveň se snaží odhalit význam jejich nadání. Zvláště ti, kteří se narodili velmi brzy po úderu půlnoci, jsou nadáni mocnějšími schopnostmi než jiní. Kolenatý Šiva, Salímova nemesis, a čarodějka Párvatí, děti s pozoruhodným nadáním, hrají v Salímově příběhu velkou roli. Salímova rodina se mezitím vydá na rozličná putování a snáší četné války, které pustoší celý subkontinent. V této době Salím utrpí ztrátu paměti, která se mu vrátí až poté, co vstoupí do jakéhosi mytologického exilu uprostřed džungle v Sundarbanu. Tehdy se také opět spojí se svými přáteli z dětství. Později zažije výjimečný stav vyhlášený premiérkou Indirou Gándhíovou i „čistěním“ slumu Jama Masjid, které nařídil její syn Sandžaj. Na čas je Salím držen jako politický vězeň. V těchto pasážích je patrná sžíravá kritika Gándhíové, která během výjimečného stavu překročila své pravomoci, což Rushdie vnímal jako osobní touhu po moci hraničící s božstvím. Výjimečný stav znamenal pro děti půlnoci ztrátu jejich schopností. Salímovi nezbývá nic jiného, než se se situací vyrovnat. Rozhodne se sepsat příběh sebe sama i mladého indického národa – příběh, který věnuje svému synovi.", "section_level": 1}, {"title": "Přijetí románu.", "content": "Kniha Děti půlnoci získala v roce 1981 Man Bookerovu cenu, ocenění English Speaking Union Literary Award a James Tait Prize. V roce 1993 a 2008 byla oceněna jako nejlepší kniha, která kdy dostala Man Bookerovu cenu (Best of the Booker Prize). Toto ocenění jí bylo uděleno u příležitosti 25. a 40. výročí Man Bookerovy ceny. V roce 1984 se Indira Gándhíová obrátila na britské soudy, protože se cítila očerněna jednou větou v předposledním odstavci 28. kapitoly, podle níž měl její syn Sandžaj Gándhí svou matku držet v hrsti, protože ji obvinil z toho, že svou nevšímavostí zavinila smrt jeho otce. Soudní spor se urovnal, když Salman Rushdie souhlasil, aby tato urážlivá věta byla z knihy vyňata.", "section_level": 1}, {"title": "Filmová zpracování.", "content": "Na základě této knihy byl natočen v roce 2012 stejnojmenný dokument, na kterém se podílela kanadská režisérka indického původu Deepa Mehtaová.", "section_level": 1}], "src_summary": "Děti půlnoci (v anglickém originále \"\") je historický román Salmana Rushdieho, britského spisovatele indického původu, vydaný v roce 1981. Zabývá se přechodem Indie od britského kolonialismu k nezávislosti až po rozdělení indického státu. Řadí se do postkoloniální literatury a magického realismu. Příběh, který je zasazen do kontextu aktuálních historických událostí, vypráví jeho protagonista Salím Sináí. Tato kniha získala v roce 1981 Man Bookerovu cenu a ocenění James Tait Black Memorial Prize.", "tgt_summary": "Midnight's Children is a 1981 novel by author Salman Rushdie. It deals with India's transition from British colonialism to independence and the partition of India. It is considered an example of postcolonial, postmodern, and magical realist literature. The story is told by its chief protagonist, Saleem Sinai, and is set in the context of actual historical events. The style of preserving history with fictional accounts is self-reflexive. \"Midnight's Children\" won both the Booker Prize and the James Tait Black Memorial Prize in 1981. It was awarded the \"Booker of Bookers\" Prize and the best all-time prize winners in 1993 and 2008 to celebrate the Booker Prize 25th and 40th anniversary. In 2003, the novel was listed on the BBC's The Big Read poll of the UK's \"best-loved novels\". It was also added to the list of Great Books of the 20th Century, published by Penguin Books.", "id": 2295615}
{"src_title": "Balduin I. Flanderský", "tgt_title": "Baldwin I, Margrave of Flanders", "src_document": [{"title": "Biografie.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Původ.", "content": "Balduin se měl narodil jako syn forestiera (osoby, jež se starala o lesy, lesníka) Odoakara (zvaného též Audacer či Ilghelram) a neznámé matky.", "section_level": 2}, {"title": "Manželství s Juditou, získání titulu.", "content": "První zmínka o Balduinovi pochází z roku 862 roku a zmiňuje ho jako hraběte jednoho z flanderských krajů (aniž upřesňuje, kterého). Tehdy se Judita Flanderská, vdova po králích Wessexu Ethelwulfovi a Ethelbaldovi, dcera Karla II. Holého, který byl zakladatelem a prvním králem Západofranské říše, navrátila po smrti svého posledního manžela Ethelbalda na dvůr svého otce. Karel, který právě mířil do Soissons, se doslechl různé zvěsti o své dceři a aby zjistil pravou skutečnost, vyslal k ní svého syna Ludvíka a Balduina; měl zřejmě v úmyslu dceři sjednat další sňatek. Prozatím ji zavřel do kláštera v Senlis. Judita nicméně o Vánocích roku 861 s Balduinem z kláštera utekla; patrně ještě v klášteře, před útěkem se za něj provdala. Juditin otec se rozzuřil a hodlal Balduina uvěznit; jsou dochovány zprávy o tom, že psal dopis vikingovi Rörikovi z Dorestadu a biskupovi a zakázal jim poskytnout páru útočiště. Manželé se však utekli ke dvoru Juditina bratrance Lothara Lotrinského, kam přibyli v říjnu roku 862. Museli čelit perzekuci, neboť byli Karlem a jeho biskupy exkomunikováni a Balduin byl pro únos a neuposlechnutí panovníka zbaven svých lén. V odpověď na to se oba vydali na pouť do Říma, aby dosáhl požehnání papež Mikuláše I. Papež se po vyslechnutí páru ujal role prostředníka v ožehavém sporu a žádal krále, aby Balduinovi odpustil. V dopise mu doporučoval, aby jej opět přijal do své přízně, protože jinak by se Balduin mohl spojit s Normany a Juditině matce zase psal o tom, jak Balduin lituje svého provinění.Také apeloval na biskupy a biskupa Hinkmara, aby ztratil slovo na podporu Balduina. Biskup Hinkmar byl nesmiřitelným odpůrcem obou provinilců kvůli únosu a tak se Judita s otcem setkala až v říjnu 863 ve Verberie. Dne 13. prosince téhož roku byli Balduin a Judita v Auxerre oficiálně oddáni.", "section_level": 2}, {"title": "Flanderský hrabě.", "content": "Tchán udělil Balduinovi titul hraběte z Gentu a později tituly hraběte z Ternois a hraběte flanderského. Balduin měl bránit vikinským útokům. Není jasné, zda se takto Karel nerozhodl v naději, že Balduin bude v bojích zabit, ten ale situaci zvládl překvapivě dobře. Odrazil vikinskou hrozbu, rozšířil svou armádu i území a stal se z něj věrný zastánce krále Karla. V roce 871 vedl jednání se vzbouřeným Karlovým synem Karlomanem. Jeho síla a schopnosti v boji byly pověstné a přinesly mu přídomek \"Železná paže\". Balduin vybudoval opevnění Arrasu, Gentu i Brugg. Celý svůj život bojoval o rozšíření svých statků a učinil ze svých držav jedno z největších panství západofranské říše. Zemřel v roce 879 a byl pohřben v opatství Saint-Bertin poblíž Saint-Omer.", "section_level": 2}, {"title": "Potomci.", "content": "Z manželství s Juditou vzešli čtyři potomci – tři synové a dcera:", "section_level": 1}], "src_summary": "Balduin I. Flanderský zvaný \"Balduin Železná paže\" (fr. \"Baudouin dit Bras de Fer\"; 837/840 – 2. ledna 879) byl první flanderský hrabě.", "tgt_summary": "Baldwin I (probably 830s – 879), also known as Baldwin Iron Arm (the epithet is first recorded in the 12th century), was the first margrave of Flanders.", "id": 1073078}
{"src_title": "Ztracená čest Kateřiny Blumové", "tgt_title": "The Lost Honour of Katharina Blum", "src_document": [{"title": "Děj.", "content": "Děj se odehrává o karnevalu roku 1974. Mladá rozvedená pomocnice v domácnosti Kateřina Blumová je pozvána svou kmotrou Elsou Woltersheimovou na karnevalovou party. Zde se seznámí Ludvíkem Göttenem. Ačkoli se vidí poprvé v životě, pozve si ho Kateřina na noc domů, což je všem nanejvýš podivné, protože Kateřina je známa svou nedůvěřivostí. Ludvík je ale hledaný policií za bankovní loupež a činžovní dům, v němž Kateřina bydlí je celou noc sledován. Nikdo neviděl Ludvíka v noci z domu vyjít, když ale ráno policie vtrhla do Kateřinina bytu, našla v něm jen ji, ale jeho ne. Kateřina prohlásila, že neví, kdy Ludvík odešel, protože když se probudila, byl už pryč. Kateřina byla okamžitě zatčena. Novinář NOVIN, bulvárního plátku, Tötges se okamžitě vydal do Kuiru, kde Kateřina vyrůstala a zjistil od místních vše o Kateřinině rodině - že její otec byl komunista, „matka ukradla mešní víno a se svými milenci pořádala v sakristii orgie“ (doopravdy se jednou opila mešním vínem společně s kostelníkem). Našel jejího bývalého manžela, který prohlásil, že pro ni chtěl jen to nejlepší, ale jí to nestačilo. Našel i její zaměstnavatele, manžele Blornovi, kteří byli zrovna na dovolené. Z jeho výroku, že je Kateřina \"„radikálně ochotná a inteligentní“\", udělal, že Kateřina je \"„radikální“\". Dále přišlo na přetřes, že Kateřina měla velmi často jakési „pánské návštěvy“, o nichž odmítá cokoli říci. Dále NOVINY zveřejnily, že má Kateřina luxusní byt za 100 tisíc marek, na který by si rozhodně nemohla při svém platu vydělat, což jednoznačně znamená, že se podílela na Ludvíkově trestném činu. (Ve skutečnosti měla Kateřina na byt slevu, protože manželé Blornovi se podíleli na výstavbě činžovního domu, v němž se byt nacházel, a na zbytek si půjčila u banky). Tötges také navštívil v nemocnici na smrt nemocnou Kateřininu matku. Zeptal se jí, co si o tom všem myslí. Řekla jenom: \"„Proč to tak muselo skončit, proč se to muselo stát?“\" V NOVINÁCH bylo ale napsáno, že řekla: \"„Tak to muselo skončit, tak se to muselo stát.“\" Nesoulad mezi těmito dvěma výroky Tötges vysvětlil tak, že je vždy připraven \"„poskytovat prostým lidem artikulační pomoc“\". Následkem šoku z této návštěvy Kateřinina matka zemřela. Ludvík byl nakonec nalezen v letním domě Aloise Sträublera. Alois Sträubler byl ona neznámá pánská návštěva, ovšem Kateřinou nechtěná. Vnutil jí tehdy klíče od svého letního domu v bláhové naději, že ho Kateřina navštíví. Když se Kateřina onoho rána, kdy u ní byl Ludvík, dozvěděla, že Ludvíka hledá policie, dala mu ten klíč, aby se tam schoval, a vysvětlila mu, jak se dostat nepozorován z domu větracími šachtami. Kateřina si domluvila schůzku s Tötgesem pod záminkou, že mu poskytne exkluzivní rozhovor. Když se dostavil na smluvenou schůzku do jejího bytu, zastřelila ho.", "section_level": 1}], "src_summary": "Ztracená čest Kateřiny Blumové aneb Jak vzniká násilí a kam může vést (německy \"Die verlorene Ehre der Katharina Blum oder Wie Gewalt entstehen und wohin sie führen kann\") je román, který roku 1974 napsal německý spisovatel Heinrich Böll.", "tgt_summary": "The Lost Honour of Katharina Blum, or: how violence develops and where it can lead (original German title: \"Die verlorene Ehre der Katharina Blum oder: Wie Gewalt entstehen und wohin sie führen kann\") is a 1974 novel by Heinrich Böll. The story deals with the sensationalism of tabloid news and the political climate of panic over Red Army Faction terrorism in the 1970s Federal Republic of Germany. The main character, Katharina Blum, is an innocent housekeeper whose life is ruined by an invasive tabloid reporter and a police investigation when the man with whom she has just fallen in love turns out to be wanted by the police because of a bank robbery. The book's fictional tabloid paper, \"Die Zeitung\" (\"The Newspaper\"), is modelled on the actual German \"Bild-Zeitung\".", "id": 332373}
{"src_title": "Michael Praetorius", "tgt_title": "Michael Praetorius", "src_document": [{"title": "Život.", "content": "Byl nejmladším synem luteránského pastora v Creuzburgu (dnes v Durynsku). Jméno \"Praetorius\" je latinská obdoba jeho rodného příjmení. Po absolvování škol v Torgavě a Srbišti studoval teologii a filosofii na univerzitě ve Frankfurtu nad Odrou. Od roku 1587 byl varhaníkem v chrámu \"Marienkirche\". Od roku 1592 sloužil na dvoře biskupa Jindřicha Julia, vévody z Braunschweigu. Nejprve jako varhaník a od roku 1604 jako kapelník orchestru \"Staatsorchester Braunschweig\". Uznání si získal nejprve jako praktický hudebník. Proslul zejména na setkání varhaníků v Gröningen u Halberstadtu v roce 1596, kam se sjelo více než padesát německých varhaníků, aby společně posoudili nové varhany halberstadtského varhanáře Davida Beckera. Toto setkání, znamenalo také historický zlom v chápání úlohy varhan a instrumentální hudby v období pozdní renesance. Praetorius se prosadil jako vynikající interpret tohoto nového směru hudby. První sbírka jeho skladeb vznikla okolo roku 1602. Začal komponovat v době, kdy Řezno bylo sídelním městem císaře Svaté říše římské. Moteta z této sbírky jsou v Německu mezi prvními, které reflektují novou italskou interpretační praxi. Díky nim se stal uznávaným i jako skladatel. Devět částí jeho \"Musae Sioniae\" (1605–1610) a sbírka liturgické hudby publikovaná v roce 1611 vycházely z německého protestanského chorálu. Vznikly na přání vycházející z kruhů ortodoxních luteránů, aby vyhověly vkusu vévodkyně Alžběty, která vládla ve vévodově nepřítomnosti a měla snahu nahradit populární světskou hudbu náboženskou hudbou Praetoriovou. Praetoriovy skladby se šířily v Evropě i mimo protestantské prostředí. Sbírka jeho tisků je kupříkladu dochována i v Českém Krumlově. Kromě toho Jindřich Julius Brunšvický byl důvěrným přítelem císaře Rudolfa II. Habsburského a Praetorius s ním často pobýval v Praze a seznámil se zde s hudebníky Rudolfova dvora. Jindřich Julius si nechal v blízkosti Hradu postavit vlastní palác a byl také jedním z posledních, kdo u nemocného a téměř opuštěného císaře vytrval až do jeho skonu. Vévoda zemřel jen o rok později rovněž v Praze. Nicméně Praetorius zůstal formálně ve službách jeho následníka Fridricha Oldřicha. Od roku 1613 však působil na dvoře Jana Jiřího I. Saského v Drážďanech, kde byl zodpovědný za slavnostní hudbu. V té době ho ovlivnily nejnovější směry italské hudby, včetně děl skladatelů Benátské školy a jeho mladšího kolegy Heinricha Schütze. To jej vedlo k rozvoji formy chorálních koncertů (tj. chorálů s instrumentálním doprovodem). Na saském dvoře v Drážďanech byl jmenován dvorním kapelníkem a zůstal zde až do své smrti. Zemřel v den svých narozenin ve Wolfenbüttelu, kde je také pochován v chrámu sv. Marie, v klenbě pod varhanami.", "section_level": 1}, {"title": "Dílo.", "content": "Byl velmi plodným skladatelem a jeho díla vykazují vliv soudobých italských skladatelů a jeho mladšího současníka Heinricha Schütze. Kromě řady roztroušených skladeb jsou z jeho díla nejdůležitější:", "section_level": 1}, {"title": "Syntagma musicum.", "content": "Syntagma musicum je největší hudebně teoretické dílo nejen skladatele, ale patrně i celé tehdejší doby. Bylo rozvrženo do čtyř dílů. První díl, psaný latinsky (\"Musicae artis analecta\"), vyšel ve Witemberku v letech 1614–1615. Je rozděleno do čtyř částí a zabývá se historickým vývojem duchovní i světské hudby. Druhý díl, který vyšel již v němčině je věnován hudebním nástrojům. V pěti částech pojednává o vývoji, vzhledu, ladění a možnostech dobových nástrojů. Dodnes je zdrojem přesných informací o historických hudebních nástrojích. Zvláštní pozornost je věnována varhanám, včetně toho, že je uveden i popis nejvýznamnějších německých nástrojů. Poslední vydání je doplněno o přílohu, \"Theatrum instrumentorum seu Sciagraphia\", která obsahuje 42 dřevorytů znázorňujících detaily hudebních nástrojů. Třetí díl (\"Termini musicali\"), je v podstatě hudební slovník o hudebních druzích, notaci, terminologii, provozovací praxi a nástrojovém obsazení hudebních souborů. Tento díl byl zamýšlen jako příručka pro skladatele. Čtvrtý díl již skladatel nestačil dokončit.", "section_level": 2}], "src_summary": "Michael Praetorius, vlastním jménem Michael Schultheiß (15. února 1571, Creuzburg – 15. února 1621, Wolfenbüttel), byl německý skladatel, varhaník a hudební teoretik.", "tgt_summary": "Michael Praetorius (probably 28 September 1571 – 15 February 1621) was a German composer, organist, and music theorist. He was one of the most versatile composers of his age, being particularly significant in the development of musical forms based on Protestant hymns.", "id": 1412533}
{"src_title": "Wrocław Główny", "tgt_title": "Wrocław Główny railway station", "src_document": [{"title": "Historie.", "content": "Železniční stanice byla vybudována v letech 1855-1857 v souvislosti s výstavbou železničních tratí do Poznaně a Hlohova. Stavba započala 10. září 1855, dokončena byla o dva roky později. Nádražní budovu navrhl architekt Wilhelm Grapow. Na stavbě pracovalo v průměru 250 zedníků, převažujícími stavebními materiály jsou cihla, žula, konstrukční ocel, vápno, portlandský cement. Celkové náklady stavby se vyšplhaly na 449 000 tolarů, nepočítaje náklady na nábytek a osvětlení ve výši 26 400 tolarů. S ohledem na rostoucí potřeby železniční stanice, bylo koncem 80. let 19. století navrženo její další rozšíření. V letech 1899-1904 byla stanice rozšířena ve stylu kombinující prvky historismu a secese se zachovaním stávajících objektů. Rekonstrukci navrhl Bernard Klüschego. Během druhé světové války byly postaveny podzemní sklady v prostoru před nádražím. Jednalo se o masivní železobetonovou konstrukci, kdy tloušťka stěn dosahovala až tří metrů. Po válce byly uzavřeny. Poškození, které železniční stanice utrpěla během války se odstraňovala do roku 1949, další rekonstrukce přišla v roce 1960. 8. ledna 1967 se na jednom z nástupišť vážně zranil herec Zbigniew Cybulski, když se pokusil naskočit do jedoucího vlaku. Shodou okolností se navracel z natáčení polského kriminálního filmu \"Morderca zostawia ślad\". Po převozu do nemocnice zemřel. K 30. výročí této tragické události, 8. ledna 1997, odhalil polský režisér Andrzej Wajda na nástupišti pamětní desku. Na přelomu 80. a 90. let dvacátého století prošla železniční stanice další rekonstrukcí. V roce 2009 bylo vypsáno výběrovém řízení na návrh revitalizace nádraží a jeho okolí. Vítězem se stala společnost GRUPA 5 z Varšavy. Stavební práce začaly 10. dubna 2010. Modernizace železniční stanice byla spolufinancována z prostředků Evropské unie (Operačního programu Infrastruktura a Životní prostředí). Celkové náklady na revitalizaci nádraží a jeho okolí se vyšplhaly na 162 mil. Złotých, z nichž 113 mil. Złotých spolufinancovala Evropská unie. Při rekonstrukci železniční stanice byl v roce 2011 objeven cihlový tunel pocházející pravděpodobně z počátku 20. století. Stavební práce byly dokončeny do zahájení Mistrovství Evropy ve fotbale 2012, které se v Polsku konalo v období od 8. června do 1. července 2012.", "section_level": 1}, {"title": "Obecný přehled.", "content": "Od roku 1947 s krátkými přestávkami fungovalo v budově nádraží, západním křídle kino \"Dworcowe\". Mimo jiné, navštěvoval jej i Zbigniew Cybulski. Za 60 let svého provozu, jim prošlo více než 7 milionů diváků. V roce 2007 bylo uzavřeno, avšak k znovuotevření došlo v roce 2008.", "section_level": 1}, {"title": "Železniční doprava.", "content": "Vratislavské hlavní nádraží obsluhují dálkové vnitrostátní spoje jedoucí například do:", "section_level": 1}], "src_summary": "Wrocław Główny (česky \"Vratislav hlavní nádraží\") je hlavní nádraží ve Vratislavi, města, nacházejícího se na jihozápadě Polska, v Dolnoslezském vojvodství.", "tgt_summary": "Wrocław Główny (Polish for \"Wrocław main station\") is the largest and most important passenger station of the southwestern Polish city of Wrocław. Built in the mid-19th century near the centre of the city, until 1945 it was known as \"Breslau Hauptbahnhof\" (\"Breslau Main station\"). It also is the largest railway station of the Lower Silesian Voivodeship, located at the junction of several important routes.", "id": 986875}
{"src_title": "Crédit Lyonnais", "tgt_title": "Crédit Lyonnais", "src_document": [{"title": "Vývoj.", "content": "Banku založil v Lyonu Henri Germain 6. července 1863. Spolu s BNP Paribas a Société Générale tak patří ke třem nejstarším bankám ve Francii. V roce 1870 otevřela banka svou první filiálku v cizině v Londýně. V roce 1876 bylo otevřeno zastoupení v Paříži, které se až do roku 1913 stalo hlavním sídlem banky. Po druhé světové válce byly ve Francii znárodněny čtyři největší banky a mezi nimi i Crédit Lyonnais (1946). Od roku 1973 bylo zaměstnancům banky umožněno získat její akcie. Tato částečná privatizace byla ale v roce 1982 zvrácena novým zestátněním francouzského bankovnictví za prvního Mitterrandova mandátu. Během první vlády premiéra Jacquese Chiraca (1986-1989) měla být Crédit Lyonnais privatizována, ale k tomu nedošlo. Pod vedením Jeana Yvese Haberera (1988-1993) banka expandovala do zahraničí, kde získala množství finančních ústavů: \"Chase Banque de Commerce\" v Belgii, \"Credito Bergamasco\" a \"Banco San Marco\" v Itálii, \"Banca Jover\" a \"Banco Comercial Espanol\" ve Španělsku a \"Bank für Gemeinwirtschaft\" v Německu. Rovněž získala prostřednictvím svých dceřiných společností investiční fondy \"Clinvest\", \"Clindus\" a \"SDBO\" a řadu průmyslových podílů. Konec hospodářské konjunktury a krize na trhu s nemovitostmi ve Francii vedly v roce 1992 k výrazným finančním ztrátám, což mělo za následek deficit ve výši zhruba 150 miliard franků (asi 23 miliard €). Pouze zásah státu odvrátil banku od bankrotu. Nesplacené závazky a úvěry byly převedeny na nově vytvořenou státní společnost \"Consortium de Réalisation\". Od roku 1999 byly akcie volně obchodovatelné na burze, stát si ponechal 10% podíl. Belgickou část Crédit Lyonnais v tomto roce koupila Deutsche Bank. Dne 5. května 1996 postihl historické firemní sídlo v Paříži velký požár. Oheň za 12 hodin zničil dvě třetiny budovy, mj. též bankovní archiv a počítačová data. V roce 2003 převzala banku Crédit Agricole a stala se tak její dceřinou společností. V září 2010 byla Crédit Lyonnais spolu s dalšími 10 bankami odsouzena francouzským protimonopolním úřadem k celkové pokutě ve výši 381,1 miliónů €. Banky uzavřely dohodu a v letech 2002-2007 zpoplatnily svým zákazníkům platbu šekem ve výši 4,3 centů, aby docílily mimořádného zisku. Opatření se dotklo 80 % šeků použitých ve Francii. Do té doby bylo jejich používání bezplatné. Po zásahu bankovního dozoru byla tato praxe ukončena a kartel byl potrestán pokutou. Protože Crédit Lyonnais byla v roce 2000 kvůli porušení pravidel hospodářské soutěže pokutována, byla její pokuta navýšena ještě o dalších 20 %.", "section_level": 1}], "src_summary": "Crédit Lyonnais je významná francouzská banka se sídlem v Lyonu. V roce 2003 ji koupila banka Crédit Agricole. Crédit Lyonnais je hlavním sponzorem žlutého trikotu na Tour de France.", "tgt_summary": "Crédit Lyonnais () is a historic French bank. In the early 1990s it was the largest French bank, majority state-owned at that point. Crédit Lyonnais was the subject of poor management during that period which almost led to its bankruptcy in 1993. It was acquired by former rival Crédit Agricole in 2003.", "id": 1467690}
{"src_title": "Sven III. Dánský", "tgt_title": "Sweyn III of Denmark", "src_document": [{"title": "Život.", "content": "Sven byl nemanželský syn Erika II. a jeho konkubíny Thunny. Když Erik II. v roce 1137 zemřel, jeho nástupcem se stal Erik III. Dánský a Sven byl poslán ke dvoru římskoněmeckého krále Konráda III., kde se spřátelil s Konrádovým synovcem, pozdějším císařem Fridrichem Barbarossou. Zpět v Dánsku se společně se svým bratrancem Valdemarem (I.) v roce 1146 pokoušel kanonizovat Valdemarova otce a svého strýce Knuta Lavarda. Proti tomu se však postavil Eskil, arcibiskup z Lundu. Po abdikaci Erika III. v roce 1146 byl Sven zvolen králem mágnáty v Sjællandu, zatímco Knut V. byl zvolen Jutsku. V příštích letech Sven bojoval o moc s Knutem, zatímco Valdemar (I.) ho podporoval. Knuta podporoval arcibiskup Eskil, ale Sven si zajistil Eskilovu loajalitu, když věnoval arcibiskupství v Lundu pozemky. Poté byla Knutova moc omezena na Jutsko. Po několika bitvách Sven dobyl ostrov Fyn a části Jutska a Valdemara stanovil šlesvickým vévodou. V roce 1152 se římskoněmeckým králem stal Fridrich Barbarossa. Ten Svena stanovil \"hlavním králem\", Knut měl získat část Dánska a Valdemar si měl podržel Šlesvicko. Sven však Knutovi přidělil jen malé území. V roce 1154 byl Sven svržen aliancí Knuta a Valdemara, který byl jmenován Knutovým spoluvládcem. Eskil a velká část Svenových dalších spojenců ho opustila a byl tedy nucen odejít do německého exilu. Vrátil se až po třech letech, když získal podporu vévody Jindřicha Lva. To přinutilo dánské magnáty rozdělit zemi na Jutsko, Sjælland a Skåne. Sven se stal vládcem Skåne. Během slavnosti v Roskilde 9. srpna 1157 měl Sven v plánu zavraždit další dva dánské spoluvládce, to se mu však podařilo jen v případě Knuta. Valdemar utekl do Jutska a 23. října 1157 Svena a jeho armádu porazil u Grathe Hede. Svena zřejmě zabili rolníci, kteří ho našli, zatímco byl i s koněm uvězněný v bažině.", "section_level": 1}, {"title": "Manželství a potomci.", "content": "Svenovou manželkou byla od roku 1152 Adéla Míšeňská, se kterou měl dvě děti:", "section_level": 1}], "src_summary": "Sven III. Dánský (\"Svend III Grathe\") (asi 1125 – 23. říjen 1157) byl králem Dánska v letech 1146 až 1157. O moc v zemi bojoval s Knutem V. a Valdemarem I. V roce 1157 se trojice dohodla, že si Dánsko rozdělí na tři části, ale Sven se pokusil své dva rivaly zabít během slavnosti, poté však byl Valdemarem I. poražen.", "tgt_summary": "Sweyn III Grathe () ( – 23 October 1157) was the King of Denmark between 1146 and 1157, in shifting alliances with Canute V and his own cousin Valdemar I. In 1157, the three agreed a tripartition of Denmark. Sweyn attempted to kill his rivals at the peace banquet, and was subsequently defeated by Valdemar I at the Battle of Grathe Heath and killed.", "id": 2220025}
{"src_title": "RNáza", "tgt_title": "Ribonuclease", "src_document": [{"title": "Funkce.", "content": "RNázy plní v tělech organismů široké spektrum funkcí. Např. RNáza A je trávicí enzym přítomný v pankreatické šťávě, který umožňuje rozklad ribonukleových kyselin přítomných v potravě. V buňkách se spousta RNáz podílí na sestřihu pre-rRNA (u bakterií celá plejáda enzymů, jako je RNáza III, RNáza P, RNáza E, RNáza F, RNáza D, M16, M23 a M5). Podobné RNázy se uplatňují i ve výrobě tRNA. RNáza L se účastní interferonové imunitní odpovědi; po aktivaci této RNázy dojde k degradaci veškeré buněčné mRNA, což zastaví veškerou syntézu bílkovin. RNázy H štěpí RNA v DNA/RNA duplexech, tuto aktivitu má mimo jiné retrovirální reverzní transkriptáza.", "section_level": 1}, {"title": "Použití v laboratoři.", "content": "Na trhu je celá řada RNáz. RNáza A (izolovaná např. z hovězího pankreatu) se používá k odstranění RNA balastu při izolaci DNA nebo při jiné práci s DNA, či k tzv. ribonuclease protection assay. RNáza I a RNáza T1 mají podobné použití. RNáza H umožňuje degradaci RNA v DNA/RNA hybridních duplexech (např. po prvním kroku reverzní transkripce nebo poté, co byla na speciální úsek RNA připevněna nějaká sonda).", "section_level": 1}, {"title": "Obrana před RNázami.", "content": "RNázy jsou všudypřítomné – nachází se na všem, co přichází do kontaktu s prostředím: jsou na pylových zrnech, v prachu i na mastné stopě po otisku prstu. Jsou navíc velmi odolné, mohou proto kazit výsledky laboratorních experimentů, při nichž se pracuje s RNA. Proto se v RNA laboratořích dodržuje celá řada preventivních opatření proti RNázám. Pro práci s RNA se vyčleňuje speciální sada automatických pipet, které se pro jiné činnosti nepoužívají. Stejné pravidlo platí i pro chemikálie, pufry, laboratorní sklo a náčiní na elektroforézu, které se v RNA experimentech používají. Všechny chemikálie se obvykle rozdělují do malých alikvotů, aby nebylo nutno je opakovaně otevírat a zavírat (což by zvyšovalo riziko kontaminace RNázami). Do vody pro práci s RNA se přidává DEPC (diethylpyrokarbonát), jenž deaktivuje RNázy. Mnohdy se nasazují i další inhibitory RNáz. Nádobí nestačí jen autoklávovat, je vhodné ohřát ho na 300 °C po dobu až 4 hodin. Všechno plastové jednorázové nádobí musí být přísně čisté a certifikované pro práci s RNA.", "section_level": 1}], "src_summary": "RNáza (též ribonukleáza) je enzym ze skupiny nukleáz, který štěpí řetězce ribonukleové kyseliny (RNA). Umožňuje hydrolytické štěpení fosfodiesterové vazby v RNA. Byla popsána celá řada RNáz s různými vlastnostmi, několik z nich se používá v laboratoři. RNázy jsou obvykle proteinové povahy, pouze RNáza P je ribozym. Dají se rozdělit na exoribonukleázy, které štěpí od volného 5' nebo 3' konce, a endoribonukleázy, které štěpí uvnitř molekul.", "tgt_summary": "Ribonuclease (commonly abbreviated RNase) is a type of nuclease that catalyzes the degradation of RNA into smaller components. Ribonucleases can be divided into endoribonucleases and exoribonucleases, and comprise several sub-classes within the EC 2.7 (for the phosphorolytic enzymes) and 3.1 (for the hydrolytic enzymes) classes of enzymes.", "id": 2230136}
{"src_title": "Communauté de communes", "tgt_title": "Communauté de communes", "src_document": [{"title": "Právní status.", "content": "Podle platných ustanovení \"Code général des collectivités territoriales\" (Všeobecného zákoníku o územních korporacích) je \"communauté de communes\" veřejná instituce v mezikomunální spolupráci, kterou tvoří několik obcí, a která zahrnuje souvislý prostor bez enklávy. I poté, kdy toto ustanovení vstoupilo v platnost, mohou již dříve založené \"communauté de communes\", které netvoří jednolité území, existovat i nadále. Založení nového společenství může iniciovat jeden či více obecních radních z dotyčných obcích, ale může ji také iniciovat zástupce státních orgánů, prefekta v čele departementu, ve kterém tyto obce leží. V tomto druhém případě je třeba souhlas departemální komise mezikomunální spolupráce. Nové společenství stvrzuje svým výnosem prefekt, pokud založení odsouhlasí obecní zastupitelé v minimálně dvou třetinách dotčených obcí s nejméně polovinou obyvatel budoucího společenství nebo alespoň polovina obcí s nejméně dvěma třetinami obyvatel. \"Communauté de communes\" může být vytvořena na dobu neurčitou, nebo jen na omezenou dobu.", "section_level": 1}, {"title": "Orgány.", "content": "\"Communauté de communes\" řídí rada společenství (\"conseil communautaire\"), jejíž členové jsou voleni obecními radami. Rozdělení křesel se určuje buď podle jednomyslného souhlasu členských obcí, nebo jsou přiděleny proporcionálně v poměru k počtu obyvatel obcí. V obou případech musí mít každá zúčastněná obec alespoň jednoho zástupce a naopak může mít nanejvýš polovinu členů.", "section_level": 1}, {"title": "Kompetence a financování.", "content": "\"Communauté de communes\" přebírají v každém případě kompetence zúčastněných obcí v otázkách územního plánování a hospodářského rozvoje přesahující jednotlivé obce. Kromě toho musí převzít alespoň jednu kompetenci z oblastí ochrany životního prostředí, bytové politiky, výstavby a údržby silnic a odvozu odpadků či výstavby a údržby základních škol, kulturních a sportovních zařízení. K vymezení a předání pravomocí na společenství je potřeba stejného souhlasu jako v případě jeho založení. Společenství obdrží příjmy z daně z nemovitosti, daně z bydlení, živnostenské daně. Další finanční prostředky získá z daní a poplatků určených k plnění úkolů, které byly na společenství přeneseny.", "section_level": 1}], "src_summary": "Communauté de communes (česky \"Společenství obcí\") je ve Francii označení pro svazek obcí. Obce společně vytvářejí rámec, ve kterém mohou společně řešit komunální úkoly. V roce 2009 bylo ve Francii 2406 těchto \"communautés de communes\", které zahrnovaly 27,5 miliónů obyvatel.", "tgt_summary": "A communauté de communes (, \"community of communes\") is a federation of municipalities (communes) in France. It forms a framework within which local tasks are carried out together. It is the least-integrated form of \"intercommunality\". On January 1, 2007, there were 2,400 \"communautés de communes\" in France (2,391 in metropolitan France and 9 in the overseas \"départements\"), with 26.48 million people living in them. Since then, many communautés de communes have been merged or have joined a communauté d'agglomération, a communauté urbaine or a métropole. While there were 2,408 communautés de communes in January 2010 and 1,842 in January 2016, there were only 1,009 communautés de communes left on 1 April 2018. The population of the \"communautés de communes\" (2015 population data, 2018 borders) ranged from 104,039 inhabitants (Communauté de communes Le Grésivaudan, gathering the area between Grenoble and Chambéry) to 3,931 inhabitants (Communauté de communes du Causse de Labastide-Murat, Lot \"département\").", "id": 25509}
{"src_title": "Echternach", "tgt_title": "Echternach", "src_document": [{"title": "Geografie.", "content": "Město Echternach leží na řece Sûre a sousedí na severu s obcí Berdorf, na západě s obcí Consdorf, na jihu s obcí Bach a Rosport a na severovýchodě s německou obcí Echternacherbrück. Město je hlavním střediskem turisty velmi vyhledávaného Malého Lucemburského Švýcarska, které bylo v prehistorických dobách utvářeno mořem, takže je krajina charakteristická hlubokými lesy, bizarními skalami a jeskyněmi a dnes silně zemědělsky využívána.", "section_level": 1}, {"title": "Historie.", "content": "Celá oblast byla osídlena již po dobytí Galie Římskou říší. Ve 3. století byla na kopci sv. Petra a Pavla postavena pevnost. Vlastní dějiny města jsou spojeny s anglosaským mnichem Willibrordem, který město roku 698 založil. O dva roky později pak na místě, kde stojí bazilika Sv. Petra a Pavla, byl postaven klášter. Po Willibrordově smrti zde stála jiná bazilika, která nesla jeho jméno. Město bylo zničeno dvěma požáry; nejprve v roce 1016 a později roku 1444. V roce 1814 se Echternach na krátkou dobu stal hlavním městem.", "section_level": 1}, {"title": "Průvod sv. Willibrorda.", "content": "Každoročně o Svatodušních svátcích se v Echternachu koná pestrý a velmi originální průvod, zasvěcený sv. Willibrordovi, tzv. \"\"Springprozession (Skákavé procesí)\"\". Účastníci jdou přes celé město zvláštním tanečním krokem: původně se dělaly tři kroky vpřed a dva vzad, od roku 1947 krok vpřed a vlevo a krok vpřed a vpravo. První zmínka o procesí pochází z roku 1497. V průběhu staletí byla procesí několikrát zakázána, přesto však přetrvala do dnešních dnů. Původ tohoto originálního obyčeje není přesně znám, pravděpodobně jde o pozůstatek středověkých kajícnických procesí, jejichž účastníci se chovali jako stižení těžkými chorobami, věříce, že to pomůže odehnat nemoc. Je také možné, že jde o napodobení křesťanských poutníků, kteří po každých třech krocích padali na kolena; není ani vyloučeno, že v tomto zvyku přežívají relikty starých pohanských rituálů. Procesí je zakončeno u světcova hrobu slavnostní mší.", "section_level": 1}], "src_summary": "Echternach (, , ) je město ve kantonu Echternach, v distriktu Grevenmacher, ve východním Lucembursku. Má více než pět tisíc obyvatel a rozkládá se při toku řeky Sûre, která tvoří východní hranici města. Patronem města je svatý Willibrord, který město v 7. století založil.", "tgt_summary": "Echternach ( ) is a commune with town status in the canton of Echternach, which is part of the district of Grevenmacher, in eastern Luxembourg. Echternach lies near the border with Germany, and is the oldest town (current population 5,610) in Luxembourg.", "id": 1178312}
{"src_title": "Erik I. Dánský", "tgt_title": "Eric I of Denmark", "src_document": [{"title": "Život.", "content": "Erik se narodil ve městě Slangerup jako nemanželský syn Svena II. Během vlády svého nevlastního bratra Knuta IV. byl královým horlivým podporovatelem, ale během rebelie proti Knutovi byl ušetřen. Nepodprovázel Knuta do Odense, kde byl v roce 1086 zabit. Králem byl zvolen Olaf a po něm, v roce 1095, Erik. Erik I. byl mezi lidmi oblíbený a s jeho době ustaly hladomory, které za Olafa I. Dánsko sužovaly. To bylo vnímáno jako boží znamená, že Erik je pro Dánsko ten pravý král. Středověcí kronikáři, například Saxo Grammaticus, a mýty jako popisují jako “statného chlapíka”, který se udržel na místě, i když s ním zkoušeli pohnout čtyři muži. Měl také pověst dobrého řečníka a hlučného muže. Zřejmě podporoval centralizovanou královskou moc, ale zdá se, že si počínal jako diplomat, který se snaží vyvarovat konfliktů se šlechtou. Podařilo se mu dosáhnout zřízení samostatného arcibiskupství v Lundu. Erik I. se rozhodl podniknout pouť do Svaté země. Podle \"Danmarks Riges Krønike\" mělo být důvodem to, že v opilosti zabil čtyři vlastní muže. Jako regenty určil svého syna Haralda Kesju a biskupa Assera. Erik s manželkou Bodil Thrugotsdatter a silným doprovodem cestovali přes Rusko do Konstantinopole, kde byl hostem císaře. V Konstantinopoli onemocněl, ale přesto se lodí vypravil na Kypr. Zemřel v kyperském městě Pafos v červenci 1103 a tam ho také královna nechala pohřbít. Sama onemocněla a zemřela téhož roku v Jeruzalémě.", "section_level": 1}, {"title": "Rodina.", "content": "Erik a Bodil měli jednoho syna, kterým byl Knut Lavard. Erik měl ještě tři nemanželské syny, budoucího Erika II., Haralda Kesju a Benedikta, a dceru Ragnhildu (matku Erika III.).", "section_level": 1}], "src_summary": "Erik I. Dánský (\"Erik Ejegod\"; asi 1060, Slangerup, Dánsko – 10. červenec 1103, Pafos, Kypr) byl králem Dánska v letech 1095 až 1103. Králem se stal po smrti svého bratra Olafa I. Jeho přízvisko znamená \"Dobrý\".", "tgt_summary": "Eric I ( – 10 July 1103), also known as Eric the Good (), was King of Denmark following his brother Olaf I Hunger in 1095. He was a son of Sweyn II. His mother's identity is unknown. He married Boedil Thurgotsdatter.", "id": 736239}
{"src_title": "Ernst Schäfer", "tgt_title": "Ernst Schäfer", "src_document": [{"title": "Životopis.", "content": "Nejznámější jsou jeho tři expedice do Tibetu v roce 1931, v období 1934–1935 a v letech 1938–1939. První dvě expedice byly v čele s Američanem Dolanem Brookem. Třetí expedici vedl sám pod záštitou Heinricha Himmlera, SS a různých sponzorů. Během těchto expedic bylo posbíráno více než 3300 vzorků ptáků. V červenci 1934, během své druhé expedice, se setkal v čínském Chang-čouu s pančhenlamou Lozangem Thubtänem Čhökjijem, který později emigroval. V roce 1933 vstoupil do \"SS\", ale po druhé světové válce tvrdil, že tak učinil pouze kvůli postupu v kariéře. Napsal několik knih, včetně \"Berge, Buddhas und Bären\" (\"Hory, Buddhové a medvědi\") a pomohl pracovat na filmu \"Geheimnis Tibet\" (\"Tajemství Tibetu\").", "section_level": 1}, {"title": "Německá expedice do Tibetu (1939).", "content": "Německá expedice do Tibetu 1939, známá i jako Tibetská expedice SS, se konala mezi květnem 1938 a srpnem 1939 pod patronací Třetí Říše. Vůdcem expedice byl zoolog, lovec a člen SS Ernst Schäfer. Schäfer podnikl již několik cest do Asie, zejména pak do Číny. Rovněž se účastnil již dvou výprav do Tibetu, a to v letech 1931 a 1934–1935. V polovině třicátých let byl povolán do nacistického Německa, kde se v červnu 1936 se setkal s Heinrichem Himmlerem, který jej pověřil přípravou a následným vedením expedice na tibetské území. Himmler si od expedice sliboval zejména podporu Ahnenerbe, nacistické pseudovědecké instituce pro studium duchovní kultury dávných předků. Rovněž tím chtěl podepřít teorii Hanse F. K. Günthera, podle které dávní Árjové kolem roku 2000 př. n. l. dobyli většinu Asie včetně Japonska a Číny a že i Gautama Buddha by árijský potomek nordické rasy.", "section_level": 1}], "src_summary": "Ernst Schäfer (14. března 1910, Kolín nad Rýnem – 21. července 1992) byl německý lovec, zoolog a fotograf působící ve 30. letech 20. století a specializující se na ornitologii.", "tgt_summary": "Ernst Schäfer (14 March 1910 – 21 July 1992) was a German explorer, hunter and zoologist in the 1930s, specializing in ornithology. His zoological explorations in Tibet served as a cover for his role in the German secret service. He was also a scientific member in the Ahnenerbe and held the rank of an SS-Sturmbannführer.", "id": 2089438}
{"src_title": "Karl Maria Kertbeny", "tgt_title": "Karl-Maria Kertbeny", "src_document": [{"title": "Životopis.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Dětství a mládí.", "content": "Narodil se jako \"Karl Maria Benkert\" roku 1824 ve Vídni. Jeho otcem byl spisovatel a malíř Anton Benkert (*1795 Budín, † 1846 Pešť), matkou rovněž umělecky založená Charlotte Benkert, rozená Graf, žačka malíře Leybolda. Měl o rok mladšího bratra, který se jmenoval Imre (Emrich) Karl Benkert (* 27. března 1825, † 21. ledna 1855). Rodina Benkertů pocházela z Bavorska, příbuzenské větve měla i v italské Padově a ve Spojených státech. Zakladatelem maďarské větve rodiny byl Karl-Mariův dědeček Sebastian Benkert, syn starosty Bamberku, který se vydal do světa jako řeznický tovaryš a roku 1770 se usadil v Pešti, kde si se svou ženou Annou von Szalay otevřel hostinec U Uherského krále. Jejich syn Anton, Karl-Mariův otec, obchodoval ve Vídni s korály, ale roku 1827 se vrátil se ženou a dvěma dětmi (Karl-Mariovi byly 3 roky, Imrichovi 2 roky) do rodičovského domu v Pešti. Karl-Maria absolvoval základní a latinskou školu a poté nastoupil na cisterciáckou školu v Egeru. Roku 1838 nastoupil v Győru do učení ke knihkupci Andreasi Schwaigerovi. V tomto období se seznámil s knížecím rodem Pückler-Muskau. V tomto období měl také blízkého přítele, který byl homosexuál a vyděračem byl dohnán k sebevraždě – jak Karl-Maria po letech napsal, tato událost jej přivedla k zájmu o téma homosexuality a instinktivnímu úsilí zabývat se každou nespravedlností.", "section_level": 2}, {"title": "Cestování a známosti.", "content": "Poté, co se nepohodl se svým otcem, se dal na bezcílný potulný život. Cestoval bez peněz přes Vídeň a Prahu do Drážďan. Tam se opět setkal s Pücklerem, a ten mu poradil, aby vstoupil do vojenské služby. Karl-Maria se tedy stal kadetem v uherském 5. dělostřeleckém regimentu. Roku 1843 vojenskou dráhu opustil a rozhodl se stát spisovatelem. Kontakty jeho matky mu umožnily obracet se na umělecké kruhy od Vídně až po Pešť. Jako žurnalista a cestopisec napsal přes 25 knih na různá témata. Především se věnoval německo-uherskému literárnímu zprostředkování, počínaje vydáváním „Ročenky německého elementu v Uhersku“ (1846), kam přispívali mimo jiné János László Pyrker a Ferenc Pulszky. Poté, co jeho otec ztratil většinu jmění ve spekulačních obchodech a 12. října 1846 zemřel, opustil Karl-Maria opět Uhersko a vydal se bez prostředků a bez pasu opět na potulný život. V lednu 1847 jej v Aarau přijal Heinrich Zschokke, v únoru se zdržel v Paříži a navštívil Heinricha Heineho. Jacob Venedey ho seznámil s básníkem Bérangerem, okruh jeho známých rozšířili i George Sandová, Alfred de Musset a další francouzsky píšící autoři. Přes Hamburk vycestoval do Londýna a tam setkal s Ferdinandem Freiligrathem, který však na něj reagoval velice skepticky, a s Thomasem Carlylem, který mu napsal doporučující dopis pro Karla Augusta Varnhagena von Ense do Berlína. Tomu pak Karl Maria Benekrt poreferoval o svých cestách a setkáních a o překladu textů jeho ženy Rahel Varnhagen von Ense do maďarštiny básnířkou Ninou Pongruez. Podle Varnhagenovy rady Benkert ještě téhož roku 1847 změnil své jméno úředně z Benkert na Kertbeny, aristokraticky znějící uherské jméno. Maďarské osvobozovací hnutí roku 1848, související s revolucí v Německu a dalších zemích, pro které se nadchlo mnoho liberálně smýšlejících intelektuálů, probudilo o uherskou literaturu a kulturu velký zájem, který souzněl z Kertbenyho překladatelskými snahami. Na Nový rok 1848 navštívil Kertbenyho Varnhagen a zastihl ho, jak se chystá jít spát po silvestrovských oslavách s Maxem Stirnerem a Friedrichem Saßem.", "section_level": 2}, {"title": "Překladatel a literární zprostředkovatel.", "content": "Březnová revoluce roku 1848 ukončila Kertbenyho pobyt v Berlíně. Cestoval dále do Halle a Výmaru, kde se setkal s Ferencem Listem. Ve Frankfurtu nad Mohanem se setkal s poslanci Frankfurtského národního shromáždění, prvního německého parlamentu, mezi nimiž byli například Jacob Grimm, Ludwig Uhland, Johann Hermann Detmold či Alfred Meißner, kterého již znal z Paříže. Mezitím Kertbeny přispíval do německých časopisů (\"Nürnberger Courier\", \"Frankfurter Conversationsblatt\", \"Weser-Zeitung\", \"Bremer Beobachter\", \"Magazin für die Literatur des Auslandes\") skicami z oborů historie, politiky i dějin umění. Během svého pobytu v Lipsku v létě 1851 připravoval německé vydání knihy \"Ungarische Volkslieder\". a publikoval Petöfiho pohádku \"Held János\" Po potlačení maďarského povstání se Kertbeny přihlásil rakouským úřadům a roku 1852 se znovu usadil v Pešti. Roku 1854 ho Hoffmann von Fallersleben přizval ke spolupráci na Výmarských ročenkách (\"Weimarischen Jahrbüchern\").", "section_level": 2}, {"title": "Spisky o homosexualitě.", "content": "Roku 1860 se v Ženevě setkal s Hansem Christianem Andersenem. Je známo, že toto setkání způsobilo u Andersena obrovskou beznaděj a zoufalství, ale zůstává tajemstvím, co se při něm událo. Henning Bech spekuluje, že v tom mohla hrát roli Andersenova sexuální orientace a strach z jejího pojmenování. Koncem 60. let začal Kertbeny psát o homosexualitě, což zdůvodňoval antropologickými zájmy, smyslem pro spravedlnost a starostí o lidská práva. Roku 1869 anonymně zveřejnil leták na téma „Paragraf 143 pruského trestního zákoníku ze 14. dubna 1851 a jeho znovupotvrzení jako paragrafu 152 v navrhovaném trestním zákoníku pro Severoněmecký spolek. Otevřená a pracovní korespondence s Jeho Excelencí Dr. Leonhardtem, královským pruským ministrem spravedlnosti.“ Druhý leták k témuž tématu následoval brzy. V něm tvrdil, že pruský § 143 o trestnosti sodomie narušuje lidská práva, protože soukromé dobrovolné sexuální chování by nemělo být předmětem trestního práva. S poukazem na svého přítele z dob, kdy byl v knihkupeckém učení, tvrdil, že homosexuálové jsou kvůli pruskému zákonu vydíráni a doháněni k sebevraždě. Kertbeny napsal, že homosexualita je vrozená a nezměnitelná. Oponoval tak převládajícímu názoru té doby, že mužská sodomie pochází z čiré zlomyslnosti. Píše, že homosexuální muži nejsou od přírody změkčilí, a poukázal na to, že mnozí velcí hrdinové dějin byli homosexuální. Ve svých dopisech vytvořil Kertbeny slovo „homosexual“ jako součást svého systému klasifikace sexuálních typů. Muže, kteří jstou přitahování ženami, nazýval „heterosexual“, masturbátory „monosexual“ a stoupence análního styku nazýval „Pygisten“, tedy pygisté (řecky \"pygê\" = zadnice). Řecko-latinské adjektivní označení homosexuality a heterosexuality se u vědců časem uchytilo. Muži jako Karl Heinrich Ulrichs, kteří se veřejně deklarovali jako homosexuálové, bojovali dále za práva homosexuálů. Kertbeny se však držel zpátky. Roku 1880 přispěl zoologovi Gustavu Jägerovi kapitolou o homosexualitě do jeho knihy \"Entdeckung der Seele\" (Objev/odhalení duše), avšak Jägerův vydavatel se rozhodl tuto část odstranit, protože ji považoval za příliš kontroverzní. Proto Jäger použil Kertbenyho terminologii na jiném místě knihy. Rakouský psychiatr Richard von Krafft-Ebing pak převzal Kertbenyho výrazy \"homosexuell\" a \"heterosexuell\" z Jägerovy knihy a použil je ve své monografii Psychopathia sexualis (1886), která se dočkala mnoha vydání a stala se tak významnou, že v ní použité termíny se staly standardními označeními pro sexuální orientace a vytlačily Ulrichsovy termíny Urning a Dioning i mnohá další označení, která se původně objevovala v diskusích. Kertbeny se tohoto rozšíření svých termínů již nedožil.", "section_level": 2}, {"title": "Závěr života.", "content": "Koncem 50. let se Kertbeny zdržoval ve Vídni a v Mnichově a psal své dvousvazkové paměti, sestavené převážně jako sbírka dopisů. Osobní vzpomínky vyšly v letech 1861 a 1863 v Praze pod názvem \"Silhouetten und Reliquien. Persönliche Erinnerungen\", vydal je J. F. Kober. Další memoáry se věnovaly známým osobnostem, které Kertbeny poznal. Roku 1860 v Ženevě vydal \"Erinnerungen an Graf Stefan Szechenyi\", roku 1861 v Praze \"Erinnerungen an Graf Ladislaus Teleki\" a roku 1864 v Bruselu a Lipsku \"Erinnerungen an Charles Sealsfield\". Koncem roku 1860 odešel do Ženevy psát obsáhlé dějiny tohoto města, ze zamýšleného díla však vyšel jen sešit s rozvrhem. K jeho dílu patří také obsáhlá německo-maďarská Bibliographie (Budapest, 1860) a početné politické spisky. Nikdy se neoženil, ale ve svých pamětech se přiznal, že má \"normálně\" orientovanou sexualitu, a badatelé nenašli nic, čím by toto tvrzení bylo zpochybněno. Zemřel v Budapešti roku 1882 ve věku 58 let. Je pohřben na hřbitově Kerepesi v Budapešti, kde jsou pohřbeny mnohé významné maďarské osobnosti 19. a 20. století. Jeho hrob znovuobjevila v roce 2001 socioložka Judit Takács, která se intenzivně zabývala Kertbenyho dílem. Homosexuální hnutí zřídilo na jeho hrobě nový náhrobní kámen a od roku 2002 sem při homosexuálních festivalech pravidelně pokládá věnce.", "section_level": 2}, {"title": "Hodnocení.", "content": "Maďarský spisovatel a literární historik Lajos Hatvany napsal, že tento náladový, vrtkavý, nedokonalý spisovatel je jedním z nejlepších a neprávem zapomenutých maďarských pisatelů pamětí.", "section_level": 1}], "src_summary": "Karl Maria Kertbeny či Károly Mária Kertbeny, před maďarským povstáním Karl Maria Benkert (28. února 1824 Vídeň – 23. ledna 1882 Budapešť) byl spisovatel cestopisů, pamětí a literatury faktu, publicista, překladatel, tulák a aktivista, Maďar s německými kořeny, který žil zejména v Maďarsku, Rakousku, Německu a Švýcarsku. Světově je známý především tím, že je považován za původce dnešních výrazů pro heterosexuály a homosexuály a je v moderní době jedním z prvních, kdo prosazoval pojetí sexuální orientace jako vrozené a neměnné vlastnosti (později nazývané jako tzv. medicínské pojetí).", "tgt_summary": "Karl-Maria Kertbeny or Károly Mária Kertbeny (born Karl-Maria Benkert) (Vienna, February 28, 1824 – Budapest, January 23, 1882) was an Austrian-born Hungarian journalist, memoirist, and human rights campaigner. He is best known for coining the words \"heterosexual\" and \"homosexual\". The Benkert family moved to Budapest when he was a child—he was equally at home in Austria, Germany and Hungary. Hungarian writer and literary historian Lajos Hatvany has described him in these terms: \"This moody, fluttering, imperfect writer is one of the best and undeservedly forgotten Hungarian memoir writers.\" He translated Hungarian poets' and writers' works into German, e.g., those of Sándor Petőfi, János Arany and Mór Jókai. Among his acquaintances were Heinrich Heine, George Sand, Alfred de Musset, Hans Christian Andersen, and the Brothers Grimm.", "id": 2459194}
{"src_title": "Magnus I. Norský", "tgt_title": "Magnus the Good", "src_document": [{"title": "Život.", "content": "Magnus byl nemanželským synem Olafa II. Norského, později známého jako \"Svatý Olaf\", a jeho anglické konkubíny Alvhild. V roce 1028 připravil Olafa o trůn dánský král Knut Veliký a Magnus se společně s ním a svou matkou uchýlil do exilu v Garðaríki (Kyjevská Rus). Olaf zemřel v roce 1030, Magnus s matkou ale v Kyjevské Rusi zůstali i poté. Po smrti Knuta Velikého v roce 1035 ale norští šlechtici už nechtěli dánskou vládu, zejména ne tvrdou vládu Knutova syna a jeho matky Ælfgifu (v Norsku známé jako \"Álfífa\"). Einarr Þambarskelfir a Kalf Arnesson, spojenci Magnusova otce odcestovali do Kyjevské Rusi, aby Magnuse přivedli zpět jako norského krále.", "section_level": 1}, {"title": "Král Norska a Dánska.", "content": "Magnus byl norským králem prohláše v roce 1035 ve svých jedenácti letech. Svein a jeho matka utekli z Norska a Svein brzy poté zemřel. Magnus měl nejprve v úmyslu pomstít se otcovým nepřátelům, ale po domluvě s tím přestal, proto je známý jako \"dobrý\" či \"ušlechtilý\". Jiný ze synů Knuta Velikého, Hardiknut, byl dánským králem a měl v úmyslu svou zemi znovu spojit s Norskem, zatímco Magnus v roce 1040 zahájil kampaň proti Dánsku. Šlechtici z obou zemí však přiměli oba krále ke schůzce u řeky Göta, na hranicích obou království. Uzavřeli mír s tím, že v případě úmrtí budou vzájemnými následníky. Hardiknut zemřel v roce 1042 v Anglii a Magnus se tak stal také dánským králem, na úkor Hardiknutova synovce Svena Estridsena. Sven byl stále v opozici proti Magnusovi, ačkoliv podle \"Heimskringla\" z něj Magnus udělal jarla. Magnus chtěl obnovit říši Knuta Velikého a stát se také králem Anglie. Po smrti Hardiknuta si angličtí šlechtici zvolili za krále Eduarda III., kterému Magnus napsal, že má v úmyslu zaútočit na Anglii spojenými silami Norska a Dánska.\" Eduardova matka Emma Normandská podporovala Magnuse a v roce 1043 jí anglický král zabavil majetek, což ji podle jedné zprávy přimělo nabídnout pomoc Magnusovi. Z exilu se mezitím vrátil Magnusův strýc Harald a zpochybnil Magnusovu vládu, přičemž v Dánsku byl stále hrozbou Svena Estridsen. Harald a Sven se proti Magnusovi spojili a Magnus se tak v roce 1046 rozhodl udělat z Haralda svého spoluvládce.", "section_level": 2}, {"title": "Smrt.", "content": "Do roku 1046 Magnus vytlačil Svena z Dánska. 25. října 1047 však náhle třiadvacetiletý Magnus v Dánsku zemřel v důsledku nehody nebo nemoci. Různé zdroje uvádějí, že to bylo v důsledku pádu přes palubu jedné z lodí, které shromažďoval k invazi do Anglie, pádu z koně, nebo v důsledku toho, že na palubě lodi onemocněl. Svena zřejmě jmenoval svým dědicem v Dánsku a Haralda v Norsku, podle některých zpráv se tak stalo na jeho smrtelné posteli. Pohřbený je vedle svého otce v Nidaroském dómě v Trondheimu. Magnus nebyl ženatý, ale měl nemanželkou dceru Ragnhildu, která se vdala za norského šlechtice Håkona Ivarssona. Jedním z jejím potomků byl pozdější král Erik III. Dánský.", "section_level": 2}], "src_summary": "Magnus I. Olavsson (duben/červen 1024 – 25. říjen 1047), známý také jako Dobrý byl norským králem v letech 1035 až 1047 a dánským králem v letech 1042 až 1047.", "tgt_summary": "Magnus Olafsson (Old Norse: \"Magnús Óláfsson\", Norwegian and Danish: \"Magnus Olavsson\"; c. 1024 – 25 October 1047), better known as Magnus the Good (Old Norse: \"Magnús góði\", Norwegian and Danish: \"Magnus den gode\"), was King of Norway from 1035 and King of Denmark from 1042, ruling over both countries until his death in 1047. He was an illegitimate son of Olaf II of Norway, and fled with his mother when his father was dethroned in 1028. He returned to Norway in 1035 and was crowned king at the age of 11. In 1042, he was also crowned king of Denmark. Magnus ruled the two countries until 1047, when he died under unclear circumstances. After his death, his kingdom was split between Harald Hardrada in Norway and Sweyn Estridsson in Denmark.", "id": 2443081}
{"src_title": "Jean-Baptiste André Godin", "tgt_title": "Jean-Baptiste André Godin", "src_document": [{"title": "Životopis.", "content": "André Godin byl syn uměleckého kováře. V 17 letech začal pracovat jako učeň v otcově kovárně. Později založil malou továrnu pro ruční výrobu odlitků pro kovová kamna. V roce 1846 přemístil vynášející byznys do Guise. Vyráběl sporáky a kamna nejrůznějších druhů, z jejichž výroby zbohatnul a založil fondy a zástavby pro dělníky. Zároveň se Godin a jeho bratranec Moret v této době seznamovali s myšlenkami o současném socialismu a myšlení komunistů. Godin se stal horlivým následovníkem utopistického Charlese Fouriera, který pracoval s myšlenkou budoucnosti dělníků a jejich komunit. Později poté pomohl založit utopistickou společnost v Texasu, známou také jako La Réunion. V návaznosti na tuto činnost navrhl a postavil industriální a residenční společnost vně Guise, jenž se nazývala \"Familistère de Guise\" – sociální palác. Nakonec ji odkázal kooperativnímu vlastnictví a managementu dělníků.", "section_level": 1}, {"title": "Výstavba Familistéry.", "content": "V letech 1856 – 1859 začal Godin budovat v Guise na základě detailněji rozvržených plánů jeho Familistère. Jeho intence ke zdokonalení bydlení dělníků, ale také „produkce“, obchod, zásobování, vzdělávání a rekreace, všechny aspekty života moderního dělníka, byly navrženy v jeho plánech na uspokojení těch kterých potřeb. Navrhl Familistèr jako samostatnou komunitu sekularizovanou uvnitř většího celku – města Guise. Celé území se slévárnou bylo rozlehlé okolo osmnácti akrů a dosahovalo na oba břehy řeky Oise. Navíc se k velké továrně na kovová kamna přidaly také tři další rozlehlé budovy, každá čtyři podlaží vysoká, které byly zkonstruovány k ubytování všech dělníků a jejich rodin, přičemž každá rodina měla apartmán tvořený z dvou až tří pokojů. Hlavní budova se skládala z tří pravoúhlých bloků spojených v rozích. Každý z těchto bloků měl rozlehlý středový dvůr, nad nímž se tyčila prosklená střecha, pod níž si mohly hrát děti za každého počasí. Galerie okolo dvoru poskytovaly přístup do všech apartmánů na každém podlaží. Také zde byly zahradní pozemky pro každého dělníka. V roce 1872, když korespondent z amerického Harper’s Magazínu navštívil komplex, 900 dělníků (včetně jejich žen a rodin) zde bylo ubytováno. Celková populace byla něco kolem 1200 lidí. Projekt neobsahoval žádné kostely, ale ty byly početné v okolí kdekoli v Guise. Na zádi hlavního bloku byly jakousi pupeční šňůrou (tunelem) připojeny jesle a školka. Naproti hlavnímu bloku byla budova, v níž bylo obsaženo divadlo jako zdroj kulturní zábavy (koncertů, dramatických představení) a základní škola pro děti od šesti let. Oddělené bloky, známé také jako „ekonomaty“, obsahovaly nejrůznější obchody, občerstvení a rekreační místnosti proměnlivých druhů, také samoobsluhu a obchody pro zakoupení všech potřebností. Produkty a zboží byly pořizovány za velkoobchodní ceny a prodávány pouze s malou přirážkou. Zboží bylo umístěno pod budovou, v níž byly i sklepy rodin. Godin navrhoval Familistèru přes dvacet let, přičemž brzo po roce 1848 začala revoluce a nepokoje ve Francii. Skrze to pracoval oddaně pro sociální reformy. Během Prusko-francouzské války roku 1870 pomáhal bránit svou zem. V roce 1871 byl Godin zvolen zástupcem Aisne, brzo nato ale odešel do důchodu a od roku 1876 zasvětil svůj zbývající život řízení Familistéry. V roce 1878 založil časopis \"Devoir\" (Práce). V roce 1880 Godin vytvořil asociaci dokumentů pro Familistèru, konvertoval jí jak dlouho plánoval do kooperativní společnosti, eventuálně aby byla vlastněna dělníky. Nazývala se \"Association coopérative du Capital et du Travail\"). V roce 1882 Godin byl vyznamenán Řádem čestné legie. Budova s jeslemi byla zničena během první světové války Němci v roce 1918 a nikdy nebyla znovu postavena. Ačkoli byla slévárna stále ve vlastnictví dělníků v roce 1950, brzy poté byla převzata do vlastnictví továrníka Le Creuseta. V roce 1968 byla asociace pro Sociální palác rozpuštěna a apartmány byly prodány za mírné ceny. Mohly být upravovány novými vlastníky bytů podle jejich rozhodnutí. Stejného roku byly rozpuštěny i kooperativní ekonomaty a roku 1991 byla budova klasifikována jako historický monument. V roce 2000 byla započata rekonstrukce a obnova budovy. Z kraje 21. století byly některé z bytů restaurovány a přestavěny pro soukromé účely. Restaurace ekonomatů byla dokončena roku 2008, jejich prostory byly přitom uzpůsobeny k provozu kaváren, knihoven a malých obchodů se suvenýry a výstavišť.. Prostory bývalé místní prádelny, lázní a koupaliště v oddělených prostorách naproti bance, kde byla voda ohřívaná továrnou, postupně chátraly, přesto se je podařilo obnovit. Koupaliště je nyní opět využíváno rezidenty. Prádelna byla přestavěna na společenskou místnost a sušárna na výstaviště.", "section_level": 2}], "src_summary": "Jean-Baptiste André Godin (26. ledna 1817 Esquéhéries, Francie - 29. ledna 1888, Guise) byl francouzský industrialista, spisovatel, politický teoretik a sociální inovátor. Jeho nejznámější výtvor, \"Familistère de Guise\", je komplex budov ve francouzském městě Gouise, který samostatně fungoval vevnitř města a uspokojoval všechny potřeby ubytovaných Godinových dělníků.", "tgt_summary": "Jean-Baptiste André Godin (26 January 1817 – 15 January 1888) was a French industrialist, writer and political theorist, and social innovator. A manufacturer of cast-iron stoves and influenced by Charles Fourier, he developed and built an industrial and residential community within Guise called the \"Familistère de Guise\" (Social Palace). He ultimately converted it to cooperative ownership and management by workers.", "id": 1778774}
{"src_title": "Borovice pinie", "tgt_title": "Stone pine", "src_document": [{"title": "Vzhled.", "content": "Borovice pinie je jehličnatý neopadavý strom, který je v době své dospělosti asi 25–30 m vysoký. Typický je svou korunou, která je deštníkovitého tvaru (v obryse je široce eliptická, někdy až polokulovitá). Kmen bývá mnohdy pokřivený, často se rozděluje těsně nad zemí v mohutné větve. Mladé stromy mají borku šedou nebo světle šedou. Starší exempláře ji mají silně brázditou, rozdělující se do plošek, resp. plošky připomínají šupiny ryb. Mladé větévky jsou šedozelené, na koncích s pupeny, které mají na koncích světlehnědé šupiny s nepravidelně rozštěpenými okraji. Jehlice jsou tmavohnědé až šedozelené s velice tenkými podélnými proužky, špičaté a mnohdy hodně volné, zhruba 10–20 cm dlouhé a přibližně 2 mm široké. V brachyblastech jsou po dvou, někdy i po třech jehlicích. Válcovité samčí šištice jsou dlouhé kolem 1 cm. Rostou ve velkých počtech. V době své zralosti jsou samičí šištice leskle světle hnědé až hnědočervené, asi 8-14×10 cm velké, vejcovité až oválné. Semínka jsou jedlá, ale dozrávají až za tři roky po opylení (na podzim až v zimě).", "section_level": 1}, {"title": "Výskyt.", "content": "Kolem Středozemního moře je typickým jehličnanem a vytváří zde porosty. Ty původně byly pouze nedaleko Mediteránu, u jeho západního pobřeží. V současnosti se ale tato borovice hojně vysazuje v téměř celé oblasti Středozemního moře.", "section_level": 1}, {"title": "Nároky.", "content": "Pinie potřebují k růstu prohřáté, suché a kypré půdy. Ve střední Evropě nejsou schopny přežít ani mírnou zimu, protože nesnesou mráz.", "section_level": 1}, {"title": "Využití.", "content": "Háje a stromořadí pinie ve Středozemí jsou velmi krásné a malebné, dotvářejí krajinu. Pinie však mají kromě estetického i svůj praktický význam, protože jsou velmi odolné vůči silnému větru a ve volné krajině působí jako větrolamy. Semena borovice pinie jsou jedlá a prodávají se pod označením „piniové oříšky“ (případně „pinocchi“, piňolky). Před konzumací je nutné je zbavit tvrdého osemení, dají se pražit a solit. Jsou považovány za delikatesu, využívají se k přípravě různých pokrmů převážně italské kuchyně. Některé směsi s příměsí nejedlých semínek pocházejících z jiných druhů borovic (zejména borovice Armandovy) mohou na několik dnů i týdnů ovlivnit vnímání chuti – veškeré chutě jsou vnímané jako nepříjemně hořké. Dřevo pinie je hojně využíváno především jako stavební materiál (okna, dveře, schody, kuchyňský nábytek), protože je velmi pevné, tvrdé a přitom obsahuje oproti jiným druhům borovic, minimum pryskyřice.", "section_level": 1}], "src_summary": "Borovice pinie (\"Pinus pinea\"), zvaná též pouze pinie, je jehličnatý strom typický svým deštníkovitým habitem a tvarem šišek s masivními apofýzami. Může dorůst výšky až 30 metrů. Je charakteristickým stromem Středomoří. Vyžaduje prohřáté, suché a kypré půdy.", "tgt_summary": "The stone pine, botanical name Pinus pinea, also known as the Italian stone pine, umbrella pine and parasol pine, is a tree from the pine family (\"Pinaceae\"). The tree is native to the Mediterranean region, occurring in Southern Europe, Israel, Lebanon and Syria. It is also naturalized in North Africa, the Canary Islands, South Africa and New South Wales. The species was introduced into North Africa millennia ago, such a long time that it is essentially indistinguishable from being native. Stone pines have been used and cultivated for their edible pine nuts since prehistoric times. They are widespread in horticultural cultivation as ornamental trees, planted in gardens and parks around the world. This plant has gained the Royal Horticultural Society's Award of Garden Merit.", "id": 1801864}
{"src_title": "Breguet 693", "tgt_title": "Bréguet 693", "src_document": [{"title": "Vývoj a popis.", "content": "Ačkoliv bylo Armée de l'Air od počátku 30. let 20. století průběžně informováno o vývoji střemhlavých bombardérů v zahraničí, rozhodlo o nákupu moderního útočného letounu až v roce 1937. Model 690 vzniknul v roce 1934 jako návrh společnosti Breguet v soutěži na dodání dvoumotorového stíhacího letounu kategorie „C3“ (\"Chasse 3\" – stíhací, třímístný), kterou nakonec vyhrál letoun Potez 630. Oba tyto letouny byly dvoumotorové jednoplošníky se zdvojenou ocasní plochou, poháněné hvězdicovými motory Hispano-Suiza 14AB, které měly podobné uspořádání i výkony. Společnost Breguet navrhla všestranný letoun, který mohl působit v roli průzkumného, bitevního nebo bombardovacího letounu bez zásadních zásahů do struktury letounu. Přesto byl nakonec zvolen konkurenční letoun Potez 630. Breguet si byl ale vědom potenciálu svého stroje a začal stavět prototyp na své vlastní náklady. Pro tuto soukromou aktivitu nestátní společnosti však nebyly dlouho k dispozici plánované motory Hispano-Suiza 14AB, které byly přednostně dodávány pro letouny Potez 630. Prototyp letounu Breguet 690-01 si tak musel počkat na svůj první let až do 23. března 1938. Letoun zapůsobil na armádní činitele tak, že hned v červnu 1938 bylo objednáno 100 dvoumístných útočných bombardovacích letounů známých jako Breguet 691-AB2. Tato objednávka byla později zdvojnásobena. Prototyp letounu Breguet 691-01 poprvé vzlétnul 22. března 1939. Letoun byl středoplošníkem celokovové konstrukce s dvojitou svislou ocasní plochou. Měl štíhlé křídlo o velkém rozpětí, které nápadně kontrastovalo s krátkým trupem. Podvozek byl záďového typu zatahovací směrem vzad do motorových gondol, přičemž část kola vyčnívala za letu z krytu podvozku. Pohon zajišťovaly dva protiběžné vzduchem chlazené dvouhvězdicové motory Hispano-Suiza 14AB-10/11 s výkonem 533 kW (725 k). Motory byly umístěny v motorových gondolách na úrovni přídě letounu, což do značné míry znesnadňovalo výhled z kokpitu do stran. Pro útoky proti pozemním cílům byl letoun Bre.691 vybaven leteckým kanónem ráže 20 mm, dvojicí kulometů ráže 7,5 mm střílejících dopředu a malou vnitřní pumovnicí, která byla umístěna na místě původně třetího člena posádky (pozorovatele), a která byla obvykle naložena bombami o hmotnosti 50 kg o celkové hmotnosti 300 kg. Dopředu střílející zbraně mohly být nastaveny v úhlu až 15° směrem dolů. Obranu zadního prostoru zajišťoval pohyblivý kulomet ráže 7,5 mm a pevně zabudovaný kulomet střílející dozadu dolů, který byl namontován pod trupem a sloužil k obraně proti stíhačkám letících vzadu pod letounem, nebo k postřelování přelétaných pozemních cílů. Obě tyto zbraně obsluhoval radiotelegrafista/střelec, který seděl zády ke směru letu na úrovni odtokové hrany křídla. Posádka i nádrže byly chráněny pancéřováním a nádrže měly i základní samotěsnící schopnost, ale tato ochrana se prokázala v boji jako nedostačující. Společnost Breguet postavila výrobní linku velice rychle. První sériový letoun Breguet 691-AB2 vzlétl již za necelý rok po svém objednání (15. května 1939) a letouny vstoupily do služby před koncem roku 1939. Celkem bylo vyrobeno 78 letounů této verze. Stejně jako letouny Potez 630 měly i letouny Breguet 691 problémy se svými motory. Motory Hispano-Suiza 14AB byly velice nespolehlivé, některé díly vydržely jen něco málo přes deset letových hodin. Navíc byly i kvůli dodávkám pro letouny Potez 630 nedostatkové. Francouzské úřady proto rozhodly o použití hvězdicových motorů Gnome-Rhône 14M-6/7 u jednoho z letounů Bre.691 a tak vznikla nová verze Breguet 693-01. Tento letoun poprvé vzlétnul 25. října 1939 a byl od počátku příznivě hodnocen. Nejen že byl rychlejší, ale i lépe stoupal a unesl i 400 kg pum. Mimo změny motorů, které měly trochu menší průměr, měly letouny Breguet 693-AB2 oproti letounům 691 zesílený podvozek a větší pumovnici, jinak byly identické. Objednané letouny 691 byly změněny na novou verzi 693, kterých bylo postaveno a rozestavěno společnostmi Breguet a SNCAC více než 200 kusů. Později vyrobené letouny Bre.693 měly upravené výfuky motorů, což jim přidalo několik km/h na rychlosti, zbraně střílející dopředu byly pevné s úhlem střelby 2,5° směrem dolů a podle některých zdrojů i další dvojici dozadu střílejících kulometů ráže 7,5 mm v gondolách motorů. Belgii a Švédsko tento letoun zaujal natolik, že uvažovaly o jeho nákupu nebo výrobě. Letouny měly být nakonec vyráběny v Belgii, ale žádný z nich nebyl dokončen před pádem Belgie v roce 1940. Jediný ve Francii dokončený prototyp Breguet 694-01 nakonec obdrželo francouzské námořnictvo. Francouzští výrobci motorů měli velké problémy s dodávkami pohonných jednotek pro uspokojení rozsáhlých objednávek na nové letouny. Proto francouzská vláda rozhodla o úpravě některých strojů na britské a americké motory. Úprava letounů Bre.693, známá jako Breguet 695, zahrnovala zástavbu větších a těžších amerických motorů Pratt & Whitney Twin Wasp Junior, které měly větší odpor vzduchu, ještě více omezovaly výhled směrem do stran a poskytly jen malé zlepšení výkonů v nízkých výškách, ale byly spolehlivější. Letouny měly i větší svislé ocasní plochy, aby byl potlačen točivý moment motorů, které se na rozdíl od francouzských otáčely jedním směrem. Před uzavřením příměří bylo dodáno jen několik operačně způsobilých strojů. Nakonec bylo dokončeno méně než 250 strojů rodiny letounů Breguet 690, z nichž francouzské letectvo obdrželo něco málo přes 200 kusů. Několik desítek dalších kompletních nebo téměř kompletních strojů Němci ukořistili ve výrobních závodech. Byla naplánována stavba i několika experimentálních verzí. Jednou z nich byl prototyp dvoumístného lehkého bombardéru s označením Breguet 696-B2 (první let 3. listopadu 1939). Tento letoun byl i objednán, ale objednávka byla nakonec zrušena ve prospěch verze Bre.693. Breguet 697-C2 byl zamýšlen jako testovací prototyp pro těžký stíhací letoun Breguet 700-C2. Letoun byl poháněn motory Gnome-Rhône 14N-48/49, které mu dávaly o polovinu větší výkon než s motory 14M. Prototyp Bre.697 měl vynikající stoupavost a rychlost. Breguet 700 měl být ještě rychlejší a měl být velmi těžce vyzbrojen. K jeho zalétání však nedošlo. Ve fázi prototypu skončil i vývoj střemhlavého bombardéru Breguet 698-BP2. Tento letoun vzniknul přestavbou prototypu Breguet 690-01.", "section_level": 1}, {"title": "Operační historie.", "content": "Od roku 1937 byla v rámci francouzského letectva vytvořena malá experimentální jednotka, která zkoušela taktiku útoků proti pozemním cílům. Nakonec francouzské letectvo došlo k závěru, že bombardování z nízkých výšek nepřátelských vozidel a dělostřelectva na bojišti bude výhodnější než střemhlavé bombardování. Zvolená taktika zahrnovala přiblížení k cíli letem maximální rychlostí těsně nad povrchem země, následné postřelování cíle z hlavňové výzbroje nebo odhození bomb se zpožděným časovačem přímo nad cílem. Francouzští velitelé všeobecně považovali tuto taktiku za bezpečnou pro posádky letadel, protože se domnívali, že použití protiletadlových zbraní bude při takovémto útoku neúčinné. Francouzská armáda však v té době nepoužívala protiletecké rychlopalné kanóny, ale jen kulomety puškové ráže a pomalu střílející kanóny ráže 75 mm. Na konci roku 1939 byly dvě perutě složené z dobrovolníků shromážděny na malém letišti poblíž Vinon-sur-Verdon, kde zahájily operační výcvik. Jelikož letouny Breguet 691 ještě nebyly k dispozici, posádky zatím létaly na lehkých bombardérech Potez 633. Když byly konečně dodány, staly se u posádek oblíbené, ačkoliv měly problémy s nespolehlivými motory a s podvozkem. V březnu 1940 byly vytvořeny první perutě vybavené letouny Breguet 693. Jednalo se o 5 jednotek s označením \"GBA I/51\", \"GBA II/51\", \"GBA I/54\", \"GBA II/54\" a \"GBA II/35\" (GBA je označení pro \"Groupe de bombardement d'assaut\" – útočná bombardovací peruť), každá teoreticky vybavená 13 letouny. Po zahájení dodávek strojů Bre.693 byly stroje verze 691 přeřazeny k výcviku posádek. Kvůli jejich pozdnímu dodání se posádky při zahájení bitvy o Francii s letouny stále sžívaly a pracovaly na taktice nasazení. 12. května 1940 provedly jednotky GBA I/54 a II/54 svůj první bojový let proti německým motorizovaným kolonám v oblasti Hasselt – Maastricht – Saint-Truiden. Německá protiletecká palba byla tak zničující, že bylo sestřeleno 8 a poškozeno 6 z 18 strojů Bre.693 vyslaných do akce. Katastrofální výsledky této první bojové akce vedly francouzské velitele k přehodnocení taktiky. Posádky letounů začaly provádět útoky klesavým letem s vyšší letové hladiny, což vedlo k omezení ztrát, ale i ke zvýšení nepřesnosti útoku, protože letouny neměly výhled pro bombometčíka a činilo je to i více zranitelné nepřátelskými stíhačkami. Během následujících misí se letouny vrátily k útokům z malých výšek, ale působily v menších formacích. Jak se bitva rychle vyvíjela směrem ke kolapsu francouzských armád, bitevní perutě podnikaly své každodenní akce za stálých ztrát od protiletadlových zbraní a nepřátelských stíhačů. Na konci června 1940 se francouzské letectvo pokoušelo evakuovat své moderní letouny do severní Afriky mimo dosah Němců, odkud, jak mnozí doufali, by mohly pokračovat v boji. Bohužel, Breguety s krátkým doletem nebyly schopné přeletět Středozemní moře. Na rozdíl od jiných moderních francouzských typů, bojová kariéra rodiny letounů Breguet 690 skončila s podepsáním kapitulace Francie 22. června 1940. K tomuto okamžiku bylo ztraceno celkem 119 strojů. 47 letounů bylo ztraceno přímo v bojových akcích. Původních 5 bitevních jednotek utrpělo materiální ztráty dosahující 63%, zatímco ztráty na posádkách byly zhruba 50%. Po uzavření příměří bylo francouzské vládě ve Vichy dovoleno mít ve Francii malé letectvo. Piloti útočných bombardérů podnikli poté několik ojedinělých cvičných letů na zbývajících letounech Bre.693 a Bre.695. Poté, co Německo na konci roku 1942 okupovalo i zbytek Francie, byly některé ze zbývajících letounů předány Itálii, kde byly používány ke cvičným účelům.", "section_level": 1}, {"title": "Varianty.", "content": "Bre.690-01 Bre.691-01 Bre.691-AB2 Bre.692-C2 Bre.693-01 Bre.693-AB2 Bre.694-01 Bre.695-01 Bre.695-AB2 Bre.696-B2 Bre.697-C2 Bre.698-BP2 Bre.699-B2 Bre.700-C2", "section_level": 1}, {"title": "Specifikace (Bre.693-AB2).", "content": "\"Technické údaje pocházejí z publikace „Letadla 1939–45: Stíhací a bombardovací letadla Francie a Polska“\". Itálie", "section_level": 1}], "src_summary": "Breguet 690 a letouny odvozené od tohoto typu byly lehké dvoumotorové bitevní letouny, které byly používány francouzským letectvem během 2. světové války.", "tgt_summary": "The Bréguet 690 and its derivatives were a series of light twin-engine ground-attack aircraft that were used by the French Air Force in World War II. The aircraft was intended to be easy to maintain, forgiving to fly, and capable of 480 km/h (300 mph) at 4,000 m (13,120 ft). The type's sturdy construction was frequently demonstrated and the armament was effective. However, French rearmament began two full years later than that in Britain, and none of these aircraft were available in sufficient numbers to make a difference in 1940.", "id": 1295019}
{"src_title": "Jedle obrovská", "tgt_title": "Abies grandis", "src_document": [{"title": "Vzhled.", "content": "Jedle obrovská je vysoce vzrůstný strom s mohutným válcovitým kmenem a širokou korunou stejnoměrného, kuželovitého tvaru. Patří mezi největší jehličnaté stromy na světě; její výška často přesahuje 70 metrů, za předpokladu, že se jedná o exempláře, které rostou na území své původní domoviny. Větve vyrůstají v přeslenech, většinou vodorovně odstávají (kolmo na kmen). Tenká šedá kůra je v mládí poseta pryskyřičnými puchýřky, ve stáří tvoří podélně rozpukanou borku. Kůlovitý hlavní kořen sahá do značné hloubky pod povrch země, postranní kořeny jsou bohatě rozvětvené, což stromu umožňuje přežívat i na nepříliš příznivých stanovištích. Jednotlivé jehlice jsou ploché, úzké, nestejně dlouhé (v rozmezí 2-6 cm), na větvičce uspořádané do dvou pravidelných řad. Barvy jsou svěže až tmavě zelené, lesklé, na spodní straně s výraznými bílými proužky průduchů. Snadnou se lámou, rozdrcené jsou velmi příjemně aromatické. Letorosty jsou lysé. V horní části koruny, poblíž vrcholu, vyrůstají na jaře samčí šištice, které jsou 6-8 cm dlouhé. Samičí šištice jsou žlutozelené, dozrávají v srpnu až září, během října se na stromě rozpadají. jedle obrovská od mládí roste velmi rychle a vytváří velké množství dřevní hmoty. Dožívá se stáří okolo 250-300 let, v evropských podmínkách obvykle méně.", "section_level": 1}, {"title": "Ekologie a rozšíření.", "content": "Preferuje hluboké, bohatší, aluviální půdy okolo vodních toků, může se však vyskytovat i na chudé půdě. Potřebuje polostín a nevadí jí mrazy. Na vlhké půdě patří k nejvyšším dřevinám v porostu, na suchých stanovištích zůstává v podúrovni. Původně jedle obrovská rostla pouze na západě Severní Ameriky, v oblasti od Vancouveru po severní Kalifornie, východně její areál zasahuje až Montaně. Nalezneme ji v nadmořské výšce od hladiny Tichého oceánu (zde se vyskytují největší jedinci), až po 1830 m n. m. v pohořích jako Kaskádové pohoří a Skalnaté hory, nejčastěji v hlubokých říčních údolích, roklích nebo na mírných svazích. Nevytváří monokulturu, je součástí smíšených a jehličnatých lesů.", "section_level": 1}, {"title": "Rozšíření do Evropy.", "content": "Jedli obrovskou objevil David Douglas v roce 1825 a sám ji přivezl v roce 1831 do Anglie. Lesnictví a výsadba v parcích (případně arboretech) je v současnosti hlavním důvodem výsady jedle obrovské v severní a střední Evropě. Nevyroste v zde však do takových výšek jako v Severní Americe. Ty nejstarší, které byly v Evropě vysazeny kolem roku 1831, do současnosti nedosáhly většinou výšek 50 m. V českých podmínkách se jeví jako slibná produkční dřevina, tvorbou dřevní hmoty daleko předstihující domácí hospodářské dřeviny. Jejímu většímu rozšíření v lesích však dosud brání náchylnost na napadení parazitickou houbou václavkou a dosavadní nevelký zájem dřevozpracujícího průmyslu o její dřevo.", "section_level": 1}, {"title": "Využití.", "content": "V dřevařském průmyslu se využívá jako zdroj vlákniny, řeziva a nepříliš kvalitního stavebního dříví. V parcích bývá pěstována jako okrasná dřevina, v USA je též oblíbeným vánočním stromkem. U domorodých obyvatel Ameriky měla hojné využití její silně aromatická pryskyřice, jíž se vymazávaly lodě a vnitřky budov. Stejně jako aromatické jehličí má vysoký obsah silic, a tedy i antiseptické a repelentní účinky. Z mladé kůry se získávalo růžové barvivo.", "section_level": 1}, {"title": "Odkazy.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Externí odkazy.", "content": "", "section_level": 2}], "src_summary": "Jedle obrovská (\"Abies grandis\") je jehličnatý neopadavý strom pocházející ze severozápadní části Severní Ameriky. V Evropě se pěstuje od roku 1831 v parcích, jako produktivní, rychle rostoucí dřevina se zde zavádí i do lesnictví (včetně ČR).", "tgt_summary": "Abies grandis (grand fir, giant fir, lowland white fir, great silver fir, western white fir, Vancouver fir, or Oregon fir) is a fir native to the Pacific Northwest and Northern California of North America, occurring at altitudes of sea level to 1,800 m. It is a major constituent of the Grand Fir/Douglas Fir Ecoregion of the Cascade Range. The tree typically grows to 40–70 m (131-229 ft.) in height, and may be the tallest Abies species in the world. There are two varieties, the taller coast grand fir, found west of the Cascade Mountains, and the shorter interior grand fir, found east of the Cascades. It was first described in 1831 by David Douglas. It is closely related to white fir. The bark has historical medicinal properties, and it is popular in the United States as a Christmas tree. Its lumber is a softwood, and it is harvested as a hem fir. It is used in paper-making, as well as construction for framing and flooring, where it is desired for its resistance to splitting and splintering.", "id": 882148}
{"src_title": "Sigrid Storråda", "tgt_title": "Sigrid the Haughty", "src_document": [{"title": "Sága \"Heimskringla\".", "content": "\"Heimskringla\" popisuje Sigrid jako krásnou, ale pomstychtivou dceru mocného švédského šlechtice Skagula Tosteho. Jako vdova po Erikovi Vítězném vlastnila význačné pozemky a žila společně se synem Olofem, když se král Vestfoldu Harald Grenske ucházel o její ruku. Nechala Haralda i dalšího svého nápadníka Vissavalda z Garðaríki po hostině upálit ve velké síni, aby odradila další zájemce o manželství s ní. O její ruku dále žádal norský král Olaf Trygvasson, ale za podmínku si určil, aby konvertovala ke křesťanství. Sigrid mu řekla: \"Neodloučím se od víry, kterou přede mnou udržovali mí předci.\" Olaf ji ve vzteku uhodil rukavicí, načež Sigrid chladně reagovala: \"To může jednoho dne znamenat tvou smrt.\" Sigrid poté chtěla utvořit koalici Olafových nepřátel. Zajistila spojenectví Švédska a Dánska, když se provdala za ovdovělého dánského krále Svena Vidlího vouse. Sven svou sestru Tyri provdal za vendského krále Burislava, otce své první manželky Gunhildy. Tyri utekla a provdala se za Olafa, čímž jen rozdmýchala konflikt mezi Olafem a svým bratrem, zatímco Sigrid štvala Svena proti svému bývalému nápadníkovi. To vedlo k bitvě u Svoldu, ve které Olaf zahynul. Dánský historik Saxo Grammaticus opakuje tyto informace a píše, že vdova po Eriku Vítězném Syritha se provdala za Svena Vidlího vouse poté, co odmítla Olafa Trygvassona.", "section_level": 1}, {"title": "Identita.", "content": "Na základě těchto dat došli historici k několika hypotézám. Jedna z nich pokládá Sigrid ze ság za polskou princeznu\" 'Świętosławu\"', dceru Měška I. a Doubravky, která se vdala za Erika a poté za Svena a byla matkou Erikova syna Olofa a Svenových synů Haralda a Knuta. \"Sigrid\" by v tom případě bylo její nově přijaté jméno nebo jméno, které si vymysleli autoři ság, kteří její slovanské jméno neznali nebo neuměli napsat. Podle této hypotézy by také mohla být identická se Svenovou první legendární manželkou Gunhildou. Sigrid také může být pouze fiktivní postavou.", "section_level": 1}], "src_summary": "Sigrid Storråda neboli Sigrída Hrdá, Saum–Aesa (, , slovansky Svatoslava) je jméno královny, která se objevuje v severských ságách jako manželka švédského krále Erika Vítězného a poté dánského krále Svena Vidlího vouse. Ačkoliv jí ságy připisují nordický původ, je Sigrid někdy považována za polskou nebo pomořanskou princeznu. Její existence je některými vědci zpochybňována, například Birgittou Fritzovou. Sigrid se objevuje v mnoha ságách napsaných celé generace po popisovaných událostech, o kterých jinak není žádný důkaz. Není jisté, zda byla skutečnou osobou, či zda je výsledkem spojení osudů několika žen nebo zcela fiktivní postavou.", "tgt_summary": "Sigrid the Haughty, also known as Sigríð Storråda (\"Sigrid Storråda\" in Swedish), is a queen appearing in Norse sagas as wife, first of Eric the Victorious of Sweden, then Sweyn Forkbeard of Denmark. Sigrid appears in many sagas composed generations after the events they describe, but there is no reliable evidence as to her existence as they describe her. The figure of Sigrid appears mainly in late Icelandic sagas, while more contemporary sources such as Thietmar of Merseburg and Adam of Bremen instead claim that Sweyn was married to a Polish princess, identified as Świętosława. Snorri Sturluson gives conflicting information and in one place says that Sweyn was married to Sigrid and in another that he was married to a Gunhild of Wenden. It is unclear if the figure of Sigrid was a real person, if the saga account of her is an amalgamation of the lives and deeds of several women, or if she is a completely fictional character. The latter view is held by some modern scholars, who do not give credibility to Sigrid's legacy in old Nordic sources and thus consider it a myth.", "id": 1508126}
{"src_title": "Opatství svatého Kolumbána", "tgt_title": "Bobbio Abbey", "src_document": [{"title": "Historie kláštera.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "7. století.", "content": "Svatý Kolumbánus byl pohřben 23. listopadu 615, ale i jeho následníci byli vysoce cenění svatí - svatý Atala (zemř. 627) a svatý Bertulf z Bobbia (zemř. 640), kteří nový klášter bránili proti nebezpečí se strany militantního ariánství za krále Rotharise (636 – 652). Dle pověsti Arioald, přímý předchůzce Rotharise, se stal katolíkem poté, co nechal svatého Bladulfa, mnicha z Bobbia, zavraždit, protože jej Bladulf odmítl pozdravit jako Ariána. Podle legendy Atala Bladulfa a vytrhl Arioalda z moci ďábla. Tento dvojitý zázrak vedl ke konverzi Arioalda. V roce 628, kdy svatý Bertulf podnikl pouť do Říma, papež Honorius I. vyňal Bobbio z biskupské jurisdikce a tak opatství podřídil přímo svaté stolici. Za dalšího opata, Bobolena, byl nastolen řád svatého Benedikta. Zpočátku bylo jeho dodržování nepovinné, avšak v průběhu času nahradil přísnější Řád svatého Kolumbána a Bobbio se připojilo ke kongregaci Monte Cassino. V roce 643 na žádost Rotharise a královny Gundelbergy papež Theodor I. udělil opatovi Bobbia právo používat mitru a ostatní pontifikální odznaky. Během nepokojů v 7. století se Bobbio stalo centrem katolické víry a kultury. Přes snahy stoupenců sv. Kolumbána se zvyšoval počet Lombardů, kteří se připojili ke katolické církvi. Ale během první poloviny 7. století se velmi rozsáhlé území mezi Turínem a Veronou, Janovem a Milánem ocitlo ve značných náboženských nepokojích. Až za vlády dobyvatele Griomoalda I. z Beneventa (663 – 673), který sám konvertoval, teprve většina lidu přijala katolickou víru. Od tohoto okamžiku ariánství výrazně ustoupilo na západ.", "section_level": 2}, {"title": "8. století a dále.", "content": "Theodelindin synovec Aripert I. (653 - 663) obnovil právo papeže ke všem pozemkům Bobbia. Aripelt II. tento stav papež Janu VII. v roce 707 potvrdil. Lombardi papeže těchto práv brzy zase zbavili, avšak v roce 756 byl Aistulf Pipinem Krátkým donucen se pozemků vzdát. V roce 1153 Fridrich Barbarossa potvrdil dvěma chartami různá práva a majetek. Sláva Bobbia dosáhla až do Irska a pověst sv. Kolumbána přilákala mnoho dalších irských věřících. Nástupcem Bobolena mohl být jistý 'Comgall'. Biskup Cummian, který resignoval na svůj post v Irsku, aby se stal mnichem v Bobbiu. Zemřel v opatství kolem roku 730.", "section_level": 2}, {"title": "Biskupství v Bobbiu.", "content": "V roce 1014 císař Jindřich II., při příležitosti své korunovace v Římě, dosáhl u papeže Benedikta VIII. zřízení biskupství v Bobbiu. První biskup Peter Aldus byl opatem v Bobbiu od roku 999 a jeho biskupští následovníci po dlouhou dobu žili v opatství, kde mnoho z nich bylo mnichy. Od roku 1133 nebo 1161 Bobbio podřízeno arcibiskupství v Janově. Od té doby docházelo mezi biskupem a mnichy ke sporům a roce 1199 Innocenc III. vyslal dva vyslance, aby opatství obnovili v záležitostech duchovních i světských, a vybavil biskupa oprávněním sesadit opata, pokud se ve stanovené lhůtě sám nepodřídí.", "section_level": 2}, {"title": "Zrušení.", "content": "Opatství svatého Kolumbána a kostel byli benediktinům zabaveny francouzskými okupačními vojsky v roce 1803, kdy bylo opatství zrušeno.", "section_level": 2}, {"title": "Bazilika.", "content": "Současná bazilika sv. Kolumbána (1456–1530) nahradila starou renesanční budovu. Ve svatých nápisech kolem hlavní lodi baziliky je pouze jedna citace, která jí dává mimořádného významu. Toto pouhé zjištění dovoluje interpretaci celých pasáží z bible. Tato věta je verš 6.63 z evangelia svatého Jana, tento verš získává zvláštní souvislosti, pokud se čte v souvislosti se složitými okolnostmi ohledně církve v dobách, kdy se vytvářela výzdoba baziliky. Rovněž renesanční fresky se týkají náboženských sporů v církvi v době renesance. Bazilika má tvar románského kříže s lodí a dvěma chodbami, transeptem a pravoúhlou apsidou. Její součástí je křtitelnice z 9. století. Freskovou výzdobu lodi vytvořil Bernardino Lanzani v 16. století. Krypta z 15. století ukrývá sarkofágy sv. Kolumbána od Giovanniho dei Patriarchi (1480) a sarkofágy prvních dvou opatů - svatého Attaly a svatého Bertulfa. V kryptě je rovněž mozaiková dlažba z 12. století s příběhem Makabejského povstání. Zvonice z konce 9. století a menší apsidou pochází z původní románské budovy. \"Torre del Comune\" (Obecní věž) byla postavena v letech 1456 - 1485. Muzeum v opatství obsahuje nálezy a zbytky z dob Starověkého Říma (hroby, oltáře, sochy) a z dob Langobardů (nápisy, náhrobní kameny). Rovněž se zde nachází polyptych od Bernardina Luiniho a bobbijská kolekce Monza ampullae – tj. poutnických lahví ze 6. století , která je druhá největší na světě.", "section_level": 1}, {"title": "Knihovna.", "content": "Jádrem knihovny v opatství byly rukopisy, které si Kolumbán přinesl z Irska (ačkoli jich patrně nebylo mnoho) a pojednání, která sám napsal. Učenec svatý Dungal (zemřel po roce 827) odkázal opatství svou cennou knihovnu, která se skládala z cca 27 svazků. Koncem 9. století katalog zveřejněný Ludovicem Antoniem Muratorim (ale nyní nahrazený vydáním od M. Tosi) prokazoval, že v té době každá oblast vědění, duchovní nebo světské, byla v této knihovně zastoupena. Katalog uvádí více než 600 svazků. Mnoho z těchto knih bylo ztraceno, ale ty, které se zachovaly, jsou stále považovány za hlavní poklady pozdějších sbírek, jejichž byly součástí. V roce 1616 kardinál Federico Borromeo si pro Ambrosiánskou knihovnu v Milánu vzal osmdesát šest svazků, včetně slavného \"Bobbio Orosius\", \"Antigonáře z Bangoru\"a \"Bobbio Jerome\" a palimpsestské gótské verze bible od Ulfilase. Dvacet šest svazků bylo v roce 1618 věnováno papeži Pavlu V. pro Vatikánskou knihovnu. Mnoho dalších bylo posláno do Turína, kde vedle těch, které byly v Královských archivech, bylo sedmdesát jedna z nich uloženo v univerzitní knihovně až do ničivého ohně z 26. ledna 1904. Gerbert z Aurillacu (pozdější papež Silvestr II.), se stal opatem v Bobbiu v roce 982 a za pomoci mnoha prastarých pojednání, která zde našel, sestavil své slavné dílo o geometrii.", "section_level": 1}], "src_summary": "Klášter v Bobbiu (italsky \"Abbazia di San Colombano\") je opatství založené Irem, sv. Kolumbánem v roce 614, kolem něhož později vyrostlo město Bobbio v provincii Piacenza, v Emilia-Romagna v Itálii. Je zasvěceno sv. Kolumbánovi. Bylo slavným centrem odporu proti Ariánství a jako jedna z největších knihoven středověku bylo předobrazem kláštera v románu Jméno růže od Umberta Eca. Opatství bylo zrušeno v době francouzské nadvlády v roce 1803, ačkoli mnoho z budov bylo zachováno k jiným způsobům využití. Na pozadí založení opatství stál langobardský vpád do Itálie v roce 568. Langobardský král Agilulf se oženil s oddanou římsko-katoličkou Theodelindou v roce 590 a pod jejím vlivem a vlivem irského misionáře Kolumbána byl přesvědčen, aby konvertoval ke katolickému náboženství. Jako základnu pro konverzi langobardského lidu Agilulf Kolumbánovi věnoval zpustošený kostel a rozsáhlé pozemky známé jako Ebovium, které předtím, než je Langobardi zabrali, byly součástí papežských pozemků. Vedle tohoto malého kostela, zasvěceného svatému Petrovi, byl brzy postaven klášter. Opatství při svém založení respektovalo Řád svatého Kolumbána, vycházející z mnišských praktik keltského křesťanství.", "tgt_summary": "Bobbio Abbey (Italian: \"Abbazia di San Colombano\") is a monastery founded by Irish Saint Columbanus in 614, around which later grew up the town of Bobbio, in the province of Piacenza, Emilia-Romagna, Italy. It is dedicated to Saint Columbanus. It was famous as a centre of resistance to Arianism and as one of the greatest libraries in the Middle Ages, and was the original on which the monastery in Umberto Eco's novel \"The Name of the Rose\" was based, together with Sacra di San Michele. The abbey was dissolved under the French administration in 1803, although many of the buildings remain in other uses.", "id": 8713}
{"src_title": "Ischgl", "tgt_title": "Ischgl", "src_document": [{"title": "Inkubátor nemoci COVID-19.", "content": "Začátkem března 2020 se Ischgl stal významným ohniskem nemoci COVID-19. Případ infekce koronavirem objevil ve velmi navštěvovaném baru Kitzloch na konci února, místní provozovatel však incident kontaktním osobám ani zdravotnickým úřadům nenahlásil a restaurace zůstala otevřena další dva týdny. Bar je spojen se stovkami případů nákazy koronavirem, zejména v Německu, Rakousku, Dánsku a Norsku, ale také z Kanady, Velké Británie, Islandu a Švédska. Následně byly publikovány informace, které nasvědčovaly tomu, že tamní úřady, provozovatelé vleků, hoteliéří, majitele restaurací ve spolupráci s místním lékařem tajili nebezpečí koronaviru, aby mohli nadále vydělávat. Zaměstnanec lanovky potvrdil listu Kronen Zeitung, že ještě po rozhodnutí o karanténě pro první oblasti v Tyrolsku pět tisíc rekreantů z Ischglu stále lyžovalo, protože provozovatelé otáleli s tím, aby pokyn vešel ve známost. Přímo v Ischglu se podle německého deníku Die Welt nakazilo nejméně tisíc osob. K 17. březnu Norsko evidovalo 1400 nakažených lidí, z toho zhruba 40 procent se vrátilo z Ischglu. Na Islandu bylo 1. března zjištěno prvních 15 nakažených, z toho 14 bylo v Ischglu a patnáctý cestoval spolu s nimi, Rakousko však na varování nereagovalo. Osmdesát nakažených lidí v Hamburku se také nedávno vrátilo z Ischglu. 7. března byl zjištěn pozitivní nález u barmana baru Kitzloch, rakouské úřady začaly jednat až poté, co se prokázala nákaza u 15 dalších lidí, se kterými byl v kontaktu. K 10. březnu úřady nařídily zavřít všechny bary v Ischglu, hotely a sjezdovky však zůstaly otevřené. Až 13. března úřady uzavřely do karantény celé údolí Paznauntal s Ischglem a blízkým Sankt Antonem, kde je rovněž lyžařské středisko. Vleky a lanovky s gondolami však zůstaly v provozu až do neděle 15. března. Bylo podáno přes 400 žalob, z toho asi 350 po výzvě Rakouského svazu na ochranu spotřebitelů (VSV). Peter Kolba, zakladatel VSV, odhadoval, že v nejbližších dnech se mu ozve až 2500 lyžařů a VSV shromažďovala výpovědi svědků, aby prokázala, že „uzavření lyžařského střediska bylo zpožděno z komerčních důvodů\". Rakouští obhájci spotřebitelů podali žalobu na tyrolského hejtmana Günthela Plattera, starosty, společnosti provozující lanovky a další vládní úředníky kvůli nedostatečnému zvládání katastrofy v Tyrolsku. Deník Der Standard obvinil spolkovou vládu ve Vídni, že o událostech v Tyrolsku věděla v rané fázi, ale že to z politických důvodů tajila.", "section_level": 1}, {"title": "Externí odkazy.", "content": "Oficiální stránka", "section_level": 1}], "src_summary": "Ischgl je obec v Rakousku ve spolkové zemi Tyrolsko v okrese Landeck. Vesnička Ischgl se nachází přímo na úpatí lyžařského rakousko-švýcarského střediska Ischgl-Samnaun v Paznaunském údolí. Před 100 lety zde stál pouze kostelík se dvěma skromnými usedlostmi, dnes je tato obec kosmopolitní moderní středisko, které si ponechává i původní punc zemědělské obce. Žije zde 1 599 obyvatel (1. 1. 2011). V březnu 2020 se stala významným ohniskem šíření pandemie COVID-19.", "tgt_summary": "Ischgl () is a town in the Paznaun valley in the Austrian state of Tyrol. Its ski resort \"Silvretta Arena Ischgl-Samnaun\" is connected with the ski resort of Samnaun across the border in Switzerland to form one of the largest skiing resorts in the Alps. Ischgl was a major hotspot of the COVID-19 pandemic in Europe.", "id": 1949930}
{"src_title": "Adolf Wölfli", "tgt_title": "Adolf Wölfli", "src_document": [{"title": "Životopis.", "content": "Narodil se v Bowilu v kraji Emmental poblíž Bernu jako nejmladší ze sedmi dětí. V roce jeho narození se rodina do Bernu přestěhovala. Otec, povoláním kameník, byl notorický alkoholik a roku 1870 rodinu opustil. Matka se živila zprvu jako pradlena. V roce 1872 rodinu úřady přestěhovaly do její domovské obce Schangnau, kde byli matka a syn odděleni a pracovali za stravu a ubytování u různých sedláků. Roku 1873 Wölfliho matka zemřela. Od té doby se živil jako nádeník na statcích v Schangau a později i v kantonech Bern a Neuchâtel. Vyrůstal za špatných sociálních podmínek a byl zařazen na nejnižších stupních společenského žebříčku. To mu neumožňovalo založit trvalý partnerský vztah. V letech 1883–1884 prodělal základní vojenský výcvik. Roku 1890 byl odsouzen na dva roky do vězení za sexuální obtěžování dvou dívek, čtrnáctileté a pětileté. Po propuštění pracoval jako námezdní dělník, jeho sociální izolace se zvětšovala. V roce 1895 se opět pokusil sexuálně zneužít tři a půl roku starou dívku. Aby se zjistilo jeho duševní zdraví, byl umístěn do psychiatrické léčebny ve Waldau poblíž Bernu. Zde mu byla diagnostikována schizofrenie. Proto zůstal ve Waldau internován až do své smrti v roce 1930. Příčinou smrti byla rakovina tlustého střeva.", "section_level": 1}, {"title": "Dílo.", "content": "Od roku 1899 začal kreslit, do roku 1904 se však žádné kresby nedochovaly. Po celý život kreslil ve své cele o velikosti 7 čtverečných metrů tužkami na velkoformátové novinové papíry. Zprvu černobílé kompozice, později barevné. Jednotlivé listy vázal do sešitů. Jeho dílo se skládá ze 45 velkých a 16 malých sešitů o 26 000 stranách textů, hudebních partitur, číselných záznamů a zejména 1600 kreseb a 1640 koláží. Ke konci života je nazval \"Obří stvoření svatého Adolfa\", protože se od roku 1915 za svatého považoval. Toto dílo je rozděleno na několik samostatných částí:", "section_level": 1}, {"title": "Odkaz a recepce.", "content": "V letech 1907–1919 působil ve Waldau jako psychiatr Walter Morgenthaler. V roce 1921 vydal knihu \"Ein Geisteskranker als Künstler\" (Duševně nemocný jako umělec), ve které veřejnost seznámil s Wölfliho dílem. V té době již Wölfli začal některé své obrazy prodávat specializovaným sběratelům. André Breton označil jeho dílo za jedno z nejvýznamnějších ve 20. století, oceňovali ho i jiní surrealisté. Roku 1948 vystavil francouzský malíř Jean Dubuffet 120 jeho obrazů v Paříži. O Wölfliho opíral Dubuffet svou koncepci art brut (surové umění). V roce 1972 byly Wölfliho práce vystaveny na prestižní výstavě documenta 5 v Kasselu. V témže roce vznikla v Bernu Nadace Adolfa Wölfliho. Jeho dílo je od té doby uloženo v Muzeu umění v Bernu. V letech 1978 a 1987 vyšly první desky s jeho hudbou. Naopak někteří hudební skladatelé pasáže Wölfliho textů zhudebnili, např. Georg Friedrich Haas či Bernhard Gál. Od února do května 2012 uspořádala Galerie hlavního města Prahy v domě U Kamenného zvonu na Staroměstském náměstí retrospektivní výstavu Wölfliho díla.", "section_level": 1}], "src_summary": "Adolf Wölfli (29. února 1864 Bowil, Švýcarsko – 6. listopadu 1930 Waldau, Bern, Švýcarsko) byl švýcarský výtvarník, hudební skladatel a spisovatel. Jako jeden z prvních byl dáván do souvislosti s výtvarným směrem art brut. Celý svůj dospělý život prožil v ústavu pro duševně choré, kde také vytvořil své dílo.", "tgt_summary": "Adolf Wölfli (February 29, 1864 – November 6, 1930) (occasionally spelled Adolf Woelfli or Adolf Wolfli) was a Swiss artist who was one of the first artists to be associated with the Art Brut or outsider art label.", "id": 1490564}
{"src_title": "Opevněný kostel", "tgt_title": "Fortified church", "src_document": [{"title": "Stavební prvky.", "content": "Stavební prvky opevněných kostelů lze v zásadě rozdělit na prvky pro obranu pasivní, nebo aktivní.", "section_level": 1}, {"title": "Příkopy.", "content": "Příkopy byly vyhloubeny kolem řady kostelů (např. vodní příkop kolem kostela v Hulíně, dosud zčásti patrný), ale většinou byly od doby barokní postupně zasypány.", "section_level": 2}, {"title": "Ohradní zdi.", "content": "Např. úsek hradební zdi s klíčovými střílnami u kostela v Jesenici (okres Rakovník).", "section_level": 2}, {"title": "Obranná patra.", "content": "Vyvýšené části staveb samozřejmě byly hůře přístupné, a proto se při opevňování kostelů setkáváme s projevy snahy o lepší zajištění těchto částí staveb např. komplikovaným přístupem nebo prvky aktivní obrany (střílny, střílnová okénka).", "section_level": 2}, {"title": "Střílny.", "content": "Jako střílny reálně využitelné k obraně (tedy nikoliv jen dekorativní či symbolické prvky architektury) lze chápat zejména pozdně gotické klíčové střílny a střílnovité či štěrbinovité otvory s opěrami pro hákovnici na vnitřní straně otvoru. Tyto opěry mají zpravidla formu vodorovného trámku, jehož konce jsou vetknuté do boků vnitřní špalety otvoru.", "section_level": 2}, {"title": "Opevněné kostely v Evropě.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Španělsko.", "content": "Informace o španělských opevněných kostelech nejsou zatím obecně příliš známé. Nejsou komentovány ani v syntetických přehledech tématu. Dozvíme se o nich v soupisech památek, v turistických průvodcích, ale také v monografických studiích či vědeckých pracích (mnoho informací není k dispozici ani ve španělské verzi Wikipedie). Přesto jsou jich zachovány stovky. K opevňování docházelo především od 14. století do 16. století, ale existují i příklady obranných prvků staveb z doby barokní. Příčiny je třeba samozřejmě hledat v dlouhotrvajících válkách a nedůvěře církve i obyvatelstva ve schopnost či zájem vládnoucích vrstev udržet mírový stav. Na druhé straně je velmi pravděpodobné, že kostely jako robustní budovy byly opevňovány v rámci posilování zemské domobrany. Nejtypičtějším znakem opevněných kostelů ve Španělsku jsou ochozy s cimbuřím nebo patra s rozměrnějšími podstřešními okénky. Ochozy s cimbuřími zřizované na hranách plochých střech kostelů či věží byly v řadě případů později zakryty střechou.", "section_level": 2}, {"title": "Portugalsko.", "content": "Opevněné kostely v Portugalsku jsou v základním přehledu obvykle krátce zmiňovány v odborných publikacích o portugalské gotice či v monografiích věnovaným hradům a palácům. V nich jsou popsány především nejznámější příklady opevněných chrámů společně s charakteristickými znaky portugalského opevněného kostela. Další příklady je možné objevit ve studiích o konkrétních objektech, v soupisech památek nebo lze usuzovat na obrannou funkci při zhodnocení dobových událostí a stavebního vývoje kostela v komparaci s dobovými vyobrazeními. Po skončení reconquisty portugalské části Pyrenejského poloostrova (1249) byly opevněné kostely budovány především rytířskými řády zejména v pohraničních oblastech s Kastilií. Obranná a ochranná funkce objektu však byla zahrnuta i do přestavby některých katedrál. Opevněné gotické kostely se v Portugalsku stavěly až do druhé poloviny 15. století. Poté došlo k uklidnění politických vztahů s katolickými Veličenstvy také kvůli rodinným vazbám krále Manuela, proto v manuelské architektuře postrádaly nově zakládané kostely tuto funkci. Většina portugalských gotických opevněných kostelů se příliš neodlišovala od ostatních chrámů,rozlišovaly je především mohutnější zdi či užší, výše položená okna. Opevněný kostel doplňovala věž, která měla charakter obranné věže středověkého hradu, a v některých případech byla přístupná pouze z kostela. Kostely, které měly i vizuální podobu pevnosti, byly výjimkami.", "section_level": 2}, {"title": "Mexiko.", "content": "Řada křesťanských chrámů stavěných či přestavovaných v 16. století v Mexiku má prvky řadící je mezi opevněné kostely. Dle současných výkladů sice měly spíše symbolickou funkci, neboť množství útoků domorodých kmenů bylo poměrně nízké, avšak vicekrál Antonio de Mendoza y Pacheco v roce 1535 po příjezdu do Mexika zakázal jejich výstavbu, dokud nebyl poučen o jejich funkci a potřebnosti jejich výstavby.", "section_level": 2}], "src_summary": "Opevněný kostel je kostel vybavený pro poskytnutí ochrany vojensky ohroženému civilnímu obyvatelstvu na území chráněném církevním azylem. Zejména ve středověku docházelo k opevňování kostelů (srovnej kastel) a posvátných okrsků a objektů. Pro ochranu civilního obyvatelstva byly opevňovány nejen kostely a kláštery, ale i hřbitovy. Proto také byly dlouho zakazovány jakékoliv stavební prvky či obranné stavby využitelné k aktivní obraně. Výrazněji se pevnostní prvky staveb (hradby kolem hřbitovů se střílnami, ochozy s cimbuřími, střílny apod.) uplatňují od 14. století. Převážně se kostely vyskytovaly v územně vymezených regionech, zasažených či ohrožených taženími vojsk apod. (na území nynější České republiky zejména pod vlivem tureckého nebezpečí a selských válek v Německu). Na druhé straně byly kostely opevňovány v cílených akcích domobrany, nebo jako strategické opěrné body (ač to bylo stíháno církevními zákazy). Současně ovšem docházelo k užívání pevnostních prvků jako dekorativních doplňků staveb, a to zejména v renesanci (střílny na atice jižní předsíně městského kostela ve Veselí nad Lužnicí).", "tgt_summary": "A fortified church is a church that is built to serve a defensive role in times of war. Such churches were specially designed to incorporate military features, such as thick walls, battlements, and embrasures. Others, such as the Ávila Cathedral were incorporated into the town wall. Monastic communities, such as Lérins Abbey, are often surrounded by a wall, and some churches, such as St. Arbogast in Muttenz, Switzerland, have an outer wall as well. Churches with additional external defences such as curtain walls and wall towers are often referred to more specifically as fortress churches or \"Kirchenburgen\" (literally \"church castles\"). Most fortified churches may be found in parts of Europe where there was much hand-to-hand warfare, for example in the Dordogne region of France, fought over by France and England in medieval times, and in Transylvania, during the Ottoman invasions. Fortified churches were also built in places controlled by colonial empires, such as one in the Philippines at the scene of the Siege of Baler.", "id": 1724434}
{"src_title": "Ubrousek", "tgt_title": "Napkin", "src_document": [{"title": "Využití.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Kosmetika.", "content": "V kosmetice jsou ubrousky používané k čištění pleti či léčebným prostředkům. Některé mohou být napuštěné látkami, které pleť vyčistí a osvěží. Vlhčené ubrousky jsou vhodné i jako \"poslední záchrana\", když se ocitnete se špinavýma rukama na místě, kde nemáte jinou možnost než se utřít do nich. Tento způsob použití vždy ocení maminky s malými dětmi, které mají vždycky ruce od něčeho \"upatlané\". Některé vlhčené ubrousky jsou napuštěné přímo desinfekčními roztoky, které zabrání vniknutí např. hepatitidy do vašeho těla. Může se tak hodit např. na cestách.", "section_level": 2}, {"title": "Stolování.", "content": "Ubrousky při stolování jsou známé už tak dlouho, že je dnes bereme jako samozřejmost. Na západě tedy nejsou nic neobvyklého ani v restauracích nižších cenových skupin. Můžeme se setkat s ubrousky plátěnými a papírovými. Plátěné ubrousky by měly být dostatečně velké, protože si je host pokládá na kolena nebo si je zastrčí za límec aby se neušpinil od jídla. V některých restauracích se ubrousky skládají do různých tvarů (lámání) nebo se jednoduše přeloží a vsunou do \"kroužku na ubrousek\" což může připomínat jakýsi velký prstýnek. Tyto kroužky se v restauracích moc neosvědčily a používají se spíše v domácnostech s označením například jednotlivých členů rodiny. Papírové ubrousky ke stolování jsou dnes již téměř k nerozeznání od plátěných a je stále běžné, že se do nich balí příbory v restauracích nižších cenových skupin či hospodách. Do ubrousku, ať plátěného či papírového se nesmrká a neotírá se s ním např. pot z čela. Během jídla je plátěný ubrousek na svém místě v klíně nebo u krku a v případě nutnosti odchodu od stolu se pokládá na židli už jen z důvodu aby si na místo mezitím nikdo nesedl. Papírový ubrousek oproti tomu nepokládáme na kolena, protože je příliš lehký a mohl by se sesunout k zemi. Proto se odkládá na levou stranu od talíře.", "section_level": 2}, {"title": "Ubrousky a jejich skládání.", "content": "Velké čtvercové ubrousky minulých dob ustoupily menším - dají se dobře složit a vyniknou při anglickém prostírání. Světové parametry ubrousků pro oběd či večeři jsou 40 - 50 cm a ubrousků svačinových 11 - 12 cm. Dřívější móda nabádala skládat z ubrousků k slavnostnímu pohoštění všelijaké obrazce. Dnes stačí jen vědět, že ubrousky klademe vždy na talíř nebo na levou stranu od talíře a skládáme je co nejúsporněji. Ubrousek je potřebnou součástí stolování a neměl by být nikdy příliš naškroben. Před jídlem jej pokládáme rozložený na kolena, pokud na stole nejsou k dispozici ještě papírové ubrousky, před napitím si ubrouskem lehce otřeme ústa. Po skončení jídla ubrousek jednou přeložíme a položíme jej zpět na levou stranu od talíře.", "section_level": 3}, {"title": "Domácnost.", "content": "V domácnostech najdeme ubrouskům uplatnění spíše jako jednorázový velmi savý papír pro úklid, který díky této vlastnosti můžeme uplatnit například při nehodách v kuchyni, ale i pro vyleštění zrcadel, utření stolu a spoustu dalších možností, které se naskytnou při nejrůznějších situacích. Takového ubrousky se prodávají ve velkých rolích. Ubrousků je velké množství druhů: dnes se dokonce už vyrábějí ubrousky slisované do tablet, které při kontaktu s vodou nabobtnají, dají se rozložit a použít. Ale ten nejznámější, klasický ubrousek je papírový čtvercového tvaru. Může být jednovrstevný nebo vícevrstevný, bílý nebo ozdobný s potiskem. Bílý se ve většině domácností používá pro balení svačin nebo ke stolování. Barevný má spoustu možností použití. Většinou se pokládá na stůl při slavnostních chvílích jako jsou hostiny s rodinou a tak dále.", "section_level": 2}, {"title": "Ostatní využití.", "content": "Ubrousky lze využít na mnoho způsobů. Jako dekorace na stůl pod vázu, k výrobě dárků třeba ubrouskovou techniku, kdy lze vdechnout nový život již zašlým věcem a ke množství dalších výtvarným aktivit.", "section_level": 2}, {"title": "Výroba.", "content": "Papírové ubrousky, kuchyňské ubrousky a kosmetické ubrousky se vyrábí v továrnách spolu s WC papírovými ruličkami, utěrkami, ručníky a kapesníčky.", "section_level": 1}, {"title": "Zajímavost.", "content": "Kdysi se ubrousky pokládaly na rameno, pak na levou paži kolem krku, což šlo mnohdy velmi těžko, pokud se nosily široké a tvrdě škrobené límce.", "section_level": 1}], "src_summary": "Ubrousek je jedna ze základních hygienických potřeb. Má čtvercový nebo obdélníkový tvar a bývá vyroben nejčastěji z papíru, látky či jiných materiálů. Je velmi podobný kapesníku, který se používá k čištění nosu při rýmě. Ubrousek má mnoho zajímavých využití, které jsou nám k dispozici v běžném životě, ale i jen určené přímo ke konkrétní spotřebě. K některým potřebám můžeme použít papírový i látkový ubrousek, avšak některé zaměnit nelze. Papírové ubrousky jsou většinou jednorázové a znovu se použít nedají. Jejich výhodou je, že se dobře rozkládají v přírodě a nezamořují ji. Tak jako poštovní známky i papírové ubrousky mají své nadšené sběratele.", "tgt_summary": "A napkin, serviette or face towelette is a rectangle of cloth used at the table for wiping the mouth and fingers while eating. It is usually small and folded, sometimes in intricate designs and shapes. The word comes from Middle English, borrowing the French \"nappe\"—a cloth covering for a table—and adding \"-kin\", the diminutive suffix.", "id": 937236}
{"src_title": "Svatý Hubert", "tgt_title": "Hubertus", "src_document": [{"title": "Život.", "content": "Svatý Hubert pocházel z velmi bohaté šlechtické rodiny v Akvitánii. Měl velkou zásluhu na pokřesťanštění Arden. Před svým povoláním byl výborným lovcem a milovníkem hýřivých zábav, měl prý patřit k družině franckého krále Theodoricha III. Hubert byl lidumil s dobrým srdcem a byl považován za zastánce spravedlnosti. V Austrasii se oženil s Floribanou, která však při porodu zemřela. Dle pověsti se po těžkém životním osudu při lovu nečekaně setkal s jelenem, jenž měl mezi parožím zářící kříž, během čehož k němu měl promluvit nadpřirozený hlas, který mu řekl: „Huberte, proč stále lovíš a honíš zvěř? Je na čase, abys začal hledat mě, který se za tebe obětoval.“ Po tomto zážitku se Hubert stal knězem, k čemuž jej připravoval svatý Lambert. Kolem roku 705 kritizoval sv. Lambert cizoložství krále Pipina a byl záhy zavražděn. Po jeho smrti se Hubert stal jeho nástupcem. Své sídlo z Maastrichtu přenáší do Lutychu, kde nechal na místě uložení ostatků sv. Lamberta postavit katedrálu. V 8. století se Hubert v Ardenském lese snažil obrátit lid k Bohu a prosil Boha o požehnání úrody. Při cestě zpět z Furu do Lutychu, kde byl posvětit nový chrám, onemocněl zimnicí, se všemi se rozloučil a záhy zemřel. Podle jiné pověsti zemřel po nehodě na loďce. V roce 827 byly Hubertovy ostatky přeneseny do chrámu u kláštera v Andin v Ardenách, který byl podle něj přejmenován.", "section_level": 1}, {"title": "Poselství.", "content": "„Pokud žijeme, jsou nám dveře milosrdenství otevřeny. Ti, kdo si je nezvolí, budou muset projít branou zavržení. Uvaž tedy čím jsi byl, co jsi a čím za krátko budeš! Svá provinění naprav pokáním a smiř se s Bohem!“", "section_level": 1}, {"title": "Výtvarné umění.", "content": "Typické zobrazení sv. Huberta je scéna setkání s jelenem. Světec klečí a vzhlíží k bílému jelenovi, který má mezi parožím křesťanský kříž. Toto uspořádání ale současně odpovídá i zobrazení svatého Eustacha a je odlišné od zobrazení trinitáře sv. Felixe z Valois, který se však také zobrazuje s jelenem s křížem mezi parožím. Známá zobrazení:", "section_level": 1}], "src_summary": "Svatý Hubert († 727) byl franský biskup, zakladatel města Lutychu a křesťanský svatý. Podle legendy se náboženskému životu zasvětil po setkání s jelenem na honu a je proto patronem lovců a myslivců.", "tgt_summary": "Hubertus or Hubert ( 656–30 May, 727) was a Christian saint who became the first bishop of Liège in 708 . He was the patron saint of hunters, mathematicians, opticians, and metalworkers. Known as the \"Apostle of the Ardennes\", he was called upon, until the early 20th century, to cure rabies through the use of the traditional St Hubert's Key. Hubertus was widely venerated during the Middle Ages. The iconography of his legend is entangled with the legend of martyr Saint Eustace. The Bollandists published seven early lives of Hubertus (\"Acta Sanctorum\", November, i., 759–930 ); the first of these was the work of a contemporary, though it is very sparing of details. He died 30 May 727 in or near a place called (in Latin) \"Fura\". In the later Middle Ages, this place was claimed to have been identified as Tervuren near Brussels, but recent scholarship considers Voeren (Fourons), a location much closer to Liège than Brussels, to be the likelier resting place. His feast day is 3 November. His other skills were mathematics and metalwork.", "id": 259038}
{"src_title": "Soldier of Fortune (počítačová hra)", "tgt_title": "Soldier of Fortune (video game)", "src_document": [{"title": "Děj.", "content": "Děj se odehrává v letech 2000 a 2001. Hráč se ve hře jako hlavní postava jmenuje John Mullins, který pracuje pro organizaci s názvem The Shop, která bojuje proti terorismu. V Rusku dojde ke krádeži čtyř nukleárních hlavic, což má na svědomí afrikánská neonacistická organizace The Order, kterou vede jihoafrický plukovník Sergei Dekker. The Shop se tak obává, že padnou do špatných rukou a vysílá proto Johna a jeho parťáka Hawka do světa, aby tomu zabránili. Na začátku musí John s Hawkem zasáhnout v newyorském metru, kde jsou civilisté terorizováni rasistickým gangem. Okolnosti však Johna přimějí k otázce, zda nejde o mnohem hrozivější záležitost. První z ukradených hlavic byla prodána a míří neznámo kam do Afriky, proto je John dále vyslán do Ugandy, aby jedoucí vlak s hlavicí zničil. Druhá hlavice s krycím jménem QUEEN BEE se dostala do válečného Kosova, kde se Hawkem musí probojovat kanalizací přes město až na vojenskou základnu, kde se hlavice nachází. Třetí z hlavic s krycím jménem NEST EGG se dostala do střežené chemické továrny na zasněženém sibiřském ostrově Uyedineniya, kam je John poslán. Zde musí zabránit jejímu odpálení. Poslední, čtvrtá hlavice s krycím názvem LIGHTFOOT, se nachází v Iráku. S Hawkem se John musí prostřílet přes město až na letiště, kde se zbraň nachází. The Shop si náhle uvědomí, že plukovník Dekker je přímo napojený na vůdce rasistického gangu, kterému dodává zbraně. John se tak vydává zjistit více informací o skupině The Order. Dozvídá se též o jménu Jessica Six, jehož identita není dosud známá. Poté, co se John dozví o raketové továrně v Súdánu, jede s Hawkem do Afriky továrnu zničit. Tam však tváří v tvář narazí na samotného plukovníka Dekkera, který zajal Hawka a kterého též zabije. John se následně vydává do Tokia. Jméno Jessica Six má souvislost s vývojem zbraní japonskou firmou Sunni. John se musí probojovat do budovy, aby získal další informace. Když vyjde najevo, že Jessica Six jsou data pro vojenský projekt, vedou další stopy zpět do Iráku ke generálovi Amu, který obchodoval s plukovníkem Dekkerem. John má za úkol zjistit informace a znehodnotit irácký jaderný program. Získané informace nakonec vedou do Německa, kde byla organizace The Order založena. John je vysazen na hradě poblíž Hannoveru, kde organizace sídlí a za úkol má zabránit odpálení neutronové bomby na budovu OSN, kterou Dekker za peníze získané z prodeje vyvíjel.", "section_level": 1}, {"title": "Obsah.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Vybavení.", "content": "Hra obsahuje celkem 12 zbraní, 2 druhy výbušnin, slzný plyn či injekční stříkačku pro dodání zdraví. Dále pak brýle s režimem nočního vidění a neprůstřelnou vestu. Podle toho, kolik má hráč odehraných levelů, je k dispozici širší výběr zbraní.", "section_level": 2}, {"title": "Krvavost.", "content": "Hra obsahuje efekty, konkrétně extrémní krvavost po střelbě na objekt jako například na teroristu, detailní ustřelení nohy, ruky či hlavy. Na rozdíl od nástupce v sérii \"\" si nelze v instalaci zvolit možnost bezkrvavosti.", "section_level": 1}], "src_summary": "Soldier of Fortune () je FPS akční počítačová hra, jejíž obsahem je boj proti terorismu, který se odehrává na různých místech světa. Tvůrcem hry je společnost Raven Software a hra byla vydána společností Activision v roce 2000. Hru lze hrát i ve více hráčích.", "tgt_summary": "Soldier of Fortune is a first-person shooter video game developed by Raven Software and published by Activision on February 29, 2000, for Microsoft Windows. It was later released for the PlayStation 2, as well as the Dreamcast, while Loki Software also made a port for Linux. It was digitally re-released on GOG.com on October 2, 2018, along with its two successors. The player takes on the role of a U.S. mercenary as he trots around the globe hoping to halt a terrorist nuclear weapons plot. The game, which was built with the Quake 2 engine, is notable for its realistic depictions of violence, made possible by the GHOUL engine, including the dismemberment of human bodies. This was the game's stylistic attraction and it caused considerable controversy, especially in Canada and Germany, where it was classified as a restricted-rated film and listed on the Federal Department for Media Harmful to Young Persons, respectfully. The technology creates 26 different zones on the bodies of enemies, allowing for vastly different reactions depending upon which one is targeted. The game sold well initially and critical reception was positive. Two sequels were made for the game: \"\" (2002) and \"\" (2007). \"Soldier of Fortune Online\", a massively multiplayer online first-person shooter game, was published in Korea in 2010, but it servers were shut down shortly after its release.", "id": 1063524}
{"src_title": "Robert z Molesme", "tgt_title": "Robert of Molesme", "src_document": [{"title": "Život.", "content": "Robert se narodil jako šlechtic v kraji Champagne, v patnácti letech vstoupil do benediktinského kláštera Montier-la-Celle blízko Troyes. Byl zde brzy zvolen převorem a kolem roku 1070 byl ustanoven opatem v klášteře Saint-Michel de Tonnerre, jehož mniši neměli dobrou pověst. Jeho snahy o nápravu ale mniši odmítli, takže složil opatskou funkci a vrátil se jako obyčejný mnich zpět do Montier-la-Celle (Saint-André-les-Vergers, Département Aube). V roce 1072 se stal převorem v klášteře Saint-Ayoul. Skupina šesti poustevníků žijících v chudobě a odříkání v colanských lesích poblíž Saint Michel-de-Tonnerre chtěla zvolit Roberta za svého učitele a představeného, dva z poustevníků se proto vydali do Říma k papeži Řehoři VII., aby získali jeho svolení k tomuto kroku. Robert je pak odvedl do lesů u Molesme v Burgunsku, kde si v roce 1075 postavili několik chýší ze dřeva a kapli zasvěcenou Nejsvětější Trojici. Opatství v Molesme si získalo díky Robertově zbožnosti a svatosti velkou autoritu. Již v roce 1098 je doloženo 35 mužských a několik ženských klášterů, které se k novému opatství hlásily. Robertova pověst svatého muže se neustále šířila. Když se klášterní komplex rozrostl a zbohatl, přišli noví mniši, kteří vstupovali do kláštera s nepravými úmysly a začali negativně působit na ostatní. Robert byl nespokojen s vývojem v konventu a dvakrát ho opustil, pokaždé byl ale povolán zpět.", "section_level": 1}, {"title": "Cîteaux.", "content": "V roce 1098 Robert s 21 spolubratry odešli z Molesme s úmyslem odejít do divočiny a založit tam nový klášter. Renaud, vikomt města Beaune, věnoval Robertovi a jeho společníkům opuštěné údolí v hlubokém lese, v místě zvaném Cistercium, 30 km jižně od Dijonu. Zde založili klášter Cîteaux. Robert zde zůstal jen rok. Mezitím mniši v Molesme změnili své smýšlení a poslali posly k papeži s prosbou, aby k nim povolal Roberta zpět a schválil jim jejich výklad Řehole svatého Benedikta. Robert se vrátil do Molesme se svými dvěma druhy a vedl klášter podle vlastního výkladu a příkladu, takže se stal centrem reformy benediktinů, měl na ně velký vliv. Štěpán Harding a svatý Alberich – dva z původních mnichů z Molesme – se stali stěžejními osobami ve vedení stavby i kláštera Cîteaux. Pod jejich vedením se stal střediskem cisterciáckého řádu, který se proslavil ve 12. století pod vedením Bernarda z Clairvaux. Robert zemřel v Molesme 17. dubna roku 1111. Papež Honorius III. ho kanonizoval v roce 1220. Jeho svátek v římsko-katolickém kalendáři byl ustanoven na 17. duben, ale později jej posunuli na 29. dubna. Den svatého Roberta je slaven ve Washingtonu, D.C. v neděli před Kolumbovým dnem.", "section_level": 1}, {"title": "Externí odkazy.", "content": "https://www.klastervyssibrod.cz/_d/Zivotopis-svateho-Roberta-z-Molesme.pdf http://catholica.cz/?id=1158", "section_level": 1}], "src_summary": "Robert z Molesme (c. 1028, Champagne – 17. dubna 1111, Molesme) byl křesťanský světec a opat, jeden ze zakladatelů cisterciáckého řádu ve Francii.", "tgt_summary": "Robert of Molesme (1028 – 17 April 1111) was an abbot, one of the founders of the Cistercian Order and is honored as a Christian saint.", "id": 1649903}
{"src_title": "Chrupka bílá", "tgt_title": "Chasselas", "src_document": [{"title": "Popis.", "content": "Réva vinná (\"Vitis vinifera\") odrůda \"Chrupka bílá\" je jednodomá dřevitá pnoucí liána, dorůstající v kultuře až několika metrů. Kmen tloušťky až několik centimetrů je pokryt světlou borkou, která se loupe v pruzích. Úponky révy umožňují této rostlině pnout se po pevných předmětech, jsou velmi dlouhé a výrazné. Růst je bujný s poléhavými letorosty. Vrcholky letorostů jsou slabě ochmýřené, středně silně pigmentované, s vínově až měďnatě červenými okraji, mladé listy mají červenohnědý nádech, jsou hladké až slabě ochmýřené. Jednoleté réví je zbarveno červenohnědě, je zřetelně podélně rýhované, tmavě skvrnité, eliptického průřezu. List je středně velký, vejčitý až pentagonální, pětilaločnatý, středně, spíše však hluboce vykrajovaný. Povrch listu je světle zelený, stejně jako rub listu hladký, hlavní žilnatina listu v okolí řapíku je načervenalá, okraj listu je tupě zoubkovaný. Řapíkový výkroj je buď uzavřený či mírně překrytý s průsvitem nebo úzce otevřený, lyrovitý až lancetovitý s ostrým dnem, zřídka zcela překrytý. Řapík je středně dlouhý, kratší či stejně dlouhý jako střední žíla listu. Podzimní barva listů je citrónově žlutá, listy žloutnou poměrně brzy. Oboupohlavní, většinou pětičetné květy v hroznovitých květenstvích jsou žlutozelené, samosprašné. Plodem jsou středně velké (15-17 mm, 2,2 g), okrouhlé bobule zelenožluté, na osluněném líčku jantarové až hnědavé barvy, mírně ojíněné, s velmi tenkou, ale poměrně pevnou slupkou, s měkkou a šťavnatou dužinou neutrální chuti. Stopečky bobulí jsou středně dlouhé, obtížně oddělitelné od bobule. Hrozen je středně velký, (11-16 x 8-9 cm, 140 g), o něco menší, než u odrůdy \"Chasselas blanc\", řidší (u \"Chasselas rosé\" je středně hustý), válcovitě-kuželovitý, s rozvětveným hlavním vřetenem či s křidélkem. Stopka je středně dlouhá, slabě lignifikovaná.", "section_level": 1}, {"title": "Původ.", "content": "Chrupka bílá je starobylá stolní a moštová odrůda révy vinné (\"Vitis vinifera\"), o které se dlouho soudilo, že pochází z eko-geografické skupiny severoafrických odrůd a byla pěstována již před 5000 lety v Egyptě, kde měla být vyobrazena mimo jiné na stěnách chrámů v Luxoru. Faktem je, že některé variety této odrůdy se dodnes pěstují například v oáze Fajjúm asi 70 km od Káhiry. Dle jiných hypotéz měly být místem původu odrůdy údolí Jordánu v Palestině, turecká Konstantinopol, francouzské Cahors atd. Odrůda byla dlouho považována za nejstarší odrůdu, kultivovanou člověkem, do Evropy ji měli přivézt ze severoafrických břehů Féničané a dále měla být šířena Římany. Vikomt d’Auban, francouzský diplomat ve službách Františka I., ji měl roku 1523 do Burgundska přivézt z Konstantinopole, prvním místem jejího pěstování zde měla být obec Chasselas jihozápadně od města Mâcon v Burgundsku, po které je odrůda skutečně pojmenována. Chrupka byla prokazatelně oblíbenou odrůdou francouzského královského dvora, pro který byla pěstována v okolí Fontainebleu. Ampelografická studie z roku 2009 vyloučila severoafrický a blízkovýchodní původ odrůdy a jako místo původu označila oblast mezi Švýcarskem, Itálií a Francií, pravděpodobně okolí Ženevského jezera, snad kanton Waadt (Vaud), kde bylo v 19. století na vinicích nalezeno velké množství klonů této odrůdy.", "section_level": 1}, {"title": "Rozšíření.", "content": "První písemné doklady o pěstování odrůdy pocházejí z Německa roku 1539 (\"Gross Fränkisch\", \"Edeldrauben\", \"Lautterdrauben\"), ze Švýcarska roku 1612 (\"Fendans\", \"Fendant\" \"Lausannois\"), pod názvem \"Chasselas\" je poprvé zmíněna roku 1654 ve Francii. \"Chrupka bílá\" je jako stolní odrůda rozšířena po celém světě, vysazena je na zhruba 35.000 hektarech, velké plochy jsou v Rumunsku (13.000 ha), Maďarsku (6.000 ha) nebo Turecku. Jako odrůda moštová se pěstuje mimo jiné ve Švýcarsku, ve francouzských kantonech, na 4.073 ha roku 2008. V kantonu Vaud byla v té době pěstována na 2.365 ha, nejznámější vína odtud nesou názvy Dézaley, Calamin, Vinzel, Morges, Clos des Abbesses nebo Clos des Moines, v kantonu Valais na 1.072 ha, je zde vytvořena apelace Fendant du Valais AOC). Zdejší viniční oblast Lavaux je součástí kulturního světového kulturního dědictví UNESCO. Ve Francii byla roku 2008 pěstována na 2.615 ha, převážně v Alsasku, Savojsku a v okolí města Crépy na jihu Ženevského jezera, ale známá jsou např. i vína AOC Pouilly-sur-Loire, která se často zaměňují za kvalitnější Pouilly-Fumé, pocházející ze stejné obce, ale vyrobené z odrůdy \"Sauvignon Blanc\", dále je odrůda součástí cuvée vín AOC Alsace, Crépy, Seyssel effervescent, Vin de Savoie, Marignan, Ripaille. V Chile byla roku 2006 vysazena na 403 ha v oblasti Bío-Bío, v Německu roku 2007 na 1.129 ha hlavně v oblasti Bádenska, v okolí Markgräflerlandu. Do Státní odrůdové knihy České republiky byla odrůda zapsána v roce 1941. Je uvedena také v Listině registrovaných odrůd SR. Ve větším rozsahu u nás „chrupky“ byly vysazovány po roce 1900, převážně na Moravě. Kolem roku 1935 již tvořily 2 % ploch českých a 6 % ploch moravských vinic. Dnes se pěstují převážně na zahrádkách a mezi malopěstiteli, plocha vinic se všemi varietami je odhadována na 12 ha, průměrné stáří vinic je 32 let. Od roku 1992 jsou v ČR registrovány 4 klony odrůdy, udržovateli odrůdy jsou Ampelos-Šlechtitelská stanice vinařská Znojmo, Šlechtitelská stanice vinařská Polešovice a ŠSV Velké Pavlovice.", "section_level": 1}, {"title": "Název.", "content": "Český název odrůdy, „chrupka“, vychází, podobně jako u variety třešně stejného názvu, ze stejného základu, jako pojem „chruplavost“, kterým bývá často u stolních odrůd označována jedna z vlastností dužiny. Faktem ovšem je, že právě u odrůd révy \"Chrupka\" vytváří dojem „chruplavosti“ spíše tenká, ale poměrně pevná dužina. Mezinárodně užívaný název \"Chasselas\" vychází z faktu, že prvním místem pěstování odrůdy měla být ve Francii obec Chasselas, ležící jihozápadně od města Mâcon v Burgundsku. Německý název „Gutedel“ by se dal přeložit jako „dobrá a ušlechtilá“. Švýcarský název „Fendant“ je odvozen ze slova „fendre“, v překladu „pukat, štěpit se“ a vztahuje se ke slupce bobulí. Odrůda má velké množství synonym, což svědčí o její starobylosti, ale také o variabilitě. Další, lokálně používaná synonyma odrůdy jsou : \"Шасла белая, Фондан белый, Гутедель вейсер, Шасла доре, Динка белая, Березка простая, Златина\" (vše Rusko), \"Chrupka Złota\" (Polsko), \"Abelione, Abelone, Albilloidea, Alsacia Blanca\" (Španělsko), \"Amber Chasselas\" (Anglie), \"A. Muscadine, Bar sur Aube, Basiraube\" (Champagne), \"Bela Glera, B. Zlahtnina, Berezka Prostaya, Berioska Casla, Beyaz Gutedel, Biela Plemenika Praskava, B. Plemincka Chrapka, B. Plemincka Pruskawa, Blanchette\" (Waadt), \"Blanquette, Bon Blanc, Bordo, Bournet, Bournot, Charapka, Chasselas ... a Grains Pales (Chile), Angevin, Bianco, Blanc Royal, Blanca\" (Španělsko), \"Blanchette\" (Chile), \"Crognant, Croquant, Crouzas\" (Chile), \"de Bar-sur-Aube, de Bordeaux\" (Maďarsko), \"de Florence, de Fontainebleau, de Jalabert, de la Contrie, de la Naby, de Moissac, de Montauban\" (Španělsko), \"de Mornain, de Pondichery, de Pontchartrain, de Pouilly, de Quercy, de Rappelo, de Tenerife, de Teneriffe, de Thomeri, de Toulaud, de Vaud, di Fountanbleau, di Thomery, Dorada, Dorato, Doré\" (Francie, Švýcarsko), \"Doré Hâtif, Doré Salomon, du Doubs, du Portugal, du Roi, du Serial, du Thor, Dugommier, Dur, Fendant, F. Vert\" (Chile), \"Fleur d´Oranger\" (Chile), \"Hâtif de Tenerife, Haute Séléction, Jalabert, Jaune Ciré\" (Chile), \"Piros, Plant Droit\" (Chile), \"Queen Victoria\" (Francie), \"Reine Victoria, Salsa\" (Španělsko), \"Tokay Angevine, Vert de la Côte, White ..., Chasselat, Chrupka, Ch. Biela, Ch. Jalabertova, Common Muscadine, Dinka Belaya, Dinka Blanche, Dobrorozne, Doppelte Spanische, Dorin\" (kanton Wallis), \"Doucet, Eau Douce Blanche, Edelschön, Edelwein, Edelweiss, Elsässer, E. Weiss, Fabian, Fabiantraube, Fábiánszőlő, Fehér Chasselas, F. Fábiánszőlő , F. Gyöngyszőlő, F. Repoos, F. Ropogos, F. Ropvos Fábián, Fendant\" (Švýcarsko), \"Fendant Blanc\" (Waadt), \"F. Roux\" (Waadt), \"F. Vert\" (Waadt), \"Florenci Jouana, Franceset, Franceseta, Frauentraube, Gamet, Gelber Gutedel, Gemeiner Gutedel, Gentil Blanc, G. Vert, Giclet\" (Waadt), \"Golden Bordeaux, G. Chasselas\" (Kalifornie, Austrálie), \"Großblättrige Spanische, Große Spanische, Grosser Spaniger, Grüner Gutedel, Gutedel Weiß, G. Chasselas Doré\" (Německo), \"Gyöngyszőlő\" (Maďarsko), \"Gyöngyzőlő, Junker, Königs Gutedel, Kracher, Krachgutedel\" (Alsasko), \"Krachmost, Lardot, Lourdot, Luzanois\" (Franche-Comté, Jura), \"Lozanner\" (Württemberg), \"Maisa, Marzemina Bianca\" (Itálie), \"M. Niduca, Morlenche, Mornan Blanc, Mornen, M. Blanc, Most, Mostrebe, Moster\" (Rakousko), \"Panse Muskat\" (Německo), \"Pariser Gutedel, Perlan\" (Ženeva), \"Pinzutella, Plamenka Belyi, Plant de Toulard, P. de Toulaud, Plemenika Praskava, Plemenka, P. Bela, P. Rana, P. Bijela\" (Chorvatsko), \"Praskava, Pruscava Biela, Queen Victoria, Q. Victoria White, Raisin d’Officier, Ranka, Rebe Herrn Fuchses, Rheinrebe, Rodzasse\" (Waadt), \"Rosmarinentraube, Rosmarintraube\" (Wallis), \"Royal Muscadine\" (Anglie), \"Sasla, S. Bela, Schönedel\" (Sasko), \"Shasla Belaya, S. Dore\" (Bulharsko), \"S. Lechebnaya, S. Viktoria, Silberling, Silberweiß, Silberweißling, Süßling, Süßtraube, Sweetwater\" (Austrálie), \"Sweetwater White, Temprano\" (Španělsko), \"Terravin, Tribi Vognoble, Tribianco Tedesco\" (Itálie), \"Tribi Vignoble\" (Itálie), \"Ugne, Ušlechtilé Bílé, Valais Blanc, Valet Blanc\" (Franche-Comté, Jura), \"Viala, Vivisier\" (Franche-Comté, Jura), \"Wälsche, Wälscher\" (Rakousko), \"Weißer Gutedel, W. Krachgutedel, White Chasselas, White Muscadine, W. Sweetwater, W. Van der Laan, Zlahtina\" (Chorvatsko), \"Zlahtnina, Zlahtnina Bijela, Zlatina, Zupljanka\".", "section_level": 1}, {"title": "Rodina odrůd Chasselas.", "content": "Existence všech odrůd, variet a klonů této rodiny je úzce spjata s původní odrůdou, kterou pravděpodobně byla \"Chasselas blanc\", z níž vznikly buď jako mutace, nebo méně často vzájemným křížením. Odrůdy \"Chasselas blanc\" a \"Chasselas rosé\" jsou zapsány v seznamech klasifikovaných odrůd mnoha zemí pod různými názvy, které mohou být synonymy, varietami, mutacemi, ale často dnes jsou již v katalogu VIVC uvedeny jako samostatné odrůdy. Tak např. v Portugalsku jsou kromě \"Chasselas blanc\" zapsány ještě \"Chasselas Sabor\", \"Chasselas Salsa\" (ta je dnes považována za identickou s odrůdou \"Chasselas blanc\") a \"Chasselas roxo\". Nemá smysl jmenovat zde všechny zástupce rodiny \"Chasselas\", kteří jsou samostatně uvedeni v katalogu odrůd VIVC. Jen pro dokreslení problematiky této rodiny lze uvést, že synonymika dvou běžně samostatně uváděných odrůd \"Chasselas rosé\" a \"Chasselas rouge\" a jejich pojetí různými autory jsou tak dokonale propletené, že i VIVC roku 2011 jednu a tutéž fotografii uvádí jako typovou pro obě odrůdy. Na jejich omluvu lze dodat, že tyto dvě odrůdy mnoho autorů považuje za identické. Pro zajímavost lze uvést stručnou charakteristiku nejčastěji pěstovaných švýcarských klonů, či chcete-li, variet. \"Chasselas Fendant Roux\" je nejrozšířenějším typem na západě země, hrozny slouží především k výrobě vín. Původně snad pochází z regionu Lavaux, kde je i dnes nejhojnější. Bobule mají pevnou dužinu, která se tlakem prstu dá vyjmout z puklé slupky, aniž by se roztekla, ostatně název Fendant je odvozen ze slova «fendre», v překladu „pukat, štěpit se“. Bobule mají na osluněných líčkách charakteristickou načervenalou, svítivou barvu, ta je ovšem závislá na poloze a ročníku. \"Chasselas Fendant Vert\" je podobným typem, lišícím se od předchozího tím, že se bobule na osluněných líčkách barví pomaleji, mnohem méně výrazně, zlatožlutě. Zpravidla je tento typ i produktivnější, rozšířený je v okolí La Côte, kde bývá nazýván „Vert de Vinzel“. \"Chasselas Giclet\" byl dříve hojným typem. Název je odvozen ze slova „gicler“, v překladu „stříkat“, dužina je totiž velmi šťavnatá a bobule při zmačknutí stříká šťávu. Bubule mají i při úplném vyzrání spíše matnou, zelenožlutou barvu, mošt mívá vyšší aciditu, než Chasselas Fendant, vína bývala méně ceněna, proto tento typ z vinic mizí. \"Chasselas à bois rouges\" je typ \"Chasselas Fendant\", který je nápadný červeně zbarveným révím. Dlouhý čas byl z vinic vytlačován výnosnějšími typy, dnes je právě menší produktivita ceněna, mošt bývá kvalitnější. \"Chasselas Blanchette\" je typ, dříve hojně rozšířený v Chablais a Lavaux, který z vinic takřka zmizel. Růst byl méně bujný, bobule měly voskově žlutý nádech, vína byla velmi ceněna. \"Chasselas 1921\" (\"Chasselas de Moissac\") je světově rozšířený typ variety \"Chasselas Fendant roux\", pěstovaný jako stolní odrůda. \"Chasselas Plant droit\" se vyznačuje vzpřímenými letorosty, tedy menší náročností na pěstování. Dává vína vyšší acidity a najdeme jej především v kantonu Genf. \"Chasselas Jaune cire\" a \"Chasselas à grains pâles\" jsou typy s voskově žlutou barvou bobulí, respektive s nažloutlými jadérky. Z hojněji pěstovaných variet, dle katalogu VIVC samostatných odrůd, jsou zajímavé například \"Chasselas Musqué\", vykazující výrazné muškátové tóny v aroma dužiny či \"Chasselas Apyrène\" (\"Chasselas sans Pepins\") bezsemenná mutace \"Chasselas blanc\" nepříliš rozšířená stolní odrůda s malými bobulemi a s nízkou produktivitou. \"Chasselas Coulard\" se vyznačuje sklonem ke sprchávání květenství i při relativně příznivém počasí v době květu, ne všechny květy jsou opyleny a často dochází k opadu právě se tvořících nasazení bobulí či k tvorbě velmi malých bobulek bez jadérek (zatímco ostatní typy Chasselas sprchají jen při nepříznivých klimatických podmínkách, tedy při dešti a chladnu). \"Chasselas violet\" je extrémní barevná mutace, jejíž letorosty jsou červenofialové a jejíž mladé bobule mají sklon krátce po zaměkání získat fialový tón. V oblasti Romandie se tato odrůda často nazývá \"Lacryma Christi\". \"Chasselas Cioutat\" (\"Chasselas à feuillage persillé\", \"Petersilienblätter\", u nás \"Chrupka petrželolistá\") má extrémně výrazně členěné listy, připomínají listy petržele.", "section_level": 1}, {"title": "Významní kříženci.", "content": "\"Muškát Ottonel\" je moštová odrůda, spontánní křížení, na kterém se odrůda \"Chasselas blanc\" podílela jako mateřská odrůda. Mezi významná novokřížení německých šlechtitelů, na kterých se podílela odrůda \"Chasselas blanc\", náleží například \"Huxelrebe\" (1927), \"Nobling\" (1940), \"Johanniter\" (1968) a dále odrůdy \"Charmont\" nebo \"Schönburger\".", "section_level": 1}, {"title": "Pěstování.", "content": "Réví dobře vyzrává (90 %). Zimnímu mrazu odolává podprůměrně (do -17 °C), na zimu se keře často doporučuje zakrýt vrstvou zeminy. Hodí se pro většinu vedení, vhodnější jsou delší tažně, řez se provádí na 5-7 oček, doporučovány jsou podnože SO-4, T 5C a K 5BB. V chráněných polohách a v optimálních podmínkách lze dosáhnout výnosu až 150 hl/ha, hodnoty, dosažené v Německu v letech 1975-2001 u různých klonů jsou 13-20 t/ha při cukernatosti moštu 68-73 (80) °Oe a aciditě 5-9 g/l, dle ukrajinských zdrojů 15,2-21,5 %. Pro zkvalitnění moštu vyžaduje redukci výnosů.", "section_level": 1}, {"title": "Fenologie.", "content": "Odrůda raší, kvete i zaměká raně, zrání začíná uprostřed srpna, dozrává raně, po první dekádě září. Vegetační cyklus trvá 105-136 dní při sumě aktivních teplot (SAT) 2500 °C.", "section_level": 2}, {"title": "Choroby a škůdci.", "content": "Odrůda je velmi citlivá vůči nekrózám a plísni révové (\"Plasmopara viticola\"), ostatním houbovým chorobám odolává pouze průměrně.", "section_level": 2}, {"title": "Poloha a půdy.", "content": "Vyžaduje polohy, chráněné před větrem a jarními mrazíky, v době květu je citlivá na chlad a déšť a často trpí sprcháváním květenství, v době rašení a květu trpí i suchem, upřednostňuje hlubší, úrodné půdy s vyšším obsahem živin.", "section_level": 2}, {"title": "Víno.", "content": "Z odrůdy získáváme velmi lehká, víceméně neutrální vína, chudá na kyseliny, s nižším obsahem alkoholu, určená k pití převážně jako mladá. Odrůdová vína jsou světle žluté barvy, lehká, svěží, převážně suchá, mají někdy určitý obsah oxidu uhličitého a jsou ovocitá, v chuti a vůni můžeme hledat zelená jablka, citrusové plody, broskve, oříšky, květ hlohu, mátu a v lepších polohách minerální tóny. Jako stolní odrůda je chrupka oblíbená, hrozny dlouho vydrží na keři, dobře snášejí transport, jejich skladovatelnost je průměrná.", "section_level": 1}, {"title": "Tržní hodnota.", "content": "Chrupky jsou považovány za klasické stolní odrůdy dobré tržní hodnoty. U nás jsou pěstovány především k produkci stolních hroznů, i když se lze výjimečně setkat i s jednoduššími stolními víny. Jako stolní hrozen se jeví být zajímavější odrůdou \"Chrupka červená\".", "section_level": 1}], "src_summary": "Chrupka bílá (zkratka CHB, v Německu nazývaná \"Gutedel\", ve Švýcarsku \"Fendant\", mezinárodní název \"Chasselas blanc\", výslovnost [šas-sú-lá]) je starobylá, raná stolní a moštová odrůda révy vinné (\"Vitis vinifera\"), určená k přímé spotřebě a místy též k výrobě bílých vín. Pochází z přesně neurčené oblasti mezi Švýcarskem, Itálií a Francií, pravděpodobně z okolí Ženevského jezera, možná z kantonu Vaud.", "tgt_summary": "Chasselas or Chasselas blanc is a wine grape variety grown mainly in Switzerland, France, Germany, Portugal, Hungary, Romania, New Zealand and Chile. Chasselas is mostly vinified to be a full, dry and fruity white wine. It is also suitable as a table grape, grown widely for this purpose in Turkey and Hungary.", "id": 1033214}
{"src_title": "Ten tajemný předmět touhy", "tgt_title": "That Obscure Object of Desire", "src_document": [{"title": "Pozadí vzniku.", "content": "Režisér měl v plánu po svém předchozím filmu z roku 1974 \"Přízrak svobody\", ukončit aktivní filmařskou kariéru. Po naléhání okolí, zejména pak producenta Serge Silbermana, se rozhodl v sedmdesáti sedmi letech k realizaci tohoto díla. Předlohou se stal román \"Žena a tatrman\" napsaný Pierrem Louÿsem. Buñuel byl se scénářem do velké míry spokojen, když každá scéna obsahovala začátek, vývoj a závěr. Název filmu vznikl podle výrazu „bledý předmět touhy“, jenž Louÿs použil v knižní předloze.", "section_level": 1}, {"title": "Obsazení.", "content": "Do hlavní role zralého muže byl obsazen španělský herec Fernando Rey, který s Buñuelem opakovaně spolupracoval v jeho pozdním období. Film je natočený ve francouzštině. Pouze několik monologů a dialogů je namluveno ve španělštině. Reye tak v originále daboval Michel Piccoli. Snímek se stal známým pro obsazení dvou hereček do jedné role. Francouzka Carole Bouquet a Španělka Ángela Molinová ztvárnily osmnáctiletou Conchitu. Obě herečky se v průběhu děje střídají, dokonce i v průběhu jediné scény. Molinovou ve francouzském originálu namluvila Florence Giorgettiová. V autobiografii \"Do posledního dechu\" (1983) jako důvod tohoto rozhodnutí režisér uvedl: Kniha však neuvádí identitu zmiňované herečky, ačkoli v závěru autor napsal, že se nejednalo ani o Bouquetovou či Molinovou. Až v knize \"Luis Buñuel: The Complete Films\" (2005) se dané jméno objevilo. Uvedena byla Maria Schneiderová, s níž Buñuel nemohl po třech natáčecích dnech pokračovat, protože postavu Conchity nebyla schopná zahrát. Český filmový kritik Jiří Cieslar o postavě Conchity napsal:", "section_level": 2}, {"title": "Děj.", "content": "Příběh filmu vypráví zámožný francouzský obchodník Mathieu (Fernando Rey) svým spolucestujícím v kupé vlaku jedoucího ze Sevilly do Paříže. Před odjezdem vylil kýbl vody na dotírající dívku z nástupiště. Jednalo se o místní mladou tanečnici flamenca Conchitu (Carole Bouquet a Ángela Molinová), do které je hluboce zamilován a s níž prochází komplikovaným vztahem. Spolucestující, kterými jsou trpaslík – profesor psychologie (Piéral), další muž a žena (Milena Vukoticová) s dcerou, se zajímají o obsah příběhu. Děj se tak přenáší do světa vyprávění jejího aktéra… Okouzlený Mathieu poznává osmnáctiletou Conchitu jako novou služku ve svém domě. Po první projevené náklonnosti vůči ní, však dívka beze stopy mizí. Po několika měsících si k němu přisedá ve venkovní hotelové restauraci ve Švýcarsku. Sděluje mu adresu svého pařížského bydliště, kde žije se silně věřící matkou. Žádná z nich nepracuje. Žijí prostým, ale hrdým životem. Mathieu je natolik zamilován, že nevynechá jediný den, aby nepřišel mladou Sevillanku navštívit. Ochotně oběma ženám finančně vypomáhá. Poté, co naléhá, aby se Conchita stala jeho milenkou, začíná komplikovaný vztah. Dívka se svěřuje, že jej miluje a na důkaz této lásky mu zatím nechce fyzicky podlehnout. Francouz je zmatený, ale ochotný k oběti čekání. Když zjistí, že v jejím pokoji přespává mladý hoch, se zdůvodněním, že nemá kde bydlet, dochází mu trpělivost a oba z domu vyhazuje. Rozhoduje se natrvalo ukončit tento zvláštní poměr. Zjišťuje však, že láska je silnější než on. Požádá proto svého bratrance Edouarda (Julien Bertheau), pracujícího u soudu, aby mu jakkoli znemožnil opět se potkat s tanečnicí. Bez zjevného zdůvodnění jsou obě Španělky z Francie vyhoštěny a odjíždějí zpět do Sevilly. Mathieu se rozhodne z opojné lásky vyléčit cestováním. Plánuje, že navštíví místa ve vzdáleném světě, ale touha jej opět zachytne do svých pavučin a přiměje zamířit do Sevilly. Zde se znovu setkává s Conchitu, která pracuje jako tanečnice flamenca v místní restauraci. Poté, co zjistí, že před turisty vystupuje nahá, vybuchuje vztekem a je znechucen. Přesto si oba vyznávají lásku a mladá dívka od něj získává vysněný dům, ve kterém se pár hodlá usadit. Mathieu však při večerním příchodu za Conchitou zjišťuje, že brána je zamknutá. Španělka vychází na dvůr a hlásá, že lásku jen předstírala, nikdy k němu žádné city nesdílela a její tělo nelze koupit. Mladý přítel, který se kdysi ukrýval v jejím pokoji, vychází na dvůr za ní a před šokovaným obchodníkem se oba oddávají milostným hrám. Při nočním příjezdu domů je Francouz v autě přepaden muži se samopalem. Druhý den přichází tanečnice za Mathieem, aby mu prozradila, že včerejší vystoupení byla pouze nahraná etuda a nevinný žert. Domnělý milenec je ve skutečnosti homosexuál a ona stále ještě panna. Obchodník má pocit, že už si s ním dívka zahrávala příliš dlouho a dává průchod frustraci, když ji namístě surově zfackuje. Conchita má prý nyní jistotu, že je opravdu milována. Obchodník odjíždí na vlakové nádraží a děj se přenáší do přítomnosti. Při nástupu do auta je svědkem výbuchu nálože v nedalekém autě. Španělka na nástupišti nezůstala, ale také nastoupila do rozjíždějícího se vlaku. Objevuje se v kupé a Mathieemu na oplátku vylévá kbelík vody na hlavu. Společně pak odjíždějí z pařížského nádraží taxíkem. V obchodní pasáži pozorují švadlenu, jak ve výloze látá bílý děravý plášť. Následně odcházejí a za řinčení skla dochází k dalšímu teroristickému výbuchu.", "section_level": 1}], "src_summary": "Ten tajemný předmět touhy (; ; ) je filmové drama z roku 1977 režírované Luisem Buñuelem. Představuje jeho třicátý druhý a zároveň poslední snímek. Natáčen byl ve Španělsku a Francii také jako projev vzdoru vůči formě terorismu – atentátu, který doprovází lidskou společnost. Děj vypráví komplikovaný vztah stárnoucího a bohatého Francouze Mathieua, jehož postavu ztvárnil Fernando Rey k mladé španělské tanečnici flamenca Conchitě, kterou ve filmu střídavě hrály herečky Carole Bouquet a Ángela Molinová. V důsledku neuspokojení mužových romantických a sexuálních tužeb vůči rafinované dívce, u něj postupně narůstá frustrace. \"Ten tajemný předmět touhy\" byl nominován na dva Oscary za nejlepší cizojazyčný film a za nejlepší adaptovaný scénář, ani v jednom případě však sošku nezískal.", "tgt_summary": "That Obscure Object of Desire (; ) is a 1977 comedy-drama film directed by Luis Buñuel, based on the 1898 novel \"The Woman and the Puppet\" by Pierre Louÿs. It was Buñuel's final directorial effort before his death in July 1983. Set in Spain and France against the backdrop of a terrorist insurgency, the film conveys the story told through a series of flashbacks by an aging Frenchman, Mathieu (played by Fernando Rey), who recounts falling in love with a beautiful young Spanish woman, Conchita (played interchangeably by two actresses, Carole Bouquet and Ángela Molina), who repeatedly frustrates his romantic and sexual desires. In recent years, the film has been highly acclaimed by critics.", "id": 1963176}
{"src_title": "Politická ekonomie", "tgt_title": "Political economy", "src_document": [{"title": "Historie a etymologie.", "content": "Původně politická ekonomie znamenala studium podmínek, za kterých byla organizována produkce nebo spotřeba v rámci národních států. Tímto způsobem politická ekonomie rozšířila důraz na ekonomii. Slovo ekonomie je odvozeno z řeckého \"oikos\" („domácnost“) a \"nomos\" („zákon“ nebo „pořádek“); politická ekonomie tedy zamýšlela formulovat zákony produkce a bohatství na úrovni státu, právě tak jako ekonomie řešila hospodaření domácnosti. Termín politická ekonomie (francouzsky \"économie politique\") se poprvé objevil ve Francii v roce 1615 s vydáním knihy \"Traité de l’economie politique\" (Pojednání o politické ekonomii) Antoinea de Montchrétien. Francouzští fyziokraté, Adam Smith, David Ricardo a německý filozof a sociální teoretik Karl Marx byli nejvýznamnějšími představiteli politické ekonomie. Světově první profesura v politické ekonomii byla založena roku 1754 na University of Naples Federico II v Itálii (později hlavní město Neapolského království); neapolský filozof Antonio Genovesi byl prvním stálým profesorem; roku 1763 byl Joseph von Sonnenfels jmenován vedoucím Katedry politické ekonomie na Vídeňské univerzitě v Rakousku. Roku 1805, se Thomas Malthus stal prvním profesorem politické ekonomie v Anglii, na East India Company College v Haileybury, Hertfordshire. Ve Spojených státech byla politická ekonomie poprvé vyučována na College of William & Mary; kde se roku 1784 stalo Bohatství národů Adama Smithe povinnou četbou. University of Glasgow, kde byl Adam Smith profesorem logiky a morální filozofie, změnila v akademickém roce 1997–1998 jméno své Katedry politické ekonomie na Katedru ekonomie (údajně aby nemátlo budoucí studenty), čímž se absolventský ročník 1998 stal posledním, který promoval se skotským titulem Master of Arts z Politické Ekonomie.", "section_level": 1}, {"title": "Pohled na média.", "content": "\"\"Politická ekonomie vztahuje výsledky zpravodajského procesu ke struktuře státu a ekonomiky a věnuje se ekonomické podstatě organizace zpravodajství,\"\" Michael Schudson. Dle něj byla perspektiva politické ekonomie v některých směrech inspirovaná marxismem a neomarxismem, a proto měla sklon k jednoduchým odsudkům diktátu kapitalistické třídy. Teorií politické ekonomie s dopadem na mediální produkci se zabýval Michael Schudson, Petr Golding a Graham Murdock.", "section_level": 1}, {"title": "Odkazy.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Literatura.", "content": "Klasická politická ekonomie: Moderní politická ekonomie:", "section_level": 2}], "src_summary": "Politická ekonomie je v obecném smyslu mnohoznačný pojem, jehož obsahem jsou především snahy postihnout významné sociální, politické a ekonomické jevy a jejich vzájemné vztahy metodami různých společenských věd.
[ ] V užším smyslu se jedná o částečně zaniklou vědní disciplínu, jejímiž hlavními představiteli byli klasičtí ekonomové 18. a 19. století, kteří zkoumali rozhodování mezi alternativním využitím nedostatkových zdrojů prostřednictvím trhu a politické moci. Politická ekonomie v jejich pojetí byla věda, která zkoumá, co má stát dělat, aby bohatl. Slovo \"politická\" se od ekonomie oddělilo na přelomu 19. a 20. století v důsledku marginalistické revoluce a nástupu školy neoklasické ekonomie. Politická ekonomie se tak rozdělila na dvě samostatné vědy – ekonomii a politické vědy. Disciplína však nezanikla úplně. V rámci tzv. moderní politické ekonomie se utvořily nové proudy snažící se studium vztahu politiky a ekonomiky zachovat. Jedná se např. o neoklasický institucionalismus, školu veřejné volby, novou politickou ekonomii nebo mezinárodní politickou ekonomii zabývající se vzájemnou podmíněností politických a ekonomických jevů v mezinárodním prostředí.", "tgt_summary": "Political economy is the study of production and trade and their relations with law, custom and government; and with the distribution of national income and wealth. As a discipline, political economy originated in moral philosophy, in the 18th century, to explore the administration of states' wealth, with \"political\" signifying the Greek word \"polity\" and \"economy\" signifying the Greek word \"okonomie\" (household management). The earliest works of political economy are usually attributed to the British scholars Adam Smith, Thomas Malthus, and David Ricardo, although they were preceded by the work of the French physiocrats, such as François Quesnay (1694–1774) and Anne-Robert-Jacques Turgot (1727–1781). In the late 19th century, the term \"economics\" gradually began to replace the term \"political economy\" with the rise of mathematical modelling coinciding with the publication of an influential textbook by Alfred Marshall in 1890. Earlier, William Stanley Jevons, a proponent of mathematical methods applied to the subject, advocated economics for brevity and with the hope of the term becoming \"the recognised name of a science\". Citation measurement metrics from Google Ngram Viewer indicate that use of the term \"economics\" began to overshadow \"political economy\" around roughly 1910, becoming the preferred term for the discipline by 1920. Today, the term \"economics\" usually refers to the narrow study of the economy absent other political and social considerations while the term \"political economy\" represents a distinct and competing approach. Political economy, where it is not used as a synonym for economics, may refer to very different things. From an academic standpoint, the term may reference Marxian economics, applied public choice approaches emanating from the Chicago school and the Virginia school. In common parlance, \"political economy\" may simply refer to the advice given by economists to the government or public on general economic policy or on specific economic proposals developed by political scientists. A rapidly growing mainstream literature from the 1970s has expanded beyond the model of economic policy in which planners maximize utility of a representative individual toward examining how political forces affect the choice of economic policies, especially as to distributional conflicts and political institutions. It is available as a stand-alone area of study in certain colleges and universities. ", "id": 626560}
{"src_title": "Atrioventrikulární nodální reentry tachykardie", "tgt_title": "AV nodal reentrant tachycardia", "src_document": [{"title": "Mechanizmus arytmie.", "content": "Arytmie vzniká v oblasti AV uzlu, předpokladem je existence dvou paralelních drah v uzlu, z nichž jedna vede vzruchy pomaleji (rychlá a pomalá dráha). Samotným mechanizmem je reentry – tedy kouživý vzruch, který \"obíhá\" těmito drahami a odtud s vysokou frekvencí aktivuje síně i komory. Nejčastější forma AVNRT má pomalé vedení směrem ze síně na komoru a rychlé vedení zpět na síň. Existuje i forma s opačným směrem kroužení nebo atypické formy v přítomnosti více než dvou paralelních drah.", "section_level": 1}, {"title": "Projevy.", "content": "Nejčastěji se vyskytuje u žen středního věku, ale je běžný její výskyt i u mladých lidí, vesměs bez jiného srdečního onemocnění. Projevuje se jako náhle vzniklé bušení srdce, které končí samovolně, také náhle, nebo po léčebném zásahu. Při vyšetření se zjistí pravidelná rychlá srdeční činnost, frekvence je obvykle mezi 150 a 200 údery za minutu. Na elektrokardiogramu se zachytí pravidelné štíhlé komplexy QRS (odpovídají aktivitě komor) s vysokou frekvencí, vlny P (odpovídají aktivitě síní) buď vidět nejsou, neboť jsou skryty v QRS komplexu, nebo méně často se zachytí těsně za QRS komplexem. V případě méně časté formy s retrográdním vedením pomalou drahou se může vlna P objevit těsně před následujícím QRS komplexem.", "section_level": 1}, {"title": "Léčba.", "content": "Z hlediska léčby rozlišujeme postupy vedoucí k ukončení záchvatu a dlouhodobou prevenci opakování záchvatů. Akutní záchvat AVNRT lze ukončit manévry, při kterých dochází k dráždění bloudivého nervu (tzv. vagové manévry), např. drážděním karotického sinu. Tím se reflexně zpomalí vedení v AV uzlu a krouživý vzruch se přeruší. Z léků lze dosáhnout úspěchu podáním adenosinu, kalciových blokátorů (verapamilu) nebo betablokátorů. Použití elektrického výboje (elektrická kardioverze) nebo rychlá jícnová stimulace (overdriving) nebývá obvykle nutná. Z hlediska prevence opakování záchvatů se dnes na prvním místě uplatňuje katetrizační radiofrekvenční ablace, při které se elektrickým proudem zavedeným do srdečních dutin katetrem přeruší pomalá dráha. Alternativu představuje dlouhodobé podávání antiarytmik ze skupiny betablokátorů či kalciových blokátorů.", "section_level": 1}], "src_summary": "Atrioventrikulární nodální reentry tachykardie (běžná zkratka AVNRT) je porucha srdečního rytmu, která vzniká v oblasti AV uzlu a vede k rychlé srdeční činnosti – tachykardii. Patří mezi supraventrikulární tachykardie a je nejčastější pravidelnou záchvatovitou tachykardií.", "tgt_summary": "AV-nodal reentrant tachycardia (AVNRT) is a type of abnormal fast heart rhythm. It is a type of supraventricular tachycardia (SVT), meaning that it originates from a location within the heart above the bundle of His. AV nodal reentrant tachycardia is the most common regular supraventricular tachycardia. It is more common in women than men (approximately 75% of cases occur in females). The main symptom is palpitations. Treatment may be with specific physical maneuvers, medications, or, rarely, synchronized cardioversion. Frequent attacks may require radiofrequency ablation, in which the abnormally conducting tissue in the heart is destroyed. AVNRT occurs when a reentrant circuit forms within or just next to the atrioventricular node. The circuit usually involves two anatomical pathways: the fast pathway and the slow pathway, which are both in the right atrium. The slow pathway (which is usually targeted for ablation) is located inferior and slightly posterior to the AV node, often following the anterior margin of the coronary sinus. The fast pathway is usually located just superior and posterior to the AV node. These pathways are formed from tissue that behaves very much like the AV node, and some authors regard them as \"part of\" the AV node. The fast and slow pathways should not be confused with the accessory pathways that give rise to Wolff-Parkinson-White syndrome (WPW syndrome) or atrioventricular reciprocating tachycardia (AVRT). In AVNRT, the fast and slow pathways are located within the right atrium close to or within the AV node and exhibit electrophysiologic properties similar to AV nodal tissue. Accessory pathways that give rise to WPW syndrome and AVRT are located in the atrioventricular valvular rings. They provide a direct connection between the atria and ventricles, and have electrophysiologic properties similar to muscular heart tissue of the heart's ventricles.", "id": 125065}
{"src_title": "Halové mistrovství světa v atletice 2012", "tgt_title": "2012 IAAF World Indoor Championships", "src_document": [{"title": "Světové rekordy.", "content": "O první halový světový rekord se postarala Ukrajinka Natalija Dobrynská, když jako první žena v historii překonala v pětiboji hranici pěti tisíc bodů a dosavadní světové maximum Iriny Bělovové z roku 1992 (4 991 bodů) vylepšila na 5 013 bodů. Druhý halový světový rekord vytvořil Američan Ashton Eaton v sedmiboji, když vlastní světové maximum z roku 2011 zlepšil o 77 bodů na 6 645 bodů. Do historie se zapsal také výkon, který předvedla americká dálkařka Brittney Reeseová, ta skočila do vzdálenosti 723 cm a od světového rekordu Němky Heike Drechslerové ji dělilo 14 cm. Australská překážkářka Sally Pearsonová se naopak s časem 7,73 s zařadila na páté místo v dlouhodobých tabulkách (60 m přek.), když lépe trať zaběhly jen Cornelia Oschkenatová, Lolo Jonesová, Ludmila Engquistová a Susanna Kallurová, která drží světový rekord od roku 2008.", "section_level": 1}, {"title": "Absence.", "content": "Na šampionátu startoval rekordní počet zemí. Z valné většiny však svoji zemi reprezentoval jeden či dva atleti. Do Istanbulu mj. neodcestovala finská výprava. Mistrovský titul z předchozího šampionátu v Dauhá 2010 z důvodu zranění či nemoci neobhájila chorvatská výškařka Blanka Vlašičová nebo americká překážkářka Lolo Jonesová, která triumfovala rovněž na halovém MS 2008 ve Valencii. Chyběla také ruská půlkařka Marija Savinovová, která se šampionátu nechtěla zúčastnit a mistryně světa ve skoku o tyči Fabiana Murerová z Brazílie. Mezi muži chyběl zraněný keňský půlkař Abubaker Kaki, trojskokan Teddy Tamgho, který si zároveň odpykával disciplinární trest, který mu udělila francouzská federace za konflikt s nejmenovanou kolegyní a tyčkař Steven Hooker z Austrálie, který v roce 2011 nepředváděl kvalitní výkony. Z formy byl rovněž na začátku ledna roku 2012, když na mítinku v Perthu překonal jen 510 cm. Těsně před startem HMS si lehčí zranění přivodil také kubánský překážkář a světový rekordman (110 m př.) Dayron Robles. Řada dalších atletických hvězd dala přednost přípravě na dva vrcholy letní sezóny (ME v atletice, Letní olympijské hry). Halovou sezónu např. zcela vynechali jamajští sprinteři Usain Bolt a Yohan Blake, Keňan David Rudisha (800 m) či Carmelita Jeterová.", "section_level": 1}, {"title": "Česká účast.", "content": "Limit na halové MS 2012 splnilo 12 českých atletů (7 mužů a 5 žen). Pozvánku dostal také vícebojař Roman Šebrle, který splnil limit díky výkonu 6 105 bodů (12. února 2012, Praha). Kdyby na šampionát odcestoval, byla by to již jeho osmá účast na halovém světovém šampionátu. Těsně před startem domácího halového šampionátu ve Stromovce se však Šebrlemu obnovilo zranění stehenního svalu a svoji účast nakonec z důvodu přípravy na dva vrcholy letní sezóny (ME v atletice, Letní olympijské hry) odřekl. Český víceboj však v Turecku zastupoval Adam Sebastian Helcelet, kterému IAAF udělila společně s Rusem Iljou Škureněvem divokou kartu. Jedinou českou medaili vybojoval běžec Jakub Holuša, když si v závodě na 800 metrů doběhl pro cenné stříbro.", "section_level": 1}, {"title": "Zúčastněné země.", "content": "\"(v závorkách uvedeny počty vyslaných sportovců)\"", "section_level": 1}], "src_summary": "14. halové mistrovství světa v atletice se uskutečnilo ve dnech 9. – 11. března v tureckém Istanbulu v nově postavené sportovní hale nesoucí název Ataköy Athletics Arena. Původně se měl šampionát odehrávat v multifunkční aréně Sinan Erdem Dome. O pořadatelství halového MS v roce 2012 se rozhodlo již 24. listopadu 2007 na zasedání rady Mezinárodní asociace atletických federací v Monaku. Istanbul usiloval již o halové MS v roce 2010. To se však nakonec uskutečnilo v katarském Dauhá a Istanbulu bylo pořadatelství přiřknuto pro rok 2012. Atletických disciplín se zúčastnilo 683 atletů a atletek (349 mužů a 334 žen) ze 172 států světa.", "tgt_summary": "The 2012 IAAF World Indoor Championships in Athletics was the 14th edition of the global-level indoor track and field competition and was held between March 9–11, 2012 at the Ataköy Athletics Arena in Istanbul, Turkey. It was the first of four IAAF World Athletics Series events in 2012, which includes the World Race Walking Cup, the World Junior Championships and the World Half Marathon Championships.", "id": 1577861}
{"src_title": "Tuleň Rossův", "tgt_title": "Ross seal", "src_document": [{"title": "Rozšíření.", "content": "Jsou to savci, jejichž výskyt je omezen na Jižní oceán obklopující Antarktidu. Občas se jedinec zatoulá k Falklandským ostrovům, Jižní Georgii a Jižním Sandwichovým ostrovům, ke Kerguelenovým ostrovům nebo k jižní Austrálii. Celoročně žijí řídce rozptýleni na rozsáhlém prostoru ve zcela pustých, jen velmi těžce dostupných oblastech kterých lze dosáhnout pouze letadlem nebo ledoborcem. Mají tendenci žít osamoceně na pokrajích ledových ker. Za těchto podmínek není mnoho informací o jejich způsobu života. Na ledové kry vylézají z vody jen za účelem krátké výchovy potomků a přepelichání srstí. Neshromažďují se přitom ve velkých koloniích, nejčastěji jsou vidět osamoceně.", "section_level": 1}, {"title": "Popis.", "content": "Ze všech čtyřech druhů tuleňů žijících v okolí Antarktidy jsou nejmenší. Samci bývají velcí 1,7 až 2,10 m a váží 130 až 215 kg, o něco větší samice měří 2 až 2,5 m a váží 160 až 205 kg. Krátkou srst mají na hřbetě nahnědlou a na břiše stříbrnou, někteří mívají tmavší skvrny na hlavě, krku i bocích. Oproti ostatním tuleňům mají abnormálně veliké oční důlky, asi 7 cm, podle čehož se dají spolehlivě identifikovat, velikost vlastních očí je však průměrná. Mají poměrně krátký, široký a tupý čenich s jehlovitými, zpět zahnutými zuby vhodnými pro lov kluzké kořisti, na čenichu mají velmi krátké hmatové fousy. Mají poměrně dlouhé přední i zadní ploutve zakončené černými drápy, jimiž se pomáhají přitahovat při pomalém lezení plazením po ledě. Nejsou schopni se vztyčit, proto pro rozhlédnutí nadzvedávají hlavu a otevírají přitom tlamu směřující vzhůru, říká se že „zpívají“. Při leteckém pozorování jsou na ledě jen málokdy vidět v páru nebo skupince. Studiem zbytků potravy ve střevech se ukázalo, že potrava se skládá z přibližně 64 % hlavonožců, 22 % ryb a 14 % ostatních bezobratlých. Potravu si loví v hloubkách 100 až 200 metrů pod ledovými krami, jedno ponoření trvá průměrně 6 minut. Ve vodě vydávají sérii různých zvuků, některé při páření, jiné při komunikaci matky s mládětem a mnohé z dosud neobjasněných příčin. Při obstoupení lidmi na pevnině zvedají proti nim hlavu, ukazují zuby, dělají se většími a vydávají asi výhrůžné zvuky.", "section_level": 1}, {"title": "Rozmnožování.", "content": "Samice vrhne začátkem listopadu na ledě mládě s dlouhou měkkou, nažloutlou srstí. Bývá dlouhé asi 1 m a váží okolo 16 kg, je kojeno 4 až 6 týdnů. Po 15 dnech od vrhu již potomek váží asi 75 kg, což je důsledek velmi tučného mléka bohatého na bílkoviny. Ještě kojená mláďata již dovedou plavat mezi ledovými krami, po odstavení se brzy osamostatní. Samice nato přicházejí do říje a páří se ve vodě. K oplodnění dochází v prosinci, ale vývoj embrya je pozastaven do března. Průměrná doba březosti se uvádí asi 9 měsíců. Doba dospělosti u samic i samců nastává nejpravděpodobněji od 2 do 4 let, dožívají se asi 20 roků.", "section_level": 1}, {"title": "Ohrožení.", "content": "Vzhledem k odlehlosti a širokému areálu výskytu, kde se navíc na jednotlivých místech nevyskytují ve velkém počtu, nebyli a nejsou tuleni Rossovi lidmi ohrožení. Navíc je nyní chrání proti lovu nebo znečištění antarktických vod Smlouva o Antarktidě a Úmluva o zachování antarktických tuleňů. Z mořských živočichů kteří jsou pro ně nebezpeční je to pouze kosatka dravá (\"Orcinus orca\") a v mládí ještě tuleň leopardí (\"Hydrurga leptonyx\"), oba se však v jejich zónách výskytu objevují zřídkakdy. Celkový počet tuleňů Rossových žijících na tak rozlehlém a nedostupném území lze jen stěží zjistit, většinou se součet udělá v určitém malém areálu a výsledek se interpoluje na celé území. Dociluje se takto sice nejednotných výsledků, ale pravděpodobný nejspodnější odhad je asi 50 000 jedinců. V Červeném seznamu IUCN jsou považováni za málo dotčený druh.", "section_level": 1}], "src_summary": "Tuleň Rossův (\"Ommatophoca rossii\") je ploutvonožec, který si našel domov v chladných vodách Jižního oceánu obklopující celou Antarktidu. Je to jediný druh monotypického rodu Ommatophoca. Své druhové jméno dostal podle průzkumníka Spojeného království Velké Británie a Irska Jamese Rosse.", "tgt_summary": "The Ross seal (\"Ommatophoca rossii\") is a true seal (family Phocidae) with a range confined entirely to the pack ice of Antarctica. It is the only species of the genus \"Ommatophoca\". First described during the Ross expedition in 1841, it is the smallest, least abundant and least well known of the Antarctic pinnipeds. Its distinctive features include disproportionately large eyes, whence its scientific name (\"Ommato-\" meaning \"eye\", and \"phoca\" meaning \"seal\"), and complex, trilling and siren-like vocalizations. Ross seals are brachycephalic, as they have a short broad muzzle and have the shortest fur of any other seal.", "id": 412120}
{"src_title": "Claude Goudimel", "tgt_title": "Claude Goudimel", "src_document": [{"title": "Život.", "content": "Goudimel žil v Paříži, Métách, Besanconu a Lyonu. Byl pravděpodobně žákem Josquina Despreze. Domněnka, že vyučoval kolem roku 1540 v Římě na hudební škole, ze které vzešel vedle Giovanni Animuccia a Giovanni Maria Nanina také Giovanni Pierluigi da Palestrina se v nynější době považuje za neudržitelnou. V roce 1549 byl zapsán v Paříži na univerzitě, kde studoval. V témže roce vydal první knížku zpěvů. V padesátých letech byl partnerem tiskaře Du Chemina, se kterým několik let spolupracoval. V roce 1557 se přestěhoval do Mét, kde konvertoval k hugenotům. Z Mét se později přestěhoval kvůli rostoucímu nepřátelství městských úřadů vůči protestantismu do Besanconu a pak do Lyonu. Zde zemřel jako jedna z mnoha obětí Bartolomějské noci někdy mezi 28. a 31. srpnem 1572 (rozsekán a hozen do Rhôny).", "section_level": 1}, {"title": "Dílo.", "content": "Goudimel si získal zásluhy především zhudebněním \"Ženevských žalmů\", které jsou dodnes známy v evropských protestantských církvích. V roce 1565 zveřejnil tzv. \"Ženevský žaltář\". Zhudebnil metrický překlad všech 150 žalmů Clémenta Marota a Théodora Beze. Goudimel v předmluvě tohoto díla uvádí, že melodie nepocházejí od něho, ale že je pouze převzal a upravil. Žaltář vyšel o osm let později s německým textem Ambrosia Lobwassera v Lipsku, došel velké obliby a rozšířil se i do Čech a na Moravu. U nás známe přebásnění těchto žalmů od Jiřího Strejce (1546-1599), člena Jednoty bratrské, které vydal pod názvem \"Žalmové aneb zpěvové sv. Davida v rytmu české nově vyložené a k zpívání zformované.\" Vedle zhudebněných žalmů Goudimel psal také před svou konverzí k protestantismu mše, moteta a zhudebnil Horatiovy Ody a Zpěvy, které byly z části uveřejněny ve sbírce pod názvem \"La fleur des chansons\" 1574 v Lyonu spolu s podobnými díly Orlanda di Lassa. Ve svých čtyřhlasých žalmech posunul melodii do vrchního hlasu, jak to bylo později obvyklé. Ve zhudebnění žalmů používá synkopické rytmy a oživuje tím melodii.", "section_level": 1}], "src_summary": "Claude Goudimel (mezi 1514 a 1520, Besançon, Francie – asi 28. srpna 1572, Lyon) byl francouzský hudební skladatel, vydavatel a hudební teoretik renesance.", "tgt_summary": "Claude Goudimel (c. 1514 to 1520 – between 28 August and 31 August 1572) was a French composer, music editor and publisher, and music theorist of the High Renaissance.", "id": 2437077}
{"src_title": "Filmová klapka", "tgt_title": "Clapperboard", "src_document": [{"title": "Význam klapky při použití klasické filmové kamery.", "content": "Při klasickém filmovém natáčení (např. na 16 nebo 35mm film) se už od historických dob obraz snímal na tzv. „němou“ kameru a zvuk se nahrával na jiné záznamové zařízení, které nebylo s kamerou nijak propojeno. Proto bylo třeba dodatečně najít část filmu a jemu odpovídající zvukový záznam. Když má film například 200 „mluvících“ záběrů a každý záběr 5 jetí, ve střižně se sejde 1000 kousků filmu a 1000 kousků zvukového pásku, které je třeba ještě před výběrem dobré klapky spárovat a synchronizovat. Na klasické dřevěné klapce je napsán název filmu, scéna a číslo jetí. Klapka (osoba obsluhující klapku) údaje přečte, takže stejný popis se dostane jak na film, tak na magnetofonový pásek, a pak klapne. Zvuk se z úzkého pásku přepíše na perforovaný 16 resp. 35mm pás a zavede do stříhacího stolu, kde se tyto pásy spouštějí současně. Střihač pak na filmu najde okamžik, kdy vidí klapku sklapnutou (bývá to u 16mm přesně na jednom políčku, u 35mm na čtyřech), a pak posunuje zvukový záznam k místu, kde slyší začátek klapnutí. Když pak pustí oba pásy najednou, film hraje a mluví synchronně. Zvuk a obraz se pak definitivně spojí až po míchačce na finální kopii. Klapka se používala donedávna i u studiových videokamer, protože i tam byl záznam zvuku směrován na jiné, kvalitnější zařízení než byl FM záznam na zvukovou stopu videokazety.", "section_level": 1}, {"title": "Význam klapky při použití digitální filmové kamery.", "content": "Moderní filmové kamery zapisují opticky na kraj filmového pásu digitální kód, který je jedinečný pro každé filmové políčko, a stejně tak zařízení pro záznam zvuku ukládá spolu se zvukem stejný timecode, protože obě zařízení jsou propojena datovým kabelem. Střihové zařízení (např. Avid) už si příslušné klapky najde a spáruje automaticky. Na digitální klapce vidíme tento digitální kód běžící od začátku natáčení a odměřující celkovou spotřebu materiálu. Ačkoliv se zdá, že klapka už je teoreticky zbytečná, stále se najíždí před záběrem z řady dalších důvodů – jistí před chybou nebo výpadkem kódu, pomáhá při jetí na více kamer, kde některé z nich nemusí být stejně technicky vybavené apod. Někdy se může klapat i bez technického důvodu, protože celý štáb a herci jsou na tento signál zvyklí.", "section_level": 1}, {"title": "Zajímavosti.", "content": "Filmové klapky se také 1998 draží na Zlínském filmovém festivalu. Organizátoři každým rokem propůjčí několik klasických dřevěných klapek slavným osobnostem od herců po výtvarníky, kteří poté klapky zpracují podle své fantazie. Výsledná díla jsou poté vystavena na festivalu a dražena aukci na jeho konci. Výtěžek putuje Filmové škole Zlín jako podpora začínajícím filmařům. Výstava \"MINISALON filmové klapky\" již byla k vidění i v zahraničí a sklízí každoročně velký úspěch.", "section_level": 1}], "src_summary": "Filmová klapka je zařízení, jehož původním účelem je identifikace jednotlivých filmových záběrů a spojení obrazu a zvuku. Nejznámější podoba klapky je dřevěná deska určená k popisu záběru křídou s klapkou nahoře, obvykle v černobílém provedení. Dnes už existují moderní klapky s digitálními počítadly vyrobené z plastu či kovu určené pro popis fixem.", "tgt_summary": "A clapperboard is a device used in filmmaking and video production to assist in synchronizing of picture and sound, and to designate and mark the various scenes and takes as they are filmed and audio-recorded. Other names include clapper, clapboard, cue card, clacker, slate, slate board, slapperboard, sync slate, time slate, sticks, board, smart slate, dumb slate and sound marker. When sound and picture are out of synchronization, there is a lip flap occurring.", "id": 1277732}
{"src_title": "Simone Signoretová", "tgt_title": "Simone Signoret", "src_document": [{"title": "Život a kariéra.", "content": "Simone Signoretová se narodila v roce 1921 ve Wiesbadenu v Porýní jako nejstarší dítě André Kaminkera a Georgette Signoretové. Její otec, narozený ve Francii, byl synem polského Žida, obchodníka s diamanty. Matka pocházela z nemajetné, francouzské, křesťanské rodiny. Rodičům Simone se později, po návratu do Francie, narodili ještě dva synové, Alain a Jean-Pierre. Otec pracoval jako novinář v \"Poste Parisien\", později také jako tlumočník. Ve francouzském rozhlase použil jako první simultánní tlumočení v přímém přenosu projevu Adolfa Hitlera z Norimberku v roce 1934. Po narození synů se ale rodině stále více vzdaloval a nechával matku samotnou vychovávat jejich děti. Simone získala základní vzdělání na školách v Neuilly-sur-Seine, městečku poblíž Paříže, kde rodina bydlela. Na chlapeckém lyceu tam v té době působil jako učitel filosofie Jean-Paul Sartre a Simone měla, prostřednictvím svých kamarádů, možnost seznámit se s jeho myšlenkami. Maturitu složila ve Vannes v Bretani, kde byla s matkou a bratry na prázdninách a kde po vypuknutí 2. světové války ještě nějaký čas zůstali. Když přišli Němci i sem, vrátila se rodina do opuštěného bytu v Neuilly-sur-Seine. Po okupaci Francie, otec využil příležitosti a mezi prvními odcestoval do Anglie, kde se zapojil do protiněmeckého odboje v organizaci \"France libre\", založené v roce 1940 generálem de Gaullem. Působil též jako rozhlasový komentátor stanice \"Radio Brazzaville\". Po maturitě Simone nejprve dávala soukromé hodiny latiny a angličtiny mladším žákyním. V roce 1941 dostala, na přímluvu matky své spolužačky Corinne, paní Luchaireové, místo asistentky sekretářky jejího manžela. Jean Luchaire byl šéfredaktorem listu \"Le Petit Parisien\" a chystal se vydávat nový večerník s názvem \"Nouveaux Temps\". Brzy se však ukázalo, že jde o kolaborantský list a Simone po několika měsících opustila práci se souhlasem své matky, i když její plat byl jediným trvalým příjmem čtyřčlenné rodiny. Spolužačka Corinne Luchaireová, která se v té době začala prosazovat jako herečka, ji dojednala práci statistky u filmu. Simone se pak, díky svému fyzickému vzhledu a hlavně talentu, propracovala ze statistky, přes herečku malých rolí až do velkých filmových studií. Ztvárnila řadu výrazných rolí pod vedením uznávaných filmových režisérů, mezi kterými byli Marcel Carné, Luis Buñuel, Stanley Kramer nebo Jean-Pierre Melville. Jako své umělecké jméno si zvolila dívčí příjmení své matky, Signoretová. Jejími filmovými partnery byli slavní herci Jean Gabin, Yves Montand, Alain Delon a řada dalších. Stala se držitelkou mnoha filmových cen a vrcholem její filmové kariéry bylo udělení Oscara za rok 1959 za roli ve filmu \"Místo nahoře\", přičemž byla první francouzskou herečkou, která cenu americké filmové akademie kdy získala. Kromě celovečerních filmů hrála i v krátkometrážních snímcích a také v televizních filmech a seriálech. Vytvořila též několik pozoruhodných divadelních rolí. Za neúspěch, dle svého mínění, považovala vystoupení v roli Lady Mackbeth v inscenaci Shakespeareovy hry Mackbeth v Londýně v roce 1966. Důvodem však nebyl její herecký výkon, ale její angličtina, ve které se nedokázala zbavit francouzského přízvuku, což se nelíbilo především kritikům. Zemřela ve věku 64 let, 30. září 1985, na rakovinu slinivky, v Autheuil-Authouillet a je pohřbena na hřbitově Père Lachaise v Paříži. Do stejného hrobu byl, po své smrti v roce 1991, uložen i Yves Montand.", "section_level": 1}, {"title": "Osobní život.", "content": "V roce 1943 se Simone Signoretová seznámila s filmovým režisérem Yves Allégretem. V roce 1946 se jim narodila dcera Catherine Allégretová. V roce 1948 se Simone Signoretová za otce své dcery provdala, ale rok poté se zamilovala do mladého zpěváka Yves Montanda. S Allégretem se rozvedla a v roce 1951 se provdala za Montanda. Manželství s Montandem bylo bezdětné, ale vychovávali spolu Simoninu dceru Catherine z prvního manželství, která se později též stala herečkou. Měli malý byt v Paříži a dům, který si koupili v roce 1954 v Autheuil-Authouillet, kde trávili volné chvíle, často ve společnosti svých přátel. Oba byli považování za levicové intelektuály a často se spekulovalo o jejich příslušnosti ke komunistické straně. Měli mnoho přátel mezi mladými dělníky i komunisty. Signoretová ani Montand však nikdy nebyli členy komunistické strany, protože nesouhlasili s jejím přístupem ke kultuře. Po celý život vystupovali jako angažovaní nestraníci doma, ve Francii, i ve východních či západních zemích, které navštívili. Simone Signoretová doprovázela Montanda při jeho turné po východní Evropě, spolu navštívili i Československo a další země tehdejšího socialistického bloku a setkali se osobně s jeho nejvyššími představiteli. Životní úroveň, kulturu a architekturu těchto zemí zachytila Signoretová ve své knize vzpomínek \"La nostalgie n’est plus ce qu’elle était\" (\"Nostalgie už není, čím bývala\", 1997). Cestovali spolu také do Velké Británie a USA, kde Montand filmoval a kde často pobývali ve společnosti filmových hvězd. Mezi jejich přátele patřily herečky Marilyn Monroe, Vanessa Redgrave i Jane Fondová. Pro Simone Signoretovou byl Montand nejen manželem, ale i nejlepším přítelem. Ani krátké milostné eskapády Montanda, například románek s Marilyn Monroe při natáčení filmu \"Let's Make Love\" (\"Milujme se\"), nenarušily pevnost jejich svazku a manželství s ním trvalo až do její smrti v roce 1985.", "section_level": 2}, {"title": "Odkazy.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Externí odkazy.", "content": "]", "section_level": 2}], "src_summary": "Simone Signoretová, nepřechýleně Simone Signoret, rodným jménem Henriette Charlotte Simone Kaminker (25. března 1921, Wiesbaden – 30. září 1985, Autheuil-Authouillet, Eure) byla francouzská filmová herečka, držitelka mnoha filmových cen.", "tgt_summary": "Simone Signoret (; 25 March 192130 September 1985) was a French cinema actress often hailed as one of France's greatest film stars. She became the second French person to win an Academy Award, for her role in \"Room at the Top\" (1959). In her lifetime she also received two Césars, three BAFTAs, an Emmy, a Cannes Film Festival Award, the Silver Bear for Best Actress awards, an NBR Award and a Golden Globe nomination.", "id": 1629392}
{"src_title": "Esopské války", "tgt_title": "Esopus Wars", "src_document": [{"title": "První válka.", "content": "První válka vypukla v důsledku incidentu mezi Indiány a nizozemskými kolonisty z osady \"Wiltwijck\" (Wiltwijk, Wiltwyck, Wildwyck) na středním toku řeky Hudson (dnes Kingston, New York). Nizozemci oblast kolonizovali v roce 1651 a záhy začali mít problémy s místními Indiány ze skupiny Leni-Lenapů zvanými Esopové. Situace se nakonec uklidnila a v říjnu 1658 obě strany uzavřely dohodu o prodeji půdy. 20. září 1659 se však Indiáni najatí na práci na kukuřičném poli opili a během \"veselí\" došlo k hádkám a nedorozumění. Nizozemci, kteří byli vůči Indiánům krajně podezřívaví kvůli předcházejícím nesrovnalostem a také kvůli nedávno skončené \"broskvové válce\", domorodce napadli a nejméně jednoho zabili. Následovala indiánská pomsta v podobě ničení úrody, zabíjení dobytka a zapalování domů. Nizozemci odpověděli stejnou mincí. Vzájemné půtky nesoucí se ve stejném duchu trvaly necelých 10 měsíců. Nakonec došlo 15. července 1660 k uzavření míru. Esopové souhlasili s potvrzením držení půdy Nizozemci za mír a dodávky jídla.", "section_level": 1}, {"title": "Druhá válka.", "content": "Napětí mezi oběma etniky však trvalo a především Esopové zjevně prahli po pomstě. V červnu 1663 vyzvali Nizozemci Indiány k uzavření smlouvy. Ti jim odpověděli, že je jejich zvykem jednat neozbrojeni v otevřených osadách. Nizozemci souhlasili a 7. června 1663 umožnili velkému množství Esopů vstup do opevněné osady \"Wiltwijck\". Část Esopů mezitím napadla sousední vesnici \"Nieu Dorp\" (nyní Hurley, New York) a když se zpráva o úspěšném útoku dostala mezi Indiány ve \"Wiltwijcku\", zaútočili tito také. Domorodci si přinesli zbraně skryté v oblečení a batozích. Nakrátko ovládli část města, kterou vydrancovali a zapálili několik domů. Nizozemští osadníci a vojáci je pak vytlačili za opevnění. Esopové během obou útoků zabili 21 osadníků a odvedli několik desítek žen, dětí a jednoho muže do zajetí. V červnu a červenci došlo k několika střetům, ale Nizozemcům se nepodařilo Esopy výrazně oslabit, neboť ti chytře využívali znalost terénu a po přepadu se vždy rychle vytratili. Nizozemci nicméně získali pomoc Mohawků a koncem července poplenili okolí hlavní esopské opevněné osady v horách na severu. V srpnu válka pokračovala ve stejném duchu - Nizozemci ničili indiánskou úrodu, k žádné větší bitvě nedošlo. V září 1663 se Nizozemcům konečně podařilo svést s Esopy bitvu. Výsledkem bylo více než 20 mrtvých členů kmene včetně náčelníka Papequanaehena, 13 zajatých a následné poničení jejich opevněné osady. Nizozemci měli 3 mrtvé a 6 zraněných. Tím válka de facto skončila, ačkoli Nizozemci provedli ještě jednu větší \"destrukční\" výpravu. Pravidelně pak posílali malé oddíly chránit zemědělce pracující na polích.", "section_level": 1}, {"title": "Výsledky.", "content": "Přesné údaje, kolik války stály životů na obou stranách, nejsou k dispozici. Jednalo se přinejmenším o mnoho desítek a možná i několik stovek lidí. Nizozemští osadníci ztratili poslední zbytky důvěry v Indiány a jednali s nimi už jen s krajní opatrností. V květnu 1664 byla v Novém Amsterdamu uzavřena formální mírová smlouva. Esopové museli propustit zajaté osadníky. Tento mír však byl labutí písní nizozemské kolonie. O několik měsíců později ji obsadili Angličané, přejmenovali ji na New York a rok poté uzavřeli s Esopy svou vlastní dohodu. Ta stanovovala pravidla při obchodu, prodeji půdy a řešení incidentů. Esopové byli postupně - mírovou cestou a \"právně v pořádku\" - Angličany připraveni o své území.", "section_level": 1}], "src_summary": "Esopské války byly dva konflikty mezi Nizozemci a indiánským kmenem Esopus, k nimž došlo v letech 1659-1663 v Novém Nizozemí. Války neskončily rozhodným vítězstvím ani jedné ze stran.", "tgt_summary": "The Esopus Wars were two conflicts between the Esopus tribe of Lenape Indians (Delaware) and New Netherlander colonists during the latter half of the 17th century in Ulster County, New York. The first battle was instigated by settlers; the second war was the continuation of a grudge on the part of the Esopus tribe.", "id": 2388084}
{"src_title": "Hans Leo Hassler", "tgt_title": "Hans Leo Hassler", "src_document": [{"title": "Život.", "content": "Hans Leo Hassler, pokřtěn v Norimberku 26. října 1564, byl synem varhaníka Isaaka Hasslera, narozeného v Jáchymově asi v roce 1530. Otec byl i jeho prvním učitelem. V roce 1584 byl Hans Leo Hassler prvním z mnoha dalších německých skladatelů, který odešel do Itálie, aby zde pokračoval ve studiu hudby. Přišel do Benátek v době rozkvětu Benátské hudební školy, jejíž skladatelé pěstovali vícesborová díla. Vliv této školy se šířil už i do Německa. Hassler byl s tímto slohem částečně obeznámen prostřednictvím svého německého učitele Leonharda Lechnera. V Benátkách se Hassler spřátelil s Giovanni Gabrielim a spolu studovali u Andrea Gabrieliho, Giovanniho strýce skladbu a hru na varhany. Po smrti Andrea Gabrieliho se v roce 1585 vrátil Hassler zpět do Německa. Jako varhaník Octaviana II. Fuggera působil pak v Augsburgu. Zde se stal slavným jako skladatel a varhaník navzdory tomu, že jako protestant působil převážně v katolickém okolí. Hassler nebyl jen varhaník, rozuměl i stavbě varhan. Tak byl např. pozván v roce 1596 spolu s 53 dalšími varhaníky, aby posoudil nový nástroj s 59 rejstříky v Schlosskirche v Groningen. I později byl často zván k posuzování nových varhan. Jeho technické nadání ho přimělo i k další činnosti – výrobě mechanických hracích strojků – varhan. Jedny jeho mechanické varhany byly prodány i císaři Rudolfu II., který také bratry Hasslerovy, Hanse, Jacoba a Casspara, povýšil roku 1595 do šlechtického stavu. V roce 1602 se Hans Leo Hassler vrátil do svého rodného města, Norimberku, tentokrát jako kapelník, ředitel městské hudby a císařský dvorní služebník. V roce 1604 si vzal roční dovolenou ,aby se oženil s Cordulou Clausovou, dcerou obchodníka z Ulmu, kde také nějaký čas působil. O čtyři roky později se přestěhoval do Drážďan, kde působil jako varhaník a kapelník na saském dvoře. V té době se u něho již začala rozvíjet vážná choroba, tuberkulóza, na kterou i zemřel v červnu 1612 na cestě do Frankfurtu nad Mohanem, kde se měl se saským dvorem zúčastnit korunovace císaře Matyáše. V jeho skladatelském i varhaním díle dále pokračovali Michael Praetorius a Heinrich Schütz.", "section_level": 1}, {"title": "Hudba a styl.", "content": "Hassler byl jeden z prvních skladatelů, kteří přinesli inovace benátského stylu na sever od Alp. Svými písněmi přinesl do Německa villanelly, canzonetty a taneční písně Gastoldiho a Vecchiho. Byl prvním z velkých skladatelů, který podnikl italskou cestu a přinesl do německé hudby prvky italské a také zavedl trend dokončování hudebních studií v Itálii. Hudebníci nizozemské školy jako Orlando di Lasso působili v Německu už léta a představovali tedy starší školu (prima prattica), plně rozvinutý jemný sloh renesanční polyfonie. V Itálii se vynořily nové prvky ve skladbě, které později vytvořily barokní sloh. Skladatelé jako Hassler a později Schütz provozovali concertato styl - střídání více sborů, vnesli citovou vřelost italských Benátek do přísné německé hudby a vytvořili tak první kroky k baroknímu slohu mimo Itálii. Ačkoli Hassler byl protestant, napsal mnoho mší, dohlížel a zodpovídal jako ředitel za hudbu v katolických chrámech. Když byl ve službách Octaviana Fuggera, dedikoval mu dvě sbírky, \"Cantiones sacrae\" a knihu mší pro 4-8 hlasů. Díky tomu, že dostával objednávky od svých katolických zaměstnavatelů, ačkoli on sám byl protestant, jeho skladby jsou dovednou směsicí těchto dvou náboženských stylů, takže jeho skladby mohly být provozovány jak v katolických tak i luterských kostelích. Během pobytu v Augsburku Hassler složil pouze dvě díla určená pro luterskou církev. Později v Norimberku složil na zakázku města roku 1608 \"Psalmen simpliciter\", a pro saský dvůr komponoval \"Psalmen und christliche Gesänge mit vier Stimmen auf die Melodeien fugweis komponiert\".", "section_level": 1}], "src_summary": "Hans Leo Hassler (pokřtěn 26. října 1564 Norimberk – 8. června 1612 Frankfurt nad Mohanem) byl německý protestanský skladatel a varhaník na rozhraní pozdní renesance a raného baroka, starší bratr skladatele Jakoba Hasslera. Narodil se v Norimberku a zemřel ve Frankfurtu nad Mohanem.", "tgt_summary": "Hans Leo Hassler (in German, Hans Leo Haßler) (baptized 26 October 1564 – 8 June 1612) was a German composer and organist of the late Renaissance and early Baroque eras, elder brother of composer Jakob Hassler. He was born in Nuremberg and died in Frankfurt am Main.", "id": 1484748}
{"src_title": "Slavík (opera)", "tgt_title": "The Nightingale (opera)", "src_document": [{"title": "Vznik opery.", "content": "Stravinskij začal operu komponovat v roce 1908, po dokončení 1. jednání v roce 1909 však práci přerušil. Důvodem byla lákavá nabídka spolupráce s choreografem Sergejem Ďagilevem a jeho souborem Ballets Russes, jejímiž plody jsou tři Stravinského vůbec nejproslulejší skladby, balety Pták Ohnivák (1910), Petruška (1911) a Svěcení jara (1913), které pak zásadním způsobem ovlivnily vývoj moderní evropské vážné hudby. K rozpracovanému Slavíkovi se Stravinskij vrátil teprve v roce 1913 díky objednávce ruského režiséra Alexandra Sanina, který zamýšlel dílo uvést v nově založeném, vzápětí však zrušeném Moskevském svobodném divadle. Přestože byl Slavík komponován v ruštině pro ruskou premiéru, poprvé byl uveden v Paříži. V roce 1962 Stravinskij partituru Slavíka v několika detailech revidoval.", "section_level": 1}, {"title": "Světová premiéra.", "content": "Pařížská premiéra se konala 26. května 1914 v Théâtre National de l'Opéra v Paříži v režii a choreografii Borise Romanova, hudebním nastudování dirigenta Pierra Monteuxe a se sólisty a orchestrem Ďagilevova souboru Ballets Russes. Scénu a kostýmy navrhl (stejně jako pro Petrušku) Ďagilevův výtvarník Alexandre Benois. Romanov zvolil pro svou inscenaci ve své době neobvyklé řešení - zpěváci byli umístěni spolu s hudebníky do orchestřiště a na jevišti byly postavy tančeny a mimovány.", "section_level": 1}, {"title": "Další provedení.", "content": "V červenci 1914 hostoval Ďagilevův soubor s pařížskou inscenací Slavíka v Londýně. V lednu 1916 vznikla v Petrohradě přelomová avantgardní inscenace ruského režiséra Vsevoloda Mejercholda, která se vyznačovala antinaturalismem a konstruktivismem. Mejercholdovou inscenací byla ovlivněna i německá premiéra Slavíka v roce 1923 v Mannheimu za řízení Ericha Kleibera. Premiéra v českých zemích se konala v Novém německém divadle v Praze dne 28. května 1935 v režii Renata Monda a pod taktovkou Fritze Zweiga. V češtině jej uvedlo Národní divadlo v Brně (premiéra 20. května 1937, budova Divadla Na hradbách). První uvedení v pražském Národním divadle bylo plánováno na rok 2010. Po rozpočtových škrtech bylo divadlo nuceno provést operu pouze koncertně. Dílo nastudoval dirigent Tomáš Netopil a v hlavní roli vystoupila ruská sopranistka Olga Trifonova. Premiéra opery se v Národním divadle konala v říjnu 2015, 22. (1. premiéra) a 23. (2. premiéra). V roli Slavíka se představila pěvkyně Olga Jelínková. Opera \"Slavík\" byla uvedena spolu s operou Petra Iljiče Čajkovského \"Jolanta\" v hudebním nastudování britského dirigenta Jana Latham-Koeniga a v režii Dominika Beneše.", "section_level": 1}, {"title": "Děj opery.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "První jednání.", "content": "V noci před svítáním si na pobřeží zpívá rybář svou píseň. Čeká jako každou noc na slavíka, aby pookřál při jeho zpěvu, a slavík skutečně přilétá. Jeho zpěv však přeruší příchod dvořanů, které sem přivádí kuchařka z císařského paláce. Císař se doslechl o kráse slavičího zpěvu a zatoužil ho mít ve svém paláci, dvořané tedy nedočkavě slídí po neznámém ptáku. Kromě kuchařky ho totiž nikdy nikdo neslyšel, a tak si jeho zpěv pletou s bučením krávy či s kvákáním žab. Když se slavík konečně objeví, dvořané jsou zklamáni – tak nádherný hlas a takový obyčejný ptáček… Císařův rozkaz je nicméně třeba splnit a slavík přijímá pozvání ke dvoru.", "section_level": 2}, {"title": "Druhé jednání.", "content": "V císařově porcelánovém paláci je veliký shon. Vše je třeba vyzdobit lampiony a zvonečky, chystá se slavnostní předání slavíka císařovi. Jistě je obrovský a blýská se jako diamant, když po něm císař touží! Ale kuchařka vysvětluje, že krása slavíka spočívá v něčem jiném. Jeho zpěv totiž dokáže v člověku probudit cit a dojmout až k slzám. Hřmotný čínský pochod ohlašuje císaře. Slavík je představen a vyzván ke zpěvu. Jeho píseň císaře ohromí. Rozhodne se darovat slavíkovi svůj zlatý střevíc. Odměnou pro slavíka však byly již císařovy slzy. Vtom jsou uvedeni tři japonští vyslanci, kteří císaři předávají dar od jejich panovníka – umělého slavíka. Jeho mechanický zpěv je ihned císaři předveden. Císař se shání znovu po skutečném slavíkovi a zjišťuje, že ten mezitím zmizel. Vyhostí ho proto za hranice své říše a umělému slavíkovi vyhrazuje čestné místo na svém nočním stolku.", "section_level": 2}, {"title": "Třetí jednání.", "content": "Po čase se císař vážně roznemohl. Přicházejí k němu přízraky jeho skutků, ty jediné ho nikdy neopustí. Císař chce slyšet hudbu. To slyší slavík a přilétá, aby císaře znovu potěšil. Zazpívá nádhernou píseň, která dojme i samu smrt stojící opodál. Slavík ji žádá, aby císaři vrátila odňaté znaky jeho moci. Smrt je okouzlena slavičím zpěvem a souhlasí. Císař znovu nabízí slavíkovi odměnu, ten ji ale znovu odmítá. V domnění, že již císař zemřel, přicházejí za ním jeho dvořané. Najdou však císaře zdravého a v plné síle. Příběh pak uzavírá rybář svou písní o ptácích, kteří jsou posly nebes.", "section_level": 2}, {"title": "Charakteristika díla.", "content": "Andersenova literární předloha založená na fantastických, exotických a symbolických motivech a nesená zároveň v lehké nadsázce a jemné, avšak citelné ironii konvenovala estetice impresionismu a secese, kterou na počátku 20. století řada autorů stále ctila. Všechny charakteristické prvky literární předlohy se Stravinskij a Mitusov snažili v libretu zachovat a ve Stravinského zhudebnění pak byly ještě dále rozvinuty. Ve struktuře libreta a částečně i v jeho zhudebnění bývá poukazováno také na předchozí vliv pozdních fantastických oper Nikolaje Rimského-Korsakova. Významný časový předěl mezi kompozicí prvního a obou zbývajících jednání zásadně ovlivnil podobu opery a vytvořil její zvláštní dvojí tvář, která je na tomto díle ceněna. Stravinského kompozice baletů Pták Ohnivák, Petruška a Svěcení jara jsou totiž zásadním mezníkem ve vývoji autorova stylu, který se posunul směrem k expresionismu, k příkrým harmoniím a intonacím, drsnějším zvukovým barvám a divoké rytmice. Tyto prvky se v hojné míře uplatňují právě od počátku 2. jednání opery Slavík, které začal Stravinskij psát až v roce 1913. Tento zlom a kontrast velmi vhodně zapadl do dramaturgie rozpracované opery a autor toho patřičně využil – právě 2. jednání totiž zobrazuje vyumělkovaný svět císařského dvora, kde je krása věcí diktátu, nikoli svobody a přirozeného citu. Hned od počátku 2. jednání zapojuje autor do hry celý složitý arzenál moderní symfonické instrumentace. Zobrazení císařské pompéznosti dosahuje vrcholu v instrumentálním Čínském pochodu, který ohlašuje příchod panovníka. Podobně jako v 1. jednání kreslí Stravinskij hudebními prostředky klidnou atmosféru lesa a podmanivý zpěv slavíka, inspiruje se ve 2. jednání přímo čínským koloritem, a to jak v instrumentaci, tak v použití pentatonické stupnice, respektive v užívání pouze celotónových postupů. Ty vytvářejí drsný, neuhlazený zvukový dojem, zatímco chromatické, půltónové slavičí intonace vnášejí do hudby zpět vláčnost a jemnocit. Ve 3. jednání se hudebně-dramatické zpracování vrací k jemné lyrice a volnějšímu spádu 1. jednání. Dílo uzavírá tentýž zpěv rybáře za scénou, který se ozývá také na počátku opery a na konci 1. a 2. jednání. Role Slavíka, psaná pro lyrický koloraturní soprán, patří ve svém hlasovém oboru k technicky nejnáročnějším partům celé operní literatury. Kromě zvolna plynoucích, podmanivých lyrických zpěvů obsahuje role řadu vokalíz, napodobujících slavičí zpěv a založených na extrémně vysokých, intonačně i artikulačně obtížných koloraturách a figuracích. Ústředním hudebním číslem je z tohoto hlediska \"Píseň slavíka\" ve 2. jednání, zakončená tónem f3. Hlasová ekvilibristika Slavíka je však pojata v souladu s charakterem této postavy jemně a hravě a technická stránka partu nikdy nevystupuje samoúčelně do popředí posluchačovy pozornosti.", "section_level": 1}, {"title": "Instrumentace.", "content": "Stravinskij pro svou časově nerozsáhlou operu předepisuje velký operní orchestr doplněný o řadu speciálních nástrojů. Orchestr je sestaven takto: pikola, 2 flétny, 2 hoboje, anglický roh, 3 klarinety, basklarinet, 2 fagoty, kontrafagot, 4 lesní rohy, 4 trubky, 3 trombony, tuba, tympány, zvony, triangl, tamburína, činely, velký buben, tam tam, klavír, celesta,mandolína, kytara, 2 harfy a smyčcové nástroje.", "section_level": 1}, {"title": "Samostatná hudební čísla.", "content": "Opera Slavík není psána jako tradiční \"číslová\" opera (sestavená z hudebně samostatných částí), přesto se v ní vyskytuje několik relativně oddělených a ucelených vokálních či instrumentálních „čísel“.", "section_level": 1}, {"title": "Odvozené skladby.", "content": "Z Ďagileovova podnětu vytvořil Stravinskij z hudby ke Slavíkovi instrumentální suitu \"Zpěv slavíka\" (Chant du Rossignol). Její premiéra se konala v Ženevě 6. prosince 1919. Suita je sestavena ze dvou trojic kontrastních částí: \"Presto – Andantino – Presto\" a \"Čínský tanec – Zpěv slavíka – Hra mechanického slavíka\". V roce 1920 provedl tuto suitu Ďagilevův soubor Ballets Russes scénicky v choreografii Leonida Mjasina a hudebním nastudování Ernesta Ansermeta. Výpravu k této inscenaci vytvořil Henri Matisse. Rybářova píseň a Píseň slavíka se objevily v roce 1923 jako dvojice písní s doprovodem orchestru. V roce 1932 vznikla Stravinského úprava \"Písně slavíka\" a \"Hry mechanického slavíka\" pro housle a klavír.", "section_level": 1}], "src_summary": "Opera Slavík (; ) je operní prvotina ruského hudebního skladatele Igora Stravinského. Dílo je označeno jako „hudební pohádka o třech dějstvích“, jedná se však spíše o operní „jednoaktovku“ s dobou trvání přibližně 50 minut. Libreto napsal skladatel ve spolupráci se svým přítelem Stěpanem Mitusovem. Předlohou se jim stala známá pohádka \"Slavík\" Hanse Christiana Andersena o čínském císaři, který zatouží po zpěvu obyčejného slavíka. Stravinského opera vznikala ve dvou fázích, 1908-9 a 1913-14, a její premiéra se konala 26. května 1914 v Théâtre National de l'Opéra v Paříži. Po hudební stránce je opera pozoruhodná spojením impresionistických a expresionistických postupů a je zároveň dokladem autorova stylového vývoje ve druhé dekádě 20. století.", "tgt_summary": "The Nightingale (Russian: Соловей – \"Solovyei\"; French: \"Le Rossignol\") is a Russian \"conte lyrique\" in three acts by Igor Stravinsky. The libretto, based on the 1843 tale \"The Nightingale\" by Hans Christian Andersen, was written by the composer and Stepan Mitusov. It was first performed on 26 May 1914 by the Ballets Russes at the Palais Garnier in Paris. Stravinsky had begun work on the opera in 1908, but put it aside for several years after he had received the commission from Sergei Diaghilev for the ballet \"The Firebird\". He completed it in 1914, after he had completed his other two major ballets for Diaghilev, \"Petrushka\" and \"The Rite of Spring\". Because the time between the writing of the first and second acts extended over six years, stylistically the work reflects Stravinsky's significantly changed approach to composition, and this can clearly be detected when performances are given. Stravinsky subsequently turned aside from large productions to concentrate on chamber music and the piano.", "id": 2097096}
{"src_title": "Geomatika", "tgt_title": "Geomatics", "src_document": [{"title": "Vývoj oboru.", "content": "Na počátku tohoto oboru se nejprve objevuje termín „géomatique“ jehož původcem je Francouz Jean Denegre (kolem roku 1965). Tento termín pak propagoval v prostředí Mezinárodní fotogrammetrické společnosti (ISPRS) Francouz B. Dubuisson (1969). Z Francie se zakrátko dostal tento termín do francouzsky mluvící části Kanady (provincie Québec) a také v Kanadě bylo záhy vytvořeno anglické synonymum „geomatics“, které se rychle rozšířilo do Spojených států amerických a odtud do Austrálie, Oceánie, Velké Británie a Irska. Ve španělské verzi „geomática“ se rozšířil tento termín do Střední a Jižní Ameriky. Geomatika v současném českém pojetí je širším integrovaným vědním oborem převážně zaměřeným na sběr základních geografických dat různými způsoby měření, jejich prvotní zpracování a distribuci. Samotný termín se však, s výjimkou studijního programu Geomatika na Západočeské univerzitě v Plzni, v České republice příliš nerozšířil, neboť terminologii v oblasti střední a východní Evropy ovlivnil vývoj v německy mluvících zemích. Prof. G. Konecny (TU Hannover) uvádí v anglicky psané učebnici Geoinformation (2002), že integrovaný obor, založený zejména na globálním určování polohy (GPS), dálkovém průzkumu Země a digitální fotogrammetrii pro sběr geodat a na technologii GIS pro manipulaci s těmito daty a jejich výstup, se nazývá německy „Geoinformation“ nebo „Geo- Information“. Z německy mluvících zemí se termín „geoinformatika“ rozšířil do okolních středo- a východoevropských zemí zatímco ve francouzsky, španělsky a portugalsky mluvících zemích je téměř neznámý a v anglicky mluvících zemích jen velmi zřídka používaný.", "section_level": 1}, {"title": "Vzdělávání.", "content": "V České republice zajišťuje výuku integrovaného oboru geomatika v popsaném pojetí Západočeská univerzita v Plzni na Fakultě aplikovaných věd. Náplní studijního programu \"Geomatika\" ve tříletém bakalářském, dvouletém navazujícím magisterském a čtyřletém doktorském studiu je výuka předmětů, které jsou součástí geomatiky (geodézie, kartografie, fotogrammetrie, dálkový průzkum Země, topografické mapování, katastr nemovitostí, geoinformatika a další), a to ve vzájemných souvislostech a s využitím technických prostředků a metod používaných v soudobých informačních a telekomunikačních technologiích. V říjnu 2013 vznikla katedra geomatiky také na Fakulta stavební ČVUT v Praze, a to sloučením katedry vyšší geodézie a katedry mapování a kartografie. Katedra nabízí výuku v 3letém bakalářském a 2letém navazujícím magisterském studijním programu \"Geodézie a kartografie\".", "section_level": 1}], "src_summary": "Geomatika je podle normy ISO 19122 definována jako vědecký a technický interdisciplinární obor zabývající se sběrem, distribucí, ukládáním, analýzou, zpracováním a prezentací geografických dat nebo geografických informací.", "tgt_summary": "Geomatics is defined in the ISO/TC 211 series of standards as the \"discipline concerned with the collection, distribution, storage, analysis, processing, presentation of geographic data or geographic information\". Under another definition, it \"consists of products, services and tools involved in the collection, integration and management of geographic data\". It includes geomatics engineering (and surveying engineering) and is related to geospatial science (also geospatial engineering and geospatial technology).", "id": 343699}
{"src_title": "Jeanne Moreau", "tgt_title": "Jeanne Moreau", "src_document": [{"title": "Život a kariéra.", "content": "Byla dcerou britské tanečnice a francouzského barmana. Když jí bylo 11 let, rodiče se rozvedli. Od roku 1946 studovala na pařížské konzervatoři \"Conservatoire national supérieur d'art dramatique\" a už v letech 1948-1952 hrála v divadle \"Comédie-Française\". V roce 1952 odešla do experimentálního \"Théâtre National Populaire\", ale působila i na jiných scénách, včetně Broadwaye. V 50. letech získala několik divadelních cen. K nejoceňovanějším patřily její role v \"Pygmalionu\" G. B. Shawa a v \"Pekelném stroji\" Jeana Cocteaua z roku 1954. V roce 1948 debutovala též ve filmu. Po menších rolích, jako byl např. snímek \"Nesahejte na prachy\" s Jeanem Gabinem z roku 1953, měla první větší úspěch ve filmech \"Výtah na popraviště\" (1957) a \"Milenci\" (1958) v režii Louise Malle a postupně se prosadila jako významná filmová herečka. Zejména v 60. letech následovaly četné hlavní role ve francouzských i mezinárodních produkcích mnoha významných režisérů, jako například Michelangelo Antonioni (\"Noc\"), Orson Welles (\"Proces\"), Luis Buñuel (\"Deník komorné\"), François Truffaut (\"Nevěsta byla v černém\"), Roger Vadim (\"Nebezpečné známosti\"), Tony Richardson (\"Slečna učitelka\") nebo Peter Brook (\"Moderato Cantabile\"). Velkou proslulost získala rolí Cathérine v Truffautově filmu \"Jules a Jim\" z roku 1962, kterou lze v její filmografii považovat za významnou. V dalších letech spolupracovala například v roku 1982 s Rainerem Fassbinderem ve filmu \"Querelle\" nebo s Wimem Wendersem ve snímku \"Až na konec světa\" z roku 1991. Souběžně s filmovou tvorbou i nadále hrála v divadle. Na dvou filmech se podílela jako režisérka. Ve Francii je populární též jako zpěvačka a v roce 1964 získala cenu Grand Prix du Disque. Byla dvakrát vdaná. Z prvního manželství (1949–1951) s hercem Jean-Louisem Richardem se narodil syn Jérôme Duvon, který se stal úspěšným malířem. V letech 1977–1980 byla provdána za režiséra Williama Friedkina.", "section_level": 1}], "src_summary": "Jeanne Moreau [\"žann moró\"] (23. ledna 1928 Paříž – 31. července 2017 Paříž) byla francouzská divadelní a filmová herečka, filmová režisérka a zpěvačka. Celkem se podílela na více než 120 filmech. Především v padesátých a šedesátých letech 20. století patřila k nejpopulárnějším filmovým hvězdám.", "tgt_summary": "Jeanne Moreau (; 23 January 1928 – 31 July 2017) was a French actress, singer, screenwriter and director. She won the Cannes Film Festival Award for Best Actress for \"Seven Days... Seven Nights\" (1960) (which she shared with Melina Mercouri for her role in \"Never on Sunday\"), the BAFTA Award for Best Foreign Actress for \"Viva Maria!\" (1965), and the César Award for Best Actress for \"The Old Lady Who Walked in the Sea\" (1992). She was also the recipient of several lifetime awards, including a BAFTA Fellowship in 1996, Cannes Golden Palm in 2003 and César Award in 2008. Moreau made her theatrical debut in 1947, and established herself as one of the leading actresses of the Comédie-Française. She began playing small roles in films in 1949, with impressive performances in the Fernandel vehicle \"\" (\"Three Sinners\", 1950) and alongside Jean Gabin as a showgirl/gangster's moll in the film \"Touchez pas au grisbi\" (1954). She achieved prominence as the star of \"Elevator to the Gallows\" (1958), directed by Louis Malle, and \"Jules et Jim\" (1962), directed by François Truffaut. Most prolific during the 1960s, Moreau continued to appear in films into her 80s.", "id": 591751}
{"src_title": "Dickie Moore", "tgt_title": "Dickie Moore (ice hockey)", "src_document": [{"title": "Hráčská kariéra.", "content": "Moore se narodil v Montrealu, kde také vyrůstal a začínal s hokejem. V roce 1951 mu přišla nabídka od týmu Montreal Canadiens, kde by si mohl vydělat 7000 dolarů. Nabídku odmítl a sezónu tak zahájil v Montreal Royals. O vánocích Canadiens zvýšil nabídku o 2000 dolarů, Moore nabídku přijal a mohl tak debutovat v nejprestižnější hokejové lize NHL. Během své kariéry ho sužovalo zranění, zlomil si obě nohy a měl problémy s koleny, někteří měli pochybnosti aby omezil hokej. Dále si dvakrát zlomil klíční kost, měl několik operací s kolenem a poslední tři měsíce sezóny 1957/58 hrával se zlomeným zápěstím. V Canadiens patřil mezi nejlepších hráče v historii a svůj první Stanley Cup vybojoval v sezóně 1952/53, za svou kariéru ještě získal Stanley Cup pětkrát v letech 1955-60. Po sezóně 1962/63 si generální manager Canadiens Frank Selke si ho zavolal do své kanceláře, kde si promluvili o změnách klubu. Po debatě s Frankem Selkem odmítl ukončit kariéru. I když se pokoušel přesvědčit vedení klubu Canadiens, za tým již neodehrál žádný zápas. Po uplynutí jednoho roku se vrátil zpět na led. Odehrál 38 zápasů za klub Toronto Maple Leafs a opět si zahrál v playoff. Po dvou letech bez hokeje se naposledy vrátil na led jenž hrával za tým St. Louis Blues. Klub dotáhnul až do finále playoff, ale v závěru finálové fáze prohrál nad bývalým týmem Montreal Canadiens 0:4 na zápasy.", "section_level": 1}, {"title": "Zajímavosti.", "content": "27. srpna 2006 měl autonehodu, ve kterém se jeho automobil střetl s kamiónem. Utrpěl četná zranění krku, páteře a žeber. V uvězněn autě musel čekat pětačtyřicet minut na záchranu. Jeho stav byl vážný . Po uplynutí třích dnů byl přeložen z jednotky intenzivní péče na normální oddělení a jeho stav byl stabilizovaný .", "section_level": 1}, {"title": "Rekord.", "content": "Za sezónu 1958/59 nasbíral 96 kanadských bodů, čímž vytvořil novy rekord v lize NHL v počtu nasbíraných bodů. V sezóně 1965/66 překonal rekord o jeden bod kanadský útočník Bobby Hull. Současný rekord drží Wayne Gretzky, jenž nasbíral v sezóně 1985/86 215 kanadských bodů.", "section_level": 1}], "src_summary": "Richard Winston „Dickie“ Moore (* 6. ledna 1931 Montreal, Québec – 19. prosince 2015 Montreal, Québec) byl někdejší kanadský hokejový útočník. U příležitosti 100. výročí NHL byl v lednu 2017 vybrán jako jeden ze sta nejlepších hráčů historie ligy.", "tgt_summary": "Richard Winston \"Dickie\" Moore (January 6, 1931 – December 19, 2015) was a Canadian professional hockey player, successful businessman and community philanthropist. He twice won the Art Ross Trophy as the National Hockey League's leading scorer and was inducted into the Hockey Hall of Fame. Moore spent much of his career with the Montreal Canadiens, but also played briefly with the Toronto Maple Leafs and St. Louis Blues. In 2017 Moore was named one of the '100 Greatest NHL Players' in history.", "id": 180628}
{"src_title": "Matylda z Boulogne (1260)", "tgt_title": "Matilda II, Countess of Boulogne", "src_document": [{"title": "Život.", "content": "Narodila se jako jediná dcera Renauda z Dammartinu a Idy, dědičky hrabství Boulogne. Její otec býval v mládí přítelem krále Filipa Augusta, který jej pasoval na rytíře. Oba muži zpečetili své spojenectví také sňatky, Šimon z Dammartinu si vzal královu neteř a králův maličký syn Filip Hurepel byl okolo roku 1204 zasnouben s Renaudovou jedinou dcerou Matyldou. Přátelství postupem času pominulo a roku 1214 proti sobě stanuli na bojišti u Bouvines. Ač Renaud u Bouvines statečně bojoval, byl zraněn a v zajetí krále Filipa, který mu vyčetl všechna svá dobrodiní, setrval až do své smrti roku 1227. Svatba Matyldy a prince Filipa se konala roku 1210 či 1216 v Saint-Germain-en-Laye a po smrti Idy z Boulogne roku 1216 panství připadlo Matyldě a jejímu choti. Hrabství se dostalo pod kontrolu francouzské koruny a Filip Hurepel se vlastní správy ujal až po smrti krále roku 1223. Roku 1226 se Filip Hurepel zúčastnil další kruciáty směřované na francouzský jih, na které zemřel jeho nevlastní bratr, král Ludvík VIII. Na smrtelné posteli, vysílen úplavicí, donutil své leníky k přísaze, že jejich věrnost bude patřit nezletilému následníkovi a že se jeho korunovace nebude odkládat. Poručnictví předal své choti Blance. Již v závěti sepsané o rok dříve král přesně určoval příjmy svých čtyř synů a svého nevlastního bratra, který se okamžikem králova skonu stal nejbližším dospělým mužským příbuzným následníka. Královniným poručnictvím se zřejmě mělo zamezit Filipovu vlivu na mladého panovníka. Filip Hurepel podporoval ambiciózní velmože, kteří se bouřili proti silné monarchii a pokoušeli se o spojenectví s anglickým králem Jindřichem. Blanka Kastilská posléze triumfovala a podařilo se jí v zemi nastolit poměrný klid. Osudnou se Filipovi v lednu 1234 stala účast na turnaji, kde utržil smrtelné zranění. S Matyldou měli syna Albericha a dceru Johanu. Ovdovělá Matylda se roku 1238 či 1239 znovu provdala – novým hrabětem z Boulogne se stal Alfons, mladší syn portugalského krále. Alfons byl synovcem královny Blanky a na dvoře své tety měl jistý politický vliv. Začal zasahovat do vnitřních záležitostí portugalského království, kde vládl jeho starší bratr Sancho II. a po jeho sesazení papežem nastoupil na portugalský trůn. Vzdal se francouzského hrabství a roku 1253 se i přes trvající manželství s Matyldou, která trvale žila ve Francii, oženil s Beatrix, mladinkou levobočnou dcerou sousedního krále Alfonse Kastilského. Matylda si na manželovu bigamii stěžovala u svatého stolce a papež Alexandr VI. vyřkl nad oblastmi království, kde novopečený král se svou mladou chotí pobýval, interdikt. Alfons nutně potřeboval legitimního následníka trůnu a nátlaku svatého otce se nepodvolil. Patová situace se vyřešila Matyldinou smrtí. Matylda z Boulogne byla, díky štědrým donacím Filipa Hurepela katedrále v Chartres, zpodobněna společně s dcerou Johanou na vitraji v příčné lodi a zdá se, že je společně s Filipem i dvojicí elegantních soch severního portálu katedrály.", "section_level": 1}], "src_summary": "Matylda z Boulogne ( \"Mathilde de Dammartin\"; 1202 – 1259) byla hraběnka z Boulogne, Aumale a Dammartinu a portugalská královna. Jako dědička strategicky položeného hrabství Boulogne byla žádanou nevěstou. Jejím prvním manželem byl francouzský princ Filip Hurepel a druhým princ a později král Alfons III. Portugalský.", "tgt_summary": "Mahaut or Matilda II of Boulogne (also known as \"Mathilde\", \"Maud de Dammartin\"; 1202 – January 1259) was Countess of Boulogne in her own right and Queen of Portugal by marriage to King Afonso III from 1248 until their divorce in 1253. She was the daughter of Ida, Countess of Boulogne and her husband and co-ruler Renaud, Count of Dammartin. She succeeded her mother as Countess of Boulogne in 1216. She was the great-granddaughter of King Stephen of England.", "id": 2352881}
{"src_title": "Ostřelování Ellwoodu", "tgt_title": "Bombardment of Ellwood", "src_document": [{"title": "Výchozí situace.", "content": "Po náletu japonského letectva na Pearl Harbor operovalo u amerického západního pobřeží 7 japonských ponorek. Tyto síly měly vyhledávat a útočit především na válečná plavidla US Navy, nicméně většina velitelů ponorek volila v té době snadnější útoky na obchodní loďstvo, které jen pozvolna přecházelo na konvojový systém. Operace se účastnila i ponorka \"I-17\", jejíž velitel Kozo Nishino před válkou sloužil v japonském obchodním loďstvu. Krátce před válkou se jeho loď plavila přes kanál Santa Barbara a než se vrátila do Japonska, nechal Nishino zastavit v Ellwoodu, kde v místní rafinérii načerpal pohonné hmoty pro cestu zpět.", "section_level": 1}, {"title": "Útok.", "content": "23. února 1942 v 19.00 hodin zaujala ponorka výchozí pozici k útoku. Nishino za primární cíl určil velké nádrže společnosti Richfield hned za pláží. První granát v 19.15 dopadl poblíž jednoho skladiště. Ve chvíli útoku byla většina personálu už doma a ve službě bylo jen nezbytné minimum osazenstva. Po prvních detonacích si všichni mysleli, že k výbuchu došlo uvnitř objektu a ponorka byla spatřena až po druhé salvě. Jeden z pracovníku jménem G.Brown později uvedl, že útočníka napřed pokládal za lehký křižník nebo torpedoborec a teprve posléze si uvědomil, že střílí jen jedno dělo. Nishino mezitím určil jiný zásobník, který se mu zdál blíže. Než Brown a ostatní zalarmovali policii, vypálila \"I-17\" několik granátů směrem k druhému cíli. Mezitím vlastník rafinérie Laurence Wheeler telefonoval na úřad šerifa v Santa Barbaře, kde mu bylo sděleno, že letadla jsou již na cestě, což nebyla pravda. Po 20 minutách nařídil Nishino zastavit palbu a nikým neobtěžován odplul na širé moře.", "section_level": 1}, {"title": "Následky.", "content": "Japonské ostřelování poškodilo přístavní molo, zničilo jednu z čerpacích stanic a jeden jeřáb typu Derrick. Zásobníky s naftou a leteckým benzínem však zůstaly nedotčeny stejně jako skladiště a další budovy. Během ostřelování nikdo nepřišel o život. Reverend Arthur Basham, který ponorku pozoroval z Montecita oznámil, že se útočník stočil na jih směrem k Los Angeles, což posléze vedlo k falešnému poplachu a pověstem o japonské invazi na západním pobřeží. Největší dopad měla tato akce na životy Američanů japonského původu. Z obav vytvoření \"páté kolony\", která by mohla podporovat akce japonské armády na území USA bylo rozhodnuto masově internovat všechny osoby japonského původu na americké půdě po dobu trvání války.", "section_level": 1}, {"title": "Zdroj.", "content": "Překlad článku Bombardment of Ellwood na anglické verzi Wikipedie.", "section_level": 1}], "src_summary": "Ostřelování Ellwoodu (anglicky \"Bombardment of Ellwood\") byl útok japonských ponorek na pobřeží Spojených států v době druhé světové války. Odehrál se 23. února 1942 na Ellwoodských ropných polích, u Santa Barbary. Japonské ostřelování poškodilo rafinérii ropy a vyvolalo ve Spojených státech paniku v obavě z japonské invaze na západní pobřeží Spojených států. Den po ostřelování proběhla tzv. bitva o Los Angeles.", "tgt_summary": "The Bombardment of Ellwood during World War II was a naval attack by a Japanese submarine against United States coastal targets near Santa Barbara, California. Though damage was minimal, the event was key in triggering the West Coast invasion scare and influenced the decision to intern Japanese-Americans. The event also marked the first shelling of the North American mainland during the conflict.", "id": 1226181}
{"src_title": "Supraventrikulární tachykardie", "tgt_title": "Supraventricular tachycardia", "src_document": [{"title": "Mechanizmus.", "content": "Základními dvěma mechanizmy vzniku supraventrikulární tachykardie jsou zvýšená automacie a reentry. Zvýšená automacie je stav, kdy existuje v srdci zdroj vzruchů, který tyto generuje rychleji než normální zdroj (pacemaker) - tedy sinoatriální uzel. Srdeční buňky mají schopnost spontánní depolarizace - tedy samovolné změny membránového napětí, kdy po překročení jistého prahového napětí dojde ke vzniku vzruchu (rychlé depolarizaci). Za patologických stavů může existovat zdroj, v jehož buňkách probíhá spontánní depolarizace rychleji než sinoatriálním uzlu, kde je za normálních okolností nejrychlejší. Takový patologický zdroj pak celému srdci vnutí svou frekvenci a může být příčinou tachykardie. Reentry je stav, kdy dochází abnormálnímu kroužení vzruchu po určité dráze v srdci a kroužící vzruch odtud aktivuje zbytek srdce. Tyto dráhy můžou být různě dlouhé a různě lokalizované, u jednoho nemocného může být dráha stabilní nebo se může v průběhu tachykardie měnit (u fibrilace síní). K tomu, aby mohlo ke kroužení vzruchu dojít, musí být splněno několik podmínek (týkají se rychlosti vedení, zotavovací doby jednotlivých částí dráhy a podobně).", "section_level": 1}, {"title": "Projevy.", "content": "Všechny supraventrikulární tachykardie se můžou projevit bušením srdce, celkovou slabostí, závratěmi, případně krátkodobou poruchou vědomí. Při delším trvání ale můžou vést, zejména u lidí se závažnějším srdečním postižením, k srdečnímu selhání. Vzácněji můžou vést také ke smrti postiženého. Některé typy (zejména fibrilace či flutter síní) můžou mít také další specifické projevy.", "section_level": 1}, {"title": "Vyšetření.", "content": "Základem je elektrokardiografické vyšetření (EKG) v době tachykardie. Pro tuto skupinu tachykardií je typické, že na EKG záznamu je QRS komplex, který odpovídá aktivitě srdečních komor, normálního tvaru – tedy štíhlý (šíře do 0,11 s). U většiny z nich jsou QRS komplexy řazeny pravidelně, typicky nepravidelná je fibrilace síní nebo multifokální síňová tachykardie. Přítomnost širokého QRS komplexu abnormálního tvaru nevylučuje, že se jedná také o supraventrikulární tachykardii, byť je tento obraz typický pro komorové tachykardie. Abnormální QRS komplex u supraventrikulární tachykardie může být u Jednotlivé typy supraventrikulárních arytmií se liší aktivitou předsíní, podle toho se liší také vzhled vln P, které jí odpovídají. Tvar vlny P a její vztahu ke komplexu QRS (případně absence vlny P) je důležitým ukazatelem pro rozlišení jednotlivých typů SVT. Trvání arytmie je často krátké, takže neumožňuje zachycení při běžném EKG vyšetření. Pak je nutný dlouhodobý záznam – nejčastěji Holterovo monitorování, kdy má nemocný po dobu 24 hodin nalepené elektrody na hrudníku a snímání je prováděno „krabičkou“ zavěšenou u pasu. Existují také záznamové systémy, které si nemocný přikládá jen v době potíží nebo implantabilní záznamníky, které se zašijí z malého řezu pod kůži a dovolují monitorování až po dobu tří let. Tyto jsou vhodné zejména u pacientů s řídkým výskytem arytmie. Přesnější zhodnocení typu arytmie často není možné z běžného EKG a je nutné použít snímání elektrodou zavedenou do jícnu, který je v těsné blízkosti předsíní, nebo záznamy EKG elektrodami ze srdečních dutin při elektrofyziologickém vyšetření srdce. Součástí komplexního vyšetření je také ultrazvukové vyšetření srdce či krevní rozbory ke stanovení hladin krevních minerálů, hormonů štítné žlázy a podobně.", "section_level": 1}, {"title": "Léčba.", "content": "Léčebná strategie se zaměřuje jednak na přerušení záchvatu arytmie, jednak na předcházení opakování arytmie. Na rozdíl od komorových arytmií bývají supraventrikulární tachykardie citlivé na podráždění bloudivého nervu tzv. vagovými manévry jako např. dráždění karotického sinu na krku či usilovným výdechem proti uzavřeným hlasivkám (jakoby tlačení na stolici). Drážděním tohoto nervu, který obsahuje parasympatická nervová vlákna, dochází ke zpomalení tvorby a vedení vzruchu v oblasti SA uzlu a AV uzlu. To někdy vede k přerušení arytmie nebo alespoň k jejímu zpomalení. Jindy je nutno použít antiarytmika, z nichž typicky jen na supraventrikulární tachykardie (resp. jen na některé z nich) je účinný adenosin. Z dalších antiarytmik se používají nejčastěji betablokátory či kalciové blokátory, amiodaron a propafenon. Zejména u flutteru a fibrilace síní se často užívá elektrického výboje – elektrické kardioverze. V prevenci těchto arytmií se tradičně užívají výše uvedená antiarytmika (krom adenosinu). Především u arytmií na podkladě reentry se dnes stále více užívá odstranění části dráhy reentry okruhu pomocí elektrického proudu zavedeného do srdce cévami pomocí katetrů. Procedura se nazývá radiofrekvenční ablace. Přerušením dráhy se odstraní základní předpoklad pro vznik arytmie a dobře provedený výkon nemocného potíží zbaví. Velmi dobré jsou především výsledky ablace u AVNRT, AVRT a flutteru síní, horší u fibrilace síní. Zákroku předchází podrobné mapování srdce při elektrofyziologickém vyšetření. Léčba se u jednotlivých typů arytmií liší, jsou vypracované standardy pro léčebný postup.", "section_level": 1}], "src_summary": "Supraventrikulární tachykardie (SVT) je obecné označení pro rychlé srdeční arytmie, které mají původ \"nad\" srdečními komorami - tedy v oblasti srdečních předsíní či atrioventrikulární junkci (z této definice se poněkud vymyká AV reentry tachykardie, na níž se podílí také komory). Obecně se považují tyto arytmie za méně závažné než komorové tachykardie, ale také můžou být životohrožující. Při záznamu EKG je pro ně typické, že QRS komplex, který odpovídá aktivitě srdečních komor, je normálního tvaru – tedy štíhlý, byť s některými výjimkami. V užším smyslu slova se někdy pojmem supraventrikulární tachykardie označují jen záchvatovité tachykardie, které vychází z AV uzlu (tedy atrioventrikulární nodální reentry tachykardie a atrioventrikulární reentry tachykardie).", "tgt_summary": "Supraventricular tachycardia (SVT) is an abnormally fast heart rhythm arising from improper electrical activity in the upper part of the heart. There are four main types: atrial fibrillation, paroxysmal supraventricular tachycardia (PSVT), atrial flutter, and Wolff–Parkinson–White syndrome. Symptoms may include palpitations, feeling faint, sweating, shortness of breath, or chest pain. They start from either the atria or atrioventricular node. They are generally due to one of two mechanisms: re-entry or increased automaticity. The other type of fast heart rhythm is ventricular arrhythmias—rapid rhythms that start within the ventricle. Diagnosis is typically by electrocardiogram (ECG), holter monitor, or event monitor. Blood tests may be done to rule out specific underlying causes such as hyperthyroidism or electrolyte abnormalities. Specific treatments depend on the type of SVT. They can include medications, medical procedures, or surgery. Vagal maneuvers or a procedure known as catheter ablation may be effective in certain types. For atrial fibrillation calcium channel blockers or beta blockers may be used. Long term some people benefit from blood thinners such as aspirin or warfarin. Atrial fibrillation affects about 25 per 1000 people, paroxysmal supraventricular tachycardia 2.3 per 1000, Wolff-Parkinson-White syndrome 2 per 1000, and atrial flutter 0.8 per 1000.", "id": 2016553}
{"src_title": "Santiago Carrillo", "tgt_title": "Santiago Carrillo", "src_document": [{"title": "Biografie.", "content": "Do komunistické strany vstoupil po vypuknutí španělské občanské války v roce 1936. Po porážce republikánských sil uprchl do Paříže, načež strávil v exilu 38 let, především ve Francii, ale i v Sovětském svazu a jiných zemích. Roku 1960 vystřídal v čele strany Dolores Ibárruriovou. V roce 1968 odsoudil invazi vojsk Varšavské smlouvy do Československa a odpoutal stranu od Moskvy. Nová, nemoskevská politika západních komunistických stran bývá nazývána eurokomunismus. Carrillo patřil spolu s Georgesem Marchaisem (Komunistická strana Francie) a Enrico Berlinguerem (Komunistická strana Itálie) k jeho klíčovým představitelům, historicky zásadní přitom byla jejich schůzka v Madridu 2. března 1977, kde eurokomunismus získal základní obrysy. Do Španělska se Carrillo vrátil roku 1976, po smrti diktátora Franca. Byl sice ještě zatčen, ale jen na pár dní. Záhy byla komunistická strana legalizována a Carrillo ji vedl do prvních svobodných voleb v roce 1977. V roce 1981 proběhl pokus o státní převrat, kdy do parlamentu vtrhl podplukovník Tejero a chtěl převzít moc. Carrillovo chování během pokusu o převrat bylo předmětem obdivu, když poté, co povstalci v parlamentu přikázali všem lehnout na zem, byl mezi třemi, kteří odmítli uposlechnout (spolu s předsedou vlády Adolfo Suárezem a ministrem obrany Manuelem Gutiérrezem Melladem), Carrillo si navíc zapálil demonstrativně cigaretu. Přesto brzy poté musel z čela strany odejít, důvěru straníků získal jeho oponent Gerardo Iglesias. Spory se stupňovaly, a tak Carrillo roku 1985 z komunistické strany vystoupil a založil vlastní stranu \"Partido de los Trabajadores de España-Unidad Comunista\". Ve volbách však vyhořela a Carrillo se stáhl z vrcholné politiky. Jeho mimořádný kredit ve španělské společnosti ovšem ukázala televizní soutěž Největší Španělé historie z roku 2007, kde obsadil 46. místo (jeho historický oponent Franco ovšem skončil 22.).", "section_level": 1}], "src_summary": "Santiago Carrillo Solares (* 18. ledna 1915 – 18. září 2012 Madrid) byl španělský politik, generální tajemník Komunistické strany Španělska v letech 1960-1982, představitel tzv. eurokomunismu.", "tgt_summary": "Santiago José Carrillo Solares (18 January 1915 – 18 September 2012) was a Spanish politician who served as General Secretary of the Communist Party of Spain (PCE) from 1960 to 1982. His role in the Paracuellos massacres during the Civil War was particularly controversial. He would later be exiled during the dictatorship of Francisco Franco, becoming a leader of the democratic opposition to the regime. His role as leader of the PCE would later make him a key figure in the transition to democracy. He later embraced Eurocommunism and democratic socialism, and was a member of the Congress of Deputies from 1977 to 1986.", "id": 483713}
{"src_title": "John Schlesinger", "tgt_title": "John Schlesinger", "src_document": [{"title": "Životopis.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Začátky.", "content": "Narodil se v Londýně roku 1926 do rodiny židovského pediatra. Otec také hrál na violoncello, matka na housle a John se učil hře na klavír. V 11 letech dostal svou první 9,5mm kameru. Studoval pak na škole v Uppinghamu. V roce 1944, po dosažení 18 let, narukoval do armády, ze zdravotních důvodů se však dostal k jednotce Combined Services Entertainment, zábavní a umělecké armádní složky, s níž bavil vojáky kouzelnickými kousky. Během následných studií anglické literatury na oxfordské Balliol College (1947–1950) účinkoval ve studentském divadle, na což navázal rolemi ve filmech jako \"Oh, Rosalinda\" (1955), \"Bitva u La Plata\" (1956) či \"Bratři mezi paragrafy\" (1957). Objevil se také v epizodních rolích seriálů \"The Adventures of Robin Hood\" (1956–1957) či \"Ivanhoe\" (1958). Právě vlastní herecké zkušenosti údajně měli napomoci k jeho skvělému vedení herců z pozice režiséra. Už za studií také natáčel amatérské filmy, z nichž prvním režijním počinem byl \"Horror\" z roku 1946. S Alanem Cookem spolupracoval na dalších snímcích jako \"Black Legend\" (1948) či \"The Starfish\" (1950).", "section_level": 2}, {"title": "Od televizních dokumentů k hranému filmu.", "content": "Kromě epizodních hereckých rolí pak začínal u filmu jako režisér dokumentů BBC. Smlouvu s televizí podepsal v roce 1957 a v příštích třech letech točil dokumenty z uměleckého cyklu \"Monitor\". Edgar Anstey z British Transport Films ho poté oslovil s nabídkou filmu pro jeho společnost. Stalo se jím \"Nádraží\" (1961), asi půlhodinový dokument zachycující 24hodinové každodenní drama na londýnské stanici Waterloo. Snímek byl oceněn Zlatým lvem na filmovém festivalu v Benátkách i cenou Britské akademie. Zaujal také italského producenta Josepha Janniho, který režisérovi zadal pár reklam a pak i první hraný film \"Takové milování\" (1962). Šlo o zdařilou adaptaci knihy Stana Barstowa s první velkou příležitostí pro Alana Batese v hlavní roli, která Schlesingerovi vynesla na berlínském festivalu Zlatého medvěda za nejlepší film.", "section_level": 2}, {"title": "Britská tvorba 60. let.", "content": "Po úspěchu hraného debutu natočil Schlesinger pro Janniho další trojici filmů \"Billy lhář\" (1963), \"Drahoušek\" (1965) a \"Daleko od hlučícího davu\" (1967). \"Billyho lháře\" napsali stejní tvůrci jako \"Takové milování\" – Keith Waterhouse a Willis Hall. Šlo o směsici poněkud přisprostlé komedie a dramatu s Tomem Courtenayem v roli pomocníka v pohřebním ústavu s dosti extravagantními fantaziemi. Snímek se nestal žádným komerčním hitem, dal však vyniknout také Julii Christie v roli volnomyšlenkářské dívky Liz, která byla spolu s představitelem titulní role nominována na cenu BAFTA. Ještě většího úspěchu pak Julie Christie dosáhla v Schlesingerově následujícím \"Drahouškovi\", když obdržela Oscara za nejlepší ženský výkon v hlavní roli modelky stoupající po společenském žebříčku. Jeden z jeho nejvíc vychvalovaných i kritizovaných snímků, v němž Julii Christie sekundovali Dirk Bogarde a Laurence Harvey, mu vynesl ocenění newyorských kritiků (NYFCC) za nejlepší film i režii, nominaci na Oscara v obou těchto kategoriích, nominaci na Zlatý glóbus za režii (a jeho výhru v kategorii nejlepšího anglicky mluveného zahraničního filmu) i nominaci na cenu BAFTA za nejlepší film. Následující film \"Daleko od hlučícího davu\" představoval – po předchozích černobílých snímcích – velkorozpočtovou barevnou adaptaci knihy Thomase Hardyho z roku 1874. Opět v něm dostala hereckou příležitost Julie Christie, jakož i Alan Bates a nově také Peter Finch a Terence Stamp v rolích trojice velmi rozdílných nápadníků usilujících o přízeň Bathsheby Everdeneové. Film tehdy 40letému režisérovi otevřel dveře mezinárodnímu přijetí a Hollywoodu a zároveň ukázal jeho odlišnost od ostatních tvůrců britské nové vlny 60. let.", "section_level": 2}, {"title": "Mezi Anglií a Hollywoodem.", "content": "Koncem 60. let Schlesinger přesunul svou tvorbu i bydliště do Spojených států a k britské filmové produkci se vrátil už jen snímkem \"Mizerná neděle\" (1971). V souvislosti s oslabenou britskou kinematografií zapustil své kořeny v Hollywoodu. Jeho prvním americkým filmem se stal komerčně nejúspěšnější a kritiky nejlépe přijatý \"Půlnoční kovboj\" (1969). Schlesinger ho natáčel v New Yorku, na Floridě a v Texasu s Jonem Voightem a Dustinem Hoffmanem v hlavních rolích společenských outsiderů. Voight ztvárnil naivního venkovského mladíka, který přichází do New Yorku, aby zkusil štěstí jako prostitut, zatímco Hoffman malého podvodníčka trpícího tuberkulózou. Ačkoli šlo o téma na svou dobu velmi opovážlivé, bylo řemeslně velmi dobře zpracované a skvěle zahrané, takže si získalo přízeň diváků po celém světě. Film získal Oscara a další sošky přinesl Schlesingerovi za režii a Waldo Saltovi za scénář. Voight si vysloužil cenu Newyorských kritiků pro nejlepšího herce, Zlatý glóbus pro nejlepšího nováčka a v obdobné kategorii také cenu BAFTA. Britská akademie ocenila kromě něj i Hoffmana za hlavní roli, dále režiséra, scenáristu i střihače a samotný film. Sám Schlesinger však k úspěchu přistupoval poměrně zdrženlivě. V roce 1990 o své tvorbě uvedl: „Jestli jsem měl někdy nějaký komerční úspěch, byla to vyložená náhoda. Netušil jsem, že si Půlnoční kovboj povede tak dobře.“ Každopádně mu \"Půlnoční kovboj\" zajistil dobré postavení a poskytl možnost k tomu, aby znovu ve spolupráci s producentem Jannim natočil ještě jeden britský film, své nejosobnější dílo, \"Mizernou neděli\". Peter Finch v něm ztvárnil lékaře, který se v bisexuálním milostném trojúhelníku dělí o lásku k mladému umělci (Murray Head) se ženou (Glenda Jacksonová). Příběh se zakládal na režisérových osobních zkušenostech, on sám měl coby otevřený gay asi dvouletý vztah s výrazně mladším mužem. Film byl oceněn Zlatým glóbem za nejlepší anglicky mluvený zahraniční film a obdržel celkem 5 cen Britské akademie (pro nejlepšího herce, herečku, režii, film a střih). Získal také čtyři nominace na Oscara, včetně té režijní.", "section_level": 2}, {"title": "Větší i menší úspěchy 70. let.", "content": "V roce 1972 se John Schlesinger vydal na Letní olympijské hry v Mnichově, aby natočil segment „Nejdelší“ (The Longest) věnovaný maratonskému běhu, který se stal závěrečnou součástí kolektivního celovečerního dokumentu \"Viděno osmi\". Dalším z osmi režisérů, kteří se na filmu podíleli, byl i Miloš Forman, autor segmentu o desetiboji. Film však, stejně jako Olympiáda sama, zůstal zastíněn tragickým atentátem na izraelské sportovce. O dva roky později následoval ambiciózní snímek \"Den kobylek\" (1975), hyperbolická adaptace stejnojmenného románu Nathanaela Westa z prostředí hollywoodského filmového průmyslu, s Donaldem Sutherlandem a Karen Black v hlavních rolích. Film však byl přijat poměrně kriticky a finančně propadl, ačkoli získal cenu BAFTA za nejlepší kostýmy a nominace na Oscara pro nejlepší kameru a herce ve vedlejší roli. Kasovním hitem se naopak stal thriller \"Maratónec\" (1976) o nacistech v New Yorku, ačkoli sklidil i kritické ohlasy za přístup k brutalitě. Dobře známou se stala scéna, kdy sadistický dentista (Laurence Olivier) trýzní svou oběť (Dustin Hoffman) zubařským zákrokem bez anestezie. Film byl nominován ve dvou kategoriích na cenu BAFTA a celkem v pěti, včetně té režijní, na Zlatý glóbus. Z nich však proměnil jen cenu za nejlepší herecký výkon ve vedlejší roli pro Laurence Oliviera, který byl ve stejné kategorii nominován i na Oscara. Koncem 70. let se Schlesinger ještě jednou spojil s producentem Jannim při natáčení filmu \"Amíci\" (1979). Šlo o příběh amerických vojáků před invazí v Normandii, kteří si začnou pletky s anglickými ženami. V hlavních rolích válečné romance se představili Richard Gere a Vanessa Redgrave. Film získal několik nominací na cenu BAFTA, a to i za režii a scénář, ale uspěl jen v kategorii nejlepších kostýmů a herečky ve vedlejší roli.", "section_level": 2}, {"title": "Slabší 80. léta.", "content": "Po \"Amících\" nastal v jeho režijní tvorbě největší propad, z něhož se už nikdy zcela nevzpamatoval. Frenetická komedie \"Bláznivá dálnice\" (1981) o americkém městečku, které starosta pro nalákání turistů přemaloval na růžovo, stál značných 24 milionů dolarů, ale zcela propadl a byl stažen distributorem už týden po premiéře. Schlesinger se po nezdaru obrátil k televizní tvorbě a natočil \"Oddělené stoly\" a \"An Englishman Abroad\" (oba 1983). Druhý z uvedených televizních filmů natočil s Alanem Batesem a Coral Brownovou podle jejího vlastního životního příběhu z 50. let, kdy se v Moskvě zapletla s britským dvojitým špionem Guyem Burgessem. Scénář k němu napsal Alan Bennett. Kritiky byl chválen a nazýván televizní událostí roku. K tvorbě pro velké plátno se vrátil nevydařeným politickým thrillerem \"Dravec a feťák\" (1985) a v Kanadě natočeným pochmurným snímkem \"The Believers\" (1987), který Schlesinger i koprodukoval, avšak neuspěl komerčně ani u kritiky. Do formy se vrátil až adaptací knihy Bernice Rubensové \"Madame Sousatzka\" (1988) s Shirley MacLaine v roli stárnoucí pianistky, která v Londýně vyučuje výjimečně nadaného indického chlapce. Nejlepší snímek posledních dvou dekád jeho tvorby později sám Schlesinger označil za jeden ze čtyř svých nejzamilovanějších filmů, spolu s \"Takovým milováním\", \"Půlnočním kovbojem\" a \"Mizernou nedělí\".", "section_level": 2}, {"title": "Ke konci milénia.", "content": "Na počátku 90. let natočil komerčně úspěšnější thriller \"Psychopat ze San Francisca\" (1990) s Melanie Griffithovou a Michaelem Keatonem jako jejím psychotickým sousedem. K působivosti filmu přispěla i hudba Hanse Zimmera, propojující syntetizéry s jazzovými hráči a vokály. Následoval \"Nevinný\" (1993), drama podle románu Iana McEwana o naivním mladém specialistovi (Campbell Scott), který se ve špiony prolezlém Berlíně 50. let zamiluje s tragickými následky do tajuplné Němky (Isabella Rosselliniová). V roli žoviálního Američana Glasse se ve filmu objevil i Anthony Hopkins, snímek ale mnoho úspěchů nesklidil. Točil opět i televizní filmy, pro cyklus BBC „Screen One“ vytvořil podle scénáře a divadelní hry Alana Bennetta \"A Question of Attribution\" (1992) s Jamesem Foxem v roli britského historika a sovětského agenta Anthonyho Blunta. Snímek získal cenu BAFTA za nejlepší drama. Většího úspěchu u kritiky pak dosáhl televizní adaptací knihy Stelly Gibbonsové \"Farma Cold Comfort\" (1995). Tato romantická komedie s Eileen Atkinsovou a Kate Beckinsaleovou v hlavních rolích a např. Stephenem Fryem či Ianem McKellenem v rolích vedlejších se posléze dostala i do amerických kin. V roce 1995 Schlesinger přispěl svým rozhovorem ke koprodukčnímu dokumentu o zobrazování gayů a leseb v historii kinematografie \"The Celluloid Closet\" (česky \"4% filmová tajemství\"). V jeho dalším thrilleru \"Oko za oko\" (1996) zahrála Sally Fieldová Karen McCannovou, odhodlanou pomstít znásilnění a smrt své 17leté dcery poté, co vrah (Kiefer Sutherland) kvůli procedurální chybě unikl stíhání. Posledním snímkem z 90. let se stal hororový příběh z Londýna 19. století \"Oholený klenotník\" (1997). Svou premiéru měl na filmovém festivalu v Chichesteru, ale poté se stáhnul jen na obrazovky televize Sky. Do nového milénia vstoupil Schlesinger svým posledním dokončeným filmem s Madonnou a Rupertem Everettem v hlavních rolích. Romantická dramedie \"Příští správná věc\" (2000) o gayi a jeho kamarádce, kteří se po jedné společně strávené noci rozhodnou vychovávat své dítě, nezískala vysoké hodnocení kritiky, ale byla nominována na mediální cenu GLAAD.", "section_level": 2}, {"title": "Divadelní režie.", "content": "Schlesinger během své kariéry příležitostně zavítal i k divadelní nebo operní režii. V 70. letech režíroval svůj jediný muzikál \"I And Albert\", který však pro něj byl těžkou zkušeností a na prknech se udržel jen velmi krátkou dobu. To inscenace \"Domu zlomených srdcí\" od G. B. Shawa v Národním divadle roku 1975 dopadla o poznání lépe, i když se \"Julius Caesar\" o pár let později tamtéž nesetkal zdaleka s takovým úspěchem. V roce 1981 zde uvedl také hru Sama Sheparda \"True West\" (\"Pravý\" či \"Pravdivý západ\"). V 80. letech přesedlal na operu. Nejprve v roce 1981 připravil pro londýnskou Royal Opera House, Covent Garden inscenaci Offenbachovy opery \"Hoffmannovy povídky\" s dirigentem Georgesem Prêtrem a s Plácidem Domingem. A v roce 1984 tamtéž režíroval Straussova \"Růžového kavalíra\" s dirigentem Georgem Soltim. Obě úspěšná představení zůstala v repertoáru operního domu po dlouhou dobu, \"Hoffmanovy povídky\" se dočkaly obnoveného uvedení ještě v prosinci 2008 a \"Rosenkavalier\" v listopadu následujícího roku. V roce 1989 pak režíroval na Salcburském festivalu Verdiho \"Maškarní ples\". Původně měl také pro newyorskou Metropolitní operu režírovat Verdiho \"Othella\" s Placidem Domingem v titulní roli, avšak po úvodních jednáních z roku 1990 a dalším vývoji seznal operní dům jeho produkci nerealizovatelnou a k uvedení díla roku 1994 ho nahradil režisér Elijah Moshinsky.", "section_level": 2}, {"title": "Soukromý život a úmrtí.", "content": "Už od druhé poloviny 60. let udržoval Schlesinger vztah se svým životním partnerem, fotografem Michaelem Childersem. V roce 2000 absolvoval srdeční operaci a na konci téhož roku utrpěl záchvat mozkové mrtvice. Měl obtíže s mluvením a nemohl dále pracovat. Dne 25. července 2003 zemřel ve zdravotním středisku Desert Region v Palm Springs na dýchací obtíže související s mrtvicí. Mezi Schlesingerovými pozůstalými byl jeho bratr Roger a sestra Hilary.", "section_level": 2}, {"title": "Ocenění.", "content": "Zlatý glóbus za nejlepší režii nikdy nezískal, byl však na něj třikrát nominován: za \"Drahouška\" (1966), \"Půlnočního kovboje\" (1970) a \"Maratónce\" (1977).", "section_level": 1}], "src_summary": "John Schlesinger, celým jménem John Richard Schlesinger (16. února 1926 Londýn – 25. července 2003 Palm Springs) byl britský filmový režisér a herec, v 60. letech jeden z režisérů britské nové vlny, který však většinu své kariéry působil v Hollywoodu. Natočil 25 hraných filmů, z nichž největšího úspěchu dosáhl \"Půlnoční kovboj\", za jehož režii získal Oscara. Mezi další významné snímky patří \"Drahoušek\", \"Mizerná neděle\", \"Maratónec\" či \"Amíci\". Příležitostně však režíroval i divadlo, operu a nezanedbatelnou část jeho díla představuje televizní tvorba.", "tgt_summary": "John Richard Schlesinger (; 16 February 1926 – 25 July 2003) was an English film and stage director, and actor. He won an Academy Award for Best Director for \"Midnight Cowboy\", and was nominated for two other films (\"Darling\" and \"Sunday Bloody Sunday\").", "id": 296813}
{"src_title": "Nginx", "tgt_title": "Nginx", "src_document": [{"title": "Historie.", "content": "Na jaře 2001 byl vyvinut modul mod_accel do Apache [əˈpæči] jako náhradu staršího mod_proxy. Protože byl nespokojen s funkčností a škálovatelností Apache, rozhodl se Igor Sysoev vyvinout Nginx. Vývoj započal v roce 2002 a na podzim roku 2004 vyšla první oficiální verze. Cílem bylo vyvinout řešení, které bude bez problému schopné obsloužit 10 000 požadavků současně s minimálními nároky na operační paměť, možnost proxy, možnost flexibilní konfigurace a bude obsahovat cache. Nginx je naprogramován a dále vyvíjen v programovacím jazyce C. Roku 2011 byla založena stejnojmenná společnost zajišťující vývoj a podporu.", "section_level": 1}, {"title": "Funkce.", "content": "Základním cílem je rychlá distribuce statického obsahu a možnost rozložení zátěže na další servery dle nastavené priority. Systém dále umožňuje definovat záložní server, na který Nginx požadavek předá, pokud primární server neodpoví do stanoveného limitu. Příchozí požadavky Nginx asynchronně zpracovává a vyřizuje (na rozdíl třeba od Apache, který využívá vlákna nebo procesy). Velice častý způsob použití funguje na principu, že příchozí HTTP (nebo HTTPS) požadavek se nejprve pokusí vyhledat ve své cache (má konfigurovatelnou velikost a dobu uchovávání), pokud jej najde, rovnou odpoví. V opačném případě se obrátí na jeden z definované sady serverů (každý server má definovanou prioritu). Pokud mu server do definovaného času stihne odpovědět, předá odpověď; v opačném případě se obrátí na záložní server (samozřejmě je-li definován). Odpověď, pokud může, uloží do své cache a následující dotazy do vypršení časového limitu životnosti cache vyřizuje právě z cache. Jedním z nastavení je možnost nastavit limit počtu připojení z jedné IP adresy (jedna z nejjednodušších obran proti DOS útoku). Nginx je modulární systém a lze přidávat moduly (mnohdy je nutná rekompilace). Jeden z modulů je například GEO lokace, která umožňuje například dle země předávat požadavky na definované servery nebo naopak zakázat přístup na stránky z některých zemí. Za zmínku určitě stojí také moduly pro přesměrování dle definovaných pravidel, zabezpečení stránky heslem, podpora komprese gzip, streaming (FLV, MP4) a mnoho dalších funkcí. Od verze 1.9.5 podporuje nový protokol HTTP/2.", "section_level": 1}, {"title": "Rozšířenost.", "content": "Různé statistiky udávají různá čísla, v průměru se ale globální podíl na konci roku 2016 pohyboval okolo 16 %. Kvůli poměrně propracované možnosti rozložení zátěže jej používají častěji větší a velké firmy. Z českých firem to je například Seznam.cz, FTV Prima nebo Česká Spořitelna. Ze zahraničních například Nokia, GitHub, WordPress, Dropbox. Tržní podíl serveru Nginx v ČR byl v únoru 2016 na 12,02 %.", "section_level": 1}], "src_summary": "Nginx (anglická výslovnost [ˈendžinex]) je softwarový webový server s load managment a reverzní proxy s otevřeným zdrojovým kódem. Pracuje s protokoly HTTP (i HTTPS), SMTP, POP3, IMAP a SSL. Zaměřuje se především na vysoký výkon a nízké nároky na paměť. Nginx je dostupný na Unixu, Linuxu a dalších Unix-like systémech pod BSD; existují varianty pro Solaris, macOS i MS Windows.", "tgt_summary": "Nginx (pronounced \"engine X\", ) (stylized as NGINX or nginx or NginX) is a web server which can also be used as a reverse proxy, load balancer, mail proxy and HTTP cache. The software was created by Igor Sysoev and first publicly released in 2004. A company of the same name was founded in 2011 to provide support and \"Nginx plus\" paid software. Nginx is free and open-source software, released under the terms of the 2-clause BSD license. A large fraction of web servers use NGINX, often as a load balancer. In March 2019, the Nginx company was acquired by F5 Networks for $670 million. , Netcraft estimated Nginx served 36.48 percent of all active websites ranked, ranking it first, above Apache at 24.51 percent, while according to W3Techs, Apache is ranked first at 40.1 percent and Nginx 2nd at 31.8 percent.", "id": 1556717}
{"src_title": "Sémillon", "tgt_title": "Sémillon", "src_document": [{"title": "Popis.", "content": "Réva vinná (\"Vitis vinifera\") odrůda \"Sémillon\" je jednodomá dřevitá pnoucí liána dorůstající v kultuře až několika metrů. Kmen tloušťky až několik centimetrů je pokryt světlou borkou, která se loupe v pruzích. Úponky révy jsou středně dlouhé, umožňují této rostlině pnout se po pevných předmětech. Růst je středně bujný až bujný s polovzpřímenými letorosty. Vrcholky letorostů jsou otevřené, velmi silně bíle vlnatě až plstnatě ochmýřené, průměrně zabarvené antokyaniny, zelenkavé s jemným červenavým nádechem. Internodia a nodia jsou zelená, na osluněné straně nodií jsou červené proužky, pupeny jsou slabě zabarvené antokyaniny. Mladé lístky jsou zelenožluté, bronzově skvrnité, takřka bez zabarvení antokyaniny, středně silně až silně bíle vlnatě ochmýřené. Jednoleté réví je eliptického průřezu, rýhované, tmavohnědé. List je středně velký až velký, okrouhlý až oválný, čepel je ve tvaru trychtýře se zvlněnými okraji, světle zelená, síťovitá, hladká až průměrně puchýřnatá, tří- až pětilaločnatá se středně hlubokými, uzavřenými až překrytými horními výkroji s oblým dnem, okraj listu je tupě, středně široce, trojúhelníkovitě zoubkovaný, rub listu je slabě až středně silně plstnatý. Řapíkový výkroj je široce otevřený až otevřený, ve tvaru široké „U“ s oblým dnem, klínovitý až lyrovitý se zaostřeným dnem (ve tvaru „UV“), řapík je středně dlouhý, stejně dlouhý, jako medián listu, narůžovělý, žilnatina listu je takřka bez pigmentace antokyaniny. Oboupohlavní květy v hroznovitých květenstvích jsou pětičetné, žlutozelené, samosprašné. Plodem je malá až středně velká (15 mm), okrouhlá, poměrně silně bíle ojíněná, žlutozelená až zlatožlutá bobule, při plném vyzrání s růžovým nádechem, na osluněné straně často s hnědými skvrnkami. Bobule jsou nejednotné velikosti, jednotné barvy. Slupka je tenká, ale dosti pevná, dužina je středně pevná až rozplývavá, šťavnatá, mírně aromatická, jemně muškátové chuti s travnatým tónem. Stopečky bobulí jsou středně dlouhé, obtížně oddělitelné. Hrozen je středně velký (140 g), válcovitě-kuželovitý s křidélky, středně hustý až hustý, kompaktní, stopka je středně dlouhá, slabě lignifikovaná.", "section_level": 1}, {"title": "Původ a rozšíření.", "content": "\"Sémillon\" je starobylá moštová odrůda vinné révy (\"Vitis vinifera\"). Pochází pravděpodobně z francouzského regionu Bordeaux, z údolí řeky Gironde. Rodičovské odrůdy nejsou známy. Ve Francii byla odrůda roku 2011 pěstována na 11 .489 hektarech vinic v sedmi klonech, ale osazené plochy mají setrvale klesající tendenci, ještě roku 1958 zde byla vysazena na 35 .993 hektarech. Situace došla tak daleko, že ve školkách byl pěstován nedostatečný počet sazenic a kvalita klonů upadala, což by v budoucnosti mohlo způsobit problémy výrobcům kvalitních vín. Roku 2008 se proto 17 výrobců vín z regionu Bordeaux, včetně takových, jakými jsou Château d'Yquem, Château Olivier, Château Suduiraut a Château La Tour Blanche, sdružilo a selektuje a pěstuje si své vlastní klony. Odrůda je pěstována v regionu Bordeaux, kde tvoří součást sladkých vín AOC Sauternes, Barsac, Sainte Croix du Mont, Loupiac, Cérons či Cadillac, či v regionu Sud-Ouest, kde se vyrábějí sladké výběry v AOC Bergerac, Monbazillac, Montravel a Saussignac. Hrozny dále najdou uplatnění v suchých vínech AOC Entre Deux Mers, Rosette, Côtes de Gascogne, Côtes de Duras, Côtes de Blaye, Côtes de Bourg, Graves, Buzet či v šumivých vínech AOC Crémant de Bordeaux. V regionu Provence ji najdeme ve vínech AOC Côtes de Provence, Coteaux Varois en Provence, Les Baux de Provence, Coteaux d'Aix en Provence. Ve světě bylo roku 2007 vysazeno odhadem 34 .000 hektarů vinic s odrůdou \"Sémillon\", například v Austrálii to bylo 6752 ha (poprvé zde byla vysazena roku 1820, nejčastěji je pěstována v oblastech Hunter Valley, Barossa Valley, Margaret River), v Chile 1727 ha, v Jihoafrické republice 1129 ha atd. \"Sémillon\" najdeme mimo jiné například na Slovensku, ve starých bratislavských, svatojurských, nitranských a vrábeľských vinicích, pěstuje se zde především v chráněných polohách. Dá se předpokládat návrat do Listiny registrovaných odrůd SR. Ve Státní odrůdové knize České republiky není odrůda zapsána. Vinařský zákon sice povoloval z této odrůdy vyrábět víno v kategorii zemských vín podle vyhlášky č. 437/2005 Sb., ale v novele vyhlášky č. 323/2004 Sb. (č. 28/2010 Sb.) již odrůda není uvedena. Na našich vinicích je spíše vzácností, i když se zatím s odrůdovými víny můžeme setkat na některých místních koštech.", "section_level": 1}, {"title": "Název.", "content": "Název odrůdy v sobě nese zkomolený název městečka Saint-Émilion, nacházejícího se ve vinařském regionu Bordeaux, ve správním regionu Akvitánie, v departmentu Gironde, asi 35 km severovýchodně od Bordeaux. Saint-Émilion je samozřejmě též názvem jedné z nejznámějších francouzských vinařských oblastí, proslulé dnes především červenými víny z odrůd \"Cabernet Franc\" a \"Merlot\". Saint-Émilion zahrnuje dvě apelace AOC s vlastní klasifikací vín a další čtyři přidružené apelace. Další, lokálně používaná synonyma odrůdy \"Sémillon\" jsou : \"Семильон, Сотерн\" (Rusko), \"Barnawartha Pinot\" (Austrálie), \"Blanc Doux, B. Sémillon, Boal\" (Portugalsko, Douro), \"B. no Douro, Chevrier\" (Dordogne), \"Colombar, Colombarride, Colombier, Daune Verte, Dausne, Féher Semillon, Goulon Blanc, Goulu Blanc, Greengrape\" (JAR), \"Groendruif\" (JAR), \"Gros Sémillon, Hunter River Riesling, Madeira\" (Austrálie), \"Maisois Blanc, Malaga\" (dep. Lot), \"Mancès Blanc, Mansois Blanc, Marcillac, Monsois Blanc, Petit Sémillon, Sauternes, Semijon\" (Bulharsko), \"Semilão, Semilhão, Sémilion, Sémillon Blanc, S. Chevrier, S. Crucillant, S. Féher, S. Muscat, S. Picolo, S. Roux, Semillon White, Seminon\" (Bulharsko), \"Sercial\" (Austrálie, mylně), \"Sotern, St. Emillion, Wynedruif či Wyndruif\" (JAR).", "section_level": 1}, {"title": "Příbuzné odrůdy.", "content": "Ve Francii bývají rozlišovány dle velikosti hroznů dvě variety odrůdy, a sice \"Gros Sémillon\" a \"Petit Sémillon\". Dále je ve Francii a místy i jinde pěstována odrůda \"Sémillon Rosé\", která je mutací odrůdy \"Sémillon\". V katalogu odrůd VIVC je uvedena ještě modrá odrůda \"Sémillon á Bois Noir\", která má též pocházet z Francie, v literatuře o ní prakticky nejsou zmínky, Bois Noir je název jednoho z mnoha francouzských „chateau“.", "section_level": 1}, {"title": "Pěstování.", "content": "Růst je na bohatých půdách bujný, na suchých středně bujný. Réví vyzrává na 75-85 %. Odolnost vůči zimním mrazům je podprůměrná, do -17 °C, jarním mrazům odolává dobře, bývá náchylná na přílišné oslunění hroznů (sluneční úpal), není náchylná ke sprchávání, dobře odolává suchu. Plodnost je střední, poměrně konstantní, v našich podmínkách 7-9 t/ha při cukernatosti 16-20 °NM a aciditě 8-10 g/l (ale například v Chile jsou udávány výnosy 13-19 t/ha). I přes průměrnou plodnost jsou sklizně často redukovány, aby se zvýšila kvalita moštu a tím potažmo i kvalita produkovaných vín. Odrůda vyžaduje teplé a slunné polohy, není příliš náročná na půdu, hodí se pro většinu vedení, vhodné jsou delší tažně a podnože SO-4, T 5C, Cr 2, 125 AA.", "section_level": 1}, {"title": "Fenologie.", "content": "Vegetační cyklus trvá 125-150 dní při sumě aktivních teplot (SAT) od 2860 do 3500 °C (v podmínkách Krymského poloostrova). Rašení je středně pozdní, 5 dnů po \"Chasselas\", doba květu je středně pozdní až pozdní, odrůda dozrává středně pozdně, koncem září až začátkem října, 20 dnů po \"Chasselas\".", "section_level": 2}, {"title": "Choroby a škůdci.", "content": "Odolnost proti houbovým chorobám je průměrná, odrůda je citlivá zejména na napadení hroznů plísní šedou (\"Botrytis cinerea\"), což někdy bývá její předností. Má sklon tvořit cibéby, po napadení ušlechtilou plísní bobule zčervenají, slupka se zjemní, dužina se stane rozplývavou, později se objeví povlak plísně, bobule sesychají a hnědnou. V tomto případě mošt rychle ztrácí kyseliny. Ve vlhkém počasí jsou bobule často napadány také hnilobou.", "section_level": 2}, {"title": "Víno.", "content": "Klasická Sauternská vína obsahují kromě vysokého zbytku cukru též vyšší obsah glycerinu, což zvyšuje jejich viskozitu. Jsou tvořena asi z 80 % odrůdou \"Sémillon\" a z 20 % odrůdou \"Sauvignon\", s malým přídavkem vína odrůdy \"Muscadelle\". Postupně se při několikrát opakované sklizni sbírají bobule a části hroznů napadené plísní šedou. V oblastech s vysokou vzdušnou vlhkostí v noci a s vysokou teplotou ve dne se na hroznech zvolna rozšiřuje plíseň šedá a současně začínají některé bobule cibébovatět (tvořit hrozinky). Vysoce koncentrované mošty ztrácejí původní odrůdové aroma a působením plísně šedé v nich vzniká velké množství dalších aromatických látek. Někteří odborníci tvrdí, že aroma připomíná lanolin, ale protože čistý lanolin je ve skutečnosti bez zápachu, toto srovnání nám stěží sdělí něco o výrazném buketu vína. Meloun nebo fík je mnohem lepší srovnání, ale poměrně často se popisuje spíše vůně a vlastnosti botrytizovaných hroznů než samotného vína. Vína jsou bohatá, koncentrovaná, šťavnatá, sladká odrůdová chuť se mísí s aciditou Sauvignonu. V Jižní Africe (oblast Greengrape), v Austrálii a v Bordeaux, v oblastech AOC Graves a Pessac-Léognan se z odrůdy vyrábějí hlavně pozoruhodná suchá, lehká vína výborné kvality (snad jim někdy poněkud schází acidita), zráním získávající příchuť opečeného toastu. Typická odrůdová vína jsou vysoké kvality, extraktivní, sladká, s jemným odrůdovým buketem, zdaleka nejsou tak aromatická, jako vína odrůdy \"Sauvignon\". V chuti můžeme dále najít vosk, med, pomerančovou marmeládu, jablka, citrusy, meruňky, pražené mandle či oříšky, anděliku, lilie, skořici, vanilku, čerstvé máslo. V posledních letech se Sémillon též stal oblíbeným partnerem odrůdy \"Chardonnay\", pro tato cuvée se ujal název „Semchard“.", "section_level": 1}], "src_summary": "Sémillon je starobylá, středně pozdní moštová odrůda révy vinné (\"Vitis vinifera\"), používaná k výrobě bílých vín. Pochází z Francie, pravděpodobně z regionu Bordeaux, z údolí řeky Gironde. Rodičovské odrůdy nejsou známy. Klasickou odrůdu proslavila především ušlechtilá, sladká botrytická vína, produkovaná zejména ve francouzských vinařských apelacích AOC Sauternes (proslulé je Château d'Yquem) a Barsac.", "tgt_summary": "Sémillon is a golden-skinned grape used to make dry and sweet white wines, mostly in France and Australia. Its thin skin and susceptibility to botrytis make it dominate the sweet wine region Sauternes AOC and Barsac AOC.", "id": 1776359}
{"src_title": "Hrušeň planá", "tgt_title": "Pyrus pyraster", "src_document": [{"title": "Popis.", "content": "Strom dosahuje výšky nejčastěji 5–15, výjimečně 20 metrů, může ale růst i jako velký keř. Koruna bývá nejčastěji kuželovitá a protáhlá do výšky. Kmen je zakřivený nebo nakloněný. Větve jsou obvykle hnědožluté a bradavičnaté lenticelami. Listy vyrůstají pouze na kolcích, bývají velmi tenké, okrouhle eliptické, někdy až stejně široké jako dlouhé (3-7 cm). Květy uspořádané v chocholících po 7–13 se rozvíjejí zároveň s listy, dosahují průměru až 3 centimetrů, kvetou v dubnu a květnu. Plody bývají 2–3 centimetry dlouhé, baňkovité až kulovité (na rozdíl od hrušně obecné) malvice.", "section_level": 1}, {"title": "Ekologie a rozšíření.", "content": "Preferuje světlejší umístění a sušší, mírně teplé oblasti, jinak je co do životních požadavků generalistou. Nesnáší vysokou hladinu spodní vody. Typickými biotopy, v nichž roste, jsou výslunné, jižně orientované lesní pláště, křoviny, remízky, lesostepní mozaiky pastvin, z lesů pak teplomilné doubravy a světlejší dubohabřiny. V ČR se vyskytuje roztroušeně na většině území kromě vysloveně horských oblastí, patří zde mezi vzácnější druhy vyžadující pozornost (kategorie C4a). Celkový areál rozšíření zahrnuje západní, střední a východní Evropu a severní Turecko, na Kavkaze je střídána příbuzným druhem \"Pyrus caucasica\".", "section_level": 1}, {"title": "Využití.", "content": "Křížením hrušně plané s asijskými druhy pravděpodobně vznikla sadovnicky významná hrušeň obecná. Polnička průmyslově využívána není, ale zejména v dřívějších dobách bývala místy vysazována jako zdroj potravy pro divokou zvěř. Ze sušených plodů se (strouháním) vyráběla tzv. pracharanda (neboli \"prachanda\"). Tato přísada do pokrmů se vyznačovala skořicovou příchutí a používala se i ke zhutňování knedlíků nebo škubánků.", "section_level": 1}, {"title": "Léčivé účinky.", "content": "Dříve se věřilo, že na hrušeň může člověk převést svoji nemoc. V současnosti není oficiálně považovaná za léčivou rostlinu, ale vařené hrušky jsou vhodným pokrmem při srdečních a oběhových chorobách, vysokém tlaku, nemocích močového měchýře a pro posílení žaludku. Mathioli doporučoval plané (ale i domácí, pokud byly kyselé a trpké) hrušky, zvlášť pak pečené nebo sušené, k léčbě průjmů a úplavice. Mnohé části stromu (listy, kůra, dřevo) byly v podobě popela nebo drtin používané při houbových otravách. V různých podobách (kompotované nebo jako lektvar) se používaly také k utišení žaludku.", "section_level": 2}, {"title": "Dřevo.", "content": "Dřevo hrušně se vyznačuje tzv. roztroušeně pórovitou stavbou, jeho hustota se pohybuje mezi 600-740 kg/m³, celkově je tvrdé (v rámci ovocných stromů patří hrušňové dřevo k nejtvrdším) a houževnaté, pevné, nebortí se, hodí se k soustružení, dřevořezbám, na výrobu hudebních nástrojů, používalo se k výrobě dřevěných závitů (svěráky, lisy), geometrických pomůcek a v xylografii. Hrušeň je možné použít i k uzení, ale vzhledem ke kvalitě dřeva a široké využitelnosti je jeho pálení neekonomické.", "section_level": 2}, {"title": "Památné stromy.", "content": "Hrušeň se oproti ostatním ovocným stromům dožívá vyššího věku, zhruba až 200 let. Z toho důvodu je oproti ostatním výrazněji zastoupena mezi památnými stromy. Obvod kmene 350 centimetrů překračují:", "section_level": 1}], "src_summary": "Hrušeň planá (\"Pyrus pyraster\"), česky též hrušeň polnička, je opadavý listnatý strom z čeledi růžovitých. Je považována za jednoho z rodičů (společně s některým východoasijským druhem) hrušně obecné. Mezi ovocnými stromy, které se běžně vysokého věku nedožívají, patří hrušeň k dlouhověkým.", "tgt_summary": "Pyrus pyraster (syn. \"Pyrus communis subsp. pyraster\"), also called European wild pear, is a species of pear of the family Rosaceae. This wild pear and \"Pyrus caucasica\" (syn. \"P. communis\" subsp. \"caucasica\") are thought to be the ancestors of the cultivated European pear (\"Pyrus communis\" subsp. \"communis\"). Both the wild pears are interfertile with domesticated pears. It is sometimes difficult to distinguish \"Pyrus pyraster\" from a common pear. \"Pyrus pyraster\" can reach an age of 100 to 150 years.", "id": 2147548}
{"src_title": "Monmouth Castle", "tgt_title": "Monmouth Castle", "src_document": [{"title": "Hraniční hrad Normanů.", "content": "Hned po ovládnutí Anglie Normany ustanovil Vilém I. Dobyvatel tři ze svých nejdůvěryhodnějších, Hugha z Avranches, Rogera z Montgomerie a Williama FitzOsberna hrabaty v Chesteru, Shrewsbury a Herefordu. Smyslem zřízených hrabství bylo zajistit hlídání hranice a také poskytnout opěrné body pro normanskou invazi do Walesu. Během následujících čtyř staletí zřídili normanští páni příhraniční panství mezi Dee a Severnem a dále na západ. Do Walesu přicházely vojenští dobrodruzi z Normandie i odjinud, aby zde zabírali zem a dále ji rozdělovali mezi své příznivce. Monmouthský hrad založil William FitzOsbern mezi lety 1066 a 1069 jako protiváhu svého druhého významného hradu v Chepstowu. Postavil ho na poměrně vyvýšeném místě, odkud měl přehled nad soutokem Monnow a Wye. Původně se jednalo o kruhovou pevnost z hlíny a dřeva a její existence byla zaznamenána v Domesday Book. Monmouth tak byl od počátku jedním z mnoha hraničních hradů typických tuto oblast, jako byly například sousední Grosmont Castle, Skenfrith Castle, White Castle a Abergavenny Castle. Stejný byl i jeho význam a statut, byl ovládán jedním z menších, hraničních pánů. Někdy před rokem 1150 byl dřevěný hrad rozšířen o kamenné prvky. Jeho věže byly do jisté míry podobné těm na Chepstow Castle, hradě, které byl FitzOsberna postaven více na jih, na spodním toku Wye.", "section_level": 1}, {"title": "Rozšíření.", "content": "Hrad byl krátce v držení Simona de Montforta šestého hraběte z Leicesteru, a pak se stal jeho majitelem Edmund Crouchback, hrabě z Lancasteru a syn anglického panovníka Jindřicha III. Plantageneta. Ten hrad přestavěl, vystavil Halu a udělal hrad svým hlavním sídlem v oblasti. Pak jej také přestavěl Henry z Grosmontu, první vévoda z Lancesteru. Během tohoto období byla na hrad dodána velká zdobená okna do horní části Velké věže, která také dostala novou střechu. Jak se okolo hradu začalo rozvíjet město, bylo opevnění hradu rozšířeno o městskou zeď a ke konci třináctého století byl postaven také opevněný most přes Monnow. Na hradě byl krátce držen jako vězeň Eduard II., který byl poté převezen na Berkeley Castle, kde také zemřel. Monmouthský hrad byl pak oblíbeným sídlem krále Jindřicha IV. Anglického a tak se právě zde narodil jeho první manželce, Marii de Bohun, pozdější anglický král Jindřich IV. Anglický. Během desetiletého povstání Owaina Glyndŵra nebyl samotný hrad nijak dotčen, neboť byl poměrně dobře opevněným útočištěm a pro v zásadě partyzánskou válku se nabízela v jeho okolí řada snazších cílů. Nicméně povstání poznamenalo okolní sídla i okolní hrady, například byly vypáleny Grosmont a Abergavenny] a dobyty hrady Crickhowell a Newport Castle. V dalších stoletích postupně ztrácel hrad svůj obranný účel, vnější nádvoří se začalo používat jako tržiště a dnes tvoří náměstí Agincourt Square. V šestnáctém století se Monmouth stal hlavním městem nově vzniklého hrabství Monmouthshire, což pozvedlo i význam hradu.", "section_level": 1}, {"title": "Občanská válka.", "content": "Během Anglické občanské války změnil monmouthský hrad třikrát majitele, až v roce 1645 skončil v rukou příznivců parlamentu. Když v roce 1646 navštívil hrad Oliver Cromwell, nařídil jeho demolici, aby nemohl být napříště nějak vojensky využit. Kruhová věž padla 20. března 1647. Pak byl v roce 1673 postaven Great Castle House na místě bývalé věže Henrym Somersetem prvním vévodou z Beaufortu. Ten dnes patří mezi chráněné budovy.", "section_level": 1}, {"title": "Dnešní stav.", "content": "Z celého původního hradu dnes zbývají nad zemí jen zlomky zahrnující Velkou věž a Halu a zbytky zdí. Naopak dnes stojí Castle House a Great House postavené později. Od roku 1875 je hrad sídlem Royal Monmouthshire Royal Engineers, tedy ženijní jednotky domobrany, která zde má své velitelství. Je to jeden z mála britských hradů, který je neustále ve vojenských rukou. Zmíněná jednotka zde má také muzeum, které je umístěné v křídle bývalých stájí přiléhajícím ke Great Castle House. Jsou zde exponáty z celé historie pluku od roku 1539 až do dnes.", "section_level": 1}], "src_summary": "Monmouth Castle (tj. monmouthský hrad) je hrad v Monmouthu, městě v Monmouthshiru na jihovýchodě Walesu nedaleko hranice s Anglií, historickém hlavním městě historického hrabství Monmouthshire. Patří mezi listed building, tedy stavby na seznamu chráněných památek. Monmouthský hrad se nachází blízko středu Monmouthu na kopci nad řekou Monnow. Býval důležitým příhraničním hradem a narodil se zde jeden z anglických králů, Jindřich V. Plantagenet. Hrad sloužil svému účelu až do doby anglické občanské války, kdy třikrát změnil majitele než byl nakonec rozbořen, aby se zabránilo jeho vojenskému využití. Pak se částečně zhroutil v roce 1647 a na jeho místě byl vystaven Great Castle House, který dodnes slouží jako velitelství a muzeum ženijní vojenské jednotky Royal Monmouthshire Royal Engineers, jednoho z nejstarších fungujících pluků britské armády.", "tgt_summary": "Monmouth Castle () is a castle in the town of Monmouth, county town of Monmouthshire, south east Wales. It is a Grade I listed building and scheduled monument. Monmouth Castle is located close to the centre of Monmouth on a hill above the River Monnow, behind shops and the main square and streets. Once an important border castle, and birthplace of Henry V of England, it stood until the English Civil War when it was damaged and changed hands three times before being slighted to prevent it being fortified again. After partial collapse in 1647, the site was reused and built over by Great Castle House, which became the headquarters and regimental museum of the Royal Monmouthshire Royal Engineers.", "id": 1790494}
{"src_title": "Carl Gotthard Langhans", "tgt_title": "Carl Gotthard Langhans", "src_document": [{"title": "Biografie.", "content": "Langhans se narodil v Landeshutu, ve Slezsku (nyní Kamienna Góra v Polsku). Od roku 1753 do roku 1757 studoval v Halle právo a poté matematiku a jazyky a zabývá se autodidactically s architekturou, při kterém se zaměřil především na antických textů římské architektury teoretika Vitruvius (a nové verze klasiků nadšence Johann Joachim Winckelmann , Jeho první návrh \"zum Schifflein Christi\" pro protestantské církve v roce 1764 v Groß-Glogau vysloužil svou první uznání jako architekt, a ve stejném roce, jmenování jako stavební inspektor pro hraběte z Hatzfeld, jehož válkou sužované palác ho přestavěl do svého vlastního návrhu mezi 1766 a 1774. Díky zásahu hraběte z Hatzfeld, on také se stal známý v královském dvoře v Berlíně. Jako jeho první práci ve službách královské rodiny, postavil v roce 1766 na schodišti a Muschelsaal v zámku Rheinsberg . Jeho návrhy byly použity při stavbě knížecí bažantnice v Porembě u Pštiny. Zemřel v Grüneiche (Dąbie po roce 1945 a části Śródmieście městské části Vratislavi) poblíž Vratislavi . V roce 1771 si Langhans vzal Annu Elisabeth Jaeckel, dceru právníka v Breslau. Měli pět dětí: dcery Louise Amalie a Juliane Vilemína, syn, divadelní architekt Carl Ferdinand , stejně jako další dvě děti, které zemřely brzy po narození. Od roku 1782 žil se svou rodinou v domě jeho v-práva \"na Albrechtstrasse 18 v Breslau, a v roce 1788 se přestěhoval do Berlína , kde žil v ulici Charlottenstraße 48, na rohu Behrensstraße. Ke konci 18. století a počátku 19. století, byl velkým snem pro každého umělce podstoupit cestu do Itálie, aby mohli studovat antické budovy na vlastní oči. Tento sen si nesplnil pouze Goethe a Schinkel, ale i Langhans si také mohl dovolit výlet v roce 1768 a 1769 díky podpoře hraběte z Hatzfeld. Když byl později přidělen jako vůdce Breslau války a nadvlády komory, navštívil země v Anglii, Holandsku, Belgii a Francii jménem a na účet krále.", "section_level": 1}], "src_summary": "Carl Gotthard Langhans (15. prosince 1732, Landeshut ve Slezsku, Habsburská monarchie – 1. září 1808, Grüneiche u Vratislavi, Prusko), studoval zpočátku jazyky a matematiku, později se začal věnovat stavitelství. V roce 1775 byl jmenován vojenským a vrchním stavitelským radou ve Vratislavi, kde postavil Hatzfeldský palác, kostel 11 000 panen a burzu, potom byl v roce 1785 jmenován tajným vojenským radou a ředitelem vrchního dvorního stavebního úřadu v Berlíně, kde postavil Braniborskou bránu podle vzoru aténských Propylejí a poprvé uvedl do Německa řecký stavební sloh. Carl Gotthard Langhans (15. prosince 1732 - 01.10.1808) byl pruský stavitel a architekt. Jeho díla jsou mezi nejčasnější budov v německém klasicismu hnutí. Jeho nejznámějším dílem je Braniborská brána v Berlíně .", "tgt_summary": "Carl Gotthard Langhans (15 December 1732 – 1 October 1808) was a Prussian master builder and royal architect. His churches, palaces, grand houses, interiors, city gates and theatres in Silesia (now Poland), Berlin, Potsdam and elsewhere belong to the earliest examples of Neoclassical architecture in Germany. His best-known work is the Brandenburg Gate in Berlin, national symbol of today’s Germany and German reunification in 1989/90.", "id": 309125}
{"src_title": "Jon Hiseman", "tgt_title": "Jon Hiseman", "src_document": [{"title": "Kariéra.", "content": "V polovině 60. let hrál na session singlu Arthura Browna \"Devil's Grip\". V roce 1966 nahradil Ginger Bakera ve skupině Graham Bond Organisation a krátce nato hrál se skupinou Georgie Fame and the Blue Flames. V roce 1968 se připojil ke skupině John Mayall & the Bluesbreakers a hrál na jejich ikonickém albu 'Bare Wires'. V dubnu 1968 odešel, aby založil jazz rockovou/progressive rockovou skupinu, Colosseum. Po rozpadu skupiny Colosseum v listopadu 1971, později, v roce 1975, založil Colosseum II s Donem Aireym a Gary Moorem. V období mezi těmito dvěma verzemi Colossea, založil skupinu Tempest s Allanem Holdsworthem, Paulem Williamsem a spoluhráčem z Colossea Markem Clarkem. Hiseman současně hrával v jazzových skupinách, zejména se svou ženou, saxofonistkou Barbarou Thompsonovou, s kterou nahrál a vydal patnáct alb. V roce 1982 Hiseman vybudoval blízko svého domu nahrávací studio a společně s Barbarou Thompsonovou složil a produkoval mnoho nahrávek pro film a televizi. Je zakládajícím členem United Jazz and Rock Ensemble. Colosseum bylo znovu založeno v červnu 1994 s tou samou sestavou jaká se rozpadla 23 let předtím. Hráli na Zelt Musik Festival ve Freiburgu a následně v říjnu v německé televizi WDR Cologne. Tento koncert byl nahrán a vydán na CD a VHS, DVD verze následovala v roce 2003. Vydal několik nových studiových nahrávek, stejně jako rozšířené vydání \"Valentyne Suite\" a \"Colosseum Live\" plus několik kompilací. Hisemanova žena, saxofonistka Barbara Thompson, hrála se skupinou při různých příležitostech, a po smrti Dicka Heckstall-Smithe v roce 2004, se stala stálou členkou skupiny, pokračovala v nahrávání a koncertních turné po německy mluvících zemích. V říjnu 2010 byla vydána Hisemanova biografie \"Playing the Band\", kterou napsal Martyn Hanson a upravil původní manager skupiny Colosseum, Colin Richardson.", "section_level": 1}], "src_summary": "Jon Hiseman, rodným jménem Philip John Hiseman, (* 21. června 1944, Londýn, Spojené království - 12. června 2018) byl anglický hudebník, hráč na bicí nástroje, zvukový technik, a hudební publicista.", "tgt_summary": "Philip John \"Jon\" Hiseman (21 June 1944 – 12 June 2018) was an English drummer, recording engineer, record producer, and music publisher.", "id": 1278994}
{"src_title": "Rozhodčí (lední hokej)", "tgt_title": "Official (ice hockey)", "src_document": [{"title": "Rozhodčí na ledě.", "content": "Tito rozhodčí jsou během soutěžního utkání přítomni na ledě hokejového kluziště a vykonávají zde své povinnosti. Nosí černou hokejovou helmu a jsou oděni do černých kalhot a vertikálně pruhovaného černobílého dresu s číslem rozhodčího, popřípadě se jmenovkou (dle nařízení příslušného řídícího orgánu soutěže). Jsou obutí do bruslí a nosí v ruce píšťalku, kterou použijí k přerušení hry. Práce rozhodčích na ledě zahrnuje komunikaci s hráči obou soupeřů, s trenéry a s pomocnými rozhodčími. Komunikují buď verbálně, nebo předepsanými signály rukama, jejichž popis je uveden v příloze pravidel. Rozhodčí na ledě řídí utkání svými rozhodnutími, která jsou založena na jejich uvážení a výkladu pravidel, jež učiní nestranným způsobem.", "section_level": 1}, {"title": "Hlavní rozhodčí.", "content": "V zápase se na hrací ploše pohybuje jeden nebo dva hlavní rozhodčí podle propozic dané soutěže. Pro soutěže pořádané podle pravidel IIHF jsou na hrací ploše vždy dva hlavní rozhodčí. Hlavní rozhodčí nosí na obou rukávech pásku oranžové nebo červené barvy. Během zápasu dohlížejí na průběh hry a mají pravomoc udílet tresty hráčům porušujících pravidla. Jejich rozhodnutí je v jakémkoliv sporu konečné. Hlavní rozhodčí zpravidla provádí vhazování ve středu kluziště na začátku každé třetiny a po dosažení branky.", "section_level": 2}, {"title": "Čároví rozhodčí.", "content": "Dvojice čárových rozhodčích se na hrací ploše pohybuje u modrých čar a v zápase kontrolují nedovolené přechody puků přes čáry, mezi něž patří ofsajd a zakázané uvolnění. Po odpískání takového prohřešku proti pravidlům čárový sudí přeruší hru, signálem rukou určí místo vhazování, které také následně provede. Mezi důležité zodpovědnosti čárového rozhodčího je také ukončovat šarvátky mezi soupeřícími hráči dříve, než přerostou v bitku. V případě bitek musí soupeřící hráči od sebe oddělit a dohlédnout, aby provinivší hráči opustili ihned poté kluziště. Čároví rozhodčí jsou také zodpovědní za dohled nad správným počtem hráčů na ledě.", "section_level": 2}, {"title": "Pomocní rozhodčí.", "content": "Pomocní rozhodčí nemají s výjimkou videorozhodčích žádný přímý vliv na výsledek utkání a vyskytují se mimo ledovou plochu. Mají pouze podpůrné a administrativní úkoly.", "section_level": 1}, {"title": "Brankoví rozhodčí.", "content": "Brankoví rozhodčí sledují, zda puk přešel celým objemem přes brankovou čáru a byla tak dosažena branka. Pokud ano, rozsvítí červené světlo za brankou, do níž puk vletěl. Tím hlavnímu rozhodčímu signalizuje gól, avšak jeho uznání spadá do kompetence hlavního rozhodčího. Pracují vždy dva a nachází se za bránou mimo kluziště, odkud sledují každý svou branku. V soutěžích IIHF je vyžadováno, aby brankový rozhodčí nosil předepsaný rozhodcovský dres. Funkce brankových rozhodčích byla zavedena poprvé již v roce 1877 v Montrealu, avšak tehdy se jim říkalo umpire.", "section_level": 2}, {"title": "Videorozhodčí.", "content": "Videorozhodčí sedí před televizními obrazovkami a dle pravidel je v přesně definovaných případech po telefonu nápomocen hlavnímu rozhodčímu v jeho rozhodování zkoumáním záběrů hry, hlavně v situacích, zda bylo dosaženo branky. Svým charakterem práce nahrazuje funkci brankových rozhodčích, jejichž přítomnost pak není v soutěžích, kde je videorozhodčí povinný, nutná. Videorozhodčí dále po dosažení branky zkoumá správnost uvedení střelců a asistentů.", "section_level": 2}, {"title": "Vedoucí boxu.", "content": "Vedoucí boxu koordinuje práci všech pomocných rozhodčích. Souběžně s touto funkcí může zaujmout i některou z dalších následujících.", "section_level": 2}, {"title": "Zapisovatel.", "content": "Zapisovatel je zodpovědný za oficiální zápis o utkání. Ještě před začátkem zápasu sestavuje seznam hráčů obou celků a během utkání, kdy se nachází v boxu trestoměřičů, zaznamenává hráčům góly, asistence a tresty s příslušnými časy. Zodpovídá též za správnost údajů na zápisu o utkání. Během utkání též může vykonávat funkci hlasatele a informuje diváky hlášením o gólu, uděleném trestu, či zbývajících dvou minutách do konce utkání.", "section_level": 2}, {"title": "Časoměřič.", "content": "Časoměřič sleduje čas v průběhu utkání. Je zodpovědný za zastavení času na časomíře v případě přerušení a za jeho opětovné spuštění při vhazování. Časoměřič dále zadává do časomíry góly a údaje o potrestaném hráči s výší jeho trestu, který stanovil hlavní rozhodčí.", "section_level": 2}, {"title": "Dohlížitel trestné lavice.", "content": "Úkolem dohlížitelů trestné lavice neboli trestoměřičů je evidence uložených trestů, vpuštění provinivšího se hráče na trestnou lavici a jeho opětovné vpuštění zpět na ledovou plochu v moment uplynutí trestu nebo po jeho ukončení vlivem dosažení branky soupeře během přesilové hry. Dohlížitelé též v případě vstřelení branky pomáhají zapisovateli s identifikací hráčů přítomných na ledě v momentě vstřelení branky k zapsání plusových a minusových bodů do jejich osobních statistik.", "section_level": 2}], "src_summary": "Rozhodčí v ledním hokeji je osoba, která dbá na dodržování pravidel předepsaných pro utkání v tomto sportu. Ti také řeší jejich porušení během utkání. V ledním hokeji se vyskytují dvě kategorie rozhodčích:", "tgt_summary": "In ice hockey, an official is a person who has some responsibility in enforcing the rules and maintaining the order of the game. There are two categories of officials, \"on-ice officials\", who are the \"referees\" and \"linesmen\" that enforce the rules during game play, and \"off-ice officials\", who have an administrative role rather than an enforcement role.", "id": 654774}
{"src_title": "Willy Maywald", "tgt_title": "Willy Maywald", "src_document": [{"title": "Život.", "content": "Willy Maywald vyrůstal v Kleve a navštěvoval od 1928 do 1931 berlínskou „Kunstschule des Westens“. Poté odešel do Paříže, kde se roku 1933 osamostatnil a zpočátku nabízel své práce ilustrovaným časopisům. Dělal reportáže o domě Vicenta van Gogha a zahradě Claude Moneta. Přátelil se s mnoha umělci, které také portrétoval. Jeho práce se řadí k umělecké avantgardě. Fotografie Edwarda Steichena pro časopis \"Vanity Fair\" mu byly inspirací ke kariéře módního fotografa, tu ale přerušila druhá světová válka. Uprchl do Švýcarska, kde žil v rodině faráře a přečkal válečná léta. Roku 1946 se vrátil do Paříže a v blízkosti Montparnassu si otevřel v roce 1961 galerii. Fotografoval pro Christiana Diora a další módní tvůrce. Jeho fotografie a reportáže budily mezinárodní pozornost. V pařížském Musée de la Mode měl roku 1986 pozoruhodnou samostatnou výstavu „Willy Maywald et la mode“. Byl nazýván „mistrem pózy“. V roce 1946 se u něho zaučovala fotografka Sabine Weiss.", "section_level": 1}, {"title": "Umění.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Módní fotografie.", "content": "Maywald pracoval mimo jiné pro tyto módní tvůrce: Christian Dior a Pierre Balmain, Jacques Fath a Jeanne Paquin. Jeho fotografie byly považovány za „diskrétní eleganci“, část jich vznikla v přepychových interiérech a před drahými luxusními auty, část pod širým nebem, na ulicích a v kavárnách Paříže nebo před výlohou antikvariátu. Jeho umění, někdy představující bizarní protiklad pozadí a stylizovaných modelů, se řadí k umění nového realismu (Nouveau Réalisme). Jeho snímky byly zveřejňovány v časopisech jako \"Vogue\" a \"Harper’s Bazaar\".", "section_level": 2}, {"title": "Portrétní fotografie.", "content": "Portréty vytvořené Maywaldem došly velkého uznání; ovládal práci s denním i umělým světlem. Ve své knize \"Portrét a ateliér\" (1958) představuje například portréty těchto osobností: Hans Arp, Georges Braque, Marc Chagall, Le Corbusier, Fernand Léger, Joan Miró, Georges Rouault a Maurice Utrillo. Ve svém životopise líčí, jak rozdílně vycházeli umělci s fotografem: Henri Matisse povolil pouze jeden snímek, ateliér Pabla Picassa mu byl k dispozici kdykoli. Mezi mnoha fotografiemi umělců lze nalézt portréty zpěvačky skupiny The Velvet Underground Nico, herce Jean-Louis Barraulta a spisovatele a režiséra Jeana Cocteaua.", "section_level": 2}, {"title": "Ostatní práce.", "content": "Méně známé jsou jeho další práce, například snímek „\"Den praní\"“ (1930), venkovská scéna z dolního Rýna. Muzeum Kurhaus v Kleve vlastní mnoho fotografií, na nichž zachytil toto město před válkou i po ní. Sbírka představuje zajímavou dokumentaci vývoje obrazu města v obou těchto časových úsecích. Roku 1958 zachytil vznik dubového kříže vytvořeného Josephem Beuysem a brány pro „Památník padlým ve druhé světové válce“ ve Starém kostele ve městě Meerbusch-Büderich.", "section_level": 2}, {"title": "Člověk v Maywaldově fotografickém umění.", "content": "Kromě fotografií z Kleve je v centru pozornosti vždy člověk. „Přibližoval se k němu diskrétně, bez technických pomůcek. Halil portrétované do tajemného světla, použitím výrazu a grafického kontrastu vytvářel přechod mezi realitou a snem. Jeho kompozice jsou jasné a harmonické, současně ale plné dynamiky a poetických narážek.“", "section_level": 2}], "src_summary": "Willy Maywald (15. srpna 1907 v Kleve – 21. května 1985 v Paříži) byl německý fotograf. Pracoval převážně v Paříži, fotografoval módu pro Christiana Diora a portrétoval mnoho známých umělců.", "tgt_summary": "Wilhelm \"Willy\" Maywald (15 August 1907 – 21 May 1985) was a German photographer who was best known for his portrait and fashion photography.", "id": 2025457}
{"src_title": "Metro v Barceloně", "tgt_title": "Barcelona Metro", "src_document": [{"title": "Historie.", "content": "Barcelonské metro bylo založeno v roce 1924 s výstavbou \"Gran Metra\" mezi Lesseps a Náměstím Katalánska. Dnes je součástí linky L3. O dva roky později bylo postaveno \"Metro Transversal\" (dnes součást linky L1) mezi Plaça de Catalunya a la Bordeta. To zajistilo spojení centra města s Plaça d'Espanya. Dnes se síť metra skládá z jedenácti linek, které jsou zprostředkované dvěma společnostmi. První společností je Transports Metropolitans de Barcelona, zkráceně TMB. TMB zajišťuje provoz na hlavních podzemních linkách. Druhou společností je Ferrocarrils de la Generalitat de Catalunya, zkráceně FGC, nebo Katalánské vládní dráhy. FGC zajišťuje provoz tří integrovaných, příměstských linek, které vedou až do metropolitní oblasti. Ceny jsou integrovány do městského systému Autoritat del Transport Metropolità, jenž zahrnuje místní a regionální autobusovou a vlakovou dopravu. 98% tratí je pod povrchem země.", "section_level": 1}, {"title": "Linkové vedení.", "content": "Síť metra provozovaná společností TBM se skládá z osmi linek. Konkrétně linky L1 až L5 a L9 až L11. Linky jsou na mapách metra odlišovány pomocí různých barev. Společnost FGC spravuje linky L6, L7 a L8. Žádná z linek Barcelonského metra nemá svůj vlastní název. Obecně se rozlišují podle jejich barev nebo podle počtu a jména jejich zastávek. Pozemní lanová dráha de Montjuïc je na mapách uvedena jako součást barcelonského sítě metra. Dráha je přímo připojena k metru ve stanici Paral•lel. Takto vypadá linkové vedení:", "section_level": 1}, {"title": "Linky L9 a L10.", "content": "V současné době probíhají na linkách L9/L10 stavební práce. Tyto práce budou probíhat od Badalony až po Barcelonské letiště. Linky, které sdílejí prostřední úsek mezi Bon Pastorem a Torrassou (linka L1) budou jedním z nejdelších automatizovaných linek metra v Evropě. Jejich celková délka bude 47,8 kilometrů a budou mít 55 stanic. K červnu 2010 je otevřeno 11 stanic. Projekt byl schválen v roce 2010, ale byl zpochybněn kvůli technickým problémům a některé jeho části budou podrobeny další geologické analýze.", "section_level": 1}, {"title": "Zamýšlené linky.", "content": "Linky L12 a L13 jsou momentálně plánovány jako přídavky ke stávající síti.", "section_level": 1}, {"title": "Linka L12 R3.", "content": "Projekt pro linku L12 byl nedávno pojmenován \"R3\" a měl by propojit některé městské části v oblasti Baix Llobregat jako například: Esplugues de Llobregat, Sant Joan Despí nebo Sant Just Desvern mnohem efektivněji, než podle původní myšlenky. Tyto oblasti by se přiblížily k Barceloně optimalizací dopravních spojů (autobusy, tramvaje a vlaky). Projekt má rozpočet skoro 870 milionů € a má být dokončen v roce 2015.", "section_level": 2}, {"title": "L13.", "content": "Tato linka by se stala spolu s linkou L11 jednou ze dvou podzemních rychlodrážních tramvajových linek, jenž by byla součástí sítě metra. Stejně jako u linky L11 je záměrem poskytnout přístup v kopcovitém území metropolitní oblasti: Nemocnice v Can Ruti v Badaloně. Původní projekt počítal pouze se třemi stanicemi, což nevylučuje další rozšíření.", "section_level": 2}, {"title": "Nová linka FGC.", "content": "Nová městská linka byla na konci roku 2010 navržena společností FGC. V případě dokončení povede z městské čtvrti Poblenou k Barcelonské univerzitě. Tato linka zatím nemá jméno ani číslo.", "section_level": 2}, {"title": "Dřívější projekty.", "content": "Kromě výše zmíněných současných projektů byly od 60. let 20. století předloženy další. Například projekt linky číslo VI (v té době se dodržovala konvence římských číslic). V 80. letech byl představen projekt, kde linka vedla diagonálně od severozápadu k jihovýchodu.", "section_level": 2}, {"title": "Stanice.", "content": "Od poloviny roku 2007 má Barcelonské metro v provozu 150 stanic obsluhované devíti linkami metra. Počet stanic vzroste po dokončení linek L9 a L10 na 209. Průměrná vzdálenost mezi jednotlivými stanicemi je 650 metrů. Drtivá většina stanic trpí nedostatkem budov nebo venkovních vstupů, na rozdíl třeba od Londýnského metra. Vstup do stanice zajišťují schody, eskalátory a někdy i výtahy. Na cedulích Barcelonského metra se v horní části objevuje červený kosočtverec s písmenem M uvnitř. To je znak společnosti TMB. Dolní část cedule zůstává nevyužita. Druhý zprostředkovatel dopravních služeb, společnost FGC, má své firemní logo v podobě jiného kosočtverce uvnitř jednotlivých stanic. Jejich výzdoba v útrobách stanic je velmi decentní s výjimkou několika stanic.", "section_level": 1}, {"title": "Dostupnost.", "content": "Přístup pro lidi s tělesným postižením na invalidním vozíku nebo pro rodiče s kočárky se v posledních letech zlepšil, ale stále se nedá mluvit jako o zcela přístupném metru. Existuje projekt pro výstavbu výtahů, které dostanou tyto lidi z úrovně ulice k pokladně a od pokladny k jednotlivým nástupištím. Každopádně mnoho stanic stále zůstává bez bezbariérového přístupu.", "section_level": 1}, {"title": "Doprava v metropolitní oblasti Barcelony.", "content": "Metro v Barceloně je součástí celkové dopravní sítě. Jednotlivé jízdní tarify určuje Metropolitní dopravní úřad. Mezi tyto služby patří dva rozsáhlé systémy, které fungují uvnitř i mimo hranice Barcelony. Jedním ze systémů je provozování příměstské vlakové dráhy společností Renfe. Druhým systémem je taktéž příměstská vlaková dráha, tentokrát provozovaná společností FGC. Tato dráha vždy začíná v místě stanice metra, kterou provozuje FGC (linky L6, L7 a L8, jenž obsluhuje většinu metropolitní oblasti).", "section_level": 1}], "src_summary": "Metro v Barceloně, neboli Barcelonské metro (katalánsky a španělsky \"Metro de Barcelona\") tvoří základ městské hromadné dopravy v Barceloně. Je to rozsáhlá síť elektrifikovaných železnic, které se nachází v centru Barcelony pod zemí, na předměstích potom nad zemí. Od 20. září 2011 se Barcelonské metro skládá z 11 linek v celkové délce 125 kilometrů. V roce 2002 oznámila společnost ATM, že v budoucnu budou postaveny další dvě linky – L12 a L13. Od roku 2009 jsou linky L11, L9 a L10 (chronologicky) bez strojvedoucího.", "tgt_summary": "The Barcelona Metro (Catalan and Spanish: ) is an extensive network of rapid transit electrified railway lines that run mostly underground in central Barcelona and into the city's suburbs. It is part of the larger public transport system of Barcelona, the capital of Catalonia, Spain with unified fares under the (ATM) scheme. As of 2014, the network is operated by two separate companies: (TMB) and (FGC). It is made up of 12 lines, combining the lines owned by the two companies. Two lines, L9 and L10 are being built at present, with both lines having different sections of each opened between 2009 and 2016. They are due to be fully completed in 2026. Three lines on the network have opened as automatic train operation/driverless vehicle systems since 2009: Line 11, Line 9 and Line 10, in chronological order. The network length is 166 kilometres, with 189 stations, as of June 2019.", "id": 1083276}
{"src_title": "Marie Tereza Rakouská-Este (1849–1919)", "tgt_title": "Maria Theresa of Austria-Este (1849–1919)", "src_document": [{"title": "Život na Moravě.", "content": "Marie Tereza Rakouská se narodila roku 1849 v Brně. Byla dcerou rakouského arcivévody a modenského prince Ferdinanda Karla Rakouského-Este (z vedlejší habsbursko-lotrinské linie Rakouských d'Este) a jeho manželky Alžběty Františky Rakouské. Vyrůstala v Brně a kromě německého jazyka ovládala i češtinu a maďarštinu. Její budoucností se měl stát sňatek s ovdovělým toskánským velkovévodou Ferdinandem IV. Nakonec se však zasnoubila s princem Ludvíkem Bavorským, což byl syn prince Luitpolda Bavorského a vnuk bavorského krále Ludvíka I. K zásnubám došlo na zámku v Židlochovicích. Věnem nevěsty Marie Terezy Rakouské se stal kromě finančního obnosu rovněž zámek v Ivanovicích na Hané a uherský zámek Sárvár u města Szombathely. Svatba arcivévodkyně Marie Terezy a prince Ludvíka se konala 20. 2. 1868 ve vídeňském Hofburgu za osobní přítomnosti císaře Františka Josefa I.", "section_level": 1}, {"title": "Život v Bavorsku.", "content": "Mladí manželé se usídlili v Mnichově v Leuchtenberském paláci a většinu času trávili na zámku Wildenwart v Chiemgau nebo ve vile v Lindau u Bodamského jezera. Od roku 1875 trávili část roku i v zámečku na břehu Starnberského jezera. Marie Tereza se věnovala charitativní činnosti, botanice, zoologii a byla náruživou milovnicí horské turistiky. Botaniku a zoologii studovala na královské univerzitě v Mnichově. V průběhu manželství se stala matkou třinácti dětí. Její dcery byly provdány za prince z rodu Hohenzolernského, Sasko-Koburského a Bourbonsko-Sicilského, vévodu z Urachu a hraběte z Preysingu-Lichtenecku-Moosu", "section_level": 1}, {"title": "Bavorská královna.", "content": "Po smrti prince regenta Luitpolda, v roce 1912, se stal manžel Marie Terezy regentem a vládl za duševně nemocného krále Otu I. O rok později, roku 1913, se po změně ústavy stal jako Ludvík III. bavorským králem a jeho manželka Marie Tereza královnou. V té době jí bylo již čtyřiašedesát let. Královský titul byl ale již jen formální, jelikož Bavorské království se stalo roku 1871 součástí Německého císařství a veškerá výkonná moc byla soustředěna v Berlíně. Královna Marie Tereza se i nadále věnovala charitativní činnosti, podílela se na založení ženské kliniky a školy pro porodní báby, byla protektorkou Spolku mnichovských umělkyň a bavorského Červeného kříže a velmistryní několika ženských řádů.", "section_level": 1}, {"title": "Útěk z Bavorska.", "content": "Těsně před koncem první světové války, 7. 11. 1918, bylo v Mnichově vyhlášeno stanné právo a královská rodina město opustila. Při útěku do bezpečí sjelo auto s králem a královnou ve tmě a mlze ze silnice, ale nikdo nebyl při této nehodě zraněn. Král s královnou však díky tomu dorazili do bezpečí na zámek Wildenwart v Chiemgau jako poslední z prchající skupiny. V Bavorsku mezitím vypukla revoluce a byla vyhlášena republika. Po několika dnech pobytu se královská rodina rozdělila a pokračovala v útěku. Král Ludvík s královnou a dcerou Helmtrud uprchli do Rakouska, kde Ludvík 13. 11. 1918 podepsal prohlášení, že mu vnější okolnosti neumožňují vykonávat vládu. Toto Ludvíkovo prohlášení bylo tiskem v Bavorsku označeno jako „\"zřeknutí se trůnu\"“. Po několika dnech se král s královnou vrátili zpět na zámek Wildenwart, kde Marie Tereza 3. 2. 1919 zemřela na následky rakoviny, kterou trpěla již delší čas. Poslední bavorská královna Marie Tereza byla pochována v zámecké kapli a v roce 1921 byly její ostatky převezeny do Mnichova, kde je dnes pohřbena i se svým manželem Ludvíkem III. v dómě Zur unseren lieben Frau. Po převozu ostatků posledního královského páru do Mnichova byl bavorskou vládou vyhlášen 5. 11. 1921 státní smutek a pohřbu se zúčastnily desetitisíce obyvatel.", "section_level": 1}], "src_summary": "Marie Tereza Rakouská (2. července 1849, Brno – 3. února 1919, zámek Wildenwart, Německo) byla rakouská arcivévodkyně, princezna modenská a bavorská královna v letech 1913 – 1918, manželka posledního bavorského krále Ludvíka III.", "tgt_summary": "Maria Theresa of Austria-Este (Maria Theresa Henriette Dorothee; 2 July 1849 – 3 February 1919) was the last Queen of Bavaria. She was the daughter and only child of Archduke Ferdinand of Austria-Este and his wife, Archduchess Elisabeth of Austria.", "id": 2008831}
{"src_title": "Vačice vydří", "tgt_title": "Water opossum", "src_document": [{"title": "Rozšíření.", "content": "Tento vačnatec obývá biotopy nacházející se poblíž pobřeží sladkovodních jezer a vodních toků od Mexika v Severní Americe přes celou Střední Ameriku až po Argentinu v Jižní Americe, včetně ostrovů Trinidad a Tobago v Karibiku. Žije v hustě zalesněných tropických nebo subtropických oblastech od nížin až do výšek okolo 1800 m n. m.", "section_level": 1}, {"title": "Popis.", "content": "Noční vodomilný vačnatec je na hřbetě hnědé barvy, která postupně přechází přes hnědě šedou na bocích až po šedou na břiše. Do charakteristického zbarvení patří dále bílý pruh nad očima a pod spodní čelisti. Černé kulaté uši má holé, středně velké načernalé oči v noci žlutě světélkují. Má velmi dobrý sluch a čich. Zvíře bývá dlouhé 30 až 40 cm a váží 0,6 až 0,8 kg. Dlouhý, válcovitý, štíhlý ocas, pouze u kořene osrstěný a zužující se ke konci, bývá delší než celé tělo. Je pohlavně dimorfní, samec je o poznání mohutnější. Na rozdíl od jiných vačic nepoužívá ocasu k uchopení při lezení, ale slouží ke kormidlování při plavání. Hmatové vousy na konci čenichu i nad očima jsou důležité orgány pro hledání kořisti i informování o blízkosti dravce. V malé tlamě má velký počet ostrých zubů. Tato vačice je ze všech vačnatců nejlépe přizpůsobena životu v blízkosti i v samotném vodním prostředí. Má hustou, krátkou, vodu odpuzující srst, která klade při plavání malý odpor a proto dokáže plavat rychle a vytrvale. Její větší zadní končetiny používané k veslování mají mezi prsty široké plovací blány, naopak přední mají dlouhé bezsrsté prsty s drápky k zachycení kořisti. Pětiprsté končetiny jsou uzpůsobeny chůzi po měkkém terénu, na nášlapných plochách nemají tlumicí polštářky. Dalším speciálním přizpůsobením vodnímu prostředí je u samice vodotěsně uzavíratelný břišní vak s otvorem vzadu, nosí v něm mláďata i během plavání a potápění. Obdobný vak má také samec, ten slouží jen jako ochrana pro jeho vnější pohlavní orgány a není nepropustně těsný. Chvíle denního odpočinku tráví v malých norách blízko vodní hladiny se vstupním otvorem širokým do 10 cm nebo jen v pozemních hnízdech ukrytých mezi kořeny stromů. Je, vyjma doby páření a péče o potomstvo, vyloženě samotářským živočichem. Aby se neprozradila predátorům v blízkosti hnízda se nevyprazdňuje.", "section_level": 1}, {"title": "Strava.", "content": "Potrava vačice vydří je převážně masitá, základ tvoří pomalu se pohybující ryby, korýši a žáby. Mimo to se živí také vodním hmyzem a červy, včetně suchozemských měkkýšů. Úlovek zachycený zuby nebo drápy je vynesen na břeh, kde je pozřen. Zvíře přitom sedí na zadních a předními tlapkami kořist drží a zuby z ní trhá kusy. Spořádá najednou poměrně velké množství potravy. Loví výhradně v noci, nejaktivnější je v prvých hodinách po setmění. Při lovu se dobře potápí a při plavání jí z vody vyčnívají jen oči a temeno hlavy, dokáže přitom plavat rychlostí až 0,7 m/sec.", "section_level": 1}, {"title": "Rozmnožování.", "content": "Jedná se o zvířata polygamní a promiskuitní, přitom samci někdy žijí v blízkosti samic s mláďaty. Samice přichází do říje jednou za rok a je zvláštní, že k tomu může dojít kdykoliv během roku, zřejmě zde hraje roli dostatek potravy a počasí. Protože žije samotářsky, jsou partneři upozorňováni asi feromony. Své relativně velké hnízdící doupě si hloubí poblíž vodního toku. Vyhrabe si ho nad úrovní hladiny vody, vede k němu asi 0,6 m dlouhá chodba směřující dolů pod úhlem 45°. Vchod vedený často mezi kořeny stromů bývá dobře zamaskován bujným porostem. Doupě bývá vyloženo suchou trávou a listy, které přináší s pomocí částečně chápavého ocasu. Samice vrhne v průměru 2 až 3 holá mláďata jen částečně vyvinutá. Přesune je do vaku na břiše, ve kterém má čtyři až pět mléčných bradavek. Mláďata se musí vyrovnávat s nedostatkem vzduchu v uzavřeném vaku při pobytu matky ve vodě. Srst jim začíná narůstat až 22. dne, oči se otevírají okolo 40. dne. Zhruba v této době se již většinou do vaku nevejdou a proto je samice odloží do doupěte a loví bez nich. Vrací se však je kojit, mláďata ještě nemají zuby, a tráví spolu veškerý čas mimo lovu. Mláďata se osamostatňují pravděpodobně v 60 dnech, pářit se jsou schopná v 10 měsících. Průměrná doba dožití se předpokládá asi 3 roky.", "section_level": 1}, {"title": "Taxonomie.", "content": "Druh vačice vydří vyskytující se na rozlehlém území, od Mexika po Argentinu, je tvořen čtyřmi poddruhy oddělenými od sebe zeměpisně.", "section_level": 1}, {"title": "Ohrožení.", "content": "Přirozených nepřátel příliš nemá, snad jen kočkovité šelmy žijící v blízkosti vody. Těm se ale úspěšně vyhýbá svým nočním způsobem života, dobrým sluchem a plachostí, v případě ohrožení uniká do vody. Není ani domorodci lovena pro jídlo nebo kožešinu. Protože žije v rozsáhlém areálu a na poměrně těžce dostupných místech nepředpokládá se její brzké ohrožení. Podle Červeného seznamu IUCN je řazena do skupiny málo dotčených živočichů (LC).", "section_level": 1}, {"title": "Poznámka.", "content": "Živočich je to málo prozkoumaný, znalosti o jeho sociálním životě, rozmnožování i délce života jsou uváděny jen podle několika mála jednotlivců žijících v zajetí.", "section_level": 1}], "src_summary": "Vačice vydří (\"Chironectes minimus\") je výhradním druhem monotypického rodu Chironectes. Je jediným žijícím vačnatcem s vyvinutým vakem u obou pohlaví. Ve starší literatuře (např. Brehmův \"Život zvířat\") byla uváděna pod zastaralým českým jménem vydrovec krysí nebo pod domorodým názvem japok, přejatým z indiánského jazyka Guaraní.", "tgt_summary": "The water opossum (\"Chironectes minimus\"), also locally known as the yapok (), is a marsupial of the family Didelphidae. It is the only living member of its genus, Chironectes. This semiaquatic creature is found in and near freshwater streams and lakes from Mexico through Central and South America to Argentina and is the most aquatic living marsupial (the lutrine opossum also has aquatic habits). It is also the only living marsupial in which both sexes have a pouch. The thylacine, commonly referred to as the Tasmanian tiger, also exhibited this trait, but it is now believed to be extinct. The water opossum lives in bankside burrows, emerging after dusk to swim and search for fish, crustaceans and other aquatic animals, which it eats on the bank.", "id": 2423891}
{"src_title": "Teritorium Kansas", "tgt_title": "Kansas Territory", "src_document": [{"title": "Kansas Nebraska Act.", "content": "Teritorium Kansas bylo ustanoveno zákonem Kansas-Nebraska Act 30. května 1854, kdy vzniklo teritorium Nebraska a teritorium Kansas. Vznik Kansaského teritoria se uskutečnil v čase, kdy stejný počet státu USA otroctví povolilo, resp. zakázalo. Missourský kompromis z roku 1820 ustanovil toto rozdělení, když otroctví v Missouri bylo povoleno, ale severně od 36. rovnoběžky bylo zakázáno. Tato rovnováha byla ale prolomena zákonem z roku 1854, který povoloval občanům teritoria Kansas, aby sami rozhodli o statusu budoucího státu.", "section_level": 1}, {"title": "Přistěhovalectví.", "content": "V průběhu několika dnů po schválení zákona Kansas-Nebraska Act, stovky lidí z Missouri překročili hranice do sousedního teritoria. 10. června 1854, Missourijci měli míting ve Salt Creek Valley, obchodní stanici 3 mile od Fort Leavenworth. Na mítingu prohlásili, že upřednostňují skutečnost, aby byl Kansas otrokářským státem. Před prvním příchodem přistěhovalců ze svobodných států téměř každá lokalita podél řeky Missouri byla obsazena přistěhovalci ze západního Missouri. V roce 1854 nastal příliv přistěhovalců ze svobodných státu, včetně Nové Anglie, Iowy, Ohia a dalších státu Středního západu. Protože osadníci z Missouri začali obsazovat území blízko hranice, osadníci ze svobodných státu byli přinuceni zakládat svá sídla ve vnitrozemí Kansaského teritoria. Politické srážky na téma zavedení otroctví vyvrcholili násilinými akty, které vyústili až v drancování. Tyto politicky motivované konflikty v teritoriu Kansas mu dali název Bleeding Kansas a byli předehrou Občanské války.", "section_level": 1}, {"title": "Ústava státu Kansas.", "content": "První zvolená vláda teritoria Kansas z roku 1855 podporovala otroctví, výsledek voleb byl ale odmítnut protiotrokářskými sílami jako podvod. Tisíce podporovatelů otroctví bylo přivezeno do Kansasu z Missouri s cílem ovlivnit volby. V následujících letech byli předloženy čtyři návrhy ústav. První návrh z roku 1855, takzvaná Topeka Constitution, zakazovala otroctví, byl ale odmítnut americkým Senátem. Tehdejší vláda tedy připravila v roce 1857 nový návrh, který otroctví povoloval. Poslední dvě ústavy z let 1858 (Leavenworth Constitution) a 1859 (Wyandotte Constitution) zakazovali otroctví. Poté jak americký Senát návrh z roku 1858 neschválil, byla schválena ústava Wyandotte Constitution, která od přijetí Kansasu do Unie v roce 1861 slouží jako základ právního systému Svobodného státu Kansas (Free State Kansas).", "section_level": 1}], "src_summary": "Teritorium Kansas (: Kansas Territory) bylo organizované začleněné území Spojených států amerických, které existovalo od 30. května 1854 do 29. ledna 1861, kdy východní část se stala státem Unie jako stát Kansas. Teritorium se rozprostíralo od hranic s Missouri až ke Skalnatým horám a od 37. po 40. poledník. Většina východní části regionu je teď státem Colorado. Teritorium Colorado bylo vytvořeno 28. února 1861 s cílem spravovat západní části bývalého teritoria Kansas.", "tgt_summary": "The Territory of Kansas was an organized incorporated territory of the United States that existed from May 30, 1854, until January 29, 1861, when the eastern portion of the territory was admitted to the Union as the free state of Kansas. The territory extended from the Missouri border west to the summit of the Rocky Mountains and from the 37th parallel north to the 40th parallel north. Originally part of Missouri Territory, it was unorganized from 1821 to 1854. Much of the eastern region of what is now the State of Colorado was part of Kansas Territory. The Territory of Colorado was created to govern this western region of the former Kansas Territory on February 28, 1861. The question of whether Kansas was to be a free or a slave state was, according to the Compromise of 1850 and the Kansas–Nebraska Act, to be decided by popular sovereignty, that is, by vote of the Kansans. The question of who were the Kansans who were eligible to vote ended up causing armed conflict, called the Bleeding Kansas period. Both pro-slavery and free-state partisans encouraged and sometimes supported financially emigration to Kansas, so as to influence the vote. During part of the territorial period there were two different territorial legislatures, with two different constitutions, meeting in two different cities (one capital was burned by partisans of the other capital). Two different applications for statehood, one free and one slave, were sent to the U.S. Congress. The departure of Southern legislators in January 1861 facilitated Kansas' entry as a free state, later the same month.", "id": 2373712}
{"src_title": "Měsíčnice roční", "tgt_title": "Lunaria annua", "src_document": [{"title": "Rozšíření.", "content": "Rostlina pochází z jihu Evropy, z Apeninského a Balkánského poloostrova, kde vytváří bylinné patro ve vlhčích lesích, v zastíněných roklinách a na vlhčích úbočích skal. Byla šířena jako dekorativní rostlina téměř do celé Evropy a dále do Severní a Jižní Ameriky i do Austrálie. Na nových místech se ze zahrad často semeny samovolně šíří do okolí v blízkosti lidských sídel, vyrůstá na skládkách, rumištích i v příměstských lesích na lehkých, propustných a humusem dostatečně zásobených půdách. Přestože na slunečném stanovišti lépe prospívá a má hezčí květy, dobře snáší i polostín pod řídkými korunami stromů.", "section_level": 1}, {"title": "Popis.", "content": "Je to jednoletá nebo dvouletá bylina dorůstající do výšky od 30 do 100 cm. Přímá lodyha vyrůstá z tenkého kůlovitého kořene, je porostlá odstálými bělavými chlupy a bývá často již od báze větvená. Dolní listy vyrůstající vstřícně mají dlouhé řapíky. Jejich čepele mívající délku 2,5 až 10 cm a šířku 3 až 7,5 cm, jsou srdčitého tvaru, po obvodě nepravidelně pilovité až zubaté a na konci mají špičku. Horní listy jsou přisedlé, bez řapíků a vyrůstají střídavě. Listy jsou oboustranně drsně chlupaté. Pravidelné oboupohlavné květy vyrůstají v postupně se rozvíjejících volných hroznovitých květenstvích, dlouhých až 20 cm, tvořených i několika desítkami květů. Uzavřený kalich o délce 5 až 9 mm je tvořen čtyřmi vzpřímenými kališními lístky, dvěma vnitřními a dvěma vnějšími. Koruna má čtyři purpurově fialové (vzácně i bílé) korunní lístky o délce 15 až 25 mm a šířce 8 až 10 mm. Ve květu je šest tyčinek s nitkami dlouhými až 8 mm zakončenými protáhlými prašníky. Štíhlé květní lůžko nesoucí pestík je dlouhé 8 až 18 mm. Svrchní jednodílný semeník je srostlý ze dvou plodolistů. Kvete již v dubnu až červnu, opylování zajišťuje hmyz. Plody jsou ploché, eliptické, na obou koncích zaokrouhlené průhledné, stříbřité, podélně přepažené šešulky, veliké téměř 5 × 3 cm. Vyrůstající nejprve vzpřímeně na šikmo odstálých stopkách, později jsou převislé. Otvírají se v místě srůstu plodolistů, obsahují několik málo hnědých semen ledvinovitého tvaru obsahující alkaloidy lunarin a lunaridin.", "section_level": 1}, {"title": "Pěstování.", "content": "Rostlina se vysévá v letních měsících přímo na stanoviště, vytvoří se tak prvým rokem jen přízemní růžici listů a teprve druhým vyrostou květonosné lodyhy. Obnovovacími pupeny přezimují těsně při povrchu půdy. Ze semen vysetých na jaře sice většinou vyrůstají rostliny vykvetající ještě téhož roku, kvetou však jen málo. Lze ale malé rostlinky vyseté na jaře koncem léta přesadit, pak pokvetou až příštím rokem. Měsíčnice roční se pěstuje pro své květy a hlavně pro šešulky, ty se suší v zelené zralosti nebo po vypadání semen, jsou pak v suchých kyticích trvanlivé i několik let.", "section_level": 1}, {"title": "Odkazy.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Externí odkazy.", "content": "", "section_level": 2}], "src_summary": "Měsíčnice roční (\"Lunaria annua\") je okrasná rostlina pěstovaná v zahradách pro své nafialovělé nevonné květy a okrouhlé dekorativní plody, které jsou po usušení velmi trvalé a používají se do suché vazby.", "tgt_summary": "Lunaria annua, called honesty or annual honesty in English, is a species of flowering plant native to the Balkans and south west Asia, and naturalized throughout the temperate world.", "id": 816745}
{"src_title": "Meziparlamentní výměna informací týkajících se Evropské unie", "tgt_title": "Interparliamentary EU Information Exchange", "src_document": [{"title": "Historie a role.", "content": "Databáze IPEX - Interparliamentary EU-Information Exchange vznikla na základě doporučení Konference předsedů parlamentů Evropské unie, která se konala v Římě roku 2000 . V souladu se Směrnicí pro meziparlamentní spolupráci, která byla přijata v Haagu v roce 2004, proběhlo oficiální spuštění webových stránek v červnu 2006 během Konference předsedů parlamentů Evropské unie v Kodani. S cílem podpořit Konferenci předsedů, Konferenci parlamentních výborů pro evropské záležitosti (COSAC), setkání specializovaných výborů vnitrostátních parlamentů a Evropského parlamentu, meziparlamentní setkání a stálé zástupce vnitrostátních parlamentů v Bruselu, patří IPEX mezi jeden z hlavních pilířů meziparlamentní komunikace o aktivitách týkajících se EU. IPEX má umožnit vnitrostátním parlamentům užší spolupráci a koordinaci jejich aktivit souvisejících s EU, a zároveň má více přiblížit tuto meziparlamentní spolupráci evropským občanům. Z tohoto důvodu IPEX nabízí základní navigaci na stránkách ve všech úředních jazycích EU. Vnitrostátní parlamenty mohou publikovat svá stanoviska a texty ve svých národních jazycích. V zájmu snadnějšího překonávání jazykové bariéry je ale vnitrostátním parlamentům připomínáno, aby důležité informace a přijatá stanoviska publikovaly v angličtině nebo ve francouzštině (alespoň ve formě krátkého souhrnu). V souladu s IPEX Guidelines dohlíží na chod IPEXu Správní rada (IPEX board). Rada je každoročně jmenována na setkání Kancléřů jednotlivých komor vnitrostátních parlamentů a Evropského Parlamentu. IPEX je spravován Centrální podporou (Central support), stálým IPEX zaměstnancem (IPEX information officer) a sítí IPEX korespondentů z jednotlivých komor vnitrostátních parlamentů. Na IPEX mohou přispívat všechny vnitrostátní parlamenty členských států EU, parlamenty kandidátských zemí a také Evropský parlament. V zájmu propagace meziparlamentní spolupráce je IPEX také otevřen pro COSAC a Evropské centrum pro parlamentní výzkum a dokumentaci (ECPRD).", "section_level": 1}, {"title": "Funkce IPEXu.", "content": "IPEX nabízí následující možnosti: Tato výměna informací probíhá prostřednictvím následujících nástrojů: Databáze, Fórum a sekce Novinek. Součástí internetové stránky IPEX jsou také stránky obsahující informace a dokumenty k řadě meziparlamentních konferencí: Konference předsedů parlamentů EU, Konference parlamentních výborů pro evropské záležitosti (COSAC), Konference ke společné zahraniční a bezpečností politice (SZBP)/společné bezpečnostní a obranné politice (SBOP),Meziparlamentní konference ke stabilitě, hospodářské koordinaci a správě v EU či Skupina pro společnou parlamentní kontrolu Europolu (JPSG) .", "section_level": 1}, {"title": "Externí odkazy.", "content": "IPEX - oficiální stránky Konference parlamentních výborů pro evropské záležitosti tzv. COSAC - oficiální stránky Evropské centrum pro parlamentní výzkum a dokumentaci ECPRD - oficiální stránky Senát a EU - stránky Senátu PČR věnované evropské agendě Výbor pro evropské záležitosti Poslanecké sněmovny PČR", "section_level": 1}], "src_summary": "Meziparlamentní výměna informací týkajících se Evropské unie (anglicky Interparliamentary EU Information Exchange; IPEX) je platforma sloužící vnitrostátním parlamentům členských států EU a Evropskému parlamentu pro výměnu informací, které se týkají aktivit souvisejících s Evropskou unií, a to zejména ve světle ustanovení Lisabonské smlouvy. Úloha vnitrostátních parlamentů je zejména stanovena v Protokolu o úloze vnitrostátních parlamentů v Evropské unii a v Protokolu o používání zásad subsidiarity a proporcionality.", "tgt_summary": "IPEX, the InterParliamentary EU information eXchange, is a platform for the exchange of information between EU national parliaments as well as the European Parliament concerning issues related to the European Union, especially in light of the provisions of the Treaty of Lisbon. The Treaty of Lisbon explicitly sets out the role of the national parliaments in the Protocol on the role of national Parliaments in the European Union and in the Protocol on the application of the principles of subsidiarity and proportionality.", "id": 1752368}
{"src_title": "Team StarKid", "tgt_title": "StarKid Productions", "src_document": [{"title": "Historie.", "content": "Předtím než oficiálně v roce 2009 vznikl Team StarKid, také známý pod názvem StarKid Production, se budoucí členové objevovali v seriálu (LWL), který byl ke zhlédnutí online, tvořili si své muzikálové hry a hráli v nich na Michiganské univerzitě hudby, divadla a tance. Název „Team StarKid“ pochází z jedné repliky, kterou pronáší Lauren Lopezová jako postava Draca Malfoye v muzikálu \"A Very Potter Musical\". Team StarKid vytvořili 19. června 2009 svůj kanál na servru Youtube pod názvem \"StarKidPotter\". Od té doby mají více než 100 milionů zhlédnutí.", "section_level": 1}, {"title": "Divadelní hry.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "A Very Potter Musical.", "content": "Team StarKid vystoupili poprvé se svou muzikálovou hrou \"Harry Potter, The Musical\", 9. dubna roku 2009 v dramatickém centru Walgreen na univerzitě v Michiganu. Aby nedošlo k porušení autorských práv a k soudnímu sporu s Warner Bros., spolek se rozhodl změnit název své hry na \"A Very Potter Musical\". Team StarKid se zaregistrovali na Youtube 19. června 2009 a svou hru tam nahráli 5. července 2009. Tento muzikál paroduje 1., 4., 6. a 7. díl knihy o Harrym Potterovi, ačkoliv veškerý děj se odehrává během Harryho druhého roku v Bradavicích. Muzikál byl vyhlášen časopisem \"Entertainment Weekly\" jako jeden z deseti nejlepších videí roku 2009.", "section_level": 2}, {"title": "Me and My Dick.", "content": "Druhý muzikál \"Me and My Dick\" vznikl na podzim roku 2009. Scénář napsali Matt Lang, Nick Lang, Brian Holden a Eric Kahn Gale a hudbu vytvořili A.J. Holmes, Carlos Valdes a Darren Criss. Poté vzniklo album, které bylo jako první studentský počin z muzikálové vysoké školy vyhlášeno na 11. místě v žebříčku \"Billboard Charts\", což je ukazatel popularity písní a alb v USA.", "section_level": 2}, {"title": "A Very Potter Sequel.", "content": "\"A Very Potter Sequel\" navazuje na předchozí hudební představení \"A Very Potter Musical\". Paroduje 1., 3. a 5. díl knihy od J. K. Rowlingové, ale děj je nastaven jako první rok Harryho života v Bradavicích. Muzikál byl poprvé uveden na scénu 14. května 2010 a je ke zhlédnutí na Youtube od 22. července 2010. Většina písní byla nahrána do alba \"A Very StarKid Album\", které se umístilo na 14. místě v žebříčku \"iTunes Pop Charts\". \"A Very Potter Sequel\" byl nominován na Mashable Award v kategorii za nejlepší online video.", "section_level": 2}, {"title": "Starship.", "content": "Prvního listopadu Team StarKid oznámili, že pracují na svém novém muzikálu pod názvem \"Starship\". Děj se odehrává na planetě velkých brouků, kde jeden z nich, kterého hraje Joey Richter, najde lidskou vesmírnou loď a chce se stát vesmírným strážcem. Vyprodaná představení byla k vidění v Chicagu 11. a 12. února 2011 a měla premiéru i v New Yorku a v Los Angeles. Na Youtube byl muzikál umístěn 30. dubna 2011.", "section_level": 2}, {"title": "Holy Musical B@man!", "content": "\"Holy Musical B@man!\" je parodie na \"DC Universe's Batman\". Muzikál byl uveden v Chicagu 22. března 2012 a na Youtube byl nahrán 13. dubna 2012.", "section_level": 2}, {"title": "A Very Potter Senior Year.", "content": "Poslední muzikálová parodie Harryho Pottera od týmu Starkid. Vyšel 11. srpna 2012 a herci měli na jeho nacvičení pouze dva dny, protože Darren Criss byl zaneprázdněn svou rolí v Glee natolik, že mu to prostě na jindy nevycházelo. Tento muzikál je jediný, při kterém mají herci na jevišti v rukou scénáře a roli Lenky Láskorádové si zahrála Evanna Lynch, která ji ztvárnila ve filmech o Harrym Potterovi.", "section_level": 2}, {"title": "Twisted.", "content": "Parodie na pohádkový Disney příběh Aladin z roku 1992. Premiéra byla v červenci 2013 v Chicagu.", "section_level": 2}, {"title": "ANI: Parody.", "content": "Parodie na Star Wars.", "section_level": 2}, {"title": "The Trail to Oregon.", "content": "Muzikál o části americké historie, s pouze šesti herci. Joey Richter zde ztvárňuje hned několik rolí najednou, i v jednom okamžiku. Muzikál je zcela unikátní svým koncem – můžete si vybrat, kdo zemře.", "section_level": 2}, {"title": "The Firebringer.", "content": "Muzikál o historii lidstva. Premiéra byla v roce 2016.", "section_level": 2}, {"title": "The Guy Who Didn't Like Musicals.", "content": "TGWDLM je hororová komedie, která nás provází životem Paula, obyčejného chlapa, \"který nemá rád muzikály\", zatímco v Hatchefieldu vypukne nečekaná invaze mimozemšťanů, kteří přetváří svět na muzikál. Muzikál měl premiéru v prosinci roku 2018.", "section_level": 2}, {"title": "Black Friday.", "content": "Black Friday volně navazuje na muzikál The Guy Who Didn't Like Musicals. Znovu se setkáme s některými postavami z předchozího muzikálu. Ale hlavní děj se točí kolem panenky, která byla pojmenována *\"Tickle-Me Wiggly\". Znovu se jedná o hororový komediální muzikál. Premiéra byla na podzim roku 2019. *panenka se doopravdy prodávala na oficiálním e-shopu Teamu StarKid a byla prodána během několika dní (největší zájem propukl po zveřejnění muzikálu na YouTube, kde je na oficiálním kanálu společnosti jako ostatní muzikály).", "section_level": 2}, {"title": "Online seriál.", "content": "V roce 2007 Matt Lang, Nick Lang, Eric Kahn Gale, Brian Holden, Darren Criss, Lauren Lopez, Elona Finlay, Chris Allen, Meredith Stepien a Jim Povolo produkovali online seriál \"Little White Lie\", který se v roce 2009 objevil na Youtube.", "section_level": 1}, {"title": "Členové.", "content": "Seznam členů Team StarKid a jejich role:", "section_level": 1}], "src_summary": "Team StarKid je americký divadelní spolek, který byl založen roku 2009 bývalými studenty Michiganské univerzity. U vzniku stáli Darren Criss, Brian Holden, Matt Lang a Nick Lang. Tato kočovná společnost má v současné době oficiální sídlo v Chicagu.", "tgt_summary": "StarKid Productions, also known as Team StarKid, is an American musical theatre company founded in 2009 at the University of Michigan by Darren Criss, Brian Holden, Matt Lang, and Nick Lang. Widely known for the musical \"A Very Potter Musical\", a parody of the \"Harry Potter\" series, the troupe produces musical comedies inspired by pop culture, with original scripts, songs and music. StarKid utilizes social media, mainly YouTube, to distribute their content. StarKid's repertoire additionally consists of albums, concerts, web series, sketch comedies and books. The company's album \"Me and My Dick,\" featuring original songs and music, became the first charting student-produced musical recording on \"Billboard\", debuting at #11 on the \"Top Cast Albums\" chart in 2010; the following year they landed at #1 on the same chart with the album for \"Starship\".", "id": 2001783}
{"src_title": "REC (film, 2007)", "tgt_title": "Rec (film)", "src_document": [{"title": "Děj.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Stručně.", "content": "Mladá televizní reportérka Ángela Vidalová pořádá reportáž z hasičské stanice pro pořad \",Zatím co vy spíte´´\". Její hlavní prioritou je také výjezd, což se později také stane a jede s hasiči do činžovního domu, odkud znělo hlášení. Ovšem neví o nebezpečné infekci, která se v domě skrývá a která se po celém domě, izolovaného armádou, rozšíří. Začíná krutý boj o život.", "section_level": 2}, {"title": "Celý.", "content": "Mladá televizní reportérka Ángela Vidalová pořádá reportáž z hasičské stanice pro pořad \",Zatím co vy spíte´´\". Zanedlouho se však účastní také hasičského výjezdu s hasiči Manu a Alexem, který byl od začátku pro ní hlavní prioritou. Jede s hasiči do starého činžovního domu, odkud bylo hlášení o podivně chovající se ženě v jejím zamčeném bytě. Tu se snaží policisté uklidňovat až žena pokouše jednoho z policistů. Když se zraněného snaží přemístit ven z domu, zjistí, že armáda celý dům uzavřela a uvalila pod karanténu. Nikdo nemá tušení co se dějě, jsou jen informováni zvenčí, že je to pro jejich bezpečnost. Policista je pokousán a do toho všeho z třetího patra spadne Alex, který je vážně zraněn. Za příčinou se vydají Manu a jiný policista a s nimi společně Ángela a její kameraman. Žena, která policistu pokousala, napadne i jinou obyvatelku domu a následně je zastřelena. Po šoku se Manu pokusí najít cestu z domu ven, ale je zvenčí zadržen policií, která to izolovaným lidí nedovolí. Zkusí jim pomoct Guillem, lékař a správce domu, který ví o místě, odkud skočit na dvůr, ale tam jim to policie také nedovolí a dojde ke konfliktu s policistou Jovenem, o němž mají ostatní pochyby, že o celé akci věděl. Vše se s poklidem vyřeší, Ángela udělá reportáž s páru obyvateli domu. Později jsou informováni, že do domu přijde hygienik s tím, že hrozí, že v domě je infekce. Ángela a kameraman chtějí vše, co má hygienik v plánu, natáčet. Ležící ranění jsou připoutaní a je jim podaná injekce. Zanedlouho ale jeden z nich napadne Guillema a všichni jsou nuceni opustit místnost. Guillem je pokousán a všeci vyžadují od hygienika vysvětlení. Dozví se, že hygiena dostala zprávu od jednoho veterináře, který měl případ psa nakaženého neznámou infekcí. Bylo v kómatu a po chvíli začalo napadat všechny ostatní zvířata. Bylo utraceno a identifikační čip je dovedl do onoho domu. Ukázalo se, že pes patřil malé holce Jennifer a matce, která tvrdí, že její holčička má pouze horečku, což se později projeví jako nákaza a matka je pokousána. Jennifer utekla a Joven s Manu musí holčičku chytit a dát ji injekci. Holčičku našli, zároveň si všimnou, že zastřelená žena zmizela. Joven je později pokousán a Manu s kameramanem utíkají pryč. Nakažený Guillem se snaží přes roletu vedoucí do haly s ostatními dostat s druhým pokousaným policistou. Matka Jennifer je připoutána a Ángela se jí snaží odpoutat. Není čas a nakažení se dostávají do haly. Všichni utíkají do bytu, včetně Ángely. V bytě se také nachází hygienik, od kterého se dozví, že ho pokousali. César, obyvatel domu, má možná tušení, jak se z budovy dostat. Stihne jim pouze sdělit, že do kanalizace vedou pancéřové dveře, pro které je potřeba klíč. Hygienik ho ale pokouše a Manu, Ángela a kameraman zůstanou sami. Po chvilce přemýšlení, jak najít správcův byt je napadnou schránky s čísly bytů a jmenovkami. Během toho si všimnou nakažené matky, přes kterou se naštěstí dostanou. Během cesty po schodech je napadnou další dva nakažení. Ángela se dostala do správcova bytu, kde chvíli hledá dané klíče, které nakonec našla a běží pro Manu, který měl na ně před bytem čekat, ale zjistí, že je už také nakažený. Ángela tedy sama s kameramanem utíká do podkroví, během čehož je nakažení honí. Do bytu se ještě stihnou schovat. V bytě je ale tma a po rozsvícení osvětlení kamery si povšimnou několika článků a fotek v nich, což Ángelu děsí. Pojednávají o jakési portugalské holčičce Tristaně Medeiros, která je posedlá. Majitel bytu, který v bytě dlouho nebyl, měl podezření o nebezpečném viru, který byl vážným případem související s démonickou posedlostí. Objeví také audionahrávky, kde se majitel k viru vyjadřuje. Ángela je náhle vyděšena prudkým otevřením dvířek na půdu, kde se kameraman pokusí kameru strčit a podívat se, co tam je. Do kamery ale uhodilo jakési zkrvavené dítě, díky čemuž se světlo rozbije a Pablo je nucen použít noční režim. Ángelu, vyděšenou k smrti, Pablo uklidňuje a slibuje ji, že se odtamtud zkusí dostat. Ale během obhlídky kamerou Pablo zastihne vychrtlou postavu, nejspíš ženu, blížící se k nim. Ta kráčí, s kladivem v rukou, do kuchyně, kde se snaží něco najít, během čehož se Pablo s Ángelou pokusí utéct. Bohužel se prozradí a Pablo je napaden. Ángela kameru hledá a přes ní objeví vychrtlou ženu, jak Pabla pojídá. Ta napadne taky Ángelu a kamera s zřítí k zemi. Když se pokouší Ángela kameru znovu zvednout, je s křikem odtáhnuta pryč do tmy.", "section_level": 2}, {"title": "Natáčení.", "content": "Na rozdíl od amerického remake z roku 2008 probíhalo natáčení ve skutečném činžovním domě v Barceloně, bez kulis. Film byl také natáčen chronologicky a v páru scénách herci dokonce improvizovali. Konkrétně ve scéně, kdy požárník Álex spadne ze schodů dolů na podlahu haly, při čemž si herci mysleli, že skutečně došlo ke zranění.", "section_level": 1}, {"title": "Remake.", "content": "V roce 2008 natočil John Erick Dowdle remake tohoto úspěšného filmu s názvem \"Karanténa\", který trvá o jedenáct minut déle.", "section_level": 1}, {"title": "Pokračování.", "content": "Pokračování filmu nese název \"REC 2\", jehož režiséry jsou opět Jaume Balagueró a Paco Plaza. Izolovaný dům plný nakažených zombií navštíví tentokrát spěciální jednotka, která má za úkol doprovázet jistého Dr. Owena za cílem najít krev původce nákazy, kterým je dívka Tristana Medeiros.", "section_level": 1}], "src_summary": "REC nebo také [Rec] je španělský hororový film z roku 2007, jehož režiséry jsou Jaume Balagueró a Paco Plaza. Film, ač s délkou 1h a 15 minut, se dočkal velkého úspěchu jak ve Španělsku, tak i v zahraničí.", "tgt_summary": "Rec (stylized as [•REC]; short for \"record\") is a 2007 Spanish found-footage horror film co-written and directed by Jaume Balagueró and Paco Plaza. The film centers on a reporter and her cameraman covering a firefighter intervention in an apartment building in Barcelona. As the situation escalates, after some of the building's occupants show animalistic and murderous behavior, the reporter and cameraman find themselves confined inside the perilous building. The film was a commercial and critical success. It is now recognized as one of the early successes, and one of the best films in the found footage genre. \"Rec\" placed at number 60 on \"Time Out\"s list of the top 100 best horror films. The film spawned the \"Rec\" film series, and was followed by three sequels: \"Rec 2\" directed by Balagueró and Plaza in 2009, \"\" directed by Plaza in 2012, and \"\" directed by Balagueró in 2014 as the final installment in the franchise. The film was remade in the United States under the name \"Quarantine\" in 2008.", "id": 2072851}
{"src_title": "Hans Walter Süsskind", "tgt_title": "Walter Susskind", "src_document": [{"title": "Život.", "content": "Otec skladatele byl významný vídeňský hudební kritik a jeho matka byla česká učitelka klavíru. Studoval na Pražské konzervatoři hru na klavír u Romana Veselého a mistrovskou školu u Karla Hoffmeistera. Absolvoval i kurz hry na čtvrttónový klavír a často koncertoval i na cembalu. Skladbu studoval soukromě u Fidelia Finka. Zahájil velmi úspěšnou koncertní kariéru v Praze i v zahraničí. Zaměřil se zejména na díla soudobých skladatelů. Např. v roce 1938 provedl v Praze poprvé souborné klavírní dílo Leoše Janáčka. Působil ve spolku \"Přítomnost\" i v uměleckém sdružení \"Mánes\". Dirigování studoval u George Szella. V letech 1934–1937 působil jako dirigent pražského Německého divadla. Prahu opustil 13. března 1939, dva dny před obsazením Čech a Moravy německou armádou. Za pomoci britského žurnalisty a pracovníků vyslanectví přijel do Spojeného království. V Anglii vytvořil \"České trio\", které za podpory Jana Masaryka, tehdejšího československého velvyslance v Londýně, získalo v Británii řadu koncertních příležitostí. V roce 1942 se stal dirigentem operního souboru \"Carl Rosa Opera Company\" a v roce 1944 s tímto souborem uskutečnil své první gramofonové nahrávky. Po válce se již do Československa nevrátil a po komunistickém puči v roce 1948 požádal o britské občanství, které mu bylo bez problémů uděleno. Již jako britský občan vystoupil v roce 1964 na hudební festivalu Pražské jaro. V letech 1946–1952 působil jako šéfdirigent \"Royal Scottish National Orchestra\" v Glasgow. Poté odcestoval do Austrálie a až do roku 1955 vedl \"Melbourne Symphony Orchestra\". Po krátkém působení v Izraeli byl jmenován ředitelem \"Toronto Symphony Orchestra\". V Torontu pak působil až do roku 1965. Vyučoval zde rovněž dirigování na královské konzervatoři (\"The Royal Conservatory of Music\"). Od roku 1968 byl dirigentem \"Saint Louis Symphony Orchestra\". V roce 1971 zahajoval newyorskou operním sezónu v divadle \"New York City Opera\" Janáčkovou operou \"Věc Makropulos\".", "section_level": 1}], "src_summary": "Hans Walter Süsskind, také Jan nebo Hanuš (1. května 1913 Praha – 25. března 1980 Berkeley, Kalifornie) byl britský klavírista, dirigent a hudební skladatel českého původu.", "tgt_summary": "Jan Walter Susskind (1 May 1913 – 25 March 1980) was a Czech-born British conductor, teacher and pianist. He began his career in his native Prague, and fled to Britain when Germany invaded the city in 1939. He worked for substantial periods in Australia and the United States, as a conductor and teacher.", "id": 1958146}
{"src_title": "Ultrajemné částice", "tgt_title": "Ultrafine particle", "src_document": [{"title": "Vlastnosti.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Vznik a složení.", "content": "Ultrajemné částice vznikají kondenzací z plynů nebo přímo při spalování. Jejich zdrojem mohou být i laserové tiskárny či 3D tiskárny. Na povrch ultrajemných částic se mohou navazovat těžké kovy nebo organické polychlorované bifenyly (PCB), které nebezpečnost částic ještě zvyšují.", "section_level": 2}, {"title": "Velikost.", "content": "Za ultrajemné částice se považují částice do velikosti 100 nm. Jejich dolní velikost není definována, ale je dána tím, že částice je shluk minimálně několika molekul látky, přičemž velikost molekul je běžně od desetin po jednotky nm. Ultrajemné částice jsou řádově 100× až 1000× menší, než je dosud sledovaný polétavý prach rozptýlený v ovzduší (u něj se běžně sledují částice o velikosti do 2,5 a do 10 μm, označované jako PM a PM). V městské atmosféře se v 1 m vyskytuje řádově 10 ultrajemných částic. Jejich hmotnost dosahuje jen 2 μg/m (to je 10× až 100× méně, než jaká je hmotnost větších částic PM).", "section_level": 2}, {"title": "Nebezpečí.", "content": "Vzhledem ke své extrémně malé velikosti pronikají ultrajemné částice až do nejzazších koutků plic – do plicních sklípků (alveol). I v případech, kdy tyto částice nejsou samy o sobě toxické, mohou zde vyvolat oxidační stres, který způsobuje zánět a další zdravotní problémy. Oproti větším částicím však nemusí být ultrajemné částice v plicích zadrženy: velmi dobře přecházejí do epitelárních buněk a přes ně do krve, případně do dalších mezibuněčných tekutin. Zde mohou vyvolávat imunitní reakce nebo zvýšenou koagulaci krve a tím vznik krevních sraženin, které představují riziko vzniku srdečního infarktu a mozkové mrtvice. Krví mohou být transportovány k dalším orgánům. Bylo zjištěno, že k ultrajemným částicím jsou zvláště citliví starší lidé nebo osoby se osoby se srdečním onemocněním či s cukrovkou. První výzkumy naznačují, že UFP mohou nepříznivě ovlivňovat zejména oběhovou soustavu (srdce, játra a další) a že mohou mít odlišné a někdy i závažnější účinky na lidské zdraví než větší částice. Tento vliv je však třeba ještě ověřit. Výzkum ultrajemných částic je teprve ve svých počátcích a proto zatím neexistují limity pro jejich koncentrace v ovzduší.", "section_level": 1}, {"title": "Sledování.", "content": "Ultrajemné částice jsou tak malé, že metody používané pro sledování polétavého prachu (prosávání vzduchu přes papír nebo filtrační tkaniny) jsou pro ně nevhodné. Používá se proto elektrostatická metoda, kterou se stanovuje počet částic konkrétní velikosti v měřeném objemu vzduchu. Částice se elektricky nabijí a podle velikosti a náboje se pak separují v elektrickém poli. Nakonec pak čítač vyhodnotí počet částic v jednotlivých frakcích.", "section_level": 1}], "src_summary": "Ultrajemné částice (UFP – ' nebo také PM) jsou částice o velikosti desítek nanometrů, které jsou rozptýlené v ovzduší. Jsou produkovány lidskou činností (doprava, vytápění, průmyslová výroba), ale mohou vznikat i při přírodních procesech (lesní požáry, výbuchy sopek) nebo samovolně kondenzací z plynů v atmosféře. Jejich nebezpečnost vychází především z jejich malých rozměrů – mohou pronikat přes plíce do krve a způsobovat závažná poškození organismu. Navíc mají vzhledem k malým rozměrům relativně větší povrch, takže se na ně může vázat více dalších škodlivin (organických látek nebo těžkých kovů) než na částice polétavého prachu. Jejich působení není dosud příliš prozkoumáno – začaly se sledovat až v prvním desetiletí 21. století. U dříve nezkoumaných částic do velikosti 3 nm je hlavním přispěvatelem doprava.", "tgt_summary": "Ultrafine particles (UFPs) are particulate matter of nanoscale size (less than 0.1 μm or 100 nm in diameter). Regulations do not exist for this size class of ambient air pollution particles, which are far smaller than the regulated PM and PM particle classes and are believed to have several more aggressive health implications than those classes of larger particulates. In the EU UFP's in ambient air are empirically defined by a technical specification. The important detail is the definition of size, stated: \"The lower and upper sizes considered within this document are 7 nm and a few micrometres, respectively\". Although the most common referral to UFP is \"less than 0.1μm\", this is incorrect for ambient air in the EU. There are two main divisions that categorize types of UFPs. UFPs can either be carbon-based or metallic, and then can be further subdivided by their magnetic properties. Electron microscopy and special physical lab conditions allow scientists to observe UFP morphology. Airborne UFPs can be measured using a condensation particle counter, in which particles are mixed with alcohol vapor and then cooled, allowing the vapor to condense around them, after which they are counted using a light scanner. UFPs are both manufactured and naturally occurring. UFPs are the main constituent of airborne particulate matter. Owing to their numerous quantity and ability to penetrate deep within the lung, UFPs are a major concern for respiratory exposure and health.", "id": 789151}
{"src_title": "Metro v Lyonu", "tgt_title": "Lyon Metro", "src_document": [{"title": "Linky.", "content": "Systém Lyonského metra se skládá ze čtyř linek A-B-C-D. Na mapách jsou barevně označeny.", "section_level": 1}, {"title": "Linky A a B.", "content": "Linka A (\"Perrache - Laurent Bonnevay\") a Linka B (\"Charpennes - Part-Dieu\") byly vybudovány metodou hloubením. Do provozu byly uvedeny 2. května 1978. Vlaky obou linek jezdí namísto ocelových kol po pneumatikách. Linka B byla prodloužena do stanice \"Jean Macé\" 9. září 1981. V září 2000 byla prodloužena do stanice \"Gerland\". Otevření dalšího prodloužení linky do stanice \"Oullins\" je plánováno na rok 2013. Prodloužení linky A do stanice \"Vaulx-en-Velin La Soie\" bylo otevřeno v roce 2007. Do roku 2013 bude linka B plně zautomatizovaná stejně jako nyní linka D. Linka A bude rovně plně zautomatizovaná, ale ne dříve než v roce 2017.", "section_level": 2}, {"title": "Linka C.", "content": "Ozubnicová dráha \"Croix-Rousse-Croix-Paquet\", která byla zrekonstruována v roce 1974 byla začleněna do sítě metra v roce 1978. Byla pojmenována písmenem C. V té době vedla ze stanice \"Hôtel-de-Ville\" do stanice \"Croix-Rousse\". 8. prosince 1984 byla linka prodloužena do stanice \"Cuire\". Trať byla postavena za použití různých metod. Úsek za stanicí \"Hénon\" probíhá po povrchu. Stanice \"Croix Paquet\" je prohlášena za nejstrmější stanici metra v Evropě se sklonem 17%. Linka C je poháněna pomocí trolejového vedení, zatímco Linky A, B a D jsou napájeny pomocí napájecí kolejnice.", "section_level": 2}, {"title": "Linka D.", "content": "Linka D zahájila svůj provoz 4. září 1991 mezi stanicemi \"Gorge-de-Loup\" a \"Grange-Blanche\". Zpočátku byly vlaky řízeny řidičem. Trasa byla 11. prosince 1992 prodloužena do stanice \"Gare de Vénissieux\", v této době také přešel provoz linky na automatický. Gumokolové vlaky metra jezdí automaticky bez řidiče. Jsou ovládány pomocí systému MAGGALY (\"Métro Automatique à Grand Gabarit de l’Agglomération Lyonnaise\"). 28. dubna 1997 byla trasa opět prodloužena, tentokrát do stanice \"Gare de Vaise\". Linka D je ze všech linek Lyonského metra nejhlubší. Byla postavena především ražbou. Prochází pod oběma řekami, které protékají Lyonem - Rhônou a Saônou. Taktéž je se svými 13 kilometry nejdelší Lyonskou linkou.", "section_level": 2}, {"title": "Provoz.", "content": "Metro, stejně jako zbytek veřejné dopravy, je provozováno společností SLTC (Société lyonnaise de transports en commun - městská hromadná doprava v Lyonu). SLTC je pod záštitou TCL (Transports en commun lyonnais - veřejná doprava v Lyonu). Je provozováno pod jménem SYTRAL (Syndicat de transports de l'agglomération lyonnaise).", "section_level": 1}], "src_summary": "Metro v Lyonu, neboli Lyonské metro tvoří základ městské hromadné dopravy v Lyonu Skládá ze čtyř linek a je v provozu od roku 1978. Metro je součástí rozsáhlého dopravního systému TCL, ke kterému rovněž patří tramvajová, trolejbusová a autobusová doprava. Na rozdíl od všech ostatních systému metra ve Francii (krom jednoho, RER), vlaky Lyonského metra jezdí vlevo, jako vlaky společnosti SNFC. To je výsledkem nerealizovaného projektu, podle nějž měly vlaky metra jezdit na přeměstí po již existujících vlakových kolejích. V Lyonu se používá tzv. Gumokolové metro. Podobné metro se používá taktéž v Montrealu, tam je ale širší. Metra v Lyonu a Montrealu mají rovněž podobné vlaky a podobu stanic. Celková délka sítě je 30 kilometrů. Z toho je 80% vedeno v podzemí. Ve všední dny přepraví 708 000 cestujících.", "tgt_summary": "The Lyon Metro () is a rapid transit system serving Lyon Metropolis, France. First opened in 1974, it currently consists of four lines, serving 40 stations and comprising of route. Part of the Transports en Commun Lyonnais (TCL) system of public transport, it is supported by two funiculars and a tramway network. Unlike other French metro systems, but like the SNCF and RER, Lyon Metro trains run on the left. This is the result of an unrealised project to run the metro into the suburbs on existing railway lines. The loading gauge for all lines is , more generous than the average for metros in Europe. The Lyon Metro owes its inspiration to the Montreal Metro which was built a few years prior, and has similar (narrower) rubber-wheel cars. Daily weekday ridership was 740,000 in 2011.", "id": 825965}
{"src_title": "Jennie Garth", "tgt_title": "Jennie Garth", "src_document": [{"title": "Počátky.", "content": "Narodila se v americké Urbaně do rodiny Johna a Carolyn Garthových. Dohromady má 6 nevlastních sourozenců a všichni společně vyrůstali na ranči v Arcole. Poté, co se její rodina přestěhovala do Glendale v Arizoně, se začala věnovat tanci a modelingu. Tam si jí také všiml lovec hereckých talentů Randy James. Studovala na školách jako Greenway High School a Apollo High School. Poté se nechala Jamesem zlákat na hereckou kariéru a odstěhovala se do Los Angeles.", "section_level": 1}, {"title": "Herecká kariéra.", "content": "Před kamerou se objevila poprvé v roce 1989 a to konkrétně v seriálu \"Growing Pains\". Vidět jsme jí poté mohli spíše v seriálových rolích. Mezi lety 1989 a 1990 účinkovala v seriálu \"A Brand New Life\". V roce 1990 získala životní roli Kelly Taylor v seriálu \"Beverly Hills 90210\", kde vydržela dalších 10 let. Spatřit jsme jí také mohli v seriálech jako \"The $treet\", \"Co mám na tobě ráda\" či ve volném pokračování původního hitu s názvem \"\". Zahrála si také v několika celovečerních filmech. Spatřit jsme jí mohli ve snímcích jako \"Síla 98\" nebo \"Bratři ve zbrani\". Sama si také vyzkoušela režírování, když se ujala jedné z dílů seriálu \"Beverly Hills 90210\". Objevila se také v americké verzi zábavné show \"Dancing with the Stars\". V roce 2014 si s Tori Spelling zahrála v seriálu \"Mystery Girls\", který byl po první řadě zrušen. V roce 2014 měl premiéru její vlastní reality-show \"The Jennie Garth Project\", v deseti dílech divákům představila rekonstrukci svého domova v Hollywoodu v Kalifornii.", "section_level": 1}, {"title": "Osobní život.", "content": "V roce 1994 se provdala za Daniela Clarka, manželství však vydrželo pouhé dva roky. V roce 1996 se při natáčení TV filmu \"An Unfinished Affair\" poznala s hercem Peterem Facinellim, kterého si po pětiletém vztahu vzala. Z jejich vztahu a později manželství vzešly dcery Luca Bella (* 30. červen 1997), Lola Ray (* 6. prosinec 2002) a Fiona Eve (* 30. září 2006). Jejich manželství se rozpadlo na konci března 2012. Dvojice se rozvedla v červnu 2013. Na podrzim roku 2014 začala chodit s hercem Davidem Abramsem. Pár se zasnoubil v dubnu roku 2015 a vzali se 11. července 2015. Dvojice se rozešla v roce 2017. V dubnu 2018 si zažádali o rozvod.", "section_level": 1}], "src_summary": "Jennifer Eve Garth (* 3. duben 1972, Urbana, Illinois, USA) je americká filmová herečka a režisérka. Nejvíce se proslavila rolemi v seriálech \"Beverly Hills 90210 a Co mám na tobě ráda\" (2002-06).", "tgt_summary": "Jennifer Eve Garth (born April 3, 1972) is an American actress. She is known for starring as Kelly Taylor throughout the \"Beverly Hills, 90210\" franchise (1990–2000) and Val Tyler on the sitcom \"What I Like About You\" (2002–06). In 2012, she starred in her own reality show, \"Jennie Garth: A Little Bit Country\" on CMT.", "id": 2168113}
{"src_title": "Kostel svatého Rocha (Paříž)", "tgt_title": "Saint-Roch, Paris", "src_document": [{"title": "Historie.", "content": "V roce 1521 zde pařížský obchodník Jean Dinocheau postavil kapli zasvěcenou svaté Zuzaně. Tehdy se nacházela ještě na předměstí za bránou sv. Honoria pařížských hradeb. V době hugenotských válek v roce 1577 se donátorův synovec Étienne Dinocheau přidal k royalistům a rozšířil kapli na kostel, jehož patronem zvolil svatého Rocha. V roce 1629 se kostel stal farním a dne 23. března 1653 budoucí král Ludvík XIV. se svou matkou Annou Rakouskou položil základní kámen nové stavby kostela. Výstavba nové budovy trvala až do roku 1722 a podíleli se na ní postupně architekti Jacques Lemercier, Étienne-Louis Boullée, Jules Robert de Cotte, Jules Hardouin-Mansart, Pierre Bullet a Robert de Cotte. Kvůli nedostatku finančních prostředků byla stavba v roce 1660 na několik let zastavena a byly dokončeny pouze transept a loď. V roce 1690 byla dokončena tavba transeptu, zaklenutím kupole v kříženía vystavěn segment chóru s ochozem a chórovými kaplemi. Byly však zakryty pouze dočasnou dřevěnou střechou. V roce 1701 Jules Hardouin-Mansart začal se stavbou chórové kaple zasvěcené Panně Marii, zaklenuté hlavní chrámovou kupolí, kterou po jeho smrti dokončil Pierre Bullet. Poté byly práce opět přerušeny. Stavba pokračovala v roce 1719 díky financím bankéře Johna Lawa, který financoval střechu a fasádu kostela. V letech 1728-1736 Robert de Cotte přistavěl věž vpravo od chóru. V roce 1735 byla zničena fasáda věže. Robert de Cotte navrhl trojosé dvoupatrové průčelí, které pravděpodobně realizoval až jeho syn Jules-Robert v roce 1739. Spodní patro zdobí dva páry dórských sloupů, horní patro je rytmizováno dvěma dvojicemi sloupů korintských. V roce 1754 Louis-Etienne Boullée přistavěl na východní straně chóru kapli Kalvárie, která byla zásadním způsobem přestavěna v polovině 19. století. V roce 1756 Jean-Baptiste Pierre namaloval obraz Nanebevzetí pro kupoli kaple Panny Marie. V roce 1758 byla postavena barokní kazatelna se štukovým baldachýnem na severní straně hlavní lodi, která však byla dvakrát upravena do odlišné podoby. Kaple Kalvárie byla upravena na kapli Katechismu v roce 1850 a zcela přestavěna. V roce 1879 byla stržena věž na jižní straně kvůli rozšíření komunikace \"Avenue de l'Opéra\". Během Velké francouzské revoluce byl kostel roku 1789 vypleněn. Roku 1795 zde Napoleon Bonaparte s vojáky Národního konventu dal střílet do royalistů. Byly zničeny všechny sochy v průčelí kostela, vitráže kromě středu jednoho okna s monogramem zakladatelů a letopočtem 1710 v severní postranní lodi, rozbita část sochařské výzdoby oltářů a poničena část výzdoby kleneb. Sousední zrušený klášter ovládli jakobíni a 27. října 1798 jej proměnili kostel na Chrám Rozumu. Po návratu Bourbonů byla pořízena nová vnitřní výzdoba, která zahrnuje malby kleneb hlavní lodi, větší část obrazů, soch a byla přesvěcena část kaplí. Kostel je od roku 1914 chráněn jako historická památka.", "section_level": 1}, {"title": "Architektura.", "content": "Kostel je trojlodní bazilika s valenými klenbami s výsečemi, s kupolí v transeptu a s hlavní kupolí nad mariánskou kaplí uprostřed ochozu na půdorysu kruhu, připojeného ke stavbě z východu. Původní plány navrhl architekt Jacques Lemercier. Se svými 126 metry délky patří stavba k největším kostelům v Paříži. Stavba byla inspirována některými jezuitskými kostely, jejichž koncepce byla přizpůsobena katolické liturgii ve znění Tridentského koncilu a provozu poutního chrámu, v němž může zástup věřících obejít široký ochoz chóru, zvaný deambulatorium. Tento architektonický model se ve Francii na počátku 17. století objevil v několika variantách, a to zejména v Paříži jako bývalý kostel kláštera feuillantů (1600-1608), kostel kláštera bosých karmelitánů (1613-1620), původně jezuitský kostel svatého Pavla a svatého Ludvíka (1627-1641), jezuitský noviciát (1634) a kaple sv. Voršily v Sorbonně (1634). Absence zvonice, která byla zbořena v 19. století, je řešena zavěšením zvonů ve krovu kostela, jeden zvon- umíráček stojí na podlaze chóru.", "section_level": 1}, {"title": "Kaple Kalvárie.", "content": "Kaple byla postavena v roce 1754 podle návrhu Étienna Maurice Falconeta v prostoru bývalého hřbitova severo-východně od kostela a připojena k ochozu kostela. Její architekturu provedl architekt Étienne-Louise Boullée. Jeho stavba byla v roce 1850 rozšířena o tři výklenky s monumentálními skupinami soch: vlevo Přibíjení Krista na kříž, uprostřed Ukřižování, vpravo Ukládání Krista do hrobu. Objednalo je, stejně jako ostatní výzdobu kostela, město Paříž. Dnes je kaple přístupná ze dvou stran: vraty ze severní strany (z ulice sv. Rocha,\"Rue Saint-Roch\"), nebo z ochozu u z kaple Panny Marie.", "section_level": 2}, {"title": "Kaple Uctívání.", "content": "Kaple byla postavena v roce 1715 na náklady finančníka Johna Lawa. Nachází se na severojižní ose kostela jako rozšíření kaple Panny Marie ve formě její niky. Je osvětlena pouze dvěma okny.", "section_level": 2}, {"title": "Kaple Panny Marie.", "content": "Kaple segmentem obvodové zdi prodlužuje chór směrem na severovýchod. Stavbu navrhl Jules Hardouin-Mansart a byla realizována v roce 1709 z peněz získaných loterií. V kapli se mísí prvky baroka a klasicismu. Její kupole je pokryta freskou Nanebevzetí Panny Marie, kterou namaloval v letech 1749-1756 Jean-Baptiste Marie Pierre. V roce 1932 byla restaurována. Oltář Narození Páně tvoří monumentální štukatury s paprsky betlémské hvězdy nad barokními sochami klečící Panny Marie a sv. Josefa u jeslí s dítětem Ježíšem, po stranách adorované sochami sv. Jeronýma a sv. Barbory.", "section_level": 2}, {"title": "Varhany.", "content": "Autorem prospektu velkých varhan na kruchtě na západní straně z roku 1842 je Aristide Cavaillé-Coll, varhany postavil Louis-Alexandre Clicquot. Druhé varhany jsou vestavěny do výklenku ochozu chóru. Společnost \"Les Heures Musicales de Saint-Roch\" tvoří pravidelně hudební složku bohoslužeb, a také v kostele pořádá koncerty starého i současného sborového zpěvu.", "section_level": 1}], "src_summary": "Kostel svatého Rocha (fr. \"Église Saint-Roch\") je katolický farní kostel v 1. obvodu v Paříži, vrcholně barokní trojlodní bazilika na nároží ulic \"Rue Saint-Honoré\" a \"Rue Saint-Roch\", postavený v letech 1653-1722 na starších základech.", "tgt_summary": "The Church of Saint-Roch () is a late Baroque 126 meter-long church in Paris, dedicated to Saint Roch. Located at 284 rue Saint-Honoré, in the 1st arrondissement, it was built between 1653 and 1740. The church is organized as a series of chapels. One of them is dedicated to Saint Susanna in memory of the church which used to stand in its place. Accordingly, there is a mural painting above the altar, showing Saint Susanna fleeing her attackers, and looking up to the heavens for the help of God.", "id": 1096300}
{"src_title": "Benedikt Höwedes", "tgt_title": "Benedikt Höwedes", "src_document": [{"title": "Klubová kariéra.", "content": "Höwedes začal hrát fotbal ve svém rodném městě v klubu TuS Haltern v roce 1994. Ve věku třinácti (2001) přestoupil do mládežnického týmu Schalke 04. V roce 2003 se stal kapitánem týmu Schalke U19, se kterým vyhrál německé mládežnické mistrovství. V lednu 2007 podepsal profesionální smlouvu platnou do konce sezóny 2009/10 a v červenci se připojil k Schalke v Bundeslize. Do října 2007 však hrál za rezervní tým Schalke 04 v Oberlize (čtvrtá divize). Se Schalke vyhrál v sezóně 2010/11 DFB-Pokal a v roce 2011 i DFL-Supercup.", "section_level": 1}, {"title": "Reprezentační kariéra.", "content": "Za Německo hrál v reprezentačních týmech do 18 a 19 let. Hrál také za tým do 20 let. V létech 2007–2010 byl členem německé reprezentace do 21 let. Trenér Horst Hrubesch jej nominoval na Mistrovství Evropy hráčů do 21 let 2009 konané ve Švédsku, kde získal s německým týmem premiérový titul v této kategorii. Po odmítnutí Svena Bendera a Bastiana Schweinsteigera jej nominoval trenér Joachim Löw pro zápasy v květnu a červnu 2011 proti Uruguayi, Rakousku a Ázerbájdžánu poprvé do A-týmu Německa. Debutoval 29. května proti Uruguayi, když v 66. minutě vystřídal Philippa Lahma.", "section_level": 1}, {"title": "Mistrovství světa 2014.", "content": "Trenér Joachim Löw jej vzal na Mistrovství světa 2014 v Brazílii. Němci postoupili ze základní skupiny G se 7 body z prvního místa po výhře 4:0 s Portugalskem, remíze 2:2 s Ghanou a výhrou 1:0 s USA. S týmem získal zlaté medaile po finálové výhře 1:0 proti Argentině.", "section_level": 2}, {"title": "EURO 2016.", "content": "Trenér Joachim Löw jej zařadil do závěrečné 23členné nominace na EURO 2016 ve Francii. Němci získali na turnaji bronzové medaile, v semifinále je vyřadila domácí Francie po výsledku 0:2.", "section_level": 2}, {"title": "Reprezentační góly.", "content": "Góly Benedikta Höwedese za A-mužstvo Německa:", "section_level": 2}], "src_summary": "Benedikt Höwedes (* 29. února 1988, Haltern am See) je německý fotbalový obránce a reprezentant. V současnosti hraje v ruské lize Premier Liga za jeden z nejlepších ligových fotbalových klubů Lokomotiv Moskva.", "tgt_summary": "Benedikt Höwedes (; born 29 February 1988) is a German professional footballer who plays as a defender who is currently a free agent and plays for the Germany national football team. At international level, Höwedes won the World Cup with Germany in 2014, and was one of only three players to play every single minute of the tournament. Höwedes has described himself as a 'multi-functional player' in the defence, who can play in the centre or as both a left or right-sided full-back.", "id": 2223866}
{"src_title": "Hortenzie velkolistá", "tgt_title": "Hydrangea macrophylla", "src_document": [{"title": "Charakteristika.", "content": "Hortenzie je opadavý keř, který dorůstá do výšky asi 1,5 metru , výjimečně může být v našich podmínkách i vyšší. Rostlina je bohatě větvená se vstřícnými, krátce řapíkatými listy. Čepel listů je hrubě pilovitá, listy jsou vejčité až obvejčité, na vrcholu špičaté. Květenství jsou nejčastěji kulovité nebo polokulovité chocholíky. Květy v nich jsou většinou čtyřčetné, někdy pětičetné. Barva květů závisí na kyselosti půdy. V alkalických půdách se zbarvují do růžova a v kyselých půdách se zbarvují do modra. Pěstuje se v řadě kultivarů, jejichž květy jsou vždy sterilní. Plodem hortenzie je tobolka.", "section_level": 1}, {"title": "Rozšíření.", "content": "Rostlina má svůj původ v Japonsku na ostrově Honšú. Ve východní Asii byla jako okrasná dřevina pěstována už v dávných dobách. Ve svých původních stanovištích se vyskytuje převážně v horských lesích a křovinách. Postupem času byla zavlečena i do mnoha dalších regionů světa (Nový Zéland, Střední a Jižní Amerika, Havajské ostrovy, Azorské ostrovy, Madeira). Do rodu hortenzie (\"Hydrangea\") patří více než 70 druhů, které se vyskytují převážně ve východní Asii. V Evropě se pěstuje od 18. století a v Čechách od začátku 19. století. Česky ji poprvé pojmenoval Jan Svatopluk Presl v roce 1846 jako hortensia ozdobná.", "section_level": 1}, {"title": "Pěstování.", "content": "Hortenzie potřebuje dostatek světla. Zároveň je však nutné chránit ji před přímým slunečním úpalem. Ve stínu květy vykvétají pomaleji než na slunci. Ideální teplota pro rostlinu v letním období se pohybuje v rozmezí 20 až 25 °C, proto je vhodná pro pěstování venku.Pokud je hortenzie zasazená do země, stačí ji pouze zakrýt. Rostliny v nádobách před zimou přesuneme do chladné, temné místnosti. Rostlina vyžaduje hojnou zálivku, což nám napovídá i její latinský název \"Hydrangea\". V zimním období zálivku omezíme. Nejlépe je rostlinu zalévat měkkou vodou.", "section_level": 1}, {"title": "Barvení.", "content": "Pokud chceme docílit modré barvy, potřebuje hortenzie dostatek hliníku, se kterým se váže barvivo obsažené v květech. Hliník rostliny získávají z kyselých půd. Růžové květy hortenzií se zbarví do modra při pH půdy 3,5 až 4,5. Červené květy se zbarví do fialova. Bílé hortenzie barvu nemění.", "section_level": 1}], "src_summary": "Hortenzie velkolistá (\"Hydrangea macrophylla\") je okrasná rostlina, hojně pěstovaná v parcích i zahradách. Kvete bohatými květenstvími, jejichž barva je závislá na kyselosti půdy. Patří do čeledi hortenziovité .", "tgt_summary": "Hydrangea macrophylla is a species of flowering plant in the family Hydrangeaceae, native to Japan. It is a deciduous shrub growing to tall by broad with large heads of pink or blue flowers in summer and autumn. Common names include bigleaf hydrangea, French hydrangea, lacecap hydrangea, mophead hydrangea, penny mac and hortensia. It is widely cultivated in many parts of the world in many climates. It is not to be confused with \"H. aspera\" 'Macrophylla'.", "id": 679918}
{"src_title": "Mokele Mbembe", "tgt_title": "Mokele-mbembe", "src_document": [{"title": "Výskyt.", "content": "Celá střední Afrika, především Demokratická republika Kongo", "section_level": 1}, {"title": "Nejstarší pozorování.", "content": "1776 (první informace v Evropě)", "section_level": 1}, {"title": "Nejčastější zobrazování.", "content": "Zvíře je šedohnědé barvy s hladkou kůží. Má malou hlavu na dlouhém krku. Občas popisován roh (nebo chobot). Je zpodobňován se sauropodními dinosaury.", "section_level": 1}, {"title": "Potrava.", "content": "býložravec, liána molombo", "section_level": 1}, {"title": "Historie pozorování.", "content": "Pátrání po tajemném ještěru Roku 1776 byla vydána kniha popisující misionářskou práci v Kongu. Jmenovala se „Historie de Loango Kakongo et Autres Royaumes d’Afrique, Rédigée d’aprés les Memoires des Préfets Apostoliques de la Mission Francoise“. Tuto knihu sepsal abbé Lievaine Bonaventura Proyart. Zajímavá je část, která popisuje zvíře, o kterém misionáři slyšeli od domorodců. Jedná se o zvíře s dlouhým krkem a ocasem, malou hlavou a nohama jako má slon, ale navíc opatřenými drápy. Misionáři prý viděli i stopy tohoto zvířete. Měly obvod kolem 90 centimetrů a otisky drápů byly jasně vidět. Domorodci se nemohli inspirovat popisem dinosaurů, protože v té době byli dinosauři neznámí (první popis dinosaura se objevil až v 19. století). Roku 1913 se po stopách mokele mbembe vydal německý cestovatel von Stein zu Lausnitz. Ten přinesl do Evropy první detailnější popis tohoto tvora. Slyšel také, že se mokele mbembe živí jediným druhem potravy, a to jistým typem liány s bílými květy a plody podobnými jablku. Tato liána nese název molombo (z rodu Landolphia). Zvíře zabíjí hrochy a slony, ale těla nechává na pokoji. Von Stein zu Lausnitz napsal, že: „tvor nežije v malých řekách, jako jsou ramena řeky Likouala. Pouze několik jedinců navštěvuje menší říční toky. Během naší expedice bylo jedno zvíře pozorováno v nesplavné části řeky Sanga, někde mezi řekami Mbaio a Pikunda (...) \"Slyšeli jsme vyprávět, že zvíře navštěvuje řeku Saombo.“ V 80. letech se do Konga vydalo několik expedic. Roku 1980 se po stopách tajemného tvora vydal badatel James Powell, který předtím v Africe zkoumal krokodýly. V jeho expedici byl i Roy Mackal, který se o rok později do Konga vrátil s novou expedicí. Pátrali v oblasti jezera Telle, kde se prý mokele mbembe vyskytuje. Jezero je oválného tvaru s šířkou přibližně 25 kilometrů, přitom hluboké není ani 3 metry. Cesta k jezeru je velice těžká a vede neprozkoumanými hustými lesy. Nejtěžší pro expedici, tak byla právě cesta k jezeru. Roku 1981 se k jezeru Telle vydaly dvě americké expedice. První vedl již zmíněný Roy Mackal. Ten měl informace od domorodců a dokonce prý viděl stezku vyšlapanou mokele mbembe. Druhou expedici vedl Herman Regusters. Ten donesl nějaké fotky, na nichž údajně bylo zvíře zachyceno, ale byly nekvalitní a nebyly jako důkaz uznány. Roku 1982 vyslala konžská vláda vlastní expedici, kterou vedl Marcelin Agana (byl členem už Mackelovi expedice z roku 1981). Agana prý zvíře viděl, ale nepodařilo se mu ho natočit, protože v kameře došel film. Další expedici podnikla roku 1986 Velká Británie a o dva roky později se do Konga vydali Japonci. Ti měli nejlepší techniku té doby a také jich byl velký počet (49 mužů). Dva domorodci jim řekli, že kousek dál se objevilo mokele mbembe. Japonci celé území prohledali, ale nic nenašli. Tři na sobě nezávislé zdroje mluví o zvířeti, kteří prý zabili Pygmejové. Údajně se jedná právě o mokele mbembe. Dvě ze zpráv se dostaly k Francouzi Christianu Le Noelovi. Domorodý průvodce mu vyprávěl, že před lety ulovili jeden kus tvora známého jako mokele mbembe, poté, co je tvor několik týdnů ohrožoval na jezeře. Roku 1958 přišli domorodí rybáři za Jacquem Mangianem a řekli mu, že zabili „velké maso“. Také mu doporučili, ať se jde podívat. Jacques nešel, protože cesta byla dlouhá a neměl dost vybavení. Za nějakou dobu Mangian zjistil, že ti, kteří jedli maso z tohoto uloveného zvířete, se otrávili a zemřeli. Mangian poté tuto historku řekl Noelovi. Třetí zpráva pochází od rybáře Lateka Pascala. Ten ji pověděl Royi Mackalovi. Pygmejové prý zabili nějaké velké zvíře, které otrávilo ty, kteří z něj jedli maso. Všechny tři zprávy mluví o jedné události. S určitostí se však neví, co vlastně ulovili. Popisy mrtvol všech tří zpráv se shodují – jedná se o velké zvíře s tmavou kůží a rohem. Možná šlo o Mokele Mbembe, ale možná taky ne. Můžeme předpokládat, že s nosorožcem, hrochem či slonem si úlovek nespletli, protože tato zvířata pozná každý domorodec.", "section_level": 1}], "src_summary": "Mokele Mbembe (v ngalštině \"ten který zastaví proud řeky\"), někdy také N'yamala, Amali, Jago-nini, je tvor, který dle místního folklóru sídlí ve vodních tocích ve střední Africe.", "tgt_summary": "In Congo River Basin mythology, Mokele-mbembe (Lingala: , \"one who stops the flow of rivers\") is a water-dwelling entity, sometimes described as a living creature, sometimes as a spirit. During the early 20th century, descriptions of the entity increasingly reflected public fascination with dinosaurs, including aspects of particular dinosaur species now known among scientists to be incorrect, and the entity became increasingly described alongside a number of purported living dinosaurs in Africa. Over time, the entity became a point of focus in particular among adherents of the pseudoscience of cryptozoology, and young Earth creationism, resulting in numerous expeditions led by cryptozoologists and funded by young Earth creationists and groups with the aim of finding evidence that invalidates scientific consensus regarding evolution. Paleontologist Donald Prothero remarks that \"the quest for Mokele Mbembe ... is part of the effort by creationists to overthrow the theory of evolution and teaching of science by any means possible\". Additionally, Prothero observes that \"the only people looking for Mokele-mbembe are creationist ministers, not wildlife biologists.\"", "id": 1911503}
{"src_title": "Toyota Production System", "tgt_title": "Toyota Production System", "src_document": [{"title": "Cíle.", "content": "Hlavním účelem TPS je vyloučit přetížení/zahlcení výroby (muri) a výpadky (mura), a zároveň eliminovat plýtvání (muda). Nejlepších výsledků je dosaženo definováním procesu, který je schopný dosahovat požadovaných výsledků hladce, tzn. bez přerušení výrobního procesu – vyloučením \"mura\" (výpadků). Rovněž tak je zásadní zajistit, aby byl proces tak flexibilní, jak je třeba, a to bez stresu či \"muri\" (přetížení), jelikož to opět přináší \"muda\" (plýtvání). Ve výsledku jsou taktická zlepšení v oblasti eliminace plýtvání neboli eliminace „muda“ velmi přínosná. Existuje sedm druhů „muda“, které jsou v TPS definovány: Při pohledu na výsledky TPS, se eliminace plýtvání stala hlavním bodem zlepšování, neboť její implementace je ze všech tří metod nejsnadnější. Díky TPS se mnoho zlepšení spouští pouze na základě snížení výpadků nebo zahlcení ve výrobě, což přináší zároveň omezení plýtvání, a to i bez přímého zaměření na jeho pouhou redukci.", "section_level": 1}, {"title": "Původ myšlenky.", "content": "Tento systém, je více než jiné aspekty závodu, zodpovědný za skutečnost, že se Toyota stala tím, čím je dnes. Toyota byla po dlouhou dobu leader v automobilové výrobě a průmyslu. Je mýtus, že \"Toyota získala inspiraci pro svůj systém, nikoli z amerického automobilového průmyslu (tehdy daleko největšího na světě), ale z návštěvy supermarketu.\" Myšlenka produkce „Just-in-time“ je nápadem Kiičiró Tojody, zakladatele firmy Toyota. Otázka zněla, jak tuto myšlenku implementovat v praxi. Při pročítání popisu amerických supermarketů, si Óno uvědomil, že supermarket je vlastně model toho, co se snažili zavést v závodě. Zákazník v supermarketu si bere požadované množství zboží z regálu a koupí si je. Ze skladu se pak regál doplní jen takovým množstvím zboží, aby se doplnilo chybějící. Takto podobně by si jednotlivé výrobní pracoviště, které potřebovalo doplnit díly, došlo do skladového 'regálu' (v centrálním skladu) pro potřebnou součástku a 'koupilo' (vyndalo) si potřebné množství, zatímco 'regál' by byl 'doplněn' pracovištěm, které produkuje tuto součástku, kterých vyrobí právě tolik, aby nahradily použité množství. Jelikož malý objem zásob je při užití Toyota Production System klíčový, důležitým prvkem filosofie, která za systémem stojí, je pracovat inteligentně a eliminovat plýtvání, aby bylo potřeba jen minimálního množství zásob. Mnoho amerických podniků, které sledovaly Toyotu, si vytklo za cíl útok přímo na velký objem zásob, aniž by porozuměly principům, které umožňují tak velké snížení objemu zásob. Pouhé napodobení bez pochopení základního konceptu či motivace, mohlo vést k neúspěchu těchto projektů.", "section_level": 1}, {"title": "Úcta k člověku.", "content": "Externí pozorovatelé shrnuli principy Toyota jako:", "section_level": 2}, {"title": "Soustavné řešení původu problémů vede k celopodnikovému učení.", "content": "Výrobní postupy Toyoty jsou srovnávány se ždímáním vody ze suchého ručníku. Význam tohoto přirovnání je, že je to systém úplného vyloučení plýtvání. Plýtváním je zde myšleno vše, co nepřispívá k výrobnímu procesu, cokoli, co nezvyšuje přidanou hodnotu. Mnoho lidí za eliminaci plýtvání považuje omezení toho, co většina zná jako plýtvání, stále však zůstává mnoho takového, které dosud nebylo odhaleno, nebo jsou lidé ochotni tolerovat. Došlo však k tomu, že lidé rezignovali na určité problémy, stali se rukojmími rutiny a systém soustavného řešení problémů opustili. Zpětné procházení až k základům, odhalování skutečného významu problémů a poté nastavování fundamentálních zlepšení, je však možné sledovat v celém výrobním systému Toyota.", "section_level": 2}, {"title": "Výsledky.", "content": "Toyota dokázala díky používání TPS významně snížit dodací lhůty a náklady a přitom neustále zlepšovat kvalitu. To jí umožnilo stát se jednou z deseti největších společností na světě. V současné době je stejně zisková jako všichni ostatní výrobci souhrnně a v roce 2007 byla největším výrobcem. Díky úspěchu filosofie predikce výroby se mnoho výrobců snažilo tyto metody okopírovat, nicméně většinou neúspěšně. Stejně tak se mnoho společností z různých odvětví činnosti (mimo výrobu) pokoušelo přizpůsobit některé části nebo celé principy Toyota Production System do své produkce. Mezi nimi najedeme také obory stavebnictví či zdravotnictví.", "section_level": 1}], "src_summary": "Toyota Production System (TPS) je integrovaný sociotechnický systém, vyvinutý firmou Toyota, který zahrnuje filosofii a praktiky jejího managementu. TPS je založen na kooperaci výroby a logistiky automobilového výrobce, včetně jeho interakce s dodavateli a zákazníky. Systém je hlavním předchůdcem typičtějšího způsobu \"lean manufacturing\", tzv. štíhlé výroby. Taiiči Óno, Šigeo Šingó a Eidži Tojoda vyvinuli systém v letech 1948 až 1975. Původní systém nazývaný \"just-in-time production,\" staví na postupech vytvořených zakladatelem koncernu Toyota, Sakiči Tojodou, jeho synem Kiičiró Tojodou a inženýrem Taiiči Óno. Základní principy, na nichž systém TPS, vznikl jsou uvedené v knize The Toyota Way.", "tgt_summary": "The Toyota Production System (TPS) is an integrated socio-technical system, developed by Toyota, that comprises its management philosophy and practices. The TPS is a management system that organizes manufacturing and logistics for the automobile manufacturer, including interaction with suppliers and customers. The system is a major precursor of the more generic \"lean manufacturing\". Taiichi Ohno and Eiji Toyoda, Japanese industrial engineers, developed the system between 1948 and 1975. Originally called \"just-in-time production\", it builds on the approach created by the founder of Toyota, Sakichi Toyoda, his son Kiichiro Toyoda, and the engineer Taiichi Ohno. The principles underlying the TPS are embodied in The Toyota Way.", "id": 875740}
{"src_title": "Zaz", "tgt_title": "Zaz (singer)", "src_document": [{"title": "Životopis.", "content": "Narodila se v rodině španělské učitelky a Francouze, zaměstnaného v elektrárně. V roce 1985, ve věku pěti let, vstoupila na konzervatoř v Tours. Se svou sestrou a bratrem tam studovala až do svých jedenácti let hudební teorii, hru na housle, piano, kytaru a sborový zpěv. V roce 1994, po rozvodu rodičů, odjeli všichni tři sourozenci s matkou do Libourne. V roce 1995 Isabelle docházela na hodiny zpěvu. Potom rok studovala v CIAM (Centre d’information et d’activités musicales, Informační centrum hudebních aktivit) v Bordeaux, kromě toho chodila i na kurzy kung-fu. Roku 2000 získala akvitánské regionální stipendium od Conseil régional, díky kterému mohla dále studovat v Bordeaux na hudební škole CIAM. Pokud jde o hudbu, která ji ovlivnila, ZAZ často cituje Vivaldiho \"Čtvero ročních dob\", jazzovou zpěvačku Ellu Fitzgerald, i francouzský šanson. Dále jsou jejími oblíbenými zpěváky a hudebníky Enrico Macias, Bobby McFerrin, Richard Bona, stejně jako africké, latinské a kubánské rytmy.", "section_level": 1}, {"title": "Hudební kariéra.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "2001–2007.", "content": "Zaz debutovala jako zpěvačka v bluesové skupině Fifty Fingers. Vystupovala s různými hudebními seskupeními v Angoulême, především v jazzovém kvintetu. Je také jednou ze čtyř zpěvaček baskického šestnáctičlenného orchestru Izar Adatz (Padající hvězda) ve městě Tarnos. S tímto orchestrem jezdila dva roky na turné po jižní Francii, zejména v Midi-Pyrenées a Pays basque. Po celý rok 2002 byla součástí bluesrockové skupiny Red Eyes v Bordeaux. Zpívala také po kavárnách a na regionálních koncertech. Následně v Bretani podepsala smlouvu jako zpěvačka latinsko-americké skupiny Don Diego. Skupina hrála hudbu francouzskou, španělskou, je ovlivněna styly africké, arabské, andaluzské hudby a latinskoamerickou hudbou. Don Diego spolupracovala s hvězdami jako jsou Yuri Buenaventura a Bernard Lavilliers. S nimi se ZAZ účastnila festivalu Musiques Métisses v Angoulême. V roce 2006 odjela do Paříže, kde zpívala rok a půl v kabaretu, pět hodin denně bez mikrofonu.", "section_level": 2}, {"title": "2007–2012: Je veux.", "content": "Zaz odpověděla na internetový inzerát producenta a skladatele Kerredina Soltaniho, který hledal novou umělkyni s trochu „nakřáplým hlasem“. Podařilo se a tehdy pro ni napsal píseň „Je veux“, našel producenta i vydavatele. Zaz ale stále hledala práci. Přidala se k rapové skupině Le 4P, se kterou v listopadu 2007 natočila několik klipů, „L'Aveyron“ a „Rugby Amateur“. V dubnu 2008 zpívala na koncertě všech možných stylů s Miliaouechem, v CAT v Bordeaux v rámci hudebních a literárních workshopů. V srpnu 2008 se zúčastnila soutěže Le Tremplin Génération France Bleu/Réservoir. Mezi tím vystupovala se skupinou Sweet Air. 21. listopadu 2008 Zaz a Sweet Air natočili živé album \"Sweet Air et Zaz à l'international\", a potom už se zpěvačka vydala na sólovou dráhu. V roce 2008 vystupovala v Rusku, na Dálném východě na pozvání ředitele Alliance française ve Vladivostoku, Cédrica Grase, který ji slyšel v piano baru. V doprovodu klavíristy Juliena Lifszyce, uskutečnila 13 koncertů během 14 dnů. V lednu 2009 se ZAZ dostala do finále třetí řady soutěže Le Tremplin Génération France Bleu/Réservoir, která se uskutečnila v pařížské Olympii. Doprovázeli ji Mathieu Verlot (kontrabas), Fred Lafage (kytara) a Nicolas Cabat (kytara). Zdálo by se, že po tomto úspěchu budou pro Zaz nahrávací studia otevřená, aby mohla vydat své první album, jelikož jako vítěz soutěže dostala 5 000 euro k natočení videoklipu pro MTV, ale musela počkat ještě 14 měsíců. V dubnu roku 2009 jela znovu na turné do Ruska. Tentokrát do Vladivostoku přes Sibiř až do Nižného Novgorodu. V Rusku Zaz zpívala i písně Édith Piaf, Jacques Brela, Charlese Aznavoura, Serge Gainsbourga, Joe Dassina, Patricie Kaas a své písně z příštího alba: „Je veux“, „Les passants“, „Prends garde à ta langue“. Potom jela na turné do Egypta a Maroka, kde s kapelou v restaurtaci El Papagayo nějaký čas hráli ve stylu latino a doprovázeli jednu španělskou tanečnici. Na konci června 2009 vystupovala v rezidenci Sentier des Halles. Její koncert navštívil incognito skladatel Raphael a následně pro ni napsal překrásné písně, které Zaz zpívá: „La Fée“, „Port Coton“ a „Éblouie par la nuit“. Kromě toho se v létě roku 2009 Zaz zúčastnila japonského festivalu Fuji Rock Festival. Potom dále zpívala v ulicích Montmartru. V roce 2010 ji časopis \"Télérama\" představil jako „ohromný objev, veliký hlas a novou naději“ francouzského šansonu. Konečně 10. května 2010 vyšlo první album ZAZ. Polovinu tvoří písně, které napsala a složila sama: „Trop sensible“, „Les passants“, „Le long de la route“, „Prends garde à ta langue“, „J'aime à nouveau“, „Ni oui ni non“. Kerredine Soltani pro ni toto album produkoval a složil píseň ve stylu gypsy jazz – „Je veux“. Na desce jsou i výše zmíněné písně Rafaela „Éblouie par la nuit“, „Port Coton“ a „La Fée“. Spolu se Zaz účinkují na albu Toby Dammit et Bruce Cherbit (bicí), Raphaël Haroche (kytara), Fred Lafage (kytara, klavír, banjo, harmonium), Manuel Marchès a Antoine Reininger (kontrabas), Germain Guyot (klavír), Robert Aaron (saxofon), Alban Sautour (zvuk a kytary). V roce 2010 podepsala smlouvu s produkcí Caramba a vydavatelstvím Sony ATV, přijala pozvání do mnoha televizí a vešla tím ve známost k širšímu publiku. Její píseň „Je veux“, o pohrdání konzumní společností, figuruje na předních místech hitparád a klip se vysílá celé léto na stanici TF1 a jiných hudebních kanálech. Celé její album je na 1. místě mezi 16 top alby roku 2010.", "section_level": 2}, {"title": "2011–2012.", "content": "Následovalo turné po celé Francii (Paříž, La Rochelle, festivaly v Montauban, Saint-Ouen, Châteauroux, Landerneau, Fécamp). Na scéně ji doprovázeli Guillaume Juhel (kytara), Mathieu Verlot (kontrabas), Bruno Pimienta (bicí) a Augustin d'Assignies (klávesy). Zpívala také na Francofolies de Montréal (Kanada), v Monthey (Švýcarsko), v Bruselu, Berlíně a Miláně. Na podzim je na čelních místech hitparád v Belgii, Švýcarsku i Rakousku. I když měla ohromný úspěch na turné, dává přednost malým sálům. Mezi tím bylo její první album oceněno dvojitou platinovou deskou. Dostala cenu jako Objev roku a další domácí i mezinárodní ocenění. Podle agenturního průzkumu byla nejvyhledávanější francouzskou zpěvačkou na internetu a od roku 2010 byla považována za nejoblíbenější francouzskou zpěvačku vůbec. V lednu 2011 její první album získalo diamantovou desku za prodaných 500 000 kusů ve Francii. 7. ledna 2011 televize TF1 vyhlásila, že píseň „Je veux“ byla zvolena nejoblíbenější písní roku 2010 a kromě toho se stala i umělkyní roku „Nové scény“, zvolena byla čtenáři časopisu \"Paris Match\". V Německu dostala cenu Echo za „mezinárodní objev na hudební scéně“ a v roce 2011 dostala v kanadském Québecu cenu Félix jako nejlepší frankofonní umělkyně roku. V listopadu 2011 si ji pozval jako hosta pro duet v písni „La radio qui chante“ na své album \"Saison\" Yves Jamait. Ve stejném roce složila a nazpívala píseň „Cœur-volant“ na hudbu Howard Shora pro film \"Hugo Cabret\" Martina Scorseseho.", "section_level": 2}, {"title": "2012–2015.", "content": "V květnu 2013 vydala ZAZ své druhé album \"Recto Verso\", jehož první skladbu „On ira“ složil Kerredine Soltani. Frédéric Volovitch (ze skupiny Volo) a Buridane se také na tomto albu autorsky podíleli. Ve Francii už bylo prodáno nejméně 310 000 kusů a dalších 250 000 po celém světě, celkem tedy asi 560 000. V roce 2013 ZAZ za toto album obdržela Grand Prix. V současné době ji doprovázejí hudebníci Jean Philippe Motte (bicí), Denis Clavaizolle (klávesy), Benoît Simon (kytara), Ilan Abou (baskytara a kontrabas), Thierry Faure (klávesy, akordeon a harmonika), Guillaume Juhel (kytara). V roce 2013 byla její píseň „Éblouie par la nuit“ použita ve filmu \"Dead Man Down\" s Colinem Farrellem. Nahrála i titulní píseň a několik dalších pro nový film \"Bela a Sebastián\" (Belle et Sébastien). V roce 2013 vyjela na ohromné světové turné na pět kontinentů, pokaždé bylo naprosto vyprodáno od New Yorku po Rusko či Japonsko. V Evropě vystoupila v České republice, Německu, Anglii, Švýcarsku, Řecku, Turecku, Srbsku a Rumunsku a samozřejmě objela navíc i celou Francii. O rok později udělala i mini-turné po Latinské Americe, vystoupila v Chile, Argentině, Uruguayi a Brazílii. V listopadu 2014 ZAZ vydala album \"Paris\", se kterým v roce 2015 vyhrála cenu Echo v kategorii nejlepší mezinárodní rock-pop hudebnice.", "section_level": 2}, {"title": "2016-2018.", "content": "16. listopadu 2018 ZAZ vydala své 4. album \"Effet miroir\" (Zrcadlový efekt).", "section_level": 2}], "src_summary": "Zaz, vlastním jménem Isabelle Geffroy, (* 1. května 1980 Tours, Francie) je francouzská zpěvačka, zpívající převážně jazz a šansony, ale také rock a pop. Hitem se stala například píseň „Je veux“. Je často označována za novodobou Édith Piaf.", "tgt_summary": "Isabelle Geffroy (born 1 May 1980 in Tours, France), better known by the nickname Zaz, is a French singer-songwriter who mixes jazzy styles, French variety, soul and acoustic. She is famous for her hit \"Je veux\", from her first album, \"Zaz\", released on 10 May 2010.", "id": 561233}
{"src_title": "Jane Campion", "tgt_title": "Jane Campion", "src_document": [{"title": "Biografie.", "content": "Jane Campion se narodila 30. dubna 1954 ve Wellingtonu na Novém Zélandu jako druhé ze tří dětí. Její matka byla herečka a spisovatelka, otec operní a divadelní ředitel. Oba její rodiče byli z druhé generace přistěhovalců na Nový Zéland. Po ukončení studia antropologie na Victoria University ve Wellingtonu odjela Campion do Evropy, kde v Londýně navštěvovala Chelsea School of Arts. Ve studiu malířství pokračovala na Sydney Collage of Arts v Austrálii, kterou absolvovala v roce 1979. Počátkem 80. let vystudovala Australian School of Film and Television. Režisérka natočila svůj první snímek již během svých studií. Její filmy vyvolaly zájem i bouřlivé diskuse, mnohé získaly národní či mezinárodní ocenění. Připojila se k organizaci australských filmařek Australia's Women's Film Unit. Za svůj vůbec nejúspěšnější film \"Piano\" získala Zlatou palmu v Cannes a stala se tak první ženou, které se tohoto prestižního ocenění dostalo. V roce 2007 Jane Campion působila na filmovém festivalu v Cannes jako členka poroty. V roce 1993 byla za film \"Piano\", jako druhá žena v historii, nominována na Oscara v kategorii nejlepší režie (první byla v roce 1975 Lina Wertmüller za film Pasqualino Settebellezze). Režisérka obsadila ve svých dílech tři herečky, které byly za roli v jejím filmu navrženy na Oscara: Holly Hunter (nejlepší herečka, \"Piano\" (1993)), Anna Paquin (Nejlepší herečka ve vedlejší roli, \"Piano\" (1993)) a Barbara Hershey (nejlepší herečka ve vedlejší roli, \"Portrét dámy\" (1996)). Holly Hunter a Anna Paquin byly za své výkony ve filmu \"Piano\" nejen nominovány, ale skutečně ocenění získaly. V roce 1992 se Jane Campion provdala za Colina Englerta, který spolupracoval na jejím filmu \"Piano\" jako pomocný režisér. Rok po svatbě se manželům narodil a po dvanácti dnech zemřel syn Jasper. V následujícím roce se jim narodila dcera Alice. V současnosti je Jane Campion rozvedená, žije a pracuje v australském Sydney.", "section_level": 1}, {"title": "Dílo.", "content": "Dílo Jane Campion pojednává především o ženách, které formují svoji identitu a hledají vlastní místo ve světě. Zároveň bojují s předsudky a rolemi, které jsou jim připsané společností ovládané do značné míry muži. Filmy jsou netradičně vyprávěny z ženské perspektivy, která umožňuje hluboký vhled do psychiky hrdinek. Filmy často ukazují i to, co se v ostatních filmech zásadně neobjevuje, například menstruační krev (film \"An Angel at my Table\"), násilí v rodině (film \"a Girl's own story\"), problémy žen ve viktoriánské době vymočit se v šatech vyztužených pevnými kruhy (film \"The Piano\"). Mužské postavy jsou muži obyčejní, chybující, lidští, mající své slabosti. Jejich síla, kterou často získali jen díky dědičnému patriarchátu, je neoddělitelná od jejich obav, bezmocnosti a zranitelnosti. Filmy jsou kromě zajímavé narativní roviny také vizuálně bohaté, jsou obrazotvorné a zvukově komplexní. Je v nich dobře rozpoznatelné autorčino výtvarné vzdělání zaměřené na surrealismus. Jane Campion začala studovat filmovou školu až v roce 1981 a ve stejném roce vznikl její první snímek \"Tissues\". Jedná se o krátký film o rodině otce uvězněného za zneužívání dětí. Téma dysfunkčních rodin je charakteristické pro její filmy, které vznikaly za doby studií. V té době vzniká také snímek \"Peel\", za který Campion dostala ocenění v kategorii krátkých snímků na festivalu v Cannes a další jako \"Passionless Moments\", \"Girls Own Story\" nebo \"After Hours\". Za první celovečerní film je pokládán její snímek \"Sweetie\" (1989), který natočila spolu s kameramankou Sally Bongers. Ta se stala tímto počinem první ženou za kamerou, která natočila celovečerní film. Sweetie vypráví o dvou sestrách. Starší Kay je odtažitá, bojí se stromů a vybere si muže podle věštby z čajových lístků. Mladší Sweetie je psychicky narušená, své okolí citově vydírá a chce být v centru pozornosti. Rodiče její duševní poruchu přehlížejí a stále jí vnímají jako roztomilé děvčátko, jejich drahouška. Její chování má však nakonec fatální následky. Příběh je vyprávěn z pozice starší sestry, je vykreslen značně naturalisticky a syrově, což mělo za následek rozpolcenost publika - část diváků film miluje, část jej považuje za příliš drsný, až nechutný. Dalším významným snímkem je \"Anděl u mého stolu\" (\"An Angel At My Table\" (1990)). V tomto díle Jane Campion zpracovala autobiografii novozélandské spisovatelky Jane Frame, jejíž odlišnost způsobila, že byla diagnostikována jako schizofrenička a byla zavřená na osm let do ústavu. Campion zde rozvíjí téma izolace uvnitř společnosti ve spojení s touhou někam patřit. Ukazuje nejasnou hranici mezi normalitou a šílenstvím a rozdíl mezi hodnocením společnosti a vnitřním pojetím. Film je rozdělen do tří částí, resp. období života. V každé z částí hraje spisovatelku jiná herečka. Stále však zůstávala Campion spíše tvůrkyní filmů pro filmové „fajnšmekry“. Do širšího diváckého povědomí se dostává v roce 1993 díky svému dalšímu celovečernímu filmu \"Piano\" (\"The Piano\" (1993)). Za tento film získala režisérka Oscara za nejlepší scénář a Zlatou palmu za nejlepší snímek v Cannes. Vznikají nicméně diskuze o tom, do jaké míry byla při tvorbě filmu režisérka omezována ve vyjádření svého názoru v plné míře. Vzhledem k prostředkům, které na film byly vynaloženy, se spekuluje, že v zájmu větší sledovanosti filmu musela autorka značně otupit její obvyklé feministické hledisko. Film je zasazen do 19. století a vypráví příběh Ady, která s dcerou Florou a svým pianem přijíždí na Nový Zéland za domluveným sňatkem s neznámým mužem. Ada od svých šesti let mlčí a promlouvá prostřednictvím hry na piano. Její nový manžel odmítne vzít piano k sobě domů. Piano odkoupí Baines, který ho postupně Adě za její povolnost odprodává zpět. Ada tak nachází svoji tělesnost a ženskou sexualitu. Když to její manžel zjistí, usekne jí prst a nakonec se s ní rozejde. Ada odjíždí a loučí se také se svým pianem. Film je sice zasazen velmi příznačně do 19. století, tedy do doby, kdy ženská sexualita i svoboda byly potlačovány, ale zároveň se v té době začala v ženách probouzet revolta proti této nevyrovnané situaci. Hlavní hrdinka vyniká vlastnostmi příznačnými spíše pro ženy současnosti a to jí dovoluje překročit omezení tehdejší doby. \"Piano\" bylo velmi nadšeně přijato kritikou i diváky. Naopak další film autorky \"Portrét dámy\" (\"The Portrait of a Lady\" (1996)) se s nadšenými ohlasy nesetkal. Jedná se o životní příběh Američanky Isabel, která odcestuje do Evropy, kde nejprve odmítá několik mužů, aby se nakonec nechala manipulovat svojí přítelkyní a později sobeckým a povrchním Gilbertem, za kterého se provdá. Campion zde popisuje podivnou touhu žen podlehnout muži, který se může stát i jejich záhubou. Je zde nastíněn motiv svobody v novém slova smyslu, svobody podlehnout třeba i zlu, je-li to vaší volbou. Ve filmu \"Jako dým\" (\"Holy Smoke\" (1999)) se mladá Australanka Ruth dostává v Indii do kontaktu se spirituálním učením, které ji velmi ovlivní. Její konzervativní rodiče jsou tím zděšeni, a proto podvodem dosáhnou jejího návratu zpět do vlasti. Zde najmou odborníka na sekty, stárnoucího P.J. Waterse, který jí má obrátit zpět k „normálnímu“ životu. P.J. se snaží rozložit její víru, ale Ruth ho začíná sexuálně přitahovat. Dívka přistoupí na jeho hru a svede ho, neboť v jeho touze vidí možnost, jak nad ním zvítězit. Ruth učí Waterse líbat a učí ho i sexu, čímž bourá jeho identitu založenou na machismu. Campion zde vykresluje příběh stárnoucího muže, který nemá mladé dívce čím imponovat, ani psychicky, ani fyzicky. \"Piková trojka\" (\"In The Cut\" (2003)) vypráví o Frannie, která během vyšetřování vraždy mladé ženy naváže sexuální vztah s hlavním vyšetřovatelem Malloyem. Kromě vášně v ní postupně muž vyvolává také podezření, že je pachatelem vyšetřované vraždy. Od Malloye jednou v noci uteče a dostane se do rukou skutečnému pachateli. Podaří se jí uniknout jen o vlásek. Film zachycuje chování mezi mužem a ženou a vzájemnou otevřenost dvou lidí. Frannie, která byla doposud ostražitá k navazování vztahů a byla zklamaná láskou, v novém vztahu objevuje svoji sexuální touhu, ale zároveň bojuje se svým studem a strachem. Malloy je ohromen Franninou nevinností a ona naopak jeho sexuální přímočarostí.", "section_level": 1}], "src_summary": "Jane Campion (* 30. dubna 1954, Wellington, Nový Zéland) je původem novozélandská scenáristka, herečka a především známá režisérka. Její film \"Piano\" byl zařazen americkou národní společností kritiků mezi 100 nejzásadnějších filmů v dějinách. Pro své zaměření na ženy v pozicích outsiderek brojících proti stereotypům a stavějícím se proti svým tradičním rolím, je Jane Campion řazena mezi feministické režisérky. Její filmy se vyznačují přímostí a nezdráháním se odhalovat v celé nahotě otázky, které často zůstávají v dílech jiných režisérů opomenuty nebo zcela skryty. Režisérka se zaměřuje na témata sexuality, rodinných vztahů a ženského postavení ve společnosti. Dílo Jane Campion je významným přínosem z hlediska uměleckého i z hlediska ve filmu nevídaného pohledu na ženy a jejich postavení ve společnosti.", "tgt_summary": "Dame Elizabeth Jane Campion (born 30 April 1954) is a New Zealand screenwriter, producer, and director. She is the second of five women ever nominated for the Academy Award for Best Director and the first and only female filmmaker to receive the Palme d'Or, which she received for the acclaimed film \"The Piano\" (1993), for which she also won the Academy Award for Best Original Screenplay.", "id": 369922}
{"src_title": "Svatý Willibrord", "tgt_title": "Willibrord", "src_document": [{"title": "Biografie.", "content": "Willibrord se narodil v Northumbrii v rodině zbožného křesťana sv. Wilgila (n. Hilgila). Ve věku 7 let byl chlapec dán na výchovu do benediktinského kláštera v Riponu, který v té době vedl jeho zakladatel sv. Wilfrid. Když dospěl, sloužil Willibrord řeholní slib a stal se mnichem. Ve věku 20 let se odebral do opatství Rathmelsigi v Irsku, které bylo v 7. století jedním z nejvýznačnějších center teologie a vzdělanosti v Evropě. V Irsku strávil Willibrord 12 let, dokončiv své vzdělání pod vedením sv. Egberta. Roku 690 Willibrord opustil Irsko ve skupině dvanácti misionářů, mezi nimiž byl i sv. Acca z Hexhamu, a vydal se hlásat křesťanství k pohanským Frísům. Přinesli do Fríska i kult sv. Osvalda, který se odtud dále šířil. Misie se konala na pozadí války mezi křesťanským franským majordomem Pipinem II. Prostředním (z Herstalu) a pohanským fríským králem Radbodem. Misionáři doputovali, učíce a kážíce víru, do Utrechtu. Zvláštní význam tété misie spočívá v tom, že s sebou přinášela iro-skotský ideál asketického bezdomovectví potulných mnichů. Tato idea přetrvávala ještě dlouho u anglických misionářů ve Švédsku: sv. Eskil († 1080) se domníval, že oč bude vzdálenější domovu, o to více se přiblíží nebi. Další zvláštností irské církevní organisace bylo to, že centrem lokální církve byl klášter a její hlavou představený tohoto kláštera, zatímco po římském způsobu hlavou místní církve byl biskup, popř. arcibiskup. Willibrord však místo tohoto starého misionářského ideálu spolupracoval s karolinským majordomem a s papežem na začlenění misionářů do říše. Odebral se do Říma, kde mu roku 695 papež sv. Sergius II. dal požehnání k jeho misii ve Frísku a vysvětil jej na arcibiskupa. Willibrord se tak stal prvním arcibiskupem Frísů. Po návratu do Fríska Willibrord založil řadu kostelů, mezi nimi kostel a klášter v Utrechtu, který se stal jeho prvním sídlem a místním centrem vzdělávání. Tak ve své osobě spojil sv. Willibrord obě tehdy existující misijní koncepce: jako představený kláštera, podřízený vladaři, byl hlavou mise po způsobu irském; jako arcibiskup, podřízený papeži římskému, byl hlavou mise římské. V Echternachu (nyní v Lucembursku) založil roku 698 významné opatství, které existuje dodnes. Sv. Willibrord neohroženě hlásal nové učení nejkrutějším pohanským vůdcům, mezi nimi i samému Radbodovi, který, třebaže nepřijal křesťanství, propustil Willibrorda v míru, jsa otřesen jeho smělostí a neochvějným přesvědčením. Willibrord uskutečnil misii rovněž v Dánsku, tam však nedosáhl zvláštních úspěchů a vrátil se zpět do Fríska. V roce 714 pokřtil syna Karla Martela, budoucího franského krále Pipina Krátkého. Roku 716 Radbod, využiv rozbroje mezi Franky, opět získal kontrolu nad Frískem, zničil řadu kostelů a pobil množství misionářů a místních křesťanů; když pak roku 719 zemřel, začínal Willibrord svou práci znovu, nyní ovšem již v klidnější atmosféře pod vládou Karla Martela. Pokračoval pak ve své misijní činnosti až do pokročilého věku. Posledních několik let svého života strávil v Echternachu, kde skonal v noci z 6. na 7. listopad roku 739 v požehnaném věku 82 let. V chóru zdejšího klášterního kostela byl misionář - podle svého testamentu z roku 729 – pochován; v Eternachu byl hned po své smrti uctíván jako svatý. Pojmenován po něm byl dóm v hanzovním městě Wesel, dříve patřící pod klášter v Echternachu. Willibrordova pamětní deska se nachází v pamětní síni Walhalla v Donaustaufu. Svatý Willibrord je uctíván jak katolickými, tak i pravoslavnými křesťany. Jeho svátek se slaví 7. listopadu. Zvláštní úcty požívá sv. Willibrord u starokatolíků, protože je považován za patrona Utrechtské unie a starokatolický utrechtský arcibiskup se považuje za jeho nástupce v nepřerušené linii úřadu.", "section_level": 1}, {"title": "Tradice.", "content": "V Echternachu se každoročně o Svatodušních svátcích koná pestrý a velmi originální průvod, zasvěcený sv. Willibrordovi. Účastníci jdou přes celé město zvláštním tanečním krokem: původně se dělaly tři kroky vpřed a dva vzad, od roku 1947 krok vpřed a vlevo a krok vpřed a vpravo. První zmínka o procesí pochází z roku 1497. V průběhu staletí byla procesí několikrát zakázána, přesto však přetrvala do dnešních dnů. Původ tohoto originálního obyčeje není přesně znám, pravděpodobně jde o pozůstatek středověkých kajícnických procesí, jejichž účastníci se chovali jako stižení těžkými chorobami, věříce, že to pomůže odehnat nemoc. Je také možné, že jde o napodobení křesťanských poutníků, kteří po každých třech krocích padali na kolena; není ani vyloučeno, že v tomto zvyku přežívají relikty starých pohanských rituálů. Procesí je zakončeno u světcova hrobu slavnostní mší.", "section_level": 1}], "src_summary": "Svatý Willibrord (657? Northumbrie – 7. listopadu 739 Echternach, Lucembursko) byl anglosaský benediktinský mnich, misionář, s jehož jménem je spojeno šíření křesťanství ve Frísku a obrácení Frísů na víru. V této souvislosti bývá nazýván „apoštolem Frísů“. Byl prvním arcibiskupem Frísů se sídlem v Utrechtu (695-739). Je svatým římskokatolické, starokatolické i pravoslavné církve, jeho svátek se světí ve výroční den jeho úmrtí – 7. listopadu (jiné církve 20. října).", "tgt_summary": "Willibrord (; 658 – 7 November AD 739) was a Northumbrian missionary saint, known as the \"Apostle to the Frisians\" in the modern Netherlands. He became the first Bishop of Utrecht and died at Echternach, Luxembourg.", "id": 1544181}
{"src_title": "Phalaenopsis", "tgt_title": "Phalaenopsis", "src_document": [{"title": "Stanoviště.", "content": "V přírodě rostou tyto orchideje převážně jako epifyty na kmenech a větvích stromů, řidčeji i na kamenném podkladu.", "section_level": 1}, {"title": "Anatomie a morfologie rostliny.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Kořen.", "content": "Kořeny jsou uzpůsobené k přichycení k podkladu. Jsou pevné, hladké, silné a na povrchu mají vrstvu odumřelých buněk nazývající se velamen, která jim dává šedo-stříbrnou barvu. Tyto buňky jsou naplněné vzduchem. Slouží jako ochrana před mechanickým poškozením či spálením od slunce. Ve chvíli, kdy velamen nasákne vodu, zprůhlední a zezelená. Velamen nekryje vzrostný vrchol kořene, který je celý zelený a velmi citlivý vůči svému okolí.", "section_level": 2}, {"title": "Stonek a listy.", "content": "\"Phalaenopsis\" patří mezi monopodiální skupinu rostlin, které mají pouze jeden krátký stonek, který je redukovaný a nese tmavě zelené listy. Vyrůstající listy jazykovitého tvaru jsou masité, na povrchu kožovité. Mohou dorůstat do délky až 40 cm. Na kvalitu listů má znatelný vliv umístění rostliny.", "section_level": 2}, {"title": "Květy a semena.", "content": "V období květu vynese rostlina stvol se 4 – 10 květy, které vyrůstají z pupenů většinou ve střední části stvolu. Květy různých pestrých barev svým tvarem připomínají motýla a jsou bilaterálně symetrické. Každý květ se sestává ze šesti okvětních lístků ve dvou trojčetných kruzích. Vnější kruh se skládá ze tří lístků zvané sepaly (kališní) a vnitřní kruh má taktéž tři lístky zvané petaly (korunní). Spodní petal se od ostatních liší tvarem a nazývá se labellum (pysk). Slouží jako přistávací plocha pro opylovače. Uprostřed květu nad labellem se nachází kolumna (sloupek) nesoucí bliznu a prašníky, které jsou označovány jako brylky kvůli pylu utvářeného do „hrudek“. Po opylení a dozrání tobolkovitého semeníku, jenž v době zralosti praskne, se uvolní drobná semínka bělavé či žlutavé barvy. Semena patří mezi nejmenší na světě - na jeden gram můžeme počítat až milion semen.", "section_level": 2}, {"title": "Rozmnožování.", "content": "Phalaenopsis se rozmnožuje hlavně generativním způsobem. Ke správnému uchycení a klíčení semen pomáhají symbiotické houby. Většina těchto hub patří mezi stopkovýtrusné, nejčastěji se objevuje rod Rhizoctonia. Po vyklíčení semene se vytvoří pouze malé vláskovité kořínky a k plnému růstu se „odhodlají“ až ve chvíli, kdy se propojí s myceliem symbiotických hub. Symbiotické houby slouží jako hlavní zdroj výživy pro vyvíjející se rostlinu.", "section_level": 1}, {"title": "Hybridy.", "content": "Zahradnictví a jiné obchodní domy nabízejí širokou škálu barev a velikostí hybridů těchto rostlin. Hybridy jsou přizpůsobené k amatérskému pěstování. Díky tomu se rod \"Phalaenopsis\" stal jednou z nejprodávanějších pokojových rostlin. Novinkou na trhu je orchidej zvaná 'Blue Mystique'. Jak z názvu vyplývá, jedná se o \"Phalaenopsis\" s blankytně modrou či tyrkysovou barvou květu. Tohoto zbarvení se podařilo docílit díky speciálnímu přírodnímu barvivu, jež bylo vynalezeno extra pro \"Phalaenopsis\" americkou společností SilverVase. Barvivo se aplikuje do stvolu těsně před vyvinutím poupat. Díky tomu listy orchideje nejsou modré, ale zelené, a tak zbarvení rostliny vypadá přirozeně.", "section_level": 1}, {"title": "Odkazy.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Externí odkazy.", "content": "", "section_level": 2}], "src_summary": "Rod \"Phalaenopsis\" (česky někdy nazývaný můrovec) z čeledi vstavačovité je nejčastěji pěstovaným rodem orchidejí. V rámci rodu \"Phalaenopsis\" rozlišujeme asi 60 různých druhů, které jsou převážně epifytické a příležitostně litofytní. Jejich přirozený výskyt je v oblastech tropické Asie, Číny, Indie, Nepálu, Indonésie, Nové Guineji a severovýchodní Austrálie. Některé druhy nalezneme na Červeném seznamu z roku 1997 jako ohrožené nebo zranitelné.", "tgt_summary": "Phalaenopsis , commonly known as moth orchids, is a genus of about seventy species of plants in the family Orchidaceae. Orchids in this genus are monopodial epiphytes or lithophytes with long, coarse roots, short, leafy stems and long-lasting, flat flowers arranged in a flowering stem that often branches near the end. Orchids in this genus are native to India, Taiwan, China, Southeast Asia, New Guinea and Australia with the majority in Indonesia and the Philippines.", "id": 1158905}
{"src_title": "Digitální hra", "tgt_title": "Handheld electronic game", "src_document": [{"title": "Historie.", "content": "První digitální hry využívaly jednoduchých mechanismů k interakci s hráčem, často disponovaly pouze osvětlenými tlačítky a zvukovými efekty. Mezi starší digitální hry patří např. Mattel Auto Race (1976) a Mattel Electronic Football (1977) s jednoduchými červenými LED displeji; stiskem tlačítek se přesunoval automobil (nebo fotbalový záložník v případě hry Mattel Electronic Football) znázorněný světlým bodem a vyhýbal se překážkám (tmavším bodům). V roce 1978 představila firma Milton Bradley Company jednoduchou hru Simon, ve stejný rok firma Parker Brothers vyvinula hru Merlin, sofistikovanější přístroj se 6 herními variantami a souborem 11 tlačítek a integrovaným LED displejem. Přes svou relativní jednoduchost byly tyto hry velmi žádané. Počáteční úspěch Mattelu a Parker Brothers spustil na počátku 80. let 20. století celou vlnu obdobných kapesních elektronických zařízení, mezi nimi stojí za zmínku série populárních her pro 2 hráče od firmy Coleco. Další elektronické hry byly miniaturizované verze arkádových videoher. Když v roce 1979 viděl Gunpei Yokoi (pozdější herní vývojář, pracoval dlouhou dobu pro Nintendo) v japonském vlaku Šinkansen unaveného businessmana, jak si hraje s LCD kalkulačkou, dostal nápad využít hodinky i jako miniaturní herní konzoli pro ukrácení času. Japonská společnost Nintendo začala od roku 1980 vydávat série elektronických her navržených Yokoiem a nazvaných Game & Watch. S využitím technologií pro kalkulačky velikosti kreditních karet, které se objevily na trhu, Yokoi navrhl LCD hry s digitálním displejem času v rohu zobrazovacího zařízení. Pro pozdější vyspělejší hry série Game & Watch vyvinul Yokoi ovladač tvaru kříže („D-pad“) k ovládání postav na displeji. Yokoi zavedl svůj křížový ovladač i pro herní konzoli Nintendo Entertainment System a tento se následně stal standardem ve světě videoher jako náhrada joysticku. Během 80. let zlevnily LCD displeje a začaly masově nahrazovat LED displeje v elektronických hrách. Použití obrázků libovolných tvarů v LCD a VFD hrách umožnilo nahradit hranatý „pixelovaný“ vzhled ze starších konzolí, ale i nová technologie měla své nedostatky. Veškerá grafika je statická - fixována na jednom místě, jakákoli možná pozice herního objektu na displeji je předdefinována (všechny pozice - objekty či obrázky se zobrazí během resetu hry), jednotlivé pozice se navzájem nepřekrývají. Iluze pohybu je vytvářena postupným přeblikáváním jednotlivých pozic objektu na displeji. Pozadí displeje tvoří nepohyblivé barevné kresby prostředí (např. pro digitální hru Elektronika IM02 „Jen počkej“, kde vlk chytá vajíčka slepic do košíku, je to barevné provedení kurníků). Částečně kvůli těmto omezením neposkytovalo hraní prvních LCD digitálních her takový prožitek jako u jejich LED předchůdců. Některé ze známých LCD digitálních her jsou hry série Game & Watch od Nintenda (tuto sérii okopíroval Sovětský svaz pro svou řadu Elektronika IM, která byla rozšířená v bývalém východním bloku), elektronické hry od Firmy Tiger Electronics a další. Vzniklo mnoho variant od různých výrobců, populární byly konverze arkádových videoher. Nové hry stále vznikají, vycházejí však povětšinou z karetních či deskových her. V roce 1982 představila firma Bandai sérii LCD Solarpower, první řadu her napájených sluneční energií. Některé z nich, např. digitální hra s hororovým námětem „Terror House“, disponovaly dvěma vzájemně se překrývajícími LCD panely pro vyvolání 3D efektu. V roce 1983 série Tomytronic 3D japonské společnosti Takara Tomy simulovala počítačovou 3D grafiku užitím dvou LED panelů, které byly osvětleny externím světlem přes okénko v horní části konzole, jde o první domácí video 3D hardware. Vznikaly další hry se 2 nebo i 3 displeji s různými scénami nabízejícími všelijaké herní variace.", "section_level": 1}], "src_summary": "Digitální hra je malé kapesní / přenosné zařízení (herní konzole) pro hraní interaktivních elektronických her, nezřídka miniaturizovaných verzí videoher. Ovládání, displej i audiovýstup je v drtivé většině součástí herního přístroje. Displej bývá (na pár výjimek) určen k hraní jediné hry, touto jednoduchostí bylo možno docílit malých rozměrů herních přístrojů, které se někdy vyrovnaly digitálním hodinkám. K zobrazení se zpočátku používaly malé žárovky a alfanumerické displeje (jako u kalkulaček), později LCD displeje a VFD displeje (Vacuum Fluorescent Display) s lepšími detaily a barvou (v případě VFD displeje). Digitální hry byly na vrcholu popularity od konce 70. let do začátku 90. let 20. století a staly se předchůdci modernějších kapesních herních konzolí (Nintendo Game Boy, Atari Lynx, PlayStation Portable aj.). Anglický termín je „Handheld electronic game“.", "tgt_summary": "Handheld electronic games are very small, portable devices for playing interactive electronic games, often miniaturized versions of video games. The controls, display and speakers are all part of a single unit. Rather than a general-purpose screen made up of a grid of small pixels, they usually have custom displays designed to play one game. This simplicity means they can be made as small as a smartwatch, and sometimes are. The visual output of these games can range from a few small light bulbs or LED lights to calculator-like alphanumerical screens; later these were mostly displaced by liquid crystal and vacuum fluorescent display screens with detailed images and in the case of VFD games, color. Handhelds were at their most popular from the late 1970s into the early 1990s. They are the precursors to the handheld game console.", "id": 426677}
{"src_title": "Amiot 354", "tgt_title": "Amiot 354", "src_document": [{"title": "Vývoj.", "content": "Série letounů Amiot 350 má svůj původ ve stejných požadavcích francouzské vlády jako jeho hlavní rival Lioré-et-Olivier LeO 451. Letoun byl poprvé představen jako maketa poštovního letounu na letecké výstavě \"„Salon l´Aéronautique“\" v roce 1936. Nový aerodynamický celokovový středoplošník se zatahovacím podvozkem vzbudil velkou pozornost a představoval výrazný odklon od předchozích zastaralých typů. V roce 1935 konstruktéři spočítali teoretické výkony navrhovaných typů Amiot 340 a Amiot 341, které se lišily jen skladbou výzbroje a umístěním pilotní kabiny – Amiot 341 ji měl v ose trupu. Vývoj pokračoval i nadále, ačkoliv poměry ve francouzském leteckém průmyslu byly v druhé polovině 30. let 20. století víc než složité. Letecký průmysl byl zahlcen množstvím nejrůznějších objednávek, studií a programů od mnoha státních institucí. Nesporné kapacity francouzského leteckého průmyslu se tak tříštily v množství prototypů a návrhů, které se nikdy nedostaly do výroby. V roce 1936 bylo rozhodnuto oslavit desáté výročí přeletu Atlantského oceánu Lindberghem rekordním letem z Paříže do New Yorku. Pro tento účel byl vybrán vyvíjený stroj Amiot 340. Tak vznikl letoun Amiot 370, který byl poháněn dvojicí motorů Hispano-Suiza 12Yjrs/Ykrs s výkonem 632 kW (860 hp). Letoun, který neměl vystouplý kryt pilotní kabiny, byl poprvé zalétán 25. července 1937. K plánovanému letu nakonec nedošlo, ale Francie s tímto letounem získala několik leteckých rekordů. Konstruktéři museli zohlednit další požadavky vládní institucí, které požadovaly letoun se zdvojenou svislou ocasní plochou pro lepší ovladatelnost letounu a větší střelné pole hřbetního střelce. V té samé době byla zrušena kategorie letounů B5 (pětimístný bombardovací) a nahrazena kategorií B4. Také tomu se musel nový letoun přizpůsobit. V průběhu roku 1937 tak vznikl projekt série čtyřmístných letounů pod názvy \"Amiot 341, 342\" (bombardéry), \"343\" (silná obranná výzbroj), \"344\" (bitevní letoun), \"345\" (dálkový bombardér), \"346 a 347\" (torpédové bombardéry). Drtivá většina však zůstala jen na papíře. S téměř ročním zpožděním za konkurenčním letounem LeO.45 vzlétnul prototyp Amiot 340-01 6. prosince 1937. Tento prototyp se zúčastnil propagandistického dezinformačního recipročního letu do Berlína v roce 1938, aby přesvědčil Němce, že Francie má ve službě moderní bombardéry. Po dalších zkouškách byl letoun v roce 1938 upraven na prototyp Amiot 351-01 se zdvojenou ocasní plochou. Tak vznikla typová řada 350, která zahrnovala letouny Amiot 350 (bombardér s motory Hispano-Suiza 12Y-50/51), Amiot 351 (motory Gnome-Rhône 14N-38/39), Amiot 352 (motory Hispano-Suiza 12Y-50/51), Amiot 353 (britské motory Rolls-Royce Merlin III), Amiot 354 (motory Gnome-Rhône 14N-48/49), Amiot 355 (Gnome-Rhône 14R-2/3), Amiot 356 (britské motory Rolls-Royce Merlin X) a Amiot 357-A4 (průzkumná verze s motory Hispano-Suiza 12Z-89 nebo 12Y-89). Sériová výroba se však rozbíhala velice pomalu a typová řada musela být s přicházející 2. světovou válkou výrazně redukována. Nakonec bylo rozhodnuto o stavbě strojů Amiot 351 (s dvojitou ocasní plochou) a Amiot 354 (s jednoduchou ocasní plochou). Objednávka těchto moderních strojů dosáhla čísla 880. Nicméně skutečně bylo dodáno kolem 87 strojů. První sériový letoun Amiot 351-B4 byl dodán v červenci 1939. Výroba se však soustředila na typ Amiot 354. Do zahájení německého útoku v roce 1940 jich bylo dokončeno jen 42 kusů. Amiot 351 měl být osazen po jednom kulometu 7,5 mm MAC 1934 v nose letounu a na břiše letounu. Na hřbetu letounu měl být namontován jeden letecký kanón Hispano-Suiza HS.404 ráže 20 mm. Kvůli technickým problémům s instalací výzbroje mnoho letounů vstupovalo do služby u operačních jednotek pouze s lehkým kulometem Darne nebo MAC 1934 ráže 7,5 mm na této pozici.", "section_level": 1}, {"title": "Operační historie.", "content": "V květnu 1940 byly letouny Amiot 351/354 právě vybavovány dvě bombardovací \"„groupes“\" – GB 1/21 (6 strojů) a GB II/21 (2 stroje) na základně v Avignonu. Dalších 5 strojů sloužilo u GB I/34. Zbytek boje schopných strojů byl rozptýlen po skladech, ve zkušebních a výcvikových střediscích. Několik desítek letounů bylo v té době rozpracováno v továrnách v konečné fázi výroby. Tato situace byla dána tím, že letouny byly vyráběny ve třech továrnách. Dvě z nich byly později bombardovány Němci. 16. května 1940 provedly Amioty 351/354 ozbrojené průzkumné lety nad nizozemským Maastrichtem, což byly první akce letounů tohoto typu. Od června byly Amioty 351/354 dodávány i k GB II/34. Letuschopné stroje byly používány na málo účinné noční nálety a průzkumné akce. K 5. červnu 1940, kdy byla zahájena 2. fáze německého tažení, měly zmíněné skupiny ve stavu 25 letounů, z kterých bylo 13 operačně způsobilých. V té době všechny Amioty 351/354 působily v severní Francii. Tři byly ztraceny v boji a dalších 10 při nehodách. Opožděné dodávky letounů Amiot 351-B4 byly zahájeny až 25. května 1940. Letouny se účastnily poslední akce v noci ze 14. na 15. června a všechny dostaly 17. června 1940 rozkaz k evakuaci do Afriky, kam jich odletělo 39. Po podepsání příměří se jich do Francie vrátilo 29. Protože byl jejich počet příliš malý, Itálie o letouny neměla zájem. Proto byla většina v srpnu 1940 zrušena. Pět letounů Amiot 351/354 pokračovalo ve službě i po bitvě o Francii jako poštovní letouny. Čtyři letouny Amiot 351/354 byly převeleny k Luftwaffe jako transportní letouny a sloužily i u speciální německé jednotky KG200. Motory odebrané z těchto letounů byly později použity na transportních letounech Messerschmitt Me 323.", "section_level": 1}, {"title": "Varianty.", "content": "Amiot 340.01 Amiot 350 Amiot 351.01 Amiot 351 Amiot 352 Amiot 353 Amiot 354 Amiot 355.01 Amiot 356.01 Amiot 357 Amiot 358 Amiot 370", "section_level": 1}, {"title": "Specifikace (Amiot 354-B4).", "content": "\"Technické údaje pocházejí z publikací „Letadla 1939–45: Stíhací a bombardovací letadla Francie a Polska“ a „War Planes of the Second World War: Volume Seven Bombers and Reconnaissance Aircraft“.\" Třetí říše", "section_level": 1}], "src_summary": "Amiot 354 představoval poslední verzi ze série rychlých dvoumotorových bombardérů rodiny letounů Amiot 350, který bojoval v rámci francouzského letectva v omezených počtech během bitvy o Francii v roce 1940 na počátku 2. světové války.", "tgt_summary": "The Amiot 354 was the last in a series of fast, twin-engine bombers which fought with the French Air Force in limited numbers during the Battle of France.", "id": 2183940}
{"src_title": "Iwan Rheon", "tgt_title": "Iwan Rheon", "src_document": [{"title": "Životopis.", "content": "Narodil se Einir a Tomosovi Rheonovým ve městě Carmarthen. Má staršího bratra Aleda. Když mu bylo pět let, jeho rodina se přestěhovala do Cardiffu. Navštěvoval Ysgol Gyfun Gymraeg Glantaf a ve svých sedmnácti letech začal s hraním, když získal role ve školních divadelních představeních a zúčastnil se slavnosti National Eisteddfod of Wales, před tím, než studoval na London Academy of Music and Dramatic Art.", "section_level": 1}, {"title": "Kariéra.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Herectví.", "content": "Ve svých sedmnácti letech měl svou první televizní roli ve velšském seriálu \"Pobol Y Cwm\". Hrál Macsena Whita, ale seriál později opustil, aby mohl studovat na Londýnské akademii múzických a dramatických umění. Jeho první významná divadelní role přišla ve hře Eight Miles High, která se v roce 2008 hrála v Royal Court Theatre v Liverpoolu. Později v roce 2008 byl obsazen do role Moritze Stiefla v londýnské produkci rockového muzikálu \"Probuzení jara\", který získal cenu Tony. Svou roli hrál od ledna 2009 v Lyric Hammersmith a po přemístění i v Novello Theatre, než byla v květnu 2009 derniéra, o pět měsíců dříve, než se plánovalo. Získal nominaci na What's On Stage Award v kategorii nejlepší herec ve vedlejší roli v muzikálu. V roce 2010 za své ztvárnění role získal cenu Laurence Oliviera v kategorii nejlepší mužský herecký výkon v muzikálu ve vedlejší roli. Ihned po muzikálu \"Probuzení jara\" byl obsazen do seriálu \"\". Seriál vyhrál cenu BAFTA a časopis 247 Magazine ho popsal jako \"směs Skins a Heroes\". Iwan hraje nervózního a plachého Simona Bellamyho, který získá schopnost neviditelnosti. 20. prosince 2011 oznámil přes sociální síť Twitter, že seriál opouští spolu se svou kolegyní ze seriálu, Antoniou Thomas. Hostoval jako Ben Theodore v komediálním seriálu \"Grandma's House\". V roce 2011 se také objevil ve finálové epizodě seriálu \"Tajný deník call girl\". Ve stejný rok byl nominován na cenu Golden Nymph v kategorii nejlepší herec v dramatickém seriálu za svou roli Simona Bellamyho v seriálu \"\". Od roku 2013 do roku 2016 hrál v seriálu \"Hra o trůny\" postavu jménem Ramsay Bolton. V roce 2017 bylo oznámeno, že si zahraje jednu z hlavních rolí v seriálu \"Inhumans\".", "section_level": 2}, {"title": "Hudba.", "content": "S psaním písní a zpíváním začal v šestnácti letech, když byl hlavní zpěvákem skupiny The Convictions, ale skupinu opustil, aby se mohl věnovat své herecké kariéře. V roce 2010 nahrál svoji první sólovou práci, EP nazvanou \"Tongue Tied\" v RAK Studios v Londýně. EP produkovali Jonathan Quarmby a Kevin Bacon a digitálně vyšlo v červnu 2010. V dubnu 2011 se do RAK Studios vrátil, aby nahrál svoje druhé EP \"Changing Times\". Opět ho produkovali Quarmby a Bacon a přidali se zde 3 doprovodní hudebníci. Changing Times vyšlo 10. října 2011. V únoru 2012 na rádiovém chatu s AWAL OnAir Radio Rheon oznámil, že právě pracuje na plném albu.", "section_level": 2}, {"title": "Osobní život.", "content": "Rheon žije v Londýně se svojí přítelkyní Zoë Grisedale. Dvojici se narodilo dítě v srpnu 2018.", "section_level": 1}], "src_summary": "Iwan Rheon (* 13. května 1985, Carmarthen, Wales, Spojené království) je velšský divadelní, filmový a televizní herec, zpěvák a skladatel. Vyhrál cenu Laurence Oliviera a absolvoval London Academy of Music and Dramatic Art.", "tgt_summary": "Iwan Rheon (, ; born 13 May 1985) is a Welsh actor, singer, and musician. He is known for his portrayals of Simon Bellamy in E4's \"Misfits\" and Ramsay Bolton in HBO's \"Game of Thrones\", as well as playing Mick Mars in the 2019 movie\" The Dirt\" based on Mötley Crüe. He has also appeared in \"Vicious\", \"Riviera\" and \"Inhumans\".", "id": 331588}
{"src_title": "Řád národa", "tgt_title": "Order of the Nation (political party)", "src_document": [{"title": "Historie.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "LIDEM.", "content": "V dubnu 2012 opustila Karolína Peake stranu Věci veřejné a spolu s několika dalšími bývalými poslanci Věcí veřejných začala připravovat vznik politického uskupení coby partnera koaliční vlády Petra Nečase. Počátkem května 2012 bylo oznámeno, že strana má již registrovanou doménu www.lidem.cz (držitelem je Charles Peake, manžel Karolíny Peake). Jméno strany odsouhlasil přípravný výbor této politické formace 3. května 2012. Uskupení chtělo sbírat nutných 1 000 podpisů pod petici k registraci strany a chtělo také oslovit studenty uměleckých škol, aby nové straně navrhli logo. Z přijatých návrhů vybrali 22. června 2012 logo, jehož autorem byl devatenáctiletý student Jakub Figura. Strana vznikla odchodem Karolíny Peake a části dalších politiků z Věcí veřejných, za které byli původně zvoleni do Poslanecké sněmovny. Odchod zdůvodnili svým nesouhlasem s politikou, kterou VV prosazovaly vůči svým koaličním partnerům. VV později vládní koalici opustili a přešly do opozice. Přípravný výbor sice zpočátku podcenil včasnost registrace své nové politické strany, protože žádost o registraci politického subjektu s názvem „LIDEM“ podala k Ministerstvu vnitra neznámá skupina osob už 9. května, ale nakonec se ukázalo, že tato žádost měla procesní vady a byla proto vrácena k přepracování.", "section_level": 2}, {"title": "Členové vlády za LIDEM.", "content": "Součástí vlády Petra Nečase byli dva členové LIDEM a straně náleželo také křeslo ministra bez portfeje, na které nominovala nestraníka:", "section_level": 3}, {"title": "Členové Poslanecké sněmovny za LIDEM.", "content": "Od vzniku strany do rozpuštění sněmovny 28. srpna 2013 zasedalo osm členů LIDEM v Poslanecké sněmovně, kam byli v květnu 2010 původně zvoleni na kandidátce Věcí veřejných: K srpnu 2013 zůstalo členy původního neformálního uskupení LIDEM pět poslanců. V dolní komoře jednali jako \"nezařazení\", protože nebyl splněn minimální počet deseti poslanců nutných k založení poslaneckého klubu. Členkou strany byla původně i poslankyně Jana Suchá, která jí přestala být v roce 2013 po nezaplacení členských poplatků. Přesto zůstala v neformálním uskupení poslanců LIDEM. Po roce 2013 jde o neparlamentní uskupení.", "section_level": 3}, {"title": "Odvolaná výzva k odchodu z Nečasovy vlády.", "content": "Poté, co předseda vlády Petr Nečas 20. prosince 2012 odvolal ministryni obrany Karolínu Peake po osmi dnech v úřadu, vyzvalo předsednictvo LIDEM své ministry, aby k 10. lednu 2013 podali demisi. Premiér odvolání zdůvodnil tím, že jeho důvěra k ní jako ministryni obrany, klesla do záporných hodnot. Za hlavní důvod označil její odvolání 1. náměstka Vlastimila Picka. Poslanec Viktor Paggio pro nesouhlas s odvoláním původních prohlášení a další účastí LIDEM na vládním projektu s ODS a TOP 09 3. ledna 2013 rezignoval na funkci místopředsedy strany. Dne 8. ledna 2013 republiková rada LIDEM zrušila výzvu a vyzvala k jednání s vládními partnery o nové podobě koaliční smlouvy.", "section_level": 3}, {"title": "Volby 2013.", "content": "Ve volbách do Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky v roce 2013 figurovali členové a bývalí poslanci za LIDEM Dagmar Navrátilová, Viktor Paggio, Jiří Rusnok, Jiří Mikl, Pavel Michalík, Radek Haviger a Viktor Mládek na kandidátkách Strany soukromníků České republiky, ale ani jeden z nich neuspěl. V komunálních volbách na podzim 2014 strana získala pouhé čtyři zastupitele v celé ČR.", "section_level": 3}, {"title": "VIZE 2014.", "content": "13. března 2014 byla strana LIDEM – liberální demokraté změněna na VIZE 2014.", "section_level": 2}, {"title": "Řád národa.", "content": "Hnutí Řád národa potom vzniklo přetransformováním politické strany VIZE 2014 (na platformě politické strany LIDEM registrované 29. května 2012) na čtvrtém celorepublikovém sněmu, který se konal 31. května 2015. Sněm schválil změnu formy z politické strany na hnutí, změnu názvu na ŘÁD NÁRODA a především změnu politické cesty původní strany z cesty liberálního pravostředového zaměření na směr konzervativního nacionalismu. Současně byl zvolen nový předseda, 1. místopředseda a tři místopředsedové. Politickým cílem hnutí je dostat se do parlamentu. Prosazuje vlastenectví, dodržování zákonnosti, respektování historického tradicionalismu. V květnu 2016 získalo hnutí parlamentní zastoupení, když poslanec Karel Fiedler, zvolený v roce 2013 původně do poslanecké sněmovny za Úsvit přímé demokracie Tomia Okamury, ohlásil přechod do Řádu národa a následný odchod z poslaneckého klubu Úsvitu. Předseda Josef Zickler prohlásil, že jeho hnutí usiluje o získání i dalších poslanců. Zároveň uvedl, že Řád národa má okolo 2000 členů. Karel Fiedler následně hnutí opět opustil.", "section_level": 2}, {"title": "Senátní volby 2016.", "content": "Do senátních voleb 2016 hnutí vyslalo dva zástupce. V obvodu č. 4 - Most to byl podnikatel Jiří Maria Sieber a v obvodu č. 25 - Praha 6 tiskový mluvčí Martin Šalek.", "section_level": 3}, {"title": "Vedení.", "content": "První předsedkyní strany byla na jejím ustavujícím sněmu 3. listopadu 2012 zvolena Karolína Peake. První místopředsedkyní se stala poslankyně Dagmar Navrátilová, dalšími místopředsedy tehdejší poslanci Viktor Paggio a Jiří Rusnok a dále člen strany Jiří Neumann. Ustavujícího sněmu se zúčastnilo sedmdesát delegátů, přičemž strana měla k tomuto datu okolo sta členů. Druhý celorepublikový sněm strany proběhl 9. listopadu 2013 a bylo na něm zvoleno nové vedení strany ve složení: Na třetím celorepublikovém sněmu konaném 15. února 2014 strana rozhodla o změně názvu na VIZE 2014 a zvolila nové vedení:", "section_level": 2}, {"title": "Současné vedení hnutí.", "content": "Politické hnutí Řád národa má toto vedení:", "section_level": 2}, {"title": "Zajímavosti.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Facebook.", "content": "Na sociální síti Facebook se strana navenek těší obrovské popularitě, kde její oficiální profil má (ke dni 18.1. 2019) ~268 271 \"To se mi líbí\" od stejného množství uživatelů, což z ní dělá nejpopulárnější českou politickou stranu na této sociální síti. Takové množství uživatelů budí podezření, jaký podíl z toho ve skutečnosti tvoří boti. Kolem uskupení se pohybují zejména fyzicky zdatní jedinci, ať již z ozbrojených složek, center bojových umění, nebo posiloven. Poznámka: Údaje ke dni 18. ledna 2019", "section_level": 2}], "src_summary": "Řád národa - Vlastenecká unie (zkratka ŘN - VU) je české politické hnutí národně konzervativního zaměření. Vzniklo transformací ze strany LIDEM založené na jaře 2012 okolo tehdejší místopředsedkyně vlády Karolíny Peake, původně pod názvem LIDEM – liberální demokraté (zkratka LIDEM). Nový subjekt byl zaregistrován 29. května 2012. Jeho zakladateli byla skupina politiků z Věcí veřejných, za které byli původně zvoleni do Poslanecké sněmovny, ale nesouhlasili s vnitrostranickým vývojem. Od 13. března 2014 do 11. června 2015 nesla strana název VIZE 2014, pak se transformovala na hnutí Řád národa. Řád národa − Vlastenecká unie se hlásí otevřeně ke konzervativnímu nacionalismu. Má blízké vztahy ke kontroverzní skupině Ortel, která pro předsedu Vlastenecké unie natočila předvolební klip. Sídlo Řádu je v bývalé Benešově vile v Praze která patří Ruské federaci a sdílí zahradu s ruským velvyslancem. Vilu pronajímá blízký přítel prezidenta Miloše Zemana Zdeněk Zbytek, známý svou náklonností k putinovskému Rusku.", "tgt_summary": "Order of the Nation, previously known as LIDEM, is a political party in the Czech Republic, formed in 2012 as a breakaway party from Public Affairs (VV). The party supports greater individual freedom in economic and social spheres.", "id": 1262510}
{"src_title": "Frankfurter Allgemeine Zeitung", "tgt_title": "Frankfurter Allgemeine Zeitung", "src_document": [{"title": "Profil.", "content": "\"Frankfurter Allgemeine Zeitung\" vychází od roku 1949 jako klasický liberální deník s mírným příklonem ke konzervativním názorům. Za obsah novin v současnosti zodpovídají a funkci šéfredaktora zastávají společně čtyři vydavatelé (\"Herausgeber\"), kteří rozhodují kolektivně. Noviny FAZ se významně podílejí na tvorbě veřejného mínění nejen v Německu, ale i jinde v Evropě. Zaměstnávají velký počet redaktorů pro politickou, hospodářskou, finanční, kulturní a sportovní část novin. Kromě toho disponují rozsáhlou sítí dopisovatelů po celém světě. Za léta své existence vyvolaly FAZ řadu významných kulturně-politických diskusí, mj. ve své každodenní rubrice „Dopisy vydavatelům“. Udržují jistou hranici mezi zpravodajstvím a komentáři a získaly si dobrou pověst spolehlivostí svých informací. Jejich pravidelným přispěvatelem byl od roku 1972 až do nedávna i český kreslíř a karikaturista Ivan Steiger. Významnou součástí každodenního vydání je \"Feulleiton\". V této části jsou otiskovány nejen fejetony redaktorů a jiných přispěvatelů, ale také recenze knih, operních a činoherních představení a koncertů vážné i populární hudby v Německu a jinde ve světě. Čtenáři zde naleznou také další nejrůznější zprávy ze všech oblastí kulturního života. Jako autoři vystupují mnohdy i významní němečtí a světoví spisovatelé. Na poslední straně politické části (zde pod hlavičkou \"Fremde Feder\" - „cizí pero“), ale někdy i ve fejetonu, jsou zhruba jednou týdně publikovány diskusní příspěvky významných osobností s nejrůznější politickou orientací. Ke slovu zde přicházejí mj. přední politikové němečtí i zahraniční, hospodářští činitelé a kulturní pracovníci. Součástí FAZ jsou také nepravidelně vycházející přílohy k nejrůznějším tématům, jako jsou literatura (recenze velkého počtu krásné literatury a literatury faktu), management a také reklamní přílohy (např. o švýcarských a německých hodinkách, módě nebo o špercích).", "section_level": 1}, {"title": "Vedení FAZ.", "content": "Noviny FAZ byly tradičně vedeny pěti vydavateli, kteří vždy patřili mezi nejvýznamnější německé novináře. Po smrti publicisty Franka Schirrmachera (* 5. září 1959, † 12. června 2014), zodpovědného za kulturní část (mj. fejetony), vedli FAZ až do března 2019 následující čtyři vydavatelé: Werner D’Inka, Jürgen Kaube, Berthold Kohler a Holger Steltzner. Každý z nich měl resp. má svůj tzv. resort. Kohler byl a je nadále zodpovědný za politickou část, Steltzner zodpovídal za hospodářskou část. V březnu 2019 byl Steltzner po neshodách s ostatními vydavateli propuštěn a od dubna 2019 jej nahradil Gerald Braunberger, doposud zodpovědný za finanční část novin. Další změna ve složení kolegia vydavatelů nastala k 1. dubnu 2020. Werner D’Inka dosáhl věku 65 let a odešel na odpočinek, místo něj přišel Carsten Knop. Předsedou dozorčí rady FAZ je od roku 2019 Andreas Barner, který byl předtím v letech 2009 až 2016 hlavním manažerem velké farmaceutické společnosti Boehringer Ingelheim.", "section_level": 2}, {"title": "Historie.", "content": "FAZ nepřímo navazují na deník \"Frankfurter Zeitung\", který založil roku 1859 finančník L. Sonnemann jako burzovního zpravodaje a který se postupně vyvinul v jedny z nejvlivnějších německých novin. Přispívali do nich autoři jako Theodor Adorno, Walter Benjamin, Lion Feuchtwanger, Heinrich Mann, Thomas Mann, Joseph Roth, Anna Seghers, Max Weber nebo Stefan Zweig. Redakce nepodporovala německý vstup do první světové války, naopak přijala Versailleský mír a podporovala politický systém Výmarské republiky. Po nástupu nacismu v roce 1933 byly noviny nejprve „zglajchšaltovány“, ale nakonec byly roku 1943 zastaveny. FAZ přímo navazují na noviny \"Allgemeine Zeitung\", které vycházely od roku 1946 s francouzskou pomocí v Mohuči, a odkud do nich přešla řada redaktorů. Od roku 1949 vycházely FAZ nejprve v Mohuči, od roku 1950 pak ve Frankfurtu nad Mohanem. Noviny měly dlouhou dobu poměrně konzervativní vzhled. Dodnes vycházejí s titulem \"Frankfurter Allgemeine\" ve fraktuře, pod těmito dvěma slovy je na další řádce text \"Zeitung für Deutschland\" („noviny pro Německo“). Fotografie byly do roku 2007 ve FAZ otiskovány jen výjimečně, až 5. října 2007 poprvé vyšly v modernizované podobě a s barevnými fotografiemi. V posledních letech uveřejňují na první straně (pod tzv. impresem) často černobílé nebo barevné karikatury k závažným i méně závažným tématům. Od nástupu internetových publikací, zvláště od roku 2010, zápasí FAZ jako mnohé tištěné deníky a časopisy s klesajícím nákladem: v roce 2012 činil náklad asi 350 tisíc, v roce 2016 jen 250 tisíc. Musely prodat přidružená nakladatelství knih (Kösel, DVA, Manesse). Přesto patří mezi hospodářsky nejstabilnější novinové koncerny v Německu. Nedávno dokonce převzaly konkurenční deník \"Frankfurter Rundschau\", jehož redakci bylo zaručeno pokračování dosavadní levicově-liberální orientace.", "section_level": 1}, {"title": "Odnože deníku FAZ.", "content": "Nejdůležitější odnoží deníku FAZ jsou nedělní noviny \"Frankfurter Allgemeine Sonntagszeitung\", které vycházejí od roku 2001. Podle agentury pro průzkum reklamního trhu AWA je v roce 2015 pravidelně četlo 1,13 milionu lidí. Ačkoliv nedělní noviny F.A.S. (jak se zkráceně nazývají) využívají možností, které jim personálně a materiálně poskytuje vydavatelství FAZ, vystupují samostatně a mají 50 vlastních redaktorů. Dalším produktem vydavatelství FAZ je čtvrtletník \"Frankfurter Allgemeine Quarterly\", který vyšel poprvé v listopadu 2016. Tehdy byl vydán v nákladu 75 000 výtisků. Má formát 28,5 × 21 cm a jeden sešit stojí 10 eur.", "section_level": 1}], "src_summary": "Frankfurter Allgemeine, plným názvem Frankfurter Allgemeine Zeitung für Deutschland (doslova „Frankfurtské všeobecné noviny pro Německo“, běžně užívaná zkratka FAZ) je německý konzervativně-liberální deník, který patří mezi nejrespektovanější německé i evropské noviny. Vydává jej nezávislá nadace \"Fazit\" ve Frankfurtu nad Mohanem. Průměrný náklad FAZ činil v roce 2016 kolem 250 000 výtisků, které se prodávají po celém světě, také v předplatném. Některé články jsou volně dostupné na internetové stránce \"www.faz.net\". Největšími konkurenty FAZ jako seriózního německého deníku jsou noviny Süddeutsche Zeitung, vydávané v Mnichově, a Die Welt, vydávané v Berlíně (dříve v Hamburku).", "tgt_summary": "The Frankfurter Allgemeine Zeitung (, \"Frankfurt General Newspaper\"), abbreviated FAZ, is a centre-right, liberal-conservative German newspaper, founded in 1949. It is published daily in Frankfurt am Main. Its Sunday edition is the Frankfurter Allgemeine Sonntagszeitung (, abbreviated FAS). The paper runs its own correspondent network. Its editorial policy is not determined by a single editor, but cooperatively by four editors. It is the German newspaper with the widest circulation abroad, with its editors claiming the newspaper is delivered to 148 countries.", "id": 47676}
{"src_title": "Ashley Benson", "tgt_title": "Ashley Benson", "src_document": [{"title": "Životopis.", "content": "Narodila se v Kalifornii, má jednu starší sestru. Ve třech letech začala tančit balet, hip hop a jazz. Ráda zpívala a již ve čtyřech letech zpívala sólo při Vánočním koncertě v kostele. Účinkovala také v několika sborech. V pěti letech se objevovala v katalozích a v osmi letech začala spolupracovat s modelingovou agenturou.", "section_level": 1}, {"title": "Kariéra.", "content": "V roce 1999 odstartovala svojí hereckou kariéru. Začala se objevovat v komerčních televizích a v několika hudebních videoklipech. Účinkovala v mnoha reklamách a poté i v seriálech. V roce 2004 se objevila v seriálu \"Tak jde čas\" jako Abigail Deverauxová. V témže roce se objevila také v seriálech \"Křižovatky Medicíny\", \"Zoey 101\" nebo v seriálu \"Sedmé nebe\". Ve všech ztvárnila jen menší role. V roce 2006 si střihla roli v seriálu \"O.C.\" V roce 2007 si zahrála ve filmu \"\" Další film ve kterém se objevila byl \"I Bart má holku\" nebo \"Přes noc třicítkou\". Seriál, kde získala větší pozornost byl \"Městečko Eastwick\". Tam hrála po dobu 12 epizod dceru hlavní postavy. V roce 2010 získala velkou roli v seriálu \"Prolhané krásky\". Seriál se točí okolo čtyř kamarádek, jejichž dlouholetá přítelkyně Alison byla zavražděna a ony se snaží zjistit, kdo a proč ji zabil. Dostávají také záhadné a výhrůžné zprávy, jejíž autor se vždy podepíše jako \"A.\" V hlavních rolích spolu s ní hrají Troian Bellisario, Shay Mitchell a Lucy Hale. V roce 2013 se herečka objevila ve filmu \"Spring Breakers\" spolu s Vanessou Hudgensovou, Jamesem Francem a Selenou Gomezovou. V roce 2015 si zahrála Emmu ve filmu \"Ratter\", dívku, která je sledována skrz elektronické spotřebiče. Také se objevila ve filmu \"Pixely\". V roce 2016 si zahrála roli Margaret ve filmu \"Elvis & Nixon\".", "section_level": 1}, {"title": "Osobní život.", "content": "Během let 2008 až 2009 chodila s Justinem Thornem.Od roku 2011 do roku 2017 chodila s Ryanem Goodem. Na natáčení seriálu \"Prolhané krásky\" se seznámila s hercem Tylerem Blackburnem a mluvilo se o tom, že dvojice spolu chodí. Od roku 2018 chodila s modelkou a herečkou Carou Delevingne. Na začátku roku 2020 se pár údajně rozešel.", "section_level": 1}], "src_summary": "Ashley Victoria Benson (*18. prosinec 1989, Long Beach, Kalifornie, USA) je americká herečka a příležitostná modelka. Nejvíce se proslavila rolí Hanny Marinové v seriálu stanice Freeform \"Prolhané krásky\".", "tgt_summary": "Ashley Victoria Benson (born December 18, 1989) is an American actress and model. She is known for her role as Hanna Marin in the teen mystery-drama series \"Pretty Little Liars\" (2010–2017). Benson has starred in films, including \"\" (2007), \"Christmas Cupid\" (2010), \"Spring Breakers\" (2012), \"Ratter\" (2015), \"Chronically Metropolitan\" (2016), and \"Her Smell\" (2018).", "id": 1081198}
{"src_title": "Hedvábnictví", "tgt_title": "Sericulture", "src_document": [{"title": "Historie.", "content": "První zmínka o objevu hedvábí a bource morušového (\"Bombyx mori\") pochází z Číny. Objev hedvábnictví je připisován konkubíně čínského císaře Chuang-ti, který žil ve 3. tisíciletí př. n. l. Tajemství výroby hedvábí čínští výrobci velmi pečlivě střežili před světem téměř 2000 let. Podle čínského historika Man-Tua-Lina se výroba hedvábí v 1. století před naším letopočtem rozšířila na Korejský poloostrov a odtud do Japonska. . Ve 3. století n. l. bylo hedvábnictví v Japonsku již národním řemeslem. Hrdinské eposy Ramajána a Mahábharata svědčí o výrobě hedvábí v rané době také v Indii. Prvními Evropany byli podle písemně zaznamenané tradice dva ariánští mniši – čínští misionáři ve službách byzantského císaře Justiniána I., kteří dokázali propašovat vajíčka bource morušového z Číny do Konstantinopole v dutých bambusových holích. Evropské hedvábnictví se rozvíjelo od 12. století: již roku 1146 je v královských dílnách \"Nobiles officinae\" v Palermu na Sicílii zavedl král Roger II. Titíž hedvábníci přišlí z Byzance se usadili například v thráckém Soufli. Od 14. století se hedvábí rozšířilo v Toskánsku (Lucca), později ve Francii (Lyon) a ve Španělsku. Od poloviny 18. století začala výroba v mnoha dalších zemích.", "section_level": 1}, {"title": "Výrobní postup.", "content": "Hedvábné vlákno vytváří bourec morušový (latinsky: \"Bombyx mori\" – „hedvábný motýľ“). Dospělý jedinec žije asi jen tři dny, ve kterých snese okolo 300 vajíček. Bourec morušový se živí listy morušovníku. Když dosáhne asi třicetinásobku původní délky, zakuklí se. Housenka se do hedvábného vlákna, které sama vytvoří, zamotává a vytvoří kokon (zámotek). Jeden kokon může obsahovat 200 až 900 metrů dlouhé vlákno. Vlákno hedvábí tvoří bílkoviny fibrin a sericin, které na vzduchu tuhnou a vytvářejí hedvábné vlákno, které je extrémně pevné a mohou se z něj tkát hedvábné látky. Hedvábné látky jsou zhotoveny z ušlechtilého přírodního materiálu, který má specifickou strukturu a mimořádný lesk. Už od nepaměti byl velmi cennou komoditou.", "section_level": 2}, {"title": "Hedvábnictví na území České republiky.", "content": "K prvnímu pokusu zavést výrobu hedvábí z kokonů housenek bource morušového dal pokyn Albrecht z Valdštejna v Jičíně v roce 1627, kdy tam povolal italské dělníky, kteří vysázeli mnoho moruší a zahájili pěstování. Po jeho smrti však hedvábnictví zaniklo. Na Moravě měl primát v 17. století náležet Lichtenštejnům. V rakouské monarchie se v období merkantilismu objevilo několik hedvábnických podnikatelů po třicetileté válce, přicházeli také do Čech a na Moravu. Patřil k nim například Josef Tarone v Praze v letech 1720-1725. Systémové zavádění hedvábnictví se přičítá hraběti Prosperu Antonovi von Sinzendorf, kancléři císaře Karla VI. Roku 1749 začali v Praze na hradbách vysazovat moruše dva Italové: geodet major Carlo Cremieri a divadelní podnikatel Giovanni Battista Locatelli, který se usadil v divadle Bouda se svým operním ansámblem. Roku 1757 od nich moruše odkoupil komerciální kongres, který stromky postoupil Vlašskému špitálu na Malé Straně, v jehož zahradě byly vysázeny, a ve špitále se hedvábí vyrábělo až do jeho zrušení 1830. V roce 1752 vydala císařovna Marie Terezie výnos na podporu pěstování moruší a roku 1756 jej doplnila pohrůžkou trestů žalářem za poškozování vysazených stromů. Roku 1751 obdržel radní Starého Města pražského Bedřich z Friedbergů povolení, aby z výnosu maškarních plesů, které pořádal ve svém domě čp. 620/I, přispíval do fondu na pěstování morušových stromků. V desetiletí 1770-1780 vyrobeno asi 40 q hedvábné příze. Ital Josef Rangheri v polovině 19. století výrobu hedvábí zavedl na předměstí Prahy, a to v usedlosti nazývané Rangherka, neboli Vršovický zámeček. Její součástí byly síně pro chování bource morušového, na přilehlém pozemku dal vysázet 200 moruší. Roku 1863 byla v Praze založena \"Hedvábnická jednota pro království české\" v čele s Ferdinandem Hillerem, který popsal hedvábnictví v VI. dílu Ottova slovníku naučného. Koncem 19. století se počítalo s ročním výnosem cca 3 centy hedvábných kokonů. Další pěstitelé hedvábí byli evidování v Noutonicích, Chocni, Heřmanově Městci, Písku, či v Chlumu u Třeboně. Všeobecná osvěta a školní propagace nabádala matky a jejich děti, aby domácím pěstováním bource došly blahobytu. Roku 1882 bylo v českých zemích napočítáno na 105 tisíc morušových stromků. V okolí Šumperka a Rýmařova bylo v té době založeno několik textilních podniků, které se zabývaly výhradně zpracováním (převážně importovaného) hedvábí a tato oblast se stala významným střediskem hedvábnictví pro celé tehdejší Rakousko-Uhersko a pozdější Československo. Ještě v 60. letech 20. století zde bylo v tomto oboru zaměstnáno přes 2000 lidí, v té době však byly zpracovávané materiály převážně filamenty z viskózy nebo polyamidu, tehdy nazývané umělé nebo syntetické hedvábí a např. úřední statistika z roku 1990 uváděla pro hedvábnické odvětví výrobu \"70 milionů\" metrů tkanin s podílem pouhých \"130 tisíc\" metrů z přírodního hedvábí. V pozdějších letech se v českých výrobních statistikách hedvábné textilie nevyskytují.", "section_level": 2}, {"title": "Světové hedvábnictví ve 20. a 21. století.", "content": "Chovem housenek k získávání hedvábného vlákna a zpracováním na textilie se zabývá ve světě asi 60 států ležících téměř bez výjimky v subtropickém nebo tropickém pásmu zeměkoule. Dominantní postavení v dodávkách hedvábných vláken (v roce 2015 cca 200 000 tun) mají Čína s podílem na výrobě cca 85 % a Indie se 14 %. Vedle klimatických podmínek je úspěch v hedvábnictví závislý na dostatku levných pracovních sil s patřičnými zkušenostmi. V Indii je v hedvábnictví zaměstnáno asi 7 milionů, v Číně 1 milion a např. v Thajsku 20 tisíc lidí.. Kromě jmenovaných tradičníchasijských producentů hedvábí se u většiny ostatních již během 2. čtvrtiny 20. století oddělila výroba surových tkanin od jejich zpracování v oděvním průmyslu. Příkladem může být celosvětově uznávaný hedvábník českého původu Zika Ascher.", "section_level": 1}], "src_summary": "Hedvábnictví je obor hospodářství, nejprve řemeslo a později průmyslová výroba, zahrnující všechny činnosti od chovu housenek a pěstování moruší až po zpracování přírodního hedvábí na přízi a tkaní plošné textilie.", "tgt_summary": "Sericulture, or silk farming, is the cultivation of silkworms to produce silk. Although there are several commercial species of silkworms, \"Bombyx mori\" (the caterpillar of the domestic silkmoth) is the most widely used and intensively studied silkworm. Silk was believed to have first been produced in China as early as the Neolithic Period. Sericulture has become an important cottage industry in countries such as Brazil, China, France, India, Italy, Japan, Korea, and Russia. Today, China and India are the two main producers, with more than 60% of the world's annual production.", "id": 2431094}
{"src_title": "Hořčice setá", "tgt_title": "White mustard", "src_document": [{"title": "Popis.", "content": "Vyznačuje se vláknitým kořenem, ze kterého vyrůstá rozvětvená lodyha, při zemi namodralá a ochmýřená, vysoká až 1 metr. Listy vyrůstající z lodyhy jsou dvojího druhu. Ve spodní části stonku má rostlina listy dlouze řapíkaté, lyrovitě peřenodělené se zubatými okraji, v horní části pak listy čárkovité a po okraji hladké. Jednotlivé květy jsou uspořádány do hroznovitých květenství a dělí se na kalich a korunu. Kalich je tvořen čtyřmi čárkovitými lístky, které vodorovně odstávají. Koruna sestává ze čtyř zlatožlutých plátků umístěných do kříže. Uvnitř květu nalezneme šest tyčinek, čtyři jsou delší a dvě kratší. Plodem je šešule se zakončením v podobě zobáku porostlá tuhými chloupky. Uvnitř je rozdělena žebrovanými chlopněmi na několik přihrádek se žlutými semeny. Hořčice černá se liší zejména v listech, jejichž čepel je pilovitá a tři koncové úkrojky jsou srostlé, a její semena jsou tmavohnědá, pokrytá vrásčitou slupkou.", "section_level": 1}, {"title": "Výskyt.", "content": "Původním domovem hořčice seté i černé je jižní Evropa, oblast Středomoří a západní Asie. Už během starověku se však rozšířila do Německa, Francie, Ruska a do dalších zemí, kde se dnes s oblibou pěstuje, nebo roste divoce.", "section_level": 1}, {"title": "Pěstování a sběr.", "content": "Hořčice není nijak náročná rostlina, stačí jí i půda na živiny poměrně chudá. Daří se jí spíše v teplém a suchém podnebí, nemá moc ráda vlhko. Půda jí vyhovuje lehká hlinitopísčitá s obsahem vápna. Není nutné ji hnojit, ale výnosy zvyšují zejména dusíkaté přípravky jako chilský ledek, síran amonný, nebo také fosforečná hnojiva. Přírodní hnojení chlévskou mrvou provádíme nejlépe na podzim, není vhodné provádět ho až před setím. Semena se vysévají do dobře zpracované půdy koncem března. Jednotlivé řádky by měly být vzdáleny asi 30 cm. Záhon se pleje a okopává. Asi 10 cm vysoké rostlinky se pak rozesadí tak, aby měly mezi sebou vždy 10cm mezery. Sklízí se poté, co se tobolky zbarví do hněda a semena zežloutnou. Poněkud pozdější sklizeň nijak nevadí, tobolky se těžko otvírají a nehrozí, že z nich semena vypadnou. Požnuté rostliny se vážou do snopců a opatrně vymlátí, aby se semena nerozdrtila. Ta se poté dosušují a skladují v suchu. Výnosy jsou poměrně vysoké, z jednoho hektaru až 1 000 – 1 200 kg semen. Sklizeň hořčice černé je poněkud náročnější, tobolky se otevírají snadno a je proto důležité přesně odhadnout okamžik, kdy rostliny posekat. Nedozrálá semena mají mnohem menší hodnotu.", "section_level": 1}, {"title": "Využití.", "content": "Z celé rostliny se využívají zejména hořčičná semínka. Z nich lze vylisovat mastný olej, který tvoří jejich více než jednu třetinu. Je dále zpracováván průmyslově na mýdla. V potravinářství se z hořčičných semen připravuje pokrmová hořčice. Lze využít jak hořčice bílé, tak i černé, avšak bílá si déle zachovává ostrost, z černé poměrně rychle vyprchají její silice. V lidovém lékařství se využívá o něco častěji hořčice černé pro její výraznější účinky. Drogou jsou semena a lidé s její pomocí léčili již od pradávna. Používá se zejména zevně ve formě obkladů. Zvyšuje prokrvení hlouběji ležících orgánů (plic, pohrudnice, ledvin), proto se jí užívá při zánětech pohrudnice či akutních zánětech dýchacích cest. Dále také při revmatických onemocněních, bolestech nohou, nebo žlutých kožních skvrnách. Vnitřně je užívána při trávicích obtížích v podobě rozetřených semen.", "section_level": 1}, {"title": "Účinné látky.", "content": "Kromě mastného oleje obsahují semena glykosid \"sinalbin\" a fermenty, které reagují s vodou a uvolňuje se hořčičná silice v podobě tekutého, štiplavého a těkavého oleje (\"oleum Sinapsis aetherum\"). Působí dráždivě a místně prokrvuje. Hořčice černá obsahuje glykosid \"sinigrin\", jehož štěpením rovněž vzniká hořčičná silice, její účinky jsou však o dost silnější.", "section_level": 2}, {"title": "Způsoby užití.", "content": "Hořčičné silice způsobují při delším kontaktu s pokožkou překrvení kožních vlásečnic a vznik puchýřů. Snesitelná délka je do lehkého zčervenání pokožky, většinou 10–15 minut.", "section_level": 2}, {"title": "Včelařství.", "content": "Hořčice setá je dobrou nektarodárnou i pylodárnou rostlinou. Nektarium květu vyprodukuje za 24 hodin 0,2-0,8 mg nektaru s cukernatostí 24-60 %. Cukerná hodnota, tedy množství cukru vyprodukovaného v květu za 24 hodin, je 0,04-0,5 mg. Pylové rousky jsou žluté až naoranžovělé. Druhový med hořčice je zlatožlutý a rychle krystalizuje. Podobá se medu řepkovému, ale má příjemnější aroma.", "section_level": 1}, {"title": "Literatura.", "content": "", "section_level": 1}], "src_summary": "Hořčice setá (\"Sinapis alba\"), též známá jako bělohořčice setá (\"Leucosinapis alba\") nebo bílá hořčice, je jednoletá rostlina se zlatožlutými květy, patřící do čeledi brukvovitých. Kvete v červnu a v červenci. Blízce příbuzná je jí hořčice černá (\"Brassica nigra\"). Obě jsou významnými medonosnými rostlinami a pěstují se téměř po celém světě. Výjimečně ji můžeme nalézt růst divoce na mezích, podél cest, či na úhorech. Nejznámější je její zpracování v potravinářském průmyslu na oblíbenou pikantní pochutinu – hořčici. Dále se využívá také v lékařství, na výrobu mýdla, či mastného oleje, jako účinné zelené hnojivo, nebo velmi výživné krmivo. Z mladých listů hořčice černé i seté lze připravit jídlo – jarní salát.", "tgt_summary": "White mustard (\"Sinapis alba\") is an annual plant of the family Brassicaceae. It is sometimes also referred to as \"Brassica alba\" or \"B. hirta\". Grown for its seeds, used to make the condiment mustard, as fodder crop, or as a green manure, it is now widespread worldwide, although it probably originated in the Mediterranean region.", "id": 1814484}
{"src_title": "Angelica Garnett", "tgt_title": "Angelica Garnett", "src_document": [{"title": "Životopis.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Začátky.", "content": "Angelica Vanessa Bell se narodila 25. prosince 1918 v rodinném sídle Charleston Farmhouse v městečku Firle v hrabství East Sussex. Byla dcerou malířky a zakladatelky skupiny Bloomsbury, Vanessy Bell a kritika Clive Bella. Jejím biologickým otcem byl však malíř Duncan Grant. Angelica do svých sedmnáctých let o skutečném otci nevěděla. Měla dva bratry, syny Cliva a Vanessy, Juliana a Quentina. Julian se narodil v roce 1908 a zemřel ve španělské občanské válce v roce 1937. Byl básníkem. Quentin se narodil v roce 1910 a zemřel v roce 1996. Byl historikem umění. Mladší sestra její matky byla Virginia Woolf, spisovatelka a členka Bloomsbury.", "section_level": 2}, {"title": "Osobní život.", "content": "Dětství trávila Angelica střídavě v rodinném panství Charleston, v té době patřící lordu Gagemu, a v domě 46 na Gordon Square v Londýně. V roku 1929 začala navštěvovat Longford Grove School v Essexu. Zajímala se o umění, literaturu a historii. Na škole pobyla šest let. V šestnácti odjela s rodiči do Říma a rozhodla se být herečkou. Později ji rodiče poslali do Paříže, aby se tam naučila jazyk. Žila v domě umělců Zoum a François Walterových, kteří Angelicu hodně ovlivnili. Po návratu do Londýna začala studovat London Theatre Studio. Nakonec se rozhodla být malířkou a zapsala se proto na studium Euston Road School. V roce 1942 se i přes protesty rodičů provdala za spisovatele Davida Garnetta. Ten byl dřívějším milencem jejího biologického otce. Měli spolu čtyři dcery. Amaryllis Virginia (1943-1973) byla herečkou, Henrietta (1945) je spisovatelkou a zároveň rodinnou kronikářkou, Nerissa Stephen zvaná Nel (1946–2004) byla malířkou, spisovatelkou a keramičkou, a byla dvojčetem Frances, familiérně zvané Fanny (1946). Manželství s Garnettem vydrželo do sedmdesátých let. Když Duncan Grant v roce 1978 zemřel, rozhodla se Angelica založit Nadaci Charleston, která by původní rodinné sídlo udržovala a časem zpřístupnila veřejnosti. V roce 1983 opustila Británii a usadila se v městečku Forcalquier v Provence. Tam žila až do 4. května 2012, kdy ve věku 93 let zemřela.", "section_level": 2}, {"title": "Kariéra.", "content": "Angelica Garnett v průběhu svého života vystavovala obrazy v Miláně, Londýně, Forcalquier a Charlestonu. Krom obrazů a návrhů interiérů se Angelica věnovala i psaní. Napsala několik esejí a dvě knihy. V roce 1983 vyšly vzpomínky s názvem \"Deceived with Kindness. A Bloomsbury Childhood\", ve kterých se zpovídá ze svého života se členy Bloomsbury a o nelehkém vztahu s matkou. Dílo bylo oceněno Cenou Joea Ackerleyho za autobiografii roku. Druhá kniha nazvaná \"The Unspoken Truth\" je soubor fiktivních příběhů založených na prožitých zážitcích. Svojí poslední výstavu měla Angelica Garnett v místě svého narození v Charlestonu, který v dubnu 2012 ještě stihla navštívit.", "section_level": 2}], "src_summary": "Angelica Garnett, rodným jménem Angelica Vanessa Bell (25. prosince 1918 Charleston Farmhouse, Firle, Velká Británie – 4. května 2012 Aix-en-Provence, Francie), byla britská spisovatelka a malířka, dcera Vanessy Bell a Clive Bella. Její tetou byla Virginia Woolfová.", "tgt_summary": "Angelica Vanessa Garnett, née Bell (25 December 1918 – 4 May 2012), was a British writer, painter and artist. She was the author of the memoir \"Deceived with Kindness\" (1984), an account of her experience growing up at the heart of the Bloomsbury Group.", "id": 1251441}
{"src_title": "Aristippos z Kyrény", "tgt_title": "Aristippus", "src_document": [{"title": "Život.", "content": "Aristippos se narodil v Kyréně, kde pravděpodobně poslouchal přednášky Prótagora, který tam nějaký čas pobýval. Sókratova proslulost ho přilákala do Athén, a to asi v roce 416 př. n. l.; stal se jeho žákem. Ač byl sám zámožný, dával si – na rozdíl o Sókrata – za své přednášky platit. Aristippos mnoho cestoval. Když Sókrates zemřel (399 př. n. l.), byl prý na Aigině. Ve stejné době jako Platón (tj. kolem let 389–388 př. n. l.) pobýval na Sicílii na dvoře syrakuského tyrana Dionysia I. a pak ještě jednou v roce 361 př. n. l. na dvoře tyrana Dionysia II. Na sklonku svého života žil ve své rodné Kyréně, kde založil kyrénská školu. Mezi jeho posluchači byla i jeho dcera Arété, která po jeho smrti převzala vedení školy a poté ji předala svému synovi Aristippovi Mladšímu (4./3. století př. n. l.). Diogenés Laertios uvádí početný seznam Aristippových spisů, ale zároveň zaznamenává již v antice vzniklé pochybnosti o jejich pravosti. Z Aristippových děl se nezachovaly téměř žádné autentické zlomky. Dosti četné informace o jeho učení pocházejí od jiných autorů, přičemž není vždy jasné, zda se nejedná o názory Aristippa Mladšího nebo některého jiného stoupence kyrénské školy. O Aristippovi se tradovalo, že se dovedl „přizpůsobit místu, času i osobě a choval se přiměřeně za všech okolností\". Básník Horatius to vyjádřil veršem: „\"Dobře se Aristippos v stav každý i poměry uměl vpravit: směřoval výš, vždy spokojen s přítomným stavem\".\" O Aristippově věhlasu svědčí i skutečnost, že ho Cicero řadil vedle Sókrata a přisuzoval mu velké a božské přednosti.", "section_level": 1}, {"title": "Filozofie.", "content": "Aristippos považoval za cíl života rozkoš (slast). Podle jeho názoru se člověk vyhýbá bolesti a strasti, ale tíhne ke slasti. Slast je „mírný pohyb\" přecházející do našeho vnímání, strast je „pohyb prudký\". Připodobňuje to k moři: mírný pohyb mořských vln je slast, rozbouřené moře je strast, klidné moře je stav bezbolestnosti a absence rozkoše. Rozkoš považoval za stav tělesný, je to stav pozitivní, chvilkový, který prožíváme v současnosti. Odtud pochází citát: \"Náš je jen přítomný okamžik.\" Rozkoše je třeba neodkládat, protože nevíme, zda bude budoucnost, je nejistá. Doporučoval všem, aby se oddávali rozkoším – cele, bez odkladu. Dokonce i těm, které pocházejí z \"nejošklivějších pramenů\". Bohatství sice není žádoucí samo o sobě, ale přece jenom pomáhá k rozkoši. Také však hlásal, že se rozkošemi nesmíme nechat ovládnout, chuť užívat musíme umět mít ve své moci. Rozkoš podle něj neovládá ten, kdo se jí zříká, ale ten, kdo nedovolí, aby ho ovládala. Tak hédonici vytvořili jistou etiku svobody. Lidské vědění je odvozeno od smyslového vnímání (sensualismus). Předmětem vědění je obsah našich pocitů. O vnějších věcech nemůžeme mít ucelené vědění, ale máme pocity, a tak víme, co v nás tyto vnější věci vyvolávají. Lidské poznání se redukuje na to, co je člověku příjemné nebo nepříjemné. Všechno, co zaručuje slast, je dobré a užitečné.", "section_level": 1}, {"title": "Zajímavosti.", "content": "O Aristippovi kolovala ve starověku řada historek, jejichž hodnověrnost se nedá ověřit. Z anekdot, které zaznamenal Diogenes Laertios, uvádíme na ukázku následující:", "section_level": 1}], "src_summary": "Aristippos z Kyrény (řec. \"Aristippos hò Kyrēnaíos\"; lat. \"Aristippus Cyrenaeus\"; asi 435 př. n. l. Kyréna – 355 př. n. l. Kyréna) byl řecký filozof, žák Sókratův, zakladatel kyrénské školy, stoupenec hédonismu. Za cíl života považoval dosahování slasti.", "tgt_summary": "Aristippus of Cyrene (; ; c. 435 – c. 356 BCE) was the founder of the Cyrenaic school of Philosophy. He was a pupil of Socrates, but adopted a very different philosophical outlook, teaching that the goal of life was to seek pleasure by circumstances to oneself and by maintaining proper control over both adversity and prosperity. His outlook came to be called \"ethical hedonism.\" Among his pupils was his daughter Arete. There are indications that he was conflated with his grandson, Aristippus the Younger.", "id": 755773}
{"src_title": "3,7cm Pak 36", "tgt_title": "3.7 cm Pak 36", "src_document": [{"title": "Vývoj.", "content": "Vývoj zbraně byl zahájen ve firmě Rheinmetall v roce 1925 na základě požadavku a specifikací německého ministerstva a to i přes to, že Versailleská smlouva v té době Německu výrobu podobných zbraní zakazovala. Vývoj byl ukončen v roce 1928 a rok později byla zahájena sériová výroba. První kanóny byly kvůli omezením vyráběny \"mozaikovým způsobem\" po součástech v menších závodech a firma Rheinmetall kompletovala až finální výrobek. Původně nesl kanón označení \"Tankabwehr Kanone - TAK L/45\" a do roku 1933 jich Reichswehr obdržel 264 kusů. První kusy byly vybaveny ještě dřevěnými loukoťovými koly, později došlo i u ních k výměně za ocelová disková s pneumatikami.", "section_level": 1}, {"title": "PaK 35/36.", "content": "Na základě prvních zkušeností došlo k vylepšení zbraně zejména ve způsobu zavěšení kol, funkčnosti brzd a technologie výroby hlavně. Vojskové zkoušky vylepšeného modelu proběhly v letech 1935 a 1936 a poté došlo k jeho přijetí do výzbroje pod názvem \"Panzerabwehrkanone 35/36\" (zkráceně \"PaK 35/36\"). Zbraň byla nízká a natolik lehká, že jej mohla obsluha přemísťovat terénem vlastními silami. Hlaveň měla šestnáct pravotočivých drážek, byla bez úsťové brzdy, závěr měla ruční. Ochranný štít se sklopnými okraji měl tloušťku pět milimetrů. Kola bylo zkonstruována na dopravní rychlost až 40 km/h. Kanón byl vybaven zaměřovačem s dalekohledem. Kanón byl schopen v době svého vzniku prorazit pancéřování všech tehdy používaných obrněných vozidel. V praxi ho Němci vyzkoušeli ve španělské občanské válce. Úspěšný byl i v zahraničí, vyráběn byl na export do Nizozemí, Řecka, Estonska, Finska, Itálie a Maďarsko. Dalším trhem, kde se prosadil, byla Čína, kde byly tyto kanóny později ukořistěny a používány japonskou armádou. Licenci na výrobu kanónu zakoupil i Sovětský svaz, kde byl vyráběn jako 37mm protitankový kanón M1930 (1-K) (oproti původnímu používal paprsková kola). Kanón zákonitě začal s rozvojem tankové techniky časem zastarávat, ale na začátku druhé světové války se jednalo o zbraň účinnou a spolehlivou. K 1. září 1939 jich měla wehrmacht k dispozici 11 200 kusů. Mezi vojáky si kanón vysloužil přezdívku \"Herssanklopfgerät\" (\"armádní klepadlová zbraň\").", "section_level": 1}], "src_summary": "3,7cm Pak 36 (\"Panzerabwehrkanone 36\") byl hojně užívaný německý protitankový kanón v období druhé světové války. Později byl nahrazován kanonem 5cm Pak 38.", "tgt_summary": "The Pak 36 (\"Panzerabwehrkanone 36\") is a 3.7 cm caliber German anti-tank gun used during the Second World War. It was the main anti-tank weapon of Wehrmacht \"Panzerjäger\" units until 1942. Developed by \"Rheinmetall\" in 1933, it was first issued to the German Army in 1936, with 9,120 being available by the beginning of the war in September 1939 and a further 5,339 produced during the war. As the predominant anti-tank gun design in the world during the late 1930s, demand was high for the Pak 36, with another 6,000 examples produced for export and the design being copied by the Soviet Union as the 45 mm anti-tank gun M1932 (19-K) and by other nations such as Japan. It first saw service during the Spanish Civil War in 1936, where it performed well against the light tanks of the conflict. It was first used during the Second World War against Poland in 1939 and had little difficulty with any of the Polish tanks. The Battle of France in 1940 revealed its inadequate penetration capability against French and British heavier tanks, particularly the Char B1, and especially the Matilda II, receiving the derisive nicknames \"\"Heeresanklopfgerät\"\" (\"army door-knocking device\") or \"\"PanzerAnklopfKanone\"\" (\"tank door-knocking cannon\") from its crews, but it sufficed to defeat the bulk of the Allied armor in the campaign. The invasion of the Soviet Union brought the Pak 36 face to face with large numbers of T-34 and KV-1 tanks, which were invulnerable to its fire. However, 91% of the Soviet tank forces in 1941 consisted of lighter types that lacked sufficient armor to defeat the gun, and the Pak 36 knocked out thousands of such tanks. ", "id": 283464}
{"src_title": "46. gardový noční bombardovací letecký pluk", "tgt_title": "Night Witches", "src_document": [{"title": "Zformování pluku.", "content": "Brzy po vypuknutí války bylo i mladým děvčatům jasné, že německý agresor vážně ohrožuje jejich budoucnost. Některé již měly za sebou chvatný útěk před okupanty. Hlásily se do armády, protože nechtěly čekat, až za ně někdo druhý válku prohraje. Byly to studentky a čerstvé absolventky moskevských vysokých škol, dělnice z moskevských závodů, uprchlíci z okupovaného území. Některé z nich v předválečných letech navštěvovaly aeroklub a měly pilotní zkoušky. Ve třicátých letech, a hlavně od roku 1937, kdy se již Sovětský svaz připravoval na válku, Osoaviachim pořádal branné kurzy pro mládež. Aerokluby přijímaly zájemce o pilotní výcvik a mohly se ho účastnit i ženy. Některým z nich se létání stalo povoláním. S nasazením žen v přímém boji s nepřítelem se zpočátku nepočítalo. Armáda tehdy přijímala pouze zdravotnice. V nadcházející sklizni ženy musely nahradit odvedené muže. Později se účastnily kopání obranných linií před Moskvou a hašení požárů po náletech (první nálet na Moskvu se uskutečnil v noci na 22. července 1941). Marina Raskova, letecká rekordmanka navigátorka, Hrdina SSSR a důstojník NKVD, povoláním výzkumná pracovnice Akademie VVS Žukovského, využila svých vysokých kontaktů, přišla za Stalinem s projektem a přesvědčila ho. Následně byl v říjnu 1941 vydán Rozkaz NKO SSSR № 0099 z 8. října 1941 \"О sformování ženských leteckých pluků VVS Rudé Armády\", na jehož základě byl zformován 588. noční bombardovací letecký pluk. Podle téhož rozkazu byly zformovány ještě další dva ženské letecké pluky, které ale nebyly složeny pouze z žen, protože používaly letouny moderní konstrukce, náročnější na údržbu. Byl to 587. bombardovací letecký pluk (později 125. gardový) vyzbrojený rychlostními bombardéry Petljakov Pe-2 a 586. stíhací letecký pluk s letadly Jakovlev Jak-1. Zformování všech tří pluků vedla mjr. Маrina Raskova (Раскова, Марина Михайловна)(29 let), která měla zásadní zásluhu o vznik těchto jednotek. Na její výzvu prostřednictvím Komsomolu se na Akademii vojenských vzdušných sil profesora Žukovského v Moskvě přihlásilo množství dobrovolnic, ze kterých osobně vybrala schopné dívky. Raskova se dále snažila získat do svého oddílu civilní (vojenské tehdy ještě žádné nebyly) pilotky-profesionálky, protože skutečně zkušených pilotek nebylo mnoho. Tyto podléhaly branné povinnosti a již od začátku války sloužily v armádě. V zázemí zajišťovaly základní výcvik vojenských pilotů, na frontě fungovaly jako taxi pro velící důstojníky a praporčíky, zajišťovaly spojení, rozvědku, transport raněných, výsadek diverzních skupin. Ač nebyly tyto akce přímo bojové, byly často velmi nebezpečné. Tyto profesionálky byly k Raskove převeleny postupně a i mnohem později, jako doplnění již fungujících pluků. Raskova sama se později rozhodla létat jako pilotka rychlostní bombardéry 587. pluku. Zahynula 12. ledna 1943 při havárii ve sněhové bouři. 16. října 1941 byly vybrané adeptky z Moskvy jakožto 122. ženský letecký oddíl nejprve odeslány do vojenského leteckého učiliště ve městě Engels nedaleko Saratova. Vlak vypravený z Kazanského nádraží do cíle dorazil 26. října 1941. Tam se k nim připojily ještě dobrovolnice ze Saratova. Studentky a absolventky Saratovského leteckého učiliště civilních aerolinií pak byly jádrem technického personálu. Za pilotky byly určeny dívky, které měly větší praxi v létání, například instruktorky aeroklubů. Dívky s menším počtem nalétaných hodin a studentky vysokých škol bez letecké praxe se školily na navigátorky. Ostatní se školily na techniky a zbrojíře. Ve škole se dívky učily pořadovou přípravu, teorie a hlavně prakticky se učily létat, navigovat a bombardovat v noci. Vojenská přísaha proběhla 7. listopadu 1941. V únoru 1942 bylo přistoupeno k formování pluků. Od 122. oddílu se nejprve oddělil 586. IAP pod vedením Tamary Kazarinové, 6. února vznikl 588. NBAP a s delším časovým odstupem vznikl 587. BAP pod vedením Mariny Raskové. Některé ženy byly přiděleny do mužských leteckých pluků (pozemní personál). Velitelem 588. NBAP byla jmenována npor. Jevdokija Beršanská (Бочарова, Евдокия Давыдовна)(28 let), pilotka s desetiletou praxí, bývalá učitelka Batajskského leteckého učiliště, před válkou velitelka roje leteckého oddílu pro mimořádné situace ve stanici Paškovská a členka zastupitelstva města Krasnodaru. Jméno Jevdokija je řeckého původu a má ruské varianty Dina, Dusja a Duňa a pluku proto přezdívali také \"Duňkin pluk\". Pod jejím velením pluk bojoval do konce války. Komisařem pluku byla Jevdokija Račkevič (Рачкевич, Евдокия Яковлевна)(33 let). Náčelníkem štábu pluku byla jmenována Irina Rakobolská (Ракобольская, Ирина Вячеславовна)(21 let), studentka matfyzu MGU. Zástupcem velitele pluku po letové části byla Serafima Amosova (Амосова, Серафима Тарасовна)(27 let), zkušená pilotka civilních aerolinek. Náčelníkem mechaniků byla Sofie Ozerkova, učitelka Irkutského vojenského učiliště, voják z povolání. Náčelníkem zbrojířů byla Naděžda Strelkova, voják z povolání. Pluk měl zpočátku dvě a od prosince 1942 tři eskadrily (letky) po třech zvěnech (rojích). Jedno zvěno mělo 3 letouny. V srpnu 1943 přibyla 4. eskadrila určená k boji a výuce nováčků.", "section_level": 1}, {"title": "Nadřazené armádní složky.", "content": "Pluk byl zpočátku součástí 218. noční bombardovací divize vedené Dmitrijem Popovem a 4. vzdušné armády gen.mjr. Konstantina Veršinina. 4. vzdušná armáda byla tehdy součástí Jižního frontu gen.por. Rodiona Malinovského. Jižní front byl v důsledku porážky u Charkova v červenci 1942 rozformován a jeho části vešly do Severo-kavkazského frontu maršála Semjona Buďonnyho. Od září 1942 4. vzdušná armáda patřila do Severní skupiny vojsk Zakavkazského frontu arm.gen. Ivana Ťuleněva. Konstantin Veršinin byl potom vrchním velitelem vzdušných sil tohoto frontu. V lednu 1943 4. vzdušná armáda přešla do nově zformovaného Severo-kavkazského frontu gen.plk. Ivana Maslennikova a později gen.plk. Ivana Petrova. Od konce dubna 1943 pluk patřil k 132. BAD gen.mjr. Ivana Fedorova. Během bojů o Sevastopol pluk patřil do 8. vzdušné armády 4. ukrajinského frontu, 2. gardové stalingradské divize gen.mjr. Kuzněcova. Po vítězství na Krymu byl pluk přeřazen k 2. běloruskému frontu maršála Konstantina Rokosovského, zpět do 4. vzdušné armády, které opět velel gen.plk. Veršinin a do 325. NBAD divize pplk. Grigorije Pokojevého.", "section_level": 1}, {"title": "Výzbroj pluku.", "content": "Pluk byl vybaven letouny U-2 zvanými \"utočka\" nebo \"lastočka\" (u nás známými jako Po-2 \"kukuruznik\"). Byl to celodřevěný dvouplošník s hvězdicovým motorem s pěti válci o výkonu 74 kW a maximální rychlosti asi 120 km/h. Letoun byl snadno ovladatelný i dobře obratný, byl nenáročný na údržbu, měl malou spotřebu paliva a minimální požadavky na letištní plochu. Dvě otevřené kabiny umístěné za sebou byly vybaveny spřaženým řízením a základními přístroji, neboť se jednalo o původem školní letoun. Každý pilot ho znal, protože jím byly vybaveny všechny aerokluby. Motor roztáčel technik ručně, protočením vrtule. Pevný podvozek neměl brzdy. Když bylo více sněhu, podvozková kola se vyměnila za lyže. Posádku tvořil pilot a navigátor který rovněž uvolňoval bomby, případně z kabiny shazoval jiný materiál. Zdvojené řízení umožňovalo převzetí řízení navigátorem v nouzové situaci. Kabiny neměly žádné pancéřování proti střelám, jen překližka a plátno. Plátěný potah byl výhodný, neboť se často stávalo, že projektil flaku proletěl křídlem aniž by explodoval. Letoun byl požárně velmi nebezpečný a po zásazích nepřátelské palby se snadno vzňal. To osádkám působilo velký stres, protože požár na palubě až na výjimky končil smrtí osádky. Padáky se původně nepoužívaly, protože letoun operoval nad nepřátelským územím a byla obava že by osádka padla do zajetí. Ušetřilo se tak 32 kg hmotnosti pro bomby. Až v roce 1944 po zbytečné ztrátě osádky (Makarová, Bělik) nad vlastním územím se padáky začaly používat. Skákat pak letecký personál svého i dalších pluků divize učila pilotka Naděžda Troparevská, zkušená parašutistka. Pro lety nad mořem se nosily samonafukovací plovací vesty, o kterých letkyně žertovaly, že to jsou závaží, která je mají udržet pod vodou. Nafukovací člun na palubě nebyl. Pod spodními křídly byly čtyři závěsy pro bomby ovládané z kabiny navigátora. Další bomby do požadované hmotnosti vázaly na trup a shazovaly přeříznutím provazu. Jako munice se používaly bomby 25, 50 a 100 kg tříštivé (střepinové), trhavé a zápalné, ampule s samozápalnou tekutinou. Z kabiny se shazovaly malé termitové bombičky, malé vyskakovací bomby zvané \"žabky\" a protitankové granáty. Pro zaměřování cíle nebyl k dispozici žádný přístroj. To ale neuškodilo přesnosti bombardování. Kulomet ŠKAS ráže 7,62 mm za zadní kabinou se objevil až v roce 1944. Osádka měla osobní pistole TT. Na palubě běžně nebyla radiostanice, kabiny ale měly hadičkový interkom, aby na sebe osádka nemusela křičet. Několik letounů bylo později vybaveno fotografickým přístrojem. Používala se i radiostanice na palubě letadla provádějícího průzkum počasí nad cílem pro úsporu času, než se letoun vrátil. Při formování pluk obdržel 20 letadel, později jejich počet vzrostl až na 45. Na konci války to bylo 36 letadel.", "section_level": 1}, {"title": "Taktika.", "content": "Takto pomalý letoun s krátkým doletem byl pro boj ve dne málo použitelný. Proto pro něj byla vyvinuta taktika nočního boje, ve které vynikly jeho dobré vlastnosti. Vedení pluku obdrželo seznam cílů ke zničení. Byla-li základna ve velké vzdálenosti od fronty, byla vybrána vhodná plocha pro operační letiště poblíž fronty, kam se na noční létání přemístilo vše potřebné. Velitelkou osádky byla pilotka. Jejím úkolem bylo řídit letoun, dodržovat předepsané letové hladiny, umožnit navigátorce zasáhnout cíle a vrátit se kompletní zpět. Navigátorka měla informaci o cíli a jejím úkolem bylo tento najít a zasáhnout. Zjišťovala polohu a letový kurz. Při přiblížení na cíl dávala pilotce instrukce k upřesnění směru, a ve správný okamžik odhodila náklad. Po přistání se obě, nebo jen navigátorka, dostavily k řídícímu létání, odevzdaly podepsané hlášení a obdržely list s popisem cíle a instrukce pro další let. Letadlo přilétlo z operačního letiště v těsné blízkosti fronty a z výšky 1200 m se staženým motorem potichu doklouzalo nad cíl, kde z výšky 500 m odhodilo bomby. Dále tiše odklouzalo z dosahu reflektorů protivzdušné obrany nepřítele a vrátilo se na operační letiště pro další bomby. Jedna osádka provedla během letní noci průměrně 6 – 8 letů, v zimě 10 – 12 letů. Vystrojení bombami a palivem trvalo 5 – 8 minut a letělo se znovu. Časování roznětek se vždy nastavovalo na ihned. Vrhat bomby níže než 500 m nebylo povoleno, neboť hrozilo nebezpečí od střepin vlastních bomb. Modravá světla vyhledávacích světlometů nejen že přivedla palbu na letadlo ale pilotovi též způsobovala ztrátu prostorové orientace. Pro lepší světelné podmínky proto navigátorky běžně shazovaly osvětlovací bomby na padáčku a pilotky použily osvětlení kabiny. Osvětlovací bomba SAB žlutavě osvítila terén a zároveň oslepovala nepřítele. Také označovala cíl pro následující letoun. Zkušené pilotky uměly obratně mizet ze zajetí reflektorů rychlým skluzem do strany. Výsledky bombardování ověřovala osádka následujícího letounu, nebo poslední letoun prováděl fotografování. K osvětlení scény navigátor svrhnul speciální fotografickou bombu a ve chvíli osvícení stiskl spoušť. Bomba FOTAB se zavěšovala pod křídlo, snadno se zapálila a proto bylo nebezpečné s ní přistávat. Před rozbřeskem se letouny vrátily na základnu umístěnou dále od fronty. Operační letiště byla v dosahu dělostřelecké palby nepřítele a prozrazení letiště by tedy mělo fatální následky. Stojící letouny byly důsledně zamaskovány. Přistávací dráha byla označena pouze třemi klasickými petrolejkami vzor \"netopýr\" zastíněnými tak, aby jejich světlo bylo viditelné pouze ve směru přistání. Operační letiště byla volena pokaždé jinde, aby nepřítel nevěděl odkud se létá. Některé linie fronty byly vybaveny silnou protileteckou obranou. Letoun se setkal s palbou na frontě při cestě k cíli, nad cílem a znovu na zpáteční cestě přes linii fronty. Někdy po nich omylem pálili i vlastní. Letoun ale bylo i nebylo snadné sestřelit. Někdy, když byl cíl velmi dobře chráněn, museli použít nebezpečnou taktiku. Letouny létaly ve dvojici a nad cílem jeden letoun na sebe nechal soustředit úsilí protivzdušné obrany, aby druhý letoun mohl v klidu splnit úkol. Nejhorší ztráty jim v noci na 1. srpen 1943 na Kubáni přinesl noční stíhač Messerschmitt Bf 110, který během krátké chvíle sestřelil 4 letouny 2. letky. Šlo o domluvenou taktiku, kdy německá protiletadlová palba mlčela, pouze světlomety hledaly cíle pro stíhače. Proti této lsti našly prostou obranu. Létaly v malých výškách. Protivzdušná obrana nebyla tak nebezpečná jako střelba stíhače na krátkou vzdálenost. Stíhač se ale neodvážil v noci létat nízko. V souvislosti s touto ztrátou byla vytvořena další letka se zaměřením na výcvik doplňujícího létajícího personálu. Nováčci, i když třeba zkušené pilotky, měli statisticky velkou úmrtnost v prvních bojových akcích. S nováčkem nikdo nechtěl letět i proto, že letkyně tvořily slétané páry. Posílat do akce osádku dvou nováčků bylo hazardem, proto v rámci nové letky s nováčkem letěla zkušená pilotka resp. navigátorka. Za padlé pilotky se přeškolovaly navigátorky, které měly praxi z aeroklubu. Na místa navigátorek školili nováčky nebo zbrojířky mající o to zájem (výjimečně za trest). Na konci léta 1944 (již v Bělorusku) byly zadní kabiny letounů vyzbrojeny kulomety. Letadla tím získala hrozivý válečný vzhled, ale efektivnost střelby byla sporná. Proti palebné síle německé stíhačky (okolo 3 kg/s kulí, zápalných a tříštivých projektilů) byl kulomet jen symbolickou obranou. Letadlo bylo velmi zranitelné, ale hbité. Bylo tedy důležitější manévrovat a pokusit se uniknout ve tmě. Také navigátorčiny pohyby při střelbě vadily pilotce v řízení, lépe si vedly malé a lehké navigátorky. Z kulometu se nejvíce střílelo při odletu od cíle když výbuchy a požáry osvítily zem. Letoun byl využíván také ve dne pro rychlé dopravní spojení s týlem. Protože neustále hrozilo napadení stíhačkami nepřítele, létalo se tzv. \"na bréjušem\", tedy ve výšce jen několik desítek metrů nad terénem. S tím byly spojeny i specifické nehody. Cílem bombardování byly muniční sklady, velitelství, ubikace, mosty, železniční stanice, vlaky, kolony. Kromě vrhání bomb se letouny výjimečně používaly například pro zásobování obklíčených jednotek municí, léky, potravinami a poštou. Německým vojákům shazovaly agitační letáky. Také byly použity pro vytváření hluku pro krytí lomozu tanků soustřeďujících se k ofenzivě, nebo námořní pěchoty při vyloďování. Osvětlovaly nepřátelské lodě v kerčském průlivu. V noci na 11. dubna 1944 spotřebovaly 650 bomb SAB na osvětlování ústupu protivníka při útoku Samostatné přímořské armády z předmostí na Kerči. Při natankování jen nezbytného množství paliva letoun unesl až 400 kg bomb. Ve srovnání s nosností velkých bombardérů to sice nebylo mnoho, ale za noc bylo více letů, takže celková hmotnost bomb denně svržených byla srovnatelná s výkonem velkého bombardéru, i když jen na nevelkou vzdálenost. Pluk operoval v noci a téměř za každého počasí. Již samotné létání za takových podmínek bylo hrdinstvím. Doplňovaly snažení leteckých sil operujících přes den tak, aby nepřítel neměl klid na odpočinek. Počáteční nedůvěru v tento koncept se ženám podařilo překonat a pluk se stal velmi účinnou zbraní a to nejen ideologickou. Bojové úspěchy pluku byly také zásluhou pozemního personálu, který ač tolik neriskoval v přímém boji, musel vydržet značné útrapy. Zbrojířky neměly pro manipulaci s bombami žádnou mechanizaci. K letounům je ručně tahaly po zemi a pak je pod křídly zvedaly do závěsníků. I v třeskutých mrazech přitom nepoužívaly rukavice, protože bomby byly mastné a byl zapotřebí cit. Tuto práci prováděly v téměř úplné tmě. Jedna zbrojířka za noc navěsila i 3 tuny bomb. Navěšení bomb na letoun prováděla skupinka tří zbrojířek a ty si musely poradit i se 100 kg bombami. Techničky kromě celonočního obsluhování letadel po krátkém spánku pokračovaly opravováním četných poškození letounů, aby byly tyto na noc schopny letu. Manipulace 700 kg těžkým letounem po rozbahněné ploše je mimo představu. Na generální opravu se letouny předávaly do polní dílny na opravu letadel PARM. Zásobování pluku municí, palivem a jídlem zabezpečoval prapor letištního zabezpečení BAO, který měl být místně příslušný letišti, jindy byl putovní a obsluhoval i více leteckých pluků.", "section_level": 1}, {"title": "Bojové výkony.", "content": "Během bojů osádky letadel pluku provedly: celkem 23 672 bojových letů a 28 676 letových hodin. Bylo svrženo 2 902 980 kg bomb, 26 000 zápalných náloží. Podle neúplných údajů, pluk zničil a poškodil 17 říčních přeprav, 9 vlakových transportů, 2 železniční stanice, 46 skladů, 12 cisteren s palivem, 1 letadlo, 2 nákladních lodí, 76 automobilů, 86 palebných pozic, 11 vyhledávacích reflektorů. Bylo způsobeno 811 požárů a 1 092 výbuchů velké síly. Také bylo shozeno 155 pytlů se střelivem a se zásobami obklíčeným sovětským vojskům.", "section_level": 1}, {"title": "Ztráty.", "content": "Bojové ztráty pluku činily 13 pilotů, 10 navigátorů a 28 letadel. Celkem zemřelo 32 žen. Kromě bojových, byly i jiné ztráty. Již ve školícím centru v Engelsu došlo 9. března 1942 ke katastrofě. Tři stroje se při cvičném letu náhle ocitly ve sněhové vánici. Pilotky ještě nebyly dost zkušené, aby se dokázaly vypořádat se ztrátou prostorové orientace. Dvě posádky zahynuly, jedna posádka díky náhodě havárii přežila téměř bez zranění. Dvě ženy zemřely v nemocnici na těžké onemocnění, dvě zahynuly na letišti při nepřátelském náletu, jedna havarovala na motocyklu. Zranění utrpěná během války působila smrt i po válce.", "section_level": 1}, {"title": "Památníky.", "content": "Muzeum bojové slávy pluku je ve střední škole № 213 v Moskvě a ve škole № 105 v Samaře. Hrdinky padlé za vlast jsou stále v paměti lidí. Tak například: Asteroid (1907) Rudneva, objevený 11. září 1972 Nikolajem Čjornychem, byl nazván k uctění památky navigátorky pluku gard.npor. Evženie Rudněvé, bývalé studentky matfyzu MGU. Její jméno nese i ulice v Babuškinském okrsku Moskvy. Ulice v Kosino-Uktomském okrsku Moskvy, která byla po 34 letech přejmenována, byla roku 2005 na přání veřejnosti znovu pojmenována k uctění památky pilotky gard.por. Taťány Makarové, bývalé studentky MMTTPP (dnes Piševoj kolidž № 33 v Moskvě, u školy je též památník a ve školní hymně zmiňují hrdinku).", "section_level": 1}, {"title": "Skandály.", "content": "V roce 2005 vyšla kniha Olega a Olgy Grejgových , která letkyně líčí jako sexuálně nevázané, jež dostávaly vyznamenání za postelové výkony atd. Veteránky podaly na autora žalobu pro pomluvu; jednání bylo zrušeno kvůli úmrtí O. Grejga.", "section_level": 1}], "src_summary": "46. gardový tamaňský noční bombardovací letecký pluk (původně 588. NBAP) bránil Sovětský svaz v době Velké vlastenecké války od června 1942 do konce války v Evropě. Byl jedním ze tří ženských leteckých pluků organizovaných Marinou Raskovou. Vyzbrojen byl letadly U-2. Na rozdíl od jiných NBAP pluků s U-2 to byl pluk ryze ženský. Piloti, navigátoři, zbrojíři, technici a mechanici se rekrutovali z řad dobrovolnic převážně ve věku 17 až 22 let. Nepřítel jim přezdíval „Nachthexen“, česky „Noční čarodějnice“.", "tgt_summary": "\"Night Witches\" (; , ) was a World War II German nickname for the all female military aviators of the 588th Night Bomber Regiment, known later as the 46th \"Taman\" Guards Night Bomber Aviation Regiment, of the Soviet Air Forces. Though women were initially barred from combat, Major Marina Raskova used her position and personal contacts with the Chairman of the Council of People's Commissars, Joseph Stalin, to obtain permission to form female combat units. On October 8, 1941, an order was issued to deploy three women's air-force units, including the 588th Regiment. The regiment, formed by Major Marina Raskova and led by Major Yevdokiya Bershanskaya, comprised primarily female volunteers in their late teens and early twenties. An attack technique of the night bombers involved idling the engine near the target and gliding to the bomb-release point, with only wind noise left to reveal their presence. German soldiers likened the sound to broomsticks and named the pilots \"Night Witches\". Due to the weight of the bombs and the low altitude of flight, the pilots did not carry parachutes until 1944. When the regiment deployed to the front line in June 1942, the 588th Night Bomber Regiment became part of the 4th Air Army of the Southern Front. In February 1943 the regiment was honored with the Guards designation and reorganized as the 46th Guards Night Bomber Aviation Regiment in the 325th Night Bomber Aviation Division, 4th Air Army, 2nd Belorussian Front; in October 1943 it became the 46th \"Taman\" Guards Night Bomber Aviation Regiment, \"Taman\" referring to the unit's involvement in the Novorossiysk-Taman operations on the Taman Peninsula during 1943.", "id": 1359194}
{"src_title": "Jeremy Renner", "tgt_title": "Jeremy Renner", "src_document": [{"title": "Kariéra.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Herectví.", "content": "Za roli ve filmu \"Smrt čeká všude\" (2008) získal nominaci na cenu Oscara v kategorii Nejlepší herec. V roce 2011 se objevil v cameo roli ve filmu \"Thor\", kde ztvárnil postavu Clinta Bartona alias Hawkeye. V prosinci 2012 si zahrál s Tomem Cruisem ve čtvrtém snímku série \"Mission: Impossible\" s názvem \"\". V roce 2012 se opětovně představil jako Hawkeye ve filmu \"Avengers\". V akčním hororovém filmu \"\" si zahrál po boku Gemmy Arterton. Snímek měl premiéru v lednu roku 2013. V roce 2013 měl také premiéru hvězdně obsazení film \"Špinavý trik\" i s Rennerem. Ve filmu si také zahráli Bradley Cooper, Amy Adams a Jennifer Lawrence. Za roli získal cenu Screen Actors Guild Award v kategorii Nejlepší filmové obsazení a nominace na cenu Oscar v kategorii Nejlepší film. V roce 2015 si znovu zahrál Hawkeye ve filmu \"\", sequelu fimu \"Avengers\". Také si zahrál v dalším pokračování \"Mission: Impossible\" s názvem \"Mission Impossible – Národ grázlů.\" S Amy Adams si zahrál ve snímku \"Příchozí\". Na jaře roku 2016 bylo potvrzeno, že si zahraje v dramatickém seriálu \"Soumrak templářů\". V roce 2016 se znovu objevil jako Hawkeye, a to ve filmu \"\". V následujícím roce se představil v hlavní roli v úspěšně přijatém thrilleru \"Wind River\" a roku 2018 hrál v komedii \"Máš ji!\" V roce 2019 se jako Hawkeye objevil ve filmu \"\".", "section_level": 2}, {"title": "Hudba.", "content": "Renner je také zpěvák, textař, hraje na kytaru, klávesy a bicí. Na začátku své herecké kariéry ve skupině Sons of Ben. Na soundtrackovém albu k filmu \"Její případ\" zpívá písničku „I Drink Alone“. Ve filmech \"Love Comes to the Executioner\" a \"Zabití Jesseho Jamese zbabělcem Robertem Fordem\" nazpíval písně „American Pie“ a „Good Ole Rebel“. Sám si zahrál ve videoklipu zpěvačky Pink k písničce „Trouble“.", "section_level": 2}, {"title": "Osobní život.", "content": "Dne 13. ledna 2014 si se oženil s kanadskou modelkou Sonni Pacheco. Mají spolu dceru Avu Berlin (narozena 28. března 2013). Na konci roku 2014 si dvojice zažádala o rozvod.", "section_level": 1}], "src_summary": "Jeremy Lee Renner (* 7. ledna 1971 Modesto, Kalifornie) je americký herec a hudebník. Ve filmu i televizi se poprvé představil v roce 1995. K jeho nejvýznačnějším televizním rolím patří detektiv Jason Walsh v seriálu \"Zvláštní poldové\" (2009). Ve filmech \"Thor\" (2011), \"Avengers\" (2012), \"\" (2015), \"\" (2016) a \"\" (2019) si zahrál postavu Hawkeye. Jako hudebník se podílel například na soundtracích k filmům \"Její případ\" (2005) a \"Zabití Jesseho Jamese zbabělcem Robertem Fordem\" (2007).", "tgt_summary": "Jeremy Lee Renner (born January 7, 1971) is an American actor, musician and songwriter. He began his career by appearing in independent films such as \"Dahmer\" (2002) and \"Neo Ned\" (2005). Renner earned supporting roles in bigger films, such as \"S.W.A.T.\" (2003) and \"28 Weeks Later\" (2007). Renner was nominated for the Academy Award for Best Actor for his performance in \"The Hurt Locker\" (2008) and for the Academy Award for Best Supporting Actor for his performance in \"The Town\" (2010). His films have grossed over $3.5 billion in North America and over $9.8 billion worldwide, making him one of the highest-grossing box-office stars of all time. Renner played Hawkeye in the Marvel Cinematic Universe films \"Thor\" (2011), \"The\" \"Avengers\" (2012), \"\" (2015), \"\" (2016) and \"\" (2019). He also appeared in \"\" (2011), \"The Bourne Legacy\" (2012), \"\" (2013), \"American Hustle\" (2013), \"\" (2015), and \"Arrival\" (2016).", "id": 1893066}
{"src_title": "Josh Duhamel", "tgt_title": "Josh Duhamel", "src_document": [{"title": "Životopis.", "content": "Josh David Duhamel se narodil do rodiny prodavače a učitelky. Vystudoval prestižní Minot State University. Na škole ho nejvíc bavil fotbal a chemie s biologií. Vždy ho bavilo být středem pozornosti a tak se přes svou přítelkyni dostal až do světa modelingu. Následně se přestěhoval do San Francisca. Zde se spřátelil s hercem Ashtonem Kutcherem, který ho přivedl do světa filmu.", "section_level": 1}, {"title": "Kariéra.", "content": "První roli dostal v nekonečném seriálu \"All My Children\". Za roli získal nominace na Cenu Daytime Emmy.O hodně víc na sebe upozornil ve filmové adaptaci knihy Oscara Wildea \"Obraz Doriana Greye\", ve kterém si zahrál hlavní roli. Popularitu mu přinesl až seriál \"Las Vegas\", kde hraje detektiva Danny McCoye. Objevil se i v nevýrazné komedii \"Rande s celebritou\" a v průměrném hororu \"Turistas\". Doposud největší zkušeností pro něho bylo natáčení trháku Michaela Baye \"Transformers\" (2007). Poté se objevil i ve filmu \"\" (2009) a \"Transformers 3\" (2011). V roce 2013 moderoval předávání cen Kid's Choice Award. V roce 2014 se objevil v dramatu po boku Hilary Swank \"To nejsi Ty,\" ve kterém hrál manžela Kate, která je diagnostikovaná ALS.", "section_level": 1}, {"title": "Osobní život.", "content": "Ve svém volném čase hraje rád fotbal, basketbal a golf. Má tři mladší sestry. Pravidelně se umísťuje v anketách o nejhezčího muže světa. Od roku 2005 žije se zpěvačkou Stacy Ferguson. Ve svém rodném městečku vlastní restauraci.10. ledna 2009 se vzali v Malibu v Kalifornii a jejich syn Axl Jack Duhamel se narodil 29. srpna 2013. Žije v Los Angeles.", "section_level": 1}, {"title": "Ocenění.", "content": "2002 - Daytime Emmy Award - Vynikající herec ve vedlejší roli v drama seriálu (za All My Children) 2011 - Kids Choice Award - Nejlepší herec", "section_level": 1}], "src_summary": "Josh Duhamel (* 14. listopad 1972 Minot, Severní Dakota, USA) je americký herec. První herecká role přišla s telenovelou \"All My Children\" a později se objevil v seriálu \"Las Vegas\". Poté přišly filmové role, zahrál si hlavní postavu ve filmové sérii \"Transformers.\" Také se objevil ve filmech \"Rande v Římě\" (2010), \"Pod jednou střechou\" (2010), \"Šťastný Nový rok\" (2011) \"Bezpečný přístav\" (2013), \"Město statečných\" (2015).", "tgt_summary": "Joshua David Duhamel (; born November 14, 1972) is an American actor and former fashion model. After various modeling work, he made his acting debut as Leo du Pres on the ABC daytime soap opera \"All My Children\" and later starred as Danny McCoy on NBC's \"Las Vegas\". Duhamel has ventured into film, appearing as one of the main protagonists in four of the \"Transformers\" films, most recently in the fifth entry, \"\" (2017). He has also appeared in \"When in Rome\" (2010), \"Life as We Know It\" (2010), \"New Year's Eve\" (2011), \"Safe Haven\" (2013), and \"You're Not You\" (2014). In 2015, Duhamel co-starred on the short-lived CBS crime drama \"Battle Creek\". He also starred in two video games, most notably \"\" (2017). In 2018, he appeared in the romantic comedy-drama film \"Love, Simon\".", "id": 227514}
{"src_title": "NK T-lymfocyt", "tgt_title": "Natural killer T cell", "src_document": [{"title": "NK T-lymfocyty.", "content": "NK T-lymfocyty pocházejí z lymfoidní hematopoetické linie buněk a tvoří malou subpopulaci T-lymfocytů. Na svém povrchu nesou molekuly specifické jak pro T-lymfocyty, tak pro NK buňky. Jejich vývoj, stejně jako vývoj ostatních T-lymfocytů, probíhá v brzlíku. S T-lymfocyty sdílejí T-buněčný receptor (TCR) a jeho koreceptor CD3, s NK buňkami je spojuje přítomnost povrchových molekul, jako je např. NK1.1 (NKR-P1C), CD56 a dalších. T-lymfocyty nesoucí NK1.1 se podle svých povrchových znaků (tzv. diferenciační skupiny) rozlišují na CD4+CD8- a double negativní (CD4-CD8-). Spojují tak prvky typické pro vrozenou i adaptivní imunitu. NKT buňky jsou důležitými regulátory imunitní reakce, jelikož sekretují velké množství různých cytokinů a chemokinů a interagují přímo s dalšími leukocyty, čímž je ovlivňují. Důležitou roli hraje i jejich schopnost určité buňky cytolyticky zneškodnit. NKT buňky dělíme na NK T-lymfocyty I. typu, neboli invariantní iNKT buňky, NK T-lymfocyty II. typu a NKT podobné lymfocyty. NKT I. a II. typu vážou svými T-buněčnými receptory (TCR) komplexy tvořené glykoproteinem neklasického hlavního histokompatibilního komplexu (MHC) I. třídy – CD1d a lipidem či glykolipidem. O NKT podobných lymfocytech je momentálně známo málo informací, nejsou však nejspíše aktivovány vazbou CD1d. NK T-lymfocyty sekretují různé cytokiny – např. IFN-γ, IL-4,IL-10, IL-13, a mohou tak měnit typ imunitní odpovědi z Th-1 na Th-2 a opačně.", "section_level": 1}, {"title": "NK T-lymfocyty typu I.", "content": "NK T-lymfocyty typu I, také známé jako invariantní iNKT buňky, jsou charakteristické expresí invariantní Vα14 Jβ18 TCRα řetězce u myší a Vα24 Jβ18 u lidí a limitovanou velikostí TCRβ řetězce Vβ8, Vβ7 a Vβ2 u myší a Vβ11 u lidí. Jsou považovány za jedny z hlavních regulátorů imunitních odpovědí, neboť velmi rychle produkují velké množství Th1 (IFN-γ) i Th2 (IL-3, IL-4) cytokinů a zároveň mají i cytolytickou aktivitu. Regulace imunitních odpovědí představuje hlavní funkci těchto buněk. Tato jejich vlastnost byla studována zejména v kontextu α-GalCer. α-GalCer je glykolipid, který byl izolován z mořské houby \"Agel mauritianus\" jako protinádorová sloučenina, která se však nevyskytuje v buňkách savců. Protinádorová ochrana zprostředkovaná tímto glykolipidem závisí hlavně na produkci IFN-γ z aktivovaných buněk NKT typu I a na produkci IL-12 pomocí aktivovaných DC buněk. I když hlavní funkcí NK T-lymfocytů typu I je podpora protinádorové imunity, na RMA/S T-buněčném modelu lymfomu myší byla zjištěna imunosupresivní aktivita těchto buněk. Na rozdíl od ostatních nádorových modelů, kdy NKT typu I produkovaly cytokiny jako IFN-γ a GM-CSF, v tomto modelu byla zvýšená produkce IL-13. To, zda budou mít NK T-lymfocyty typu I imunoregulační nebo imunosupresivní funkci, závisí pravděpodobně na povaze aktivačního signálu.", "section_level": 1}, {"title": "NK T-lymfocyty typu II.", "content": "Kromě pozitivní regulace imunitního systému mohou NK T-lymfocyty regulovat imunitní systém i negativní, prostřednictvím imunosuprese. Imunosupresivní funkce NK T-lymfocytů převládá u NKT typu II. Funkce těchto buněk byla studována zejména v kontextu sulfatidu. Sulfatid je vlastní glykolipid odvozen z myelinu, který může specificky stimulovat NK T-lymfocyty typu II. Selektivní stimulace NK T-lymfocyty typu II sulfatidem významně zvyšuje růst metastáz. Tento glykolipid můžeme najít v mnoha tkáních, včetně nádorových. Nádorově odvozený sulfatid stimuluje NKT typu II a indukuje imunitní suprese u pacientů s nádorem. Tento paradoxní úkol NKT buněk v protinádorové imunitě byl demonstrován na dvou typech myší. První skupině myší, CD1d KO, chyběly oba typy NK T-lymfocytů. Tento typ myší byl rezistentní k nádorovému růstu. Druhé skupině myší, Jα18 KO, chyběly NKT typu I, avšak měla zachovaný typ II NK T-lymfocytů. Tento typ myší se choval podobně jako \"wild-type\" myši a byl dostatečným důkazem toho, že NKT typu II jsou dostatečné pro supresi imunologického dohledu.", "section_level": 1}, {"title": "Vzájemná regulace NKT buněk typu I a II.", "content": "Imunitní systém je komplexní síť, ve které se často vyskytují vzájemné interakce mezi dvěma nebo více podskupinami příbuzných buněk. Jednou z takových interakcí je i vzájemná regulace NK T-lymfocytů typu I a NK T-lymfocytů typu II. Pokud jsou NK T-lymfocyty typu II aktivovány sulfatidem, potlačují proliferační reakce NK Tlymfocyty typu I. V ConA-indukovaném poškození jater sulfatidem aktivovány NK T-lymfocyty typu II anergizovaly NKT typu I. Tato anergia byla způsobena prostřednictvím anergizujících plazmacytoidních DC. Proto je dost pravděpodobné, že se tyto dva druhy NK T-lymfocytů mohou vzájemně ovlivňovat přes zprostředkovatelské buňky. Je však třeba podotknout, že přesný mechanismus této interakce není momentálně ještě objasněn.", "section_level": 1}, {"title": "NK T-lymfocyty a autoimunitní onemocnění.", "content": "Autoimunitní choroba je orgánově-specifické či systematické onemocnění, při kterém dochází k útoku imunitního systému proti vlastním tkáním (autoantigenům). V místě výskytu vlastního antigenu vzniká chronický zánět a dochází k poškození tkání. NK T-lymfocyty zmírňují průběh nemocí jako je diabetes mellitus 1. typu, revmatoidní artritida, roztroušená skleróza a autoimunitní encefalomyelitida. NK T-lymfocyty vykazují také určité shodné rysy s regulačními T buňkami, tzv. Treg. Jak NKT, tak Treg lymfocyty se mohou aktivovat vazbou vlastních antigenů, ale jejich hlavní supresivní funkce není závislá na stimulaci antigenem. Dále hrají důležitou roli v regulaci zánětu a udržení periferní tolerance imunitního systému k vlastním tkáním. Společným povrchovým markerem je molekula CD25. K aktivaci oba typy buněk potřebují kostimulaci přes CD28/B.7 a CD40/CD40L.", "section_level": 1}, {"title": "iNKT a autoimunita.", "content": "U mnoha autoimunitních chorob, jako jsou například systémový lupus erythematodes (SLE), revmatoidní artritida (RA), psorias či myasthenia gravis, byly pozorovány změny v počtu iNKT buněk. U pacientů trpících SLE je celkový počet i procentuální zastoupení invariantních Vα24/Vβ11 CD4-CD8- (double negativních) NKT buněk v periferním oběhu nižší než u kontrol (tedy zdravých jedinců) a ztráta iNKT buněk u těchto pacientů pozitivně koreluje s vyšší aktivitou onemocnění. To poukazuje na velký potenciál iNKT buněk regulovat průběh autoimunitního onemocnění. Invariantní NKT buňky se ukázaly také důležitými regulátory imunitní odpovědi. Na pokusech s NOD (non-obese diabetic) myší linií, která se vyznačuje sklony ke vzniku diabetu I. typu a deficitem iNKT buněk, bylo ukázáno, že aktivace iNKT buněk α-GalCer způsobila expanzi těchto buněk. Tím se vyrovnal jejich deficit, což dokázalo myši ochránit před vznikem autoimunitního onemocnění.", "section_level": 2}, {"title": "NK T-lymfocyty II. typu a autoimunita.", "content": "Také NK T-lymfocyty II. typu mají velký imunoregulační potenciál, který spočívá v jejich schopnosti usměrňovat různé fáze zánětlivé reakce. V poslední době je stále jasnější, že by díky tomu mohly být použity v terapeutické praxi. NK T-lymfocyty II. typu jsou aktivovány mimo jiné sulfatidem (3´-sulfatid b-galactosylvceramid). Tento glykosfingolipid se váže na neklasické MHC (hlavní histokompatibilní komplexy) I. třídy – CD1 molekuly, s nimiž vytváří komplexy, které jsou prezentovány speciálním T-lymfocytům. NKT buňky jsou aktivovány vazbou komplexu tvořeného sulfatidem a glykoproteinem CD1d. Sulfatidem aktivované buňky NKT II vyvolávají u iNKT buněk stav anergie, utlumují dendritické buňky (DC) a tím inhibují aktivaci autoreaktivních CD4+ T-lymfocytů. U NOD myší dokázala aktivace NKT buněk II. typu oddálit vznik diabetu. U pacientů s diabetem I. typu došlo po aplikaci sulfatidu k inhibici proliferace autoreaktivních T-lymfocytů a k snížení hladiny pro-zánětlivých cytokinů a chemokinů, což jej předurčuje k možnému budoucímu lékařskému využití.", "section_level": 2}, {"title": "NK T-lymfocyty a rakovina.", "content": "Různé studie provedené na myších modelech i u pacientů trpících rakovinou ukazují, že iNK T-lymfocyty se podstatně podílejí na dohledu imunitního systému nad nádorem. Invariantní NKT buňky se podílejí na rovnováze mezi reakcí štěpu proti leukémii (graft versus leukemia) a reakcí štěpu proti hostiteli (graft versus host) při transplantaci kostní dřeně jako léčebné procedury u pacientů s leukémií. Po transplantaci dochází k jejich expanzi a vyrovnání poměru NKT/T buněk. Pokud se jejich obnova nepovede, často dochází k návratu onemocnění. Poměr NKT/T-lymfocytů by se tak mohl stát důležitým diagnostickým znakem úspěšnosti transplantace. Navíc u dětských pacientů, u kterých by po transplantaci nedošlo k řádné obnově počtu iNKT buněk, by mohly pomoci infuze dárcovských iNK T-lymfocytů, aby se zabránilo recidivy leukémie. Další možností terapeutického použití iNKT buněk při léčbě rakoviny je jejich aktivace exogenním ligandem – např. IL-12 či αGalCer. Tato aktivace iNKT buněk je závislá na sekundární produkci IL-12 myeloidními buňkami, což vede k produkci IFN-γ pomocnými buňkami a také následné aktivaci efektorových NKT a CD8+ T-lymfocytů a zvýšení hladiny sérových IFN-γ ,TNFα a IL-6. Terapie pouze exogenním αGalCer je však závislá na frekvenci NKT buněk v pacientově organismu, která je u jedinců velmi rozdílná. Navíc u pacientů s rakovinou bývá často frekvence periferních iNKT buněk nízká. Proto tato léčebná metoda nemůže mít všeobecné pokrytí. U pokročilých nádorů jsou výsledky infuzí také velice sporné. Naproti tomu vpravení dendritických buněk stimulovaných αGalCer do organismu pacientů vykazuje určité pozitivní výsledky. Nejúčinnější se však ukázala infuze dendritických buněk stimulovaných αGalCer, které navíc prezentují konkrétní nádorový antigen (fragment nádorové tkáně).", "section_level": 1}], "src_summary": "NK T-lymfocyty (NKT buňky) jsou T-lymfocyty, které mají některé vlastnosti NK buněk. Mají velmi důležitou úlohu v regulaci imunitních odpovědí přemostěním složek vrozeného a adaptivního imunitního systému a mohou též aktivovat či inhibovat imunitní reakce. Rozpoznávají antigeny, které jsou prezentovány na neklasických hlavních histokompatibilních komplexech (MHC) I. typu, tzv. CD1d molekulách na povrchu antigen prezentujících buněk (APC). Mezi tyto antigeny patří zejména bakteriální glykolipidy, glykolipidy izolované z mořských hub, endogenní (běžně se vyskytující) glykolipidy a nádorově odvozené glykolipidy a fosfolipidy, a nelipidové molekuly. NK T-lymfocyty byly původně identifikovány jako malá populace T-buněk, jež mají na svém povrchu kromě T-buněčných receptorů (TCR) typu αβ i marker CD161, nazývaný též NK1.1, který je typický pro NK buňky. Rozlišujeme dva hlavní typy NK T-lymfocytů: NKT typu I a NKT typu II s odlišnou imunoregulační funkcí. Hlavní úlohou NK T-lymfocytů typu I je pozitivní regulace imunitních odpovědí. Naopak hlavní úlohou NK T-lymfocytů typu II je imunosuprese.", "tgt_summary": "Natural killer T (NKT) cells are a heterogeneous group of T cells that share properties of both T cells and natural killer cells. Many of these cells recognize the non-polymorphic CD1d molecule, an antigen-presenting molecule that binds self and foreign lipids and glycolipids. They constitute only approximately 0.1% of all peripheral blood T cells. Natural killer T cells should not be confused with natural killer cells.", "id": 1814989}
{"src_title": "Lisa Jane Smithová", "tgt_title": "L. J. Smith (author)", "src_document": [{"title": "Životopis.", "content": "Lisa Jane Smithová se narodila 4. září. Její rodiče se jmenují Glenn Carroll Smith a Kathryn Jane Cecilia Smithová. Protože je však Lisa Jane velice háklivá na svůj věk, není přesně známo, ve kterém roce se narodila. Některé zdroje uvádějí rok 1958, většina se však shoduje na roku 1965. Studovala hned na několika vysokých školách. Nejprve vystudovala na University of California, Santa Barbara angličtinu a experimentální psychologii, poté studovala na University of California, Berkeley a na San Francisco State College. Předtím, než se začala pořádně věnovat psaní, byla Lisa Jane učitelkou. Je svobodná a bezdětná.", "section_level": 1}, {"title": "Kariéra spisovatelky.", "content": "Její spisovatelská kariéra se pořádně \"rozjela\" v momentě, kdy jí přišla nabídka na práci od Alloy Entertainment, kam poslala ukázku své v současnosti asi nejznámější a mezi mladými čtenáři nejoblíbenější série - \"Upířích deníků\" (v anglickém originále \"The Vampire Diaries\"). To bylo v roce 1990. Od té doby až do roku 1998, kdy si udělala od psaní poněkud delší, desetiletou přestávku, napsala ještě další spoustu knih, ať už samostatných nebo v sérii. V roce 2008 se Lisa Jane vrátila s několika novými knihami. Dvě její série - \"Upíří deníky\" (\"The Vampire Diaries\") a \"Tajný kruh\" (v anglickém originále \"The Secret Circle\") - se navíc dočkaly i televizního zpracování a v podobě seriálu je vysílá americká televizní stanice The CW. O tom, že jsou její knihy slavné, svědčí i to, že velká část z nich byla nebo ještě je bestsellery a některé byly přeloženy do více než pětatřiceti jazyků.", "section_level": 1}, {"title": "Literární dílo.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Série Upíří deníky (The Vampire Diaries).", "content": "\"Upíří deníky\" pojednávají o Eleně, lidské dívce, která se setkává s dvěma bratry - upíry. S hodným a laskavým Stefanem a zlým a nebezpečným Damonem. Elena podléhá kouzlu obou bratrů. Zahrávat si s nadpřirozenem však není pro Elenu ani její přátele vůbec bezpečné. Lisa Jane je autorkou sedmi knih série. Zbylé tři knihy jsou napsány neznámým autorem, ačkoliv jako autorka je uvedena ona. Nakladatelství Alloy Entertainment totiž vlastní práva na knihy, a protože se jim nelíbilo, jakým směrem se děj ubíral, Lisu Jane vyhodili a nahradili ji anonymním autorem.", "section_level": 2}, {"title": "Trilogie Stefanovy deníky (Stefan's Diaries).", "content": "Tato podsérie pojednává o událostech, které předcházely ději \"Upířích deníků\". Autorkou však není Lisa Jane, ale producenti seriálu.", "section_level": 3}, {"title": "Seriál.", "content": "Seriálové zpracování na motivy knih od Lisy Jane vysílá americká televizní stanice The CW. Producenty seriálu jsou Julie Plec a Kevin Williamson. V hlavních rolích hrají Nina Dobrev (Elena Gilbert/Katherine Pierce), Paul Wesley (Stefan Salvatore) a Ian Somerhalder (Damon Salvatore).", "section_level": 3}, {"title": "Trilogie Tajný kruh (The Secret Circle).", "content": "\"Tajný kruh\" je trilogie, která pojednává o jedné z postav Kruhu čarodějů a čarodějek, Cassie Blake. Spolu se zbytkem Kruhu se Cassie musí postavit lovcům čarodějů, aby zachránili sami sebe. Během doby, kdy Kruh řeší otázku přežití, se však Cassie nebezpečně sbližuje s jiným členem kruhu, Adamem, který už však přítelkyni má. Mezi Cassie a Adamem je ale neuvěřitelná chemie a navíc je jejich osud vepsán ve hvězdách.", "section_level": 2}, {"title": "Seriál.", "content": "Seriálové zpracování na motivy knih od Lisy Jane vysílala stejně jako \"Upíří deníky\" americká televizní stanice The CW. Producenty seriálu byli Andrew Miller a Kevin Williamson. V hlavních rolích hráli Britt Robertson (Cassie Blake), Thomas Dekker (Adam Conant), Phoebe Tonkin (Faye Chamberlain) a další. Pro nízkou sledovanost a pomalý vzestup seriálu byla natočena pouze jedna řada a seriál byl i přesto, že měl ke konci velké množství nedořešených zápletek, ukončen.", "section_level": 3}, {"title": "Série Říše Temnot (Night World).", "content": "V překladu vyšlo 8 dílů.", "section_level": 2}], "src_summary": "Lisa Jane Smithová (* 4. září 1958 nebo 1965, Fort Lauderdale, Florida), známá jako L. J. Smithová, je americká spisovatelka. Píše knihy převážně pro mládež. Její knihy jsou různých literárních žánrů, nejčastěji však píše fantasy s prvky romance.", "tgt_summary": "Lisa Jane Smith is an American author of young adult fiction best known for her best-selling series \"The Vampire Diaries\", which has been turned into a successful television show. Her books, particularly \"The Vampire Diaries\" and \"Night World\", have been in the \"New York Times\" Best Seller list and have been nominated for five awards.", "id": 2011046}
{"src_title": "Polandball", "tgt_title": "Polandball", "src_document": [{"title": "Pozadí.", "content": "Polandball má své kořeny v \"kyber-válce\" ze srpna 2009 mezi polskými internetovými uživateli a uživateli zbylého internetového světa na stránce drawball.com. Tato stránka, která nabízí virtuální plátno ve tvaru koule, zde dovoluje lidem kreslit cokoliv chtějí a kreslit přes kresby ostatních. Na polském internetu vznikla myšlenka vyplnit plátno polskou vlajkou, a tak se tisíce Poláků spojily a společně nakreslily přes celé plátno polskou vlajku s nápisem \"POLSKA\" (Polsko) uprostřed. Po koordinaci z imageboardu 4chan byla tato vlajka překryta obrovským hákovým křížem. Krautchan.net je německý imageboard, který je navštěvován anglicky mluvícími uživateli internetu. Počátek Polandballu je přičítán uživateli \"Falco\", Britovi, který v září 2009 vytvořil v programu MS Paint první Polandball, aby v apolitickém stylu trolloval polského uživatele jménem \"Wojak\", který psal lámanou angličtinou, proto Polandbally začaly být s nadšením kresleny Rusy. Polandball nemá žádné jednoznačné tvůrce a může je dělat každý.", "section_level": 1}, {"title": "Témata.", "content": "Polandball, který měl představovat Polsko a jeho historii, vztahy s jinými zeměmi a stereotypy získal popularitu v důsledku havárie ve Smolensku, kde zahynul polský prezident Lecha Kaczyński. Interakce mezi countrybally bývají psány lámanou angličtinou a internetovým slangem a připomínají memy s kočkami (lolcaty) a také obrázek Polska, typicky znázorněného v pláči, který je záměrně nakreslen obráceně, než je polská vlajka. Část komiksů s Pollandball je spojena s tím, že Polsko nemá vlastní kosmický program a možnost poslat přímo něco do vesmíru ze svého území. Jeden z nejpopulárnějších komiksů začíná tím, že se k zemi blíží velký meteorit, který by mohl zničit Zemi. Komiks pokračuje tak, že Countrybally (koule hrající v komiksu) ze zemí, které mají nějaký kosmický program opustí Zemi a odletí do vesmíru a jen polský zůstane na zemi a se slzami v očích řekne jen lámavou angličtinou: \"Polland cannot to space\" (\"Polsko nemůže do vesmíru\"). Má se za to, že takovým způsobem Rusové začali diskuzi o tom, který stát je vyspělejší. V jiném komiksu jde zase o historicko-politickou satiru. Pollandball nudí ostatní Countrybally (koule) svými nudnými řečmi ve stylu: \"So when we crushed Russia and the Turks were were the biggest country in the world\" (A tak jsme porazili Rusko a Turecko a stali jsme se největší zemí na světě), ostatní koule se začnou smát Polandballu a naštvaný Polanball zařve kurwa a ukazuje tabulku s nadpisem: \"Internet serious business\" (\"Internet je vážná věc\"). Takový slogan se používá, pokud někdo chce říct, že se někdo chová neuctivě. Zase nakonec komiks končí pláčem Polandballu. Nové komiksy už odcházejí od tématu bezmocnosti Polska a týkají se nedávných událostí v politice. K Polandballu se často přimalovávají křídla. Jednoduchost Polandballu, uznání světových dějin a zaměření na aktuální události, dělá komix vhodný ke komentování mezinárodních událostí. Události, které jsou v Polandballu jsou například: papežské konkláve 2013, při kterých byl Jorge Mario Bergoglio zvolen novým papežem, Ukrajinská krize, Krymská krize a také se týká Filipínských imigrantů na Taiwanu.", "section_level": 1}, {"title": "Hodnocení.", "content": "Wojciech Oleksiak, řekl, že každý by měl být schopen nakreslit Polandball komiks a že existence Polandballu umožňuje lidem vyjádřit svoje názory. Polandball je příklad \"par excellence\" na internetě, dál říkal, že tenhle komiks by měl být nezdvořilý, neslušný, rasistický, nebo prostě jen debilní slátanina, ale upozornil na to, že by se lidé při jeho kreslení měli snažit, aby zůstal dál atraktivní a zajímavý. Oleksiak také říká, že Polandball často přehnaně ukazuje polské stereotypy, například to, že Poláci nedokážou mluvit dobře Anglicky nebo že Poláci jsou přihlouplí lidé. Jedna z věci častých v Polandballu jsou Polské koule neustále mluvící o slavné historii cizích zemí a za svoje neúspěchy viní ostatní. Oleksiak dál říká, že Polandballs učí Poláky smyslu pro humor a brát s humorem i věci, které je štvou.", "section_level": 1}, {"title": "Pravidla.", "content": "Autoři se většinou drží těchto pravidel:", "section_level": 1}, {"title": "Mapping.", "content": "Existují mappeři, kteří místo jmen států používají právě polandbally. Pro tento typ polandballů se používá název FoEbally (Future of Europe bally). Tento trend stvořil na konci roku 2014 uživatel Emartis ✖ Arotanika ✖ It's excellent. FoEbally jsou populární, jelikož se s nimy dají dobře vyjádřit jakési emoce, které zažívá konkrétní stát.", "section_level": 1}, {"title": "Countryballs.", "content": "Existuje mnoho komiksů ve stejném stylu jako Polandball v dalších zemích, ve kterých se koule hrající v nich se také mohou nazývat Countryballs, ale stejně často se nazývají také Polandballs. V podobě koulí se zobrazují nejen různé státy, ale i jejich části. Svoje různé koule mají jednotlivé státy USA, Německé Bavorsko, španělské Katalánsko nebo ruská Sibiř a Ural. Některé Countrybally jsou také velmi zvláštní, Singapurský se nazývá Triangapore a vypadá jako trojúhelník, Izraelský má podobu hyperkrychle (narážka na židovskou fyziku), kazachstánský zase vypadá jako koberec (někdo říká že vypadá spíše jako cihla). U srbského jsou výrazné lícní kosti, britský má vždy cylindr a monokl a německá říše má jako countryball obdélník postavený nastojato. Pokud je ve vlajce státu znak, tak se u Countryballu maluje na pásku přes oko (např. Slovensko, Srbsko atd.).", "section_level": 1}], "src_summary": "Polandball, též známý jako countryball, je druh rage komiksu vytvořený uživateli, který vznikl na německém imageboardu Krautchan.net v druhé polovině roku 2009. Tyto komiksy si dělají legraci z národních stereotypů a mezinárodních vztahů zemí, které zde ztvárňují většinou kulaté postavičky s vlajkou oněch zemí.", "tgt_summary": "Polandball, also known as countryballs, refers to user-generated visual art, typically manifesting as online comics, where countries are personified as (typically) spherical personas decorated with their country's flag, interacting in often broken English (with the exception of countryballs that speak English natively), usually with regional and/or national variations (e.g. France's Engrish is interspersed with French words). The characters poke fun at national stereotypes and international relations, as well as historical conflicts. Countryballs have also been used in videos and comics involving alternate and speculative history. It is an Internet meme which originated on the /int/ board of German imageboard Krautchan.net in the latter half of 2009. The comics style may be referred to both as \"Polandball\" (by convention, even in cases where there is no Poland among the cartoon characters) and \"countryball\" (or, collectively, \"countryballs\").", "id": 746827}
{"src_title": "Anna Marie Františka Toskánská", "tgt_title": "Anna Maria Franziska of Saxe-Lauenburg", "src_document": [{"title": "Původ.", "content": "Dcera Julia Františka vévody Sasko-Lauenburského a Hedviky Marie Augusty von Pfalz-Sulzbach se narodila 13. června 1672 v Ostrově nad Ohří. Jejím rodičům, kteří po sobě zanechali pouze dva potomky doživší se dospělosti – Annu Marii Františku a její sestru Sybillu Marii Augustu, patřila různá území v západních, středních i severních Čechách, například byli vlastníky panství zákupského, ploskovického, hornopolického, buštěhradského, dále Ostrova nad Ohří, Svádova, Zvoleněvsi, Míkovic atd. Tento majetek byl po smrti Julia Františka v roce 1689 rozdělen mezi dvě dcery. Zatímco o tři roky mladší Sybille Marii Augustě připadne jen panství Ostrov nad Ohří, dědí starší sestra většinu statků, které její otec během svého úspěšného života nashromáždil, což z Anny Marie Františky činilo velmi atraktivní nevěstu.", "section_level": 1}, {"title": "První manželství.", "content": "1. října 1690 se zasnoubila s Filipem Vilémem Augustem princem a falckrabětem z Neuburgu, švagrem císaře Leopolda I., se kterým ji sezdal ještě během října téhož roku na lobkovickém zámku v Roudnici nad Labem tamní probošt Horneck. Novomanželé si za své sídlo zvolili zámek v Zákupech, který v té době byl právě upravován významným italským barokním architektem, působícím především v severních Čechách, Giuliem Broggiem, u něhož si zakázku objednal ještě předchozí majitel a otec Anny Marie Františky: Julius František. Z dnes dostupných informací můžeme soudit, že manželství bylo relativně šťastné, a že si manželé rozuměli i po stránce citové. Téměř na den přesně rok po svatbě se narodila jejich první dcera, Leopoldina Eleonora, která ale zemřela ještě v batolecím věku v roce 1693. Ve stejný rok se narodila druhá dcera, Marie Anna Karolína, která se dožila dospělosti, ale krátce po jejím narození zemřel její otec, ani ne pětadvacetiletý Filip Vilém August, manžel Anny Marie Františky, která se tak v jednadvaceti letech stala vdovou.", "section_level": 1}, {"title": "Druhé manželství.", "content": "Na naléhání svého švagra, císaře Leopolda I., se v Düsseldorfu roku 1697 znovu provdala, přestože byla původně rozhodnuta zůstat vdovou, a to za posledního mužského potomka velkovévodského toskánského rodu Medici, jehož jí zprostředkovali její bavorští příbuzní a sestra ženicha, Giana Gastona. Tento svazek byl uzavřen z politických důvodů, jeho cílem bylo přivést na svět mužského potomka, což naprosto selhalo. Manželé se shodovali ve vysokých nárocích na život v luxusu, ale měli rozdílné zájmy, manželka se Gastonovi jevila jako neforemně tlustá, závislá na nepatřičné vášni pro lov a především Gaston byl homosexuál, který o manželské povinnosti neměl zájem. Život v Čechách bez vlastní společnosti ho po několika letech omrzel a roku 1708 se odstěhoval do Florencie, kde dožil roku 1737, aniž by s manželkou později setkal. Podle manželské smlouvy po něm ovdovělá Anna Marie Františka nic kromě titulu nedědila, avšak její statky nv Čechách tvořily dosti pevnou ekonomickou jednotku, která jí vynášela dostatečné prostředky na pokrytí obrovských výdajů na úpravy, rekonstrukce a rozšiřování jejích statků, jakož i podporu dvorského luxusu a duchovního života.", "section_level": 1}, {"title": "Zbytek života.", "content": "Jak lze vyčíst z již zmíněného, většinu života věnovala velkovévodkyně zvelebování svých panství. Stavěla nové zámky, fary, kostely, zakoupila ostatky několika svatých (např. sv. Pavla, sv. Kristýny) z Říma do kostelů na svých državách. Dokonce roku 1718 koupila palác vystavěný hrabětem Thunem na pražském Hradčanském náměstí, dnešní Toskánský palác, sídlo Ministerstva zahraničních věcí ČR. Je také znám její vlídný vztah k sedlákům, hajným a dalším lidem, kteří měli podíl na správě jejích majetků. Ačkoliv milovala luxus a přepych, měla také sociální cítění a pravidelně navštěvovala své poddané, což u nich budilo respekt. V Zákupech žila 52 let, dala zde postavit roku 1708 sousoší Nejsvětější Trojice a po ničivém krupobití v roce 1725 dala vybudovat zámecký rybník. Vévodkyně, v Zákupech nazývaná časem „Stará výsost“, měla na zámku 120 dvořanů, řemeslníků a služebníků, vydržovala si zde i stáj pro velbloudy. Další smrt v rodině Annu Marii Františku velmi zasáhla, neboť to byla smrt její sestry Sybilly Marie Augusty v roce 1733, se kterou si byla velmi blízká. O pět let později, když zemřel manžel její dcery Marie Anny Karolíny Ferdinand, vévoda Bavorský, se její dcera přestěhovala zpět do Zákup, kde žila se svou matkou až do 15. října 1741, kdy Anna Marie Františka umírá. Byla pohřbena pod sakristií děkanského kostela sv. Fabiána a Šebestiána v Zákupech, kde leží oděna do roucha celestýnek po boku svého prvního manžela. Většinu majetku dědila její dcera, další velkovévodkyní toskánskou se ovšem stala císařovna Marie Terezie.", "section_level": 1}, {"title": "Potomci.", "content": "Z prvního manželství s Filipem Vilémem, falckrabětem z Neuburgu se velkovévodkyni narodila dne 30. ledna 1693 jediná dcera Marie Anna Karolína. Ta se roku 1719 provdala za Ferdinanda, vévodu bavorského z rodu Wittelsbachů, bratra Karla VII. Bavorského.", "section_level": 1}], "src_summary": "Anna Marie Františka Terezie, princezna Sasko-Lauenburská, hraběnka z Neuburgu a velkovévodkyně Toskánská (13. června 1672, Ostrov nad Ohří – 15. října 1741, Zákupy) patřila k nejvýznamnějším šlechtičnám barokního období v Českém království. Proslula svou zbožností, ale také luxusním životem a velmi nákladnou přestavbou svých sídel.", "tgt_summary": "Anna Maria Franziska of Saxe-Lauenburg (13 June 1672 – 15 October 1741) was the legal Duchess of Saxe-Lauenburg in the eyes of the Holy Roman Emperor, the overlord of Saxe-Lauenburg, from 1689 until 1728; however, because her distant cousin George William, Duke of Brunswick-Lüneburg, conquered the duchy by force in 1689, she exercised no control over the territory, instead living in her manors in Bohemia. She was Grand Duchess of Tuscany as the wife of the last Medici Grand Duke, Gian Gastone. Anna Maria Franziska was the elder surviving daughter of Julius Franz, Duke of Saxe-Lauenburg, and Maria Hedwig of the Palatinate-Sulzbach. She married Philipp Wilhelm August of the Palatinate in 1690, with whom she had her only child, Maria Anna, in 1691. She was widowed in 1693. Four years later, she married Gian Gastone de' Medici, a Prince of Tuscany. With her brother-in-law Ferdinando de' Medici's death in 1713, her husband became Tuscany's heir-apparent. She became Grand Duchess of Tuscany upon the incumbent ruler's death in 1723. She was Grand Duchess for fourteen years before being widowed again in 1737.", "id": 1498873}
{"src_title": "Gruzínská vojenská cesta", "tgt_title": "Georgian Military Road", "src_document": [{"title": "Popis.", "content": "Gruzínská vojenská cesta je dlouhá 213 km. Od Vladikavkazu stoupá údolím řeky Terek do Darialského průsmyku, tunely křižuje boční kavkazský hřbet, vstupuje na území Gruzie a po úpatí hory Kazbek prochází městečkem Stepancminda (dříve Kazbegi). U vesnice Almassiani se silnice stáčí do rokle řeky Baidarka (pravého přítoku řeky Terek). Na jejím jižním konci překonává hlavní hřeben Velkého Kavkazu (též zvaném Mtiuleti hřeben) \"Křížovým průsmykem\" v nadmořské výšce 2 395 m. Za průsmykem začíná klesat kolem bývalé poštovní stanice Gudauri (výška 2 196 m) a serpentinami dolů do údolí řeky Bílá Aragvi. Tuto řeku pak sleduje až k soutoku s jejím ramenem Černá Aragvi (též \"Gudamaqri Aragvi\"), míjí Žinvalskou přehradu a podél Aragvi probíhá až k jejímu soutoku s Kurou u Mcchety nedaleko Tbilisi.", "section_level": 1}, {"title": "Historie.", "content": "Trasa byla známá již ve starověku. Od samého začátku byla využívána různými vojsky (např. římské, perské, mongolské), kupci a celými národy putujícími mezi Evropou a Asií. Název se váže k první rekonstrukci v devatenáctém století, která zvýšila její vojenský význam. Zásluhu na tom měli ruští vládcové, kteří ji rozšířili a zpevnili tak, aby tudy mohli transportovat vojenskou techniku a mužstvo do oblasti válek s Tureckem a kavkazskými národy. Vybudována byla po roce 1783, kdy se Kartli-kachetijské carství (dnešní východní Gruzie) stalo na vlastní žádost ruským protektorátem. Současně byla založena i pevnost Vladikavkaz v Severní Osetii, výchozí bod cesty. Výstavba byla dokončena roku 1799. Poté, co byla východní Gruzie roku 1801 připojena k ruskému impériu, začala rekonstrukce povrchu silnice, která trvala do roku 1863. Cesta sehrála významnou roli v rozvoji hospodářských vztahů mezi Ruskem a Zakavkazskem. I v 21. století je významnou dopravní trasou spojující Rusko nejenom s Gruzií, ale i s Arménií, blokovanou z východu nepřátelským Ázerbájdžánem. Od 11. července 2006 byla cesta Ruskem uzavřena. Formálním důvodem byla rekonstrukce pohraničního přechodu Vrchní Lars ( \"[Věrchnij Lars]\"). Průjezd byl opět možný od 1. března 2010, avšak pouze pro občany Společenství nezávislých států a Gruzie, tj. turisté ze zemí EU, včetně České republiky, jej využívat nemohli. Od srpna 2012 byl přechod otevřen i pro občany třetích zemí.", "section_level": 2}, {"title": "Pozoruhodnosti.", "content": "K pozoruhodnostem podél cesty patří Výhledy na horské panoráma podél cesty jsou úchvatné. V místech, kde je vozovka vytesána do skalního masívu se z jedné strany tyčí do závratné výše skály, které z druhé strany cesty padají do hlubokého údolí. Nedaleko bývalé poštovní stanice v Gudauri postavili rakouští a švédští investoři v nadmořské výšce 2196 m čtyřhvězdičkový sportovní hotel s tenisovou halou a lyžařskými vleky. Areál zahrnuje i chatky pro lyžařské svazy provozující heliskiing (sjezdové lyžování mimo rekreační areály používající vrtulník místo lyžařského vleku). Spisovatelé Alexandr Sergejevič Puškin, Michail Jurjevič Lermontov a Alexandre Dumas starší cestu procestovali a zvěčnili ve svých povídkách.", "section_level": 1}], "src_summary": "Gruzínská vojenská cesta ( \"[Sakartvelos samchedro gza]\", \"[Vojenno-Gruzinskaja doroga]\") je historický název hlavní cesty přes Velký Kavkaz spojující město Tbilisi v Gruzii a město Vladikavkaz v Severní Osetii (Rusku). Alternativními cestami přes Kavkaz západně od Gruzínské vojenské cesty jsou Transkavkazská magistrála (Rokským tunelem nedaleko Rokského průsmyku do Cchinvali) a Osetská vojenská silnice (přes Mamisonský průsmyk do Kutaisi).", "tgt_summary": "The Georgian Military Road or Georgian Military Highway (, [\"sakartvelos samkhedro gza\"], , [\"Arvykomy fændag\"]) is the historic name for a major route through the Caucasus from Georgia to Russia. Alternative routes across the mountains include the Ossetian Military Road and the Transkam.", "id": 2033966}
{"src_title": "Abstraktní továrna", "tgt_title": "Abstract factory pattern", "src_document": [{"title": "Definice.", "content": "Základem návrhového vzoru abstraktní továrna je poskytnutí interface pro vytváření rodin souvisejících objektů, aniž by bylo třeba specifikovat jejich konkrétní třídu.", "section_level": 1}, {"title": "Použití.", "content": "Jednotlivé továrny určují přímo typy objektů, které vytvářejí. Ve většině jazyků se tak obvykle děje použitím klíčového slova new. Nicméně továrna vrací abstraktní ukazatel na vytvořený konkrétní objekt. Díky tomu není klientský kód zatěžován vytvářením objektů, ale o vytvoření požádá objekt továrny, která vrací objekt požadovaného abstraktního typu pomocí ukazatele na tento objekt. Protože továrna vrací pouze abstraktní ukazatel, klientský kód nezná aktuální konkrétní typ objektu, který byl právě vytvořen. Nicméně abstraktní továrna musí znát konkrétní typ objektů, které mají být vytvářeny. To se může dozvědět například z konfiguračního souboru. Důsledkem toho je:", "section_level": 1}, {"title": "Diagram tříd.", "content": "Metoda codice_17 v interfacu codice_18 vrací objekty typu codice_19. Jaká implementace codice_19u bude vrácena, záleží na tom jaké implementace codice_18 obslouží volání metody. Pro jednoduchost diagramu je jsou zobrazeny pouze třídy pro vytváření jednoho typu objektů (tlačítek). Jednoduše lze však doplnit abstraktního předka například pro kurzor a jeho konkrétní implementace WinCursor a OSXCursor.", "section_level": 1}, {"title": "Příklady.", "content": "Výstupem příkladů by mělo být buďto \"I'm a WinButton\" nebo \"I'm an OSXButton\" podle toho, jaký druh továrny byl použit. Povšimněte si, že aplikace nemá tušení, jaký druh GUIFactory dostane, ani jaký druh tlačítka tato továrna vytvoří.", "section_level": 1}, {"title": "Java.", "content": "/* GUIFactory example -- */ interface GUIFactory { class WinFactory implements GUIFactory { class OSXFactory implements GUIFactory { interface Button { class WinButton implements Button { class OSXButton implements Button { class Application { public class ApplicationRunner {", "section_level": 2}, {"title": "C#.", "content": "/* GUIFactory example -- */ using System; using System.Configuration; namespace AbstractFactory", "section_level": 2}, {"title": "C++.", "content": "/* GUIFactory example -- */ using namespace std; class Button { public: }; class WinButton: public Button { public: }; class OSXButton: public Button { public: }; class GUIFactory { public: }; class WinFactory: public GUIFactory { public: }; class OSXFactory: public GUIFactory { public: }; class Application { public: }; GUIFactory * createOsSpecificFactory() { int main(int argc, char **argv) {", "section_level": 2}, {"title": "Objective-C.", "content": "/* GUIFactory example -- */ @protocol Button - (void)paint; @end @interface WinButton : NSObject
@end @interface OSXButton : NSObject @end @protocol GUIFactory - (id)createButton; @end @interface WinFactory : NSObject @end @interface OSXFactory : NSObject @end @interface Application : NSObject - (id)initWithGUIFactory:(id)factory; + (id)createOsSpecificFactory:(int)type; @end @implementation WinButton - (void)paint { @end @implementation OSXButton - (void)paint { @end @implementation WinFactory - (id)createButton { @end @implementation OSXFactory - (id)createButton { @end @implementation Application - (id)initWithGUIFactory:(id)factory { + (id)createOsSpecificFactory:(int)type { @end int main(int argc, char* argv[]) { [[Kategorie:Návrhové vzory]]", "section_level": 2}], "src_summary": "Abstraktní továrna () je softwarový návrhový vzor, který poskytuje možnost \"obalit\" skupinu individuálních konkrétních továren, které mají společné téma. Obvyklé použití vzoru spočívá ve vytvoření konkrétní implementace abstraktní továrny, za jejíhož použití vyrábí potřebné objekty. Klient se nestará o to, které konkrétní objekty vyrábí která konkrétní továrna, protože používá jednotné rozhraní abstraktní továrny. Vzor odděluje detaily implementace skupiny objektů od jejich obecného používání. Příkladem abstraktní továrny může být codice_1, který poskytuje interface pro vytváření množství produktů(např. codice_2 a codice_3). Systém pak bude obsahovat několik odvozených konkrétních verzí codice_4 jako například codice_5 nebo codice_6. Každá z těchto tříd bude mít jinou implementaci metod codice_2 a codice_3, které budou vytvářet odpovídající objekty (např. codice_9 nebo codice_10). Každý z takto vytvořených objektů bude instancí třídy, která bude dědit od společného předka (např. codice_11 nebo codice_12). Klient vždy dostane správnou instanci codice_4 s odpovídajícími továrními metodami. Všechny objekty vytvářené pomocí codice_4 budou pocházet z jednoho tématu (Fancy nebo Modern). Jediné, co potřebuje klient znát, je rozhraní společného předka produkovaných objektů (codice_11 nebo codice_12), nepotřebuje vědět přesnou verzi (Fancy nebo Modern). Továrna je místem v kódu, kde dochází k vytváření nových objektů. Cílem továrny je odstínit klienta od vytváření těchto objektů. Továrny umožňují používání nově vytvořených tříd, stačí pouze dodržet podmínku dědění od rodičovských tříd produktů továrny. Implementace vzoru umožňuje vyměňovat konkrétní implementace bez změny kódu. Změna použité továrny a tím i změna toho, jaké se budou vytvářet objekty, je proveditelná dokonce za běhu.", "tgt_summary": "The abstract factory pattern provides a way to encapsulate a group of individual factories that have a common theme without specifying their concrete classes. In normal usage, the client software creates a concrete implementation of the abstract factory and then uses the generic interface of the factory to create the concrete objects that are part of the theme. The client does not know (or care) which concrete objects it gets from each of these internal factories, since it uses only the generic interfaces of their products. This pattern separates the details of implementation of a set of objects from their general usage and relies on object composition, as object creation is implemented in methods exposed in the factory interface. An example of this would be an abstract factory class codice_1 that provides interfaces to create a number of products (e.g. codice_2 and codice_3). The system would have any number of derived concrete versions of the codice_1 class like codice_5 or codice_6, each with a different implementation of codice_2 and codice_3 that would create a corresponding object like codice_9 or codice_10. Each of these products is derived from a simple abstract class like codice_11 or codice_12 of which the client is aware. The client code would get an appropriate instance of the codice_1 and call its factory methods. Each of the resulting objects would be created from the same codice_1 implementation and would share a common theme (they would all be fancy or modern objects). The client would only need to know how to handle the abstract codice_11 or codice_12 class, not the specific version that it got from the concrete factory. A factory is the location of a concrete class in the code at which objects are constructed. The intent in employing the pattern is to insulate the creation of objects from their usage and to create families of related objects without having to depend on their concrete classes. This allows for new derived types to be introduced with no change to the code that uses the base class. ", "id": 1100984}
{"src_title": "Marše", "tgt_title": "Tidal marsh", "src_document": [{"title": "Charakteristika.", "content": "Obecně jsou marše ploché pásy půdy bez přírodních vyvýšenin. Leží zhruba v úrovni mořské hladiny. Táhnou se do vnitrozemí podél wattů a slanisek a sahají až ke geestům, které jsou pleistocénního původu. Z hlediska vzniku patří k nejmladším geologickým útvarům: jsou holocénního stáří, čili až po poslední době ledové. V Německu jsou rozsáhlé marše jednak přímo u Severního moře, jednak jako říční marše v oblastech zaplavovaných přílivem, zvláště podél Labe, Wesery, Eideru, Oste a Emsu. Oblast marší podél německého, nizozemského a dánského pobřeží Severního moře představuje nejrozlehlejší krajinu tohoto typu na světě. Vzdálenost mezi nizozemským Den Helder a dánským Esbjergem představuje zhruba 550 km. Lidově se za „marše“ označují také další území ve vnitrozemí (např. Leinemasch a Maschsee v Hannoveru), pedologicky a hydrologicky přesnější označení je však v těchto případech říční niva. Marše se také rozlišují podle stáří nebo vzdálenosti od moře:", "section_level": 1}, {"title": "Vznik.", "content": "Předstupněm marše je watt. Marše vznikají postupným zanášením slanisek usazeninami a pionýrskými rostlinami. Tento přírodní proces v minulosti využívali obyvatelé pobřeží k získávání půdy. Rychlost usazování je nejvyšší v době, kdy ještě marše neční příliš vysoko nad hladinu moře. Vysoký příliv nebo rozbouřené moře přinášejí materiál, který se ukládá na konci zaplavovaného území, protože vlny zde už ztrácejí sílu a nedokážou ho spláchnout zase zpátky. Tak vzniká těsně podél pobřeží nebo na břehu řeky lehce zvýšené pásmo \"(Hochland).\" Hlouběji ve vnitrozemí, kde už se materiál neukládá, vzniká nízko položená pastvina \"(Sietland).\" Rozdíl výšky mezi Hochlandem a Sietlandem může pozvolna narůst až na několik metrů. V Sietlandu se může nahromadit srážková voda a prosakující podzemní voda z geestu, čímž vznikne močál \"(Niedermoor)\". Marše byly dříve obehnány umělými hrázemi kvůli získávání půdy a ochraně před záplavami. Oblasti takto chráněné řekami a rybníky se označují koog (ve Šlesvicku-Holštýnsku), \"groden\" (v Dolním Sasku) nebo polder (v Nizozemsku). V oblastech, které nebyly před záplavami chráněny hrázemi, se selské dvory a osady stavěly na uměle nakupených několikametrových vyvýšeninách \"(Warften, Wurten, Terpen).\" Půda marší se udržuje suchá pomocí systémů příkopů, stavidel a čerpadel. Bez umělého odvodňování by marše byla neobyvatelnou mokřinou. Vysoušením se naopak získává půda, částečně dokonce pod úrovní hladiny moře. Nejnižší bod Německa se nachází na okraji obce Neuendorf-Sachsenbande ve Wilstermarsch, západně od Itzehoe ve Šlesvicku-Holštýnsku, a leží 3,54 metrů pod úrovní moře.", "section_level": 1}, {"title": "Využití.", "content": "Marše v severozápadním Německu jsou téměř celé zemědělsky využívány, podle druhu půdy buď jako louky a pastviny, nebo jako orná půda. Mladé marše jsou zpravidla velmi úrodné. Například Dithmarschen jsou známé produkcí zelí, Altes Land je jednou z největších ovocnářských oblastí ve střední Evropě, Vierlande a Marschlande v Hamburku patří k významným oblastem pěstování zeleniny a květin. V Sietlandu jsou nicméně kvůli problematickému odvodňování nejčastěji k vidění louky a pastviny. Úrodnost marší je způsobena několika faktory. Jílové půdy jsou těžké, díky aerosolům také jemnozrnné a bohaté na živiny. Vzhledem k blízkosti pobřeží je podnebí vyrovnanější než ve vnitrozemí, zvláště mrazy jsou zde řídké. Pro zdejší mikroklima jsou také důležité četné odvodňovací kanály, které poskytují ochranu před mrazem na jaře a velkým horkem v létě. Kromě toho mají marše vysokou hladinu podzemní vody, takže zásobování rostlin vodou je výrazně lepší než v geestu. Úrodná půda byla také příčinou samostatného kulturního a historického vývoje marší, např. dlouhého období samostatnosti Dithmarschen. Obyvatelé marší se často až do 20. století vymezovali proti chudším obyvatelům geestu. Považovalo se za nevhodné uzavřít sňatek s někým z geestu a mohlo to vést až k vydědění z rodiny nebo obce.", "section_level": 1}], "src_summary": "Marše (německy \"Marsch)\", dolnoněmecky a starosasky \"mersc,\" též \"Masch, Mersch\" nebo \"Schwemmland (naplavená země)\" je typ úrodné krajiny v severním Německu. Jde o holocénní oblast podél řek a mořského pobřeží.", "tgt_summary": "A tidal marsh (also known as a type of \"tidal wetland\") is a marsh found along rivers, coasts and estuaries which floods and drains by the tidal movement of the adjacent estuary, sea or ocean. Tidal marshes experience many overlapping persistent cycles, including diurnal and semi-diurnal tides, day-night temperature fluctuations, spring-neap tides, seasonal vegetation growth and decay, upland runoff, decadal climate variations, and centennial to millennial trends in sea level and climate. Tidal marshes are formed in areas that are sheltered from waves (such as beside edges of bays), in upper slops of intertidal, and where water is fresh or saline.They are also impacted by transient disturbances such as hurricanes, floods, storms, and upland fires", "id": 874810}
{"src_title": "Turecká angora", "tgt_title": "Turkish Angora", "src_document": [{"title": "Historie.", "content": "Turecká angora patří k nejstarším kočičím plemenům. Bílé kočky s dlouhou hebkou srstí byly z Turecka do Evropy poprvé dovezeny anglickými a francouzskými obchodníky v 16. století. Orientální krásky si díky svému vznešenému vzhledu a eleganci rychle získaly oblibu u šlechty. Bílá turecká kočka byla oblíbeným, vznešeným darem. Tureckou angoru najdeme na mnoha portrétech evropských šlechticů jako elegantní doplněk. Postupem času angory úspěšně pronikly i do méně bohatých domácností měšťanstva. V polovině 19.století se ovšem objevily první kočky perského typu, které na následující desítky let zcela ovládly chovy dlouhosrstých koček. Původní turecké angory upadly v zapomnění, kolem roku 1900 v Evropě ani v USA nebylo možno sehnat čistokrevnou angoru . Plemeno ovšem samozřejmě dále přežívalo v Turecku. Už počátkem dvacátého století zde byly položeny počátky pečlivého chovného programu s cílem zajistit ochranu a rozvoj tohoto nádherného plemene, které je Turky považováno za národní poklad. Tento program trvá dodnes. V čele programu stojí zoo v Ankaře, která má vlastní pobočku věnující se pouze chovu čistě bílých tureckých angor. Obzvláště ceněny jsou zde různooké angory, s jedním okem modrým a druhým okem jantarovým . Západní svět tureckou angoru znovuobjevil až na počátku 60.let 20.století, kdy bylo několik tureckých angor exportováno z ankarské zoo do USA. Plemeno se opět začalo šířit. V USA byly bílé turecké angory uznány (chovnou organizací CFA) jako samostatné plemeno v roce 1968, v roce 1972 pak získaly plný status včetně nároku na nejvyšší výstavní tituly. V roce 1978 pak bylo povoleno i vystavování barevných variet . V Evropě se turecké angory objevovaly od počátku 60.let dvacátého století sporadicky na výstavách, kvůli nízkému počtu a agresivitě vystavovaných jedinců však bylo plemeno oficiálně uznáno organizací FIFe až v roce 1988, barevné variety byly uznány dokonce až v roce 1994 . Plemeno je chováno i v Česku, odchovy jsou považovány za velmi kvalitní a čeští jedinci dosahují úspěchů i na mezinárodních výstavách.", "section_level": 1}, {"title": "Kontroverze.", "content": "Mezi angorami z původní vlasti a západními odchovy dnes existují značné rozdíly. Američtí chovatelé, kteří stáli u nového rozvoje angor mimo Turecko, se zaměřili na odchov elegantních štíhlých koček na vysokých nohách, s klínovitou hlavou a velkýma ušima. V Turecku ovšem tento vývoj čelil nedůvěře a bylo poukazováno na silnou stavbu těla a výrazně kulatější hlavu zdejších typických jedinců. U západních chovatelů ovšem nakonec převážila americká cesta a dnešní výstavní angory tak odpovídají americkému typu .", "section_level": 1}, {"title": "Charakteristika plemene.", "content": "Turecká angora je dobře stavěná, elegantní kočka. Kočky jsou středně velké, s váhou kolem 4,5 kg, kocouři pak o něco větší a těžší.. Hlava je malá až středně velká, klínovitá. Nahoře široká, pomalu se zužuje směrem k bradě. Nos je středně dlouhý, téměř rovný, jemně zaoblený, bez stopu. Oči jsou velké, ve tvaru mandlí, lehce sešikmené. Jsou povoleny všechny barvy. Uši jsou velké, špičaté, široké u základny, dobře osrstěné, s chomáčky chlupů. Jsou posazené vysoko na hlavě, blízko sebe, kolmé a vztyčené . Tělo je svalnaté, štíhlé, elegantní a pružné. Zadní část je o něco výše než přední, ramena by měla být v úrovni kyčlí. Nohy jsou dlouhé, pevné, zadní o něco delší než přední. Tlapky jsou malé, kulaté, s chomáčky chlupů mezi polštářky. Ocas je dlouhý, huňatý, široký u základu, směrem ke špičce se zužuje . Srst je jednoduchá, bez podsady. Střední délky na těle, dlouhá na krku a ocase. Hedvábného lesku, na pohmat velmi jemná. Na břiše lehce zvlněná. Letní srst je výrazně kratší než zimní . Jsou povoleny všechny barevné variety, včetně variet s bílou. Výjimkou jsou odznaky a barvy čokoládová, lila, skořicová a plavá. Je povolen jakýkoliv podíl bílé .", "section_level": 1}, {"title": "Povaha.", "content": "Turecké angory jsou velmi společenské, pokud se jim nemůžete plně věnovat, doporučuje se chovat je nejméně v páru. Jsou velmi hravé. Dobře šplhají. Bez problému se sžijí s dětmi či se psem .", "section_level": 1}, {"title": "Péče.", "content": "Turecká angora je nenáročná na péči. Srst je bez podsady, nehrozí tedy její plstnatění. Přesto je vhodné srst občas vykartáčovat .", "section_level": 1}, {"title": "Zdravotní problémy.", "content": "Turecké angory byly původně chovány pouze v bílé barvě. Dnes se setkáme s tureckými angorami v různých barevných varietách, bílá angora je však archetypem, ztělesněním tohoto krásného plemene. V souvislosti s tím je nutno se zde zmínit o problémech postihujících bílé kočky. Gen zodpovědný za bílou srst a modré oči je spojen s hluchotou. Toto platí nejen pro turecké angory, ale i pro jiné bílé modrooké či různooké (jedno oko modré, druhé jantarové nebo zelené) kočky. Výjimkou jsou kočky, u kterých modrá barva oči není způsobena nedostatkem pigmentu, ale projevem albinismu siamských odznaků. Kočka je obvykle hluchá na straně, kde má modré oko, čistě modrooké kočky pak bývají hluché zcela. Ne každá bílá modrooká kočka je hluchá. Procento postižených jedinců je ale značné. Nejde však o postižení neslučitelné se životem, i hluché kočky, mají-li vhodnou péči, mohou vést normální kočičí život. Gen způsobuje degenerativní změny v Cortiho orgánu, takže ucho není schopno převádět zvukové vlny na nervové impulsy a kočka proto ztrácí schopnost slyšet. Změny proběhnou během prvních týdnů po narození a jsou nevratné . Barevní jedinci zmíněný gen nenesou, proto hluchotou netrpí. Hluché kočky se nesmějí účastnit výstav FIFe, u bílých koček je proto na výstavách této organizace vždy vyžadován doklad o vyšetření sluchu. Další velké chovatelské organizace - TICA a americká CFA - na svých výstavách hluché kočky tolerují.", "section_level": 1}, {"title": "Zajímavosti.", "content": "Ernst Stavro Blofeld, hlavní padouch z několika filmů s Jamesem Bondem, měl jako mazlíčka tureckou angoru.", "section_level": 1}], "src_summary": "Turecká angora (\"Ankara Kedisi\") nebo taky \"angorská kočka\"je plemeno kočky domácí. Pochází z centrálního Turecka, z oblasti Ankary (Angora je historický název města a oblasti). FIFe řadí tureckou angoru do skupiny II, mezi polodlouhosrsté kočky .", "tgt_summary": "The Turkish Angora (, 'Ankara cat') is a breed of domestic cat. Turkish Angoras are one of the ancient, natural breeds of cat, having originated in central Turkey, in the Ankara region. The breed has been documented as early as the 17th century and is believed to be the origin of the mutations for both the color white and long hair. The breed is also sometimes referred to as simply the Angora or Ankara cat.", "id": 2405649}
{"src_title": "Donatella Versace", "tgt_title": "Donatella Versace", "src_document": [{"title": "Život.", "content": "Narodila se v roce 1955 v Itálii jako nejmladší ze čtyř dětí. Její otec byl obchodník a matka byla švadlenou. Její starším bratrem byl Gianni Versace. Vystudovala literaturu na univerzitě ve Florencii. V polovině roku 1970 následovala svého staršího bratra s cílem pokračovat v úpletu designu ve Florencii. V těchto letech se chtěla původně coby mladá ambiciózní žena pracovat pro svého bratra Gianniho v oddělení pro styk s veřejností, ale spíše se pro něho stala jakousi múzou, inspirativní éterickou bytostí a zároveň bystrým poradcem i kritikem v jeho práci. Postupně s tím, jak profesně rostla po Giovanniho boku, stala se v módním průmyslu značně proslulou. V osmdesátých letech pro ni Gianni dokonce vytvořil parfém s názvem „Blonde“ a zároveň ji nechal pracovat na její vlastní módní kampani s názvem Versus, která svými prvky nenechá nikoho na pochybách, že pochází ze slavného rodu Versace.", "section_level": 1}, {"title": "Kariéra.", "content": "Donatella je proslulá tím, že pro prezentaci svých modelů ráda využívá známých tváří světových celebrit místo neznámých modelek. Díky svým schopnostem dovedla značku Versace bezkonkurenčně prosadit po celé Evropě a Spojených státech. Její popularita vzrostla, když navrhla slavné Versace zelené šaty, známé také jako \"Jungle-Dress\", které si oblékla Jennifer Lopez na Grammy v roce 2000.", "section_level": 1}, {"title": "Úspěchy.", "content": "Už rok po smrti Gianniho uvedla svou první couture kolekci v hotelu Ritz v Paříži a na Giovanniho počest dodržela všechny jeho obvyklé show-prvky, jako je skleněné molo nad vodní hladinou hotelového bazénu. Ráda pořádá třpytivé večírky a jejími oblíbenými hosty jsou Lady Gaga, Elton John, Liz Hurley, Kate Moss a dokonce se na jednom z večírků objevil i princ Charles. Společnost Versace vytvořila velký, luxusní Palazzo Versace středisko na Gold Coast v Austrálii. Dále světově nejvyšší budova Burdž Chalífa, v Dubaji, se může pochlubit širokou kolekcí nábytku a ložního prádla Versace. V říjnu roku 2002 byl Gianni a Donatella oceněni za mimořádný světový módní úspěch, díky expozici s oblečením značky Versace v historickém Victoria and Albert Museum v Londýně. V roce 2008 Donatella byla čestným předsedou na Fashion Fringe v Londýně, kde mohla soudit nastávající návrhářské talenty. V roce 2009 Donatellu požádal Christopher Kane, aby oživila kampaň Versus, kterou odstartoval její bratr Gianni. Tento pár úspěšně značku oživil, která je významným hráčem na programu Fashion Weeks.", "section_level": 2}], "src_summary": "Donatella Versace (* 2. května 1955 Reggio di Calabria) je italská módní návrhářka, současná viceprezidentka skupiny Versace a hlavní návrhářka firmy. Vlastní 20 procent celkového majetku kapitálového trhu Versace. Byla vdaná za amerického modela Paula Becka.", "tgt_summary": "Donatella Francesca Versace (; born 2 May 1955) is an Italian fashion designer and businesswoman. She is the current chief creative officer of Versace, a division of Capri Holdings. Versace was founded by her brother, Gianni Versace, and upon his death in 1997, Donatella inherited 20% of the company and became its chief executive officer. Versace was sold to Capri Holdings in 2018, although Donatella still remains involved.", "id": 1021474}
{"src_title": "Senát (Francie)", "tgt_title": "Senate (France)", "src_document": [{"title": "Historie.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Předchůdci.", "content": "Senát Páté republiky vychází z tradice dvoukomorového parlamentu, který se vytvořil již během Velké francouzské revoluce, aby se vyrovnávaly legislativní excesy jediné parlamentní komory. V letech 1795-1799 byla horní komorou Rada starších (\"Conseil des Anciens\"), v období Konzulátu a Prvního císařství (1799-1815) existoval \"Sénat Conservateur\", během Restaurace Bourbonů (1814-1830) a za Červencové monarchie (1830-1848) působila Komora pairů (\"Chambre des pairs\"). V letech 1848-1851 za Druhé republiky ve Francii druhá komora neexistovala. Za Druhého císařství (1851-1870) byla horní komora obnovena pod názvem Senát. Již od dob Prvního císařství byla horní komora konzervativní a monarchistická. Její neexistence v době Druhé republiky závisela jen na tom, že monarchisté nepodporovali republiku. Obdobně fungoval Senát během Třetí republiky (1875-1940). Republikáni získali většinu v horní komoře již v roce 1879, čímž veškeré ambice francouzských monarchistů ztroskotaly. Za Čtvrté republiky (1946-1958) měl být Senát zcela zrušen, ale při referendu byl dosažen opačný výsledek. Proto v období Čtvrté republiky existovala horní komora pod názvem Republiková rada (\"Conseil de la République\"). Za Páté republiky byl Senát opět obnoven.", "section_level": 2}, {"title": "1959-1981: pravicová vláda, pravicový Senát.", "content": "Charles de Gaulle, který Senát v jeho současné podobě sám koncipoval, byl s jeho fungováním postupem času stále méně spokojený. Přestože byli voliči senátorů převážně konzervativní, Senát byl spíše středový a ne vždy spolupracoval s prezidentem a gaullistickou většinou v dolní komoře, přičemž byl podporován levicovými stranami v Národním shromáždění. Ústavní rada (\"Conseil constitutionnel\" - francouzský ústavní soud) nicméně podporovala linii prezidenta a odmítala veškeré změny zákonů, které by Senátu přiznaly větší politický vliv. Dne 27. dubna 1969 chtěl Charles de Gaulle za pomoci referenda odsunout Senát do naprosté politické bezvýznamnosti, mj. by jeho členové byli z větší části jmenováni namísto nepřímých voleb, dále by ztratil většinu svých kompetencí v prosazování zákonů. Když toto lidové hlasování, které obsahovalo i další politické body, ztroskotalo, abdikoval de Gaulle na úřad prezidenta, neboť setrvání ve funkci spojil s přijetím těchto reforem. Otázka kompetencí Senátu tím byla odsunuta a ačkoliv se dolní komora stávala stále častěji terčem kritiky, byl to prozatím poslední pokus o její omezení. Role Senátu se změnila s nástupem Valéryho Giscarda d'Estainga. Nyní byl centristický prezident a centristická většina v Senátu v opozici vůči dolní komoře, kterou ovládali gaullisté. Prezident se tak pokusil Senát posílit. Informoval Senát lépe než Národní shromáždění a vyžadoval od něj rady v rozličných záležitostech. Senát se mu revanšoval tím, že ovlivňoval přijetí některých zákonů. Např. prezidentem odmítnutý zákon o financování voleb do Evropského parlamentu odkládal na svém jednání tak dlouho, až evropské volby proběhly a zákon se tak stal bezpředmětným.", "section_level": 2}, {"title": "1981-1986: socialistická vláda, pravicový Senát.", "content": "V roce 1981 se poměry změnily, když zvítězil ve volbách socialista François Mitterrand a socialistická strana získala většinu v Národním shromáždění. Prezident a dolní komora využívaly všech možností jednacího řádu, aby vliv Senátu minimalizovali, například předkládali návrhy zákonů ve většině jako naléhavé, aby Senátu zkrátili pracovní lhůtu a znemožnili mu tak efektivně pracovat. Senát se pokoušel z nedostatku alternativ stále častěji o destruktivní akce, aby zcela sabotoval proces přijímání zákonů. Vrcholem jeho snah o prosazení byl v roce 1984 zákon o financování soukromých škol, který Senát co nejdéle zdržoval v naději, že o nepopulárním zákonu vznikne veřejná diskuse, která by donutila vládu návrh stáhnout.", "section_level": 2}, {"title": "Situace od roku 1986.", "content": "V následujících letech se politická situace změnila. V roce 1986 nastala první kohabitace, kdy proti socialistickému prezidentovi stálo gaullistiscké Národní shromáždění a centristický Senát mohl zprostředkovávat jejich vzájemné vazby. V roce 1988 se socialistická menšinová vláda Michela Rocarda pokusila si Senát zavázat, když jmenovala rekordní počet šesti bývalých senátorů ministry. Brzy nato se ale vztahy opět vyostřily. V roce 1993 vystřídala pravicová vláda Édouarda Balladura socialisty, čímž nastala druhá kohabitace, a v roce 1995 se Jacques Chirac stal novým prezidentem. Došlo tím ke sladění politických stran v legislativních orgánech, což umožnilo jednohlasnou spolupráci. V roce 1995 došlo k ústavní změně, při které senátoři posílili svou parlamentní imunitu, jednací období obou komor se sjednotilo a prodloužilo se u Senátu ze šesti na devět měsíců v roce. Ústavní změna dále rozšířila kontrolní možnosti Senátu v jeho jednacím řádu a usnadnila interpelace členů vlády.", "section_level": 2}, {"title": "Současný Senát.", "content": "Při senátních volbách v roce 2011 získaly poprvé v Senátu většinu levicové strany. V Senátu v současné době zasedají následující frakce: \"Groupe Socialiste\" (po volbách 2011 \"Groupe Socialiste, Apparentés, et Groupe Europe Écologie Les Verts rattaché\"), která zahrnuje Socialistickou stranu a zpočátku i Zelené, než ti vytvořili vlastní frakci. \"Groupe Union pour un Mouvement Populaire\" (zkráceně \"Groupe UMP\") je tvořená pouze senátory UMP. \"Groupe de l'Union centriste et Républicaine\" (zkráceně \"Union centriste\") sjednocovala do roku 2007 senátory z liberálně-centristické UDF. Toto uskupení mělo tradičně v Senátu většinu. Od rozdělení strany během prezidentských voleb v roce 2007 tvoří frakci především senátoři za Mouvement démocrate a Nouveau Centre, ke kterým se připojily Alliance centriste a Parti radical valoisien. \"Groupe Communiste, Républicain et Citoyen\" (zkráceně \"Groupe CRC\") zahrnuje členy Francouzské komunistické strany a Parti de gauche. \"Groupe du Rassemblement démocratique et social européen\" (zkráceně Groupe RDSE) vychází z tradice zaniklé Parti radical a sjednocovala senátory Parti radical de gauche a Parti radical valoisien, které z ní vzešly. Zahrnovala proto senátory z pravicové i levicové části politiky, než Parti radical valoisien přešla do frakce \"Union centriste\". Členy frakcí jsou rovněž bezpartijní senátoři (apparentés) a členové malých politických stran, které vlastní frakce nevytvořily (rattachés). Senátoři, kteří nejsou členy žádné frakce, tvoří vlastní uskupení zvané RASNAG (\"Réunion administrative des Sénateurs ne figurant sur la Liste d'aucun Groupe\" - Administrativní rada senátorů nezúčastněných žádné frakce), které si volí jednoho zástupce k prosazování svých práv a názorů.", "section_level": 1}, {"title": "Sídlo.", "content": "Senát zasedá v Lucemburském paláci v Paříži v 6. obvodu. Jeho ochranu má na starosti Republikánská garda (Garde Républicaine). Sousedící palác Petit Luxembourg slouží od roku 1825 jako sídlo prezidenta Senátu. K paláci přiléhá Lucemburská zahrada, která je volně přístupným veřejným parkem. V majetku Senátu se rovněž nachází Musée du Luxembourg. Lucemburský palác byl vybudován v letech 1615-1620 v tradici francouzské renesance pro Marii Medicejskou, která však zde žila jen krátkou dobu. Dalšími obyvatelem byl budoucí král Ludvík XVIII. Za Velké francouzské revoluce zde sídlilo Direktorium a Napoleon Bonaparte, který zde měl sídlo jako konzul. Za revoluce sloužilo i jako vězení, ve kterém byl uvězněn mj. i Georges Danton. Od doby Prvního císařství slouží jako sídlo horní komory parlamentu. Za druhé světové války zde sídlila Luftwaffe a bylo zde pařížské sídlo Hermanna Göringa. Interiéry paláce jsou velmi bohatě vyzdobené, mj. malbami Eugèna Delacroixe.", "section_level": 1}, {"title": "Volby do Senátu.", "content": "Senátoři jsou voleni jako zástupci departementů, v současnosti má Senát 348 zástupců. Podle článku 24 francouzské ústavy jsou volby nepřímé. Volby probíhají na departementální úrovni prostřednictvím volebních kolegií (\"collèges électoraux\"). Zhruba 5 % volitelů tvoří zastupitelé z departementů nebo vyšších celků: poslanci Národního shromáždění, zastupitelé regionálních rad (\"Conseil régional\") a zastupitelé generálních rad (\"Conseil général\") departementů. Naprosto převažující (95 %) skupinou jsou zastupitelé obcí a měst. Počet zastupitelů odpovídá velikosti obce, ale není celkově proporcionální k počtu obyvatel. Oblasti s nízkou hustotou osídlení mají proto relativně více zástupců než ty silně obydlené. 31 % delegovaných zastupuje 16 % obyvatel, které pocházejí z obcí s méně než 1000 obyvateli, ale jen 7 % volitelů zastupuje 15 % Francouzů žijících ve městech s více než 100 000 obyvateli. Celkově zastupuje více než polovina volitelů jen třetinu voličů. K tomu jsou sami volitelé také ještě určeni rozdílně: v obcích do 9 000 obyvatel určuje volitele obecní zastupitelstvo, ve větších obcích platí poměr podle výsledků voleb, který upřednostňuje větší strany. Navíc hranice volebních obvodů se pravidelně neupravují, čímž se nebere ohled na pohyb obyvatelstva. Ještě volby v roce 2004 se konaly v okrscích stanovených v roce 1976. Do roku 2004 byl Senát vždy z jedné třetiny obnoven v nových volbách. Departementy byly z tohoto důvodu rozděleny do tří skupin: skupinu A tvořily departementy s čísly 1- 33, skupina B se skládala z departementů č. 34- 66 a ve skupině C se nacházely departementy nad č. 67. Volby se po třech letech střídaly postupně v jednotlivých skupinách. Od září 2004 se volební systém významně změnil. Volební období bylo zkráceno z devíti let na šest. Protože se tříletý volební rytmus nezměnil, je od té doby nově volená nikoliv třetina, nýbrž celá polovina senátorů. Počet křesel byl postupně navýšen: v roce 2008 se počet senátorů zvýšil na 341 a roku 2011 na současných 346. Volby byly v roce 2008 o jeden rok posunuty, aby lépe ladily s volbami na komunální, departemantální a regionální úrovni. Senátoři zvolení roku 2004 měli mandát částečně na devět a částečně na šest let. V roce 2008 už byli všichni Senátoři zvoleni na šest let. Tyto reformy měly Senátu přinést silnější vliv na aktivní politiku a rovněž reflektovat demografické změny ve Francii tak, aby počet senátorů odpovídal skutečnému počtu obyvatel v departementech. Volby se v departementech konají ve dvou kolech a volitelé vybírají z volebních seznamů kandidátů, které předložily jednotlivé strany, přičemž z většiny departementů jsou obvykle voleni nejvýše tři senátoři. Uchazeč, který získá v prvním kole nadpoloviční většinu, vítězí, v opačném případě postupují do druhého kola dva kandidáti s nejvyšším počtem hlasů a rozhoduje prostá většina. Ve 30 departementech, odkud pocházejí čtyři a více senátorů, se volí poměrným volebním systémem. Křesla v těchto departementech se rozdělují D'Hondtovou metodou. 12 senátorů zastupuje Francouze v zahraničí.", "section_level": 1}, {"title": "Senátoři.", "content": "Senátoři vykonávají svůj mandát po dobu šesti, část z nich ještě devíti let. Mohou na svůj post teoreticky neomezeně dlouho kandidovat. Pasivní právo, tj. být volen, je u uchazečů stanoveno na 30 let (do roku 2004 to bylo 35). Právo být zvolen je odepřeno vysokým státním úředníkům, např prefektům v departementech nebo regionech, podprefektům, soudcům, policejním ředitelům a státním zástupcům nebo generálním inspektorům jmenovaným vládou. Ministři a od roku 1972 také ředitelé státních podniků nebo soukromých firem, které dostávají ve značné míře veřejné prostředky nebo subvence, mohou kandidovat, ale musejí do měsíce na své zaměstnání nebo politické mandáty rezignovat. Způsob volby upřednostňuje kandidáty, kteří se angažují v komunální politice. Velmi často senátoři zastávají nižší politické posty, často jako starostové obcí. Složení komory bylo dříve mnohem statičtější. V průměru se každé tři roky obměnila nejvýše šestina členů. Vzhledem k dlouhému funkčnímu období a nepřímým volbám se prosazovaly změny v politickém fungování Senátu jen velmi pozvolna. Často jsou noví senátoři politici, kteří mají za sebou politickou kariéru jako ministři nebo poslanci Národního shromáždění a zde jejich kariéra končí. Často jsou za senátory voleni kandidáti, kteří neuspěli v předchozích volbách do Národního shromáždění nebo do Evropského parlamentu. Průměrný věk senátorů byl v roce 1999 zhruba 61 let, asi o 10 let více, než je průměrný věk poslanců Národního shromáždění.", "section_level": 1}, {"title": "Postavení a úkoly.", "content": "Senát je součástí francouzské legislativy a jeho úkoly jsou především schvalování zákonů a kontrola vlády. Jeho kompetence často závisí na tom, jak je vláda interpretuje. Politický vliv, kterého může Senát skutečně dosáhnout, závisí velmi na politické orientaci ostatních politických institucí Francie. Zatímco v dobách kohabitace může podporovat buď prezidenta nebo Národní shromáždění proti druhému, pokud však stojí v opozici k oběma zároveň, omezuje se jeho role víceméně jen na obstrukční a zdržovací politiku. Pokud všechny tři instituce náležejí do stejného politického tábora, odpovídá jeho role původně zamýšlenému poradnímu a zmírňujícímu orgánu.", "section_level": 1}, {"title": "Zákonodárství.", "content": "Podle francouzské ústavy nemá Senát stejná práva jako Národní shromáždění. Senát může předkládat zákony nebo změny stávajících. Přijetí zákona musejí odhlasovat obě komory. Pokud mezi nimi nepanuje shoda, může Národní shromáždění Senát přehlasovat. Navíc může 60 členů Senátu nebo Národního shromáždění předložit zákon k přezkoumání Ústavní radě (\"Conseil constitutionnel\"). Proces přijímání zákonů ve Francii upravuje ústava z roku 1958 výrazně v neprospěch parlamentu. Přesně vymezuje oblasti, ve kterých může parlament přijímat zákony, všechny ostatní jsou regulovány vládními vyhláškami. Pokud chce parlament přijmou zákon mimo vymezenou oblast, musí tomu zabránit Ústavní rada. Oblasti, ve kterých může parlament aktivně působit, jsou následující: Prakticky má ale vláda tolik možností zasahovat do procesu přijímaných zákonů, že návrhy zákonů, které vycházejí z parlamentu, jsou v souladu s její politikou. Vláda má mj. právo návrh zákona prohlásit za nepřípustný, pokud by klesly veřejné příjmy nebo by naopak veřejné výdaje vzrostly. Vláda může také průběh přijímání zákonů urychlit, pokud prohlásí zákon za naléhavý. Tím se doba projednávání návrhu v parlamentu výrazně zkrátí. Ve výjimečných případech může přijetí zákona spojit s vyhlášením důvěry. Pokud použije tento prostředek, musí Národní shromáždění do 24 hodin vyslovit vládě nedůvěru (\"motion de censure\") nebo je zákon automaticky schválen. V neposlední řadě může též francouzský prezident předkládat zákony ke schválení přímo prostřednictvím referenda a tím parlament zcela odejít.", "section_level": 2}, {"title": "Vztah k Národnímu shromáždění.", "content": "Obě komory musejí každý zákon odhlasovat ve shodném znění. V jakém pořadí se budou zákonem zabývat, záleží na rozhodnutí vlády. Pouze v případě projednávání státního rozpočtu stojí Senát vždy na posledním místě a projednává jej až poté, co jej na návrh vlády odsouhlasilo Národní shromáždění. Protože obě komory musejí každý zákon odhlasovat v naprosto stejném znění, aby mohl vstoupit v platnost, dochází při běžném projednávání k mnoha tzv. \"navettes\" (lodičky): zákon přechází se změnami z jedné komory do druhé a každá k němu přikládá své změny. I pokud obě komory zákon stejného znění odhlasují, může přesto francouzský prezident zákon nebo jeho část předložit parlamentu k opětovnému projednání. Pokud se nelze dobrat jednoty, může vláda svolat zprostředkovací výbor (\"Commission Mixte Paritaire\") složený ze sedmi senátorů a sedmi poslanců. Ovšem tuto komisi vláda svolat nemusí a může nechat prakticky zákon mezi oběma komorami utopit. Pokud ani zprostředkovací výbor nedojde ke shodě, může jej nakonec Národní shromáždění odhlasovat i proti vůli Senátu. Prakticky k tomu dochází, podle politického složení obou komor, jen mezi méně než jedním a maximálně šesti procenty případů. Tím má při přijímání zákonů Národní shromáždění větší faktickou politickou moc, ale jen potud, kam až mu to dovolí vláda. Výjimku tvoří ústavní změny nebo zákony v oblasti státní organizace, ve kterých nemůže Národní shromáždění přehlasovat Senát, ale obě komory musejí hlasovat zcela jednohlasně.", "section_level": 2}, {"title": "Předkládání návrhů.", "content": "Návrhy zákonů předkládá vláda (\"projets de loi\") nebo některá z parlamentních komor (\"propositions de loi\"). Postavení Senátu je oslabeno, neboť Národní shromáždění není nuceno jeho návrhy projednávat. V letech 1959-1995 bylo ze 3522 přijatých francouzských zákonů jen 112 vzešlých ze Senátu. Obě komory parlamentu mohou pozměňovat návrhy zákonů druhé komory. Tím jsou částečně zmírněny obtíže Senátu při předkládání zákonů. Ve druhé polovině 90. let byl Senát úspěšný u zhruba 2000 pozměňovacích návrhů ročně. Jedna z nejdůležitějších metod, které Senát využívá k prosazení svých návrhů, je jeho právo nechat zákony přezkoumat Ústavní radou. Toto přezkoumání je možné ještě před oficiálním vyhlášením zákona z důvodu preventivní kontroly. Od ústavní změny v roce 1974 k tomu není oprávněný už jen pouze prezident Senátu, ale též skupina minimálně 60 poslanců nebo 60 senátorů. Tím má fakticky též opozice právo napadnout ústavnost jakéhokoliv zákona.", "section_level": 2}, {"title": "Ústavní změny.", "content": "Francouzská ústava dává dva možné způsoby své změny: referendum nebo společné zasedání obou komor francouzského parlamentu (\"Congrès du Parlement français\"). Vláda si může vybrat, který způsob zvolí. Prozatím všechny ústavní změny až na jednu výjimku (zkrácení funkčního období prezidenta ze sedmi na pět let) proběhly schválením parlamentem. Prezident Senátu rovněž jmenuje tři z devíti soudců Ústavní rady (\"Conseil constitutionnel\"), francouzského ústavního soudu.", "section_level": 2}, {"title": "Vztah k vládě.", "content": "Senát má omezenou možnost kontroly vlády, která spočívá v debatě o vládním prohlášení. Senátoři mohou ústně nebo písemně interpelovat členy vlády, kteří musejí odpovědět. Od ústavní změny v roce 1995 probíhá ústní interpelace minimálně jednou týdně. Senát může ustavit vyšetřovací komise, které mají rozsáhlé pravomoce ke zkoumání důkazů a veřejnému slyšení svědků. Komise ale mohou zkoumat jen ty záležitosti, které právě nevyšetřuje justiční aparát a nesmí působit déle než šest měsíců. Oproti Národnímu shromáždění nemůže Senát sesadit vládu. Pouze premiér může požádat Senát o vyslovení důvěry, ale není právně vázaný výsledkem hlasování. Prezident Francie je parlamentem sesaditelný pouze tehdy, pokud je jeho jednání „zjevně neslučitelné s výkonem jeho úřadu“ nebo když je shledán vinným z velezrady. Naopak Senát nemůže být na rozdíl od Národního shromáždění rozpuštěn prezidentem republiky. Pokud se francouzský prezident rozhodne rozpustit Národní shromáždění nebo vyhlásit nouzový stav, musí své rozhodnutí předem konzultovat s prezidentem Senátu.", "section_level": 2}, {"title": "Organizace.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Prezidium.", "content": "Předsedou Senátu je prezident, který je volen po každých volbách, tj. každé tři roky. Nejvýznamnějším ústavním úkolem předsedy Senátu je zastoupení prezidenta republiky v případě těžké nemoci, smrti nebo demise. Zastupuje tak prezidenta do nových prezidentských voleb. Vzhledem k tomu, že zastupování v prezidentském úřadu je jen dočasné, není nutné, aby předseda Senátu odstoupil ze své funkce. Nepřecházejí na něj některé zvláštní prezidentské pravomoci: nemůže rozpustit Národní shromáždění, nemůže vypsat referendum a nemůže iniciovat ústavní změny. První kolo nových prezidentských voleb musí proběhnout nejdříve za 20 dnů, nejpozději do 35 dnů od uprázdnění prezidentského úřadu. Případné druhé kolo pak probíhá za všech okolností do 15 dnů od první volby. Předseda Senátu proto může zastupovat prezidenta nejvýše 50 dní. V době Páté republiky k této situaci došlo dvakrát. V roce 1969 po rezignaci Charlese de Gaulla a roku 1974 po smrti Georgese Pompidoua. Současným prezidentem Senátu je od 1. října 2014 Gérard Larcher (republikáni).", "section_level": 2}, {"title": "Politické strany.", "content": "Způsob senátních voleb favorizuje strany, které jsou pevně spojeny s komunální politikou v obcích. Od svého založení měl proto Senát dlouho jasnou občansko-konzervativní většinu. Po roce 2000 byl náskok občanských stran zmenšen. Levice od té doby zaznamenala v komunálních a regionálních volbách výrazný nárůst a tím se také posílilo její zastoupení ve volebních kolegiích a tudíž i v Senátu. Tento proces vedl k tomu, že ve volebním 2011-2014 poprvé levicové strany v novodobých dějinách Senátu získaly většinu mandátů. Malé strany dosahují na rozdíl od Národního shromáždění v Senátu buď malého úspěchu, jako Komunistická strana či Zelení, nebo vůbec žádné jako Národní fronta. V rámci občanských stran se ukazuje závislost na silné komunální politice také v tom, že centristické strany silně svázané s komunální politikou získávají většinu v Senátu, zatímco pravicoví gaullisté obsazují úřad prezidenta a dosahují většiny v Národním shromáždění a přitom v Senátu jsou v menšině. Občanské strany jsou v Senátu mnohem roztříštěnější než v Národním shronmáždění. Skupiny jako Nezávislí republikáni nebo samostatná agrární uskupení hrály v Senátu dlouho rozhodující roli. Parti radical valoisien, která je v Národním shromáždění v koalici s UMP, tvořila naopak v Senátu frakci se svou sesterskou stranou Parti radical de gauche, která je bližší socialistům, nyní je ve frakci \"Groupe Union centriste\". Senát dává jednotlivým senátorům větší svobodu v samostatném hlasování než mají poslanci Národního shromáždění, neboť senátoři jsou převážně v politickém životě již dlouho činní a nezohledňují tolik svoji končící politickou kariéru. Hlasování v rámci jednotlivých frakcí je tedy volnější a méně sledováno konkurencí než v Národním shromáždění.", "section_level": 2}, {"title": "Jednací řád.", "content": "Od roku 1995 začíná jednací období v říjnu prvním jednacím dnem a končí v červnu posledním jednacím dnem. Francouzský prezident může na žádost vlády nebo Národního shromáždění svolat mimořádné zasedání celého parlamentu. Automaticky zasedá mimořádně Senát při nových volbách, které se konají po rozpuštění Národního shromáždění nebo když podle článku 16 ústavy francouzský prezident pořádá o zvláštní zplnomocnění. Program schůzí stanovuje výbor předsedů frakcí. Vláda má však podle článku 48 ústavy právo upravit program do té míry, aby její návrhy zákonů a další body z jednání nebyly předem vyloučeny. K tomu může sama předkládat body jednání nebo nechat vyškrtnout ty, které nebyly předem projednány ve výborech. Od ústavní změny v roce 1995 může Senát jeden jednací den v měsíci řídit jen ve vlastní režii a má tak možnost taktiky obstrukcí a obejít u některých zákonů vládu. A stejně tak od roku 1995 je minimálně jedno zasedání týdně věnováno interpelacím členů vlády. Původně měli v samotném jednání senátoři rozsáhlou volnost. Délka proslovu byla většinou neomezena, jednotliví senátoři i grémia mohli v rámci svých kompetencí bez problémů jednat bez časového omezení. Teprve když v opozici stojící Senát v 80. letech začal toto právo stále častěji využívat, aby ztížil vládní návrhy zákonů zdržovací taktikou, podařilo se vládě prosadit změnu jednacího řádu. Počet a délka debatních příspěvků je omezená, pozměňovací návrhy k zákonům se předkládají rychleji, prezident Senátu získal rovněž širší pravomoce ukáznit jednotlivé senátory.", "section_level": 2}], "src_summary": "Francouzský Senát (francouzsky \"Sénat\") je horní komora (fr. \"chambre haute\") francouzského parlamentu vedle dolní komory (fr. \"chambre basse\"), která se nazývá Národní shromáždění. Senátoři jsou voleni na šest let nepřímo prostřednictvím zhruba 150 000 obecních zastupitelů a dalších lokálních politiků. Počet voličů daného volebního obvodu je proto závislý na počtu obyvatel, ale není proporcionální, takže venkovské regiony mají při volbách více hlasů než města. Senát se ve francouzském politickém systému podílí na přijímání zákonů, ale může být přehlasován Národním shromážděním. Kontrola vlády je jen velmi omezená: Senát má právo vládu interpelovat a zveřejňovat zprávy, ale nemá žádné sankční možnosti. Senát ve své současné formě vychází z ústavy Páté francouzské republiky, která dává zásadní rozhodovací pravomoci francouzskému prezidentovi a vládě a rozhodování parlamentu omezila. Vláda má mnoho možností zasáhnout do vnitřního rozhodování Senátu. Protože je Senát slabší z obou komor francouzského parlamentu, je pravidelně cílem kritiky, která zpochybňuje jeho existenci. Ústavní změna v roce 2001 přiznala Senátu více autonomie, zkrátila funkční období z devíti na šest let a snížila minimální věk senátorů ze 35 na 30 let. Vzhledem ke způsobu volby panovala v Senátu od jeho vzniku v roce 1959 až do senátních voleb v roce 2011 vždy občansko-pravicová většina. Od senátních voleb z roku 2014 má v senátu opět převahu pravice. Sídlem Senátu je Lucemburský palác v Paříži.", "tgt_summary": "The Senate (; pronunciation: ) is the upper house of the French Parliament. Indirectly elected by elected officials, it represents territorial collectivities of the Republic and French citizens living abroad. The Senate enjoys less prominence than the lower house, the directly elected National Assembly; debates in the Senate tend to be less tense and generally receive less media coverage. The Senate is housed inside the Luxembourg Palace in the 6th arrondissement of Paris. It is guarded by Republican Guards. In front of the building lies the Senate's garden, the Jardin du Luxembourg, open to the public.", "id": 975690}
{"src_title": "Darialská soutěska", "tgt_title": "Darial Gorge", "src_document": [{"title": "Historie.", "content": "Název soutěsky je odvozen z novoperského názvu průsmyk dar-i Alan (česky: Alanova brána). V gruzínském dějepisu se uvádí jako \"Ralani, Dargani\", či \"Darialani\". Strabón ji označoval jako \"Porta Caucasica\" nebo \"Porta Cumana\". Římský filosof Plinius soutěsku nazýval \"Portae Caucasiae\" či \"Portae Hiberiae\". Ptolemaios ji pojmenoval \"Sarmatikai Pulai\" (řecky: Σαρματικαι Πυλαι). Tataři ji nazvali \"Darioli\". Kontrola tohoto \"ucha jehly\", po staletí jediného průchodu přes Kavkaz, hrála důležitou úlohu v dějinách Gruzie, Římské říše, Persie, arabských Kalifátů, Byzance a později Ruska. Až do 13. století šlo hlavně o to, zadržet pravidelně útočící bojovné nomádské kmeny ze severního Kavkazu, zejména Alany, před expanzí na jih. Od 18. století se soutěska stala životně důležitou pro spojení mezi Ruskem a Gruzií. V roce 1799 byla do svahu soutěsky vytesána vozovka Gruzínské vojenské cesty. Po dobytí Kavkazské Ibérie Pompeiem roku 66 př. n. l. zřídili Římané v soutěsce pevnost \"Kumania\" se zdí ze stromových klád zesílených železnými vazníky. Tuto pevnost provozovali iberští králové pod názvem \"Kumli\". V průběhu času byla víckrát modernizována. Její zřícenina je ještě dnes patrná na kopci na levém břehu Těreku. Skládala se z několika věží a tajného východu k řece. Persie zřídila v 5. století kastel (malý římský tábor pro malé útvary) \"Biriparach\", ve kterém sídlila posádka kolem 1000 vojáků. Rusko postavilo po roce 1801 na severním vstupu do soutěsky pevnost \"Darialskoje\" (rusky: Дарьяльское), jejíž zbytky jsou dnes vidět na gruzínském území hned vedle Rusko-Gruzínské hranice. Sovětský svaz toto přírodní \"ucho jehly\" využíval také, když kontroloval průjezd za pomocí vojenské hlídky a silniční závory. V letech 2006 až 2010 byl ze strany Ruska hraniční přechod Věrchnyj Lars, a tím i přístup do soutěsky pro veškerou dopravu i pěší uzavřen. V roce 2011 byla nad soutěskou na gruzínské straně zahájena výstavba Darialské vodní elektrárny.", "section_level": 1}], "src_summary": "Darialská soutěska, též zvaná Darialský průsmyk (, nebo , ) je 11 km dlouhá soutěska v severní Gruzii na hranici s Ruskem. Leží na východním úpatí hory Kazbek ve Velkém Kavkazu. Protéká jím řeka Těrek. Téměř 600 m vysoké skalní stěny na obou stranách soutěsky se sbíhají až na odstup pouhých 8 m. Toto \"ucho jehly\" na cestě přes Kavkaz mělo vždy velký strategický význam.", "tgt_summary": "The Darial Gorge (, \"Darialis Kheoba\"; ; , \"Arvykom\"; , \"Dära Äle\") is a river gorge on the border between Russia and Georgia. It is at the east base of Mount Kazbek, south of present-day Vladikavkaz. The gorge was carved by the river Terek, and is approximately long. The steep granite walls of the gorge can be as much as tall in some places.", "id": 1882570}
{"src_title": "Politika jednoho dítěte", "tgt_title": "One-child policy", "src_document": [{"title": "Historie.", "content": "Pod Mao Ce-tungem Čína podporovala porodnost, protože Mao věřil, že populační růst posiluje zemi. Přesto však za Maovy vlády míra porodnosti klesla z 37 na 20 ‰, snížila se také úmrtnost a zvýšila se střední délka života (i přes katastrofální programy jako Velký skok vpřed, které vedly k hladomoru). Populace mezi lety 1949 a 1976 narostla z 540 na 940 milionů. Jak Mao začal ztrácet vliv, objevovaly se snahy o kontrolu růstu populace. Počínaje rokem 1970 byli občané povzbuzováni, aby se brali později a měli jen dvě děti. Nové čínské vedení ovlivněné malthusiánstvím bylo přesvědčeno, že násilné omezení porodnosti je jediným způsobem, jak zabránit nekontrolovanému růstu populace. Politika jednoho dítěte začala být plánována v roce 1977 a uzákoněna v roce 1979. Před zavedením měla průměrná čínská rodina 4 děti. Od roku 1981 do začátku roku 2013 byla politika jednoho dítěte řízena centrální komisi pro rodinné plánování. V roce 2013 byla v rámci reforem komise zrušena a zařazena pod ministerstvo zdravotnictví. V roce 2007 byla situace následující: 35,9 % populace mělo povoleno mít pouze jedno dítě, 52,9 % mělo povoleno mít druhé dítě, pokud to první byla dívka, 9,6 % mělo povoleno mít dvě děti bez ohledu na pohlaví a pro 1,6 % (hlavně Tibeťanů) neplatil žádný limit.", "section_level": 1}, {"title": "Uvolňování na začátku 21. století.", "content": "Před rokem 2013 měly manželské páry žijící ve městech povoleno mít pouze jedno dítě, etnické menšiny a rodiče, kteří oba neměli žádné sourozence, mohli mít dvě děti a dvě děti mohlo mít také venkovské obyvatelstvo, pokud první dítě bylo dívka. Na konci roku 2013 byla politika jednoho dítěte uvolněna a dvě děti si mohou pořídit také páry, kde je alespoň jeden rodič jedináčkem. V říjnu 2015 přijal ústřední výbor Komunistické strany Číny rozhodnutí, které povoluje mít v rodinách děti dvě.", "section_level": 1}, {"title": "Kritika.", "content": "Do konce roku 2013 zabránila podle odhadů narození 400 milionů dětí. Podle ochránců lidských práv vede politika k nuceným potratům. Číňané navíc preferují mužské potomky, vznikla tak demografická nerovnováha mezi pohlavími. Pokud mají dvě generace za sebou jen jediné dítě, to se musí postarat jak o své dva rodiče, tak o čtyři prarodiče. Pokud to z nějakého důvodu nejde, jsou často předcházející generace odsouzeny k životu v bídě. Toto se nazývá tzv. „4-2-1 problém.“ Dalším významným sociálním problémem je „generace malých císařů“ – jedináčci jsou obvykle velmi rozmazlení. Na ně si stěžuje i čínská armáda, podle ní jsou „vojáci z generace jedináčků zbabělci bez špetky bojovného ducha.“ Jedináčci přitom tvoří celkem 70 % jejích vojáků.", "section_level": 1}], "src_summary": "Politika jednoho dítěte, oficiálně politika plánování porodnosti (čínsky 计划生育政策, český přepis: ťi-chua šeng-jü čeng-cche, pchin-jin: jìhuà shēngyù zhèngcè) je demografická politika zavedená v ČLR v roce 1979, jejímž cílem je omezit růst populace. Omezení počtu dětí v rodinách se každoročně vyvíjejí a v říjnu 2015 bylo schváleno povolení 2 dětí v rodině.", "tgt_summary": "The one-child policy was part of a birth planning program designed to control the size of the rapidly growing population of the People's Republic of China. Distinct from the family planning policies of most other countries, which focus on providing contraceptive options to help women have the number of children they want, it set a limit on the number of births parents could have, making it the world's most extreme example of population planning. It was introduced in 1979 (after a decade-long two-child policy), modified beginning in the mid 1980s to allow rural parents a second child if the first was a daughter, and then lasted three more decades before the government announced in late 2015 a reversion to a two-child limit. The policy also allowed exceptions for some other groups, including ethnic minorities. Thus, the term \"one-child policy\" has been called a \"misnomer\", because for nearly 30 of the 36 years that it existed (1979–2015), about half of all parents in China were allowed to have a second child. To enforce existing birth limits (of one or two children), provincial governments could, and did, require the use of contraception, abortion, and sterilization to ensure compliance, and imposed enormous fines for violations. Local and national governments created commissions to promote the program and monitor compliance. China also rewarded families with one child, in accordance with the instructions on further family planning issued by the Communist Party Central Committee and the State Council in that year, regulations awarded 5 yuan per month for families with one child. Parents who had only one child would also get a \"one-child glory certificate\". ", "id": 498426}
{"src_title": "Maurice de Vlaminck", "tgt_title": "Maurice de Vlaminck", "src_document": [{"title": "Životopis.", "content": "V roce 1898 André Derain vstoupil do \"Académie Camillo\", kde se seznámil s Henri Matissem, který v Louvru vytvářel kopie. V roce 1900 se seznámil s Mauricem de Vlaminckem, se kterým si pronajal ateliér. Začal malovat své první krajiny. Jako samouk navštěvoval mnoho muzeí, kde se vzdělával. Ovlivnil ho Vincent van Gogh a také postimpresionisté, především Paul Cézanne. V roce 1905 spolu s Henri Matissem vytvořili nový styl, který je znám jako fauvismus. Zajímal se i o dekorativní umění: keramiku, dřevěné reliéfy, plastiky apod. V roce 1907 se přestěhoval do Paříže do Bateau-Lavoir, kde potkal Picassa a Matisse, se kterými v roce 1910 odcestoval do Barcelony. Derain ilustroval první básnickou sbírku Guillauma Apollinaira \"L'Enchanteur pourrissant\" (1909) a sbírku básní Maxe Jacoba v roce 1912. V roce 1916 vytvořil ilustrace k první knize André Bretona \"Mont de Piété\". V roce 1914 po vypuknutí první světové války byl Derain odvelen na frontu. Po válce se vrátil k umění. V roce 1919 vytvořil scénu a kostýmy pro Ruský balet Sergeje Ďagileva, se kterým měl velký úspěch. V roce 1928 získal Carnegieho cenu a začal vystavovat ve světě: Londýn, Berlín, Frankfurt nad Mohanem, Düsseldorf, New York a Cincinnati. Během německé okupace Francie za druhé světové války Derain žil v Paříži a byl podporován Němci jako prestižní symbol francouzské kultury. V roce 1941 přijal pozvání na oficiální návštěvu do Německa. Nacistická propaganda ve velké míře této cesty využila a po válce byl Derain považován za kolaboranta. Po válce se stáhl do dobrovolné samoty. Rok před svou smrtí navrhl výpravu pro \"Lazebníka sevillského\". Poté utrpěl náhlé onemocnění očí. Zemřel 8. září 1954 v důsledku dopravní nehody.", "section_level": 1}], "src_summary": "André Derain (10. června 1880 v Chatou – 8. září 1954 v Garches) byl francouzský malíř a sochař, jeden ze zakladatelů fauvismu.", "tgt_summary": "Maurice de Vlaminck (4 April 1876 – 11 October 1958) was a French painter. Along with André Derain and Henri Matisse he is considered one of the principal figures in the Fauve movement, a group of modern artists who from 1904 to 1908 were united in their use of intense colour. Vlaminck was one of the Fauves at the controversial Salon d'Automne exhibition of 1905.", "id": 2134726}
{"src_title": "André Derain", "tgt_title": "André Derain", "src_document": [{"title": "Biografie.", "content": "Byl synem houslisty a klavíristky a své dětství strávil v Le Vésinet. Jeho první malby vznikly kolem roku 1893, ale zpočátku si vydělával na živobytí jako houslista a někdy jako cyklistický závodník. V roce 1896 se oženil se Suzanne Berly, s níž měl tři dcery. Vlaminck byl samouk, který rovněž odmítal učení kopírováním v muzeích, aby nedošlo k oslabení nebo ztráty jeho vlastní inspirace. V roce 1900 se seznámil s malířem André Derainem, který zůstal jeho přítelem po celý život, a společně si pronajali ateliér v Chatou poblíž Paříže. Období 1900–1905 bylo pro malíře finančně složité, musel živit rodinu, byl nucen seškrabávat starší malby, aby získal nová plátna k malbě. V letech 1902 až 1903 rovněž vydal dva romány, bezmála pornografické, napsané pod vlivem dekadentní estetiky, jež ilustroval André Derain. V roce 1905 se přestěhoval do Rueil-Malmaison poblíž Paříže. V témže roce se podílel na prvním Salonu nezávislých. Vlaminck byl jeden z malířů, kteří se podíleli na skandálu na Podzimním salonu roku 1905 s názvem \"La cage aux fauves\" (Jeskyně zvířat) spolu s Henri Matissem, André Derainem, Raoulem Dufym aj. Obchodník s uměním Ambroise Vollard se začal zajímat o jeho dílo a v následujícím roce koupil mnoho obrazů a v roce 1908 mu uspořádal výstavu. Vlaminck také navázal styky s Danielem Henrym Kahnweilerem, dalším slavným obchodníkem s uměním. V průběhu následujících let měl několik mezinárodních výstav. Protože měl Vlaminck tři dcery, nebyl během první světové války poslán na frontu, ale byl přidělen do továrny poblíž Paříže. Na konci války se rozvedl a znovu oženil s Berthe Combes, se kterou měl dvě dcery. V roce 1925 se usadil v Rueil-la-Gadelière, kde žil až do své smrti. Vlaminck byl jedním z prvních sběratelů afrického umění. Se sbíráním začal po roce 1900. Jeho průkopnickou úlohu uznal Guillaume Apollinaire v roce 1912.", "section_level": 1}], "src_summary": "Maurice de Vlaminck (4. dubna 1876 v Paříži – 11. října 1958 v Rueil-la-Gadelière) byl francouzský malíř období fauvismu a kubismu. Byl též sochařem a spisovatelem, napsal 26 děl – románů, esejí a básní.", "tgt_summary": "André Derain (, ; 10 June 1880 – 8 September 1954) was a French artist, painter, sculptor and co-founder of Fauvism with Henri Matisse.", "id": 2173717}
{"src_title": "Preacher – Kazatel", "tgt_title": "Preacher (comics)", "src_document": [{"title": "Stručný popis.", "content": "Komiks Kazatel spojuje žánry western, gangsterka a fantasy horor. Během četby se čtenář dostane do všech koutů Texasu, USA a zavítá na chvílí i do Francie. Komiks zahrnuje mnoho nadpřirozených či mytických bytostí, jako jsou upíři, Bůh, andělé (serafové a cherubíni), ďábel, démoni a jiné. \"Preacher\" je příběh o Jessem Custerovi, kazateli, který káže v malém kostelíku v Texasu v městečku Annville. Na začátku příběhu do něj vstoupila nadpřirozená bytost Genesis (kříženec anděla a démona) a jeho život se od základu změnil. Získal božské schopnost, především v přesvědčování ostatních bytostí. Během poznávání získaného daru zjistil, že Bůh opustil své dílo a utekl na zemi. Jesse se proto vydává na smrtelně nebezpečnou cestu hledání Boha. Na cestě ho doprovází bývalá partnerka Tulip O'Hare a původem irský upír Cassidy, se kterým se spřátelil. Společně cestují po území USA a narážejí na různé překážky, například v podobě ďábelského Svatého zabijáka. Komiks měl být zfilmován již v roce 2002, ale kvůli problémům s rozpočtem a obavám producentů z náboženské kontroverze nebyl dlouho zrealizován. Současným vlastníkem filmových práv je od roku 2008 studio Columbia Pictures. Až v roce 2016 došlo k natočení pilotního dílu z předpokládané 10dílné první řady televizního seriálu, a to v režii Setha Rogena.", "section_level": 1}, {"title": "Obsah všech svazků.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "1. Svazek - Jako pára nad Texasem \"(Gone to Texas)\".", "content": "První díl této série začíná v malém městečku Anville, kde Jesse Custer káže. Z nebe spadne bytost zvaná Genesis, posedne Jesseho a srovná kostel se zemí. Dá Jessemu schopnost tzv. \"Hlasu\". Když jím Jesse někomu něco přikáže, musí oběť tento rozkaz bez rozmyslu splnit. Zde se příběh přenese k Tulip O'Hareové, která se živí jako nájemný zabiják, jejíž poslední úkol se nepovede a ukradne auto, ve kterém sedí Cassidy. Společně dorazí ke zbořenému kostelíku a najdou Jesseho Custera. Protože po nich pátrá místní policie, uprchnou do New Yorku, kde se setkají s Cassidyho kontaktem. Posléze se ale ukáže, že jeho přítel je masový vrah. Naši hrdinové vše vyřeší a masového vraha zabijí. První díl končí rozchodem Cassidyho s Jessem a Tulip. Zanedlouho se ale jejich cesty opět zkříží.", "section_level": 2}, {"title": "2. Svazek - Až do konce světa \"(Until the end of the World)\".", "content": "Poté, co se cesty hrdinů rozejdou, dostihne Jesseho jeho poskvrněná minulost. V mládí totiž žil se svou babičkou, která mu zabila otce a odtáhla matku kdovíkam. Jesseho s Tulip na jejich cestě chytí dva její poskoci (jménem Jody a T. C.) a odvedou je k Jesseho babičce. Na jejím statku Angelville zastřelí Tulip, z čehož je Jesse úplně zlomený. Tulip se ale zjeví sám Bůh a oživí ji. Přitom Bůh Tulip řekne, že by bylo nerozumné ho hledat a ať na něho Jesse zapomene. Mezitím se Jesse vzchopí a všechny na statku zabije pomocí \"Hlasu\". Opět se shledá s Tulip a oba šťastně opouštějí tuto noční můru.", "section_level": 2}, {"title": "3. Svazek - Lovci \"(Hunters)\".", "content": "Jesse s Tulip se znovu setkají s Cassidym, který jim řekne, že někdo zabil jeho přítelkyni. Stopy vedou k drogovému dealerovi, který pořádá velké večírky. Naši hrdinové na jeden takový zavítají. Mezitím jde po nich tajná organizace \"Grál\", která touží po \"Hlasu\". Na večírku naleznou drogového dealera a pomstí se mu, avšak Cassidy je při tom tajnou organizací unesen a odvlečen do jejich tajného doupěte ve Francii.", "section_level": 2}, {"title": "4. Svazek - Křižáci \"(Crusaders)\".", "content": "Na začátku této části se Jesse setkává s kamarádem svého otce, který mu vypráví, jak spolu bojovali ve Vietnamu. Poté se děj přesune do Francie, kde Jesse a Tulip hledají Cassidyho. Zjistí polohu tajného doupěte \"Grálu\" a Jesse se sám vydává na Cassidyho záchranu. Zde se objeví takzvaný Svatý Zabiják \"(The Saint of Killers)\" , který byl povolán nebem, aby zabil Genesis. Svatý zabiják je nesmrtelná bytost vybavená dvěma kolty, kterými vše prostřelí a nikdy nemine. Na konci tohoto dílu vypráví Cassidy Jessemu o své minulosti. Jak se ale později ukáže, ne všechno je tak, jak Cassidy vypověděl.", "section_level": 2}, {"title": "5. Svazek - Konec iluzí \"(Dixie Fried)\".", "content": "Naši přátelé se vydají do New Orleans, kde hledají zdejšího šamana a kamaráda Cassidyho. S jeho pomocí by měli Jesseho uvést do tranzu, v němž by se měl setkat s Bohem. Mezitím do hotelovém pokoji, kde odpočívá Tulip, vejdou stoupenci skupiny \"Les Enfants du Sang\", kteří jdou po Cassidym, protože je v minulosti odmítl a zesměšnil. Tulip se bez problémů ubrání. Poté se všichni vydají na hřbitov, kde se má rituál uskutečnit. Šaman uvede Jesseho do tranzu a ten se snaží dostat do svého podvědomí, aby mohl komunikovat s Bohem. Mezitím však přijedou \"Les Enfants du Sang\", kteří napadnou hrdiny příběhu, ale ti se opět ubrání.", "section_level": 2}, {"title": "6. Svazek - Válka sluncí \"(War in the Sun)\".", "content": "Tento díl začíná v poušti, kam hrdinové přijíždějí. Zde je ale najde \"Grál\" se svou malou armádou. Na scénu přichází Svatý zabiják, kterého Jesse \"Hlasem\" přiměje rozstřílet všechno, co mu zkříží cestu. Jesse a jeho přátelé mezitím uprchnou ukradeným letadlem. \"Grál\" si neví rady a na Svatého zabijáka svrhne bombu. Ten se tomu však pouze zasměje. Tlaková vlna rozkýve letadlo a Jesse z něj vypadne ven. Tulip v domnění, že je Jesse mrtvý, bere prášky a zapijí je alkoholem. Cassidy se snaží co nejlépe se o ni starat. Mezitím se Jesse, dezorientovaný a zmrzačený, potácí pouští. Pád přežil, protože ho Bůh zachránil pod podmínkou, že ho přestane hledat. Jesseho najde bývalý pilot a pomůže mu postavit se zpátky na nohy. Jesse nalezne Cassidyho a Tulip, ale zdálky uvidí, jak se k sobě mají, a tak odejde.", "section_level": 2}, {"title": "7. Svazek - Spása \"(Salvation)\".", "content": "Jesse odjíždí do vesničky Salvation (Spása), která leží poblíž jeho rodného města. Zde se setkává s mafiánským bossem, který trýzní obyvatele vesnice. Jesse se proto stane šerifem a začne řešit zdejší problémy. Nakonec všechno vyřeší a navíc najde svoji ztracenou matku. Jesse si zde žije celkem v poklidu, ale vzpomínka na milovanou Tulip ho táhne zpět. Proto se rozhodne odjet zpátky.", "section_level": 2}, {"title": "8. Svazek - A pak vypukne peklo \"(All Hell's A-Coming)\".", "content": "Tulip uteče od Cassidyho a najde útočiště u své dlouholeté kamarádky. Děj se nyní přemístí do minulosti Tulip, do jejího dětství a dospívání, které strávila s otcem, až do doby, kdy potká Jesseho. Jesse hledá Tulip a najde ji u její kamarádky. Nyní jsou oba šťastní. Jesse začíná pátrat po minulosti Cassidyho a tak najde jeho bývalou partnerku. Ta mu poví o temné stránce Cassidyho minulosti.", "section_level": 2}, {"title": "9. Svazek - Alamo \"(Alamo)\".", "content": "V 9. a závěrečném dílu série se sejde Cassidy a Jesse v hospodě, aby si všechno vyříkali. Jesse ale nemůže odpustit Cassidymu, co udělal Tulip, a vyzve ho na souboj. Ještě předtím se Cassidy domluví s Bohem, že dostane z Jesseho Genesis, ale Jesse při tom nesmí zemřít. Bůh s tímto návrhem souhlasí. Organizace \"Grál\" se dozví místo a čas střetnutí a nachystá past. Když nadejde čas střetnutí, začnou spolu Jesse s Cassidym bojovat. Mezitím Tulip kompletně zlikviduje \"Grál\". Cassidy se cítí provinile, a tak se nechá sluncem spálit na popel. Ve stejný okamžik vyletí z Jesseho Genesis. Děj se přesune o pár týdnů dopředu, kdy Jesse s Tulip šťastně odjedou při západu slunce na koni. Cassidy se díky zásahu Boha opět ocitne živý na zemi, ale ne už jako upír, nýbrž jako normální člověk.", "section_level": 2}, {"title": "Česká vydání.", "content": "V České republice vydalo příběhy Preacher – Kazatel nakladatelství BB/art.", "section_level": 1}, {"title": "TV seriál.", "content": "Seriálová adaptace komiksu byla ve výrobě od roku 2013, kdy o ní projevila zájem stanice AMC. Na starosti ji dostali Evan Goldberg, Seth Rogen a Sam Catlin (showrunner). Po zhlédnutí pilotní epizody byl seriál stanicí AMC vybrán k vysílání. První série měla premiéru v polovině roku 2016 a čítá deset epizod. V hlavních rolích: Dominic Cooper (Jesse Custer), Ruth Negga (Tulip O'Hare) a Joe Gilgun (Cassidy).", "section_level": 1}], "src_summary": "Preacher – Kazatel (v originále Preacher) je americký komiksová série napsaná Garthem Ennisem a ilustrovaná Stevem Dillonem. V USA sérii vydávalo nakladatelství Vertigo (součást DC Comics), a to mezi lety 1995 a 2000. Celá série byla vydána v devíti ucelených svazcích. Celkem série obsahuje 75 čísel vydaných v komiksových sešitech (66 měsíčních čísel regulérní série, 5 speciálů a 4 čísla limitované série \"Preacher: Saint of Killers\").", "tgt_summary": "Preacher is an American comic book series published by Vertigo, an imprint of DC Comics. The series was created by writer Garth Ennis and artist Steve Dillon with painted covers by Glenn Fabry. The series consists of 75 issues in total – 66 regular, monthly issues, five one-shot specials, and a four-issue \"Preacher: Saint of Killers\" limited series. The final monthly issue, number 66, was published in October 2000. The entire run has been collected in three series of trade paperbacks, an original run of nine volumes, a second run of six, and three special oversized \"Absolute\" volumes.", "id": 1633364}
{"src_title": "Catharina-Amalia Nizozemská", "tgt_title": "Catharina-Amalia, Princess of Orange", "src_document": [{"title": "Narození.", "content": "Narodila se ve všeobecné nemocnici Bronovo (pojmenované podle své zakladatelky Sary Kathariny de Bronovo) v Haagu dne 7. prosince 2003 v 17:01 SEČ přirozenou cestou s mírou 52 centimetrů a váhou 3310 gramů. V den jejího narození oslavovalo celé Nizozemsko, na čtyřech místech království bylo vypáleno 101 salv na oslavu narození budoucí nizozemské královny. V době jejího narození byl její otec první a ona sama byla druhá v linii následnictví na nizozemský trůn.", "section_level": 1}, {"title": "Křest.", "content": "Dne 12. června 2004 byla pokřtěna reverendem Carlem ter Lindenem v kostele sv. Jakuba v Haagu. Princezna měla šest kmotrů: Při křtu obdržela jména \"Catharina-Amalia Beatrix Carmen Victoria\", nicméně její nejbližší ji oslovují „Amalia“.", "section_level": 1}, {"title": "Rodinný život a vzdělání.", "content": "Má dvě mladší sestry: princeznu Alexii (*2005) a princeznu Ariane (*2007). Se sestrami a rodiči žije princezna ve Villa Eikenhorst na královském statku De Horsten ve Wassenaaru. Spolu se svými sestrami navštěvuje místní školu Bloemcampschool.", "section_level": 1}, {"title": "Následnictví.", "content": "Dne 30. dubna 2013 nastoupil její otec Vilém-Alexander po abdikaci své matky Beatrix na nizozemský trůn. Catharina-Amalia se tak stala nizozemskou korunní princeznou. Obdržela titul kněžny Oranžské. V současné době je třetí nejmladší následnicí trůnu na světě a druhou nejmladší následnicí v Evropě. Mladší následníky trůnu mají jen v Lesothu a ve Španělsku. Amalia je zároveň dosud nejmladší nizozemskou dědičkou trůnu a je první dívkou, jíž byl titul princezny Oranžské udělen. Její babička Beatrix, prababička Juliána a praprababička Vilemína měly „pouze“ titul princezny nizozemské, třebaže se u nich od narození předpokládal nástup na trůn.", "section_level": 1}, {"title": "Tituly.", "content": "V současné době je princezna první v pořadí následníků na nizozemský trůn a jednoho dne se stane s největší pravděpodobností další nizozemskou královnou, a to i v případě, že by se v budoucnu narodil jejím rodičům syn. V Nizozemsku je uzákoněn dědičný zákon absolutní primogenitury.", "section_level": 1}], "src_summary": "Princezna Catharina-Amalia Nizozemská, princezna oranžská (*7. prosince 2003 Haag) je nejstarší dcera nizozemského krále Viléma-Alexandra a jeho manželky Máximy. Jakožto první osoba v linii následnictví představuje dědičku trůnu.", "tgt_summary": "Catharina-Amalia, Princess of Orange (; \"Catharina-Amalia Beatrix Carmen Victoria\"; born 7 December 2003) is the heir apparent to the throne of the Kingdom of the Netherlands, consisting of the countries of the Netherlands, Curaçao, Aruba, and Sint Maarten. Princess Catharina-Amalia is the eldest child of King Willem-Alexander and Queen Máxima. She became heir apparent when her father ascended the throne on 30 April 2013.", "id": 2103260}
{"src_title": "Nyckelharpa", "tgt_title": "Nyckelharpa", "src_document": [{"title": "Historie.", "content": "Ve dvou německých slovnících z let 1529 a 1620 se nachází vyobrazení nyckelharpy. Ještě starší vyobrazení nalezneme v některých dílech švédského a dánského církevního umění mezi lety 1460 až 1525 a 1565. Jaký hudební nástroj drží hudebník vyobrazený v portálu kostela Källunge na ostrově Gotland není zcela jasné, ale pokud by to byla nyckelharpa, tak má s jistotou západoevropský původ. Žádná z těchto reprodukcí nezobrazuje tradiční švédskou nyckelharpu, první takový obrázek je totiž doložen až na konci 18.století. Dříve se odborníci domnívali, že se nyckelharpa do Švédska dostala spolu s Valony, ale ti se do Švédska nedostali dříve než v 17.století a nástroj není doložen ani v jejich domovské zemi. Na konci 16.století se nyckelharpa stala lidovým hudebním nástrojem v Upplandu, později se rozšířila i do dalších oblastí jako je Dalarna, Hälsingland a Ǻngermanland, ovšem aniž by se na ni tradičně v těchto oblastech hrálo. Švédský bard Carl Michael Bellman udává používání nástroje ve stockholmksých hostincích na konci 18.století. Jako tradiční hudební nástroj byla „gammelharpa“ vnímána pouze v oblasti Uppland a to v relativně velkém rozsahu až do druhé světové války. Starší varianty nyckelharpy byly rychle nahrazeny moderním chromatickým systémem, který vynalezl již v roce 1929 August Bohlin a většího významu nabyl během vlny lidové hudby v 70. letech. Nejstarší dochovaná nyckelharpa neměla zřejmě rezonanční struny, protože ty se do Švédska dostaly teprve v 17.století. Tradičně a někdy ještě i dnes se nyckelharpa ve Švédsku zavěšuje struníkem obráceným nahoru, tedy jinak, než zde na obrázku. Nejstarší dochovaná nyckelharpa je pravděpodobně tzv. Moraharpan. Na té je uveden rok 1526, ale podle historických pramenů je, stejně jako u podobného nástroje z Älvdalenu, pravděpodobnější doba zhotovení kolem roku 1680.", "section_level": 1}, {"title": "Interpreti.", "content": "K nejznámějším interpretům hrajícím na nyckelharpu se řadí Byss-Calle a Eric Sahlström. K dalším hudebníkům patří August Bohlin, Ceylon Wallin a Hasse Gille. Moderní švédská populární hudba použila charakteristický zvuk nyckelharpy ve svých skladbách, např. Hedningarna, Ǻsa Jinder, Väsen a Nordman. Experimentátorem s různými typy nyckelharpy je Johan Hedin a Marco Ambrosini. Pravděpodobně celosvětově nejznámější skladbou, ve které zazněla nyckelharpa, je píseň \"Dum dum diddle\" z desky \"Arrival\" od hudební skupiny ABBA.", "section_level": 1}], "src_summary": "Nyckelharpa je smyčcový hudební nástroj s klapkami zvanými nycklar či knavrar, které svým stisknutím zkrátí strunu na požadovanou tónovou výšku. Pro vytvoření zvuku se používá smyčec. Charakteristický zvuk nástroje vzniká rezonančními strunami, které jsou umístěny pod hracími strunami. Nyckelharpa je při hraní zavěšená na břichu podobně jako kytara a smyčcem se pohybuje vertikálně proti hráčově břichu. Nyckelharpa je jedním z typických hudebních nástrojů švédské lidové hudby. Své pevné postavení má v Uppsale a severním Upplandu, ale v polovině 20.století se postupně rozšířila do celého Švédska.", "tgt_summary": "A nyckelharpa (, \"keyed fiddle\", or literally \"key harp\", plural ) is a traditional Swedish musical instrument. It is a string instrument or chordophone. Its keys are attached to tangents which, when a key is depressed, serve as frets to change the pitch of the string. The nyckelharpa is similar in appearance to a fiddle or the big Sorb geige or viol. Structurally, it is more closely related to the hurdy-gurdy, both employing key-actuated tangents to change the pitch.", "id": 147837}
{"src_title": "Henry Briggs", "tgt_title": "Henry Briggs (mathematician)", "src_document": [{"title": "Osobní život.", "content": "Narodil se ve Warley Wood, blízko Halifaxu v Anglii. Vystudoval latinu a řečtinu na místním gymnáziu, poté byl v roce 1577 přijat na St John's College, v Cambridge, kterou dokončil v roce 1581. V roce 1588 byl zvolen odborným asistentem na St. John's. Roku 1592 začal přednášet fyziku dle podkladů od Thomase Linacra, a rovněž vedl i přednášky matematiky. V této době se začal zajímat o navigaci a astronomii, při níž spolupracoval i s Edwardem Wrightem. V roce 1596 se stam prvním profesorem geometrie na nedávno založené Gresham Collage v Londýně. Zde učil téměř 23 let a učinil z ní centrum anglické matematiky, které podporovalo mimo jiné i nové myšlenky Jana Keplera. V té době Briggs získal kopii spisu Mirifici Logarithmorum Canonis Descriptio od Johna Napiera, kde autor představuje světu myšlenku logaritmu. Napierova formulace byla nevhodná pro výpočty, ale vnukla Briggsovi nápad – na svých přednáškách na Gresham Collage navrhl myšlenku logaritmu o základu 10, přičemž logaritmus o základu 10 z čísla 10 bude 1. Krátce poté napsal svůj nápad autorovi původní myšlenky. Briggs byl aktivní v mnoha směrech. Mnozí dokonce vyhledávali jeho rady v otázkách astronomie, mapování, navigaci, dokonce i těžby. Briggs měl dva syny: Henryho, který později emigroval do Virginie, a Thomase, který v Anglii zůstal. Na počest Briggsova přispění matematice po něm byl pojmenován kráter na Měsíci.", "section_level": 1}, {"title": "Přínos pro matematiku.", "content": "V roce 1616 Briggs navštívil Napiera v Edinburghu, aby projednal návrh na změnu Napierova logaritmu. Další rok ho navštívil znovu a ze stejného důvodu. Při těchto debatách byl Briggsův návrh přijat a při svém návratu z druhé návštěvy v Edinburghu (1617) poprvé svou myšlenku logaritmu publikoval. V roce 1619 byl jmenován profesorem geometrie na Oxfordu, o rok později rezignoval na post profesora na Gresham Collage. 1624 publikoval svou práci Arithmetica Logarithmica, která obsahuje logaritmy třiceti tisíc čísel. Tabulku později rozšířil Adriaan Vlacq a následně i Alexander John Thompson (1952) - Briggs byl první, kdo použil metodu konečného diferenciálu k výpočtu hodnot do své práce. Dále vytvořil tabulku logaritmického sinu a tangens na setiny stupně (na 14 desetinných míst), tabulku pro přirozený sinus na 15 desetinných míst, stejně tak pro tangens a sekans. Tohle vše bylo vytištěno v Goudě roku 1631 a zveřejněno a dva roky později pod názvem Trigonometria Britannica. Tato práce byla pravděpodobně nástupcem jeho Logarithmorum Chilias Prima z roku 1617, která shrnula stručně jeho úvahy o logaritmech. Briggs také objevil binomickou větu, ačkoli v poněkud skryté formě a bez důkazu. Briggs byl pohřben v kapli na Merton College v Oxfordu. Dr. Smith ho ve své knize Lives of the Gresham Professors charakterizoval jako bezúhonného muže, kterého nezajímá bohatství a je spokojený se svým postavením, a který upřednostnil odchod do důchodu, kde stále zůstával v pilné práci, před všemi líbivými aspekty života.", "section_level": 1}], "src_summary": "Henry Briggs (únor 1561 Warleywood, Anglie – 26. ledna 1630 Oxford) byl anglický matematik známý hlavně tím, že nahradil do té doby používaný Napierův logaritmus dekadickým logaritmem (logaritmus o základu 10).", "tgt_summary": "Henry Briggs (February 1561 – 26 January 1630) was an English mathematician notable for changing the original logarithms invented by John Napier into common (base 10) logarithms, which are sometimes known as Briggsian logarithms in his honour. Briggs was a committed Puritan and an influential professor in his time.", "id": 460381}
{"src_title": "Garbiñe Muguruzaová", "tgt_title": "Garbiñe Muguruza", "src_document": [{"title": "Tenisová kariéra.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "2012: Začátek v profesionálním tenisu.", "content": "Na Sony Ericsson Open se poprvé objevila v hlavní soutěži turnaje WTA Tour, když obdržela divokou kartu. Ve druhém kole přešla přes světovou devítku Věru Zvonarevovou 6–4, 6–3 a následně zdolala také bývalou desátou hráčku Italku Flaviu Pennettaovou 6–2, 1–6, 7–6, než v osmifinále skončila na raketě pozdější vítězky turnaje Polky Agnieszky Radwańské po výsledku 6–3, 6–2. Debut v hlavní soutěži grandslamového turnaje zaznamenala na US Open, kde v úvodním kole podlehla italské turnajové desítce Saře Erraniové ve třech setech.", "section_level": 2}, {"title": "2014: První singlový titul na WTA Tour.", "content": "", "section_level": 2}, {"title": "Úvodní část a antuková sezóna.", "content": "Sezónu otevřela čtvrtfinálovou účastí na ASB Classic, kde ji zastavila pozdější finalistka Venus Williamsová. Následující týden si připsala premiérový titul na okruhu WTA Tour z dvouhry, když ve finále ostrovního Hobart International zdolala ve dvou setech Kláru Zakopalovou. Na Australian Open dokázal dohnat ztrátu setu v utkání s bývalou světovou jedničkou a desátou nasazenou Caroline Wozniackou. Poprvé v kariéře se probojovala do osmifinále grandslamu, v němž nestačila na favorizovanou turnajovou pětku Agnieszku Radwańskou. Po třísetové prohře od japonské veteránky Kimiko Dateové Krummové v úvodním kole PTT Pattaya Open, přišlo zlepšení formy na únorovém Brasil Tennis Cupu. Podruhé prošla do boje o titul, v němž ji oplatila čerstvou finálovou porážku Zakopalová. V zápase prohospodařila výhodu setu a vedení 5–2 na gamy ve druhém dějství. Na březnových událostech Premier Mandatory, a to Indian Wells Masters a Miami Masters, dohrála vždy ve druhém kole. Po vyřazení v úvodní fázi mexického Monterrey Open dosáhla semifinále na marockém Grand Prix SAR La Princesse Lalla Meryem. Ve dvou setech skončila na raketě krajanky Maríe Teresy Torrové Florové. Přesto si odvezla z Maroka trofej, když se Švýcarkou Rominou Oprandiovou vyhrály deblovou soutěž po finálovém vítězství nad dvojicí Katarzyna Piterová a Maryna Zanevská. Druhé kolo se pro ni znamenalo vyřazení na Mutua Madrid Open, v němž ji zastavila Australanka Samantha Stosurová. Lepší výkon předvedla opět v madridské čtyřhře, kde se po boku Carly Suarezové Navarrové probojovala do prvního finále v úrovni Premier Mandatory. V boji o titul však prohrály s prvním světovým párem, tvořeným Italkami Erraniovou a Vinciovou. Ve druhém kole Internazionali BNL d'Italia ji vyřadila Francesca Schiavoneová. Navazující French Open znamenal překvapivé vítězství nad světovou jedničkou a obhájkyní titulu Serenou Williamsovou, která jí ve druhém kole dokázala odebrat pouze čtyři gamy. Ve čtvrtfinále však Španělce cestu pavoukem přerušila pozdější vítězka Maria Šarapovová po třísetovém průběhu. Semifinále si zahrála v ženské čtyřhře Roland Garros, opět se Suarezovou Navarrovou, kde je zastavily turnajové jedničky Pcheng Šuaj a Sie Su-wej. Bodový zisk znamenal nová kariérní maxima na žebříčku. Ve dvouhře figurovala na 27. místě a ve čtyřhře pak na 36. příčce.", "section_level": 3}, {"title": "Travnatá část a americké betony.", "content": "Na travnatém Topshelf Open ji ve čtvrtfinále zdolala americká kvalifikantka Coco Vandewegheová, přestože v úvodní sadě vedla poměrem gamů 5–2. Do londýnského Wimbledonu vstupovala jako dvacátá sedmá nasazená, ovšem v otevíracím utkání podruhé v řadě nestačila na Vandewegheovou, tentokrát ve třech sadách. Ve wimbledonském deblu hrála se Suárezovou Navarrovou z pozice turnajových šestnáctek. V úvodních dvou kolech přehrály páry Ajla Tomljanovićová a Christina McHaleová, respektive Monica Niculescuová a Klára Koukalová, aby ve třetí fázi skončily na raketách Petkovicové s Rybárikovou. Letní severoamerickou US Open Series rozehrála na stanfordském Bank of The West Classic, na kterém vyřadila obhájkyni trofeje Dominiku Cibulkovou i nenasazenou Danielu Hantuchovou. Ve čtvrtfinále však nenašla recept na třetí nasazenou Němku Angelique Kerberovou. Titul si však se Suárezovou Navarrovou odvezly ze čtyřhry, v níž hrály v roli turnajových trojek. Ve finále zdolaly dvojici Paula Kaniová a Kateřina Siniaková. Po vítězství nad kanadskou kvalifikantkou Stéphaníí Duboisovou v prvním kole Rogers Cupu, podlehla favorizované Šarapovové. Na cincinnatském Western & Southern Open prohrála první zápas s německou kvalifikantkou Annikou Beckovou. V deblové soutěži vypadly se Suárezovou Navarrovou mezi poslední osmičkou dvojic, když nestačily na pár Kimiko Dateová a Andrea Hlaváčková. Na Connecticut Open nejdříve zdolala sedmou nasazenou Saru Erraniovou, poté si poradila s čínskou kvalifikantkou Pcheng Šuaj, aby ve čtvrtfinále skončila na raketě nenasazené Camily Giorgiové. V roli dvacáté páté nasazené přijížděla na US Open. V úvodním duelu její cestu pavoukem ukončila kvalifikantka Mirjana Lučićová Baroniová po dvousetovém průběhu. Se stabilní spoluhráčkou Suarezovou Navarrovou došly v ženské čtyřhře do třetího kola, kde byly nad jejich síly sestry Serena a Venus Williamsovy.", "section_level": 3}, {"title": "Asijská část a Turnaj šampionek.", "content": "Podzimní část sezóny načala na tokijském Toray Pan Pacific Open výhrami nad Anastasií Pavljučenkovovou, čtvrtou nasazenou Jelenou Jankovićovou a Australankou Casey Dellacquovou. Ve třísetové semifinálové bitvě ji však porážku z ledna vrátila Caroline Wozniacká. V deblové části tokijské události došly se Suarezovou Navarrovou do finále, v němž je zastavila první nasazená dvojice Cara Blacková a Sania Mirzaová. Na premiérovém ročníku Wuhan Open na ni nestačily María Teresa Torrová Florová a světová dvojka Simona Halepová. Následně však byla přinucena odstoupit pro gastritidu. Navazující China Open představoval třísetovou prohru v úvodní fázi s Ruskou Jekatěrina Makarovovou. Závěrečným turnajem roku se stal WTA Tournament of Champions v Sofii. V základní skupině zvítězila ve všech duelech nad Makarovovou, Pennettaovou i Alizé Cornetovou. V semifinále však nenašla recept na pozdější vítězku Andreu Petkovicovou. Sezónu zakončila na 21. místě žebříčku dvouhry a 16. pozici čtyřhry.", "section_level": 3}, {"title": "2015: Finalistka Wimbledonu a světová trojka.", "content": "Do sezóny vstupovala mimo elitní dvacítku žebříčku a průlomový rok kariéry završila na říjnovém Turnaji mistryň jako druhá nasazená a světová trojka. Z lednového Brisbane International odstoupila pro zranění hlezna. Na Apia International Sydney ji ve čtvrtfinále přehrála Němka Angelique Kerberová. Osmifinálovou účastí se rozloučila s Australian Open, kde vypadla se světovou jedničkou Serenou Williamsovou. Debutový postup do semifinále turnaje kategorie Premier 5 dosáhla na Dubai Tennis Championships. V zápase však podlehla Češce Karolíně Plíškové. Následovala šňůra porážek až do French Open, na němž se podruhé probojovala do čtvrtfinále majoru. Nad její síly však byla další česká reprezentantka Lucie Šafářová. Travnatý Wimbledon znamenal první start v grandslamovém finále, v němž nenašla recept na favorizovanou Američanku Serenu Williamsovou. Pokles formy přišel během letní části, když nezvládla své úvodní zápasy na torontském Rogers Cupu, stejně jako na Cincinnati Masters. Následkem toho v srpnu ukončila dlouhodobou spolupráci s trenérem Alejem Mancisidorem, jehož vystřídal Sam Sumyk. Newyorský US Open přinesl vyřazení ve druhém kole od britské tenistky Johanny Kontaové. Kvalitnější výsledky se dostavily v asijské fázi roku, kde postoupila do finále Wuhan Open, v němž skrečovala bývalé světové jedničce Venus Williamsové pro poranění hlezna. Poté dosáhla na titul v nejkvalitněji hodnoceném turnaji své dosavadní kariéry, když ovládla pekingský China Open z kategorie Premier Mandatory. V závěrečném utkání zdolala jednu ze soupeřek o účast na Turnaji mistryň Timeu Bacsinszkou. Na WTA Finals 2015 přijela v roli druhé nasazené a světové trojky.", "section_level": 2}, {"title": "2016: Druhá španělská vítězka Roland Garros a světová dvojka.", "content": "Sezónu rozehrála v roli druhé nasazené na Brisbane International, kde po volném losu na počátku druhé sady druhého kola skrečovala Varvaře Lepčenkové pro bolesti levé nohy způsobené zánětem fascie plosky. Na Australian Open skončily na její raketě Anett Kontaveitová a Kirsten Flipkensová, aby ji ve třetí fázi zastavila Češka Barbora Strýcová. Během února přispěla v Kraljevu dvěma výhrami nad Srbkami Ivanou Jorovićovou a Jelenou Jankovićovou k postupu Španělek z druhé světové skupiny Fed Cupu do baráže o účast ve světové skupině. Na arabském Dubai Tennis Championships jí po volném losu vyřadila pozdější semifinalistka Elina Svitolinová z Ukrajiny. Navazující Qatar Total Open v Dauhá znamenal, po výhrách nad Nao Hibinovou a Timeou Babosovou, čtvrtfinálovou porážku od Němky Andrey Petkovicové ve třech setech. Americkou túru zahájila povinnou účastí na březnovém BNP Paribas Open v Indian Wells, kde nezvládla zahajovací duel ve druhém kole proti Američance Christině McHaleové. Blízko vyřazení se ocitla také na Miami Open, kde ve svém úvodním zápase přehrála Dominiku Cibulkovou až 7–5 v rozhodující třetí sadě. Ve čtvrté fázi však prohrála oba tiebreaky proti Bělorusce Viktorii Azarenkové, která ovládla oba březnové americké turnaje. Antukovou část roku odstartovala v polovině dubna lleidskou baráží světové skupiny proti Italkám. Podruhé v sezóně triumfovala v obou singlech, když si poradila s Francescou Schiavoneovou a v nedeli s hráčkou elitní světové desítky Robertou Vinciovou. Španělsko postoupilo po výhře 4:0 na zápasy do nejvyšší etáže Fed Cupu 2017. Halový Porsche Tennis Grand Prix ve Stuttgartu přinesl opuštění antuky mezi poslední osmičkou hráček, když prohrála s Petrou Kvitovou. Již ve druhém kole pak dohrála na Mutua Madrid Open s Rumunkou Irinou-Camelií Beguovou. Do prvního semifinále v roce se probojovala na římském Internazionali BNL d'Italia, kde ji však zdolala Američanka Madison Keysová po dvousetovém průběhu. Do druhého grandslamového a prvního pařížského finále postoupila jako světová čtyřka na French Open. V úvodu prvního kola prohrála sadu se Slovenkou Annou Karolínou Schmiedlovou, aby následně dokázala průběh duelu otočit. V další pětizápasové cestě do finále již neztratila žádný set, když na ni postupně nenašly recept Francouzka Myrtille Georgesová hrající na divokou kartu, Yanina Wickmayerová – oběma uštědřila kanára, bývalá vítězka Světlana Kuzněcovová, ve čtvrtfinále až 108. hráčka žebříčku Shelby Rogersová a v semifinále australská finalistka z roku 2010 Samantha Stosurová. V repríze wimbledonského finále z roku 2015 oplatila porážku 34leté světové jedničce Sereně Williamsové a po výhře 7–5, 6–4 za 1:43 hodiny vybojovala premiérový grandslamový titul kariéry. Po Arantxe Sánchezové Vicariové se stala druhou Španělkou, která Roland Garros vyhrála. Poměr vzájemných zápasů snížila na 2–3, když všech pět utkání dvojice odehrála na Grand Slamu. Muguruzaová se v žebříčku WTA poprvé posunula na 2. místo za Williamsovou a stala se tak po Sánchezové Vicariové první ženou z Iberského poloostrova na této pozici od roku 1996. Pohár převzala od tenisové legendy Billie Jean Kingové. Jedinou travnatou přípravou před londýnským majorem se stal premiérový ročník Mallorca Open. Jako turnajová jednička však na úvod podlehla belgické tenistce Kirsten Flipkensové po dvousetovém průběhu. Poprvé v roli druhé nasazené na grandslamu startovala ve Wimbledonu, kde si na úvod poradila s Italkou Camilou Giorgiovou ve třech sadách. Následně však za 58 minut překvapivě podlehla 124. hráčce žebříčku Janě Čepelové, která postoupila z kvalifikace. Slovenka, jež ztratila jen pět her, tak měla proti hráčkám elitní světové pětky po výhře aktivní poměr 3–2. Na olympijském turnaji startovala jako třetí nasazená. Po hladkých výhrách nad Rumunkou Andreeou Mituovou a Japonkou Nao Hibinovou dokázala ve třetím kole uhrát jen dva gamy na budoucí olympijskou šampionku Mónicu Puigovou z Portorika. Cincinnatský Western & Southern Open znamenal semifinálovou účast poté, co do této fáze prošla přes kvalifikantku 41. ženu žebříčku Tímeu Babosovou. V něm však nezvládla duel proti patnácté nasazené Češce Karolíně Plíškové, která ji dovolila uhrát jen čtyři hry. Po vítězství nad belgickou kvalifikantkou Elise Mertensovou v úvodu newoyrského US Open skončila její pouť na raketě pozdější čtvrtfinalistky Anastasije Sevastovové z Lotyšska. V podzimní asijské fázi roku odehrála čtyři turnaje a evropskou událost v Linci. Nejlepším výsledkem se stalo čtvrtfinále tokijského Toray Pan Pacific Open, kam přijížděla v roli nejvýše nasazené. V prvním kole vrátila čerstvou prohru Sevastovové, aby ji následně zastavila světová dvacítka Elina Svitolinová. Krátkou zastávku učinila na říjnovém Wuhan Open, kde nezvládla úvodní duel proti bývalé světové jedničce Jeleně Jankovićové. Na pekingském China Open ji osmifinálovou stopku vystavila jedenáctá hráčka klasifikace Petra Kvitová. Roli turnajové jedničky pak plnila na rakouském Generali Ladies Linz, jenž opustila po čtvrtfinálové porážce od Švýcarky Viktorije Golubicové. Podruhé v řadě se 14. října kvalifikovala jako šestá v pořadí na závěrečný Turnaj mistryň do Singapuru. V bílé skupině však neproměnila mečbol a vedení 5–2 na gamy v rozhodující sadě proti Karolíně Plíškové, aby jí nakonec podlehla. Porážka od Agnieszky Radwańské znamenala konec nadějí na postup do semifinále. Ve svém závěrečném duelu sezóny pak porazila vítězku skupiny Světlanu Kuzněcovovou, když po ztraceném uvodním setu Rusce dovolila uhrát jen jediný game. Sezónu zakončila na 7. místě žebříčku WTA.", "section_level": 2}, {"title": "2017: Wimbledonská vítězka a světová jednička.", "content": "Sezónu odstartovala na Brisbane International v roli čtvrté nasazené. Po třísetových výhrách nad Samanthou Stosurovou a Darjou Kasatkinovou prošla do čtvrtfinále, kde vyřadila Světlanu Kuzněcovovou. Pro zranění však skrečovala v úvodní sadě semifinále proti Francouzce Alizé Cornetové. Melbournský Australian Open znamenal vítězné duely s Novozélanďankou Marinou Erakovicovou, Američankou Samanthou Crawfordovou, Lotyškou Anastasijí Sevastovovou a také Rumunkou Soranou Cîrsteaovou. Poprvé v kariéře se na lednovém grandslamu probojovala do čtvrtfinále, v němž ji zastavila americká hráčka Coco Vandewegheová. Jako světová sedmička plnila v první polovině února roli španělské jedničky ve čtvrtfinále světové skupiny Fed Cupu proti České republice. Úvodní dvouhru s Barborou Strýcovou vyhrála, aby v nedělním singlu uhrála jen čtyři gamy na Karolínu Plíškovou. Jednalo se o její první fedcupovou porážku z dvouhry vůbec. Španělky odešly poraženy 2:3 na zápasy. Následně zamířila jako pátá nasazená na dauhaský Qatar Total Open, kde ji po vítězství nad Turkyní Çağlou Büyükakçayovou zastavila čínská tenistka Čang Šuaj po třísetovém průběhu. Další arabský turnaj, Dubai Tennis Championships, znamenal skreč v úvodním kole s Ukrajinkou Katerynou Bondarenkovou pro poranění levé Achillovy šlachy. Březnové americké akce rozehrála na BNP Paribas Open v Indian Wells, kde cestou do čtvrtfinále na její raketě zůstaly Kirsten Flipkensová, 17letá teenagerka Kayla Dayová a Elina Svitolinová. Mezi poslední osmičkou však nenašla recept na světovou trojku Karolínu Plíškovou po nezvládnutých tiebreacích. Navazující Miami Open přinesl další skreč, tentokrát v osmifinále proti Dánce Caroline Wozniacké, v důsledku rozvoje nemoci. Do antukové části sezóny vstoupila vyřazeními v časné fázi turnajů. Úvodní kola nepřešla na halovém Porsche Tennis Grand Prix ve Stuttgartu ani na Mutua Madrid Open, když v prvním případě podlehla Estonce Anett Kontaveitové a ve druhém Maďarce Timea Bacsinszké. Zlepšení formy se dostavilo na římském Internazionali BNL d'Italia ve Foro Italico, na němž si zahrála semifinále. Pro poranění krku však skrečovala Elině Svitolinové v úvodní sadě. V roli obhájkyně trofeje zavítala na French Open, aby ji ve čtvrtém kole vyřadila francouzská jednička z první světové patnáctky Kristina Mladenovicová po třísetovém průběhu. Ztráta bodů znamenala vypadnutí z elitní desítky klasifikace. V travnaté přípravě na londýnský gramdslam postoupila do semifinále AEGON Classic v Birminghamu, když postupně zdolala ruskou hráčku Jelizavetu Kuličkovovou, Američanku Alison Riskeovou i její krajanku Coco Vandewegheovou, než byla zastavena australskou tenistkou Ashleigh Bartyovou. Rychlý konec jí na eastbournském AEGON International přivodila v úvodním duelu česká trojka Barbora Strýcová.", "section_level": 2}, {"title": "Druhá španělská wimbledonská šampionka.", "content": "Na londýnském Wimbledonu startovala jako světová patnáctka a čtrnáctá nasazená. V úvodních třech kole na ni žádná ze soupeřek neuhrála více než šest gamů. Po výhrách nad Ruskou Jekatěrinou Alexandrovou, Belgičankou Yaninou Wickmayerovou a Rumunkou Soranou Cîrsteaovou, svedla vyrovnaný třísetový zápas se světovou jedničkou a ohájkyní finálové účasti Angelique Kerberovou, když dohnala ztrátu první sady. Němku tak připravila o možnost setrvat na čele světové klasifikace i po skončení grandslamu. Po čtvrtfinálové výhře nad sedmou nasazenou Světlanou Kuzněcovovou si v semifinále hladce poradila s překvapením turnaje, Slovenkou Magdalénou Rybárikovou figurující na 87. místě žebříčku, která jí odebrala pouze dvě hry. Ve finále, pod zataženou střechou centrálního dvorce, zvítězla za 77 minut nad desátou nasazenou Američankou a 37letou pětinásobnou šampionku Venus Williamsovou ve dvou setech, když v druhé sadě soupeřce uštědřila „kanára“. Stala se tak vůbec první tenistkou, která porazila obě sestry Williamsovy ve finále Grand Slamu. Jedinou španělskou vítězkou do té doby byla Conchita Martínezová z roku 1994, přítomná v loži hráčky jako její dočasná trenérka. Londýnským triumfem získala Španělka čtvrté turnajové vítězství na okruhu WTA Tour a proti Williamsové snížila pasivní poměr vzájemných utkání na 2–3. Zisk 2 000 bodů do žebříčku WTA znamenal návrat do elitní světové desítky, když se posunula z 15. na 5. příčku.", "section_level": 3}, {"title": "US Open Series: Titul ze Cincinnati a světová jednička ve dvouhře.", "content": "Letní americkou sezónu v rámci US Open Series rozehrála stanfordským Bank of the West Classic, na němž v roli turnajové jedničky po volném losu vyřadila Kaylu Dayovou a Anu Konjuhovou, než ji v semifinále zastavila pozdější vítězka Madison Keysová. Po přesunu do Toronta otevřela jako turnajová čtyřka Rogers Cup vítězstvími nad Kirsten Flipkensovou i Ashleigh Bartyovou. Ve čtvrtifnále však nepřešla přes pátou nasazenou Ukrajinku Elinu Svitolinovou, jež získala trofej. Následoval cincinnatský Western & Southern Open, v jehož třetí fázi oplatila čerstvou porážku Keysové. Následně proti Světlaně Kuzněcovové rozhodla zápas ve svůj prospěch až v závěru třetí sady a v semifinále jí odebrala jen pět her světová jednička Karolína Plíšková. Češku tak porazila podruhé v kariéře a po šňůře šesti vzájemných proher, když proměnila pátý mečbol. Ve finále za 57 minut deklasovala turnajovou a světovou dvojku Rumunku Simonu Halepovou při ztrátě jediného gamu. Pátým singlovým titulem na okruhu WTA Tour nedovolila Halepové stát se novou světovou jedničkou a poprvé v kariéře získala více než jednu trofej v průběhu jediného roku. Na US Open přijížděla jako třetí hráčka světa. V úvodních třech kolech předvedla dominantní výkony, když uštědřila Američance Varvaře Lepčenkové i Číňance Tuan Jing-jing po jednom „kanáru“. Ve třetí fázi pak hlavní favoritka na titul ze Španělska vyřadila, v repríze wimbledonského semifinále, Slovenku Magdalénu Rybárikovou, když jí při stejném výsledku opět dovolila uhrát jen dvě hry a poprvé postoupila do osmifinále Flushing Meadows. V něm však její cestu pavoukem zastavila třináctá nasazená Petra Kvitová, přestože Španělka vstoupila do utkání lépe a měla brejkbol na vedení 5–1. Ten však nevyužila a Češka se vrátila do první sady srovnáním na 4–4. Set poté mohla soupeřka doservírovat při vedení 6–5, ale ztracené podání si vzala zpět a rozhodl až tiebreak. V něm již dominovala Kvitová, která se ujala vedení i v první fázi druhé sady prolomením servis. Muguruzaová se pokoušela ztracenou hru získat zpět, ale ani jeden ze tří nabídnutých brejkbolů v posledním gamu za stavu 3–5, nevyužila. I přes tuto porážku se vzhledem k čtvrtfinálové prohře úřadující světové jedničky Karolíny Plíškové po US Open stala v pořadí dvacátou čtvrtou světovou jedničkou s náskokem 65 bodů na druhou Simonu Halepovou.", "section_level": 3}, {"title": "Soukromý život.", "content": "Narodila se roku 1993 ve venezuelské metropoli Caracasu do rodiny španělského otce Josého Antonia Muguruzuay a venezuelské matky Scarlet Blancové. Má dva bratry inženýra Asiera a ekonoma Igora Muguruzuaovy. S tenisem začala ve třech letech a její první tenisovou vzpomínkou je hraní s bratry. Jako oblíbený úder uvedla servis a preferovaný pak tvrdý povrch. Když vyrůstala, byly jejími idoly američtí tenisté Serena Williamsová a Pete Sampras. Mluví španělsky a anglicky.", "section_level": 2}], "src_summary": "Garbiñe Muguruzaová, celým jménem Garbiñe Muguruza Blanco, (* 8. října 1993 Caracas) je španělsko-venezuelská profesionální tenistka a mezi zářím až říjnem 2017 čtyři týdny světová jednička ve dvouhře žen, jakožto druhá taková španělská hráčka po Arantxe Sánchezové Vicariové a celkově dvacátá čtvrtá od zavedení klasifikace v roce 1975. Jako dvojnásobná singlová vítězka grandslamu představuje jedinou hráčku na okruhu, která porazila obě sestry, Venus a Serenu Williamsovy, ve finále grandslamových turnajů. Ve své dosavadní kariéře vyhrála na okruhu WTA Tour sedm turnajů ve dvouhře a pět ve čtyřhře. V rámci okruhu ITF získala sedm titulů ve dvouhře a jeden ve čtyřhře. Na nejvyšší grandslamové úrovni si debutové finále zahrála ve Wimbledonu 2015, v němž nestačila na Serenu Williamsovovou. Bodový zisk z londýnské trávy ji poprvé v kariéře posunul do elitní světové desítky. Porážku americké světové jedničce oplatila v závěrečném duelu antukového Roland Garros 2016. Pařížskou trofejí se po Petře Kvitové stala teprve druhou šampionkou grandslamu narozenou v 90. letech dvacátého století. Premiérově po turnaji vystoupala na 2. příčku žebříčku. Druhý grandslamový titul si odvezla z Wimbledonu 2017 po výhře nad 37letou Američankou Venus Williamsovou. Na žebříčku WTA byla ve dvouhře nejvýše klasifikována v září 2017 na 1. místě a ve čtyřhře pak v únoru 2016 na 10. místě. Od sezóny 2020 ji trénuje wimbledonská šampionka Conchita Martínezová. Mezi zářím 2015 a červencem 2019 ji vedl Francouz Sam Sumyk a předtím také Alejo Mancisidor. Ve španělském fedcupovém týmu debutovala v roce 2015 únorovým čtvrtfinálem 2. světové skupiny proti Rumunsku, v němž vyhrála obě dvouhry nad Beguovou i Halepovou, ale v páru s Medinaovou Garriguesovou odešly poraženy v rozhodující čtyřhře. Španělky tak prohrály 2:3 na zápasy. Do roku 2018 v soutěži nastoupila ke čtyřem mezistátním utkáním s bilancí 7–1 ve dvouhře a 0–1 ve čtyřhře. Španělsko reprezentovala na Letních olympijských hrách 2016 v Riu de Janeiru, kde v ženské dvouhře startovala jako třetí nasazená. Ve třetím kole nestačila na pozdější portorickou vítězku Mónicu Puigovou, která ji dovolila uhrát jen dva gamy. Do ženské čtyřhry nastoupila s Carlou Suárezovou Navarrovou v roli turnajových čtyřek. Soutěž opustily po prohře ve čtvrtfinále od ruského páru a pozdějších zlatých medailistek Jekatěriny Makarovové s Jelenou Vesninovou. Ženská tenisová asociace ji vyhlásila hráčkou roku za rok 2017.", "tgt_summary": "Garbiñe Muguruza Blanco (; born 8 October 1993) is a Spanish-Venezuelan tennis player and former world No. 1. Since turning professional in 2012, she has won seven singles titles, including two majors, the 2016 French Open and the 2017 Wimbledon Championships. With powerful groundstrokes and an aggressive style, Muguruza came to prominence in 2014 after reaching the last 16 at the Australian Open, beating former world No. 1 Caroline Wozniacki en route. She then defeated then world No. 1 Serena Williams in the second round of the French Open, beating her in straight sets in Williams’ most lopsided loss at a Grand Slam, and reaching the quarterfinals. In 2015, at the Wimbledon Championships, she made it to her first Grand Slam final where she lost to Serena Williams, and then won her maiden Premier-level crown by capturing the China Open title. The same year, she qualified for her first WTA Finals in singles, scoring a perfect winning record in the round-robin stage before losing to eventual champion Agnieszka Radwańska in the semi-finals. Muguruza has been successful in doubles, winning five titles, finishing runner-up at the 2015 WTA Finals and reaching the 2014 French Open semifinals. She achieved those results with her compatriot Carla Suárez Navarro.", "id": 2112856}
{"src_title": "Crashdïet", "tgt_title": "Crashdïet", "src_document": [{"title": "Začátek.", "content": "Dave Lepard psal písně ještě před tím, než byla kapela oficiálně založena v roce 2000 ve složení: kytarista Mary Goore, bubeník Tom Bones a basák Mace Kelly, původně všichni z death metalové kapely Repugnant. Pojmenovali se Crash dïet. Ale o dva roky později se sestava změnila: Dave Lepard (zpěv/kytara), Martin Sweet (kytara), Peter London (baskytara) a Eric Young (bicí). Také zkusili hrát s bubeníkem Karlem Thunderem (Kalle Thunder). Když byli se vším hotoví, změnili logo a název kapely na Crashdïet místo Crash dïet. O něco později vydali svoje první demo s názvem \"Crashdïet\" (Dave jej chtěl pojmenovat Beyond the Valley of the Dolls). Roku 2005 vydali EP \"Riot in Everyone/Out of Line\" jako vinyl 7\"\" u nahrávací společnosti Rabid Redneck Records, která v roce 2007 vydala společně s Crashdïet DVD. Roku 2005 kapela vydala singly \"Breakin' The Chainz\", \"Knokk 'Em Down\" a \"Riot in Everyone\" a vydala i své debutové album \"Rest In Sleaze\". Jejich píseň Riot In Everyone byla dobře přijata posluchači, díky čemuž se hrála v rádiu stejně tak jako videoklip k této skladbě, který byl na prvním místě jako ”nejžádanější video”, se vysílal na televizní stanici ZTV. Crashdïet se také objevili v reklamě na telefonní společnost 3 s písní Breakin’ The Chainz a kariéra kapely začala nabírat na otáčkách.", "section_level": 1}, {"title": "Konec a nový začátek.", "content": "20. ledna 2006 byl zpěvák Dave Lepard nalezen ve svém bytě v Uppsale mrtvý. Údajně šlo o sebevraždu a to oběšením 13. ledna 2006. Lidé mu blízcí věděli, že trpí depresemi. Členové kapely oznámili na svých webových stránkách, že už dále nebudou hrát. Přibližně o šest měsíců později oznámili, že pokračovat budou a že budou hledat nového zpěváka. Podle neověřeného zdroje se kapela měla během roku také objevit na americkém US Festivalu. Poté začalo hledání nového zpěváka. Lidé, kteří se podíleli na demu a které si kapela odzkoušela, byli Johnny Gunn, Ivve a Danny Saucedo. Nakonec se novým zpěvákem stal Olli Herman Kosunen, Oliver Twisted, pocházející z Finska a také zpěvák rockové kapely Reckless Love. Kapela se pustila znovu do hraní a začala nahrávat novou desku, \"The Unattractive Revolution\", která ve Skandinávii vyšla 3. října 2007. Předtím, 31. srpna, zveřejnili první singl z nového alba, In The Raw. Během stejného roku vydali DVD \"Rest In Sleaze Tour 2005\" u nahrávací společnosti Rabid Redneck Records, jimž vzdali hold Davidovi. Vydalo se 1000 kusů a každý obsahoval dvě DVD a podepsaný plakát členy kapely, Martinem, Erikem a Peterem. Crashdïet zahájili na podzim roku 2007 světové turné začínající 18. října ve Stockholmu. Konec listopadu a celý prosinec stejného roku vystupovala kapela v Evropě společně se švédskou rockovou kapelou Hardcore Superstar. Turné bylo později přerušeno, protože oba zpěváci Crashdïet onemocněli a museli odjet domů. Potom kapela slíbila pozdější turné těm, kteří neviděli jejich show v rámci evropského turné. 13. července 2008 kapela na svých webových stránkách oficiálně oznámila, že došlo s Olliverem k neshodám, protože se Crashdïet nemohl plně věnovat. Kapela dala najevo, že nehodlá skončit, ale že si najde nového zpěváka. Členové kapely řekli, že chtějí mít dostatek času na to, než najdou toho správného člověka, který jim bude sedět jak po osobní, tak i po hudební stránce. Nový zpěvák Simon Cruz, dříve působící ve stockholmské kapele Jailbait, se ke kapele přidal 4. července 2009 a během podzimu s ním Crashdïet nahráli své třetí album, \"Generation Wild\". 14. dubna 2010 desku vydali a získali dobré ohlasy ve švédském tisku, mimo jiné hodnocení 4 z 5 od Fredrika Strage v deníku Dagens Nyheter a od Martina Carlssona v deníku Expressen. Kapela byla velmi úspěšná i na turné k nové desce \"Generation Wild\", v rámci kterého hráli v několika evropských zemích. 7. září Crashdïet předskakovali Ozzymu Osbournovi ve Stockholmu a v říjnu hráli před padesáti tisíci lidmi na brazilském SWU festivalu.", "section_level": 1}], "src_summary": "Crashdïet je švédská hard rocková kapela ze Stockholmu, kterou v roce 2000 založil David Roberto Hellman. Kapela byla ovlivněna mimo jiné kapelami jako jsou Kiss, Guns N' Roses, Skid Row, Mötley Crüe, Hanoi Rocks a nebo GG Allin.", "tgt_summary": "Crashdïet (often stylised as CRASHDÏET) are a Swedish sleaze metal band from Stockholm. They have released five albums: 2005's \"Rest in Sleaze\", 2007's \"The Unattractive Revolution\", 2010s \"Generation Wild\" , 2013's \"The Savage Playground\" and 2019's \"Rust\"", "id": 922195}
{"src_title": "Anton Raphael Mengs", "tgt_title": "Anton Raphael Mengs", "src_document": [{"title": "Život.", "content": "Narodil se jako syn původem dánského malíře Ismaela Mengse, v době kdy byl otec saským dvorním malířem a rodina bydlela v Ústí nad Labem. První malířské školení získával spolu s bratrem Moritzem a sestrami Theresií Concordií a Julií Carlottou v ateliéru svého otce. Tyranské vyučovací metody otce dovedly Julii k sebevraždě. S otcem také v letech 1741 - 1744 podnikl první studijní cestu do Říma, kde se rodina na čas usadila a Anton Rafael dále studoval v ateliéru Antona Marona, oženil se s jeho dcerou. Na Akademii v Římě rovněž vyučoval malbu. Při pobytu tam vyzdobil freskami chrám sv. Eusebia na Esquilinu a Vatikánskou knihovnu. Papež Klement XIII. jej za zásluhy jmenoval rytířem Řádu zlaté ostruhy. Roku 1751 byl jmenován vrchním dvorním malířem saského kurfiřta Fridricha Augusta II. v Drážďanech, kterého portrétoval, i jeho manželku, a mj. namaloval Nanebevstoupení Páně pro hlavní oltář, a Navštívení Panny Marie a Josefův sen na postranní oltáře novostavby Dvorního chrámu Nejsvětější Trojice (Katholische Hofkirche der heiligsten Trinität). Roku 1759 pobýval na královském dvoře v Neapoli, kde vytvořil královské portréty a fresky v královském paláci. Dvakrát pobýval ve Španělsku, v letech 1761 - 1769 vytvořil portrét krále Karla III., nástropní fresky v Palacio real v Madridu podle antických předloh z Herculanea a podobizny šlechticů. Stal se ředitelem Španělské královské akademie, na níž např. v roce 1770 vyučoval Francisca Goyu. Pro španělskou královskou kapli v Aranjuez vytvořil svůj poslední oltářní obraz \"Zvěstování P. Marie\" roku 1779. Pro anglický královský dvůr namaloval obraz \"Perseus osvobozuje Andromedu\". Mengsovým poslední nedokončeným dílem byla kresba ruky s lilií archanděla Gabriela. Po smrti byl se všemi poctami pohřben v Panteonu v Římě.", "section_level": 1}, {"title": "Tvorba.", "content": "Proslul jako portrétista, malíř náboženských obrazů monumentálních rozměrů a nástěnných maleb. Myšlenkově vycházel z osvícenství. Stýkal se s mnoha intelektuály (např. bavorskou markraběnkou Vilemínou), vědci, výtvarnými umělci a literáty. Pobýval na malířských akademiích v Římě, Florencii, Benátkých, Boilogni či Augsburgu. Ve svých memoárech o něm píše Giacomo Casanova. Následoval společnost Johanna Joachima Winckelmanna a čerpal z jeho díla \"Myšlenky o nápodobě řeckých děl v malířství a sochařství\". Původně byl evangelík, ale roku 1756 pod vlivem Říma konvertoval ke katolicismu a s tolerancí se pohyboval v prostředí různých konfesí (v luteránském Sasku i v katolickém Římě a Španělsku). Prostřednictvím námětů z antické mytologie i z křesťanství, často alegorických scén monumentálního měřítka, prosazoval myšlenky kosmopolitní osvícenské kultury. V portrétní malbě se snažil o realistické vystižení charakteru osob. Sám sebe považoval za proroka \"nového umění\" a tvrdil, že jeho úlohou je vdechnout \"skomírajícímu a pokleslému umění\" nový život. Ve freskové malbě jako kritizoval jako úpadek dílo pozdně barokního Benátčana Giovanniho Battisty Tiepola, který působil ve Španělsku a v Neapoli současně s Mengsem. Věřil v nápravu společnosti skrze umění. Zejména se věnoval olejomalbě, nástěnné malbě, kresbě pastelem a grafickým technikám. K jeho grafickým návrhům patří medaile papeže Klemenmta XIV.. Malbami je zastoupen především v mnoha kostelech, palácích a galeriích v Evropě, zejména v Drážďanech (32 děl), v Římě, ve Španělsku v Madridu, v USA v New Yorku nebo v Bostonu.", "section_level": 1}], "src_summary": "Anton Raphael Mengs (12. března 1728, Ústí nad Labem – 29. června 1779, Řím, Itálie) byl německý malíř raného klasicismu, malíř mytologických scén, náboženských obrazů a portrétů.", "tgt_summary": "Anton Raphael Mengs (22 March 1728 – 29 June 1779) was a German (Saxon) painter, active in Dresden, Rome and Madrid, who while painting in the Rococo period of the mid-18th century became one of the precursors to Neoclassical painting, which replaced Rococo as the dominant painting style.", "id": 1690819}
{"src_title": "Čiatura", "tgt_title": "Chiatura", "src_document": [{"title": "Popis.", "content": "Čiatura se nachází na březích řeky Kvirily, vtěsnané do údolí mezi hřebeny úpatí Velkého Kavkazu. Díky své poloze a blízkosti subtropických nížin zde vládne horké suché léto a vlhká a mírná zima. Mezi zdejší památky se řadí katedrála Mgvimevi z 10. století. Město je poměrně odlehlé a se zbytkem země je spojené železničním koridorem ze Zestaponi. V dřívějších dobách žilo v Čiatuře až 30 tisíc obyvatel, nyní však jejich počet prudce klesl na pouhých necelých 14 tisíc. Ve městě sídlí jedna z fakult Gruzínské technické univerzity.", "section_level": 1}, {"title": "Historie.", "content": "Oblast byla osídlena už od pravěku, pozůstatky byly nalezeny v jeskyni Dzudzuana a v dalších jeskyních se v průběhu raného středověku ukrývali uprchlíci z nížin před arabskými nájezdníky. Toto místo nabylo na významu v roce 1849, když zde byla objevena bohatá ložiska manganové rudy, a roku 1879 bylo založeno moderní město, které rychle rostlo, a zahájena těžba. V té době tvořil mangan z Čiatury více než polovinu světové produkce. Práce v dolech však byla velmi namáhavá a horníci byli často vykořisťováni nízkou mzdou, 18-hodinovou pracovní dobou, naprosto otřesnými sociálními podmínkami a žádnými právy. Situace vyvrcholila lidovými bouřemi v roce 1905 a 55denní generální stávkou v roce 1913, kdy požadovali zvýšení mezd a zkrácení pracovní doby, čemuž nakonec bylo vyhověno. V době Gruzínské SSR ve městě pokračovala těžba manganových rud. Přestože zde měly sovětské úřady největší podporu ze všech gruzínských měst, vypukly těžké boje při povstání v roce 1924 také zde a byly krvavě potlačené Rudou armádou. Po vyhlášení samostatnosti Gruzie začalo město i hornické odvětví velmi rychle upadat, což se projevilo snížením počtu obyvatel téměř na třetinu a zchátráním četných hornických panelových domů.", "section_level": 1}, {"title": "Hospodářství.", "content": "Město je známé pro své naleziště manganu. V současné době pracuje v dolech na jeho těžbu přes 3500 obyvatel města a další pracují v dolech, kde se těží železná ruda, nebo v lomech na těžbu mramoru. Dopravu ve městě zajišťuje soustava lanových drah, vybudovaná v roce 1954, jež zjednodušila horníkům přístup na pracoviště, a autobusy. V roce 1964 bylo vybudováno trolejové vedení do sousedního města Sačchere.", "section_level": 1}], "src_summary": "Čiatura (gruzínsky: ჭიათურა) je hornické město nacházející se v Imeretii, středozápadním kraji Gruzie. Ve městě se nachází jedny z největších nalezišť manganu na světě.", "tgt_summary": "Chiatura () is a city in the Imereti region of Western Georgia. In 1989, it had a population of about 30,000.", "id": 565629}
{"src_title": "MathJax", "tgt_title": "MathJax", "src_document": [{"title": "Princip.", "content": "MathJax je stažen zároveň s obsahem webu, prohledá stránku, zda obsahuje nějaké vzorce a postará se o zobrazení matematiky. MathJax tedy nepotřebuje žádné dodatečné instalace písem nebo softwaru na straně čtenáře. Jediné, co potřebuje, je podpora Javascriptu v prohlížeči, což mu umožňuje běžet i na mobilních zařízeních. MathJax může k zobrazení matematiky využít kombinací možností HTML a kaskádových stylů nebo využít podporu MathML v prohlížeči. Jakým způsobem bude matematika zobrazována, to závisí na možnostech prohlížeče, na písmech dostupných v čtenářově počítači a na nastavení. Od verze v2.0-beta je navíc zahrnuta možnost zobrazování pomocí SVG. V případě zobrazování pomocí HTML a CSS se MathJax snaží použít dostupná matematická písma, případně se u starších prohlížečů uchýlí k obrázkům. Pro nové prohlížeče, které podporují webová písma, MathJax stáhne přes web potřebná písma z předpřipraveného souboru. Pro prohlížeče nepodporující stahování písem MathJax zkusí najít použitelná písma v čtenářově systému. Pokud se ani to nepodaří, MathJax stáhne v potřebných případech obrázky patřičných symbolů. Chování je navíc konfigurovatelné, je možné zapnout či vypnout stahování písem, použití místních písem i použití obrázkového písma. MathJax umí zobrazit matematické výrazy napsané podle pravidel LaTeXu nebo MathML. Vzhledem k tomu, že MathJax je určený pouze pro zobrazování matematických výrazů, zatímco LaTeX je určený pro sazbu celých dokumentů, nejsou podporovány všechny LaTeXové konstrukce – pouze ty, které sází matematiku.", "section_level": 1}, {"title": "Kompatibilita s prohlížeči.", "content": "V nejpoužívanějších prohlížečích funguje MathJax dobře. Příklady takových prohlížečů jsou: Internet Explorer 6, Mozilla Firefox 3, Google Chrome 0.3, Safari 2.0 nebo Opera 9.5. Některé starší verze zmíněných prohlížečů fungují, ale nepodporují webová písma, takže se MathJax uchýlí k obrázkům. Plný výpis kompatibility s prohlížeči je k disposici na stránkách MathJaxu.", "section_level": 1}, {"title": "Kompatibilita s publikačními systémy.", "content": "MathJax je možné doinstalovat do řady populárních publikačních systémů, například MediaWiki, Drupalu, WordPressu a Joomla!.", "section_level": 1}, {"title": "Podpora TeXu.", "content": "MathJax umí zpracovat příkazy matematického prostředí LaTeXu. Navíc jsou skrze rozšíření podporovány i příkazy AMS-LaTeXu. MathJax také podporuje TeXová makra a některé formátovací příkazy jako \\color (\"barva\") nebo \\underline (\"podtržení\").", "section_level": 1}, {"title": "Podpora MathML.", "content": "Ve verzi beta 2 přidal MathJax částečnou podporu pro MathML 2.0 (a některé konstrukce MathML 3.0), přičemž podporuje pouze prezentační MathML.", "section_level": 1}], "src_summary": "MathJax je javascriptová knihovna pro zobrazování matematických výrazů a rovnic ve webových prohlížečích za pomoci LaTeXu a MathML. Jedná se o multiplatformní a otevřený software, je uvolněna pod licencí Apache license. MathJax se začal vyvíjet v roce 2009 jako následník starší javascriptové knihovny pro zobrazování matematických vzorců, jsMathu, a jeho vývoj je ve správě společnosti Design Science. Kromě ní vývoj podporují American Mathematical Society, Society for Industrial and Applied Mathematics, American Physical Society, Elsevier a Project Euclid. MathJax je používán na řadě webových portálů, mezi které patří MathSciNet, GitHub, n-category cafe, MathOverflow nebo Scholarpedia.", "tgt_summary": "MathJax is a cross-browser JavaScript library that displays mathematical notation in web browsers, using MathML, LaTeX and ASCIIMathML markup. MathJax is released as open-source software under the Apache License. The MathJax project started in 2009 as the successor to an earlier JavaScript mathematics formatting library, jsMath, and is managed by the American Mathematical Society. The project was founded by the American Mathematical Society, Design Science, and the Society for Industrial and Applied Mathematics and is supported by numerous sponsors such as the American Institute of Physics and Stack Exchange. MathJax is used by web sites including arXiv, Elsevier's ScienceDirect, MathSciNet, n-category cafe, MathOverflow, Wikipedia (on the backend), Scholarpedia, Project Euclid journals, IEEEXplore, Publons, Coursera, and the All-Russian Mathematical Portal.", "id": 1970839}
{"src_title": "Válka o Agacher", "tgt_title": "Agacher Strip War", "src_document": [{"title": "Předcházející události.", "content": "Už v listopadu 1974 se začaly obě strany navzájem obviňovat z porušování společné hranice a poté propukly první ozbrojené srážky. Spor byl urovnán roku 1975 na konferenci v tonžském Lomé, v níž se obě strany zavázaly řešit spor mírovou cestou. V roce 1983 proběhl v Horní Voltě vojenský převrat a moci se chopil radikální kapitán Thomas Sankara, který se ozbrojených výpadů v roce 1974 osobně zúčastnil a mírovou dohodu vnímal jako národní potupu. Při vedení země zvolil vyhraněný nacionální kurz a z jeho iniciativy byla země přejmenována na Burkinu Faso (Země spravedlivých). Napětí mezi zeměmi postupně narůstalo - také proto, že Mali diskrétně podporovalo protisankarovskou opozici. V roce 1985 Sankara na veřejném setkání v Ouagadougou prohlásil, že \"burkinafaská revoluce je k dispozici maliskému lidu, který ji potřebuje, pokud tedy nechce být na věky zaostalý\"", "section_level": 1}, {"title": "Průběh bojů.", "content": "První válečné srážky v Agacheru začaly 14. prosince 1985, kdy úřady Burkiny Faso uspořádaly ve sporné zóně sčítání lidu. Polovojenské jednotky překročily hranici a obsadily čtyři vesnice na maliské straně. Konflikt, kdy obě strany letecky bombardovaly území protivníka, trval šest dní, od 25. do 31. prosince 1985. Zahynulo při něm přes 150 lidí a ukázala se převaha maliské armády. Maliské letectvo vzbudilo kontroverze svým bombardováním tržiště ve městě Ouahigouya.", "section_level": 2}, {"title": "Ukončení konfliktu.", "content": "Znepřátelené strany se poté rozhodly vyřešit spor u Mezinárodního soudního tribunálu v Haagu, který Agacher rozdělil na dvě stejné poloviny. Vyměřování hranice začalo v roce 1990, definitivně vyměřena byla až v květnu 2004. Válka umožnila prezidentu Mali Traorému odvést pozornost od vnitřních problémů země a provést další čistky v armádě.", "section_level": 2}], "src_summary": "Válka o Agacher, známá také pod názvem \"vánoční válka\", byl ozbrojený spor mezi Mali a Burkinou Faso (Horní Voltou) na konci roku 1985 o příhraniční území Agacher - nepříliš rozsáhlý region na severovýchodní společné hranici. Vzhledem k tomu, že oblast nemá žádnou strategickou hodnotu a jen hypotetickou hodnotu ekonomickou (jsou zde naleziště manganu, jeho těžba je však v současnosti nerentabilní), šlo spíše o prestižní spor.", "tgt_summary": "The Agacher Strip War was a war fought by Burkina Faso and Mali over a long strip of land located in the northern Burkina Faso province of Oudalan. The area, thought to contain considerable amounts of natural gas and mineral resources, was the center of a long-term border dispute between the two countries that erupted into an armed conflict on two occasions (in 1974 and 1985).", "id": 2112824}
{"src_title": "Ryan Higa", "tgt_title": "Ryan Higa", "src_document": [{"title": "Historie.", "content": "Ryan Higa a Sean Fujiyoshi (spoluzakladatel kanálu Nigahiga) započali svoji kariéru zveřejňováním tzv. playback písní v roce 2006, kdy stále ještě navštěvovali Waiakea High School. Jejich písně se pak začaly rozšiřovat o celou řadu parodií a komických videí. Občasnými hosty ve videích byli Tim Enos, Ryan Villaruel, Kyle Chun a Tarynn Nago, společně známí jako „Yabo Crew“. Na Štědrý den roku 2008 byla dvě z jejich nejznámějších videí, \"How To Be Gangster\" a \"How To Be Emo\", smazána z důvodu porušování autorských práv. Dne 21. ledna 2009 byl účet Nigahiga dočasně zablokován s požadavkem, aby byla smazána i další autorsky chráněná videa. Z tohoto důvodu byla odstraněna téměř všechna playback videa Ryana Higy (s výjimkou „You're Beautiful“) a stejně tak i další videa, která obsahovala písně chráněné autorským právem. Následně už všechny písně či skladby použité ve videích pocházely výhradně z vlastní tvorby. Videa \"How to be Gangster\" a \"How to be Emo\" byla znovu zveřejněna na kanálu Nigahiga v srpnu roku 2009, avšak za pár dní byla společně s \"How to be Ninja\" a \"How to be Nerd\" opět smazána. Na jaře roku 2010 byla videa \"How to be Ninja\", \"How to be Gangster\" a \"How to be Emo\" znovu zveřejněna. Ryan Higa si založil nový YouTube kanál s názvem „HigaTV“, kde začal zveřejňovat video blogy a videa ze zákulisí. Kanál Nigahiga byl spuštěn 20. července 2006. Ke dni 21. prosince 2010 dosáhl 3 milionů odběratelů a v květnu 2012 byla jeho videa zhlédnuta více než 1,17miliardkrát.", "section_level": 1}, {"title": "Filmy.", "content": "V roce 2008 jim losangeleský producent Richard Van Vleet nabídl pomoc při natáčení jejich prvního celovečerního filmu. Výsledný film, \"Ryan and Sean's Not So Excellent Adventure\", byl režírován Richardem Van Vleetem a měl premiéru v kinech na Havaji a v Kalifornii 14. listopadu 2008. DVD vyšlo v USA 14. července 2009. \"Ryan and Sean's Not So Excellent Adventure\" pojednává o nepříliš úspěšném producentovi, ztvárněném Michaelem Buckleym, který musí sehnat známé celebrity a natočit filmový hit během 30 dnů, nebo ho vyhodí z práce. Ryan a Sean nabídku přijmou a octnou se ve spoustě komických situací. \"Ninja Melk\" je krátký šestadvacetiminutový film o ninjovi. Premiéra filmu proběhla v srpnu 2009. Děj se točí kolem ninji jménem mistr Ching Ching, který posílá svého studenta Lapchung (hraje Bryson Murata), aby našel náhradu. Ten najde Ryana a Seana, aby dopadli zlého Bokchoy (hraje Tim Enos) a jeho pomocnici Ginu (hraje Tarynn Nago). Další nezávislý film, dlouhý 35 minut, vytvořil s Wong Fu Productions pod názvem \"Agents of Secret Stuff\" a byl zveřejněn na Ryanově kanálu 24. listopadu 2010. Hráli v něm i další známé tváře YouTube, jako např. Aki Aleong. \"Agents of Secret Stuff\" je o mladém A.S.S. (Agent of Secret Stuff, hraje Higa), který je v utajení poslán na střední školu, aby ochránil jednu žákyni, dívku jménem Taylor (hraje Arden Cho), před \"the S.I.N.S\" (Society Involving Not-So-Good Stuff). Ve filmu se objevily i osobnosti jako Ian Hecox (Smosh), D-Trix (Quest Crew), Kassem G nebo Hiimrawn.", "section_level": 1}], "src_summary": "Ryan Higa (* 6. června 1990 Hilo, Havaj) je americký komik a herec japonského původu a zároveň provozovatel YouTube kanálu Nigahiga. Přestěhoval se do Las Vegas, studovat filmovou tvorbu na Nevadské univerzitě v Las Vegas a začal vytvářet videa společně i s dalšími osobnostmi YouTube, jako je KevJumba. Jsou známí pro svá komická videa, která dosáhla přes 1,6 miliardy zhlédnutí. K prosinci 2013 se kanálu Nigahiga přičítalo přes 11 milionů odběratelů a byl devátým nejsledovanějším YouTube kanálem. Název kanálu vznikl z kombinace slova „Niga“, což v překladu z japonštiny znamená „chvástat se“, a jeho příjmení Higa.", "tgt_summary": "Ryan Higa (born June 6, 1990), also known as nigahiga (), is an American comedian, YouTuber, musician, and actor. He is known for his comedy videos on YouTube. His YouTube channel, nigahiga, was the most subscribed channel on YouTube for 677 consecutive days from 2009–2011. Higa was nominated for \"Best Video Blogger\" at the 6th Shorty Awards.", "id": 2200103}
{"src_title": "Muzzio Attendolo Sforza", "tgt_title": "Muzio Attendolo Sforza", "src_document": [{"title": "Život a kariéra kondotiéra.", "content": "Budoucí kondotiér Muzio Attendolo se narodil do rodiny bohatých venkovských šlechticů. Podle legendy zrovna oral otcovo pole, když kolem prošla skupina verbířů, hledající nové rekruty do armády. Muzio se při pohledu na ně rozhodl, že s nimi odejde. Ukradl otci jednoho z jeho hřebců a svůj domov opustil. Muzio se přidal k družině prvního italského kondotiéra Alberica da Barbiano. Pro svou mimořádnou sílu a spolehlivost si zde získal přezdívku \"Sforza\". Během své kariéry vystřídal mnoho pánů, často přebíhal k nepříteli, což je rys pro všechny italské kondotiéry a žoldnéře společný. Tak například, roku 1398 se nechal najmout od města Perugia, které čelilo vojskům milánského vévody Giana Galeazza Viscontiho. Nedlouho na to ovšem hrdě bojuje v jeho službách a v roce 1402 proti němu opět vede vojska Florencie a Bologně. Tentokrát se mu ovšem nedaří, Albarico da Barbiano ho poráží v bitvě u Casalecchia. Krátký čas působil ve službách markýze z Ferrary Niccolò d'Este III. Nejvíce byl ceněn v Neapolském království. Ladislav I. mu dokonce za jeho zásluhy v bitvách s Florencií a papežem udělil titul konstábla. Po jeho smrti v roce 1414 setrval Muzio ve službách královny Johany II. - vedly se řeči, že byl dokonce její milenec. Královnin druhý manžel Jakub z Bourbonu ho dokonce nějaký čas věznil. Leč Muzio s jeho synem Francescem pomáhali papeži Martinu V. v roce 1417 při boji s nezdařilým kondotiérem jménem Braccio da Montone, měl hlavu katolické církve za nepřítele. Když Johanka odmítla na radu svého prvního ministra a milence Giovanniho Caracciola papeži poskytnout finanční pomoc na obnovu jeho armády, exkomunikoval ji Martin V. z církve a pobídl anjouského vévodu Ludvíka k napadení jejího království. Královna jako svého dědice ustanovila Alfonsa V. Aragonského. Neb se musela dostat do bezpečí před zmatenými událostmi boje o neapolský trůn, nařídila Muziovi, aby jí a Caracciolovi pomohl uprchnout do Aversa. Muzio zemřel na začátku roku 1424, když byl královnou Johanou poslán, aby dobyl vzbouřenecké město Aquila. Utopil se při brodění skrz řeku u města Pescara.", "section_level": 1}], "src_summary": "Muzzio Attendolo Sforza (28. května 1369, Cotignola - 4. ledna 1424, Pescara) byl italský kondotiér z Romagni a zakladatel dynastie Sforzů, ze které vzešlo několik milánských vévodů. První z nich byl jeho syn Francesco I. Sforza.", "tgt_summary": "Muzio Attendolo Sforza (28 May 1369 – 4 January 1424), was an Italian \"condottiero\". Founder of the Sforza dynasty, he led a Bolognese-Florentine army at the Battle of Casalecchio. He was the father of Francesco Sforza, who ruled Milan for 16 years.", "id": 640946}
{"src_title": "Taťjana Lysenková (atletka)", "tgt_title": "Tatyana Lysenko", "src_document": [{"title": "Kariéra.", "content": "První výrazné úspěchy na mezinárodní scéně zaznamenala v roce 2003, kdy obsadila páté místo na mistrovství Evropy do 23 let v Bydhošti a na světové letní univerziádě v jihokorejském Tegu. Na letních olympijských hrách 2004 v Athénách nepřekonala kvalifikační limit a do finále nepostoupila.", "section_level": 1}, {"title": "Světové rekordy.", "content": "15. července 2005 na mítinku v Moskvě překonala po necelých šesti letech světový rekord Rumunky Mihaely Melinteové. Jeho hodnotu vylepšila na Memoriálu Vladimira Kuce o 99 centimetrů na 77,06 m. O necelý měsíc později vybojovala na světovém šampionátu v Helsinkách bronzovou medaili, když její nejdelší výkon měřil 72,46 m. 12. června 2006 světové maximum Lysenkové vzala její krajanka Gulfija Chanafejevová, která na domácím šampionátu v Tule poslala kladivo do vzdálenosti 77,26 m. O dvanáct dní později však byla držitelkou světového rekordu znovu Lysenková, která na Memoriálu bratří Znamenských ve městě Žukovskij posunula hodnotu historického maxima o dalších 15 centimetrů na 77,41 m. 8. srpna se stala v Göteborgu novou mistryní Evropy. K titulu by ji stačil každý z jejich pěti finálových hodů (74,85 m, 73,00 m, 76,67 m, 72,35 m, 73,37 m). 15. srpna 2006 v estonském Tallinnu vylepšila vlastní světový rekord o 39 centimetrů na 77,80 m.", "section_level": 2}, {"title": "Doping.", "content": "Počtvrté v kariéře vytvořila světový rekord 26. května 2007 v Soči, kde vlastní maximum vylepšila o dalších 81 centimetrů na 78,61 m. 20. července 2007 však byla atletka obviněna z dopingu. Pozitivní dopingový nález měla mít podle ruských médií 9. května po mimosoutěžní kontrole v Moskvě, kde se v jejím těle objevily stopy látky s protiestrogenovou aktivitou, která blokuje ženské hormony. Podle trenéra Nikolaje Beloborodova se zakázaná látka do těla Lysenkové mohla dostat z nápoje s velkým obsahem umělých barviv. Očekávaný dvouletý trest Lysenkové potvrdila IAAF 20. května 2008. V trestu byla kladivářka od 15. července 2007 do 14. července 2009. Zároveň ji byly anulovány všechny její výsledky, kterých dosáhla od 9. května 2007. V dubnu 2015 jí byla kvůli dopingu pozastavena činnost. Podle ruských médií odhalil doping zpětný test vzorku z mistrovství světa 2005 v Helsinkách. Za opakovaný doping hrozí atletce doživotní trest.", "section_level": 2}, {"title": "Návrat.", "content": "Po návratu obsadila 6. místo na MS v atletice 2009 v Berlíně. O rok později získala stříbrnou medaili na evropském šampionátu v Barceloně, kde měřil její nejdelší pokus 75,65 m. Ještě významnějšího úspěchu dosáhla v roce 2011 na světovém šampionátu v Tegu, kde se stala mistryní světa. K titulu ji dopomohl hod dlouhý 77,13 m, ale ke zlatu ji stačily rovněž výkony z první (76,80 m) a druhé série (77,09 m). Stříbro získala držitelka světového rekordu Němka Betty Heidlerová za 76,06 m.", "section_level": 2}], "src_summary": "Taťjana Viktorovna Lysenková, (* 9. října 1983 Batajsk, Rostovská oblast) je ruská atletka, dvojnásobná mistryně světa a mistryně Evropy v hodu kladivem. Ve své disciplíně celkově čtyřikrát posunula hodnotu světového rekordu. Ten poslední, jehož hodnota byla 78,61 m ji však byl později anulován kvůli pozitivnímu dopingovému nálezu. V roce 2014 se provdala za svého trenéra Nikolaje Běloborodova a přijala jeho jméno. La Gazzetta dello Sport přinesla v květnu 2016 zprávu, že při opakovaném testu vzorků z olympiády v Londýně byl prokázán doping, což by znamenalo třetí pozitivní nález. Pokud by při testu B vzorku byl nález potvrzen, znamenalo by to ztrátu olympijského zlata, druhého titulu mistryně světa a rovněž doživotní zákaz účasti ve sportovních soutěžích. V říjnu téhož roku ji byla zlatá medaile z LOH 2012 odebrána.", "tgt_summary": "Tatyana Viktorovna Lysenko (, born October 9, 1983 in Bataysk) is a Russian hammer thrower. A two-time World Champion, her career has been blighted by repeated doping infractions. In February 2019, the Court of Arbitration for Sport handed her an eight-year ban for doping, starting from 2 July 2016.", "id": 458351}
{"src_title": "Neues Sehen", "tgt_title": "Neues Sehen", "src_document": [{"title": "Styl.", "content": "Před první světovou válkou se fotografie změnila. Nesnažila se již napodobovat malířství jako piktorialismus, ale obrátila se k tzv. přímé fotografii (\"straight photography\"). Za tohoto objektivního přístupu (viz též Nová věcnost) se na počátku dvacátých let rozvíjelo přání, udržet sociální zvraty, optimismus a dynamiku. Směr Neues Sehen, jako rezultát přehnaného požadavku označil takzvanou „\"pupeční perspektivu\"“ jako nepodstatnou a interpretoval vyhasínající současnou fotografii jako neatraktivní a nezajímavou reprezentaci reality. Především mladí ruští konstruktivisté okolo Alexandra Rodčenka a rostoucí počet fotografů Bauhausu vnímali budoucnost v zajímavých úhlech (extrémní nadhledy nebo podhledy) ve svém bezprostředním okolí. Také se experimentovalo se světlem a stíny, což v konečném důsledku vedlo často k příliš velkým stinným plochám v obrazu. Kompozičně si nekladl styl Nového vidění žádná pravidla. Spíše aplikoval tvůrčí impulsy na osvícení předmětů a vytváření nového výkladu reprodukovaných momentů ve fotografii. Celkově lze zařadit Neues Sehen do kategorie velmi experimentálních stylů, které jsou vždy otevřeny novým impulsům a nejsou prezentovány jednotně. Záměrem Nového vidění bylo rozšířit fotografii od pouhého kopírování a reprodukování k produkčnímu médiu. Autoři měli asi tento didaktický přístup: divák musí být nejprve uveden do nových zobrazovacích metod a vypořádat se s vnímáním toho, co líčí. Jemu doposud známé předměty jsou pak uváděny v neznámém vyobrazení.", "section_level": 1}, {"title": "Kritika.", "content": "Hnutí Neues Sehen je vytýkán často experimentální charakter a s tím související také neschopnost vyjádření jednotného stylu. Především zástupci nové věcnosti a přímé fotografie odsoudili amatérské pokusy a očividný nedostatek technického fotografického vzdělání fotografů Neues Sehen. Se zavedením vyhraněných (čistých) fotografických tříd v Bauhausu bylo určitým způsobem na tuto kritiku reagováno, ale vedlo to také k tomu, že se – do té doby nejvíce – tvůrčí přístup fotografie v Bauhausu změnil na velmi objektivní formu.", "section_level": 1}, {"title": "Příklady.", "content": "László Moholy-Nagy, odmítající současnou uměleckou fotografii jako neorganicky a bez vnitřního oprávnění vázanou na formální snahy malířství, učil své žáky znovu vidět a překvapujícím způsobem zobrazovat svět novou perspektivou, zdánlivě náhodnými (ve skutečnosti však dokonale promyšlenými) výřezy, jejichž absurdnost, nevídané nadhledy nebo podhledy by mohly být považovány za pouhou provokaci nebo plytké novotářství, kdyby za nimi nestála rozsáhlá a poctivá teoretická zdůvodňující práce. Fotografie byla pro Moholyho-Nagye buď čistou kompozicí světelných hodnot, nebo zprávou, opticky nedosažitelně názornou a autentickou. Neuznával kompromisy. Pro realizaci světelné kompozice používal záměrně a promyšleně i technik s expresivním abstraktním efektem – montáže, inverze světelných hodnot, dvojího osvětlení, fotografiky. K získání přesné a detailní zprávy však naopak učil žáky používat nejpokročilejších technických pomůcek, tehdejší výtvarnou fotografií jednoznačně odmítaných, a ve své fotografické výuce vycházel spíše z metod např. kriminalistické a lékařské fotografie než z fotografie tzv. umělecké.", "section_level": 1}], "src_summary": "Neues Sehen (Nové vidění, New Vision nebo Neue Optik) je specifický styl ve fotografii, který se rozvíjel ve 20. letech. O Novém vidění se hovoří společně se směrem Bauhaus. Obrazové vyjadřování Neues Sehen chtělo uvolnit zkostnatělé struktury ve fotografické kompozici, osvětlení a exponování. Místo toho tento styl předpokládal dynamickou orientaci, která odpovídala sociálnímu pokroku a tento dokumentovala odpovídajícím způsobem.", "tgt_summary": "The Neues Sehen, also known as New Vision or Neue Optik, was a movement, not specifically restricted to photography, which was developed in the 1920s. The movement was directly related to the principles of the Bauhaus. Neues Sehen considered photography to be an autonomous artistic practice with its own laws of composition and lighting, through which the lens of the camera becomes a second eye for looking at the world. This new way of seeing was based on the use of unexpected framings, the search for contrast in form and light, the use of high and low camera angles, etc. The movement was contemporary with New Objectivity with which it shared a defence of photography as a specific medium of artistic expression, although Neues Sehen favoured experimentation and the use of technical means in photographic expression.", "id": 2259603}
{"src_title": "Wisdom", "tgt_title": "Wisdom (band)", "src_document": [{"title": "Biografie.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Začátky.", "content": "Na přelomu milénia se baskytarista Máté Molnár a kytarista Gábor Kovács díky svým společným přátelům často potkávali ve stejných klubech a hospodách. V té době měl Gábor poměrně známou kapelu, jenž dosáhla úspěchu díky jejich jediné demo nahrávce. Tato nahrávka se velmi líbila právě Mátému, který brzy začal uvažovat o založení nové heavy metalové či power metalové kapely. Na různých akcích se tedy začaly objevovat první společné myšlenky: Máté měl cíl zformovat kapelu, ve které by hráli dobří hudebníci maďarského undergroundu společně. Gábor tuto myšlenku podporoval, až nakonec došlo k dohodě: pokud Máté najde pro kapelu ty správné lidi, začnou hrát. Po 1–2 letech hledání skutečně našli ty správné členy. Těmi byli István Nachladal (zpěvák a bývalý člen kapely Morpheus), Balázs Hornyák (bubeník kapely Dynasty), Zsolt Galambos (kytarista Gáborovy kapely Legendary). Během seskupování kapely měl Gábor jednu námitku – nechtěl míchat svou stávající kapelu Legendary s novou, vznikající formací, takže byl potřeba další kytarista, aby nahradil Zsolta. První setkání nové kapely se odehrálo v říjnu roku 2001: Máté, Gábor a István seděli v hospodě a plánovali, co dál, jak započnou svou činnost. Dohodli se tak na tom, že vytvoří několik coververzí známých skladeb (Gamma Ray – Man On A Mission, Judas Priest – Night Crawler, Helloween – Eagle Fly Free). Brzy již začaly první zkoušky, které probíhaly v garáži Gáborova bytu. V této době kapele pomohl Olivér Lukács, kytarista Mátého druhé kapely. Když však Gáborova kapela Legendary neprokazovala žádné známky života, Zsolt se k dosud nepojmenované kapele připojil. Tak byla dokončena první kompletní sestava.", "section_level": 2}, {"title": "Jméno Wisdom.", "content": "I když byla sestava kompletní, stále kapele něco rozhodujícího scházelo: jméno. Mnoho týdnů projednávali různé nápady, avšak bez výsledku. Nakonec si Máté vzpomněl na film z roku 1986, ve kterém hrál Emilio Estevez hlavního hrdinu jménem John Wisdom. Mátému přišlo toto jméno pozoruhodné jakožto název pro rockovou kapelu, a tak dal svůj návrh ke zvážení ostatním členům. Gáborovi se nápad okamžitě zalíbil, a tak již zbývalo pouze zjistit jedinou věc: jestli již existuje jiná kapela s tímto jménem. Po krátkém průzkumu se ukázalo, že toto jméno před svým rozpadem používala německá old school skupina a také rapová skupina. Rozhodlo se však, že vzhledem k rozdílu v hraných žánrech by nemělo dojít k žádné záměně, a tak bylo rozhodnuto: zrodili se Wisdom.", "section_level": 2}, {"title": "První koncerty.", "content": "První zkoušky započaly s nacvičováním domluvených písní od jiných kapel. Poté Gábor přišel s novou písní (a tím pádem první písní Wisdom), později nazvanou Fate. Ta byla vzápětí následována další: King Of Death, načež začalo přicházet stále více a více nápadů. Po roce tvrdého nacvičování, zkoušení a psaní písní se kapela konečně rozhodla představit publiku. Snažili se vstoupit ve známost doma v Maďarsku za pomoci známějších kapel, díky svým 3 demo nahrávkám. Poté se však kapela Kalapacs rozhodla vzít Wisdom na turné jako svou předkapelu. Skoro přesně rok poté, co se obě kapely poprvé setkaly v klubu, odehráli Wisdom svůj první koncert ve městě Miskolc. Díky prvním koncertům tak kapela získala první fanoušky, publikum z jejich vystoupení bylo obvykle nadšené a novou skupinu přijalo. Na jednom z koncertů v Maďarsku, kde vystupovali, byl v publiku člověk, zabývající se mezinárodními vystoupeními v Maďarsku. Ten v této době pracoval na turné anglické skupiny Iron Maiden s názvem Give Me Ed... 'Til I'm Dead Tour a následně zaslal demo nahrávku Wisdom managementu Iron Maiden. Díky tomu byli Wisdom zanedlouho požádáni, aby vystoupili před Maiden jako předkapela a otevřeli tak koncert, na kterém bylo více jak 15 000 lidí. Toto vystoupení bylo velkým mezníkem pro Wisdom, kterým se tak odstartovala začínající kariéra.", "section_level": 2}, {"title": "Wisdom EP, zrození Wisemana a první videa.", "content": "Později, díky časopisu Born To Be Wild, přicházelo Wisdom stále více nabídek na koncerty, včetně možnosti předskakovat kapele Saxon či být hosty na turné UDO-Doro. Právě na turné UDO-Doro se o kapelu začal zajímat Ronny Milianowicz, frontman švédsko-německé kapely Dionysus, která byla na tomto turné dalším hostem. Ronny začal plánovat společný projekt s Istvánem a rozhodl se stát se zahraničním managerem Wisdom, což umožnilo smlouvu pro první nahrávku. Wisdom se rozhodli nahrát 7 svých písní ve studiu, z nichž 4 byly vydány v Maďarsku a dokončené nahrávky byly poslány nahrávacím společnostem a organizátorům koncertů za účelem reklamy. Mezitím se začal formovat koncept kapely. Máté Molnár chtěl vytvořit fiktivní příběh kolem kapely a jejího názvu, čerpaje inspiraci od Eddieho, maskota Iron Maiden a maskota kapely Megadeth, jménem Vic Rattlehead. Při komponování vznikajícího singlu byl stvořen maskot Wiseman, jemuž dal podobu grafický designér Gyula Havancsák společně se samotnými členy kapely. Brzy Wisdom natočili své první video k písni Strain Of Madness. Natočeno bylo v kryptě slavného maďarského výrobce šampaňského (Törley) v únoru roku 2004. Video bylo následně kvůli problémům se serverem YouTube přidáno na první nahrávku, Wisdom EP. V létě téhož roku byly dokončeny veškeré studiové práce, a tak v červenci 2004 vychází \"Wisdom EP\" se čtyřmi skladbami (Fate, King Of Death, Strain Of Madness a Evil Disguise). Kapela, věrná svému jménu (wisdom = moudrost), přidala malý citát slavných osobností (vědců, filozofů, umělců..) ke každé své písni. Tento citát měl stručně shrnout význam každé písně a jejího textu, což ostatně kapela dělá dodnes. V této době z kapely také odešel bubeník Balázs Hornyák. Nahradil jej Csaba Czébely. První možností zahrát písně z nového EP byl velký koncert švédských Europe, kde Wisdom zahráli opět jako předkapela. \"Wisdom EP\" zaznamenalo úspěch hlavně v domovském Maďarsku, kde Wisdom odehrávali stále více a více koncertů, v zahraničí však kapela stále ještě příliš známá nebyla. Na jaře roku 2005 dokončila turné s kapelou Ossian. Díky vysokému tlaku kvůli přislíbenému, ale nedokončenému albu se kapela rozhodla natočit nové video k akustické písni Unholy Ghost, jenž měla vyjít onom albu. Video bylo natočeno v lese nedaleko maďarského závodního okruhu Hungaroring, na kterém se často odehrávají závody Formule 1 a GP2.", "section_level": 2}, {"title": "Keep Wiseman Alive.", "content": "Po vydání videa Unholy Ghost bylo rozhodnuto, že Wisdom již jsou připraveni stát se nezávislou kapelou bez potřeby být stále jen předkapelou jiných, slavnějších skupin. První takto \"nezávislý\" koncert byl odehrán 19. listopadu 2005 v Budapešti před publikem o přibližném počtu 1200 lidí. Tento koncert nesl název Keep Wiseman Alive, což znamená: Wisdom budou hrát tak dlouho, dokud bude publikum. Během let Wisdom odehráli ještě několik koncertů s tímto názvem, přičemž jednotlivé koncerty byly vždy vzestupně číslovány. Jak se počet fanoušků stále zvětšoval, Wisdom do svých show zařazovali lepší vizuální efekty, zejména pyrotechniku.", "section_level": 2}, {"title": "První album.", "content": "Začátek roku 2006 byl významný několika událostmi: Wisdom byli osloveni, aby zahráli jako předkapela skupině Helloween, která byla již roky jejich vzorem, načež po přijetí této nabídky následovalo i turné. Také mezitím začaly práce na novém albu a bylo oznámeno, že pravděpodobně vyjde do konce roku. Kapelu v té době opustil bubeník Csaba Czébely, který byl nahrazen Péterem Kernem. Péter se tak ujal role bubeníka na nahrávání alba. Po dlouhém vyjednávání s nahrávací společností bylo album vydáno s názvem \"Words Of Wisdom\" pod společností Hammer Records. Nedlouho poté se o hudební materiál Wisdom začala zajímat i japonská společnost Soundholic Record Company a nahrávce \"Words Of Wisdom\" udělila vlastní licenci. Tím pádem se z Wisdom stala první maďarská rocková kapela, která vydala své album v Asii. Album bylo velmi úspěšné a Wisdom byli díky němu nominováni spolu s dalšími pěti interprety na soutěž Eurovision. Kvůli oblíbenosti pop music však Wisdom soutěž nevyhráli, avšak tato nominace byla kapele velikou motivací k další činnosti. Druhý den po vyhlašování soutěže byla kapela vyzvána společností Kiscelli Museum, aby natočila videoklip ke své stejnojmenné písni 'Wisdom'. V tomto klipu se objevil také Wiseman, aby se zdůraznilo jeho postavení v kapele. Na jaře roku 2007 se Wisdom pustili do turné, propagující jejich dosavadní nahrávky. V létě tohoto roku byli Wisdom požádáni, aby zahráli jako předskokani britské skupině Heaven & Hell, jenž se skládala z bývalé sestavy Black Sabbath. Wisdom tak získávali stále více a více nabídek, aby hráli na největších a nejznámějších maďarských festivalech a koncertech (například Sziget Festival).", "section_level": 2}, {"title": "Pauza.", "content": "Jak popularita kapely rostla, zvyšovalo se i napětí mezi jejími členy. István měl stále větší potíže se svými závazky, a proto se po nějaké době s Wisdom dohodli, že své cesty rozdělí. István tedy ze skupiny odešel a zbylí členové kapely nevěděli, jak se z nastálé situace posunout dál. Samozřejmě, že existují kapely, které se proslavily i po výměně zpěváka (například Iron Maiden), to je však velmi neobvyklé. Proto Wisdom ztratili motivaci, museli ale odehrát koncerty, které byly domluveny ještě před Istvánovým odchodem. Požádali proto Zoltána Kisse, aby jim pomohl se zbývajícími koncerty. Nikdy se však nestal oficiálním členem kapely. Během tohoto krátkého turné Wisdom vydali singl s názvem \"At The Gates\". Po vypuštění tohoto singlu a úspěšném odehrání koncertů se Wisdom roku 2008 stáhli do ústraní, aby si dopřáli přestávku a dohodli se, co bude nejlepší pro budoucnost kapely.", "section_level": 2}, {"title": "Návrat.", "content": "Ticho bylo prolomeno až koncertem, kdy Wisdom otevírali show Judas Priest. Tehdy ale začal mít bubeník Péter Kern zdravotní problémy, kvůli kterým musel skončit se svou hudební kariérou. Nahradil ho Bálazs Ágota. Během těchto dvou tichých let, kdy Wisdom byli mimo veřejnost, členové kapely usilovně psali písně a nahrávali materiál pro nové album. Stále však neměli hlavního zpěváka. Poté však, na jaře roku 2010, Gábor potkal na večírku Gábora Nagyho. Představil je jejich společný kamarád a zanedlouho si uvědomili, že spolu jednou hráli na koncertě, když Gábor Nagy se svojí skupinou hrál právě před Wisdom. Gábor N. také prohlásil, že by se rád stal zpěvákem ve Wisdom a zbytek noci strávili zpíváním karaoke. Zanedlouho poté Gábor K. zavolal Gáborovi N. s tím, aby mu poslal nějaké nahrávky zpěvu. NG nahrávky opravdu poslal a během léta po krátkém rozhodování bylo Wisdom jasné, že konečně našli toho správného zpěváka a frontmana. Konečný zvuk nového alba se tak začal formovat a Wisdom se rozhodli natočit další videoklip, tentokrát k rychlé písni Live Forevermore, která odráží maďarskou historii. Ještě před tím, než album vyšlo, se kapela vydala na turné propagovat nové písně. Gábor Nagy měl během všech koncertů na obličeji masku a kápi přes hlavu, což mělo svůj důvod: Wisdom nechtěli, aby se lidé zajímali o nového zpěváka dříve, než vyjde album. Kápě přes hlavu zase měla ukrýt fakt, že Gábor neměl příliš dlouhé vlasy a vizuálně se tak neshodoval se zbytkem kapely. Tento tah se později ukázal být velice chytrým – lidé byli zvědaví na nové album a o to úspěšnější poté bylo jeho následné vydání v dubnu 2011 pod názvem \"Judas\". Na tomto albu hostuje i Mats Levén, bývalý člen skupiny Therion, který zpívá vedlejší vokály v hlavní písni alba, Judas. Album bylo následně vydáno i v Japonsku a USA. Následně kapela natočila další videoklip, tentokrát k lyrické písni Heaven and Hell. Natáčen byl v zahradách a okolí zámku Dég, který kdysi patřil bohaté maďarské rodině. Nový videoklip, ve kterém jsou členové kapely jednotlivě převáženi řeckým bohem Charónem na \"druhý břeh\", byl fanoušky přijat velice dobře a samotnou kapelou je považován za (do té doby) nejlepší. V té době Wisdom oslavovali 10 let své existence a uspořádali turné s názvem X. Wise Years, během kterého navštívili 10 maďarských největších měst a v Budapešti odehráli i Keep Wiseman Alive V.", "section_level": 2}, {"title": "Mezinárodní turné, Marching For Liberty.", "content": "Začátek roku 2012 představoval podepisování smluv s velkými nahrávacími společnostmi (Rock the Nation, Noise Art Records). Tím se skupině otevřely ony pomyslné dveře na zahraniční scénu. Avšak i tento výstup měl svou stinnou stránku: neustálý nárůst povinností a odpovědnosti nedokázal zvládnout kytarista Zsolt Galambos a skupinu posléze opustil. Jeho místa se ujal Máté Bodor, který si právě dokončoval své bakalářské studium na škole Institute of Contemporary Music Performance v Londýně. V srpnu bylo album Judas vydáno celosvětově a skupina se poté přidala ke švédským Sabaton na jejich turné Swedish Empire Tour. Společně se Sabaton a Eluveitie koncertovali dva měsíce po západní Evropě a následně dva týdny v Anglii. V roce 2013 se po krátké pauze vydali na zbytek turné Swedish Empire Tour, tentokrát po východní Evropě. Celkově tak odehráli 58 koncertů v 38 zemích. 27. září 2013 vyšlo třetí album Wisdom s názvem \"Marching For Liberty\". Toto album bylo vydáno mezinárodně společností Noise Art Records. Deska se umístila v maďarském oficiálním žebříčku Hungarian Album Charts na prvním místě. V hlavní písni zpívá také Fabio Lione z Rhapsody of Fire. Ihned po vydání alba se kapela vydala na turné po Evropě společně s kapelami Powerwolf, Majesty a Battle Beast.", "section_level": 2}, {"title": "Wiseman.", "content": "Wiseman je fiktivní postava, maskot skupiny Wisdom. Objevuje se na obalech alb. Jeho životní příběh je vyprávěn i v několika textech písní a na albech napříč celou diskografií kapely. Vzhled této postavy vznikl spoluprací mezi členy skupiny a známým grafickým designérem jménem Gyula Havancsák. Wiseman je zobrazován jako starý a velmi moudrý muž s dlouhými bílými vlasy a bradkou a zarudlýma očima. Jeho nejvýraznějším znakem je ocelový zámek na čelisti, kvůli kterému nemůže mluvit. Jeho největším pokladem je kniha Words Of Wisdom s nejmoudřejšími rčeními a fakty světa. V roce 2006 se dokonce přidal ke kapele na podium, i když pouze na pár minut. O sedm let později, v roce 2013 se Wiseman na podiu objevil znovu během show, jenž oslavovala vydání nového alba Marching For Liberty. Následuje Wisemanův příběh, popisovaný po částech na jednotlivých albech skupiny (překlad příběhu z bookletů): Temné a bezútěšné časy prostupovaly zeměmi říše, kde se ještě nedávno zdála spravedlnost a svoboda býti nezlomnou. Zlé síly se chopily moci a jejich podlým cílem bylo očarovat nevinné lidi, aby je mohly kontrolovat, jak jen se jim zachce. Nejprve se však pouze pokrytecká stvoření stala objekty uchvatitelů, ale jejich vytrvalá zrada shořela tak mocným plamenem, že se téměř všechny smrtelné bytosti zanedlouho poddaly. Knihy, jež byly prohlášeny za prostředky ďábelské síly a vše, co podporovalo ducha starých hrdinských časů, bylo spáleno na hranici. Ti, kteří dokázali prohlédnout očarování, stejně tak dlouho mučení lidé, byli odsouzeni k trestu smrti. Jeden starý moudrý muž byl tehdy odsouzen k svému osudu, připoutaný na místo řetězy. Aby nemohl říkat pravdu ve svých posledních hodinách před popravou, byl mu na ústa strašlivou kletbou připevněn tepaný zámek, vyrobený ze železa. Nikdo neznal jeho jméno ani původ, říkalo se mu tedy jednoduše Wiseman. Nakonec se mu však podařilo zázračně, či snad díky boží vůli, uniknout z jeho uvěznění a zachránit knihu vědění, zvanou Words Of Wisdom (Slova moudrosti) Dlouhé roky uplynuly od doby, kdy starý moudrý muž uprchl. Jak čas plynul, moc zlých sil stále více barbarsky rostla a těch pár, kteří byli dost silní na to, aby odolali a nepodřídili se, byli instinktivně vedeni k hledání vědění, které by je vedlo k lepší budoucnosti. Během svého dlouhého, osamoceného vyhnanství našel Wiseman mír v hlubinách dlouho zapomenutého, mystického lesa. Věděl, že ti, co hledají pravdu, jej brzy najdou a tak je bude moci učit starobylé myšlenky ze své knihy Words Of Wisdom, jež byla zachráněna z plamenů, aby lidem dala naději v temných dobách. Ti, kteří hledali pravdu a vědění, se shromáždili ve velkých počtech. Moudré myšlenky zaujaly jejich mysl a naděje na lepší časy v nich byla o to více posílena. Věděli o dlouhé a únavné cestě, jež před nimi stále ležela, rozhodli se po ní však jít i přes všechny komplikace a nebezpečí, jaká s sebou nesla. Ale pravá víra a vytrvalost nebyla v každém z nich tak nezlomná. Využívaje zranitelnosti jednoho z nich, i zde se zlo uhnízdilo. Ďábelská slova mu začala slibovat jednodušší a slavnější cestu, na jejímž konci měla zářit nepochopitelná síla a moc. Ocitl se tak u bran (At The Gates) Nebe a Pekla a jeho slabost jej přemohla. Jakmile byla smlouva se zlem zpečetěna, nebylo pro něj již cesty zpět. Uběhly dlouhé měsíce, zatímco se jeho potemnělá duše kompletně naplnila nenávistí k Wisemanovi a jeho výuce. 'Judas' vyhledával správný okamžik k provedení svého příšerného skutku, zradě všeho, v co kdysi věřil a všech, ke kterým patřil. Jeho zmatená mysl jej nabádala k tomu, aby zahubil moudrého vůdce. Kdyby jeho zlý plán skutečně vyšel, poslední odpor vůči již všude rozšířenému zlu by upadl a pekelný chaos se rozšířil zemí, neboť by nebyla žádná síla, která by chaosu překážela a mohla jej zkrotit. Judas byl připraven provést svůj hrozný čin, když najednou se Wiseman otočil a jejich oči se setkaly. Starý muž jej pozoroval, naplněn ohromnou moudrostí, propichoval zrádce hluboko do duše a tak mu zabránil v provedení jeho zákeřného plánu. V ten okamžik si Judas uvědomil, jak hluboko klesl a jak daleko zbloudil od víry a myšlenek, o které kdysi s pýchou usiloval. Pocítěná lítost oživila jeho víru a rozhodl se, že by měl stát s nepochybnou oddaností na straně moudrosti a nikdy již znovu nepodlehnout falešným pokušením. Útlak a bolest po celém světě v tu chvíli zakolísaly. Tyrani bojovali s mnohem tajemnějšími myšlenkami, než kdy jindy, aby mohli zničit rebely, a bez milosti bojovali proti těm, kteří hledali Wisemanův kruh vědění. Wiseman věděl, že den, na který tak dlouho čekal, konečně nadešel. Plamen naděje vzplál v srdcích jeho následovníků, když vyšel ze svého přístřešku, aby je vedl k porážce zlé říše. Toto byl začátek, pochod za svobodou...", "section_level": 1}], "src_summary": "Wisdom je maďarská power metalová skupina z Budapešti, založená na konci roku 2001. Mnoho textů skupiny, stejně tak obaly jednotlivých alb, se soustředí na příběh starého fiktivního muže jménem Wiseman, který je tak kapelním maskotem.", "tgt_summary": "Wisdom was a Hungarian power metal band from Budapest. Formed in autumn 2001, the group is known for its practice of basing each song on a well-known quotation. Many of the band's lyrics and all of the album covers center on the story of an old man, a cult figure called Wiseman.", "id": 163725}
{"src_title": "Dietrich Mateschitz", "tgt_title": "Dietrich Mateschitz", "src_document": [{"title": "Životopis.", "content": "Narodil se v učitelské rodině s chorvatskými předky, rodiče se však rozvedli, když byl ještě malý. Ačkoli se nikdy neoženil, má syna. Vystudoval Institut světového obchodu ve Vídni, ale vynikajícím studentem nebyl a studoval deset let. Vytvořením energetického nápoje Red Bull Mateschitz vytvořil vlastní odvětví v rámci nealkoholických nápojů. Stříbrnomodré plechovky se staly nejslavnější rakouskou značkou moderní éry. Po studiích nastoupil do Unileveru, kde se stal produkt manažerem. S energetickými nápoji se setkal víceméně náhodou při cestě do Thajska. Bylo to na začátku 80. let a v Evropě je nikdo neznal. Mateschitz rozpoznal potenciál nápoje \"Krating Daeng\" (v thajštině „Rudý býk“) a domluvil se s Čaleem Júvitjou, majitelem receptu, na založení společnosti v Rakousku. Díky receptu má thajská rodina v Red Bullu 51% podíl, na Rakušana připadá zbytek. Proběhlo několik let testování, aby byl nápoj přizpůsoben požadavkům Evropanů. Na rakouský trh byl Red Bull uveden až v roce 1987. Zatímco v Thajsku byl nápojem pracujících, zejména řidičů dálkových kamionů, dělníků ve stavebnictví či farmářů, v Rakousku se Mateschitz zaměřil zejména na mladé, což platí dodnes. Red Bull již od počátku měl vynikající marketingovou strategii založenou na vtipné reklamě. Slogan „\"Red Bull vám dává křííídla\"“ má ekvivalent v desítkách jazyků. Přesto však výsledky první desetiletky podnikání nebyly přesvědčivé a společnost tradičně končila ve ztrátě. Přesto expandovala do Maďarska a Německa v roce 1992 a do Velké Británie o tři roky později. Zpočátku měli tuto limonádu v oblibě především sportovci kvůli doplnění energie. Později se však Red Bull ve velkém začal konzumovat také v klubech, a to i přes cenu, která se pohybuje nad 50 korunami na diskotékách v České republice a nad třemi eury například v Německu. Dnes je nejznámější kombinace energetického nápoje s vodkou. Od roku 1998 se Red Bull prodává také v Americe, místní trh dnes pro Mateschitze spolu s Velkou Británií představuje největší odbytiště. S image globální značky též přišlo spojení Red Bullu s módními adrenalinovými sporty; Red Bull tak pořádá snowboardové závody, ale též akce akrobatických letadel. V roce 2000 se ve světě poprvé prodalo přes miliardu plechovek nápoje. V roce 2004 získal Red Bull tým Jaguar a o rok později i nejhorší stáj celé Formule 1, Minardi. Spojení s motosportem však společnosti pravděpodobně zdaleka nepřináší tolik, kolik do něj vkládá. Ztráta je údajně okolo 30 milionů dolarů ročně. Je to úlitba Mateschitzově zálibě v motorových strojích, která se nejlépe projevuje na salzburském letišti. Tam stojí Hangár 7, Mateschitzova soukromá budova ze skla a oceli, kde přechovává historické letecké skvosty, jako je například DC-6B, se kterým létal jugoslávský diktátor Josip Broz Tito. Red Bull tak sponzoruje celý seriál akrobatického létání. Mateschitz však velké investice věnuje též do fotbalového klubu Red Bull Salzburg. Hrával za něj bývalý český reprezentant Karel Piták, nicméně Mateschitz stál i o Ronalda, Luíse Figa či Pavla Nedvěda. Nízká úroveň rakouské ligy však kvalitní hráče odrazuje od přestupu do Salzburgu. Red Bull také koupil fotbalové kluby v New Yorku a Lipsku. Jeho energetického nápoje se dnes prodá po celém světě na tři miliardy ročně a prodej stále roste. Podle časopisu Forbes mu vynesl majetek okolo 3 miliard dolarů. Mateschitz také koupil tropický ostrov v souostroví Fidži a staví zde luxusní hotel.", "section_level": 1}], "src_summary": "Dietrich Mateschitz (* 20. května 1944, St. Marein im Mürztal, Rakousko) je rakouský podnikatel, spoluzakladatel společnosti Red Bull GmbH, v níž vlastní 49procentní podíl. Jeho majetek odhadl v roce 2012 časopis Forbes na 5,3 miliard dolarů. Spolu s někdejším rakouským závodníkem v motokrosu Heinzem Kinigadnerem, jehož syn po nehodě ochrnul, založil nadaci \"Wings for Life\". Její činnost je zaměřena na získání prostředků na výzkum poranění míchy, za tímto účelem pořádá také stejnojmenný charitativní běh.", "tgt_summary": "Dietrich Mateschitz (; born 20 May 1944) is an Austrian billionaire businessman. He is the co-founder and 49% owner of the Red Bull energy drink company. As of June 2019, Mateschitz's net worth was estimated at $19.5 billion, making him the 53rd richest person in the world.", "id": 2073185}
{"src_title": "Agentura práce", "tgt_title": "Employment agency", "src_document": [{"title": "Formy zprostředkování zaměstnání agenturou práce.", "content": "České pracovní právo stanovuje tři základní formy zprostředkování zaměstnání agenturami práce: vyhledání zaměstnání pro fyzickou osobu o práci se ucházející, vyhledání vhodných zaměstnanců pro zaměstnavatele, který hledá nové pracovníky, nebo zaměstnávání fyzických osob za účelem výkonu jejich práce pro uživatele – jinou právnickou nebo fyzickou osobu, která práci přiděluje a dohlíží na její provedení.", "section_level": 1}, {"title": "Vyhledání zaměstnání pro fyzickou osobu.", "content": "Činnosti spojené s vyhledáním zaměstnání pro fyzickou osobu spočívají v následujícím. Agentury práce zastupují uchazeče o zaměstnání v kontaktu s firmami a pomáhají jim se všemi náležitostmi při hledání práce, jako úpravou životopisu, vystupováním na pohovoru, nástupem do zaměstnání. Kandidáti se obracejí na agentury na základě doporučení nebo přes vyhledání na internetu (internetové pracovní portály) a také na veletrzích pracovních příležitostí. Osobní údaje kandidáta agentura práce vkládá do databáze uchazečů, dokud se vhodné pracovní místo neobjeví. Jakmile se taková pracovní příležitost objeví, agentura práce kandidáta pozve na výběrový pohovor, a v případě úspěšného absolvování pohovoru zaměstnavatel uzavře s kandidátem pracovní smlouvu.", "section_level": 2}, {"title": "Vyhledání zaměstnanců pro zaměstnavatele.", "content": "Velká část personálních agentur hledá uchazeče o zaměstnání z pasivních zdrojů, kterými jsou buď interní databáze, databáze pracovních úřadů nebo online databáze internetových pracovních portálů, které nabízí registraci pro uchazeče zdarma. Zmíněné pracovní portály nefungují pouze jako online databáze uchazečů, ale současně jako inzertní místa pracovních příležitostí. Zájemce o inzerované zaměstnání může zaměstnavatele/personální agenturu kontaktovat buď prostřednictvím odpovědního formuláře, nebo přímo. Pro inzerenty jsou ve většině případů služby pracovních portálů zpoplatněny, pro uchazeče o zaměstnání jsou vždy zdarma. Inzerce pracovních pozic ale není jen věcí online portálů. Stále ještě je hojně využívána inzerce v tisku, kromě novin a časopisů se využívají i tiskoviny specializující se přímo na inzerci. V poslední době je velmi častým způsobem vyhledávání zaměstnanců pro zaměstnavatele tzv. headhunting (z angl. \"headhunter\", lovec lebek). Jde o cílené oslovení pracovníka, který působí na identické či obdobné pracovní pozici u konkurence. Výhodou, kterou tento výběr zaměstnanců přináší, je oslovení kvalifikovaného a kvalitního zaměstnance, jehož není třeba nijak zaškolovat či připravovat. Spolupráce mezi zaměstnavatelem a agenturou práce zpravidla se skládá z několika etap:", "section_level": 2}, {"title": "Zaměstnávání fyzických osob za účelem výkonu práce pro uživatele.", "content": "Jednou ze základních forem zprostředkování zaměstnání agenturou práce je zaměstnávání fyzických osob za účelem výkonu jejich práce pro uživatele nebo agenturní zaměstnávání. Jde o tzv. \"outsourcing zaměstnanců\". Těchto služeb využívají zejména podniky, které mají požadavky na velké množství pracovních sil pro méně kvalifikované činnosti a často pouze na dobu určitou (sítě supermarketů atd.). Těmto podnikům personální agentura poskytne požadované zaměstnance, kteří ale nevstupují do pracovního poměru s klientem, ale jsou zaměstnanci zprostředkovatelské agentury, která jim vyplácí mzdu. Za zaměstnance v tomto případě jedná agentura, a proto jsou veškeré zaměstnanecké výhody a bonusy závislé na smluvních podmínkách mezi klientem a agenturou. Některé velké podniky už jiný způsob pracovních možností nenabízí. Agentura práce může svého zaměstnance dočasně přidělit k výkonu práce pro uživatele jen na základě písemné dohody o dočasném přidělení zaměstnance uzavřené s uživatelem. Agentura práce s účinností od 29. 7. 2017 může dočasně přidělit k výkonu práce u uživatele i zaměstnance, kterému byla vydána zelená karta, modrá karta, nebo kterému bylo vydáno povolení k zaměstnání.", "section_level": 2}, {"title": "Podmínky udělení povolení ke zprostředkování zaměstnání.", "content": "Povolení ke zprostředkování zaměstnání agentuře práce vydává Úřad práce na základě žádosti fyzické nebo právnické osoby. Podmínkou udělení povolení právnické osobě je bezúhonnost a splnění podmínek fyzickou osobou, která plní funkci odpovědného zástupce pro účely zprostředkování zaměstnání. Podmínky udělení povolení fyzické osobě je dosažení věku 18 let, bezúhonnost, odborná praxe v oblasti zprostředkování zaměstnání nebo v oboru, pro který má být zprostředkování zaměstnání povoleno, a to v rozsahu alespoň 2 roků u osoby vysokoškolský vzdělané a 5 roků u osoby se středoškolským vzděláním.", "section_level": 1}, {"title": "Pojištění agentury práce.", "content": "Agentura práce je povinna sjednat pojištění záruky pro případ svého úpadku, na základě něhož vzniká dočasně přidělenému zaměstnanci právo na plnění v případě, kdy mu agentura práce z důvodu svého úpadku nevyplatila mzdu.", "section_level": 1}, {"title": "Profesní organizace agentur práce.", "content": "Na českém trhu práce působí dvě profesní organizace, sdružující agentury práce. První z nich je Asociace poskytovatelů personálních služeb (APPS), která sdružuje personální agentury a poradenské společnosti v oblasti poskytování personálních služeb. Asociace spojuje největší poskytovatele temporary služeb České republice, kteří nabízí zprostředkování zaměstnání formou dočasného přidělení. Cílem organizace je vytváření podmínek pro úspěšný rozvoj stabilního trhu pracovních sil v České republice. Druhá organizace je Asociace pracovních agentur (APA), nezisková nepolitická profesní organizací sdružující agentury práce, převážně poskytovatele dočasné pracovní výpomoci (\"temporary help\"). APA historicky sdružuje převážně menší agentury práce, jejichž hlavní činností je „krátkodobá dočasná pracovní výpomoc“ a část členů se specializuje na „studentské brigády“. Ale nejen na ně, další členové APA poskytují plné portfolio služeb agentur práce všem uchazečům o zaměstnání a zájemcům o zaměstnance.", "section_level": 1}], "src_summary": "Agentury práce jsou právnické nebo fyzické osoby, které mají povolení k příslušné formě zprostředkování zaměstnání, udělené Generálním ředitelstvím Úřadu práce. Jakožto personální agentury jsou komerčními institucemi, jejichž činností je zajištění poptávky zaměstnavatelů po zaměstnancích a výběr uchazečů o zaměstnání dle kritérií zadaných klienty. Agentura práce však nemůže chtít finanční náhradu po osobě, které je zaměstnání zprostředkováno, zakázány jsou také srážky ze mzdy. Na českém trhu práce se pohybuje velké množství personálních agentur, podstatná část z nich se specializuje pouze na určité obory. Kromě standardních služeb nabízejí také kariérní poradenství, personální audity, outplacement, testování pracovních předpokladů, HR marketing a další.", "tgt_summary": "An employment agency is an organization which matches employers to employees. In all developed countries, there is a publicly funded employment agency and multiple private businesses which act as employment agencies.", "id": 1823660}
{"src_title": "Bloch MB.131", "tgt_title": "Bloch MB.131", "src_document": [{"title": "Vývoj a popis.", "content": "Letoun MB.130 byl vyvinut v reakci na požadavek ze srpna 1933 francouzské Technické správy letectva (\"Service Technique de l’Aéronautique\", zkratka: \"STAé\"), která spadala pod francouzské ministerstvo letectví (\"Ministére de l’Air\"), na čtyřmístný bojový letoun. Letoun měl být univerzální, schopný denního bombardování bez ochrany stíhačů, měl mít možnost působení v průzkumné roli a dokonce i v roli dálkového stíhacího letounu jako ochrana těžkých bombardérů. Letoun měl být schopen nést 500 až 1 000 kg bomb rychlostí 350 km/h ve výšce 4 000 m na vzdálenost 1 300 km. Společnost Bloch tedy postavila prototyp letounu MB.130A „Guynemer“. Letoun, pojmenovaný podle francouzského leteckého esa z 1. světové války Georgese Guynemera, byl archaického vzhledu, který nezapřel svou podobnost s dalšími stroji společnosti Bloch, například s letounem Bloch MB.200. Byl to celokovový, dvoumotorový, jednoplošný dolnoplošník s původně pevným kapotovaným, ale později zatahovacím podvozkem. Letoun poprvé vzlétnul 8. června 1934 ve Villacoublay. Mimo letounu MB.130 se soutěže zúčastnily i stroje Amiot 144, Société Aérienne Bordelaise SAB-80, Potez 540, Farman F.420 a Breguet 460. Navzdory nepříliš oslnivým výkonům byl letoun vybrán jako vítěz a v říjnu 1935 bylo objednáno prvních 40 strojů. K pohonu stroje sloužily dva dvouhvězdicové čtrnáctiválcové motory Gnome-Rhône 14 Kdrs (559 kW). Po sérii prvních zkušebních letů byl letoun vybaven zatahovatelným podvozkem a motory Gnome-Rhône 14 Kirs-1/Kjrs-1 (640 kW). Takto upravený stroj dostal označení MB.130B a poprvé vzlétnul 3. dubna 1935. Čtyřmístný letoun byl vyzbrojen trojicí pohyblivých kulometů ráže 7,5 mm a měl nést až 1 000 kg leteckých pum. Ministerstvo letectví si však uvědomilo, že hranatý archaický stroj se slabými výkony nepřináší téměř nic nového, a proto objednávku brzy zrušilo. Prototyp letounu byl zničen při nehodě v roce 1937. Plánovaná verze s plováky a torpédy s označením MB.130M zůstala jen ve fázi projektu. Společnost \"Avions Marcel Bloch\" však nechtěla přijít o státní zakázku, a proto na své náklady stroj podstatně přepracovala. Výsledkem byl vlastně úplně odlišný letoun označený MB.131. Letoun měl aerodynamicky vytříbenější dlouhý štíhlý trup se zapuštěnými hlavami nýtů, byla opuštěna koncepce aerodynamicky nevýhodných velkých střeleckých věží. Ještě nezalétaný prototyp byl poprvé předveden na pařížském aerosalonu v roce 1936. Byly postaveny dva prototypy. První z nich byl čtyřmístný MB.131-01 a poprvé vzlétnul 12. srpna 1936. Druhý z nich byl pětimístný MB.131-RB5-02, který vykonal svůj první let až 5. května 1937. Prototypy byly zpočátku vybaveny motory Gnome-Rhône 14K Mistral Major, ale později byly vybaveny motory Gnome-Rhône 14N-10/11 o výkonu 699 kW (950 k), které měly být i na sériových strojích. K zahájení sériové výroby však vedla ještě dlouhá cesta. Vývoj a zkoušky prototypů vedly k celé řadě konstrukčních úprav. Byly podniknuty i pokusy se silnější obrannou výzbrojí pomocí leteckých kanónů ráže 20 mm. Tyto kanóny byly ale těžkopádné, a proto bylo přistoupeno k návratu k dobře ovladatelným, ale málo účinným kulometům ráže 7,5 mm. Jeden kulomet byl umístěn v přídi, druhý ve výstupku pod trupem a třetí ve hřbetní věžičce. Na jaře 1937 byla sériová výroba zadána státní společnosti SNCASO. Tato společnost vznikla po znárodnění francouzského leteckého průmyslu a zahrnovala i původní společnosti Bloch a Blériot. Nejprve bylo vyrobeno 13 průzkumných strojů s označením MB.131-R4 pro dálkový strategický průzkum. První z nich poprvé vzlétnul v květnu 1938. Tyto letouny vybavené kamerami Labrely F30 a/nebo F50 dobře zapadaly do představ francouzské armády o roli letectva. Letectvo mělo zajišťovat hlavně průzkum pro vedení pozemních obranných bitev. Po vyrobení těchto čistě průzkumných strojů bylo vyrobeno 5 strojů označených MB.131-Ins se zdvojeným řízením, které byly určeny pro výcvik pilotů. Poté byla zahájena výroba více než stovky průzkumných a bombardovacích strojů MB.131-RB4. Letouny byly poháněny motory Gnome-Rhône 14N-10/11 s třílistými vrtulemi, které měly protiběžný chod pro usnadnění ovladatelnosti letounu. Podle některých zdrojů bylo vyrobeno 119 letounů MB.131-RB4. Další letouny (prototypy MB.131, 132 a 133) byly upraveny do standardu MB.131. Nakonec bylo včetně prototypů vyrobeno 142 strojů MB.131 všech verzí. K letectvu bylo dodáno celkem 141 strojů MB.131. Dalším vývojem letounu vzniknul pokročilejší MB.133-RB4, který se od letounu MB.131 odlišoval zdvojenou svislou ocasní plochou. Toto řešení bylo zvoleno pro lepší ovladatelnost letounu a ke zvětšení střeleckého pole pro hřbetního střelce, který měl obsluhovat kanón ráže 20 mm. Jediný vyrobený prototyp MB.133-RB4-01 poprvé vzlétnul 1. října 1937, přičemž byl poháněn motory Hispano-Suiza 14 A12/13 s výkonem 735 kW (1 000 k). Během zkoušek si letoun vedl dobře. Byl lepší a rychlejší než původní MB.131, ale v té době se na scéně objevily podstatně lepší stroje, jako byl například Lioré-et-Olivier LeO.451, a proto byl vývoj stroje MB.133 ukončen. Letoun byl později přestavěn do standardu MB.131. V roce 1936 vypsala francouzská Technická správa letectva požadavek na nový čtyřmístný bombardér (kategorie B4). Nedostatek velkých silných motorů vedl k tomu, že bylo uvažováno o čtyřmotorovém stroji. Všechny střelecké věžičky měly být nahrazeny kulomety střílejícími okénky. Letoun měl unést 1 500 kg bomb (největší bomba měla mít hmotnost 200 kg), přičemž měl mít dolet 2 200 kg s 800 kg bomb. V reakci na tyto požadavky začal Blochova konstrukční kancelář pracující pro SNCASO pracovat na dvou modelech. Jeden měl mít dva a druhý čtyři motory. Dvoumotorová verze dostala označení MB.134 a čtyřmotorová verze byla označena MB.135. První projekt předpokládal výrobu nového křídla, zdvojené svislé ocasní plochy a pohon dvojicí motorů Gnome-Rhône 14 P (919 kW, 1 250 k). Letoun MB.134-01 byl nakonec vybaven motory Gnome-Rhône 14 N48/49 (747 kW, 1 015 k), poprvé vzlétnul 22. července 1939, ale byl těžce poškozen při nehodě během přistání 21. dubna 1940. Ve stejné době byla postavena i čtyřmotorová verze MB.135-01. Letoun měl stejný trup jako MB.134. Křídlo bylo podobné, upravené pro čtveřici motorů Gnome-Rhône 14M 4/5 (522 kW, 710 k) a později 6/7. Pumovnice mohla pojmout až 1 350 kg bomb. Letoun poprvé vzlétnul 12. ledna 1939. Navzdory slibným výkonům a výborné ovladatelnosti se letoun nedostal do sériové výroby.", "section_level": 1}, {"title": "Operační historie.", "content": "Letouny vstoupily do služby v červnu 1938 u sedmi průzkumných skupin (\"Groupe de Reconnaissance\") – šest v kontinentální Francii a jedna v severní Africe. Po vypuknutí 2. světové války v období tzv. „podivné války“ Francie bohužel nasadila stroje k průzkumu nad západními oblastmi Německa za dne. To byla vážná chyba, protože pomalé stroje byly snadnou kořistí moderních německých stíhaček. Jednotky utrpěly ztráty, a proto jim bylo od října 1939 nařízeno operovat jen v noci. Během těchto letů dokázaly proniknout hluboko do německého území. V květnu 1940 již byly všechny jednotky ve Francii přezbrojeny hlavně letouny Potez 63.11, přičemž původní stroje MB.131 sloužily nadále jen v Africe. K 10. květnu 1940 sloužilo u průzkumných skupin ještě 35 letounů MB.131 a dalších 64 se nacházelo u cvičných jednotek. Od 3. září 1939 do 24. června 1940 bylo ztraceno 8 letounů (4 sestřeleny, 4 zničeny při nehodách), přičemž zahynulo 10 mužů. Po skončení bitvy o Francii zůstalo 53 letounů ve vlastnictví vlády ve Vichy. Byly používány k vlekání cvičných terčů a k dalším pomocným účelům. 21 letounů bylo ukořistěno Němci ve špatném stavu. Některé letouny Němci zřejmě používali k pomocným účelům, zbylé letouny byly sešrotovány.", "section_level": 1}, {"title": "Varianty.", "content": "MB.130A-01 Guynemer MB.130B MB.130M MB.131-01 MB.131-02 MB.131-R4 MB.131-Ins MB.131-RB4 MB.132 MB.133 MB.134 MB.135 MB.136", "section_level": 1}, {"title": "Specifikace (MB.131-RB4).", "content": "\"Technické údaje pocházejí z publikací „War Planes of the Second World War: Volume Seven Bombers and Reconnaissance Aircraft“ a „Letadla 1939–45: Stíhací a bombardovací letadla Francie a Polska“\". Německo", "section_level": 1}], "src_summary": "Bloch MB.130 a letouny od tohoto typu odvozené patřily do série francouzských průzkumných a bombardovacích letounů, které byly vyvinuty ve 30. letech 20. století. Letouny zažily omezenou službu na počátku 2. světové války, ale v porovnání s německou \"Luftwaffe\" byly v té době již zastaralé. Po pádu Francie v roce 1940 byly některé z nich zařazeny do služeb \"Luftwaffe\".", "tgt_summary": "The Bloch MB.130 and its derivatives were a series of French monoplane reconnaissance-bombers developed during the 1930s. They saw some limited action at the beginning of World War II but were obsolete by that time and suffered badly against the \"Luftwaffe\". After the fall of France, a few were pressed into \"Luftwaffe\" service.", "id": 1153819}
{"src_title": "Klášter Penthemont", "tgt_title": "Pentemont Abbey", "src_document": [{"title": "Historie.", "content": "Opatství Penthement (též Pentemont, Panthemont nebo Pantemont) založil v roce 1217 Filip z Dreux, biskup v Beauvais, poblíž města Beauvais. Po poškození budovy povodní v roce 1670 opatství přesídlilo v roce 1672 do Paříže a jeptišky přišly do budovy augustiniánského kláštera zrušeného v roce 1670. Klášter přijímal ženy z vyšších tříd. Byla zde vychována Louise Adélaïde Bourbonská (1757-1824), dcera Ludvíka V. Josefa Bourbonského, prince de Condé. Joséphine de Beauharnais zde pobývala po dobu svého rozvodu se svým prvním manželem Alexandrem de Beauharnais. Louise d'Esparbès de Lussan, hraběnka de Polastron a budoucí milenka Karla X. zde žila jako patnáctiletá, protože její rodina usoudila, že je ještě příliš mladá, aby žila se svým osmnáctiletým manželem. Na začátku 18. století byla původní budova příliš zastaralá a malá. Marie-Catherine de Béthizy de Mezieres, abatyše od roku 1743, rozhodla o kompletní rekonstrukci kláštera. Bylo osloveno několik architektů a realizací byl nakonec pověřen Pierre Contant d'Ivry (1698-1777). Základní kámen byl položen v roce 1747, ale finanční prostředky nedostačovaly i přes podporu dauphina Ludvíka Ferdinanda Bourbonského, syna Ludvíka XV., a štrasburského arcibiskupa Armanda II. Françoise Augusta de Rohan-Soubise, takže se práce protáhly až do začátku Francouzské revoluce. Základní kámen pro kapli byl položen v roce 1753, vysvěcena byla v roce 1756 a dokončena v roce 1766. Po Contantově smrti roku 1777 převzal stavbu architekt jménem Petit. Budova konventu byla dokončena v roce 1783. V roce 1790 bylo opatství zrušeno a stavební práce byly ukončeny. Stavba přešla do vlastnictví státu. V roce 1803 klášter začal sloužit Národní gardě jako kasárna, později zde sídlila Císařská garda Napoleona I. a garda Napoleona III. Kaple byla vyklizena a sloužila jako skladiště. V roce 1805 byla část kláštera zbourána kvůli stavbě ulice \"Rue de Bellechasse\". V roce 1843 byla kaple přenechána reformované církvi, zatímco zbytek objektu zůstal armádě. V roce 1915 se sem přestěhoval Penzijní fond ministerstva války, dnes zde sídlí úřad pro bývalé vojáky. Od roku 1983 jsou části stavby chráněny jako historická památka. Až na pár dekorativních prvků v sídle abatyše se z vnitřního vybavení kláštera nedochovalo nic.", "section_level": 1}], "src_summary": "Klášter Penthemont je bývalé opatství v Paříži. Nachází se na křižovatce ulic \"Rue de Bellechasse\" a \"Rue de Grenelle\" v 7. obvodu. Objekt dnes slouží francouzské armádě.", "tgt_summary": "Pentemont Abbey (, \"Pentemont\", \"Panthemont\" or \"Pantemont\") is a set of 18th and 19th century buildings at the corner of Rue de Grenelle and Rue de Bellechasse in the 7th arrondissement of Paris. The abbey was a Cistercian convent founded near Beauvais in 1217 and moved to its current site in Paris in 1672 at the behest of Louis XIV. A reconstruction of the abbey was initiated in 1745 by the Abbess Marie-Catherine Béthisy de Mézières and work was completed in 1783. In the late 18th century the abbey was one of the most prestigious educational institutions in Paris for daughters of the elite, including two of Thomas Jefferson's. The abbey also provided rooms for ladies of good standing who were in search of rest, including Joséphine de Beauharnais when the case of her separation from her first husband was heard. The abbey was disestablished during the French Revolution and the buildings were turned over to military use, first as the home of the National Guard, then the Imperial Guard, and later the Cent-gardes. It continues to be occupied by the Ministère de la Défense with the exception of the former chapel, which since 1844 has been a Protestant church, the Temple de Pentemont. In August 2014 the Ministry of Defence, facing budget cuts due to austerity policies, sold the buildings to a real estate investment trust, \"Foncière des 6ème et 7ème Arrondissements de Paris\", with plans to move all ministry offices out of the abbey by the end of October, 2016.", "id": 1670781}
{"src_title": "Kostel svatého Pavla a Ludvíka", "tgt_title": "Saint-Paul-Saint-Louis", "src_document": [{"title": "Historie.", "content": "První svatyně věnovaná svatému Pavlovi Thébskému v těchto místech byla kaple Saint-Paul-des-Champs (sv. Pavel v Polích) postavená asi 632-642 uprostřed obdělávaných polí v úrovni současného domu č. 30-32 na rohu ulic \"Rue Saint-Paul\" a \"Rue Neuve-Saint-Pierre\". Byla to hřbitovní kaple kláštera sv. Eligia založeného pro jeptišky v prostoru dnešního Justičního paláce svatým Eligiem a Dagobertem I. Kaple byla později přeměna na kostel zasvěcený Pavlovi z Tarsu, který se stal v roce 1125 farním kostelem. Ten byl v 15. století přestavěn, poté byl prodán a v roce 1796 zbořen, později zde byla postavena ulice \"Rue Neuve-Saint-Pierre\". Základní kámen současného kostela položil král Ludvík XIII. v roce 1627. Kostel byl určen pro Profesní dům jezuitů v sousedství. Jeho první název byl kostel \"Saint-Louis de la maison professe des Jésuites\". První mši slavil kardinál Richelieu dne 9. května 1641. V kostele kázal i Jacques-Bénigne Bossuet. V letech 1688-1698 zde byl hudebním mistrem Marc-Antoine Charpentier, působili zde i André Campra a Louis Marchand. Když Pařížský parlament v roce 1762 vyhnal jezuity z Francie, daroval kostel kanovníkům kláštera Sainte-Catherine-du-Val-des-Écoliers. Dne 2. září 1792 bylo v kostele zabito pět kněží během tzv. zářijových masakrů. Během Velké francouzské revoluce sloužil kostel jako chrám Rozumu. Katolické bohoslužby zde byly obnoveny v roce 1802. Kostel byl vedle svatého Ludvíka zasvěcen i svatému Pavlovi na památku zničeného kostela Saint-Paul-des-Champs a pokračoval ve funkci farního kostela. V kostele byla pokřtěná v roce 1626 Marie de Sévigné. Dne 15. února 1843 zde měla svatbu dcera Victora Huga Léopoldine.", "section_level": 1}, {"title": "Architektura.", "content": "Z rozhodnutí Ludvíka XIII. navrhli jezuitští architekti Étienne Martellange (1569–1641) a François Derand (1590–1644) novostavbu s využitím středověkého zdiva. Kostel je trojlodní jezuitská bazilika, inspirovaná římskými stavbami se zachováním francouzských tradic. Zřetelná je podobnost s kostelem Gesù v Římě. Liší se jen proporce, pařížský kostel je širší a delší. Půdorys je trojlodím tvořeným širokou hlavní lodí zaklenutou plackami a postranními loděmi s navzájem průchozími kaplemi a emporami nad nimi, s kupolí nad křížením, přesně jako má římský Il Gesù. Poněkud upravené formy latinského kříže francouzských kostelů se projevují protaženým transeptem. Ten je v tomto případě jen mírně vystouplý jako malé apsidy. Vysoká okna umožňující vstup bohatého světla a kupole nad transeptem také připomínají italskou architekturu. Naopak výškové proporce (kupole je vysoká 55 metrů) více ukazuje na tradici francouzské gotického umění.", "section_level": 1}, {"title": "Exteriér.", "content": "Fasáda je trojetážová a trojosá, členěná dvojicemi sloupů, má typický rozvrh raně barokního římského chrámu Vignolova typu. Její převýšení a klasicizující způsob výzdoby je typicky pařížský, ale může připomenout také architekturu v Nizozemsku. Hlavním inspiračním zdrojem mohla být fasáda kostela svatého Gervásia a Protásia, kterou postavil v roce 1618 Salomon de Brosse. Má shodné tříetážové průčelí flankované korintskými sloupy.", "section_level": 2}], "src_summary": "Kostel svatého Pavla a Ludvíka (fr. \"Église Saint-Paul-Saint-Louis\") je katolický farní kostel ve 4. obvodu v Paříži, v ulici \"Rue Saint-Antoine\". Kostel je zasvěcen světcům Pavlovi z Tarsu a svatému Ludvíkovi.", "tgt_summary": "Église Saint-Paul-Saint-Louis is a church on rue Saint-Antoine in the Marais quarter of Paris. The present building was constructed from 1627 to 1641 by the Jesuit architects Étienne Martellange and François Derand, on the orders of Louis XIII of France. It gives its name to Place Saint-Paul and its nearest Metro station, Saint-Paul. Next door to the church is the Lycée Charlemagne, also founded by the Jesuits.", "id": 1939282}
{"src_title": "Carl Larsson", "tgt_title": "Carl Larsson", "src_document": [{"title": "Život.", "content": "Narodil se v chudých poměrech, navíc v době, kdy Švédsko procházelo hospodářskou krizí. Čtyřčlenná rodina bydlela v jednopokojovém bytě v činžovním domě. Jacobsen, Larssonův učitel na základní škole, rozpoznal žákův talent a zařídil, že byl roku 1866 přijat na Královskou švédskou akademii umění. Navštěvoval ji až do roku 1876, během studií byl několikrát oceněn. Od roku 1871 pracoval ve fotografickém ateliéru bratří Roeslerů a jako grafik pro humoristický časopis \"Kasper\". V roce 1875 vyšly první pohádky, romány a divadelní hry s jeho ilustracemi, o rok později si začal vydělávat také jako portrétista. Do roku 1889 vytvářel grafiky pro \"Ny Illustrerad Tidning\" (Nové ilustrované listy). V roce 1877 odjel poprvé do Paříže a následující dvě léta strávil v Barbizonu. Moderní malířské směry ho však příliš neoslovily. V letech 1882–1887 trávil spolu s dalšími švédskými malíři Ernstem Josephsonem, Bruno Liljeforsem a Andersem Zornem léta ve městě Grez-sur-Loing, 65 kilometrů jihovýchodně od Paříže. Zde se také seznámil se svou budoucí ženou Karin Bergöö, budoucí designérkou nábytku a textilií v jejich společném domě. Akvarely vzniklé v Grezu byly roku 1883 oceněny medailí na pařížském Salónu, některé zakoupilo Národní muzeum ve Stockholmu. V té době poznal svého dlouholetého mecenáše Pontuse Fürstenberga. Roku 1884 se narodila Suzanne, první z jeho osmi dětí. O dva roky později byl zvolen do výboru švédského sdružení umělců \"Oponenti\". Roku 1888 zakoupil rodině Larssonův tchán v Sundbornu poblíž Falunu domek \"Lilla Hyttnäs\", který si Larssonovi vybavili nábytkem a vybavením podle svých návrhů. Rodina zde trávila každý rok léto. V letech 1892–1894 cestoval do Itálie, kde studoval renesanční nástěnnou malbu. V roce 1897 zakoupil Larsson farmy Spadarfvet a Kartbacken. Od té doby sám sebe nazýval umělcem a farmářem. Výnosy z farem rodině umožnily rozšiřovat domek v Sundbornu, v němž je dnes umístěno Larssonovo muzeum a kde od roku 1901 bydleli Larssonovi celoročně. Malířovo dlouholeté přátelství s Augustem Strindbergem skončilo v roce 1908 roztržkou. V roce 1911 napadl Larsson v tisku malířský modernismus. Zároveň měl úspěšnou výstavu v Římě. Dva dny před smrtí dopsal autobiografickou knihu \"Jag\" (Já), která však vyšla teprve v roce 1931.", "section_level": 1}, {"title": "Dílo.", "content": "Dominantním způsobem Larssonova malířského vyjádření byl od počátku 80. let akvarel. Maloval realistické obrázky, ve kterých zpodobňoval výjevy z každodenního života svých současníků. Podstatnou část jeho tvorby tvořila alba akvarelů, jejichž námětem byla jeho rodina, zasazená do prostředí, ve kterém žila. Příležitostně vytvářel také olejomalby, zejména když na zakázku maloval portréty, např. roku 1916 spisovatele Karla Otto Bonniera. Byl vyhledávaným knižním ilustrátorem. Začal roku 1881 se Strindbergovými kulturními dějinami Švédska \"Švédové o svátcích a pracovních dnech\", o tři roky později ilustroval dílo švédské básnířky Anny Marie Lenngrenové. V roce 1891 vyšly s Larssonovými obrázky Schillerovy \"Úklady a láska\". Dalším románem, který Larsson ilustroval, byla \"Singoalla\" Viktora Rydberga, odehrávající se ve středověku a líčící tragickou lásku rytíře a cikánské dívky. Celý tvůrčí život se také zabýval nástěnnou malbou. Za prestižní práci považoval fresky na schodišti Národního muzea ve Stockholmu. Zúčastnil se několika soutěží na jeho výzdobu a ne vždy uspěl. S přestávkami pracoval pro muzeum v letech 1888–1911. Podle jeho návrhu byly provedeny nástěnné malby v dívčí škole v Göteborgu (1890) a roku 1898 ve Stockholmu ve škole Norra Latin a v tamní opeře. Následovaly fresky v Novém dramatickém divadle rovněž ve Stockholmu (1905). Velké obliby došly Larssonovy knihy s akvarelovými ilustracemi: Roku 1907 vyšla jeho kniha \"Svenska kvinnan genom seklen\" (Švédka v průběhu věků) a posmrtně v roce 1931 autobiografie \"Jag\" (Já).", "section_level": 1}], "src_summary": "Carl Larsson (28. května 1853 Stockholm – 22. ledna 1919 Sundborn) byl švédský malíř, grafik a ilustrátor. Známý se stal zejména obrazovými publikacemi, v nichž zachytil život na švédském venkově a každodennost své rodiny. Nástěnnými malbami vyzdobil Národní muzeum ve Stockholmu.", "tgt_summary": "Carl Olof Larsson (; 28 May 1853 – 22 January 1919) was a Swedish painter representative of the Arts and Crafts movement. His many paintings include oils, watercolors, and frescoes. He is principally known for his watercolors of idyllic family life. He considered his finest work to be \"Midvinterblot\" (\"Midwinter Sacrifice\"), a large painting now displayed inside the Swedish National Museum of Fine Arts.", "id": 1372285}
{"src_title": "Business Process Model and Notation", "tgt_title": "Business Process Model and Notation", "src_document": [{"title": "Základní informace o BPMN.", "content": "Hlavním cílem BPMN je poskytnout notaci, která je snadno čitelná a pochopitelná všemi, kdo se účastní životního cyklu procesu, od business analytiků, kteří vytváří prvotní návrhy procesů, po vývojáře odpovědné za implementaci technického řešení, které bude daný proces vykonávat až po lidi, kteří budou daný proces řídit a sledovat. BPMN se snaží vytvořit standardizovaný můstek, který by propojil mezeru mezi návrhem procesu a jeho implementací. Notace BPMN klade důraz na srozumitelnost popisů procesů pro uživatele při snaze zároveň zachovat základní pravidla principů jazyka BPML (Business Process Modeling Language) jako je flexibilita a přenositelnost. Procesní diagram je založen na flowchart technologii, která je velmi podobná diagramu aktivit z Unified Modeling Language (UML). V praxi je tedy diagram tvořen jakýmsi tokem aktivit, které se dějí za určitých okolností a v určitém pořadí. V tomto toku mohou také být velmi stručně, avšak přehledně, zaneseny i různé vnější okolnosti, které nemusí být součástí daných podnikových procesů, ale přesto modelované podnikové procesy přímo ovlivňují. Oproti již zmíněnému diagramu aktivit z UML pak BPMN přináší o něco lepší a přehlednější záznam právě takových vnějších aktivit, které mají přímý vliv na podnikové procesy, včetně časové dimenze.", "section_level": 1}, {"title": "Historie a vývoj BPMN.", "content": "Konsorcium BPMI (Business Process Management Initiative) vyvinulo BPMN verzi 1.0 v květnu 2004. Hlavním cílem bylo vytvořit notaci čitelnou pro všechny, kteří se účastní životního cyklu procesu. BPMN je spravováno a rozvíjeno konsorciem OMG (Object Management Group) od roku 2005, kdy došlo k jeho sloučení s BPMI. BPMN bylo následně vyvíjeno pod vedením OMG a během roku 2005 byla vypracována verze, kterou OMG přijalo jako standard v únoru 2006. Z této verze byla v červnu 2007 dokončena verze BPMN 1.1. O rok později v červnu 2008 byla vydána verze BPMN 1.2. BPMN verze 2.0 byla vydána v lednu 2011, kde zároveň došlo k rozšíření názvu na Business Process Model and Notation (název první verze měl význam Business Process Modelling Notation), což vyjadřuje skutečnost, že se jedná o více než jen pouhou notaci. Dnes je nejaktuálnější specifikace verze 2.0.2 z ledna roku 2014.", "section_level": 2}, {"title": "BPMN 2.0.", "content": "BPMN 2.0 si klade za cíl být jedinou notací pro tvorbu modelů podnikových procesů. Nový formát zachovává vlastnosti z předešlých verzí a díky tomu standard může zůstat pod značkou BPMN. Základními rysy BPMN 2.0 jsou:", "section_level": 2}, {"title": "BPMN 2.0.2.", "content": "Nejnovější verze standardu BPMN 2.0.2 rozšiřuje záběr a možnosti původní verze 1.2 hned v několika směrech:", "section_level": 2}, {"title": "Typy BPMN modelů.", "content": "Modelování podnikových procesů slouží ke komunikaci široké škály informací pro širokou škálu zájemců. BPMN je navrženo k pokrytí mnoha druhů modelů a poskytuje možnost vytvoření tzv. end-to-end podnikových procesů. Prvky BPMN umožní uživateli snadno rozlišit jednotlivé části BPMN diagramu. Existují tři hlavní dílčí modely:", "section_level": 1}, {"title": "Procesy.", "content": "", "section_level": 2}, {"title": "Soukromé (vnitřní) podnikové procesy.", "content": "Soukromé podnikové procesy představují vnitřní procesy určité organizace. Tyto procesy bývají obecně nazývány workflow, BPM procesy nebo v některých případech orchestrace – v oblasti webových služeb. Rozlišují se dva druhy soukromých procesů – spustitelné (executable) a nespustitelné (non-executable). Spustitelné procesy jsou procesy, které byly modelovány za účelem spuštění. Nespustitelné procesy jsou soukromé procesy, které jsou modelovány za účelem dokumentování chování procesu.", "section_level": 3}, {"title": "Veřejné procesy.", "content": "Veřejné procesy reprezentují interakci mezi soukromými podnikovými procesy a dalšími procesy nebo účastníky. Pouze aktivity, které souží ke komunikaci s dalšími účastníky jsou zahrnuty ve veřejných procesech. Všechny ostatní vnitřní aktivity soukromých podnikových procesů nejsou ve veřejných procesech zobrazeny. Veřejné podnikové procesy zobrazují vnější pohled na tok zpráv a pořadí toku zpráv, které jsou potřebné k interakci s procesy. Veřejné procesy mohou být modelovány samostatně nebo v rámci kolaborace k zobrazení toku zpráv mezi veřejnými procesními aktivitami a ostatními účastníky. V BPMN verzi 1.2 byly veřejné procesy pojmenovány a jako abstraktní.", "section_level": 3}, {"title": "Choreografie (Choreographies).", "content": "Choreografie je definice očekávaného chování mezi dvěma interagujícími účastníky. Zatímco proces existuje mimo bazén (Pool), choreografie existuje bezi dvěma množinami. Choreografie vypadá podobně jako soukromý podnikový proces, jelikož se skládá ze sítě aktivit, událostí a bran, liší se však tím, že aktivity jsou interakce reprezentující sady výměny zpráv, které zahrnují dva nebo více účastníků. Navíc oproti běžnému procesu zde není žádný centrální ovladač, odpovědná entita nebo pozorovatel procesu.", "section_level": 2}, {"title": "Kolaborace (Collaborations).", "content": "Zobrazují interakce mezi dvěma nebo více podnikovýma entitami. Kolaborace se obvykle skládá z dvou a více bazénů (Pools), reprezentující účastníky kolaborace. Výměna zpráv mezi účastníky je zobrazena pomocí toku zpráv (Message Flow). Kolaborace mohou být znázorněny jako vzájemná komunikace dvou nebo více veřejných procesů.", "section_level": 2}, {"title": "Konverzace (Conversations).", "content": "Konverzační diagram je konkrétní použití a neformální popis diagramu kolaborace. Avšak bazén v konverzaci obvykle neobsahuje proces a choreografie obvykle není umístěna mezi bazény diagramu konverzace. Konverzace je logická relace výměny zpráv. Výměny zpráv jsou vzájemně závislé a odráží odlišné podnikové scénáře. Například v logistice, doplnění zásob zahrnuje následující scénáře: vytvoření objednávky, zpracování platby, přiřazení dopravců zásilek.", "section_level": 3}, {"title": "BPMN prvky.", "content": "", "section_level": 2}, {"title": "Vizualizace.", "content": "Důležitým prvkem BPMN je možnost volby tvarů a ikon použitých pro zobrazení grafických prvků. Záměr je vytvořit standardizovaný vizuální jazyk, který rozeznají a pochopí všichni procesní designéři. Implementace, která vytváří a používá BPMN diagramy by měla využívat grafické prvky a tvary navržené a doporučené v tomto standardu. Zůstává zde však určitá volnost pro zvolení barvy, velikosti a umístění textu.", "section_level": 2}, {"title": "Členění prvků.", "content": "Cílem BPMN je vytvořit jednoduchý a snadno pochopitelný mechanismus pro vytvoření modelů podnikových procesů, zároveň však schopný vyjádřit jejich komplexitu. K dosažení těchto protichůdných požadavků pomáhá rozdělení grafických prvků notace do přesně definovaných kategorií. Tyto kategorie jsou snadno odlišitelné a umožňují uživateli se snadno zorientovat v modelu a pochopit ho. Prvky jsou rozděleny do pěti základních kategorií. Tokové objekty jsou základním grafickým prvkem, který definuje chování podnikových procesů, jde o tyto tři objekty: Data jsou reprezentovány čtyřmi prvky: V BPMN jsou čtyři způsoby vzájemného propojení tokových objektů nebo jiných informací, k tomu slouží tyto spojovací objekty: K seskupení hlavních modelovacích prvků slouží tzv. plavecké dráhy (Swimlanes), které obsahují: Artefakty poskytují dodatečné informace o procesu. Definovány jsou dva standardizované artefakty, avšak vývojáři modelovacích nástrojů mohou libovolně přidávat a definovat nové artefakty.", "section_level": 2}, {"title": "Tokové objekty.", "content": "Tokové objekty patří mezi hlavní popisovací prvky v notaci a jako takové souvisí s tokem informací v procesu.", "section_level": 2}, {"title": "Událost.", "content": "Jde o něco, co se stane v průběhu procesu nebo choreografie. Přímo ovlivňuje tok podnikového procesu a většinou má spouštěč a výsledek. Události se člení na počáteční (Start event), průběžné (Intermediate event) a koncové (End event) a jsou reprezentovány kruhem. S vývojem BPMN docházelo ke stále detailnějšímu členění aktivit a definici nových druhů událostí, kdy ve verzi 2.0.2 jejich počet narostl na několik desítek.", "section_level": 3}, {"title": "Aktivita.", "content": "Znázorňuje činnosti, které musí být vykonány. Jde o obecný pojem pro práci, která je vykonávána společností v rámci procesu. Značí se obdélníkem s kulatými rohy. Aktivita může být buďto jednoduchý úkol (Task), nebo složená z procesu, tzv. podproces (Sub-process). Aktivity jsou využívány při modelování procesu i choreografie.", "section_level": 3}, {"title": "Brána.", "content": "Brány se používají pro větvení, nebo sloučení toků procesu (například rozhodování, paralelní zpracování, sloučení) v závislosti na definovaných podmínkách. Je reprezentována kosočtvercem. U bran rozlišujeme čtyři základní typy:", "section_level": 3}, {"title": "Data.", "content": "Datové objekty se nevyužívají v choreografiích, slouží výhradně pro procesy. Poskytují informaci o tom, jaké aktivity mají být provedeny a/nebo co produkují. Mohou reprezentovat samostatný objekt nebo kolekci objektů. Datové vstupy a výstupy poskytují stejnou informaci pro procesy. Datové sklady poskytují mechanismus k získání nebo aktualizaci uložených informací pro aktivity, které přesahují hranice procesu. Znázorňují se válcem, s dvojitým pruhem u horní stěny.", "section_level": 2}, {"title": "Spojovací objekty.", "content": "Spojovací objekty se používají k propojení jednotlivých prvků diagramu a spolu s tokovými objekty tvoří jeho základní strukturu, dále se dělí na tři podskupiny:", "section_level": 2}, {"title": "Plavecké dráhy.", "content": "Používají se jako vizuální mechanismus k organizaci a kategorizaci účastníků procesu a činností v diagramu. Umožňují oddělit sadu aktivit od jiných aktivit. Jsou definovány dva druhy, ani jeden z nich se nepoužívá v choreografiích, bazény jsou exkluzivně určeny pro kolaborace.", "section_level": 2}, {"title": "Artefakty.", "content": "Artefakty představují v modelu další upřesňující informace procesu. Nemají vliv na tok procesu. Mohou být použity v kterémkoliv BPMN diagramu nebo choreografii, nejsou pro ně žádné omezení.", "section_level": 2}, {"title": "Srovnání s ostatními notacemi pro modelování podnikových procesů.", "content": "Event-driven Process Chain (EPC) v překladu „diagram procesu řízeného událostmi“ a BPMN jsou v modelování procesů dvě notace s velmi podobnou vyjadřovací schopností. BPMN model může být převeden do EPC modelu bez ztráty informací, opačný směr však způsobuje částečnou ztrátovost informací z modelu. Studie ukazují, že pro tentýž proces notace BPMN potřebuje přibližně o 40% méně prvků než odpovídající EPC model, avšak s mírně větší množinou symbolů. Z toho plyne, že BPMN model by měl být čitelnější. Tento převod mezi notacemi je možné zautomatizovat. UML diagram aktivit a BPMN jsou dvě notace, které mohou být použity pro modelování stejného procesu, podmnožina prvků diagramu aktivity má podobnou sémantiku jako prvky BPMN, a to i přes menší a méně expresivní sadu symbolů. Studie ukazují, že oba typy procesních modelů mají přibližně stejnou čitelnost pro neznalé uživatele, navzdory vyšším formálním omezením diagramu aktivit.", "section_level": 1}, {"title": "Nástroje pro tvorbu BPMN.", "content": "Nástrojů pro tvorbu BPMN modelů existuje velké množství, některé jsou zdarma a pro některé je potřeba koupit licenci. Samozřejmě, že většina nástrojů umí daleko více modelů, než jen vytvářet BPMN. Jako další vlastnosti lze uvést tyto: tvorba dynamických diagramů, tvorba statických diagramů, generování dokumentace, verzování, generování kódu atd.", "section_level": 1}], "src_summary": "Business Process Model and Notation (BPMN) je grafická notace (soubor grafických objektů a pravidel, podle nichž jsou mezi sebou spojovány) sloužící k modelování podnikových procesů pomocí procesních diagramů. Jde de facto o standard pro modelování podnikových procesů. BPMN je zároveň ratifikovaný standard Mezinárodní organizace pro normalizaci jako norma ISO/IEC 19510:2013. BPMN je v oblasti procesního modelování vyvíjeno od roku 2004. Po několika verzích se od roku 2014 prosazuje verze BPMN 2.0.2. V současné době je dokumentace BPMN tak dobře rozpracována, že se začínají vytvářet vzory, na jejichž základě se řeší standardní situace, které mohou nastávat během procesního řízení.", "tgt_summary": "Business Process Model and Notation (BPMN) is a graphical representation for specifying business processes in a business process model. Originally developed by the Business Process Management Initiative (BPMI), BPMN has been maintained by the Object Management Group (OMG) since the two organizations merged in 2005. Version 2.0 of BPMN was released in January 2011, at which point the name was amended to Business Process Model \"and\" Notation to reflect the introduction of execution semantics, which were introduced alongside the existing notational and diagramming elements. Though it is an OMG specification, BPMN is also ratified as ISO 19510. The latest version is BPMN 2.0.2, published in January 2014.", "id": 2386734}
{"src_title": "Elektrická požární signalizace", "tgt_title": "Fire alarm system", "src_document": [{"title": "Druhy EPS.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Jednostupňová.", "content": "Jednostupňová EPS má jednu, nebo více hlavních ústředen, na které jsou připojeny samočinné a tlačítkové hlásiče požáru. Na ústřednu jsou zapojeny doplňující zařízení, nebo ovládací zařízení. Jednostupňová EPS nemá vedlejší ústřednu.", "section_level": 2}, {"title": "Vícestupňová EPS.", "content": "Vícestupňová EPS má hlavní a vedlejší ústředny, na které jsou připojeny samočinné a tlačítkové hlásiče požáru a vedlejší ústředny nižšího stupně.", "section_level": 2}, {"title": "Systémy EPS.", "content": "V současné době jsou používány dva systémy EPS. U systému EPS s kolektivní adresací je ústředna schopna rozlišit, z které hlásící linky přišel signál \"POŽÁR\", ale nezjistí, od kterého hlásiče. Tento systém může být nevyhovující, protože není přesně určené místo požáru, čímž může dojít k prodloužení doby pro včasný zásah.", "section_level": 2}, {"title": "EPS s kolektivní adresací (konvenční systém).", "content": "Konvenční systémy EPS jsou vhodné pro objekty menšího rozsahu a stojí na vyhodnocování změn na smyčce. Smyčka obsahuje požární hlásič a při vzniku požáru změní odpor a tím upozorní ústřednu, která signál vyhodnotí. Tento systém je méně nákladný než adresovatelný.", "section_level": 3}, {"title": "EPS s individuální adresací (adresovatelný systém).", "content": "Tento systém umožňuje identifikaci stavu jednotlivých hlásičů na hlásící lince s tím, že prvky komunikují vzájemně mezi sebou. Výhodou je, že lze identifikovat prvek (a tím i přesné umístění), který vysílá signál. Tyto prvky (hlásiče) komunikují s ústřednou individuálně. Pomocí software lze tyto prvky řadit do různých oddělených skupin. Tento systém může mít rozlohu několika stovek metrů až kilometrů.", "section_level": 3}, {"title": "Hlavní části EPS.", "content": "", "section_level": 2}, {"title": "Hlásiče požáru.", "content": "Hlásiče požáru sledují čidly a elektronicky vyhodnocují určité fyzikální parametry a jejich změny provázející vznik požáru a vysílají příslušný signál.", "section_level": 2}, {"title": "Rozdělení hlásičů požáru podle spouštění.", "content": "", "section_level": 2}, {"title": "Tlačítkové hlásiče.", "content": "Tyto hlásiče nevyhodnocují žádné vnější fyzikální parametry, ale jen stisk tlačítka, a pomocí lidského činitele, který musí tuto změnu vyhodnotit a stisknout tlačítko hlásiče, předají údaj do ústředny EPS.", "section_level": 3}, {"title": "Samočinné hlásiče.", "content": "Samočinné hlásiče reagují na výskyt nebo změnu fyzikálních parametrů požáru bez nutnosti zásahu lidského činitele. Samočinné hlásiče se dále dělí na hlásiče bodové a lineární.", "section_level": 3}, {"title": "Ústředny EPS.", "content": "Ústředny mají tyto základní funkce: Ústředna musí obsluze signalizovat minimálně tři základní stavy: \"PROVOZ\", \"PORUCHA\", \"POŽÁR\". Ústředna EPS může požár signalizovat jednak obsluze, jednak pro signalizaci v objektu, nebo jeho části. Pomocí zařízení dálkového přenosu (\"ZDP\") může poplachový signál přenést např. na ohlašovnu požáru HZS. Signalizace požáru může být jednostupňová, nebo dvoustupňová Při jednostupňové signalizaci ústředna signalizuje všeobecný poplach. Všeobecný poplach upozorňuje na vznik požáru v objektu. Slouží jako signál k vydání pokynů pro evakuaci, provedení opatření na technologiích dle havarijního plánu a podobně. Při dvoustupňové signalizaci může ústředna signalizovat úsekový, nebo všeobecný poplach. Tento systém používá dva provozní režimy: \"DEN\" a \"NOC\". Režim DEN je zapnut v přítomnosti personálu, který případný poplach ověří. Režim NOC je zapnut v nepřítomnosti personálu. tento systém rozlišuje signál od tlačítkových a samočinných hlásičů. Signál z tlačítkového hlásiče je považován za věrohodný a proto vede k okamžitému spuštění všeobecného poplachu. Signalizaci od samočinných hlásičů je vhodné nejprve ověřit. proto je v režimu DEN signalizován nejprve úsekový poplach. V režimu NOC je ihned signalizován všeobecný, případně i externí poplach. Protože zapojením lidského faktoru do procesu vyhodnocování poplachů je do systému vnesen eventuální zdroj nespolehlivosti (omyl, úraz, selhání), je systém navržen tak, aby činnost člověka kontroloval.", "section_level": 2}, {"title": "Přídavná zařízení EPS.", "content": "ZDP: Zařízení dálkového přenosu umožňuje přenos alespoň základních provozních stavů \"POŽÁR\" a \"PORUCHA\" na určené místo (nejčastěji ohlašovna požárů). Přenos je zajištěn i v nepřítomnosti, či selhání obsluhy. OPPO: Pro usnadnění obsluhy ústředny EPS jednotkou PO v případě požáru signalizovaného EPS se připojují tzv. Obslužná pole požární ochrany (OPPO), jejichž prostřednictvím je možné provádět základní obsluhu EPS. KTPO: Pro usnadnění vstupu jednotky do objektu je možné použít Klíčový trezor požární ochrany (KTPO), ve kterém je uložen klíč od objektu. ZOKT : Zařízení pro odvod kouře a tepla je zařízení umožňující automaticky nebo ručně (pomocí tlačítka) otevřít střešní okno, které plní funkci kouřové klapky a odvést tak mimo prostory kouř, plyny a teplo vznikající při požáru. Systémy požárního větrání jsou napojeny na ústřednu EPS. Jejich činnost nesmí ovlivnit funkci sprinklerových hlavic a detektorů kouře. Protipožární únikové dveře jsou vyráběny ze speciálních dveřních profilů s utěsněním proti prachu, hluku a úniku tepla. Dveře jsou napojeny na EPS, při požáru se samy otevřou nebo případně po evakuaci objektu naopak zavřou.", "section_level": 1}, {"title": "Kontroly.", "content": "Elektrická požární signalizace (dále jen EPS) se řadí mezi vyhrazené požárně bezpečnostní zařízení, a dle vyhlášky č. 246/2001 Sb., o požární prevenci, je nutné provádět na tomto zařízení pravidelné kontroly provozuschopnosti a zkoušky činnosti za účelem zajištění požární bezpečnosti objektu nebo zařízení.", "section_level": 1}, {"title": "Požadavky na kontroly.", "content": "Kromě pravidelných ročních kontrol provozuschopnosti požárně bezpečnostního zařízení se na zařízení při provozu provádějí: Zkoušky činnosti provádí osoby pověřené údržbou tohoto zařízení. O provádění jakékoliv kontroly na tomto zařízení musí být předem uvědoměna osoba zodpovědná za provoz a obsluhu EPS. Kontrola provozuschopnosti nahrazuje zkoušku činnosti při shodném termínu provedení. O výsledku půlroční zkoušky činnosti je nutné vyhotovit doklad, a provést zápis do \"provozní knihy EPS\", která je součásti každého systému EPS. K měsíčním zkouškám činnosti postačí zápis do provozní knihy EPS.", "section_level": 2}], "src_summary": "Elektrická požární signalizace (\"EPS\") je vyhrazené požárně bezpečnostní zařízení (\"Elektronická požární signalizace\"), které zajišťuje pomocí hlásičů včasnou signalizaci požáru. Signály z hlásičů požáru jsou přijímány ústřednou EPS. U ústředny (např. v recepci budovy) bývá v režimu den zajištěna stálá obsluha, která v případě signálu požáru má určitou dobu na prověření skutečného požáru a odvolání planého poplachu, jinak EPS přivolá pomocí zařízení zařízení dálkového přenosu (\"ZDP\") jednotku požární ochrany (\"PO\"). Pokud není zajištěna stálá obsluha (režim noc), je jednotka PO přivolána neprodleně. Kromě tohoto nejběžnějšího označení EPS se používají i jiná označení, např. LDP (\"Lokální detekce požáru\").", "tgt_summary": "A fire alarm system has a number of devices working together to detect and warn people through visual and audio appliances when smoke, fire, carbon monoxide or other emergencies are present. These alarms may be activated automatically from smoke detectors, and heat detectors or may also be activated via manual fire alarm activation devices such as manual call points or pull stations. Alarms can be either motorized bells or wall mountable sounders or horns. They can also be speaker strobes which sound an alarm, followed by a voice evacuation message which warns people inside the building not to use the elevators. Fire alarm sounders can be set to certain frequencies and different tones including low, medium and high, depending on the country and manufacturer of the device. Most fire alarm systems in Europe sound like a siren with alternating frequencies. Fire alarm electronic devices are known as horns in the United States and Canada, and can be either continuous or set to different codes. Fire alarm warning devices can also be set to different volume levels.", "id": 2377094}
{"src_title": "Svlačcovité", "tgt_title": "Convolvulaceae", "src_document": [{"title": "Charakteristika.", "content": "Většina zástupců čeledi svlačcovité jsou ovíjivé dřevnaté nebo bylinné liány, nalezneme zde však také byliny, keře a dokonce i stromy (např. povijnice \"Ipomoea arborescens\"). V rostlinách jsou často přítomny mléčnice obsahující bělavý latex, který je však někdy nezřetelný. Listy jsou střídavé, povětšině jednoduché, přisedlé až dlouze řapíkaté, bez palistů. Žilnatina listů je zpeřená nebo dlanitá. U některých zástupců (kokotice, \"Merremia aturensis\") jsou listy redukované na šupiny. Čepel listů je nejčastěji srdčitá, méně často hrálovitá, podlouhlá nebo jiných tvarů, celistvá nebo zpeřeně či dlanitě členěná. Květy jsou často nápadné, oboupohlavné, většinou pravidelné, pětičetné, jednotlivé nebo ve vrcholových či úžlabních květenstvích. Kalich je 5-četný, často vytrvalý, kališní lístky jsou volné. Koruna je srostlá, nejčastěji kolovitá, zvonkovitá nebo nálevkovitá. Tyčinek je 5, přirostlých ke koruně. Semeník je svrchní, srostlý ze 2 plodolistů (u některých druhů povijnice i více) a se stejným počtem komůrek. Čnělky jsou volné nebo srostlé. V každém plodolistu je několik (2 až 10) vajíček. Plodem je tobolka (někdy je plod nepukavý nebo puká nepravidelně), měchýřek nebo bobule. Čeleď svlačcovité zahrnuje více než 1600 druhů v 57 rodech. Největší rody jsou povijnice (\"Ipomoea\", asi 500 druhů), kokotice (\"Cuscuta\", 145), žakmontka (\"Jacquemontia\", 115) a svlačec (\"Convolvulus\", 100 druhů). Celkem 13 rodů z této čeledi je monotypických, tedy zahrnujících jediný druh.", "section_level": 1}, {"title": "Rozšíření.", "content": "Svlačcovité jsou kosmopolitně rozšířená čeleď. Nejvíce druhů roste v tropech, zejména v Africe a tropické Americe. Vyskytují se v deštných lesích (především nížinných), na savanách i pouštích. Jsou to převážně světlomilné rostliny. V české květeně tuto čeleď zastupuje svlačec obecný (\"Convolvulus arvensis\"), opletník plotní (\"Calystegia sepium\") a několik druhů kokotice (\"Cuscuta\"). V Evropě se mimo dalších druhů ze zmíněných rodů ve Středomoří vyskytují 2 druhy povijnice (\"Ipomoea sagittata\" a \"I. stolonifera\") a keřovitý druh \"Cressa cretica\".", "section_level": 1}, {"title": "Ekologické interakce.", "content": "Květy svlačcovitých jsou opylovány nejčastěji včelami, přičemž u některých zástupců jsou vytvořeny velmi specializované vazby. Květy často rozkvétají jen na několik hodin a poté opadávají. Některé druhy povijnic rozkvétají na noc a jsou opylovány můrami nebo netopýry. Semena jsou šířena nejčastěji větrem nebo vodou, řidčeji zvířaty.", "section_level": 1}, {"title": "Taxonomie.", "content": "Svlačcovité jsou dobře vymezená čeleď. V současné taxonomii byl vřazen parazitický rod kokotice (\"Cuscuta\"), řazený dříve do samostatné čeledi kokoticovité (\"Cuscutaceae\").S nástupem molekulárních metod se pozice čeledi svlačcovité v taxonomickém systému příliš nezměnila. Podle kladogramů APG je sesterskou skupinou čeleď lilkovité (\"Solanaceae\").", "section_level": 1}, {"title": "Význam.", "content": "Z povijnice batátové (\"Ipomoea batatas\") pocházejí batáty neboli sladké brambory. Rostlina pochází ze Střední Ameriky, dnes je pěstována po celých tropech a subtropech. Vlhkomilná povijnice vodní (\"Ipomoea aquatica\") je v Asii oblíbená zelenina. Z hlíz mexické povijnice počistivé (\"Ipomoea purga\") se připravují léky proti zácpě, hlístům a vodnatelnosti. Podobným způsobem jsou používány i hlízy \"Ipomoea turpethum\" v Asii a \"Ipomoea pterodes\" v Karibiku. Obsahují látky ze skupiny glykoretinů, velmi toxické pro ryby. Nálev z květů povijnice \"Ipomoea pes-caprae\" se používá na Kubě při střevních potížích a zevně při zánětech kloubů. Některé druhy svlačcovitých obsahují indolové alkaloidy a mají halucinogenní účinky. Ve Střední Americe jsou takto využívána semena povijnice fialové (\"Ipomoea violacea\") a \"Rivea corymbosa\". Mnohé druhy jsou u nás pěstovány jako letničky, zejména svlačec trojbarevný (\"Convolvulus tricolor\"), povijnice nachová (\"Ipomoea purpurea\"), povijnice laločnatá (\"Ipomoea lobata\"), řidčeji i povijnice dlanitolistá (\"Ipomoea quamoclit\"). \"Argyreia nervosa\" je robustní liána, pěstovaná jako okrasná rostlina v teplých krajích. Drobný druh \"Dichondra micrantha\" je pěstován v teplých oblastech Spojených států jako půdopokryná rostlina nahrazující trávník. Povijnice \"Ipomoea pes-caprae\" je pantropicky rozšířený druh, rostoucí na pobřežních písčinách. Občas je také vyséván k jejich zpevnění.", "section_level": 1}, {"title": "Přehled rodů.", "content": "\"Aniseia\", \"Argyreia\", \"Astripomoea\", \"Blinkworthia\", \"Bonamia\", \"Calycobolus\", \"Calystegia\", \"Cardiochlamys\", \"Cladostigma\", \"Convolvulus\", \"Cordisepalum\", \"Cressa\", \"Cuscuta\", \"Decalobanthus\", \"Dicranostyles\", \"Dichondra\", \"Dipteropeltis\", \"Erycibe\", \"Evolvulus\", \"Falkia\", \"Hewittia\", \"Hildebrandtia\", \"Humbertia\", \"Hyalocystis\", \"Ipomoea\", \"Iseia\", \"Itzaea\", \"Jacquemontia\", \"Lepistemon\", \"Lepistemonopsis\", \"Lysiostyles\", \"Maripa\", \"Merremia\", \"Metaporana\", \"Nephrophyllum\", \"Neuropeltis\", \"Neuropeltopsis\", \"Odonellia\", \"Operculina\", \"Paralepistemon\", \"Pentacrostigma\", \"Petrogenia\", \"Polymeria\", \"Porana\", \"Rapona\", \"Remirema\", \"Rivea\", \"Sabaudiella\", \"Seddera\", \"Stictocardia\", \"Stylisma\", \"Tetralocularia\", \"Turbina\", \"Wilsonia\", \"Xenostegia\"", "section_level": 1}], "src_summary": "Svlačcovité (\"Convolvulaceae\") je čeleď vyšších dvouděložných rostlin z řádu lilkotvaré (\"Solanales\"). Jsou to většinou ovíjivé byliny s nápadnými květy. Z naší květeny sem náleží svlačec, opletník a kokotice. Z užitkových rostlin jsou nejdůležitější sladké brambory neboli batáty, některé druhy poskytují léčiva i halucinogeny nebo jsou pěstovány jako okrasné rostliny.", "tgt_summary": "Convolvulaceae (), known commonly as the bindweed or morning glory family, is a family of about 60 genera and more than 1,650 species of mostly herbaceous vines, but also trees, shrubs and herbs, and also including the sweet potato and a few other food tubers.", "id": 1049762}
{"src_title": "René Higuita", "tgt_title": "René Higuita", "src_document": [{"title": "Klubová kariéra.", "content": "René Higuita strávil nejvíce sezón ve své kariéře v kolumbijském klubu Atlético Nacional, s nímž vyhrál titul v kolumbijské nejvyšší soutěži Categoría Primera A, v Poháru osvoboditelů a soutěži Copa Interamericana. Higuita se narodil v chudinské čtvrti Medellínu Castilla neprovdané matce Marii Dioselině Higuitové. Po její smrti žil s babičkou (z matčiny strany) Anou Felisou. Prosadil se v regionálním mládežnickém týmu Antioquiy (kolumbijský stát / departement). V roce 1981 jej získalo Atlético Nacional, odkud v roce 1985 šel na hostování do Millonarios Bogota. Za tým z hlavního města poprvé nastoupil ve věku 19 let v kolumbijské první lize. O rok později se vrátil do Atlética Nacional, kde se poprvé setkal s trenérem Franciscem Maturanou. Stal se prvním brankářem v družstvu a v roce 1989 se podílel na největším úspěchu v historii klubu – zisku titulu v Poháru osvoboditelů (jihoamerická obdoba evropské Ligy mistrů). Byl jedním z hlavních hrdinů finále proti paraguayskému klubu Olimpia Asunción, zejména během odvety v Bogotě. Chytil 4 pokutové kopy a sám jeden proměnil, Atlético Nacional se stalo prvním kolumbijským týmem, který vyhrál prestižní klubovou soutěž. S Nacionalem získal v roce 1991 ještě titul v kolumbijské lize a následující rok odešel. Zamířil do Evropy, do španělského mužstva Real Valladolid hrajícího tehdy druhou nejvyšší španělskou soutěž Segunda División. Zde chytal v 15 utkáních, ale když poté skončil na lavičce náhradníků, raději se vrátil do vlasti. V roce 1994 opět vyhrál s Atléticem Nacional kolumbijský titul a následující rok se s týmem dostal podruhé do finále Poháru osvoboditelů. Higuita pomohl k postupu gólem z přímého kopu proti argentinskému klubu River Plate a také rozhodujícím chyceným pokutovým kopem, díky čemuž se Atlético posunulo do finále. V něm kolumbijský tým podlehl brazilskému Grêmio Porto Alegre. V sezóně 1997/1998 Higuita přestoupil do mexického týmu CD Veracruz, s nímž skončil na 13. místě ligy. Další sezónu vstřelil 2 góly, ale klub spadl do druhé ligy a René Higuita zvolil návrat do Medellínu. V roce 2000 skončilo Atlético Nacional na pátém místě v Apertuře a poté na sedmém v Clausuře. V roce 2001 přestoupil do jiného kolumbijského mužstva Atletico Junior de Barranquilla, ale zde neměl jisté místo v sestavě a nedosáhl ani výraznějšího úspěchu. V roce 2002 hrál za kolumbijské Deportivo Pereira, poté byl rok bez klubové příslušnosti a v roce 2004 podepsal ekvádorskému klubu Aucas Quito. V listopadu přišla diskvalifikace za kokainový doping. Mohl hrát opět v roce 2005, šel do klubu Bajo Cauca Fútbol Club, kde po sezóně ukončil kariéru. V roce 2007 se vrátil k fotbalu a podepsal smlouvu s venezuelským klubem Guaros de Lara FC. V lednu 2008 se upsal kolumbijskému druholigovému týmu Deportivo Rionegro. V červnu 2008 podepsal smlouvu s kolumbijským mužstvem Deportivo Pereira. Kariéru definitivně ukončil v lednu 2010. Před ukončením kariéry se objevil ve dvou benefičních zápasech (v jednom z nich s paraguayským brankářským kolegou José Luisem Chilavertem a argentinským Diego Maradonou). René Higuita vstřelil celkem 41 gólů (37 z pokutových kopů a 4 z přímých kopů), před ním jsou ve statistikách skórujících brankářů jen Brazilec Rogério Ceni (více než 100 gólů) a právě José Luis Chilavert (62 gólů).", "section_level": 1}, {"title": "Reprezentační kariéra.", "content": "V roce 1985 byl René Higuita prvním brankářem kolumbijské mládežnické reprezentace do dvaceti let na juniorském Mistrovství světa v SSSR. Tým dokráčel do čtvrtfinále, kde prohrál 0:6 s Brazílií. V A-mužstvu Kolumbie debutoval 11. června 1987 ve vítězném zápase proti Ekvádoru (1:0). Pak jej trenér Francisco Maturana povolal na turnaj Copa América (1987), kde kolumbijský brankář odchytal 4 utkání a skončil s týmem třetí (v zápase o 3. místo porazila Kolumbie Argentinu 2:1). René Higuita byl výraznou osobností v silném kolumbijském mužstvu v devadesátých letech dvacátého století. Svým stylem hry se výrazně podílel na charakteristice kolumbijského mužstva. S René Higuitou v roli brankáře i libera zároveň se obranná linie mohla vysunout více dopředu a efektivněji atakovat soupeře, aby získala míč nazpět. Hráči mohli vytvořit mnohem kompaktnější formaci s mnoha možnostmi pro své tradiční krátké přihrávky. Byla to jihoamerická variace na velkolepý holandský fotbal z roku 1974. Nizozemský brankář Jan Jongbloed také působil jako zvláštní obránce, nicméně rozehrával míče pouze při standardních situacích a při přerušené hře. René Higuita tento styl značně rozšířil. Podnikal výlety s míčem mimo bránu a pokoušel se o vstřelení gólu ze hry. 19. května 1988 vstřelil svůj první gól za kolumbijskou A-reprezentaci proti Finsku, jihoamerický tým vyhrál přátelské utkání v Helsinkách 3:1. Jihoamerického kontinentálního mistrovství Copa América se Higuita zúčastnil i v roce 1989, Kolumbie však vypadla již v základní skupině, kdy skončila třetí za postupujícími celky Paraguaye a Brazílie. V zápase s Venezuelou vstřelil Higuita svůj druhý reprezentační gól (v 36. minutě otevřel skóre utkání z pokutového kopu), Kolumbie vyhrála 4:2. Na Mistrovství světa ve fotbale 1990 odchytal temperamentní brankář všechny zápasy kolumbijského týmu v základní skupině (výhra 2:0 proti Spojeným arabským emirátům, remíza 1:1 s Německem a prohra 0:1 s Jugoslávií). V osmifinálovém utkání proti Kamerunu se mu vymstil pokus o fotbalový slalom. O míč jej obral kamerunský útočník Roger Milla a pohodlně skóroval do opuštěné brány Kolumbie. Kamerun vyhrál 2:1 po prodloužení a postoupil do čtvrtfinále, Higuita pak o ztrátě míče řekl, že to byla „\"chyba velká jako barák\"“. Za své chování na hřišti si vysloužil u médií a fanoušků přezdívku „El Loco“ („blázen“). V letech 1991 a 1995 se znovu představil na Copě Américe. V prvním případě odehrál 7 utkání a Kolumbie skončila na turnaji čtvrtá, o 4 roky později odehrál 6 zápasů a dosáhl s týmem na 3. místo. 6. září 1995 Higuita zazářil v přátelském zápase proti Anglii, když předvedl svůj „kop škorpiona“ – na brankové čáře vymrštil nohy vzad a vykopl lob Jamieho Redknappa. Reprezentační kariéru zakončil René Higuita v roce 1999, na Copě América 1999. Celkem odehrál Higuita v A-mužstvu kolumbijské reprezentace 68 utkání a vstřelil 3 góly.", "section_level": 1}, {"title": "Reprezentační góly.", "content": "Reprezentační góly René Higuity v A-mužstvu Kolumbie:", "section_level": 2}, {"title": "Trenérská kariéra.", "content": "V prosinci se René Higuita stal trenérem brankářů ve svém bývalém klubu, španělském Realu Valladolid. 12. ledna 2012 přijal tuto pozici (trenér brankářů) u saúdskoarabského týmu Al Nassr FC.", "section_level": 1}, {"title": "Osobní život.", "content": "René Higuita má dvě děti – Andrése a Pamelu – s manželkou Magnolií. Z předešlého manželství má dceru Cindy Carolinu. V roce 1993 byl kolumbijský brankář uvězněn za účast na únosu. Higuita dělal prostředníka mezi dvěma drogovými barony Pablo Escobarem a Carlosem Molinou a doručil výkupné za propuštění Molinovy dcery. Za to zinkasoval 64 000 US$, čímž se provinil proti kolumbijským zákonům. Ve vězení strávil 7 měsíců, než byl propuštěn bez obvinění. V dokumentu \"The Two Escobars\" je řečeno, že byl uvězněn kvůli osobní návštěvě Escobara spíše než kvůli účasti na únosu. Kvůli uvěznění se René Higuita nedostal na Mistrovství světa ve fotbale 1994 v USA. V roce 2005 se známý brankář objevil v televizní reality show \"La Isla De Los Famosos: Una Aventura Pirata\" (obdobná soutěž jako \"Trosečník\"). V roce 2009 hrál jeho syn Cristian Andrés Higuita za kolumbijský celek Deportivo Cali a reprezentoval Kolumbii na jihoamerickém mládežnickém turnaji hráčů do 15 let. René Higuita vyjádřil také přání být více politicky aktivní.", "section_level": 1}], "src_summary": "José René Higuita Zapata (* 27. srpna 1966, Castilla, Medellín, Kolumbie) je bývalý fotbalový brankář a reprezentant Kolumbie. Vstoupil do historie jako jeden z nejneobvyklejších fotbalových brankářů všech dob pro jeho pozoruhodný styl chytání, přičemž dokázal také střílet góly (byl inspirací pro další jihoamerické brankáře) či během hry zaútočit a obehrát protihráče. Higuita dokazoval, že byl čistokrevným fotbalistou, jenž je úzce spjat s týmem. Je též původcem originálního brankářského zákroku pojmenovaného jako „Scorpion kick“ (kop škorpiona).", "tgt_summary": "José René Higuita Zapata (; born 27 August 1966) is a Colombian former professional footballer who played as a goalkeeper. He was nicknamed \"El Loco\" (\"The Madman\") for his high-risk 'sweeper-keeper' playing style and his flair for the dramatic. Higuita's style of play, which was first shown to a global audience during the 1990 FIFA World Cup, was pioneering in influencing goalkeepers to take more responsibility for situations further from the goal. IFFHS ranked Higuita the 8th best keeper in South American in history. He is also ranked as one of the 10 highest-scoring goalkeepers in history, with 41 goals overall.", "id": 1377912}
{"src_title": "Kakostovité", "tgt_title": "Geraniaceae", "src_document": [{"title": "Popis.", "content": "Kakostovité jsou byliny a polokeře, někdy i stonkové sukulenty (otylec, některé pelargonie), obvykle s článkovanými stonky. Listy jsou střídavé nebo vstřícné, nejčastěji jednoduché a dlanitě laločnaté, řidčeji složené, obvykle s palisty. Čepel listů je celokrajná nebo více či méně pilovitá, obvykle s dlanitou žilnatinou. Odění je složeno z jednoduchých nebo žláznatých chlupů. Květy jsou pětičetné, pravidelné nebo dvoustranně souměrné, jednotlivé nebo v úžlabních či vrcholových květenstvích (nejčastěji okolíkovitých). Kalich je pětičetný, kališní lístky jsou volné nebo na bázi srostlé, u některých zástupců je horní lístek nazpět protažen v ostruhu. Korunních lístků je obvykle 5 a jsou volné. Tyčinek je nejčastěji 10 až 15, zřídka méně, jsou volné nebo krátce na bázi srostlé. Semeník je svrchní, laločnatý, srostlý obvykle z 5 plodolistů, na vrcholu s jedinou čnělkou s 5 bliznami. U některých zástupců jsou v květech přítomny nektarové žlázky, které se střídají s korunními lístky. Plod je poltivý (schizokarp), rozpadající se na 5 jednosemenných dílů a zanechávající střední sloupek, výjimečně poltivý plod bez středního sloupku (\"Biebersteinia\") nebo tobolka (\"Hypseocharis\").", "section_level": 1}, {"title": "Rozšíření.", "content": "Čeleď kakostovité zahrnuje asi 800 druhů v 7 rodech. Největší rody jsou kakost (\"Geranium\", asi 430 druhů) a pelargonie (\"Pelargonium\", asi 280 druhů). Je rozšířena po celém světě, nejvíce druhů se vyskytuje v mírném a subtropickém pásu. V tropech se vyskytují především v horách. Centrum rodové i druhové diverzity je v jižní Africe. Rod kakost (\"Geranium\") je zastoupen na všech kontinentech s výjimkou Antarktidy. V české květeně je podobně jako v celé Evropě čeleď zastoupena 2 rody. V České republice se vyskytuje 11 původních druhů kakostu (další 2 jsou pokládané za vyhynulé) a pumpava obecná. Některé další druhy jsou zde nepůvodní a zavlečené, např. běžný kakost pyrenejský. Řada dalších druhů pumpavy se vyskytuje porůznu ve Středomoří. V teplejších oblastech Evropy také občas zplaňují pelargonie.", "section_level": 1}, {"title": "Taxonomie.", "content": "Čeleď byla dříve považována za blízce příbuznou šťavelovitým (\"Oxalidaceae\") a někteří taxonomové (např. Cronquist) obě čeledi řadili do stejného řádu. Podle kladogramů APG jsou kakostovité bazální skupinou řádu kakostotvaré (\"Geraniaceae\"), bazálním rodem čeledi je rod \"Hypseocharis\". S nástupem molekulárních studií došlo k některým změnám i na úrovni rodů. Rod \"Sarcocaulon\" byl vřazen do rodu \"Monsonia\", rod \"Rhynchotheca\" byl přeřazen do čeledi \"Francoaceae\".", "section_level": 1}, {"title": "Význam.", "content": "Některé druhy pelargonií, zejména pelargonie vonná (\"Pelargonium odoratissimum\") a kříženci druhů \"P. capitatum\", \"P. graveolens\" a \"P. radens\" se pěstují pro vonnou, tzv. 'geraniovou' silici. Ta má uplatnění zejména v parfumerii. Pelargonie náležejí mezi oblíbené balkónové rostliny. Jako zahradní trvalky jsou pěstovány některé druhy kakostu (\"Geranium\"), řidčeji i pumpava (\"Erodium\"). Jihoafrický rod otylec (\"Sarcocaulon\") náleží mezi atraktivní sukulenty.", "section_level": 1}, {"title": "Přehled rodů.", "content": "\"Erodium\", \"Geranium\", \"Hypseocharis\", \"Monsonia\" (včetně \"Sarcocaulon\"), \"Pelargonium\"", "section_level": 1}], "src_summary": "Kakostovité (\"Geraniaceae\") je čeleď vyšších dvouděložných rostlin z řádu kakostotvaré (\"Geraniales\"). Jsou to převážně byliny s dlanitými listy. Některé druhy jsou sukulentní. Květy jsou pětičetné, pravidelné nebo dvoustranně souměrné, plody jsou většinou poltivé. Náležejí sem oblíbené okrasné rostliny, zejména pelargonie. V České republice roste několik druhů kakostů a pumpava obecná.", "tgt_summary": "Geraniaceae is a family of flowering plants placed in the order Geraniales. The family name is derived from the genus \"Geranium\". The family includes both the genus \"Geranium\" (the cranesbills, or true geraniums) and the garden plants called geraniums, which modern botany classifies as genus \"Pelargonium\", along with other related genera. The family comprises 830 species in five to seven genera. The largest genera are \"Geranium\" (430 species), \"Pelargonium\" (280 species) and \"Erodium\" (80 species).", "id": 2007418}
{"src_title": "Pargali Ibrahim Paša", "tgt_title": "Pargalı Ibrahim Pasha", "src_document": [{"title": "Výchova a vzdělání.", "content": "Ibrahím byl jako dítě křesťanských rodičů (Řeků) z Pargy unesen piráty a prodán jako otrok do paláce v Manise, kde byl vzděláván a na vládu připravován şehzade (korunní princ) Sulejman. Ibrahím konvertoval, dá-li se to o dítěti říci, k islámu. Spřátelili se a Ibrahím spolu s ním na tomto Osmanském dvoře dostal vynikající islámské a turecké vzdělání a díky svému talentu a píli se stal polyglotem a polyhistorem. Ibrahím byl výjimka z pravidla „poturčenec horší Turka“: jeho vztahy ke křesťanům i západním byl vcelku vstřícný.", "section_level": 1}, {"title": "Kariéra.", "content": "Ibrahím paša byl první velkovezír Osmanské říše designovaný Suleimanem I. Nádherným. Roku 1523, nahradil Piri Mehmeda pašu, jenž byl jmenován roku 1518 ještě Sulejmanovým otcem předcházejícím sultánem Selim I, a tento úřad zastával 13 let. Dosáhl takové úrovně moci a vlivu, jež je srovnatelná jen s hrstkou velkovezírů Osmanské říše. Kromě ostatních funkcí a titulů se stal i seraskerem - nejvyšším velitelem vojsk. Jeho moc byla skoro tak veliká jako sultánova. Své rodiče našel a přestěhoval k sobě do Istanbulu. Oženil se se sultánovou sestrou Hatice [hatydže] a tím se stal Damatem - členem dynastie (zetěm). Měli spolu tři děti: syna Mehmeta Šaha a dcery Hanim a Fülane.", "section_level": 1}, {"title": "Konec.", "content": "Ibrahím paša byl pravděpodobně obětí intrik a vzrůstajícího vlivu haseki Hürrem Sultan, zvláště kvůli podpoře şehzade (korunního prince) Mustafy, nástupce a nejstaršího žijícího sultánova syna s Mahidevran. Hürrem Sultan chtěla, aby se na trůn dostal její syn a Ibrahím byl pro to asi největší překážkou. Oficiální záminkou bylo, že si Ibrahím během tažení proti perské Safíovské říši přisvojil titul sultána. Ibrahím paša byl popraven roku 1536 a jeho majetek byl konfiskován. Şehzade Mustafa byl později obžalován ze zrady a uškrcen na rozkaz svého otce 6. října 1553. Sulejman později velmi hořce litoval, že dal Ibrahíma popravit. Svou lítost vyjadřoval v básních a začal se stranit vládních povinností.", "section_level": 1}, {"title": "V médiích.", "content": "Postava Ibrahíma se výrazně objevuje v celosvětově populárním seriálu Velkolepé století.", "section_level": 1}], "src_summary": "Pargali Ibrahím paša (1493 nebo 1494, Parga – 1536, Istanbul; , v překladu Ibrahím paša z Pargy) byl druhý velkovezír Osmanské říše za sultána Sulejmana I.. Byl také znám jako Pargali Damat Ibrahím paša („Zeť“), Frenk Ibrahím paša („Zápaďák“) a Makbul Ibrahím paša („Oblíbenec“). To bylo později po jeho popravě v serailu paláce Topkapı změněno na Maktul Ibrahím paša („Popravený“).", "tgt_summary": "Pargalı Ibrahim Pasha (\"Ibrahim Pasha of Parga\"; c. 1495 – 15 March 1536), also known as Frenk Ibrahim Pasha (\"the Westerner\"), Makbul Ibrahim Pasha (\"the Favorite\"), which later changed to Maktul Ibrahim Pasha (\"the Executed\") after his execution in the Topkapı Palace, was the first Grand Vizier of the Ottoman Empire appointed by Sultan Suleiman the Magnificent. Ibrahim, born a Christian, was enslaved during his youth. He and Suleiman became close friends in their youth. In 1523, Suleiman appointed Ibrahim as Grand Vizier to replace Piri Mehmed Pasha, who had been appointed in 1518 by Suleiman's father, the preceding sultan Selim I. Ibrahim remained in office for the next 13 years. He attained a level of authority and influence rivaled by only a handful of other grand viziers of the Empire, but in 1536, he was executed on Suleiman's orders and his property was confiscated by the state.", "id": 2471392}
{"src_title": "Evropská liga UEFA 2012/13", "tgt_title": "2012–13 UEFA Europa League", "src_document": [{"title": "Účastnická místa.", "content": "Právo účasti v tomto ročníku mělo 193 týmů z 53 členských zemí UEFA. Účastnická místa byla přidělena na základě ligového koeficientu UEFA, který hodnotil účast týmu v evropských pohárech v letech 2006/07 - 2010/11:", "section_level": 1}, {"title": "Rozdělení týmů.", "content": "Vzhledem k několika různým důvodům došlo k změnám pravidel pro nasazení: Pouze 14 (namísto původních 15) týmů, poražených ve 3. předkole Ligy mistrů 2012/13, přejde do Play Off Evropské ligy (opatření kvůli Chelsea FC, která zvítězila v Lize mistrů 2011/12), což má za následek nutné úpravy:", "section_level": 2}, {"title": "Týmy.", "content": "V závorkách uvedeno místo odkud tým postoupil.", "section_level": 2}, {"title": "Termíny hracích dnů a data losování.", "content": "Poznámka: Rozvrh soutěže představený UEFA. Všechno losování se uskuteční v \"Nyonu\" (Švýcarsko), pokud není uvedeno jinak.", "section_level": 1}, {"title": "Předkola.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "1. předkolo.", "content": "Los prvních dvou předkol – 25. června 2012. Úvodní zápasy 5., odvety 12. července 2012.", "section_level": 2}, {"title": "2. předkolo.", "content": "Úvodní zápasy 19., odvety 26. července 2012.", "section_level": 2}, {"title": "3. předkolo.", "content": "Termín losu – 20. července 2012. Úvodní zápasy 2., odvety 9. srpna 2012.", "section_level": 2}, {"title": "4. předkolo.", "content": "Termín losu – 10. srpna 2012. Úvodní zápasy 23., odvety 30. srpna 2012.", "section_level": 2}, {"title": "Základní skupiny.", "content": "Termín losu – 31. srpna 2012.", "section_level": 1}, {"title": "Vyřazovací fáze.", "content": "V průběhu vyřazovací fáze soutěže hraje tým v každém kole proti jednomu soupeři dvojzápasovým systémem \"doma-venku\". Z tohoto souboje je jeden vyřazen a druhý postupuje, díky čemuž již po 4. takto hraném kole zbudou pouze dva týmy. Ty pak utvoří finálovou dvojici a utkají se na předem určeném (až 2 roky předem) neutrálním hřišti.Los šestnáctifinálových a osmifinálových dvojic proběhl 20. prosince 2012. K rozlosování čtvrtfinále došlo 15. března 2013 a zbytek soutěže bude rozlosován 12. dubna 2013. Při losu šestnáctifinálových dvojic bylo 32 týmů rozděleno do dvou košů po šestnácti. Vítězové skupin byli v koši nasazených, kvalifikanti z druhých míst jako nenasazení. Týmy postupující ze třetích míst základních skupin Ligy mistrů byly seřazeny do žebříčku a nejlepší čtyři se přidali k nasazeným týmům a zbylí čtyři k nenasazeným. Do jedné dvojice nemohly být nalosovány dva kluby, které se již utkaly v základní skupině ani dva kluby z jedné země. Zároveň bylo nalosováno, na čím hřišti souboj začne (kromě šestnáctifinále, kde se začíná na hřišti nenasazeného). Při losu osmifinále a zbytku pavouku soutěže pak již kluby nebyly nijak nasazeny a mohl se utkat každý s každým včetně souboje klubů z jedné země.", "section_level": 1}, {"title": "Šestnáctifinále.", "content": "Los šestnáctifinále a osmifinále proběhl 20. prosince 2013. Úvodní zápasy 14. února, odvety 21. února 2013.", "section_level": 2}, {"title": "Osmifinále.", "content": "Úvodní zápasy 7. března, odvety 14. března 2013.", "section_level": 2}, {"title": "Čtvrtfinále.", "content": "Los čtvrtfinále proběhl 15. března 2013. Úvodní zápasy byly na programu 4. dubna, odvety 11. dubna 2013.", "section_level": 2}, {"title": "Semifinále.", "content": "Los semifinále proběhl 12. dubna 2013. Úvodní zápasy byly na programu 25. dubna, odvety 2. května 2013.", "section_level": 2}], "src_summary": "Evropská liga UEFA 2012/13 byla 4. ročníkem klubové soutěže hrané pod názvem Evropská liga UEFA a celkově 42. ročníkem soutěže dříve zvané Pohár UEFA. Finálový zápas se odehrál 15. května 2013 v nizozemském Amsterdamu. Hostila jej tamní Amsterdam ArenA. Vítěz ročníku se kvalifikoval do Superpoháru UEFA 2013. Obhájcem triumfu z minulého ročníku byl španělský klub Atlético Madrid. Pro tento soutěžní ročník připravila UEFA dvě změny oproti ročníku 2011/12:", "tgt_summary": "The 2012–13 UEFA Europa League was the 42nd season of Europe's secondary club football tournament organised by UEFA, and the 4th season since it was renamed from the UEFA Cup to the UEFA Europa League. The final was played at the Amsterdam Arena in Amsterdam, Netherlands. It was contested on 15 May 2013 between Portuguese club Benfica and English club Chelsea, who entered the competition at the Round of 32 after they finished in third place in the group stage of the 2012–13 Champions League. Chelsea won the final 2–1 for their first Europa League title, making them the fourth club – after Juventus, Ajax and Bayern Munich – and the first English club to have won all three major European trophies (UEFA Champions League, Europa League, and the Cup Winners' Cup). For the 2012–13 edition, the following changes were made from the 2011–12 edition: Atlético Madrid were the defending champions, but were eliminated by Rubin Kazan in the Round of 32.", "id": 960056}
{"src_title": "Cybersquatting", "tgt_title": "Cybersquatting", "src_document": [{"title": "Strategie cybersquattingu.", "content": "Cybersquatteři si vytipovávají domény většinou podle potenciální návštěvnosti. Pokud se například chystá televize spustit nový pořad, snaží se registrovat doménu jakmile je vybráno jméno. Ne vždy se musí jednat přímo o přesný název.", "section_level": 1}, {"title": "TLD cybersquatting.", "content": "Tato taktika je založena na národnostní preferenci užívání domén prvního řádu. Například pokud si firma zvolí jako svou stránku domena.com, pak si cybersquatter registruje domény na národních doménách prvního řádu jako domena.cz, domena.sk atd.", "section_level": 2}, {"title": "Typosquatting.", "content": "Typosquatting je postaven na překlepech uživatelů, kteří zadávají název webu přímo do adresního řádku v prohlížeči. Příklady k překlepům domena.cz:", "section_level": 2}, {"title": "Smazané domény.", "content": "Jakmile doméně skončí expirační období je smazána. V tento okamžik si jí může znovu zaregistrovat kdokoliv. Pokud byla smazána kvůli nedbalosti majitele a získá jí cybersquatter, většinou nezbývá nic jiného, než nového majitele kontaktovat a pokusit se domluvit.", "section_level": 2}, {"title": "Ostatní formy cybersquattingu.", "content": "Za cybersquatting se považuje i použití obchodní značky v názvu domény bez vědomí majitele a její následné užívání ve zlé víře. Příklady: Všechny výše zmíněné příklady jsou běžnou ukázkou cybersquattingu.", "section_level": 2}, {"title": "Jak se s cybersquattingem bojuje.", "content": "Dříve se využívaly soudy. Podala se žaloba k soudu, ten musel vydat předběžné opatření na zablokování domény, aby jí nemohl majitel převést na někoho jiného. Tohle vše ale byl často problém udělat bez vyjádření protistrany. Případné spory tak byly zdlouhavé. Dnes se vše řeší pomocí arbitráže UDRP. Navrhovatel musí prokázat, že doména je matoucí/zavádějící s jeho značkou. Dále, že je doména využívána bezúčelně a současný majitel s ní nemá plány, které by nebyly v rozporu s obchodní značkou navrhovatele. A také musí prokázat zlou víru.", "section_level": 1}, {"title": "Známé případy cybersquattingu v ČR.", "content": "komercnibanka.biz - Komerční banka měla zájem o odkoupení domény komercnibanka.biz od majitele. Nedošlo však k \"dohodě smírnou cestou\" a došlo na arbitráž, kterou Komerční banka vyhrála. V současnosti je doména přesměrována na domovskou stránku Komerční Banky. ceskapojistovna.cz - spor se táhl od roku 2001 do konce roku 2004, než Vrchní soud udělil právo nakládat s doménou České Pojišťovně. Článek do pravidel o registraci .cz domén byl přidán do podmínek registrace až v polovině roku 2004. ministerstvo-spravedlnosti.cz, obvodnisoud.cz, okresnisoud.cz, mestskysoud.cz, krajskysoud.cz, vrchnisoud.cz a nejvyssisoud.cz - Začátkem roku 2012 dospěl Rozhodčí soud při Hospodářské komoře ČR a Agrární komoře ČR k poměrně přelomovému rozsudku. Přiznal názvu ministerstvo spravedlnosti ochranu podle předpisů o ochraně práva právnické osoby na ochranu jejího názvu, a to s přihlédnutím k zvláštní povaze ministerstva jako organizační složky státu. Opřel se i o rozhodnutí Městského soudu v Praze, který označil užívání domén za nekalou soutěž.", "section_level": 1}], "src_summary": "Cybersquatting (též doménový squatting) je označení pro registraci a následné užívání doménového jména ve zlé víře na úkor obchodní značky, názvu anebo jména jiné osoby. Ve většině případů je na zaregistrovanou doménu umístěna reklama a nabídka k prodeji domény. Je běžným jevem i přímá nabídka odprodeje domény vlastníkovi, na jehož úkor byla doména registrována. Slovo cybersquatting je kombinací slov cyber (ze slova Kybernetika) a squatting (obsazování prázdných domů a jejich obydlování bez povolení majitele objektu). S cybersquattingem se zvláště potýkají velké společnosti, protože domény jejich produktů mají větší návštěvnost a mohou tak svému majiteli vydělat více peněz.", "tgt_summary": "Cybersquatting (also known as domain squatting), according to the United States federal law known as the Anticybersquatting Consumer Protection Act, is registering, trafficking in, or using an Internet domain name with bad faith intent to profit from the goodwill of a trademark belonging to someone else. The cybersquatter then offers to sell the domain to the person or company who owns a trademark contained within the name at an inflated price. The term is derived from \"squatting\", which is the act of occupying an abandoned or unoccupied space or building that the squatter does not own, rent, or otherwise have permission to use.", "id": 1810268}
{"src_title": "Anděla Mericiová", "tgt_title": "Angela Merici", "src_document": [{"title": "Životopis.", "content": "Angela byla dcerou Jana Mericiho a Kateřiny dei Bianchi ze Salò, měla měděné vlasy, sama se údajně naučila číst a mimo jiné prý byla obdařena schopností urovnávat spory a naslouchat lidem, utišit jejich duševní bolest. Spolu se starší sestrou a bratrem vyrůstala na statku v Grezze. Po krátké době jí ovšem zemřela matka, otec i starší sestra, kterou měla nejraději. Po její smrti měla první vidění, ve kterém se jí zjevila u místa zvaného \"Machetto\" duše její zemřelé sestry, jak stoupá k nebi obklopena anděli. Spolu s bratrem se roku 1492 odstěhovala ke strýci do Salò, mezitím vstoupila do františkánského třetího řádu (terciáři) a měla své druhé vidění, ve kterém měla být pokoušena satanem v podobě krásného anděla, kterému se ale vzepřela, načež zmizel. Po návratu na usedlost v Grezze již byla oslovována \"sur Anzola\" – sestra Anděla. Třetí zjevení mělo proběhnout blízko Maguzzana na místě zvaném \"Brudazzo\", kde se jí zjevil žebřík, spojnice mezi nebem a zemí, po němž stoupali andělé a panny i s její zemřelou sestrou. V roce 1516 se odstěhovala zpátky do rodné provincie Brescia, aby na návrh františkánů pečovala o vdovu Kateřinu Patengolovou. V té době byla již Angela duchovní matkou a rádkyní vévody Františka II. Sforzy, setkává se s Gabrielem Cozzanem a Isabettou Pratovou. Mezi lety 1520-1530 podnikla Angela poutě na svatá místa, v roce 1529 se přestěhovala do Cremony a v roce 1532 byla zproštěna na vlastní žádost povinnosti být pohřbena ve františkánském kostele.", "section_level": 1}, {"title": "Hodnocení a význam.", "content": "Její osobnost lze vykládat ve dvojím smyslu, které si ovšem ve výsledku neprotiřečí. Angelu Merici, i když není možné potvrdit ani vyvrátit, zda skutečně v Boha věřila nebo ne, si lze stejně dobře představovat bez všech katolických přídavků o neuvěřitelných zázračných viděních, nebo o jejím oslepnutí a znovuobnovení zraku, které o ní vznikly, aby mohla být kanonizována, jako obyčejnou ženu, která prostě jen usilovala na svou dobu přijatelnými prostředky o zajištění lepšího života sobě a stejně smýšlejícím ženám, které toužily po svobodném životě bez nutnosti finanční závislosti na muži. Lidského práva, které bylo tehdy a ještě na dlouhou dobu poté dosažitelné pro obyčejné ženy jen pod klauzurou v klášteře, nebo u žen s dostatečnými finančními prostředky „urozeného“ původu, které si takový rovnoprávný život mohly dovolit i bez klauzury, ovšem s manželem po svém boku (například Isabela Kastilská). Angelin počin byl tedy na svou dobu velice odvážný a v jistém ohledu šokující. Mohla si to ovšem dovolit jako sestra františkánského řádu, zasvěcená bohu - proti tomu nemohl nic namítat ani papež. A tak v roce 1535, pět let před svou smrtí, ustanovila spolu s 28 pannami Společnost svaté Voršily (pro srovnání - ve Španělsku založil roku 1539 Ignác z Loyoly Tovaryšstvo Ježíšovo) a roku 1536 byla schválena její řehole, kterou nadiktovala Gabrielovi Cozzanovi, svému kancléři, a která vznikla právě kvůli nedotknutelnosti Společnosti svaté Voršily, a církevnímu, právnímu a politickému uznání. Angela Merici nadiktovala Gabrielu Cozzanovi celkem 3 spisy: \"Řeholi\", \"Rady pro kolonely\" a \"Závěť neboli Odkazy pro správce z řad šlechtičen\". Ve své Závěti zmiňuje Angela mimo jiné jistou Isabettu Pratovou, bohatou vdovu, která již v roce 1533 věnovala vznikající společnosti prostory na Dómském náměstí v Brescii. Panny voršilky nebyly mnišky, nenosily stejný hábit, nebyly vázány na mužský řád, neskládaly veřejné sliby, nežily v klauzuře, neměly společný život. Společnost dostala svoje jméno po legendární ženě jménem Voršila, žijící na rozmezí 3. a 4. století v Británii, narozené do královské rodiny, která poté, co byla požádána o ruku pohanským synem jednoho krále, souhlasila se sňatkem pod podmínkou, že bude smět ještě tři roky s jedenácti tisíci pannami na jedenácti lodích křižovat světem a žít v panenství. Jednoho dne údajně bouře zahnala lodě na řeku Rýn, plavba pokračovala k Basileji, odtud do Říma a nakonec do Kolína, kde byly napadeny kmenem Hunů a umučeny. Katolická církev celou legendu vykládá ve smyslu boje křesťanství s pohanství, jako obranu panenství, odvahu čelit neznámému pro uskutečnění vůle boží. Díky Angele Merici tak byl v době reformace umožněn „život zasvěcený bohu“, nevázaný na řeholní jurisdikci a legitimizující nový životní styl žen, který měl přestat být považován za něco společensky nevhodného a méněcenného, ovšem nezůstalo tomu tak na dlouho dobu, neboť již v sedmnáctém století musely sestry voršilky klauzuru přijmout.", "section_level": 1}, {"title": "Zobrazování.", "content": "Angela Merici bývá zobrazována v řádovém oděvu, někdy se žebříkem (který jinde nahrazuje hůl - větev s osekanými větvemi), křížem, nebo růžencem, knihou, lilií (symbol panenství) a dětmi, které vyučuje. Roku 1768 ji blahořečil papež Klement XIII. a roku 1807 svatořečil papež Pius VII.", "section_level": 1}], "src_summary": "Svatá Angela Merici, (21. března 1474, Desenzano del Garda – 27. ledna 1540, Brescie), byla italská zakladatelka řádu svaté Voršily. Žila v období renesance, čase největšího rozkvětu italského umění a velkých objevů, a taktéž zažila i dobu rozčarování po vyplenění Říma roku 1527. Byla současnicí takových osobností, jako byli například Michelangelo, Kryštof Kolumbus, Mikuláš Koperník a světců Terezie z Ávily nebo Ignáce z Loyoly a Františka Xaverského.", "tgt_summary": "Angela Merici or Angela de Merici ( , ; 21 March 1474 – 27 January 1540) was an Italian religious educator, who is honored as a saint by the Catholic Church. She founded the Company of St. Ursula in 1535 in Brescia, in which women dedicated their lives to the service of the Church through the education of girls. From this organisation later sprang the monastic Order of Ursulines, whose nuns established places of prayer and learning throughout Europe and, later, worldwide, most notably in North America.", "id": 1807903}
{"src_title": "François-Henri de Montmorency, vévoda lucemburský", "tgt_title": "François-Henri de Montmorency, duc de Luxembourg", "src_document": [{"title": "Raná léta.", "content": "François Henri de Montmorency se narodil v Paříži. Jeho otec, hrabě z Bouteville, byl popraven šest měsíců před jeho narozením za účast na souboji proti markýzu z Beuvron. Ujala se ho jeho teta, Charlotte Marguerite de Montmorency, princesse de Condé, a vychovávala jej jako vlastního společně se svým synem vévodou z Enghien. Mladý Montmorency (nebo Bouteville, jak býval tehdy nazýván) se připojil ke svému bratranci a sdílel jeho úspěchy i neúspěchy během období Frondy. Do Francie se vrátil roku 1659 a byl pardonován a Condé, tehdy velmi blízký vévodkyni z Châtillonu, Montmorencyho sestře, intrikánce Isabelle-Angélique de Montmorency (byl její obdivovatel a milenec a společně tehdy vedli nejsilnější šlechtické uskupení protivící se králi a kardinálovi Mazarinovi), zaranžoval sňatek svého příznivce a bratrance s nejbohatší dědičkou Francie, Madeleine Lucemburskou, princeznou z Tingry a dědičkou vévodství Piney (1661), jehož majitelé byli někdy také tradičně zváni vévody lucemburskými a titul byl spojen s postavením paira Francie, kterého tím dosáhl i její nastávající manžel.", "section_level": 1}, {"title": "Luxembourg jako generál.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Devoluční válka a francouzsko-nizozemská válka.", "content": "Na počátku devoluční války (1667–68) sice Condé, a tudíž ani Luxembourg, nebyli ve velení, ale během druhého tažení sloužil jako Condého generálporučík při dobývání Franche-Comté. Během následujících čtyř mírových let si Luxembourg pěstoval oblibu u ministra Louvoise a v roce 1672 obdržel za francouzsko-nizozemské války vrchní velení sboru útočícího přímo na Holanďany. Porazil protiútok podniknutý silami Viléma III. Oranžského u Woerdenu, ale jeho další postup byl zablokován holandskou vodní linií. Sice 27. prosince zaplavené plochy zamrzly a Luxembourg zahájil jejich překračování po ledě, ale náhlé tání odřízlo jeho síly právě v polovině. Když Luxembourg ustupoval, zjistil, že pevnostní město Bodegraven bylo opuštěno svou posádkou a nařídil všechno civilní obyvatelstvo nechat zaživa spálit se svými domy. Holandská protifrancouzská propaganda tohoto masakru rychle využila. Když se pak Luxembourg chvástal před Ludvíkem XIV., že nechal urožnit každého Holanďana, kterého mohl najít ve městě, byl překvapen, když se na dvoře našli i takoví, kteří nepovažovali tyto krutosti za nutné. V roce 1673 provedl slavný ústup z Utrechtu do Maastrichtu s pouhými 20 000 muži čelícími 70 000 nepřátelům. Tento husarský kousek mu zajistil místo mezi nejvyšší generalitou. Roku 1674 byl jmenován kapitánem Garde du Corps a roku 1675 maršálem Francie. V roce 1676 byl umístěn do čela rýnské armády, ale nezvládl udržet vévodu lotrinského mimo Philipsburg. V roce 1677 ztekl Valenciennes a roku 1678 porazil Prince Oranžského, který na něj zaútočil u St. Denis těsně po podpisu míru v Nijmegen. V tu dobu byla jeho reputace velice silná a bývá zmiňováno, že se pohádal s Louvoisem, který zařídil, aby byl zatažen do \"jedové aféry\" a nechal jej poslat do Bastilly. Rousset ve své \"Histoire de Louvois\" ukázal, že tato roztržka je pravděpodobně smyšlená. Luxembourg však nepochybně strávil několik měsíců roku 1680 v Bastille, ale po svém propuštění převzal zpět svůj post u dvora jako \"capitaine des gardes\".", "section_level": 2}, {"title": "Devítiletá válka 1688-97.", "content": "K roku 1690, během války Velké Aliance, byl Luxembourg pověřen velením vojsk krále Ludvíka ve Španělském Nizozemí, kde nahradil Louise de Crevanta, vévodu z Humières. Již 1. července 1690 dosáhl velkolepého vítězství nad Vilémovým spojeneckým velitelem, the knížetem z Waldecku u Fleurus. V následujícím roce byl opět vítězný v bitvě u Leuze (18. září 1691). V dalším tažení kryl královo obléhání Namuru a porazil Viléma v bitvě u Steenkerque roku 1692 a 29. července 1693 dosáhl svého největšího vítězství nad svým starým adversary u Neerwinden, po němž byl nazýván \"le tapissier de Nôtre Dame\" díky vysokému počtu dobytých praporců, které poslal do catedrály. V Paříži byl přijat s entusiasmem opde všech až na krále, který se na něj díval chladně jako na příbuzného a příznivce rodu Condé. St-Simon popisuje v prvním svazku svých \"Memoárů\", jak, místo aby užíval hodnost osmnáctého paira Francie podle svého patentu z roku 1661, si raději nárokoval skrze svou manželku titul vévody de Piney podle starého uspořádání z roku 1571, což jej stavělo jako druhého do pořadí. Tato záležitost je popisována s obvyklým St-Simonovým zájmem o pairství a především byla zaznamenána díky jeho pečlivosti. Za tažení roku 1694 toho maršál Luxembourg ve Flandrech mnoho neprovedl krom toho, že vedl slavný pochod z Vignamontu do Tournay tváří v tvář nepříteli.", "section_level": 2}, {"title": "Smrt.", "content": "Při svém návratu do Versailles na zimu onemocněl a zemřel. Ve svých posledních okamžicích byl navštíven slavným jezuitským knězem Bourdalouem, který k jeho smrti poznamenal, „Nežil jsem jeho život, ale přál bych si umřít stejnou smrtí.“ Luxembourgova morálka byla hrozná i na jeho dobu, ale jako generál byl nejlepším Condéovým žákem. Ač byl při strategickém vedení tažení podobně jako Condé spíše lenivý, v okamžiku bitevního to vypadalo, že se jej zmocňují nejšťastnější nápady, proti kterým nemohla stačit ani Vilémova vášeň a nadšení, ani stálost a výdrž nizozemských a anglických vojáků. Jeho smrt a Catinatovo upadnutí do nemilosti uzavíralo druhé období vojenské historie za vlády Ludvíka XIV.. Jak Catinat, tak Luxembourg, ač oba méně schopní než Condé a Turenne, byli svými vojenskými dovednostmi výrazně nadřazení Tallardovi a Villeroiovi. Vyznačoval se pronikavým důvtipem a pohotovostí. Jedno z jeho sžíravě jízlivých odseknutí odkazuje k deformitě jeho těla. \"„Nikdy nemohu porazit toho proklatého hrbáče“\", se říká, že o něm prohlásil Vilém Oranžský. \"„Jak ví, že mám hrb?“\" vrátil mu maršál Luxembourg i s úroky, \"„vždyť nikdy má záda vidět nemohl.“\" Zanechal po sobě čtyři syny, z nichž nejmladší se stál též maršálem Francie, známý jako \"Marechal de Montmorency\".", "section_level": 1}, {"title": "Sňatek a děti.", "content": "François-Henri de Montmorency se oženil 17. března 1661 s Madeleine de Clermont-Tonnerre, vévodkyní lucemburskou, princeznou z Tingry, komtesou z Ligny, baronesou z Dangu a spolu měli 5 dětí:", "section_level": 1}], "src_summary": "François Henri de Montmorency, vévoda z Piney, nazývaný Luxembourg (8. ledna 1628, Paříž – 4. ledna 1695, Versailles) byl francouzský generál, Maršál Francie, slavný jako kamarád a vojenský nástupce Velkého Condé.", "tgt_summary": "François Henri de Montmorency-Bouteville, Duke of Piney-Luxembourg, called Luxembourg, (8 January 1628 – 4 January 1695) was a French general, marshal of France, famous as the comrade and successor of the great Condé.", "id": 2289082}
{"src_title": "Slézovité", "tgt_title": "Malvaceae", "src_document": [{"title": "Popis.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Listy a stonky.", "content": "Slézovité jsou byliny, keře, stromy i liány se střídavými listy s palisty. Řapíky bývají charakteristicky na obou koncích ztlustlé. Pro slézovité je charakteristická přítomnost sekrečních buněk produkujících sliz. Odění je složeno z chlupů nejrůznějších typů, časté jsou hvězdovité nebo štítnaté chlupy. Listy jsou nejčastěji jednoduché s dlanitou žilnatinou nebo dlanitě složené, řidčeji je žilnatina zpeřená. Čepel listů je celokrajná nebo pilovitá, často dlanitě laločnatá.", "section_level": 2}, {"title": "Květy a plody.", "content": "Květy slézovitých jsou povětšině nápadné, nejčastěji pravidelné a oboupohlavné, často podepřené listeny tvořícími tzv. kalíšek, jednotlivé nebo v úžlabních (řidčeji vrcholových nebo kauliflorních květenstvích). Kalich je nejčastěji pětičetný, tvořený volnými nebo častěji srostlými kališními lístky. Korunní lístky jsou volné, u některých zástupců koruna chybí. Tyčinek je 5 až mnoho. Tyčinky mohou být volné nebo srostlé na bázi a tvořící svazečky, často jsou však silně srostlé a tvoří trubičku okolo gynecea. Někdy jsou přítomna i staminodia. Semeník je svrchní, srostlý ze 2 až mnoha plodolistů. V každém plodolistu je 1 až mnoho vajíček. Plody jsou velmi různorodé: lokulicidní tobolka, poltivý plod (schizokarp), oříšek, nepukavý lusk, souplodí měchýřků, peckovice nebo bobule. Semena mohou být křídlatá, s míškem nebo s dlouhými chlupy na povrchu.", "section_level": 2}, {"title": "Stromovití zástupci.", "content": "Kmeny tropických stromů z čeledi slézovité mají často u paty kořenové náběhy. Charakter koruny bývá mnohdy nápadně patrovitý, neboť větve rostou víceméně přeslenitě a jsou vodorovné. Na kmenech některých zástupců (vlnovec – \"Ceiba\", \"Pachira\" aj.) bývají tlusté kuželovité trny. U některých druhů jsou kmeny lahvicovitě zduřelé a takové stromy tvoří často dominanty poloopadavých lesů a savan. V Africe a na Madagaskaru je to zejména baobab – \"Adansonia\", v tropické Americe \"Cavanillesia arborea\" a \"Pseudobombax\", v Austrálii baobab \"Adansonia gregorii\" a brachychiton \"Brachychiton rupestris\". Některé druhy slézovitých náležejí k nejmohutnějším stromům. Vlnovec (\"Ceiba\") rostoucí v jihoamerických pralesích dosahuje výšky až 70 metrů a má širokou deštníkovitou korunu. Další mohutné stromy pocházejí z rodů \"Catostemma\", \"Cavanillesia\" a \"Scleronema\" a dorůstají výšek okolo 50 metrů. Čeleď slézovité zahrnuje v současném pojetí přes 4200 druhů v asi 250 rodech. Největší rody jsou ibišek (\"Hibiscus\", asi 300 druhů), lejnice (\"Sterculia\"), dombeja (\"Dombeya\") (po 250), vlákeň (\"Sida\") a pavonie (\"Pavonia\") (po 200).", "section_level": 2}, {"title": "Rozšíření.", "content": "Slézovité jsou rozšířeny po celém světě. V mírném pásu to jsou převážně byliny (s výjimkou lípy), v tropech převažují dřeviny. V původní květeně ČR se vyskytuje celkem 5 druhů slézu (\"Malva\"), 2 druhy lípy (\"Tilia\"), dále slézovec durynský (\"Lavatera thuringiaca\"), topolovka bledá (\"Alcea biennis\") a proskurník lékařský (\"Althaea officinalis\"). V Evropě se (zejména ve Středomoří) mimo četných dalších druhů již zmíněných rodů vyskytují 3 druhy ibišku (\"Hibiscus\"), 3 druhy slézovky (\"Malope\"), \"Kosteletzkya pentacarpos\", \"Malvella sherardiana\" a \"Kitaibela vitifolia\".", "section_level": 1}, {"title": "Ekologické interakce.", "content": "Květy slézovitých jsou rozličných forem a mohou být opylovány hmyzem (včelami, vosami, mravenci, mouchami, motýli aj.), ptáky, netopýry i nelétavými savci. Většinou jsou cizosprašné. Nektar se nejčastěji tvoří na vnitřní straně srostlých kališních lístků. U některých rodů (např. \"Helicteres\") se tvoří srůstem tyčinek a čnělky tzv. androgynofor, protáhlá struktura vystavující prašníky i blizny v určité vzdálenosti od okvětí. Páchnoucí květy lejnice (\"Sterculia\") jsou opylovány mouchami. Způsoby šíření semen jsou rovněž velmi variabilní. Drobná semena z tobolek jsou nejčastěji šířena vzduchem nebo vodou, často jsou křídlatá nebo s dlouhými chlupy. Semena z měchýřků (např. lejnice – \"Sterculia\") mají často nápadné barvy a lákají ptáky. Semena z rozpadavého schizokarpu se šíří sama nebo se přichycují na srst zvířat. Lusky baobabů mají jedlou dužninu a jsou vyhledávána velkými savci. Oříšky lípy se šíří větrem pomocí křídla podepírajícího květenství. Semena z dužnatých plodů, obklopená míškem, jsou šířena savci a ptáky. Semena balsovníku (\"Ochroma pyramidale\") jsou stimulována ke klíčení ohněm.", "section_level": 1}, {"title": "Taxonomie.", "content": "V rámci řádu slézotvaré (\"Malvales\") došlo s nástupem molekulární systematiky k dosti značným změnám. Tradiční rozlišovací znaky vymezující čeledi slézovité (\"Malvaceae\"), lipovité (\"Tiliaceae\"), cejbovité (\"Bombacaceae\") a lejnicovité (\"Sterculiaceae\") se ukázaly jako nahodilé a nestabilní. Bylo také zjištěno, že některé z těchto čeledí nejsou monofyletické skupiny. Např. srůst nitek prašníků se v evoluci řádu objevil v několika případech a nezávisle. Na základě zmíněných poznatků byla čeleď slézovité pojata široce a ostatní 3 čeledi do ní byly vřazeny. V současné taxonomii je čeleď slézovité rozdělována do 9 podčeledí, ne všechny však lze jasně vymezit morfologickými znaky:", "section_level": 1}, {"title": "Zajímavosti.", "content": "Jihoamerický strom \"Cavanillesia platanifolia\" má ještě lehčí dřevo než je známá balsa z balzovníku jihoamerického (\"Ochroma lagopus\"). Oba druhy jsou pionýrské dřeviny obsazující světliny v pralese a vyznačují se velmi rychlým růstem. Tobolky některých druhů \"Pachira\" a \"Gyranthera\" dorůstají délky až 30 cm. Květy \"Chiranthodendron\" mají velmi neobvyklý vzhled a pro nápadné červené prstovitě uspořádané tyčinky se jim říká 'opičí tlapky'. Jsou opylovány ptáky.", "section_level": 1}, {"title": "Význam.", "content": "Slézovité poskytují mnohostranný užitek. Jsou zdrojem dřeva, vláken, ovoce, pochutin, léčiv a slizů a některé se pěstují jako venkovní nebo pokojové okrasné rostliny.", "section_level": 1}, {"title": "Potraviny.", "content": "Pověstné kontroverzní ovoce, durian cibetkový (\"Durio zibethinus\"), pochází z jihovýchodní Asie. Dužnina plodů afrického baobabu prstnatého (\"Adansonia digitata\") je jedlá, ze semen se připravuje olej. Pražená i syrová semena některých druhů rodu \"Pachira\" jsou v tropické Americe vyhledávanou potravou. Jedlá semena mají i některé druhy lejnice, zejména \"Sterculia apetala\". Plody různých jihoamerických druhů rodu \"Patinoa\", \"Matisia\" a \"Quararibea\" mají jedlou a chutnou dužninu. Nejvýznamnější je \"Matisia cordata\", která je místy i pěstována a její plody jsou tradičně prodávány na jihoamerických trzích. Ibiškovec jedlý neboli okra (\"Abelmoschus esculentus\") je pěstován jako zelenina již po tisíce let. K jídlu se používají nezralé tobolky. Nejvýznamnější pochutinou ze slézovitých je bezesporu kakao, získávané z plodů kakaovníku pravého (\"Theobroma cacao\"). Pochází z tropické Ameriky, kde jej domorodci využívali dávno před příchodem Evropanů. Mezi známé pochutiny patří také různé druhy koly, zejména kolovník lesklý (\"Cola nitida\") a kolovník zašpičatělý (\"Cola acuminata\"), pocházející z Afriky. Semena, tzv. kolové ořechy, obsahují kofein aj. účinné látky a jsou používány jako povzbuzující prostředek a k výrobě známé coca-coly. Do směsí zejména tzv. ovocných čajů se často přidávají nakyslé a silně barvící dužnaté kalichy afrického ibišku súdánského (\"Hibiscus sabdariffa\").", "section_level": 2}, {"title": "Technické rostliny.", "content": "Komerčně využívané dřevo poskytují zejména rody \"Catostemma\", \"Ceiba\" a \"Scleronema\", místně je však využíváno dřevo mnoha jiných druhů. Široké využití má také velmi lehké dřevo balsy (\"Ochroma lagopus\"), pocházející z tropické Ameriky. Byliny i dřeviny z čeledi slézovitých poskytují celou paletu různých typů vláken, získávaných z plodů, bylinných stonků nebo z lýka. Za nejvýznamnější rostlinné vlákno lze považovat bavlnu, získávanou z tobolek různých druhů bavlníku (\"Gossypium\"). Další významné vlákno je kapok, získávané z plodů tropických stromů \"Bombax malabaricum\", \"Ceiba pentandra\" a \"Chorisia speciosa\". Ze stonkových vláken má největší význam juta, pocházející z jutovníku (\"Corchorus\"). Obdobná vlákna poskytují i různé druhy mračňáku (\"Abutilon\"), \"Ambroma augusta\", ibišek kenaf (\"Hibiscus cannabinus\"), \"Malachra capitata\", \"Sida rhombifolia\", \"Urena lobata\", rostliny z rodů \"Helicteres\" a \"Guazuma\" aj. Vlákna z lýka se získávají především z \"Thespesia populnea\", \"Triumfetta rhomboidea\" a \"Pavonia urens\". Silice ze semen asijského ibiškovce jedlého (\"Abelmoschus moschatus\") neboli okry je používána v parfumerii, kosmetice a k aromatizování potravin.", "section_level": 2}, {"title": "Léčiva.", "content": "Zdužnatělé kalichy afrického ibišku súdánského (\"Hibiscus sabdariffa\") jsou používány jako močopudný prostředek a k rozrušování močových kamenů. Semena asijské lejnice \"Sterculia lychnophora\" obsahují hodně slizů a jsou oficiální drogou používanou proti průjmu, úplavici a při některých pohlavních chorobách. Odvar z kůry \"Guazuma ulmifolia\" je v tropické Americe používán proti úplavici, malárii, elefantiáze aj. nemocem. Květy \"Quararibea funebris\" ostré chuti míchají jihoameričtí indiáni s čokoládou a dalšími přísadami a používají k léčebným a rituálním účelům. Tento druh je také farmaceuticky studován, neboť byly prokázány protirakovinné účinky. Sliz z africké lejnice \"Sterculia tragacantha\" a indické \"S. urens\" je znám jako 'tragant' a je používán při výrobě potravin a farmaceutických přípravků. Některé druhy rodu \"Patinoa\" jsou v Jižní Americe zdrojem jedu pro lov ryb.", "section_level": 2}, {"title": "Okrasné rostliny.", "content": "Jako okrasné dřeviny jsou u nás pěstovány některé lípy (mimo našich domácích druhů zejména lípa stříbrná – \"Tilia tomentosa\") a různé kultivary ibišku syrského (\"Hibiscus syriacus\"). Ibišek čínský (\"Hibiscus rosa-sinensis\") je oblíbená pokojová rostlina, stejně jako lípěnka africká (\"Sparmannia africana\"), pěstuje se i \"Pachira aquatica\". Ve sklenících botanických zahrad se lze setkat s bizarně kvetoucím ibiškem dřípeným (\"Hibiscus schizopetalus\"). Mezi nejčastěji pěstované zahradní slézovité rostliny patří topolovka růžová (\"Alcea rosea\"), sléz maurský (\"Malva mauritiana\"), slézovka trojklaná (\"Malope trifida\"), ibišek trojdílný (\"Hibiscus trionum\") a slézovec tříměsíční (\"Lavatera trimestris\"). V tropech se jako okrasné rostliny pěstuje celá řada druhů, zejména z rodů flanelovník (\"Fremontodendron\"), dombeja (\"Dombeya\"), grevie (\"Grewia\"), \"Firmiana\", vlnovec (\"Ceiba\"), ibišek (\"Hibiscus\"), pavonie (\"Pavonia\"), ibiškovec (\"Malvaviscus\") a thespesie (\"Thespesia\"). Velkými růžovými kulovitými květenstvími vyniká dombeja \"Dombeya wallichii\", pocházející z Madagaskaru.", "section_level": 2}, {"title": "Přehled rodů.", "content": "\"Abelmoschus\", \"Abroma\", \"Abutilon\", \"Acaulimalva\", \"Acropogon\", \"Adansonia\", \"Aguiaria\", \"Akrosida\", \"Alcea\", \"Allosidastrum\", \"Allowissadula\", \"Althaea\", \"Ancistrocarpus\", \"Andeimalva\", \"Andringitra\", \"Androcalva\", \"Anisodontea\", \"Anoda\", \"Anotea\", \"Apeiba\", \"Asterotrichion\", \"Astiria\", \"Ayenia\", \"Bakeridesia\", \"Bastardiastrum\", \"Bastardiopsis\", \"Batesimalva\", \"Bernoullia\", \"Berrya\", \"Billieturnera\", \"Bombax\", \"Bordasia\", \"Boschia\", \"Brachychiton\", \"Briquetia\", \"Brownlowia\", \"Burretiodendron\", \"Byttneria\", \"Callianthe\", \"Callirhoe\", \"Calyculogygas\", \"Calyptraemalva\", \"Camptostemon\", \"Catostemma\", \"Cavanillesia\", \"Ceiba\", \"Cenocentrum\", \"Cephalohibiscus\", \"Cheirolaena\", \"Chiranthodendron\", \"Chorisia\", \"Christiana\", \"Cienfuegosia\", \"Clappertonia\", \"Coelostegia\", \"Cola\", \"Colona\", \"Commersonia\", \"Corchoropsis\", \"Corchorus\", \"Corynabutilon\", \"Craigia\", \"Cristaria\", \"Cullenia\", \"Decaschistia\", \"Dendrosida\", \"Desplatsia\", \"Dicarpidium\", \"Dicellostyles\", \"Diplodiscus\", \"Dirhamphis\", \"Dombeya\", \"Duboscia\", \"Durio\", \"Eleutherostylis\", \"Entelea\", \"Eremalche\", \"Erinocarpus\", \"Eriolaena\", \"Eriotheca\", \"Firmiana\", \"Franciscodendron\", \"Fremontodendron\", \"Fryxellia\", \"Fuertesimalva\", \"Gaya\", \"Glossostemon\", \"Glyphaea\", \"Goethalsia\", \"Gossypioides\", \"Gossypium\", \"Grewia\", \"Guazuma\", \"Guichenotia\", \"Gynatrix\", \"Gyranthera\", \"Hampea\", \"Hannafordia\", \"Harmsia\", \"Helicteres\", \"Helicteropsis\", \"Heliocarpus\", \"Helmiopsiella\", \"Helmiopsis\", \"Herissantia\", \"Heritiera\", \"Hermannia\", \"Herrania\", \"Hibiscadelphus\", \"Hibiscus\", \"Hildegardia\", \"Hochreutinera\", \"Hoheria\", \"Horsfordia\", \"Howittia\", \"Huberodendron\", \"Humbertiella\", \"Hydrogaster\", \"Iliamna\", \"Indagator\", \"Jarandersonia\", \"Julostylis\", \"Jumelleanthus\", \"Kearnemalvastrum\", \"Keraudrenia\", \"Kitaibelia\", \"Kleinhovia\", \"Kokia\", \"Kosteletzkya\", \"Kostermansia\", \"Krapovickasia\", \"Kydia\", \"Lagunaria\", \"Lasiopetalum\", \"Lawrencia\", \"Lebronnecia\", \"Lecanophora\", \"Leptonychia\", \"Luehea\", \"Lueheopsis\", \"Lysiosepalum\", \"Macrostelia\", \"Malachra\", \"Malacothamnus\", \"Malope\", \"Malva\" (včetně \"Lavatera\"), \"Malvalthea\", \"Malvastrum\", \"Malvaviscus\", \"Malvella\", \"Mansonia\", \"Matisia\", \"Maxwellia\", \"Megatritheca\", \"Megistostegium\", \"Melhania\", \"Melochia\", \"Meximalva\", \"Microcos\", \"Modiola\", \"Modiolastrum\", \"Mollia\", \"Monteiroa\", \"Mortoniodendron\", \"Napaea\", \"Nayariophyton\", \"Neesia\", \"Neobaclea\", \"Neobrittonia\", \"Neobuchia\", \"Neoregnellia\", \"Nesogordonia\", \"Nototriche\", \"Ochroma\", \"Octolobus\", \"Pachira\" (včetně \"Bombacopsis\"), \"Palaua\", \"Papuodendron\", \"Paradombeya\", \"Paramelhania\", \"Patinoa\", \"Pavonia\" (včetně \"Goethea\"), \"Peltaea\", \"Pentace\", \"Pentapetes\", \"Pentaplaris\", \"Periptera\", \"Perrierophytum\", \"Phragmocarpidium\", \"Phragmotheca\", \"Phymosia\", \"Physodium\", \"Pimia\", \"Pityranthe\", \"Plagianthus\", \"Pseudabutilon\", \"Pseudobombax\", \"Pseudocorchorus\", \"Pterocymbium\", \"Pterospermum\", \"Pterygota\", \"Quararibea\", \"Radyera\", \"Rayleya\", \"Reevesia\", \"Rhynchosida\", \"Robinsonella\", \"Roifia\", \"Rojasimalva\", \"Ruizia\", \"Rulingia\", \"Scaphium\", \"Scaphopetalum\", \"Schoutenia\", \"Scleronema\", \"Senra\", \"Septotheca\", \"Seringia\", \"Sida\", \"Sidalcea\", \"Sidasodes\", \"Sidastrum\", \"Sparrmannia\", \"Sphaeralcea\", \"Spirabutilon\", \"Spirotheca\", \"Sterculia\", \"Talipariti\", \"Tarasa\", \"Tetralix\", \"Tetrasida\", \"Theobroma\", \"Thepparatia\", \"Thespesia\", \"Thomasia\", \"Tilia\", \"Trichospermum\", \"Triplochiton\", \"Triumfetta\", \"Trochetia\", \"Trochetiopsis\", \"Uladendron\", \"Ungeria\", \"Urena\", \"Urocarpidium\", \"Vasivaea\", \"Veeresia\", \"Waltheria\", \"Wercklea\", \"Wissadula\", \"Woodianthus\"", "section_level": 1}], "src_summary": "Slézovité (\"Malvaceae\") je čeleď vyšších dvouděložných rostlin z řádu slézotvaré (\"Malvales\"). Vyskytuje se po celém světě a zahrnuje byliny i dřeviny. Obvykle mají nápadné pravidelné květy. Slézovité mají všestranný užitek, poskytují potraviny, vlákna, léčiva, dřevo, slizy ap. V současném botanickém systému jsou součástí slézovitých i dřívější čeledi lipovité, lejnicovité a cejbovité.", "tgt_summary": "Malvaceae, or the mallows, is a family of flowering plants estimated to contain 244 genera with 4225 known species. Well-known members of economic importance include okra, cotton, cacao and durian. There are also some genera containing familiar ornamentals, such as \"Alcea\" (hollyhock), \"Malva\" (mallow) and \"Lavatera\" (tree mallow), as well as \"Tilia\" (lime or linden tree). The largest genera in terms of number of species include \"Hibiscus\" (300 species), \"Sterculia\" (250 species), \"Dombeya\" (250 species), \"Pavonia\" (200 species) and \"Sida\" (200 species).", "id": 460848}
{"src_title": "Liga mistrů UEFA 2012/13", "tgt_title": "2012–13 UEFA Champions League", "src_document": [{"title": "Účastnická místa.", "content": "Tohoto ročníku se zúčastnilo celkem 76 týmů z 52 členských zemí UEFA (Lichtenštejnsko neorganizuje žádnou vlastní ligovou soutěž, takže v LM jako jediné nemělo žádného zástupce). Každá země měla přidělen počet míst podle koeficientů UEFA. Žebříček UEFA určuje počet týmů v nadcházející sezóně, a to v první sezóně po zveřejnění žebříčku. Proto bylo rozdělení týmů v letech 2012-2013 podle pořadí v žebříčku UEFA v roce 2011, ne 2012. Obhájce titulu, Chelsea FC, místo ve skupinové fázi prostřednictvím svého domácího ligového umístění nezískala, místo vyhrazené pro obhájce titulu bylo tedy využito. Níže je kvalifikační systém pro Ligu mistrů UEFA 2012/13: Tottenham Hotspur - tým ze 4. místa Anglické Premier League 2011/12, původně kvalifikovaný do LM, byl kvůli výhře Chelsea FC v Lize mistrů 2011/12, přesunut do základní skupiny Evropské ligy. Chelsea totiž ve své domácí soutěži skončila až na šestém místě, ze kterého se do LM nepostupuje, a tak muselo být využito přímé místo v LM pro obhájce titulu na úkor Tottenhamu (LM se nesmí za žádných okolností zúčastnit více než 4 týmy ze stejné země).", "section_level": 1}, {"title": "Týmy.", "content": "Čísla v závorkách udávají ligové umístění.", "section_level": 2}, {"title": "Termíny hracích dnů a data losování.", "content": "Poznámka: Rozvrh soutěže představený UEFA. Všechna losování se uskuteční v \"Nyonu\" (Švýcarsko), pokud není uvedeno jinak.", "section_level": 1}, {"title": "Předkola.", "content": "V novém systému Ligy mistrů, se hrají dva samostatné kvalifikační turnaje. Kvalifikace mistrů (která začíná od prvního předkola) je pro kluby, které vyhrály domácí ligu a neměly nárok se kvalifikovat do skupinové fáze, zatímco kvalifikace pro týmy, které nejsou mistry (která začíná ve třetím předkole), je pro kluby, které nevyhrály domácí ligu a neměly nárok se kvalifikovat do skupinové fáze.", "section_level": 1}, {"title": "1. předkolo.", "content": "Los prvního a druhého předkola - 25. června 2012 ve švýcarském Nyonu. Úvodní zápasy 3. a 4. července, odvety 10. a 11. července 2012.", "section_level": 2}, {"title": "2. předkolo.", "content": "Úvodní zápasy 17. a 18. července, odvety 24. a 25. července 2012.", "section_level": 2}, {"title": "3. předkolo.", "content": "Los třetího předkola – 20. července 2012. Třetí předkolo bylo rozděleno do dvou samostatných částí: jedna pro mistry a druhá pro týmy z nižších pozic. Poražené týmy se kvalifikovaly do 4. předkola Evropské ligy UEFA 2012/13. Úvodní zápasy 31. července a 1. srpna, odvety 7. a 8. srpna 2012. !colspan=\"6\"|Mistrovská část !colspan=\"6\"|Nemistrovská část", "section_level": 2}, {"title": "4. předkolo.", "content": "Los čtvrtého předkola (někdy zvaného jako play-off) – 10. srpna 2012. Poražené týmy se kvalifikovaly do základních skupin Evropské ligy UEFA 2012/13. Úvodní zápasy 21. a 22. srpna, odvety 28. a 29. srpna 2012. !colspan=\"6\"|Mistrovská část !colspan=\"6\"|Nemistrovská část", "section_level": 2}, {"title": "Základní skupiny.", "content": "Los se uskutečnil 30. srpna 2012 v Monaku. Pokud měly dva či více týmů ve skupině stejný počet bodů, byla použita následující kritéria:", "section_level": 1}, {"title": "Vyřazovací fáze.", "content": "V průběhu vyřazovací fáze soutěže bude hrát tým v každém kole proti jednomu soupeři dvojzápasovým systémem \"doma-venku\". Z tohoto souboje bude jeden vyřazen a druhý postoupí, díky čemuž již po 3. takto hraném kole zbudou pouze dva týmy. Ty pak utvoří finálovou dvojici a utkají se na předem určeném (až 2 roky předem) neutrálním hřišti. Při losu osmifinálových dvojic bylo 16 týmů rozděleno do dvou košů po osmi. Vítězové skupin byli v koši nasazených, kvalifikanti z druhých míst jako nenasazení. Do jedné dvojice nemohly být nalosovány dva kluby, které se již utkaly v základní skupině ani dva kluby z jedné země. Zároveň bylo nalosováno, na čím hřišti souboj začne (kromě osmifinále, kde se začne na hřišti nenasazeného). Při losu čtvrtfinálových dvojic a zbytku pavouku soutěže pak již kluby nebudou nijak nasazeny a může se utkat každý s každým včetně souboje klubů z jedné země.", "section_level": 1}, {"title": "Osmifinále.", "content": "Los osmifinále se uskutečnil 20. prosince 2012. První zápasy byly na programu 12. a 13. nebo 19. a 20. února, odvety pak sehrály týmy z prvního termínu 5. a 6. března, týmy z druhého termínu 12. a 13. března 2013.", "section_level": 2}, {"title": "Čtvrtfinále.", "content": "Los čtvrtfinále se uskutečnil 15. března 2013. Úvodní zápasy 2. a 3. dubna, odvety 9. a 10. dubna 2013.", "section_level": 2}, {"title": "Semifinále.", "content": "Los semifinále se uskutečnil 12. dubna. První zápasy 23. a 24. dubna, odvety 30. dubna a 1. května 2013.", "section_level": 2}, {"title": "Finále.", "content": "Finálový zápas se odehrál 25. května 2013 na Stadionu Wembley v Londýně.", "section_level": 2}, {"title": "Nejlepší střelci.", "content": "Zdroj:", "section_level": 1}], "src_summary": "Sezóna 2012/13 Ligy mistrů byla 58. ročníkem klubové soutěže pro nejlepší evropské fotbalové týmy a čtvrtým ročníkem v tomto kvalifikačním formátu. Finále tohoto ročníku se odehrálo 25. května 2013 na stadiónu Wembley v Anglii, který byl vybrán kvůli výročí 150 let od založení Anglické fotbalové asociace (FA). Obhájcem titulu byl anglický klub Chelsea FC. Vítězem se stal německý velkoklub FC Bayern Mnichov, který ve finále porazil jiné německé mužstvo Borussii Dortmund 2:1, kvalifikoval se tak na Mistrovství světa ve fotbale klubů 2013 a také do Superpoháru UEFA 2013.", "tgt_summary": "The 2012–13 UEFA Champions League was the 58th season of Europe's premier club football tournament organised by UEFA, and the 21st season since it was renamed from the European Champion Clubs' Cup to the UEFA Champions League. The final was played at Wembley Stadium in London, England, in recognition of the 150th anniversary of the formation of England's Football Association, the world's oldest football association. It came just two years after Wembley hosted the final in 2011, making it the seventh occasion Wembley Stadium (current and old) had hosted the Champions League final. Bayern Munich, who had been runners-up in 2011–12, won by defeating Bundesliga rivals Borussia Dortmund 2–1 via an 89th-minute goal from Arjen Robben. This was Bayern's 10th final, their first European Cup title in 12 years, and their fifth overall. This was the first all-German final, and the fourth final to feature two teams from the same association, after the finals of 2000, 2003, and 2008. The defending champions, Chelsea, were eliminated in the group stage, becoming the first title holders to leave the competition at this stage. They went on to win the 2013 Europa League final, and became the first team to win the Europa League while holding the Champions League crown.", "id": 572086}
{"src_title": "Don Omar", "tgt_title": "Don Omar", "src_document": [{"title": "Životopis.", "content": "Od začátku své kariéry vydal pět studiových alb. Hned první studiové album \"The Last Don\" z roku 2003 bylo úspěšné a získalo ocenění platinové desky a dočkalo se dalších dvou speciálních vydání. Druhé album \"King of Kings\" z roku 2006 bylo nejlépe hodnocené reggaetonové album a nejlépe umístěné v amerických hitparádách do té doby. Nejznámějším hitem tohoto alba je singl „Angelito“. Další známé singly jsou „Sexy Robotica“, Chosen a Virtual Diva z alba \"iDon\" (2009) a „“ a „Danza Kuduro“, Taboo z alba \"\" (2011). Nejnovějším albem je \"\" z roku 2012.", "section_level": 1}, {"title": "Zajímavosti o singlech.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Bandolero.", "content": "V singlu Los Bandoleros mu hostoval jeho nejlepší kamarád,další reggaeton zpěvák Tego Calderon, který shodou okolností si s Donem Omarem zahrál v pár filmech akční filmové série Rychle a Zběsile.", "section_level": 2}, {"title": "How We Roll.", "content": "Singl How We Roll zazněl ve filmu Rychle a Zběsile 5, jenž se odehrával v Brazílii, song hrál i na konci v závěrečných titulkách.", "section_level": 2}, {"title": "Danza Kuduro.", "content": "Song Danza Kuduro byl nejlepší singl jaký kdy Don Omar vydal. Objevil se jako soundtrack v Rychle a Zběsile 5, kde samotný Don Omar hrál s Tegem Calderonem komickou dvojici Rica a Tega.", "section_level": 2}, {"title": "Taboo.", "content": "Singl Taboo má melodii ze staré Lambady od Kaomy. Don Omar klip k songu stihl natočit v Brazílii, během doby jak se tam natáčelo Rychle a Zběsile 5 kde hrál.", "section_level": 2}, {"title": "Filmografie.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Los Bandoleros.", "content": "Don Omar společně se svým kámošem Tegem Calderonem se proslavil hlavně díky roli v pár dílech akční filmové série Rychle a Zběsile. Chronologicky poprvé se napřed objevili v krátkém 20 min filmu Los Bandoleros, který sloužil jako prequel k následujícímu filmu Rychle a Zběsile 4. Film se odehrává v Dominikánské republice, kam se po událostech z prvního dílu uchýlil Dominic Toretto. už tam nějaký ten pátek žije,tak se tam spřátelil s Ricem Santosem(Don Omar) a žije tam v jeho luxusní vile, kde mu spravuje auta. Pomůže mu jeho kamaráda Tega Lea(Tego Calderon) dostat z vězení, získá si tak jejich přízeň a stanou se oba součástí Torettova týmu v Dominikánské republice.", "section_level": 2}, {"title": "Rychle a Zběsile 4.", "content": "Pak se Don Omar společně s Tegem objeví na začátku Rychle a Zběsile 4, jak pomůžou Torettovi a jeho týmu ukrást cisternu. Ve filmu mají jen malé cameo na začátku, poté se tam už neobjeví.", "section_level": 2}, {"title": "Rychle a Zběsile 5.", "content": "Pak se objeví v následujícím dílu jak jsou Dominicem Torettem svoláni do Ria do Brazílie aby jemu a jeho týmu pomohli ukrást trezor z brazilské banky jednoho bohatého magnáta. V tomhle filmu má tahle dvojice více prostoru, jsou tam více vidět, často se tam předvádějí jako vtipná komická dvojka.", "section_level": 2}, {"title": "Rychle a Zběsile 8.", "content": "Po dlouhé době se komická dvojka objevila i v tomhle filmu, kde však měli jen malé cameo na pár sekund.", "section_level": 2}], "src_summary": "Don Omar (narozený jako William Omar Landrón Rivera) je portorický reggaetonový zpěvák, rapper a herec. Někdy bývá označován pod přezdívkou El Rey, což španělsky znamená král.", "tgt_summary": "William Omar Landrón Rivera, (born 10 February 1978) better known by his stage name Don Omar, is a Puerto Rican reggaeton singer and actor. He is sometimes referred to by his nicknames El Rey, and King of Kings of Reggaeton Music. On 1 September 2017, he announced that he would retire after a series of concerts at the José Miguel Agrelot Coliseum in Puerto Rico, scheduled to be held on 15, 16 and 17 December. He returned to music on 20 April 2019 with his song Ramayama featuring Farruko.", "id": 2150386}
{"src_title": "Divizna", "tgt_title": "Verbascum", "src_document": [{"title": "Výskyt.", "content": "Divizna roste hlavně v Evropě a Asii, méně již v Americe, Austrálii a severní Africe. Tento poměrně široký rod čítá 300 až 350 druhů. Rostliny dávají přednost místům s dostatkem světla a tepla, dobře snášejí i přísušky, rostou převážně rozptýleně, přesto většinou nejsou vzácné. U divizen často dochází ke křížení společně rostoucích druhů; takto vzniklé hybridy mohou mít květy odchylně zbarvené, obvykle neprodukují plodná semena a rozšiřují se pouze ojediněle podzemními výhonky. V České republice se ve volné přírodě vyskytuje těchto 10 druhů, jeden z nich ve dvou poddruzích: Dále bylo v české přírodě rozpoznáno těchto 27 kříženců:", "section_level": 1}, {"title": "Popis.", "content": "Jsou to byliny nebo zřídka keře, jednoleté, dvouleté i vytrvalé. Stejně rozdílné jsou i jejich nároky na prostředí, bývají to hygrofyty, mezofyty i xerofyty. Některé druhy dorůstají do 2 m i výše, mohou být chlupaté celé, částečně nebo jsou lysé. Většinou mají přízemní listovou růžici, která předchází růstu květné lodyhy. Lodyžní listy bývají menší a vyrůstají střídavě ve spirále. Listy jsou bez palistů a bývají bylinné, kožovité nebo blanité, nedělené nebo roztřepené, řapíkaté, přisedlé i lodyhu objímající. Jejich okraje jsou celistvé, drobně zoubkované nebo zubaté, často plstnaté a některé z druhů mají hydatody. Oboupohlavné hmyzosnubné pětičetné květy na stopkách vyrůstají obvykle z úžlabí drobných listenů osamoceně nebo ve svazečcích a jsou sestaveny do květenství, obvykle je to vrcholík, hrozen nebo lata. Lalokovité kališní lístky rostou v jednom přeslenu a jsou zpravidla volné nebo srostlé, někdy se střechovitě překrývají. Pravidelná kolovitá nebo trubkovitá koruna je vytvořena laločnými korunními lístky barvy žluté, bílé, růžově nebo fialové, někdy je zbarvený jen střed. Okvětní lístky jsou mnohem delší než tyčinky; v květu jsou čtyři nebo jich je pět. Tyčinky rostou v kruhu a všechny buď jsou stejně dlouhé, nebo dvě výrazně kratší; někdy je jedna tyčinka přeměněna v patyčinku. Prašníky v květu jsou stejné nebo dvojtvaré a otvírají se pomocí podélných štěrbin. Gyneceum je vytvořeno ze dvou plodolistů, pestík má dvoupouzdrý svrchní semeník s 50 a více vajíčky. Čnělka nese jednolaločnou bliznu. Plodem je chlupatá vícesemenná pukající tobolka se střední semenicí. Semena se 6 až 8 žebry jsou konicky cylindrická, vybavená mastným endospermem.", "section_level": 1}, {"title": "Význam.", "content": "Některé druhy divizny (např. divizna velkokvětá, divizna malokvětá a divizna sápovitá) se tradičně používají při léčbě onemocnění dýchacích cest. Odvaru ze sušených květů se užívá při léčbě kašle bronchitidy či astmatu, dále působí močopudně a kladně ovlivňuje činnost sleziny a brzlíku. Semena některých druhů jsou jedovatá.", "section_level": 1}, {"title": "Odkazy.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Externí odkazy.", "content": "", "section_level": 2}], "src_summary": "Divizna (\"Verbascum\", česká výslovnost [ďivizna], tvrdá výslovnost [dyvizna] je chybná) je rod statných rostlin kvetoucích až na výjimky (např. divizna brunátná) nejčastěji v různých odstínech barvy žluté, ojediněle mají květy růžové nebo i bílé.", "tgt_summary": "Verbascum (), common name mullein (sg. ), is a genus of about 360 species of flowering plants in the figwort family Scrophulariaceae. They are native to Europe and Asia, with the highest species diversity in the Mediterranean. Mullein or \"mullein leaf\" often refers to the leaves of \"Verbascum thapsus\", the great or common mullein, which is frequently used in herbal medicine.", "id": 1592979}
{"src_title": "Camilla Luddingtonová", "tgt_title": "Camilla Luddington", "src_document": [{"title": "Životopis.", "content": "Pochází z Berkshire, kde vystudovala dívčí školu. Později nastoupila do Americké školy v Thorpe. Jako dítě žila rok v Texasu, kde se naučila mluvit americkým akcentem. Má dva bratry, Daniela a Joeyho, a mladší sestru, Amy. Jako dítě milovala The Ricki Lake Show. Její matka zemřela a její otec se jmenuje Martin. V 19 letech nastoupila na univerzitu v Pensylvánii. Přestěhovala se do New Yorku a následně do Los Angeles.", "section_level": 1}, {"title": "Osobní život.", "content": "Většinu dospělého života strávila ve Spojených státech, kde získala středoatlantický, hybridní akcent. Je tetou, její bratr Daniel má dceru jménem Daisy a její sestra Amy má syna. V říjnu 2016 oznámila, že čeká holčičku s hercem Matthewem Alanem. Dcera Hayden Alan se narodila dne 11. dubna 2017. Dne 31. prosince 2017 se zasnoubila a 17. srpna 2019 se vzali. Dne 9. března 2020 oznámila, že s Alanem čeká další dítě.", "section_level": 1}, {"title": "Kariéra.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Televize.", "content": "Převážně pracovala v Spojených státech. V březnu 2011 získala roli Kate Middleton v chystaném filmu William a Kate, který pojednává o seznámení prince Williama a Kate Middleton. Později získala roli v 5. sérii televizního seriálu \"Californication\", kde si zahrála roli chůvy. Následně získala roli v 5. řadě upířího dramatu True Blood: Pravá krev, kde si zahrála roli Claudette. V červenci 2012, získala roli v televizním seriálu \"Chirurgové\", kde ztvárnila roli začínající doktorky Jo Wilson.", "section_level": 2}, {"title": "Tomb Raider.", "content": "26. června 2012 byla společností Crystal Dynamics potvrzena jako nová představitelka Lary Croft, které propůjčila svůj hlas a postavu. Když šla na konkurz, netušila, že jde o roli Lary Croft, konkurz se vztahoval k projektu s názvem „Krypted“, ve kterém se postava jmenovala Sara. Při první zkoušce, kdy měla na sobe šortky a boty, jí toto oblečení připomnělo Laru Croft. Po získání role, v průběhu 3 let prováděla též (kromě dabingu) snímání pohybu samotné postavy. Například během jednoho dne, kdy se do hry natáčely \"smrtící scény\", musela předstírat smrt různými způsoby.", "section_level": 2}], "src_summary": "Camilla Luddingtonová, celým jménem Camilla Anne Luddington (* 15. prosince 1983, Ascot, Berkshire), je britská herečka, známá zejména jako představitelka Kate Middleton ve filmu \"William a Kate\" nebo také z role Jo Wilson v televizním seriálu \"Chirurgové\". V roce 2013 poskytla svůj hlas a model postavy známé počítačové postavě Laře Croft ve hře \"Tomb Raider\".", "tgt_summary": "Camilla Anne Luddington (born 15 December 1983) is a British-American actress, best known for her role as Jo Karev (Wilson) in the ABC Medical drama, \"Grey's Anatomy\". She is also known for playing Kate Middleton in the Lifetime film \"\" (2011) and as protagonist Lara Croft in the video games \"Tomb Raider\" (2013), \"Rise of the Tomb Raider\" (2015) and \"Shadow of the Tomb Raider\" (2018), for which she provided the voice and motion capture.", "id": 645604}
{"src_title": "Aralkovité", "tgt_title": "Araliaceae", "src_document": [{"title": "Popis.", "content": "Aralkovité jsou opadavé nebo častěji stálezelené stromy a keře, řidčeji liány a výjimečně i byliny převážně se střídavými jednoduchými nebo složenými listy. Výjimečně se mezi aralkovitými najdou i stonkové sukulenty (kusonie). Některé druhy, zejména z rodů šeflera a oreopanax) mohou růst i jako epifyty. Pokud jsou listy jednoduché, mají obvykle dlanitou žilnatinu a často jsou dlanitě laločnaté. Složené listy jsou nejčastěji dlanité, řidčeji jednoduše či vícenásobně zpeřené. Palisty jsou u mnohých zástupců nápadně vyvinuty. Báze řapíku je často široká a obepínající tlustý stonek. Odění je z hvězdovitých, řidčeji z jednoduchých chlupů. Stonky jsou u některých zástupců trnité, listy jsou často nahloučené na koncích větví. Rostliny jsou jednodomé nebo dvoudomé. Květenství jsou vrcholová nebo zdánlivě postranní, často složená z okolíků nebo hlávek, řidčeji z hroznů či klasů. Květy jsou pravidelné, spíše oboupohlavné, drobné. Kalich je srostlý částečně nebo po celé délce se semeníkem, zdánlivě tak může chybět nebo tvoří jen nízký hladký, zvlněný či zubatý lem. V květech je vyvinut nektáriový disk. Koruna je složena z 5 až 10 lístků, nejčastěji volná, řidčeji jsou korunní lístky na bázi srostlé a koruna pak opadává jako celek. Tyčinek je nejčastěji stejný počet jako korunních lístků, řidčeji více. Semeník je spodní, srostlý ze 2 až 10 plodolistů a se stejným počtem komůrek. Čnělky jsou volné nebo srostlé ve sloupek, případně nízké a redukované na horní vrstvu disku. V každém plodolistu je jediné funkční vajíčko. Plodem je peckovice nebo bobule. Čeleď aralkovité zahrnuje asi 1450 druhů ve 43 rodech. Největší rody jsou šeflera (\"Schefflera\", 600 - 900 druhů), stínovka (\"Polyscias\", 160) a pupečník (\"Hydrocotyle\", 130 druhů).", "section_level": 1}, {"title": "Rozšíření.", "content": "Aralkovité jsou kosmopolitně rozšířená čeleď, naprostá většina druhů však roste v tropech. Centrum druhové diverzity je v monzunové Asii. V Americe a v Africe je zastoupena mnohem menším počtem druhů. Rod šeflera je pantropický. V Jižní Americe roste nejvíce druhů této čeledi v horských lesích. Mnohé druhy patří mezi pionýrské dřeviny, obsazující světliny. V květeně České republiky je čeleď zastoupena 2 druhy: břečťan popínavý (\"Hedera helix\") a pupečník obecný (\"Hydrocotyle vulgaris\"). V květeně Evropy je mimo tyto dva druhy již jen pupečník \"Hydrocotyle ranunculoides\", rostoucí ve středním Středomoří.", "section_level": 1}, {"title": "Taxonomie.", "content": "V klasických taxonomických systémech (Cronquist, Dahlgren, Tachtadžjan) byly aralkovité řazeny spolu s čeledí miříkovité (\"Apiaceae\") do řádu aralkotvaré (\"Araliales\"), alternativně také nazývaného miříkotvaré (\"Apiales\"). Rody pupečník (\"Hydrocotyle\") a \"Trachymene\" byly dříve řazeny do čeledi miříkovité (\"Apiaceae\"), případně jim byla vyčleněna samostatná čeleď pupečníkovité (\"Hydrocotylaceae\"). Rod pupečníkovec (\"Centella\") byl přeřazen do čeledi miříkovité. V roce 2001 byly z aralkovitých vyjmuty dva rody (\"Delarbrea\" a \"Myodocarpus\") a přeřazeny do samostatné čeledi \"Myodocarpaceae\" v rámci téhož řádu.", "section_level": 1}, {"title": "Ekologické interakce.", "content": "Květy jsou opylovány nejčastěji včelami, vosami a mouchami hledajícími nektar. Dužnaté bobule jsou šířeny především ptáky.", "section_level": 1}, {"title": "Význam.", "content": "Čeleď aralkovité má široké využití jako zdroj látek využitelných v medicíně. Nejznámější léčivkou z této čeledi je bezesporu ženšen pravý (\"Panax ginseng\"), pěstují se však i další druhy, zejména asijský ženšen nepravý (\"Panax pseudoginseng\") a severoamerický ženšen pětilistý (\"P. quinquefolius\"). Kořen arálie \"Aralia cordata\" je v Koreji používán při léčbě nachlazení a migrén a kůra \"Eleutherococcus sessiliflorus\" a kalopanaxu pestrého (\"Kalopanax pictus\") na edémy, arthritidu, neuralgie aj. Mezi další druhy používané v medicíně náleží např. \"Polyscias fruticosa\", keř v Indii běžně pěstovaný v zahradách. Kořen má antibakteriální, protiplísňové a diuretické účinky. Břečťan popínavý (\"Hedera helix\") je běžně pěstovaná stálezelená pokryvná liána. Celkem zřídka se jako okrasné dřeviny pěstují různé druhy arálií (\"Aralia\"), ve sbírkách arboret a botanických zahrad i některé druhy eleuterokoku (\"Eleutherococcus\", syn. \"Acanthopanax\") a kalopanax pestrý (\"Kalopanax pictus\"). Ve sklenících botanických zahrad je jako kuriozita pěstován druh \"Trevesia palmata\" s nápadně tvarovanými listy. Mezi nádherné okrasné dřeviny pěstované v tropech patří také \"Osmoxylon lineare\", pocházející z jihovýchodní Asie, \"Meryta sinclairii\" z Nového Zélandu a \"Polyscias maraisiana\" (syn. \"Gastonia mauritiana\") z ostrova Mauritus. Některé druhy, zejména šeflera (\"Schefflera\"), břečťan popínavý (\"Hedera helix\"), prodara japonská (\"Fatsia japonica\"), prodarovec (x \"Fatshedera\", kříženec prodary a břečťanu), stínovka (\"Polyscias\") a sukulentní \"Cussonia paniculata\" se pěstují jako pokojové rostliny. Krásné dlanité listy má \"Dizygotheca elegantissima\". Asijský Pupečník nejmenší (\"Hydrocotyle sibthorpioides\") je používán jako zelenina a také pěstován jako akvarijní rostlina. Z bílé houbovité dřeni stromu \"Kalopanax papyriferum\" se v Číně vyrábí tzv. rýžový papír, používaný zejména v malířství a při výrobě umělých květin.", "section_level": 1}, {"title": "Přehled rodů.", "content": "\"Anakasia\", \"Aralia\", \"Arthrophyllum\", \"Astrotricha\", \"Brassaiopsis\", \"Cephalaralia\", \"Cheirodendron\", \"Cuphocarpus\", \"Cussonia\", \"Dendropanax\", \"Eleutherococcus\", x\"Fatshedera\", \"Fatsia\", \"Gamblea\", \"Gastonia\", \"Harmsiopanax\", \"Hedera\", \"Heteropanax\", \"Homalosciadium\", \"Hunaniopanax\", \"Hydrocotyle\", \"Kalopanax\", \"Macropanax\", \"Megalopanax\", \"Merrilliopanax\", \"Meryta\", \"Motherwellia\", \"Munroidendron\", \"Neosciadium\", \"Oplopanax\", \"Oreopanax\", \"Osmoxylon\", \"Panax\", \"Pentapanax\", \"Polyscias\", \"Pseudopanax\", \"Reynoldsia\", \"Schefflera\", \"Sciadodendron\", \"Seemannaralia\", \"Sinopanax\", \"Stilbocarpa\", \"Tetrapanax\", \"Tetraplasandra\", \"Trachymene\", \"Trevesia\", \"Woodburnia\"", "section_level": 1}], "src_summary": "Aralkovité (\"Araliaceae\") je čeleď vyšších dvouděložných rostlin z řádu miříkotvaré (\"Apiales\"). Jsou to dřeviny a výjimečně i byliny se střídavými jednoduchými nebo složenými listy. Mnohé druhy mají nápadná okolíkovitá květenství. Z naší květeny sem patří břečťan a pupečník. Aralkovité mají význam především jako zdroj léčiv (např. ženšen) a jako okrasné rostliny.", "tgt_summary": "The Araliaceae is a family of flowering plants composed of 55 genera and 1500 species consisting of primarily woody plants and some herbaceous plants. The morphology of Araliaceae varies widely, but it is predominantly distinguishable based on its woody habit, tropical distribution, and the presence of simple umbels. There are numerous plants of economic importance. Some genera, such as \"Hedera\" (the ivies) and \"Schefflera\" (the umbrella trees)\", \"are used as ornamental foliage plants. The family also includes \"Panax ginseng\", the root of which is ginseng, used in traditional Chinese medicine.", "id": 392232}
{"src_title": "Markéta z Cortony", "tgt_title": "Margaret of Cortona", "src_document": [{"title": "Dětství a mládí Markéty.", "content": "Svatá Markéta z Cortony se narodila roku 1247 v Lavianu, nedaleko toskánského města Chiusi. Byla dcerou chudého sedláka, matka jí zemřela, když bylo Markétě sedm let. Otec se znovu oženil, ale nevlastní matka se k vyvdané dceři chovala chladně a nepřátelsky. Markéta tedy nezažila šťastné dospívání. Ač pocházela z chudé rodiny, o nápadníky neměla nouzi díky své kráse. V 16 letech se seznámila s mladým šlechticem Arseniem z Montepulciana. Opustila rodný dům a přestěhovala se do domu svého druha. Tento veřejný vztah, který nebyl svázán svatbou, budil všeobecné pohoršení. Markéta dokonce brzy nato porodila syna. Ani narození potomka nebylo důvodem pro uzavření sňatku. Po devíti letech vztahu, kdy Arsenio odjel zkontrolovat své panství, byl násilně přepaden lupiči a zabit. Domů se vrátil pouze pánův pes, který také Markétu k tělu mrtvého přivedl. Pomíjivost lidského života ji dovedla k zamyšlení nad svými činy. Všechen majetek rozdala příbuzným Arsenia, nechala si jen pár šperků, které darovala chudým.", "section_level": 1}, {"title": "Počátky církevního života.", "content": "Otec s nevlastní matkou odmítli poskytnout Markétě a jejímu synovi přístřeší. Roku 1273 odešla do Cortony, města, které leží v nadmořské výšce 500 m n. m., na hranici mezi kraji Toskánska a Umbrie, kde se ucházela o úkryt v domě dvou paní z rodiny Moscari. Ty jí poskytly dočasné ubytování a odvedly ji do místního kláštera františkánek. V klášteře ji však řádové sestry odmítly z důvodu jejího mládí a také pro to, jaký dosud vedla život. Markéta svých činů ale litovala a dala se na pokání. Začala se všemožně kát, postila se, spala na kamenné podlaze atd. Také se jednoho dne objevila ve svém rodném Lavianu na mši s oprátkou na krku a prosila o odpuštění. Františkáni jí dokonce museli bránit v tom, aby si nezohyzdila tvář. Když však prošla všemi zkouškami, směla po třech letech složit sliby a stát se františkánskou terciářkou (členkou třetího řádu sv. Františka z Assisi, určeného pro osoby, které se nemohly stát členy mužského či ženského řádu sv. Františka). Až do své smrti vedla velmi přísný život. Dopřávala si málo jídla i spánku a nosila jen žíněnou košili. Svůj život věnovala dobročinnosti, a do doby než její syn vyrostl, pracovala, aby ho uživila. Syn byl pak poslán do školy v Arezzu, kde studoval, dokud nevstoupil do františkánského řádu. Mnozí lidé v okolí přesto pochybovali o pokání Markéty a šířili o ní pomluvy. Říkalo se například, že udržuje poměr s jedním z mnichů.", "section_level": 1}, {"title": "Závěr života.", "content": "Postupně se tak Markéta stále více uzavírala do sebe, ačkoli z veřejného života úplně neodešla. V Cortoně založila špitál pro chudé a nemocné, kromě toho také uvedla v život společnost sester III. řádu. Její modlitby a rady přispěly k obrácení mnoha hříšníků. Dostalo se jí řady mystických milostí. Je jí připisován nespočet zázračných uzdravení. Poslední léta života prožila zcela v osamění. Zemřela po sedmnáctidenní nemoci, kdy ani nepřijímala žádnou stravu, v Cortoně dne 22. února 1297 ve věku 50 let.", "section_level": 1}, {"title": "Kult sv. Markéty z Cortony.", "content": "Její ostatky byly nalezeny v roce 1392 v neporušeném stavu a jsou dodnes uloženy ve skleněné schránce v Santuario di Santa Margherita v Cortoně. Kostel je často navštěvovaným poutním místem. Mnohokrát se na jejím hrobě děly zázraky. Po své smrti se stala velmi obdivovanou osobností. Její kult je ale rozšířen hlavně v okolí jejího bývalého působení a v celé Itálii. Začala být opětovaně zobrazována, nejdříve už ve 14. století. Jedno ze zobrazení, snad nejstarší, lze dodnes spatřit v diecézním muzeu v Cortoně. Ukazuje Markétu jako terciářku s růžencem. Často ji můžeme vidět znázorněnou se psem. Pes odkazuje na příhodu, kdy její pes nalezl mrtvolu Markétina druha. Jako příklad tohoto zobrazení můžeme najít v Palazzo Pitti ve Florencii oltářní obraz z let 1618 – 1620 od italského malíře Giovanniho Lanfranca. Je možné, že malba inspirovala Berniniho při práci na slavném sousoší Extáze svaté Terezy. Markétinými atributy jsou podoba jeptišky františkánky, kříž a další nástroje umučení Krista a pes. Stala se patronkou kajícníků, jejího působiště Cortony, přímluvkyní zoufalých nevěstek a těch, kdo prožívají životní krize a životní zklamání. Svatořečena byla 16. května 1728 papežem Benediktem XIII. Tento papež mimochodem o rok později než sv. Markétu také kanonizoval českého světce sv. Jana Nepomuckého.", "section_level": 1}], "src_summary": "Markéta z Cortony (1247 – 1297) byla italská světice pocházející z Toskánska. Nejprve žila zcela světským životem v nemanželském vztahu se šlechticem, kterému porodila i syna. Po smrti svého druha se zcela změnila, vstoupila jako terciářka do řádu františkánů. Její ostatky jsou dnes uloženy v Cortoně, místě jejího působení. Byla svatořečena 16. května 1728 papežem Benediktem XIII.", "tgt_summary": "Margaret of Cortona (1247 – 22 February 1297) was an Italian penitent of the Third Order of Saint Francis. She was born in Laviano, near Perugia, and died in Cortona. She was canonized in 1728. She is the patron saint of the falsely accused, hoboes, homeless, insane, orphaned, mentally ill, midwives, penitents, single mothers, reformed prostitutes, stepchildren, and tramps.", "id": 960681}
{"src_title": "Kostižerky", "tgt_title": "Osedax", "src_document": [{"title": "Popis.", "content": "Jsou to několik cm dlouzí mnohoštětinatí kroužkovci, kteří stejně jako ostatní vláknonošci nemají v dospělosti trávicí soustavu. Tuk nasávají pomocí vláken, kterými vrůstají do kostí. Jeho zpracování ponechávají na symbiotických bakteriích.", "section_level": 1}, {"title": "Historie.", "content": "Stopy, které takto kostižerky zanechaly, byly dodatečně objeveny i na kostech některých prehistorických zvířat – nejen velryb, ale i mořských nelétavých ptáků z čeledi \"Plotopteridae\". Dosud však není jasné, zda kostižerky vznikly s prvními prakytovci (\"Archaeoceti\") před 45 miliony let, jak se domnívali jejich původní objevitelé Rouse a kol., nebo jestli se oddělily už během období křídy a byly tedy současníky dinosaurů. Havajský výzkumník Craig Smith předpokládá, že více než polovina všech původních druhů tohoto rodu vyhynula, k čemuž došlo koncem 19. století v důsledku lovu velryb, který stavy velryb snížil až o 90 %.", "section_level": 2}, {"title": "Biologie.", "content": "Kostižerky žijí v mořích v hloubkách od 30 do 3000 metrů. Živí se tukem a kolagenem z velrybích kostí, ale byly nalezeny i na rybích kostech. Protože nemají trávicí soustavu, využívají k trávení symbiotické bakterie, které s nimi žijí. V roce 2012 zjistil Sigrid Katz z kalifornského Scripps Institution of Oceanography, že ve výrůstcích se zvýšeně vyskytují takzvané protonové pumpy – transmembránové proteiny (bílkoviny), které přes povrch výrůstků přenášejí vodíkové ionty H. Vytvářejí tak kyselé prostředí, které narušuje kosti a umožňuje, aby kostižerka do nich pronikla svými výrůstky. Do té doby nebylo známo, jakým způsobem vytvářejí kostižerky díry v kostech, když jejich tělo nemá žádné pevné části, kterými by mohly tyto otvory vytvořit. Jejich rozmnožování je velmi zvláštní: množství malých samečků žije uvnitř těla o mnoho větší samičky. Zůstávají přitom v larválním stádiu.", "section_level": 1}], "src_summary": "Kostižerky (\"Osedax\") je rod mořských červovitých živočichů z podtřídy vláknonošců. Živí se tukem především z velrybích, ale i jiných kostí. V anglických populárních článcích se proto často označují jako \"zombie worms\". Byly objeveny až v roce 2002 u Kalifornie a vědecky popsány o 2 roky později. K roku 2012 bylo známo 17 druhů z různých světových oceánů včetně japonských a kalifornských pobřežních vod Tichého oceánu nebo severního Atlantiku, kde byly objeveny u Švédska v úžině Kattegat. Později byly objeveny i u antarktických břehů. Jsou příbuzné jiným vláknonošcům – riftiím hlubinným – které obývají dna Tichého oceánu v okolí tzv. černých kuřáků.", "tgt_summary": "Osedax is a genus of deep-sea siboglinid polychaetes, commonly called boneworms, zombie worms, or bone-eating worms. \"Osedax\" is Latin for \"bone-eating\". The name alludes to how the worms bore into the bones of whale carcasses to reach enclosed lipids, on which they rely for sustenance. Scientists from the Monterey Bay Aquarium Research Institute using the submarine ROV \"Tiburon\" first discovered the genus in Monterey Bay, California, in February 2002. The worms were found living on the bones of a decaying gray whale in the Monterey Canyon, at a depth of .", "id": 369913}
{"src_title": "Camille d'Hostun, vévoda de Tallard", "tgt_title": "Camille d'Hostun, duc de Tallard", "src_document": [{"title": "Vojenská kariéra.", "content": "Tallardovi bylo poskytnuto pověření na místo ve francouzském vojsku již ve věku 15 let. Později sloužil pod velením prince de Condé v jižním Nizozemí a od roku 1674 pod velením Turenna v Alsasích. V roce 1678 byl povýšen do hodnosti \"maréchal de camp\" a v této hodnosti bojoval v devítileté válce (1688–1697). Jeho přátelství s králem Ludvíkem XIV. mu zajistilo místo úředního činitele. Po válce byl dva roky vyslancem na svatojakubském dvoře, kde se se svými výjimečnými znalostmi evropských politických záležitostí ukázal jako velmi hodnotný služebník. Když král Jakub II. v září 1701 zemřel, uznal Ludvík XIV. nárok Jakubova syna na anglický trůn. Následně Vilém III. Tallarda roku 1702 vyhostil z Londýna. Tallardova vojenská kariéra dosáhla svého vrcholu během války o dědictví španělské. Dne 7. září 1703 dobyl vévoda burgundský s Tallardem pevnost Breisach. Tallard pak pokračoval k Landau, aby jej v polovině října obklopil svými oddíly a přikročil k obléhání. Vyprošťovací armáda vedená Princem Hessensko-Kasselským byla tvrdě a nemilosrdně rozdrcena Tallardovými silami v bitvě u Speyerbachu 15. listopadu. V důsledku toho Landau padlo o dva dny později. Krátce nato byl Tallard jmenován maršálem Francie. Roku 1704 byl Tallard vyslán, aby posílil Maximiliánova a Marsinova francouzsko-bavorská vojska na Dunaji, která ohrožovala Marlboroughova a Savojského spojenecká armáda. Tallard se vydal 1. července ze Strasbourgu, ale přestože se šestidenní obléhání Villingen ukázalo jako neúspěšné, (upuštěno od něj bylo 22. července), byl maršál Tallard schopen dovést svých 34 000 mužů přes Černý les a dosáhnout již 5. srpna Ulmu. Tallard byl postaven do čela velení spojené francouzsko-bavorské armády, ale následná bitva u Höchstädtu 13. srpna 1704 vyústila v úplné zničení jeho sil. Rozhodně poražen, byl zajat a vzat do Anglie a na podmínku, že se nepokusí uprchnout, ubytován v Nottinghamu. Spisovatel Daniel Defoe hlásil, že jeho \"small, but beautiful parterre, after the French fashion\" bylo jednou z krás Nottinghamu.", "section_level": 1}, {"title": "Pozdní období života.", "content": "Po svém propuštění v roce 1711 se vrátil do Francie. Přes pohromu u Höchstädtu k němu král Ludvík XIV. nechoval zlou vůli. Tallard byl v roce 1712 povýšen na vévodu a roku 1715 se stal pairem Francie. V závěti Ludvíka XIV. byl jmenován do regentské rady, ale vévoda orléanský závěť anuloval. Roku 1724 Byl zvolen předsedou Académie des Sciences a v roce 1726 se stal státním ministrem.", "section_level": 1}, {"title": "Rodina.", "content": "Oženil se s Marie-Catherine de Grolée de Viriville-La Tivolière a spolu měli jednoho syna;", "section_level": 1}], "src_summary": "Camille d'Hostun de la Baume, duc de Tallard (14. února 1652, Lyon – 20. března 1728, Paříž) byl francouzský šlechtic, diplomat a vojevůdce, který se stal maršálem Francie.", "tgt_summary": "Camille d'Hostun de la Baume, duc de Tallard (14 February 1652 – 20 March 1728) was a French noble, diplomat and military commander, who became Marshal of France.", "id": 2110931}
{"src_title": "Katzenjammer (hudební skupina)", "tgt_title": "Katzenjammer (band)", "src_document": [{"title": "Členky skupiny.", "content": "Na začátku Ledna 2016 oznámila Marianne Sveen na svém facebookovém profilu odchod ze skupiny.", "section_level": 1}, {"title": "Vznik skupiny.", "content": "Anne Marit Bergheim, Solveig Heilo, a Turid Jørgensen spolu studovaly na hudební univerzitě. Když se Anne Marit Bergheim rozhodla dát k dispozici všechny hudební nástroje, které měla uložené doma, oslovila své dvě spolužačky, zda s ní chtějí hrát ve skupině. Marianne Sveen se připojila později. Název si členky skupiny zvolily podle komiksového seriálu Katzenjammer Kids, protože si všimly, že připomínají postavy, které v něm figurují. Termín Katzenjammer je převzatý z němčiny a doslova znamená “nářek koček”\" Další význam slova je “kocovina”.. Členky skupiny uvádějí, že byly ovlivněny mnoha umělci, mezi ně patří Goran Bregović, Danny Elfman, Django Reinhardt a Knutsen & Ludvigsen. Srovnávány jsou s americkou skupinou Dixie Chicks nebo cikánskou punkovou kapelou Gogol Bordello Čtyři členky skupiny často mění nástroje a tvrdí, že cílem je ovládnout nástroje, na které nikdy nehrály. Uvádí se, že hrají až na 30 nástrojů včetně harmoniky, kytary, bicích, basy, balalajky, mandolíny, klaviru, zvonkohry, trumpety, kazoo, klávesové flétny, banja, citery, ukulele. Dívky spolupracují se zpěvákem a skladatelem Mats Rybø, který napsal většinu písní skupiny a je pojímán jako pátý člen skupiny, “fantom”. Vystupuje se svou vlastní skupinou The Making of Gentlemen.", "section_level": 1}, {"title": "Historie.", "content": "V roce 2008 byla skupina vybrána jako jedna z finalistek v soutěži norské rozhlasové a televizní společnosti NRK's yearly Urørt, získala třetí místo za píseň \"A Bar in Amsterdam\". Poté se skupina účastnila známých festivalů: Bonnaroo Music & Arts Festival, (USA, 2009), South by Southwest (Austin, Texas, 2009), Festival Roskilde (2009), Festival Hurricane (2010), Festival Glastonbury (2011), Eurosonic (Groningen, Nizozemsko, 2012), Tanzbrunnen Festival (Kolín nad Rýnem, Německo, 2012), Wild Mint Festival (Moskva, Rusko, 2012). Katzenjammer vystoupily také jako předkapela v programu anglické skupiny Keane v londýnském O2 Arena. Pravidelně podnikají turné – po Evropě, USA a Austrálii. \"\" Program na hlavní scéně otevřely sympatické a půvabné Norky, kapela Katzenjammer, a postaraly se o možná nejlepší koncert celého festivalového dne. Publikum si získaly už svou překvapivě dobrou češtinou, zahrnující hlášku „Ukončete, prosím, výstup a nástup…“. Hudba těchto čtyř norských dračic se pohybovala od country a folku po rock a punk. Bylo fascinující sledovat, jak při každé písničce změní složení nástrojů, jedinou stálicí byla snad velká balalajka. Celý set Katzenjammer se pohyboval na hranici koncertu a kabaretu i díky výborné práci s publikem. Katzenjammer, a především Anne Marit, mezi písničkami s diváky komunikovaly, dokonce je naučily říct „oslí zadek“ v norštině.\"\"", "section_level": 1}, {"title": "Diskografie.", "content": "Alba Singly", "section_level": 1}, {"title": "Vedlejší projekty.", "content": "Marianne Sveen and Solveig Heilo mají své vlastní osobní projekty.", "section_level": 1}], "src_summary": "Katzenjammer je ženská skupina z Osla, Norsko. Vznikla v roce 2005. Jejich hudba je směsí více žánrů jako folk, pop, rock, country, kabaret, balkánská hudba, objevují se prvky šansonu, jazzu, bluegrassu.", "tgt_summary": "Katzenjammer was an English-language Norwegian band from Oslo, formed in 2005. The band consists of Anne Marit Bergheim, Solveig Heilo and Turid Jørgensen. Former band member Marianne Sveen left the band in the beginning of 2016.", "id": 842169}
{"src_title": "Rdesnovité", "tgt_title": "Polygonaceae", "src_document": [{"title": "Charakteristika.", "content": "Rdesnovité jsou byliny, keře, stromy i liány se střídavými, výjimečně i vstřícnými nebo přeslenitými jednoduchými listy. Rostliny jsou opadavé nebo stálezelené, většinou vytrvalé. Listy jsou řapíkaté nebo téměř přisedlé, většinou s celistvou celokrajnou čepelí a zpeřenou žilnatinou. Řapíky listů jsou často zploštělé, u některých druhů na bázi s extraflorálními nektárii. Palisty jsou často nápadné a srůstají v botku (ochrea) obklopující stonek. Botka je většinou blanitá, vytrvalá nebo opadávající a pak zanechávající kruhovitou jizvu. U některých zástupců (\"Eriogonum\") botka chybí. Stonky mají často zbytnělé nody a u některých zástupců jsou duté. U lián (\"Antigonon\", \"Brunnichia\") mohou být přítomny úponky. Květy jsou pravidelné, jednopohlavné nebo oboupohlavné, drobné, v úžlabních nebo vrcholových vrcholičnatých květenstvích. Květenství jsou často složená, základní jednotkou je nejčastěji hlávka nebo klubko, celá květenství pak připomínají klas, latu nebo hrozen. Okvětí je nejčastěji nerozlišené, ze 3 až 6 lístků v 1 nebo 2 kruzích, na bázi srostlé v krátkou trubku, někdy nápadně zbarvené. Okvětí je někdy vytrvalé a za plodu se zvětšující, vnitřní kruh je často přeměněn v háčky, ostny, křídla nebo hrbolky. Tyčinek je nejčastěji 6, případně 2 až 9, ve 2 kruzích, nitky tyčinek jsou volné nebo na bázi srostlé. Semeník je svrchní, srostlý ze 3 (vzácně ze 2) plodolistů a s jedinou komůrkou, čnělek je 1 až 3. V semeníku je jediné vajíčko. Blizny bývají hlavaté nebo peříčkovité (třásnité). Kolem báze semeníku bývá kruhovitý nektáriový disk, případně jsou nektária jednotlivá a umístěná mezi základy tyčinek. Plodem je nažka, mnohdy obalená vytrvalým blanitým okvětím. U rodu hroznatec (\"Coccoloba\") je toto okvětí zdužnatělé, plod je někdy interpretován jako oříšek. Mezi charakteristické obsahové látky náležejí zejména třísloviny a kyselina šťavelová.", "section_level": 1}, {"title": "Rozšíření.", "content": "Čeleď rdesnovité zahrnuje asi 1100 druhů ve 43 rodech. Největší rody jsou \"Eriogonum\" (240 druhů), šťovík (\"Rumex\", 200), rdesno (\"Polygonum\", 150 druhů včetně rodů \"Persicaria\" a \"Bistorta\") a hroznatec (\"Coccoloba\", 120 druhů). Rdesnovité jsou kosmopolitně rozšířeny. Nejvíce druhů se vyskytuje v mírném pásu severní polokoule. V naší původní květeně je zastoupeno celkem 5 rodů: šťovík (\"Rumex\", včetně bývalých rodů \"Acetosa\" a \"Acetosella\"), truskavec (\"Polygonum\"), rdesno (\"Bistorta\" a \"Persicaria\") a opletka (\"Fallopia\"). V Evropě jsou to dále rody reveň (\"Rheum\"), poušťomil (\"Atraphaxis\") a druhy šťovíček dvoublizný (\"Oxyria digyna\"), \"Emex spinosa\", \"Calligonum aphyllum\" a \"Koenigia islandica\".", "section_level": 1}, {"title": "Taxonomie.", "content": "Rdesnovité jsou jasně vyhraněná a monofyletická skupina. V klasické taxonomii byly řazeny nejčastěji do samostatného řádu rdesnotvaré (\"Polygonales\") v rámci nadřádu \"Caryophyllanae\". Podle kladogramů APG je nejblíže příbuznou skupinou čeleď olověncovité (\"Plumbaginaceae\"). Obě čeledi tvoří spolu s čeleděmi tamaryškovité (\"Tamaricaceae\") a frankeniovité (\"Frankeniaceae\") monofyletickou větev řádu hvozdíkotvaré (\"Caryophyllales\"). Pojetí rodů čeledi rdesnovité je i v rámci naší květeny dosti neustálené. Do rodu šťovík (\"Rumex\") byly vřazeny dříve rozlišované rody kyseláč (\"Acetosa\") a kyselka (\"Acetosella\"). Naopak rody truskavec (\"Polygonum\"), rdesno (\"Bistorta\" a \"Persicaria\") bývají někdy spojovány do jediného rodu \"Polygonum\". Rod křídlatka (\"Reynoutria\") bývá vřazován do rodu opletka (\"Fallopia\").", "section_level": 1}, {"title": "Ekologické interakce.", "content": "Některé druhy rdesnovitých mají velká rozvolněná květenství a peříčkovité blizny a jsou opylovány větrem. Většina zástupců tvoří nektar a jsou opylovány především včelami a vosami. Způsoby šíření semen jsou dosti různorodé. U některých zástupců jsou nažky křídlaté (\"Oxyria\", \"Rheum\", \"Rumex\") nebo obalené křídlatým vytrvalým okvětím (\"Fallopia\") a jsou šířeny větrem. Vytrvalé okvětí obalující nažku je u mnohých druhů z podčeledi \"Eriogonoideae\" na povrchu ostnité nebo s háčky, přichytávajícími se na srst zvířat. U \"Polygonum virginianum\" jsou nažky vystřelovány z rostliny a zachytávají se pomocí hákovitě zahnutých vytrvalých čnělek. Dužnaté plody hroznatce (\"Coccoloba\") jsou vyhledávány a šířeny ptáky. Duté stonky \"Triplaris\" a \"Ruprechtia\" jsou obydlovány žahavými mravenci z rodu \"Pseudomyrmex\". Tito mravenci se při sebemenším vyrušení vyrojí a chrání rostlinu před býložravci a především před herbivorními mravenci rodu Atta.", "section_level": 1}, {"title": "Význam.", "content": "Nejdůležitější plodinou z čeledi rdesnovité je pohanka obecná (\"Fagopyrum esculentum\"), pocházející z Himálají. Menší semena má podobná pohanka tatarská (\"Fagopyrum tataricum\"). Rdesno \"Persicaria odorata\" patří k tradičním kořením vietnamské kuchyně. Listy se používají syrové nebo vařené. Řapíky různých druhů revení (zejména reveň kadeřavá - \"Rheum rhaponticum\" a reveň bulharská - \"R. rhaponticum\") jsou používány jako zelenina. Některé druhy hroznovníku (\"Coccoloba\") mají jedlé plody, např. hroznatec obecný (\"Coccoloba uvifera\"). Plody lahodné chuti, používané pro přípravu osvěžujících nápojů, mají některé druhy hroznatců z tropické Ameriky, zejména \"Coccoloba ascendens\", \"C. obovata\" a \"C. diversifolia\". Jedlé jsou také plody \"Coccoloba uvifera\". Z hroznatce \"Coccoloba uvifera\", rostoucího na pobřežích tropické Ameriky, je získávána pryskyřičná látka bohatá na třísloviny, známá jako 'americké kino'. Používá se k tříslení, k barvení a v lidovém lékařství. Bohatě kvetoucí a velmi vzrůstná liána je opletka čínská (\"Fallopia aubertii\"), často pěstovaná v parcích a zahradách. Jako dekorativní byliny se pěstují křídlatky, zejména křídlatka sachalinská (\"Reynoutria sachalinensis\") a křídlatka japonská (\"R. japonica\"). V některých oblastech se však stávají úpornými invazními rostlinami. V tropech se jako okrasné dřeviny pěstují zejména \"Antigonon leptopus\", \"Coccoloba uvifera\" a \"Muehlenbeckia platyclada\".", "section_level": 1}, {"title": "Pozoruhodnosti.", "content": "\"Muehlenbeckia platyclada\" (dříve též jako \"Homalocladium platycladum\") je pěstována jako pozoruhodnost ve sklenících botanických zahrad. Rostlina má zakrnělé listy, jejichž funkci přebírají zploštělé článkované stonky. Pochází ze Šalamounových ostrovů. Občas je pěstován i hroznatec \"Coccoloba pubescens\", strom pozoruhodný obrovskými okrouhlými listy. V Himálaji roste reveň \"Rheum nobile\", neobvykle a vznešeně vyhlížející rostlina s kompaktním bělavým květenstvím.", "section_level": 1}, {"title": "Přehled rodů.", "content": "\"Acanthoscyphus\", \"Afrobrunnichia\", \"Antigonon\", \"Aristocapsa\", \"Atraphaxis\", \"Bistorta\", \"Brunnichia\", \"Calligonum\", \"Centrostegia\", \"Chorizanthe\", \"Coccoloba\", \"Dedeckera\", \"Dodecahema\", \"Duma\", \"Eriogonum\", \"Fagopyrum\", \"Fallopia\", \"Gilmania\", \"Goodmania\", \"Gymnopodium\", \"Harfordia\", \"Hollisteria\", \"Johanneshowellia\", \"Knorringia\", \"Koenigia\", \"Lastarriaea\", \"Leptogonum\", \"Magoniella\", \"Mucronea\", \"Muehlenbeckia\" (včetně \"Homalocladium\"), \"Nemacaulis\", \"Neomillspaughia\", \"Oxygonum\", \"Oxyria\", \"Oxytheca\", \"Persicaria\", \"Podopterus\", \"Polygonella\", \"Polygonum\", \"Pteropyrum\", \"Pterostegia\", \"Pteroxygonum\", \"Reynoutria\", \"Rheum\", \"Rumex\", \"Ruprechtia\", \"Salta\", \"Sidotheca\", \"Stenogonum\", \"Symmeria\", \"Systenotheca\", \"Triplaris\"", "section_level": 1}], "src_summary": "Rdesnovité (\"Polygonaceae\") je čeleď vyšších dvouděložných rostlin z řádu hvozdíkotvaré. Jsou to byliny i dřeviny, rozšířené po celém světě. V květeně České republiky jsou zastoupeny rody rdesno, truskavec a opletka. Jako okrasné rostliny se pěstují zejména křídlatky a opletka čínská. Z hospodářských plodin je nejvýznamnější pohanka.", "tgt_summary": "The Polygonaceae are a family of flowering plants known informally as the knotweed family or smartweed—buckwheat family in the United States. The name is based on the genus \"Polygonum\", and was first used by Antoine Laurent de Jussieu in 1789 in his book, \"Genera Plantarum\". The name may refer to the many swollen nodes the stems of some species have, being derived from Greek, \"poly\" meaning 'many' and \"gony\" meaning 'knee' or 'joint'. Alternatively, it may have a different derivation, meaning 'many seeds'. The Polygonaceae comprise about 1200 species distributed into about 48 genera. The largest genera are \"Eriogonum\" (240 species), \"Rumex\" (200 species), \"Coccoloba\" (120 species), \"Persicaria\" (100 species) and \"Calligonum\" (80 species). The family is present worldwide, but is most diverse in the North Temperate Zone. Several species are cultivated as ornamentals. A few species of \"Triplaris\" provide lumber. The fruit of the sea grape (\"Coccoloba uvifera\") is eaten, and in Florida, jelly is made from it and sold commercially. The seeds of two species of \"Fagopyrum\", known as buckwheat (\"sarrasin\" in French), provide grain (its dark flour is known as \"blé noir\" (black wheat) in France). The petioles of rhubarb (\"Rheum rhabarbarum\" and hybrids) are a food item. The leaves of the common sorrel (\"Rumex acetosa\") are eaten in salads or as a leaf vegetable. Polygonaceae contain some of the most prolific weeds, including species of \"Persicaria, Rumex\" and \"Polygonum\", such as Japanese knotweed.", "id": 1118064}
{"src_title": "AGM-62 Walleye", "tgt_title": "AGM-62 Walleye", "src_document": [{"title": "Vývoj a popis.", "content": "Bomba byla vyvinuta inženýry v testovacím středisku námořních zbraní (\"Naval Ordnance Test Center\", později \"Naval Weapons Center\") v China Lake v Kalifornii. 29. ledna 1963 byla v China Lake z letounu YA-4B Skyhawk svržena první bomba Walleye. Bomba přesně zasáhla svůj cíl. Společnost Martin obdržela první kontrakt na dodání bomb Walleye v roce 1966 a následujícího roku vstoupila do služby jak u námořnictva (US Navy), tak u letectva (USAF). Původní bomba Walleye měla hmotnost 499 kg (1 100 liber) a dolet až 30 km. AGM-62 Walleye byla první řízená puma z rodiny přesně naváděné munice, která byla navržena pro přesné zasažení cíle s minimálními druhotnými škodami. Měly být používána hlavně proti vybraným cílům, mezi které patřily nádrže s palivem, tunely, mosty, radarové stanice, přístavní zařízení a muniční sklady. Tato „chytrá bomba“ neměla žádný pohon, ale mohla manévrovat prostřednictvím televizního řídicího systému, který ovlivňuje klouzavý let bomby k cíli po jejím odhození z mateřského letounu. Když pilot klesavým letem mířil na cíl, televizní kamera na špici bomby přenášela obraz na monitor v kokpitu. Jakmile pilot získal na monitoru ostrý obraz cíle, označil na obraze cílový bod, uzamknul jej a vypustil pumu. Bomba poté pokračovala v samostatném klouzavém letu k vyznačenému cíli. Bomba pracovala plně v režimu „vypusť a zapomeň“, protože jakmile byla jednou odhozena, mohl letoun okamžitě změnit směr letu pryč od cíle. Bomba Walleye manévrovala pomocí čtveřice vlastních velkých řídicích ploch. Pozdější verze byly vybaveny obousměrným přenosem dat (ERDL), což umožňovalo pilotovi sledovat let pumy na cíl a dokonce i za letu upravovat uzamčený cílový bod. Úspěšnost zásahu byla silně závislá na kontrastu cíle proti okolí. Cíl, který se zřetelně rýsoval proti pozadí, byl zasažen zcela spolehlivě, ale schopnost naváděcího systému uzamknout se na nezřetelný cíl byla neuspokojivá.", "section_level": 1}, {"title": "Historie operačního nasazení.", "content": "Od května 1967 piloti námořnictva Spojených států svrhli několik bomb Walleye ve Vietnamu, a to s velkým úspěchem. 19. května 1967, v den 77. narozenin Ho Či Mina, letouny US Navy z letadlové lodi USS \"Bon Homme Richard\" (CV-31) dosáhly pomocí bomb Walleye přímého zásahu elektrárny v Hanoji. Námořnictvo tuto elektrárnu zasáhlo znovu o dva dny později, čímž vyřadilo z provozu hlavní zdroj energie v Hanoji. Zatímco lehčí cíle, jako například elektrárny, bomba ničila spolehlivě, s odolnějšími cíli to bylo horší. Zbraň o hmotnosti 1 100 liber na ně nestačila. Ani přímé zásahy odolných cílů, ke kterým patřily například dobře postavené železniční mosty, často neměly za účinek úplné zničení cíle. Na pumy Walleye připadlo jen necelých 6 % zásahů přesnou municí během války ve Vietnamu. Přesto si však tento systém zachoval vynikající přesnost a účinnost za předpokladu použití za optimálních podmínek. Námořnictvo Spojených států často používalo tuto zbraň proti důležitým a nejtěžším cílům. Po skončení války ve Vietnamu pokračovalo US Navy ve vylepšování zbraně, takže se dočkala i použití během operace Pouštní bouře.", "section_level": 1}, {"title": "Varianty.", "content": "Během let používání zbraně vzniklo postupným vývojem mnoho verzí a modifikací této zbraně. V zásadě existovaly tři základní varianty: Walleye I (menší hmotnost), Walleye II (větší hmotnost proti odolnějším cílům) a Walleye I/II ERDL (\"Extended Range Data Link\"/Prodloužený dosah datového spojení). Walleye vybavené systémem ERDL měly proti standardním pumám Walleye nespornou výhodu. Zbraň vybavená systémem ERDL přenášela obraz cíle od vypuštění až do zasažení cíle. Toto datové spojení bylo obousměrné a umožňovalo i po vypuštění změnit cíl dopadu nebo upřesnit cílový bod. Pumu mohlo řídit buď letadlo, které pumu vypustilo nebo jiný letoun, který byl vybaven příslušným zařízením (AN/AWW-9B) Nesporná výhoda spočívala v tom, že puma mohla být vypuštěna v dostatečné vzdálenosti od cíle, a až později mohlo být upřesněno místo zásahu. Tím byla odstraněna jedna z největších nevýhod – původní puma musela být zaměřena ještě před odhozením z letounu, a to znamenalo obvykle nebezpečné přiblížení k silně bráněným důležitým cílům.", "section_level": 1}, {"title": "Walleye II „Fat Albert“.", "content": "Aby byla odstraněna hlavní nevýhoda pumy (nedostatečná účinnost proti odolným cílům), vyvinulo středisko v China Lake verzi o hmotnosti 2 000 liber (907 kg). Tato nová verze byla dodána do Vietnamu právě v době, kdy prezident Richard Nixon zahájil operaci Linebacker. Nová bomba Walleye II, neboli „Fat Albert (Tlustý Albert)“ jak byla přezdívána podle komiksové postavy. Tato zvětšená puma měla větší průměr, délku i hmotnost. 27. dubna 1972 zaútočily letouny USAF laserem naváděnými pumami a bombami Walleye II o hmotnosti 2 000 liber na most Thanh Hoa. Oblačnost nad cílem však znemožnila použití laserem naváděných zbraní, ale pět pum Walleye II bylo navedeno na cíl, což způsobilo těžké poškození mostu. 13. května letectvo svou práci dokončilo použitím laserem naváděných bomb, což způsobilo zřícení mostu. Vietnamci však most dokázali rychle opravit, což vedlo k mnoha dalším operacím proti tomuto mostu.", "section_level": 2}, {"title": "Specifikace (Walleye I MK 1 MOD 0).", "content": "\"Technické údaje pocházejí z webu „designation-systems.net“.\"", "section_level": 1}, {"title": "Specifikace (Walleye II MK 5 MOD 4).", "content": "\"Technické údaje pocházejí z webu „designation-systems.net“.\"", "section_level": 1}], "src_summary": "AGM-62 Walleye je televizním signálem řízená klouzavá letecká puma vyráběná společností Martin Marietta a používaná ozbrojenými silami Spojených států od 60. let 20. století. Označení bomby \"Walleye\" jako „střela vzduch-země“ (AGM/Air-to-Ground Missile) je však zavádějící, protože bomba nemá vlastní pohon, ale jen naváděcí avioniku a využívá klouzavého letu. Tím se podobá modernějším zbraním GBU-15. Bomby Walleye byly časem nahrazovány střelami AGM-65 Maverick.", "tgt_summary": "The AGM-62 Walleye is a television-guided glide bomb which was produced by Martin Marietta and used by the United States Armed Forces during the 1960s. Most had a 250 lb (113 kg) high-explosive warhead; some had a nuclear warhead. The designation of the \"Walleye\" as an \"air-to-ground missile\" is a misnomer, as it is an unpowered bomb with guidance avionics, similar to the more modern GBU-15. The Walleye was superseded by the AGM-65 Maverick.", "id": 1739521}
{"src_title": "Roboti úsvitu", "tgt_title": "The Robots of Dawn", "src_document": [{"title": "Historie románu.", "content": "Po úspěších předchozích románů \"Ocelové jeskyně\" a \"Nahé slunce\" navrhli v nakladatelství Isaacu Asimovovi, aby napsal třetí díl a stvořil tak trilogii, podobně jako vznikla v té době Nadace. Autor souhlasil, měl již představu o schématu knihy a také název: \"Hranice nekonečna\". Kniha měla mít výraznější milostný motiv a příběh se měl odehrávat na Auroře, kde by množství robotů a lidí bylo ve větší rovnováze než v předchozích dílech. V červnu 1958 se vydal Asimov s rodinou na třítýdenní dovolenou do domku na pobřeží Marshfieldu v Massachusetts. Tady hodlal s románem pokročit, nicméně se mu to nedařilo podle svých představ. V 50. letech se zabýval spíše literaturou faktu a najednou zjistil, že téma pro novou knihu momentálně nedokáže odpovídajícím způsobem zpracovat. Ačkoli to měl stále v plánu, trvalo 25 let, než román spatřil světlo světa. Mezitím o něj pravidelně žádali fanoušci. Nově napsaný román \"Roboti úsvitu\" nemá mnoho společného s pokusem z roku 1958. Název románu odkazuje na ústřední dvojici robotů R. Daneela Olivawa a R. Giskarda Reventlova, kteří byli zkonstruováni na Auroře, vůdčím světě padesáti Intermitentních planet, jehož jméno znamená „úsvit“ (respektive R. Daneel Olivaw byl zkonstruován ve Vesmírném městě na Zemi, avšak to byla pozemská enkláva Aurory a dalších Intermitentních planet).", "section_level": 1}, {"title": "Námět.", "content": "Dvojice vyšetřovatelů Elijáš Baley a R. Daneel Olivaw se opět setkává, tentokrát na planetě Auroře, nejvyspělejší z Intermitentních planet. Důvodem je zničení humanoidního robota Jandera Paneela. Hlavním podezřelým je doktor robotiky a robotův tvůrce Han Fastolfe, jenž se po opuštění Vesmírného města na Zemi vrátil na svou rodnou planetu Auroru a vstoupil do politiky. Nyní čelí obvinění globalistů. Na pozadí se odehrává soupeření o získání hlavního vlivu při druhé vlně kolonizace vesmíru, jednu stranu představuje dr. Fastolfe, jenž podporuje Zemi a její budoucí kolonisty, protiváhu tvoří aurorští globalisté, kteří hodlají terraformovat další planety bez Pozemšťanů, zato s využitím robotů. V knize je přítomen i milostný motiv, jenž v dosavadní autorově tvorbě nebyl obvyklý. V popsaném společenském zřízení na planetě Aurora se vyskytuje incest, je zde běžnou praktikou.", "section_level": 1}, {"title": "Obsah knihy.", "content": "Celkem 84 kapitol je rozděleno do 18 částí:", "section_level": 1}, {"title": "Děj.", "content": "Detektiv Elijáš Baley je předvolán do kanceláře Wilsona Rotha, jeho nadřízeného a policejního komisaře v New Yorku, kde na něj čeká podsekretářka Úřadu spravedlnosti Lavinia Demachek. Je mu vysvětleno, že bez jakýchkoli okolků bude vyslán na nejvlivnější z Vnějších světů Auroru. Vyžádal si jej známý aurorský robotik dr. Han Fastolfe, který čelí zdánlivě neřešitelné situaci, je obviňován ze zničení vlastního humanoidního robota Jandera Paneela. Mimoto jsou zde také další záměry, Fastolfe je příznivě nakloněn Zemi, což se o ostatních významných členech společnosti Vnějších světů nedá říct, a pozemská vláda o tuto přízeň nechce přijít. Země je totiž stále v nerovnovážné pozici vůči ostatním obydleným planetám. Baley přilétá na Auroru do města Eos, kde se shledává nejen s dr. Fastolfem, ale i se svým kolegou z předešlých akcí – humanoidním robotem R. Daneelem Olivawem. Neotálí a zahajuje vyšetřování. Vyzpovídá robotika Fastolfa, jenž mu předestře názor, jak moc je situace spletitá. Dle něj nemohl Jandera nikdo kromě jeho samotného zničit a on tvrdí, že to neudělal. Zbývá zde velmi nepravděpodobná, prakticky nulová možnost samovolné poruchy robotova pozitronického mozku. Baley se shledává i s Gladií Solarií (dříve známou pod jménem Gladie Delmarrová), protagonistkou z předešlé knihy \"Nahé slunce\", která se přestěhovala na Auroru. Zjistí, že Fastolfe Gladii humanoidního robota zapůjčil a ona jej posléze využívala pro sexuální potěšení a dokonce si k němu vytvořila citovou vazbu. Příští den navštíví dr. Vasilii Alienu, Fastolfovu dceru a rovněž robotičku, která svému otci zazlívá, že ji odmítl, když mu v mládí nabídla pohlavní styk. Dr. Vasilia v detektivovi utvrdí podezření, že je ve věci nějak angažován mladý Aurořan Santirix Gremionis, jenž se dvořil jednak jí samotné a jednak i Gladii. Po rozhovoru s ním má Baley jasno, že se jedná o zamilovaného muže, jenž se ztrácí ve volných mravech aurorské společnosti. Dalším navštíveným je vedoucí Institutu robotiky a významný člen globalistů Kelden Amadiro, jenž stojí v přímé opozici vůči dr. Fastolfovi a jeho plánům. Globalisté nehodlají připustit, aby ve druhé vlně kolonizace vesmíru figurovali Pozemšťané, jejich záměrem je obsadit další planety za pomoci vyvíjených humanoidních robotů. Dr. Fastolfe je překážkou, kterou je zapotřebí odstranit. Amadiro se navenek tváří příjemně, ale jen maskuje své pravé cíle. Jelikož Institut není přes spolupráci mnoha robotiků postoupit ve vývoji humanoidního robota, Amadiro zaměřil svůj zájem na dosud jediné dva roboty tohoto druhu – R. Jandera Paneela a R. Daneela Olivawa. Jeden z nich je vyřazen z činnosti, druhý právě doprovází detektiva Baleyho. Když se Baley chystá k odjezdu, záměrně ho zdržuje. Baley v doprovodu R. Daneela a R. Giskarda odjíždí. Venku zuří bouře a vznášedlo přestává reagovat na příkazy řidiče. R. Giskard si všimne, že je sleduje jiné vozidlo. Baleymu je to nyní jasné, ví, že na jejich vznášedle byla provedena sabotáž, aby je Amadiro mohl pod záminkou přivést zpět do Institutu kvůli R. Daneelovi. Baley vydá příkaz, aby se oba jeho roboti někde ukryli. Má pravdu, vzápětí se objeví roboti z Institutu a pátrají po R. Daneelovi. Detektiv je přelstí, vyšle je falešným směrem. Pak se vydává ven do bouře, kde jej přepadává úzkost a omdlí. Probudí se v bezpečí v sídle Gladie Solarie. Gladie o něj měla obavy a dbá na to, aby se mu dostalo veškerého pohodlí. Ten večer se oba vzájemně sblíží. Baley před usnutím podvědomě přijde na důležitou stopu, ale usíná a ráno si ji nepamatuje. Gladia mu ji připomene. Další den se koná u dr. Fastolfa sezení ohledně jeho sporu s Amadirem, u kterého je přítomen i Elijáš Baley a předseda Rady Aurory Rutilan Horder. Baley opět předvede svou mistrnou schopnost dedukce a usvědčí vedoucího Institutu Keldena Amadira z nekalých zájmů. Z politických důvodů bude tento případ utajen, aby se neoslabila pozice Aurory před ostatními světy, nicméně globalisté ztratí svůj vliv a Zemi bude povoleno podílet se na druhé vlně kolonizace. Baley vyřešil takřka nemožný úkol. Sám ale ví, že je zde ještě někdo, kdo zná tajemství humanoidních robotů a doposud stál v pozadí a jako šedá eminence nepatrně ovlivňoval dění. Před svým návratem na Zemi a poté co se rozloučil s Gladií se jde projít s R. Giskardem. Ví, že robot dokáže číst myšlenky, napovědělo mu to několik drobných detailů. Rovněž seznal, že to byl R. Giskard, kdo se postaral o znehybnění R. Jandera Paneela. R. Giskard nezapírá, jednal v zájmu správné věci, kdyby se Amadirovi podařilo rozluštit tajemství humanoidního robota, mělo by to pro budoucnost nedozírné následky.", "section_level": 1}], "src_summary": "Roboti úsvitu (v angl. originále \"The Robots of Dawn\") je třetí díl série o robotech z pera amerického spisovatele Isaaca Asimova, který vyšel v roce 1983 v americkém nakladatelství Doubleday. V příběhu se objevuje zmínka o psychohistorii – vědě, kterou v daleké budoucnosti přivede do praxe heliconský matematik Hari Seldon. Zde o ní přemýšlí jedna z postav (robotik dr. Han Fastolfe) jako o pravděpodobné metodě mapující zákonitosti chování lidských mas. Také je několikrát odkazováno na Susan Calvinovou , což byla v Asimovově universu pozemská robotička z 21. století (hlavní robotička firmy U.S. Robots and Mechanical Men), kterou lze nalézt v několika autorových povídkách o robotech. Děj románu se odehrává 2 roky po událostech z předchozí knihy \"Nahé slunce\". Kniha \"Roboti úsvitu\" byla nominována na ceny Hugo a Locus v roce 1984, nevyhrála však ani jednu z nich.", "tgt_summary": "The Robots of Dawn is a \"whodunit\" science fiction novel by American writer Isaac Asimov, first published in 1983. It is the third novel in Asimov's \"Robot\" series. It was nominated for both the Hugo and Locus Awards in 1984.", "id": 1249510}
{"src_title": "Jacques Hadamard", "tgt_title": "Jacques Hadamard", "src_document": [{"title": "Život a působení.", "content": "Narodil se v rodině Amédée Hadamarda, který učil gramatiku, historii a geografii na gymnáziu ve Versailles. Roku 1868 se rodina přestěhovala do Paříže, kde otec učil na prestižních gymnáziích Lycée Charlemagne a Lycée Louis-le-Grand. Tam Jacques roku 1883 také maturoval s vyznamenáním z matematiky a mechaniky. V letech 1884–1888 studoval na École normale supérieure, kde mezi jeho učiteli byl také Charles Hermite, a pak učil na lyceu. Roku 1892 obhájil doktorát za práci o funkcích definovaných Taylorovou řadou a obdržel Grand Prix matematických věd za práci o prvočíslech (konkrétně za pojednání o Riemannově zeta funkci). Téhož roku se oženil s Louise-Anne Trénel a odstěhovali se do Bordeaux, kde se Hadamard stal roku 1896 profesorem. Publikoval mnoho významných prací, zejména důkaz prvočíselné věty (1896), a v Bordeaux se narodili jeho dva nejstarší synové. Roku 1897 získal místo na Sorbonně a přestěhoval se do Paříže. Za antisemitské kampaně 1898 se zastal Alfreda Dreyfuse, což byl jeho švagr. V tomtéž roce vyšel kromě významných prací o diferenciálních rovnicích, geodézii a optice i první díl jeho přednášek o geometrii a obdržel Ponceletovu cenu. V letech 1897–1902 se narodil další syn a dvě dcery. 1906 byl zvolen presidentem francouzské matematické společnosti, 1912 se stal profesorem na École Polytechnique a byl zvolen členem francouzské Akademie věd na místo po zemřelém Henri Poincaré. Roku 1916 padli oba jeho nejstarší synové v bitvě u Verdunu. Po válce přednášel na polytechnice i na Collège de France a hodně cestoval, také do USA. Tam po obsazení Francie 1940 s rodinou emigroval a přednášel na Columbia University, roku 1944 padl ve válce jeho třetí syn. Po válce se vrátil do Francie a angažoval se v mírovém hnutí, roku 1951 byl prvním mezinárodním laureátem Ceny A. Feltrinelliho.", "section_level": 1}], "src_summary": "Jacques Salomon Hadamard [\"žak salomon adamár\"] (8. prosince 1865 Versailles, Francie – 17. října 1963 Paříž) byl francouzský matematik a profesor na univerzitě a polytechnice v Paříži, člen Francouzské akademie věd a mnoha dalších. Zabýval se teorií čísel (dokázal asymptotický zákon o rozložení prvočísel), teorií diferenciálních rovnic a teoretickou mechanikou. Zpracoval teorii celých analytických funkcí a ovlivnil vývoj funkcionální analýzy.", "tgt_summary": "Jacques Salomon Hadamard ForMemRS (; 8 December 1865 – 17 October 1963) was a French mathematician who made major contributions in number theory, complex analysis, differential geometry and partial differential equations.", "id": 1403316}
{"src_title": "Catherine Doherty", "tgt_title": "Catherine Doherty", "src_document": [{"title": "Život.", "content": "Narodila se v rodině ruské nižší šlechty. Její rodiče byli zbožní pravoslavní věřící. V patnácti letech se vdala za Borise de Huecka. V první světové válce působila na frontě jako ošetřovatelka, těsně unikla říjnové revoluci a v roce 1919 se nakonec dostala do Anglie, kde také vstoupila do katolické církve. V roce 1921 odešli manželé do Toronta, kde se také Catherine narodil její jediný syn George. Její rodina byla materiálně dobře zajištěna, vztahy s manželem se ale horšily a Catherine krom toho cítila hlubší povolání k duchovnímu životu. Po konzultaci s biskupem založila v roce 1930 v Torontě Dům přátelství, apoštolát, zaměřený zvláště na chudé obyvatelstvo černé pleti, bojující proti sociální i rasové nespravedlnosti. Další Dům přátelství byl založen v newyorském Harlemu. V roce 1943 bylo jejich první manželství anulováno (nikoli rozvedeno, z katolického hlediska bylo od počátku neplatné, protože Catherine a Boris byli příbuzní). Brzy poté se podruhé vdala za novináře a spisovatele Eddie Dohertyho. V roce 1947 založila v odlehlé kanadské vesnici Combermere Dům Madonny, komunitu lidí, žijících v celibátu, dobrovolné chudobě a modlitbě, inspirovanou ruskou poustevnickou (\"pustinickou\") tradicí.", "section_level": 1}, {"title": "Spiritualita.", "content": "Catherine Doherty uvedla na západ ruskou poustevnickou tradici, založenou na chudobě, samotě, tichu, práci pro druhé a neustálém životě v přítomnosti Boží. Tomuto tématu věnovala svou nejslavnější knihu \"Pustina: křesťanská spiritualita Východu pro člověka západní kultury\" (anglicky poprvé 1975, česky vyšlo v roce 1997 v nakl. Cesta, ). Bylo vydáno také mnoho jejích anglicky psaných úvah, dopisů a básní na různá témata, zaměřených převážně na spiritualitu východního křesťanství.", "section_level": 1}], "src_summary": "Služebnice Boží Catherine Doherty (celým jménem Jekatěrina Fjodorovna de Huek Doherty, rozená Kolyškina, 15. srpna 1896, Nižnij Novgorod – 14. prosince 1985) byla kanadská katolická náboženská spisovatelka a sociální aktivistka ruského původu, zakladatelka charitativní a misijní organizace Apoštolát Domu Madonny. Zaměřovala se převážně na zprostředkování duchovních zkušeností východního křesťanství americkým katolíkům. V roce 2000 zahájil bl. Jan Pavel II. proces její beatifikace a udělil jí titul Služebnice Boží.", "tgt_summary": "Ekaterina Fyodorovna Kolyschkine de Hueck Doherty (August 15, 1896 – December 14, 1985), was a Russian-Canadian Catholic social worker and founder of the Madonna House Apostolate. A pioneer of social justice and a renowned national speaker, Doherty was also a prolific writer of hundreds of articles, best-selling author of dozens of books, and a dedicated wife and mother. Her cause for canonization as a saint is under consideration by the Catholic Church.", "id": 1155529}
{"src_title": "Elektrum", "tgt_title": "Electrum", "src_document": [{"title": "Název.", "content": "Élektrum je latinská forma slova ἤλεκτρον (élektron). Je uvedeno v Odyssee, kde je popsáno jako kovová látka sestávající ze zlata slitého se stříbrem. Stejné slovo se používalo pro jantar, zřejmě kvůli světle žluté barvě některých odrůd, a také díky elektrostatickým vlastnostem jantaru, ze kterých jsou také moderní slova „elektřina“ a „elektron“.", "section_level": 1}, {"title": "Složení.", "content": "Élektrum je složeno převážně ze zlata a stříbra v různém poměru, někdy se stopami mědi, platiny a dalších kovů. Díky tomu je dobrý elektrický vodič. Analýza složení élektra v mincích z doby asi 600 př. n. l. ukazuje, že obsah zlata v mincích z města Phocaea v západní Anatolii činí 55,5 %. V raně klasickém období byl podíl zlata od 46 % v Phokaia do 43 % v Mytiléné. V pozdější ražbě kolem 326 př. n. l. byl podíl zlata průměrně 40 % až 41 %. V helénském období v mincích z élektra vydaných Kartáginci klesá podíl zlata. Ve východořímské říši se postupně snižovala čistota zlatých mincí a pro slitinu v těchto mincích se začal také užívat název élektrum.", "section_level": 1}, {"title": "Vzhled.", "content": "Barva élektra je bledě žlutá až nažloutle bílá. Ve starověku bylo élektrum popisováno jako „bílé zlato“, ale může být přesněji popisováno jako „světle zlaté“. V moderní terminologii se označení pro bílé zlato používá pro slitinu zlata s kombinací niklu, stříbra, palladia a platiny či s pouze jedním z těchto prvků.", "section_level": 1}, {"title": "Historie.", "content": "Élektrum je zmíněno v expedici vyslané faraónem Sahurem z 5. egyptské dynastie. Píše o něm také Plinius starší ve svém spisu Naturalis Historia. Élektrum je možná třikrát zmíněno v Bibli (pokud je překlad Septuaginta ve slově חַשְׁמַל přesný). Ve všech třech případech jde o popisy záře ve vizích proroka Ezechiela (Ez, Kapitola 1 Verše 4 a 27; Kapitola 8 Verš 2). Slovo se také objevuje v sumerských textech, například ve Ztracené knize, když Enki řekne svému hlavnímu písaři (Edubsar) zapisovat vše co říká, je v textu zmiňován stylus electrum s krystalem na špičce, který zářil. Élektrum bylo využíváno k ražbě mincí cca 600 př. n. l. v Lýdii za vlády Alyatta II. Élektrum bylo pro ražbu mincí mnohem lepší než zlato, hlavně proto, že bylo tvrdší a odolnější, a také protože v té době nebyly rozšířené techniky rafinace zlata. Rozpory mezi obsahem zlata v élektru v novodobé západní Anatolii (70-90 %) proti mincím starověké Lýdie (45-55 %) naznačuje, že Lýdiané již vyřešili technologii rafinace pro přidání stříbra, a to několik desetiletí před zavedením čistě stříbrných mincí. V Lýdii bylo élektrum raženo do 4,7-gramových mincí, každá v hodnotě 1/3 statéru. Tři mince (o souhrnné hmotnosti asi 14,1 gramu) činili jeden statér, odpovídají měsíčnímu platu vojáka. Kromě těchto vůči statéru třetinových mincí se dále razily i šestinové (2,35 g), dvanáctinové (1,18 g) atd. Existovaly dokonce šestadevadesátinové, vážící pouze kolem 0,15 gramu. Byly raženy i mince o naopak větší hodnotě než jeden statér.", "section_level": 1}, {"title": "Hodnota mincí.", "content": "Protože se různě měnilo složení elektrových mincí, je obtížné určit hodnotu mince. Rozšířené obchodování brzdil problém, jaké sazby dávali zahraniční obchodníci chudým lidem. Tyto problémy byly odstraněny v roce 570 př. n. l. , kdy byly zavedeny čistě stříbrné mince. Élektrová měna byla běžně užívána do roku 350 př. n. l. Nejjednodušší způsob určení hodnoty bylo určení podílu zlata, tudíž jeden 14,1-gramový statér stál stejně jako 10 kusů 14,1-gramového stříbra.", "section_level": 1}], "src_summary": "Élektrum (známé také jako Élektron) je přirozeně se vyskytující slitina ze zlata a stříbra, se stopovým množstvím mědi a dalších kovů. Je také tvořeno uměle. Jeho barva se pohybuje od bledě až po jasně žlutou v závislosti na podílu zlata a stříbra. Obsah zlata přirozeně se vyskytujícím v élektru v novodobé západní Anatolii se pohybuje od 70 % do 90 %, na rozdíl od 45-55 % podílu v élektru ze starověké Lýdie, přestože jde o stejnou geografickou oblast. To naznačuje, že jeden z důvodů ražby mincí v této oblasti bylo zvýšení zisku z ražebného vydáním měny s nižším obsahem zlata než je v oběhu běžné. Élektrum bylo známo již ve třetím tisíciletí př. n. l. v egyptské Staré říši, kde bylo někdy užíváno na vnější vrstvy Pyramidií na vrcholu egyptských pyramid a obelisků. Élektrum bylo také používáno k výrobě starověkých mincí.", "tgt_summary": "Electrum is a naturally occurring alloy of gold and silver, with trace amounts of copper and other metals. The ancient Greeks called it 'gold' or 'white gold', as opposed to 'refined gold'. Its colour ranges from pale to bright yellow, depending on the proportions of gold and silver. It has also been produced artificially, and is often known as green gold. The gold content of naturally occurring electrum in modern Western Anatolia ranges from 70% to 90%, in contrast to the 45–55% of gold in electrum used in ancient Lydian coinage of the same geographical area. This suggests that one reason for the invention of coinage in that area was to increase the profits from seigniorage by issuing currency with a lower gold content than the commonly circulating metal. (See also debasement.) Electrum was used as early as the third millennium BC in Old Kingdom of Egypt, sometimes as an exterior coating to the pyramidions atop ancient Egyptian pyramids and obelisks. It was also used in the making of ancient drinking vessels. The first metal coins ever made were of electrum and date back to the end of the 7th century or the beginning of the 6th century BC. For several decades, the medals awarded with the Nobel Prize have been made of gold-plated green gold.", "id": 321544}
{"src_title": "Bohémové", "tgt_title": "Rent (film)", "src_document": [{"title": "Děj filmu.", "content": "Na Štědrý den roku 1989 se nadějný filmař Mark Cohen a jeho spolubydlící Roger Davis dozvídají, že nájem, který jim jejich bývalý spolubydlící a nyní majitel budovy Benjamin „Benny“ Coffin III. doposud promíjel, je dvojnásobný. Ve stejný čas se ukazuje jejich bývalý spolubydlící Tom Collins, ale při cestě k nim je okraden a zmlácen v uličce. Mezitím se Mark a Roger setkávají s Bennym, který jim sdělí, že plánuje vystěhovat bezdomovce z nedalekého parkoviště a namísto toho tam vybudovat studio. Nabídne, že by tam mohli žít zadarmo, pokud donutí Markovu bývalou přítelkyni Maureen, aby ukončila své protesty proti jeho plánům, ale Mark s Rogerem to odmítnou. Pouliční bubeník a transvestita Angel objeví zmláceného a okradeného Collinse v uličce a pomůže mu. Vytvoří si mezi sebou pouto, když zjistí, že oba mají AIDS. Později té noci se Roger, který je HIV pozitivní a bývalý narkoman, snaží složit svou poslední velkou píseň. Navštíví ho sousedka Mimi, která je exotická klubová tanečnice závislá na heroinu a flirtuje s ním. Následující den Marka a Rogera navštíví Collins a Angel, který přijde s mnoha dárky. Pozvou Marka a Rogera, aby přišli na místní setkání pro podpoření lidí s AIDS s názvem Podpora pro život. Roger odmítne, zatímco Mark řekne, že musí pomoci opravit Maureeino zvukové zařízení pro další protest. Setkává se s Maureeninou novou přítelkyní jménem Joanne, a ta s ním souhlasí, když diskutují o Maureenině promiskuitě. Nakonec však Mark s mírným zpožděním doráží na schůzku Podpory pro život. Tu noc, když Mimi skončí s tančením, se vrací se domů a flirtuje s Rogerem. Roger je zaskočen, protože jeho bývalá přítelkyně po zjištění, že má AIDS spáchala sebevraždu, a tak Mimi odmítne a vyhazuje. Příští den přichází na další schůzku Podpory pro život, kde sdílí radost se svými přáteli. Později všichni navštíví Maureenin protest, zatímco Benny má policii v pohotovostním režimu. Nepokoje pokračují, což Mark natočí a pošle záznam do místního zpravodajského programu Buzzline. V Life Cafe po Maureenině show Benny kritizuje bohémský život skupiny, na což všichni odpoví radostnou oslavou bohémství. Během oslavy zjistí Mimi a Roger o sobě navzájem, že jsou HIV pozitivní. Roger a Mimi si před kavárnou navzájem vyznají lásku. Na Nový rok skupina zjistí, že Benny je vyhodil z bytu a zamkl hlavní dveře, což Angel vyřeší tím, že je rozbije pomocí odpadkového koše. Mark se snaží sám uživit a proto bere práci v Buzzline. Po další hádce se Maureen zasnoubí s Joanne; to ale dlouho nevydrží, protože při zásnubní oslavě Maureen flirtuje s jinou ženou. Bennyho pokárá Mimi, jeho bývalá přítelkyně a řekne mu, aby vrátil skupině jejich byt. V Rogerovi po zjištění, že Mimi dříve chodila s Bennym, roste nedůvěra a s Mimi se rozejde. Mezitím se zdravotní stav Angela výrazně zhorší a umírá v náručí Collinse. Na pohřbu Angela se všichni hořce pohádají a nakonec si každý jde svou cestou. Roger prodává svou kytaru, kupuje si auto a přestěhuje se do Santa Fe. Nakonec se ale vrátí, protože si uvědomí, že stále miluje Mimi. Mezitím Mark končí se svou prací v Buzzline, aby se soustředil na vlastní film. Na Štědrý den roku 1990 se Mark a Roger sejdou s Collinsem, který jim prozrazuje, že přeprogramoval bankomat a když si budou chtít vyzvednout peníze, je nastaveno heslo A-N-G-E-L. Ve stejný čas najdou Joanne a Maureen polomrtvou Mimi ležet na ulici a přinesou ji k Markovi a Rogerovi. Mimi a Roger si navzájem odpustí a Roger zpívá píseň, kterou napsal v uplynulém roce. Zdá se, že Mimi umřela, ale nakonec se náhle probudí. Řekne jim, že již mířila ke světlu, když se jí zjevil Angel a řekl ji, ať jde zpátky. Poprvé vidíme Markův dokument o uplynulém roce a všichni přátelé zpívají že „není jiný den než dnešek“ (v originále „no day but today“).", "section_level": 1}, {"title": "Obsazení.", "content": "Všichni kromě dvou původních představitelek z broadwayského muzikálu si své role zopakovali i ve filmu. Režisér Columbus měl myšlenku dát původní obsazení i do filmu poté, co mluvil o muzikálu s Anthonym Rappem, Adamem Pascalem a Idinou Menzel a cítil, že pořád vypadají stejně jako, když měl v roce 1996 muzikál premiéru. Pouze Daphne Rubin-Vega a Fredi Walker, původní představitelky Mimi a Joanne, nebyly obsazeny do filmu. Rubin-Vega byla v době natáčení v sedmém měsíci těhotenství a tudíž nebyla schopná si zopakovat roli Mimi. Herečce Fredi Walker byla role Joanne nabídnuta, ale ta řekla, že se na ní cítí příliš stará. Nicméně trvala na tom, že by tuto roli měla ztvárnit žena afroamerického původu.", "section_level": 1}, {"title": "Alternativní závěr filmu.", "content": "Kromě čtyř vymazaných scén obsahuje DVD také alternativní konec, který ukazuje všechny hlavní postavy mimo Angela stojící na místech, na kterých byly během písně „Seasons of Love“, všichni stojící v řadě reflektorů a Angelovo místo je prázdné. Později v této scéně, Angel vstupuje z boku a jde směrem ke svému místu a na chvíli se zastaví, když prochází kolem Collinse a vezme si na chvíli jeho ruku. Ačkoliv se toto ukončení používá v divadelní verzi muzikálu, bylo od něj ve filmu upuštěno, protože se tvůrci báli, že by se mohlo publikum divit, proč se Angel vrátil nebo proč jsou postavy opět seřazeny na scéně. Chris Columbus v komentáři k tomuto říká, že „nechtěl, aby si diváci mysleli, že všechno je v pořádku a Angel je opět živý“.", "section_level": 1}, {"title": "Rozdíly mezi divadelní a filmovou verzí.", "content": "Píseň „Goodbye Love“ byla natočena celá, ale druhá polovina byla vystřižena z filmu, protože ji Columbus shledal jako emocionálně přetíženou, což uvádí na komentovaném příspěvku na DVD. Film také nechává dvojznačnou smrt Rogerovy přítelkyně April, která zemřela před začátkem děje filmu. Ve filmu jí lze vidět číst lékařskou zprávu, že je HIV pozitivní; je řečeno, že zemřela, ale nic jiného jasného není. V divadelní verzi Mark přesně řekne, že April spáchala sebevraždu tím, že si podřezala zápěstí v koupelně a Roger se tak dozvěděl i o svém onemocnění HIV. Chris Columbus v komentáři pro DVD sděluje, že scéna obsahující April, která leží ve vaně s podřezaným zápěstím, byla natočena, ale nebyla zařazena do filmu, protože si myslel, že by toho bylo „příliš mnoho“.", "section_level": 1}, {"title": "Natáčení.", "content": "Natáčelo se na Super 35 mm filmový formát. Jedna ze scén se opravdu točila v New Yorku, a to v Life Cafe. Studia Warner Bros sloužila jako The New York East Village a zbývající vnitřní a vnější záběry byly natočeny v San Francisku. Některé dodatečné exteriérové scény byly také natočeny v San Diegu, známém Filoli House ve Woodside (Kalifornie), Oaklandu a Santa Fe (Nové Mexiko).", "section_level": 1}, {"title": "Soundtrack.", "content": "Dvoudiskový soundtrack, který obsahuje 28 skladeb, byl původně vydán v osmi různých obalech, každý představoval jednu z osmi hlavních postav ve filmu. Album bylo ve Spojených státech vydáno dne 23. září 2005.", "section_level": 1}], "src_summary": "Bohémové (v originále Rent) je americký muzikálový a dramatický film z roku 2005, který režíroval Chris Columbus. Jde o adaptaci stejnojmenného broadwayského muzikálu, který je inspirován operou Giacoma Pucciniho, \"Bohéma\". Film popisuje životy několika bohémů a jejich bojů se sexualitou, transsexualitou, drogami, placení jejich nájmu a životem ve stínu AIDS. Děj filmu se odehrává v East Village v New York City mezi lety 1989 a 1990. Ve filmu se objevuje šest původních představitelů z Broadwaye, kteří si své role ve filmu zopakovali.", "tgt_summary": "Rent is a 2005 American musical drama film directed by Chris Columbus. It is an adaptation of the 1996 Broadway musical of the same name, in turn based on Giacomo Puccini's 1896 opera \"La Bohème\". The film, which features six of the original Broadway cast members reprising their roles, depicts the lives of several Bohemians and their struggles with sexuality, drugs, paying their rent, and life under the shadow of AIDS. It takes place in the East Village of New York City from 1989 to 1990.", "id": 2009600}
{"src_title": "Závody tahačů", "tgt_title": "Truck racing", "src_document": [{"title": "Historie.", "content": "První ročník Evropského poháru tahačů se pořádal v roce 1985. Od roku 1985 do roku 1987 se závodilo ve třech kategoriích (A, B a C – podle výkonu motoru, C je nejsilnější), od roku 1988 do roku 1993 byly třídy rozděleny podle objemu motoru (A, B a C – přičemž C jsou motory s nejvyšším objemem), od roku 1994 do roku 2005 se závodilo ve dvou třídách (sériovější vozy v kategorii Race truck a speciály v kategorii Super race truck). V sezoně 2001 vznikla podkategorie Super Race truck B, ale hned po jediné sezoně zase zanikla. Od roku 2006 existuje pouze jediná třída.", "section_level": 1}, {"title": "Základní pravidla.", "content": "Oproti jiným motoristickým sportům mají závody tahačů jedno neobvyklé pravidlo: z bezpečnostních důvodů nesmí jezdci během závodů překročit maximální rychlost 160 km/h. To ale nijak této disciplíně neubírá na divácké atraktivitě. Minimální hmotnost závodního tahače je 5,5 tuny, předepsáno je i rozdělení hmotnosti na přední/zadní nápravu. V současné době by kombinace značek jednotlivých agregátů (motor, kabina, nápravy, převodovka) měla být stejná jako u sériového tahače (např. nelze do tahače MAN dát motor Mercedes).", "section_level": 1}, {"title": "Závodní víkend.", "content": "Závodní víkend obvykle zahrnuje dva až tři dny, ve kterých jezdci absolvují několik volných tréninků, dva měřené tréninky (určují postavení na startu 1. a 3. závodu) a 4 závody o body do šampionátu (nejvyšší možné maximum je 60 bodů za víkend). Mistrem Evropy se stává ten jezdec, který během všech závodních víkendů v dané sezoně nasbírá nejvyšší součet bodů. Obvyklý počet aut v jednom závodě je kolem dvaceti.", "section_level": 1}, {"title": "Přehled českých jezdců.", "content": "František \"Frankie\" Vojtíšek \"Evropský pohár tahačů\" 1987 – 14. místo – LIAZ 110.577 (sk. A-do 300 koní) 1988 – 6. místo – LIAZ 150.571 (sk. A-do 11950 cm³) 1989 – 2. místo – LIAZ 150.571 (sk. A-do 11950 cm³) 1990 – 2. místo – LIAZ 150.471 (sk. A-do 11950 cm³) 1991 – 4. místo – LIAZ 150.571 (sk. A-do 11950 cm³) 1992 – 7. místo – LIAZ 150.571 (sk. A-do 11950 cm³) 1993 – 3. místo – LIAZ 250.471 (sk. B-do 14100 cm³) 1994 – 17. místo – LIAZ 250.471 (sk. Super Race truck) *) 1995 – **) – LIAZ 250.471 (sk. Super Race truck) 1996 – 4. místo – LIAZ 300.471 (sk. Race truck) 1997 – 3. místo – LIAZ 300.471 (sk. Race truck) 1998 – 4. místo – ŠKODA LIAZ Xena (sk. Race truck) 1999 – 4. místo – ŠKODA LIAZ Xena (sk. Race truck) 2000 – ***) – Renault Premium (sk. Race truck) 2001 – 4. místo – Renault Premium (sk. Race truck) 2002 – 6. místo – Renault Premium (sk. Race truck) 2003 – 11. místo – Renault Premium (sk. Race truck) 2004 – 8. místo – Renault Premium (sk. Race truck) 2005 – 7. místo – Renault Premium (sk. Race truck) 2006 – 10. místo – Renault Premium 2007 – 10. místo – Renault Premium 2008 – 8. místo – Renault Premium 2009 – 9. místo – Renault Premium x – v roce 1994 nasbíral v kategorii Super Race pouze 5 bodů. Nejlepší výsledek bylo 4. místo v kvalifikačním závodě v Misanu xx – v sezoně 1995 se zúčastnil pouze závodu na Nürburgringu, ve kterém nebodoval xxx – na začátku sezony 2000 vyloučen (použití motoru Detroit Diesel ve voze Renault – neodpovídalo sériové výrobě) \"další úspěchy v závodech tahačů\" 1989 – 1. místo v mistrovství Velké Británie – LIAZ 1990 – 1. místo v mistrovství Velké Británie – LIAZ 1990 – 2. místo v závodě 24 hodin Le Mans tahačů – LIAZ \"další úspěchy v motosportu\" 1988 – 2. místo v rallye Dakar v kat. kamion – LIAZ 111.154 (Moskal – Vojtíšek – Záleský) _______________________________________________ Jiří Moskal \"Evropský pohár tahačů\" 1987 – 10. místo – LIAZ 110.577 (sk. A-do 300 koní) 1988 – 7. místo – LIAZ 150.571 (sk. A-do 11950 cm³) 1989 – 7. místo – LIAZ 150.571 (sk. A-do 11950 cm³) \"další úspěchy v motosportu\" 1988 – 2. místo v rallye Dakar v kat. kamion – LIAZ 111.154 (Moskal – Vojtíšek – Záleský) _______________________________________________ Karel Patočka \"Evropský pohár tahačů\" 1991 – *) – LIAZ (sk. B-do 14100 cm³) 1992 – 6. místo – LIAZ (sk. B-do 14100 cm³) 1993 – 9. místo – LIAZ (sk. B-do 14100 cm³) 1994 – **) – SISU (sk. Super Race truck) x) v sezoně 1991 nasbíral pouze 5 bodů xx) v sezoně 1994 nasbíral pouze 15 bodů ________________________________________________ Bohumil Křesťan \"Evropský pohár tahačů\" 1992 – 9. místo – LIAZ (sk. A-do 11950 cm³) ________________________________________________ Stanislav Matějovský \"Evropský pohár tahačů\" 1992 – 10. místo – LIAZ (sk. A-do 11950 cm³) 1993 – 7. místo – LIAZ (sk. B-do 14100 cm³) 1994 – 4. místo – LIAZ (sk. Race truck) 1995 – 5. místo – LIAZ (sk. Race truck) 1996 – 7. místo – LIAZ (sk. Race truck) 1997 – 8. místo – LIAZ (sk. Race truck) 1999 – *) – MAN (sk. Super Race truck) 2000 – 9. místo – Tatra (sk. Super Race truck) 2001 – 1. místo – Tatra (sk. Super Race truck B) 2002 – 7. místo – Tatra (sk. Super Race truck) x) nestartoval v celém seriálu ________________________________________________ Martin Koloc \"Evropský pohár tahačů\" 1993 – *) – LIAZ (sk. A-do 11950) 1994 – 2. místo – SISU (sk. Race truck) 1995 – 1. místo – SISU (sk. Race truck) 1996 – 1. místo – SISU (sk. Race truck) 1997 – 2. místo – Praga (sk. Race truck) 1998 – 3. místo – SISU (sk. Race truck) 1999 – diskvalifikován – SISU (sk. Race truck) x) v sezoně 1993 nasbíral 29 bodů _______________________________________________ Petr Čermák \"Evropský pohár tahačů\" 1994 – *) – LIAZ (sk. Race truck) 1995 – **) – LIAZ (sk. Race truck) x) v sezoně 1994 nasbíral 42 bodů xx) v sezoně 1995 nasbíral 22 bodů ________________________________________________ Jaromír Malý \"Evropský pohár tahačů\" 1995 – 9. místo – SISU (sk. Race truck) ________________________________________________ David Vršecký \"Evropský pohár tahačů\" 1998 – 13. místo – SISU (sk. Race truck) 2002 – 6. místo – Buggyra (sk. Super Race truck) 2003 – 3. místo – Buggyra (sk. Super Race truck) 2004 – 3. místo – Buggyra (sk. Super Race truck) 2005 – 4. místo – Freightliner-Buggyra (sk. Race truck) 2006 – 5. místo – Freightliner-Buggyra 2007 – 3. místo – Freightliner-Buggyra 2008 – 1. místo – Freightliner-Buggyra 2009 – 1. místo – Freightliner-Buggyra 2010 – 5. místo – Freightliner-Buggyra 2011 – 5. místo – Freightliner-Buggyra ________________________________________________ Lenka Vlachová \"Evropský pohár tahačů\" 2000 – *) – SISU (kat. Race truck) x) nasbírala pouze 13 bodů, v průběhu sezony ji nahradil Chris Tucker _______________________________________________ Daniel Landa \"Evropský pohár tahačů\" 1999 – 6. místo – SISU (kat. Race truck) 2000 – 5. místo – SISU (kat. Race truck) ________________________________________________ Adam Lacko \"Evropský pohár tahačů\" 2003 – 5. místo – Tatra (kat. Super Race truck) 2004 – 3. místo – MAN (kat. Race truck) 2005 – 14. místo – Freightliner-Buggyra (kat. Race truck) 2006 – 8. místo – MAN 2010 – 7. místo – MAN 2011 – 3. místo – Renault Premium 2012 – 3. místo – Renault Premium", "section_level": 1}], "src_summary": "Truck Racing (česky: závody tahačů) je odvětví automobilového sportu, ve kterém na uzavřených asfaltových okruzích soupeří řidiči za volanty nákladních aut. Přesněji řečeno se jedná o závodní speciály vycházející z návěsových tahačů. Závody se konají na tratích známých například i z Formule 1 (Zolder, Nürburgring, Le Mans, Misano, Donington, Autodrom Most,…).", "tgt_summary": "Truck racing is a form of motorsport road racing which involves modified versions of heavy tractor units on road racing or oval track circuits.", "id": 401250}
{"src_title": "Georg Stumme", "tgt_title": "Georg Stumme", "src_document": [{"title": "Mládí a první světová válka.", "content": "Narodil se 29. červenec 1886 v anhaltském městě Halberstadt. Dne 19. března 1906 dokončil úspěšně studium na královské pruské vojenské akademii a jako kadet-čekatel (\"Fahnenjunker\") byl zařazen ke 57. hornoslezskému polnímu dělostřeleckému pluku (\"Oberschlesischen Feld-Artillerie-Regiment Nr. 57\"). V polovině srpna následujícího roku mu byla udělena hodnost poručíka (\"Leutnant\"). S vypuknutím první světové války působil jako adjutant praporu a poté, co byl raněn na frontě, byl převelen do týlu a následně absolvoval výcvik generálního štábu. Poté již v hodnosti kapitána (\"Hauptmann\") působil na generálním štábu, než byl jmenován do funkce náčelníka štábu u 33. divize. Za zásluhy během války si vysloužil oba stupně pruského železného kříže, Sasko-Meiningenský čestný kříž za zásluhy a Odznak za zranění v černém.", "section_level": 1}, {"title": "Meziválečné období.", "content": "Po skončení války se mladému kapitánovi Stumme dostalo příležitosti zůstat v nově vytvořené, silně zredukované armádě – Reichswehru. Zde byl zařazen ke 10. pruskému jízdnímu pluku (\"10. [Preuß.] Reiter-Regiment\"), kde sloužil u plukovního štábu ve městě Züllichau (Sulechów). Na jaře roku 1924 byl převelen do štábu 3. jízdní divize pod velením generálporučíka Paula Haseho. V této funkci byl také k 1. říjnu roku 1926 povýšen do hodnosti majora. Následovalo působení u štábu 2. pruského jízdního pluku (\"2. [Preuß.] Reiter-Regiment\") v Osterode, kde se dočkal k 1. únoru 1931 povýšení do hodnosti podplukovníka (\"Oberstleutnant\") a k 1. říjnu téhož roku nahradil plukovníka Georga Lisacka jako velitele 1. pruského jízdního pluku (\"1. [Preuß.] Reiter-Regiment\"). Zanedlouho následovalo povýšení na plukovníka a přesně k 1. říjnu 1934 byl Stumme ve funkci velitele 1. pruského jízdního pluku nahrazen plukovníkem Kurtem Wuthenowem. Jeho novým služebním postem se mu stalo Velitelství kavalerie Štětín (\"Kavallerie-Kommando Stettin\"), které bylo o rok později přejmenováno na 1. jízdní brigádu (\"1. Reiter-Brigade\"). K 1. dubnu roku 1936 byl poté Stumme převelen do Berlína, aby zde převzal funkci oblastního vyššího velitele jezdectva (\"Höherer Kavallerieoffizier 1\"). V této funkci se rovněž o pár měsíců později dočkal generálských výložek. Stumme byl povýšen na generálmajora k 1. srpnu téhož roku. V této funkci byl k počátku dubna roku 1938 povýšen do hodnosti generálporučíka a k počátku listopadu téhož roku mu bylo svěřeno velení nově zformované 2. lehké divize (\"2. Leichte-Division\") ve městě Gera.", "section_level": 1}, {"title": "2. světová válka.", "content": "Této divizi velel i při útoku na Polsko. Počátkem roku 1940 se stal velícím generálem XXXX. Armeekorpsu, kterému velel při válečných operacích na západě, při balkánském tažení a válce proti Světskému svazu. Koncem roku 1940 byla jeho jednotka motorizována. Při operaci Barbarossa Stummemu velel polní maršál Fedor von Bock. Stumme se svými vojáky obsadil Možajsk. Poté se podílel na operaci Blau, jejímž výsledkem byl postup Paulusovy 6. armády spolu s jeho reorganizovaným XXXX. sborem. V červnu 1942 byly některé německé plány zachyceny Sovětským svazem. Hitler obvinil Stummeho a nařídil jej postavit před vojenský soud. Velení byl zbaven 21. července 1942, byl shledán vinným a odsouzen k pěti letům vězení, avšak Bock zařídil jeho propuštění. Ulrich von Hassell to ve svém deníku nazval „groteskní hrou s cínovými vojáčky, kterou Hitler hraje se svými generály“ a dodal: „Stumme, velící generál tankových vojsk, byl odsouzen k pěti letům [za akce divizního štábního důstojníka]. Okamžitě byl omilostněn, od Göringa obdržel příslib nové velitelské funkce a teď je poslán do Afriky náhradou za Rommela. Nevojácká, nepruská fraška.“ Stumme přibyl do Egypta k Afrikakorpsu v září 1942, kdy musel čelit Britům u El Alameinu. Erwin Rommel byl kvůli nemoci a vyčerpání uvolněn z funkce. Stumme přijel 19. září, jen pár dní před Rommelovým odjezdem. Převzal velení Tankové armády Afrika, (smíšených italských a německých sil), když Wilhelm von Thoma nahradil zraněného Walthera Nehringa ve velení Afrikakorpsu.", "section_level": 1}, {"title": "Bitva u El Alameinu a smrt.", "content": "Stumme „s důvěrou prováděl plán vypracovaný Rommelem“ pro případ očekávaného útoku. Ze zpráv nadřízeným je zřejmé, že nebyl příliš optimistický a shodoval se s Rommelem, že jediná vyhlídka na úspěch spočívá v tom, že zadrží nepřátelské útoky; na to však neměl dostatečné síly. Za šest týdnů od jeho příjezdu zahájili Britové masivní ostřelování. Stumme zakázal užití dělostřelecké munice k útoku na britské nástupní prostory, kde kde byl nepřítel nejzranitelnější, a dal přednost držet omezené prostředky v rezervě. Reinhard Stumpf to popsal jako „hrubou chybu, která Britům umožnila v relativním poklidu zformovat útok“. Na rozdíl od Rommela, Stumme se přesouval bez ochranného doprovodu a bez radiového vozu. Stumme a velitel spojařů plukovník Andreas Büchting se 24 října přesunovali na frontu, aby obhlédli situaci. Na cestě k velitelskému stanovišti se automobil ocitl pod útokem v otevřené krajině. Büchting byl na místě mrtev po zásahu do hlavy. Stumme vyskočil a držel se kraje auta, dokud řidič nezmizí z dostřelu. Druhý den byl bez zjevných zranění nalezen mrtev vedle cesty. Vědělo se, že má vysoký krevní tlak a předpokládá se, že zemřel na srdeční infarkt. Ve funkci velitele tankové armády Afrika jej nahradil navrátivší se Erwin Rommel, zatímco Afrika Korpsu velel Wilhelm von Thoma.", "section_level": 2}], "src_summary": "Georg Stumme (29. července 1886, Halberstadt, Německo – 24. října 1942 El Alamein, Egypt) byl vyznamenaný veterán první světové války a pozdější generál Wehrmachtu za druhé světové války v hodnosti generál tankových jednotek (). Mimo jiné byl držitelem mnoha vojenských vyznamenání včetně Rytířského kříže.", "tgt_summary": "Georg Stumme (29 July 1886 – 24 October 1942) was a general in the of Nazi Germany during the Second World War who briefly commanded the Axis forces at the beginning of the Second Battle of El Alamein, and was killed during the Defence of Outpost Snipe. He had taken part in the Battle of France, the invasion of Yugoslavia and Operation Barbarossa, the invasion of the Soviet Union. He was a recipient of the Knight's Cross of the Iron Cross, the highest award in the military and paramilitary forces of Nazi Germany during the war.", "id": 2418703}
{"src_title": "Nuno Álvares Pereira", "tgt_title": "Nuno Álvares Pereira", "src_document": [{"title": "Dětství a rodina.", "content": "Tento vojevůdce, patron Portugalska a karmelitánský řeholník se narodil 24. června 1360 ve Flor da Rosa, které se nachází nedaleko města Crato v centrálním Portugalsku. Rok po svém narození byl malý chlapec legitimizován královským dekretem, díky kterému se mu dostalo rytířského vzdělání. Toto vzdělání bylo v tehdejší době běžné zejména u bohatších a urozenějších rodin. Ve třinácti letech byl dospívající Nuno Álvares povolán ke dvoru a stal se dvořanem krále Ferdinanda I. Po Ferdinandově smrti v roce 1383 zůstala na královském trůně jeho žena Leonora Telesová, která později pasovala Pereiru na rytíře. V šestnácti letech se mladý rytíř, který sám toužil po mnišské dráze, na příkaz otce oženil s mladou a urozenou vdovou Leonor de Alvim. Z tohoto manželského svazku se narodily tři děti. Dva chlapci zemřeli v brzkých létech svého života a holčička Beatriz se později vdala za Alfonse, nemanželského syna krále Jana I., kterému Nuno svými vítězstvími pomohl na portugalský trůn. Z tohoto manželství vzešla dynastie Braganza, jejíž členové později jako vévodové z Braganzy usedli na trůny Portugalska a Brazílie.", "section_level": 1}, {"title": "Vojenská kariéra.", "content": "Tento panovník označoval Pereiru za jednoho z nejbližších přátel, protože mu byl nápomocen v bojích o trůn a za nezávislost Portugalska. Tyto boje se rozpoutaly 22. října 1383, kdy zemřel výše zmíněný král Ferdinand a na trůn počal aspirovat již uvedený João I. Tento byl na trůn dosazen Leonorou, vdovou po králi a nově i vlastní tchyní, když se oženil s královou dcerou Beatriz. Dvouleté boje, při kterých byl Pereira velkou oporou budoucího krále, byly ukončeny 14. srpna 1385 bitvou u Aljubarroty. Rytířské dovednosti a válečnické schopnosti byly v Pereirovi podněcovány a podporovány zejména silnou křesťanskou vírou, láskou k eucharistii a oddaností Panně Marii. Včele svých výprav vždy nesl kříž s vyobrazeními Panny Marie a svatých rytířů Jakuba a Jiří. Během těchto vojenských putování vybudoval mnoho kostelů a klášterů, ze všech například karmelitánský kostel v Lisabonu. Jedním z posledních a nejdůležitějších vojenských počinů bylo dobytí severoafrického města Ceuty v roce 1415, jehož význam byl velmi zásadní nejenom pro Portugalsko, ale pro celou křesťanskou Evropu. Tímto byl vlastně zahájen kolonizační proces na území Afriky a šíření křesťanské víry do nových oblastí. Jak je z obrázku zřejmé, rozložení postav na Pereirově vlajce je podrobeno přesné ikonografické hierarchii. Celá plocha je protnuta velkým červeným křížem, který od sebe odděluje jednotlivé výjevy a vytváří tak čtyři samostatné prostory s výjevy. V horní polovině je zobrazena v pravé části Panna Marie s malým Ježíškem, na protější straně se nachází již výjev pašijový, Pana Marie a Svatý Jan Křtitel při scéně Ukřižování Ježíše Krista. V dolních dvou segmentech jsou znázorněni rytíři Jakub a Jiří, oba v uctivém pokleku a se sepjatýma rukama k modlitbě.", "section_level": 1}, {"title": "Vstup do karmelitánského řádu.", "content": "Po smrti své manželky v roce 1387 se osamocený Pereira odmítl znovu oženit a namířil svou životní cestu duchovním směrem. Značnou část majetku věnoval válečným veteránům a v roce 1423 se odebral do karmelitánského kláštera, který sám již dříve založil. Ve svých třiašedesáti letech, na svátek Nanebevzetí Panny Marie, vstoupil do kláštera jako mnich. Zde dostal své nové jméno bratr Nuno od Panny Marie. Ve svém novém působišti se zasvětil celibátnímu způsobu života a směřoval veškerou životní energii do služby chudým. Tato nově nastolená cesta byla poměrně radikálním krokem, bývalý vojevůdce a rytíř musel odložit válčení a zbraně a věnovat se pouze cestě duchovní v mezích karmelitánské víry. Nyní se Nuno De Santa Maria Álvares Pereira stal právoplatným řeholníkem Karmelitánského řádu. Tento žebravý řád se vyznačuje tmavě hnědým řeholním šatem, případně o nedělích a slavnostech doplněným o bílý plášť. Významným doplňkem je škapulíř, který splývá přes prsa a přes lopatky. Podle legendy z 13. století věnovala takový škapulíř, generálnímu převorovi sv. Šimonu Stockovi, samotná Panna Marie. Je tedy nesporné, že zasvěcení se do řádu Karmelitánů bylo přirozeným vyústěním Pereirova obdivu k Panně Marii. Kromě běžných milosrdenství a péče o nemajetné se Pereira zabýval velmi intenzivně sirotky. Portugalský lid jej za to velmi obdivoval a choval k němu velkou úctu, nazývali ho „Santo Condestável“, ve volném překladu Svatý strážce.", "section_level": 1}, {"title": "Smrt, blahořečení a svatořečení.", "content": "Nuno De Santa Maria Álvares Pereira zemřel 1. listopadu 1431. O tomto datu je vedena diskuze, je stejně tak možné, že zemřel již 1. dubna, na velikonoční neděli. Traduje se, že během jeho posledních chvil mu bylo bratry předčítáno z evangelia sv. Jana, umučení Krista. Okamžik smrti měl nastat ve chvíli, kdy předčítač vyřkl Kristova slova na kříži: „Ecce mater tua.“ Jak vidno, celoživotní propojení Nuno Álvarese Pereiry s Pannou Marií bylo spojením trvajícím až do konce. Beatifikován byl Nuno Álvares Pereira 23. ledna 1918 papežem Benediktem XV., který jej zamýšlel předložit válčící Evropě jako upomínku na lásku k bližním a spravedlivý mír. Kanonizován byl papežem Benediktem XVI. v roce 2009. Svátek tohoto světce připadá na 6. listopad.", "section_level": 1}], "src_summary": "Hrabě Nuno Álvares Pereira (24. června 1360, Cernache do Bonjardim nebo Flor da Rosa, Portugalsko – 1. listopadu 1431, Lisabon), zvaný též svatý Nuno od Panny Marie, byl portugalský šlechtic a vojevůdce, jeden z největších vojevůdců portugalských dějin. Jeho vítězství nad několikanásobně silnějšími kastilskými vojsky z let 1384-1385 zajistila nezávislost Portugalska na Kastílii a vynesla dynastii Avis na portugalský trůn. Podílel se též na dobytí Ceuty. Po smrti své manželky odmítl znovu se oženit a vstoupil do karmelitánského řádu. V roce 1918 jej papež Benedikt XV. blahořečil a roku 2009 byl Benediktem XVI. svatořečen.", "tgt_summary": "D. Nuno Álvares Pereira, O. Carm. (; 24 June 1360 – 1 November 1431), also spelled Nun'Álvares Pereira, 7th Count of Barcelos, 3rd Count of Ourém and 2nd Count of Arraiolos, was a Portuguese general of great success who had a decisive role in the 1383-1385 Crisis that assured Portugal's independence from Castile. He later became a mystic and was beatified by Pope Benedict XV, in 1918, and canonised by Pope Benedict XVI in 2009. Nuno Álvares Pereira is often referred to as the Saint Constable () or as Saint Nuno of Saint Mary (), his religious name.", "id": 378326}
{"src_title": "Líska turecká", "tgt_title": "Corylus colurna", "src_document": [{"title": "Ekologie.", "content": "Druh je jednodomou dřevinou, kdy jedinec (strom nebo keř) má samčí a zároveň i samičí květy. Líska turecká roste jak v lehkých písčitých, tak i těžkých jílovitých půdách, které mou být neutrální až alkalické. Nepotřebuje půdu hojně zásobené humusem, ale prospívá v půdě s dostatkem vápence. Stejně dobře se ji daří na plném slunci jako v polostínu. Upřednostňuje vlhkou půdu, ale do hloubky a šířky rozprostřené kořeny ji dovolují růst i v místech s déletrvajícím suchem, snáší také stanoviště se silným větrem. Obvykle se vyskytuje ve smíšených lesích do nadmořské výšky 1800 m.", "section_level": 1}, {"title": "Popis.", "content": "Opadavý strom, který vyrůstá v podmínkách střední Evropy do výše 20 m. Kořenový systém má bohatý, nejprve se vytvoří kůlovitý kořen a později roste množství bočních kořenů zajišťující dobré ukotvení i na mělkých půdách. Kmen je poměrně krátký, pouze jedinci v hustém porostu mají delší část kmene bez větví, jeho kůra je tmavě šedá a u starších exemplářů korkovitě šupinatá. Koruna stromu je obvykle rozložitá, lehce stavěná, v mládí široce kuželovitá a zašpičatělá, později zaoblená a bývá široká 6 až 9 m. Spodní větve vyrůstají takřka v přeslenech a svírají s kmenem téměř pravý úhel. Letorosty jsou hustě chlupaté, nejprve zelené, později okrové a mají výrazné rezavě hnědé jizvy po opadaných listech. Listové pupeny, se čtyřmi až šesti šupinami, jsou vejčité a na vrcholu špičaté, zelenavě hnědé. Listy z nich raší v dubnu, rostou střídavé ve dvou řadách, jsou jednoduché, řapík je průměrně 3 cm dlouhý. Čepel mají široce vejčitou, 8 až 15 cm dlouhou a 5 až 10 cm širokou, na bázi srdčitou, po obvodě dvakrát pilovitě zubatou nebo mělce laločnatou a na vrcholu krátce špičatou. Na horní straně jsou sytě zelené, lysé a lesklé, na spodní světlejší, pýřité, matné a obvykle mají pět až šest párů postranních, mírně vystouplých žilek. Listy jsou silné, těžké a nápadně ochable visí z větviček, k podzimu se barví přes jasně žlutou až do hnědé brzy před opadem, který přichází s prvými mrazy. Palisty jsou kopinaté, ostře špičaté. Samčí květenství jsou jehnědy zakládající se na letorostech již na podzim, zprvu jsou krátké a zelené a průběhu zimního období zhnědnou a vyrostou do délky 8 až 12 cm. Jednotlivé květy nemají okvětí a vyrůstají po jednom z úžlabí podpůrného zašpičatělého listenu, který částečně srůstá se dvěma listenci. Květ obsahuje čtyři tyčinky nesoucí jednopouzdré prašníky se světle žlutým pylem. Po vyprášení pylu jehnědy s květy opadají. Samičí květy jsou kulovitého tvaru a vyrůstají na starších větévkách, v době kvetení jsou uzavřené v šupinatém obalu, z něhož ční pouze karmínově červené nitkovité blizny. Květy jsou situovány po dvou v úžlabí opadavého, podpůrného listenu. Květ má tři drobné vytrvalé listence, okvětí je tvořeno několika drobnými zoubky a dvoupouzdrý semeník má dvě nitkovité červené blizny. Prašníky s pylem se otvírají a blizny dozrávají ještě před rašením listů, kdy nic nestojí v cestě pylu přenášeného větrem z prašníků na blizny. Plod je oříšek vyrůstající společně v plodenství kulovitého tvaru společně s dalšími pěti až devíti oříšky (výjimečně i dvaceti). Oříšky, velké do 2 cm, jsou kulaté, tmavě žluté a mají poměrně hrubou a tvrdou slupku kryjící semeno (jedlé jádro) s blanitým osemením. Každý oříšek je překryt hlubokým zvonkovitým obalem ze srostlých zvětšených listenců. Obal je do široka rozevřen a v době nezralosti je pokryt žlázkami vylučující lepkavý sekret. Po dozrání tyto obaly, rozdělené až k bázi v úzké laloky, uschnou, ztvrdnou a plody opadají. Na dobu zrání má vliv průběh letní teploty, při teplém létě dozrávají plody postupně od konce srpna do počátku října, při chladném uzrají najednou.", "section_level": 1}, {"title": "Rozmnožování.", "content": "Lísku tureckou lze množit generativně semeny nebo vegetativně řízky, odkopky nebo hřížením. Nejjednodušší je množení ze semen, hmotnost tisíce semen bývá 1400 až 1700 g. Je vhodné semena namočit do teplé vody na 48 hodin a pak je 3 až 4 měsíce stratifikovat v chladnu. Koncem jara se vysazují do hloubky cca 5 cm a zpravidla při 20 °C epigeicky vyklíčí za 1 až 6 měsíců, úspěšnost bývá okolo 50 %. Semenáč začíná kvést ve věku 10, nejpozději 20 let, plodí každoročně s tím, že větší produkce semen se opakuje po třech až čtyřech létech. Předčasně setřesená, nedozrálá jádra se scvrkávají a neklíčí.", "section_level": 1}, {"title": "Význam.", "content": "Významným produktem je i dřevo stromů, jehož jádro i běl jsou stejnobarvé, od světlé kávy po světle oranžově hnědou. Dřevo je průměrně těžké 500 až 600 kg/m³, středně tvrdé, ale ve vlhku není příliš trvanlivé. Je dobře opracovatelné, často se soustruží, používá se v nábytkářství, bytové architektuře a vyrábějí se z něj umělecké předměty. Časté je průmyslové využití dřeva na nábytek a výřezů s očkovou texturou na dýhy. Dřevo z kořene je využíváno na intarzie. Plody lísky turecké jsou v porovnání s lískou obecnou menší a pro tvrdou skořápku i hůře dostupné. Plod váží průměrně 1,5 gramů a jeho jedlé jádro asi jen čtvrtinu. Nutričně jsou si jádra podobná, na olej připadá asi 60 % a cukry 20 %. Líska turecká často slouží jako okrasná parková nebo alejová dřevina, velmi dobře snáší průmyslové exhalace a následkem hlubokého, rozložitého kořenového systému i déle trvající sucho. Je užitečná i při zpevňování půdy na místech se silnou erozí. V zahradnictví se používá jako podnož k roubování jiných druhů lísek. V České republice se pro okrasu obvykle pěstuje vyšlechtěný kultivar 'Granát' (listy na mladých výhonech jsou zprvu intenzivně tmavě červenohnědé a na rubu vínové, později na líci tmavě zelené a na rubu zůstanou červené jen nervy a řapík) a kultivar 'Te-Terra Red' (koruna je vzpřímená, kuželovitá a listy jsou velké, purpurově zbarvené).", "section_level": 1}], "src_summary": "Líska turecká (\"Corylus colurna\") je jednodomý, opadavý, nevysoký strom pocházející z jihovýchodní Evropy, Kavkazu a jihozápadní Asie. V České republice je klasifikována jako příležitostně se vyskytující neofyt, který bývá často vysazován v městském prostředí, buď jako solitéra, v lemech podél cest či na zpevnění svahů. Do české přírody byla introdukována v roce 1865 a od té doby je pěstována v zahradách a parcích jako okrasná dřevina. Teprve na počátku tohoto tisíciletí byl zjištěn na jedné lokalitě její únik do volné přírody, což svědčí o jejím slabém invazním potenciálu. Je také přitažlivá i produkci plodů, oříšku, které jsou sice menší a mají tvrdší skořápku než líska obecná, jsou však obdobně chutné a výživné.", "tgt_summary": "Corylus colurna, the Turkish hazel or Turkish filbert, is a deciduous tree native to southeast Europe and southwest Asia, from the Balkans through northern Turkey to northern Iran. It is also found grown wildly in the forests of Western Himalayan range in the north Indian state of Himachal Pradesh particularly in the temperate regions of districts of Kullu, Shimla, Kinnaur district and Chamba district .", "id": 644673}
{"src_title": "Paul Biedermann", "tgt_title": "Paul Biedermann", "src_document": [{"title": "Kariéra.", "content": "Vyhrál 200 m volný způsob na Mistrovství Evropy 2008, ve finále dohmátl v čase 1:46,59. S časy 3:47,69 na 400 m volný způsob a 1:46,37 (německý rekord) na poloviční trati se kvalifikoval na Letní olympijské hry 2008. Na olympiádě skončil pátý na 200 m volný způsob (1:46,00) a sedmnáctý na 400 m volný způsob (3:48,03).", "section_level": 1}, {"title": "Mistrovství světa 2009 (Řím).", "content": "26. července 2009 zvítězil na 400 m volný způsob v čase 3:40,07. Na této trati porazil olympijského vítěze a mistra světa na 1500 m volný způsob Oussamu Mellouliho z Tuniska, kterého přefinišoval v posledních 50 metrech. Paulův rekord byl téměř o tři sekundy lepší, než měl osobní rekord a o 0,01 s pod světovým rekordem Iana Thorpa, který platil od roku 2002. 28. července Biedermann opět zvítězil, když porazil na dvousetmetrové kraulové trati nejlepšího olympionika všech dob, Michaela Phelpse. Paul Biedermann dosáhl času 1:42,00 a ze svého osobního rekordu během pouhého jednoho roku ukrojil čtyři sekundy.", "section_level": 2}, {"title": "Mistrovství světa v krátkém bazénu 2010 (Dubai).", "content": "Na tomto mistrovství Paul Biedermann zvítězil na 400 m volný způsob, když porazil opět Oussamu Mellouliho téměř shodným způsobem jako na Mistrovství světa v Římě. Na poloviční trati, ačkoli nastupoval jako světový rekordman, skončil až na pátém místě. Vítězem se stal Ryan Lochte, který Biedermanna porazil o více než sekundu.", "section_level": 2}, {"title": "Mistrovství světa 2011 (Šanghaj).", "content": "Paul vyhrál tři bronzové medaile - 200 a 400 m volný způsob a 4×100 m polohová štafeta. Na dvoustovce dohmátl za Michaelem Phelpsem o 0,09 s, ve štafetě na 4×200 m volný způsob ho porazil o 0,33 s, avšak ani to nestačilo a německá štafeta dohmátla na nepopulárním čtvrtém místě.", "section_level": 2}], "src_summary": "Paul Biedermann (* 7. srpna 1986) je německý plavec, mistr světa v dlouhém bazénu a držitel čtyř světových rekordů (200 a 400 m volný způsob v dlouhém i krátkém bazénu). Také získal ocenění Nejlepší evropský plavec (European Swimmer of the Year) roku 2009 a Německý sportovec (Sportler des Jahres), taktéž za rok 2009.", "tgt_summary": "Paul Biedermann (born 7 August 1986) is a German retired competitive swimmer, a 400 metre freestyle long course world champion, and former 200 metre freestyle long course world champion. He holds the long course and short course world records in the 200 meters freestyle, and the long course world record in the 400 meters freestyle.", "id": 2082424}
{"src_title": "Martin PBM Mariner", "tgt_title": "Martin PBM Mariner", "src_document": [{"title": "Vývoj a popis.", "content": "V roce 1937 námořnictvo Spojených států vzneslo požadavek na nový hlídkový bombardér, který bude „větší, silnější a důstojnější nástupce“ letounů Catalina. Společnosti Consolidated, Sikorski i Martin soustředily svou pozornost na vývoj čtyřmotorových hydroplánů. V roce 1937 společnost Glenn L. Martin Company však navrhla i nový dvoumotorový létající člun, označený v rámci společnosti Model 162, který měl navázat na letoun Martin P3M a doplňovat letouny PBY Catalina. Letoun měl být celokovový, s obzvláště hlubokým trupem, který byl dole širší než nahoře. Nejneobvyklejší však bylo použití lomeného křídla, které umožňovalo umístění motorů co nejvýše nad vodní hladinou kvůli vodní tříšti při startu a přistání. Společnost obdržela objednávku na jeden prototyp XPBM-1 (X – Experimental (experimentální), P – Patrol (hlídkový), B – Bomber (bombardér), M – Martin) 30. června 1937. Pro vyzkoušení celkového konceptu letounu, společnost Martin postavila létající model v měřítku 3/8 oproti skutečné velikosti. Letoun označený Martin 162A \"„Tadpole Clipper“\" pilotoval jeden člen posádky, byl poháněn jedním motorem Chevrolet s výkonem 120 k (90 kW) a poprvé vzlétnul v prosinci 1937. Postavení takového modelu bylo na svou dobu velice neobvyklé, a zkušenosti s tímto modelem vedly k tomu, že námořnictvo objednalo první sérii 20 letounů PBM-1 více než rok předtím, než vůbec poprvé vzlétnul prototyp XPBM-1. První letoun XPBM-1 (\"BuNo 0796\") poprvé vzlétl až 18. února 1939. Létající člun XPBM-1 byl jednoplošník se zalomeným křídlem (tzv. „racek“). K jeho obraně sloužilo 5 pět kulometů ráže 12,7 mm umístěných ve střeleckých věžích na nose a hřbetě letounu a ve střelištích na ocase a bocích letounu. Bylo uvažováno i o umístění leteckého kanónu ráže 20 mm místo kulometu na nose letounu. Dvojice pumovnic byla umístěna v prodloužených gondolách motorů pod křídly. Letoun byl poháněn dvojicí motorů Wright Cyclone R-2600-6 s výkonem 1 600 k (1 193 kW), které poháněly třílisté vrtule. Letoun byl navržen, aby mohl nést 1 814 kg (4 000 liber) bomb nebo hlubinných pum. Letoun byl vybaven dvojicí sklopných přistávacích stabilizačních plováků pod křídly, které se sklápěly směrem dovnitř jako u letounů Catalina. Na rozdíl od sériových strojů, které měly vodorovné ocasní plochy s charakteristickým vzepětím, měl prototyp ještě klasické zdvojené ocasní plochy bez vzepětí. Během testování bylo zjištěno, že letová charakteristika letounu je dobrá. Problémy byly jen s ocasní částí, které byly vyřešeny již zmíněným vzepětím vodorovných ocasních ploch ve stejném úhlu, jako byla vnitřní část lomeného křídla. Svislé dvojité ocasní plochy zůstaly v úhlu 90° k vodorovným plochám, a tak získaly ono charakteristické sklopení k ose letounu. Objednávka na prvních 20 sériových letounů PBM-1, byla podepsána již 18. prosince 1937. Tato verze měla stejné motory jako prototyp. Největší odlišností bylo použití jiných ocasních ploch s charakteristickým vzepětím. Ještě během výroby byl druhý sériový PBM-1 (\"BuNo 1247\") upraven na prototyp XPBM-2. Tento letoun mohl nést větší náklad pum na delší vzdálenost. Měl přidané palivové nádrže a zesílený trup, protože měl startovat z obrovského katapultu na lodi. Tato verze se však sériové výroby nedočkala. První opravdu masově vyráběnou verzí byla verze PBM-3, která byla objednána námořnictvem v listopadu 1940. Tato verze byla poháněna motory Wright Cyclone R-2600-12 s výkonem 1 700 k (1 268 kW), které byly posunuty více dopředu a pod krytem motoru byl umístěn i chladič oleje. První letouny PBM-3 byly poháněny třílistými vrtulemi, pozdější letouny měly čtyřlisté vrtule. Mezi nejvýznamnější změny oproti typu PBM-1 patřily pevné plováky namísto sklopných, prodloužené pumovnice v gondolách motorů a zlepšené pancéřování pro posádku. Letouny PBM-3 měly i nové střelecké věže, nově byla přidána i střelecká věž na ocas letounu místo původního střeliště a změnily se i boční střeliště. Verze PBM-3 měla i několik dalších variant. První z nich byla varianta PBM-3C, která měla věže s dvojicí kulometů ráže 12,7 mm ve věžích na nose a hřbetě letounu (počet kulometů tak vzrostl z 5 na 7). Po jednom kulometu měla v ocasní věžičce a na bocích letounu. Letoun měl i vylepšené pancéřování a některé stroje měly pod rozměrným krytem nad kabinou pilotů radar APS-15. Další variantou byla PBM-3D, která byla vybavena výkonnějšími motory Wright Cyclone R-2600-22 s výkonem 1 900 k (1 417 kW), bombardovacím zaměřovačem Norden, vylepšeným pancéřováním a samotěsnícími palivovými nádržemi. Počet kulometů byl zvýšen na 8 (3×2 ve střeleckých věžích a 2×1 v bočních střelištích). Letoun mohl nést až 8 000 liber (3 629 kg) v pumovnicích v motorových gondolách nebo dvě torpéda, která byla upevněna pod křídly mezi trupem a gondolami motorů. Další byla transportní varianta PBM-3R s odstraněnou výzbrojí, nákladovými dveřmi a zesílenou podlahou. Tato varianta byla poháněna motory Wright Cyclone R-2600-12 a mohla přepravovat až 33 pasažérů. Jinou variantou byl PBM-3S určený pro boj proti ponorkám. Aby byl zvětšen dolet této varianty (až o 25%) muselo být zredukováno pancéřování a obranná výzbroj. Hřbetní věž byla zcela odstraněna, přední a ocasní věž byla nahrazena jednoduššími kulometnými střelišti, přičemž na nose zůstaly dva kulomety a na ocase jeden kulomet. Rovněž kulomet na pravé straně trupu byl odstraněn, levý kulomet byl ponechán. Letouny byly poháněny motory Wright Cyclone R-2600-12 s výkonem 1 700 k (1 268 kW). Další plánovaná verze PBM-4 poháněná motory Wright R-3350 s výkonem 2 700 k (2 015 kW) nebyla nakonec postavena. Poslední verzí vyráběnou ve velkých počtech byla verze PBM-5. Tyto letouny byly poháněny dvojicí hvězdicových motorů Pratt & Whitney R-2800-34 s výkonem 2 100 k (1 566 kW), které poháněly nejprve třílisté hliníkové vrtule a později čtyřlisté ocelové vrtule. První letoun vzlétl v květnu 1943 a první sériový stroj byl dodán v září 1944. Některé stroje byly upraveny i pro starty s pomocnými raketovými motory (JATO). Stejně jako předchozí verze i tato měla několik dalších variant. Byly to varianty PBM-5E pro testování elektronické výbavy letounů, PBM-5G určený pro pobřežní stráž Spojených států, PBM-5M pro sledování zkoušek raket, PBM-5N pro operace za každého počasí a protiponorkový PBM-5S vybavený silným světlometem. Poslední vyráběnou variantou byl letoun PBM-5A, který byl na rozdíl od předchozích obojživelný. Předchozí verze a varianty byly vybaveny pojíždějícími kolečky, která umožňovala pojezd letounu po ploše po vytažení z vody, ale nikoliv přistání. PBM-5A byl vybaven zatahovacím podvozkem příďového typu, který umožňoval i přistání na klasickém letišti.", "section_level": 1}, {"title": "Operační historie.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Námořnictvo Spojených států.", "content": "První letouny PBM-1 začaly být dodávány k 55. hlídkové letce (VP-55) US Navy v říjnu 1940 a k letce VP-56 v prosinci 1940. Před vypuknutím 2. světové války byly letouny PBM používány (společně s letouny PBY) jako tzv. „neutralitní hlídky“ nad Atlantským oceánem, což zahrnovalo operace z Islandu. Drsné zimy na Islandu však letounu příliš nesvědčily, a proto byla letka VP-74 přemístěna v lednu 1942 z Islandu na Bermudské ostrovy. Po japonském útoku na tichomořskou základnu v Pearl Harboru začaly být letouny PBM používány k protiponorkovému hlídkování. Svou první německou ponorku \"U-158\" potopil letoun 30. června 1942. Letouny PBM se zcela nebo částečně podílely na potopení 10 ponorek během celé druhé světové války. Letouny PBM byly rovněž intenzivně používány na tichomořském bojišti, přičemž působily ze základen na Saipanu, Okinawě, Iwodžimě a v jihozápadním Tichomoří. Pro toto bojiště byly určeny letouny PBM-3D. První z nich byly námořnictvu dodány na podzim 1943 a do akcí v tichomoří zasáhly na počátku roku 1944. Letouny PBM-3S byly určeny pro službu v Atlantiku, a to hlavně pro ochranu Panamského průplavu. Některé z těchto letounů byly v roce 1944 předány k pobřežní stráži Spojených států, kde sloužily i po skončení války. Marinery sloužily i jako pátrací a záchranné stroje (SAR) a to velmi úspěšně. Mnohokrát se jim podařilo z moře zachránit sestřelené letce a jiné trosečníky, a to často i pod nepřátelskou palbou. Letouny PBM pokračovaly ve své službě v rámci US Navy i po skončení války. Prováděly například dlouhé hlídkové lety během války v Koreji. Pokračovaly ve své službě v první linii až do jejich nahrazení jejich přímým následovníkem, kterým byl letoun P5M Marlin. Poslední letka US Navy, která vyřadila tyto letouny ze svého stavu k 31. červenci 1956, byla 50. hlídková letka (VP-50).", "section_level": 2}, {"title": "Pobřežní stráž Spojených států.", "content": "Pobřežní stráž Spojených států obdržela 27 letounů Martin PBM-3 během první poloviny roku 1943. Na konci roku 1944 obdržela i 41 letounů verze PBM-5 a další byly dodány v polovině roku 1945. Deset jich stále sloužilo i v roce 1955, ale do roku 1958 byly všechny staženy z aktivní služby a v tom roce byl poslední stroj vrácen zpět námořnictvu Spojených států. Tyto létající čluny byly klíčové pro pátrací a záchranné akce (SAR) na dlouhé vzdálenosti americké pobřežní stráže v prvních poválečných letech až do dodání letounů P5M Marlin a HU-16 Albatross v polovině 50. let 20. století.", "section_level": 2}, {"title": "Spojené království a Austrálie.", "content": "Britské královské letectvo (RAF) získalo 32 upravených strojů PBM-3C pod označením Mariner G.R. Mk 1 na základě smlouvy o půjčce a pronájmu. První z nich se dostaly do Británie v srpnu 1943. Ale již v roce 1944 se 5 z nich vrátilo k US Navy. Dalších 12 letounů PBM-3R bylo předáno Královskému australskému letectvu (RAAF) jako transportní letouny pro přepravu jednotek a nákladu.", "section_level": 2}, {"title": "Nizozemsko.", "content": "Nizozemské královské námořnictvo získalo 17 letounů PBM-5A Mariner na konci roku 1955 pro službu na nizozemské Nové Guineji. Po sérii nehod však byly letouny staženy ze služby v prosinci 1959.", "section_level": 2}, {"title": "Varianty.", "content": "XPBM-1 PBM-1 XPBM-2 PBM-3 PBM-4 XPBM-5 PBM-5 Mariner G.R. Mk 1", "section_level": 1}, {"title": "Specifikace (PBM-3D).", "content": "\"Technické údaje pocházejí z publikace „PBM Mariner in action – Aircraft No. 74“\". Spojené státy americké", "section_level": 1}], "src_summary": "Martin PBM Mariner hlídkový bombardovací létající člun (v pozdější verzi i obojživelný letoun) z období 2. světové války a z počátku Studené války. Letoun byl navržen, aby ve službě doplňoval letouny Consolidated PBY Catalina. Letoun byl používán i v protiponorkové službě, jako pátrací a záchranný letoun (SAR) a i jako transportní letoun. Celkem bylo postaveno 1 366 strojů, přičemž první z nich vzlétl 18. února 1939 a do služby letoun vstoupil 1. září 1940. Letoun patřil k nejvýznamnějším hydroplánům použitým ve 2. světové válce. Do služby vstoupil na bojišti v Atlantiku a od roku 1944 i v Pacifiku.", "tgt_summary": "The Martin PBM Mariner was an American patrol bomber flying boat of World War II and the early Cold War era. It was designed to complement the Consolidated PBY Catalina and PB2Y Coronado in service. A total of 1,366 were built, with the first example flying on 18 February 1939 and the type entering service in September 1940.", "id": 523934}
{"src_title": "Výrobní informační systém", "tgt_title": "Manufacturing execution system", "src_document": [{"title": "Historie.", "content": "Počátkem osmdesátých let 20. století se začaly tvořit první koncepty definice MES systému. Ty vycházely z prvních systémů sběru výrobních dat. Následným vývojem těchto systémů v průběhu devadesátých let docházelo k rozšiřování funkcionalit a jejich překryvu s ostatními systémy. To vedlo organizaci MESA (\"Manufacturing Enteprise Solutions Assosiation\") k vytvoření prvního MES funkcionálního modelu, který definoval základních 11 oblastí. Následně vydaný standard ANSI/ISA-95 situuje MES systém do tzv. „úrovně 3“ mezi ERP systém (na „úrovni 4“) a procesní řízení (na „úrovni 0,1,2“). Tento standard dále definuje aktivity na úrovni 3 do čtyř základních oblastí a to: Výroba, Kvalita, Logistika, Údržba.", "section_level": 1}, {"title": "Základní funkcionality MES systémů.", "content": "Správa výrobních zdrojůZajišťuje přidělování a sledování zdrojů a kapacit potřebných pro výrobní proces. Těmito zdroji mohou např. být osoby, materiál, zařízení, nástroje, energie apod. Tato informace je založena na aktuálním stavu a budoucích rezervacích těchto zdrojů. Dále zajišťuje informaci o dostupnosti zdroje pro přiřazené úkoly a požadované kvalifikaci (např. školení). Správa výrobních postupůZahrnuje evidenci, správu verzí a výměnu kmenových dat s okolními systémy, jako jsou výrobní pravidla finálních výrobků, kusovník materiálů, výrobní zdroje atd. Všechny tyto informace slouží k definici popisující tvorbu finálního produktu. Správa výrobních postupů může být součástí PLM (\"Product Lifecycle Managementu\"). Detailní plánování výrobyPlánování výroby je kritickou součástí výroby a stejně tak je důležitou součástí výrobních informačních systémů. Existuje mnoho různých přístupů k plánování výroby, jako např. dopředné a zpětné plánování výroby, plánování založené na jednoduchých algoritmech vycházejících pouze z priorit jednotlivých zakázek, anebo velmi komplexní plánování založené na genetických algoritmech. Výsledkem plánování výroby je tzv. fronta práce definující pořadí, v jakém se budou na výrobním zdroji zpracovávat jednotlivé výrobní příkazy. Tato fronta práce je samozřejmě tvořena s důrazem na eliminaci zbytečného seřizování strojů, spotřeby energie, prostojů atd. Dispečerské řízeníDispečerské řízení je definováno jako souhrn aktivit řídicích tok výroby přiřazováním práce jednotlivým zařízením a osobám, zajišťování potřebného množství surovin a energie, sledování aktuálního stavu výroby, operativní řešení výpadků atd. Finální rozsah dispečerského řízení je závislý na rozsahu aktivit zajišťovaných detailním plánováním. Řízení výrobyZajišťuje aktivity, které řídí výrobu specifikovanou v naplánované a uvolněné výrobě (fronta práce). Jestliže je samotné řízení výroby zabezpečeno v řídicím systému, výrobní informační systém zajišťuje kontroly zdrojů a informuje okolní systémy o aktuálním stavu výroby (odvody práce, zabezpečení kontrolních kroků výroby, atd.). Řízení výroby v MES systémech je velmi důležité vzhledem k propojení s ERP systémy a případným online zpřístupněním informací o rozpracované výrobě. Sběr datZajišťuje sběr a historizaci procesních a výrobních dat, stavů zařízení apod. Sběr výrobních dat může být v každém typu výroby velmi různorodý. Od velmi jednoduchých výrob, kde dochází ke sběru pouze základních informací (jako je např. výrobní cyklus stroje) až po velmi automatizované výroby, kde dochází ke sběru tisíců hodnot každou minutu. Sledování výrobků a jejich rodokmenJe definováno jako souhrn aktivit zajišťujících shromažďování a poskytování informací o zdrojích (osoby, stroje…) aktuálně použitých pro výrobu finálního produktu, spotřebu materiálu, výrobu meziproduktu apod. Tato aktivita je velmi důležitá jak z důvodu legislativních požadavků, tak i z důvodů auditů, případně řešení reklamací. Výkonnostní analýzyVýkonnostní analýzy (neboli klíčové výkonnostní ukazatele – KPI) jsou výrobními podniky (a ne jen výrobními podniky) používány k vyhodnocování jejich úspěchu, případně k vyhodnocování úspěchu v jednotlivých oblastech celého výrobního procesu. Obecně lze říci, že pro každý podnik jsou důležité jiné ukazatelé v závislosti na jejich stanovené strategii. Asi nejznámějším ukazatelem z oblasti výroby je OEE (celková efektivita zařízení). Tento ukazatel se skládá z několika dílčích ukazatelů a udává hodnotu efektivního využívání výrobních zařízení.", "section_level": 1}], "src_summary": "Výrobní informační systémy (\"Manufacturing Execution Systems\", MES) jsou takové systémy, které tvoří vazbu mezi podnikovými informačními systémy (např. typu ERP) a systémy pro automatizaci výroby (technologických procesů). Během celé historie vývoje těchto systémů bylo definováno několik hlavních aktivit, které tyto systémy zabezpečují. Několik vybraných je popsáno níže.", "tgt_summary": "Manufacturing execution systems (MES) are computerized systems used in manufacturing to track and document the transformation of raw materials to finished goods. MES provides information that helps manufacturing decision makers understand how current conditions on the plant floor can be optimized to improve production output. MES works in real time to enable the control of multiple elements of the production process (e.g. inputs, personnel, machines and support services). MES may operate across multiple function areas, for example: management of product definitions across the product life-cycle, resource scheduling, order execution and dispatch, production analysis and downtime management for overall equipment effectiveness (OEE), product quality, or materials track and trace. MES creates the \"as-built\" record, capturing the data, processes and outcomes of the manufacturing process. This can be especially important in regulated industries, such as food and beverage or pharmaceutical, where documentation and proof of processes, events and actions may be required. The idea of MES might be seen as an intermediate step between, on the one hand, an enterprise resource planning (ERP) system, and a supervisory control and data acquisition (SCADA) or process control system on the other; although historically, exact boundaries have fluctuated. Industry groups such as MESA International—Manufacturing Enterprise Solutions Association were created in the early 1990s in order to address the complexity, and advise on execution, of MES Systems.", "id": 719173}
{"src_title": "Marie Kazimíra d’Arquien", "tgt_title": "Marie Casimire Louise de La Grange d'Arquien", "src_document": [{"title": "Život.", "content": "Marie přišla do Polska už v pěti letech jako dvorní dáma Ludoviky Marie Gonzagové, polské královny italsko-francouzského původu. U dvora se seznámila s Janem Sobieským, jenž se tam vyskytoval od roku 1656. Jejím manželem se však v roce 1658 stal Jan „Sobiepan“ Zamoyski. Zamoyski zemřel v roce 1665; 14. července téhož roku se ovdovělá Marie vdala za Sobieského. V roce 1674 byl Jan Sobieski zvolen polským králem, na což měla vliv i jeho žena. Jako královna Marie Kazimíra podporovala navrhovanou polsko-francouzskou alianci a pokoušela se pro svou rodinu získat privilegia od francouzského krále Ludvíka XIV. Královský pár je dnes známý svými milostnými dopisy vydanými dlouho po jejich smrti, z nichž většina byla napsaná mezi lety 1665 a 1683, kdy je rozdělovaly buď vojenská tažení Jana III. nebo královniny cesty do Paříže. Tyto dopisy dovolují nahlédnout jak do pocitů zamilovaného páru, tak odrážejí problémy, jimž tehdy čelili. Zároveň se v nichž řeší běžné přízemní záležitosti týkající se dvora a králova každodenní rozhodnutí, která se svou ženou často konzultoval. Jan III. svou ženu v těchto dopisech nazýval zdrobněle „Maruška“, pod kteroužto něžnou přezdívkou byla známa i na veřejnosti. Jan Sobieski zemřel v roce 1696. Marie Kazimíra navždy Polsko opustila o 3 roky později a odjela do Říma, kde žila až do roku 1713, udržujíc tam přátelské styky s papeži. Posléze se vrátila do rodné Francie, nebylo ji však králem dovoleno přijít ke dvoru, takže dožila v městě Blois, kde zemřela ve věku 74 let. Její tělo bylo následujícího roku přeneseno do Varšavy a roku 1733 nakonec do Krakova, kde spočívá dodnes.", "section_level": 1}, {"title": "Rodina.", "content": "S Janem Zamoyským měli 4 děti, všechny však zemřely krátce po narození: S Janem Sobieským pak měli celkem 13 dětí: Jen čtyři z jejich potomků se však dožili dospělosti: Jakub (později pretendent polského trůnu), Alexandr, Konstantin a Tereza Kunegunda (později manželka bavorského kurfiřta a matka římskoněmeckého vzdorocísaře Karla VII.).", "section_level": 1}], "src_summary": "Marie Kazimíra Louise de La Grange d'Arquien (; 28. červen 1641, Nevers – 30. leden 1716, Blois), známá pod zdrobnělinou Marysieńka („Maruška“), byla francouzská šlechtična a královna (1674–1696) Polsko-litevského soustátí.", "tgt_summary": "Marie Casimire Louise de La Grange d'Arquien (), known also by the diminutive form \"Marysieńka\" (28 June 1641, Nevers – 30 January 1716, Blois) was queen consort to King John III Sobieski, from 1674 to 1696.", "id": 114795}
{"src_title": "Pierre Janssen", "tgt_title": "Pierre Janssen", "src_document": [{"title": "Život.", "content": "Po úrazu v dětství silně kulhal. Po studiu matematiky a fyziky učil na pařížském gymnáziu a škole architektury, věnoval se ale hlavně fyzikálním zkoumáním. Roku 1857 byl vyslán do Peru, aby zjistil magnetický rovník, roku 1859 doprovázel přírodovědce A. Grandidiera na jeho cestě kolem světa, po půl roce se však musel ze zdravotních důvodů vrátit. 1863 prokázal, že Měsíc nemá atmosféru, a 1867, že atmosféra Marsu obsahuje vodní páru. Roku 1864 prokázal, že „telurické“ spektrální čáry ve slunečním spektru vznikají absorpčním působením vodní páry v zemské atmosféře. Zúčastnil se šesti výprav k pozorování zatmění Slunce a dvou výprav na pozorování přechodu Venuše. Roku 1868 našel způsob, jak pozorovat sluneční koronu i mimo zatmění a v jejím spektru našel čáry, které neodpovídaly žádnému ze známých prvků. Oznámil proto pravděpodobný objev nového prvku, což vzbudilo velké pobouření, současně však Janssenovo pozorování potvrdil britský astronom N. J. Lockeyer, který pro hypotetický prvek navrhl název helium (z řec. \"helios\", Slunce). Roku 1874 zkonstruoval „fotorevolver“, aby mohl fotografovat přechod Venuše přes sluneční kotouč. Roku 1875 byla z jeho podnětu založena observatoř v Meudonu u Paříže a stal se jejím prvním ředitelem. Zde se od následujícího roku provádělo systematické fotografování Slunce a album 6000 fotografií vyšlo roku 1904. Janssen se snažil zjistit, zda Slunce obsahuje kyslík, tomu však překáží absorpce v zemské atmosféře. Proto prováděl měření na Pic du Midi de Bigorre v Pyrenejích a od roku 1888 celkem třikrát vystoupil na Mont Blanc v Alpách, až se mu tam 1893 podařilo založit observatoř, kde sám ve svých 69 letech několik dní pozoroval. Je pohřben na hřbitově Pere Lachaise v Paříži.", "section_level": 1}, {"title": "Ocenění.", "content": "Roku 1872 byl zvolen členem Academia dei lintei v Římě a roku 1873 členem Francouzské akademie věd. Byl rytířem řádu Čestné legie a zahraničním členem Royal Society v Londýně. Francouzská astronomická společnost uděluje od roku 1897 Janssenovu cenu. Krátery na Měsíci a na Marsu nesou jeho jméno.", "section_level": 1}], "src_summary": "Pierre Jules César Janssen [\"pjér žyl sézar žansen\"] (22. února 1824 Paříž – 23. prosince 1907 Meudon), ve Francii obvykle Jules Janssen, byl francouzský fyzik a astronom, člen Francouzské akademie věd, průkopník spektroskopie a astrofyziky a spoluobjevitel prvku helium.", "tgt_summary": "Pierre Jules César Janssen (22 February 1824 – 23 December 1907), also known as Jules Janssen, was a French astronomer who, along with English scientist Joseph Norman Lockyer, is credited with discovering the gaseous nature of the solar chromosphere, and with some justification the element helium.", "id": 848031}
{"src_title": "ESCP Europe", "tgt_title": "ESCP Business School", "src_document": [{"title": "Popis.", "content": "ESCP je akreditovaná u třech mezinárodních organizací: EQUIS, AMBA, a AACSB. Škola má přibližně 40000 absolventů ze 150 zemí a více než 200 národností. Mezi významné absolventy patří Patrick Thomas (ředitel společnosti Hermès), bývalý francouzský premiér Jean-Pierre Raffarin, Ignacio Garcia Alves, prezident společnosti Arthur D. Little, evropský komisař pro vnitřní trh a služby Michel Barnier nebo Han van der Loo (1981), předseda EU Liason, Shell.", "section_level": 1}, {"title": "Historie.", "content": "ESCP byla založena v roce 1819 skupinou ekonomů a obchodníků včetně ekonoma Jean-Baptisty Saye a obchodníka Vitala Rouxe. Mezinárodní význam školy byl patrný od jejích raných počátků. Již ročník z roku 1824 čítal 30% zahraničních studentů 15 národností, mezi nimiž bylo 7 Španělů, 5 Brazilců, 5 Nizozemců, 4 Němci a 2 Američané. O sto padesát let později v reakci na evropský význam a poslání otevřela škola v roce 1973 kampusy v Německu (nejprve v Düsseldorfu, nyní v Berlíně) a ve Velké Británii (nejprve v Oxfordu, nyní v Londýně), a následně v roce 1988 ve Španělsku a v roce 2004 v Itálii.", "section_level": 1}, {"title": "Programy.", "content": "ESCP nabízí magisterský program v oboru managementu (Master in Management), několik specializovaných magisterských programů v oborech jako marketing, finance, média či personalistika (HR). Dále škola nabízí programy „Executive MBA” a „MEB“, jenž je podobný klasickým prezenčním MBA programům. ESCP Europe také nabízí doktorské studium, které vede k získání titulu Ph.D.", "section_level": 1}, {"title": "Mezinárodní srovnání.", "content": "V roce 2010 se program “Master in Management” umístil na 1. místě v mezinárodním žebříčku deníku Financial Times. „Executive MBA“ program je hodnocen jako 15. na světě a v žebříčku QS Global 200 Business Schools Report z roku 2009 se škola umístila patnáctá v Evropě.", "section_level": 1}], "src_summary": "ESCP Business School je evropská obchodní škola s kampusy (pobočkami) v Paříži, Londýně, Berlíně, Madridu, Turíně a Varšava. Škola, založena v roce 1819, je nejstarší obchodní školou na světě, a proto se prezentuje jako: „První obchodní škola na světě (zal. 1819)“.", "tgt_summary": "ESCP Business School is a European school of management with campuses in Paris, Berlin, London, Madrid, Turin, and Warsaw. In France, ESCP is one of the most selective French Grandes écoles and referred to in France as one of the \"trois Parisiennes\" (three Parisians), together with HEC Paris and ESSEC Business School. Established in 1819, it is considered as the world's oldest business school. Owned by the Paris Chamber of Commerce, ESCP is renowned for its Masters in Management and in Finance, highly ranked by the Financial Times.", "id": 1001758}
{"src_title": "Jean-François Paul de Gondi", "tgt_title": "Jean François Paul de Gondi", "src_document": [{"title": "Životopis.", "content": "Jean-François Paul de Gondi byl v mládí určen pro kněžskou dráhu, ačkoliv se sám chtěl stát raději vojákem. Jeho strýcem byl Jean-François de Gondi, první pařížský arcibiskup a v roce 1643 se stal v jeho diecézi koadjutorem. Papež Inocenc X. jej dne 19. února 1652 jmenoval kardinálem s titulem kardinál-kněz u kostela Santa Maria sopra Minerva. Účastnil se Frondy od jejího počátku a stal se prostředníkem mezi královnou Annou Rakouskou a parlamentáři. Když se v říjnu 1652 král Ludvík XIV. vrátil do Paříže, jedním z prvních činů kardinála Mazarina bylo Gondiho uvěznění 16. prosince na zámku Vincennes. Dne 21. března 1654 zemřel jeho strýc, pařížský arcibiskup a kardinál Gondi nastoupil na jeho místo, i když byl stále ve vězení i přes intervence přátel a dokonce i papeže. Poté byl držen v domácím vězení na zámku v Nantes, odkud se mu podařilo uprchnout do Španělska a poté do Říma. Mazarin vyhlásil v arcibiskupství sedisvakanci. Gondi jmenoval vikáře, který spravoval diecézi místo něj. V roce 1655 nastoupil na papežský stolec Alexandr VII. zvolený s podporou kardinála Gondiho. Mazarin jej vylíčil papeži jako utajeného jansenistu, což Alexandr VII. odmítl. Kardinál se uchýlil na svůj zámek v Commercy, který v roce 1640 zdědil po své matce. Cestoval po Evropě a zajímal se o politiku. Když v roce 1661 kardinál Mazarin zemřel, doufal ve svůj návrat, ale podcenil nelibost Ludvíka XIV. V roce 1662 tedy rezignoval na svůj arcibiskupský úřad. Na oplátku obdržel opatství Saint-Denis s vysokým beneficiem. Do Paříže se mohl vrátit v roce 1668. Pokračoval v politice, ale pouze při jednáních mezi Paříží a Římem. Zabránil papeži Alexandru VII. exkomunikovat Pařížský parlament, který se připojil k Sorbonně v boji proti dogmatu papežské neomylnosti. Zemřel 24. srpna 1679 v klášteře Saint-Denis, kde byl pohřben.", "section_level": 1}], "src_summary": "Jean-François Paul de Gondi de Retz (20. září 1613 v Montmirail – 24. srpna 1679 v Paříži) byl francouzský římskokatolický kněz a v letech 1654–1662 arcibiskup pařížský. V roce 1652 byl jmenován kardinálem. Je známý svými pamětmi, které vyšly až po jeho smrti v roce 1717.", "tgt_summary": "Jean François Paul de Gondi, cardinal de Retz (20 September 1613 – 24 August 1679) was a French churchman, writer of memoirs, and agitator in the Fronde. The Florentine banking family of the Gondi had been introduced into France by Catherine de' Medici; Catherine offered Jérome (Girolamo) de Gondi in 1573 the château that he made the nucleus of the Château de Saint-Cloud; his hôtel in the Faubourg Saint-Germain of Paris became the Hôtel de Condé in the following generation. The Gondi acquired great estates in Brittany and became connected with the noblest houses of the kingdom.", "id": 139287}
{"src_title": "Miloš Obrenović I.", "tgt_title": "Miloš Obrenović I of Serbia", "src_document": [{"title": "Život.", "content": "Miloš pocházel ze zemědělské rodiny, které se živila chovem dobytka a jeho prodejem. Jeho rodiče byli chudí zemědělci; on sám byl nejstarším ze tří synů. Jeho skutečné příjmení bylo Teodorović, ale po svém otci si jej nakonec změnil na Obrenoviće, pod kterým se stal později známý jako zakladatel srbské panovnické dynastie. Jako mladý se účastnil prvního srbského povstání a vedl druhé srbské povstání. Jeho úspěch v boji proti turecké nadvládě vyústil jednání s Turky, ve kterých Osmanská říše přiznala Srbsku autonomní statut a Milošovi postavení knížete. Toto postavení bylo hatišerifem uznáno v roce 1830 jako dědičné a po Karađorđevićích se tak zrodila další srbská panovnická dynastie – Obrenovićové. Postupnými kroky se jako obratný diplomat pokoušel co nejvíce rozšířit míru autonomie Srbska v rámci Osmanské říše. V zahraniční politice se spoléhal na pomoc Ruska, která však byla značně omezena, neboť Rusko mělo s Tureckem četné dohody, které nechtělo kvůli malému Srbsku porušit. Miloš zahájil proces modernizace a rozvoje Srbska. Cílem tohoto procesu však nebylo zemi dotáhnout na úroveň západních monarchií, nýbrž zajistit dostatečný počet vzdělaných lidí, kteří by dokázali spravovat stát. Podporoval proto studium některých studentů v zahraničí (Německu, Rakousku a Rusku) a také příchod zahraničních odborníků. Ti přicházeli především z Ruska. Jako panovník vládl Miloš autokraticky a neustále se musel střetávat s četnou opozicí, která toužila získat v rodícím se nezávislém Srbsku významné posty. Odmítal celou řadu demokratických a prozápadních reforem (které měly za cíl omezit jeho poměrně širokou moc); zrušil progresivní Sretenjskou ústavu a nechal vraždit své oponenty, učinil tak i u vůdce prvního povstání Karađorđeho Petroviće. Tvrdě potíral konkurenční rod Karađorđevićů. Ti měli – stejně další odpůrci Miloše – zájem na ovládnutí země a návrat svého příslušníka na trůn. Poté, co myšlenka pokrokové ústavy u Miloše narazila, byla otázka nové ústavy po dlouhou dobu široce diskutována. Po několika letech neúspěšných řešení vydal nakonec sultán hatišerif, který měl de facto roli nové srbské ústavy. Milošova moc v něm byla omezena tzv. Radou (Sovjetem), což bylo pro srbského panovníka nepřijatelné. Členové této rady byli zvoleni doživotně a zodpovídali se přímo sultánu v Cařihradu. Miloš tak nakonec abdikoval a přenechat trůn svému mladšímu synovi Milanovi. Nejprve žil v Zemunu, později se přestěhoval se do Valašska v dnešním Rumunsku, kde žil v exilu. Na trůn se vrátil nakonec v roce 1858. Vládl pouhé dva roky, přesto se vypořádal s ustavobraniteli (Garašanin musel odejít z politiky, Toma Vučić byl uvězněn), zahájil protitureckou politiku a prohlásil knížectví za dědičné. V roce 1860 zemřel. Během své vlády patřil Miloš Obrenović k nejvlivnějším a nejbohatším lidem na Balkáně.", "section_level": 1}], "src_summary": "Miloš Obrenović (celým jménem Miloš Teodorović Obrenović, v srbské cyrilici Милош (Теодоровић) Обреновић; 18. března 1780 Gornja Dobrinja – 28. září 1860, Bělehrad) byl v letech 1815–1839 a 1858–1860 srbským knížetem.", "tgt_summary": "Prince Miloš Obrenović I of Serbia (; ; 18 March 1780 or 1783 – 26 September 1860) born Miloš Teodorović (; ) was Prince of Serbia from 1815 to 1839, and again from 1858 to 1860. He participated in the First Serbian uprising, led Serbs in the Second Serbian uprising, and founded the House of Obrenović. Under his rule, Serbia became an autonomous principality within the Ottoman Empire. Prince Miloš ruled autocratically, consistently refusing to share power, which generated strong domestic opposition. During his rule, Miloš I bought a number of estates and ships from Ottoman Turks and also became a prominent trader. He was the richest man in Serbia and one of the richest in the Balkans, with estates in Vienna, Serbia and Wallachia.", "id": 813743}
{"src_title": "Drang nach Osten", "tgt_title": "Drang nach Osten", "src_document": [{"title": "Původ pojmu.", "content": "Poprvé použil termín „Drang nach Osten“ polský novinář Julian Klaczko v roce 1849. Je však sporné, jestli i on sám tento termín vymyslel. Protože je tento pojem používán v německém tvaru v angličtině, polštině, ruštině, češtině i dalších jazycích, došlo se k závěru, že je jeho původ německý.", "section_level": 1}, {"title": "Historické pozadí.", "content": "Drang nach Osten souvisí se středověkým německým osídlováním východu (\"Ostsiedlung\"). Tato „východní kolonizace“ se týkala rozšiřování německé kultury, jazyka, států a osídlování východní a severní Evropy obývané Slovany a Balty. Populační nárůst ve vrcholném středověku vedl ke stěhování lidí z oblastí Svaté říše římské, a to Porýní, Vlámska a Dolního Saska, na východ na méně zalidněné baltské území a do Polska. Tyto přesuny byly podporovány německou šlechtou, slovanskými králi a vévody a středověkou církví. Většina kolonizace proběhla na úkor polabských Slovanů a pohanských Baltů. Právě v těchto přesunech obyvatelstva má své kořeny budoucí stát Prusko, který byl pojmenován po podmaněných Prusech. Řád německých rytířů, který byl pozván Konrádem Mazovským do severního Polska na konci středověku, asimiloval a násilně proměnil většinu obyvatel jižních baltských pobřeží. Rusko a Švédsko si nakonec podrobily země zabrané germánskými rytíři v Estonsku a Livonsku. Po rozdělení Polska mezi Prusko, Rakousko a Rusko na konci 18. století získalo Prusko většinu západního Polska. Prusové a později Němci se zapojili do germanizace na polském území.", "section_level": 1}, {"title": "Význam pojmu v německé diskuzi.", "content": "Tento pojem se stal ústředním bodem programu německého nacionalistického hnutí v roce 1891 se založením Alldeutschen Verbandes dle slov: „Der alte Drang nach dem Osten soll wiederbelebt werden\" („Starý Drang nach Osten musí být oživen“). Nacistické Německo uplatnilo tento slogan během sudetské krize v roce 1938 označením Čechů jako „slovanské obranné zdi proti Drang nach Osten“. Navzdory \"Drang nach Osten\" probíhaly přesuny obyvatel i opačným směrem, protože lidé z málo vyvinutých venkovských oblastí na východě byli přitahováni prosperujícími průmyslovými regiony v západním Německu. Tento fenomén byl známý pod pojmem \"Ostflucht\", doslova „útěk z východu“.", "section_level": 1}, {"title": "\"Drang nach Westen\".", "content": "Nový Drang nach Osten byl vyzván německými nacionalisty, aby šel v protikladu s polským „Drang nach Westen“ („touha po západu“). První světová válka skončila Versailleskou smlouvou, díky které větší část provincií Německé říše, např. Poznaňsko, Západní Prusko a Horní Slezsko, připadla druhé Polské republice; západopruské město Gdaňsk se stalo svobodným městem Gdaňsk. Polské noviny Wprost v srpnu roku 2002 použily oba termíny „Drang nach Osten“ a „Drang nach Westen“ jako nadpisy k článkům o energetické společnosti RWE ovládající polskou společnost STOEN a o polské migraci do východního Německa. „Drang nach Westen“ je také ironický název kapitoly v knize Erica Josepha Goldberga \"Struggle for Empire\", která poukazovala na „chybějící“ východní ambice Ludvíka II. Němce, který místo toho rozšiřoval své království směrem na západ.", "section_level": 2}, {"title": "Význam pojmu v polské a panslovanské diskuzi.", "content": "Americký profesor historie Henry Cord Meyer, syn německých přistěhovalců, ve své knize „Drang nach Osten: Bohatství myšlenky sloganu v německo-slovanských vztazích, 1849 - 1990“ tvrdí, že slogan „Drang nach Osten“ má s největší pravděpodobností svůj původ v slovanských zemích, kde byl také využívanější než v Německu: „hlavní oblastí rozšíření tohoto sloganu byl slovanský svět.“ Ve skutečnosti většina německých vzdělanců odmítla tento slogan jako pouhou panslovanskou agitaci proti Německu.“ Byl „hlavní částí historiografie a propagandy Sovětského bloku. [...] I když toto pojetí nalezlo rozsáhlé přijetí v slovanské historiografii od druhé světové války, neznamenalo to, že je opravdu správné. Tato fráze je často používána k doložení kontinuity základního rysu německé historie od 11. století do současnosti; je úzce spojena se slovanskými stereotypy o německém národním charakteru.“ S rozvojem romantického nacionalismu v 19. století začali polští a ruští intelektuálové odkazovat k německému \"Ostsiedlung\" jako k \"Drang nach Osten\". Německá říše a Rakousko-Uhersko pokoušely rozšířit svou moc na východ; Německo získáním vlivu v upadající Osmanské říši (Východní otázka) a Rakousko-Uhersko získáním území na Balkáně (Bosna a Hercegovina).", "section_level": 1}, {"title": "Lebensraum nacistického Německa.", "content": "Adolf Hitler, diktátor nacistického Německa v letech 1933 – 1945, se dožadoval „Drang nach Osten“, aby získal území pro německé kolonisty na úkor východoevropských národů (\"Lebensraum\"). Tento pojem se rozšířil natolik, že se mohl v zahraničních novinách objevovat bez vysvětlení. Jeho východní vojenské akce během druhé světové války byly zpočátku úspěšné. Wehrmacht dobyl Polsko, baltské země, Bělorusko, Ukrajinu a většinu evropského Ruska; k odstranění slovanských národů z těchto zemí a k jejich náhradě Němci byl vytvořen Generalplan Ost. Neúspěch tohoto plánu byl zapříčiněn zejména nedostatkem Němců, kteří by se skutečně na východě chtěli usadit. Osady založené během války nepřijímaly kolonisty z Altreichu (starého jádra německé říše), ale hlavně východoevropské Němce přesídlené ze sovětských sfér podle paktu Ribbentrop-Molotov, a také Poláky, které nacisté považovali za germanizované. Sovětský svaz však od roku 1943 začal odvracet německá vítězství a nacistické Německo bylo spojenci v roce 1945 poraženo.", "section_level": 1}, {"title": "Poválečné vyhoštění Němců z východní Evropy.", "content": "Následek \"Ostsiedlung\" byl ukončen po druhé světové válce. V letech 1945 – 48 bylo německé obyvatelstvo vyhoštěno za linii Odra-Nisa. Tato hranice byla ustanovena po druhé světové válce rozhodnutím postupimské konference. Masivní vyhoštění německých obyvatel z východu bylo odůvodněné jako zvrácení „Drang nach Osten“. „Historické Východní Německo“, které bylo zemí baltských obyvatel (Prusů), kteří byli kolonizováni a začleňováni německým „Drang nach Osten“, bylo rozděleno mezi Polsko, Rusko, a Litvu a osídleno místní populací. Linie Odra-Nisa byla poválečnými německými státy (Východním a Západním Německem i sjednoceným Německem) přijata jako východo-německá hranice. Byly tak svrženy všechny plány znovu-rozšíření nebo znovu-osídlení území za touto hranicí. Prusové byli ve 13. století přemoženi germánskými rytíři a postupně se během následujících století přizpůsobovali. Pruský jazyk zanikl v 17. století nebo na začátku 18. století.", "section_level": 1}], "src_summary": "Drang nach Osten () byl pojem, který byl poprvé použit v 19. století k pojmenování německé expanze do slovanských zemí. Tento název se stal mottem německého nacionalistického hnutí ke konci 19. století. V některých historických rozpravách kombinuje „Drang nach Osten“ historické německé osídlování východní Evropy, středověké vojenské expanze germánských rytířů, germanizační strategie a válečný konflikt novověkých německých států, jako je nacistický lebensraum. Drang nach Osten byl jedním z podstatných elementů německého nacionalismu a jednou z částí nacistické ideologie. 7. února 1944 Adolf Hitler řekl: \"Je to východním směrem, stále a pouze na východ, kam se musí naše lidská rasa rozšířit. Je to směr, který pro expanzi německých obyvatel nařídila sama příroda.\"", "tgt_summary": "In Poland the term was used in describing programs of Germanizing Poland, while in Germany the slogan was part of a wider nationalist approbation of medieval German settlement in the east and of the idea of the \"superiority of German culture\". The slogan (\"Drive to the West\"), derived from , was used to depict an alleged Polish drive westward. The concept of \"Drang nach Osten\" was a core element of German nationalism and a major element of Nazi ideology. As Adolf Hitler said on 7 February 1945, \"It is eastwards, only and always eastwards, that the veins of our race must expand. It is the direction which Nature herself has decreed for the expansion of the German peoples.\"", "id": 1730393}
{"src_title": "Narthex", "tgt_title": "Narthex", "src_document": [{"title": "Etymologie.", "content": "Slovo \"narthex\" pochází ze starořeckého slova \"νάρθηξ\" (narthēx), které znamená prut. Jak se tento termín přenesl na architektonický prvek, není zcela objasněno. Snad pochází původně z označení běžecké dráhy ohraničené pruty.", "section_level": 1}, {"title": "Termín.", "content": "Termínem narthex se označuje v raně křesťanských a byzantských bazilikách prostor ve formě úzké jednopodlažní předsíně spojené arkádami s lodí kostela. Pokud se prostor nalézá uvnitř kostela, označuje se jako \"esonarthex\", pokud se nachází vně fasády stavby, jedná se o \"exonarthex\". Tento stavební prvek se objevuje ojediněle též na Západě jako čtvercové atrium (srovnatelné s ambitem středověkých klášterů) před kostelem. Převážně je napojeno na západní stranu kostela a sloužilo při obřadech křtů, pokud nebylo k dispozici baptisterium, pro zpovědi a nebo také pro sňatky. U klasických románských bazilik a u gotických katedrál se vstupní hala termínem narthex neoznačuje. U arménské klášterní architektury se jako varianta narthexu rozvinul stavební prvek zvaný \"gavit\".", "section_level": 1}, {"title": "Původ.", "content": "Narthex se objevil v raném křesťanství poprvé v Římě u Lateránské baziliky jako křížová předsíň v době vlády císaře Konstantina I., který v letech 313-319 nechal u Lateránského paláce vystavět první velkou křesťanskou baziliku. Ve své formě je pozůstatkem původního prostylu, ve kterém byla často kašna pro rituální omývání před vstupem do kostela. Tyto rituální očisty jsou přítomny doposud v islámu. Později se z velkého atriového nádvoří vyvinula tato zmenšená forma předsíně.", "section_level": 1}, {"title": "Využití.", "content": "Narthex měl bezpochyby liturgickou úlohu, což ale nevylučuje i jiné možnosti využití: např. sloužil jako noční útočiště při velkých poutích, při katechumenátu, pro shromáždění uchazečů o křest nebo kajícníků, kteří byli dočasně vyloučeni z účasti na svátosti. Zaručeně se v tomto prostoru odehrávaly exorcismus, usmíření s kajícníky, nebo ceremonie předcházející křtu.", "section_level": 1}], "src_summary": "Narthex, též chrámová předsíň je vstupní prostor u hlavního vchodu do kostela. U raně křesťanských a raně středověkých bazilik může označovat také nádvoří obehnané sloupy.", "tgt_summary": "The narthex is an architectural element typical of early Christian and Byzantine basilicas and churches consisting of the entrance or lobby area, located at the west end of the nave, opposite the church's main altar. Traditionally the narthex was a part of the church building, but was not considered part of the church proper. In early Christian churches the narthex was often divided into two distinct parts: an esonarthex (inner narthex) between the west wall and the body of the church proper, separated from the nave and aisles by a wall, arcade, colonnade, screen, or rail, and an external closed space, the exonarthex (outer narthex), a court in front of the church facade delimited on all sides by a colonnade as in the first St. Peter's Basilica in Rome or in the Basilica of Sant'Ambrogio in Milan. The exonarthex may have been either open or enclosed, with a door leading to the outside as in the Byzantine Chora Church. By extension, the narthex can also denote a covered porch or entrance to a building.", "id": 463552}
{"src_title": "Bitva u Bibracte", "tgt_title": "Battle of Bibracte", "src_document": [{"title": "Historické souvislosti.", "content": "Galie byla v 1. století př. n. l. rozdělena na dvě části. Jih byl již 70 let okupován Římany, kteří na dobytém území zřídili provincii Gallia Narbonensis (dříve Zaalpskou Galii). Severní, svobodná část, byla obývána mnoha kmeny na různém stupni společenského vývoje a s různými formami vlády, které spolu navzdory jisté kulturní spřízněnosti vedly neustálé bitvy. O těchto bitvách se dochovaly informace v historických pramenech. Početný kmen Aeduů byl krátce před rokem 63 př. n. l. poražen v bitvě u Magerobrigy spojenými kmeny Sekvanů, Arvernů a germánských Svébů, vedených náčelníkem Ariovistem. Druid Diviciacus se následně vydal do Říma požádat o pomoc římský senát. I když Diviciacus zanechal velmi pozitivní dojem svou vzdělaností a diplomatickým uměním, pomoci se mu nedostalo. V roce 60 př. n. l. došlo v Římě k uzavření neformální dohody o rozdělení moci prvního triumvirátu. Julius Caesar, jeden z triumvirů, se stal o rok později konzulem (nejmocnějším) v Římě a vynutil si, aby mu byla po skončení funkce na pět let (místo obvyklého jednoho roku) svěřena správa provincií Předalpské Galie a Narbonské, které byly vybaveny silnými vojenskými posádkami. Jeho počínání v nejvyšší funkci bylo za hranou zákona a soudu unikl jen díky moci svých přátel. Náklady jeho politické kariéry převyšovaly značně jeho majetek a příjmy a tak odjel velet podprovinciím zadlužen. Jednotlivé galské kmeny měli své bohatství, proto Julius Caesar, který měl legie svěřené jen k obraně římského území, čekal jen na záminku ke vpádu do galských držav, aby se bohatství zmocnil. Caesarovým plánům nahrávaly i podvědomé obavy Římanů, u nich byla stále živá vzpomínka nejen na dobytí a vydrancování Říma Galy v roce 387 př. n. l., ale i na pozdější boje, v nichž Galové získali pověst krutých a nebezpečných protivníků, od nichž Římané utrpěli nejednu porážku.", "section_level": 1}, {"title": "Migrace Helvécú.", "content": "Vhodná záminka pro vojenský zásah nastala ve chvíli, když se kmen Helvéců usídlený na území dnešního Švýcarska, dal na pochod do Galie, na západním pobřeží dnešní Francie, aby unikli sílícím útokům germánského kmene Svébů vedených Ariovistem. Po tříletých přípravách spálili svých dvanáct hradišť, čtyři sta vesnic a všechny usedlosti a 300 tisíc Helvéců se vydalo na cestu na západ. Asi čtvrtinu z toho počtu tvořili bojeschopní jedinci. Snazší a bezpečnější průchod se nabízel přes území Allobrogů, ti však byli nedávno porobeni Římany a průchod jejich územím znamenal průchod římskou provincií Gallia Narbonensis. Caesar v této skutečnosti viděl svoji příležitost. Když Helveciové požádali o svolení územím Allobrogů projít a překročit tedy hranice provincie, Caesar předstíral, že k posouzení žádosti potřebuje víc času. V získaném čase nechal postavit linii opevnění na jižním břehu řeky Rhôny a zničit most přes řeku v Ženevě. V polovině dubna informoval Helvéci, že jim průchod přes římské provincie nedovolí. Helvéciové byli nuceni hledat alternativní trasu přes území Aeduů, který byl spojencem Římanů. Protože Helvéciové sami nebyli schopni průchod vyjednat, domluvili se s šlechticem Dumnorixem z kmene Aeduů, který přesvědčil kmen Sekvanů, aby jim umožnili průchod přes jejich území. Dohoda byla provázena vzájemnou výměnou rukojmích z významných rodů, která měla zajistit, že Sekvánové nebudou při průchodu Helvéciům bránit a Helvécové nebudou při průchodu rabovat. Helvécové se dali na pochod přes území Sekvanů a Aeduů na území Santonů. Toto cílové území však bylo (podle Caesara) nebezpečně blízko k hranicím římské provincie a to mu jako záminka k boji stačilo. Velení legie na hranicích provincie přenechal Titu Labienovi a spěšně se vydal do Itálie, kde pod záminkou ohrožení vyzvedl ze zimovišť tři veteránské legie umístěné v Aquileji, nechal naverbovat dvě legie nové - XI. a XII. S nimi se zrychleným pochodem vydal do Galie, tím překročil hranice provincie a také svou pravomoc. Jako správce provincie měl totiž vojsko přidělené výhradně k obraně. Jeho opakované nezákonné jednání mu v senátu procházelo jen díky podpoře a téměř absolutní moci triumvirátu.", "section_level": 1}, {"title": "První střetnutí u řeky Arar.", "content": "Helvéciové mezitím prošli krajem Sekvanů na území Aeduů a potřebovali překročit řeku Arar. Při cestě tak velkého kontingentu divokých Galů docházelo přes všechny úmluvy ke konfliktům a rabování, zejména na území Římu nakloněných Aeduů, kteří se na Římany obrátili se žádostí o pomoc. To bylo Caesarovi další záminkou k zásahu. Jeho kroky tak vyvolávaly důvěru i u římského senátu. Přeprava velkého počtu lidí a zásob na vorech přes řeku Arar trvala Helvécům více než 20 dní. Zde je dostihl Caesar se svými legiemi. V odstupu vyčkal, až budou tři čtvrtiny Helvéců na druhé straně řeky, a v noci pak se třemi legiemi napadl a zmasakroval civilisty se zavazadly i bojovníky z poslední části výpravy, tvořené především kmenem (župou) Tigurinů. Zcela nepřipravení Galové, kteří ani nechápali, proč byli napadeni, neměli žádnou šanci se bránit a celé to skončilo masakrem, v němž bylo zabito více než 90 tisíc mužů, žen a dětí. Masakr proběhl téměř beze ztrát na římské straně. Vzhledem k tomu, že se Caesar při popisu události zmiňuje o útěku části pronásledovaných do lesů, můžeme se domnívat, že alespoň malé části Tigurinů se podařilo masakru uniknout. Je příznačné, že v Zápiscích o válce galské se Caesar pokouší obhájit toto krveprolití připomínáním 50 let staré účasti Tigurinů v bitvě u Burdigala, v níž byl zabit konzul Lucius Cassius a římská vojska poražena (107 př. n. l.) Poté nechal Caesar zbudovat most přes Arar, převedl přes něj vojsko a přesunul se do vzdálenosti zhruba osmnáct kilometrů od oppida Bibracte. Část sil, které až dosud byly spojené s Caesarem, dezertovala aby informovala o římském ústupu. Helvéciové to viděli jako Caesarovo oslabení, jehož využili k zaútočení na římské legie a spěchali, aby jim vpadli do zad.", "section_level": 1}, {"title": "Bitva.", "content": "Julius Caesar rozvinul své jednotky s pahorkem za zády. Čtyři veteránské legie (VII, VIII, IX a X) stály ve třech řadách (\"triplex acies\") v nejnižší části svahu, zatímco na jeho vrcholu rozmístil čerstvě zverbované legie společně s auxiliárními (pomocnými) jednotkami. Jízda, většinou aedujští spojenci, stála po bocích. Helvécové zaútočili na svah zdola, nejprve jízda na křídlech a poté pěchota na střed, ale po charakteristickém protiútoku legionářů s jejich pili byli Galové odraženi a utrpěli ztráty. Po prvním útoku helvécští bojovníci ustoupili, Caesar naopak dal čtyřem veteránským legiím rozkaz k postupu vpřed. Galské síly posléze zaútočily na římské křídlo, ale třetí řada legionářů vyrazila rychle na místo jejich střetu a Galy rozdrtila.", "section_level": 1}, {"title": "Konsekvence.", "content": "Po bitvě byli Helvécové zmasakrováni. Ti co přežili, se stáhli na území Lingonů. Legie zůstaly v okolí Bibracte a zrekvírovaly zde zásoby. Caesar poté, co zjistil, kam uprchli Helvécové, vyslal k lingonským vůdcům posly s požadavkem, aby jeho nepřátelům nepomáhali. Caesar se rozhodl je pronásledovat, Helvécové požádali o smír a vrátili zpět na východ do své země.", "section_level": 1}], "src_summary": "Bitva u Bibracte byla první velkou bitvou galských válek. Julius Caesar prokázal schopnost profesionální, technologicky i organizačně nadřazené římské armády porážet mnohdy i početnější, ale méně organizovaná vojska Galů. Bitva proběhla 25 km jižně od Bibracte, největšího a nejbohatšího oppida kmene Aedů a skončila porážkou Galů. Kmen Helvéců, který před postupujícími Germány chtěl migrovat dál na západ Galie, byl poražen a jeho zbytky donuceny k návratu na východ.", "tgt_summary": "The Battle of Bibracte was fought between the Helvetii and six Roman legions, under the command of Gaius Julius Caesar. It was the second major battle of the Gallic Wars.", "id": 390336}
{"src_title": "Balmín metlatý", "tgt_title": "Leptospermum scoparium", "src_document": [{"title": "Rozšíření.", "content": "Původní vlastí je jihovýchodní Austrálie (státy Victoria a Nový Jižní Wales), Tasmánie a Nový Zéland. Jako okrasná rostlina byl rozšířen do řady subtropických i tropických oblastí kde se dobře uchytil a dál se množí. Například na Havaji opustil vyhrazené plochy zahrad a parků a ve volné přírodě se z něj stal vetřelec, vytváří hustá houští která vytlačují původní floru. (Na některých místech Havaje je ale vítaný, svými kořeny např. stabilizoval mnohé, kozí pastvou erodované hřebeny kopců.) Ve své domovině se vyskytuje na dobře odvodněné půdě, která může být písčitá, hlinitá i jílovitá s pH neutrálním až mírně kyselým. Potřebuje plné slunce a proto neroste na zastíněných místech, vyrůstá nejčastěji na křovinatých kamenitých stráních, okrajích lesů a vřesovištích, vyžaduje vlhká ale nezamokřená stanoviště. V Evropě roste balmín metlatý ve volné přírodě hlavně v Makaronézii a řídce na dalších teplých místech okolo Středozemního moře.", "section_level": 1}, {"title": "Popis.", "content": "Stálezelený, hustě a neuspořádaně (metlovitě – viz druhové jméno) větvený keř nebo strom který dorůstá do maximální výše 4 m, nejčastěji ale má tvar keře okolo 2 metrů vysokého i širokého. Tvarově variabilní aromatické listy, dlouhé 5 až 20 mm a široké 2 až 6 mm, hustě porůstají řídce chlupaté ratolesti které později olysají. Jejich tuhé, kožené čepele jsou tvaru čárkovitého, kopinatého nebo obkopinatého, mohou být zakřivené, na koncích mívají zahnutou špičku a u báze jsou někdy zakončené krátkým řapíkem. Balmín metlatý je mnohomanželná rostlina, na jednom exempláři mohou vyrůstat pouze oboupohlavné nebo jen samčí květy (čnělku a bliznu mají zakrnělé neb je nemají vůbec) nebo oboupohlavné a samčí květy současně. Květy jsou pětičetné, mají 8 až 12 mm v průměru, jsou přisedlé a většinou vyrůstají jednotlivě. Opadavé podlouhlé až široce trojhranné kališní lístky bývají dlouhé asi 2 mm. Okrouhlé, lysé korunní lístky s drobnými výrůstky jsou asi 5 až 8 mm velké a mívají převážně barvu bílou a vzácněji narůžovělou, vyšlechtěny byly i rostliny s květy sytě růžovými a červenými. Jejich lysá češule je nahoře rozšířena. Tyčinky nesoucí dorzálně připojené prašníky vyrůstají v chomáčcích okolo češule, jsou krátce srostlé s kalichem a bývají rozdílně dlouhé, od 2,5 až 3,5 mm. Semeník je pětidílný, obsahuje asi 100 vajíček. V oboupohlavných květech je tlustá čnělka zakončená laločnou bliznou. Rostliny vykvétají ve své domovině v říjnu až lednu, jsou opylovány různým létajícím hmyzem, včetně včel medonosných. Plody jsou kulaté dřevnaté tobolky, měřící v průměru 6 až 9 mm, které se otvírají pěti zřetelně vystouplými víčky. Zralá semena jsou velká 2 až 3 mm a bývají rozptylována větrem. Balmín metlatý produkuje alelopatické látky a tím si pomáhá získávat prostor pro růst. Dále žije v ektomykorhizické symbióze se stopkovýtrusnými a vřeckovýtrusnými houbami které mu pomáhají zlepšovat příjem minerálních látek z půdy, např. fosforu (dihydrogenfosforečnanu).", "section_level": 1}, {"title": "Význam.", "content": "Tato dřevina má pro domorodé obyvatele tradičně význam jako zdroj příležitostné lahůdky a hlavně léčivá rostlina. Pružná, ztuhlá sladká tekutina vytékající z poraněných mladých větví je považována za vítané zpestření jednoduché stravy hlavně dětmi a ke zmírnění kašle u dospělých. Podobně i kůru užívají ke zmírnění bronchitidy. Z listů dělají masti, žvýkají je nebo vdechují jejich výpary. Z těžkého a tvrdého dřeva vyrábějí drobné nástroje a topí jím, pro specifickou vůni všeobecně slouží k uzení, hlavně ryb.", "section_level": 1}, {"title": "Éterické oleje.", "content": "V posledních desetiletích je věnována značná pozornost esenciálnímu oleji získávaného z listů. Obsahuje v příhodné kombinaci mnoho flavonoidů a terpenoidů které mají dobré antimikrobiální, antimykotické, protizánětlivé, protialergické a snad i protinádorové účinky. Používané oleje jsou pomocníkem při léčbě ekzémů, lupenky, akné a rozličných zánětů.", "section_level": 2}, {"title": "Med.", "content": "Med získaný včelami z květů balmínu metlatého má specifickou chuť a ještě před nedávnem měl pouze kulinářský význam. Nyní byla zjištěna i jeho antibakteriální aktivita které dosahuje svým vysokým obsahem vhodných enzymů. Při desinfekci ran vykazuje obdobnou antiseptickou účinnost jako klasický peroxid vodíku. Účinkuje např. i na Staphylococcus aureus a Helicobacter pylori.", "section_level": 2}, {"title": "Klinické používání.", "content": "Hlavní překážkou k širokému používání v klasické medicíně je skutečnost, že nelze např. bezpečně zajistit stejné chemické složení jednotlivých snůšek medu, jedna se od druhé odlišuje. Obdobně je to i u olejů, od sebe se odlišují obsahem léčivých látek oleje získané ze dvou stromů rostoucích blízko sebe. Navíc oba preparáty se skládají z mnoha aktivních látek jejichž dlouhodobý společný vliv na lidský organizmus není dobře prozkoumán.", "section_level": 2}, {"title": "Zahradnictví.", "content": "Prvotní význam pro jeho rozšíření do různých teplých oblastí světa jsou, s přihlédnutím k snadnému pěstování, hlavně líbivé květy. Vysazuje se v okrasných zahradách, mnohde vytváří živý plot, ohrazení cest nebo se vysazuje jako nenáročná rostlina pro zarostení vyčerpaných a neplodných stanovišť. Je to proměnlivý druh, z původně bílých nebo slabě narůžovělých jednoduchých květů byly vyšlechtěny plnokvěté rostliny s květy růžovými, červenými i různě pestrými a vykvétající na keřích nebo stromech rozličného vzrůstu. Je pěstován také jako pokojová rostlina i v bonsajové formě. V mírném podnebném pásu se pěstuje jako rarita kterou nutno na zimu stěhovat do studeného skleníku neboť je pouze mírně mrazuvzdorný. Starší rostlina snese krátkodobě pokles teploty pod bod mrazu, musí se ale chránit před studeným větrem; z namrzlého nebo starého dřeva již neobrůstá.", "section_level": 2}, {"title": "Pojmenování.", "content": "Mořeplavec James Cook během své plavby začal používat listů balmínu metlatého jako náhražky při vaření čaje a tento způsob se dlouho udržel i u nově se přistěhovavších obyvatel. Pozůstatkem je jeho anglické pojmenování \"Tea tree\". Zde často dochází k nejasnostem, neboť pod názvem Tea Tree Oil se prodává léčivý přípravek obsahující silici stromu kajeputu střídavolistého (\"Melaleuca alternifolia\"). Léčivé přípravky z balmínu metlatého (med nebo olej) mívají v názvu maorské jméno \"Manuka\".", "section_level": 1}], "src_summary": "Balmín metlatý (\"Leptospermum scoparium\"), nazývaný také původním domorodým názvem Manuka, nejrozšířenější druh rodu balmín, je nenáročná teplomilná dřevina pěstovaná pro své květy a v poslední době i pro objevené léčebné účinky.", "tgt_summary": "Leptospermum scoparium, commonly called mānuka, manuka, manuka myrtle, New Zealand teatree, broom tea-tree, or just tea tree, is a species of flowering plant in the myrtle family Myrtaceae, native to south-east Australia and New Zealand (including the Chatham Islands).", "id": 141639}
{"src_title": "Hřib přívěskatý", "tgt_title": "Butyriboletus appendiculatus", "src_document": [{"title": "Synonyma.", "content": "Další lidová jména: jedlovák, jedlák, máčkovják, madlovák, máselník, máslový žluťáček, lipovják, panské hříbek, panský hřib, plavák, sameťáček, smetaník, šafráník, žluťák.", "section_level": 1}, {"title": "Taxonomie.", "content": "Pro hřib přívěskatý se především ve starší literatuře objevuje označení \"Boletus aereus\" , případně \"Boletus aereus\" . Použití tohoto názvu ve smyslu hřibu přívěskatého můžeme najít např. u Krombholze, Smotlachy, Velenovského a Rickena. Odborný název \"Boletus aereus\" se dnes používá pro hřib bronzový. Nejednoznačnost pocházela z mykologického popisu Jeana Baptiste Francoise Bulliarda, na jejímž základě byly obě houby považovány jen za různé formy téhož druhu (bělomasou a žlutomasou). V roce 2014 provedli američtí mykologové David Arora a Jonathan L. Frank na základě biomolekulárních analýz přesunutí řady druhů z rodu \"Boletus\" včetně hřibu přívěskatého do nově vzniklého rodu \"Butyriboletus\" (zhruba odpovídá původnímu pojetí sekce Appendiculati).", "section_level": 1}, {"title": "Vzhled.", "content": "Klobouk je 60 – 160 (200, případně až 220) milimetrů velký, u mladých plodnic světle hnědý až šedohnědý, u starších může dosáhnout hnědorezavého až kaštanového odstínu. Povrch se při otlačení zbarvuje hnědočerveně nebo do tmavšího odstínu hnědé. Rourky jsou v mládí světle žluté, později jasně žluté a u starších plodnic žlutoolivové. Po rozkrojení nebo pomačkání mírně modrají nebo zelenají – změna zbarvení však může téměř chybět. Třeň je masitý, na bázi často krátkým přívěskem kořenující. Spodní polovina může být nahnědlá, hnědě skvrnitá. Přítomna je žlutá (na otlacích hnědnoucí) síťka, která většinou sestupuje až do spodní části třeně. Dužina je žlutá, ve středu světlejší, může být až bělavá. Ve spodní části třeně bývá nahnědlá. Po rozkrojení v místě na rourkami slabě modrá, barevný projev ale může chybět. Hřib přívěskatý bývá často červivý – typickým znakem pro tento druh je hnědé zbarvení chodbiček červů.", "section_level": 1}, {"title": "Výskyt.", "content": "Jde o vzácný hřib, který preferuje teplejší oblasti nížin a pahorkatin převážně na alkalických půdách. Roste ve světlých listnatých lesích a hrázních rybníků, obvykle pod duby, buky a habry. Pilát jej řadil mezi druhy xerotermních dubo-habrových hájů na vápenci a houby dubo-habrových lesů na nevápenných půdách. Uváděl i výskyt v rámci terestrických jedlobučin – je však třeba dodat, že tehdy (1969) ještě nebyl popsán blízce příbuzný a velmi podobný hřib horský, který se oproti hřibu přívěskatému liší právě výskytem v horských oblastech pod jehličnany. Rozpor mezi výskytem v teplých nížinách pod listnáči a v horách pod jehličnany však Pilát již tehdy zmiňoval.", "section_level": 1}, {"title": "Rozšíření.", "content": "Hřib přívěskatý roste v Evropě. Mimoevropské nálezy (Severní Amerika, Asie, Austrálie) vyžadují bližší studium. Evropské nálezy pocházejí z následujících zemí: Belgie, Bosna a Hercegovina, Bulharsko, Černá Hora, Česká republika, Dánsko, Estonsko, Francie, Gibraltar, Chorvatsko, Irsko, Itálie, Lichtenštejnsko, Litva, Lucembursko, Maďarsko, Německo, Nizozemí, Norsko, Polsko, Portugalsko, Rakousko, Rumunsko, Rusko, Řecko, Slovensko, Slovinsko, Spojené království, Srbsko, Španělsko, Švédsko, Švýcarsko a Ukrajina. V rámci chráněných území České republiky byl nález hřibu přívěskatého popsán mimo jiné na následujících lokalitách:", "section_level": 1}, {"title": "Záměna.", "content": "Hřib přívěskatý se může velice podobat hřibu růžovníku, s nímž sdílí i obdobná stanoviště. Oba druhy jsou poměrně variabilní a barva jejich klobouku se může měnit podle stáří plodnice. Hřib přívěskatý má klobouk zbarvený v odstínech hnědé, ale v důsledku rozpadu povrchové vrstvy (trichodermové hyfy) ve stáří často vystupuje odlišné zabarvení hlubší vrstvy, takže může být klobouk kaštanový nebo červenohnědý. Naopak klobouk mladých plodnic hřibu růžovníku je obvykle v mládí zbarvený růžovohnědě nebo červenohnědě, ale po rozpadu povrchového trichodermu dochází k obnažení nižší vrstvy, takže se ve stáří může barvit do okrova nebo žlutookrova. Dále se oba druhy mohou odlišovat růžovým zbarvením spodní části třeně, které je často (ne však vždy) přítomné u růžovníku.", "section_level": 1}, {"title": "Ochrana.", "content": "Ještě v polovině 20. století byl hřib přívěskatý považovaný za dosti hojný. V současnosti je veden v červeném seznamu hub České republiky jako téměř ohrožený druh. Neměl by se proto sbírat. Hlavními zdroji ohrožení jsou necitlivé lesnické zásahy a systematické vysbírávání plodnic houbaři.", "section_level": 1}], "src_summary": "Hřib přívěskatý (\"Butyriboletus appendiculatus\" ) je vzácná houba z čeledi hřibovitých. Patří mezi teplomilné barevné hřiby, které se vyskytují na prohřátých hrázích rybníků nebo ve světlých listnatých lesích nížin a pahorkatin. V posledních desetiletích je v rámci České republiky pozorován výrazný úbytek této houby.", "tgt_summary": "Butyriboletus appendiculatus is an edible pored mushroom that grows under oaks and other broad leaved trees such as beech. It is commonly known as the butter bolete. It often grows in large colonies beneath the oak trees, and is frequently found cohabiting with old oaks in ancient woodland. It is relatively rare in Britain. Its stipe and pores are often bright yellow (hence its name of butter bolete) and its flesh stains bright blue when cut or bruised.", "id": 1843154}
{"src_title": "Kráska dne", "tgt_title": "Belle de Jour (film)", "src_document": [{"title": "Pozadí vzniku.", "content": "Pro kvalitní strukturu románu a příležitost zobrazit denní snění mladé buržoazní ženy s masochistickými sklony, akceptoval Luis Buñuel nabídku bratrů Roberta a Raymonda Hakimových, kteří jej požádali o realizaci filmu podle Kesselovy knihy \"Kráska dne\". Režisérovi se také zamlouvala možnost rozpracovat některé sexuální úchylky, které jej teoreticky zajímaly od mládí. Dříve se jim částečně věnoval už ve filmech \"On\" a \"Deník komorné\" (scéna s botami). Na zásah cenzury, která vystřihla několik scén, reagoval Buñuel odmítavě. Například děj scény, ve které vévoda stojí nad rakví Séverine v kapli a označuje ji za dceru, ztratila podle režiséra zamýšlený smysl. Vystřižena byla totiž předchozí mše odehrávající se pod kopií Grünewaldova obrazu „Ponížení Krista“. Nejčastější dotaz, především od žen, směřoval na obsah krabičky čínského zákazníka nevěstince, na nějž pozitivně zareaguje jen kráska dne. Režisér pravdivě odpovídal, že obsah nezná a dodával, aby si ženy představily \"„cokoli chtějí“\". V důsledku prolínání reálných scén s fragmenty snění a představ, je interpretace „skutečnosti“ nejednoznačná. Nabízí tak alternativu, že nevěstinec ožívá jen v představách, coby důsledek nenaplněných sexuálních očekávání, ať už ze strany Séverine či dokonce jako projev žárlivé reakce jejího manžela. Kritik Milan D. Klepikov v eseji „Boží opozice“ uvedl, že je toto dílo \"„přes ironickou dekadenci syžetu Buñuelovým nejsvětlejším filmem“\".", "section_level": 1}, {"title": "Děj.", "content": "Mladá a přitažlivá Séverine Serizy (Catherine Deneuve) není schopna se svým manželem realizovat intimní život. Pohledný chirurg Pierre Serizy (Jean Sorel) je ohleduplný a na ženu nenaléhá. Oba k sobě chovají úctu a toleranci, přestože vztah není zcela naplněn. Dny prodchnuté prázdnotou manželka tráví zvrhlými erotickými představami, které jí pomáhají ventilovat sexuální pud. Prožívá tak příběhy, v nichž se odehrávají praktiky bondage či sadomasochismu. Během lyžování v zimním středisku potkávají známý pár Henriho Hussona (Michel Piccoli) a Renée (Macha Mérilová). Séverine nesnáší chování a lascivní pohledy tohoto muže. Zpět v Paříži naráží na Renée, která ji během jízdy taxi vypráví o jejich společné přítelkyni Henriettě. Ta prý pracuje v nevěstinci. Doma na ni pak čeká kytice růží od Henriho a v náhlém vzrušení ji vše padá z rukou. Na tenisu se s ním střetává. Rozhovor směřuje k Henriettě a její nestoudné práci. Jakoby mimoděk se dozvídá adresu jednoho luxusního bordelu pro vytříbenou klientelu, kam Henri dříve také chodíval. Následně odmítá jeho pozvání na schůzku. Protože jsou veřejné domy oficiálně zakázány, zvědavost ji dovede k návštěvě inkriminovaného místa na pařížské adrese Cite Jean de Saumer 11. Jedná se o jeden z řadových činžovních domů. Nejdříve se nesměle otáčí a odchází přemýšlet do prosluněného parku. Vrací se zpět a při vzpomínkách na dětství, v nichž se objevuje její otec, stoupá po schodech až k bytu madam Anaïs (Geneviève Pageová), která svůj malý luxusní podnik řídí pevnou rukou. Pro krásu a vybrané chování Séverine ji majitelka ráda přijímá. Protože bude blondýnka obšťastňovat zákazníky jen přes den od čtrnácti do sedmnácti hodin, vybírá ji jméno „Kráska dne“ (Belle de jour). Získává hned první práci, sex s majitelem továrny na cukrovinky, který je pravidelným klientem. Po této zkušenosti se na týden ze salónu vytrácí. Následně se vrací a zažívá vzrušené příhody se zákazníky, jakými jsou Číňan se záhadnou krabičkou či univerzitní profesor, kterému neumí poskytnout uspokojení v podobě jeho ponižování. Jednoho dne se u ní doma ohlašuje Husson, ale Séverine jej odmítá a k návštěvě nedochází. Přesto fantazíruje o sexu s ním za manželovi přítomnosti. To paradoxně léčí skutečný problém v manželství, kdy s mužem navazuje intimní vztah. K nemilému překvapení dochází, když jednoho dne zavítá do podniku madam právě Husson a střetává se svým objektem touhy. O manželku přítele ztrácí erotický zájem a slibuje, že si tuto diskrétní informaci ponechá pro sebe. Krásku dne v bordelu uhrane mladý a drsný gangster Marcel (Pierre Clémenti), jenž dokáže realizovat její zvrhlé představy. Poté, co si mladá žena uvědomuje, že vztah nebezpečně sílí, rozhoduje se za souhlasu madam Anaïs nevěstinec opustit. Marcelův společník Hyppolite (Francisco Rabal), který mu prý vděčí za záchranu života, blondýnku sleduje až do místa bydliště. Šílený Marcel se poté zjevuje u jejích dveří a naléhá na pokračování románku. Když je odmítnut a požádán o opuštění bytu, čeká před domem na příchod manžela. Třemi ranami z pistole jej postřeluje a sám je na útěku před policií zastřelen. Pierre Serizy se probírá z kómatu se ztrátou zraku a ochrnutý na invalidním vozíku. Policie není schopna vypátrat střelcovu motivaci. V bytě se po několika dnech objevuje starý známý přítel Husson, který Pierrovi přichází sdělit pravdu o skrytém životě jeho manželky. Je přesvědčen, že lékař pak ztratí pocit viny a nebude se považovat za pouhou přítěž v rozletu krásné a počestné ženy. Séverine neprotestuje a vpouští jej do pokoje. Když návštěva odejde, žena vchází do pokoje, kde slepý manžel sedí na kolečkovém křesle. Séverine si představuje, že nyní po odhalení druhé identity, svými hříchy vykoupila mužovo zdraví a opět navážou šťastnější život. Manžel tak vstává bez známek nemoci.", "section_level": 1}, {"title": "Produkce.", "content": "Natáčení filmu probíhalo na těchto pařížských lokacích:", "section_level": 1}], "src_summary": "Kráska dne () je francouzské filmové drama z roku 1967 režírované Luisem Buñuelem, které představuje volnou adaptaci Kesselova stejnojmenného románu napsaného roku 1928. Francouzský název snímku „belle de jour“ je pojmenováním květiny denivka, jejíž květy vydrží na stonku jediný den a znamená „denní krásu“. Ve druhém významu je také označením prostitutky vykonávající své řemeslo za dne a současně i protikladem ke spojením „femme de nuit“ či „belle de nuit“, kterými francouzština pojmenovává prostitutku. Děj vypráví příběh přitažlivé ženy, která se rozhodla svá nudná odpoledne, jež manžel tráví prací v nemocnici, zpříjemnit prostitucí. Titulní postavu mladé blondýnky ztvárnila Catherine Deneuve, které většinu šatů navrhl tehdy málo známý Yves Saint-Laurent. Americký režisér Martin Scorsese podpořil v roce 2002 vydání snímku na DVD a portugalský režisér Manoel de Oliveira roku 2006 natočil \"Belle Toujours\", které zachycuje domnělé setkání dvou hlavních postav z původního dramatu. V roce 2010 pak časopis \"Empire\" zařadil Buñuelovo dílo na 56. místo žebříčku „100 nejlepších filmů světové kinematografie“. \"Kráska dne\" obdržela hlavní cenu Zlatý lev na Benátském filmovém festivalu 1967.", "tgt_summary": "Belle de Jour () is a 1967 drama film directed by Luis Buñuel, and starring Catherine Deneuve, Jean Sorel, and Michel Piccoli. Based on the 1928 novel \"Belle de jour\" by Joseph Kessel, the film is about a young woman who spends her midweek afternoons as a high-class prostitute, while her husband is at work. The title of the film is a pun on the French term, \"belle de nuit\" (\"lady of the night\", i.e., a prostitute), but Séverine works during the day under the pseudonym \"Belle de Jour\". Her nickname can also be interpreted as a reference to the French name of the daylily (\"Hemerocallis\"), meaning \"beauty of [the] day\", a flower that blooms only during the day. \"Belle de Jour\" is one of Buñuel's most successful and famous films. It won the Golden Lion and the Pasinetti Award for Best Film at the Venice Film Festival in 1967.", "id": 2069158}
{"src_title": "Synagoga Dura Európos", "tgt_title": "Dura-Europos synagogue", "src_document": [{"title": "Historie a popis.", "content": "Synagoga byla postavena v letech 244 až 245, o čemž svědčí nápis napsaný v aramejštině, který byl nalezen při vykopávkách. Další nápis v řečtině uvádí jméno zakladatele synagogy. Synagoga stála u zdi města a roku 256 byla během výstavby opevnění proti Sasánovcům zasypána pískem. Proto se v ní fresky zachovaly v dobrém stavu. Synagoga měla výšku asi 7 m, hlavní sál měl velikost 7,68 × 13,35 m a podél zdí byly umístěny lavice. V západní stěně, čelem k Jeruzalému, byl půlkruhový výklenek pro uložení svitků Tóry. Během vykopávek byly pod synagogou nalezeny pozůstatky staré budovy z konce 2. století až počátku 3. století. Budova měla rozměry 4,6 × 10,85 m a byla vyzdobena květinovými a geometrickými vzory.", "section_level": 1}, {"title": "Výzdoba.", "content": "Na stěnách synagogy jsou fresky biblických scén a pohanské symboly a obrazy. Každá nástěnná malba je uzavřena v obdélníkovém rámečku a oddělena od ostatních květinovými ornamenty. Fresky zobrazují čtyři výjevy ze života Mojžíše, scény ze života Samuela, Davida, Šalomouna, Jákoba, Ezechiela a jiných biblických postav, odchod Židů z Egypta, přechod přes Rudé moře, Ahasvera s Ester a Archu úmluvy. Fresky zdobí stěny synagogy biblickými postavami proroků, což vede vědce k závěru, že ve 3. století ne všechny židovské komunity respektovaly starozákonní zákaz zpodobnění lidí (zákaz plynul z výkladu zákona, protože zpodobnění by mohlo být chápáno jako modloslužba). Styl fresek historik Michail Rostovtsev popsal jako „mezopotámský“, odvozený od syrské tradice, který není spojen s helénistickým uměním. Primitivní a čistě orientální styl malby lze považovat za jednu z variant východního křesťanského umění. Postavy jsou zachyceny z čelní strany, jejich tváře jsou monotónní a hlavní postavy se často opakují v téže scéně několikrát. Hlavní postavy na freskách biblických postav jsou zachyceny v řeckém oděvu, ozbrojenci mají římskou výzbroj, některé další postavy jsou oblečeny v Parthských oděvech. V určitých případech umělci věrně zobrazili biblický popis věcí např. Archu úmluvy a židovské náboženské atributy Menora, Cedrát a Lulav. Fresky jsou vystaveny v muzeu v Damašku.", "section_level": 1}], "src_summary": "Synagoga Dura Európos je unikátně zachovaná starověká synagoga ve starobylém městě Dura Európos u řeky Eufrat na území dnešní Sýrie, která byla nalezena roku 1932. Synagoga se stala známou kvůli zachovalým nástěnným malbám biblických scén, které ukazují, že starozákonní zákaz zpodobnění lidí v synagogách nebyl ve 3. století respektován všemi židovskými komunitami.", "tgt_summary": "The Dura-Europos synagogue (or \"Dura Europas\", \"Dura Europos\" etc.) was an ancient synagogue uncovered at Dura-Europos, Syria, in 1932. The last phase of construction was dated by an Aramaic inscription to 244 CE, making it one of the oldest synagogues in the world. It was unique among the many ancient synagogues that have emerged from archaeological digs as the structure was preserved virtually intact, and it had extensive figurative wall-paintings, which came as a considerable surprise to scholars. These paintings are now displayed in the National Museum of Damascus. Dura-Europos was a small garrison and trading city on the river Euphrates, and usually on the frontier between the Eastern Roman Empire and the Parthian and finally the Sassanid Empires of Persia. It changed hands at various points but was Roman from 165 CE. Before the final Persian destruction of the town in 256-257 CE, parts of the synagogue which abutted the main city wall were apparently requisitioned and filled with sand as a defensive measure. The city was abandoned after its fall and never resettled, and the lower walls of the rooms remained buried and largely intact until excavated. The short measure of time during which it was used ensured that it would have limited impact upon Judeo-Christian art. The excavations also discovered very important wall-paintings from places of worship of Christianity at the Dura-Europos church. In addition, there were wall paintings edifying Mithraism, and fragmentary Christian texts in Hebrew. In the Syrian Civil War, the site was occupied by ISIL, and what was left there appears to have been destroyed.", "id": 1230836}
{"src_title": "Muzeum Josifa Stalina v Gori", "tgt_title": "Joseph Stalin Museum, Gori", "src_document": [{"title": "Členění.", "content": "Areál Muzea J. V. Stalina je tvořen třemi hlavními expozicemi:", "section_level": 1}, {"title": "Stalinův rodný dům.", "content": "Obestavěna řecko-italským pavilónem je malá dřevěná chatrč, kde se Stalin roku 1878 narodil a strávil zde čtyři roky života se svými rodiči. Rodný dům je dvoupokojový. Stalinův otec, místní švec a alkoholik Vissarion Džugašvili si zde pronajal jednu místnost a v suterénu domku provozoval svoji dílnu.", "section_level": 2}, {"title": "Stalinovo muzeum.", "content": "Po vstupních schodech do budovy muzea se návštěvníci dostanou do hlavního sálu, který je tvořen několika místnostmi. Hlavní sál zachycuje dětství a dospívání Josifa, jeho revoluční a ilegální aktivity. Prohlídku provází mnoho obrazů, ilustrací, novinových článků a dobových fotografií, které mají velkou hodnotu. Expozice dále zachycuje Stalinovu spolupráci s Leninem, Velkou říjnovou socialistickou revoluci v roce 1917 a Leninovu smrt v roce 1924. Leninovi se v muzeu dostává většího prostoru. Je zde představeno několik společných fotografických snímků Lenina se Stalinem. Prohlídku doprovází několik Stalinových obrazů, na kterých je vyobrazen s pevným a vizionářským pohledem a návštěvníci také mohou zhlédnout koberce s vytkaným Stalinovým portrétem. Expozice se dále věnuje Velké vlastenecké válce. Velice zajímavé jsou skutečné Stalinovy předměty a osobní věci. Je zde vystavena Stalinova uniforma, dýmka, stolní lampa s popelníkem a tankem, nádobí a rozsáhlé sbírky darů od světových státníků a bolševických přátel. Expozice zahrnuje rekonstrukci Stalinovy pracovny a jeho kancelářského nábytku. V neposlední řadě mohou návštěvníci zhlédnout Stalinovou posmrtnou masku. Nicméně v expozici muzea není žádná kritika Stalinovy osobnosti. Není zde uvedena zmínka k tématu Gulag, hladomoru na Ukrajině, Stalinovým čistkám a jejich obětem jako byl například Nikolaj Bucharin, Sergej M. Kirov, Grigorij Zinovjev, Lev Kameněv, Lev D. Trockij atd.", "section_level": 2}, {"title": "Stalinův železniční vagón.", "content": "Součástí expozice je Stalinův osobní železniční vagón americké vagónky Pullman Company, který je obrněný, váží 83 tuny a byl využíván Stalinem od roku 1941. Byl použit mimo jiné u příležitosti konferencí v Jaltě a v Teheránu. Do muzea byl přivezen v roce 1985 ze železničního depa v Rostově na Donu.", "section_level": 2}], "src_summary": "Muzeum Josifa V. Stalina v Gori je muzeum ve městě Gori v regionu Šida Kartli věnované životu J. V. Stalina, vůdce Sovětského svazu, který se v Gori narodil. Stalinovo muzeum se vyskytuje uprostřed města na Stalinově třídě. Muzeum mapuje Stalinův život, od dětství a dospívání Josifa, který chodil na přání své matky do církevní školy, ze které byl posléze vyloučen přes jeho proměnu v mladého revolucionáře a levicového radikála až po funkci generálního tajemníka Komunistické strany Sovětského svazu a jeho smrti v březnu 1953. Při vstupu do muzea je transparent, který varuje návštěvníky: „Toto muzeum je falzifikátem historie. Jedná se o typický příklad sovětské propagandy a jejího pokusu o legitimizaci nejkrvavějšího systému v dějinách.“ J. V. Stalin je významný rodák města Gori a expozice muzea je víceméně oslavou jeho osobnosti. Historické kořeny vzniku muzea se datují do roku 1937. Místní obyvatelé a nadšenci zřejmě uctívali rodný domek, kde se Stalin v roce 1887 narodil a na jeho počest postavili malý přístřešek, který rodný domek chránil a zároveň toto místo tvořilo důstojné vzpomínky na zdejšího rodáka. Muzeum zahájilo svoji činnost po Stalinově smrti v roce 1957. Muzeu se podařilo přežít procesy destalinizace Sovětského svazu, které započal diktátorův nástupce Nikita S. Chruščov. Nikita S. Chruščov odsoudil Stalinův kult osobnosti a jeho zločiny. Všechny jeho sochy byly zničeny, obrazy či portréty odstraněny a historické knihy přepsány. Sovětské úřady zřejmě nechtěly urazit Gruzínce, kteří byli stále hrdí na svého nejslavnějšího rodáka a zároveň bylo město Gori daleko od Moskvy. Po rozpadu Sovětského svazu a v souvislosti s hnutím o gruzínskou nezávislost bylo v roce 1989 uzavřeno, ale později znovu zpřístupněno, takže se stalo populární turistickou atrakcí.", "tgt_summary": "The Joseph Stalin Museum is a museum in Gori, Georgia dedicated to the life of Joseph Stalin, the leader of the Soviet Union, who was born in Gori. The Museum retains its Soviet-era characteristics.", "id": 148902}
{"src_title": "Zina Garrisonová", "tgt_title": "Zina Garrison", "src_document": [{"title": "Tenisová kariéra.", "content": "K prvnímu turnaji nastoupila v žákovské kategorii ve dvanácti letech. O dva roky později již vyhrála americké mistrovství dívek do 18 let. Následně se prosadila také na mezinárodní úrovni, když zvítězila na juniorkách ve Wimbledonu a na US Open. Ve světovém juniorském žebříčku ITF se stala světovou jedničkou ve dvouhře. K profesionálkám se zařadila v roce 1982 a prvním turnajem, do něhož nastoupila se stal pařížský grandslam French Open 1982. Na něm prošla do čtvrtfinále, kde byla vyřazena Martinou Navrátilovou. Přes potíže s bulimií v prvních sezónách kariéry dosáhla semifinálové účasti na Australian Open 1983 a na konci sezóny již figurovala na 10. místě světové klasifikace. Premiérovým singlovým titulem na okruhu se stal curyšský European Indoor Championships 1984. Následující rok zde triumf obhájila po finálové výhře nad Hanou Mandlíkovou a probojovala se také do semifinále Wimbledonu 1985. V roce 1986 triumfovala na prvním turnaji ve čtyřhře, když a Argentinkou Gabrielou Sabatiniovou zvítězila na Canadian Open. Společně s Sherwoodem Stewartem získala grandslamový titul ve smíšené čtyřhře na Australian Open 1987. Na tomto melbournském turnaji si s Lori McNeilovou také zahrála finále ženské čtyřhry, ze které odešla poražena. Ve Wimbledonu 1988 zopakovaly se Stewartem úspěšnou spolupráci, když triumfovali ve smíšené čtyřhře. Spojené státy reprezentovala na Letních olympijských hrách 1988 v Soulu, kdy se tenis oficiálně vrátil do rodiny olympijských sportů. V ženské čtyřhře po boku krajanky Pam Shriverové dokázaly vybojovat zlaté medaile, když ve finále zdolaly československý pár Jana Novotná a Helena Suková. V soutěži dvouhry porazila ve čtvrtfinále svou spoluhráčku Shriverovou a po prohraném semifinále obdržela bronzovou medaili. Na US Open 1989 ve čtvrtfinále přešla přes Chris Evertovou po setech 7–6 a 6–2, což byl poslední zápas singlové grandslamové kariéry Evertové. Mezi posledními čtyřmi pak nestačila na Navrátilovou. Sezónu 1989 zakončila na svém žebříčkovém maximu, když jí patřilo 4. místo. Nejlepšího singlového výkonu v kariéře dosáhla ve Wimbledonu 1990. Ve čtvrtfinále si poradila s aktuální vítězkou French Open Monikou Selešovou po třísetové bitvě 3–6, 6–3 a 9–7. V semifinále zůstala na její raketě hlavní favoritka turnaje, obhájkyně titulu a světová jednička Steffi Grafová, kterou zdolala 6–3, 3–6 a 6–4. Probojovala se tak do svého jediného singlového finále na grandslamu v kariéře. V něm podlehla Martině Navrátilové ve dvou setech 6–4, 6–1, čímž získala Čechoameričanka devátý titul a vytvořila tak absolutní wimbledonský rekord. Na tomto turnaji si Garrisonová připsala titul ve smíšené čtyřhře, kterou vyhrála s krajanem Rickem Leachem. Na Australian Open 1992 si zahrála s Mary Joe Fernandezovou finále čtyřhry, z něhož odešly poraženy. Profesionální kariéru ukončila v roce 1997.", "section_level": 1}, {"title": "Po skončení profesionální kariéry.", "content": "Po odchodu z profesionálního tenisu komentovala tenisová utkání pro televizní společnost a měla také tenisové aktivity. Již v roce 1988 založila nadaci pro bezdomovce „Zina Garrison Foundation for the Homeless“ a roku 1992 pak tenisový výukový program „Zina Garrison All-Court Tennis Program“, s cílem podpory tohoto sportu v Houstonu. Řadí se ke členkám spolku „Alpha Kappa Alpha“. Do roku 2008 působila jako nehrající kapitánka fedcupového týmu Spojených států, než tuto funkci po ní převzala Mary Joe Fernandezová. Americké tenistky vedla také na Letních olympijských hrách 2008 v Pekingu, kde Venus a Serena Williamsovy získaly zlatý kov ve čtyřhře.", "section_level": 1}, {"title": "Soukromý život.", "content": "Narodila se v roce 1963 jako nejmladší ze sedmi sourozenců do afroamerické rodiny. Tenis začala hrát v deseti letech. V roce 1982 maturovala na houstonské střední škole Sterling High School. V devatenácti letech, po smrti matky, byla u ní diagnostikována porucha příjmu potravy bulimie. \"„Nikdy jsem nebyla spokojena s tím, jak vypadám a cítila, že jsem ztratila jedinou osobu, která mě bezvýhradně milovala“\", uvedla tenistka v roce 2006 na adresu této životní etapy během rozhovoru pro britské médium \"Observer Sport Monthly\". V září 1989 se vdala za Willarda Jacksona. Roku 1997 bylo manželství rozvedeno.", "section_level": 1}], "src_summary": "Zina Garrisonová, nepřechýleně Zina Lynna Garrison (* 16. listopadu 1963 Houston) je bývalá americká profesionální tenistka, olympijská vítězka ze čtyřhry soulských her, bronzová medailistka ve dvouhře ze stejné olympiády a vítězka tří grandslamů ve smíšené čtyřhře. Finále dvouhry si zahrála ve Wimbledonu 1990, kde ji porazila Martina Navrátilová. Ve své kariéře vyhrála na okruhu WTA Tour čtrnáct turnajů ve dvouhře a dvacet ve čtyřhře. V rámci okruhu ITF získala jeden titul ve dvouhře a dva ve čtyřhře. Trénoval ji Angel Lopez. Na žebříčku WTA byla ve dvouhře nejvýše klasifikována v listopadu 1989 na 4. místě a ve čtyřhře pak v květnu 1988 na 5. místě. Ve fedcupovém týmu Spojených států debutovala v roce 1984 čtvrtfinálovým utkáním Světové skupiny proti Itálii, v němž na antuce v Sao Paulu prohrála dvouhru s Reggi-Concatovou. V soutěži nastoupila k dvaceti třem mezistátním utkáním s bilancí 7–4 ve dvouhře a 15–1 ve čtyřhře. Soutěž ještě pod názvem Pohár federace vyhrála v letech 1989 a 1990.", "tgt_summary": "Zina Lynna Garrison (born November 16, 1963) is a former professional tennis player from the United States. She was a women's singles runner-up at Wimbledon in 1990, a three-time Grand Slam mixed doubles champion, and a women's doubles gold medalist and singles bronze medalist at the 1988 Olympic Games.", "id": 672017}
{"src_title": "Bobrovití", "tgt_title": "Castoridae", "src_document": [{"title": "Taxonomie.", "content": "Známé jsou tyto rody: rod Castor – bobr rod †Castoroides rod †Trogontherium", "section_level": 1}, {"title": "Vzhled.", "content": "Zástupci čeledi bobrovití jsou jedni z nejmohutnějších hlodavců. Jejich tělo měří 600–800 mm; ocas 250–450 mm. Váží obvykle 12–25 kg. Jejich kůže je leskle hnědá, na břiše může být světlejší. Na zadních nohách má mezi prsty silnou plovací blánu. Má mohutné čelisti a v nich celkem 20 zubů. Nejvýraznější z nich jsou dva oranžové dolní řezáky, které používá ke kácení stromů a keřů.", "section_level": 1}, {"title": "Způsob života.", "content": "Svá díla – tzv. bobří hrady – která mohou mít až 10 m v průměru, si staví na říčkách a v tůních. Aby měli u těchto staveb dostatečně velkou a hlubokou vodní nádrž, staví hráze, kterými zahrazují vodní toky, a vytvářejí tak přehrady. Bobři jsou převážně noční zvířata. Jsou aktivní celý rok a neupadají tedy do zimního spánku. Žijí monogamně v kolonií zahrnujících obvykle rodičovský pár a nedospělá mláďata. Od dubna do června rodí obvykle od 2 do 4 mláďat. Ta jsou již ochlupená a mají otevřené oči. Samice je kojí průměrně 3 měsíce; pohlavně dospívají ve věku 1,5 – 2 roky, kdy odcházejí z hnízda. Maximální věk se udává různě od 24 do 50 let.", "section_level": 1}, {"title": "Potrava.", "content": "Bobři se živí kůrou a lýkem listnatých stromů a keřů, jejich větvemi a kořeny. Na jaře a v létě konzumují i některé byliny. Na zimu si vytvářejí zásoby – potravu si uschovávají pod vodou blízko svého hnízda. Stromy kácí svými dolními řezáky; horní při tom slouží jako páka. Jsou schopni porazit strom o průměru 1 m, i když běžně kácí stromy jen čtvrtinové.", "section_level": 2}], "src_summary": "Bobrovití (Castoridae) je čeleď hlodavců z podřádu Castorimorpha, kam patří i pytlonošovití a pytloušovití. Zahrnuje jeden recentní rod s dvěma druhy žijícími v Severní Americe, Evropě a Asii.", "tgt_summary": "The family Castoridae contains the two living species of beavers and their fossil relatives. This was once a highly diverse group of rodents, but is now restricted to a single genus, \"Castor\".", "id": 1097787}
{"src_title": "Vought XF8U-3 Crusader III", "tgt_title": "Vought XF8U-3 Crusader III", "src_document": [{"title": "Vývoj a popis.", "content": "Souběžně s letouny F8U-1 a F8U-2 vývojový tým letounů Crusader také pracoval na ještě větším letounu, který měl mít ještě lepší výkony. Tento projekt dostal interní označení V - 401. Ačkoliv se z vnějšku podobal letounu Crusader a používal i některé stejné prvky, jako například křídlo s měnitelným sklonem, byl nový letoun větší a byl poháněn motorem Pratt & Whitney J75-P-5A s tahem 131 kN při přídavném spalování. Aby se konstruktéři vypořádali s podmínkami při rychlostech překračujících dvojnásobek rychlosti zvuku, byl letoun vybaven velkými svislými plochami pod ocasem letounu, které se při přistání sklápěly do vodorovné polohy. K zajištění dostatečného výkonu Vought plánoval vybavit letoun přídavným raketovým motorem na kapalné palivo Rocketdyne XLF-40 s tahem 35,6 kN. Avionika zahrnovala počítač pro řízení palby AN/AWG-7, radar AN/APG-74 a datové spojení AN/ASQ-19. Systém umožňoval současně sledovat až šest cílů a provádět palbu na dva cíle současně. Vzhledem k velkým odlišnostem oproti letounu F8U-1 a vzhledem ke skutečnosti, že letoun F8U-2 byl někdy označován jako „Crusader II“, dostal letoun XF8U-3 oficiální označení „Crusader III“.", "section_level": 1}, {"title": "Operační historie.", "content": "V prosinci 1955 vyhlásilo námořnictvo Spojených států (US Navy) soutěž na dodání přepadového stíhače na obranu flotily létajícího rychlostí vyšší než dvojnásobek rychlosti zvuku. Letoun XF8U-3 poprvé vzlétnul 2. června 1958. Navzdory tvrzení mnoha článků a knih, že letoun během testování překročil rychlost Mach 2,6 ve výšce 35 000 stop (10 670 m), letoun ve skutečnosti jen jednou dosáhl rychlosti Mach 2,39 a běžně nepřekračoval rychlost Mach 2,32. Tytéž zdroje uvádějí, že Vought plánoval dosažení rychlosti Mach 2,9 s použitím přídavného raketového motoru (viz výše). Srovnávací zkoušky s jeho hlavním konkurentem, kterým byl letoun McDonnell Douglas F-4 Phantom II, ukázaly, že návrh společnosti Vought má jednoznačnou převahu v ovladatelnosti. John Konrad, zkušební pilot společnosti Vought, později prohlásil, že Crusader III mohl létat v kruzích kolem letounu Phantom II. Nicméně, XF8U-3 byl jednomístný stroj a mělo se za to, že jeden pilot může být snadno přetížen pilotáží a současným ovládáním radaru. Naproti tomu Phantom II byl dvojmístný stroj s místem pro operátora zbraňových systémů. Kromě toho, tehdy se uvažovalo, že věk leteckých kanónů skončil, a navíc letouny Phantom II mohly nést podstatně větší užitečné zatížení včetně zbraní vzduch-země i raket vzduch-vzduch. Crusader III byl navržen jako sice rychlá, ale jednoúčelová stíhačka. Z těchto důvodů byl nakonec vybrán Phantom II, aby nahradil letouny F-8 Crusader u US Navy, ačkoliv měl původně letouny Crusader jen doplňovat. Program F8U-3 byl zrušen poté, co bylo postaveno 5 letounů. Tři z nich létaly během testovacího programu a poté byly spolu se dvěma dalšími trupy předány k NASA pro atmosférické zkoušky. Crusader III byl schopen létat v 95 % zemské atmosféry. Piloti NASA s nimi létali z námořní letecké základny Patuxent River. Všechny letouny Crusader III byly později sešrotovány.", "section_level": 1}, {"title": "Specifikace.", "content": "\"Technické údaje pocházejí z publikací „The Great Book of Fighters“, „American Fighter Aircraft“ a „MiG Master“ \".", "section_level": 1}, {"title": "Uživatelé.", "content": "Spojené státy americké", "section_level": 1}], "src_summary": "Vought XF8U-3 Crusader III byl stíhací letoun vyvinutý společností Chance Vought jako následovník úspěšného letounu Vought F-8 Crusader a jako konkurent letounu McDonnell Douglas F-4 Phantom II. Ačkoliv byl založen na verzích letounu Crusader F8U-1 a F8U-2, a proto obdržel i „námořní“ označení F8U-3, ve skutečnosti s těmito letouny sdílel jen několik málo částí.", "tgt_summary": "The Vought XF8U-3 Crusader III was an aircraft developed by Chance Vought as a successor to the successful Vought F-8 Crusader program and as a competitor to the McDonnell Douglas F-4 Phantom II. Though based in spirit on the F8U-1 and F8U-2, and sharing the older aircraft's designation in the old Navy system, the two aircraft shared few parts.", "id": 2085344}
{"src_title": "Martín Demichelis", "tgt_title": "Martín Demichelis", "src_document": [{"title": "Klubová kariéra.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "River Plate.", "content": "V klubu River Plate si odbyl premiéru v argentinské Primera División 2. září 2001 v zápase proti Estudiantes de La Plata. Odehrál celkem 52 zápasů, poprvé a naposledy za River Plate skóroval proti týmu Rosario Central.", "section_level": 2}, {"title": "Bayern Mnichov.", "content": "V roce 2003 přestoupil Martin Demichelis do Bayernu Mnichov za 4,5 milionu eur. Jeho první sezóna v německé Bundeslize nedopadla vůbec dobře, protože utrpěl několik drobných zranění, objevil se pouze ve 14 ligových zápasech (21 celkem). FC Bayern Mnichov skončil na druhém místě. Na začátku roku 2004 se objevil v jednom zápase rezervy proti Stuttgarter Kickers. Pod novým trenérem Felixem Magathem se konečně propracoval do základní sestavy a nastoupil v 75 oficiálních zápasech. Bayern Mnichov vyhrál double (Bundesligu a DFB-Ligapokal). Nový trenér Bayernu Ottmar Hitzfeld úspěšně přeškolil Martína Demichelise z defenzivního záložníka na středního obránce. V sezóně 2008/09 vstřelil své sezónní maximum gólů v Bundeslize, celkem 4 branky v 29 zápasech, titul mu ale utekl, získal ho překvapivě VfL Wolfsburg. Dne 9. října 2010 absolvoval poslední zápas za Bayern Mnichov, výhru nad SC Freiburg 4-2.", "section_level": 2}, {"title": "Málaga CF.", "content": "V polovině Primera División 2010/11 byl poslán z Bayernu Mnichov do španělského klubu Málaga CF a dne 8. ledna 2011 si odbyl debut proti Athletic Bilbao (1-1). Od té doby se stal členem základní sestavy Málaga CF. Na svůj první gól v lize mistrů UEFA si musel počkat do 22. srpna 2012, kdy skóroval proti Panathinaikosu (2-0).", "section_level": 2}, {"title": "Atlético Madrid.", "content": "V červenci 2013 přestoupil jako volný hráč do španělského Atlética Madrid, kde podepsal jednoletou smlouvu. Byl zde méně než dva měsíce a neodehrál žádný soutěžní duel.", "section_level": 2}, {"title": "Manchester City.", "content": "V září 2013 přestoupil za 127 miliónů korun do Manchesteru City, aniž by za Atlético odehrál jediný zápas. V Manchesteru City dostal dres s číslem 26.", "section_level": 2}, {"title": "Reprezentační kariéra.", "content": "Martin Demichelis debutoval za Argentinu 12. listopadu 2005 proti Anglii. V tomto roce byl také nominován na Konfederační pohár FIFA, ale do hry se vůbec nedostal. Dne 11. září 2007 vstřelil svůj první mezinárodní gól proti Austrálii, když jediný gól zápasu vstřelil hlavičkou. Dne 3. března 2010 utrpěl zranění obličeje v přátelském utkání proti Německu, ale přesto stihl Mistrovství světa ve fotbale 2010 v Jihoafrické republice. Na MS odehrál všechny zápasy a 22. června 2010 dal gól proti Řecku na 2-0. Trenér Alejandro Sabella jej vzal na Mistrovství světa 2014 v Brazílii. Ve finále s Německem Argentina prohrála 0:1 v prodloužení a získala stříbrné medaile.", "section_level": 1}], "src_summary": "Martín Gastón Demichelis (* 20. prosinec 1980, Justiniano Posse, Córdoba, Argentina) je argentinský fotbalista obránce a reprezentant. Nejčastěji hrál na pozici středního obránce, ale mohl nastupovat i jako defenzivní záložník. Většinu své fotbalové kariéry strávil v klubu FC Bayern Mnichov (sedm a půl roku), také hrál fotbal ve své rodné zemi za klub CA River Plate. Profesionální kariéru ukončil v květnu 2017 v dresu španělské Málagy.", "tgt_summary": "Martín Gastón Demichelis (; born 20 December 1980) is an Argentine retired professional footballer who played usually as a central defender, although he could also operate as a defensive midfielder. Demichelis spent most of his professional career with Bayern Munich in Germany (seven and a half years), winning 11 major titles with the team. He also competed in his home country with River Plate, in Spain with Espanyol and Málaga and in England with Manchester City. Demichelis earned 51 caps for Argentina, representing the country in two World Cups – finishing second in 2014 – and the 2015 Copa América.", "id": 2275141}
{"src_title": "Ludvík Ferdinand Bourbonský", "tgt_title": "Louis, Dauphin of France (son of Louis XV)", "src_document": [{"title": "Biografie.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Původ, mládí.", "content": "Narození syna Ludvíka XV. bylo očekáváno s netrpělivostí, neboť po tragické šňůře úmrtí v královské rodině roku 1710 počet jejích členů povážlivě klesl a pokud by mladý následník trůnu zůstal bezdětný, mohlo by to vést k boji o trůn mezi jeho strýcem, španělským králem Filipem V. a orléanskými vévody. Když po třech dcerách Marie Leszczyńská porodila syna, byla tato radostná událost přijata s velkým nadšením a následnými oslavami nejen ve všech větších francouzských městech, ale i na většině evropských panovnických dvorů; budoucnost dynastie se po patnácti letech zdála být zajištěna a narození dauphina zbavilo jeho strýce Filipa V. Španělského pozice dědice francouzského trůnu.", "section_level": 2}, {"title": "Manželství a potomci.", "content": "23. února roku 1745 se šestnáctiletý Ludvík Ferdinand ve Versailles oženil s devatenáctiletou španělskou infantkou Marií Terezou, osmou dcerou španělského krále Filipa V. a sestřenicí svého otce. Sňatek posílil protihabsburský svazek Bourbonů ve válce o rakouské dědictví. Tři dny po porodu své první a jediné dcery v roce 1746 však Marie Tereza zemřela; dcerka, jež dostala jméno po matce, zemřela v necelých dvou letech v roce 1748. Dauphin se záhy oženil znovu - 9. února roku 1747 si vzal Marii Josefu Saskou, mladší dceru saského kurfiřta a polského krále Fridricha Augusta II. a jeho manželky Marie Josefy Habsburské. Plán na tento sňatek vzešel od strýce nevěsty, Mořice Saského a podpořila ho milenka ženichova otce, francouzského krále Ludvíka XV., Madame de Pompadour. I Ludvík XV. s návrhem souhlasil - považoval ho za výhodný pro Francii. Francie a Sasko totiž byly nepřátelskými zeměmi v nedávné válce o rakouské dědictví, takže sňatek mezi následníkem francouzského trůnu a saské princezny by mohl vést ke vzniku spojenectví mezi oběma státy. Problém však spočíval v tom, že děd Marie Josefy August II. Silný zbavil polského trůnu Stanislava I. Leszczyńského, otce královny Marie Leszczyńské a sňatek následníka trůnu, jejího syna, s Augustovou vnučkou mohl znamenat hlubokou urážku lidem milované královny. Bez ohledu na tyto konsekvence však ke sňatku nakonec došlo; ženichovi bylo 18 a nevěstě 15 let. Třebaže se znovu oženil, oplakával Ludvík Ferdinand stále svou první ženu. Marie Josefa, obdařená citlivou duší, trpělivostí i bystrým intelektem, dokázala postupně získat srdce svého manžela. Stejně jako on byla hluboce nábožensky založená, vysoce morální, což ji sblížilo s její tchyní; manželé se neradi účastnili společenských událostí a zábav, pořádaných prostopášným královským dvorem, ale dávali přednost tichým večerům, besedám, četbě, modlitbám nebo návštěvám oranžérie. Sňatek přivedl Marii Josefu na dvůr ovládaný Madame Pompadour, královou favoritkou. Nová dauphine musela udržovat dobré vztahy s Madame Pompadour i s králem, zároveň však musela brát v úvahu nenávist, kterou choval Ludvík Ferdinand k milence svého otce. Přišla tedy do rodiny rozpolcené animozitami a napjatými vztahy: král a jeho manželka již žili odděleně; zbožná Marie Leszczyńská žila v ústraní; její dcery nepřipouštěly kritiku svého otce a Dauphin, lnoucí z celého srdce ke své matce i sestrám, si s otcem nerozuměl. Přesto nakonec dokázala vytvořit se svým manželem pevný vztah a přispěla k jeho sblížení s otcem. Ludvík XV. svou snachu obdivoval a měl k ní velkou důvěru. Ze šťastného manželství Ludvíka Ferdinanda a Marie Josefy vzešlo osm potomků. Tři starší děti, dvě dcery a syn, zemřeli stejně jako jejich nevlastní sestřička rovněž v útlém dětství. Po nich se narodili tři synové - všichni budoucí králové Francie a dvě dcery (kromě nich se další čtyři děti narodily mrtvé a jedno Mariino těhotenství skončilo potratem): Narození první dcery znamenalo pro rodiče velkou radost, třebaže král byl rozladěn, že se nenarodil chlapec. O rok později přišel na svět dlouho očekávaný syn, Ludvík Xavier. V devíti letech však malý princ spadl s koně a zlomil si nohu; zranění se sice vyhojilo, ale chlapec od té doby kulhal. V předjaří roku 1761 se na noze objevil otok či nádor, který se rozšířil po celé končetině; prince operovali, přesto však v březnu roku 1761 zemřel.", "section_level": 2}, {"title": "Charakteristika.", "content": "Dauphinovi Ludvíku Ferdinandovi se dostalo výborného vzdělání a výchovy. Miloval hudbu, před lovem a plesy dával přednost vážným disputacím, měl hluboký smysl pro morálku. Vztahy mezi králem a dauphinem nikdy nebyly dobré. Ludvík XV. vedl život ve stylu, jenž jeho syna odpuzoval a který je dlouhou dobu vzdaloval. Přesto dauphin doprovázel svého otce v bitvě u Fontenoy (1745), kde prokázal svou statečnost. Od roku 1757 (po atentátu na jeho otce) Ludvík Ferdinand byl přizván k účasti na sezeních Královské rady, kde vzbuzoval pozornost svými konzervativními pozicemi. Ludvík Ferdinand byl silná osobnost, zbožný, hluboce nábožensky založený, na rozdíl od otce bezúhonný v osobním životě. Byl příznivcem jezuitů a nesouhlasil s jejich vyhnáním v roce 1764. Jeho otec ho vzdálil vlády a kolem Ludvíka Ferdinanda se následně seskupila klerikální opozice (Dévots) vůči králi, která doufala získat moc po jeho nástupu na trůn; v tom se podobal svému dědovi Ludvíku Francouzskému (kterému rovněž nebylo souzeno nastoupit na francouzský trůn).", "section_level": 2}, {"title": "Smrt.", "content": "Ludvík Ferdinand zemřel 20. prosince roku 1765 ve Fontainebleau na tuberkulózu. Bylo mu pouhých 36 let a přežili ho nejen jeho otec Ludvík XV. (o osm let) i matka (o tři roky), ale i jeho děd z matčiny strany Stanislav I. Leszczyński. Dauphinem se stal jeho nejstarší syn Ludvík August, který se po smrti svého děda Ludvíka XV. v květnu roku 1774 stal králem Ludvíkem XVI. Vdova po Ludvíku Ferdinandovi Marie Josefa Saská zemřela rovněž na souchotě za dva roky po svém manželovi, v roce 1767. Dauphin nebyl pohřben v opatství Saint-Denis jako jeho předkové, ale v kostele v Sens; v Saint-Denis spočívá pouze jeho srdce. Když byl v lednu roku 1793 popraven jeho syn Ludvík XVI., měl být pochován po boku svého otce. V březnu roku 1794 jakobíni dauphinovy ostatky ze senského kostela vyhodili a pohřbili do hromadného hrobu, po restauraci v roce 1814 však byly podle údajů od očitých svědků této události nalezeny a navráceny do původní hrobky.", "section_level": 2}], "src_summary": "Ludvík Ferdinand, dauphin Francie (francouzsky \"Louis Ferdinand, dauphin de France\"); 4. září 1729, Versailles – 20. prosince 1765, Fontainebleau) starší (a jediný přeživší) syn francouzského krále Ludvíka XV. a jeho manželky Marie Leszczyńské, francouzský dauphin - následník francouzského trůnu. Sám na francouzský trůn nikdy nenastoupil, byl však otcem tří francouzských králů.", "tgt_summary": "Louis, Dauphin of France (4 September 1729 – 20 December 1765) was the elder and only surviving son of King Louis XV of France and his wife, Queen Marie Leszczyńska. He had a younger brother, Philippe, who died as a toddler. As a son of the king, Louis was a \"fils de France\". As heir apparent, he became Dauphin of France. However, he died before ascending the throne. Three of his sons became kings of France: Louis XVI (reign: 1774–1792), Louis XVIII (reign: 1814–1815; 1815–1824) and Charles X (reign: 1824–1830).", "id": 787560}
{"src_title": "Bitva o Tinian", "tgt_title": "Battle of Tinian", "src_document": [{"title": "Přípravy k vylodění.", "content": "Po dobytí Saipanu zbyly na Marianách pouze ostrovy Guam, Tinian a Rota. Rota byla letecky neutralizována a tak byl na řadě Tinian. Tinian měl velký význam, protože byl ze všech ostrovů na Marianách nejméně hornatý a skýtal skvělé místo pro zbudování letišť a také se nacházel pouze tři míle jižně od Saipanu a znamenal pro něj hrozbu. Japonci na jihu ostrova vybudovali dvě letiště dlouhá 1 600 m. a třetí se nacházelo ve středu ostrova a bylo ve výstavbě. Na ostrově se nacházela dvě místa vhodná k útoku, neboť všude jinde byly útesy i 30 m. vysoké. Jižní pláže byly nazvány Bílá 1 a Bílá 2, severní pláž byla pojmenována Žlutá. U obou se se vylodili jednotky žabích mužů, kteří rozhodli že vhodnější pro vylodění budou bílé pláže. Jako den D byl stanoven 24. červenec. K útoku byly vybrány 2. a 4. divize námořní pěchoty.", "section_level": 1}, {"title": "Vylodění.", "content": "Kolem šesté hodiny ráno 24. července zahájil fingovaný útok Demonstrační oddíl poblíž města Tinian. Plukovník Ogata si myslel že k vylodění dojde tam a proto když v půl osmé začal útok na Bílých plážích nebyly tam síly, co by je zastavily. Na pláži Bílá 1 proběhlo vylodění bez větších problémů a Američané postoupili do vnitrozemí. Na pláži Bílá 2 bránily postupu dva betonové bunkry, které se nakonec povedlo zneškodnit. Japonci však měli v tomto prostoru děla a minomety a ty neustále střílely na americké pozice. Do večera bylo na ostrově 15 000 Američanů.", "section_level": 1}, {"title": "Boj o ostrov.", "content": "V noci z 24. na 25. července provedli dva japonské prapory za podpory tanků protiútok ve třech vlnách. Světlice z amerických torpédoborců osvětlily krajinu a Japonci byli pro americké kulomety snadný cíl. Útok byl bez větších problémů odražen. Dne 25. července se vylodila 2. divize námořní pěchoty a tak začal rychlý a nezadržitelný postup amerických sil. Dne 26. července bylo obsazeno hlavní letiště u výběžku Uši a celá severní strana ostrova. Tlak amerických divizí se tím pádem obrátil k jihu. Odpoledne 30. července bylo obsazeno město Tinian a poté minolovky rychle vyčistily Sunharonskou zátoku a její pláže se staly hlavním výkladištěm zásob a materiálu. Velitelé předpokládali, že se Japonci zahnaní na konec ostrova budou bránit do posledního dechu, proto učinili všechna opatření aby vojákům co nejvíce pomohli. Závěrečný útok provedli ve dnech 31. července a 1. srpna, kdy se museli vypořádat se silným odporem Japonských vojáků. 1. srpna Japonci provedli poslední organizované protiútoky, které byly za pomoci děl odraženy. Toho dne v 18:55 prohlásil generálmajor Schmidt ostrov za dobytý.", "section_level": 1}, {"title": "Po bitvě.", "content": "Dobytí ostrova za druhé světové války bylo vždy kontroverzní. U Tinianu to platilo obzvlášť protože se v džungli a v horách skrývali japonští vojáci. Ti se pokoušeli vést gerilovou válku, ale většina se buď zabila, vzdala nebo vyhladověla. Několik vojáků se skrývalo i dlouho po konci války, protože nechtěli uvěřit, že Japonsko kapitulovalo.", "section_level": 1}], "src_summary": "Bitva o Tinian představovala poslední fázi amerického tažení na Marianách během války v Tichomoří. Ze všech tří obojživelných útoku na marianské ostrovy Saipan, Tinian a Guam se jednalo o nejúspěšnější operaci. Za osm dní se Američanům podařilo ostrov dobýt a to za cenu 328 padlých vojáků, což bylo ve srovnání s útoky na Guam a Saipan poměrně málo. Ostrov byl po dobytí Američany přebudován na leteckou základnu, z níž startovaly bombardéry B-29 na Japonsko. V srpnu 1945 také z ostrova odstartovala obě letadla, která shodila atomové bomby na Hirošimu a Nagasaki, B-29 Enola Gay a B-29 Bockscar.", "tgt_summary": "The Battle of Tinian was a battle of the Pacific campaign of World War II, fought on the island of Tinian in the Mariana Islands from 24 July until 1 August 1944. The 8,000-man Japanese garrison was eliminated, and the island joined Saipan and Guam as a base for the Twentieth Air Force.", "id": 2333483}
{"src_title": "Marie Josefa Saská (1731)", "tgt_title": "Maria Josepha of Saxony, Dauphine of France", "src_document": [{"title": "Biografie.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Původ, mládí.", "content": "Marie Josefa Karolina se narodila jako osmé dítě (čtvrtá dcera) z patnácti potomků saského a polského krále Augusta Fridricha II. a jeho manželky Marie Josefy Habsburské (dcery císaře Josefa I.) Její starší sestra Marie Amálie se provdala za infanta Carlose, budoucího španělského krále Karla III. Druhá její sestra Marie Markéta zemřela v mládí, další starší sestra Marie Anna Žofie se stala bavorskou kurfiřtkou. Mladší sestry Marie Kristina a Marie Kunigunda se staly abatyšemi. Jediný přeživší bratr Fridrich Kristián se stal roku 1763 saským kurfiřtem, vládl však pouze 74 dnů.", "section_level": 2}, {"title": "Manželství, potomci.", "content": "9. února roku 1747 se ve Versailles provdala za francouzského dauphina Ludvíka Ferdinanda. Bylo to již druhé následníkovo manželství, jeho první manželkou byla španělská infantka Marie Tereza, jež zemřela při porodu jejich jediné dcery; ta ve dvou letech zemřela rovněž. Plán na manželství mezi Marií Josefou a Ludvíkem Ferdinandem vzešel od strýce nevěsty, Mořice Saského a podpořila ho metresa ženichova otce, francouzského krále Ludvíka XV., Madame de Pompadour. I Ludvík XV. s návrhem souhlasil - považoval ho za výhodný pro Francii. Francie a Sasko totiž byly nepřátelskými zeměmi v nedávné válce o rakouské dědictví, takže sňatek mezi následníkem francouzského trůnu a saské princezny by mohl vést ke vzniku spojenectví mezi oběma státy. Problém však spočíval v tom, že děd Marie Josefy August II. Silný zbavil polského trůnu Stanislava I. Leszczyńského, otce královny Marie Leszczyńské a sňatek následníka trůnu, jejího syna, s Augustovou vnučkou mohl znamenat hlubokou urážku lidem milované královny. Bez ohledu na tyto konsekvence však ke sňatku nakonec došlo; ženichovi bylo 18 a nevěstě 15 let. Třebaže se znovu oženil, oplakával Ludvík Ferdinand stále svou první ženu. Marie Josefa, obdařená citlivou duší, trpělivostí i bystrým intelektem, dokázala postupně získat srdce svého manžela. Stejně jako on byla hluboce nábožensky založená, vysoce morální, což ji sblížilo i s její tchyní; manželé se neradi účastnili společenských událostí a zábav, pořádaných prostopášným královským dvorem, ale dávali přednost tichým večerům, besedám, četbě, modlitbám nebo návštěvám oranžérie. Sňatek přivedl Marii Josefu na dvůr ovládaný Madame Pompadour, královou favoritkou, původkyní jejího manželství. Nová dauphine musela udržovat dobré vztahy s Madame Pompadour i s králem, zároveň však musela brát v úvahu nenávist, kterou choval její manžel k milence svého otce. Přišla tedy do rodiny rozpolcené animozitami a napjatými vztahy: král a jeho manželka již žili odděleně; zbožná Marie Leszczyńská žila v ústraní; její dcery nepřipouštěly kritiku svého otce a Dauphin, lnoucí z celého srdce ke své matce i sestrám, si s otcem nerozuměl. Přesto nakonec dokázala vytvořit se svým manželem pevný vztah a přispěla ke sblížení krále se svým synem. Ludvík XV. svou snachu obdivoval a měl k ní velkou důvěru. Na dvoře svého tchána tak byla Marie Josefa vlivnou osobou a snovala různé intriky s členy francouzské královské rodiny s tzv. \"Mesdames Tantes (Paními tetami)\" - královými dcerami Madame Adelaidou, Madame Viktorií a Madame Žofií. Byla vynikající klávesistkou obdivovanou soudobými skladateli. Marie Josefa porodila svému manželovi osm dětí (kromě nich se další čtyři děti narodily mrtvé a jedno těhotenství skončilo potratem). Tři starší děti, dvě dcery a syn, zemřeli stejně jako jejich nevlastní sestřička rovněž v útlém dětství. Po nich se narodili tři synové, všichni budoucí králové Francie, a dvě dcery: Narození první dcery znamenalo pro rodiče velkou radost, třebaže král byl rozladěn, že se nenarodil chlapec. O rok později přišel na svět dlouho očekávaný syn, Ludvík Xavier. Chlapec byl Mariinou největší radostí - byla na něj velmi hrdá, zahrnovala ho veškerou svou mateřskou lásku a nedokázala zakrýt to, že ho preferuje mezi všemi svými dětmi; tím velmi trpěl její další syn Ludvík August (budoucí král Ludvík XVI.). V devíti letech však malý princ spadl s koně a zlomil si nohu; zranění se sice vyhojilo, ale chlapec od té doby kulhal. V předjaří roku 1761 se na noze objevil otok či nádor, který se rozšířil po celé končetině; prince operovali, přesto však v březnu roku 1761 zemřel. Smrt nejstaršího syna v roce byla pro ni Marii Josefu velkou ranou, se kterou se přesto dokázala vyrovnat díky své hluboké víře. Nezůstalo však jen při této tragické události: Sasko, její rodná země, bylo napadeno Pruskem a 20. prosince roku 1765 zemřel její manžel. Marii Josefu jeho smrt velmi zasáhla. Aby pomohl překonat její smutek, dovolil jí král změnit apartmány; z místností, kde přebývala s manželem, se přestěhovala do komnat, jež předtím obývala v roce 1764 zesnulá Madame de Pompadour. Tam král navštěvoval svou snachu častěji než před smrtí Ludvíka Ferdinanda a probíral s ní plánované manželství jejího nejstaršího žijícího syna Ludvíka Augusta a rakouskou arcivévodkyní Marií Antonií. Nedlouho po manželově smrti začala Marie Josefa churavět; dostala stejně jako její manžel souchotě a zemřela sotva rok a půl po něm. Pochována byla v královské kryptě v bazilice Saint-Denis, místě posledního odpočinku francouzských králů.", "section_level": 2}], "src_summary": "Marie Josefa Karolina Saská fr. Marie-Josèphe de Saxe, zdrobněle Pépa (4. listopadu 1731 Drážďany – 13. března 1767 Versailles) byla rodem saská princezna a sňatkem dauphine Francie (manželka francouzského následníka trůnu).", "tgt_summary": "Maria Josepha of Saxony (Maria Josepha Karolina Eleonore Franziska Xaveria; 4 November 1731 – 13 March 1767) was a Dauphine of France from the age of fifteen through her marriage to Louis de France, the son and heir of Louis XV. Marie Josèphe was the mother of three kings of France, including Louis XVI, as well as Madame Élisabeth.", "id": 861137}
{"src_title": "Bitva u Drážďan", "tgt_title": "Battle of Dresden", "src_document": [{"title": "Předcházelo.", "content": "Dne 28. června 1813, během příměří Napoleona s Ruskem a Pruskem, se rakouský kancléř, kníže von Metternich setkal v Drážďanech s císařem Napoleonem, který zde v tu dobu pobýval. Důsledkem tohoto rozhovoru bylo následné připojení habsburského Rakouska k protinapoleonským spojencům. (Napoleon nepřistoupil na rakouské požadavky v mírové smlouvě.) Rakousko poté srpnu 1813 vyhlásilo válku Francii a po ukončení příměří, válka znovu vypukla. Francouzská armáda byla soustředěna kolem Drážďan a proto velící francouzský maršál Gouvion de Saint-Cyr nařídil stavbu opevnění kolem města. Hlavní (tzv. Česká) armáda pod velením maršála Karla Philippa Schwarzenberga, o síle asi 200 000 mužů, překročila 22. srpna české hranice a 23.-24. srpna dosáhla Drážďan. První útoky na město začaly již následující den.", "section_level": 1}, {"title": "Bitva.", "content": "Před bitvou se Prusku a Rusku, kteří stáli proti Napoleonovi, připojilo i Rakousko a dále měli spojenci podporu Anglie. V samotné bitvě měl Napoleon k dispozici minimálně 90 000 vojáků. Spojenecká vojska složená z vojsk Rakouska a Ruska byla složena z nejméně 150 000 vojáků, hlavním velitelem byl generál Schwarzenberg. V ruském vojsku veleli generálové Wittgenstein, Miloradovič a Kleist. Potyčky spojeneckých a francouzských vojsk pokračovaly zejména v jižních předměstích Drážďan. Spojenecká vojska však vyčkávala s hlavním útokem na město až na 26. srpna. Napoleon tak měl čas k návratu a navýšení počtu vojáků ve městě a dokonce i převzít řízení obranných operací. Tím spojenci propásli vhodný okamžik, kdy bylo město obsazeno pouze asi 30 000 muži, a Francouzi ubránili město. Téhož dne byl těžce zraněn rakouský generál Václav Frierenberger a velení dělostřelectva po něm převzal generál Friedrich Karl von Langenau. Spojenci utrpěli 27. srpna za hustého deště katastrofální porážku. Napoleon začal silnou palbu z děl, neměl však dostatek jízdy na pronásledování protivníka. Poslal jen armádní sbor o síle 30 000 mužů, kterému velel generál Vandamme, ti překročili Krušné hory a pronásledovali Rusy do Čech. Když ale spojencům dorazily posily, musel se Vandamme vzdát. Viz bitva u Chlumce. Byl tak zmařen Napoleonův plán obklíčit spojence. Jednalo se o poslední vítězství Napoleona během německého tažení. Po této bitvě už brzy následovala Bitva národů u Lipska. Památník generála Moreau v Drážďanech, městské čtvrti Zschertnitz na jihu města na kopci Räcknitzhöhe, připomíná smrtelné zranění generála Moreaua v této bitvě.", "section_level": 1}], "src_summary": "Bitva u Drážďan se uskutečnila 26. a 27. srpna 1813 u saského města Drážďany. Byla jednou z napoleonských bitev během německého tažení.", "tgt_summary": "The Battle of Dresden (26–27 August 1813) was a major engagement of the Napoleonic Wars. The battle took place around the city of Dresden in modern-day Germany. With the recent addition of Austria, the Sixth Coalition felt emboldened in their quest to expel the French from Central Europe. Despite being heavily outnumbered, French forces under Napoleon scored a victory against the Allied army led by Field Marshal Schwarzenberg. However, Napoleon's victory did not lead to the collapse of the coalition, and the lack of effective French cavalry units, caused by a very heavy loss of French horses during the past 1812 French invasion of Russia, precluded a major pursuit. Three days after the battle, the Allies surrounded and captured a French corps at the Battle of Kulm.", "id": 2233946}
{"src_title": "Alicin", "tgt_title": "Allicin", "src_document": [{"title": "Struktura.", "content": "Vlastnosti alicinu jsou podmíněné přítomností thiosulfinátové funkční skupiny: R-S(O)-S-R, přičemž samotný výskyt alicinu je dán enzymatickou reakcí enzymu alliinázy, která štěpí aminokyselinu alliin. Tato enzymatická reakce vzniká resp. je započata poškozením (rozřezáním, stisknutím) příslušné zeleniny - s tím souvisí i umístění enzymu ve vakuole a jeho substrátu alliinu v cytoplazmě. V přirozeném stavu se vyskytuje vždy jako racemická směs (racemát). Příslušnou racemickou formu můžeme obdržet jako výsledek reakce oxidace disulfidu diallylu: Zmiňovaný enzym aliináza je deaktivován při poklesu pH pod 3, i proto po požití není alicin nadále vytvářen. Z pohledu zpracování zeleniny obsahující alicin je rovněž potřeba zdůraznit, že trvanlivost této látky je 16 hodin při 23 °C.", "section_level": 1}, {"title": "Léčebné a preventivní užití.", "content": "Několik studií z let 1995–2005 prováděných na zvířatech naznačilo, že alicin se může uplatnit: v léčbě aterosklerózy, při snižování ukladání tuků v cevních stěnách, ve vyrovnání hladiny lipoproteinů, při snižování krevního tlaku; dále byly zjištěny: antitrombotické účinky protizánětlivá aktivita a antioxidační účinky. Další studie poukázaly na riziko poškození střevních buněk alicinem skrze silnou antioxidační reakci, zde je ale potřeba zdůraznit, že se jednalo buď o pokusy, kdy bylo užito nadměrné množství alicinu nebo byl vpraven přímo do příslušné tkáně (lumen). Ohledně účinků alicinu na snížení zvýšené hladiny cholesterolu, byla provedena randomizovaná (náhodný výběr pokusných osob) klinická studie, financovaná Národním institutem zdraví v USA (National Institutes of Health - NIH) a sdělená v Archives of Internal Medicine v roce 2007. Z výsledků vyplynulo, že k redukci mírně zvýšené hladiny cholesterolu nedošlo, a to při užití jakékoliv dostupné formy alicinu. Toto zjištění je posíleno i faktem, že v této studii byl použit čerstvý česnek s vysokým obsahem alicinu. V roce 2009, Vaidya, Ingold a Pratt objasnili antioxidační mechanismus alicinu. Ten je dán tím, že produkt rozkladu alicinu, kterým je kyselina 2-propensulfenová, má silnou schopnost vázat na sebe volné radikály.", "section_level": 1}, {"title": "Antibakteriální vlastnosti.", "content": "Výzkum alicinu prokázal několik antimikrobiálních vlastností, které byly studovány jak z hlediska samotného antimikrobiálního efektu, tak s tím propojených biochemických interakcí. Jedna z důležitých potenciálních vlastností tohoto druhu, je schopnost alicinu působit v léčbě infekcí způsobených zlatým stafylokokem rezistentním na meticilin (methicillin-resistant Staphylococcus aureus, MRSA). Tyto infekce se vyskytují zejména v nemoničním prostředí, kde kombinace pobytu léčebné komunity a nasazování různých antibiotických léčiv produkuje odolné (rezistentní) kmeny bakterií, mezi něž MRSA patří (viz nozokomiální infekce). Alicin potvrdil své antimikrobiální aktivity u 30 různých kmenů MRSA s rozsáhlou škálou odolnosti vůči alternativním mikrobiotikům. U 88 % vzorků / kmenů MRSA byly minimální bakteriostatické účinky (výrazné zpomalení, inhibice až zastavení množení) při koncentraci 16 mg/litr. Při 32 mg/litr bylo zastaveno množení u všech kmenů. Baktericidní účinky (zabití bakterie) projevoval alicin u těchto klinických rezistentních kmenů MRSA takto: 88 % všech kmenů bylo zničeno minimální koncentrací 128 mg/litr alicinu. Při koncentraci 256 mg/litr došlo ke zničení všech testovaných kmenů. Ze všech těchto zkoumaných kmenů jich 82 % vykazovalo rezistenci vůči mupirocinu (antibiotikum, které je běžně užíváno v mastích k léčbě zánětlivých kožních onemocnění). Míra rezistence se pohybovala od střední až po úplnou. Účinnost alicinu ve formě hydratačního krému je menší než jeho účinnost v tekutém médiu, přesto jeho koncentrace v krému 500 mg/L se ukázala stejně účinnou jako koncentrace 20 mg/L mupirocinu (mupirocin v této koncentraci se často používá ke zmiňované léčbě kožních zánětlivých onemocnění). Ve vodě přítomný, očištěný alicin se jeví jako stabilnější než jeho jiné konzervační formy. Může to být způsobeno tím, že atomy vodíku ve vodě reagují s molekulou kyslíku přítomnou v alicinu. Dále této větší stabilitě pravděpodobně přispívá omezení přítomnosti jiných chemických reaktantů přítomných v samotném česneku (pravděpodobně rozředění ostatních reakčních komponent česneku ve vodě přispívá k ochraně resp. větší konzervaci molekul alicinu).", "section_level": 2}], "src_summary": "Alicin (či allicin) je diallyldisulfomonooxid vyskytující se zejména v zelenině z podčeledi \"Allioideae\" čeledi amarylkovité (\"Amaryllidaceae\"), kam patří například česnek nebo cibule. Je zodpovědný za charakteristické štiplavé aroma česneku. Poprvé byl izolován a zkoumán v roce 1944 v laboratoři Chestera Johna Cavallita a Johna Hayse Bailyeho, a to jako bezbarvý roztok s výrazným až štiplavým aromatem. V rámci jeho výzkumu bylo zjištěno, že alicin má antibakteriální (antibiotické), fungicidní (protiplísňové) a virucidní účinky. V samotném česneku alicin plní mimo jiné roli obrany proti jeho škůdcům.", "tgt_summary": "Allicin is an organosulfur compound obtained from garlic, a species in the family Alliaceae. It was first isolated and studied in the laboratory by Chester J. Cavallito and John Hays Bailey in 1944. When fresh garlic is chopped or crushed, the enzyme alliinase converts alliin into allicin, which is responsible for the aroma of fresh garlic. The allicin generated is unstable and quickly changes into a series of other sulfur-containing compounds such as diallyl disulfide. Allicin is part of a defense mechanism against attacks by pests on the garlic plant. Allicin is an oily, slightly yellow liquid that gives garlic its unique odor. It is a thioester of sulfenic acid and is also known as allyl thiosulfinate. Its biological activity can be attributed to both its antioxidant activity and its reaction with thiol-containing proteins. Produced in garlic cells, allicin is released upon disruption, producing a potent characteristic scent when garlic is cut or cooked.", "id": 576345}
{"src_title": "Osman II.", "tgt_title": "Osman II", "src_document": [{"title": "Dětství.", "content": "Osman II. se narodil v paláci Topkapi v Istanbulu. Byl synem sultána Ahmeda I. a jeho první konkubíny Mahfiruz Hatice Sultan. Podle tradic mu už ve velmi nízkém věku matka zajistila výchovu a vzdělání. Díky tomu byl Osman známý jako básník a ovládal spoustu jazyků, včetně arabštiny, perštiny, řečtiny, latiny a italštiny. Osman nezískal trůn hned po smrti otce, což bylo nejspíš kvůli tomu, že jeho matka nebyla oblíbenou ani hlavní konkubínou. Jeho matka v té době již zemřela a nebo byla vyhnána do exilu.", "section_level": 1}, {"title": "Vláda.", "content": "Osman II. nastoupil na trůn ve svých čtrnácti letech poté, co byl jeho strýc Mustafa I. sesazen. I přes neobvykle nízký věk se snažil jako vládce prosadit a poté, co bránil východní hranice říše před Safíovci z Persie, podnikl výpravu do Polska během Moldavské magnátské války. V roce 1621 nuceně podepsal mírovou dohodu s Polskem po bitvě u Chotimi; domů do Istanbulu se vrátil se zostuzenými janičáři, kteří jej nazývali zbabělcem. Pobouřeni byli i státníci. Základní a zároveň výjimečnou slabost měl Osman II. kvůli nepřítomnosti ženské moci v harému. Od roku 1620 až do své smrti zastupovala Valide Sultan obyčejná kojná. Ta se ale nikdy nemohla vyrovnat Mustafově matce, která žila ve starém paláci. I když měl na své straně všechny hlavní eunuchy, nemohl tím nahradit absenci ženy, která v tomto období měla velký význam; obzvlášť, když byl Osman tak mladým panovníkem, nepřítomnost matky ovlivnila délku jeho vlády. Podle Piterburga neměl Osman II. ani žádnou Haseki Sultan (konkubínu s dětmi, milenku), i když Peirce tvrdí, že jeho Haseki byla Ayşe Hatun. I kdyby tomu tak bylo, Ayşe by nemohla být Valide sultánkou v době vlády svého muže.", "section_level": 1}, {"title": "Smrt.", "content": "Vzhledem k protiváze vlivu janičářů nechal Osman II. zavřít jejich obchody s kávou a začal plánovat vybudování nové a oddanější armády, jejíž hlavní součástí měli být anatolští sekbanové. Výsledkem tohoto plánu bylo povstání přímo v paláci, organizované janičáři. Ti mladého sultána uvěznili ve věži Yedikule, kde byl nakonec uškrcen.", "section_level": 1}, {"title": "Rodina.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Konkubíny.", "content": "Osman měl 3 konkubíny:", "section_level": 2}, {"title": "Synové.", "content": "Osman měl 2 syny:", "section_level": 2}, {"title": "Dcery.", "content": "Osman měl 1 dceru:", "section_level": 2}, {"title": "V populární kultuře.", "content": "Postava Osmana II. se vyskytuje v tureckém televizním seriálu \"\", kde jej ztvárnil herec Taner Ölmez.", "section_level": 1}], "src_summary": "Osman II. (3. listopadu 1604 – 20. května 1622), v turecku známý jako Genç Osman (mladý Osman), byl osmanský sultán od roku 1618 až do svého zavraždění v roce 1622.", "tgt_summary": "Osman II ( \"‘Osmān-i sānī\"; 3 November 1604 – 20 May 1622), commonly known in Turkey as Genç Osman (meaning \"Osman the Young\"), was the Sultan of the Ottoman Empire from 1618 until his regicide on 20 May 1622.", "id": 2293647}
{"src_title": "SRG SSR", "tgt_title": "Swiss Broadcasting Corporation", "src_document": [{"title": "Historie.", "content": "V roce 1931 byla založena společnost \"Schweizerische Rundspruchgesellschaft\", pod kterou byly zastřešeny již existující regionální rozhlasové stanice. SRG obdrželo od Spolkové rady licenci k vysílání jen pro Švýcarsko a podmínku, že musí přejímat zprávy jen od Schweizerische Depeschenagentur (švýcarská obdoba ČTK). V roce 1937 proběhla první reorganizace SRG a společnost byla více centralizovaná. Rok poté byla rétorománština uznána jako čtvrtý jazyk Švýcarska a rozhlasové studio v Curychu začalo vysílat příspěvky v rétorománštině. Během druhé světové války bylo vysílání SRG podporováno na \"intelektuální obranu\" a na krátkých vlnách SRG vysílalo do celého světa. Radio Beromünster bylo považováno za jedinou svobodnou rozhlasovou stanici v němčině v Evropě. V 50. letech se začala prosazovat tranzistorová rádia a pomalu přicházela i televize. SRG začala experimentální vysílání v Lausanne, Basileji a Curychu. Od roku 1953, bylo spuštěno oficiální televizní vysílání. Pět nocí v týdnu v kantonu Curych byl vysílán jednohodinový program. Roku 1957 získala SRG první televizní licenci ve Švýcarsku, které vstoupilo v platnost k 1. lednu 1958. V roce 1961 získal kanton Ticino vlastní televizní studio, do té doby vysílač v kantonu Ticino vysílal pořady z jiných částí země s italskými titulky. V roce 1963 začalo televizní vysílání v rétorománštině a ve stejném roce schválila Spolková rada zavedení televizní reklamy. Od roku 1968 vysílaly všechny televizní stanice SRG barevně. V 70. letech byla zprovozněna nová televizní studia v Ženevě, Curychu a ve městě Comano. Rétorománštině byl dán větší význam a v roce 1975 bylo vytvořeno oddělení rétorománského televizního vysílání. Roku 1978 bylo zahájeno stereo rozhlasové vysílání. V roce 1984 se začal vysílat teletext. Ve stejném roce SRG zahájila společně se ZDF a ORF vysílání německojazyčného kanálu 3sat a společně s francouzskými a belgickými partnery vysílání francouzskojazyčného kanálu TV5 Monde.", "section_level": 1}, {"title": "Organizace.", "content": "Společnost řídí generální ředitel, jednotlivé jednotky pak mají své vlastní ředitele. Těmito jednotkami jsou:", "section_level": 1}, {"title": "Kanály.", "content": "SRG SSR vysílá 18 rozhlasových a 8 televizních kanálů, které vysílají v jednom ze čtyř oficiálních jazyků Švýcarska.", "section_level": 1}], "src_summary": "SRG SSR (německy Schweizerische Radio- und Fernsehgesellschaft\", francouzsky Société suisse de radiodiffusion et télévision\", italsky Socièta svizzera di radio-televisione\", rétorománsky Societad svizra da radio e televisiun\") je švýcarská rozhlasová a televizní společnost plnící funkci veřejnoprávního média. Švýcarský systém přímé demokracie a fakt, že země má čtyři úřední jazyky znamená, že systém veřejnoprávního vysílání je ve Švýcarsku komplikovanější než v ostatních státech. Aktuálními vlastníky licencí, které umožňují funkci SRG SSR jsou čtyři regionální asociace: \"SRG idée suisse Deutschschweiz\" (SRG.D), \"SSR idée suisse Romande\" (RTSR), \"Società cooperativa per la radiotelevisione nella Svizzera italiana\" (CORSI) a \"SRG SSR idée suisse Svizra Rumantscha\" (SRG.R).", "tgt_summary": "Carmella Danielle DeCesare Garcia (born July 1, 1982) is an American model who was \"Playboy\" magazine's Miss April 2003 and Playmate of the Year for 2004. She is also known for her time in WWE as a WWE Diva search contestant. She was featured in the 2008 \"Sports Illustrated Swimsuit Issue\" in the players' wives feature.", "id": 225921}
{"src_title": "C. S. Forester", "tgt_title": "C. S. Forester", "src_document": [{"title": "Biografie.", "content": "Studoval medicínu na \"King´s College London School of Medicine\" při Guyově nemocnici, kterou však nedokončil. Místo toho se vydal na spisovatelskou dráhu a napsal své první romány. Od roku 1932 spolupracoval s Hollywoodskými filmovými studii a v Americe pobýval každý rok několik týdnů. Pracoval též jako dopisovatel pro deník \"The Times\", při té příležitosti se účastnil španělské občanské války a obsazení Čech a Moravy nacistickými vojsky. Během 2. světové války byl zaměstnancem ministerstva informací. Po válce podnikl několik plaveb, během nichž sbíral materiál ke knihám o válečném námořnictvu, na jedné z nich ho postihla arterioskleróza, kterou byl zdravotně poznamenán až do konce života. Byl dvakrát ženatý, z prvního manželství měl dva syny, Johna a George. John Forester napsal jeho biografii \"The Life of C. S. Forester\".", "section_level": 1}, {"title": "Dílo.", "content": "Nejznámější je autorova série novel a povídek o Horatio Hornblowerovi, na jejíž motivy vznikl britský televizní seriál s Ioanem Gruffuddem a Robertem Lindsayem v hlavních rolích. Knižní i seriálové zpracování si získalo své fanoušky také v České republice.", "section_level": 1}, {"title": "Sága o Hornblowerovi.", "content": "Romány Povídky Sága chronologicky", "section_level": 2}, {"title": "Další díla.", "content": "Kromě čtyř doposud česky vydaných románů o Hornblowerovi vyšly v českém překladu romány \"Africká královna\" (\"The African Queen\", 1935) a \"Křižník Artemis\" (\"The Ship\", 1943). Mimo romány psal C. S. Forester i populárně naučnou literaturu a biografická díla o historických osobnostech, například: \"Napoleon and his Court\"; \"Josephine\", \"Napoleon's Empress\"; \"Victor Emmanuel II\"; \"Louis XIV\"; \"Nelson\"; \"The Naval War of 1812\"; \"Hunting the Bismarck\"; a další. Je také autorem dvou dramat.", "section_level": 2}, {"title": "Filmová zpracování.", "content": "Vyjma zmíněné televizní série vznikl již roku 1951 film \"Captain Horatio Hornblower\" (\"Kapitán Horatio Hornblower\"), ve kterém se role hlavního hrdiny zhostil Gregory Peck. Pozitivní ohlas vyvolala filmová podoba románu \"The African Queen\" (\"Africká královna\") s Humphrey Bogartem a Katharine Hepburnovou v hlavních rolích (4 nominace na Oscara, Humphrey Bogart oceněn za nejlepšího herce v hlavní roli).", "section_level": 1}], "src_summary": "Cecil Scott Forester (27. srpna 1899, Káhira, Egypt – 2. dubna 1966, Fullerton, Kalifornie, USA) byl pseudonym britského spisovatele, dramatika a novináře, který se vlastním jménem jmenoval Cecil Louis Troughton Smith. Nejvíce se proslavil svou sérií historických dobrodružných románů a povídek o Horatio Hornblowerovi, odvážném britském námořníkovi z období napoleonských válek. Roku 1938 obdržel britskou literární cenu \"James Tait Black Memorial Prize\".", "tgt_summary": "Cecil Louis Troughton Smith (27 August 1899 – 2 April 1966), known by his pen name Cecil Scott \"C. S.\" Forester, was an English novelist known for writing tales of naval warfare, such as the 12-book Horatio Hornblower series depicting a Royal Navy officer during the Napoleonic wars. The Hornblower novels \"A Ship of the Line\" and \"Flying Colours\" were jointly awarded the James Tait Black Memorial Prize for fiction in 1938. His other works include \"The African Queen\" (1935, filmed in 1951 by John Huston), and \"The Good Shepherd\" (1955, filmed in 2020 as the movie Greyhound starring Tom Hanks).", "id": 647222}
{"src_title": "Bloch MB.170", "tgt_title": "Bloch MB.170", "src_document": [{"title": "Vývoj a popis.", "content": "V roce 1936 francouzské ministerstvo letectví vypsalo požadavek na univerzální letoun, který by mohl sloužit jako průzkumný, značkovací a lehký bombardovací letoun. Konstrukční kancelář společnosti Bloch navrhla celokovový dvoumotorový vícemístný dolnoplošník MB.170, který byl postupně modifikován až k sériovým verzím. První prototyp MB.170-01 poprvé vzlétl v únoru 1938. Letouny měly dvojité svislé ocasní plochy, které stejně jako křídlo měly poměrně velké pozitivní vzepětí. Letoun byl poháněn dvojicí čtrnáctiválcových hvězdicových motorů Gnome-Rhône 14N-06/07. První prototyp však posléze havaroval a tak byl ke zkouškám použit druhý prototyp MB.170-02, který však byl koncipován jako bombardér. Konstruktéři, nyní již ve znárodněném podniku SNCASO, postupně pracovali na verzích MB.171, 172, 173 a 174. Poslední z uvedených verzí si nakonec francouzské ministerstvo letectví objednalo. Prototyp MB.174-01 se od původního MB.170 lišil dozadu posunutou kabinou, prosklenou přední částí trupu a motory Gnome-Rhône 14N-20/21 o výkonu 754 kW. Tento prototyp poprvé vzlétl 5. ledna 1939. Výsledky zkoušek byly povzbudivé, a tak byla zahájena výroba padesáti sériových průzkumných strojů MB.174-A3, které byly na rozdíl od prototypu vybaveny motory Gnome-Rhône 14N-48/49 o výkonu 849 kW. V září 1939 byl také dodán první letoun MB.176 vybavený americkými motory Pratt & Whitney R-1830 Twin Wasp. Letoun byl vybaven pevnou dvojicí kulometů ráže 7,5 mm v křídlech letounu, dále dvojitým kulometem stejné ráže vzadu v kabině střílející dozadu nahoru a trojicí kulometů střílejících dozadu dolů. Souběžně s typem MB.174 byl vyvíjen i bombardovací MB.175. Tato verze měla prodloužený a rozšířený trup, aby mohl pojmout větší náklad bomb. Letoun mohl nést až 600 kg bomb v pumovnici a na vnějších závěsech. První letoun vzlétl 3. prosince 1939 a první sériový MB.175-B3 byl francouzskému letectvu dodán v dubnu 1940. Tyto letouny sloužily u průzkumných jednotek jako běžné letouny MB.174. Konečnou verzí byl torpédový bombardér MB.175T, který byl objednán v roce 1945 a vyráběn až do roku 1950 pro francouzské námořní letectvo. Poslední MB.175 byl od školních jednotek vyřazen v roce 1960.", "section_level": 1}, {"title": "Operační historie.", "content": "Bloch MB.174 vstoupil do aktivní služby v březnu 1940. Letouny byly přiděleny k jednotkám strategického průzkumu (GR II/33), kde nahradily letouny Potez 637, které se ukázaly během „podivné války“ příliš zranitelné. Na jeho první operační úkol s ním vzlétnul 29. března 1940 známý pilot a spisovatel kapitán Antoine de Saint-Exupéry. Bloch MB.174 se projevil jako výjimečně efektivní letoun. Kvůli své rychlosti a obratnosti i ve velkých výškách dokázal uniknout většině moderních stíhaček \"Luftwaffe\". Francouzské letectvo je používalo téměř výhradně k průzkumu. Během bitvy o Francii bylo zničeno 24 strojů, ale z toho jen 4 v důsledku bojových akcí. Zbylé byly zničeny záměrně při ústupu nebo havarovaly. Avšak, tak jako v případě většiny dalších moderních letadel ve výzbroji francouzského letectva, letoun přišel do výzbroje pozdě a v zanedbatelných počtech. V době uzavření příměří byla většina letounů MB.174 a MB.175 evakuována do severní Afriky. Několik jich získali Němci a byly používány pro výcvik pilotů. Během služby u letectva Vichistické Francie byly letouny MB.174 často používány k letům nad Gibraltarem, kde sledovaly britskou flotu. V březnu 1941 němečtí inženýři odebrali z některých letounů MB.175 motory (a také z jiných francouzských letadel), které použili pro pohon obřích nákladních letounů Messerschmitt Me 323. Po operaci Torch působilo několik letounů na straně Spojenců. Zbývající exempláře se na straně Spojenců zúčastnily akcí během bitvy o Tunisko. Poté byly nahrazeny průzkumnými variantami letounů P-38 Lightning. Zbylé letouny byly používány k dopravním účelům a k vlekání cvičných cílů.", "section_level": 1}, {"title": "Varianty.", "content": "MB.170-01 MB.170-02 MB.174-01 MB.174-A3 MB.175-01 MB.175-B3 MB.175T MB.176-01 MB.176-B3 MB.177 MB.178", "section_level": 1}, {"title": "Specifikace (MB.174-A3).", "content": "\"Technické údaje pocházejí z publikace „Letadla 1939–45: Stíhací a bombardovací letadla Francie a Polska“\". Třetí říše", "section_level": 1}], "src_summary": "Bloch MB.170 a letouny od tohoto stroje odvozené (nejvýznamnější byly verze MB.174 a MB.175) tvoří rodinu francouzských průzkumných bombardérů navržených a stavěných krátce před 2. světovou válkou. Byly to zdaleka nejlepší soudobé stroje svého typu, které měla ve výzbroji \"Armée de l'Air\" při vypuknutí 2. světové války. Díky jejich rychlosti a ovladatelnosti, mohly letouny uniknout tehdejším německým stíhačům. Vzhledem k jejich malým počtům byl jejich vliv na průběh bitvy o Francii zanedbatelný. Letouny dále zůstaly ve službě i v letectvu Vichistické Francie po podepsání příměří. Letoun MB.174 je také zmiňován v souvislosti se spisovatelem Antoine de Saint-Exupéry autorem \"Malého prince\", který na tomto typu létal u průzkumné jednotky GR.II/33. Jeho práce \"Pilote de Guerre\" (\"Válečný pilot\") vydaná v roce 1942 je založená na průzkumné misi provedené v roce 1940 na tomto typu letounu.", "tgt_summary": "The Bloch MB.170 and its derivatives were French reconnaissance bombers designed and built shortly before the Second World War. They were the best aircraft of this type available to the at the outbreak of the war, with speed, altitude and manoeuvrability that allowed them to evade interception by the German fighters. Although the aircraft could have been in service by 1937, debate over what role to give the aircraft delayed deliveries until 1940. Too few in number to affect the Battle of France, they continued in service with the Vichy forces after the armistice. The MB.174 is notable as the aircraft flown by Antoine de Saint-Exupéry, author of \"The Little Prince\" during the campaign. His work (\"Flight to Arras\"), published in 1942, is based on a 1940 reconnaissance mission in this type of aircraft.", "id": 912626}
{"src_title": "Wenger", "tgt_title": "Wenger", "src_document": [{"title": "Historie.", "content": "Firmě Wenger předcházelo založení firmy Paul Boechat & Cie v roce 1893, tato firma vznikla díky poptávce Švýcarské armády po multifunkčním nástroji, který by sloužil jejím vojákům. Ti totiž k sestavení tehdy nově představené pušky postřebovali šroubovák. Po pěti letech činnosti byl na pozici ředitele přijat Theodor Wenger, kněz, který se krátce předtím vrátil se svou manželkou z USA a obchodu se naučil u svého tchána, obchodníka s tkaninami. Theodor Wenger rozšířil výrobu a firma nově začala, kromě nožů, vyrábět i vidličky a lžíce. V roce 1900 Wenger otevřel novou továrnu o rozloze 1 700 čtverečních metrů. Ačkoliv firma Wenger dodávala nože pro účely Švýcarské Armády již od roku 1893, oficiálním dodavatelem Švýcarské Armády se stala až v roce 1908, kdy se armáda rozhodla přidělit přesně polovinu celé zakázky na zavírací nože každé firmě, jak Wengeru, tak Victorinoxu. Wenger firmu později převzal, a přejmenoval ji na Wenger & Cie. V roce 1988 se firma rozhodla vstoupit i na trh s další typicky švýcarskou komoditou, hodinkami. V roce 2005 odkoupila firmu Wenger firma Victorinox. V roce 2013 přišly obě společnosti s oficiálním prohlášením o spojení výroby v oblasti nožů a od roku 2014 již budou nože Wenger vyráběny pouze pod značkou Victorinox.", "section_level": 1}, {"title": "Produkty.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Nože.", "content": "Nože firmy Wenger jsou označovány jako \"Opravdový Švýcarský Armádní nůž\" (Genuine Swiss Army knife). Liší se tak od nožů firmy Victorinox (Original Swiss Army Knife). Wenger má několik řad svých nožů, které se liší svou výbavou, či různými úpravami např. Classic, Ranger, Evolution, Swissarmy, či EvoGrip.", "section_level": 2}, {"title": "Hodinky.", "content": "Hodinky firmy Wenger se na trhu uchytily, o tom svědčí již to, že se prodávají více než 20 let. Hodinky mají ochrannou známku Swiss Made.", "section_level": 2}, {"title": "Ostatní.", "content": "Wenger začal vyrábět také vybavení pro outdoorové aktivity, např. stany, spací pytle, outdoorovou obuv, batohy, či turistické lahve.", "section_level": 2}], "src_summary": "Wenger je švýcarská společnost vyrábějící hodinky a cestovní vybavení se sídlem v Delémontu. Do roku 2005 byla jedna ze dvou společností vyrábějících tzv. „švýcarské nože“, pak byla koupena konkurenční společností Victorinox, která v roce 2013 převedla výrobu nožů Wenger pod značku Victorinox.", "tgt_summary": "Wenger is one of two companies that have manufactured Swiss Army knives. Based in Delémont, Wenger was acquired by rival Victorinox in 2005. Since 2013, Wenger Swiss Army knives are integrated in the Victorinox collection (as the \"Delémont collection\"); the brand Wenger remains for watches and licensed products.", "id": 1394418}
{"src_title": "Fernando Filoni", "tgt_title": "Fernando Filoni", "src_document": [{"title": "Počátky kariéry.", "content": "Kněžské svěcení přijal 3. července 1970. V roce 1979 se začal připravovat na diplomatickou službu v Papežské diplomatické akademii. Jako nuncius působil mezi lety 1992 a 2001 v mnoha zemích, včetně Srí Lanky, Íránu, Brazílie a Filipín. Ačkoliv byl tehdy formálně přiřazen do filipínské Manily, významně se podílel na tzv. takzvané Studijní misi do Číny, kdy se urovnávaly vztahy s čínskou katolickou církví jak s oficiální, tak s podzemní. Dne 17. ledna 2001 byl jmenován apoštolským nunciem v Iráku a Jordánsku a zároveň osobním arcibiskupem. Biskupské svěcení mu udělil papež Jan Pavel II. 19. března téhož roku. Po vypuknutí války v Iráku odmítl opustit nunciaturu a zůstal v zemi po celou dobu konfliktu. V únoru 2005 byl jmenován nunciem na Filipínách. Dne 9. června 2007 se vrátil do Vatikánu, kde byl pověřen prací ve státním sekretariátu jako vedoucí sekce pro všeobecné záležitosti.", "section_level": 1}, {"title": "Prefekt Kongregace pro evangelizaci národů a kardinál.", "content": "Poté, co kardinál Ivan Dias dovršil v květnu 2011 kanonický věk a odešel na odpočinek, ho papež Benedikt XVI. jmenoval novým prefektem Kongregace pro evangelizaci národů. Dne 6. ledna 2012 bylo oznámena jeho kardinálská nominace, kardinálské insignie převzal na konzistoři 18. února 2012. Kromě mateřského jazyka hovoří francouzsky, španělsky, anglicky a portugalsky. Reskriptem z 26. června 2018 jej papež František jmenoval kardinálem-biskupem, přičemž mu zůstává titulární diakonie Nostra Signora di Coromoto in San Giovanni di Dio, ale ve všem je postaven na roveň ostatním kardinálům-biskupům, kteří mají svou titulární suburbikální diecézi.", "section_level": 1}, {"title": "Velmistr Řádu Božího hrobu.", "content": "Dne 8. prosince 2019 jej papež František jmenoval velmistrem Řádu Božího hrobu a zároveň jmenoval jeho nástupcem v úřadu prefekta kongregace pro evangelizaci národů kardinála Tagleho. Dne 16. ledna 2020 přijal od svého předchůdce kardinála O'Briena investituru za rytíře kolany Řádu Božího hrobu a ujal se své funkce velmistra.", "section_level": 1}], "src_summary": "Fernando kardinál Filoni (* 15. dubna 1946, Manduria) je italský římskokatolický biskup a kardinál, bývalý prefekt Kongregace pro evangelizaci národů, velmistr Řádu Božího hrobu.", "tgt_summary": "Fernando Filoni (born 15 April 1946) is a Cardinal prelate of the Catholic Church who serves as Grand Master of the Equestrian Order of the Holy Sepulchre. He was Prefect of the Congregation for the Evangelization of Peoples from 2011 to 2019. He is an expert in Chinese affairs and on the Middle East.", "id": 1665309}
{"src_title": "Bitva u Gibraltaru (1607)", "tgt_title": "Battle of Gibraltar (1607)", "src_document": [{"title": "Pozadí.", "content": "Spojené provincie nizozemské bojovaly v rámci nizozemské revoluce za samostatnost na Španělsku. Pro jejich ekonomiku bylo ovšem značnou komplikací, že španělské lodě operující z Pyrenejského poloostrova mohly snadno napadat lodě Nizozemské Východoindické společnosti. Nizozemci se rozhodli nebezpečí odstranit a sestavili flotilu s 26 válečnými loděmi. Velitelem se stal admirál Jacob van Heemskerk a zamířil s loděmi do španělských vod. Dne 10. dubna 1607 zakotvila flotila u ústí řeky Tajo. Zde za pomoci špionů a od neutrálních obchodníků sbírali informace a dozvěděli se, že španělská flotila čeká v Gibraltarském průlivu, aby mohla zaútočit na nizozemské konvoje z Levanty, Středomoří i z jižního Atlantského oceánu. Heemskerk se rozhodl na Španěly zaútočit a vyplul ke Gibraltaru, kam dorazil 25. dubna.", "section_level": 1}, {"title": "Síly.", "content": "Nizozemská flotila měla 26 válečných lodí a velel jí Jacob van Heemskerk. Vlajkovou lodí byla \"Aeolus\", mezi další lodě patřily \"De Tijger\" (doslova \"Tygr\"), \"De Zeehond\" (\"Tuleň\"), \"De Griffioen\" (\"Gryf\"), \"Roode Leeuw\" (\"Červený lev\"), \"De Gouden Leeuw\" (\"Zlatý lev\"), \"De Zwarte Beer\" (\"Černý medvěd\"), \"De Witte Beer\" (\"Bílý medvěd\") a \"De Morgenster\" (\"Jitřenka\"). Španělska flotila měla 10 galeon, podle nizozemských zdrojů pak měla ještě dalších 11 karak a menších lodí, které ovšem španělské zdroje neuvádějí. Velel jí Don Juan Álvarez de Ávila, přičemž na vlajkové lodi \"San Augustin\" (\"Svatý Augustin\") velel jeho syn. Další lodě byli \"Nuestra Señora de la Vega\" (\"Naše paní z Vegy\") a \"Madre de Dios\" (\"Matka Boží\"). Na španělské straně mohla ještě bojovat děla pevnosti, ale nizozemské lodě se zřejmě pohybovaly mimo jejich dosah a tak děla do výsledku bitvy přímo nezasáhla.", "section_level": 1}, {"title": "Průběh bitvy.", "content": "Van Heemskerk ponechal některé ze svých lodí u kraje Gibraltarské zátoky, aby zabránily případnému útěku španělských lodí. Naprostá většina nizozemských lodí se zaměřila na největší španělské galeony, jen několik se jich věnovalo útoku na zbytek španělské flotily. Sám Van Heemskerk zahynul hned v úvodu bitvy, když mu dělová koule zasáhla nohu. Některé španělské galeony brzy chytly a jedna dokonce vybuchla, neboť dostala zásah do prachárny. Nizozemci také zajali španělskou vlajkovou loď, ale nechali ji plavat. Po zničení lodí se Nizozemci vydali v člunech pobít plovoucí španělské vojáky. Bitva byla jasným vítězstvím Nizozemců, kteří neztratili žádnou loď a měli jen zhruba sto mrtvých a šedesát zraněných. Údaje o španělských ztrátách se výrazně liší. Nizozemské zdroje uvádějí zničení 7–10 galeon a celkem 4000 mrtvých Španělů, naopak španělské zdroje přiznávají pouhých 350 mrtvých a jen 5 zničených galeon.", "section_level": 1}, {"title": "Závěr.", "content": "Nizozemci se další den ještě neúspěšně pokusili zaútočit na pevnost a drancovali její předměstí, jehož obyvatelstvo již předtím uprchlo. Dvě lodě vezoucí mimo jiné tělo padlého admirála byly odeslány přímo zpět do Nizozemí, zbylá část nizozemské flotily se před návratem ještě vydala k Azorám a Kanárským ostrovům.", "section_level": 1}], "src_summary": "Bitva u Gibraltaru v roce 1607 byla jednodenní námořní bitva v rámci Osmdesátileté války mezi Nizozemím a Španělskem, ke které došlo když 25. dubna 1607 nizozemská flotila přepadla španělskou flotilu zakotvenou v Gibraltarské zátoce a během čtyř hodin ji z větší části zničila.", "tgt_summary": "The naval battle of Gibraltar took place on 25 April 1607, during the Eighty Years' War, when a Dutch fleet surprised and engaged a Spanish fleet anchored at the Bay of Gibraltar. During the four hours' of action, most of the Spanish ships were destroyed.", "id": 1743973}
{"src_title": "Kostel Saint-Nicolas-du-Chardonnet", "tgt_title": "Saint-Nicolas-du-Chardonnet", "src_document": [{"title": "Historie.", "content": "Kostel byl založen ve 13. století na západním okraji města mezi řekami Bièvre a Seina na pozemku nazývaném léno Chardonnet (fr. chardons = bodláčí), které původně patřilo klášteru Saint-Victor. Území bylo při stavbě městských hradeb za krále Filipa II. Augusta rozděleno, přičemž klášter zůstal vně hradeb a volné místo zůstalo uvnitř hradeb. Následně na něm byly postaveny Collège des Bernardins (1245) a Collège du Cardinal Lemoine (1303). Kdy přesně byl vybudován kostel Saint-Nicolas-du-Chardonnet, není jisté, neboť prameny z období 1230-1246 umožňují rozdílný výklad, a není jisté, zdali hovoří o tomto kostelu nebo o jiné sousedící sakrální stavbě. Jisté je, že kostel svatého Mikuláše založený Robertem Pobožným na ostrově Cité byl zbořen roku 1242, aby na jeho místě byla postavena Sainte Chapelle. Vychází se proto z toho, že Saint-Nicolas-du-Chardonnet byla jeho náhrada (ale není jisté, zdali celá budova nebo jen přenesením patrocinia), neboť v Paříži byl svatý Mikuláš z Myry uctíván jako patron lodníků, obchodníků a studentů. V roce 1625 byla nově postavena zvonice a mezi lety 1656 a 1763 byl celý kostel přestavěn do dnešní klasicistní podoby. Z důvodu velikosti pozemku byl nový kostel postaven v severo-jižním směru. Roku 1656 byl na hřbitově severně od starého kostela položen základní kámen. Loď byla dokončena v roce 1716, klenák v klenbě byl osazen roku 1763, hlavní oltář vysvětil 4. prosince 1768 pařížský arcibiskup Christophe de Beaumont. Dlouhou dobu výstavby zapříčinil nedostatek finančních prostředků, které byly získány i královskými loteriemi (1703 a 1763). Varhany vyrobil v letech 1723-1725 Frauçois Thierry původně pro kostel Saints-Innocents, který byl roku 1787 uzavřen a nástroj byl během Velké francouzské revoluce přenesen do kostela Saint-Nicolas-du-Chardonnet. Ovšem v roce 1795 byly z kostela odvezeny umělecké předměty a roku 1796 byl kostel (jako poslední v Paříži) uzavřen. Dřevěné části byly prodány, kov roztaven a budova byla jako národní majetek pronajmuta. Kostel byl opět otevřen v roce 1802. Kvůli stavbě \"Boulevardu Saint-Germain\" v roce 1862 bylo nutno přestavět apsidu. Fasáda na ulici \"Rue Saint-Victor\" pochází z roku 1934. Dne 27. února 1977 byl kostel obsazen věřícími Kněžského bratrstva svatého Pia X. Pařížské arcibiskupství se pokusilo o uzavření kostela, ale bez úspěchu. Dne 21. prosince 1978 explodovala v kostele nálož, která způsobila jen lehké škody. V roce 1996 se zde sloužila zádušní mše za válečného zločince Paula Touviera (1915-1996) a konají se zde smuteční obřady za významné představitele francouzské pravice jako byli François Duprat (1978), Jean-Pierre Stirbois (1988) Maurice Bardèche (1998), Marie-France Stirbois (2006) nebo Georges-Paul Wagner (2006). Marine Le Penová, předsedkyně Národní fronty zde nechala pokřtít své tři děti.", "section_level": 1}], "src_summary": "Kostel Saint-Nicolas-du-Chardonnet (doslovně \"svatého Mikuláše z Bodláčí\") je katolický farní kostel v 5. obvodu v Paříži na rohu ulic \"Rue des Bernardins\" a \"Rue Saint-Victor\". Od roku 1977 kostel využívá Kněžské bratrstvo svatého Pia X., které se hlásí ke katolickému tradicionalismu. Kostel je od roku 1887 chráněn jako historická památka.", "tgt_summary": "Saint-Nicolas du Chardonnet () is a Roman Catholic church in the centre of Paris, France, located in the 5th arrondissement. Since 1977, after expelling the parish priest and his assistants, the church has been used by traditionalist Society of St. Pius X and remains in the Society's hands.", "id": 1508705}
{"src_title": "Anglo-španělská válka (1727–1729)", "tgt_title": "Anglo-Spanish War (1727–1729)", "src_document": [{"title": "Pozadí.", "content": "Během Války o španělské dědictví dobylo Gibraltar společné loďstvo Británie a Spojených provincií nizozemských a když válka v roce 1714 skončila, nezbylo Španělsku než v rámci Utrechtského míru ztrátu Gibraltaru přijmout. Španělsko se ovšem nevzdalo myšlenky získat Gibraltar i Menorku od Britů zase zpět. Naopak Britové vnímali Španělsko jako dlouhodobého soupeře a hledali cesty, jak jej oslabit.", "section_level": 1}, {"title": "Obléhání Porta Bella.", "content": "Britové věděli, že klíčovou součástí soudobého španělského hospodářství jsou „Stříbrné flotily“ dopravující vzácné zboží ze španělských kolonií do Evropy. Protože se Británie obávala, že Španělsko spojené s Rakouskem se bude cítit dost silné, aby jí vyhlásilo válku, rozhodla se uškodit jeho hospodářství zablokováním Stříbrné flotily. Snaha o obléhání Portobela ovšem skončila neúspěšně, neboť mužstva na britských lodích kosila žlutá zimnice. Když byla britská flota úmrtími donucena vzdálit se na Jamajku k doplnění mužstva, proklouzl Antonio de Gaztañeta s nákladem v hodnotě 31 miliónů pesos. Britové se snažili v blokádě pokračovat, ale nemoc brala životy dalším námořníkům. Když v dubnu 1729 umíral už třetí velitel loďstva na stejnou nemoc, která decimovala i mužstvo, předpokládalo se již brzké ukončení války a flota zamířila domů. Britové ztratili celkem přes čtyři tisíce námořníků.", "section_level": 1}, {"title": "Obléhání Gibraltaru.", "content": "V Evropě se zatím pokusili Španělé dobýt Gibraltar – 11. února 1727 jej oblehlo 12 000 až 25 000 mužů. Britové zde měli na počátku 1500 obránců, ale později dopravila flota vedená Charlesem Wagerem posily, takže počet obránců stoupl na zhruba 5000. Obléhání trvalo čtyři měsíce, pak se Španělé stáhli. Při pokusech o dobytí ztratili 1400 mužů, na straně Británie bylo zhruba 300 padlých.", "section_level": 1}], "src_summary": "Anglo-španělská válka v letech 1727–1729 byla omezená válka mezi královstvím Velké Británie a Španělskem, která sestávala z neúspěšného britského pokusu o blokádu Portobela, španělského přístavu v Karibiku na Panamské šíji, a z neúspěšného španělského pokusu dobýt Gibraltar. Byla ukončena Sevillskou smlouvou v roce 1729, která potvrzovala zachování takového stavu, jaký byl před válkou.", "tgt_summary": "The Anglo-Spanish War of 1727–1729 was a limited war that took place between Great Britain and Spain during the late 1720s, and consisted of a failed Spanish attempt to capture Gibraltar and a unsuccessful blockade of Porto Bello. It eventually ended with a return to the previous status quo ante bellum following the Treaty of Seville.", "id": 758204}
{"src_title": "Luxorský chrám", "tgt_title": "Luxor Temple", "src_document": [{"title": "Chrám.", "content": "Luxorský chrám byl postaven z pískovce dováženého z oblasti Gebel el-Silsila, která se nachází v jihozápadní části dnešního Egypta. Tento pískovec je označován jako Núbijský pískovec. Byl využíván na stavbu monumentů v celém Horním Egyptě a v dnešní době je používán k restaurátorským pracím. Chrám v Luxoru je zasvěcen thébské trojici bohů (Amonovi, Mut a Chonsovi). Komplex začal vznikat za vlády faraona 18. dynastie Amenhotepa III., který zde nechal vystavět svatyni s rozsáhlým sloupovým nádvořím. Tyto stavby však tvoří pouze zadní část současné podoby chrámového komplexu. Svůj současný vzhled získal chrám až o sto let později za vlády Ramesse II., který zde nechal postavit další sloupové nádvoří, mohutný pylon či obří obelisky. Před vchodem do Luxorského chrámu se nachází pozůstatek aleje sfing, která sloužila jako tříkilometrová procesní cesta mezi Luxorským a Amonovým chrámem v Karnaku. Alej byla původně lemována stovkami sfing, různými rostlinami a stromy. V dobách Nové říše měly sfingy beraní hlavu, avšak za vlády panovníka 30. dynastie Nachtnebefa byly během restaurátorských prací nahrazeny klasickými druhy s královskými hlavami. Před samotným chrámem dříve stála zeď, kterou nechal postavit stejný panovník, avšak v dnešní době již není příliš patrná. Stejný osud měla i římská pevnost nacházející se na východní straně chrámu, ze které se dochovaly pouze malé části. Jednou z mála zachovalých římských památek je Hadriánova kaple, která se nachází před vstupem do samotného chrámu. Císař ji nechal v roce 126 našeho letopočtu zasvětit Sarápidovi. Dominantou samotného Luxorského chrámu je čtyřiadvacet metrů vysoký a pětašedesát metrů široký pylon Ramesse II. Hlavním motivem nápisů a obrazů na pylonu je bitva u Kadeše, kterou Ramesse Veliký ve svých stavbách často zobrazoval. Na pravé věži je zobrazen egyptský vojenský tábor a faraon v nadživotní velikosti, který se radí se svými generály. Na levé věži je Ramesse vyobrazen na svém válečném voze, jak je připraven vstoupit do bitvy. Zcela vlevo je pak znázorněna pevnost Kadeš, do níž se Chetité stáhli. Před levou částí pylonu se nachází dvacet pět metrů vysoký obelisk z růžové žuly. Dříve před vstupem do chrámu stávaly dva, avšak ze druhého obelisku, který věnoval Muhammad Alí Francii a nyní stojí na pařížském náměstí Place de la Concorde, zbyl pouze podstavec. Před pylonem se rovněž dříve nacházelo šest kolosů Ramesse II., ze kterých se do současnosti dochovaly pouze dvě 15,6 metrů vysoké sedící postavy ze šedé žuly a jedna stojící postava na pravé straně. Za vysokými zdmi pylonu se nachází první sloupové nádvoří, které nechal zbudovat Ramesse II. Na jeho jižní stěně zobrazují reliéfy slavnosti u příležitosti zasvěcení. Zde je k vidění původní podoba pylonu. Slavnostní procesí v čele s jedenácti princi míří k pylonu se dvěma obelisky, šesti kolosy a čtyřmi stožáry s vlajkami. Sloupové nádvoří má rozlohu 50 x 57 metrů a je obklopeno dvojitou řadou sedmdesáti čtyř sloupů, jež jsou zakončeny hlavicemi v podobě uzavřeného papyrového stvolu. Na nádvoří je rovněž k nalezení žulová kaple královny Hatšepsut, před kterou jsou sloupy se stejným vzhledem, avšak mnohem detailněji zpracované. Nachází se zde i budova z mnohem pozdější doby. Jedná se o mešitu Abú al-Hadždžádže, která se nachází v severovýchodním rohu nádvoří. Zajímavá je především tím, v jaké výšce je vystavěná. Z toho je zřejmé, jak hluboko v písku byl dříve chrám zasypán. Na jižní straně se nachází dalších jedenáct obřích soch, které jsou většinou vytesané ze žuly. Všechny sochy nesou jméno Ramesse II., ačkoliv šest z nich bylo vytvořeno již za vlády Amenhotepa III. Faraon Ramesse II. si je pouze přivlastnil a změnil jméno jejich majitele. Za sloupovým nádvořím pokračuje chrám kolonádou, která měří padesát metrů a vede až ke druhému sloupovému nádvoří patřící Amenhotepovi III. Kolonáda je tvořena čtrnácti sloupy o výšce šestnácti metrů, které nají podobu papyru s otevřenou hlavicí. Na postranních zdech se nacházejí reliéfy z dob Tutanchamona a Haremheba, které zobrazují slavnosti Ipet. Druhé sloupové nádvoří o rozměrech 52 x 46 metrů je obklopeno dvojitou řadou sloupů. Pod tímto nádvořím našli archeologové starobylé úložiště soch, které zobrazovaly podoby bohů a králů. První z nich pocházejí z období vlády Thutmose III. a v současné době jsou vystavené v Luxorském muzeu. Za nádvořím se nachází zastřešený chrám, na jehož začátku je menší hala s dvaatřiceti sloupy. Přilehlou místnost, která byla v minulosti rovněž sloupovým sálem, přestavěli Římané ve 3. století našeho letopočtu na kapli. Staroegyptské reliéfy byly překryty omítkou, která byla následně pomalována. Následuje sál čtyř sloupů, kde se dříve nacházel obětní stůl. Za touto místností se nachází svatostánek určený pro člun boha. Velká žulová schránka byla věnována chrámu Alexandrem Velikým. Před svatostánkem se po levé straně nacházejí dveře, které vedou do další chrámové místnosti, kde jsou k vidění reliéfy místa zrození. V důsledku vlády faraona Achnatona jsou však dosti poničené. Při ranním světle lze spatřit reliéfy zobrazující zrození krále Amenhotepa III. nebo boha Thovta s hlavou ibise, který jako posel Amon-Rea oznamuje královně-matce, že porodí božské dítě.", "section_level": 1}], "src_summary": "Luxorský chrám je rozsáhlý staroegyptský chrámový komplex ležící na východním břehu řeky Nil ve městě Luxor. Byl založen přibližně roku 1400 před naším letopočtem. V egyptštině je chrám známý pod názvem „ipet resyt“, což v překladu znamená „jižní svatyně“. Během římské nadvlády sloužil chrám jako legionářská pevnost a oblastní sídlo římské vlády. V Luxoru se nachází šest velkých chrámů; čtyři na západním břehu, kde se nachází chrám Sethiho I., Dér el-Bahrí, Ramesseum a chrám v Madinat Hábú. Zbylé dva chrámy, Karnacký a Luxorský, leží na východním břehu.", "tgt_summary": "Luxor Temple (Arabic: معبد الاقصر) is a large Ancient Egyptian temple complex located on the east bank of the Nile River in the city today known as Luxor (ancient Thebes) and was constructed approximately 1400 BCE. In the Egyptian language it is known as \"ipet resyt\", \"the southern sanctuary\". In Luxor there are several great temples on the east and west banks. Four of the major mortuary temples visited by early travelers include the Temple of Seti I at Gurnah, the Temple of Hatshepsut at Deir el Bahri, the Temple of Ramesses II (a.k.a. Ramesseum), and the Temple of Ramesses III at Medinet Habu; the two primary cults' temples on the east bank are known as the Karnak and Luxor. Unlike the other temples in Thebes, Luxor temple is not dedicated to a cult god or a deified version of the pharaoh in death. Instead, Luxor temple is dedicated to the rejuvenation of kingship; it may have been where many of the pharaohs of Egypt were crowned in reality or conceptually (as in the case of Alexander the Great, who claimed he was crowned at Luxor but may never have traveled south of Memphis, near modern Cairo). To the rear of the temple are chapels built by Amenhotep III of the 18th Dynasty, and Alexander. Other parts of the temple were built by Tutankhamun and Ramesses II. During the Roman era, the temple and its surroundings were a legionary fortress and the home of the Roman government in the area. During the Roman period a chapel inside the Luxor Temple originally dedicated to goddess Mut was transformed in to a Tetrarchy cult chapel and later into a church.", "id": 1554986}
{"src_title": "Zákon klesajících výnosů", "tgt_title": "Diminishing returns", "src_document": [{"title": "Příklad a rozbor.", "content": "Klasickým příkladem zákona klesajících výnosů je zemědělský podnik. Hlavní výrobní faktory jsou orná půda a práce lidí, kteří ji obdělávají. Kdyby ve výchozím stavu byl přidán další pracovník, zvýší se produkce obilí například o 100 tun ročně. Pokud se pak přidá druhý pracovník, zvýší se podle zákona klesajících výnosů produkce o méně, například o 80 tun. První přidaný pracovník totiž už vykonal ty činnosti, které k zvýšení výnosu přispěly nejvíce, a na druhého tak zbyly již jen činnosti méně produktivní. Třetí pracovník pak přinese méně než druhý a tak dál. Nakonec by se přidáváním pracovníků dospělo ke stavu, kdy půda bude v rámci dostupné technologie dokonale obdělána a další přidaní pracovníci již nenajdou produktivní činnost, které by se mohli věnovat. Podobně kdyby se zvyšovala rozloha půdy při stálém počtu pracovníků, každý další hektar zvětšené rozlohy by byl méně produktivní, až nakonec zvětšování rozlohy polí by již nepřineslo žádný znatelný efekt, protože pracovníci by půdu nestačili obdělat. Totéž ovšem platí i pro jiné výrobní faktory, například množství hnojiva, které má zemědělec k dispozici. Zákon klesajících výnosů nemusí být splněn zejména při nízké úrovni některého výrobního faktoru. Při jeho zvyšování pak může produkce růst po nějakou dobu proporcionálně nebo dokonce nadproporcionálně („zákon rostoucích mezních výnosů“). Například je-li půda zcela vyschlá, malé množství zálivky nemusí dostačovat k růstu plodiny a neurodí se nic. Pokud se pak intenzita zálivky ještě o trochu zvýší, rostlinám bude voda již stačit, úroda se dostaví a při každém zvýšení zálivky ještě podstatně naroste, mnohem víc, než kolik by bylo úměrné zvýšení objemu vody. Celkový výnos může při vysokých úrovních výrobního faktoru dokonce začít klesat (a mezní výnos tedy být záporný). Například zvyšování objemu zálivky nad rozumnou úroveň způsobí uhnívání rostlin nebo dokonce jejich vyplavení. V extrémním případě tak může celková produkce klesnout až k nule. Obecně musí u každého výrobního faktoru existovat úroveň, od níž zákon klesajících výnosů platí. Kdyby tomu tak nebylo, pak by například v zemědělství muselo být možné vypěstovat celou světovou úrodu pšenice na jednom políčku, pokud bychom jej dostatečně obdělávali. Zákon klesajících výnosů spolehlivě platí pouze ceteris paribus, tedy pokud jsou všechny ostatní parametry výrobního procesu stejné. To bývá splněno zejména v krátké časové perspektivě, v níž tak zákon klesajících výnosů je důležitým limitujícím faktorem produkce. V dlouhodobé perspektivě může například technologické zlepšení způsobit takovou změnu produkční funkce, že zákon ztratí platnost pro srovnání stavu před a po technologické obměně. I v nové situaci bude ovšem existovat nějaká úroveň nové produkční funkce, od níž zákon klesajících výnosů nastoupí.", "section_level": 1}, {"title": "Historie.", "content": "Nemožnosti uživit neomezené množství jedinců na dané rozloze půdy si uvědomovali lidé již ve starověku. Anglický ekonom Alfred Marshall napsal, že „tendence ke snižování výnosu byla příčinou Abrahamova rozchodu s Lotem a většiny migrací, o nichž vypráví historie“. Tím narážel na příběh z biblické knihy Genesis, která příčinu rozchodu obou patriarchů vysvětluje slovy „země jim však nevynášela tolik, aby mohli sídlit pospolu, a jejich jmění bylo tak značné, že nemohli sídlit pohromadě.“ Obecněji popsal důsledky klesajících výnosů ve vztahu k zemědělské práci starořecký učenec a statkář Xenofón. V knize \"O státních příjmech\" (\"Πόροι\"), napsané kolem roku 355 př. n. l., porovnával hornické a zemědělské podniky a uvedl, že zatímco v dolech je dost práce pro všechny, na statcích není zvyšování počtu dělníků nad určitou mez užitečné. „Každý statkář může přesně říci, kolik pro jeho statek stačí volských jařem a kolik rukou. Vyslat na pole víc než nezbytný počet by považoval za úplnou ztrátu.“ Podobně později klasičtí ekonomové 18. a 19. století věřili, že výroba a hornictví poskytují prostor pro rostoucí výnosy na rozdíl od zemědělství, které je odsouzeno ke klesajícím výnosům. Prvním novověkým autorem, který jasně formuloval zákon klesajících výnosů, a to již s náznakem současného marginalistického pojetí, byl francouzský ekonom Anne Robert Jacques Turgot. Jeho článek „Úvahy nad textem Saint-Péravyho“ z roku 1767 obsahuje tuto myšlenku o výrobních faktorech v zemědělství: s jejich navyšováním od jistého bodu „všechny další náklady budou bez užitku a navyšování se dokonce může stát škodlivým. V takovém případě se náklady budou zvyšovat bez nárůstu produkce. Proto existuje bod maximální produkce, přes který není možné se dostat; (…) jakmile se náklady dostanou nad tento bod a míří k bodu, kde již nepřinášejí nic, je víc než pravděpodobné, že každý přírůstek bude méně a méně produktivní.“ V Británii ve stejné době poznatek o klesajících výnosech v zemědělství uveřejnil James Steuart. Důsledky zde rozpracovali další ekonomové a zákon klesajících výnosů se v Británii stal důležitým argumentem veřejných diskusí v první polovině 19. století. Thomas Malthus v \"Eseji o principu populace\" (1793, přepracované vydání 1803) spojil omezené výnosy v zemědělství s názorem, že lidská populace má následkem „sexuální vášně“ tendenci se množit geometrickou řadou, a dospěl k závěru, že lidstvo bude konfrontováno s nemožností získat dostatek potravy, což bude mít za následek hladomor a další katastrofy. Tyto předpovědi se nevyplnily v jeho vlasti ani v jiných rozvinutých zemích kvůli rychlému technologickému rozvoji, jenž přebil důsledky zákona klesajících výnosů, i kvůli daleko pomalejšímu populačnímu růstu, než Malthus ve své teorii předpokládal. Malthusiánské hladomory a války o zdroje jsou však realitou v některých chudých rozvojových zemích, kde Malthusovy závěry stále platí. Edward West přispěl mimo jiné alternativní formulací zákona klesajících výnosů pomocí nákladů podnikatele: „V procesu zlepšování pěstování se navyšování hrubého produktu stává postupně stále nákladnějším.“ (\"Esej o aplikaci kapitálu na zemědělskou půdu\", 1815) David Ricardo zasáhl do dobových diskusí o protekcionistických obilních zákonech argumentem, že nákladnost zemědělské výroby rostoucí v důsledku nutnosti obdělávat stále horší půdu (tedy klesající výnosy z půdy) bude stlačovat životní úroveň a výnosy v celé britské ekonomice, a proto by bylo výhodnější dovolit export obilí bez omezení (\"Esej o vlivu nízkých cen obilí na výnosy akcií\", 1815). Ricardova verze zákona klesajících výnosů je méně dokonalá než Turgotova, protože Ricardo pokles výnosu vysvětluje pouze horší kvalitou půdy, která musí být při větší poptávce obdělávána, a nebere v úvahu, že pokles by nastal, i kdyby všechna půda byla homogenní. Zobecnění zákona klesajících ze zemědělství na další oblasti výroby za předpokladu neměnné technologie a vydatnosti přírodních zdrojů provedl roku 1863 irsko-australský učenec William Edward Hearn. V Německu se otázkám produktivity v zemědělství věnoval Johann Heinrich von Thünen. Ten na svém statku v Meklenbursku kolem poloviny 19. století nasbíral také rozsáhlý statistický materiál. Na jeho základě teoretizoval o vlivu výrobních faktorů na zemědělskou produkci a empiricky potvrdil Turgotovy závěry: „Patří k povaze zemědělství – a to je velmi významná okolnost – že další produkce nestoupá přímo úměrně počtu navíc zaměstnaných dělníků, ale každý další zaměstnaný dělník poskytne menší produkt než ten předchozí.“ Současná marginalistická formulace ve smyslu snižování mezního produktu vznikla až počátkem 20. století, první ji pravděpodobně vyslovil Francis Ysidro Edgeworth roku 1911.", "section_level": 1}, {"title": "Kontext.", "content": "Zákon klesajících výnosů vznikal a používá se v kontextu dalších ekonomických teorií. K nim patří:", "section_level": 1}], "src_summary": "Zákon klesajících výnosů čili zákon snižujícího se mezního produktu je vlastnost výrobního procesu, u kterého mezní produkt každého výrobního faktoru klesá s přidáním každé další jednotky tohoto faktoru, pokud ostatní výrobní faktory zůstanou na stejné úrovni. Matematicky to znamená, že v oblasti platnosti zákona je druhá parciální derivace produkční funkce podle každého výrobního faktoru záporná (jinými slovy produkce je konkávní funkcí každého jednotlivého faktoru). Nejde o obecně platný zákon ve smyslu přírodních věd, přesto zákon klesajících výnosů v praxi platí velmi často, přinejmenším od jisté úrovně výrobního faktoru. Klesající výnosy byly objeveny nejprve v oblasti zemědělství a doklady pochopení jejich důsledků jsou již v antice, především u Xenofóna. Moderní formulaci zákona klesajících výnosů přinesl jako první Turgot roku 1767, dále teorii v tomto směru rozvinuli zejména britští ekonomové první poloviny 19. století. Ti klesající výnosy postulovali a zkoumali nejen na úrovni jednotlivé firmy či provozu, ale také na úrovni celých odvětví (David Ricardo) nebo i lidstva (Thomas Malthus).", "tgt_summary": "In economics, diminishing returns is the decrease in the marginal (incremental) output of a production process as the amount of a single factor of production is incrementally increased, while the amounts of all other factors of production stay constant. The law of diminishing returns states that in all productive processes, adding more of one factor of production, while holding all others constant (\"\"ceteris paribus\"\"), will at some point yield lower incremental per-unit returns. The law of diminishing returns does not imply that adding more of a factor will decrease the \"total\" production, a condition known as negative returns, though in fact this is common. A common example is adding more people to a job, such as the assembly of a car on a factory floor. At some point, adding more workers causes problems such as workers getting in each other's way or frequently finding themselves waiting for access to a part. In all of these processes, producing one more unit of output per unit of time will eventually require increasingly more usage of the input, due to the input being used less effectively. Another well-studied example is throwing more headcount at software development, yielding Brooks's law. The law of diminishing returns is a fundamental principle of economics. It plays a central role in production theory.", "id": 995707}
{"src_title": "Javi García", "tgt_title": "Javi García", "src_document": [{"title": "Klubová kariéra.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Real Madrid.", "content": "Javi García si odbyl svůj debut za Real Madrid již jako sedmnáctiletý, v zápase, ve kterém „Bílý balet“ porazil Levante 5:0. Bylo to 28. listopadu 2004. Za první tým odehrál ještě dva další zápasy, poté figuroval až do konce sezóny 2005/06 v rezervě. V létě 2006 vyhrál se španělskou reprezentací do 19 let Mistrovství Evropy ve fotbale hráčů do 19 let, do prvního týmu mu to však nepomohlo.", "section_level": 2}, {"title": "CA Osasuna.", "content": "V srpnu 2007 se klub rozhodl jej prodat a přes zájem Liverpoolu, či španělských týmů Atlética Madrid a Deportiva La Coruña nakonec skončil v týmu Osasuny, za přibližně 2,5 miliónu eur. V prvních šesti zápasech, ve kterých nastoupil dokázal vstřelit dvě branky, konkrétně při výhrách nad Levante 4:1 a nad Villarealem 3:2.", "section_level": 2}, {"title": "Real Madrid.", "content": "Jelikož měl García ve smlouvě dodatek o zpětném odkoupení ve výši 4 miliónů eur a Real se rozhodl tuto klauzuli aktivovat, stěhoval se García zpět na Estadio Santiago Bernabéu. V sezóně 2008/09 však za madridský tým nastoupil pouze v 15 utkáních.", "section_level": 2}, {"title": "Benfica Lisabon.", "content": "21. června 2009 podepsal Javi García pětiletý kontrakt s Benficou, která za něj zaplatila přibližně 7 miliónů eur. Ve své první sezóně v klubu nastoupil mnohokrát v základní sestavě a vstřelil také tři branky. Benfica také v sezóně 2009/10 vyhrála po pěti letech portugalskou Primeira Ligu.", "section_level": 2}, {"title": "Manchester City.", "content": "31. srpna 2012 přestoupil Javi García z Benficy do Manchesteru City za částku kolem 16 miliónů liber.", "section_level": 2}, {"title": "Zenit Petrohrad.", "content": "V srpnu 2014 přestoupil do ruského prvoligového klubu Zenit Petrohrad, kde podepsal pětiletou smlouvu.", "section_level": 2}], "src_summary": "Francisco Javier „Javi“ García Fernández (* 8. února 1987 Murcia) je španělský fotbalista, který v současné době hraje za ruský klub Zenit Petrohrad. Hraje na pozici defenzivního záložníka, může také nastupovat jako stoper.", "tgt_summary": "Francisco Javier \"Javi\" García Fernández (; born 8 February 1987) is a Spanish professional footballer who plays for Real Betis. A defensive midfielder by nature, he can also appear as a central defender. He started his career with Real Madrid, but represented mostly the reserve team, going on to have a three-year spell with Benfica in Portugal. In 2012 he signed with Manchester City, then spent a further three seasons in the Russian Premier League with Zenit where he appeared in 108 matches across all competitions. García represented Spain at various youth levels, including the victorious under-19s at the 2006 European Championship, and made his senior international debut in 2012.", "id": 159358}
{"src_title": "Sennheiser", "tgt_title": "Sennheiser", "src_document": [{"title": "Historie firmy Sennheiser.", "content": "Firma Sennheiser vznikla roku 1945 jako Laboratorium Wennebostel (Labor W.). Zakladatelem se stal dr. Fritz Sennheiser, který měl zkušenosti z práce v Laboratořích pro Institut vysokých frekvencí a elektroakustiky technické univerzity v Hannoveru. Zaměřila se na elektronkové měřící přístroje a v brzké době rozšířila svou základní výrobu . Díky spokojenosti a úspěchu u odběratelů byl tým Sennheiseru požádán o výrobu kvalitního mikrofonu. Začal se vyrábět mikrofon DM 1. Další dva roky se inovoval a do oběhu se dostaly vylepšené mikrofony DM 2,3 a 4. Během dalších let se portfolio firmy velmi rozšířilo a snažila se zmenšovat své výrobky. Základní principy mikrofonů z padesátých let se využívají i v současnosti. Po zakladateli převzal vedení firmy jeho syn Jörg.", "section_level": 1}, {"title": "Sennheiser sluchátka a hlavové sety.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "High end.", "content": "Dynamická stereo sluchátka s pokročilými technologiemi. Zajistí přirozený poslech – přesný a věrný zvuk.", "section_level": 2}, {"title": "Bezdrátová.", "content": "Pokročilá bezdrátová technologie zajišťuje skvělý kvalitní přenos. Během poslouchání hudby, nebo mluveného slova, se můžete volně pohybovat. Nemusíte zůstávat jenom ve stejné místnosti, máte umožněno odejít i několik desítek metrů od vysílače. Překážet nebudou zdi ani stropy.", "section_level": 2}, {"title": "Minisluchátka.", "content": "Zahrnují druhy pro běžné a profesionální používání. Pasivně tlumí vnější zvuky a při stereo zvuku klade důraz na basy. Získáte nezkreslený a věrný zvuk.", "section_level": 2}, {"title": "DJ & studio.", "content": "DJ a studiová sluchátka jsou určena pro komunikování a poslech ve velmi hlučném prostředí.", "section_level": 2}, {"title": "Sluchátka Girl & Lady.", "content": "Řada určená dívkám a ženám se dále dělí na sluchátka pro dívky, pro ženy, k mobilům, na sportování a k počítači. V této řadě je dbáno i na estetický dojem. Jedná se o různé barevné varianty. K výhodám patří vysoké pasivní tlumení okolního hluku.", "section_level": 2}, {"title": "Sennheiser Adidas.", "content": "Sluchátka vznikají ve spolupráci firmy Sennheiser a Adidas. Sluchátka jsou speciálně vyvinuta pro sportovní využití a větší zátěž během každého počasí. Obsahují jedinečný systém proti vlhkosti. Zvuk je tedy maximálně chráněn před deštěm, vodou a potem.", "section_level": 2}, {"title": "iPhone/iPod.", "content": "Sluchátka v zajímavých designech pro stereo poslouchání, vyráběná speciálně pro iPod, iPad a iPhone. Součástí jsou dálková ovládání a mikrofony.", "section_level": 2}, {"title": "Klasická.", "content": "Klasická kabelová hi-fi sluchátka s optimální až vysokou zvukovou kvalitou. Dostatečně tlumí okolní zvuky a používají se především na MP3, ale také pro domácí hi-fi systémy a při poslechu z počítače nebo notebooku.", "section_level": 2}, {"title": "Cestovní Noise Gard.", "content": "Zahrnuje bezdrátová sluchátka a headsety. Noise Gard je označením pro technologii, která se stará o snižování vnějšího hluku. Poslech tedy není ničím rušený.", "section_level": 2}, {"title": "Aviation – letecká sluchátka.", "content": "Sluchátka pro používání v letectví. Jednotlivé druhy mají výraznou kvalitu přenosu zvuku, aby byla zajištěna čistá komunikace. Nechybí Peak-Level Protection, zajišťující ochranu sluchu proti akustickým špičkám ani audio vstupy pro externí zařízení. Řada obsahuje i druhy pro piloty turbovrtulových a vrtulových letadel i helikoptér.", "section_level": 2}, {"title": "Sennheiser mikrofony.", "content": "Mikrofony od firmy Sennheiser se vyrábí v několika druzích. V současnosti se jedná o: , S firmou Sennheiser spolupracují mnohé celebrity – Djová legenda Bob Sinclar, Sugababes, The Living End, The Material, Nicole Atkins, HIM a mnozí jiní umělci.", "section_level": 1}], "src_summary": "Soukromá německá firma Sennheiser patří k významným producentům kvalitní audiotechniky. Byla založena v roce 1945 a specializuje se na sluchátka, mikrofony, bezdrátové systémy, konferenční a informační systémy a audiologické pomůcky.", "tgt_summary": "Sennheiser electronic GmbH & Co. KG (, ) is a German privately held audio company specializing in the design and production of a wide range of high fidelity products, including microphones, headphones, telephone accessories and aviation headsets for personal, professional and business applications. The company's head office is located in Wedemark, near Hanover, and the company is represented in more than 50 countries worldwide. The German company was founded in 1945 by Prof. Dr. Fritz Sennheiser and it still remains an independent family business. Since 2013, Daniel Sennheiser and Dr. Andreas Sennheiser have been Co-CEOs. They are the third generation of the Sennheiser family to lead the company. According to its own figures, the Sennheiser Group has around 2,734 employees worldwide. In 2018, the total turnover amounted to 710.7 million euros.", "id": 2328336}
{"src_title": "Plchovití", "tgt_title": "Dormouse", "src_document": [{"title": "Vzhled.", "content": "Plši připomínají veverky, ale jsou menší. Jejich tělo měří 60–109 mm, ocas 40–165 mm. Srst mají jemnou. Ocas bývá obvykle kratší nebo stejně dlouhý jako tělo a je – kromě rodu \"Myomimus\" – ochlupený. Váží od 14 do 180 g. Nohy i jejich prsty jsou krátké, zahnuté drápky jsou přizpůsobeny k šplhání. Na předních nohách mají čtyři prsty a na zadních pět. Samice mají 6–12 bradavek. Mají nápadné oči a kulaté uši. Celkem 20 zubů je uspořádáno podle zubního vzorce Zajímavostí je, že jim jako jediným hlodavcům chybí slepé střevo. Dokládá to, že se živí potravou s malým obsahem celulózy, často z větší části živočišnou.", "section_level": 1}, {"title": "Způsob života.", "content": "Žijí v zalesněných oblastech, zahradách (zde s oblibou v živých plotech) i ve skalách. Jsou to převážně noční dobře šplhající zvířata. Hnízda si staví v dutinách stromů, ve skalních puklinách, v podkroví budov nebo v opuštěných norách jiných zvířat. Často si je vystýlají mechem nebo podobným rostlinným materiálem. Konzumují ovoce, oříšky a ve větší míře i hmyz, vejce i malé obratlovce. Severněji žijící plši včetně těch z Česka ke konci léta a na podzim nabírají na váze a pak – obvykle od října do dubna – přezimují stočeni do klubíčka. Někteří z nich se čas od času vzbudí a konzumují nashromážděnou potravu. Po březosti trvající 21–30 dnů rodí 2–10 mláďat. Za rok mívají obvykle jeden nebo dva vrhy. Ve volné přírodě se mohou dožít až 5,5 roku.", "section_level": 1}, {"title": "Výskyt v Česku.", "content": "Na českém území se vyskytují čtyři druhy plchů:", "section_level": 1}, {"title": "Stupeň ohrožení.", "content": "Většina druhů této čeledi není celosvětově ohrožena a v červeném seznamu druhů jsou vyhodnoceny jako málo dotčený druh. V Česku jsou však chráněné všechny čtyři tam žijící druhy. Pouze tři druhy plchovitých hlodavců jsou zařazeny mezi ohrožené nebo téměř ohrožené druhy: Téměř ohrožený druh: Zranitelné druhy:", "section_level": 1}], "src_summary": "Plchovití (Gliridae nebo Myoxidae) je čeleď drobných hlodavců z podřádu veverkočelistných. Obsahuje 28 druhů v 10 rodech. Prakticky všichni obývají Palearktickou oblast od Evropy po Japonsko; pouze jeden žije v Africe jižně od Sahary. V Česku se vyskytují čtyři druhy. Jsou to malí dobře šplhající hlodavci, kteří jsou výborně přizpůsobeni k životu na stromech a keřích. Živí se převážně rostlinnou potravou (ovoce, oříšky a jiné plody), ale někteří loví ve větší míře i hmyz nebo drobné obratlovce. Jsou aktivní převážně v noci. Severněji žijící druhy – včetně těch z Česka – upadají do zimního spánku.", "tgt_summary": "A dormouse is a rodent of the family Gliridae (this family is also variously called Myoxidae or Muscardinidae by different taxonomists). Dormice are nocturnal animals found in Africa, Asia, and Europe, and are particularly known for their long periods of hibernation. As only one species of dormouse – the hazel dormouse – is native to the British Isles, in everyday English usage \"dormouse\" can refer either to that one species or to the family as a whole. The English name of the species derived from the French \"dormeuse\", and the latter in turn possibly from the Languedocien \"radourmeire\".", "id": 572315}
{"src_title": "Třinácté patro", "tgt_title": "The Thirteenth Floor", "src_document": [{"title": "Děj.", "content": "Hannon Fuller, vlastník bohaté společnosti zaměřené na vývoj softwaru pracuje se svým zástupcem Douglasem Hallem na precizní virtuální kopii města Los Angeles z roku 1937. Sám do umělé reality vstupuje a testuje ji. Zjistí něco velmi znepokojivého a zanechá o tom zprávu svému kolegovi Douglasovi v umělé realitě krátce předtím, než je zavražděn. Případu se ujímá detektiv LAPD Larry McBain. Hlavním podezřelým je Douglas Hall, na nějž nedlouho před svou smrtí Fuller převedl firmu. Samotný Hall má pochybnosti, naráží na podivné stopy. Nemůže si navíc vybavit, co dělal v ten den, kdy byl Fuller zavražděn. Setká se s Jane Fullerovou, dcerou Hannona, o níž dosud neměl ponětí, přestože s Fullerem dlouho spolupracoval a byli blízkými přáteli. Douglas se s Jane sblíží, ta mu prozradí, že ji otec kontaktoval, aby přijela a pomohla mu zavřít firmu. Hall je překvapen, něco takového netušil. Objeví se muž, jenž policii vypoví, že viděl Halla s Fullerem tu noc, kdy byl zavražděn. Douglas je zatčen a propuštěn poté, co mu poskytne alibi Jane. Je přesvědčen, že se ho Fuller snažil varovat a vydává se do umělé reality do roku 1937 pátrat po vzkazu. Objeví se zde v podobě úředníka Johna Fergusona. Dopis se vzkazem Fuller předal barmanovi noblesního podniku Jerry Ashtonovi. Ten si jej přečetl a zjistil tak šokující fakt, který si jel následně ověřit, totiž že jeho realita není skutečná. Postupoval podle pokynů v dopise. Zničený a frustrovaný Ashton napadne Halla a pokusí se jej zabít, Douglas vyvázne na poslední chvíli, podaří se mu z reality 1937 uniknout, resp. zachrání ho jeho přítel a spolupracovník Jason Whitney. Douglas se snaží nalézt Jane, po níž se slehla zem a objeví její dvojnici, Natashu Molinaro, která pracuje jako prodavačka. Natasha jej nepoznává, ale Douglas je jí povědomý. Určité souvislosti začínají docházet i detektivu McBainovi, jenž je Hallovi neustále v patách. Hall provede experiment, jenž popsal ve svém vzkazu Fuller – a rovněž zjistí deprimující věc: jeho Los Angeles roku 1990 je taktéž virtuální realita. Jane Fullerová vstupuje do roku 1990, aby hrála určenou roli, převzala kontrolu nad otcovou společností a uzavřela realitu 1937. Douglas Hall byl vymodelován podle jejího manžela Davida. Jane se do virtuálního Douglase Halla zamilovala, pozorovala ho již určitou dobu a všimla si jeho laskavosti a čestnosti. To neuniklo pozornosti Davida, jenž dokázal vstoupit do Hallovy fyzické podoby a spáchat vraždy. Jason Whitney se vydá do roku 1937 v roli Jerryho Ashtona, jenž unesl v kufru automobilu Johna Fergusona. Při policejní silniční kontrole je nešťastnou náhodou zabit (vstoupí do vozovky před nákladní automobil) a Whitneyovo tělo v roce 1990 převezme vědomí Ashtona. Jerry Ashton se v přetechnizované době stěží orientuje. Setká se s Hallem a chce vidět stroj, počítač, který jej stvořil. Douglas Hall ho bere do třináctého patra, kde se nachází hardware. Do Hallova těla pronikne David a Jerryho Ashtona zastřelí. Pokusí se zabít i Jane, ale tomu předejde detektiv McBain. Policista pak požádá Jane, aby odešla, odkud pochází a nechala je svému osudu. Tím naznačil, že si je také vědom své „role“ a povahy prostředí roku 1990. Davidova smrt v Hallově tělu v roce 1990 umožnila Hallovu vědomí převzít kontrolu nad Davidovým tělem v roce 2024. Tady Hall najde Jane a jejího otce ve futuristicky laděném Los Angeles. Film končí v momentě, kdy se závěrečná scénka s happy endem vypne jako televizní obrazovka.", "section_level": 1}], "src_summary": "Třinácté patro (anglicky The Thirteenth Floor) je německo-americký sci-fi thriller z roku 1999 režírovaný Josefem Rusnakem. Vychází z knižní předlohy \"Simulacron-3\", vědeckofantastického románu z roku 1964 amerického spisovatele Daniela F. Galouye o virtuálním městě. Děj se odehrává v americkém městě Los Angeles, ve filmu se prolínají 3 časové roviny: roky 1937, 1990 a 2024. V roce 2000 byl film nominován na cenu Saturn v kategorii \"nejlepší science fiction film za rok 1999\", tu nakonec získal film \"Matrix\".", "tgt_summary": "The Thirteenth Floor is a 1999 neo-noir science fiction crime thriller film written and directed by Josef Rusnak, and produced by Roland Emmerich. It is loosely based upon \"Simulacron-3\" (1964), a novel by Daniel F. Galouye, and a remake of the German film \"World on a Wire\" (1973). The film stars Craig Bierko, Gretchen Mol, Armin Mueller-Stahl, Vincent D'Onofrio, and Dennis Haysbert. In 2000, \"The Thirteenth Floor\" was nominated for the Saturn Award for Best Science Fiction Film, but lost to \"The Matrix.\"", "id": 2024272}
{"src_title": "Montpelerinská společnost", "tgt_title": "Mont Pelerin Society", "src_document": [{"title": "Historie.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Mont Pèlerin 1947.", "content": "V průběhu hospodářské krize třicátých let byla vypracována v USA hospodářská politika zvaná \"New Deal\", koncipovaná částečně v souladu se sociálně orientovanou teorií anglického ekonoma Johna Maynarda Keynese. Po druhé světové válce se v kontinentální západní Evropě začal rozvíjet systém sociálního státu a hospodářství s vyššími daněmi, tržními regulacemi a sociálními programy. Na východ od hranic Západního Německa, tedy ve střední a východní Evropě vznikl v mocenské sféře Sovětského svazu diktátorský socialismus se zestátněným plánovaným hospodářstvím. Liberální ekonomové oba systémy považovali za problematické a ohrožující individuální svobodu a volný trh. Socialismus sovětského typu ovšem vnímali jako potenciálně mnohem větší nebezpečí, ale západní Evropa mu díky poválečnému rozložení sil ve světě nebyla bezprostředně vystavena. Původem rakouský liberální ekonom Friedrich August von Hayek již v roce 1944 sepsal své myšlenky na podporu ekonomické a politické svobody v knize \"Cesta do otroctví\". O tři roky později sezval 39 ekonomů, historiků a filozofů do švýcarského letoviska Mont Pèlerin nedaleko Ženevského jezera na desetidenní jednání (ve dnech 1.–10. dubna 1947). Mezi zúčastněnými na této konferenci byli např. ekonomové Milton Friedman, Ludwig von Mises, Karl Popper, pozdější kancléř Spolkové republiky Německo a profesor ekonomie Ludwig Erhard a také Otto von Habsburg. Z tohoto setkání vzešla skupina, která si dala název \"Montpelerinská společnost\" a která se stala jednou z nejprestižnějších ekonomicko-liberálních společností západního světa. Skupina sepsala prohlášení o svých cílech, v němž vyzdvihla význam víry v soukromé vlastnictví a volnou tržní soutěž. Nesnažila se deklarovat žádné konkrétní politické cíle, nechtěla se spojovat se žádnou politickou stranou, usilovat o propagandu nebo prosazovat ortodoxní postoje. Chtěla především poskytnout prostor k výměně názorů. Sám Hayek se zásadně snažil stát stranou politiky a nechtěl být součástí nějaké školy či hnutí. Byl přesvědčen, že nikoli politická praxe, nýbrž myšlenky z dlouhodobého pohledu formují společnost.", "section_level": 2}, {"title": "Další vývoj.", "content": "Montpelerinská společnost začala pořádat setkání jednou za rok či dva; od 70. let se frekvence ustálila na dvouleté periodě. Kromě valných shromáždění se od poloviny 60. let konají také nepravidelná regionální shromáždění a od konce 70. let i mimořádná setkání. Akce se konají v různých velkých městech Evropy a světa. Jedno z regionálních shromáždění proběhlo v roce 1991 v Praze, o deset let později v Bratislavě. V Praze se pak uskutečnilo dosud poslední valné shromáždění společnosti v září 2012. Tomáš Lindner uvádí, že v 60. letech se společnost radikalizovala. Oproti německým liberálům (Ludwig Erhard, Alfred Müller-Armack), kteří hájili význam státu při prevenci monopolů a kartelů, získali na vlivu američtí ekonomové řídící se principem „čím slabší stát, tím lepší trh“.", "section_level": 2}, {"title": "Zlatá éra liberalismu.", "content": "Členové společnosti zakládali soukromé instituty propagující principy minimálního státu a nízkých daní. Ty publikovaly studie, analýzy a komentáře, pořádaly konference. Z menšinového myšlenkového proudu se v 80. letech stal proud většinový. Ve Velké Británii ovlivnili Margaret Thatcherovou, v USA Ronalda Reagana. Mezi lety 1982 a 1992 pět členů společnosti získalo Nobelovu cenu za ekonomii. Začátkem 90. let se těmito ideami inspirovali reformátoři východoevropských postkomunistických zemí, včetně tehdejšího federálního ministra financí ČSFR a později českého premiéra a prezidenta Václava Klause. Ten se stal členem společnosti v roce 1990. Členská základna společnosti se rozrostla z necelých 50 na více než 500 osobností. Členství lze přitom získat jen na pozvání. Kromě již zmíněných spoluzakladatelů byli v této společnosti též Margaret Thatcherová, francouzský ministr financí Alain Madelin, belgický ministr hospodářství Jacques Van Offelen nebo hlavní poradci Borise Jelcina. Ivan Štampach zmiňuje i předpokládané členství ekonomických poradců Vladimira Putina. Společnost na svém webu uvádí držitele Nobelovy ceny za ekonomii z řad svých členů, kromě Hayeka a Miltona Friedmana to jsou: George Stigler, James M. Buchanan, Maurice Allais, Ronald H. Coase, Gary Becker a Vernon L. Smith. Zakladatel Hayek byl známý svým teoretickým sporem s Johnem Maynardem Keynesem, Buchanan je čelným představitelem školy veřejné volby. Z českých členů je znám i bývalý děkan Národohospodářské fakulty VŠE a člen NERV Jiří Schwarz (členství od roku 1994, od roku 2010 je členem správní rady). Schwarz zároveň předsedal Liberálnímu institutu, českému think-tanku klasického liberalismu, který mimo jiné organizoval pražskou konferenci Montpelerinské společnosti v roce 2012.", "section_level": 2}, {"title": "Slábnoucí vliv společnosti.", "content": "Tomáš Lindner píše, že v souvislosti s častým označováním deregulace trhů za příčinu finanční krize v 21. století a s vlivem neoliberálních principů na rostoucí nerovnost společenských vrstev „je doba vrcholu Montpelerinské společnosti zřejmě pryč“. Dokládá to i tím, že člen společnosti dostal Nobelovu cenu naposledy v roce 2002 a ve vrcholné politice zůstává podle něj jen Václav Klaus. Nepřímo to potvrdil i sám Václav Klaus ve svém pražském projevu: „Nečekal jsem, že obrana myšlenek kapitalismu, volného trhu a minimálního státu bude tak slabá.“", "section_level": 2}, {"title": "Prezidenti.", "content": "Friedrich August von Hayek vedl společnost po dobu 14 let. Poté se jeho následovníci začali ve vedení střídat přibližně po dvou letech. Montpelerinská společnost uvádí na svých stránkách přehled dosavadních prezidentů správní rady:", "section_level": 1}, {"title": "Finanční podpora.", "content": "Činnost sdružení od počátku finančně podporuje kansaská nadace \"William Volker Fund\", která financovala již americkou účast na setkání v Mont Pèlerin. V té době byla nadace vedena Haroldem Luhnowem, zakladatelovým synovcem a pozdějším členem Montpelerinské společnosti. Nadace podporovala i volnotržní časopisy a knihy vydávané chicagskou školou a financovala vlivnou \"Foundation for Economic Education\" (FEE), která zaměstnávala Ludwiga von Mises.", "section_level": 1}], "src_summary": "Montpelerinská společnost (anglicky ', francouzsky ') je mezinárodní sdružení liberálních či ultraliberálních ekonomů založené v roce 1947 Fridrichem Augustem von Hayekem. Nese jméno po místě prvního setkání, švýcarském letovisku Mont Pèlerin.", "tgt_summary": "The Mont Pelerin Society (MPS) is an international neoliberal organization composed of economists, philosophers, historians, intellectuals and business leaders. The members see the MPS as an effort to interpret in modern terms the fundamental principles of economic society as expressed by classical Western economists, political scientists and philosophers. Its founders included Friedrich Hayek, Frank Knight, Karl Popper, Ludwig von Mises, George Stigler and Milton Friedman. The society advocates freedom of expression, free market economic policies and the political values of an open society. Further, the society seeks to discover ways in which free enterprise can replace many functions currently provided by government entities.", "id": 2045145}
{"src_title": "Mariam Baouardy", "tgt_title": "Mariam Baouardy", "src_document": [{"title": "Život.", "content": "Narodila se 5. ledna 1846 v I'billinu (Abellin), v Palestině na území tehdy ovládaném Osmanskými Turky. Byla v pořadí třinácté dítě svých rodičů, avšak všichni její předchozí sourozenci ještě v dětství zemřeli. Dva roky po jejím narození přišel na svět ještě bratr Bulos. Zůstal naživu jako její jediný bratr. Oba rodiče zakrátko po narození Bulose zemřeli. Malé Miriam se ujal strýc z otcovy strany. Adoptivní rodina ji věnovala velkou lásku a péči. Neposlali ji však do školy. V roce 1854 se rodina přestěhovala do Egypta do okolí Alexandrie. Když Miriam dovršila dvanáct let věku, podle tehdejších zvyklostí o ni jako o nevěstu projevil zájem bratr adoptivní matky. Miriam však nabídku ke sňatku rozhodně odmítla, čímž vyvolala v rodině velký hněv. Atmosféra lásky, ve které děvče dosud žilo, se změnila v prostředí nenávisti a pohrdání. Dívka poznala naprosté ponížení jako otrokyně a služka.", "section_level": 1}, {"title": "Nedokonané mučednictví.", "content": "Aby se dostala z těchto nesnází, rozhodla se spojit se svým jedenáctiletým bratrem, který zůstal v Palestině. Tajně nadiktovala dopis a navštívila rodinu jistého muslima, neboť se dověděla, že dotyčný hodlá cestovat do Nazareta. Byla vyslechnuta s velkým porozuměním a soucitem. Její trápení, se kterým se svěřila, vyvolalo u hostitelů nevoli vůči křesťanskému vyznání. Muž ji vyzval, aby konvertovala k islámu. Miriam, však rozhodně odmítla a vyznala svou víru v Krista. Uražený muslim ji rozhořčeně srazil k zemi a prořízl hrdlo. Domnělou mrtvou zabalil do přikrývky a pohodil v temných uličkách. Stalo se tak v noci ze 7. na 8. září 1858. Miriam přišla k sobě, jak sama vyprávěla, v nějaké jeskyni, kde se o ni starala tajemná žena v modrém, jakoby řeholním, oděvu. Nikdy před tím ani potom se s touto ženou nesetkala.", "section_level": 2}, {"title": "Cesta k řeholnímu životu.", "content": "Po uzdravení ji tajemná ošetřovatelka odvedla do františkánského kláštera v Alexandrii. S doporučením od řeholníků se dívka chopila práce služebné postupně v několika rodinách. Poslední z nich rodina jménem Nagiar měla příbuzné ve Francii a Miriamě umožnila cestu do francouzského Marseille. Stalo se tak roku 1863. Osmnáctiletá dívka se v novém prostředí rozhodla pro řeholní život. Nejprve vstoupila do kláštera sester sv. Josefa v La Capelette na předměstí Marseille. Zde strávila dva roky jako postulantka. Do noviciátu však nebyla z vůle většiny kláštera přijatá. Ještě s jednou sestrou opustila tuto komunitu a útočiště nalezla v domě sester Karmelitek v Pau v Aquitanii. Do kláštera přišly 15. června 1867. 2. července vstoupila do noviciátu a přijala jméno Marie od Ukřižovaného Ježíše.", "section_level": 2}, {"title": "Zakládání klášterů.", "content": "Dalším významným mezníkem v životě \"malé Arabky\" byla v roce 1866 návštěva jistého misionáře z Indie. Požádal sestry o pomoc založit karmelský klášter v Mangalore. S finanční podporou belgického šlechtice Georga Nédonchela se v roce 1870 vypravila skupina šesti řeholnic, mezi nimiž byla i Marie, a tří kněží do Indie. Dlouhá cesta po souši i po moři si vyžádala nečekanou oběť. Tři sestry ze skupiny cestou zemřely. Zbytek skupiny přicestoval do Mangalore 19. listopadu 1870. O rok později 21. listopadu 1871 složila sestra Marie od Ukřižovaného Ježíše řeholní sliby. Hned na druhý den však došlo k nedorozumění s místním biskupem. Pojal podezření, že mimořádné extáze, které sestru Marii provázely, jsou předstírané. Nakonec pod biskupovým tlakem poslali představení sestru Marii zpět do Pau ve Francii. 5. listopadu 1872 dorazila do svého mateřského kláštera. Nadšení pro zakládání ji však neopustilo. Po návratu z Indie nepřestala snít o založení kláštera ve své rodné Palestině. Za pomoci vlivných přátel začala svou touhu uskutečňovat. V administrativním procesu schválení nového kláštera hrálo významnou roli vyjádření latinského patriarchy Jeruzaléma. Jeho postoj byl odmítavý a ovlivnil i názor Kongregace pro šíření víry. Jistý kardinál Franchi však odvážně navštívil samotného papeže Pia IX., seznámil jej se záměrem založit v Betlémě klášter Karmelitek. Papež spontánně souhlasil a sestrám i jejich dílu požehnal. Společenství zakladatelů tvořilo sedm sester, jedna novicka, dvě laické sestry, ke kterým patřila i malá Arabka. Pau opustili 20. srpna 1875 aby do Betléma dorazili 11. září 1875. Ubytovali se ve františkánském klášteře Casa Nova. Z okna řeholního domu upozornila sestra Marie na pahorek jako na místo budoucího kláštera. Základní kámen byl položen 24. března 1876. Důležité slovo při vedení stavby měla sestra Marie. Arabština byla jejím rodným jazykem, což velmi usnadnilo komunikaci s dělníky a tím i průběh stavby. 21. listopadu 1876 se sestry stěhovaly do svého nového a trvalého domova.", "section_level": 2}, {"title": "Konec života v rodné zemi.", "content": "Sestra Marie od Ukřižovaného Ježíše dál sebe samu pokládala za \"malé nic\". V očích druhých si přála zůstat \"malou Arabkou\". Přesto byla vnímána místními křesťany jako \"Al Kiddisa\" – svatá. Marie od Ukřižovaného Ježíše zemřela 26. srpna 1878 necelé dva roky po dobudování kláštera. Její ostatky byly pohřbeny v postranní kapli při vstupu do chóru klášterního kostela. Zemřela v pověsti svatosti. Papež Jan Pavel II. řeholnici blahořečil dne 13. listopadu 1983 v Římě.", "section_level": 2}, {"title": "Mystička.", "content": "Sestra Marie od Ukřižovaného Ježíše, ač nevzdělaná analfabetka, prožívala svůj vztah k Bohu v úrovni mystiky. Navenek se tento fenomén projevoval stigmaty, stavy extáze, levitacemi, prorockými vizemi. Tyto projevy byly nejbližším okolím vnímány velmi kriticky a opatrně. Svědčí o tom i konflikt, který měla s biskupem v Mangalore. Přesto uvedené mimořádné jevy v jejím životě byly nakonec uznány jako objektivně pozorované a dosvědčené.", "section_level": 1}], "src_summary": "Mariam Baouardy, : مريم بواردي , řeholním jménem Marie od Ukřižovaného Ježíše přezdívaná též malá Arabka byla řeckokatolická křesťanka melchitského ritu, řeholnice, členka řádu Karmelitek, zakladatelka karmelitánského kláštera v Mangalúru v Indii a v Betlémě v Izraeli, mystička.", "tgt_summary": "Mariam Baouardy (, or Mary of Jesus Crucified, 5 January 1846 – 26 August 1878), was a Discalced Carmelite nun of the Melkite Greek Catholic Church. Born to Greek Catholic Palestinian parents from the town of Hurfiesh in the upper Galilee, she was known for her service to the poor. In addition, she became a Christian mystic who suffered the stigmata, and has been canonized by the Catholic Church. Her path to canonization solidified on 6 December 2014 with the recognition of a final miracle needed for her canonization. In the consistory of 14 February 2015, Pope Francis announced that she would be canonized on 17 May 2015; she was canonized at the Vatican.", "id": 1823834}
{"src_title": "Katedrála svaté Cecilie (Albi)", "tgt_title": "Albi Cathedral", "src_document": [{"title": "Historie.", "content": "Dnešní katedrále předcházelo více kultovních staveb. První kostel zde vznikl ve 4. století a v roce 666 lehl popelem. V roce 920 byl zřízen nový kostel, který byl ve 13. století nahrazen současnou katedrálou. V roce 1282 biskup Bernard z Castanetu zahájil stavbu katedrály ve stylu cihlové gotiky. Stavba byla z větší části dokončena v roce 1383, přesto byly stavební práce definitivně ukončeny až v roce 1492. Ještě pod vlivem Albigenské křížové výpravy byla katedrála vybudována jako jednolodní stavba jako pevnost a mohla sloužit jako opevněný kostel. Její zdi jsou až šest metrů silné. V letech 1355-1366 byla postavena zvonice vysoká 78 metrů. Věž je v dolní části čtvercová se zaoblenými rohy. Novější osmiboká horní část pochází z let 1485-1492. Okolo střechy se nacházejí chrliče z bílého kamene.", "section_level": 1}, {"title": "Interiér.", "content": "V protikladu ke strohému zevnějšku je interiér katedrály bohatě umělecky vyzdoben. Italští umělci vytvořili fresky ve stylu rané renesance. Freska na klenbě je 97 m dlouhá a 28 m široká, což z ní činí největší dílo italské renesance ve Francii. Byla zhotovena v letech 1509-1512 umělci z Modeny a Bologne. Malba na západní stěně lodi představuje Poslední soud. Dílo neznámého franko-vlámského malíře z let 1474-1484 je jedním z nejvýznamnějších uměleckých děl pozdního středověku. Biskup Ludvík I. z Amboise nechal na konci 15. století postavit lektorium ve stylu flamboyantní gotiky. Varhany vytvořil v letech 1734-1736 Christophe Moucherel a v letech 1977-1981 je restauroval Bartoloméo Formentelli. Nástroj patří k největším a nejvýznamnějším barokním varhanám ve Francii.", "section_level": 1}], "src_summary": "Katedrála svaté Cecilie (fr. \"Cathédrale Sainte-Cécile\") je katolický katedrální kostel ve francouzském městě Albi, sídlo zdejšího arcibiskupa. Katedrála, která patří k největším cihlovým kostelům na světě, je zasvěcená svaté Cecilii. Má rovněž statut baziliky minor.", "tgt_summary": "The Cathedral Basilica of Saint Cecilia (French: \"Basilique Cathédrale Sainte-Cécile d'Albi\"), also known as Albi Cathedral, is the most important Catholic building in Albi, France and is the seat of the Catholic Archbishop of Albi. First built as a fortress in the aftermath of the Albigensian Crusade; begun in 1282 and under construction for 200 years, it is claimed to be the largest brick building in the world. In 2010 the cathedral was designated a UNESCO World Heritage Site.", "id": 971226}
{"src_title": "Cvija Lubetkinová", "tgt_title": "Zivia Lubetkin", "src_document": [{"title": "Biografie.", "content": "Narodila se v Polsku ve vesnici Byteń poblíž města Słonim (dnešní Bělorusko). Již jako mladá se dala k dělnicko-sionistickému hnutí. Později se stala členkou mládežnicko-sionistického hnutí Dror a v roce 1938 se stala členkou jeho výkonné rady. Když nacistické Německo a později Sovětský svaz v září 1939 napadli Polsko, podnikla nebezpečnou cestu ze Sověty okupované části země do Varšavy, kde se přidala k odboji.", "section_level": 1}, {"title": "Druhá světová válka.", "content": "V roce 1942 pomohla založit levicově-sionistický Antifašistický blok. Rovněž tak, jako jedna ze zakladatelů Židovské bojové organizace (ŻOB), působila ve varšavské židovské komunitní politické radě, známé jako Židovská národní komise (\"Żydowska Komitet Narodowy\"; ŻKN), a v Koordinační komisi, což byla zastřešující organizace sestávající z Židovské národní komise a nesionistického Bundu. V dobách, kdy se angažovala v podzemních aktivitách, se její jméno Cvija stalo kódovým označením pro Polsko, který v dopisech používaly různé odbojové skupiny uvnitř i vně Varšavského ghetta. Byla jednou z vůdčích osobností povstání ve varšavském ghettu a jedinou ženou ze 34 bojovníků, kteří přežili válku. Poté co 10. května odvedla skupinu přeživších bojovníků z ghetta varšavskými kanály, se i nadále zapojovala do odbojových aktivit ve Varšavě, kde se v roce 1944 zúčastnila varšavského povstání.", "section_level": 2}, {"title": "Poválečný život.", "content": "Po skončení války se angažovala pomoci přeživším holocaustu a pomáhala organizovat Brichu. Sama podnikla aliju do britské mandátní Palestiny v roce 1946. Provdala se za někdejšího velitele ŻOB, Jicchaka Zuckermana, a společně s ním a několika dalšími přeživšími bojovníky z ghetta a partyzány založila kibuc Lochamej ha-Geta'ot. V roce 1961 svědčila, podobně jako její manžel, v procesu s nacistickým válečným zločincem Adolfem Eichmannem. V letech 1966 až 1968 byla členkou vedení Židovské agentury. Zemřela v roce 1976. Její vnučka Roni Zuckermanová se v roce 2001 stala první stíhací pilotkou Izraelského vojenského letectva.", "section_level": 2}], "src_summary": "Cvija Lubetkinová ( Cywia Lubetkin, צביה לובטקין, krycí jméno: Celina; 1914 – 14. července 1976) byla jednou z vůdčích osob židovského podzemí v nacisty okupované Varšavě a jedinou ženou ve vrchním velení odbojové skupiny Židovská bojová organizace (ŻOB). Podařilo se jí přežít holokaust a v roce 1946 emigrovala do britské mandátní Palestiny.", "tgt_summary": "Zivia Lubetkin (, , , nom de guerre: Celina; 1914–1978) was one of the leaders of the Jewish underground in Nazi-occupied Warsaw and the only woman on the High Command of the resistance group Żydowska Organizacja Bojowa (ŻOB). She survived the Holocaust in German-occupied Poland and immigrated to Mandate Palestine in 1946, at the age of 32.", "id": 1173990}
{"src_title": "Konsolidace úvěrů", "tgt_title": "Debt consolidation", "src_document": [{"title": "Výhody konsolidace půjček.", "content": "Konsolidace půjček má mnoho výhod, díky který se o ní vyplatí uvažovat. Pokud si klient pořídil úvěry na koupi automobilu, nábytku či dalšího, a každý z nich platí zvlášť a u jiné instituce, jejich spojení mu přinese podstatné zjednodušení celé platby. Místo placení několika poplatků za úvěry bude platit jen jeden a místo platby několika společnostem zaplatí jen jedné. S tímto sloučením je často spojeno i snížení samotné splátky. Klient obvykle platí jednorázově a menší částku, než tomu bylo doposud při souhrnu všech plateb. Je proto možné ušetřit i značnou sumu peněz. Předností konsolidace bývá zpravidla i možnost individuálního nastavení jejich parametrů (výše splátek, doba splácení, nebo den, ke kterému budete splátku hradit). K zjištění, zda a nakolik se konsolidace opravdu vyplatí, existují kalkulačky konsolidace půjček. Ty lze najít na specializovaných finančních stránkách.", "section_level": 1}, {"title": "Nevýhody konsolidace půjček.", "content": "Nevýhodou může být skutečnost, že některé instituce, která klientovi konsolidaci umožní, mohou požadovat sankce za předčasné splacení úvěru. Měsíční poplatek se může zmenšit, ale prodlouží se doba splácení. Klient nejenže neušetří, ale nakonec zaplatí mnohem víc. Pokud má tedy klient stabilní příjem a splácení mu nečiní potíže, konsolidace pro něj nemusí být vhodné řešení. Tím je však obvykle v případě, kdy má problém se samotnou výší splátek.", "section_level": 1}, {"title": "Poskytovatelé konsolidace úvěru.", "content": "O sloučení úvěru do jednoho může klient požádat u většiny bankovních institucí a mnoha nebankovních společností. Každá z nich má trochu jiné podmínky, takže je vhodné si jejich nabídky před sloučením porovnat. Podmínky se liší i mezi nebankovními a bankovními společnostmi, přičemž nebankovní zpravidla nedosahují stejné úspory, ale umožňují snazší získání konsolidace. Jsou k bonitě klienta benevolentnější.", "section_level": 1}, {"title": "Sjednání konsolidace.", "content": "Ačkoliv poskytovatel konsolidace vychází z již existujících smluv klienta, a některé ověřovací kroky spojené s novou půjčkou proto může vynechat, klient se některým opětovným kontrolám nevyhne. Konsolidace je v podstatě pouze „další půjčkou“, která je poskytnuta jen za výhodnějších podmínek. Platí pro ni tedy veškeré pravidla platná pro klasickou půjčku: Znovu se zjišťuje aktuální bonita klienta, jeho pravidelný a dostatečný příjem a platební morálka. Novela zákona o spotřebním úvěru platná od 1. prosince 2016 „přikazuje“ bankám, aby si ověřily veškeré údaje o klientově finanční minulosti z bankovních i nebankovních registrů či registru SOLUS. Pokud je tedy zájemce o konsolidaci ve skluzu s některou splátkou, bude s největší pravděpodobností jeho žádost zamítnutá. Nejlepším řešením je v takovém případě nejprve splátky uhradit a vyčkat s žádostí o konsolidaci cca 2 měsíce. Tím se obnovená platební morálka promítne i do databáze bank. To samozřejmě neplatí pro situaci, kdy klient neuhradil např. tři po sobě jdoucí splátky za sebou, což mu bezpečně zajistí místo v registru dlužníků na min. další čtyři roky. Nejedná se však o jediný dlouhotrvající škraloup, který takto může získat. Jenže platební morálka není to jediné, co může klientovi vstoupit do cesty. Jednotliví poskytovatelé konsolidací mají další individuální podmínky pro to, které půjčky a úvěry povolí konsolidovat. Bez problémů lze obvykle sloučit různé spotřebitelské úvěry, bankovní půjčky, kreditní karty, kontokorenty a hypotéky. Narazit klient může při snaze slučovat úvěry od menších nebankovních poskytovatelů vystavených bez nutnosti ověření v registru dlužníků, leasingy, větší hypotéky nebo stavební spoření. Dále je pro konsolidaci obvykle třeba, aby klient splnil i tyto podmínky: • Klient musí mít minimálně dva úvěry/dluhy. Maximální počet není stanoven. • Splatnost dluhů nesmí být kratší než půl roku, popřípadě jeden rok. • Celková suma dluhů nesmí přesáhnout 500 000 Kč až 1 000 000 Kč, výjimečně banky umožňují sloučit půjčky v celkové hodnotě do 2 500 000 Kč (Komerční banka). • Celková suma dluhů nesmí být nižší než 50 000 Kč. V případě, že klient nesplní načrtnuté podmínky, není třeba házet flintu do žita. Existují i nebankovní instituce, které bývají benevolentnější, ačkoliv jejich podmínky jsou obvyklé méně výhodné a je podstatné, aby se s nimi klient zevrubněji seznámil.", "section_level": 1}], "src_summary": "Konsolidace úvěrů (slovo konsolidace pochází z latinského \"con\", dohromady, a \"solidus\", pevný; konsolidace tedy znamená upevnění, ustálení či urovnání), též konsolidace půjček, označuje sloučení více půjček do jedné. Má-li klient více půjček, vyčerpaný limit kontokorentu, čerpanou kreditní úvěrovou kartu atd., je výhodné všechny tyto pohledávky „konsolidovat“ do jedné, nové „zastřešující“ půjčky (úvěru), ze které jsou tyto všechny pohledávky uhrazeny a klient tak dosáhne mnoha výhod. U jednoho úvěru jde o změnu jeho podmínek. Velmi často se konsolidace úvěrů používá pro snížení měsíčních splátek (za cenu prodloužení doby splácení). Konsolidaci nabízejí nejen klasické bankovní instituce, ale je ji možné sjednat také u některých nebankovních společností.", "tgt_summary": "Debt consolidation is a form of debt refinancing that entails taking out one loan to pay off many others. This commonly refers to a personal finance process of individuals addressing high consumer debt, but occasionally it can also refer to a country's fiscal approach to consolidate corporate debt or Government debt. The process can secure a lower overall interest rate to the entire debt load and provide the convenience of servicing only one loan or debt.", "id": 804519}
{"src_title": "Dub marylandský", "tgt_title": "Quercus marilandica", "src_document": [{"title": "Charakteristika.", "content": "Dub marylandský je opadavý strom dorůstající výšky asi 6 až 15 metrů. Koruna je kulovitá, s nepravidelným okrajem. Borka je tlustá, téměř černá, rozpukaná na nepravidelné až hranaté bloky. Vnitřní borka je oranžová. Letorosty jsou v prvním roce plstnaté, ve druhém popelavě hnědé a lysé, asi 2 až 4 mm tlusté. Vrcholové pupeny jsou kuželovité až úzce vejčité, 5 až 10 mm dlouhé, v průřezu zřetelně pětihranné, hnědavě chlupaté. Listy jsou obvejčité až obkosníkovité, v horní části se 3 až 5 mělkými laloky, s 7 až 20 cm dlouhou a stejně širokou čepelí, na bázi srdčité až zaoblené, na vrcholu špičaté až tupé. Na okraji listu je 3 až 10 vrcholků zakončených osinkami. Listy jsou na líci tmavě zelené, lysé a lesklé, na rubu zvláště podél žilnatiny rezavě chlupaté, šupinaté nebo pýřité. Řapíky jsou 5 až 20 mm dlouhé, řídce až hustě chlupaté. Žaludy dozrávají druhým rokem, vyrůstají po 1 až 2, jsou široce vejcovité až eliptické, 12 až 20 mm dlouhé a 10 až 18 mm široké, často žíhané, asi z 1/3 až 1/2 kryté kuželovitou číškou. Číška je na vnitřní straně chlupatá, na vnějším povrchu pýřitá.", "section_level": 1}, {"title": "Rozšíření.", "content": "Dub marylandský je rozšířen ve východních a jihovýchodních oblastech USA. Roste na chudých mělkých půdách bez vápníku na mýtinách, pustých místech a záplavových územích, na narušených stanovištích, suťoviskách a suchých hřbetech kopců v nadmořských výškách do 900 metrů. Je to pomalu rostoucí dřevina. V západní části areálu se vyskytují stromy menšího vzrůstu s listy 5 až 7 cm dlouhými a na rubu v paždí žilek šedě plstnatými. Bývají rozlišovány jako \"Quercus marilandica\" var. \"ashei\". V oblastech společného výskytu se dub marylandský kříží s jinými duby ze sekce \"Lobatae\", zejména s dubem srpovitým (\"Q. falcata\"), dubem cesmínolistým (\"Q. ilicifolia\"), dubem celokrajným (\"Q. imbricaria\"), dubem vrbolistým (\"Q. phellos\"), dubem černým (\"Q. nigra\"), dubem sametovým (\"Q. velutina\") a druhy \"Q. buckleyi\" a \"Q. incana\".", "section_level": 1}, {"title": "Význam.", "content": "Dub marylandský je v Česku zřídka pěstován jako parková dřevina. Byl zaveden do Evropy v roce 1739. Je uváděn ze sbírek Pražské botanické zahrady v Tróji, z Arboreta Žampach, z pražské Stromovky a Arboreta Kostelec nad Černými lesy.", "section_level": 1}], "src_summary": "Dub marylandský (\"Quercus marilandica\") je nevysoký opadavý strom, pocházející z východních a jihovýchodních oblastí USA. V Česku je vzácně pěstován jako parková dřevina.", "tgt_summary": "Quercus marilandica, the blackjack oak, is a small oak, one of the red oak group \"Quercus\" sect. \"Lobatae\". It is native to the eastern and central United States, from Long Island to Florida, west as far as Texas, Oklahoma, and Nebraska. There are reports of a few isolated populations in southern Michigan, but these appear to represent introductions. \"Quercus marilandica\" is a small deciduous tree growing to tall, with bark cracked into rectangular black plates with narrow orange fissures. The leaves are long and broad, and typically flare from a tapered base to a broad three-lobed bell shape with only shallow indentations. They are dark green and glossy above, pubescent underneath, and often remain attached to the twigs through the winter after turning colors from red to brown in the fall. The acorn is small, long and broad; like other red oaks, it takes 18 months to mature.", "id": 1361778}
{"src_title": "Massimo D'Alema", "tgt_title": "Massimo D'Alema", "src_document": [{"title": "Biografie.", "content": "Jeho otcem byl komunistický politik Giuseppe D'Alema. To ho v mládí přivedlo do komunistického hnutí, v 70. letech byl předsedou Italské federace mladých komunistů (1975–1980). Později se stal členem Komunistické strany Itálie (PCI) a vedl komunistický deník L'Unità (1986–1989). V letech 1970–1976 byl za PCI radním v Pise, v letech 1985–1987 krajským zastupitelem v Apulii. Na počátku 90. let však došlo v komunistické straně, také v souvislosti se změnami ve východní Evropě, ke změnám a štěpení. D'Alema umírněnější část strany roku 1991 zformoval do strany Demokratická levicová strana (\"Partito Democratico della Sinistra\" – PDS). Roku 1998 byla transformována, posunuta ještě více do středu a nazvána Levicoví demokraté (\"Democratici di Sinistra\" – DS). Záhy pak vstoupila do široké předvolební levo-středové koalice Olivovník. Její úspěch D'Alemu vynesl až do pozice předsedy vlády. V ní, zřejmě aby smyl podezření, že jako bývalý komunista není loajální se západními velmocemi, zapojil Itálii do bombardování Jugoslávie jednotkami NATO roku 1999. Pravicová opozice Silvia Berlusconiho ho podpořila, velká část levice byla však znechucena, což přispělo k pádu jeho vlády. Do ní se vrátil znovu v levicovém kabinetu Romana Prodiho, kde získal post ministra zahraničí. A znovu ho krátce po nástupu do funkce zastihla velká mezinárodní krize, tentokrát libanonsko-izraelský konflikt roku 2006. D'Alema se rozhodl stát klíčovým prostředníkem ve sporu. Vyjednal vznik mezinárodních jednotek Unifil, na nichž se hojně podíleli Italové, a které oddělily Izrael a jednotky Hizballáhu. Pravicová opozice nicméně tento krok kritizovala jako „operaci kamikaze“, která uvrhne italské vojáky mezi dva mlýnské kameny.", "section_level": 1}], "src_summary": "Massimo D'Alema (* 20. dubna 1949) je italský sociálnědemokratický politik. Byl premiérem Itálie v letech 1998–2000 a ministrem zahraničních věcí v letech 2006–2008. Od roku 1996 je místopředsedou Socialistické internacionály.", "tgt_summary": "Massimo D'Alema (; born 20 April 1949) is an Italian politician who was the 53rd Prime Minister from 1998 to 2000. Later he was Deputy Prime Minister and Minister of Foreign Affairs from 2006 to 2008. He is also a journalist and served for a time as national secretary of the Democratic Party of the Left (PDS). Sometimes media refers to him as \"Leader Maximo\", due to his first name Massimo, but also for his dominant position in the left-wing coalitions during the Second Republic. Earlier in his career he was a member of the Italian Communist Party, and he was the first former communist to become prime minister of a NATO country and yet the only former communist prime minister of Italy.", "id": 1793880}
{"src_title": "Giuliano Amato", "tgt_title": "Giuliano Amato", "src_document": [{"title": "Biografie.", "content": "Vystudoval právo na univerzitě v Pise a na Kolumbijské univerzitě v New Yorku. Vyučoval ho poté na univerzitách v Modeně, Perugii, Florencii a Římě. Již jako student, roku 1958, vstoupil do Italské socialistické strany (PSI). Do parlamentu byl prvně zvolen roku 1983, do vlády roku 1987. V letech 1992–1993 otřásly italskou politickou scénou obří korupční skandály v souvislosti s akcí Čisté ruce (Mani pulite). Celá poválečná generace politiků z obou největších stran, Křesťanskodemokratické strany i PSI, byla zkompromitována a odstavena. Právě v té době byl Amato zvolen premiérem, neboť se jako jeden z mála politiků v žádných korupčních souvislostech neobjevil. Přesto ho aféra postihla, to když jeho vláda vydala poměrně nečekaně dekret, který všechny pravomoci vyšetřovat korupční systém převedl na policii (kontrolovanou vládou). Veřejnost tento krok nepřijala, byl pochopen jako pokus vyšetřování zhatit a po celé zemi se konaly protestní demonstrace. Prezident Oscar Luigi Scalfaro pak odmítl dekret podepsat a označil ho za protiústavní. Vinu na sebe vzal ministr spravedlnosti Giovanni Conso, nicméně i na Amatovi, jako významném právníkovi, ulpělo podezření, že chtěl akci Čisté ruce zastavit, což mu vzalo značný kus důvěry veřejnosti. V křesle premiéra čelil Amato ovšem i obřím ekonomickým problémům. Itálie byla v té době vyřazena z evropského peněžního systému a domácí měna lira musela být dvakrát devalvována. Amato provedl velmi razantní rozpočtové škrty a situaci zvládl, čímž položil základ budoucího přijetí eura. Jako výraz uznání byl pak v levicových vládách Massima D'Alemy jmenován několikrát do vedení ekonomických ministerstev. Vrátil se ještě jednou i na post premiéra (2000–2001). Poté se přesunul na evropskou úroveň a sehrál významnou úlohu v evropském integračním procesu. Spolu s bývalým belgickým premiérem Jean-Luc Dehaenem a bývalým francouzským prezidentem Valéry Giscard d'Estaingem byl pověřen tvorbou Smlouvy o budoucnosti Evropy a nakonec Evropské ústavy. Do italské politiky se vrátil v době, kdy Romano Prodi po čase sestavoval levicový kabinet. Zastal v něm roli ministra vnitra.", "section_level": 1}], "src_summary": "Giuliano Amato (* 13. května 1938, Turín) je italský sociálnědemokratický politik. Byl premiérem Itálie v letech 1992–1993 a 2000–2001. V letech 1987–1989 a 1999–2000 byl rovněž ministr národního pokladu, 1998–1999 ministr reforem, 2001 ministr vysokých škol, 2006–2008 ministr vnitra. Patřil k jedněm z hlavních tvůrců Evropské ústavy.", "tgt_summary": "Giuliano Amato (; born 13 May 1938) is an Italian politician who twice served as Prime Minister of Italy, first from 1992 to 1993 and again from 2000 to 2001. Later, he was Vice President of the Convention on the Future of Europe that drafted the European Constitution and headed the Amato Group. He is commonly nicknamed \"dottor Sottile\", (which means \"Doctor Subtilis\", the sobriquet of the Scottish Medieval philosopher John Duns Scotus, a reference to his political subtlety). From 2006 to 2008, he was the Minister of the Interior in Romano Prodi's government. On 12 September 2013, President Giorgio Napolitano appointed him to the Constitutional Court of Italy, where he has served since then.", "id": 96004}
{"src_title": "Národnostní menšiny v Číně", "tgt_title": "List of ethnic groups in China", "src_document": [{"title": "Historie menšin v ČLR.", "content": "V roce 1949, kdy se Komunistická strana Číny dostala k moci, tvořily menšiny v Číně méně než šest procent celkové populace A přestože čínská vláda vyvíjela silný nátlak na chanskou většinu, aby se držela politiky jednoho dítěte a naopak poskytuje menšinám v tomto směru výhody, podíl menšin na celkové populaci stoupá jen velmi pomalu. Nicméně za šest desetiletí trvání Čínské lidové republiky se postupně výrazně zvětšil. V roce 2010 menšiny tvořily už 8,49% obyvatel.", "section_level": 1}, {"title": "Politika čínské vlády vůči etnickým menšinám.", "content": "Přesto, že se tedy mohou zdát menšiny pro čínskou vládu nevýznamné, opak je pravdou. Jedním z důvodů je fakt, že většina menšin žije v oblastech okolo hranic a existují obavy, že sousední státy by této situace mohly využít a infiltrovat své příslušníky menšin mezi ty čínské a následně vyvolávat nepokoje. Další příčinou jsou obavy, že některé z menšin (a to zejména mongolská a kazašská), by se mohly stát základnou pro hnutí za znovusjednocení s jejich domovskou zemí (iredentismus). Oblasti obývané čínskými menšiny tvoří asi 60 % celkové plochy Číny, a jsou ve srovnání s oblastmi obývanými Chany, velmi řídce obydleny, a proto mají skvělý potenciál přijímat budoucí migranty. Nachází se zde přibližně 80 % zásob masa, mléka a zvířat na vlnu a oblast je i významným nalezištěm materiálních zdrojů. V době, kdy byl u moci Mao, byly oblasti osídlované čínskými menšinami pod drobnohledem komunistické strany, protože měly dokázat, že principy socialismu jsou aplikovatelné i v jiných oblastech, než jen v těch, osídlených chanskými Číňany. V několika posledních letech jsou oblasti osídlené čínskými menšinami, především díky svým krásným scenériím a možnosti vidět tradiční kulturu a umění menšin, vyhledávaným cílem turistů, a z toho důvodu nejsou ani dnes čínskou vládou přehlíženy.", "section_level": 1}], "src_summary": "Za národnostní menšiny v Číně jsou považovány nechanské národy a etnika žijící na území Číny, resp. Čínské lidové republiky (ČLR). Naprostou většinu, přes 91 %, obyvatelstva ČLR tvoří Chanové, oficiálně úřady ČLR uznávají 55 menšinových národů. Roku 2010 patřilo k národnostním menšinám 8,49 % obyvatelstva.", "tgt_summary": "Multiple ethnic groups populate China, the area claimed by both the People's Republic of China (China) and the Republic of China (Taiwan). The Han (汉) people are the largest ethnic group in mainland China. In 2010, 91.51% of the population were classified as Han (~1.2 billion). Besides the Han Chinese majority, 55 other ethnic (minority) groups are categorized in present China, numbering approximately 105 million people (8%), mostly concentrated in the bordering northwest, north, northeast, south and southwest but with some in central interior areas. The major minority ethnic groups in China are Zhuang (16.9 million), Hui (10.5 million), Manchu (10.3 million), Uyghur (10 million), Miao (9.4 million), Yi (8.7 million), Tujia (8.3 million), Tibetan (6.2 million), Mongol (5.9 million), Dong (2.8 million), Buyei (2.8 million), Yao (2.7 million), Bai (1.9 million), Korean (1.8 million), Hani (1.6 million), Li (1.4 million), Kazakh (1.4 million) and Dai (1.2 million). At least 126,000 people from Canada, the US and Europe are living in Mainland China. There are also undistinguished ethnic groups, for example: Chuanqing people (穿青人).", "id": 608516}
{"src_title": "Dub černý", "tgt_title": "Quercus nigra", "src_document": [{"title": "Popis.", "content": "Dub černý je opadavý až poloopadavý strom dorůstající výšky 20, řidčeji až 30 mterů. Koruna je okrouhlá, symetrická. Borka je šedavě černá, s mělkými nepravidelnými puklinami. Listy v domovině často vytrvávají na stromě do dalšího roku. Letorosty jsou tmavě hnědočervené, 1,5 až 2,5 mm tlusté, lysé. červenohnědé, vejcovité, Koncové pupeny jsou červenohnědé, 3 až 6,5 mm dlouhé, celé pýřité nebo v horní části hustě chlupaté. Listy jsou obkosníkovité nebo úzce obvejčité, řidčeji eliptické nebo vejčité, s 3 až 12 cm dlouhou a 1,5 až 6 cm širokou čepelí, na bázi klínovité až uťaté, řidčeji zaoblené, na vrcholu špičaté, zaoblené až tupé. Listy jsou celokrajné s jedinou osinkou na vrcholu nebo se 2 až 3 mělkými laloky v horní třetině čepele a s 2 až 5 osinkami, na líci lysé, na rubu lysé s výjimkou nepatrných chomáčků chlupů v paždí žilek. Řapíky jsou jen 2 až 9 mm dlouhé, lysé. Žaludy dozrávají 2. rokem, jsou široce vejcovité až kulovité, 9 až 18 mm dlouhé a stejně široké, do 1/4 až 1/3 kryté miskovitou číškou. Číška je z vnitřní strany stejnoměrně chlupatá, na vnějším povrchu pýřitá.", "section_level": 1}, {"title": "Rozšíření.", "content": "Dub černý je rozšířen v jihovýchodních oblastech USA. Typicky roste na vlhkých až mokrých stanovištích v nížinách a na říčních náplavech, vyskytuje se však na celé řadě různých biotopů s různými půdními typy, na pustých místech, písečných přesypech a svazích v nadmořských výškách do 450 metrů. Je to rychle rostoucí dřevina dožívající se stáří až 150 let. V oblastech společného výskytu se dub černý kříží s jinými duby ze sekce \"Lobatae\", zejména s dubem srpovitým (\"Quercus falcata\"), dubem marylandským (\"Q. marilandica\"), dubem vrbolistým (\"Q. phellos\"), dubem sametovým (\"Q. velutina\") a duby \"Q. incana\", \"Q. laevis\" či \"Q. shumardii.\"", "section_level": 1}, {"title": "Význam.", "content": "Dub černý byl zaveden do Evropy v roce 1724. V Česku je pěstován jen vzácně. Je uváděn z Arboreta Žampach.", "section_level": 1}], "src_summary": "Dub černý (\"Quercus nigra\") je opadavý až poloopadavý strom až 30 metrů vysoký. Pochází z jihovýchodních oblasti USA, kde roste zejména na vlhkých stanovištích. V Česku je pěstován výjimečně.", "tgt_summary": "Quercus nigra, the water oak, is an oak in the red oak group (\"Quercus\" sect. \"Lobatae\"), native to the eastern and south-central United States, found in all the coastal states from New Jersey to Texas, and inland as far as Oklahoma, Kentucky, and southern Missouri. It occurs in lowlands and up to 450 m (1500 ft) altitude.", "id": 2423020}
{"src_title": "Televizní zkušební obrazec", "tgt_title": "Test card", "src_document": [{"title": "Zkušební obrazec pro černobílý obraz.", "content": "Černobílý obrazec obsahuje škálu od bílé k černé (tedy např. 0 % černé, 25 % černé, 50 % černé, 75 % černé a 100 % černé). Dále jsou zde geometrické obrazce (kružnice, čtvercová síť), sbíhající se úsečky pro kontrolu vertikálního a horizontálního rozlišení. Zvukový doprovod pro obrazec obsahoval tón o kmitočtu 1 kHz nebo běžné rozhlasové vysílání.", "section_level": 1}, {"title": "Zkušební obrazec pro barevný obraz.", "content": "Moderní barevný obrazec kromě geometrických obrazců a stupňů šedé obsahuje navíc všechny základní barevné složky RGB (Red - červená, Green - Zelená a Blue - modrá) a doplňkové barvy CMY (Cyan - azurová, Magenta - purpurová, Yellow - žlutá), dále barevné přechody a takzvanou „pleťovou“ barvu pro správné nastavení barevné sytosti. Síť v obrazci sloužila k nastavení konvergence paprsků a byla jedním z nejpoužívanějších elementů kontrolního obrazce. Modré a červené klíny sloužily k vyrovnání pracovních bodů diskriminátorů a doladění úrovně černé.", "section_level": 1}, {"title": "Zkušební obrazec v tuzemském TV vysílání.", "content": "Tehdejší Československá televize začala své pravidelné veřejné vysílání v roce 1953. Z této doby je první „monoskop“ s nápisem „ČS. TELEVISE“, který byl později mírně změněn a nápis nahrazen nápisem „ČESKOSLOVENSKO“. Zvukovým doprovodem pro obrazec byla stanice Hvězda Československého rozhlasu. Tehdejší televizory (50. léta) vyžadovaly zapnutí asi 20 minut před začátkem vysílání, aby se mohlo provést doladění obrazu podle návodu. Barevné vysílání zahájila ČST v roce 1970, původně pořizované technologie na „německou“ normu PAL však musela z politických důvodů rychle nahradit technologiemi podle „francouzské“ normy SECAM s postupným přenosem barev, kterou preferoval Sovětský svaz, a to samozřejmě znamenalo i zavedení nového zkušebního obrazce. Brzy se však prokázalo, že norma SECAM není vhodná pro studiové zpracování a tak i když z politicko-ekonomických důvodů musela norma SECAM zůstat pro distribuci pozemního vysílání, mohla ČST od 80. let veškerou studijní techniku postupně přestavět na normu PAL, takže se změnil i zkušební obrazec. Do pozemního vysílání se norma PAL dostala počátkem 90. let. V současnosti (2020) již téměř všechny české televizní stanice vysílají nepřetržitě 24 hodin. Jednou z výjimek byla TV Prima, která vysílala v nočních hodinách zjednodušený zkušební obrazec.", "section_level": 1}], "src_summary": "Televizní zkušební obrazec je obraz složený z geometrických tvarů různých barev, který slouží k nastavení televizní kamery, TV monitoru a televizního přijímače. Pomocí obrazce se kontroluje rozlišovací schopnost vodorovného i svislého rozkladu obrazu, jas, kontrast, geometrické zkreslení, barevné nastavení, přesnost synchronizace atd. Přes zdánlivou jednoduchost představují obrazce zcela komplexní nástroj pro velmi přesné naladění všech částí řetězce. V počátcích televizního vysílání totiž bývalo zvykem, že televizory osazené elektronkami (bez pomocné elektroniky, která zajišťuje vyrovnávání geometrie obrazu) bylo nutno po zapnutí seřídit a toto seřízení několikrát zopakovat v průběhu sledování programu. Proto vznikly zkušební obrazce, které bývaly generovány speciální elektronkou zvanou monoskop. V běžné češtině se pak tento původní název elektronky stal synonymem i pro samotný obrazec bez ohledu na to, zda byl obrazec pouze snímán kamerou z papírové předlohy nebo byl generovaný elektronicky. V dnešním vysílání se se zkušebním obrazcem setkáme jen výjimečně: nové televizní přijímače s plochými obrazovkami, integrovanými obvody a mikroprocesory nepotřebují složité nastavování. Opravny televizorů mají dnes svůj vlastní elektronický generátor obrazce a většina televizních stanic vysílá nepřetržitě 24 hodin.", "tgt_summary": "A test card, also known as a test pattern or start-up/closedown test, is a television test signal, typically broadcast at times when the transmitter is active but no program is being broadcast (often at sign-on and sign-off). Used since the earliest TV broadcasts, test cards were originally physical cards at which a television camera was pointed, and such cards are still often used for calibration, alignment, and matching of cameras and camcorders. Test patterns used for calibrating or troubleshooting the downstream signal path are these days generated by test signal generators, which do not depend on the correct configuration (and presence) of a camera, and can also test for additional parameters such as sync, frames per second, and frequency. Digitally generated cards allow vendors, viewers and television stations to adjust their equipment for optimal functionality. The audio broadcast while test cards are shown is typically a sine wave tone, radio (if associated or affiliated with the television channel) or music (usually instrumental, though some also broadcast with jazz or popular music). More recently, the use of test cards has also expanded beyond television to other digital displays such as large LED walls and video projectors.", "id": 2038778}
{"src_title": "Agranulocytóza", "tgt_title": "Agranulocytosis", "src_document": [{"title": "Upřesnění pojmu.", "content": "Agranulocytóza → řecká předpona a = bez + granulocyt + óza= počeštělé osis = nemoc, choroba Ačkoliv název odkazuje k úplnému chybění granulocytů (řecká předpona a), není pro diagnostické účely nulová hladina požadovaná. U pojmenování agranulocytóza může dojít k pojmovému zmatení, protože koncovka -osis (óza) může odkazovat ke zmnožení (nikoliv k poklesu) - viz např. leukocytóza = chorobné zmnožení bílých krvinek. Tam, kde chceme vyjádřit pokles množství vybrané krevní buňky, přidáváme koncovku -penie (např. neutropenie = pokles počtu neutrofilů; leukopenie = pokles počtu bílých krvinek) ke kořenu (lemma) názvu dané krevní buňky. Z etymologického hlediska by tedy bylo správné nemluvit o agranulocytóze, ale o granulopenii (jde o alternativní pojmenování). Nicméně, zdravotnická odborná veřejnost po celém světě má pro stavy kritického poklesu granulocytů v krvi termín agranulocytóza již zažitý. Připomeňme, že agranulocytóza bývá často zaměňována s neutropenií (pokles pod 500 neutrofilů na jeden mm³), protože pokles granulocytů vždy koreluje s poklesem neutrofilů jako nejvíce zastoupených granulocytů. Správné je ale oba pojmy rozlišovat, protože agaranulocytóza zahrnuje rovněž další granulocyty: bazofily a eozinofily. U nich se v případě jejich kritického poklesu mluví o vzácné eozinopenii a velmi vzácné bazopenii.", "section_level": 1}, {"title": "Příznaky onemocnění.", "content": "Agranulocytóza může probíhat bezpříznakově, nebo se může projevit náhlou horečkou, zimnicí a bolestmi v krku. Infekce různých zasažených orgánů může mít velmi rychlý nástup (např. zápal plic (pneumonie), infekce močového ústrojí aj.). Může se rovněž velmi rychle rozvinout sepse (otrava krve). Neutropenie a aganulocytóza jsou často ve spojení s nemocemi ústního ústrojí, takže mezi její příznaky patří: krvácení z dásní, zvýšená tvorba slin (hypersalivace), zápach z úst (halitóza), narušení okostnicových vazivových tkání.", "section_level": 1}, {"title": "Příčiny.", "content": "Velké množství léčiv může zapříčinit vznik agranulocytózy. Patří sem: některá antiepileptika, léčiva proti zvýšené činnosti štítné žlázy (karbimazol, thiamazol, propylthiouracil), antibiotika (penicilin, chloramfenikol, cotrimoxazol), cytostatika, zlato, nesteroidní antiflogistika (indometacin, naproxen, fenylbutazon, metamizol, antidepresiva (mirtazapin)) a některá antipsychotika (atypické neuroleptikum klozapin). V případě klozapinu je agranulocytóza natolik závažným vedlejším účinkem, že jeho uživatelé v USA a Kanadě musí být registrování v tamějším národním monitorovacím systému, aby byla zajištěna pravidelná kontrola počtu bílých krvinek a absolutního počtu neutrofilů (ANC = Absolute Neutrophil Count). Ačkoliv projevy agranulocytózy mívají osobitý, individuálně rozličný charakter, odborníci doporučují, aby pacienti, kteří užívají vybraná riziková léčiva, byli upozornění na základní symptomy agranulocytózy (vysoká horečka, bolesti v krku aj.)", "section_level": 1}, {"title": "Diagnóza.", "content": "Stanovení diagnózy agranulocytózy vyžaduje krevní testy, pomocí nichž lze stanovit množství granulocytů (zkoumá se krevní obraz, krevní nátěr; počítá se krevní diferenciál = rozpočet bílých krvinek na jistou objemovou jednotku). Důležité je rovněž vyšetření kostní dřeně, při kterém se zkoumá počet vyzrálých krevních buněk ve vztahu k jejich prekurzorům. Vyšetření kostní dřeně může v případě chybějících neutrofilů odhalit, že vlastní chybějící počet je zastoupen v některých předchozích vývojových stupních granulocytu či je mezi ně rozdělen (viz krvetvorba). Vývojová řada granulocytu je následující: (myeloblast → promyelocyt → myelocyt → metamyelocyt → granulocyt). Přesné vyšetření krve je samozřejmě důležité z důvodů diferenciální diagnostiky, tj. zjištění, zda projevy onemocnění nesouvisí s jiným onemocněním jako např.: aplastická anémie, paroxymální (záchvatovitá) noční hemoglobinurie (onemocnění, při kterém je povrch červených krvinek citlivý ke komplementu, takže jsou napadány jako cizorodé a rozpouštěny-hemolýza), myelodysplazie a leukémie (nádorové zmnožení bílých krvinek, které vyvolává silnou reakci na infekční podněty, a proto může mít paradoxně stejný průběh jako samotná agranulocytóza).", "section_level": 1}, {"title": "Léčba.", "content": "Pokud příznaky chybí, ale agranulocytóza je prokázána, musí být odstraněný vnější příčiny (např. medikace). Dále musí být nemocný poučen o možných příznacích (horečka) onemocnění. Pravidelný monitoring krve je samozřejmostí. Pokud je přítomná infekce, nasazují se dle vyhodnocení závažnosti průběhu antibiotika (jsou to právě bakteriální infekce, které nemocné s agranulocytózou nejvíce ohrožují, protože neutrofily, které zajišťují fagocycytózu bakterií, chybí). Nasazen bývá širokospektrý penicilin se složkou zabraňující rezistenci jako např. piperacilin+tazobactam nebo tikarcilin+kyselina klavulanová. Dále lze použít: cefalosporinové antibiotikum ceftazidim nebo kombinaci meropenemu s gentamicinem či amikacinem. V případě, že horečka přetrvává i po 4-5 dnech a infekční příčina nebyla identifikována, dochází ke změně antibiotické medikace směrem ke glykopeptidovým antibiotikům (např. vankomycin, daptomycin) a následně je přidáno antifungicidní (protiplísňové) léčivo (např. amfotericin B). Pro obnovení normálního množství granulocytů se využívá rekombinací připravený růstový cytokin G-CSF (filgrastim), který povzbuzuje resp. urychluje syntézu nových granulocytů. Použití krevní transfuze je sice možné, ale vzhledem k tomu, že v cirkulující krvi přežívají granulocyty 10 h. (cca 24 h. ve slezině a jiných tkáních), lze očekávat pouze krátkodobý efekt, který je spojen s možnými riziky transfuzní procedury.", "section_level": 1}], "src_summary": "Agranulocytóza je krevní (hematologické) onemocnění, které je důsledkem kritického poklesu granulocytů, což je druh bílých krvinek (leukocytů). Granulocyty jsou nazývány podle obsahu zrnčitých (granulových) struktur, obsahující látky, které mají funkce v imunitní odpovědi organizmu. Nejčastěji postiženým granulocytem je obvykle neutrofil, v takovém případě mluvíme o neutropenii. Neutrofil je nejpočetnějším granulocytem vůbec. Mezi další postižitelné granulocyty náleží bazofil a eozinofil. Závažnost agranulocytózy tkví v tom, že výrazný pokles zejména neutrofilů způsobuje snížení imunitní odpovědi organizmu zejména proti bakteriálním infekcím. Granulocyt neutrofil se totiž mj. podílí na pohlcování tj. fagocytóze infekčních mikroorganismů. O agranulocytóze mluvíme, když součet všech granulocytů v 1 mm³ poklesne pod 100 (viz krevní obraz a krevní diferenciál). Taková hodnota znamená, že množství granulocytů pokleslo pod 5 % jejich normální hodnoty. Agranulocytóza, která se vyskytne sama o sobě, tj. bez spojení s jiným onemocněním, může být důsledkem reakce organismu na určitá léčiva (autonomní agranulocytóza, léková agranulocytóza).", "tgt_summary": "Agranulocytosis, also known as agranulosis or granulopenia, is an acute condition involving a severe and dangerous leukopenia (lowered white blood cell count), most commonly of neutrophils, and thus causing a neutropenia in the circulating blood. It is a severe lack of one major class of infection-fighting white blood cells. People with this condition are at very high risk of serious infections due to their suppressed immune system. In agranulocytosis, the concentration of granulocytes (a major class of white blood cells that includes neutrophils, basophils, and eosinophils) drops below 200 cells/mm³ of blood.", "id": 88888}
{"src_title": "Dub Muehlenbergův", "tgt_title": "Quercus muehlenbergii", "src_document": [{"title": "Charakteristika.", "content": "Dub Muehlenbergův je opadavý strom dorůstající výšky až 30 metrů, příležitostně však roste zejména na suchých stanovištích jen jako keř asi 3 metry vysoký. Borka je tenká, šedá a odlupuje se v plátcích. Letorosty jsou hnědavé, 1,5 až 3 mm tlusté, řídce jemně chlupaté, brzy olysávající, ve druhém roce šedé. Pupeny jsou hnědé až červenohnědé, téměř kulovité až široce vejcovité, 20 až 40 mm dlouhé, na vrcholu tupé. Listy jsou kožovité, obvykle obvejčité, řidčeji kopinaté nebo obkopinaté, s 5 až 15 cm dlouhou a 74 až 8 cm širokou čepelí, na bázi uťaté až klínovité, na okraji pravidelně zvlněné, zubaté až mělce laločnaté, na vrcholu krátce zašpičatělé až špičaté. Laloky i zuby jsou zaoblené nebo zašpičatělé. Řapíky jsou 10 až 30 mm dlouhé. Žilnatina je tvořena obvykle 10 až 14 páry postranních žilek. Listy jsou na líci lysé a leskle zelené, na rubu světle zelené až nasivělé, s roztroušenými nenápadnými přitisklými hvězdovitými chlupy. Na podzim se listy barví do žlutých tónů a rychle hnědnou. Žaludy dozrávají v prvním roce, jsou jednotlivé nebo po dvou, téměř přisedlé nebo na až 8 mm dlouhé stopce, světle hnědé, protáhlé až vejcovité, 15 až 20 mm dlouhé a 10 až 13 mm široké, do 1/4 až 1/2 kryté polokulovitou až mělce pohárkovitou číškou s krátce stejnoměrně šedě chlupatými šupinami.", "section_level": 1}, {"title": "Rozšíření.", "content": "Dub Muehlenbergův je rozšířen ve východní polovině USA a v izolovaných arelách i v Mexiku. Roste ve smíšených opadavých lesích a křoviskách v nadmořských výškách do 2300 metrů. V některých oblastech je jeho výskyt omezen na severní svahy hor nebo poříční biotopy na západní straně horského masívu. Vyhledává zásadité vápenaté půdy, na jiných substrátech roste výjimečně. Je to jeden z nejrozšířenějších druhů stromů v Severní Americe.", "section_level": 1}, {"title": "Rozlišovací znaky.", "content": "Dub Muehlenbergův náleží spolu s dubem košíčkatým (\"Quercus prinus\"), dubem křovitým (\"Q. prinoides\"), dubem horním (\"Quercus montana\") a dubem Michauxovým (\"Q. michauxii\") do skupiny několika velmi podobných severoamerických dubů, které je mnohdy obtížné navzájem bezpečně rozlišit. Keřovitě rostoucí dub Muehlenbergův lze snadno zaměnit s dubem křovitým (\"Quercus prinoides\"), který však vyhledává jiné typy stanovišť a půd, klonálně se rozrůstá a je plodný již při nízkém vzrůstu.", "section_level": 1}, {"title": "Význam.", "content": "Severoameričtí indiáni používali nálev z dubu Muehlenbergova k zastavení zvracení. Žaludy dubu Muehlenbergova jsou jedlé. V Česku je tento dub zřídka pěstován jako parková a sbírková dřevina. Je uváděn z Dendrologické zahrady v Průhonicích, Pražské botanické zahrady v Tróji a z Arboreta Žampach. Vysazen je i v Botanické zahradě a arboretu MU v Brně.", "section_level": 1}], "src_summary": "Dub Muehlenbergův (\"Quercus muehlenbergii\") je opadavý strom až 30 metrů vysoký, na suchých stanovištích nezřídka jen keř. Pochází z východních oblastí Severní Ameriky, kde je to jeden z nejvíce rozšířených druhů listnatých stromů. V Česku je zřídka pěstován jako parková a sbírková dřevina.", "tgt_summary": "Quercus muehlenbergii, the chinkapin or chinquapin oak, is a deciduous species of tree in the white oak group (\"Quercus\" sect. \"Quercus\"). The species was often called \"Quercus acuminata\" in older literature. \"Quercus muehlenbergii\" (often misspelled as \"muhlenbergii\") is native to eastern and central North America. It ranges from Vermont to Minnesota, south to the Florida panhandle, and west to New Mexico in the United States. In Canada it is only found in southern Ontario, and in Mexico it ranges from Coahuila south to Hidalgo.", "id": 650279}
{"src_title": "Klarithromycin", "tgt_title": "Clarithromycin", "src_document": [{"title": "Vznik a vývoj.", "content": "Klarithromycin byl vynalezen v roce 1970 výzkumníky japonské farmaceutické společnosti Taisho Pharmaceutical, a to díky snaze najít variantu erythromycinu, která by byla odolnější v kyselém prostředí zažívacího ústrojí. Tím mělo dojít k lepší snášenlivosti oproti erytromycinu ve smyslu menších žaludečních potíží. Fa Taischo registrovala klarithromycin okolo roku 1980 a v roce 1991 uvedla na japonský trh klarithromycin jako léčivý přípravek pod názvem Clarith. Ve spolupráci s firmou Abbott Laboratories bylo léčivo zaregistrováno a následně v říjnu roku 1991 po schválení FDA (dohledový úřad USA, který schvaluje a kontroluje pohyb léčivých a potravinářských výrobků) uvedeno pod názvem Biaxin na americký trh. Jako generikum se klarithromycin v USA a v Evropě rozšířil v letech 2004 až 2005.", "section_level": 1}, {"title": "Mechanismus účinku.", "content": "Klarithromycin (stejně jako ostatní makrolidová antibiotika) působí inhibicí biosyntézy proteinů citlivé bakterie (viz proteosyntéza). Tím, že se váže uvnitř citlivých bakterií na ribozomální podjednotku 50S, zabraňuje translaci pomocí tRNA jejich peptidů. Fakticky tak dochází k blokování peptidyltransferázy a rovněž k zamezení ribozomální translokace.", "section_level": 1}, {"title": "Mechanismus rezistence.", "content": "Mechanismy rezistence klarithomycinu jsou obdobné jako u ostatních makrolidů. Zahrnují: Rezistence může být vyvolána selekčním tlakem, pokud je užívání antibiotika (nejen klarithromycinu) dlouhodobé, nebo může být infekce způsobena kmenem bakterie, který je již geneticky vybaven rezistenčními mechanismy proti makrolidům (tzv. konstituční rezistence). V případě makrolidů hraje aktivní rezistenční roli \"erm\"(B) gen. Mezi klarithromycinem, erythromycinem a azithromycinem existuje úplná zkřížená rezistence, což znamená, že pokud neúčinkuje proti infekci např. erytromycin, nemá smysl ostatní dvě antibiotika nasazovat (vlastně musí být použito antibiotikum z jiné skupiny). Stafylokoky rezistentní na methicilin a \"Streptococcus pneumoniae\" rezistentní na penicilin jsou rovněž rezistentní na makrolidy jako je klarithromycin.", "section_level": 2}, {"title": "Farmakokinetika.", "content": "Na rozdíl od erytromycinu je klarithromycin stabilní v kyselém prostředí zažívacího ústrojí. K vlastní léčivé látce nemusejí být přidávány pomocné látky, které by zajistily stabilitu v kys. prostředí, což usnadňuje vstřebávání (absorpci). Dobrá tolerance kyselého prostředí se rovněž podílí na dobrém pronikání tohoto antibiotika do bílých krvinek, nazývaných fagocyty. Právě v místě zánětu se fagocyty vyskytují a pomáhají tím, že mj. pohlcují cizorodé mikroorganismy. Klarithromycin tím, že se dobře vstřebává do fagocytů, může skrze jejich putování k postižené tkáni, dobře působit v místě zánětu, kde je v rámci fagocytózy uvolňován. Tento farmakokinetický důsledek způsobuje dobré pronikání léčiva do postižených tkání. Koncentrace klarithromycinu v tkáních je desetkrát větší než v plazmě. Nejvyšších koncentrací je dosaženo v plicích a játrech.", "section_level": 1}, {"title": "Metabolismus.", "content": "Klarithromycin podléhá rychlé metabolizaci při prvním průchodu játry (first-pass hepatic metabolism). Ale vzhledem k tomu, že vzniklý metabolit 14-hydroxy klarithromycin vykazuje téměř dvojnásobnou terapeutickou efektivitu a má skoro dvojnásobný vylučovací poločas oproti mateřské látce, nemá výrazný first-pass efekt záporný vliv na účinnost. Eliminace léčiva probíhá cca z jedné třetiny močí a ze dvou třetin stolicí. Biologická dostupnost je 50 %.", "section_level": 1}, {"title": "Vedlejší účinky.", "content": "Mezi nejčastější vedlejší účinky patří potíže spojené se zažívacím ústrojím: bolesti břicha, dyspepsie, průjmy, žaludeční nevolnost, bolesti hlavy, změny vnímání chuti a vůní či kovová pachuť v ústech. Díky potlačení přirozených soutěživých vztahů mezi bakteriemi v dutině ústní, které je obecným důsledkem užívání antibiotik, může dojít v ústní dutině k rozvoji kandidózy nazývané moniliáza. Mezi vzácnější vedlejší účinky patří: závratě, psychiatrické potíže (halucinace, úzkosti, noční můry), organická psychóza (velmi vzácně), snížení počtu leukocytů, vyrážky. Ojediněle byly hlášeny účinky jako žloutenka, jaterní či ledvinové selhání. Ve studii CLARICOR byly nalezena souvislost mezi krátkodobým užíváním klarithromycinu a srdečním selháním s fatálním koncem u pacientů se stabilizovaným srdečním onemocněním, kteří nebyli léčeni přípravky na bázi statinů. Bližší rozpis vedlejších účinků a jejich pravděpodobnostně-frekvenční roztřídění lze najít třeba zde. Klarithromycin může dát pozitivně falešný výsledek testu na přítomnost kokainu v moči. Souběžné užívání klarithromycinu s léčivy, které snižují cholesterol a jsou na bázi statinů, může vyvolat svalovou bolest.", "section_level": 1}, {"title": "Kontraindikace.", "content": "Klarithromycin musí být obezřetně dávkován či vyloučen u pacientů, kteří trpí jaterním či ledvinovým onemocněním. Pozornost je třeba v případě srdečních potíží (např. prodloužený QT interval, bradykardie). Rovněž elektrolytová nerovnováha krve (např. nízká hladina sodíku či draslíku v krvi) může být kontraindikací klarithromycinu. Mezi problémy kontraindikace patří i různé nevhodné interakce s jinými léčivy. Každý lékař, který předepisuje dané léčivo by měl znát všechna ostatní léčiva užívaná na předpis i bez něho. Klarithromycin je téměř vždy kontraindikován u pacientů nemocných HIV, protože může dojít k výrazným interakcím s vybranými virostatiky. Další kontraindikací je těhotenství a alergie na klarithromycin či jiné makrolidy). Společné užívání serotoninového anxiolytika buspiron (např. Buspar) může vyvolat tzv. serotoninový syndrom. Klarithromycin ve spojení s antiepileptikem karbamazepin, může prudce zvýšit hladinu tohoto antiepileptika v krvi a zesílit jeho vedlejší účinky, mezi které patří zejména dvojité vidění, slabost a nevolnost. Tato kombinace rovněž může snížit hladinu sodíku v séru (hyponatremie). Proto u pacientů s epilepsií, kteří užívají karbamazepin je toto antibiotikum vždy kontraindikováno.", "section_level": 1}, {"title": "Obchodní názvy.", "content": "Tučně vybarvené jsou názvy těch přípravků, které jsou dostupné V ČR", "section_level": 1}], "src_summary": "Klarithromycin je antibiotikum ze skupiny makrolidů příbuzné erythromycinu, s nímž sdílí i podobné spektrum antibakteriálního účinku. Mimo toto sdílené spektrum jsou vůči němu citlivé i kmeny \"Mycobacterium avium\", \"M. leprae\" (původce lepry) a některé další atypické mykobakterie. Mezi jeho hlavní indikace patří léčba bakteriálních infekcí horních i dolních cest dýchacích (zánět hltanu (faryngitida), zánět krčních mandlí (tonzilitida), zánět vedlejších nosních dutin (sinusitida), akutní i chronický zánět průdušek (bronchitida), zápal plic (pneumonie) včetně atypické pneumonie způsobené Chlamydophila pneumoniae). Dále je vhodný k léčbě kožních infekcí (dermatitida), legionelózy (onemocnění jehož původcem jsou bakterie z rodu \"legionella\"), žaludečních vředů se zjištěnou přítomností Helicobacter pylori a také lymeské boreliózy.", "tgt_summary": "Clarithromycin, sold under the brand name Biaxin among others, is an antibiotic used to treat various bacterial infections. This includes strep throat, pneumonia, skin infections, \"H. pylori\" infection, and Lyme disease, among others. Clarithromycin can be taken by mouth as a pill or liquid. Common side effects include nausea, vomiting, headaches, and diarrhea. Severe allergic reactions are rare. Liver problems have been reported. It may cause harm if taken during pregnancy. It is in the macrolide class and works by decreasing protein production of some bacteria. Clarithromycin was developed in 1980 and approved for medical use in 1990. It is on the World Health Organization's List of Essential Medicines, the safest and most effective medicines needed in a health system. Clarithromycin is available as a generic medication. The wholesale cost in the developing world is between US$0.13 and $0.79 per dose. In the United States it is moderately expensive at $50–100 for a course of treatment. It is made from erythromycin and is chemically known as 6-O-methylerythromycin.", "id": 471244}
{"src_title": "Winifred Marjorie Wagner", "tgt_title": "Winifred Wagner", "src_document": [{"title": "Život.", "content": "Winifred vyrůstala v anglickém sirotčinci. Později ji adoptoval vzdálený německý příbuzný Karl Klindworth s manželkou. Právě přes svého nevlastního otce se seznámila se světem Wagnerových oper a také s jeho rodinou. V roce 1914 se seznámila se Siegfriedem Wagnerem, kterého si záhy vzala. V krátké době Winifred porodila 4 děti, poté došlo mezi manželi k vzájemnému odloučení způsobenému zejména Siegfriedovou homosexualitou. V roce 1925 poprvé navštívil bayreuthský hudební festival Adolf Hitler a o rok později se Winifred stala členkou NSDAP. Byla známá (mimo jiné) také tím, že řídí auto, a dělala řidiče svému manželovi. A nejen svému manželovi – také Adolfu Hitlerovi se kterým si tykala a říkala mu „Wolf“. Když zemřel Winifredin manžel Siegfried, požádal ji Hitler o ruku (dokonce dvakrát). Ta ho však odmítla s důvodem, že žena jejího postavení (řídila hudební slavnosti v Bayreuthu) potřebuje muže s určitým (tj. vyšším) postavením. Po roce 1933, když se stal říšským kancléřem, se jí již nedvořil. Hitler do Bayreuthu pravidelně jezdil, ale vztah mezi ním a Winifred se postupně rozpadal. Přesto po roce 1945 nedokázala Winifred uvěřit, že se oženil s Evou Braunovou. Po válce se otázka její viny či neviny projednávala před soudem. Winifred uvedla, že s Hitlerem nikdy neměla intimní styky. Byla odsouzena k 450 dnům zvláštních prací a odejmutí 60 % majetku. Winifred Wagner se nikdy nepodařilo denacifikovat. Ještě před svou smrtí vzpomínala na Hitlera jako na velkého přítele, kterého měla ráda. V této souvislosti je ale třeba zmínit, že si v životě několikrát na Hitlerovi vyžádala výjimky pro určité osoby, které měly být národněsocialistickým režimem zavřeny (nebo přímo zlikvidovány) a on jí v tomto vyšel několikrát vstříc (šlo např. o slavného tenora Maxe Lorenze, který byl homosexuál a navíc měl za manželku Židovku). Ne všichni členové Wagnerovy rodiny však „vyli s Vlkem“. Winifredina dcera Friedelind emigrovala a vnuk Gottfried Wagner o řadu let později napsal knihu \"„Kdo nevyje s Vlkem“\" (rozumějme s Hitlerem).", "section_level": 1}], "src_summary": "Winifred Marjorie Wagner, rozená Williams, adoptovaná Klindworth (23. června 1897, Hastings, Spojené království – 5. března 1980, Überlingen, Německo), byla manželka Siegfrieda Wagnera, syna Richarda Wagnera. Po smrti svého manžela (1930) řídila hudební slavnosti v Bayreuthu až do konce druhé světové války. Do povědomí lidí se po válce dostala zejména proto, že byla dlouholetou osobní přítelkyní Adolfa Hitlera, který o ni zejména před svým zvolením říšským kancléřem projevoval zájem. V rámci seriálu \"Hitlerovy ženy\" byl o Winifred natočen jeden díl, ve kterém se autoři seriálu zaměřili zejména na její vztah k Hitlerovi. Winifred se s Hitlerem znala již od 20. let 20. století, kdy ho po nezdařeném mnichovském pokusu o puč, kterému byla spolu se svým manželem Siegfriedem přítomna, podporovala. Posílala mu do vězení potraviny a také psací potřeby. Často se v literatuře uvádí, že právě na její papír Hitler ve vězení napsal \"Mein Kampf\".", "tgt_summary": "Winifred Marjorie Wagner (née Williams; 23 June 1897 – 5 March 1980) was the English-born wife of Siegfried Wagner, the son of Richard Wagner, and ran the Bayreuth Festival after her husband's death in 1930 until the end of World War II in 1945. She was a friend and supporter of Adolf Hitler (himself a Wagner enthusiast), and she and Hitler maintained a regular correspondence.", "id": 2253399}
{"src_title": "Kostel Notre-Dame-de-la-Croix de Ménilmontant", "tgt_title": "Notre-Dame-de-la-Croix de Ménilmontant", "src_document": [{"title": "Historie.", "content": "Ménilmontant jako malá ves patřila do farnosti Saint-Jean-Baptiste de Belleville. Na počátku 19. století se počet obyvatel rychle zvyšoval a v roce 1823 nebo 1833 byla postavena dřevěná kaple Notre-Dame-de-la-Croix, která byla v roce 1858 změněna na farní kostel. Protože kvůli rostoucímu počtu obyvatel nemohla stavba dostačovat, byla zbořena a nahrazena současným kostelem. Stavební práce začaly v roce 1863 a byly definitivně dokončeny až roku 1880, ale kostel sloužil bohoslužbám už od roku 1869. Stavba byla přerušena Pařížskou komunou. Po druhé světové válce se ve čtvrti usídlilo mnoho imigrantů z Maghrebu. Vedle tuniských židů se v Ménilmontant objevili především muslimové z Alžírska. Pro ně nechal v roce 1969 farář Pierre Loubier v kryptě kostela zřídit modlitebnu, která se využívala až do počátku 80. let.", "section_level": 1}, {"title": "Architektura.", "content": "Projektem kostela byl pověřen architekt Louis-Jean-Antoine Héret (1821-1899), který navrhl pseudorománsko-gotický styl. Kostel se nachází na návrší, takže k hlavnímu portálu vede impozantní schodiště s 54 schody. Nad ním se tyčí 78 metrů vysoká zvonice. Hlavní fasáda je členěná do tří pater. Dolní část tvoří tři obloukové portály s tympanony a archivoltami. Na středním portálu je znázorněno Snímání z kříže, na pravém útěk do Egypta a na levém Panna Marie v chrámu. Druhá úroveň průčelí tvoří rozeta, nad kterou stojí socha Panny Marie. Kostel Notre-Dame-de-la-Croix je třetí největší kostel v Paříži díky své délce 97 metrů, šířce 38 metrů a výšce klenby 20 metrů. Hlavní loď končí u chóru s chórovým ochozem. Boční lodě jsou oddělené obloukovými arkádami s mohutnými sloupy. Křížová klenba je inspirována gotikou a je vyrobena z litiny.", "section_level": 1}, {"title": "Vybavení.", "content": "V chórovém ochozu se nacházejí malby \"Nanebevstoupení Páně\", autor Pierre Claude François Delorme (1783–1859) a \"Josefova smrt\", autor Jean-Jacques Lagrenée (1606−1688). Varhany z roku 1874 vytvořil Aristide Cavaillé-Coll.", "section_level": 1}], "src_summary": "Kostel Notre-Dame-de-la-Croix de Ménilmontant (tj. \"Panny Marie z Kříže v Ménilmontant\") je katolický farní kostel ve 20. obvodu v Paříži na náměstí \"Place de Ménilmontant\". Kostel je zasvěcený Panně Marii a pojmenován po bývalé obci Ménilmontant. Jméno kostela rovněž upomíná na řád křižovníků, kteří zde měli až do Velké francouzské revoluce svůj klášter. Stavba je směsí novorománského a novogotického stylu a se svými rozměry (97 m délky, 38 m šířky, 20 m výšky lodě) patří spolu s katedrálou Notre-Dame a kostelem sv. Sulpicia k největším kostelům v Paříži.", "tgt_summary": "Notre-Dame-de-la-Croix de Ménilmontant (, meaning Our Lady of the Holy Cross of Ménilmontant) is a Roman Catholic parish church located in Ménilmontant, in the 20th arrondissement of Paris, France.", "id": 618045}
{"src_title": "Bél-šar-usur", "tgt_title": "Belshazzar", "src_document": [{"title": "Problémy v říši.", "content": "Belsazarův otec měl mnoho nepřátel, kteří usilovali o jeho pád. Babylónské kněžstvo boha Marduka stálo v opozici, zřejmě kvůli zanedbávání Mardukova kultu, a v říši navíc panovala ekonomická nestabilita. Nabonid tyto problémy zanedbával a raději odešel z Babylónu. Nechal si postavit nový palác v oáze Tajmá, ve kterém od té chvíle sídlil. V Babylónu za něj řídil státní povinnosti princ Belsazar. Mezitím však perský král Kýros II. porazil médského krále Astyaga, kterému do té doby byl vazalem, a také dobyl hlavní médské město Ekbatanu. Roku 546 př. Kr. dobyl též Lýdii a krátce poté lýdské město Sardy. Nabonid se ze strachu před Kýrem vrátil do Babylónu. Když však Peršané zaútočili na Mezopotámii, její obyvatelé je naopak vítali a otevírali jim brány. Nabonida zajali, avšak není jisté, co s ním provedli dále. Co se stalo s Belsazarem, není známo.", "section_level": 1}, {"title": "Nabonid a Belsazar v Bibli.", "content": "Starozákonní Kniha Daniel zmiňuje oba vládce, otce i syna. Belsazarovi připisuje nestřídmost a aroganci před Hospodinem, když rozkázal pít ze zlatého a stříbrného nádobí, které jeho předchůdce (v Bibli: otec) Nabuchodonozor (Nebukadnesar II.) vynesl z jeruzalémského Chrámu. 5. kapitola starozákonní knihy Daniel popisuje, jak se během opulentní slavnosti zjevily lidské prsty, které na zeď napsaly jakési nesrozumitelné znaky. Žádní kejklíři ani hvězdopravci nedokázali jejich smysl králi vysvětlit, až přišel prorok Daniel, který je rozšifroval. Historicky vzato není vůbec známo, co se s Belsazarem po pádu Novobabylonské říše stalo, ale předpokládá se, že padl. Starozákonní prorok Daniel, který působil na babylónském dvoře již od dob krále Nebukadnesara II., předpověděl Belsazarovi smrt. Poté, co roku 539 př. Kr. Novobabylónská říše zanikla, se vlády nad Babylónem ujal Dareios Médský, jehož existence není prozatím jinými historickými prameny doložena. Avšak i v případě samotného Belsazara nebyla jeho totožnost dlouho známa a byl pokládán za fiktivní postavu a výmysl pisatele biblické knihy \"Daniel\". Téma Belsazarovy hostiny se promítlo také do umění. Nizozemský malíř Rembrandt Harmenszoon van Rijn vytvořil velice známý obraz \"Belsazarova hostina\" a Robert Schumann napsal skladbu \"Belsatzar\" (Op. 57).", "section_level": 1}, {"title": "Možné podoby jména.", "content": "V různých překladech Bible a také v odborné literatuře se uvádí různé podoby Belšazarova jména.", "section_level": 1}], "src_summary": "Bél-šar-usur, známější jako Belšazar (také Belšasar, Belsazar, Balsazar či Bél-šarra-usur) byl korunní princ a syn posledního novobabylonského krále Nabonida. Žil v polovině 6. století př. Kr. a od čtvrtého roku vlády svého otce byl zapojován do výkonu vladařských povinností. Měl se po svém otci stát králem, k čemuž ale kvůli perské expanzi nedošlo.", "tgt_summary": "Belshazzar (; , \"Bēlšaʾṣṣar\", Greek: Βαλτάζαρ, \"Baltázar\", from Akkadian: 𒂗𒈗𒋀, \"Bēl-šar-uṣur\", meaning \"Bel protect the king\") was the eldest son of Nabonidus, the last king of the Neo-Babylonian empire, and regent for his father during the latter's prolonged absence from the city. He may have been killed when Babylon fell to the Persians in 539 BCE. Belshazzar also appears as a central character in the story of Belshazzar's feast in the Book of Daniel, recognized by scholars as a work of historical fiction. Daniel's Belshazzar is not malevolent (he rewards Daniel for his interpretation of the writing), but in later Jewish tradition he is presented as a tyrant who oppresses the Jewish people.", "id": 1211961}
{"src_title": "L'Astrolabe", "tgt_title": "Ywam Liberty", "src_document": [{"title": "Biografie.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Původ, mládí.", "content": "Albrecht Fridrich se narodil jako syn Albrechta von Brandenburg-Ansbach a jeho druhé manželky Anny Marie von Braunschweig. Chlapci se dostalo dobrého vychování a vzdělání. Jeho otec zemřel roku 1568 a Albrecht Fridrich se tak stal již ve svých patnácti letech druhým pruským vévodou.", "section_level": 2}, {"title": "Vláda.", "content": "Vzhledem k tomu, že se stal vévodou v pouhých patnácti letech, byl pod poručnictvím vrchní rady z fanaticky ortodoxní strany, jež byla u moci od roku 1566. Spolu s klérem, v jehož čele stál biskup von Samland Heshusius, tyranizovali mladého, osiřelého, vší podpory zbaveného vévodu natolik, že záhy poté, co v roce 1571 převzal vládu, upadl do depresí. Roku 1572 se u něj projevily příznaky duševní nemoci. Roku 1577 ustavil polský král Štěpán Báthory právním poručníkem a regentem vévodství markraběte Jiřího Fridricha Braniborsko-Ansbašského. Po jeho smrti (1603) převzal roku 1605 kuratelu nad Albrechtem Fridrichem braniborský kurfiřt Joachim Fridrich a posléze roku 1608 Jan Zikmund, Albrechtův zeť, manžel jeho nejstarší dcery Anny, který se také po smrti nemocného panovníka stal jeho nástupcem.", "section_level": 2}, {"title": "Duševní choroba a smrt.", "content": "Albrecht Fridrich zemřel ve Fischhausenu jako zcela pomatený 27. srpna roku 1618, aniž by po sobě zanechal mužského potomka. Tím připadlo jeho vévodství braniborské linii Hohenzollernů a vládcem Prus se stal Jan Zikmund Braniborský.", "section_level": 2}, {"title": "Manželství a potomci.", "content": "14. října roku 1573 se Albrecht Fridrich oženil s Marií Eleonorou von Jülich-Kleve-Berg, dcerou Viléma Bohatého a Marie Habsburské. Z manželství se narodilo sedm potomků, dva synové a pět dcer, oba chlapci však zemřeli ještě jako nemluvňata:", "section_level": 2}], "src_summary": "L'Astrolabe je francouzská loď která zajišťuje zásobování polárních vědeckých stanic v Antarktidě. Je konstruována tak, že za nepříznivých klimatických podmínek může sloužit i jako ledoborec. Je to jedna z nejmenších lodí působících v antarktických vodách.", "tgt_summary": "YWAM Liberty is the former LAstrolabe, a French icebreaking research vessel which was used to supply the Dumont d'Urville research station in Antarctica. The vessel made regular voyages between Hobart and the Dumont D’Urville research station for fifteen years and was replaced by a new icebreaker bearing the same name in 2017.", "id": 792122}
{"src_title": "Kult Rozumu", "tgt_title": "Cult of Reason", "src_document": [{"title": "Východiska.", "content": "Katolická církev byla jedním z hlavních oponentů velké francouzské revoluce, která se vždy profilovala jako antiklerikalistická. Dechristianizace Francie měla důvody převážně politické a ekonomické, postupně však vznikla potřeba poskytnout i duchovní alternativu ke křesťanství. Podíl na vytvoření kultu Rozumu měli především Jacques Hébert, Antoine-François Momoro, Pierre-Gaspard Chaumette a Joseph Fouché.", "section_level": 1}, {"title": "Myšlenky.", "content": "Kult rozumu byl antropocentrický, jeho cílem byla lidská dokonalost skrze pravdu a svobodu, čehož se mělo dosáhnout rozvíjením lidské schopnosti rozumu. Kult se sice profiloval jako ateistický, podporoval ale společné obřady, spočívající převážně ve zdůrazňování významu ideálního rozumu. Nešlo však o uctívání, jak vysvětlil Momoro: „Svoboda, rozum a pravda jsou abstraktní pojmy. Nejsou to žádní bohové, ale součásti nás samých.“", "section_level": 1}, {"title": "Význam pro revoluci.", "content": "Kult rozumu byl rozšířený převážně mezi hébertisty a sansculoty. Prvotní projevy ateismu byly spíše zesměšňováním křesťanství, systematickou dechristianizaci zahájil až Joseph Fouché, který brutálními metodami rozšiřoval občanské náboženství založené na kultu Rozumu po celé Francii. Nařídil odstranění všech křížů a náboženských symbolů a založil formální kult rozumu. Oficiální slavnost Rozumu (\"fête de la Raison\") zorganizovali Hébert a Momoro 20. brumairu roku II (10. listopadu 1793), obřady zorganizoval Chaumette. Všechny kostely a synagogy ve Francii byly zrušeny a byly v nich ustanoveny „chrámy rozumu“, křesťanské oltáře byly změněny na oltáře „svobody“, na dveře katedrál byl vytesán nápis „K filosofii!“ Obřady trvaly několik hodin a skončily uctíváním „bohyně rozumu“, která byla představována herečkou. Anacharsis Clootz prohlásil, že „od nynějška je jediným bohem Lid“.", "section_level": 1}, {"title": "Zánik.", "content": "Kult Rozumu zanikl na jaře 1794, když se ujal moci Robespierre a založil nové deistické náboženství, kult Nejvyšší bytosti. Kult Rozumu byl rozpuštěn a většina jeho vůdců skončila pod gilotinou (Hébert, Momoro, Ronsin a Vincent 24. března 1794). Formálně byl kult rozumu zakázán Napoleonem Bonapartem v roce 1802.", "section_level": 1}], "src_summary": "Kult Rozumu (francouzsky \"culte de la Raison\") byl ateistický myšlenkový systém, kterým chtěl francouzský stát za velké francouzské revoluce nahradit křesťanství v roli státního náboženství.", "tgt_summary": "The Cult of Reason () was France's first established state-sponsored atheistic religion, intended as a replacement for Catholicism during the French Revolution. After holding sway for barely a year, in 1794 it was officially replaced by the rival Cult of the Supreme Being, promoted by Robespierre. Both cults were officially banned in 1802 by Napoleon Bonaparte with his \"Law on Cults of 18 Germinal, Year X\".", "id": 2104814}
{"src_title": "Enzo Sereni", "tgt_title": "Enzo Sereni", "src_document": [{"title": "Biografie.", "content": "Narodil se v Římě a jeho otec byl lékař italského krále. Vyrůstal v asimilované židovské rodině, avšak během dospívání se z něj stal sionista. Po získání doktorátu z filosofie na univerzitě v Římě přesídlil v roce 1927 do britské mandátní Palestiny. Pracoval v pomerančových hájích v Rechovotu a stal se jedním ze zakladatelů kibucu Giv'at Brenner. Coby nadšený socialista byl též aktivní v odborovém svazu Histadrut. Názorově byl pacifista a obhajoval poklidné soužití Židů s Araby a integraci židovské a arabské společnosti. V letech 1931 až 1934 se vrátil zpět do Itálie, aby pomohl organizovat aliju mládeže, kvůli čemuž byl krátce zatčen gestapem. V nacistickém Německu pomáhal organizovat hnutí he-Chaluc a angažoval se též v pašování peněz a lidí z Německa. Byl též vyslán do Spojených států, aby tam pomohl s organizací sionistického hnutí. Během druhé světové války vstoupil do Britské armády a byl zapojen do šíření protifašistické propagandy v Egyptě. Britové jej též poslali do Iráku, kde se tajně a proti jejich vůli pokoušel organizovat nelegální aliju do mandátní Palestiny. Kvůli svým sionistickým názorům se dostal do sporu se svými nadřízenými a byl i krátce vězněn za falšování cestovních dokladů. Pomáhal též zorganizovat parašutistickou jednotku v rámci britského Oddělení pro zvláštní operace (SOE), která byla vyslána jako agenti do okupované Evropy. Z původního počtu 250 dobrovolníků bylo pro výcvik vybráno 110 osob. Nad různými částmi Evropy pak seskočilo jen 33 z nich, včetně Sereniho. Ten 15. května 1944 seskočil nad severní Itálií, ale bezprostředně po přistání byl zadržen. Podle záznamů byl popraven zastřelením 18. listopadu téhož roku v koncentračním táboře Dachau. Na jeho počet nese jeho jméno kibuc Necer Sereni a v Izraeli je po něm pojmenována řada ulic. V září 1988 byla k uctění jeho památky vydána poštovní známka o nominální hodnotě 1,65 šekelů.", "section_level": 1}], "src_summary": "Enzo Chajim Sereni (: אנצו סרני; žil 17. dubna 1905 – 18. listopadu 1944) byl italský sionista, spoluzakladatel kibucu Giv'at Brenner, pedagog, zastánce židovsko-arabského soužití a účastník protinacistického odboje, který byl za druhé světové války součástí výsadku do okupované Itálie. Byl však dopaden Němci a zavražděn v koncentračním táboře Dachau.", "tgt_summary": "Enzo Sereni (17 April 190518 November 1944) was an Italian Zionist, co-founder of kibbutz Givat Brenner, celebrated intellectual, advocate of Jewish-Arab co-existence and a Jewish Brigade officer who was parachuted into Nazi-occupied Italy in World War II, captured by the Germans and executed in Dachau concentration camp.", "id": 786767}
{"src_title": "Bitva u Mogersdorfu", "tgt_title": "Battle of Saint Gotthard (1664)", "src_document": [{"title": "Situace v Evropě.", "content": "V roce 1648 skončila ničivá třicetiletá válka. Žádná ze stran si ale nemohla připsat rozhodující vítězství. Vestfálský mír byl spíše pozoruhodnou směsicí kompromisů. Hranice se téměř neposunuly, a když už, tak jen v rámci Svaté říše římské. Jeden výsledek však z jednání přece jen vyplynul: podpisem mírové smlouvy Habsburkové definitivně rezignovali na snahu stát se vůdčí silou v Evropě, nemluvě o snech na vytvoření univerzální evropské monarchie. Habsburské snažení nevyšlo především díky vytrvalým snahám Francie, jež vždy uzavírala spojenectví s každým, kdo byl alespoň zčásti ochoten pozvednout zbraně proti Habsburkům. Přestože na počátku třicetileté války stály nepochybně náboženské důvody, v konečné fázi války už bojovala katolická Francie (zejména zásluhou kardinála de Richelieu) spolu s protestantskými státy Dánskem, Švédskem a Nizozemskem a některými německými zeměmi, proti katolickým Habsburkům, kteří vyznávali stejnou víru, jako francouzští panovníci. V závěrečné fázi už Habsburkové v Rakousku i Španělsku ztráceli dech. Vestfálským mírem ztratili v Německu faktickou moc. Jednotlivé státy začaly provádět svou vlastní politiku a říšský sněm se změnil ve „shromáždění ospalých a zbytečných diplomatů“. Ovšem i jedno nesporné vítězství si Habsburkové mohli připsat. Posílili svou absolutní moc ve středoevropských državách a česká nekatolická emigrace (která vlastně válku roku 1618 rozpoutala) mohla na návrat zapomenout. I veřejné mínění se postupně obrátilo k císaři, jak ukázala obrana Prahy roku 1648. Po skončení třicetileté války museli Habsburkové opět převzít úkoly, jež před ně historie postavila už v roce 1526, a sice zastavit islámskou invazi do srdce Evropy.", "section_level": 1}, {"title": "Situace v Osmanské říši.", "content": "Je historickou skutečností, že křesťanská Evropa měla v první polovině 17. století obrovské štěstí. V době krvavých bojů katolíků s protestanty procházela hlubokou krizí i Osmanská říše. Po smrti Sülejmana Nádherného začalo jeho synem Selimem II. řečeným Opilec (Nástup na trůn mu zajistila jeho matka Roxelana, která odstranila Selimova staršího nevlastního a všestranně nadaného bratra Mustafu.) takzvané období vlády žen. V této době ochablo centrální vedení a za několik slabých sultánů vládly v podstatě ženy v jejich okolí, které zase popřávaly sluchu svým favoritům. V struktuře říše se začaly objevovat značné trhliny. Jen v letech vládlo celkem sedm sultánů (tedy čtyři roky na jednoho). Teprve počátkem šedesátých let 17. století došlo k zásadním změnám. Moc přešla opět do rukou armádních velitelů. Roku 1656 se k moci dostala ctižádostivá rodina Köprülü, která na sebe brutálním postupem strhla moc, ovšem podařilo se jí obnovit autoritu státu a zajistit opět plnou kontrolu nad provinciemi. Jedním z osvědčených prostředků upevnění státní autority je orientace na válečné výboje. A tak, po dlouhé době relativního klidu, přikročili Turci opět k válečným tažením. Již v roce 1646 začali Turci válčit s Benátkami o Krétu a roku 1669 ji obsadili. V letech obsadili Sedmihradsko a skoncovali s jeho autonomií. A všem bylo jasné, že tím Osmanská expanze nekončí.", "section_level": 1}, {"title": "Před bitvou.", "content": "Ve Vídni sledovali novou tureckou aktivitu se značným znepokojením. Zejména pád Sedmihradska vyvolal značné znepokojení, neboť habsburská diplomacie poskytla zdejší šlechtě určitou podporu. Turky tím velmi popudila a ti vypověděli smlouvu z 11. listopadu 1606, která byla dvakrát – v letech 1627 a 1642 – prodloužena. Nyní ovšem už slávychtivému velkovezírovi Ahmedu Köprülümu (který v podstatě vládl Osmanské říši za sultána Mehmeda IV.) nevyhovovala a tak jí prostě porušil (typické turecké chování, viz dobytí Kypru). Roku 1663 zahájil Turci válečné akce proti císaři Leopoldu I. S vojskem o 160 000 mužích zamířil velkovezír přes Budín na Nové Zámky. Přestože se jednalo o mocnou pevnost, jednu z nejlepších v Habsburské monarchii, byla 25. září 1663 dobyta. Císař Leopold I. pocítil, stejně jako už několik jeho předchůdců počínaje Ludvíkem Jagelonským, že celé Evropě opět hrozí smrtelné nebezpečí. Na rozdíl od svých předchůdců ale dosáhl úspěchu na říšském sněmu v Řezně. Svoji pomoc mu poslaly například Sasko a Braniborsko, ale také Španělsko. Svatá stolice pak poskytla pro boj s islámem finanční prostředky. Dokonce i francouzský král, tradiční Habsburský nepřítel, poslal do boje malé vojsko o 5250 mužích vedených generálporučíkem Jeanem hrabětem de Coligny-Saligny. Vrchním velitelem křesťanské armády čítající 25 000 mužů byl jmenován zkušený vojevůdce, habsburský polní maršál hrabě Raimund Montecuccoli. Poté co se dal velkovezír Ahmed Köprülü brzy zjara 1664 na pochod, překročil 14. května Drávu a ohrozil císařské v městě Serinvár, kde se opevnili. Polní maršál Montecuccoli je ale nechal vyklidit, neboť si uvědomoval, že bez pomoci spojenců, kteří se teprve blížili k Vídni, nemá šanci (měl zhruba 17 000 mužů proti 70 000 Turků). Ustupoval tedy na západ, až dorazil na do vesnice Mogersdorf nedaleko města Sv. Gotthard (Szentgotthárd). Montecuccoli zde zaujal silné pozice, z nichž již nemínil ustoupit. Krajem protéká řeka Rába. Montecuccoli věděl že Turci budou muset přecházet po částech, protože na jeho straně řeky není dost místa. Jeho armáda bude mít tedy načas taktickou převahu a mohla by Turkům způsobit těžké ztráty. A nečekal sám. 24. července 1664 dorazily jednotky spojenců. Spolu s nimi měla nyní křesťanská armáda 25 000 mužů a 24 děl. I tak to ale byla jen třetina mocné armády, s níž se blížil Ahmed Köprülü. Dne 30. července stanula tato vojska proti sobě, mezi sebou měla řeku Rábu.", "section_level": 1}, {"title": "Bitva.", "content": "Velkovezír nehodlal otálet. Hned v noci na 1. srpna začal s kanonádou. Jeho děla příliš mnoho škod nenadělala, Montecuccoli zato věděl, že se chystá útok. Pod ochranou této dlouhotrvající palby překročilo 12 000 osmanských jezdců, janičářů a sípháiů Rábu a zaútočilo na křesťanské pozice. Za pronikavého provolávání slávy Alláhovi, dunění bubnů a vřeštivé janičářské hudby udeřili na císařskou linii a během několika hodin ji prolomili. Křesťané z druhé linie s hrůzou pozorovali, jak Turci okamžitě uřezali jejich zajatým kamarádům hlavy. A mohamedáni udeřili znovu. O Mogersdorf, jenž stál ve středu křesťanské linie, se rozhořel tuhý boj. Právě když se zdálo, že možná padne i druhá linie, nasadil polní maršál Montecuccoli čtyři dosud odpočívající pluky císařských a osobně je vedl do nejprudší řeže. Spolu s oddíly knížat Hohenlohe a Coligny se jim podařilo v tvrdém boji dotírající Turky zatlačit a frontu uzavřít. V poledne bitva utichla, obě vojska se přeskupovala. Montecuccoli sezval své velitele na válečnou poradu. Generální rada rozhodla rychle znovu zaútočit, dříve než se Turci znovu zformují a dostanou posily z druhého břehu. Montecuccoli nechal přivézt děla co nejblíž k nepříteli a útok začal. Vrchní velitel zvolil správný okamžik: Osmani dosud nebyli zformovaní a nedokázali se účinně bránit. Pod úderem celého křesťanského vojska se jejich obrana zhroutila a dali se na útěk. Velkovezír si stejně dobře jako Montecuccoli kolem poledne uvědomil, že v bitvě nastala kritická chvíle. Poslal proto na druhý břeh posily, aby mohl odpoledne obnovit útok. Když však vyděšení a poražení Turci z dopoledního útoku doběhli k mostům, které ráno sami postavili, zjistili, že jsou beznadějně ucpané silami, které jim měly přijít na pomoc a které se rovněž obracely na bezhlavý útěk. Osmanští bojovníci ve snaze zachránit si život skákali z příkrých břehů a pokoušeli se doplavat do bezpečí. Brzy byla Rába plná mrtvých těl, utonulých i tonoucích, ale také koní a velbloudů. Z 12 000 mužů, kteří vedli útok proti křesťanské armádě, jich přežilo méně než tisíc. Maršál Montecuccoli zastavil své muže dřív, než začali překračovat řeku. Věděl, že útočit proti silnějším tureckým silám, které zůstaly na druhém břehu, by byla sebevražda. Křesťanské vojsko ztratilo sotva 2000, tedy méně než pětinu toho co potkalo protivníka. Osmané byli prozatím odraženi.", "section_level": 1}, {"title": "Po bitvě.", "content": "Když vyšlo slunce, byl severní břeh zcela osvobozen od nepřítele. Do křesťanských rukou padly tisíce zbraní, vlajek, symbolů osmanského vojska, a dokonce několik děl. Turci sice zůstali na jižním břehu až do 6. srpna, ale velkovezír nechtěl riskovat další podobný masakr svých vojáků odhodlanými křesťany, a o žádný nový útok se už nepokusil. Potom pochodovala obě vojska, oddělená pouze Rábou, do Vasváru, kde na základě velkovezírovy žádosti uzavřela příměří. Konečnou mírovou smlouvu podepsali zástupci obou stran 27. září 1664 v Nových Zámcích.", "section_level": 1}, {"title": "Důsledky.", "content": "Bitva u Mogersdorfu zaujímá významné místo nejen v historii habsburské armády, ale v celých dějinách evropského válečnictví. Protože to bylo skutečně křesťanské vojsko, které se zde onoho památného dne 1. srpna 1664 postavilo třikrát početnějšímu, krutému a zákeřnému nepříteli. Podalo jasný důkaz toho, jak jednotný může náš kontinent být ve chvíli, kdy se jedná o jeho existenci. Právě tato jednota, spolu s Montecuccoliho chladným úsudkem a úspěšným odhadem situace, osobním nasazením každého z velitelů i jejich vojáků a skvělým využitím Ráby jako obranného prostředku, byla hlavním důvodem křesťanského vítězství. Velkovezírova armáda samozřejmě nebyla zničena. Stále ještě měla nad křesťany více než dvojnásobnou převahu. Ale velkovezír si nemohl dovolit být příliš dlouho pryč od centra moci v Istanbulu. A uvědomoval si, že i kdyby Montecuccoliho nakonec porazil, měl by pravděpodobně takové ztráty, že by mu to znemožnilo další kampaň. Jakkoli odvedli vojáci skvělou práci, výsledky jednání politiků už pro monarchii tak příznivé nebyly. Výsledný mír byl výhodný spíše pro Turky. Osmané měli v podstatě volné ruce pro opakované nájezdy na území říše. Podle záznamů si odvlekli do otroctví přes 100 000 lidí. Udrželi si také kontrolu nad Sedmihradskem a císař se dokonce zavázal platit jim roční tribut 200 000 zlatých. Ale válečné operace skončily – a o to císaři Leopoldovi, jenž měl pověst nepříliš statečného člověka, především šlo.", "section_level": 1}, {"title": "Význam bitvy.", "content": "Bitva u Mogersdorfu samozřejmě nezasadila Osmanům žádný rozhodující úder. Má význam především morální. Ukázala možnost sjednocení Evropy za společným cílem, a také, což bylo v té době ještě důležitější, ukázala, že Turky je možné porazit v boji. Protože to skutečně byla první bitva, v níž císařská vojska porazila Osmany v regulérní velké bitvě, a nikoli pouze úspěšnou obranou opevněných bodů. Mír potom panoval skoro dvacet let, až do roku 1683, kdy Turci zaútočili znovu, tentokrát přímo na Vídeň. Tehdy však již polní maršál Montecuccoli pomoci nemohl. Tři roky předtím byl pochován v Linci.", "section_level": 1}], "src_summary": "Bitva u Mogersdorfu někdy nazývaná též bitva u Szentgotthárdu či bitva u Sv. Gotthardu (St. Gotthardu) se odehrála 1. srpna 1664 jako součást osmansko-habsburských válek () mezi armádou křesťanské aliance vedenou hrabětem Raimundem Montecuccolim, hrabětem Jeanem de Coligny, markrabětem Leopoldem Vilémem Bádenským a knížetem Georgem Fridrichem Waldeck-Eisenbergem a osmanskou armádou, kterou vedl paša Fâzıl Ahmed Köprülü. K bitvě došlo mezi Mogersdorfem v dnešním Burgenlandu a Szentgotthárdem, dnes v župě Vas v tehdejším západním Uhersku poblíž dnešní rakousko–maďarské hranice. Turci při ní byli sice poraženi, přesto se jim však podařilo 10. srpna téhož roku podepsat s císařem Svaté říše římské Leopoldem I. pro ně výhodný Vasvárský mír, v němž Leopold I. uznal tureckou vládu nad Novými Zámky a Sedmihradskem.", "tgt_summary": "The Battle of Saint Gotthard (; ; and ; ) was fought on August 1, 1664 as part of the Austro-Turkish War (1663–1664), between the Imperial Army led by Generalleutnant Raimondo Montecuccoli, Jean de Coligny-Saligny, Wolfgang Julius, Count of Hohenlohe-Neuenstein, together with the Army of the Holy Roman Empire led by Reichsgeneralfeldmarschall Prince Leopold of Baden and Reichsgeneralfeldmarschalleutnant Georg Friedrich of Waldeck and the army of the Ottoman Empire under the command of Köprülü Fazıl Ahmed Paşa. The battle took place near Szentgotthárd and Mogersdorf in Western Hungary, near the present-day Austro-Hungarian border and is known as the Battle of Mogersdorf in Austria. The Turks were militarily defeated but were able to negotiate the Peace of Vasvár, which was highly favorable to them.", "id": 48409}
{"src_title": "Raimund Montecuccoli", "tgt_title": "Raimondo Montecuccoli", "src_document": [{"title": "Počátky vojenské služba.", "content": "Montecuccoli se narodil 21. února 1609 v Castello di Montecuccolo v Pavullo nel Frignano, nedaleko Modeny. V 16 letech mu jeho strýc hrabě Ernesto Montecuccoli (1582 – 17. června 1633), který byl generálem ve službách Svaté říše římské během třicetileté války, nabídl vstup do císařské armády na pozici mušketýra. O čtyři roky později se po aktivní službě v Německu a Nizozemsku stal Raimondo kapitánem pěchoty. Byl vážně zraněn při útoku na Neubrandenburg a znovu ve stejném roce (1631) při první bitvě u Breitenfeldu, kde padl do rukou Švédů. V roce 1632 byl znovu zraněn v Lützenu a po svém zotavení se stal velitelem u strýcova pluku. Krátce nato byl jmenován podplukovníkem kavalérie. Vyznamenal se v první bitvě u Nördlingenu (1634) a při útoku na Kaiserslautern. V následujícím roce získal hodnost plukovníka. Bojoval v Pomořansku, Čechách a Sasku (překvapení Wolmirstadtu, bitvy u Wittstocku a Chemnitzu) a v roce 1639 byl uvězněn na Mělníku a dva a půl roku zadržován ve Štětíně a Výmaru. V zajetí studoval vojenskou vědu, Eukleidovu geometrii, historii Tacita a architekturu podle Vitruvia a přitom plánoval svou budoucí kariéru válečníka.", "section_level": 1}, {"title": "Montecuccoli v hodnosti důstojníka.", "content": "V roce 1642 se vrátil do Itálie a přikázal svým žoldákům být loajálním k vévodovi jeho rodné Modeny během první války o Castro (viz Pamphiliové, část Válka o Castro). V okamžiku, kdy konflikt dospěl do patové situace, Montecuccoli svou účast na boji ukončil. Jeho zapojení, byť pochopitelné vzhledem k jeho věrnosti Modeně, bylo nicméně neobvyklé v tom, že ho jeho služba postavila proti papežským silám papeže Urbana VIII. V roce 1643 byl povýšen do hodnosti polního maršála a získal místo ve válečné radě. V letech 1645–46 sloužil v Maďarsku proti sedmihradskému knížeti Jiřímu II. Rákóczimu (1648–1660) na Dunaji, a u Neckaru proti Francii, ve Slezsku a v Čechách proti Švédům. Roku 1647 byl jedním z velitelů císařského vojska v bitvě u Třebele. Vítězství u Triebelu ve Slezsku mu získalo hodnost generál kavalerie a v bitvě u Zusmarshausenu v roce 1648 jeho tvrdohlavý boj zachránil císařství před zničením. Několik let poté co byl uzavřen Vestfálský mír se Montecuccoli zabýval hlavně prací ve válečně radě. Odcestoval do Vlámska a Anglie jako zástupce císaře a do Švédska odcestoval jako papežský vyslanec ke královně Kristýně. V Modeně zvítězil ve velkém turnaji. V roce 1657, brzy po uzavření manželství s hraběnkou Markétou z Ditrichšteina, byl pozván císařem účastnit se habsburského válečného tažení (na základě dohody mezi polským králem a císařem) proti Švédům, vedeným králem Karlem X. Gustavem. Švédské vojsko ohrožující Polsko spojilo své síly s princem Rákoczym a kozáckým atamanem Bohdanem Chmelnickým, zvaným také hejtman Cossack, který již v roce 1655 zaútočil na Polské království ve válce známé v Polsku jako druhá severní válka (1655–1660). Během konfliktu byl Raimondo povýšen na velícího důstojníka divize. Stal se polním maršálem v císařské armádě a jeho divize se spolu s divizí Stefana Czarnieckiho, armádou Fridricha Viléma I. Braniborského a dánskými silami účastnila boje v Dánsku proti rozpínajícím se Švédům. Nakonec válka skončila mírem uzavřeným v městě Oliwa v roce 1660 a Montecuccoli se vrátil ke svému panovníkovi. V letech 1661–1664 Montecuccoli v čele armády křesťanské aliance bránil Rakousko proti Turkům. V bitvě u opatství Sv. Gottharda u řeky Ráby pomohl porazit Osmany přestože bojoval proti turecké přesile. Jeho vítězství bylo tak výrazné, že Osmané podepsali dvacetileté příměří. Po tomto vítězství Montecuccoli obdržel Řád zlatého rouna, stal se prezidentem válečné rady a byl povýšen do hodnosti generálporučíka, což v té době byla nejvyšší možná vojenská hodnost. Také věnoval mnoho času sestavování prací o vojenské historii a vojenské vědě. V roce 1672 vypukla francouzsko-nizozemská válka. Mentecuccoli varoval před vznikajícím konfliktem. Po vypuknutí války dostal příkaz velet císařským silám a pomoci Nizozemsku, které ohrožoval postup francouzských zbraní pod velením Ludvíka XIV. V roce 1673 svou úspěšnou vojenskou taktikou zvitězil nad svým dlouholetým rivalem francouzským maršálem Henrim de La Tour d'Auvergne de Turennem v bitvě u Neckaru a Rýna, oblehl Bonn a připojil se se svou armádou k armádě Viléma III. prince Oranžského na dolním toku Rýna. V roce 1674 odešel z armády. Ale ne nadlouho. Brilantní úspěchy francouzského maršála Turennea v zimě 1674 a 1675 jej přivedly do armády zpět. Po celé měsíce dva slavní velitelé manévrovali proti sobě v údolí Rýna, ale v předvečer rozhodné bitvy byl Turenne zabit a Montecuccoli okamžitě napadl Alsasko, kde se zapojil do další manévrovací války s Ludvíkem II. Bourbonským, zvaným Grand Condé. Vítězství u města Philipsburgu v Bádensko-Württembersku bylo Montecuccoliho posledním válečným úspěchem. Zbytek života Montecuccoli strávil ve vojenské správě a věnoval se ve Vídní literární a vědecké práci. V roce 1679 mu císař udělil titul Říšský princ a brzy poté přijal vévodství Melfi a titul vévody od španělského krále. Po smrti jediného syna Leopolda Philipa Montecuccoli v roce 1698 knížectví sice zaniklo, ale hraběcí titul přešel na jeho dvě dcery, čímž se rodina rozdělila na dvě větve, rakouskou a italskou v Modeně. Montecuccoli zemřel při nehodě v Linci v říjnu 1680. Byl mu byl vystrojen slavný pohřeb. V chrámu bylo vztyčeno castrum doloris a zazněla veršovaná oslavná óda, která vyšla také jako samostatný tisk. Roku 1684 byla ve vídeňském Arsenalu vztyčena socha hraběte Raimunda Mintecuccoli z bílého mramoru.", "section_level": 1}, {"title": "Bibliografie.", "content": "Publikace \"Memorie della guerra\" byla vydána v Benátkách v roce 1703, v Kolíně nad Rýnem v roce 1704, v roce 1712 ve Francii v Paříži ve francouzštině a v roce 1718 ve Vídni v latině. V roce 1736 vyšla v Lipsku v kniha německém jazyce \"Kriegsnachrichten des Fürsten Raymundi Montecuccoli\" (\"Válečné zprávy od prince Raimonda Montecuccoli\"). Z této práce existují rukopisy v různých knihovnách a mnoho memoárů o vojenské historii, taktice, opevnění, psaných v italštině, latině a němčině, které nejsou vydány a jsou uloženy ve vídeňských archívech. Sebrané spisy \"Opere di Raimondo Montecuccoli\" byly publikovány v Miláně (1807), Turíně (1821) a Benátkách (1840) a zahrnují politické eseje a poezii.", "section_level": 1}, {"title": "Význam.", "content": "Svým významem se Montecuccoli dělil s Turennem a Princem Condé o přední místo mezi evropskými vojevůdci své doby. Pro svůj úspěch v zastavení tureckého postupu byl zván spasitelem Evropy. Byl také úspěšný vojenský teoretik, možná jeho nejslavnější citát byl: \"“Pro válku potřebujete tři věci: 1. Peníze. 2. Peníze. 3. Peníze.”\" Jeho práce \"Memorie della guerra\" hluboce ovlivnila jeho následníky.", "section_level": 1}, {"title": "Reformy.", "content": "Raimondo Montecuccoli tvrdě prosazoval stálou armádu, kterou jedinou považoval za záruku bezpečnosti oproti jednotkám žoldnéřů najímaných často \"ad hoc\". Usiloval o pravidelný plat pro vojáky a možnost jejich ubytování. Díky němu se pravidelné vojsko stalo základem habsburské armády. Raimondo se věnoval změnám nejenom organizačním, ale i taktickým. Pro jízdní vojsko zavedl jako základní jednotku eskadru, mušketýrům vyměnil doutnákové muškety za křesadlové. Dělostřelectvo se pod jeho velením stalo stálou složkou armády, kanony sjednotil podle standartů, čímž ukončil neustálé zmatky s jejich různými rážemi. Usiloval o redukování počtu pikenýrů, nakonec, po jeho smrti, byli z armády zcela vyloučeni. Tak dosáhl zcela nové kvality mobility, nezbytné pro rychlé přesuny v bitvách proti Francii či Turkům. Měl v úmyslu standartizovat také pěchotu, ale k tomu došlo až později. Své vojenské reformy prováděl v nelehké situaci. Jeho armáda byla zejména oproti francouzské zaostalá nejen organizačně a technologicky, ale i početně. Navíc musel řešit i rivalitu ve vojenských a politických kruzích, zčásti způsobenou různými kamarádskými kšefty či finančními podvody, a také zásahy nekompetentních politiků do jmenování či povyšování důstojníků. Reorganizace a modernizace armády byla tedy pro něho vysoce náročná. O to více uznání si Montecuccoli zaslouží za to, do jakého skvělého stavu dokázal armádu přivést.", "section_level": 2}, {"title": "Válka pohledem akademika.", "content": "Raimondo Montecuccoli byl velmi vzdělaný a jazykově vybavený. Zajímal se především o matematiku, hlavně o geometrii. Citoval z prací filosofů, fyziků, chemiků, či mediků. V jeho dílech se objevují citáty autorů zvučných jmen: Niccolò Machiavelli, Francis Bacon, Justus Lipsius, Cicero, Hugo Grotius či Jan Ámos Komenský. Zajímal se i o alchymii, přírodní magii, okultismus. V tom mu napomáhala jeho znalost jazyků. Všechny tyto vědomosti zužitkoval v pozdějších letech při zkoumání války z vědeckého hlediska. Napsal tři obsáhlé publikace, ve kterých se věnoval teoretickým a praktickým záležitostem vedení boje. O jeho mimořádných znalostech svědčí i fakt, že žádná z jeho prací nevyšla za jeho života a díla byla utajována – pravděpodobně úmyslně – jako státní tajemství. Byla vydána až počátkem 18. století a u vojenských teoretiků došla velkého uznání. Montecuccoli o válce přemýšlel jako o systému. Nejprve válku rozložil na jednotlivé komponenty a zkoumal jejich vzájemné působení. Analyzoval politické příčiny a spojenecké vztahy. Poté se zabýval strategií, logistikou a taktikou. A právě v těchto fázích využil svých znalostí matematiky, neboť obléhání a přesuny armády se daly zkoumat i z pohledu geometrie. Nakonec uvažoval o tom, jak z války vytěžit pozitivní mír, což podle něho je vždy účelem války. Jeho knihy byly postupně přeloženy do mnoha evropských jazyků a setkaly se z pozitivním přijetím a širokým zájmem.", "section_level": 2}, {"title": "Křižník Raimondo Montecuccoli.", "content": "V roce 1931 zahájilo italské námořnictvo stavbu křižníku Raimondo Montecuccoli, 2. srpna 1934 byla loď spuštěna na vodu a 30. června 1935 byla uvedena do služby.", "section_level": 1}], "src_summary": "Raimondo, hrabě z Montecuccoli (italská výslovnost: [raiˈmondo monteˈkukkoli]; (21. února 1609 – 16. října 1680) byl italský profesionální voják, kondotiér, který sloužil habsburské monarchii. Měl titul Princ Svaté říše římské a vévody z Melfi v Neapolském království. Montecuccoli byl považován za jediného velitele, jehož schopnosti se vyrovnaly francouzskému generálovi Henrimu Turennovi (1611–1675), a stejně jako on byl úzce spojen s vývojem lineární taktiky pěchoty po roce 1648. V 17. a 18. století bránil habsburskou říši před Turky a Francouzi, potlačoval povstání v Maďarsku a Itálii.", "tgt_summary": "Raimondo, Count of Montecuccoli (; ; 21 February 1609 – 16 October 1680) was an Italian-born professional soldier who served the Habsburg Monarchy. He was also a Prince of the Holy Roman Empire and Duke of Melfi, in the Kingdom of Naples. Montecuccoli was considered as the only commander to be the equal of the French general Turenne, (1611–1675), and like him, was closely associated with the post-1648 development of linear infantry tactics.", "id": 1996180}
{"src_title": "Friedl Dicker-Brandeisová", "tgt_title": "Friedl Dicker-Brandeis", "src_document": [{"title": "Život.", "content": "Narodila se do židovské rodiny Karoliny a Simona Dickerových. Její matka však záhy zemřela a o malou Friedl se staral pouze otec, který pracoval jako prodavač v papírnictví, kde si malá Friedl mohla malovat. Po měšťanské dívčí škole se učila fotografii a reprodukčním technikám, později pak studovala textilní směr na c. k. uměleckoprůmyslové škole. Od roku 1916 studovala umění na soukromé škole Johannese Ittena, se kterým se pak přesunula do Bauhausu ve Výmaru. Zde studovala a pracovala až do roku 1923. Tehdy se vrátila do Vídně, kde si otevřela ateliér. V roce 1926 vznikl ateliér Singer-Dicker, který založila se svým partnerem architektem Franzem Singerem. Navrhovali vnitřky domů, bytů, šaty a knihy. V roce 1931 vstoupila do Komunistické strany Rakouska, podporovala demokratické Španělsko v občanské válce. Za svou politickou činnost byla zatčena a vězněna rakouskou klerofašistickou vládou. Po propuštění emigrovala do Prahy. Zde ji její přítelkyně a psychoanalytička Annie Reich dovedla k aplikaci metody uzavření témat minulosti na principu arteterapie. Bedřiška intenzivně malovala a dokončila řadu svých výtvarných děl. Vdala se za svého bratrance Pavla Brandeise a tím získala československé občanství. Roku 1938 odmítla vízum do Palestiny a odstěhovala se se svým mužem do Hronova, kde Pavel Brandeis získal práci jako účetní v textilní továrně rodiny Spieglerů. Následujícího roku ovšem přišel o práci v důsledku okupace zbytku Čech a Moravy nacisty a zavádění německých protižidovských zákonů. V roce 1942 byli oba manželé deportováni do Terezína. Zde Friedl působila jako vychovatelka v dívčích a chlapeckých domech – vyučovala výtvarnou tvorbu (odmítala pojímat výtvarnou výchovu jako přípravu budoucích profesionálních výtvarníků), hlavně se však věnovala arteterapii. Byla zde taktéž činná v komunistické odbojové organizaci (kam patřil i vychovatel Valtr Eisinger). Před svým odchodem do Osvětimi nechala v kufru na půdě ukrýt stovky dětských výtvarných děl, která se po válce dostala do pražského Židovského muzea. Dne 9. října 1944 byla zplynována. Její muž holokaust přežil a znovu se oženil.", "section_level": 1}], "src_summary": "Friedl Dicker-Brandeisová, \"rozená\" Friederika Dicker, \"česky\" Bedřiška Brandeisová (30. července 1898, Vídeň – 9. října 1944, Auschwitz-Birkenau), byla rakouská a československá výtvarnice a pedagožka.", "tgt_summary": "Frederika \"Friedl\" Dicker-Brandeis (30 July 1898 Vienna – 9 October 1944 Auschwitz-Birkenau), was an Austrian artist and educator murdered by the Nazis in the Auschwitz-Birkenau extermination camp.", "id": 2181350}
{"src_title": "U bílého koníčka", "tgt_title": "The White Horse Inn", "src_document": [{"title": "Historie a charakteristika.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Vznik.", "content": "\"U bílého koníčka\" bylo jednou z revuálních operet produkovaných režisérem Erikem Charellem, kterou tento intendant berlínského divadla Großes Schauspielhaus pokračoval a vlastně zakončil svou sérii úspěšných výpravných historických operet (\"Bílému koníčku\" předcházel s podobným produkčním týmem \"Casanova\" roku 1928 a \" Tři mušketýři\" roku 1929). Námětem byla romantická veselohra berlínských autorů Oskara Blumenthala a Gustava Kadelburga, která měla premiéru 30. prosince 1897 v berlínském Lessingově divadle (byla často hrána i v češtině). Traduje se, že na ni Charella upozornil v květnu 1930 herec Emil Jannings, když oba pobývali právě v hotelu U bílého koníčka v St. Wolfgangu a herec improvizoval s překvapeným číšníkem dialog z veselohry. Charell, který hru neznal, si vyžádal scénář a rozhodl se z ní vytvořit hlavní inscenaci pro nadcházející sezónu. Pravděpodobnější však je, že Charell znal filmové zpracování režiséra Richarda Oswalda z roku 1926, ve kterém vystupovali už někteří herci, kteří pak účinkovali v premiéře operety, zejména Max Hansen v roli Leopolda a Camilla Spira v roli Klärchen. Vedle toho komedii roku 1928 uváděl v Berlíně \"Deutsches Theater\", spadající stejně jako Charellův \"Großes Schauspielhaus\" do divadelního konglomerátu Maxe Reinhardta. Původní ideu přepsat tuto starou lidovou veselohru na moderní operetu si později (roku 1951) přisvojoval i skladatel Ralph Benatzky, jeho deníky z 30. let však svědčí o tom, že nápad vyšel od Charella a že Benatzky se k němu stavěl po celou dobu vcelku chladně. Šéfdramaturg Ufa Hans Müller byl pověřen, aby veselohru přetvořil na operetní libreto odpovídající Charellově programu velkoměstských revuí pro rozměrné jeviště Großses Schauspielhaus. Originálním rysem bylo spojení dobového žánru výpravné revuální operety – jejíž děj se zpravidla odehrával v exotickém nebo historickém prostředí – s domácí, poněkud starosvětskou a současně ironicky pojatou venkovskou idylou. Tuto ironii podtrhuje i použití tradičního německého označení „singspiel“ namísto „opereta“, jež je podle badatele Fritze Henneberga „důležité pro znejistění obecenstva od samotného začátku: Nemá tomu, co uvidí a uslyší, tak úplně věřit.“ Müller v podstatě sledoval děj původní komedie, s větším důrazem na milostné zápletky a menším na kontrast berlínského a alpského životního stylu. Nejdůležitější Müllerovou novinkou bylo zavedení postavy císaře ve finále druhého dějství. Ralph Benatzky byl opět pověřen vrchním hudebním dohledem (konečná smlouva od něj ostatně žádala nikoli kompozici, ale „hudební zpracování“, a přenechávala veškeré autorskoprávní dispozice s dílem Charellovi). Jako v obou předchozích dílech měl zkombinovat vlastní hudbu s „historickou“ hudbou (Suppého píseň \"O du, mein Österreich\", Straussův Radeckého pochod, lidové písně apod.). Charell se však na rozdíl málo staral o stylovou jednotu díla a po vzoru svých předchozích revuí se rozhodl zakomponovat do \"Bílého koníčka\" jednotlivé tituly od jiných šlágrových skladatelů (k velké nelibosti Benatzkého). Ve smlouvě s nakladatelstvím a s Benatzkym si vyhradil „nejméně čtyři vložky s cizí hudbou a cizím textem“. Benatzky si soukromě stěžoval na „starou Charllovu nemoc, totiž nenechat věc organicky se vyvinout, autorům nepřenechat žádnou promyšlenou, vytříbenou práci, nýbrž všude a do všeho mluvit a nevybíravě odkudkoli sebrat a naoktrojovat melodie, které se mu právě líbí“; připadal si pak jako „hlavní dodavatel“ odkázaný na subdodavatele a domníval se, že si každý musí myslet, „že jsem snad byl líný nebo že mi chyběly nápady“. Tak se do partitury dostaly dvě skladby tehdy velmi populárního Roberta Stolze, foxtrot „\"Die ganze Welt ist himmelblau\"“ (Op. 567) a valčík „\"Mein Liebeslied muss ein Walzer sein\"“ (Op. 562). Stolz je napsal na zakázku v srpnu nebo září 1930 a prodal autorská práva k těmto melodiím Charellovi za 500 říšských marek. Později, když se \"Bílý koníček\" stal nejhranější operetou své doby a obě písně šlágry, se bez úspěchu soudně domáhal podílu na tantiémách a ve svých pamětech v této souvislosti hovoří o „obrovské nespravedlnosti“, která značně poškodila jeho kariéru. Další píseň, \"Zuschau'n kann i net\", objednal Charell u Bruna Granichstaedtena; na rozdíl od ostatních samostatně vložených melodií ji Benatzky zapojil do celkového hudebního proudu a zařadil její reprízu ve velkém finále 2. dějství. Z právě populárního filmového muzikálu MGM \"Puttin' on the Ritz\" byla zakoupena píseň \"There's danger in your eyes\" Harryho Richmana, Jacka Meskilla a Peta Wendlinga, přetextovaná na „\"Es ist doch nicht das letzte mal, daß wir uns sehen\"“. Na poslední chvíli, v říjnu (premiéra byla 8. listopadu), byl rozporu s výslovným smluvním ujednáním s Benatzkym pověřen spisovatel a skladatel Robert Gilbert tím, aby namísto Benatzkého znovu napsal všechny texty písní. Současně byl do operety přidán jeden z nejvýraznějších hitů, foxtrot „\"Was kann der Sigismund dafür dass er so schön ist\"“, který Gilbert napsal již dříve pro berlínského kabaretiéra Paula O'Montise. Pro nedostatek času i pro nedostatek nadšení byla instrumentace celého díla svěřena Eduardu Künnekemu, který rovněž napsal úvodní sbory k prvnímu a druhému jednání; vyhradil si však, že nebude uváděn jako spoluautor, a jeho podíl zůstal dlouho utajen. Navíc hudební aranžmá tanců provedl Adam Gelbtrunk a kabaretiér Karl Farkas sestavil „podnapilou píseň“ sestavenou z dobových šlágrů (a v pozdějších inscenacích vždy aktualizovanou). Jako hlavní autor byl však vždy uváděn Benatzky, který byl autorem jednotné formy a převážné části – dvaceti dvou – hudebních čísel, včetně hitů \"Es muß was wunderbares sein\", \"Eine Kuh, so wie Du\", \"Salzkammergut\" a centrální melodie \"Im Weißem Rössl am Wolfgangsee\". Podle O. Schneidereita se tak dělo „nikoli neprávem; celek vykazuje nezaměnitelně jeho rukopis“.", "section_level": 2}, {"title": "Původní berlínská inscenace.", "content": "V obsazení premiéry dominovaly filmové a kabaretní hvězdy jako Max Hansen, Siegfried Arno, Camilla Spira, Otto Wallburg a Paul Hörbiger. Jediným operním pěvcem mezi nimi byl Walter Jankuhn v roli doktora Siedlera. Nákladná výprava Ernesta Sterna zahrnovala nejrůznější alpské scenérie včetně vlaku, lodi a skutečného deště; mezi mnohohlavým sborem, baletem a statisty se pohybovalo četné domácí zvířectvo. Hlavní šlágry tehdy nahráli účastníci premiéry na šelakové gramodesky ve verzi s doprovodem tanečního orchestru; v současnosti jsou dostupné na CD v restaurované podobě. Opereta se hrála jen v Berlíně přes čtyřistakrát. O původní inscenaci v Berlíně roku 1930 psal deník \"BZ am Mittag\": „Krajina kolem Wolfgangsee se vzpíná až do zářivých vrcholků Alp a obepíná jeviště, které tak tvoří jakousi kotlinu. Na podtržení realismu vjíždí na scénu skutečný autobus (nicméně až příliš načas), jezero zve ke koupeli, vodopád tká svou stříbrnou nit, z nebe se spouští skutečný liják a mečí na tebe kozy. Nefalšované jsou také tanečníci schuhplatteru, jódlistky, tanečníci „políčkované“ (watschentanz) a kostýmy, které jsou vlastně kroje. Lid sestávající z ovčáků, pastýřů, lovců, členů a členek střeleckých spolků, hasičů, veteránů, sedláků a hospodských dodává prostředí kolorit. A tento lokální kolorit je tak říkajíc synkopován s internacionalitou girls a boys, kteří mají dokázat, že ani St. Wolfgang neleží stranou světa. Jejich tance jsou běžícím pásem, který děj navinuje, přenáší, dělí na takty a akty. […] V těchto tancích triumfuje nejen rytmus nohou, hudby, ale i kostýmů: barvy, látky, souzvuk. Symfonikem je tady Ernst Stern, profesor dle práva. Nádherné. Rytmus, tato rozpolcenost se promítá až do orchestru, jehož levicí je jazz a jehož radikální pravicí je citera a loutna, domobranecká loutna pod štýrským kloboukem a kohoutími péry.“", "section_level": 2}, {"title": "\"U bílého koníčka\" ve světě.", "content": "Opereta \"U bílého koníčka\" pronikla brzy po premiéře i do dalších divadel v německy mluvícím prostoru i jinde. Jejímu šíření bránily jen značné inscenační nároky, ale pozdější, zejména poválečná nastudování prokázala její účinnost i v mnohem redukovanějším prostředí; například průlomová moderní inscenace z berlínského kabaretu \"Bar jeder Vernunft\" se obešla beze změn scény a téměř bez dekorací. Navíc už původní opereta měla výrazně kompozitní povahu a do dalších divadel se dostala v nejrůzněji pozměněných verzích jak co do děje, tak co do hudebního obsahu: písně byly přidávány nebo odebírány podle místních zvyklostí a schopností divadel. První rozběh zažila v německých divadlech. Zvlášť významná byla první inscenace ve Vídni, kterou ve Stadttheater režíroval Hubert Marischka (premiéra 25. září 1931). Marischka hrál i hlavní úlohu číšníka Leopolda a alpské výtvarné motivy, které se promítly i do vnitřní a vnější výzdoby divadelní budovy a dominovaly reklamní kampani, si nezadaly s leskem berlínské premiéry. Po nástupu nacistů však byla opereta \"U bílého koníčka\" v Německu zakázána jednak kvůli řadě židovských spoluautorů (byť Benatzky sám byl „árijec“), jednak kvůli svému zacházení s folklórem, které bylo považováno za neuctivé a „zvrhlé“. Zvláště koupací scéna byla vnímána jako skandální a vyvolávala hněv nacistů. V Londýně inscenoval \"Bílého koníčka\" (\"The White Horse Inn\") samotný Erik Charell roku 1931. Operetu do britské metropole přivedl impresário Sir Oswald Stoll, a to do velkého divadla Coliseum (dnes budova English National Opera) (Stoll již předtím produkoval řadu anglických adaptací německých operet). Anglickou úpravu zhotovil Harry Graham; děl byl vcelku ponechán, i když namísto berlínských turistů do St. Wolfgangu přijíždějí britští, a většina ironie i erotických narážek vzala za své ve prospěch tradičního varietního humoru. Z hudebních změn bylo důležité zařazení dvou dodatečných písní od Roberta Stolze: \"Auch du willst mich einmal betrügen\" (anglicky \"You Too\") nahradil původní duet Ottilie a Siedlera ze 3. dějství \"Es ist wohl nicht das letzte Mal\" a píseň \"Adieu, mein kleiner Gardeoffizier\" nahradila původní Leopoldovu píseň \"Zuschaun kann i net\" a pod názvel \"Good-Bye\" se stala novým hitem. Jako hostinská U bílého koníčka zářila Berlíňanka Lea Seidlová, Leopolda hrál britský komik Clifford Mollison. Opereta měla velký úspěch a dosáhla 651 představení za sebou při frekvenci představení zpravidla dvakrát denně. Poté byla dávána v mnohých anglických městech jako výpravná revue, ale prosadila se zde i v různých skromnějších podobách; po několik desetiletí byl \"The White Horse Inn\" mezi britskými amatérskými soubory nejhranějším muzikálem vůbec. Z Británie se dostal i do jiných zemí impéria, 31. května 1934 měla premiéru v Sydney a stal se v Austrálii velmi populární; v australské verzi se doplňovala píseň \"Lend Me a Dream\" od Ivora Novella. 29. ledna 1935 se poprvé hrál v jihoafrickém Durbanu. První maďarskou inscenaci pod názvem \"A 'Fehér Ló\"' úspěšně uvedli ve své úpravě Adorján Stella a Imre Harmath; premiéra se konala 20. října 1931 v budapešťském Královském divadle (Király Színház). 1. října 1932 byla opereta uvedena v Paříži v Théâtre Mogador v úpravě Luciena Besnarda a René Dorina, pod názvem \"L'Auberge du cheval blanc\" a jako „romantická opereta o třech aktech a devíti obrazech“. Děj byl přenesen do Tyrol a hudba – vedle toho, že převzala obě nové Stolzovy písně z londýnské verze – byla rozmnožena v koupací scéně o píseň Antona Profèse \"Je vous emmènerai sur mon joli bateau\" / \"Am Sonntag will mein Süßer mit mir segeln geh'n\". Roku 1948 se nová adaptace Maurice Lehmanna – nyní označená jako „velká výpravná opereta o dvou aktech a 25 obrazech“ s doplněným „baletem ptáků“ Paula Bonneaua – přesunula do Théâtre du Châtelet. Stala se zde nesmírně populární (1700 představení do roku 1968) a získala trvalé místo ve francouzském repertoáru, i když ústup operety od 50. let 20. století se přirozeně dotknul i jí. Hrála se i v řadě jiných divadel a v jiných adaptacích. Z pařížské úpravy z roku 1932 byla nahrána téměř všechna čísla s prvním i druhým obsazením. I ona jsou nyní dostupná na CD, stejně jako některé poválečné nahrávky, například z roku 1962 s Bourvilem jako Leopoldem. Rovněž v Itálii se \"Bílý koníček\" (\"Al Cavallino Bianco\") úspěšně hrál a v inscenaci římského Teatro Quirino (1936) si zahrál svou roli Sigismunda i jeho premiérový představitel Siegfried Arno. V New Yorku nastudoval \"The White Horse Inn\" – po komplikovaném vyjednávání trvajícím již od roku 1931 – roku 1936 opět Erik Charell v novém hudebním rouchu. Financování produkce zajistili mimo jiné Warner Brothers a Rockefellerové. Dávala se v broadwayském Center Theatre 221krát s Kitty Carlisle jako hostinskou a Williamem Gaxtonem jako vrchním. Americkou adaptaci libreta – odlišnou od londýnské – vypracoval David Freedman, texty písní přeložil pro New York Irving Caesar, autor známých písní jako „\"Tea for Two\"“ und „\"Just a Gigolo\"“. Některé původní písně byly vypuštěny, naopak byly doplněny další písně, k nimž vlastnili práva Warner Brothers, od Richarda Falla, Geralda Markse, Viviana Ellise a Erica Coatese, nejúspěšnější však byla nová vstupní píseň pro hlavní hrdinku od Járy Beneše \"Leave It to Katarina\". Zcela nová instrumentace broadwayského střihu pocházela od Hanse Spialka, který instrumentoval i řadu muzikálů od Gershwina a Rodgerse a Harta. V této verzi se pak v USA \"Bílý koníček\" hrál (např. v St. Louis Municipal Opera, 1938), i když zde zdaleka nedosáhl takové popularity jako na starém kontinentě; originálu věrnější verzi, i když obohacenou o další vídeňské melodie, uvedla až roku 2005 Ohio Light Opera. Opereta \"U bílého koníčka\" se hrála i v dalších zemích po celém světě – v Izraeli, Argentině, Brazílii… V anglické a francouzské verzi \"Bílého koníčka\" se tedy nachází čtyři skladby od Roberta Stolze, proto je v těchto zemích často uváděn jako spoluautor vedle Benatzkého. Podle Charellovy závěti se nesmějí vkládat do představení \"U bílého koníčka\" v Německu; to je důsledkem dlouholetých poválečných autorskoprávních sporů mezi Charellem a Stolzem.", "section_level": 2}, {"title": "Inscenační praxe po druhé světové válce.", "content": "Po druhé světové válce se mimo německy mluvící země udržely některé hudební adaptace operety, zejména francouzská, a bezprostředně po válce se hrálo ještě původní znění (1951 Curych). Roku 1951 však Erik Charell ve svém novém působišti Mnichově poprvé uvedl novou verzi. Z původní podoby operety vypadla převzatá píseň \"Es ist doch nicht das letzte Mal\", naproti tomu přibyla „vinárenská“ píseň Karla (von) Frankowského \"Erst wann's aus wird sein\". Celá partitura byla přeinstrumentována; tohoto úkolu se zhostil vídeňský skladatel Bruno Uher, který původní svižné jazzové aranžmá nahradil tradičním vídeňským operetním zvukem s dominancí smyčců (Fritz Henneberg tuto úpravu označuje jako „cukrovou polevu“). Ve směru ke klasické vídeňské operetě jde ještě dále pozdější aranžmá Willyho Mattese. Tyto změny zapadaly do obecné inscenační praxe německé (a obecně středoevropské) operety za Třetí říše a v poválečném období, která původní živelné, hudebně moderní a parodistické rysy potlačovala ve jménu „zušlechtění“ ve prospěch idyly a sentimentality. Brzy začala být opereta všeobecně – a \"U bílého koníčka\" obzvláště – považována za „ztělesnění měšťácké přihlouplosti a šosáctví“ nebo „nízkého kýče“. Operetní badatel Kevin Clarke tuto změnu připisuje zejména nacistické estetické politice, která „ze stříbrné jazzové operety [udělala] přecitlivělou imitaci folklóru s pseudoklasickými rysy“. Kýčovitost běžných inscenací této operety navíc podtrhovalo nasazování operních pěvců; přitom v původním obsazení byl jediným školeným zpěvákem představitel dr. Siedlera Walter Jankuhn a role byly psány pro výrazné herce bez zvláštních pěveckých schopností. Zájem obecenstva postupně opadal. Inscenace \"U bílého koníčka\" v berlínském kabaretu \" Bar jeder Vernunft\" roku 1994 je považována za „modelový případ rehabilitace“ této operety i operetního žánru vůbec. Měla velký ohlas u publika i kritiky a stojí na začátku nové inscenační vlny \"Bílého koníčka\" zejména v Německu: zatímco roku 1993 se hrál ve třech divadlech, roku 1995 to bylo ve 42. V sezóně 2007/2008 byl druhou nejhranější operetou v Německu po Straussově \"Netopýrovi\", o sezónu dříve dokonce nejhranější. Roku 2013 se dočkala i nového zfilmování v aktualizovaném duchu.", "section_level": 2}, {"title": "\"U bílého koníčka\" v českých zemích.", "content": "Jako první v Československu uvedlo „výpravnou a revuální“ operetu \"U bílého koníčka\" německé divadlo v Brně 5. května 1931. Režie se ujal vídeňský režisér Hubert Marischka, pro kterého bylo brněnské nastudování generální přípravou na uvedení této operety do Vídně na podzim téhož roku. Divadlo inzerovalo, že jeho operetní soubor byl pro tuto příležitost rozšířen o síly z činohry, posílena byla rovněž taneční skupina, která vedle stálého souboru divadla zahrnovala i taneční skupinu \"Wallberger\". Lokální kolorit zajišťovali hráči citerového spolku pod vedením mistra Wegera. Zcela nová výprava využívala jevištní točny. Vzápětí následovala další německá divadla, Městské divadlo v Teplicích-Šenově (premiéra 16. května 1931) a zejména Nové německé divadlo v Praze, kde měl \"Bílý koníček\" premiéru 6. června 1931. Kritika i obecenstvo si vedle „obří výpravy“ – 150 účinkujících, 15 dekorací, nejrůznější hudební a taneční vložky včetně „políčkované“ – všimla i ironie, s jakou je tato „folklórní“ zábava v moderním berlínském duchu nabízena. Českou podobu opereta \"U bílého koníčka\" připravilo jako první Městské divadlo v Plzni. Konala se 11. července 1931 a podíleli se na ní režisér Viktor Severin, dirigent Ferdinand Ledvina, choreograf Jaroslav Häusler a scénograf V. Jelínek. Čeština byla po němčině a angličtině třetí jazykovou verzí, v níž opereta zazněla. Ještě před druhou světovou válkou se hrála i v ostatních českých operetních divadlech v Praze, Brně, Moravské Ostravě, Olomouci, Kladně a východních Čechách (Pardubice/Hradec Králové), přestože česká kritika pro ni neměla pochopení a například Lidové noviny si stěžovaly, že „[a]utoři se ani nemoří vymýšlením děje“. Teprve od konce 60. let 20. století se dostala znovu do repertoáru a stala se nejhranějším a od poloviny 70. let i jediným Benatzkého dílem na českých jevištích. Profesionální inscenace v poválečné době připravila divadla v Ostravě (1969, 1992), Teplicích (1970, 1984), Plzni (1971, 1993), Praze-Karlíně (1971), Olomouci (1973, 1990), Brně (1973) a Opavě (1981). Naposledy ji hrála zpěvohra Národního divadla Brno roku 2001 v úpravě Františka Zacharníka; při derniéře 13. dubna 2003 mohl čeští diváci slyšet \"U bílého koníčka\" prozatím naposled. Opereta se hrála v různých překladech, často v překladu Vladislava Hamšíka, nejčastěji však v původním prvorepublikovém překladu a úpravě Břetislava Hrstky a Františka Paula. Podobně jako v jiných adaptacích (francouzské, americké, dánské…) je zde zachováno alpské prostředí, ale návštěvníci pocházejí namísto Berlína vesměs z Čech a Moravy.", "section_level": 2}, {"title": "Charakteristika.", "content": "Počáteční fenomenální úspěch operety nebyl přičítán hudbě. Většina kritik z prvního období ji stěží zmiňuje, soustředí se na příběh, herecké podání a zejména výpravu (\"Wiener Zeitung\": „Hlavní věcí je pastva pro oči.“) Francouzsko-polský muzikolog Piotr Kaminski charakterizuje \"U bílého koníčka\" jako „hybridní dílo, a to nejen podílem několika skladatelů, ale i stylem, který mísí tradice vídeňské operety, tyrolský [\"pozn.: francouzská adaptace se odehrává v Tyrolsku.\"] folklór i berlínský kabaret a dancing; jeho hudební témata snadno ulpí v paměti a snadno se z ní zase vypaří“. Miroslav Šulc s odkazem na kolektivní povahu díla označuje \"Bílého koníčka\" za „snad první ukázku zprůmyslnění operetní tvořivosti“. Ostatně sám Ralph Benatzky o \"Bílém koníčkovi\" ve svých denících napsal, že to není „žádná promyšlená, vycizelovaná, samostatná práce“. Reclamův operetní průvodce shledává kořeny jeho přetrvávající popularity „stěží v málo významném ději […], nýbrž v bohaté situační komice a v konverzačním humoru tak žertovných postav jako Giesecke a Leopold, ale vedle toho také v umném zužitkování (mnohokrát parodicky nahlíženého) alpského letně čerstvého prostředí a nikoli v poslední řadě v náladové, nápadité hudbě, v níž – v souladu s celkovým laděním – moderní taneční kusy zatlačuje do pozadí tříčtvrteční rytmus valčíku a ländleru.“ Otto Schneidereit upozorňuje na to, čím působil na obecenstvo v době hluboké hospodářské krize: „Toto povedené vyobrazení maloměstských typů a zamilovaných párků na pozadí velmi obratně vystavěného děje, který se svými drobnými potížemi jen podtrhuje bezstarostnost velko- i maloměšťácké prázdninové nálady, tato idyla nabízela iluzi světa bez problémů.“", "section_level": 2}, {"title": "Děj.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "1. dějství.", "content": "V hotelu \"U bílého koníčka\" v malé vesnici St. Wolfgang am See vrcholí sezóna. Personál je přetížen, vrchní číšník Leopold má plné ruce práce, aby všechny hosty obsloužil. Uklidňuje přitom nespokojence a nabádá je k trpělivosti – jsou přece na dovolené (\"Aber meine Herrschaften, nur hübsch gemütlich\"). To se mu podaří, méně účinku má však jeho šarm na jeho zaměstnavatelku a majitelku hostince Josephu Vogelhuberovou, do níž je zoufale zamilován (\"Einmal nur... Es muß was Wunderbares sein, von dir geliebt zu werden\"). Ta jej však razantně odmítá: sama si dělá naděje na přízeň berlínského advokáta doktora Otto Siedlera, dlouholetého pravidelného hosta, kterého dnes odpoledne očekává, proto se ujišťuje u číšníků i pokojských, že je na jeho návštěvu všechno připraveno (sbor \"Wir sind die Stubenmädchen... Das ist der Zauber der Saison\"). Doktor Siedler brzy dorazí a Josepha jej srdečně vítá; i on se vrací rád na toto kouzelné místo (duet a sbor: \"Wenn das Barometer wieder Sommer macht... Im weißen Rößl am Wolfgangssee, da steht das Glück vor der Tür\"). Jeho příchod není vítaný také dalšímu hostu: nerudný berlínský majitel továrny na spodní prádlo Wilhelm Giesecke, který sem přijel na dovolenou jen na naléhání své dcery Ottilie, právě proti němu a jeho mandantovi, svému arcikonkurentovi Sülzheimerovi, vede proces. Leopold se chce pomstít doktoru Siedlerovi a přidělí Gieseckemu nejkrásnější místnost s balkonem a výhledem na jezero, kterou Josepha připravovala pro advokáta. Ale zatímco se hostům předvádí místní folklór(sbor \"Eine Kuh so wie du\"), Josepha se o záměně pokojů dozví a trvá na svém, až donutí zuřícího továrníka odstěhovat se do dependence. Leopold továrníkově dcerušce Ottilii, aby se k advokátovi chovala mile, chce-li tatínka trochu uklidnit: pak se soudní pře vyvine lépe. Ottilii se nenechá dvakrát přemlouvat, zvláště když se jí doktor Siedler z vlastního popudu ihned dvoří (valčík \"Die ganze Welt ist himmelblau, wenn ich in deine Augen schau\"). První dějství končí prudkým deštěm (sbor: \"Im weißen Rössl... Aber meine Herrschaften... Wenn es hier mal richtig regnet\").", "section_level": 2}, {"title": "2. dějství.", "content": "Josepha se dnes sama zapojila do nakupování potravin, k Leopoldově zlosti zejména tak, aby co nejvíce vyhověl chutím doktora Siedlera (duet a sbor \"Äpfel! Birnen!\"). Pokyn, aby advokátovi odnesl do pokoje kytici od Josephy, je na číšníka již trochu moc: zpěčuje se tomu a místo toho své šéfové vyznává lásku. Dají se do sporu a Leopold je propuštěn (\"Für ein Lächeln von ihr... Zuschau’n kann i net\"). Josepha má nyní o zdatnou sílu méně, musí se ale stále starat o hosty, například zvednout náladu továrníkovi Giesekemu a nadchnout jej pro krásu okolní krajiny (\"Im Salzkammergut, da ka’ mer gut lustig sein\"). Tento účinek má spíše dopis, který Giesecke dostává od Sülzheimera: v něm jeho konkurent navrhuje urovnat spor svatbou svého syna a Gieseckeho dcery. Dopis přináší osobně mladý Sigismund Sülzheimer, jenže o Ottilii ve skutečnosti žádný zájem nejeví. Cestou ve vlaku se totiž zamiloval do dcery dalšího výletníka, chudého profesora Hinzelmanna. Zařídí jim u Josephy ubytování za poloviční cenu a snaží se získat přízeň zakřiklé Klärchen. Když zjistí, že příčinou její málomluvnosti je fakt, že si trochu šlape na jazyk, považuje to Sigismund za roztomilé a na oplátku ukazuje dívence vlastní nedostatky (\"Als Sigi in der Wiege lag... Was kann der Sigismund dafür, daß er so schön ist\"). Náhle je ale ohlášena návštěva císaře Františka Josefa I., který se má ve vesnici účastnit lovecké slavnosti a má být ubytován „U bílého koníčka“. Doktor Siedler musí vzácnému hostu uvolnit svůj parádní pokoj a Josepha je navíc nucena opět angažovat Leopolda, aby měla dostatek personálu. Císař je slavnostně uvítán (Radeckého pochod a \"Rechtes Bein und linkes Bein... O du mein Österreich\"). Když však má číšník pronést císaři zdravici, dojdou mu slova: Josepha se objeví zaklesnutá do rámě doktora Siedlera a žárlivého Leopold se chopí vztek. Jen tak tak Josepha zažehná skandál a odvede Jeho Veličenstvo do hotelu. Leopold se před hosty rozpláče.", "section_level": 2}, {"title": "3. dějství.", "content": "Císař hovoří u snídaně s Josefou. Prohlédl zmatek v hotelu a formou zápisu do pamětní knihy hotelu jí radí, že se má raději spokojit s tím, co je možné, než oddávat snům (\"’s ist einmal im Leben so\"). Pak za zvuku loveckých trub odchází k lovu. Josepha si zatím musí přiznat, že doktor Siedler má oči jen pro Ottilii, zatímco Leopold ji upřímně miluje. Sigismund dává při ranní koupeli Klärchen logopedickou lekci; nakonec se mu ji podaří ji přimět, aby vyslovila větu „Miluji tě“, v níž není žádné „s“ (duet \"Früher war ich schüchtern... Und als der Herrgott Mai gemacht\"). Znovu propuštěný Leopold si mezitím sbalil zavazadla a chystá se k odjezdu (\"Erst wann's aus dein wird... Ein Veilchen am Hut\"). Žádá Josephu o pracovní vysvědčení, které k jeho překvapení zní: „Propuštěn jako vrchní číšník, ale angažován nadosmrti jako manžel“. Mezitím se Giesecke pokoušel spárovat svou dceru se synem svého konkurenta, ale ta dávno přijala nabídku doktora Siedlera (valčíkový duet \"Was mein Herz zu sagen hat... Mein Liebeslied muß ein Walzer sein\"). Navíc i Sigismund Sülzheimer požádal o ruku Klärchen. Mrzutý továrník to nyní musí akceptovat, což mu alespoň osladí Sülzheimerova nabídka na urovnání sporu. Radostným zpěvem tří šťastných párů (\"Laßt uns Champus trinken mit lächelndem Gesicht... Eine Kuh so wie du... Im weißen Rössl am Wolfgangsee\") opereta končí.", "section_level": 2}], "src_summary": "U bílého koníčka (v německém originále ) je opereta – autoři ji označili tradičním německým názvem singspiel – ve třech dějstvích s hudbou (především) Ralpha Benatzkého. Dějištěm je hotel U bílého koníčka v městečku Sankt Wolfgang im Salzkammergut v Rakousku. Libreto pochází od skladatele společně s Hansem Müllerem-Einigenem a Erikem Charellem; texty písní napsal Robert Gilbert. Hudební vložky jsou od Bruno Granichstaedtena, Roberta Gilberta a Roberta Stolze, sbory a původní instrumentace od Eduarda Künnekeho. Za předlohu posloužila stejnojmenná staroberlínská veselohra Oskara Blumenthala a Gustava Kadelburga, již autoři napsali roku 1896 při pobytu ve vile Blumenthal v blízkosti Bad Ischlu. Opereta \"U bílého koníčka\" byla poprvé provedena 8. listopadu 1930 v berlínském divadle Großes Schauspielhaus v režii Erika Charella s Maxem Hansenem jako Leopoldem a Camillou Spirovou jako Josephou. Původní výpravu navrhl Ernst Stern. V češtině se hrála poprvé 11. července 1931 v Plzni. Je to jediná Benatzkého opereta, která zůstala trvale na světovém i českém repertoáru.", "tgt_summary": "White Horse Inn (or \"The White Horse Inn\"), (German title: Im weißen Rößl), is an operetta or musical comedy by Ralph Benatzky and Robert Stolz in collaboration with a number of other composers and writers, set in the picturesque Salzkammergut region of Upper Austria. It is about the head waiter of the White Horse Inn in St. Wolfgang who is desperately in love with the owner of the inn, a resolute young woman who at first only has eyes for one of her regular guests. Sometimes classified as an operetta, the show enjoyed huge successes both on Broadway and in the West End (651 performances at the Coliseum starting 8 April 1931) and was filmed several times. In a way similar to \"The Sound of Music\" and the three \"\" movies, the play and its film versions have contributed to the image of Austria as an alpine idyll—the kind of idyll tourists have been seeking for almost a century now. Today, \"Im weißen Rößl\" is mainly remembered for its songs, many of which have become popular classics.", "id": 229844}
{"src_title": "Guillermo Fariñas", "tgt_title": "Guillermo Fariñas", "src_document": [{"title": "Hladovka proti cenzuře internetu.", "content": "V roce 2006 zahájil hladovku, kterou protestoval proti cenzuře internetu na Kubě. Zcela bez jídla nebo s nitrožilní výživou vydržel 7 měsíců, pak musel hladovku ukončit kvůli velmi vážným zdravotním problémům. Získal tehdy ocenění od organizace Reportéři bez hranic.", "section_level": 1}, {"title": "Hladovka za Orlandu Zapata a propuštění vězňů svědomí.", "content": "V únoru 2010 vyhlásil hladovku, kterou chtěl upozornit na smrt vězněného disidenta Orlanda Zapaty, který zemřel po dlouhém hladovění. Zároveň byl rozhodnutý setrvat v protestu tak dlouho, dokud režim nepropustí asi třicítku vězňů svědomí, kteří byli vážně nemocní. Kubánská vláda se ohradila tvrzením, že nebude akceptovat žádný nátlak nebo vydírání. Případ považovala za snahu zdiskreditovat politický systém na Kubě. Provládní deník \"Granma\" Fariňase označil za „placeného agenta Spojených států“. Fariñas byl kvůli nedostatku živin hospitalizován, ale i přesto veškerou potravu kromě nitrožilní stále odmítal. Hladovku ukončil po 134 dnech v červenci 2010 poté, co bylo zřejmé, že vláda propustí přes 50 politických vězňů.", "section_level": 1}, {"title": "Sacharovova cena za svobodu myšlení.", "content": "V říjnu 2010 Evropský parlament udělil Fariñasovi Sacharovovu cenu za svobodu myšlení. Cena tak byla již potřetí udělena zástupci kubánské opozice. O dva měsíce později však komunistická vláda odmítla vydat Fariñasovi vízum, aby mohl vycestovat pro převzetí ceny do Štrasburgu. Převzal ji tak až v roce 2013.", "section_level": 1}, {"title": "Návštěva Prahy.", "content": "Kubánské úřady umožnily Fariñasovi vycestovat až v roce 2013, v listopadu téhož roku tak zamířil do Prahy. Již dříve četl esej Václava Havla \"Moc bezmocných\" a od té doby doufal, že se s ním někdy osobně setká. Václav Havel však v prosinci 2011 zemřel, a tak se Fariñas mohl vydat jen na Vinohradský hřbitov, kde se u hrobu bývalého prezidenta pomodlil. \"„Václav Havel byl univerzálním symbolem boje za lidská práva. Ale speciálně pro kubánskou společnost je to vzor, protože u nás je stále mnoho lidí odevzdaných a smířených se současným stavem věcí,“\" řekl Fariňas.", "section_level": 1}], "src_summary": "Guillermo Fariñas, zvaný El Coco, (* 3. ledna 1962, Santa Clara, Kuba) je jeden z nejznámějších odpůrců komunistického režimu na Kubě, symbol boje za svobodu projevu. Tento psycholog a žurnalista držel více než dvacetkrát různě dlouhé hladovky, aby tak protestoval proti některým rozhodnutím vládnoucí komunistické strany.", "tgt_summary": "Guillermo Fariñas Hernández (born 3 January 1962) (\"El Coco\") is a Cuban doctor of psychology, independent journalist and political dissident in Cuba. He has conducted 23 hunger strikes over the years to protest various elements of the Cuban government and spent more than 11 years in prison. He vowed that he would die in the struggle against censorship in Cuba.", "id": 77859}
{"src_title": "Orlando Zapata", "tgt_title": "Orlando Zapata", "src_document": [{"title": "Zatčení.", "content": "Zapata byl poprvé zatčen v prosinci 2002 kvůli pohrdání úřední mocí a občanské neposlušnosti. Byl uvězněn na více než tři měsíce. V březnu 2003, 13 dní poté, co byl propuštěn, byl zatčen podruhé v rámci kubánského Černého jara. V té době držel hladovku za propuštění několika dalších disidentů. Byl odsouzen na 25 let vězení, podle některých zdrojů v součtu až na 36 let vězení.", "section_level": 1}, {"title": "Smrt v důsledku hladovění.", "content": "V prosinci 2009 zahájil Zapata hladovku na protest proti životním podmínkám v kubánských věznicích. Jeho zdraví se prudce zhoršovalo, utrpěl selhání ledvin. Režim jej v kritickém stavu nechal převézt do nemocnice v Camagüey, kde mu byly nitrožilně podávány tekutiny proti jeho vůli. 16. února 2010 se jeho stav dále zhoršil a byl převezen do nemocnice v Havaně, kde však o týden později zemřel.", "section_level": 1}, {"title": "Reakce na Zapatovu smrt.", "content": "Zapatova smrt vyvolala vlnu solidarity s kubánskými politickými vězni a zesílila kritiku komunistického režimu. Mezinárodní organizace Amnesty International označila Zapatu za vězně svědomí. Rovněž hladovkou se na jeho smrt rozhodl upozornit další významný kubánský disident Guillermo Fariñas, který ji spojil s nakonec úspěšným protestem proti věznění třicítky nemocných politických vězňů. Kubánské noviny nicméně popsaly Zapatu jako \"„běžného zločince neprávem povýšeného na mučedníka”\". Podle režimem neuznávané, nicméně většinou tolerované \"Komise pro lidská práva a národní smíření\" vláda nechala po Zapatově smrti pozatýkat 115 opozičních aktivistů a příznivců zemřelého, přičemž je ponechala zatčené tak dlouho, aby se nemohli zúčastnit jeho pohřbu. Zapata byl po 38 letech prvním opozičním aktivistou, který na Kubě v důsledku hladovky zemřel. Naposled se tak stalo v roce 1972, kdy kvůli hladovce zemřel básník a disident Pedro Luis Boitel.", "section_level": 1}], "src_summary": "Orlando Zapata Tamayo (15. května 1967, Santiago de Cuba, Kuba – 23. února 2010, Havana, Kuba) byl kubánský dělník a politický aktivista, vězněný za své kritické názory na vládnoucí komunistický režim. V prosinci 2009 zahájil hladovku, v jejímž důsledku po 85 dnech zemřel. Jeho smrt vzbudila mezinárodní pozornost a vedla ke zhoršení vztahů mezi Kubou a Evropskou unií i k ostré kritice ze strany Spojených států, které vyzvaly Kubu k propuštění všech politických vězňů.", "tgt_summary": "Orlando Zapata Tamayo (May 15, 1967 – February 23, 2010) was a Cuban mason, plumber, and political activist and prisoner who died after fasting for more than 80 days. His death received international attention, and was viewed as a significant setback in Cuba's relationship with the U.S. and the EU.", "id": 1063801}
{"src_title": "Costa vs. ENEL", "tgt_title": "Costa v ENEL", "src_document": [{"title": "Shrnutí případu a odůvodnění.", "content": "Flaminio Costa byl občan Itálie, který vlastnil akcie v energetice. Protestoval proti znárodňování italského energetického průmyslu tím, že odmítnul zaplatit účet za elektřinu v hodnotě 1 925 lir (částka, odpovídající asi jednomu euru). Za to byl zažalován nově vzniklou státní energetickou společností ENEL. Flaminio Costa navrhl u soudu položení předběžné otázky Soudnímu dvoru o souladu zákona o znárodnění s Římskou smlouvou (čl. 102, 93, 53 a 37) a italskou ústavou. Milánský smírčí soudce (\"Giudice Conciliatore\") případ předal ústavnímu soudu a také se obrátil na Evropský soudní dvůr s žádostí o rozhodnutí o předběžné otázce. Italský ústavní soud rozhodl, že na základě zásady Lex posterior derogat legi priori (\"zákon pozdější ruší zákon dřívější\") je italský zákon o znárodnění platný, protože byl vydán roku 1962, kdežto římské dohody byly přijaty roky 1958. Italská vláda namítla, že je žádost milánského soudce bezpředmětná, protože ESD nemůže rozhodovat o italském právu. K tomu však Soudní dvůr poznamenal, že podle čl. 177 Římské smlouvy musí soudy členských států, proti jejichž rozhodnutím není opravného prostředku, předložit předběžnou otázku Soudnímu dvoru, kdykoliv je tato otázka vnesena za řízení. Soudní dvůr také nerozhoduje o platnosti italského práva, ale pouze o intepretaci dotčených článků. Italská vláda namítala, že jestliže je soud povinen aplikovat italské právo, nemůže se uchýlit k předběžné otázce podle čl. 177 Římské smlouvy. Soudní dvůr však řekl, že Římská smlouva vytvořila vlastní právní řád, který se stal součástí právních řádů členských států, a tudíž jsou soudy těchto států povinny aplikovat evropské právo. Vytvořením mezinárodní organizace s vlastní právní osobností (\"own legal personality; own legal capacity\") a pravomocemi jí danými členskými státy, tyto členské státy omezily svoji suverenitu. Tím tak vytvořily právní řád, který zavazuje jak je, tak jejich občany. Jestliže by tomu bylo opačně, pak by aplikace práva EHS byla nahodiná a nikoliv bezpodmínečná. Státy se mohou odchýlit od aplikace těchto ustanovení pouze za určitých podmínek. Právo členských států tedy nemá aplikační přednost před právem Společenství. K interpretaci čl. 102 Římské smlouvy, který říká, že jestliže je zde \"důvod k obavám\", že přijetí nebo změna zákonů nebo jiných předpisů může vyvolat \"narušení\" ve smyslu článku 96 (soutěž na společném trhu), členský stát se \"poradí s komisí\"; komise má pravomoc doporučit členskému státu přijetí takové regulace, která nebude vyvolávat narušení. Soudní dvůr článek je navržen za účelem harmonizace právních předpisů (ostatně je takto ve smlouvě systematicky zařazen). Členské státy se zavázaly, že v případě jakkoliv malé možnosti narušení soutěže na společném trhu, budou další postup ohledně přijetí zákona či jiného právního předpisu, který takové narušení může vyvolat, konzultovat s komisí. Tento závazek členských států však nevytváří individuální práva, která musí státy chránit (pozitivní závazky). S ohledem na ustanovení článku má Komise povinnost zajistit jeho dodržování, avšak tento závazek nedává jednotlivcům právo se dovolávat (ve smyslu čl. 177) pozitivního závazku ze státu nebo porušení povinnosti Komise zajistit dodržování čl. 102. K interpretaci čl. 93 Římské smlouvy. Podle čl. 93 (1) a (2) Komise, ve spolupráci s členskými státy, \"průběžně zkoumá systémy podpor existující v těchto státech.\" S ohledem na přijetí vhodných opatření k zajištění fungování společného trhu. Podle čl. 93 (3) musí být Komise včas informována o záměrech poskytnout nebo upravit podpory, aby mohla podat své připomínky. Tato ustanovení jsou vytvořena k potlačení existujících státních podpor a k zabránění státům v zavádění nových podpor v jakékoliv formě, kterými jsou přímo či nepřímo zvýhodňovány podniky a které ohrožují, třebaže potenciálně, soutěž na společném trhu. Tento závazek státu informovat Komisi však nevytváří žádná individuální práva. Komise je povinna zajistit dodržování tohoto článku a držet neustálý dohled nad existujícími systémy podpor. Stejně jako v případě čl. 102, ani čl. 93 nevytváří možnost pro jednotlivce dovolat se porušení povinnosti ať už Komisí nebo členským státem. K interpretaci čl. 53 Římské smlouvy. Čl. 53 říká, že \"členské státy nezavedou pro státní příslušníky jiných členských států žádná nová omezení práva usazování, nestanoví-li tato smlouva jinak.\" Toto ustanovení stát zavazuje nejednat, a to jak ze strany členského státu, tak Komise. Tento článek má tedy přímou účinnost na vztahy mezi členskými státy a jednotlivci. Jelikož je přijetím Smlouvy tento článek stal součástí vnitrostátního práva, vytvořil tak individuální právo, které musí být pod ochranou soudní moci. Podle čl. 52 (2) říká, že svoboda usazování zahrnuje přístup k samostatně výdělečným činnostem a jejich výkon, jakož i zařizování a řízení podniků za podmínek stanovených pro vlastní státní příslušníky právem země usazení. Podle Soudního dvora je tedy čl. 53 dodržen, jestliže nejsou zavedena nová pravidla odlišná od těch, která platí pro státní příslušníky. K interpretaci čl. 37 Římské smlouvy. Čl. 37 (1) říká, že \"členské státy upraví státní monopoly obchodní povahy tak, aby na konci přechodného období byla vyloučena jakákoli diskriminace mezi státními příslušníky členských států, pokud jde o podmínky nákupu a odbytu zboží. Tento článek se vztahuje na každý subjekt, jehož prostřednictvím členský stát právní nebo fakticky, přímo nebo nepřímo kontroluje, řídí nebo významně ovlivňuje dovoz nebo vývoz mezi členskými státy. Tato ustanovení platí i pro monopoly, jež stát svěřuje jiným subjektům.\" Tím pádem mají státy dvojí závazek: 1. aktivní, a to regulovat státní monopoly, 2. pasivně, a to zdržet se jakýchkoliv nových opatření. Předběžná otázka se týkala především pasivního závazku. Čl. 37 (2) obsahuje absolutní zákaz, který neobsahuje žádnou výhradu prováděcího předpisu vnitrostátní povahy. Toto ustanovení má přímý účinek a vytváří tak závazky mezi členskými státy a jednotlivci. Toto ustanovení je tak přijetím Římské smlouvy součástí vnitrostátního práva a vytváří právo, které je pod ochranou soudní moci.", "section_level": 1}, {"title": "Rozsudek.", "content": "Soud členského státu musí použít právo Společenství bez ohledu na ustanovení práva tohoto státu. Soud také musí aplikovat čl. 177 Římské smlouvy kdykoliv vyvstane předběžná otázka stran interpretace smluv Společenství. Soudní dvůr tedy rozhodl, že je námitka italské vlády bezpředmětná Vzhledem k tomu, že státy římskými smlouvami omezily svoji suverenitu ve prospěch společenství, stojí právní řád tohoto společenství nad právními řády jednotlivých členských zemí a členské země ho nemohou měnit.", "section_level": 1}, {"title": "Reference.", "content": "\"V tomto článku bylo použito anglické znění rozsudku.\"", "section_level": 1}], "src_summary": "Flaminio Costa vs. ENEL byl soudní spor u Evropského soudního dvora (číslo 6/64). Soud v odůvodnění rozsudku v této kauze označil právo Evropské unie za nadřazené právním předpisům jednotlivých členských zemí Evropské unie.", "tgt_summary": "Flaminio Costa v ENEL (1964) Case 6/64 was a landmark decision of the European Court of Justice which established the primacy of European Union law (then Community law) over the laws of its member states.", "id": 1480284}
{"src_title": "Lolita (film, 1997)", "tgt_title": "Lolita (1997 film)", "src_document": [{"title": "Děj.", "content": "V létě 1947 přijíždí do Spojených států francouzský literární vědec Humbert Humbert (Jeremy Irons), který má v plánu napsat učebnici francouzštiny a nastoupit na pozici učitele v New Hampshire. Aby mohl pokračovat na své knize, tak si pronajímá pokoj v domě vdovy Charlotty Hazeové (Melanie Griffithová). Dům si vybírá také díky její adolescentní dceři Dolores (Dominique Swainová), která s ním začíná flirtovat. Od dětství jej chorobně přitahují mladé dívky, které si pro sebe nazval jako „nymfičky“. Uvědomuje si, že je to částečně způsobeno raným sexuálním zážitkem s dívkou Annabel, do níž se během léta 1921 v canneském rodinném hotelu zamiloval. Dívka však zemřela o čtyři měsíce později na tyfus, aniž by jejich láska došla naplnění. Oběma bylo tehdy čtrnáct let. Aby zůstal v přítomnosti mladé americké dívky přezdívané „Lo“, rozhoduje se oženit s její matkou, která se do něj zamilovala. Ke zlomu dochází, když Charlotte vypáčí zásuvku Humbertova stolu a přečte si jeho tajný deník, v němž ji častuje urážkami a vyznává se z lásky k malé Dolores. Rozrušená manželka slibuje, že dceru už nikdy neuvidí a odchází přes ulici odeslat právě dopsané dopisy. Na silnici ji však sráží projíždějící auto a na místě podlehá smrtelným zraněním. Tak se učiteli francouzštiny naskýtá možnost utužit vztah s nymfičkou, kterou odjíždí vyzvednout na dívčí letní tábor. Začíná ji oslovovat „lolita“. Nejdříve nevlastní dceři nalhává, že je matka pouze zraněná. Po první noci ji v hotelovém pokoji pohlavně zneužívá, když mu lolita ukazuje „hru pro dospělé“ naučenou na táboře. Následně křižují státy Unie a noci tráví po motelech. Sexuální vztah provází epizodické krize. Emocionálně nezralá Lo se stále více nudí svým nevlastním otcem a milencem v jedné osobě. Narůstá v ní touha po nezávislosti. Humbert, který ji za pohlavní styk poskytuje drobnou platbu, se rozhoduje přijmout učitelské místo na univerzitě v Beardsley, kam společně zamíří. Poté, co zde prožijou část školního roku, neshody vyvrcholí pokusem o dívčin útěk. Humbert nalézá lolitu v restauraci a po usmíření se rozhodují pokračovat v putování do jiného města. Učitel získává na cestě neochvějnou jistotu, že jsou sledováni. Pronásledovatelem, jehož identitu nezná, je starší dramatik Clare Quilty (Frank Langella), s nímž v létě vedl noční rozhovor v hotelu, a který je také přitahován mladými dívkami. Jednoho dne Lolita onemocní a stráví několik dnů v nemocnici na pozorování. Když ji Humbert přijede vyzvednout, dozvídá se, že ji odvezl strýc. Zmatený učitel nejdříve zuří, po spatření policisty za oknem nemocnice se uklidňuje a odchází. Následuje dlouhé a bezvýsledné pátrání. Stopa vychladla. O tři roky později Humbert obdrží dopis od téměř osmnáctileté lolity, která po něm požaduje finanční výpomoc. V listu se svěřuje, že je na mizině a s mladým manželem čeká dítě. Učitel ji navštěvuje v chudém obydlí a marně ji přemlouvá, aby s ním odjela. Stále nevlastní dceru miluje. Po odmítnutí předává nastávající matce čtyři tisíce dolarů a odjíždí zavraždit Quiltyho. Lo mu vypověděla celý příběh, jak s dramatikem utekla do Pavor Manoru v Parkingtonu, kde ji neúspěšně nutil točit porno s dalšími dívkami a za přispění jeho služebné Vivian. Přesto dodá, že Quilty představoval jediného muže, kterého v životě milovala. Učitel Quiltyho zastřelí v jeho domě. Humbert je dopaden a během uvěznění v listopadu 1950 umírá na infarkt myokardu. Stejný osud potkává také Dolores, která na Štědrý večer téhož roku nepřežije porod.", "section_level": 1}, {"title": "Výdělek.", "content": "Vzhledem k obtížnému zajištění distributora měl film pouze omezené promítání v kinech, což také znemožnilo získat nominace jednotlivých cen. První víkend dosáhly zisky nízké částky 19 492 dolarů. Celkový výdělek ve Spojených státech činil 1 147 784 dolarů. Ve srovnání s náklady 62 000 000 dolarů se tak snímek zařadil mezi největší kasovní propadáky v historii a podle stejného kritéria byl v té době hodnocen jako nejnákladnější televizní film vůbec.", "section_level": 1}], "src_summary": "Lolita () je francouzsko-americké filmové drama z roku 1997 režírované Adrianem Lynem. Představuje druhou adaptaci Nabokovova stejnojmenného románu, napsaného v roce 1955. Hlavní postavy ztvárnili Jeremy Irons jako francouzský pedagog Humbert Humbert a Dominique Swainová jako Dolores „Lolita“ Hazeová. Ve vedlejších rolích se představili Melanie Griffithová, která hrála Charlottu Hazeovou a Frank Langella jako dramatik Clare Quilty. Hudbu zkomponoval italský skladatel Ennio Morricone. V důsledku ústředního motivu hlavního hrdiny Humberta, kterým je hebefilie, bylo obtížné ve Spojených státech nalézt distributora. Evropská premiéra se uskutečnila dříve než americká a přinesla kontroverzní odezvu. Ve Spojených státech film odvysílala kabelová televizní stanice Showtime a následně distribuci zajistila společnost The Samuel Goldwyn Company. Na americkém kontinentu snímek přinesl smíšenou kritiku a po uvedení v kinech vyšel také na nosičích VHS a DVD, které byly vyprodány. První filmovou adaptaci románu Lolita v roce 1962 natočil režisér Stanley Kubrick pod stejným názvem \"Lolita\".", "tgt_summary": "Lolita is a 1997 drama film directed by Adrian Lyne and written by Stephen Schiff. It is the second screen adaptation of Vladimir Nabokov's 1955 novel of the same name and stars Jeremy Irons as Humbert Humbert and Dominique Swain as Dolores \"Lolita\" Haze, with supporting roles by Melanie Griffith as Charlotte Haze, and Frank Langella as Clare Quilty. The film is about a middle-aged male professor, Humbert, who rents a room in the house of the widow Charlotte Haze and becomes sexually attracted to her adolescent daughter Dolores, also called \"Lo\" or \"Lolita\". Lyne's film is more overt with many of the novel's darker elements compared to Stanley Kubrick's 1962 version, which used suggestion and innuendo for comic purposes. The film had difficulty finding an American distributor and premiered in Europe before being released in the United States. The film was eventually picked up in the United States by Showtime, a cable network, before finally being released theatrically by The Samuel Goldwyn Company. The performances by Irons and Swain impressed audiences, but, although praised by some critics for its faithfulness to Nabokov's narrative, the film received a mixed critical reception in the United States. \"Lolita\" was met with much controversy in Australia, where it was not given a theatrical release until April 1999.", "id": 474747}
{"src_title": "Makrolidy", "tgt_title": "Macrolide", "src_document": [{"title": "Skupiny makrolidů.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Ketolidy.", "content": "Ketolidy jsou novou třídou antibiotik, které jsou strukturálně příbuzné s makrolidy. Mohou být využity u těch zánětů dýchacích cest, kde je bakteriální původce vůči makrolidům rezistentní. Jejich vyšší efektivita je podmíněna tím, že ke svému navázání v ribozomální podjednotce využívají dvě vazebná místa. Ještě novější fluoroketolidy využívají ke svému účinku dokonce tři vazebná místa. Mezi ketolidy náleží:", "section_level": 2}, {"title": "Neantibiotické makrolidy.", "content": "Sem řadíme hlavně imunosupresiva tacrolimus, pimecrolimus a sirolimus, jejichž aktivita je příbuzná cyklosporinu.", "section_level": 2}, {"title": "Toxické makrolidy.", "content": "Celou škálu toxických makrolidů produkují některé bakterie, a to v podobě tzv mykolaktonů", "section_level": 2}, {"title": "Využití makrolidů.", "content": "Makrolidová antibiotika jsou užívána k léčbě infekcí způsobených grampozitivními bakteriemi jako jsou např. \"Streptococcus pneumoniae\" a \"Haemophilus influenzae\", které bývají častými původci zánětů dýchacích cest a měkkých tkání. K dalším kmenům bakterií citlivých na makrolidy řadíme beta-hemolytické streptokoky, pneumokoky, stafylokoky a enterokoky. Podobně jako penicilin mohou být makrolidy rovněž efektivní v léčbě nemocí způsobených původci jako jsou \"Legionella pneumophila\", různá mykoplasmata, mykobakterie, některé rickettsie a Chlamydia (bacterium). Vzhledem k tomu, že antibakteriální spektrum je jen o trochu širší než u penicilinů, uplatňují se makrolidy jako náhrada v případě alergie na penicilinová antibiotika. Ve veterinární péči je užití makrolidů velmi omezené zejména u koní a králíků (obecně nepřežvýkavých býložravců), protože makrolidy v jejich trávícím ústrojí mohou vyvolat nebezpečné metabolické reakce. Makrolidy lze využít pouze u hříbat mladších než jeden rok, a to pouze pod přímým veterinárním dozorem při podávání.", "section_level": 1}, {"title": "Mechanismus účinku.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Antibiotický účinek.", "content": "Makrolidy se obecně řadí typem svého účinku mezi inhibitory proteosyntézy. Jejich zásah je dán narušením procesů translace, která probíhá v ribozomální podjednotce 50S tím, že se makrolid reverzibilně naváže na P místo (P = peptidylové), čímž zabrání zahájení tvorby elongace primární struktury bílkoviny. V místě P ribozomu totiž dochází k setkání tRNA, která nese aminokyselinu methionin s příslušným kodonem (AUG) pro methionin, kterým vždy prvotní vyráběná bílkovina začíná. Navíc makrolidy zabraňují skládání (zapojování) jednotlivých aminokyselin do výsledného peptidu, protože ovlivňují funkci ribozomálního enzymu (ribozymu) nazvaného peptidyltransferáza, což je stejné jako u chloramfenikolu. Na rozdíl od makrolidů ale chloramfenikoly nevykazují sterický (prostorově-vazebný) efekt na zmiňované P-místo.. Další možný mechanismus makrolidů může spočívat v předčasném odloučení peptidyl-tRNA z ribozomu. Farmakokinetika zejména novějších makrolidů (azithromycin, klarithromycin) posiluje terapeutický efekt tak, že se váží na makrofágy, skrze něž jsou neseny do zasažených (infikovaných) tkání, kde se hromadí.", "section_level": 2}, {"title": "Imunomodulační účinky.", "content": "", "section_level": 2}, {"title": "Difuzní panbronchiolitida.", "content": "Makrolidová antibiotika (erythromycin, klarithromycin a roxithromycin) vykázala imunomodulační účinek v dlouhodobé (long-term) léčbě difuzní panbronchiolitidy, což je onemocnění postihující především asiaty, které se vyznačuje rozsáhlým (difuzním) zánětlivým zasažením plicních průdušinek (průdušinka = bronchiolus) Imunomodulační efekt je nepřímo prokazatelný tak, že v dlouhodobé terapii se uplatňují nízké dávky, které nemohou vykázat přímý antibiotický efekt. Dlouhodobá makrolidová léčba tohoto onemocnění omezuje zánětlivé procesy (potlačení množení granulocytů, lymfocytů a sekretů) v dýchacích cestách. Tyto protizánětlivé na imunomodulaci založené procesy jsou přítomné i v případě, kdy dominantním původcem chronického zánětu je na makrolidy rezistentní \"Pseudomonas aeruginosa\".", "section_level": 3}, {"title": "Rezistence.", "content": "Nejčastějším mechanismem rezistence je posttranskripční metylace 23S bakteriálního ribozomu (viz rRNA). Zprostředkování rezistence může být jak přenosem skrze plazmid tak chromozomálně (mutace). Výsledkem této metylace je zkřížená rezistence na makrolidy, linkosamidy a streptograminy. K ostatním (v případě makrolidů méně se vyskytujícím) typům získané rezistence náleží a) inaktivace léčiva jeho enzymatickým rozkladem (esterázy, kinázy); b) aktivní, na ATP závislé vypuzování (efflux) transportních bílkovin, se kterými odchází příslušné léčivo mimo bakterii.", "section_level": 2}, {"title": "Vedlejší účinky.", "content": "V roce 2008 upozornil časopis \"British Medical Journal\" na riziko vzniku myopatie při kombinování makrolidových antibiotik spolu se statinovými léčivy (určenými pro snižování hladiny cholesterolu). Je to způsobeno tím, že makrolidy brzdí enzymatický systém tzv. cytochrom P450 zejména (CYP3A4), který je důležitý pro jaterní metabolismus statinů, čímž dochází k jejich akumulaci v organismu. Makrolidy jako jsou erytromycin a klarithromycin mohou vzácně způsobit prodloužení srdečního komorového intervalu QT, který může vyvrcholit až do rizika fibrilace (míhání) srdečních komor spojeného se syndromem nazvaným torsade de pointes (vysl. \"torsad d’puant\"). Jiným vedlejším účinkem je nevolnost (nauzea) spojená s hromaděním žlučových produktů léčiva v enterohepatálním oběhu (opětovné vstřebávání léčiva z jater). U dětí může při užívaní erytromycinu dojít k zúžení (stenóze) vrátníku (tzv. pylorostenóza).", "section_level": 1}], "src_summary": "Makrolidy jsou skupinou léčiv, převážně antibiotik, jejichž aktivita je založena na přítomnosti makrocyklického laktonového kruhu (prstenu), který je svázan s jedním či více deoxidovaných sacharidů (obvykle desosamin → CHNO3 a kladinóza → CHO). Laktonový kruh má obvykle 14-, 15- nebo 16 členů. Makrolidy náleží mezi přírodní produkty nazývané polyketidy.", "tgt_summary": "The macrolides are a class of natural products that consist of a large macrocyclic lactone ring to which one or more deoxy sugars, usually cladinose and desosamine, may be attached. The lactone rings are usually 14-, 15-, or 16-membered. Macrolides belong to the polyketide class of natural products. Some macrolides have antibiotic or antifungal activity and are used as pharmaceutical drugs.", "id": 1260431}
{"src_title": "Katedrála svatého Izáka", "tgt_title": "Saint Isaac's Cathedral", "src_document": [{"title": "Historie.", "content": "Chrám stojí na místě dřevěné stavby z roku 1707 a dvou následujících kamenných, které vyhořely. Jednou z nich byla nedokončená stavba italského architketa Antonia Rinaldiho z roku 1764, kterou po roce 1798 dokončil jeho krajan Vincenzo Brenna. Po porážce Napoleona I. se car Alexandr I. Pavlovič rozhodl, že zde vybuduje národní památník. Vypsanou architektonickou soutěž vyhrál francouzský architekt Auguste de Montferrand a stavba trvala téměř 40 let (1816 až 1858). Chrám je pojmenován na počest pravoslavného světce svatého Izáka z Dalmácie, který byl patronem imperátora Petra I. Je vybudován v neoklasicistickém architektonickém stylu. Dominantou této stavby je pozlacená kupole, sahající do výšky 101 metru, na jejíž pozlacení bylo použito 100 kg čistého zlata. Do chrámu se vejde téměř 14 000 věřících. Během komunistického režimu byl chrám přeměněn na muzeum ateismu a v letech 1928 až 1990 se v něm nesměly konat bohoslužby.", "section_level": 1}, {"title": "Popis.", "content": "Obdélná stavba o rozměrech 111 × 97 m má na všech čtyřech stranách mohutné portiky s osmi sloupy podle římského vzoru, boční portiky jsou však hlubší, takže celek činí dojem centrální stavby s půdorysem ve tvaru řeckého kříže s kopulí uprostřed. Vnějšek chrámu člení a zdobí celkem 112 sloupů z leštěné červené finské žuly, většinou s bronzovými hlavicemi a patkami. Vnitřek je členěn na 5 × 3 klenebních polí s mohutnými pilíři, z nichž ty střední nesou vysoký tambur a kopuli. Vnitřek je vyzdoben různobarevnými kameny, některé sloupy jsou z lapisu lazuli a z malachitu.", "section_level": 1}, {"title": "Současnost.", "content": "Po mnoha letech chátrání a rekonstrukcí ho navštěvují tisíce turistů z celého světa. Chrám je pro veřejnost otevřen jako muzeum (vybíráno vstupné), ale v neděli a během pravoslavných svátků je určen pro pravoslavné bohoslužby.", "section_level": 1}], "src_summary": "Katedrální chrám svatého Izáka nebo Isakijevský chrám () je chrám Ruské pravoslavné církve v Petrohradu. Je největším z petrohradských chrámů a patří mezi nejčastější cíle turistů a návštěvníků města. Je nejvyšší pravoslavnou katedrálou ve městě a druhou nejvyšší na světě (po chrámu Krista Spasitele v Moskvě). Je zasvěcen svatému Izákovi Dalmatskému, na jehož svátek se narodil Petr I. Veliký. Chrám stojí v centru Petrohradu, na Isakijevském náměstí mezi řekami Mojkou a Něvou.", "tgt_summary": "Saint Isaac's Cathedral or Isaakievskiy Sobor () is a cathedral that currently functions as a museum in Saint Petersburg, Russia. It is dedicated to Saint Isaac of Dalmatia, a patron saint of Peter the Great, who had been born on the feast day of that saint. It was originally built as a cathedral but was turned into a museum by the Soviet government in 1931 and has remained a museum ever since. In 2017, the Governor of Saint Petersburg offered to transfer the cathedral back to the Russian Orthodox Church, but this was not accomplished due to the protests of St Petersburg citizens opposing the offer.", "id": 2464906}
{"src_title": "Národní park Padjelanta", "tgt_title": "Padjelanta National Park", "src_document": [{"title": "Etymologie a přítomnost Sámů.", "content": "Název parku pochází z lulejské sámštiny od slova \"Badjelánnda\", který se překládá jako \"vyšší země\" – což vyjadřuje zjednodušený popis regionu. Tři sámské vesnice Duorbun, Jåhkågasska a Sirges mají dodnes na Padjelantě své letní sobí pastviny, používají k tomu tradiční osídlení Stáloluokta, Árasluokta a Sállohávrre.", "section_level": 1}, {"title": "Příroda.", "content": "Park, který sousedí s Norskem na západě, je primárně tvořen rozsáhlou náhorní plošině kolem dvou neobyčejně velkých jezer Vastenjávrre a Virihávrre. To druhé je často označováno jako \"nejkrásnější jezero ve Švédsku\". V důsledku toho je krajina poměrně plochá a otevřená, zvláště ve srovnání s národním parkem Sarek na jeho východní hranici, který má vyloženě alpský charakter a je tvořen skalnatými kopci s několika různorodými vrcholy.", "section_level": 1}, {"title": "Flóra.", "content": "Většina parku se nachází nad hranicí lesa, což znamená, že jen několik druhů stromů může přežít drsné klima parku. Expozice silných větrů a studené zimy způsobují, že jediný druh stromu, který se tu může vyskytovat ve velkých početnostech je malá a robustní bříza pýřitá svalcová (horská bříza). Ta tvoří malý les (1400 ha) v severovýchodním rohu parku. Rozmanitost flóry je velmi vysoká: v oblasti bylo zaznamenáno přes 400 různých druhů nižších rostliny (\"Thallophyte\"), což je údajně je rekord na švédských fellech (vysočině). Je to kvůli jeho západní poloze a na křídu bohatém podloží. Některé z těchto druhů, jako jsou nízká bylina písečnice \"Arenaria humifusa\" a hořec \"Gentiana Aurea\" rostou pouze v regionech se švédskými felly a \"Potentilla robbinsianais\" je rostlina, která se v Evropě jen někdy nachází v Padjelantě.", "section_level": 2}, {"title": "Fauna.", "content": "Padjelanta hostí velmi omezený počet savců, s nízkým počtem různých druhů, z nichž téměř všechny mají malé populace. Ze savců to jsou většinou lumíci a sobi, stejně jako predátoři, kteří je požírají, v tomto případě rosomák a liška polární. Oba druhy trvale žijí na území parku. Množství ptáků v Padjelantě je naopak velmi bohaté a představuje většina druhů spojených s švédskými holými horami, felly – a regionem fellových jezer. Nejtypičtější druhy na vřesovištích jsou kulík zlatý, liduška luční i bělořita, bělokura horského, kulíka hnědého a kolihu malou lze také poměrně často vidět. V jezerech a jejich okolí žije spousta kachen jako je hoholka lední čírka obecná a turpan černý stejně jako mnoho bahňáků, kam patří lyskonoh úzkozobý, jespák bojovný, jespák šedý a vodouš rudonohý. Les na severovýchodě je také místem velké rozmanitosti a hostí druhy jako je čečetka zimní, budníček větší, strnad severní slavík modráček a drozd cvrčala. Žije tu také mnoho ptáků, kteří nejsou omezeny jen na jednu oblast, ale jsou rozšířeni po celém parku. Sem patří husa malá, raroh lovecký, orel skalní, orel mořský, bekasina větší, káně rousná a chaluha malá. Během let, kdy jsou rozšířeni lumíci, se dá dokonce vidět sovice sněžní, která je jinak v Padjelantě vzácná. V parku také žije velké množství ryb, obzvláště hustě jsou jimi osídlena jezera Vastenjávrre a Virihávrre.", "section_level": 2}, {"title": "Historie.", "content": "Padjelanta, vzhledem k jejímu bohatství luk a ryb, je již dlouho atraktivní pro lidi. Park byl obýván již od mladší doby kamenné (jeden důkaz je mnoho padacích jám, které tady byly nalezeny a které se datují k tomuto období). Dokonce i dnes jsou jezera využívány Sámi pro rybolov. Od zrodu moderní vědy byla oblast také zajímavá pro vědce, zejména pro studium flóry, fauny a geologie.", "section_level": 1}, {"title": "Turistika.", "content": "Parkem prochází dobře známá dálková pěší trasa nazvaná Padjelantaleden (česky \"Padjelantí cesta\"), která vede mezi Kvikkjokkem na jihovýchodě a buď Vaisaluoktou nebo Änonjalme pod Áhkká na severu. Stezka je dlouhá asi 160 km. Všechny koncové body cesty leží mimo hranice parku, což znamená, že turisté musí cestovat minimálně jeden den před vstupem na území Padjelanty. Podél této stezky je několik chatových lokalit, které poskytují ubytování pro návštěvníky. Původně byly turistické objekty v rámci parku řízeny Švédskou agenturou pro životní prostředí, později přešly do péče výše uvedených sámských obcí, a to pod názvem \"Badjelánnda Laponia turistiku\" (BLT). Další chaty na trase jsou udržovány Švédským turistickým svazem (STF). V Stáloluokta je sauna a během turistické sezóny lze v chatách také dokoupit proviant. Je třeba poznamenat, že Padjelantaleden je letní stezka a není tu žádné zimní tyčové značení, když je půda pokryta sněhem. Ani chaty nejsou v zimě obsazeny, i když na všech chatách je vždy alespoň jeden pokoj v tuto dobu otevřený (jako takzvaný zimní prostor). Parkem prochází další dálková turistická trasa zvaná Nordkalottleden, avšak její trasa je na území parku po většinu cesty stejná s Padjelantaleden. Zajímavostí je, že švédské centrum nepřístupnosti (tj. místo, které je v maximálně vzdálené od civilizace) se nachází v Padjelantě. Dle je to od bodu v jihovýchodní zátoce v jezeře Rissájávrre ležícím na hranici Národního parku Sarek přibližně 47 km v jednom směru k nejbližší silnici. Izolace tohoto místa je však částečně iluzí, protože navštěvovaná pěší trasa Padjelantaleden a konkrétně chata \"Tuottar\" jsou ve skutečnosti jen méně než 5 km daleko.", "section_level": 1}], "src_summary": "Národní park Padjelanta (, ) je národní park v severním Švédsku, na norské hranici, na území komuny Jokkmokk v kraji Norrbotten v Laponsku. Rozkládá se na ploše 1 984 km, což z něj činí největší národní park v zemi. Sousedí s národními parky Sarek, Stora Sjöfallet a norským parkem Rago. Název \"Padjelanta\" v sámštině znamená „horní země“, což docela dobře vystihuje geografii místa. Park je vskutku především vysokohorskou planinou Skandinávského pohoří, s nadmořskou výškou asi 700 m, s mírnými zvlněnými kopci. Tato krajina ostře kontrastuje s oblastmi, které hraničí s parkem, které mají výrazně alpský charakter. Na jihu je hranice obou oblastí méně ostrá, přímo v parku se nachází několik vysokých vrcholů. Mírný terén je způsoben podložím tvořeným svory a vápenci, které nejsou příliš odolné vůči erozi. Říční systém je velmi bohatý, park se nachází u prameniště řeky Lule a několika jejich hlavních přítoků. Jednou z hlavních charakteristik Padjelanty je však přítomnost velkých jezer, zejména Virihaure a Vastenjaure. Padjelanta, stejně jako zbytek Laponska, které se nachází kolem, se často označuje jako „největší a dosud nedotčená oblast“ v Evropě. Ve skutečnosti je území parku obýváno asi 7 000 let Sámi, kočovnými obyvateli severní Evropy. Zpočátku se živili jako sběrači a lovci, zejména soba polárního, ale postupně vyvinuli kulturu založené na chovu tohoto polodomácího zvířete spojenou s kočováním. Padjelanta se stala jednou z jejich hlavních horských pastvin; v parku se nachází velké množství sámských táborů, často v blízkosti velkých jezer. Švédové oblast poprvé využívali v 17. století v dole Kevdekare, ve kterém se těžilo stříbro. Po uzavření dolu bylo motivací pro návštěvu této oblasti především botanické zkoumání parku. Padjelanta má zvláště bohatou květenu s řadou vzácných druhů, i když leží skoro celá nad hranicí lesa. Od 20. století se také rozvíjí cestovní ruch. Spojení turistických a ochranářských asociací vedené botanikem Stenem Selanderem se zasloužilo, že oblast byla v roce 1962 vyhlášena národním parkem, čímž zachránilo Padjelantu před hrozbami spojenými s výstavbou vodních elektráren. Park a region byly v roce 1996 přidány na Seznam světového dědictví UNESCO, částečně pro nedotčenou přírodu a také pro dosud přítomnou sámskou kulturu. Dnes je pro Sámi park stále důležitým místem pro pastevectví sobů. Je také turistickou destinací, kterou prochází několik skvělých turistických tras, jako jsou dálkové pěší trasy Padjelantaleden a Nordkalottleden. Mezi zajímavost tohoto místa patří velká jezera známá svou krásou.", "tgt_summary": "Padjelanta () is a national park in Norrbotten County in northern Sweden. Established in 1963, it is the largest national park in Sweden with an area of , and part of the UNESCO World Heritage Site Laponia established in 1996.", "id": 1342158}
{"src_title": "Ivan Dias", "tgt_title": "Ivan Dias", "src_document": [{"title": "Kněz.", "content": "Studoval v semináři v Bombaji a zde také přijal 8. prosince 1958 kněžské svěcení z rukou kardinála Valeriana Graciase, tehdejšího arcibiskupa Bombaje. Pracoval jako kněz v rodné arcidiecézi, v letech 1961 až 1964 studoval v Římě. Na Papežské lateránské univerzitě získal doktorát z kanonického práva a vystudoval také Papežskou církevní akademii. V roce 1964 začal pracovat v diplomatických službách Svatého stolce. Jako člen personálu státního sekretariátu připravoval návštěvu papeže Pavla VI. na Mezinárodním Eucharistickém kongresu v Bombaji. V letech 1965 až 1973 působil jako sekretář na několika nunciaturách - v Dánsku, Norsku, Švédsku, Finsku, na Islandu, v Indonésii, Madagaskaru, Komorách a Mauretánii. Následujících devět let byl vedoucím sekce státního sekretariátu pro SSSR a další socialistické státy.", "section_level": 1}, {"title": "Biskup.", "content": "Dne 8. května 1982 ho papež Jan Pavel II. jmenoval pro-nunciem v Ghaně, Togu a Beninu a titulárním arcibiskupem, biskupské svěcení mu udělil kardinál Agostino Casaroli 19. června téhož roku. V červnu 1987 se stal nunciem v Jižní Koreji, v říjnu 1991 nunciem v Albánii. V této zemi plnil v letech 1992 až 1996 funkci apoštolského administrátora jižní Albánie. 8. listopadu 1997 byl jmenován arcibiskupem Bombaje.", "section_level": 1}, {"title": "Kardinál.", "content": "Při konsistoři 21. února 2001 ho papež Jan Pavel II. jmenoval kardinálem. O pět let později, v květnu 2006, se stal prefektem Kongregace pro evangelizaci národů. Jeho jméno bylo při konkláve v roce 2005 zahrnováno mezi tzv. papabile, tedy možné nástupce zemřelého papeže Jana Pavla II. Kromě rodného jazyka hovořil anglicky, francouzsky, italsky a španělsky. Dne 10. května 2011 při dosažení kanonického věku rezignoval na funkci, jeho nástupcem v čele Kongregace pro evangelizaci národů se stal kardinál Fernando Filoni. Dne 19. června 2017 zemřel v Římě.", "section_level": 1}], "src_summary": "Ivan kardinál Dias (14. dubna 1936 Bombaj – 19. června 2017 Řím) byl indický římskokatolický kněz, arcibiskup Bombaje, vatikánský diplomat, vysoký úředník římské kurie.", "tgt_summary": "Ivan Cornelius Dias (14 April 1936 – 19 June 2017) was an Indian Cardinal of the Roman Catholic Church. He was Prefect of the Congregation for the Evangelization of Peoples from 2006 to 2011, Archbishop of Bombay from 1996 to 2006, and before that a papal diplomat in the Balkans, East Asia, and West Africa. He was elevated to the rank of cardinal in 2001.", "id": 2344102}
{"src_title": "Johannes Hevelius", "tgt_title": "Johannes Hevelius", "src_document": [{"title": "Život.", "content": "Narodil se roku 1611 v Gdaňsku, přímořské metropoli tehdejší Republiky obou národů, do rodiny bohatých pivovarníků. Roku 1630 vystudoval právo na Leidenské univerzitě a o rok později se vydal na cestu Evropou, během níž navštívil mj. Paříž a Londýn. V roce 1634 se usadil ve svém rodném městě, kde působil jako pivovarník a člen městské rady. Od roku 1639 se stala jeho hlavním zájmem astronomie. V té době však stále zastával funkci gdaňského rádce, jež se zabýval soudnictvím a zdravotnictvím. V roce 1641 na svém domě postavil hvězdárnu, kterou vybavil výbornými přístroji, včetně vlastnoručně zhotoveného dalekohledu bez tubusu s ohniskovou vzdáleností 45,7 m. 29. ledna 1660 ji navštívil polský král Jan Kazimír II. Vasa s královnou Ludovikou Marií Gonzagovou. Hevelius pozoroval sluneční skvrny, objevil libraci Měsíce a mezi lety 1642–1645 se věnoval mapování měsíčního povrchu. Výsledky mapování publikoval v díle \"Selenographia\" (1647). Objevil čtyři komety (v letech 1652, 1661, 1672 a 1677; kometa z roku 1661 je pravděpodobně totožná s kometou Ikeya-Zhang) a také navrhl myšlenku, že podobná tělesa obíhají po parabolických drahách okolo Slunce. V atlase nebe \"Firmamentum Sobiescianum\" (1690; titul na počest Jana Sobieského) zavedl a pojmenoval jedenáct nových souhvězdí, z nichž sedm bylo přijato mezi oficiální. 26. září 1679 Heveliovou hvězdárnu, přístroje a knihy zničil požár. Tuto katastrofu popsal v předmluvě k dílu \"Annus climactericus\" z roku 1685. Rychle obnovil škody, aby mohl pozorovat Velkou prosincovou kometu roku 1680. Při požáru utrpěl šok a jeho zdraví se zhoršilo. Zemřel v den svých 76. narozenin, 28. ledna 1687.", "section_level": 1}, {"title": "Dílo.", "content": "Mezi Heveliovy práce patří: Posmrtně v roce 1690 byly vydány:", "section_level": 1}], "src_summary": "Johannes Hevelius, pol. (28. ledna 1611 Gdaňsk – 28. ledna 1687 tamtéž) byl gdaňský astronom, pivovarník a po mnohá léta člen tamější městské rady. Je považován za zakladatele lunární topografie.", "tgt_summary": "Johannes Hevelius (in German also known as \"Hevel\"; ; – 28 January 1687) was a councillor and mayor of Danzig (Gdańsk), Kingdom of Poland. As an astronomer, he gained a reputation as \"the founder of lunar topography\", and described ten new constellations, seven of which are still used by astronomers.", "id": 604727}
{"src_title": "Klasifikace virů", "tgt_title": "Virus classification", "src_document": [{"title": "Systém ICTV.", "content": "Mezinárodní komise pro klasifikaci virů (International Committee on Taxonomy of Viruses - ICTV) klasifikuje jednotlivé druhy virů podobně jako buněčné organismy do říší, kmenů (případně i podkmenů), tříd, řádů (podřádů), čeledí (podčeledí) a rodů (podrodů). Nejvyšším taxonem, nadřazeným říším, je realm. Systém ICTV důsledně používá metagenomický přístup. Snahou je přitom respektovat fylogenetickou příbuznost, tedy na základě genetické informace sdružovat taxony dané úrovně do skupin, u kterých lze předpokládat společného předka. Standardními příponami v taxonomii jsou: Virologická nomenklatura nemá předepsáno binomiální názvosloví pro druhy, třebaže probíhají diskuse o jeho možném zavedení, které by mělo odstranit nejednotný přístup (názvy virových druhů jsou tvořeny mnoha různými způsoby vedoucími k výsledným jednoslovným až šestislovným názvům)). Podle názvoslovného kódu ICTV se názvy všech vyšších taxonů píší stejně jako jména druhů kurzívou. Aktuální klasifikace byla přijata v červenci 2019 a ratifikována v březnu 2020. Viry (druhy uznané ICTV) jsou systematicky kategorizovány do 4 realmů; vedle nich jeden řád, 24 čeledí a tři rody zůstávají nezařazeny. Klasifikace ICTV zahrnuje také viroidy (nezařazené čeledi \"Avsunviroidae\" a \"Pospiviroidae\"), vybrané virofágy (čeleď \"Lavidaviridae\") a jiné satelitní viry (např. v čeledích \"Parvoviridae\", \"Tombusviridae\" a \"Virgaviridae\" a nezařazených rodech \"Albetovirus\", \"Aumaivirus\", \"Papanivirus\", \"Virtovirus\"), retrotranspozony (čeledi \"Metaviridae\" a \"Pseudoviridae\" z řádu \"Ortervirales\") a satelitní nukleové kyseliny (nezařazené čeledi \"Alphasatellitidae\" a \"Tolecusatellitidae\"). V následujícím přehledu (do úrovně rodů) jsou navíc pro úplnost uvedeny i dosud neuznané navrhované taxony, vždy označené závorkou \"(neuznaný/á)\". Návrh plyne z uvedené reference (zpravidla vědeckého periodika nebo webové složky ICTV s návrhy, u kterých dosud neskončil proces k jejich uznání).", "section_level": 1}, {"title": "Duplodnaviria.", "content": "Realm: \"Duplodnaviria\" (1 říše)", "section_level": 2}, {"title": "Monodnaviria.", "content": "Realm: \"Monodnaviria\" (4 říše)", "section_level": 2}, {"title": "Riboviria.", "content": "Realm: \"Riboviria\" (2 říše)", "section_level": 2}, {"title": "Varidnaviria.", "content": "Realm: \"Varidnaviria\" (2 říše)", "section_level": 2}, {"title": "Baltimorova klasifikace.", "content": "Baltimorova klasifikace je systém klasifikace virů do sedmi skupin podle typu genetického materiálu, který je obsažen ve virových částicích, a způsobu jeho přepisu do virové mRNA. Klasifikaci poprvé navrhl v roce 1971 David Baltimore, pozdější nositel Nobelovy ceny za fyziologii nebo lékařství. V jeho původním návrhu bylo šest skupin virů (I.-VI.), sedmá skupina byla vytvořena pro později objevenou skupinu hepadnavirů s unikátně stavěným genomem. Systém umožňuje zjednodušit si nesmírně komplikované a rozmanité typy forem a životních cyklů, jimiž viry oplývají, ale protože není hierarchicky strukturovaný, na skutečnou systematiku tisíců známých virů již nestačí. Vzhledem k definici skupin nemůže začlenit viroidy, v tradičním pojetí nezahrhuje ani retrotranspozony a satelitní nukleové kyseliny (pojetí ICTV tyto tři skupiny mezi viry řadí a taxonomicky je klasifikuje). Jedná se tak o jednoduché, jednoúrovňové, dosud běžně používané třídění, které dříve (do r. 2019, kdy byl vytvořen první realm – \"Riboviria\", zahrnující skupiny III.-V.) bylo možno až na drobné výjimky nadřadit systému ICTV. To ale neznamená, že se u skupin Baltimorovy klasifikace jedná o fylogeneticky přirozené taxony; ani jejich vymezení podle genomu nemusí být úplně přesné vzhledem k podřazeným nižším taxonům ICTV. To je důvod, proč Baltimorova klasifikace postupně zastarává.", "section_level": 1}, {"title": "Systém LHT.", "content": "Systém navrhli v r. 1962 André Lwoff, R. W. Horne a P. Tournier. K zařazení druhů využili standardní taxony kmen, podkmen, třída, řád, podřád, čeleď, podčeleď a rod. Kritériem sdružování byly společně sdílené vlastnosti, nikoli napadané organismy. 5 hlavních charakteristik používaných ke klasifikaci bylo: V témž roce byla klasifikace schválena Prozatímním výborem pro nomenklaturu virů (Provisional Committee on Nomenclature of Virus – PNVC) Mezinárodní asociace mikrobiologických společností (International Association of Microbiological Societies – IAMS). V dnešní době se již systém LHT nepoužívá, ale názvy některých taxonů přetrvávají v systému ICTV. Do úrovně čeledí vypadal následovně:", "section_level": 1}], "src_summary": "Klasifikace virů je vzhledem k jejich rozmanitosti a proměnlivosti problematičtější než u buněčných organismů. Existuje proto více možných přístupů a z nich vzniklých klasifikačních systémů. Nejstarší klasifikační systémy virů vycházely z klasifikace napadaných organismů. Byla to například Holmesova klasifikace z r. 1948, aplikující linnéovskou biologickou nomenklaturu a členící viry na fágy (napadající bakterie), fytofágy (napadající rostliny) a zoofágy (napadající živočichy). Později se viry začaly klasifikovat podle strukturních fyzikálních a chemických vlastností, jako je nosič genetické informace (RNA nebo DNA), velikost, tvar a symetrie kapsidy apod. K takovým klasifikačním systémům patří např. hierarchická klasifikace LHT z roku 1962, dnes již zastaralá. Aktuální snahou biologických klasifikačních systémů je přirozenost z hlediska fylogenetické příbuznosti. O tu se snaží podrobný, každoročně aktualizovaný systém Mezinárodního výboru pro taxonomii virů (ICTV). V současnosti se stále používá zjednodušená klasifikace podle nosiče genetické informace a způsobu jejího přepisu, tak zvaná Baltimorova klasifikace z r. 1971. V některých aspektech je však již neslučitelná s moderní fylogenetickou klasifikací ICTV. Vzhledem k tomu, že není známo příliš typů subvirových činitelů (viroidy, satelitní viry včetně virofágů, satelitní nukleové kyseliny včetně virusoidů), dlouho pro ně neexistoval odpovídající systém a byly klasifikovány pouze podle nosiče genetické informace, případně i její velikosti. Výjimkou byl klasifikační systém viroidů podle Florese z roku 1998, revidovaný Dienerem v r. 2001, používající čeledi a rody. Později byl včleněn do systému ICTV, do kterého jsou od r. 2015 zahrnuty i vybrané satelitní viry (včetně virofágů) a satelitní nukleové kyseliny, obojí se snahou respektovat jejich pravděpodobnou fylogenetickou příbuznost k jiným virům.", "tgt_summary": "Virus classification is the process of naming viruses and placing them into a taxonomic system. Similar to the classification systems used for cellular organisms, virus classification is the subject of ongoing debate and proposals. This is mainly due to the pseudo-living nature of viruses, which is to say they are non-living particles with some chemical characteristics similar to those of life, or non-cellular life. As such, they do not fit neatly into the established biological classification system in place for cellular organisms. Viruses are mainly classified by phenotypic characteristics, such as morphology, nucleic acid type, mode of replication, host organisms, and the type of disease they cause. The formal taxonomic classification of viruses is the responsibility of the International Committee on Taxonomy of Viruses (ICTV) system, although the Baltimore classification system can be used to place viruses into one of seven groups based on their manner of mRNA synthesis. Specific naming conventions and further classification guidelines are set out by the ICTV. A catalogue of all the world's known viruses has been proposed and, in 2013, some preliminary efforts were underway.", "id": 1928478}
{"src_title": "Odkaz (dědické právo)", "tgt_title": "Bequest", "src_document": [{"title": "Historické právní úpravy odkazu.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Římské právo.", "content": "V římském právu bylo možné odkaz zřídit už podle zákona XII. desek, ale jen testamentem a navíc pouze předem určenými formulemi. Tím se původně lišil od fideikomisu, který měl podobný význam, ale jeho ustavení se dělo zcela neformálně, nejčastěji formou prostého dopisu (z tohoto způsobu pořízení pro případ smrti se pak vyvinul dovětek k testamentu, neboli kodicil). Podle předepsaných rozkazovacích formulí se odkazy dělily ve čtyři druhy: Nemuselo jít přitom jen o konkrétně určenou věc, odkaz mohl být i alternativní, legatář pak mohl volit mezi několika věcmi, případně určenými pouze druhově. Odkázat celé dědictví bylo možné jen ve formě tzv. univerzálního fideikomisu. Nebezpečí, že odkazy dědictví příliš zatíží, případně zcela vyčerpají, bylo postupně snižováno (\"lex Furia\" z 2. stol. př. Kr., \"lex Voconia\" z roku 169 př. Kr.), až roku 40 př. Kr. byl přijat Falcidiův zákon, který stanovil, že testamentárním dědicům musela zůstat alespoň čistá čtvrtina dědictví, tzv. falcidiánská kvarta. Odkazy, které by tuto čtvrtinu přesahovaly, byly v této míře neplatné. Pro nabytí předmětu odkazu byla nutná nejen smrt zůstavitele (\"dies cedens\", doba vzniku práva na budoucí odkaz), ale také skutečné nabytí dědictví testamentárními dědici (\"dies veniens\", doba vzniku práva na už existující odkaz). Odkaz bylo možné změnit (\"translatio legati\"), stejně tak odvolat (\"ademptio legati\"), a to pak stejnou formou, jakou byl zřízen, pouze vyslovenou v negativním znění. Kromě své formálnosti byly odkazy omezeny také tím, že onerátem mohl být jen dědic ustanovený testamentem (testamentární dědic) a honorátem mohl být pouze ten, kdo měl způsobilost tímto dědicem být. Tyto osoby také mohly splývat v jedné, jestliže bylo více spoludědiců, pak mohlo jít o tzv. prealegat, kdy byli obtíženi všichni dědicové (v poměru svých dědických podílů), tedy i odkazovník ve svůj prospěch. Přísná formálnost odkazů vedla k tomu, že jejich druhy byly navzájem kombinovány a následně \"SC Neronianum\" stanovilo, že pokud by odkaz přímo neodpovídal některému druhu, měl být považován za legát damnační. Další vývoj navíc směřoval k postupnému sbližování s fideikomisy, které se počátkem principátu staly právně vynutitelnými. Sjednocení obou odkazovacích možností pak bylo realizováno justinánskou kodifikací římského práva.", "section_level": 2}, {"title": "Všeobecný zákoník občanský (ABGB).", "content": "Všeobecný zákoník občanský z roku 1811 odkazy nepojímal jako institut dědického práva, ale jako zvláštní druh obligace. Upraveny byly v ustanoveních § 647–694 a šlo v zásadě o klasický damnační legát. Nebylo již možno odkázat celé či poměrnou část dědictví jako u univerzálního fideikomisu, ale pouze konkrétní věc, případně opět umožnit volbu mezi několika věcmi. Naopak bylo možné odkazy zatížit celé dědictví a kromě toho bylo umožněno zřídit odkaz ve prospěch neurčité skupiny osob, např. chudých či služebných.", "section_level": 2}, {"title": "Občanské zákoníky 2. poloviny 20. století.", "content": "Občanský zákoník z roku 1950 upravoval odkaz v § 537. Pojetí dědického práva v tomto zákoníku do značné míry setřelo rozdíl mezi dědictvím a odkazem, neboť bylo umožněno, aby dědictvím byla i jednotlivá věc nebo právo (§ 511). Občanský zákoník z roku 1964 již institut odkazu vůbec neupravoval.", "section_level": 2}, {"title": "Odkaz dle občanského zákoníku.", "content": "Občanský zákoník upravuje odkaz v §§ 1477, 1478 a 1594 až 1632. Dle § 1477 odst. 1 je odkaz právním institutem, kterým se odkazovníku zřizuje pohledávka na vydání určité věci (či věci určitého druhu) nebo na zřízení určitého práva. Odkazy připadají k tíži všem dědicům podle poměru jejich podílů. Každému dědici však musí zůstat alespoň čtvrtina dědictví nezatížená odkazy.", "section_level": 1}, {"title": "Zřízení odkazu.", "content": "Zůstavitel může odkaz zřídit následujícími způsoby: Dle § 1595 může odkaz zřídit každý, kdo je způsobilý pořizovat závětí. Pokud zůstavitel není způsobilý pořizovat závětí, může ze svého majetku odkázat jinému jen předměty malé hodnoty.", "section_level": 2}, {"title": "Nabytí odkazu.", "content": "Odkazovník nabývá právo na odkaz pro sebe a pro své nástupce okamžikem smrti zůstavitele (pokud zůstavitel nestanovil jinak). Způsob nabytí odkázané věci je stejný jako u nabytí vlastnického práva. Pokud zůstavitel neurčí jinak, jsou okamžitě splatné odkazy jednotlivých věcí, práv k jednotlivým věcem, menších odměn pro zaměstnance a odkazy veřejně prospěšné, dobročinné či podobné. Jiné odkazy jsou splatné až rok po smrti zůstavitele.", "section_level": 2}, {"title": "Odmítnutí odkazu.", "content": "Odkazovník může nabytí odkazu odmítnout stejným způsobem, jakým se odmítá dědictví. V takovém případě se na něho hledí, jako by právo na odkaz vůbec nenabyl.", "section_level": 2}, {"title": "Význam odkazu.", "content": "Dle důvodové zprávy k občanskému zákoníku spočívá výhoda odkazu v tom, že odkazovník na rozdíl od dědice není zatížen povinností přispět na úhradu zůstavitelových dluhů. Odkaz je proto možné využít například při poskytnutí věcí zůstavitelem k dobročinným účelům, aniž by charitativní organizace podstupovala riziko předluženého dědictví nebo musela čekat na výsledek dědického řízení.", "section_level": 2}], "src_summary": "Odkaz (lat. \"legatum\", něm. \"Vermächtnis\") je institut dědického práva, spočívající v jednostranném právním jednání pro případ smrti, kterým zůstavitel dává na úkor pozůstalosti určitou majetkovou výhodu někomu, kdo není jeho dědicem. Dědic odkazem obtížený se nazývá \"onerát\" a ten, v jehož prospěch je odkaz zřízen, je odkazovník, \"legatář\" nebo také poctěný, \"honorát\".", "tgt_summary": "A bequest is property given by will. Historically, the term \"bequest\" was used for personal property given by will and \"deviser\" for real property. Today, the two words are used interchangeably. The word \"bequeath\" is a verb form for the act of making a bequest.", "id": 1398982}
{"src_title": "Lubomyr Huzar", "tgt_title": "Lubomyr Husar", "src_document": [{"title": "Biografie.", "content": "Narodil se ve Lvově, mládí prožil na území Polska. V roce 1944 před příchodem sovětské armády opustil spolu s rodinou Ukrajinu a emigroval do Rakouska. V letech 1944–1949 žil v Salcburku, později v USA. Zde studoval filozofii a teologii na univerzitách v Stanfordu, Washingtonu a New Yorku. Studoval rovněž na Papežské univerzitě Urbaniana v Římě. V letech 1958 až 1969 přednášel na univerzitě ve Stanfordu, následující tři roky vyučoval na Urbanianu. Kněžské svěcení v byzantském ritu přijal 30. března 1958 v katedrále ve Stamfordu. V letech 1966–1969 působil jako duchovní v řeckokatolické farnosti v městě Kerhonkson. V roce 1972 roku vstoupil do řádu studytů (MSU – Monaci Studiti Ucraini), od roku 1974 byl představeným kláštera v Grottaferrata. Dne 2. dubna 1977 mu arcibiskup Josip Slipyj tajně udělil biskupské svěcení (bez předchozího papežského potvrzení). V roce 1993 se vrátil na Ukrajinu s úkolem vytvořil klášter svého řádu v ternopilské archieparchii. V roce 1995 byl synodem biskupů Ukrajinské řeckokatolické církve vybrán za exarchu kyjevsko-vyšegorodského. O rok později získal potvrzení svého biskupského svěcení od papeže Jana Pavla II. a 22. února tohoto roku byl jmenován titulárním biskupem Nisa di Licia. Na podzim téhož roku se stal pomocným biskupem lvovského arcibiskupa s titulem koadjutora a mimořádnými pravomocemi. Po smrti kardinála Ljubačivského 23. prosince 2000 byl jmenován apoštolským administrátorem lvovské arcidiecéze. Dne 25. ledna 2001 ho synod biskupů Ukrajinské řeckokatolické církve zvolil vyšším arcibiskupem Lvova a následně získal potvrzení svého titulu od papeže Jana Pavla II. Ten ho také v 21. února téhož roku při konzistoři jmenoval kardinálem. V roce 2005 se účastnil konkláve po smrti Jana Pavla II. Od srpna téhož roku jako vrcholný představitel Ukrajinské řeckokatolické církve získal titul vyššího/vrchního arcibiskupa kyjevsko-haličského. Následujících pět let se snažil o vznik řecko-katolického patriarchátu na Ukrajině.10. února 2011 rezignoval na svoji funkci. Jeho nástupcem se stal Svjatoslav Ševčuk. Zemřel 31. května 2017.", "section_level": 1}], "src_summary": "Lubomyr kardinál Huzar, MSU (ukrajinsky \"Любомир Гузар; \"26. února 1933 Lvov – 31. května 2017) byl ukrajinský řeckokatolický kněz, emeritní vyšší arcibiskup kyjevsko-haličský, kardinál.", "tgt_summary": "Lubomyr Husar MSU (, Liubomyr Huzar; 26 February 1933 – 31 May 2017) was the major archbishop (first elected in independent Ukraine) of the Ukrainian Catholic Church, a minority church in Ukraine but the largest \"sui juris\" Eastern church in full communion with the Holy See. He was also a Cardinal of the Catholic Church. After the transfer of the see of Lviv to Kiev in 2005, he was the Ukrainian Catholic Major Archbishop of Kiev-Galicia. In February 2011 he became Major Archeparch Emeritus after he resigned due to ill health.", "id": 1916738}
{"src_title": "Werenfried van Straaten", "tgt_title": "Werenfried van Straaten", "src_document": [{"title": "Mládí, vstup do řádu.", "content": "Původní křestní jméno van Straatena znělo Philip, byl druhým ze čtyř dětí. Původně se chtěl stát učitelem a v roce 1932 se zapsal na univerzitu v nizozemském Utrechtu. Cítil však duchovní povolání, a tak se hlásil do řádu kapucínů, neboť obdivoval jeho chudobu a prostotu. Přijímající lékař mu však řekl, že pokud by oslaben tuberkulózou žil podle přísných pravidel řádu, bude do tří měsíců mrtev. Vstup do řádu mu proto nepovolil, což van Straatena zcela zdeptalo. Téhož roku vstoupil v belgickém klášteře Tongerlo v blízkosti Antverp do premonstrátského řádu, přičemž přijal jméno Werenfried (Bojovník za mír). Kvůli tuberkulóze však jeho zdraví zůstávalo stále příliš křehké na to, aby převzal povinnosti kněze, opat však souhlasil s tím, aby se stal jeho sekretářem.", "section_level": 1}, {"title": "Církev v nouzi.", "content": "Van Straaten v klášteře založil časopis. Na Vánoce 1947 v něm zveřejnil článek, který změnil jeho život. Jednalo se o výzvu věřícím k pomoci 14 milionům Němců, kteří byli po 2. světové válce vyhnáni ze svých domovů ve střední a východní Evropě a z nichž 6 milionů bylo římskokatolického vyznání. Mnoho z nich pobývalo v táborech, zbudovaných často jako původně válečné koncentrační tábory, malá část z nich žila také v Nizozemsku a Belgii. Obecně trpěli podvýživou a nedostatkem lékařské péče. Odezva na van Straatenovu výzvu byla nečekaně silná. Svou přezdívku „Špekpáter\" (něm. \"Speckpater\", angl. \"Bacon Priest\") získal již v této době díky svým apelům na vlámské sedláky, aby německým uprchlíkům – tedy dřívějším nepřátelům - věnovali jídlo: podařilo se mu při tom od nich získat mj. několik tun slaniny. Jeho práce vyústila v založení organizace Církev v nouzi (něm. \"Kirche in Not\", angl. \"Aid to the Church in Need\"), která sídlí v německém městě Königstein im Taunus. V době studené války pokračoval v podpoře církve za železnou oponou. Původně tak byl součástí názvu ještě dovětek Pomoc východnímu kněžstvu (něm. \"Ostpriesterhilfe\").", "section_level": 1}, {"title": "Riskantní cesty do zahraničí.", "content": "Vybaven falešným pasem a v přestrojení, podnikal van Straaten cesty na tajné schůzky do zemí komunistického bloku. Nebál se nebezpečí. Když se v říjnu 1956 z Budapešti nakrátko stáhla sovětská vojska, ihned tam vyrazil. Poprvé se tam tehdy setkal s vězněným maďarským arcibiskupem Józsefem Mindszentym, který na něj velmi zapůsobil. V roce 1962 jej papež Jan XXIII. požádal o rozšíření jeho práce do Latinské Ameriky. V roce 1972 jej Vatikán dále vyslal do Burundi, zmítaného boji mezi Tutsii a Hutuy. Po příletu sem byl zatčen. Po jedné noci se mu podařilo uprchnout, skrýt se na nunciatuře a po několika dnech se dostat ze země. Jeho největším příznivcem na papežském stolci se stal Jan Pavel II., který mu byl blízký svým antikomunismem. Když byl Karol Wojtyła ještě krakovským arcibiskupem, stavěl se na odpor komunistickým úřadům při stavbě kostela ve městě Nowa Huta. Zastánci stavby měsíce prováděli stavební práce po nocích, zatímco komunistické úřady výsledky jejich snah přes den ničily. Kostel byl nakonec dostavěn a komunisty s odporem akceptován. Stavební materiály už tehdy platila Církev v nouzi. Van Straaten odsuzoval „velké kacířství komunismu“, ale neváhal také ostře kritizovat Západ za to, že fakticky propadá „ateismu materialismu“. Společnost, která nemá úctu k nejslabším a nejchudším a která dokonce zabíjí milióny dětí interrupcemi, je podle něj v nebezpečí zatracení. Po celý život horlivě pracoval a ještě když mu bylo přes 80 let, dvakrát cestoval do Ruska. Po pádu sovětského režimu prosazoval pomoc ruské ortodoxní církvi. Způsobil tím pozdvižení mezi příznivci nadace. Ani někteří ruští představitelé církve nepřijímali pomoc bez problémů, protože se domnívali, že může jít o plán Vatikánu, jak podkopat moc pravoslavné církve. Van Straaten zemřel v Německu krátce po svých 90. narozeninách.", "section_level": 1}], "src_summary": "(Philip) Werenfried van Straaten OPraem (17. ledna, 1913, Mijdrecht, Nizozemsko – 31. ledna 2003, Bad Soden, Německo), známý jako Špekpáter, byl premonstrátský kněz, který založil a postupně vybudoval mezinárodní charitativní organizaci Církev v nouzi. Impulsem pro její vznik byla pomoc Němcům vyhnaným po 2. světové válce ze střední a východní Evropy, později se zaměřila na pomoc církvím potlačovaným komunistickými režimy. Díky neúnavné činnosti van Straatena rozšiřovala své aktivity z Evropy na další kontinenty. V současnosti ročně podporuje kolem 5000 projektů náboženských aktivit v mnoha zemích po celém světě.", "tgt_summary": "Werenfried van Straaten, born Philippus Johannes Hendricus van Straaten O. Praem. (January 17, 1913 – January 31, 2003), was a Dutch Roman Catholic priest and social activist. He was a Premonstratensian priest expatriate in Germany, who became known for his humanitarian work, particularly as founder of the international Catholic association Aid to the Church in Need. He was known affectuously as the \"\"Bacon Priest\".", "id": 1429305}
{"src_title": "Cassandra Clareová", "tgt_title": "Cassandra Clare", "src_document": [{"title": "Životopis.", "content": "Judith se narodila v Teheránu. Její rodiče Elizabeth a Richard Rumeltovi ale byli Američané. V současné době žije v Amherst, Massachusetts, se svým manželem a třemi kočkami. Nejdříve začala psát pod pseudonymem Cassandra Clairová Fanfiction na Harryho Pottera a Pána prstenů. Jmenují se The Draco Trilogy a The Very Secret Diaries. Později začala psát trilogii Nástroje smrti už pod upraveným pseudonym Cassandra Clareová. Tato trilogie se pak rozrostla celkem na 6 dílů. Ve svém vytvořeném světě zůstala a přišla s trilogií Pekelné stroje a vydala první dva díly trilogie Dark Artifices. Jedna z věcí typických pro Cassandru Clareovou je boření tabu. Ve světě, který zahrnuje Kroniky lovců stínů a k nim přidružené knihy, existují určitá pravidla a věci, které Spolek netoleruje nebo velice špatně snáší. Jedná se například o vztahy mezi lovci stínů a podsvěťany nebo homosexualitu. Dalo by se říci, že to, co Spolek toleruje a netoleruje, má být jakási alegorie na chování společnosti ve skutečném světě.", "section_level": 1}, {"title": "Bibliografie.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Kroniky lovců stínů.", "content": "", "section_level": 2}, {"title": "Knižní série \"The Wicked Powers\".", "content": "Připravovaná trilogie.", "section_level": 3}, {"title": "Knižní série \"The Eldest Curses\".", "content": "Připravovaná trilogie.", "section_level": 3}, {"title": "Knižní série \"The Last Hours\".", "content": "Připravovaná trilogie.", "section_level": 3}, {"title": "Média.", "content": "", "section_level": 2}, {"title": "Film.", "content": "V roce 2012 byl vydán první díl série Nástroje smrti. Hlavními hrdiny jsou Lily Collins (Clary Frayová), Jamie Campbell Bower (Jace Wayland) a Robert Sheehan (Simon Lewis). Film vešel do kin v roce 2013. Bylo oznámeno, že druhý dil bude natočený pod taktovkou stejného režiséra Heralda Zwarta. Produkce měl začít v roce 2013, poté byla odložena na rok 2014. Natáčení bylo zrušeno kvůli vysokému rozpočtu.", "section_level": 2}, {"title": "Televizní seriál.", "content": "12. dubna 2014 bylo oznámeno, že kniha bude adaptována do televizního seriálu. Epizody budou jednu hodinu dlouhé. V únoru 2015 bylo oznámeno, že seriál se bude jmenovat \"Shadowhunters\" a ne The Mortal Instruments (anglický název). Seriál bude vysílán stanicí ABC Family. Katherine McNamara byla obsazena do hlavní role Clary Fray, Dominic Sherwood byl obsazen do role Jace Waylanda, Alberto Rosende do role Simona Lewise, kamaráda Clary. Emeraude Toubia získala roli Isabelle Lightwood. Na stránce ČSFD získa hodnocení 54%. 02 ledna 2017 ABC TV Network odvysílala první díl druhé série pod názvem \"\"The Guilty Blood\"\". Poslední díl této série pod názvem \"\"Beside Still Water\"\" byl odvisílán 14. srpna téhož roku. \"\"On Infernal Ground\"\", první díl třetí a závěrečné série, byl odvysílán 20. března 2018 a \"\"All Good Things...\"\" jako poslední díl 6. května 2019. Během vysílání třetí série se po sociálních sítích jako Instagram nebo Twitter kampaň na pokračování pod hashtagy \"#saveshadowhunters\" a \"#saveshadowhuntersseason4.\" Konkrétně na Instagramu je těmito hashtagy dohromady označeno skoro 400 tisíc příspěvků vybízející tvůrce k pokračování.", "section_level": 2}], "src_summary": "Judith Rumeltová, nepřechýleně Judith Rumelt (* 24. července 1973 Teherán, Írán) je americká spisovatelka. Knihy vydává pod pseudonymem Cassandra Clare. Proslavila se fantasy hexalogií Nástroje smrti.", "tgt_summary": "Judith Lewis (née Rumelt, born July 27, 1973), better known by her pen name Cassandra Clare, is an American author of young adult fiction, best known for her bestselling series \"\"The Mortal Instruments\".", "id": 460334}
{"src_title": "Sedící písař", "tgt_title": "The Seated Scribe", "src_document": [{"title": "Popis.", "content": "Socha z malovaného vápence představuje muže, konkrétně písaře, v sedící poloze. Postava je oděna do sukně sahající až po kolena. V ruce drží napůl srolovaný svitek papyru. Pravděpodobně nejvýraznější částí sochy je její obličej. Ten je zpracován mnohem detailněji než zbytek celého těla, i když ruce, prsty a nehty jsou rovněž pečlivě vymodelované. Ruce jsou v psací poloze. Zdá se, že socha v minulosti ve své ruce svírala štětec, který se však nedochoval. Samotná postava je robustní a má široký hrudník. Bradavky jsou vytvořeny ze dřeva. Výška sochy je 53,7 cm. Zvláštní pozornost si zaslouží zpracování očí. Ty byly vyrobeny s důrazem na každý detail. K jejich výrobě byl použit bílý magnezit s červeně žilkovanou strukturou a dále vykládané kusy lesklého horského křišťálu. Zadní strana křišťálu byla pokryta vrstvou organického materiálu, který dával duhovce barvu a zároveň sloužil jako lepidlo. Oči drží na svém místě díky dvěma měděným sponám. Obočí bylo namalováno jemnými linkami z přírodního barviva.", "section_level": 1}, {"title": "Historie.", "content": "Skulptura sedícího písaře byla nalezena francouzským archeologem Augustem Mariettem 19. listopadu 1850 v Sakkáře, konkrétněji v mastabě,stojící vedle aleje sfing vedoucí k Sarapeu. Přesné místo nálezu je však neznámé, neboť původní Mariettův deník byl ztracen. Dokumenty popisující tyto vykopávky byly vydány až po jeho smrti. Identita Sedícího písaře zůstává nadále neznámá. Půlkruhový podstavec naznačuje, že se socha původně nacházela na větším kusu kamene, na kterém pravděpodobně bývalo jeho jméno a titul. Socha pochází zřejmě z přelomu 4. a 5. dynastie a je obvykle spojována s osobou vezíra Pehernefera. Někteří odborníci se domnívají, že socha představuje vysokého úředníka Sechemka či provinčního guvernéra Kajeho. Samotné datování sochy je rovněž nejasné, neboť je možné, že pocházela dokonce až ze 6. dynastie. Pro ranější období ale hovoří fakt, že byl písař vymodelován v pozici při psaní, kdežto sochy písařů pocházejících z období po 5. dynastii byly většinou vyobrazeny při čtení.", "section_level": 1}], "src_summary": "Socha Sedícího písaře je jednou z nejznámějších soch starověkého Egypta. Dílo zobrazuje sedícího písaře při práci. Skulptura byla nalezena v Sakkáře roku 1850 a pochází z přelomu 4. a 5. dynastie, konkrétně z let 2620-2500 př. n. l. V současné době se nachází v pařížském Louvru, kde je součástí stálé expozice egyptských památek.", "tgt_summary": "The sculpture of the Seated Scribe or Squatting Scribe is a famous work of ancient Egyptian art. It represents a figure of a seated scribe at work. The sculpture was discovered at Saqqara, north of the alley of sphinxes leading to the Serapeum of Saqqara, in 1850 and dated to the period of the Old Kingdom, from either the 5th Dynasty, 2450–2325 BCE or the 4th Dynasty, 2620–2500 BCE. It is now in the Louvre Museum in Paris. It is a painted limestone statue, the eyes inlaid with rock crystal, magnesite (magnesium carbonate), copper-arsenic alloy, and nipples made of wood.", "id": 326688}
{"src_title": "Xenotoka červenoocasá", "tgt_title": "Redtail splitfin", "src_document": [{"title": "Popis.", "content": "Xenotoka červenoocasá je jedna z mála viviparních, tedy pravých živorodých akvarijních ryb. Oproti mnoha jiným živorodým rybkám tento druh rodí svá mláďata ocasem napřed. Naproti tomu ovoviviparní, nepravé živorodky rodí svá mláďata v jikerném obalu,který při opuštění těla matky praskne. Tělo rybky silně připomíná kapra. Samice je olivové barvy, samec mívá ocas zbarvený do červena. V akváriích byly prošlechtěny formy s více či méně odlišným zabarvením, vždy se ale jedná převážně o červenou a žlutou barvu. Obě pohlaví mívají na skřelích modře zabarvenou skvrnu. Dorůstá délky 7 až 8 cm, vzácně kolem 10 cm. Je všežravec, s oblibou požírá komáří larvy.", "section_level": 1}, {"title": "Výskyt.", "content": "V přírodě se vyskytuje pouze v Mexiku, je tedy endemitem. Konkrétně žije v Rio Grande a jejích přítocích u města Tepic ve státě Nayarit. Jde v přírodě o velmi vzácnou rybu. Traduje se, že v minulosti za ni hrozil trest smrti. Je velmi přísně chráněná a eviduje se v červené knize ohrožených druhů zvířat. Mezi akvaristy poměrně rozšířená. Vláda Mexika již několikrát od akvaristů tuto rybku vykupovala a vracela zpět do volné přírody. To je jasně doložitelná ukázka zásluhy akvaristů - díky nim má tato velmi zajímavá a vzácná živorodka šanci alespoň na život v akváriích, jelikož jak již bylo řečeno v přírodě již téměř neexistuje. V osmdesátých letech minulého století jakýsi neznámý akvarista dostal od tamější vlády povolení pro odchyt několika jedinců -to možná tuto zajímavou rybku zachránilo pro budoucí generace akvaristů.", "section_level": 1}, {"title": "Chov.", "content": "Voda by měla mít neutrální pH, ale při výkyvech o l stupeň nahoru i dolů nebyly za 20 let chovu zaznamenány žádné negativní účinky. To samé platí i o tvrdosti vody. S úspěchem lze použít vodu 5 - 25°dGH. Xenotoka červenoocasá je vysloveně všežravec. Nepohrdne komářími larvami, suchými vločkami ani jiným zcela běžným krmením. Doporučuje se do krmení přidávat zelenou složku - salát a špenát. Chov je jednoduchý při dodržení několika zásad - kvalitní krmení, teplota kolem 20 - 26 °C a dostatek vody. Nádrže by měly mít kolem 200 litrů vody a více. Je dobré chovat samce se samicemi v poměru 1 : 2.", "section_level": 1}, {"title": "Rozmnožování.", "content": "V těle matky dojde k oplodnění vajíčka a samice během 55 - 60 dní (podle teploty vody) porodí životaschopné jedince. V akváriích je však třeba vytvořit úkryty, jelikož samice jsou kanibalové. S úspěchem lze použít tzv. porodničku - tedy v akváriu plovoucí nádobku se sítí tak, aby oky sítě propadla mláďata při porodu a samice na ně nemohla.", "section_level": 1}], "src_summary": "Xenotoka červenoocasá, známa též pod názvy gudea červenoocasá, gudea Eisenova, živorodka červenoocasá, živorodka mexická, gudea mexická a živorodka Eisenova, je drobná sladkovodní rybka původem ze středního Mexika. Je chována též jako akvarijní ryba.", "tgt_summary": "The redtail splitfin, or redtail goodeid, (\"Xenotoca eiseni\") is a species of goodeid fish from the family Goodeidae and subfamily Goodeinae. Like other members of Goodeinae, the redtail splitfin is native to Mexico and a livebearer. However, the goodeid mating system differs in several ways from the more common livebearing fish from the family Poeciliidae that includes guppies and swordtails. While no goodeid species is a very popular aquarium fish, the redtail splitfin is one of the most popular. Only the male has the red-orange tail for which it is named. Its specific name honours the collector of the type, Gustav Eisen (1847-1940) who was Curator of Marine Invertebrates at the California Academy of Sciences in San Francisco, California.", "id": 715797}
{"src_title": "LaFee", "tgt_title": "LaFee", "src_document": [{"title": "Kariéra.", "content": "Matka Christiny Klein (Keriakoulla Klein) pocházející z Řecka provozuje v městské části Bering stánek s občerstvením a její německý otec (Bernd Klein) pracuje jako motorista. Christina vyrůstala spolu se svým o 4 roky starším bratrem Andreasem ve Stolbergeru (konkrétně v Büsbachu). Christina začala projevovat svůj talent už jako malá. Byla členkou školní kapely, kde zpívala hlavně hitparádové hity. Zúčastnila se soutěže Star Search, nicméně při vystoupení zapomněla text, a kvůli tomu nemohla být ke spatření v televizi. V září roku 2004 vystoupila v soutěži Kiddy Contest – rakouské pěvecké soutěži pro děti, kde zazpívala přezpívanou píseň „Mandy“ od Barryho Manilowa pod názvem „Handy“. Zde si ji všimla dcera hudebního producenta Boba Arnze a s tím i posléze podepsala smlouvu. Svoji kariéru odstartovala pod pseudonymem LaFee a 10. března 2006 se objevil její debutový singl Virus, který se – silně podporován časopisem Bravo a televizní stanicí Viva – dostal do německých a rakouských hitparád na 14. místo. Za tento hit jsou zodpovědní skladatel Gerd Zimmermann a Bob Arnz. Její druhy singl Prinzesschen se vyšplhal na 11. místo německé hitparády. Následovaly hity jako Was ist das a Mitternacht. Svůj herecký debut uskutečnila LaFee v seriálu Ninas Welt, který byl vysílán od listopadu 2006 do začátku roku 2007.Později byla chvíli vidět v seriálu Gute Zeiten, schlechte Zeiten. 6. července roku 2007 vyšlo její druhé studiové album nesoucí název Jetzt erst recht se startovním singlem Heul doch, které dostalo ocenění zlaté desky v Německu i v Rakousku. Její největší vystoupeni se konalo 31. prosince 2006 před Braniborskou bránou před více jak jedním milionem diváků. 27. června 2008 byla vydána kompilace se singlem Shut Up, kde byly vybrány písně z prvních dvou alb a jejich anglicky přezpívané verze. 25. srpna 2007 měla LaFee vystoupení v rámci open-air akce Schau-nicht-weg u Braniborské brány před 119 000 lidmi. Začátkem ledna 2009 následovalo se singlem Ring frei její třetí stejnojmenné studiové album, které se dostalo na 5. místo rakouské albové hitparády, dostalo zlaté ocenění a celosvětově se ho prodalo více než 100000 kusů. Koncem stejného roku spatřila světlo světa druhá kompilace s názvem Best Of. Hlavním singlem kompilace byla píseň Jetzt erst recht, která byla nicméně, jakožto celé album propadákem a umístila se až na 94. místě německé singlové hitparády. Tehdy LaFee opustila svého manažera Boba Arnze. Následovala pauza, kterou LaFee vysvětlila tím, že si potřebovala odpočinout od kariéry a věnovat se více rodině a přátelům, protože přece jenom celé své dospívání strávila na pódiu a ve studiu a měla pocit, že jí něco uniká. Odloučila se od svého týmu a přiměla své vydavatelství, aby jí změnili smlouvu. Po dvouleté pauze se v květnu 2011 LaFee vrátila v novém stylu s blonďatým afro účesem. Její singl Ich bin dosáhl 80. místa německé hitparády. Ich bin se stalo titulní písní pořadu Family Stories vysílaném na RTL2. Studiové album Frei dosáhlo 14. místa v Media-Control-Charts. 11. listopadu 2011 vyšel druhý singl nesoucí název Leben wir jetzt. Tento obsadil 43. místo hitparády VIVA-Clipcharts. Koncem března 2012 se LaFee zúčastnila jakožto hudební kmotra KiKa show Dein Song. Přispěla písní Zeig Dich! – titulní písní k filmu Hanni a Nanni 2 – která byla 11. května 2012 vydána jako singl. V září 2012 se objevily její fotky v časopise Playboy.", "section_level": 1}, {"title": "Kapela.", "content": "Součástí kapely, která stála za LaFee byli: kytara - Ricky Garcia, bicí - Tamon Nuessner, baskytara - Goran Vujic a klávesy - Klaus Hochhäuser. Ze začátku byl baskytaristou Omar Ibrahim, který ale kvůli studiu koncem roku 2006 z kapely odešel. V prosinci roku 2009 oznámila kapela na její webové stránce odloučení od LaFee z důvodu neshody názorů týkajících se hudebního stylu a dále pokračovala se zpěvačkou Janou Wall jako nová kapela s názvem Tief.", "section_level": 1}, {"title": "Styl.", "content": "Hudebně spadá LaFee do jednoduchého tvrdého kytarového rocku. Na koncertech je povětšinou doprovázena muzikanty v černých brýlích. Písně LaFee pojednávají mimo jiné o sexuálním zneužívání, násilí, touze po smrti, psychických poruchách jako bulimie nebo o dětech ovlivněných problémy svých rodičů. Její texty bývají jak tvrdé a hrubé, tak rozpustilé a provokující, což je spojené i s tím, že nebývá moc slyšet v rádiu. Její úspěchy spočívají skoro výlučně v jejich živých vystoupeních a neustálou podporou médii, jako například časopisem Bravo. LaFee se na veřejnosti objevuje oděna především do tmavých barev. Zpravodajským serverem Frankfurter Rundschau byla vylíčena jako mix Shakiry a gotické myšky. Nápadné je její falešné tetování na levém spánku, které tvoří písmena L a F (již už jej ale nenosí). Příznivci LaFee jsou různí. Zatímco se velká část fanoušků nachází mezi žáky základních skol a většina publika je mezi šesti až čtrnácti lety, holdují její hudbě i dospělí.", "section_level": 1}, {"title": "Diskografie.", "content": "Studiová alba Kompilace", "section_level": 1}, {"title": "Ocenění.", "content": "Echo Bravo Otto Goldene Stimmgabel Nick Kids’ Choice Awards (Deutschland) Jetix-Award", "section_level": 1}], "src_summary": "LaFee (* 9. prosince 1990, Stolberg; pravým jménem Christina Klein) je německá pop-rocková zpěvačka. Od roku 2006 vydala LaFee 4 alba, která se všechna umístila v německých hitparádách a prodalo se jich přes milion. Jak její debutové album, tak rovněž druhé album Jetzt erst recht (2007) dosáhly v Německu a Rakousku vrcholu hitparád.", "tgt_summary": "Christina Klein (born December 9, 1990), better known by her stage name LaFee, is a German singer-songwriter who has sold more than one million records worldwide. She is most famous in mainland Europe, particularly in German-speaking countries. Since 2006, LaFee released four studio albums, three of them with her band. They all made it into the German charts. Both the debut album and the successor \"Jetzt erst recht\" (2007) reached the top of the album charts in Germany and Austria.", "id": 1881019}
{"src_title": "The Last Temptation", "tgt_title": "The Last Temptation (Alice Cooper album)", "src_document": [{"title": "Komiks.", "content": "Za scénářem komiksu inspirovaného albem stojí Neil Gaiman, grafickou podobu obstaral kreslíř Michael Zulli. Komiks vyšel u Marvel Comics, později ho přetisklo nakladatelství Dark Horse Comics. Česky komiks vydalo Comics Centrum v roce 2003.", "section_level": 1}, {"title": "Děj.", "content": "Hlavním protagonistou je ustrašený patnáctiletý chlapec Steven hledající zábavu. Steven je v příběhu prolínajícím sny s realitou pokoušeného přízračným principálem, aby se navždy připojil k jeho snovému divadlu skutečna – nejúžasnějšímu Guignolu. Postava Stevena se objevuje již v textech na albu \"Welcome to My Nightmare\" i pozdějších Cooperových albech, principál se nepředstavuje, ale v komiksovém zpracování používá pro Alice Coopera typickou jevištní image s cylindrem a líčením okolo očí. Album otvírá skladba „Sideshow“ (\"Doprovodný program\"), následuje „Nothing's Free“ (\"Nic není zadarmo\"), dávající tušit háček. Skladby „Bad Place Alone“ (\"Sám na špatném místě\"), „Lost in America“ (\"Ztracen v Americe\") a „You're My Temptation“ (\"Jsi mé pokušení\") jsou částmi hry, které principál pro Stevena připravil, aby ho přesvědčil, že ho v obyčejném životě nic nečeká a zlákal ho k tomu, aby v divadle zůstal navždy. Steven opouští divadlo („Stolen Prayer“ – \"Ukradená modlitba\") a vrací se do skutečného života, nadále ale svádí boj s pokušením („Unholy War“ – \"Nesvatá válka\"). Následující dvě písně popisují sny. V baladě „It's Me“ (\"Jsem to já\") vystupuje dobrá andělská postava, v „Lullaby“ (\"Ukolébavka\") naopak pod postelí ožívají Stevenovy dětské noční můry. Album uzavírá „Cleansed By Fire“ – \"Očista ohněm\". Steven se vrátil do divadla aby odmítl principálovu nabídku a snové divadlo nechává shořet. Sám Alice o albu v rozhovoru pro on-line magazín HM prohlásil: „The Last Temptation pro mě mělo dobrou dějovou linku, bylo o dítěti kterému bylo nabídnuto vše, a samozřejmě to byla paralela ke Kristu pokoušenému na poušti. \"[...]\" Cirkus je jakoby synonymem světa. Showman \"[principál]\" synonymem pro věci spojené se Satanem.“", "section_level": 1}], "src_summary": "The Last Temptation je dvacáté studiové album rockera Alice Coopera. Vyšlo u vydavatelství Epic Records v červenci 1994. Jedná se o první nahrávku po Cooperově konverzi ke křesťanství a jeho první konceptuální album od vydání \"DaDa\". Je pojato jako temná mravoučná bajka, popisující příběh chlapce Stevena pokoušeného přízračným principálem, aby se připojil k jeho snovému divadlu a zůstal v něm navždy. Ke skladbám „Lost in America“ a „It's Me“ vznikl videoklip. Na námětu alba spolupracoval Cooper se spisovatelem a komiksovým scenaristou Neilem Gaimanem, ten na motivy alba vytvořil i stejnojmenný komiks (česky vyšel pod názvem Alice Cooper: Poslední pokušení).", "tgt_summary": "The Last Temptation is the thirteenth solo studio album by rock singer Alice Cooper, released in July 1994 via Epic Records. It centers on a boy named Steven (also the name of the protagonist in Cooper's earlier work, \"Welcome to My Nightmare\"), and a mysterious showman. The showman, with apparent supernatural abilities, attempted with the use of twisted versions of morality plays to persuade Steven to join his traveling show, \"The Theater of the Real - The Grand-est Guignol!\", where he would \"never grow up\".", "id": 1157155}
{"src_title": "Katarské hrady", "tgt_title": "Cathar castles", "src_document": [{"title": "Historie.", "content": "Hrady byly zakládány již od 11. století na ochranu hranice s Aragonským královstvím. Během albigenské křížové výpravy proti katarům byly mnohé pobořeny, ovšem poté opět obnoveny jako královské pevnosti. Po uzavření Pyrenejského míru v roce 1659 byla hranice mezi Francií a Španělskem posunuta směrem na jih a hrady ztratily svůj strategický význam. Následně byly opuštěny a zchátraly.", "section_level": 1}, {"title": "Pravé katarské hrady.", "content": "Jako pravé katarské hrady se označují pevnosti, které během albigenské křížové výpravy (1209-1229) sloužily přívržencům katarského hnutí jako základny pro obranu jejich života a víry. Byly buď založeny samotnými katary a nebo jejich majitelé (např. hrady Lastours, Termes) patřili ke šlechtě podporující katary. V počátcích katarského hnutí zde stálo jen málo hradů. Kataři žili pod ochranou měst (např. v Carcassonne) nebo v opevněných horských sídlech, někdy pod ochranou hradu sympatizujícího pána, a chráněných příkopy a/nebo kamennými hradbami. Takové pevnosti (pravé katarské hrady) se nacházely např. v Laurac, Lastours, Fanjeaux, Mas-Saintes-Puelles a jinde. Tyto byly během křížové výpravy zničeny a mnohé později znovu vybudovány jako královské hrady, např. Montségur, Termes nebo Puilaurens.", "section_level": 1}, {"title": "Nepravé katarské hrady.", "content": "Tzv. nepravé katarské hrady se nacházejí rovněž v Pays Cathare, ale byly vystavěny až po ukončení tažení proti albigenským po roce 1229, případně 1240 z příkazu francouzského krále nebo jeho správců, aby zamezily opětovnému propuknutí katarství a zabránily separatistickým tendencím v Okcitánii. Současně sloužily jako obranné pevnosti francouzské koruny proti mocenským nárokům aragonského krále. Jednou z prvních královských pevností byla Cité de Carcassonne, jejíž stavba byla zahájena v roce 1240 po pokusu Raimunda II. Trencavela o dobytí města. Následovala linie hradů zvaná \"pět synů carcassonských\" (hrady Aguilar, Peyrepertuse, Puilaurens, Quéribus a Termes).", "section_level": 1}], "src_summary": "Katarské hrady (francouzsky \"châteaux cathares\") je obecné označení středověkých hradů v dnešním regionu Languedoc-Roussillon v jihovýchodní Francii. Pojem zahrnuje tzv. pravé a nepravé katarské hrady.", "tgt_summary": "Cathar castles (in French \"Châteaux cathares\") is a modern term used by the tourism industry (following the example of \"Pays Cathare\" – Cathar Country) to denote a number of medieval castles of the Languedoc region. Some had a Cathar connection, in that they offered refuge to dispossessed Cathars in the thirteenth century. Many of these sites were replaced by new castles built by the victorious French Crusaders and the term is also applied to these fortifications despite having no connection with Cathars. The fate of many Cathar castles, at least for the early part of the Crusade, is outlined in the contemporary Occitan \"\"Chanson de la Croisade\"\", translated into English as the \"Song of the Cathar Wars\".", "id": 2254733}
{"src_title": "The Mighty Boosh", "tgt_title": "The Mighty Boosh (TV series)", "src_document": [{"title": "Formát.", "content": "\"The Mighty Boosh\" se soustředí na příhody ze života Howarda Moona (hraje ho Julian Barratt) a Vince Noira (Noel Fielding). První série začíná a často i končí před zataženou oponou, kde Howard a Vince uvádí diváky do příběhu nebo se zde za dějem epizody ohlíží. Tuto část ale tvůrci ve druhé sérii opustili a místo toho každý díl začíná v bytě hlavních postav a diváci už se přímo neoslovují. Postavy v seriálu působí dojmem, že jsou si vědomi toho, že jsou součástí televizního pořadu, a zejména Vince často prolamuje pomyslnou čtvrtou stěnu, když se obrací na diváky a komentuje situaci. V několika epizodách se objevují takzvané \"crimps\", tedy humorné nonsensové písně, které Fielding s Barrattem přednáší \"a cappella\" a často je doprovází drobnými gesty a mimikou. Pro texty těchto písní je typické, že většinou nedávají smysl a slova v nich nemusí navzájem souviset. Termín \"crimp\" se poprvé objevil ve třetí epizodě třetí řady seriálu.", "section_level": 1}, {"title": "Obsazení.", "content": "Ústřední obsazení tvoří pět postav: V seriálu je řada vedlejších postav, které se v průběhu sérií objevují opakovaně: V \"The Mighty Boosh\" se objevila také řada významných hostů:", "section_level": 1}, {"title": "Historie.", "content": "Původně rádiový pořad \"The Mighty Boosh\" se na televizních obrazovkách poprvé objevil v roce 2004, kdy se BBC rozhodla natočit osm dílů první řady. Do režisérského křesla usedl Paul King a produkce se ujala společnost Baby Cow Productions. První série televizní verze \"The Mighty Boosh\" dále rozpracovávala děj rádiového pořadu. Poprvé byla odvysílána na BBC Three 18. května 2004. Od 9. listopadu pak běžela i na BBC Two, i když epizody byly v jiném pořadí a došlo k cenzuře některých nadávek. Druhá řada se začala vysílat na BBC Three 26. července 2005. Třetí série potom odstartovala 15. listopadu 2007 také na BBC Three. V roce 2012 uvedla Česká televize všechny tři řady pořadu.", "section_level": 1}], "src_summary": "The Mighty Boosh je britský komediální seriál, za jehož vytvořením stojí Julian Barratt, Noel Fielding a další herci a umělci (kteří jsou společně známí pod jménem \"The Mighty Boosh\"). \"The Mighty Boosh\" je komediální fantasy, ve kterém se pojí osobitý humor s odkazy na populární kulturu. V jednotlivých dílech se často objevují propracovaná hudební čísla z různých žánrů, například electro, heavy metal, funk nebo rap. Seriál je známý tím, že zpopularizoval styl zvaný \"crimping\", což jsou v podstatě drobné skladby přednášené a cappella, které se objevují ve všech třech sériích. Julian Barratt pro seriál napsal hudbu, kterou následně prezentuje s Noelem Fieldingem. Fielding zase stojí za četnými grafickými a výtvarnými prvky seriálu. Seriál hojně využívá animované scény, loutky a speciální efekty. Mnohé postavy hrají sami Barratt a Fielding, zatímco další představují zbylí členové \"The Mighty Boosh\" Rich Fulcher, Dave Brown a Michael Fielding.", "tgt_summary": "The Mighty Boosh is a British comedy television show created by Julian Barratt, Noel Fielding and others (collectively known as The Mighty Boosh). \"The Mighty Boosh\" is a surreal comic fantasy, often featuring elaborate musical numbers in different genres, such as electro, heavy metal, funk, and rap. The show has been known for popularising a style called \"crimping\"; short \"a cappella\" songs which are present throughout all three series. Julian Barratt wrote the music within the show, and performs it with Noel Fielding. Fielding also designed many of the show's graphics and artwork. The show takes place in a surreal universe following Howard Moon (Barratt) and Vince Noir (Fielding), two eccentric, failing musicians, as well as Naboo, a mystic alien shaman, and Bollo, a gorilla and Naboo's familiar. They frequently have adventures while they pursue fame. The TV series has many animated sequences, puppets and special effects. Barratt has said that he approached Fielding with the idea of doing a show like \"The Goodies\", as if it were a complete \"world\" rather than simply a sketch show. Barratt and Fielding play many of the recurring and one-off characters themselves, with other characters being played by other Boosh members Rich Fulcher, Dave Brown, and Michael Fielding. In 2019, \"The Mighty Boosh\" was ranked 98th on \"The Guardian\"'s list of the 100 best TV shows of the 21st century.", "id": 2259565}
{"src_title": "Döme Sztójay", "tgt_title": "Döme Sztójay", "src_document": [{"title": "Biografie.", "content": "Narodil se v srbské rodině ve městě Vršac v Rakousko-Uhersku (dnešní Srbsko) a za první světové války sloužil jako plukovník rakousko-uherské armády. Po válce sloužil v „národní armádě“ admirála Miklóse Horthyho a poté, co se stal Horthy maďarským regentem byl povýšen na generála a v letech 1925 až 1933 působil jako vojenský attaché v Berlíně. V roce 1927 si pomaďarštil příjmení na Sztójay a v letech 1933 až 1935 pracoval na maďarském ministerstvu obrany. V roce 1935 byl jmenován maďarským velvyslancem v nacistickém Německu a tuto diplomatickou pozici zastával až do roku 1944. Z této pozice udržoval úzké styky s nacistickým režimem. Po německé okupaci Maďarska v březnu 1944 byl Horthy donucen odvolat premiéra Miklós Kállaye a nahradit jej premiérem, který by s Německem spolupracoval. Horthy navrhl Sztójaye, který se 23. března 1944 stal premiérem a ministrem zahraničí. Jako premiér legalizoval radikální fašistickou stranu Šípových křížů pod vedením Ference Szálasiho, rozpustil odbory, nechal zatknout politické oponenty a zvýšil maďarskou účast v bojích na východní frontě. Za jeho vlády byla zavedena přísná protižidovská legislativa a z Maďarska bylo do vyhlazovacích táborů deportováno na 600 tisíc Židů. V srpnu téhož roku však Horthy Sztójayovu proněmeckou vládu sesadil a nahradil ji novou, pod vedením Gézy Lakatose. Tato vláda začala jednat se Spojenci o příměří a zastavila deportace Židů. Německo ale v Maďarsku intervenovalo a donutilo Horthyho abdikovat ve prospěch Szálasiho, který se stal novým premiérem a vůdcem Maďarska. Po svém sesazení z postu premiéra se Sztójay vzhledem ke svému chabému zdraví odebral do sanatoria. V dubnu 1945 uprchl z Maďarska, když německá vojska vytlačila Rudá armáda. Později byl zajat americkou armádou a v říjnu téhož roku byl vydán do Maďarska, kde stanul před lidovým soudem v Budapešti. Byl shledán vinným z válečných zločinů a zločinů proti maďarskému lidu a odsouzen k trestu smrti. V roce 1946 byl v Budapešti popraven zastřelením.", "section_level": 1}], "src_summary": "Döme Sztójay (rodným jménem \"Demeter Sztojakovich\", : Димитрије Стојаковић; 5. ledna 1883 – 22. srpna 1946) byl maďarský generál a diplomat srbského původu, který během druhé světové války působil krátce jako maďarský premiér. Po válce byl shledán vinným z válečných zločinů a zločinů proti maďarskému lidu, a v roce 1946 byl popraven.", "tgt_summary": "Döme Sztójay (5 January 1883 – 22 August 1946) was a Hungarian soldier and diplomat of Serb origin, who served as Prime Minister of Hungary in 1944, during World War II.", "id": 307505}
{"src_title": "Vít z Dampierre", "tgt_title": "Guy, Count of Flanders", "src_document": [{"title": "Život.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Věrný lenník francouzského krále.", "content": "Narodil se jako druhý syn Viléma z Dampierre a Markéty, dcery flanderského hraběte Balduina IX. a budoucí dědičky své bezdětné sestry Johany Flanderské. Hraběnka Markéta byla provdaná podruhé, první sňatek byl papežem prohlášen za neplatný a na syny z tohoto svazku bylo až do roku 1249 pohlíženo jako na levobočky. Sama Markéta protežovala syny z druhého manželství z čehož plynula tzv. válka o následnictví, v níž z pozice lenního pána opakovaně zasahoval i francouzský král Ludvík IX. Roku 1235 se sestry dohodly, že dědictví se rozdělí mezi Markétiny syny na sedminy, z nichž dvě dostanou synové z Avesnes a pět sedmin Dampierrové. Po smrti staršího bratra Viléma při rytířském turnaji byl Vít roku 1252 na matčin návrh uznán francouzskou regentkou za nástupce ve flanderském hrabství a následně se na matčin popud pokusil zmocnit Zeelandských ostrovů. Roku 1253 byl poražen v bitvě u Walcherenu a se svými společníky zajat holandským regentem Florisem. Prostřednictvím Ludvíka IX. byl po zaplacení výkupného a na základě \"péronnského ustanovení\" v roce 1256 společně s bratrem Janem propuštěn. Až do roku 1278 vládl společně se svou matkou, která ke konci života abdikovala v jeho propsěch a odešla do klášterního ústraní ve Flines. Vít z Dampierre byl často u Ludvíkova dvora, a v roce 1270 se zúčastnil královy křížové výpravy. Po měsíci neúspěšného obléhání Tunisu kruciáta skončila smrtí Ludvíka IX. a křižáci se postupně vrátili domů. Hrabě zůstal věrným vazalem francouzského krále i během vlády Filipa III. a zúčastnil se po jeho boku řady vojenských dobrodružství. Po Filipovi III. nastoupil na trůn jeho syn Filip IV. a situace se změnila.", "section_level": 2}, {"title": "Námluvy s Anglií.", "content": "Filip IV. obsadil roku 1294 Akvitánii, která patřila anglickému králi. Ten na oplátku uvalil obchodní embargo na francouzské spojence, což se dotklo i Flander, které byly závislé na dodávkách anglické vlny. Již roku 1293 Vít z Dampierre uzavřel s anglickým králem Eduardem I. dohodu o sňatku dcery Filipy s anglickým následníkem. Tzv. smlouva z Lierre byla zpečetěna v létě 1294 a Vít z Dampierre jejím podepsáním změnil osud své rodiny i celých Flander. V září téhož roku seznámil se svými plány francouzského krále Filipa IV. jako svého lenního pána. Ten nesouhlasil, následovalo zatčení a do vězení byli zároveň s hrabětem vsazeni i jeho dva synové. Na svobodu se všichni tři dostali na počátku roku 1295 výměnou za Filipu, kterou francouzský král požadoval. Vztahy mezi flanderským hrabětem a jeho lenním pánem se nadále zhoršovaly, Filip IV. začal důrazně zasahovat do správy hrabství a dosadil tam své zástupce. Na počátku roku 1297 Vít z Dampierre uzavřel spojenectví s Eduardem I. a se všemi náležitostmi vypověděl lenní slib francouzskému králi. Ten pak považoval Flandry za své a Víta z Dampierre tituloval pouze jako markýze z Namuru, což byla část jeho panství připadající k říši. Na základě smlouvy z Melunu se hrabě dočkal také exkomunikace. V létě téhož roku francouzské vojsko vniklo do Flander, obsadilo pár měst a v bitvě u Furnes byl hrabě bez podpory anglického spojence se svým chabým vojskem poražen. Za zprostředkování papežských legátů bylo uzavřeno tříleté příměří a na jaře 1298 se znepřátelené strany sešly v Římě. Své zástupce vyslal francouzský král i král anglický. Flanderský hrabě vyslal své dva syny Roberta z Béthune a Jana z Namuru. Papež Bonifác VIII. úspěšně usmířil oba krále a dohodl sňatky mezi jejich rodinami. Vít z Dampierre zůstal zcela osamocen a opuštěn všemi spojenci. Unavený starý hrabě předal vládu nad Flandrami nejstaršímu synovi Robertovi z Béthune. Na počátku roku 1300 vnikli Francouzi znovu do Flander a v létě se Dampierrové v Gentu vzdali. Vít z Dampierre, Robert z Béthune a Vilém z Crèvecœuru byli zajati a odvezeni do rytířské vazby ve Francii. Synové z druhého manželství odjeli do Namuru a hrabství přešlo do správy královských úředníků. Zvýšení daní vyvolalo napětí mezi obyvatelstvem. Bohatá města navázala spojení s dosud svobodnými syny starého hraběte - Vítem a Janem Namurskými, kteří povolali na pomoc synovce Viléma z Jülichu. Doutnající sud vzpoury vybuchl v Bruggách, kde byli při tzv. \"jitřních hodinkách\" povražděni všichni Francouzi. Filip IV. poslal do Flander trestnou výpravu pod velením zkušeného Roberta z Artois. Mladí Dampierrové ho v létě 1302 společně s vlámskou domobranou porazili svými holemi v bitvě u Courtrai. Francouzský král pak urychleně uzavřel roku 1303 tzv. pařížský mír s Anglií a s Vlámy dohodl příměří. Dokonce propustil na svobodu hraběte a jeho syna Viléma z Crèvecœuru. 20. září 1303 se dohodli na příměří, které mělo trvat do 17. května následujícího roku. Zimní jednání nepřinesly žádné ovoce. V srpnu 1304 porazil Filip Vlámy u Zierikzee a u Mons-en-Pévèle. Starý hrabě se vrátil do francouzského vězení, kde na jaře 1305 v požehnaném věku 80 let zemřel. Jeho ostatky byly pohřbeny v klášteře Flines. Smlouva z Athis-sur-Orge byla uzavřena v červnu téhož roku a jeho syn Robert za cenu četných ústupků a válečných reparací získal zpět Flanderské hrabství.", "section_level": 2}, {"title": "Potomstvo.", "content": "1. manželství ∞ 1246 Matylda z Béthuné († 1264) 2. manželství ∞ 1265 Isabela Lucemburská († 1298)", "section_level": 1}], "src_summary": "Vít z Dampierre ( \"Gui de Dampierre\", vlámsky \"Gwyde Dampierre\", 1226 – 7. března 1305, Compiègne) byl flanderský hrabě a markrabě namurský. Po celý život byl poslušným vazalem francouzských králů a to až do roku 1294, kdy podpisem sňatkové dohody s anglickým králem změnil svůj osud. Zemřel v kmetském věku ve francouzském vězení. Zachoval se jeho žaltář, dnes v majetku brusselské královské knihovny.", "tgt_summary": "Guy of Dampierre (French: \"Gui de Dampierre\", ) ( – 7 March 1305, Compiègne) was the Count of Flanders (1251–1305) and Marquis of Namur (1268–1297). He was a prisoner of the French when his Flemings defeated the latter at the Battle of the Golden Spurs in 1302.", "id": 572414}
{"src_title": "Šošoni", "tgt_title": "Shoshone", "src_document": [{"title": "Jméno.", "content": "Šošoni si mezi sebou ve svém jazyce říkali \"Newe\", což znamená ,Lidé z údolí\". Pro indiány z Planin byli známí jako \"Snake\" (\"Hadi\"). Slovo \"Šošon\", odkazující na druh vysoké trávy z které si tito indiáni často stavěli své příbytky, se pro označování lidu Newe patrně rozšířil po výpravě Lewise a Clarka. Později toto jméno přijali za své i samotní indiáni.", "section_level": 1}, {"title": "Historie.", "content": "Předci Šošonů přešli spolu s ostatními Indiány do Severní Ameriky v jediné migrační vlně okolo 12 – 13 tisíc let př. n. l., kdy za doby ledové klesla hladina světového oceánu a mezi Asií a Severní Amerikou se vytvořila tzv. Beringova šíje. Kmeny Šošonů se usadily na úbočích Skalistých hor a v oblasti Velké pánve, kde se živili lovem menší zvěře a sběrem divokých plodů. Východní větev Šošonů se po roce 1500 pokoušela usadit v severozápadní oblasti Velkých planin, avšak neustálé boje s Šajeny a Lakoty je nakonec donutily stáhnout se do hor směrem na jihozápad. Na přelomu 17. a 18. století se pak část Šošonů vydala se na jih od řeky Platta. Španělé tuto odtrhlou šošonskou větev později poznali jako Komanče. S Šošony se na své expedici, která proběhla v letech 1804 až 1806, setkali též cestovatelé Meriwether Lewis a William Clark. Na jejich výpravě k Tichému oceánu jim průvodkyni a tlumočnici dělala Šošonka Sacagawea (Ptačí žena). Od 50. let 19. století v souvislosti s nově vypuklou vlnou zlaté horečky se na území obývané Šošony začaly hrnout zástupy kolonistů, které indiány zatlačovaly dál na západ. V roce 1845 se populace Šošonů odhadovala na zhruba 4 500. Život indiánů se s přibývajícím proudem bílých kolonistů rychle měnil. Pod vedením náčelníka Wash-a-kie se sjednocené šošonské kmeny spojily s bělochy proti nepřátelským kmenům Černonožců, Šajenů a Siouxů. Po potyčkách s bělochy v Idahu však došlo 29. ledna 1863 k masakru u Bear River, kde bylo zabito více než 350 Šošonů. Po dalším vyhrocení situace došlo v letech 1864 až 1868 k tzv. Hadí válce, v níž se západní Šošoni spojili s Bannoky proti vládě Spojených států. V roce 1868 byli východní Šošoni usazeni v rezervaci na území kolem řeky Wind River ve Wyomingu. Na stranu svých příbuzných proti vládě USA se Šošoni přidali i v roce 1878 ve válce Bannoků. Na straně armády Spojených států znovu bojovali proti odvěkým nepřátelům Šajenům, Arapahům a Lakotům ve válce v roce 1876. Oblast Velké pánve byla od 70. let pod úplnou kontrolou USA a většina místních indiánů byla donucena se zapojit do námezdné práce či byla závisla na vládě. V roce 1937 napočítalo Bureau of Indian Affairs 3 650 severních a 1 201 západních Šošonů. V současnosti žije něco přes 12 000 lidí hlásících se k šošonskému etniku. Většina jich žije v rezervacích.", "section_level": 1}, {"title": "Kultura.", "content": "Většina příslušníků Šošonů (tedy Severní a Východní) obývala suchou a hornatou oblast Velké pánve a úbočí Skalistých hor. Kvůli neustálému hledání potravy tito indiáni nebudovali stálé vesnice, nýbrž žili kočovným životem v malých roztroušených skupinách. Přístřešky ve svých tábořištích budovali z borovicových větví krytých sušenou trávou nebo kůrou. Mezi složky jejich potravy patřila malá zvěř, oříšky, kořínky, traviny, semínka, v blízkosti řek ryby, ale také hmyz a hadi. Pro nedostatek kožešin z větších zvířat užívali Šošoni z Velké pánve pro zhotovování šatů kůží menší zvěře (králíků, svišťů, ptáků). Poté, co s příchodem Španělů došlo k znovurozšíření koně po americkém kontinentě, se Šošoni brzy stali jejich výbornými chovateli a do 18. století se velmi rozšířil právě obchod s koňmi. Východní Šošoni, obývající západní okraj Velkých planin, se v kultuře a způsobu života dík koním nejvíce ze všech Šošonů přiblížili prérijním indiánům. Mezi proslulé řemeslo indiánských kmenů Velké pánve patřilo košíkářství.", "section_level": 1}, {"title": "Jazyk.", "content": "Jazyk šošonů se nazývá šošonština. Dnes touto řečí dokáže plynně hovořit jen několik stovek lidí.", "section_level": 1}], "src_summary": "Šošoni, anglicky Shoshone, jsou severoamerický, indiánský, původně kočovnický národ patřící do juto-aztécké jazykové rodiny. Dělí se na tři hlavní skupiny. Severní Šošony, kteří obývali východ dnešního státu Idaho, západ Wyomingu a severovýchod Utahu. Východní Šošony původně žijící ve Wyomingu, severním Coloradu a Montaně, které však války s Šajeny, Lakoty a dalšími indiánskými kmeny donutili přesídlit okolo roku 1750 dále na jihozápad. A západní Šošony obývající centrální Idaho, severozápadní Utah, Nevadu a Kalifornii. Po roce 1700 byla část Šošonů dalšími kmeny vytlačena na jih až k řece Arkansas. Tuto skupinu, která vynikala v chovu koní, později Evropané znali jako Komanče. Nejslavnějším Šošonem je nepochybně náčelník Wash-a-kie, který se zasloužil o přežití svého kmene v krizových časech poloviny devatenáctého století. Nejznámější Šošonkou je Sacagawea, která doprovázela Meriwethera Lewise a Williama Clarka na jejich cestě k Tichému oceánu. Na počátku 21. století žije něco okolo 12 000 Šošonů v rezervacích v Kalifornii, Idahu, Nevadě, Utahu a Wyomingu.", "tgt_summary": "The Shoshone or Shoshoni ( or ) are a Native American tribe with four large cultural/linguistic divisions: They traditionally speak the Shoshoni language, part of the Numic languages branch of the large Uto-Aztecan language family. The Shoshone were sometimes called the Snake Indians by neighboring tribes and early American explorers. Their peoples have become members of federally recognized tribes throughout their traditional areas of settlement, often co-located with the Northern Paiute people of the Great Basin.", "id": 2375947}
{"src_title": "Hominizace", "tgt_title": "Hominization", "src_document": [{"title": "Proces hominizace.", "content": "Proces hominizace můžeme rozdělit do tří komplexů, které jsou však vzájemně provázané a nelze je od sebe zcela oddělit:", "section_level": 1}, {"title": "Hlavní změny.", "content": "Ačkoliv dříve byly za hlavní rysy moderního člověka považovány především velký mozek a složitá kultura, jedná se o znaky, které se v evoluci objevují poměrně pozdě. U nejstarších zástupců taxonu Hominina (\"Sahelanthropus\", \"Orrorin\", \"Ardipithecus\", \"Australopithecus\") lze mnohem dříve sledovat zmenšování špičáků, zánik ostřícího komplexu mezi špičáky a třenovými zuby a adaptace k bipední chůzi.", "section_level": 1}, {"title": "Prodloužená ontogeneze.", "content": "Ontogeneze je u všech hominidů obecně poměrně dlouhá, ale směrem k modernímu člověku se v průběhu vývoje dál postupně prodlužuje. Vznikají tak některá stádia, která u ostatních žijících hominidů zcela chybí (např. výrazné postreprodukční období). Člověk se navíc rodí méně vyvinutý než jiní primáti (potomci jsou altriciální) a matky se musí o děti déle a intenzivněji starat. Všeobecně se předpokládá, že důvodem brzkého porodu je příliš velký mozek a tedy i velká lebka novorozence, která by se při delší době gestace již nevešla do porodního kanálu. Objevují se však i jiné názory, např. že delší těhotenství, při kterém by mohlo dojít k dostatečnému vývoji plodu, by bylo pro ženy energeticky příliš náročné.", "section_level": 2}, {"title": "Změny reprodukce.", "content": "V souvislosti se vzpřímenou postavou a delší ontogenezí dochází i ke změnám v rozmnožování. V porovnání s šimpanzi či gorilami jsou u člověka mnohem méně nápadné rozdíly mezi pohlavími (pohlavní dimorfismus). Bipedie, ale pravděpodobně i odlišný společenský systém má na svědomí změny ve velikosti a viditelnosti pohlavních znaků. U samic také není tak dobře patrná ovulace – například nedochází k otokům v oblasti sedacích hrbolů jako u opic a lidoopů – rozmnožování tak probíhá nezávisle na menstruačním cyklu. Naopak prsa, tvořená z velké části tukovou tkání, jsou jasně viditelná stále, nikoliv jen v době laktace. Oproti šimpanzům či gorilám mají lidé tendenci vytvářet spíše monogamní páry (dočasné i celoživotní) než polygamní skupiny. Málo vyvinutá mláďata vyžadují po narození nejen intenzivní, ale i delší péči, což prodlužuje intervaly mezi jednotlivými porody. Samice homininů tak mohou mít během života méně mláďat. Uvažuje se, že právě z toho důvodu vzniklo postreprodukční období, které je výrazné zejména u samic (menopauza). Starší samice, které již nemají vlastní mláďata mohou pomáhat svým dcerám. Nejenže je tak o potomky lépe postaráno, ale samice mohou mít mláďata v kratších intervalech, protože o starší z nich pečují babičky. Velkou část zodpovědnosti za přežití potomků přebírají také muži – otcové.", "section_level": 2}, {"title": "Změny chrupu.", "content": "Člověk se od současných lidoopů liší silnější zubní sklovinou i tvarem zubního oblouku. Ten se v průběhu vývoje rozšiřuje, takže se z podoby písmene U mění v parabolickou křivku. Oproti šimpanzům má člověk i menší řezáky a naopak větší stoličky. Výrazně velkými zadními zuby se přitom vyznačovali především zástupci rodu \"Australopithecus\". Nejnápadnější jsou však oproti lidoopům změny špičáků a třenových zubů. Podle dostupného fosilního záznamu se zdá, že již první homininé (\"Sahelanthropus\", \"Orrorin\", \"Ardipithecus\") vykazovali tendence k postupnému zmenšování špičáků a tím i k zániku ostřícího komplexu mezi špičáky a třenovými zuby. U australopitéků pak byly špičáky redukovány již téměř úplně, takže prakticky nevyčnívaly z linie ostatních zubů. V počátcích paleoantropologie se předpokládalo, že ke zmenšení špičáků vedla výroba nástrojů, které v mnoha činnostech zuby nahradily. Zároveň se uvažovalo, že nižší namáhání zubů způsobilo redukci čelistí a svalů, které jimi hýbou, což dále umožnilo zvětšování mozkové části lebky a rozvoj mentálních schopností. Tyto první teorie jsou v současnosti odmítané, protože první nástroje se objevily až před 2 – 2,5 miliony let, tedy o několik milionů let později než první tvorové se zmenšenými špičáky. Spíše se předpokládá, že ke zmenšení špičáků mohla vést častější konzumace potravy, vyžadující větší podíl žvýkání a drcení, při kterém přečnívající zuby překážely. Konzumaci tužší potravy odpovídají také velké stoličky s nízkými hrbolky a silnou sklovinou i parabolický zubní oblouk. Někteří badatelé však uvažují o tom, že nápadná redukce špičáků může svědčit o menší míře soupeření mezi samci, zmírnění bojů o samice či teritorium a možná i o větší spolupráci samců a samic v péči o potomstvo. To je odvozováno z faktu, že samci dnešních lidoopů používají výrazné špičáky zejména k vyjádření agrese a dominance v bojích mezi jedinci i skupinami. Usnadnění konzumace tužší potravy tak mohlo být i nezáměrným, ale přínosným vedlejším efektem.", "section_level": 2}, {"title": "Adaptace k bipedii.", "content": "Unikátní dvounohá lidská chůze a běh navazuje na náběhy, které se objevují již mezi některými primáty. Všichni dnešní hominidé jsou schopni kratší nebo delší dobu stát a pohybovat se vzpřímeně po dvou končetinách. Pouze člověk však dokáže bipední chůzi používat dlouhodobě a přitom efektivně. Bipedie navíc mohla umožnit nebo alespoň značně ovlivnit vznik dalších, typicky lidských znaků (obratné ruce schopné jemné manipulace, řeč, aj.). Také proto patří k často zkoumaným a nejlépe poznaným aspektům vývoje člověka. Přesun k užívání dvounohé vzpřímené chůze neznamenal náhlou změnu, ale spíše dlouhodobý proces či sérii několika kroků. Nejstarší náznaky se objevují již u prvních homininů z přelomu miocénu a pliocénu před 5 – 7 miliony let (\"Sahelanthropus\", \"Orrorin\", \"Ardipithecus\"). Bezpečně byla bipedie alespoň v hlavních rysech vyvinuta u rodu \"Australopithecus\", ovšem směrem k modernímu člověku se dále vylepšovala. Australopitékové i jejich předchůdci stále ve velké míře využívali stromy – jako zdroj potravy, bezpečné místo ke spánku i jako útočiště před dravci. Proto si stále uchovávali některé adaptace ke šplhání ve větvích a po dvou chodili jinak než dnešní lidé. Teprve lidé natrvalo opustili koruny stromů a chůzi zdokonalili. Přesto se nedá říci, že by pomalejší, méně obratná a energeticky náročnější chůze australopitéků byla jen přechodným stadiem. Tito tvorové přežívali po dlouhou dobu a svému životnímu prostředí a způsobu života byli velmi dobře přizpůsobení. Specifická chůze, kombinovaná se šplháním, jim plně dostačovala k pohodlnému přežití. Člověk (poprvé zřejmě Homo erectus) se však přizpůsobil životu, při kterém potřeboval překonávat větší vzdálenosti, a to i s pomocí vytrvalostního běhu. I přes značnou pozornost, která je lidské bipedii dlouhodobě věnována, zůstává příčina jejího vzniku stále nejasná. Navrženo bylo velké množství hypotéz, jak a proč ke vzpřímení došlo. Jednoznačné řešení však dosud nebylo nalezeno. Pozemní bipedie nemusela zpočátku přinášet žádnou zásadní výhodu, navíc první homininé ještě nebyli zcela přizpůsobení pohybu na zemi a v případě nebezpečí se stále uchylovali do korun stromů. Je ovšem možné, že vzpřímená chůze poskytovala více drobných zlepšení v různých oblastech života (větší rozhled, uvolnění rukou, možnost lépe dosáhnout na potravu apod.) nebo pomáhala využívat více různých ekosystémů. Také proto nemusí mít vznik bipedie jedinou, jasně danou příčinu. Může se jednat spíše o složitější proces, v němž hrálo roli větší množství faktorů.", "section_level": 2}, {"title": "Změny obličeje.", "content": "S postupujícím vývojem rodu \"Homo\" ustupují dříve výrazné nadočnicové oblouky a zmenšují se čelisti, čímž dochází k celkovému zploštění obličeje. Teprve u prvních zástupců druhu \"Homo sapiens\" se na spodní čelisti objevuje brada.", "section_level": 2}, {"title": "Zajímavé praktické dopady.", "content": "Změny, které provázely vznik funkční bipedie, byly nejen pozitivní, ale i negativní. Některé z nich způsobují mnoho zdravotních potíží či chorob, které provázejí člověka po celou dobu jeho existence. Zajímavé je, že velkou část těchto problémů nenalézáme u žádného jiného nám známého organismu. Jedná se tedy o typicky lidská specifika.", "section_level": 1}, {"title": "Porod.", "content": "Již při narození jsou dítě i matka vystaveny obtížím, které jinde v živočišné říši nenacházíme. Mechanismus porodu je v porovnání s lidoopy mnohem složitější a náročnější, protože se spolu s výraznými změnami pánve mění i podoba porodních cest. Tento problém ještě vzrostl u rodu Homo v souvislosti s postupným zvětšováním objemu mozku. Hlava plodu je u současného člověka téměř tak velká jako otvor, kterým prochází, takže musí mít (na rozdíl od šimpanzů) neosifikované části, aby mohlo při porodu dojít ke kompresi. Hlavička dítěte se navíc musí v určitou chvíli otočit o 90°, porodní kanál se totiž stáčí stejně. Poté se obdobně otočí ještě jednou. Protože dítě vychází z matky obrácené od ní (tedy opačně než u ostatních primátů), má matka velmi omezené možnosti dítěti pomoci na svět. Pokud by se předklonila, dítě by si mohlo poškodit páteř o stydké kosti, popř. by mohlo dojít i ke zlomení vazu dítěte. Proto rodičky po celém světě vždy hledaly a hledají asistenci. Naproti tomu mládě šimpanze se narodí velice rychle, v cestě mu nebrání zúžené porodní cesty, přetočení jejich osy, ani příliš velká hlavička. Rodí se navíc „správným směrem“, samice jej tedy sama vytáhne ven. Tyto komplikace způsobovaly, že i ve vyspělých státech byl porod ještě v 19. – 20. století nejčastější příčinou úmrtí žen v produktivním věku. Evoluce není schopna vytvořit dokonalý stroj, vytváří pouze kompromis, který je pro dané prostředí nejvýhodnější.", "section_level": 2}, {"title": "Páteř.", "content": "Dalším důležitým znakem člověka je dvojesovitě předozadně prohnutá páteř. Ta dokáže efektivněji přenášet váhu celé horní poloviny těla na pánev a kyčelní klouby. Také spojení křížové a pánevní kosti je oproti lidoopům posunuté směrem vzad, takže celkové těžiště těla se nachází až za kyčelním kloubem. Tím se zvyšuje stabilita vzpřímeného postoje. Díky všem těmto úpravám je člověk schopen nejen delší dobu stát vzpřímeně bez většího úsilí, ale i ujít po dvou větší vzdálenosti. Také však kvůli tomu téměř každý člověk trpí v průběhu svého života bolestmi zad. Páteř jako taková je u savců původně konstruována jako oblouk. V těle člověka ovšem plní úlohu opěrného sloupu, který zejména v bederní části snáší veliký tlak. Při velké námaze pak může dojít k vyhřeznutí plotének. Navíc i malé odchylky od normální fyziologie mohou v delším časovém horizontu způsobovat velké bolesti, které v kombinaci s nadváhou či obezitou mohou člověka omezovat v pohybu. Dobrým příkladem je skolióza, která vzniká zejména při nedostatečném svalovém korzetu či v důsledku nošení těžkých břemen. Tato choroba se vyskytuje jen a pouze u člověka a jeho předků. Byla dokonce nalezena kostra chlapce druhu Homo erectus, který pravděpodobně touto chorobou trpěl.", "section_level": 2}, {"title": "Kolenní kloub.", "content": "S přechodem k chůzi po dvou končetinách jsou nezbytně spojeny změny v morfologii všech důležitých kloubů dolní končetiny − kyčelního, kolenního a kotníku. Koleno je snad nejdůmyslnějším „vynálezem“ přírodního výběru u člověka. Díky jeho stavbě jsou lidé jedinými primáty, kteří dokáží kolenní kloub dokonale propnout. Noha tak lépe nese váhu a poskytuje dobrou oporu zbytku těla. Proto se člověk při chůzi může posouvat vpřed kyvadlovým pohybem, kdy se tělo na napnutém koleni jakoby „přehoupne“ dopředu. Tím pádem se energie vynaložená na napnutí kolene do nejvyššího bodu alespoň částečně vrací při cestě vpřed. Tímto stylem člověk oproti jiným primátům při chůzi po dvou ušetří až 65% energie a zároveň chrání klouby před přehřátím. Lidská kolena jsou navíc vbočená dovnitř, směrem ke střední ose těla, takže stehenní kost nesměřuje od pánve kolmo dolů, ale šikmo dovnitř. Nohy jsou tak posunuté víc pod tělo, což pomáhá lépe udržet rovnováhu a stát vzpřímeně delší dobu bez velkého úsilí. Koleno je však i přes všechna vylepšení při chůzi značně zatěžováno, zejména laterálním tlakem z pánve. Šikmé postavení stehenních kostí znamená větší riziko vykloubení kolene a výskytu kloubních nemocí jako je osteoartróza. Velký počet lidí pak musí přistoupit k totální endoprotéze kolenního či kyčelního kloubu. U žen je riziko logicky větší – kvůli širší pánvi je úhel, pod kterým se stehenní kost váže na kolenní kloub větší než u mužů, úměrně tomu se zvětšuje laterální tlak působící na koleno a zvyšuje se i spotřeba energie nutná k pohybu po dvou. Vysvětluje se tím i to, proč ženy nedosahují v běhu takových výkonů jako muži.", "section_level": 2}, {"title": "Chodidlo.", "content": "Specifickou morfologii má také lidské chodidlo. Palec na noze se přimyká k ostatním prstům, aby chodidlo bylo při přenášení váhy stabilnější a odraz od podkladu účinnější. Mizí tak protistojný palec, typický pro současné lidoopy a s ním i uchopovací schopnost chodidla. Kotník i samotné chodidlo jsou poměrně tuhé, aby poskytovaly lepší páku pro odraz od podkladu. Ze stejného důvodu se u člověka prodloužilo zánártí a zvětšila patní kost. Nápadně zvětšená je také Achillova šlacha a silné jsou i vazy, které udržují podélnou i příčnou nožní klenbu. Ta zajišťuje pružnost chůze i běhu, protože tlumí nárazy na tvrdý podklad. Slouží tak k lepšímu využití vydávané energie. Právě klenba chodidla však způsobuje velké zdravotní potíže. Mezi nejznámější choroby patří \"pes cavus\" a \"pes planus\", které pak vedou k dalším onemocněním. Pokud dojde k byť nepatrné odchylce od fyziologicky správné stavby, změní se rozložení váhy těla, což může vést nejdříve k rychlé únavě při chůzi, mozolům a puchýřům na nohách a v horších případech k osteoartróze kotníku a následně kolene, ale i palce u nohy. Velice často se u lidí s plochými chodidly objevují kotníky vyvrácené do vnitřní strany nohou a tzv. kladívkové prsty (\"digitus hammatus\").", "section_level": 2}], "src_summary": "Hominizace neboli polidštění je v antropologii definováno jako proces postupných tělesných i sociálních změn vedoucích ve vývoji čeledi Hominidae ke vzniku moderního člověka (\"Homo sapiens\"). Nejedná se o rychlou a jednorázovou změnu, nýbrž o pomalý dlouhodobý proces, který je spojený s lidskou vývojovou linií po oddělení od posledního společného předka lidí a moderních šimpanzů zhruba před 6 – 8 miliony let. Závěrečná fáze hominizace, kdy docházelo především ke zvětšování a rozvoji mozku a s tím souvisejících kognitivních schopností včetně řeči či abstraktního myšlení je někdy vyčleňována pod označením sapientace. Hominizace se jako velmi komplexní proces dotkla prakticky celého lidského těla. Změny probíhaly nejen na kostře, kde je možné je velmi dobře sledovat díky fosilním nálezům, ale se stejnou intenzitou také na měkkých tkáních. Mimo to postihly i chování, ekologii, sociální strukturu a kulturu obecně. Také proto může být proces hominizace chápán velmi odlišně, zejména v závislosti na oboru, kterým je studován. Pohledy biologie, paleoantropologie, archeologie nebo psychologie mohou být značně rozdílné.", "tgt_summary": "Hominization, also called anthropogenesis, refers to the process of becoming human, and is used in somewhat different contexts in the fields of paleontology and paleoanthropology, archeology, philosophy, and theology.", "id": 1260739}
{"src_title": "Bernabo Visconti", "tgt_title": "Bernabò Visconti", "src_document": [{"title": "Život.", "content": "Narodil se jako jeden ze tří synů milánského vládce Stefana Viscontiho a Valentiny Doria. Stefano zemřel roku 1327 po honosném banketu, který uspořádal na počest krále Ludvíka Bavora. Současníci spojovali jeho smrt s pokusem o otravu krále a proto byli bratři a synovec zemřelého uvězněni. Tato událost poznamenala vztahy mezi Viscontii a Svatou říší římskou. V letech 1346–1349 žil Bernabo v exilu, dokud jej nepovolal bezdětný strýc Giovanni Visconti zpět. Svěřil mu vládu nad Bolognou a jeho prostřednictvím uzvařel smír s veronskými Scaligery, kteří dosud podporovali papeže. 27. září 1350 Bernaba oženil s Beatrix, dcerou Mastina II. della Scaly, vládce Verony. Přestože šlo o politické manželství, měla Regina na Bernaba velký vliv. Počet sedmnácti dětí, které mu povila, Bernabo rozšířil o celou řadu nemanželského potomstva. Jeho domácnost údajně připomínala spíše sultánův harém. 5. října 1354 zemřel strýc Giovanni Visconti a Bernabo s bratry odložil nepřátelství vůči novému římskému králi Karlovi Lucemburskému. Ten jim zprostředkoval příměří s Benátskou ligou a potvrdil jim říšský vikariát. Za to mu povolili vstup do Milána a korunovaci železnou lombardskou korunou v lednu 1355. Návdavkem mu přispěli 200 tisíci floriny na římskou jízdu. V roce 1355 se Bernabo společně s bratrem Galeazzem zbavil pomocí jedu nejstaršího bratra Mattea, jehož zhýralost byla i na ně příliš velká a ten slovy kronikáře Villaniho \"zemřel bez zpovědi jako pes.\" Poté si rozdělili jeho državy. Setrvalý spor s papežskou kurií o panství v Bologni připravil Bernaba o říšský vikariát a vynesl mu od císaře Karla 29. května 1361 císařskou klatbu. Papež Urban V. Bernaba exkomunikoval 16. března 1363 jako nenapravitelného kacíře. Ke smíru došlo až po řadě diplomatických jednání a výhrůžek vojenským zásahem 3. března 1364 v Bologni. Neúnavný Bernabo nadále pokračoval v boji proti papeži a napadal jeho stoupence. Papež proti němu vyhlásil křížovou výpravu, kterou nikdo nevzal v potaz. 16. srpna 1369 jej císař opět zbavil všech statků a hodností, což připadalo papeži Urbanovi V. málo a roku 1370 požádal o vojenský zákrok proti \"zlořečenému muži a nejhoršímu tyranovi\" Bernabovi Viscontimu i uherského krále Ludvíka. Pak se zlomený vrátil zpět do Avignonu, kde záhy zemřel. Novým papežem se stal Řehoř IX., který toužil po návratu papežství do Říma a kterého Bernabo provokoval dalším zabíráním papežských lén. Papežského legáta, který mu přinesl exkomunikační bulu, donutil Bernabo listinu i s provázky a olověnými pečetěmi sníst. Roku 1371 se savojský hrabě Amadeus dostal do vojenského sporu s markýzem ze Saluzza a ten požádal o pomoc Bernaba Viscontiho. Bernabo svou vojenskou aktivitou přiměl Amadea Savojského, aby se připojil k protiviscontiovské papežské lize. Válka se za četné šlechtické účasti a žoldnéřů Johna Hawkwooda a Anachima Baumgartena táhla více než dva roky. Byla poznamenána častou změnou válčící strany a nestálými aliancemi podle momentální situace. V bitvě u Montichairi papežská liga pod velením Johna Hawkwooda a Enguerranda z Coucy Viscontie porazila, ale namísto aby vítězní napochodovali do Milána, se stáhli do Bologne. Amadeus Savojský se pak vrátil kvůli chorobě domů a další válčení se rozplynulo ve vlně moru a nedostatku financí. V červnu 1374 Bernabo uzavřel s papežem další mír. Žoldnéři Johna Hawkwooda se pak uplatnili ve službách Florencie proti papeži v tzv. Válka osmi svatých, ve které Florencii podpořili oba Viscontiové. Roku 1378 zemřel v Pavii churavý bratr Galeazzo. Roku 1384 jej následovala i Bernabova manželka Regina. Bernabův zbožný synovec Gian Galeazzo roky přihlížel strýcovu chování, zejména jeho sňatková politika mu byla trnem v oku, protože strýc rozdával ze společného majetku a potomstvo byl velmi hojné. Vylákal jej proto 6. května 1385 na schůzku a tam nic netušícího Bernaba i se dvěma jeho syny zajal a dal uvěznit. Obsadil Milán, jehož obyvatelé se nijak nebránili a nechal se Velkou radou prohlásit vládcem města. Svým sousedům nechal rozeslat seznam Bernabových zločinů a Bernaba samotného uvrhl do vězení na hradě Trezzo, kde jej nechal v prosinci téhož roku pro jistotu otrávit. Starý tyran byl pohřben společně s manželkou v kostele San Giovanni in Conca pod jezdeckým náhrobkem od Bonina da Campione. Roku 1892 byly ostatky přesunuty do kostela sv. Alexandra a jezdecký náhrobek je nyní v prostorách muzea místního hradu.", "section_level": 1}, {"title": "Odkaz v umění.", "content": "Bernabo byl člověk mnoha tváří. Během morové epidemie prokázal zdravý rozum, když nařídil, aby byli všichni nemocní odvezeni z města a na polích za jeho hradbami se buď uzdravili nebo zemřeli. Každý, kdo se dostal do kontaktu s nemocným, musel absolvovat desetidenní karanténu a kněží museli hlásit chorobně vypadající farníky. Přímo na Bernabův popud vznikla řada iluminovaných rukopisů artušovského cyklu – Lancelot u jezera (Bibliothèque nationale de France. Département des manuscrits. Français 343) a Guiron le Courtois (Bibliothèque nationale de France. Département des manuscrits. NAF 5243) Je však také považován za autora Quaresima – čtyřicetidenního programu mučení.", "section_level": 1}], "src_summary": "Bernabo Visconti (1323 – 18. prosince 1385) byl milánským vládcem v letech 1354–1385. Vládl společně se svým bratrem Galeazzem a za jejich vlády vliv Milánska značně vzrostl. \"Milánské zmije\", jak byli příslušníci tohoto rodu nazýváni, byly proslulé krutostí, hrabivostí, a zároveň byly štědrými mecenáši mnoha umělců. Bernabo většinu života strávil válkou proti papeži a pokusem uchvátit další města. Pohrdal církví, tvrdil, že ve svých panstvích je zároveň Bohem na zemi, papežem i císařem.", "tgt_summary": "Bernabò or Barnabò Visconti (1323 – 19 December 1385) was an Italian soldier and statesman who was Lord of Milan.", "id": 447778}
{"src_title": "Fojtsko", "tgt_title": "Vogtland", "src_document": [{"title": "Historie.", "content": "Historické Fojtsko (či \"Vogtlandsko\") zasahovalo do tří německých historických zemí (Bavorsko, Sasko a Durynsko) a do dnešních Čech v okolí Aše. Název území pochází od fojtů (rychtářů, německy \"Vogt\") měst Vidava (Weida), Gera, Plavno (Plauen) a Krajec (Greiz), jejichž správu zřejmě kolem roku 1180 svěřil císař Bedřich I. Rudovous pánům z Vidavy. Spolu s tím jim propůjčil také fojtský titul (\"advocatus\"). Postupně bylo území rozděleno na čtyři fojtství. Roku 1254 uzavřeli tito fojtové s míšeňským markrabětem smlouvu o spojenectví, ve které vystupovali společně. Ve svém dokumentu fojtové píší o zemi markraběte (\"terra marchionis\") v protikladu o „naší zemi“ (\"terra nostra\"). Markrabě pro jejich území použil označení „\"terra advocatorum\"“, tedy \"země fojtů\", \"Land der Vögte\". V roce 1317 a později se pak objevovalo označení „woyte lande“ či v různých obměnách, a poté se ustálilo na podobě Vogtland, která je poprvé doložena k roku 1343. České Fojtsko (\"das böhmische Vogtland\") má vztah k Ašsku, které bylo dlouho součástí Chebska (\"Egerland\"). Chebsko bylo původně součástí německé říše, ovšem ve 12. a 13. století se o něj vedly spory, bylo dáno nejprve jako věno a poté do zástavy české koruně, než se stalo trvale součástí Českého království. V souvislosti s nacionalistickými tendencemi v první polovině 20. století proběhly ještě pokusy o odtržení a v době druhé světové války spadalo pod správu německých úřadů.", "section_level": 1}, {"title": "Nedávná historie a současnost.", "content": "Německý Zemský okres Vogtland vznikl 1. ledna 1996, spojením zemských okresů Auerbach, Klingenthal, Oelsnitz \"(Olešnice)\", Reichenbach a Plavno. Původně, podle návrhu zákona z roku 1992 měly vzniknout sjednocením dva zemské okresy: z okresů Plauen \"(Plavno)\", Oelsnitz \"(Olešnice)\" a z části okresu Klingenthal měl vzniknout „Elsterkreis“ \"(zemský okres Halštrov)\", a z okresů Auerbach, Reichenbach a druhé části okresu Klingenthal poté tzv. zemský okres „Göltzschtal“. Tento návrh zákona byl v roce 1993 přijat, ale kvůli protestům byl zrušen. Přijat a realizován byl až druhý návrh zákona z roku 1995, který navrhoval spojit všechny uvedené okresy do jednoho celku tak, aby vznikl jeden zemský okres s názvem \"Vogtland\". V rámci saské krajské reformy z roku 2008 bylo až doposud samosprávné město Plavno včleněno 1. srpna 2008 do okresu Vogtland.", "section_level": 1}], "src_summary": "Fojtsko ( \"Vogtland\") je historické území na rozhraní českého regionu Ašsko v okrese Cheb a tří německých svobodných států Bavorsko, Sasko a Durynsko. Historické označení \"Fojtsko/Vogtland\" pochází z dob, kdy bylo toto území spravováno fojty z Vidavy, Gery, Plavna a Krajce.", "tgt_summary": "Vogtland (, ) is a region spanning the German federal states of Bavaria, Saxony and Thuringia and north-western Bohemia in the Czech Republic. It overlaps with and is largely contained within Euregio Egrensis. The name alludes to the former leadership by the Vögte (\"advocates\" or \"lords protector\") of Weida, Gera and Plauen.", "id": 2025540}
{"src_title": "Norman Reedus", "tgt_title": "Norman Reedus", "src_document": [{"title": "Dětství a kariéra.", "content": "Narodil se 6. ledna 1969 v Hollywoodu na Floridě později se přestěhoval s rodinou do Los Angeles v Kalifornii. Nějaký čas žil i v Japonsku, Anglii a Španělsku. Během svého bydlení v Los Angeles pracoval v obchodě Harley-Davidson a zároveň se věnoval malířství, fotografování, sochařství a dalšímu umění. Svou první roli získal v divadle Tiffany Theater ve hře \"Maps for Drowners\".", "section_level": 1}, {"title": "Modeling, hudba a umění.", "content": "Pracoval jako model pro firmy Prada, Alessandro Dell'Acqua, Durban, Levi's, Lexus a nejčastěji pro Morgenthal Fredrics. Objevil se i v několika hudebních videoklipech: Flat Top od Goo Goo Dolls, Cats In The Cradle od Ugly Kid Joe, Strange Currencies od R.E.M., Fake Plastic Trees od Radiohead, Violently Happy od Björk, Wicked as it Seems od Keith Richards a Judas od Lady Gaga. Je také malíř, sochař a fotograf. V současnosti má své obrazy vystavené v galeriích v New Yorku, Berlíně a Frankfurtu.", "section_level": 1}, {"title": "Osobní život.", "content": "V minulosti měl dlouhotrvající vztah s dánskou modelkou Helenou Christensenovou. Společně mají syna Mingusa Luciena Reeduse (narozen 13. října 1999), kterého pojmenovali podle jazzové legendy Charlese Minguse. V roce 2005 v Berlíně v Německu prodělal autonehodu. Musel podstoupit operaci a jeho levé oko má kovový oční důlek. Má několik tetování: jméno jeho otce na levé části hrudi, ďábla na horní části pravé ruky, \"Mingus\" v červené barvě na jeho pravém předloktí, hvězdu na pravé ruce, dva démony na zádech, srdce na pravém zápěstí a hada na levé noze.", "section_level": 1}], "src_summary": "Norman Mark Reedus (* 6. ledna 1969) je americký herec. Nejvíce je znám pro svou roli Murphyho MacManuse ve filmu z roku 1999, \"Pokrevní bratři\" a \"Pokrevní bratři 2\". V současné době ztvárňuje Daryla Dixona v televizním seriálu od AMC, \"Živí mrtví\". Také režíroval několik videoklipů a navrhl mnoho módních kousků.", "tgt_summary": "Norman Mark Reedus (born January 6, 1969) is an American actor, voice actor, television host, and model. Reedus is known for starring in the popular AMC horror drama series \"The Walking Dead\" as Daryl Dixon and in the film \"The Boondock Saints\" (1999) and its sequel \"\" (2009) as Murphy MacManus. He has acted in numerous films and television series, and modeled for various fashion designers (most recognizably Prada in the 1990s). Reedus also provided motion capture and voice acting for the main character Sam in Hideo Kojima's video game, \"Death Stranding\" (2019).", "id": 914839}
{"src_title": "Domenico Bartolucci", "tgt_title": "Domenico Bartolucci", "src_document": [{"title": "Život.", "content": "Narodil se jako syn cihlářského dělníka. V dětském věku vstoupil Bartolucci do kněžského semináře ve Florencii, kde se stal brzy sborovým zpěvákem. Ve čtrnácti letech začal komponovat své první chrámové skladby a stal se varhaníkem florentské katedrály Santa Maria del Fiore. 23. prosince 1939 byl vysvěcen na kněze Po smrti sbormistra Bagnoliho se stal sbormistrem katedrály a pilně komponoval mše, moteta, madrigaly, varhanní hudbu, ale i světskou komorní hudbu. V roce 1942 byl vyslán do Říma, aby si prohloubil znalosti církevní hudby. V roce 1947 byl jmenován knězem v diecézi Montefloscoli ve Florencii. Postupně byl zástupcem sbormistra baziliky San Giovanni in Laterano a sbormistrem v bazilice Santa Maria Maggiore. V roce 1952 byl na radu Lorenza Perosiho jmenován zástupcem vedoucího sboru v Sixtinské kapli. Perosi zemřel 12. října 1956 a jeho nástupcem ve funkci sbormistra Sixtinské kaple byl papežem Piem XII. jmenován Domenico Bartolucci (Direttore Perpetuo della Cappella Musicale Pontificia). Bartolucci ihned po svém nástupu do funkce zahájil zásadní reorganizaci této staleté instituce. V době, kdy jí převzal měly hudební kvality \"Cappelly Musicale Pontificia Sistina\" špatnou pověst. Zasloužil se o zlepšení hudebního vzdělání chlapeckého sboru a ve své práci měl výraznou podporu papeže Jana XXIII. Jeho práce byla oceněna i papežem Pavlem VI., který mu udělil titul \"Prelát jeho svatosti\". Během čtyřiceti let pod Bartolucciho vedením vykonával sbor nejen své povinnosti při papežských liturgiích, ale absolvoval řadu koncertů v celém světě včetně Rakouska, Francie, Belgie, Filipín, Austrálie, Spojených států, Turecka, Polska, Sovětského svazu a Japonska. V letech Druhého vatikánského koncilu se postavil proti opouštění latiny jako liturgického jazyka a zastával názor, že reforma nesmí být nepřátelská vůči chrámové hudbě. Byl považován za nejlepšího interpreta děl Palestriny. 2. října 2010 papež Benedikt XVI. oznámil Kolegiu kardinálů, že na zasedání Papežské konsistoře dne 20. listopadu 2010 bude vyhlášeno rozhodnutí o jmenování Domenica Bartolucciho kardinálem za jeho zásluhy na poli katolické církevní hudby. Byl jmenován kardinálem-jáhnem (nejnižší kardinálský stupeň) ze \"Santissimi Nomi di Gesù e Maria in Via Lata\". Byl mu přidělen kostel Gesù e Maria, který se nachází v Římě na Via del Corso. V té době mu bylo již více než 80 let a nemohl se proto podle motu proprio papeže Pavla VI. zúčastnit volby papeže. Byla mu však papežským rozhodnutím prominuta podmínka, že kardinál musí být jmenován z řad biskupů. Bartolucci zemřel 11. listopadu ve věku 96 let. Smuteční mše se konala v bazilice sv. Petra, sloužil ji děkan kolegia kardinálů Angelo Sodano a papež František pronesl řeč na rozloučení, ve které ocenil mimo jiné i hudební mistrovství zemřelého.", "section_level": 1}, {"title": "Dílo (výběr).", "content": "Hudební dílo kardinála Domenica Bartolucciho vyšlo ve 49 dílech v edici \"Edizioni Cappella Sistina\".", "section_level": 1}], "src_summary": "Domenico kardinál Bartolucci (7. května 1917, Borgo San Lorenzo – 11. listopadu 2013, Řím) byl italský římskokatolický kněz, hudební skladatel, sbormistr a kardinál.", "tgt_summary": "Domenico Bartolucci (7 May 1917 – 11 November 2013) was an Italian cardinal of the Catholic Church. He was the former director of the Sistine Chapel Choir and the Accademia Nazionale di Santa Cecilia, and was recognized in the field of music both as a director and a prolific composer. Considered among the most authoritative interpreters of Giovanni Pierluigi da Palestrina, Bartolucci led the Sistine Chapel Choir in performances worldwide, and also directed numerous concerts with the Choir of the Academy of Santa Cecilia, including a tour of the former Soviet Union. On 20 November 2010, Pope Benedict XVI elevated him to the College of Cardinals. Because Bartolucci was over the age of 80, he was never eligible to participate in any papal conclave.", "id": 1867379}
{"src_title": "Vasilij III.", "tgt_title": "Vasili III of Russia", "src_document": [{"title": "Politika.", "content": "Vasil III. pokračoval v politice svého otce Ivana III. a většinu vlády strávil konsolidací jeho územních zisků. Ty završil anexemi zbývajících nezávislých knížectví (1510 Pskov, 1513 Volokolamsk, 1521 Rjazaň a 1522 Novgorod-Severský). Také využil oslabení polského krále Zikmunda I. k ovládnutí Smolenska, významné pevnosti na východě Litvy (boj trval od roku 1512 do roku 1514), k čemuž mu podstatně pomohl odbojný litevský kníže Michal Glinský. Vasil bojoval také proti mocnému Krymskému chanátu, s nímž se svářel o vliv na Kazani. V roce 1521 čelil velkému tatarskému útoku, kdy byly vydrancovány rozsáhlé oblasti kolem Moskvy, ale díky udržení Rjazaně se ubránil. Ke konci své vlády pak ruský vliv v Povolží potvrdil instalací chána Džangaliho na kazaňský trůn. Velkokníže Vasilij III. se stal jedním z adresátů prorockých listů pskovského mnicha Filofeje (1465–1542), který v jednom z nich napsal: „Два Рима пали, а третий стоит, а четвёртому не быть“ – tedy „Dva Římy padly, třetí stojí a čtvrtého již nebude.“ Odtud pak pochází teze o Moskvě jako třetím Římu.", "section_level": 1}, {"title": "Osobní život.", "content": "Vasil III. byl přes dvacet let ženat se Solomonií Saburovovou, která mu však za tu dobu neporodila žádného potomka. Solomonie si byla vědoma manželova zklamání a zkoušela svou neplodnost vyléčit pomocí čarodějných receptů nebo konáním kajícných poutí, ovšem bezúspěšně. Vasil nechtěl, aby vláda po jeho smrti přešla do rukou jeho bratrů, a konzultoval svůj následnický problém se svými bojary. Ti mu navrhli, aby svou ženu zapudil, rozvedl se a oženil se znovu, což i přes velký odpor kléru učinil a vzal si sotva šestnáctiletou Helenu Glinskou, dceru srbské princezny Anny Jakšičové a neteř jeho přítele Michala Glinského. Jen nemnoho bojarů mu tento výběr schvalovalo, neboť Helena měla katolickou výchovu. Vasilij byl do ní však tak zamilován, že si dokonce proti tehdejším zvyklostem ostříhal plnovous, aby vypadal mladší. Ihned po svatbě, která se konala 21. ledna 1526, se pár začal pokoušet o zplození následníka, ale prvních několik let se nedařilo, což ruský lid začínal považovat za znamení Božího nesouhlasu s tímto manželstvím. Konečně roku 1530 Helena, k velké radosti knížete i všeho lidu, porodila syna Ivana, a roku 1532 dalšího syna Jiřího (který se ale narodil hluchý). Zapuzená Solomonie, umístěná v klášteře, podle legendy porodila syna pouhých pár měsíců po skandálním rozvodu. Na tomto základě vznikla pověst o Kudejarovi, lidovém hrdinovi a údajném starším bratru cara Ivana Hrozného.", "section_level": 1}, {"title": "Smrt.", "content": "Na podzim roku 1533 na lovu v okolí Volokolamska pocítil Vasilij velkou bolest v pravém boku, důsledek abscesu. Byl dopraven do vesnice Kolp, kde ho prohlédli dva němečtí lékaři, kteří ale nedokázali dostupnými prostředky infekci zastavit. Umírající velkokníže se nechal převézt do Moskvy a požádal o mnišské svěcení. Přijal jméno Varlam a zemřel o půlnoci na 4. prosince 1533, ve věku 54 let. Před smrtí stanovil sedmičlennou regentskou radu pro nezletilého syna Ivana, moc však pro sebe postupně získala samotná jeho matka, regentka Helena. Ivan, toho jména čtvrtý, se později stal prvním oficiálním ruským carem.", "section_level": 1}], "src_summary": "Vasilij (Vasil) III. Ivanovič (: Василий III Иванович, 25. března 1479 – 3. prosince 1533, Moskva) z rodu Rurikovců, byl velikým knížetem moskevským od roku 1505 do své smrti. Byl synem Ivana III. Vasiljeviče a byzantské princezny Sofie Palaiologovny, a byl pokřtěný jako Gabriel. Někdy je žertovně označován jako „Vasilij Přiměřený“, neboť panoval v pořadí mezi „Ivanem Velikým“ a „Ivanem Hrozným“ a jeho vláda byla relativně bezproblémová.", "tgt_summary": "Vasili III Ivanovich (, also Basil; 26 March 14793 December 1533) was the Grand Prince of Moscow from 1505 to 1533. He was the son of Ivan III Vasiliyevich and Sophia Paleologue and was christened with the name Gavriil (Гавриил). He had three brothers: Yuri, born in 1480, Simeon, born in 1487 and Andrei, born in 1490, as well as five sisters: Elena (born and died in 1474), Feodosiya (born and died in 1475), another Elena (born 1476), another Feodosiya (born 1485) and Eudoxia (born 1492). He is sometimes mockingly referred to as Vasili the Adequate due to his rule taking place between those of Ivan the Great and his son Ivan the Terrible, as well as the relative uneventfulness of his reign.", "id": 1856962}
{"src_title": "Protipřenos", "tgt_title": "Countertransference", "src_document": [{"title": "Přenos.", "content": "Pojem „\"protipřenos\"“ úzce souvisí s pojmem „\"přenos\"“. Přenos je vztah mezi nositelem a klientem, kdy klient přenáší na nositele své minulé zkušenosti, vztahy, city, apod. V takovéto situaci může vzniknout přenosová neuróza - přenesení zkušeností a citů do vztahu k nositeli. Nejde jen o iluzivní vnímání druhé osoby, přenos často obsahuje nevědomé potřeby manipulovat s lidmi či vyprovokovat situace, v nichž se skrytě opakují zkušenosti s dřívějšími vztahy.", "section_level": 1}, {"title": "Sigmund Freud a psychoanalýza.", "content": "Pojem „\"protipřenos\"“ použil jako první známý psychoanalytik Sigmund Freud. Uvedl, že protipřenos vzniká vlivem pacienta na analytikovy nevědomé pocity, jehož příčinou jsou analytikovy komplexy a vnitřní odpor, a jehož důsledkem je pak omezení analytikovy schopnosti podrobovat pacienta analýze. Analytik se musí obrnit - „vytvořit si hroší kůži, již potřebuje, aby mohl protipřenos ovládnout“. Jelikož je protipřenos nevědomý mechanismus, musí být rozpoznán a přemožen - pokud si ho uvědomíme, zničíme ho. Proto Freud zdůrazňuje, že je třeba protipřenosovou reakci analyzovat, porozumět jí, a tím redukovat její intenzitu. Nejsilnější dojem udělá přiznání pocitů k pacientovi - ten se stane přirozeným, přátelštějším a otevřenějším. Emocionální harmonie, která potom nastává mezi lékařem a pacientem, se nazývá „\"raport\"“ termín „\"le rapport\"“ - z francouzské psychologické školy). Příklad protipřenosu lze ilustrovat i na jedné Freudově anekdotě: „Pastor šel obrátit na víru těžce nemocného pojišťovacího agenta. Jejich rozmluva trvala velmi dlouho - když pastor konečně vyšel z pokoje, ukázalo se, že nemocný zůstal i nadále bezvěrcem, ale pastor se nechal pojistit.“", "section_level": 1}, {"title": "Dva významy protipřenosu.", "content": "Podle Freuda může být protipřenos vykládán buď jako terapeutova nevědomá a neurotická reakce na pacientův přenos, nebo jako ekvivalent pacientova přenosu vůči analytikovi (předpona \"proti-\" zde pouze odlišuje přenos pacienta vůči analytikovi a přenos analytika vůči pacientovi).", "section_level": 1}, {"title": "Protipřenos jako obecný komunikační problém.", "content": "Vše, co bylo uvedeno výše, se dá aplikovat nejen na vztahy lékař - pacient, ale i na jakoukoli komunikační situaci. V tomto článku uvádíme obecný vztah nositel - klient, kdy „nositel“ může představovat nadřízeného, rodiče, učitele, lékaře, policistu, číšníka, prodavače apod., který vystavuje „klienta“ (podřízený, dítě, pacient, zákazník apod.) svému protipřenosu. Obecně je jakékoli vnášení konfliktů nositele protipřenosu do komunikační situace rušivé, jelikož klient je nucen reagovat na jemu nevlastní problémy. A i zde platí, že odhalení pocitů nositele vůči klientovi je velmi důležité. Například rodiče či učitelé se často nutí do přátelských postojů vůči dětem, i když jsou neposlušné - děti jsou si však dobře vědomy narůstající negativní tenze a potřebují, aby došlo k projevu této agresivity ze strany dospělých (i když potom dítě dostane vynadáno, pociťuje úlevu). Jádrem protipřenosu jsou zpravidla dřívější zkušenosti jeho nositele, které nebyly dostatečně zpracovány, a tudíž má nositel tendenci je projektovat do současných vztahů. Zpravidla jde o zkušenosti s významnými osobami z dětství, jako jsou rodiče, prarodiče, sourozenci či učitelé. Pokud u nositele nebyly naplněny jeho základní potřeby v těchto vztazích (bezpečí, přijetí, ocenění), nebo zažil frustraci, zraňování nebo odmítání, má tendenci vytvořit si pravidla ve vztazích k druhým lidem, která ho před dalším stresem ve vztazích chrání (ovšem za cenu menší otevřenosti v těchto vztazích). Následující vztahy pak upevňují pohled na vztahy původní, který se stává automatickým, z velké části nevědomým a nereflektovaným. Tento automatický „schematický“ pohled pak ovlivňuje chování k druhým.", "section_level": 1}, {"title": "Okolnosti protipřenosu.", "content": "Na protipřenos má vliv mnoho skutečností. Je to především osobnost nositele - jeho rysy, lidskost, zralost či trpělivost. Záleží na tom, jaké má nositel životní preference a hodnoty, důležitá je míra jeho sebereflexe a otevřenosti. U klienta velice záleží na tom, zda je pro nositele atraktivní, či nikoli. Ne/atraktivitu klienta může nositel protipřenosu vnímat skrze jeho osobnost, vzhled, ale i postavení či konexe ve společnosti. Velký vliv na protipřenos má i rodina či vzdělání - jak už bylo řečeno výše, právě nevyřešené vztahy s rodiči či učiteli jsou velmi často příčinou problémů ve vztazích pozdějších. Na protipřenos můžou mít negativní dopad i životní situace a problémy nositele (rozvod, problémy s pojišťovnou apod.) či somatické vlivy jako jsou například nemoci nebo jen pouhá únava.", "section_level": 1}, {"title": "Dělení protipřenosu.", "content": "Protipřenos se může projevovat různými způsoby a zjednodušeně lze tyto projevy klasifikovat jako pozitivní (především kladné pocity ke klientovi, v myšlení a chování nositele převažují sympatie, náklonnost, podpora, ochota apod.), negativní (především negativní pocity, v myšlení a chování nositele převažují hněv, nepřátelství, zklamání, strach, podezíravost apod.) či ambivalentní (objevuje se obojí).", "section_level": 1}, {"title": "Další dělení protipřenosových reakcí.", "content": "V užším smyslu slova se dá mluvit o konkrétnějším dělení protipřenosových reakcí na devět typů: Ve vztahu nositele a klienta v podstatě není žádný problém, dobře se jim spolupracuje a není důvod nic měnit. Vztah, kdy je klient pro nositele nějakým způsobem výjimečný (krásný, originální, inteligentní apod.). Nositel ho obdivuje, někdy je jím přímo fascinován. Pro zlepšení vztahů a redukci protipřenosu by si měl nositel ujasnit vlastní postoje, jejich kořeny a vliv na jeho chování vůči klientovi. Jak již název napovídá, nositel má pocit, že klient si sám neporadí, a tudíž že ho musí nositel sám chránit, pomáhat mu a radit, jinak se klientovi něco stane, a bude to chyba právě nositele. Vztah může dojít až do situace, kdy nositel klienta přímo řídí a vůbec ho nenechává samostatně jednat. V tomto případě by si měl nositel opět ujasnit své vlastní postoje a nechat rozhodování a plánování věcí na klientovi. Pokud je nositel ke klientovi sexuálně přitahován, flirtuje s ním, „nechtěně“ se ho dotýká, často s ním mluví o sexu apod., nutně si musí své chování uvědomit, přiznat si své pocity ke klientovi a pokud možno se jich zbavit, nebo je alespoň neprojevovat. Tyto reakce jsou charakteristické tím, že se nositel bojí, že by mu mohl klient ublížit, vysmát se mu nebo ho odmítnout. V důsledku toho nositel pociťuje strach, úzkost, bojí se klientovi sdělit, co si doopravdy myslí. V tomto případě by měl nositel pracovat hlavně na svém sebevědomí a sebepřijetí. Může se stát, že klient nositele z nějakého důvodu irituje. To vede k tomu, že nositel má na klienta vztek, moralizuje a poučuje ho, bagatelizuje jeho potřeby, popřípadě na něho záměrně nemá čas. Nositel by si měl své agresivní chování uvědomit a redukovat ho. Pokud nositel neví, co po něm klient chce, pociťuje obavy či napětí a spolupracuje s klientem pouze „formálně“. V takovém případě by měl nositel zpracovat své postoje a svůj vztah s klientem si vyjasnit. V případě, že má nositel pocit, že se na něj klient vytahuje, soupeří s ním v názorech, chlubí se a předvádí a velmi špatně nese klientovy výhry. Tak jako v předchozím případě by měl nositel zpracovat své postoje vůči klientovi, popřípadě jít do přímé konfrontace s ním s cílem vyjasnit si vzájemné postoje. Příkladem těchto reakcí je, že si nositel myslí, že klient je hlupák (slaboch, hysterický apod.) a tím pádem jím pohrdá, nudí se s ním, povyšuje se nad něj, bagatelizuje jeho potřeby a posmívá se mu. Zde je potřeba zapracovat na vzájemných mezilidských vztazích, najít příčinu nositelových pocitů a postojů a zredukovat jejich působení na klienta.", "section_level": 2}], "src_summary": "Protipřenos (z ang. \"counter-transference\") je komunikační porucha, která nastává mezi dvěma subjekty (nadřízený - podřízený, rodič - dítě, lékař - pacient, prodavač - zákazník apod.), pokud je chování jednoho subjektu („nositel“) ovlivněno jeho minulými vztahy. Jeho reakce na druhý subjekt („klient“) jsou potom zkreslené vzhledem k nevyřešeným otázkám z minulosti. Protipřenos je častý a podceňovaný jev, se kterým musíme počítat a pracovat s ním.", "tgt_summary": "Countertransference is defined as redirection of a psychotherapist's feelings toward a client – or, more generally, as a therapist's emotional entanglement with a client.", "id": 1357365}
{"src_title": "Přísaha v míčovně", "tgt_title": "Tennis Court Oath", "src_document": [{"title": "Kontext.", "content": "K vyřešení těžké finanční krize, ve které se Francie v 18. století nacházela, svolal francouzský král Ludvík XVI. na radu svého ministra financí Jacquese Neckera generální stavy, které se sešly v květnu 1789 poprvé po 175 letech. Třetímu stavu, který reprezentoval 98 % obyvatel Francie, byl sice na základě jeho rostoucího hospodářského významu zdvojnásoben počet zástupců v generálních stavech, ale nebylo rozhodnuto, jestli budou generální stavy hlasovat podle stavů nebo podle jednotlivých poslanců. V prvním případě měla zajištěna většinu šlechta a duchovenstvo, ve druhém případě mohlo měšťanstvo doufat, že část šlechty a obzvláště nejnižšího kléru se přidá na jeho stranu. Když Ludvík XVI. hlasování podle počtu zástupců nepotvrdil, prohlásili se zástupci třetího stavu 17. června 1789 za Národní shromáždění zastupující celý francouzský národ. Aby král zabránil dalšímu jednání poslanců, rozhodl se uzavřít jednací sál na zámku Versailles. Jako záminku uvedl, že řemeslníci musejí připravit sál pro jednání všech tří stavů.", "section_level": 1}, {"title": "Přísaha.", "content": "Dne 20. června 1789 se členové Národního shromáždění, které doplnilo i několik zástupců kléru z prvního stavu, sešli v míčovně ve Versailles. Zde přísahali, že se nerozejdou, dokud nezajistí Francii ústavu a touto přísahou se prohlásili za ústavodárné shromáždění. Král nakonec jejich tlaku podlehl a 27. června 1789 souhlasil, aby shromáždění jednalo jménem národa namísto generálních stavů. Tak vytvořili poslanci třetího stavu spolu s mnoha zástupci prvního a druhého stavu 9. července 1789 národní ústavodárné shromáždění, které již hlasovalo podle jednotlivých zástupců a nikoliv podle stavů. Vzhledem k tomu, že král udělil následný souhlas pod tlakem, je přísaha v míčovně spolu s prohlášením ze 17. června druhým krokem, který vybočil z řádného rámce fungování dosavadní společnosti. Následné události vedly k revoluci a poté až ke svržení monarchie.", "section_level": 1}], "src_summary": "Přísaha v míčovně (francouzsky \"Serment du Jeu de paume\") je ve francouzských dějinách označení pro jednání zástupců třetího stavu v generálních stavech, kteří dne 20. června 1789 přísahali ve Versailles, že se nerozejdou, dokud Francie nebude mít ústavu, a prohlásili se tak ústavodárným shromážděním. Přísaha se konala v provizorním zasedacím sále královské míčovny a byla jedním z rozhodujících okamžiků před vypuknutím Velké francouzské revoluce.", "tgt_summary": "On 20 June 1789, the members of the French Third Estate took the Tennis Court Oath (), vowing \"not to separate and to reassemble wherever circumstances require, until the Constitution of the kingdom is established\". It was a pivotal event in the French Revolution. The Estates-General had been called to address the country's fiscal and agricultural crisis, but they had become bogged down in issues of representation immediately after convening in May 1789, particularly whether they would vote by order or by head (which would increase the power of the Third Estate, as they outnumbered the other two estates by a large margin). On 17 June, the Third Estate began to call themselves the National Assembly, led by Honoré Gabriel Riqueti, Comte de Mirabeau. On the morning of 20 June, the deputies were shocked to discover that the chamber door was locked and guarded by soldiers. They immediately feared the worst and were anxious that a royal attack was imminent from King Louis XVI, so upon the suggestion of one of their members Joseph-Ignace Guillotin, the deputies congregated in a nearby indoor in the of the city of Versailles near the Palace of Versailles. There 576 of the 577 members from the Third Estate took a collective oath \"\". The only person who did not join in the oath was Joseph Martin-Dauch from Castelnaudary, who would only execute decisions that were made by the monarch.", "id": 1217184}
{"src_title": "Marie Josefa Belgická", "tgt_title": "Marie-José of Belgium", "src_document": [{"title": "Život.", "content": "8. ledna 1930 se belgická princezna v Římě vdala za italského korunního prince Umberta a stala se tak vévodkyní z Piemontu (\"Principessa di Piemonte\"). S manželem pak měla čtyři děti: Po sňatku s Umbertem byla požádána, aby si změnila jméno na italské Maria Giuseppa, což odmítla. Manželství nebylo šťastné, jak Marie Josefa o mnoho let později v jednom rozhovoru připustila: \"On n'a jamais été heureux\" (\"Nikdy jsme nebyli šťastní\"). V době, kdy jí rodiče dohodli sňatek s italským princem, neexistoval jiný potomek \"vládnoucí\" dynastie katolického vyznání s nadějí na trůn. Po zrušení monarchie žili manželé odděleně.", "section_level": 1}, {"title": "Vévodkyně z Piemontu.", "content": "Podle milostných dopisů, které zveřejnil syn Benita Mussoliniho, měla mít Marie Josefa s italským fašistickým vůdcem intimní poměr, její postoj ke Spojencům, sympatie k rebelům a negativní mínění o Mussolinim to však není příliš pravděpodobné. V roce 1939 se stala prezidentkou italského Červeného kříže. Během druhé světové války byla jednou z mála diplomatických spojnic mezi německo-italským táborem a ostatními evropskými zeměmi zapojenými do války. Na jedné straně jako sestra krále okupované Belgie Leopolda III. (tehdy v německém zajetí) měla zároveň blízko k některým ministrům v Mussoliniho vládě. Jeden z britských diplomatů v Římě zaznamenal, že vévodkyně z Piemontu byla jediným členem italské královské rodiny s dobrým politických úsudkem. V roce 1943 se Marie Josefa marně zasazovala o samostatnou mírovou dohodu mezi Itálií a USA. Její snahu ale italský král nepodporoval a Umberto se také (přinejmenším ne přímo) také nezapojil. Po tomto nezdaru – s americkými vyslanci se nikdy nesešla – byla i s dětmi poslána do města Sarre v italské provincii Valle d'Aosta na samém severozápadním cípu země, kde byla izolována od politického života královské rodiny.", "section_level": 2}, {"title": "Královnou na měsíc.", "content": "Poté, co se Itálie přidala na stranu Spojenců, její zdiskreditovaný tchán Viktor Emanuel III. se vzdal vlády, které se tak ujal jeho syn. Ten pak společně s manželkou cestoval po válkou rozvrácené Itálii, přičemž pár si získával sympatie lidu. Spekulovalo se o tom, že kdyby Viktor Emanuel abdikoval ve prospěch svého syna již v roce 1943, v pozdějším referendu o zachování monarchie nebo zřízení republiky, by monarchie zřejmě byla zvítězila. Viktor Emanuel však abdikoval až několik týdnů před referendem, což možná jeho syna stálo trůn. Po tchánově abdikaci 9. května 1946 se Marie Josefa stala italskou královnou a její manžel králem. 2. června 1946 proběhlo referendum, jehož výsledek byl poměrně těsný: 54:46. Po výsledcích referenda, král Umberto splnil svůj dřívější slib a odstoupil. Dne 13. června 1946 Marie Josefa s manželem opustila zemi.", "section_level": 2}, {"title": "V exilu.", "content": "Rodina žila nějakou dobu v Portugalsku, Umberto a Marie Josefa se však rozhodli žít odděleně. Matka se čtyřmi dětmi odcestovala do Švýcarska, kde strávila většinu zbytku svého života, zatímco Umberto zůstal v Portugalsku. K rozvodu však nikdy nedošlo, částečně z politických, ale též z náboženských důvodů – Oba manželé byli silně nábožensky založení. Umberto žil v naději (i když časem postupně stále menší), že se vrátí na italský trůn a rozvod by katolickému králi uškodil. Marie Josefa strávila nějaký čas v Mexiku se svou dcerou Marií Beatrice a vnoučaty. Do Itálie se vrátila až poté, co její manžel v roce 1983 zemřel. Královna Marie Josefa zemřela v roce 2001 ve Švýcarsku na rakovinu plic ve věku 94 let.", "section_level": 2}], "src_summary": "Marie Josefa Belgická (Marie José Charlotte Sophie Amélie Henriette Gabrielle; 4. srpna 1906 – 27. ledna 2001) byla poslední královnou Itálie. Královnou byla jen něco málo přes měsíc, pročež se jí přezdívalo \"májová královna\". Narodila se jako nejmladší dítě a jediná dcera Alberta Belgického a Alžběty Gabriely Bavorské.", "tgt_summary": "Marie-José of Belgium (Marie-José Charlotte Sophie Amélie Henriette Gabrielle; 4 August 1906 – 27 January 2001) was the last Queen of Italy. Her 35-day tenure as queen consort earned her the nickname \"the May Queen\".", "id": 844312}
{"src_title": "Victoria Ocampová", "tgt_title": "Victoria Ocampo", "src_document": [{"title": "Život a dílo.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Rodina, mládí a studentská léta.", "content": "Narodila se jako nejstarší se šesti sester do zámožné aristokratické rodiny. Otec Manuel Silvino Cecilio Ocampo byl inženýr, stavitel mostů a matka Ramona Maximina Aguirre Herrera pocházela z vážené rodiny z vyšší společenské třídy. Jedna z pěti sester, Clara, zemřela v mládí na dětskou cukrovku. Další sestra Silvina Ocampová se stala též spisovatelkou. V roce 1896 nechal otec vybudovat letní rodinné sídlo, známé jako Villa Ocampo, v San Isidru v provincii Buenos Aires. Ve stejném roce ve věku 6 let, podnikla Victoria s rodiči a dvěma sestrami jednoroční cestu do Evropy, kdy navštívili Paříž a Londýn. Prvního vzdělání se Victorii dostalo od domácích učitelů a to zejména ve francouzštině, takže tento jazyk ovládala od mládí stejně dobře jako svůj rodný jazyk španělštinu. Byly to především lekce z historie, náboženství, aritmetiky, algebry a přírodních věd. Zároveň se učila hrát na klavír, zpívat a recitovat. Později ještě studovala angličtinu a italštinu. Již od dětských let se u ní projevoval velký zájem o literaturu a mezi její oblíbené autory pařili Jules Verne, Arthur Conan Doyle, Guy de Maupassant a Edgar Allan Poe. V roce 1908 odcestovala do Paříže, kde navštěvovala na Sorbonně bez zápisu ke studiu některé přednášky Henriho Bergsona. Potom procestovala ještě Anglii a Skotsko a v roce 1911 se vrátila do Argentiny.", "section_level": 2}, {"title": "Osobní život.", "content": "V roce 1912 se provdala za svoji první lásku Luise Bernarda Mónaca de Estradu, syna z aristokratické, přísně katolické rodiny. Již během svatební cesty do Paříže se ale ukázaly první neshody, které předznamenaly krátké trvání manželského soužití. Victoria milovala cestování a společenský život a její manžel pro to neměl mnoho pochopení. Po návratu domů bydleli sice v jednom domě, ale každý v jiném patře a stýkali se jen formálně. V roce 1920 se odstěhovala ze společného domu a začala žít samostatně. Jejím životním partnerem se stal diplomat Julián Martínez, bratranec jejího muže, se kterým se kráce setkala již během své svatební cesty. Byla to oboustranná láska a vztah trval 13 let. Jak poznamenala později M. E. Vázquezová, autorka její biografie, tento vztah znamenal pro Victorii \"tajné, ale opravdové manželství\". Žili spolu, ale zároveň si poskytovali navzájem dostatek volnosti pro své zájmy a záliby. Koncem třicátých let prožila při návštěvě Paříže krátký, intenzivní milostný vztah se spisovatelem Pierrem Drieu La Rochellem, který později za 2. světové války kolaboroval s Němci. Navštívili spolu Londýn a Berlín; v roce 1931 se rozešli a Victoria se vrátila do Buenos Aires. Zůstali ale přáteli a přesto, že zastávali rozdílné politické názory udržovali dlouholetou korespondenci až do spisovatelovy smrti v roce 1945. V roce 1930 zemřel Victoriin otec, v roce 1933 její dřívější manžel Mónaco de Estrada a v roce 1935 její matka. V roce 1939 emigroval z Francie do Argentiny francouzský spisovatel a literární kritik Roger Caillois. Stal se blízkým přítelem Victorie a také důležitým spolupracovníkem v její vydavatelské a literární činnosti. Zůstal v Argentině po celou dobu války a po jejím skončení se vrátil do Francie. V Buenos Aires bydlela Victoria v modernistickém domě z roku 1929 zvaném Casa Victoria ve čtvrti Palermo Chico. V roce 1941 se Victoria a její sestra Silvina, provdaná za spisovatele Adolfa Bioy Casarese, přestěhovaly natrvalo do Villy Ocampo v San Isidru. Victoria zde žila 38 let až do své smrti. Jako letní sídlo rodiny a pro ubytování návštěv sloužila Villa Victoria, celodřevěný dům ve viktoriánském stylu v přístavním městě Mar del Plata, který vlastnila rodina Ocampo od roku 1912.", "section_level": 2}, {"title": "Společenský život.", "content": "Při svých častých cestách po světě poznala a spřátelila se s mnoha významnými osobnostmi tehdejšího kulturního i politického života a zvala je na návštěvu do Argentiny. Mezi její nejvzácnější návštěvy patřili hudební skladatel Igor Stravinskij, indický spisovatel, malíř a filozof Rabíndranáth Thákur, indická politička Indira Gándhíová, francouzští spisovatelé André Malraux a Antoine de Saint-Exupéry nebo britský spisovatel Graham Greene. Seznamovala se s jejich názory, myšlenkami i kulturami zemí, z nichž pocházeli a nechávala se jimi inspirovat. Také ona se stávala pro některé inspirací jejich tvorby. Stala se předlohou hlavní hrdinky románu \"Xaimaca\" spisovatele Ricarda Güiraldese, s nímž a jeho ženou Adelinou del Cariilovou se seznámila při jednom ze svých prvních pobytů v Paříži. Igor Stravinskij jí věnoval svůj balet \"Persefona\" a spisovatel Graham Greene svůj román \"The Honorary Consul\" (1973). Victoria věnovala Rabíndranáthu Thákurovi, jehož dílo znala v překladu Andrého Gida, svoji esej \"Tagore en las barrancas de San Isidro\" (1961). Sama byla nejvíce ovlivněna křesťanským humanismem, učením francouzského katolického filosofa Jacquese Maritaina, se kterým se seznámila při svém pobytu v Paříži. S dalšími představiteli kulturního života se pak Victoria setkávala, když oni při svých cestách po zemích Latinské Ameriky zavítali do Argentiny. Patřila k nim i známá chilská básnířka Gabriela Mistralová, francouzský spisovatel a básník narozený v Uruguayi Jules Supervielle nebo uznávaná francouzská fotografka německého původu Gisèle Freundová, K ubytování návštěv sloužilo nejdříve letní rodinné sídlo Villa Ocampo v San Isidru vzdáleném 26 km od Buenos Aires, později Villa Victoria v přístavu Mar del Plata.", "section_level": 2}, {"title": "Literární a umělecká činnost.", "content": "S prvními literárními pokusy začala již v jedenácti letech. V roce 1920 otiskla první literární práci s názvem \"Babel\" v novinách \"La Nación\". V roce 1924 publikoval její první esej \"De Francesca a Beatrice\" José Ortega y Gasset ve svém časopise \"Revista de Occidente\". Victoria v obou těchto literárních pracích vychází z díla Dante Alighieriho; v eseji \"De Francesca a Beatrice\" komentovala jeho \"Božskou komedii\". Předznamenala tak hlavní rys její další literární tvorby, humanismus. V roce 1925 vystoupila jako recitátorka v dramatickém díle \"Král David\" skladatele Arthura Honeggera. Organizovala také konference německého filosofa Hermanna von Keyserlinga v Argentině. V roce 1930 se podílela na uspořádání výstavy plastik Rabíndranátha Thákura ve Francii, Velké Británii, Španělsku, USA a zemích Latinské Ameriky. Při této příležitosti poznala další osobnosti světové kultury, režiséra Sergeje Ejzenštejna a architekta Le Corbusiera. Myšlenkou založit vlastní literární časopis ji inspiroval José Ortega y Gasset, španělský esejista a filozof, který ji v tomto záměru také podporoval. Na přímluvu svých dvou přátel, literátů, Waldo Franka a Eduarda Mallea založila v roce 1931 literární časopis Sur. Kromě sekretářek se stali jejími spolupracovníky a redaktory její přátelé z literárních kruhů Guillermo de Torre, Raimundo Lida, Ernesto Sabato, María Luisa Bastosová, Peregrina Pastorinová, Nicolás Barrios Lynch, Enrique Pezzoni, José Bianco nebo Jorge Luis Borges. V roce 1933 založila stejnojmenné vydavatelství, ve kterém publikovala literární díla, jak již známých domácích i zahraničních autorů, mezi které patřili Walter Gropius, Thomas Mann, Thomas Stearns Eliot, André Malraux, Jules Supervielle, Henry Miller, Octavio Paz, Aldous Huxley, Carl Gustav Jung, Virginia Woolfová, Vladimir Nabokov, Jean-Paul Sartre, Jack Kerouac, Albert Camus nebo Gabriela Mistralová, tak i méně známých nebo začínajících autorů jakými byli např. Adolfo Bioy Casares, José Bianco, Waldo Frank, Alfonso Reyes Ochoa a další. První knihou, která vyšla byla \"Cikánská romance\" Federica Garcíi Lorcy. Ve stejném roce se stala ředitelkou divadla Teatro Colón, kde v roce 1934 vystoupila jako recitátorka v divadelním zpracování opery a baletu \"Persefona\" Igora Stravinského. Toto nastudování se pak uvádělo i v Riu de Janeiru v Brazílii.", "section_level": 2}, {"title": "Literární dílo.", "content": "", "section_level": 2}, {"title": "Korespondence.", "content": "francouzsky anglicky", "section_level": 3}, {"title": "Politická činnost.", "content": "Victoria Ocampová se již od mládí zúčastňovala různých protestů intelektuálů, stála u zrodu ženských hnutí v Argentině a později se aktivně zapojovala zejména do manifestací proti fašismu. Během 2. světové války, za nacistické okupace Francie, založila v Buenos Aires časopis \"Lettres Françaises\", který redigoval Roger Caillois a do něhož přispívali i různí francouzští spisovatelé, kteří byli nuceni emigrovat ze své vlasti. Jako předsedkyně Výboru pro získávání finančních prostředků pro Francii, pomáhala známé francouzské fotografce německého původu Gisèle Freundové, která též emigrovala z Francie do Argentiny, organizovat materiální sbírky na pomoc francouzským spisovatelům v jejich okupované vlasti. Po válce byla jedinou zástupkyní z Argentiny, která se zúčastnila Norimberského procesu v letech 1945 - 1946. V roce 1946 organizovala také přípravy na vytvoření organizace UNESCO v Paříži. V 50. letech tvrdě kritizovala režim prezidenta Juana Dominga Peróna a jeho ženy Evity. Za to byla v roce 1953 zatčena a 26 dnů vězněna v ženské věznici v San Telmo. Byla prohlášena za nepřítelkyni státu a do velkých finančních obtíží se dostalo i její vydavatelství \"Sur\".", "section_level": 2}], "src_summary": "Victoria Ocampová (narozena jako Ramona Victoria Epifanía Rufina Ocampo, 7. dubna 1890, Buenos Aires, Argentina – 27. ledna 1979, Buenos Aires) byla argentinská spisovatelka a překladatelka, zakladatelka a vydavatelka slavného literárního časopisu \"Sur\".", "tgt_summary": "Victoria Ocampo (7 April 1890 – 27 January 1979) was an Argentine writer and intellectual, described by Jorge Luis Borges as \"La mujer más argentina\" (\"The quintessential Argentine woman\"). Best known as an advocate for others and as publisher of the literary magazine \"Sur\", she was also a writer and critic in her own right and one of the most prominent South American women of her time. Her sister Silvina Ocampo, also a writer, was married to Adolfo Bioy Casares.", "id": 782555}
{"src_title": "Doggerská lavice", "tgt_title": "Dogger Bank", "src_document": [{"title": "Obecné údaje.", "content": "Geologicky jde o morénu, vzniklou v období pleistocénu. V různých obdobích během poslední doby ledové byla tato oblast také součástí pevniny či ostrovem. V tom čase byl \"Dogger Bank\" součástí tzv. Doggerlandu, což je název pevninského pásu, propojujícího po skončení poslední doby ledové britské ostrovy s evropskou pevninou. Rybářské trawlery při lovu ryb v oblasti odhalily rašelinu, ostatky mamutů a nosorožců občas i artefakty lovců z paleolitu. V roce 1931 v oblasti došlo k dosud největšímu zaznamenanému zemětřesení ve Velké Británii, které dosáhlo až 6,1 stupňů Richterovy stupnice, přičemž otřesy byly zaznamenány ve všech zemích přilehlých k Severnímu moři. Ve východní Anglii potom tyto otřesy způsobily řadu škod. Otřes způsobil smrt 2 lidí. Podle mělčiny \"Dogger bank\" byla též pojmenována oblast \"Dogger sea\", toto jméno používá ve svých meteorologických předpovědích pro námořní dopravu BBC Rádio 4. Na dně mělčiny leží také řada vraků lodí.", "section_level": 1}, {"title": "Námořní bitvy a incidenty.", "content": "Oblast Dogger Banku se stala dějištěm několika bitev a dalších námořních událostí:", "section_level": 1}, {"title": "Přírodní zdroje.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Rybolov.", "content": "Mělčina je důležitou oblastí rybolovu, jsou z ní ve velkých množstvích odlovovány tresky a sledi.", "section_level": 2}, {"title": "Výskyt fytoplanktonu.", "content": "Průzkumem mělčiny Dogger Bank bylo zjištěno, že se jedná o mořské prostředí, které se vyznačuje vysokou roční primární produkcí fytoplanktonu a díky svým mimořádným přírodním vlastnostem byla různými organizacemi navržena na ustanovení Námořní přírodní rezervace.", "section_level": 2}, {"title": "Potenciální zdroj větrné energie.", "content": "V lednu 2010 byla udělena konsorciu Forewind licence pro stavbu větrných farem pro oblast zahrnující 8660 km, která leží v Dogger Banku. Tato oblast je ve vzdálenosti 125 až 290 kilometrů od pobřeží v hloubkách 18 až 63 metrů. Konsorcium zahrnuje skotskou společnost SSE plc, německou RWE, norský Statoil a také norský Statkraft. Licence zahrnuje instalovaný výkon 9 GW. Podle konsorcia má tato oblast potenciál pro výstavbu 4 GW instalovaného výkonu v hloubkách do 30 metrů a 8 GW v hloubkách do 35 metrů. V roce 2012 má konsorcium souhlas s připojením farem o výkonu 6 GW do distribuční sítě. Zatím plánuje výstavbu čtyř farem – Creyke Beck A a B, Teesside A a Teesside B. Každá z farem má mít instalovaný výkon 1,2 GW a jejich stavba má začít v roce 2016.", "section_level": 2}], "src_summary": "Doggerská lavice () je rozsáhlá písčina v mělké oblasti Severního moře cca 100 km od východního pobřeží Anglie. Rozkládá se na cca 17 600 km², přičemž zabírá asi 260 km ve východozápadním a 97 km v severojižním směru. Hloubka vody je v oblasti Dogger Bank mezi 15 a 36 metry, což znamená hloubku o cca 20 m menší než má okolní moře. Je aktivně využívána k rybolovu. Její pojmenování pochází ze slova \"dogger\", což je staré holandské slovo pro rybářskou loď, využívanou především pro lov tresek.", "tgt_summary": "Dogger Bank (Dutch: \"Doggersbank\", German: \"Doggerbank\", Danish: \"Doggerbanke\") is a large sandbank in a shallow area of the North Sea about off the east coast of England. During the last ice age the bank was part of a large landmass connecting Europe and the British Isles, now known as Doggerland. It has long been known by fishermen to be a productive fishing bank; it was named after the \"doggers\", medieval Dutch fishing boats especially used for catching cod. At the beginning of the 21st century the area was identified as a potential site for a UK round 3 wind farm, being developed as Dogger Bank Wind Farm.", "id": 904705}
{"src_title": "Svědek (film, 1981)", "tgt_title": "Garde à Vue", "src_document": [{"title": "Děj.", "content": "Jerome Martinaud (Michel Serrault) je bohatý a vlivný notář v malém francouzském městečku. Na silvestrovský večer je předvolán k podání vysvětlení na policii, a to ve věci jím objevené znásilněné a zavražděné malé holčičky. Jednalo se již o druhou oběť, když první stejným způsobem zavražděná dívka, byla nalezena na pláži v blízkosti domu jeho sestry. Podle svědectví se notář v době vraždy vyskytoval v blízkosti mordu, když bylo jeho auto spatřeno zaparkované před tamní hospodou. Z pozice svědka se ve výslechu vedeném zkušeným inspektorem Antoinem Gallienem (Lino Ventura) dostává do role hlavního podezřelého. Noční přítomnost u moře zdůvodňuje návštěvou sestry a sexem s prostitutkou. Se svou ženou Chantal (Romy Schneider) intimně nežije již od svatby a společný život fakticky nevedou. Přítomen výslechu je i mladší policista Marcel Belmont (Guy Marchand), který v Gallienově nepřítomnosti, podezřelého fyzicky napadne se snahou vymlátit z něj doznání. Během interpretace důkazů na policii zavítá také notářova manželka Chantal, která v rozhovoru s inspektorem podává svědectví, že byla přítomna scéně, která měla dokazovat lásku jejího muže k osmileté neteři Camille. Měl se k ní chovat jako k dospělé ženě a otevřeně s ní rozmlouvat. Objevuje se také lístek z čístirny, který je datován z následujícího dne, kdy objevil druhé tělo. Má být důkazem snahy zamaskovat stopy od krve na notářově plášti, který si nechal vyčistit. Policii proto poskytl náhradní čistý plášť. Po dalším tlaku na podezřelého, se nad ránem právník doznává k dvojnásobné vraždě. Gallien se před budovou loučí s Chantal. Odtahová služba nakládá v noci ukradené auto, z jehož kufru vytéká krev. Inspektor zjišťuje, že obsahuje tělo další holčičky. Vrahem tedy je někdo jiný. Majitel auta, který přišel nahlásit jeho zmizení, již sedí na vyšetřovně. Notář vychází volný z budovy a nasedá do auta ke své ženě. Nalézá ji však již mrtvou. Prostřelila si hlavu.", "section_level": 1}], "src_summary": "Svědek () je kriminální filmové drama z roku 1981 režírované Claudem Millerem. Předlohou se stal román \"Brainwash\" (Vymytí mozku) britského spisovatele Johna Wainwrighta. Hlavní postavy komorního konverzačního dramatu ztvárnili Lino Ventura a Guy Marchand jako vyšetřovatelé, Michel Serrault, který hrál podezřelého notáře, a jeho ženu představovala Romy Schneiderová. Snímek byl oceněn čtyřmi Césary za nejlepší scénář, mužský herecký výkon, mužský herecký výkon ve vedlejší roli a střih. Ve francouzských kinech snímek zhlédlo 2 098 038 diváků, což jej zařadilo na 17. místo návštěvnosti v roce 1981. V roce 2000 vznikl remake filmu nazvaný \"Podezření\".", "tgt_summary": "Garde à Vue (also known as The Inquisitor) is a 1981 French psychological crime drama directed by Claude Miller and starring Romy Schneider, Michel Serrault, Lino Ventura and Guy Marchand. It is based on the British novel \"Brainwash\", by John Wainwright. It won the César Award for Best Writing, Best Actor and Best Supporting Actor. The film had 2,098,038 admissions in France and was the 17th-most-attended film of the year.", "id": 341449}
{"src_title": "Lubáň", "tgt_title": "Lubań", "src_document": [{"title": "Geografie.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Poloha.", "content": "Město Lubáň leží v severozápadní části Krkonošsko-jesenické subprovincie, která se v polštině a němčině označuje jako \"Sudety\", uprostřed kopcovité krajiny předhůří Jizerských hor. Toto krajina se rozkládá na východě od Jelenohorské kotliny (\"Kotlina Jeleniogórska\") a údolí řeky Bobru (\"Dolina Bobru\") na západě od údolí Lužické Nisy. Hlavní řekou regionu je Kwisa (něm. \"Queis\"), v jejímž údolí se Lubáň nachází. Město zaujímá plochu 1613 ha, z nichž tvoří asi 640 ha souvislá zástavba. Nejvyšším bodem je stráň na svahu bezejmenného 321 m vysokého kopce asi 1 km jihozápadně od lubáňské myslivny, tato ke kopci směřující trasa mezi obcemi Zaręba a Kościelnik má na hranicích katastru nadmořskou výšku ca. 282 m n. m. Nejnižším bodem (205 m n. m.) je místo, kde se do Kwisy vlévá potok Łazek, na severním okraji města.", "section_level": 2}, {"title": "Geologie.", "content": "Geologické podloží této části předhůří Jizerských hor je složeno z metamorfovaných hornin, zejména z fylitů vzniklých ze sedimentů v období ordoviku, tedy před 443–485 miliony let. V oblasti těchto hornin se vyskytují také některé mladší jílovité břidlice a kvarcity ze siluru (419–443 miliony let). Teprve relativně nedávno, před 15–20 miliony let, docházelo v této oblasti k sopečné činnosti, která vytvořila četné kuželovité kopce. Z vodní plochy, která se později utvořila v údolí, pocházejí usazené hlíny těžené ve středověku v cihelně Księginki (\"Kerzdorf\"). Z vulkanické činnosti se zachovaly zbytky sopečných komínů a široká čedičová vrstva v lese u Lubáně. Interiér sopky je dosud patrný v některých kamenolomech, například Kamienna Góra v obci Księginki nebo Harcerska Góra a Ostróżek (275 m n. m.). Štěrkové a pískové vrstvy v oblasti Lubáně pocházejí z více než 100 m silného ledovce, který za doby ledové překrýval údolí Kwisy.", "section_level": 2}, {"title": "Příroda.", "content": "Staletí lidské činnosti projevující se rozvojem sídel, těžbou čediče a regulací Kwisy změnila přírodní poměry v Lubáni a okolí. V okrajových oblastech města je dosud 55 ha smrkových, borovicových a smíšených lesů, jejichž společným znakem je nízký věk stromů. Zde rostou převážně kapradiny, ale také některé z části ohrožené rostliny například tři druhy orchidejí: vemeník dvoulistý, prstnatec májový a kruštík širolistý pravý. Z chráněných rostlin mimo jiné bledule jarní, osladič obecný a pravá zeměžluč okolíkatá. Na území města roste 61 stromů, které jsou chráněny jako přírodní památky. K nejstarším v Lubáni patří dva 250leté duby. Status přírodní památky má rovněž bývalý kamenolom Kamienna Góra. Zdejší fauna je zastoupena poměrně hojně, zahrnuje např. 37 druhů savců, z toho 7 druhů netopýrů. K chráněným druhům patří lasice hranostaj, lasice kolčava, veverka obecná, ježek západní, rejsek obecný, rejsek malý, rejsec vodní stejně jako netopýr velký, netopýr vodní, netopýr večerní a netopýr rezavý. Vedle srnčí zvěře se tu vyskytují četná zvířata z čeledi psovitých a lasicovitých. V městské oblasti hnízdí více než 75 druhů ptáků, např. ohrožený dravec luňák červený nebo krkavec velký, který v regionu vyhynul v 19. století a v sedmdesátých letech 20. století se opět usadil na východě Lužice. V bývalém čedičovém lomu potom žijí dva vzácné druhy: skřivan lesní a kulík říční.", "section_level": 2}, {"title": "Městské části.", "content": "Město Lubáň je samostatnou městskou gminou, která je od roku 1999 zároveň sídlem Lubáňského okresu (\"Powiat lubański\"). Uvnitř města nejsou žádné další samostatné správní obvody. Historické jádro se označuje jako Staré město (\"Stare Miasto\"), zbylou část centra (\"Śródmieście\") tvoří tři předměstí: Przedmieścia Brackie, Mikołajskie, Zgorzeleckie. Kolem těchto předměstí se rozkládají sídliště: Osiedle Piastów, Osiedle Waryńskiego, Osiedle Zodiak, Osiedle Fabryczna a Osiedle Kolejowa. Neoficiálními místními částmi jsou obce Księginki a Uniegoszcz.", "section_level": 2}, {"title": "Podnebí.", "content": "Vzhledem ke svému umístění v západní části Polska, kde jsou vlivy Atlantiku zřetelné, patří podnebí v Lubáni mezi nejmírnější v zemi. Pouze v nížinách, ve kterých leží Lehnice, Vratislav nebo Štětín, je ještě tepleji. Průměrná roční teplota vzduchu zde činí asi 7,5 °C, vegetační období 222 dní v roce. V kombinaci s relativně vysokými hodnotami srážek (800 mm/rok) to vytváří příznivé podmínky pro využití zemědělské půdy. Městské mikroklima je diferencované. V údolí Kwisy je tepleji jak vzhledem k nižší poloze, tak k okolním kopcům, které chrání před západním větrem. Po severních svazích pak proudí nárazy teplého suchého větru, který je v Lubáni citelný.", "section_level": 2}, {"title": "Historie.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Založení města.", "content": "V oblasti dnešní Lubáně pravděpodobně existovalo slovanské osídlení. Připomíná je samotný název „Lubáň“, který má stejný základ jako \"Lubij\" (Löbau), \"Lubata\" (Löbauer Wasser) a celá řada dalších místních názvů např. Lublin, Lublaň nebo osobní jméno Lubomír, jež jsou odvozeny od praslovanského slovesa \"ljubiti\", které vychází z praindoevropského kořene \"lewbʰ-\". Toto osídlení se patrně nacházelo v místě dříve nazývaném \"Alt Lauban\" mezi Kwisou a Starolubáňským potokem (\"Alt Laubanbach / Potok Starolubański\"), kde jsou dnes ulice Łużycka a Starolubańska. Vedle onoho sídliště vzniklo kolem roku 1220 město s převažujícím německým obyvatelstvem, které v první polovině 13. století obdrželo městská práva, snad na základě práva magdeburského. V té době již měla Lubáň městskou radu a purkmistra, pro rozvoj obchodu pak byla důležitá příznivá poloha při Via regia. Území města patřilo s celou pozdější Horní Lužicí již od 1076 jako říšské léno českému království. Roku 1231 je však Václav I. daroval jako věno svému zeti Otovi III. Braniborskému. Ten před svou smrtí mezi své dědice rozdělil zemi na Budyšínsko a Zhořelecko podle přírodní hranice, kterou tvoří říčka Lubata (Löbauer Wasser). V dochovaném textu této závěti z roku 1268 je poprvé zmíněno „město Lubáň“, respektive: \"ciuitatem Luban\". V roce 1273 zde byl založen klášter minoritů. Brzy po té, co v roce 1319 zemřel bez mužských potomků braniborský markrabě Waldemar, vznesl na toto území nárok český král Jan Lucemburský.", "section_level": 2}, {"title": "Lubáň pod českou vládou.", "content": "Uchazečů o toto dědictví však bylo více, proto Jan přistoupil 22. září 1319 k dohodě a ponechal Zhořelecko na doživotí knížeti Jindřichu I. Javorskému. Jindřich v Lubáni roku 1320 založil klášter magdalenitek, za jeho správy vznikla díky jedné bohaté vdově nemocnice sv. Jakuba. Konečně roku 1344 propůjčil městu znak se dvěma klíči za to, že stálo při něm ve sporu s tzv. falešným Waldemarem. Ačkoliv Jindřich musel již v roce 1329 postoupit město Zhořelec českému králi, Lubáň a okolí Kwisy přešly jako uprázdněné léno na Jana Lucemburského teprve po Jindřichově smrti v roce 1346. V témže roce vstoupila Lubáň do Hornolužického šestiměstí. V roce 1347 pak Karel IV. potvrdil městu všechna privilegia. Z této doby pochází nejstarší zachovaný městský kostel Panny Marie (\"Frauenkirche / Kościół ewangelicki Maryi Panny\"). Výhody členství v městském svazu se v Lubáni již ve 14. století projevily hospodářskou stabilizací, rozvíjela se výroba sukna, pivovarnictví a obchod. Roku 1402 si měšťané koupili lubáňské fojtství, které založil Jindřich I. Javorský. V roce 1415 město upadlo do církevní klatby, když se jeden kněz v kostele zmocnil části stříbrné monstrance a městská rada ho za to nechala oběsit. Trest za svatokrádež totiž spadal do pravomoci církevního soudu, proto byl na Lubáň uvržen tříletý církevní interdikt a celá záležitost se řešila i na kostnickém koncilu. V roce 1420 propůjčil Zikmund Lucemburský městu právo svobodných voleb. Obyvatelé Horní Lužice byli odpůrci husitství, což souvisí mimo jiné s tím, že jejich země byla za husitských válek opakovaně vystavena vojenským střetům. Zvlášť těžce byla postižena Lubáň, která byla dobyta hned dvakrát. Při prvním nájezdu v květnu 1427, kterému velel Prokop Holý a Velek Koudelník, se během obléhání pokoušel purkmistr Konrad Zeidler klást organizovaný odpor. 16. května se však husité dostali poškozenou hradbou do města a podle zprávy zhořelecké městské rady z června 1427 začali vraždit obyvatele Lubáně včetně kněží, mnichů, jeptišek, žen a dětí. O život přišli také uprchlí stoupenci pražské univerzity a kapituly sv. Víta, kteří zde našli útočiště. Město bylo obklíčeno, lidé se za zpěvu Salve Regina snažili zachránit v kostele. Počet zabitých mužů se při tehdejších pěti tisících obyvatel odhaduje na 1000. Vypálen byl klášter magdalenitek. Po dobytí, vyplenění a vypálení Lubáně se husité vydali dále do slezského vnitrozemí. V květnu 1431 se potom situace opakovala. Za oběť bojům padl mimo jiné lubáňský klášter minoritů i jeho obyvatelé. Po těchto útocích se město dostalo do finačních problémů, císař Zikmund je ale na 15 let osvobodil od všech plateb. V 15. století byla Lubáň vystavena četným epidemiím a požárům. V letech 1497–1498 zemřelo na mor až 3000 obyvatel. Od začátku 16. století zavládl v Lubáni čilý stavební ruch, město se proměnilo v malou pevnost, vznikla solnice i nová radnice. Za vlády Matyáše Korvína a za Jagellonců vzrostlo pozemkové vlastnictví, přibyly vesnice Geibsdorf (1489), Tschirne (1501), Sächsisch Haugsdorf (1503), Lipschau-Dohms (1507) a část vesnice Gersdorf a/Queis (1518–1519 a 1543). V prvních letech vlády Ferdinanda I. Habsburského Lubánští získali ještě Waldau (1531) a Siegesdorf (1542). Od Vladislava Jagellonského dostalo město důležitá práva například povolení k velkému osmidennímu trhu („Johann-Jahrmarkt“), Ferdinand I. Habsburský zase Lubáni umožnil používání červeného pečetního vosku (1541). Již na přelomu 15. a 16. století se těšilo výborné pověsti lubáňské pivo a to nejen v Horní Lužici, ale také daleko za hranicemi markrabství. V roce 1500 se ve Svídnické pivnici ve Vratislavi podávalo pivo z Lubáně jako „obzvláště oblíbený nápoj“. Když přijel lubáňský právník a spisovatel Joachim Hosemann (1506–1668) do Wittenberka, vzal s sebou Lutherovi a Melanchthonovi soudek lubáňského piva, které si oba velmi cenili. V roce 1525 začal ve městě v luterském duchu kázat zhořelecký duchovní Georg Heu. Po tomto relativně pozdním přechodu k reformaci však ve městě nadále fungoval obnovený klášter magdalenitek a od 20. let 16. století až do třicetileté války se ve zdejším kostele Nejsvětější Trojice konaly jak protestantské, tak katolické bohoslužby. Po trestu za nedostatečnou podporu císaře za šmalkaldské války (tzv. \"Pönfall\") v roce 1547 přišla Lubáň jako ostatní členové Šestiměstí o svá privilegia a celý pozemkový majetek. Většinu vesnic, které město vlastnilo v období svého rozkvětu, se již nepodařilo získat zpět. Pouze obce Geibsdorf a Laubaner Hohwald mohly zůstat v majetku města po několik století. Finanční situaci Lubáně nezhoršila jen tato opatření, ale také povodně (1550, 1556), mor a městský požár (1554). K hospodářskému oživení došlo až ve druhé polovině 16. století. V 70. letech se ustavila obchodní komora výrobců plátna, jejíž stanovy byly potvrzeny městskou radou v roce 1577. Na přelomu 16. a 17. století se navzdory své okrajové poloze stala Lubáň krátce důležitým kulturním centrem Horní Lužice. Pozitivní vývoj ale přerušila třicetiletá válka a několikeré plenění města. Ve 20. až 30. letech 17. století v Lubáni několikrát přenocoval Albrecht z Valdštejna. V posledních letech války městská populace trpěla zejména pod útoky švédské armády. Jedním z následků války potom bylo předání markrabství Horní Lužice do správy saského kurfiřta Jana Jiřího I. po té, co byl uzavřen tzv. Pražský mír (1635).", "section_level": 2}, {"title": "Lubáň pod saskou vládou.", "content": "Nedlouho po skončení války, postihly město rozsáhlé požáry (1659, 1670 a 1696). K postupné obnově města přispěli i protestantští tkalci z Čech, kteří tu nalezli útočiště před náboženským pronásledováním. Nevytvořili zde však významnou komunitu, jako v Žitavě nebo v Budyšíně. Teprve na konci 17. století přišly dobré časy pro zdejší plátenictví a soukenictví. V dobách sasko-polské unie (1697–1763) profitovala Lubáň také z obchodu s hovězím dobytkem, který se dovážel z Polska. Na přelomu 17. a 18. století vznikly mimo jiné stavby jako kostel sv. Kříže a Dům \"Pod Lodí\". V srpnu 1707 ve městě několik dní pobýval švédský král Karel XII. se svým vojskem, u nedalekého Henrykowa Lubańského (\"Katholisch Hennersdorf\") pak byla svedena jedna z důležitých bitev slezských válek (1745). Za sedmileté války v roce 1757 město obléhala Pruská armáda. Bylo vypočítáno, že válečné ztráty města tehdy činily 422 000 tolarů, neboť Prusové od obyvatel Lubáně několikrát požadovali vysokou válečnou daň. Velkou zátěží byly rovněž náklady za průchod a ubytování vojska během napoleonských válek. V dubnu a květnu 1813 ve městě dvakrát přenocoval ruský car Alexandr I. Noc z 20. na 21. srpna téhož roku tu strávil Napoleon Bonaparte se svou armádou. Po vídeňském kongresu v roce 1815 připadla Lubáň po 180 letech v Saském státě Prusku a byla přiřazena k provincii Slezsko.", "section_level": 2}, {"title": "Lubáň jako součást Pruska.", "content": "V roce 1832 bylo v Lubáni zavedeno pruské městské uspořádání. O rok později si shromáždění místních reprezentantů zvolilo městské zastupitelstvo, které se skládalo ze starosty, syndika, pokladního a osmi radních. Po této reorganizaci mohlo město vést samostatnou hospodářskou politiku. V první polovině 19. století ovšem měšťané ztratili mnohá ze svých privilegií, která měla často původ ještě ve středověku. Na jaře roku 1848 došlo i zde ke společenským nepokojům. Ve 2. polovině 19. století začala pro město éra industrializace, což bylo umožněno zvláště se zavedením železnice. V letech 1865–1866 získala Lubáň spojení s Kohlfurtem (Węgliniec), Zhořelcem a Hirschbergem (Jelenia Góra). Ještě v roce 1896 byla vybudována trať do města Marklissa (Leśna). Roku 1854 založil zednický mistr Albert Augustin keramický podnik, který používal hlínu z nalezišť u obce Holzkirch (Kościelnik). Tato firma se specializovala na výrobu vysoce ceněných červených fasádových cihel stejně jako architektonických detailů z terakoty. V průběhu 2. poloviny 19. století byla zbořena větší část hradeb včetně věží a bran. Vodní příkopy byly zasypány a místo nich vznikly pěší zóny. Některé ulice, jež byly v rámci opevnění slepé, byly prodlouženy. Mnohé další byly rozšířeny a nově vydlážděny. V roce 1863 byla vybudována městská plynárna, z níž bylo v 90. letech zásobováno přes 200 pouličních lamp. V roce 1894 začala instalce elektrického pouličního osvětlení. Po roce 1867 vznikla nová vodovodní síť a kanalizace (1870). Rozvoj průmyslu, především v oblasti textilní výroby, potravinářství, keramické a kovodělné produkce, vedl k nárůstu počtu obyvatel. Roku 1801 mělo město 5 000 obyvatel, v roce 1817 – 4363, 1828 – 5435, 1843 – 5832, 1861 – 6603, 1875 – 10 087, 1885 – 11 336, 1895 – 12 235.", "section_level": 2}, {"title": "1900–1945.", "content": "Specializovanou oblastí lubáňské textilní produkce byla výroba kapesníků. Kolem roku 1928 jich zde bylo za týden vyrobeno 3 miliony kusů, což celkově představovalo 95% německé produkce. Tehdejší reklamní slogan bez velkého přehánění tvrdil, že „Lubáň čistí světu nos“. Z celé řady textilních továren lze jmenovat firmy: \"J.G. Weiner & Söhne\", \"J.G. Queisser\", \"August Lassmann\" a \"Gustav Winkler Werke\" s nimiž spolupracovaly mnozí menší výrobci a dodavatelé. Na počátku 20. století se ve městě rozvíjelo odborné školství, např. známá cihlářská odborná škola, která se však po první světové válce přestěhovala do Frankfurtu nad Odrou. Během první světové války byl v Lubáni zajatecký tábor pro ruské vojáky zajaté po bitvě u Tannenbergu. Za druhé světové války zde vzniklo několik táborů nucených prací. K největším patřil tábor „Wohnheimlager Gema” založený roku 1943. V něm držené Rusky a Polky vykonávaly nucené práce v podniku „Gema”. Další ženský tábor nazývaný „Lager Rübezahl” stál tam, kde je dnes hypermarket Lidl. V nynější ulici Robotnicza (tehdy Weidenstrasse) se nacházely dva pracovní tábory: \"Umsiedlungslager 108\" pro přesídlence z Ukrajiny a Maďarska a další ženský pracovní tábor. V dnešních ulicích Włókiennicza a Słowackiego dále vznikly dva tábory pro zajatce ze Sovětského svazu. Zvláštní úlohu v obou světových válkách plnila Lubáň jako posádkové město. Již v letech 1897–1898 zde byl na přání pruského generálního štábu vystavěn na ploše 4 ha v ulici Courbierstraße (dnes ulice Wojska Polskiego) areál kasáren pro 2. batalión 19. pěšího regimentu „von Courbière“. Náklady ve výši 900 000 marek zaplatilo město. Po prohrané válce byl na základě Versailleské smlouvy snížen početní stav vojska a kasárny byly v roce 1919 zrušeny. Po nástupu Hitlera se potom v roce 1935 Lubáň stala sídlem 3. bataliónu 30. pěšího regimentu. 1. října 1938 se tato jednotka účastnila obsazení Československa. 1. září 1939 se batalión podílel na útoku proti Polsku, 27. září 1939 na dobytí Varšavy. Po taženích na východní frontě bojovali tito vojáci v rámci nově zformované divize v Berlíně až do posledních dnů Třetí říše.", "section_level": 2}, {"title": "Boj o Lubáň.", "content": "12. ledna 1945 zahájil 1. ukrajinský front Rudé armády ofenzívu na západ od sandoměřského předmostí. Již 19. ledna překročila sovětská vojska bývalou německo-polskou hranici, aby tak zahájila boje o Slezsko. Mezitím se v Lubáni konaly přípravy na ruský útok: na předpolí města vznikly příkopy, bariéry, minová pole a kulometné pozice, na důležitých silnicích a mostech byly nataženy ostnaté dráty. Velitel města Major Tschuschke měl k dispozici 900 mužů, převážně rekonvalescentů a mladých rekrutů. Výzbroj byla nedostačující. 10. února vznikl druhý prapor lubáňského Volkssturmu, čímž se počet obránců zvýšil na 1100 mužů. 13. února nastal čas pro evakuaci okolních vesnic, 17. února v 8 hodin z města odjel poslední evakuační vlak ve směru Görlitz. Přes příkaz město opustit zůstala velká část civilního obyvatelstva v Lubáni. 16. února obsadila 54. a 55. tanková armáda pod vedením Ivana Čugunova a Davida Dragunského místní část Bertelsdorf (Uniegoszcz). Tam se rozmístilo dělostřelectvo, které od rána 17. února ostřelovalo centrum Lubáně. Mnoho známých budov a památek bylo již v tento den více či méně zničeno. Když se Rusové přiblížili ke Kwise, byly mosty vyhozeny do povětří. Po 17. únoru se však přemístila také 8. tanková divize Wehrmachtu pod velením plukovníka Haxe. 24. února probíhaly urputné boje na lubáňském předměstí. Když už se situace Němců zdála beznadějná, rozhodl generální štáb přemístit k Lubáni 17. tankovou divizi a 6. pěší divizi. Obtížná pozice sovětských tankových armád pak přiměla maršála Koněva k jejich stažení. 6. března opustila Lubáň poslední sovětská vojska. Jednotky Wehrmachtu však krátce po osvobození města ztratily iniciativu. To byl vhodný okamžik pro nacistickou propagandu: 8. března přijel do Lubáně ministr propagandy Goebbels, aby v obklopení novinářů pronesl před vojáky svou řeč. Krátce před dalším příchodem vojsk Rudé armády vydal Hitler 19. března rozkaz, aby bylo zničeno veškeré vybavení a zařízení, které by Rusové mohli použít. 9. května 1945 Lubáň obsadila Rudá armáda. Výsledkem týdnů bojů bylo to, že podstatná část města ležela v troskách. Zničeno bylo asi 60% veškeré zástavby, konkrétně 1850 domů. Nejvíce ze všeho utrpělo historické centrum, zejména oblast mezi hlavním náměstím a kostelem Nejsvětější Trojice.", "section_level": 3}, {"title": "Lubáň jako polské město.", "content": "V květnu 1945 zbylo v Lubáni pouze asi 3000 z původních 17 353 obyvatel. Podle ustanovení Postupimské dohody již bylo brzy zřejmé, že toto území bude zařazeno mezi tzv. \"Ziemie Odzyskane\" (tj. znovunabytá území) a že tudíž připadne Polské republice. Ještě za sovětské správy Lubáně zde vznikl úřad kanceláře zplnomocněnce polské vlády. Mezi 86 osobami, které zde pracovaly, bylo i 26 Němců. Prvním polským starostou se stal Antoni Stawiarski. 15. září 1945 odjeli poslední rudoarmějci. V počátcích tu docházelo k četným krádežím na majetku původních obyvatel, což vedlo 22. listopadu 1945 k zvláštnímu výnosu Ministerstva pro znovunabytá území (\"Ministerstwo Ziem Odzyskanych\"). Návratovou vlnu polské populace z Německa a Západní Evropy organizoval Státní repatriační úřad (\"Państwowy Urząd Repatriacyjny\"). S příchodem nových polských obyvatel pak úzce souvisela otázka vysídlení Němců. 30. března 1946 žilo ve městě 4869 Poláků a 1617 Němců. V prosinci 1946 počet Němců klesl na 869 a do prosince 1948 asi na 200. Nejdéle zde zůstali průmysloví specialisté, na něž se odsun nevztahoval. Polští občané, kteří se usadili ve městě, přišli z různých zemí a pocházeli z různých etnických, kulturních a společenských skupin. 54,6% z nich tvořili tzv. „repatrianti“, jak byli oficiálně nazýváni vystěhovalci z bývalého východního Polska, které obsadil Sovětský svaz. V lubáňském okrese to byli v roce 1947 zejména ti z vojvodství Tarnopol (4263), Wilno (3707), Lwów (3421), Stanisławów (1996), Wołyń (1795) a Nowogródek (1374). Po druhé světové válce bylo nezbytné znovu vybudovat celou průmyslovou infrastrukturu, což se týkalo obzvláště železnice a textilních továren. V období komunistického režimu vznikl mimo jiné podnik \"Lubańskie Zakłady Przemysłu Bawełnianego\" (LZPB). Významným lubáňským výrobcem je již od roku 1945 AGROMET ZEHS, což je závod na výrobu sestav pro hydraulické systémy např. hydraulické motory užívané v zemědělství či stavebnictví. Z oblasti kultury lze jmenovat osobnosti místního divadelního života, jako byl Włodzimierz Boruński (1906–1988) nebo Adam Krotochwila (1879–1957). Ve městě se rozvinulo školství, které v rámci okresu dodnes poskytuje střední vzdělání například v oblasti ekonomie. Bylo zde založeno muzeum, obnovila se také tradice posádkového města, neboť v Lubáni sídlila vojenská pohraniční brigáda \"Wojska Ochrony Pogranicza\" (WOP). V padesátých letech žilo ve městě a okolí asi 300 Makedonců a Řeků. V roce 2008 se Miss Polska stala Angelika Jakubowska z Lubáně.", "section_level": 2}, {"title": "Obyvatelstvo.", "content": "U současné polské populace města Lubáň je konstatováno stárnutí. V roce 2006 byl přirozený přírůstek -54. Dospělé obyvatelstvo ve věku 18–39 let zaujímá 23,8%, věková skupina od 50 do 59 let 33,3%, nejpočetnější jsou občané od 60 let a výše, kterých je 42,9%. Nelze se divit, že také prognóza dalšího vývoje nevyznívá příliš optimisticky. Na období let 2013–2020 se předpovídá pokles -4,48%, počet obyvatel Lubáně tedy v roce 2020 klesne na 20 940. V letech 2020–2035 ubude -4,48% obyvatel, kterých roku 2035 bude podle této prognózy 17 804.", "section_level": 1}, {"title": "Politika.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Městská rada.", "content": "Městská rada je řídícím a kontrolním orgánem, který určuje veřejné záležitosti místního významu, pokud nejsou zákonem vyhrazeny pro jiné subjekty. Konkrétní kompetence předepisuje \"Zákon o městské samosprávě\" (\"Ustawa o samorządzie gminnym, Rozdział 3., Art. 18.\"). Rada Lubáně má 21 členů, kteří zastupují příslušné volební okrsky. Součástí lubáňské městské rady je 6 komisí pro rozpočet; bytové hospodářství; vzdělávání, kulturu, sport a rekreaci; zdravotnictví a sociální služby; bydlení; audit.", "section_level": 2}, {"title": "Starosta.", "content": "Hlavním představitelem gminy je starosta (\"burmistrz\"). Od roku 2010 je starostou Arkadiusz Słowiński, kterého ve druhém kole voleb zvolilo 58% lubáňských občanů. V roce 2013 byla kritizována výše jeho platu, která byla srovnatelná s platem primátora Vratislavi (ca. 638 000 obyvatel).", "section_level": 2}, {"title": "Znak.", "content": "Městský znak je vedle vlajky a pečeti jedním ze tří symbolů města. Rozlišuje se znak historický a zjednodušený. Historický znak Lubáně tvoří velký štít s hradbou a bránou a dvěma špičatými obrannými věžemi na čtverovém půdoryse. Hradba i věže jsou zakončeny cimbuřím. Ve věžích jsou zamřížovaná okna, částečně spuštěná mříž je i v bráně uprostřed hradby. Mezi věžemi je nejstarší část znaku: štít rozdělený na červené a zlaté pole, na jejichž středu jsou dva zkřížené stříbrné klíče. Štít je završen zlatou přilbou s trojitou korunou a černým a červeným křídlem. Mezi křídly je stříbrný dvouocasý český lev se zlatou korunou. Zjednodušený znak pak tvoří dva zkřížené stříbrné (bílé) klíče v červeno-černém poli. Jádro znaku se zkříženými klíči pochází z roku 1344, kdy se před Lubání utábořil tzv. falešný Waldemar, uzurpátor, který se vydával za zemřelého braniborského markraběte. Loajální občané okamžitě uvědomili svého pána Jindřicha I. Javorského. Když přijel do města, vyšli mu radní a měšťané vstříc a předali mu klíče od městské brány. V kostele Nejsvětější Trojice tuto událost připomínal nápis: \"Illustris Princeps Henricus respice quondam / Ob fidei meritum Clavia Insigna donat\". (\"Osvícený kníže Jindřich, ohlédni se, kdysi daroval za věrné zásluhy klíče jako erb\").", "section_level": 2}, {"title": "Kultura.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Sport.", "content": "Ve městě existuje 13 sportovních klubů, které se věnují lehké atletice, fotbalu, basketbalu nebo bojovým sportům. K dispozici jsou četná sportoviště např. Hala sportowa MOSiR, Stadion Kartingi a Stadion sportowy. Sportovní aktivity zaštiťuje Městské sportovní a rekreační středisko (\"Miejski Ośrodek Sportu i Rekreacji\").", "section_level": 2}, {"title": "Ekonomika a infrastruktura.", "content": "Jako správní město je Lubáň střediskem služeb a zásobování pro lubáňský okres. Největší počet hospodářských subjektů se soustřeďuje ve zvláštní ekonomické zóně Kamienna Góra (\"Kamiennogórska Specjalna Strefa Ekonomiczna\") o rozloze 15,24 ha. Dalším významným zaměstnavatelem je státní správa a městem provozované společnosti, jako je Středisko pro školení pohraniční stráže, Lužické lékařské centrum, Městský a Okresní úřad, policie, hasičský záchranný sbor, vzdělávací instituce a městské servisní společnosti. Díky rozvinutému školství má Lubáň dostatek studentů a absolventů. Podíl firem však činil v roce 2013 pouze 30 právnických osob na 1000 obyvatel, což je jednou z příčin nezaměstnanosti, která roku 2016 v lubáňském okrese dosahovala 11,3%. Ekonomický potenciál města je do jisté míry blokován malou plochou pozemků, které by byly vhodné pro velké průmyslové investice a jejich nízkou dopravní dostupností a atraktivitou.", "section_level": 1}, {"title": "Doprava.", "content": "Železniční doprava spojuje Lubáň s městy Jelenia Góra, Leśna, Węgliniec a Zgorzelec. Železniční trať 279 zajišťuje dopravu mezi stanicemi Węgliniec–Lubań, trať 247 pro trasu Jelenia Góra–Lubań–Zgorzelec byla v roce 2011 reaktivována pro osobní dopravu, trať mezi městy Lubań–Leśna funguje od roku 1991 jen pro nákladní dopravu. Lubáň se nachází v dosahu 11 km vzdálené polské dálnice A4, respektive evropské silnice E40 (vjezd z vojvodské silnice 296). Trasa Zgorzelec–Lubań–Gryfów Sląski–Jelenia Góra vede po krajské silnici 30, která se částečně překrývá s evropskou silnicí E65. Města Kożuchów, Żagań, Iłowa, Ruszów a Węgliniec jsou z Lubáně dostupná po vojvodské silnici 296. Silnice 357 vede do měst Sulików, Nowogrodziec a Osiecznica. Po silnici 397 je dostupná města Kościelnik a Leśna. První plány na zavedení poválečné veřejné dopravy byly vytvořeny v sedmdesátých letech, první autobusy se však dostaly do městských ulic v červnu 1989. Jednalo se o běžné autobusy PKS, které nejsou vhodné pro provoz ve městě. Společnost PKS Voyager, která převzala městskou dopravu v Lubáni po úpadku Pekaes Lubań, plánuje zavedení vozidel vhodnějších pro městskou dopravu. Od roku 2011 jsou v provozu čtyři linky veřejné autobusové dopravy. Dálkovou autobusovou dopravu zajišťují společnosti PKS Voyager a Bieleccy.", "section_level": 2}, {"title": "Vzdělání.", "content": "Ve městě jsou 3 státní a 2 soukromé mateřské školy, 5 základních škol, z nichž 1 je soukromá, a 3 školy střední. Vedle nich zde působí ještě Hudební škola Oskara Kolberga. Vzhledem ke klesajícímu počtu žáků se od roku 2016 uvažuje o reformě, která má vést mimo jiné k sloučení některých stávajících škol do osmiletých gymnázií. Nezbytná je také modernizace tělocvičen a výukových laboratoří.", "section_level": 1}], "src_summary": "Lubáň (, , ) je polské město v Dolnoslezském vojvodství. Se svými přibližně 21 000 obyvateli tvoří samostatnou městskou gminu a zároveň je sídlem správy okresu Lubań. Město se nachází v údolí řeky Kwisy na pomezí dvou historických zemí: Horní Lužice a Dolního Slezska. Jako nejvýchodnější člen Hornolužického šestiměstí zažila Lubáň svůj rozkvět v 16. století, počátkem 20. století proslula mimo jiné výrobou kapesníků, která představovala 95% německé produkce. Na konci druhé světové války bylo město ze dvou třetin zničeno. Po stanovení nové hranice se stalo součástí Polska, původní německé obyvatelstvo bylo vysídleno. Ve druhé polovině 20. století byla obnovena infrastruktura, město bylo dostavěno a z části rekonstruováno. Mezi nejvýznamnější pamětihodnosti patří renesanční radnice, pozůstatky gotického opevnění, solnice nebo kostel Panny Marie.", "tgt_summary": "Lubań (; ) is a town in the Lower Silesian Voivodeship in southwest Poland. It is the administrative seat of Lubań County and also of the smaller Gmina Lubań (although it is not part of the territory of the latter, as the town is a separate urban gmina in its own right). Lubań is a stop on the Polish sections of the Way of St. James pilgrimage route.", "id": 851011}
{"src_title": "Marván II.", "tgt_title": "Marwan II", "src_document": [{"title": "Předpoklady převzetí chalífátu.", "content": "Již v době Hišámova chalífátu byl roku 732 Marván jmenován místodržícím v Ázerbájdžánu a Arménii a spravoval tyto provincie až do svého nástupu k moci. Získal zde cenné vojenské zkušenosti, stal se z něj výborný vojenský taktik a zkušený velitel. Zreformoval umajjovské vojenské jednotky. Velké jednotky, většinou založené na kmenové příslušnosti, nahradil menšími pohyblivějšími, složenými z placených vojáků s profesionálními veliteli. Úspěšně poté válčil na Kavkaze proti Chazarům a ostatním národům, podařilo se mu upevnit moc chalífátu v dnešní Gruzii. V letech 743 – 744 již sledoval vlastní mocenské ambice, přičemž využíval otřesů na umajjovském dvoře. Chalífu Jazída III. uznal za svého vládce až poté, co mu byla přidána funkce místodržitele Mezopotámie. Jazídova předčasná smrt ho poté donutila jednat. Postavil se neuznanému chalífovi Ibráhímovi a po střetu s jeho spojenci z kmene Kalb u Ajn al-Džarr nedaleko Damašku převzal roku 744 chalífát do svých rukou.", "section_level": 1}, {"title": "Chalífa.", "content": "Marván II. byl velmi schopným chalífou a vojenským velitelem. Přebíral však vládu ve chvíli, kdy propukaly vzpoury v řadě provincií a chalífát se navíc nacházel v permanentní válce s Byzantinci a tureckými spojenci Číny.", "section_level": 1}, {"title": "Zahraniční politika.", "content": "Na byzantské hranici proti Umajjovcům operoval byzantský císař Konstantin. Válka vypukla již v době Hišámově a s přerušeními pokračovala v průběhu vlády posledních umajjovských chalífů. Byzantincům se podařilo obsadit několik pohraničních oblastí v Malé Asii roku 745. Zároveň jejich loďstvo následujícího roku zaútočilo na Kypr, porazilo arabské loďstvo poblíž pobřeží a vyhnalo Araby z ostrova. Na východě pokračovala válka s Číňany. Arabům se podařilo dojednat spojenectví s Tibeťany. Oba spojenci ale byli zaskočeni čínským vojevůdcem korejského původu Kao Hsien-Čihem, který roku 747 protáhl přes Pamír a Hindúkuš, a porazil jejich vojska. Tuto kampaň poté dovedli do zdárného konce až Abbásovci.", "section_level": 2}, {"title": "Vnitřní politika.", "content": "Marván II. si nezvolil Damašek za hlavní sídlo, přemístil se do Harránu, kde si nechal postavit palác a mešitu. Toto centrum se nacházelo uprostřed sídel kmene Kajs, který považoval za svého hlavního spojence. Oproti tomu kmen Kalb získal další záminku proč rozpoutat vzpouru a podařilo se mu získat na svou stranu syrské obyvatelstvo. Zároveň se vzbouřili místodržící na východě říše. V letech 744 – 746 tak musel Marván čelit útokům ze všech stran. Nejprve se vypořádal se dvěma vzpourami kmene Kalb, podmanil si Sýrii a tvrdě potrestal její vůdce. Odboj místodržících na území Iráku a Íránu mezitím paralyzovala vzpoura místních cháridžitů, kteří paradoxně odbojníky porazili a pomohli tak Marvánovi. Ten se roku 747 vypravil do Mezopotámie a poté do Íránu a cháridžu zpacifikoval. Jeho úspěch však byl dočasný, protože ve stejnou chvíli vypuklo dále na východě v Chorásánu povstání, které mělo přivodit pád umajjovské dynastie.", "section_level": 2}, {"title": "Vzestup Abbásovců.", "content": "Krátce po obnovení pořádku na centrálních muslimských územích Marvánem propuklo v červnu 747 v době ramadánu rozsáhlé povstání na východě říše v Chorásánu. Vůdcem byl Abu Muslim, věrný stoupenec Ibrahima a Abú al-Abbáse, vnuků al-Abbáse, prorokova druha a strýce. Roku 748 přes odpor správce oblasti Nasr ibn Sajjara dobyl Abu Muslim Merv. Ibrahimův vojevůdce Kahtaba ibn Šabíb pak porazil Nasra ibn Sajjara v bitvě u Nišapuru a pronikl až do Mezopotámie, kde v boji padl. 20. listopadu 749, po smrti svého bratra Ibrahima, se Abú al-Abbás prohlásil v Kufě chalífou. Nového abbásovského chalífu však čekal ještě střet se samotným Marvánem, který nemínil ustoupit bez boje. V lednu 750 vytáhl Marván z Harránu a střetl se s Abú al-Abbásem v bitvě u Velkého Zábu. Velký Záb je jeden z přítoků Tigridu. Boj trvající údajně deset dní skončil Marvánovou porážkou. Marván následně uprchl do Egypta, pronásledován abbásovskými jednotkami, zde s nimi svedl poslední bitvu, ve které padl.", "section_level": 2}, {"title": "Konec umajjovského chalífátu.", "content": "Marvánovou smrtí tak skončila epocha arabského umajjovského chalífátu s jeho centrem v Damašku. Umajjovci byli nahrazeni konkurenčními Abbásovci, kteří následně zahájili systematické vyvražďování Umajjovců. Většina příslušníků umajjovského rodu byla zlikvidována až na několik příslušníků, z nichž Abd ar-Rahmán, Hišámův vnuk, založil na Pyrenejském poloostrově Cordóbský emirát se stejnojmennou dynastií.", "section_level": 1}], "src_summary": "Marván II. (684 – listopad 750, Egypt) celým jménem Marván ibn Muhammad. Poslední arabský chalífa z rodu Umajjovců v letech 744 – 750. Synovec chalífy Abdulmalika.", "tgt_summary": "Marwan ibn Muhammad ibn Marwan ibn al-Hakam (; 691–6 August 750), also called Marwan II, was the fourteenth and last caliph of the Umayyad Caliphate, ruling from 744 until he was killed in 750. Much of his reign was dominated by the Third Muslim Civil War, and he was the last Umayyad ruler to rule the united Caliphate before the Abbasid Revolution toppled the Umayyad dynasty.", "id": 944348}
{"src_title": "Marie de las Mercedes de Orleans", "tgt_title": "Mercedes of Orléans", "src_document": [{"title": "Původ.", "content": "Marie se narodila v Královském paláci v Madridu jako dcera vévody Antoina z Montpensier a princezny Luisy Španělské, dcery Ferdinanda VII. Z otcovy strany byla vnučkou francouzského krále Ludvíka Filipa. Její dědečkové i babičky všichni patřili k rodu Bourbonů. Z jedenácti dětí jejích rodičů jen čtyři přežily svou dvacítku. Mariinou kmotrou byla její teta, Isabela II. Španělská, a kmotrem její manžel František Cádizský.", "section_level": 1}, {"title": "Sňatek.", "content": "Prvních osm let života Marie strávila ve Španělsku, i když ne u dvora. Když královna Isabela II. v roce 1868 přišla o trůn, Mariina rodina zemi opustila. V roce 1872 se nejspíš setkala se svým bratrancem Alfonsem, který v té době také žil v exilu. V roce 1875 Alfons získal španělský trůn. 23. ledna 1878 se oženil se svou sestřenicí Marií, přičemž v prosinci 1877 se k té příležitosti konal velký bál. Tento sňatek se uskutečnil proti vůli Isabely II., jelikož nevěstin otec a zároveň Isabelin švagr se roku 1868 významně podílel na povstání, které Isabelu svrhlo z trůnu.", "section_level": 1}, {"title": "Smrt.", "content": "Nicméně brzy po skončení líbánek začalo být zjevné, že nevěsta trpí břišním tyfem. Manželství trvalo jen několik měsíců, během kterých Mercedes potratila jediné dítě. Královna zemřela 26. června 1878, dva dny po svých osmnáctých narozeninách v Madridu, přičemž už několik předchozích dní nebyla při vědomí. Alfons XII. se psychicky zhroutil. Poté, co na něj byl 25. září 1878 spáchán neúspěšný atentát, začali jej lidé v jeho okolí přesvědčovat, že se musí co nejdříve znovu oženit a zplodit následníka trůnu. Vybral si Mercedisinu starší sestru Marii Kristýnu, ta ale zemřela během zásnub v roce 1879. V listopadu 1879 se Alfons oženil s Marií Kristinou Rakouskou. Alfonsova první dcera pak dostala jméno na počest královny Mercedes.", "section_level": 1}], "src_summary": "Marie de las Mercedes de Orleans (24. červen 1860 – 26. červen 1878) byla španělská královna, první manželka Alfonse XII.", "tgt_summary": "Maria de las Mercedes of Orléans (24 June 1860 – 26 June 1878) was Queen of Spain as the first wife of King Alfonso XII. She was born in Madrid, the daughter of Antoine of Orléans, Duke of Montpensier, and of Infanta Luisa Fernanda of Spain.", "id": 501682}
{"src_title": "Wasserkuppe", "tgt_title": "Wasserkuppe", "src_document": [{"title": "Zeměpisná poloha.", "content": "Hora leží v zemském kraji Fulda, asi 20 km východně od krajského města, asi 5,3 km severně od Gersfeldu, 4,7 km západojihozápadně od obce Poppenhausen a asi 5 km jižně vzdušnou čarou od Wüstensachsenu. Nachází se v přírodním parku \"\"Hessische Rhön\"\" a zároveň v biosférické rezervaci Rhön. Na jejím jižním svahu pramení řeka Fulda (levostranný přítok Vezery) a na jihozápadním svahu Lütter (přítok Fuldy). Severní pokračování horského masívu se nazývá Abtsrodaer Kuppe (905 m n. m.), severovýchodní se jmenuje Schafstein (831,8 m) a jihozápadní Pferdskopf (874,9 m).", "section_level": 1}, {"title": "Geologie.", "content": "Masív hory je protkán žilnými vulkanickými horninami (čediče), které pronikají kolmo do vrstev pestrého pískovce (\"Buntsandstein\", stáří spodní trias).", "section_level": 1}, {"title": "Historie.", "content": "Již v dokumentech z 8. století je hora označována jako Wasenkuppe, Asenberg nebo Weideberg, což poukazuje na skutečnost, že louky na svazích byly velmi brzy využívány jako pastviny. Studenti z Darmstadtu začínali již kolem roku 1910 s letovými zkouškami z vrcholu Wasserkuppe. Využívali pryžové provazy, aby se dostali do vzestupných proudů, proudících po svahu. V roce 1922 dosáhl Arthur Martens letu trvajícího jednu hodinu. Ve stejném roce založil Martensovu leteckou školu. Od konce dvacátých let 20. století začali letci využíval termiické proudění. V roce 1923 byl zřízen pomník, bronzový orel na vulkanickém bazaltovém podstavci, který je památkou na padlé letce v první světové válce a byl zřízen spolkem \"\"Ring der Flieger\"\". Od roku 1933 zde sídlila společnost \"Rhön-Rossiten-Gesellschaft - die Deutsche Forschungsanstalt für Segelflug\". V době nacismu byla zřízena vojenská letecká škola s většinou stabilními budovami. Za doby rozděleného Německa používaly budovy a nově vybudovaný radiolokátor americké ozbrojené síly. Radar byl roku 1978 předán Bundeswehru. V roce 1998 byl provoz a vojenské využití hory zastaveno. V druhé polovině 20. století začali horu objevovat turisté.", "section_level": 1}, {"title": "Zařízení na Wasserkuppe.", "content": "Na hoře dodnes existuje velké centrum bezmotorového létání, letové centrum pro závěsné kluzáky, paragliding a snowkiting, muzeum plachtění, hotely a restaurace, tábořiště, prodejny suvenýrů, letní sáňkařská dráha, lyžařský vlek a vzdělávací ústav pro mládež.", "section_level": 1}, {"title": "Letectví.", "content": "Centrum pro bezmotorové létání je nejstarší školou tohoto typu na světě, leteckou školu pro rogala, německé muzeum bezmotorového létání a letištní plochu na hoře pro bezmotorová i motorová letadla využívají čtyři místní plachtařské spolky. Zatímco na východní části je letiště s 670 metrů dlouhou asfaltovou dráhou pro motorová letadla, větroně s pomocným motorem a bezmotorová letadla startující ve vleku, v západní části nad silnicí, tzv. \"Weltensegleru\", je místo startu bezmotorových letadel za pomoci navijáku. Krom toho je zde také oblíbené místo startu pro rogala, dračí křídla a využíváno je i leteckými modeláři, kteří si oblíbili zejména Abtsrodaer Kuppe. Zcela v souladu s tradicí se tu každoročně pořádají četné plachtařské výstavy a soutěže leteckých modelů.", "section_level": 1}, {"title": "Civilní observatoř.", "content": "Na hoře existuje meteorologická stanice Německé meteorologické služby (DWD), stejně jako budova německé služby zabezpečení leteckého provozu pro civilní vzdušnou dopravu.", "section_level": 1}, {"title": "Vojenská využití.", "content": "V době třetí říše byla Martensova letecká škola převzata říšskou Luftwaffe. Byly zřízeny mimo jiné tři budovy s panteonem, využívané jako kasárna, tyto dnes slouží jako vzdělávací ústavy pro mládež (DJO). Po skončení druhé světové války a s tím spojeného rozdělení Německa používaly budovy a nově zřízený radiolokátor americké a francouzské vzdušné síly. Vzhledem k poloze hory v bezprostřední blízkosti \"železné opony\" a zvláštnosti krajiny, známé jako Fulda Gap, mělo toto radiolokační stanoviště zvláštní strategický význam pro síly NATO. Vojenská zařízení byla roku 1978 předána Bundeswehru. Posledním pozůstatkem až do dneška zůstal radiolokátorový anténní kryt, který byl v roce 1994 zřízen Bundeswehrem. Od konce studené války není vojenské využití hory již potřebné. V roce 1998 byl provoz radarové stanice a vojenské využití hory zastaveno.", "section_level": 1}, {"title": "Civilní využití dříve vojenských budov.", "content": "Budovy Bundeswehru byly změněny na vzdělávací ústav pro mládež. V roce 2008 začaly demolice, demontáž a uvedení do původního stavu. Zachován měl být Radom, budova zabezpečení leteckého provozu jakož i blok teplárny k místnímu zásobování energií, neboť neškodí životnímu prostředí. Proti demolici Radomu byla jeho funkce jako očividného krajinného prvku a památníku studené války a rozdělení Německa. Radom oficiálně převzal na konci června 2009 od města Gersfeld provozovatel, všeobecně prospěšná společnost \"Radom Flug gGmbH\" (Radom Flug). Od té doby je tato nápadná stavba otevřena civilnímu obyvatelstvu. Obvodové prostory budou využity jako vyhlídková základna a vnitřní prostor kupole pro kulturní akce a výstavy. Funkčních prostor Radomu má být využito jako spolkového domu obou místních spolků - dračích padáků a rogalistů. Náklady na přestavbu činily asi 215 000 €, polovina byla financována z veřejných zdrojů, polovina od společnosti Radom Flug a sousedících obcí Poppenhausen, Gersfeld a Ehrenberg. Odhadované roční výdaje jsou asi 60 000 €. Pokud by musel být Radom přece jenom demolován, musela by se zaplatit společnosti Radom Flug kauce ve výši 120 000 euro.", "section_level": 1}, {"title": "Teplárna na řepkový olej.", "content": "Od roku 2003 je zde provozována teplárna spalující řepkový olej. Maximální výkon je 410 kW elektrické energie a 478 kW tepelné energie. Dálkové vytápění o délce trasy asi 960 metrů bude zásobovat teplem většinu nemovitostí na hoře. K zajištění dodávek tepla je do dálkového vytápění integrován buffer s objemem zásobníku 13 metrů a špičkově zařízená kotelna s maximálním výkonem 1050 kW.", "section_level": 1}, {"title": "Zimní sport.", "content": "Hora je centrem zimních sportů v oblasti pohoří Rhön. K dispozici je lyžařský vlek a lyžařské tratě. Náhorní plošina je využívána k snowkitingu. Na severním svahu je lyžařská a sáňkařská aréna.", "section_level": 1}, {"title": "Amatérské vysílání.", "content": "Od března roku 2006 je na nejvyšší hoře Hesenska amatérská vysílací stanice, sloužící k vysílání amatérské televize, s vysílací značkou DB0TAN na frekvenci 1280 MHz. V dubnu 2006 byl uveden do provozu 70 cm amatérský převáděč BD0WAS (438,950 MHz). Tento převáděč je propojený do rozhlasové sítě přes amatérský převáděč DB0WUR (Wurmberg, Harz), takže pomocí těchto převáděčů lze komunikovat s velkou částí Německa. Mládežnický vzdělávací ústav poskytuje v dřívější radiokabině přístřeší klubové stanici \"Fuldaer Funkamateure\" (DARC e. V. – místní svaz Fulda). Stanice disponuje pro své amatérské vysílání krátkovlnnou stanicí jakož i UKW-vysílačkou, volací znak DF0FU.", "section_level": 1}, {"title": "Naučná stezka.", "content": "Na jihozápadním výběžku (Pferdskopf) je v provozu geologická naučná stezka.", "section_level": 1}, {"title": "Dopravní spojení.", "content": "Přes jihovýchodní svah vede část silnice B284, ze které lze severním směrem po silničce L3068, zvané \"Hochrhönring\", dojet k letišti a dále do obce Abtsroda.", "section_level": 1}], "src_summary": "Wasserkuppe je s 950,2 m n. m. nejvyšší hora Rhönského pohoří (\"Rhön\") a zároveň nejvyšší hora v Hesensku (Německo). Na této vodonosné hoře, která je celostátně známa jako \"kolébka bezmotorového létání\", pramení řeka Fulda a dalších 30 potoků. Sám název Wasserkuppe však není odvozen od bohatství vodou, od slova voda, ale od středohornoněmeckého slova \"Wass\", což znamená pastvina.", "tgt_summary": "The is a mountain within the German state of Hesse. It is a large plateau formation at an elevation of and is the highest peak in the Rhön Mountains. Great advances in sailplane development took place on the mountain during the interwar period, driven by annual contests. Near the summit there is still an airfield used by gliding clubs and pilots of light aircraft.", "id": 2459389}
{"src_title": "Maarten Gerritsz Vries", "tgt_title": "Maarten Gerritsz Vries", "src_document": [{"title": "Výprava.", "content": "Vries vyplul z Batávie 3. února 1643 na lodi \"Castricum\" spolu s lodí \"Breskens\", které velel Hendrick Cornelisz Schaep. Po společné plavbě se zastávkou na Molukách se lodě ve velké bouři 20. května navzájem ztratily poblíž Hačidžódžimy, ostrova vzdáleného zhruba 290 km na jih od Tokia. 13. června Vries doplul ke Kurilským ostrovům a navštívil Kunašir, Iturup a Urup, kde se setkal s Ainuy. Nad ostrovy vyhlásil nizozemskou svrchovanost a zároveň pojmenoval Iturup \"Staten Island\". Průlivem mezi ostrovy Urup a Iturup, který dodnes nese Vriesovo jméno (), proplula výprava do Ochotského moře. Poté plula podél severního pobřeží Hokkaida a odtud doplula severním směrem až k mysu \"Aniva\", jihovýchodní části Sachalinu. Zde se pro velkou mlhu musela zdržet a podle toho byly nazvány zdejší útvary – záliv Trpělivosti () a \"poloostrov Trpělivosti\" (). Poté se loď vydala východním směrem hledat vysněné ostrovy, až dostihla 180. poledník, aniž by narazila na jakoukoli pevninu, a tak se obrátila jižním směrem a vrátila do japonských vod. 9. listopadu se poblíž ostrova Kjúšú shledala s lodí \"Breskens\". Společně pak pluly do pevnosti \"Fort Zeelandia\" na Tchaj-wanu a 14. prosince 1643 se navrátily do Batávie.", "section_level": 1}, {"title": "Námořní bitvy La Naval de Manila.", "content": "Maarten Gerritsz Vries byl v roce 1646 jmenován velitelem nizozemské flotily, která měla dobýt Manilu. Tato expedice měla zvrátit pro Nizozemce do té doby nepříliš úspěšné vedení osmdesátileté války v Tichém oceánu. Flotila se skládala z 18 lodí rozdělených do tří eskader, z nichž každá měla svůj cíl. Mezi 15. březnem, kdy nastal první střet, a 4. říjnem proběhlo celkem 5 námořních bitev u pobřeží Luzonu a Mindora. Ani jedna z nich nebyla pro Nizozemce úspěšná a v r. 1647 Vries onemocněl a ještě koncem roku na moři zemřel.", "section_level": 1}], "src_summary": "Maarten Gerritszoon Vries, nebo Fries, případně de Vries (18. února 1589 Harlingen – koncem 1647 na moři poblíž Manily) byl nizozemský mořeplavec, průzkumník a kartograf. Byl prvním západním Evropanem, který zanechal záznamy o své cestě do Ochotského moře a na Sachalin. O Vriesově životě toho není příliš známo. Nejspíše se narodil v Harlingenu v roce 1589 a mnoho let strávil na Tchaj-wanu. Nejvíce je připomínán díky své výpravě, kterou uskutečnil v r. 1643 do severozápadní části Tichého oceánu s cílem prozkoumat pobřeží Tatarie. Po výpravě \"Matthijse Quasta\" z r. 1639 to byla druhá výprava, jejímž cílem bylo nalezení legendárních zlatých a stříbrných ostrovů v Tichém oceánu, které do té doby nikdo neobjevil.", "tgt_summary": "Maarten Gerritszoon Vries, or Fries, also referred to as de Vries, (18 February 1589, Harlingen, Netherlands – late 1647, at sea near Manila) was a 17th-century Dutch cartographer and explorer, the first Western European to leave an account of his visit to Ezo, Sakhalin, Kuril Islands and the Sea of Okhotsk. Not much is known about the life of de Vries. He was probably born in Harlingen, Netherlands, in 1589 and spent many years in Taiwan. He is best remembered for his 1643 expedition to the north-western Pacific Ocean to discover the coast of Tartaria, on account of Anthony van Diemen, the governor in Batavia. This was the second expedition to look for legendary gold and silver islands in the Pacific, which nobody had discovered, after a failed expedition in 1639 under command of Matthijs Quast.", "id": 1605496}
{"src_title": "Jestřábník", "tgt_title": "Hieracium", "src_document": [{"title": "Výskyt.", "content": "Tento rod se vyjma Austrálie rozšířil do všech světadílů, roste od subtropů až téměř do chladných subpolárních oblastí. V České republice vyrůstá okolo 100 druhů.", "section_level": 1}, {"title": "Popis.", "content": "Jsou to rostliny převážně vytrvalé, kvetou nejčastěji žlutě, mnohem řidčeji červeně, oranžově nebo růžově. Hodně druhů vytváří přízemní listovou růžici, která u některých druhů v době kvetení již usychá. Lodyha bývá porostlá mnoha nebo jen několika listy (i pouze jedním) s řapíky nebo bez, jejich čepele mají okraj různě zubatý nebo celistvý. Důležitým znakem určující druh rostliny je odění, na lodyze, listech, úborech, zákrovu i květech mohou vyrůstat chlupy jednoduché vícebuněčné, stopkaté žlázky nebo hvězdicovité chlupy, které při větší hustotě mohou být plstnaté. Na místě poškození někdy vytéká z lodyh latex. Výhradně jazykovité květy jsou seskupeny do úborů vyrůstajících na lodyze samostatně nebo vytvářejících květenství. U některých druhů dochází k apomiktickému rozmnožování bez splynutí gamet, tj. z vajíčka se vytvoří plod i bez oplodnění samčími buňkami z pylu. Plody jsou nažky s chmýřím.", "section_level": 1}, {"title": "Složitost rodu.", "content": "Všeobecně se jestřábník popisuje, co se týče jeho taxonomie, jako jeden z nejsložitějších rodů. Jednou z příčin je apomiktické rozmnožování mnoha druhů, které odchylky vzniklé před dávnou dobou na oddělených stanovištích dlouhodobě konzervuje (rostliny se vlastně množí klonováním). Následně vzniká velké množství tzv. apomiktických mikrodruhů. U rostlin rozmnožujících se opylením dochází zase často k hybridizaci, plodní hybridi se dále kříží mezi sebou i zpětně s původními rodiči, vznikají nepřehledné tzv. hybridní roje.", "section_level": 1}, {"title": "Hlavní a vedlejší druhy.", "content": "Stav, kdy vzniklo velké množství blízce příbuzných druhů, které navíc nejsou od sebe příliš odlišné, dal vzniknout systematické pomůcce, a to stanovením tzv. hlavních a vedlejších druhů. Vedlejší druh je ten, který nese znaky nějakého dalšího, hlavního druhu, přičemž nemusí být nutně hybridního původu. Vzájemné vztahy se pak zapisují:", "section_level": 2}, {"title": "Taxonomie.", "content": "Rod jestřábník je vzhledem ke své rozsáhlosti, složitosti i vzájemným mezidruhovým vztahům uznáván buď jako široký rod (sensu lato) jestřábník \"Hieracium\" se dvěma podrody: Sg. \"Hieracium\", tzv pravé jestřábníky, a Sg. \"Pilosella\", tzv. chlupáčci, nebo (v současné době asi častěji) v užším slova smyslu (sensu stricto) jako dva samostatné rody jestřábník \"Hieracium\" a dále samostatný rod chlupáček \"Pilosella\".", "section_level": 1}, {"title": "Subgen. \"Hieracium\" – tzv. pravé jestřábníky.", "content": "Rozmnožují se pouze semeny, která vznikají výhradně apomikticky, listy mají po obvodě drobně až hrubě zubaté. Chmýr je dvouřadý, nažky 2,5-5 mm dlouhé. Rostliny jsou vždy bez výběžků. Patří sem např.ː", "section_level": 2}, {"title": "Subgen. \"Pilosella\" – tzv. chlupáčci.", "content": "Rozmnožují se semeny a odnožemi, semena vznikají apomikticky i opylováním, listy jsou po obvodě celistvé, nanejvýš s drobnými, od sebe vzdálenými zuby. Rostliny mají podzemní i nadzemní výběžky. Chmýr je jednořadý, nažky dlouhé nejvýše 2,5 mm. V ČR se vyskytuje na 10 hlavních druhů, např.ː", "section_level": 2}, {"title": "Odkazy.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Externí odkazy.", "content": "", "section_level": 2}], "src_summary": "Jestřábník (\"Hieracium\") je rod menších až středních rostlin s převážně žlutými květy. Je jedním z největších rodů krytosemenných rostlin, tvoří jej přibližně 1000 druhů. Rod jestřábník je součásti čeledi hvězdnicovitých, kde je řazen do podčeledi čekankové (\"Cichorioideae\").", "tgt_summary": "Hieracium , known by the common name hawkweed and classically as hierakion (from ancient Greek ιεράξ, \"hierax\" 'hawk'), is a genus of the sunflower (\"Helianthus\") family Asteraceae), and closely related to dandelion (\"Taraxacum\"), chicory (\"Cichorium\"), prickly lettuce (\"Lactuca\") and sow thistle (\"Sonchus\"), which are part of the tribe Cichorieae. Hawkweeds, with their 10,000+ recorded species and subspecies, do their part to make Asteraceae the second largest family of flowers. Some botanists group all these species or subspecies into approximately 800 accepted species, while others prefer to accept several thousand species. Since most hawkweeds reproduce exclusively asexually by means of seeds that are genetically identical to their mother plant (apomixis or agamospermy), clones or populations that consist of genetically identical plants are formed and some botanists (especially in UK, Scandinavia and Russia) prefer to accept these clones as good species (arguing that it is impossible to know how these clones are interrelated) whereas others (mainly in Central Europe and USA) try to group them into a few hundred more broadly defined species. What is here treated as the single genus \"Hieracium\" is now treated by most European experts as two different genera, \"Hieracium\" and \"Pilosella\", with species such as \"Hieracium pilosella\", \"Hieracium floribundum\" and \"Hieracium aurantiacum\" referred to the latter genus. Many members of the genus \"Pilosella\" reproduce both by stolons (runners like those of strawberries) and by seeds, whereas true \"Hieracium\" species reproduce only by seeds. In \"Pilosella\", many individual plants are capable of forming both normal sexual and asexual (apomictic) seeds, whereas individual plants of \"Hieracium\" only produce one kind of seeds. Another difference is that all species of \"Pilosella\" have leaves with smooth (entire) margins whereas most species of \"Hieracium\" have distinctly dentate to deeply cut or divided leaves.", "id": 790861}
{"src_title": "Petr Jan Olivi", "tgt_title": "Peter John Olivi", "src_document": [{"title": "Život.", "content": "Petr Jan Olivi pocházel z Languedocu, provincie jižní Francie. Ve dvanácti letech odešel do města Béziers, kde vstoupil do františkánského řádu. Doba pařížských studií byla bohatá na setkání s významnými františkánskými představiteli, kteří mladého učence obohatili o nové zkušenosti, myšlenky a metody, jež po příchodu do Narbonne dále rozpracovával. Než papež Mikuláš III. vydal v srpnu 1279 bulu \"Exiit qui seminat\", v níž dal na vědomí, že dodržování františkánského slibu ve smyslu doslovného žití podle evangelia je prakticky nemožné, Olivi byl dokonce přizván, aby tuto ústřední myšlenku formuloval. Tvrdil, že je obsah konstituce třeba vztahovat k záměru Menších bratří, který se ovšem může lišit od reálné praxe. Do přelomu 70. a 80. let byl tedy Olivi považován za doktrinálně bezúhonného. Roku 1279 sepsal \"Quaestiones de perfectione evangelica\" (Otázky o evangelní dokonalosti), které mimo jiného předkládaly učení \"usus pauper\". Ukázalo se, že spor ohledně uctívání chudoby nebylo možné řešit uvnitř řádu. Přestože byl Oliviho postoj k sympatizantům obezřetný a sám respektoval příkazy dané církevní autoritou, byl obviněn, že je hlavou „pověrčivé sekty“. Následovala série doktrinálního zkoumání napříč událostmi, které obnášely teologické debaty, obhajobu kontroverzních článků před generální kapitulou řádu i zakázání spisů a konečně rehabilitaci v roce 1287 z rozhodnutí generálního ministra Mattea z Acquasparty. Pro uklidnění situace vyslal řádový ministr Oliviho učit do Florencie. Tak došlo k prolínání Oliviho vnímání ideálu Františkova života s vizí chudoby podle Fraticelli de paupere vita (\"bratříčků\"), italskou odnoží spirituálů. Za mluvčí italské větve spirituálních rigoristů jsou považováni Angelo Clareno a zejména Ubertino da Casale, Oliviho společník během působení v Itálii. Italské hnutí se vyznačovalo silným důrazem na chiliastické ideje Jáchyma z Fiore, kalábrijského proroka. Petr Jan Olivi se identifikoval s aspekty Jáchymova učení, co se týče smýšlení o konci světa. Ve vlastním díle \"Lectura super Apocalypsim\" (komentář ke knize Zjevení sv. Jana) potom symbolickým jazykem vykreslil povahu bitvy mezi přívrženci evangelia a jeho odpůrci. Zbytek života strávil Olivi v rodné Francii. Po jeho smrti se staly jeho zásady středem kultu neoficiálního světce a jeho hrob poutním místem věrných zastánců. Památné místo zničil až papež Jan XXII.", "section_level": 1}, {"title": "Koncil ve Vienne.", "content": "Roku 1312 zasedal církevní sněm ve Vienne. Vedle zrušení templářského řádu se v závěrečném zasedání projednávala otázka dodržování chudoby v Řádu menších bratří. Byly odsouzeny tři Oliviho nauky i názor, že lidská duše je „formou“ těla. Jako heretické však Oliviho učení v jeho úplnosti nikdy oficiálně odsouzeno nebylo.", "section_level": 2}, {"title": "Kontroverzní témata.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Usus pauper.", "content": "\"Usus pauper\" v doslovném překladu znamená „chudé užívání“. Vzorem pro určení pravé míry chudoby a prostoty života řádu byla Olivimu Františkova \"Závěť\" (\"Testamentum\"). Právě Závěť se také stala důležitým zdrojem podnětů k vnitřnímu rozkolu řeholního společenství františkánů. Nedbalost způsobená opomíjením evangelní skromnosti totiž podle Oliviho vedla k pokleskům až duchovní ochablosti bratrů, původně směřovaných k tomu reprezentovat ideál chudoby podle \"vita apostolica\". Oliviho sympatizanti, z nichž mnozí byli fanatici chudoby, se proto souhrnně označovali jako spirituální františkáni. Krize kolem učení o „chudém užívání“ se vystupňovala v letech 1279 až 1283. Spolu s Olivim věřili spirituální františkáni v nezbytnost zakotvení učení o „chudém užívání“ ve slibu chudoby, pokud se měli řádoví příslušníci vyhnout smrtelnému hříchu. Kromě všude číhající hrozby smrtelného hříchu čelili Oliviho odpůrci obavě z úbytku nových členů, pokud se měl řád distancovat od papežské kurie a důsledně rozlišovat, jaké užívání společného majetku – oficiálně spravovaného papežem – lze ještě tolerovat. Přijetí učení o „chudém užívání“ totiž podmiňovalo přehodnocení optimální míry chudoby, na níž však nepanoval jednotný názor. Umírnění františkáni na rozdíl od spirituálů-rigoristů považovali za nezbytné při rozrůstání řádu razantně přizpůsobit i ideál chudoby. Na hodnověrnosti a pravosti \"usus pauper\" Olivi nicméně dále trval. Své myšlenky vztahoval jednak k Testamentu, ale také k Františkově řeholi sepsané roku 1223 a tvrdil, že je třeba \"usus pauper\" chápat jako integrovanou součást s řeholí nerozlučně spjatou. Nechápal jej tedy jako pouhý předpis, ale jako kořen františkánského života. Navzdory obranné pozici bylo kontroverzní učení františkánského myslitele pranýřováno a spolu s některými jinými spisy zakázáno řádem roku 1285.Po rehabilitaci, jež následovala po dvou letech, odešel Olivi do Santa Croce, kde vyučoval v tamním konventu.", "section_level": 2}, {"title": "Vliv Jáchyma z Fiore.", "content": "Étos 13. století se vyznačoval silným eschatologickým očekáváním. Apokalyptické představy některých Menších bratří byly živeny obavami z dalšího vývoje řádu a Oliviho práce o apokalypse silně přispěla k šíření myšlenky o Božím soudu i mimo řeholní společenství, takže stoupenci laických hnutí pochybovali o svrchovanosti církve samotné. Látku pro komentář ke knize Zjevení sv. Jana čerpal ze spisu italského teologa Jáchyma z Fiore. Protože Jáchym neposkytl pro bližší historické určení jasné vodítko, přizpůsobil Olivi jeho učení duchu františkánské doby. Kromě částí s mravoučným charakterem, kde františkán apeluje na zdrženlivost a dodržování ctnostného života, obsahuje komentář i kontroverzní pasáž o dvou církvích: celkově viditelné a církvi tělesné, z níž měl vzejít Antikrist. Odmítal sice, aby byly prorocké apokalyptické symboly spojovány s konkrétními postavami tělesné církve, ale otevřeně jí přiřkl zodpovědnost za okázalý luxus a simonii, kterými pohrdal. Dokud Olivi žil, úspěšně odkláněl tendence sympatizantů zasazovat konkrétní postavy do soudobého kontextu. Situace se však změnila koncem 13. století a hlavně v prvním desetiletí 14. století, kdy chiliasté sloučili viditelnou církev s tělesnou a označili církevní hodnostáře za mařitele plánu na zduchovnění lidstva, tedy za pomocníky mystického Antikrista. \"Lectura\" byla jako heretický spis definitivně odsouzena v roce 1326.", "section_level": 2}], "src_summary": "Pierre de Jean Olivi (známý také jako Pierre Déjean), latinsky Petrus Iohannis Olivi, v češtině známý jako Petr Jan Olivi (1248 – 14. března 1298) byl františkánský myslitel z kláštera v Narbonne v jižní Francii. Svým intelektuálním přínosem se nesmazatelně zapsal do dějin Řádu menších bratří i scholastického písemnictví. Vynikl však především jako autor kontroverzního konceptu \"usus pauper\" (v doslovném překladu „omezené používání“), který měl omezit užívání individuálního i společného majetku ke zpohodlnění či zesnadnění života řeholníků. Během svého aktivního působení získal pro svou myšlenku značné množství stoupenců z prvního i třetího řádu (terciáři). Ačkoli byl vnitřně přesvědčen o ortodoxii svých křesťanských postojů, vyjadřoval se k důležitým otázkám často neurčitě až tajemně, což vyvolávalo konflikty s ostatními členy. Volné vykládání jeho teologie či názorů na chudobu ze strany méně vzdělaných mnichů a laiků navíc podporovalo podezřívavost vyšších církevních hodnostářů, a proto se Olivi musel několikrát hájit před generální kapitulou řádu. Část žebravého řádu i měšťanů se pod Oliviho vlivem radikalizovala, protože jej považovala za vzor nejvýše mravního života. Smrt duchovního vzoru těchto františkánů-spirituálů postupem času znamenala stále ostřejší vymezování rigorózních skupinek vůči kléru i papežské kurii. Až zásah papeže Jana XXII. zahájil vlnu perzekucí, která smetla extrémně rigorózní františkány z povrchu Francie i Itálie.", "tgt_summary": "Peter John Olivi, also Pierre de Jean Olivi or Petrus Joannis Olivi (1248 – March 14, 1298), was a Franciscan theologian and philosopher who, although he died professing the faith of the Roman Catholic Church, became a controversial figure in the arguments surrounding poverty at the beginning of the 14th century. In large part, this was due to his view that the Franciscan vow of poverty also entailed \"usus pauper\" (i.e., 'poor' or 'restricted' use of goods); while contemporary Franciscans generally agreed that \"usus pauper\" was important to the Franciscan way of life, they disagreed that it was part of their vow of poverty. His support of the extreme view of ecclesiastical poverty played a part in the ideology of the groups coming to be known as the Spiritual Franciscans or Fraticelli.", "id": 2028244}
{"src_title": "Marie Kristýna Neapolsko-Sicilská (1806)", "tgt_title": "Maria Christina of the Two Sicilies", "src_document": [{"title": "Život.", "content": "Sicilská princezna z rodu Bourbon-Obojí Sicílie se 11. prosince 1829 vdala za svého strýce z matčiny strany, třikrát ovdovělého španělského krále Ferdinanda, který stále neměl dědice. Proto se počtvrté oženil už sedm měsíců po smrti své předchozí manželky. Marie Kristýna mu rychle po sobě porodila dvě dcery – Isabelu a Luisu. Ferdinand zemřel 29. září 1833 a Marie Kristýna se stala regentkou za svou dceru Isabelu. Isabelin nárok na trůn zpochybňoval její strýc Carlos, ale Marie Kristýně a jejím podporovatelům se však proti Carlosovi podařilo nárok Isabely v dlouhé válce uhájit. Už 28. prosince 1833 se královna vdova tajně vdala za bývalého seržanta královské gardy Agustína Fernanda Muñoze (1808–1873). Porodila mu celkem sedm dětí. Kdyby Marie Kristýna svůj nový sňatek veřejně vyhlásila, přišla by o regentství. Na španělském dvoře byl však její vztah s Muñozem dobře známý. Nakonec se zprávy o jejím druhém manželství s nízko postaveným vojákem dostaly na veřejnost a královna vdova se stala velmi nepopulární. Její pozici podkopávaly i obavy, že ve skutečnosti nepodporuje své liberální ministry. V roce 1840 byla nucena vzdát se regentství, odešla s manželem ze Španělska a regentem země se stal generál Espartero. V roce 1844 začala její dcera Isabela vládnout sama a ta nakonec druhé manželství své matky uznala a Muñozovi dala několik titulů. Isabela byla svržena z trůnu v roce 1868 a připojila se k matce ve Francii. Zažila i to, že na trůn se v roce 1874 dostal její vnuk Alfons XII. Španělský. Ten svou matku a babičku do Španělska pozval, ale nedovolil jim vrátit se trvale do země. Marie Kristýna zemřela v roce 1878 a místem jejího posledního odpočinku je El Escorial.", "section_level": 1}], "src_summary": "Marie Kristýna Neapolsko-Sicilská (27. duben 1806 – 22. srpen 1878) byla španělská královna, čtvrtá manželka Ferdinanda VII. Byla dcerou Františka I. Neapolsko-Sicilského a Marie Izabely Španělské.", "tgt_summary": "Maria Christina of the Two Sicilies (, ; 27 April 1806 – 22 August 1878) was queen consort of Spain from 1829 to 1833 and regent of the Kingdom from 1833 to 1840. With her marriage to King Ferdinand VII of Spain, Maria Christina became a central character in the history of Spain for 50 years.", "id": 641850}
{"src_title": "Robert Stolz", "tgt_title": "Robert Stolz", "src_document": [{"title": "Život.", "content": "Robert Stolz byl dvanáctým dítětem skladatele a hudebního ředitele Jakoba Stolze a jeho manželky Idy rozené Bondyové, klavíristky a učitelky hudby. Studoval hudbu ve Štýrském Hradci, Berlíně a Vídni. Roku 1896 absolvoval státní zkoušku v oboru hudba. Roku 1897 se stal operním korepetitorem u Městského divadla ve Štýrském Hradci, poté kapelníkem v Mariboru a roku 1902 v Městském divadle v Salcburku. Tam 3. března 1903 debutoval jako skladatel s operetou \"Schön Lorchen\". Po angažmá u německého divadla v Brně byl v letech 1905 až 1917 hudebním ředitelem vídeňského Theater an der Wien. V této funkci mimo jiné poprvé uvedl 30. prosince 1905 Lehárovu \"Veselou vdovu\". V letech 1914 až 1918 konal vojenskou službu, mimo jiné jako kapelník u c. a k. pěšího pluku Hoch- und Deutschmeister č. 4. Po pokusu osamostatnit se s vlastním divadlem (v Annagasse ve vídeňské čtvrti St. Annahof), což se mu přes velké náklady v důsledku úředních překážek nezdařilo, odešel roku 1924 do Berlína. Roku 1925 zde v kabaretu \"Kabarett der Komiker\" měla premiéru jeho opereta \"Märchen im Schnee\". Od roku 1926 žil Robert Stolz opět ve Vídni. Napsal přes 60 operet a početnou filmovou hudbu, písně atd., a je považován za posledního mistra vídeňské operety. Roku 1934 získal na Mezinárodním filmovém festivalu v Benátkách hlavní medaili za nejlepší hudbu k filmu \"Frühjahrsparade\". Mnohé melodie z jeho děl jsou zejména v německy mluvícím prostoru dosud známy a oblíbeny, např. \"Im Prater blüh’n wieder die Bäume\", \"Salome\", \"Auf der Heide blüh’n die letzten Rosen\", \"Vor meinem Vaterhaus steht eine Linde\", \"Die ganze Welt ist himmelblau\", \"Mein Liebeslied muss ein Walzer sein\", \"Adieu, mein kleiner Gardeoffizier\", \"Wien wird schön erst bei Nacht\". Nečetné jsou jeho výpravy do oboru vážné hudby: jednoaktová opera \"Die Rosen der Madonna\" a písňový cyklus \"20 Blumenlieder\" (Op. 500). Po nástupu nacistů k moci roku 1933 propašoval na 21 cestách řadu židů a politicky pronásledovaných z Německa do Rakouska ukrytých v podlaze jeho rozměrné limuzíny. (Roku 1970 získal čestnou medaili města Jeruzaléma.) Roku 1938 po anšlusu Rakouska opustil svou vlast kvůli odporu k nacistickému režimu. Odešel přes Curych so Paříže. Tam jej jeho čtvrtá manželka Lilly opustila i se všemi doklady a cennostmi a Stolze zatkla na ulici policejní hlídka. Protože se nemohl prokázat a nemluvil francouzsky, byl zadržován jako „nepřátelský cizinec“. Po svém propuštění, jež vymohla jeho pozdější manželka Einzi pomocí svých kontaktů a značné sumy peněz, emigroval do New Yorku, kde přečkal válku. Díky své nepřerušené skladatelské činnosti byl Robert Stolz ve Spojených státech během své emigrace nominován roku 1941 na Oscara za píseň \"Waltzing in the Clouds\" v kategorii nejlepší píseň a roku 1944 znovu za hudbu k filmu \"It Happened Tomorrow\" (1944). Dne 28. srpna 1941 – poté, co Stolz odmítl veškeré nabídky na „čestný“ návrat do Německa – byl zbaven občanství Německé říše a veškerý jeho majetek byl zabaven. Roku 1946 se Robert Stolz vrátil do Vídně a pokračoval ve své činnosti skladatele a dirigenta. 1952 začal psát hudbu pro legendární vídeňskou lední revue (Wiener Eisrevue). První z jeho devatenácti „operet na ledě“ byla \"Die ewige Eva\" (narážka na vídeňskou rodačku a mistryni Evropy v krasobruslení] Evu Pawlikovou). Roku 1960 napsal a dirigoval rakouský příspěvek do Eurovision Song Contest, píseň \"Du hast mich so fasziniert\", již zpíval Horst Winter. Jako jeden z posledních významných zástupců vídeňské operety v této době získal řadu veřejných ocenění. Robert Stolz byl pětkrát ženat, nejprve se zpěvačkami Grete Holmovovu a Franzi Resselovou, poté s Josephinou Zernitzovou, se svou čtvrtou ženou Lilli a nakonec s Yvonnou Louisou Ulrichovou, zvanou „Einzi“ (1912–2004), která až do skladatelovy smrti vystupovala i jako jeho manažerka. Ve spolupráci s americkým novinářem Aramem Bakhsianem jr. vznikla autobiografická kniha manželů Stolzových „Servus, Du“ (anglicky „The Barbed Wire Waltz“). Pohřben byl 4. července 1975 za účasti desetitisíců smutečních hostův čestném hrobě města Vídně na hřbitově Wiener Zentralfriedhof, v bezprostřední blízkosti presidentské krypty. Po jeho boku leží jeho poslední manželka „Einzi“, jež zemřela 18. ledna 2004 ve Vídni. Stolzovo jméno nesou četné ulice a náměstí, např. Robert-Stolz-Platz ve vídeňském Vnitřním městě od roku 1978). V Rakousku existuje společnost \"Robert Stolz-Gesellschaft\" a stolzovská sdružení byla založena i ve Velké Británii, Francii, Belgii, Austrálii, Japonsku, Uruguayi a Jižní Africe.", "section_level": 1}, {"title": "Dílo.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Jevištní díla.", "content": "Není-li uvedeno jinak, jedná se o operety.", "section_level": 2}], "src_summary": "Robert Elisabeth Stolz (25. srpna 1880, Štýrský Hradec, Rakousko-Uhersko – 27. června 1975, Berlín) byl rakouský hudební skladatel a dirigent.", "tgt_summary": "Robert Elisabeth Stolz (25 August 188027 June 1975) was an Austrian songwriter and conductor as well as a composer of operettas and film music.", "id": 1613724}
{"src_title": "Tokáta a fuga d moll, BWV 565", "tgt_title": "Toccata and Fugue in D minor, BWV 565", "src_document": [{"title": "Historie.", "content": "Podobně jako u mnoha jiných Bachových varhanních skladeb se ani v tomto případě nedochoval původní rukopis. Předpokládá se, že dílo vzniklo za Bachova působení v Arnstadtu v letech 1703-1707. Nejstarší známý zápis skladby pochází od německého skladatele a varhaníka Johannese Ringka (1717-1778), a z něj přímo či nepřímo vycházejí všechny pozdější kopie. Tiskem vyšla poprvé až v roce 1833 (tedy více než 80 let po Bachově smrti) ve vydavatelství Breitkopf & Härtel jako součást sbírky Bachových varhanních skladeb. Velký podíl na tomto vydání a obecněji na popularizaci Bachova díla měl Felix Mendelssohn; ten také Toccatu předvedl v roce 1840 v Lipsku na varhanním koncertě, který byl velmi dobře přijat kritikou. Skladba si poté získala širokou oblibu a vzniklo mnoho transkripcí pro různé nástroje - mezi nejpopulárnější patří úpravy pro klavír od Carla Tausiga a Ferruccia Busoniho nebo orchestrální verze Leopolda Stokowského.", "section_level": 1}, {"title": "Struktura.", "content": "Skladba je napsaná v tónině d moll a dělí se na tři hlavní části:", "section_level": 1}, {"title": "Zpochybnění Bachova autorství.", "content": "V 60. letech 20. století se začaly objevovat pochybnosti o Bachově autorství a původní podobě skladby. Podle některých odborníků (např. Walter Emery , Peter Williams ) se v ní objevují prvky, které stylisticky neodpovídají Bachově rukopisu nebo předpokládané době vzniku skladby. Z tohoto nesouladu odvozují, že autorem může být někdo jiný a skladba vznikla později, než se dnes předpokládá. Podle jiné teorie je dílo varhanní transkripcí skladby určené původně pro strunný nástroj (housle, pětistrunné cello nebo loutnu). Tyto teze však zůstávají spíše v rovině spekulací, neexistuje pro ně přímý důkaz a obecně je za autora skladby stále považován J. S. Bach. Muzikolog Christoph Wolff vysvětluje netypický styl tím, že se jedná o Bachovo velmi rané dílo, a některé prvky by údajně mohly být pokusem o kompenzaci technických nedostatků konkrétních varhan, na které Bach v té době hrál.", "section_level": 1}, {"title": "V populární kultuře.", "content": "Motivy z Toccaty a fugy v d moll, zejména úvodní pasáž, se často objevují ve filmech, seriálech, počítačových hrách a podobně, a také slouží jako zdroj inspirace pro populární hudbu. Příklady:", "section_level": 1}], "src_summary": "Toccata a fuga d moll (BWV 565) je pravděpodobně nejznámější varhanní skladba všech dob. Skládá se ze tří částí: toccaty, která zde plní funkci předehry, dále čtyřhlasé fugy a krátké závěrečené pasáže. Za jejího autora je považován Johann Sebastian Bach, i když jeho autorství je některými odborníky zpochybňováno.", "tgt_summary": "The Toccata and Fugue in D minor, BWV 565, is a piece of organ music written, according to its oldest extant sources, by Johann Sebastian Bach. The piece opens with a toccata section, followed by a fugue that ends in a coda. It is one of the most famous works in the organ repertoire. Scholars differ as to when it was composed. It could have been as early as 1704 (when the presumed composer was still in his teens), which would be one explanation for the unusual features; alternatively, a date as late as the 1750s has been suggested (Bach died in 1750). To a large extent, the piece conforms to the characteristics deemed typical for the north German organ school of the Baroque era with divergent stylistic influences, such as south German characteristics. Despite a profusion of educated guesswork, there is not much that can be said with certainty about the first century of the composition's existence other than that it survived that period in a manuscript written by Johannes Ringk. The first publication of the piece, in the Bach Revival era, was in 1833, through the efforts of Felix Mendelssohn, who also performed the piece in an acclaimed concert in 1840. Familiarity with the piece was enhanced in the second half of the 19th century by a fairly successful piano version by Carl Tausig, but it was not until the 20th century that its popularity rose above that of other organ compositions by Bach. That popularity further increased, due for example to its inclusion in Walt Disney's \"Fantasia\" (in Stokowski's orchestral transcription), until this composition came to be considered the most famous work in the organ repertoire. ", "id": 1083257}
{"src_title": "Luisa Alžběta Orleánská", "tgt_title": "Louise Élisabeth d'Orléans", "src_document": [{"title": "Biografie.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Původ, mládí.", "content": "Luisa Alžběta se narodila jako pátá ze sedmi dcer vévody Filipa II. Orleánského a Františky Marie Bourbonské. Její matka byla legitimizovanou dcerou francouzského krále Ludvíka XIV. a jeho dlouholeté milenky Madame de Montespan. Jako takové se Luise dostalo jen nevalného vzdělání a vychování – nikomu na něm nezáleželo a nikdo se o ně nestaral, neboť se měla provdat za nějakého nevýznamného německého či italského knížete. Vévodkyně Františka Marie se výchovou svých dětí nezabývala, takže z dívek (Luisa Alžběta měla šest sester) vyrostly naprosto nedisciplinované osoby.", "section_level": 2}, {"title": "Dynastické sňatky.", "content": "Dívčin otec byl od roku 1715 regentem Francie po dobu neplnoletosti krále Ludvíka XV. Roku 1718 vypukla mezi Francií a Španělskem válka, neblahá pro obě země. Roku 1720 tedy španělský král Filip IV. navrhl uzavření míru s tím, že by bylo stvrzeno uzavřením dvojího dynastického sňatku: jeho tříletá dcera Mariana Viktorie se měla provdat za Ludvíka XV. a Filipův syn a následník trůnu se měl oženit s regentovou dcerou. V té době ovšem již všechny regentovy dcery byly provdány, vyjma Mademoiselle de Montpensier, Luisy Alžběty, a její sestry Filipy. Obě se tedy měly provdat za španělské prince. Roku 1721 Luisa Alžběta, ve věku sotva dvanácti let, odjela do Madridu. Dostalo se jí tam neobvykle chladného přijetí, především od královny Alžběty Farnese. 20. ledna roku 1722 se v Lermě uskutečnila její svatba s následníkem trůnu. Její sestra Filipa byla zasnoubena s princem Karlem, sňatek se však neuskutečnil a Filipa se vrátila zpět do Francie, kde ve věku 19 let zemřela. Nakonec sešlo i z plánovaného sňatku Mariany Viktorie s francouzským králem Ludvíkem XV. (sňatková politika francouzského dvora dala přednost méně urozené dceři polského krále, která nicméně přinesla francouzské koruně nárok na Lotrinsko). Sňatkem Luisy Alžběty s Ludvíkem se na jejím postavení v podstatě nic nezměnilo, třebaže přinesla věnem 4 miliony livrů. Dívka byla odstrkovaná, připravená o vše, co se dalo a její nedostatečné vychování jí v jejím postavení nikterak nepomáhalo. Začala se uzavírat do sebe a skutečně špatně chovat – např. chodila neoblečená, pouštěla veřejně větry, povykovala, vybuchla při sebemenším podnětu.", "section_level": 2}, {"title": "Španělská královna.", "content": "10. ledna 1724 král Filip V. podepsal dekret, kterým svému synu Ludvíkovi postoupil trůn. Důvody tohoto aktu jsou nejasné. Je možné, že se hodlal ucházet o francouzský trůn po brzy očekávané smrti Ludvíka XV. Podle Utrechtského míru, kterým skončily války o španělské dědictví, však bylo zakázáno, aby králem Francie a Španělska byla jedna osoba. Jiným důvodem mohlo být to, že Filip V. si byl vědom toho, že není schopen vlády v důsledku své nemoci. Ve skutečnosti však Španělsku Filip vládl dál. Luisa ovšem byla jako královna ještě více terčem silné kritiky pro své extravagantní a nepřístojné chování. Ludvík brzy onemocněl neštovicemi a protože jeho mladičká manželka o něj pečovala, sama se nakazila rovněž. 31. srpna 1724, sedm a půl měsíce po svém nastoupení na trůn, sedmnáctiletý Ludvík zemřel, Luisa Alžběta však svou nákazu přežila. Mladí manželé neměli žádné potomky a Ludvíkův otec se poté znovu ujal vlády.", "section_level": 2}, {"title": "Návrat do Francie.", "content": "Po této tragické události se neoblíbená čtrnáctiletá Luisa Alžběta dostala do totální izolace, která se protahovala, protože Francie se o její návrat nestarala. Nakonec se do Francie vrátila tajně sama. Většinu zbytku svého nedlouhého života pak strávila vzdálena rušného dvora Ludvíka XV. Pobývala v Paříži, v Palais du Luxembourg a zámku Vincennes, který její otec daroval jedné z jejích sester. Jako královně-vdově jí náležely důchody ve výši 600 000 livrů, španělská strana je však odmítla vyplácet, neboť její sňatek s Ludvíkem byl anulován. Luisa Alžběta zemřela v třiatřiceti letech 16. června roku 1742, zapomenutá všemi. Pohřbena byla v Kostele svatého Sulpicia v Paříži.", "section_level": 2}], "src_summary": "Luisa Alžběta Orleánská (11. prosinec 1709 – 16. červen 1742) byla krátce španělská královna jako manželka španělského krále Ludvíka I.", "tgt_summary": "Louise Élisabeth d'Orléans (; 9 December 1709 – 16 June 1742) was Queen of Spain from January to August 1724 as the wife of King Louis I.", "id": 1741199}
{"src_title": "Andrea Cordero Lanza di Montezemolo", "tgt_title": "Andrea Cordero Lanza di Montezemolo", "src_document": [{"title": "Kněz.", "content": "Pocházel z aristokratické rodiny. Během druhé světové války sloužil v armádě. Po roce 1945 dokončil přerušené studium architektury. Po jeho dokončení působil jako vyučující na vysoké škole, souběžně začal studovat teologii na Papežské univerzitě Gregoriana a v Collegio Capranica. Kněžské svěcení přijal 13. března 1954. Pokračoval ve studiích, na Papežské lateránské univerzitě získal doktorát z kanonického práva, studoval rovněž na Papežské diplomatické akademii. V roce 1960 začal působit ve vatikánských diplomatických službách, jeho prvním místem byla práce sekretáře na nunciatuře v Mexiku. V dalších letech působil jako sekretář nunciatury v Japonsku (1964 až 1966) a Keni (1966 až 1968). Od roku 1968 pracoval na státním sekretariátu, byl mj. sekretářem Papežské komise \"Iustitia et Pax\".", "section_level": 1}, {"title": "Biskup.", "content": "V dubnu 1977 ho papež Pavel VI. jmenoval titulárním arcibiskupem a pronunciem v Papui Nové Guineji. Biskupské svěcení přijal 4. června téhož roku. Od listopadu 1980 byl nunciem v několika amerických zemích (Honduras, Nikaragua, Uruguay). Od roku 1990 se jeho působištěm stal Blízký Východ – plnil funkci apoštolského delegáta v Jeruzalémě a Palestině, byl rovněž pronunciem na Kypru, od června 1994 nunciem v Izraeli. Poslední roky své diplomatické služby strávil jako nuncius v Itálii a San Marinu (od roku 1998 do dubna 2001). V květnu 2005 byl jmenován arciknězem baziliky svatého Pavla za hradbami. Podílel se na tvorbě znaku papeže Benedikta XVI. v roce 2003. V roce 2012 vytvořil také znak královéhradeckého biskupa Jana Vokála.", "section_level": 1}, {"title": "Kardinál.", "content": "Při konzistoři 24. března 2006 byl jmenován kardinálem. Vzhledem k věku neměl právo účastnit se konkláve. Jeho jmenování tak mělo především charakter ocenění jeho dosavadní činnosti.", "section_level": 1}], "src_summary": "Andrea kardinál Cordero Lanza di Montezemolo (27. srpna 1925 Turín – 19. listopadu 2017) byl italský římskokatolický kněz, dlouholetý vatikánský diplomat, kardinál.", "tgt_summary": "Andrea Cordero Lanza di Montezemolo (27 August 1925 – 19 November 2017) was an Italian prelate of the Catholic church. He worked in the diplomatic service of the Holy See from 1977 until he retired in 2001. As Archpriest of the Basilica of Saint Paul Outside the Walls from 2005 to 2009 he helped oversee important restoration work. He was made a cardinal by Pope Benedict XVI on 24 March 2006.", "id": 1967814}
{"src_title": "Marie Anna Falcko-Neuburská", "tgt_title": "Maria Anna of Neuburg", "src_document": [{"title": "Dětství.", "content": "Marie Anna se narodila v zámku Benrath jako dvanácté dítě svých rodičů. Její rodina byla velmi početná – pocházela ze 14 dětí. Dětství strávila v Neuburgském zámku spolu se svými sestrami Marií Sofií, Dorotou Sofií a Hedvikou Alžbětou, kde na jejich výchovu a vzdělání dohlížela vychovatelka paní ven Klauová. Blízká rodina ji oslovovala Mariandl. Marii Annu popisovali jako povýšenou, autoritativní a sobeckou. Marie Louisa Orleánská, první manželka španělského krále Karla II., zemřela bezdětná dne 12. února 1689. Jako druhou manželku si Karel vybral Marii Annu. Pravděpodobně k tomu přispěl i fakt, že její starší sestra Eleonora byla manželkou římskoněmeckého císaře a rakouského arcivévody Leopolda I., což by pomohlo posílit vztahy mezi španělskou a rakouskou větví Habsburků.", "section_level": 1}, {"title": "Svatba se španělským králem.", "content": "Svatba Marie Anny a Karla se konala 28. srpna 1689 v Ingolstadtu v Německu a byla to tzv. svatba v zastoupení. Svatby se zúčastnilo několik významných hostů, kromě jiných například švagr Marie Anny, císař Leopold, a její sestra Eleonora. Maria Anna se však vydala do Španělska až několik měsíců po svatbě, na jaře roku 1690. Oficiální svatba se konala 14. května 1690 ve městě San Diego nedaleko Valladolidu. I toto manželství Karla II. však zůstalo bezdětné, čímž se potvrdilo, že král měl zdravotní problémy.", "section_level": 1}, {"title": "Manželství.", "content": "Maria Anna se během období, kdy byla královnou, podílela na intrikách na španělském královském dvoře. Snažila se o to, aby se její synovec Karel VI. Habsburský stal příštím španělským králem. I tato její snaha byla příčinou jejího špatného vztahu se tchyní Marií Annou Habsburskou, která prosazovala na trůn svého pravnuka Josefa Ferdinanda Bavorského. Maria Anna byla obecně na královském dvoře velmi neoblíbená. Důvodem byl mimo jiné i její velmi nákladný způsob života, přičemž mnoho finančních prostředků posílala své rodině. Svým německým příbuzným posílala dokonce i vzácné obrazy ze španělské umělecké sbírky.", "section_level": 1}, {"title": "Vdova.", "content": "Manžel Marie Anny zemřel 1. listopadu 1700 v Madridu a ve své poslední vůli uvedl, že jeho manželka má nárok na každoroční finanční příspěvek. Vyslovil přání, aby jeho nástupce s ní zacházel s respektem. Ale nový král Filip V. přikázal Marie Anne opustit Madrid ještě předtím, než do města sám vstoupí. Vdova po králi neměla jinou možnost než jeho příkaz respektovat a usadila se nedaleko města Toleda, kde žila ve starém a tmavém hradě Alcazar. Během období, kdy zde pobývala, poslala několik dopisů své rodině. Na začátku roku 1701 její starší bratr, kurfiřt Jan Vilém, adresoval císařovně Eleonoře následující dopis:", "section_level": 1}, {"title": "Poslední roky života a smrt.", "content": "Marie Anna však musela v Alcazaru zůstat. V roce 1706 se však změnila její situace, když její synovec Karel VI. Habsburský dobyl se svou armádou Toledo. Marii Annu tato událost velmi potěšila a synovce s armádou přivítala, což byl důvod, proč ji král Filip vykázal o několik let později ze Španělska. Tehdy se Marie Anna usadila v Bayonne ve Francii, kde žila několik následujících desetiletí. V roce 1739, kdy byla už stará a měla podlomené zdraví, se konečně do Španělska vrátila. Zůstala bydlet v paláci Infantado v Guadalajaře, kde nakonec 16. července 1740 zemřela. Pohřbena je v královské hrobce v El Escorialu.", "section_level": 2}], "src_summary": "Marie Anna Falcko-Neuburská (28. října 1667 – 16. července 1740) byla španělská královna jako druhá manželka Karla II. Byla jedním z mnoha dětí Filipa Viléma Falckého a Alžběty Amálie Hesensko-Darmstadtské.", "tgt_summary": "Maria Anna of Neuburg (; 28 October 1667 – 16 July 1740), was Queen of Spain from 1689 to 1700 as the second wife of Charles II, last Habsburg King of Spain. Her marriage was dominated by the political struggle between French and Austrian factions over the Spanish throne, which resulted in the 1701 to 1714 War of the Spanish Succession. When Charles died in 1700, he was succeeded by the French candidate, Philip V and Maria Anna was exiled. She lived largely forgotten until her death in 1740.", "id": 2211214}
{"src_title": "Benedikt X.", "tgt_title": "Antipope Benedict X", "src_document": [{"title": "Vzdoropapež.", "content": "Je považován za tzv. vzdoropapeže, tzn. za osobu, která se veřejně dožaduje svého nároku na papežství, ale není uznána vedením katolické církve. Vzdoropapeži byli často podporovaní například biskupy, ale jejich zvolení nebylo z pohledu majoritní církve legitimní. Za prvního vzdoropapeže je považován Hippolyt. Nejvíce zaznamenaných vzdoropapežů je v 11.–15 století, kde toto období ukončil papež Martin V. (zvolen r. 1417).", "section_level": 1}, {"title": "Volby.", "content": "Benedikt měl problémy se svým úřadem hned od počátku, neboť někteří kardinálové tvrdili, že si hlasy při volbě koupil (koupil mu je hrabě z Toskánska); výsledek volby tudíž podle nich nebyl platný (tito kardinálové museli uprchnout do Říma). Papež Štěpán IX. (1057–1058) poslal Hildebranda (jako papež později přijal jméno Řehoř VII.) na dvůr císařovny Agnes (matka Jindřicha IV.), kde zpochybňovali volbu Štěpána IX. Poté se vrátil do Říma, kde se dozvěděl o problémech s volbou Benedikta X., rozhodl se zastat kardinálů. Tímto získal podporu vévody z Lorraine – Toskánska, císařovny Agnes a biskupa z Florencie. V prosinci 1058 se na Sieně setkal s kardinály, kteří stáli proti zvolení Benedikta X. papežem a po vzájemné domluvě rozhodli zvolit papežem Hildebrandova kandidáta, který přijal jméno Mikuláš II. Papežem byl v letech 1059–1061.", "section_level": 1}, {"title": "Válka s Mikulášem II..", "content": "Zastánci papeže Mikuláše II. získávali kontrolu nad Římem (kde byl Benedikt sesazen) a vyhnali Benedikta X. do hradu Gerard Galeria. Když konečně Mikuláš II. přijel do Říma, začal vést válku proti Benediktu X. Na pomoc mu přispěchali jeho stoupenci. V této době nebyl Mikuláš nijak úspěšný, ale při druhé válce (před kterou dobyl například Toskánsko) donutil Benedikta X. vzdát se (i svého papežství). Benedikt pak odešel na svůj rodinný statek. To se nelíbilo Hildebrandovi (pozdějšímu Řehoři VII.), který Benedikta v roce 1060 zajal a uvěznil ho v hospici sv. Agnes. Zde Benedikt X. mezi lety 1073–1080 zemřel.", "section_level": 1}, {"title": "Důsledek války.", "content": "Důsledkem války mezi Mikulášem II. a Benediktem X. bylo přijetí nových právních předpisů, které pojednávaly pravidla papežské volby. Tyto předpisy přijal Mikuláš II. v Lateránském paláci v roce 1059.", "section_level": 1}], "src_summary": "Benedikt X. (zemřel někdy v letech 1073–1080), vlastním jménem John Mincius. Byl kardinálem v italském Velletri. Do svého úřadu byl zvolen v roce 1058 (tyto volby uspořádal hrabě z Toskánska).", "tgt_summary": "Benedict X (died 1073/1080) was born Giovanni, a son of Guido (the youngest son of Alberic III, Count of Tusculum), a brother of the notorious Pope Benedict IX (deposed in 1048), a member of the dominant political dynasty in the region at that time. He reportedly later was given the nickname of \"Mincius\" (thin) due to his ignorance.", "id": 1863496}
{"src_title": "Plán Peking", "tgt_title": "Peking Plan", "src_document": [{"title": "Vznik plánu.", "content": "Rostoucí napětí v Evropě způsobené mocenským vzestupem nacistického Německa vedlo vedení polského námořnictva k přípravám strategie pro případ napadení země Německem. Dělo se tak s vědomím, že v uzavřeném prostoru Baltského moře by malé (byť nesporně moderní) polské námořnictvo jen obtížně čelilo značné převaze Kriegsmarine a Luftwaffe. V této situaci se dalo očekávat, že polské lodě budou buď zničeny, nebo uprchnou a budou internovány v některé neutrální zemi (viz například osud v Estonsku internované ponorky \"Orzeł\"). V května 1939 proto viceadmirál Jerzy Świrski navrhl polskému nejvyššímu veliteli maršálku Edwardu Śmigły-Rydzovi plán na přesunutí oddílu torpédoborců (celkem čtyři jednotky – nejcennější lodě námořnictva) do Velké Británie. Měly tak uniknout jisté zkáze a dále se podílet na válečných operacích. Polské velení v té době předpokládalo, že armáda ustoupí na jihovýchod, kde se bude moci delší dobu bránit díky spojeneckému zásobovaní přes Středozemní a Černé moře. S plánem souhlasila i britská strana. Polské velení pouze rozhodlo, že evakuovány budou pouze torpédoborce \"Błyskawica\", \"Grom\" a \"Burza\", zatímco \"Wicher\" zůstane v zemi a zapojí se do případné obrany. Dne 25. srpna 1939 byla podepsána britsko-polská obranná smlouva o vzájemné pomoci a hned druhý den byly velitelům rozeslány instrukce ohledně plánu Peking (druhá varianta Plán Nanking se lišila časovým limitem k provedení operace).", "section_level": 1}, {"title": "Provedení operace.", "content": "V poledne 30. srpna 1939 vydal maršálek Rydz-Śmigły signál Peking. Operace tedy měla být zahájena okamžitě. Torpédoborce \"Błyskawica\", \"Grom\" a \"Burza\" gdyňský přístav opustily již ve 14:15. Velel jim komandor porucznik Roman Stankiewicz. Stalo se tak v den polské mobilizace a dva dny před německou invazí do Polska. Německé pozornosti lodě neunikly dlouho. Už v 16:40 je zpozorovala ponorka \"U 31\". Po dvacáté hodině celý svaz krátce pozorovaly německé torpédoborce \"Friedrich Ihn\", \"Erich Steinbrinck\" a \"Friedrich Eckoldt\". Polští námořníci si tehdy jejich přítomnosti vůbec nevšimli. V noci z 30. na 31. srpna eskadru v úžině Öresund krátce sledoval německý svaz tvořený lehkým křižníkem \"Königsberg\", torpédoborcem \"Bruno Heinemann\" a dvěma torpédovkami. Každá strana věděla o přítomnosti té druhé, stále ale panoval mírový stav. Dne 31. srpna je sledovaly německé hydroplány, kterým se velitel Stankiewicz ztratil změnou směru plavby směrem k Norsku. Dopoledne 1. září se posádky dověděly o vypuknutí války. Celý svaz se pak ve 12:58 setkal s plavidly britského královského námořnictva a v půl šesté připlul do Edinburghu.", "section_level": 1}], "src_summary": "Operace Peking (či též plán Peking) byla operace polského námořnictva z doby těsně před vypuknutím druhé světové války. Jejím cílem bylo evakuovat nejcennější jednotky námořnictva do Velké Británie, aby se tam zapojily do očekávané války s Německem. Operace Peking byla provedena ve dnech 30. srpna až 1. září 1939. Torpédoborce \"Błyskawica\", \"Grom\" a \"Burza\" v té době bezpečně dopluly z Gdyně do Edinburghu. Nebyly tak zničeny, jako většina polského námořnictva a dále na straně Spojenců bojovaly ve druhé světové válce.", "tgt_summary": "The Peking Plan (or Operation Peking) was an operation in which three destroyers of the Polish Navy, the \"Burza\" (\"Storm\"), \"Błyskawica\" (\"Lightning\"), and \"Grom\" (\"Thunder\"), were evacuated to the United Kingdom in late August and early September 1939. They were ordered to travel to British ports and assist the British Royal Navy in the event of a war with Nazi Germany. The plan was successful and allowed the ships to avoid certain destruction or capture in the German invasion.", "id": 619591}
{"src_title": "Ondřej Bobola", "tgt_title": "Andrew Bobola", "src_document": [{"title": "Životopis.", "content": "Původ svatého Ondřeje Boboly nebyl znám až do poloviny 20. století. Dnes je známo, že pocházel z českého rytířského rodu usazeného v Sandoměřském vojvodství v Malopolsku. Narodil se pravděpodobně v roce 1591 ve vesnici Strachocina. Jako člen nižší šlechtické rodiny a syn zbožného otce studoval teologii a filosofii. V roce 1611, ve svých 19 letech, vstoupil v litevském Vilniusu do jezuitského řádu. Byl vysvěcen na kněze, působil jako kazatel a zpovědník v tamním chrámu sv. Kazimíra. Byl vedoucím tzv. Mariánské družiny v letech 1622–1634, tj. náboženského seskupení studentů nebo venkovských obyvatel při jezuitské koleji. Roku 1633 byl jmenován představeným řádového domu v Bobrujsku v minském kraji. Zde se zasloužil péčí o nemocné morem, když v tomto období epidemie vypukla jako následek bídy tzv. smolenské války. V tomto konfliktu se Rusko snažilo získat zpět území od Republiky obou národů, bylo však poraženo. Ondřej Bobola poté působil jako misionář v okolí Pinska, snažil se zde o navrácení katolické víry do mnohých vesnic. Za to byl nenáviděn hlavně představiteli pravoslavné církve, vysloužil si přezdívku „dušechvat“ nebo „svůdce duší“. Také dnes je v pravoslaví jeho kult vnímán spíše negativně. Později spojené oddíly kozáků a Tatarů využily oslabení Polska pod náporem švédské invaze v letech 1655–1657 a pořádaly nájezdy do pohraničních oblastí. Roku 1656 bylo podepsáno příměří Polska se Švédskem a Ruskem, hordy kozáků vedené Bohdanem Chmelnickým se vracely přes běloruské Polesí za Dněpr. Cestou plenili vesnice. A když se dozvěděli o horlivém jezuitovi na misii, rozhodli se ho najít. Ondřej Bobola se to dozvěděl 16. května 1657 ve vsi Paradylno, když zde sloužil mši. Pokusil se uprchnout, ale byl dostižen a zajat kozáky. Nejprve ho zbičovali a poté odvlekli ke svému setníkovi do vesnice Janov (později město Ivanava). Zde ho dále mučili, přišel o jedno oko a několik zubů. Pálili ho pochodněmi a odřízli mu kůži z hlavy a prstů (zhanobení kněžského svěcení), vytrhli mu jazyk, uřezali nos a uši. Nakonec ho hodili na smetiště, kde mu velitel kozáků zasadil smrtelnou ránu do hlavy.", "section_level": 1}, {"title": "Kult.", "content": "Symbolem jednoty západní a východní církve se stal až po smrti. Obyvateli Ivanavy byl řádně pohřben, rakev s ostatky byla vydána jezuitům v Pinohu. V roce 1808 byly shledány jeho ostatky neporušené a byly přeneseny do Polocka, tehdejšího sídla generála jezuitů Bílé Rusi, kde je uložili do skleněné rakve. V roce 1853 jej blahořečil Pius IX. (zpoždění kvůli dočasnému zrušení řádu 1773). Roku 1922 jeho tělo zabavili vojáci Rudé armády pro přírodovědecké muzeum v Moskvě. V roce 1924 bylo vyžádáno zpět papežem Piem XI. prostřednictvím dvou členů papežské komise. Tělo Ondřeje Boboly bylo pohřbeno v římském kostele Il Gesu u oltáře sv. Františka Xaverského. Kanonizace se konala v Římě 17. dubna 1938 během pontifikátu Pia XI. Poté byly svaté ostatky slavnostně přivezeny do Polska a pohřbeny ve Varšavě v jemu zasvěceném kostele pod hlavním oltářem. Od roku 1988 se ostatky nachází v nově zbudované svatyni ve Varšavě. Od 16. května 2002 je svatým patronem Polska a také patronem varšavské arcidiecéze. V českém církevním kalendáři je mu zasvěcen 21. květen, v jiných zemích je to 16. květen – výročí jeho umučení. V Polsku, Litvě, ale i jinde ve světě jsou mu zasvěceny desítky kostelů. Existuje polské sesterské společenství Misijní sestry svatého Ondřeje Boboly. Bývá zobrazován jako jezuita v černém kněžském šatu, obvykle s poutnickou holí v ruce a křížem za pasem. Méně častá jsou zobrazení s motivy umučení.", "section_level": 1}], "src_summary": "Ondřej Bobola (pol.: Andrzej Bobola, 1591, Strachocina, Polsko – 16. května 1657, Ivanava, dnes Bělorusko) byl polský jezuitský kněz, misionář a mučedník. Dnes je jedním z patronů Polska a Litvy.", "tgt_summary": "Andrew Bobola, S.J. (, 1591 – 16 May 1657) was a Polish missionary and martyr of the Society of Jesus, known as the Apostle of Lithuania and the \"hunter of souls\". He was tortured to death during the Khmelnytsky Uprising. He was canonized in 1938 by Pope Pius XI.", "id": 2307404}
{"src_title": "Apopi", "tgt_title": "Apepi (pharaoh)", "src_document": [{"title": "Trůnní jména.", "content": "Během své vlády používal Apopi postupně tři různá trůnní jména - Nebchepešre, Aachenenre a Aauserre. Někteří egyptologové se domnívají, že se jednalo o dva různé faraony, kteří se jmenovali Aauserre Apopi a Aachenenre Apopi. Většina odborníků však zastává názor, že Apopiho nástupcem se stal Chamudi a že král se jménem Apopi byl pouze jeden. První trůnní jméno Nebchepešre („Re je pánem síly“) používal král po dobu první poloviny své vlády. Poté hyksóský vládce přijal nové jméno Aachenenre („Reova síla je velká“). Přibližně v posledním desetiletí své vlády používal Apopi jméno Aauserre, které má v překladu stejný význam jako jeho předchozí trůnní jméno Aachenenre. Jeho Horovo jméno Šetep-tawy bylo objeveno pouze na dvou objektech (pokaždé s trůnním jménem Aachenenre). Prvním z nich byl obětní stůl a v druhém případě se jednalo o kameny nalezené v Bubastisu.", "section_level": 1}, {"title": "Vláda.", "content": "Apopi si ve většině případů své monumenty nestavěl, ale přivlastňoval. Příkladem jsou dvě sfingy faraona 12. dynastie Amenemheta II., na kterých nechal původní jména nahradit svými. Po smrti svého předchůdce Chaiana se pravděpodobně zmocnil trůnu severního Egypta, přestože Chaian ustanovil za svého nástupce svého syna Iannase. Apopiho nástupcem se stal Chamudi, poslední hyksóský vládce, jehož ve válce porazil thébský král Ahmose I., který následně vyhnal Hyksósy z Dolního Egypta a znovu sjednotil celou zemi. Mezi egyptology neexistuje jednotný názor na to, zda Apopi vládl i Hornímu Egyptu. Důvodem pro tyto spekulace je několik nalezených předmětů, které nesou královo jméno a pravděpodobně pocházejí z Théb a Horního Egypta. Mezi těmito předměty je dýka s Apopiho jménem, sekera neznámého původu, na které je král označován jako „milovaný Sobekem, pánem Sumenu“ (Sumenu se nachází 24 km jižně od Théb). V jedné thébské hrobce byly rovněž nalezeny fragmenty kamenné vázy. U těchto předmětů však lze říci, že se do Horního Egypta dostaly v rámci obchodu. Více problematické je to s blokem kamene, který byl nalezen v Gebeleinu a nesl královo jméno. Tento blok může být brán jako důkaz, že Hyksósové v Horním Egyptě skutečně monumenty stavěli. Nicméně kámen není velký a mnoho odborníků se domnívá, že mohl být do Gebeleinu dopraven po vyplenění hyksóského hlavního města Avaridy. Podle nich se tedy nejedná o žádný důkaz, který by dokládal hyksóskou vládu v Horním Egyptě.", "section_level": 1}, {"title": "Rodina.", "content": "O jeho rodině toho není příliš známo. Ví se, že měl dvě sestry – Tani a Ziwat. Zmínka o Tani byla objevena na dveřích svatyně v Avaridě a na podstavci obětního stolu. Jméno druhé sestry bylo objeveno na misce nalezené ve Španělsku. Apopi měl pravděpodobně stejnojmenného syna, jehož jméno bylo nalezeno na pečeti. Dále měl dceru jménem Herit, jejíž váza byla objevena v Údolí králů, v hrobce, která mohla patřit Amenhotepovi I., vládci z 18. dynastie. Tento nález může naznačovat, že se za tohoto krále vdala, přesto je však pravděpodobnější varianta, že se jednalo pouze o předmět dovezený jako kořist z vypleněné Avaridy.", "section_level": 1}], "src_summary": "Apopi byl hyksóským faraonem 15. dynastie, který vládl ve starověkém Egyptě v období Druhé přechodné doby. Apopi vládl pouze v Dolním Egyptě, který byl ovládán cizím národem – Hyksósy. Podle Turínského královského papyru vládl severnímu Egyptu po dobu čtyřiceti let. Období jeho vlády je datováno do první poloviny 16. století před naším letopočtem. Apopi pravděpodobně zemřel kolem roku 1550 př. n. l., přibližně ve stejnou dobu jako thébský vládce Kamose.", "tgt_summary": "Apepi (also Ipepi; Egyptian language ') or Apophis (; regnal names Neb-khepesh-Re, A-qenen-Re and A-user-Re\"') was a ruler of Lower Egypt during the fifteenth dynasty and the end of the Second Intermediate Period that was dominated by this foreign dynasty of rulers called the Hyksos. According to the Turin Canon of Kings, he ruled over the northern portion of Egypt for forty years. He ruled during the early half of the 16th century BC and outlived his southern rival, Kamose, but not Ahmose I. Although his reign only entailed northern Egypt, Apepi was dominant over most of Egypt during the early portion of his reign, and traded peacefully with the native Theban Seventeenth dynasty to the south. While he might have exerted suzerainty over Upper Egypt during the beginning of his reign, the seventeenth dynasty eventually assumed control over this region, and the Hyksos were driven out of Egypt no more than fifteen years after his death. Kamose, the last king of the Theban 17th Dynasty, refers to Apepi as a \"Chieftain of Retjenu\" in a stela that implies a Canaanite background for this Hyksos king.", "id": 1297473}
{"src_title": "Flooding", "tgt_title": "IRC flood", "src_document": [{"title": "IRC.", "content": "Flooding nebo scrolling v IRC síti je způsob odpojení uživatelů od IRC serveru (Denial of Service – odmítnutí služby), vyčerpávání vlnového rozsahu, čímž dochazí k lagům. Taky označuje otravné uživatele. Floody mohou být vytvořené pomocí skriptů (napsaných pro konkrétní klient) nebo pomocí externích programů. Existuje možnost \"vyfloodit\" klienta ze sítě odesláním dat rychleji, než klient to spotřebuje, ale jenom když připojení uživatele je již od začátku slabé/lagging anebo má útočník velký počet připojení k IRC síti. Obecné flooding techniky jsou založené na tom, že největší číslo zpráv muže být odesláno v určitém intervalu, specifikovaném IRC serverem. Jelikož tato hodnota je překročená, zprávy jsou uchovávané ve vyrovnávací paměti (ang. buffer) se zpožděním. Když je buffer plný, klient bude odpojen se zprávou \"Excess Flood\". Posíláním zpráv, požadujících automatickou odezvu, některé IRC klienty mohou taky být donucené k \"samo-odpojení\".", "section_level": 1}, {"title": "Typy Floodu.", "content": "Crapflood (od ang. \"blbý\") CTCP flood (\"od klienta ke klientovi\") DCC flood (\"přímý vztah od klienta ke klientovi\") ICMP flood Message flood Notice flood Invite flood Nick flood Connect flood", "section_level": 1}, {"title": "Klony.", "content": "Útočníci obvykle nepoužívají vlastní přezdívky, jelikož mohou dostat ban od administrátora ('IRCop,' 'ServerOP', 'SOP') nebo operátora ('ChanOP', 'OP'), nebo kvůli tomu, že flooding od jediného uživatele není efektivní. Klony jsou skripty nebo klienty ovládané programem s cílem útoku na běžné uživatele. Čím víc klonů má flooder, tím větší je jeho šance na úspěch. Nicméně IRC síť omezuje počet připojení z jedné IP adresy. Obecně se dá zvětšit počet klonů pomocí proxy serveru. Například SOCKS defaultně podporuje IRC spojení. Aby zabránily floodingu přes proxy, některé IRC servery umějí ověřovat proxy porty klienta na začátku spojení.", "section_level": 1}, {"title": "Ochrana proti floodu v mIRC.", "content": "Skoro každý IRC klient nabízí nějaký druh ochrany proti floodu. V mIRC – Windows podpoře pro IRC – uživatel může nastavit některé hodnoty, například omezení příjmu dat, v menu opci. Jiný způsob je psaní mIRC skriptů. Firewally nejsou odolné proti floodingu.", "section_level": 1}], "src_summary": "Flooding, flood nebo scrolling (od anglického \"flood\" — \"záplava, povodeň\") — zprávy v online fórech a diskuzních místnostech, zabírající velké množství místa. Obvykle zprávy nenesou žádnou užitečnou informaci. Technický flooding představuje útok hackerů s hodně vysokým počtem dotazů, což vede k odmítnutí služby. Osoba, která se zabývá floodem, je v internetovém slangu flooder – \"mluvka\". Flooding vzniká jak kvůli nadměrnému množství volného času, tak i za účelem trollování – například z úmyslu někoho otrávit. Netiketa odsuzuje flooding a flame, protože komplikují komunikaci, vzájemnou pomoc a výměnu informací. Na většině fór, IRC apod. flooder dostává ban na dobu, určenou pravidly. Za flooding se často mylně považují flame, irelevantní (off-topic) příspěvky nebo jiné zprávy, nemající význam.", "tgt_summary": "Flooding or scrolling on an IRC network is a method of disconnecting users from an IRC server (a form of Denial of Service), exhausting bandwidth which causes network latency ('lag'), or just disrupting users. Floods can either be done by scripts (written for a given client) or by external programs.", "id": 15079}
{"src_title": "Galina Višněvskaja", "tgt_title": "Galina Vishnevskaya", "src_document": [{"title": "Životopis.", "content": "Narodila se v Leningradě. Profesionálně debutovala v operetě v roce 1944. Po ročním studiu u Věry Garinové vyhrála v roce 1952 soutěž pořádanou Velkým divadlem v Moskvě (s Rachmaninovovou písní \"Nesmutni\" (') a Verdiho árií ' z opery \"Aida\"). O rok později se stala členkou souboru Velkého divadla. 9. května 1960 poprvé vystoupila v Národním divadle v Sarajevu jako Aida. V následujícím roce debutovala opět jako Aida v Metropolitní opeře v New Yorku, další rok pak poprvé zpívala v Královské opeře v Londýně znovu v této roli. Vedle Birgit Nilssonové a Franka Corelliho vystoupila poprvé na scéně milánské La Scaly jako Liu v Pucciniho \"Turandot\". Vynikla v ruských operních rolích (zejména jako Taťána v \"Evženu Oněginovi\" a Líza v \"Pikové dámě\"), zpívala ale také již zmíněnou Aidu, Violettu v \"Traviatě\", Tosku, Čo-čo san v Madam Butterfly, Leonoru ve Fideliovi nebo Cherubína ve \"Figarově svatbě. Účinkovala při světových premiérách některých děl Dmitrije Šostakoviče a Benjamina Brittena, který speciálně pro ni napsal sopránový part \"Válečného rekviem\" z roku 1962. V roce 1955 se v Praze při festivalu Pražské jaro seznámila s violoncellistou Mstislavem Rostropovičem, za kterého se ještě téhož roku vdala a do konce jeho života v roce 2007 zůstali spolu. Pravidelně ji doprovázel na klavír nebo jako dirigent. Společně se přátelili s Dmitrijem Šostakovičem, z jejich spolupráce pochází výjimečná nahrávka \"Lady Macbeth Mcenského újezdu\" pro společnost EMI. Rodinným přítelem byl také spisovatel Alexandr Solženicyn, který podle Roberta Conquesta na jejich chatě napsal po roce 1968 většinu svého románu \"Souostroví Gulag\". V roce 1974 pár požádal sovětskou vládu o svolení opustit zemi. Usadili se střídavě v Americe a Paříži. V roce 1982 zpívala naposledy v Paříži Taťánu a opustila pěveckou dráhu. V roce 1987 režírovala inscenaci \"Carské nevěsty\" Rimského-Korsakova. V roce 1984 vyšly její paměti s titulem \"Galina: A Russian Story\" (Galina: Ruský příběh). V 90. letech se vrátila do Ruska, kde založila v roce 2002 operní školu a divadlo – Operní centrum Galiny Višněvské. V roce 2007 ztvárnila ve filmu \"Alexandra\" roli ženy, která navštívila Čečensko v době války, aby se setkala se svým vnukem.", "section_level": 1}, {"title": "Nahrávky.", "content": "Její umění je zachyceno na mnoha nahrávkách, jako byly zejména Čajkovského \"Evžen Oněgin\" (1956 a 1970), Brittenovo \"Válečné rekviem\" (s Peterem Pearsem and Dietrichem Fischerem-Dieskauem, dirigováno skladatelem, 1963), Musorgského \"Boris Godunov\" (1970 a 1987), Pucciniho \"Tosce\" (1976), Čajkovského \"Piková dáma\" (1976), Šostakovičova \"Lady Macbeth Mcenského újezdu\" (1978), Čajkovského \"Iolanta\" (s Nicolaiem Geddou, 1984) nebo Prokofjevova \"Vojně a míru\" (1986). Nahrála také písňové cykly \"Písně a tance smrti\" Musorgského (1961 a 1976) a \"The Poet's Echo\" (1968) Brittena.", "section_level": 1}, {"title": "Ocenění.", "content": "Šlo o držitelku mnoha ocenění, např.:", "section_level": 1}], "src_summary": "Galina Pavlovna Višněvskaja, česky též Višněvská (, 25. října 1926, Leningrad, Sovětský svaz – 11. prosince 2012 Moskva), byla ruská operní pěvkyně, sopranistka.", "tgt_summary": "Galina Pavlovna Vishnevskaya (née Ivanova, ; 25 October 192611 December 2012) was a Russian soprano opera singer and recitalist who was named a People's Artist of the USSR in 1966. She was the wife of cellist Mstislav Rostropovich, and mother to their two daughters, Olga and Elena Rostropovich.", "id": 2224293}
{"src_title": "Infanrix Hexa", "tgt_title": "Hexavalent vaccine", "src_document": [{"title": "Složení.", "content": "Vakcína obsahuje následující složky: Jako adjuvans je použit hydroxid hlinitý a fosforečnan hlinitý, v jedné dávce je 0,532 mg hliníku.", "section_level": 1}, {"title": "Aplikace.", "content": "Je distribuována v podobě naplněné injekce a aplikována do svalu kojenců nejčastěji ve třech dávkách a jedné dodatečné. Vyhláška č. 537/2006 Sb ministerstva zdravotnictví České republiky po novelizaci vyhláškou č. 229/2010 uvádí první dávku hexavakcíny proti řečeným nemocem nejdříve po ukončení devátého týdne, další dvě s odstupy nejméně po měsíci a čtvrtá nejméně šest měsíců po třetí, ovšem do věku osmnácti měsíců. V České republice je standardní očkování v třetím, čtvrtém a pátém měsíci, nicméně předseda České vakcinologické společnosti Roman Prymula uvádí, že očkovací plány se v různých státech liší a prodloužení intervalů o měsíc není problém. V některých státech se navíc uplatňuje očkování dvěma dávkami a jednou dodatečnou: V Skandinávii se ty první dvě dávají v 3. a 5. měsíci, přičemž účinnost je srovnatelná s původním schématem, kdy se dávaly tři dávky v 2., 4. a 6. měsíci. To souvisí s tím, že dávka podávaná v druhém měsíci má s ohledem na nedostatečně rozvinutou imunitu dítěte sníženou účinnost. V rámci České republiky byla v roce 2012 distribuována balení po deseti dávkách v počtu:", "section_level": 1}, {"title": "Kontraindikace.", "content": "Výrobcem udávané kontraindikace jsou hypersenzitivita na některou ze složek vakcíny, encefalopatie neznámé etiologie do sedmi dnů po očkování proti černému kašli v anamnéze a vážné akutní horečnaté onemocnění. Slabá infekce není považována za kontraindikaci.", "section_level": 1}, {"title": "Asociace očkování s roztroušenou sklerózou.", "content": "Na možnou asociaci mezi očkování proti hepatitidou B a vznikem roztroušené sklerózy poukázaly některé studie, např. studie M. A. Hernána a kol. z roku 2004. Studie, kterou v roce 2014 publikovali A. Langer-Gould a kolektiv, tvrdí, že se skutečně zvýší četnost krátce po očkování proti hepatitidě B, ale že z dlouhodobého hlediska se četnost onemocnění mezi očkovanými a neočkovanými prakticky neliší. To podle autorů naznačuje, že očkování může poněkud urychlit přechod již existujícího onemocnění od latentní fáze ke klinické manifestaci, ale že očkování onemocnění nezpůsobuje ani nezvyšuje riziko jeho vzniku u zdravého člověka. Studií byla publikována celá řada, proto bylo provedeno několik metaanalýz a systematických přehledů analyzující a sumarizující všechny dosud publikované studie. Práce F. DeStefana a kol. z roku 2002 uzavírá, že publikované epidemiologické studie prokazují, že vakcinace proti hepatitidě B nezvyšuje riziko vzniku roztroušené sklerózy ani riziko ataky roztroušené sklerózy u nemocných. V. Martínez-Sernández a A. Figueiras publikovali v roce 2013 metaanalýzu, ve konstatují metodologickou limitaci řady publikovaných studií. Téměř všechny studie splňující inkluzní kritéria jejich metaanalýzy prokazovaly, že mezi očkování a roztroušenou sklerózou není asociace. Dosud publikovaná data podle autorů nepodporují tvrzení o tom, že by očkování proti hepatitidě B představovalo riziko, pro které by bylo nutné revidovat očkovací schéma, ačkoliv by bylo žádoucí zlepšit kvalitu observačních studií, protože doposud publikované studie nepředstavují dostatečně robustní data pro jednoznačný závěr o bezpečnosti očkování proti hepatitidě B u zdravých subjektů i u nemocných s roztroušenou sklerózou. Asociaci autoimunitních onemocnění centrální nervové soustavy s očkováním proti hepatitidě B ve Francii v letech 1994–2003 analyzovali Y. Mikaeloff a kol. V roce 2009 publikovali práci, ve které došli k závěru, že očkování proti hepatitidě v dětství obecně nezvyšuje riziko zánětlivých demyelinizačních onemocnění centrální nervové soustavy vč. roztroušené sklerózy. Vývoj ve Francii analyzoval i pediatr D. Le Houézec. Ten dospěl k naprosto odlišnému závěru, totiž že mezi očkováním proti hepatitidě B a výskytem roztroušené sklerózy je silná korelace. Tuto práci podrobili ostré kritice epidemiologové A. Spira a kol. tím, že poukázali na zcela zásadní metodologická pochybení při analýze dat, která podle nich vedou k naprostému znehodnocení výsledku. Global Advisory Committee on Vaccine Safety, orgán WHO, zaujala v roce 2002 a 2008 stanovisko, že mezi očkováním proti hepatitidě B a roztroušenou sklerózou není asociace.", "section_level": 2}, {"title": "Stažení šarže v roce 2012.", "content": "V říjnu 2012 byla jedna šarže vakcíny preventivně stažena z trhů, protože bylo zjištěno, že byla připravována v mikrobiologicky kontaminovaném prostředí. Následně byly nezávisle testovány i vakcíny ze stahované šarže a podle testů kontaminovány nebyly.", "section_level": 2}, {"title": "Alternativní vakcíny.", "content": "Alternativní vakcínou k Hexavakcíně je Hexacima od společnosti Sanofi Pasteur, uvedená na trh 1. 3. 2014.", "section_level": 1}], "src_summary": "Infanrix Hexa je kombinovaná vakcína vyráběná společností GlaxoSmithKline. Jedná se o takzvanou \"hexavakcínu\", tedy očkování proti šesti chorobám zároveň, konkrétně proti záškrtu, tetanu, černému kašli, dětské obrně, hepatitidě B a bakterii Haemophilus influenzae b. V Evropské unii byla registrována v roce 2000. V České republice patří mezi povinné vakcíny.", "tgt_summary": "A hexavalent vaccine, or 6-in-1 vaccine, is a combination vaccine with six individual vaccines conjugated into one, intended to protect people from multiple diseases. The principal example is a pediatric vaccine, used in more than 90 countries around the world including in Europe, Canada, Australia, and New Zealand that protects against diphtheria, tetanus, pertussis, poliomyelitis, haemophilus B, and hepatitis B.", "id": 2109562}
{"src_title": "Giuseppe Tomasi di Lampedusa", "tgt_title": "Giuseppe Tomasi di Lampedusa", "src_document": [{"title": "Biografie.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Dětství.", "content": "Giuseppe Maria Fabrizio Salvatore Stefano Vittorio Tomasi se narodil 23. prosince 1896 v Palermu. Jeho rodiče byli Giulio Maria Tomasi, kníže di Lampedusa, vévoda di Palma, baron di Montechiaro a baron di Torretta, a jeho choť Beatrice Mastrogiovanni Tasca di Cutò. Po smrti své starší sestry na záškrt se Giuseppe stal jedináčkem. Byl si velmi blízký se svou matkou, silnou osobností, která ho velmi ovlivňovala, na rozdíl od otce, jenž byl spíše chladný a odtažitý. Základního vzdělání se mu dostalo v rodinném paláci v Palermu, kde byl vyučován domácím učitelem pod dohledem matky. Často pobýval u babičky z matčiny strany na panství \"Santa Margherita Bélice\". Knížecí rodina vlastnila také vilu v městě Bagheria, palác v obci Torretta a statek v Reitano. V roce 1911 začal Giuseppe studovat na klasickém lyceu v Římě a maturitu složil později v Palermu na \"Liceo Garibaldi\". Ovládl psanou latinu a řečtinu, hovořil plynně německy, francouzsky a také, což bylo pro Itala té doby výjimečné, anglicky. V pozdějším věku zvládl také španělštinu a ruštinu.", "section_level": 2}, {"title": "Válečná zkušenost.", "content": "Roku 1915 se usadil v Římě, kde započal studium na právnické fakultě. Ještě téhož roku však dobrovolně narukoval do italské armády, bojující na straně Dohody. Sloužil zde jako důstojník dělostřelectva. Při bitvě u Capporetta byl zajat a skončil v zajateckém táboře v Uhrách. Podařilo se mu však uprchnout a vrátit se pěšky do Itálie. Je zajímavé, že tato zkušenost se v jeho pozdější literární tvorbě nijak neprojevila. Po skončení války byl roku 1920 vyřazen z armády v hodnosti poručíka a vrátil se do Palerma.", "section_level": 2}, {"title": "Cesty a vztah k fašistickému režimu.", "content": "Po nervovém zhroucení se vzdal svých plánů na diplomatickou kariéru. Dalších několik let strávil na cestách po Evropě buď sám nebo jako doprovod své matky. Oblíbil si především Anglii; jak zemi, tak i její kulturu a literaturu. Tomasi měl odmítavý názor na italský fašistický režim. Protože však veřejně nevystupoval a často byl mimo zemi, nebyl pro své postoje pronásledován.", "section_level": 2}, {"title": "Manželství.", "content": "Roku 1925 navštívil Giuseppe Tomasi v Londýně svého strýce Petera Tomasi di Lampedusa, italského velvyslance ve Velké Británii. Zde se seznámil s jeho nevlastní dcerou, o dva roky starší lotyšskou baronkou Alexandrou Wolff von Stomersee, přezdívanou \"Licy\", studentkou psychologie a budoucí významnou psychoanalytičkou. V roce 1932 se s ní Giuseppe Tomasi oženil v pravoslavném chrámu v Rize. Manželé nejprve bydleli v Palermu s Tomasiho matkou, ale neshody mezi oběma ženami donutily Alexandru k návratu do Lotyšska. Manželé poté žili prakticky odděleně, kromě letních měsíců, které pravidelně trávili v Lotyšsku na zámku Stāmeriena (německy Stomersee), jenž patřil rodině Alexandry. To trvalo až do roku 1939, kdy po anexi Lotyšska Sovětským svazem byly zámek a celé panství zabaveny.", "section_level": 2}, {"title": "Kníže z Lampedusy.", "content": "Po otcově smrti v roce 1934 zdědil Giuseppe Tomasi majetek i titul knížete z Lampedusy \"(Principe di Lampedusa)\", ačkoliv ostrov Lampedusa jeho rodu ve skutečnosti již řadu generací nepatřil. Rod měl však v držení různé statky na Sicílii. Po vypuknutí druhé světové války byl Tomasi di Lampedusa v roce 1940 znovu povolán do armády. V roce 1942 byl však propuštěn, oficiálně proto, aby se mohl věnovat správě rodinných statků. Možná však byl shledán \"podezřelým\" kvůli svým zahraničním stykům. Na jaře 1943 byl při spojeneckém náletu zničen rodový palác v Palermu. Tato událost pro něj znamenala hluboký otřes a je zmiňována i v několika jeho dílech. Tomasi nakonec nalezl útočiště u svého bratrance, básníka Lucia Piccola. V jeho domě ve městě Capo d'Orlando pak se svou matkou a manželkou přečkal poslední válečné události na italské půdě. Po matčině smrti roku 1946 se Tomasi di Lampedusa vrátil se svou ženou do Palerma, kde zakoupili dům na Via Butera. Několik let pracoval jako prezident Mezinárodního červeného kříže na Sicílii. Spojenecká vojenská správa ho respektovala jako antifašistu a schopného administrátora. Od roku 1953 byl ve styku s malým okruhem mladých intelektuálů. Jedním z nich byl hudební vědec a umělecký vedoucí opery San Carlo v Neapoli Gioacchino Lanza, kterého pak v roce 1956 Giuseppe Tomasi adoptoval jako svého syna. Tomasi di Lampedusa také pořádal soukromé lekce angličtiny a anglické literatury, původně určené pro jediného člena tohoto kroužku Francesca Orlanda, pozdějšího literárního kritika a spisovatele. V roce 1957 byla Tomasimu diagnostikována rakovina plic. Zemřel 23. července 1957 v domě svých příbuzných v Římě, kde podstupoval léčbu. Byl pohřben na kapucínském hřbitově v Palermu.", "section_level": 2}, {"title": "Spisovatelská činnost.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Román \"Gepard\" \"(Il gattopardo)\".", "content": "Již v roce 1938 Lampedusa uvažoval o základní ideji svého stěžejního díla, kterým se až po mnoha letech stal román \"Gepard\" \"(Il gattopardo)\". V původní představě mělo jít o vylíčení jednoho dne sicilského knížete v době vylodění Giuseppe Garibaldiho v roce 1860. Tato myšlenka však zůstala dlouho nenaplněna. V roce 1954, na pozvání Eugenia Montaleho, odcestoval se svým bratrancem Luciem Piccolem na literární konferenci do známého lázeňského města San Pellegrino Terme, kde Piccolo převzal cenu za svou sbírku básní. Tento bratrancův úspěch dodal Lampedusovi odvahu. Později napsal jednomu příteli, že když dokázal Lucio získat cenu, \"„...protože nejsem o nic hloupější, sedl jsem ke stolu a napsal román.“\" Strojopis románu byl dokončen v červnu 1956, na jaře následujícího roku 1957 však Lampedusa dílo vlastnoručně přepsal do definitivní podoby. Nejprve zaslal rukopis do nakladatelství Mondadori, kde byl však odmítnut. Pak Tomasi poslal román spisovatelce a překladatelce Eleně Croceové, mezitím začal pracovat na novém románu \"Slepá koťata\". Ve své definitivní podobě popisuje román \"Gepard\" i zánik Království obojí Sicílie v roce 1861 po ovládnutí země sjednocující se Itálií. Vydání \"Geparda\" se však Giuseppe Tomasi di Lampedusa nedožil. Po jeho smrti zaslala Elena Croceová rukopis Giorgiovi Bassanimu, který byl románem nadšen a zasadil se o jeho vydání v nakladatelství Feltrinelli. Tam poprvé vyšel roku 1958. V roce 1959 Tomasi di Lampedusa posmrtně získal za román nejvýznamnější italskou literární Cenu Strega. Podle románu Gepard natočil v roce 1963 stejnojmenný film režisér Luchino Visconti. Tento italský tvůrce, který sám pocházel z významného šlechtického rodu, dokázal filmovými prostředky vystihnout atmosféru pozdní fáze \"Risorgimenta,\" které probíhalo zhruba v letech 1815 až 1870 na Sicílii. V obsazení filmu vynikli americký herec Burt Lancaster (kníže Salina), Claudia Cardinalová (krásná Angelica) a Alain Delon (synovec Tancredi). Na Filmovém festivalu v Cannes 1963 obdržel tento film nejvyšší cenu Zlatou palmu.", "section_level": 2}], "src_summary": "Giuseppe Tomasi di Lampedusa (23. prosince 1896, Palermo – 23. července 1957, Řím) byl italský spisovatel, známý především díky svému jedinému románu \"Il Gattopardo\" (poprvé vydán posmrtně v roce 1958, česky \"Gepard\"), jehož děj se odehrává na Sicílii v poslední fázi Risorgimenta. Byl velmi komplexní osobností, povahou uzavřený a samotářský. Sám o sobě napsal: \"„Jako chlapec jsem miloval samotu, dával jsem přednost společnosti věcí před společností lidí.“\" Byl vynikajícím znalcem francouzské, anglické, německé a ruské literatury. Dráhu spisovatele nastoupil teprve v roce 1955, v devětapadesáti letech, pouhé dva roky před svou smrtí.", "tgt_summary": "Giuseppe Tomasi di Lampedusa (; December 23, 1896 – July 26, 1957) was an Italian writer and the last Prince of Lampedusa. He is most famous for his only novel, \"Il Gattopardo\" (first published posthumously in 1958), which is set in his native Sicily during the \"Risorgimento\". A taciturn and solitary man, he spent a great deal of his time reading and meditating, and used to say of himself, \"I was a boy who liked solitude, who preferred the company of things to that of people.\"", "id": 589226}
{"src_title": "Lutein", "tgt_title": "Lutein", "src_document": [{"title": "Lutein jako barvivo.", "content": "Lutein i zeaxanthin byl dříve přednostně využíván jako žlutooranžové barvivo pro potravinářské účely. V nízké koncentraci je lutein žlutý, zatímco ve vyšší je oranžovo-červený. Barevná profilace luteinu vyjadřuje jeho schopnosti pohlcovat modré světlo (pro žlutou barvu je doplňkovou barvou modrá; škála žlutá-oranžovočervená má svůj protipól právě v modré oblasti resp. míře sytosti modré barvy s přechodem až k fialové).", "section_level": 1}, {"title": "barvivo v potravinářství.", "content": "Lutein jako potravinářské barvivo nese označení E161b a je extrahováno z okvětních lístků Tagetes erecta L., což je jeden z druhů afrikánu. V EU, Austrálii, na Novém Zélandu je používání tohoto barviva povoleno, zatímco ve Spojených státech amerických nikoliv . Přímé užití luteinu v potravinářství je využíváno u broilerů, aby jejich kůže a tuk měly výraznější (lákavější) žluté zabarvení. Žlutější kůže kuřat se totiž jeví spotřebitelům jako atraktivnější než kůže bílá či našedlá. Kromě toho lutein způsobuje sytější žlutý vzhled vaječných žloutků. Využívání luteinu jako potravinářského barviva je limitováno jeho obecně nestabilním chováním, zesíleného v přítomnosti jiných barviv.", "section_level": 2}, {"title": "Lutein a lidský zrak.", "content": "Vyšší koncentrace luteinu byly nalezeny v sítnici ve žluté skvrně (lat. \"macula lutea\"), která hraje důležitou roli v centrálním vidění (tj. vidění toho, co máme právě v centru zorného pole resp. na co je zrak zaostřen). Má se za to, že lutein spolu se zeaxantinem zde hraje ochrannou roli proti oxidačnímu poškození citlivého anatomického úseku oka volnými radikály a také proti vysokoenergetickým fotonům. Obojí vzájemně působí ve smyslu oxidačního stresu, za který je mj. zodpovědná modrá složka světla. Dále se ukazuje, že existuje přímý vztah mezi příjmem luteinu a mírou zabarvení (pigmentací) žluté skvrny.", "section_level": 1}, {"title": "makulární degenerace.", "content": "Několik studií poukazuje na pozitivní vztah mezi poklesem míry pigmentace žluté skvrny (makuly) a rizikem vzniku očních onemocnění, zejména věkem podmíněnou degeneraci makuly (makulární degenerace) neboli AMD (age-related macular degeneration). Zatím jedinou randomizovanou klinickou studii, která se zabývala prospěšným vztahem mezi přímým příjmem luteinu a tímto onemocněním (AMD), je nevelká studie, ve které autoři dospěli k závěru, že zraková funkce byla zlepšena jak při samotném užití luteinu, tak i při jeho podání v kombinaci s jinými výživovými doplňky. Studie zdůrazňuje nutnost potřeby dalších studií na komplexní posouzení vztahu mezi příjmem luteinu a léčbou či zpomalením průběhu AMD. Jiné studie zkoumají vztah mezi hladinou luteinu v krevní plazmě a možným zmenšením rizika (prevence) vzniku makulárních onemocnění. Takové studie mají epidemiologický ráz, a některé z nich skutečně podporují názor, že preventivní užívání luteinu a/nebo zeaxantinu může pomoci ve snížení rizika vzniku onemocnění jako je AMD. Jedna robustní studie amerického Národního institutu pro výzkum zraku (National Eye Institute - NEI; sídlí v Marylandu), vypracována pod vedením John Paul SanGiovanniho a zveřejněna v roce 2007, poukázala na vztah mezi užíváním potravin, které jsou bohaté na lutein resp. zeaxantin (listová zelenina, vejce aj.) a snížením rizika slepoty, přičtené makulární degenerací (AMD)", "section_level": 2}, {"title": "šedý zákal.", "content": "Také u šedého zákalu neboli katarakty existují záznamy o vztahu mezi příjmem luteinu/zeaxantinu a snížením rizika rozvoje šedého zákalu. Konzumace luteinu resp. zeaxantinu v jídle nebo pomocí potravinových doplňků, které přesáhne více než 2,4 mg/den prokazatelně snižuje četnost výskytu zakalení jaderné části čočky. Tento závěr je založený na dlouhodobém průzkumu v rámci výzkumného projektu zkoumajícího účinek výživy na lidský zrak (Nutrition and Vision Project - NVP).", "section_level": 2}, {"title": "fotofobie (patologická světloplachost).", "content": "Stringhamova a Hammondova studie, publikovaná v odborném časopise Journal of Food Scince, se zabývá otázkami vztahu mezi užíváním luteinu/zeaxantinu (10 mg luteinu a 2 mg zeaxantinu) a zlepšením vlastností zrakové adaptace (přiměřenost, rychlost) na oslnění resp. snížením neadaptivní přecitlivosti vuči změnám intenzity osvětlení. K metodice a výsledkům viz příslušné odkazy.", "section_level": 2}, {"title": "Lutein jako přirozená složka výživy.", "content": "Lutein je přirozenou součástí lidského jídelníčku, pokud jsou v něm zařazeny ovoce a zelenina. V případě zvýšené potřeby užívání tohoto karotenoidu, je možné užívat vybrané obohacené potraviny resp. sestavit si jídelníček tak, že jsou v něm více zastoupeny ty druhy potravin, které mají vyšší obsah luteinu (dietní opatření). U starších osob s poruchami zažívání existují na trhu speciální spreje, které se užívají pod jazyk (pozn. překl. sublinguální sprejová forma je běžně dostupná zejména v USA a Kanadě). Od druhé poloviny devadesátých let je lutein přidáván jako složka k potravinovým doplňkům (multivitamíny, potravinové doplňky). Lutein nemá v současnosti stanovenou doporučenou denní dávku (RDA recommended daily allowance), i přesto se předpokládá, že pozitivní efekty luteinu se projeví při denním příjmu v rozmezí 6–10 mg/den. Nejvýraznějším vedlejším účinkem při nadměrném užívání luteinu je tzv. karotenodermie, která se projevuje bronzovým zabarvením pleti. V následující tabulce jsou uvedené potraviny, které jsou vhodným zdrojem luteinu resp. zeaxantinu:", "section_level": 1}, {"title": "Komerční hodnota luteinu.", "content": "Lutein se běžně vyskytuje v těchto tržních segmentech: farmaceutický (uspokojení potřeby zdraví a léčby), veterinární (potřeby zdravotní a produktivní ve vztahu ke zvířatům), trh potravin (potřeba obživy), segment potravinových doplňku (specifické alimentární potřeby) atd. Novějším segmentem je kosmetické využití luteinů jako látky zajišťující bronzový nádech pokožky.", "section_level": 1}], "src_summary": "Lutein (z latinského \"luteus\" - žlutý) je žlutooranžové xanthofylové barvivo náležející mezi karotenoidy. Je izomerem zeaxantinu, tzn. že s ním má stejný sumární vzorec, ale liší se ve vnitřní struktuře (konkrétně odlišném umístění dvojné vazby), což odlišuje jejich chemické resp. biochemické vlastnosti. Lutein je produkován výhradně rostlinami a stejně jako u ostatních xanthofylů jej lze nalézt ve větším množství v listové zelenině - zejména v kapustě či špenátu. Značné množství luteinu lze nalézt ve žlutých květech rostlin rodu \"Tropaeolum\" (lichořeřišnice) a také v pampeliškách či vodnicích. V rostlinách tento xanthofyl hraje roli v usměrňování světlem vyvolané energie při fotosyntéze, a to zejména v časech silnějšího světelného záření (odstraňování následků světelného stresu rostlin). Světelný nadbytek energie je skrze lutein resp. zeaxantin přeměňován na teplo pomocí xanthofylového cyklu. Lutein získává zvěř přímo či nepřímo díky rostlinné stravě. Nepřímý zisk je dán ukládáním luteinu v tucích organismů, které jsou pozřeny v rámci potravního řetězce. Funkce luteinu je dána jeho antioxidačními účinky a pomáhá v pohlcování modré části viditelného světelného spektra (380–450 nm). Jak lutein, tak zeaxantin jsou hromaděny v sítnici (retina) lidského oka, přičemž zeaxanthin se hromadí zejména ve žluté skvrně (macula lutea), zatímco lutein se vyskytuje spíše v sítnici jako takové. Lutein zřejmě plní v sítnici ochrannou úlohu proti poškozujícím důsledkům volných radikálů vznikajících díky aktivitě modré části viditelného spektra světla. Samotný lutein je lipofilní (tj. v tucích rozpustná) molekula, která je nerozpustná ve vodě (je hydrofobní). Specifické absorpční barevné chování (absorpce modrého světla) je dáno chromoformním úsekem molekuly (tj. právě tím úsekem, který je zodpovědný za barevné vlastnosti dané sloučeniny), kterým je polyenový řetězec luteinu, jenž je velmi citlivý k oxidačnímu rozkladu při působení světla či tepla (viz opět xanthofylový cyklus). Krom toho je polyenový řetězec luteinu velmi nestabilní v kyselinách. Lutein se vyskytuje v rostlinách jako ester mastné kyseliny spolu s jednou či dvěma mastnými kyselinami navázaných na dva hydroxyly. Pokud tedy chceme získat čistý lutein deesterifikací (zmýdelněním), můžeme získat lutein v jakémkoliv molárním poměru od 1:1 do 1:2 lutein:deesterifikovaná mastná kyselina. Ohledně funkčních rozdílů mezi čistou formou luteinu a jeho esterovou formou uvnitř rostlin není vše objasněno. Předpokládá se, že esterová podoba luteinu má nižší biologickou dostupnost, ale výzkumná bádání na toto téma stále probíhají.", "tgt_summary": "Lutein (; from Latin \"luteus\" meaning \"yellow\") is a xanthophyll and one of 600 known naturally occurring carotenoids. Lutein is synthesized only by plants, and like other xanthophylls is found in high quantities in green leafy vegetables such as spinach, kale and yellow carrots. In green plants, xanthophylls act to modulate light energy and serve as non-photochemical quenching agents to deal with triplet chlorophyll (an excited form of chlorophyll), which is overproduced at very high light levels, during photosynthesis. See xanthophyll cycle for this topic. Animals obtain lutein by ingesting plants. In the human retina, lutein is absorbed from blood specifically into the macula lutea, although its precise role in the body is unknown. Lutein is also found in egg yolks and animal fats. Lutein is isomeric with zeaxanthin, differing only in the placement of one double bond. Lutein and zeaxanthin can be interconverted in the body through an intermediate called \"meso\"-zeaxanthin. The principal natural stereoisomer of lutein is -\"beta\",\"epsilon\"-carotene-3,3′-diol. Lutein is a lipophilic molecule and is generally insoluble in water. The presence of the long chromophore of conjugated double bonds (polyene chain) provides the distinctive light-absorbing properties. The polyene chain is susceptible to oxidative degradation by light or heat and is chemically unstable in acids. Lutein is present in plants as fatty-acid esters, with one or two fatty acids bound to the two hydroxyl-groups. For this reason, saponification (de-esterfication) of lutein esters to yield free lutein may yield lutein in any ratio from 1:1 to 1:2 molar ratio with the saponifying fatty acid.", "id": 177821}
{"src_title": "Gabriela Koukalová", "tgt_title": "Gabriela Koukalová", "src_document": [{"title": "Osobní život.", "content": "Pochází ze sportovní rodiny. Její matka Gabriela Soukalová je bývalá reprezentantka v běhu na lyžích, držitelka stříbrné medaile ze Zimních olympijských her 1984 v Sarajevu, otec Karel Soukal je všestranný lyžař a trenér. Má čtyři polorodé sourozence (tři z otcova prvního manželství, jednoho z matčina prvního manželství) – dva bratry a dvě sestry. Její nejstarší bratr Karel Soukal je římskokatolický a řeckokatolický kněz, v roce 2016 žijící na faře v Čestlicích. V dětství navštěvovala lidovou školu umění. Odmala se věnovala klasickému lyžování, ale v 9. třídě základní školy přešla k biatlonu. Rodiče ji trénovali individuálně až do sezóny 2012–2013. Vystudovala střední uměleckoprůmyslovou školu v Jablonci nad Nisou (obor Propagační grafika) a následně i tamní vyšší odbornou školu (specializace Ražená mince a medaile). Věnovala se také hře na klavír a ráda zpívá. V létě 2014 navázala vztah s badmintonistou Petrem Koukalem. Dne 13. května 2016 v nedostavěném gotickém chrámu v Panenském Týnci proběhla jejich svatba, která byla do poslední chvíle utajována. Na jaře roku 2018 vydala autobiografii s názvem \"Jiná Gabriela Koukalová\", kterou napsala společně s Martinem Moravcem. V knize vypráví o těžkých začátcích v biatlonovém světě, vztahu s Petrem Koukalem nebo o dlouholetých problémech s anorexií. V červnu 2019 byla Gabriela Koukalová potvrzena jako první účastnice 10. ročníku televizní taneční soutěže \"StarDance\". Jejím tanečním partnerem se stal Martin Prágr.", "section_level": 1}, {"title": "Sportovní kariéra.", "content": "V sezóně 2008/2009 vyhrála jako členka českého štafetového týmu juniorské Mistrovství světa v Kanadě. V sezóně 2009/10 reprezentovala Českou republiku na Zimních olympijských hrách ve Vancouveru 2010 v individuálním závodě, kde obsadila 60. místo, ve štafetách dosáhl český tým 16. příčky. V sezónách 2010/2011 a 2011/2012 ve Světovém poháru nezaznamenala výraznější výsledky. V závěru druhé z nich onemocněla mononukleózou a vynechala pět měsíců přípravy.", "section_level": 1}, {"title": "Sezóna 2012/2013: První vítězství ve Světovém poháru a bronz se smíšenou štafetou.", "content": "Od sezóny 2012/2013 přešla do tréninkové skupiny Jindřicha Šikoly. Po boku nové tréninkové partnerky, dlouhodobé české jedničky Veroniky Vítkové, se zařadila do světové špičky. Dne 14. prosince 2012 vyhrála první závod ve Světovém poháru, když triumfovala ve sprintu ve slovinské Pokljuce, druhý den v sobotu ve stíhacím závodě obsadila těsně druhé místo a v neděli 16. prosince dosáhla na třetí místo v hromadném závodě. Kvůli nemoci vynechala Světový pohár v Oberhofu a v Anterselvě nenastoupila do štafetového závodu kvůli obavám z opětovného nástupu nemoci. Na Mistrovství světa v Novém Městě na Moravě, přes obavy v jaké formě bude startovat po nemoci, obsadila v každém závodě umístění mezi první dvacítkou. V posunu na stupně vítězů jí zabránila především pomalá (opatrná) střelba, která se jí ne vždy vydařila. Dosáhla však úspěchu jako členka bronzové smíšené štafety, ve které běžela druhý úsek. Dne 14. března 2013 dosáhla v ruském Chanty-Mansijsku druhého vítězství ve Světovém poháru, opět ve sprintu. O dva dny později vyhrála i stíhací závod. Úspěšný víkend završila triumfem v závodě s hromadným startem. Tyto výsledky jí vynesly šestou příčku v celkovém hodnocení Světového poháru, když za sebou nechala i takové hvězdy, jako Němku Miriam Gössnerovou nebo slovenskou biatlonistku Anastasii Kuzminovou.", "section_level": 2}, {"title": "Sezóna 2013/2014: Dvě stříbrné medaile ze ZOH a zisk malého glóbu.", "content": "Na olympijskou sezónu 2013/14 se od srpna připravovala s mužským reprezentačním týmem vedeným Ondřejem Rybářem. Sezónu zahájila ve švédském Östersundu dvěma vítězstvími v řadě. Nejprve pomohla k vítězství smíšené štafetě a poté triumfovala v individuálním závodě na 15 km. Natáhla tak svou šňůru výher ve Světovém poháru na pět závodů v řadě. Dlouho se držela v čele celkového hodnocení Světového poháru. Začátkem ledna jí sice na jeden den sesadila Ukrajinka Valj Semerenková, hned v následujícím závodě si však vzala vedení zpět, což podpořila dvěma vítězstvími následující týden v německém Ruhpoldingu. Zde vyhrála nejprve vytrvalostní závod, čímž si zajistila i malý glóbus za celkové vítězství v této disciplíně, a poté triumfovala i ve stíhacím závodě. O vedení ve Světovém poháru přišla až na posledním podniku před olympiádou, v italské Anterselvě. Tady jí potkala smůla, když ve sprinterském závodě se jí rozpadl závěr zbraně, nemohla řádně odstřílet a nakonec byla dokonce kvůli špatné manipulaci se zbraní diskvalifikována. Nemohla tedy nastoupit ani do stíhacího závodu. Do čela celkového hodnocení se tak dostala Norka Tora Bergerová, Gabriela Soukalová klesla až na čtvrté místo. Zimní olympijské hry 2014 v Soči zahájila 29. místem ve sprintu, když na první střelecké položce hned třikrát minula terč. V následném stíhacím závodě skončila čtvrtá. Tentokrát ze dvaceti ran minula jen jednou, ale ztráta ze sprintu byla příliš vysoká. Po poslední střelbě odjížděla ze střelnice těsně čtvrtá za Norkou Torou Bergerovou. Na finiš však neměla síly, Norka jí rychle ujela a předjela ji i Slovinka Teja Gregorinová. I když ještě předjela po poslední střelbě druhou Ukrajinku Valj Semerenkovou, na medaili to již nestačilo. Ve vytrvalostním závodě dokončila závod po dvou chybách na střelnici opět jako čtvrtá, čímž si udržela vedení v hodnocení disciplíny a získala tak malý křišťálový glóbus. Vytoužené medaile se dočkala až v závodě s hromadným startem na 12,5 km, kde vybojovala stříbro. Nestačila pouze na Bělorusku Darju Domračevovou, která vybojovala v Soči již své třetí zlato. Obě závodnice jednou minuly terč, ale Běloruska byla v běhu rychlejší. Druhou stříbrnou medaili získala jako členka smíšené štafety. Běžela druhý úsek, štafetu přebírala od Veroniky Vítkové na třetím místě. I když musela na střelbě vleže třikrát dobíjet a jen těsně se tak vyhnula trestnému kolu, předávala na prvním místě těsně před Norkou. Její mužští kolegové Jaroslav Soukup a Ondřej Moravec pak přivezli štafetu do cíle na druhém místě právě za Nory. Po olympiádě vynechala kvůli nemoci 7. podnik sezóny SP ve slovinské Pokljuce, čímž takřka přišla o šanci zvítězit v celkovém hodnocení Světového poháru. Prvním závodem od olympiády v Soči se pro ní staly dva sprinty v Kontiolahti ve Finsku, v nichž obsadila 7. a 3. místo. V následné stíhačce obsadila, i kvůli špatné střelbě (7 chyb na střelnici) 29. místo. Při závěrečném podniku v norském lyžařském středisku Holmenkollenu nejprve obsadila po bezchybné střelbě v úvodním sprintu 5. místo a následném stíhacím závodě po 6 trestných okruzích obsadila čtrnáctou pozici. Posledním závodem sezóny – jako už bylo zvykem – byl závod s hromadným startem na 12,5 kilometrů, ve kterém Soukalová po 5 omylech na střelnici obsadila 17. pozici a v konečném hodnocení poháru uhájila čtvrtou příčku. Během slavnostního vyhlašování biatlonisty sezóny obsadila 2. místo za Ondřejem Moravcem. V hlasování fanoušků serveru iDNES.cz však zvítězila.", "section_level": 2}, {"title": "Sezóna 2014/2015: Mistryně světa se smíšenou štafetou, triumfy s ženskou štafetou.", "content": "Před úvodní zastávkou sezóny 2014/2015 ve švédském Östersundu šetřila optimismem, když jí zdravotní problémy a sponzorské aktivity překazily přípravu na sezónu: „\"Fyzicky jsem strašně unavená, hlavně začátek asi bude pomalejší\",“ upřesnila. Ve vytrvalostním závodu obsadila 62. místo a nedosáhla ani na body do celkového hodnocení SP. Sprint a stíhací závod jí výsledkově vyšly lépe, když obsadila v cíli dvacátou devátou, respektive 21. pozici. V nevýrazném výkonu pokračovala i v rakouském Hochfilzenu, kde v individuálních závodech obsadila 31. příčku ve sprintu a 18. pozici ve stíhačce. V ženské štafetě však dokázala přispět k 3. místu. Trápení netrvalo dlouho, když ve slovinské Pokljuce zvítězila po bezchybném výkonu ve sprintu a dala tak vzpomenout na svůj první triumf ve Světovém poháru před dvěma lety právě na stejném místě. Stíhací závod se jí však nepovedl, když hned na první střelecké položce vleže udělala tři chyby a nakonec v závodě skončila na 20. místě. Po bezchybné střelbě se umístila v závodu s hromadným startem na čtvrtém místě, když však ještě po poslední položce figurovala na 2. pozici. Čtvrtou zástavku v Oberhofu zahájila vítězstvím v ženském štafetě spolu s Evou Puskarčíkovou, Jitkou Landovou a Veronikou Vítkovou, když Češky zvítězily o 8,9 sekund před druhou Francií. Ve sprintu skončila na po 2 omylech na střelnici šestá, když se z vítězství radovala Veronika Vítková a po stejném počtu chyb uzavírala první desítku pořadí stíhacího závodu. Stejně složená štafeta dokázala triumfovat i v dalším německém městě Ruhpoldingu, kde v cíli druhou štafetu Běloruska porazila o více než minutu. Soukalová startovala na druhém úseku, kde zvýšila náskok po první předávce a Landové předávala s náskokem 1 minuty a 6 sekund. Ve sprintu obsadila 13. místo, když musela dvakrát na trestný okruh a v závodu s hromadným startem místo deváté. Při sprintu v italské Anterselvě, jež leží v nadmořské výšce 1600 metrů, obsadila 21. místo, v následné stíhačce skončila na 23. pozici, když v obou případech chybovala na střelnici dvakrát. Se štafetou obsadila druhé místo, když na svém úseku předávala z vedoucí pozice. Na domácím podniku v Novém Městě na Moravě dokázala se smíšenou štafetou obsadit druhou příčku, když udělala na střelnici dvě chyby a štafetu předávala Michalu Šlesingrovi na čtvrtém místě jen s minimálním odstupem na další štafety. Při sprintu minula sice jen jednou, ale slabší běžecký čas ji posunul na konec druhé desítky (na 20. místo). Ve stíhacím závodu se strmě posouvala vzhůru, když v těžkých sněhových podmínkách vedla díky bezchybné střelbě do poslední položky, kde však udělala 2 omyly a nakonec dokončila závod na 5. místě. Poslední zastávkou před mistrovstvím světa bylo Oslo, kde nejprve skončila po jedné trestné minutě ve vytrvalostním závodě na 9. místě. a ve sprintu, jenž se jel bez stíhacího závodu, se umístila na páté pozici. Se stejným kvartetem, jako v jiných závodech v sezóně, zvítězila celkově už potřetí ve štafetě. MS ve finském Kontiolahti zahájila triumfem ve smíšené štafetě, když spolu s Veronikou Vítkovou, Michalem Šlesingrem a Ondřejem Moravcem porazili druhou Francii o necelých 20 sekund. Silný vítr a sněžení značně ovlivnilo sprint, ve kterém Gabriela Soukalová po třech trestných okruzích obsadila 15. místo. Dobrou střelbou pak svou pozici v cíli stíhacího závodu vylepšila, když s jednou chybou na střelnici skončila pátá, z čehož měla radost: „\"Ten výsledek pro mě znamená hrozně moc\".“ Následoval individuální závod na 15 km, ve kterém až do poslední položky střílela čistě, na ní předposlední ranou minula a připsala si jednu trestnou minutu. V cíli pak dlouho vedla, když na ní nestačila Italka Dorothea Wiererová, jež v cíli na Soukalovou ztratila 1,6 sekundy a ani Finka Kaisa Mäkäräinenová, která sice po poslední položce zaostávala za Češkou o 38 sekund, avšak v cíli na ni ztratila pouhých 1,2 sekundy. O vítězství nakonec Soukalovou připravila ruská závodnice Jekatěrina Jurlovová, která s vysokým startovním číslem jako jediná ze startovního pole zastřílela čistě. Pro Gabrielu Soukalovou byla stříbrná medaile její první individuální z MS a z její zisku byla dost překvapená: „\"To je pro mě hrozně velké překvapení. Vážně, obrovské překvapení. Zvlášť po téhle sezoně, během které jsem byla pro spoustu lidí terčem kritiky a kterou jsem se nejvíc protrápila. Je to pro mě hrozné zadostiučinění, že jsem těm zlým jazykům zavřela ústa\".“ S ženskou štafetou, se kterou v sezóně nechyběla ani jednou na stupních vítězů, se umístila na 8. pozici vinou špatné střelby a tří trestných kol. V závodu s hromadným startem, který byl posledním na šampionátu, zvládla první tři položky čistě a se třemi závodnicemi byla v čele závodu. Na poslední položce posledním výstřelem minula terč, což ji připravilo o šanci bojovat o jednu z medailí a nakonec skončila na 5. místě. Poslední zastávku sezóny byl ruský Chanty-Mansijsk, kde Gabriela Soukalová ve sprintu dojela do cíle po dvou chybách vstoje na 10. místě. Stejné umístění zaznamenala i v následném stíhacím závodě, kde musela na 3 trestné okruhy a dosáhla na šestý nejlepší běžecký čas. Sezónu uzavřela druhým místem v závodu s hromadným startem, když s čistou střelbou nestačila jen na Němku Lauru Dahlmeierovou a polepšila si na konečné šesté místo v hodnocení Světového poháru. Během slavnostního vyhlašování biatlonisty sezóny zvítězila jako členka ženské štafety v hlasování fanoušků serveru iDNES.cz.", "section_level": 2}, {"title": "Sezóna 2015/2016: Vítězka Světového poháru a zisk tří malých křišťálových glóbů.", "content": "Ročník zahájila tradičně smíšenou štafetou v Östersundu, kde doběhla spolu s Veronikou Vítkovou, Michalem Šlesingrem a Ondřejem Moravcem za Norskem a Německem na 3. místě, když na svém úseku předávala z 2. pozice jen s minimální ztrátou na Norsko. V prvním, individuálním závodě (jímž byl vytrvalostní závod) skončila v cíli na pátém místě, když ji o vítězství připravil poslední výstřel, který byl její jedinou chybou v závodě. Hned v dalším závodu (sprintu) však dokázala po bezchybné střelbě a 3. nejrychlejším běhu zvítězit, když o rovných 15 sekund porazila Italku Federicu Sanfilippovou a ujala se žlutého dresu pro vedoucí závodnici Světového poháru. Ve stíhacím závodu po 2 trestných okruzích skončila jako ve vytrvalostním závodu na 5. pozici. V Hochfilzenu pak dojela po jedné chybě ve sprintu do cíle na osmém místě a ve stíhacím závodě se po stejném počtu chyb dokázala posunout na 3. pozici. Se štafetou se umístila na 6. místě, když na svém druhém úseku zvítězila. Sprint ve slovinské Pokljuce zahájila chybou na položce vleže, avšak devět dalších terčů v závodě sestřelila a v cíli figurovala na pátém místě. O trikot vedoucí závodnice přišla ve stíhacím závodě, ve kterém skončila na 4. místě a novou vedoucí závodnici se o 4 body stala Marie Dorinová Habertová, jež dokončila závod na místě druhém. Ta však pozici vedoucí ženy SP dlouho neudržela, když Soukalová dokázala po bezchybném výkonu dokončit závod s hromadným startem na druhé pozici, ve kterém nestačila jen na finskou závodnici Kaisu Mäkäräinenovou. Vánoční pauzu si zpestřila spolu s Ondřejem Moravcem biatlonovou exhibicí na stadionu Veltins-Arena v německém Gelsenkirchenu, kde v závodě smíšených dvojic nestačili jen na vítězné Francouze Marii Dorinovou-Habertovou s Martinem Fourcadem. Druhý trimestr zahájila 2. místem ve sprintu v německém Ruhpoldingu, kam byly závody přesunuty z německého Oberhofu. Za vítěznou domácí Hildebrandovou zaostala jen o 3 desetiny, když ji při čisté střelbě připravil o vítězství odjezd ze střelnice po první položce, na níž zahákla hůlku do koberce. Po jedné chybě na střelnici ve stíhacím závodě přijížděla do cíle na stejné pozici jako ve sprintu, tedy jako druhá, když po čtvrté střelbě vedla o 13,3 sekundy před Laurou Dahlmeierovou, která ji těsně před cílem předjela a tak zvítězila. V závodu s hromadným startem obsadila 7. pozici, když musela na dvě trestná kola. Na stejném místě se konal i 5. podnik SP, ve kterém Soukalová skončila po jedné chybě na druhé položce třetí ve vytrvalostním závodu. Jubilejní desáté individuální vítězství si připsala v závodu s hromadným startem, ve kterém byla ještě před poslední položkou na třetím místě, ale čistou střelbou a zaváháním jejich sokyň se dostala do vedení, které udržela až do cíle. Poslední disciplínou zastávky byla štafeta, na kterou ji čeští trenéři hlavně pro případ začínajícího onemocnění nepostavili. V italském středisku Antholz-Anterselva zaznamenala svůj nejlepší individuální výsledek, když skončila ve sprintu na 9. pozici, která zároveň byla jejím nejhorším výsledkem v sezoně. Ve stíhacím závodu toto maximum ještě vylepšila, když závod dokončila po třech chybách na střelnici na 7. místě. I po dvou trestných kolech obsadila ve finiši se štafetou ve složení: Eva Puskarčíková, Lucie Charvátová a Veronika Vítková druhé místo, když na svém třetím úseku posunula Češky z 12. na 4. místo se ztrátou 20 sekund na nakonec vítězné Francouzky. Následně se Světový pohár přesunul do Ameriky, kde byl prvním podnikem Canmore v Kanadě. Ve sprintu skončila na 7. pozici, když jedinou chybu v závodě udělala při ležce, během níž foukal silný vítr. V následném hromadném závodě si dojela pro 3. místo, když ji předstihly jen druhá a třetí závodnice v celkovém hodnocení SP, Dorothea Wiererová a Marie Dorinová Habertová. V závěrečné smíšené štafetě obsadila s českým týmem 10. místo, když na druhém úseku posunula výběr z 22. na 14. pozici. Po přesunutí do amerického Presque Isle, kde se závod Světového poháru konal po pětileté přestávce, ovládla Soukalová závod ve sprintu, když na střelnici ani jednou nezaváhala a druhou v cíli domácí Susan Dunkleovou porazila o téměř 18 sekund. Se stejným náskokem pak vyrazila do stíhačky, kde si myslela, že odstartovala předčasně, a podle slov trenéra ženského týmu Zdeňka Vítka: „\"se celé první kolo ohlížela po českém týmu, a nevěděla, co má dělat\".“ Přesto v závodě chybovala celkem třikrát (všechny udělala na 3. položce) a i díky čisté poslední střelbě, kterou neobvykle střílela od středu, v závodě zvítězila před druhou Kaisu Mäkäräinenovou a připsala si svůj 12. triumf ve SP. Zlatý hattrick dovršila s ženskou štafetou, se kterou ve stejném složení jako v Anterselvě triumfovala celkově počtvrté, když na třetím úseku vytáhla tým z 9. místa na první. Na šampionát v norském Oslu přijížděla coby vedoucí závodnice hodnocení Světového poháru a prvním závodem byla pro ni smíšená štafeta, se kterou obhajovala zlaté medaile. S týmem ve složení Veronika Vítková, Michal Šlesingr a Michal Krčmář – který startoval za nemocného Ondřeje Moravce – skončila na 5. příčce. Ve sprintu obsadila po jedné chybě na střelnici vleže 4. místo, když ji od bronzové příčky Němky Laury Dahlmeierové dělilo 18 sekund. Umístění komentovala slovy: „\"Tohle byla ta nejbolestivější brambora ze všech brambor.\"“ Pět trestných kol ve stíhacím závodě znamenal sešup ze čtvrté příčky na startu na 11. pozici v cíli a nejhorší individuální výsledek v sezóně, když se poprvé nevešla do top desítky. Následoval individuální závod na 15 km, kde udělala celkově 2 chyby (na první a na poslední položce) a v konečném účtování obsadila pátou příčku. S ženskou štafetou se především vinou tří trestných kol umístila na 6. pozici, když na svém druhém úseku vytáhla tým z 18. na 6. místo. Ani v posledním závodě šampionátu, závodu s hromadným startem, se nedočkala medaile, když s jediným trestným kolem skončila na nepopulárním čtvrtém místě. Závěrečný podnik v Chanty-Mansijsku zahájila 2. místem ve sprintu, díky čemuž si zajistila malý křišťálový glóbus z této disciplíny, i když se před závodem necítila zdravotně nejlépe. Hlavní konkurentka v boji o velký glóbus Francouzka Dorinová-Habertová dojela na 10. místě, a tak se náskok na ni pro Soukalovou zvýšil o 23 bodů. Jelikož se dva nejhorší závody škrtaly, zvedl se po škrtech celkově na 57 bodů. Francouzka měla ještě šanci celkové hodnocení ovládnout, musela by však vyhrát oba zbývající závody a Češka by nesměla ani jednou dojet mezi nejlepší devítkou. V následném stíhacím závodě však Soukalová obsadila 4. místo a tím si definitivně zajistila velký křišťálový glóbus pro celkovou vítězku Světového poháru. Navíc ovládla i hodnocení disciplíny. K triumfu ve Světovém poháru posléze uvedla: „\"Je to prostě mazec. Kluci to počítali a řekli mi dneska před závodem: Stačí, když budeš jednou do devátého místa. Ale mě to v tu chvíli přišlo jako něco nesplnitelného. A teď ten glóbus mám. Není nic víc. Mám ještě větší radost, než po zisku olympijských medailí.\"“ Posledním závodem sezóny měl být závod s hromadným startem, kde Soukalová měla hájit pětibodový náskok před druhou Dorinovou-Habertovou. Závod byl kvůli silnému větru zrušen. Gabriela Soukalová zde získala malý glóbus za tuto disciplínu s hromadným startem bez boje.", "section_level": 2}, {"title": "Sezóna 2016/2017: Mistryně světa, pět triumfů ve Světovém poháru a dva malé glóby.", "content": "Pod novým příjmením a jako obhájkyně Velkého glóbu zahájila novou sezónu smíšenou štafetou v Östersundu, kde se svými kolegy skončila na 7. místě. Prvním závodem jednotlivců byl pro ni vytrvalostní závod, kde po sedmi trestných minutách na střelnici obsadila 17. místo, když měla 2. nejrychlejší běžecký čas. Bezchybná střelba ve sprintu jí následně zajistila stupně vítězů, když v závodu obsadila třetí místo. Toto umístění dokázala vylepšit v následném stíhacím závodě, který opanovala osm sekund před druhou v cíli Němkou Laurou Dahlmeierovou a potřinácté v kariéře triumfovala v nějakém z individuálních závodů Světového poháru. Dalším zastávkou byla slovinská Pokljuka, kde nejprve skončila na sedmém místě ve sprintu, když na střelnici udělala jednu chybu a musela na trestné kolo. Pět trestných okruhů ji v navazujícím stíhacím závodě srazilo až na 26. místo. V posledním závodě pak skončila s ženskou štafetou na 4. místě, když na svém úseku ani jednou na střelnici nechybovala a tým posunula v cíli o 2 místa. Třináctým místem zahájila třetí díl Světového poháru v domácím prostředí Nového Města na Moravě, když ji tři trestná kola ve střelbě vestoje připravila o lepší výsledek, přestože měla v závodě nejrychlejší běžecký čas. Své postavení dokázala vylepšit ve stíhacím závodě, ve kterém se i přes stejný počet omylů jako ve sprintu dokázala posunut na 8. místo. V posledním klání podniku, v závodu s hromadným startem, se pak stala první českou biatlonistkou, která triumfovala v domácím prostředí Světového poháru, když i přes jeden omyl na střelnici udržela za sebou v cíli Němku Lauru Dahlmeierovou a připsala si čtrnácté kariérní vítězství. Dne 28. prosince 2016 se společně s Michalem Šlesingrem zúčastnila exhibičního závodu ve Veltins-Areně v německém Gelsenkirchenu, kde dojeli na sedmém místě. Po Vánocích se závody přesunuly do německého Oberhorfu, kde se Koukalové povedlo zvítězit hned v prvním závodě, který byl na programu, a to ve sprintu, když na trať vystartovala jako první z celého startovního pole a v cíli za sebou nechala Kaisu Mäkäräinenovou a Marií Dorenovou Habertovou. V následném stíhacím závodě na střelnici třikrát chybovala a přestože měla nejrychlejší běh, v cíli ji o více než 30 sekund porazila Marie Dorenová Habertová, a tak brala druhé místo. Přesto se tímto výsledkem ujala poprvé v sezóně žlutého trikotu pro vedoucí závodnici Světového poháru. Úspěšný víkend korunovala suverénní výhrou v závodu s hromadným startem, ve kterém ani jednou na střelnici neminula terč a druhou v cíli Dahlmeierovou za sebou nechala o více než půl minuty. 6. místem v ženské štafetě zahájila podnik v německém Ruhpoldingu, když na posledním úseku vytáhla Češky o dvě příčky. Ve sprintu pak po bezchybné střelbě nestačila jen na suverénku závodu Finku Kaisu Mäkäräinenovou, na niž v cíli ztratila 22 sekund. Stejně dopadl i následující stíhací závod, ve kterém na finskou závodnici nakonec ztratila více než minutu. Následně se koloběh přesunul do italského střediska Anterselvy, kde byl na úvod vytrvalostní závod, druhý v sezóně. Po šesti chybách na střelnici (připočtění 6 minut) obsadila Koukalová 24. místo a přišla i o žlutý trikot vedoucí závodnice SP, o který ji připravila vítězka závodu Dahlmeierová. V závodu s hromadným startem si pak zajela své maximum v Anterselvě, když po 2 trestných okruzích skončila v cíli na třetím místě. Po domluvě s trenéry nenastoupila do posledního závodu, ženské štafety. Světový šampionát v rakouském Hochfilzenu zahájila smíšenou štafetou, kde na druhém úseku posunula svůj výběr z 21. pozice po první předávce o 13 míst. Nakonec Česká republika skončila na 7. příčce. Následující den, 10. února 2017 získala svůj první individuální titul mistryně světa, když na MS vyhrála závod ve sprintu na 7,5 km. Obě položky, ve stoje i vleže, odstřílela bez chyby a v cíli měla náskok 4 sekund před Němkou Laurou Dahlmeierovou. Ve stíhacím závodě strávila kvůli technickým problémům na první střelbě vleže 56 sekund (běžně jí střelba vleže trvá zhruba 34 sekund), navíc 2× minula a ze střelnice odjížděla až jako třináctá, přesto zásluhou výborného běžeckého výkonu a jen jedné další střelecké chyby vybojovala bronzovou medaili s odstupem 16,6 sekundy za vítěznou Dahlmeierovou. Ve vytrvalostním závodu pak zkompletovala svou sbírku medailí, když na střelnici chybovala pouze jednou a celkově byla druhá opět za Dahlmeierovou, na kterou ztratila skoro 25 sekund. S ženskou štafetou obsadila v cíli 4. příčku, když startovala na posledním úseku svého týmu a dlouho ho držela ve hře o jednu ze sady medailí, v závěrečném okruhu však neudržela svou druhou pozici po poslední střelbě a předběhly ji štafety Ukrajiny a Francie. Stejnou pozici obsadila i v závěrečné disciplíně celého mistrovství v závodu s hromadným startem, když jediný střelecký omyl zaznamenala až na poslední střelbě. Začátkem března se opět rozeběhl Světový pohár, který se přesunul do Asie, konkrétně do střediska v jihokorejském Pchjongčchangu. Jako vedoucí závodnice disciplíny startovala ve sprintu, kde po dvou chybách na střelnice a i pomalejšímu běhu skončila v cíli na 21. pozici a ztratila tak červený trikot. Tuto pozice vylepšila o 17 příček v následujícím stíhacím závodu, když v cíli obsadila 8. příčku. S ženskou štafetou pak vybojovala třetí místo, když na posledním úseku posunula svůj tým z 8. místa a jen těsně podlehla v závěrečném finiši Marte Olsbuové z Norska. Poté se celé startovní pole opět přesunulo do Evropy, kde hostilo 8. podnik SP finské Kontiolahti, které v pořadatelství nahradilo ruskou Ťumeň, jež se po dopingovém skandálu ruských sportovců sama konání tohoto podniku vzdala. Na úvod nejprve obsadila po jedné chybě ve stojce třinácté místo ve sprintu. Následně tuto pozici vylepšila o tři místa ve stíhacím závodě, kde ještě před poslední střelbou figurovala na 3. pozici, ovšem dvě minely na ní ji v cíli připravily o lepší výsledek. Premiéru si pak odbyla spolu s Ondřejem Moravcem v závodu smíšených dvojic, kde obsadili šestou příčku. Závěrečný podnik hostilo norské středisko Holmenkollen, kde své představení zahájila čtvrdým místem v úvodním sprintu, které zajistilo zisk malého křišťálového glóbu za tuto disciplínu, přestože před začátkem závodu ztrácela v tomto hodnocení na vedoucí Němku Dahlmeierovou 28 bodů, ta však selhala a v cíli skončila až na 31. příčce. V následné stíhačce dokázala zastřílet stejně jako Rakušanka Lisa Hauserová všechny položky čistě a v cíli nestačila jen na suverénní Mari Laukkanenovou z Finska, která udržela svou pozici ze sprintu. Sezóna pak tradičně končila závodem s hromadným startem, před kterým ztrácela v hodnocení této disciplíny 11 bodů na vedoucí Dahlmeierovou. V průběhu něj byla většinu času před Němkou a po čisté poslední položce skončila stejně jako ve stíhačce druhá, když ji tentokrát porazila jen domácí biatlonistka Tiril Eckhoffová. Němka cílovou pásku projela na 9. místě, za což do hodnocení inkasovala 32 bodů, zatímco Koukalová za druhé místo získala bodů 54, díky čemuž se mohla radovat ze zisku druhého křišťálového glóbu v této disciplíně ve své kariéře. V říjnu 2017 byla vyhlášena nejlepším sportovcem ministerstva vnitra za sezónu 2016/2017.", "section_level": 2}, {"title": "Sezóny 2017/2018 a 2018/2019.", "content": "Z důvodu chronického přetížení achillovek a následné bolesti lýtkových svalů nemohla v letní přípravě plně trénovat. Dne 27. října 2017 odletěla do Finska na soustředění a připojila se k českému biatlonovému týmu, který se připravoval ve středisku Imatra. Do prvních závodů Světového poháru však nenastoupila. V lednu 2018 pak oznámila, že sezónu 2017/18 vynechává a že se nezúčastní ani olympijských her. Dne 7. dubna 2018 Gabriela Koukalová prohlásila, že ani v další sezóně 2018/2019 nenastoupí do žádného závodu. Začátkem roku 2019 se začalo spekulovat o jejím možném návratu. Sama biatlonistka uvedla, že sama neví, zda chce pokračovat v kariéře. Dne 28. května 2019 oznámila konec své profesionální sportovní kariéry.", "section_level": 2}, {"title": "Výsledky.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Olympijské hry a mistrovství světa.", "content": "\"Poznámka: Výsledky z mistrovství světa se započítávají do celkového hodnocení Světového poháru, výsledky z olympijských her se dříve započítávaly, od olympijských her v Soči se nezapočítávají.\"", "section_level": 2}, {"title": "Světový pohár.", "content": "Sezóna 2009/10 Sezóna 2010/11 Sezóna 2011/12 Sezóna 2012/13 Sezóna 2013/14 Sezóna 2014/15 Sezóna 2015/16 Sezóna 2016/17", "section_level": 2}, {"title": "Vítězství ve Světovém poháru.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Individuální.", "content": "\"Gabriela Koukalová celkově zaznamenala 17 individuálních triumfů ve Světovém poháru (2 , 7 , 4 , 4 )\".", "section_level": 2}, {"title": "Týmová.", "content": "\"Gabriela Koukalová celkově zaznamenala 6 týmových triumfů ve Světovém poháru (4 , 2 )\".", "section_level": 2}], "src_summary": "Gabriela Koukalová, rozená Soukalová (* 1. listopadu 1989 Jablonec nad Nisou) je bývalá česká reprezentantka v biatlonu, celková vítězka Světového poháru v biatlonu 2015/16, dvojnásobná stříbrná medailistka ze Zimních olympijských her 2014, mistryně světa ve sprintu, stříbrná z vytrvalostního závodu a bronzová ve stíhacím závodu z Hochfilzenu 2017, světová šampionka ve smíšené štafetě a držitelka stříbrného kovu z vytrvalostního závodu v Kontiolahti 2015. Ve Světovém poháru dokázala individuálně vyhrát sedmnáct závodů, šestkrát pak stanula na nejvyšším stupni v týmových závodech. V juniorské kategorii se stala mistryní světa v závodě štafet. V roce 2017 se stala prvním biatlonistou, který vyhrál českou anketu Sportovec roku v kategorii jednotlivců, a popáté se umístila v elitní desítce nejlepších českých sportovců. Poslední závody absolvovala na jaře 2017, v další sezóně nestartovala kvůli přetrvávajícím zdravotním problémům a ke sportu se nevrátila ani v následujícím ročníku. V květnu 2019 oficiálně oznámila ukončení své sportovní kariéry.", "tgt_summary": "Gabriela Koukalová, née Soukalová (, born 1 November 1989) is a former Czech biathlete. She won two Olympic silver medals at the 2014 Sochi Games and she is a two-time World Championship winner, gold medalist at the 2015 Kontiolahti in mixed relay and gold medalist at 2017 Hochfilzen in 7.5 km sprint. In the 2015/2016 World Cup season she was overall champion, and she has also taken six discipline Crystal Globes: the 2013/2014 individual title, the 2015/2016 sprint, pursuit and mass-start titles, and the 2016/17 sprint and mass start titles.", "id": 271169}
{"src_title": "Galalit", "tgt_title": "Galalith", "src_document": [{"title": "Objev.", "content": "V roce 1897 byl pověřen Wilhelm Krische, majitel tiskařského lisu v Hannoveru, k vyvinutí alternativy školní tabule, která by byla omyvatelná a dalo se na ní psát tužkou. Výsledný plast, připomínající rohovinu, vyrobený z kaseinu byl vyvinut ve spolupráci s rakouským chemikem Friedrichem Adolphem Spittelerem (1846–1940) a patentován 15. července 1899 v Německu. Ačkoli se konečný výsledek nehodil k původnímu účelu, na začátku 20. století francouzský chemik Jean-Jacques Trillat objevil způsob jak učinit kasein nerozpustným a to máčením ve formaldehydu.", "section_level": 1}, {"title": "Výroba a využití.", "content": "Protože galalit nelze dodatečně tvarovat, byl vyráběn v plátech, které byly jednoduché a méně finančně náročné. Galalit lze krájet, vrtat, embosovat a barvit bez jakýchkoli problémů a dosáhnout tak efektního vzhledu. Žádný jiný plast té doby se nemohl rovnat cenovou dostupností se slonovinou, rohovinou a kostí. Proto si galalit našel uplatnění v módním průmyslu. Tento nový plast byl prezentován v Paříži na Světové výstavě v roce 1900. Ve Francii byl galalit distribuován společností Compagnie Française de Galalithe sídlící blízko Paříže v Levallois-Perret. Výsledkem bylo, že se oblast Jura stala jedničkou ve využití tohoto materiálu, a to schopností napodobit strukturu různých druhů materiálů, včetně slonoviny, rohoviny, želvoviny a dřeva. To vyústilo v revoluci knoflíkového průmyslu. Pouze v Německu v roce 1913 bylo spotřebováno 30 miliónů litrů mléka k výrobě galalitu a to především ve formě desek, trubek a tyčí. V roce 1914 získala společnost Syrolit Ltd licenci k výrobě ve Spojeném království. Po přejmenování na Erinoid Ltd, započala výrobu v Lightpillské přádelně v Dudbridge. Galalitem lze velmi věrně imitovat i drahokamy. Roku 1926 Gabrielle “Coco” Chanel zveřejnila obrázek krátkých, jednoduchých, černých šatů v magazínu \"Vogue\". Ty byly do půli lýtek, rovné a dekorované pouze několika diagonálními čarami. Vogue je nazvala \"\"Chanel’s Ford,”\" podle Modelu T. Malé černé šaty byly jednoduché a dostupné pro ženy všech společenských tříd. K dozdobení šatů Chanel využila galalitového šperku a tím způsobila průlom a masovou popularitu kostýmní bižuterie. Z galalitu byly také vytvářeny neobyčejné šperky, stylu Art Deca umělci jako je Jacob Bengel a Auguste Bonaz, nebo hřebeny a podobně. V 30. letech 20. století byl galalit také používán k výrobě per, rukojetí deštníků, kláves pián (nahrazující slonovinu) a elektroniky. V této době výroba dosáhla 10 000 tun.", "section_level": 1}, {"title": "Útlum výroby.", "content": "I když byl galalit levný, skutečnost, že jej nelze tvarovat, vedla k zániku jeho výroby. Produkce se taktéž snížila za druhé světové války kvůli omezení jeho výroby a využití mléka hlavně jako potravy. Galalit byl posléze vytlačen z trhu ropnými plasty vyvinutými vojenským průmyslem. Výroba galalitu přetrvala v Brazílii do 60. let 20. století.", "section_level": 1}], "src_summary": "Galalit je tvrdý syntetický plast vyráběný reakcí kaseinu a formaldehydu. Komerční název vznikl z řeckých slov \"gala\" (mléko) a \"lithos\" (kámen). Galalit je bez pachu, nerozpustný ve vodě, biodegradující, nealergický, antistatický a relativně nehořlavý. Kromě komerčního názvu Galalith se lze setkat také s názvy Syrolit, Erinoid (v UK), Neolyte, Alladinit, Karolith, Inda, Kyloid a Ameroid.", "tgt_summary": "Galalith (Erinoid in the United Kingdom) is a synthetic plastic material manufactured by the interaction of casein and formaldehyde. The commercial name is derived from the Greek words \"gala\" (milk) and \"lithos\" (stone). It is odourless, insoluble in water, biodegradable, non-allergenic, antistatic and virtually nonflammable. It was produced under other names such as aladdinite (in the USA), Casolith (in the Netherlands) and lactoloid (in Japan).", "id": 2218340}
{"src_title": "Ludwig Klages", "tgt_title": "Ludwig Klages", "src_document": [{"title": "Život.", "content": "Po maturitě v Hannoveru studoval fyziku, filosofii a chemii v Lipsku, Hannoveru a od roku 1893 v Mnichově, kde zůstal až do vypuknití války; po promoci se však rozhodl, že se chemií zabývat nebude, a se dvěma přáteli zde roku 1894 založil Německou grafologickou společnost. S mystikem Alfredem Schulerem, jeho přáteli a s excentrickou Fanny zu Rewentlow vytvořili „Kosmický kroužek“ a Fanny se stala jeho milenkou. Klages obdivoval básníka Stefana George a hlásil se k „filosofii života“. Kritizoval „degenerovanou“ modernu a vychvaloval „mystickou“ germánskou minulost a hrdinskou roli umělce, který má tvořit budoucnost. V roce 1914, když vypukla první světová válka, nesdílel Klages obecné nadšení a odstěhoval se do Švýcarska. Žil z honorářů za články a přednášky, roku 1920 se vrátil do Německa a 1932 byl vyznamenán Goethovou medailí. Ač se svým rasismem, antisemitismem a „novopohanskými“ názory nebyl nacistům cizí, už roku 1936 byl kritizován, že málo podporuje režim, a při svých 60. narozeninách roku 1942 byl v novinách napadán. Po válce byl naopak rehabilitován.", "section_level": 1}, {"title": "Myšlení.", "content": "Klages byl konservativní myslitel, kritik moderního racionalismu a individualismu. Jeho „filosofie života“ je radikální kritika moderní civilizace, která ničí přírodu i lidskou přirozenost; je proto pokládán za předchůdce radikální ekologie. Klages vycházel z opozice mezi „duchem“ mechanické racionality a redukcionismu a „duší“ jako výrazem živého lidství. Podobně stavěl proti sobě mechanický takt a živý rytmus. Grafologii se snažil postavit na vědecký základ jako studium „výrazové psychologie“: písmo je výrazem povahy a charakteru. Úkolem psychologie je zkoumat lidský charakter jako celek, proto Klages ostře odmítal jak psychologii Sigmunda Freuda, tak také experimentální psychologii, protože lidskou duši rozkládají na jednotlivé složky, a tudíž ji nemohou poznat.", "section_level": 1}], "src_summary": "Ludwig Klages (10. prosince 1872 Hannover – 29. července 1956 Kilchberg u Curychu) byl německý filosof, psycholog a kritik modernity, jeden z průkopníků grafologie.", "tgt_summary": "Ludwig Klages (10 December 1872 – 29 July 1956) was a German philosopher, psychologist and a theoretician in the field of handwriting analysis. He was nominated for the Nobel Prize in Literature.", "id": 818576}
{"src_title": "Cena Strega", "tgt_title": "Strega Prize", "src_document": [{"title": "Historie.", "content": "V roce 1944 začali Maria a Goffredo Bellonci ve svém domě v Římě pořádat literární setkání. Těchto nedělních setkání spisovatelů, umělců a intelektuálů se zúčastňovala řada nejvýznamnějších osobností italského kulturního života. Tato skupina začala být známá jako \"Amici della Domenica\", neboli „Nedělní přátelé“. V roce 1947 se Bellonciovi, společně s Guido Albertim, majitelem společnosti vyrábějící likér Strega, rozhodli založit cenu za beletrii. Její vítěz měl být volen „Nedělními přáteli“. Činnost kruhu kolem Bellonciových a ustanovení literární ceny byla vnímána jako počátek obnovy italského kulturního života, poznamenaného léty fašistického režimu, války, okupace a osvobození. Prvním vítězem ceny Strega, zvolený „Nedělními přáteli“, byl Ennio Flaiano. Cenu získal za svůj první a jediný román \"Tempo di uccidere\" (do češtiny přeložen jako \"Čas zabíjet\"), zasazený do Afriky během Habešské války.", "section_level": 1}, {"title": "Postup výběru.", "content": "Od smrti Marie Bellonci roku 1986 je cena spravována nadací \"Fondazione Maria e Goffredo Bellonci\". Dnes tvoří porotu více než 400 osobností italského kulturního života, kteří se stále označují jako „Nedělní přátelé“. K nominaci knihy je potřeba doporučení alespoň dvou „přátel“. Tento dlouhý seznam je pak v prvním kole, které se koná v sídle nadace (byt Bellonciových), zúžen na pět finalistů, tzv. „\"cinquina\"“. Toto první kolo se koná v červnu. Druhé kolo volby, následované vyhlášením vítěze se koná ve Villa Giulia v Římě během prvního čtvrtku v červenci.", "section_level": 1}, {"title": "Premio Strega speciale.", "content": "V roce 2006, šedesátém výročí ceny Strega, bylo uděleno zvláštní ocenění, a to Ústavě Itálie, která byla vytvořena a schválena během roku 1946, v roce založení ceny Strega. Cenu převzal bývalý prezident Italské republiky Oscar Luigi Scalfaro.", "section_level": 1}], "src_summary": "Cena Strega (italsky Premio Strega) je nejprestižnější italská literární cena. Je udělována každoročně od roku 1947 za nejlepší prozaické dílo italského autora, poprvé vydané mezi 1. květnem předchozího roku a 30. dubnem. Mezi držitele ceny patří Cesare Pavese (1950), Alberto Moravia (1952), Giorgio Bassani (1956), Dino Buzzati (1958), Giuseppe Tomasi di Lampedusa (1959), Primo Levi (1979) nebo Umberto Eco (1981).", "tgt_summary": "The Strega Prize ( ) is the most prestigious Italian literary award. It has been awarded annually since 1947 for the best work of prose fiction written in the Italian language by an author of any nationality and first published between 1 May of the previous year and 30 April.", "id": 430882}
{"src_title": "Tasemnice dětská", "tgt_title": "Hymenolepis nana", "src_document": [{"title": "Stavba těla.", "content": "Tasemnice dětská je nejmenší lidskou tasemnicí, dospělec dorůstá nanejvýš do délky 40 mm. Jeho ploché bělavé tělo se skládá ze 100 až 200 článků. Každý z článků obsahuje samčí i samičí reprodukční orgány. Oplodněný článek dále vytváří vakovité útvary naplněné vajíčky, ta jsou velká asi 50 μm. Vajíčka jsou oválná, bezbarvá a jejich množství v jednom článku se pohybuje mezi 80 až 200 kusy. Na hlavičce se nachází 4 přísavky a krátký vysouvací chobotek s 20 až 30 háčky uspořádanými do kruhu, které napomáhají k uchycení v lumenu střeva.", "section_level": 1}, {"title": "Životní cyklus.", "content": "Přímý vývojový cyklus začíná konzumací vajíčka definitivním hostitelem, kterým bývá nejčastěji člověk. Vajíčko putuje trávicím traktem až k dvanáctníku, kde se uvolní onkosféry a ty dále pronikají do sliznice střeva. V lymfatických prostorách střevních klků se vyvíjejí do stádia cysticerkoidu a po 6 až 12 dnech se vynoří zpět do lumenu střeva. Pomocí přichycovacích orgánů umístěných na skolexu se uchytí na střevní sliznici a trvá dalších 10 až 12 dní, než doroste do dospělce. Po dvou týdnech se z natrávených tělních článků začnou uvolňovat zralá vajíčka a konečníkem vycházejí ven z těla hostitele. Nepřímý vývojový cyklus probíhá v těle členovců (například blechy nebo potemníka), kde se vajíčko přemění na cysticerkoid. Definitivním hostitelem v tomto případě bývají kromě člověka i psi nebo hlodavci.", "section_level": 1}, {"title": "Příznaky.", "content": "Nákazu lze snadno diagnostikovat prokázáním přítomnosti vajíček ve stolici. Projevy hymenolepiózy závisí na intenzitě nákazy a délce trvání onemocnění. První rok probíhá nákaza bez příznaků, po 6 letech už dochází i k výraznému úbytku hmotnosti. Tasemnice svým působením narušují střevní klky a sliznici, v důsledku čehož mohou vznikat rozsáhlé nekrózy. Parazit uvolňuje ze svého těla metabolity, které mohou být pro hostitele toxické. Reakcí bývají alergie a poruchy trávení proteinů. Hlavními příznaky nemoci bývá bolest hlavy, bledost, pocity únavy a podrážděnost. U podvyživených a imunitně oslabených lidí jsou projevy silnější. Běžné jsou například žaludeční nevolnosti, zvracení, průjmy a silné bolesti břicha nezávisle na jídle.", "section_level": 1}, {"title": "Prevence.", "content": "Mezi rizikové skupiny patří především dětské kolektivy a lidé žijící v špatných hygienických podmínkách. Prevencí je tedy důkladné dodržování základních hygienických návyků, jako je mytí rukou před jídlem a po defekaci. Dětské nočníky a hračky se čistí horkou vodou a desinfekcí, stejně tak je důležité pravidelné vytírání společných prostor a častá výměna ložního prádla.", "section_level": 1}], "src_summary": "Tasemnice dětská (\"Hymenolepis nana\", von Siebold 1852) je kosmopolitně rozšířený parazit ze třídy Cestoda (tasemnice). Je jedním z nejčastějších parazitů z této třídy, jejichž definitivním hostitelem bývá člověk. Vývoj může být přímý nebo nepřímý s jedním mezihostitelem. Nákaza tímto druhem tasemnice se nazývá hymenolepióza a v současnosti se počet nakažených osob odhaduje na 45 až 50 miliónů, především v tropických a subtropických oblastech. V České republice se toto onemocnění vyskytuje spíše vzácně.", "tgt_summary": "Dwarf tapeworm (\"Hymenolepis nana\", also known as \"Rodentolepis nana\", \"Vampirolepis nana\", \"Hymenolepis fraterna\", and \"Taenia nana\") is a cosmopolitan species though most common in temperate zones, and is one of the most common cestodes (a type of intestinal worm or helminth) infecting humans, especially children.", "id": 1907486}
{"src_title": "Válka čtverné aliance", "tgt_title": "War of the Quadruple Alliance", "src_document": [{"title": "Příčiny.", "content": "Po válce o dědictví španělské (1701–1714) byl Filip, vévoda z Anjou, vnuk Ludvíka XIV., uznán za krále Filipa V. Španělského, ale pod podmínkou, že Koruna francouzská se se španělskou nikdy nespojí/nikdy nebudou sjednoceny. Navíc Španělsko utrechtským mírem ztratilo všechny své državy v Itálii a Nizozemí. Španělské Nizozemí, Vévodství milánské, Neapolsko a Sardinie zůstaly rakouské větvi Habsburků, kteří je připojili k jejich středoevropské monarchii, zatím co Sicílií byl odměněn vévoda savojský. Tyto země byly pod vládou Španělských Habsburků téměř po dvě staletí a jejich ztráta byla vnímána jako velká rána zemi jak podle prestižních, tak podle praktických měřítek. Přesto byla nejvyšší prioritou Španělska obnova země po třinácti letech války, která se odehrávala z části i na španělském území. Hlavní plánovač těchto činností byl kardinál Giulio Alberoni. Roku 1714 zaranžoval a připravil sňatek ovdovělého Filipa V. s jedenadvacetiletou Italkou Elisabettou Farnese a stal se osobním rádcem nové královny. Roku 1715 se stal prvním ministrem, stabilizoval španělské hospodářství a zreformoval finance. Také dal podnět k přestavbě španělského loďstva (v roce 1718 postaveno 50 lodí) a reformoval armádu. Královna prosazovala několik dynastických záborů v Itálii a podněcovala tedy italské ambice svého manžela a jeho synů. To podporoval rovněž Alberoni. Když roku 1715 zemřel Ludvík XIV., stal se následníkem trůnu jeho nezletilý pravnuk Ludvík XV. Španělský král Filip V., jediný přeživší vnuk Ludvíka XIV., a jeho synové byli z nástupnictví na francouzském trůnu vyřazeni utrechtskou mírovou smlouvou. Filip si nicméně nárokoval francouzský trůn pro případ smrti mladého panovníka. Opozice proti Filipovým ambicím vedla Francii (kde byl tehdy regentem Filip II. Orleánský, synovec Ludvíka XIV.), Británii a Nizozemskou republiku k tomu, aby se 4. ledna 1717 spojily navzájem do Trojitého spojenectví.", "section_level": 1}, {"title": "Vypuknutí války.", "content": "Později tohoto roku zvažovaly Británie, Francie a Habsburská monarchie, zda by neměla být Sicílie postoupena Karlu VI., císaři Svaté říše římské, aby tím byla posílena ustanovení utrechtského míru. Přípravy takové dohody popudily Španělsko, které toužilo získat ostrov zpět. V srpnu 1717 začal Filip podnikat akce nepřátelské proti středoevropské mocnosti – vpadl na ostrov Sardinii v době, kdy Habsburská monarchie měla svázané ruce válkou proti Osmanské říši. Bylo shromážděno loďstvo o stu transportních lodí, chráněné patnácti válečnými koráby, převážející 9 000 mužů pod velením markýze z Lede. Plavilo se z Barcelony na Sardinii, která invazi podlehla v listopadu 1717. Počáteční reakce Habsburků na tuto invazi byla omezená, neboť její nejvyšší velitel, generalissimus princ Evžen Savojský se chtěl vyhnout větší válce v Itálii, dokud pokračoval konflikt na Balkáně, který odsával habsburské jednotky a zdroje. Když však 21. července 1718 požarevacký mír ukončil válku s Osmanskou říší, došlo 2. srpna k utvoření tzv. čtverné aliance a císař se tak připojil k trojitého spojenectví.", "section_level": 1}, {"title": "Širší konflikt.", "content": "V červenci 1718 Španělé s vojskem o 30 000 mužích opět pod vedením markýze z Lede napadli také Sicílii, která byla v držení savojského vévody. 7. července obsadili Palermo a své vojsko rozdělili do dvou částí. Markýz de Lede sledoval linii pobřeží, aby oblehl Messinu mezi 18. červencem a 30. zářím, zatímco Montemar dobýval zbytek ostrova. Francouzi, Rakušané a Britové nyní požadovali, aby se Španělé stáhli ze Sicílie a Sardinie. Postoj Viktora Amadea II. Savojského byl obojaký, neboť přijal Alberoniho návrh jednat o vytvoření protihabsburského spojenectví. V bitvě u mysu Passaro 11. srpna britské loďstvo, vedené Sirem Georgem Byngem, účinně eliminovalo loďstvo španělské, nasazené kolem sicilského pobřeží. Tyto akce byly na podzim následovány přistáním malé habsburské armády (shromážděné v Neapoli habsburským místokrálem, hrabětem Wirichem Daunem) poblíž Messiny, aby ji osvobodila z obléhání španělskými silami. Císařští byli poraženi v první bitvě u Milazza 15. října a udrželi jen malé předmostí kolem Milazza. Francouzi, Britové a i císařští oficiálně vyhlásili válku Španělsku až 17. prosince 1718. Nizozemci se k nim připojili ještě později, v srpnu 1719.", "section_level": 1}, {"title": "1719.", "content": "Po odhalení cellamarského spiknutí nařídil vévoda orleánský francouzské armádě vedené vévodou z Berwicku, aby v dubnu 1719 vpadla do baskických provincií Španělska. Tato armáda se setkala jen s minimálním odporem, ale byla nucena se stáhnout zpět kvůli těžkým ztrátám způsobeným nemocemi. Druhý útok na Katalánsko postihl stejný osud. V Americe byli Francouzi úspěšnější a obsadili Pensacolu na západě dnešního státu Florida. Na Sicílii započaly habsburské jednotky vedené hrabětem de Mercym novou ofenzívu. Nejprve utrpěli porážku v bitvě u Francavilly (20. června 1719), ale Španělé byli odříznuti od domovských zemí britským loďstvem a bylo jen otázkou času, kdy se jejich odpor rozpadne, rozdrobí a zhroutí. Potom byl již hrabě de Mercy vítězný - vyhrál druhou bitvu u Milazza, v říjnu obsadil Messinu a oblehl Palermo. V roce 1719 také zorganizoval irský vyhnanec James Butler, vévoda z Ormonde, výpravu s extenzivní španělskou podporou za účelem invaze do Británie a vyměnění panovníka sesazením krále Jiřího I. a dosazením Jakuba Stuarta, jakobitského pretendenta trůnu. Většina flotily však byla zničena při bouři nedaleko galicijského pobřeží. Jen malá síla tří set španělských vojáků v čele s hrabětem Marischalem se vylodila na ostrově Eilean Donanu, ale byli společně s horaly, kteří je podporovali, poraženi v bitvě u Glen Shielu v červnu 1719 a naděje na povstání brzy zmizely. V odvetu za tento útok obsadilo v říjnu 1719 britské loďstvo Vigo a invazní síly dále pochodovaly do vnitrozemí na Pontevedru. To způsobilo otřes mezi španělskými hodnostáři (představenými a vůdci), neboť si uvědomili, jak jsou zranitelní obouživelným spojeneckým útokům, navíc když tu existovala možnost otevřít novou frontu od francouzských hranic. Francouzi dobyli španělské sídlisko Pensacolu v západní části Floridy v květnu 1719, čímž předešli španělskému útoku na Jižní Karolínu. Ačkoliv španělské síly město znovu obsadily v srpnu 1719, ke konci roku padlo opět do rukou Francouzů, kteří město definitivně zničili. Potom, co místo rozsáhle poplenili, byli nakonec vytlačeni místní milicí.", "section_level": 1}, {"title": "Mír.", "content": "Philip propustil Alberoniho v prosinci 1719 a uzavřel mír s aliancí haagskou mírovou smlouvou 17. února 1720. Filip V. byl smlouvou přinucen vzdát se všech území obsazených během války. Přesto byl uznán nárok jejich nejstaršího syna na Vévodství Parma a Piacenza po smrti bezdětného Isabellina polobratrance, Antonia Farnese. Francie vrátila Pensacolu a zbývající nevrácené územní výboje na severu Španělska výměnou za obchodní výhody. Do podmínek mírové smlouvy byla zahrnuta i výměna Sicílie za Sardinii, ke které byl přinucen savojský vévoda. Ten musel vyměnit svůj sicilský trůn za méně významné Sardinské království, které ironií osudu později tak nabylo na významu, že v devatenáctém století dokázalo sjednotit Itálii.", "section_level": 1}, {"title": "Odkaz.", "content": "Tato válka poskytuje jedinečný příklad případu, kdy se ve válečném konfliktu během 18. století ocitly Británie a Francie na stejné straně. Jednalo se o období mezi lety 1716 a 1731, když byly obě země spojenci. Španělsko se pak s Francií spojilo do bloku nazývaného anglicky \"Bourbon Compact\" a tyto dva státy se tak staly neustálými nepřáteli Britů. Válka také ukázala rostoucí námořní moc Británie na úspěšném nasazení královského námořnictva ve Středozemním moři.", "section_level": 1}], "src_summary": "Válka čtverné aliance (1717–1720) byla výsledkem ambic krále Filipa V., jeho ženy Alžběty a prvního ministra Giulia Alberoniho převzít zpět do španělského vlastnictví italská teritoria a nárokovat si francouzský trůn. Válka skončila porážkou Španělska aliancí Británie, Francie, Habsburské monarchie (součást Svaté říše římské) a Spojených provincií. Později do koalice vstoupilo Savojsko jako pátý spojenec. Ač boje započaly již v průběhu roku 1717, formálně nebyla vyhlášena válka až do prosince 1718. Byla ukončena haagskou mírovou smlouvou roku 1720.", "tgt_summary": "The War of the Quadruple Alliance (1718–1720) was caused by Spanish attempts to recover territorial losses agreed by the 1713 Peace of Utrecht. Primarily conducted in Italy, it included minor engagements in the Americas and Northern Europe, as well as the Spanish-backed 1719 Jacobite Rising. Spain recaptured Sardinia in 1717 without opposition, followed by a landing on Sicily in July 1718. This led to the Quadruple Alliance on 2 August 1718, comprising Britain, France, Emperor Charles VI and the Dutch Republic. The war ended with the 1720 Treaty of The Hague; this restored the position prior to 1717 but with Savoy and Austria exchanging Sardinia and Sicily. Spain regained the Kingdom of Naples during the 1733 to 1735 War of the Polish Succession.", "id": 1186265}
{"src_title": "Výbor pro všeobecnou bezpečnost", "tgt_title": "Committee of General Security", "src_document": [{"title": "Historie.", "content": "Dne 2. října 1792 Národní konvent odhlasoval vytvoření Výboru pro všeobecnou bezpečnost jakožto nástupce Vyšetřovacího výboru Ústavodárného národního shromáždění a Dohlížecího výboru legislativy. Bezpečnostní výbor se poprvé sešel 17. října 1792 a měl zpočátku 30 členů, z nichž byla každé dva měsíce polovina nově zvolena. Výbor zasedal v Hôtel de Brionne nedaleko Tuilerijského paláce. Hora obvinila výbor z nedostatečného boje s protivníky Revoluce a proto požádala 21. ledna 1793 o jeho kompletní rekonstrukci. Montagnardi v něm poté rychle získali vliv. Po ovládnutí Bezpečnostního výboru jej využívali k boji se svými politickými oponenty. S vyčleněním Výboru pro veřejné blaho z Bezpečnostního výboru dne 6. dubna 1793 získali montagnardi další exekutivní orgán. To vedlo ke zintenzivnění boje mezi girondisty a montagnardy. Girondisté prosazovali v Národním konventu vznik speciálních komisí, jako např. Komise Dvanácti, s cílem zbavit oba výbory jejich hlavních kompetencí. Opatření Bažiny ale zůstala neúčinná, neboť její poslanci byli po lidovém povstání od 31. května do 2. června 1793 zbaveni moci. Bezpečnostní výbor byl po pádu girondistů reorganizován a jakobíni upevnili svou moc. Od 14. září 1793 měl Bezpečnostní výbor 12 členů, kteří byli až do thermidorského převratu (27. července 1794) každý měsíc nově voleni: Těchto dvanáct členů řídilo výbor v období Teroru. Scházeli se každý večer a jednou týdně diskutovali o politické situaci se členy Výboru pro veřejné blaho. Bezpečnostní výbor byl nyní zodpovědný za policejní a soudní orgány. Byl oprávněn podávat žaloby na falšovatele asignátů, sledovat bezpečnost státu a bojovat proti agentům cizích zemí. Kromě toho také kontroloval prosazování zákonů a organizoval nebo vedl všechny hlavní procesy proti skutečným nebo domnělým nepřátelům Revoluce. Podle zákona o podezřelých osobách ze 17. září 1793 pověřil Výbor pro všeobecnou bezpečnost revoluční výbory pařížských sekcí vytvořením seznamů podezřelých osob, kteří by svým jednáním nebo vztahy nebo ústně či písemně vyjádřenými názory mohli být uznáni za přívržence tyranie, feudalismu a nepřátele svobody. To zahrnovalo všechny bývalé šlechtice a jejich příbuzné, kteří trvale neprokázali svůj závazek k revoluci a rovněž všechny reemigranty, kteří se vrátili zpět do Francie. Zatykače musela podepsat většina členů Výboru pro bezpečnost a stejně tak propuštění vězně muselo schválil nejméně šest členů. V listopadu 1793 se Výbor pro bezpečnost rozdělil do čtyř regionálních oddělení Paříže (sever a severovýchod, jihovýchod, západ a centrum) po třech členech. Zákonem ze dne 4. prosince 1793 převedl Národní konvent na Bezpečnostní výbor dohled na sekční revoluční výbory, potvrdil mu policejní moc a vedení kontaktních osob v Paříži a v provinciích. Poté, co Výbor pro veřejné blaho v dubnu 1794 založil vlastní policejní oddělení pro trestní stíhání zneužití úřadu v oblasti veřejné správy, došlo kvůli překrývání kompetencí k závažným neshodám mezi oběma výbory. Konflikt zesílil také proto, že Maximilien Robespierre veřejně napadl André Amara a Marca Vadiera, přesvědčené ateisty a obhájce odkřesťanštění, a prosazoval Kult Nejvyšší bytosti. Zákon z 22. prairial roku II (10. června 1794) zesílil teror a zvýšil počet poprav nevinných obětí. Veřejné mínění dalo toto osobně za vinu Robespierrovi. Tím se téměř všichni členové Výboru pro bezpečnost, kteří se sami obávali trestu smrti gilotinou, přiklonili na stranu nepřátel Robespierra a připravili jeho pád 9. thermidoru II. Thermidoriáni rozhodli 29. července 1794 nahrazovat čtvrtinu členů obou výborů vždy každý měsíc. Pravomoci Bezpečnostního výboru však zůstaly a výbor se stal hlavním výkonným orgánem. Dohlížel na policii a předkládal obžalované (včetně bývalých členů Výboru pro bezpečnost) nově zřízenému revolučnímu tribunálu. Svou činnost Výbor pro všeobecnou bezpečnost ukončil dne 26. října 1795 současně s rozpuštěním Národního konventu. V období Direktoria jej nahradilo ministerstvo policie.", "section_level": 1}], "src_summary": "Výbor pro všeobecnou bezpečnost (francouzsky \"Comité de sûreté générale\") byl exekutivní orgán Národního konventu během Velké francouzské revoluce. Jeho pravomoci se týkaly zajištění vnitřní bezpečnosti státu. Největšího vlivu dosáhl spolu s Výborem pro veřejné blaho během Hrůzovlády. Existoval v letech 1792-1795.", "tgt_summary": "The Committee of General Security () was a French parliamentary committee which acted as police agency during the French Revolution that, along with the Committee of Public Safety, oversaw the Reign of Terror. The Committee supervised the local police committees in charge of investigating reports of treason, and was one of the agencies with authority to refer suspects to the Revolutionary Tribunal for trial and possible execution by guillotine. The Committee of General Security was established as a committee of the National Convention in October 1792. It was designed to protect the Revolutionary Republic from its internal enemies. By 1794 the Committee became part of the opposition to Robespierre and the Committee of Public Safety and members were involved in the 9 Thermidor \"coup d'état\". On 4 November 1795, along with the end of the National Convention, the Committee of General Security dissolved.", "id": 2141616}
{"src_title": "Povlečení", "tgt_title": "Bedding", "src_document": [{"title": "Účel.", "content": "Povlečení má trojí funkci, je ochranou proti znečištění matrace a lůžkovin, zvyšuje tepelný komfort lůžka a plní i funkci estetickou. Povlečení je velmi důležité z hygienických důvodů, protože se člověk během spánku potí a také se mu odlupují mikroskopické šupinky odumřelé pokožky. Tyto pak spolu s potem znečišťují použité textilie. Odumřelé šupinky pokožky jsou potravou pro roztoče, jejichž exkrementy pak mohou u citlivých osob vyvolat alergické reakce. Z tohoto důvodu je důležitá pravidelná výměna povlečení. To by mělo být uzpůsobeno k snadnému převlékání a mělo by být snadno čistitelné, pokud možno pratelné na vyšší teplotu. Existují i speciální povlečení či povlaky pro lidi s alergií na prachové roztoče, které chrání před kumulací roztočů a jejich alergenů uvnitř lůžkovin. Ty jsou ošetřeny buďto chemicky, nebo jsou z velmi hustě tkané textilie. Nejmodernější varianta ochrany jsou netkané textilie z nanovláken. Povlečení může sloužit i k estetickým účelům, může dokreslovat atmosféru pokoje, přispívat k útulnosti místnosti.", "section_level": 1}, {"title": "Materiál.", "content": "Tradičními materiály pro výrobu povlečení jsou přírodní vlákna a z nich zejména bavlna, len a přírodní hedvábí. Nejužívanějším z nich je bavlna, která je pak často v různých poměrech kombinována s materiály syntetickými, zejména s polyesterem.", "section_level": 1}, {"title": "Zápínání.", "content": "Nejběžnějším zapínáním povlečení jsou zejména knoflíky, ať už nitěné či plastové, dále pak zipy, tkanice a zvláště v ubytovacích zařízeních jen prosté přehyby tvořící kapsu, do níž se přikrývka či polštář vloží (tzv. \"hotelový uzávěr)\".", "section_level": 1}, {"title": "Údržba.", "content": "Povlečení lze prát v automatické pračce při teplotě max 40 °C. Nižší prací teploty prodlužují životnost povlečení. Povlečení by se mělo prát naruby a zapnuté. Je možné následně využít sušičku a žehlit naruby při teplotě žehličky do 200 °C. Krepové povlečení se nežehlí vůbec. Při žehlení povlečení s plastovými částmi jako je knoflík nebo zip je třeba dbát zvýšenou opatrnost na to, aby žehlička nepřišla do kontaktu s těmito částmi.", "section_level": 1}, {"title": "Jak vybrat správnou velikost.", "content": "Pokud plánujete nákup ložního povlečení, nejprve si změřte velikost polštáře a přikrývky, pro které povlečení nakupujete. Naměřené rozměry polštáře a přikrývky často odpovídají rozměrům povlečení (rozměry přikrývky můžou být o cca 5 cm menší než povlečení a to z důvodu snadnější výměny). Tyto rozměry bývají většinou uváděny v centimetrech.V obchodech se nejčastěji setkáte s povlečením, které má rozměr povlaku na polštář 70x90 cm a rozměr povlaku přikrývky 90x200, 90x220 nebo 200x220 cm. Balení povlečení se skládá minimálně ze dvou částí a to z povlaku na přikrývku a povlaku na polštář. Problém tak nastává v tom případě, pokud spíte na polštáři, který má jiný rozměr než 70x90 cm a nebo spíte na polštáři, který je anatomický (oproti klasickém polštáři má nepravidelný tvar a mnohdy bývá vyšší).", "section_level": 1}], "src_summary": "Povlečení (též ložní prádlo) jsou výměnné textilie sloužící k obalování matrací a lůžkovin (polštář, peřina a další.). Základem jsou prostěradlo, povlak na přikrývku a povlak na polštář. V širším smyslu pak mezi lůžkoviny můžeme počítat ještě doplněk v podobě ochranného potahu na matraci (chránič matrace, matracový chránič) a přehoz přes postel.", "tgt_summary": "Bedding, also known as bedclothes or bed linen, is the materials laid above the mattress of a bed for hygiene, warmth, protection of the mattress, and decorative effect. Bedding is the removable and washable portion of a human sleeping environment. Multiple sets of bedding for each bed are often washed in rotation and/or changed seasonally to improve sleep comfort at varying room temperatures. Most standardised measurements for bedding are rectangular, but there are also some square-shaped sizes, which allows the user to put on bedding without having to consider its lengthwise orientation (i.e. a duvet). In American English, the word \"bedding\" generally does not include the mattress, bed frame, or bed base (such as box-spring), while in British English it does. In Australian, South African and New Zealand English, bedding is often called \"manchester\", especially in shops. A set of bedding usually consists of a flat or fitted bed sheet that covers the mattress; a flat top sheet; either a blanket, quilt, or duvet, sometimes with a duvet cover, which can replace — or be used in addition to — the top sheet; and a number of pillows with pillowcases, also referred to as pillow shams. (See for more info on all these terms.) Additional blankets, etc. may be added to ensure the necessary insulation in cold sleeping areas. A common practice for children and some adults is to decorate a bed with plush stuffed animals, dolls, and other soft toys. These are not included under the designation of bedding, although they may provide additional warmth to the sleeper.", "id": 1976778}
{"src_title": "Vikingové (film, 1999)", "tgt_title": "The 13th Warrior", "src_document": [{"title": "Děj.", "content": "Ahmed Ibn Fadlán Ibn Abbas Ibn Rašíd Ibn Hamad býval básníkem v bagdádském kalifátu, dokud se nezamiloval do ženy, která patřila jinému. Její žárlivý manžel si stěžoval kalifovi a ten Ahmeda Ibn Fadlána jmenoval vyslancem pro severní země. Ahmed tak byl de facto poslán do vyhnanství, jak si dobře uvědomoval. Několik měsíců cestuje v doprovodu Melchisidka (starého přítele jeho otce, který se domluví lidovou latinou) přes země obrů, husarů, Bulharů a Tatarů. Tataři přepadávají karavany a cestující zabíjejí, Ahmedova karavana je před takovým osudem zachráněna u řeky Volhy díky přítomnosti lodi seveřanů, kteří právě připlouvají. V táboře vikingů najde karavana útočiště. Melchisidek je schopen se domluvit s Hergerem, jedním z vikingů, který rozumí jeho latině. Arabové jsou svědky pohřbu vikinského krále, kterého doprovází na cestě do Valhally jeho mladá žena, je upálena na hranici založené na lodi. Královým nástupcem se stává Beowulf. Do tábora dorazí mladý posel ze severu a předává zprávu. Jeho otec král Hrothgar žádá skupinu o pomoc, jeho země byla napadena pradávným zlem natolik ukrutným, že se ani nejstatečnější bojovníci neodvažují vyslovit jeho jméno. Vědma vyvěští, že akce bude úspěšná, pokud se jí zúčastní 13 bojovníků, přičemž ten třináctý nesmí být seveřan. Ahmed Ibn Fadlán je naverbován, ačkoli není příliš nadšen. Ale jak říkají seveřané, jít do války je velká čest. Během putování se Ahmed naučí seversky, když poslouchá u ohně jejich rozpravy. Jejich posměšky ohledně své výbavy (malý kůň, kterému se posmívají - říkají, že cestuje na psovi atd.) dokáže záhy zarazit a získat si jejich respekt svou inteligencí, schopností psát a například i jezdeckými dovednostmi. Po příjezdu do Hrothgarovy země skupina válečníků zjistí, že bude muset čelit Wendolům, dávným nepřátelům, kteří sestupují za mlhy z hor a pojídají mrtvé. Jsou to kanibalové, kteří se identifikují s medvědy, žijí stejně jako oni v jeskyních. Po několika útocích řady seveřanů a vesničanů prořídly. Věštkyně jim poradí, aby vystopovali Wendoly do jejich brlohů a zabili jejich „matku“ a velitele, „v jehož rozích je také síla“. Beowulfovi válečníci i s Ahmedem proniknou do jeskynního komplexu Wendolů a Beowulfovi se podaří matku zabít, ta jej přitom škrábne otráveným drápem. Skupina se dostane s menšími ztrátami z jeskyní, když bojovníci podplavou zatopenými slujemi do moře. Po návratu do vesnice se připraví na očekávanou závěrečnou bitvu. V té se ochablému, ale odhodlanému Beowulfovi podaří zabít wendolského velitele, což znamená jejich porážku. Poté umírá na otravu. Ahmed je svědkem jeho pohřbu a pak se vrací do své vlasti vděčný seveřanům za to, že se „mohl stát mužem a prospěšným služebníkem božím“.", "section_level": 1}, {"title": "Soundtrack.", "content": "Původní soundtrack složil Graeme Revell, představila se na něm zpěvačka kapely Dead Can Dance Lisa Gerrard. Soundtrack byl zamítnut Michaelem Crichtonem a nahrazen hudbou, kterou zkomponoval Jerry Goldsmith, Crichtonův obvyklý spolupracovník.", "section_level": 1}], "src_summary": "Vikingové (v anglickém originálu \"The 13th Warrior\") je americký thriller z roku 1999 režiséra Johna McTiernana a producenta a spisovatele Michaela Crichtona, který je autorem předlohy, románu \"Pojídači mrtvých\" (anglicky \"Eaters of the Dead\"). Jedná se o historickou fikci. Film byl značně ztrátový, při rozpočtu 160 000 000 $ dokázal vydělat jen necelých 61 700 000 $.", "tgt_summary": "The 13th Warrior is a 1999 American historical fiction action film based on Michael Crichton's 1976 novel \"Eaters of the Dead\", which is a loose retelling of the tale of \"Beowulf\" combined with Ahmad ibn Fadlan's historical account of the Volga Vikings. It stars Antonio Banderas as Ahmad ibn Fadlan, as well as Diane Venora and Omar Sharif. It was directed by John McTiernan. Crichton directed some reshoots uncredited. The film was produced by McTiernan, Crichton, and Ned Dowd, with Andrew G. Vajna, James Biggam and Ethan Dubrow as executive producers. Production and marketing costs reputedly reached $160 million, but it grossed $61 million at the box office worldwide, making it one of the biggest box office bombs in history and the biggest one of 1999, with losses of up to $129 million.", "id": 1597585}
{"src_title": "Přepadení 13. okrsku (film, 2005)", "tgt_title": "Assault on Precinct 13 (2005 film)", "src_document": [{"title": "Děj.", "content": "Policejní stanice v detroitském okrsku 13 se koncem roku 2004 uzavírá, poslední den v roce zde má službu jen seržant před důchodem Jasper O'Shea, seržant Jake Roenick a sekretářka Iris. Jake Roenick bere prášky na uklidnění, stále jej trápí pocit viny z nezdařené akce při protidrogovém zátahu o osm měsíců dříve, při němž zemřeli dva jeho kolegové. Pomoci se mu snaží psychiatrička Alex, která se na stanici musí večer vrátit. Jake jí ukradl lékařské záznamy o své osobě a ona si toho hned nevšimla. Mezitím je v jiné části města zatčen mafiánský boss Marion Bishop, který zabije během zatýkání tajného policistu. Bishop je převážen do vězení se třemi dalšími zločinci, narkomanem Beckem, zlodějkou Annou a padělatelem Smileym. Během sněhové vánice dostane řidič policejního autobusu pokyn, aby kvůli dopravní nehodě na trase zajel na okrsek 13 a počkal na další instrukce. Vězňové jsou umístěni do cel a ostraha se připojí k posádce stanice slavící příchod nového roku 2005. Oslavy netrvají dlouho, stanice je krátce nato přepadena maskovanými ozbrojenci. Mobily jsou rušeny a veškerá komunikace je přerušena. Seržant Roenick se dozví od Bishopa, že muži venku jsou policisté pod vedením zkorumpovaného kapitána Marcuse Duvalla. Jeho zájmem je zabít Bishopa (a všechny ostatní na stanici), aby odstranil nepohodlné svědky vlastní kriminální činnosti. Roenick si uvědomí, že se musí spojit s Bishopem a ostatními vězni při obraně stanice, aby měli alespoň nějakou šanci na přežití. Proti tomu protestuje seržant Jasper. Útoky zvenčí jsou odraženy, ke stanici přijíždí automobil Kevina Capry, kolegy Jakea. Tomu se za pomoci Roenicka podaří dostat dovnitř. Beck ani Bishop mu nevěří, myslí si, že je to nastrčený člověk Duvalla, ale Jake se za něj zaručí. Beck se Smileym se pokusí utéci, ale jsou zastřeleni. Anna s psychiatričkou Alex (která zde také uvízla) se dostanou k autu a snaží se projet přes ostřelovače. Nepodaří se jim to, Anna zemře a Duvall zastřelí Alex, když mu neodpoví na otázku, kolik lidí je uvnitř obléhané stanice. Bishop přistihne Capru při podezřelé činnosti, myslí si že něco signalizoval ven. Jake mu uvěří a Caprovi nasadí pouta. Přilétá vrtulník a na střechu se spouští členové zásahové jednotky. Jake s Bishopem polijí patro benzínem a zapálí ho, útok je opět odražen. Pak si seržant Jasper O'Shea vzpomene, že se ze stanice dá dostat kanalizací. Ale je to past, venku u východu z kanalizace už čeká Duvall se svými kumpány. Zradil O'Shea. Vypukne přestřelka a Marionu Bishopovi s Jakem se podaří utéci do nedalekého lesa. Ještě nemají vyhráno, výhoda je na straně Duvalla, jehož střelci jsou vybaveni noktovizory (zařízení pro noční vidění). Dvojice stíhaných mužů útočníky včetně Duvalla zlikviduje, oba jsou však přitom postřeleni. Jejich spolupráce končí, Marion Bishop varuje Jakea, aby se nepokoušel jej pronásledovat a mizí ve tmě. Jedinou další osobou, která přežila je sekretářka Iris.", "section_level": 1}, {"title": "Citáty.", "content": "\"„V životě jsem viděl hodně mužů, kteří hleděli smrti do očí a každý z těch mužů prosil Boha o pomoc, ale žádná z těch proseb nikdy nebyla vyslyšena. Tak jsem přestal věřit.“\" (Marion Bishop)", "section_level": 1}], "src_summary": "Přepadení 13. okrsku (anglicky \"Assault on Precinct 13\") je francouzsko-americký akční thriller z roku 2005, který natočil režisér Jean-François Richet. Ethan Hawke se zde představí v roli policisty, který je nucen při bránění obléhané policejní stanice spolupracovat s odsouzenými vězni. Film je remakem snímku režiséra Johna Carpentera z roku 1976 se stejným názvem \"Přepadení 13. okrsku\", který čerpal mj. z westernu \"Rio Bravo\" (1959). V Carpenterově filmu se postava policisty, donuceného bránit stanici, jmenuje Ethan Bishop, v tomto filmu příjmení Bishop nosí zadržený mafiánský boss (celým jménem Marion Bishop, roli hraje herec Laurence Fishburne známý mj. z filmu \"Matrix\", kde hrál Morphea).", "tgt_summary": "Assault on Precinct 13 is a 2005 French-American action thriller film directed by Jean-François Richet and starring Ethan Hawke and Laurence Fishburne. The cast also includes John Leguizamo, Maria Bello, Ja Rule, Drea de Matteo, Brian Dennehy, Aisha Hinds and Gabriel Byrne. It is a loose remake of John Carpenter's 1976 film of the same name, with an updated plot.", "id": 563793}
{"src_title": "Fantomová končetina", "tgt_title": "Phantom limb", "src_document": [{"title": "Neurologický základ.", "content": "Donedávna převažující teorie považovaly za příčinu fantomových končetin podráždění nervových zakončení (neuromů) v místě amputace. Po amputaci zůstane na pahýlu končetiny mnoho přerušených nervových zakončení. Ty se mohou zanítit. Uvažovalo se, že by mohly vysílat nestandardní signály, které by mozek interpretoval jako bolest. Léčba založená na takových teoriích však většinou selhávala. V extrémních případech provedli chirurgové druhou amputaci, zkracujíce pahýl v naději, že odstranění zanícených nervových zakončení přinese pacientovi dočasnou úlevu od fantomové bolesti. Bolesti se však naopak zvýšily. Mnoho pacientů po takové operaci cítilo jak původní fantomovou končetinu, tak nový fantomový pahýl, který byl též bolestivý. Někdy chirurgové dokonce odřízli smyslové nervy vedoucí do míchy nebo, v extrémních případech, dokonce odstranili část talamu, která přijímá smyslové vjemy z těla. Na konci 80. let usoudil Ronald Melzack, že teorie periferních neuromů nemůže být správná. Ve své studii, „Fantomové končetiny, já a mozek“ z roku 1989 navrhl teorii neuromatrice (neuromatrix). Podle Melzacka je zkušenost těla tvořena širokou sítí propojených struktur neuronů. V roce 1991 prokázal Tim Pons a jeho kolegové z National Institutes of Health, že po ztrátě přísunu smyslových informací dojde v primárním somatosenzorickém kortexu k podstatné reorganizaci. Když se o jejich výsledcích doslechl Vilayanur S. Ramachandran, přišel s teorií, že pocit fantomové končetiny by mohl být důsledkem této reorganizace somatosenzorického kortexu, který je umístěn v gyrus postcentralis (primární motorické oblasti mozku), a který zpracovává vstup z těla a končetin. Ramachandranův tým demonstroval tuto teorii experimentem, při kterém hlazení různých části obličeje bylo vnímáno jako dotek na různých částech chybějící končetiny. Podle Ramachandrana bylo vnímání dotyku na různých částech fantomové končetiny percepčním korelátem reorganizace mozkové kůry. Nicméně výzkum, který v roce 1995 publikoval Flor a kol., ukázal, že je to bolest, a ne pocity, co percepčně odpovídá kortikální reorganizaci. V roce 1996 publikoval Knecht a kol. analýzu Ramachandranovy teorie. Jejím závěrem bylo, že neexistuje topografický vztah mezi uvedenými pocity a kortikální reorganizací primárních oblastí kortexu. Jejich poslední publikovaný výzkum pak naznačuje, že nebolestivé pocity se pojí s širokou sítí neuronů mimo primární oblasti mozkové kůry.", "section_level": 1}, {"title": "Současný výzkum.", "content": "V roce 2009 Lorimer Moseley a Peter Brugger provedli experiment, ve kterém dali sedmi pacientům po amputaci paže za úkol, aby pomocí vizuálních představ zkroutili své fiktivní končetiny do nemožných postavení. Čtyřem ze sedmi subjektů se nemožných pozic fantomové končetiny podařilo dosáhnout. Zdá se, že modifikovali reprezentaci svých fantomových končetin v mozku a vyprodukovali motorické příkazy k provedení nemožných pohybů bez zpětné vazby ze strany těla. Autoři k tomu říkají: „Tohle zjištění rozšiřuje naše chápání plasticity mozku, protože je důkazem, že hluboké změny v mentální reprezentaci těla mohou být vyvolány čistě vnitřními mechanizmy mozku – mozek skutečně mění sám sebe.“ V roce 2012 publikovali V. S. Ramachandran a Paul McGeoch případ 57leté ženy (označené iniciály RN), která se narodila s deformovanou pravou rukou skládající se z pouhých tří prstů a rudimentárního palce. Po autonehodě v 18 letech jí deformovanou ruku amputovali, po čemž následovaly pocity fantomové ruky. Fantomová ruka byla pociťována se všemi pěti prsty, ač některé z nich byly zkrácené. 35 let po nehodě začala ženu její fantomová ruka nesnesitelně bolet. McGeoch a Ramachandran začali RN léčit metodou vizuální zpětné vazby pomocí své zrcadlové krabice. RN ji užívala po dobu 30 minut denně. Odraz její zdravé levé ruky byl promítán na místo, kde cítila fantomovou pravou ruku. Po dvou týdnech se naučila fiktivními prsty hýbat a bolest ustala. Klíčové je, že všech pět fantomových prstů nyní pociťuje jako mající normální délku. Podle Ramachandrana a McGeocha tento případ dokazuje, že v mozku je vrozená (pevně zakódovaná) šablona pro plně vyvinutou ruku. V roce 2012 byl proveden experiment, který prokázal, že pohyby fantomových končetin jsou „skutečné“ pohyby, protože při nich dochází k aktivaci motorických center v mozku. Pacienti mohou rovněž imaginárně pohybovat svými stínovými končetinami, tyto pohyby nicméně nevedou k pocitu, že fantomová končetina změnila pozici. Tento výzkum naznačuje, že když lékaři užívají motorický výcvik, aby ulevili pacientům od bolesti, musí rozlišovat mezi imaginárními a skutečnými pohyby fantomové končetiny.", "section_level": 1}, {"title": "Fantomová bolest končetin.", "content": "Fantomová bolest končetin je komplexní jev, který zahrnuje širokou škálu příznaků od mravenčení a svědění po pálení a bolesti. Během posledních dvaceti let přišli vědci s řadou teorií, které se jej pokoušely vysvětlit. Tři nejvýznamnější z nich jsou: 1) maladaptivní změny v primárním smyslovém kortexu po amputaci (maladaptivní plasticita), 2) konflikt mezi signály z amputované končetiny (propriocepce) a vizuálních informací, která slouží k vysílání motorických do chybějící končetiny, 3) živé vzpomínky pozice končetin, které se objeví po amputaci.", "section_level": 1}, {"title": "Léčba.", "content": "Většina přístupů k léčbě v průběhu uplynulých dvou desetiletí nedosáhla konzistentního zlepšení symptomů. Léčebné postupy zahrnovaly léky (např. antidepresiva), stimulaci míchy, vibrační terapii, akupunkturu, hypnózu, a biofeedback. V roce 2006 došla Hera Flor z Oddělení klinické neurovědy Univerzity v Heidelbergu k závěru, že „několik studií, včetně velkých průzkumů pacientů po amputaci, ukázalo, že většina metod léčby fantomovým bolesti končetin, které máme dnes k dispozici (od analgetik a antidepresiv až po stimulaci), jsou neúčinné a neberou v úvahu mechanismy, které jsou základem produkce bolesti“. Jednou z možností, která získala velkou pozornost veřejnosti, je zrcadlová krabice, kterou vyvinul Vilayanur Ramachandran a kolegové. Díky použití umělé vizuální zpětné vazby dává pacientovi možnost „přesunout“ fantomový úd a vyprostit jej z potenciálně bolestivých poloh. Opakovaný výcvik vedl u některých pacientů k dlouhodobému zlepšení a v jednom výjimečném případě dokonce k úplnému odstranění fantomové končetiny mezi rukou a ramenem (takže fantomová ruka vyrůstala z ramene). Stupňovaná motorická imaginace (která může zahrnovat zrcadlovou terapii) a výcvik senzorického rozlišování se v poslední době zdají být slibnými léčebnými nástroji při řešení patologické bolesti. Lorimer Mosely, který metodu stupňované motorické imaginace vyvinul, však vybízí ke zdrženlivosti: „Přestože přibývá důkazů, že metody léčby, jako je motorická imaginace a výcvik senzorického rozlišování se v poslední době zdají být slibnými léčebnými nástroji při řešení patologické bolesti, potřebujeme další studie, které potvrdí dosavadní výsledky a osvětlí mechanismy, které za nimi stojí.“", "section_level": 1}], "src_summary": "Fantomová končetina je pocit, že amputovaná nebo chybějící končetina (nebo dokonce orgán jako slepé střevo) je stále ještě připevněná k tělu a pohybuje se přiměřeně ke zbytku těla. Fantomové pocity má po amputaci přibližně 60–80 % jedinců. Většinou jde o pocity bolestivé. Fantomové pocity mohou také nastat po odstranění jiných částí těla, než jsou končetiny – např. po amputaci prsu, extrakci zubu (fantomová bolest zubu) nebo odstranění oka (syndrom fantomového oka). Chybějící končetiny se často zdají kratší a někdy také jako by byly v jakoby pokřivené a bolestivé pozici. Bolest někdy zhoršuje stres, úzkost, a změny počasí. Bolest fantomové končetiny je většinou jen občasná, přičemž četnost a intenzita útoků obvykle s časem klesá. I když ne každá fantomová končetina je bolestivá, pacienti někdy mají pocit, že s ní gestikulují, cítí v ní mravenčení a dokonce se s ní pokoušejí uchopit předměty. Ramachandran a Blakeslee popisují, že u některých lidí reprezentace končetiny neodpovídá tomu, jaká by končetina být měla. Jedna pacientka například udává, že její fantomová ruka je asi „o 15 centimetrů kratší“. Něco trochu jiného je fantomová bolest. Tu mohou zažívat i lidé, kteří se narodili bez končetin a lidé ochrnulí. Obvykle ji způsobují nervy, které by jinak inervovaly chybějící končetinu. Někteří lidé popisují fantomovou bolest jako pálivou, zatímco jiní mluví o pocitech tepla, chladu, svrbění, píchání, tlaku nebo brnění.", "tgt_summary": "A phantom limb is the sensation that an amputated or missing limb is still attached. Approximately 80 to 100% of individuals with an amputation experience phantom sensations in their amputated limb. However, only a small percentage will experience painful phantom limb sensation. These sensations are relatively common in amputees and usually resolve within two to three years without treatment. Research continues to explore the underlying mechanisms of phantom limb pain (PLP) and effective treatment options.", "id": 2352497}
{"src_title": "Pařížská škola", "tgt_title": "School of Paris", "src_document": [{"title": "Středověká pařížská škola.", "content": "Jako středověká \"École de Paris\" je označováno množství iluminátorů, jejichž identita je povětšinou neznámá, a kteří učinili z Paříže významné evropské centrum knižních maleb v celém románském a gotickém období a též pro určitý čas v období renesance. Nejznámějšími umělci této doby byli Jean Pucelle (kolem 1300–1334) a Jean Fouquet. K této škole se řadí také bratři z Limburka, kteří pocházeli původně z Nizozemí, ale mnoho času strávili i v Paříži. Nicméně jejich styl nebyl typický pro pařížskou školu té doby.", "section_level": 1}, {"title": "Moderní pařížská škola.", "content": "Oproti jiným uměleckých směrům označovaných jako škola, nemá moderní \"École de Paris\" žádný sjednocující prvek a je chápána jako celkové označení pro kulturní centrum, které se vytvořilo v Paříži koncem 19. století a v 1. polovině 20. století. Pařížská kulturní scéna tohoto období byla formována mnohdy umělci, kteří nepocházeli přímo z Francie. K nim se v první řadě počítají Pablo Picasso, Juan Gris a Amedeo Modigliani, z francouzských umělců pak Henri Matisse, André Derain a Georges Braque. Dalšími významnými umělci té doby působícími v Paříži byli Marc Chagall, Giorgio de Chirico, Kees van Dongen, Max Ernst, Joan Miró a Piet Mondrian a Francouz Pierre Bonnard. V období před rokem 1900 převládal v Paříži impresionismus, postimpresionismus a secese, mezi lety 1901–1914 dominovali fauvismus a kubismus. Expresivnější zaměření se nalézají v díle Georgese Rouaulta a v raném Picassově období. Mnozí z nich po první světové válce pokračovali v tvorbě v Paříži až do vypuknutí druhé světové války. K nim nově přibyli také Hans Arp, Robert Delaunay, Sonia Delaunay, Constantin Brâncuși, Raoul Dufy, René Iché, Arthur Kolnik, Tsuguharu Foujita nebo Chaïm Soutine. V této době se objevuje rovněž dadaismus a po roce 1925 surrealismus.", "section_level": 1}, {"title": "Nová pařížská škola.", "content": "Po druhé světové válce až zhruba do roku 1960 se jako \"nová pařížská škola\" (Nouvelle École de Paris) nebo též \"druhá pařížská škola\" označuje skupina soudobých malířů, kteří se věnovali především abstraktnímu malířství. Tuto \"Nouvelle École de Paris\" tvořila nijak pevně organizovaná skupina malířů Jean Dubuffet, Pierre Soulages, Nicolas de Staël, Hans Hartung, Serge Poliakoff, Bram van Velde, Georges Mathieu, Jean René Bazaine, Alfred Manessier, Jean Le Moal a Gustave Singier. K nim patřili další umělci, kteří však působili více umělecky samostatně jako Arnold Fiedler, Nicolas de Staël, Maria Helena Vieira da Silva, Raoul Ubac, Wols, francouzsko-čínský umělec Zao Wou-Ki nebo členové skupiny CoBrA. Mnozí tito umělci byli zástupci lyrické abstrakce a tachismu, takže se často \"Nouvelle École de Paris\" používá jako synonymum pro tachismus. \"École de Paris\" bylo rovněž označení pro sérii výstav moderního umění v Paříži. K nejvýznamnějším patří výstava \"École de Paris 1957\" v galerii Charpentier. Této výstavy se účastnilo přes 150 umělců, mezi jinými Hans Hartung, Roger Bissière, Édouard Pignon, Gustave Singier, Pierre Soulages, Jean Carzou, Roger Chapelain-Midy a mnozí další.", "section_level": 1}], "src_summary": "Pařížská škola (francouzsky \"École de Paris\") je označení pro různé skupiny umělců, kteří v minulosti působili v Paříži. Jedná se jednak o skupinu středověkých iluminátorů, dále o skupinu umělců v Paříži před první světovou válkou, obdobnou skupinu v meziválečném období a rovněž skupinu novodobých malířů po druhé světové válce.", "tgt_summary": "School of Paris () refers to the French and émigré artists who worked in Paris in the first half of the 20th century. The School of Paris was not a single art movement or institution, but refers to the importance of Paris as a center of Western art in the early decades of the 20th century. Between 1900 and 1940 the city drew artists from all over the world and became a centre for artistic activity. \"School of Paris\" was used to describe this loose community, particularly of non-French artists, centered in the cafes, salons and shared workspaces and galleries of Montparnasse. Before World War I the name was also applied to artists involved in the many collaborations and overlapping new art movements, between post-Impressionists and pointillism and Orphism, Fauvism and Cubism. In that period the artistic ferment took place in Montmartre and the well-established art scene there. But Picasso moved away, the war scattered almost everyone, by the 1920s Montparnasse had become a center of the avant-garde. After World War II the name was applied to another different group of abstract artists.", "id": 2158152}
{"src_title": "Třída S-80", "tgt_title": "S-80 Plus-class submarine", "src_document": [{"title": "Stavba.", "content": "Stavba nových ponorek, které by ve službě nahradily třídu \"Galerna\" z 80. let, je plánována od roku 1989. Od počátku 90. let vznikaly první předběžné studie a své konkrétní požadavky začalo námořnictvo definovat po roce 1997. Kontrakt na stavbu třídy byl zadán roku 2004 loděnici IZAR (nyní Navantia). Všechny čtyři objednané ponorky této třídy staví španělská loděnice Navantia v Cartageně. K zahájení prací na stavbě třídy došlo roku 2005. Původně měly být ponorky dodány v letech 2011-2014, v důsledku ekonomické krize ve Španělsku se ale termín posunul na roky 2015–2019. V roce 2013 se během finální montáže prototypové jednotky \"Isaac Peral\" ukázalo, že plavidlo je oproti výpočtům o cca 100 t přetížené. Jelikož přetížení mělo negativní vliv na chování ponorky během pobytu pod hladinou (nedokázala by se vynořit), Navantia konstrukční práce pozastavila a s pomocí loděnice General Dynamics Electric Boat konstrukci plavidel výrazně upravila. Řešením se stalo prodloužení trupu ponorek vložením nové desetimetrové sekce. Nový termín dokončení prototypu byl posunut na rok 2018. Roku 2018 bylo španělským námořnictvem oznámeno, že předání první ponorky je očekáváno roku 2021, přičemž náklady na stavbu plavidel stoupnou na 3 miliardy euro (původně to mělo být 2,13 miliardy). V polovině roku 2018 byl odhad termínu zařazení třídy posunut na roky 2022–2027 a náklady na celý program na 4 miliardy euro. Dne 18. prosince 2019 byl v loděnici Navantia slavnostně uzavřen tlakový trup prototypové ponorky \"Isaac Peral\". Spuštění ponorky na vodu je plánováno na říjen 2020. Jednotky třídy \"S-80\":", "section_level": 1}, {"title": "Konstrukce.", "content": "Ponorky mají dvojitý trup. Tlakový trup ponorky má délku 51,76 metru a průměr 7,3 metru. Celkem má dvě paluby. Největší hloubka ponoru je 350 m. Ponorky ponesou několik sonarů americké firmy Lockheed Martin a budou vybaveny i vlečným sonarem firmy QinetiQ. Lockheed Martin dodává rovněž bojový řídící systém ponorek. Výzbroj tvoří šest 533mm torpédometů. Jedna ponorka unese až 18 dlouhých zbraní. Její výzbroj mohou tvořit námořní miny, těžká torpéda typů STN Atlas Elektronik DM2A4 Seehecht a Mk 48, protilodní střely Harpoon, anebo střely s plochou dráhou letu UGM-86 Tomahawk. Pohonný systém tvoří tři diesely, jeden elektromotor a pohon nezávislý na přístupu vzduchu (AIP). Lodní šroub je jeden. Nejvyšší rychlost dosahuje 12 uzlů na hladině a 19 uzlů pod hladinou. S AIP pohonem ponorka může plout až 1440 námořních mil rychlostí 15 uzlů.", "section_level": 1}, {"title": "Export.", "content": "Třída se neúspěšně účastnila soutěže na náhradu ponorek australského námořnictva třídy \"Collins\" v rámci programu SEA 1000.", "section_level": 1}], "src_summary": "Třída S-80 je perspektivní třída AIP-elektrických útočných ponorek španělského námořnictva. Jejich stavba probíhá od roku 2007 ve španělské loděnici Navantia. Loděnice přitom využila zkušeností, které získala svou spoluprací s francouzskou loděnicí DCNS na vývoji a stavbě ponorek třídy \"Scorpène\". Ponorky mohou ničit hladinové lodě a ponorky, ale i provádět špionáž a speciální operace. Objednány byly celkem čtyři jednotky. Původně měly být do služby zařazeny v letech 2011–2014. Kvůli konstrukčním chybám musel být termín posunut. Dle vyjádření z roku 2018 má být první jednotka zařazena roku 2022 a poslední roku 2027.", "tgt_summary": "The S-80 Plus class (or \"Isaac Peral\" class) is a Spanish class of four submarines in production by the Spanish company Navantia in its Cartagena shipyard for the Spanish Navy. In common with other contemporary submarines, they feature air-independent propulsion. They are oceanic submarines of medium tonnage with the capacity to carry out long duration missions in scenarios far from their base, acting with a minimum level of indiscretion. They will have an integrated platform control system that allows operation with a reduced endowment and a high degree of automation with remote control. The characteristics of this class of ships place them at a level close to those of nuclear propulsion. The lead ship in the class, the Isaac Peral (S-81), was planned to enter service in 2011, and the rest in 2012-14. The S-80 class has also been offered for export.", "id": 2357717}
{"src_title": "Velkopolské povstání", "tgt_title": "Greater Poland uprising (1918–19)", "src_document": [{"title": "Předcházející události.", "content": "V roce 1795 po třetím dělení Polska přestal zcela existovat nezávislý polský stát. Jeho území bylo v letech 1772-1795 rozděleno mezi Rusko, Prusko a Rakousko. Se začátkem první světové války začali Poláci opět doufat v obnovení své nezávislosti. Během první světové války, v roce 1916, Německo a Rakousko-Uhersko zřídily loutkové Polské království, které vzniklo na území obývaném Poláky, zabraném Rusku. Tímto krokem se centrální mocnosti snažily získat dobrovolníky pro svou armádu z okupovaného území. Němci a Rakušané zde vytvořili dva tzv. Generální gouvernementy, německý se sídlem ve Varšavě a rakouský se sídlem v Lublinu. V čele loutkového státu nestál král, ale byla zvolena tříčlenná regentská rada. Politickou a vojenskou moc ve státě stále držely okupační síly centrálních mocností. Na rozdíl od Rakouska-Uherska, které prohlásilo, že k Polskému království připojí svůj Halič (a na polský trůn navrhovalo jednoho z Habsburgů), Německo nehodlalo vyčlenit svou část území zabraného Polsku na konci 18. století (Velkopolsko, Pomoří, Varmie). V německém záboru bylo polské politické hnutí velice aktivní. V roce 1794 vypuklo ve Velkopolsku povstání. Povstalci se připojili k povstalcům Tadeusze Kościuszka, kteří bojovali proti Rusku a Prusku, ale po počátečních úspěších byli nakonec poraženi. Během napoleonských válek vypuklo v roce 1807 další polské povstání ve Velkopolsku, které podpořilo postupující Francouze. Následkem úspěšného povstání bylo Velkopolsko připojeno k Varšavskému knížectví (v letech 1807-1815, potom území bylo připojeno opět k Prusku). V roce 1848 vypuklo ve Velkopolsku další povstání a jeho výsledkem bylo zřízení autonomního \"Velkého poznaňského knížectví\", které ovšem Prusko po opadnutí revolučního nadšení zlikvidovalo. Po demokratických reformách v pruském a později německém parlamentu zasedalo mnoho poslanců patřících k polským politickým stranám v Německu. Jedním z reformních programů kancléře Bismarcka (na sklonku 19. století) byla snaha represivně asimilovat národnostní menšiny v Německu, včetně Poláků na zabraných územích. Po porážce Německa v první světové válce mezi poznaňskými Poláky opět vzplála naděje na obnovení Polska. Příprava povstání nabrala rychlosti když na konci války se Poláci v bývalém ruském záboru a v Rakousku-Uhersku chopili možnosti a vyhlásili nezávislost (regenti formálně vyhlásili ve Varšavě 7. října 1918 nezávislost Polska; 11. listopadu Poláci fakticky ovládli Němci okupovanou severní část bývalé ruské Kongresovky s Varšavou; 28. října 1918 získali kontrolu v Rakušany ovládané západní Haliči, jižní Kongresovce s Lublinem a 1. listopadu na středním a severním Těšínsku). Obnovující se polský stát získával území díky činnosti místních Poláků všude tam, kde Poláci převažovali mezi obyvatelstvem a kde žili od nepaměti. Část politiků ovšem chtěla obnovit hranice z dob Polsko-litevské unie, nebo alespoň získat část těchto území. Velká část tohoto území se nacházela v občanskou válkou zmítaném Rusku, které bylo ještě částečně okupované Německem nebo ovládané Ukrajinci respektive Litevci. Velkopolsko bylo ovšem příkladem území, které bývalo součástí Polsko-litevské unie a kolébkou samotného polského státu se stále převažujícím polským obyvatelstvem, ale patřilo k Německu. To sice bylo ve válce poražené, ale stále rozhodnuté nevzdat se žádného svého předválečného území. Velkopolsko se stalo součástí Německa v roce 1772 jako provincie Poznaňsko s hlavním průmyslovým městem Poznaň. Poláci na území provincie tvořili většinu obyvatelstva (60%), i když oblast byla Němci intensivně germanizována a kolonizována.", "section_level": 1}, {"title": "Velkopolské povstání.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Přípravy.", "content": "Na podzim 1918 se poznanští Poláci začali připravovat na povstání proti Němcům. Spád událostem dala abdikace císaře Německého císařství Viléma II. 9. listopadu 1918 a vyhlášení německé Výmarské republiky. Německo se následně začalo topit v revoluci a poznaňští Poláci tak mohli využít oslabení německých pozic. Vznikla tzv. \"Vrchní lidová rada\" (polsky: Naczelna Rada Ludowa), která měla povstání řídit a po převzetí moci zastupovat funkci vlády. Na konci války se do Velkopolska začaly vracet pluky německé armády mobilizované z místních obyvatel i se svou výzbrojí. Rada tím způsobem získala zkušené a ozbrojené válečné veterány. Povstalci dostali 20. listopadu 1918 ujištění o podpoře od vlády ve Varšavě. V Ostrově Velkopolském už 10. listopadu 1918 místní občané vymohli na německé administrativě částečnou autonomii (tzv. Ostrovská republika). Po této události německé vedení provincie začalo být velice ostražité.", "section_level": 2}, {"title": "Povstání.", "content": "Impulzem pro vypuknutí povstání byly události z 27. prosince 1918. Toho dne známý polský pianista a vlastenec Ignacy Paderewski pronesl v Poznani patriotickou řeč, kterou si vyslechly tisíce místních. Německá administrativa na tuto událost zareagovala ukázkou vlastní moci a nechala přes město pochodovat vojsko. Napjatá situace vyústila ve vypuknutí prudkých bojů mezi rychle se organizujícími oddíly místních Poláků a německou posádkou. Povstalci se okamžitě zmocnili železniční stanice a pošty. Boje se rychle rozhořely po celém Poznaňsku a Poláci slavili první úspěchy při obsazení Szamotuły, Środy Wielkopolské, Pniewy a Opalenice. Do čela tzv. \"Velkopolské armády\" se postavil kapitán Stanisław Taczak. Němečtí vojáci, kteří byli demoralizovaní podepsáním německé kapitulace, nedokázali zadržet revoluční vlnu, která se přehnala přes celé území. Samotná německá vláda, která měla spoustu práce s potlačením komunistického povstání spartakovců v Berlíně, nemohla na počátku povstání na události včas zareagovat. Dne 8. ledna 1919 se Rada jmenovala řídícím orgánem vojska a policie ve Velkopolsku a den na to převzala oficiálně moc nad administrativou celého regionu. Úřady byly polonizovány a němečtí úředníci propuštěni. Do poloviny ledna 1919 se povstalcům podařilo ovládnout téměř celé Velkopolsko a rada požádala polskou delegaci v Paříži vedenou Romanem Dmowskim, aby vyjednala na mírové konferenci s Němci příměří. V únoru 1919 zasedli Poláci a Němci v Berlíně k jednání, ale ke shodě nedošlo. Němečtí zástupci nebyli ochotni odstoupit Velkopolsko Polsku a povstalci se zase nehodlali podrobit zpátky Německu. Němci stáhli do Velkopolska posily a těžké boje mezi německou armádou a polskými povstalci tak pokračovaly do půlky února 1919. Boje skončily až na nátlak dohodových států. O zastavení bojů se nejvíce zasadila Francie.", "section_level": 2}, {"title": "Výsledky povstání.", "content": "Velkopolská armáda byla oficiálně vyhlášena jako spojenecká armáda dohodových států (stejně jako například Československé legie v Rusku). V následných regionálních volbách, konaných v březnu 1919, ztratili Němci drtivou většinu křesel na radnicích, a tak faktickou moc nad územím. V červnu 1919 bylo díky Versailleské smlouvě oficiálně připojeno Velkopolsko k nově vzniklé Polské republice. Polákům taktéž připadla část Pomoří, a tak bylo celkově přičleněno k polskému státu území o rozloze 47000 km² (z toho 4000 km² ve Slezsku). V srpnu 1919 se Vrchní lidová rada sama rozpustila. Spojenci, a to převážně Francie, se přiklonili na stranu Polska se zcela jasnými ambicemi. Vytvoření silného Polska mělo zajistit ochranu před rozšířením bolševické revoluce dál na západ. Takto vytvořená \"bariéra\" měla zabránit ruským bolševikům spojení jejich revoluce s komunistickými povstalci v Německu a Maďarsku.", "section_level": 1}], "src_summary": "Velkopolské povstání bylo povstání Poláků proti německé nadvládě v letech 1918–1920. Proběhlo na historicky polském území Velkopolska, které bylo jako tzv. provincie Poznaňsko součástí Německého císařství. Úspěšné povstání mělo velký vliv na pozdější Versailleskou smlouvu, která přiřkla Polákům nejen Velkopolsko, ale také velkou část území, které Němci získali při jednotlivých děleních Polska v letech 1772 - 1795 (ze zabraných 63 000 km², které Němci udrželi po napoleonských válkách, Polsko získalo zpět 43 000 km² - bez Gdaňska, Varmie a pohraničního pásu na západě).", "tgt_summary": "The Greater Poland uprising of 1918–1919, or Wielkopolska uprising of 1918–1919 (; ) or Posnanian War was a military insurrection of Poles in the Greater Poland region (German: Grand Duchy of Posen or Provinz Posen) against German rule. The uprising had a significant effect on the Treaty of Versailles, which granted a reconstituted Second Polish Republic the area won by the Polish insurrectionists. The region had been part of the Kingdom of Poland and then Polish-Lithuanian Commonwealth before the 1793 Second Partition of Poland when it was annexed by the German Kingdom of Prussia. It had also, following the 1806 Greater Poland Uprising, been part of the Duchy of Warsaw (1807–1815), a French puppet state during the Napoleonic Wars.", "id": 32661}
{"src_title": "Noví historikové", "tgt_title": "New Historians", "src_document": [{"title": "Hlavní argumenty.", "content": "Avi Shlaim popisuje rozdíly mezi Novými historiky a tím, co nazývá \"oficiální historií\", následujícími slovy: Pappé tvrdí, že Sionističtí vůdci zamýšleli vysídlit většinu Palestinských Arabů; Morris věří, že vysídlování proběhlo v rámci probíhající války. Podle Nových historiků, Izrael a arabské země mají každý svůj díl odpovědnosti za Arabsko-izraelský konflikt a za bezútěšnou situaci Palestinců.", "section_level": 1}, {"title": "Vliv na tradiční izraelský narativ a veřejné mínění.", "content": "Michala Ben-Josef Hirsch tvrdí, že před příchodem Nových historiků \"se Izraelci drželi jednostranných historických narativů o okolnostech vedoucích ke vzniku problému palestinských uprchlíků a opačné narativy byly tabu.\" Podle Ben-Josefy Hirsch, závěry Nových historiků, a široké vyprovokované debaty, ukončily zmíněné tabu a změnily v Izraeli pohled na problém palestinských uprchlíků a jeho příčiny. Ben-Josefa Hirsch říká, že tradiční izraelský narativ, podle kterého jsou Arabové zodpovědní za Palestinský exodus, přetrvával od roku 1948 do konce devadesátých let minulého století. Podle ní argumenty nových historiků podstatně konfrontovaly dřívější narativ, vedly k obsáhlé debatě v akademických kruzích, i v celospolečenské debatě, včetně novinářů a fejetonistů, politiků, osobností veřejného života a široké veřejnosti. Ben-Josefa Hirsch věří, že se stala významná změna ve vnímání problému palestinských uprchlíků v izraelské společnosti od devadesátých let minulého století, a je přijímán komplexnější narativ; uznávající případy kdy izraelské ozbrojené síly vyhnaly Palestince s vědomím a posvěcením izraelských představitelů. Ben-Josefa Hirsch přisuzuje tuto změnu práci Nových historiků a následné debatě. Noví historikové si získali renomé během devadesátých let minulého století. Seriál státní televize v roce 1998 k 50. výročí Izraele čerpal z jejich práce, stejně jako učebnice pro deváté třídy v roce 1999. Kritici Nových historiků uznali tento posun. Avi Beker, píšící pro \"Jerusalem Post,\" prohlásil, že vliv práce Nových historiků na historii Arabsko-izraelského konfliktu \"nelze přehánět\". Tvrdí, že práce Nových historiků je nyní mainstream v akademických kruzích, a že jejich vliv se neomezil na intelektuální kruhy. Pro ilustraci svého stanoviska cituje příklady od změn izraelských školních učebnic po činy izraelských politických představitelů a vývoj v Izraelsko-palestinském mírovém procesu.", "section_level": 1}], "src_summary": "Noví historikové (: ההיסטוריונים החדשים, \"ha-historionim ha-chadašim\") jsou volně definovaná skupina izraelských historiků zpochybňujících tradiční verzi izraelských dějin, a to mimo jiné včetně izraelské role na palestinském exodu v roce 1948 či ochotu arabské strany arabsko-izraelského konfliktu jednat o míru. Tento výraz poprvé v roce 1988 použil Benny Morris, který se řadí mezi přední nové historiky. Podle Ethana Bronnera z amerického deníku \"The New York Times\" usilují noví historikové o pokrok arabsko-izraelského mírového procesu. Většina z primárních zdrojů, z nichž jednotliví historikové skupiny vychází, jsou nově přístupné dokumenty izraelské vlády, které byly deklasifikované po třiceti letech od vzniku Izraele. Do této skupiny historiků jsou řazeni Benny Morris, Ilan Pappé, Avi Shlaim, Tom Segev, Hillel Cohen, Baruch Kimmerling a (zpětně) Simha Flapan. Řada jejich závěrů byla zahrnuta do politické ideologie postsionistů. Politické názory jednotlivých historiků se různí, stejně jako se různí historické období jejich specializace. Noví historikové za své názory, které jsou označovány jako antisionistické a protiizraelské, mnohdy čelí kritice. Mezi kritiky této skupiny patří například historikové Šabtaj Tevet, Anita Šapirová či Jo'av Gelber.", "tgt_summary": "The New Historians (, \"HaHistoryonim HaChadashim\") are a loosely defined group of Israeli historians who have challenged traditional versions of Israeli history, including Israel's role in the Palestinian Exodus in 1948 and Arab willingness to discuss peace. The term was coined in 1988 by Benny Morris, one of the leading New Historians. According to Ethan Bronner of \"The New York Times\", the New Historians have sought to advance the peace process in the region. Much of the primary source material used by the group comes from Israeli government papers that were newly available as a result of being declassified thirty years after the founding of Israel. The perception of a new historiographical current emerged with the publications of four scholars in the 1980s: Benny Morris, Ilan Pappé, Avi Shlaim and Simha Flapan. Subsequently, many other historians and historical sociologists, among them Tom Segev, Hillel Cohen, Baruch Kimmerling, Joel Migdal, and Shlomo Sand have been identified with the movement. Initially dismissed by the public, the New Historians eventually gained legitimacy in Israel in the 1990s. Some of their conclusions have been incorporated into the political ideology of post-Zionists. The political views of the individual historians vary, as do the periods of Israeli history in which they specialize.", "id": 2065705}
{"src_title": "Pýr plazivý", "tgt_title": "Elymus repens", "src_document": [{"title": "Výskyt.", "content": "Tento plevelný druh pochází z Evropy, severní Afriky a mírného podnebného pásu Asie. Pro svou velkou konkurenční schopnost se rozšířil do mnoha zemědělských oblastí na obou polokoulích. Vyrůstá téměř na veškerých typech půd, písčitých i těžkých, zásaditých nebo kyselých, snáší i mírné zasolení. Nejčastěji se vyskytuje v zahradách, na polích, vinicích i rumištích, okolo příkopů a v blízkosti cest; v České republice je hojný od nížin až do horských oblastí. Upřednostňuje pozemky s půdou vlhkou, lehkou a živinami hojně zásobenou, především s dostatkem dusíku, ve které se rychle množí. Na suchých písčitých půdách jeho kořeny pronikají až do hloubky okolo 2 m kde snáze naleznou potřebnou vláhu. S oblibou vyrůstá na místech plně osluněných a proto bývá hojný na strništích, polích a záhonech zbavených plodin. Uspokojivě roste i při slabším zastínění, méně však kvete.", "section_level": 1}, {"title": "Popis.", "content": "Je to vytrvalá středně vysoká až vzrůstná travina s poměrně mělce kořenícími tuhými a pevnými článkovitými oddenky, v mládi žlutavě bílými a později hnědnoucími. Na každé uzlině článku je pod šupinou patrný stonkový pupen z něhož může vyrůst stéblo a na konci článku je špičatá koncová šupina. Rostlina netvoří trs, dojem trsu pouze vytváří skupina lodyh vyrůstajících z hustě nahromaděných pupenů. Stébla se 3 až 5 kolénky jsou hladká, přímá nebo v kolénkách vystoupavá. Neplodná jsou kratší, plodná až 1,2 m vysoká. Jejich čárkovité listy jsou sytě zelené až šedé, na líci mírně drsné, ploché čepele jsou od 5 do 15 mm široké a od 10 do 20 cm dlouhé. Listy vyrůstají z v mládí brvité a později hladké pochvy s kratičkým jazýčkem a delšími oušky; vernace listů je stočená. Plodná stébla jsou zakončena přímým, tuhým, zprohýbaným úzkým dvouřadým lichoklasem 7 až 15 cm dlouhým. Je složen z 15 až 20 vejčitě kopinatých, zploštělých, přisedlých klásků které vyrůstají na protilehlých stranách vřetene a jsou k němu přivráceny širší plochou. Klásek 8 až 20 mm dlouhý je běžně tvořen 5 kvítky a má 2 protilehlé, obvykle 5žilné plevy o stejných délkách od 6 do 12 mm. Podélně žilkované pluchy dlouhé 8 až 13 mm a širší než plevy jsou špičaté nebo častěji s krátkou osinou. Pluška je mírně kratší, po okrají jemně zubatá. Květenství pýru plazivého rozkvétají v červnu až srpnu. Zralé klásky často opadávají vcelku. Plody jsou úzce kopinaté okoralé (pluchaté) obilky. Na hřbetu jsou smáčknuté s mělkou rýhou, mají kyjovitou pastopečku a jsou objaté šedobílými až nažloutlými pluchami s obvykle přímou osinou. Obilka bývá dlouhá 7 a široká 2 mm, tisíc semen váží 2,5 gramů.", "section_level": 1}, {"title": "Rozmnožování.", "content": "Rostlina se rozmnožuje semeny nebo dlouhými pevnými plazivými podzemními oddenky.", "section_level": 1}, {"title": "Generativní.", "content": "Zdatná rostlina dává z jednoho stébla až 100 obilek které klíčí při teplotě 20 až 30 °C spolehlivě z hloubky 1 cm, z 8 cm již jen zřídka. Rostliny více kvetou a vytvářejí obilky na půdách suchých a ulehlých nebo v suchých létech, ve vlhkých téměř nekvetou, ale zato se intenzivně šíří oddenky. Semena nemají výrazné období klidu a mnohdy vyklíčí již na podzim po uzrání, za chladného podzimu klíčí až na jaře. Mladé rostlinky rostou velmi rychle, zhruba již po měsíci vytvářejí oddenek schopný vegetativní reprodukce. V prvém roce vyrůstají z oddenků pouze neplodná stébla bez klasů, teprve stébla vyrostlá druhým rokem mají klasy. Na obdělávaných polích, kde jsou oddenky během vegetačního období často porušovány, vykvétá pýr plazivý jen velmi zřídka.", "section_level": 2}, {"title": "Vegetativní.", "content": "Vegetativní rozmnožování převažuje v obdělávané půdě. Oddenek mívá v kypré půdě články dlouhé téměř 8 cm a dále se hojně větví, jejich konce vyrůstají směrem nahoru a ostré špice oddenků prorážejí i měkké části jiných rostlin, např. brambory; v ulehlé půdě bývají články dlouhé jen okolo 1 cm. Pupeny na oddencích mají krátkou dobu vegetačního klidu, prvé mladé výhonky vyrůstají z jara ještě pod tajícím sněhem a poslední až při prvém zámrazu. Rostliny vytvářejí ohromné množství oddenků, na 1 m² až 350 m rozvinuté délky, a na nich spoustu pupenů z kterých mohou vyrůst nové rostliny; obvykle ale vyraší míň než polovina pupenů. V kypré půdě je převážná část oddenků v hloubce 10 až 30 cm, v ulehlé půdě jen 3 až 5 cm pod povrchem. Čím je oddenek blíže k povrchu, tím z něj více pupenů vyroste. Dostane-li se kus utrženého oddenku k povrchu, vyklíčí téměř všechny spící pupeny.", "section_level": 2}, {"title": "Význam.", "content": "Pýr plazivý je posuzován především jako velice nebezpečný plevel, jehož výskyt je nutno regulovat jak vhodným agrotechnickým postupem, tak i chemicky. Jako u většiny škodících rostlin lze i zde najít vlastnosti, pro které si zaslouží nebýt zcela vyhuben.", "section_level": 1}, {"title": "Škodlivost.", "content": "Prvořadé je jeho škodlivé působení na všechny kulturní rostliny, při kterém využívá svých vysokých konkurenčních schopností k omezování růstu jiných. Do půdy vylučuje ze svých živých i odumírajících částí alelopatickou látku, glykosid agropyren, který potlačuje vývin ostatních rostlin. Dále již vyrostlé rostliny zastiňuje a svým bohatě rozprostřeným kořenovým systémem jim odebírá vláhu a živiny. Na nežádoucích místech se proto úporně likviduje hlubokou orbou, vláčením, plečkováním, herbicidními postřiky i vyváženým střídáním pěstovaných plodin.", "section_level": 2}, {"title": "Prospěšnost.", "content": "Mladé obrůstající rostlinky se dobře dají spásat a posečeny dávají průměrnou kvalitu i výživu, v minulosti byl často využíván jako příležitostné krmivo pro dobytek. Může se také vysévat na místa, kde potřebujeme rychle stabilizovat půdu, což svými hustými oddenky dobře dokáže. Má známé léčivé účinky a je tradiční léčivou rostlinou. Na podzim se sbírají jeho oddenky, po omytí se rozřežou a rychle usuší. Droga (Radix graminis), podávána ve formě odvarů, je hydroskopická a je nutno ji uchovávat v uzavřené nádobě. Obsahuje inositol, draselné soli, sacharidy, slizy, kyselinu křemičitou, inulin a různé enzymy. Nejčastěji se používá vnitřně k podpoře vylučování moči, tím se urychluje likvidace nežádoucích solí a zmenšují se otoky. Dále kladně ovlivňuje hospodaření s tuky, snižuje cholesterol a hladinu cukru v krvi, preventivně působí na játra a zlepšuje látkovou výměnu.", "section_level": 2}, {"title": "Taxonomie.", "content": "V přírodě ČR se vyskytují dva poddruhy pýru plazivého. Mnohem hojnější je a naopak vzácnější, rostoucí na sušších místech je", "section_level": 1}, {"title": "Odkazy.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Externí odkazy.", "content": "", "section_level": 2}], "src_summary": "Pýr plazivý (\"Elytrigia repens\") je jeden ze dvou druhů vzrůstné vytrvalé plevelné trávy pýru, vyskytující se na třech čtvrtinách orné půdy České republiky.", "tgt_summary": "Elymus repens, commonly known as couch grass, is a very common perennial species of grass native to most of Europe, Asia, the Arctic biome, and northwest Africa. It has been brought into other mild northern climates for forage or erosion control, but is often considered a weed. Other names include common couch, twitch, quick grass, quitch grass (also just quitch), dog grass, quackgrass, scutch grass, and witchgrass.", "id": 2247528}
{"src_title": "Eddie Redmayne", "tgt_title": "Eddie Redmayne", "src_document": [{"title": "Životopis.", "content": "Narodil se v Londýně v Anglii. Jeho matka Patricia vlastní firmu umožňující stěhování a jeho otec Richard Redmayne je londýnský podnikatel. Navštěvoval Eton College a absolvoval v roce 2000. Poté pokračoval studiem dějin umění na Trinity College v Cambridge, kde získal titul a absolvoval v roce 2003.", "section_level": 1}, {"title": "Kariéra.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Divadlo.", "content": "Jeho profesionální jevištní debut přišel v roce 2002 v divadle Shakespeare's Globe ve hře \"Večer tříkrálový aneb Cokoli chcete\". Za svůj výkon ve hře \"The Goat, or Who Is Sylvia?\" získal v roce 2004 cenu pro nejlepšího nového herce na 50. ročníku předávání cen \"Evening Standard Theatre Awards\" a v roce 2005 cenu pro nejlepšího nováčka na \"Critics' Circle Theatre Awards\". Mezi pozdější představení, ve kterém se objevil, patří \"Now or Later\" od Christophera Shinna, jež se uvádělo od 3. září do 18. října 2008 v Royal Court Theatre. V roce 2009 se objevil v nové hře Johna Logana \"Red\" a za svůj výkon v představení získal v roce 2010 cenu Laurence Oliviera pro nejlepšího herce ve vedlejší roli. Roli v \"Red\" si zopakoval i v divadle John Golden Theatre na Broadwayi, a to od 11. března do 27. června 2010, a vyhrál cenu Tony v kategorii nejlepší herec v divadelní hře. Ztvárnil též titulní roli v dramatu \"Richard II.\", kde vystupoval od 6. prosince 2011 do 4. února 2012.", "section_level": 2}, {"title": "Televize.", "content": "Mezi jeho televizní kredity patří minisérie BBC \"Tess z rodu D'Urbervillů\", minisérie \"Pilíře Země\" a dvoudílná minisérie \"Birdsong\", adaptace novely od Sebastiana Faulkse.", "section_level": 2}, {"title": "Filmy.", "content": "Mezi filmy, ve kterých se objevil, patří \"Kauza CIA\", \"Powder Blue\", \"Divoká krása\", \"Králova přízeň\", \"Hick\", \"Zlomový rok 39\", \"Černá smrt\", \"The Yellow Handkerchief\" a \"Dánská dívka\". V roce 2011 hrál roli filmaře Colina Clarka, jednu z hlavních rolí, v dramatickém filmu \"Můj týden s Marylin\". V roce 2012 získal roli Mariuse Pontmercyho v muzikálovém filmu \"Bídníci\". V roce 2014 se jako Stephen Hawking objevil ve filmu \"Teorie všeho a z\"a roli v následujícím roce získal Zlatý glóbus, Oscara a Filmovou cenu Britské akademie. 6. února proběhla ve Spojených státech premiéra filmu \"Jupiter vychází.\" Také si zahrál Mloka Scamandra ve volném pokračování na slavnou filmovou sérii o Harrym Potterovi, \"Fantastická zvířata a kde je najít\" (2016) a (2018).", "section_level": 2}, {"title": "Modeling.", "content": "V roce 2008 a 2012 byl modelem pro britskou značku Burberry. V září 2012 se objevil ve vydání časopisu \"Vanity Fair\", kde byl zahrnut v seznamu mezinárodně nejlépe oblékaných lidí.", "section_level": 2}, {"title": "Osobní život.", "content": "Dne 31. května 2014 oznámil zasnoubení se svojí dlouholetou přítelkyní Hannah Bagshawe. Pár měl svatbu v Babington House v Somersetu 15. prosince 2014. V roce 2016 se jim narodila dcera a v roce 2018 syn.", "section_level": 1}], "src_summary": "Edward John David „Eddie“ Redmayne (* 6. leden 1982, Londýn) je britský herec, zpěvák a model. Profesionální kariéru zahájil v divadelních produkcích a v televizních seriálech. První filmová role přišla v roce 2006 s filmem \"Like Minds.\" Od té doby se objevil ve filmech jako \"Můj týden s Marilyn\" (2012), \"Bídníci \"(2012), \"Teorie všeho \"(2014), \"Dánská dívka\" (2015), \"Jupiter vychází \"(2015), \"Fantastická zvířata a kde je najít\" (2016) a \"\" (2018). V roce 2015 získal Zlatý Glóbus, Oscara a BAFTA Award za roli Stephena Hawkinga ve filmu \"Teorie všeho.\" V roce 2010 vyhrál cenu Laurence Oliviera v kategorii nejlepší herec ve vedlejší roli a ve stejném roce vyhrál i cenu Tony v kategorii nejlepší herec v divadelní hře za svůj výkon ve west endském a broadwayském uvedení dramatu \"Red\". V roce 2011 také získal cenu divadelních kritiků v kategorii nejlepší shakespearovský výkon za své ztvárnění role Richarda II.", "tgt_summary": "Edward John David Redmayne (; born 6 January 1982) is an English actor. Redmayne is the recipient of various accolades including; an Academy Award, a Tony Award and a BAFTA Award. He began his professional acting career as a youth in West End theatre, before making his screen debut in 1998 with guest television appearances. His first film roles came in 2006 with \"Like Minds\" and \"The Good Shepherd\", and he went on to play supporting roles in several films. On stage, Redmayne starred in the productions of \"Red\" from 2009 to 2010 and \"Richard II\" from 2011 to 2012. The former won him the Tony Award for Best Featured Actor in a Play. His film breakthrough came with the roles of Colin Clark in the biographical drama \"My Week with Marilyn\" (2011) and Marius Pontmercy in Tom Hooper's musical \"Les Misérables\" (2012). Redmayne garnered consecutive nominations for the Academy Award for Best Actor for his portrayals of physicist Stephen Hawking in \"The Theory of Everything\" (2014), and transgender artist Lili Elbe in \"The Danish Girl\" (2015), winning for the former. In 2016, he began starring as Newt Scamander in the \"Fantastic Beasts\" film series.", "id": 1202441}
{"src_title": "Bryan Bickell", "tgt_title": "Bryan Bickell", "src_document": [{"title": "Hráčská kariéra.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Amatérská a juniorská kariéra.", "content": "V sezoně 2001–2002 získal titul (All-Ontario Bantam AAA) v \"bantam\" lize (dorost) s Torontem Red Wings. Od podzimu 2002 se stal hráčem Ottawy (OHL), kde byl jeho trenérem Brian Kilrea, označovaný za jednoho z nejlepších juniorských trenérů. V prvním ročníku v dresu 67's nasbíral v 50 utkáních 17 bodů a 4 trestné minuty. Ve finále playoff proti Kitcheneru patřil mezi nejlepší hráče Ottawy. V sezoně 2003–2004 vstřelil v 59 střetnutích 20 branek a na 16 dalších přihrál. Vyloučen byl na 76 minut. V polovině sezony se zúčastnil CHL Top Prospects Game. V sezoně 2004-05 se zlepšil na 54 bodů v 66 zápasech a v playoff přidal dalších 17 bodů v 21 zápasech. Ottawa se i s jeho pomocí dostala podruhé ve 3 letech do finále playoff OHL, ale podlehla rozjetému Londonu. Sezonu 2005-06 začal opět v Ottawě, ale v polovině ledna byl vyměněn do Windsoru. Celkem v sezoně nasbíral 83 bodů (35+38) v 67 zápasech. OHL opustil s bilancí: 242 zápasů, 190 bodů za 94 branek a 96 asistencí, a 235 TM. Ve vstupním draftu NHL 2004 byl draftován na celkově 41. místě Chicagem Blackhawks.", "section_level": 2}, {"title": "Profesionální kariéra.", "content": "V sezoně 2006–2007 hrál v Norfolku Admirals v AHL, kde odehrál 48 zápasů, ve kterých nasbíral 25 bodů. Vyšel mu především start do sezony, když v úvodních 4 zápasech bodoval a získal 8 bodů. V závěru sezony byl povolán do Chicaga a 5. dubna 2007 proti Detroitu si odbyl debut v NHL a rovnou ho ozdobil gólem. Za Blackhawks odehrál 3 utkání a dal 2 góly. Pak se vrátil do Norfolku, kde v playoff odehrál 2 utkání. Ve svém 2. roce mezi profesionály odehrál za Rockford IceHogs, kam se přestěhovala farma Blackhawks z Norfolku, 73 utkání a nasbíral 39 bodů. Po sezoně byl vyhlášen hráčem IceHogs s největším zlepšením. Na 4 utkání se podíval i do NHL, ale nebodoval. V playoff přidal 5 bodů ve 12 utkáních, ale na Chicago Wolves ve 2. kole to nestačilo a Rockford vypadl po prohraném 7. utkání. V sezoně 2008–2009 mu zdravotní potíže dovolili odehrát pouze 42 utkání za Rockford, ve kterých nasbíral 14 bodů (6+8) a 60 TM. V playoff si připsal 2 asistence, ale IceHogs vypadli v 1. kole. Po sezoně byl vyhlášen nejlépe hitujícím hráčem Rockfordu a 8. července 2009 prodloužil smlouvu s Blackhawks. V průběhu sezony 2009-2010 dostal možnost několikrát se ukázat v dresu Blackhawks, za které celkem odehrál 16 utkání a nabíral 4 body (3+1) v obou ukazatelích byl nejlepším nováčkem v týmu. V Rockfordu přidal dalších 31 bodů (16+15) v 65 utkáních. V sestavě Blackhawks se objevil také ve 4 utkáních playoff v 1. a 2. kole, ale jeho jméno se na Stanley Cup nedostalo vzhledem k tomu, že neodehrál dostatečný počet zápasů v základní části a ani nenastoupil ve finále. Po sezoně, 28. července 2010, prodloužil s Blackhawks smlouvu o 3 roky. V první celé sezoně v NHL (2010-2011) odehrál 78 utkání, ve kterých nasbíral 37 bodů (17+20). V gólech se umístil mezi všemi nováčky NHL na 9. místě a v bodech byl 12. Kromě pěkného bodového zisku nasbíral i 178 hitů, což ho řadilo na 2. místo mezi útočníky klubu. V závěru sezony, v utkání 8. dubna 2011 v Detroitu, odehrál svůj 100. zápas v NHL. V playoff odehrál 5 utkání a nasbíral 4 body. Již ve 2. utkání série proti Canucks utrpěl řeznou ránu na zápěstí. Následující utkání vynechal, pak se zkusil vrátit, ale po 6. zápase musel podstoupit operaci. Ve své druhé kompletní sezoně v NHL odehrál 71 zápasů, ve kterých nasbíral 24 bodů (9+15) a 48 TM. Byl nejlepší z útočníků Blackhawks a 2. v týmu se 128 hity. V playoff v 1. kole proti Phoenixu zaznamenal ve 2. zápase 2 góly (včetně vítězného) a i když v ostatních 5 zápasech žádný nepřidal, dělil se o pozici nejlepšího střelce Blackhawks v playoff s Frolíkem a Toewsem. Vedl týmovou statistiku v počtu hitů v playoff (32). Chicago ovšem podruhé v řadě vypadlo z playoff hned v 1. kole. V průběhu výluky v NHL v sezoně 2012-2013 se rozhodl odejít hrát do Evropy a již 3. října 2012 se dohodl s českým týmem HC Orli Znojmo, který hraje v mezinárodní lize EBEL. V době ukončení výluky byl 2. nejproduktivnějším hráčem týmu s 27 body (9+18) v 28 zápasech. Ve zkrácené sezoně hrál o novou smlouvu a celkem se mu dařilo, když skončil 6. v týmové produktivitě s 23 body (9+14). Ještě lépe si vedl v playoff, kde se postupně probojoval do první řady k Toewsovi a Kaneovi. Ve 23 zápasech playoff nastřílel stejně gólů jako v základní části a celkem nasbíral 17 bodů, což z něj činilo 2. nejproduktivnějšího hráče Blackhawks (5. nejproduktivnější hráč v playoff NHL). V 6. finálovém zápase proti Bostonu zařídil svým gólem vyrovnání 1 minutu a 16 sekund před koncem 3. třetiny a výrazně se tak podílel na zisku Stanley Cupu. Výborné výkony v playoff mu vynesly novou smlouvu na 4 roky s celkovým příjmem 16 milionů dolarů. Očekávání po podpisu nové smlouvy nenaplnil a připsal si v základní části 2013-14 pouhých 15 bodů (11+4). Nastoupil jen do 59 zápasů, většinu musel vynechat kvůli zranění, ale 3 zápasy sledoval dokonce jen jako zdravý náhradník. V playoff se přece jen zlepšil a se 7 góly v 19 zápasech byl 3. nejlepší střelec Blackhawks v playoff.", "section_level": 2}], "src_summary": "Bryan Bickell (* 9. března 1986, Orono, Ontario, Kanada) je kanadský hokejový útočník, který hrál v týmu Chicago Blackhawks v severoamerické lize (NHL). Byl součástí týmu, který dokázal v letech 2010, 2013 a 2015 vyhrát Stanley Cup. Během výluky NHL v sezoně 2012-13 působil v českém týmu Orli Znojmo, který hraje mezinárodní ligu EBEL. V listopadu roku 2016 mu byla diagnostikována roztroušená skleróza.", "tgt_summary": "Bryan Bickell (born March 9, 1986) is a Canadian retired professional ice hockey player who played for the Chicago Blackhawks and the Carolina Hurricanes of the National Hockey League (NHL). He won the Stanley Cup with the Chicago Blackhawks in 2013 and 2015, and played in four early playoff games during the team's run to the 2010 Stanley Cup championship. Bickell spent nearly 10 years with the Blackhawks organization before being traded to the Hurricanes before the season. He was diagnosed with multiple sclerosis later that year and retired from playing hockey at the end of the season.", "id": 2353814}
{"src_title": "Dave Bolland", "tgt_title": "Dave Bolland", "src_document": [{"title": "Hráčská kariéra.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Amatérská a juniorská kariéra.", "content": "V sezoně 2001–2002 získal titul (All-Ontario Bantam AAA) v \"bantam\" lize (dorost) s Torontem Red Wings. Od léta 2002 oblékal dres Londonu Knights v OHL, který si vybral jako 8. celkově v draftu OHL. V první sezoně zaznamenal 17 bodů v 64 zápasech, na led se příliš nedostal. V ročníku 2003–2004 odehrál o zápas víc, nasbíral ale o 50 bodů více, když vstřelil 37 branek a na 30 se podílel jako asistent. V lednu si zahrál na CHL Top Prospects Game, přihrál na jednu branku. Zúčastnil se také All-Star Game 2004 OHL v Peterborough, kde přispěl k vítězství západní konference gólem a přihrávkou. Na konci ročníku získal klubovou cenu pro hráče s největším zlepšením. Také byl nominován do 3. All-Star týmu OHL. Na sezonu 2004-05 bude on a jeho spoluhráči z Londonu ještě dlouho vzpomínat. London vyhrál vše, co mohl a Bolland navíc patřil k oporám týmu. V 66 zápasech nasbíral 85 bodů (34+51) a přesto to stačilo až na 4. místo v kanadském bodování týmu a s 34 góly byl 3. v týmu. London vytvořil během základní části 4 rekordy CHL (nejvyšší % vítězství – 88,2%, nejdelší série bez porážky i nejdelší série bez porážky od začátku sezony – 31 zápasů, nejnižší počet inkasovaných gólů – 125) a 15 rekordů OHL (mj. London se stal 1. týmem v historii, který dokázal 2 sezony po sobě vyhrát více než 50 zápasů a získat více než 100 bodů). Bolland patřil k 8 hráčům Londonu, kteří si zahráli za výběr Západní konference na OHL All-Star Game. Také hrál za výběr OHL na Canada/Russia Challenge. Ve svém nejlepším zápase sezony (vítězství 14-1 nad Kingstonem) vstřelil 4 góly a na další 2 přihrál. V playoff nasbíral 25 bodů (11+14) v 18 zápasech a v produktivitě v týmu byl třetí a v gólech druhý. London při své cestě za prvním titulem OHL ve 40leté historii týmu prohrál pouze 2 zápasy. London tak získal cenu Wayna Gretzkyho pro vítěze Západní konference OHL i J. Ross Robertson Cup pro vítěze OHL. London poté hostil i Memorial Cup a když všechny 4 zápasy vyhrál, radovali se jeho hráči ze zisku nejcennější juniorské trofeje. Bolland k jeho zisku pomohl gólem a asistencí, také si připsal 8 TM a +1 bod v +/-. London během celé sezony prohrál pouze 2 zápasy na domácím kluzišti. Závěrečná sezona v juniorech mu vyšla skvěle, když v průměru sbíral přes 2 body na zápas. Jeho konečná bilance byla 130 bodů (57+73) v 59 zápasech. Byl se svým spoluhráčem Shrempem nejlepším střelcem OHL, za ním pak skončil druhý v produktivitě v OHL (Shremp měl 145 bodů). V playoff nastřílel v 15 zápasech 15 branek a přidal 9 asistencí a pomohl tak Londonu do finále, kde ale podlehl Peterborough. Během sezony reprezentoval OHL na CHL-Russia Challenge a také si zahrál OHL All-Star Game. Po sezoně byl nominován do 1. All-Star týmu OHL a dostal cenu Jima Mahona pro nejproduktivnější pravé křídlo v OHL. OHL opustil s celkovou bilancí 254 zápasů, 299 bodů (135+164) a 280 TM. Ve vstupním draftu NHL 2004 byl draftován ve 2. kole na celkově 32. místě Chicagem Blackhawks.", "section_level": 2}, {"title": "Profesionální kariéra.", "content": "Blackhawks s ním uzavřeli nováčkovskou smlouvu 25. května 2006 a následující sezonu zahájil v Norfolku v AHL. Vzhledem k zranění Martina Havláta a Michala Handzuše byl však na konci října povolán a 25. října 2006 si v zápase proti Vancouveru odbyl premiéru v NHL. Více v NHL nestihl odehrát. V AHL ho na začátku sezony pronásledovala různá zranění, což se projevilo na jeho herní pohodě, po Novém roce byl již v pořádku a dostal se do formy. V únoru nasbíral 16 bodů (6+10) ve 13 zápasech a byl za to vyhlášen nováčkem měsíce AHL. V playoff přidal v 6 zápasech 4 asistence. Ani v další sezoně se mu zranění nevyhýbala a tak dohromady odehrál 55 utkání. Sezonu začal v Rockfordu. Na konci října byl povolán do Chicaga, kde pak strávil již většinu času do konce základní části. První bod v NHL si připsal 31. října 2007 v Dallasu a první gól vstřelil 16. prosince do sítě floridského Tomáše Vokouna. Celkem za Blackhawks v této sezoně odehrál 39 utkání a nasbíral 17 bodů, pokud ho nelimitovala zranění odváděl velmi dobré výkony. V Rockfordu přidal 10 bodů v 16 utkáních. Po skončení základní části, kdy musel poslední 2 utkání Blackhawks vynechat pro zranění, byl poslán do Rockfordu na playoff. S nedoléčeným zraněním nastoupil v prvních 7 utkáních, dalších 5 musel vynechat. Rockford pak vypadl ve 2. kole s Chicagem Wolves. Sezona 2008–2009 byla jeho první celá sezona v dresu Blackhawks a společně s Havlátem a Andrewem Laddem vytvořili nejspolehlivější řadu Blackhawks v této sezoně. Bolland celkem nasbíral 47 bodů (19+28) v 81 zápasech a také přidal +19 +/- bodů. V lednu si zahrál na NHL YoungStars Game za tým hráčů, kteří jsou v NHL 2. sezonu. Zápas 27. února 2009 proti Pittsburghu byl jeho 100. v kariéře v NHL. V playoff pomohl Blackhawks do finále Západní konference 12 body (4+8) v 17 utkáních. Po sezoně, 30. června 2009 prodloužil o 5 let smlouvu s Blackhawks. Ani v sezoně 2009–2010 nebyl zdravotně v pořádku a kvůli operaci vynechal od začátku listopadu do začátku února 41 utkání. Celkem tak v základní části odehrál jen 39 utkání a nasbíral 16 bodů. V playoff se mu ovšem dařilo, když také nasbíral 16 bodů, ale jen ve 22 utkáních. Kromě ofenzivního příspěvku plnil na cestě za Stanley Cupem především defenzivní úkoly proti elitním hráčům soupeřů, které často dokázal z ledu úplně \"vymazat\". Také nasbíral 30 trestných minut a byl nejtrestanějším hráčem Blackhawks v playoff a také 5. v celé NHL. V sezoně 2010–2011 v 61 utkáních nasbíral 37 bodů (15+22). Zápas 16. ledna 2011 proti Nashvillu byl jeho 200. v NHL, oslavil ho 2 góly a navíc též dosáhl na metu 100 bodů v NHL. Posledních 14 utkání základní části a první 3 utkání playoff musel vynechat kvůli otřesu mozku. Když nastupoval do 4. utkání 1. kola proti Canucks, Blackhawks prohrávali na zápasy 0:3. Bolland v dalších 4 utkáních nasbíral 6 (2+4), ale nakonec vyřazení v prodloužení 7. utkání série zabránit nedokázal. S 6 body se dělil s Mariánem Hossou, Duncanem Keithem a Patrickem Kanem o 1. místo v produktivitě, ale měl odehráno o 3 utkání méně. V +/- statistice byl s +6 body nejlepším v týmu. Po dvou sezonách provázených zraněními tentokrát mohl v sezoně 2011-2012 odehrát 76 zápasů v základní části, i když zdravotní problémy měl i v této sezoně. Dokázal vyrovnat svůj osobní střelecký rekord s 19 góly a k tomu přidal i 18 asistencí a celkem nasbíral 37 bodů. Vedl tým v počtu vstřelených gólů v oslabení (3, nejlepší výkon v NHL byly 4 góly). V playoff nasbíral v 6 zápasech 1. kola proti Phoenixu 3 asistence, ale Blackhawks podruhé v řadě vypadli z playoff hned v 1. kole.", "section_level": 2}, {"title": "Reprezentační kariéra.", "content": "V roce 2006 byl členem kanadské juniorské reprezentace v rámci mistrovství světa juniorů a pěti body (3+2) v 6 zápasech se podílel na úspěchu Kanady, která v finále vyhrála nad Ruskem 5-0 a Bolland tak s ostatními spoluhráči získal zlatou medaili.", "section_level": 1}], "src_summary": "David Bolland (* 5. června 1986, Mimico, Ontario, Kanada) je kanadský hokejový útočník hrající v týmu Toronto Maple Leafs v severoamerické lize (NHL). Je dvojnásobným vítězem Stanley Cupu, který získal s Chicagem Blackhawks v letech 2010 a 2013.", "tgt_summary": "David D. Bolland (born June 5, 1986) is a Canadian former professional ice hockey player. Bolland earned the nickname \"\"'The Rat\"\"' for his ability to get under the skin of opponents, similar to the play of Ken Linseman, the first player to have the nickname. Bolland was drafted by the Chicago Blackhawks in the second round (32nd overall) of the 2004 NHL Entry Draft. Prior to joining the Blackhawks full-time, Bolland played in the American Hockey League (AHL) for the Norfolk Admirals and Rockford IceHogs. While playing junior hockey in the Ontario Hockey League (OHL), Bolland helped the London Knights capture the 2005 Memorial Cup. He also competed at the 2006 World Junior Championships, where he helped Canada capture the gold medal. Bolland has won the Stanley Cup with the Blackhawks in both 2010 and 2013, and scored the Stanley Cup winning goal for Chicago in 2013 with just moments remaining in regulation.", "id": 2468175}
{"src_title": "Ottavio Piccolomini", "tgt_title": "Ottavio Piccolomini", "src_document": [{"title": "Biografie.", "content": "Narodil se ve Florencii na sklonku 16. století. V roce 1616 byl členem španělské armády, odkud v roce 1619 přešel do služeb toskánského velkovévody. Po vypuknutí třicetileté války byl jmenován kapitánem jezdeckého pluku, poslaného velkovévodou Cosimem II. jako pomoc císařově armádě a pod vedením Karla Bonaventury Buquoye se zúčastnil v hodnosti rytmistra bitvy na Bíle hoře a maďarského tažení. V roce 1624 byl na krátkou dobu ve Španělsku a působil mezi kyrysníky Gottfrieda Pappenheima v hodnosti podplukovníka až do Pappenheimovy smrti. Roku 1627 znovu vstoupil do císařských služeb jako plukovník ve Valdštejnově pluku. V této funkci se však dopustil chyby, protože se přišlo na to, že v pomořanském městě Stargard vymáhal peníze za ochranu. V téže době se také zúčastnil v roli vyjednávače a plundrujícího války o dědictví mantovské. Jeho důležitou bitvou byla bitva u Lützenu, ve které mu byly připsané daleko větší zásluhy než takovému Heinrichu Holkovi. Piccolominiho ihned po oficiální zprávě z bitvy totiž císař povýšil do funkce \"feldwachtmeistera\" (odpovídá hodnosti generálmajora). Později se také podílel na spiknutí proti Valdštejnovi, které vyústilo v jeho vraždu. Tato jeho role byla důkladně zpracovaná Schillerem v jeho tragédii \"Valdštejn\". Následně pak byl odměněn hodností maršála, 100 000 zlatými a náchodským panstvím. Své zkušenosti později zužitkoval i v bitvě u Nördlingenu. V roce 1635 se spojil se Španěly a pod jeho vedením dosáhla jejich armáda 7. června 1639 velkého vítězství u Thionville. Za to dostal od španělského a neapolského krále Filipa IV. titul vévody z Amalfi. V císařském vojsku se ale nestal se nástupcem Matyáše z Gallasu, jak doufal. Roku 1636 se spolu s Johannem von Werth dostal až do Francie. V jeho další bitvě – u Breitenfeldu v roce 1642 – byl spolu s arcivévodou Leopoldem I. Vilémem poražen Švédy. Pár následujících let byl ve španělské armádě a za odměnu získal titul granda a Řád zlatého rouna. Poté znovu vstoupil do řad císařské armády a po smrti Petera Melandera v bitvě u Zusmarshausenu se stal generálporučíkem. Po vyhlášení míru mu císař napsal děkovný dopis a daroval mu 114 566 zlatých. Usadil se tedy ve svém zámku v Náchodě a začal ho přestavovat. Po konci kariéry se oženil s Marií Benignou Františkou Sasko-Lauenburskou, dcerou vévody Julia Jindřicha. S ní měl jedno dítě (nikoliv dvě – viz kapitola Fikce) – Silvia Josefa (Giuseppe) Piccolominiho, který ho nepřežil, protože byl zavražděn Švédy po bitvě u Jankova. Po jeho smrti 11. srpna 1656 ve Vídni jeho tituly připadly jeho synovci. Byl pohřben v kostele Zvěstování Panny Marie, patřícímu řádu servitů. Byl významným mecenášem řádu servitů, kupříkladu v městě Rossau investoval stavbu kostela, dokončení se však nedočkal. V servitském kostele byl také pohřben.", "section_level": 1}, {"title": "Fikce.", "content": "V díle Friedricha Schillera \"Valdštejn\" je zmiňován ještě jeden syn, který se měl jmenovat \"Max\". Je to ovšem fikce – syna měl jenom jednoho.", "section_level": 1}], "src_summary": "Ottavio Piccolomini d’Arragona či také Octavio Piccolomini (11. listopadu 1599 Florencie – 11. srpna 1656 Vídeň) byl italský generál, sloužící Svaté říši římské v hodnosti polního maršála, a velitel tělesné stráže Albrechta z Valdštejna.", "tgt_summary": "Ottavio Piccolomini (11 November 1599 – 11 August 1656) was an Italian nobleman whose military career included service as a Spanish general and then as a field marshal of the Holy Roman Empire.", "id": 635053}
{"src_title": "Pierre Charron", "tgt_title": "Pierre Charron", "src_document": [{"title": "Život a dílo.", "content": "Pierre Charron se narodil v roce 1541 jako syn pařížského knihkupce. Vystudoval právo, doktorát získal v roce 1571 na universitě v Montpellieru a několik let provozoval advokátní praxi v Paříži. Tohoto povolání se však vzdal a věnoval se studiu teologie. Měl úspěchy jako kazatel a královna Markéta Navarrská ho jmenovala svým dvorním kazatelem. Z náboženské horlivosti chtěl vstoupit do řádu kartuziánů, ale rozmluvili mu to. Z tohoto období pocházejí jeho kázání, která byla později sebrána do sbírky \"Discours chrétiens\" [Křesťanské promluvy] (vydáno v Bordeaux, 1600). Od roku 1589 žil v Bordeaux a stýkal se tam s Michelem de Montaignem, kterého si velmi vážil a s nímž se posléze i spřátelil. V roce 1593 vydal v Bordeaux dílo \"Les trois vérités contre les athées, idolâtres, juifs, mahométans, hérétiques et schismatiques\" [Tři pravdy proti ateistům, modlářům, židům, mohamedánům, kacířům a schizmatikům], které bývá zkráceně citováno jako \"Trois vérités\" [Tři pravdy]. V této knize Charron shromažďoval důkazy o existenci Boží, hájil katolickou víru proti judaismu, islámu i kalvinismu a dokazoval, že katolické náboženství je jedině pravé a spasitelné. Tato práce mu získala vážnost u jeho představených, což vedlo k jeho jmenování generálním vikářem v Cahorsu. V roce 1595 se zúčastnil valného shromáždění kněžstva, na němž působil jako sekretář. V roce 1600 odešel do Condomu, kde se stal kanovníkem. Plodem dlouholetých přátelských styků s Montaignem se stal spis \"De la sagesse, en trois livres\" [O moudrosti, ve třech knihách], který vyšel v Bordeaux roku 1601. V této práci se Charron přiklání ke skeptickému stanovisku a tvrdí, že rozum lidský není schopen poznat pravdu, jež v Bohu spočívá; proto náboženství potřebuje zjevení, jemuž musíme věřit. Když však člověk sám sebou nemůže dospět k pravému poznání Boha, je obtížné nalézt pravé náboženství, poněvadž všechna tvrdí, že mají na základě Božího zjevení pravdu. Hlavní však není náboženství, nýbrž mravnost, jež spočívá v poctivosti smýšlení; nejvyšší normou mravnosti je, aby člověk jednal ve shodě se svým přesvědčením. Charron věřil v existenci universálního mravního řádu, který je nezávislý na náboženství, a odlučoval proto „přirozenou mravnost\" od náboženské. Základem přirozené morálky je následování přírody. Náboženství bez přirozené mravnosti považoval za nebezpečnější než zjevný ateismus. Práce \"O moudrosti\" vzbudila velké rozhořčení v řadách teologů a autor byl obviňován i z toho, že skrytě hlásá ateistické myšlenky. Charron své názory hájil, ale 16. listopadu 1603 v Paříži náhle zemřel na mrtvici. Katolická církev dekretem ze dne 9. září 1605 zařadila jeho spis \"O moudrosti\" na Index zakázaných knih. Charronova kniha \"O moudrosti\" se stala oblíbenou četbou svobodomyslných intelektuálů v 17. století. Zdá se, že také Descartova „provizorní morálka\" byla ovlivněna některými podněty z tohoto Charronova díla.", "section_level": 1}], "src_summary": "Pierre Charron (1541 – 16. listopadu 1603) byl francouzský teolog a idealistický filosof. Byl to také přítel a žák Montaignův. I při obhajobě existence Boha vystupoval jako skeptik. Zdůrazňoval rozhodující ethický význam sebepoznání a přírodní původ moudrosti. Hlavní dílo: \"De la sagesse\" (O moudrosti).", "tgt_summary": "Pierre Charron (; 1541 – 16 November 1603) was a French 16th-century Catholic theologian and philosopher, and a disciple and contemporary of Michel de Montaigne.", "id": 1164198}
{"src_title": "Phalsbourg", "tgt_title": "Phalsbourg", "src_document": [{"title": "Poloha.", "content": "Obec Phalsbourg se nachází v severních Vogézách. Na její území zasahuje přírodní park \"Vosges du Nord\" a přeshraniční francouzsko-německá biosférická rezervace \"Vosges du Nord – Pfälzerwald\". Phalsbourg obklopují obce Vilsberg na severu, Danne-et-Quatre-Vents na východě, Lutzelbourg na jihu, Dannelbourg na jihozápadě a Mittelbronn na západě.", "section_level": 1}, {"title": "Historie.", "content": "Město Phalsbourg založil rýnský falckrabě Jiří Jan Veldenz (1543-1592) díky věnu své manželky Anny Marie, dcery švédského krále Gustava I. Vasy. Založení mělo povzbudit příchod protestantů do výhradně katolického lotrinského vévodství. Protestantský falckrabě měl panství La Petite-Pierre se zámkem Einhartzhausen, které činilo protestantskou enklávu v Lotrinsku. Nechal vybudovat město na šachovnicovém půdorysu jako symbol pořádku a modernosti. Nové obyvatele osvobodil od platby daní. Založení města povolil 27. září 1570 císař Maxmilián II. Město bylo pojmenováno \"Pfalzburg\", jako spojení Rýnské Falce (Pfalz) a pevnosti (Burg). Nicméně z finančních důvodů bylo město roku 1590 postoupeno lotrinskému vévodovi, který se snažil protestantství potlačovat, což vyvolávalo odpor obyvatel. Další falckrabě Jiří Gustav založil v roce 1608 město Lixheim, které mělo stejný osud. Lixheim a Phalsbourg tvořily na krátkou dobu závislé knížectví (1629-1660) pro Henriettu Lotrinskou, sestru vévody Karla IV. Lotrinského. Lotrinsko bylo v letech 1634-1697 téměř nepřetržitě obsazeno francouzskými vojsky, proto byly městské hradby přestavěny a doplněny podle Vaubanových plánů. Město bylo v 19. století třikrát obléháno (1814, 1815 a 1870) a vysloužilo si přezdívku \"Pépinière des Braves\" (Líheň udatných). Po prusko-francouzské válce připadl Phalsbourg Francii. Na základě Frankfurtské smlouvy ale bylo město připojeno k Německému císařství. Město bylo přejmenována na \"Pfalzburg\" a stalo se součástí kraji Saarburg v nově zřízené říšské zemi Alsasko-Lotrinsko. V roce 1914 tak zdejší branci byli povoláni do německého vojska. V roce 1918 se Phalsbourg vrátil opět Francii. Dne 22. srpna 1919 prezident Raymond Poincaré udělil městu rytířský kříž Řádu čestné legie za jeho hrdinské akce během obléhání v roce 1870. Během druhé světové války bylo město anektováno Třetí říší. Opět bylo přejmenováno na \"Pfalzburg\" a bylo připojeno k župě Westmark. Město bylo osvobozeno 7. americkou armádou 23. listopadu 1944. V roce 1953 americké letectvo zahájilo výstavbu vojenské letecké základny. Američané ji používali do roku 1967, kdy Francie odstoupila z vojenských struktur NATO. Dnes základnu využívá 1. pluk bojových vrtulníků.", "section_level": 1}, {"title": "Vývoj počtu obyvatel.", "content": "\"Počet obyvatel\"", "section_level": 1}], "src_summary": "Phalsbourg (německy \"Pfalzburg\") je francouzská obec v departementu Moselle v regionu Grand Est. Město je obehnáno Vaubanovým opevněním. Ve městě sídlí společnost FM Logistic.", "tgt_summary": "Phalsbourg (, Lorraine Franconian: \"Phalsburch\") is a commune in the Moselle department in Grand Est in north-eastern France, with a population of about 5,000. It lies high on the west slopes of the Vosges, northwest of Strasbourg by rail. In 1911, it contained an Evangelical and a Roman Catholic church, a synagogue and a teachers' seminary. Its industries then included the manufacture of gloves, straw hats and liqueurs, and quarrying.", "id": 667598}
{"src_title": "Ostrov Axela Heiberga", "tgt_title": "Axel Heiberg Island", "src_document": [{"title": "Poloha.", "content": "Ostrov Axela Heiberga, rozlohou 32. největší ostrov na světě, je ostrovem Severního ledového oceánu. Leží v blízkosti Ellesmerova ostrova který je svou odvrácenou stranou ne příliš vzdálen od severozápadního pobřeží Grónska. Při bližší specifikaci polohy je zařazován do skupiny Sverdrupových ostrovů které jsou součásti souostroví Ostrovy královny Alžběty. Je podlouhlého tvaru, orientován je severojižně. Jeho výměra je 43 178 km², na délku měří 371 km a na šířku 246 km. Délka jeho pobřeží čítá okolo 2700 km a je zbrázděného asi 15 fjordy a 5 zálivy, většinou s ústím řek odvádějících vodu z tajících ledovců.", "section_level": 1}, {"title": "Situace.", "content": "Ostrov objevil a prozkoumal v roce 1900 námořník a polární výzkumník Otto Sverdrup. Povrch ostrova je převážně skalnatý a hornatý, poledníkovým směrem vedené pohoří princezny Margarety (Princess Margaret Mountain) dosahuje výšek přes 2000 m n. m.; nejvyšším bodem ostrova je hora Outlook Peak. Horský hřbet spadá strmě k západnímu břehu ostrova, východní část pohoří je naopak mírně svažitá s plošinami. Pohoří je pokryto ledovci a ledovcovými poli které zabírají zhruba třetinu plochy ostrova. Pod některými jsou hluboká jezera naplňována vodou z tajícího ledu. Klima je na ostrově tvrdé, v zimním období zde dosahují mrazy až – 40 °C, je to však jedno z nejsušších míst na celém vysokém severu.", "section_level": 1}, {"title": "Obyvatelstvo.", "content": "I když existují náznaky obydlení ostrova Inuity v dobách dávno minulých, v novodobých dějinách ostrov obydlen není. V roce 1960 byla na ostrově založena, asi 8 km od pobřeží, (79°26' N a 90°46' W) sezónní výzkumná stanice McGill Arctic Research Station pro 8 až 12 vědců, kteří se zabývají převážně glaciologii, klimatologii, hydrologii, geologii, limnologii i mikrobiologii. Součásti stanice je i celoroční automatizována meteorologická stanice.", "section_level": 1}, {"title": "Rarity.", "content": "Na ostrově byly nalezeny zbytky zachovaného dřeva prapradávných stromů (pařezů a kořenů) které na ostrově rostly v období středního eocénu (před asi 45 milióny let). Stromy, podobné současné metasekvoji, byly vysoké až 30 m a měly v průměru okolo 1 m. Dřevo nebylo mineralizováno, ale studeným podnebím mumifikováno a teprve nedávno bylo vystaveno erozi. Je zde unikátní vodní pramen Lost Hammer s tak slanou vodou (až 23 %), že nezamrzá ani v průběhu zimy a není přitom spojen se žádným sopečným zdrojem tepla. Ve vodě, bez volného kyslíku, ale prostoupené z podzemí vyvěrajícím metanem, žijí anaerobní organismy které metan neprodukují, ale naopak se jim živí.", "section_level": 1}], "src_summary": "Ostrov Axela Heiberga ( \"Axel Heiberg Island\", \"Île Axel Heiberg\") se nachází v nejmladším a největším teritoriu Kanady v Nunavutu, na severovýchodě Kanadského arktického souostroví, v nejsevernější oblasti Severní Ameriky.", "tgt_summary": "Axel Heiberg Island (Inuktitut: \"ᐅᒥᖕᒪᑦ ᓄᓈᑦ,\" \"Umingmat Nunaat\") is an island in the Qikiqtaaluk Region, Nunavut, Canada. Located in the Arctic Ocean, it is the 32nd largest island in the world and Canada's seventh largest island. According to Statistics Canada, it has an area of . It is named after Axel Heiberg. One of the larger members of the Canadian Arctic Archipelago, it is also a member of the Sverdrup Islands and Queen Elizabeth Islands. It is known for its unusual fossil forests, which date from the Eocene period. Owing to the lack of mineralization in many of the forest specimens, the traditional characterization of \"fossilisation\" fails for these forests and \"mummification\" may be a clearer description. The fossil records provide strong evidence that the Axel Heiberg forest was a high-latitude wetland forest.", "id": 380737}
{"src_title": "Mezinárodní elektrotechnická komise", "tgt_title": "International Electrotechnical Commission", "src_document": [{"title": "Historie.", "content": "Mezinárodní elektrotechnická komise IEC byla založena 26. června 1906. Ústřední kancelář IEC sídlila původně v Londýně. V roce 1948 se přestěhovala do Ženevy (Švýcarsko), kde sídlí dodnes. IEC má regionální centra v Asii (Singapore), Jižní (São Paulo, Brazílie) a Severní Americe (Boston, USA). IEC navrhla systém měr a vah, na základě kterého byla vytvořena mezinárodní soustava jednotek SI. Od roku 1938 IEC udržuje vícejazyčný slovník elektrotechnických termínů, jehož účelem bylo sjednotit terminologii v oboru.", "section_level": 1}, {"title": "Příprava norem.", "content": "Technickou práci v IEC provádí asi 200 technických komisí a subkomisí a asi 700 pracovních skupin. Technické komise ve své působnosti vypracovávají technické dokumenty se specifickým zaměřením a ty se potom předkládají národním komitétům (členům IEC) k hlasování s cílem jejich schválení jako mezinárodní normy. Celkově se na technické práci IEC podílí asi 10 000 odborníků na celém světě. Normy IEC mají čísla v rozsahu 60000–79999 a názvy tvaru \"IEC 60417: Graphical symbols for use on equipment\". Množství starších IEC norem bylo v roce 1997 přečíslováno přičtením 60000, takže např. původní norma IEC 27 má nyní označení IEC 60027. IEC úzce spolupracuje s Mezinárodní organizací pro normalizaci (ISO) a s Mezinárodní telekomunikační unií (ITU). Kromě toho spolupracuje s několika významnými standardizačními organizacemi, jako je IEEE, se kterými v roce 2002 podepsala smlouvu o spolupráci, která byla doplněna v roce 2008, aby zahrnovala společné vývojové práce. Normy vytvořené v součinnosti s ISO, jako \"ISO/IEC 26300, Open Document Format for Office Applications (OpenDocument) v1.0\" nesou v označení zkratku obou organizací. Označení ISO/IEC nesou publikace vytvořené Technickým výborem ISO/IEC Joint Technical Committee 1 pro informační technologie, stejně jako normy vytvořené „Komisí pro posuzování shody“ ISO CASCO. Ostatní normy vytvořené ve spolupráci mezi IEC a ISO mají čísla v sérii 80000, například IEC 82045-1. Normy série 60000 vycházející z evropských norem mohou mít také označení začínající EN. Například IEC 60034 je také EN 60034. Jako IEC normy jsou také přebírány harmonizované normy vytvořené jinými standardizačními organizacemi jako je BSI (Spojené království), CSA (Kanada), UL & ANSI/INCITS (USA), SABS (Jižní Afrika), SAI (Austrálie), SPC/GB (Čína) a DIN (Německo). Normy IEC harmonizované jinými standardizačními organizacemi se mohou odlišovat od původních norem.", "section_level": 1}, {"title": "Členství.", "content": "V současnosti má IEC 82 členských států (mezi které patří i Česká republika) a dalších 82 států má přidružené členství (Affiliate Country Programme). Členy IEC jsou národní komitéty (), které reprezentují své národní zájmy v oboru (měly by reprezentovat výrobce, poskytovatele, distributory, spotřebitele, uživatele, státní agentury, profesní organizace a národní standardizační organizace).", "section_level": 1}, {"title": "Externí odkazy.", "content": "WWW stránky technických komitétů Normy IEC a nástroje v databázovém formátu", "section_level": 1}], "src_summary": "Mezinárodní elektrotechnická komise (IEC, , ), je světová organizace založená roku 1906, která vypracovává a publikuje mezinárodní normy pro elektrotechniku, elektroniku, sdělovací techniku a příbuzné obory. Jejím posláním je propagovat a podporovat mezinárodní spolupráci v otázkách normalizace elektrotechniky a příbuzných oborů. Existence mezinárodních norem přispívá k omezování obchodních bariér, což vede k otvírání nových trhů a podpoře hospodářského růstu. Normy IEC by měly přispívat k bezpečnosti, ochraně zdraví a životního prostředí.", "tgt_summary": "The International Electrotechnical Commission (IEC; in French: \"Commission électrotechnique internationale\") is an international standards organization that prepares and publishes international standards for all electrical, electronic and related technologies – collectively known as \"electrotechnology\". IEC standards cover a vast range of technologies from power generation, transmission and distribution to home appliances and office equipment, semiconductors, fibre optics, batteries, solar energy, nanotechnology and marine energy as well as many others. The IEC also manages four global conformity assessment systems that certify whether equipment, system or components conform to its international standards. All electrotechnologies are covered by IEC Standards, including energy production and distribution, electronics, magnetics and electromagnetics, electroacoustics, multimedia, telecommunication and medical technology, as well as associated general disciplines such as terminology and symbols, electromagnetic compatibility, measurement and performance, dependability, design and development, safety and the environment.", "id": 1542744}
{"src_title": "Sherlock Holmes (seriál, 1984)", "tgt_title": "Sherlock Holmes (1984 TV series)", "src_document": [{"title": "Nové zpracování.", "content": "Kromě toho, Holmesův věrný přítel a společník Dr. Watson je pečlivě vylíčen jako normální, vcelku inteligentní muž, který však pochopitelně nechápe Holmesovy myšlenkové postupy při vyšetřování, na rozdíl od minulých zpracování, kde býval líčen, jako muž téměř podprůměrné inteligence bez špetky důvtipu. Zpočátku hrál Watsona David Burke, který dříve hrál padoucha v adaptaci \" The Adventure of Coronet Beryl\" pro BBC sérii z r. 1965, s Douglasem Wilmerem a Nigelem Stockem v hlavních rolích . Burke se objevil v první řadě, než seriál opustil, kvůli pozvání ke vstupu do Royal Shakespeare Company. Byl tedy nahrazený Edwardem Hardwickem, který hrál Watsona pro zbytek cyklu. Z celkového počtu 60 příběhů o Holmesovi napsaných Sirem Arthurem Conanem Doylem, 42 bylo zpracováno v řadě 36 hodinových epizod a pět jako celovečerní speciály. Série byla původně produkována Michaelem Coxem. Scenárista byl John Hawkesworth, který psal mnohé epizody. Mezi další autory přispívající ke scénářům patří Alexander Baron, Jeremy Paul, TR Bowen a Alan Plater. Venkovní replika Baker Street byla postavena v ateliérech Tv Granada v Quay Street v Manchesteru, kde později tvořila ústřední část Granada Studios Tour - atrakce pro turisty do uzavření v roce 1999.", "section_level": 1}, {"title": "Herecké obsazení.", "content": "Kromě Jeremyho Bretta, Davida Burka a Edvarda Hardwicka, hrála významnou roli Rosalie Williams jako hospodyně paní Hudsonová a Colin Jeavons jako inspektor Lestrade ze Scotland Yardu. Také se v několika epizodách objevil Charles Gray jako Holmesův bratr Mycroft Holmes , a Eric Porter, který vylíčil profesora Moriartyho v druhé sérii Holmesových dobrodružství. Roli sluhy Joa Barnese, který se vydává za lady Beatrice v epizodě The Adventure of Shoscombe Old Place z roku 1991, hrál Jude Law, který hrál Dr. Watsona v roce 2009 ve filmu Sherlock Holmes a v jeho pokračování z r. 2011 - Sherlock Holmes: A Game of Shadows.", "section_level": 1}, {"title": "Předčasný konec.", "content": "Série skončila z důvodu smrti představitele Holmese ve věku 61 let, způsobené srdečním selháním v roce 1995. Bylo nicméně předem předvídáno, že vážně nemocný Jeremy Brett, který se během natáčení závěrečném běhu série, The Memoairs of Sherlock Holmes, dokonce zhroutil během natáčení jedné epizody, se sérií přestane.", "section_level": 1}, {"title": "K vysílání.", "content": "Řada představuje možná nejvěrnější televizní úpravu příběhů o Sherlocku Holmesovi. Jediným odchýlením se od původních příběhů bylo opuštění Holmesova kokainového návyku v epizodě \"The Devil Foot\" (Ďáblovo kopyto), které bylo schváleno dcerou Arthura Conana Doyla na osobní žádost Jeremyho Bretta, poté, co bylo zjištěno, že série má ze značné části dětské publikum. Nicméně, série byla velmi chválena pro své herecké obsazení, zachovanou věrnost k původnímu konceptu Doyla v charakterizaci Watsona, s přihlédnutím k jejím nevysokým výrobním nákladům a pozornosti věnované detailům. Stejně jako vysílání ITV ve Velké Británii, byla série populární i v zahraničí a to zejména v USA, kde byly epizody vysílány na stanici PBS. Později získala řada financování v koprodukci se společností \"Boston PBS broadcaster WGBH\". Seriál byl vysílán na televizních stanicích \"Disney Channel\" a \"A & E Network\" v USA, a CBC v Kanadě. Ve Velké Británii se často opakovalo vysílání na Granada Plus , ITV3 a BBC 2. Zde běžela v letech 2003 - 2005 kompletní řada v sobotu odpoledne . Série obsahující 41 epizod měla název \"The Adventures of Sherlock Holmes\" (1984 - 1985), V 2. sérii \"The Return of Sherlock Holmes\" (1986 - 1988), \"Case-Book of Sherlock Holmes\" (1991-1993) a \"The Memoirs of Sherlock Holmes\" (1994). 36 epizod bylo 50minutových a dalších pět byly celovečerní speciály.", "section_level": 1}], "src_summary": "Sherlock Holmes je televizní seriál o proslulém detektivovi, kterou vyrobila britská televizní společnost \"Granada Television\" mezi lety 1984 a 1994. V prvních dvou sezónách měl cyklus podtitul The Adventures of Sherlock Holmes. Série, v níž hrál slavného detektiva Jeremy Brett, byla poprvé vysílána v programu televize ITV ve Velké Británii. Jeho zobrazení je stále velmi populární, a je často označované jako konečná a nejlepší filmová verze Sherlocka Holmese.", "tgt_summary": "Sherlock Holmes is the overall title given to the series of Sherlock Holmes adaptations produced by the British television company Granada Television between 1984 and 1994. The first two series were shown under the title \"The Adventures of Sherlock Holmes\" and were followed by subsequent series with the titles of other short story collections by Arthur Conan Doyle. The series was broadcast on the ITV network in the UK and starred Jeremy Brett (who had earlier portrayed Dr Watson on stage in the Los Angeles production of \"The Crucifer of Blood\" ) as the famous detective. His portrayal remains very popular and is accepted by some as the definitive on-screen version of Sherlock Holmes. In addition, Holmes's faithful friend and companion Dr. Watson is portrayed as the kind of thoroughly competent sidekick that Holmes would want. Initially, Watson was portrayed by David Burke (who had earlier played the villain in an adaptation of \"The Adventure of the Beryl Coronet\" for the 1965 BBC series starring Douglas Wilmer and Nigel Stock). Burke appeared in the first year of the \"Adventures\" series before leaving to join the Royal Shakespeare Company. He was replaced by Edward Hardwicke, (who had earlier had a role in an adaptation of \"The Greek Interpreter\" for the 1968 BBC series) who played Watson for the remainder of the run. Of the 60 Holmes stories written by Sir Arthur Conan Doyle, 42 were adapted in the series spanning 36 one-hour episodes and five feature-length specials. (Episode 40 incorporates the plot lines of both \"The Adventure of the Mazarin Stone\" and \"The Adventure of the Three Garridebs\".)", "id": 1755191}
{"src_title": "Raimond VII. z Toulouse", "tgt_title": "Raymond VII, Count of Toulouse", "src_document": [{"title": "Život.", "content": "Narodil se jako syn toulouského hraběte Raimonda VI. a jeho manželky Jany, dcery anglického krále Jindřicha II. a Eleonory Akvitánské. V roce 1216 vedl vzpouru v toulouském hrabství proti Šimonovi z Monfortu. Spolu se svým otcem se mu postupně podařilo obnovit svou mocenskou přítomnost v hrabství. V září 1217 tak Raimond VII. znovu získal Toulouse. Při jeho opětovném obléhání křižáky byl 25. června 1218 Šimon z Montfortu zabit kamenem vystřeleným z praku. Po jeho smrti přešel Raimond do úspěšné protiofenzivy a do roku 1222 získal jeho zásluhou jeho otec nazpět většinu svých území. V letech 1227–1229 pokračovala královská armáda pod vedením Humberta z Beaujeu v křížové výpravě proti albigenským zahájené Ludvíkem VIII. Sám král Ludvík IX. se tažení nezúčastnil. Výprava byla ukončena pařížskou smlouvou podepsanou 12. dubna 1229. Raimondu VII. se sice podařilo udržet většinu svých území, ale jeho dcera a jediná dědička Jana se měla provdat za jednoho z Ludvíkových bratrů a přinést mu věnem hrabství Toulouse. Pokud by Raimond neměl další potomky, měla Jana zdědit i ostatní jeho panství. Kdyby se Jana se svým manželem nedočkala potomků, mělo se celé jejich panství stát součástí francouzské koruny. Ludvík smlouvou získal severní část albigenského kraje včetně města Albi. Získal také do zástavy sedm hradů včetně citadely v Toulouse. Roku 1241 se Raimond v marné touze po synovi, jehož narozením by zvrátil situaci ve svůj prospěch, rozvedl se svou ženou Sanchou, dcerou aragonského krále Alfonse II. Poté začal jednat o manželském sňatku se Sanchou, dcerou provensálského hraběte Ramona Berenguera V. Ke sňatku bylo zapotřebí papežského dispenzu. Papež Celestýn IV. právě zemřel a volba nového se v dohledné době nekonala. Raimond se tedy roku 1243 oženil s Markétou, dcerou Huga z Lusignanu. Neplodný svazek byl zrušen z důvodu blízkého příbuzenství v září 1245. Raimond se syna nedočkal a zemřel v září 1249. K poslednímu odpočinku byl uložen vedle své matky v klášteře Fontevrault.", "section_level": 1}], "src_summary": "Raimond VII. z Toulouse též Raimond VII. ze Saint-Gilles ( \"Ramon VII de Tolosa\", \"Raymond VII de Toulouse\", červenec 1197, Beaucaire – 27. září 1249, Millau) byl hrabě z Toulouse, vévoda z Narbonne a markýz z Provence od roku 1222 až do své smrti.", "tgt_summary": "Raymond VII (July 1197 – 27 September 1249) was Count of Toulouse, Duke of Narbonne and Marquis of Provence from 1222 until his death.", "id": 1193303}
{"src_title": "Raimond VI. z Toulouse", "tgt_title": "Raymond VI, Count of Toulouse", "src_document": [{"title": "Život.", "content": "Narodil se jako syn toulouského hraběte Raimonda V. a jeho manželky Konstancie, dcery francouzského krále Ludvíka VI. Vládu převzal po smrti otce roku 1194 a ihned se mu podařilo zničením kláštera Saint-Gilles popudit proti sobě papeže Celestýna III., který jej exkomunikoval. Celestýnův nástupce Inocenc III. přislíbil Raimundovi zrušení exkomunikace, pokud podpoří křížovou výpravu do Svaté země a boj proti herezi. Od roku 1204 tak přicházeli do země papežští legáti v podobě cisterciáků a španělských kleriků a snažili se kázáním přesvědčit obyvatelstvo k návratu k víře pravé. V roce 1207 hrabě dostal od papeže výtku, že nedodržuje přísahu, nadržuje herezi a neposlouchá svatého otce. Nad jeho zeměmi byl vyhlášen interdikt, kdy nemohly probíhat bohoslužby a být udělovány svátosti. 14. ledna 1208 byl zabit papežský legát Petr z Castelnau. Vražda se stala důvodem k nové exkomunikaci hraběte a jeho obvinění z hereze, což by znamenalo konfiskaci jeho obrovského majetku pro něj i jeho dědice. Hrabě se pokusil s kurií vyjednat smír a vydal sedm vyžádaných strategicky položených hradů. Zatímco se chystal na veřejné pokání v Saint-Gilles, tak k papežským výzvám dosud vlažný francouzský král Filip II. dal svolení svým vazalům, aby se zúčastnili křížové výpravy na jih. 18. června 1208 se Raimund veřejně kál, nechal se před opatstvím jen v košili zbičovat a následně byl donucen přislíbit poslušnost vůdcům kruciáty. Během června 1208 se shromáždilo křižácké vojsko živené přísliby o odpustkách a majetku nevěřích v Lyonu. Raimond se k vojsku připojil ve Valence a vydal jako rukojmího svého syna. Následoval masakr v Béziers a obléhání Carcassonne, jehož kapitulace vyústila ve volbu nového pána zabraného panství, jímž se stal Šimon z Montfortu. Místní vikomt Raimond Roger Trencavel zemřel v listopadu téhož roku ve vězení. Zdá se, že Raimond z Toulouse se během těchto událostí v křižáckém táboře zdržoval, ale aktivně se neúčastnil, což vedlo k jeho dalšímu obvinění, že neplní dané sliby. Marně se pokusil získat na svou stranu krále Filipa II. a při osobní audienci u papeže se dočkal příslibu soudního procesu. Příští dva roky se vyjednávalo a 27. ledna 1211 na koncilu v Montpellieru dostal Raimond od papežských legátů seznam požadavků, které rozhodně nemohl přijmout. Měl se vzdát vlády, vstoupit do rytířského řádu a povinně se zúčastnit kruciát do Svaté země. 15. dubna 1211 byl papežem opět exkomunikován, stáhl se do Toulouse a chystal se na válku, která byla již od počátku křížové výpravy vedena s nevídanou krutostí. Kataři byli hromadně upalováni, mnohá obléhání končila maskarem poražených a to na obou stranách. V září 1211 byl Montfortem poražen u Castelnaudary. Rok 1213 mu přinesl dočasnou naději, když papež na základě diplomatického umění aragonského krále Petra II. nařídil Montfortovi, aby vrátil Raimondovi jeho území. Po nátlaku papežských legátů svá nařízení odvolal a Petra II. si v bitvě u Muretu našla smrt. Raimond se spasil útěkem a vyhledal azyl na anglickém dvoře. Papežský legát Petr z Beneventa sice zařídil Raimondovi po návratu roku 1214 zproštění viny, ale země hraběte byly nadále pod nadvládou Šimona z Montfortu a to po lateránském koncilu se souhlasem papeže. Do následné vzpoury se zapojil i Raimondův syn a podařilo se mu dobýt Beaucaire. Začal vydávat listiny s tituly, které mu měly náležet. 13. září 1217 Raimond VI. v čele okcitánského vojska hladce vtáhl do svého bývalého města Toulouse a začala horečná výstavba křižáky zbořených hradeb, na níž se podílely všechny vrstvy obyvatelstva. Následovalo dlouhé obléhání. Na začátku června přijel do města Raimond VII. s posilami. 25. června 1218 byl Montfort příhodně zabit kamenem z katapultu. O rok později město marně obléhal francouzský princ Ludvík. Raimond VI. získal díky oslabení křižáků až do své smrti většinu svého původního území. Zemřel exkomunikovaný v srpnu 1222 přikryt řádovým pláštěm johanitů a byl pohřben do prostého hrobu mimo posvěcenou půdu na pozemku johanitského konventu a ani snaha jeho syna o zproštění klatby nepřinesla žádaný výsledek.", "section_level": 1}, {"title": "Rodina.", "content": "Raimond byl ženatý mnohokrát a zdá se, že své manželky týral. Beatrix z Béziers, která byla v kontaktu s katarským učením, Raimond zapudil, čímž proti sobě popudil Trencavely, své vazaly. Sňatkem s Johanou byl sice zažehnán vleklý konflikt jeho rodu s vládci Akvitánie, ale manželství se stejně jako ta předchozí nepovedlo. Však ještě v době Janina sňatku dvě z jejích předchůdkyň žily, první v klášteře v Albi a druhá zapuzena. Poslední manželkou byla Eleonora, sestra aragonského krále Petra a přestože byla zřejmě neplodná, nebyla svým chotěm zapuzena a zemřela po únoru 1226 jako vdova.", "section_level": 1}], "src_summary": "Raimond VI. z Toulouse ( \"Ramon VI de Tolosa\", \"Raymond VI de Toulouse\", 27. října 1156, Saint-Gilles – 2. srpna 1222, Toulouse) byl hrabě z Toulouse, Saint-Gilles, Rouergue a markýz provensálský. Na svém území nechal Raimund stejně jako jeho otec volně praktikovat příznivce katarské církve, což se mu stalo osudným.", "tgt_summary": "Raymond VI (; October 27, 1156 – August 2, 1222) was Count of Toulouse and Marquis of Provence from 1194 to 1222. He was also Count of Melgueil (as Raymond IV) from 1173 to 1190.", "id": 2119971}
{"src_title": "Karl Gützlaff", "tgt_title": "Karl Gützlaff", "src_document": [{"title": "Život.", "content": "Studoval v Berlíně na misijní škole Jana Jeníka a v Rotterdamu. Roku 1826 byl rotterdamskou misijní společností poslán do Batavie, dnešní Jakarty, kde se během dvouletého pobytu naučil čínsky. Odešel pak přes Singapur do Bangkoku a Macaa, odkud podnikal cesty po čínském pobřeží. R. 1835 vstoupil do anglických služeb jako tlumočník, později tajemník vyslanectva, čímž zvlášť v 1. opiové válce (1839–1842) svou znalostí poměrů a jazyka prokázal Anglii cenné služby. R. 1844 zřídil v Hongkongu spolek pro vzdělávání domorodých misionářů. Někteří z nich byli skuteční konvertité, jiní však byli závislí na opiu a chtěli pouze získat peníze, a právě obětí jejich podvodů se Gűtzlaff nakonec stal. Hlásili mu případy náboženských konverzí a prodejů Nového zákona, přitom však ani nenavštívili místa, o kterých to tvrdili. Exempláře Nového zákona, které jim Gűtzlaff poskytl, prodali zpět vydavateli, který je pak Gűtzlaffovi prodal podruhé. Gűtzlaff zemřel v Hongkongu v roce 1851, otřesen odhalením těchto podvodů. Našel však svého pokračovatele. Čínskou evangelizační společností (\"Chinese Evangelization Society\"), kterou založil, totiž prošel James Hudson Taylor, který se stal zakladatelem úspěšné Vnitročínské misie (\"China Inland Mission\"). Jedna z ulic Hongkongu nese na Gűtzlaffovu počest jeho jméno.", "section_level": 1}, {"title": "Rodina.", "content": "Gűtzlaff byl třikrát ženat. Poprvé se oženil v Singapuru v roce 1829, jeho ženou se stala misionářka Maria Newell. Byla to první svobodná žena s tímto posláním, která na Dálný východ přicestovala za London Missionary Society, což bylo naprosto ojedinělé. V roce 1831 však zemřela po porodu dvojčat, stejně jako jedno z dětí. Druhé se dožilo čtyř měsíců. Znovu se Gűtzlaff oženil v roce 1834, jeho druhá žena vedla v Macau školu a domov pro slepce. Zemřela v roce 1849 v Singapuru. Potřetí se oženil s Dorothy Gabriel v Anglii roku 1850.", "section_level": 1}, {"title": "Dílo.", "content": "Gűtzlaff byl velmi plodným autorem a překladatelem – sepsal řadu evangelických traktátů, vydával čínský měsíčník, spolupracoval na překladu Bible do čínštiny, sám ji překládal do thajštiny a dalších dvou dialektů. Dále napsal např.:", "section_level": 1}, {"title": "Reference.", "content": "\"V tomto článku byly použity informace z článků a na anglické Wikipedii\".", "section_level": 1}], "src_summary": "Karl Friedrich August Gűtzlaff (8. července 1803, Pyrzyce, Pomořansko – 9. srpna 1851, Hongkong) byl německý sinolog a jeden z prvních evangelických misionářů na Dálném východě – v Thajsku, Koreji a Hongkongu.", "tgt_summary": "Karl Friedrich August Gützlaff (8 July 1803 – 9 August 1851), anglicised as Charles Gutzlaff, was a German Lutheran missionary to the Far East, notable as one of the first Protestant missionaries in Bangkok, Thailand (1828) and in Korea (1832). He was also the first Lutheran missionary to China. He was a magistrate in Ningpo and Chusan and the second Chinese Secretary of the British administration in Hong Kong. He wrote widely read books and served as interpreter for British diplomatic missions during the First Opium War. Gützlaff was one of the first Protestant missionaries in China to wear Chinese clothing.", "id": 1043593}
{"src_title": "Bazilika Panny Marie v Trastevere", "tgt_title": "Santa Maria in Trastevere", "src_document": [{"title": "Historie.", "content": "První svatyně byla založena pravděpodobně mezi léty 221 až 227 papežem Kalixtem (217–222) při azylovém domě pro vysloužilé římské vojáky (zvaném \"Taberna meritoria\"), v té době zřízeném císařem Alexandrem Severem, který zde křesťany toleroval. Podle jiného podání zde existovala soukromá domácí kaple již ve 2. století (viz dále) a legenda spojuje její vznik dokonce s rokem 38 př. n. l. a se zázračně vytrysklým pramenem oleje. Roku 340 papež Julius I. (337–352) tento titulární Kalixtův chrám dal přestavět ve větším měřítku. Půdorys a struktura zdiva se skutečně hlásí do 40. let 4. století, ke stavbám konstantinovské éry. Nejstarší písemné prameny, a to \"Statuta římských synod\", uvádějí, že chrám byl zasvěcen svatým papežům Kalixtovi a Juliovi. Oproti tomu nápis na biskupském stolci udává, že jde o první křesťanský chrám zasvěcený Bohorodičce Panně Marii, ačkoliv toto privilegium podle ostatních pramenů náleží římské bazilice Panny Marie Sněžné. Následovaly stavební úpravy z 5. století a v 8. století pod vedením papeže Řehoře III. Trojlodní románská bazilika byla na pobořených základech zbudována v letech 1140–43 za papeže Inocence II., který při stavbě hlavní lodi využil 22 žulových sloupů s jónskými či korintskými hlavicemi, přivezených z trosek Caracallových lázní, a dal vykopat hrob svého protivníka, vzdoropapeže Anakleta II., aby jej nahradil svým vlastním. Stavební úpravy v letech 1698–1702 dovršil architekt Carlo Fontana novou fasádou kostela a kašnou na náměstí před ním. Před dokončením přestavby roku 1823 bazilika vyhořela. V letech 1866–1872 ji architekt Virginio Vespignani razantně přestavěl, mj. přeložil mozaikovou podlahu, dal doplnit všechny chybějící části mozaikové výzdoby a prolomil v západním průčelí tři okna.", "section_level": 1}, {"title": "Exteriér.", "content": "Západní průčelí má arkádový portikus, ochoz na balustrádě, čtyři okna z vitrajemi z 19. století, ve štítu mozaiku a nad ní zbytky smyté fresky s Kristem v mandorle mezi čtyřmi znameními evangelistů. Mozaiky zachycují především Život Panny Marie ve 2 pásech nad sebou, spodní pás začíná vlevo Zvěstováním, a pokračuje mezi okny přes Narození, Klanění Tří králů po Obětování v chrámě; objednal je kardinál Bertoldo Stefaneschi a vytvořil malíř Pietro Cavallini roku 1291. Cyklus vrcholí nahoře uprostřed největší scénou Korunované Panny Marie nebeské královny, sedící na trůnu s Kristem mezi sedmi postavami světců: po Mariině pravici to jsou svatí Kalixtus, Vavřinec a papež Inocenc II. (který byl roku 1143 objednavatelem části tohoto pásu mozaik), a na protější straně svatí Petr, Kornelius, Julius a Kalepodius. Na spojujících pásech jsou v menším měřítku doprovodné výjevy: na oblouku proroci Jeremiáš a Izajáš, symboly čtyř evangelistů a sedm apokalyptických svícnů. Nahoře uprostřed ruka Boha Otce korunuje svého Syna, a dole uprostřed v kruhové svatozáři stojí mystický Beránek boží, k němuž ze dvou stran přichází dvanáct ovcí, tak jako apoštolové vycházejí z posvátných měst symbolizujících církev. Cyklus vrcholí dodatečně přimalovaným výjevem Nanebevzetí Panny Marie z roku 1617, který vytvořil Domenicchino uprostřed dřevěného kazetového stropu. Ciboriový baldachýn vztyčený na 4 sloupech z červené žuly (získaných z Caracallových lázní), z větší části jej po požáru rekonstruoval architekt Vespignani po roce 1866. Pod pódiem byla archeologicky zjištěna nejstarší část zdiva chrámu či domu z 2. století (nepřístupná). Tuto nejvýznamnější kapli celého chrámu založil kardinál Marco Sittico Altemps, který byl titulárním knězem baziliky v letech 1580–1595, a navrhl ji architekt Martino Longhi il Vecchio e Avila v 80. letech 16. století. Raně barokní osmiboká kaple má plasticky promodelovanou klenbou s lucernou horního osvětlení, kterou v iluzivním nástavci nesou štukovaní andílci, celou ve stylu Francesca Borrominiho navrhl Antonio Gherardi (1680). Zbudovala ji rodina dvou kardinálů rodu Bussiů v letech 1721–1726, s hrobkami obou kardinálů a epitafy na postranních stěnách. Z nich zvláště zaujme motiv \"Vanitas vanitatum\" („Marnost nad marnost“) na Bussiho epitafu na východní stěně (ověnčená lebka, pod ní z desky vyhlíží pár očí). Oltářní obraz \"Sv. Františka Římská přijímá eucharistii\" namaloval Giacomo Zoboli.", "section_level": 1}, {"title": "Titulus.", "content": "\"Titulus S. Mariae\" zavedl papež Alexandr I. kolem roku 112. Pozdější tradice přisuzuje první titul patrona této baziliky kardinálovi Kalepodiovi. Papež Kalixtus I. změnil titul baziliky roku 221 na \"svatých Kalixta a Julia\". Inocenc II. při vysvěcení nové baziliky zavedl osobní čestný titul „kardinál kněz chrámu Santa Maria in Trastevere“. Prvním nositelem tohoto titulu byl Jindřich Benedikt Stuart, vévoda z Yorku. Mezi další držitele onoho titulu patří např. olomoucký biskup František z Ditrichštejna či polský primas Stefan Wyszyński.", "section_level": 1}], "src_summary": "Bazilika Panny Marie v Trastevere (; ) je hlavní chrám čtvrti Trastevere (za Tiberou, v Zátibeří) v Římě, jeden z nejstarších nepřetržitě činných křesťanských kostelů, poutní chrám se statutem \"basilica minor\".", "tgt_summary": "The Basilica of Santa Maria in Trastevere (); ) is a titular minor basilica in the Trastevere district of Rome, and one of the oldest churches of Rome. The basic floor plan and wall structure of the church date back to the 340s, and much of the structure to 1140-43. The first sanctuary was built in 221 and 227 by Pope Callixtus I and later completed by Pope Julius I. The church has large areas of important mosaics from the late 13th century by Pietro Cavallini.", "id": 2185811}
{"src_title": "Metaprogramování", "tgt_title": "Metaprogramming", "src_document": [{"title": "Způsoby metaprogramování.", "content": "Prvním způsob je odhalení vnitřní stavby programu za běhu pomocí API (aplikačního programovacího rozhraní). Program psaný v jazyce, který umožňuje objektově orientované programování, tak za běhu může například zjistit, jaké třídy je daný objekt, jaké metody tato třída definuje, jaké mají tyto metody parametry atd. Může také s těmito strukturami manipulovat - například za běhu programu vytvářet nové třídy, měnit implementace již definovaných metod, apod. Vždy záleží na konkrétním programovacím jazyku, jeho vlastnostech a dynamičnosti. Druhým způsobem je dynamický překlad a spuštění zdrojového kódu z výrazu, který je dynamicky generován za běhu programu. Často se jedná o řetězce, které jsou za běhu programem dynamicky sestaveny a interpretovány jako zdrojový kód. Programátor může kromě podoby interpretovaného řetězce také ovlivnit kontext, ve kterém je výsledný zdrojový kód interpretován. Díky tomu tak doslova \"programy mohou vytvářet programy\". Třetím způsobem je úplně vystoupit z předmětného jazyka a použít pouze metajazyk. Univerzální systémy pro transformaci programů, které jako svůj vstup přijímají popisy jazyků a poté mohou nad tímto jazykem provádět libovolné transformace, jsou přímou implementací metaprogramování. Tento přístup umožňuje použít techniky metaprogramování i ve spojení s jazyky, které nemají žádnou vlastní podporu pro metaprogramování.", "section_level": 1}, {"title": "Statické jazyky.", "content": "Statické jazyky většinou neumožňují přímou interpretaci zdrojového kódu za běhu programu. Zdrojový kód musí být nejdříve zkompilován do strojového kódu, nebo bytekódu, než může být počítačem interpretován. Je však možné metaprogramování využít před tím, než je program zkompilován. Před finální kompilací programu rozhodneme, které jeho části využijeme (například pomocí podmínek v makrech) a budeme kompilovat a které části během kompilace \"zahodíme\". Příkladem takové techniky mohou být makra v C nebo šablony v C++.", "section_level": 1}, {"title": "Dynamické jazyky.", "content": "Některé dynamické jazyky dovolují programátorovi manipulovat s jejich strukturou za běhu. Příkladem takových jazyků může být například Smalltalk, Lisp, Javascript, Ruby.", "section_level": 1}, {"title": "Příklady.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Generativní programování.", "content": "Následující skript v bashi je příkladem generativního programování: echo '#!/usr/bin/env bash' >program for ((I=1; I<=100; I++)) do done chmod +x program Tento program (skript) vygeneruje nový program, který vytiskne na standardní výstup čísla 1 až 100. Slouží pouze pro ilustraci toho, jak jeden program může vytvořit jiný program. Výsledný program samozřejmě není nejefektivnější způsob, jak vypsat seznam čísel od 1 do 100.", "section_level": 2}, {"title": "Dynamické vytvoření třídy za běhu.", "content": "classes = [\"Foo\", \"Bar\", \"Baz\"] classes.each_with_index do |class_name, i| end Baz.new.pozdrav # => Já jsem Baz, 3. dynamicky definovaná třída Vysvětlení: Tento skript uloží do pole řetězce Foo, Bar a Baz. Poté toto pole projde a dynamicky definuje 3 třídy. Každá z těchto tříd má definovanou svou vlastní instanční metodu codice_1, která vypíše jméno třídy, jejíž je instancí, a svoje pořadové číslo, které je v definici funkce přístupné díky uzávěře, která vzniká díky využití bloku pro definování metody. Poté je vytvořen řetězec, který je ihned interpretován pomocí metody codice_2. Tento řetězec obsahuje jednoduché vytvoření nové konstanty, do které je přiřazena nově vytvořená třída. V tomto příkladě se tedy jedná o kombinaci prvního a druhého výše zmíněného způsobu metaprogramování.", "section_level": 2}, {"title": "Dynamické přepsání metody.", "content": "Příklad dynamického přidání funkcionality již definované metodě v programovacím jazyce Ruby: class Foo end foo = Foo.new foo.print_bar # => bar Foo.class_eval do Vysvětlení: Nejdříve definuje třídu Foo. V této třídě definujeme jednoduchou metodu, která vytiskne na STDOUT (standardní výstup) text \"bar\". Vytvoříme novou instanci třídy Foo a zavoláme na ní metodu codice_3. Na výstupu bude po spuštění programu \"bar\" Poté v kontextu třídy codice_4 (codice_5) spustíme blok kódu, ve kterém můžeme s již předtím definovanou třídou manipulovat. Vytvoříme alias (alternativní jméno) codice_6 metody codice_3. Můžeme tak stejnou metodu volat pod dvěma jmény print_bar i print_bar_without_baz. Vždy se stejným výsledkem. Dále definujeme novou metodu codice_8. Tato metoda nejdříve vypíše codice_9 a následně volá již dříve definovanou metodu codice_3 pod jejím novým alternativním jménem codice_11. Na dalším řádku vytvoříme alias codice_3 nově definované metody codice_13. Tento nový alias přepíše původně definovanou metodu \"print_bar\". Znovu zavoláme metodu codice_3 na instanci třídy codice_4 (uložené v proměnné codice_16). Výsledkem je tentokrát text \"baz bar\". Podařilo se nám tedy \"předefinovat\" již dříve vytvořenou metodu, kterou jsme uložili pod jiným jménem. Pokud po tomto předefinování metody voláme na instancích pozměněné třídy tuto metodu, dostaneme jiný výsledek. Tento přístup programátorům umožňuje jednoduše přidávat funkcionalitu do knihoven třetích stran, bez toho, aby museli upravovat zdrojový kód těchto knihoven. Pokud programátorovi nevyhovuje konkrétní chování některé metody z knihovny, může ji předefinovat a využívat svoji pozměněnou implementaci, avšak se zachováním možnosti volání původní metody knihovny, která je poté dostupná pod jiným jménem.", "section_level": 2}], "src_summary": "Metaprogramování je skupinou programovacích technik, které umožňují psaní programů, které vytváří další programy nebo s nimi nakládají jako se svými daty. Případně se může jednat o programy, které při svém běhu mohou dělat činnosti, které by jinak musely provádět již při kompilaci. V mnoha případech tato technika umožňuje programátorovi napsat program úsporněji (zmenšit počet jeho řádků, zjednodušit jeho vnitřní strukturu). Může také pomoci s odstraněním duplikovaného kódu v rámci programu. Jazyk, ve kterém je metaprogram napsán, se nazývá metajazykem. Jazyk programu, se kterým metaprogram manipuluje, se nazývá předmětným jazykem. Schopnost programovacího jazyka být svým vlastním metajazykem se často nazývá reflexí. Reflexe je schopnost programovacího jazyka, která programu v něm napsaném umožňuje zjistit informace o sobě samém.", "tgt_summary": "Metaprogramming is a programming technique in which computer programs have the ability to treat other programs as their data. It means that a program can be designed to read, generate, analyze or transform other programs, and even modify itself while running. In some cases, this allows programmers to minimize the number of lines of code to express a solution, in turn reducing development time. It also allows programs greater flexibility to efficiently handle new situations without recompilation. Metaprogramming can be used to move computations from run-time to compile-time, to generate code using compile time computations, and to enable self-modifying code. The language in which the metaprogram is written is called the metalanguage. The language of the programs that are manipulated is called the attribute-oriented programming language. The ability of a programming language to be its own metalanguage is called reflection or \"reflexivity\". Reflection is a valuable language feature to facilitate metaprogramming. Metaprogramming was popular in the 1970s and 1980s using list processing languages such as LISP. LISP hardware machines were popular in the 1980s and enabled applications that could process code. They were frequently used for artificial intelligence applications.", "id": 1675743}
{"src_title": "Messerschmitt Me 309", "tgt_title": "Messerschmitt Me 309", "src_document": [{"title": "Vznik.", "content": "Koncept Me 309 vznikal zhruba od poloviny roku 1940. Ideově vycházel z Bf 109 a měl být rychlejší, silněji vyzbrojený a s delším doletem než jeho předchůdce. Nový letoun měl používat nejmodernější dostupné technologie a postupy v letectví. Byl vybaven přetlakovou kabinou, zatahovacím chladičem, příďovým podvozkem, reverzní vrtulí a vystřelovacím sedadlem. Některé zdroje píšou že byl zkušebně vybaven i laminárním křídlem, podobně jako třeba P-51 Mustang. Měly být použity motory s projektovaným výkonem 1700 až 1800 ks Daimler Benz DB 603 a Junkers Jumo 213. K tomu měl Me 309 disponovat těžkou výzbrojí několika hlavňových zbraní bez nutnosti upevňování v aerodynamicky nevýhodných pouzdrech pod křídlem. Říšské ministerstvo letectví (RLM) v roce 1941 zařadilo Me 309 do objednávkového seznamu, projekční práce byly dokončeny koncem tohoto roku. Současně probíhaly testy jednotlivých celků stroje na několika dracích Bf 109F. Bf 109 V24 (Werk-Nr.5604, VK+AB) byl zkoušen v aerodynamickém tunelu v Göttingenu s chladičem určeným pro Me 309, prototyp Bf 109 V31 (Werk-Nr.5642, SG+EK) sloužil k testům chladiče i nového řešení hlavního podvozku. Bf 109 V23 (Werk-Nr.5716, ND+IE) byl vybaven příďovým podvozkem, Bf 109 V30 (Werk-Nr.5716, ND+IE) a také Bf 109 V30a (Werk-Nr.5717, ND+IF) klimatizací a přetlakovou kabinou. V této době opadl po úspěšných zkouškách upraveného Bf 109 G (s výkonnější pohonnou jednotkou) zájem vrchního velení Luftwaffe o Me 309. Stavba prvního prototypu však přesto pokračovala, dokončen byl v červnu 1942.", "section_level": 1}, {"title": "Vývoj.", "content": "První let prototypu Me 309 V1 (Werk-Nr.001, GE+CU) se konal 18. července 1942, pilotem byl Karl Baur. Použitým motorem byl řadový kapalinou chlazený dvanáctiválec Daimler-Benz DB 603 A-1 se vzletovým výkonem 1750 k. Krátce po vzletu příliš stoupla teplota chladicí kapaliny a nedostatečný tlak v hydraulice zatahování podvozku neumožnil jeho rychlé zatažení. Úvodní let tak trval pouze 7 minut. Tyto závady byly odstraněny do 7. září 1942. Navíc byl zkušební letoun vybaven reverzní vrtulí, bylo upraveno vyvážení křidélek a zesílena příďová podvozková noha. Dne 8. září 1942 Karl Baur provedl druhý zkušební let, který do přiblížení na přistání na letišti Lechfeld probíhal bez větších problémů. Po vysunutí podvozku pilot změnil úhel nastavení vrtule, což způsobilo náhlé zbrzdění Me 309 V1. Stroj následně udeřil zadní částí o zem, přičemž došlo k poškození dolní části SOP. Následně se zadní část trupu odrazila od povrchu VPD a stroj narazil příďovým kolem do betonu tak prudce, že se zlomila podvozková noha. Po opravě a optimalizaci seřízení stavěcího mechanizmu vrtule byl první prototyp přemístěn do výzkumného střediska v Leipheimu, kde probíhaly především testy vzletu a přistání. Zkoušky odhalily tendenci letounu vychylovat se ze směru vzletu nebo přistání, což bylo způsobeno celkovou směrovou nestabilitou v malých výškách. Rovněž přistávací rychlost byla mnohem vyšší, než bylo předpokládáno. Proto byl V1 v listopadu 1942 vybaven větší SOP, která měla být instalována až u třetího prototypu. Takto upravený stroj si 11. listopadu prohlédl generální inspektor stíhacího letectva Oberst Adolf Galland, který konstatoval že by mohl být Me 309 nakonec celkem dobrý stíhací letoun, ale že je vyvíjen taky nový, daleko lepší stroj. Zkušební pilot střediska v Rechlinu Ing. Beauvais Me 309 V1 znovu zalétal 20. listopadu 1942. O dva dny později uskutečnil Beauvais s Me 309 V1 zkušební souboj s Bf 109 G. Ukázalo se že byl Me 309 V1 rychlejší než Bf 109 G a měl větší dostup, Bf 109 G ale lépe manévroval. Druhý prototyp Me 309 V2 (GE+CV) uskutečnil první let 28. listopadu 1942. Při přistání se opět zlomila příďová podvozková noha. Poškození druhého vyrobeného stroje bylo natolik rozsáhlé, že byl letoun sešrotován. V tomto exempláři byl zabudován motor DB 605 B o vzletovém výkonu 1084 kW, který v březnu 1943 obdržel také první prototyp. V této době se na V1 zkoušely čtyři svislé ocasní plochy různého tvaru. Me 309 V3 (GE+CW) zalétaný v březnu 1943 se používal k testům maximální rychlosti. Ještě v červenci 1943 byl dokončen čtvrtý a poslední prototyp Me 309 V4 (RH+LH), který byl určen k testům palubní výzbroje. Hlavňovou výzbroj tvořila dvojice trupových kulometů MG 131 ráže 13 mm, dvojice kanónů MG 151 ráže 20 mm. Dva další kulomety MG 131 byly zabudovány v kořenech křídla a dva kanóny MK 108 ráže 30 mm v křídle vně podvozkových šachet. Po úvodních zkouškách v Augsburgu byl Me 309 V4 zničen během spojeneckého náletu. V průběhu dalších testů byl V3 vybaven přetlakovou kabinou a vystřelovací sedačkou. Messerschmitt Me 309 byl zcela nové koncepce a byl by alespoň zpočátku náročný na výrobu, k tomu by jeho vývoj vyžadoval delší čas. Pro piloty by v této době (1942) představoval vzhledem k příďovému podvozku větší náročnost pilotáže. Ve stejné době pracovala firma Messerschmitt také na vzhledově podobném proudovém Messerschmittu Me 262, který představoval revoluční změnu v letecké válce, ve srovnání s ním se jakýkoliv vrtulový letoun jevil jako překonaný. Původně měl být Me 309 vyráběn spolu s Me 262, a nebo tvořit pojistku pro případ, že by se projekt Me 262 dostal do potíží. Nebylo možné odhadnout, zdali a kdy budou proudové motory pro Me 262 vhodné pro sériovou výrobu a zdali se je podaří vyrábět v potřebných počtech. V této době nebylo totiž jasné, jestli se podaří překonstruovat proudové motory za použití slitin, které byly k dispozici. Německo pociťovalo totiž citelný nedostatek vzácných kovů, které jsou důležitými přísadami při výrobě tepelně odolných vysokopevnostních ocelí a neželezných slitin. Navíc zavedená letadla jako Bf 109 a Fw 190 se ukázala být značně schopná v možnostech dalšího vývoje. Nový model Bf 109 G s motorem DB 605 zcela dostačoval a nebyl důvod pro změnu výroby pro Me 309. Navíc se strategická situace Třetí říše vstupem USA do války zhoršila a bylo nutné vyrábět více letadel. Výzkumné kapacity se omezily a podporovaly se hlavně opravdu výjimečné projekty, jako právě Me 262 a nebo Do 335. Proto bylo v polovině roku 1943 po stavbě pouze čtyř prototypů vlastní vývoj Me 309 ukončen, ale letadla nepřestala létat. Sloužila k testování při vývoji Me 262. Bylo rozpracováno více verzí, lehká stíhací, těžká stíhací, bitevní, noční stíhací a dokonce rychlostní. Speciální provedení Me 309 mělo pod pravým křídlem nést bombu SC-1000 a pod levým křídlem kontejner (nádrž) o objemu 260 l. Je otázkou, jak by toto asymetrické uspořádání fungovalo v praxi. Odmítnutí Me 309 vedlo profesora Messerschmitta k vývoji Me 209, který ovšem vycházel co nejvíce ze zavedeného Bf 109.", "section_level": 1}, {"title": "Předpokládané vlastnosti.", "content": "Nejspíše by šlo o jedno z nejrychlejších pístových letadel vůbec, které by mělo řadu tehdy opravdu pokročilých prvků. Otázka je, kolik by se z nich nakonec dostalo do sériové výroby. Letadlo by bylo silně vyzbrojené, výkoné, s dobrým doletem a určením spíše pro operace do nižších a středních výšek a k použití taktiky Hit and run, tedy udeř a uteč.", "section_level": 1}, {"title": "Hlavní technické údaje.", "content": "Údaje platí pro Me 309 V4 Předpokládaný sériový Me 309", "section_level": 1}], "src_summary": "Messerschmitt Me 309 byl německý jednomístný stíhací dolnoplošník s příďovým zatahovacím podvozkem z doby druhé světové války. Po čtyřech prototypech byl program mimo jiné kvůli nedostatečným výkonům zastaven.", "tgt_summary": "The Messerschmitt Me 309 was a prototype German fighter, designed in the early years of World War II to replace the Bf 109. Although it had many advanced features, the Me 309's performance left much to be desired and it had so many problems that the project was cancelled with only four prototypes built. The Me 309 was one of two failed Messerschmitt projects intended to replace the aging Bf 109, the other being the Me 209 of 1943.", "id": 1079541}
{"src_title": "Joseph Hertz", "tgt_title": "Joseph Hertz", "src_document": [{"title": "Mládí.", "content": "Hertz se narodil v Rebríně v tehdejším Uhersku, (dnes součást obce Zemplínska Široká na východním Slovensku). V roce 1884 emigroval do New Yorku. Studoval na \"City College of New York\", na \"Kolumbijské univerzitě\" a v \"Jewish Theological Seminary of America\", kde získal v roce 1894 rabínskou ordinaci jako první z absolventů semináře. Svůj první rabínský post nastoupil v komunitě v Syracuse (New York). V roce 1898 odešel do jihoafrického Transvaalu, kde nastoupil na rabínské místo ve \"Witwatersrand Old Hebrew Congregation\" v Johannesburgu. Zde působil až do roku 1911, přestože se ho prezident Paul Kruger za búrské války v roce 1899 snažil odstranit kvůli jeho probritským sympatiím a také proto, že se přimlouval za odstranění omezení uplatňovaných vůči Židům a katolíkům. V letech 1906–8 byl profesorem filozofie na \"Transvaal University College\" (později známé jako \"University of the Witwatersrand\"). Roku 1911 se vrátil do New Yorku do kongregace \"Orach Chayim\".", "section_level": 1}, {"title": "Vrchní rabín.", "content": "V roce 1913 byl rabi Hertz jmenován vrchním rabínem United Synagogue v Londýně; jeho soupeři byli mimo jiné rabi Moses Hyamson, rabi Lewis Daly a rabi Bernard Drachman. V této funkci zůstal Hertz až do své smrti. Období jeho působení se vyznačovalo četnými půtkami s širokou škálou osob, a to zejména uvnitř židovské komunity. Dictionary of National Biography ho popisuje jako „militantního konzervativce“. Navzdory svému titulu nebyl všeobecně uznávanou konečnou rabínskou autoritou, dokonce ani v rámci Británie. Byl vrchním rabínem skupiny synagog známých jako \"United Hebrew Congregations of the British Empire\" v čele s londýnskou United Synagogue; někteří noví imigranti, kteří se přistěhovali do Británie v 80. letech, ji však nepovažovali za dostatečně ortodoxní. Hertz se je snažil ovlivnit přesvědčováním i nátlakem. Ke zvýšení jeho prestiže v této komunitě přispělo, když přesvědčil rabi Jechezkela Abramského, aby se stal předsedou londýnského bejt dinu. Hertz si znepřátelil řadu lidí svojí silnou podporou sionismu ve 20. a 30. letech, kdy řada prominentních Židů patřila k jeho odpůrcům v obavách, že by mohl vést k obviněním vůči židovské komunitě z dvojí loajality. Hertz byl rozhodný odpůrce reformního a liberálního judaismu; nedopustil však, aby tento jeho postoj vyvolal osobní nepřátelství a v zásadě neměl výhrady proti účasti na pohřbech reformních Židů. Současně si však svým řečnickým a spisovatelským umem, jakož i svou vzdělaností a srdečností získal respekt nejen u většiny britských Židů, ale také mimo židovskou komunitu. Jeho komentář k Tóře je stále k nalezení ve většině ortodoxních synagog a domácností ve Velké Británii. Z titulu svého úřadu byl současně prezidentem \"Jews' College\" a v letech 1939–45 zde působil i jako výkonný ředitel. V letech 1922–23 byl prezidentem \"Anglické židovské historické společnosti\" a \"Konference anglicko-židovských kazatelů\". Byl členem správní rady \"Hebrejské univerzity v Jeruzalémě\" a předsedou vedení jejího \"Institutu židovských studií\". Jako viceprezident působil v řadě židovských i nežidovských organizací, jako Anglicko-židovská asociace, Londýnská nemocnice, the League of Nations Union, Národní rada pro veřejnou morálku nebo Nadace krále Jiřího pro námořníky. V roce 1942 založil společně s arcibiskupem canterburským Williamem Templem \"Radu křesťanů a židů\", jejímž úkolem bylo bojovat proti antižidovskému fanatismu. Jeho dcera Judith se provdala za rabína dr. Solomona Schonfelda. Jeho pravnučka je ekonomka Noreena Hertzová.", "section_level": 1}, {"title": "Reforma kalendáře.", "content": "Ve 20. letech Hertz úspěšně zorganizoval mezinárodní odpor proti navrhované reformě kalendáře. Společnost národů v té době uvažovala o zavedení nového, tzv. světového kalendáře, který měl zajistit, že určité datum připadne v každém roce na stejný den v týdnu. To by vyžadovalo, aby v každém roce byl určen jeden den (v přestupném roce dva dny), označovaný jako „světový den“, který nebude patřit do žádného týdne. Jednou až dvakrát do roka by tedy bylo mezi dvěma po sobě jdoucími „sobotami“ ne sedm, ale osm dnů. Židovský šabat, který je třeba dodržovat každý sedmý den, by tudíž připadl každý rok na jiný den v kalendářním týdnu. S podobnou obtíží by se potýkaly i mnohé křesťanské církve. Hertz si to uvědomil a podařilo se mu zmobilizovat celosvětový odpor proti tomuto návrhu.", "section_level": 1}, {"title": "Vyznamenání.", "content": "V roce 1943 byl jmenován Companion of Honour. Byl rovněž vyznamenán belgickým řádem Léopolda II. a obdržel medaili \"Columbia University\". 12. března 1996 byla na jeho někdejším domě na Hamilton Terrace 103, Maida Vale, odhalena pamětní deska.", "section_level": 1}], "src_summary": "Joseph Herman Hertz, (25. září 1872 – 14. ledna 1946) byl rabín a učenec Tóry z Horních Uher. Proslavil se zejména na pozici vrchního rabína Spojeného království, kterou zastával od roku 1913 až do své smrti v roce 1946; jeho funkční období zahrnovalo obě světové války a dobu holokaustu.", "tgt_summary": "Joseph Herman Hertz (25 September 1872 – 14 January 1946) was a British Rabbi and biblical scholar. He held the position of Chief Rabbi of the United Kingdom from 1913 until his death in 1946, in a period encompassing both world wars and the Holocaust.", "id": 957328}
{"src_title": "Ostrovy Protinožců", "tgt_title": "Antipodes Islands", "src_document": [{"title": "Situace.", "content": "Ostrovy jsou položeny v subantarktické jižní části Tichého oceánu, asi ve vzdálenosti 800 km jihovýchodně od Nového Zélandu. Souostroví je tvořeno hlavně největším ostrovem trojúhelníkové tvaru (\"Antipodes Island\", 20 km²) který je asi 7 km dlouhý a 3 km široký. Pak následuje podstatně menší (\"Bollons Island\", 2 km²) a dále několik drobných ostrůvků, např. \"Leeward Island\", \"Archway Island\", \"Windward Islands\" atd. Tato skupina nehostinných, neobydlených ostrovů se rozkládá přibližně na 49° 41' jižní zeměpisné šířky a 178° 45' východní zeměpisné délky. Patří mezi méně známé a nejméně navštěvované ostrovy. Ostrovy Protinožců jsou nejvýchodnějším územím na východní polokouli (měřeno od 0. poledníku); svůj název doslaly podle své přibližně protilehlé polohy vůči Londýnu. Skalnaté ostrovy jsou sopečného původu, nejvyšším bodem je v centru ostrova momentálně neaktivní sopka Mount Galloway vysoká 366 m v jejímž kráteru je jezero o rozloze asi 5,5 ha. Pravděpodobně byla v holocénu posledním aktivním vulkánem v souostroví. Vyvřeliny mladší 1 mil. let jsou složeny hlavně z tufu a čediče který se vyskytuje u pobřeží v zátoce Anchorage Bay v podobě sloupů vysokých až 150 m. Na ostrově jsou také travnaté planiny i bažinaté oblasti s rašeliništi až 8 m hlubokými. Na severozápadě ostrova v oblasti Cave Point jsou nad hladinou moře ve výšce asi 90 m rozlehlé jeskyně. Ostrov nemá dobrý přístav, nejpříhodnější místo ke vstupu na ostrov je zátoka Ringdove Bay. Počasí je na ostrově převážně stále větrné a často prší. Průměrná teplota je v nejteplejším období okolo +16 °C, v nejchladnějším jen +3 °C, nikdy ale neklesá pod 0 °C. Teploty mezi dnem a nocí nejsou příliš rozdílné.", "section_level": 1}, {"title": "Historie.", "content": "Ostrovy Protinožců objevil v roce 1800 britský kapitán Henry Waterhouse který ho původně pojmenoval \"Penantipodes\", což bylo postupně zkráceno na \"Antipodes\". Nejsou věrohodné důkazy, že ostrovy byly již předtím obydleny. Na ostrovy tehdy připlouvalo velké množství lachtanů kteří se od roku 1805 stali pro svou kožešinu objektem lovců. Divoký lov skončil jejich brzkým vyhubením, zhruba za dva roky. Později byl proveden pokus s chovem dobytka, ten brzy skončil neúspěchem. Protože se ostrovy vyskytovaly v nebezpečných místech (časté bouřky, nemožnost orientace, skály) v blízkosti tehdejších lodních tras a předpokládala se ztroskotání, bylo na ostrově zřízeno skladiště potravin a potřebných věcí pro přežití trosečníků. Koncem 19. století byly ostrovy přiřazeny k tehdejší britské kolonií Novému Zélandu.", "section_level": 1}, {"title": "Fauna a flora.", "content": "Ostrovy mají za sebou dlouhou historii odloučení od jiných ostrovů a pevniny. Izolace vedla, společně s drsným podnebím a minimálním vlivem lidí nebo zvířat (vyjma dovezených myší) na prostředí, k vytvoření ekosystému značného vědeckého významu.", "section_level": 1}, {"title": "Flora.", "content": "Nejčastější rostlinou je trsnatá tráva \"Poa litorosa\" která může dorůstat za příhodných podmínek až do výše přes 1 m, na vlhkých místech zase kapradina \"Polystichum vestitum\" a ostřice\" Carex ternaria\". Ve vyšších polohách rostou plavuně, mechy a lišejníky. Na ostrovech se vyskytují čtyři endemické rostliny \"Coprosma antipoda\", \"Gentiana antipoda\", \"Senecio antipodus\" a \"Stellaria decipiens\". Roste zde i nepůvodní lipnice roční.", "section_level": 2}, {"title": "Fauna.", "content": "Ze savců pravidelně na ostrově vyvádějí své mladé rypouš sloní a lachtan Forsterův. Na ostrovech celoročně přebývají nebo přilétají hnízdit převážně tito ptáci: Z výše uvedených jsou bekasina malá a kakariki antipodský považováni za endemity. Mimo tyto žijí na ostrově i druhotně rozšíření ptáci: drozd zpěvný, kachna divoká, pěvuška modrá, špaček obecný a vrabec domácí. Vyskytuje se zde také hodně endemického hmyza je zvláštní, že mnoho druhů je nelétavých nebo jen s malými křídly, pravděpodobně je to způsobeno trvalými větry.", "section_level": 2}, {"title": "Současnost.", "content": "V roce 1998 byly ostrovy Protinožců vyhlášeny za součást Celosvětového dědictví s názvem \"Novozélandské subantarktické ostrovy\". Ostrovy jsou trvale neobydleny a pro zachování původního rázu krajiny a nerušení vzácných živočichů při hnízdění je vstup na ně novozélandskou vládou zakázán. Jsou pouze v omezeném počtu povolovány turistické plavby lodí do jejich blízkosti za účelem pozorování zvířat.", "section_level": 1}], "src_summary": "Ostrovy Protinožců ( \"Antipodes Islands\") je neobydlená skupinka skalnatých ostrovů nacházejících se jihovýchodně od Nového Zélandu pod jehož správu patří.", "tgt_summary": "The Antipodes Islands are inhospitable and uninhabited volcanic islands in subantarctic waters to the south of – and territorially part of – New Zealand. The archipelago lies to the southeast of Stewart Island/Rakiura, and to the northeast of Campbell Island. They are very close to being the antipodal point to Normandy in France, meaning that the furthest away city from here is Cherbourg, France. The island group consists of one main island, Antipodes Island, of area, Bollons Island to the north, and numerous small islets and stacks. The islands are listed with the New Zealand Outlying Islands. The islands are an immediate part of New Zealand, but not part of any region or district, but instead \"Area Outside Territorial Authority\", like all the other outlying islands except the Solander Islands. Ecologically, the islands are part of the Antipodes Subantarctic Islands tundra ecoregion. The islands are inscribed on the UNESCO World Heritage List, together with other subantarctic New Zealand islands. The island group is a nature reserve and there is no general public access.", "id": 1466053}
{"src_title": "Hôtel Lambert", "tgt_title": "Hôtel Lambert", "src_document": [{"title": "Poloha.", "content": "Palác se nachází ve 4. obvodu na východním cípu ostrova sv. Ludvíka mezi \"Quai d'Anjou\" a \"Rue Saint-Louis-en-l'Île\", kde má vstup v č. 2.", "section_level": 1}, {"title": "Historie.", "content": "Palác postavil v letech 1640-1644 francouzský architekt Louis Le Vau pro Jeana Baptistu Lamberta. Po jeho smrti se majitelem paláce stal jeho bratr Nicolas Lambert de Thorigny, prezident královské účetní komory (Chambre des Comptes). V roce 1729 jeho potomci prodali palác finančníkovi Claudovi Dupinovi (1686–1769) a o deset let později jej koupil markýz du Châtelet. Dalšími majiteli se postupně stali Salomon, Benjamin a Étienne de La Haye. V roce 1781 ho koupil Achille-René Davène. Za velké francouzské revoluce mu byl roku 1794 zkonfiskován. V roce 1802 prodán. V roce 1813 ho koupil Jean-Pierre Bachasson, ministr vnitra Napoleona I. V roce 1842 palác koupila polská šlechtická rodina Czartoryski jako své pařížské sídlo. Noví majitelé vytvořili z paláce v následujících desetiletích politické centrum polské emigrace. Po neúspěšném listopadovém povstání v letech 1830/1831 proti dělení Polska se většina jeho vůdců uchýlila do exilu a Paříž se stala hlavním centrem. Hlavou polské emigrace byl kníže Adam Jerzy Czartoryski a jeho mladší bratr Konstanty Adam Czartoryski, který byl vojenským vůdcem povstání. Hôtel Lambert představoval nejen politické, ale i kulturní centrum polského exilu v 19. století. V Paříži byly založeny dvě školy pro polské chlapce a pro polské dívky, kteří se připravovali na univerzitní studium ve Francii. Rovněž byla založena Polská knihovna, která dodnes sídlí na \"Quai d'Orléans\" č. 6. Vedle významných polských emigrantů jako byli Frédéric Chopin, Zygmunt Krasiński, Michał Czajkowski nebo Adam Mickiewicz patřili k pravidelným hostům také umělci Alphonse de Lamartine, George Sandová, Honoré de Balzac, Hector Berlioz, Ferenc Liszt a Eugène Delacroix. Pro každoroční ples komponoval Chopin množství svých polonéz. Po druhé světové válce zde bydleli mj. chilský miliardář Arthuro Lopez-Willshaw nebo herečka Michèle Morgan. V roce 1975 kníže Czartoryski palác prodal Guy de Rotschildovi a po jeho smrti v roce 2007 jej koupil katarský emír Hamád Ibn Chalífa Al-Sání. Emír chtěl palác modernizovat (výtahy, klimatizace, podzemní garáže). Proti zamýšleným změnám se postavilo mnoho osobností a byly podány tři žaloby o pozastavení stavebního povolení. Teprve v roce 2010 Ministerstvo kultury oznámilo podepsání vzájemné dohody mezi majitelem a asociací Paris historique.", "section_level": 1}, {"title": "Architektura.", "content": "Budova obklopující dvůr má přízemí, kde se nacházejí consacré aux communs a dvě obytná patra. První patro slouží ke společenským událostem, ve druhém jsou pokoje. Herkulova galerie má strop, který namaloval kolem roku 1650 Charles Le Brun. Basreliéfy vytvořil Gérard Van Opstal.", "section_level": 1}, {"title": "Hôtel Le Vau.", "content": "Sousední budova č. 3 na \"Quai d'Anjou\" je palác ze 17. století, který si architekt Le Vau postavil pro sebe, protože se oženil s dcerou notáře, kterému patřil pozemek sousedící s palácem Lambert. Jeho fasáda navazuje na sousedící palác. V paláci žil v letech 1642-1650, tedy v době, kdy pracoval na paláci Lambert. V roce 1670 se jeho dům stal majetkem rodiny La Haye, která později vlastnila i palác Lambert a tak došlo ke spojení obou budov.", "section_level": 1}], "src_summary": "Hôtel Lambert (česky \"Lambertův palác\") je městský palác v Paříži. V 19. století se v paláci scházela politická frakce polské emigrace, která získala název podle tohoto paláce. Budova je od roku 1862 chráněná jako historická památka.", "tgt_summary": "The Hôtel Lambert () is a \"hôtel particulier,\" a grand mansion townhouse, on the Quai Anjou on the eastern tip of the Île Saint-Louis, in 4th arrondissement of Paris. In the 19th century, the name \"Hôtel Lambert\" also came to designate a political faction of Polish exiles associated with Prince Adam Jerzy Czartoryski, who had purchased the Hôtel Lambert.", "id": 687761}
{"src_title": "Maurice Sarrail", "tgt_title": "Maurice Sarrail", "src_document": [{"title": "Život.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Před první světovou válkou.", "content": "Narodil se 6. dubna 1856, čtyři roky po nástupu Napoleona III. na trůn v jihofrancouzském Carcassonne. Do prestižní francouzské vojenské akademie (\"École Spéciale Militaire\") v Saint-Cyru vstoupil v roce 1875. Školu vystudoval 1. října 1877 jako třetí nejlepší žák ročníku. Sloužil v Alžírsku a zúčastnil se také tažení na jihu Tuniska. Současně měl hodnost podporučíka (\"Sous-lieutenant\") pěchoty. Mezi lety 1883 a 1885 studoval na vyšší francouzské vojenské škole – na \"Válečné akademii\" (\"École supérieure de guerre\"). V říjnu 1882 byl povýšen na poručíka (\"Lieutenant\"), v roce 1887 do hodnosti kapitána (\"Capitaine\") a o deset let později v roce 1897 byl jmenován šéfem praporu. Po vypuknutí nechvalně známé Dreyfusovy aféry v roce 1900 si ho francouzský ministr války generál André vybral jako svého poradce a stali se dobrými přáteli. Ve funkci poradce zůstal až do roku 1907. Od února 1901 do února 1904 byl ředitelem akademie (\"École Militaire d'Infanterie\") v Saint-Maixent-l'École. Rok po svém jmenování ředitelem akademie byl povýšen na podplukovníka (\"Lieutenant-colonel\"). Od roku 1904 do roku 1906 byl zároveň velitelem vojenské stráže Poslanecké sněmovny v Palais Bourbon. Poté byl od 7. března 1907 do 27. března 1911 velitelem pěchoty ministerstva války. V roce 1908 se stal brigádním generálem (\"Général de brigade\"). Od 27. března 1911 velel 12. pěší divizi (\"12e division d'infanterie\"), součásti 6. armádní skupiny (\"6e corps d'armée\") a od 1. října 1913 byl převelen do vedení 4. pěší divize (\"4e division d'infanterie\").", "section_level": 2}, {"title": "První světová válka.", "content": "Za první světové války patřil k nejstarším francouzským generálům. 2. září 1913 nahradil generála Ruffeyho sesazeného generálem Joffrem ve velení 3. armády (\"IIIe Armée\") v Ardenách a v této funkci vydržel až do 22. července 1915, kdy ho generál Joffre také sesadil. Zároveň dne 1. listopadu 1913 byl jmenován velitelem 8. armádního sboru (\"8e corps d’armée\") v Bourges. Spolu s touto armádou se také zúčastnil první bitvy na Marně a podařilo se mu odrazit německý útok. Jeho podíl na francouzském vítězství byl stejný jako podíl maršála Focha a generála Gallieniho. Na západní frontě se také zúčastnil bitvy u Verdunu. V říjnu 1915 byl z politických důvodů odeslán s francouzskou orientální armádou (\"Armée française d'Orient\") do Soluně, kam dorazil 5. října 1915. A o rok později v lednu 1916 převzal velení všech spojeneckých armád na bojišti v Makedonii. S jeho souhlasem vyhlásil velitel francouzské posádky města Korçë Henry Descoin autonomní Albánskou republiku Korçë s Themistoklem Gërmenjimem v čele. V listopadu 1916 se mu podařilo po bitvě u makedonského Monastiru toto město dobýt. Kvůli neúspěšné ofenzivě byl 14. prosince 1917 zbaven funkce novým francouzským premiérem Clemenceauem a ve funkci nahrazen generálem Guillaumatem. Sarrail totiž \"nedokázal vytvořit ducha vzájemné důvěry mezi mnohonárodnostními jednotkami\". Do konce války zbýval necelý rok a Sarrail tak během ní již nezaujal žádné významnější místo a do jejího průběhu nezasáhl.", "section_level": 2}, {"title": "Po první světová válce.", "content": "Do zálohy přešel ještě před skončením první světové války 6. dubna 1914. Jeho političtí přátelé pro něj ale přes jeho penzionování získali výhodné místo v roce 1924, kdy byl odeslán jako významný vojenský činitel do Sýrie. Tam se také zúčastnil potlačování syrské revoluce o rok později, v roce 1925 a nařídil ostřelování Damašku. Zemřel o pět let později v den pohřbu maršála Focha 23. března 1929 v úplném ústraní a byl pohřben v pařížské Invalidovně.", "section_level": 2}, {"title": "Posmrtné pocty.", "content": "Byly po něm pojmenovány ulice v Remeši, Le Havre, Rouen, Bagneux, Saint-Just-en-Chaussée, Créteil, Montauban, La Rochelle, Saintes, Roubaix, Châlons-en-Champagne, Besançon, Paříži a v Saint-Dizier, bulváry Montpellier a v Lunel, místa v Alžíru, Bordeaux a v Nantes-Rezé, dok v Lyonu, škola v Pont-Sainte-Marie a má postavenou také sochu u Verdunu.", "section_level": 1}], "src_summary": "Maurice Paul Emmanuel Sarrail (6. dubna 1856, Carcassonne – 23. březen 1929, Paříž) byl francouzský generál z dob první světové války.", "tgt_summary": "Maurice Paul Emmanuel Sarrail (6 April 1856 – 23 March 1929) was a French general of the First World War. Sarrail's openly socialist political connections made him a rarity amongst the Catholics, conservatives and monarchists who dominated the French Army officer corps under the Third Republic before the war, and were the main reason why he was appointed to command at Salonika. At the start of the war, Sarrail commanded VI Corps then Third Army in the Ardennes and around Verdun, where his army played an important role in the final stages of the First Battle of the Marne and where he took the credit for holding Verdun (later the site of an important battle in 1916). He was dismissed for poor leadership, amidst political uproar, in July 1915. The Salonika campaign – chosen out of several strategic options presented by Sarrail – was intended originally to support Serbia, with Bulgaria entering the war on the side of the Central Powers, and later (as the Gallipoli campaign was winding down) to provide a chance for France to assert her economic and political influence over Greece and the declining Ottoman Empire. Sarrail ended up commanding a multinational Allied force amidst political intrigue and a state of near civil war in Greece, whose King Constantine was pro-German, whilst the Prime Minister Venizelos was pro-Allied and also keen to gain territory off the Turks in western Anatolia. Despite a number of offensives, Sarrail's forces did not succeed either in conquering Bulgaria or in preventing the Central Powers' conquest of Serbia in 1915 or Romania in 1916. Sarrail was dismissed from his Salonika command in December 1917. He later played a role in the French suppression of the Great Syrian Revolt in the mid 1920s.", "id": 520680}
{"src_title": "École nationale supérieure des beaux-arts", "tgt_title": "École nationale supérieure des Beaux-Arts", "src_document": [{"title": "Historie školy.", "content": "Předchůdkyní školy se stala \"École royale de peinture et de sculpture\", kterou v roce 1648 otevřela Královská akademie malířství a sochařství (Académie royale de peinture et de sculpture). Samotná škola byla založená 20. dubna 1797 jako \"École spéciale de peinture, de sculpture et d'architecture\" (Speciální škola malířství, sochařství a architektury), v roce 1819 královským výnosem změněna na \"École royale et spéciale des beaux-arts\" (Královská a speciální škola krásných umění). Po několika změnách názvů má své označení od roku 1968. V tomto roce se od školy oddělily obory architektury a vznikly \"Écoles nationales supérieures d'architecture\".", "section_level": 1}, {"title": "Sídlo školy.", "content": "Školní budovy se rozkládají na ploše zhruba dvou hektarů na místě bývalého augustiniánského kláštera (Couvent des Grands-Augustins), z něhož se dochovala pouze kaple. Ta je přístupná z hlavního vchodu na \"Rue Bonaparte\". Klášter založila v roce 1608 královna Margot. Škola má mnoho budov pocházející většinou od 17. do 19. století, některé byly postaveny i ve 20. století. Během Velké francouzské revoluce byl klášter zrušen a roku 1791 přeměnen na sklad uměleckých děl ze zrušených klášterů a zámků, např. z hrobů francouzských králů v bazilice Saint-Denis. V roce 1795 zde otevřel archeolog Alexandre Lenoir Musée des monuments français jako jedno z prvních veřejných muzeí ve Francii. V roce 1816 bylo muzeum přesunuto a budovy předány k užívání umělecké škole. Další budovy jsou \"Bâtiment des Loges\", ke se konají přijímací řízení, \"Palais des études\", hlavní budova, kterou navrhl po vzoru florentských městských paláců Felix Duban a \"Hôtel de Chimay\", původní městský palác přeměněný na kampus. V prostoru bývalého kláštera nechal archeolog Alexandre Lenoir vysadit čínský morušovník, který dal název vnitřnímu nádvoří – \"Cour du Mûrier\". V roce 1836 přestavěl architekt Félix Duban oplocení na antické atrium oblopené arkádami. Během Druhého císařství byly zdi pomalovány a vybaveny kopiemi antických soch.", "section_level": 1}, {"title": "Organizace školy.", "content": "Škola je rozdělená do uměleckých ateliérů, ve kterých pracuje 10 až 20 studentů z různých semestrů. Na konci každého roku se uděluje \"Prix des Amis des Beaux-Arts\" (Cena přátel krásných umění). Jedná se o sdružení galeristů a sběratelů umění. Po třech letech studia a úspěšném složení zkoušky získá absolvent \"diplôme national d'art plastique\", zkráceně \"DNAP\" (zhruba Národní diplom sochařského umění), který odpovídá titulu bakalář umění. Ve čtvrtém roce je povinná praxe (v umělecké galerii, muzeu, u významného umělce apod.) nebo strávení výuky v zahraničí. ENSBA udržuje partnerství s uměleckými školami a akademiemi po celém světě, např. Hunter College či Cooper Union v New Yorku, CalArts v Los Angeles, Musashino Art University v Tokiu nebo Instituto Superior de Arte v Havaně. Na konci pátého roku se konají závěrečné zkoušky \"diplôme national supérieur d'art plastique\", zkráceně DNSAP (Národní vysokoškolský diplom sochařského umění), který odpovídá titulu magistr umění.", "section_level": 1}, {"title": "Mediatéka.", "content": "Školní mediatéka v Palais des études je dokumentační centrum současného umění. Byla založena v roce 1989 a od té doby rozšiřuje své fondy o knihy, výstavní katalogy, umělecké monografie, francouzské a zahraniční umělecké časopisy, audiovizuální dokumenty a práce svých studentů. Přístup do ní mají vedle studentů a profesorů též bývalí absolventi školy. Kunsthistorici, kritici a umělci zde mohou studovat za určitých podmínek.", "section_level": 1}], "src_summary": "École nationale supérieure des beaux-arts, zkráceně ENSBA (česky \"Národní vysoká škola krásných umění\", do roku 1968 École des beaux-arts) je vysoká umělecká škola typu grande école v Paříži. Sídlí v ulici \"Rue Bonaparte\" v 6. obvodu. ENSBA má zhruba 530 studentů. Budovy jsou chráněny jako historické památky.", "tgt_summary": "The École nationale supérieure des beaux-arts (; ENSBA) is a fine arts grand school of PSL Research University in Paris, France. The École des beaux-arts is made up of a complex of buildings located at 14 rue Bonaparte, between the quai Malaquais and the rue Bonaparte. This is in the heart of Saint-Germain-des-Prés, just across the Seine from the Louvre museum. The school was founded in 1648 by Charles Le Brun as the famed French academy \"Académie de peinture et de sculpture\". In 1793, at the height of the French Revolution, the institutes were suppressed. However, in 1817, following the Bourbon Restoration, it was revived under a changed name after merging with the Académie d'architecture. Held under the King's tutelage until 1863, an imperial decree on November 13, 1863 named the school's director, who serves for a five-year term. Long supervised by the Ministry of Public Instruction, the École des Beaux-Arts is now a public establishment under the Ministry of Culture.", "id": 395981}
{"src_title": "Flašinet", "tgt_title": "Barrel organ", "src_document": [{"title": "Historie.", "content": "Flašinet pochází z východní Asie kde vznikl asi v 16. století. Do Evropy se rozšířil v prvé polovině 18. století a stal se oblíbenou zábavou vyšší společenské vrstvy. V 19. století se počaly vyrábět flašinety přenosné které se používaly při různých lidových slavnostech a nástroj takto zlidověl. Koncem 19. a počátkem 20. století mnohdy přenosný flašinet sloužil jako \"trafika\". Vojenští vysloužilci a hlavně invalidé dostávali povolení veřejně hrát a takto si vydělat na živobytí. Flašinetáři obcházeli nejen poutě a lidové zábavy, ale byli běžně k vidění v městech na ulicích kde hráli za několik drobných peněz od kolemjdoucích, jejich produkce nebyla považována za žebrotu. Hrály se většinou tzv. kramářské písně, nadanější flašinetáři doprovázeli svou hru zpěvem, jejich oblíbená témata byly písně náboženské a písničky podávající svědectví o požárech, povodních, nešťastných láskách, vraždách apod. Podnikavější používali cvičenou opičku k výběru peněz. Flašinet vytlačil z ulic oblíbenou niněru.", "section_level": 1}, {"title": "Princip nástroje.", "content": "Jsou to principiálně malé varhany s řadou vyladěných retných nebo jazýčkových píšťal a s měchem se stlačeným vzduchem, ten se tam vhání otáčením kliky. Klika dále otáčí válcem opatřeným kolíčky které otvírají u jednotlivých píšťal klapky a těmi proudí do píšťal stlačený vzduch. V jednodušším případě má flašinet jen jednu laděnou píšťalu a podélně několik klapek které se opět otvírají kolíčky na válci. Válec, někdy nemá výstupky ale dírky, je výměnný a pro každou skladbu jiný. Mezi flašinety se někdy řadí i mnoho podobných nástrojů které neměly píšťaly, ale pomoci obdobného mechanizmu rozeznívaly zvonky, struny nebo jen laděné plíšky. Také jejich pohon se různí, může to být péro či závaží. Válec je mnohdy nahrazen kotoučem nebo pásem z tuhé lepenky. Délka skladby je omezena velikosti válečku, při použití kotouče nebo pásu může být skladba mnohem delší. Flašinet byl předchůdcem aristonu i orchestrionu.", "section_level": 1}, {"title": "Současnost.", "content": "Flašinet se dodnes používá pro zpestření při různých akcích majících spojitost s minulostí, na výročních trzích, poutích a regionálních slavnostech kterým dodává starobylou atmosféru. Flašinetáři doplňují svá vystoupení také o jiné nástroje nebo produkci cvičených zvířat.", "section_level": 1}, {"title": "Mezinárodní flašinetářský festival v České republice.", "content": "V roce 2012 byla založena Sekce Flašinety a mechanické hrací stroje při Kruhu přátel Technického muzea v Brně. Od velice skromných začátků se nyní s jejími členy můžeme setkávat na mnoha nových festivalech a oslavách v České republice i v zahraničí. Pod její patronací se objevují zajímavé akce, jejichž cílem je flašinetářství v České republice udržet. Hlavním cílem je propagace flašinetářství jako kdysi běžného fenoménu, který se docela často objevoval v českých městech a vesnicích. Samozřejmě také v moravských a slezských. Flašinetáři se hlavně na konci 19. a počátku 20. století objevovali jako potulní umělci, kteří se snažili přinést lidem trochu zábavy a potěšení. Podobným způsobem se snaží i dnešní šlenové sekce přinášet lidem na různých festivalech, poutích či podobných příležitostech radost, ale i poučení. Tradice flašinetářských festivalů vznikla v České republice v Liberci. S nápadem přišel pracovník Severočeského muzea v Liberci Jiří Volný. První se konal v roce 2010, od roku 2014 se na festivalu začaly podílet i další organizace. Festival se rozvinul v několikadenní akci, jež začíná v Praze pod patronací Českého muzea hudby, dále pokračuje v Liberci pod Severočeským muzeem, díky z. spolku Obnova kulturního dědictví údolí Desné se přelévá do malebného prostředí Pekařova a Velkých Losin a uzavírá se v Brně, kde jej pořádá Technické muzeum Brno. Srpnový festival je osmidenní, čímž se stává opravdu ojedinělou akcí tohoto druhu. Součástí festivalu je také seminář konaný v Technickém muzeu v Brně, kde mají odborníci příležitost prezentovat výstupy své badatelské činnosti.", "section_level": 2}], "src_summary": "Flašinet (někdy také kolovrátek) je přenosný hudební nástroj (automatofon), zpravidla poháněný klikou, který reprodukuje předem mechanicky \"nahranou\" hudbu. Patří mezi aerofonní automatofonické hudební nástroje.", "tgt_summary": "A barrel organ (also called roller organ or crank organ) is a mechanical musical instrument consisting of bellows and one or more ranks of pipes housed in a case, usually of wood, and often highly decorated. The basic principle is the same as a traditional pipe organ, but rather than being played by an organist, the barrel organ is activated either by a person turning a crank, or by clockwork driven by weights or springs. The pieces of music are encoded onto wooden barrels (or cylinders), which are analogous to the keyboard of the traditional pipe organ. A person (or in some cases, a trained animal) which plays a barrel organ is known as an organ grinder.", "id": 605841}
{"src_title": "Mary White Ovingtonová", "tgt_title": "Mary White Ovington", "src_document": [{"title": "Život.", "content": "Mary White Ovingtonová se narodila 11.4.1865 v Newyorské čtvrti Brooklyn v unitářské rodině. Její rodiče se zasazovali o ženská práva a účastnili se také hnutí proti otrokářství. Vzdělání získala na a (což byla \"sestra\" Harvard College, který tehdy přijímal jen muže). Poté, co slyšela v roce 1890 v Brooklynském kostele řeč Fredericka Douglasse se zapojila do kampaně za lidská práva. V roce 1895 pomáhala založit v Brooklynu Greenpoint Settlement. V roce 1896 byla jmenována ředitelkou tohoto projektu. Na tomto místě zůstala do roku 1904, kdy se stala členkou Greenwich House Committee on Social Investigations (Greenwičského výboru pro sociální výzkum). Následujících pět let studovala problémy s nezaměstnaností a bydlením na černém Manhattanu. Při svých výzkumech se setkala s W.E.B. Du Boisem a byla představena zakládajícím členům . Pod vlivem myšlenek Williama Morrise vstoupila v roce 1905 do Republikánské strany, kde se setkala mimo jiné s aktivisty Danielem De Leonem, Asou Philipem Randolphem nebo spisovateli Maxem Eastmanem a Jackem Londonem, kteří tvrdili že rasové problémy jsou stejně záležitostí rasy jako společenské třídy. Psala pro radikální časopisy a noviny jako \"The Masses\", \"New York Evening Post\" a \"New York Call\". Také pracovala s Rayem Stannardem Bakerem a ovlivnila obsah jeho knihy \"Following the Color Line\" (Podél barevné linie) publikované v roce 1908. 3. září 1908 si přečetla v \"The Independent\" článek republikána Williama Englishe Wallinga, nazvaný \"Rasová válka na severu\". Walling popisoval rozsáhlé rasové nepokoje zaměřené proti černému obyvatelstvu, které se odehrály ve Springfieldu ve státě Illinois. Při nepokojích zemřelo sedm lidí, bylo zničeno 40 domů a 24 obchodů, proti pachatelům bylo podáno 107 žalob. Walling na konci článku vyzval k vytvoření silného sboru občanů, kteří by šli černým pomoci. Mary Ovingtonová Wallingovi napsala a společně se sociálním pracovníkem Dr. Henry Moskowitzem jej navštívila v jeho Newyorském apartmá. 12. února 1909 se tato skupina se rozhodla spustit kampaň za svolání národní konference o liských a politických právech afroameričanů, která se měla konat ke stému výročí narození Abrahama Lincolna. Na výzvu reagovalo mnoho lidí, což nakonec vedlo ke zformování \"National Negro Committee\" (Národního výboru pro černochy), který se prvně sešel v New Yorku 31.5 a 1.6.1909. Do května 1910 výbor a jeho účastníci na druhé konferenci založili stálou organizaci známou jako National Association for the Advancement of Colored People (NAACP), ve které byla Mary Ovingtonová jmenována výkonným sekretářem. Ranými členy NAACP byli Josephine Ruffinová, Mary Talbertová, Mary Church Terrellová, Inez Milhollandová, Jane Addamsová, George Henry White, W.E.B. Du Bois, Charles Edward Russell, John Dewey, Charles Darrow, Lincoln Steffens, Ray Stannard Baker, Fanny Garrison Villardová, Oswald Garrison Villard a Ida B. Wells-Barnettová. V následujícím roce se Ovingtonová zúčastnila konference Universal Races Congress v Londýně. Ovingtonová se rovněž aktivně účastnila boje za volební právo žen a jako pacifiskta oponovala vstupu USA do první světové války. Během války podporovala Asu Philipa Randolpha a jeho časopis \"The Messenger\" (později \"Black Worker\"), který se zasazoval o liská práva černochů. Po válce sloužila Ovingtonová v NAACP jako členka výboru, výkonný sekretář a předseda. NAACP bojoval dlouhou právní bitvu proti rasové segregaci v bydlení, vzdělání, zaměstnání, hlasování a dopravě. NAACP vyzýval Nejvyšší soud Spojených států amerických aby prohlásil některé zákony jižanských států USA za protiústavní, přičemž v letech 1915–1923 uspěl v případě tří důležitých rozsudků týkajících se hlasovacího práva a bydlení. NAACP byl kritizován některými členy afroamerické komunity. Proti skupině vystupoval Booker T. Washington, protože dával přednost přímému odmítnutí rasistické politiky před zákulisním jednáním. Členové organizace byli fyzicky atakováni bílými rasisty. Výkonný sekretář NAACP John R. Shillady, byl surově zbit, když navštívil v roce 1919 Texaský Austin. Mary Ovingtonová napsala několik knih a článků, včetně: studie \"Half a Man\" (Půlčlověk, 1911) z černého Manhattanu; \"Status of the Negro in the United States\" (Status černocha v USA, 1913); \"Socialism and the Feminist Movement\" (Socialistické a feministické hnutí, 1914); antologie pro černé děti, \"The Upward Path\" (Cesta vzhůru, 1919); biografických skečů prominentních afroameričanů \"Portraits in Color\" (Portréty v barvě, 1927); autobiografie \"Reminiscences\" (Reminiscence, 1932); a historie NAACP \"Zdi se bortily\" (1947). Mary Ovingtonová odešla z výboru NAACP v roce 1947 po 38 letech služby této organizaci. Zemřela 15.7.1951. Na její počest byla pojmenována škola \"Mary White Ovington I.S.30 Middle School\" v Brooklynu. Je mezi osobami vyjmenovanými na památníku The Extra Mile -- Points of Light Volunteer Pathway National Memorial ve Washingtonu. Osoby na památníku jsou lidé, \"jejichž zájem a osobní oběť oslovily ostatní a tak zhmotnili své sny do hnutí, která pomohla lidem v Americe a ve světě\".", "section_level": 1}], "src_summary": "Mary White Ovingtonová (11. dubna 1865 – 15. července 1951) byla americká sufražetka, členka Republikánské strany, novinářka, a spoluzakladatelka NAACP.", "tgt_summary": "Mary White Ovington (April 11, 1865 – July 15, 1951) was an American suffragist, journalist, and co-founder of the National Association for the Advancement of Colored People (NAACP).", "id": 1891755}
{"src_title": "Bazilika svaté Cecílie v Trastevere", "tgt_title": "Santa Cecilia in Trastevere", "src_document": [{"title": "Dějiny.", "content": "Sv. Cecílie žila ve 3. století v Římě v domě na místě tohoto kostela. Byla křesťankou a svého manžela Valeriana podle legendy obrátila na víru o svatební noci, tak, že jejich další soužití bylo pouze platonické. Tradice zaznamenaná Zlatou legendou a Římským martyrologiem praví, že byla z příkazu císaře Septima Severa uvězněna v calidariu (lázni) svého domu, kde po 3 dny zpívala. Její hudební zájmy potvrzuje patronát hudby, na obrazech hraje na varhany. Římští vojáci ji roku 230 měli zabít, zázrakem se jim napoprvé nepodařilo setnout jí mečem hlavu. Při druhém útoku jí probodli hrdlo a Cecílie zemřela.", "section_level": 1}, {"title": "Stavba.", "content": "Z původní křesťanské svatyně se dochovaly jen archeologicky doložené fragmenty základového zdiva antického domu (údajně obytného domu sv. Cecílie a Valeriána) a koželužské dílny. První baziliku na tomto místě dal postavit papež Paschalis I. počátkem 9. století. Ten také dal roku 820 vyzvednout tělo sv. Cecílie z Kalixtových katakomb a přenést je pod hlavní oltář, kde spočívá dosud (tzv. translace). Jeho čin legenda vykládá jako uskutečnění snu. Před vchodem do kostela je předložen obdélný dvůr se zahradou s vodotryskem a antikizujícím džbánem-kráterem uprostřed, po straně je malá kašna. Vstupní prospekt uzavírá monumentální brána, kterou navrhl Ferdinando Fuga v polovině 18. století. Kampanilu (zvonici) a portikus zdobí mozaika. Dnešní trojlodní bazilika sv. Cecilie je pozdně renesanční stavba z roku 1599, kterou dal zbudovat zdejší titulární kardinál Paolo Emilio Sfondrati, a upravená kolem poloviny 18. století. Je ovšem postavená na středověkých základech s využitím středověké chrámové apsidy, gotického ciboriového baldachýnu a 20 antických sloupů, které jsou obestavěny pilastry z římského cementu. Ze středověké stavby se dále dochovalo podzemí s kryptou a kaplí razantně upravenou v 19. století. Krypta má mramorovou mozaikovou podlahu od bratří Cosmatů ze 13. století.", "section_level": 1}, {"title": "Interiér.", "content": "Apsida: Mozaika: Kristus je vyobrazen jako Spasitel světa (Salvator mundi) mezi svatými apoštoly Petrem a Pavlem, Agátou (Hátou) a se sv. manželi Valeriánem a Cecílií. Papež Paschalis I. je vyobrazen stojící s modelem baziliky v rukou, a sv. Cecílie ho představuje Kristovi. Jde o pozměněnou byzantinizující verzi mozaiky z římského kostela Sv. Kosmy a Damiána, pochází z 9. století. Oltářní baldachýn je raně gotický, z bílého mramoru jej vytesal sochař Arnolfo di Cambio koncem 13. století (1293); gotickou fresku s výjevem \"Poslední soud\" v téže době namaloval Pietro Cavallini. Hlavní oltář: do menzy je vložena pozdně renesanční socha umučené sv. Cecílie v životní velikosti, z bílého cararrského mramoru. Vytesal ji roku 1600 tehdy třiadvacetiletý Stefano Maderno. Sochař se údajně dal inspirovat neporušeným tělem světice, které v kostele zhlédl při otevření jejího hrobu roku 1599. Hlavní loď má na klenbě fresku s výjevem \"Apoteóza Svaté Cecílie\", kterou roku 1727 namaloval Sebastiano Conca. Severní loď: Dva barokní oltářní obrazy namaloval Guido Reni: \"Svatý Valerián a svatá Cecílie\" a \"Stětí svaté Cecílie\" (kolem 1640). Kaple rodu Ponziani má gotickou malbu \"Bůh Otec a evangelisté\" (1470), kterou vytvořil Antonio del Massaro (Antonio da Viterbo, zvaný též \"Il Pastura\"). Kaple svatých relikvií: fresku a oltář vytvořil Luigi Vanvitelli.", "section_level": 1}], "src_summary": "Bazilika sv. Cecílie v Trastevere, (ital. \"Santa Cecilia in Trastevere\", lat. \"Sanctae Ceciliae trans Tiberim\") je římský kostel, zasvěcený zdejší prvomučednici svaté Cecílii. Má statut menší baziliky - \"basilica minor\" a od počátku je titulárním kostelem římských kardinálů. Chrám leží na \"Piazza di Santa Cecilia\" ve východní části čtvrti Trastevere, jen tři desítky metrů od řeky Tibery.", "tgt_summary": "Santa Cecilia in Trastevere is a 5th-century church in Rome, Italy, in the Trastevere rione, devoted to the Roman martyr Saint Cecilia.", "id": 1167655}
{"src_title": "Typ 90 (tank)", "tgt_title": "Type 90 tank", "src_document": [{"title": "Historie a výroba.", "content": "Zanedlouho po vzniku tanku Typ 74 dalo japonské vrchní velení úkol vývojářům společnosti Mitsubishi vyvinout lepší a modernější tank, který bude mít vlastnosti srovnatelné se sovětskými tanky T-72. Vývoj prototypu, nazvaného TK-X, byl zahájen v roce 1976. V roce 1985 vznikly dva prototypy a roku 1989 byl vývoj finální verze tanku dokončen. Sériová výroba byla zahájena roku 1990.", "section_level": 1}, {"title": "Popis.", "content": "Posádka je klasicky rozmístěna v přední části a střední části tanku. Motor se nachází vzadu. Na rozdíl od většiny západních hlavních bojových tanků má japonský tank nabíjecí automat, což umožnilo snížit počet členů posádky na tři osoby. Sedadlo řidiče je v přední části tanku na levé straně. Ve střední části tanku ve věži sedí na pravé straně velitel a na levé straně střelec. Každý z nich má samostatný průlez pro nástup a výstup. Vzhledově se tank podobá německému tanku Leopard 2. Některé zdroje uvádějí, že na vývoji tanku se podíleli němečtí inženýři, a proto je podobný tanku Leopard 2A4.", "section_level": 1}, {"title": "Palebná síla.", "content": "", "section_level": 2}, {"title": "Systém řízení palby a zaměřovací zařízení.", "content": "Tank je vybaven zařízením pro automatické sledování cíle za pohybu. Moderní systém řízení palby zahrnuje: Velitel tanku má k dispozici tyto systémy:", "section_level": 3}, {"title": "Zbraně.", "content": "Hlavní zbraň je licenční 120mm kanón Rheinmetall, který má délku 44 ráží a je vybaven automatickým nabíjením. Kanón je vybaven ejektorem a hlaveň je stabilizována ve dvou rovinách. Stejná zbraň byla použita u amerického tanku M1 Abrams a také u německého tanku Leopard 2. Japonci původně chtěli použít 120mm kanón vlastní konstrukce, ale nakonec dali přednost kanónu L44 společnosti Rheinmetall kvůli nižší ceně. Zásoba munice činí 45 nábojů, z toho 20 nábojů je umístěno v nabíjecím automatu. Tank je vybaven nabíjecím automatem, umístěným ve zbraňové věži. Posádka tanku se tedy obejde bez nabíječe, podobně jako je tomu u sovětských, popř. ruských tanků T-64, T-72, T-80, T-90, francouzských tanků Leclerc a švédských Stridsvagn 103 . Sekundární zbraně", "section_level": 3}, {"title": "Bezpečnost a ochrana.", "content": "Tank je vybaven rychle účinkujícími automatickými hasicími systémy a ochranou proti zbraním hromadného ničení.", "section_level": 2}, {"title": "Balistická ochrana.", "content": "Korba a věž tanku jsou vyrobeny svařováním z ocelových plátů. Pancéřová ochrana je diferencovaná. Pancéřování v přední části trupu a věže je vrstvené (kompozitní). Ochrana bočních stran trupu a věže může být zvýšena moduly přídavného pancéřování.", "section_level": 3}, {"title": "Aktivní obrana.", "content": "Tank může vytvořit kouřovou clonu, která do značné míry chrání tank proti řízeným střelám s laserovým naváděním a laserovým dálkoměrům. Tank má zmenšený hluk motoru, sníženou emisi zplodin a také sníženou infračervenou stopu.", "section_level": 3}, {"title": "Motor a převodovka.", "content": "Tank je vybaven desetiválcovým přeplňovaným dieselovým motorem Mitsubishi 10ZG s kapalinovým chlazením, přímým vstřikováním, turbodmychadlem a tepelným výměníkem. Výkon motoru činí 1500 hp, což umožňuje tanku překonat vzdálenost 200 m za 20 sekund při startu z místa. Objem palivové nádrže činí 1100 litrů. Automatická převodovka má čtyři stupně pro jízdu vpřed a dva pro jízdu vzad.", "section_level": 3}, {"title": "Pohybové ústrojí.", "content": "Pohybové ústrojí má šest párů pojezdových kol a podpůrné kladky pro pásy. Odpružení podvozku je kombinované hydropneumatické, resp. torzní. První a šesté pojezdové kolo na každé straně má hydropneumatické odpružení a ostatní pojezdová kola jsou zavěšena na torzních tyčích. Světlou výšku tanku lze měnit (tank může zalehnout). Standardní světlá výška je 450 mm, a může se pohybovat v rozsahu 200 až 600 mm.", "section_level": 3}], "src_summary": "Typ 90 je hlavní bojový tank japonských ozbrojených sil, který byl vyvinut v letech 1976 až 1986 jako náhrada za starší tanky Typ 61 a Typ 74. Do výzbroje japonských ozbrojených sil byl zařazen v roce 1992. Cena jednoho kusu z první série padesáti šesti tanků byla asi 8 700 000 dolarů (cena z roku 1992). V roce 2006 činila cena jednoho tanku 6 600 000 dolarů. Původně mělo být vyrobeno cca 500 až 800 tanků tohoto typu, ale ve skutečnosti se vyrobilo jen asi 340 kusů. V roce 2012 byla výroba ukončena a japonským ozbrojeným silám začaly být dodávány modernější a levnější tanky s označením Typ 10.", "tgt_summary": "The is a main battle tank (MBT) of the Japan Ground Self-Defense Force (JGSDF). It was designed and built by Mitsubishi Heavy Industries as a replacement for all deployed Type 61 and Type 74 tanks, and entered service in 1990. It is to be superseded by the Type 10 tank.", "id": 1914215}
{"src_title": "Slovinská literatura", "tgt_title": "Slovene literature", "src_document": [{"title": "Středověk.", "content": "Středověká slovinská literatura nabízí jen málo památek, které se dochovaly psané v lidovém jazyce. Mezi ně patří např. Frisinské zlomky, které jsou považovány za nejstarší latinkou psaný slovinský text. Tvoří je zpovědní formule, homilie a zpovědní modlitba. Pocházejí nejspíš z 10. - 11. století.", "section_level": 1}, {"title": "Reformace.", "content": "Začátky slovinské literatury spadají do období reformace, kdy byly zásluhou Primože Trubara vytištěny první knihy v lidovém, středověkém slovinském jazyce (1550). Jednalo se o slovinský slabikář (\"Abecedarium\") a katechismus. Vznikaly i další texty, především překlady z němčiny a latiny. Primož Trubar byl autorem dalších asi dvaceti slovinských knih, a o vydání několika desítek se v té době drtivě protestantských slovinských zemích zasloužil. Následníkem Primože Trubara se stal Jurij Dalmatin, který přeložil do lidového jazyka Starý a Nový zákon. Jeho překlad byl - podobně jako v případě Trubara - založen na dolenjském nářečí slovinského lidového jazyka, nicméně Dalmatin byl znalejší jazykovědy a filologie než Trubar, a tak je jeho překlad kvalitnější. Adam Bohorič ve stejné době (1584) sepsal první slovinskou gramatiku a stanovil pravidla pravopisu lidového slovinského jazyka. Jeho gramatika nesla název \"Articae horulae\" (česky \"Zimní hodinky\") a byla napsána po vzoru dobové gramatiky latinské. Jazyková norma, kterou ustanovil Bohorič, platila v podstatě až do 19. století a i v dobách národního obrození se ji ještě nemalá část slovinských vzdělanců zastávala.", "section_level": 1}, {"title": "Protireformace.", "content": "Protireformace byla ve slovinském prostředí symbolem útlaku literatury v lidovém jazyce. Dominující byl vliv němčiny, latiny a italštiny. Ještě v roce 1607 vznikl v církevním prostředí italsko-slovinský slovník. V letech 1615 - 1672 ovšem nevyšla ani jedna kniha ve slovinském jazyce. Významnou osobností této doby je např. známý katolický kněz Tomaž Hren, který se zasloužil o pálení a likvidaci řady protestantských knih. Inicioval však vydání i některých knih s církevní tematikou ve slovinském lidovém jazyce, mnohé z nich vycházely přímo z prací trojice reformačních slovinských vzdělanců, především Jurije Dalmatina. Mnohé z jeho plánů na obohacení slovinského barokního knižního fondu však nakonec vzaly zasvé, neboť nenašly zastání u papežského vyslance. Za největší úspěch Tomaže Hrena je považováno pro význam rozvoje slovinského jazyka vydání \"Evangelia inu listuvi\" v počtu 3000 ks.", "section_level": 1}, {"title": "Osvícenství.", "content": "Konec 18. století a nástup osvícenství v Evropě znamenal také i začátek slovinské světské literatury. A to i přesto, že - podobně jako tomu bylo např. v bulharském prostředí - vyšel hlavní podnět k rozvoji tvorby v domácím jazyce z církevní (katolické) oblasti. Augustinský mnich Marko Pohlin např. sepsal na dvacet knih, především slovníků a gramatik, které měly sloužit k zvýšení povědomí o místním - jak o sám tvrdil - \"Kraňském\" jazyce. V roce 1765 dokončil např. slovník (Abecediku) a o tři roky později také Kraňskou gramatiku. Jeho práce sice z lingvistického hlediska nejsou příliš kvalitní a hodnotné, staly se však inspirací pro mnohé další. Osvícenství se projevilo ve slovinském prostředí řadou reforem, mezi které patřily např. zřízení státních soudů, regionálních vlád, vydání Tolerančního patentu, uzákonění všeobecné školní docházky a zrušení jezuitského řádu. Byly zrušeny také i některé kláštery. Mezi první světské vzdělance a literáty osvícenecké doby ve slovinských zemí patřili např. Žiga Zois, Tomaž Anton Linhart, nebo Valentin Vodnik. První z uvedených byl vzdělaným baronem a mecenášem, který své značné finanční prostředky využíval k rozvoji své vlasti. Financoval stavby cest, veřejných budov a také na podporu vzdělání a kultury. Brzy shromáždil dobové vzdělance do tzv. Zoisova kroužku. Již zmíněný Tomaž Anton Linhart v něm představoval prvního moderního slovinského dramatika (jehož hry jsou hrány i v dnešní době), byl také autorem prvních dějin slovinských zemí, které zahrnovaly období od Karla Velikého až po tehdejší dobu. Valentin Vodnik byl prvním moderním slovinským básníkem. Do skupiny patřili ještě Jurij Japel, Jernej Kopitar a Blaž Kumerdej. Domácí slovinská literární tvorba neměla za cíl v této době přinést vzletné dobové ideály západní Evropy do malého Slovinska, nýbrž sloužit výhradně k tomu, co sledoval Zois - tedy osvětovým účelům. Jejím cílem bylo zvýšit povědomí o člověku jako jedinci. Vznikaly proto četné gramatiky, slovníky, či naučné knihy. V roce 1786 byla založena Společnost přátel divadla.", "section_level": 1}, {"title": "Preromantismus, romantismus a národní obrození.", "content": "Přelom 18. a 19. století přinesl pro Slovinsko celou řadu změn, které iniciovaly rozvoj domácí kultury. Okupační správa napoleonovské Francie (tzv. \"Ilyrské provincie\") přinesla moderní zákoník. V roce 1811 byla zřízena katedra slovenistiky v Grazu a o čtyři roky později také v Lublani. Významnou osobností počátku 19. století byl mezi slovinci Jernej Kopitar, cenzor z Vídně, jazykovědec a autor jedné ze slovinských gramatik (\"Grammatik der slavische Sprache in Krain, Kärnten und Steiermark\"). Jako jeden z mála se pokoušel překonat roztříštěnost Slovinců do řady údolí, dialektů a regionálních příslušností a stanovit jednu normu slovinského jazyka. Rovněž definoval národní program Slovinců, který měl být založen na častém kontaktu vzdělanců s prostými sedláky, aby tak bylo možné získat co nejvíce lidí pro národní věc. Jernej Kopitar byl žákem Josefa Dobrovského a sám později učitelem mnohých dalších vzdělanců, obrozenců a literátů. Kromě již zmíněného Vuka Karadžiće se jednalo např. o Janeze Nepomuka Primice, Matiju Šnajdra, Urbana Jarnika, Valentina Staniče, Matevže Ravnikara, France Metelka, či Petera Danjka. Dva poslední zmínění autoři zasáhli svými návrhy i do slovinské \"abecední války\", tedy sporu o budoucí zápis slovinského jazyka, který byl nedílnou součástí slovinského národního obrození. Slovinské národní obrození bylo chronologicky oproti např. chorvatskému o cca deset let zpožděno. Slovinští tvůrci té doby byli nicméně v dobrém kontaktu se všemi jižními Slovany; Stanko Vraz úzce spolupracoval s chorvatskými básníky a Jernej Kopitar poskytl mentorování budoucímu srbskému lingvistovi a etnologovi, Vuku Karadžićovi. Myšlenka jihoslovanské vzájemnosti, manifestovaná právě ilyrským hnutím, však ve Slovinsku i přes určité počáteční sympatie nakonec nepadla na úrodnou půdu. Čátečně tomu bylo proto, že za základ \"ilryského jazyka\" si chorvatští vzdělanci vzali nářečí blízké Dubrovníku (a také Srbsku), a nikoliv Slovincům bližší záhřebskou kajkavštinu. Jediné, co přežilo z myšlenky jednotného jihoslovanského jazyka, byla chorvatská (a též i srbská) abeceda - gajice, která ukončila dlouhodobé spory, jestli má být přijata historická, či progresivní abeceda. Romantické období se začalo ve slovinské literatuře projevovat kolem roku 1830. Hlavním iniciátorem romantismu byl literární časopis (almanach) \"Kranjska čbelica\", jejímiž autory byli Matija Čop a France Prešeren. Oba dva spolupracovali ještě s Mihou Kasteljicem či Andrejem Smolem. Hlavním \"národním básníkem\" slovinské romantické literatury se stal France Prešeren. Jeho Věnec sonetů (část) a Básně byly ukázkou evropské romantické tvorby a zároveň také i slovinským národním manifestem. Požadoval v nich autonomii slovinských zemí a svébytnost národa, což ve své době byly ideje nejen revoluční, ale také nebezpečné - a proto jeho nejznámější báseň, \"Zdravljica\" (dnes je její část slovinskou hymnou) - vyšla až v roce 1848. Význam, který Prešern sehrál pro domácí tvorbu je podobný, jako je tomu např. u Branka Radičeviće v případě literatury srbské, či Karla Hynka Máchy u české literatury. Slovinské romantické období skončilo revolučním rokem 1848/1849.", "section_level": 1}, {"title": "Přechod od romantismu k realismu.", "content": "V polovině 19. století si Slovinsko procházelo střetem mezi generací tzv. staroslovinců a mladoslovinců. První, konzervativněji zaměřená skupina, se ve své literární tvorbě zabývala především velebením vlasti a Rakouské monarchie. Druhá z nich se naopak soustředila na přejímání evropských vlivů a jejich uplatnění v domácí tvorbě. Obě generace však hledaly něco nového a tvorba romantika Prešerna mezi jejich cíle nepatřla. Jeho dílo tak nebylo prezentováno a namísto něho poukazoval dobový tisk a společnost na jiné autory. Iniciativní byli nejprve staroslovinci v čele s Janezem Bleiweisem. Utvářeli téměř po deset let (v období tzv. Bachova absolutismu) podobu aktuální literární tvorby. Oficiálně se drželi osvětových idejí, jejich heslo znělo \"Vše za víru, vlast a císaře!\" Až později se do popředí dostala druhá skupina mladoslovinců. Vůdčí realistickou osobností se tak stal mladoslovinec Fran Levstik, který definoval program literární (realistický) i politický. Své myšlenky publikoval v časopise \"Slovenski glasnik\", který vycházel v letech 1858 - 1868 a který byl ve své době jediným povoleným literárním časopisem, který vycházel ve slovinštině. Levstik se vyslovil za tvorbu, která vzniká v podmínkách domácích, drží se domácích vzorů a jako pevně konstituovaná teprve přichází do kontaktu s dalšími evropskými národy a kulturami.", "section_level": 1}, {"title": "Realismus.", "content": "Druhá polovina 19. století se i ve Slovinsku stala ovšem nakonec etapou realismu. Nejednalo se ovšem o realismus čistý. Doplňovala jej totiž celá řada pozdně romantických, preromantistických, či jiných tendencí. Jednotliví autoři se orientovali k různým, vzájemně odlišným proudům. Fran Levstik, Josip Jurčič, či Josip Stritar byli zástupci spíše romanticky laděného realismu, práce Ivana Tavčara jsou považovány za ukázku realismu poetického. Podobně jako i v jiných evropských zemích, i v těch slovinských se v druhé polovině 19. století souběžně s realismem začal projevovat i vliv naturalismu, který kritizoval především poměry ve vysoké společnosti. Jednalo se však pouze o vliv, nikoliv jasný proud, ke kterému by bylo možné přiřadit skupinu literárních tvůrců. Nejvíce se vliv naturialismu projevil nicméně u Frana Govekara. Do jisté míry ještě přežívaly myšlenky ilyrismu, avšak po nějaké době nakonec převážila idea rozšíření samostatného slovinského jazyka. Mezi realistické básníky této doby se zařadili Simon Gregorčič a Anton Aškerc. Slovinsko konce 19. století procházelo celou řadou složitých procesů; industrializace vedla k nárůstu městského obyvatelstva, a tedy obyvatelstva, jehož jazykem byla právě slovinština, nikoliv němčina, nebo italština. Hlavním tématem slovinských realistických autorů se stal život na vesnici, v tradiční společnosti. Takové obrazy se nacházejí např. v tvorbě Janeze Mencingera, Janka Kersnika, Ivana Tavčara a podobně jako tomu bylo i v jiných středoevorpských literaturách, i ony jsou značně idealizovány.", "section_level": 1}, {"title": "Moderna.", "content": "Období moderny začalo ve Slovinsku s nástupem 20. století a skončilo s poválečným zapojením Slovinska do Státu SHS a úmrtím Ivana Cankara v roce 1918. Slovinská moderna zcela přirozeně sledovala vzory a trendy z Vídně. Jejím hlavním posláním byla především vzpoura proti dosavadní literární praxi a hledání nového. Hlavní osobností slovinské moderny byl sociálně laděný Ivan Cankar, obhájce jednoty jihoslovanských národů. Dalšími významnými tvůrci byli Oton Župančič, Josip Morn, nebo Dragotin Kete.", "section_level": 1}, {"title": "Avantgarda.", "content": "Díky vzniku jednotného jihoslovanského státu se kulturní styky mezi jednotlivými národy Jugoslávie upevnily a kulturní výměna zrychlila. Podobně jako v sousedním Chorvatsku, i ve slovinském prostředí meziválečného období proto dominoval především expresionismus. Hlavním slovinským expresionistou se stal Srečko Kosovel. Dalšími expresionistickými autory pak byli Alojz Gradnik, Stanko Majcena, Mirana Jarce, či Antona Vodnika. Expresionisté ve své tvorbě vyjadřovali pocit strachu, úzkosti, osamění a napětí a každý z nich si našel nakonec cestu k svému vlastnímu směru. Sociální literatura, která dominovala jugoslávské tvorbě 30. let byla patrná i ve Slovinsku. Stala se základem tvorby, kterou ideově protežoval především komunistický režim v 50. letech 20. století. Představiteli sociálního proudu v meziválečné slovinské literatuře byli např. Miško Kranjec, Prežihov Voranc, či Ciril Kosmac, nebo Anton Ingolić. Poslední z uvedené čtveřice byl dokonce komunistický aktivista.", "section_level": 1}, {"title": "Poválečná literatura.", "content": "I ve Slovinsku byla v poválečném období hlavním tématem druhá světová válka, resp. zkušenosti a prožitky mnohých autorů z období tohoto konfliktu. Nemálo slovinských spisovatelů bylo aktivně zapojeno do partyzánského hnutí. Mezi ně patřili např. Matej Bor, Karel Destovnik-Kajuh apod. Socialistický realismus dominoval pouze v krátkém období po skončení konfliktu, až po roztržku Tita se Stalinem. Podobně jako i jiných republikách Jugoslávie, i ve Slovinsku žádali autoři diskuzi o vlastní tvorbě a možnost uplatnění i jiných tvůrčích stylů, k čemuž také v polovině 50. let 20. století došlo. Ve Slovinsku nastoupil v polovině 50. let 20. století nový proud tzv. intimismu, jehož ústředním tématem především bylo vyjádření básníkovy nespokojenosti se životem a okolím prostřednictvím nářku v přírodě. Zakladatelem tohoto směru byl básník Ivan Minatti, pokračovatelem pak Lojze Krakar. Alespoň omezená, ale přítomná umělecká svoboda vedla k i rozmachu dalších literárních směrů, mnohdy i oživení těch předválečných.", "section_level": 1}, {"title": "Postmoderna.", "content": "Postmoderní proudy si našly své místo na přelomu 60. a 70. let 20. století i ve slovinské literatuře. Jednalo se například o magický realismus, existencialismus apod. Mezi spisovatele postmoderního období slovinské literatury se řadí Boris A. Novak, Marko Kravos, Drago Jančar, Evald Flisar, Tomaž Šalamun, Brina Svit, Janko Ferk, а Cvetka Lipuš. Dominantním autorem se ovšem stal Edvard Kocbek. Ten rozboural normy jugoslávského komunistického řádu velmi rychle. Ve svém díle \"Strach a odvaha\" (slovinsky \"Strah in pogum\") předložil čtenářům zcela jiný obraz partyzánských bojovníků, než bylo od autorů očekáváno. Vzhledem k tomu, že po skončení války byly po několik let až desítek let události spojené s partyzánským hnutím jedním z dominantních témat jugoslávské literatury, vyvolalo dílo nemalý rozruch. Ve slovinské literatuře po roce 1970 dominují Drago Jančar, Aleš Debeljak a Tomaž Šalamun.", "section_level": 1}], "src_summary": "Slovinská literatura patří k rodině evropských literatur. Je propojena jednak s tradicemi středoevropských národů, především národů bývalé Rakousko-uherské monarchie, jakož i Jugoslávie. Její dějiny jsou staré několik set let.", "tgt_summary": "Slovene literature is the literature written in the Slovene language. It spans across all literary genres with historically the Slovene historical fiction as the most widespread Slovene fiction genre. The Romantic 19th-century epic poetry written by the leading name of the Slovene literary canon, France Prešeren, inspired virtually all subsequent Slovene literature. Literature played an important role in the development and preservation of the Slovene identity because the Slovene nation did not have its own state until 1991 after the Republic of Slovenia emerged from the breakup of Yugoslavia. Poetry, narrative prose, drama, essay, and criticism kept the Slovene language and culture alive, allowing - in the words of Anton Slodnjak - the Slovenes to become a real nation, particularly in the absence of masculine attributes such as political power and authority.", "id": 1994831}
{"src_title": "Piasecki VZ-8 Airgeep", "tgt_title": "Piasecki VZ-8 Airgeep", "src_document": [{"title": "Vývoj a konstrukce.", "content": "V roce 1956 oslovila US Army (konkrétně sekce Transportation Corps) letecké společnosti o návrhy na lehké víceúčelové vozidlo, které by kombinovalo všestrannost a operativní lehkost jeepu se schopností přeletět náročný nebo nesjízdný terén. Armádní činitelé si představovali jednoduchý a přitom robustní stroj („flying jeep“ nebo „aerial jeep“, létající jeep) schopný dopředného letu v malé výšce a režimu visení, který by po určitou dobu unesl 450 kg nákladu v letové hladině mezi 1,5 – 4 m. Návrhy vytvořilo vícero firem, z nich byly na začátku roku 1957 pro vývoj prototypů vybrány společnosti Curtiss-Wright, Piasecki Aircraft Corporation a Chrysler. Firma Piasecki Aircraft Corporation představila letadlo se dvěma tandemovými třílistými krytými rotory poháněnými dvěma pístovými motory Lycoming O-360-A2A o výkonu 134 kW každý. Pilot a jeden cestující seděli na sedačkách mezi rotory. První ze dvou prototypů označený původně Model 59K Skycar a později přejmenovaný Piaseckim na Airgeep dostal armádní označení VZ-8P. Poprvé vzlétl 22. září 1958. Poté byly pístové motory nahrazeny jedním turbohřídelovým motorem Turbomeca Artouste o výkonu 317 kW. V této podobě létal až do června 1959. Byl zapůjčen námořnictvu (US Navy) pod označením Model 59N, která jej vybavila plováky. Po navrácení stroje US Army byl motor Turbomeca Artouste nahrazen lehčím a výkonnějším typem Garrett AiResearch TPE331-6 o výkonu 410 kW. Druhý prototyp byl zkonstruován s modifikovaným designem a označen Piaseckim jako Model 59H AirGeep II a armádou jako VZ-8P (B). Byl poháněn 2 motory Turbomeca Artouste, vybaven katapultovacím sedadlem pro pilota a ko-pilota/střelce a navíc měl tři sedačky pro další pasažéry. Byl také vybaven poháněným tříkolovým podvozkem pro zvýšení pozemní mobility. Tento druhý prototyp vzlétl poprvé 15. února 1962, pilotoval jej \"Tommy\" Atkins. Airgeep mohl operovat nízko nad zemí a byl stabilní v letu. Díky nízké letové hladině se stroj vyhl radarové detekci. I přes jeho kvality a výhody nad dvěma konkurenty v konkurzu (Chrysler VZ-6, Curtiss-Wright VZ-7) se armáda rozhodla, že koncepce „létající jeep“ je nevhodná pro moderní bojiště a soustředila se na vývoj konvenční helikoptéry.", "section_level": 1}, {"title": "Specifikace (VZ-8P (B)).", "content": "Data z: \"Flying Jeeps: The US Army's Search for the Ultimate 'Vehicle", "section_level": 1}], "src_summary": "Piasecki VZ-8 Airgeep (původním továrním označením Model 59K Skycar) bylo americké letadlo VTOL postavené koncem 50. let 20. století na objednávku US Army společností Piasecki Aircraft Corporation. Šlo o konstrukci se dvěma zaplášťovanými rotory v trupu. Stroj byl schopen vertikálního vzletu a přistání (VTOL).", "tgt_summary": "The Piasecki VZ-8 Airgeep (company designation PA-59) was a prototype vertical takeoff and landing (VTOL) aircraft developed by Piasecki Aircraft. The Airgeep was developed to fulfill a U.S. Army Transportation Research Command contract for a flying jeep in 1957. The flying jeep was envisioned to be smaller and easier to fly than a helicopter.", "id": 2479607}
{"src_title": "Kazimír I. Kujavský", "tgt_title": "Casimir I of Kuyavia", "src_document": [{"title": "Život.", "content": "Byl druhým synem Konráda I. Mazovského a jeho ženy Agafie, dcery Svjatoslava III. Volyňského. Roku 1233 obdržel od otce kujavské knížectví. V roce 1239 se oženil s Konstancií, dcerou Jindřicha II. Pobožného a věnem získal území Velkopolska. V následujících letech aktivně podporoval otcovu dobrodružnou politiku a v roce 1242 dobyl Gdaňsk. V roce 1247 zemřel Kazimírův otec, který odkázal většinu území Kazimírovu staršímu bratrovi Boleslavovi. S tím Kazimír nesouhlasil, a proto na Boleslava útočil. Ten v následujícím roce na jaře nečekaně zemřel bez potomků. Po bratrově smrti připadlo Mazovsko mladšímu Kazimírovu bratrovi Zemovitu I.. Kazimír ovšem využil zmatků a od Mazovska odtrhl Dobřiň. V roce 1250 se Kazimír pokusil navázat mírové vztahy se svými baltskými sousedy. Jeho snaha nebyla podporován Řádem německých rytířů, který měl papeže na své straně. Plán selhal a Kazimír v zájmu zajištění severní hranice svého území apeloval na templáře, kteří se usadili v Lukowu. To se podařilo v roce 1263, kdy se vztahy s Řádem německých rytířů urovnaly. Když v roce 1253 papež Innocenc IV. přiznal krakovskému knížeti Boleslavovi a Kazimírovi Podlašské vojvodství, počali tam jako první šířit křesťanství. Mezitím Kazimír čelil dalším problémům. V roce 1258 se Boleslav Pobožný spojil s Vartislavem III. Pomořanským. Prohlásiv, že Kazimír dostal území Velkopolska od Jindřicha Pobožného neprávem, zahájil útok proti Kazimírovi. Útok se nezdařil, ale Boleslav se nevzdal. Následujícího roku se spojil s Boleslavem V. Stydlivým (Kazimírovým bratrancem), Zemovítem Mazovským a Danielem Haličským a uspěl. Kazimír ztratil Velkopolsko i Sieradz. Mírová jednání byla obtížná a vyžadovala nový útok proti Kazimírovi v roce 1261. Kazimírův syn Lešek II. Černý využil oslabení svého otce a nárokoval si dědictví; poté obdržel od Zemovíta Sieradz. Kazimír I. Kujavský zemřel 14. prosince 1267 a byl pochován v katedrále ve Włocławeku.", "section_level": 1}, {"title": "Manželky a potomci.", "content": "1. manželství ∞ 1233 Hedvika (okolo 1218 – okolo 1235), podle některých historiků dcera Vladislava Odonice Velkopolského.[ ] Ty ovšem, na rozdíl od prudké industrializace Německa koncem 19. století, dopadly neúspěšně. Největší slabinou německé historické školy byl obecně přílišný důraz na národní specifika, historickou metodu a přecenění významu studia předchozích fází vývoje. Zejména na kriticismus německé historické školy navázaly další sociologicko-institucionální směry.", "section_level": 1}], "src_summary": "Německá historická škola či historická škola ekonomie byla převládajícím směrem ekonomické vědy v Německu během 19. století. Jejím základním principem je odmítavý postoj ke klasické politické ekonomii, která se tehdy zformovala v Anglii a ve Francii. Cílem kritiky byla především abstraktně deduktivní metoda klasické ekonomie a skepse ohledně existence obecně platných ekonomických zákonů. Historická škola naopak tvrdila, že pouze studium empirických fakt a induktivní metoda mohou vést k poznání hospodářských procesů. Pravou podstatu ekonomických jevů je tedy možné vysvětlit jen na základě zkoumání historie.", "tgt_summary": "The historical school of economics was an approach to academic economics and to public administration that emerged in the 19th century in Germany, and held sway there until well into the 20th century. The professors involved compiled massive economic histories of Germany and Europe. Numerous Americans were their students. The school was opposed by theoretical economists. Prominent leaders included Gustav von Schmoller (1838–1917), and Max Weber (1864–1920) in Germany, and Joseph Schumpeter (1883–1950) in Austria and the United States.", "id": 2121536}
{"src_title": "Hôtel de Crillon", "tgt_title": "Hôtel de Crillon", "src_document": [{"title": "Historie.", "content": "V roce 1758 francouzský král Ludvík XV. nařídil vytvoření náměstí se dvěma identickými fasádami po obou stranách ulice \"Rue Royale\": na východní straně vznikl Hôtel de la marine a na západní mělo být postaveno sídlo Královské mincovny. Ta však byla nakonec umístěna v paláci Hôtel de la Monnaie na \"Quai de Conti\". Západní část náměstí byla rozdělena na čtyři parcely, kde byly postaveny: Palác postavil architekt Louis-François Trouard (1729–1794) a vnitřní výzdobu provedl architekt Pierre-Adrien Pâris (1745–1819). V roce 1788 hôtel d'Aumont koupil François Félix de Crillon (1748–1820), po kterém se dnes nazývá. Za Velké francouzské revoluce byl palác znárodněn a později opět navrácen rodině, která zde žila až do roku 1907. V roce 1900 byla fasáda paláce zapsána mezi historické památky. V roce 1907 palác se sousedními budovami v ulici \"Rue Boissy-d'Anglas\" koupila \"Société des grands magasins et des hôtels du Louvre\" (dnešní Groupe du Louvre), která ho přeměnila na luxusní hotel. Přestavba trvala dva roky a vedl ji architekt Gabriel-Hippolyte Destailleur (1822–1893). Ten ponechal netknuté hlavní schodiště a fasády, ale dal odstranit většinu původního vnitřního vybavení. Dřevěné vybavení bylo nahrazeno kopiemi, zatímco originály byly nově umístěny v paláci Hôtel de La Tour d'Auvergne (dnešní ambasáda Chile) na \"Avenue de La Motte-Picquet\". Další táflování se nachází v Metropolitním muzeu umění v New Yorku a ve Rothschildově vile v Saint-Jean-Cap-Ferrat. Hotel byl otevřen 11. března 1909 a díky svému luxusu byl využíván k ubytování hlav států. V tomto hotelu byl v roce 1919 ubytován americký prezident Woodrow Wilson a delegace Dohody a byla zde uzavřena zakládací smlouva Společnosti národů. Během okupace Paříže za druhé světové války zabrala hotel německá armáda. V roce 2005 hotel koupila americká skupina Starwood Capital Group, která ho v roce 2010 prodala za 250 miliónů eur jednomu ze členů královské rodiny Saudů.", "section_level": 1}, {"title": "Vybavení.", "content": "Hotel má 103 pokojů a 44 apartmá. Nejznámější se nacházejí v pátém patře: \"suite Bernstein\" a \"suite Louis XV\", které vedou na \"Place de la Concorde\". Prezidentské apartmá se nachází ve třetím patře. Restaurace \"Les Ambassadeurs\" získala v roce 2011 Průvodce michelinskou hvězdu. Uděluje se zde literární cena \"prix Femina\".", "section_level": 1}], "src_summary": "Hôtel de Crillon je luxusní hotel v Paříži. Nachází se na severním okraji náměstí \"Place de la Concorde\" v 8. obvodu. Bývalý šlechtický palác byl v roce 1909 přeměněn na hotel, který od roku 2010 vlastní saúdská královská rodina.", "tgt_summary": "The Hôtel de Crillon () is a historic luxury hotel in Paris which opened in 1909 in a building dating to 1758. Located at the foot of the Champs-Élysées, the Crillon along with the Hôtel de la Marine is one of two identical stone palaces on the Place de la Concorde. It has been listed since 1900 as a \"monument historique\" by the French Ministry of Culture. With 78 guest rooms and 46 suites, the hotel also features three restaurants, a bar, outdoor terrace, gym and health club on the premises. The hotel was renovated from 2013 to 2017. In September 2018, the Crillon was officially designated by Atout France as a Palace grade of hotel.", "id": 2486692}
{"src_title": "Nautilus (Verne)", "tgt_title": "Nautilus (fictional submarine)", "src_document": [{"title": "Popis.", "content": "Nautilus je v románu \"Dvacet tisíc mil pod mořem\" popsán poměrně detailně. Autorova fantazie se drží v mezích technické pravděpodobnosti a proto román působí i dnes velmi přesvědčivě. Ponorka byla dlouhá sedmdesát metrů a v nejsilnějším místě široká osm metrů. Měla dvojitý plášť z ocelových plátů a její základní váha činila tisíc pět set tun. Systém nádrží (tj. jejich naplňování a vyprazdňování) umožňoval ponorce libovolně pod vodou stoupat nebo klesat, a to až do hloubky přes deset tisíc metrů. Ponorka byla řízena směrovým a hloubkovým kormidlem, která ovládal kormidelník z kabiny částečně vyčnívající nad palubu a vybavené dvěma čočkovitými okny zasklenými křišťálovým sklem. Za kabinou byl umístěn velmi silný reflektor. Pohon lodi i četná další zařízení byla na elektřinu získávanou ze sodíkových článků (sodík byl doplňován na tajné základně na blíže neurčeném ostrově, kde byl též dobýván z mořské vody v blíže nepopsaném zařízení poháněném tepelnou energií, získávanou z uhlí z podmořského dolu). Elektrické ovládání bylo využito i pro dálkové ovládání strojovny z kormidelní kabiny. K ochraně vstupu do ponorky využíval kapitán Nemo možnost nabít elektrickým proudem zábradlí vstupních schodů. Napětí šlo zvyšovat libovolně do té míry, že mohlo způsobit smrt. Šroub ponorky byl poháněn obrovskými elektromagnety. Měl v průměru šest metrů, délku závitu sedm a půl metru a otáčel se až stodvacetkrát za sekundu. Díky němu mohla loď dosáhnout rychlosti až devadesát kilometrů za hodinu. Loď sice měla zařízení na výrobu kyslíku elektrolýzou vody, neměla však žádné zařízení, které by vzduch zbavovalo oxidu uhličitého, což v té době šlo pouze pomocí hydroxidu draselného, a proto bylo nutno ponorku větrat. Delší pobyt pod hladinou mohl tedy být pro posádku osudný (kritická situace nastávala po dvou dnech). Ponorka nesloužila jen k vědeckovýzkumým účelům, ale též jako hrozná zbraň. Kapitán Nemo zásadně útočil na protivníka obrněnou přídí ponorky, kterou dokázal prorazit boky válečných lodí a tak je potopit.", "section_level": 1}], "src_summary": "Nautilus je fiktivní ponorka z románů Julese Verna \"Dvacet tisíc mil pod mořem\" (1870) a \"Tajuplný ostrov\" (1874), jejímž velitelem byl kapitán Nemo. Spisovatel ji pojmenoval podle ponorky Nautilus Roberta Fultona.", "tgt_summary": "Nautilus is the fictional submarine captained by Nemo featured in Jules Verne's novels \"Twenty Thousand Leagues Under the Sea\" (1870) and \"The Mysterious Island\" (1874). Verne named the \"Nautilus\" after Robert Fulton's real-life submarine \"Nautilus\" (1800). For the design of the \"Nautilus\" Verne was inspired by the French Navy submarine \"Plongeur\", a model of which he had seen at the 1867 Exposition Universelle, three years before writing his novel.", "id": 357137}
{"src_title": "Axel Witsel", "tgt_title": "Axel Witsel", "src_document": [{"title": "Klubová kariéra.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Standard Lutych.", "content": "V belgickém klubu Standard Lutych, v němž fotbalově vyrůstal, získal dvakrát ligový titul a jednou národní pohár. V sezóně 2008/09 Standard dokázal obhájit ligový titul v závěrečném dvouzápasovém playoff proti rivalu Anderlechtu Brusel (oba kluby měly na konci shodně po 77 bodech, v Belgii v tomto případě následuje finálové playoff). Witsel jediným gólem rozhodl 24. května 2009 v odvetném zápase o vítězství Standardu 1:0 a tím i o titulu. Witsel obdržel také nejvyšší individuální ocenění – belgickou Zlatou kopačku, která se uděluje nejlepšímu fotbalistovi belgické ligy (získal ji za rok 2008). 30. srpna 2009 způsobil nevybíravým faulem polskému reprezentantovi Marcinu Wasilewskému otevřenou zlomeninu holenní a lýtkové kosti ve 24. minutě zápasu Jupiler League mezi Anderlechtem Brusel a Standardem Lutych, který skončil remízou 1:1. Ihned dostal červenou kartu a následně trest zákazu startu na 10 ligových utkání.", "section_level": 2}, {"title": "Benfica Lisabon.", "content": "Po 6 letech se v roce 2011 přesunul do Portugalska do Benfiky Lisabon. Zde podepsal 5letý kontrakt s výstupní klauzulí na 40 mil. €. V Benfice strávil pouze jednu sezónu. Witsel se dvakrát střelecky prosadil ve 4. předkole Ligy mistrů 24. srpna 2011 proti nizozemskému klubu FC Twente, čímž pomohl portugalskému klubu k postupu do základní skupiny, Benfica zvítězila 3:1 a celkové skóre z tohoto dvojzápasu měla 5:3). V základní skupině postoupila Benfica z prvního místa se ziskem 12 bodů do osmifinále proti Zenitu Petrohrad, přes nějž postoupila po výsledcích 2:3 a 2:0 (celkové skóre 4:3). Ve čtvrtfinále pak přišla dvakrát porážka od pozdějšího vítěze celé Ligy mistrů – anglického velkoklubu Chelsea FC (0:1 a 1:2). 9. ledna 2012 vsítil úvodní gól v portugalském ligovém poháru (v 11. minutě) proti Vitórii Guimarães, Benfica zvítězila nakonec rozdílem třídy 4:1. Další gól v poháru přidal proti Santa Claře 18. ledna 2012, když v 76. minutě stanovil konečné skóre 2:0 pro svůj klub. Benfica Lisabon se probojovala do finále 14. dubna 2012, v němž zvítězila 2:1 nad klubem Gil Vicente a zajistila si tak čtvrtou trofej v této soutěži. Axelu Witselovi se dostalo ocenění „Muž zápasu“ (Man of the Match).", "section_level": 2}, {"title": "FK Zenit Petrohrad.", "content": "3. září 2012 jej za 40 mil. € vykoupil ruský klub Zenit Petrohrad. Witsel podepsal smlouvu na 5 let. Příchody Witsela a brazilského legionáře Hulka vyvolaly napětí mezi ruskými fotbalisty Zenitu, kterým se nelíbily výrazně vyšší mzdy nových akvizic. Kritikou nešetřil zejména kapitán Zenitu Igor Děnisov, kterého podporoval i Alexandr Keržakov. Witsel debutoval za petrohradský klub 14. září 2012 v utkání ruské ligy proti Tereku Groznyj. V 70. minutě nahradil na hřišti Konstantina Georgijeviče Zyrjanova, Zenit prohrál 0:2. 30. listopadu vstřelil Witsel své první dva góly v zápase proti Spartaku Moskva na moskevském stadionu Lužniki, tentokrát Zenit Petrohrad zvítězil poměrem 4:2. Axel odehrál kompletní střetnutí a skóroval v 41. minutě (na průběžných 2:1 pro hosty) a 71. minutě (na průběžných 3:1 pro hosty). V sezóně 2012/13 Evropské ligy pomohl Witsel Zenitu k postupu do osmifinále soutěže. V šestnáctifinále bylo týmu přilosováno anglické mužstvo Liverpool FC. První zápas skončil výhrou domácího Zenitu 2:0, v odvetě v Anglii Zenit prohrál 1:3, ale díky vstřelenému gólu na hřišti soupeře postoupil dále. Witsel odehrál oba zápasy šestnáctifinále v základní sestavě. 7. března absolvoval první zápas osmifinále proti švýcarskému klubu FC Basilej, Petrohrad prohrál na stadionu St. Jakob-Park 0:2. 14. března v domácí odvetě zařídil svým gólem konečné vítězství 1:0, což Zenitu k postupu do čtvrtfinále nestačilo.", "section_level": 2}, {"title": "Tianjin Quanjian.", "content": "V lednu 2017 podepsal smlouvu s čínským klubem Tianjin Quanjian. Upřednostnil jej před jiným čínským týmem Shanghai SIPG a italským Juventusem Turín.", "section_level": 2}, {"title": "Borussia Dortmund.", "content": "Po jednom roce v Číně zamířil do Borussie Dortmund, která čínskému klubu zaplatila odstupné 20 milionů eur (513 milionů korun). Už 29letý Witsel v srpnu 2018 podepsal kontrakt do roku 2022. Nový trenér \"Žlutočerných\" Lucien Favre, který o Witsela stál, jej poprvé nasadil do pohárového utkání proti druholigovému Greuther Fürth. Witsel zachránil tým před nečekaným vypadnutím gólem z voleje v páté minutě nastavení, následné prodloužení rozhodl Marco Reus, Dortmund postoupil do 2. kola.", "section_level": 2}, {"title": "Reprezentační kariéra.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Mládežnické reprezentace.", "content": "Axel Witsel působil v téměř všech mládežnických reprezentacích Belgie. S reprezentací do 21 let se zúčastnil Mistrovství Evropy U21 v roce 2007 v Nizozemsku, kde Belgie postoupila s 5 body ze základní skupiny A ze druhého místa za Nizozemskem. Ve vyřazovací části pak prohrála v semifinále se Srbskem 0:2.", "section_level": 2}, {"title": "A-mužstvo.", "content": "V A-mužstvu Belgie debutoval 26. března 2008 v přátelském utkání proti Maroku. Ačkoli belgický národní tým prohrál 1:4, Witsel v zápase vstřelil svůj první gól v seniorské reprezentaci. 25. března 2011 vstřelil ve Vídni oba góly při výhře 2:0 nad domácím Rakouskem v kvalifikaci na Euro 2012, Belgie nakonec nedosáhla ani na druhou příčku zajišťující buď přímý postup na šampionát nebo baráž. S 15 dosaženými body zaostala o 2 body za druhým Tureckem. 6. února 2013 nastoupil v Bruggách proti hostujícímu Slovensku, Belgie zvítězila 2:1 gólem Driese Mertense z 90. minuty. Witsel hrál do 86. minuty, pak byl vystřídán. 22. března 2013 nastoupil v kvalifikačním zápase ve Skopje proti domácí Makedonii, který skončil vítězstvím Belgie 2:0. Absolvoval i domácí kvalifikační utkání na MS 2014 26. března proti stejnému soupeři, Belgie zvítězila 1:0. Trenér belgického národního týmu Marc Wilmots jej zařadil na 23člennou soupisku pro Mistrovství světa ve fotbale 2014 v Brazílii, kam Belgie suverénně postoupila z prvního místa evropské kvalifikační skupiny A. Se šampionátem se Belgie rozloučila čtvrtfinálovou porážkou 0:1 s Argentinou. Trenér Marc Wilmots jej nominoval i na EURO 2016 ve Francii, kde byli Belgičané vyřazeni ve čtvrtfinále Walesem po porážce 1:3. Nastoupil ve všech pěti zápasech svého mužstva na šampionátu a jednou skóroval (v utkání základní skupiny proti Irsku).", "section_level": 2}, {"title": "Reprezentační góly.", "content": "Góly Axela Witsela v belgickém reprezentačním A-mužstvu", "section_level": 2}], "src_summary": "Axel Thomas Witsel (* 12. ledna 1989, Lutych, Belgie) je belgický fotbalový záložník a reprezentant, hráč německého klubu Borussia Dortmund. Účastník MS 2014 v Brazílii a EURA 2016 ve Francii.", "tgt_summary": "Axel Laurent Angel Lambert Witsel (born 12 January 1989) is a Belgian professional footballer who plays for German club Borussia Dortmund. During his play for the Belgium national team, he came into the first team as a right-winger, and can also play attacking midfielder, though his natural position is as a central midfielder. He began his career at hometown club Standard Liège, making 183 appearances and scoring 42 goals while winning five domestic trophies. He was awarded the Belgian Golden Shoe in 2008. After a season in Portugal with S.L. Benfica, he signed for Zenit Saint Petersburg for a €40 million fee in 2012. Witsel won four honours during his time in Russia, before leaving for Tianjin Quanjian in January 2017. He returned to Europe with Borussia Dortmund in August 2018. Witsel made his senior international debut in 2008 and earned his 100th cap for Belgium on 15 November 2018. He represented the country at the 2014 FIFA World Cup, UEFA Euro 2016 and the 2018 FIFA World Cup, helping them to third place in the last tournament.", "id": 2150348}
{"src_title": "Kipchoge Keino", "tgt_title": "Kipchoge Keino", "src_document": [{"title": "Atletická kariéra.", "content": "Na mezinárodní scéně se objevil poprvé ve svých 22 letech, když na hrách Commonwealthu v australském Perthu v roce 1962 doběhl pátý v rozběhu na 1 míli (4:07,0) a byl jedenáctý v běhu na tři míle (13:50,0). Na olympiádě v Tokiu v roce 1964 vstoupil mezi světovou špičku: v rozběhu na 5000 metrů vytvořil nový africký rekord (13:49,6) a ve finále skončil na výtečném pátém místě v čase 13:50,4. Na tokijských hrách potom startoval ještě v běhu na 1500 metrů: vyhrál třetí rozběh (3:45,8) a potom jen velmi těsně vypadl v semifinále - byl pátý ve stejném čase jako postupující Francouz Jean Wadoux a pozdější bronzový medailista, Novozélanďan John Davies. Keinův čas, 3:41,9, byl ovšem opět novým africkým rekordem. Následující rok 1965 přinesl Keinovi první medaile: na premiérových Afrických hrách v konžském Brazzaville, pořádaných ve dnech 18.-25.7.1965, zvítězil časem 3:41,1 v závodě na 1500 metrů a časem 13:44,4 vybojoval zlatou medaili i v běhu na 5000 metrů. Byl prvním Afričanem, který v běhu na 5000m překonal hranici 13 minut a 30 sekund: 30. června 1965 zaběhl v Helsinkách nový africký rekord 13:28,2, který za dva dny (2. července 1965) ve finském Turku zlepšil až na 13:26,2 - čímž zaostal jen 4 desetiny sekundy za světovým rekordem, který tehdy držel Australan Ron Clarke. 27. srpna 1965 vytvořil Keino světový rekord v běhu na 3000 metrů výkonem 7:39,6 (dosáhl času 7:39,5, ten však byl v souladu s tehdy platnými pravidly pro dlouhé běhy zaokrouhlen na nejbližší sudou desetinu sekundy), který byl překonán až v roce 1973. Na samém konci poolympijské sezóny, 30. listopadu 1965, vytvořil v novozélandském Aucklandu i nový světový rekord v běhu na 5000 metrů časem 13:24,2. Tento rekord sice už v roce 1966 pro sebe získal znovu Ron Clarke, ale Kipchoge Keino dokázal Australana porazit v nejvýznamnějším závodě roku, v běhu na 3 míle, na dalších hrách Commonwealthu, pořádaných v srpnu roku 1966 v jamajském hlavním městě Kingstonu (12:57,4). Keino v Kingstonu zvítězil rovněž v běhu na 1 míli (3:55,3). Světový rekord na 5000 metrů Keino už nikdy nezískal zpět, ale každý rok překonával africký rekord v běhu na 1500 metrů: z hodnoty 3:41,9 na konci roku 1964 ho v roce 1965 vylepšil na 3:37,6, v roce 1966 na 3:36,8 a v roce 1967 na 3:36,7. Každoročně také vylepšoval africký rekord na 1 míli: v roce 1965 zaběhl 3:54,2, v roce 1966 se zlepšil v Londýně na 3:53,4 a v roce 1967 na mistrovství východní a střední Afriky (East and Central African Championships) ve vysokohorských podmínkách keňského Kisumu až na 3:53,1. Výkony z Londýna i Kisumu byly zároveň novými rekordy Commonwealthu. Nejpozoruhodnějím Keinovým závodem v roce 1967 bylo bezpochyby atletické utkání USA-Commonwealth pořádané 8.7.1967 v Los Angeles. V běhu na 1500 metrů tehdy zvítězil dvacetiletý Američan Jim Ryun v novém světovém rekordu 3:33.1. Kipchoge Keino doběhl na druhém místě v čase 3:37.2. Hlavní střetnutí obou běžců však mělo teprve přijít. Narůstající formu před olympijskými hrami 1968 v Mexiku předvedl Keino na dva dny trvajícím Memoriálu bratří Znamenských v Leningradě: první den memoriálu vyhrál běh na 5000 metrů (13:36,2) a hned na druhý den, 21. července 1968, vytvořil nový africký rekord v běhu na 10 000 metrů - 28:06,4. Keino se tímto časem zařadil na třetí místo v historických tabulkách této disciplíny a pod vlivem nadšení z nového rekordu se pro svou druhou olympiádu přihlásil k dosti neobvyklé kombinaci tří disciplín: 1500 metrů, 5000 metrů a 10 000 metrů. Během olympiády v Mexiku v říjnu 1968 sice nejdříve nedokončil běh na 10 000 metrů (ještě kilometr před cílem byl ve vedoucí skupince běžců, ale pak vybočil z dráhy a zhroutil se na travnatou plochu olympijského stadionu - po skončení závodu se ukázalo, že běžel s akutním zánětem žlučníku), ale potom získal stříbrnou medaili v běhu na 5000 metrů - a ve svém třetím mexickém startu i zlatou medaili na 1500 metrů: s nevídaným náskokem porazil tehdejšího světového rekordmana (3:33,1) Američana Jima Ryuna a čas 3:34,9 byl novým olympijským rekordem, africkým rekordem, rekordem Commonwealthu, nejrychlejším časem roku 1968 a druhým nejlepším výkonem na 1500 metrů v historii. Jako olympijský rekord vydržel Keinův čas až do olympijských her 1984 v Los Angeles, kdy ho překonal britský mílař Sebastian Coe. Na svých třetích hrách Commonwealthu, pořádaných v roce 1970 ve skotském Edinburghu, vybojoval zlatou medaili na 1500 metrů (3:36,6), na 5000 metrů doběhl jako třetí (13:27,6). Na olympiádě v Mnichově v roce 1972 zvítězil v běhu na 3000 metrů překážek. V běhu na 1500 metrů neobhájil zlato z Mexika, doběhl druhý za Finem Vasalou. Sportovní kariéru ukončil v roce 1973, když na dalších hrách afrického kontinentu (pořádaných v nigerijském Lagosu osm let po hrách v Brazzaville) získal časem 3:39,63 stříbrnou medaili v běhu na 1500 metrů. Epilogem pak bylo ještě krátké Keinovo působení v tehdejší americké profesionální atletické skupině ITA. Nebylo dlouhé, zahrnovalo v podstatě jen halovou sezónu 1973, která nicméně v případě ITA trvala až do června tohoto roku. Nejlepším Keinovým výkonem z tohoto angažmá byl závod na 1 míli pořádaný 7. dubna 1973 v Oklahoma City (čas 4:00,6 odpovídal desátému místu světových halových tabulek 1973, pokud bychom do ní zařadili společně výkony amatérů i profesionálů). Zajímavé je, že v rámci této profesionální atletické skupiny došlo k přímému souboji Kipchoge Keina s Jimem Ryunem - uskutečnil se v závodě na 1 míli, 1. června 1973 v americkém Louisville. Jim Ryun (4:01,9) v něm tentokrát Kipchoge Keina (4:03,0) dosti výrazně porazil.", "section_level": 1}, {"title": "Kipchoge Keino v Síni slávy IAAF.", "content": "Kipchoge Keino a etiopský maratonský běžec Abebe Bikila byli prvními Afričany, kteří byli (v roce 2012) přijati do Síně slávy Mezinárodní asociace atletických federací (IAAF), kterou tato sportovní organizace (vzniklá v roce 1912) založila v roce 100. výročí svého vzniku. V roce 2004 byl zařazen do Síně slávy Asociace atletických statistiků (ATFS), jako třetí africký atlet od založení Síně v roce 2001 (před ním Abebe Bikila a Haile Gebrselassie).", "section_level": 1}, {"title": "Kipchoge Keino v atletických tabulkách své doby.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "světové tabulky v běhu na 1500 m mužů v roce 1968.", "content": "3:34,9 KIpchoge Keino (Keňa), 1940, 1, Mexico City 20.10.1968 3:36,5 Bodo Tümmler (SRN/Západní Berlín), 1943, 1, Kolín nad Rýnem 10.7.1968 3:37,1 André De Hertoghe (Belgie), 1941, 2, Kolín nad Rýnem 10.7.1968 3:37,5 Walter Adams (SRN), 1945, 3, Kolín nad Rýnem 10.7.1968 3:37,8 James Ryun (USA), 1947, 2, Mexico City 20.10.1968 3:37,9 Jean Wadoux (Francie), 1942, 1, Paříž 4.7.1968 3:38,5 Arne Kvalheim (Norsko), 1945, 1, Oslo 28.8.1968 3:38,7 Anders Gärderud (Švédsko), 1946, 2, Göteborg 26.8.1968 3:38,8 Arnd Kruger (SRN), 1944, 4, Kolín nad Rýnem 10.7.1968 3:39,0 Francesco Arese (Itálie), 1944, 1, Schio 13.7.1968", "section_level": 2}, {"title": "dlouhodobé světové tabulky v běhu na 1500 m mužů k 31.12.1968.", "content": "3:33,1 James Ryun (USA), 1947, 1, Los Angeles 8.7.1967 3:34,9 Kipchoge Keino (Keňa), 1940, 1, Mexico City 20.10.1968 3:35,6 Herbert Elliott (Austrálie), 1938, 1, Řím 6.9.1960 3:36,3 Michel Jazy (Francie), 1936, 1, Rennes 15.6.1966 3:36,5 Bodo Tümmler (SRN/Západní Berlín), 1943, Kolín nad Rýnem 10.7.1968 3:37,1 André De Hertoghe (Belgie), 1941, 2, Kolín nad Rýnem 10.7.1968 3:37,5 Walter Adams (SRN), 1945, 3, Kolín nad Rýnem 10.7.1968 3:37,6+ Peter Snell (Nový Zéland), 1938, 1, Auckland 17.11.1964 (mezičas v běhu na 1 míli) 3:37,6 Josef Odložil (Československo), 1938, 1, Praha 13.8.1966 3:37,7 Jean Wadoux (Francie), 1942, 2, Praha 13.8.1966", "section_level": 2}, {"title": "světové tabulky v běhu na 3000 m překážek v roce 1972.", "content": "8:20,8 Anders Gärderud (Švédsko), 1946, 1, Helsinky 14.9.1972 8:21,0 Tapio Kantanen (Finsko), 1949, 2, Helsinky 14.9.1972 8:22,2 Bronislaw Malinowski (Polsko), 1951, 1, Varšava 10.8.1972 8:23,6 Kipchioge Keino (Keňa), 1940, 1, Mnichov 4.9.1972 8:23,6 Kazimierz Maranda (Polsko), 1947, 1, Varšava, 27.6.1972 8:23,8 Amos Biwott (Keňa), 1948, 1 v rozběhu, Mnichov 1.9.1972 8:23,8 Dušan Moravčík (Československo), 1948, 1, Praha 17.9.1972 8:24,6 Benjamin Jipcho (Keňa), 1943, 2, Mnichov 4.9.1972 8:25,4 Michail Želev (Bulharsko), 1943, 1, Oslo 3.7.1972 8:25,4 Pekka Päivärinta (Finsko), 1949, 2, Helsinky 26.7.1972", "section_level": 2}, {"title": "dlouhodobé světové tabulky v běhu na 3000 m překážek k 31.12.1972.", "content": "8:20,8 Anders Gärderud (Švédsko), 1946, 1, Helsinky 14.9.1972 8:21,0 Tapio Kantanen (Finsko), 1949, 2, Helsinky 14.9.1972 8:22,0 Kerry O'Brien (Austrálie), 1946, 1, Berlín 4.7.1970 8:22,2 Vladimir Dudin (SSSR), 1941, 1, Kyjev 19.8.1969 8:22,2 Bronislaw Malinowski (Polsko), 1951, 1, Varšava 10.8.1972 8:23,4 Alexandr Morozov (SSSR), 1939, 2, Kyjev 19.8.1969 8:23,6 Kipchoge Keino (Keňa), 1940, 1, Mnichov 4.9.1972 8:23,6 Kazimierz Maranda (Posko), 1, Waršava 27.6.1972 8:23.8 Amos Biwott (Keňa), 1948, 1 v rozběhu, Mnichov 1.9.1972 8:23,8 Dušan Moravčík (Československo), 1948, 1, Praha 17.9.1972", "section_level": 2}, {"title": "světové tabulky v běhu na 3000 m mužů v roce 1965.", "content": "7:39,5 Kipchoge Keino (Keňa), 1940, 1, Hälsingborg 27.8.1965 7:46,0 Siegfried Herrmann (GDR), 1932, 1, Erfurt 5.8.1965 7:48,6 Gaston Roelants (Belgie), 1937, 1, Heverlee 15.8.1965 7:49,0+ Michel Jazy (Francie), 1936, 1+, Meluin 23.6.1965 (mezičas v běhu na 2 míle, 8:22,5) 7:51,0+ Ronald Clarke (Austrálie), 1937, 2+, Melun 23.6.1965 (mezičas v běhu na 2 míle, 8:24,8) 7:51,0 John Davies (Nový Zéland), 1938, 1, Karlovy Vary 11.7.1965 7:54,8 Thor Helland (Norsko), 1936, 2, Oslo 7.7.1965 7:55,0 Eugène Allonsius (Belgie), 1937, 3, Oslo 7.7.1965 7:55,2 Harald Norpoth (SRN), 1942, 1, Karlsruhe 5.7.1965 7:56,2 Viktor Kudinskij (SSSR) 43, 1, Kyjev 19.7.1965", "section_level": 2}, {"title": "dlouhodobé světové tabulky v běhu na 3000 m mužů k 31.12.1965.", "content": "7:39,5 Kipchoge Keino (Keňa), 1940, 1, Hälsingborg 27.8.1965 7:46,0 Siegfried Herrmann (GDR), 1932, 1, Erfurt 5.8.1965 7:48,6 Gaston Roelants (Belgie), 1937, 1, Heverlee 15.8.1965 7:49,0+ Michel Jazy (Francie), 1936, 1+, Meluin 23.6.1965 (mezičas v běhu na 2 míle, 8:22,5) 7:51,0+ Ronald Clarke (Austrálie), 1937, 2+, Melun 23.6.1965 (mezičas v běhu na 2 míle, 8:24,8) 7:51,0 John Davies (Nový Zéland), 1938, 1, Karlovy Vary 11.7.1965 7:52,8 Gordon Pirie (Velká Británie), 1931, 1, Malmö 4.9.1956 7:53,4 István Rózsavölgyi (Maďarsko), 1929, 1, Malmö 4.9.1956 7:54,2 Hans Grodotzki (GDR), 1936, 1, Postupim 30.7.1960 7:54,2 James Beatty (USA), 1934, 1, Amstrodam 15.8.1962", "section_level": 2}, {"title": "světové tabulky v běhu na 5000 m mužů v roce 1965.", "content": "13:24,2 Kipchoge Keino (Keňa), 1940, 1, Auckland 30.11.1965 13:25,8 Ronald Clarke (Austrálie), 1937, 1, Los Angeles 4.6.1965 13:27,6 Michel Jazy (Francie), 1936, 1, Helsinky 30.6.1965 13:30,0 Siegfried Herrmann (NDR), 1932, 1, Postupim 11.8.1965 13:33,0 Michael Wiggs (Velká Británie), 1938, 4, Helsinky 30.6.1965 13:34,8 Gaston Roelants (Belgie), 1937, 3, Stockholm 6.7.1965 13:37,4 Thor Helland (Norsko), 1936, 5, Helsinky 30.6.1965 13:37,8 Bengt Najde (Švédsko), 1942, 6, Helsinky 30.6.1965 13:40,0 Lájos Mecsér (Maďarsko), 1942, 1, Londýn 14.8.1965 13:41,4 William Mills (USA), 1938, 1, Oslo 15.7.1965", "section_level": 2}, {"title": "dlouhodobé světové tabulky v běhu na 5000 m mužů k 31.12.1965.", "content": "13:24,2 Kipchoge Keino (Keňa), 1940, 1, Auckland 30.11.1965 13:25,8 Ronald Clarke (Austrálie), 1937, 1, Los Angeles 4.6.1965 13:27,6 Michel Jazy (Francie), 1936, 1, Helsinky 30.6.1965 13:30,0 Siegfried Herrmann (NDR), 1932, 1, Postupim 11.8.1965 13:33,0 Michael Wiggs (Velká Británie), 1938, 4, Helsinky 30.6.1965 13:34,8 Gaston Roelants (Belgie), 1937, 3, Stockholm 6.7.1965 13:35,0 Vladimir Kuc (SSSR), 1927, 1, Řím 11.10.1957 13:35,2 Murray Halberg (Nový Zéland), 1933, 1, Stockholm 25.7.1961 13:36,8 Gordon Pirie (Velká Británie), 1931, 1, Bergen 19.6.1956 13:37,4 Thor Helland (Norsko), 1936, 5, Helsinky 30.6.1965", "section_level": 2}], "src_summary": "Kipchoge Hezekieh \"Kip\" Keino (17. ledna 1940 Kipsamo) je bývalý keňský atlet, běžec na střední a dlouhé tratě, dvojnásobný olympijský vítěz. Patřil k prvním keňským běžcům, kteří získali mezinárodní úspěchy v bězích na střední a dlouhé tratě a jeho jméno je do značné míry zosobněním mohutného nástupu keňské atletiky v 60. letech dvacátého století.", "tgt_summary": "Kipchoge Hezekiah Keino (born 17 January 1940) is a retired Kenyan track and field athlete. He was the chairman of the Kenyan Olympic Committee (KOC) until 29 September 2017. A two-time Olympic gold medalist, Keino was among the first in a long line of successful middle and long distance runners to come from the country and has helped and inspired many of his fellow countrymen and women to become the athletics force that they are today. In 2012, he was one of 24 athletes inducted as inaugural members of the International Association of Athletics Federations Hall Of Fame.", "id": 1363466}
{"src_title": "Urban eXperiment", "tgt_title": "Les UX", "src_document": [{"title": "Historie.", "content": "Prvními akcemi bylo zpřístupnění opuštěných míst pořádáním různých nevýdělečných kulturních podniků, jako divadelní představení, filmové festivaly, koncerty, případně projekty obnovy částí zapomenutého kulturního dědictví. Tyto akce zůstaly utajeny více než dvacet let především díky permanentní dezinformační kampani UX. Jedinou skupinou známou od roku 1983 byli tzv. \"cataphiles\" (katafilové, neboli milovníci katakomb), kteří prozkoumávali veřejnosti nepřístupné podzemní prostory v pařížských katakombách a bývalých kamenolomech a organizovali zde utajované prohlídky. Ale v srpnu 2004 díky anonymnímu udání policie objevila utajenou promítací místnost používanou ilegální skupinou \"La Mexicaine De Perforation\", která se v rámci UX zabývala uměleckými událostmi. Tím byly potvrzeny do té doby pouhé neověřené zvěsti o existenci takovéto skupiny. Policejní prefekt učinil 3. srpna prohlášení k tisku a následně vyšlo mnoho článků jak ve Francii (RTL, Le Parisien, Libération, Canal+ aj.), tak i v zahraničí (Herald Tribune, BBC, San Francisco Chronicle, El Sol De Zacatecas, Stuttgarter Zeitung apod.). Články však vycházely výhradně z tiskového prohlášení a novináři neobjevili žádné další doplňující informace. O tři roky později vyšla nová série článků, když byla odhalena další skupina UX – \"Untergunther\" (Le Monde, San Francisco Chronicle, The Guardian), která byla souzena u 29. senátu pařížského trestního soudu za nelegální restaurování hodin na Pantheonu. Její členové nerozvážně navrhli správci památníku, že předvedou bezchybný chod hodin. Centrum národních památek na ně okamžitě podalo žalobu, kterou ale soud 23. listopadu 2007 zamítl s odůvodněním, že zločin „nelegální restaurování orloje“ není uveden v trestním zákoníku.", "section_level": 1}, {"title": "Skupiny.", "content": "Z deseti skupin jsou blíže známy dvě. Členové \"Untergunther\" se zabývají nelegálním restaurováním opuštěných částí kulturního dědictví. Jejich aktivity jsou omezeny na území města Paříže. Mezi členy se nacházejí rovněž architekti a historici. Během let zrenovovali např. 100 let starý opuštěný vládní bunkr nebo kryptu z 12. století. Nejslavnější akcí se stalo zprovoznění hodin na národním památníku Pantheon, které byly 40 let mimo provoz. V listopadu 2005 se aktivisté vloupali do Pantheonu, aby opravili hodinový stroj z roku 1850. Opatřili si klíče a po nocích s pomocí profesionálního hodináře Jeana Baptisty Viota, který musel vyrobit množství náhradních dílů, se jim po 300 hodinách prací s nákladem cca 4000 euro podařilo opět zprovoznit mechanismus. Hodinář Viot vyčíslil hodnotu své práce na 13 000 euro. V říjnu 2007 byl o dokončení akce informován Bernard Jeannot, správce památníku a zástupce ředitele Centra národních památek, který na aktivisty podal žalobu. Aby byla zachována anonymita účastníků, uvolil se Lazar Kunstmann vystupovat jako jejich zástupce, který je tak jediným známým členem UX. \"La Mexicaine De Perforation\" organizuje nelegální kulturní akce, především filmová představení pořádaná v opuštěných prostorech, např. bývalých stanicích metra. Veřejnosti je známa od 24. srpna 2004, kdy policie objevila ve starých lomech pod Palais de Chaillot utajený komplex o rozloze asi 300 m obsahující promítací sál. Při druhé návštěvě již policie nalezla prostory zcela vyklizené s nápisem \"Ne cherchez pas\" (Nehledejte).", "section_level": 1}], "src_summary": "Urban eXperiment (česky \"Městský pokus\"), či jen zkráceně UX je sdružení francouzských nelegálních skupin působících v Paříži. Jejich členové si dali za úkol využívat opuštěné a zanedbané kulturní statky, o které se městská rada nestará nebo jen v nedostatečné míře. Tyto skupiny se objevily na přelomu 70. a 80. let v Latinské čtvrti. Původně byly složeny převážně z vysokoškoláků z okolí, ale rychle se přidávaly i osoby z jiných prostředí. Myšlenka pochází původně z Velké Británie, a proto je označení anglické.", "tgt_summary": "The UX (short for \"Urban eXperiment\") is an underground organization that improves hidden corners of Paris. Their work includes restoring the Pantheon clock, building a cinema – complete with a bar and a restaurant – in a section of the Paris Catacombs underneath the Trocadéro, restoring medieval crypts, and staging plays and readings in monuments after dark. The group's membership is largely secret, but its spokespeople include Lazar Kunstmann.", "id": 1205456}
{"src_title": "Luca della Robbia", "tgt_title": "Luca della Robbia", "src_document": [{"title": "Život.", "content": "Podle Vasariho se Luca vyučil u florentského zlatníka Leonarda di Ser Giovanni (1358-1371) a když dospěl do věku 15 let, přestěhoval se do Rimini. P. Guarico také naznačoval, že možná pracoval na Jadranu s florentským mistrem Niccolò di Pietro Lamberti (1370–1451). První zmínka o Lucovi je z roku 1427, kdy se zapsal do soukenického cechu \"Arte della Lana\" a zmiňuje se jako spolupracovník Lorenza Ghiberti (1378–1455) na východních dveřích florentského baptisteria. Podle Antonia Billi (italský humanista 16. století) už dříve asistoval na severních dveřích. Jeho práce pro baptisterium se vyznačuje ladným stylem a pečlivým provedením. Ve dvacátých letech 15. stol. se velice zajímal o umění Donatellovo (1386–1466), na němž založil vlastní vývoj. Luca se spojil s \"Arte dei Maestri di Pietra e Legname\" (cech sochařů a řezbářů) a od roku 1435 byl zapsán jako sochař.", "section_level": 1}, {"title": "Umělecké práce.", "content": "První důležitá zakázka byla mramorová \"Zpěvácká tribuna\" (\"Cantoria\", zadána roku 1431, osazena 1438) ve florentském dómu Santa Maria del Fiore. Je to jeho první samostatná práce, která však byla vytvořena pod dohledem Filippa Brunelleschiho. Tribuna byla instalována nad portál severní sakristie pod varhanami dómu. V roce 1688 byla tribuna bezohledně rozebrána a některé architektonické články byly druhotně použity jako stavební materiál. Dnes je možné vidět tribunu v dómském muzeu spolu s Donatellovou tribunou, která tvoří její protějšek. Tribuna je deset panelů, které ve vysokém reliéfu zobrazují skupinu mladých hudebníků a tanečníků a ilustrují tak verše Žalmu 150, napsané na ozdobné liště. Reliéfy byly vytvořeny mezi lety 1432–1437. Kompozice je statická a symetrická, na rozdíl od Donatellových živých tančících putti na protější zpěvácké tribuně. Vasari říká, že Lucovo dílo je vybroušené a uhlazené, takže při pohledu z dálky nepůsobí tak výrazně jako dílo Donatellovo. \"Cantoria\" ukazuje Lucu jako zručného sochaře, a jak Alberti napsal v roce 1436, jako jednu z hlavních postav florentské renesance, uměleckého „znovuzrození“. \"Cantoria\" se považuje za mistrovské dílo renesančního naturalismu, vyrůstající z hlubokého pochopení antického umění, které Luca studoval v Pise a snad také v Římě. Úspěch tribuny a vliv Brunelleschiho dal Lucovi sebejistotu a zajistil mu hlavní roli ve výzdobě Florentské katedrály. Mezi lety 1437 a 1439 vytesal 5 mramorových šestiúhelníků \"Svobodných umění\" (\"Museo dell'Opera del Duomo\" ve Florencii) pro kampanilu dómu ve Florencii. Reliéfy doplňují řadu sedmi Svobodných umění Andrei Pisana. Lucovy reliéfy zobrazují Donata, jak vyučuje gramatiku, Platóna a Aristotela jako filozofy (logika a dialektika), Orfea s loutnou, zastupujícího rétoriku (hudba a poezie), Ptolemaia/Tubalkaina (astrologie/hudba), Eukleida a Pythagoru (geometrie a aritmetika). V roce 1437 dostal Luca od komise zakázku na dva mramorové oltáře s narativními scénami, pravděpodobně pro florentský dóm (původně svěřené Donatellovi). Luca vytvořil jen reliéfy \"Svatého Petra osvobozeného z vězení\" a \"Krucifix svatého Petra\" (\"Museo del Bargello\", Florencie), v kterých jsou zřejmé odkazy na Masaccia. Jiná důležitá zakázka byl návrh náhrobku pro hraběte Uga, markrabí toskánského (†1001) v kostele Badia Fiorentina. V roce 1440 Luca připravil terakotový model, dnes ztracený. Hrobku zhotovil sochař Mino da Fiescole roku 1481. Pro Brunelleschiho dělal Luca terakotové vlysy pro Starou sakristii (zv. \"Sagrestia Vecchia\") v San Lorenzo ve Florencii a výzdobu pro interiér kaple Pazzi při Santa Croce ve Florencii (1443). Během čtyřicátých let 15. stol. se Luca spřátelil s Filippem Brunelleschim, který začal používat jeho práce jako ozdobu svých budov. Podle Vespasiano da Bisticci často navštěvoval dům humanisty Niccola Niccoli s Brunelleschim, Donatellem a Ghibertim. Jeho vztah s učenci ve Florencii naznačuje také přátelství se spisovateli Albertim a Antoniem Manettim a fakt, že jeho patronem byl bankéř Niccoló di Vieri de´Medici, blízky přítel Albertiho a Niccoli.", "section_level": 1}, {"title": "Práce s majolikou.", "content": "Pravděpodobně v raných 20. letech 15. stol. už Luca pracoval na sochách z majoliky. Tento materiál vzkřísil Donatello a Ghiberti, ale Luca techniku uplatnil v sochařství a zdokonalil ji. Luca užíval sklovitou polevu z oxidů manganu, kobaltu, antimonu a mědi. Finální plastika pak byla vypálená ve zvláštní peci za teploty 900 - 1100°C. První doloženou vytvořil v letech 1441–1443 pro mramorový tabernákl ve florentském Sant Egidiu (dnes Santa Maria a Peretola). V této technice terakotu pokrývá skleněná glazura, nejčastěji v modré a bílé barvě. Intenzivní barvy a svítivost skla zlepšily výrazový efekt plastiky a zároveň sloužily jako ochranný povrch. Lucova první monumentální práce v této technice byla zakázka pro florentský dóm, dvě velké lunety nad dveřmi do sakristie (\"Zmrtvýchvstání\", 1442–1444 a nad protějšími dveřmi druhé sakristie je \"Nanebevstoupení\", 1446–1451) a \"dva andělé držící svícen\" (1448–1451). Mezi další práce z této doby patří \"Navštívení\" (1448, Pistoia, S Giovanni Fuorcivitas); a četné \"reliéfy Madony\" (Florencie, Bargello; Paříž, Musée Jacquemart-André aj.). V polovině 15. stol. Luca pracoval téměř výhradně v majolice s cínovou glazurou a spolupracoval se svým synovcem jménem Andrea di Marco della Robbia. Jejich díla se rychle šířila po celé Evropě, také proto, že nebyla drahá a dala se převážet rozložená. V roce 1446 Luca zbohatl natolik, že si mohl koupit obrovský dům se zahradou na Via Guelfa ve Florencii, kde byla až do dvacátých let 16. století jeho dílna. Jedna z nejdůležitějších prací v cínové glazuře byla výzdoba kaple Pazzi v Santa Croce (Brunelleschi, 1470), totiž 13 kruhových medailonů s Apoštoly. Některé lze přičíst synovci Andrea della Robbia, a čtyři reliéfy s evangelisty jsou jiného stylu, a tedy z jiné ruky. Reliéfy mají bílé figury na modrém pozadí. Nade dveřmi do kaple je medailon sv. Ondřeje, pak následují medailony s dvanácti apoštoly na stěně interiéru kaple. Pozoruhodný je také strop kupole z pestrobarevných kruhových kazet. V roce 1445 Luca navázal styky s Michelozzo di Bartolomeo a Maso di Bartolomeo kvůli zakázce bronzových dveří severní sakristie florentské katedrály, předtím zadané Donatellovi. Dveře byly dokončeny roku 1475 a mají 10 reliéfních panelů zhotovených podle návrhu Lucy z roku 1464 – 1465. Do každého rohu jejich rámu umístil mužskou hlavu, pokaždé jinou. Na rámu jsou sedící světci (Madona, Jan Evangelista, Matouš, Lukáš, Marek, Ambrož, Jeroným, Řehoř, Augustín a Jan Křtitel), obklopeni stojícími anděly. Ve spolupráci s Michelozzem a Masem, která pokračovala minimálně do roku 1451, vytvořil glazovanou terakotovou lunetu Madony se sv. Dominikem, Tomášem Akvinským, Albertem Velikým a Petrem Mučedníkem (1450-1451, Urbino, Palazzo Ducale). Luca se podílel i na výzdobě kaple Crocifisso v S Miniato al Monte, Florencie (1448), dodal glazované sochy včetně lunety Madony s anděly (Berlin, Bohdemuseum) pro kapli Castello del Trebbio, Florencie. Tato neobvyklá technika byla také použita pro polychromní terakotové orámování hrobky biskupa Benozza Federighi (1454-1456; Florencie, Santa Trínita), což byla také Lucova poslední mramorová práce. V roce 1461 Luca ve spolupráci s Andreem vytvořil strop kaple kardinála Jakuba Portugalského (Firenze, S Miniato al Monte) s medailóny ukazujícími kardinálovy ctnosti (Pevnost, Střídmost, Obezřetnost, Spravedlnost). Cosimo Il Vecchio zadal Lucovi výzdobu kanceláře v paláci Medici, kde zhotovil valenou klenbu a dlažbu. Práce se nezachovaly, byla to však barevná terakota. V posledních deseti let života se Luca vyjadřoval abstraktnějším a více symbolickým jazykem, vycházejícím z gotických prvků, jak je vidět například u \"Narození\" (London, Victoria and Albert museum), dvou lunet (Firenze, Palazo Parte Guelfa a Bargello) a rondelu \"Madony s dvěma anděly\" (Firenze, Bargello). Své práce posílal Luca della Robbia i do Španělska a Francie. Luca della Robbia zemřel ve věku dvaaosmdesáti let. Andrea della Robbia, syn Lucova bratra Marca, po smrti strýce převzal vedení v rodinné dílně, kde pracovali i jeho synové. Luca byl pochován v rodinné hrobce v kostele San Pier Maggiore. Kostel byl však stržen ve druhé polovině 18. století a hrob se tedy nezachoval. Život sochaře Lucy della Robbia zpracoval už Giorgio Vasari ve svém díle \"Le vite de´ piú eccelenti pittori scultori e architettori\" z roku 1550. Vasari čerpal z práce Antonia Billiho, zejména informace o jeho pracích pro florentský dóm. Ve druhém vydání z roku 1568 Vasari životopis Lucy přepracoval a rozšířil skoro na trojnásobek.", "section_level": 2}, {"title": "Rodina.", "content": "Jméno Robbia pochází ze slovního spojení \"rubia tinctorum\" (lat. červené zbarvení, rostlina používaná jako textilní barvivo). Luca della Robbia byl synem Simona di Marco della Robbia, který byl členem soukenického cechu.", "section_level": 2}], "src_summary": "Luca di Simone della Robbia (červenec 1400 - 20. února 1482) byl italský renesanční sochař činný ve Florencii v 15. století. Proslavil se především svými glazovanými barevnými terakotami a tuto techniku také zdokonalil. Založil celou dynastii pokračovatelů, jeho práce vyjadřují smysl pro vytříbenost a harmonii. Často zobrazoval Madonu a využíval kruhový formát a lunety. Byl také dobrým podnikatelem, který dokázal rychle zbohatnout.", "tgt_summary": "Luca della Robbia (, , ; 1399/1400–1482) was an Italian sculptor from Florence. Della Robbia is noted for his colorful, tin-glazed terracotta statuary, a technique which he invented and passed on to his nephew Andrea della Robbia and great-nephews Giovanni della Robbia and Girolamo della Robbia. Though a leading sculptor in stone, he worked primarily in terracotta after developing his technique in the early 1440s. His large workshop produced both cheaper works cast from molds in multiple versions, and more expensive one-off individually modeled pieces. The vibrant, polychrome glazes made his creations both more durable and expressive. His work is noted for its charm rather than the drama of the work of some of his contemporaries. Two of his famous works are \"The Nativity\" () and \"Madonna and Child\" (). In stone his most famous work is also his first major commission, the choir gallery, \"Cantoria\" in the Florence Cathedral (1431–1438). Della Robbia was praised by his compatriot Leon Battista Alberti for genius comparable to that of the sculptors Donatello and Lorenzo Ghiberti, the architect Filippo Brunelleschi, and the painter Masaccio. By ranking him with contemporary artists of this stature, Alberti reminds us of the interest and strength of Luca's work in marble and bronze, as well as in the terra-cottas always associated with his name.", "id": 1725029}
{"src_title": "Ljudmila Ruděnková", "tgt_title": "Lyudmila Rudenko", "src_document": [{"title": "Tituly.", "content": "Po zisku titulu Mistryně světa jí byl udělen titul IM. Roku 1976 jí FIDE udělila titul WGM.", "section_level": 1}, {"title": "Soutěže jednotlivkyň.", "content": "Roku 1928 zvítězila na mistrovství Moskvy žen v šachu. Po přestěhování do Leningradu v roce 1929 třikrát vyhrála mistrovství Leningradu žen v šachu. Mistrovství Sovětského svazu v šachu žen vyhrála Ruděnková roku 1952 .", "section_level": 1}, {"title": "Mistrovství světa žen.", "content": "Když na přelomu let 1949-1950 uspořádala FIDE v Moskvě turnaj o titul mistryně světa v šachu, který měl určit nástupkyni tragicky zahynulé Věry Menčíkové, Ruděnková tento turnaj v konkurenci dalších patnácti šachistek vyhrála s náskokem jednoho bodu před druhou Olgou Rubcovovou a vybojovala tak titul mistryně světa v šachu. Titul mistryně světa ztratila roku 1953 v zápase s Jelizavetou Bykovovou, který v Leningradě prohrála 5:7 (=2). Ještě po desáté partii byl stav nerozhodný 4:4 (=2), pak však Ruděnková v posledních čtyřech partiích třikrát prohrála. Protože roku 1955 vyhrála kandidátský turnaj v Moskvě Olga Rubcovová a Ruděnková měla po prohraném zápase o titul právo na odvetu, střetli se Ruděnková, Rubcovová a Bykovová roku 1956 v Moskvě v trojzápase, ve kterém zvítězila Rubcovová a Ruděnková skončila na posledním třetím místě.", "section_level": 2}, {"title": "Soutěže družstev.", "content": "S družstvem Leningradu se účastnila Mistrovství Sovětského svazu družstev v šachu v letech 1948, 1951 a 1963. Nejvýše dosáhla s družstvem Leningradu na 2. místo v roce 1951. V tomto roce dosáhla i největšího úspěchu v této soutěži, když obsadila individuální druhé místo na první ženské šachovnici V roce 1952 reprezentovala tým Iskry na Sovětském šachovém poháru klubů na první ženské šachovnici.", "section_level": 1}, {"title": "Umění.", "content": "V roce 2001 se objevila na poštovní známce Jugoslávie.", "section_level": 1}], "src_summary": "Ljudmila Vladimirovna Ruděnková ( – \"Ljudmila Vladimirovna Ruděnko\", – \"Ljudmila Volodimirivna Ruděnko\"; 27. července 1904, Lubny – 4. března 1986, Leningrad) byla sovětská šachistka, po Věře Menčíkové v pořadí druhá žena, která si vybojovala titul mistryně světa v šachu (titul držela v letech 1950 až 1953). Narodila se v Poltavské gubernii, která odpovídá Poltavské oblasti na Ukrajině, a která byla tehdy součástí Ruského impéria. Šachy se naučila hrát od svého otce v deseti letech. Po skončení střední školy se odstěhovala do Oděsy, kde získala vysokoškolské vzdělání v oboru ekonomie. Pracovala jako plánovač a šachy hrála zpočátku pouze jako svůj koníček. Daleko více se zabývala plaváním a stala se mistryní Oděsy v kategorii 400 metrů prsa. Šachy závodně začala Ruděnková hrát po přestěhování do Moskvy roku 1925. Poté se přestěhovala do Leningradu, kde se v roce 1929 stal jejím trenérem Pjotr Arseňjevič Romanovskij.", "tgt_summary": "Lyudmila Vladimirovna Rudenko (, ; 27 July 1904 – 4 March 1986) was a Soviet chess player and the second women's world chess champion, from 1950 until 1953. She was awarded the FIDE titles of International Master (IM) and Woman International Master (WIM) in 1950, and Woman Grandmaster (WGM) in 1976. She was the first woman awarded the International Master title. Rudenko was also USSR women's champion in 1952.", "id": 1708336}
{"src_title": "Procopius", "tgt_title": "Procopius (usurper)", "src_document": [{"title": "Život.", "content": "Procopius se narodil někdy okolo roku 326 v Kilíkii. Třebaže jména jeho rodičů nejsou známa, pocházel z významné rodiny a z matčiny strany byl spřízněn s císařem Julianem. Za Constantia II. působil jako \"notarius\" a v roce 358 se v této funkci zúčastnil poselstva vyslaného k sásánovskému dvoru v Persii. Později sloužil jako tribun, a když se po Constantiově úmrtí ujal vlády Julianus, povýšil do hodnosti komita. Během tažení proti perské říši podniknutém v roce 363 Julianus postavil Procopia a Sebastiana do čela 30 000 mužů, s nimiž měli střežit horní Tigris. Posléze se měli spojit s arménským králem Arsakem a vytáhnout na jih, do Asýrie. Podle nepříliš věrohodné pověsti měl tehdy Julianus obdařit Procopia nachovým pláštěm a pro případ své smrti mu přikázal, aby se chopil moci. O několik měsíců později Julianus v Persii zemřel, načež ustupující římské vojsko zvolilo za císaře Joviana. Prameny se poněkud rozcházejí v dalším líčení Procopiova počínání. Ammianus Marcellinus se zmiňuje o tom, že měl za úkol pochovat Julianovy ostatky v Tarsu. Jakmile to zařídil, ze strachu o svůj život odešel do ústraní a skrýval se v Chalkedonu, odkud docházel do Konstantinopole. Zosimos naproti tomu uvádí, že po nástupu Joviana na trůn se odebral k císaři, jemuž odevzdal roucho darované mu Julianem. Císař poté Procopia na vlastní žádost propustil ze svých služeb a dovolil mu pobývat s rodinou na statcích v kappadocké Kaisareii. Nedlouho nato přešla vláda na bratry Valentiniana I. a Valenta, kteří neprodleně vyslali své lidi, aby Procopia zadrželi. Procopius je ale dokázal přelstít, unikl k Černému moři a přeplavil se na Taurský Chersonésos. Protože stále trpěl obavou, že bude vydán svým pronásledovatelům, rozhodl se odcestovat do Konstantinopole. Poté, co východní císař Valens opustil Konstantinopol a zamířil do Sýrie, Procopius využil příležitosti, příslibem odměn si naklonil vojáky dvou legií nacházejících se právě ve městě a s jejich přispěním se 28. září 365 prohlásil za císaře. Záhy obsadil senát a vstoupil do císařského paláce, přičemž vsadil do vězení pretoriánského prefekta Nebridia a městského prefekta Caesaria, které nahradil vlastními přívrženci. Z Thrákie získal další vojenské sbory a veliteli své armády ustavil Gomoaria a Agilona, někdejší vysoké důstojníky pod Constantiem. Na Procopiovu stranu se přidala řada jedinců zastávajících důležité posty za Juliana a Constantia, nespokojených s novým režimem. Procopius se ostentativně dovolával své příslušnosti ke konstantinovské dynastii, vůči níž byla dosud pociťována značná oddanost. Před vojáky proto nosíval v náručí malou Constantiovu dceru a podpory se mu dostalo i od její matky Faustiny, vdovy po císaři. Valens se dozvěděl o uzurpaci v hlavním městě při zastávce v Kappadokii, kvůli čemuž se odebral do Galatie. Proti Procopiovi vyslal napřed dvě legie, avšak ty od něho odpadly a připojily se k uzurpátorovi. Několik Procopiových stoupenců mezitím vyrazilo do Illyrika s mincemi nesoucími portrét nového císaře. Tamější vojenský velitel Equitius, dosazený Valentinianem, je popravil a zablokoval přístupy z Thrákie na západ. Valentinianus přesto odmítl zasáhnout ve prospěch svého bratra, neboť jeho síly byly plně vázány na Rýně. Valens se ještě před koncem roku pokusil obsadit Nikaiu a Chalkedon, nalézající se v držení Procopia, nicméně jen stěží vyvázl z hrozící pohromy. Donucený vydat uzurpátorovi Bithýnii, vrátil se zpět do Ankyry, kde k němu dorazily posily z Orientu. Procopiovi vojáci pak oblehli a dobyli udatně bráněný Kyzikos. Uzurpátor usiloval o zvětšení své vojenské moci a dožadoval se pomoci Gótů, sídlících severně od Dunaje, jimž připomínal jejich smlouvu s Konstantinem. V průběhu zimy Valens shromáždil početné vojsko, s nímž na jaře 366 přitáhl k Pessinúntu. Po zajištění tohoto města posádkou se vypravil proti Gomoarovi do Lýdie, kam ho doprovázel také letitý a mimořádně vážený Arbitio, bývalý konzul a Constantiův \"magister militum\". Autorita starého vojevůdce nahlodala loajalitu Gomoarových mužů v bitvě u Thyateiry (dnešní Akhisar), načež i se svým velitelem přeběhli do císařova tábora. Valens, posílený tímto přesvědčivým úspěchem, zamířil do Frýgie, kde se srazil s uzurpátorovými silami v bitvě u Nakoleie. Střetnutí rozhodla dezerce Procopiova velitele Agilona, jehož příkladu následovali mnozí vojáci. Procopius se pokusil vyhledat útočiště v okolní krajině, ale jeho průvodci ho náhle spoutali a přivedli k Valentovi. Podle Ammiana byla Procopiovi setnuta hlava a smrt stihla i oba muže, kteří ho zradili. Sokrates a Sozomenos popisují Procopiovu popravu tak, že kati přivázali jeho nohy ke dvěma sehnutým stromům. Když stromy uvolnili, roztrhly uzurpátora na dvě části. Jako datum jeho smrti se uvádí 27. květen 366.", "section_level": 1}], "src_summary": "Procopius (kolem 326 – 27. května 366) byl římský uzurpátor, jenž v letech 365 až 366 vedl povstání proti císaři Valentovi.", "tgt_summary": "Procopius (c. 325/326 – 27 May 366) was a Roman usurper against Valens, and a member of the Constantinian dynasty.", "id": 2251623}
{"src_title": "Muzeum moderního umění města Paříže", "tgt_title": "Musée d'Art Moderne de Paris", "src_document": [{"title": "Historie.", "content": "Palais de Tokyo byl postaven pro světovou výstavu 1937. Po šesti letech příprav a stavebních prací bylo 6. července 1961 ve východním křídle otevřeno Musée d'art moderne de la Ville de Paris. Vzniklo ze sbírek města uložených v Petit Palais a soukromých darů sběratelů Emanuele Sarmiento, Mathilde Amos a Ambroise Vollard. V letech 1971-1972 proběhla první přestavba interiérů. Při rekonstrukci v letech 1991-1994 byla mj. instalována nová klimatizace a vstup pro tělesně postižené. Poslední rekonstrukce proběhla v letech 2002-2006. V roce 2009 se muzeum připojilo spolu s dalšími třemi blízkými institucemi do asociace \"Colline des musées\". V noci z 19. na 20. května 2010 bylo z muzea odcizeno pět pláten v odhadované ceně 100 miliónů eur. Jednalo se o díla umělců Pabla Picassa (\"Le Pigeon aux petits pois\" – Holubice se zeleným hráškem), Henriho Matisse (\"La Pastorale\" – Pastorále), George Braqua (\"L'Olivier près de l'Estaque\" – Olivovník u L'Estaque), Fernanda Légera (\"Nature morte, chandeliers\" – Zátiší se svíčkami) a Amedea Modiglianiho (\"La Femme à l'éventail\" – Žena s vějířem). Dne 1. října 2010 pařížská radnice oznámila, že byli zadrženi dva podezřelí, ale obrazy se nenašly. Zadržený překupník Yonathan Birn vypověděl, že obrazy zničil a vyhodil do popelnice, když byl předvolán policií. Brigáda pro potírání organizovaného zločinu se domnívá, že tyto výroky jsou nepravdivé, ale nemá žádný věrohodný důkaz pro podporu svého přesvědčení.", "section_level": 1}, {"title": "Sbírky.", "content": "Muzejní sbírky zahrnují přes 8 000 děl dokumentující umění 20. století. Zastoupeni jsou mj. Pablo Picasso, Henri Matisse, Raoul Dufy, Maurice de Vlaminck, Georges Rouault, Fernand Léger, Georges Braque, Francis Picabia, Amedeo Modigliani, Giorgio de Chirico, Kees van Dongen, Pierre Bonnard, Chaïm Soutine, André Derain, Suzanne Valadon, Maurice Utrillo, Robert a Sonia Delaunay, František Kupka, Juan Gris, René Iché, Hans Bellmer, Jean Fautrier, Hans Arp, Alberto Giacometti, Yves Klein, Pierre Soulages, Victor Brauner aj.", "section_level": 1}], "src_summary": "Muzeum moderního umění města Paříže (francouzsky \"Musée d'art moderne de la Ville de Paris\") je muzeum v Paříži. Nachází se ve východním křídle Palais de Tokyo v 16. obvodu na \"Avenue du Président-Wilson\". Muzeum se zaměřuje na moderní umění. Muzeum bylo po rekonstrukci znovu otevřeno 2. února 2006. Vstup do muzea je na stálou expozici zdarma. Platí se pouze u dočasných výstav.", "tgt_summary": "Musée d'Art Moderne de Paris (, Paris' Museum of Modern Art) or MAM Paris, is a major municipal museum dedicated to modern and contemporary art of the 20th and 21st centuries, including monumental murals by Raoul Dufy and Henri Matisse. It is located at 11, Avenue du Président Wilson in the 16th arrondissement of Paris. The museum is one of the 14 City of Paris' Museums that have been incorporated since 1 January 2013 in the public institution Paris Musées.", "id": 762582}
{"src_title": "Francesco Primaticcio", "tgt_title": "Francesco Primaticcio", "src_document": [{"title": "Životopis.", "content": "Narodil se roku 1504 v Bologni, ve šlechtické rodině Primaticci. Jak píše Vasari, byl vyučen v obchodu, ale později se začal věnovat návrhářství. Obrátil tak svoji pozornost ke kresbě, občas i malbě. Neuteklo mnoho času a bylo zřejmé, že má nemalé nadání. V roce 1525 odjel do Mantovy, kde v té době pracoval Giulio Romano na výzdobě paláce de Té. Na tomto díle pracoval i s dalšími umělci po dobu šesti let. Naučil se zde pracovat ve štuku a velice dobře ovládat barvy. Z důvodu nedostatku evidence je obtížné přiřadit určitou práci speciálně jemu, ačkoliv štuk s názvem \"Vítězství císaře Sigismonda\" je mu zpravidla připisován. Vasari mu připisuje výzdobu celé velké komory, kde můžeme vidět dva štukové vlysy nad sebou s velkým množstvím postav představující starověké římské vojsko. V témže paláci vytvořil i mnoho maleb podle projektů Giulia Romana. Prostřednictvím těchto prací vstoupil do laskavosti k vévodovi. Když byl krátce na to vévoda vyzván, aby poslal Františkovi I. (francouzský král v letech 1515-1545) do Francie schopného mladého muže, který bude umět ve štuku i v malbě, Francesco byl jasná volba. A tak se roku 1532 dostal do Francie na zámek ve Fontainebleau. A i když rok před ním působil na dvoře Františka I. Rosso Fiorentino a vytvořil zde mnoho práce například dílo \"Bacchus a Venuše\", Vasari považuje za prvního umělce, který pracoval ve Francii ve štuku právě jeho. Ten zde tímto způsobem vyzdobil královské komory, haly a lodžie. Nejdříve pracoval v Fiorentinově stínu, až později vytvořil svůj vlastní styl, který můžeme definovat jako manýristický, zahrnující vlivy Corregia, Parmigianina a Michelangela, stejně jako Giulia Romana. Například dekoroval královský pokoj, ve kterém se nacházely fresky ilustrující antické legendy, jako je \"Achilles \"v domě\" Lykoméda\". Ty jsou zaznamenány v rytinách vytvořených v 18. Století Guérineauem. Primaticcio pravděpodobně provedl štukatérské práce v pokoji Františka I., stejně jako v jiných místnostech a používáním motivů z Mantovy přispíval k originálnímu zkrášlování zámku. Co se týče výzdoby ve Fontainebleau, jsou zde dominantní ornamentální prvky. Například natolik propracované rámy, že obrazy uvnitř působí téměř nepodstatně. V pokoji královny je z roku 1534–1537 dekorace kolem krbu, tvořená komplexem štukových figur, girland a masek. Jiný příklad je obraz Venuše a Adonise, jehož rám celou fresku zastiňuje. V letech 1535–1541 vznikla u vstupu do Fontainebleau zlacená brána také z rukou Primaticcia. Díla z tohoto období ukazují jeho zájem v monumentální muskulatuře Michelangelových aktů, stejně jako v jeho měkčích a elegantnějších konturách. Protože si ho král František I. velice oblíbil, poslal ho roku 1540 do Říma, kde pro něj nakupoval umělecká díla. Jak píše Vasari, sloužil mu velice dobře, a tak během krátké doby nasbíral 125 děl. Během jeho pobytu v Římě zemřel ve Francii Rosso Fiorentino. Dlouhá galerie, která byla vytvořena podle jeho návrhů, a z velké části byla zdobena štukem, zůstala nedokončená. Vrátil se proto zpátky do Francie a přivezl s sebou formy antických postav, podle kterých zde odlil kopie. Ty byly velice věrné originálům a ke králově velké spokojenosti byly umístěny do zahrady ve Fontainebleau. Tyto kopie byly vynikající, co se týče napodobení římských originálů a jejich povrch byl dokonce tak hladký, že ho nebylo třeba ani leštit. Po roce 1540 vytvořil schéma pro místnosti vévodkyně z Etampes, které dekoroval scénami ze života Alexandra Velikého. Tento pokoj zůstal jako součást královského schodiště a tak je i štuková práce stále dobře zachovaná. Během toho, co se zabýval rozsáhlými dekorativními schématy, prováděl také menší práce. Malba Svaté rodiny datována do brzkých 40. let 16. století je přičítána právě jemu, ačkoliv objekt je v jeho díle neznámý. Neformálnost figurálních skupin připomíná podobné kompozice Correggia a Parmigianina, vycházející z Raffaela, zatímco architektonická stránka díla má více společného s Pontormem. Tato práce, pokud je opravdu od Primaticcia, ukazuje jeho úsilí o napodobení italských protějšků a také demonstruje jemnost manipulace, která není viditelná na freskách, z nichž mnohé byly malovány asistenty nebo byly poškozeny. Práce v galerii Odyssea, projekt dokonce větší než galerie Františka I., začala na konci 30. let 16. století. Galerie, která byla zničena v roce 1738 Ludvíkem XV., byla okolo 150 m dlouhá, s 16 zákoutími a valenou klenbou. Klenba byla nejspíše dekorována jako první, protože jako některé další prostory nesla značku Františka I., který zemřel roku 1547. Dekorace galerie byla zaznamenána v popisech, malbách a tiscích, které zahrnují důležitou sérii prací ze 17. století od Théodore van Thuldena. Schéma bylo velmi komplexní, obsahující řadu prostředků, které přispívaly k bohatším efektům, čímž připomíná Raffaelovy práce, konkrétně lodžie v Římě. Valená klenba byla hustě pokryta freskami, groteskami a zlaceným štukem. V galerii Odyssea je mnoho Primaticciových maleb, některé z nich, jež jsou provedené na klenbě, připomínají Correggiovy práce, konkrétně dóm S. Giovanni Evangelisty v Parmě z roku 1521. Propracovaný povrch dekorace klenby nejspíše sloužil k oddělení rozsáhlejších scén, s důrazem na ilusionismus figur a architekturu. V malbě scény Minerva navštěvující Jupitera a Juna je tento jev velice zřejmý a dramatická deformace připomíná cyklus Giulia Romana Kupid a Psyché v Paláci del Te. Efekt celé galerie je velmi poutavý s bohatou kombinací práce ve štuku, grotesek a ilusionistických maleb. Galerie Odyssea byla pro něj mistrovským dílem. Jeho hlavním dílem byl zámek ve Fontainebleau, ale pracoval také na dalších místech ve Francii. Například ve francouzském městě nedaleko Paříže zvaném Meudon vytvořil mnoho dekorací pro kardinála Lorraina. Nacházely se ve velkém paláci nazývaném Jeskyně, místo podobné prastarým stavbám, které by mohlo být nazývané jako termální, z důvodu velkého počtu lodžií, schodů a veřejných i soukromích bytů. Nejkrásnější místnost nazval Pavilónem. Ta se dělí na různé prostory s tvarovanými štukaturami, které jsou dělány pro podhled, stejně jako zploštělé postavy v nich. Pod ním se nachází místnost s několika fontánami a prostory, které jsou vyplněny postavami, lasturami a dalšími produkty z moře a přírody. V témže místě provedl také mnoho postav ve štuku sochař Ponzio. Po smrti Františka I. posuzoval umělecká díla pro Jindřicha II., vymaloval pro něj také Galerii Jindřicha II. a taneční sál scénami hodujících bohů a motivy hudby. Jeho silná pozice mu dovolovala soustředit se jen na jeho práci a mít několik asistentů, mezi nimiž byl Nicoló dell ´Abate, který přinesl ideje z Modeny a Bologni. Jiní umělci, kteří tou dobou navštívili Francii, a mohli tak mít vliv na jeho díla, jsou Jacopo Vignola a Sebastiano Serlio. Po smrti Jindřicha II. roku 1559 pracuje i pro dalšího francouzského krále Františka II. V roce 1563 navštívil Bolognu, kde se seznamuje s Vasarim. Ten mu následně věnuje jednu z kapitol ve svém díle Životy nejvýznačnějších malířů, sochařů a architektů. Na konci svého života se věnoval architektuře. V této době vytvářel smuteční kapli v opatství Saint-Denis, jejíž stavba byla dokončena až po jeho smrti. Jednalo se o márnici se sloupořadím, ve které se nacházela hrobka rodu z Valois. Roku 1719 byla tato kaple zničena. Roku 1568 vytvořil také jedno křídlo na zámku Fontainebleau: Aile de la Belle Cheminée. Zemřel v Paříži v roce 1570 (podle Vasariho v roce 1576).", "section_level": 1}, {"title": "Charakteristika.", "content": "Byl především malířem, ale také sochařem a architektem. Dále se věnoval interiérům královských sídel, tapisériím, výšivkám a smaltům. Jeho obrazy a štukatérské práce jsou dělány ve vysokém reliéfu. Jeho velkou inspirací byl Raffael, kterým se nechal ovlivnit, co se týče dekorativismu a témat z mytologie. Jeho charakteristická kompozice se skládá z přeplněných scén. Typické pro jeho tvorbu jsou malé hlavy a postavy s dlouhými elegantními končetinami. Primaticcio velice ovlivnil malíře francouzské renesance a manýrismu svým počínáním na zámku Fontainebleau. Právě jeho práce ve štuku ovlivňovala dalších sto padesát let štuky a dekorativní umění ve Francii. Jeho dekorativní fresky jsou typickým příkladem italského manýrismu. Ten byl oblíben především v dvorském prostředí v 16. století severně od Alp. V neposlední řadě nesmíme zapomenout, že byl členem Fontainebleauské školy.", "section_level": 1}, {"title": "Fontainebleauská škola.", "content": "Při zámku ve Fontainebleau vznikly dvě vynikající školy architektury a dekorace. První byla založena králem Františkem I. ve 30. letech 16. století. Shromáždil na svém dvoře mnoho umělců a řemeslníků. Například malíře, sochaře, návrháře, štukatéry, zlatníky, spisovatele atd. Většina z těchto umělců pocházela z Itálie, a tak se italské umění šířilo dále do Evropy. Právě do této skupiny patřili malíři Fiorentino a Primaticcio, kteří se podíleli na výzdobě královského paláce ve Fontainebleau. Druhá Fontainebleauská škola vznikla v roce 1589 za krále Jindřicha IV. Mezi její hlavní malíře patřili Ambroise Dubois a Toussaint Dubreuil.", "section_level": 2}], "src_summary": "Francesco Primaticcio, francouzsky Le Primatice (30. dubna 1504–1505, Bologna – 15. května/14. září 1570, Paříž) byl italský malíř, štukatér a architekt pocházející z Itálie a působící ve Francii. Ve Francii byl od roku 1532 a stal se tam nejvlivnějším italským umělcem 16. století. Francesco Primaticcio a Rosso Fiorentino kombinovali ve výzdobě interiéru manýristickou malbu a štukový reliéf.", "tgt_summary": "Francesco Primaticcio (April 30, 1504 – 1570) was an Italian Mannerist painter, architect and sculptor who spent most of his career in France.", "id": 151141}
{"src_title": "Východní Thrákie", "tgt_title": "East Thrace", "src_document": [{"title": "Historie.", "content": "Oblast byla původně osídlena Thráky, kteří se zde usadili mezi 12.-9. století př. n. l. Jedna z teorii říká, že Thrákové sem přišli z Řecka, odkud je vyhnali řecké kmeny. Přibližně od 8. století př. n. l. se zde usadili Řekové, kteří zde u pobřeží zakládali kolonie. Řekové osídlili celou pobřežní oblast a většinu Thráků vyhnali. Nejznámější starořecké kolonie zde byly \"Kallipolis\" (dnes Gelibolu), \"Kardia\", \"Ainos\" (dnes Enez), Sestos, \"Perinthos\" (dnes Marmara Ereğlisi), \"Selymbria\" (dnes Silivri) a Byzantion (dnes Istanbul). Řekové se usadili i na pobřeží Černého moře. Šlo hlavně o iónské Řeky, území v okolí Byzantionu obývali Dórové. Řecka kultura se odsud dostala i do vnitrozemské Thrákie. Během peloponéské války stáli místní Řekové na straně Athén. Později Thrákie připadla Makedonii, pak svobodné Thrákii a v 1. století definitivně Římanům. Postupně se zde rozmohlo křesťanství. Císař Hadrián zde postavil město \"Hadrianopolis\" (dnes Edirne). Císař Konstantin Veliký Byzantion přebudoval na nové hlavní město, Konstantinopol, kde se usadilo obyvatelstvo z různých končin východní části říše (hlavně Řekové). Od roku 395 patří Thrákie do Východořímské (Byzantské) říše. V 6. století sem pronikli Slované, kteří se pokusili Konstantinopol dobýt, ale neúspěšně a tak se usadili v dnešní severní turecké Thrákii a slovanizovali původní Thrácké či helenizované thrácké obyvatelstvo. Od 7. století sem pronikali Prabulhaři, kteří se později se Slovany a Thráky pomíchaly a slovanizovali se. Řekové se udrželi, obývali širší pobřežní území. Od 14. století území ovládli Turci, kteří v roce 1453 dobyli Konstantinopol, dlouho bylo hlavní město Osmanské říše Edirne. Během turecké doby se zde usuzovalo řecké obyvatelstvo, hlavně ve vnitrozemí a v Konstantinopoli, na pobřeží žili Řekové kontinuálně. Většina vnitrozemského obyvatelstva (snad Bulharů) se do 17. století islamizovala a poturčila. Turecký údaj z roku 1910 udává, že Východní Thrákie má 1 669 500 obyvatel, z toho 655 600 tvoří Řekové, 604 500 Turci, 71 800 Bulhaři a 337 600 obyvatel tvořili různé jiné národnosti. Místní Řekové se věnovali především obchodním činnostem, nejvýznamnější města byly Istanbul ( řec. \"Konstandinupoli)\", Edirne (řec. \"Adrianupoli\"), Gelibolu (řecky \"Kallipoli\"), Tekirdağ (řecky \"Redestos\") a Kirklareli (řecky \"Saranda Ekklisies\"). Z posledně jmenovaného pocházel Evangelos Tsantalis, řecký vinař, který založil známou vinnou značku Tsantali. Území bylo známé pod jménem \"Romilia\", tedy země Romaine (Řeků). V roce 1923, po vzniku Turecka a po Řecko-turecké válce, se konala výměna obyvatel mezi Řeckem a Tureckem. Většina místních Řeků se vystěhovala do Řecka (hlavně do oblastí Západní Thrákie a Makedonie) a do turecké Thrákie přišlo etnické turecké obyvatelstvo z Řecka. Mnoho nově usazených Turků pocházelo ze Soluně. Mezi muslimy se tu usadili i muslimští Arumuni z Řecka. Povoleno měli zůstat jen istanbulští Řekové, kteří se však po roce 1955 téměř všichni vystěhovali do Řecka.", "section_level": 1}, {"title": "Dnes.", "content": "Dnes je území turecké Trácie vyspělou oblastí Turecka, nachází se zde největší město Istanbul. Jiná významná města jsou Edirne, Gelibolu, Kirklareli, Tekirdağ a Tekirdağ. Dnes zde žije přibližně 10 000 000 obyvatel, převážně Turků.", "section_level": 1}], "src_summary": "Východní Thrákie (jiné názvy: Edirnská Thrákie, turecká Thrákie, Thrákie, evropské Turecko; bulharsky:\" Източна Тракия (Iztočna Trakija)\"/\" Одринска Тракия (Odrinska Trakija)\", řecky: \" (Anatoliki Thraki)\", turecky: \"Doğu Trakya\") je území dnešní evropské části Turecka.", "tgt_summary": "East Thrace or Eastern Thrace ( or simply \"Trakya\"; , \"Anatoliki Thraki\"; , \"Iztochna Trakiya\"), also known as Turkish Thrace or European Turkey, is the part of Turkey that is geographically part of Southeast Europe. It accounts for 3% of Turkey's land area but comprises 14% of its total population. The rest of much of the country is located on the Anatolian Peninsula as well as the Armenian Highlands, geographically in Western Asia. The largest city of the region is Istanbul, which straddles the Bosporus strait between Europe and Asia. East Thrace is of historic importance as it is next to a major sea trade corridor and constitutes what remains of the once-vast Ottoman region of Rumelia. It is currently also of specific geostrategic importance because the sea corridor, which includes two narrow straits, provides access to the Mediterranean Sea from the Black Sea for the navies of five countries: Russia, Ukraine, Romania, Bulgaria, and Georgia. The region also serves as a future connector of existing Turkish, Bulgarian, and Greek high-speed rail networks.", "id": 983631}
{"src_title": "Aššurbanipalova knihovna", "tgt_title": "Library of Ashurbanipal", "src_document": [{"title": "Vznik a umístění knihovny.", "content": "Vznik knihovny inicioval král Aššurbanipal, který vysílal do všech koutů své říše písaře, aby opisovali staré knihy. Mnoho tabulek obsahuje větu \"Ze starého prvopisu opsáno a potom ověřeno\", což ukazuje, že písaři museli pečlivě dbát na přesný přepis. Části některých textů obsahují slova jako \"nevím\", \"zničeno\" či \"setřeno\". Vznikaly také obsahy a výtahy z knih. Uchovávání tabulek je záhadou. Sir Austen Henry Layard, který vykopal Ninive, ve své zprávě píše pouze o dvou místnostech, ve kterých knihy byly. Je možné, že se sem tabulky propadly z hořejší místnosti zvané \"Lví pokoj\". Některá díla obsahovala i přes sto tabulek.", "section_level": 1}, {"title": "Označení a zkatalogizování tabulek.", "content": "Každá hliněná tabulka má své jméno a pořadové číslo. Slavný epos Enúma eliš se skládá ze sedmi tabulek, přičemž každá tabulka má nadpis \"Enúma eliš\" a pořadové číslo (1, 2, 3 ad.). Řádek, kterým např. první tabulka skončila, byl na začátku tabulky druhé, čímž byla určena správná návaznost textu. Větší tabulky obsahují jméno písaře a označení vlastníka (\"(Palác) Aššurbanipala, krále světa, krále Asýrie\"). Co se týče katalogů, zachovaly se pouze zlomky. Celkový katalog, existoval-li, nebyl nalezen. Nalezené zlomky jsou dvojího druhu:", "section_level": 1}, {"title": "Forma tabulek a jazyk.", "content": "Texty byly \"písaři\" ryty (resp. obtiskovány) do hliněných tabulek písmem zvaným klínopis. Významné tabulky byly vypalovány, takže požár královského paláce tabulky paradoxně zachránil, i když se rozbily na více kusů. Nově vytvářené opisy byly ryty v asyrské formě akkadštiny.", "section_level": 1}, {"title": "Slavná díla v Aššurbanipalově knihovně.", "content": "V knihovně se našla některá známá díla, zejména pak epos o stvoření světa Enúma eliš a Epos o Gilgamešovi. Příběh o uruckém králi Gilgamešovi byl velice důležitý pro další rozvoj literatury. Obsahuje mnoho později použitých motivů (vznik světa, vznik člověka, potopa).", "section_level": 1}], "src_summary": "Aššurbanipalova knihovna byla vyhlášená starověká knihovna v Ninive, jednom z hlavních měst Asýrie. Byla založena novoasyrským králem Aššurbanipalem někdy kolem poloviny 7. století př. Kr. Po Aššurbanipalovi vládli již jen 4 králové, poté byla Asýrie zničena Babylóňany a Médy. Aššurbanipal je známý jako jediný asyrský král, který o sobě (ve svých nápisech) tvrdí, že umí číst i psát. Prezentoval se svým vzděláním, pravděpodobně z toho důvodu inicioval vznik knihovny. Ta obsahovala nejrůznější texty: eposy, mýty, kultovní texty, modlitby, zákony, lexikální i gramatické texty, díla věnující se lékařství, matematice, astronomii a další. Knihovna se skládala z přibližně pěti tisíc hliněných tabulek.", "tgt_summary": "The Royal Library of Ashurbanipal, named after Ashurbanipal, the last great king of the Assyrian Empire, is a collection of thousands of clay tablets and fragments containing texts of all kinds from the 7th century BC. Among its holdings was the famous \"Epic of Gilgamesh\". Ashurbanipal's Library gives modern historians information regarding people of the ancient Near East. In his \"Outline of History\", H. G. Wells calls the library \"the most precious source of historical material in the world.\" The materials were found in the archaeological site of Kouyunjik (ancient Nineveh, capital of Assyria) in northern Mesopotamia. The site is in modern-day northern Iraq, near the city of Mosul.", "id": 1369096}
{"src_title": "Tři (film)", "tgt_title": "Three (2010 film)", "src_document": [{"title": "Děj.", "content": "Moderátorka kulturních pořadů Hanna a umělecký technik Simon žijí v Berlíně společně již 20 let. Jejich společný život je již rutinní. V této situaci Simon zjistí, že má rakovinu varlat a současně mu jeho matka Hildegard oznámí, že trpí nevyléčitelnou formou rakoviny slinivky břišní. Simon svou nemoc před Hannou utají. Hildegard se pokusí o sebevraždu. Je zachráněna, ale s poškozeným mozkem zůstane v bezvědomí a po čase umírá. Mezitím se Hanna na jednání etické komise seznámí s vědcem Adamem, který se zabývá buněčným výzkumem chimérismu. Po krátké době se náhodou znovu potkají a Hanna u Adama stráví noc. Téhož večera jde Simon k lékaři a musí na okamžitou operaci. Hanna se tak o jeho nemoci dozví až následujícího dne ráno. Poté, co je pohřbena Heldegard, požádá Adam Hannu o ruku a zanedlouho mají svatbu. Přesto Hanna udržuje i nadále vztah s Adamem. Krátce poté potká Simon Adama ve veřejných lázních, kde se baví o Simonově nemoci a Adam Simona uspokojí v převlékací kabině. Simon je zmatený, přesto chce Adama opět vidět. Když se po krátkém čase opět potkají, začne mezi muži milostný vztah, během něhož se Simon ptá, zda je homosexuál nebo ne. Tento milostný trojúhelník funguje pouze do té doby, kdy Hanna zjistí, že je těhotná a neví, který z mužů je otcem. Jde neohlášeně k Adamovi, kde se potkají se Simonem. Hanna opouští Berlín a odjíždí ke své přítelkyni do Londýna. Na ultrazvukovém vyšetření se zjistí, že čeká dvojčata. Nejprve nechce se Simonem komunikovat, pak se ale vrátí do Berlína a při společném hovoru zjistí, že jim oběma Adam chybí. Jdou tedy za ním, film končí tím, že si všichni lehnou do jedné postele.", "section_level": 1}, {"title": "Ocenění.", "content": "Na udělování Německé filmové ceny v roce 2011 získal film nejvíce nominací (kategorie nejlepší film, nejlepší režie, nejlepší hlavní ženská role, nejlepší střih, nejlepší filmová hudba a nejlepší zvuk). Cenu získali režisér Tykwer, herečka Rois a Mathilde Bonnefoy za střih. Bonnefoy byla rovněž nominována na Evropskou filmovou cenu.", "section_level": 1}], "src_summary": "Tři (\"Drei\") je německý hraný film z roku 2010, který režíroval Tom Tykwer podle vlastního scénáře. Film popisuje osudy milostného trojúhelníku dvou mužů a jedné ženy. Snímek měl světovou premiéru na Benátském filmovém festivalu 10. září 2010.", "tgt_summary": "Three () is a 2010 German drama film written, co-scored and directed by Tom Tykwer. The film was nominated for the Golden Lion at the 67th Venice International Film Festival.", "id": 1024510}
{"src_title": "Nařízení EU v oblasti dřeva", "tgt_title": "European Union Timber Regulation", "src_document": [{"title": "European Union Regulation.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Kontext.", "content": "Nezákonná těžba dřeva – těžba dřeva způsobem, který porušuje zákony nebo právní předpisy v zemi těžby – má závažné hospodářské, environmentální a sociální dopady na některé velmi cenné lesy, které na světě zbývají, a na komunity, které jsou na nich závislé. Má za následek ztrátu příjmů, kazí úsilí zákonných hospodářských subjektů a souvisí s odlesňováním, ztrátou biologické rozmanitosti a emisemi skleníkových plynů. Je rovněž spojena se spory o pozemky a zdroje a odnímání práv místním komunitám. EU je důležitým vývozním trhem pro země, v nichž jsou velmi závažné úrovně nezákonnosti a špatné správy v oblasti lesnictví. Uváděním dřeva a dřevařských výrobků, které potenciálně pocházejí z nezákonných zdrojů, na trh EU, země EU v zásadě podporují nezákonnou těžbu dřeva. S cílem tento problém vyřešit vytvořila EU v roce 2003 akční plán http://www.euflegt.efi.int/portal/ FLEGT (Prosazování práva, správa a obchod v lesnictví), který poskytuje řadu opatření pro vytlačení nezákonně těženého dřeva z trhů, vylepšení dodávek zákonného dřeva a zvýšení poptávky po zodpovědných dřevařských výrobcích. Dvěma klíčovými prvky akčního plánu jsou EUTR a dobrovolné dohody o partnerství (obchodní dohody se zeměmi vyvážejícími dřevo, které přispívají k tomu, že se nezákonně těžené dřevo neuvádí na evropský trh).", "section_level": 2}, {"title": "Přehled.", "content": "S cílem celosvětově bojovat proti nezákonné těžbě dřeva EUTR zakazuje uvádění nezákonně vytěženého dřeva a výrobků z tohoto dřeva na trh EU. EUTR dělí ty, kdo obchodují se dřevem a dřevařskými výrobky, do dvou kategorií – hospodářské subjekty a obchodníci. Každá z kategorií má své povinnosti. Hospodářské subjekty – definované v nařízení jako subjekty, které poprvé uvádějí dřevo nebo dřevařské výrobky na trh EU – mají povinnost provádět „náležitou péči“. Obchodníci – definovaní v EUTR jako ti, kdo prodávají nebo nakupují dřevo nebo dřevařské výrobky, které již byly uvedeny na trh EU – mají povinnost vést informace o svých dodavatelích a zákaznících, aby je bylo možné snadno vysledovat.", "section_level": 2}, {"title": "Systém náležité péče.", "content": "Při uvádění dřeva nebo dřevařských výrobků na trh EU mají hospodářské subjekty povinnost vést \"systém náležité péče\", aby minimalizovaly nebezpečí, že budou obchodovat s nezákonně vytěženým dřevem nebo dřevařskými výrobky zhotovenými z nezákonně vytěženého dřeva. Vzor pro zavedení \"systému náležité péče\" pro obce, ostatní vlastníky pozemků a pro dovozce ze zemí mimo EU naleznete na: http://www.uhul.cz/nase-cinnost/narizeni-o-dreve/eutr/system-nalezite-pece. Jinými slovy to znamená, že musí zavést systém řízení rizika se třemi prvky: Hospodářské subjekty si mohou vytvořit vlastní systém náležité péče nebo použít systém vyvinutý kontrolní organizací.", "section_level": 2}, {"title": "Rozsah výrobků.", "content": "Toto nařízení se vztahuje na dřevo i na dřevařské výrobky vyrobené v EU a dovezené odjinud. Zahrnuté výrobky: výrobky z fošen, podlahové krytiny, překližka, buničina a papír atd. Recyklované výrobky a potištěný papír, jako například knihy, časopisy a noviny, nejsou zahrnuty. Dřevo a dřevařské výrobky, na něž se vztahuje platná licence FLEGT nebo povolení CITES, jsou považovány za vyhovující požadavkům EUTR. Vyčerpávající seznam výrobků, na něž se zákon vztahuje, je uveden v příloze EUTR: http://eur-lex.europa.eu/LexUriServ/LexUriServ.do?uri=CELEX:32010R0995:CS:NOT EUTR se nevztahuje na jednotlivce, kteří prodávají nebo nakupují dřevo nebo dřevařské výrobky pro své osobní použití.", "section_level": 2}, {"title": "Uplatňování.", "content": "Nařízení EU v oblasti dřeva je závazné v každé zemi EU. Zákonodárný orgán v každé zemi stanoví účinné, přiměřené a odrazující sankce, aby bylo nařízení dodržováno. V každé zemi je příslušný orgán, který koordinuje prosazování nařízení. Příslušný orgán ve vaší zemi naleznete zde: https://web.archive.org/web/20130124004902/http://ec.europa.eu/environment/forests/pdf/list_competent_authorities.pdf", "section_level": 2}, {"title": "Sekundární legislativa.", "content": "Dne 23. února 2012 Evropská komise přijala Nařízení Komise v přenesené pravomoci (EU) č. 363/2012 pro uzákonění pravidel pro uznávání kontrolních organizací a odejímání takových uznání. Evropská komise dále dne 6. července 2012 přijala Prováděcí nařízení Komise (EU) č. 607/2012 s cílem zajistit, aby bylo nařízení jednotně uplatňováno po celé EU. Toto prováděcí nařízení uvádí podrobnosti o opatřeních pro posouzení rizik a zmírnění rizika, která jsou součástí „systému náležité péče“, a také o četnosti a povaze kontrol kontrolních organizací prováděných příslušnými orgány členských států.", "section_level": 2}, {"title": "Odkazy.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Reference.", "content": "Nařízení Evropského parlamentu a Rady, kterým se stanoví povinnosti hospodářských subjektů uvádějících na trh dřevo a dřevařské výrobky přijaté dne 20. října 2010 a uveřejněné v Úředním věstníku z 12. listopadu 2010 ÚHÚL je pověřenou osobou podle § 10 zákona č. 226/2013 Sb., o uvádění dřeva a dřevařských výrobků na trh, který do českého právního řádu převádí tzv. Nařízení EU o dřevě. http://www.uhul.cz/nase-cinnost/narizeni-o-dreve/ Nařízení Komise v přenesené pravomoci (EU) č. 363/2012 a Prováděcí nařízení Komise (EU) č. 607/2012 Internetové stránky pro nařízení EU v oblasti dřeva http://ec.europa.eu/eutr2013/ Text nařízení EU v oblasti dřeva – Evropská komise http://ec.europa.eu/environment/forests/timber_regulation.htm Shrnutí nařízení EU v oblasti dřeva http://ec.europa.eu/environment/forests/timber_regulation.htm#products Pokyny pro nařízení EU v oblasti dřeva http://ec.europa.eu/environment/forests/pdf/guidance_document.pdf Leták o nařízení EU v oblasti dřeva http://ec.europa.eu/environment/forests/pdf/EUTR_Leaflet_CS.pdf FLEGT http://www.euflegt.efi.int/portal/ CITES http://www.cites.org/", "section_level": 2}], "src_summary": "Nařízení EU v oblasti dřeva (EUTR – nařízení (EU) č. 995/2010) je nařízení Evropské unie ze dne 20. října 2010, které zakazuje obchodování s nezákonně vytěženým dřevem a dřevařskými výrobky v EU. Zakazuje uvádění nezákonně vytěženého dřeva a výrobků z tohoto dřeva na trh EU a stanoví povinnosti hospodářských subjektů. Nařízení se vztahuje na všechny členské státy EU od 3. března 2013.", "tgt_summary": "The European Union Timber Regulation (EUTR) aims to counter illegal logging and associated trade in timber and timber products in the member states of the European Union, and ultimately contribute to sustainable management of forests and reduced emissions from deforestation and forest degradation beyond EU borders. The EUTR establishes obligations on 'operators' who place timber and timber products on the market and on 'traders' who buy or sell timber or timber products already on the internal market. The regulation is an outcome of the EU's FLEGT (Forest Law Enforcement, Governance and Trade) Action Plan, which aims to reduce illegal logging worldwide. The Action Plan recognised the possibility of developing new legislation to address the demand side of illegal logging. This resulted in the adoption of the EUTR in December 2010. The EUTR entered into force on 3 March 2013. It is directly applicable in all EU member states. In February 2016, the European Commission published an updated version of the Guidance Document for the EU Timber Regulation.", "id": 2463466}
{"src_title": "Pšenice setá", "tgt_title": "Common wheat", "src_document": [{"title": "Popis.", "content": "Jedno- nebo dvouletá trsnatá tráva dorůstá výšky 50–130 cm. Na hladkém a lysém dutém stéble s hladkými kolénky vyrůstají čárkovité listy s prodlouženými jazýčky a oušky. Květenství je čtyřhranný nepravý klas s klásky po 2–4 kvítcích. Pleva je vejčitá, kýlnatá s jedním zoubkem, pluchy bez osin nebo nahoře osinaté (pšenice vouska). Obilka nahá, s hlubokou rýhou, hnědavá nebo žlutavá. Seje se buď na podzim jako ozimá nebo na jaře, kvete v červnu a červenci.", "section_level": 1}, {"title": "Popis obilného zrna.", "content": "Celé zrno a také jednomletá mouka obsahují ve 100 g přibližně: 1 450 kJ (350 kCal), 12 g bílkovin, 2 g tuku, 70 g glycidů, 2 g nestravitelných součástí (buničiny), 40 mg vápníku, 330 mg fosforu, 4 mg železa, 120 mg hořčíku a dále menší množství vitaminů B1, B2, B6 a PP, stopy vitaminů C a A.", "section_level": 1}, {"title": "Historie.", "content": "Pšenice je polyploidní, s trojicí zdvojených genů. Byla vypěstěna z volně rostoucích trav ve východním Středomoří nebo v Etiopii a po Starém světě se rozšířila už v neolitu. Do Ameriky ji přinesli španělští misionáři v 16. století. Ve 20. století vytlačily nové odrůdy v Evropě mnoho krajových odrůd i žito a dnes využívají genetické modifikace pro zkrácení stébla, protože s moderními hnojivy by jinak vyrostla příliš vysoká a lámala by se.", "section_level": 1}, {"title": "Význam.", "content": "Pšenice je jeden z nejdůležitějších zdrojů proteinů, kterých obsahuje víc než kukuřice a rýže. Světová produkce se pohybuje kolem 670 milionů tun v mnoha různých odrůdách. Užívá se hlavně mletá k výrobě bílého pečiva, ale také k výrobě pšeničného piva aj.", "section_level": 1}, {"title": "Genom.", "content": "V létě 2018 se vědcům podařilo přečíst genom této obilniny. Do projektu bylo zapojeno 200 vědců ze 73 pracovišť 20 zemí světa. Výzkum, trvající 13 let, byl postaven na metodě třídění chromozomů pomocí průtokové cytometrie, vyvinuté experimentálními botaniky v Olomouci (právě olomoucké pracoviště hrálo v projektu klíčovou úlohu). Na základě znalosti osekvenovaného genomu bude možno identifikovat geny odpovídající za výnos, jakost zrna, odolnost vůči patogenům a suchu, což nabude značného významu (využívání nových metod genetických modifikací).", "section_level": 1}], "src_summary": "Pšenice setá (\"Triticum aestivum\" nebo také \"T. vulgare\") je jedna z nejrozšířenějších obilnin (po kukuřici a rýži). Původem patrně z Blízkého východu je po tisíciletí šlechtěna a pěstována po celém světě.", "tgt_summary": "Common wheat (\"Triticum aestivum\"), also known as bread wheat, is a cultivated wheat species. About 95% of wheat produced worldwide is common wheat; it is the most widely grown of all crops and the cereal with the highest monetary yield.", "id": 1868684}
{"src_title": "Local shared object", "tgt_title": "Local shared object", "src_document": [{"title": "Uchovávání.", "content": "Lokální sdílené objekty obsahují data, ukládaná konkrétními weby. Ve standardním nastavení nevyžaduje Flash Player povolení uživatele shromažďovat na jeho harddisku LSO. Klasická SWF aplikace, běžící ve Flash Playeru od verze 9 až 11, může ukládat až 100 kB dat na uživatelův pevný disk. Pokud se aplikace pokusí uložit více dat, než je přiděleno v původním nastavení, uživateli se zobrazí dialogové okno a požádá ho o další místo na disku. Adobe Flash Player nedovoluje ukládat LSO třetích stran mezi různými doménami. Například tedy není možné číst data LSO uložená stránkou „www.priklad1.cz“ ze stránky „www.priklad2.cz“. Přesto je ale možné, aby webová stránka první strany poslala data třetí straně skrze nastavení, uložené ve speciálním souboru XML. Ten lze pak propašovat v requestu třetí straně. Ukládání dat je u cizích LSO standardně povoleno, stejně jako jejich přístupnosti z různých prohlížečů na jednom stroji. Například: Tato skutečnost se zásadně liší od „standardních“ cookies – ty mají samostatné oddělené úložiště pro každý webový prohlížeč.", "section_level": 1}, {"title": "Možnosti uživatele.", "content": "Uživatel může zakázat ukládání LSO v \"Globálním nastavení\" Adobe Flash po kliknutí na prvek Adobe Flash Player. Tento akt má za následek permanentní uložení poslední flash cookie na harddisk, která informuje všechny následující weby o tom, že si uživatel nepřeje ukládat LSO. V tomto menu se nachází i možnost promazání všech aktuálně stažených LSO. Dále je možné omezit ukládání jen z určitých webů. Také lze omezit kapacitu pro ukládání (ze standardních 100 kB) zvolením položky „Nastavení“. Existují dále doplňky do prohlížečů či samostatné programy, které umožňují uživatelům Microsoft Windows promazat LSO (např. CCleaner). Od verze Flashe 10.3 „Správce online nastavení“ (umožňující uživatelům konfigurovat soukromí a bezpečnostní povolení pomocí webu Adobe) je nahrazeno „Správcem lokálního nastavení“ v rámci Ovládacích panelů Windows, MAC OS Nastavení systému, Linux KDE Systémového nastavení nebo Linux GNOME Systém > Nastavení. Uživatelé jiných operačních systémů stále používají Adobe Správce online nastavení. Minimálně od dubna 2012 (v 11.2.202.233) se při stahování nové verze Flashe resetuje nastavení pro bezpečnost i soukromí do standardního, což povoluje opětovné lokální ukládání a umožňuje žádat o přístup k médiím, což může být proti uživatelským preferencím.", "section_level": 2}, {"title": "Kritika.", "content": "Mnoho her v prohlížeči, založených na Flashi, používá LSO soubory k uchování uživatelových soukromých herních dat jako nastavení či dosažený postup ve hře. Obnova takovýchto dat vyžaduje větší porozumění softwaru, pro většinu běžných uživatelů to může být náročný úkol. Upgrade na novější verzi webového prohlížeče může způsobit ztrátu dat, stejně jako použití programů pro „čištění nepoužívaných souborů“ v počítači.", "section_level": 2}, {"title": "Kontrola prohlížečem.", "content": "Kontrola prohlížečem je spojena se schopností prohlížeče mazat lokální sdílené objekty a zabránit neustálému vytváření trvalých LSO, pokud je povolen takzvaný privátní mód prohlížení (ten dnes podporují všechny významnější prohlížeče). Například Internet Explorer 8, uvolněný 19. března roku 2009, implementuje API, které dovoluje spolupracovat s doplňky prohlížeče a mazat trvale uložená data, pokud uživatel v menu zvolí příkaz Smazat historii prohlížení. Ačkoliv od jeho oznámení uplynuly již 2 roky, až 7. března 2011 představilo Adobe Flash Player v10.3, který byl tu dobu stále ve vývoji. Ten podporoval spolupráci s Internet Explorerem 8 a pozdějšími na promazávání LSO z lokálního úložiště rovnou z menu prohlížeče. 5. ledna 2011 také dokončily společnosti Adobe Systems, Google Inc. a Mozilla Foundation nové API pro webové prohlížeče (nazvané jako NPAPI ClearSiteData). Toto bude umožňovat prohlížečům implementovat mazání LSO. 4 měsíce poté oznámilo Adobe, že Flash Player 10.3 umožňuje Mozilla Firefoxu 4 a „budoucím vydáním Aple Safari a Google Chrome“ mazat lokální sdílené objekty. Takže od verze 4 zachází Firefox s LSO stejným způsobem, jako s HTTP cookies – detekční pravidla, která byla dříve aplikována pouze na HTTP cookies jsou nyní aplikována i na LSO. Toto způsobuje ztrátu dat a zpětně nekompatibilní chování flashových aplikací pro ty uživatele Firefoxu a Flashe, kteří využívají HTTP cookies a LSO k rozdílným účelům. Toto mělo převážně dopad na komunitu hráčů flashových her, která do značné míry na LSO spoléhala k ukládání dosaženého skóre. V současné době se to řeší buď tak, že se nastaví prohlížeč do stavu, aby nikdy nemazal historii a cookies, či se použijí patche třetích stran, které toto chování potlačí. Ve prospěch privátních režimů prohlížečů všech předních výrobců (Internet Explorer, Mozilla Firefox, Google Chrome a Safari (webový prohlížeč)) hovoří fakt, že tyto módy Adobe Flash Player od verze 10.1 (uvolněného 10. června 2010) podporuje. Lokální sdílené objekty vytvořené v tomto režimu prohlížeče se po ukončení sezení automaticky mažou. Ty LSO, které byly vytvořeny ve standardním režimu, jsou v režimu privátním nedostupné.", "section_level": 2}, {"title": "Umístění souborů.", "content": "Výchozí umístění pro Lokální sdílené objekty je závislé na konkrétním operačním systému. Na systémech Microsoft Windows řady NT 5.x a 6.x jsou umístěny v: V Mac OS X jsou ukládány v umístění: V Linuxu nebo Unixu se nachází zde: V Linuxových a Unixových systémech, kde je používán Gnash plugin, místo oficiálního Adobe Flash jsou soubory umístěny zde: Pokud používáme Google Chrome, umístění se může změnit na:", "section_level": 2}, {"title": "Narušení soukromí.", "content": "Tak jako HTTP cookies, můžou být i flash cookies použity webovými stránkami ke sbírání informací o uživatelově pohybu na webu. A to někdy i v případech, kdy je uživatel přesvědčen o zákazu šíření těchto informací. Online banky, vlády, obchodníci, reklamní oddělení firem – ti všichni mohou využívat LSO ke sledování. 10. srpna 2009 informoval magazín Wired o faktu, že více než polovina nejnavštěvovanějších stránek světa používají Lokální sdílené objekty, aby sledovaly své návštěvníky a ukládaly o nich informace, ale pouze 4 z nich se o tom zmínily ve svých předpisech týkajících se soukromí. V článku se dále píše: „Flash cookies jsou uživatelům webu relativně neznámé, dokonce i když si uživatel myslí, že si pročistil na svém počítači všechny sledovací objekty, nejpravděpodobněji tak neučinil.“ Dále se článek zmiňuje o tom, jak některé LSO slouží jako obnova pro HTTP cookies. Podle The New York Times se od července 2010 podalo nejméně 5 hromadných žalob ve Spojených státech proti mediálním společnostem kvůli používání LSO. V některých zemích je nelegální sledovat uživatele bez jeho vědomí a souhlasu. Například ve Spojeném království musí dát zákazníci souhlas s ukladáním ať už HTTP či flash cookies. Lokální sdílené objekty byly prvním předmětem diskuze ve Federální obchodní komisi v lednu 2010. Předseda Jon Leibowitz mluvil o Adobe a LSO jako o „problému Flashe.“", "section_level": 1}], "src_summary": "Lokální sdílené objekty (LSO, z anglického „Local shared objects“), jsou běžně nazývány jako flash cookies (díky podobnosti s HTTP cookie). Jsou to kousky dat, které webové stránky, využívající Adobe Flash, mohou ukládat na uživatelský počítač. LSO jsou používány všemi verzemi Adobe Flash Playeru od verze 6. Přestože webové stránky mohou využívat lokální sdílené objekty z důvodů, jakými jsou například ukládání uživatelských nastavení, existuje znepokojení týkající se snížení soukromí a porušení bezpečnosti prohlížečů.", "tgt_summary": "A local shared object (LSO), commonly called a Flash cookie (due to its similarity with an HTTP cookie), is a piece of data that websites which use Adobe Flash may store on a user's computer. Local shared objects have been used by all versions of Flash Player (developed by Macromedia, which was later acquired by Adobe Systems) since version 6. Flash cookies, which can be stored or retrieved whenever a user accesses a page containing a Flash application, are a form of local storage. Similar to that of cookies, they can be used to store user preferences, save data from Flash games, or to track users' Internet activity. LSOs have been criticised as a breach of browser security, but there are now browser settings and addons to limit the duration of their storage.", "id": 973723}
{"src_title": "Hadí žena", "tgt_title": "Contortion", "src_document": [{"title": "Hadí pozice.", "content": "Nejnáročnější a rovněž nejestetičtější pozicí hadích lidí je extrémní záklon, anglicky backbend. Těmto lidem se říká \"backbenders\" a jejich opakem jsou \"frontbenders\", kteří se zaměřují více na extrémní předklon. Někteří se zaměřují na oboje. Dalšími známými pozicemi jsou tzv.: rozštěp, provaz, preclík, most apod.", "section_level": 1}, {"title": "Nejvýznamnější hadí lidé.", "content": "Ačkoli je mnohem více hadích žen než mužů, za nejohebnějšího člověka na planetě není obvykle považována žena, ale Rus Alexey Goloborodko (1994) narozený v Tule, který je aktivní od svých pěti let až po současnost (2012). Tento hadí kluk se umí snadno hýžděmi dotknout i temene své hlavy a téměř i krku. Unikátní je rovněž svou schopností tančit v bizarních pozicích.", "section_level": 1}, {"title": "Jak se lidé stávají hadími.", "content": "Obecně platí, že čím dříve se člověk začne protahovat, tím rychleji a více se může stát celkově hyperelastickým. Nejdůležitější je pravidelnost a dlouhodobost. Dále je důležité se před protahováním zahřát pohybem, správně dýchat (v extrémním záklonu jsou plíce stažené), soustředit se, být uvolněný, jíst dostatek bílkovin atd. Protahování bývá mírně bolestivé, pročež je důležité umět překonávat bolest, ale zároveň znát své dosavadní tělesné hranice, aby nedošlo k poškození tkáně.", "section_level": 1}, {"title": "Oblečení hadích lidí.", "content": "Běžné oblečení omezuje pohyblivost, a proto hadí lidé používají speciální elastické oblečení obvykle na způsob zentaie (celotělový oblek, pojem pochází z japonštiny: \"zen\" je tělo; \"tai\" je celek). Pro hlubší estetický dojem často bývají extravagantní, s barevnými vzory a jinak neobvykle zkrášlené.", "section_level": 1}, {"title": "Uplatnění.", "content": "Díky neobvyklosti své schopnosti zvýšené ohebnosti hadí lidé nacházejí často uplatnění v cirkuse, divadle, muzikálech apod.", "section_level": 1}], "src_summary": "Hadí ženy (méně obvykle hadí muži) jsou lidé s enormní hypermobilitou (zvýšenou pohyblivostí kloubů) a hyperlaxicitou (zvýšenou volností vaziva), tedy se zvýšeným pohybovým rozsahem a tělesnou flexibilitou.", "tgt_summary": "Contortion (sometimes contortionism) is a performance art in which performers called contortionists showcase their skills of extreme physical flexibility. Contortion acts often accompany acrobatics, circus acts, street performers and other live performing arts. Contortion acts are typically performed in front of a live audience. An act will showcase one or more artists performing a choreographed set of moves or poses, often to music, which require extreme flexibility. The physical flexibility required to perform such acts greatly exceeds that of the general population. It is the dramatic feats of seemingly inhuman flexibility that captivate audiences.", "id": 2485024}
{"src_title": "Miloš Krasić", "tgt_title": "Miloš Krasić", "src_document": [{"title": "Klubová kariéra.", "content": "Fotbalovou dráhu zahájil Krasić v klubu FK Rudar, kde si ho všimli lidé z FK Vojvodina Novi Sad, kam ve svých 14 letech odešel. Zde strávil následující 4½ sezóny, během nichž fotbalově rostl a stal se kapitánem mužstva. V létě 2004 odešel do zahraničí, do ruského klubu CSKA Moskva, s nímž získal nemálo trofejí včetně dvou ligových titulů. 21. srpna 2010 přestoupil do italského velkoklubu Juventus Turín, kde dostal dres s číslem 27. S Juventusem vyhrál italskou nejvyšší ligu v sezóně 2011/12.", "section_level": 1}, {"title": "Fenerbahçe Istanbul.", "content": "3. srpna 2012 přestoupil za 7 milionů € do tureckého klubu Fenerbahçe Istanbul, kde podepsal 4letý kontrakt. V základní skupině C Evropské ligy 2012/13 pomohl k obsazení prvního místa a zisku 13 bodů, i když většinou jen střídal. V šestnáctifinále vyřadilo Fenerbahçe běloruský klub FK BATE Borisov po výsledku 0:0 venku a 1:0 doma (tento zápas v Turecku se však hrál bez diváků), Krasić nezasáhl ani do jednoho zápasu. Nastoupil na několik závěrečných minut v prvním zápase semifinále Evropské ligy proti hostující Benfice Lisabon, Fenerbahçe soupeře zdolalo poměrem 1:0.", "section_level": 2}, {"title": "SC Bastia (hostování).", "content": "V létě 2013 odešel na roční hostování do francouzského celku SC Bastia.", "section_level": 2}, {"title": "Lechia Gdańsk.", "content": "V srpnu 2015 se stal hráčem polského klubu Lechia Gdańsk.", "section_level": 2}, {"title": "Reprezentační kariéra.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Mládežnické reprezentace.", "content": "Miloš Krasić nastupoval za reprezentaci Srbska a Černé Hory do 21 let, s níž se zúčastnil dvou evropských šampionátů v této věkové kategorii. Jedním z nich bylo Mistrovství Evropy hráčů do 21 let konané v Portugalsku, kde Srbsko podlehlo 1. června v semifinále Ukrajině 4:5 v penaltovém rozstřelu (zápas skončil 0:0 po prodloužení). Miloš odehrál na turnaji všechny 4 zápasy. Mimo semifinále šlo o duely v základní skupině A – postupně 23. května porážka 0:1 s Německem, 25. května výhra 2:0 nad Portugalskem a 28. května prohra 0:2 s Francií. Se srbskočernohorským olympijským výběrem do 23 let hrál na Letních olympijských hrách 2004 v Řecku, kde Srbsko a Černá Hora obsadilo poslední čtvrté místo v základní skupině C bez zisku jediného bodu.", "section_level": 2}, {"title": "A-mužstvo.", "content": "V letech 2006–2011 působil v seniorské reprezentaci Srbska. Debutoval 15. listopadu 2006 v přátelském utkání v Bělehradu proti týmu Norska (remíza 1:1). První gól vstřelil 11. října 2008 v kvalifikačním utkání na Mistrovství světa 2010 v Bělehradě hostující Litvě. Krasić ve 34. minutě zvyšoval na průběžných 2:0 pro domácí, střetnutí skončilo vítězstvím Srbska 3:0. Hned v dalším zápase 15. října skóroval znovu, tentokrát ve Vídni proti domácímu Rakousku, když ve 14. minutě otevíral skóre kvalifikačního utkání, které Srbsko vyhrálo 3:1. Kvalifikace byla pro mladý balkánský stát úspěšná, Srbsko obsadilo v základní skupině s 22 body 1. místo o jeden bod před druhou Francií, která se musela zúčastnit baráže.", "section_level": 2}, {"title": "Mistrovství světa 2010.", "content": "Miloš Krasić se poté zúčastnil i samotného světového šampionátu 2010 v Jihoafrické republice. V základní skupině D se Srbsko střetlo postupně s Ghanou, Německem a Austrálií. V prvním zápase 13. června 2010 prohrálo s Ghanou 0:1, Krasić odehrál kompletní zápas v základní sestavě. 18. června porazil balkánský celek překvapivě favorizované Německo 1:0, i tentokrát absolvoval Krasić celé střetnutí. Ve svém posledním vystoupení na šampionátu 23. června podlehlo Srbsko Austrálii 1:2 a s turnajem se rozloučilo ziskem 3 bodů a obsazením posledního čtvrtého místa ve skupině. Krasić hrál do 62. minuty, poté byl střídán.", "section_level": 3}], "src_summary": "Miloš Krasić (srbsky Милош Красић, * 1. listopadu 1984, Titova Mitrovica, SFR Jugoslávie) je srbský fotbalový záložník, který v současnosti hraje v klubu Lechia Gdańsk. Jako pravý křídelní záložník je ceněn pro svou rychlost a schopnost obejít protihráče. Býval přirovnáván k bývalému českému záložníkovi Pavlu Nedvědovi. Za rok 2009 získal v Srbsku ocenění Fotbalista roku.", "tgt_summary": "Miloš Krasić (; born 1 November 1984) is a Serbian former professional footballer who played as a winger. He represented the Serbia national team at the 2010 FIFA World Cup, and at one point in his career, he was named by \"FourFourTwo\" as one of the 100 best players in the world.", "id": 607960}
{"src_title": "Karl Polanyi", "tgt_title": "Karl Polanyi", "src_document": [{"title": "Život.", "content": "Před první světovou válkou spoluzaložil na Budapešťské univerzitě vlivný \"Klub Galileo\", spolupracoval v něm s György Lukácsem, Oszkárem Jászim či Karlem Mannheimem. Roku 1914 spoluzaložil maďarskou Radikální stranu a stal se jejím sekretářem. Roku 1918 podporoval Astrovou revoluci a První Maďarskou republiku vedenou sociálním demokratem Mihály Károlyim. Když se moci chopili komunističtí revolucionáři Bély Kuna, Polanyi uprchl do Vídně. Zde v letech 1924–1933 řídil prestižní ekonomický časopis \"Der Oesterreichische Volkswirt\". Byl jedním z prvních kritků Rakouské ekonomické školy (Carla Mengera a jeho následovníků). Po pádu demokracie v Rakousku byl jako socialista z vedení časopisu vyštván a odešel do Londýna. Roku 1940 získal pozici na Bennington College v americkém Vermontu a přesídlil do USA. Roku 1944 vydal \"Velkou transformaci\", která mu zajistila mezinárodní věhlas a místo na Kolumbijské univerzitě v New Yorku. Dojížděl do něj však z kanadského Pickeringu, neboť jeho žena, Polka Ilona Duczyńská, pro svou bývalou činnost komunistické revolucionářky nedostala víza do USA. Věnoval se zde především studiu ekonomických systémů starých civilizací. Výsledky shrnul v knize \"Trade and Markets in the Early Empires\". Jeho mladší bratr Michael Polanyi byl známým filozofem. Jeho neteř Eva Zeisel, která emigrovala do USA, byla designérkou průmyslových výrobků.", "section_level": 1}, {"title": "Dílo a myšlení.", "content": "Polanyi v knize \"Velká transformace\" říká, že kapitalistická společnost, kterou on nazývá tržní společností, není výsledkem nějakého přirozeného vývoje. Je to obrovský dějinný převrat, který nemá srovnání v celých lidských dějinách. Zdůrazňuje, že to, že ve starých civilizacích existovaly trhy, neznamená, že by tyto společnosti měly něco společného s naší tržní společností – mezi společností s trhy a tržní společností je dle Polanyiho kardinální rozdíl. To je základní teze knihy. Polanyiho popis vzniku společnosti, jejíž sociální páteří je tržní ekonomika, se od Marxova liší především určením „prvotního hybatele“ a pohledem na roli národního státu. Polanyi nevěří, že hybatelem kapitalistického procesu byly ekonomické či sociální (třídní) zákony. Prvotního hybatele vidí v technologickém pokroku. Ten si vynutil určitý ekonomický řád (volnotržní), který však rozvrátil tradiční systémy produkce a života. Aby nedošlo k naprostému rozvratu společnosti, ekonomický systém „si pořídil“ dosud neexistující institut, „národ“ a „národní stát“, aby zahladil největší rozpory ve společnosti, zabránil jejímu rozpadu a zajistil hladký chod ekonomického systému. Bez státu by kapitalismus nepřežil, regulaci trhu a protekcionistická opatření si vynutil sám kapitalismus v rámci hledání rovnováhy, nikoli stát, říká Polanyi, nicméně dodává, že povaha státu je dvojaká, neboť v něm hledají oporu i lidé zmítaní ekonomickými přeryvy, takže vzniká dojem souboje státu a trhu. Tato koncepce byla v zásadním rozporu s pojetím státu u liberálních a neoliberálních ekonomů, kteří stát viděli jako antipokrokovou sílu brzdící svými zásahy samořídící ekonomický systém, i marxistických ekonomů, kteří stát viděli jako nástroj jedné třídy k ovládání třídy jiné. Právě tato nová koncepce státu v moderní společnosti získala ohlas v sociologii a politologii. Pro ekonomii byl důležitějším Polanyiho důraz na vztah ekonomického systému a jeho kulturně-historického kontextu, což byl také směr bádání, který si Polanyi sám posléze zvolil. Polanyi ze své koncepce vyvozoval, že po kapitalismu bude následovat logicky období socialistické, kde bude klíčová role státu pro přežití všech uznána jak tržními aktéry, tak aktéry politickými a občanskými. V jeho pohledu bude zkrátka vědomě přijato to, co se tak jak tak děje živelně – stát bude nadřazen volnému trhu, bude vyvažovat jeho excesy a udržovat sociální smír. K Polanyiho koncepci z \"Velké transformace\" se dnes hlásí například nositel Nobelovy ceny za ekonomii Joseph Stiglitz. Podobně je Karl Polanyi považován za jednoho z myšlenkových inspirátorů ekologické ekonomie, explicitně se k němu hlásí například přední ekologický ekonom Herman Daly. Podle Polanyiho totiž neoklasická ekonomická teorie považuje půdu, lidskou práci a peníze za zboží, které má své vlastní „trhy“, přičemž předpokládá, že se budou tyto „fiktivní komodity“ chovat stejně jako komodity skutečné. Avšak půda je ve skutečnosti rozparcelovaná příroda, pracovní síla je aktivita lidských bytostí a peníze nejsou ani tak zbožím, jako informací či vztahem (institucionálně vymahatelným závazkem), závislým na lidské důvěře. To má podle Polanyiho vážné důsledky: v morální rovině je podle něj zřejmé, že příroda i lidé mají jinou než jen instrumentální hodnotu.", "section_level": 1}, {"title": "Citáty.", "content": "\"„Naší tezí je, že myšlenka samoregulujícího trhu představuje naprostou utopii. Takováto instituce by nemohla existovat ani nakrátko, aniž by zničila lidskou a přírodní základu společnosti; člověka by zlikvidovala fyzicky a jeho přírodní prostředí by proměnila v divočinu.“\"", "section_level": 1}], "src_summary": "Karl Paul Polanyi, maďarsky Polányi Károly (25. října 1886, Vídeň – 23. dubna 1964, Pickering) byl maďarsko-kanadský historik, filozof a ekonom židovského původu narozený na území dnešního Rakouska. Proslul svou knihou \"Velká transformace\" (\"The Great Transformation\") z roku 1944, která patří k nejcitovanějším pracím v sociálních a humanitních vědách ve 20. století. Zcela jinak než Marx popsal vznik kapitalismu a zdůraznil roli specifického evropského historického kontextu, který tento vznik podmínil. Položil tak základy ekonomické antropologie, která zkoumá, jak jsou ekonomické systémy vrostlé do kulturně-historického substrátu, a jak jím jsou podmíněny a formovány.", "tgt_summary": "Karl Paul Polanyi (; ; October 25, 1886 – April 23, 1964) was an Austro-Hungarian economic historian, economic anthropologist, economic sociologist, political economist, historical sociologist and social philosopher. He is known for his opposition to traditional economic thought and for his book, \"The Great Transformation\", which argued that the emergence of market-based societies in modern Europe was not inevitable but historically contingent. Polanyi is remembered today as the originator of substantivism, a cultural approach to economics, which emphasized the way economies are embedded in society and culture. This view ran counter to mainstream economics but is popular in anthropology, economic history, economic sociology and political science. Polanyi's approach to the ancient economies has been applied to a variety of cases, such as Pre-Columbian America and ancient Mesopotamia, although its utility to the study of ancient societies in general has been questioned. Polanyi's \"The Great Transformation\" became a model for historical sociology. His theories eventually became the foundation for the economic democracy movement. His daughter, Canadian economist Kari Polanyi Levitt (born 1923 in Vienna, Austria) was taught by Friedrich Hayek at the London School of Economics and is Emerita Professor of Economics at McGill University, Montreal.", "id": 13265}
{"src_title": "Signe Hasso", "tgt_title": "Signe Hasso", "src_document": [{"title": "Mládí.", "content": "Signe Eleonora Cecilia Larssonová se narodila v Kungsholmenské farnosti v Stockholmu v roce 1915. Již v roce 1927 debutovala v prestižním Královském dramatickém divadle ve věku 12 let.", "section_level": 1}, {"title": "Kariéra.", "content": "V roce 1933 natočila svůj první film, \"Tystnadens hus\", s německým filmovým režisérem/kameramanem Harrym Hassem, kterého si následně vzala. V roce 1940 se přestěhovala do Spojených států amerických, kde podepsala smlouvu se společností RKO Studios, která ji propagovala jako „další Gretu Garbo“. S Hassem se rozvedla roku 1941. Její první role hodná zaznamenání byla \"„Mademoiselle“\" v \"Heaven Can Wait\" (1943). Její další role z čtyřicátých let byly ve snímcích \"The Seventh Cross\" (1944), \"Johnny Angel\" (1945), \"The House on 92nd Street\" (1945), \"A Scandal in Paris\" (1946) a \"A Double Life\" (1947). Během 50. let se její hollywoodská kariéra zastavila. V roce 1957 byl její syn, její jediné dítě, zabit při dopravní nehodě. Od té doby začala dělit svůj čas mezi natáčení filmů ve Švédsku a účinkování na newyorských jevištích, dokud se v polovině šedesátých let nevrátila do Hollywoodu. V pozdějších letech Hassová získala uznání za svou spisovatelskou činnost a psaní písní a překládání švédských lidových písní do angličtiny. Roku 1977 napsala svůj první román, \"Momo\", popisující její dětství v meziválečném Stockholmu. Byla také písničkářkou. Její druhé album, \"Where the Sun Meets the Moon\", bylo vydáno v roce 1979 a skládalo se z jejích vlastních verzí některých švédských lidových melodií. Dále pokračovala v hraní, jejím posledním filmem byl 2000's \"One Hell of a Guy\".", "section_level": 1}, {"title": "Smrt.", "content": "Zemřela v Los Angeles v roce 2002 ve věku 86 let na zápal plic, v nějž vyústila její rakovina plic.", "section_level": 1}, {"title": "Ocenění.", "content": "Roku 1935 obdržela stipendium \"Theatre League's De Wahl-stipendium\" a roku 1939 první severskou cenu nordiska Gösta Ekmanpriset. V roce 1972 ji švédský král jmenoval členem 1. třídy Královského řádu Vasovců. Hassová má hvězdu na hollywoodském chodníku slávy \"Hollywood Walk of Fame\" za svůj přínos pohyblivým obrázkům, na bulváru \"7080 Hollywood Boulevard\".", "section_level": 1}], "src_summary": "Signe Hasso (15. srpna 1915 – 7. června 2002), přechýleně \"Hassová\", byla švédská herečka, spisovatelka a skladatelka působící ve Spojených státech.", "tgt_summary": "Signe Hasso (born Signe Eleonora Cecilia Larsson, 15 August 1915 – 7 June 2002) was a Swedish actress, writer, and composer.", "id": 361218}
{"src_title": "Kaya Scodelario", "tgt_title": "Kaya Scodelario", "src_document": [{"title": "Dětství.", "content": "Narodila se v Londýně 13. března 1992 brazilské matce Katie Scodelario a britskému otci Rogeru Humphreymu. Její rodiče se rozvedli v jejím dětství. Poté vyrůstala s matkou, převzala její příjmení a naučila se portugalsky. Jako dítě byla šikanovaná a chybělo ji sebevědomí.", "section_level": 1}, {"title": "Kariéra.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "\"Skins\".", "content": "Bez hereckých zkušeností byla v roce 2007 obsazena do 1. série seriálu \"Skins\" do role Effy Stonem. Na castingu k této sérii si připadala příliš mladá, ale jeden z producentů jí požádal, aby zůstala a zkusila přečíst kousek textu. V první sérii měla v seriálu pouze pár replik. Postava Effy se však v druhé sérii rozvinula, až se v roce 2009 vyvinula v jednou z ústředních postav. Zbyvající herci byli nahrazení novou generací. Tím se postava Effy stala jedinou postavou, která se objevila ve všech čtyřech sériích seriálu. Dne 18. listopadu 2009 byl poslední den, který strávila natáčením tohoto seriálu, pro 5. a 6. sérii seriálu bylo vybráno úplně nové obsazení. Za roli Effy byla dvakrát nominována v kategorii Nejlepší herečka na TV Quick Awards (v roce 2009 a 2010), ohlasy kritiků byly také pozitivní. K natáčení seriálu se nakonec vrátila. Postavě Effy byly věnovány dva díly nazvány \"Fire\" závěrečné 7. série, které budí spíše dojem filmu a vyobrazují přerod postavy Effy z teenagerky v dospělou osobu.", "section_level": 2}, {"title": "2009–současnost.", "content": "Na filmovém festivalu Sundance Film Festival měl premiéru film \"Moon\", který získal pozitivní kritiku. Jejím druhým filmem je Shank, ve kterém hraje postavu dívky Tashy. V roce 2010 se objevila v remaku filmu \"Souboj titánů\" jako Pesheta. O rok později získala roli Catherine ve filmu \"Bouřlivé výšiny\", který měl premiéru na filmovém festivalu v Benátkách. S Dakotou Fanningovou si zahrála v roce 2012 ve filmu \"Now Is Good\". V roce 2013 podepsala smlouvu s filmovým franchisem \"\", ve kterém ztvárnila postavu Teresy. První film měl premiéru v září 2014 a nesl název \"\". Druhý díl \"\" měl premiéru v září 2015. Účinkuje také ve třetím a posledním díle . V roce 2017 si objevila v hlavní roli filmu \", kde hrála po boku Johnyho Deppa, postavu Cariny Smythové.\"", "section_level": 2}, {"title": "Osobní život.", "content": "V dubnu 2014 během natáčení filmu \"The King's Daughter\" se seznámila s Benjaminem Walkerem. Dne 28. prosince 2014 se zasnoubili a v prosinci 2015 byli oddáni. V červenci 2016 oznámili, že čekají prvního potomka. Syn se narodil koncem listopadu 2016.", "section_level": 1}], "src_summary": "Kaya Scodelario Davis rozená Kaya Rose Humphreyová (* 13. března 1992 Londýn) je britská herečka. Nejvíce známa je pro svou roli Effy Stonemové v dramatu stanice E4 \"Skins.\" V roce 2014 získala jednu z hlavních rolí ve filmu \",\" za kterou získala nominaci na cenu Glamour Awards nebo Teen Choice Awards. Zahrála si i v jeho pokračováních \"\" (2015) a \"\" (2018) Mimo to si zahrála ve filmech \"Bouřlivé výšiny\" (2011), \"\" (2017), \"Kořist\" (2019) a \"Zlo s lidskou tváří\" (2019)\".\"", "tgt_summary": "Kaya Rose Scodelario-Davis (\"née\" Humphrey; 13 March 1992) is an English actress. She is best known for her roles as Effy Stonem on the E4 teen drama \"Skins\" (2007–2010, 2013), and Teresa in \"The Maze Runner\" film series (2014–2018). Other roles include Catherine Earnshaw in Andrea Arnold's \"Wuthering Heights\" (2011), Carol Ann Boone in \"Extremely Wicked, Shockingly Evil and Vile\" (2019), and Katarina Baker in Netflix’s Original \"Spinning Out\" (2020).", "id": 1754438}
{"src_title": "Společně 2014", "tgt_title": "Together (Hungary)", "src_document": [{"title": "Historie.", "content": "Strana vznikla 26. října 2012. Jeho ústřední postavou a kandidátem na premiéra byl Gordon Bajnai, předseda úřednické vlády Maďarska v letech 2009 až 2010. Ačkoliv se původně mělo jednat o předvolební alianci různých svazů, stran a hnutí, přetransformovalo se 8. března 2013 v samostatnou politickou stranu, což bylo úředně potvrzeno 5. července téhož roku. Nejprve začala spolupracovat s odpadlíky z LMP, kteří založili novou zelenou stranu Dialog za Maďarsko (PM). Spolu s ní vstoupila v lednu 2014 do koalice dalších středo-levicových stran s názvem Összefogás pro parlamentní volby 2014. Na základě výsledků a přepočtu mandátů získalo hnutí Együtt 2014 tři poslanecké mandáty (\"Péter Kónya\", Szabolcs Szabó, Zsuzsanna Szelényi) a PM jeden mandát (Tímea Szabó). Spolupráce E14-PM přetrvala i ve volbách do EP 2014, kdy měly tyto strany společnou kandidátku a tento postup jim přinesl zisk jednoho europoslance, kterým se stal Benedek Jávor, tehdejší spolupředseda PM. V parlamentních volbách 2018 hnutí obdrželo pouze 0,66% hlasů odevzdaných na celostátní kandidátní listiny. Jediným úspěchem bylo zvolení Szabolcse Szabó, který byl zvolen poslancem v parlamentním jednomandátovém volební obvodu Budapest 17. OEVK se sídlem ve XXI. obvodu Csepel, a v Zemském sněmu vstoupil do parlamentní frakce zeleného hnutí Politika může být jiná. Z důvodu volebních neúspěchu se dne 2. června 2018 hnutí samo rozpustilo.", "section_level": 1}, {"title": "Volební výsledky.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Volby do Zemského sněmu.", "content": "1 : Společně 2014 kandidovalo ve volební koalici Összefogás (MSZP–E14–PM–DK–MLP).2 : Za Společně 2014 získal mandát poslance pouze Szabolcs Szabó, který vstoupil do frakce LMP.", "section_level": 2}, {"title": "Volby do Evropského parlamentu.", "content": "1 : Strana měla jednotnou kandidátku s Párbeszéd Magyarországért. První zvolený europoslanec Gordon Bajnai (E14) ihned odstoupil ve prospěch druhého v pořadí, kterým byl Benedek Jávor (PM).", "section_level": 2}], "src_summary": "Společně 2014, celý názvem , byla v letech 2012 až 2018 levicová politická strana v Maďarsku, která se neúspěšně pokusila v parlamentních volbách 2014 a volbách 2018 porazit tehdejšího pravicového premiéra Viktora Orbána a jeho stranu Fidesz.", "tgt_summary": "Together (), officially Together – Party for a New Era (), formerly also known as Together 2014 (), was a social-liberal political party in Hungary formed on 26 October 2012 for the 2014 Hungarian parliamentary election by Gordon Bajnai, the former Prime Minister of Hungary, to contrast Viktor Orbán's government. Together was founded as a coalition of left-wing and liberal political movements and civil organizations that transformed itself into a party in March 2013. The party had formed an electoral alliance with the Dialogue for Hungary (PM) and they won together four seats in the national assembly and one seat in the European Parliament in 2014. The Together dissolved after its poor performance in the 2018 parliamentary election.", "id": 578758}
{"src_title": "Marie Tereza Portugalská", "tgt_title": "Infanta Maria Theresa of Portugal", "src_document": [{"title": "Původ a mládí.", "content": "Narodila se jako druhá dcera portugalského vévody a vzdorokrále z let (1826–1834) Miguela I. a jeho ženy Adelaidy Löwenstein-Wertheim-Rosenberg. Ze strany otce byla vnučkou Jana IV. Portugalského. Dětství a mládí prožila v Bavorsku. V roce 1873 se stala třetí manželkou rakouského arcivévody Karla Ludvíka (1833–1896), bratra císaře Františka Josefa I. Novomanželé byli oddáni mohučským biskupem Kettelerem. Porodila dvě dcery, které vychovávala spolu se čtyřmi dětmi svého muže, které měl z předchozího manželství s neapolsko-sicilskou princeznou Marií Annunziatou; stala se vlídnou a chápající matkou osiřelým dětem, jež vlastní matku kvůli její nemoci ani pořádně nepoznaly a jež k Marii Tereze úzce přilnuly. Marie Tereza byla velmi krásná a měla několik ctitelů, mezi něž patřil také korunní princ Rudolf.", "section_level": 1}, {"title": "První dáma u dvora.", "content": "Po Rudolfově tragické smrti v roce 1889 se stal následníkem trůnu její manžel Karel Ludvík. Marie Tereza se „po císařovně“ stala první dámou u dvora a zůstala jí i jako vdova. Po smrti císařovny Sisi se dokonce spekulovalo o jejím možném sňatku s Františkem Josefem. Svého nevlastního syna Františka Ferdinanda podporovala při jeho vážné nemoci a stála při něm i při prosazování morganatického sňatku s Žofií Chotkovou; když si František Ferdinand přes odpor císaře Františka Josefa I. Žofii Chotkovou bral, jako jediné příslušnice císařského domu se na svatbě účastnily právě Marie Tereza se svými dvěma dcerami. Také svého třetího nevlastního syna Ferdinanda Karla se zastávala při jeho volbě nevěsty nearistokratického původu, ale neuspěla. Jako jediná z rodiny chodila za arcivévodou Otou, když onemocněl syfilidou. Za jejího přispění se uskutečnil i sňatek její neteře Zity Bourbonsko-Parmské s pozdějším císařem Karlem I. Byla umělecky založená a ráda fotografovala. V první světové válce pomáhala jako zdravotní sestra. Svého manžela přežila o čtyřicet sedm let. Pohřbena byla do kapucínské krypty ve Vídni.", "section_level": 1}], "src_summary": "Marie Tereza Portugalská (24. srpna 1855, Heubach, Bavorsko – 12. února 1944, Vídeň), byla portugalská princezna pocházející z rodu Braganzy. Sňatkem rakouská arcivévodkyně, v letech 1889–1896 manželka následníka trůnu.", "tgt_summary": "Infanta Maria Theresa of Portugal (; 24 August 1855 – 12 February 1944) was a Princess of the House of Braganza. She became by marriage an Archduchess of Austria and also sister-in-law of Emperors Franz Joseph I of Austria and Maximilian I of Mexico, as well as step-grandmother of Emperor Charles I of Austria.", "id": 490370}
{"src_title": "Kärcher (společnost)", "tgt_title": "Kärcher", "src_document": [{"title": "Historie.", "content": "Společnost byla založena roku 1935 Alfredem Kärcherem (1901–1959) ve Stuttgart-Bad Canstattu. V roce 1939 následovalo přestěhování do Winnendenu. Zpočátku se vyráběly elektrické pece např. k rozpouštění solí, pro kalení oceli nebo k tvrzení lehkých kovů. S vývojem DS 350, prvního evropského vysokotlakého čističe na horkou vodu v roce 1950, se posunulo těžiště na oblast profesionálních a domácích čisticích přístrojů. Od té doby má Kärcher rozhodující podíl na vývoji vysokotlakých čističů, což je doloženo 460 existujícími patenty (stav koncem roku 2012). Výrobní sortiment se stále rozšiřoval a dnes pojímá celou oblast čištění (zametací stroje, čisticí prostředky, podlahové mycí stroje, vysavače pro mokré a suché vysávání, vysavače, koště s bateriovým pohonem, parní čistič, paprsky suchého ledu, čističe součástek, zařízení pro přípravu vody, mytí automobilů jakož i recyklování odpadní vody). Mimoto nabízí Kärcher čerpadla a zavodňovací systémy. V roce 1974 došlo ke změně firemní barvy z modré na žlutou. Od tohoto roku se společnost koncentruje pod vedením Irene Kärcher, vdovy po Alfredu Kärcherovi, na výrobu vysokotlakých čističů. V roce 1984 se objevil model HD 555, první vysokotlaký čistič pro soukromou potřebu. V oblasti ochrany proti chemickým, biologickým a atomovým zbraním je Kärcher celosvětově přítomen prostřednictvím dceřiné společnosti Kärcher Futuretech GmbH jako výrobce dekontaminačních přístrojů a dekontaminačních přípravků. Kromě toho jsou nabízena řešení v oblasti mobilní úpravy vody a plnění pitnou vodou, systémů polních táborů, ochranných oděvů, mobilního stravování a zachování materiálů.", "section_level": 1}, {"title": "Rozšíření.", "content": "Koncem roku 2011 koupila společnost sousedící pozemek bývalé cihelny Pfleiderer. Rozšířením se provozní plocha téměř zdvojnásobila. V září 2012 začaly stavební práce pro rozšíření spolu s demolicí staré cihelny.", "section_level": 2}, {"title": "Další.", "content": "V rámci svého kulturního sponzoringu podporoval Kärcher mnoho úklidových prací na světově významných stavebních dílech jako Space Needle v Seattlu (2008), prezidentské hlavy na Mount Rushmore Memoriálu (2005), Memnonovy kolosy v Luxoru (2003), den Kolonády na Svatopetrském náměstí v Římě (1998), Braniborská brána v Berlíně (1990) nebo socha Krista v Rio de Janeiru (1980). V roce 2011 bylo vyčištěno jeviště Loreley a N Seoul Tower. 17. září 2009, v den 50. výročí smrti zakladatele firmy Alfreda Kärchera, bylo v bývalé tovární budově otevřeno muzeum. Pojmy \"Kärcher\" a \"kärchrování\" již byly přeneseny do německé hovorové řeči. Kärcher se stal synonymem pro parní čisticí přístroje. Výraz \"nettoyer au Karcher\", ekvivalent slovesa kärchrování, je dle údajů Le Petit Robert již od roku 1992 zakotven ve francouzském slovníku, ovšem tento termín se stal známým poté, co jej prvně použil tehdejší francouzský ministr vnitra Nicolas Sarkozy v souvislosti s celostátními nepokoji v roce 2005: \"„Kärchrování je výraz, který se vnutí, protože člověk to musí čistit“\" (); výrok byl vysoce kontroverzní.", "section_level": 1}, {"title": "Kärcher v Česku.", "content": "Na konci listopadu 2018 otevřela společnost v Modleticích své nové sídlo v Česku za 140 miliónů korun. Jeho součástí je i prodejní středisko, servisní zázemí, sklady a školicí zařízení.", "section_level": 1}], "src_summary": "Společnost Alfred Kärcher GmbH & Co. KG ([kerchr]; lépe známá z kratšího označení a značky Kärcher) je celosvětově operující německý rodinný podnik s hlavním sídlem ve württemberském Winnenden, který vyrábí čisticí přístroje, jakož i kompletní čisticí systémy. Světová jednička na trhu pro čisticí techniku dosáhla v roce 2017 s 12 304 zaměstnanci obratu 2,5 miliard euro. Kärcher je se svými 100 společnostmi zastoupen v 60 zemích.", "tgt_summary": "Alfred Kärcher SE & Co. KG is a German family-owned company that operates worldwide and is known for its high-pressure cleaners, floor care equipment, parts cleaning systems, wash water treatment, military decontamination equipment and window vacuum cleaners. Headquartered in Winnenden, Germany, it produces both cleaning equipment and full cleaning systems. The company is the world market leader in cleaning technology and employs more than 10,000 people worldwide. In 2017 it posted sales revenues of €2.5 billion ($2.88 billion) and sold more than 13 million machines. Kärcher has 100 subsidiaries in 60 countries.", "id": 1301902}
{"src_title": "Heinrich von Wittek", "tgt_title": "Heinrich Ritter von Wittek", "src_document": [{"title": "Biografie.", "content": "Od roku 1886 působil jako sekční šéf na ministerstvu obchodu. Vrchol jeho politické kariéry nastal na přelomu 19. a 20. století. V úřednické vládě Ericha Kielmansegga byl od 20. června 1895 do 30. září 1895 ministrem obchodu. Šlo ale jen o provizorní pověření vedení rezortu z pozice sekčního šéfa ministerstva. Hlavní vládní angažmá proběhlo v první vládě Paula Gautsche, vládě Franze Thuna, vládě Manfreda Clary-Aldringena, vládě Ernesta von Koerbera a druhé vládě Paula Gautsche, v nichž byl nepřetržitě ministrem železnic. Post zastával v období 30. listopadu 1897 – 2. května 1905. Ve funkci ministra se zasloužil o další rozvoj železniční sítě a sociálního zabezpečení pracovníků drah. Ve vládě Manfreda Clary-Aldringena se kromě toho v období 21. prosince 1899 – 18. ledna 1900 stal provizorně pověřeným předsedou vlády a tedy premiérem Předlitavska. Na tento post nastoupil ve chvíli eskalace česko-německých jazykových a státoprávních sporů, které dočasně paralyzovaly fungování vládních institucí. Češi totiž v Říšské radě spustili na protest proti novým jazykovým nařízením obstrukci, která znemožnila schválení rozpočtu i rakousko-uherského finančního vyrovnání. Hlavním aktem von Wittekova kabinetu tak bylo schválení rozpočtu i vyrovnání prostřednictvím vládního nařízení, s využitím paragrafu 14. Hned poté kabinet odstoupil a uvolnil prostor pro řádnou vládu Ernesta von Koerbera. V letech 1905–1918 byl von Wittek členem Panské sněmovny. Ve volbách do Říšské rady roku 1907 se stal za Křesťansko-sociální stranu také poslancem Říšské rady (celostátní parlament), kam byl zvolen za okrsek Dolní Rakousy 04. Usedl do poslanecké frakce Křesťansko-sociální sjednocení. Ve vídeňském parlamentu setrval do konce funkčního období sněmovny, tedy do roku 1911.", "section_level": 1}], "src_summary": "Heinrich von Wittek (29. ledna 1844 Vídeň – 9. dubna 1930 Vídeň) byl rakousko-uherský, respektive předlitavský státní úředník a politik, v letech 1899–1900 krátce pověřený předseda vlády Předlitavska, v letech 1897–1905 ministr železnic ve vládách Předlitavska.", "tgt_summary": "Heinrich Ritter von Wittek (29 January 1844 – 9 April 1930) was an Austrian politician of the Christian Social Party (CS). He served as head of the \"k.k.\" Railway Ministry and as Minister-President of Cisleithania for four weeks in 1899/1900.", "id": 1931290}
{"src_title": "Carl Peters", "tgt_title": "Carl Peters", "src_document": [{"title": "Biografie.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Mládí.", "content": "Carl Peters se narodil 27. září 1856 do rodiny Carla a Elisabeth Petersových. Studoval na gymnáziu v Lüneburgu a poté do roku 1876 na klášterní škole v Ilfeldu. Následně pokračoval ve studiu na vysokých školách v Göttingenu, Tübingenu a Berlíně, kde se věnoval především právu, filozofii, geografii a historii. Roku 1879 úspěšně odpromoval a o rok později se vydal do Anglie, kde žil u svého zámožného strýce. Během následujících čtyř let se zabýval britskými dějinami a prvky britské koloniální správy. Po svém návratu do Německa začal propagovat svoje představy koloniální politiky a podílel se na zrodu Společnosti pro německou kolonizaci (\"Gesellschaft für Deutsche Kolonisation\"), předchůdce Německé Východoafrické společnosti. V téže době úspěšně složil habilitaci na univerzitě v Lipsku.", "section_level": 2}, {"title": "Účast na německých kolonizačních projektech.", "content": "Na podzim roku 1884 přicestoval Peters na východoafrické pobřeží poblíž Zanzibaru, aby zde skrze jednání s arabskými a africkými vládci zajistil oblasti pro německou kolonizaci. Jeho cíl se mu podařilo splnit během zhruba šesti týdnů, načež německý císař Vilém I. smlouvy uzavřené s východoafrickými náčelníky následujícího roku potvrdil. Následně Německý kancléř Otto von Bismarck oficiálně prohlásil tato území za německý protektorát a Peters se stal předsedou nově vzniklé Německé Východoafrické společnosti. V dalších letech se vrátil do východní Afriky, kde se mu podařilo vyjednat smlouvu o pronajmutí území se Zanzibarským sultanátem, na základě níž se plocha Německé východní afriky rozšířila na 900 000 km. Maskováním výpravy do Equatorie za snahu osvobodit svého krajana Emina Pašu se Peters pokoušel získat další území pod německou svrchovanost, v tomto svém podniku však pro nedostatek podpory ze strany berlínské vlády neuspěl. Především smlouva uzavřená s vládcem Ugandy byla anulována takzvanou Helgolandskou smlouvou z roku 1890, která stanovila sféry vlivu ve východní Africe. Roku 1891 byl Carl Peters jmenován říšským komisařem pro Německou východní Afriku se sídlem v oblasti kolem hory Kilimandžáro. Pro kruté a nelidská zacházení byl však povolán roku 1895 zpět do Německa a posléze o dva roky později po disciplinárním řízení propuštěn ze státních služeb. Peters poté odcestoval do Anglie, kde založil \"Průzkumnou společnost Dr. Carla Peterse\" a několik dalších sdružení a organizací, v rámci nichž organizoval další expedice především do východoafrických německých a britských teritorií a do povodí řeky Zambezi.", "section_level": 2}, {"title": "Pozdější život.", "content": "Roku 1909 si Peters vzal za manželku Theu Herbersovou a díky znovuzískané pozici říšského komisaře mu bylo umožněno pobírat státní penzi. Na počátku první světové války se přestěhoval nazpět do Německa. Zemřel 10. září 1918 ve městě Bad Harzburg.", "section_level": 2}], "src_summary": "Carl Peters (27. září 1856 Neuhaus an der Elbe – 10. září 1918 Bad Harzburg) byl německý koloniální podnikatel a cestovatel. Působil především v oblasti východní Afriky a významně se zasadil o vznik zdejší německé kolonie. Od roku 1891 zde působil jako říšský komisař. Byl znám svým nelidským chováním vůči domorodcům, které také vedlo roku 1897 k jeho propuštění ze státních služeb. Za svůj život vydal několik titulů, v nichž mimo jiné popisoval své cesty východní Afrikou.", "tgt_summary": "Carl Peters (27 September 1856 – 10 September 1918), was a German colonial ruler, explorer, politician and author and a major promoter of the establishment of the German colony of East Africa (part of the modern republic Tanzania). A proponent of Social Darwinism and the \"Völkisch\" philosophy, his attitude towards the indigenous population made him one of the most controversial colonizers even during his lifetime.", "id": 610503}
{"src_title": "Husice nilská", "tgt_title": "Egyptian goose", "src_document": [{"title": "Vzhled.", "content": "Husice nilská patří mezi největší husice, měří 63–73 cm a váží až 3 kg. Peří je převážně světle hnědé, s tmavou skvrnou kolem oka, tmavě hnědou skvrnou na hrudi a velkými bílými a zelenými poli v křídlech. Nohy jsou matně růžovočervené, zobák růžovočervený s tmavým lemem. Pohlaví se od sebe neliší velikostí ani zbarvením, ale jen hlasem: samec syčí, samice štěbetá a kejhá.", "section_level": 1}, {"title": "Rozšíření a biotop.", "content": "Husice nilská pochází z Afriky, kde se vyskytuje na většině kontinentu od Egypta po Kapsko, s výjimkou Sahary. Zasahuje také do jihozápadní Asie, např. do Izraele. Od vysazení v Anglii koncem 19. století vytvořila stálé populace i jinde, např. v Nizozemsku nebo Francii. V České republice se objevuje od konce 90. let 20. století nepravidelně po celý rok a výjimečně i hnízdí, např. v severních Čechách nebo na Tovačovsku. Na prostředí není husice náročná, obývá lesy, savany i močály, v Etiopii vystupuje vysoko do hor. Vyžaduje však blízkost vody.", "section_level": 1}, {"title": "Způsob života.", "content": "Husice nilská hnízdí na zemi, v opuštěných hnízdech jiných ptáků na stromech nebo v různých dutinách. Snáší 6-10 vajec, na nichž sedí pouze samice 30 dnů. O mláďata se starají oba rodiče. V Africe hnízdí dvakrát ročně, v Evropě jen jednou. V době hnízdění a péče o mláďata je samec velmi agresivní a napadá jiné ptáky ve svém hnízdním teritoriu, přičemž ho samice ponouká a \"chválí\" štěbetáním a kýváním hlavy. Husice nilské jsou převážně býložravé, pasou se podobně jako husy, ale občas sbírají i bezobratlé živočichy. Jsou velmi obratné a často hřadují na stromech.", "section_level": 1}, {"title": "V kultuře.", "content": "Ve starověkém Egyptě byla husice částečně domestikována a chována jako hlídač či domácí společník, ale také jako posvátný pták, zasvěcený bohyni Eset.", "section_level": 1}, {"title": "Husice nilská v Česku.", "content": "Husice nilská se v Česku začala objevovat v 70. letech 20. století, v roce 2008 byla prokázána první hnízdění a počet pozorování v Česku od té doby přibývá.", "section_level": 1}, {"title": "Husice nilská v českých zoo.", "content": "Pro svou nenáročnost a pěkný vzhled je husice nilská často chována v zoologických zahradách, v Česku ji chovají mnohé zahrady, např. Zoo Jihlava, Zoo Olomouc, Zoo Ostrava, Zoo Plzeň, Zoo Praha nebo Zoo Dvůr Králové. Na Slovensku je chována v Zoo Bratislava.", "section_level": 2}], "src_summary": "Husice nilská (\"Alopochen aegyptiaca\") je poměrně velký, pestře zbarvený vrubozobý pták, pocházející z Afriky, který se od konce 19. stol. šíří též po Evropě.", "tgt_summary": "The Egyptian goose (\"Alopochen aegyptiaca\") is a member of the duck, goose, and swan family Anatidae. It is native to Africa south of the Sahara and the Nile Valley. Egyptian geese were considered sacred by the Ancient Egyptians, and appeared in much of their artwork. Because of their popularity chiefly as an ornamental bird, escapees are common and feral populations have become established in Western Europe, the United States, and New Zealand.", "id": 679029}
{"src_title": "Tuberóza hlíznatá", "tgt_title": "Agave amica", "src_document": [{"title": "Výskyt.", "content": "Původní je v Mexiku, spolu s dalšími druhy rodu \"Polianthes\". Zde obývá i sušší místa a v teplých oblastech vystupuje až do 2500 m n. m. Protože tuto atraktivní rostlinu brzy po objevení Ameriky Portugalci nebo Nizozemci přenesli k pěstování do jižní Asie, zejména do východní Indie, odkud se široce rozšířila, je ve starší literatuře jako země původu mylně uváděna Indie.", "section_level": 1}, {"title": "Popis.", "content": "Rostlina si vytváří zásobní hlízy, mírně připomínající cibuli. Z pevné, dužnaté hlízy vyrůstají trávovité, až 30 cm dlouhé listy. Z trsu listů vyraší 50 až 100 cm vysoký stvol, někdy i více stvolů. Je řídce porostlý krátkými lístky. V horní části stvolu jsou v dlouhém klasovitém hroznu uspořádané květy. Mají dlouhou úzkou trubku, která napřed roste vzhůru a pak se stáčí kolmo ke stolu. Na její bázi jsou zelené listeny. Koruna je široce rozevřená se 6 okvětními lístky. Plnokvěté kultivary mají lístky zmnožené. Jsou voskově bílé, někdy s narůžovělými špičkami až narůžovělé, vzácně žluté. Blizna je trojklaná. Květy mají specifickou, intenzivní až omamnou vůni. Otevírají se v noci a jsou velmi trvanlivé. Semeník je trojpouzdrý, spodní a dozrává v suchou tobolku s mnoha semeny.", "section_level": 1}, {"title": "Použití.", "content": "Je značně odolná a tak se pěstuje se v mnoha teplých oblastech, mimo Severní Ameriku např. v severní Africe, jižní Evropě, Íránu, Gruzii a zejména v Asii. Brzy po svém objevení byla přenesena do Indie, kde se stala velmi populární a šířila se dále. Aztékové nazývali tuberózu \"omixochitl\" (společně s příbuznou \"Polianthes mexicana\"). Na Kubě ji nazývají \"azucena\". Na Havaji byla obvyklou pohřební květinou. Tuberóza se stala široce užívanou v hinduistické tradici a rituálech, např. jako svatební květina, na svátek narození Budhy. Nazývá se \"Rajnigandha\", což znamená noční vůně. Názvy s obdobným významem má i v dalších jazycích Asie, v bengálštině, tamilštině, čínštině, japonštině. V Evropě byla pěstována již od konce 17. století. Jako hrnková kvetoucí rostlina byla velmi oblíbena v 19. století a období secese. Byly vypěstovány také plnokvěté kultivary, populární byl kultivar 'The Pearl' ('La Perle'). Hojně se pěstovala i v Americe. V teplých oblastech je dnes rozšířena pro venkovní výsadbu. Z květů se k získává silice pro výrobu různých voňavek, tzv. tuberózového parfému. Pěstováním pro výrobu parfémů byla proslulá jižní Francie. Silice je velmi ceněná přísada do luxusních a smyslných parfémů. Frederic Malle, majitel společnosti Editions de Parfums hodnotí její vůni takto: \"Tuberóza je zajímavě kontrastní květina, ve které se snoubí dvě stránky – jedna je jásavá, svěží, slunečná, druhá tělesná, smyslná, až maličko obscénní.\" Ze silice se připravuje olej, který má relaxační účinky na mysl, nervovou soustavu a svaly. Tlumí křeče a úporný kašel. Specifické složky silice stimulují části mozku odpovědné za sexuální pocity a libido. Olej je doporučován při léčbě frigidity a erektilní dysfunkce. V obchodech se jen vzácně na jaře nabízejí hlízy, podobně jako u jiných hlíznatých květin a cibulovin.", "section_level": 1}], "src_summary": "Tuberóza hlíznatá (\"Polianthes tuberosa\", ve staré literatuře i \"Polyanthes\"), známá též jako nocovka, noční hyacint nebo bělokvět, je vytrvalá rostlina s výrazným, bílým, silně vonícím květenstvím. Oblíbena byla zejména v období secese. Je zdrojem vonných silic. Rodové jméno vychází z latinského slova \"tuberosus\", které znamená zduřelý a vztahuje se ke kořenovým hlízám. Podle taxonomického systému APG III patří do čeledi chřestovitých (\"Asparagaceae\"), kde je řazena do podčeledi agávových (\"Agavoideae\").", "tgt_summary": "Agave amica, formerly Polianthes tuberosa, the tuberose, is a perennial plant in the family Asparagaceae, subfamily Agavoideae, extracts of which are used as a note in perfumery. Now widely grown as an ornamental plant, the species was originally native to Mexico.", "id": 1774306}
{"src_title": "Brambořík nachový", "tgt_title": "Cyclamen purpurascens", "src_document": [{"title": "Popis.", "content": "Brambořík nachový (\"Cyclamen purpurascens\") má kulovitou, často mírně zploštělou, zkorkovatělou hlízu, ze které vyrůstají četné vláknité kořeny. Oddenek je válcovitý a uzlovitý. Listy jsou většinou okrouhle srdčité (mohou být i ledvinité) a nepravidelně vroubkované. Na svrchní straně jsou listy tmavě zelené s bělavými kresbami, na spodní straně jsou tmavě purpurově červené. Jejich purpurové zbarvení způsobuje barvivo antokyan. Květy bramboříku vyrůstají jednotlivě na 5–12 cm dlouhých stvolech. Vytvářejí zvonkovitou korunu, která je vonná a složená z pěti korunních cípů. Korunní cípy mají karmínově až fialově červenou barvu, jsou otočené nazpět, a vytvářejí korunní trubku (ta je světleji zbarvená). V květu nalezneme pestík se svrchním semeníkem a pět tyčinek. Jsou opylovány hmyzem, ale mohou se opylovat i autogamicky (samoopylení). Plodem je pak kulovitá tobolka, která obsahuje semena.", "section_level": 1}, {"title": "Významné obsahové látky.", "content": "Kulovité hlízy obsahují jedovatý glykosid (saponin) cyklamín, který má velmi silné hemolytické účinky. I přesto, že jsou hlízy jedovaté, divočáci je vyrývají a konzumují bez jakýchkoliv pozdějších následků.", "section_level": 1}, {"title": "Rozšíření.", "content": "V rodu \"Cyclamen\" je známo asi 20 blízce příbuzných druhů. Jsou rozšířeny převážně ve východním Středomoří, v Malé Asii a v Íránu. Do střední Evropy zasahuje pouze jediný druh \"Cyclamen purpurascens\".", "section_level": 1}, {"title": "Přirozené rozšíření.", "content": "Brambořík nachový se přirozeně vyskytuje od pohoří Cevenny, přes Juru, vápencové obvody Alp (od Provence až po Dolní Rakousko), Moravu, Maďarsko a částečně zasahuje i na Balkánský poloostrov. V České republice se jako původní druh nachází jen na jižní a na jihozápadní Moravě. Vzácně se může vyskytovat především mezi Oslavou a Rokytnou. Avšak s největší pravděpodobností je v ČR brambořík nachový buď vysazený, nebo zplaněný.", "section_level": 2}, {"title": "Pěstování.", "content": "Brambořík snáší poměrně dobře nízké teploty (je mrazuvzdorný). Hlízy se nesázejí příliš hluboko (2 – 6 cm). Po výsadbě začne kvést zpravidla až druhým nebo třetím rokem. Množí se pouze semeny, která dozrávají v tobolkách. Semena začnou klíčit následující rok na jaře.", "section_level": 1}, {"title": "Odkazy.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Externí odkazy.", "content": "", "section_level": 2}], "src_summary": "Brambořík nachový (\"Cyclamen purpurascens\") je vytrvalá bylina z čeledi prvosenkovitých (\"Primulaceae\"). Jeho název pochází z řeckého slova \"kýklos\", které znamená kruh, kotouč – podle jeho okrouhlé hlízy. Je jedovatý a chráněný. Lidově nazývaný též \"alpská fialka, svinský ořech, svinský chléb\" či \"zemský sejr\".", "tgt_summary": "Cyclamen purpurascens (Alpine, European or purple cyclamen) is a species of flowering plant in the genus \"Cyclamen\" of the family Primulaceae, native to central Europe, northern Italy, and Slovenia. It is a tuberous perennial with (usually) variegated leaves, and deep pink flowers in summer.", "id": 202121}
{"src_title": "Andrea del Castagno", "tgt_title": "Andrea del Castagno", "src_document": [{"title": "Život a dílo Andrey del Castagna.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Dětství.", "content": "Andrea del Castagno se narodil v roce 1423 v Corelle. Do města Castagno se jeho otec Bartolo di Simone přestěhoval s rodinou až v roce 1436. Podle tohoto města si Andrea také říkal, když se pak přistěhoval do Florencie. Vasari uvádí, že del Castagnovi zemřel jeho otec v útlém věku, jiné zdroje uvádí, že jej otec přežil. Také zmiňuje, že kvůli smrti otce se del Castagno usadil u svého strýce. Ten jej nechával pást dobytek, protože Andrea byl hbitý, čilý a nebojácný. Vasari uvádí, že se v této době dostal k malování – potkal jednoho z venkovských malířů, který maloval pro nějakého venkovana jakýsi svatostánek. Andreu to velmi zaujalo, přihlížel s nesmírnou pozorností a chtěl začít také malovat. Po této události proto začal kreslit uhlem nebo rýt špičkou nože po zdích a kamenech figury a zvířata. Byl v tom velmi dobrý a informace o jeho umění začaly šířit, až se dostaly k florentskému pánovi Bernadettu de Medici. Ten se s ním setkal, byl nadšený z jeho umu a pohotovosti. Proto mu nabídl odjet na studium do Florencie, kde by se zdokonalil v umění kresby a malby u jednoho z mistrů, který se tehdy považoval za nejlepší. Andrea si oblíbil zejména kresbu, malbě a barevnosti nedával takový význam, což nakonec výsledným pracím ubíralo na kvalitě a půvabu. Jeho silnou stránkou bylo znázorňování pohybu postav. Zvláště v mužských i ženských hlavách, jež se vyznačují vážným výrazem a výstižnou kresbou.", "section_level": 2}, {"title": "Rané dílo.", "content": "Andrea zahájil samostatnou uměleckou dráhu velmi brzy, jeho prvními doloženými pracemi jsou podobizny florentských rebelů poražených v červnu 1440 v bitvě u Anghiari. Hlavní rebelové byli namalování oběšení na Palazzo del Podesta Signoria ve Florencii téhož roku. Díky tomuto dílu si Andrea vysloužil přezdívku Andrea degl´Impiccati – tedy Andrea oběšenců. V rámci realizace výzdoby Palazzo de Podesta vytvořil výjevy triumfu Medicejských nad rody Peruzzi a Albizzi. Později spolupracoval del Castagno v Benátkách s nepříliš známým malířem jménem Francesco da Faenza. Mezi jeho nejranější práce patří freska s výjevem sv. Miniatua a sv. Crescia odcházejícího od svých rodičů v křížové chodbě kostela San Miniato, která se nedochovala. Také maloval v křížové chodbě a v kostele San Benedetto za branou Pitti, ale byly strženy při obléhání Florencie. Poté pracoval v křížové chodbě kláštera Santa Maria degli Angeli na scéně Ukřižování s Pannou Marií, sv. Janem, sv. Benediktem a sv. Romualdem, která byla přenesena do hlavního špitálu Santa Maria Nuova a dnes je umístěna v Museo del Castagno. V kostele Santa Trinita namaloval sv. Ondřeje, dílo se však nezachovalo. V jeho obrazech lze vidět vliv Masacciova téměř vědeckého realismu a Donatellovy sochařské linie.", "section_level": 2}, {"title": "Benátky.", "content": "K obdobím, v nichž jsou s jistotou dokumentovány práce Andrey del Castagno patří i rok 1442, neboť v tomto roce je doložena umělcova přítomnost v Benátkách. Zde del Castagno vytvořil fresky v kostele San Zaccaria. Pracovní plochou se Andreovi stala klenba kaple sv. Tarasia, na ni vytvořil postavy proroků. Jeho malířský styl byl v těchto pracích velice ovlivněn Donatellovým sochařstvím a Masacciovým malířským uměním. Toto dílo neznamenalo pouze příchod raně renesančních florentských proudů do Benátek, také se jaednalo o jedno z prvních děl, které del Castagno datoval a signoval. Andrea ztvárnil sv. Jana Křtitele stojícího, zahaleného do bílého pláště. Postava se vyznačuje kvalitami, které jsou typické pro sochu, jako je objem či expresivita gest. Donatellova dynamická linie se spojuje s velikostí a robustností postavy, což je důsledkem velkého obdivu, který del Castagno choval k Masacciově tvorbě. V benátském s. Marco je podle jeho kartónu mozaika.", "section_level": 2}, {"title": "Florencie.", "content": "Kolem roku 1447 vytvořil del Castagno cyklus fresky na téma utrpení Krista ve florentském kostele SantʼApollonia. Výjev Zmrtvýchvstání Krista patří mezi nejlépe zachované fresky nacházejících se v kostele SantʼApollonia. Freska je umístěna do horní části refektáře kláštera, společně s Ukřižováním a Snímáním z kříže. Na fresce je zobrazen Kristus, jak opouští hrobku, u jeho nohou se nacházejí dva hluboce spící vojáci, vzadu se však právě jeden voják vzbudil a s napětím přihlíží zjevení. Kristus, jehož postava je dokonale vykreslena, se tyčí nad ostatními figurami tak, že vypadá jako socha. V pozadí načrtnul del Castagno přírodu, která neodvádí pozornost od hlavního výjevu. O několik let později namaloval Piero della Francesca Kristovo zmrtvýchvstání velmi podobným způsobem v Borgo San Sepolcro. Uplatnil přitom také del Castagnův důraz na perspektivu, která zde vytváří dokonalou syntézu velikosti, prostoru a světla. Jedno z Andreových nejslavnějších děl je freska s výjevem Poslední večeře Páně. Tento výjev zobrazuje Ježíšovu poslední večeři s učedníky. Freska byla před nedávnem restaurována, byly odkryty živé barvy, jež malíř při vytváření tohoto díla použil. Výjev se odehrává v geometricky strukturovaném interiéru, který je směrem k divákovi otevřen. Uprostřed dlouhé tabule vidíme Krista, po jeho pravici i levici sedí jeho učedníci. Naproti Ježíšovi je znázorněn Jidáš Iškariotský – malíř tak vyjádřil protiklad mezi oběma postavami. Jidáš má černé vlasy, jež jsou symbolem jeho zlých úmyslů. Kompozice dokazuje, jak del Castagno dokázal předejít své současníky. Místo toho, aby použil několik plánů, jimiž by vytvořil dojem hloubky, použil zde jeden zadní plán, jenž je společně s tabulí a téměř abstraktním bílým ubrusem jediným prvkem, jehož prostřednictvím umístil malíř Krista a apoštoly do prostoru. Postavy jsou znázorněny zcela realisticky, stejně jako Donatellovy sochy. Nejedná se o idealizované postavy večeřící v tricliniu, nýbrž o sedláky sedící u stolu. Andrea se stal členem malířského cechu dne 30. května 1445 ve Florencii. V letech 1445 až 1448 Andrea pracoval na deskovém obraze pro hlavní oltář kostela Santa Lucia de´Bardi, jehož námětem je Madona se sv. Janem Křtitelem, sv. Zenobiem, sv. Františkem a sv. Lucií. Dnes se práce nachází ve florentské Uffizi. Kolem roku 1450 pacoval v Legnaji na výzdobě vily Carducciů a od roku 1475 Pandolfini (pro Pandolfa Pandolfiniho) a vyzdobil zde síň řadou slavných osobností. V tomto cyklu fresek spojil humanistického ducha tehdejší doby se svým zájmem o lidskou postavu. Zobrazené osoby, muži i ženy, vystupují díky svému ztvárnění a realistickému vzhledu v téměř životní velikosti z malířského plánu. Jedná se o devět slavných mužů a žen – z toho šest význačných Floreňtanů, státníků a básníků – Filippa Spagna degli Scolari, Farinatu degli Uberti, Niccola Acciaiuoliho, Danta, Petrarcu a Boccaccia a tři ženy – Ester, Sibylu Kumskou a královnu Thomyris. Pracoval zčásti podle své fantazie a podle skutečnosti. Všechny postavy jsou zasazeny do namalované niky a vzájemně jsou odděleny pilastry, takže vypadají jako sochy. Skupina byla doplněna zobrazeními Adama a Evy, Madony s dítětem a několika putti, kteří drží věnce a girlandy. Andrea chtěl zachytit především humanistický ideál tehdejší doby – v každé postavě se spojuje fyzická síla, morální kvality a inteligence, které dohromady vytvářejí dokonalou lidskou bytost. Dnes se nacházejí v galerii Uffizi ve Florencii.", "section_level": 2}, {"title": "Pozdní dílo.", "content": "Andrea maloval také olejovými barvami. Mezi slavné dílo, namalované touto technikou je Nanebevzetí Panny Marie se sv. Miniasem a sv. Juliem z roku 1450. Panna Marie je umístěna uprostřed, je oblečena do širokého roucha, ruce má sepjaté k modlitbě. Její postava je obklopena zářivou, téměř ohnivou mandorlou, jež drží několik andělů. Jejich nahé paže jsou dokladem toho, že del Castagno dokázal mimořádným způsobem zachytit anatomii lidského těla, což se vyvíjelo z jeho kreslířské zručnosti. Na obou stranách se nacházejí dva světci, kteří jsou oblečeni jako dvořané a jsou přímými svědky nanebevzetí Panny Marie na nebesa. V kostele florentských servitů pracoval na freskách ve třech plochých výklencích v různých kaplích. V kapli zasvěcené sv. Julianovi provedl výjevy ze světcova života s mnoho postavami a se psem v perspektivní zkratce. V kapli zasvěcené sv. Jeronýmovi namaloval nad světcem Nejsvětější Trojici s Kristem na kříži. Andrea del Castagno ovládal perspektivu velmi dobře, zkratky prováděl lepším a modernějším způsobem než ostatní malíři před ním. Třetí kapli dal postavit Orladno de Medici a Andrea zde zpodobnil Lazara, Martu a Magdalénu. Pro jeptišky z kláštera San Giuliano namaloval fresku Ukřižování s Pannou Marií, sv. Dominikem, sv. Juliánem a sv. Janem. Působil také v kapli Cavalcantiů v kostele Santa Croce, kde namaloval sv. Jana Křtitele a sv. Františka. V tomto kostele také namaloval fresku představující Krista bičovaného u sloupu a perspektivně podanou lodžii se zmenšujícími se sloupy, křížovými klenbami a kosočtercovými stěnami. Výjev je zajímavý hlavně díky výrazným postojům mužů bičujících Krista, kteří se tváří nenávistně a vztekle a díky Kristovi, který je naopak trpělivý, pokorný a ušlechtilý. Tato freska byla poničena již za Vasariho života a zničena koncem 17. století. Poté pracoval na hřbitově u Santa Maria Nuova na výjevu sv. Ondřeje, která se nedochovala. Díky této zakázce ale v roce 1457 pracoval v refektáři kostela, kde zpodobnil Večeři Páně. Ta byla zničena pravděpodobně v 18. století. Andrea kvůli této práci získal přízeň rodiny Portinariů a správce tamějšího špitálu, získal zakázku na výzdobu jedné části chóru kostela Sant´Egidio. Vasari uvádí, že spolupracoval společně s Alessiem Baldovinettim a s Domenicem Veneziano. Vasari píše o tom, že del Castagno špatně nesl spolupráci s Domenicem Veneziano, který byl velmi slavný, Domenicovi záviděl obdiv a pozornost, kterou sám neměl. Jedná se ovšem o fikci, Domenico Veneziano v tomto kostele působil v letech 1434–1441 (například spolupracoval zde s Pierem della Francesca) a Andrea zde působil až od ledna 1451 do září 1453. Mezi jeho poslední dochované díla patří Jezdecký portrét florentského vojevůdce Niccola da Tolentino z roku 1456 v Santa Maria del Fiore ve Florencii. Vytvoření této fresky si u malíře objednala florentská katedrála, která tak chtěla uctít památku tohoto kondotiéra, jež pomáhal chránit Florencii. Andrea si vzal za vzor dílo Paola Uccella, které se rovněž nachází ve florentské katedrále. Obě díla se ale dosti liší – tam, kde Andrea dokázal postavě propůjčit mimořádnou dynamiku, vypadal Uccellův jezdec a kůň jako by stáli zcela ohromeni. Del Castagno vytvořil toto dílo velmi naturalisticky a zejména postavu koně a jeho svaly namaloval velmi přesně a detailně. V chóru špitálu Santa Maria Nuova namaloval Andrea fresku Zvěstování, kde zpodobnil letícího anděla, což bylo do té doby neobvyklé. Také zde namaloval Smrt Panny Marie. Na tomto obraze Panna Marie leží na márech, kolem kterých jsou rozestoupeni apoštolové, v jejichž tvářích vidíme radost z toho, že Pannu Marii vzal Kristus na nebesa a zároveň hořkost, že musejí zůstat na zemi bez ní. Mezi apoštoly se objevuje také několik andělů se svícny v rukou. V této sérii obrazů zpodobnil podle skutečnosti Rinalda degli Albizzi, Puccia Pucciho, Falganaccia a klečícího správce kostela – Bernarda di Domenico della Volta. Namaloval zde i sám sebe – v rondu jako Jidáše Iškariotského. Ve florentském kostele San Miniato fra le Torri namaloval obraz Nanebevzetí Panny Marie se dvěma postavami, které se nedochovalo. Také pracoval v Scarperii u Mugella, kde namaloval Milosrdenství, které bylo ovšem ještě za Vasariho života zničeno. Andrea del Castagno zemřel 19. srpna 1457 na mor ve věku asi čtyřiceti let. Byl pohřben v kostele Santissima Annunziata.", "section_level": 2}], "src_summary": "Andrea del Castagno (1421 /1423 – 19. srpna 1457, Itálie) byl florentský malíř. Jeho hlavním životopiscem byl Giorgio Vasari, který o něm psal ve své slavné knize \"Životy nejvýznačnějších malířů, sochařů a architektů\". Informace, které o něm Vasari uvádí o jeho životě, jsou ale z části smyšlené, například to, že Andrea zavraždil svého kolegu malíře Domenica Veneziana. O jeho původu, vzdělání a životě se mnoho pravdivých informací neví. V jeho díle se odráží vliv sochařského a malířského umění jeho současníků. Vytvořil velký počet fresek, které obzvlášť dobře odrážejí jeho sochařský přístup k malbě, mnoho jeho prací se však nedochovalo.", "tgt_summary": "Andrea del Castagno () or Andrea di Bartolo di Bargilla (; – 19 August 1457) was an Italian painter from Florence, influenced chiefly by Masaccio and Giotto di Bondone. His works include frescoes in Sant'Apollonia in Florence and the painted equestrian monument of Niccolò da Tolentino (1456) in the Cathedral in Florence. He in turn influenced the Ferrarese school of Cosmè Tura, Francesco del Cossa and Ercole de' Roberti.", "id": 153206}
{"src_title": "Gyrobus", "tgt_title": "Gyrobus", "src_document": [{"title": "Princip.", "content": "Ve skutečném provozu se gyrobusy na zastávkách a hlavně na konečných připojovaly třemi tyčovými sběrači na střeše k napájecí síti. Ta poskytovala třífázové (střídavé) napětí 500 V a napájela třífázový asynchronní motor s kotvou nakrátko, který roztáčel setrvačník, s nímž byl spojen do jednoho konstrukčního celku. Osa otáčení setrvačníku byla svislá. Soustrojí bylo umístěno uprostřed vozidla a výrazně zasahovalo do prostoru pro cestující. Po odpojení od napájecí sítě se motor přepnul do generátorického režimu a napájel trakční elektromotor. Také trakční motor se dal přepínat do generátorického režimu a mohl při brždění dodávat energii pro roztáčení setrvačníku. Obsazený gyrobus mohl na jedno nabití ujet přibližně šest kilometrů. Ve skutečném provozu byla nabíjecí stanice zřízena vždy po čtyřech kilometrech.", "section_level": 1}, {"title": "Napájecí stanice.", "content": "Byly umístěny na zastávkách a v konečných stanicích. Na stožáru umístěném na okraji chodníku nad vozovkou byl upevněn vodorovný výložník se třemi kontaktními segmenty. K nim se zespodu, ze střechy gyrobusu vztyčovaly tři přívodní tyčové sběrače. Po příjezdu vozidla do zastávky se nejprve sběrače v beznapěťovém stavu připojily ke kontaktním segmentům. Na střeše vozidla byl umístěn systém pomocných kontaktů, které se v zastávce vyklápěly (natáčely) mimo obrys vozidla a připojovaly se ke kontaktnímu ústrojí na pevně umístěné svislé tyči, která byla součásti napájecí stanice. Těmito pomocnými kontakty (jeden z nich byl zemnící) sepnul řidič napájení hlavních kontaktů a roztáčení setrvačníku mohlo začít.", "section_level": 1}, {"title": "Přednosti a nevýhody.", "content": "Gyrobus je tišší než autobus se spalovacím motorem a za jízdy neprodukuje žádné výfukové plyny. Oproti trolejbusům nepotřebuje trolejové vedení. Díky tomu je operativnější a může snáze měnit trasu. Provozovateli odpadají náklady na budování trolejového vedení, vzhled města nekazí nevzhledné dráty. Nevýhodou je hmotnost. Gyrobus pro dvacet cestujících s akčním radiem přibližně dvacet kilometrů potřebuje ocelový setrvačník o hmotnosti 1,5 tuny k uložení přibližně 9,15 kWh. Navíc rotující disk setrvačníku vyžaduje mimořádná bezpečnostní opatření. Obvodová rychlost disku s průměrem 1,6 metru je při 3 000 otáčkách za minutu přibližně 900 km/hod. Mimo to musí být setrvačník i s poháněcím motorem/generátorem umístěn v plynotěsné schránce. Zde je udržován snížený tlak, aby se omezily ztráty třením. Tato opatření zvyšují hmotnost vozidla o tři tuny oproti srovnatelnému autobusu s dieselovým motorem. Moderní setrvačníky z plastu vyztuženého uhlíkovými vlákny nezvyšují vlastní hmotnost vozidla o tolik. Další nepříjemnou vlastností gyrobusu jsou jeho jízdní vlastnosti. Setrvačník se svislou osou se snaží udržet vozidlo stále ve stejném směru (princip gyroskopu). Při zatáčení nebo náklonu vozidla účinkuje setrvačník proti této změně a na konstrukci vozidla působí nežádoucími bočními silami. Tento jev by bylo možné odstranit dvěma protiběžnými setrvačníky. Také vinou těchto nevýhod se koncepce vozidel se setrvačníkovým pohonem neprosadila. Osobní dopravu ovládly výkonné autobusy se spalovacími motory, s velkým dojezdem, velmi přizpůsobivé při používání. V současnosti je myšlenka zásobování vozidel elektrickou energií na zastávkách opět aktuální, a to kvůli ekologickým problémům se spalovacími motory. Například na výstavě Expo 2010 v Šanghaji jezdil „Capabus“, který čerpal elektrickou energii také při zastávkách. Energie se ovšem ukládala v kondenzátorech.", "section_level": 1}, {"title": "Prototypové vozidlo.", "content": "Vzniklo v roce 1950 na podvozku původně určeném pro nákladní automobil (výrobcem byla švýcarská firma FBW). Zajímavostí bylo pravostranné řízení (jako pro jízdu vlevo). Důvodem pro tuto volbu mohla být snaha usnadnit řidiči kontrolu nad nabíjecím procesem. Na střeše prototypového vozidla na pravé straně byl umístěn sloupek s pomocnými kontakty. Teprve po jejich vysunutí a kontaktu se spínacím mechanismem v napájecím stojanu se spínal proud do hlavních kontaktů. Další gyrobusy stejného výrobce už měly řízení vlevo, stejně jako běžné autobusy.", "section_level": 1}, {"title": "Gyrobusy v pravidelném provozu.", "content": "Ve Švýcarsku využívala dopravní společnost Societé anonyme des Transport Publics Yverdon-Grandson (TPYG) od září 1953 do října 1960 dva gyrobusy na osmikilometrové trase Tuileries de Grandson – Condémines. Jezdily v hodinových intervalech, ve špičce po půlhodině. Od srpna 1955 jezdily gyrobusy na čtyřech linkách také v Léopoldville, metropoli tehdejšího Belgického Konga. Ještě do konce padesátých let byl provoz kvůli technickým problémům a také politickým nepokojům zastaven. Mezitím byly gyrobusy vyrobené švýcarskou firmou MFO (Maschinenfabrik Oerlikon) uvedeny do provozu také v belgickém Gentu. Tři vozy jezdily na lince dlouhé 9,6 km mezi Gentem a Merelbeke. V provozu byly od září 1956 do listopadu 1959. Jedno z těchto vozidel zůstalo zachováno jako muzejní v Antverpách. Z pohledu uživatelů probíhal zkušební provoz gyrobusů příznivě. Byli ušetřeni výfukových plynů i pohledu na trolejové vedení. Všechny pokusy o zavedení provozu gyrobusů skončily zásluhou pokračující motorizace a požadavkem provozovatelů na větší flexibilitu v provozu.", "section_level": 1}], "src_summary": "Gyrobus je silniční vozidlo hromadné přepravy osob s elektrickým pohonem. Elektřinu pro trakční elektromotor dodává generátor poháněný roztočeným setrvačníkem, zabudovaným ve vozidle. Předpona gyro- v názvu pochází od řeckého výrazu pro kotouč. V padesátých letech minulého století postavila švýcarská firma Maschinenfabrik Oerlikon (dnešní ABB) jen 19 vozidel. Princip gyrobusu se do současné techniky neprosadil, přestože do pohonu byla integrována rekuperace. V devadesátých letech minulého století byly v Mnichově a Brémách znovu zkoušeny autobusy se setrvačníkovým zásobníkem energie a také ve švýcarské Basileji jezdily trolejbusy se setrvačníkovým pomocným pohonem.", "tgt_summary": "A gyrobus is an electric bus that uses flywheel energy storage, not overhead wires like a trolleybus. The name comes from the Greek language term for flywheel, \"gyros\". While there are no gyrobuses currently in use commercially, development in this area continues.", "id": 2017540}
{"src_title": "Toni Kurz", "tgt_title": "Toni Kurz", "src_document": [{"title": "Životopis.", "content": "Toni Kurz byl původně zámečníkem, ale už v roce 1934 vstoupil do armády jako profesionální voják. Sloužil u reichenhallské horské jednotky, kde se v roce 1936 stal horským vůdcem.", "section_level": 1}, {"title": "Prvovýstupy.", "content": "Spolu s Andreem Hinterstoisser uskutečnili řadu náročných prvovýstupů v době, kdy byl nejobtížnější stupeň VI.", "section_level": 2}, {"title": "Výstup na Eiger.", "content": "Ve čtyřčlenném družstvu (Andreas Hinterstoisser, Toni Kurz, Willy Angerer, Edi Rainer) se v červenci 1936 pokusil zdolat smutně proslulou severní stěnu Eigeru. Během výstupu byl Willi Anger zraněn padajícím kamenem. Skupina horolezců nemohla postupovat dostatečně rychle vzhůru a zastihla ji sněhová bouře. Pokusili se proto o návrat. Kritickým místem se stal Hinterstoisserův traverz, který nebylo možné opačným směrem překonat, neboť se jednalo o traverz v tahu lana. Horolezci udělali osudovou chybu, že v něm nenechali zavěšené lano pro případný ústup. Během marného snažení o návrat se ze stěny sesunula lavina a smetla Andrease Hinterstoissera, který nebyl uvázán na laně. Ostatní jištěni byli, ale Willyho Angera usmrtil prudký náraz o stěnu a Edi Rainera udusila váha dvou mužů na laně. Toni Kurz zůstal živý, ale během sestupu se zcela vyčerpal. Nakonec zůstal viset na laně v místě posledního slanění doslova pár metrů od záchranářů, kteří se pod něj dostali z okna železničního tunelu na Jungfraubahn. Neměl už sílu dostat navazovací uzel na laně skrz karabinu, ve které visel. Jeho poslední slova vešla do dějin horolezectví: „I ka nimmer.“ (česky \"Já už nemůžu.\") Příběh horolezců ztvárnil Heinrich Harrer v knize \"Bílý pavouk\" (1960) a Joe Simpson v hraném dokumentu \"Vzývající ticho\" (2008). Událost byla též zfilmována ve snímku \"Nordwand (2008)\"", "section_level": 1}, {"title": "Odkazy.", "content": "Popis posledních chvil Toniho Kurze od Heinricha Harrera - český překlad", "section_level": 1}], "src_summary": "Toni Kurz (13. ledna 1913, Berchtesgaden, Německo – 22. července 1936, Eiger, Švýcarsko) byl německý horolezec, který spolu s Andreem Hinterstoisserem dosáhl z počátku 20. století mnoha prvovýstupů. Zemřel za tragických okolností v roce 1936 jako člen skupiny, která se pokoušela uskutečnit prvovýstup na severní stěnu hory Eiger.", "tgt_summary": "Toni Kurz (13 January 1913 – 22 July 1936) was a German mountain climber active in the 1930s. He died during an attempt to climb the Eiger north face with his partner Andreas Hinterstoisser.", "id": 1883043}
{"src_title": "Rainer Ferdinand Habsbursko-Lotrinský", "tgt_title": "Archduke Rainer Ferdinand of Austria", "src_document": [{"title": "Původ.", "content": "Byl čtvrtým synem arcivévody a lombardsko-benátského místokrále Rainera Josefa a Alžběty Savojsko-Carignanské. Byl vnukem císaře Leopolda II.", "section_level": 1}, {"title": "Život.", "content": "Vyrůstal v Horní Itálii a roku 1844 se s rodiči přestěhoval do Vídně. Mezi lety 1872–1906 byl ve službách rakouské armády, kde dosáhl hodnosti vrchního velitele c. a k. zeměbrany. Patřil mezi katolíky a liberály a také proto byl oblíbený. V roce 1857 byl zvolen předsedou stavovské říšské rady a tři roky později se stal předsedou rozmnožené říšské rady. V letech 1861–1865 působil jako ministerský předseda Rakouska. Po té z politického života odešel.", "section_level": 1}, {"title": "Zájmy.", "content": "Byl zastáncem vědy a umění. Od roku 1861 byl kurátorem císařské akademie věd a zároveň se stal jejím čestným členem. V roce 1863 začal působit v rakouském Uměleckoprůmyslovém muzeu jako jeho protektor a roku 1873 byl v komisi pro světovou výstavbu jejím předsedou. Také byl sběratelem knih a rukopisů. Ve svém sídle „Palais Rainer“ ve Vídni, si nechal vybudovat knihovnu se zhruba 40 000 knihami. Vlastnil firmu na vázání knih. Finančně se podílel na restaurování a třídění rukopisů z období let 1400 př. n. l. až 1400 n. l., které daroval císařské dvorní knihovně. Disponoval značným majetkem, zděděném po svém otci a bratrech. Byl vlastníkem několika statků v Rakousku a Horní Itálii. V souostroví Země Františka Josefa je po něm pojmenován Rainerův ostrov.", "section_level": 1}, {"title": "Manželství.", "content": "Od roku 1852 byl ženatý se svou sestřenicí Marií Karolínou Rakousko-Těšínskou. Manželství bylo šťastné, ale bezdětné. Arcivévoda Rainer zemřel v roce 1913 a byl pohřben do rodinné hrobky ve Vídni.", "section_level": 1}], "src_summary": "Rainer Ferdinand Habsbursko-Lotrinský (11. ledna 1827, Milán – 27. ledna 1913, Vídeň) byl rakouský arcivévoda, v letech 1861–1865 ministerský předseda Rakouska.", "tgt_summary": "Archduke Rainer Ferdinand Maria Johann Evangelist Franz Ignaz of Austria (11 January 1827 – 27 January 1913), a member of the House of Habsburg-Lorraine and nephew of Emperor Francis II, was an Austrian politician who served as Minister-President of Austria from 1861 to 1865.", "id": 301538}
{"src_title": "Brit ha-birjonim", "tgt_title": "Brit HaBirionim", "src_document": [{"title": "Pozadí.", "content": "Skupina Brit ha-birjonim vznikla v roce 1930 na pozadí násilných arabských nepokojů z roku 1929, během nichž došlo k hebronskému a safedskému masakru. Stala se vůbec první militantní organizací, charakteristickou naprostou odlukou od existujícího sionistického vedení, kterému dominovalo labouristicko-sionistické hnutí (Irgun vznikl v roce 1931 štěpením dominantní Hagany).", "section_level": 1}, {"title": "Ideologie.", "content": "Oficiální ideologií šlo o revizionistické maximalisty, což byl přístup vytvořený na základě italského fašismu. Skupina usilovala o vytvoření fašistického korporativního státu. Byla ovlivněna kanaánskou ideologií Jonatana Ratoše a teoriemi, které Oswald Spengler sepsal ve svém díle \"Zánik západu\" (1918). Volala po tom, aby revizionistické hnutí přijalo fašistické principy režimu Benita Mussoliniho a vytvořilo mezi Židy integralisticky „čistý nacionalismus“. Revizionistický maximalismus odmítal komunismus, humanismus, internacionalismus, liberalismus, pacifismus a socialismus, a kritizoval liberální sionisty za to, že pracovali pro Židy středních tříd a ne židovský národ jako celek. Minimální požadavky revizionistického maximalismu zveřejnil v roce 1932 Achime'ir, když oficiálně vyzval k transformaci vedení revizionistického hnutí na diktaturu, vytvoření nezávislé sionistické federace, „válce fondů“ za účelem ukončení korupce sionistického hnutí, a válce proti antisemitismu. Psychologie hnutí byla zdůrazněna jeho mottem „dobýt nebo zemřít“.", "section_level": 1}, {"title": "Aktivity.", "content": "Mezi aktivity skupiny patřily demonstrace proti návštěvám britských představitelů, shromáždění proti britskému zatýkání židovských uprchlíků, pokusy narušit sčítání lidu, provádění Brity, a další nelegální aktivity zamýšlené coby veřejné provokace – například troubení na šofar u Západní zdi (v té době činnost židům zakázaná) a odstraňování nacistických vlajek z budov německých konzulátů. V roce 1933 zatkla britská mandátní správa několik členů Brit ha-birjonim a obvinila je z vraždy levicového sionistického vůdce Chajima Arlozorova. Přestože byli všichni o rok později zproštěni všech obvinění, proces nenávratně poškodil pověst skupiny, vedl k její izolaci v židovské komunitě, a nakonec k jejímu zániku.", "section_level": 1}], "src_summary": "Brit ha-birjonim (: ברית הבריונים) byla fašistická skupina v rámci revizionisticko-sionistického hnutí, která byla v letech 1930 až 1933 aktivní v britské mandátní Palestině. Jejími zakladateli byli Aba Achime'ir, Uri Cvi Greenberg a dr. Jehošua Jejvin.", "tgt_summary": "Brit HaBirionim (Hebrew: ברית הבריונים, \"The Strongmen Alliance\" (Alliance of Thugs)) was a clandestine, self-declared fascist faction of the Revisionist Zionist Movement (ZRM) in Mandatory Palestine, active between 1930 and 1933. It was founded by the trio of Abba Ahimeir, Uri Zvi Greenberg and Yehoshua Yeivin.", "id": 1181567}
{"src_title": "Jeřábi táhnou", "tgt_title": "The Cranes Are Flying", "src_document": [{"title": "Děj.", "content": "Před začátkem války jsou Veronika („Veverka“, Taťána Samojlova) a Boris (Alexej Batalov) šťastnou mladou moskevskou dvojicí, která plánuje budoucí společný život. Pak ovšem začíná válka a Boris rukuje jako dobrovolník (byť by se pravděpodobně mohl jako nadějný pracovník prvnímu náboru vyhnout). Odjíždí na frontu, aniž by se stihli s Veronikou pořádně rozloučit. Nechává Veronice na památku jako dárek plyšovou veverku se schovaným vzkazem, který ovšem Veronika nenajde. Pro Veroniku se pak věci začnou vyvíjet k horšímu. Od Borise nepřicházejí žádné zprávy. Při jednom leteckém poplachu se její rodiče odmítnou jít schovat do krytu a zahynou při bombardování. Borisův otec, lékař Fjodor (Vasilij Merkurjev), nabídne Veronice, že může bydlet u nich. Tam o ni ovšem neustále usiluje Borisův bratranec Mark (Alexandr Švorin), talentovaný pianista, který o ni měl zájem ještě před Borisovým odjezdem. Ona ho odmítá, ale pak se mu při další bombardování podvolí a souhlasí s tím, že si ho vezme, přestože zbytek rodiny (zejména Borisova sestra Irina a jeho babička) to vnímají jako zradu na Borisovi. Sám Boris přitom mezitím zemře na frontě během průzkumu, když zachraňuje zraněného spolubojovníka. Rodina však není o jeho smrti zpravena a je veden pouze jako nezvěstný. Rodina je odeslána z Moskvy na Ural. Vdaná Veronika se trápí vzpomínkami na Borise a pracuje jako zdravotní sestra ve stejné nemocnici, kde pracuje Fjodor. Zde je svědkem toho, že jeden zraněný začne jančit, protože se dozví, že jeho snoubenka si v době jeho služby vzala jiného. Fjodor k němu má proslov, ve kterém zdůrazňuje, že když žena zradila frontového hrdinu a dala přednost týlové kryse, tak ona přišla o dobrou příležitost, ale on se tím naopak vyhnul špatné partii. Ostatní vojáci tento výklad podporují a Veroničin pocit viny je ještě silnější. Odchází z nemocnice a zřejmě zvažuje skočit pod vlak, ale místo toho se jí naskytne příležitost zachránit před blížícím se náklaďákem malého chlapečka Borise. Odnese ho domů a chce ho pobavit svou veverkou, ale ukazuje se, že Mark mezitím veverku sebral, zřejmě aby ji věnoval své milence. Baví se ve společnosti, když se ve veverce najde vzkaz. Veronika si pro veverku dojde, Marka zfackuje a odchází. Nově nalezená zpráva ovšem jen jitří její rány. Za Fjodorem přichází hudebník, aby od něj sehnal nemocniční automobil jako protislužbu za to, že na jeho údajnou žádost zařídil Markovi odklad vojenské služby. Vychází najevo, že Mark oběma z nich lhal. Rozčilený Fjodor vyhodí Marka z domu, ale Veroniku žádá, aby zůstala, neboť za nic nemůže. Za Fjodorem dorazí Borisův spolubojovník, aby mu sdělil, že Boris zahynul – osobně to ovšem neviděl, protože ho coby zraněného ve stejnou chvíli odnášeli, a tak tomu Veronika odmítá uvěřit a čeká na Stěpana, který údajně měl zůstat s Borisem. Veronika tak dále čeká, až dorazí Stěpan. Ten přijíždí do Moskvy po konci války a Veronika se s ním setkává v nadšené atmosféře vítání hrdinů a oslav konce války. Konečně uvěří, že Boris zemřel, a po pláči a Stěpanově proslovu se připojí k oslavám začátku nového života s vírou, že Borisova smrt nebyla marná.", "section_level": 1}], "src_summary": "Jeřábi táhnou ( – \"Leťat žuravli\") je sovětský film režiséra Michaila Kalatozova z roku 1957. Jedná se o válečné drama založené na hře Viktora Rozova \"Večno živyje\" () z roku 1943 odehrávající se v období bojů na Východní frontě druhé světové války. Film vyhrál Zlatou palmu na festivalu v Cannes v roce 1958.", "tgt_summary": "The Cranes Are Flying (, translit. \"Letyat zhuravli\") is a 1957 Soviet film about World War II. It depicts the cruelty of war and the damage suffered to the Soviet psyche as a result of World War II (known in the Soviet Union as the Great Patriotic War). It was directed at Mosfilm by the Georgian-born Soviet director Mikhail Kalatozov in 1957 and stars Aleksey Batalov and Tatiana Samoilova. It was adapted by Viktor Rozov from his play. It won the \"Palme d'Or\" at the 1958 Cannes Film Festival, the only Soviet film to win that award, although \"The Turning Point\" (1946) was one of eleven films awarded that year's Grand Prix, the predecessor of the \"Palme d'Or\".", "id": 821869}
{"src_title": "Emil Jannings", "tgt_title": "Emil Jannings", "src_document": [{"title": "Životopis.", "content": "Emil Jannings se narodil ve městě Rorschach ve švýcarském kantonu St. Gallen. Byl pokřtěn jako Theodor Friedrich Emil Janenz a byl to syn rusko – německé matky židovského původu a amerického otce. V 16 letech odešel z domova, aby dva roky působil jako námořník. Pak se vrátil do Görlitzu, kam se jeho rodina přestěhovala. Začal působit v místním divadle, později hrával v Brémách a v Lipsku.", "section_level": 1}, {"title": "Kariéra.", "content": "Divadelní kariéru rozvíjel jako součást souboru Maxe Reinhardta v Berlíně. Ve filmu se objevil již v roce 1919, kdy hrál v \"Madame DuBarry\" režiséra Ernsta Lubitsche. Snímek \"Poslední štace\" vznikl v roce 1924 a režíroval ho Friedrich W. Murnau. Jannings v něm ztvárnil stárnoucího hotelového kurýra, který je již na pokraji svých sil. Ředitel ho proto přeřadí na místo uklízeče toalet. S novou životní etapou se snaží vyrovnat po svém. Jannings pak s Murnauem spolupracoval ještě dvakrát. V roce 1927 odjel do Hollywoodu na pozvání studia Paramount. Natočil pro ně pět filmů, všechny němé. Ve filmu \"Poslední komando\" ztvárnil postavu bývalého generála carské armády, jenž je osudem degradován do role hollywoodského statisty a dostává nabídku hrát ve filmu právě carského generála. Za tento výkon byl oceněn čerstvě vzniklou Cenou Akademie. Emil Jannings byl vůbec prvním člověkem oceněným Oscarem. Jelikož se prvního udílení v květnu 1929 nemohl účastnit, Akademici mu ocenění udělili měsíc dopředu. Jannings tuto cenu získal i za výkon ve filmu \"Velké pokání\" z roku 1927. Po Hollywoodském úspěchu se vrátil zpět do Německa. Jeho hrubému hlasu s německým akcentem nebylo jednoduché rozumět a tak po vzniku zvukového filmu opustil Státy, aby působil v Evropě. S režisérem Josefem von Sternbergem natočil dramatický film \"Modrý anděl\", ve kterém si zahrál po boku svůdné Marlene Dietrich.", "section_level": 2}, {"title": "Osobní život.", "content": "Po návratu do Německa a po vzniku Třetí říše se Jannings věnoval filmům i nadále, byť to byly filmy podporující a propagující nacistickou ideologii. Jeho spolupráce s ministrem propagandy Goebbelsem se mu stala po válce osudná a k filmu se již nedostal. Odstěhoval se do rakouského městečka Strobl, kde 2. ledna 1950 zemřel. Pohřbený je na tamním hřbitově. Jannings byl ženatý celkem čtyřikrát.", "section_level": 2}, {"title": "Zajímavosti.", "content": "Soška Oscara, kterou Jannings v roce 1929 získal, je dodnes uchována ve Filmovém muzeu v Berlíně. Rakouské občanství získal v roce 1947. Od roku 1960 má na chodníku slávy v Hollywoodu hvězdu. Jannings natočil v Los Angeles pět snímků, všechny byly němé a všechny pro studio Paramount. Do dnešní doby se nepoškozené zachovalo pouze \"Poslední komando\". Z filmů \"Patriot\" a \"Velké pokání\" se zachovaly pouze částečné fragmenty. Zbylé dva filmy, \"Street of Sin\" a \"Popeleční středa\", jsou považované za ztracené úplně. Cena Oscar se ve svých začátcích udělovala za více hereckých výkonů v tomtéž časovém rozpětí, proto je uváděno, že Emil Jannings získal cenu za oba filmy (\"Poslední komando\" a \"Velké pokání\"). To, že film dnes již neexistuje, z něj dělá jediný snímek, který byl oceněný Oscarem za herecký výkon, a který je ztracený.", "section_level": 1}, {"title": "Vybraná filmografie.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Zvukový film.", "content": "Má-li film distribuční název, je uveden pod ním.", "section_level": 2}], "src_summary": "Emil Jannings, rodným jménem Theodor Friedrich Emil Janenz (23. července 1884, Rorschach, Švýcarsko – 2. ledna 1950, Strobl, Rakousko), byl německý herec švýcarského původu působící v Německu a krátce i v Hollywoodu na konci dvacátých let 20. století. Byl prvním umělcem, který kdy získal Oscara. Za výkony ve filmech \"Poslední komando\" a \"Velké pokání\" mu americká Akademie filmového umění a věd ve svém historicky prvním hlasování udělila cenu za nejlepší mužský herecký výkon. Jannings se prvního udílení zúčastnit nemohl a proto mu cenu předali ještě před slavnostním večerem.", "tgt_summary": "Emil Jannings (born Theodor Friedrich Emil Janenz, 23 July 1884 – 2 January 1950) was a German actor, popular in the 1920s in Hollywood. He was the first Oscar recipient, honored with the Academy Award for Best Actor at the 1929 ceremony for his roles in the films \"The Last Command\" and \"The Way of All Flesh\". Jannings is the only German ever to have won that award. Jannings is best known for his collaborations with F. W. Murnau and Josef von Sternberg, including 1930's \"The Blue Angel\" (\"Der blaue Engel\"), with Marlene Dietrich. \"The Blue Angel\" was meant as a vehicle for Jannings to score a place for himself in the new medium of sound film, but Dietrich stole the show. Jannings later starred in a number of Nazi propaganda films, which made him unemployable as an actor after the fall of the Third Reich.", "id": 1173571}
{"src_title": "Alžběta zu Wied", "tgt_title": "Elisabeth of Wied", "src_document": [{"title": "Biografie.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Původ, mládí.", "content": "Alžběta se narodila jako první dítě a jediná dcera ze tří potomků knížete Wilhelma Hermanna Karla zu Wied a jeho manželky Marie, rozené princezny von Nassau-Weilburg, sestry lucemburského velkovévody Adolfa. Již jako dítě psala Alžběta básně a krátké povídky. Ve věku 14-15 let si dala pseudonym \"Carmen Sylva\" (latinsky Lesní píseň n. Píseň lesa). Snila o tom, že se stane učitelkou; z pochopitelných důvodů se rodiče postavili proti tomu a dívka se začala věnovat hudbě – vyučovala ji Klára Schumannová.", "section_level": 2}, {"title": "Manželství, potomci.", "content": "Když byla Alžběta mladou dívkou ve věku kolem šestnácti let, uvažovalo se o ní jako o možné nevěstě pro Alberta Edwarda, prince waleského, budoucího britského krále Eduarda VII. Jeho matka královna Viktorie ji velmi preferovala jako svou perspektivní snachu a naléhala na svou dceru princeznu Viktorii, zvanou Vicky, aby jí byla nápomocna. Alžběta proto strávila společenskou sezónu na berlínském královském dvoře a její rodina doufala, že zde dívka zkrotne v mírnou, pokornou, vdavekschopnou princeznu. Vicky odpověděla \"„nepovažuji ji vůbec za distinguovanou, určitě je opakem Bertieho vkusu“\", zatímco jiná princezna, vysoká a štíhlá Alexandra Dánská byla \"„přesně ve stylu Bertieho obdivu“\". Bertiemu ukázali Alžbětiny fotografie, ale ty ho nikterak neuchvátily a věnoval jim jen letmý pohled. Nakonec se Bertieho nevěstou stala Alexandra. Se svým budoucím manželem, Karlem von Hohenzollern-Sigmaringen, se Alžběta poprvé setkala roku 1861 v Berlíně. Roku 1869 Karel, v té době již princ rumunský, přijel do Německa hledat nevěstu. Na královském plese v Berlíně se opět setkal s tehdy 25letou Alžbětou a 15. listopadu téhož roku se s ní v Neuwiedu oženil. Z jejich manželství se narodilo jediné dítě, dcera Marie: Děvčátko však ve věku pouhých tři a půl roku podlehlo těžkému, tehdy často smrtelnému onemocnění spálou. Tato tragédie poznamenala celý další život Alžbětin a odrazila se v jejích písních a básnické tvorbě. Podle všech zpráv a pramenů vztah Karla a Alžběty byl značně chladný po celou dobu jejich 43 let trvajícího manželství. Alžběta se stavěla s jistým despektem ke Karlově neochvějné oddanosti jeho královským povinnostem; řekla jednou, že její \"„manžel nosí svou korunu, i když spí“\". Smrt dcerky způsobila, že se manželé ještě více odcizili. Až na sklonku Karlova života došlo k jejich sblížení. Karel zemřel 16. října roku 1914. Alžběta ho přežila o pouhý rok a půl – zemřela 2. března roku 1916 ve věku 72 let. Při pohřbu oblíbené královny se shromáždily obrovské davy lidí. Pochována byla v místě odpočinku rumunské královské rodiny v královské hrobce katedrály starobylého města Curtea de Argeș po boku svého manžela a své dcerky.", "section_level": 2}, {"title": "Královna.", "content": "Roku 1876 přijela Alžběta s manželem do Rumunska, kde byl princ roku 1881 korunován jako král Karel I. Rumunský a Alžběta rumunskou královnou. Za rusko-turecké války v letech 1877–1878, jíž se účastnilo i Rumunsko, věnovala princezna mnoho času i prostředků péči o raněné vojáky a založila speciální řád Alžbětin řád za zásluhy v při pomoci raněným. Když se stala rumunskou královnou, snažila se cítit a být Rumunkou. Byla velmi aktivní na poli kulturním a především sociálním. Podporovala zakládání nových nemocnic a škol, jejím dílem je vznik školy řemesel a ručních prací, kde se vyučovalo umění světoznámé rumunské výšivky (jíž se naučila i ona sama). Co možná nejčastěji se objevovala ve světě v atraktivním rumunském lidovém kroji. Přestože byla aristokratkou a královnou, zastávala názor, že republika je značně lepším státním zřízením nežli monarchie; tento názor však veřejně nikdy nedeklarovala, je zachycen v jejím deníku, kde psala, že jedinou rozumnou formou vlády je republika a soudila, že je také spravedlivá, neboť \"„všichni jsou si rovni“\". Psala: \"„Nemohu pochopit hloupost lidí, kteří nás (monarchy, aristokraty) tolerují.“\" Její blízkou přítelkyní byla rakouská císařovna Alžběta Bavorská (Sissi), která měla podobné názory.", "section_level": 2}, {"title": "Aféra Văcărescu.", "content": "Protože královský pár neměl dědice a následníka trůnu, adoptoval král Karel I. roku 1881 svého synovce Ferdinanda. Ferdinand, naprostý cizinec ve svém novém domově, navázal vztah s Alžbětinou dvorní dámou, spisovatelkou Elenou Văcărescu. Alžběta, jež k Eleně velmi lnula, jejich románek podporovala, ignorujíc skutečnost, že jejich vztah se nemohl stát oficiálním, že totiž manželství mezi oběma mladými lidmi bylo podle rumunské ústavy nepřípustné. (Podle rumunské ústavy z roku 1866 následníkovi trůnu nebylo dovoleno oženit se s Rumunkou.) Výsledkem byl odchod obou žen do exilu – Alžběta odjela do Neuwiedu a Elena do Paříže, zatímco Ferdinand se vydal na cestu po Evropě hledat nevěstu, jíž se nakonec stala vnučka královny Viktorie, princezna Marie z Edinburghu. Aféra přispěla k pověsti Alžběty jako snivé, romantické a excentrické osoby, na druhé straně pak měla svůj podíl na příštím napjatém vztahu mezi Alžbětou a její nevlastní snachou.", "section_level": 2}, {"title": "Spisovatelka a básnířka.", "content": "V Rumunsku se Alžběta intenzivně věnovala literární činnosti. Kromě toho, že psala vlastní básně, povídky a romány, překládala díla francouzské a rumunské literatury do němčiny. V Bukurešti se královna seznámila a záhy spřátelila se spisovatelkou Mite Kremnitz, jež se záhy stala její přítelkyní a od roku 1881 i dvorní dámou. V jejím domě se v letech 1885–1886 se seznámila se spisovatelem Bruno Willem. Alžběta s Mitou napsaly společně pod pseudonymem \"Dito und Idem\"několik her, románů a knih pro děti, z nichž nejznámější se staly \"Pelešské pohádky\", vycházející z tajuplných mýtů rumunského lidu, nebo historická tragédie o Anně Boleynové. Carmen Sylva kladla při zveřejňování svých děl velký důraz na podobu knih. Literární kritika je posuzovala, pokud vůbec, velmi zdrženlivě. Jedna z jejích sbírek básní byla vyznamenána cenou Francouzské Akademie. Alžběta pozvala roku 1878 do Bukurešti malířku Doru Hitz a ustavila ji dvorní malířkou. Dora, která pobývala v Rumunsku do roku 1882, dávala výtvarnou podobu jejím knihám a vytvořila podle Alžbětiny předlohy návrh na nástěnné malby v hudebním sále v zámku Peleș u Sinaie v Karpatech. Počátkem roku 1884 navazuje královna Alžběta blízké, přátelské vztahy se svou jmenovkyní, rakouskou císařovnou Sissi. V létě roku 1891 královna Alžběta, trpící neuralgií, odjela do italských lázní Pegli (část Janova). Zde se seznámila se skladatelem a spisovatelem Augustem Bungertem, který posléze zhudebnil mnohé její verše. V roce 1894 se Alžběta vrátila do Bukurešti, když byla předtím cestou z Itálie navštívila svou vlast. Zde se 28. dubna účastnila dobročinného koncertu, kde se prezentovalo pět písní, k nimž složila hudbu; ke dvěma z nich napsala i text.", "section_level": 2}, {"title": "Řády.", "content": "Královna Alžběta byla nositelkou britského královského řádu Viktorie a Alberta a pruského Luisina řádu. Na její počest byl nazván první chráněný křižník rumunského námořnictva jejím jménem \"Elisabeta\".", "section_level": 2}], "src_summary": "Alžběta zu Wied, celým jménem německy \"Elisabeth Pauline Ottilie Luise Prinzessin zu Wied\" (29. prosince 1843, zámek Monrepos u Neuwiedu am Rhein – 2. března 1916, Bukurešť), byla sňatkem rumunskou královnou. Byla také spisovatelkou pod pseudonymem Carmen Sylva.", "tgt_summary": "Pauline Elisabeth Ottilie Luise of Wied (29 December 18432 March 1916) was the Queen of Romania as the wife of King Carol I, widely known by her literary name of Carmen Sylva.", "id": 1843257}
{"src_title": "Biskupský sněm", "tgt_title": "Synod of Bishops in the Catholic Church", "src_document": [{"title": "Fungování biskupského sněmu.", "content": "Biskupský sněm je stanoven Kodexem kanonického práva z roku 1983 v kánonech 342-348 a také Kodexem kánonů východních církví kán. 46. Biskupský sněm podléhá přímo papeži, který jej svolává, který mu předsedá, a který ho uzavírá.", "section_level": 1}, {"title": "Členové.", "content": "Členy biskupského sněmu mohou být ti, kteří patří do sboru biskupů svátostným svěcením, jsou v \"plném společenství\" s katolickou církví, byli buď zvoleni svými biskupskými spolubratřími nebo přímo jmenováni papežem. Biskupského sněmu se mohou zúčastnit také nebiskupové, kteří byli pozváni z důvodu své odbornosti nebo i z dalších důvodů. Jejich úloha na sněmu je definována případ od případu.", "section_level": 2}, {"title": "Forma.", "content": "Biskupský sněm se koná ve třech formách:", "section_level": 2}, {"title": "Kompetence.", "content": "Názory a hlasování biskupského sněmu jsou poradní, nemají právní sílu rozhodovací. Nicméně obvykle papež bývá inspirován závěry sněmu a po jeho skončení zveřejní \"postsynodální\" apoštolskou exhortaci, nebo jiný dokument magisteria, který je pro celou církev odrazem práce biskupského sněmu.", "section_level": 2}, {"title": "Seznam konaných shromáždění.", "content": "Od svého založení až do roku 2012 některým shromážděním předcházela „presynodální sympozia“. Sněm jakožto poradní orgán končí seznamem návrhů a úvah, které dodali \"synodální otcové\" římskému biskupovi. Řádnému valnému shromáždění předchází proces přípravy ze strany sekretariátu biskupského sněmu tzv. \"Lineamenta\". Lineamentum je přípravný dokument rozebírající témata určená pro sněm podle požadavků biskupů z celého světa. Následně zpracování témat je v jiném přípravném dokumentu, který se nazývá \"Instrumentum laboris\". Toto Instrumentum laboris vždy formuluje sekretariát sněmu. Po skončení sněmu obvykle papež, který je inspirován probíraným tématem, vydává apoštolskou exhortaci, která syntetizuje závěry biskupského sněmu. V ní jsou popsány problémy i apoštolská napomenutí promulgovaná papežem.", "section_level": 1}], "src_summary": "Biskupský sněm nazývaný též \"Biskupský synod\" (lat. \"Synodus Episcoporum\") je stálá instituce sboru biskupů katolické církve. Instituce byla založena papežem Pavlem VI. dne 15. září 1965, který tak reagoval na přání \"koncilních otců\" II. vatikánského koncilu mít takovou instituci. Biskupský sněm byl ustanoven apoštolským listem–Motu proprio \"Apostolica sollicitudo\". Toto shromáždění zástupců katolického episkopátu má za úkol pomáhat svou radou papeži při řízení \"univerzální církve\".", "tgt_summary": "In the Roman Catholic Church, the Synod of Bishops is an advisory body for the Pope. It is described in the Code of Canon Law (CIC) as \"a group of bishops who have been chosen from different regions of the world and meet together at fixed times to foster closer unity between the Roman Pontiff and bishops, to assist the Roman Pontiff with their counsel in the preservation and growth of faith and morals and in the observance and strengthening of ecclesiastical discipline, and to consider questions pertaining to the activity of the Church in the world.\" The Synod of Bishops is permanent, even when not in session. Periodically, it holds assemblies, which are either general, if called to consider matters directly concerning the universal Church, or special, if called for problems of a particular geographical area. The general assemblies are either ordinary (held at fixed intervals) or extraordinary (held to treat of some urgent matter). The Synod of Bishops also has a permanent secretariat headquartered in Rome but is not part of the Roman Curia. Pope Francis greatly increased both the authority and influence of the Synod in September 2018.", "id": 1055477}
{"src_title": "Jade Ewen", "tgt_title": "Jade Ewen", "src_document": [{"title": "Biografie.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Sólová kariéra, Eurovision Song Contest 2009.", "content": "Narodila se v Londýně jamajské matce a skotsko-italskému otci jako jeden ze tří potomků. Oba její rodiče jsou zdravotně postiženi - otec je nevidomý a částečně neslyšící a matka je částečně nevidomá. Odmala zpívala a hrála - ve věku dvanácti let se ucházela o roli Naly v představení divadla na West End, \"Lví král\". V roce 2005 začala působit v dívčí skupině Trinity Stone, která obdržela nahrávací smlouvu od vydavatelství Sony BMG, avšak žádné album nevydala a po dvouletém působení se rozpadla. Mezitím se snažila prosadit jako herečka v televizních produkcích v Anglii a Austrálii. Počátkem roku 2009 se zúčastnila reality-show \"Your Country Needs You\", jejíž autoři si za cíl dali vybrat reprezentanta Spojeného království na Eurovizi. Autorem soutěžní skladby pro vítěze byl sir Andrew Lloyd Webber. 31. ledna zvítězila a vydala se na promo tour po Evropě (kromě Anglie vystoupila na Maltě, Ukrajině, v Řecku, Bosně a Hercegovině, Rusku, Polsku a Nizozemsku. 16. května 2009 vystoupila v mezinárodním finále Eurovize v Moskvě. Při vystoupení ji na klavír doprovodil Andrew Lloyd Webber. Na konci hlasování Jade obdržela 173 bodů (včetně nejvyššího dvanáctibodového ohodnocení z Řecka, sedmi bodů ze Slovenska a šesti z České republiky), díky čemuž obsadila 5. místo, nejlepší výsledek pro Spojené království od roku 2002.", "section_level": 2}, {"title": "Působení v Sugababes.", "content": "Po vystoupení na Eurovizi začala pracovat na debutovém albu a vydala singl \"\"My Man\"\". V září 2009 nahradila Keishu Buchanan v populární dívčí popové formaci Sugababes. Od počátku jejího působení ve skupině dívky dosáhly dvakrát top 10 britské hitparády singlů a vydaly \"Sweet 7\". Od roku 2011 si skupina dává pauzu - v roce 2013 hodlají vydat nové album.", "section_level": 2}, {"title": "Osobní život.", "content": "Od roku 2009 udržovala vztah s anglickým hercem Rickym Norwoodem. V září 2011 se rozešli.", "section_level": 1}, {"title": "Diskografie.", "content": "Její diskografie během působení ve skupině Sugababes je k nalezení v článku o této formaci.", "section_level": 1}], "src_summary": "Jade Louise Ewen (* 24. ledna 1988, Londýn, Spojené království) je anglická zpěvačka, písničkářka a herečka. V současné době působí v dívčí popové skupině Sugababes. Vešla ve známost v roce 2009 vítězstvím v reality-show \"Your Country Needs You\" a následnou reprezentací Spojeného království na Eurovision Song Contest 2009 v Moskvě. Její soutěžní píseň \"\"It's My Time\"\" napsali Andrew Lloyd Webber a Diane Warren. Ve finále 16. května 2009 obsadila se ziskem 173 bodů 5. místo, nejlepší umístění Spojeného království od roku 2002.", "tgt_summary": "Jade Louise Ewen (born 24 January 1988) is a British singer, songwriter, actress and a former member of the girl group Sugababes. Ewen began her singing career in a girl group named Trinity Stone, which signed with Sony BMG in 2005 but disbanded in 2007 without releasing an album. In 2009, after winning the right, she represented the United Kingdom in the 2009 Eurovision Song Contest by performing the Andrew Lloyd Webber / Diane Warren penned \"It's My Time\". She finished in fifth place, making her the most successful British Eurovision act since 2002. Ewen replaced Keisha Buchanan in the group Sugababes in September 2009. After becoming a member of the group, they achieved two UK top-ten singles and a top fifteen album\".", "id": 2208305}
{"src_title": "Lee Chae Rin", "tgt_title": "CL (rapper)", "src_document": [{"title": "Život a kariéra.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Dětství.", "content": "CL, také známá jako Lee Chae Rin nebo Faith Lee (anglické jméno), byla narozena v Seoulu v Jižní Jižní Koreji. Vzhledem k otcově povolání jakožto profesora fyziky, se CL jako malé dítě musela stěhovat. Žila ve Francii a Japonsku, kde se naučila anglicky, francouzsky a japonsky. CL byla trainee pod společností JYP Entertainment, kde se spřátelila se Sohee a Yeeun (Wonder Girls), s Junsuem/Jun.K (2PM), Zinger (Secret), Min (Miss A) a solo zpěvákem Jayem Parkem. V jejím náctiletém období se rodina opět rozhodla k trvalému pobytu v Jižní Koreji.", "section_level": 2}, {"title": "2007–2008: Začátek kariéry.", "content": "CL-inou první nahrávkou se stal featuring se skupinou BIGBANG \"Intro (Hot Issue)\" v roce 2007. Později téhož roku měla své první vystoupení na Music Awards se členy téže společnosti YG Entertainment. Její první připsané vystoupení v písni bylo v roce 2008, v písni \"DJ\" od zpěvačky Uhm Jung Hwy, ve které CL rappovala. CL se také objevila v písni \"What\" od YMGA jako součást YG Family.", "section_level": 2}, {"title": "2009-současnost: 2NE1.", "content": "Společnost YG Entertainment prohlásila, že nová skupina bude obsahovat čtyři členky a bude debutovat někdy v květnu 2009. Společnost uvedla, že skupina trénovala čtyři roky a jejich debutové album by obsahovalo písně produkované Teddy Parkem (\"1TYM\") a G/Dragonem (BIGBANG). Název skupiny byl zprvu oznámen jako \"21\", avšak kvůli zjištění, že již jiný zpěvák tohle jméno vlastní, byla skupina přejmenována na \"2NE1\", kde \"NE\" má značit zkratku pro \"New Evolution\". CL byla vybraná jako leaderka skupiny pro další tři členky Park Bom, Minzy a Sandaru Park. Skupina spolupracovala s label-mate seniory \"BIGBANG\" na písničce \"\"Lollipop\"\". Píseň sklidila okamžitý úspěch, ale stále bylo otázkou, zda je skupina schopna prorazit na vlastní pěst. 2NE1 debutovali na SBS \"The Music Trend\" 17. května 2009, kde vystoupily s jejich digitálním singlem \"Fire\" produkovaný Teddym Parkem. S vydáním mini-alba \"2NE1 (EP)\" započaly promoce titulní písně \"I Don't Care\". Jejich mini-album zasáhlo třetí příčku Hanteo \"Nejlépe prodávaných alb roku 2009\" s více než 100,000 prodanými kopiemi. Po krátké pauze vydaly novou píseň \"\"Follow Me\"\" , která se umístila na prvním místě Gaon Chart pro týden 13. února. Bylo řečeno, že píseň byla překvapenímé pro thajské fanoušky. V říjnu téhož roku se skupina vrátila se svým prvním studiovým full-length albem \"To Anyone\"., které bylo vydáno 9. září 2010. Promoce započaly souběžně vystoupeními tří písniček z alba: \"Clap Your Hands\", \"Go Away\" and \"Can't Nobody\". Tyto promoce následovalo vydání další písně \"It Hurts\" 31. října na Halloween. Album získalo obrovský úspěch a 2NE1 celkově vyhrály jedenáctkrát na rozličných hudebních programech. Prodalo se přes 150,000 kopií alba.", "section_level": 2}, {"title": "Sólo aktivity.", "content": "V srpnu 2009 CL spolupracovala s členy YGE G-Dragonem (BIGBANG) a Teddym (1TYM) na písni \"The Leaders\", což byl featuring na G-Dragonové první sólo desce Heartbreaker. Bylo uvedeno, že CL si svoji vlastní část napsala sama. V srpnu, po ukončení \"I Don't Care\" promocí, přerušily svoje působení jako skupina a každá členka vydala vlastní sólo píseň. Nejdříve členka Dara vydala píseň \"Kiss\", kde měla featuring CL. Píseň se umístila na 5. místě Gaon měsíčníčního žebříčku. Poté CL spolupracovala s členkou Minzy na písni \"Please Don't Go\". Ze všech tří písni měla nejméně vystoupení, ale i přesto se umístila na 6. místě ke konci měsíce listopad. 28. května 2013 vydala CL svoje vlastní první sólo společně i s hudebním klipem The Baddest Female. Song se během dvou dnů vyšplhal na první příčku v korejských hudebních žebříčcích. Umístil se v žebříčku iTunes ve 14. zemích, mezi které patřila i Česká republika, kde se umístil na 63. místě. CL se také objevila na písničce Dirty Vibe od producenta Skrillexe, které se nachází na jeho studiovém albu s názvem Recess.", "section_level": 1}], "src_summary": "Lee Chae Rin (také pod zkratkou CL; v korejštině 이채린; * 26. února, 1991, Soul) je jihokorejská zpěvačka, rapperka, tanečnice a textařka. Narodila se v Soulu, ale většinu dětství strávila v Japonsku a Francii, kde se naučila anglicky, francouzsky a japonsky. V roce 2009 debutovala pod společností YG Entertainment zároveň se Sandarou Park, Minzy a Park Bom jako 2NE1. CL spolupracovala s interprety jako jsou např. BIGBANG, Uhm Jung Hwa, YMGA nebo Teddy Park. Se skupinou 2NE1 vydala 2 mini alba \"2NE1 (EP)\" a \"2NE1 2nd Mini Album\" a jedno plnohodnotné album \"To Anyone\" zároveň s jejich japonskou diskografií. Její duet s členkou skupiny Minzy \"Please Don't Go\" se umístil na 6. místě žebříčku Gaon Chart v listopadu 2009.", "tgt_summary": "Lee Chae-rin (born on February 26, 1991), better known by her stage name CL, is a South Korean singer-songwriter, rapper and record producer. Born in Seoul, South Korea, she spent much of her early life in Japan and France. CL trained at JYP Entertainment before joining YG Entertainment at the age of fifteen and debuted as a member of the girl group 2NE1 in 2009. Following her group taking a break, CL embarked her solo career in the United States in 2015. In 2016, 2NE1 officially disbanded and she remained a solo act under YG until her contract expired in November 2019.", "id": 1665263}
{"src_title": "Baltové", "tgt_title": "Balts", "src_document": [{"title": "Historie.", "content": "Území, na kterém dnes Baltové žijí, je výrazně menší než v minulosti. Ještě okolo roku 1200 žili přibližně na třikrát větším území než dnes. Starší rozsah osídlení bývá určován na základě toponymie. Podle konzervativního odhadu Aleksandra Vanagase se severní hranice baltského osídlení táhla od severních hranic dnešního Lotyšska k Moskvě, východní od Moskvy k Orlu, jižní podél řeky Sejm až k Západnímu Bugu, západní pak ležela na Visle. Odvážnější odhady považují za severní hranici Baltské moře, východní Volhu, jižní horská pásma na jihu Polska a západní dolní Havolu v dnešním Meklenbursku. Baltská toponyma lze nalézt i na českém území, jedná se například o názvy řek Cidlina, Metuje nebo Úpa. Na základě glottochronologie došlo v první polovině 14. století př. n. l. k rozpadu baltoslovanské jednoty a okolo roku 800 př. n. l. se od dosud nediferenciované baltštiny oddělila skupina dialektů, předchůdců pozdější pruštiny. Až kolem roku 600 došlo k diferenciaci předchůdců litevštiny a lotyštiny. V téže době Slované asimilovali populace sídlící východně od dnešních baltských národů. První písemnou zmínkou o Baltech je nejspíše dílo římského historika Tacita z 1. století, které zmiňuje kmeny žijící na pobřeží Baltu, které nazývá Aestii. Další zpráva pochází až z konce 9. století od anglosaského plavce Wulfstana, který se zmiňuje o tehdejších Prusech. Od 10. století se území obývané Balty stalo cílem křesťanských misionářů, jedním z prvních byl pražský biskup Vojtěch. Pokusy o christianizaci nebyly úspěšné, což vedlo od 12. století k pořádání křížových výprav, které měly Balty přinutit přijmout křest násilím. Místní kmenová knížectví křesťanskému tlaku dlouho odolávala a ve 13. století vzniklé Litevské velkoknížectví dokonce expandovalo. Christanizace počala až poté, co roku 1386 velkokníže Jogaila, zakladatel dynastie Jagellonců, přijal křest. Prusko a nynější Lotyšsko bylo na rozdíl od Litvy dobyto a násilně christianizováno už během 13. století.", "section_level": 1}], "src_summary": "Baltové jsou indoevropská etnolingvistická skupina mluvící baltskými jazyky. K Baltům patří pouze dva současné národy, Litevci a Lotyši, ale řadí se k nim též ve středověku vyhynulí Prusové a Kuronci, a dále několik kmenů, jejichž jazyk žije dodnes v nářečních skupinách lotyštiny a litevštiny, jako Žemaité, Zemgalové a Latgalové.", "tgt_summary": "The Balts or Baltic people (, ) are a group of Indo-European peoples primarily characterized as speakers of the Baltic languages. One of the features of Baltic languages is the number of conservative or archaic features retained. Among the Baltic peoples are modern Lithuanians and Latvians (including Latgalians) — all Eastern Balts — as well as the Old Prussians, Yotvingians and Galindians — the Western Balts — whose languages and cultures are now extinct.", "id": 757438}
{"src_title": "Soraya Arnelas", "tgt_title": "Soraya Arnelas", "src_document": [{"title": "Biografie.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Počátky.", "content": "Soraya se narodila v malém městě Valencia de Alcánzara blízko portugalských hranic (provincie Cáceres). Ve věku 11 let se s rodinou přestěhovala do Madridu, kde toužila studovat herectví. Stala se letuškou ve společnosti Iberworld.", "section_level": 2}, {"title": "2005: Operación Triunfo a \"Corazón De Fuego\".", "content": "V roce 2005 se Soraya přihlásila do čtvrté řady španělské televizní reality-show \"Operación Triunfo\", v níž skončila na druhém místě se ziskem 47% diváckých hlasů. V prosinci vydala v produkci Kikeho Santandera debutové album \"Corazón De Fuego\", které se zanedlouho stalo platinovým díky prodeji 160 000 kopií.", "section_level": 2}, {"title": "2006: \"Ochenta's\".", "content": "Druhé album \"Ochenta's\" zpěvačka vydala koncem listopadu 2006. Počin byl směsicí klasických hitů osmdesátých let a nových písní v angličtině. Album se dlouho drželo mezi nejprodávanějšími nahrávkami a rovněž bylo oceněno platinovou deskou.", "section_level": 2}, {"title": "2007: \"Dolce Vita\".", "content": "Album \"Dolce Vita\", které vyšlo v roce 2007, navazovalo na svého předchůdce coby směs coverů hitů osmdesátých let (mimo jiné Soraya přezpívala písně od Eurythmics, Cyndi Lauper, Modern Talking či Kylie Minogue. Kompilace obsadila páté místo v žebříčku španělských alb a získala zlatý certifikát za prodej 40 000 kopií během dvou měsíců. Dále vyšla v anglických žebříčcích iTunes a 7digital.", "section_level": 2}, {"title": "2008: \"Sin Miedo\".", "content": "Čtvrté album \"San Miedo\" obsahovalo na rozdíl od svých předchůdců dvanáct původních písní. Obsahovalo mimo jinéduet s Kate Ryan, \"\"Caminaré\". Přestože album debutovalo v hitparádě až na 21. místě, udrželo se v žebříčcích po 22 týdnů a díky re-edici se do top 40 vrátilo i dlouhou dobu po svém vydání.", "section_level": 2}, {"title": "2009: Eurovision Song Contest.", "content": "Koncem roku 2008 se Soraya se singlem \"\"La Noche Es Para Mí\"\" přihlásila do národního kola Španělska do Eurovize 2009. Píseň se díky webovému hlasování, kde byla podpořena téměř 203 000 hlasy, kvalifikovala do televizního finále. Rychle se ocitla mezi favority soutěže, a přestože 28. února 2009 obdržela ve finále stejný počet bodů jako píseň jiné soutěžící, nakonec zvítězila díky převaze diváckých hlasů. Soraya a její tým následně věnovali několik týdnů intenzivní propagaci v Evropě - navštívili Andorru, Belgii, Nizozemsko, Rumunsko, Portugalsko a Švédsko. 16. května 2009 vystoupila Soraya ve finále Eurovize v Moskvě coby poslední z 25 soutěžících. Přestože patřila k favoritům, na konci hlasování obdržela pouze 23 bodů (12 z Andorry, 7 z Portugalska, 3 ze Švýcarska a 1 z Řecka) a dělila se s litevským zástupcem Sashou Sonem o 23. místo. Jak se později ukázalo, v bodování odborné poroty Španělsko obsadilo až úplně poslední místo. Média spekulovala, že špatné umístění Sorayi bylo sankcí ze strany pořadatelů za vysílací chybu španělského vysílatele TVE. Ten přes původní plány namísto druhého semifinále 14. května v rozporu s pravidly odvysílal tenisový turnaj Madrid Open 2009, kvůli čemuž se stanovený vysílací plán posunul o více než hodinu. Deník El Mundo zveřejnil teorii, podle níž tento přešlap televize způsobila záměrně, aby se vyhnula vítězství v soutěži a nákladnému pořádání následujícího ročníku. Po vystoupení na Eurovizi Soraya absolvovala turné po Španělsku. Současně se její plánovaný singl \"\"Caminaré\"\", nahraný s Kate Ryan, stal předmětem kontroverzí, když zpěvaččino vydavatelství Vale Music v červnu odmítlo financovat produkci videoklipu k písni. Soraya na toto rozhodnutí reagovala prohlášením, že nechá videoklip produkovat z vlastních zdrojů. Vydavatelství nakonec zrušilo celé vydání singlu, který se tak objevil pouze na albu \"Sin Miedo\". Zpěvačka následně odcestovala do New Yorku na soustředění, po němž absolvovala propagační turné v Jižní Americe.", "section_level": 2}, {"title": "2010: \"Dreamer\".", "content": "Koncem roku 2010 Soraya uzavřela smlouvu s vydavatelstvím Sony BMG. Debutový singl \"\"Live Your Dreams\"\" z pátého studiového alba \"Dreamer', na němž spolupracoval francouzský dýdžej Antoine Clamaran, byl vydán v červnu a obsadil osmé místo ve francouzském Club Chart, zatímco v rádiové airplay obsadil třináctou příčku. V oficiálním prodeji singlů obsadil 11. místo a v nejlepší patnáctce se udržel sedm týdnů. Obsadil místa také v hitparádách v Belgii, Španělsku, Rusku a Polsku. Album \"Dreamer\" bylo vydáno v závěru září a jeho úspěch v hitparádách byl podpořen evropským turné.", "section_level": 2}, {"title": "2012: Valentia Records.", "content": "V druhé polovině roku 2012 Soraya oznámila odchod od vydavatelství Sony, aby založila vlastní nahrávací společnost \"Valentia Records\". První singl \"\"Con Fuego\" se dostal mezi čtyřicet nejúspěšnějších španělských singlů a současně obsadil první místo v regionálním prodeji iTunes.", "section_level": 1}, {"title": "Osobní život.", "content": "Soraya je fanynkou fotbalového klubu Real Madrid.", "section_level": 1}], "src_summary": "Soraya Arnelas Rubiales (* 13. září 1982, Valencia de Alcántara, Cáceres), známější pod přezdívkou Soraya, je španělská populární zpěvačka. Je známá díky účasti ve španělské talentové reality-show \"Operación Triunfo\" a reprezentaci Španělska na Eurovizi 2009 v Moskvě, kde s písní \"\"La Noche Es Para Mí\"\" obsadila dělené 23. místo se ziskem 23 bodů.", "tgt_summary": "Soraya Arnelas Rubiales (born 13 September 1982), better known by her stage name Soraya, is a Spanish singer. Soraya represented Spain at the Eurovision Song Contest 2009 in Moscow, Russia with the song \"La noche es para mí\" finishing 23rd with 23 points.", "id": 1392972}
{"src_title": "Lucy Hale", "tgt_title": "Lucy Hale", "src_document": [{"title": "Osobní život.", "content": "Lucy Hale, vlastním jménem Karen Lucille Hale, se narodila 14. června 1989 ve městě Memphis, Tennessee. Dostala jméno po jedné její babičce. Má dva sourozence, sestru Maggie a nevlastní sestru Kirby. Hale nechodila do školy, měla domácí výuku. Když jí bylo osm let, začala chodit na hodiny zpěvu a později si přibrala i hodiny herectví. Hale randila s hercem Davidem Henriem, se kterým si zahrála v seriálu \"Kouzelníci z Waverly\", později s Chrisem Zylkou, známým pro svou roli v seriálu \"Tajemství kruhu\".", "section_level": 1}, {"title": "Kariéra.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Herectví.", "content": "Po vítězství v soutěži American Juniors se Hale objevila v hostujících rolích několika seriálů, například \"Drake & Josh\", \"Ned's Declassified School Survival Guide\", \"O.C.\", \"Kouzelníci z Waverly\" a \"Jak jsem poznal vaši matku\". Dále se objevila v seriálu \"Bionic Woman\" v roli Beccy Sommers, mladší sestry protagonistky Jaime Sommers (Michelle Ryan).Proslavila se také díky rolí Effie ve filmu \"Sesterstvo putovních kalhot 2\". Hrála roli Rose Baker v seriálu \"Smetánka\", spolu s Ashley Newbrough a Joannou Garcia, dále pak roli Katie Parkerové ve filmu \"Dívčí války\". Zlom v kariéře přišel s obsazením do role Arie Montgomery, což je jedna ze pěti hlavních postav seriálu stanice Freeform \"Prolhané krásky\". Za roli získala cenu Teen Choice Awards. V lednu 2010 se objevila v seriálu \"Kriminálka Miami\" a v srpnu si zahrála roli Sherrie ve filmu \"Vřískot 4\". V lednu 2012 byl odvysílán film \"\" s Lucy v hlavní roli. V dubnu 2012 hostovala v americkém seriálu \"Napálené celebrity\", kde úspěšně napálila svého hereckého kolegu Iana Hardinga, Vanessu Hudgens a Joshe Hutchersona. 11. června 2013 bylo oznámeno, že Lucy je novou tváří značky Mark Girl. 11. srpna 2013 moderovala s herecem Darrenem Crissem předávání cen Teen Choice Award. V roce 2018 byla obsazena do hlavní role komediálního seriálu stanice The CW \"Life Sentence,\" ve kterém hrála roli Stelly Abbottové, která se dozví, že již nemá rakoviny. Seriál byl zrušen po odvysílání první řay. Ten samý rok si zahrála ve třech filmech \"Vadí nevadí, Dude a The Unicorn.\" V březnu roku 2019 byla obsazena do hlavní role spin-offu seriálu \"Riverdale\" s názvem \"Katy Keene.\"", "section_level": 2}, {"title": "Hudba.", "content": "Hale popisuje hudbu jako svou \"první lásku\". Její hudební počátky byly ovlivněny tvorbou Shaniy Twainové a Faith Hillové, ale jak Hale přiznává, nejvíce ji ovlivnila píseň od Britney Spears \"Baby One More Time\". V roce 2011 Hale nahrála soundtrack k filmu \"\". V červnu 2012 bylo oficiálně oznámeno, že Hale podepsala nahrávací kontrakt s Hollywood Records. Její debutový singl „You Sound Good to Me“ byl vydán 7. ledna 2014. 18. února 2014 bylo oznámeno, že její album se bude jmenovat \"Road Between\" a bude vydáno 3. června 2014.", "section_level": 2}], "src_summary": "Lucy Hale (* 14. červen 1989, Memphis, Tennessee, USA) je americká herečka a zpěvačka. Jako dítě vyhrála pěveckou soutěž American Juniors. Je známá hlavně díky své roli v seriálu americké televizní stanice Freeform \"Prolhané krásky\", dále pak díky roli v seriálech \"Bionic Woman\" a \"Smetánka\". V roce 2014 vydala své první studiové album nazvané \"Road Between\". V roce 2019 získala hlavní roli Katy Keene ve stejnojmenném seriálu stanice The CW.", "tgt_summary": "Karen Lucille Hale (born June 14, 1989), known professionally as Lucy Kate Hale, is an American actress, singer, and television personality. She is best known for her roles as Aria Montgomery in the Freeform series \"Pretty Little Liars\" (2010–2017), and Katy Keene in The CW series \"Katy Keene\" (2020–present). Some other notable roles in television played by Hale include Becca Sommers in \"Bionic Woman\" (2007), Rose Baker in \"Privileged\" (2008–2009) and Stella Abbott in \"Life Sentence\" (2018). Hale has also appeared in films such as \"The Sisterhood of the Traveling Pants 2\" (2008), \"Sorority Wars\" (2009), \"\" and \"Scream 4\" (both 2011), \"Truth or Dare\" and \"Dude\" (both 2018), and \"Fantasy Island\" (2020). In addition to acting, Hale has also ventured into music. In 2003, she first came to prominence as one of the five winners of the reality show \"American Juniors\", a children's spin-off of Fox's \"American Idol\" and began as a solo artist with signing Hollywood Records in 2012, on her debut studio album, \"Road Between\" (2014).", "id": 627374}
{"src_title": "Troian Bellisario", "tgt_title": "Troian Bellisario", "src_document": [{"title": "Život.", "content": "Troian se narodila v Los Angeles. Jejími rodiči jsou televizní producent Donald Bellisario a herečka Deborah Pratt. Její otec stojí za seriály jako Magnum, P.I., Quantum Leap a NCIS. Má mladšího bratra Nicka, tři nevlastní sestry a dva nevlastní bratry. Její otec má italské a srbské kořeny. Její matka je Afroameričanka a má anglické a francouzské kořeny. Jako dítě byla velká kamarádka s Mary-Kate a Ashley Olsen. Navštěvovala Campbell Hall School v Severním Hollywoodu. Odmaturovala s titulem v umění na Univerzitě Jižní Kalifornie v roce 2009.", "section_level": 1}, {"title": "Kariéra.", "content": "Svůj herecký debut zažila ve 3 letech v roce 1988 s filmem Life Rites. Od roku 1990 se objevovala v seriálech, které produkovat její otec jako Quantum Leap, Tequila a Bonetti, JAG, První pondělí a Námořní vyšetřovací služba. V Námořní vyšetřovací službě hrála Sarah McGee, sestru speciálního agenta Timothyho McGee, kterého hrál její nevlastní bratr Sean Murray. V roce 1998 se objevila společně s Mary-Kate a Ashley Olsen ve filmu \"Táta z Billboardu\". Od roku 2006 se objevila v několika krátkých filmech jako \"Unspoken\", \"Archer House\" a \"Interesct\". V listopadu 2009 byla Troian obsazena do role Spencer Hastings v seriálu americké televizní stanice Freeform Prolhané krásky. V říjnu 2011 oznámila, že pracuje na svém filmu, který získal finance skrz stránku Kickstarter v listopadu 2011. Natáčení skončilo v prosinci a film byl oficiálně dokončen v srpnu roku 2012. V roce 2012 se objevila v jednom dílu internetovém seriálu \"WIGS\" jako Lauren. Na začátku roku 2013 skrz twitter oznámila, že se objeví ve více epizodách. 3. května 2013 se její postava Lauren vrátila na 12 dílů.", "section_level": 1}, {"title": "Osobní život.", "content": "Dne 24. února 2014 bylo potvrzeno, že se zasnoubila s hercem Patrickem J. Adamsem. Dvojice se vzala 10. prosince 2016 v Santa Barbaře v Kalifornii. Dne 8. října 2018 se jim narodila dcera Aurora.", "section_level": 1}], "src_summary": "Troian Bellisario, celým jménem Troian Avery Bellisario, (* 28. října 1985, Los Angeles, Kalifornie, USA) je americká herečka. Nejvíce se proslavila rolí Spencer Hastings v seriálu televizní stanice Freeform \"Prolhané krásky\".", "tgt_summary": "Troian Avery Bellisario (; born October 28, 1985) is an American actress. She is best known for starring as Spencer Hastings in the television series \"Pretty Little Liars\" (2010–2017). Born in Los Angeles, California, she is the daughter of producers Donald P. Bellisario and Deborah Pratt. Bellisario made her acting debut in her father's 1988 film \"Last Rites\" at the age of three. She continued to have roles produced by her father, mainly in television shows such as \"Quantum Leap\", \"First Monday\", and \"NCIS\", and in 1998, she acted in the direct-to-video comedy film \"Billboard Dad\". In 2010, she received praise for her leading performance in the film \"Consent\" for which she won the Vision Fest Award for Best Acting by a Female Lead and the FirstGlance Philadelphia Award for Best Actress. In 2009, Bellisario landed the lead role of Spencer Hastings in the Freeform series \"Pretty Little Liars\" (2010–2017). For her performance, she has won two Teen Choice Awards out of six nominations and a Young Hollywood Award. In addition to her work on \"Pretty Little Liars\", Bellisario also starred in the WIGS episode series \"Lauren\", for which she received critical acclaim and won the New York Film Festival Award for Best Performance by an Actress and was nominated for the Streamy Award for Best Female Performance—Drama. She went to star in the drama film \"Feed\" (2017), the romantic science fiction film \"Clara\" (2018), and Richard Linklater's mystery comedy-drama \"Where'd You Go, Bernadette\" (2019). Bellissario has produced and co-written multiple short films and indie projects, and appeared in a number of independent short films over her career. In 2017, she made her directorial debut with the fifteenth episode from the seventh season of \"Pretty Little Liars\", \"In the Eye Abides the Heart\", and has since gone on to direct episodes of \"Famous in Love\" (2018) and \"Good Trouble\" (2019–present). Bellisario has been in a relationship with Canadian actor Patrick J. Adams since 2009; the couple have collaborated together on multiple film and television projects, married, and are parents of a daughter together.", "id": 1100920}
{"src_title": "Lucien Clergue", "tgt_title": "Lucien Clergue", "src_document": [{"title": "Život a dílo.", "content": "Lucien Clergue se narodil 14. srpna v Arles. Od svých 7 let se učil hrát na housle. O několik let později mu jeho učitel sdělil, že už ho nemůže víc naučit. Jelikož pocházel z rodiny obchodníků, nemohl se věnovat dalšímu studiu na konzervatoři. V roce 1949 se naučil základům fotografie. O čtyři roky později na koridě v Arles ukázal své fotografie Pablu Picassovi, který chtěl vidět i ostatní snímky. Do roka a půl mladý Clergue pracoval a své snímky posílal Picassovi. Během tohoto období pracoval na sérii fotografií kočovných bavičů, akrobatů a harlekýnů \"Saltimbanques\". Také pracoval na sérii, jehož hlavním prvkem byla mršina. Ilustroval celou řadu knih, mezi jinými i knihu od spisovatele Yvese Navarreho. Pořídil celou řadu snímků cikánů na jihu Francie a významně se podílel na slávě kytaristy Manitase de Platy.Jeho snímky jsou součástí celé řady sbírek známých muzeí a soukromých sbírek. Jeho fotografie byly na více než stovce samostatných výstavách po celém světě, s takovými významnými výstavami jakoje například v roce 1961 v Museum of Modern Art New York, poslední výstava organizovaná Edward Steichen s Lucienem Clerguem, Bill Brandt a Yasuhiro Ishimoto. K muzeím s rozsáhlou kolekcí fotografií Luciena Clergua patří The Fogg Museum při Harvard University a Museum of Fine Arts v Bostonu. Jeho snímky Jeana Cocteau jsou součástí stálé výstavy v Jean Cocteau Museum ve francouzském Mentonu. V USA měla premiéru výstava fotografií Jeana Cocteau ve Westwood Gallery v New Yorku. Zemřel v roce 2014 ve věku osmdesáti let.", "section_level": 1}, {"title": "Přátelství s Picassem.", "content": "Dne 4. listopadu 1955 Lucien Clergue navštívil Picassa v Cannes. Jejich přátelství trvalo 30 let, až do mistrovy smrti. Kniha \"Můj přítel Picasso\" (\"Picasso my friend\") ukazuje důležité okamžiky jejich vztahu.", "section_level": 1}, {"title": "Rencontres d’Arles.", "content": "V roce 1968 se svým přáteli spisovatelem Michelem Tournierem a historikem Jean-Mauricem Rouquettem založili fotografický festival Rencontres d’Arles, který se pravidelně v červenci koná v Arles. Jeho díla byla prezentována na festivalu v letech 1971–1973, 1975, 1979, 1982–1986, 1989, 1991, 1993, 1994, 2000, 2003, 2007. V roce 2007 město Arles na počest Luciena Clergua uspořádalo retrospektivní výstavu 360 jeho fotografií z období 1953 - 2007. V roce 2007 získal ocenění Lucie Award.", "section_level": 1}, {"title": "Akademie výtvarných umění.", "content": "V roce 2003 byl jmenován rytířem Légion d'honneur a 31. května 2006 členem Académie des Beaux-Arts při Institut de France, při otevírání oddělení věnované fotografii. Clergue byl prvním fotografem, který vstoupil na Akademii. V roce 2013 se stal jejím předsedou.", "section_level": 1}], "src_summary": "Lucien Clergue (14. srpna, 1934 Arles, Francie − 15. listopadu 2014) byl francouzský fotograf. Byl předsedou francouzské Akademie umění Académie des Beaux-Arts pro rok 2013.", "tgt_summary": "Lucien Clergue (; August 14, 1934 – November 15, 2014) was a French photographer. He was Chairman of the Academy of Fine Arts, Paris for 2013.", "id": 1156808}
{"src_title": "Strupovitost jabloně", "tgt_title": "Apple scab", "src_document": [{"title": "Popis.", "content": "Mycelium je hnědavé. Konidiofory vznikají na myceliu ve svazečcích a jsou většinou jednobuněčné, hladké. Konidie jsou vejčité až kyjovité jednobuněčné až dvoubuněčné o velikosti 17-20 x 7-8 μ. Plodnice jsou kulovité 12 -16 μ veliké, vyčnívající z odumřelého pletiva listu nebo plodu.", "section_level": 1}, {"title": "Vývojový cyklus.", "content": "Infekce začíná na jaře, kdy vhodné teploty a vlhkost podporuje šíření askospor. Infekce nastávají v rozmezí teplot od 0,5-30 °C, teplotní optimum je 17-24 °C. Maximum je 28 °C. Důležitá je dostatečná doba ovlhčení listů. Askospory jsou zdrojem a příčinou primárních infekcí. K infekci askosporami dochází pouze ve dne (askospory potřebují k vyklíčení světlo). Askospory bývají zralé v době rašení jabloně, nejpozději však ve fázi myšího ouška. Období uvolňování askospor začíná v teplejších oblastech v první (většinou až v druhé dekádě ) dubna, pokračuje během května až do poloviny (výjimečně do konce) června. Masová zralost a největší nebezpečí infekce nastává od fenofáze růžového poupěte a trvá max. 2 týdny po odkvětu. V tomto období se uvolní 90-95 % askospor. Spóry stoupají do vzduchu z půdy na povrch citlivé dřeviny kde klíčí a mohou přímo proniknout přes kutikulu pokožku rostliny. Poté se rozvíjí nepohlavně, nastává stádium množení konídiemi jenž klíčí na nových oblastech hostitelského stromu. Během vegetace vytváří patogen na listech nepohlavní fruktifikační orgány, které jsou zdrojem sekundárních infekcí. K infekci konidiemi může dojít ve dne i v noci. Cyklus sekundárních infekcí pokračuje po celé léto, až do doby, než listy a ovoce opadají ze stromu při nástupu zimy. U \"Venturia inaequalis\" přezimují většinou nezralé peritecia, které tvoří novou generaci askospór jenž jsou rozšiřovány následující jaro. Patogen je fakultativním parazitem. Pohlavní stadium (teleomorfa) i nepohlavní (anamorfa) stadium tvoří na sebe navazující úseky úplného vývojového cyklu houby, se zcela odlišnými ekologickými nároky i způsobem života. Během svého vývojového cyklu prochází fází s parazitickým způsobem výživy na živých pletivech hostitele a obdobím, kdy přetrvává jako saprofyt ve stromatech v pletivech opadaných listů nebo na napadených, ale přezimujících plodech (BEDNÁŘ, 2003).", "section_level": 1}, {"title": "Symptomy.", "content": "Choroba napadá zejména listy a plody, někdy letorosty a květy. Na listech vznikají po obou stranách žluté, hnědozelené černozelené povlaky, které později hnědnou až černají a vytváří korkovité nebo strupovité skvrny. Poškozená místa nekrotizují a silně napadené listy opadávají. Podobné symptomy se vyskytují i na plodech. Mladé plody a případně i květy předčasně opadávají. Silně napadené starší plody jsou deformované často praskají a následně bývají napadeny hnilobami. K nákaze plodů může dojít až těsně před sklizní, přičemž se symptomy projeví až během skladování. Hospodářsky může choroba negativně ovlivnit výnos, jeho snížením o 20-40 % a významně snížit kvalitu plodů.", "section_level": 1}, {"title": "Ochrana rostlin.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Ošetření při výskytu.", "content": "Při kurativní ochraně ošetřujeme až po splnění podmínek pro infekci. Tento systém vychází ze znalosti vzájemného vztahu mezi dobou ovlhčení, teplotou a intenzitou infekcí. Lze rovněž kombinovat kurativní a preventivní ošetření. Doporučené přípravky: Proti některým fungicidům jsou, nebo se očekává že brzy budou, některé kmeny houby rezistentní. Přípravky jsou různě efektivní ve svém účinku.", "section_level": 2}, {"title": "Prevence.", "content": "Zapravení listů do půdy rotavátorováním, nebo shrabání a kompostování listů.", "section_level": 2}, {"title": "Běžné komerční sady.", "content": "Vysazování rezistentních odrůd. Snížení vlhkosti listů, je třeba zajistit dostatečné vzdušnou korunu stromu prořezáváním a vhodnou agrotechnikou. Důležitá je vyvážená výživa, je třeba se vyhnout hustému olistění. Vhodné je omezení infekce z primárních zdrojů - shrabání listí. Během trvajícího nebezpečí infekce od vyrašení do června a to v intervalu 7-14 dní. Interval mezi postřiky je vždy závislý na fungicidu, infekčním tlaku patogena a intenzitě růstu. Maximální ochrana musí být prováděna v období od fenofáze růžového poupěte do max. 2 týdne po odkvětu. K chemické kontrole může být použita řada sloučenin. Benzimidazolové fungicidy (např. Benlate, který je nyní zakázán v mnoha zemích kvůli jeho obsahu toxicky vázaného benzenu) fungovaly dobře, ale rezistence patogenní houby může vzniknout rychle, podobně jako u řady dalších chemických skupin. Kontaktní fungicidy nejsou náchylné k rezistenci. Měďnaté fungicidy nebo Bordeauxská jícha jsou směsi tradičně používané ale méně účinné než chemické fungicidy a mohou způsobit rzivost plodů. Sirné přípravky poskytují jistou kontrolu. Doba použití a koncentrace se liší podle přípravku.", "section_level": 3}, {"title": "Doporučené dostupné fungicidy.", "content": "Účinnost přípravků může být různá.", "section_level": 4}, {"title": "Alternativy.", "content": "V komerčních sadech se 60% údržby vztahuje k prevenci strupovitosti. V malých zahradách, kde mnoho běžných ošetření není možné je použití odrůd s vyšší snášenlivostí nebo geneticky rezistentních vůči strupovitosti jediným skutečným řešením. Použití 5% močoviny před opadem listí na podzim zamezuje rozvoji askospor a zvyšuje výnosy. Vhodná doba pro ošetření močovinou je po sklizní ovoce, ale před opadem listí. Zalévání 5% močovinou musí být provedena do jednoho týdne od opadu listí pro maximální účinnost. Je důležité, aby nebyla močovina použita příliš brzy, tak aby nebylo omezeno vyzrávání pletiv. Druhá aplikace na zemi, na jaře 2% močovinou zajišťuje ochranu před přežilými peritecii. V ekologickém zemědělství, místo toho, aby byla použita technická močoviny, může být použita moč. Kravská moč obsahuje přesně ideální proporce 4 až 5% močoviny. Gupta (1989) získal 100% snížení rozšíření askospor s kravskou močí neředěnou nebo ředěný na polovinu. Větší zředění bylo méně účinné. Pokud jde o močovinu, použití aplikace močoviny snižuje produkci askospor, vývoj perithecií a zlepšuje růst listové hmoty. Lidská moč (2,3% močoviny), je také použitelná. Hills (1983) doporučuje postřik spadaného listí močí a rozsekáním snížení velikosti listů, čímž by měl být usnadněn rozklad.", "section_level": 3}, {"title": "Odolné odrůdy.", "content": "Drtivá většina odrůd jabloní pěstovaných až do dvacátého století byla náchylná k nákaze. Priorita byla omezena na zdánlivou kvalitu růstu kultivaru a kvalitu plodu. Dnes jsou rychle šlechtěny odolné odrůdy odolné proti strupovitosti. V případě neošetřování rostlin proti strupovitosti by bylo napadeno 95 až 100% z plodů odrůdy Golden Delicious ale jen 33% odrůdy Tramp Reinette a pouze 3% u Colapuy. V roce 1907, Charles S. Crandall začal výzkumný program na Universitě v Illinois kde vypěstoval jablka odolné odrůdy. V roce 1943, Fred Hugh převzal práci Ch. Crandalla a zjistil po obzvlášť studené a vlhké zimě, že většina stromů vysazených Crandallem trpí strupovitosti, kromě druhu Malus floribunda, který nesl gen odolnosti. Gen byl pojmenován Vf Ventura floribunda. Během následujících let našel jiné geny Nejvíce spolehlivé a trvanlivé geny rezistence jsou odvozeny z \"Malus baccata\" a \"Malus jackii sargenti\" . Nejodolnější odrůdy jsou často nositeli jednoho genu rezistence a dřeviny nejsou imunní proti jiným kmenům strupovitosti. V roce 1988, bylo zjištěno, poprvé v Německu, Anglii a ve Francii, že se rezistence jabloní Vf rozpadla kvůli mutaci na odrůdě Champignon. Výzkumníci doufají, že dokáží vložit všechny geny rezistence do komerčních kultivarů a vytvářet tak nové multi-rezistentní kultivary. To by mohlo být provedeno prostřednictvím konvenčního šlechtění, ale bude to vyžadovat dalších 50 let práce k dokončení úkolu. Mezi odrůdami geneticky rezistentními nebo spíše odolnými jsou staré odrůdy jako například jablko Alfred Jolibois, reinette franche (Goldreinette, Zlatá reneta), la reinette de Flandre, la reinette d'Armorique, reinette du Mans, la Patte de Loup. Z nových odrůd jsou to: Z domácích odrůd jsou uváděny. 'Ametyst', 'Angold', 'Biogolden', 'Blaník','Dantes', 'Dolores', 'Durit', 'Heliodor',' Karmína ', 'Kordona', ' Lotos ', 'Lipno', 'Luna', ' Melodie ', 'Nela', 'Opal', 'Orion', 'Otava ', 'Produkta ', 'Pyrop', Rajka ', ' Red Topaz ', ' Rondo ', ' Rosana ', 'Rozela', ' Rubinola ', 'Sirius', 'Sonet', ' Svatava ', ' Topaz ', ' Vanda ', ' Viktoria ', 'Vysočina' (NESRSTA et al., 2007)", "section_level": 3}, {"title": "Variabilita rezistence.", "content": "Již v roce 1899 Aderhold pozoroval, že rezistence jedné odrůdy je variabilní v různých lokalitách a je tedy závislá na interakci dané odrůdy a konkrétního prostředí (Aderhold, 1899). Následné výzkumy toto pozorování potvrdily a ukázaly, že konkrétní populace patogena silněji napadá odrůdu, ze které pochází (Sierotzki, 1994).", "section_level": 4}, {"title": "Ekologické preparáty.", "content": "Někteří ekologičtí zemědělci tvrdí, že působí postřik výluhem z přesličky, rozložených kopřiv nebo extrakty z mořských řas, které i zlepšují odolnost listoví, ale žádné vědecké údaje zatím toto tvrzení nepodporují . Použití biopreparátů (antagonistických druhů hub \"Athelia bombacina, Microsphaeropsis ochracea,Chaetomium sp\"., aj.) je stále ve fázi experimentálního ověřování. Účinnost testovaných biopreparátů byla nepřímo úměrná k termínu podzimní aplikace (pozdní aplikace byly méně účinné)", "section_level": 3}], "src_summary": "Strupovitost jabloně je houbová choroba některých druhů jádrovin způsobená houbou \"Venturia inaequalis\" (synonymum \"Spilocaea pomi\", \"Fusicladium dendriticum, Didymosphaeria inaequalis, Endostigme inaequalis, Sphaerella inaequalis, Spilosticta inaequalis\"). Houba parazituje na rostlinách rodu jabloň, jeřáb, hloh, hlohyně a lokvát \"Eriobotrya japonica\". Hospodářsky nejvýznamnější jsou poškození jabloní. Výrazné jsou odrůdové rozdíly u jabloní v citlivosti k strupovitosti. Genetické analýzy populací houby \"V. inaequalis\" ukazují, že vlivem sexuální reprodukce každou zimu a selekčním tlakem ze strany hostitele a prostředí dochází k rekombinacím patogena, k jeho vývoji a vytváření nových alelických sestav ovlivňující jeho virulenci (Boone, 1971, Leonard 1987). To má ale i přímý vliv na odolnost rezistentních odrůd a také použitelnost chemické ochrany. Pokud byla dříve odrůda 'Golden Delicious' hodnocena jako odolná vůči strupovitosti, nyní je hodnocena jako středně odolná.", "tgt_summary": "Apple scab is a common disease of plants in the rose family (Rosaceae) that is caused by the ascomycete fungus \"Venturia inaequalis\". While this disease affects several plant genera, including \"Sorbus, Cotoneaster,\" and \"Pyrus\", it is most commonly associated with the infection of \"Malus\" trees, including species of flowering crabapple, as well as cultivated apple. The first symptoms of this disease are found in the foliage, blossoms, and developing fruits of affected trees, which develop dark, irregularly-shaped lesions upon infection. Although apple scab rarely kills its host, infection typically leads to fruit deformation and premature leaf and fruit drop, which enhance the susceptibility of the host plant to abiotic stress and secondary infection. The reduction of fruit quality and yield may result in crop losses of up to 70%, posing a significant threat to the profitability of apple producers. To reduce scab-related yield losses, growers often combine preventive practices, including sanitation and resistance breeding, with reactive measures, such as targeted fungicide or biocontrol treatments, to prevent the incidence and spread of apple scab in their crops.", "id": 2353952}
{"src_title": "Geomarketing", "tgt_title": "Geomarketing", "src_document": [{"title": "Základní úlohy.", "content": "Mezi základní úlohy, na které může být využit geomarketing jsou:", "section_level": 1}, {"title": "Potřebná data.", "content": "Pro tvorbu marketingových analýz je zapotřebí mít kvalitní data, která musí být co nejpřesnější a nejpodrobnější. Nejčastěji jsou získávána data z Českého statistického úřadu. Příkladem těchto dat mohou být demografické informace – věk, zájmové a profesní skupiny, kupní síla, aj. Spojením těchto dat s nástroji geomarketingu vzniká velmi efektivní kombinace, která na základě korelací nabídkových, poptávkových, tržních a prodejních dat dokáže odvodit přesné zacílení jak reklamních tak i informačních činností. Dalším zdrojem jsou data z marketingového výzkumu na principu příčina – jev – důsledek – následek. Prognostický marketingový regionální výzkum spojený s geomarketingem pomáhá k prognózování a odhadu rizika, což zajišťuje kvalitnější fungování kampaní.", "section_level": 1}, {"title": "Pokročilejší využití.", "content": "V navigacích se nacházejí navigační mapy GPS, které obsahují POI neboli vrstvy bodů zájmu. Právě sem je možné zařadit síť poboček či prodejen a díky tomu získat informace pro geomarketing. Moderním přístupem je také používání Bluetooth, které se dá aplikovat při promoakcích či na veletrzích. Geomarketing je možné využít pro navigaci uvnitř nákupních center. Na trhu existuje aplikace, která pomocí webu nabízí možnost 3D prohlídky budovy. Hlavním cílem této aplikace je poskytnout jí uživatelům v daný čas na správném místě, proto je určená do chytrých telefonů či přístrojů s dotykovým displejem. Umožňuje uživatelům najít pobočku firmy a snadněji se po ní pohybovat. Tuto aplikaci uvedla na trh společnost 3D technologies R&D. Existují také nákupní košíky se zabudovanou GPS, které umožňují určit, jak se kupující po obchodním centru pohybuje.", "section_level": 1}, {"title": "4P geomarketing.", "content": "4P geomarketing je doplnění 4P marketingu o geografické informace.", "section_level": 1}, {"title": "Geomarketing za využití mobilního operátora.", "content": "V dnešní době vlastní velké procento lidské populace mobilní telefon a s ním i telefonní číslo. Mobilní operátoři rozhodně nestrádají a rozhodně si nemohou stěžovat, že by měli málo zákazníků, případně uživatelů jejich služeb. Je ovšem jasné, že za ty roky, co mezi lidmi kolují mobilní telefony, šla technologie kupředu a také služby operátorů, kteří chtějí vydělávat, jsou zase jiné než před dvaceti lety. Procento výdělků za volání a psaní SMS u každého operátora pomalu ale jistě bude klesat. Netvrdím, že se přestane telefonovat a psát, ale cena za tyto služby je oproti historickým cenám nízká a za trojcifernou částku dnes není problém užívat služby, které byly nabízeny ještě před deseti lety za čtyř až pěti cifernou částku. Ano platí to i na našem území. Operátoři musí najít způsob, jak tyto ušlé zisky nahradí. A jedna z možností je outsourcování geomarketingových služeb. Mobilní operátoři mají velké základny uživatelů a snaží se maximalizovat počet uživatelů se závazky - typicky uživatelé s paušálem. To může mít pro obě strany výhody, ale pro operátora je to dost zásadní (žádný operátor není armáda spásy a hlavní je vydělat). Takový operátor má totiž v ideálním případě jistotu, že daný uživatel bude po předem sjednanou dobu užívat předem sjednané služby, navíc může získat základní informace o uživatelích. Každý takový uživatel musí udat informace o své osobě jako je například jméno, příjmení, bydliště, věk atd. Toho lze samozřejmě využít i právě při geomarketingu.", "section_level": 1}, {"title": "Mobilní operátoři, informace o uživatelích a geomarketing.", "content": "Pokud uzavíráte smlouvu s mobilním operátorem na nějaký tarif, tak se můžete ve smlouvě pozastavit nad bodem, kde se píše, že vám budou chodit zprávy s reklamním obsahem. A zde to všechno začíná. Mobilní operátoři mají o svých uživatelích celkem zajímavé informace, které jsou jako stvořené pro cílenou kampaň na konkrétní skupiny lidí. Informace o uživatelích můžeme jednoduše dělit na: Pokud tyto tři zmíněné typy informací přidělíme k danému uživateli, tak dostáváme detailní popis člověka, kterého je možné oslovit.", "section_level": 2}, {"title": "Fungování v praxi.", "content": "Způsobů, jak může operátor oslovit uživatele, kteří souhlasili s tím, že jim bude zasílán reklamní obsah je několik. Od cílených emailů až po osobní telefonát. Nejzajímavější pro geomarketing je ovšem oslovení za pomoci SMS/MMS na základě geografické polohy, v případě mobilních operátorů přibližné geografické polohy. V praxi to tedy může znamenat, že si někdo u mobilního operátora zadá zakázku na oslovování za pomoci SMS/MMS na základě geografické polohy a popíše koho a kde oslovit. Je důležité úkol správně zadat a vědět, koho a kde danou osobu oslovit. Jak je již dříve zmíněno, mobilní operátoři mají relativně detailní popis uživatelů svých služeb a není pro ně problém osoby se zadanými vlastnostmi, vyskytující se na zadavatelem zadaném území kontaktovat pomocí SMS/MMS s reklamním sdělením. Když informační systém mobilního operátora vyhodnotí, že se osoba dle zadaných parametrů vyskytuje na zadavatelem zadaném území, tak je zpráva se zadaným textem odeslána na telefonní číslo vyhovující osoby.", "section_level": 2}, {"title": "Modelová situace.", "content": "Představte si, že vlastníte nově otevřenou seznamovací kavárnu. Nic podobného široko daleko není a vy chcete informovat zainteresovanou část veřejnosti, že se něco podobného v její blízkosti nachází. Je možné rozdávat různé letáčky, ale buď to bude neefektivní, nebo budete muset platit lidi, aby chodili a oslovovali možné zájemce na ulici. Asi nemá cenu říkat, že používání lidí jako propagátory není vždy efektivní, navíc nepracují zadarmo. Pak se tu naskýtá právě možnost outsourcování geomarketingu za pomoci některého z mobilních operátorů za pomoci SMS/MMS. Takovému operátorovi stačí zadat, kolik a jaké lidi chcete oslovit - v našem případě to tedy můžou být jak muži, tak ženy, v určitém věku, dejme tomu ve věku 18 - 35 let, svobodní, a kteří se budou nacházet ve vzdálenosti například do 2 kilometrů od kavárny. Samozřejmě je důležité i samotné sdělení, takže je zapotřebí vymyslet i text sdělení a svěřit ho operátorovi. Operátorův informační systém tedy pro dané území nastaví požadované hodnoty, a pokud se na daném územ9 zadaná osoba vyskytne, tak jí systém automaticky odešle SMS/MMS zprávu se zadaným textem.", "section_level": 2}, {"title": "Geomarketing v praxi.", "content": "Služby geomarketingu poskytují provozovatelé poštovních služeb. Je to logické, právě tito poskytovatelé mají údaje o zákaznících, komu doručují letáky, dopisy, balíky, znají jejich adresy, způsob bydlení i dojezdové vzdálenosti.", "section_level": 1}], "src_summary": "Geomarketing je možné chápat jako nový obor, který se vyvíjí v oblasti marketingu. Jedná se o nástroj, který při plánování a implementaci aktivit v oblasti marketingu či obchodu používá GIS (geografický informační systém). Geomarketing spojuje získané poznatky z oblasti geografie, velké množství statistických údajů a kvalitně fungující informační systémy. V současně době se dá říci, že je geomarketing velmi drahocenný nástroj. Na základě geografické polohy je možné určit rozmístění jednotlivých odběratelů na stanoveném území. Geomarketing pracuje tedy s adresnými daty, ke kterým přiřazuje jejich hodnoty a atributy. Geomarketing dává možnost lépe se zaměřit na trh či daný segment. Firma díky němu může lépe zmapovat oblast prodeje a díky tomu efektivněji plánovat. Principem geomarketingu je zpracování digitálních map, které je možné vytvořit díky informacím získaných při výzkumech. Díky tomu je možné rozpoznat chování lidí na určitém území a z různých hledisek (ekonomického, sociodemografického).", "tgt_summary": "In marketing, geomarketing (also called marketing geography) is a discipline that uses geolocation (geographic information) in the process of planning and implementation of marketing activities. It can be used in any aspect of the marketing mix – the product, price, promotion, or place (geo targeting). Market segments can also correlate with location, and this can be useful in targeted marketing. Geomarketing is applied in the financial sector through identifying ATMs traffic generators and creating hotspots maps based on geographical parameters integrated with customer behavior. Geomarketing has a direct impact on the development of modern trade and the reorganization of retail types. Site selection becomes automated and based on scientific procedures that saves both time and money. Geomarketing uses key facts, a good base map, Whois data layers, consumer profiling, and success/fail criteria. GPS tracking and GSM localization can be used to obtain the actual position of the travelling customer.", "id": 2214751}
{"src_title": "Henrietta Szoldová", "tgt_title": "Henrietta Szold", "src_document": [{"title": "Biografie.", "content": "Narodila se v Baltimoru ve státě Maryland, jako nejstarší z osmi dcer rabína Benjamina Szolda, duchovního vůdce baltimorské kongregace Temple Oheb Shalom. V roce 1877 dokončila studia na střední škole Western Female High School. Následně patnáct let učila na škole Miss Adam a náboženské škole Oheb Shalom, a vedla kurzy historie a náboženství pro dospělé. Za účelem rozšíření svého vzdělání navštěvovala veřejné kurzy na Johns Hopkins University a Peabody Institute. V Baltimoru založila první americkou večerní školu pro rusko-židovské přistěhovalce, která poskytovala výuku angličtiny a pracovních dovedností. Od roku 1893 pracovala dvacet let jako literární editorka v Jewish Publication Society, kde pomáhala překládat a vydávat různá evropská díla s židovskou tematikou. V roce 1902 nastoupila do kurzu židovských studií pro pokročilé v židovském teologickém semináři. Jeho rabínská škola však byla vyhrazena pouze pro muže, a tak musela uprosit ředitele školy, Solomona Schechtera, aby mohla studovat, k čemuž svolil pod podmínkou, že nebude usilovat o to, aby se stala rabínkou. V semináři si vedla velmi dobře a získala si uznání od studentů i pedagogů. Její pouto k sionismu umocnila cesta do Palestiny v roce 1909. O tři roky později založila ženskou sionistickou organizaci Hadasa a až do roku 1926 byla její prezidentkou. V roce 1933 přesídlila do britské mandátní Palestiny a pomáhala s alijou mládeže, při níž bylo zachráněno na 30 tisíc dětí z nacistického Německa.", "section_level": 1}, {"title": "Osobní život.", "content": "Nikdy se nevdala a ke svému velkému smutku nikdy neměla dítě. Jako čtyřicátnice měla neopětovaný vztah s talmudickým učencem, rabínem Louisem Ginzbergem, který byl o patnáct let mladší a její city opětoval pouze platonicky. Když jejich vztah skončil, prohlásila: „Před čtyřmi měsíci bylo zabito mé jediné štěstí.“ O několik let později řekla: „Dala bych všechno na světě za vlastní dítě.“ Dne 13. února 1945 zemřela ve věku 84 let v nemocnici Hadasa v Jeruzalémě, kterou sama pomáhala vybudovat. Je pohřbena na hřbitově na Olivové hoře v Jeruzalémě.", "section_level": 2}, {"title": "Sionismus a počátky Hadasy.", "content": "V roce 1896, jeden měsíc předtím, než Theodor Herzl vydal své dílo \"Der Judenstaat\", popsala svou vizi židovského státu v Palestině, coby místa shromáždění diasporního židovstva a obrody židovské kultury. O dva roky později byla zvolena jedinou ženskou členkou výkonného výboru Federace amerických sionistů. V roce 1909 ve svých 49 letech poprvé cestovala do Palestiny, kde objevila svou životní misi: zdravotnictví, vzdělávání a sociální péči o jišuv (palestinskou židovskou komunitu). Spolu s šesti dalšími ženami založila sionistickou organizaci Hadasa, která mezi americkými Židovkami získávala podporovatelky pro rozvoj zdravotnictví v Palestině. Prvním projektem organizace byl program opatrovnic v Jeruzalémě po vzoru amerického systému. Dále financovala výstavbu nemocnic, lékařských škol, zubařských a rentgenových klinik, dětských institucí, jídelen a dalších služeb pro židovské i arabské obyvatelstvo. Své kolegyně přesvědčila o tom, že otevřenost programu pro všechny je zásadní pro židovské přežití v Palestině. V roce 1927 byla zvolena první ženou ve výkonném vedení Světové sionistické organizace. Ve 20. a 30. letech podporovala politickou organizaci Brit šalom, jejímž cílem byla arabsko-židovská jednota a dvounárodní řešení arabsko-izraelského konfliktu. V roce 1942 byla jednou ze zakladatelek strany Ichud, která zastávala stejný program.", "section_level": 1}, {"title": "Památka.", "content": "Její jméno nese na její počest řada míst jak v Izraeli, tak i v zahraničí. V Horní Galileji existuje například kibuc Kfar Szold. Ještě před vznikem Izraele po ní pojmenovaly úderné oddíly Palmach jednu z uprchlických lodí, a to především kvůli jejímu angažmá v aliji mládeže. Loď \"Henzietta Szold\" převážela 536 dětí z athénského sirotčince Kiffisia. Vyplula 30. července 1946 z přístavu Pireus a do mandátní Palestiny dorazila 12. srpna. Byla však zadržena britským námořnictvem a převezena na Kypr, kde děti skončily v internačním táboře. V Jeruzalémě dále funguje Institut Henrietty Szoldové, Národní institut pro výzkum behaviorálních věd. V New Yorku naproti tomu nese její jméno školy na manhattanské čtvrti Lower East Side. V roce 2007 byla uvedena do americké Národní ženské síně slávy (). V Izraeli je Den matek slaven v den její smrti, to jest 30. den měsíce ševat.", "section_level": 1}], "src_summary": "Henrietta Szoldová (21. prosince 1860, Baltimore – 13. února 1945, Jeruzalém) byla americká sionistická vůdkyně a zakladatelka ženské sionistické organizace Hadasa. V roce 1942 v britské mandátní Palestině spoluzaložila politickou stranu Ichud, která podporovala dvounárodnostní řešení, tedy vizi trvalé existence arabsko-židovského etnicky smíšeného státu.", "tgt_summary": "Henrietta Szold ( , ; December 21, 1860 – February 13, 1945) was a U.S. Jewish Zionist leader and founder of Hadassah, the Women's Zionist Organization of America. In 1942, she co-founded Ihud, a political party in Mandatory Palestine dedicated to a binational solution.", "id": 1709290}
{"src_title": "Karel Ludvík Fridrich Bádenský", "tgt_title": "Charles, Grand Duke of Baden", "src_document": [{"title": "Biografie.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Původ, mládí.", "content": "Pozdější velkovévoda se narodil jako druhý syn/šesté dítě ze sedmi potomků prince Karla Ludvíka Bádenského a jeho manželky Amálie Hesensko-Darmstadtské; jako takový byl vnukem Karla Fridricha Bádenského. Jeho starší bratr zemřel jako půlroční kojenec; mezi jeho staršími sestrami byly ruská carevna Jelizaveta Alexejevna, švédská královna Frederika Dorotea Bádenská a bavorská královna Karolína Frederika Vilemína Bádenská, mladší sestrou pak hesenská velkovévodkyně Vilemína Luisa Bádenská.", "section_level": 2}, {"title": "Manželství, potomci.", "content": "Karel Ludvík se měl oženit s bavorskou princeznou Augustou Amálií (dcerou bavorského krále Maxmiliána I., avšak plány francouzského císaře Napoleona tomuto sňatku zabránily. Napoleon chtěl vidět Augustu Amálii jako manželku svého pastorka Evžena de Beauharnais a jako kompenzaci nabídl Karlovi Ludvíkovi ruku Evženovy sestřenice Stéphanie de Beauharnais (1789–1860), kterou Napoleon oficiálně adoptoval a udělil jí titul \"princezna Francie\". 8. dubna roku 1806 se s ní Karel Ludvík Fridrich oženil. Svatba a následné svatební oslavy se uskutečnily v pařížských Tuileriích. Manželství, které vzniklo jako politicky motivované spojení, nelze označit za šťastné. Zatímco Stefanie dlela v Mannheimu, trávil její manžel se svým strýcem Ludvíkem I. Bádenským čas orgiemi v Karlsruhe. Stefaniin adoptivní otec, mocný Napoleon Bonaparte, byl velmi rozezlen poměry na bádenském dvoře, přesto však vytvořil nové velké Bádensko. Karel Fridrich Bádenský, vládnoucí bádenský velkovévoda, byl nicméně vyzván k tomu, aby Ludvíka, svého nejmladšího syna z prvního manželství, vykázal ze sídelního města. Manželé se sblížili teprve po letním pobytu v Baden-Badenu v roce 1810; v červnu roku 1811 pak se narodilo první dítě, dcera. Druhé dítě – syn, narozený v září 1812 – zemřelo měsíc po narození; později se vyskytly klepy, že dítě bylo vyměněno za nemocného kojence, přežilo a roku 1828 se stalo známým pod jménem Kašpar Hauser. Další syn se narodil 1816, ale ve věku jednoho roku zemřel. Z manželství vzešlo celkem pět potomků, dva synové a tři dcery, oba chlapci však v útlém věku zemřeli: Mezi jejich potomky náleží rumunští a belgičtí králové, lucemburští velkovévodové a monacká knížata.", "section_level": 2}, {"title": "Bádenský velkovévoda.", "content": "Karel Ludvík se stal v roce 1801 po smrti svého otce bádenského trůnu následníkem bádenského trůnu a deset let poté, po smrti svého děda Karla Fridricha Bádenského, se ve svých 25 letech stal bádenským velkovévodou. Roku 1806 povýšil Napoleon bádenské markrabství na velkovévodství. V letech 1814 – 1815 se Karel Ludvík Fridrich účastnil Vídeňského kongresu, na němž byly Bádensku potvrzena jeho teritoria, jež získalo za napoleonských válek. V roce 1818 vydal novou ústavu. Karel Ludvík Fridrich Bádenský zemřel 8. prosince roku 1818, aniž by zanechal mužských potomků. Na bádenský trůn tak usedl jeho strýc Ludvík I. Bádenský.", "section_level": 2}], "src_summary": "Karel Ludvík Fridrich, německy \"Karl Ludwig Friedrich von Baden\" (8. června 1786, Karlsruhe – 8. prosince 1818, Rastatt) byl od 10. června roku 1811 bádenský velkovévoda. Byl posledním představitelem starší větve rodu Zähringenů.", "tgt_summary": "Charles (Karl Ludwig Friedrich; 8 July 1786 – 8 December 1818) became ruler of the Grand Duchy of Baden as its grand duke on 11 June 1811 and reigned until his death in 1818. He was born in Karlsruhe.", "id": 6789}
{"src_title": "Filoktétés (Sofoklés)", "tgt_title": "Philoctetes (Sophocles play)", "src_document": [{"title": "Děj.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Předcházející děj.", "content": "Filoktétés vedl proti Tróji sedm lodí. Ovšem na ostrově Chrýse byl uštknut hadem a jeho bolest byla tak veliká, že svým nářkem (podle některých teorií puchem vycházejícím z rány) natolik rušil ostatní vojáky, že byl proti své vůli (na rozkaz vůdce Řeků Agamemnónem) vysazen na ostrově Lémnu, kde devět let (čili většinu Trójské války) bojoval o holý život. Měl však Hérakléův luk a šípy, které nikdy neminuly cíl. Když Řekové zajali Priamova syna Helena, který byl vynikajícím věštcem, tak ten jim oznámil, že nelze porazit Tróju bez Filoktéta. Proto se Odysseus s Neoptolemem vypravili na Lémnos.", "section_level": 2}, {"title": "Děj hry.", "content": "Lstivý a Sofoklem nepříliš hezky popsaný Odysseus se s Neoptolemem pokusí lstí dostat Filoktéta k Tróji kvůli Helenově věštbě. Odysseus je po většinu hry skryt, protože ví, že ho Filoktétés nesnáší a nešel by s ním. Neoptolemos pomocí lži vymámí z chromého Filoktéta jeho luk se zázračnými šípy, ale hne se v něm svědomí a vrátí ho. V té chvíli se objeví Odysseus a snaží se tomu zabránit. Oba muži se snaží přesvědčit Filoktéta, aby odešel dobrovolně. U bran Tróje prý bude uzdraven od svých neduhů s nohou a navíc získá velkou slávu. Odpovědí je jim ale razantní odmítnutí, Filoktétés by raději zemřel, než by šel za Odysseem a Agamemnónem, dvěma muži, které z hloubi duši nenávidí. Na samý závěr hry se mu však na nebi zjeví Héraklés, který mu předpoví uzdravení a slávu. A v podstatě mu přikáže odplout s Odysseem a Neoptolemem. Filoktétés tak učiní.", "section_level": 2}, {"title": "Ukázka.", "content": "HÉRAKLÉS Na nízkou cenu si stěžoval především Seat, se kterým si Škoda částečně konkuruje.", "section_level": 1}, {"title": "Název.", "content": "Automobil nese název \"Kodiaq\" podle největšího žijícího poddruhu medvěda hnědého, medvěda kodiaka. Psaná podoba tohoto jména je odvozena z jazyka původních obyvatel z kmene Alutiiqů. V prosinci 2015 si Škoda nechala jméno oficiálně zaregistrovat, a to přímo v kategorii SUV vozů. Jméno firma oficiálně potvrdila v květnu 2016. Původně se spekulovalo zejména nad názvy \"Snowman\" (z angl. sněhulák) a \"Polar\", které však již dříve označil někdejší šéf Škody Vahland za mediální spekulace.", "section_level": 1}, {"title": "Ohlasy.", "content": "Top Gear ocenil Škodu Kodiaq titulem „Nejlepší automobil pro velké rodiny” již na konci roku 2016. Kodiaq také získal titul Auto roku 2017 v České republice, Polsku a Bulharsku, SUV roku v Číně a Francii a auto roku s pohonem všech kol v Německu. Je vítězem hodnocení německého časopisu Auto Test za rok 2017 a vítěz auto roku 2017 britských magazínů Auto Express a What Car?. Získal rovněž cenu Red Dot Design Award za rok 2017.", "section_level": 1}, {"title": "Prodeje.", "content": "Škoda Kodiaq se začala objevovat ve statistikách prodejů od září 2016, nicméně největší zájem o ni byl dosud zaznamenán v květnu roku 2017, kdy se prodalo přes 700 kusů a celkově byl Kodiaq šestým nejprodávanějším vozem v ČR. V červenci 2017 se také poprvé stal nejprodávanějším SUV české automobilky, poprvé se totiž umístil před končící Škodou Yeti. V květnu 2018 to bylo nejprodávanější SUV v ČR před Škoda Karoq a Dacia Duster.", "section_level": 1}, {"title": "Motorizace.", "content": "Kodiaq se na českém trhu nabízí se čtyřmi motorizacemi. Základní motorizací je motor 1.4 TSI ACT 110 kW, který se může pojit s automatickou převodovkou DSG, nebo s pohonem všech kol 4x4. Další benzínovou motorizací je 2,0 TSI naladěný na 132 kW, který se pojí výhradě s pohonem všech kol a sedmistupňovou automatickou převodovkou DSG. Vznětové motorizace zastupují motory 2,0 TDI/110 kW, který může být spojen s manuální převodovkou a pohonem všech kol 4x4, automatickou převodovkou DSG a pohonem všech kol 4x4, nebo pouze s pohonem předních kol a sedmistupňovým automatem DSG. Motor 2,0 TDI/140 kW se pojí výhradně s automatickou převodovkou DSG. V zahraničí je v nabídce benzínový motor 1,4 TSI/92 kW, který se ovšem dodává bez systému deaktivace poloviny válců ACT.", "section_level": 1}, {"title": "Scout, Sportline, RS a GT.", "content": "Nové varianty \"Kodiaq Scout\" a \"Kodiaq Sportline\" byly představeny na Ženevském autosalonu v březnu 2017. Výška Kodiaq Scoutu se zvýšila z 187 mm na 194 mm a došlo ke změnám v konstrukci. Mezi ně patří přední a zadní ochrana spodku nárazníkem a stříbrná zrcátka. Scout přichází v provedení 4x4 s jedním turbo benzínovým motorem TSi a dvěma turbo dieselovými motory TDi. Kodiaq Sportline přináší nové provedení více do sportovního stylu, některé části jsou vyráběny v černé barvě, mají sportovní sedadla, kožený volant, velká hliníková kola a pedály jsou vyrobeny z hliníku. \"Kodiaq RS\" (\"vRS\" ve Spojeném království) byl představen na Pařížském autosalonu v říjnu 2018. Jednalo se o nejrychlejší Kodiaq a nejdražší Škodu, cena se mohla vyšplhat až na 1,5 mil. Kč. Využívá nejvýkonnější vznětový motor Škodovky, čtyřválcový 2,0 Bi-TDI 4x4 produkuje nejvyšší výkon 176 kW a maximální točivý moment 500 Nm. Kodiak RS má modernizovaný design, 20palcová hliníková kola mají 17palcové červeně lakované brzdové třmeny, virtuální kokpit, vyhřívaná přední sportovní sedadla, LED světlomety, z kůže a karbonové kůže jsou vyrobeny sportovní čalouněné sedačky, volant, prah dveří a nástupní lišty dveří. Kodiaq RS vytvořil nový rychlostní rekord v Nürburgringu pro jakékoliv sedmimístné SUV. Od roku 2019 používá automobily Kodiaq vRS i britská policie. Nový vůz \"Kodiaq GT\" je první Škoda od osmdesátých let ve variantě kupé. Kodiaq GT byl představený na autosalonu v Kantonu 16. listopadu 2018. Určený je jen pro Čínu a je k dispozici se dvěma 2.0 l benzinovými motory (137 kW a 162 kW).", "section_level": 1}, {"title": "Prototyp Mountiaq.", "content": "Offroadový dvoudveřový prototyp pick-upu postavený na základech SUV Kodiaq (jediný kus na světě) navrhli a konstruují studenti ze Středního odborného učiliště Škoda Auto. Je nalakovaný ve speciální barvě oranžová Sunset (navržené studenty), má výkonný naviják a sedmnáctipalcová kola Rockstar se speciálním vzorkem. Pro lepší průchodnost terénem žáci výrazně zvedli světlou výšku o deset centimetrů, díky instalaci větších kol s vyššími bočnicemi. Pod kapotou bude dvoulitrový přeplňovaný benzinový motor o výkonu 140 kilowattů. Ložná plocha bude osvětlená a světelná rampa bude po vzoru offroadových speciálů i na střeše.", "section_level": 1}], "src_summary": "Škoda Kodiaq je druhé SUV značky Škoda. Je větší než SUV Karoq. Začal se vyrábět v roce 2016. Základem je platforma VW Group MQB, sdílená také s nejnovější generací Volkswagen Tiguan a SEAT Tarraco. Je však větší než Tiguan a je to první sedmimístná Škoda. Disponuje širokou výbavou, například Wi-Fi, systémem monitorování okolí vozu, asistentem couvání a prediktivní ochranou chodců.", "tgt_summary": "The Škoda Kodiaq is a mid-size crossover SUV (J-segment) manufactured by the Czech automaker Škoda Auto. The car is larger than Škoda Kamiq and Škoda Karoq. The vehicle is based on VW Group's modular MQB platform, shared with a new generation of Volkswagen Tiguan Allspace and the SEAT Tarraco, however the Kodiaq is longer than Tiguan, and comes in a seven seat version. The Škoda Kodiaq RS is the brand's flagship model.", "id": 2170230}
{"src_title": "Martha Cooper", "tgt_title": "Martha Cooper", "src_document": [{"title": "Život a dílo.", "content": "Narodila se v průběhu druhé světové války v Baltimoru, což je největší město ve východoamerickém státu Maryland. Vystudovala etnologii na univerzitách v Oxfordu a Cambridge. V 60. letech minulého století pracovala pro časopis \"National Geographic\", později byla zaměstnancem deníku \"New York Post\". Její fotografie se objevovaly v řadě odborných i populárních časopisů a také v knihách. Ke graffiti se dostala prostřednictvím fotografování dětí ulice. Náhodně se setkala s Dondim, který byl jedním z nejvlivnějších newyorských tvůrců graffiti v historii směru. Začala dokumentovat jeho dílo a také práce podobně tvořících writerů. Z těchto snímků vznikla kniha zachycující street art subkulturu, kterou vydala v roce 1984 s Henry Chalfantem a nazvala ji \"Subway Art\". Knize se přezdívá bible graffiti a prodalo se jí přes půl milionu výtisků. Martha pracovala více jak dvacet let jako fotografka newyorského centra City Lore, jehož cílem je dokumentovat umění ulice. Její snímky prošly řadou světových galerií. Díky její práci přežilo na fotografiích umění, jehož životnost se běžně počítá na týdny či měsíce. Mezi další její knihy patří \"R.I.P.: Memorial Wall Art\" (1994), \"Hip Hop Files: Photographs 1979–1984\" (2004), \"We B Girlz\" (2005, s Nikou Kramer o ženách v graffiti), \"Street Play, From Here to Fame\" (2005), \"New York State of Mind\" (2007), \"Going Postal\" (2009) nebo \"Tag Town\" o počátcích street artu v New Yorku. V roce 2013 pracovala na projektu Sowebo, ve kterém zachycuje problémové předměstí Baltimoru zasažené kriminalitou, drogami a sociálním vyloučením. Také se zaměřuje na boom graffiti v Jihoafrické republice. V dubnu 2013 Martha Cooper poprvé navštívila Prahu a vystavila své práce v libeňské galerii Trafačka.", "section_level": 1}], "src_summary": "Martha Cooper (nar. 1943 v Baltimore, Maryland, USA) je americká fotografka. Spolupracovala s časopisem \"National Geographic\", byla členkou redakce \"New York Post\". Známou se stala zejména díky dlouhodobému dokumentování graffiti, street artu, mural artu a dalších tvůrčích směrů propojených s hip hop subkulturou. Tématu se věnuje už od 70. let 20. století.", "tgt_summary": "Martha Cooper is an American photojournalist born in the 1940s in Baltimore, Maryland. She worked as a staff photographer for the \"New York Post\" during the 1970s. She is best known for documenting the New York City graffiti scene of the 1970s and 1980s. In 1984, Cooper and Henry Chalfant published their photographs of New York City graffiti in the book \"Subway Art,\" which has been called the graffiti bible and by 2009 had sold half a million copies.", "id": 2239453}
{"src_title": "Luiz Gustavo", "tgt_title": "Luiz Gustavo", "src_document": [{"title": "Klubová kariéra.", "content": "Luiz Gustavo zahájil profesionální fotbalovou kariéru v brazilském klubu SC Corinthians Alagoano. V srpnu 2007 odešel na hostování do německého celku TSG 1899 Hoffenheim, kam 1. dubna 2008 přestoupil. V německé Bundeslize debutoval 16. srpna 2008 proti FC Energie Cottbus (výhra 3:0). První ligový gól dal 18. září 2010 v zápase s 1. FC Kaiserslautern (remíza 2:2).", "section_level": 1}, {"title": "Bayern Mnichov.", "content": "V lednu 2011 podepsal smlouvu do 30. června 2015 s bavorským klubem Bayern Mnichov. V ročníku 2011/12 se probojoval s Bayernem do finále DFB-Pokalu proti Borussii Dortmund. Na vítězství to nestačilo bavorský klub podlehl soupeři 2:5. V sezóně 2012/13 získal s Bayernem bundesligový titul již 6 kol před koncem soutěže, ve 28. kole německé Bundesligy. 11. května 2013 ve 33. kole přispěl jedním gólem k vítězství 3:0 nad Augsburgem. V prvním zápase semifinále Ligy mistrů 2012/13 23. dubna 2013 byl u výhry 4:0 nad Barcelonou. Nastoupil na hřiště ve druhém poločasu a podal dobrý výkon. Bayern si zajistil výbornou pozici do odvety. Ve finále 25. května ve Wembley proti Borussii Dortmund nastoupil na hřiště až v 90. minutě, Bayern zvítězil 2:1 a získal nejprestižnější pohár v evropském fotbale. Gustavo s Bayernem vyhrál i DFB-Pokal, 1. června 2013 porazil bavorský klub ve finále VfB Stuttgart 3:2 a získal tak treble (tzn. vyhrál dvě hlavní domácí soutěže plus titul v Lize mistrů resp. PMEZ) jako sedmý evropský klub v historii. Hráč ve finále nenastoupil.", "section_level": 2}, {"title": "VfL Wolfsburg.", "content": "V srpnu 2013 přestoupil do jiného bundesligového klubu VfL Wolfsburg, ačkoli byl spojován s přestupem do anglického Arsenalu. Ve Wolfsburgu podepsal smlouvu do roku 2018. 8. února 2014 vstřelil třetí gól utkání proti 1. FSV Mainz 05, čímž stanovil konečné skóre 3:0 pro Wolfsburg.", "section_level": 2}, {"title": "Olympique Marseille.", "content": "V červenci 2017 přestoupil z Wolfsburgu do francouzského klubu Olympique Marseille.", "section_level": 2}, {"title": "Reprezentační kariéra.", "content": "10. srpna 2011 debutoval v A-týmu Brazílie proti domácí reprezentaci Německa. Přišel na hrací plochu v 86. minutě, Brazílie prohrála 2:3. Zúčastnil se Konfederačního poháru FIFA 2013 v Brazílii, kde brazilský tým získal zlaté medaile po vítězství 3:0 ve finále nad Španělskem. Trenér Luiz Felipe Scolari jej vzal na domácí Mistrovství světa 2014 v Brazílii. V semifinále proti Německu byl u historického brazilského debaklu 1:7, v prvním poločase Brazilci dovolili Němcům do 29. minuty pětkrát skórovat. Brazilci obsadili konečné čtvrté místo a zůstali bez medaile.", "section_level": 1}], "src_summary": "Luiz Gustavo Dias (* 23. července 1987, Pindamonhangaba, Brazílie) je brazilský fotbalový záložník a reprezentant, od července 2017 hráč klubu Olympique Marseille.", "tgt_summary": "Luiz Gustavo Dias (born 23 July 1987) is a Brazilian professional footballer who plays as a defensive midfielder for Süper Lig club Fenerbahçe. He began his career as a left back, but has played mostly as a defensive midfielder, and also as a centre back. From 2007 to 2017 he played in Germany, where he represented 1899 Hoffenheim, Bayern Munich and VfL Wolfsburg, making 245 Bundesliga appearances and scoring 15 goals. He won six trophies in his time in the country, including the 2012–13 UEFA Champions League with Bayern Munich. A full international with over 40 caps since his debut in 2011, Luiz Gustavo represented Brazil as they won the 2013 FIFA Confederations Cup and came fourth at the 2014 FIFA World Cup, both on home soil.", "id": 2029702}
{"src_title": "Atentát v katedrále svaté Dominiky", "tgt_title": "St Nedelya Church assault", "src_document": [{"title": "Pozadí a příprava útoku.", "content": "Po neúspěchu Zářijového povstání z roku 1923 se Komunistická strana Bulharska dostala do velmi tíživé situace. V roce 1924 byla oficiálně zakázána a mnoho jejích členů zatčeno. Strana se stáhla do ilegality. Ve snaze zabránit ohrožování její další existence a chránit ji před represemi se Ústřední výbor strany rozhodl založit ozbrojené křídlo, kterému velel major Kosťa Jankov a kapitán Ivan Minkov. Ti založili malou, izolovanou teroristickou skupinu, nazývanou \"Šestorki\", která uskutečňovala menší teroristické útoky namířené hlavně proti policii a armádě. K ochraně komunistické strany to však velmi neprospělo, represálie proti ní se zvyšovaly a na začátku roku 1925 bylo několik jejích funkcionářů zavražděno. Jako odpověď na tyto události vedení ozbrojeného křídla strany předložilo Ústřednímu výboru návrh na uskutečnění velkého teroristického útoku, který by výrazně oslabil státní moc a uchránil tak Komunistickou stranu Bulharska před úplnou likvidací, případně jí dokonce otevřel cestu k převzatí moci v zemi. Plán útoku počítal se zavražděním významného vládního funkcionáře a jeho následným pohřbem, kterého by se zúčastnili představitelé vládnoucí elity Bulharska. Na pohřbu tak mělo následně dojít ke zničujícímu bombovému útoku. Ačkoliv Ústřední výbor strany plán zpočátku přivítal, po diskuzích se členy Kominterny ho však Ústřední výbor nakonec jednoznačně zamítl. Vedení ozbrojeného křídla se však navzdory tomu rozhodlo uskutečnit útok „na vlastni pěst“ a tajně pověřilo velitele skupiny \"Šestorki\" \"Petra Abadžijeva\" jeho přípravou. Dne 14. dubna 1925 terorista Atanas Todovičin zavraždil v Sofii náměstka vládnoucí strany Demokratická dohoda generála Konstantina Georgieva, který právě vycházel z chrámu po návštěvě večerní liturgie. Jeho pohřeb byl následně naplánovaný na Zelený čtvrtek 16. dubna, zúčastnit se ho plánovalo množství státních představitelů.", "section_level": 1}, {"title": "Útok.", "content": "Dne 16. dubna asi o 7. hodině ráno správce chrámu Zadgorski tajně zavedl teroristu Nikolu Petrova do podkroví chrámu, kde byly připravené výbušniny. Smuteční liturgie začala ve tři hodiny odpoledne. V 15.20 dal Zadgorski Petrovovi signál k zapálení patnáctimetrové odpalovací šňůry spojené s výbušninami, hned na to opustili budovu. Následná mohutná exploze způsobila obrovské škody, úplně zničila hlavní kupoli budovy, jejíž trosky zasypaly osazenstvo přeplněné katedrály. Konečným důsledkem útoku bylo 213 mrtvých a víc než 500 zraněných. Všichni členové vlády útok přežili, včetně bulharského cara Borise III., který se měl původně liturgie také zúčastnit, ale nakonec svou účast odřekl. Mezi oběťmi však byli například generál Kalin Najdenov, který byl bulharským ministrem války během první světové války, velitel armády Stefan Nerezov, významní generálové Ivan Popov a Grigor Kjurkčiev, starosta Sofie Paskal Paskalev a také mnoho poslanců parlamentu a vysoko postavených policejních důstojníků.", "section_level": 1}, {"title": "Následky.", "content": "Ještě v den útoku bylo v zemi zavedeno stanné právo. Útok podnítil protikomunistické krvavé represálie, které organizovala hlavně armáda s tichou podporou vlády. V následujících dvou týdnech po útoku bylo bez soudu popravenou víc jak 450 lidí, včetně iniciátorů útoku Jankova a Minkova. Drtivá většina popravených však s atentátem neměla nic společného a byli mezi nimi i významné osobnosti jako básník Geo Milev či novinář Josif Herbst.", "section_level": 1}], "src_summary": "Atentát v katedrále sv. Dominiky v bulharské Sofii se uskutečnil 16. dubna 1925. Šlo o velký bombový útok spáchaný během pohřbu bulharského generála Konstantina Georgieva. Provedla jej skupina bulharských komunistů a zahynulo při něm celkem 213 lidí, především členů politické a vojenské elity země, dalších 500 lidí bylo zraněno. Je nejhorším útokem v dějinách Bulharska.", "tgt_summary": "The St Nedelya Church assault was a terrorist attack on St Nedelya Church in Sofia, Bulgaria. It was carried out on 16 April 1925, when a group of the Bulgarian Communist Party (BCP) blew up the church's roof during the funeral service of General Konstantin Georgiev, who had been killed in a previous communist assault on 14 April. 200 people, mainly from the country's political and military elite, were killed in the attack and around 500 were injured.", "id": 59847}
{"src_title": "Assicurazioni Generali", "tgt_title": "Assicurazioni Generali", "src_document": [{"title": "Historie.", "content": "Společnost byla založena 26. prosince 1831 jako \"Imperial Regia Privilegiata Compagnia di Assicurazioni Generali Austro-Italiche\" v Terstu. Terst byl tehdy součástí Rakouského císařství, ale stále v blízkém kontaktu s formující se Itálií. Již v roce 1832 společnost otevřela pobočky ve Vídni, Budapešť a Praze.", "section_level": 1}, {"title": "Generali Group.", "content": "Assicurazioni Generali stojí v čele Generali Group, která působí prostřednictvím dceřiných společností ve více než 60 zemích světa. Podle obratu patří mezi největší trhy Itálie, Německo (Generali Deutschland) a Francie (Generali France), podle tržního podílu pak Itálie, Česká republika (viz níže), Německo, Maďarsko, Argentina, Slovensko, Rakousko a Čínská lidová republika.", "section_level": 1}, {"title": "Generali v Česku.", "content": "Již v roce 1832 společnost otevřela pobočku v Praze. V pražské pobočce pracoval od 1. listopadu 1907 do 15. července 1908 Franz Kafka. V roce 1920 založila Generali ve spolupráci se Živnobankou pojišťovací ústav Moldavia Generali, která se v roce 1939 sloučila s další pojišťovnou Sekuritas. Generali takto působila až do roku 1945, kdy došlo dekretem prezidenta republiky ke znárodnění soukromých pojišťoven. Na tradici navázala Generali v roce 1993 jako zastoupení rakouské pojišťovny Erste Allgemeine. Jako akciová společnost působí Generali od ledna 1995, kdy se organizační složka mezinárodního pojišťovacího koncernu Erste Allgemeine Versicherungs-AG transformovala do Generali Pojišťovna a.s. V roce 2007 se Generali a PPF dohodli, že vytvoří společný podnik - Generali PPF Holding, do kterého Generali vloží 1,1 miliardy eur a svá středoevropská aktiva, čímž v holdingu získá podíl 51%; PPF (resp. její dceřiná společnost PPF Co1 B.V.) pak vloží CZI Holding a v holdingu získá podíl 49%. Společný podnik zahájil činnost v lednu 2008. V lednu 2013 PPF Group oznámila, že svůj podíl v holdingu postupně v letech 2013 a 2014 odprodá Generali za 1,286 (2013) a 1,235 (2014) miliardy eur a dále získá dividendy ve výši 352 milionů eur, celkem tedy 2,873 miliard eur (asi 73 miliard Kč). V návaznosti na dohodu obou akcionářů byla v lednu 2015 holdingová společnost působící v 10 zemích střední a východní Evropy přejmenována na Generali CEE Holding. V letech 2007–2013 byl členem představenstva Assicurazioni Generali Petr Kellner, v letech 2010 a 2011 patřil s 2% podílem i mezi její největší akcionáře.", "section_level": 1}], "src_summary": "Assicurazioni Generali je největší pojišťovna v Itálii a jedna z největších ve světě. Působí ve více než 60 zemích světa, kde má přes 65 milionů klientů", "tgt_summary": "Assicurazioni Generali S.p.A. or simply Generali is an Italian insurance company, the largest in Italy and third in the world. It has its headquarters in Trieste. In 2010, Assicurazioni Generali Group was the second largest insurance group in the world by revenue after AXA. Under the name of \"Imperial Regia Privilegiata Compagnia di Assicurazioni Generali Austro-Italiche\", the company was founded on December 26, 1831. At the time, Trieste was the most important sea port of the Austrian Empire. The company grew in importance, becoming one of the largest insurance operators both in Italy and in Central Europe. , the company ranks 57th on the Fortune Global 500 list of companies and 43rd on MITs worldwide \"Smartest Companies\" ranking in 2015. Generali’s major competitors at international level are AXA, Allianz and Zurich. Besides them, there are companies competing at local and regional level in various countries and markets.", "id": 923032}
{"src_title": "Aleksandr Ankvab", "tgt_title": "Alexander Ankvab", "src_document": [{"title": "Biografie.", "content": "Narodil se 26. prosince 1952 v hlavním městě Abchazské ASSR Suchumi. Jeho otec pracoval jako policista. Většinu dětství strávil na venkově ve vesnici Chuap v okrese Gudauta, přičemž navštěvoval základní a střední školu v Suchumi. Na Rostovské státní univerzitě vystudoval práva a promoval v roce 1974. V roce 1987 ještě vystudoval politické vědy při stranické škole KSSS. Po ukončení studií v Rostově na Donu pracoval v regionálním výboru abchazského komsomolu, nakonec se stal prvním tajemníkem gudautské pobočky. Zároveň pracoval jako policista a začal se angažovat v politice, jakmile dosáhl hodnosti majora a převzal funkci vedoucího odboru milic (veřejné bezpečnosti) okresu Gudauta. Od roku 1975 do 1981 pracoval na ministerstvu spravedlnosti Abchazské ASSR a poté se odstěhoval do Tbilisi, kde dva roky pracoval v ústředním výboru Komunistické strany Gruzie v administrativních strukturách, kde měl na starosti oblast vědy a ekonomickou analýzu zemědělství. Později se stal náměstkem vedoucího všech administrativních orgánů. V roce 1983 se v 30 letech stal plukovníkem lidových milicí, což mu otevřelo cestu k dalšímu kariérnímu postupu. V té době se též oženil s abchazskou ženou Rimmou Lakobovou, se kterou má dvě děti. V roce 1984 nastoupil na ministerstvo vnitra Gruzínské SSR, kde byl vedoucím sekce pro záležitosti politické a setrval zde několik let. V květnu 1990, když v Abcházii pokračovaly protigruzínské bouře, požádal o uvolnění z funkce a vrátil se do své domoviny.", "section_level": 1}, {"title": "Kariéra v nezávislé Abcházii.", "content": "V roce 1991 Abcházie jednostranně vyhlásila v rámci sovětských struktur odtržení od Gruzínské SSR a Ankvab byl zvolen poslancem abchazského Nejvyššího sovětu a po vyhlášení nezávislosti Abcházie zastával během válečných let 1992-1993 funkci ministra vnitra a byl členem abchazské státní komise obrany, přičemž se sám osobně účastnil bojů proti gruzínské armádě a vedl jednání o výměně zajatců, čímž zachránil stovky životů na obou stranách konfliktu. Na podzim 1993 byl po skončení bojů jmenován na post ministra spravedlnosti Abcházie. Tehdy se dostal do opozice vůči prezidentovi Ardzinbovi a později i do vážných osobních sporů. To znamenalo jeho konec v Ardzinbově vládě a také odchod z Abcházie. Na šest let se odstěhoval do Moskvy, kde se zabýval podnikatelskou činností. Dále se účastnil významných obchodních, společenských a charitativních akcí a s jeho pomocí se povedlo obnovit abchazskou národní folkovou a taneční skupinu v hlavním městě Ruska. Také sbíral poetická díla a vydal je jako \"Antologii abchazské poezie\". Mezi jeho další aktivity v oblasti abchazského umění patří i vydávání CD abchazských muzikantů spolu s klasickými abchazskými písničkami. Ještě v době svého pobytu v Moskvě založil v Abcházii v obci Chuap - ve svém domě - novou školu. V roce 2000 se vrátil do Abcházie a založil nové politické hnutí Aitaira (česky: Obrození) jako opoziční sílu vůči prezidentovi Ardzinbovi. V roce 2004 se chystal kandidovat v prezidentských volbách, ale svou kandidaturu byl nucen stáhnout z toho důvodu, že nesplnil nutné podmínky kandidatury, a to bydlet trvale po dobu pěti let před volbami na území Abcházie a umět plynně hovořit abchazsky. Místo toho se tedy rozhodl podpořit jiného opozičního kandidáta, a to Sergeje Bagapše, což se ukázalo jako rozhodující krok v tom, kdo se stane prezidentem.", "section_level": 2}, {"title": "Premiér Abcházie.", "content": "Z tohoto důvodu proto nebylo žádným překvapením, koho nový prezident Bagapš 14. února 2005 jmenuje premiérem. Na Ankvaba byl ale už o čtrnáct dnů později spáchán pokus o atentát, dle názoru prezidenta Bagapše ze strany místních kriminálních živlů, jež se takovýmto způsobem snažily klást odpor snaze nové abchazské vlády zavést v zemi pořádek a potlačit kriminalitu. Ankvab vyvázl nezraněn díky tomu, že v koloně nejel vlastním automobilem, jež bylo zasaženo 17 kulkami, ale cestoval v automobilu místopředsedy vlády Leonida Lakerbaji. Pachatelé však nikdy nebyli dopadeni. Sám Ankvab byl toho názoru, že za atentátem stály kriminální živly, kterým svými reformními kroky znemožnil levně prodávat či pašovat kradené železo nebo ilegálně těžené dřevo v zahraničí prudkým zvýšením vývozních cel na toto a jiné zboží, a nastavil přísná pravidla obchodu. Nařídil proto ministru vnitra, aby proti těmto skupinám tvrdě zasáhl. Útok na druhého nejmocnějšího muže Abcházie se opakoval o měsíc později dne 1. dubna 2005, když poblíž Suchumi na premiéra i místopředsedu vlády Lakerbaju opět zaútočili neznámí útočníci, pravděpodobně ti samí, co útočili minule. Oba politici vyvázli bez zranění, zraněn byl jen jejich řidič. Na druhý den pak ministerstvo vnitra Abcházie vypsalo odměnu 5000 USD za informace, jež by dovedly vyšetřovatele k pachatelům. Vyšetřování opět nepřineslo žádný výsledek, ale vedoucí vyšetřovacího týmu Džamal Gogija o několik dnů později nastínil tři možné důvody pro páchání atentátů: nechuť zkorumpovaných podnikatelů, kteří v posledních deseti letech enormně bohatli díky slabým zákonům a zkorumpovaným politikům, podvolit se zpřísnění zákonů a práva, dále strach kriminálních živlů ze zamýšlených razií, jež Ankvab oznámil ve veřejném projevu, nebo gruzínské či jiné zahraniční tajné služby snažící se destabilizovat situaci v Abcházii. Po těchto událostech se Ankvab společně s prezidentem Bagapšem a viceprezidentem Raulem Chadžimbou pustil do práce na politických a společenských reformách, kdy byla společnost i politika postupně uvolňovaná a více demokratizována. To bylo umožněno i tím, že byla víceméně dokončena transformace poválečné abchazské společnosti a vláda pevné ruky jako za vlády prvního prezidenta Ardzinby již nebyla potřebná. Po celou dobu však nebyla navázána žádná spolupráce s gruzínskou stranou. Relativní klid v Abcházii, která začala pomalu rozkvétat díky přílivu ruských turistů, narušil další útok, tentokrát z 20. června 2007 v Novém Athosu, kde na silnici vybuchla dálkově řízená nášlapná mina poté, co do ní při bouřce udeřil blesk. Nikdo nebyl zraněn, neboť na ulici za bouřky nikdo nebyl. K situaci se kromě vládních činitelů vyjádřila i sedmadvacítka abchazských spisovatelů, novinářů a akademiků, kteří nastražení miny považovali za zfušované spiknutí vůči Ankvabovi a připomněli předchozí atentáty. Ministr vnitra Chacija vydal prohlášení, v němž z tohoto útoku podezřívá Gruzíny, které viní ze snahy narušit začínající turistickou sezónu. Ať už byl útok skutečně mířený proti premiérovi, nebo nebyl, kolem čtvrt na devět ráno 9. července téhož roku byl na něj spáchán další útok, když byla při cestě do Suchumi poblíž Gudauty a Lychny zasažena z mostu zadní část jeho opancéřovaného automobilu granátometem. Tentokrát již vyvázl se zraněním, když se několik šrapnelů zabodlo do jeho zad a utrpěl otřes mozku. Vedení abchazského státu útoky ostře odsoudilo jako pokus o destabilizaci země s cílem zabránit průchodu reformních kroků vlády a opět z provedení útoku obvinilo pachatele organizovaného zločinu, ztrácejících v Abcházii vliv, a Gruzii. Prezident Bagapš předčasně ukončil návštěvu v Moskvě a obvinil z atentátu opozici. 10. července označil útoky za čistě politicky motivované, tedy že se nejedná o odvetný úder podsvětí, a pohrozil šéfům abchazských bezpečnostních složek, že je odvolá z funkcí, nebude-li atentát do deseti dnů řádně prošetřen a viníci nalezeni. Své vlastní vyšetřování provedl i abchazský parlament a ministr vnitra vypsal odměnu 500 tisíc rublů za informace vedoucí k dopadení pachatelů. Na tyto útoky reagovaly i orgány v Tbilisi, které vyjádřily slovy předsedy parlamentu Konstantina Gabašviliho podezření, že za útokem na Ankvaba stály ruské tajné služby, kterým začal překážet a snažily se ho zbavit, neboť Kreml začal otevřeně podporovat viceprezidenta Raula Chadžimbu, jenž ztrácel v zemi vliv, třebaže i on tvrdě útoky odsoudil, navíc se Ankvab snažil provést přísný soupis veškerého majetku republiky Abcházie a přísnou kontrolu s jeho nakládáním, stejně tak začal spolu s Bagapšem vyšetřovat ilegální odprodej nemovitostí (převážně vyhnaných Gruzínů z války z let 1992-1993) a nezákonné transakce mezi Abcházií a ruskými firmami. Ankvab se po uzdravení odmítnul k věcem vyjadřovat a též odmítnul své údajné výroky, že za útokem mohli stát gruzínští agenti, které publikoval gruzínský tisk, jmenovitě tbiliský ruskojazyčný deník Svobodnaja Gruzíja. Ankvab popřel, že by po atentátu absolvoval jakýkoliv rozhovor s gruzínskými novináři a jejich způsoby odsoudil jako neetické. Vyšetřovatelé však mezitím ve spolupráci s ruskou policií zúžili okruh organizátorů, k čemuž vydal Bagapš 3. srpna prohlášení, že se osobně účastní vyšetřování, a výsledky budou zveřejněny, až budou všechny důkazy na 150 % potvrzeny. Za jeho premiérování též došlo k válce v Jižní Osetii, během níž dokázali Abchazové vyhnat gruzínské vojáky ze soutěsky Kodori, a následně k uznání nezávislosti Ruskem a několika málo dalšími zeměmi.", "section_level": 2}, {"title": "Viceprezident Abcházie.", "content": "V roce 2009 se konaly prezidentské volby. Do nich už Bagapš nekandidoval znovu společně s opozičním lídrem Chadžimbou, ale na post viceprezidenta nominoval právě Ankvaba. Ankvab tedy musel 11. listopadu jakožto kandidát na viceprezidenta v souladu s ústavou přerušit své působení jako premiér a své pravomoci přenechal místopředsedovi vlády Leonidu Lakerbajovi, tedy dva dny poté, co oficiálně odstartovala předvolební kampaň. Svou kampaň vedl v duchu připomenutí všech věcí, které se vládě povedly, a odmítnul nereálné sliby opozice jako např. zvýšení mezd zdravotníků či učitelů na 20 tisíc rublů, tedy skoro na dvojnásobek. Lakrbaja též podpořil Bagapše s Ankvabem připomínkou, že během jejich vlády došlo ke vzrůstu penzí až na šestinásobek, k velkému populačnímu růstu a pochválil též výsledky sociální politiky. Volby nakonec Bagapš s Ankvabem vyhráli už v prvním kole, když získali přízeň 59,37 % voličů. Ankvab tedy s Bagapšem absolvoval prezidentskou přísahu dne 12. února 2010. Následující den pak podal demisi na premiéra Abcházie, jeho nástupcem se stal na tomto postu dosavadní ministr zahraničí Sergej Šamba. V tomto funkčním období se snažil spolu s Bagapšem o těsnější spolupráci s Ruskem. Též došlo k uklidnění situace v neklidném okresu Gali, kde bylo po čase možné překračovat hraniční přechod do Gruzie. 23. září 2010 přibližně ve dvě hodiny ráno byl na něj opět spáchán atentát, když neznámí pachatelé zaútočili raketou, vystřelenou z RPG-26, na střechu jeho dvojpodlažního domu v Gudautě. Ankvab utrpěl lehká zranění na noze a paži. Z útoku byl opět viněn organizovaný zločin, jenž takto „ocenil“ jeho práci na potírání zločinu během svého vládního angažmá. Byl to již pátý atentát za posledních pět let, přičemž dosud nebyl dopaden žádný pachatel. Po náhlé smrti prezidenta Bagapše 29. května 2011 se dočasně ujal funkce prezidenta a zahájil ihned kandidaturu do předčasných prezidentských voleb, tentokrát již splnil ústavou dané nároky. Během kampaně byl na něj plánován další atentát, když se 17. srpna účastnil předvolebního mítinklu v Alachadzy v okrese Gagra. Ten se nakonec neodehrál. Během předvolební kampaně se totiž dostal do ostrého sporu s protikandidátem Sergejem Šambou, jenž 15. srpna zveřejnil nahrávku s rozhovorem s bývalým gruzínským členem vojenské rady (převzala moc po prvním gruzínském prezidentovi Gamsachurdiovi) Tengizem Kitovanim, který velel během války v Abcházii v letech 1992-1993 gruzínským vojskům, kde tvrdil, že Aleksandr Ankvab tenkrát spolupracoval s gruzínskou rozvědkou. Šamba požadoval ihned zahájit vyšetřování Ankvabových činů během konfliktu, zatímco sám Ankvab tato tvrzení označil za špinavou očerňovací kampaň. I přesto byl Ankvab 27. srpna s 54,86% ziskem hlasů zvolen prezidentem, k čemuž mu gratuloval jeho ruský protějšek, zatímco Gruzie a EU výsledek voleb odmítly uznat.", "section_level": 2}, {"title": "Prezident Abcházie.", "content": "26. září 2011 byl slavnostně inaugurován a složil prezidentský slib, třebaže funkci prezidenta fakticky vykovával již od 29. května 2011 po náhlé smrti svého předchůdce. Premiérem jmenoval svého dlouholetého spolupracovníka Leonida Lakerbaju. Na začátku jeho prezidentování na něj byly učiněny hned další dva pokusy o atentát. První případ se měl odehrát už v listopadu ve vesnici Primorskoje u Gudauty na silnici směrem do Aaců. Útočníci však útok vzdali, neboť si údajně nezajistili jistotu úniku z místa činu. Pravděpodobně titíž lidé pak učinili v lednu 2012 další pokus, kdy nastražili na silnici u vesnice Kulanyrchva u Gudauty bombu, která však byla špatně načasovaná a nikoho neohrozila.", "section_level": 2}, {"title": "Pokus o atentát (2012) a protiteroristická razie v Abcházii.", "content": "Třetí pokus o atentát na prezidenta, a celkově šestý pokus o jeho život (co do škod a počtu mrtvých/zraněných i nejvážnější), se odehrál 22. února 2012 rovněž u Kulanyrchvy. Tehdy vybuchla nastražená mina při průjezdu prezidentského konvoje směrem do Suchumi a následně na jeho vůz dopadly střely z granátometů a samopalů. Ankvab vyvázl z útoku nezraněn, ale dva členové jeho ochranky zemřeli a třetí skončil s vážnými zraněními v nemocnici. Útok přišel v předvečer parlamentních voleb, dle názoru vlády jako odveta podsvětí za Ankvabovu snahu o vymýcení všudypřítomné korupce a kriminality. Ankvab z tohoto zločinu obvinil mafii a na ni napojené politické kruhy. Začalo okamžité vyšetřování, jež za dva měsíce přineslo první výsledky. 12. dubna bylo z podílnictví na přípravě atentátu zatčeno šest lidí, z nichž čtyři (vlivný podnikatel Anzor Butba, dále Alchas a Timur Chutabovi a Ramzi Chašig) soud poslal do vazby. Vyšetřování nabralo strmý spád a 17. dubna šla abchazská policie zatknout bývalého ministra vnitra, bývalého šéfa prezidentské ochranky a také jednoho z kandidátů na viceprezidenta v týmu Beslana Butby z roku 2009 Almasbeje Kčače, o němž měla důkazy na přípravě atentátu. Avšak toho našli v jeho bytě v Gagře mrtvého - zastřelil se ze strachu před vězením. Téhož dne byl ve vesnici Chypsta zatčen další podezřelý, Murtaz Sakanija, jenž se rovněž pokusil o sebevraždu, ale nepovedlo se mu způsobit si vážná zranění. Mezitím se jeden ze čtyř obviněných, Timur Chutaba, ve vazební věznici oběsil. Soud následně poslal do vazby i Sakaniju a potvrdil vazební stíhání zbylé trojici, která se při výsleších přiznala k činům, z nichž byla obviněna. Na seznam zatčených záhy přibyl i Edlar Čitanava z vesnice Durypš, jenž patřil do okruhu podezřelých již při vyšetřování atentátů z roku 2007. 20. dubna bylo vyhlášeno celostátní pátrání i po Rušbejovi Barcicovi, spolumajiteli kovošrotu v Durypši a obchodnímu partnerovi Butby. 4. května byl zatčen též bratr Edlara Čitanavy, Edgar, jenž se před policií několik dní ukrýval v lesích poblíž Durypše a měl u sebe pistoli TT-33 se zásobou munice. V následujících dnech byl zatčen ještě Tamaz Barcic, jenž byl podezřelý už z atentátů z roku 2007, a bylo vyhlášeno celostátní pátrání po Astamuru Chutabovi z obce Blabyrchva. V Durypši byl zatčen i bratranec Čitanavových Rustan Gicba, na jehož dopadení se podíleli i přizvaní ruští experti, kteří nalezli v jeho domě velký sklad ilegálně držených zbraní, včetně granátometů použitých při atentátech, protiletadlové zbraně, množství výbušnin a plamenomet. Rustan Gicba je bratr imáma Hamzata Gicby, jenž bojoval během války v letech 1992-1993 v čečenském praporu teroristy Šamila Basajeva a byl spolupachatelem únosu panamské lodi v Černém moři čečenskými teroristy v roce 1996. Hamzat Gicba byl nakonec v roce 2007 zavražděn v Gudautě. 15. května byli Alchas Chutaba, Ramzi Chašig a Anzor Butba obviněni z pokusu o vraždu hlavy státu a vražd policistů, dále ze zločinného spolčení. Prokurátor též umístil na seznam mezinárodně hledaných zločinců jednoho z nejbohatších abchazských podnikatelů a vzdáleného příbuzného prvního abchazského prezidenta Pavla Ardzinbu, jenž byl podezřelý z přípravy atentátu na Ankvaba v roce 2012 i v roce 2007, kromě toho též z atentátu na starostu Picundy Beslana Ardzinbu, ale uprchl ze země. 22. května byly policií nalezeny další sklady zbraní a munice v Durypši, Džirchvě a Bzybu na základě výslechu Rustana Gicby. V souvislosti s vyšetřováním všech osob, jimž byla prodloužena vazba na dalších šest měsíců, byly policií 12. června otevřeny staré a neobjasněné případy jako sabotáže abchazských železnic v Suchumi v roce 2009, pokus o atentát na předáka abchazských muslimů Salicha Kvaraccheliu z 10. července 2010 a vražda R. Cocoriji z 5. července 2011. V té době vydala ruská národní protiteroristická centrála prohlášení, že Gicba i bratři Čitanavovi byli zakladateli buňky teroristického uskupení Kavkazský emirát, zvané „Abchazský džamaat,“ které předsedal Gicba Jejím cílem bylo mimo jiné páchat teroristické útoky na připravované zimní olympijské hry v Soči. Ruští vyšetřovatelé v Plastunce u Soči nalezli prázdný muniční sklad, jenž byl připravený na uskladnění zbraní pro zamýšlené teroristické útoky. Abchazové považovali tyto závěry za unáhlené, protože vinily bývalého ministra vnitra Kčače z napojení na tyto teroristy. Tajemník bezpečnostní rady státu Abcházie Stanislav Lakoba označil atentát z února 2012 za pokus o převrat a podle něj měly být zbraně z Plastunky po atentátu na Ankvaba propašovány do Soči. Za to byly již v dubnu v Adleru zatčeny a uvězněny tři osoby abchazské národnosti. Dle ruské protiteroristické jednotky byl atentát na Ankvaba organizován přímo hlavou Kavkazského emirátu Dokkou Umarovem, s nímž úzce spolupracovaly gruzínské tajné služby. K skupině atentátníků též přičlenila osobu, jež byla v únoru zatčena v Abcházii za pašování 300 kusů rozbušek do výbušnin z Tbilisi přes Turecko. Účast Gruzie na těchto zločinech i tvrzení ruských protiteroristických jednotek rázně odmítnul náměstek gruzínského ministra zahraničí Sergi Kapanadze jako naprosto absurdní. 5. června 2013 bylo ukončeno vyšetřování a vrchní prokurátor Abcházie Safarbej Mikanba oznámil obvinění zatčené osmice z přípravy atentátu na prezidenta, z vraždy dvou členů jeho ochranky, z banditismu, z organizování a vedení nepovolené ozbrojené skupiny a z nelegální výroby a držení zbraní a výbušnin. Všichni obžalovaní až na jednoho se k činům přiznali. Atentát z února 2012 byl dle obžaloby organizován Anzorem Butbou a bývalým ministrem vnitra Almasbejem Kčačem na objednávku Pavla Ardzinby, jenž pachatelům nabídl odměnu 7 milionů rublů. Prokurátor vznesl obvinění vůči bratrům Čitanavovým za atentáty z roku 2007, přičemž Edgar Č. stál v pozadí atentátu na Ankvaba i v roce 2011 a na Beslana Ardzinbu v roce 2009 - v obou případech na objednávku Pavla Ardzinby. Edlar Čitanava byl obviněn z přípravy atentátu na Beslana Ardzinbu z roku 2007 a Edgar Čitanava spolu s Rustanem Gicbou si dále vyslechli obvinění z přípravy teroristického útoku a z umístění náloží na abchazskou železniční trať u Suchumi v roce 2009 na příkaz Kavkazského emirátu. 5. listopadu 2013 začal soud s organizátorem atentátu Anzorem Butbou i zbytkem obžalovaných. Případ se u soudu vlekl více než jeden rok a mezitím byl Butba propuštěn z vazby na kauci kvůli údajně špatnému zdravotnímu stavu. Ankvab začátkem roku 2015 označil pomalost soudu za pokus úřadů případ ututlat a vyslovil podezření, že smyslem převratu v roce 2014 bylo mimo jiné zajistit pachatelům atentátů propuštění na svobodu, jakožto podporovatelů opozice. Soudní řízení však ve skutečnosti pokračovalo dál a dne 22. března 2016 generální prokurátor republiky Abcházie zveřejnil návrhy trestů pro pachatele: pro Alchase a Astamura Chutabovy a Ramzi Chašiga doživotí; pro Anzora Butbu, Edgara a Edlara Čitanavovy trest odnětí svobody na 20 let; pro Rustana Gicbu trest odnětí svobody na 16 let; pro Tamaze Barcice trest odnětí svobody 11 let; pro Murtaze Sakaniju trest odnětí svobody 8 let. Prokurátor původně žádal doživotní trest i pro Anzora Butbu, ale kvůli jeho pokročilému věku přes 65 let smí dle zákona požadovat nejvýše 20letý trest odnětí svobody. Dne 11. dubna 2017 zazněly po čtyřech letech a 200 soudních líčení u Nejvyššího soudu Republiky Abcházie za pokus o vraždu hlavy státu, za vraždy Tengize Pandariji a Remzika Cugby, příslušníků prezidentské ochranky, a za ostatní související trestné činy tyto rozsudky: Ramzi Chašig a Astamur Chutaba byli odsouzeni na 20 let odnětí svobody, Alchas Chutaba byl odsouzen na 19 let odnětí svobody, Edlar Čitanava na 15 let odnětí svobody, Edgar Čitanava na 14 let odnětí svobody, Rustan Gicba na 9 let odnětí svobody a Murtaz Sakanija na 4 roky odnětí svobody (byl však propuštěn, trest si odpykal ve vazební věznici). Tamaz Barcic byl zproštěn všech obvinění. Soud též dokázal vinu Almasbeji Kčačovi, který před svým zatčením spáchal sebevraždu, ze zločinného spolčení a z organizace čtyř ze šesti atentátů, jehož komplici byli Chašig a bratři Chutabovi. Po jednom z hlavních obžalovaných, Anzoru Butbovi, bylo 20. března toho roku vyhlášeno znovu pátrání s příkazem k zatčení z důvodu jeho ustavičného nedostavování se k soudu, prodlužování líčení a porušování dohody o stíhání na svobodě. Jeho advokát žádal pro Butbu přerušení soudního líčení, dokud se zcela nevyléčí z rakoviny prostaty, kterou léčil v Soči. Nové líčení s Butbou tedy dosud neproběhlo. V roce 2017 se domů vrátil Pavel Ardzinba, který byl dosud stíhán z organizace atentátů jako uprchlý, když se skrýval neznámo kde, ale 26. září byl spatřen zatčený v budově generálního prokurátora Republiky Abcházie poté, kdy se dobrovolně vydal abchazské policii. Ardzinbovi byl odňat statut uprchlého pod podmínkou, že neopustí znovu Abcházii, a byl vyšetřován na svobodě. Pavel Ardzinba se však soudního procesu nedožil, neboť byl dne 13. prosince 2017 neznámými pachateli zastřelen palbou ze samopalů při jízdě automobilem kousek od mostu přes řeku Gumistu.", "section_level": 3}, {"title": "Politická krize a politický pád.", "content": "19. června 2012 navštívil Abcházii český velvyslanec v Gruzii PhDr. Ivan Jestřáb a s Aleksandrem Ankvabem probíral jednak stav abchazské země i možnosti obchodní spolupráce Abcházie a České republiky. Českému velvyslanci sdělil, že \"„Nikdy se nevrátíme do Gruzie a chceme, aby si to naši partneři uvědomili.“\" Ankvab dál sledoval se zájmem výsledky parlamentních voleb v Gruzii a komentoval úspěch Gruzínského snu: \"„Je-li Gruzínským snem znovu získat Abcházii do svého lůna, je tento sen iluzorní. Pokud je Gruzínským snem budování dobrých a rovných sousedských vztahů, pak je to dobrý sen.“\" V té době vedl Ankvab též mnoho jednání s ruským protějškem Vladimirem Putinem. Na tiskové konferenci 22. března 2013 vysvětlil, že od Ruska získala Abcházie finanční pomoc ve výši až 10 miliard rublů a že se nejedná, s výjimkou 2miliardového úvěru na rekonstrukci železnice, o dluh, který by museli Abchazové splácet. 2miliardový dluh hájil podobně jako jeho předchůdce Bagapš argumentem, že bez této rekonstrukce by již dávno nebyla schopna jako jedna z tepen dopravy v Abcházii fungovat. Ankvab měl jako prezident jednu velkou slabinu, a to neochotu komunikovat s médii. Toho začali využívat jeho političtí oponenti a v říjnu 2013 přišel útok od právě odvolaného předsedy bezpečnostní rady státu Stanislava Lakoby, jenž ho obvinil z uchvácení moci a vyjádřil nesouhlas s řešením otázky abchazského občanství Gruzínům žijících v okrese Gali, kteří si zároveň v rozporu se zákonem drželi gruzínské občanství. Coby jeden z dodavatelů materiálu pro výstavbu olympijských sportovišť v Soči se účastnil slavnostního zahájení Zimní olympijské hry 2014 v Soči a po jejich skončení podpořil obyvatele Krymu v uspořádání referenda. V této době se též aktivizovala opozice, jež byla nespokojená s Ankvabovou přílišnou snahou o integraci s Ruskou federací, obávala se přílišného vlivu Rusů na dění v Abcházii, vyčítala mu též jeho selhání v boji proti korupci, nenaplnění slibů, že olympijské hry v Soči přinesou Abcházii nárůst příjmů v cestovním ruchu a místo toho rostla chudoba a nezaměstnanost, a konečně příliš liberální postup vůči Gruzínům v okrese Gali, kterým byl vydáván abchazský pas (a dáno volební právo i právo kandidovat ve volbách) navzdory faktu, že se odmítali vzdát gruzínského občanství, což Ankvabův rival Raul Chadžimba označil za politický šlendrián a kupování voličů. Opozice v parlamentu na konci dubna předložila Ankvabovi ultimátum, v němž požadovala podniknout radikální reformy, odvolání generálního prokurátora a rozpuštění vlády, což Ankvab odmítnul udělat. Tehdy se aktivizovala i společnost a začalo to v Abcházii vřít. 27. května 2014 se v Suchumi shromáždil desetitisícový dav demonstrantů a podporovatelů opozice, kteří obklíčili vládní budovy a obsadili televizní vysílač, a požadoval zvýšit kontrolu nad ruskou finanční pomocí a slibovaný boj proti korupci. Do Abcházie přijeli i ruští vyjednavači v čele s Vladislavem Surkovem. Protestující dav napadl o den později i prezidentovo sídlo. Prezident Ankvab před vzbouřeným davem utekl, ukončil narychlo uspořádané jednání s opozicí a prohlásil jejich akci za puč. Následně Ankvab uprchl ze Suchumi do Gudauty, kde se uchýlil do bezpečí, zatímco v Suchumi reálně převzala moc opozice v čele s Raulem Chadžimbou, který zatím sestavil novou vládu. 29. května proběhlo v parlamentu hlasování. Poté, co Ankvab odmítl rezignaci, byl bez řádného impeachmentu zvolen úřadujícím prezidentem Valerij Bganba a byl oznámen termín předčasných prezidentských voleb na 24. srpen 2014. 30. května 2014 byl Ankvab v Gudautě hospitalizován kvůli hypertenzi (tento problém neměl poprvé) a byl z bezpečnostních důvodů vzat pod ochranu tamních ruských vojáků. 31. května 2014 se Valerij Bganba ujal funkce prezidenta, přičemž byl tento krok ospravedlněn neschopností Ankvaba vykonávat nadále úřad prezidenta. Ankvab se pak o den později, tedy 1. června 2014, rozhodl „v zájmu stability Abcházie“ rezignovat na svůj úřad. O další den později následoval Ankvaba i premiér Leonid Lakerbaja a vzdal se svého postu. Opozice zaručila Ankvabovi bezpečí a možnost kandidovat v mimořádných prezidentských volbách, které byly vypsány na 24. srpna 2014. Ankvab vyzval v prohlášení své voliče, aby zachovali klid a zrušili plánovanou demonstraci na jeho podporu.", "section_level": 3}, {"title": "Život po opuštění prezidentského úřadu.", "content": "Po svém odchodu z prezidentské funkce se Ankvab rozhodl Abcházii opustit, neboť už neměl nárok na státní ochranku. Přestěhoval se proto do Moskvy, odkud se pokoušel ovlivňovat bouřlivou politickou situaci ve své vlasti. Aleksandr Ankvab nakonec v předčasných volbách vůbec nekandidoval, ačkoliv dostal tu možnost. Poprvé se na veřejnosti od své rezignace objevil až 31. července 2014 v Moskvě a v nadcházejících volbách podpořil Chadžimbova protikandidáta generálmajora Aslana Bžaniju. Bžanija však ve volbách skončil na druhém místě se ztrátou 14 tisíc hlasů a vyhrál Raul Chadžimba, jenž se stal oficiálním Ankvabovým nástupcem. Ankvab tedy musel v Moskvě žít po další dva roky.", "section_level": 2}, {"title": "Poslanec Abchazského lidového shromáždění.", "content": "V roce 2017 se v Abcházii konaly parlamentní volby a v únoru toho roku iniciativní skupina nominovala Aleksandra Ankvaba jako kandidáta pro gudautský volební obvod č.18. Ankvab se v té době vrátil do Abcházie a ihned zahájil předvolební kampaň. Podporu získal ve hnutí Amcachara a v nadaci Apra, které vydaly společné prohlášení k jeho podpoře v reakci na kritiku Chadžimbova Fóra pro Jednotnou Abcházii. Ankvabův návrat na abchazskou politickou scénu dle politických analytiků novin Rosbalt měl souviset s jeho možnou budoucí roli v následujících prezidentských volbách v roce 2019, neboť mnoho jeho potenciálních voličů patří ke zklamaným voličům Chadžimby, jenž neplnil své předvolební sliby. Ankvabovu kandidaturu na prezidenta v roce 2019 však vylučovala Ústava Abcházie, neboť v roce 2019 Ankvab přesáhne věkový limit 65 let, tedy přímý střet se svým hlavním politickým protivníkem nenastane a nebude otřesena ani stabilita politické situace Abcházie. Dne 12. března byl Aleksandr Ankvab se ziskem 52 % hlasů v prvním kole zvolen poslancem Abchazského lidového shromáždění. V prezidentských volbách v roce 2019 veřejně podpořil Olega Aršbu, jednoho z kandidátů.", "section_level": 3}, {"title": "Podruhé premiér Abcházie.", "content": "V roce 2020 se předešlé volby v z roku 2019 musely zopakovat následkem nepokojů, neboť Nejvyšší soud Abcházie zrušil platnost jejich výsledků. Nepokoje tehdy téměř zkopírovaly průběh nepokojů, které ho odstranily z funkce prezidenta o šest let dříve. Ankvab po vyhlášení předčasných voleb působil ve volebním týmu opozičního kandidáta Aslana Bžaniji, jenž volby nakonec vyhrál. Bžanija po svém zvolení oznámil, že premiérem bude Aleksandr Ankvab a do této funkce ho jmenoval dne 24. dubna 2020, den po své inauguraci.", "section_level": 2}], "src_summary": "Aleksandr Ankvab (Abcházsky: \"Алықьсандр Золотинска-иҧа Анқәаб (Alyksandr Zolotinska-ipa Ankuab)\", gruzínský: \"ალექსანდრე ანქვაბი (Alexander Ankvabi)\", : , * 26. prosince 1952, Suchumi) je abchazský politik a podnikatel, který od roku 2011 do 2014 zastával funkci prezidenta Abcházie. Za svého předchůdce Sergeje Bagapše byl předsedou vlády Abcházie a také viceprezidentem Abcházie. Do funkce premiéra se vrátil v roce 2020 po vítězství Aslana Bžaniji v předčasných prezidentských volbách. Při volbách 2004 podpořil kandidaturu Sergeje Bagapše po tom, co jeho samotného Volební komise vyloučila. V únoru 2005 si ho Bagapš vybral jako svého předsedu vlády. Tuto funkci zastával až do roku 2010, kdy byl zvolen viceprezidentem. 21. května byl Ankvab vzhledem ke špatnému zdravotnímu stavu prezidenta Bagapše dosazen do funkce prezidenta. Po jeho smrti vyhrál předčasné prezidentské volby a jeho vláda trvala až do roku 2014, kdy pod tíhou protestů obyvatel a po svém útěku ze Suchumi na funkci prezidenta rezignoval. Ankvab přežil šest atentátů mezi léty 2005–2012. Pachatelé pěti z nich nebyli bezprostředně po činu dopadeni, až teprve po spáchání posledního atentátu byly tyto skutky policií objasněny.", "tgt_summary": "Aleksandr Ankvab ( ; , , ; born 26 December 1952) is an Abkhaz politician and businessman who was President of Abkhazia from 29 May 2011, until his resignation on 1 June 2014. Under President Sergei Bagapsh, he previously served as Prime Minister from 2005 to 2010 and Vice-President from 2010 to 2011. He was appointed Prime Minister again on 23 April 2020. In the 4 October 2004 presidential election, Ankvab supported Bagapsh's candidacy following his own exclusion by the Central Election Commission; he was subsequently appointed as Prime Minister by Bagapsh in February 2005. Ankvab was appointed acting President of Abkhazia after President Bagapsh underwent an operation on 21 May 2011. Following the operation, Bagapsh died on 29 May 2011 and Ankvab served as Acting President until winning election in his own right later in 2011. Ankvab survived six attempts on his life from 2005 to 2012, last time as a president on 22 February 2012, when his convoy was ambushed in Abkhazia, killing two of his guards. On 27 May 2014, Ankvab's headquarters in Sukhumi were stormed by opposition groups led by Raul Khadjimba, forcing him into flight to Gudauta in what Ankvab denounced as an \"armed coup attempt\". The Abkhaz parliament declared Ankvab \"unable\" to exercise his presidential powers on 31 May 2014, and Ankvab resigned the next day.", "id": 2393228}
{"src_title": "Bloch MB.210", "tgt_title": "Bloch MB.210", "src_document": [{"title": "Vývoj a popis.", "content": "Letoun má svůj prapůvod v roce 1932, kdy Aéronavale vypsalo požadavky na nový torpédový bombardér. Tyto požadavky se podobaly i požadavkům letectva na nový těžký noční bombardér. Na základě tohoto požadavku vznikl bombardér MB.200. Letečtí odborníci v předválečné Francii si dobře uvědomovali slabiny letounu Bloch MB.200, a proto se je pokusili zmírnit vytvořením odvozeného typu s označením Bloch MB.210. Byl to robustní celokovový dolnoplošník, na rozdíl od hornoplošníku MB.200, s velmi podobným trupem obdélníkového průřezu. Bylo plánováno jak použití plováků, tak i pevného nezatahovatelného podvozku. Později byl letoun však vybaven zatahovacím podvozkem. Prototyp letounu označený Bloch MB.210-01 byl postaven jako soukromý vývoj společnosti Avions Marcel Bloch a poprvé vzlétl 24. listopadu 1934, přičemž byl poháněn dvojicí vzduchem chlazených hvězdicových motorů Gnome-Rhône 14Kdrs (vlevo) / Gnome-Rhône 14Kgrs (vpravo) o výkonu 596 kW (800 k). Tento letoun měl ještě pevný podvozek. První lety ukázaly mnoho nedostatků, které byly řešeny celou řadou úprav. Ty zahrnovaly přestavbu ocasních ploch a přemístění hřbetní střelecké věžičky. Po úspěšném ukončení testů u letectva byl letoun zkoušen francouzským námořnictvem v lednu 1936 na základně Marignane. Pro tuto příležitost byl letoun vybaven dvojicí velkých plováků. Další letoun MB.210 však již plováky vybaven nebyl. Tento letoun byl následován druhým prototypem označeným MB.211-01 BN4 pokřtěným „Verdun“, který byl poháněn kapalinou chlazenými řadovými dvanáctiválci Hispano-Suiza 12Ybrs s výkonem 641 kW (860 k) a měl již zatahovatelný podvozek. Tento letoun poprvé vzlétnul až v srpnu 1935. Počáteční letové testy tohoto prototypu přinesly zklamání, letoun nebyl o mnoho lepší než MB.210, a proto již nebyl postaven další stroj tohoto typu. Tento prototyp byl nakonec zkušebně vybaven hvězdicovými čtrnáctiválci Hispano-Suiza 14Aa 01/02 pod označením MB.212.01. I tato verze nebyla nakonec vyráběna. Podle francouzského letectva měl budoucnost typ MB.210 a objednalo 130 strojů této verze. Sériové letouny, z nichž první zalétal André Curvale 10. prosince 1935, nesly nejprve označení MB.210-BN4 (čtyřmístný) a později MB.210-BN5 (pětimístný). Od prototypu se sériové letouny lišily použitými motory. První letouny byly vybaveny motory Gnome-Rhône 14Kirs (vlevo) / Gnome-Rhône 14Kjrs (vpravo) o výkonu 649 kW (870 k). Letouny měly již zatahovací podvozek. Od druhého sériového stroje měly letouny zvětšenou šípovitost vnějších konců křídel. Křídla letounu měla charakteristickou šípovitou náběžnou hranu. Letoun byl sice lepší než jeho předchůdce, ale nikoliv výrazně. Měl řadu konstrukčních chyb, které musely být odstraňovány během výroby, což tuto výrobu jen komplikovalo. Výzbroj letounu tvořilo až 1 600 kg leteckých pum v pumovnici a 3 obranné kulomety MAC 1934 v ručně ovládaných věžích na přídi, hřbetě a břiše letounu. Letouny měly výkonově poddimenzované motory, které měly tendenci se přehřívat, což vedlo k řadě nehod. Proto byly letouny odstaveny z provozu do té doby, než byly jejich pohonné jednotky vyměněny za o něco silnější a podstatně spolehlivější motory Gnome-Rhône 14N. Nejprve se na letouny montovaly motory Gnome-Rhône 14N-10/11 s maximálním výkonem 686 kW ve výšce 3 700 m a později motory Gnome-Rhône 14N-20/21 s maximálním výkonem 754 kW. Letouny vyráběla společnost Avions Marcel Bloch (později SNCASO) a v licenci společnosti Les Mureaux, Potez-CAMS, Breguet, Hanriot a Renault. Celkem bylo vyrobeno nejméně 253 strojů. Jiné zdroje uvádějí 283 nebo 298 vyrobených strojů. Dodávky letounů byly mnohem pomalejší, než se původně očekávalo, hlavně kvůli nedostatku vrtulí. V roce 1936 byl prototyp MB.210-01 upraven pro námořnictvo instalací plováků a byl zkoušen jako torpédový bombardér.", "section_level": 1}, {"title": "Operační historie.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Francie.", "content": "V září 1939 bylo letouny Bloch MB.210 vybaveno 12 bombardovacích skupin \"Armée de l'Air\". Deset těchto skupin se nacházelo ve vlastní Francii, GB I/11, GB II/11, GB I/23 a GB II/23 v Toulouse, GB I/12 s GB II/12 v Remeši, GB I/21 a GB II/21 v Bordeaux a GB I/51 s GB II/51 v Tours. Další dvě GB I/19 a GB II/19 byly v té době na manévrech v Tunisku na základně Kalaa-Djerda. V čase německého útoku na Francii na jaře 1940 byly tyto letouny již stahovány ze služby v první linii, ale přesto jimi bylo vyzbrojeno ještě 5 bombardovacích skupin. V té době již zcela zastaralé letouny byly používány k nočním náletům a průzkumným letům. Jedinou skupinou, která byla k 10. květnu 1940 vyzbrojena čistě tímto typem letounu, byla GB I/23 bázující tehdy v Istres. Během bojů ve Francii bylo několik strojů ztraceno v boji. Po uzavření příměří 22. června 1940 zůstalo v neokupované části Francie okolo 100 strojů MB.210. Dalších více než 20 strojů se nacházelo v severní Africe, kam s nimi přelétly jejich posádky. Letouny byly rychle odstavovány z provozu, uskladněny nebo sešrotovány. Pamětníci o letounu hovořili jako o pomalém, ale stabilním a poměrně spolehlivém stroji. Později šest strojů využívalo letectvo vichistické Francie k výcviku navigátorů a po jejím obsazení krátce i německá Luftwaffe.", "section_level": 2}, {"title": "Ostatní státy.", "content": "Po vypuknutí španělské občanské války hledaly obě strany konfliktu možnosti dodání vojenských letounů. Francie zpočátku podporovala republikány, a ti požadovali i stroje MB.210. V květnu 1937 měli republikánské síly k dispozici 15 letounů MB.210, přičemž je pro ohrožení ze strany nepřátelských stíhačů používali pro noční nálety. Létaly u Grupo 72 a později u Grupo 11 de Bombardeo Nocturno. Z operační služby byly vyřazeny v roce 1938. Rumunsko objednalo původně 24 strojů MB.210, ale dodáno jich bylo pouze 10. Staly se výzbrojí Escadrile 82 Bombardement v lokalitě Craiova. Tyto stroje byly použity během útoku na Sovětský svaz v roce 1941. Pět jich bylo ztraceno v boji a při nehodách. Zbytek byl vyřazen v roce 1942. Německo dodalo získalo v roce 1942 celkem 37 strojů MB.210. Z nich bylo 6 strojů předáno Bulharsku. Jejich osud není znám.", "section_level": 2}, {"title": "Varianty.", "content": "MB.210-01 MB.211-01 MB.210-BN4 MB.210-BN5 MB.212 MB.218", "section_level": 1}, {"title": "Specifikace (MB.210 BN.5).", "content": "\"Technické údaje pocházejí z publikace „War Planes of the Second World War: Volume Seven“\". Rumunsko Španělsko", "section_level": 1}], "src_summary": "Bloch MB.210 a stroje od tohoto typu odvozené byly francouzské celokovové dvoumotorové bombardéry stavěné společností Societé des Avions Marcel Bloch ve 30. letech 20. století. Jednalo se o pokračovatele hornoplošníků Bloch MB.200, od kterých se na první pohled lišily hlavně umístěním křídla.", "tgt_summary": "The MB.210 and MB.211 were the successors of the French Bloch MB.200 bomber built by Societé des Avions Marcel Bloch in the 1930s and differed primarily in being low wing monoplanes rather than high wing monoplanes.", "id": 728635}
{"src_title": "Semjon Mogilevič", "tgt_title": "Semion Mogilevich", "src_document": [{"title": "Biografie.", "content": "Narodil se v Kyjevě-Podolu do židovské rodiny. Na začátku 70. se již účastnil drobných krádeží v zločinecké skupině Ljubereckaja v Moskvě. Z té doby byl 2× trestaný, odseděl si 3 a 4 roky. V 80. letech, v době náhlé masivní emigrace ruských Židů do Izraele, jim nabízel odkoupení jejich majetku a nemovitostí, s tím, že jim pošle peníze do jejich nového domova. Peníze místo toho investoval do černého trhu. V roce 1990, už jako milionář, se sám odstěhoval do Izraele a přidal ke svému ukrajinskému i izraelské občanství. V té době investoval do škály legálních podniků, zatímco pod povrchem řídil nelegální síť zločinu, čítající ilegální prodej zbraní, prostituci, pašování drog a praní špinavých peněz skrze jím ovládané off-shoreové společnosti. Po rozpadu SSSR se zaměřil na Evropu a zejména země, které se nově vymanily ze sféry jejího vlivu. Padá na něj podezření, že měl prsty v kauze Lehké topné oleje. V roce 1991 si vzal svoji maďarskou družku Katalinu Papp a zplodil s ní tři děti. Načas žil v Budapešti, investoval do maďarských společností, např. zbrojovky Army Co-Op; a na pár let získal i maďarské občanství. V roce 1994 ovládl Mogilevič Inkombank, jednu z největších soukromých bank v Rusku, čímž se mu otevřel svět mezinárodního obchodu a též prostředek pro legalizaci svých příjmů z ilegální činnosti. V květnu 1995 se měl podle informací rozvědky objevit v Praze na schůzce s Sergejem Michajlovem, šéfem Solncevské mafie a na pozdější narozeninové party jednoho ze zástupců této skupiny. Na této party se údajně plánovalo Mogileviče zastřelit ohledně sporu o splátce v hodnotě 5 milionů $. Party skončila razií české policie a 30 přítomných (médii označovaných jako mafiáni) bylo vyhoštěno. Sám Mogilevič mezi zadrženými nebyl, věří se, že dostal echo od informátora z řad policie. V Česku dostal 10leté vyhoštění v nepřítomnosti, stejně jako ve Spojeném království; Maďarsko jej expatriovalo a dalo mu status persona non grata. FBI a ostatní agentury se jej snažily dostat již od začátku 90. let, ale Mogilevič, řečeno slovy jednoho z novinářů, „má nos na to nebýt ve špatnou dobu na špatném místě“. Pokračoval v praní špinavých peněz, prostřednictvím InkomBank, posléze též Bank Menatep a Bank of New York. V roce 1996 získal významný podíl ve firmě Suchoj, velkém výrobci a dodavateli zbraní. Inkombank, kterou Mogilevič ovládl, zbankrotovala v roce 1998; k pádu předcházelo podezření z praní špinavých peněz. Objem Mogilevičových vypraných peněz ve vrcholu této etapy dosahoval 10 miliard dolarů. Od konce 90. let přestal údajně Mogilevič cestovat do Evropy, ponechal si ale svůj izraelský pas. V roce 2003 dala FBI Mogileviče na seznam nejhledanějších zločinců. Zadržen byl až 24. ledna 2008 v Moskvě, oficiálně za daňové úniky, a po roce a půl ve vazbě a zaplacení kauce byl 24. července 2009 propuštěn. V roce 2009 se Mogilevič „probojoval“ do nechvalně známé špičky deseti nejhledanějších zločinců podle FBI.", "section_level": 1}], "src_summary": "Semen Júdkovič Mogilevič Raguse (ukrajinsky: Семен Ю́дкович Могиле́вич, též \"Semjon\" či v anglických zdrojích \"Semion Yudkovich Mogilevich Raguse\", * 30. října 1946) je muž považovaný evropskými a americkými agenturami za „šéfa všech šéfů“ organizovaného zločinu a většiny syndikátů ruských mafií po světě. Věří se, že řídí rozsáhlé impérium zločinu a že ovládá například plynárenskou společnost RosUkrEnergo. U FBI figuruje v seznamu nejhledanějších uprchlíků. Touto agenturou je popisován jako „nejnebezpečnější gangster na světě“, který má mít na kontě řadu vražd svých oponentů, ať už zastřelením či bomb v autech. Přezdívá se mu např. „Don Semjon“, „miliardový Don“ nebo „Mozek Don“ pro jeho bystrost v obchodu. Je hodně asociován se zločineckou organizací Solncevskaja Bratva, a v minulosti si vytvořil mnoho kontaktů mezi politickými figurami Ruska a Ukrajiny, např. Jurijem Lužkovem, tč. starostou Moskvy, Dmytrem Firtašem a Leonidem Derkačem, bývalými šéfy ukrajinských bezpečnostních služeb, I Oleksandr Turčynov, ukrajinský premiér byl soudně vyšetřován ohledně zničení složek, které se týkaly Mogileviče.", "tgt_summary": "Semion Yudkovich Mogilevich ( ; born June 30, 1946) is a Ukrainian-born, Russian organized crime boss, described by agencies in the European Union and United States as the \"boss of bosses\" of most Russian Mafia syndicates in the world. Mogilevich is believed to direct a vast criminal empire and is described by the FBI as \"the most dangerous mobster in the world.\" He has been accused by the FBI of \"weapons trafficking, contract murders, extortion, drug trafficking, and prostitution on an international scale.\" Mogilevich's nicknames include \"Don Semyon\" and \"The Brainy Don\" (because of his business acumen). According to US diplomatic cables, he is said to control RosUkrEnergo, a company actively involved in Russia–Ukraine gas disputes, and a partner of Raiffeisen Bank. He now lives freely in Moscow, and has three children. He is most closely associated with the Solntsevskaya Bratva crime group. Mogilevich has close alliances with political figures including Yury Luzhkov, the former Mayor of Moscow, Dmytro Firtash, and Leonid Derkach, former head of the Security Service of Ukraine. Oleksandr Turchynov, who was designated as acting President of Ukraine in February 2014, appeared in court in 2010 for allegedly destroying files pertaining to Mogilevich. Russian FSB defector Alexander Litvinenko, shortly before his assassination, claimed that Mogilevich had a \"good relationship\" with Vladimir Putin since the 1990s.", "id": 663694}
{"src_title": "Walk on Water", "tgt_title": "Walk on Water (film)", "src_document": [{"title": "Děj.", "content": "Eyal pracuje jako zabiják pro Mosad. Po návratu z mise v Istanbulu nalezne svou ženu mrtvou. Spáchala sebevraždu a zanechala mu dopis na rozloučenou. Po měsíci mu nadřízený Menachem zadá úkol podílet se na hledání bývalého nacisty Alfreda Himmelmana, který žil od války v Argentině a Mosad jej ztratil z dohledu. Jeho vnučka Pia se s rodiči nestýká a žije v kibucu v Izraeli. Za ní má na dovolenou přijet její bratr Alex. Eyal, který umí německy, se vydává za pracovníka turistické kanceláře, kterou si Pia najala, aby Alex mohl cestovat po Izraeli. Alex jede ke Galilejskému jezeru, kde si chce vyzkoušet chůzi po vodě, poté jedou k Mrtvému moři. O víkendu se k nim připojí i Pia a vyjdou si večer v Tel Avivu. Alex od číšníka zjistí adresu nočního podniku, kam se všichni vypraví. Protože se jedná o gay klub, Eyal se zde necítí dobře a odejde. Alex zde potká číšníka Rafika. Druhý den jedou do Bejt Džaly, protože Rafik je Arab. Eyal s Piou jdou ke Zdi nářků. Eyal má s Rafikem později konflikt kvůli ceně bundy, kterou si koupil Alex. Alex má Piu přesvědčit, aby přijela do Německa na otcovy narozeniny. Alex se teprve v Izraeli dozvídá, že jejich děd stále žije a kvůli tomu se Pia nepohodla s rodiči a žije v Izraeli. Alex se vrací zpět do Berlína. Mosad se díky odposlechu dozví, že Alfred Himmelman je v Německu a Eyal jede navštívit Alexe, aby s ním odejel na rodinnou oslavu. Alex Eyalovi ukazuje noční Berlín. Na stanici Alexanderplatz jsou napadeni třemi opilci a ukáže se, že Eayl umí německy a je ozbrojen. Na víkend jedou k Alexovým rodičům na oslavu. Zde se objeví rovněž Alfred Himmelman. Eayl jede za Menachem a dostane od něho pokyn Himmelmana zabít. Dozví se, že se nejedná o oficiální akci Mosadu, ale Menachovu pomstu. V době jeho nepřítomnosti ho Axel hledá a objeví, že pracuje jako agent. Eayl se vrací pozdě v noci s jedem, ale není schopen nemohoucího muže ve spánku zabít. Namísto něho Axel uzavře nemocnému přívod kyslíku a tak ho udusí. Po dvou letech jsou Eayl a Pia manželé a mají dítě.", "section_level": 1}], "src_summary": "Walk on Water (tj. \"Kráčet po vodě\", hebrejsky \"ללכת על המים\") je izraelsko-švédský hraný film z roku 2004, který režíroval Eytan Fox. Film o agentovi Mosadu pátrajícím po bývalém nacistovi měl světovou premiéru na Berlínském mezinárodním filmovém festivalu 5. února 2004.", "tgt_summary": "Walk on Water (original Hebrew title: ללכת על המים; English transliteration: \"Lalekhet Al HaMayim\") is a 2004 Israeli film directed by Eytan Fox and starring Lior Ashkenazi, Knut Berger, and Caroline Peters. The screenplay was written by Gal Uchovsky. Most of the dialogue takes place in English, although there is much in Hebrew and German. Its name derives in part from Jesus' walking on water.", "id": 2162339}
{"src_title": "Potopení křižníků Aboukir, Cressy a Hogue", "tgt_title": "Action of 22 September 1914", "src_document": [{"title": "Předehra.", "content": "Aboukir, Cressy a Hogue, byly v roce 1914 součástí takzvaného „Jižního svazu“, který poskytoval podporu torpédoborcům z Harwiche, kterým velel kontradmirál Arthur Christian ze svého vlajkového křižníku Euryalus. Samotné lodě, spolu s dalšími loděmi třídy Cressy, byly jmenovány sedmou křižníkovou eskadrou, které velel kontradmirál Henry Campbell. Lodě ve skutečnosti vůbec nebyly způsobilé boje, byly zastaralé, neohrabané a příliš dlouhé (navíc většinu námořníků tvořili kadeti z Královské akademie v Darmouthu). Lodě spolu s torpédoborci hlídkovaly u nizozemských břehů, na takzvaných „širokých čtrnáctkách“, kde se masivně vyskytovaly německé ponorky, nikdo ale nevěděl, co by měly v dané oblasti dělat (ani jejich velitel Campbell). Dne 17. září 1914 lodě vypluly na obvyklou hlídkovou plavbu, ovšem bez krytí torpédoborců, které údajně nemohly kvůli mlze vyplout. Kontradmirál Christian na Euryalusu prohlásil, že má málo uhlí (ve skutečnosti ho měl o 200 tun víc než Aboukir) a poškozenou anténu, načež se plnou parou vzdálil k anglickým břehům. Velitel 7. křížníkové eskadry, Henry Campbell, však taky nechtěl nést za lodě odpovědnost a vzdálil se s křižníkem Bacchant na opravu do Chathamu. Velení převzal kapitán John Drummond, velitel křižníku Aboukir. Zatímco eskadra hlídkovala, v Loch Ewe se konala schůzka, kde byl přítomen první lord admirality Winston Churchill, náčelník válečného štábu Doveton Sturdee a komodoři Reginald Tyrwhitth a Roger Keyes. Shodli se na tom, že hlídkování pancéřových křižníků v oblasti s velkým výskytem nepřátelských ponorek je nebezpečné a lodě musí být ihned odvolány. I přes zprávy a doporučení, které byly poté odeslány, se nic nedělo a křižníky i nadále hlídkovaly na Doggerské mělčině.", "section_level": 1}, {"title": "Bitva.", "content": "22. září 1914 v šest hodin zahlédla německá ponorka U-9 pod velením kapitánporučíka Otty Weddigena vedoucí loď britské formace, Aboukir. Drummond v té chvíli ještě spal a hlídky žádné nebezpečí neregistrovaly. Loď však byla absolutně nepřipravena na útok. Námořníci nebyli na svých pozicích, děla nebyla nabitá a bedny s municí byly otevřeny, jen pro případ vážného nebezpečí. V 06:20 vypálila německá ponorka jedno torpédo, které zasáhlo loď do prostoru mezi první a druhou kotelnou. Loď se začala rychle potápět. Drummond okamžitě nařídil kapitánovi Nicholsonovi na Hogue, aby se přiblížil a pomáhal se záchranou trosečníků, protože většina záchranných člunů byla pod vodou a parní jeřáb selhal, takže nebylo možné spustit jednu parní pinasu. Naneštěstí byla druhá parní pinasa omylem ponechána v Chathamu. Loď se 700 namořníky rychle klesala ke dnu. Kapitán Nicholson sice nechtěl svou loď dostat do hrozícího nebezpečí v podobě německé ponorky, neměl ale na vybranou. Nechal signalizovat kapitánovi Johnsovi na Cressy ať dává větší pozor na ponorky a zachovává si odstup. Hogue se přiblížil k Aboukiru, zastavil stroje, a zahájil záchranné práce. V 06:55 Weddigen nechal vypálit dvě torpéda, která zasáhla skladiště střeliva. Hogue explodoval a začal klesat ke dnu vedle Aboukiru, který byl už téměř pod vodou. Kapitán Johnson na Cressy se po chvíli rozhodování (mohl plout do Anglie a zachránit loď, nebo jít na pomoc trosečníkům) přiblížil k potopeným lodím. Jeho loď však málem najela na desítky trosečníků, a proto rozkázal zastavit stroje. V 07:17 vypálily zadní torpédomety ponorky další dvě torpéda, která poničila pancíř lodi a voda se začala hrnout do kotelen. Během několika dalších minut klesla Cressy ke svým dvěma sesterským lodím. Trosečníci neměli záchranné vesty a pomoc od torpédoborců byla 60 kilometrů daleko. Námořníky nakonec zachránili nizozemští a britští rybáři, i přesto však zahynulo 1459 (zachráněných bylo jen 400).", "section_level": 1}, {"title": "Soud.", "content": "Admiralita byla zděšena a lid pobouřen. Soud, který nebyl vůbec objektivní, nechal odsoudit všechny tři kapitány potopených lodí, kdežto Campbell, Christian, Winston Churchill a Louis z Battenburgu (tehdejší vrchní velitel britského námořnictva) zůstali bez postihu a unikli tak kritice veřejnosti. U-9 pokračovala v úspěšné kariéře a o dva týdny později potopila křižník HMS \"Hawke\", se kterým kleslo ke dnu 400 námořníků.", "section_level": 1}], "src_summary": "Potopení křižníků Aboukir, Cressy a Hogue bylo námořní střetnutí mezi pancéřovými křižníky Britského královského námořnictva a ponorkou Německého císařského námořnictva, ke kterému došlo 22. září 1914 v Severním moři v oblasti mezi mělčinou Dogger Bank a nizozemským pobřežím. Německá ponorka U 9 pod velením Otty Weddigena v něm, za pouhou půlhodinu a s použitím pouhých pěti torpéd, potopila trojici britských pancéřových křižníků třídy \"Cressy\". Potopení lodí bylo šokem pro britskou veřejnost a poškodilo reputaci britského námořnictva, získanou vítěznou první bitvou u Helgolandské zátoky.", "tgt_summary": "The Action of 22 September 1914 was an attack by the German U-boat that took place during the First World War. Three obsolete Royal Navy cruisers of the 7th Cruiser Squadron, manned mainly by reservists and sometimes referred to as the Live Bait Squadron, were sunk by \"U-9\" while patrolling the southern North Sea. Neutral ships and trawlers nearby began to rescue survivors but about 1,450 British sailors were killed, many being reservists with families; there was a public outcry in Britain at the losses. The sinkings eroded confidence in the British government and damaged the reputation of the Royal Navy when many countries were still unsure about taking sides in the war.", "id": 915322}
{"src_title": "Ester Ledecká", "tgt_title": "Ester Ledecká", "src_document": [{"title": "Sportovní kariéra.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Snowboarding.", "content": "Je dvojnásobnou juniorskou mistryní světa ve snowboardingu, neboť na šampionátu v roce 2013 vyhrála závody v paralelním slalomu i paralelním obřím slalomu. V paralelním slalomu patřila v roce 2013 mezi 10 nejlepších žen světa. Ve slovinské Rogle vyhrála dne 18. ledna 2014 poprvé závod Světového poháru. Na Zimních olympijských hrách 2014 v Soči soutěžila ve dvou disciplínách. V paralelním obřím slalomu se umístila na 7. příčce, v paralelním slalomu pak na 6. pozici. Na MS v akrobatickém lyžování a snowboardingu 2015 v paralelním slalomu žen po dobře zajeté jízdě v kvalifikaci, kde po dvou jízdách obsadila konečné 2. místo, úspěšně pokračovala i v dalších kolech. V osmifinále porazila Japonku Tomoku Takeučiovou, ve čtvrtfinále zvítězila nad Jekatěrinou Tuděgeševovou z Ruska, v semifinále porazila rakouskou závodnici Marion Kreinerovou a ve finále po chybě rakouské závodnice Julie Dujmovitsové dojela s velkým náskokem do cíle a získala zlatou medaili. Na MS 2017 získala zlato v paralelním obřím slalomu a stříbro v paralelním slalomu. V celkovém hodnocení paralelních disciplín ve Světového poháru ve snowboardingu zvítězila v sezónách 2015/2016, 2016/2017, 2017/2018 a 2018/2019, získala tedy čtyři velké křišťálové glóby. Malý křišťálový glóbus vybojovala v sezónách 2015/2016, 2017/2018 a 2018/2019, když zvítězila v hodnocení závodů paralelního obřího slalomu. Jako velká favoritka vyhrála v roce 2018 na Zimních olympijských hrách v Pchjongčchangu zlatou medaili, což se jí podařilo týden po nečekaném triumfu v lyžařském Super-G. Po Anfise Rezcovové se tak stala druhou ženou olympijské historie, která získala zlato ve dvou sportech, první ženou, která tak učinila na jedněch olympijských hrách, a také první ženou, která získala zlaté olympijské medaile ve dvou různých sportech v individuálních závodech (Rezcovová vybojovala zlato v běhu na lyžích jako členka štafety).", "section_level": 2}, {"title": "Alpské lyžování.", "content": "Věnuje se i sjezdovému lyžování, od roku 2016 závodí ve Světovém poháru. Absolvovala Mistrovství světa 2017, kde bylo jejím nejlepším individuálním výsledkem 20. místo v kombinaci. Na Zimních olympijských hrách 2018 se v obřím slalomu umístila na 23. pozici a v následném Super-G překvapivě získala zlatou medaili, když o jednu setinu sekundy porazila Rakušanku Annu Veithovou. Triumf znamenal největší úspěch v historii českého sjezdového lyžování, neboť předchozími vrcholy byly bronzové olympijské medaile Olgy Charvátové ze sjezdu v Sarajevu 1984 a Šárky Strachové ze slalomu ve Vancouveru 2010. BBC označilo vítězství Ledecké za „jeden z nejúžasnějších olympijských příběhů všech dob“. Na Mistrovství světa 2019 obsadila nejlépe 15. příčku v kombinaci. První vítězství ve Světovém poháru zaznamenala 6. prosince 2019, když triumfovala ve sjezdu v kanadském Lake Louise. Šlo zároveň o vůbec první vítězství českého lyžaře v závodě Světového poháru v této alpské disciplíně. O den později se na stejném místě umístila v dalším sjezdu na čtvrté příčce, dvě setiny za stupni vítězů. I na začátku roku 2020 dosahovala obdobných výsledků, takže se v sezóně 2019/2020 umístila v celkovém hodnocení Světového poháru na desáté příčce, přičemž ve sjezdu byla celkově druhá a v kombinaci třetí.", "section_level": 2}, {"title": "Osobní život.", "content": "Jejím otcem je zpěvák a skladatel Janek Ledecký, dědečkem hokejista Jan Klapáč. Starší bratr Jonáš Ledecký působí jako výtvarník. V dětství nechodila do školy, absolvovala domácí vzdělávání. V roce 2014 odmaturovala na gymnáziu Bankovní akademie v Kodaňské ulici v Praze. Poté uvažovala o studiu kvantové fyziky, ale nakonec začala studovat na Vysoké škole finanční a správní marketingovou komunikaci. V roce 2017 získala cenu Matteo Baumgartena pro sportovce, kteří úspěšně kombinují sportovní kariéru se studiem na vysoké škole. Roku 2019 studium úspěšně zakončila ziskem bakalářského titulu.", "section_level": 1}], "src_summary": "Ester Ledecká (* 23. března 1995 Praha) je česká snowboardistka a alpská lyžařka. Na Zimních olympijských hrách 2018 v Pchjongčchangu získala dvě zlaté medaile, když nejprve vyhrála superobří slalom v alpském lyžování a o týden později ovládla paralelní obří slalom na snowboardu. Jako první sportovec v olympijské historii tak vyhrála na jedné zimní olympiádě disciplíny s různým vybavením. Po Anfise Rezcovové se stala druhou olympioničkou, která získala zlaté medaile ve dvou různých sportech, a vůbec první ženou, které se to podařilo na jedněch zimních olympijských hrách. Je i první z českých alpských lyžařů, kdo vyhrál olympijské zlato, a prvním olympionikem v historii startujícím v lyžařských i snowboardových disciplínách. Ve snowboardingu je také mistryní světa z paralelního a obřího paralelního slalomu. V sezónách 2015/2016–2018/2019 čtyřikrát po sobě vyhrála celkové hodnocení paralelních disciplín ve Světovém poháru. V letech 2016 a 2017 vyhrála anketu Král bílé stopy. V říjnu 2018 zvítězila v anketě Armádní sportovec roku. Dne 28. října 2018 ji prezident Miloš Zeman udělil Medaili Za zásluhy a na konci olympijského roku převzala titul Sportovec roku 2018; tuto anketu vyhrála s rekordním náskokem 759 bodů.", "tgt_summary": "Ester Ledecká (, born 23 March 1995) is a Czech snowboarder and alpine skier. At the 2018 Winter Olympics in Pyeongchang, Ledecká won gold medals in the super-G in alpine skiing, and in the parallel giant slalom in snowboarding, becoming the first person to win two gold medals at the same Winter Olympics using two different types of equipment (skis and snowboard). She was the second woman to win Olympic gold in two separate disciplines but the first to do so at the same Winter Olympics. She was the first Czech to win the parallel giant slalom in snowboarding at the FIS Snowboard World Cup.", "id": 301658}
{"src_title": "Pohřben zaživa", "tgt_title": "Buried (film)", "src_document": [{"title": "Děj.", "content": "Je 23. října 2006 a civilní pracovník v Iráku Paul Conroy se probouzí v dřevěné rakvi. U sebe má pouze zapalovač a mobilní telefon, není si však vědom, jak se do ní mohl dostat. Později se však o všem dozvídá. Zjišťuje, že on a jeho kolegové, kteří byli také řidiči jako Paul, byli napadeni povstalci. Jeho kamarády pozabíjeli a Paula uhodili kamenem. Náhle mu volá jeho únosce, který chce za něj výkupné 5 milionů, jinak bude v rakvi hnít. Paul zavolá ministerstvu zahraničí, kteří mu oznámí, že s teroristy nevyjednávají, ale pokusí se jej zachránit. Paul je spojen s Danem Brennerem, lídrem záchranné jednotky, který Paula ujistí, že dělají vše pro to, aby jej našli. Poté únosce zavolá znovu a požaduje po Paulovi, aby natočil video, ve kterém by výkupné žádal, a pokud by Paul neudělal, povstalci by zabili jiného z přeživších. Paul vyhoví, ale únosce Paulovi pošle video, na kterém je rukojmí zabit. Krátce na to je oblast bombardována, což rakev poškodí a Paulovi se pomalu sype do rakve písek. Zavolá zpět Danovi Brennerovi, který nejistého Paula ujistí, že se snaží o jeho záchranu a zmíni jméno muže, Marka Whitea, který byl zachráněn z podobné situace. Po chvíli Paulovi volá jeho zaměstnavatel, který mu oznámí, že Paul byl vypovězen ze služby kvůli poměru s jinou pracovnicí a že jeho rodina nemá nárok na žádné dávky. Dan Brenner volá Paulovi zpět kvůli bombardování oblasti a že jeho únosci to nemuseli přežít. Paul však ztrácí všechny naděje a důvěru a natáčí video, kde svěřuje svému synovi oblečení a ostatní věci. Poté volá únosce znovu a chce, aby Paul natočil video, kde si uřezává prst, opět za účelem dosažení výkupného. Vyhrožuje i zajetím Paulovy rodiny. Paul video natočí a pošle. Dan Brenner později zavolá, že vystopovali jeho lokaci a jedou za ním. Zároveň však volá i Paulova manželka, která ho viděla ve zprávách a modlí se, aby se Paul vrátil domů. Paul slibuje, ale zavěšuje kvůli hromadícímu se písku. Dan Brenner mu opět zavolá a s jednotkou se prohrabávají k rakvi, Paul však nic neslyší. Když Brenner rakev otevře, zjišťuje, že je na špatné stopě a že našli Marka Whitea a Paulovi vše dochází. Rakev s Paulem se zaplní pískem.", "section_level": 1}, {"title": "Výroba.", "content": "Natáčení trvalo 17 dní. Film měl původně trvat pouhých 60 minut, ale když byla práva na film zakoupena studiem Lions Gate Entertainment, muselo se dalších pár desítek minut donatáčet. Tvůrci se částečně inspirovali televizním seriálem Alfred Hitchcock uvádí. Ve filmu, ač se děj z drtivé většiny odehrává v rakvi, existují i šestiminutové nesetříhané záběry, které tak zároveň tvořily přirozené podmínky pro hlavní roli Ryana Reynoldse.", "section_level": 1}, {"title": "Kritika.", "content": "Film se dočkal velkého tuzemského i zahraničního úspěchu. Na filmových databázích, zejména ČSFD měl film ke dni 1. června 2013 úspěšnost 71 %, na Filmové databázi 69,1 %. Na Internet Movie Database získal 70 %.", "section_level": 1}], "src_summary": "Pohřben zaživa (ang. titul Buried, španělsky Enterrado) je americko-španělský psychologický thriller z roku 2010, který režíroval Rodrigo Cortés. Film pojednává o civilním pracovníkovi v Iráku po válce, který se probudí v rakvi a k dispozici má zapalovač a mobilní telefon. Dozvídá se, že jeho únosce chce za něj výkupné.", "tgt_summary": "Buried is a 2010 English-language Spanish psychological thriller film directed by Rodrigo Cortés. It stars Ryan Reynolds and was written by Chris Sparling. The story is about Iraq-based American civilian truck driver Paul Conroy (Ryan Reynolds), who, after being attacked, finds himself buried alive in a wooden coffin, with only a lighter, flask, flashlight, knife, glowsticks, pen, pencil, and a mobile phone. Since its premiere at the Sundance Film Festival, the film has received a positive critical reception.", "id": 494066}
{"src_title": "Ezequiel Garay", "tgt_title": "Ezequiel Garay", "src_document": [{"title": "Klubová kariéra.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Real Madrid.", "content": "Racing de Santander prodal Garaye 18. května 2008 do Realu Madrid, v sezóně 2008/09 ho měl však ještě na hostování. V sezóně 2010/11 ho portugalský trenér královského klubu José Mourinho využil jen v pěti ligových zápasech, většinou plnil roli čtvrtého stopera. Zahrál si ve finále španělského fotbalového poháru Copa del Rey 2010/11, nastoupil v úplném závěru prodloužení ve 119. minutě, Real porazil Barcelonu 1:0.", "section_level": 2}, {"title": "Benfica Lisabon.", "content": "Benfica Lisabon potvrdila 5. července 2011 dohodu o přestupu hráče za 5,5 milionu eur z Realu. Garay podepsal čtyřletý kontrakt. V Evropské lize 2012/13 se s klubem probojoval až do finále proti anglickému celku Chelsea FC. V semifinále 2. května v odvetném zápase s tureckým Fenerbahçe SK odehrál kompletní počet minut. Benfica zvítězila 3:1, smazala prohru 0:1 z prvního zápasu v Istanbulu a postoupila do finále, kde podlehla Chelsea FC 1:2 gólem z nastaveného času. Garay nastoupil v základní sestavě. S Benficou nepostoupil ze základní skupiny C do vyřazovacích bojů Ligy mistrů 2013/14, portugalský tým v ní obsadil třetí místo. Benfica nicméně pokračovala v Evropské lize 2013/14, kde se propracovala po roce opět do finále. V něm opět prohrála, tentokrát v penaltovém rozstřelu 2:4 (0:0 po prodloužení) se španělským týmem Sevilla FC. Garay odehrál kompletní finálový duel.", "section_level": 2}, {"title": "Zenit Petrohrad.", "content": "V červnu 2014 podepsal pětiletou smlouvu s ruským klubem Zenit Petrohrad, který za něj vyplatil Benfice 6 milionů eur.", "section_level": 2}, {"title": "Valencia CF.", "content": "Po dvou letech v Zenitu Petrohrad přestoupil 31. srpna 2016 do španělského mužstva Valencia CF.", "section_level": 2}, {"title": "Reprezentační kariéra.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Mládežnické reprezentace.", "content": "Zúčastnil se Mistrovství světa hráčů do 17 let 2003 ve Finsku, kde Argentina porazila v zápase o bronzovou medaili Kolumbii 5:4 v penaltovém rozstřelu (Ezequiel svůj pokus v rozstřelu proměnil). Garay jednou skóroval 13. srpna proti Austrálii (výhra 2:0) a v semifinále 27. srpna se Španělskem (porážka 2:3 po prodloužení). Garay získal s argentinským mládežnickým výběrem do 20 let titul na Mistrovství světa U20 2005 konaném v Nizozemsku. Ve finále porazila Argentina Nigérii 2:1, v týmu zářil Lionel Messi. Byl členem argentinského olympijského výběru do 23 let, který na LOH 2008 v Číně získal zlato po finálové výhře 1:0 nad Nigérií.", "section_level": 2}, {"title": "A-mužstvo.", "content": "Od roku 2007 je členem národního týmu Argentiny. Debutoval 22. srpna 2007 v přátelském utkání s domácím Norskem (prohra Argentiny 1:2). Odehrál celé střetnutí a obdržel žlutou kartu. Byl členem argentinského kádru na domácím turnaji Copa América 2011, kde Argentina vypadla ve čtvrtfinále na penalty s pozdějším vítězem Uruguayí. Plnil však pouze roli náhradníka, nezasáhl ani do jednoho ze čtyř utkání Argentiny na turnaji. Trenér Alejandro Sabella ho nominoval na Mistrovství světa 2014 v Brazílii. S týmem postoupil až do finále proti Německu. V semifinále proti Nizozemsku došlo za stavu 0:0 na penalty, Garay svůj pokus proměnil. Ve finále Argentina prohrála 0:1 v prodloužení a získala stříbrné medaile.", "section_level": 2}], "src_summary": "Ezequiel Marcelo Garay González (* 10. října 1986, Rosario, Argentina) je argentinský fotbalový obránce a reprezentant, v současnosti působí v klubu Valencia CF.", "tgt_summary": "Ezequiel Marcelo Garay González (; born 10 October 1986) is an Argentine professional footballer who plays as a central defender for Spanish club Valencia CF. He started his career with Newell's Old Boys but moved to Spain at the age of 19, going on to amass La Liga totals of 184 games and 21 goals over nine seasons with Racing de Santander, Real Madrid and Valencia. In 2011 he signed with Benfica, winning four major titles, most notably the domestic treble in 2013–14. Garay represented Argentina at the 2014 World Cup, and two Copa América tournaments.", "id": 122886}
{"src_title": "Mučedníci (film)", "tgt_title": "Martyrs (2008 film)", "src_document": [{"title": "Děj.", "content": "Film začíná v říjnu 1971, kde vidíme záběr na mladou zuboženou dívku utíkající z nějaké blíže neurčené vysloužilé továrny. Když dívka konečně doběhne do bezpečí, není schopna říct co se jí stalo. Během vyšetřování je zjištěno, že dívku někdo uvěznil v továrně a z neznámého důvodu jí tam týral. Nikdo neví jak dlouho trvalo než utekla. Při lékařském vyšetření přišli na to, že nebyla vůbec nijak sexuálně zneužitá. Vykazovala pouze známky dlouhodobé dehydratace, podvýživy a řezných ran, z čehož vyplývá, že ji dotyční pachatelé mučili. Dívka jménem Lucie je sirotek, proto je umístěna do sirotčince, kde se skamarádí s jinou dívkou Annou. Přestože Lucie si nemůže vzpomenout, co se jí stalo, nebo nechce, jsou na ní patrné důsledky dlouhodobého mučení. Lucie trpí halucinacemi. Neustále vidí znetvořenou ženu, která na ní útočí a pokouší se jí zabít. Po 15 letech vidíme záběr na běžnou rodinnu v honosné vile u snídaně, kam zničehonic vtrhne o 15 let starší Lucie a vystřílí puškou všechny její členy. Po chvíli zavolá Anně, že našla své trýznitele, a že je zabila. Anna přijíždí do vily, má strach, aby Lucii nezavřeli do vězení za vraždu. Pokouší se s Lucií mrtvoly pohřbít. Přijde však na to, že jedna z nich, matka, je stále naživu. Rozhodne se jí pomoct, když tu náhle zčistajasna vtrhne Lucie a ubije matku kladivem. Tvrdí, že jí ubližovala, a že si jí všimla v novinách, v nichž je vyfocená s manželem, synem a dcerou, která vyhrála cenu v plavání na 100 m. Lucii se nadále zjevuje přelud znetvořené ženy, jejíž tvář si Lucie pamatuje z dob, kdy byla terorizována. Když se jí podařilo uniknout z cely, objevila jinou ženu v jiné místnosti a nechala ji tam. Od té doby ji neustále pronásleduje její zjevení, přestože Lucie osoby odpovědné za jejich trýznění už potrestala. Během noci spáchá sebevraždu. Následující den objeví Anna ve skříní tajný vchod do podzemí, v jehož útrobách najde zbídačenou dívku s prapodivnou kovovou konstrukcí na hlavě. Dívku odvede do koupelny a konstrukci ji sundá z hlavy. Dívka ji však uteče a začne se sama pořezávat kuchyňským nožem, když tu najednou vtrhnou do vily neznámí lidé v černém a dívku zastřelí. Anna je zajata lidmi a odvlečena do podzemí. Po chvilce k ní přijde prapodivná starší žena s černým turbanem na hlavě. Řekne Anně, že ona a ostatní jsou součástí jakési tajné uzavřené společnosti, která se léta snaží zjistit, jak vypadá život po smrti pomocí mučedníků neboli martyrů. Věří, že na světě existuje několik jedinečných osob, kteří dokážou překonat veškeré bolesti a utrpení na světě, a když se dostanou na hranici život a smrti, kdy je od smrti dělí jediný vlásek, transcendují. Vidí tudíž posmrtný život ještě před smrtí. Ukáže Anně několik fotografií žen v poslední fázi života a většina z nich byla ještě živých, i když by měly být dávno mrtvé. Sdělí Anně, že právě ona je pro ně nejvhodnější, protože transcendence jsou schopné převážně mladé ženy. Anna je zavřená v cele v podzemí. Několik měsíců je bita, mlácená a ponižována. Jediný co jí drží naživu je hlas její mrtvé kamarádky Lucie, která se jí snaží dodávat sílu. V přímém důsledku se Anna podá a začne násilí ignorovat. Tím pokročila do poslední etapy, kdy je odvezena na zdejší operační sál a zaživa stažena z kůže. Celý proces zázrakem přežije a opravdu dojde k tomu, že transcenduje a vidí posmrtný život. Poté k ní přijde vůdce společnosti, žena s černým turbanem, a zeptá se jí, co viděla. Pak přijíždí všichni ostatní členové a čekají až jim bude sděleno, co Anna viděla. Jediný, kdo ví něco o posmrtném životě je Anna, která přestala komunikovat, a žena s turbanem, která se krátce po Annině sdělení zastřelila. Na konci snímku se dozvídáme, že slovo \"Martyr\" neboli \"Mučedník\" vychází z řeckého slova \"Marturos\", což v překladu znamená svědek.", "section_level": 1}], "src_summary": "Mučedníci ( \"Martyrs\") je francouzský hororový film natočený v roce 2008. Jedná se o jeden z filmů, které byly dočasně cenzurovány kvůli brutalitě mediální komisí.", "tgt_summary": "Martyrs is a 2008 horror film written and directed by Pascal Laugier and starring Morjana Alaoui and Mylène Jampanoï. It premiered at the 2008 Cannes Film Festival at the Marché du Film, and was released theatrically in France on 3 September 2008. The film was controversial upon its release, receiving polarizing reviews from critics, and has been associated with the New French Extremity movement.", "id": 1636721}
{"src_title": "Časová pásma ve Spojených státech amerických", "tgt_title": "Time in the United States", "src_document": [{"title": "Standardizovaný čas.", "content": "Federální zákon ze sbírky zákonů (Code of Laws of the United States of America) č.15 § 260 definuje devět standardních časových pásem ve vztahu na UTC. Přitom vlastní území USA leží v šesti pásmech a tři pásma jsou učena pro území ležící mimo. Hranice pásem a určování sezónní změny času je v pravomoci ministerstva dopravy (Department of Transportation).", "section_level": 1}, {"title": "Hranice.", "content": "Hranice mezi pásmy obecně nesledují hranice států.", "section_level": 2}, {"title": "Sezónní změna času.", "content": "Zavedení sezónní změny času vychází ze zákona o energetické politice z r. 2005. Ten definuje tzv. čas šetřící denní světlo - \"daylight saving time (DST)\", ve kterém je čas posunut o jednu hodinu dopředu oproti standardnímu času příslušného pásma, a odpovídá tak našemu letnímu času. Přechod na tento čas nastává druhou březnovou neděli, kdy se ve 2 hod. posouvá čas o jednu hodinu dopředu, a končí první listopadovou neděli, kdy se ve 2 hod. posouvá čas o jednu hodinu zpět. Následující tabulka udává data dnů, kdy se mění čas: V souladu s americkým zákonodárstvím má každý stát právo rozhodnout, zda zavede na svém území sezónní změnu času. Sezónní změnu nezavedla Havaj a používá standardní čas HST po celý rok. Podobně nezavedla sezónní změnu času Arizona, nicméně zde je situace komplikována indiánskými rezervacemi, které mají přiznán jistý díl samostatnosti, takže Navahové na svém území sezónní změnu času zavedli, zatímco jiné indiánské národy ne.", "section_level": 2}, {"title": "Nestandardizovaný čas.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Ostrovy.", "content": "Některé menší odlehlé ostrovy leží mimo časové zóny definované zákonem. Tato území používají čas příslušný ideálnímu časovému pásmu odpovídajícímu jejich zeměpisné délce:", "section_level": 2}, {"title": "Národní čas.", "content": "Východní čas (EST) bývá užíván sdělovacími prostředky i jinými organizacemi jako národní čas pro celé Spojené státy. Sdělovací prostředky často informují o událostech po celých USA, jakoby nastaly ve východním pásmu, přestože se staly jinde. Televizní programy, a to především celostátní, se většinou vydávají ve východním čase. Podobně hlavní sportovní ligy určují hodinu utkání ve východním čase. Na druhé straně železnice nemají jednotný železniční čas a užívají příslušný místní čas stejně tak jako letiště a ostatní veřejné dopravní prostředky.", "section_level": 2}, {"title": "Vysílací časy.", "content": "Americké vysílání na kontinentálním území je obecně rozděleno nejméně do dvou pásem: východní vysílá souběžně pro zóny EST a CST, a to v čase odpovídajícímu EST; západní, které je oproti němu posunuto o tři hodiny, což odpovídá pásmu PST. Někdy se přidává třetí pásmo, které je oproti východnímu, posunuto o jednu hodinu. To znamená, že oznámení \"„dnes v 8“\", nemusí odpovídat místnímu času. Lokální stanice, stejně tak jako stanice na Aljašce a Havaji vysílají v příslušném místním čase.", "section_level": 2}, {"title": "Historie.", "content": "Před zavedením pásmového času se používal místní sluneční čas obvykle podle hodin na kostele nebo výkladní skříně místního hodináře. S rozvojem železnic byl 18. listopadu 1883 ve Spojených státech a Kanadě zaveden na železnici pásmový čas. Přestože toto opatření nebylo zpočátku vítáno, postupně se ujalo díky své zjevné praktičnosti při cestování. Čas nebyl standardizován zákonem až do 19. března 1918, kdy byl předepsán pásmový čas a zavedena sezónní změna času (DST). Federální regulace DST byla zrušena v r. 1919 a stala se místní záležitostí. Celostátně byl DST zaveden v období druhé světové války a po jejím ukončení se obnovil předchozí stav. Kvůli nepřehlednosti začal být od r. 1966 sezónní čas regulován celostátně nejprve zavedením jednotných dat jeho počátku a ukončení. Také schvalování hranic mezi pásmy přešlo na federální úroveň. V následujících letech (1986 a 2005) se měnila data přechodu na DST a postupně se posouvaly hranice mezi jednotlivými pásmy, a to vesměs západním směrem.", "section_level": 1}], "src_summary": "Časová pásma ve Spojených státech amerických pokrývají délkový rozsah 113°17', což odpovídá časovému rozdílu nejvýchodnějšího a nejzápadnějšího cípu území Spojených států 7,55 hodin. Tento rozdíl je administrativně rozdělen do 6 časových zón. Sezónní změna času je zavedena na většině území.", "tgt_summary": "Time in the United States, by law, is divided into nine standard time zones covering the states, territories and other US possessions, with most of the United States observing daylight saving time (DST) for approximately the spring, summer, and fall months. The time zone boundaries and DST observance are regulated by the Department of Transportation. Official and highly precise timekeeping services (clocks) are provided by two federal agencies: the National Institute of Standards and Technology (NIST) (an agency of the Department of Commerce); and the United States Naval Observatory (USNO). The clocks run by these services are kept synchronized with each other as well as with those of other international timekeeping organizations. It is the combination of the time zone and daylight saving rules, along with the timekeeping services, which determines the legal civil time for any U.S. location at any moment.", "id": 440917}
{"src_title": "Mursiové", "tgt_title": "Mursi people", "src_document": [{"title": "Život.", "content": "Mursiové chovají dobytek a zároveň se zabývají pěstováním zemědělských plodin. Dobytek chovají především kvůli mléku, proto vypěstované plodiny tvoří více než polovinu jejich denní stravy. Nejvíce pěstují čirok, kukuřici, fazole a cizrnu, to především kvůli jejich energetické hodnotě a nízkým nárokům na vodu. Plodiny sklízejí dvakrát ročně. V jejich jídelníčku se objevují také nalezené rostliny, plody a kořínky. Podle počtu dobytka se určuje postavení ve společnosti, každá významná událost je spojena s darováním dobytka, například žádost o ruku. Pasením dobytka se zabývají výhradně muži, ženy obstarávají sklizeň úrody, sběr kořínků a rostlin. K pastvě dobytka se využívají úrodné nížiny u řeky, ženy tráví většinu času hlavně ve vesnicích, které se nacházejí ve vyšších polohách, aby byly ochráněny před zákeřnou mouchou tse-tse. Děti začínají pomáhat rodičům přibližně v osmi letech, do té doby si celé dny hrají ve vesnicích.", "section_level": 1}, {"title": "Vzhled.", "content": "Muži kmene Mursi jsou jedni z nejobávanějších bojovníků. Vzhledem k častým krádežím dobytka a sporům s ostatními kmeny jsou stále vybaveni samopalem. Na těle si dělají různé zářezy a značky podle toho, kolik zvířat zabili. Někdo dokonce tvrdí, že zářezy na těle jsou počty zabitých lidí, to se však nepotvrdilo. Mursiové chodí nazí, celí pomalovaní bílou hlinkou. Z větší vzdálenosti mohou působit jako oblečení. S nabitým samopalem na zádech a častým nevlídným pohledem to vypadá opravdu strašlivě. Pro lidi z tohoto kmene je typické zabarvení bělma do žluta, není zjištěno, proč to tak je, ale dobře to doplňuje hrozivý vzhled. Ženy tohoto kmene nejsou méně zajímavé než muži, jsou rozpoznatelné na první pohled. Stejně jako ženy z kmene Surma nosí velké labrety (hliněné nebo dřevěné talířky) vložené ve spodním rtu. Když dívka dospěje a dostane manžela (mezi 10. a 15. rokem), jsou jí vyraženy dva až čtyři přední zuby, její matka jí rozřízne kůži pod spodním rtem a je jí tam vložena dřevěná zátka. Když se ret zahojí, dívka si do něj postupně vkládá větší a větší talířek. Čím větší talířek žena má, tím je pro svého muže atraktivnější. Když její muž zemře, musí si ret uříznout a stane se tak neatraktivní. Labrety mohou mít v průměru až 12 centimetrů. Jednou z teorií, proč ženy nosí tyto talířky je, že byly dříve unášeny Araby a labrety ve rtech měly dívky zošklivit. Dnes jsou talířky pouze ozdobou a typickým znakem. Dalším doplňkem pro tyto ženy jsou menší labrety v uších, dvoubarevné korálkové nebo kovové náramky a jizvové tetování po celém těle. Tento druh zkrášlování je atraktivní pro více kmenů, nejlepšího efektu se dosáhne, když se do čerstvé rány nasype popel, jizva je poté výraznější a vystouplejší.", "section_level": 1}, {"title": "Obydlí.", "content": "Domy Mursiů mají kulatý půdorys, jsou vysoké přibližně dva metry a pokryté slámou. Aby se do domu dalo vstoupit, je nutné lézt po kolenou. Z dálky jejich obydlí vypadá jako hromada slámy. Vesnice jsou postaveny mezi stromy, které poskytují dostatečný stín při slunných dnech. Jednu osadu obývá 100 až 150 lidí.", "section_level": 1}, {"title": "Historie.", "content": "Mursiové se dělí do 18 klanů (rodin). Tyto klany nejsou soustředěny na jednom místě, ale jsou různě rozmístěny po celém území. Říká se, že každý klan pochází z jedné mužské linie různých spolumanželek jednoho muže, proto nemůže proběhnout sňatek v jednom klanu. Největšími klany jsou pravděpodobně Komorte, Bumai, Juhai a Garakuli. Klan Komorte je považován za šamanský. Šamané hrají důležitou roli v životech Mursiů, jsou mostem mezi Tumwi (bohem) a lidmi, umí léčit a pořádají veřejné rituály, například na ochranu dobytka nebo přivolání deště.", "section_level": 1}, {"title": "Současnost.", "content": "Budoucnost Mursiů a dalších kmenů žijících u řeky Omo je ohrožena kvůli výstavbě přehrady, která má být dokončena v roce 2014. I před začátkem stavby byla období sucha pro domorodé kmeny složitá, někdy voda nebyla vůbec a museli kopat hluboké jámy. Dříve nebylo možné se k vesnicím Mursiů ani přiblížit, dnes už poznali výhodu přivýdělku a snaží se turisty co nejvíce zaujmout. Mursiové nemají turisty příliš v oblibě, proto k nim často agresivně přiběhnou hned po příjezdu k jejich vesnici. Aby si vydělali co nejvíce peněz, překřikují se a snaží se ukázat kreativní účesy, zdobení a prodat rozbité obří labrety. Udivení cestovatelé se vyděsí a po pár vyfocených nepodařených snímcích odjíždějí pryč. Všude pak vyprávějí, jak jsou Mursiové nebezpeční a agresivní. Od Mursiů je to velice chytré, natěšené turisty tímto odbudou a nemusejí jim ukazovat svou vesnici ani své zvyky. Měnou v Etiopii jsou birry, cena za fotografii jednoho člověka jsou jeden až dva birry, za důležitou osobu kmene, například náčelníka kmene, až dvacet birrů. Dříve se dalo platit korálky, bonbony nebo tabákem, v současnosti už to tak ale většinou nefunguje. Ti, kterým se podařilo dostat do vesnice Mursiů a strávit s nimi nějaký čas, říkají, že jsou to pohostinní a přátelští lidé, kteří jsou rádi, když má někdo zájem o jejich kulturu a nepovažuje je pouze za atrakci jako opice v zoo.", "section_level": 1}], "src_summary": "Kmen Mursi je nejspíše nejnebezpečnějším a nejagresivnějším kmenem celé Afriky. Jeho návštěva byla především v minulosti velice riskantní, domorodci se samopaly na zádech nesnesli přítomnost cizinců ve své vesnici. Příslušníci tohoto kmene žijí v Etiopii, v Národním parku Mago nedaleko řeky Omo. Počet Mursiů se pohybuje kolem 3 000. Jsou to kočovníci živící se pastevectvím a zemědělstvím.", "tgt_summary": "The Mursi (or Mun as they refer to themselves) are a Surmic pastoralist ethnic group in Ethiopia. They principally reside in the Debub Omo Zone of the Southern Nations, Nationalities, and People's Region, close to the border with South Sudan. According to the 2007 national census, there are 11,500 Mursi, 848 of whom live in urban areas; of the total number, 92.25% live in the Southern Nations, Nationalities, and People's Region (SNNPR). Surrounded by mountains between the Omo River and its tributary the Mago, the home of the Mursi is one of the most isolated regions of the country. Their neighbors include the Aari, the Banna, the Bodi, the Karo, the Kwegu, the Nyangatom and the Suri. They are grouped together with the Me'en and Suri by the Ethiopian government under the name Surma.", "id": 463438}
{"src_title": "Dinkové", "tgt_title": "Dinka people", "src_document": [{"title": "Život.", "content": "Rozdělení činností v tomto kmeni je přibližně stejné jako všude jinde. Ženy se starají o děti, vaří a obdělávají pole. Muži mají za úkol obstarávání masa. Mladí chlapci se starají o dojení krav, když dospějí, hlídají stáda a dojení přenechávají mladším. Dívky tráví hodně času se svými matkami, učí se vařit a starat se o domácnost. Vzhledem k tomu, že obývají břehy Nilu, jedním zdrojem potravy jsou ryby, tento úkol mají na starosti muži. Oblíbenou potravou jsou obilné placky s fazolemi nebo kukuřicí. Všechny tyto plodiny Dinkové pěstují na svých polích. Chlapci dostávají jména mužů, kteří se o ně starají (otec, strýc). Když dospějí, vyberou si ze svého stáda jednoho výjimečného vola a dají mu jméno podle jeho barvy. Toto jméno je zároveň druhým jménem chlapce, který vola pojmenoval. Dinkové mají hodně výrazů pro barvy, a proto se často nestává, že by měli dva lidé z jedné vesnice stejné jméno. Zajímavou výjimkou jsou dvojčata, pro která existují speciální jména (Bol, Ngor, Chan), takže kromě vlastního jména mají ještě druhé, stejné se svým dvojčetem. Dobytek je pro Dinky velice podstatný, je jejich hlavním majetkem a chloubou. Snaží se, aby se jejich domácí zvířata měla co nejlépe, staví jim domy a dokonce je šlechtí, aby měli co největší rohy a vypadali majestátně. Slouží jako dar, platidlo, zdroj potravy a také jako oběti při nejrůznějších obřadech. Množství dobytka označuje postavení ve společnosti. Kromě velkého množství výrazů pro barvy, mají Dinkové také spoustu slov označujících různé druhy dobytka.", "section_level": 1}, {"title": "Vzhled.", "content": "Dinkové jsou považováni za nejčernější a především za nejvyšší národ světa. Jedním z typických znaků jsou výrazné zářezy v obličeji. Když dívka nebo chlapec dospěje, jsou jim jejich rodiči provedeny zářezy do tváří a čela, značí to dospělost a možnost vstoupit do manželství. Množství zářezů také ukazuje přibližný věk osoby. Dalším znakem jsou vyražené čtyři přední zuby, tento rituál je prováděn současně se zářezy do obličeje. Tradičním oblečením pro dinské ženy je sukně z dobytčí kůže, svobodné dívky a děti chodí nahé. Muži se často zdobí korálkovými náramky a náhrdelníky, jinak jsou také nazí. Čím dál častěji je ale možné vidět tyto zemědělce v muslimském oblečení nebo „moderních“ oděvech. Muži si barví vlasy na červeno pomocí kravské moči, ženy si naopak vlasy holí do hladka, až na malý chomáč vlasů na temeni.", "section_level": 1}, {"title": "Obydlí.", "content": "Domy Dinků mají kruhovitý tvar a doškovou střechu. V okolí řek jsou stavěny na vyšších pahorcích nebo na trámech, aby byly ochráněny před záplavami v období dešťů. V nížinách nedaleko domů se nacházejí obdělávaná pole a pastviny pro dobytek. Dinkové staví i domy pro svá domácí zvířata.", "section_level": 1}, {"title": "Historie.", "content": "Podle pověsti byli první lidé stvoření bohem Nhialic. Bůh jim dal jména Garang a Abuk. Po nějaké době se dinskému Adamovi a Evě narodil syn Deng, ten je považován za otce všech Dinků. Před příchodem Britů v 19. století nežili Dinkové ve vesnicích, jaké známe dnes. Vedli kočovný život. Cestovali se svými stády i několik dní, aby se dostali k další provizorní vesnici. Prázdná hliněná obydlí s doškovými střechami byla uspořádána tak, aby se nacházela v různých oblastech s dostatkem čerstvé potravy. Uvnitř mohly spát jen ženy a děti, muži spali venku pod přístřešky pro dobytek. Rodiny průběžně cestovaly mezi jednotlivými vesnicemi. V roce 1983 se Dinkové a další obyvatelé Jižního Súdánu vzbouřili proti postupné islamizaci této země a vznikla občanská válka. Dne 15. listopadu 1991 došlo k události zvané Dinka Bor Masakr. Během dvou měsíců bylo vypáleno a zdevastováno mnoho vesnic. Zemřelo přibližně 2 000 nevinných lidí a několik tisíc lidí bylo zraněno. Dalších 25 000 lidí zemřelo na následky těžkého hladomoru.", "section_level": 1}, {"title": "Současnost.", "content": "Přestože v okolí dinských vesnic vznikla řada ropných vrtů, oproti jiným kmenům si Dinkové stále zachovávají své tradice a nepoznamenaný život. Území, které obývají, je rozděleno na jednotlivé části, při čemž každá část připadá jiné vesnici. Lidé z jednotlivých vesnic mohou lovit na svých pozemcích a obdělávat svá pole.", "section_level": 1}], "src_summary": "Dinkové jsou největší etnickou skupinou v Jižním Súdánu. Obývají oblast Bahr el Ghazal nedaleko Nilu, Jonglei, Kordofánu a horní část kolem Nilu. Řečí Dinků je jazyk dinka, ale většina z nich mluví také súdánskou arabštinou. Dinků by mělo být podle údajů z roku 2008 přibližně 4,5 milionu. Jsou to pastevci a zemědělci.", "tgt_summary": "The Dinka people () are a Nilotic ethnic group native to South Sudan, but also having a sizable diaspora population. They mostly live along the Nile, from Mangalla to Renk, in regions of Bahr el Ghazal, Upper Nile (former two of three Southern Provinces in Sudan) and Abyei Area of the Ngok Dinka in South Sudan. The Dinka mainly live on traditional agriculture and pastoralism, relying on cattle husbandry as a cultural pride, not for commercial profit or for meat, but cultural demonstrations, rituals, marriages' dowries and milk feedings for all ages. The Dinka cultivate food crops and cash crops. The food crops are grains, mainly sorghum and millet. The cash crops include groundnuts, sesame and gum-arabic. Cattle are confined to riversides, the Sudd and grass areas during the dry season, but are taken to high grounds in order to avoid floods and water during the rainy season. They number around 4.5 million people according to the 2008 Sudan census, constituting about 18% of the population of the entire country, and the largest ethnic tribe in South Sudan. Dinka, or as they refer to themselves, \"Muonyjang\" (singular) and \"jieng\" (plural), make up one of the branches of the River Lake Nilotes (mainly sedentary agripastoral peoples of the Nile Valley and African Great Lakes region who speak Nilotic languages, including the Nuer and Luo). Dinka are sometimes noted for their height. With the Tutsi of Rwanda, they are believed to be the tallest people in Africa. Roberts and Bainbridge reported the average height of in a sample of 52 Dinka Agaar and in 227 Dinka Ruweng measured in 1953–1954. However, it seems the stature of today's Dinka males is lower, possibly as a consequence of undernutrition and conflicts. An anthropometric survey of Dinka men, war refugees in Ethiopia, published in 1995 found a mean height of . Other studies of comparative historical height data and nutrition place the Dinka as the tallest people in the world. The Dinka people have no centralised political authority, instead comprising many independent but interlinked clans. Some of those clans traditionally provide ritual chiefs, known as the \"masters of the fishing spear\" or\" beny bith\", who provide leadership for the entire people and appear to be at least in part hereditary. ", "id": 2244520}
{"src_title": "The Piano Guys", "tgt_title": "The Piano Guys", "src_document": [{"title": "Historie.", "content": "Příběh The Piano Guys se začíná psát u Paula Andersona, který vlastnil klavírní obchod v Saint George v Utahu. Setkal se s hudebníkem Jonem Schmidtem, kterého se zeptal, zda by s ním mohl hrát na nadcházejícím koncertu. O několik měsíců později začali Paul Anderson, Tel Stewart a Jon Schmidt natáčet videa. Tehdy začali The Piano Guys fungovat jako studio. V létě roku 2013 se od skupiny odpojil Tel Stewart, který předtím pomáhal s vytvářením videí. Po pěti letech nahrávání videí sklidili ze strany diváků na YouTube velký obdiv.", "section_level": 1}, {"title": "Členové.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Jon Schmidt.", "content": "Tento klavírista původem z Německa probudil své nadání k hudbě ve velmi mladém věku díky klavírním lekcím, ke kterým ho přiměli jeho rodiče. Své první skladby začal skládat již v jedenácti letech a velmi brzo také začal vyučovat hru na klavír. Kariéru hudebníka dělá od svých dvaceti let.", "section_level": 2}, {"title": "Steven Sharp Nelson.", "content": "V The Piano Guys přispívá hrou na cello, a to jak akustické, tak elektrické. Hudební vzdělání získal na univerzitě v Utahu, kde absolvoval roku 2002. Dnes nabízí i elektrická cella pod značkou Sharp Musical Instruments.", "section_level": 2}, {"title": "Paul Anderson.", "content": "Paul Anderson se se svou rodinou přestěhoval do Utahu ve dvanácti letech. Když dokončil střední školu, odjel do Seattlu, aby tam sloužil v Církvi Ježíše Krista Svatých posledních dnů. Zatímco zde sloužil, zalíbily se mu klávesy, u kterých zůstal. Paul tvrdí, že jeho netradiční vzdělání mu pomohlo uspět, protože se dříve vůbec neorientoval v ekonomice. Práci producenta a kameramana v The Piano Guys si podle svých slov velmi oblíbil a říká, že by byl šťastný, kdyby zde mohl pracovat věčně.", "section_level": 2}, {"title": "Bývalí členové.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Tel Stewart.", "content": "Tel Stewart se narodil a vyrůstal v Leeds v Utahu. Studoval mediální komunikaci s důrazem na digitální filmovou produkci a navštěvoval Dixie State College, studio pro natáčení videí pro zábavu či fotografování svateb. Byl to právě on, kdo přišel s nápadem klavírního zvedáku a po premiéře této filmové techniky v klipu ke Game Day začal spolupracovat na dalších videích s klavíry v přírodě. V létě roku 2013 se odpojil, aby, podle svých slov, \"mohl zůstat kreativní\".", "section_level": 2}, {"title": "Úspěchy.", "content": "Několik skupinových videí na YouTube má více než 15 milionů zhlédnutí. Dne 22. července 2013 měl jejich YouTube kanál více než 251 milionů zhlédnutí.", "section_level": 1}, {"title": "Nejznámější klipy.", "content": "Ve většině písní nahráli několik zvukových stop, které byly poté smíchány. Mají vyvolat dojem, že je ve videu mnoho nástrojů, ačkoli ve skutečnosti hrají jen dva lidé.", "section_level": 1}, {"title": "Michael meets Mozart.", "content": "\"Michael Meets Mozart\" V tomto videu Jon a Steven hrají původní hip hop a klasický mash-up, který je zpestřen různými zvukovými efekty. Podle popisu videa byly všechny zvukové efekty vytvořeny pouze pomocí nástrojů uvedených ve videu (klavír, violoncello, bicí a basový buben) a z více než 100 nahraných skladeb. Tento klip je vysílán na YouTube od 17. května 2011 jako pocta W. A. Mozartovi a Michaeli Jacksonovi.", "section_level": 2}, {"title": "Cello song.", "content": "\"Cello Song\" Tato skladba je přizpůsobením Bachovy suity pro sólové violoncello Prélude bez doprovodu. Zatímco původní předehra je pro sólové violoncello, Steven ji upravil pro 8 violoncell. Na YouTube bylo video nahráno 14. června 2011. V popisu Steven vysvětluje, že klip přejmenoval na \"Cello Song\", protože si lidé nepamatovali jeho původní jméno.", "section_level": 2}, {"title": "Moonlight.", "content": "\"Moonlight\" V tomto videu hraje Steven Sharp Nelson soundtrack ke známému seriálu Moonlight. Na jednu část klipu použil elektrické violoncello, na druhou violoncello klasické. Tento klip byl na Youtube nahrán 14. července 2011.", "section_level": 2}, {"title": "Rock meets Rachmaninoff.", "content": "\"Rock meets Rachmaninoff\" Toto video ukazuje, jak Jon Schmidt hraje moderní verzi Prelude Sergeje Rachmaninova. Podle popisu Jon psal tuhle písničku, když jeho syn založil svou první kapelu a zkoumal hudbu na YouTube. Na YouTube existují dvě verze této písně. Na rozdíl od ostatních klipů zde klavír zní mnohem hlasitěji než ostatní nástroje.", "section_level": 2}, {"title": "Cello wars.", "content": "\"Cello Wars\" Steven hraje mistra Jedi a pána Sithu, který proti sobě přišel svést hudební boj na violoncella. Jedi a Sith k boji používají více než jen svá violoncella - sílu svých světelných mečů.", "section_level": 2}, {"title": "Peponi.", "content": "\"Peponi\" Zde se The Piano Guys rozhodli vyzkoušet africké téma. Videoklip byl nahráván na vrcholu místního Red Stone Mountain nedaleko St. George Utah. Na přepravu posádky a klavíru bylo potřeba použít vrtulníky.", "section_level": 2}, {"title": "Beethoven's 5 secrets.", "content": "\"Beethoven's 5 Secrets\" V roce 2012 americká Heritage Lyceum (filharmonie) a jeho ředitel Kayson Brown začali experimentovat s myšlenkou klipu na základě páté symfonie Beethovena. Orchestr zahrál \"Tajemství Beethovenovy\" s The Piano Guys na YouTube, kteří tímto získali 2 miliony zhlédnutí do 2 měsíců ode dne vydání klipu.", "section_level": 2}, {"title": "YouTube's \"Most Up and Coming Channel\".", "content": "V červnu 2011 se jejich kanál na YouTube ocitl na vzestupu díky dvěma videím - \"Piráti z Karibiku\" s Jarrod Radnich a \"Michael Meets Mozart\" s Jonem Schmidtem a Stevnem Sharp Nelsonem. Nejlepším klipem podle počtu zhlédnutí je klip Piráti z Karibiku. Tento klip představil jejich přítele, pianistu a skladatele Jarroda Radnicha, který ukazuje svůj výkon a kompoziční dovednosti na klavír. The Piano Guys natočili druhé video s Jarrodem Radnichnem a nahráli jej 7. června 2011. Radnich zahrál na téma Johna Williamse 'Harry Potter a kámen mudrců'. Tento klip dosáhl v prosinci 2012 více než 9 milionů zhlédnutí.", "section_level": 1}, {"title": "Alba.", "content": "Youtube Hits Vol. 1 Album vydali v prosinci 2011. The Piano Guys Album vydali v říjnu 2012. The Piano Guys 2 Album bylo vydáno v květnu 2013. Family Christmas Album bylo vydáno v říjnu 2013.", "section_level": 1}], "src_summary": "The Piano Guys je americká hudební skupina. Tato skupina se proslavila především díky serveru YouTube, kde publikuje hlavně hudební klipy populárních písní (ztvárněné stylem mash-up).", "tgt_summary": "The Piano Guys is an American musical group consisting of pianist Jon Schmidt, cellist Steven Sharp Nelson, videographer Paul Anderson, and music producer Al van der Beek. Originating in Utah, they gained popularity through YouTube, where in 2011 they began posting piano and cello compositions combining classical, pop, film score and original music, showcased through elaborate or cinematic videos. As of March 2020 the group had surpassed 2 billion views on their YouTube channel and had 6.7 million subscribers. Their first six major-label studio albums, \"The Piano Guys\", \"The Piano Guys 2\", \"A Family Christmas\", \"Wonders\", \"Uncharted\", and \"Christmas Together\" each reached number one on \"Billboard\" Classical Albums or New Age Albums charts.", "id": 2172514}
{"src_title": "Lalokonosec rýhovaný", "tgt_title": "Vine weevil", "src_document": [{"title": "EPPO kód.", "content": "OTIOSU", "section_level": 1}, {"title": "Synonyma patogena.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Vědecké názvy.", "content": "Podle EPPO a biolib.cz je pro patogena s označením \"Otiorhynchus sulcatus\" používáno více rozdílných názvů, například \"Brachyrhinus sulcatus\" nebo \"Otiorhynchus sayi\".", "section_level": 2}, {"title": "Zeměpisné rozšíření.", "content": "Evropa, Severní Amerika.", "section_level": 1}, {"title": "Hostitel.", "content": "(Rhododendron spp.), tis (Taxus spp.), růže (Rosa spp.) a mnoho dalších.", "section_level": 1}, {"title": "Příznaky.", "content": "Ohniskový žír v jehličí a příležitostní žír borky na mladých letorostech. Pokud dojde k ohlodání kroužku borky na bázi, dojde k vadnutí celého letorostu. Brouci vykusují na okrajích listů charakteristická, obloukovitá poškození. Mohou poškozovat i květy a stonky, které kroužkují. Velkým problémem jsou však jejich larvy, ožírající nejen jemné kořínky, ale i silné kořeny, a to až na dřevní část. V měkkých hlízách vyžírají otvory. Napadené rostliny, omezují růst, vadnou a odumírají. Nebezpečí představují především pro skleníkové substráty či krytokořennou sadbu.", "section_level": 1}, {"title": "Možnost záměny.", "content": "Poškození mrazem nebo sviluškou smrkovou.", "section_level": 2}, {"title": "Význam.", "content": "Okusování okrajů listů způsobovaná žeroucími dospělci jsou většinou jen kosmetická poškození. Ale škody na kořenech rostlin způsobované dlouho žijícími larvami jsou ve Velké Británii odhadovány ve výši 30 milionů liber ve formě každoročních ztrát u okrasných rostlin. Žír larev na kořenech může vést k odumírání rostlin.", "section_level": 1}, {"title": "Biologie.", "content": "Brouci se líhnou v květnu a červnu. Během noci okusují nadzemní části rostlin, zejména listy. Během dne jsou zpravidla v různých úkrytech, čímž unikají pozornosti. Někteří brouci žijí 2 a i více let.", "section_level": 1}, {"title": "Ochrana rostlin.", "content": "Dospělci jsou aktivní po setmění Lze je z rostlin sbírat večer. Snáze je lze najít, jestliže je jim poskytnut vhodný úkryt před denním světlem, např. prkna na zemi.", "section_level": 1}, {"title": "Biologický boj.", "content": "V boji proti larvám se osvědčují užitečná dravá háďátka. Jakmile teplota půdy dosáhne 12 °C lze háďátka přidat do konve s vodou a provést zálivku. Ošetření by se mělo provádět na jaře a na podzim a následující rok by měl být postup zopakován. Úspěch s hlísticemi jako činiteli biologické ochrany je omezován teplotou. Některé druhy hlístic vyžadují k tomu, aby byly aktivní, aspoň 14 °C – tj. teplotu vyšší, než je vyžadována larvami škůdců. Ale jsou vyvíjeny nové kmeny hlístic, které fungují i při nižších teplotách.", "section_level": 2}, {"title": "Prevence.", "content": "Hlavní dostupné chemické přípravky proti lalokonosci, které zabraňují zamoření larvami, jsou granulované přípravky míchané do kompostu před sázením do nádob. Mohou být používány v každém stadiu až do konečného sázení do nádob a poskytují ochranu až na dva roky. Nezaručují úplnou ochranu, například v případě, kdy jsou při hrnkování použity neošetřené příměsi do ošetřených substrátů, protože larvy mohou přežívat okolo kořenů.", "section_level": 2}, {"title": "Chemická ochrana.", "content": "Jinou možností ochrany je použití dostupných insekticidních přípravků například Decis Flow 2,5 nebo Zolone 35 EC. Chemickou variantou ochrany je také použití přípravku Dursban. Jde o sypký prostředek, který se nasype kolem kořenových krčků rostlin a lehce přihrne půdou. Dalšími použitelnými přípravky jsou Mospilan nebo Karate.", "section_level": 3}], "src_summary": "Lalokonosec rýhovaný (\"Otiorhynchus sulcatus\") je brouk z čeledě nosatcovití \"Curculionidae\". Způsobuje poškození celé škály rostlinných druhů okusem a na kořenech rostlin působí vážné škody jeho larvy.", "tgt_summary": "Black vine weevil (\"Otiorhynchus sulcatus\") is an insect native to Europe but common in North America as well. It is a pest of many garden plants.", "id": 268590}
{"src_title": "Wols", "tgt_title": "Wols", "src_document": [{"title": "Abstraktní expresionismus.", "content": "Abstraktní expresionismus se projevil kolem roku 1951 a měl tedy vliv i na Wolse. \"„Vyznačoval se spontánní malbou, která vyjadřuje pocity a dojmy a je charakteristická uvolněnou barevností a svobodným rukopisem autorů děl.“ \" Tento popis přesně charakterizuje Wolsova díla. Jeho tvorba se řadí k jednomu ze směrů abstraktního expresionismu – tachismu.", "section_level": 1}, {"title": "Tvorba.", "content": "Na tvorbu Wolse působilo i to, že byl členem surrealistické skupiny, dokonce se podílel i na ilustraci knihy Franze Kafky. Jeho tvorba tedy zahrnovala jak obrazy, tak fotografie (zachycoval obrazy Paříže) a v jeho dílech se odrážely představy o lidské existenci. \"V roce 1937 se konala jeho první samostatná výstava v Librairie–Galerie de la Pléiade v Paříži a stal se oficiálním fotografem pro Pavillon de l'Elégance na mezinárodní výstavě Exposition Internationale des Arts et Techniques dans la Vie Moderne, která se onoho roku konala v Paříži. V roce 1937 rovněž začal používat pseudonym Wols, který přijal z útržku telegramu a který mu měl pomoci v jeho vstupu do světa pařížské avantgardy.\"", "section_level": 1}, {"title": "Život.", "content": "Po roce 1946 se Wols začal věnovat informelu. Obrazy byly tvořeny prudkými tahy štětcem, nemíchanými barvami, rytinami a škrábanci. Obrazy tedy působily dojmem neklidu a dynamiky, což bylo pro toto období velice typické. Inspiroval se nejen ve světě lidí, ale podněty pro svoji tvorbu hledal i v přírodě. Od roku 1947, kdy těžce onemocněl a byl nucen strávit čas upoutáním na lůžko, intenzivně maloval. Poté se musel podrobit alkoholové léčbě. Následovalo přestěhování na venkov na jihovýchod Paříže (do Champigny-sur-Marne). \"Samostatnou kapitolu ve Wolsově tvorbě tvoří jeho fotografie, které byly na svou dobu velmi neobvyklé. Podle surrealistických a existencialistických principů totiž představovaly každodenní předměty ve zcela novém světle, pro oko diváka je jaksi zcizovaly a dávaly jim zcela nový, děsivý život. Jeho předměty se zároveň rozkládaly a rostly, komunikovaly samy se sebou a ze svých konverzací diváka vyjímaly. Nejzajímavější z těchto fotografií pocházejí z válečných let, kdy Wols vytvářel hlavně fotografická zátiší. Wols rovněž psal básně a aforismy, které vyjadřovaly jeho myšlenky o umění a filosofii. Ve své literární tvorbě byl ovlivněn spisy čínského filosofa Lao-c‘.\"", "section_level": 1}, {"title": "Dílo.", "content": "Mezi jeho nejznámější díla patří například \"Le fantôme bleu\" (1951), neboli Modrý fantom. Při bližším zkoumání tohoto obrazu zjistíme, že Wols chtěl dílem nejspíše říci, že každý člověk má v sobě nějakého fantóma, který často ovlivňuje myšlení. Centrem obrazu je např. „hlava“ nebo „mozek“, který je také centrem našeho myšlení. Mozek vydává impulzy do našeho těla, což mi připomínají světlé tečky (impulzy). Obraz působí záhadně, jakoby odkrýval tajemství našeho poselství bytí na zemi. Dílo také působí velice surrealisticky, tedy tak, že je v něm zachyceno mnoho snů a představ. Dílo \"Le fantôme bleu\" se nachází v galerii Museum Ludwig v Kolíně nad Rýnem. Tato galerie se specializuje na moderní a současné umění. Najdeme zde díla amerického pop-artu, expresionistická díla, díla ruské avantgardy, abstraktní obrazy, grafická díla nebo fotografie. Museum Ludwig schraňuje také významná díla – např. některá díla Andyho Warhola a také má třetí největší vyhlášenou sbírku děl Pabla Picassa.", "section_level": 1}], "src_summary": "Alfred Otto Wolfgang Schulze (27. května 1913 v Berlíně - 1. září 1951 v Paříži na otravu ze zkaženého koňského masa) byl německý malíř a fotograf žijící ve Francii. Společnost ho zná spíše pod jeho pseudonymem Wols. Řadí se mezi abstraktní malíře, kteří svojí tvorbou prosluli kolem roku 1945. \"„Abstraktní malířství mělo několik základních směrů, které se navzájem ovlivňovaly. Zvláštní zde byl individuální styl malířů, neboť v tomto směru nebyly dané pevné hranice. V období 50. let 20. století došlo ve Spojených státech k vrcholu uměleckého stylu Abstraktní expresionismus (neboli akční/gestická malba).“\"", "tgt_summary": "Wols was the pseudonym of Alfred Otto Wolfgang Schulze (27 May 1913, Berlin1 September 1951, Paris), a German painter and photographer predominantly active in France. Though broadly unrecognized in his lifetime, he is considered a pioneer of lyrical abstraction, one of the most influential artists of the Tachisme movement. He is the author of a book on art theory entitled \"Aphorismes de Wols\".", "id": 521812}
{"src_title": "Bitva u Rozhanovců", "tgt_title": "Battle of Rozgony", "src_document": [{"title": "Úvod do situace.", "content": "Roku 1301 vymřela v Uhersku dynastie Arpádovců. O uherský trůn začali bojovat neapolští Anjouovci, Přemyslovci, později Wittelsbachové. V prvních letech bojů o uherský trůn (1301–1305) byl soupeřem Karla Roberta z Anjou Přemyslovec Václav (v Uhersku Ladislav V.), syn českého krále Václava II. Po jeho odchodu se soupeřem Karla Roberta až do roku 1308 stal bavorský vévoda Ota III., ale ani ten se v Uhrách nedokázal prosadit. Největší podporu nakonec získal Karel Robert. Země však byla po letech neustálých bojů ovládaná jednotlivými velmoži, kteří střídavou podporou uchazečů o trůn sledovali své vlastní zájmy. Vznikla tak území, na nichž tito oligarchové téměř neomezeně vládli. Na území dnešního Slovenska byli takovými oligarchy Matúš Čák Trenčanský, který ovládal západní a část středního Slovenska, Omodejové vedeni palatinem Omodejem Abou, kteří ovládali severovýchod Uherska. Mezi územím Matúše Čáka a Omodejů se ještě nacházelo panství zemského soudce Štefana Ákoše a Ratoldů (magistr Demeter a jeho synovec magistr Dônč). Karel Robert, který byl 27. listopadu 1308 na pešťském sněmu zvolen králem a 27. srpen a 1310 byl v Stoličném Bělehradě korunován svatoštěpánskou korunou na krále (předchozí korunovace v letech 1301 a 1309 nebyly provedeny podle uherského zvykového práva), byl rozhodnut proti velmožům zasáhnout. Již v roce 1310 se dostal do konfliktu s Matúšem Čákem, jehož zbavil funkce palatina. Matúš však titul používal dál a v létě 1311 zaútočil na budínský hrad, sídlo panovníka, vyplenil královské a arcibiskupské majetky. Král na podzim odpověděl útokem na Matoušovo území, ale neuspěl.", "section_level": 1}, {"title": "Předehra bitvy.", "content": "V té době vrcholil spor mezi Omodeji a městem Košice. Omodeje Abu, který již roku 1304 přešel ze strany Václava-Ladislava na stranu Karla Roberta a získal pro něj právě město Košice, 5. září 1311 v jedné potyčce zabili košičtí měšťané. Omodejovi synové žádali soud a pomoc od krále. Karel Robert byl však rozhodnut tuto situaci využít ve svůj prospěch. 3. října 1311 byl vynesen rozsudek, na jehož základě se Omodejové měli vzdát nároků na Košice, králi museli vrátit Abovskou a Zemplínskou župu, důlní město Gelnica, Spišský hrad a další královské hrady. Museli se podřídit králi a bez jeho povolení nesměli stavět další hrady. Omodejovci rozsudek přijali jen formálně. Navázali spojenectví s Matúšem Čákem a chystali úplatu. V březnu 1312 vyplenili okolí královského města Blatný Potok. Král se vydal s vojskem proti Omodejům, kteří se stáhli na Šarišský hrad. 10. dubna 1312 ho začal obléhat, část posádky se po několika týdnech vzdala, ale velitel hradu magistr Demeter se nevzdal. Koncem května se král s vojskem stáhl ze Šariše na Spiš, protože se dozvěděl o vojsku, které vyslal Matúš Čák na pomoc Omodejům. Šlo o oddíl 1 700 obrněných žoldáků, který vedl Aba Sličný (Pěkný, nazývaný také Velký). Král zatím na Spiši doplnil své vojsko o bojovníky z řad spišských kopiníků a spišských Němců.", "section_level": 1}, {"title": "Bitva.", "content": "Začátkem června vojsko Omodejů, doplněné o oddíl Aby Sličného, vyrazilo ke Košicím, které začalo obléhat. Vedla je k tomu pomsta za smrt otce, jakož i to, že Košice byly královskému vojsku slabším soupeřem. Karel Robert proto urychleně vyrazil podél horního toku Hornádu svému strategickému spojenci na pomoc. Omodejové přerušili obléhání a postupovali proti králi. V pátek 15. června 1312 se nakonec setkala obě vojska u vesnice Rozhanovce nedaleko Košic. Král zaujal nevýhodné postavení v údolí řeky Torysy, zatímco jeho protivníci se rozvinuli na úpatí kopce. Magistr Demeter, který velel čelnímu oddílu omodejských vojsk, zaútočil na střed královského vojska. Situace krále byla kritická. Vše nasvědčovalo tomu, že král padne nebo padne do zajetí. Omodejové začali posilovat střed bojové sestavy, čímž však došlo k oslabení křídel. Tehdy proti levému křídlu Omodejů vyrazili rytíři řádu johanitů (v té době v Uhrách co se týká výzbroje a disciplíny nejlepší vojáci), kteří toto křídlo smetli a usnadnili středu bojové sestavy. Králi navíc přišel na pomoc i oddíl Košičanů, který napadl jedno z křídel. Zanedlouho padl magistr Demeter i Aba Sličný, což způsobilo útěk oddílu Matúše Čáka. Protiútok Karla pod praporem johanitů (královský praporečník Gurke padl v první části bitvy) následně rozhodl o osudu bitvy. Do bitvy zasáhly od jihu i vojska Košičanů a spišských Sasů, čímž byl dokonán zmatek v řadách omodejských vojsk, která začala ustupovat.", "section_level": 1}, {"title": "Výsledek a důsledky.", "content": "V bitvě, které se zúčastnilo asi 10 000 bojovníků, utrpělo větší ztráty sice královské vojsko, ale ztráty Omodejů byly citelnější. Kromě velitelů Demetera a Aby Pěkného padli i Omodejovi synové Mikuláš a David, jakož i množství jiných členů omodejovského klanu. Šlo prý o největší rytířskou bitvu od dob tatarského vpádu v roce (1241). Po bitvě Karel Robert z Anjou zkonfiskoval rozsáhlé majetky Omodejů a jejich nejvěrnějších stoupenců a část z nich daroval svým nejvěrnějším stoupencům. Bitva ukončila dlouholetou faktickou vládu Abovců na východním Slovensku a předznamenala i konec faktické vlády Matúše Čáka Trenčanského ve zbytku Slovenska.", "section_level": 1}], "src_summary": "Bitva u Rozhanovců se odehrála v pátek 15. června 1312 u Rozhanovců nedaleko Košic mezi vojskem uherského krále Karla Roberta z Anjou, posíleným o vojska spišských Sasů, rytířů Řádu johanitů a vojenské oddíly města Košic, a vojsky Omodejů (syny nebohého palatina Omodeje Aby), doplněnými o oddíly Matúše Čáka Trenčanského.", "tgt_summary": "The Battle of Rozgony or Battle of Rozhanovce was fought between King Charles I of Hungary and the family of Palatine Amade Aba on 15 June 1312, on the Rozgony (today Rozhanovce) field. \"Chronicon Pictum\" described it as the \"most cruel battle since the Mongol invasion of Europe\". Despite many casualties on the King's side, his decisive victory brought an end to the Aba family's rule over the eastern Kingdom of Hungary, weakened his major domestic opponent Máté Csák III, and ultimately secured power for Charles I of Hungary.", "id": 1792241}
{"src_title": "Warrant", "tgt_title": "Warrant (finance)", "src_document": [{"title": "Historie.", "content": "Termínové obchody mezi sebou uzavírali již obchodníci v antických dobách. Většinou to byli obchodníci s textilem nebo kořením. Často se jednalo o zajišťovací obchody. Důkazy existence termínovaných obchodů jsou staré přes dva tisíce let, kdy se využívaly také ke spekulacím na výkyvy cen, většinou komodit. Termínové obchody byly vždy navázány na obchodníky s komoditami, kteří si zajišťovali cenu proti propadům. Uzavíraly je například loďařské dopravní společnosti, které se chtěly zajistit proti ztrátě přepravovaného zboží. Příkladem může být Východoindická námořní společnost. Po krachu americké burzy v roce 1929 zakázala německá vláda uzavírat termínové obchody. Teprve v roce 1967 přišla Deutsche Lufthansa s prvním vydaným warrantem. Rozvoj obchodů s warranty přišel v roce 1989. Největším impulsem pro rozvoj obchodů s warranty bylo založení obchodního segmentu EUWAX pro obchodování s deriváty v roce 1999. Dnes je na burze EUWAX ve Stutgartu a na Boerse Frankfurt vydáno více než 24 000 warrantů.", "section_level": 1}, {"title": "Typy warrantů.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Put warrant (prodejní warrant).", "content": "Put warrant je cenný papír, který dává svému majiteli právo prodat určité množství podkladového aktiva za předem stanovenou realizační cenu, tzv. strike price. Právo na prodej podkladového aktiva je časově omezené.", "section_level": 2}, {"title": "Call warrant (kupní warrant).", "content": "Call warrant je cenný papír, který dává svému majiteli právo nakoupit určité množství podkladového aktiva za předem stanovenou realizační cenu, tzv. strike price. Právo na nákup podkladového aktiva je časově omezené.", "section_level": 2}, {"title": "Evropský typ warrantu.", "content": "Evropský typ warrantu dává svému majiteli právo na nákup nebo prodej určitého množství podkladového aktiva, a to pouze v den splatnosti warrantu. Tento typ warrantu může mít formu call nebo put.", "section_level": 2}, {"title": "Americký typ warrantu.", "content": "Americký typ warrantu dává svému majiteli právo na nákup nebo prodej určitého množství podkladového aktiva, kdykoliv do doby splatnosti warrantu. V den splatnosti warrantu toto právo zaniká. Americký typ warrantu může mít formu call nebo put.", "section_level": 2}, {"title": "Cena warrantu.", "content": "CENA WARRANTU = VNITŘNÍ HODNOTA + ČASOVÁ HODNOTA Vnitřní hodnota je rozdíl mezi aktuálním kurzem podkladového aktiva a realizační cenou. Časová hodnota je prémie, kterou investor zaplatí za očekávaný budoucí výnos. V době splatnosti warrantu se časová hodnota warrantu rovná nule.", "section_level": 1}, {"title": "Proč nakupovat warranty?", "content": "Investoři investují do warrantů hlavně z těchto důvodů:", "section_level": 1}, {"title": "Výhody investic do warrantů.", "content": "S warrantem může investor vydělávat na rostoucích i klesajících trzích. Může investovat do jakéhokoliv podkladového aktiva. Díky pákovému efektu může investor vydělávat (ale i ztrácet) rychleji než při přímé investici do podkladového aktiva i s malým kapitálem. Pákový efekt znamená, že na investici můžeme použít malý objem vlastního kapitálu, který doplníme ve větším měřítku cizím kapitálem. Tímto můžeme zvýšit náš zisk (případně i ztrátu).", "section_level": 2}, {"title": "Rizika investic do warrantů.", "content": "Při využití pákového efektu může investor mnoho vydělat, ale i mnoho prodělat. Časová hodnota warrantu se s ubíhající dobou splatnosti snižuje. Hodnota warrantu roste a klesá spolu s podkladovým aktivem.", "section_level": 2}, {"title": "Obchodování warrantů.", "content": "V současné době (2013) mohou investoři nakupovat warranty vydávané těmito emitenty:", "section_level": 1}], "src_summary": "Warrant je finanční derivát. Jedná se o vysoce rizikový cenný papír. Anglické slovo „warrant“ znamená v překladu „právo“. Warrant je tedy cenný papír, který představuje právo koupit (call warrant) nebo právo prodat (put warrant) předem dohodnuté množství podkladového aktiva (akcie, měna, komodita) za předem stanovenou cenu v pevně stanoveném termínu. To znamená, že investor má právo, nikoliv povinnost koupit, nebo prodat podkladové aktivum. Warrant může vypsat pouze emitent. Emitenty warrantů jsou z 99 % banky. Investor může warranty tedy pouze nakupovat.", "tgt_summary": "In finance, a warrant is a security that entitles the holder to buy the underlying stock of the issuing company at a fixed price called exercise price until the expiry date. Warrants and options are similar in that the two contractual financial instruments allow the holder special rights to buy securities. Both are discretionary and have expiration dates. The word warrant simply means to \"endow with the right\", which is only slightly different from the meaning of option. Warrants are frequently attached to bonds or preferred stock as a sweetener, allowing the issuer to pay lower interest rates or dividends. They can be used to enhance the yield of the bond and make them more attractive to potential buyers. Warrants can also be used in private equity deals. Frequently, these warrants are detachable and can be sold independently of the bond or stock. In the case of warrants issued with preferred stocks, stockholders may need to detach and sell the warrant before they can receive dividend payments. Thus, it is sometimes beneficial to detach and sell a warrant as soon as possible so the investor can earn dividends. Warrants are actively traded in some financial markets such as German Stock Exchange (Deutsche Börse) and Hong Kong. In Hong Kong Stock Exchange, warrants accounted for 11.7% of the turnover in the first quarter of 2009, just second to the callable bull/bear contract.", "id": 1379781}
{"src_title": "Alžběta Kristýna Ulrika Brunšvicko-Wolfenbüttelská", "tgt_title": "Elisabeth Christine of Brunswick-Wolfenbüttel, Crown Princess of Prussia", "src_document": [{"title": "Původ.", "content": "Byla dcerou vévody Karla I. Brunšvicko-Wolfenbüttelského a princezny Filipíny Šarloty Pruské, dcery pruského krále Fridricha Viléma I.. Jejím strýcem byl pruský král Fridrich II. Veliký.", "section_level": 1}, {"title": "Manželství.", "content": "V roce 1765 se provdala za svého přímého bratrance a budoucího pruského krále Fridricha Viléma II., se kterým měla společné oboje prarodiče. Alžběta Kristýna byla půvabná a temperamentní, její sebevědomá povaha však byla jednou z příčin konce jejího manželství. Jejich krátké manželství nebylo příliš šťastné. Protože měl její muž milenky, našla si milence také, a sice mezi důstojníky pruské královské gardy. Nepomohla ani domluva jejich společného strýce, krále Fridricha II., který chtěl toto manželství zachránit. Alžběta Kristýna se však rozhodla, dále neposkytnout svému choti manželské lože. Tímto byl Fridrich II. donucen roku 1769 manželství zrušit.", "section_level": 1}, {"title": "Vyhnanství.", "content": "Alžběta Kristýna musela po rozvodu ihned odejít ze dvora a byla vyhoštěna na pevnost Küstrin a posléze do Štětína, kde žila v domácím vězení na vévodském zámku. Přísné podmínky pobytu jí byly postupně zmírňovány, zejména pak po smrti Fridricha II. a nástupu jejího bývalého muže na trůn (1786). Na svůj život ve Štětíně si nakonec tak zvykla, že nevyužila ani možnosti propuštění. Zemřela ve vysokém věku až roku 1840, 43 let po svém exmanželu a 20 let po své jediné dceři.", "section_level": 1}, {"title": "Potomci.", "content": "Roku 1767 se manželům narodila jediná dcera Bedřiška Šarlota (Frederika Charlotta, † 1820). Když jí byly dva roky, byla její matka vypovězena ze dvora a Frederika Charlotta byla nadále vychovávána svou babičkou Luisou Amálií Brunšvicko-Wolfenbüttelskou (1722–1780) a po její smrti pratetou, pruskou královnou Alžbětou Kristýnou. S matkou se již nikdy neviděla. Roku 1791 se provdala za vévodu z Yorku a Albany Fridricha Augusta Hannoverského, druhorozeného syna anglického krále Jiřího III.", "section_level": 1}], "src_summary": "Alžběta Kristýna Ulrika Brunšvicko-Wolfenbüttelská ( \"Elisabeth Christine Ulrike Prinzessin von Braunschweig-Wolfenbüttel\"; 9. listopadu 1746, Wolfenbüttel – 18. února 1840, Štětín) byla princezna brunšvicko-wolfenbüttelská, v letech (1765–1769) pruská korunní princezna.", "tgt_summary": "Elisabeth Christine of Brunswick-Wolfenbüttel (Elisabeth Christine Ulrike; 8 November 1746 – 18 February 1840), was a Crown Princess of Prussia as the first wife of Crown Prince Frederick William, her cousin and the future king Frederick William II of Prussia. She was the seventh child and third daughter of Charles I, Duke of Brunswick-Lüneburg and Princess Philippine Charlotte of Prussia, the sister of Frederick the Great. She held the rank of Duchess in Brunswick with the style and title \"Her Serene Highness\" Princess Elisabeth Christine.", "id": 2159396}
{"src_title": "Radclyffe Hall", "tgt_title": "Radclyffe Hall", "src_document": [{"title": "Život.", "content": "Marguerite Radclyffe Hall se narodila roku 1880 v Bournemouthu. Její rodiče žili odděleně, matka a nevlastní otec o ni nejevili zájem. Byla lesba a popsala se jako \"vrozeně inverzní\", tento termín přejala z textů Havelocka Ellise a jiných sexuologů z přelomu století. Studovala na King's College London a později v Německu. V roce 1907 v Německu potkala Mabel Battenovou, známou amatérskou zpěvačku. Battenová (přezdívaná \"Ladye\") byla mnohem starší, vdaná, měla již dospělou dceru a vnoučata. Přesto se do sebe zamilovaly, když zemřel manžel Battenové, usadily se ve společné rezidenci. Battenová jí dala přezdívku John. Hall v té době konvertovala ke katolicismu. Roku 1915 se zamilovala do Uny Troubridge (1887-1963) – sestřenice Mabel Battenové, sochařky, manželky admirála Ernesta Troubridgea a matky dvou dcer. Následující rok Battenová zemřela a roku 1917 začaly Hall a Troubridge společně žít. Roku 1928 vyšla Studna osamění, která vyvolala skandál a britský soud nařídil celý náklad spálit. Po této události Hall s partnerkou odjela na několik let z Anglie. Vydala ještě několik dalších knih, ale už nikdy se nevěnovala kontroverznímu tématu lásky mezi ženami. Zemřela v Londýně po dlouhém boji s rakovinou.", "section_level": 1}, {"title": "Dílo.", "content": "Její první román \"Nerozžatá lampa\" (\"The Unlit Lamp\"), vypráví příběh mladé dívky Joan Ogdenové, která snila o životě v londýnském bytě se svou přítelkyní Elizabeth a studiu medicíny, ale cítila se být v pasti své manipulativní matky a citové závislosti na ní. Díky své délce se kniha špatně prodávala, proto Hall zvolila pro svůj další počin mnohem lehčí téma. Napsala velmi úspěšnou sociální komedii \"The Forge\". Své celé jméno používala jen pro prvotní básnické sbírky, později jej zkrátila na Radclyffe Hall. Následovaly další humorné romány \"A Saturday Life\" (1925), \"Adam's Breed\" (1926). Knihy se prodávaly dobře a měly pozitivní ohlasy literárních kritiků, získaly i mnohá literární ocenění. Nejslavnější román Studna Osamění je i dnes v 21.století důležitou knihou nejen pro LGTB komunitu.", "section_level": 1}, {"title": "Studna osamění.", "content": "Nejslavnějším dílem Radclyffe Hall je \"Studna osamění\" (\"The Well of Loneliness\"), jediný z osmi románů mající otevřeně lesbické téma a první svého druhu. Vyšel v roce 1928, popisuje život maskulinní lesbičky, která se, podobně jako autorka, identifikuje slovem \"inverzní\". Přestože Studna osamění nemá explicitní obsah, způsobila tehdy podobné pozdvižení, jako hlavní díla J. Joyce a D. H. Lawrence. A ještě i dnes působí toto pozdvižení. Autorka, poučena výtěžky Freudovy psychoanalýzy, se pokouší vystihnout fyzickou i psychickou osamělost lesbické ženy, která je ve společnosti uznávající jen heterosexuální lásku bytostí vyvrženou, nechápanou a přinucenou skrývat své tužby. Svědomitou snahu Radclyffe Hall o pravdivé a rozumějící vypodobnění ocenil i významný sexuolog Havelock Ellis.", "section_level": 1}], "src_summary": "Radclyffe Hall (rozená Marguerite Radclyffe-Hall, 12. srpna 1880, Bournemouth – 7. října 1943, Londýn) byla anglická básnířka a spisovatelka, známá především díky svému lesbickému románu \"Studna osamění\", který je klasikou ve svém žánru.", "tgt_summary": "Marguerite Radclyffe Hall (12 August 1880 – 7 October 1943) was an English poet and author. She is best known for the novel \"The Well of Loneliness\", a groundbreaking work in lesbian literature.", "id": 2110446}
{"src_title": "Pevník krvavějící", "tgt_title": "Stereum sanguinolentum", "src_document": [{"title": "EPPO kód.", "content": "STERSA", "section_level": 1}, {"title": "Synonyma patogena.", "content": "Podle EPPO a biolib.cz je pro patogena s označením \"Stereum sanguinolentum\" používáno více rozdílných názvů, například \"Auricularia sanguinolenta\" nebo \"Thelephora sericea\" var. \"sanguinolenta\". Další synonyma dle Index Fungorum", "section_level": 1}, {"title": "Zeměpisné rozšíření.", "content": "Kosmopolitní druh.", "section_level": 1}, {"title": "Výskyt v ČR.", "content": "Pevník krvavějící patří mezi velmi hojné houby v ČR. Roste po celý rok na jehličnanech na mrtvém i živém dřevě, zvláště ve smrkových monokulturách a přirozených borových porostech, na nevápenatých a kyselejších půdách od nížin po pahorkatiny. Lze jej nalézt i v horách na kleči \"Pinus mugo\". Podíl napadení pevníkem u loupáním a ohryzem poškozených stromů se dle místních podmínek pohybuje v širokém rozpětí. U smrku ztepilého byla v Evropě zjištěna kolonizace pevníkem u 20 % až 100 % poškozených stromů, v podmínkách ČR ve všech nám známých případech napadení přesahovalo (většinou výrazně) hodnotu 45 %. Míra napadení je zřejmě ovlivněna především klimatickými poměry. Jeho růst v Česku na listnáčích je dokládán jen zcela výjimečně (bříza, olše, jeřáb).", "section_level": 2}, {"title": "Popis.", "content": "V blízkém okolí plodnic se a mohou vytvářet i plošně značně rozlehlé povlaky (především na spodních částech hostitelských dřevin. Nejvíce nových plodnic vyrůstá na jaře a na podzim. Fruktifikace je výrazně ovlivňována vlhkostí. Na svisle orientovaném substrátu dochází záhy k odstávání (ohrnutí) horní části plodnice a k tvorbě drobných škeblovitých kloboučků.", "section_level": 1}, {"title": "Plodnice.", "content": "Pevník krvavějící vytváří obvykle jednoleté rozlité až polorozlité nebo polokloboukaté plodnice, mladé okrouhlé plodnice časem srůstají do rozlehlejších povlaků, z nichž vyrůstají nepravidelné, často vzájemně srostlé klobouky. Při poranění roní červený latex.", "section_level": 2}, {"title": "Klobouk.", "content": "Klobouk drobnější, nepravidelně zprohýbaný, široký do 50 mm, na povrchu přitiskle vláknitě chlupatý až štětinatý, později lysý, u mladších plodnic na okraji bělavý, ve středu hnědý až téměř černý, stářím tmavnoucí. Časté je soustředné pásování šedých a tmavě hnědých pruhů a bělavý ostrý okraj.", "section_level": 2}, {"title": "Rouško.", "content": "Rouško je víceméně hladké, částečně zaobleně hrbolaté, bez pórů, bělavé v odstínech až k hnědé, ve středu tmavší.", "section_level": 2}, {"title": "Dužnina.", "content": "Tuhá, kožovitá, červenající. Hyfový systém je dimitický. Jinak korkovitě pružná, později až pevná a tvrdá dužnina (trama) je složena především z generativních bezbarvých a tenkostěnných hyf bez přezek o tloušťce 2–3,5 µm. V hymeniu bývají přítomné cystidy (50–150 × 3–9 µm). Výtrusy jsou hladké, bezbarvé, podlouhle vejčité (až vejčité), většinou 6–11 × 2–3,5(–5) µm velké.", "section_level": 2}, {"title": "Hostitel.", "content": "Hostitelem jsou obvykle jehličnany, především smrk. Rozkládá především odumřelou dřevní hmotu, například padlé kmeny. Je zaznamenáno ale i poškození listatých dřevin.", "section_level": 1}, {"title": "Příznaky.", "content": "Plodnice, nejčastější na poraněných kmenech, plodnice nenarůstají pravidelně každou sezónu, typické je doprovodné prosmolení v okolí rány.", "section_level": 1}, {"title": "Možnost záměny.", "content": "Hniloba je podobná jako u kořenovníku vrstevnatého (\"Heterobasidion annosum\"). U pevníku hniloba ale vzniká v místě poškození na kmeni (sloupnutá borka, mechanická poškození) a u kořenovníku hniloba začíná v místě báze kmene a kořenů, odtud postupuje směrem nahoru. Záměna plodnic je možná za další druhy pevníků, které se při poranění červeně zbarvují, především za pevník horský (Streum rigens), jenž vyrůstá rovněž na dřevě jehličnanů, ale vyznačuje se robustnějšími plodnicemi a růstem ve vysokých nadmořských výškách. Na listnáčích se vykytují plodnice podobných druhů stejného rodu – pevník korkovitý (\"Stereum rugosum\") a pevník dubový (\"Stereum gausapatum\").", "section_level": 2}, {"title": "Význam.", "content": "Podíl hnilobou poškozeného dříví se u majoritního lesního majetku Lesů ČR pohybuje ročně kolem 20 % celkového objemu těžby. Hospodářsky nejvýznamnější hniloba smrku a jedna ze tří nejvýznamnějších dřevokazných hub v lesním hospodářství vůbec. Ranový parazit, vyskytuje se jako důsledek poškození, často loupání zvěří. Poškozené stromy je třeba odstraňovat, při vážném poškození porostu je třeba provést rekonstrukci porostu.", "section_level": 1}, {"title": "Biologie.", "content": "Basidiospory klíčí na čerstvě obnaženém dřevě, do kterého dále pronikají. Ve směru pronikání hniloby se tvoří tmavá šedavá až šedofialová zóna, široká 1–3 cm. V některých případech může docházet ke společné kolonizaci kořenovníku a pevníku krvavějícího, kdy pevník kolonizuje především okrajovou část hniloby a proniká více do bělové části kmene.", "section_level": 1}, {"title": "Ochrana rostlin.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Prevence.", "content": "Omezení poškození dřevin při těžbě. Důležité je udržovat stavy lovné zvěře na úrovni dané úživností honitby.", "section_level": 2}], "src_summary": "Pevník krvavějící (\"Stereum sanguinolentum\") je druh houby čeledě pevníkovité (\"Stereaceae\"). Plodnice se tvoří na mrtvém dřevě nebo někdy na odumřelých větvích živých stromů. Tvoří tenké kožovité krusty povrchu dřeva. Čerstvé plodnice roní při poranění tekutinu červené barvy. Může být hostitelem parazitické houby rosolovka průsvitná \"Tremella encephala\".", "tgt_summary": "Stereum sanguinolentum is a species of fungus in the Stereaceae family. A plant pathogen, it causes red heart rot, a red discoloration on conifers, particularly spruces or Douglas-firs. Fruit bodies are produced on dead wood, or sometimes on dead branches of living trees. They are a thin leathery crust of the wood surface. Fresh fruit bodies will bleed a red-colored juice if injured, reflected in the common names bleeding Stereum or the bleeding conifer parchment. It can be the host of the parasitic jelly fungus \"Tremella encephala\".", "id": 298272}
{"src_title": "Papoušík Fischerův", "tgt_title": "Fischer's lovebird", "src_document": [{"title": "Zbarvení a velikost.", "content": "Agapornis Fischerův patří k menším druhům papoušků. Dosahuje celkové délky až 15 cm. Často mívá zelené peří, které ve spodní části přechází ve žluté odstíny. Líce, čelo a hrdlo mívá agapornis oranžovo-červené, hlava bývá olivově zelená. Krk a také část hrudi bývá zbarvený do zlatavé barvy. Ocasní pera tvoří žlutá a černá pírka, ale z větší části pírka světle modrá. Tento druh agapornisů mívá tmavě hnědé oči, které jsou obklopené bílým neopeřeným prstencem. Nohy agapornise jsou šedé a zobák červený. Mláďata mívají na hlavě matnější barvu a zobák zbarvený do černa. Agapornis Fischerův má dnes nesčetně mnoho podob a barevných mutací. Existují například světle modrá, žlutá, hráškově zelená, lutino, skořicová a albino mutace. Rozdíl ve zbarvení mezi pohlavím není zřetelný.", "section_level": 1}, {"title": "Život ve volné přírodě.", "content": "Tento druh agapornisů je ve volné přírodě rozšířený zejména ve východní Africe, a to na severu Tanzanie a na jižním a jihovýchodním pobřeží Viktoriina jezera. Divocí agapornisové vyhledávají křoviny a koruny stromů, které jsou obklopené travnatými plochami. Seskupují se zejména do menších skupin. Pokud však zrovna dozrávají semena, seskupují se i do větších hejn. Ve volné přírodě se živí především semeny a zemědělskými plodinami, jako jsou proso nebo kukuřice. V zajetí je chovatelé krmí širším výběrem různých krmných směsí. Agapornisové přijímají také zeleninu, ovoce a granule pro ptáky.", "section_level": 1}, {"title": "Odchov v zajetí.", "content": "Odchov agapornise Fischerova není příliš náročný, a proto se tento druh hodí i pro chovatele začátečníky. Agapornisové Fischerovi jsou schopni zahnízdit jako samostatný pár, ale také ve větších skupinách. V přírodě si vyhledávají k hnízdění dutiny stromů, také škvíry v lidských staveních, nebo přebírají opuštěné úkryty od ještěrek. V odchovech v zajetí hnízdí v budkách, kde si z vrbových větviček, oloupané kůry nebo jiného podobného materiálu staví hnízdo. Po paření snáší samička snůšku o čtyřech až šesti vajíčkách. Na těch sedí samička zhruba 23 dnů, než se mláďata vylíhnou. Mláďata poprvé vylétají z budky po pěti až šesti týdnech života. I poté jsou však stále závislá na svých rodičích. Po jejich osamostatnění je vhodné mláďata přestěhovat do jiné klece či voliéry.", "section_level": 1}, {"title": "První zmínka.", "content": "První zmínka o agapornisovi Fischerovu byla zapsána na konci devatenáctého století. Jeho úplně první chov v zajetí se odehrál roku 1926 ve Spojených státech amerických.", "section_level": 1}], "src_summary": "Papoušík Fischerův nebo též agapornis Fischerův (\"Agapornis fischeri\") je papoušek z rodu papoušík. Je to společensky založený papoušek, jde o aktivní a inteligentní druh, který je chován i jako mazlíček. Ve volné přírodě žijí agapornisové v hejnech, a proto je nejlepší je chovat buďto ve skupině několika párů papoušků, popřípadě jednoho páru. Je možné mít doma pouze jednoho agapornise v tom případě se mu však chovatel musí intenzivně věnovat.", "tgt_summary": "Fischer's lovebird (\"Agapornis fischeri\") is a small parrot species of the genus \"Agapornis\". They were originally discovered in the late 19th century, and were first bred in the United States in 1926. They are named after German explorer Gustav Fischer.", "id": 2357831}
{"src_title": "Ken Daneyko", "tgt_title": "Ken Daneyko", "src_document": [{"title": "Hráčská kariéra.", "content": "Byl vybrán po 1 kole draftu (celkově 18) jako druhý z New Jersey Devils. Před vstupem do NHL strávil několik sezón v Yorkton Terriers. Do Devils byl povolán na začátku sezóny 1983–84. V NHL si rychle získal diváky díky kvůli jeho odvážné a obětavé hře. Daneyko byl také známý kvůli chybějícím předním zubům, které ztratil poté, co byl zasažen do úst pukem. Jeho úsměv byl dobře známý nejen příznivcům Devils, ale všem hokejových fanoušků po celém světě. Je známý jako hráč který strávil celou svojí kariéru v NHL s New Jersey. Daneyko nasbíral více než 2200 trestných minut. Daneyko nebyl nikdy znám jako vysoce bodovaní obránce a vytvořil tím rekord 255 zápasů bez střelené branky. Nicméně, Daneyko neměřil své kvality střelenými góly ale svojí obranou činností. Daneyko byl používán především jako stínící obránce před brankou. V roce 1990 Daneyko bojoval s alkoholismem, ale generální manažer Lou Lamoriello a majitel dr. John McMullen stáli při něm a poslali ho do léčebny. Daneyko se vrátil a v roce 2000 vyhrál Bill Masterton Memorial Trophy (cena se uděluje hlavně hráčům, kteří prošli těžkými životními zkouškami nebo prokázali velkou vytrvalost). V tomto případě se udělovala hlavně kvůli vytrvalosti. Spolu se Scottem Stevensem, byli součástí tvrdé obrany. Tato dvojice spolu vyhrála tři Stanley Cupy (1994–1995, 1999–2000 a 2002–03). Před odchodem do důchodu si nadělil dárek v podobě třetího Stanley Cupu. Daneyko dostal svůj tým do finále kde v 7 zápase vyhráli nad Mighty Ducks of Anaheim (dnes Anaheim Ducks). V říjnu 2009 začal soutěžit v párovém krasobruslení.", "section_level": 1}, {"title": "Osobní život.", "content": "Daneyko byl rezidentem North Caldwell, New Jersey. V současné době žije se svou dcerou Taylor Lyn a synem Shanem v New Jersey.", "section_level": 1}], "src_summary": "Kenneth Stephen Daneyko (* 17. května 1964, Windsor (Ontario), Kanada) je bývalý kanadský hokejový obránce ukrajinského původu. Celou svou kariéru v NHL (1983–2003) hrál za New Jersey Devils kde získal 3 Stanley Cupy. Fanoušci Devils mu přezdívali \"Mr. Devil\". V současné době drží rekord odehraných her za Ďábly (1283 her). Dnes pracuje jako komentátor na sportovní stanici MSG Plus. Je také stálým analytikem zápasu týmu New Jersey Devils.", "tgt_summary": "Kenneth Stephen Daneyko (born April 17, 1964) is a Canadian-American former professional ice hockey defenceman who played his entire career (1983–2003) with the New Jersey Devils of the National Hockey League, winning three Stanley Cup championships with the team. He has been nicknamed \"Mr. Devil\" by Devils fans, as he currently holds the franchise record for games played as a Devil with 1,283 games. Daneyko now provides colour analysis alongside Steve Cangialosi during broadcasts of Devils games on MSG Plus.", "id": 1366451}
{"src_title": "Musée Nissim-de-Camondo", "tgt_title": "Musée Nissim de Camondo", "src_document": [{"title": "Historie.", "content": "Palác na okraji parku Monceau postavil v roce 1912 francouzský architekt René Sergent (1865–1927) pro hraběte Moïse de Camondo (1860–1835) na místě staršího paláce jeho rodičů, který byl zbořen v roce 1911. Nová stavba byla inspirována Malým Trianonem ve Versailles. Moïse de Camondo sem přesunul své umělecké sbírky, které nepřestával rozšiřovat až do své smrti 14. listopadu 1935. Zahradu navrhl zahradní architekt Achille Duchêne (1866–1947). Na počátku 19. století sefardská židovská rodina Camondo založila banku, která byla jednou z nejvýznamnějších v Osmanské říši. V roce 1869 bratři Abraham-Behor a Nissim de Camondo přesunuli banku z Konstantinopole do Paříže. Jejich synové, bratranci Isaac a Moïse se později stali sběrateli uměleckých předmětů. Moïse se zajímal výhradně o francouzské umění 18. století. Podle závěti péče o palác včetně sbírek přešla na \"Union centrale des arts décoratifs\" (Ústřední unie dekorativního umění), aby zde vytvořila Musée Nissim-de-Camondo, které bylo pojmenováno po jeho synovi (1892–1917), důstojníkovi letectva, který zahynul v leteckém boji 5. září 1917 u obce Leintrey v Meurthe-et-Moselle. V roce 1940 byly sbírky převezeny na zámek Valençay. V roce 1944 byla Béatrice de Camondo, zakladatelova dcera deportována do vyhlazovacího tábora Auschwitz-Birkenau. Muzeum bylo uzavřeno až do konce války.", "section_level": 1}, {"title": "Expozice.", "content": "Prohlídka začíná v salónech 1. patra a představuje postupně nábytek jako sekretáře, stoly, komody nebo bonheur du jour vyrobené největšími řezbáři své doby, koberce a paravány z textilní manufaktury Savonnerie, sèvreský a míšeňský porcelán. V patře jsou pokoje rodiny a rovněž knihovna s dřevěným táflováním, odkud je rozhled do parku Monceau. Bývalá Nissimiho pracovna je v anglickém stylu oblíbeném u francouzské buržoazie a je vybavena obrazy z 19. století s tématem lovu a jezdectví. Pracovna jeho otce je vyzdobena dřevěným obložením (kolem roku 1780) pocházející z Bordeaux připomínající budoár doby Ludvíka XV. Vzhledem k asimilaci rodiny se stopy judaismu vyskytují jen zřídka, jako je vystavený šábesový stříbrný svícen nebo Davidova hvězda na měděné formě na bábovku v kuchyni. Přízemí jsou uchovány z období belle époque tehdejší technické a architektonické vymoženosti jako vytápění horkým vzduchem, výtah na stlačený vzduch, systém vysávání, osvětlené římsy apod. Kuchyně je vybavena velkým grilem a ústřední troubou, na zdi visí měděné nádobí.", "section_level": 1}], "src_summary": "Musée Nissim-de-Camondo (\"Muzeum Nissima de Camondo\") je muzeum v Paříži. Nachází se v 8. obvodu v ulici \"Rue de Monceau\" v městském paláci hôtel de Camondo. Muzeum se zaměřuje na nábytek a francouzské umělecké předměty z 18. století.", "tgt_summary": "The Musée Nissim de Camondo is an elegant house museum of French decorative arts located in the Hôtel Camondo, 63, rue de Monceau, at the edge of the Parc Monceau, in the 8th arrondissement of Paris, France. The nearest Paris Métro stops are Villiers or Monceau on Line 2.", "id": 1577347}
{"src_title": "Wadía Haddád", "tgt_title": "Wadie Haddad", "src_document": [{"title": "Biografie.", "content": "Narodil se v Safedu za dob britské mandátní Palestiny (dnešní Izrael) do ortodoxní křesťanské rodiny. Během izraelské války za nezávislost v roce 1948 byl dům jeho rodiny zničen a ta uprchla do Libanonu. Studoval medicínu na Americké univerzitě v Bejrútu, kde se spřátelil s palestinským uprchlíkem Georgem Habášem. Společně založili Arabské nacionalistické hnutí, což byla panarabská a arabsko-socialistická skupina, usilující o vytvoření palestinského státu a sjednocení arabských států. Po dokončení studií se spolu s Habášem (vystudovaným pediatrem) přesunuli do jordánského hlavního města Ammán, kde si otevřeli lidovou kliniku, v níž poskytovali bezplatné ošetření obyvatelům palestinských uprchlických táborů. V roce 1956 pracoval pro Úřad OSN pro palestinské uprchlíky na Blízkém východě, ale z důvodu svých aktivit v nacionalistickém hnutí byl následujícího roku zatčen jordánskými úřady. V roce 1961 se mu podařilo uprchnout do Sýrie. Od roku 1963 se zasazoval o ozbrojený boj proti Izraeli a podařilo se mu militarizovat Arabské nacionalistické hnutí. Po šestidenní válce v roce 1967 se Arabské nacionalistického hnutí rozpadlo do několika skupin, z nichž jednou z nich se stala marxistická Lidová fronta pro osvobození Palestiny (LFOP) pod Habášovým vedením. Haddád se stal vůdcem vojenského křídla této skupiny a podílel se na organizování útoků proti izraelským cílům. Naplánoval první únos mezinárodního leteckého spoje, který LFOP provedla v roce 1968, když unesla let izraelské společnosti El Al. V červenci 1970 izraelské letectvo zaútočilo na Haddádův byt a ten spolu s rodinou jen těsně unikl. V roce 1970 zorganizoval synchronizovaný únos čtyř civilních leteckých spojů členy LFOP (jeden z nich se nevydařil), kteří se třemi z nich následně odletěli do Jordánska, kde prázdná letadla vyhodili do povětří. Tím vyvrcholily spory mezi různými palestinskými skupinami a jordánskými úřady, a jordánský král Husajn v událostech známých jako černé září vyhnal palestinské ozbrojené skupiny ze země. Po tomto vyhnání čelil Haddád kritice z řad LFOP, která samotná byla pod velkým tlakem zbytku Organizace pro osvobození Palestiny, která ji zastřešovala. LFOP se rozhodla upustit od únosů letadel, Haddád se však nemínil podřídit a spolu se skupinou svých příznivců založil Lidovou frontu pro osvobození Palestiny – Hlavní velení (LFOP–HV). Ta pokračovala v teroristických aktivitách a spolupracovala i s nepalestinskými skupinami, jako byla Japonská rudá armáda, Frakce Rudé armády apod. V roce 1972 například naplánoval větší část útoku na izraelské letiště Lod, který provedla trojice příslušníků Japonské rudé armády. Haddád mimo jiné využil služeb Iljiče Ramireze Sáncheze, známého též jako Carlos či Šakal, s nímž se setkal v roce 1970, a kterého trénoval v technikách guerillového boje. Sáncheze nakonec ze svého týmu vyloučil poté, co byl obviněn z odmítnutí zabití dvou rukojmí a možného zcizení části výkupného po útoku na konferenci OPECu ve Vídni v roce 1975. Mezi letecké únosy, které zorganizoval, patří únos letu společnosti Air France do ugandského Entebbe (viz operace Entebbe) v roce 1976. Poté se, podle vojenského korespondenta Kleina, dostal na přední místo seznamu osob určených k likvidaci izraelskou zpravodajskou službou Mosad. Tento úkol však byl složitý zejména z toho důvodu, že Haddád v té době již žil v Bagdádu a cestoval pouze minimálně. Nakonec proti němu měla být použita jeho slabost – láska pro čokoládu. Dvojitý agent Mosadu pak měl v roce 1977 Haddádovi donést belgické pralinky potažené smrtelným biologickým jedem. Ten o několik týdnů později začal ztrácet váhu, dostavilo se nechutenství a krevní testy prokázaly zničený imunitní systém. O několik měsíců později v bolestech zemřel v nemocnici v Německé demokratické republice. Příčina jeho smrti nebyla známá a lékaři nevěděli, zda šlo o smrt přirozenou či uměle vyvolanou. Pohřben byl v Bagdádu.", "section_level": 1}], "src_summary": "Wadía Haddád (: , 1927 – 28. března 1978), známý též jako Abú Hání, byl velitel ozbrojeného křídla Lidové fronty pro osvobození Palestiny (LFOP) a později velitel Lidové fronty pro osvobození Palestiny – Hlavního velení. Organizoval a byl zapojen do celé řady teroristických útoků, především únosů civilních leteckých spojů, vraždění civilistů apod., a západními médii byl označovaný jako „kmotr mezinárodního terorismu“.", "tgt_summary": "Wadie Haddad (; 1927 – 28 March 1978), also known as Abu Hani, was a Palestinian leader of the Popular Front for the Liberation of Palestine's armed wing. He was responsible for organizing several civilian airplane hijackings in support of the Palestinian cause in the 1960s and 1970s.", "id": 2266896}
{"src_title": "Divadelní dramaturgie", "tgt_title": "Dramaturgy", "src_document": [{"title": "Dramaturgický plán.", "content": "Dramaturgický plán tvoří dramaturg podle uměleckého plánu celého divadla v němž je angažován. Program je tvořen s určitým cílem, zaměřením, tématem. Vše je však vymezeno vnějšími a vnitřními faktory. Vnější okolnosti, jimiž jsou doba, místo a společenská situace, v nichž divadlo existuje, předurčují finanční situaci, návštěvnost divadla a očekávání společnosti. Vnitřními okolnostmi jsou možnosti divadla – finanční, umělecké, provozní, personální, atd. Tyto dva druhy faktorů také určují specializaci divadla – na druh divadelní činnosti, na typ diváků, dramaturgický plán a způsoby inscenací. Dopad uměleckého programu na dramaturgický plán definuje Hořínek v Úvodu do praktické dramaturgie takto: “Umělecký program je vnitřní osou dramaturgie a dramaturgie je aplikací uměleckého programu ve sféře dramatických textů.” Tvorba dramaturgického plánu se tedy odvíjí od směru uměleckého programu divadla. Ten může být dynamický, jelikož každé divadlo se určitým způsobem a směrem vyvíjí. Sestavování dramaturgického plánu musí souhlasit s profilem divadla a jeho uměleckým plánem. Je třeba se na něj dívat jako na celek, jehož části do sebe zapadají (výpadek jednoho dramatu z plánu často bývá těžce nahraditelný) a tvoří určitý jednotný komplex, jdoucí za určitým cílem. Dramaturg nesmí zohledňovat osobní zájmy, je třeba k tvorbě plánu přistupovat objektivně. Stejné podmínky však platí nejen pro jeho tvorbu, ale také posuzování.", "section_level": 1}, {"title": "Rozbor dramatu.", "content": "Další prací dramaturga je, poté co vybere konkrétní titul, připravit pro režiséra a ostatní inscenátory podklady a materiály vybraného dramatu. To znamená, že text, jenž se bude inscenovat, se musí řádně rozebrat, a to nejen ze stylistického, literárního a poetického hlediska, ale také z hlediska dobových společenských kontextů. Musí se rozebrat fabule, psychologie postav a nalézt hlubší význam textu. Text je posuzován z hlediska literární a divadelní kvality textu a historického a aktuálního kontextu a významu. Při rozboru musí dramaturg určit také konkrétní žánr, ve kterém bude text prezentován – některá dramata mohou být jak komická, tak tragikomická. Hlavním cílem tohoto rozboru je dopátrat se základních myšlenek a významů dramatu. Je to příprava podkladů pro další práci inscenátorů, kteří drama zpracují a interpretují po svém. Pokud tedy má být dramatikova práce inscenátory ocenitelná, měla by být vypracována objektivně. Po takovém dramatickém objektivním rozboru následuje určení dramaturgicko-režijní koncepce, která je již subjektivnější. Dochází tu k určení interpretace textu, hierarchizaci významů, motivace činů postav, rozhoduje se způsob, koncepce, téma a stylizace ztvárnění. Dokazuje to vzájemnou souvislost s potřebou spolupráce režie a dramaturgie. Je tedy jasné, že zde již dochází k přerodu mezi režijní a dramaturgickou prací. V této fázi zrodu inscenace už nemusí jít o práci jediného člověka. Režisér může s dramaturgem spolupracovat, nebo tuto funkci splňuje sám.", "section_level": 1}, {"title": "Další dovednosti dramaturga.", "content": "Jedna z posledních věcí, které má dramaturg při přípravě inscenace na starost je revize dramatického textu. Herci musí dostat před začátkem zkoušek již upravený text, není to však pravidlem, při tvorbě některých inscenaci dochází k úpravám teprve během zkoušek. Při takové revizi je třeba tolerovat umělecké a stylové hodnoty textu. Jazyk dramatického textu má dvě roviny. Je to stylová rovina dramatického textu, dramatikův styl, a styl promluv jednotlivých postav, které ji charakterizují. Všechny úpravy sledují dosáhnutí optimální jazykové úrovně. Jejich nejběžnější formou jsou škrty. Vězí za tím nadměrná délka textu, mnohomluvnost, nadbytečnost a změna významu. Nesmí se však zapomenout na výstavbu a řád uměleckého díla, škrty musí mít dostatečně pádný důvod a musí odpovídat dramaticko-režijní koncepci. Dramaturg pracuje s již napsanými texty, ale často mívá na dramaturgickou tvorbu jistý vliv. Například zadává nové překlady, žádá spisovatele o nové původní hry, čímž se podílí svou iniciativou na vznik nových dramat. Také svou kritikou upozorňuje autory na případné nedostatky a chyby a podává návrhy, jak dílo upravit. Dramaturg se může také aktivně podílet na tvorbě nové inscenace, adaptaci, či si dokonce sám napsat nové drama. Dramaturg také zajišťuje základní zpětnou vazbu. Inscenaci posuzuje jak s hlediska zvolené metody, prostředků a postupů, součinnosti složek, tak v souvislosti s uměleckým programem divadla.", "section_level": 1}], "src_summary": "Divadelní dramaturgie je umělecká činnost, která tvoří teoretický podklad pro práci režiséra, herců a dalších tvůrců inscenace. Ve výsledku inscenace netvoří žádné hmotné, hmatatelné umělecké výsledky na jevišti, je jen prostředníkem a zprostředkovatelem mezi autorem a inscenátory. Tvoří návrh dramaturgického plánu a podle něj také vyhledává a navrhuje dramata k zinscenování.", "tgt_summary": "Dramaturgy is the study of dramatic composition and the representation of the main elements of drama on the stage. The term first appears in the eponymous work \"Hamburg Dramaturgy\" (1767–69) by Gotthold Ephraim Lessing. Lessing composed this collection of essays on the principles of drama while working as the world's first dramaturge at the Hamburg National Theatre. Dramaturgy is distinct from play writing and directing, although the three may be practiced by one individual. Some dramatists combine writing and dramaturgy when creating a drama. Others work with a specialist, called a dramaturge, to adapt a work for the stage. Dramaturgy may also be broadly defined as \"adapting a story to actable form.\" Dramaturgy gives a performance work foundation and structure. Often the dramaturge's strategy is to manipulate a narrative to reflect the current Zeitgeist through cross-cultural signs, theater- and film-historical references to genre, ideology, role of gender representation etc. in the dramatization.", "id": 1000552}
{"src_title": "Ludwig Renn", "tgt_title": "Ludwig Renn", "src_document": [{"title": "Život.", "content": "Ludwig Renn pocházel ze saské šlechtické rodiny. V Drážďanech vystudoval gymnázium a roku 1910 vstoupil do armády. V první světové válce bojoval na západní frontě jako důstojník. Po válce byl v Drážďanech kapitánem policie a roku 1920 odmítl střílet do stávkujících dělníků během Kappova puče. Krátce na to opustil službu. V letech 1920 až 1923 studoval v Göttingenu a Mnichově právo, ekonomii a dějiny umění. Pak pracoval jako obchodník s uměním v Drážďanech a v letech 1925-1926 cestoval pěšky po jižní Evropě a Orientu. Roku 1927 ukončil na Vídeňské univerzitě studium archeologie a dějin východní Asie. Postupně začal na základě četby děl Marxe, Engelse a Lenina inklinovat k marxismu. V roce 1928 se vrátil do Německa. Vstoupil do Komunistické strany Německa (KPD, \"Kommunistische Partei Deutschlands\") a stal se také členem Rudého svazu frontových bojovníků (RFB, \"Roter Frontkämpferbund\"), polovojenské skupiny v jejímž čele stál Ernst Thälmann. Brzy se stal známým díky svým protiválečným románům \"Krieg\" (1928, Válka) a \"Nachkrieg\" (1930, Po válce) a v letech 1928-1932 působil jako tajemník Federace proletářských revolučních spisovatelů (BPRS, \"Bund proletarisch-revolutionärer Schriftsteller\"). Vzdal se šlechtického jména a přijal pseudonym Ludwig Renn, což bylo jméno hlavního hrdiny z románu \"Válka\". V letech 1929-1930 podnikl dva výlety do Sovětského svazu. Roku 1933 byl po požáru Říšského sněmu na základě \"Rozkazu říšského prezidenta na ochranu lidu a státu\", vydaného německým prezidentem Hindenburgem, zatčen a odsouzen na třicet měsíců vězení. Po propuštění roku 1935 emigroval přes Švýcarsko do Španělska a v letech 1936-1937 zde byl během španělské občanské války důstojníkem interbrigád. Po porážce španělských republikánů odjel do Anglie a pak přes USA do Mexika. Zde se pracoval jako profesor na univerzitě v Morelii a postupně se stal vůdčí osobností německé antifašistické emigrace. Po skončení druhé světové války se vrátil do Německa a usadil se v sovětské okupační zóně (od roku 1949 Německá demokratická republika) a stal se členem Sjednocené socialistické strany Německa (SED, \"Sozialistische Einheitspartei Deutschlands\"). Byl členem Německé lidové rady, která měla za úkol sepsat ústavu NDR, přednášel na Technické univerzitě v Drážďanech a na Humboldtově univerzitě v Berlíně. Od roku 1952 byl spisovatelem na volné noze. Otevřeně se přiznal ke své homosexualitě a až do své smrti žil v Berlíně, kde byl čestným předsedou Akademie umění. Je autorem románů, historických prací, politických pojednání a knih pro děti a mládež.", "section_level": 1}], "src_summary": "Ludwig Renn, vlastním jménem Arnold Friedrich Vieth von Golßenau (22. dubna 1889, Drážďany - 21. července 1979, Berlín) byl německý (NDR) spisovatel.", "tgt_summary": "Ludwig Renn (22 April 1889 in Dresden – 21 July 1979 in Berlin) was a German author. Born a Saxon nobleman, he later became a committed communist and lived in East Berlin.", "id": 1833085}
{"src_title": "István Burián", "tgt_title": "Stephan Burián von Rajecz", "src_document": [{"title": "Biografie.", "content": "Studoval v Prešpurku a Vídni. Absolvoval konzulární akademii a nastoupil diplomatickou dráhu. Působil v Alexandrii, Bukurešti, Bělehradu a Sofii. V letech 1882–1886 vedl generální konzulát v Moskvě. V období let 1887–1895 zastával post velvyslance Rakouska-Uherska v Sofii, roku 1896 ve Stuttgartu, roku 1897 v Aténách. Jeho kariéra vyvrcholila na počátku 20. století. V období od 24. července 1903 do 12. února 1912 působil jako společný ministr financí Rakouska-Uherska (po rakousko-uherském vyrovnání šlo ovšem spíše o účetní post, bez výraznějších exekutivních a rozpočtových pravomocí). V této funkci rovněž vykonával působnost guvernéra okupované Bosny a Hercegoviny, která byla roku 1908 anektována monarchií. Nechal vypsat volby do Zemského sněmu Bosny a Hercegoviny a navrhl ústavu pro tuto novou provincii říše. Byla mu vyčítána náklonnost k Srbům, situaci v Bosně se mu ale nepodařilo uklidnit. Od 13. ledna 1915 do 22. prosince 1916 byl ministrem zahraničí Rakouska-Uherska, tedy šéfem rakousko-uherské diplomacie a zároveň z titulu této funkce i předsedou ministerské rady pro společné záležitosti (nominálním ministerským předsedou Rakouska-Uherska). Ovšem po rakousko-uherském vyrovnání nehrál tento post skutečnou roli předsedy exekutivy, kterou vykonávaly samostatné předlitavské a uherské vlády. Do funkce v čele rakousko-uherské diplomacie se Burián dostal poté, co z tohoto postu musel odejít Leopold Berchtold, který se zapojil do debat o zajištění neutrality Itálie. Německo jako spojenec Vídně navrhovalo územní ústupky Itálii coby prostředek k odvrácení této země od aliance s dohodovými velmocemi. Plány ovšem ve Vídni narazily a István Burián měl na ministerské pozici důsledněji a bez ohledu na německé přání hájit územní celistvost Rakouska-Uherska. Už v březnu 1915 se ale sám vyslovil pro ústupky Itálii, s poukazem na stále tvrdší tlak z Berlína. Nakonec ovšem Itálie na jaře 1915 definitivně přešla do dohodového tábora a tyto debaty už nepokračovaly. Jako ministr oponoval taky plánům na vedení neomezené ponorkové války. Buriánův odchod z čela ministerstva souvisel se střídáním politických elit po nástupu nového císaře Karla I. Podobně musel odejít z čela předlitavské vlády Ernest von Koerber. Nahradili je lidé blízcí Karlu I. i zabitému nástupníkovi trůnu Františku Ferdinandovi d'Este. Od 28. října 1916 do 2. prosince 1916 se pak (jako správce) nakrátko vrátil do funkce společného ministra financí Rakouska-Uherska. Znovu post šéfa rezortu společných financí zastával od 22. prosince 1916 do 7. září 1918, z toho od 16. dubna 1918 jako správce. Od 16. dubna 1918 do 24. října 1918 byl znovu ministrem zahraničí Rakouska-Uherska. Ve funkci již řešil složitou mezinárodně-politickou situaci, v níž pokusy o mírovou dohodu narážely na nedořešenou národnostní otázku v monarchii. Burián se pokusil o smírné urovnání válečného konfliktu a 14. září 1918 se obrátil nótou na všechny válčící státy s výzvou k jednání. Západní mocnosti ale nabídku odmítly a zesílily svou kampaň, zejména na Balkánu. 5. října 1918 se pak Německo i Rakousko-Uhersko obrátily s novou výzvou k jednání na amerického prezidenta Wilsona, přičemž jako základní pozici přijali předchozích čtrnáct bodů prezidenta Wilsona z ledna 1918, v nichž se počítalo s dalekosáhlou autonomií národů Rakouska-Uherska. Americká odpověď z 14. října ovšem naznačovala posun ve vnímání budoucnosti podunajské monarchie, protože USA uznaly národní reprezentace Čechoslováků a Jihoslovanů. Burián tak v posledních týdnech svého působení na ministerském křesle zažíval předehru k rozpadu státu.", "section_level": 1}], "src_summary": "István Burián, též \"Stephan Burián von Rajecz\" (16. ledna 1851 Stupava – 20. října 1922 Vídeň), byl rakousko-uherský, respektive uherský diplomat a politik, v letech 1903–1912 a 1916–1918 ministr financí Rakouska-Uherska, za první světové války pak dvakrát ministr zahraničí Rakouska-Uherska.", "tgt_summary": "Stephan Burián von Rajecz () (16 January 1851 – 20 October 1922), commonly called: \"Baron von Burian\" or, later, \"Count Burian\" in English language press reports; (titles from 1900, Freiherr; from 1918, Graf) was an Austro-Hungarian politician, diplomat and statesman of Hungarian origin and served as Imperial Foreign Minister during World War I.", "id": 93594}
{"src_title": "Eilidh Childová", "tgt_title": "Eilidh Doyle", "src_document": [{"title": "Sportovní kariéra.", "content": "První mezinárodní úspěch zaznamenala v roce 2009 na evropském šampionátu do 23 let v litevském Kaunasu. Ve finále čtvrtky s překážkami si vylepšila osobní maximum na 55,32 sekundy, což ve finále stačilo na stříbrné umístění. Zúčastnila se též ME do 23 let v roce 2007 v maďarském Debrecínu, kde ve finále obsadila 5. místo. V roce 2010 uspěla na Hrách Commonwealthu v Novém Dillí, kde jako reprezentantka Skotska získala stříbrnou medaili v běhu na 400 m překážek. V běhu na 4×400 metrů obsadilo skotské kvartero ve složení (Gemma Nicolová, Eilidh Childová, Kathryn Evansová a Lee McConnellová) časem 3:30,91 celkové 5. místo. Na Mistrovství světa v atletice 2011 v jihokorejském Tegu doběhla v prvním semifinálovém kole na 6. místě (55,89 s) a do finále nepostoupila. Před branami finále zůstala rovněž na Letních olympijských hrách 2012 v Londýně, kde ve třetím semifinálovém rozběhu skončila na 7. místě (56,03 s).", "section_level": 1}, {"title": "Halové ME 2013.", "content": "Úspěšná byla na halovém ME ve švédském Göteborgu v roce 2013. Ve finále závodu na 400 metrů si vylepšila osobní rekord (51,45 s) a vybojovala stříbrnou medaili, když prohrála pouze s Perri Shakesovou-Draytonovou, jež trať zaběhla v čase 50,85 s. Bronzovou medaili získala Švédka Moa Hjelmerová, jež vylepšila halový národní rekord na 52,04 s. O osm setin později doběhla na 4. místě Zuzana Hejnová a v čase 52,71 s závod dokončila na 5. místě Denisa Rosolová. Na posledním, 6. místě skončila původem Američanka Shana Coxová, která však od roku 2011 reprezentuje Spojené království. Druhou medaili na šampionátu, zlatou, vybojovala ve štafetovém závodě na 4×400 metrů. Společně se Shanou Coxovou, Christine Ohuruoguovou a Perri Shakesovou-Draytonovou zaběhly tuto trať v novém britském rekordu a časem 3:27,56 vytvořily i nový rekord šampionátu. Původní hodnotu, kterou držely běloruské běžkyně od halového ME 2007 vylepšily o 27 setin sekundy.", "section_level": 2}, {"title": "ME 2014.", "content": "Zlatou medaili vybojovala také na mistrovství Evropy v Curychu v roce 2014. Ve finále běhu na 400 metrů překážek s ní dlouho bojovala o první místo Denisa Rosolová, Childová nakonec zvítězila v čase 54,48 o osm setin před Ukrajinkou Hannou Titimecovou. Druhou medaili – tentokrát bronzovou – získala jako členka britské štafety na 4 x 400 metrů.", "section_level": 2}], "src_summary": "Eilidh Childová (* 20. února 1987 Perth, Skotsko, Spojené království) je britská atletka, sprinterka, jejíž hlavní disciplínou je běh na 400 metrů překážek.", "tgt_summary": "Eilidh Doyle (pronounced AY-lee ; née Child; born 20 February 1987) is a British track and field athlete who specialises in the 400 metres hurdles and the 4 x 400 metres relay. She represented Great Britain at the 2012 Olympic Games in London, and won an Olympic bronze medal in the 4 x 400 metres relay at the 2016 Games in Rio de Janeiro. Doyle is the Scottish record holder for the 400 metres hurdles with 54.09 sec (2016) and the indoor 400 metres with 51.45 sec (2013). She is the 2014 European Champion and a three-time Commonwealth silver medalist (2010, 2014 and 2018) in the 400 metres hurdles. Her other relay honours include World Championship silver medals in 2013 and 2017, and the bronze medal in 2015. She was also a world and European indoor medalist in the 400 metres.", "id": 2377633}
{"src_title": "Gyula Andrássy mladší", "tgt_title": "Gyula Andrássy the Younger", "src_document": [{"title": "Biografie.", "content": "Byl synem uherského politika Gyuly Andrássyho (1823–1890). Od roku 1885 zasedal v Uherském parlamentu. Od 10. června 1894 do 14. ledna 1895 zastával funkci ministra \"a latere\" Uherska (redukovaný rezort zahraničních věcí v rámci dualistického uspořádání, formálně ministr zastupující krále) ve vládě Sándora Wekerleho. Po zavedení nového jednacího řádu parlamentu za Istvána Tiszy odešel z vládní strany a působil pak v parlamentu jako předák liberální opozice. Po pádu Tiszy byl od 8. dubna 1906 do 17. ledna 1910 uherským ministrem vnitra ve druhé vládě Sándora Wekerleho. Nepodařilo se mu ale prosadit klíčové branné předlohy a návrh volební reformy. Jeho politická kariéra pak vyvrcholila krátce v posledních týdnech existence monarchie. Od 24. října 1918 do 2. listopadu 1918 zastával post ministra zahraničí Rakouska-Uherska (jedno ze tří společných ministerstev Rakouska-Uherska, zřízených po rakousko-uherském vyrovnání) a z titulu této funkce byl i formálním ministerským předsedou Rakouska-Uherska. 27. října 1918 přijal jménem Rakouska-Uherska podmínky příměří požadované Spojenými státy americkými a výslovně uvedl, že vláda souhlasí s americkými postoji ohledně „\"práv národů rakousko-uherských, zejména práv Čechoslováků a Jihoslovanů\"“. Zveřejnění textu Andrássyho nóty otevřelo cestu spontánnímu rozpadu státu prostřednictvím jednotlivých etnických hnutí. Právě veřejné publikování nóty stálo na počátku spontánních demonstrací v Praze 28. října, na nichž došlo k vyhlášení samostatnosti. Po vzniku samostatného Maďarska byl aktivní jako člen nového maďarského parlamentu a roku 1921 se stal předsedou křesťansko-demokratické strany. V říjnu toho roku se podílel na druhém pokusu posledního císaře Karla I. o převzetí moci v Maďarsku. Po neúspěchu restaurace Habsburků byl Andrássy vyšetřován. V roce 1926 se stáhl z politického života.", "section_level": 1}], "src_summary": "Gyula Andrássy, plným jménem \"Gyula hrabě Andrássy von Csík-Szent-Király und Kraszna-Horka\" (30. června 1860 Trebišov – 11. června 1929 Budapešť), byl rakousko-uherský, respektive uherský politik, v roce 1918 krátce ministr zahraničí Rakouska-Uherska.", "tgt_summary": "Count Gyula Andrássy de Csíkszentkirály et Krasznahorka the Younger (; 30 June 1860 – 11 June 1929) was a Hungarian politician.", "id": 555159}
{"src_title": "Gustav Kálnoky", "tgt_title": "Count Gustav Kálnoky", "src_document": [{"title": "Biografie.", "content": "Pocházel z rodiny sedmihradské šlechty Kálnokyů von Köröspatak, která se později rozdělila na sedmihradskou a moravskou linii. Náležel do moravské větve, jež sídlila na panství v Letovicích. Po ukončení studií nastoupil Gustav Kálnoky k 2. husarskému regimentu. Z aktivní služby vystoupil roku 1854 v hodnosti nadporučíka a působil pak v diplomatických službách. Nejprve byl činný coby atašé na rakouském vyslanectví v Mnichově, od roku 1857 v Berlíně a od roku 1860 byl legačním radou v Londýně, kde setrval po deset let. Následně působil na diplomatickém postu v Římě. Roku 1874 se stal vyslancem v Kodani a roku 1880 vyslancem u ruského dvora. Roku 1879 obdržel hodnost generála. Od 20. listopadu 1881 do 15. května 1895 zastával post ministra zahraničí Rakouska-Uherska (jedno ze tří společných ministerstev Rakouska-Uherska, zřízených po rakousko-uherském vyrovnání) a z titulu této funkce byl i formálním ministerským předsedou Rakouska-Uherska. Historik Otto Urban ovšem uvádí, že na rozdíl Gyuly Andrássyho, který měl coby ministr v 70. letech 19. století i faktický zásadní vliv na politiku monarchie, byl Gustav Kálnoky stejně jako předešlý ministr Heinrich Karl von Haymerle převážně aktivní jen jako šéf diplomacie a do vnitřních otázek státu zejména v 80. letech 19. století nezasahoval. Pokračoval v politice Heinricha Karla von Haymerleho udržení aliance Německa, Rakouska-Uherska a Ruska (spolek tří císařů). Dařilo se mu rovněž udržovat status quo na Balkáně ve formě nezávislosti tamních menších států. Roku 1882 byl také utvořen trojspolek Německa, Rakouska-Uherska a Itálie, čímž získala podunajská monarchie výrazné mezinárodněpolitické ukotvení. Ve funkci ministra skončil poté, co se dostal do konfliktu s uherským předsedou vlády Dezső Bánffym ohledně papežského nuncia Antonia Agliardiho. 24. března 1897 byl jmenován doživotním členem Panské sněmovny (jmenovaná horní komora Říšské rady). Jeho bratrem byl politik Béla Kálnoky z Köröspataku.", "section_level": 1}], "src_summary": "Gustav Kálnoky, plným jménem \"Gustav Sigmund hrabě Kálnoky von Kőröspatak\" (29. prosince 1832 Letovice – 13. února 1898 Brodek u Prostějova), byl rakousko-uherský šlechtic z rodu Kálnokyů von Köröspatak, diplomat a politik, v letech 1881–1895 ministr zahraničí Rakouska-Uherska.", "tgt_summary": "Count Gustav Siegmund Kálnoky (Hungarian: \"gróf Kálnoky Gusztáv Zsigmond\") (December 29, 1832February 13, 1898), was an Austro-Hungarian diplomat and statesman.", "id": 449065}
{"src_title": "Ethidium bromid", "tgt_title": "Ethidium bromide", "src_document": [{"title": "Struktura a fluorescence.", "content": "Ethidium bromid je tvořen heterocyklickým jádrem, které tvoří molekula fenanthridinu, což je isomer akridinu. Fluorescence ethidium bromidu se po navázání na dvouvláknovou DNA nebo RNA zvyšuje oproti fluorescenci v roztoku více než 20×, předpokládá se, že důvodem je zhášení fluorescence molekulami vody v roztoku. EtBr má ve vodném roztoku hlavní absorpční maxima při 210 nm, 285 nm (ultrafialové záření), excitovaný EtBr emituje světlo o vlnové délce 605, které odpovídá oranžové barvě.", "section_level": 1}, {"title": "Použití.", "content": "Hlavní využití ethidium bromidu v molekulární biologii je pro detekci dvouvláknové DNA při agarózové elektroforéze, ať pro kontrolu účinnosti izolace DNA, vyhodnocení PCR, restrikčního štěpení nebo další. Pomocí ethidium bromidu je možné vizualizovat i RNA, pokud elektroforéza probíhá v nedenaturujících podmínkách. Ethidium bromid je možné nanášet přímo do vzorku, do elektroforetického pufru nebo nejčastěji do agarózového gelu, ve kterém dochází k rozdělení DNA. Protože je ethidium bromid kladně nabitý, při elektroforéze se volný ethidium bromid pohybuje opačným směrem, než záporně nabitá DNA. Samotná detekce probíhá pod UV lampou, pod kterou ethidium bromid navázaný na DNA oranžově svítí, viz obrázek. Protože se pro detekci používá ultrafialové světlo, je nutné detekci provádět pomocí kamery nebo použít pro pozorování skleněnou desku, která UV účinně filtruje. V případě přímého pozorování je nutné používat ochranu očí filtrující UV a chránit kůži. Kvůli nebezpečnosti ethidium bromidu se pro detekci nukleových kyselin často používají alternativy, například SYBR Green I, který má vyšší detekční schopnost a je méně mutagenní, než EtBr. Ethidium bromid se zhruba od roku 1950 používá k léčbě trypanosomózy u dobytka. Až relativně nedávno byl přesně popsán mechanismus účinku EtBr na buňky prvoků rodu \"Trypanosoma\", EtBr se váže na molekuly DNA v kinetoplastu a vyvolává přeměnu její struktury na Z-DNA, což blokuje její replikaci.", "section_level": 1}, {"title": "Bezpečnost.", "content": "Ethidium bromid se považuje za mutagen, protože se interkaluje do DNA, což mění její strukturu. Předpokládá se, že změna tohoto typu může vést k špatnému zařazení báze při replikaci DNA. Mutagenní vlastnosti ethidium bromidu byly skutečně potvrzené v Amesově testu, ale pouze po opůsobení ethidium bromidu jaterním lyzátem, což naznačuje nutnost jeho zmetabolizování. Metabolit zodpovědný za pozorovaný mutační efekt ovšem identifikován nebyl. EtBr se používá několik desetiletí v léčbě trypanosomózy u dobytka, bez pozorování mutagenního ani terratogenního efektu. Koncentrace EtBr používaná v laboratořích pro analýzu DNA při agarózové elektroforéze (0,25–1 mikrogram/ml) je výrazně pod toxickou dávkou EtBr, ale je v dostatečné koncentraci, aby EtBr mohlo narušovat dělení mitochondrií, reálný efekt doposud nebyl studovaný. Při práci s EtBr v laboratorních podmínkách se proto vyžaduje zvýšená bezpečnost práce, vyhrazení místa pro práci s EtBr a likvidace EtBr jako nebezpečného odpadu.", "section_level": 1}], "src_summary": "Ethidium bromid (EtBr) je látka, která se v molekulární biologii využívá k detekci DNA při agarózové elektroforéze. Detekce spočívá v ozáření gelu ultrafialovým zářením, pod kterým ethidium bromid navázaný na DNA emituje světlo. Ethidium bromid se do DNA váže interkalací, vmezeřením mezi jednotlivé báze. Vzhledem k povaze vazby na DNA je ethidium bromid silný mutagen.", "tgt_summary": "Ethidium bromide is an intercalating agent commonly used as a fluorescent tag (nucleic acid stain) in molecular biology laboratories for techniques such as agarose gel electrophoresis. It is commonly abbreviated as EtBr, which is also an abbreviation for bromoethane. To avoid confusion, some laboratories have used the abbreviation EthBr. When exposed to ultraviolet light, it will fluoresce with an orange colour, intensifying almost 20-fold after binding to DNA. Under the name homidium, it has been commonly used since the 1950s in veterinary medicine to treat trypanosomiasis in cattle. The high incidence of antimicrobial resistance makes this treatment impractical in some areas, where the related isometamidium chloride is used instead. Ethidium bromide may be a mutagen, although this depends on the organism exposed and the circumstances of exposure.", "id": 2197352}
{"src_title": "Setukové", "tgt_title": "Setos", "src_document": [{"title": "Geografie.", "content": "Setucko je oblast, kterou tvoří část estonských krajů Põlvamaa (farnosti Mikitamäe a Värska) a Võrumaa (farnost Meremäe a oblast Luhamaa, která je součástí farnosti Misso). Ruskou část tvoří Pečorský rajón, který je součástí Pskovské oblasti.", "section_level": 1}, {"title": "Historie.", "content": "V současné době neexistuje jednotný názor na původ Setuků. Podle jedné z převažujících teorií jsou Setukové potomci původního baltofinského obyvatelstva, které sídlilo v oblasti po tisíciletí, podle jiné teorie přišla hlavní vlna estonské imigrace do oblasti až na přelomu 17. a 18. století. Na přelomu 19. a 20. století mělo Setucko výrazně venkovský charakter – v jediném městě oblasti, Petseri (rusky \"Печоры\", \"Pečory\"), žilo pouze 50 estonsky mluvících obyvatel a je pravděpodobné, že z nich bylo jen málo Setuků. Hlavním zdrojem obživy bylo zemědělství. Dalším výrazným prvkem, který odlišoval Setuky od Estonců, byla nízká úroveň gramotnosti. Zatímco v roce 1897 umělo číst pouze 13,6 % setuckých mužů a 2,2 % žen, u Estonců v severním Estonsku to bylo 79,9 % mužů a 81,6 % žen a u Estonců v severním Livonsku 78,9 % mužů a 81,2 % žen. Během německé okupace Pobaltí na konci první světové války bylo Pečorsko, čili severozápadní část Pskovské oblasti, administrativně připojeno k Estonsku jako kraj Petserimaa. Po stažení německé armády však velkou část Pobaltí včetně Petserimaa okupovala armáda sovětská a boje probíhaly i na samotném setuckém území. Než Estonci s pomocí britské armády a finských dobrovolníků zatlačili Sověty zpět za hranice, bylo zničeno mnoho setuckých vesnic. Po válce proběhla mezi Estonci a Sověty dlouhá mírová jednání, která zahrnovala i diskusi o hranici. Petserimaa bylo připojeno k Estonsku, čímž nově vzniklý stát získal i početnou ruskou menšinu. I po první světové válce si Setucko uchovalo svůj zemědělský charakter. Průmyslových podniků bylo v oblasti velmi málo a obyvatelstvo si přivydělávalo výrobou a prodejem dřevěných a hliněných domácích potřeb. Ekonomická izolace oblasti způsobená především odstřihnutím od tradičních odbytišť, která se nyní nacházela za hranicemi, se výrazně zmenšila díky výstavbě železnice z Petseri do Tartu v roce 1931. V meziválečném období také velmi výrazně stoupla gramotnost v oblasti, v roce 1934 už byla téměř na stejné úrovni jako ve zbytku Estonska. Po začlenění Estonska do SSSR v roce 1940 Petserimaa zůstalo ještě několik let vcelku, ale v roce 1945 byly zhruba tři čtvrtiny území včleněny do Ruské sovětské federativní socialistické republiky, zbylá čtvrtina se pak stala součástí kraje Võrumaa. Estonské obyvatelstvo zůstalo rozmístěno po obou stranách nové hranice. Po rozpadu Sovětského svazu v roce 1991 se Setucko na krátkou dobu stalo opět součástí Estonska, ale v roce 1996 bylo znovu rozděleno mezi Estonsko a Rusko. Na žádost Ruska byla otázka hranic znovu otevřena v roce 1999 a upravená smlouva o hranicích nebyla dosud ratifikována.", "section_level": 1}, {"title": "Počet obyvatel.", "content": "První nepřesné údaje o počtu Setuků pochází od Friedricha Reinholda Kreutwzalda. Jeho záznamy hovoří o 7 748 Estoncích v Pskovské provincii, tento počet ale nemusí odpovídat realitě, protože se Kreutzwald musel spoléhat pouze na záznamy nepříliš ochotných místních úředníků a navíc ne všichni Estonci v této oblasti patřili k Setukům. První poměrně spolehlivé údaje o počtu Setuků pochází z konce 19. století a zaznamenal je folklorista Jakob Hurt. Podle jeho záznamů, které na rozdíl od Kreutzwaldových skutečně hovoří o Setucích, a ne o Estoncích, počet Setuků rostl z 12 549 v roce 1885 přes 16 571 v roce 1902 až na 18 675 v roce 1908. Zlom ve vývoji počtu obyvatelstva nastal za první světové války, která odstartovala postupný pokles počtu Setuků. V současné době se jejich počet odhaduje na 10 000 – 13 000, z nichž 3 000 – 4 000 žijí v oblasti Setucka.", "section_level": 1}, {"title": "Jazyk.", "content": "Setucký jazyk se prakticky neliší od võruštiny. Setucký kongres, který se sešel v roce 2002, však prohlásil Setuky za samostatný národ s vlastní kulturou, tradicemi a vlastním setuckým jazykem. Setukové však nechtějí vytvořit spisovnou formu jazyka, aby se neztratily ani jemné rozdíly mezi dialekty jednotlivých obcí.", "section_level": 1}, {"title": "Náboženství.", "content": "Hlavním prvkem, který odlišuje setucké obyvatelstvo od zbytku Estonska, je denominace. Zatímco v Estonsku dominuje luteránství, Setukové přijali v 15. století pravoslaví. Víra je pro Setuky důležitá i dnes – téměř v každém domě najdeme kout s pravoslavnými ikonami a ve vesnicích potom kaple zvané tsasouna (z ruského časovnja 'kaple').", "section_level": 1}, {"title": "Kultura.", "content": "Setucko je známo lidovými písněmi leelo. Tyto písně se zpívají například na oslavách narozenin, svatbách a pohřbech, mají za úkol posluchače i zpěváky rozveselovat, dodávat jim sílu a pomáhat překonat těžká životní období. Důležitou roli má improvizace – hlavní zpěvačka tvoří píseň o čemkoliv, co ji zrovna napadne, a sbor po ní opakuje. Na rozdíl od tradičních estonských písní, které jsou většinou jednohlasé, leelo se zpívají vícehlasně. Další příležitostí, kdy se dají slyšet písně leelo, je volba setuckého krále zvaného sootska. Tato tradice probíhá první srpnovou neděli a kromě samotné volby jsou na programu lidové písně, tance a soutěže, ale i pochod setucké armády. Na krojích, stejně jako na jiných lidových zvycích, je patrný vliv ruské kultury, ale přesto si zachovaly svoji odlišnost. Typickým prvkem tradičních ženských krojů je velký stříbrný prsní plát. V roce 1995 vyšel setucký epos \"Peko\". Vypráví o Pekovi – setuckém bohu polí a plodnosti. Jeho božská role a původ jsou však v eposu potlačeny a Peko je jen hrdinou bojujícím pod Kristovým vedením proti Rusům. Epos byl vydán Snellmanovým institutem ve finském Kuopiu. S tradiční setuckou kulturou se můžeme seznámit ve třech muzeích v obcích Värska, Saatse a Obinitsa.", "section_level": 1}], "src_summary": "Setukové (setucky \"setokõsõq\", estonsky \"setud\", česky též \"Setuové\" nebo \"Pskovští Estonci\") jsou ugrofinský národ, který obývá oblast Setucka na jihovýchodě Estonska a severozápadě Ruska. Na rozdíl od Estonců, u nichž dominovalo luteránství, Setukové přijali v 15. století pravoslavnou víru, protože oblast spadala pod vládu Novgorodu a později Pskova. Název Setuk začal být používán ve 2. polovině 19. stol. k označení etnicky estonského obyvatelstva pskovské provincie a pravděpodobně nepochází od Setuků, ale od Estonců.", "tgt_summary": "Setos (, \"setoq\", , \"setud\") are an indigenous Finno-Ugric ethnic and linguistic minority in south-eastern Estonia and north-western Russia. Setos are mostly Seto-speaking Orthodox Christians of Estonian nationality. The Seto language (like Finnish and Estonian) belongs to the Finnic group of the Uralic languages. The Setos seek greater recognition, rather than having their language considered a dialect of Estonian. Along with Orthodox Christianity, vernacular traditional folk religion is widely practiced and supported by Setos. There are approximately 15,000 Setos around the world. The bulk of Setos, however, are found in the Setomaa region, which is divided between south-eastern Estonia (Põlva and Võro counties) and the north-western Russian Federation (Pechorsky District of Pskov Oblast). Setos are an officially protected ethnic minority of Pskov Oblast. The culture of Setos blossomed in the early 20th century when many national societies of Setos were organized. In 1905 the number of Setos reached its peak. After the proclamation of independence of Estonia its authorities adopted a policy of Estonification of its population, which eventually led to virtual disappearance of Setos as a distinctive linguistic entity of Estonia. In Russia, due to the influence of Estonian language schools, high rates of mixed marriages, and emigration to Estonia, the number of Setos drastically decreased as well.", "id": 2259896}
{"src_title": "Breguet 19", "tgt_title": "Bréguet 19", "src_document": [{"title": "Vývoj.", "content": "Breguet 19 byl navržen jako nástupce velmi úspěšného lehkého bombardéru Breguet 14 z 1. světové války. Původně byl představen s experimentálním šestnáctiválcovým motorem Bugatti složeným ze dvou osmiválcových motorů Bugatti s celkovým výkonem 450 k (335 kW), který poháněl čtyřlistou vrtuli. Takto byl letoun představen (ve fázi prototypu) i na 7. pařížském aerosalonu v listopadu 1921. Nový letoun poprvé vzlétnul v březnu 1922, ale již s řadovým motorem Renault 12Kb o výkonu 336 kW (450 k). Prvních 11 ověřovacích prototypů letounů Breguet 19 bylo během intenzivních zkoušek osazeno celou řadou různých motorů. Po zkouškách byl letoun Breguet 19 objednán v září 1923 francouzským vojenským letectvem, kdy byla zahájena i hromadná výroba. Charakteristickým znakem letounů Breguet bylo rozsáhlé použití duralu při konstrukci letounů namísto dřeva a oceli. Ve své době byl rychlejší než jakýkoliv jiný soudobý bombardér a v rychlosti překonával i některé soudobé stíhačky. Proto byl o letoun zájem po celém světě, který byl ještě posílen jeho úspěchy v leteckých soutěžích.", "section_level": 1}, {"title": "Popis.", "content": "Letoun byl koncipován jako dvouplošník, přesněji jako „jednoapůlplošník“ (neboli tzv. sesqiplán), protože spodní křídlo bylo podstatně menší než horní křídlo. Křídla byla dvounosníková s duralovou konstrukcí a žebry, které pokrýval plátěný potah. Podobně byly koncipovány i ocasní plochy. Trup měl oválný průřez a kostru z duralových trubek. Přední část trupu až k zadnímu kokpitu byla potažena duralovými plechy. Zadní část letounu a křídla byla potažena leteckým plátnem. Letoun měl pevný podvozek letounu záďového typu s průběžnou osou kol a lanovým vyztužením. Posádka byla dvoučlenná. Tvořil ji pilot a pozorovatel/bombometčík, kteří seděli za sebou v tandemovém uspořádání v otevřených kokpitech se zdvojeným řízením. Pilot seděl přímo pod vykrojením v odtokové hraně horního křídla. Letouny měly nádrž na 365 l paliva v trupu. Letoun měl dřevěnou vrtuli, kterou poháněly rozličné motory. Většinou se jednalo o vodou chlazené dvanáctiválcové motory: Letoun byl vyzbrojen pevným synchronizovaným kulometem Vickers ráže 7,7 mm střílejícím dopředu, který ovládal pilot. Pozorovatel ovládal pohyblivý zdvojený kulomet Lewis ráže 7,7 mm. Občas byl montován i čtvrtý kulomet, který obsluhoval pozorovatel, a který střílel dolů skrz otvor v trupu. Noční stíhací varianta CN2 byla osazena dvojicí kulometů střílejících dopředu ovládaných pilotem. Bombardovací varianta mohla nést až 472 kg bomb pod trupem nebo ve svislé pumovnici (pro malé bomby do hmotnosti 50 kg). Průzkumná varianta mohla nést až 12 bomb o hmotnosti 10 kg. Tato varianta mohla být po vymontování kamer použita jako běžný bombardér. Všechny varianty byly osazeny radiostanicí.", "section_level": 1}, {"title": "Operační historie.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Francie.", "content": "Francouzské letectvo používalo první letouny Breguet 19 A2 od podzimu 1924, verzi B2 od června 1926 a poté i noční stíhací verzi CN2. Na konci 20. let a na počátku 30. let 20. století se jednalo o nejpočetnější francouzský bojový letoun. Francouzské letectvo obdrželo kolem 2 000 strojů, které byly téměř rovnoměrně rozděleny mezi průzkumnou a bombardovací verzi. I když musely být na počátku služby těchto letounů podniknuty určité konstrukční úpravy, prokázaly letouny francouzskému letectvu vynikající služby. Zúčastnily se bojových akcí proti povstalcům v Sýrii a Maroku. Mnoho let tvořily i páteř bombardovacích a průzkumných jednotek ve vlastní Francii. Dokonce u 4 eskader sloužily v roli nočního stíhacího letounu. V roce 1933 bylo ve Francii ve službě ještě 230 letounů Breguet 19 A2, 28 letounů Breguet 19 B2 a 40 letounů Breguet 19 CN2. V kontinentální Francii začaly být letouny stahovány ze služby na počátku 30. let 20. století. Poslední letoun CN2 byl stažen ze služby v roce 1935. Ale až do roku 1938 byly letouny stále používány při službě v koloniích na Středním východě a v severní Africe, kde byly používány při potlačování místních povstání.", "section_level": 2}, {"title": "Jugoslávie.", "content": "Většina z jugoslávských strojů byla zničena při útoku vojsk Osy na zemi. Asi 40 strojů dostala ustašovská vláda v Chorvatsku, která je používala při akcích proti partyzánům.", "section_level": 2}, {"title": "Španělsko.", "content": "Španělsko poprvé použilo letouny proti povstalcům v Maroku, poté byly využity na obou stranách ve španělské občanské válce, ačkoliv byly již zastaralé. Breguet 19 tvořil základní vybavení španělských bombardovacích a průzkumných jednotek. V červenci 1936 jich bylo méně než sto ve službě u španělského republikánského letectva. Během občanské války byly aktivně používány v roli bombardérů, a to hlavně na republikánské straně. V roce 1936 koupili nacionalisté dalších 20 strojů od Polska. S příchodem moderních stíhacích letounů utrpěly letouny Br.19 mnoho ztrát a po roce 1937 začaly být stahovány z frontové služby. Republikáni ztratili 28 a nacionalisté 10 letounů (včetně 2 republikánských a 1 nacionalistického, které dezertovaly k opačné straně). Letouny zůstaly ve službě u cvičných jednotek až do roku 1940.", "section_level": 2}, {"title": "Varianty.", "content": "Br.19.01 Br.19.02 až 011 Br.19 A2 Br.19 B2 Br.19 CN2 Br.19 GR (\"Grand Raid\") Br.19 TR Bidon Br.19 TF Super Bidon Br.19 ter Br.19.7 Br.19.8 Br.19.9 Br.19.10 Br.19 hydro (nebo Breguet 19 seaplane) Byly vyvinuty i některé civilní varianty letounu Breguet 19, jako například Br.19T, Br.19T bis a Br.19 Limousine (pro 6 cestujících se silnějším trupem), ale nikdy nebyly sériově stavěny. Další varianty pro cestující s úplně přestavěným trupem nesly označení: Tyto letouny byly používány v omezených počtech ve Francii a Španělsku. Celkově bylo postaveno více než 2 000 Breguetů 19 ve Francii. Dalších asi 700 letounů bylo postaveno licenčně španělskou společností CASA, belgickou společností SABCA a v jugoslávské továrně v Kraljevu.", "section_level": 1}, {"title": "Letecké rekordy.", "content": "Jak standardní, tak i upravené letouny byly použity pro překonání řady leteckých rekordů. Prvním byl samotný prototyp letounu Br.19, který vyhrál rychlostní soutěž vojenských letadel v Madridu 17. února 1923. 12. března 1923 také vytvořil mezinárodní výškový rekord, když dosáhl výšky 5 992 m (12 660 stop) s nákladem 500 kg (1 100 liber). Tento letoun později koupila španělská vláda. Mnoho posádek také podniklo s letouny Breguet 19 dálkové lety. V únoru 1925 letěl Edmond Thieffry z Bruselu do města Leopoldville ve střední Africe, což byla vzdálenost 8 900 km. Dva letouny Br.19 A2 byly zakoupeny japonskými novinami Asahi Shimbun a osazeny dalšími palivovými nádržemi. S těmito letouny letěli H. Abe a K. Kawachi na trase Tokio-Paříž-Londýn v červenci 1925 na vzdálenost 13 800 km. Mezi 27. srpnem a 25. zářím 1926 letěla polská posádka na trase Varšava – Tokio (10 300 km) a zpět na upraveném letounu Br.19 A2, a to navzdory skutečnosti, že si poškodila jedno ze spodních křídel během cesty. Mezi roky 1927 a 1930 se rumunské, jugoslávské a polské Br.19 zúčastnily leteckých závodů států Malé dohody. Breguety 19 GR a TR ustanovily několik světových leteckých rekordů, většinou v délce doletu a délky letu bez přerušení. Sérii těchto rekordů odstartoval Arrachart a Lemaitre svým 3 166 km dlouhým letem z Paříže do Villa Cisneros na Západní Sahaře. Let se uskutečnil 2. −3. února 1925 a trval 24,5 hodin. 14. – 15. července 1926 ustanovili nový rekord Girier a Dordilly letem dlouhým 4 716 km z Paříže do Omsku. Překonali je Challe a Weiser 31. srpna – 1. září 1926 letem dlouhým 5 174 km a Costes a Rignot 28. října 1926 letem dlouhým 5 450 km. Od 10. října 1927 do 14. dubna 1928 podnikli Costes a Le Brix let letounem Br.19 GR (pojmenovaným \"Nungesser-Coli\") cestu kolem světa o délce 57 000 km, ačkoliv mezi městy San Grancisco a Tokio byli přepraveni lodí. Verze Super Bidon byla postavena speciálně pro transatlantické lety. Letoun byl pojmenován „Point d'Interrogation“. Letci Dieudonne Costes a Maurice Bellonte ustanovili rekord v nepřerušeném letu na nejdelší vzdálenost o délce 7 905 km ve dnech 27. – 29. září 1929 na tomto letounu. 1. – 2. září 1930 pak letěli z Paříže do New Yorku na trase dlouhé 6 200 km, čímž uskutečnili první let přes severní Atlantik z východu na západ letounem těžším než vzduch. Druhý letoun Super Bidon, španělský „Cuatro Vientos“, zmizel někde nad Mexikem i s posádkou, kterou tvořili M. Barberan a J. Collar Serra poté, co uskutečnil transatlantický let ze Sevilly na Kubu ve dnech 10. – 11. června 1933.", "section_level": 1}, {"title": "Specifikace (Br.19 A2).", "content": "\"Technické údaje pocházejí z publikace „Encyklopedie letadel světa“\".", "section_level": 1}, {"title": "Uživatelé.", "content": "Argentina Belgie Bolívie Brazílie Čínská republika Francie Nezávislý stát Chorvatsko Japonsko Království Jugoslávie Jugoslávie Persie Polsko Rumunsko Sovětský svaz Spojené království Španělské království a Druhá španělská republika Uruguay Venezuela", "section_level": 1}], "src_summary": "Breguet 19 (označovaný také Breguet XIX, Br.19 nebo Bre.19) byl lehký bombardér, průzkumný letoun a letoun určený pro rekordní lety na dlouhé vzdálenosti, který byl navržen a stavěn francouzským leteckým výrobcem Breguet.", "tgt_summary": "The Breguet 19 (Breguet XIX, Br.19 or Bre.19) was a light bomber and reconnaissance aircraft, also used for long-distance flights, designed by the French Breguet company and produced from 1924.", "id": 1092463}
{"src_title": "Klešťanky", "tgt_title": "Corixidae", "src_document": [{"title": "Výskyt.", "content": "Klešťanky můžeme najít hlavně v rybnících, jezírkách a mírně tekoucích vodách, ve vesnických nádržích. Charakter výskytu je hlavním rozlišovacím znakem mezi jinak těžko rozeznatelnými druhy klešťanek. Obecně ale lze říci, že je najdeme na mělčinách, ukryté mezi rostlinami.", "section_level": 1}, {"title": "Druhy.", "content": "Klešťanka nejmenší \"(Micronecta minutissima)\" dosahuje délky 2-2,5 cm. Jedná se o všeobecně rozšířený druh, který se vyskytuje v mělkých, pomalu tekoucích vodách nebo na dně rybníků a jezírek. Její hledání může usnadnit slabé cvrkání, které vydávají hlavně samci v době páření tzv. stridulačním orgánem. Cymatia coleoptrata je jeden ze zástupců, kteří nemají české druhové označení, v knihách většinou najdete jen označení \"klešťanka\". Patří k větším zástupcům čeledi Corixidae, jelikož dosahuje velikosti 3,5-4,5 cm. Žije v mělkých pomalu tekoucích vodách či v rybnících a jezírkách, kde vyhledává úkryty mezi kořeny vodních rostlin. Klešťanka velká \"(Corixa punctata)\" patří do rodu \"Corixa\" a představuje nejznámějšího zástupce tohoto rodu. Paradoxně dosahuje délky pouhých 11 mm. Vyskytuje se ve stojatých a mírně tekoucích vodách, kde se buď přichytávají na rostliny nebo žijí přisedlé na dně. Velmi dobře plavou pomocí zadních nohou opatřenými brvami. Mají stridulační orgán, kterým vydávají jemné zvuky, čehož využívají samci k vábení samiček. Na podzim se shlukují do velkých skupin a v těchto koloniích přečkávají zimu. Callicorixa praeusta patří k nejmenším klešťankám, jelikož dosahuje délky pouhých 7,5 mm. Vyskytuje se poměrně hojně ve stojatých vodách v nížinách a na podhůří, daří se jim dobře ale i v blízkosti lidských obydlí a vesnických jezírkách. Imaga (dospělce) tu můžeme nalézt po celý rok.", "section_level": 1}], "src_summary": "Klešťanky jsou vodní živočichové, kteří měří podle druhu od 7 mm do 25 mm. Všechny patří do čeledi klešťankovitých (Corixidae). Na první pohled mohou připomínat znakoplavky nebo člunovky, ale po pečlivějším prozkoumání jsou velmi těžko zaměnitelné. Většina klešťanek má pouze latinský název, české označení je známé jen u několika druhů.", "tgt_summary": "Corixidae is a family of aquatic insects in the order Hemiptera. They are found worldwide in virtually any freshwater habitat and a few species live in saline water. There are about 500 known species worldwide, in 33 genera, including the genus \"Sigara\". Members of the Corixidae are known in the United States as water boatmen, a term that is sometimes used in the United Kingdom for \"Notonecta glauca\", an insect of a different family, Notonectidae, and \"Corixa punctata\" is the \"lesser water boatman\".", "id": 1521981}
{"src_title": "Kazimierz Deyna", "tgt_title": "Kazimierz Deyna", "src_document": [{"title": "Klubová kariéra.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Polsko.", "content": "Původně začínal dospělý fotbal v ŁKS Łódź, ale přišel do věku, kdy měl nastoupit do armády a tak si ho po pouhém jednom zápase za Łódź vybrala armádní Legia Warszawa. Ve Varšavě se pro něj velmi důležitým stal jeho první trenér, čechoslovák Jaroslav Vejvoda, ten v něm uviděl veliký talent a individuálně se mu věnoval. To přineslo ovoce, s Legií Warszawa se stal dvakrát mistrem Polska (1969, 1970) a jednou získal polský pohár (1973). V sezóně 1969/70 si s Legií zahrál například i semifinále PMEZ (dnešní Liga mistrů). Roku 1974 skončil v anketě Zlatý míč na třetím místě. V letech 1973 a 1974 získal v Polsku ocenění „Fotbalista roku“.", "section_level": 2}, {"title": "Anglie.", "content": "V průběhu kariéry se o něj zajímalo několik velkoklubů v čele s Realem Madrid, milánskými AC a Interem nebo Monakem. Odejít mu však bylo dovoleno až roku 1978, kdy za 100 000 liber přestoupil do Manchesteru City. Tvrdá anglická hra mu ale nesvědčila, často vysedával jen na lavičce nebo s ním trenér experimentoval na hrotu útoku. I tak ale za 3 roky v Anglii stihl v 38 zápasech na záložníka slušných 12 branek.", "section_level": 2}, {"title": "USA.", "content": "V roce 1981 emigroval do Spojených států amerických, kam dostal nabídku od týmu San Diego Sockers. Tam byl opět za hvězdu a nasázel spoustu gólů. Fotbalovou kariéru ukončil v roce 1984. Za stejný klub nastupoval i v lize halového fotbalu a dvakrát s ním ovládl tamní soutěž, v té hrál až do roku 1987.", "section_level": 2}, {"title": "Reprezentační kariéra.", "content": "S polskou reprezentací získal bronzovou medaili na mistrovství světa roku 1974 (dostal se zde do all-stars týmu turnaje) a zúčastnil se i světového šampionátu roku 1978. Má též zlatou medaili z olympijských her v Mnichově 1972 (nejlepší střelec turnaje s 9 brankami) a stříbrnou z Montrealu 1976. Celkem za národní tým odehrál 97 utkání, v nichž vstřelil 41 branek. Debutoval 24. května 1968 v Chořově proti Turecku (8:0). Poslední zápas v dresu „biało-czerwoných\" odehrál v semifinálové skupině MS 1978 v Argentině proti Brazílii (1:3). Po přestupu na „západ\" už povoláván nebyl.", "section_level": 1}, {"title": "Smrt.", "content": "V noci z 30. srpna na 1. září 1989 se vracel svým autem z tréninku. Z neznámých důvodů narazil v plné rychlosti do nákladního auta stojícího v odstavném pruhu. Byl na místě mrtvý, byl dokonce tak znetvořen, že ho policie dokázala identifikovat jen podle řidičského průkazu, který u sebe měl. Bylo mu 42 let.", "section_level": 1}], "src_summary": "Kazimierz Deyna (23. říjen 1947, Starogard Gdański, Polsko – 1. září 1989, San Diego, USA) byl polský fotbalista. Hrával na pozici ofenzivního záložníka. Je bronzovým medailistou z mistrovství světa a dvojnásobným olympijským medailistou (\"zlato a stříbro\"). Je považován za největší legendu Legie Warszawa.", "tgt_summary": "Kazimierz Deyna (; 23 October 1947 – 1 September 1989) was a Polish footballer, who played as an offensive midfielder in the playmaker role and was one of the most highly regarded players of his generation, due to his excellent vision.", "id": 266607}
{"src_title": "Garde Républicaine", "tgt_title": "Republican Guard (France)", "src_document": [{"title": "Historie.", "content": "Republikánská garda byla založena 5. května 1848, den po vyhlášení Druhé republiky nově zvoleným Národním shromážděním. Nahrazovala rozpuštěnou \"Garde Municipale de Paris\", která existovala od roku 1802. Garda se skládala ze dvou pluků se 118 důstojníky, 2200 pěšími vojáky a 600 jezdci. Financována byla napůl městem Paříží a napůl francouzským státem. Jejími úkoly bylo zajišťovat bezpečnost v Paříži. Během Druhého císařství (1852-1870) se nazývala \"Garde de Paris\" a v období Třetí republiky do roku 1940 se nazývala \"Garde Républicaine de Paris\". Během Prusko-francouzské války 1870/1871 a za Pařížské komuny 1871 utrpěla garda ztráty v bojích. Za druhé světové války byla část gardy převelena do Vichy na ochranu představitelů Vichistického režimu, druhá část zůstala v Paříži. V roce 1978 prezident Valéry Giscard d'Estaing udělil gardě její současný název a předal jí úkoly národní policie.", "section_level": 1}, {"title": "Členění.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "1. pěší pluk.", "content": "\"1er Régiment d'infanterie\" má 830 mužů. Skládá se ze tří čestných rot s celkovým počtem 400 osob, jedné roty o 240 mužích k ochraně francouzského prezidenta, fanfárové jednotky a jedné speciální jednotky. Dále k ní náleží mj. motocyklová jednotka, která slouží při Tour de France a účastní se kaskadérských představení. Členové stráží Elysejský palác v ulici \"Rue du Faubourg-Saint-Honoré\".", "section_level": 2}, {"title": "2. pěší pluk.", "content": "\"2e Régiment d'infanterie\" má 1350 mužů. Dvě roty ochraňují ministerstva a čtyři roty obě komory Francouzského parlamentu. Čestná rota má stálou službu v parlamentu, při zvláštních příležitostech mohou být roty roty přiděleny i na velké veřejné akce jako zasedání Francouzské akademie nebo při Filmovém festivalu v Cannes. Dále existuje oddělení k ochraně významných hostů francouzského státu.", "section_level": 2}, {"title": "Jezdecký pluk.", "content": "\"Régiment de cavalerie\" má 560 vojáků a 500 koní. K jeho úkolům patří doprovod francouzského prezidenta a čestná stráž u státních návštěv. Pluk se rovněž účastní historických vojenských přehlídek.", "section_level": 2}, {"title": "Orchestre de la garde républicaine.", "content": "Orchestr se skládá ze dvou těles s 80 a 40 hudebníky.", "section_level": 2}], "src_summary": "Garde Républicaine () je francouzská policejní jednotka národního četnictva se sídlem v Paříži. Tvoří ji dva pluky pěchoty, jeden pluk jezdectva a vojenský orchestr a celkové síle 3200 mužů. K jejím činnostem patří ochrana francouzského prezidenta a reprezentativní a protokolární úkoly.", "tgt_summary": "The Republican Guard () is part of the National Gendarmerie. It is responsible for providing guards of honour for the state and security in the Paris area. Its missions include guarding important public buildings in Paris such as the Élysée Palace (the residence of the President of the French Republic), the Hôtel Matignon (the residence of the Prime Minister of France), the Palais du Luxembourg (the Senate), the Palais Bourbon (the National Assembly), the Palais de Justice, as well as keeping public order in Paris. Honour and security services for the highest national personalities and important foreign guests, military ceremonies and guards of honour for fallen soldiers, support of other law enforcement forces with intervention teams and staffing horseback patrol stations, particularly for the forests of the Île-de-France region, also are part of its duties. The close physical protection of the President of the Republic is entrusted to the Security Group for the Presidency of the Republic (GSPR) a mixed police–gendarmerie unit which is not part of the Republican Guard. The guard, however provides counter-sniper teams (\"observateurs-contre-tireurs\") and intervention platoons (\"pelotons d'intervention\"). The Republican Guard also represents France at international events at home or abroad. It is twinned with the Red Guard of Senegal.", "id": 1737681}
{"src_title": "The Originals (seriál)", "tgt_title": "The Originals (TV series)", "src_document": [{"title": "Příběh.", "content": "Seriál se odehrává v New Orleans a soustředí se na trojici původních upírů – sourozence Mikaelsonovy, Klause (Joseph Morgan), Elijaha (Daniel Gillies) a Rebeku (Claire Holt). Během backdoor pilotu (20. díl 4. řady \"Upířích deníků\") bylo prozrazeno, že Hayley (Phoebe Tonkin) je těhotná a čeká Klausovo dítě. Nyní se Klaus musí zbavit svého dávného chráněnce Marcela (Charles Michael Davis), aby udržel své dítě v pořádku. Rodina Mikaelsonových je tak zapletena do nadpřirozené politiky města, které ovládá právě Marcel.", "section_level": 1}, {"title": "Produkce.", "content": "V lednu 2013 stanice The CW oznámila, že jeden díl ve čtvrté řadě seriálu \"Upíří deníky\" bude tzv. backdoor pilotem zaměřeným na původní upíry. Odvysílán byl 25. dubna 2013 a již o den později stanice skutečně objednala spin-off \"Upířích deníků\" s názvem \"The Originals\". Hlavním tvůrcem se stala Julie Plec, jedna z autorek původního seriálu. Seriál byl natáčen ve městě Conyers v Georgii, štáb však příležitostně zavítal i do skutečného New Orleans.", "section_level": 1}, {"title": "Vysílání.", "content": "První díl seriálu \"The Originals\" byl na stanici The CW odvysílán 3. října 2014. Již 10. října došlo k objednání dalších tří dílů a 12. listopadu 2013 stanice oznámila, že objednává dalších devět dílů, čímž seriál získal plnohodnotnou sezónu s 22 epizodami. Dne 13. února 2014 byla objednána druhá řada \"The Originals\", 11. ledna 2015 třetí řada, 11. března 2016 zkrácená čtvrtá a 10. května 2017 zkrácená pátá, která byla o dva měsíce později označena za závěrečnou sérii. Poslední díl seriálu byl odvysílán 1. srpna 2018.", "section_level": 1}, {"title": "Související seriál.", "content": "Během vysílání závěrečné páté řady \"The Originals\" oznámila v květnu 2018 stanice The CW, že pro sezónu 2018/2019 objednala spin-off s názvem \"Odkaz\", v němž je hlavní postavou Hope, dcera Klause a Hayley, v podání Danielle Rose Russell.", "section_level": 1}], "src_summary": "The Originals je americký dramatický fantasy televizní seriál, jehož autorkou je Julie Plec. Premiérově byl vysílán v letech 2013–2018 na stanici The CW. Celkově bylo natočeno 92 dílů v pěti řadách. Vznikl jako spin-off seriálu \"Upíří deníky\", naopak z \"The Originals\" byl dále odvozen seriál \"Odkaz\".", "tgt_summary": "The Originals is an American fantasy supernatural drama television series that began airing on The CW on October 3, 2013. It is a spin-off from \"The Vampire Diaries\", existing in the same fictional universe known as The Vampire Diaries Universe. The series follows vampire-werewolf hybrid Klaus Mikaelson as he and his family become embroiled in the supernatural politics of the French Quarter of New Orleans. On May 10, 2017, The CW renewed the series for a fifth season. On July 20, 2017, it was announced by series creator Julie Plec ahead of Comic Con that the series' fifth season would be its last. The final season began airing on April 18, 2018, and finished on August 1, 2018.", "id": 1128137}
{"src_title": "Schwules Museum", "tgt_title": "Schwules Museum", "src_document": [{"title": "Historie.", "content": "Impulsem pro založení muzea se stala muzejní výstava v roce 1984, která představovala historii homosexuálů v Berlíně v období 1850–1950, a byla první takto rozsáhlou výstavou pro veřejnost. Po velkém úspěchu, který výstava měla, bylo založeno sdružení \"Verein der Freunde eines Schwulen Museums in Berlin\" (Spolek přátel homosexuálního muzea v Berlíně). Muzeum samotné bylo založeno 6. prosince 1985. Hlavním cílem muzea bylo pomocí výstav přibližovat veřejnosti rozmanitost života LGBT osob. První výstava muzea se konala v září 1987 u příležitosti oslav 750. let Berlína s titulem \"750 warme Berliner\" (750 teplých Berlíňanů) v prostorách \"Allgemeine Homosexuelle Arbeitsgemeinschaft\" (Všeobecné homosexuální pracovní společenství) na \"Friedrichstraße\". O dva roky později muzeum přesídlilo na ulici \"Mehringdamm\" ve čtvrti Kreuzberg, kde sídlilo do března 2013. Dne 18. května téhož roku otevřelo nové sídlo v ulici \"Lützowstraße\".", "section_level": 1}, {"title": "Stálá expozice.", "content": "Od prosince 2004 probíhá stálá výstava po názvem \"Selbstbewusstsein und Beharrlichkeit. 200 Jahre schwule Geschichte\" (Sebevědomí a vytrvalost. 200 let homosexuálních dějin). Představuje strategie, možnosti a problémy homosexuálů, jak vedli obyčejný život, nacházeli stejně smýšlející a organizovali vlastní sítě v období 1790–1990. A rovněž společenské a právní podmínky, jako byl § 175 a s tím spojená omezení, pronásledování a trestání homosexuálů, jakož i úspěchy homosexuálního hnutí.", "section_level": 1}, {"title": "Dočasné výstavy.", "content": "Souběžně se stálou expozicí muzeum organizuje jednorázové výstavy, ve kterých osvětluje jednotlivá období nebo určitý historický vývoj, jako např. \"Goodbye to Berlin. 100 Jahre Schwulenbewegung\" (100 let homosexuálního hnutí) v roce 1997 nebo \"Verfolgung homosexueller Männer in Berlin 1933–45\" (Pronásledování homosexuálních mužů v Berlíně 1933–45) o postavení homosexuálů v období nacismu. Další výstavy přibližují uskupení nebo osobnosti jako Oscar Wilde, Marlene Dietrichová, Rainer Werner Fassbinder, Michel Foucault, Thomas Mann, Ludwig Wittgenstein nebo Pier Paolo Pasolini.", "section_level": 1}, {"title": "Archiv a knihovna muzea.", "content": "Součástí muzea je rovněž archiv, který uchovává, katalogizuje a průběžně doplňuje časopisy vydávané od roku 1986 v Německu, v Evropě i v mimoevropských zemích. Archiv tištěných materiálů obsahuje asi 3000 položek. Jedná se od jednotlivých tisků vydaných vlastním nákladem až po novinové články, které se týkají homosexuality. Další skupinou v archivu je sbírka fotografií, videí, filmů, plakátů, rukopisů, uměleckých děl i písemných pozůstalostí. Knihovna zahrnuje zhruba 10 000 svazků k tématu homosexualita. Od roku 1987 muzeum vydává vlastní časopis o dějinách homosexuality \"Capri\".", "section_level": 1}], "src_summary": "Schwules Museum (tj. \"Homosexuální muzeum\") je muzeum v Berlíně, které se specializuje na aspekty homosexuality. Ve své stálé expozici dokumentuje dějiny homosexuality. Od května 2013 sídlí v ulici \"Lützowstraße\" č. 73 ve čtvrti Tiergarten.", "tgt_summary": "The Schwules Museum (English: Gay Museum) in Berlin, Germany is a museum and research centre with collections focusing on LGBTQ+ history and culture. It opened in 1985 and it was the first museum in the world dedicated to gay history. The museum archive holds periodicals dating from 1896 and a collection of photographs, videos, films, sound recordings, autographs, art works, and ephemera. Its library holds approximately 20,000 books on homosexuality.", "id": 1908064}
{"src_title": "Zelená karta (pojištění)", "tgt_title": "International Motor Insurance Card System", "src_document": [{"title": "Historie.", "content": "V návaznosti na doporučení přijaté 25. ledna 1949 Hospodářským výborem OSN pro Evropu byl postupně vyvinut systém zelených karet. Je to síť profesionálních orgánů uznaných členskými státy (národních pojišťovacích kanceláří), které jsou propojeny přes bilaterální dohody. Cílem tohoto systému je ochrana třetích stran, které jsou poškozené při dopravních nehodách, a usnadnění likvidace škod, které zahrnují odpovědnost zahraničního motoristy. Tento systém byl postupně upravován v „První motorové směrnici“, která vychází ze směrnice Rady č. 72/166/EHS ze dne 24. dubna 1972 o sbližování právních předpisů členských států, v „Druhé motorové směrnici“, která vychází ze směrnice Rady č. 84/5/EHS ze dne 30. prosince 1983 o sbližování právních předpisů členských států a ve „Třetí motorové směrnici“, která vychází ze směrnice Rady č. 90/232/EHS ze 14. května 1990 o sbližování právních předpisů členských států. Tyto směrnice uložily řidičům všech zahrnutých zemí povinnost uzavřít pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou v automobilové dopravě, přičemž byl stanoven minimální limit pojištění. Dále byly členské státy vyzvány zřídit finanční fondy, které slouží k odškodňování (min. do výše povinného pojištění) obětí nehod způsobených nepojištěnými nebo neznámými automobily. A nakonec uložily směrnice státům povinnost přijmout taková opatření, aby toto pojištění odpovědnosti pokrývalo všechny členská státy a zaručovaly buď pojistnou ochranu ve znění daného členského státu, nebo domovského, dle toho, v jakém státě je pojistná ochrana vyšší. Další oporou systému zelených karet jsou Interní Předpisy (Dohody o interních pravidlech), díky kterým může vstoupit vozidlo na cizí území členského státu bez předkládání zelené karty, ačkoliv ji stále musí vozit sebou. Existují však i státy, kde je stále nutné ukázat zelenou kartu při vjezdu na jejich území.", "section_level": 1}, {"title": "Česká republika a zelená karta.", "content": "V ČR se je mezinárodně uznávaný doklad o zřízení pojištění odpovědnosti z provozu vozidla řídí zákonem č. 168/1999 Sb., ve znění zákona č. 137/2008 Sb. Tzv. povinné ručení vzniká na základě uzavřené pojistné smlouvy. Ihned po sjednání pojištění vystaví pojišťovna zelenou kartu, která slouží k prokazování sjednaného povinného ručení v Česku i v zahraničí. Každý řidič je povinen mít kartu u sebe. Jestliže není tento doklad schopen na požádání předložit příslušníkům policie ČR, může být na místě finančně penalizován blokovou pokutou ve výši 1500–3000 Kč. Pokud pak se stane nehoda a někdo z jejích účastníků nemá zelenou kartu, je to automatický důvod k zavolání policie. Potvrzení o zaplacení povinného ručení není dokladem o povinném ručení, a proto jej řidič nemusí mít u sebe. Zelená karta obsahuje informace o stavu vozidla a registrační značce. Případné změny stavu vozidla musí být nahlášeny pojišťovně a následně musí být vystavená nová zelená karta. Všechny země, ve kterých platí zelená karta, jsou vyznačeny na zadní straně dokladu.", "section_level": 1}, {"title": "Platnost zelené karty.", "content": "Zelená karta platí v těchto zemích: Belgie, Bulharsko, Česká republika, Dánsko, Estonsko, Finsko, Francie, Itálie, Irsko, Island, Kypr, Lichtenštejnsko, Litva, Lotyšsko, Lucembursko, Maďarsko, Malta, Německo, Nizozemsko, Norsko, Polsko, Portugalsko, Rakousko, Rumunsko, Řecko, Slovenská republika, Slovinsko, Spojené království Velké Británie a Severního Irska, Španělsko, Švédsko, Albánie, Andorra, Bosna a Hercegovina, Makedonie, Chorvatsko, Monako, San Marino, Srbsko, Černá Hora, Švýcarsko, Turecko, Ukrajina, Vatikán, Bělorusko, Írán, Izrael, Moldavsko, Maroko, Rusko a Tunisko. Od 1. ledna 2016 platí zelená karta také v Ázerbájdžánu s výjimkou Náhorního Karabachu. Na území Kypru a Srbska jsou území, kde zelená karta neplatí. Tam si musí řidič nakoupit hraniční pojištění (např. Kosovo, severní Kypr). Pokud není na zelené kartě přeškrtnuto označení některé z následujících zemí, tak platí i v nich: Írán, Izrael, Maroko, Tunisko, Ázerbájdžán, Bělorusko, Moldávie, Rusko a Tunisko.", "section_level": 1}], "src_summary": "Zelená karta je mezinárodní osvědčení o platném pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, které začalo být vydáváno v souladu s doporučením, jež bylo přijaté 25. ledna 1949 Podvýborem pro silniční dopravu při Výboru pro vnitrozemskou dopravu Evropské hospodářské komise Organizace spojených národů. Bez zelené karty nesmíte s autem vyjet na veřejnou komunikaci, a už vůbec ne do zahraničí (tam i s duplikátem). Na zelené kartě je uveden seznam zemí, ve kterých pojištění odpovědnosti platí. Pokud je země přeškrtnutá, je nutné si před vjezdem tam koupit tzv. hraniční pojištění, popř. využít služby jiné pojišťovny, která nemá danou zemi ve výlukách.", "tgt_summary": "An International Motor Insurance Card System is an arrangement between authorities and insurance organizations of multiple states to ensure that victims of road traffic accidents do not suffer from the fact that injuries or damage sustained by them were caused by a visiting motorist rather than a motorist resident in the same country. Additionally to extending the insurance coverage territorial scope such systems have the benefit for motorists to avoid the need to obtain insurance cover at each of the frontiers of the countries which they visit. There are multiple motor insurance systems around the world, established on regional basis. The first was the Green Card system established in 1949 in Europe, but later other regions followed suit.", "id": 2414981}
{"src_title": "Matthias Sindelar", "tgt_title": "Matthias Sindelar", "src_document": [{"title": "Životopis.", "content": "Jeho rodina přesídlila roku 1905 do Vídně, žila nicméně v českojazyčné čtvrti Favoriten. Čtvrť byla sídlem klubu Austria Vídeň a Sindelar se stal jeho oporou. Hrával na pozici útočníka. Dvakrát, v letech 1933 a 1936, s ním vybojoval Středoevropský pohár, nejprestižnější mezinárodní klubovou soutěž meziválečné Evropy. Krom toho se stal roku 1926 rakouským mistrem. Sindelar byl též člen slavného rakouského reprezentačního mužstva, jemuž se říkalo \"Wunderteam\". S rakouskou reprezentací se zúčastnil mistrovství světa v roce 1934. Sindelar byl kapitánem týmu a díky svým výkonům byl zpětně federací FIFA zařazen do all-stars a vyhlášen druhým nejlepším hráčem šampionátu. Rakousko na turnaji obsadilo 4. místo. Sindelar odehrál za národní tým Rakouska celkem 43 utkání a vstřelil 27 branek. Mezinárodní federací fotbalových historiků a statistiků byl vyhlášen nejlepším rakouským fotbalistou 20. století. Měl přezdívku 'Der Papierene' („Papírák“) pro svou subtilní postavu. Po anšlusu Rakouska si Šindelář poněkud zadal s novým režimem, když zakoupil arizovanou kavárnu, jejíž původní židovský majitel zemřel později v koncentračním táboře v Terezíně. Do NSDAP Šindelář ale nikdy nevstoupil, ač mu to bylo nabízeno. Dne 23. ledna 1939 byl Šindelář nalezen mrtvý v posteli ve svém vídeňském bytě na Annagasse 3. Vedle něj ležela jeho přítelkyně Camilla Castagnola, která pak zemřela o den později, aniž nabyla vědomí. Jako oficiální příčina úmrtí byla stanovena otrava kysličníkem uhelnatým. Dodnes se však v souvislosti s jeho smrtí objevují spekulace o sebevraždě. Narážka na tuto možnost se objevila i v básni \"Auf den Tod eines Fußballers\", kterou po jeho smrti napsal spisovatel Friedrich Torberg. Přetrvávající mýtus o Šindelářově podílu na odporu proti nacistům vyvracel např. vídeňský žurnalista Peter Menasse. Mj. i pod vlivem jeho článku ustanovil městský radní pro kulturu komisi, která přezkoumávala nárok Šindeláře na čestný hrob na vídeňském ústředním hřbitově. Rozhodla však ve prospěch jeho zachování.", "section_level": 1}], "src_summary": "Matthias Sindelar, rodným jménem Matěj Šindelář (10. února 1903, Kozlov – 23. ledna 1939, Vídeň ) byl rakouský fotbalista narozený na území dnešní České republiky, na Vysočině, v rodině tamního kováře Jana Šindeláře.", "tgt_summary": "Matthias Sindelar (; 10 February 1903 – 23 January 1939) was an Austrian footballer who played for Austria Vienna and the Austrian national football team He played as a centre-forward for the celebrated Austria national team of the early 1930s known as the \"Wunderteam\", which he captained at the 1934 World Cup. Known as \"The Mozart of football\" or \"Der Papierene\" (\"The Paper Man\") for his slight build, he was renowned as one of the finest pre-war footballers, known for his fantastic dribbling ability and creativity. He was voted the best Austrian footballer of the 20th Century in a 1999 poll by the International Federation of Football History and Statistics (IFFHS) and was named Austria's sportsman of the century a year before.", "id": 1837504}
{"src_title": "Stará puška", "tgt_title": "Le vieux fusil", "src_document": [{"title": "Informace o filmu.", "content": "Film je inspirován skutečnými historickými událostmi z konce 2. světové války, tzv. masakrem u Oradour-sur-Glane, při němž byla nacisty vypálena francouzská vesnice Oradour-sur-Glane a zabito 642 civilistů. Hlavní roli ve filmu měl původně hrát Lino Ventura, který však tuto roli odmítl, protože se mu ve scénáři nelíbilo násilí. Při natáčení filmu byly použity dva francouzské zámky – Château de Bonaguil v kantonu Lot-et-Garonne (většina filmu) a Châteaux de Bruniquel v kantonu Tarn-et-Garonne. Množství tajemně vyhlížejících interiérů, které je možné vidět ve filmu, však byly přesto pouze pro film vystavěné kulisy. Film byl ve Francii vřele divácky přijat – v celé zemi jej vidělo přes 3 miliony diváků a v Paříži téměř milion diváků. Hudbu k filmu složil François de Roubaix, přičemž šlo o poslední film, pro který složil filmovou hudbu. Skladatel pouze tři měsíce po uvedení filmu zemřel a proto mu César za nejlepší hudbu byl udělen posmrtně. Film se účastnil vůbec prvního ročníku udělování Césarů v roce 1976.", "section_level": 1}, {"title": "Děj.", "content": "Film se odehrává na konci druhé světové války, v atmosféře německého ústupu a prohry. Doktor Julien Dandieu pracuje jako chirurg v nemocnici a současně vypomáhá francouzskému odbojovému hnutí. Po ostrém německém varování vypravuje svou ženu a malou dcerku mimo město, do pokojné vesnice, ve které sám vlastní zanedbaný hrad. Po nějakém čase se vypravuje na návštěvu, po příjezdu však nalézá pouze zničenou vesnici a vyvražděné obyvatelstvo. Když dorazí ke svému hradu, nalézá navíc mrtvé tělo svého dítěte a představuje si, co pravděpodobně musela vytrpět jeho žena. Jeho šok a bolest jsou nezměrné, navzdory tomu však zachová jistou rozvahu, nalézá svou dávno schovanou starou pušku a začíná krutou mstu. Protože doktor Dandieu dokonale zná složitý systém podlaží, chodeb a schodišť na starém hradě, získává před těžce ozbrojenými německými vojáky velkou výhodu. Několikrát se ocitne v nebezpečí, přesto však postupně a trpělivě zvládne zabít všechny, kteří jsou zodpovědni za smrt jeho rodiny. Doktor nakonec přežívá, když je však nadlidský úkol konečně za ním, opět propadá obrovské bolesti nad ztrátou nejbližších.", "section_level": 1}], "src_summary": "Stará puška (originální francouzský název \"Le Vieux Fusil\") je koprodukční francouzsko-německé filmové válečné drama z roku 1975, které režíroval Robert Enrico. Film získal ve třech kategoriích cenu \"César\" a v dalších šesti kategoriích byl na ní nominován. Většina filmu se odehrává ve francouzské vesnici Montauban. Hlavní role ve filmu ztvárnili Philippe Noiret společně s Romy Schneider.", "tgt_summary": "Le vieux fusil (English title: The Old Gun or Vengeance One by One) is a 1975 French-German film directed by Robert Enrico, and starring Philippe Noiret, Romy Schneider and Jean Bouise. It won the 1976 César Award for Best Film, Best Actor and Best Music, and was nominated for best director, supporting actor, writing, cinematography, editing and sound. The film is based on the Massacre of Oradour-sur-Glane in 1944.", "id": 945322}
{"src_title": "Adolf Miethe", "tgt_title": "Adolf Miethe", "src_document": [{"title": "Život.", "content": "Narodil se v rodině majitele továrny na čokoládu a radního města Postupimi Alberta Miethe. O fotografii se začal zajímat, když mu bylo šestnáct let. Po maturitě na Viktoria-Gymnasiu v Postupimi studoval fyziku, astronomii a chemii na universitě v Berlíně a následně v Göttingenu. Tam v roce 1889 získal doktorát za práci \"Zur Actinometrie photographisch-astronomischer Fixsternaufnahmen\". Během studia pracoval jako pomocný asistent na Astrofyzikálním institutu v Postupimi (\"Astrophysikalisches Institut Potsdam\", dnes \"Leibniz-Institut für Astrophysik Potsdam\"). Zde v roce 1887 spolu s Johannesem Gaedickem vynalezli bleskový prášek, založený na směsi magnésia, chlorečnanu draselného a antimonitu a v roce 1889 zkonstruoval magnéziový zábleskový přístroj. Po ukončení studia působil u různých firem v optickém průmyslu. Nakonec se stal spolupracovníkem optické dílny Edmunda Hartnacka v Postupimi, kde se zabýval konstrukcí objektivů mikroskopů. Po Hartnackově smrti v roce 1891 pracoval ve firmě Schulze & Barthels v Rathenow, která se zabývala výrobou optických přístrojů pro civilní i vojenské využití. Zde se - nezávisle na výzkumech Dallmeyerových a Steinheilových - zabýval vývojem teleobjektivů. Patent na svou konstrukci teleobjektivu získal v roce 1891. V roce 1894 přešel k firmě Voigtländer do Braunschweigu. Zde se zabýval různými konstrukčními úlohami, mimo jiné vylepšením puškohledu, na což mělo vliv i to, že byl ve volném čase vášnivým střelcem. Nakonec se zde stal technickým ředitelem.", "section_level": 1}, {"title": "Pedagogická a vědecká práce.", "content": "Po smrti Hermanna Wilhelma Vogela byl 1. října 1899 povolán na Královskou technickou univerzitu v Berlíně, aby po něm převzal vedení katedry fotochemie, fotografie a spektrální analýzy. Tato katedra byla založena v roce 1873 a byla tedy nejstarší katedrou svého druhu na světě. Zde zkonstruoval kameru pro „tříbarevnou fotografii podle přírody“. Postup spočíval v tom, že se scéna vyfotografovala třikrát na černobílý fotografický materiál přes barevné filtry (červený, modrý a zelený). Princip trojbarevné fotografie poprvé použil Louis Ducos du Hauron v šedesátých letech 19. století. Ve své době ale narazil na problém velmi malé citlivosti tehdejších materiálů na červené světlo. Toto se Miethemu podařilo vyřešit, když v roce 1902 spolu s Arthurem Traubem vyvinuli panchromatickou senzibilizaci fotografického materiálu. Dále Miethe zkonstruoval fotoaparát na skleněné desky 8 x 24 cm, na které se postupně exponovaly jednotlivé barevné výtažky. Barevné fotografie pak bylo možné buď promítat zvláštním trojitým projektorem na plátno (každý barevný výtažek byl promítán přes příslušný barevný filtr - výsledný barevný obraz vznikl na principu aditivního míchání barev, nebo bylo možné fotografie tisknout technikou barevného uhlotisku. Tento postup byl velice pracný a nákladný, avšak výsledkem byly barevně stálé obrazy. Trojbarevnou fotografii předvedl Miethe poprvé v roce 1903 na půdě své katedry. V roce 1904 pak byly poprvé tištěny barevné fotografie na tomto principu jako sběratelské reklamní obrázkové kartičky čokoládovny \"Stollwerck\" (Stollwerck-Sammelalbum No. 7). Kameru pro tento druh fotografie pak vyráběla firma Bermpohl & Co. v Berlíně. S její pomocí vytvořil ruský průkopník fotografie Sergej Prokudin-Gorskij v letech 1905–1916 unikátní sérii barevných fotografií \"Krásy Ruska v přírodních barvách\". Patrně nejslavnější fotografií Prokudina-Gorského je jeho barevný portrét Lva Nikolajeviče Tolstého z roku 1908. Nevýhodou této metody byla skutečnost, že kvalita barevného obrazu závisela na přesném ztotožnění jednotlivých barevných složek při promítání nebo při tisku. Rozdíly vznikaly mechanickými nepřesnostmi během posunu skleněné desky a dále časovými prodlevami mezi expozicí jednotlivých desek, kdy mohlo dojít k pohybu fotografovaného objektu. Tyto problémy se snažil vyřešit nový typ konstrukce kamery, kdy se exponovaly současně všechny složky. V akademickém roce 1904–1905 byl Miethe rektorem Královské technické univerzity v Berlíně. Od roku 1906 začal pořizovat barevné fotografie z balónu. Ty vydal v roce 1909 v knize \"Photographische Aufnahmen vom Ballon aus\". V roce 1908 se zúčastnil expedice do horního Egypta. Fotografie z této cesty vyšly později knižně. V roce 1909 začlenil ke své katedře i hvězdárnu, specializovanou na astronomickou fotografii. Od roku 1921 také vedl \"Zkušební a vývojový ústav pro kinematografickou techniku\" (Prüf- und Versuchsanstalt für Kinotechnik). V létě 1910 byl členem expedice Ferdinanda von Zeppelina na Špicberky. I zde pořídil řadu barevných fotografií.", "section_level": 1}], "src_summary": "Adolf Miethe (25. dubna 1862, Postupim - 5. května 1927, Berlín; celým jménem Adolf Christian Heinrich Emil Miethe) byl německý fotochemik a průkopník fotografické techniky.", "tgt_summary": "Adolf Miethe (; 25 April 1862, Potsdam – 5 May 1927, Berlin) was a German scientist, lens designer, photochemist, photographer, author and educator. He co-invented the first practical photographic flash and made important contributions to the progress of practical color photography.", "id": 1769716}
{"src_title": "Aero Spacelines Super Guppy", "tgt_title": "Aero Spacelines Super Guppy", "src_document": [{"title": "Vývoj a popis.", "content": "První letoun verze označené Super Guppy nebo „SG“, byl postaven přímo z trupu letounu C-97J Turbo Stratocruiser, což byla vojenská verze dopravního letounu z 50. let 20. století Boeing 377 Stratocruiser. Trup byl prodloužen na délku 43 m a byla přestavěna horní část trupu. Trup dostal v řezu tvar balónu, přičemž v horní části měl průměr 7,6 m. Délka nákladového prostoru byla 28,8 m, přičemž šířka nákladové paluby zůstávala stále 2,7 m jako u původního letounu Stratocruiser. V návaznosti na úpravy trupu byly použity i jiné motory. Letoun Super Guppy používal turbovrtulové motory Pratt & Whitney T34-P-7 pro zvětšení výkonu a doletu. Byly upraveny i křídla a ocasní plochy. Letoun mohl nést náklad 24 545 kg a dosahoval cestovní rychlosti 300 mph (480 km/h). Druhá verze byla oficiálně známa pod označením Super Guppy Turbine nebo „SGT“, ačkoliv používala také turbovrtulové motory jako první varianta Super Guppy. Tato verze používala turbovrtulové motory Allison 501-D22C. Na rozdíl od předchozích letounů, byly hlavní části trupů těchto letounů postaveny od nuly. Stavbou trupů od samého počátku bylo umožněno společnosti Aero Spacelines rozšířit nákladovou palubu na 4 m. Celková délka nákladového prostoru byla zvětšena na 33,8 m. Vylepšení trupu a pohonu vedlo ke zvětšení užitečného nákladu na 24 700 kg. Všechna tato vylepšení v kombinaci s přetlakovou kabinou pro posádku dovolila lety ve vyšších letových hladinách, což umožňovalo letounům SGT přepravit více nákladu než jejich předchůdcům. Letoun SGT si z typu 377 ponechal pouze kokpit, křídla, ocasní plochy a hlavní podvozek. Přední podvozek byl převzatý z letounu Boeing 707 a byl otočený o 180 stupňů. To umožnilo jeho posunutí mírně dopředu, vyrovnání podlahy nákladového prostoru a zjednodušilo nakládku letounu. Na počátku 70. let 20. století byly dva letouny Super Guppy používány společností Airbus k dopravě částí dopravních letounů z externích výrobních závodů ke konečné montáži v Toulouse. V roce 1982 a 1983 byly ve Francii u společnosti UTA Industries postaveny další dva letouny, poté, co Airbus koupil práva na stavbu těchto letounů. Tyto čtyři letouny byly později nahrazeny stroji Airbus Beluga, které byly schopné přepravit náklad o dvojnásobné hmotnosti. Poslední vyrobený letoun SGT zůstává ve službě u NASA, kde slouží při přepravě velkých dílů kosmických lodí a raket. Letoun operuje z letiště Ellington Field v Houstonu, stát Texas, USA. Ostatní čtyři letouny jsou zakonzervovány – letoun SG v Pima Air and Space Museum, letecká základna Davis-Monthan, stát Arizona, USA, první SGT na letišti Bruntingthorpe Aerodrome, Spojené království, druhý SGT na mezinárodním letišti Toulouse Blagnac International Airport, Toulouse, Francie a třetí SGT v Finkenwerder, Německo.", "section_level": 1}, {"title": "Varianty.", "content": "Aero Spacelines B-377-SG Super Guppy Aero-Spacelines B-377-SGT Super Guppy Turbine (Guppy 201)", "section_level": 1}, {"title": "Specifikace (Super Guppy Turbine).", "content": "\"Technické údaje pocházejí z publikace „Encyclopedia of The World's Commercial and Private Aircraft“\".", "section_level": 1}], "src_summary": "Aero Spacelines Super Guppy je velký transportní letoun s objemným trupem, který se používá pro přepravu nákladů velkých rozměrů. Letoun byl pokračovatelem typu Aero Spacelines Pregnant Guppy, který byl rovněž vyráběn společností Aero Spacelines. Bylo postaveno 5 strojů ve dvou variantách. Obě tyto varianty byly obecně označovány „Super Guppy“.", "tgt_summary": "The Aero Spacelines Super Guppy is a large, wide-bodied cargo aircraft that is used for hauling outsize cargo components. It was the successor to the Pregnant Guppy, the first of the Guppy aircraft produced by Aero Spacelines. Five were built in two variants, both of which were colloquially referred to as the \"Super Guppy\". The Super Guppy is \"the only airplane in the world capable of carrying a complete S-IVB stage\", the third stage of the Saturn V rocket. The Super Guppy performed this role several times during the Apollo program.", "id": 1584303}
{"src_title": "Filippikus", "tgt_title": "Philippicus (general)", "src_document": [{"title": "Raná kariéra.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Za Mauricia.", "content": "O nejranějších letech Filipikova života se neví téměř nic. Patrně v roce 583 se oženil se sestrou císaře Mauricia Gordií a někdy v této době mu byl udělen vysoký dvorský titul \"Patricia\" a svěřeno velení nad oddíly \"Excubitores\" – v té době císaři nejbližšímu palácovému regimentu. Tento úřad byl navíc pro mnoho svých držitelů v šestém století předstupněm pro možné udělení císařské hodnosti. Brzy nato mu bylo v roce 584 svěřeno vrchní velení na římskou východní armádou (\"Magister militium per Orientem\"), ve které nahradil nepříliš úspěšného Ioanna Mystakona. Svěření tohoto postu především znamenalo, že na Filippika padla hlavní starost o další vývoj dlouho se vlekoucí nerozhodné války s Persií (začala už v roce 572). V letech 584–589 takto vedl s přestávkami řadu protiperských tažení v oblasti římského Orientu a Mezopotámie.", "section_level": 2}, {"title": "Sezona 584–585.", "content": "Filippikus zpustošil pláně okolo Nisibis (jednoho z nejdůležitějších pohraničních pevnostních měst na horké římsko-perské hranici, tou dobou v držení Persie) a podnikal nájezdy do oblastí Arzazény (jednoho z arménských regionů) a východní Mezopotámie. Zároveň se snažil zlepšit výkonnost a disciplínu svých vojáků. Hlavní stan si zřídil nejdříve v Martyropoli (později v Monokartonu) a jeho vojákům se podařilo i přes jeho zdravotní indispozici v závěru roku odrazit perskou protiofenzívu pod velením generála Kardarigana u pevnosti Monokarton.", "section_level": 3}, {"title": "Sezona 586–587.", "content": "Poté co strávil zimu roku 585/586 v Konstantinopoli, vrátil se na jaře na východní bojiště, a poté, co byly perské mírové návrhy zamítnuty, přesunul se s vojskem k perským hranicím. Tady dosáhl u městečka Solachon svého největšího vojenského úspěchu, když se mu podařilo na hlavu porazit hlavní perskou armádu pod velením generála Kardarigana. I když byl Solachon slavným vítězstvím a napomohl Římanům znovu získat oblastní nadvládu v regionu okolo nejdůležitější pohraniční pevnosti Daras, přesto nic nezměnil na celkově nerozhodném stavu války a Filippicus už na tento úspěch neměl nikdy navázat. Jeho následné plenivé tažení do Arzazény skončilo fiaskem, když se mu nepodařilo dobýt perskou pevnost Chlomaron. Její obležení bylo předčasně ukončeno pod tlakem příchodu perských posil vedených opět generálem Kardariganem (uniknuvším od Solachonu). Nakonec Filippikos svou armádu opustil, což vyvolalo mezi Římany paniku, a než se stačili stáhnout do bezpečí pevností Afumon a Amida, utrpěli značné ztráty od pronásledujících Peršanů, kteří se také zmocnili většiny římského trénu, včetně části osobních zavazadel jejich vrchního velitele. Filippikos tímto ztratil respekt východního vojska.", "section_level": 3}, {"title": "Sezona 587–588.", "content": "Po zbytek roku už se Filipikos osobně do čela římských sil nepostavil a odvolávaje se na nemoc, přenechal na jaře aktivní velení dvou třetin armády svému zastupujícímu vrchnímu veliteli Herakleiovi staršímu (otci pozdějšího císaře Herakleia) a zbytek generálům Theodorovi, Turabdenovi a Andreasovi s rozkazy konat nájezdy na perské území. V zimě vyrazil do Konstantinopole a na cestě byl zpraven o svém nahrazení ve funkci vrchního velitele východní armády generálem Priskem. Priskus velení oficiálně převzal v Monokartonu na jaře 588, avšak vojsko, rozezlené jeho ignorací obvyklých tradic při nástupu nového velitele a především císařovým nařízením snížit vojsku plat o čtvrtinu, jej nepřijalo a následně propukla vzpoura, která Priska vyhnala; vojáci si poté sami zvolili nového vůdce – bývalého správce provincie Phoenicie Libanensis (Dux Phoenicie Libanensis) a v tu chvíli arcibiskupa damašského, Germana, a dlouho odmítali jakékoliv pokusy o usmíření s císařem, což byla situace uprostřed války s Persií nanejvýš nebezpečná. Císař se rozhodl Priska odvolat a na jeho místo opět jmenovat Filippika, toho však vojáci nakonec znovu akceptovali jen s krajní nevolí a po mnohých přímluvách až během léta 589. Mezitím vedli i během vzpoury úspěšné boje s Peršany, kteří, potěšeni vzpourou, zprvu marně doufali v menší odpor. Filippikus se po usmíření s vojáky vydal znovuzískat pevnost Martyropolis, která nedávno padla do perských rukou zradou římského důstojníka Sittase. Akce však pro něj skončila dalším debaklem, když byl před Martyropolí poražen perskou vyprošťovací armádou vedenou generály Mabodem a Afraratem. Potom byl okamžitě zbaven velení a nahrazen Komentiolem.", "section_level": 3}, {"title": "Pozdější kariéra.", "content": "S výjimkou vyjednávání se sesazeným perským králem Chosroem II., uprchlým na římské území v roce 590, Filipikos z pramenů na řadu let mizí. V roce 598 byl nakrátko jmenován generálem na balkánském bojišti a některými zdroji je mu přičítáno vítězství dosažené nad Avary v Thrákii, ale dost možná se jedná jen o záměnu s generálem Priskem.", "section_level": 2}, {"title": "Za Fokase.", "content": "V roce 602 bylo císaři Mauriciovi údajně předpovězeno že jméno jeho nástupce bude začínat stejným písmenem jako Filippikovo a císař ho měl proto začít podezřívat z přípravy spiknutí. Nedlouho na to skutečně došlo ke vzpouře balkánské armády, ale vůdcem rebelů nebyl Filippikos, nýbrž do té chvíle bezvýznamný centarch (setník) jménem Fokas, kterého si vojáci zvolili losem. Státní převrat to byl obzvláště krvavý, Mauricius a celá jeho početná rodina, včetně korunního prince Theodosia, byla nemilosrdně povražděna a stejně tak (a k velké újmě říše) i většina nejbližších Mauriciových spolupracovníků a prominentních generálů spojených s jeho dvorem. Filippikos byl tehdy popravy kupodivu ušetřen, ale byl přinucen vstoupit jako mnich do kláštera v Chrysopoli.", "section_level": 2}, {"title": "Poslední léta.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Za Herakleia.", "content": "Když se proti Fokově brutálnímu režimu vzbouřil Filippikův někdejší podřízený Herakleios starší, jehož stejnojmenný syn v roce 610 sesadil a popravil Fokase, založiv novou císařskou dynastii, Filippikos ještě stále pobýval v klášterním ústraní. V témže roce jej nový panovník pověřil vedením diplomatické mise ke generálu Komentiolovi (není totožný s generálem téhož jména, jež dříve převzal velení po Filippikovi), bratru sesazeného císaře. Komentiolos stále držel vrchní velení nad východní armádou a pomýšlel na mstivé tažení proti Konstantinopoli. Filippikos jím byl uvězněn a bylo mu vyhrožováno popravou, než k ní však mohlo být přikročeno, byl Komentiolos sám zavražděn a velké nebezpečí pro dosud křehkou Herakleiovu vládu pominulo. V tom čase však už dlouho zuřila poslední a největší válka s Persií, k jejímuž vypuknutí zavdala podnět právě Mauriciova vražda v roce 602. V roce 612 byl Filippikus opět a naposledy jmenován vrchním velitelem východní armády (\"Magister militum per Orientem\"), nahradiv do nemilosti upadnuvšího Priska, který jako jediný z Mauriciových významných generálů pokračoval ve funkci i za Fokase. Filippikus už musel být v pokročilém věku, ale Heraklius měl nedostatek zkušených generálů a Filippikus měl nad to bohaté zkušenosti právě s Peršany. Filippikus nejdříve vedl tažení proti perským pozicím v Arménii a nakonec, když v roce 614 schopný perský generál Šáhen vážně ohrožoval samotnou Konstantinopol obležením protilehlého Chalkedonu, dostal Filippikus příkaz přesunout své vojsko k perským hranicím v naději, že tak Šáhena přiměje opustit pozice nedaleko římského hlavního města ve snaze předejít Filippikově vpádu do Persie. Plán zprvu fungoval a Šáhen se skutečně nechal vylákat, avšak oproti očekávání také Filippikovo vojsko dostihl a porazil. K tomu došlo mezi lety 614–617 (chronologie je tu dost nejistá). Krátce poté Filippikos zemřel (někdy mezi lety 614–618) a byl pohřben v Chrysopoli v kostele, který tu sám zbudoval.", "section_level": 2}, {"title": "\"Strategikon\".", "content": "Filippikus patří mezi možné autory slavné pozdně antické vojenské příručky zvané \"Strategikon\", tradičně připisované císaři Mauriciovi. Jako jeden z nejvýznamnějších Mauriciových vojevůdců měl nepochybně dostatek zkušeností a zároveň času (který strávil ve svém klášterním vyhnanství), aby takovouto knihu napsal.", "section_level": 1}], "src_summary": "Filippikus (lat.) či Filippikos (řec. Φιλιππικός), byl východořímský generál, švagr císaře Mauricia a velitel palácové stráže (\"Comes Excubitorum\"), aktivní na přelomu 6. a 7. století.", "tgt_summary": "Philippicus or Philippikos (, fl. 580s–610s) was an East Roman general, \"comes excubitorum\", and brother-in-law of Emperor Maurice (r. 582–602). His successful career as a general spanned three decades, chiefly against the Sassanid Persians.", "id": 204584}
{"src_title": "Znečišťující látky", "tgt_title": "Pollutant", "src_document": [{"title": "Znečištění ovzduší.", "content": "Znečištění ovzduší je nejvýznamnějším znečištěním prostředí zasahujícím jak vyspělé, tak rozvojové země. Mezi hlavní znečišťující látky patří z anorganických látek oxid siřičitý, oxidy dusíku, oxid uhelnatý a troposférický ozon; z organických benzen nebo benzo[a]pyren. Významné mohou být i některé kovy jako kadmium, arsen a nikl nebo nověji sledovaná rtuť. Nebezpečné jsou také pevné částice (polétavý prach), které mohou na svém povrch adsorbovat většinu uvedených znečišťujících látek. Mezi největší zdroje těchto nečistot patří stacionární zdroje (teplárny, tepelné elektrárny i lokální topeniště v domech) a mobilní zdroje (především silniční doprava, ale i železniční nebo lodní).", "section_level": 1}, {"title": "Legislativa.", "content": "Ochranu ovzduší upravuje v České republice po právní stránce od roku 2012 zákon o ochraně ovzduší č. 201/2012 Sb. Ten v § 2 definuje znečišťující látku jako \"každou látku, která svou přítomností v ovzduší má nebo může mít škodlivé účinky na lidské zdraví nebo životní prostředí anebo obtěžuje zápachem\". V příloze 1 tohoto zákona jsou uvedeny imisní limity hlavních znečišťujících látek: oxidu siřičitého, oxidu dusičitého, oxidu uhelnatého, částic PM, PM, olova, arsenu, kadmia, niklu, benzenu, benzo[a]pyrenu a troposférického ozonu. Některé imisní limity mají dvě různé hodnoty pro různá časová období, např. pro oxid dusičitý je stanoven jednohodinový průměr 200 µg.m a celoroční průměr 40 µg.m. Zákon také stanoví, kdy není povoleno překročení imisních limitů vůbec nebo kdy je to možné po určitý počet dní v roce. Např. pro částice PM je stanoven roční nepřekročitelný průměr 40 µg.m a 24hodinový průměr 50 µg.m, který smí být překročen 35 dní v roce. V příloze jsou kromě imisních limitů vyhlášených pro ochranu zdraví lidí uvedeny i jinak počítané limity vyhlášené pro ochranu ekosystémů a vegetace. Např. u oxidu siřičitého platí pro ochranu zdraví 24hodinový limit 125 µg.m, zatímco pro přírodu platí roční limit 20 µg.m. V příloze 6 jsou pak stanoveny koncentrace oxidu siřičitého, oxidu dusičitého, pevných částic PM a troposférického ozonu, při kterých se informuje o možnosti vzniku smogové situace, a koncentrace, při nichž se vyhlašuje regulace vybraných stacionárních zdrojů znečištění, případně i dopravy.", "section_level": 2}, {"title": "Znečišťující látky.", "content": "", "section_level": 2}, {"title": "Oxid siřičitý.", "content": "Oxid siřičitý (SO) vyskytující se v atmosféře pochází jak z přírodních zdrojů, tak z antropogenní činnosti. Z lidských zdrojů vzniká především při spalování fosilních paliv – uhlí a těžkých olejů – a při tavení rud s obsahem síry. Celosvětově jsou nezanedbatelné i jeho přírodní zdroje – oceány a sopky. V České republice se však tento vliv odhaduje jen na asi 2 %. V atmosféře se oxid siřičitý postupně oxiduje na sírany a vytváří tak kyselinu sírovou. Všechny tyto látky jsou zde přítomny v kapalném aerosolu nebo se váží na povrch pevných částic. Oxid siřičitý a jeho produkty mají dráždivé účinky a ve vyšších koncentracích mohou zhoršovat dýchání nebo způsobovat poškození plic. V Česku došlo po roce 1989 k výraznému poklesu koncentrací SO. Od roku 2000 dochází v Česku k překročení povolených limitů pouze výjimečně v prakticky jen v Ostravě nebo v Ústeckém kraji (Chomutov, Teplice, Most). Na většině měřených míst koncentrace stále mírně klesají. V jednotlivých letech však průměrné roční koncentrace kolísají, především v závislosti na tom, jak studená byla zima a jak dlouho trvala topná sezona.", "section_level": 3}, {"title": "Oxidy dusíku.", "content": "Při sledování znečištění ovzduší se pod označením oxidy dusíku NO rozumí oxid dusnatý NO a oxid dusičitý NO. Z hlediska ochrany zdraví jsou důležité koncentrace oxidu dusičitého, z hlediska vegetace souhrnné koncentrace obou plynů. V odpadních plynech a jiných emisích je přítomen především oxid dusnatý NO. Oxid dusičitý z něj vzniká reakcí s přízemním ozonem nebo s radikály (např. hydroperoxylový radikál HO). Část oxidů dusíku se další oxidací přemění na kyselinu dusičnou HNO nebo dusičnany NO. Ty jsou z ovzduší splachovány deštěm nebo se s aerosolem usazují na povrchu. V Evropě vznikají oxidy dusíku především při spalovacích procesech reakcí mezi kyslíkem a dusíkem během spalování a při reakci paliva s kyslíkem. Hlavním znečišťujícím prvkem je silniční doprava, avšak ani železniční nebo vodní doprava nemá zanedbatelný podíl. Dalšími znečišťovateli pak jsou obecně stacionární zdroje. Přírodní emise oxidů dusíku vznikají při erupcích sopek, při bouřkách účinkem blesků a pocházejí také z půdy. V Evropě tvoří méně než 10 % emisí, ale v celosvětovém pohledu jsou významnější. Oxid dusičitý zhoršuje především funkci plic a výrazně zhoršuje obecnou imunitu organismu. K překročení ročního imisního limitu oxidu dusičitého dochází jen na menším množství měřicích stanic na dopravně exponovaných lokalitách velkých měst mebo aglomerací.", "section_level": 3}, {"title": "Oxid uhelnatý.", "content": "Výrazně dominantním antropogenním zdrojem oxidu uhelnatého (CO) jsou procesy, kde dochází k nedokonalému spalování fosilních paliv: jde o dopravu a stacionární zdroje tepla, především domácí topeniště. Oxid uhelnatý se váže na hemoglobin mnohem lépe než kyslík. Snižuje proto kapacitu krve pro přenos kyslíku v těle. Může způsobovat závratě, zhoršenou pozornost a při vyšších koncentracích (ovšem ne takových, které se vyskytují ve venkovní atmosféře) i smrt. Koncentrace CO na sledovaných místech v České republice jen výjimečně přesahují stanovené imisní limity. V roce 2011 se oxid uhelnatý měřil celkem na 33 lokalitách; z nich byly nejvyšší koncentrace naměřeny v Ostravě.", "section_level": 3}, {"title": "Přízemní ozon.", "content": "Přízemní neboli troposférický ozon je znečišťující látka, která nemá žádný významný emisní zdroj. Vzniká v přízemní vrstvě atmosféry působením slunečního záření složitými procesy především z oxidů dusíku a těkavých organických sloučenin (VOC). Jeho koncentrace závisí především na délce slunečního svitu, teplotě a množství srážek. Proto bývá nejvyšší v období od dubna do září. Ozon poškozuje především dýchací soustavu – působí zde závažné morfologické i funkční změny a snižuje obranyschopnost organismu. Měření přízemního ozonu v ČR bylo v roce 2011 prováděno na 76 lokalitách, na 14 % z nich byly překročeny imisní limity. Situace se oproti předchozímu období výrazně nezměnila: na 55 % měřicích stanic naměřené koncentrace klesají, na 36 % stoupají. Koncentrace prekurzorů ozonu (látek, jejichž působením přízemní ozon vzniká) se za poslední období příliš nezměnily. Jeho hodnoty proto závisí především na meteorologických podmínkách: zvyšují se s délkou slunečního svitu a s teplotou a snižují s množstvím srážek v daném roce.", "section_level": 3}, {"title": "Benzen.", "content": "Benzen je typickým představitelem organických sloučenin s benzenovým jádrem. Není jediným zástupcem těchto sloučenin v ovzduší, ale vzhledem k podobnému chování se koncentrace ostatních sloučenin – např. toluenu – odvozují od něj. Naprosto dominantním zdrojem benzenu jsou spalovací procesy, z nichž 85 % představují spalovací motory automobilů i jiných dopravních prostředků. Dalším významným zdrojem jsou ztráty vypařováním při manipulaci s benzínem (proto je důležité odsávat zpětně páry vznikající při čerpání benzínu do nádrže automobilů). Ve výfukových plynech je přítomný jak nespálený benzen z paliva, tak benzen vzniklý z jiných aromatických uhlovodíků. Neantropogenní (přírodní) zdroje benzenu tvoří nejvýše 10 % emisí. Mezi jeho nejvýznamnější účinky se řadí poruchy krvetvorby. Je také podezřelý z karcinogenity. Benzen měří Český hydrometeorologický ústav na 38 lokalitách. V jedné z nich – Ostravě-Přívoze – překročila v roce 2011 průměrná roční koncentrace imisní limit. V ¾ ostatních stanic průměrné koncentrace oproti roku 2010 klesly, ve zbylých stouply.", "section_level": 3}, {"title": "Benzo[a]pyren.", "content": "Tato méně známá sloučenina je představitelem polyaromatických uhlovodíků – tedy uhlovodíků obsahujících více benzenových jader. Vzniká při nedokonalém spalování fosilních paliv jak ve stacionárních zdrojích, tak v mobilních zdrojích, především v naftových motorech. Domácí topeniště tvoří celkově asi 60 % emisí této látky; 20 % připadá na výfukové plyny. V přírodě se benzo[a]pyren tvoří jen výjimečně při lesních požárech. Naprostá většina benzo[a]pyrenu a složitějších aromatických sloučenin je sorbována (tj. navázána na povrchu) na pevné částice menší než 2,5 μm – tzv. frakci PM. Tyto částice přetrvávají ve vznosu v ovzduší několik dnů nebo i týdnů, čímž se benzo[a]pyren a další znečišťující látky mohou dostávat až do vzdáleností tisíců km od jejich zdroje. Benzo[a]pyren a další polyaromatické uhlovodíky (PAH) jsou prokazatelně karcinogenní. Tato látka je jednou z nejproblematičtějších znečišťujících látek. Její koncentrace se v roce 2011 měřily na 33 místech; z nich bylo překročen roční imisní limit 1 ng.m na 24 místech. Z modelování průběhu koncentrací na celém území České republiky vyplývá, že tento limit byl překročen na 17 % území, na němž žije 60 % obyvatel. Největší koncentrace byly v roce 2011 naměřeny v Ostravě-Radvanicích, kde byl limit překročen 10×. Vysoké koncentrace se však vyskytují nejen v dopravně exponovaných lokalitách, ale v ostatních městských, příměstských a venkovských místech.", "section_level": 3}, {"title": "Znečištění vod.", "content": "Znečištění slané i sladké vody je dalším velkým celosvětovým problémem. V rozvojových zemích navíc omezuje přístup části populace k nezávadné pitné vodě. Mezi znečišťující látky patří aromatické uhlovodíky (obsažené v ropě) nebo polychlorované bifenyly (PCB). Z anorganických látek jde o dusík, fosfor nebo amoniak, které se sem mohou dostávat ze zemědělské výroby. Ze starých zátěží se může do vod dostávat DDT, z průmyslu dioxiny a kyanidy. Některé znečišťující látky mohou vyvolávat sekundární znečištění spočívající ve zvýšeném výskytu nebezpečných organismů, především sinic nebo některých patogenních bakterií.", "section_level": 2}, {"title": "Znečištění půdy.", "content": "Kontaminace půd je někde lokálním, ale jinde globálním problémem (např. v Číně). Mezi nejčastější znečišťující látky patří uhlovodíky, rozpouštědla, polyaromatické uhlovodíky a pesticidy; z kovů pak olovo, kadmium a rtuť. Při zpracování, dopravě a skladování pohonných hmot se mohou do půdy dostat ropné uhlovodíky (benzen, ethylbenzen, toluen, xylen a některé alkany nebo alkeny). Výskyt těchto zátěží souvisí se stupněm industrializace (průmyslové havárie) a intenzity používání chemikálií především v zemědělství.", "section_level": 1}], "src_summary": "Jako znečišťující látky () se označují chemické a jiné látky, které svou přítomností v daném prostředí mají škodlivé účinky na lidské zdraví nebo životní prostředí. Může jít o látky, které jsou do tohoto prostředí vnesené (primární znečištění), nebo v něm druhotně vznikají, obvykle chemickými reakcemi (sekundární znečištění). Nejčastěji se tento pojem používá ve znečištění ovzduší nebo znečištění vody, ale také při kontaminaci půdy nebo v některých případech i při kontaminaci potravin.", "tgt_summary": "A pollutant is a substance or energy introduced into the environment that has undesired effects, or adversely affects the usefulness of a resource. A pollutant may cause long- or short-term damage by changing the growth rate of plant or animal species, or by interfering with human amenities, comfort, health, or property values. Some pollutants are biodegradable and therefore will not persist in the environment in the long term. However, the degradation products of some pollutants are themselves polluting such as the products DDE and DDD produced from the degradation of DDT.", "id": 140096}
{"src_title": "Musée Marmottan Monet", "tgt_title": "Musée Marmottan Monet", "src_document": [{"title": "Historie.", "content": "Muzeum vzniklo v roce 1934 z daru, který v roce 1932 historik umění Paul Marmottan věnoval Akademii krásných umění. Jednalo se o městský palác a sbírku umění od renesance až po období empíru. V roce 1882 Jules Marmottan zakoupil od rodiny vévodů z Valmy lovecký zámeček u Boulogneského lesíku, který jeho syn Paul Marmottan přestavěl na městský palác. V paláci umístil sbírku umění, kterou jeho otec obohatil o umění středověku a renesance a on sám o umění Prvního císařství.", "section_level": 1}, {"title": "Sbírky.", "content": "Muzeum vystavuje především umění doby Napoleona a také díla impresionistů, mezi nimi i největší sbírku děl Clauda Moneta na světě. Sbírky zahrnují renesanční umění italské, německé a vlámské, mj. sochy, tapiserie a vitráže. Největší část sbírky je ale zasvěcena období Prvního císařství, tj. empíru s bohatou kolekcí nábytku, uměleckých předmětů, maleb apod. Zastoupeni jsou umělci té doby jako François-Xavier Fabre, Louis Léopold Boilly, François Gérard, Louis Gauffier nebo Carle Vernet. Sál Georgese Wildensteina představuje sbírku knižních anglických, francouzských, italských a vlámských iluminací od 13. do 16. století, mj. též Jeana Fouqueta. Muzeum vlastní nejrozsáhlejší sbírku obrazů Clauda Moneta na světě. Je zde zastoupena celá malířova kariéra jeho maleb a kreseb včetně obrazu \"Impression, soleil levant\" (1872), který dal označení celému uměleckému směru, \"Sur la plage à Trouville\" (1870), \"Portrait de Poly\" (1886), \"Pont japonais\" a \"Barque à Giverny\" (1887), \"Londres\", \"Le Parlement\" a \"Reflets sur la Tamise\" (1905), \"Cathédrale de Rouen, effet de soleil, fin de journée\" a kolekce \"Leknínů\" (1916-1919). Muzeum vlastní též další umělce okruhu impresionismu a postimpresionismu: Eugène Boudin, Johan Barthold Jongkind, Camille Corot, Gustave Caillebotte, Edgar Degas, Édouard Manet, Camille Pissarro, Armand Guillaumin, Auguste Renoir, Auguste Rodin, Alfred Sisley, Paul Gauguin, Paul Signac, Albert Lebourg, Henri Lebasque aj. Muzeum vlastní též 81 děl impresionistky Berthe Morisotové jako jsou malby, akvarely, pastely a výkresy včetně sedmi skicářů.", "section_level": 1}], "src_summary": "Musée Marmottan Monet (\"Marmottanovo Monetovo muzeum\") je galerie umění v Paříži. Nachází se v 16. obvodu v ulici \"Rue Louis-Boilly\". Muzeum umění se zaměřuje na iluminace, renesanci, impresionismus a empír.", "tgt_summary": "Musée Marmottan Monet is located at 2, rue Louis Boilly in the 16th arrondissement of Paris and features over three hundred Impressionist and Post-Impressionist paintings by Claude Monet, including his 1872 \"Impression, Sunrise\". It is the largest collection of his works. The museum also contains works by Berthe Morisot, Edgar Degas, Édouard Manet, Alfred Sisley, Camille Pissarro, Paul Gauguin, Paul Signac, Pierre-Auguste Renoir and others. It also houses the Wildenstein Collection of illuminated manuscripts and the Jules and Paul Marmottan collection of Napoleonic era art and furniture. Marmottan Museum's fame is the result of a donation in 1966 by Michel Monet, Claude's second son and only heir. The nearest métro station is La Muette, on line 9.", "id": 590631}
{"src_title": "Lilith Love", "tgt_title": "HJIM van Gasteren", "src_document": [{"title": "Život a dílo.", "content": "Lilith byla nejmladší z rodiny se dvěma dětmi. Její otec vyráběl profesionálně dřeváky a pracoval jako pošťák. Od svého mládí milovala psaní, kreslení a vaření. V letech 1983 - 2000 pracovala jako výkonná tajemnice, pak následovalo vzdělání na \"Schoevers Academie\" v Nijmegenu.", "section_level": 1}, {"title": "Od spisovatelky k fotografce.", "content": "V roce 2005 začala opět psát. Svou kulinářsko - erotickou historku “Kalfsbraadstuk op tagliatelle met een zachte saus van witte port en kaas” (Telecí pečeně na tagliatelle s jemnou sýrovou omáčkou a bílým portským vínem”) publikovala ve skupině “Raadselige Roos” v roce 2005, publikaci soutěžní prózy a poezie “Literair Café Venray-Region”. Následovaly ilustrace a publikování svých autoportrétů na Internetu, které doplňovala svými příběhy. Nejdříve pomocí webkamery, pak s jednoduchým kompaktním fotoaparátem. V roce 2006 fotografie zcela převzaly písemnou podobu. Od té chvíle vypráví svůj životopis s pomocí zrcadlovky, stativu a dálkového ovládání.", "section_level": 2}, {"title": "Skandál.", "content": "Její práce pravidelně vyvolávala rozhořčení a během výstavy v euregio domě v Mönchengladbachu a konferenční místnosti Rolduc v Kerkrade cenzurována. Její autoportrét “Forgive me father, for….” z konfesní řady “I could ‘ve had religion” se přesto dostal na titulní stránku ranního vydání \"Sp!ts\". V roce 2012 vystavila svá díla jako jedna z deseti významných limburských umělců v Pulchri Studio v Haagu, kromě jiného společně s dalšími umělci jako jsou Ted Noten, Charles Eyck a Lei Molin. V tomtéž roce byla její díla poprvé vystavena v nizozemské výstavě v USA: \"The Wonder of Woman \" a \"FotoFestival Naarden\", oboje Abteilung Photoville, Brooklyn Bridge Park.", "section_level": 2}, {"title": "Dokument.", "content": "V roce 2012 začala se svým projektem \"Lilith in da House\" (\"Lilith v domě\"). Dekorací pro autoportréty se staly neznámé a cizí domy. Zároveň se zrodila nová forma fotografie: dokumentace o nemocné s lymskou boreliózou Risja Steeghs, tehdy 21leté. „Das Haus der Kunsten Limburg” v Roermondu a kromě putovní výstavy vyšla také kniha, oboje pod stejným názvem: \"Risja, a story by Lilith\". Siebe Weide, ředitel nizozemského muzejního spolku napsal do knížky předmluvu. Hedy d’Ancona napsala doslov a zodpovídala za prezentaci knihy v Amsterdamu. Umělec Lieve Prins napsal úvod k ní. Kromě toho se na tomto projektu podílel také Frans Pollux, spisovatel, novinář a hudebník. Napsal pro Risja báseň nazvanou \"De danseres\" (\"Tanečnice\").", "section_level": 2}], "src_summary": "Lilith Love, původním jménem Henriëtte Johanna Ignatia Maria van Gasteren (* 9. září 1964 Sevenum, Nizozemsko), je nizozemská výtvarná fotografka a obrazová umělkyně. Mezi témata, kterými se ve svém díle zabývá jsou například identita, ženy a jejich archetypy, genderová manipulace, svoboda a rovnost.", "tgt_summary": "HJIM van Gasteren is the pseudonym of Henriëtte Johanna Ignatia Maria van Gasteren (Sevenum, September 9, 1964), a Dutch photographer and artist, known for her, sometimes controversial, self-portraits. She was formerly known as Lilith Love but she changed her artist name in 2020. Recurring themes in her work are: identity, femininity, female archetypes, gender bending, freedom and equality.", "id": 404022}
{"src_title": "Miss A", "tgt_title": "Miss A", "src_document": [{"title": "Historie.", "content": "Fei a Jia byly vybrány už v roce 2007 a ještě před debutem se objevily v klipu „My Color“ od 2PM. V roce 2009 měly mít Miss A celkem 5 členek. Ještě v době tréninku odletěly do Číny a objevily se v několika varieté show, kde vystupovaly s běžnými tanci a písněmi, aby se dostaly do povědomí čínského publika. Skupina procházela několika změnami. Asi nejznámější byl přestup členky Lim do Wonder Girls. Potom se ještě dvě členky rozhodly skupinu opustit. JYPE se tedy rozhodlo vytvořit skupinu o třech členkách: Jia, Fei a 15letá korejská trainee, Bae Suzy, která předtím působila jako modelka pro online nákupní centrum. Děvčata započala své první oficiální promo akce v Číně, vydáním komerční písně „Love Again“. V hudebním videu písně se také objevila dlouhodobá JYP trainee žijící v Americe, Lee Min Young. Ta se v 6. třídě připojila k JYPE a odletěla do Ameriky. V roce 2008 se vrátila do Koreje a pokračovala ve svých aktivitách. Během svého pobytu v New Yorku studovala na Repertory Company High School na Manhattanu. Později bylo prohlášeno, že bude debutovat jako čtvrtá členka skupiny v Jižní Koreji pod pseudonymem Min. Miss A oficiálně debutovaly v Jižní Koreji jako čtyřčlenná skupina 30. června 2010 se singlem „Bad Girl Good Girl“, které bylo součástí singlového alba „Bad But Good“. Tento singl dobýval různé hudební žebříčky, vyhrával první místa v takových hudebních pořadech jako M! Countdown, KBS Music Bank nebo SBS Inkigayo. O tři měsíce později se uskutečnil jejich první comeback. Prostřednictvím M! Countdown uvedly píseň „Breathe“ ze singlového alba „Step Up“, která byla naprosto odlišná od jejich debutové písně. V roce 2011 účinkovala Fei v hudebním videu písně Huh Ganga „I Love Only You“, kdežto Jia se objevila v klipu „Close Your Mouth“ od M&D. Min působila jako stálý student ve varieté show „Oh! My school“ televize KBS. Taky si zahrála hlavní roli ve filmu „Countdown“. Suzy ztvárnila hlavní roli v drama „Dream High“. V květnu 2011 vydaly píseň „Love Alone“, která byla použita pro show na ledě krasobruslařky Kim Yuny. Miss A s touto písní vystoupily na zahájení „All That Skate Spring 2011“. V červnu 2011 se Miss A vrátily se svým prvním velkým albem „A Class“. „A Class“ se skládá jak z nových písní, tak z předešlých hitů. Obsahuje celkem 13 skladeb. Začaly propagovat titulní píseň „Good Bye Baby“ na M! Countdown, Music Bank, Show! Music Core a Inkigayo a o týden později všechny vyhrály. V září Miss A debutovaly v Číně vydáním speciální edice jejich prvního velkého alba, které obsahovalo DVD s hudebními videi a čínskou verzi „Bad Girl Good Girl“, „Breathe“, „Good Bye Baby“ a „Love Again“. Po vydání čínského alba, „Good Bye Baby“ obsadilo první příčku na největším tchajwanském hudebním portálu ezPeer. Comeback se singlem „Touch“ se uskutečnil v únoru 2012 a již 24 hodin po zveřejnění videa na oficiální YouTube kanálu zhlédlo klip přes 1 milion uživatelů. V březnu byla zveřejněna čínská verze písně „Touch“ a ihned se stala hitem na tamějších hudebních online žebříčcích. Když skupina zakončila propagaci nového alba písní „Over U“, Min začala spolupracovat s B1A4 na písni „Just Two Of Us“ a Suzy se podílela na písni „Before This Song Ends“ s JJ Project pro jejich debutové album. Suzy si také zahrála hlavní roli v drama „Big“. V říjnu 2012 ohlásily Miss A comeback se svým pátým projektem „Independent Women pt. III.“ A o tři dny později začaly propagovat svou nejnovější píseň „I Don’t Need a Man“. V roce 2013 se Fei zúčastnila soutěže „Master Chef Korea“ a „Dancing With the Stars 3“ se Seunghem z MBLAQ. Min a Minhyuk z BTOB získali role v „Reckless Family 2“. Suzy ztvárnila hlavní postavu v drama „Gu Family Book“, kde si zahrála po boku Lee Seung Giho. Jia se objevila v mnoha módních show a účinkovala v „Let’s Go Dream Team 2“. V květnu roku 2016 oznámil JYP Entertainment, že Jia opouští skupiny vzhledem ke končící smlouvě a ostatní členky se zaměří na sólovou aktivitu.", "section_level": 1}], "src_summary": "Miss A (미쓰에이) je čtyřčlenná čínsko-korejská dívčí skupina působící v Jižní Koreji. Skupinu vytvořila v roce 2010 společnost JYP Entertainment a stojí za ní AQ Entertainment. Členkami jsou Fei, Jia, Min a Suzy. Jméno Miss A je zkratkou Miss Asia.", "tgt_summary": "Miss A (Hangul: ) was a South Korean girl group formed by JYP Entertainment. The group debuted in July 2010 with the single \"Bad Girl Good Girl\" as a quartet consisting of Fei, Jia, Min, and Suzy. Their debut song reached number one on the Gaon Digital Chart, which made them the first act ever to have their debut song reach the top of the chart, the song also became the best-performing single of 2010 on the chart. Their debut studio album, \"A Class\" (2011) produced two more number one songs, and their follow-up extended plays, \"Touch\" and \"Independent Women Part III\" (both 2012), proved furthermore success. Their second studio album, \"Hush\" (2013), was well received by critics, and its title track has been covered on numerous occasions by girl groups and on survival reality shows. This would be followed by a year-long hiatus, until the release of their third extended play, \"Colors\" (2015), which would go on to become their last release before disbandment. In 2017, \"Billboard\" ranked Miss A at number ten on their \"Top 10 K-pop Girl Groups of the Past Decade\" list. Member Jia left the group in May 2016, while member Min left the group in November 2017. In December 2017, JYP officially announced that the group has disbanded.", "id": 529199}
{"src_title": "Ezra Miller", "tgt_title": "Ezra Miller", "src_document": [{"title": "Životopis.", "content": "Narodil se a vyrostl ve Wyckoffu v New Jersey. Jeho matka Marta je moderní tanečnice a jeho otec Robert S. Miller byl viceprezident a obchodní ředitel knižní společnosti Hyperion Books a poté ve Workman Publishing. Má dvě starší sestry, Saiyu a Caitlin. Sám sebe považuje za Žida a \"spirituálního\" (jeho otec je ze židovské rodiny a matka ze křesťanské). Ve věku šesti let začal s operním zpěvem, aby mu pomohl překonat vadu řeči. Zpíval v Metropolitní opeře a v americké premiéře současné opery \"White Raven\" od Phillipa Glasse. Navštěvoval školy Rockland Country Day School a The Hudson School, ze které však v šestnácti letech odešel, po vydání filmu \"Po škole\".", "section_level": 1}, {"title": "Kariéra.", "content": "Filmovou kariéru začal v roce 2008 snímkem \"Po škole\" režiséra Antonia Campose, kde ztvárnil hlavní roli dospívajícího studenta na soukromé škole. Následující rok se objevil v \"City Island\" společně s Andym Garciou, Juliannou Margulies a Stevenem Straitem a v menších rolích také ve snímcích \"Beware the Gonzo\" a \"Zítra snad bude líp\". Poté jsme ho měli možnost vidět v titulní roli ve filmu \"Musíme si promluvit o Kevinovi\" s Johnem C. Reillym a Tildou Swinton od režisérky Lynne Ramsay, která i napsala scénář podle stejnojmenné knihy od spisovatele Lionela Shrivera. Film se stal senzací na Filmovém festivalu v Cannes a získal ohlas u kritiků. Také hrál Damiena v televizním seriálu \"Californication\" a také se objevil v seriálu \"Milionový lékař\" jako Tucker Bryan. Ztvárnil Patricka ve filmové adaptaci novely \"\"Charlieho malá tajemství\"\" vedle Logana Lermana a Emmy Watson. Film byl v Americe vydán v září 2012. Miller je bubeníkem a zpěvákem newyorské hudební skupiny s názvem Sons of an Illustrious Father. Warner Bros. oznámil, že Miller se stane novým Barry Allenem / The Flashem v akčním filmu \"The Flash\", jehož premiéra je stanovená na rok 2018. Poprvé se jako Flash objevil ve filmu \"\" v roce 2016, roli si zopakuje ve filmu \"Liga spravedlnosti\" v roce 2017.", "section_level": 1}, {"title": "Osobní život.", "content": "Miller by sám sebe charakterizoval jako queer. Prohlásil: ,Já bych sám sebe jako gaye nepopsal. Většinou mě přitahovaly dívky, ale byl jsem s mnoha lidmi a lásku můžu najít u kohokoliv.\" a řekl: ,mám mnoho skutečně úžasných přátel odlišných pohlaví a orientací. Prakticky nejsem zamilovaný do nikoho konkrétního.\" Miller také projevil zájem o polibky od chlapců již v brzkém věku. Miller se nebere jako ženu či muže; ,Queer znamená jednoduše ne a to já nedělám. Nepovažuji se za muže. Nepovažuji se ani za ženu. Jen tak tak se považuji za člověka.\" Miller se navíc začal oslovovat všemi rody. Miller hrdě předvedl svou genderqueer identitu v rozhovoru s časopisem \"GQ Style\" v listpadu 2018. Článek obsahoval fotky Millera v řadě ženských, mužských a oboupohlavních stylů.", "section_level": 1}], "src_summary": "Ezra Matthew Miller (* 30. září 1992, Wyckoff, New Jersey, Spojené státy americké) je americký herec známý pro své role ve filmech \"City Island\" (2009), \"Další šťastný den\" (2011) a \"Musíme si promluvit o Kevinovi\" (2011). V roce 2012 se objevil po boku Logana Lermana a Emmy Watson v dramatu \"Charlieho malá tajemství,\" dále v roli Léona Dupuise ve filmové adaptaci novely \"Paní Bovaryová\" (2014) a také jako Credence Barebone ve filmu \"Fantastická zvířata a kde je najít\" (2016). Poprvé se také objevil jako Barry Allen / Flash ve filmu \".\"", "tgt_summary": "Ezra Matthew Miller (born September 30, 1992) is an American actor. Miller's feature film debut was in \"Afterschool\" (2008). Miller starred as Kevin in the drama \"We Need to Talk About Kevin\" (2011) and co-starred in the film adaptation of \"The Perks of Being a Wallflower\" (2012). In 2015, Miller co-starred in the drama \"The Stanford Prison Experiment\" and the comedy \"Trainwreck\". Miller played Credence Barebone in the \"Fantastic Beasts\" films \"Fantastic Beasts and Where to Find Them\" (2016) and \"\" (2018). Miller also portrays Barry Allen / The Flash in the DC Extended Universe, beginning with a minor role in \"\" (2016), a cameo in \"Suicide Squad\" (2016) and later as one of the leads in \"Justice League\" (2017). Miller also reprised the role of Barry Allen on television in The CW's \"Crisis on Infinite Earths\" crossover in 2020.", "id": 2293415}
{"src_title": "Plastické vstřikování kovů", "tgt_title": "Metal injection molding", "src_document": [{"title": "Technologický proces.", "content": "Návrh formy - jedná o klíčovou fázi pro úspěšnou aplikaci této technologie, musí se totiž vypočítat velikost smrštění, která činí zhruba 20-25% objemu podle složení. Formy se připravují z tvrdších materiálů než je obvyklé u plastů a to kvůli abrazi. Současně s formou jsou připravena a navržena i sinterační lůžka. Příprava materiálu - tato technologie umožňuje připravit jak normované materiály, tak i materiály speciálního chemického složení podle požadavku zákazníka. Vstřikování - vstřikovací lis je možno použít buď neupravený, nebo upravený pro tuto technologii. Úpravy spočívají v úpravě šneku kvůli abrazi a řídící jednotky kvůli používaným vyšším tlakům a teplotám a dotlakům. Neupravené lisy musí používat velmi kvalitní parafín ve vstupním materiálu. Po vstřikování je odstraněn přívodní vstřik a součástka je umístěna do sinteračního lůžka. Vymývání parafínu se provádí v průmyslových pračkách v lázni na bázi tetrachloru. Výrobky neopouští sinterační lůžko a jsou na nich převáženy do sinterační pece. Sinterace se provádí buď v dávkových pecích s řídkou atmosférou z inertních plynů (obvykle argon či dusík) nebo v průběžných pecích s dusíkovou atmosférou. Na sinterovaných výrobcích je možno provádět obvyklé sekundární úpravy - tepelné, mechanické či galvanické. Technologii je možno aplikovat na ocel, wolfram, titan i jiné, prozatím není známa komerční aplikace s nízkotavitelnými kovy či hliníkem. V České republice není tato technologie zastoupena.", "section_level": 1}, {"title": "Oblasti uplatnění technologie.", "content": "Technologie našla uplatnění zejména v těchto oblastech:", "section_level": 1}, {"title": "Externí odkazy.", "content": "Úplné informace o technologii v anglickém jazyce jsou na stránkách asociace výrobců: https://web.archive.org/web/20130722023722/http://www.mimaweb.org/ Firmy působící v ČR jsou zde http://www.mim-india.cz (český web) a zde http://www.metaor-mim.com/index.html . Firmy působící v SR zde http://www.gevorkyan.sk/ .", "section_level": 1}], "src_summary": "Plastické vstřikování kovů ( \"Metal Injection Molding\") je tváření kovů technologií používanou při tváření plastů ve vstřikovacích lisech. Plastických vlastností nezbytných pro tvarování ve vstřikovacím lisu je dosaženo smícháním práškového kovu s granulovaným parafínem s obsahem polymeru polyeolefinu. Po smíchání sypkých hmot je směs roztavena na teplotu tavení vosku a řádně promíchána a jsou z ní připraveny granule. Granulovaný materiál je použit jako vstupní surovina do vstřikovacích lisů. V něm je vložena připravená tvarovací forma. Po odstříknutí vzniká \"zelená fáze produktu\". \"Zelený produkt\" je vkládán do vymývací tetrachlorové lázně, která odstraní většinu parafínu, vzniká \"hnědá fáze produktu\". Tato hnědá fáze je poté vložena do sinterační pece, kde dojde po 24-36 hodinách sinterace ke slinutí a vzniku finální kovové součástky. Technologie vstřikování kovů je používána zejména při výrobě drobných kovových součástek složitých tvarů hmotnosti 0,4 až 140 gramů - maximálně cca 400 gramů. Výhodou technologie je možnost zpracování i jinak těžko obrobitelných nerezových materiálů jako je wolfram či manganová ocel (Hadfieldova ocel).", "tgt_summary": "Metal injection molding (MIM) is a metalworking process in which finely-powdered metal is mixed with binder material to create a \"feedstock\" that is then shaped and solidified using injection molding. The molding process allows high volume, complex parts to be shaped in a single step. After molding, the part undergoes conditioning operations to remove the binder (debinding) and densify the powders. Finished products are small components used in many industries and applications. The behavior of MIM feedstock is governed by rheology, the study of sludges, suspensions, and other non-Newtonian fluids. Due to current equipment limitations, products must be molded using quantities of 100 grams or less per \"shot\" into the mold. This shot can be distributed into multiple cavities, making MIM cost-effective for small, intricate, high-volume products, which would otherwise be expensive to produce. MIM feedstock can be composed of a plethora of metals, but most common are stainless steels, widely used in powder metallurgy. After the initial molding, the feedstock binder is removed, and the metal particles are diffusion bonded and densified to achieve the desired strength properties. The latter operation typically shrinks the product by 15% in each dimension. The metal injection molding market has grown from US$9 million in 1986, to US$382 million in 2004 to more than US$1.5 billion in 2015. A related technology is ceramic powder injection molding, leading to about US$2 billion total sales. Most of the growth in recent years has been in Asia.", "id": 209310}
{"src_title": "Liga mistrů UEFA 2013/14", "tgt_title": "2013–14 UEFA Champions League", "src_document": [{"title": "Účastnická místa.", "content": "Tohoto ročníku se účastní celkem 76 týmů z 54 členských zemí UEFA (Lichtenštejnsko neorganizuje žádnou vlastní ligovou soutěž a Gibraltar se bude účastnit až od sezony 2014/15). Každá země má přidělený počet míst podle koeficientů UEFA. Obhájce titulu, Bayern Mnichov, má místo v základní skupině jisté díky vítězství v předchozím ročníku soutěže.", "section_level": 1}, {"title": "Týmy.", "content": "Čísla v závorkách udávají ligové umístění.", "section_level": 2}, {"title": "Termíny hracích dnů a data losování.", "content": "Všechna losování se uskuteční v Nyonu (Švýcarsko), pokud není uvedeno jinak.", "section_level": 1}, {"title": "Předkola.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "1. předkolo.", "content": "Los prvního a druhého předkola se uskutečnil 24. června 2013. Úvodní zápasy se odehrály 2. a odvety 9. července 2013.", "section_level": 2}, {"title": "2. předkolo.", "content": "Úvodní zápasy se odehrály 16. a 17. července, odvety 23. a 24. července 2013.", "section_level": 2}, {"title": "3. předkolo.", "content": "Los se uskutečnil 19. července 2013. Třetí předkolo bylo rozděleno do dvou samostatných částí: jedna pro mistry a druhá pro týmy z nižších pozic. Poražené týmy se kvalifikovaly do 4. předkola Evropské ligy UEFA 2013/14. Úvodní zápasy se odehrály 30. a 31. července, odvety 6. a 7. srpna 2013. !colspan=\"6\"|Mistrovská část !colspan=\"6\"|Nemistrovská část", "section_level": 2}, {"title": "4. předkolo (play-off předkolo).", "content": "Los se uskutečnil 9. srpna 2013. Čtvrté předkolo bylo rozděleno do dvou samostatných částí: jedna pro mistry a druhá pro týmy z nižších pozic. Poražené týmy se kvalifikovaly do skupinové fáze Evropské ligy UEFA 2013/14. Úvodní zápasy se odehrály 20. a 21. srpna, odvety o týden později 27. a 28. srpna. !colspan=\"6\"|Mistrovská část !colspan=\"6\"|Nemistrovská část", "section_level": 2}, {"title": "Základní skupiny.", "content": "Los se uskutečnil 29. srpna 2013 v Monaku. Pokud budou mít dva či více týmů ve skupině stejný počet bodů, budou použita následující kritéria:", "section_level": 1}, {"title": "Vyřazovací fáze.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Osmifinále.", "content": "Při losu osmifinálových dvojic bylo 16 týmů rozděleno do dvou košů po osmi. Vítězové skupin byli v koši nasazených, kvalifikanti z druhých míst jako nenasazení. Do jedné dvojice nemohly být nalosovány dva kluby, které se již utkaly v základní skupině ani dva kluby z jedné země. Los se uskutečnil 16. prosince 2013. První zápasy byly na programu 18. a 19. nebo 25. a 26. února, odvety pak pro týmy z prvního termínu 11. a 12. března, týmy z druhého termínu 18. a 19. března 2014.", "section_level": 2}, {"title": "Čtvrtfinále.", "content": "Los čtvrtfinále se uskutečnil 21. března 2014. Úvodní zápasy byly hrány 1. a 2. dubna, odvety 8. a 9. dubna 2014.", "section_level": 2}, {"title": "Semifinále.", "content": "Los semifinále se uskutečnil 11. dubna 2014. Úvodní zápasy budou hrány 22. a 23. dubna, odvety 29. a 30. dubna 2014.", "section_level": 2}, {"title": "Finále.", "content": "Finálový zápas se odehrál v sobotu 24. května 2014 na stadionu Estádio da Luz v Lisabonu. Rozhodnutí o držiteli trofeje padlo až v prodloužení.", "section_level": 2}, {"title": "Nejlepší střelci.", "content": "Zdroj:", "section_level": 1}], "src_summary": "Sezóna 2013/14 Ligy mistrů UEFA byla 59. ročníkem klubové soutěže pro nejlepší evropské fotbalové týmy. Obhájcem titulu byl německý klub Bayern Mnichov, který ve finále předchozího ročníku porazil Borussia Dortmund 2:1. Vítěz soutěže se kvalifikoval na Mistrovství světa ve fotbale klubů 2014 a také do Superpoháru UEFA 2014. Finále tohoto ročníku se odehrálo v sobotu 24. května 2014 na stadiónu Estádio da Luz v Portugalsku. Poprvé v historii Ligy mistrů se ve finále střetly dva kluby z jednoho města. Vítězem se stal španělský klub Real Madrid, který ve finále porazil svého rivala Atlético Madrid 4:1 po prodloužení, ačkoli ještě v 92. minutě prohrával 0:1. Úspěch definitivně zpečetil nařízenou penaltou Cristiano Ronaldo.", "tgt_summary": "The 2013–14 UEFA Champions League was the 59th season of Europe's premier club football tournament organised by UEFA, and the 22nd season since it was renamed from the European Champion Clubs' Cup to the UEFA Champions League. The 2014 UEFA Champions League Final was played between Real Madrid and Atlético Madrid at the Estádio da Luz in Lisbon, Portugal, marking the fifth final to feature two teams from the same association (after the finals of 2000, 2003, 2008 and 2013) and the first time in tournament history that both finalists were from the same city. Real Madrid, who eliminated the title holders, Bayern Munich, in the semi-finals, won in extra time, giving them a record-extending tenth title in the competition. Real equalized late in the second half through Sergio Ramos and then pulled away during extra time to win 4–1. For the first time, the clubs who qualified for the group stage also qualified for the newly formed 2013–14 UEFA Youth League, a competition available to players aged 19 or under.", "id": 33564}
{"src_title": "Theatini", "tgt_title": "Theatines", "src_document": [{"title": "Název.", "content": "Název \"kajetáni\" se odvozuje od Kajetána z Tiene, svatořečeného v 17. století. Pojmenování \"theatini\" řád získal podle titulárního chrámu v Chiete (latinsky \"Theatinum\") druhého ze zakladatelů, kardinála Gianpietra Caraffy, potomního papeže Pavla IV., latinsky \"episcopus Theatinus\". Theatini nemají vlastní řádový šat, nosí černý kněžský talár. Ve znaku mají černý latinský kříž na stříbrném nebo zeleném trojvrší ve zlatém poli.", "section_level": 1}, {"title": "Historie.", "content": "Řád založil právník a klerik Kajetán z Tiene spolu s Giovanni Pietrem Carafou a se členy mužského náboženského bratrstva laiků \"Congregatio della divine Amore\" při kostele Svaté Dorotey v Římě na svátek Nalezení sv. Kříže 5.6. 1524. Roku 1526 stanovy řádu schválil papež Klement VII. Oba zakladatelé stanovili pro řád, i na tu dobu, neobvykle tvrdá pravidla. Theatini nesměli vlastnit majetek, nesměli ani žebrat. Měli se spoléhat pouze na boží prozřetelnost. Jejich kritikové právě toto svěření se boží prozřetelnosti často kritizovali a poukazovali na to, že především v dobách bídy či válek s takovými pravidly řád dlouho nepřežije. Sv. Kajetán se však nedal zviklat. Řád si stanovil za cíl činnosti duchovní obrodu kléru v době boje s reformací, misie, charitativní činnost, výchovu mládeže a duchovní správu. Centrum řádu se brzy přesunulo přes Benátky do morem zasažené Neapole, kde Kajetán konal v letech 1527-1528 duchovní a zdravotní službu, doprovázenou zázraky a údajným odvrácením morové epidemie. Zde také zemřel a byl pohřben. Posléze se centrum generálátu přesunulo zpět do Říma k nově postavenému kostelu Sant'Andrea della Valle, kde sídlí dodnes.", "section_level": 1}, {"title": "Evropa.", "content": "Řád se během 17.století rozšířil do celé katolické Evropy a proslul významnými architektonickými projekty chrámů, počínaje návrhy řádového architekta a matematika Guariniho. V jižní Evropě k jeho centrům patřily Neapol,Palermo, Řím a Madrid, ve střední Evropě Vídeň, Salzburg, Mnichov, Krakov, Lvov a Praha. Misie byly vyslány také do Ruska.", "section_level": 2}, {"title": "Svět.", "content": "Řád je činný dodnes nejen v Evropě, ale i v severní i jižní Americe, severní Africe a v Asii. V roce 2007 sídlil na 33 místech světa a měl 203 členů, z toho 129 kněží. Generálním převorem je od roku 2007 Valentin Arteaga y Sánchez-Guijaldo.", "section_level": 2}, {"title": "České země.", "content": "V Čechách se kajetáni usídlili roku 1665, kdy jejich misijní skupinu na cestě do Rusi přijal v Praze purkrabí Bernard Ignác Jan z Martinic a žádal o jejich usídlení císaře Leopolda I. Poskytl kajetánům svou kapli Panny Marie Altöttinské s domem a vinicí za Strahovskou branou (v Břevnově) nazývanou podle nich Kajetánka. Nejpozději roku 1666 se zde usadili tři theatini: Štěpán Schiattini původem z Janova, superior Jan Comino z Verony a Salvator Gallo. Další kapli, zasvěcenou Panně Marii Einsiedelnské získali od Ludmily Benigny hraběnky Šternberkové na Hradčanech, přímo pod rampou Pražského hradu (adaptovanou v 80. letech 20. století na kavárnu U kajetánů). Od roku 1684 kajetáni získali dva domy v Ostruhové (dnešní Nerudově) ulici, které si dali přestavět na kostela Panny Marie po ochranou Boží Prozřetelnosti a sv. Kajetána s theatinským klášterem (čp. 194/III.), kde působili a provozovali učiliště pro šlechtické syny až do zrušení řádu císařem Josefem II. v roce 1783. V roce 1709 dali u Ferdinanda Maxmiliána Brokoffa zhotovit pro Karlův most sousoší svého patrona sv. Kajetána.", "section_level": 2}], "src_summary": "Theatini nebo také Kajetáni je označení pro katolické řeholníky – regulované kleriky, členy mužského církevního řádu založeného ve 2.čtvrtině 16. století v Římě. Latinský titul zní \"Ordo Clericorum Regularium vulgo Theatinorum\" či \"Clerici regulares Theatini\", zkratka \"OTheat.\" nebo \"CRth\".", "tgt_summary": "The Theatines or the Congregation of Clerics Regular of the Divine Providence are a religious order of the Catholic Church, with the post-nominal initials \"C.R.\".", "id": 2128838}
{"src_title": "Luise Rinserová", "tgt_title": "Luise Rinser", "src_document": [{"title": "Životopis.", "content": "Absolvovala střední školu v Mnichově, vystudovala pedagogiku a psychologii. Pracovala pak jako asistentka na několika školách v Horním Bavorsku. Seznámila se tam s reformovanými pedagogickými metodami Franze Seitze, který tak ovlivnil její způsob výuky. Během tohoto období také napsala své první povídky. Ačkoli odmítla vstoupit do NSDAP, po roce 1936 patřila k jejímu ženskému křídlu (něm. \"NS-Frauenschaft\"). V roce 1939 se vdala. V roce 1944 byla uvězněna poté, co ji udal nacistický „přítel\" kvůli podrývání vojenské morálky. Soudní proces, který by pravděpodobně skončil trestem smrti za zradu, byl zastaven díky konci války. Otřesnou zkušenost vězeňského života popsala v \"Deníku z vězení\" (\"Gefängnistagebuch\"), vydaném v roce 1946. Od roku 1945 do roku 1953 byla na volné noze, psala pro noviny \"Neue Zeitung München\". V roce 1959 se přestěhovala do Říma, o šest let později do městečka Rocca di Papa v jeho blízkosti. Naposled žila v Unterhachingu u Mnichova, kde v roce 2002 zemřela.", "section_level": 1}, {"title": "Politické aktivity.", "content": "Rinserová se angažovala v politických a sociálních otázkách. Podporovala např. Willyho Brandta, protestovala proti investicím do jaderných zbraní v Německu. Stala se také ostrým kritikem katolické církve. Přesto ji však nikdy neopustila, byla rovněž akreditovanou novinářkou na druhém vatikánském koncilu. V roce 1984 ji němečtí Zelení navrhli jako kandidátku na německou prezidentku. Spolkový president Johannes Rau Rinserovou ocenil jako jeden z velkých literárních hlasů poválečného období.", "section_level": 2}, {"title": "Osobní život.", "content": "Jejím prvním manželem se v roce 1939 stal skladatel Horst Günther Schnell, který také byl otcem jejích dvou synů. Zemřel za 2. světové války na východní frontě. Po jeho smrti se provdala za komunistického spisovatele Klause Herrmanna; toto manželství bylo ukončeno kolem roku 1952. Jejím třetím manželem se stal skladatel Carl Orff. Brali se v roce 1954, po šesti letech se však rozvedli. Jejím přítelem byl také korejský skladatel Yun I-sang. Blízký vztah navázala s opatem benediktinského kláštera Ettal Johannesem Maria Hoeckem a také s teologem Druhého vatikánského koncilu Karlem Rahnerem. aj.", "section_level": 2}, {"title": "Reference.", "content": "\"V tomto článku byly použity informace z článků o L. Rinserové na anglické a německé Wikipedii\".", "section_level": 1}], "src_summary": "Luise Rinserová (30. dubna 1911, Pitzling, Německo – 17. března 2002, Unterhaching u Mnichova, Německo) byla německá spisovatelka, autorka mnoha románů a povídek.", "tgt_summary": "Luise Rinser (30 April 1911 – 17 March 2002) was a German writer, best known for her novels and short stories.", "id": 1881002}
{"src_title": "Phanxicô Xaviê Nguyễn Văn Thuận", "tgt_title": "Nguyễn Văn Thuận", "src_document": [{"title": "Rodina.", "content": "Pocházel z významné vietnamské rodiny, jeden z jeho strýců Ngô Ðình Diệm byl prezidentem v letech 1955 až 1963, dalším příbuzným pak pozdější arcibiskup v jeho rodišti Pierre Martin Ngô Đình Thục. Několik členů jeho rodiny po nástupu komunistů k moci zemřelo ve vězení.", "section_level": 1}, {"title": "Kněz.", "content": "Studoval v semináři v Hue, kde také přijal kněžské svěcení 11. června 1953. Další dva roky působil jako kněz v rodné diecézi, poté odjel na doplňující studia v Římě, kde získal doktorát z kanonického práva. V roce 1959 se vrátil do vlasti, přednášel v semináři v Nha Trang, v této diecézi se stal generálním vikářem a později biskupem.", "section_level": 1}, {"title": "Biskup a kardinál.", "content": "Biskupem byl jmenován v dubnu 1967, biskupské svěcení přijal 4. června téhož roku. V dubnu 1975 byl jmenován titulárním arcibiskupem a koadjutorem v Ho Či Minovo Městě. Funkce se už neujal a byl komunistickými úřady uvězněn. Ve vězení (a bez soudního procesu) prožil celkem 13 let, z toho 9 let v naprosté izolaci. Po propuštění se nemohl vrátit do své diecéze a v roce 1991 byl vyhoštěn z Vietnamu - komunisté k tomu využili jeho návštěvu ad limina ve Vatikánu a zabránili mu v návratu. Roku 1994 jej Jan Pavel II. jmenoval sekretářem a roku 1998 předsedou Papežské komise Iustitia et Pax. V jubilejním roce 2000 jej Jan Pavel II. pozval, aby v postní době dával duchovní cvičení papeži a členům římské kurie. V roce 2001 při konzistoři ho jmenoval kardinálem. Krátce po tomto jmenování mu vietnamské úřady povolily návštěvu v rodné zemi.", "section_level": 1}, {"title": "Beatifikační proces.", "content": "Dne 16. září 2007, při pátém výročí úmrtí, byl zahájen proces jeho blahořečení. Papež Benedikt XVI. vyjádřil hlubokou radost při zahájení tohoto procesu a kardinálův život představil také v encyklice Spe salvi, zejména historii jeho dlouholetého věznění a izolace. Dne 4. května 2017 byl papežem Františkem prohlášen za Ctihodného.", "section_level": 1}], "src_summary": "Ctihodný Phanxicô Xaviê Nguyễn Văn Thuận (psáno také Francois-Xavier Ngueyen Van Thuan) (17. dubna 1928 Hue – 16. září 2002 Řím) byl vietnamský římskokatolický kněz a kardinál, vězeň komunistického režimu ve Vietnamu.", "tgt_summary": "Phanxicô Xaviê Nguyễn Văn Thuận or Francis-Xavier Nguyễn Văn Thuận (; 17 April 1928 – 16 September 2002), was a Cardinal in the Roman Catholic Church. He was a nephew of South Vietnam's first president, Ngô Đình Diệm, and of Archbishop Ngô Đình Thục. Pope Francis named him as Venerable on 4 May 2017, a significant step on the road towards canonization.", "id": 534137}
{"src_title": "Sestriere", "tgt_title": "Sestriere", "src_document": [{"title": "Historie.", "content": "V minulosti patřil průsmyk k obci Cesana, ale 18. října 1934 byla tato část začleněna do obce Borgata (dříve součást obce Pragelato) a vznikla obec Sestriere. Lyžařské středisko zde bylo vybudováno ve 30. letech Giovannim Agnellim a po druhé světové válce bylo dále rozvíjeno jeho synovcem Giovannim Nasim.", "section_level": 1}, {"title": "Geografie.", "content": "Obec Sestriere se nachází v průsmyku, který od sebe odděluje údolí Val di Susa a Val Chisone. Nachází se v nadmořské výšce 2035 m n. m. Vzhledem k tomu, že je zcela obklopena horami, bylo v obci vybudováno jedno z největších lyžařských středisek v Itálii. Kolem Sestriere se nacházejí tyto hory: Monte Fraiteve (2701 m n. m.), Monte Sises (2658 m n. m.), Punta Rognosa di Sestriere (3280 m n. m.) a Monte Motta (2850 m n. m.). Obec je rozdělena do několika menších osad: Sestriere Colle v horní části průsmyku, Sestriere Borgata v údolí Val Chisone, Champlas du Col a Champlas Janvier v údolí Val di Susa.", "section_level": 1}, {"title": "Turismus.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Zimní sporty.", "content": "V Sestriere se nachází populární italské lyžařské středisko. V zimních měsících dosahuje populace v obci až 20 tisíc obyvatel. Společně s obcemi Pragelato, Claviere, Sauze d'Oulx, Cesana Torinese a San Sicario v Itálii a obcí Montgenèvre ve Francii tvoří Sestriere součást rozsáhlého lyžařského komplexu Via Lattea (\"Mléčná dráha\"). Obec je napojena na 146 sjezdových tratí, z nichž 120 disponuje umělým zasněžováním. Pravidelně jsou zde pořádány závody Světového poháru v alpském lyžování Mezinárodní lyžařské federace. V roce 1997 zde proběhlo mistrovství světa v alpském lyžování. Sestriere bylo jedno z hlavních dějišť Zimních olympijských her 2006 a Zimních paralympijských her 2006. Probíhaly zde soutěže v alpském lyžování a nacházela se zde jedna ze tří částí olympijské vesnice. Jedna ze dvou hotelových budov, které byly vybudovány ve 30. letech zakladatelem Fiatu Giovannim Angellim, sloužila jako ubytovací zařízení pro sportovce.", "section_level": 2}, {"title": "Letní sporty.", "content": "Během letní sezóny je možno hrát zde golf na nejvýše položeném 18jamkovém golfovém hřišti v Evropě. Sestriere je také známé jako startovní a cílové místo cyklistických závodů Tour de France a Giro d'Italia. V okolí obce se nachází řada turistických tras. V červenci 1994 zde padl světový rekord ve skoku o tyči, jehož držitelem je ukrajinský tyčkař Sergej Bubka.", "section_level": 2}], "src_summary": "Sestriere (okcitánsky \"Sestrieras\") je italská obec v provincii Turín v oblasti Piemont. Leží v údolí Val di Susa, přibližně 17 km od francouzských hranic. Název obce pochází z latinského rčení \"ad petram sistrariam\", což znamená vzdálenost 60 římských mil od Turína. V roce 2011 zde žilo 884 obyvatel. Sestriere je významné alpské sportovní středisko. Během sezóny narůstá počet obyvatel obce až na 20 tisíc.", "tgt_summary": "Sestriere (, , ) is an alpine village in Italy, a \"comune\" (municipality) of the Metropolitan City of Turin. It is situated in Val Susa, from the French border. Its name derives from Latin: \"ad petram sistrariam\", that is at sixty Roman miles from Turin.", "id": 1907065}
{"src_title": "Samothraké", "tgt_title": "Samothrace", "src_document": [{"title": "Historie.", "content": "V antickém Řecku byl ostrov důležitým náboženským centrem. Byly zde kyklopské chrámy kultu božských dvojčat Kabeirů, které uctívali už Pelasgové. Účastníkem zdejších tajemných obřadů byl například Filip II. Makedonský. Dosud se zachovala \"Svatyně velkých bohů\" nedaleko obce Paleopolis, kde byla roku 1863 nalezena Niké Samothrácká, dva a půl metru vysoká socha okřídlené bohyně vítězství s chybějící hlavou. Sámothraké byla členem Délského spolku, po jeho rozpadu patřila Makedoncům. Po bitvě u Pydny ostrov nakrátko obnovil svou nezávislost, pak ho postupně ovládali Římané, Byzantinci, Benátčané a Turci. Za řecké války za nezávislost proběhlo na Sámothraké protiosmanské povstání, po jehož potlačení bylo zavražděno na tisíc ostrovanů. Součástí Řecka se stal ostrov po Balkánských válkách roku 1913. Za druhé světové války bylo Sámothraké krátce okupováno Bulharskem.", "section_level": 1}, {"title": "Geografie.", "content": "Ostrov je hornatý, nejvyšším bodem je hora Fengari (doslova \"Měsíční hora\", podle toho, že v noci to vypadá, jako by se její vrchol dotýkal Měsíce), která měří 1611 m n. m. a je nejvyšší horou řeckých ostrovů vyjma Kréty. Podle legendy sledoval Poseidón z této hory průběh Trojské války. Ve vnitrozemí jsou četné vodopády. Nejdůležitějším sídlem je přístav Kamariotissa, poblíž něhož byla vybudována větrná elektrárna. U obce Therma v severní části ostrova se nacházejí léčivé sirovodíkové prameny. Na jižním pobřeží láká návštěvníky písčitá pláž Pachia Ammos. Na ostrově rostou duby, platany a olivovníky, v okolním moři se loví ryby a mořské houby.", "section_level": 1}, {"title": "Turistika.", "content": "Ostrov je přístupný lodí ze 32 km vzdáleného přístavu Alexandrupolis. Chybí na něm turistická infrastruktura, takže jej navštěvují spíše dobrodružně zaměřené povahy, podnikající pěší výpravy do obtížně přístupného vnitrozemí. Atrakcí jsou zříceniny byzantské pevnosti Gattilusi.", "section_level": 1}], "src_summary": "Sámothraké nebo Samothraki (řecky: ) je ostrov v severní části Egejského moře, který je součástí řeckého kraje Východní Makedonie a Thrákie a nazývá se Thrácké moře. Ostrov má 178 km² a žije na něm (podle sčítání z roku 2011) 2859 obyvatel.", "tgt_summary": "Samothrace (also known as Samothraki, , ) is a Greek island in the northern Aegean Sea. It is a municipality within the Evros regional unit of Thrace. The island is long and is in size and has a population of 2,859 (2011 census). Its main industries are fishing and tourism. Resources on the island include granite and basalt. Samothrace is one of the most rugged Greek islands, with Mt. Saos and its tip Fengari rising to .", "id": 2176711}
{"src_title": "Dukanova dieta", "tgt_title": "Dukan Diet", "src_document": [{"title": "Fáze diety.", "content": "V každé z nich máte povolené a zakázané potraviny, podobně jako to je u jiných diet. Dieta je navržena od nepřísnější fáze, kdy vlastně jíte pouze potraviny obsahující maximum bílkovin a téměř nic jiného, po poslední fázi, kdy můžete vše, ale jednou týdně musíte držet proteinovou dietu celý den. Důležité je také nezapomenout na ovesné otruby, ze kterých je možné připravit pečivo nebo je můžete sníst s jogurtem. Nutný je i dostatečný pitný režim.", "section_level": 1}, {"title": "První fáze.", "content": "První fáze která trvá 2-10 dnů, máte povoleny pouze potraviny, jako je libové maso (grilované nebo pečené bez tuku), vnitřnosti, ryby, drůbež bez kůže, vejce, nízkotučné mléčné výrobky, libové šunky, koření, bylinky. Nutné sníst 1,5 polévkové lžíce ovesných otrub, které regulují vyprazdňování. Naopak zakázané je vepřové maso, tučné salámy, máslo, mnoho žloutků týdně, zelenina a sacharidy.", "section_level": 2}, {"title": "Druhá fáze.", "content": "Druhá fáze dodržuje se, dokud se nepřiblížíte k požadované váze, přidává se k jídlu i zelenina. Střídají dny bílkovinné a dny s bílkovinami a zeleninou. Opět se nezapomíná na otruby každý den. Pořád jsou zakázané potraviny, které jsou zakázané v první fázi až na povolenou zeleninu.", "section_level": 2}, {"title": "Třetí fáze.", "content": "Třetí fáze - autor slibuje, že už budete na své vysněné váze, můžete k výše uvedenému jídelníčku přidat i jedno ovoce denně, dva krajíce celozrnného chleba a 40 gramů sýru. Týdně pak si už dopřejete dvě jídla obsahující škrob: těstoviny, kuskus, rýži nebo brambory a dvě jídla podle vaší chuti. Pořád ale platí, že jeden den v týdnu musíte mít čistě bílkovinný (a to bez zeleniny). Každý den se jí i otruby. Dodržuje se podle toho, kolik jste zatím zhubli. Za každý shozený kilogram musíte tuto fázi držet 10 dní, abyste zamezili jo-jo efektu.", "section_level": 2}, {"title": "Čtvrtá fáze.", "content": "Čtvrtá fáze - poté jíte, co chcete, ale jednou týdně musíte dodržet proteinovou dietu (tedy povolené potraviny z fáze první). Každý den byste měli chodit nejméně 20 minut pěšky a stále jíst ovesné otruby. Tato fáze trvá navždy. Tato fáze ale spoléhá na to, že si v předchozích fázích vytvoříte správné stravovací návyky, pitný režim atp. \"\"Jíte, co chcete\"\" tedy neznamená, že budete-li jíst velké množství tuků či cukrů, udržíte si nově nabytou hmotnost!", "section_level": 2}], "src_summary": "Dukanova dieta je typ redukční diety, kterou publikoval francouzský odborník na výživu Dr. Pierre Dukan ve své knize \"Neumím zhubnout\". Dieta je založena na rozdělení do čtyř fází, první trvá 2–10 dnů, druhá 14 dnů, třetí podle toho, kolik jste zhubli (1 shozený kilogram = 10 dnů třetí fáze), a čtvrtá pak trvale.", "tgt_summary": "The Dukan Diet is a high-protein low-carbohydrate fad diet devised by Pierre Dukan. The diet is not nutritionally sound and it carries risks to kidney and cardiovascular health.", "id": 2000541}
{"src_title": "Timmelsjoch", "tgt_title": "Timmelsjoch", "src_document": [{"title": "Historie.", "content": "První doložená zmínka o názvu Timmelsjoch (Thymelsjoch) pochází z roku 1241, kdy tento název poprvé použil ve svém dopise hrabě Eschenlohe z Horního Bavorska. Starověká cesta byla jednou z mnoha takových tras v Tyrolsku. Nejen, že tyto cesty usnadňovaly obchodování, ale měly také velký společenský, kulturní, politický a náboženský význam. Cesta Timmelsjoch byla obzvláště důležitá. Nebyla sice nejjednodušší, ale byla nejkratší spojnicí údolí řeky Inn s městem Meran. Během středověku a raného novověku, zejména od konce 13. století až do počátku 15. století, vzkvétal místní obchod právě díky této cestě. Druh zboží, se kterým se zde nejvíce obchodovalo, a který byl proto po této cestě nejvíce přepravován, byl len, zpracované maso, sádlo, víno, lihoviny a ocet. V neposlední řadě byl po této cestě také převáděn živý dobytek. Díky obtížnosti cesty byly právě zde položeny základy moderního alpinismu a není divu, že údolí Ötztal, je jednou z kolébek horolezectví.", "section_level": 1}, {"title": "Výstavba dnešní silnice.", "content": "První návrhy pro výstavbu silnice byly předloženy již v 19. století. V roce 1897 přijal tyrolský zemský sněm návrhy, na výstavbu několika cest přes horská sedla. Patřil mezi ně i návrh na výstavbu silnice přes Timmelsjoch. Díky první světové válce však byly tyto návrhy odloženy. Počátkem roku 1950, vymyslel Angelus Scheiber plán stavby silnice přes Timmelsjoch, kdy stavbu s nadsázkou obhajoval tím, že severojižní spojení by lidem umožnilo v poledne lyžovat na ledovci v rakouském údolí Ötztal a již v odpoledních hodinách relaxovat v italském městě Meran. Výstavba silnice byla odstartována dne 30.10.1955, kdy byla pro tuto stavbu vytvořena speciální stavební společnost s názvem Timmelsjoch Hochalpenstraßen AG. Stavba silnice Timmelsjoch je považována za bod obratu v přechodu z ruční, na mechanizovanou výstavbu takovýchto silnic. Ačkoli členitý terén ne vždy umožňoval příjezdu techniky, provedla tato neocenitelné služby. Čtyři nasazené buldozery dokázaly vytvořit základ pro výstavbu silnice až v délce 150 metrů denně - ekvivalent práce na 130 mužů. Velkou část podkladu pro silnici bylo ale ve vysokohorském prostředí potřebné vytvořit ručně, jen pomocí rýčů, krumpáčů a koleček, což kladlo na pracovníky obrovské nároky. Vzhledem k vysoké nadmořské výšce, bylo možné stavební práce provádět pouze v období od května do listopadu. Nicméně, byla vysokohorská silnice dokončena podle plánu. Za čtyři roky, z nichž pouze 17 měsíců byly skutečně prováděny stavební práce, byla dne 17. července 1959 cesta do Joch slavnostně otevřena.", "section_level": 1}, {"title": "Provozní podmínky na silnici.", "content": "Vysokohorská silnice do sedla je otevřena denně od 7 do 20 hodin. Vzhledem k vysoké nadmořské výšce, kterou silnice prochází, je tato silnice průjezdná přibližně od začátku června do konce října. Neexistují zde žádná omezení, pokud jde o použití silnice na rakouské straně. Nicméně, vzhledem k tomu, že na italské straně je silnice strmá, úzká, je zde spousta tunelů a mostních staveb, platí následující omezení: Přesné datum otevření silnice záleží na sněhové situaci, popřípadě povětrnostním podmínkách. Po zimních měsících se ze silnice frézami odklízí sněhová vrstva až o síle 10 metrů. Jak je uvedeno výše, silnice se obvykle uzavírá od poloviny do konce října a otevírá se v období od poloviny května či počátkem června. Informace o otevření - uzavření silnice jsou zveřejněna na domovské stránce webu Timmelsjoch Hochalpenstessen AG.", "section_level": 1}, {"title": "Rasthaus.", "content": "Rasthaus Timmelsjoch, (restaurace) se nachází na vrcholu průsmyku v nadmořské výšce 2509 metrů. Restaurace je při průjezdné silnici otevřena denně od 7 do 20 hodin. Naleznete zde nabídku teplých jídel a osvěžujících nápojů po celý den.", "section_level": 1}, {"title": "Architektonické plastiky.", "content": "U silnici Timmelsjoch se na několika místech nacházejí architektonické plastiky, ve kterých jsou informace o místním přírodním prostředí, historii a hospodářství regionu, kultuře, atd. Vstup do všech architektonických plastik je zdarma.", "section_level": 1}, {"title": "Poplatky.", "content": "Silnice Timmelsjoch je pro motorová vozidla zpoplatněna dle níže uvedených poplatků (ceník pro rok 2013). Poplatek pro zpáteční jízdu může být využit i jiný den v daném roce, než kdy byl zakoupen.", "section_level": 1}], "src_summary": "Timmelsjoch ( \"Passo del Rombo\") je alpské silniční sedlo (2 474 m n. m.), nacházející se na hranicích Rakouska a Itálie. Silnice spojuje italskou obci Moos a rakouskou obci Hochgurgl. Vzdálenost z obce Moos do sedla je 22,5 km a z obce Hochgurgl do sedla je v 7,9 km.", "tgt_summary": "Timmelsjoch (), (elevation ) is a high mountain pass that creates a link through the Ötztal Alps along the border between Austria and Italy. The Timmelsjoch connects the Ötztal valley in the Austrian state of Tyrol to the Passeier Valley in the Italian province of South Tyrol, as it bridges the saddle point between the Jochköpfl () and Wurmkogl () peaks to its northeast and southwest, respectively. The pass is sometimes called the \"secret passage\" because it is little-used compared to the much easier and lower Brenner Pass some to its east, and Reschen Pass some to its west.", "id": 1639042}
{"src_title": "Munzee", "tgt_title": "Munzee", "src_document": [{"title": "Historie.", "content": "Mylná představa je, že nápad pro Munzee byl inspirován geocachingem, což je hra, ve které účastníci hledají skrytou schránku pomocí technologie GPS. Avšak spoluzakladatel Munzee Aaron Benzick (který nikdy nebyl geocacherem) přišel s myšlenkou použití QR kódů pro hru v roce 2008, ale technologie a schopnosti smartphonů nebyly v té době k dispozici.Benzick a spoluzakladatelé, Scott Foster, Chris Pick a Josh Terkelsen zahájili hru 1. července 2011. Termín Munzee byl odvozen z německého slova pro mince, Münze. Protože doménové jméno munze.com již bylo obsazeno a aby se v angličtině název lépe vyslovoval, přidalo se nakonec písmeno „e“. Původně měly QR kódy mít kulatý tvar pokerových žetonů či mincí.", "section_level": 1}, {"title": "Munzee.", "content": "Munzee mohou být vyrobeny z jakéhokoli materiálu; musí mít minimálně QR kód a odolné vůči k přírodě (vodotěsné, odolné proti povětrnostním vlivům atd.). Munzee mohou být generovány a vytištěny z webových stránkách nebo je lze zakoupit prostřednictvím internetového obchodu nebo prostřednictvím autorizovaných distributorů. Virtuální Munze lze zakoupit z internetového obchodu. Chcete-li vygenerovat nebo objednat Munzee, musíte být zaregistrováni na oficiální webové stránce s jedinečným uživatelským jménem. Při generování Munzee se na webové stránce vytvoří webový odkaz, přes který lze vygenerované Munzee spravovat. Tento webový odkaz je prezentován jako QR kód na Munzee. Munzee lze přiřadit libovolné jméno a dlouhý komentář jako vlastnosti. Obě informace jsou uloženy v databázi (nikoli v QR kódu) a lze je později i změnit. Poté, co je Munzee fyzicky vytvořeno, může mu být přiřazeny souřadnice kdekoli venku nebo uvnitř a poté ověřeno prostřednictvím aplikace. Jakmile je Munzee ověřen, začne se zobrazovat na mapě a je připraven k nalezení jinými hráči. Pokud je Munzee poškozen nebo odlepen, tak hráči mohou nahlásit poruchu a po dvou hlášeních je Munzee vyřazen z mapy. Kromě toho jsou nyní vyhrazení hráči v programech QRew nebo ZeeQRew schopni nahradit poškozené munzee novými nálepkami. Souřadnice všech Munzee jsou spravovány na herní platformě na munzee.com. Hráči se navigují k umístění Munzee pomocí smartphonu. Zápis nálezu totiž provádíte pomocí nasnímání QR kódu na nalezené nálepce aplikace se připojí k databázi a ověří GPS souřadnice, poté provede zápis. Za nalezení munzee získáte body, stejně jako za založení munzee pro ostatní a také obdržíte body za to, že někdo vaši munzee nalezne. S rostoucím počtem bodů se posouvá váš level ve hře. Hráči také samostatně nebo v týmech soutěží o co nejvyšší umístění v žebříčku.", "section_level": 1}, {"title": "Typy munzee.", "content": "Tyto typy Munzee jsou na mapě zobrazeny odlišně. V závislosti na typu Munzee obdrží nálezce diferencovaný počet bodů. V zásadě existují dvě kategorie Munzees, virtuální Munzees a fyzická Munzees. Fyzické mince jsou všechny ty, u kterých musí být na místě naskenován QR kód. Virtuální mince zahrnují všechny ty, u kterých musíte být pouze v určitém poloměru místa, abyste je našli. Fyzické munzee: Virtuální Munzee: Speciální Munzee:", "section_level": 1}, {"title": "Rozšíření.", "content": "V červnu 2020 je na celém světě ve 240 zemích více než 9 milionů munze a bylo zaznamenáno více než 380 milionů nálezů Munzee. Registrováno je také více než 450 000 uživatelů.", "section_level": 1}], "src_summary": "Munzee [manzí] je jedna z outdoorových her na hledání \"pokladů\". Hra je podobná geocachingu, ale kromě polohy GPS zařízení používá technologii QR kodů k prokázání nálezu namísto \"logbooku\". Hra byla spuštěna v Texasu v roce 2011, hra se poprvé objevila v Německu spolu s Kalifornií a Michiganem. Název hry je odvozen od německého slova pro minci – \"Münze\". V současnosti (2020) existují přibližně 10 milionů munzee ve 188 zemích světa, na všech kontinentech včetně Antarktidy, kolem 400 tisíc nálezů a 450 tisíc hráčů. QR kódy jsou umístěny hráči na veřejně dostupných a zajímavých místech a často jsou vytištěni na nálepkám odolných proti počasí. Tyto nálepky se nazývají \"Munzee\". Pro nález a zapsání nálezu musíte mít chytrý telefon s fotoaparátem a GPS a nainstalovanou aplikaci pro iOS nebo Android. Dříve mohla být místa označena také značkou NFC, tato funkce však byla v roce 2018 odstraněna. K dispozici jsou také virtuální munzee. Objeví se také na mapách a jsou nalezeny umístěním zařízení do vzdálenosti 300 stop (91,4 metrů) od určeného místa. Zařízení musí být také ve vzdálenosti do 300 stop od fyzického QR kódu Munzee, aby bylo ověřeno nalezení kódu.", "tgt_summary": "Munzee is a freemium scavenger hunt game where QR codes have to be found at different places in the real world. The game is similar to geocaching but uses QR code technology, in addition to device GPS location, to prove the find instead of a logbook. Launched in Texas in 2011, the game caught on first in Germany, along with California and Michigan. It is now played in more than 188 countries around the world, and there is at least one physical Munzee deployed on every continent, including Antarctica. The QR Codes are placed by players at places of interest, The QR Codes are hidden at different places of interest and are often printed on weatherproof stickers. Previously, the places could also be marked by a NFC tag, however this functionality was removed in 2018. These stickers are called Munzees. Both the finding and the hiding players receive points for deploying and finding Munzees. The QR codes on the Munzees are read by means of a smartphone app for iOS or Android. Virtual Munzees are also available for purchase. These also appear in app lists and on maps, and they are \"captured\" by locating the app device within 300 feet of the designated location. The device must also be within 300 feet of a QR code Munzee to verify \"capture.\"", "id": 438192}
{"src_title": "Láhevník ostnitý", "tgt_title": "Soursop", "src_document": [{"title": "Výskyt.", "content": "Druh pochází pravděpodobně z karibských Antil, Střední Ameriky a severu Jižní Ameriky. V současnosti se vyskytuje také v Asii, Oceánii a Africe. Roste přirozeně ve výše položených oblastech kolem 1.000 m n. m., nejvíce v Peru a Bolívii.", "section_level": 1}, {"title": "Popis.", "content": "Láhevník ostnitý je malý, vzpřímený, ale zároveň i bohatě rozvětvený, stálezelený strom. Dosahuje výšky 3-10 metrů. Vyznačuje se hladkou, tmavě hnědou kůrou, která se u starších stromů může měnit ve vrásčitou. Větve mají sametově plstnatý povrch. Obrůstají 3-7 cm širokými a 8-16 cm dlouhými lesklými, zelenými listy, které se směrem ke špičce se zužují. Strom kvete na jaře po dobu až 6 týdnů. Tmavě hnědé nebo purpurové třílaločné květy vyrůstají po dvou nebo větším počtu. Plod je 20-30 cm dlouhý a připomíná protáhlou šišku. Může vážit až 0,5 kg. Povrch plodu je pokrytý měkkými ostny. Nejprve má zelenou barvu, která se po dozrání mění ve žlutozelenou a následně hnědou. Dužina plodu je mírně nakyslá a má krémovou konzistenci. Její chuť připomíná kombinaci jahod s banánem. Semena, která se v dužině nacházejí, jsou jedovatá a před konzumací je nutné je odstranit.", "section_level": 1}, {"title": "Význam.", "content": "Rostlina byla v Jižní Americe známa již v předkolumbovském období. Domorodci ji užívali jako lék, protože jednotlivé části stromu se údajně vyznačují různými léčivými vlastnostmi. Nejširšího využití se dostalo kůře a listům, z obojího místní obyvatelé připravovali odvary. Láhevník se zároveň pěstuje kvůli chutným a výživným plodům označovaným jako \"gunabana\". Ovoce se obvykle konzumuje syrové, buď samotné nebo v ovocných salátech. Může se použít i jako surovina pro výrobu různých sladkých pokrmů: zmrzliny, marmelády, sladkého pečiva nebo ovocných šťáv a koktejlů. Patří ale mezi hodně citlivé plody, které není možné příliš dlouho uchovávat. Při jejich dopravě je třeba zvýšené opatrnosti, protože se velmi snadno otlačí a následně se rychle kazí.", "section_level": 1}, {"title": "Biologické působení.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Toxicita.", "content": "Annonacin, který je obsažen v semenech, je známý neurotoxin, který může vyvolávat degenerativní onemocnění mozku odpovídající Parkinsonově chorobě. Akutní toxicita nebyla prokázána.", "section_level": 2}, {"title": "Terapeutické využití.", "content": "V rámci pokusů na zdravých zvířatech byl Isholaou a kol. nastíněn možný analgetický a protizánětlivý efekt. Při experimentu in vitro v rámci tzv. farmaceutického screeningu byly prokázány i další možné účinky. Problém je, že účinnost in vitro nemusí být, a ve farmaceutickém screeningu je to spíše pravidlem, doprovázena účinností in vivo extraktu, přečištěné látky nebo syntetizované látky. Jedná se například o následující zjištění:", "section_level": 2}, {"title": "Použití v tradiční medicíně.", "content": "Listy a semena se dlouho používaly jako prostředky proti (mj.) parazitům, vysokému krevnímu tlaku a rakovině. Semena jsou podání emetika. Semena i odvary z listů se používají proti vším a květy se používají jako antispazmodikum, pektorálium a ke zmírnění kataru. Listy se používají jako sudoriferum, antispazmodikum, emetikum a jako prostředek k vyvolání spánku, lokálně slouží k hojení ran. Z listů, kořene a kůry se připravuje čaj užívaný pro uklidnění a proti kašli, chřipce a astmatu. V Amazonii se používá ke stabilizaci krevního cukru při cukrovce. V Karibiku se věří, že položení listů rostliny na postel pod spící osobu s horečkou do následujícího rána horečku odstraní. Odvary z listů se používají jako obklady proti zánětům a nateklým nohám. Zralý plod má mít antiskorbutické a antiparazitární účinky. Dužina se používá jako obklad proti roztočům z čeledi Trombiculidae. Nezralý usušený plod se používá proti průjmu. Existuje mnoho dalších použití rostliny.", "section_level": 2}, {"title": "Externí odkazy.", "content": "", "section_level": 1}], "src_summary": "Láhevník ostnitý (\"Annona muricata\"), česky též anona ostnitá, anona měkkoostenná, láhevník měkkoostenný nebo láhevník ostnitý, je ovocný strom z čeledi láhevníkovité. Plod nebo případně i celá rostlina se lidově nazývá quanabana, gunabana, guanaban, velký či ostnitý corossol, ostnitý cachiman, graviola nebo soursop.", "tgt_summary": "Soursop (also graviola, guyabano, and in Latin America, guanábana) is the fruit of Annona muricata, a broadleaf, flowering, evergreen tree. The exact origin is unknown; it is native to the tropical regions of the Americas and the Caribbean and is widely propagated. It is in the same genus, \"Annona\", as cherimoya and is in the Annonaceae family. The soursop is adapted to areas of high humidity and relatively warm winters; temperatures below will cause damage to leaves and small branches, and temperatures below can be fatal. The fruit becomes dry and is no longer good for concentrate. With an aroma similar to pineapple, the flavor of the fruit has been described as a combination of strawberries and apple with sour citrus flavor notes, contrasting with an underlying thick creamy texture reminiscent of banana. Soursop is widely promoted (sometimes as \"graviola\") as an alternative cancer treatment, but there is no medical evidence it is effective for treating cancer or any disease.", "id": 249709}
{"src_title": "Amélie Orleánská", "tgt_title": "Amélie of Orléans", "src_document": [{"title": "Život.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Portugalská královna.", "content": "Amélie byla nejstarší dcerou hraběte z Paříže Filipa Orleánského a Marie Isabely Orleánské. V roce 1886 se vdala za portugalského prince Karla z dynastie Braganza-Sasko-Koburg-Gotha a spolu pak měli tyto děti: Karel se stal králem v roce 1889. V té době klesala podpora portugalské monarchie vzhledem ke špatnému stavu ekonomiky a průmyslu. Amélie jako královna zastávala aktivní roli a poněkud se jí dařilo zmírnit rostoucí kritiku monarchie díky své osobní popularitě, i když sama někdy sklízela kritiku na vlastní účet. Aktivně se účastnila mnoha sociálních a charitativních projektů, které se například týkaly prevence a léčby tuberkulózy. Byla pokládána za méně formální osobu, než byla její tchyně Marie Pia, a popisována jako vlídná a klidná žena. Naučila se dobře portugalsky. Zajímala se o literaturu, operu a divadlo a sama malovala. Během nepřítomnosti svého manžela v roce 1895 sloužila coby regentka. V roce 1902 podnikla plavbu po Středomoří, která sklidila kritiku jako příliš nákladná.", "section_level": 2}, {"title": "Atentát.", "content": "1. února 1908 se královský pár s oběma syny vracel z vánočního oddechu na venkovském sídle Vila Viçosa do hlavního města. Na Palácovém náměstí zaútočili na jejich vůz automatickými zbraněmi dva revoluční republikáni. Král Karel zemřel na místě a starší syn Ludvík Filip byl smrtelně raněn. Mladší syn Manuel byl zraněn kulkou do ramene, královna (která se mladšího syna snažila chránit) byla jako zázrakem nezraněna. Oba atentátníky na místě zastřelila královská stráž.", "section_level": 2}, {"title": "V exilu.", "content": "Hned druhého dnes se tak princ Manuel v 18 letech stal králem Portugalska, ale počátkem října 1910 byl revolučním převratem svržen. Amélie spolu se zbytkem královské rodiny opustila Portugalsko. Většinu zbytku života strávila ve Francii. Během II. světové války ji portugalská vláda pozvala do země zpět, ale Amélie odmítla. Naposledy Portugalsko navštívila v roce 1945.", "section_level": 2}], "src_summary": "Amélie Orleánská (portugalsky Maria Amélia de Orleães, 28. září 1865 – 25. říjen 1951) byla poslední portugalská královna, manželka Karla I. Portugalského.", "tgt_summary": "Dona Maria Amélia (; 28 September 1865 – 25 October 1951) was the last Queen consort of Portugal as the wife of Carlos I of Portugal. As the eldest daughter of Prince Philippe, Count of Paris, and his wife, Princess Marie Isabelle d'Orléans, she was a \"Princess of Orléans\" by birth.", "id": 2168775}
{"src_title": "Adelaida Löwenstein-Wertheim-Rosenberg", "tgt_title": "Adelaide of Löwenstein-Wertheim-Rosenberg", "src_document": [{"title": "Život.", "content": "Jejím otcem byl kníže Konstantin Josef z Löwenstein-Wertheim-Rosenbergu (1802-1838), prvorozený syn knížete Karla Thomase Löwensteina z hesenské větve Wittelsbachů, rodu Wertheim-Rosenberg. Byl majitelem panství v Hesensku a v západních Čechách na Tachovsku, kde obýval zámek v Boru u Tachova a k Bezdružicku přikoupil po něm nazývané Konstantinovy Lázně. Jeho matka, Adelaidina babička, byla Žofie kněžna Windischgrätzová (1784-1848). Adelaidina matka byla kněžna Marie Agnes Henrietta, zkráceně Anežka Hohenlohe-Langenburská (1804-1835). Za Konstantina se provdala 31. května roku 1829 na zámku Kleinheubach, Adelaida byla jejich první dítě. Zemřela půl roku po narození druhého dítěte, syna Karla Heinricha (1834–1921), a byla pohřbena v Bavorsku, ve františkánském klášteře Engelberg v dolních Frankách. Adelaida s rodiči žila na zámku v Boru u Tachova, kde ve čtyřech a půl letech přišla o matku v sedmi jí zemřel i otec. Po té ji a bratra Karla převzali do péče prarodiče, kníže Karl Thomas Löwenstein-Wertheim-Rosenberg (1783-1849) a jeho žena Žofie (1784-1848). 24. září 1851 se na zámku Kleinheubach v Bavorsku provdala za bývalého portugalského krále Michaela I., který o trůn přišel v roce 1834. Nevěstě bylo dvacet let, ženichovi téměř 49. Z manželství vzešlo sedm potomků. Michal zemřel v roce 1866, dříve, než jejich děti dosáhly dospělosti. Následující desetiletí Adelaida strávila na svém prosperujícím panství, víceméně úspěšným zajištěním vhodných sňatků pro své děti. Mezi její vnoučata patřila belgická královna Alžběta Gabriela Bavorská, císařovna Zita Bourbonsko-Parmská Marie-Adéla Lucemburská, nebo Felix Bourbonsko-Parmský. Většina z jejích potomků podědila její dlouhověkost.", "section_level": 1}, {"title": "Úmrtí a hrob.", "content": "V roce 1895 oddaná katolička Adelaida vstoupila do kláštera sester Sv. Cecílie z kongregace Sainte-Cécile de Solesmes, a to v jižní Anglii. V tomto anglickém opatství v Apply Rise, v městě Ryde na ostrově Wight ve věku 78 let zemřela 16. prosince 1906. Její ostatky byly převezeny do Portugalska, kde byla pohřbena vedle svého manžela v panteonu dynastie Braganza v klášteře sv. Vincence v Lisabonu.", "section_level": 1}, {"title": "Odkazy.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Reference.", "content": "(částečně)", "section_level": 2}], "src_summary": "Adelaida Löwenstein-Wertheim-Rosenberg (3. duben 1831 Kleinheubach – 16. prosinec 1909 Ryde, ostrov Wight, Velká Británie) byla hesenská kněžna, vévodkyně z Braganzy a titulární portugalská královna, manželka Michala I. Portugalského, avšak až po jeho sesazení z trůnu.", "tgt_summary": "Princess Adelaide of Löwenstein-Wertheim-Rosenberg (3 April 1831 – 16 December 1909) was the wife of Miguel de Bragança, former occupant of the Portuguese throne but only following his deposition. As a widow, she secured advantageous marriages for their six daughters.", "id": 186368}
{"src_title": "Princ George z Cambridge", "tgt_title": "Prince George of Cambridge", "src_document": [{"title": "Narození.", "content": "St James's Palace oznámil veřejnosti těhotenství vévodkyně z Cambridge 3. prosince 2012, tedy dříve, než je obvyklé, protože tou dobou byla vévodkyně přijata do nemocnice kvůli velmi silné těhotenské nevolnosti (Hyperemesis gravidarum). V počátcích porodu ráno 22. července 2013 byla vévodkyně přijata do St Mary's Hospital v Londýně, tedy do stejné nemocnice, kde princezna Diana porodila prince Williama i jeho bratra prince Harryho. Princ se narodil v 16:24 britského letního času a vážil 3,8 kg. Princ William byl přítomen u porodu. Narozením prince nastalo poprvé od úmrtí královny Viktorie v roce 1901, že jsou na živu vládnoucí monarcha a tři generace přímých následníků trůnu.", "section_level": 1}, {"title": "Tituly.", "content": "V prosinci 1917 vyhradil král Jiří V. titul „královská Výsost\" spolu s titulem „princ/princezna\" jen pro děti panovníka, děti panovníkových synů a pro nejstaršího syna prince z Walesu. Nejstaršímu synovi prince Williama, který je nejstarším synem prince z Walesu, by tak tyto tituly náležely, ale všechny jeho další děti by měly nárok pouze na titul „Lord/Lady\". Královna Alžběta II. ale toto nařízení 31. prosince 2012 upravila a garantovala tyto tituly všem dětem nejstaršího syna prince z Walesu. Princ George tak měl zajištěn nárok na stejné tituly, i kdyby se narodil jako děvče. Princ George je třetím v následnictví trůnu 16 zemí známých jako Commonwealth Realms, což jsou: Spojené království, Antigua a Barbuda, Austrálie, Bahamy, Barbados, Belize, Grenada, Jamajka, Kanada, Nový Zéland, Papua Nová Guinea, Svatá Lucie, Svatý Kryštof a Nevis, Svatý Vincenc a Grenadiny, Šalamounovy ostrovy a Tuvalu. Před ním je pouze jeho děd a otec.", "section_level": 1}, {"title": "Křtiny.", "content": "Princ George byl pokřtěn dne 23. října 2013 v královské kapli paláce St. James's. Křest provedl arcibiskup z Canterbury Justin Welby a byla k němu užita stejná křtitelnice, která byla vyrobena a užita při křtu pozdější německé císařovny Viktorie, a voda z řeky Jordán.", "section_level": 1}], "src_summary": "Princ George Alexander Louis z Cambridge ( Jiří Alexandr Ludvík; * 22. července 2013 Londýn) je prvorozený syn prince Williama, vévody z Cambridge a jeho manželky Catherine. Od okamžiku svého narození je třetí v linii následnictví britského trůnu po svém dědovi a otci.", "tgt_summary": "Prince George of Cambridge (George Alexander Louis; born 22 July 2013) is a member of the British royal family. He is the eldest child of Prince William, Duke of Cambridge, and Catherine, Duchess of Cambridge, and third in the line of succession to the British throne behind his grandfather Prince Charles and his father. As he is expected to become king one day, his birth was widely celebrated across the Commonwealth realms. George occasionally accompanies his parents on royal tours, and has affected business and popular culture.", "id": 1480644}
{"src_title": "Evropská liga UEFA 2013/14", "tgt_title": "2013–14 UEFA Europa League", "src_document": [{"title": "Účastnická místa.", "content": "Tohoto ročníku se účastní celkem 194 týmů z 53 členských zemí UEFA (Gibraltar se bude účastnit až od sezony 2014/15). Každá země má přidělený počet míst podle koeficientů UEFA.", "section_level": 1}, {"title": "Rozdělení týmů.", "content": "Vítěz Evropské ligy má zajištěno účastnické místo ve skupinové fázi následujícího ročníku. Protože vítěz Evropské ligy ze sezóny 2012/13 Chelsea FC se kvalifikoval do Ligy mistrů 2013/14, rezervované místo se uvolnilo a byly provedeny tyto změny:", "section_level": 2}, {"title": "Termíny hracích dnů a data losování.", "content": "Všechna losování se uskuteční v Nyonu (Švýcarsko), pokud není uvedeno jinak.", "section_level": 1}, {"title": "Předkola.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "1. předkolo.", "content": "Los prvního a druhého předkola se uskutečnil 24. června 2013. Úvodní zápasy se odehrály 2., 3. a 4. července. Odvety 9., 10. a 11. července 2013.", "section_level": 2}, {"title": "2. předkolo.", "content": "Úvodní zápasy se odehrály 16. a 18. července. Odvety 25. července 2013.", "section_level": 2}, {"title": "3. předkolo.", "content": "Los třetího předkola se uskutečnil 19. července 2013. Úvodní zápasy se odehrály 1. srpna, odvety 8. srpna 2013. Zdroje:", "section_level": 2}, {"title": "4. předkolo (play-off předkolo).", "content": "Los čtvrtého předkola (někdy také nazývaného jako play-off) se uskutečnil 9. srpna 2013. Úvodní zápasy se odehrály 22. srpna, odvety 29. srpna 2013.", "section_level": 2}, {"title": "Základní skupiny.", "content": "Termín losu – 30. srpna 2013.", "section_level": 1}, {"title": "Vyřazovací fáze.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Šestnáctifinále.", "content": "Los šestnáctifinále a osmifinále se uskutečnil 16. prosince 2013. Úvodní zápasy byly hrány 20. února, odvety 27. února 2014.", "section_level": 2}, {"title": "Osmifinále.", "content": "Úvodní zápasy se odehrály 13. března, odvety 20. března 2014.", "section_level": 2}, {"title": "Čtvrtfinále.", "content": "Los čtvrtfinále proběhl 21. března 2014. Úvodní zápasy byly hrány 3. dubna, odvety 10. dubna 2014.", "section_level": 2}, {"title": "Semifinále.", "content": "Los semifinále proběhl 11. dubna 2014. Úvodní zápasy byly hrány 24. dubna, odvety 1. května 2014.", "section_level": 2}, {"title": "Finále.", "content": "Finálový zápas se odehrál 14. května 2014 na stadionu Juventus Stadium v Turíně.", "section_level": 2}], "src_summary": "Evropská liga UEFA 2013/14 byla 5. ročníkem klubové soutěže hrané pod názvem Evropská liga UEFA a celkově 43. ročníkem soutěže dříve zvané Pohár UEFA. Finále tohoto ročníku se odehrálo 14. května 2014 na stadionu Juventus Stadium v Itálii. Obhájcem titulu byl anglický klub Chelsea FC, který ve finále předchozího ročníku porazil Benfiku Lisabon 2:1. Vítěz soutěže se kvalifikoval do Superpoháru UEFA 2014. Vítězem se stal španělský klub Sevilla FC, pro nějž to byl třetí titul v této soutěži (včetně dvou titulů z Poháru UEFA). Ve finále porazil v penaltovém rozstřelu portugalský celek Benfica Lisabon, pro nějž to byla naopak druhá finálová porážka v řadě.", "tgt_summary": "The 2013–14 UEFA Europa League was the 43rd season of Europe's secondary club football tournament organised by UEFA, and the fifth season under its current title. The 2014 UEFA Europa League Final was played between Sevilla and Benfica at the Juventus Stadium in Turin, Italy, which was won by Sevilla on penalties, giving them a record-equalling third UEFA Cup/Europa League title. Chelsea were the title holders, but did not defend their title because they qualified for the 2013–14 UEFA Champions League and reached the knockout stage.", "id": 1150018}
{"src_title": "Dzierżoniów", "tgt_title": "Dzierżoniów", "src_document": [{"title": "Historie.", "content": "Podle pověstí město pochází z 12. století, ale první písemné doklady jsou až z poloviny 13. století. Město patřilo Polsku pod vládou dynastie Piastovců. V roce 1290 město získalo pečeť zobrazující svatého Jiří zabíjejícího draka na pozadí městských hradeb – současný městský znak. Nejdříve bylo město pod správou vratislavských knížat, poté se stalo jedním z hlavních center Javorsko-svídnického knížectví. V této době vzniklo historické náměstí. Od roku 1392 bylo město součástí zemí Koruny české a v následujícím století bylo pustošeno během husitských válek. Roku 1526 v rámci Českého království město přešlo pod vládu Habsburků. V průběhu 16. století došlo k velkému rozvoji obchodu a řemesel. Zlatý věk, jak je této době přezdíváno, skončil počátkem třicetileté války v roce 1618. Během Slezských válek se město a značná část Slezska stalo součástí Pruska. Od druhé poloviny 18. století město zastávalo důležitou diplomatickou funkci. V 19. století bylo centrem textilního průmyslu. Po krizi došlo v roce 1848 ostrým protestům dělníků. V roce 1871 se Prusko stalo částí sjednoceného Německa. Od 19. století město investovalo do rozvoje komunikací, a roku 1855 bylo otevřeno železniční spojení se Svídnicí. Na přelomu 19. a 20. století vznikla také lokální železnice. Po druhé světové válce se změnil název z Rychbach na Dzierżoniów. V té době bylo vysídleno původní německé obyvatelstvo a nahrazeno obyvatelstvem polským, přesídleným z východních částí země, které byly připojeny k SSSR. Po válce opět došlo k rozvoji průmyslu, jak textilního, tak především elektrotechnického – vznikl závod Diora. Mezi lety 1975 a 1998 patřil Dzierżoniów do Valbřišské vojvodství.", "section_level": 1}, {"title": "Sport.", "content": "Nejvýznamnějším fotbalovým klubem ve městě je Lechia Dzierżoniów.", "section_level": 1}], "src_summary": "Dzierżoniów (do roku 1946 Rychbach, před rokem 1945 ) je město v Polsku. Leží v podhůří Sovích hor na řece Piławě. Je sídlem okresu Dzierżoniów a v roce 2011 mělo 34 952 obyvatel. První písemná zmínka o městě pochází ze 13. století. Během sedmileté války se v blízkosti města odehrála bitva u Reichenbachu, ve které se střetlo pruské a rakouské vojsko. Současný název má na počest katolického faráře Jana Dzierżona. Město má dopravní napojení na železniční síť (Železniční trať Katowice–Legnica, nádraží Dzierżoniów Śląski). Hlavní silniční tahy se nicméně Dzierżoniowu vyhýbají. Ve městě je zřízena síť autobusové dopravy, která je funkční od roku 1950 a která spojuje město s ostatními sídly v blízkém okolí.", "tgt_summary": "Dzierżoniów (, until 1946 Rychbach; ) is a town located at the foot of the Owl Mountains in southwestern Poland, within the Lower Silesian Voivodeship (from 1975–1998 in the former Wałbrzych Voivodeship). It is the seat of Dzierżoniów County, and of Gmina Dzierżoniów (although it is not part of the territory of the latter, since the town forms a separate urban gmina). Established in the 13th century, Dzierżoniów is a historical Lower Silesian town that covers an area of , and as of 2019 it has a population of 33,239. It is named after Polish priest and scientist Jan Dzierżon. Unique and architecturally rich, Dzierżoniów features a central market square with elegant tenements and a town hall as well as few museums and restaurants. The Old Town is a venue for several annual events and fairs.", "id": 1548493}
{"src_title": "Měšťák šlechticem", "tgt_title": "Le Bourgeois gentilhomme", "src_document": [{"title": "Vznik a historie díla.", "content": "V roce 1669 navštívil dvůr francouzského krále Ludvíka XIV. vyslanec Vysoké Porty, Soliman Aga. Král na jeho počest uspořádal velkolepé slavnosti. Vyslanec se ale choval přezíravě, čímž krále velmi rozladil. Král si pak u Molièra a Lullyho objednal divadelní představení se \"směšným tureckým baletem\", aby vyslance zesměšnil a aby se tato pomsta zapsala do dějin. Autoři sepsali komedii – balet \"Měšťák šlechticem\", příběh komického měšťáckého zbohatlíka Jourdaina, který se snaží stát se šlechticem. Další karikovanou postavou je hrabě Dorant, zchudlý šlechtic, který se podbízí bohatému měšťanovi, aby si od něho mohl vypůjčovat peníze. Představení bylo poprvé předvedeno králi 14. října 1670, na zámku Chambord. Oba autoři v představení i hráli – Molière ztvárnil hlavní postavu pana Jourdaina, Lully hrál Muftího. Král byl představením nadšen a nechal si jej pětkrát opakovat. V listopadu 1670 bylo pak představení uvedeno v Paříži. Formálně se jedná o spojení divadelní hry (komedie) se zpěváckými a tanečními scénami. Všechny tři složky jsou organicky propojeny. Později byla hra uváděna i jako samostatné činoherní představení, například v roce 2012 v Mahenově divadle v Brně. V roce 2005, na festivalu staré hudby Oude Muziek Utrecht, bylo představení uvedeno, v současnosti poprvé, v plném rozsahu původní předlohy z roku 1670, v podání francouzského orchestru \"Le Poème Harmonique\" s dirigentem Vincentem Dumestre.", "section_level": 1}, {"title": "Děj opery.", "content": "Odehrává se v Paříži v domě pana Jourdaina, měšťana, který zbohatl na obchodu se suknem.", "section_level": 1}, {"title": "Prolog.", "content": "Žák učitele hudby skládá serenádu na objednávku pana Jourdaina.", "section_level": 2}, {"title": "1. jednání.", "content": "Učitel zpěvu a učitel tance pana Jourdaina si stěžují na směšnost jeho snah stát se šlechticem. Shodnou se ale na jedné kladné stránce a tou je měšec pana Jourdaina. Ten vstupuje a učitelé před ním vedou spor, zda je významnější zpěv či tanec, dokládají svá tvrzení ukázkami árií a tanců.", "section_level": 2}, {"title": "2. jednání.", "content": "Přichází učitel šermu, který opovrhuje předešlými učiteli, neboť zbraně mají převahu nad neužitečnými naukami, jako jsou hudba a tanec. Poté přichází učitel filosofie, který hledí svrchu na všechny tři předešlé. Popudí je a dostane od nich výprask. Při následující hodině filosofie předvádí učitel filosofie groteskní výklad o samohláskách. Poté přichází krejčí a jeho tovaryši s novými šaty, hodnými šlechtice. Krejčovští tovaryši oblékají pana Jourdaina, který je za jejich pochlebování odměňuje bohatým spropitným.", "section_level": 2}, {"title": "3. jednání.", "content": "Pan Jourdain předvádí manželce a služce Nicole své nové šaty. Sklidí ale jejich posměch a odsudek za svou marnivost. Přichází hrabě Dorant, který se ho zastává a zato se mu podaří od něho získat další finanční půjčku. Slibuje za to Jourdainovi dostaveníčko s krásnou markýzou. Mladý měšťan Kléont se přichází ucházet o Jourdainovu dceru Lucile. Paní Jourdainová je svazku nakloněna. Pan Jourdain jej ale odmítá, protože je rozhodnut provdat dceru jedině za šlechtice. Následuje bohatá hostina, doprovázená zpěvy a tanečními vystoupeními zpěváků, tanečníků a kuchtíků. Na hostinu přivedl hrabě Dorant markýzu Dorimène. Dvoření pana Jourdaina ale vyznívá zcela komicky.", "section_level": 2}, {"title": "4. dějství.", "content": "Přichází paní Jourdainová a rázně ukončuje hostinu a vykazuje hosty z domu. Tím je i zmařena snaha pana Jourdaina o dostaveníčko s markýzou. Za osamělým panem Jourdainem přichází Corvielle převlečený za posla Velikého Turka, jehož syn se údajně uchází o Jourdainovu dceru. Aby se svatba mohla uskutečnit, je prý ale nutné pana Jourdaina rovněž povýšit do šlechtického stavu. Přichází \"Muftí\" (ve skutečnosti převlečený Kléont) a během groteskního obřadu (který je celý zpíván sabirem) z pana Jourdaina udělá tureckého \"šlechtice\" jménem Mamamouchi. Jourdainova životní touha je konečně splněna.", "section_level": 2}, {"title": "5. dějství.", "content": "Pan Jourdain přichází za manželkou a nařizuje přípravu svatby dcery Lucile se synem Velkého Turka. Paní Jourdainová je zasvěcena do celé komedie a přidává se ke \"spiklencům\". Proběhne trojnásobná svatba, kdy se vezmou Lucile a Kléont, služka Nicole a sluha Covielle a markýza Dorimène uzavře sňatek s hrabětem Dorantem. Jediná osoba, která netuší, že je obětí spiknutí, je pan Jourdain.", "section_level": 2}, {"title": "6. dějství.", "content": "Šesté dějství bývá nazýváno také \"Balet národů\" (Ballet des Nations). Celá společnost odchází do divadla. Před divadlem se tlačí dav návštěvníků z různých francouzských krajů, mezi kterými se prodírá prodavač divadelních programů sužovaný dotěrnými uličníky. Balet má tři části: Všechny národy i divadelní postavy se promíchají ve finální sborové scéně.", "section_level": 2}, {"title": "\"Měšťák šlechticem\" na českých scénách.", "content": "Hra byla uvedena 23. září 1926 v Národním divadle pod názvem \"Bařtipán\", ale nikoliv s Lullyho hudbou, ale s hudbou Ervína Schulhoffa. Scénu a kostýmy pro hru navrhl Josef Čapek. Táž úprava byla uvedena v Brně v roce 1950 a byla hrána až do roku 1955. Činohra Měšťák šlechticem byla hrána například: Dne 24. března 2006 bylo ve Stavovském divadle uvedeno představení v nastudování francouzského souboru \"Le Poème Harmonique\" pod vedením Vincenta Dumestre. Na realizaci tohoto představení se podíleli i čeští hudebníci z orchestru Musica Florea pod vedením Marka Štryncla.", "section_level": 1}], "src_summary": "Měšťák šlechticem (Le Bourgeois gentilhomme) je komedie – balet o šesti jednáních (resp. pět jednání a závěrečný \"balet národů\"). Představení na objednávku francouzského krále Ludvíka XIV. vytvořili Molière a Jean-Baptiste Lully.", "tgt_summary": "Le Bourgeois gentilhomme (, \"The Bourgeois Gentleman\" or \"The Middle-Class Aristocrat\" or \"The Would-Be Noble\") is a five-act \"comédie-ballet\" — a play intermingled with music, dance and singing — written by Molière, first presented on 14 October 1670 before the court of Louis XIV at the Château of Chambord by Molière's troupe of actors. Subsequent public performances were given at the theatre of the Palais-Royal beginning on 23 November 1670. The music was composed by Jean-Baptiste Lully, the choreography was by Pierre Beauchamp, the sets were by Carlo Vigarani and the costumes were done by the chevalier d’Arvieux. \"Le Bourgeois gentilhomme\" satirizes attempts at social climbing and the bourgeois personality, poking fun both at the vulgar, pretentious middle-class and the vain, snobbish aristocracy. The title is meant as an oxymoron: in Molière's France, a \"gentleman\" was by definition nobly born, and thus there could be no such thing as a bourgeois gentleman. The play is in prose (except for the ballet openings which are in verse).", "id": 336658}
{"src_title": "LilyPond", "tgt_title": "LilyPond", "src_document": [{"title": "Historie.", "content": "Project LilyPond započali roku 1996 Han-Wen Nienhuys a Jan Nieuwenhuizen poté, co v roce 1995 pracovali na preprocesoru MPP k MusiXTeXu.", "section_level": 1}, {"title": "Principy.", "content": "LilyPond převádí zápis v poměrně jednoduchém značkovací jazyce na notový zápis ve formátu PDF (nebo v jiném grafickém formátu, jako je SVG nebo PNG) a na zvukový soubor formátu MIDI. LilyPond usiluje o automatickou sazbu co nejkvalitnějšího notového zápisu, který bude pěkně vypadat a dobře se číst. V tomto směru překonává komerční notační programy, jako Finale nebo Sibelius. Nevýhodou je nižší rychlost formátování. LilyPond je konzolová aplikace, která poskytuje snadno naučitelný jazyk v duchu WYSIWYM, kterým uživatel sděluje, co chce zobrazit (podobně jako například LaTeX); grafické uživatelské rozhraní je k dispozici jako samostatný program Frescobaldi, které sice neumožňuje přímo zadávání not v grafickém prostředí, přesto však nabízí funkce, které u takto rozdělených programů nejsou obvyklé (vyhledání zápisu noty ve zdrojovém souboru poklikáním na notu v grafickém výstupu). Program LilyPond je napsaný zejména v jazyce C++, ale je uživatelsky rozšiřitelný programy v jazyce Scheme interpretovanými interpretem GNU Guile. Vstupní soubory zpracovává v několika krocích, formát PDF získává přes PostScript.", "section_level": 1}, {"title": "Příklad zdrojových kódů LilyPondu.", "content": "\\version \"2.15.14\" \\include \"english.ly\" \\header { \\paper { \\score {", "section_level": 1}, {"title": "Spolupráce s ostatním softwarem.", "content": "Pro LilyPond je k dispozici grafické uživatelské rozhraní Frescobaldi a zásuvný modul pro editor jEdit. Kromě toho do formátu LilyPondu umí zapisovat svůj výstup řada notových programů, například Rosegarden, MuseScore, NoteEdit, Canorus, Denemo a TuxGuitar. LilyPondem sází svůj výstup Mutopia Project, který se zaměřuje na šíření svobodných partitur, a Musipedia, hromadně vytvářená hudební encyklopedie.", "section_level": 1}, {"title": "Mediawiki.", "content": "LilyPond je také možné používat v rámci systému MediaWiki pomocí rozšíření \"Score\". Například zápis vytvoří \\relative c' { f d f a d f e d cis a cis e a g f e } Využívá se pro exekuci Java kódu v JSP a může deklarovat proměnné (uvnitř metody service()).", "section_level": 2}, {"title": "Expression tag.", "content": "Syntax: <%= ... %> Vypisuje output stream bez potřeby použití out.print().", "section_level": 2}, {"title": "Declaration tag.", "content": "Syntax: <%! ... %> Deklaruje objekty a metody mimo metodu service(), takže nezabírají paměť při každém volání.", "section_level": 2}, {"title": "Direktivy - JSP Directives.", "content": "JSP Directives jsou zprávy, které říkají web containeru, jak má přeloži JSP stránku do Servletu.", "section_level": 1}, {"title": "Page directives.", "content": "Syntax: <%@ page attribute=\"value\" %> Definují atributy pro celou JSP stránku.", "section_level": 2}, {"title": "Include directive.", "content": "Syntax: <%@ include file=\"resourceName\" %> Se používá pro vkládání obsahu z různých zdrojů, jako jsou JSP, HTML nebo textové soubory. Obsah je do stránky vložen pouze jednou a to v době překladu, takže je vhodnější vkládat statické zdroje. Velká výhoda je znovu použitelnost kódu při vkládání HTML stránek.", "section_level": 2}, {"title": "Taglib directive.", "content": "Syntax: <%@ taglib uri=\"uriOfTheTagLibrary\" prefix=\"prefix\" %> Definuje knihovnu tagů, které můžeme využít v JSP stránce. Tagy jsou definovány TLD (Tag Library Despriptor) souboru.", "section_level": 2}, {"title": "Odchytávání výjimek.", "content": "Pro odchytávání výjimek a ošetření případných chyb, ke kterým může dojít máme dvě možnosti. První je skrze Page directives a to konkrétně pomocí atributů errorPage a isErrorPage. Druhou možností je využití elementu ve web.xml souboru. Příklady s využitím web.xml souboru: ", "section_level": 1}, {"title": "JSP Action tagy.", "content": "JSP Actiony tagy se používají pro řízení a správu JSP stránek a pro práci s Java Beany. Seznam action tagů: jsp:forward, jsp:include, jsp:useBean, jsp:setProperty, jsp:getProperty, jsp:plugin, jsp:param, jsp:fallback.", "section_level": 1}, {"title": "jsp:forward.", "content": "Syntax: bez parametru: \" /> s parametrem: \" Jsp:forward přeposílá request na další zdroj.", "section_level": 2}, {"title": "jsp:include.", "content": "Syntax: \" /> Jsp:include vkládá obsah v době requestu, což umožňuje vytvářet dynamicky generovaný obsah stránek.", "section_level": 2}, {"title": "jsp:useBean.", "content": "Syntax: Jsp:useBean vrací nebo vytváří Java Bean podle definovaného scope v atributu.", "section_level": 2}, {"title": "jsp:setProperty.", "content": "Syntax: }\" /> Jsp:setProperty nastavuje hodnotu vlastnosti/atributu beany.", "section_level": 2}, {"title": "jsp:getProperty.", "content": "Syntax: ", "section_level": 1}, {"title": "Příklady kódu.", "content": "Počítání v cyklu for do šesti: Počítání do šesti: <% for (int i=1; i<=6; i++) { %> <% } %> Dopočítáno. A výsledek:", "section_level": 1}], "src_summary": "JavaServer Pages (JSP) je technologie pro vývoj hlavně dynamických HTML stránek založená na jazyce Java. Vyvinul ji v Sun, ale pak ji koupila firma Oracle. Při tvorbě se tedy používá primárně HTML a Java. Do kódu HTML se vkládá Java. Odděluje se od HTML takto: <% .. Java kód .. %> a tyto bloky se nazývají skriptlety. Na straně serveru se tedy vloží vygenerovaný HTML místo Javy v souboru. Jde o podobný princip, jako u PHP. Přípona souborů je .jsp.", "tgt_summary": "JavaServer Pages (JSP) is a collection of technologies that helps software developers create dynamically generated web pages based on HTML, XML, SOAP, or other document types. Released in 1999 by Sun Microsystems, JSP is similar to PHP and ASP, but uses the Java programming language. To deploy and run JavaServer Pages, a compatible web server with a servlet container, such as Apache Tomcat or Jetty, is required.", "id": 1940202}
{"src_title": "Participativní rozpočtování", "tgt_title": "Participatory budgeting", "src_document": [{"title": "Porto Alegre.", "content": "První plně participativní rozpočtování se vyvinulo ve městě Porto Alegre v Brazílii roku 1989. Bylo součástí řady inovativních reformních programů nastartovaných roku 1989 jako prostředek k vyrovnání životních standardů obyvatel. Jedna třetina obyvatel města žila izolována ve slumech na okraji města bez přístupu k základní infrastruktuře a obslužnosti (vodovod, kanalizace, zdravotní zařízení a školy). Participativní rozpočtování v Porto Alegre každý rok začíná sérií lokálních shromáždění, kde obyvatelé a volení zástupci sestavují žebříček rozpočtových priorit a hlasují o jejich implementaci. Porto Alegre utratí kolem 200 milionů dolarů ročně na výstavbu a služby. Tyto finance jsou spravovány participativním rozpočtováním, na rozdíl od fixních ročních položek, jako jsou splátky dluhů a důchody. Kolem padesáti tisíc obyvatel Porto Alegre se účastní rozpočtového procesu (z 1,5 milionu obyvatel), počet účastníků od roku 1989 stále roste. Účastníci jsou z odlišných ekonomických vrstev a politických pozadí. Participativní rozpočtovací cyklus začíná v lednu a shromáždění po celém městě ulehčují maximální účast a interakci. Každý únor se objevují instrukce od městských specialistů týkající se technických a systémových aspektů městského rozpočtu. V březnu jsou svolána plenární shromáždění v každém z 16 okrsků města, stejně jako shromáždění, která se zabývají takovými oblastmi jako je doprava, zdravotnictví, školství, sport a hospodářský rozvoj. Tato velká setkání, která dosahují účasti přes 1000 lidí, zvolí delegáty zastupující konkrétní čtvrti. Starosta a zaměstnanci reagují na podněty občanů. V následujících měsících se delegáti v každém okrese schází jednou týdně nebo jednou za čtrnáct dní, aby přezkoumali technická kritéria projektu a potřeby okrsku. Lidé zastupující město se mohou účastnit v závislosti na oblasti jejich odbornosti. Na druhém místním plenárním zasedání regionální delegáti stanoví prioritu požadavků čtvrti a volí 42 členů Obecní rozpočtové rady, kteří zastupují všechny okresy a tematické oblasti. Hlavní funkcí Rady je sladění požadavků jednotlivých okresů s dostupnými zdroji a navrhování a schvalování celkového městského rozpočtu. Výsledný rozpočet je závazný, i když městská rada může navrhnout změny, ale nesmí je vyžadovat. Pouze starosta může vetovat rozpočet, nebo ho může vrátit zpět Radě (to se nikdy nestalo).", "section_level": 1}, {"title": "Výsledky.", "content": "Dokument Světové banky naznačuje, že participativní rozpočtování vedlo k přímým zlepšením vybavení v Porto Alegre. Například počet kanalizačních a vodovodních přípojek se zvýšil z 75 % domácností v roce 1988 na 98 % v roce 1997. Počet škol se od roku 1986 zvýšil čtyřikrát. Vysoký počet účastníků po více než deseti letech podle dokumentu naznačuje, že participativní rozpočtování podporuje zvýšení zapojení občanů. Také rozpočet pro zdravotnictví a vzdělávání se zvýšil z 13 % (1985) na téměř 40 % (1996), podíl participativního rozpočtu v celkovém rozpočtu se zvýšil z 17 % (1992) na 21 % (1999). Dokument usuzuje, že participativní rozpočtování může vést ke zlepšení podmínek pro chudé. Ačkoli nemůže překonat širší problémy jako je nezaměstnanost, vede k „výraznému zlepšení dostupnosti a kvality různých sociálních zařízení“. Na základě výsledků z Porto Alegre více než 140 (asi 2,5 %) z 5571 obcí v Brazílii zavedlo participativní rozpočtování.", "section_level": 2}, {"title": "Participativní rozpočet v Evropě.", "content": "Participativní rozpočet je značně rozvinutý v Polsku (používá jej např. Varšava, Lodž, Dąbrowa Górnicza, Wałbrzych a dalších asi 100 měst), zkušenosti s ním má také Slovensko (Bratislava).", "section_level": 1}, {"title": "Realizace jinde na světě.", "content": "Od svého vzniku v Porto Alegre se participativní rozpočtování rozšířilo do stovky latinskoamerických měst a desítek měst v Evropě, Asii, Africe a Severní Americe. Odhaduje se, že více než 1500 obcí zahájilo participativní rozpočtování. V některých městech bylo participativní rozpočtování použito pro školy, univerzity a rozpočty pro sociální bydlení. Tyto mezinárodní přístupy se značně liší a jsou přizpůsobovány místnímu kontextu stejně jako v Porto Alegre. Dominikánská republika zavedla participativní rozpočtování ve všech místních vládách a řada měst a obcí ve Francii, Itálii, Německu a Španělsku také zahájila proces participativního rozpočtování. V Kanadě bylo participativní rozpočtování zavedeno v oblastech veřejného bydlení, u skupin v různých čtvrtích a na veřejných školách ve městech Toronto, Guelph, Hamilton a West Vancouver. V Indii slouží jako typický příklad tohoto procesu vesnice s názvem Hiware Bazar. Obec kdysi trpící nedostatkem vody a vzdělávání a neuspokojením základních potřeb pro život je nyní soběstačná a s vysokými příjmy na obyvatele. Arvind Kejriwal, zakladatel strany Aam Aadmi, se snaží zavést koncept participativního rozpočtování v celé zemi. Podobné rozpočtové procesy byly použity v komunitách v Africe. Ve Francii region Poitou-Charentes zahájil participativní rozpočtování na svých středních školách. První proces participativního rozpočtování ve Spojených státech amerických byl zaznamenán v Chicagu v Illinois. Od roku 2011 začal tento proces používat New York a od roku 2012 Vallejo v Kalifornii.", "section_level": 1}, {"title": "Participativní rozpočet v Česku.", "content": "Mezi prvními v Česku bylo participativního rozpočtování použito v obcích Nelahozeves, Příbor, Pržno a Třanovice v letech 2012-2014. Participativní rozpočtování v Česku podporuje několik organizací, jako je například Agora Central Europe a Alternativa zdola. Od roku 2015 participativní rozpočtování realizuje několik českých obcí.", "section_level": 1}, {"title": "Kritika.", "content": "Dokument Světové banky na příkladu Brazílie a Porto Alegre ukazuje, že nedostatkem může být malé zastoupení extrémně chudých lidí v participativním rozpočtování. Účast velmi chudých a mladých lidí je brána jako výzva. Participativní rozpočtování také může mít potíže s překonáváním existujícího klientelismu. Dále bylo vypozorováno, že jednotlivé skupiny se méně účastní, jakmile byly splněny jejich požadavky, a že účastníky může také odradit pomalý pokrok v oblasti veřejných prací.", "section_level": 1}], "src_summary": "Participativní rozpočtování je proces demokratické diskuse a rozhodování a typ participativní demokracie, ve kterém se jednotlivci rozhodují, jak přidělit část obecního nebo veřejného rozpočtu. Participativní rozpočtování umožňuje občanům diskutovat o jednotlivých složkách veřejných výdajů a některé z nich upřednostňovat, a dává jim možnost rozhodovat o tom, jak jsou peníze vynakládány. Když je participativní rozpočtování bráno vážně a je založeno na vzájemné důvěře, mohou z něho mít prospěch jak místní samospráva, tak občané. V některých případech participativní rozpočtování dokonce zvýšilo ochotu lidí platit daně. Participativní rozpočtování obecně zahrnuje několik základních kroků : Komplexní případová studie z osmi obcí v Brazílii analyzující úspěchy a neúspěchy participativního rozpočtování se přiklání k tomu, že často vede ke spravedlivějším veřejným výdajům, větší transparentnosti veřejných financí a větší odpovědnosti, zvýšení účasti veřejnosti (zejména marginalizovaných nebo chudších obyvatel), a učení v oblasti demokratické a občanské.", "tgt_summary": "Participatory budgeting (PB) is a process of democratic deliberation and decision-making, in which ordinary people decide how to allocate part of a municipal or public budget. Participatory budgeting allows citizens to identify, discuss, and prioritize public spending projects, and gives them the power to make real decisions about how money is spent. PB processes are typically designed to involve those left out of traditional methods of public engagement, such as low-income residents, non-citizens, and youth. A comprehensive case study of eight municipalities in Brazil analyzing the successes and failures of participatory budgeting has suggested that it often results in more equitable public spending, greater government transparency and accountability, increased levels of public participation (especially by marginalized or poorer residents), and democratic and citizenship learning. The frameworks of PB differentiate variously throughout the globe in terms of scale, procedure, and objective. PB, in its conception, is often contextualized to suit a region's particular conditions and needs. Thus, the magnitudes of PB vary depending on whether it is carried out at a municipal, regional, or provincial level. In many cases, PB has been legally enforced and regulated; however, some are internally arranged and promoted. Since the original invention in Porto Alegre, Brazil, in 1988, PB has manifested itself in a myriad of designs, with variations in methodology, form, and technology. PB stands as one of several democratic innovations such as British Columbia's Citizens' Assembly, encompassing the ideals of a participatory democracy. Today, PB has been implemented in nearly 1,500 municipalities and institutions around the world.", "id": 1322668}
{"src_title": "Mineralokortikoidy", "tgt_title": "Mineralocorticoid", "src_document": [{"title": "Chemická struktura a biosyntéza.", "content": "Mineralokortikoidy patří mezi steroidy, jejich chemickým základem je steranové jádro, cyklopentanoperhydrofenantren složený ze 17 uhlíků, s bočními řetězci, které zvyšují počet uhlíků v molekule mineralokortikoidů na 21. V organismu jsou syntetizovány z cholesterolu odštěpením jeho postranního řetězce a vytvoření oxoskupiny na dvacátém uhlíku. Vzniklá molekula pregnenolonu je konvertována na progesteron dehydrogenací na třetím uhlíku a účinkem izomerázy. Vzniklá molekula progesteronu je substrátem pro sérii hydroxylací, při kterých je na přesně dané uhlíky přidávána hydroxylová skupina OH. Hydroxylací na pozici C je potřebná pro mineralokortikoidní i glukokortikoidní účinek. Vzniká 11-deoxykortikosteron, který je aktivním mineralokortikoidem, schopným indukovat zadržování sodíku. Hydroxylací 11-deoxykortikosteronu na pozici C vzniká kortikosteron, který má především glukokortikoidní aktivitu a je jen slabým mineralokortikoidem, s 5 % účinnosti aldosteronu. Výše popsané procesy mohou probíhat v celé kůře nadledvin. Pouze buňky zona glomerulosa ovšem vytváří enzym, který dovoluje další hydroxylaci na pozici C za vzniku 18-hydroxykortikosteronu. Hydroxylová skupina na osmnáctém uhlíku je následně dehydratována na aldehyd a vzniká aldosteron. Na druhou stranu, buňkám zona glomerulosa chybí enzym, který umožňuje hydroxylaci na pozici C, což dává vzniklým steroidům vyšší glukokortikoidní aktivitu a vede k syntéze kortizolu, nejsilnějšího lidského glukokortikoidu.", "section_level": 1}, {"title": "Vylučování mineralokortikoidů.", "content": "Buňky zona fasciculata a zona retikularis podléhají řízení z hypofýzy prostřednictvím ACTH. Jeho přítomnost spustí uvolnění cholesterolu z tukových kapének uvnitř cytoplasmy buněk kůry nadledvin a jeho konverzi na pregnenolon. Tyto buňky dále syntetizují hormony s mineralokortikoidní aktivitou jen, když nejprve dojde k hydroxalaci na pozici C, protože to brzdí hydroxylaci na C. Vzniká tak 11-deoxykortikosteron a kortikosteron. Buňky zona glomerulosa jsou regulovány především přes systém renin-angiotenzin-aldosteron, vazbou angiotenzinu II na receptory buněk této zóny kůry. To jednak spustí uvolnění cholesterolu a jeho konverzi na pregnenolon, jednak podporuje hydroxylaci kortikosteronu a vznik aldosteronu. Syntézu aldosteronu podobným způsobem spouští také zvýšení koncentrace draslíku v krevní plasmě.Jen omezeně má na činnost buněk zona glomerulosa vliv také sodík a ACTH. Buňky v sobě vytvořené hormony nijak neskladují a uvolňují je do krve okamžitě po jejich vzniku. Aldosteron nemá žádný specifický vazebný protein, pouze se slabě váže na albumin. Kvůli tomu je jeho setrvávání v plasmě velmi krátké, je rychle vychytáván játry, kde je přeměněn na tetrahydroaldosteron-3-glukosiduronát, který je vylučován močí. Aldosteron nikdy nedosahuje takové koncentrace v krevní plasmě, aby mohl mít i glukokortikoidní účinky. 11-deoxykortikosteron a kortikosteron se v krevní plasmě váží na transkortin, přičemž plasmatický poločas kortikosteronu je méně než 1 hodina.", "section_level": 1}, {"title": "Biologické účinky.", "content": "Glukokortikoidy jsou steroidní hormony: prostupují buněčnou membránou buněk a váží se přímo v cytoplasmě na specifické receptory. Kortikosteron i aldosteron se s vysokou afinitou váží i na glukokortikoidový receptor, tzv. receptor II. typu ale jejich koncentrace v krevní plasmě je udržována příliš nízko, než aby se jejich glukokortikoidní aktivita mohla nějak projevit. Receptory pro mineralokortikoidy, tzv. I. typu, jsou rovněž obsazovány i kortizolem a kortikosteronem. Aldosteron však v zde získává výhodu tím, že nemá žádný vazebný protein v plasmě, takže veškerý aldosteron je aldosteron volný, který může rychle vstupovat do buněk a vázat se na receptory, druhou pojistkou jeho účinku i v konkurenci ostatních hormonů je pak fakt, že v cílových tkáních jsou receptory I. typu vybavené enzymem, který rozkládá kortizol a kortikosteron, ne však aldosteron, což vytváří jejich absolutní selektivitu. Cílové buňky s receptorem I. typu jsou především v ledvinách, tračníku a příušní slinné žláze, dále v hipokampu a v srdci. Navázání mineralokortikoidu na receptor v cytoplasmě vytváří komplex hormon-receptor, který má schopnost navázat se na chromatin na specifickou oblast DNA a aktivovat expresi určitých genů. V buňkách ledvin je důsledkem zvýšení počtu sodných kanálů v buněčné membráně přivrácené do ledvinových kanálků, zvyšuje se také aktivita mitochondriálních enzymů včetně citrátsyntázy, čímž se zvýší produkce ATP a zvyšuje se poměr NADH/NAD. To pravděpodobně jednak zvyšuje průnik sodíku z ledvinových kanálků do buněk, jednak zvyšuje schopnost buňky odčerpávat sodné ionty Na/K pumpou na straně odvrácené. Další proteiny vzniklé pod vlivem mineralokortikoidů se podílejí na zvýšené sekreci draslíkových, vodíkových a amonných iontů. Aldosteron vykazuje nejsilnější účinek ze všech kortikosteroidů, je 30-50x účinnější než 11-deoxykortikosteron a 1000x účinnější než kortikosteron a kortizol. Protože je však kortizol přítomen v těle v mnohem větších koncentracích než aldosteron, i on se svou mineralokortikoidní, i když slabou, aktivitou podílí na regulaci zadržování sodíku a vylučování draslíku ledvinami. Absolutním důsledkem působení mineralokortikoidů je zvýšení zpětné resorbce sodíku z primární moči do extracelulární tekutiny, což s sebou osmoticky strhává i vodu, která je tak společně se sodnými ionty zadržována v organismu.", "section_level": 1}, {"title": "Význam.", "content": "Aldosteron je součástí systému renin-angiotenzin-aldosteron, který řídí výšku krevního tlaku a objem krve. Nadměrné i nedostatečné vylučování hormonů s mineralokortikoidním účinkem vyvolává závažná onemocnění. Při ztrátě funkce kůry nadledvin vzniká Addisonova nemoc: její projevy jsou dány kombinací nedostatku glukokortikoidů a mineralokortikoidů. Nemocný má kromě jiných příznaků nízký krevní tlak, sníženou glomerulární filtraci, nízkou hladinu sodíku a vysokou hladinu draslíku v krevní plasmě a to je důsledek právě nedostatku mineralokortikoidů. Stav nadbytku mineralokortikoidů se nazývá aldosterismus. Projevuje se hypertenzí a alkalózou organismu s vysokou hladinou sodíku a nízkou hladinou draslíku v krevní plasmě.", "section_level": 1}], "src_summary": "Mineralokortikoidy jsou hormony, které ovlivňují metabolismus minerálů v těle. Řídí především udržování normální hladiny sodíku a draslíku v krevní plazmě a objemu extracelulární tekutiny. Jsou to steroidní hormony produkované v kůře nadledvin. Všechny kortikosteroidy mají jak mineralokortikoidní, tak glukokortikoidní aktivitu, mezi mineralokortikoidy se proto řadí ty z nich, u kterých mineralokortikoidní aktivita převažuje. Nejdůležitějším je aldosteron.", "tgt_summary": "Mineralocorticoids are a class of corticosteroids, which in turn are a class of steroid hormones. Mineralocorticoids are produced in the adrenal cortex and influence salt and water balances (electrolyte balance and fluid balance). The primary mineralocorticoid is aldosterone.", "id": 1102862}
{"src_title": "Bratři a sestry svobodného ducha", "tgt_title": "Brethren of the Free Spirit", "src_document": [{"title": "Doba, původ a šíření hnutí v Itálii a ve Francii.", "content": "Heretické hnutí „Bratři a sestry svobodného ducha“ se objevuje v pozdním středověku. Původ tohoto hnutí sahá až ke katarům, odsouzeným v Paříži roku 1210 a nepřímo k chiliastickému myšlení Jáchyma z Fiore. V Itálii se stoupenci přidružují k humiliátům a k „bratrstvu chudých katolíků“ v Lombardii a k dalším františkánsky orientovaným pauperistickým hnutím. Ve Francii se hnutí šířilo na severu. V Paříži 1. června 1310 umírá na hranici Markéta Poretová, jejíž kniha \"Zrcadlo prostých duší\" je nejvýznamnějším textem „svobodného ducha“ vůbec.", "section_level": 1}, {"title": "Hnutí v Německu a Holandsku, zápas proti bludům.", "content": "Ze sympatií k tomuto hnutí byli obviněni Eckhart, Tauler, Suso a řada dalších beghardů a bekyň, u kterých převládalo podezření, že žijí podle idejí bratří svobodného ducha.V Německu se proti nim Tauler výslovně postavil slovy: \"„Lidé svobodného ducha došli falešného osvícení a myslí si, že poznali pravdu. Ve své samolibosti a sebeuspokojení se povýšili nad druhé, neudrží své smysly na uzdě, mluví neuctivě o našem Pánu a konají opovrženíhodné věci.“ (Kázání 54, ed. Vetter, s. 250).\" V Holandsku pak Jan Ruysbroeck varuje před nebezpečím jejich nauky, která hlásá, že spojení s Bohem je možné dosáhnout bez ctnostných skutků a bez svátostí, a vystoupit k Bohu lze pouze prostřednictvím lásky. Hlásali rajský stav, v němž už člověk není schopen hříchu.Ve skutečnosti však lze na každé lidské jednání vztáhnout morální měřítka.", "section_level": 2}, {"title": "Nauka hnutí „Bratři a sestry svobodného ducha“.", "content": "Jakmile se „bratři a sestry svobodného ducha“ odpojili od nauky velkých mystiků o spojení s Bohem a zbožštění člověka, začali rychle upadat do chybných závěrů, a to tak, že odstraňovali veškerou askezi, oddávali se celkové pasivitě (kvietismus) a toužili po božském osvícení, které ruší veškerou vzdálenost mezi Bohem a člověkem.", "section_level": 1}], "src_summary": "Bratři a sestry svobodného ducha bylo heretické hnutí působící ve středověku a na začátku novověku. V heretických hnutích je třeba rozlišovat jednu důležitou skutečnost. Zda duchovně-mystické skupiny následují církev, nebo jde o skupiny, z nichž se ve 14. století staly sekty, odsouzené inkvizicí.", "tgt_summary": "The Brethren of the Free Spirit were adherents of a loose set of beliefs deemed heretical by the Catholic Church but held (or at least believed to be held) by some Christians, especially in the Low Countries, Germany, France, Bohemia and northern Italy between the thirteenth and fifteenth centuries. The movement was first identified in the late thirteenth century. It was not a single movement or school of thought, and it caused great unease among Church leaders at the time. Adherents were also called Free Spirits. The set of errors condemned in the bull \"Ad nostrum\" at the Council of Vienne (1311–12) has often been used by historians to typify the core beliefs, though there was great variation during the period over how the heresy was defined, and there is great debate over how far the individuals and groups accused of holding the beliefs (including Marguerite Porete, beguines, beghards, and Meister Eckhart) actually held the views attributed to them. The meaning of the term has in more recent times been extended to apply to the beliefs of other Christian individuals and groups, active both before and after the core period of the late Middle Ages.", "id": 168359}
{"src_title": "Anna Marie Orleánská", "tgt_title": "Anne Marie d'Orléans", "src_document": [{"title": "Biografie.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Původ, mládí.", "content": "\"Mademoiselle de Valois\", jak byla princezna zvána za svého mládí, se narodila jako nejmladší ze tří dětí vévody Filipa I. Orleánského a jeho první manželky Henrietty Anny Stuartovny. Jejími prarodiči ze strany otce byli Ludvík XIII. a Anna Rakouská, ze strany matky Karel I. Stuart a Henrietta Marie Bourbonská. Její bratr zemřel jako dvouleté dítě, starší sestra Marie Luisa se sňatkem se španělským králem Karlem II. stala španělskou královnou. Pokřtěna byla 8. dubna roku 1670 v kapli Palais Royal (Královského paláce) v Paříži. Matku ztratila dva měsíce poté (Henrietta Anna Stuartovna zemřela 30. června 1670), když jí nebyl ještě ani rok. Její otec se poměrně záhy, 16. listopadu roku 1671, oženil podruhé, a to s Alžbětou Šarlotou Falckou, dcerou falckého lankraběte Karla I. Ludvíka. Nevlastní matka pečovala o Annu Marii i o její starší sestru s dojemnou starostlivostí, jako o své vlastní děti. Díky péči Liselotty i svého strýce, francouzského krále Ludvíka XIV., se dostalo Anně Marii prostřednictvím guvernantky markýzy de Clérambault vychování tehdy obvyklého pro dívky z knížecích domů. Zahrnovalo cestování, stejně jako výuku jazyků, krásná umění, jízdu na koni, ruční práce, zpěv, etiketu, tanec a genealogii. Se svou starší sestrou tvořily nerozlučnou dvojici a desetiletá Anna Marie nesla velmi těžce, když se v roce 1679 Marie Luisa provdala do Španělska a sestry se musely rozloučit.", "section_level": 2}, {"title": "Manželství.", "content": "Anna Marie se bez odporu podrobila státním zájmům a vůli svého strýce Ludvíka XIV., když dohodl její sňatek se savojským vévodou Viktorem Amadeem II. Toto dynastické spojení mělo těsněji připoutat savojské vévodství k francouzské koruně. Teprve osmnáctiletý ženich se nejprve tomuto sňatku bránil a svůj souhlas dal až po mimořádně dlouhém čase na rozmyšlenou, což ukázalo zřetelně, že jde o manželství uzavřené čistě z politického kalkulu. \"Gazette de France\" oznámil plánovaný sňatek dne 28. ledna roku 1684. O tři měsíce později, 28. dubna 1684, se čtrnáctiletá Anna Marie provdala \"per procurationem\" (v zastoupení) v zámecké kapli ve Versailles. Ženicha zastoupil při obřadu celebrovaném kardinálem Emmanuelem Théodosem de la Tour d’Auvergne bratranec Anny Marie, mladý vévoda de Maine poté, co se den předtím uskutečnily oficiální zásnuby a byla podepsána svatební smlouva. V té bylo mimo jiné mladé nevěstě připsáno státní věno, které činilo 900.000 livrů, jimiž přispěl její královský strýc, a dále šperky v ceně 60.000 livrů z majetku jejího otce. K tomu obdržela Anna Marie 240.000 livrů jako věno své matky. Oproti tomu se zavázala vzdát se jakýchkoli nároků vůči svému otci a na možná práva z dědictví své matky. Ze strany savojského domu obdržela mladá nevěsta svatební dar v celkové ceně 220.000 livrů, včetně šperků, jež samotné měly cenu 80.000 livrů. Ihned po svatebním obřadu odcestovala Anna Marie, doprovázená vybranými dvorními dámami, do Savojska. 6. května přibyla do Le Pont-de-Beauvoisin, malého místa na řece Guiers, jež tvoří hranici mezi provincií Dauphiné a savojským vévodstvím. Zde se setkala se svým ženichem poprvé osobně. V kapli zámku v Chambéry se pak uskutečnil svatební obřad za účasti obou snoubenců, jenž celebroval Étienne Le Camus, biskup z Grenoblu.", "section_level": 2}, {"title": "Potomci.", "content": "Z jejich manželství vzešlo šest potomků, tři dcery a tři synové, jen tři z nich však se dožili dospělého věku. Narození své první dcery teprve šestnáctiletá vévodkyně málem zaplatila životem, přesto ji i ostatní děti vzdor protokolu sama kojila, což v této době bylo v královských rodinách (a šlechtických rodinách obecně) zcela neobvyklé.", "section_level": 2}, {"title": "Smrt.", "content": "Anna Marie zemřela o půl osmé ráno 26. srpna roku 1728 v Turínu, den před svými padesátými devátými narozeninami. Místo posledního odpočinku našla v bazilice Superga u Turína. Její manžel Viktor Emanuel II. abdikoval ve prospěch svého syna Karla Emanuela v roce 1730 a zemřel o dva roky později. Princeznina nevlastní matka Liselotte ve své korespondenci popisovala Annu Marii jako \"„pravou počestnou kněžnu, velmi oduševnělou“\". Ve svém 44 let trvajícím manželství stavěla svá přání a potřeby vždy až za přání svého muže. Tak dokázala bez reptání přijmout i dvanáct let trvající vztah svého manžela s Jeanne Baptiste d’Albert de Luynes, hraběnkou von Verrua.", "section_level": 2}, {"title": "Jakobitské následnictví.", "content": "Osoba Anny Marie Orleánské sehrála jistou roli i v turbulencích, jež vznikly kolem trůnu Anglie, Irska a Skotska poté, co z něj byl roku 1688 sesazen Jakub II. Stuart. Zastánci krále, tzv. jakobité, se snažili situaci s pomocí řady evropských panovnických domů, především Francie, zvrátit, ale bezúspěšně. V letech 1714 – 1720 byla nicméně Anna Marie možnou dědičkou práv k trůnu Anglie, Irska a Skotska, která tehdy držel Jakub František Stuart, jediný syn sesazeného krále a jeho druhé manželky Marie Beatrice d'Este; dědická práva na Annu Marii přešla 1. srpna roku 1714 po smrti jeho starší sestry z prvního otcova manželství Anny Stuartovny. Když se 31. prosince roku 1720 narodil syn tzv. Starého pretendenta (Jakuba Františka Stuarta), Karel Eduard Stuart, přešla tato práva na něj. V roce 1807, téměř osmdesát let po smrti Anny Marie, zemřel v italském Frascati kardinál Jindřich Benedikt Stuart, jako katolický kněz bezdětný mladší bratr rovněž bezdětného Karla Eduarda a poslední potomek Jakuba II. Stuarta (obě jeho dcery z prvního manželství, Anna Stuartovna i Marie Henrietta Stuartovna, zemřely rovněž bez potomků). Jakobitští legitimisté shledali, že legitimním následníkem musí být nejstarší žijící potomek krále Karla I. Stuarta a jejich pretendentem se stal Karel Emanuel IV. Savojský, prapravnuk Anny Marie a Viktora Amadea II., jehož prohlásili Karlem IV., králem Anglie, Skotska a Irska. Podle Zákona o nástupnictví z roku 1701 však na britský trůn nesmí nastoupit osoba katolického vyznání; zákon přímo stanoví, že nárok na britský trůn mají jen protestantští potomci hannoverské kurfiřtky vdovy Žofie (1630–1714), nejmladší dcery ze čtrnácti dětí českého krále Fridricha Falckého a jeho manželky, anglické princezny Alžběty, dcery Karla I. Stuarta.", "section_level": 2}], "src_summary": "Anna Marie Orleánská, francouzsky \"Anne Marie d'Orléans\" (27. srpna 1669, Saint Cloud, Francie – 26. srpna 1728, Turín, Itálie) byla členka francouzské královské rodiny z rodu Bourbon-Orléans, tedy rodem orleánská vévodkyně, sňatkem pak savojská vévodkyně a sicilská a sardinská královna.", "tgt_summary": "Anne Marie d'Orléans (27 August 1669 – 26 August 1728) was the first Queen consort of Sardinia by marriage to Victor Amadeus II of Savoy. She served as regent of Savoy during the absence of her spouse in 1686 and during the War of the Spanish Succession. She is also an important figure in British history (see Jacobite Succession below).", "id": 140181}
{"src_title": "Kalymnos", "tgt_title": "Kalymnos", "src_document": [{"title": "Obyvatelstvo.", "content": "V roce 2011 žilo v obci 16 179 obyvatel, z čehož připadalo 16001 na hlavní ostrov Kalymnos a 94 na Telendos, 80 na Pserimos a po 2 na Plati a Kalolimnos. Hlavním a největším městem ostrova je město Pothia (oficiálně Kalymnos). Celý ostrov tvoří jednu obec, která se nečlení na obecní jednotky a komunity a skládá se přímo z jednotlivých sídel, tj. měst a vesnic. V závorkách je uveden počet obyvatel jednotlivých sídel.", "section_level": 1}, {"title": "Geografie.", "content": "Vlastní ostrov Kalymnos je přibližně obdélníkového tvaru, o délce 21 km a šířce 13 km. Má velmi nepravidelné pobřeží s mnoha chráněnými zátokami. Ostrov je hornatý.", "section_level": 1}, {"title": "Doprava.", "content": "Na ostrov jezdí trajekty ze sousedního ostrova Kós, z přístavu Mastichari. Velký trajekt jede necelou hodinu, malý trajekt 25 minut. Na ostrově jezdí taxíky, několik autobusových linek a individuální doprava. Autobusy nejezdí v neděli. Fungují zde půjčovny skútrů, čtyřkolek, aut a jízdních kol. Letiště na Kalymnu je menší. Hlavní město Pothia má největší přístav na ostrově. Menší přístavy jsou ještě Panormois a Myrties odkud plují lodi na sousední ostrov Telendos.", "section_level": 1}, {"title": "Hospodářství.", "content": "Ostrov je převážně neúrodný, kromě dvou úrodných údolí Vathi a Pothia, kde se pěstují olivy, pomeranče a vinná réva. Turistická centra jsou na západním pobřeží od obce Myrties přes Masouri po Armeos. Zde je mnoho ubytovacích kapacit, restaurací, kaváren i obchodů.", "section_level": 1}, {"title": "Sportovní lezení.", "content": "Ve 21. století se ostrov stal významným střediskem sportovního lezení, když se na něm konalo několik lezeckých festivalů včetně Petzl Rock Trip. V roce 2010 zde bylo vybaveno jištěním 64 skalních sektorů s 1700 lezeckými cestami a nové cesty i sektory stále přibývají i na sousedních ostrovech Telendos a Leros. V roce 2015 zde již bylo 2700 lezeckých cest. Díky lezení se turistická sezóna rozšířila prakticky na celý rok, nejvhodnější podmínky k lezení jsou na jaře a na podzim. Většina cest je jednodélkových, ale Kalymnos nabízí i cesty vícedélkové. Nejtěžší lezeckou cestou je Los Revolucionarios s obtížností 9a od českého lezce Adama Ondry, který ji jako první přelezl ve svých 16 letech v roce 2009..", "section_level": 2}, {"title": "Potápění.", "content": "Potápění má na ostrově velkou tradici. Před nástupem rozmachu sportovního lezení byl ve světě známý jako dodavatel mořských hub. Mořské houby se ze dna vynášejí stále, ale dnes již spíše jako atrakce pro turisty. Průzračné moře kolem ostrova dává možnosti sportovního potápění.", "section_level": 2}, {"title": "Turistika.", "content": "Na ostrově jsou značené turistické cesty a jedna via ferrata. Dobré turistické trasy jsou též na ostrově Telendos.", "section_level": 2}], "src_summary": "Kalymnos (druhý pád \"Kalymnu\") () je řecký ostrov, který leží v Egejském moři severovýchodně od Kréty. Je čtvrtý největší v Dodekanech po Rhodu, Karpathu a Kósu. Spolu s blízkými ostrovy Pserimos (80 obyv.), Telendos (94 obyv.), Kalolimnos (2 obyv.), Plati (2 obyv.) a pěti neobydlenými ostrůvky tvoří stejnojmennou obec. Ostrov Kalymnos má rozlohu 110,581 km² a obec 134,544 km². Nachází se západně od tureckého poloostrova Bodrum (starověký Halikarnassos), mezi ostrovy Kós (12 km jižně) a Leros (2 km severně). Obec je součástí stejnojmenné regionální jednotky Kalymnos.", "tgt_summary": "Kalymnos, () is a Greek island and municipality in the southeastern Aegean Sea. It belongs to the Dodecanese island chain, between the islands of Kos (south, at a distance of ) and Leros (north, at a distance of less than ): the latter is linked to it through a series of islets. Kalymnos lies between two and five hours away by sea from Rhodes. In 2011 the island had a population of 16,001, making it the third most populous island of the Dodecanese, after Kos and Rhodes. It is known in Greece for the affluence of much of its population, and also stands as both the wealthiest member of the Dodecanese and one of the wealthiest Greek islands overall. The Municipality of Kalymnos, which includes the populated offshore islands of Pserimos (pop. 80), Telendos (94), Kalolimnos (2), and Pláti (2), as well as several uninhabited islets, has a combined land area of and a total population of 16,179 inhabitants.", "id": 239236}
{"src_title": "Jean-Pierre Melville", "tgt_title": "Jean-Pierre Melville", "src_document": [{"title": "Život a kariéra.", "content": "Narodil se v roce 1917 v Paříži jako potomek rodiny alsaských Židů. Po nastolení režimu vichistické Francie v roce 1940 vstoupil do národního hnutí odporu Résistance a přijal jméno „Melville“, podle svého oblíbeného autora Hermana Melvilla. Během války bojoval v operaci Dragoon a po válce si ponechal své umělecké příjmení a nadále jej používal. Po skončení války si požádal o licenci jako pomocný režisér, jeho žádost ale byla zamítnuta. Rozhodl se proto natáčet filmy ze svých vlastních prostředků a stal se nezávislým filmařem. Své filmy dokonce vyráběl ve svém vlastním filmovém studiu. Brzy se stal se známým tvůrcem, hlavně díky svým tragickým a minimalistickým kriminálním dramatům ve stylu film noir, jako například \"Práskač\" (1962), \"Samuraj\" (1967) nebo \"Osudový kruh\" (1970). Při tvorbě těchto filmeů byl ovlivněn americkou kinematografií, zejména gangsterskými filmy třicátých a čtyřicátých let 20. století. Používal v nich například podobné zbraně, nepromokavé pláště nebo klobouky typu „fedora“. Jeho nezávislý, až reportážní styl filmové tvorby (byl například jedním z prvních režisérů, kteří ve svých filmech používali skutečné lokace) měl vliv na hnutí francouzské nové vlny. Rovněž Jean-Luc Godard jej obsadil do malé role ve svém klíčovém filmu \"U konce s dechem\" (1960). Když měl Godard potíže se zpracováním filmu, Melville mu poradil, aby se omezil pouze na nejlepší části záběru. Ten ho uposlechl a toto řešení jej pak inspirovalo k použití inovativní techniky skokového střihu, která přispěla k jeho filmařské proslulosti. V roce 1963 byl členem poroty na třináctém Berlínském filmovém festivalu. Na konci šedesátých let vytvořil drama \"Armáda stínů\" (1969) z období okupace Francie nacistickým Německem, ve kterém realistickým způsobem vykreslil fungování francouzského hnutí odporu Résistance, jehož se sám účastnil. Film je dodnes kriticky ceněný a je patrně jeho umělecky nejhodnotnějším snímkem. Zemřel v roce 1973 v Paříži na infarkt myokardu ve věku 55 let.", "section_level": 1}], "src_summary": "Jean-Pierre Melville, rodným jménem Jean-Pierre Grumbach (* 20. října 1917 Paříž – 2. srpna 1973 Paříž) byl francouzský filmový režisér a herec.", "tgt_summary": "Jean-Pierre Melville (; born Jean-Pierre Grumbach; 20 October 1917 – 2 August 1973) was a French filmmaker and actor. While with the French Resistance during World War II, he adopted the nom de guerre Melville as a tribute to his favorite American author, Herman Melville. He kept it as his stage name once the war was over. Spiritual father of the French New Wave, he has influenced new generations of filmmakers in Asia (John Woo, Ringo Lam, Johnnie To, Takeshi Kitano), in Europe (Aki Kaurismäki, Rainer Werner Fassbinder), and in America (Michael Mann, Walter Hill, Quentin Tarantino, William Friedkin, Jim Jarmusch).", "id": 504888}
{"src_title": "Mistrovství světa juniorů v ledním hokeji 2015", "tgt_title": "2015 World Junior Ice Hockey Championships", "src_document": [{"title": "Herní systém.", "content": "Ve dvou základních skupinách hrálo vždy pět týmů systémem každý s každým. Vítězství se počítalo za tři body, v případě nerozhodného výsledku si oba týmy připsaly bod a následovalo 5 minutové prodloužení a v případě nerozhodného výsledku samostatné nájezdy. Tato kritéria rozhodovala o držiteli bonusového bodu. Z obou skupin postoupila čtyři mužstva, která hrála čtvrtfinále křížovým způsobem (vítězové skupin se čtvrtými týmy z opačných skupin, druzí hráli se třetími). Páté týmy základních skupin hrály spolu sérii na dva vítězné zápasy, poražené mužstvo ze série (Německo) sestoupilo z elitní skupiny. V playoff se v případě nerozhodného výsledku po základní hrací době prodlužovalo deset minut (ve finále dvacet), případně následovala trestná střílení. Vítěz zápasu postoupil dále. V nižších divizích I, II a III byly týmy rozděleny podle výkonnosti do skupin A a B (ve III. divizi skupiny nejsou). Vítěz A skupiny I. divize postoupil mezi elitu, poslední spadl do B skupiny a nahradil jej vítěz skupiny B. Nejhorší tým B skupiny I. divize sestoupil do A skupiny II. divize, jejíž vítěz se posunul do B skupiny I. divize a poslední sestoupil do B skupiny. V B skupině II. divize poskočil vítěz do A skupiny a poslední sestoupil do III. divize, jejíž vítěz jej nahradí.", "section_level": 1}, {"title": "Oprávnění hrát na turnaji.", "content": "Hráč byl oprávněn hrát na Mistrovství světa juniorů v roce 2015, jestliže: Hráč, který se narodil v roce 1995 musel mít své dvacáté narozeniny v období, kdy se šampionát konal, to znamená, že pokud měl nějaký hráč dvacáté narozeniny v průběhu sezóny 2014/15 mohl se ještě šampionátu zúčastnit. Hráč, který se narodil v roce 2000 musel mít své patnácté narozeniny v příslušný rok, v jakém se šampionát konal, tedy v období mezi 1. - 5. lednem 2015.", "section_level": 1}, {"title": "Rozhodčí.", "content": "IIHF nominovala na Mistrovství světa juniorů 12 hlavních rozhodčích a 10 čárových sudích.", "section_level": 1}, {"title": "Legenda.", "content": "Toto je seznam vysvětlivek použitých v souhrnech odehraných zápasů.", "section_level": 1}, {"title": "Základní skupiny.", "content": "\"Všechny časy jsou uvedeny v středoevropském čase (SEČ). Data jsou skutečné místní termíny zápasů, zápasy od 1:00 či 2:00 se tak hrály po středoevropské půlnoci (v následující den).\"", "section_level": 1}, {"title": "O udržení.", "content": "\"Poznámka: Švýcarsko vyhrálo 2:0 na zápasy a udrželo se, Německo sestoupilo do A skupiny I. divize.\"", "section_level": 1}, {"title": "Statistiky a hodnocení hráčů.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Kanadské bodování.", "content": "Toto je pořadí hráčů podle dosažených bodů, za jeden vstřelený gól nebo přihrávku na gól získává hráč jeden bod. \"Záp. = Odehrané zápasy; G = Góly; A = Přihrávky na gól; Body = Body; +/− = Plus/Minus; PTM = Počet trestných minut; Poz. = Pozice\"", "section_level": 2}, {"title": "Hodnocení brankářů.", "content": "Pořadí nejlepších pěti brankářů na mistrovství podle úspěšnosti zásahů v procentech, brankář musí mít odehráno minimálně 40% hrací doby za svůj tým. \"Záp. = Odehrané zápasy; Čas = Čas na ledě (minuty); OG = Obdržené góly; PZ = Počet zásahů; ČK = Čistá konta; Úsp% = Procento úspěšných zásahů; POG = Průměr obdržených gólů na zápas\"", "section_level": 2}, {"title": "Medailisté.", "content": "Kanada Brankáři: Eric Comrie, Zach Fucale Obránci: Madison Bowey, Dillon Heatherington, Joe Hicketts, Samuel Morin, Josh Morrissey, Darnell Nurse, Shea Theodore Útočníci: Lawson Crouse, Max Domi, Anthony Duclair, Robby Fabbri, Frédérik Gauthier, Curtis Lazar, Connor McDavid, Nick Paul, Nic Petan, Brayden Point, Sam Reinhart, Nick Ritchie, Jake Virtanen Trenér: Benoit Groulx. Brankáři: Denis Kostin, Ilja Sorokin, Igor Šesťjorkin Obránci: Alexandr Bryncev, Nikita Čerepanov, Dmitrij Judin, Vladislav Gavrikov, Zjat Pajgin, Ivan Provonov, Rušan Rafikov, Rinat Valijev Útočníci: Ivan Barbašjov, Pavel Bučnevič, Vladimir Brjukvin, Alexandr Dergačjov, Ivan Fišenko, Nikolaj Goldobin, Anatolij Golyšev, Vladislav Kameněv, Vjačeslav Lešenko, Maxim Mamin, Alexandr Šarov, Sergej Tolčinskij Trenér: Valerij Bragin. Brankáři: Denis Godla, Daniel Gibl, Dávid Okoličány Obránci: Patrik Bačik, Erik Černák, Marco Hochel, Matúš Holenda, Christián Jaroš, Dominik Jendroľ, Branislav Pavúk, Mislav Rosandić Útočníci: Radovan Bondra, Peter Cehlárik, Michal Kabáč, Patrik Koyš, Róbert Lantoši, Matej Paulovič, Samuel Petráš, Dominik Rehák, Martin Réway, Pavol Skalický, Matúš Sukeľ, Dávid Šoltés Trenér: Ernest Bokroš.", "section_level": 1}, {"title": "I. divize.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Skupina A.", "content": "Skupina A I. divize proběhla v Itálii ve městě Asiago od 14. do 20. prosince 2014.", "section_level": 2}, {"title": "Skupina B.", "content": "Skupina B I. divize proběhla v Maďarsku ve městě Dunaújváros od 14. do 20. prosince 2014.", "section_level": 2}, {"title": "II. divize.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Skupina A.", "content": "Skupina A II. divize proběhla v Estonsku ve městě Tallinn od 7. do 13. prosince 2014.", "section_level": 2}, {"title": "Skupina B.", "content": "Skupina B II. divize proběhla ve Španělsku ve městě Jaca od 13. do 19. prosince 2014.", "section_level": 2}, {"title": "III. divize.", "content": "III. divize proběhla na Novém Zélandu ve městě Dunedin od 20. do 25. ledna 2015.", "section_level": 1}], "src_summary": "39. Mistrovství světa juniorů v ledním hokeji 2015 se konalo od 26. prosince 2014 do 5. ledna 2015 v kanadských městech Toronto a Montréal. Juniorské mistrovství světa se na území Kanady konalo už po jedenácté.", "tgt_summary": "The 2015 World Junior Ice Hockey Championships was the 39th edition of Ice Hockey World Junior Championship, played from December 26, 2014 to January 5, 2015. It was co-hosted by Toronto, Ontario, and Montreal, Quebec, Canada, and organized by Hockey Canada, Hockey Quebec, the Ontario Hockey Federation, the Montreal Canadiens, Maple Leafs Sports and Entertainment and Evenko. Games were split between Air Canada Centre in Toronto and Bell Centre in Montreal, with Montreal hosting Group A matches and two quarter finals, and Toronto hosting Group B, along with the relegation games, two quarter finals, along with the semi-finals, bronze medal, and gold medal games. After failing to medal at the previous two editions of the tournament, Canada beat Russia in the final to win the gold medal, marking Canada's first medal at the World Juniors since 2012, and Canada's first gold since 2009. Slovakia defeated Sweden in the bronze medal game to win their second-ever medal. Germany finished tenth overall and was relegated to Division IA for the 2016 tournament. Slovak goaltender Denis Godla was named the tournament's most valuable player, while Sam Reinhart of Canada was the scoring leader with 11 points.", "id": 2289460}
{"src_title": "Greensleeves", "tgt_title": "Greensleeves", "src_document": [{"title": "Text.", "content": "Alas, my love, you do me wrong,[1.85-1.78 Ma 95% CI. ] It was the earliest known evidence of hominins outside Africa before stone tools dated to 2.1 million years were discovered in 2018 in Shangchen, China. A series of skulls which had diverse physical traits, discovered at Dmanisi in the early 2010s, led to the hypothesis that many separate species in the genus \"Homo\" were in fact a single lineage. Also known as Skull 5, D4500 is the fifth skull to be discovered in Dmanisi.", "id": 1076115}
{"src_title": "Hloh jednosemenný", "tgt_title": "Crataegus monogyna", "src_document": [{"title": "Popis.", "content": "Hloh jednosemenný je malý keř, 5-14 m vysoký s hustou korunou. Má matně hnědou kůru s vertikálními oranžovými trhlinami. Mladší stonky nesou ostré trny, 1-1,5 cm dlouhé. Listy jsou střídavé, 2–4 cm dlouhé, obvejčité a hluboce laločnaté, někdy téměř až k hlavní žilce listu, s laloky široce rozšířenými. Horní plocha listů je tmavozelená, naspodu jsou světlejší. Hermafroditní květy kvetou pozdě na jaře (v domovské oblasti květen až počátek června), květenstvím je chocholík s 5-25 květy. Květ má asi 1 cm v průměru, má pět bílých, růžových až červených okvětních lístků, četné červené okvětní tyčinky a jednu čnělku, mírně voní. Květy opylované komáry, včelami a jiným hmyzem na konci roku dávají souplodí malvic, nazývané hložinky. Hložinky jsou malé, oválné, tmavě červené barvy asi 1 cm dlouhé, vypadají jako bobule, ale strukturou se jedná o malvice, obsahující jediné semeno (odtud český název). Hložinky jsou důležité pro zimní ptáky, hlavně drozdy a brkoslavy, tito ptáci je pojídají a roznášejí semena svým trusem. Husté rozvětvení poskytuje ideální místo pro hnízdění. Na četné trny napichuje svou kořist ťuhýk.", "section_level": 1}, {"title": "Léčitelství.", "content": "Hloh jednosemenný je jedním z nejběžnějších druhů hlohu užívaných v tradičním lidovém léčitelství, ve kterém je používán s prokazatelnými výsledky pro léčení srdeční arytmie. Používají se větvičky jak s listy, tak s květy nebo alternativně hložinky jako ovoce. Společně s dalšími druhy hlohu má použití i v moderní medicíně. Jsou zdrojem antioxidantů, používá se zejména extrakt z listů s květy. Látky obsažené v hlohu posilují činnost srdce, zlepšují prokrvení věnčitých cév a snižují spotřebu kyslíku (energie) při práci srdce.", "section_level": 2}, {"title": "Zahradnictví.", "content": "Hloh bývá často využíván do živých plotů, tradiční živé ploty jsou tvořeny právě tímto druhem. Používá se i dřevo, které dobře hoří a málo kouří. Jsou známí četní kříženci, kteří jsou používáni jako okrasné keře v zahradách. Nejpoužívanější kříženec je \"C.\" × \"media\" (\"C. monogyna\" × \"C. laevigata\") s několika známými odrůdami, včetně velmi populární 'Paul's Scarlet' s tmavými růžovými dvojitými květy.", "section_level": 2}, {"title": "Domácnost.", "content": "Plody hlohu, nazývané hložinky, jsou jedlé za syrova, ale obvykle se používají na přípravu rosolů, džemů, sirupů a vína, nebo se přidávají do brandy. Jsou dužnaté a mají jemnou chuť. Jedlé jsou také okvětní lístky, stejně jako mladé listy trhané na jaře, a přidávají se do salátů.", "section_level": 2}, {"title": "Podobné druhy.", "content": "Taxonomie rodu \"Crataegus\" je velmi složitá. Hlavními diakritickými znaky jsou palisty, kališní ušty na plodech, počet semen v malvicích a laločnatost i charakter pilovitého okraje laloků čepele. V rámci rodu dochází též k častému vzniku kříženců. Podobným druhem je zejména hloh obecný (\"Crataegus laevigata\").", "section_level": 1}], "src_summary": "Hloh jednosemenný (\"Crataegus monogyna\") je druh hlohu mající původ v Evropě, severozápadní Africe a západní Asii. Vyskytuje se i v dalších částech světa, kde může být invazním druhem. Je tolerantní na půdu, ale preferuje vápnité a jílovité podloží. Hloh jednosemenný je význačným příbuzným, ale méně rozšířeným, hlohu obecného (\"C. laevigata\"). Je to rozkladitý keř až stromek z čeledi růžovitých (\"Rosaceae\") dorůstající výšky až 12 metrů. Jako statný keř dorůstá výšky 2-6 metrů. Jedná se o výrazně světlomilnou a teplomilnou dřevinu. Obývá převážně slunné křoviny, světlé listnaté lesy, lesní okraje, skály, smíšené lesy a vyskytuje se také podél cest. Většinou na vápnitých jílovitých půdách. Je hojný především v teplejších oblastech.", "tgt_summary": "Crataegus monogyna, known as common hawthorn, oneseed hawthorn, or single-seeded hawthorn, is a species of hawthorn native to Europe, northwest Africa and West Asia. It has been introduced in many other parts of the world. It can be an invasive weed.", "id": 50152}
{"src_title": "Charakteristická rovnice", "tgt_title": "Characteristic equation (calculus)", "src_document": [{"title": "Derivace.", "content": "Hledáme-li řešení lineární homogenní diferenciální rovnice s konstantními koeficienty formula_3, vidíme, že pokud by se řešení rovnalo formula_8, každý sčítanec v rovnici bude konstantním násobkem formula_9. To pramení z faktu, že derivace exponenciální funkce formula_9 je násobkem původní funkce, čili formula_11, formula_12 a formula_13 jsou všechno násobky formula_9. To naznačuje, že určité hodnoty formula_15 dovolují, aby součet násobků formula_9 dával nulu, a řešil homogenní diferenciální rovnici. Abychom zjistili hodnotu formula_15, dosadíme funkci formula_18 a její derivace do diferenciální rovnice za formula_19 a jeho derivace, čímž dostaneme Protože formula_9 není nikdy rovno nule, můžeme jím rovnici vydělit, čímž dostaneme charakteristickou rovnici Když nalezneme kořeny formula_15 této charakteristické rovnice, můžeme z nich sestrojit obecné řešení diferenciální rovnice. Například jestliže se jeden kořen rovná 3, pak obecné řešení bude formula_24, kde formula_25 je konstanta.", "section_level": 1}, {"title": "Sestrojení obecného řešení.", "content": "Naleznutí kořenů formula_26 charakteristické rovnice, nám umožňuje sestrojit obecné řešení diferenciální rovnice. Kořeny mohou být reálné i komplexní a jednoduché nebo vícenásobné. Jestliže charakteristická rovnice má složky s jednoduchými reálnými kořeny, formula_27 násobnými kořeny a formula_28 komplexními kořeny po řadě odpovídajícími obecným řešením formula_29, formula_30 a formula_31, pak obecné řešení diferenciální rovnice je", "section_level": 1}, {"title": "Jednoduché reálné kořeny.", "content": "\"Princip superpozice pro lineární homogenní diferenciální rovnice s konstantními koeficienty\" říká, že jestliže formula_33 jsou formula_34 lineárně nezávislé řešení určité diferenciální rovnice, pak jejich každá lineární kombinace formula_35 je také řešením rovnice pro libovolné hodnoty formula_36. Proto pokud má charakteristická rovnice jednoduché reálné kořeny formula_26, její obecné řešení bude mít tvar", "section_level": 2}, {"title": "Vícenásobné reálné kořeny.", "content": "Jestliže charakteristická rovnice má formula_28 násobný kořen formula_40, pak je zřejmé, že formula_41 je alespoň jedno její řešení. Ale toto řešení není lineárně nezávislé s dalšími formula_42 kořeny. Protože formula_40 má násobnost formula_28, diferenciální rovnici můžeme faktorizovat na Skutečnost, že formula_41 je jedno řešení, nám umožňuje předpokládat, že obecné řešení má tvar formula_47, kde formula_48 je funkce, kterou je třeba nalézt. Substituce formula_49 dává pro formula_51. formula_28 násobným použitím této skutečnosti dostáváme což po vydělení formula_54 dává To platí právě tehdy, když formula_48 je polynom stupně formula_57, neboli formula_58. Protože formula_59, část obecného řešení odpovídající formula_60 je", "section_level": 2}, {"title": "Komplexní kořeny.", "content": "Pokud má charakteristická rovnice komplexní kořeny ve tvaru formula_62 a formula_63, pak obecné řešení je formula_64. Použitím Eulerova vzorce formula_65 můžeme toto řešení upravit: kde formula_67 a formula_68 jsou libovolné (i komplexní) konstanty. Pokud použijeme konstanty formula_69, pak dostaneme partikulární řešení formula_70. Pokud použijeme konstanty formula_71 a formula_72, pak dostaneme lineárně nezávislé řešení formula_73. Díky \"principu superpozice pro lineární homogenní diferenciální rovnice s konstantními koeficienty\", můžeme příspěvek k obecnému řešení diferenciální rovnice pro dvojici komplexně sdružených kořenů formula_74 vyjádřit vzorcem formula_75.", "section_level": 2}], "src_summary": "Charakteristická rovnice (nebo pomocná rovnice) je v matematice algebraická rovnice \"n\"-tého stupně, na které závisí řešení diferenciální rovnice \"n\"-tého řádu. Charakteristickou rovnici lze použít pro řešení lineárních, homogenních diferenciálních rovnic s konstantními koeficienty, které lze obecně zapsat kde formula_2 je závislá proměnná a formula_3 jsou konstanty. Tato diferenciální rovnice má charakteristickou rovnici tvaru Z kořenů formula_5 charakteristické rovnice můžeme zkonstruovat obecné řešení diferenciální rovnice. Tuto metodu řešení lineárních obyčejných diferenciálních rovnic s konstantními koeficienty objevil Leonhard Euler, který našel vztah mezi uvedenými rovnicemi. Vlastnosti Eulerovy charakteristické rovnice později podrobněji studovali francouzští matematici Augustin Louis Cauchy a Gaspard Monge.", "tgt_summary": "In mathematics, the characteristic equation (or auxiliary equation) is an algebraic equation of degree upon which depends the solution of a given th-order differential equation or difference equation. The characteristic equation can only be formed when the differential or difference equation is linear and homogeneous, and has constant coefficients. Such a differential equation, with as the dependent variable, superscript denoting \"n\"-derivative, and as constants, will have a characteristic equation of the form whose solutions are the roots from which the general solution can be formed. Analogously, a linear difference equation of the form has characteristic equation discussed in more detail at Linear difference equation#Solution of homogeneous case. The characteristic roots (roots of the characteristic equation) also provide qualitative information about the behavior of the variable whose evolution is described by the dynamic equation. For a differential equation parameterized on time, the variable's evolution is stable if and only if the real part of each root is negative. For difference equations, there is stability if and only if the modulus (absolute value) of each root is less than 1. For both types of equation, persistent fluctuations occur if there is at least one pair of complex roots. The method of integrating linear ordinary differential equations with constant coefficients was discovered by Leonhard Euler, who found that the solutions depended on an algebraic 'characteristic' equation. The qualities of the Euler's characteristic equation were later considered in greater detail by French mathematicians Augustin-Louis Cauchy and Gaspard Monge.", "id": 1488703}
{"src_title": "Andrej Kiska", "tgt_title": "Andrej Kiska", "src_document": [{"title": "Životopis.", "content": "Studoval na Elektrotechnické fakultě Slovenské technické univerzity v Bratislavě. Poté pracoval jako projektant. Roku 1990 odešel do Spojených států, odkud se po roce a půl vrátil zpět na Slovensko. Z Ameriky si podle svých slov přivezl chuť podnikat a odvahu vydat se tím směrem. V roce 1996 spoluzakládal se svým bratrem splátkovou společnost Tatracredit s.r.o., kterou krátce i vedl. V roce 1999 založil splátkovou společnost \"Quatro\". Podnikáním a prodejem svých společností vydělal stovky miliónů korun. Roku 2006 založil neziskovou organizaci \"Dobrý Anjel\", která pomáhá rodinám s dětmi v těžkých životních situacích. V souvislosti s kandidaturou na prezidenta se vzdal působení v organizaci, předsedkyní správní rady se od 1. června 2013 stala jeho manželka Martina Kisková. V roce 2011 se stal spoluzakladatelem české nadace Dobrý anděl. Dne 29. 1. 2019 v 10 hodin a 16 minut převzal Velkou zlatou medaili Masarykovy univerzity, nejvyšší ocenění této instituce, z rukou rektora Mikuláše Beka.", "section_level": 1}, {"title": "Kandidatura na prezidenta.", "content": "V říjnu 2012 byl první osobou, která oznámila svou kandidaturu v prezidentských volbách 2014. V prvním kole voleb, konaném 15. března 2014, získal 24 % všech hlasů a umístil se tak druhý za Robertem Ficem, se kterým tak postoupil do druhého kola. Ve druhém kole, konaném 29. března 2014, jednoznačně zvítězil nad Ficem, když získal více než 59 % platných hlasů. V červnu téhož roku se tak stal 4. prezidentem Slovenska. Na tomto postu vystřídal Ivana Gašparoviče, jemuž mandát skončil 15. června 2014.", "section_level": 2}, {"title": "Politické postoje.", "content": "V říjnu 2015 Kiska podpořil uprchlické kvóty navržené Evropskou komisí a prohlásil, že „Přijetí několika stovek nebo i tisíc lidí prchajících před válkou a násilím by bylo v silách Slovenska. Nešlo by o žádné ohrožení Slovenska ani by to nemělo vliv na lepší nebo horší život lidí na Slovensku.“ Jako jeden z mála vysoce postavených slovenských politiků otevřeně podporuje nezávislost Kosova na Srbsku. Je přesvědčen, že nezávislost Kosova přispívá ke stabilitě na Balkáně. Podle Kisky je Turecko důležitým politickým, ekonomickým a bezpečnostním partnerem Slovenska. Kiska podpořil přístupové rozhovory Turecka s EU, ocenil význam Turecka jako spojence v NATO, a prohlásil, že \"\"Slovensko a Turecko sú nielen partneri, ale aj priatelia.\"\" Kiska je dlouhodobým kritikem Ruska. V březnu 2016 vyzval Rusko k propuštění zajaté ukrajinské pilotky Nadi Savčenkové. V březnu 2019 Rusko obvinil, že chce rozbít jednotu NATO, protože se bojí „naší jednoty a naší síly.“", "section_level": 2}, {"title": "Konec prezidentského mandátu.", "content": "Ve volbách v roce 2019 se Andrej Kiska rozhodl nekandidovat, nicméně 3. dubna 2019 ohlásil založení politické strany Za ľudí. Jeho prezidentský mandát vypršel 15. června 2019, kdy jej v čele Slovenska vystřídala Zuzana Čaputová.", "section_level": 2}, {"title": "Strana Za ľudí.", "content": "Do startu svého projektu catch-all strany Za ľudí, která vznikla během léta 2019, měl Kiska investovat zhruba milión eur. Andrej Kiska byl zvolen předsedou strany a stal se také volebním lídrem tohoto subjektu do parlamentních voleb 2020. Strana ve volbách získala 5,77 % hlasů a 12 mandátů; samotný Kiska získal přes 100 tisíc preferenčních hlasů. V březnu 2020 však oznámil, že ze zdravotních důvodů poslanecký mandát nepřevezme a neúčastnil se ani jednání vedoucích k vytvoření vlády Igora Matoviče.", "section_level": 2}, {"title": "Osobní život.", "content": "Andrej Kiska je podruhé ženatý. V roce 1985 se oženil s Márií, se kterou má syna Andreje (* 1986) a dceru Natálii (* 1990). V roce 2001 se rozvedl a ještě tentýž rok se podruhé oženil. Jeho současnou manželkou je Martina Kisková, roz. Živorová. S ní má tři děti, dceru Veroniku (* 2005) a syny Viktora (* 2009) a Martina (* 2017). Jeho rodina žije v Popradu, kam za ní Kiska pravidelně dojíždí.", "section_level": 2}, {"title": "Kritika a kontroverze.", "content": "Kiskova firma KTAG byla v roce 2014 zapletena do krácení daně z příjmů a daně z přidané hodnoty v souvislosti s jeho prezidentskou kampaní, když náklady na jeho kampaň si účtovala jako náklady a v souvislosti s nimi se pokusila i uplatnit nárok na nadměrný odpočet DPH. Případ vyšetřovala slovenská policie a v roce 2017 byl uzavřen, protože byla projevena „účinná lítost“ a daně byly dodatečně doplaceny. Slovenskou pobočku Amnesty International vysvětlení Kisky v této věci zklamalo, když očekávala, že za pochybení převezme morální zodpovědnost. V prosinci 2019 však bylo trestní stíhání Kisky obnoveno. V roce 2015 během návštěvy tureckého prezidenta Recepa Tayyipa Erdoğana se Kiska vyjářil o Turecku jako o \"\"...ostrove stability a prosperity, ale aj štítom vôči hrozbám pre našu bezpečnosť\"\". Několik dní před příjezdem do Bratislavy Erdoğan podepsal zákon povolující ostrou střelbu do demonstrantů. Poslanec Peter Pčolinský kritizoval Kiskovo mlčení k politickým čistkám v Turecku, které zahájila turecká vláda po neúspěšném pokusu o vojenský převrat 15. července 2016. Podle Pčolinského \"„Pred časom prezident Kiska tvrdil, že Turecko je ostrovom stability a demokracie, avšak mlčí, keď Erdogan dal pozatýkať tisíce nevinných ľudí, ktorých obviňuje z účasti na pokuse o prevrat.“\"", "section_level": 1}], "src_summary": "Andrej Kiska (* 2. února 1963 Poprad) je slovenský politik, spisovatel, bývalý podnikatel a filantrop. V letech 2014–2019 byl čtvrtým prezidentem Slovenské republiky, když v březnu 2014 porazil ve druhém kole přímé prezidentské volby Roberta Fica. O své životní cestě, svých schopnostech, úspěchu který dosáhl svou pracovitostí a o svém štěstí napsal dvě knihy. O svých schopnostech poskytuje též přednášky středoškolákům.", "tgt_summary": "Andrej Kiska (; born 2 February 1963) is a Slovak politician, entrepreneur, writer and philanthropist who was President of Slovakia from 2014 to 2019. He ran as an independent candidate in the 2014 presidential election and was elected as President in the second round of voting. He has written two books about happiness, success and his life.", "id": 157354}
{"src_title": "Vrba popelavá", "tgt_title": "Salix cinerea", "src_document": [{"title": "Popis.", "content": "Borka je černošedá a jen na bázi nejsilnějších kmínků podélně rozpraskaná. Vrba má plochý rozsáhlý kořenový systém, pařezová výmladnost dobrá. Větve silné jako prst mají pod kůrou na dřevě výrazné lišty viditelné pouze po sloupnutí kůry (nejlépe na jaře, v míze). Letorosty i dvouleté větve jsou sametově chlupaté, podle čehož se dá vrba popelavá rozeznat od podobné jívy. Jednoleté prýty hustě krátce plstnaté, poměrně silné. Pupeny 3-4 mm dlouhé, květní až 6 mm dlouhé, chlupaté. Střídavé listy jsou podlouhle obvejčité až obkopinaté (nejširší nad polovinou), 6-9 cm dlouhé, 2-3 cm široké s vroubkovaně pilovitým až celokrajným okrajem, na líci matně zelené, slabě chlupaté, na rubu šedavé, silněji chlupaté, se 6-10 (-11) páry žilek. Řapík je 0,4-0,8 cm dlouhý. Palisty polosrdčité až ledvinité, zřetelné, vytrvalé. Vrba popelavá je dvoudomá. Rozkvétá před rašením listů koncem března a v dubnu. Má dlouze chlupaté květní listeny, které jsou hnědočerné, s jednou nektariovou, téměř válcovitou, žlázkou. Květy jsou uspořádány do jehnědovitých květenství. Samčí květy mají 2 tyčinky, nitky na bázi chlupaté. Samičí květy mají stopkatý chlupatý semeník, krátkou čnělku, přímé blizny, do poloviny dvouzářezové. Poměrně malé elipsoidní až válcovité jehnědy 2-3 (-4) cm dlouhé, 0-9-1,5 cm široké, které jsou u samičích jehněd štíhlejší, přisedlé, s malými opadavými listeny na bázi. Plody, tobolky, mají v každé chlopni 5-7 základů okřídlených semen, v květnu tobolky dozrávají.", "section_level": 1}, {"title": "Rozšíření.", "content": "Vrba popelavá má svůj areál po celé Evropě, na severu až k polární lesní hranici v Laponsku. Nejvíce se vyskytuje ve střední Evropě, od nížin až do výšky 700 m n. m., tj. hlavně na bažinách a u pomalu tekoucích toků. S výjimkou západní Evropy (na západ do střední Francie), severní části Skandinávie, jižní části Apeninského a Balkánského poloostrova, západní Sibiř, Střední Asie, na východ do podhůří Altaje. Na našem území roste roztroušeně od nížin, především v rybníkatých územích, do podhůří do 700 m n. m.", "section_level": 1}, {"title": "Ekologie.", "content": "Vyskytuje se v nižších polohách podél vodních toků, v blízkosti tůní nebo slepých ramen řek, na okrajích luhů, na vlhkých lukách a slatinách, s převahou na hlubších, těžších a živinami bohatých půdách, neutrálních až mírně kyselých. Obvykle ji můžeme vidět v lužních lesích, bažinách a terénních sníženinách. Nenajdeme ji však na kyselých horninách a v chladnějších oblastech. Snese stagnující vodu, záplavy i slabý zástin. Keře rostoucí v zástinu bývají jen slabě chlupaté.", "section_level": 1}, {"title": "Význam.", "content": "Její hlavní význam spočívá ve své funkci pionýrské a meliorační, při nástupu vegetace vytváří na extrémních lokalitách (hlavně bažinných půdách) vhodné životní podmínky pro olši lepkavou (\"Alnus glutinosa\") a další lužní druhy. Je pokládána za důležitou medonosnou dřevinu.", "section_level": 1}], "src_summary": "Vrba popelavá (\"Salix cinerea\") je středně velký hustý keř 2-3(-5) m vysoký, bochníkovitého až polokulovitého vzrůstu z čeledi vrbovitých (\"Salicaceae\"). Dřevina je málo proměnlivá, setkáme se s úzkolistými a širolistými typy. Obloukovité větve jsou bohatě rozvětvené. V přírodě mohou vznikat kříženci s vrbou jívou. Dožívá se 40 let.", "tgt_summary": "Salix cinerea (common sallow, gray sallow, gray willow, grey sallow, grey willow, grey-leaved sallow, large gray willow, pussy willow, rusty sallow) is a species of willow native to Europe and western Asia. The plant provides a great deal of nectar for pollinators. It was rated in the top 10, with a ranking of second place, for most nectar production (nectar per unit cover per year) in a UK plants survey conducted by the AgriLand project which is supported by the UK Insect Pollinators Initiative.", "id": 1983876}
{"src_title": "Edmund z Langley", "tgt_title": "Edmund of Langley, 1st Duke of York", "src_document": [{"title": "Život.", "content": "Po smrti svého kmotra, hraběte ze Surrey, získal Edmund jeho země na sever od Trentu, hlavně v Yorkshiru. V roce 1359 doprovázel svého otce krále Eduarda III. na neúspěšné vojenské výpravě do Francie. Roku 1361 se stal rytířem Podvazkového řádu a o rok později (13. listopadu) získal titul hraběte z Cambridge. V roce 1369 se připojil se svými 400 pěšáky a 400 lučištníky k Johnu Hastingsovi při jeho kampani v Bretani a Angoulême. Následujícího roku, znovu s Hastingsem, podstoupil výpravu na osvobození pevnosti Belle Perche a poté doprovázel prince Eduarda (tzv. Černého prince) na tažení, které vyvrcholilo obležením a následným vypleněním města Limoges. Roku 1375 se spolu s Edmundem Mortimerem, vypravil osvobodit Brest, ale po úvodních úspěších bylo podepsáno příměří. Dne 12. června 1376 se stal konstáblem hradu Dover a správcem pěti přístavů, kteréžto posty držel až do roku 1381. Roku 1381 vedl neúspěšnou expedici, která se připojila k Portugalcům v útoku na Kastilii. Po měsících nerozhodnosti byl vyhlášen mír mezi Španělskem a Portugalskem a Edmund musel odvést své nespokojené oddíly domů. Dne 6. srpna 1385 obdržel titul vévody z Yorku. Na přelomu let 1394 a 1395, když král Richard II. vytáhl do Irska, působil jako správce království a roku 1395 předsedal parlamentu. V roce 1396 opět spravoval království během královy krátké návštěvy Francie, kde vyzvedával svou nastávající manželku Izabelu z Valois. Třetí období jako zástupce krále nastalo roku 1399, kdy se král Richard opět vydal válčit do Irska. Na konci června 1399 se v Bridlingtonu v Yorkshire vylodil exulant Henry Bolingbroke. Edmund shromáždil armádu, aby se mu postavil, ale poté se k němu připojil, za což byl bohatě odměněn. Bolingbroke svrhl Richarda II. a stal se Jindřichem IV. Vévoda z Yorku poté zůstal věrný novému lancasterskému režimu. V roce 1399 byl krátce jmenován správcem Západní marky na hranicích se Skotskem. Edmund z Langley zemřel 1. srpna 1402 v paláci Langley a byl pohřben v místním kostele. Jeho vévodský titul přešel na jeho nejstaršího syna Eduarda z Norwiche.", "section_level": 1}, {"title": "Manželství a potomci.", "content": "Edmundova první žena Isabela byla dcerou kastilského krále Petra I. a Marie z Padilly. Měli spolu dva syny a dceru: Po Isabelině smrti roku 1392 se Edmund oženil se svou příbuznou Janou Hollandovou. Jejich manželství zůstalo bezdětné.", "section_level": 1}], "src_summary": "Edmund z Langley, 1. vévoda z Yorku, 1. hrabě z Cambridge (5. června 1341 – 1. srpna 1402) byl syn anglického krále Eduarda III. a jeho ženy Filipy z Hainaultu, čtvrtý z pěti synů, kteří se dožili dospělosti. Byl zakladatelem rodu Yorků, vedlejší větve dynastie Plantagenetů, která později nastoupila na anglický trůn. Svůj přídomek z Langley získal podle místa svého narození, paláce Langley v Hertfordshiru.", "tgt_summary": "Edmund of Langley, 1st Duke of York, KG (5 June 13411 August 1402) was the fourth surviving son of King Edward III of England and Philippa of Hainault. Like many medieval English princes, Edmund gained his nickname from his birthplace: Kings Langley Palace in Hertfordshire. He was the founder of the House of York, but it was through the marriage of his younger son, Richard of Conisburgh, 3rd Earl of Cambridge, to Anne de Mortimer, great-granddaughter of Edmund's elder brother Lionel of Antwerp, 1st Duke of Clarence, that the House of York made its claim to the English throne in the Wars of the Roses. The other party in the Wars of the Roses, the incumbent House of Lancaster, was formed from descendants of Edmund's elder brother John of Gaunt, 1st Duke of Lancaster, Edward III's third son.", "id": 178785}
{"src_title": "Tichá pošta", "tgt_title": "Chinese whispers", "src_document": [{"title": "Pravidla.", "content": "Hráči sedí v kruhu či v řadě za sebou. První si vymyslí nějakou zprávu a pošeptá ji sousedovi, který ji pošeptá dalšímu kolegovi, což pokračuje, než zpráva tiché pošty dorazí k poslednímu hráči. Poslední hráč vysloví zprávu, která k němu dorazila a startující hráč poví, co ve skutečnosti řekl. Většinou je výsledná zpráva značně zkomolená, což je zdrojem zábavy.", "section_level": 1}, {"title": "Varianty.", "content": "V psané variantě tiché pošty první hráč na papír nakreslí či dostane nakreslený obrázek, který překreslí prsty na záda svému sousedovi. Ten tuto grafickou zprávu předá dál. Na konci se porovnají původní a s nově nakresleným obrázkem. Další varianta spočívá ve vyprávění příběhu, který si první hráč vymyslí a pošeptá ji druhému, který obsah sdělení předá svému nejbližšímu kolegovi. Cílem hry je zachovat smysl příběhu a co nejvíce informací z něj.", "section_level": 1}, {"title": "Název hry.", "content": "V češtině se nejčastěji používá označení tichá pošta. Objevuje se i varianta telefon či fax. V Británii je hra známá pod názvem Číňanka (případně čínské šeptání.), toto pojmenování je odrazem domněnky Američanů a Evropanů, že čínština je nesrozumitelná. Ve Spojených státech se nazývá telefon, v Turecku „od ucha k uchu“, v polštině hluchý telefon.", "section_level": 1}, {"title": "Použití.", "content": "Používá se kromě zábavy rovněž ke vzdělávacím účelům – například při výuce cizích jazyků či k vysvětlení šíření pověstí, fám či různých nedorozumění. Též se používá ve školách k nácviku týmové spolupráce, kdy hrají dvě či více družstev, kdo dříve a přesněji přenese danou zvukovou či obrazovou zprávu. V mateřských školách se využívá k logopedickým cvičením či ke zvýšení citlivosti na dotyk.", "section_level": 1}], "src_summary": "Tichá pošta (též telefon) je společenská hra, při které si jednotliví hráči šepotem předávají zprávu, která je většinou kvůli přeslechnutím či nedorozuměním zkomolená. Označení tichá pošta se používá přeneseně pro situace, kdy se nepřesným či tajným několikanásobným předáváním informace šíří dezinterpretace původní zprávy či se tak označuje rychlé neoficiální šíření informací.", "tgt_summary": "Chinese whispers (Commonwealth English) or telephone (North American English) is an internationally popular children's game in which players form a line, and the first player comes up with a message and whispers it to the ear of the second person in the line. The second player repeats the message to the third player, and so on. When the last player is reached, they announce the message they heard to the entire group. The first person then compares the original message with the final version. Although the objective is to pass around the message without it becoming garbled along the way, part of the enjoyment is that, regardless, this usually ends up happening. Errors typically accumulate in the retellings, so the statement announced by the last player differs significantly from that of the first player, usually with amusing or humorous effect. Reasons for changes include anxiousness or impatience, erroneous corrections, and the difficult-to-understand mechanism of whispering. The game is often played by children as a party game or on the playground. It is often invoked as a metaphor for cumulative error, especially the inaccuracies as rumours or gossip spread, or, more generally, for the unreliability of human recollection or even oral traditions.", "id": 957259}
{"src_title": "Plešatá zpěvačka", "tgt_title": "The Bald Soprano", "src_document": [{"title": "Titul.", "content": "Ionescem původně zvažované tituly zněly \"Big Ben Revue\" (\"Big-Ben Folies\") nebo \"Hodina angličtiny\" (\"Une Heure d'anglais\"). Když se začalo připravovat první uvedení hry, nesla název \"Anglicky snadno a rychle\" (\"L'Anglais sans peine\"). Jak uvedl Nicolas Bataille, režisér francouzské premiéry, problém spočíval v tom, že tento název připomínal hru Tristana Bernarda \"Angličtina, jak se jí mluví\" (\"L'Anglais tel qu'on le parle\", 1899). Během jedné ze zkoušek měl herec, který hrál postavu kapitána hasičů, momentální výpadek paměti a v pasáži, v níž líčí historku o rýmě, vynechal několik vět a místo \"blonďatá zpěvačka\" řekl \"plešatá zpěvačka\". Ionesco, který byl zkoušce přítomen, ji prý přerušil a vykřikl: \"Název je na světě!\". Jakkoli nám může titul \"Plešatá zpěvačka\" připadat zvláštní a nesouvisející s dějem, má pravděpodobně více významových rovin - jednou z nich, vzhledem k antijazykovému zaměření hry, může být ta, že zpěvačka ke svému uměleckému vyjádření nepotřebuje vlasy, stejně jako divadlo jazyk. Podtitul hry zní Antidrama (\"Anti-Pièce\" v novějším českém překladu Ivana Zmatlíka z roku 2006 jako \"Antihra\"). Ionesco tímto označením vystihuje svůj postoj ke konvenčnímu dramatu spočívající v popírání, negaci či zpochybnění některých jeho principů. Je ale důležité zmínit, že Ionescovo antidrama (stejně jako celý proud absurdního divadla) je opozicí jak vůči klasickému dramatu (pevně se držícího strnulých klasicistních konvencí), tak vůči brechtovskému epickému divadlu, tak i vůči realističtějším a iluzivnějším formám divadla.", "section_level": 1}, {"title": "Antidrama.", "content": "V této \"antihře\" vystupují dva manželské páry z okolí Londýna - Smithovi a Martinovi. Během návštěvy spolu \"konverzují\" způsobem, který nemá s komunikací nic společného. Vyměňují si banální sdělení, která mnohdy nedávají smysl a ani na sebe nenavazují. Ionesco tak vkládá svým postavám do úst banální \"vzorové\" fráze bez jakékoli informace, které objevil v příručce rumunsko-anglické konverzace. Tyto fráze byly vytvořeny, aby usnadňovaly komunikaci mezi lidmi, místo toho ji ale činí zcela nemožnou. V \"Plešaté zpěvačce\" se z člověka stal doslova automat, jeho jazyk se proměnil v mechanicky odříkávané fráze z cvičné anglické konverzace, z lidí se stávají loutky, jež se pohybují mechanicky jako stroje. Jejich životy jsou tak stejně předvídatelné, zajímavé a tím i hodnotné jako existence jakéhokoli zaměnitelného, sériově vyráběného stroje. Premiéra \"Plešaté zpěvačky\" v roce 1950 byla přivítána skandálem. Publikum už od začátku představení projevovalo nesouhlas. \"Plešatá zpěvačka, pokud vím, žádná zpěvačka se neobjevila a viděl jste snad, že by byl někdo plešatý?\" Reakce podobného rázu zaznamenal Jacques Lemarchand v předmluvě k \"I. svazku Ionescových her\". Diváci čekali plešatou zpěvačku a žádná se nedostavila, a tak se cítili okradeni. V kritikách převládal pocit nečekaného překvapení z neobvyklosti a obrana starých divadelních konvencí. I přes to byla hra nakonec přijata a stala se z ní jedna z nejhranějších her současnosti. V Théâtre des Noctambules byla inscenace uváděna po šest sezón. Po krátkém přerušení byla pak převedena do Théâtre de la Huchette - malého divadla v uličce de la Huchette na levém břehu Seiny, kde se inscenace bez přerušení hraje dodnes.", "section_level": 1}, {"title": "Odkazy.", "content": "Le Monde's 100 Books of the Century", "section_level": 1}], "src_summary": "Plešatá zpěvačka (francouzsky \"La Cantatrice Chauve\", rumunsky \"Cântăreața Cheală\") je první hra francouzsko-rumunského dramatika Eugèna Ionesca a bývá považována za vůbec první absurdní drama. Pravda ale je, že už v roce 1947 Jean Tardieu napsal jednoaktovou hru Kdo je tam? (\"Qui-est là?\"), kterou můžeme považovat za text stavící se, v podobném duchu jako \"Plešatá zpěvačka\", proti divadelním konvencím. Ionesco tento dramatický text, v němž důsledně bortí tradiční dramatické konvence, prý v rumunštině napsal už roku 1943, tuto verzi ale vydal až v polovině šedesátých let. Ve francouzštině text dopsal v roce 1949, ještě ho však upravoval během zkoušek 1950 – 11. května tohoto roku pak v Théâtre des Noctambules v Paříži proběhla její světová premiéra. U nás byla \"Plešatá zpěvačka\" poprvé uvedena v překladu Jiřího Konůpka a v režii Václava Hudečka 17. prosince 1964 v Divadle Na zábradlí v Praze.", "tgt_summary": "La Cantatrice chauve – translated from French as The Bald Soprano or The Bald Prima Donna – is the first play written by Romanian-French playwright Eugène Ionesco. Nicolas Bataille directed the premiere on 11 May 1950 at the Théâtre des Noctambules, Paris. Since 1957 it has been in permanent showing at the Théâtre de la Huchette, which received a \"Molière d'honneur\" for its performances. It holds the world record for the play that has been staged continuously in the same theatre for the longest time. Although it went unnoticed at first, the play was eventually championed by a few established writers and critics and, in the end, won critical acclaim. By the 1960s, \"The Bald Soprano\" had already been recognized as a modern classic and an important seminal work in the Theatre of the Absurd. With a record number of interpretations, it has become one of the most performed plays in France.", "id": 1099923}
{"src_title": "CASA CN-235", "tgt_title": "CASA/IPTN CN-235", "src_document": [{"title": "Vývoj a export.", "content": "Projekt vznikl jako společná iniciativa firem Construcciones Aeronáuticas SA a Indonesian Aerospace (\"PT. Dirgantara Indonesia\"), dříve známé jako IPTN, které pro řízení programu založily společnost Airtech (Aviation Technology Industries). Partnerství bylo využito pouze při výrobě Série 10 a Série 100/110, přičemž pozdější verze byly vyvinuty nezávisle. Ve službě se nachází více než 230 letounů CN-235 všech verzí, které nalétaly přes 500 000 letových hodin. Vývoj začal v lednu 1980 a k prvnímu letu došlo 11. listopadu 1983 v Getafe. Za řízení usedli piloti José Murga a Guillermo Delgado. Druhý prototyp (PK-XNC, „Tetuko“) byl zalétán v Bandungu 30. prosince 1983. Španělská a indonéská certifikace proběhla 20. června 1986; první let sériového letounu se uskutečnil 19. srpna 1986 a Federal Aviation Administration schválila typ CN-235 3. prosince 1986. Letoun vstoupil do služby 1. března 1988. V lednu 1990 byla podepsána s TAI smlouva na montáž a následnou výrobu 50 kusů CN-235 v Turecku. V roce 1995 zahájila CASA vývoj prodloužené verze CN-235, která dostala označení C-295. V prosinci 2002 objednalo kolumbijské námořnictvo dva letouny CN-235 pro hlídkování a protidrogové mise. V dubnu 2005 objednala Venezuela dva stroje CN-235 pro námořní hlídkování a deset transportních letounů, ale obchod byl zastaven, protože vláda Spojených států odmítla povolit transfer technologií amerického původu v avionice. V lednu 2006 objednalo Thajsko u Indonesian Aerospace deset letounů, šest pro ministerstvo obrany a čtyři pro ministerstvo zemědělství. V prosinci 2007 objednalo Španělsko dva námořní hlídkové letouny CN-235 pro španělskou civilní gardu, s termínem dodání 2008–2009. Jeden stroj CN-235 MPA byl v červnu 2008 dodán prostřednictvím Indonesian Aerospace indonéskému ministerstvu obrany. V srpnu 2006 zůstávaly celkem tři letouny CN-235-10 ve službách aerolinií v Africe, konkrétně u společnosti Safair (2) a Tiko Air (1). Asian Spirit provozoval v roce 2007 jeden CN-235-220 na Filipínách. Irské letectvo používá dva letouny pro úkoly námořního hlídkování. Nejméně dva stroje CN-235 provozuje letectvo Spojených států amerických pro blíže neupřesněné úkoly v rámci 427. perutě speciálních operací, umístěné na bývalé letecké základně Pope, Severní Karolína. Na začátku července 2008 oznámilo mexické námořnictvo záměr pořídit šest letounů CN-235 ze Španělska. V dubnu 2010 potvrdil francouzský ministr obrany Hervé Morin objednávku osmi CN-235-300. V roce 2011 vyráběla společnost Indonesian Aerospace 4 letouny CN-235-110 MPA pro jihokorejskou pobřežní stráž. Hodnota zakázky činila 96 milionů dolarů. Senegalské letectvo zakoupilo dva stroje CN-235 v roce 2010 a 2012 v rámci kontraktu v hodnotě 13 milionů dolarů. V plánu byl též nákup letounů pro přepravu VIP a dopravní úkoly, letectvo projevilo zájem i o námořní hlídkovou verzi.", "section_level": 1}, {"title": "Specifikace (CN-235-100).", "content": "Specifikace podle Jane's All The World's Aircraft 1993–94", "section_level": 1}], "src_summary": "CASA/IPTN CN-235 je dvoumotorový transportní letoun středního doletu, který společně vyvinuly společnosti CASA ze Španělska a IPTN z Indonésie, jako letoun pro regionální leteckou dopravu a vojenský transportní letoun. Mezi jeho hlavní vojenské úkoly patří námořní hlídkování, průzkum a letecká přeprava. Největším uživatelem letounu je turecké letectvo, které disponuje 50 stroji.", "tgt_summary": "The CASA/IPTN CN-235 is a medium-range twin-engined transport aircraft that was jointly developed by Construcciones Aeronáuticas SA (CASA) of Spain and Indonesian manufacturer IPTN, as a regional airliner and military transport. Its primary military roles include maritime patrol, surveillance, and air transport. Its largest user is Turkey, which has 59 aircraft.", "id": 561136}
{"src_title": "Liga národů UEFA", "tgt_title": "UEFA Nations League", "src_document": [{"title": "Historie.", "content": "Vznik Ligy národů byl jednomyslně schválen 27. března 2014 na zasedání kongresu UEFA v kazašské Astaně.", "section_level": 1}, {"title": "Charakteristika.", "content": "Národní týmy jsou rozděleny do čtyř lig podle výkonnosti, mezi kterými se bude postupovat a sestupovat. Samotné ligy budou dále rozděleny do čtyř skupin o třech až čtyřech týmech. Liga národů by měla doplňovat kvalifikaci na Mistrovství Evropy ve fotbale, osm nejlepších týmů z Ligy (a zároveň přímo nepostupujících z kvalifikace na ME) by se mělo utkat v baráži o čtyři postupová místa na ME. Podle schváleného formátu (předtím, než se Kosovo stane členem UEFA), nyní 55 národních týmů UEFA (včetně Kosova) bude rozděleno do čtyř divizí (nazvaných \"ligy\"): 12 týmů v Lize A, 12 týmů v Lize B, 15 týmů v Lize C a 16 týmů v Lize D. V každé divizi se tvoří čtyři skupiny (tři nebo čtyři týmy v každé skupině) a hrají se navzájem doma a venku. Ve vrcholné divizi ligy A každý vítěz skupiny pokračuje do finále Ligy národů se dvěma semifinále a jedním finálem, který rozhoduje o tom, který tým se stane mistrem Ligy národů UEFA. Týmy se mohou mezi divizemi měnit a do vyšší nebo do nižší divize. Každý vítěz skupiny (v každé divizi jsou čtyři skupiny) automaticky postoupí do vyšší divize pro další turnaj. Každý tým, který se umístí na posledním místě ve své skupině, je automaticky zařazen do nižší divize pro další rok. Každá sezóna Ligy národů UEFA se bude odehrávat od září do listopadu vždy v sudém roce a červnu následujícího lichého roku bude finále Liga národů (ligy A), což znamená, že vítěz UEFA Ligy národů má být korunován každé dva roky.", "section_level": 1}, {"title": "Ligy žebříček.", "content": "↑ Postupující = Žádný pohyb ↓ Sestupující", "section_level": 1}, {"title": "Ligy.", "content": "Aktuální pořadí:", "section_level": 1}], "src_summary": "Liga národů UEFA je evropská reprezentační fotbalová soutěž pořádaná organizací UEFA, která se hraje od září 2018 a nahradila systém přátelských utkání.", "tgt_summary": "The UEFA Nations League is a biennial international football competition contested by the senior men's national teams of the member associations of UEFA, the sport's European governing body. The first tournament began in September 2018, following the 2018 FIFA World Cup. The four group winners from League A qualified for the finals, played in Portugal in June 2019. Four nations, one from each League, will also qualify for the UEFA Euro 2020 finals. The competition largely replaces the international friendly matches previously played on the FIFA International Match Calendar.", "id": 1729325}
{"src_title": "Věty o dimenzi", "tgt_title": "Rank–nullity theorem", "src_document": [{"title": "První věta o dimenzi.", "content": "Nechť formula_1 je vektorový prostor nad tělesem formula_2. Dále nechť formula_3 a formula_4 jsou podprostory prostoru formula_1 konečných dimenzí, tj. formula_6, formula_7, formula_8. Pak platí Pro direktní součet podprostorů pak speciálně", "section_level": 1}, {"title": "Důkaz.", "content": "Pokud je formula_3 podprostor prostoru formula_4, tj. formula_13, tak tvrzení věty zjevně platí, neboť pak formula_14, formula_15 a formula_16, formula_17. Totožně by se postupovalo, byl-li by formula_4 podprostorem formula_3. Nechť tedy dále není ani jeden podprostor podmnožinou toho druhého. V obou podprostorech určitě leží nulový vektor, můžeme proto rozlišit případ, kdy je průnik formula_20 a kdy v průniku leží i nějaký nenulový vektor. Předpokládejme nejprve druhou zmíněnou možnost, tzn. v průniku obou podprostorů leží nenulový vektor. Protože průnik podprostorů je opět podprostor je tato podmínka ekvivalentní tomu, že průnik formula_3 a formula_4 je netriviální podprostor. Z konečnosti dimenzí formula_3 a formula_4 musí být tento podprostor konečněrozměrný, nechť formula_25. V formula_26 tedy existuje formula_27-členná báze formula_28. Nechť formula_29 a formula_30. Je zřejmé, že formula_31. Myšlenka důkazu je taková, že bázi průniku doplníme na bázi prostorů formula_3 a formula_4. Z toho už bude tvrzení věty ihned vyplývat. Protože formula_34 a formula_35, lze zřejmě doplnit bázi průniku formula_26 jednak na bázi prostoru formula_3, jednak na bázi prostoru formula_4. Označme bázi prostoru formula_3 a prostoru formula_4 po řadě kde jsme vektory formula_42, resp. formula_43, doplnily bázi průniku na bázi prostoru formula_3, resp. formula_4. Abychom měli všechny ingredience potřebné pro dokončení důkazu, potřebujeme ještě najít vhodnou bázi součtu podprostorů formula_46 (součet podprostorů je opět podprostor). Ukážeme, že množina vektorů je naší vhodnou bází tohoto prostoru. Aby výše uvedená množina vektorů byla bází, musí generovat celý prostor formula_46 a současně musí být lineárně nezávislá. První vlastnost je zřejmá z toho, jak jsme tuto množinu vektorů zkonstruovali. Dokažme tedy lineární nezávislost. Mějme tedy lineární kombinaci výše uvedených vektorů, dávající nulový vektor Chceme ukázat, že všechny koeficienty formula_50 už musí být nutně nulové. Přepišme si tuto lineární kombinaci do tvaru Na levé straně máme vektor z prostoru formula_3, na druhé straně rovnosti pak vektor z formula_4. Z rovnosti tedy plyne, že se jedná o vektor z průniku formula_26. Lze ho tedy napsat jako lineární kombinaci pro jisté koeficienty formula_56. Dostáváme tak dvě rovnosti které si můžeme zapsat způsobem První rovnice obsahuje lineární kombinaci bazických vektorů prostoru formula_3 rovnající se nulovému vektoru. Koeficienty u těchto vektorů tedy musí být nulové. Podobně i pro druhou rovnici, kde vystupují bazické vektory prostoru formula_4. Máme tedy Všechny koeficienty jsou tedy nulové a my jsme tím ukázali, že množina formula_62 je bází prostoru formula_46. Protože tato báze obsahuje formula_64 vektorů, máme formula_65. Celkově což jsme měli dokázat. Zbývá ještě případ, kdy formula_20. (To je ekvivalentní tomu, že součet prostorů formula_3 a formula_4 je direktní.) Platí tedy formula_70. Postupem analogickým tomu výše se ukáže, že formula_71", "section_level": 2}, {"title": "Příklad.", "content": "Uvažujme vektorový prostor formula_72 s klasicky definovanými operacemi sčítání a násobení vektoru číslem. Mějme v tomto prostoru dva lineární obaly tvaru Není těžké ukázat, že generátory lineárního obalu formula_3 (tj. vektory vyobrazené ve složených závorkách) jsou lineárně nezávislé. Dimenze podprostoru formula_3 je tedy 3 (mám tři lineárně nezávislé generátory). Podobně pro obal formula_4. Z první věty o dimenzi plyne, že Protože je ale součet formula_46 stále podprostorem pětidimenzionálního vektorového prostoru formula_72, nemůže jeho dimenze přesáhnout hodnotu 5. Ze vzorce výše tedy rovnou plyne, že průnik formula_26 je podprostor dimenze alespoň jedna. Existuje tedy nenulový vektor ležící v formula_3 a současně v formula_4. Tuto skutečnost jsme tedy odvodili čistě ze znalostí dimenzí podprostorů formula_3 a formula_4, aniž bychom blíže zkoumali jejich vlastnosti.", "section_level": 2}, {"title": "Druhá věta o dimenzi.", "content": "Nechť formula_3 a formula_4 jsou dva vektorové prostory nad stejným číselným tělesem formula_2 a nechť formula_88 je lineární zobrazení z prostoru formula_3 do prostoru formula_4, tj. formula_91. Dále nechť formula_3 má konečnou dimenzi, tj. formula_7. Pak platí vztah kde formula_95 značí jádro zobrazení A a formula_96 jeho obor hodnot.", "section_level": 1}, {"title": "Důkaz.", "content": "Označme si formula_97. Lze ukázat, že vzor množiny lineárně nezávislých vektorů při lineárním zobrazení je opět soubor lineárně nezávislých vektorů. To znamená, že kdyby v množině formula_98 (tj. vzoru prostoru formula_99 při zobrazení formula_100) bylo více než formula_101 lineárně nezávislých vektorů, tak je tolik lineárně nezávislých vektorů i v prostoru formula_99, což je spor s tím, že dimenze formula_99 je formula_101. Dimenze obrazu zobrazení formula_100 je tedy konečná a není větší než formula_101. Označme si tuto dimenzi jako formula_107. V formula_98 tedy existuje formula_109-členná báze, označme si bazické vektory jako formula_110. Vektory formula_111 z prostoru formula_99 takové, že formula_113 (tj. vzory formula_114 při zobrazení formula_100) tvoří formula_109-člennou lineárně nezávislou množinu vektorů v formula_3. Jejich lineární obal tedy tvoří formula_109-rozměrný podprostor prostoru formula_3, označme si ho jako formula_4. Platí tedy formula_121, kde Navíc víme, že jádro lineárního zobrazení též tvoří podprostor, tj. formula_123. Ukážeme nejprve, že součet těchto podprostorů je roven celému prostoru formula_3 a že tento součet je navíc direktní. Neboli Dokažme nejdříve inkluzi zleva doprava, tzn. že formula_126. To je ale zřejmé z konstrukce. Ukažme tedy opačnou inkluzi. Mějme nějaký libovolně zvolený vektor formula_127 a najděme jeho rozklad do podprostorů formula_95 a formula_4. Hledáme tedy vektory formula_130 a formula_131 takové, že formula_132. Protože formula_133 má ležet v jádru formula_88, platí formula_135. Existují tedy koeficienty z tělesa formula_136 takové, že Navíc formula_138, takže Za vektor formula_140 tedy můžeme zvolit Vektor formula_133 pak vznikne jako rozdíl Pro libovolný vektor formula_127 jsme tak nalezli jeho rozklad do podprostorů formula_95 a formula_4. Nyní ukažme, že se jedná o direktní součet. To je ekvivalentní tomu, že v průniku podprostorů formula_95 a formula_4 leží jen nulový vektor, tj. formula_149. Vezměme tedy nějaký vektor formula_150 z průniku formula_151. Pokud o něm zjistíme, že je nulový, tak jsme hotovi. O libovolném vektoru z průniku jsme totiž ukázali, že je nulový. Protože formula_152, je určitě formula_153. Existuje tedy formula_109-tice koeficientů formula_155 z tělesa taková, že Protože je formula_150 současně z jádra formula_95, tak Neboť jsou vektory formula_160 lineárně nezávislé, jsou všechny koeficienty formula_161 nulové a platí tedy formula_162. Zatím jsme tedy dokázali rovnost Nyní můžeme použít první větu o dimenzi, z níž vyplývá Podprostor formula_4 má ale stejnou dimenzi jako množina formula_166. Dostali jsme tedy tvrzení věty.", "section_level": 2}, {"title": "Příklad.", "content": "Uvažujme reálný konečněrozměrný vektorový prostor formula_1 a k němu prostor duální, nechť formula_168. Mějme formula_169, funkcionál z duálního prostoru, a nechť formula_150 je vektor takový, že formula_171. Protože formula_169 je funkcionál, je jeho obor hodnot z definice podmnožinou tělesa formula_173, což je současně reálný vektorový prostor dimenze jedna, formula_174. Neboť je formula_169 zjevně nenulový, je jeho obor hodnot jednodimenzionální (kdyby byl nulový, zobrazuje každý vektor na nulu a jeho obor hodnot má tedy dimenzi nula). Z druhé věty o dimenzi vyplývá, že dimenze jádra funkcionálu formula_169 je Jádro zobrazení formula_169 tedy tvoří formula_179-rozměrný podprostor prostoru formula_1. Z toho tedy vidíme, že jediné vektory, na které formula_169 nedá nulu, jsou násobky vektoru formula_150, neboli jeho lineární obal formula_183.", "section_level": 2}], "src_summary": "V lineární algebře se dokazují dvě užitečná tvrzení svazující dimenze jistých podprostorů vektorového prostoru. Mějme vektorový prostor \"V\" nad nějakým tělesem. První tvrzení dává do souvislosti dimenze dvou vektorových podprostorů prostoru \"V\" a dimenzí jejich součtu a průniku - tzv. první věta o dimemzi zvaná též věta o dimenzi součtu a průniku podprostorů. Druhé tvrzení pak udává vztah mezi dimenzemi jádra a oboru hodnot libovolného lineárního zobrazení (konečněrozměrného) mezi dvěma vektorovými prostory - tzv. druhá věta o dimenzi, nazývaná také věta o dimenzi jádra a obrazu.", "tgt_summary": "The rank–nullity theorem is a fundamental theorem in linear algebra which relates the dimensions of a linear map's kernel and image with the dimension of its domain.", "id": 465502}
{"src_title": "Jelena Tomaševićová", "tgt_title": "Jelena Tomašević", "src_document": [{"title": "Kariéra.", "content": "Jelena si začala pěstovat slávu v mladém věku osmi let, kdy vyhrála dětskou soutěž písní \"Šarenijada\" (Шаренијада) ve městě Kragujevac. Později se připojila ke kragujevacké folklórní skupině \"Abrašеvića\" (Абрашевића), se kterou procestovala celou Evropu a odvezla si mnohá ocenění za své taneční výkony a pronikavý zpěv. Jako sólistka souboru dosáhla velkého úspěchu na nejprestižnějších festivalech. Byla to její velká zkušenost s prvním veřejným vystoupením a se svými pěveckými schopnostmi zaujal velké množství lidí. V roce 1994 vystoupila na dalším jugoslávském dětském festivale, který se konal ve městě Kragujevac, jež vyhrála. Od té doby vystupovala na různých mezinárodních festivalech, například v České republice, Bělorusku a Bulharsku, kde získala řadu ocenění. Také roku 2002 vyhrála talentovou soutěž \"3K Dur\" (3К Дур), kterou vysílala stanice RTS 3. V roce 2003 se poprvé zúčastnila festivalu Budva a na prestižním festivale Slovanský bazar v Bělorusku se umístila druhá. V roce 2004 soutěžila s velkým úspěchem na festivale \"Beovizija\" (v srbském národním výběru do Eurovision Song Contest), kde zazpívala píseň \"\"Kad ne Bude tvoje ljubavi\"\" (Кад не буде твоје љубави). V roce 2005 se začala angažovat na spolupráci s populárním srbským zpěvákem Željkem Joksimovićem, který složil píseň \"\"Jutro\"\" (Јутро). S písní zvítězila v národním kole \"Beovizija\", srbském výběru pro Eurovision Song Contest. Ve společném národním finále \"Evropjesma\" se umístila druhá. V roce 2007 napsala text k písni Mileny Vucić s názvem \"\"Gotova Stvar\"\". Ve stejný rok nahrávací společnost \"Minacord\" s ní podepsala smlouvu a v roce 2008 vydala své debutové album. Píseň \"\"Košava\"\" (Кошава), z toho alba, byla představena v show televize RTS s názvem \"Beogradska Hronika\" (Београдска хроника), na konci března 2008. Videoklip k písni byl natočen v bělehradské vile, postavené v roce 1907. V roce 2008 Željko Joksimović složil píseň s názvem \"\"Oro\"\" pro národní kolo \"Beovizija 2008\". Jelena Tomaševićová s písní národní kolo vyhrála a mohla reprezentovat Srbsko na Eurovision Song Contest 2008, které se konalo v květnu, v Bělehradě. Na Eurovision Song Contest 2008 se umístila na šestém místě se ziskem 160 bodů. Píseň je celá v srbském jazyce. Ve své kariéře také účinkovala ve filmu \"Ivkova slava\" (Ивкова слава, 2006), pro který také zpívala. Otevírala \"EuroBasket 2005\" v Bělehradě. V roce 2009 nahrála píseň věnovanou míru spolu s účastníky Eurovision Song Contest 2008 — zpěvákem Boazem Maudem (za Izrael) a zpěvačkou Sirusho (za Arménii). Písnička nese název \"\"Time To Pray\"\". Textařem písně je prezident Izraele Šimon Peres. Píseň byla prezentována v Moskvě a také v během srbského národního finále \"Beovizija 2009\". V roce 2010 obíhala její píseň nazvaná \"\"Gde da odem da te ne volim\"\" (Где да одем да те не волим), která je napsána Jelenou Trifunović a složená populárním zpěvákem a skladatelem Tošem Proeskim, jedním z největších balkánských umělců. Tato píseň je obsažena v albu \"\"Tose i prijatelji\"\" (Toše a přátelé), který je sbírkou jeho památky v roce 2010. Videoklip k písni byl natočen v hotelu \"Es Vives\" na španělské Ibize v létě roku 2010. Dne 24. února 2012 prezentovala v televizní show \"\"Ja imam talenat\"\" (Ја имам таленат) píseň nazvanou \"\"Melanholija\"\" (Меланхолија, česky \"Melancholie\"). Píseň složil Rafael Artesero ze Španělska a textař Ljiljana Jorgovanović, o aranžmá se postaral Alek Alexsov. Téhož roku dne 23. června, představila svůj singl \"\"Vertigo\"\" (Вертиго). Emina Jahović je autorem hudby i textu písně. V roce 2014 vystoupila na festivale Sunčane skale, kde zazpívala svou píseň \"\"Radio Svira Za Nas\"\". Mezi dalšími byli i Sergej Ćetković, Željko Joksimović či Marija Šerifović.", "section_level": 1}, {"title": "Osobní život.", "content": "Absolvovala základní školu a kragujevacké matematické gymnázium. Poté v roce 2002 absolvovala vysokou školu, také městě Kragujevac. Ve stejný rok začala studovat angličtinu, kterou mluví plynně, na kragujevacké univerzitě. Dne 28. srpna 2011 se provdala za srbského herce Ivana Bosiljčiće a dne 24. ledna 2012 se jí narodila holčička jménem Nina.", "section_level": 1}], "src_summary": "Jelena Tomaševićová (srbskou cyrilicí ; * 1. listopadu 1983 Negotin, SR Srbsko, Socialistická federativní republika Jugoslávie, dnes Srbsko) je srbská popová zpěvačka. Vyhrála nespočet ocenění a cen za své písně a reprezentovala Srbsko na Eurovision Song Contest 2008, kde se umístila s písní \"\"Oro\"\" šestá. Její debutové album vydané v roce 2008 nese jméno \"Panta Rei\".", "tgt_summary": "Jelena Tomašević (; ; born November 1, 1983) is a Serbian pop singer of international career famed for her strong vocal performances. She has won numerous awards for her songs and represented Serbia at 2008 Eurovision Song Contest, coming sixth with the song \"Oro\".", "id": 1618842}
{"src_title": "Máslovník africký", "tgt_title": "Vitellaria", "src_document": [{"title": "Popis.", "content": "Máslovník je opadavý strom dorůstající výšky 8 až 15, výjimečně až 25 metrů. Listy jsou 12 až 25 cm dlouhé a 4 až 7 cm široké, podlouhle obvejčité, kožovité, tmavě zelené, lysé, na líci lesklé, nahloučené na koncích tuhých větví. Okraj listů je zvlněný. Mladé rozvíjející se listy jsou rezavě červené a chlupaté. Květy jsou bílé až smetanové, pravidelné, asi 1,5 cm široké. Rozvíjejí se před vyrašením listů. Jsou uspořádány v hustých svazečcích o průměru 5 až 7 cm, na koncích květonosných větví. Plodem je žlutá, eliptická, 5 až 8 cm dlouhá a 3 až 4 cm široká bobule o průměru 4 až 5 cm. Obsahuje 1 (řidčeji 2) kulovité hnědočervené semeno uložené v máslovitém slizkém perikarpu.", "section_level": 1}, {"title": "Rozšíření.", "content": "Druh se vyskytuje v tropické Africe v pásu savan v nadmořských výškách od 100 do 1200 metrů. Areál rozšíření sahá od Senegalu na západě po Súdán na východě. Roste na otevřených, slunných stanovištích zejména na suchých, jílovito-písčitých půdách. Vytváří řídké porosty, někdy promísené jinými druhy, např. parkií \"Parkia biglobosa\". Vyhýbá se bažinatým a zaplavovaným stanovištím a těžkým vlhkým půdám. Je odolný vůči periodickým požárům.", "section_level": 1}, {"title": "Taxonomie.", "content": "Druh \"Vitellaria paradoxa\" byl dříve znám jako \"Butyrospermum parkii\". Jsou rozlišovány 2 poddruhy, západoafrický \"V. paradoxa\" subsp. \"paradoxa\" a východoafrický \"V. paradoxa\" subsp. \"nilotica\".", "section_level": 1}, {"title": "Biologie.", "content": "Květy máslovníku jsou opylovány zejména včelami. Většinou jsou opyleny cizím pylem, jsou však schopny samoopylení. Strom kvete 30 až 75 dní, vývoj plodů trvá 4 až 6 měsíců. Plody dozrávají na začátku období dešťů. Sladká dužnina láká různé kopytníky, opice a ptáky, kteří se podílejí na rozšiřování semen. Na listech se živí různé druhy hmyzu, zejména housenky martináče \"Cirina butyrospermi\" a saranče \"Anacridium moestum\", dužninu plodů vyžírají housenky můry \"Mussidia nigrivenella\" a mouchy \"Ceratiris silvestrii\". Na stromech také parazitují různé druhy rodu \"Tapianthus\" z čeledi ochmetovité a v některých oblastech mohou způsobovat jejich odumírání.", "section_level": 1}, {"title": "Význam.", "content": "Strom je v oblasti zemí Sahelu jedním z nejvýznamnějších zdrojů rostlinného tuku. V současné době jsou plody zpracovávány i v potravinářském průmyslu v Evropě a Japonsku. Vyčištěný tuk je nabízen pod různými názvy a používán např. na smažení a jako margarín. Je také používán jako náhrada kakaového másla, neboť má obdobné složení. V České republice je tuk znám jako bambucké máslo. Dřevo máslovníku je tvrdé, těžké a dobře opracovatelné a má široké použití. Používá se zejména na stavby a konstrukce, stavbu lodí, podlahy, šindele, ohrady, pražce a podobně., stejně jako na nářadí, mísy, nádoby a ruční nářadí. Z latexu se vyrábí lepidlo. V některých afrických zemích, zejména v Nigérii a Senegalu, se sbírají housenky martináče \"Cirina butyrospermi\", které se živí výhradně listy máslovníku. Housenky se suší a prodávají na trzích jako proteiny bohatá potravina. Stromy poskytují včelám bohatou pastvu nektaru i pylu.", "section_level": 1}, {"title": "Plody a zpracování.", "content": "Dužnina plodů je jedlá a tvoří 50 až 80 % plodu. Konzumuje se lehce přezrálá nebo povařená. Průměrný výnos z jednoho stromu je 15–20 kg čerstvého ovoce, přičemž výnosy mohou vzrůst až na 45 kg. Z každého kilogramu ovoce se získá přibližně 400 gramů suchých semen, která obsahují 45 % – 55 % tuku. Strom máslovníku začíná plodit ve věku asi 15 až 20 let, plné produkce dosahuje ve věku kolem 30 let a plodný zůstává asi 200 let.", "section_level": 1}], "src_summary": "Máslovník africký (\"Vitellaria paradoxa\", dříve \"Butyrospermum parkii\"), také zvaný strom karité nebo shea, je opadavý strom z čeledi zapotovité a jediný zástupce rodu Vitellaria. Roste v pásmu savan západní a střední Afriky. Plody obsahují olejnatá semena, z nichž se extrahuje takzvané bambucké máslo neboli máslo karité, které se používá jako potravina a pro výrobu kosmetiky.", "tgt_summary": "Vitellaria paradoxa (formerly \"Butyrospermum parkii\"), commonly known as shea tree, shi tree (), or vitellaria, is a tree of the family Sapotaceae. It is the only species in the genus Vitellaria, and is indigenous to Africa. The shea fruit consists of a thin, tart, nutritious pulp that surrounds a relatively large, oil-rich seed from which shea butter is extracted. It's a deciduous tree usually 7–15 m tall, but has reached 25 m and a trunk diameter of 2 m. The shea tree is a traditional African food plant. It has been claimed to have potential to improve nutrition, boost food supply in the \"annual hungry season\", foster rural development, and support sustainable landcare.", "id": 2440441}
{"src_title": "Eleuterokok ostnitý", "tgt_title": "Eleutherococcus senticosus", "src_document": [{"title": "Výskyt.", "content": "Druh je rozšířen ve východních oblastech Asie, severním směrem zasahuje poměrně vysoko, až po střední tok řeky Amur (nad 50° severní zeměpisné šířky). Vyskytuje se hlavně na východě Ruska (včetně Sachalinu), na severovýchodě Číny, v Japonsku a na korejském poloostrově. Tato nenáročná rostlina roste ve vlhčích řídkých smíšených i jehličnatých lesích nebo křovinách, obvykle na teplejších, jižně orientovaných svažnatých místech. Toleruje půdy hlinité, písčité nebo jílovité, kyselé i alkalické a taktéž s nízkou výživnou hodnotou, snáší plné slunce i polostín. Asi před 20 léty byly v Rusku v Přímořském a Chabarovském kraji osázeny touto rostlinou velké plochy, to mělo pokrývat poptávku a zamezit devastaci přirozených porostů. Dlouho nepatřila tato rostlina tradiční čínské medicíny mezi všeobecně známé druhy s tonizujícími účinky, teprve v 50. létech 20. století se začala vědecky zkoumat a používat jako náhražka za nedostatkový a obtížně pěstovatelný ženšen. Z rostliny se používají hlavně kořeny, hodně účinných látek je i v listech. Nejvíce jich obsahují kořeny v druhé polovině září kdy se šetrně odřezávají a suší při teplotě do 70 °C.", "section_level": 1}, {"title": "Popis.", "content": "Eleuterokok ostnitý je vytrvalý, opadavý, mrazuvzdorný keř dorůstající do průměrně výše 1,5 až 2 m, výjimečně až 4 m. Jeho kořenový systém je silně rozrostlý, ve svrchní vrstvě půdy je tvořen bohatě větvenými a poměrně tenkými kořínky (obvykle tlustými 2 cm) s celkovou délkou až 30 m. Nad zemí vyrůstá i 20 stonků s tenkou světlešedou kůrou které se v horní části větví. Stonky a hlavně mladé větve jsou hustě porostlé křehkými ostny jež jsou natočeny špičkou dolů. Listy s řapíky až 12 cm dlouhými jsou tři až pětičetně dlanitě složené. Roztroušeně chlupaté čepele lístků jsou 5 až 13 × 3 až 7 cm velké, vyrůstají na krátkých řapíčcích, jsou podlouhlé nebo eliptické, mají klínovitou bázi a špičatý vrchol, po obvodě jsou zubaté a mají výraznou zpeřenou žilnatinu o 6 nebo 7 párech. Na koncích některých větví vyrůstají drobné, dlouze stopkaté, voňavé pětičetné květy v jednoduchých kulovitých okolících. Tato květenství jsou složena z květů oboupohlavných, samčích i samičích. Oboupohlavné a samčí jsou zpravidla světle fialové, samičí nažloutlé. Tyčinky bývají v květu čtyři nebo pět, semeník má pět oddílů po dvou vajíčkách z nichž jedno degeneruje. Rostliny vykvétají v červenci a srpnu. Souplodí obsahuje tmavě fialové plody, vejčité bobule až 1 cm dlouhé které po uzrání v záři až říjnu zůstávají ještě dlouho na keři. Nejedlá bobule obsahuje zpravidla pět žlutých, plochých, půlměsíčkovitých, 3 až 8 mm velkých semen s nedostatečně vyvinutým embryem, hmotnost tisíce suchých semen je 5 až 10 gramů. Semena klíčí obvykle až po stratifikaci druhým rokem, nové rostliny poprvé kvetou nejdříve ve 3 létech. Keře se rozmnožují i oddělky kořenů. Ploidie druhu je 2n = 48.", "section_level": 1}, {"title": "Význam.", "content": "Eleuterokok ostnitý se svými léčivými účinky rovná těžce dostupnému ženšenu. Jeho kořeny i listy obsahují vedle lipidů a silic, různé druhy pryskyřic, flavonoidů, sacharidů, polysacharidů, glykosidů a velké množství draslíku, fosforu a vápníku. Extrakt z kořenů nebo listů působí v širokém spektru na lidský organismus hlavně díky tonizujícímu vlivu aniž by vykazoval nežádoucí účinky nebo se stával návykovým. Podle vědeckých údajů plynoucích z testování na zvířatech i lidech je schopen snižovat obsah cholesterolu i glukózy v krvi, má antidepresivní účinky a stimulační vliv na činnost centrálního nervového systému, zrychluje uzdravování po prodělaném infarktu a upravuje krevní tlak, dokáže u imunitního systému vybudit antivirovou a antibakteriální aktivitu, má retardační účinky na benigní i maligní nádory, stimuluje endokrinní funkce pohlavních žláz a zvyšuje aktivitu samčích pohlavních orgánů. Droga je považována za téměř ideální povzbuzovací prostředek zvyšující kondici a výkonnost organismu, zvláště se doporučuje při rekonvalescenci a po těžkých pooperačních stavech. V České republice jsou registrovány léčivé přípravky např. \"Eleutherosan\" a \"Eleuterokok ostnitý–extrakt\".", "section_level": 1}], "src_summary": "Eleuterokok ostnitý (\"Eleutherococcus senticosus\") je ostnatý keř, kterému se pro léčivé účinky jeho kořenů a místo původu přezdívá \"Sibiřský ženšen\". Je jedním z asi třiadvaceti druhů rodu \"Eleutherococcus\" který byl v minulosti znám pod rodovým jménem \"Acanthopanax\".", "tgt_summary": "Eleutherococcus senticosus is a species of small, woody shrub in the family Araliaceae native to Northeastern Asia. It may be colloquially called devil's bush, Siberian ginseng, eleuthero, \"ciwujia\", \"Devil's shrub\", \"shigoka\", \"touch-me-not\", \"wild pepper\", or \"kan jang\". \"E. senticosus\" has a history of use in folklore and traditional Chinese medicine. Root extracts of \"E. senticosus\" are sold as a dietary supplement or cosmetic, usually under the name \"Siberian ginseng\".", "id": 2113761}
{"src_title": "Řád Navštívení Panny Marie", "tgt_title": "Order of the Visitation of Holy Mary", "src_document": [{"title": "Historie řádu.", "content": "Zakladatel řádu sv. František Saleský zpočátku neměl úmysl založit církevní řád. Zamýšlel určitou formu kongregace bez vnějších slibů, kde by klášterní forma probíhala pouze po dobu noviciátního roku. Po tomto roce by sestry měly mít možnost volně vycházet a navštěvovat chudé nemocné. Také z tohoto důvodu nazval svůj institut Navštívení. Zakladatel přizval sv. Janu de Chantal, aby se připojila při vytváření nového typu řádového života, který by byl otevřen i pro starší ženy a těm s jemnější konstitucí, které by zdůraznily, ve skrytosti, vnitřní ctnosti pokory, poslušnosti, chudoby, vyváženou charitu a trpělivost, jak to ukazuje příklad Panny Marie při její milosrdné cestě ke své příbuzné sv. Albětě. Řád byl uspořádán tak, aby mohl přivítat ty, které nejsou schopny praktikovat náročnou askezi požadovanou v jiných řádech. Řád se rozšířil z Francie do celé Evropy a do Severní Ameriky. Když vypukla francouzská revoluce, v roce 1789 byly potlačené kláštery a řeholní komunity, mnoho francouzských sester našlo své útočiště v jiných katolických zemích. Sestry z Rouen v severní Francii uprchly do portugalských klášterů a unikly tak gilotině až do Robespierrovy smrti v roce 1794. V roce 1803 šest sester opustilo Lisabon v anglické obchodní lodi, avšak na moři byla loď napadena francouzskými piráty. Sestry však byly ušetřeny, protože byly Francouzkami a ne Angličankami a mohly se bezpečně vrátit do španělského přístavu Vigo. Po krátkém pobytu ve Španělsku tři sestry udělaly druhý pokus a z Porto, bez dalšího setkání s piráty, dorazily 29. ledna 1804 do Falmouthu. Později se přemístily do Actonu a založily zde, 19. března 1804, první klášter Navštívení Panny Marie na anglické půdě. V roce 1955 přišly sestry vizitantky do Irska a založily klášter v Stamullen. Když matka Marie Terezie O'Dwyer, představená kláštera Navštívení v anglickém Roselandu dozvěděla, že bratři řádu sv. Jana z Boha se vystěhovali ze Silverstreamu, požádala biskupa z Meath Johna Antohony Kyneho o povolení, aby řád Navštívení Panny Marie mohl vstoupit do jeho diecéze. Personální obsazení kláštera bylo vyřešeno zapůjčením tří sester z Ameriky. Kláštery vizitantek v St. Paul v Minnesotě, v newyorském Brooklynu a v Atlantě ve státě Georgie každý zapůjčil sestru. Na začátku 21. století existuje celosvětově asi 160 autonomních klášterů kontemplativního řádu Navštívení Panny Marie. Doloženy jsou dva kláštery v Asii, sedm v Africe, dvacet čtyři v Severní Americe, čtyři ve Střední Americe, dvacet čtyři v Jižní Americe a šedesát devět v Evropě.", "section_level": 1}, {"title": "Charisma.", "content": "Zvláštním charismatem řádu Navštívení Panny Marie je vnitřní disciplína projevující se praktickým vyjádřením dvou ctností: pokorou a mírností. Řádovým heslem je: „Žít Ježíše“.", "section_level": 1}, {"title": "Působení řádu v Čechách.", "content": "Do Čech přišly sestry řádu Navštívení Panny Marie z německého Moselweissu (dnes předměstí Koblenze) v době tamního kulturkampfu. Dne 13. června 1878 jim byla pronajata budova bývalého kláštera premonstrátek v Chotěšově u Plzně.", "section_level": 1}, {"title": "Činnost v chotěšovském klášteře.", "content": "V době příchodu vizitantek náležela budova s rozsáhlou zahradou knížeti Thurn Taxisovi, který bydlel v Regensburgu, a který sestrám vše pronajal a později, 4. dubna 1935, i prodal. Sestry byly německé národnosti a první představená zde se jmenovala Matka Luisa Adelheit Bonn. Řád Navštívení Panny Marie je řádem kontemplativním s klauzurou, kde však mohou sestry uvnitř konventu vyvíjet i k obživě potřebnou činnost. Sestry obnovily klášterní komunitu a otevřely penzionát pro výchovu dívek. Tuto rodinnou školu navštěvovaly dívky z bohatých rodin, které se zde vzdělávaly v cizích jazycích a dalších středoškolských předmětech. Otevřely také exerciční dům pro veřejnost. Obé se těšilo značné oblibě. Avšak v důsledku válečných událostí byl v roce 1939 penzionát i exerciční dům zrušen a prostory byly používány k různým veřejným účelům. Část kláštera zabralo německé vojsko. Po osvobození Plzeňska americkou armádou se časem začala situace v klášteře normalizovat. Avšak v roce 1945 došlo k vystěhování řeholnic německé národnosti. Vznikl klášter český, jejíž první představenou byla Matka Marie Josefa Štruncová. Když československý stát povolil přijímat kandidátky, přibylo jich z Čech, Moravy i Slovenska asi šestnáct. Vznikla také možnost vydržovat chorobinec s jehož provozem byla nápomocná Česká katolická charita. Po únoru roku 1948 začal být tlak na sestry, různá jednání a úřední návštěvy, aby se z chotěšovského kláštera vystěhovaly. Po krátkém rozkvětu řeholního života v poválečném období, došlo tedy k zrušení kláštera v Chotěšově a státnímu nařízení k vystěhování sester ke dni 31. červenci 1950. Objekt chotěšovského kláštera byl zabrán pro vojenské účely.", "section_level": 2}, {"title": "Působení vizitantek v Litoměřicích.", "content": "V noci na 31. července 1950 bylo 31 řeholních sester s osmdesáti ošetřovanými nemocnými přestěhováno do zcela nezařízené budovy v ulici Michalova (později Vavřinecká čp. 13) v Litoměřicích. Sestrám byl dán i vedlejší dům – bývalá škola boromejek. V těchto místech byl, pod vedením České katolické charity, zřízen Ústav sociální péče pro staré a nemocné obyvatelky. Mladší řeholnice se staly jeho zaměstnankyněmi. Postupně byl početní stav zaměstnanců doplněn i o Milosrdné sestry sv. Kříže, které sem přešly z jiných ústavů a továren, kde dosud pracovaly. Také sestry boromejky, které v Litoměřicích ještě nějaký čas působily v tamějším bohosloveckém semináři, pomáhaly vizitantkám s prádlem a vařením. Charita zajistila i spolupráci s jinými řeholními společenstvími, takže přijelo i několik sester františkánek a Školské sestry de Notre Dame. Když byl později tento ústav rozšířen, některé pracovní místnosti a ubikace sester byly přemístěny do bývalého kapucínského kláštera. Sestry byly opět v klášterním prostředí a měly k dispozici zároveň i litoměřický kapucínský kostel sv. Ludmily, kde se konaly každodenně bohoslužby. Protože se jednalo o Charitní ústav, byla v budově i pro nemocné a pro potřeby řeholního společenství upravena kaple z bývalého presbytáře kostela sv. Vavřince, ze kterého již zbyl v této době jen presbytář a jméno ulice. Promluvy při bohoslužbách byly pomocí rozhlasu po drátě přenášeny na pokoje jednotlivých již nemohoucích obyvatelek. Tyto výhody byly však pouze, pokud byl ústav pod vedením České katolické Charity, ve státních ústavech taková služba nebyla dovolena.", "section_level": 2}, {"title": "Ústav pro nemocné v Liběšicích.", "content": "Po necelých deseti letech působení se 15. září 1959 přestěhovala komunita sester vizitantek do Liběšic u Litoměřic, do Daliborovy ulice, aby sloužily v ústavu pro nemocné, který zde měl vzniknout. Do liběšické budovy se přestěhovaly celkem tři řeholní komunity – jedna vizitantek a dvě Sester sv. Kříže. V té době komunita českých vizitantek čítala 19 řeholnic, včetně starých sester, které byly vedeny jako obyvatelky Domova pro nemocné. Vedle řeholnic zde pracovali i civilní zaměstnanci, jejichž počet vzrostl po 1. lednu 1960, kdy všechny ústavy České katolické charity přešly pod státní správu. Došlo ke změně ve vedení ústavu na místě ředitele a nastoupila státní kontrola k ověření vedení administrativy ve spolupráci se Státní bezpečností. Jedna ze Sester sv. Kříže byla dokonce obviněna a souzena. Na svátek Panny Marie Bolestné 1. září 1960, se výměnou za další společenství Sester sv. Kříže, vizitantky přestěhovaly do Domova důchodců v Chlumci u Ústí nad Labem.", "section_level": 2}, {"title": "Domov důchodců v Chlumci.", "content": "V Chlumci u Ústí nad Labem působil řád Navštívení Panny Marie 47 let až do 15. května 2007. Kontrola sester ze strany Státní bezpečnosti stále probíhala až do pádu režimu v roce 1989, ale nebyla již tak přísná, jako za liběšického pobytu. Domov důchodců tvořila jedna větší budova v ulici Pod Horkou čp. 85, dva menší domky a zahrada. V přímém okolí se nachází lesnatý kopec zvaný Horka s kaplí zasvěcenou Nejsvětější Trojici. Malý domek, zvaný „Zámeček“, byl určen pro těžší pacienty, kteří potřebovali nepřetržitou péči. Většina sester a prádelna, která sloužila pro celý ústav, byla umístěna v novějším domku, přezdívaném „Marianum“, v ulici Pod Horkou čp. 135. V přízemí se nacházela oratoř sester. Dne 26. července 1962 byla zvolena, pro těžké údobí existence kláštera, za přítomnosti generálního vikáře litoměřické diecéze Eduarda Olivy, nová Matka představená Sr. Benigna Consolata Bulínová. Matkou představenou byla až do své smrti, která nastala po udělení svátosti v nemoci, krátce po převozu na nervové oddělení Krajské nemocnice v Ústí nad Labem 15. prosince 1987. Pohřeb se konal 22. prosince 1987 na hřbitově v Litoměřicích, kam jsou tradičně pochovávány sestry od roku 1945, kdy byly odsunuty z chotěšovského kláštera. Domov důchodců na Chlumci byl veden státní správou a se sestrami spolupracovala řada civilních zaměstnanců. Nemocné a staré řeholnice byly obyvatelkami Domova, jak se všeobecně říkalo ošetřovancům, mužům i ženám. Vedení domova časem požadovalo rozšíření a přijetí do péče více obyvatelů, ovšem sestrám ubývalo sil. Po roce 1968 měly možnost získat pro řeholní komunitu budovu Pod Horkou čp. 74. Po mnoha úpravách a jednáních, hrozilo totiž stěhování sester do Charitního domova pro řeholnice v Oseku u Duchcova, byl tento dům převzat pod Českou katolickou charitu, protože sestry nesměly, v roce 1972, vlastnit majetek. Od 1. července 1973 tak vznikl první Charitní domov pro řeholnice. Jednalo se o to, že vizitantek bylo v komunitě v té době 15 a v pracovním poměru jich bylo evidováno 7, ostatní byly v důchodu. Ve skutečnosti pracovaly všechny, dokud jim zbývalo něco sil. Po přestěhování obyvatel vedlejšího domu Pod Horkou čp. 73, požádaly sestry obec o tento dům, určený k demolici. Obec souhlas zprvu nedala a tak došlo k zdlouhavému vyjednávání, které trvalo až do 19. května 1981, kdy byla uzavřena smlouva a žádosti sester bylo vyhověno. Za pomoci brigádníků, po nutných opravách a úpravách, včetně oratoria, se sestry přestěhovaly a od roku 1987 byly soběstačné. V této době však v charitním domově pracovalo jen málo řeholnic. Stále byl totiž tlak ze strany církevních tajemníků a úředníků Státní bezpečnosti, aby se sestry přestěhovaly do charitního domova v Oseku, aby byly tak izolovány od ostatního obyvatelstva. Tento tlak zřejmě dopomohl k mozkové mrtvici, která postihla matku představenou Benignu Consolatu Bulínovou, na kterou zemřela. Na přípravu volby nové Matky představené, přijely v lednu 1988 sestry z Niedernfelsu, z německé řádové federace, do níž české vizitantky náleží. Za předsednictví prezidentky federace Sr. Marie Reginy Czerny, účastnilo se této volby 8. ledna 1988 všech dosud žijících profesek české komunity. Představenou byla zvolena Sr. Imelda Maria Bezděková (nar. 8. dubna 1926). Protože litoměřická diecéze v té době neměla svého biskupa, k právoplatnému potvrzení volby došlo dodatečně až 22. září 1988 od litoměřického ordináře Josefa Hendricha. Od roku 1950 do roku 1989 nemožnost běžného přijímání kandidátek způsobila, že z původních třiceti jedné řeholnice klesl počet na pět starých, churavých sester. Změnou státních ustanovení bylo možné, aby řád přijal téměř po padesáti letech první kandidátku. Došlo k tomu 15. srpna 1989 na slavnost Nanebevzetí Panny Marie a dostala při obláčce řeholní jméno Marie. Po státním převratu byla v roce 1990 opět úředně uznána činnost klášterů a to se týkalo i vizitantek. Od 1. srpna 1991 byl řádu navrácen i chotěšovský klášter, ovšem v tak zuboženém stavu, že sestry neměly sil ani prostředků k jeho využití. Nakonec byl objekt převeden na plzeňské biskupství. K roku 2006 zůstaly na Chlumci již jen poslední čtyři sestry. Po poradě se obrátily v květnu 2006 na Konferenci vyšších řeholních představených v České republice o pomoc. Byly obeslány české kláštery, zda by některá komunita byla schopná a ochotná vizitantky přijmout do své péče a ochrany. V červenci 2006 přijaly nabídku Milosrdných sester sv. Kříže z Kroměříže. Federální představená řádu Navštívení Panny Marie Sr. M. Lioba Zezulka byla s tímto rozhodnutím plně srozuměna a spokojena.", "section_level": 2}, {"title": "Klauzura v Kroměříži.", "content": "Po jednání se sestrami představenými z kroměřížského kláštera a po dohodě s vedením České katolické charity z Prahy, byly komunitní domky prodány dvěma mladým rodinám. V úterý 15. května 2007, za přítomnosti litoměřického biskupa Pavla Posáda, ústeckých duchovních Miroslava Šimáčka, Pavla Jančíka a dalších přátel, se po ranní mši svaté v domácím oratoriu, začaly sestry stěhovat do Kroměříže do kláštera Milosrdných sester sv. Kříže, do vlastní klauzury. Na titulární slavnost řádu 31. května 2007 pak v Kroměříži vizitantky navštívil olomoucký arcibiskup Jan Graubner, který uvítal sestry ve své diecézi a přenesl do řádového oratoria Nejsvětější Svátost. Od té doby řád Navštívení Panny Marie dále působí v Kroměříži.", "section_level": 2}], "src_summary": "Řád Navštívení Panny Marie, tzv. vizitantky (zkráceně VSM nebo V.S.M., \"Ordo Visitationis Beatissimae Mariae Virginis\") je ženský řeholní řád. Byl založen sv. Františkem Saleským a sv. Janou Františkou de Chantal (1572–1641) ve francouzském Annecy v roce 1610. Úkolem tohoto řádu je žít v napodobení vnitřních i vnějších ctností Panny Marie a spojovat tak rozjímání (coby vnitřní ctností) se službou nemocným a potřebným (coby vnější ctností, symbolizovanou právě Navštívením).", "tgt_summary": "The Order of the Visitation of Holy Mary ( V.H.M., Latin: \"Ordo Visitationis Beatissimae Mariae Virginis\") or the Visitation Order is an enclosed Roman Catholic religious order for women. Members of the order are also known as the Salesian Sisters (not to be confused with the Salesian Sisters of Don Bosco) or, more commonly, as the Visitandines or Visitation Sisters.", "id": 654822}
{"src_title": "Olše zelená", "tgt_title": "Alnus alnobetula", "src_document": [{"title": "Popis.", "content": "Kmínky dosahují 5–8 cm v průměru, borka je hnědá s nápadnými červenohnědými lenticelami. Kořenový systém je převážně povrchový, ale bohatě rozvinutý a dobře váže půdu. Listy jsou vejčité, nebo okrouhle oválné, 2,5 až 8 cm dlouhé, 2 až 7 cm široké, zašpičatělé, okraj dvakrát zubatý. Řapík 1,5 cm dlouhý. Samčí jehnědy jsou 5 až 10 cm dlouhé, žluté, prášící na konci dubna, samičí šištice jsou ve většině případů zelené (od toho název druhu), později červenohnědé, asi 2 cm dlouhé, vejčité. Pupeny kopinaté, s mnoha těsně přilehlými šupinami, zářivě zelené nebo purpurové.", "section_level": 1}, {"title": "Rozšíření.", "content": "Olše zelená je druh vyskytující se v horských oblastech jižní a střední Evropy. Má řadu oddělených arel v Alpách, Poloninských Karpatech a vzácně také v Dinárském pohoří. Kromě toho se řídce vyskytuje i v nižších polohách. Nejvíce se jí daří v polohách do 2000 m. V Česku se jako původní vyskytuje pravděpodobně jen v jižních Čechách a jihozápadním cípu Moravy.", "section_level": 1}, {"title": "Ekologie.", "content": "Olše zelená je světlomilná dřevina vyskytující se na prosluněných místech, snáší jen slabý zástin. Nachází se na okrajích lesa a na pastvinách. Dává přednost vlhkým podkladům a oblastem s vysokými srážkami. Roste na kyselých horninách, vyhýbá se vápenatým půdám. Snese extrémní klimatické podmínky: kruté zimy, pozdní mrazy, surové polohy, spokojí se s krátkou vegetační dobou.", "section_level": 1}, {"title": "Význam.", "content": "Olše zelená byla již před desetiletími s úspěchem používána ke zpevňování svážných území v horách, vysazována na březích toků při hrazení horských bystřin a zkoušena také k ozelenění lavinových svahů a holí nad hranicí lesa. Používá se také jako podrost za účelem zkvalitnění půdy při obnově lesů. Pro svoji malou výšku nemůže ohrozit růst užitkových lesních dřevin.", "section_level": 1}], "src_summary": "Olše zelená (\"Alnus alnobetula\") je keř dorůstající do výšky 3 až 5 m, vzácně nízký strom, s obloukovitými, na konci vystoupavými větvemi z čeledi břízovitých (\"Betulaceae\"). Strom kvete od dubna do května.", "tgt_summary": "Alnus alnobetula is a common tree widespread across much of Europe, Asia, and North America. Many sources refer to it as Alnus viridis, the green alder, but botanically this is considered an illegitimate name synonymous with \"Alnus alnobetula\" subsp. \"fruticosa\".", "id": 2042382}
{"src_title": "American Paint Horse", "tgt_title": "American Paint Horse", "src_document": [{"title": "Popis.", "content": "Základním plemenným rysem je pevná kostra s mohutným osvalením uzpůsobeným pro celodenní práci. Celé tělo působí kompaktním dojmem, hlava je krátká s širokým čelem a výraznými žuchvami a malýma ušima. Krk je široký a nízko nasazený. Hruď je dostatečně prostorná, hřbet krátký a pružný. Záď je široká, oblá a markantně a nasvalená. Končetiny jsou suché ale silné, s neobyčejnou akcelerační schopností. Požadovanými povahovými rysy jsou především mírnost a ochota k práci. Výška okolo 145 - 162 cm.", "section_level": 1}, {"title": "Zbarvení.", "content": "U plemene American paint horse rozeznáváme tři základní typy zbarvení:", "section_level": 1}, {"title": "Tobiano.", "content": "Toto zbarvení můžeme poměrně často vidět i u některých jiných plemen. Vyskytují se zde jedinci téměř bílý nebo naopak se skoro nepostřehnutelnými ostrůvky bílé barvy. Vyznačuje se kulatými nebo oválnými skvrnami, celkem běžné jsou malé skvrnky na bílé ploše (jako \"inkoustové kaňky\"). Bílá barva je jasně oddělená a rozmístěná vertikálně. Hranice mezi barvami je tvořena pigmentovanou kůží, překrytou bílými chlupy, takže vypadá jako stín vržený tmavší barvou na bílý podklad. Na hlavě se bílá barva objevuje pouze formou běžných odznaků (jako jsou lysina, hvězda, apod.), nebo vůbec není na hlavě přítomná, rovněž oči bývají obvykle tmavé. Tmavší barva přesahuje v některém místě mezi ušima a ocasem hřbet. Nohy jsou většinou bílé a stejně tak kopyta.", "section_level": 2}, {"title": "Overo.", "content": "Overo (španělsky \"jako vajíčko\") Zahrnuje tři další, geneticky zcela odlišná zbarvení:", "section_level": 2}, {"title": "Frame overo.", "content": "Jedinci tohoto zbarvení vypadají jako \"orámovaní\". Hranice mezi bílou a tmavší barvou má jasně patrné zubaté okraje. Bílá barva se obvykle vyskytuje na hlavě, uprostřed krku a trupu a tmavší barva ji rámuje. Bílá barva nikdy nesahá přes hřbet. Nohy jsou většinou tmavé a mohou se na nich vyskytovat běžné odznaky jako u jednobarevných koní. Jedno nebo obě oči mohou být modré, rovněž se vyskytují světlá kopyta. U koní se zbarvením frame overo se nejčastěji vyskytuje genetická vada zvaná Overo Lethal White Syndrome , neboli syndrom smrtící bílé.", "section_level": 3}, {"title": "Splashed white.", "content": "Jde o nejvzácnější zbarvení u všech plemen koní. Jak už název napovídá, tito koně vypadají jako namočení do kyblíku s bílou barvou. Předěl mezi barvami je jasně zřetelný a hladký. Hlava je často celá bílá, s výjimkou uší, které jsou často tmavé.Oči mohou být modré. Bílá barva téměř nikdy nesahá přes hřbet. Nohy a spodní partie krku trupu jsou obvykle celé bílé. Mnozí koně tohoto zbarvení se však rodí hluší.", "section_level": 3}, {"title": "Sabino.", "content": "Tento typ zbarvení se vykytuje celkem hojně i u ostatních plemen. Hranice mezi bílou a tmavší barvou je velmi nezřetelná a má roztřepené okraje, rovněž se vyskytují hojná prokvetlá místa. Někteří tito koně s minimální intenzitou tohoto zbarvení však mohou být k nerozeznání od jednobarevných koní s běžnými odznaky. Bílá barva se obvykle vyskytuje na nohou a spodní části trupu, odkud se rozlézá po břiše jakoby stoupá nahoru. V extrémních případech se mohou vyskytnout téměř bílí jedinci, avšak stále zůstávají patrné skvrnky na uších a u kořene ocasu. Toto zbarvení není spojeno s genem způsobujícím Overo Lethal White Syndrome.", "section_level": 3}, {"title": "Tovero.", "content": "Tovero vzniká ze spojením koně tobiano a overo, někdy i ze spojení jednobarevného koně a koně zbarvení tobiano. Krom extrémních případů se toto zbarvení vyznačuje obvykle tmavou pigmentací kolem uší, na čele, někdy kolem očí, nebo huby, odkud potom stoupá až na líce. Oči mohou být modré. Skvrny se rovněž vyskytují na hrudi a krku, rovněž na slabinách a na kořeni ocasu. Mohou se vyskytnout i téměř bílí jedinci jen s tmavými skvrnami na uších, nebo naopak tmaví jedinci, připomínající, až na bílou barvu na hlavě, zbarvení tobiano. Je proto velmi těžké tyto jedince správně zařadit.", "section_level": 2}, {"title": "Solid paint bred.", "content": "Vlivem genetiky nelze zabránit, aby se z čistokrevných koní americam paint horse nerodila jednobarevná hříbata. Až do nedávna nebylo možné tyto koně nikde zaregistrovat, nyní je však pro tyto koně zřízen samostatný oddíl v plemenné knize zvaný jako Solid paint bred.", "section_level": 2}, {"title": "Názvosloví barev.", "content": "K typu zbarvení se obvykle připojuje i název základní barvy koně (např.: sorrel tobiano), názvosloví se však někdy poněkud liší od českého:", "section_level": 2}, {"title": "Lethal white syndrome.", "content": "Lethal white syndrome, neboli \"syndrom smrtící bílé\" je genetické onemocnění, které je často spojované se zbarvením overo, pravdou ale je že ne každý takto zbarvený kůň je nositelem tohoto genu. Jeho přítomnost lze dnes již poměrně snadno zjistit, pouze jeden tento gen však není pro koně nijak nebezpečný. Hříbě, které zdědí po rodičích od každého po jednom tomto genu, se rodí zcela bílé a umírá do několika hodin po porodu na poruchu trávicího traktu. Na druhou stranu se vyskytují i úplně bílá hříbata po dvou rodičích zbarvení overo, která nejsou nositeli tohoto genu a dožívají se dospělosti. Křížení dvou jedinců zbarvení overo tedy možné je, ale je zde téměř 25% riziko výskytu této choroby.", "section_level": 1}, {"title": "Historie.", "content": "American paint horse je v podstatě skvrnitou variantou plemene quarter horse vzniklou v důsledku genetických zákonitostí. Po založení plemennnné knihy quarter horse se však ze strakatě zbarvených koní stal jakýsi \"koňský odpad\" nesplňující baravné standardy. Díky sklonu dávat barevná hříbata, který je patrný u všech významných linií quarterů, vznikla potřeba zařadit někam tyto neregistrovatelné, ač velmi kvalitní koně. Několik majitelů proto v roce 1961 založilo American Paint Quarter Horse Association, organizaci, která registruje strakaté quartery. Protože se však ukázalo, že se nelze vyhnout ani jednobarevným hříbatům ze strakatých koní, byl pro ně zřízen samostatný oddíl. V roce 1965 vznikla American Paint Horse Association a dnes patří plemeno k nejrychleji se rozrůstajícím na světě.", "section_level": 1}, {"title": "Využití.", "content": "Tito koně se kromě původního zaměření k práci na rančích nyní uplatňují ve sportu v četných odvětvích jezdeckého sportu, nejčastěji jej ale ovšem můžeme vidět na westernových kolbištích. V poslední době si plemeno získává zájem z řad rekreačních jezdců a i v našich končinách se těší stále širší oblibě. VÝŠKA-Americký paint horse je od 150 do 160 cm vysoký.", "section_level": 1}], "src_summary": "American Paint Horse, americký paint horse či jen paint horse patří mezi plemena koní vyšlechtěná v USA na dobytkářských rančích. V podstatě jde o strakatě zbarvené jedince plemene Quarter Horse. Popularita zbarvení, po němž je ostatně i pojmenováno, zapříčinila vznik plemene. Kromě čistokrevných koní může být do plemenné knihy rovněž zapsán kříženec plemen paint horse a quarter horse nebo paint horse a anglického plnokrevníka. Dnešní zástupci plemene jsou potomky španělských koní dovezených do Ameriky kolonizátory. Se vzrůstající oblibou rekreačního a westernového ježdění vzrůstá populace těchto koní i na Evropském kontinentě.", "tgt_summary": "The American Paint Horse is a breed of horse that combines both the conformational characteristics of a western stock horse with a pinto spotting pattern of white and dark coat colors. Developed from a base of spotted horses with Quarter Horse and Thoroughbred bloodlines, the American Paint Horse Association (APHA) breed registry is now one of the largest in North America. The registry allows some non-spotted animals to be registered as \"Solid Paint Bred\" and considers the American Paint Horse to be a horse breed with distinct characteristics, not merely a color breed.", "id": 2161660}
{"src_title": "Maria Anna Mozartová", "tgt_title": "Maria Anna Mozart", "src_document": [{"title": "Život.", "content": "Narodila se, stejně jako její bratr Wolfgang, v domě č. 9 salcburské ulice Getreidegasse, jako čtvrté dítě Anny Marie a Leopolda Mozartových. První tři jejich děti ale zemřely záhy po porodu a společně se slavnějším bratrem byly jediné, které se ze sedmi sourozenců dožily dospělosti. V mládí absolvovala se svým otcem a bratrem cesty po mnoha evropských městech, kde společně vystupovali. Ukázala se jako výborná hráčka na cembalo a klavír. Od svých 18 let však s cestováním přestala a začala si v Salcburku hledat ženicha. Napsala sama několik skladeb a samotný Wolfgang jí je v jejich korespondenci chválil. Její otec jí však tyto dopisy zatajil a ona se o chvále svého bratra nikdy nedozvěděla. Nedlouho poté se provdala za Jana Baptistu Františka Berchtolda ze Sonnenburgu a přestěhovali se na jeho panství nedaleko Salcburku. Jan měl již z předchozích dvou manželství pět dětí a s Marianou se mu podařilo zplodit další tři, z nichž dvě se dožily dospělosti - Leopolda Aloise Pantaleona (1785–1840) a Jeanette (1789–1805). Mariana nechala od svého narození vychovávat Leopolda u svého stejnojmenného otce, jenž ho začal vychovávat ve Wolfgangových šlépějích. I přes důkladnou péči (dědeček ho učil i mluvit či základním hygienickým návykům) malý Leopold matčinu péči potřeboval a po smrti dědečka byl od dvou let opět vychováván svými rodiči. Po smrti svého manžela roku 1801 Mariana odešla se čtyřmi adoptovanými a dvěma vlastními dětmi zpět do Salcburku, kde se živila jako učitelka hudby. Roku 1820 pomáhala novému manželovi své bývalé švagrové Constanze sestavit Mozartův další životopis, přinesla mu dokonce osobní korespondenci Wolfganga s jejich otcem. O rok později se setkala se svým synovcem Františkem Xaverem Mozartem, kterého neviděla od doby, kdy byl jeho otec ještě naživu. V roce 1824 přišla Mariana o zrak. Zemřela v 78 letech, je pohřbena na hřbitově sv. Petra v Salcburku. O životě Mariany bylo sepsáno mnoho knih s historicky podloženým i smyšleným obsahem.", "section_level": 1}, {"title": "Vztahy s Wolfgangem.", "content": "Pro svého slavnějšího bratra byla sestra vzorem, jenž se ji snažil v dětství ve všem napodobovat. Později jí psal i skladby. Na jejich vztahy v dospělosti se pohledy historiků liší, jisté však je, že ochably a od roku 1783, kdy Mariana poznala v Salcburku Mozartovu družku Constanze, se již neviděli. Korespondence mezi nimi byla prý také ukončena roku 1788 (tři roky před Mozartovou smrtí). Po přečtení jeho biografie od Františka Xavera Niemetscheka mu napsala dopis, v kterém vyjádřila překvapení z jeho životních faktů a uvedla, že se její sesterský vztah k zesnulému bratrovi změnil.", "section_level": 1}], "src_summary": "Maria Anna Walburga Ignatia Mozart (30. července 1751, Salzburg – 29. října 1829, tamtéž) byla sestra Wolfganga Amadea Mozarta. Byla známa pod přízviskem \"Mariana\" nebo pod přezdívkou \"Nannerl\". Za svých mladých let cestovala se svým o 4,5 roku mladším bratrem a otcem po celé Evropě, aby předvedli svůj hudební talent jako zázračné děti.", "tgt_summary": "Maria Anna Walburga Ignatia Mozart (30 July 1751 – 29 October 1829), called \"Marianne\" and nicknamed Nannerl, was a musician, the older sister of Wolfgang Amadeus Mozart (1756–1791) and daughter of Leopold (1719-1787) and Anna Maria Mozart (1720-1778).", "id": 1574006}
{"src_title": "Ray Dolby", "tgt_title": "Ray Dolby", "src_document": [{"title": "Dětství a studia.", "content": "Ray Milton Dolby se narodil v Portlandu, ale vyrůstal v San Francisku. Jeho otec Earl Milton Dolby byl také vynálezce. Už jako student pracoval v roce 1949 na vedlejší úvazek ve společnosti Ampex v Redwood City, kde pracoval s jejich prvním magnetofonem a pomáhal při vývoji záznamu videa na pásku. Byl studentem a bez titulu, jeho funkce byla jen „poradce“, ale Dolby sehrál klíčovou roli v úsilí, které dovedlo Ampex k prototypu kvadruplexného videorekordéru v dubnu 1956 a jeho výrobě.", "section_level": 1}, {"title": "Kariéra.", "content": "V roce 1957 Dolby získal titul bakaláře z elektrotechniky na universitě ve Stanfordu. Zároveň vyhrál Marshallův školní pohár a titul Ph.D. (Doktor fyziky) získal v roce 1961 na universitě v Cambridge. Až do roku 1965, kdy se vrátil zpět do Anglie, působil jako technický poradce v Organizaci spojených národů v Indii. V Londýně v roce 1967 založil spolu se svým bratrem Dalem společnost Dolby Laboratories, ve které původně pracovali pouze čtyři zaměstnanci. Ve stejném roce oficiálně vyvinul Dolby Sound System a elektronický filtr, ačkoli jeho první americký patent byl zapsán až o čtyři roky později. Později, v roce 1976, se přestěhoval i s firmou zpět do Spojených států (do Kalifornie). Prvním produktem Dolby Labs bylo zařízení \"Dolby 301\" s redukcí šumu typu A. Následoval typ B a celou řadu dalších technologií, které nesly společné označení Dolby. Dolby působil i jako prezident Společnosti zvukového inženýrství (AES).", "section_level": 1}, {"title": "Smrt.", "content": "Na sklonku svého života trpěl Alzheimerovou chorobou, ale zemřel na leukémii, 12. září 2013 ve svém domě v San Francisku ve věku osmdesáti let.", "section_level": 1}, {"title": "Dílo a odkaz.", "content": "Během svého života se profesionálně věnoval prakticky jediné oblasti − zpracování zvuku. Získal desítky patentů a výsledky jeho práce natrvalo změnily způsob, jakým se v současné době poslouchá hudba, jak zní zvuk ve filmech a elektronických zařízeních, přenášejících a reprodukují zvuk. Dolbyho technologie se staly neodmyslitelnou součástí kreativního procesu pro nahrávání zvuku nebo obrazově zvukového záznamu umělci, hudebníky, filmaři a vědci. Prakticky každé kino je vybaveno zařízením s licencí Dolby Sound System, stejně i televizní nebo nahrávací studia se bez technologií společnosti Dolby Labs dnes neobejdou.", "section_level": 1}, {"title": "Soukromí a filantropie.", "content": "Ray Dolby s manželkou Dagmar byli aktivní i ve filantropii a podporovali celou řadu organizací a případů. S jejich podporou byly otevřeny zařízení jako Budova regenerační medicíny Raye a Dagmar Dolbyových na universitě v Kalifornii, centrum kmenových buněk v San Francisku či výzkumné centrum mozkového zdraví v Pacifickém zdravotním centru v Kalifornii.", "section_level": 1}], "src_summary": "Ray Dolby, rodným jménem Ray Milton Dolby (18. ledna 1933 − 12. září 2013) byl americký vědec, technik a vynálezce. Jeho práce se primárně orientovala na analýzu a zpracování zvuku a znamenala výrazný kvalitativní posun v oblasti hudebního a filmového průmyslu.", "tgt_summary": "Ray Milton Dolby (; January 18, 1933 – September 12, 2013) was an American engineer and inventor of the noise reduction system known as Dolby NR. He helped develop the video tape recorder while at Ampex and was the founder of Dolby Laboratories.", "id": 460923}
{"src_title": "Otto Černín", "tgt_title": "Count Otto von Czernin", "src_document": [{"title": "Život.", "content": "Černín se narodil do české šlechtické rodiny Černínů z Chudenic jako mladší bratr Otakara Černína, pozdějšího c. a k. rakousko-uherského ministra zahraničních věcí. Poté, co dkončil studia Diplomatické akademie na Terezianu, vstoupil do zahraničních služeb Rakouska-Uherska. Byl vyslán jako tajemník velvyslanců v Londýně a roku 1904 do Říma. Jeho učitelem byl pozdější ministr zahraničních věcí Alois Lexa von Ährenthal, jehož \"aktivistická\" expanzivní politiku, jako při bosenské anekční krizi, podporoval. V roce 1903 se Černín v Londýně oženil s \"Lucy Katherine Beckettovou\", dcerou \"Ernesta Williama Becketta, 2. barona de Grimthorpe\". Z manželství se narodili tři synové. Krátce po vypuknutí války v roce 1914 byl svazek rozveden. Roku 1939 se Prešpurku oženil podruhé s \"Marií Lisou Pfeifferovou\". Před začátkem války byl legačním radou a zmocněncem (velvyslancem) ministra vnitra na velvyslanectví v ruském Petrohradu a jako přímý jednací partner ruského ministra zahraničních věcí Sazonova se bezprostředně podílel na červencovém ultimátu a tím i na vypuknutí první světové války. Po návratu do Vídně byl Černín ve zpravodajském oddělení c.k. armády a během četných návštěv na frontě se informoval o skutečném stavu, přičemž se podle svých možností podílel také na samotných bojích. Jako vyslanec monarchie v Sofii od ledna 1917 do 4. listopadu 1918 měl Černín zásadní vliv na bulharskou politiku v rámci dohody centrálních mocností. „Krásný hrabě (schöne Graf)“ byl podle mínění mnohých lepším diplomatem, než jeho charismatický, avšak roztržitý bratr Otakar. Po válce roku 1919 Otto Černín odešel ze státních služeb a zastupoval zájmy německojazyčných vlastníků pozemků v Československu. On a další aristokraté se bez větších výsledků snažili bránit vyvlastnění ze strany ČSR a získat angloamerický kapitál. Ve 30. letech 20. století sympatizoval s politikou NSDAP, když v prosinci 1933 zveřejnil jako \"vyslanec v době klidu\" příspěvek ve štvavém časopise \"Der Stürmer\" pod „agresivním titulkem“ \"Pan-Juda im Kleide Pan-Europas\" (Panjudaismus v rouše panevropském). Po druhé světové válce se Otto Černín při mnoha setkáních v Bavorsku znovu sblížil s Otou Habsbursko-Lotrinským, Panevropským hnutím a Habsburky. Jeho syn Manfred (* 1913) po rozvodu rodičů odešel se svou matkou do Itálie a vzdělání získal ve Spojeném království. Manfred byl pilot RAF a od roku 1943 člen britské tajné služby Special Operations Executive (SOE) a důstojník odpovědný za nasazení britských vojáků v Rakousku.", "section_level": 1}], "src_summary": "Otto Rudolf hrabě Černín (německy Otto Graf Czernin, 27. srpna 1875 v Dymokurách – 14. června 1962 v Salcburku, narozen jako \"Otto Rudolf Teobald Otakar Maria hrabě Černín z Chudenic\") byl rakousko-uherský diplomat před a během první světové války.", "tgt_summary": "Otto Rudolf Theobald Ottokar Maria Graf Czernin von und zu Chudenitz (; 27 August 1875 – 14 June 1962) was an Austro-Hungarian diplomat during the time of World War I.", "id": 1194163}
{"src_title": "Patrick Brontë", "tgt_title": "Patrick Brontë", "src_document": [{"title": "Životopis.", "content": "Narodil se jako první z deseti dětí Hugha Ó Proinntigha a Eleanor McCroryovej. Učil se na několika místech (na kováře, obchodníka s plátnem, tkalce), než se v roce 1798 stal učitelem a v roce 1802 se přestěhoval do Cambridge, kde studoval teologii na St. John's College, kde bylo jeho původní jméno Ó Proinntigha zapsáno jako Brontë. V roce 1806 získal titul bakaláře a byl jmenován kaplanem ve Wethersfield v Essexu, kde byl vysvěcen na jáhna a v roce 1809 i za kněze. V roce 1809 se stal asistentem kaplana ve Wellingtonu v Shropshire a v roce 1810 publikoval svou první báseň \"Winter Evening Thoughts\" v místních novinách, po níž následovala v roce 1811 sbírka moralistních básní \"Cottage Poems\". V následujícím roce byl jmenován zkoušejícím na Wesleyanské akademii ve Woodhouse Grove, nedaleko Guiseley, kde se setkal s Marií Branwellovou, s níž se 29. prosince 1812 oženil. Jejich první dcera Maria se narodila v roce 1814 po přestěhování do Hartsheadu v Yorkshire; jejich druhá dcera Elizabeth se narodila v roce 1815 po přestěhování rodiny do Thorntonu. Zde se narodily i ostatní děti: v roce 1816 Charlotte, v roce 1817 jediný syn Patrick Branwell, v roce 1818 dcera Emily Jane a v roce 1820 poslední dítě, dcera Anne. Patrick byl v červnu 1819 jmenován doživotním kaplanem v Haworthu a v dubnu 1820 se přestěhoval s rodinou na zdejší faru. Jeho švagrová Elizabeth Branwellová, která žila s rodinou v Thorntonu v roce 1815, přišla do jeho domácnosti v roce 1821, aby se starala o děti a opatrovala vážně nemocnou Mariu, která byla v posledním stádiu rakoviny. Rozhodla se přestěhovat k rodině natrvalo, aby vykonávala práci hospodyně. Patrick byl zodpovědný za budovu nedělní školy v Haworthu, která byla otevřena v roce 1832. Po smrti posledního jeho dcery Charlotte, která zemřela devět měsíců po své svatbě, spolupracoval s Elizabeth Gaskellovou na jejím životopise a byl zodpovědný za posmrtné vydání Charlottina prvního románu \"The Professor\" v roce 1857. Její manžel Arthur Bel Nicholls, který byl Patrickovým kaplanem, zůstal v jeho domácnosti až do Patrickovo smrti v roce 1861, kdy se vrátil do Irska.", "section_level": 1}], "src_summary": "Patrick Brontë (17. března 1777, Drumballyroney, Irsko − 7. června 1861, Haworth, Anglie) byl metodistický kněz, kaplan a básník, manžel Marie Brontëové a otec spisovatelek Charlotty, Emily Jane a Anne Brontëových a básníka a malíře Patricka Branwella Bronte.", "tgt_summary": "Patrick Brontë (, ; 17 March 1777 – 7 June 1861) was an Irish Anglican priest and author who spent most of his adult life in England. He was the father of the writers Charlotte, Emily, and Anne Brontë, and of Branwell Brontë, his only son. Patrick outlived his wife, the former Maria Branwell, by forty years, by which time all of their children had died as well.", "id": 2452782}
{"src_title": "Morušovník bílý", "tgt_title": "Morus alba", "src_document": [{"title": "Popis.", "content": "Větve jsou tenké, hladké a velmi křehké. Mladé větvičky jsou na koncích světle zelenavé či žlutohnědé a v některých případech úplně lysé. Nižší větvičky jsou tmavší, tupě hranatě oválné s roztroušenými lenticelami. Starší větvičky černošedé s bílou dření s malými dutinkami. Pupeny jsou 6–10 mm dlouhé se 3–5 pupenovými šupinami, které jsou světle hnědé s tmavým okrajem. Pupeny jsou krátce kuželovité a mírně zploštělé. Na kmenu je v mládí hladká světle hnědá kůra. Borka je hnědočervenavá nebo zelenavě šedá, podélně rozpukaná. Letorosty má poměrně rovné a slabé, zprvu jemně sametově chlupaté, později olysávající. Listy jsou tenké, vejčité, dlouhé 6–18 cm a široké přibližně 8 cm, nesouměrně dlanitě 3–5 laločnaté, v obrysu široce vejčité. Na bázi zaokrouhlené nebo šikmo srdčité, zubaté či laločnaté. Listy jsou na líci hladké a leskle zelené. Na rubu pouze na žilnatině pýřité. Listy vykazují Heterofylii, což je schopnost vytvářet na jednom exempláři odlišné tvary a velikosti listů. Palisty kopinaté, opadavé. Řapík je dlouhý kolem 2 cm, silněji chlupatý, na lící žlábkovitě vyhloubený. Listové jizvy jsou na značně vyniklých listových polštářcích. Květenství je jednodomé až dvoudomé v úžlabních vejčitých klasech. Samčí květy jsou ve dlouze stopkatých, světle žlutých jehnědách. Samičí květenství spíše hlávkovité až válcovité a vzpřímené. Blizny jsou lysé, plodenství je 10–25 mm velké, bílozeleně nebo načervenale zbarvené. Plod moruše dozrává v létě, dužnatí a uzavírá drobné nažky, celek je vejčitě válcovité plodenství. Zralá moruše má nažloutlé, jindy fialové až černé zbarvení, zralý plod je především velmi výrazně sladký, s typickou příchutí, podle zralosti a polohy je více či méně aromatický.", "section_level": 1}, {"title": "Rozšíření.", "content": "Morušovník bílý pochází z Číny, ale je už staletí vysazován ve Středozemí nebo v teplejších krajích Střední Evropy.", "section_level": 1}, {"title": "Ekologie.", "content": "Tento strom vyžaduje odvodněnou, dobře úrodnou půdu vystavenou horkému slunci. Jedná se o jeden z nejpozději jarně rašících stromů. Doba květu je v květnu a červnu.", "section_level": 1}, {"title": "Význam.", "content": "Morušovník bílý je krmnou rostlinou housenek nočního motýla bource morušového (\"Bombyx mori\"). Ačkoliv imágo tohoto motýla potravu nepřijímá, housenky konzumují velké množství morušovníku. Sklízení listů morušovníku bílého je tradicí převzatou z východní Asie a ještě dnes se provádí ve velkém rozsahu ve Francii. V době druhé světové války měl být chov bource morušového zaveden v Německu. Proto také z této doby pochází vysazování morušovníku bílého ve školních zahradách. Aby se z co možno nejmenší produkční plochy sklidilo co nejvíce listí, tak se stromy často sestřihují, čímž se hustě rozvětví. Chov housenek bource morušového pro výrobu hedvábí z kokonů je v Evropě prokázán od 16. století. Často se také vysazuje v parcích, zahradách, podél cest pro sladkokyselé plodenství. V Čechách byl chov bource morušového zaveden v 17. století Albrechtem z Valdštejna. Československý hedvábnický průmysl měl v poválečných letech vysokou úroveň. Ročně se dováželo a zpracovávalo až 500 tun surového hedvábí. Bohužel bylo roku 1963 naše hedvábnictví zcela zrušeno.", "section_level": 1}, {"title": "Toxicita.", "content": "Celá rostlina obsahuje toxické látky nebezpečné pro lidské zdraví. Latex vylučovaný rostlinou je toxický pro člověka, dráždivý při kontaktu. Pyl je vysoce alergenní a přispívá k senné rýmě. Toxikologické informační středisko u plodů \"Morus alba, Morus rubra, Morus nigra\" uvádí „\"téměř nejedovaté plody – nebezpečná může být dávka nad 20 plodů (bobulí, semen); po větším požitém množství se podává aktivní uhlí, nebývá nutná hospitalizace (jen u mimořádně citlivých osob při závažných příznacích), u zdravých jedinců se objevují nanejvýš zažívací potíže\"“. Další zdroje podávají jiné údaje o akutní a chronické toxicitě plodů. Zmiňují, že navzdory širokému použití moruší (\"Morus alba\" L.) nebylo podle zdroje provedeno žádné systematické hodnocení toxicity plodů moruše. Výsledky testů toxicity neukázaly žádné abnormality a histopatologické změny. Zmiňovány jsou pouze významně odlišné hodnoty glukózy v krvi. Výsledky tedy naznačují, že plody moruše nevyvolávají akutní ani chronickou toxicitu. Jiný zdroj uvádí že jsou jedovaté všechny části bílé moruše, s výjimkou zralých plodů. I když lidé zralé plody moruše konzumují, požití nezralých plodů může vyústit v žaludeční nevolnost, podráždění nervového systému.", "section_level": 1}, {"title": "Podobné druhy.", "content": "Podobným druhem je morušovník černý (\"Morus nigra\"), což je teplomilný druh a v České republice se pěstuje zcela výjimečně. Jeho plody se v teplých oblastech Evropy vytvářejí pravidelně a chutnají lépe než plody morušovníku bílého. Plody jsou podobné ostružinám. V místech s horkými léty vyrostou morušovníky černé až v 15 m vysoké stromy.", "section_level": 1}], "src_summary": "Morušovník bílý (\"Morus alba\") je menší opadavý strom z čeledi morušovníkovité (\"Moraceae\"). Morušovník bílý je vysoký přibližně 10–15 m. Jeho koruna je poměrně úzká, vysoká a působí křehkým dojmem.", "tgt_summary": "Morus alba, known as white mulberry, is a fast-growing, small to medium-sized mulberry tree which grows to tall. It is generally a short-lived tree with a lifespan comparable to that of humans, although there are some specimens known to be over 250 years old. The species is native to northern China and India, and is widely cultivated and naturalized elsewhere (United States, Mexico, Australia, Kyrgyzstan, Argentina, Turkey, Iran, etc.). The white mulberry is widely cultivated to feed the silkworms employed in the commercial production of silk. It is also notable for the rapid release of its pollen, which is launched at over half the speed of sound. Its berries are edible when ripe.", "id": 1719530}
{"src_title": "Bryher", "tgt_title": "Bryher (novelist)", "src_document": [{"title": "Život.", "content": "Narodila se v rodině Johna Ellermana, který patřil k nejbohatším Angličanům, loďařům a finančníkům. Její matkou byla Hannah Glover. Jako dítě cestovala po Evropě, do Francie, Itálie a také do Egypta. Ve věku čtrnácti let byla poslána do tradiční internátní školy. Někdy kolem tohoto období se její matka a otec vzali. Když se jednou Ellermann plavil k souostroví Scilly, vymyslel název pro svůj oblíbený ostrov Bryher. Ten se stal později pseudonymem jeho dcery. Ve dvacátých letech dvacátého století se Bryher stala nekonvenční osobností pařížské společnosti. Do okruhu jejích přátel patřil tehdy Ernest Hemingway, James Joyce, Gertrude Steinová, Sylvia Beach, Adrienne Monnier a Berenice Abbottová. Její pozice jí umožňovala finančně podporovat chudé spisovatele včetně Jamese Joyce a Edith Sitwell. Finančně podporovala i Sylvii Beach a její známý obchod s knihami Shakespeare and Company a několik publikací. Založila filmovou společnost Pool Group. Poskytovala granty na nákup bytu v Paříži pro umělce hnutí dada, například pro umělkyni Elsu von Freytag-Loringhovenovou. Od roku 1918 měla lesbický vztah s básnířkou Hildou Doolittle lépe známou jako H.D. V roce 1921 však uzavřela sňatek z povinnosti s americkým autorem Robertem McAlmonom, s nímž se rozvedla v roce 1927. Ve stejném roce se provdala za skotského spisovatele Kennetha Macphersona, s nímž sdílela svůj zájem o kinematografii. Ve Švýcarsku si manželský pár postavil sídlo ve stylu Bauhausu, který byl jejich domovem i nahrávacím studiem s názvem Kenwin. Oba také formálně adoptovali dceru H.D. Perditu. Bryher se opět rozvedla v roce 1947. Rozešla se i s H.D., ale nadále zůstaly přítelkyněmi až do smrti H.D. v roce 1961. K jejím oblíbeným zájmům patřila psychoanalýza a kinematografie. Ve Vídni se H.D. a Bryher setkaly se Sigmundem Freudem a britským sexuologem Havelockem Ellisem. V Řecku v roce 1920 měla možnost být v kontaktu s režiséry Georgem Wilhelmem Pabstem a Sergejem Ejzenštejnem. Od roku 1927 byly její kontakty na německou kinematografii velmi úzké. Mezi 1927 až 1933 založili Bryher a McPherson první časopis \"Close Up\", který se zabýval filmovou kritikou a vědou. Napsala knihu \"Problémy kinematografie v Sovětském Rusku\" (1929). Zasloužila se o představení nového díla Sergeje Ejznštejna anglickému publiku. Založila i literární časopis \"Life and Letters Today\", ve kterém zveřejňovala díla H.D. Roku 1930 vyrobila spolu s manželem experimentální film \"Borderline\" s Paulem Robesonem a H.D. v hlavních rolích. Bryher si v něm sama zahrála hostinskou. Od roku 1929 žila i se svou matkou, manželem McPhersonem, H.D. a její dcerou Perditou nejprve v Territet am Genfersee, pak většinou v moderní vile Villa Kenwin v La Tour-de-Peilz u Vevey, kde měla ideální prostor k bydlení a práci, tvorbu, koncerty a oslavy. Ve třicátých letech a během druhé světové války zachraňovala emigranty spolu s Alicí Toklasovou, družkou Gertrudy Steinové. Před válkou psala o pronásledování Židů v Německu. Během války pomáhala ve Švýcarsku lidem, kteří utíkali z Německa před nacisty. Po válce začala psát historické romány a autobiografii.", "section_level": 1}], "src_summary": "Bryher, vlastním jménem Annie Winifred Ellerman (2. září 1894 Margate − 28. ledna 1983 Vevey) byla anglická spisovatelka a básnířka.", "tgt_summary": "Bryher (2 September 1894 – 28 January 1983) was the pen name of the English novelist, poet, memoirist, and magazine editor Annie Winifred Ellerman, of the Ellerman ship-owning family. She was a major figure of the international set in Paris in the 1920s, using her fortune to help many struggling writers. With her lover Hilda Doolittle (H.D.) and the Scottish writer Kenneth Macpherson, she launched the film magazine \"Close Up\", which introduced Sergei Eisenstein’s work to British viewers. From her home in Switzerland, she helped to evacuate Jews from Hitler's Germany, and then became a popular historical novelist.", "id": 830613}
{"src_title": "Růže mnohokvětá", "tgt_title": "Rosa multiflora", "src_document": [{"title": "Popis.", "content": "Opíravé liány nebo mohutné, gejzírovitě větvené keře s obloukovitě sehnutými, ostnitými větvemi. Vytváří šlahounovité výhony, dorůstající za rok až čtyř metrů. Ostny jsou jednotlivé, hákovité, slouží jako příchytky k podložce (stromu, skále). Nápadným znakem růže mnohokvěté jsou hřebínkovitě zpeřené palisty, vlastnost, která se zachovala po mnoho generací i u velkého počtu zahradních růží. Složené listy jsou sedmičetné. Květy jsou bílé, drobné, pouze 1-2 cm široké, jednoduché, ve velmi bohatých kuželovitých chocholících, příjemně vonící. Kališní cípy jsou chudě zpeřené, po odkvětu brzy opadávají; čnělky pestíků jsou srostlé v nápadný vystupující sloupek. Kvete v červnu a červenci. Šípky jsou malé, asi velikosti velkozrnného hrachu, kulovité, červené.", "section_level": 1}, {"title": "Rozšíření.", "content": "Pochází z oblasti východní Asie, Japonska, Číny a Koreje. V Evropě začala být pěstována až mezi lety 1865–1870. V České republice je pěstována přibližně od přelomu 19. a 20. století. Místy zplaňuje. Na jejím rozšiřování v zahradách a krajině se podílí ptactvo, pro které jsou drobné šípky vítanou potravou.", "section_level": 1}, {"title": "Ekologie.", "content": "Růže mnohokvětá je velmi pohledná a snese rozmanité podmínky (mráz, výsluní, sucho, dobře roste i v polostínu a vlhku). Je vhodná jako solitéra, a to zejména pro větší plochy; hodí se také do skupin k plošnému ozelenění. Dobře se množí semenem, dřevitými řízky i hřížením.", "section_level": 1}, {"title": "Využití.", "content": "Využívá se jako solitérní keř ve větších zahradách, na prostranství a v živých plotech. Jedna z linií, téměř bezostný klon, se využívá jako podnožová růže, oblíbená zvláště mezi švédskými školkaři. Ve Skandinávii se \"R. multiflora\" užívá jako podnož kulturních růží díky její značné odolnosti vůči nízkým teplotám. Šípky jsou využitelné ve floristice do zimních kytic a vazeb.", "section_level": 1}], "src_summary": "Růže mnohokvětá (\"Rosa multiflora\" Thunberg) je keř z čeledi růžovitých, zástupce rozsáhlého rodu růže, v jehož rámci se řadí do podrodu \"Rosa\", sekce \"Synstylae\". Popsána byla švédským botanikem Thunbergem v roce 1784, do Evropy byl tento druh růže přivezen patrně až v roce 1862. Je jednou z nejvýznamnějších introdukovaných růží užitých ke šlechtění kulturních růží. Jejími potomky je velká část tzv. pnoucích růží a pravděpodobně všechny tzv. polyantky (mnohokvěté záhonové růže).", "tgt_summary": "Rosa multiflora (syn. Rosa polyantha) is a species of rose known commonly as multiflora rose, baby rose, Japanese rose, many-flowered rose, seven-sisters rose, Eijitsu rose and rambler rose. It is native to eastern Asia, in China, Japan and Korea. It should not be confused with \"Rosa rugosa\", which is also known as \"Japanese rose\", or with polyantha roses which are garden cultivars derived from hybrids of \"R. multiflora\". It was introduced to North America, where it is regarded as an invasive species.", "id": 23242}
{"src_title": "Ema z Gurku", "tgt_title": "Hemma of Gurk", "src_document": [{"title": "Život.", "content": "Narodila se jako \"hraběnka z Zeltschach\" v urozené rodině Peilensteinů, dnešního slovinského rodu Pilštanjů. Ti byli příbuzensky spjatí s bavorskými Liutpoldovci a tudíž s císařem Jindřichem II. Vyrůstala u císařského dvora v Bambergu u císařovny Svaté Kunhuty. Vdala se za hraběte Viléma z Friesachu a Sanngau, s nímž měla dva syny, Hertvíka a Viléma. Oba její synové i manžel byli zavražděni, manžel zřejmě v roce 1036. Ema se po jeho smrti stala díky dědictví bohatou. Své velké jmění používala ve prospěch chudých a již za svého života byla uctívána jako světice. Následně založila desítku kostelů po celých Korutanech. Roku 1043 založila benediktinský dvojí klášter Gurské opatství, kde strávila poslední roky svého života. Po její smrti přešlo Gurské opatství pod správu arcibiskupství salcburského, v té době arcibiskupa Gebharda, jenž naopak použil získané prostředky k vytvoření gursko-celovecké diecéze roku 1072. Opatství Admont, jiný benediktinský klášter v Rakousích, byl založen v roce 1074 tímtéž Gebhardem, rovněž díky prostředkům z Emina bohatství. Od roku 1174 její ostatky spočívají v kryptě gurské katedrály, za jejíž zakladatelku je považována. Blahořečena byla 21. listopadu 1287 a kanonizována 5. ledna 1938 papežem Piem XI. Den jejího svátku se slaví 27. června. Je patronkou diecéze Gurk-Celovec, jakož i rakouských Korutan. Její přímluva je vyhledávána při porodech a očních nemocech.", "section_level": 1}, {"title": "Poutníci.", "content": "Svatá Ema je uctívána nejen v Rakousku, ale také ve Slovinsko a Štýrsku. Již asi po 300 let zbožní lidé hledající pomoc přicházejí k jejímu hrobu v gurské katedrále (slovinsky Krška katedrala), na cestě do Korutan přes Loibl Pass. Tato pouť se konala každoročně čtvrtou sobotu po Velikonocích, avšak tradice se vytratitla jako důsledek událostí 20. století. Nicméně v posledních letech, se cesty poutníkům ze Slovinska a Štýrska do Gurku (Krka) znovu postupně otevřely a jsou stále frekventovanější.", "section_level": 1}], "src_summary": "Svatá Ema (Emma) z Gurku, ( \"Helige Hemma von Gurk\") (asi 980 – 27. června 1045, Gurk, Korutany) byla zakladatelka svatostánků v Korutansku. Byla prohlášena katolickou církví za svatou.", "tgt_summary": "Hemma of Gurk (; 27 June 1045), also called Emma of Gurk (), was a noblewoman and founder of several churches and monasteries in the Duchy of Carinthia. Buried at Gurk Cathedral since 1174, she was beatified on 21 November 1287 and canonised on 5 January 1938 by Pope Pius XI. Her feast day is 27 June. Hemma is venerated as a saint by both the Catholic Church and the Eastern Orthodox Church, and as patroness of the current Austrian state of Carinthia.", "id": 2062922}
{"src_title": "Fritz Gerlich", "tgt_title": "Fritz Gerlich", "src_document": [{"title": "Mládí.", "content": "Narodil se jako nejstarší ze tří synů obchodníka s rybami Paula Gerlicha a jeho ženy Terezie. Na podzim roku 1889 byl přijat na gymnázium \"Marienstiftungymnasium\", které dokončil v roce 1901. V roce 1902 začal studovat na mnichovské univerzitě, kde se nejdříve zaměřil na matematiku a přírodní vědy, poté zaměřil svou pozornost na historii. Na univerzitě byl aktivním členem Svobodného sdružení studentů (\"Freistudentenschaft\"). Zde napsal dizertační práci na téma „Odkaz Jindřicha VI.“, kterou dokončil v roce 1907. Poté se v Mnichově 9. října 1920 oženil se Sophií Botzenhartovou, rozenou Stempfleovou.", "section_level": 1}, {"title": "Kariéra.", "content": "Po zakončení studií doktorátem se stal archivářem. Začal přispívat politickými články anti-socialistického a národně-konzervativního charakteru v \"Süddeutsche Monatshefte\", který vydával Paul Nikolaus Cossmann, a v roce 1917 přispíval do \"Die Wirklichkeit\". V témže roce stal stal také aktivní v Německé vlastenecké straně (\"Deutsche Vaterlandspartei\"), a po jejím rozpuštění, v letech 1918-1918 v Anti-bolševické lize (\"Liga Antibolschewistische\"). V roce 1919 vydal knihu „Komunismus jako učení tisícileté říše“ (\"Der Kommunismus als Lehre vom Tausendjährigen Reich\"), ve které srovnává komunismus s fenoménem vykupitelských náboženství. Celá jedna kapitola je věnována odsouzení antisemitismu, který byl založen na vedoucích pozicích mnoha Židů během revoluce a založení sovětské republiky. V průběhu let se Gerlichovy politické názory stávaly více liberální. V roce 1920 byl nominován jako kandidát do bavorského zemského sněmu a německého Reichstagu za levicovou-liberální Německou demokratickou stranu (\"Deutsche Demokratische Partei\").", "section_level": 1}, {"title": "Šéfredaktor \"Münchner Neueste Nachrichten\".", "content": "V letech 1920 až 1928 byl šéfredaktorem \"Münchner Neueste Nachrichten\" (\"MNN\"), které byly předchůdci pozdějších \"Süddeutsche Zeitung\", a jedním z nejčtenějších novin v jižním Německu. Jako vydavatel Gerlich vystupoval proti nacismu a Hitlerově nacistické straně; je pak označoval je za „vražedné“. Již ve 20. letech 20. století v Mnichově zakusil nacistickou tyranii. Kdysi konzervativní nacionalista Gerlich se v roce 1923, po Pivním puči, rozhodně obrátil proti Hitlerovi a stal se jedním z jeho nejostřejších kritiků. Také ostatní kritici nacistů z Gerlichových dob v \"MNN\" byli později uvězněni. Patřil k nim Fritz Buechner, který byl Gerlichovým nástupcem v \"MNN\"; Erwein Freiherr von Aretin, který byl domácím korespondentem v \"MNN\"; a Cossmann, který psal pro \"MNN\". Ti všichni směřovali \"MNN\" k podpoře návratu monarchie.", "section_level": 2}, {"title": "Přátelství s Terezií Neumannovou.", "content": "V roce 1927 se spřátelil s Terezií Neumannovou, katolickou mystičkou v bavorském Konnersreuthu, která podporovala Gerlichovy aktivity proti nacismu. On sám se zprvu stavěl k jejím stigmatům jako k podvodu, ale po seznámení s ní došlo u něho k proměně a v roce 1931 konvertoval od kalvinismu ke katolicismu. Od tohoto roku až do své smrti, byl jeho odpor proti nacismus inspirován sociálním učením katolické církve.", "section_level": 2}, {"title": "Noviny \"Der Gerade Weg\".", "content": "V listopadu 1929 se vrátil ke své práci bavorském národním archivu. Kroužek přátel, který vznikl kolem Neumannové, dal vzniknout myšlence založit politický týdeník, který by zpochybnil levicový i pravicový extrémismus v Německu. Myšlenka byla podpořena bohatým patronem, princem Erichem von Waldburg-Zeil a Gerlich tak byl schopen převzít týdeník \"Der Illustrierte Sonntag\", který byl v roce 1932, přejmenován na \"Der Weg Gerade\" (Správná cesta). V tomto deníku se postavil proti komunismu, národnímu socialismu a antisemitismu. Spor s rostoucím nacistickým hnutí se stal ústředním bodem jeho pozdějších článků. Na konci roku 1932 měly noviny Správná cesta již více než 40 tisíc čtenářů. Gerlich jednou napsal: „Národní socialismus znamená: nepřátelství se sousedními národy, vnitřní tyranii, občanskou válku, světovou válku, lži, nenávist, bratrovraždu a bezmeznou bídu.“", "section_level": 2}, {"title": "Uvěznění a smrt v Dachau.", "content": "Poté, co se nacisté v Německu chopili 30. ledna 1933 moci, byl Gerlich 9. března 1933 zatčen a dán do koncentračního tábora v Dachau, kde 30. června 1934 během Noci dlouhých nožů zemřel. Jeho smrt byla oficiálně oznámena až za řadu dní po jeho vraždě a byla publikována v dobovém mezinárodním tisku.", "section_level": 1}, {"title": "Fiktivní zobrazení.", "content": "Gerlich byl zobrazen v televizním filmu \"\", kdy diktuje článek na přední stránku novin, v němž varuje před nebezpečim, které Hitler představuje. Končílo slovy: \"„To o nejhorší, co můžeme udělat, absolutně nejhorší je nedělat nic.“\" Tato řádka je inspirována citátem často nesprávně přiřazovanému Edmundu Burkemu: \"„Jediná věc nezbytná pro triumf zla je, aby dobří lidé nedělali nic.“\"", "section_level": 1}], "src_summary": "Carl Albert Fritz (Michael) Gerlich (15. února 1883 Štětín, Pomořansko – 30. června 1934 Dachau) byl německý novinář a historik; jeden z hlavních novinářských odpůrců Adolfa Hitlera. Byl uvězněn a později popraven v koncentračním táboře v Dachau.", "tgt_summary": "Carl Albert Fritz Michael Gerlich (15 February 1883 – 30 June 1934) was a German journalist and historian, and one of the main journalistic resistors of Adolf Hitler. He was arrested, later killed and cremated at the Dachau concentration camp.", "id": 1156443}
{"src_title": "Portál veřejně přístupných dat EU", "tgt_title": "EU Open Data Portal", "src_document": [{"title": "Právní základ a historie portálu.", "content": "Portál byl spuštěn v prosinci roku 2012. Formálně byl zřízen rozhodnutím Komise č. 2011/833/EU ze dne 12. prosince 2011 o opakovaném použití dokumentů Komise, s cílem podporovat přístup k datům a jejich využívání. Na základě tohoto rozhodnutí se orgány EU vyzývají, aby kdykoli je to možné zveřejňovaly informace typu \"open data\" a zpřístupňovaly je veřejnosti. Za provozní řízení portálu odpovídá Úřad pro publikace Evropské unie. Provádění politiky volného přístupu k údajům jako takové spadá do působnosti Generálního ředitelství pro komunikační sítě, obsah a technologie (GŘ CONNECT) Evropské komise.", "section_level": 1}, {"title": "Co portál nabízí.", "content": "Portál uživatelům umožňuje data vyhledávat, stahovat a analyzovat, odkazovat na ně a snadno je dále využívat pro komerční i nekomerční účely, a to prostřednictvím katalogu jednotných metadat. Přes portál mají uživatelé přístup k datům zveřejňovaným na internetových stránkách jednotlivých orgánů, agentur a dalších subjektů EU. Sémantické technologie nabízí nové funkce. Katalog metadat lze prohledávat interaktivním vyhledávačem (část „Data“) a pomocí dotazů ve formátu SPARQL (část „Propojená data“). Uživatelé se mohou vyjadřovat k tomu, která data podle nich na portálu chybí, a poskytovat zpětnou vazbu ohledně kvality dat, které jsou již zveřejněna. Rozhraní je k dispozici ve 24 úředních jazycích EU. Data samotná jsou momentálně dostupná v omezeném počtu jazyků (angličtině, francouzštině a němčině). Některá metadata (např. jména poskytovatelů údajů a zeměpisné pokrytí) jsou uváděna ve všech 24 jazycích.", "section_level": 1}, {"title": "Podmínky používání.", "content": "Na většinu údajů přístupných přes Portál veřejně přístupných dat EU se vztahuje všeobecné právní upozornění portálu Europa. Obecně platí, že údaje mohou být používány zdarma pro komerční i nekomerční účely pod podmínkou, že je uveden zdroj. Na menší část dat se vztahují zvláštní podmínky týkající se dalšího využití, většinou spojené s ochranou osobních údajů a duševního vlastnictví. Odkaz na tyto podmínky je uveden u každé datové sady zvlášť.", "section_level": 1}, {"title": "Zveřejňovaná data.", "content": "Portál obsahuje velmi širokou škálu vysoce hodnotných veřejně přístupných údajů ze všech oblastí politiky EU, včetně hospodářství, zaměstnanosti, životního prostředí a vzdělávání. Jejich význam potvrdila Charta skupiny G8 o veřejně přístupných datech. Do databáze portálu doposud přispělo asi 70 institucí, orgánů a útvarů EU (například Eurostat, Evropská agentura pro životní prostředí, Společné výzkumné středisko a další generální ředitelství Evropské komise a agentury EU). Celkem je k dispozici přes 11 700 souborů dat. Na portálu najdete také galerii aplikací a katalog vizualizací (zařazen v březnu 2018). V galerii aplikací najdou uživatelé aplikace, které vznikly na základě dat pocházejících od orgánů, agentur a dalších subjektů EU a třetích stran. Aplikace uvádíme jednak kvůli jejich informační hodnotě a jednak jako příklad toho, jak lze data z portálu využít. Katalog vizualizací nabízí soubor nástrojů sloužících k vizualizaci dat, školicí materiál a dál využitelné vizualizace pro uživatele všech úrovní pokročilosti, od začátečníků po odborníky.", "section_level": 1}, {"title": "Architektura portálu.", "content": "Portál byl vytvořen pomocí open source prvků, jako je systému řízení obsahu Drupal a softwaru k vytváření datových katalogů CKAN nadace „Open Knowledge Foundation“. Jako databázi RDF používá Virtuoso a obsahuje rozhraní SPARQL. Katalog metadat uplatňuje mezinárodní normy, jako jsou: Dublin Core, slovník DCAT-AP a schéma ADMS (Asset Description Metadata Schem).", "section_level": 1}], "src_summary": "Evropský portál veřejně přístupných dat umožňuje přístup k různorodým datům, jež zveřejňují evropské instituce, agentury a další subjekty EU. Tato data mohou být dále využívána ke komerčním i nekomerčním účelům. Portál je klíčovým nástrojem evropské strategie zpřístupňování informací veřejnosti. Zajištěním snadného a bezplatného přístupu k datům lze posílit inovativní využívání jejich hospodářského potenciálu. Dalším cílem portálu je zvýšit transparentnost a odpovědnost orgánů, institucí a ostatních subjektů EU.", "tgt_summary": "The EU Open Data Portal is the point of access to public data published by the EU institutions, agencies and other bodies. Information can be used and reused for commercial or non-commercial purposes. The portal is a key instrument of the EU open data strategy. By ensuring easy and free access to data, their innovative use and economic potential can be enhanced. The goal of the portal is also to make the institutions and other EU bodies more transparent and accountable.", "id": 1478399}
{"src_title": "Where Have All the Flowers Gone?", "tgt_title": "Where Have All the Flowers Gone?", "src_document": [{"title": "Vznik.", "content": "Inspiraci pro napsání píseň získal Seeger v říjnu roku 1955 na cestě letadlem na koncert do Ohia. Listuje ve svém sešitu narazil na citát z Šolochovova románu \"Tichý Don\" (1934), který podle pozdějšího vyjádření četl \"aspoň rok nebo dva předtím\". Úryvek odkazoval na kozáckou lidovou píseň \"Tovchu, tovchu mak\" a Seeger jej využil pro tři sloky své písně: Jako základ pro složení melodie Seegerovi posloužily ruská lidová píseň \"Koloda Duda\" a americká \"Drill, Ye Tarriers, Drill\", napsaná roku 1888 Thomasem F. Caseyem. Seeger nazpíval první tři sloky písně a vydal je roku 1960 na svém albu \"The Rainbow Quest\". Ale teprve Joe Hickerson zavedl v tomtéž roce čtvrtou a pátou sloku a závěrečné opakování sloky první. Této konečné verze se ještě koncem roku 1960 ujali Peter, Paul and Mary, o rok později píseň proslavila nahrávka The Kingston Tria. (Jeho členové se zprvu domnívali, že jde o lidovou píseň, a uváděli ji bez autora; z omylu je vyvrátil teprve telefonát od samotného Seegera.) Písně se poté ujalo i mnoho dalších interpretů a také byla přeložena do mnoha různých jazyků. Píseň s českým textem \"Řekni, kde ty kytky jsou\", jehož autorkou je Jiřina Fikejzová, nazpívaly například Judita Čeřovská, Marie Rottrová či Marta Kubišová. Existuje také český text \"Kdo těm růžím vůni vzal\" od Jana Schneidera, nazpívaný v živém vystoupení Martou Kubišovou. Svou verzi nahrála i skupina Spirituál kvintet, s textem I. Macha a J. Tichoty \"Kdepak všechny květy jsou\".", "section_level": 1}, {"title": "Text písně.", "content": "Anglický originál (Pete Seeger, Joe Hickerson): Český překlad \"Řekni, kde ty kytky jsou\" od Jiřiny Fikejzové:", "section_level": 1}, {"title": "Ohlasy.", "content": "V roce 2002 byla píseň uvedena do folkové síně slávy Grammy. Britský magazín \"New Statesman\" ji roku 2010 zařadil mezi \"Top 20 politických písní\".", "section_level": 1}], "src_summary": "„Where Have All the Flowers Gone“ je folková protiválečná píseň amerického hudebníka Peta Seegera, v českém prostředí známá spíše jako Řekni, kde ty kytky jsou. První tři sloky byly napsány roku 1955 a vydány v časopise \"Sing Out!\"; další verše dodal v květnu 1960 zpěvák Joe Hickerson a píseň získala svou specifickou podobu, kdy poslední sloka odkazuje na první a všechny dohromady tak tvoří jakýsi kruh. Píseň nazpívalo mnoho interpretů, mimo jiné Marlene Dietrich, Joan Baez, Dalida, Peter, Paul and Mary, The Mamas and the Papas či The Kingston Trio. Byla také přeložena do nejméně 25 jazyků včetně češtiny.", "tgt_summary": "\"Where Have All the Flowers Gone?\" is a modern folk-style song. The melody and the first three verses were written by Pete Seeger in 1955 and published in \"Sing Out!\" magazine. Additional verses were added in May 1960 by Joe Hickerson, who turned it into a circular song. Its rhetorical \"where?\" and meditation on death place the song in the \"ubi sunt\" tradition. In 2010, the \"New Statesman\" listed it as one of the \"Top 20 Political Songs\". The 1964 release of the song as a Columbia Records Hall of Fame series 45 single, 13-33088, by Pete Seeger was inducted into the Grammy Hall of Fame in 2002 in the Folk category.", "id": 2004543}
{"src_title": "Italo Svevo", "tgt_title": "Italo Svevo", "src_document": [{"title": "Vědomí a svědomí Zena Cosiniho.", "content": "Jeho nejznámější prací je román \"La coscienza di Zeno\", který v českém překladu vyšel pod názvem \"Vědomí a svědomí Zena Cosiniho\". Hlavní hrdina Zeno Cosini v ní píše paměti, které mu mají pomoci v jeho psychoanalýze. Čtenáři je řečeno, že paměti zveřejňuje Zenův psychoanalytik, a že Zeno v nich mnohokráte lže. (Sám Svevo psychoanalýzu podstoupil, když chtěl pochopit svou závislost na nikotinu, ze které se mu nikdy nepodařilo osvobodit. O dílo Sigmunda Freuda se velmi zajímal, dokonce do italštiny přeložil jeho knihu \"O snu\"). \"Vědomí a svědomí Zena Cosiniho\" vyšlo roku 1923 a nevzbudilo naprosto žádný zájem u italské kritiky, ani u čtenářů, z velké části byla překážkou Svevova italština, která se italským čtenářům zdála zvláštně \"tuhá\" a \"úřední\", což byl dojem správný, pro Sveva byla italština až druhým jazykem, běžně hovořil tzv. terstským nářečím a italštinu nasával v úředním a obchodním prostředí (byl mj. úředníkem Unionbanky a zaměstnancem tchánovy továrny na podmořské lazury). Opomíjené knize však velmi pomohl irský spisovatel James Joyce, který ji považoval za výjimečnou a prosadil její vydání ve Francii. Zde kniha došla ohlasu a teprve poté byla objevena i v Itálii, zejména díky kritikovi Eugenio Montalemu. Joyce posléze uvedl, že Zeno Cosini byl jedním z modelů pro postavu Leopolda Blooma v jeho nejslavnějším románu Odysseus. Joyce a Svevo se prvně setkli roku 1905, když Joyce vyučoval na terstské škole Berlitz. Brzy se stali osobními přáteli a Joyce osobně Sveva učil anglicky.", "section_level": 1}, {"title": "Senilita.", "content": "Román \"Senilita\" byl v pořadí druhým Svevovým dílem. Projevil se v něm už jako zralý autor. Jeho hlavním tématem je analýza lidských vztahů, z níž mu vychází obraz neschopnosti lidí pochopit se navzájem. Emilio Brentano žije jako vážený člověk poklidným životem se svou sestrou Amálio. Jednoho dne se seznámí s dívkou lehkých mravů, inteligentní, ale koketní Angiolinou, a toto setkání rozvrátí jeho život. Jak ji poznal, zanedbává svou práci a přemýšlí pouze o ní. Angiolina se stane modelkou v ateliéru jeho nejlepšího přítele, sochaře Ballila. Emilio se chytá do vlastní pasti, lže a týrá sám sebe. O tom, že je zamilovaný, ví i jeho sestra Amálie, ale ona se mu se svými city nesvěřuje; o jejích snech a o jejích citech k Emiliovu příteli Ballimu se dozví pouze z toho, že sestra začne vyprávět ze sna. Postupně se z ní však stane narkomanka (éteromanka) a brzy na následky své slabosti umírá. Po její smrti si Emilio uvědomí, že jeho nedostatek energie, jeho skleslost, dělá z něj strůjce vlastního neštěstí i neštěstí jiných.", "section_level": 1}, {"title": "Smrt.", "content": "Zemřel na následky dopravní nehody. Těsně před smrtí prý v nemocnici požádal o cigaretu s tím, že tato je \"opravdu poslední\" (což prý říkal před zapálením každé cigarety).", "section_level": 1}], "src_summary": "Italo Svevo, rodným jménem Aron Ettore Schmitz (19. prosince 1861, Terst – 13. září 1928, Motta di Livenza), byl italský spisovatel a dramatik židovského původu narozený na území Rakouského císařství. Byl představitelem modernismu. Nejznámější jsou jeho romány \"Vědomí a svědomí Zena Cosiniho\" a \"Senilita\". Napsal i třináct divadelních her, za jeho života však byla inscenována jen jednoaktovka \"Roztříštěné trio\". Jeho divadelní tvorba byla objevena až v 60. letech. Divadelní recenze psal pod pseudonymem Ettore Samigli (do terstského deníku \"L’Indipendente\"). Jeho dílo je hluboce spjato s Terstem, který je významným prvkem všech autorových textů. Do italské literatury Svevo uvedl nový typ hrdiny, v ní do té doby zcela neznámý - \"inetta\", neschopné a zneuznané budižkničemu.", "tgt_summary": "Aron Ettore Schmitz (19 December 186113 September 1928), better known by the pseudonym Italo Svevo (), was an Italian writer, businessman, novelist, playwright, and short story writer. A close friend of Irish novelist and poet James Joyce, Svevo was considered a pioneer of the psychological novel in Italy and is best known for his classic modernist novel \"La coscienza di Zeno\" (1923), a work that had a profound effect on the movement.", "id": 800777}
{"src_title": "Modulor", "tgt_title": "Modulor", "src_document": [{"title": "Historie Modulor.", "content": "Systém modulor vymyslel Le Corbusier v návaznosti na práce Marka Vitruvia Pollia, Leonarda da Vinci a Leona Battisty Albertiho, které se všechny zabývaly matematickými proporcemi lidského těla. Snažil se tyto vědomosti aplikovat do prostoru ve kterém člověk žije. Le Corbusier publikoval knihy Le Modulor v roce 1948 a Modulor 2 v roce 1955. V anglickém jazyce vyšel The Modulor v roce 1954 a Modulor 2 v roce 1958.", "section_level": 1}, {"title": "Použití.", "content": "Le Corbusier použil svůj modulor při návrzích mnoha jeho budov, včetně kaple Notre Dame du Haut, sídliště v Čandígarh a Marseilleské Unité d'Habitation, přezdívaného Cité Radieuse nebo zářící město. Také používal grafický motiv Modulor přímo ve stavbách, jako reliér, nebo v dělící stěně, např.. při vstupu do bytového domu Unité d'Habitation. Většina aplikací Moduloru včetně Le Corbusierova vlastního designu Le Modulor a Suite de la Modulor, nebyla příliš přesvědčivá. Pravděpodobně největším přispěním Moduloru kromě architektury byla inspirace pro německé a švýcarské typografy, kteří vytvořili modulární systém s jednoduchými sazbami stránek na designérské moderní mřížky.", "section_level": 1}, {"title": "Grafické znázornění.", "content": "Grafické znázornění Moduloru představuje stylizovaná lidská postava s jednou rukou zvednutou. Na kresbu mužské postavy navazují dvě vertikální spirály zachycující proporce těla. Při výšce postavy vycházel Le Corbusier nejprve z výšky průměrného Francouze (175 cm) a později z výšky dobře vypadajícího anglického gentlemana (182,88 cm). Červené křivky se odvíjejí od výšky pupku (108 cm v původní verzi 113 cm v upravené). Modré křivky jsou založeny na celkové výši i se zvednutou rukou (216 cm v původní, 226 v upravené).", "section_level": 1}, {"title": "Princip Modulor.", "content": "Modulor je založen na harmonických řadách (tzv. Fibonacciho číslech a zlatém řezu), lidských proporcích a jejich zdvojení. Corbusier vzal celkovou výšku i se zvednutou rukou (226 cm) a vydělil ji dvěma (113 cm). V té výšce se nachází pupek. V celkové výši rozdělené podle zlatého řezu se nachází zápěstí připažené ruky (86 cm). Vzdálenost od země po vršek hlavy (183) je také vydělená zlatým řezem a vychází ve výši pupku (113 cm). Pomocí tohoto principu (Fibonacciho posloupnost) lze získat následující posloupnosti: Kde každé číslo je součtem dvou předchozích. Takovou metodou by se podle Corbusiera měly dát odvodit proporce a velikost prostoru, ve kterém člověk žije, ale i některých věcí, které používá.", "section_level": 1}, {"title": "Kritika.", "content": "Problém Moduloru spočívá ve skutečnosti, že vychází z mužské postavy přesných proporcí a vůbec nepočítá s rozmanitostí lidí. Podle slov Micheala Otswalda by \"ženské tělo sotva mohlo být předlohou proporcionální harmonie\". Systém nemá vztah k současným antropometrickým pozorováním. Ani není známa metoda jak ho uplatnit do obytných prostor. Například jej nelze použít k odvození lidského kroku, což by se využilo při schodišti.", "section_level": 1}], "src_summary": "Modulor je systém, který vymyslel Le Corbusier a popsal ho jako „soubor harmonických proporcí vhodných pro lidské měřítko, univerzální aplikovatelný pro architekturu a mechaniku“.", "tgt_summary": "The Modulor is an anthropometric scale of proportions devised by the Swiss-born French architect Le Corbusier (1887–1965). It was developed as a visual bridge between two incompatible scales, the imperial and the metric system. It is based on the height of a man with his arm raised. It was used as a system to set out a number of Le Corbusier's buildings and was later codified into two books.", "id": 2108183}
{"src_title": "Split jazyka", "tgt_title": "Tongue splitting", "src_document": [{"title": "Proces.", "content": "Split jazyka lze provést více způsoby, které se od sebe navzájem liší nejen svým provedením, ale i následnou péčí. Jedním ze způsobů je rozštěpení laserem. To se může provést na ústní chirurgii, pokud tomu doktor vyhoví. Samotný proces zabere asi jen 15 minut, pouhý měsíc pak trvá kompletní zahojení. Jedná se o metodu, při níž je krvácení maximálně omezeno a dojde k němu jen při zašívání ran. Mimo laseru lze jazyk rozdělit i skalpelem. Jedná se o poměrně krvavou metodu a tak je často doprovázena poleptáním nebo pálením rány, čímž se krvácení redukuje. Hojení je opět velmi rychlé, a tak zhruba po dvou týdnech je už možné jíst normální stravu. Zajímavá je jedna z prvních používaných neprofesionálních metod, kterou si zájemci nahrazovali zákrok odborníka. Nejdříve se píchl klasický piercing jazyka, poté, když byl jazyk zahojen, jím byla provléknuta nit, která tvořila smyčku v místech, kde měl být jazyk rozříznut. Smyčka se utahovala, co nejpevněji to jen šlo, čímž se jazyk trhal od dírky pro piercing ke špičce. Když už zbýval jen poslední kousek, často byl rozstřižen nebo rozříznut. Tato metoda s sebou nesla samozřejmě mnohdy zdravotní problémy, nehledě na týdny silné bolesti a neschopnosti jíst a artikulovat.", "section_level": 1}, {"title": "Rizika.", "content": "Za předpokladu, že zákrok provádí kvalifikovaný odborník, jsou rizika zanedbatelná a komplikace, které se objeví během hojení pod dohledem a péčí profesionála, jsou většinou jednoduše řešitelné. Riziko může tvořit nadměrná ztráta krve v případě, že se v jazyce nařízne větší céva, ale to se stává převážně, když je řez veden příliš daleko od špičky jazyka. Infekce a jizvení jsou v případě splitu velmi výjimečné.", "section_level": 1}], "src_summary": "Split jazyka neboli hadí jazyk se provádí proříznutím jazyka od špičky směrem dozadu a následnou úpravou rány tak, aby již nekrvácela a opět nesrostla. Tím jazyk získá rozeklaný tvar a obě poloviny je možné kontrolovat nezávisle na sobě. Rozštěp jazyka sice v historii nepatřil mezi nejběžnější modifikace, ale přece jen si k němu dokázal někdo najít cestu. V minulosti měl náboženský význam – jogíni používali metodu pro duchovní potřeby. Věřili, že jim split umožní vstřebání boha. V mytologii lze hadí jazyk spatřit na mnoha bozích napříč kulturami. Většinou byli tito bohové spojováni se zlem a negativními vlastnostmi. Velký rozruch vyvolali v roce 1997 první dva lidé, kteří podstoupili zákrok v novodobé historii a dostali se díky tomu na obálky časopisů s tematikou modifikace. Od té doby zájem o hadí jazyk prudce narostl a po roce 2000 už se stal jednou z nejoblíbenější těžších modifikací.", "tgt_summary": "Tongue bifurcation, splitting or forking, is a type of body modification in which the tongue is cut centrally from its tip to as far back as the underside base, forking the end.", "id": 1194805}
{"src_title": "Olše šedá", "tgt_title": "Alnus incana", "src_document": [{"title": "Charakteristika.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Letorosty.", "content": "Letorosty oblé až trojhranné, nelepkavé, na spodní straně stříbřitě chlupaté, na svrchní straně červenavě hnědé, později olysávající a lesklé.", "section_level": 2}, {"title": "Větve.", "content": "Větve velmi volné, přeslenité nebo mírně nepravidelné.", "section_level": 2}, {"title": "Kůra a borka.", "content": "Kůra je u mladých stromů tmavošedá, hladká, s průduchy, na starších olších matně šedá, podélně popraskaná, stěží vytváří tenkou borku. Borka i ve stáří hladká, tmavošedě zelenavá, směrem nahoru vždy trochu světlejší, s nezřetelnými četnými svislými lenticelami.", "section_level": 2}, {"title": "Pupeny.", "content": "Pupeny stopkaté, stopky asi 2 mm dlouhé, trochu do strany nakloněné, tupě špičaté, šedé nebo šedohnědé, plstnaté, nelepkavé.", "section_level": 2}, {"title": "Listy.", "content": "Listy střídavé, oddálené, na vrcholu ostře špičaté nebo zašpičatělé, oválné až vejčité, na bázi uťaté až slabě srdčité, asi 4–10(–12) cm dlouhé, 3–7(–9) cm široké, zřetelně zubaté, na líci matně zelené, na rubu šedé až šedozelené, zpočátku všude chlupaté až plstnaté, později pouze na 8–12 párech výrazných postranních žilek, ty pak přesně proti sobě umístěné nebo lehce vzájemně posunuté, nelepkavé. Řapík 1,5–3 cm dlouhý. Listy se na podzim nepřebarvují, ale zůstávají až do opadu zelené.", "section_level": 2}, {"title": "Květy.", "content": "Doba květu je od února do dubna. Květy se rozvíjejí před rašením listů, většinou o 1–2 týdny dříve než u olše lepkavé (\"Alnus glutinosa\"). Samčí jehnědy po 3–5 na koncích větévek, převislé, v zimě nerozvité, během květu 7–9 cm dlouhé; brzy na jaře rozprašují žlutý pyl, potom 10 cm dlouhé. Okvětí 4(–6) četné, tyčinky 4(–6), prašníky žluté. Samičí jehnědy po 4–8, načervenale purpurové, plodní šištice vejcovitě kuželovité, 10–16 mm dlouhé, přisedlé nebo krátce stopkaté.", "section_level": 2}, {"title": "Plody.", "content": "Plodnost začíná velmi časně, někdy už v 6 letech a je častá. Samičí jehnědy v době zralosti šišticovitě zdřevnatí a jsou asi 1–2 cm dlouhé. Samičí šištice přisedlé nebo nejspodnější na krátkých chlupatých stopkách. Nažky (drobná semena s úzkými křídly) dozrávají v září až říjnu, z šištic vypadávají až do prosince.", "section_level": 2}, {"title": "Ekologie a cenologie.", "content": "Roste podél řek a potoků, balvanité náplavy; také na hlinitých, jen občas zaplavovaných půdách, potřebuje ale lépe drenážovanou půdu než olše lepkavá (\"Alnus glutinosa\"). Nesnáší stagnující vodu. Vyžaduje dobře provzdušněný substrát. Dává přednost vápenatým půdám, roste i na suchých stanovištích. Rychle rostoucí mrazuvzdorná dřevina náročná na světlo, málo odolná v konkurenci jiných druhů dřevin. Potřebuje půdu, která je středně až dobře zásobená živinami. Strom vyhání kořenové odnože, staré stromy bývají často obklopeny prstencem výmladků. Listy olše šedé se objevují brzy na jaře, stromy jsou proto s oblibou vysazovány v sadech aby chránili ovocné stromy před jarními mrazy. Protože má olše štíhlou, nepříliš hustou korunu, nesoupeří s ovocnými stromy o světlo a živiny. Diagnostický druh horských olšin asociace \"Alnetum incanae\" Lüdi 1921 (podsvaz \"Alnenion glutinoso-incanae\"), též ve společenstvech svazu \"Sambuco-Salicion capreae\".", "section_level": 1}, {"title": "Stanoviště.", "content": "Stanoviště ve střední Evropě v horském pásmu 500–1500 m n. m., v lužních lesích, podél horských potoků sestupuje hluboko do nižších poloh; na mokvavých svazích, na vlhké, vodou nasáklé, občas zaplavované, vápenaté, na živiny bohaté půdě, na rozdíl od olše lepkavé (\"Alnus glutinosa\") se vyhýbá trvale zaplavovaným půdám a snáší občasné sucho. Je to mrazuvzdorná, bohatě kořenící, světlomilná, pionýrský dřevina s hojnými kořenovými výhonky.", "section_level": 1}, {"title": "Celkové rozšíření.", "content": "Střední, severní, východní a jihovýchodní Evropa (souvislé rozšíření v severní části mírného pásma, jižněji jen ostrůvkovitě, zvláště v horách; na jihu po Albánii a Bulharsko); Kavkaz, západní Sibiř.", "section_level": 1}, {"title": "Význam.", "content": "Používá se jako přípravná a meliorační dřevina v mrazových polohách a na neplodných půdách, za cílem zpevnění sesuvných svahů nebo zpevnění čerstvých násypů a navážek nebo jako dřevina krycí a výchovná. Je vhodná k zalesňování extrémních stanovišť. Dřevo je velmi lehké, měkké, málo trvanlivé. V zahradách a parcích se pěstuje v několika kultivarech: s dřípenými listy (cv. Angustissima, cv. Angermannica, cv. Lobata, cv. Laciniata, cv. Pinnatipartita, cv Semipinnata; vesměs jsou virového původu), s listy žlutými (cv. Aurea) nebo s převislými větvemi (cv. Pendula).", "section_level": 1}, {"title": "Zajímavosti.", "content": "Olše žijí v symbióze s bakteriemi, s jejichž pomocí dokážou vázat vzdušný dusík. Aby pokryly potřebu dusíku nutného k syntéze proteinů, čerpají ho nejen z půdy, ale i ze vzduchu. Stromům to umožňuje růst i na půdách chudých dusíkem, proto jsou také vysazovány na mrtvých půdách, což vede k obohacení půdy cennými dusíkatými sloučeninami a tím i k zlepšování půd a každoročním shazovaným listí podporují tvorbu humusu. Olše jsou proto vysoce ceněnou pionýrskou dřevinou.", "section_level": 1}, {"title": "Příbuzné druhy.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Olše lepkavá.", "content": "Od olše lepkavé (\"Alnus glutinosa\") se olše šedá (\"Alnus incana\") liší nestopkatými, přisedlými samičími jehnědami a také vyšším počtem postranních žilek (8–12 proti 5–8 u olše lepkavé).", "section_level": 2}, {"title": "Olše zelená.", "content": "Blízce příbuzný druh, olše zelená (\"Alnus viridis\"), je až 4 m vysoký keř s přisedlými špičatými pupeny. Vyskytuje se v alpských křovinách.", "section_level": 2}], "src_summary": "Olše šedá (\"Alnus incana\") je listnatý opadavý keř nebo strom, s přímým, štíhlým kmenem (často vícekmenným) a vejcovitou nebo sloupovitou, hustou korunou, z čeledi břízovité. Dorůstá většinou do výšky 6–20 metrů, dožívá se maximálně 50 let.", "tgt_summary": "Alnus incana, the grey alder or speckled alder, is a species of tree in the birch family, with a wide range across the cooler parts of the Northern Hemisphere.", "id": 1598970}
{"src_title": "Javor šedý", "tgt_title": "Acer griseum", "src_document": [{"title": "Popis.", "content": "Javor šedý je opadavý strom dorůstající výšky až 20 metrů. Kůra je u mladých stromů skořicově hnědá a nápadně papírovitě odlupčivá. Mladé větévky jsou červenavé a hustě chlupaté, starší tmavě purpurové až tmavě hnědé, po 2 až 3 letech olysávají. Pupeny jsou drobné a tmavé, kryté mnoha střechovitými šupinami. Listy jsou trojčetné, složené z hrubě zubatých lístků. Lístky jsou 3 až 5 cm dlouhé, na rubu bělavé až šedavé. Na podzim se listy barví do purpurových a karmínových odstínů. Květy jsou žluté, v chudých květenstvích složených nejčastěji ze 3 květů. Květy jsou pětičetné, s 10 tyčinkami a velkým žláznatým terčem. Stopky květů jsou hustě chlupaté. Plody jsou žlutavě hnědé, chlupaté, jednotlivé nažky jsou 3,2 až 3,8 cm dlouhé. Nažky svírají ostrý až téměř pravý úhel.", "section_level": 1}, {"title": "Rozšíření.", "content": "Javor šedý pochází ze střední Číny. Roste ve smíšených lesích v nadmořských výškách 1500 až 2000 metrů. Je rozšířen v provinciích Gansu, Henan, Hubei, Hunan, Shaanxi, Shanxi a Sichuan.", "section_level": 1}, {"title": "Taxonomie.", "content": "Javor šedý byl v minulosti někdy uváděn jako varieta javoru nikkoského pod názvem \"Acer nikoense\" var. \"griseum\" a byl též znovu popsán v roce 1934 pod názvem \"Acer pedunculatum\".", "section_level": 1}, {"title": "Význam.", "content": "Javor šedý je ceněná solitéra. Je nápadný zejména odlupčivou kůrou a podzimním zbarvením listů. V ČR se s ním lze setkat např. v Dendrologické zahradě v Průhonicích, v Průhonickém parku a v Arboretu Žampach.", "section_level": 1}, {"title": "Pěstování.", "content": "Javor šedý je pomalu rostoucí dřevina. Vyžaduje slunné nebo polostinné stanoviště. Na půdu není náročný, pokud je dobře odvodněná. Prospívá v zásaditých, kyselejších i jílovitých půdách. V kultuře dorůstá výšky 8 až 12 metrů a šířky koruny 4 až 8 metrů. Konečné výšky dorůstá ve věku 20 až 50 let. Množení je obtížné, neboť semena špatně klíčí, a proto je tento krásný javor zřídka nabízen.", "section_level": 1}], "src_summary": "Javor šedý (\"Acer griseum\") je opadavý strom z čeledi mýdelníkovité. Je to středně velký strom s trojčetnými listy a nápadně odlupčivou kůrou, pocházející ze střední Číny. Je to ceněná okrasná dřevina a lze se s ním setkat i v České republice, pěstován je však zřídka.", "tgt_summary": "Acer griseum, the paperbark maple (), is a species of flowering plant in the family Sapindaceae, native to central China. \"Acer griseum\" is found in the Chinese provinces of Gansu, Henan, Hubei, Hunan, Shaanxi, Shanxi and Sichuan, at altitudes of .", "id": 2386027}
{"src_title": "Domenico Zipoli", "tgt_title": "Domenico Zipoli", "src_document": [{"title": "Životopis.", "content": "Narodil se v toskánském městě Prato, kde získal základy hudební přípravy. V roce 1707 pod patronací Cosima III. de Medici, velkovévody Toskánska, studoval ve Florencii pravděpodobně u Giovanni Maria Casiniho. V roce 1708 krátce studoval v Neapoli u Alessandra Scarlattiho, pak se přestěhoval do Boloně a později, od roku 1709, byl žákem Bernarda Pasquiniho v Římě, kde dokončil svou hudební přípravu. Po Pasquiniho smrti zůstal v Římě, kde v roce 1710 získal místo varhaníka v bazilice Panny Marie v Trastevere. Kolem roku 1715 se stal varhaníkem kostela Chiesa del Santissima Nome di Gesù all'Argentina v Římě, mateřském chrámu jezuitského řádu. Z neznámých důvodů v roce 1716 odešel do Sevilly v Španělsku, kde 1. července vstoupil do Tovaryšstva Ježíšova se žádostí odejít do jezuitských misí v Paraguayi v Jižní Americe (tehdy španělská kolonie). Jako novic odešel ze Španělska se skupinou 53 misionářů, kteří do Buenos Aires dorazili 13. července 1717. Do své smrti působil ve městě Córdoba (v současné Argentině), kde dokončil svá studia teologie a filozofie jako přípravu na kněžské svěcení. Vzhledem k tomu, že biskupské sídlo Córdoba bylo neobsazené, obřad se nikdy neuskutečnil. Přesto několik let působil jako hudební ředitel pro místní jezuitské mise. Zemřel 2. ledna 1726 v jezuitském domě v Córdobě na infekční chorobu neznámého původu. Místo jeho pohřbení je neznámé, některé zdroje uvádějí, že jeho popel je uložen v kostele v Santa Catalina v horách provincie Córdoba.", "section_level": 1}, {"title": "Dílo.", "content": "Zabýval se převážně tvorbou církevní hudby a skladeb pro varhany a cembalo. Z jeho počáteční italské tvorby jsou známa dvě oratoria: \"San Antonio di Padova\" (1712) a \"Santa Catherine, panna a mučednice\" (1714). Začátkem roku 1716 v Římě složil nejznámější dílo \"Sonate d'Intavolatura\" pro varhany a cembalo. Toto dílo mu získalo v Římě svého času všeobecné uznání. Skládá se ze dvou částí: 1. Pezzi per Organo (16dílná část pro varhany sestávající z tokát, sérií čtyř versetov, canzon a jiných skladeb v různých stupnicích; pozoruhodná je zejména Toccata all'Elevazione F-dur někdy zpracována v orchestrální podobě jako \"Adagio pro hoboj, violoncello, varhany a smyčcové nástroje\") a 2. Pezzi per Cimbalo (šestidílná část pro cembalo obsahující čtyři suity a dvě partity). V Římě vytvořil i kantátu pro soprán a basso continuo \"Daliso, da quel di che partisti\" a mnohé jiné díla. Z jeho jihoamerické tvorby objevené v Chiquitos v Bolívii se podařilo zachovat dvě mše, dvě zhudebnění žalmů, tři hymny, \"Te Deum laudamus\" a jiná díla. V roce 1959 americký muzikolog Robert Stevenson objevil v Sucre, Bolívii Zipoliho \"Mši F-dur\" (kopie z Potosí v Bolívii r. 1784), jejíž skladba je založena na jiných dvou mších skladatele. Zipoli je považován za nejnadějnějšího mladého jezuitského hudebníka a misionáře, který přispěl k rozvoji přirozeného hudebního nadání obyvatel koloniální Jižní Ameriky.", "section_level": 1}], "src_summary": "Domenico Zipoli (17. října 1688, Prato − 2. ledna 1726, Córdoba, Argentina) byl italský barokní hudební skladatel, jezuitský misionář, varhaník a cembalista.", "tgt_summary": "Domenico Zipoli (17 October 16882 January 1726) was an Italian Baroque composer who worked and died in Córdoba, in the Viceroyalty of Peru, Spanish Empire, (presently in Argentina). He became a Jesuit in order to work in the Reductions of Paraguay where he taught music among the Guaraní people. He is remembered as the most accomplished musician among Jesuit missionaries.", "id": 1304719}
{"src_title": "Nekupuj ruské!", "tgt_title": "Do not buy Russian goods!", "src_document": [{"title": "Příčiny.", "content": "Podle aktivistů, kampaň byla zahájena bezprostředně jako odpověď na rozhodnutí Federální celní správy Ruské federace ze dne 14. srpna 2013, kterým byly veškeré ukrajinské exportéry plošně označeny jako \"rizikové\", což znamenalo blokádu ukrajinských výrobků dovážených do Ruska. Následně se u hranic utvořily dlouhé fronty ze stovek kamionů a nákladních vagonů s ukrajinským zbožím mířícím na ruský trh. Aktivisté také poukazuji, že k rozhodnutí začít kampaň přispěla také řada předchozích \"obchodních válek\" zahájených Ruskou federaci proti Ukrajině, včetně tzv. \"masové války\", \"syrové války\", \"čokoládové války\".", "section_level": 1}, {"title": "Průběh.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Na Ukrajině.", "content": "Dne 22. srpna 2013 aktivisté uspořádali akci u sídla prezidenta Ukrajiny požadující učinit odvetná opatření vůči Rusku. Kampaň pak pokračovala distribucí letáků, plakátů, nálepek ve vice než 45 městech Ukrajiny. V kampani byla použita karikatura ruské matrjošky. Začátkem Euromajdanu kampaň výrazně ztratila na intenzitě. Dne 4. března prostřednictvím sociálních síti aktivisté vyhlásili obnovu bojkotu veškerého zboží a služeb, z prodeje kterých těží ruský byznys. Záměrem bylo zamezit proudění finančních prostředků z Ukrajiny do Ruska, kde tyto budou přispívat pro válečnou snahu Ruska. Kampaň tak byla znovu obnovena v souvislosti s Krymskou krizí a Ruskou vojenskou intervencí na východní Ukrajině. V březnu aktivisté začali uspořádávat \"padací\" flash moby v supermarketech, kterými nabádali nakupujících nekupovat ruské výrobky, a také bojkotovat ruské čerpací stanice, banky, zábavní představení a koncerty. V květnu 2014 některá kina v Kyjevě, Lvově, Oděse se začali ruské filmové produkci vyhýbat. V letě 2014 aktivisté začali uspořádávat flash moby a jiné akce v ruských restauracích a kavárnách na Ukrajině. Na konci srpna 2014 odstartovala občanská kampaň \"Bojkotuj ruské filmy\" zaměřena proti promítaní ruských filmů a seriálů v ukrajinském media prostoru. Ke květnu 2014 některé ruské výrobce začali měnit čárové kódy na svých výrobcích z ruských na ukrajinský. Byla vyvinuta aplikace pro Android s názvem \"Bojkotuj okupanta\", jež pomáhala odhalit výrobky původem z Ruska, zejména ty svůj původ skrývající.", "section_level": 2}, {"title": "Mezinárodní rozšíření.", "content": "Začátkem března 2014 bojkot se rozšířil do jiných zemi, zejména do Běloruska, Lotyšska, Litvy, Estonska, Polska, Moldavska, Gruzie, Spojených států amerických a do České republiky.", "section_level": 2}], "src_summary": "Nekupuj ruské! (ukrajinsky Не купуй російське!, někdy také pod názvem Bojkotuj ruské!, ukrajinsky Бойкоту́й росі́йське!) je občanská kampaň ekonomického bojkotu Ruska na Ukrajině. Byla zahájena 14. srpna 2013 jako reakce na dovozní blokády ukrajinského zboží na ruské trhy. Kampaň získala odezvu na sociálních sítích a následně se rozšířila internetem. Aktivisté šířili tuto kampaň prostřednictvím letáků a plakátů na veřejných prostranstvích ve 45 městech Ukrajiny. Přestože začátkem Euromajdanu v listopadu 2014 kampaň ztratila na intenzitě, dne 2. března 2014 byla v souvislosti s Krymskou krizí a pak Ruskou vojenskou intervencí na východní Ukrajině znovu oživena. Organizátorem této kampaně je občanské hnutí Vidsič.", "tgt_summary": "\"Do not buy Russian goods!\" ( [ne kupuy ros'iys'ke]) or \"Boycott Russian goods!\" ( [boykotuy ros'iys'ke]) is a nonviolent resistance campaign to boycott Russian commerce in Ukraine. The protest started on August 14, 2013 as a reaction to a Russian Federation trade embargo against Ukraine. It was organized by Vidsich on social media. The campaign expanded to mass distribution of leaflets, posters, and stickers in over 45 cities and towns. Having faded by the beginning of the Euromaidan demonstrations in November 2013, it was renewed on March 2, 2014, during the Crimean crisis and the Russian military intervention in Ukraine.", "id": 1371450}
{"src_title": "Johannes Aavik", "tgt_title": "Johannes Aavik", "src_document": [{"title": "Život.", "content": "Narodil se jako syn spisovatele na volné noze. Své středoškolské vzdělání získal na gymnáziu v Kuressaare, kde studoval v letech 1894–1902. Patřil k nejlepším studentům a vynikal v cizích jazycích. Škola mu umožnila studovat němčinu, francouzštinu, latinu a řečtinu. Angličtinu a finštinu studoval samostudiem. Aavik poté vystudoval historii a filologii na Univerzitě v Tartu v letech 1901–1902 a na Nižynské univerzitě v letech 1902–1905. Získal též doktorát z románských jazyků na Univerzitě v Helsinkách v roce 1910. Po škole se stal členem Mladoestónskeho hnutí Noor-Eesti. Odešel na Jaltu, kde vyučoval francouzštinu, ale po čase se vrátil zpět na Saaremaa. Aavik vyučoval v letech 1926 až 1933 francouzštinu a estonštinu na univerzitě v Tartu (v letech 1934–1940) a Kuressaare. Také byl učitelem estonštiny na gymnáziu v Tartu. V roce 1934 byl Ministerstvem školství Estonska jmenován konzultantem a inspektorem škol. Roku 1944 odešel s rodinou do exilu před sovětskou okupací a zbytek života strávil ve Stockholmu, kde roku 1973 zemřel.", "section_level": 1}, {"title": "Vývoj estonského jazyka.", "content": "Johannes Aavik si uvědomil, že estonština, která byla po staletí jazykem poddaných, potřebovala inovovat. Tento proces byl podmíněn vznikem moderního národa. Bylo potřeba standardizovat gramatiku, Ortografii a také vytvořit odbornou terminologii. Aavik byl toho názoru, že jazyk má být univerzální a libozvučný. V roce 1912 začal psát články do literárních časopisů, kde navrhoval, jak estonštinu rozvinout. Byl velkým zastáncem stahování slov z finštiny, například \"Aare\" (poklad), \"hetk\" (chvíle), \"julm\" (krutý), \"Lause\" (věta) \"lvím\" (rozšířit), \"Raev\" (vztek, hněv), \"siirduma\" (odložit, odročit), \"tootma\" (vyrobit), \"vallutama\" (dobít). Na druhé straně ale odmítal vliv němčiny a ruštiny, které nebyly podle Aavika dostatečně libozvučné a vznešené. Mnoho z jeho návrhů bylo uznáno a stalo se součástí estonské slovní zásoby. Od roku 1914 začal s tvořením nových, dobře znějících slov, které nahrazoval za nedobře znějící. Například navrhl slova \"Relvas\" (zbraň) namísto \"sõjariist\", \"roim\" (zločin) namísto \"kuritöö\", \"veenma\" (přesvědčit) namísto \"uskuma Panem\". Obecně se snažil vyhnout fonémům \"t\" a \"s\" a také preferoval krátká slova před dlouhými. Rovněž upřednostňoval \"o\" před \"u\" tak, jak je to běžné v jihoestónskych dialektech. Také se pokoušel změnit \"ü\" na \"y\" podle finské ortografie. Dlouhé a nepraktické označení zkracoval: 1) z věty vytvořil frázi, 2) z fráze sloučeninu, 3) ze sloučeniny derivát a 4) z derivátu kmen slova: \"Tahta, millel on saba> sabaga Tahta> sabatäht> komeet\". Aavik se snažil modernizovat i gramatiku. Podporoval používání \"i-plurálu\" místo \"t (d)-plurálu\" (\"keel\" místo \"keeltes\"), též i \"i-superlativu\" namísto běžného superlativu (\"suurim\" místo \"kõige suurem\") a \"-nd\" místo \"-nud\" v aktivním minulém participiu. Navrhl používání skloňovacích afix v \"ma-infinitivu\", ale jen některé z nich se prosadili v běžné řeči. Stejně se pokusil zavést budoucí čas sloves a zájmeno pro ženský rod, ale nezaznamenal úspěch. Měl vždy zhruba stejně přívrženců i odpůrců. V roce 1919 vydal slovník s 2000 inovovanými slovy. Jeho principy (funkčnost, estetika a národní kvalita) byly shrnuty v díle \"Keeleuuenduse äärmised võimalused\" (Extrémní perspektiva v jazykové inovaci; Tartu, 1924. Napsaná v letech 1914–1918). Jazykové inovace postupně začaly upadat po roce 1927, kdy bylo schváleno, že ve školách se má vyučovat již ucelená a standardní estonština tak, jak je popsána v \"Estonském ortografickém slovníku\" (1925) a v \"Estonské gramatice\" Elmara Muuka (1927).", "section_level": 1}], "src_summary": "Johannes Aavik (8. prosince (podle juliánského kalendáře 26. listopadu) 1880, Randvere – 18. března 1973, Stockholm) byl estonský jazykovědec, který sehrál významnou roli při modernizaci a vývoji estonského jazyka.", "tgt_summary": "Johannes Aavik ( in Randvere, Saaremaa, Estonia (then Russian Empire) – 18 March 1973 in Stockholm, Sweden) was an Estonian philologist and Fennophile who played a significant role in the modernization and development of the Estonian language.", "id": 810691}
{"src_title": "Tyrannius Rufinus", "tgt_title": "Tyrannius Rufinus", "src_document": [{"title": "Život.", "content": "Rufinus se narodil v křesťanské rodině ve městě Iulia Concordia (dnes Concordia Sagittaria) nedaleko od Aquileia. Stal se mnichem. Kolem roku 370 se setkal s významnou osobností své doby, Jeronýmem. Zpočátku byli přáteli, později však největšími protivníky. Asi v roce 372 se Rufinus vydal do Alexandrie, aby zde studoval u Didyma z Alexandrie, předního zastánce origenovské teologie v Alexandrijské škole. V témže období se stýkal Rufinus i s Macanem Starším, jedním z egyptských pouštních poustevníků, a Melanií Starší, bohatou a zbožnou římskou vdovou. Když v důsledku pronásledování ze strany Ariánů během panování císaře Valenta Melanie opustila Egypt a usadila se kolem roku 378 i s kroužkem mnichů a kněží v Jeruzalémě, přidal se k ní i Rufinus. Melanie založila v Jeruzalémě vlastní řeholní komunitu žen a z jejích peněz zde obdobné mužské společenství vybudoval i Rufinus. Vznikl tak klášter na Olivové hoře, kde se současně s řeholními životem věnoval Rufinus a jeho kroužek i studiu řeckých církevních spisů. Po svém příchodu do Betléma roce 386 se s touto skupinou sblížil i Jeroným. Jiným Rufinovým blízkým přítelem se stal jeruzalémský biskup Jan, který vysvětil roku 390 Rufina za kněze. Ke zlomu v přátelství mezi Rufinem a Jeronýmem došlo roku 394 v souvislosti s útoky na origenismus ze strany Epifania ze Salamíny. Rufinus se postavil na stranu origenistů, s čímž se Jeroným nebyl schopen smířit. Na podzim roku 397 se vydal Rufinus na cestu do Říma, kde vydal latinský překlad Pamfilovy Obrany Origena a některých Origenových vlastních děl. V úvodu jednoho z překladů přitom uvedl Jeronýma jako Origenova stoupence a později přidal několik mírně upravených překladů od Jeronýma. To Jeronýma rozběsnilo a rozpoutal dlouhou válku plnou osočování a pomluv. Podle některých zdrojů Jeroným dokonce schválně zkomolil Rufinovo jméno na Tyrannius z původního Turannius. Tradice zachovává Jeronýmovu verzi. V důsledku tohoto intelektuálního boje a na základě osočení u papeže Anastasia I. byl Rufinus předvolán do Říma, aby obhájil vlastní ortodoxii. Rufinus se písemně z osobního setkání omluvil dílkem \"Apologia pro fide sua\" (\"Obrana vlastní víry\"). Papež, zřejmě uražen, v reakci výslovně odsoudil Origena. Rufinus byl přidán na seznam \"Decretum Gelasianum\". Roku 408 zastihl Rufina usazeného v té době v klášteře v Pinete v Kampánii příchod Alaricha do jižní Itálie. Ve strachu před Vandaly unikl i se svou společnicí Melanií na Sicílii. Zde se pustil do překladu Origenových homilií. Roku 410 zde i zemřel.", "section_level": 1}, {"title": "Dílo.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Překlady.", "content": "Nejvýznamnějším Rufinovým překladem je \"Historia Ecclesiastical\" (Církevní dějiny) řecký píšícího Eusebia z Kaisareie a jejich doplnění o období od vlády císaře Konstantina Velikého po smrt Theodosia I. (324-395). Tyrannius vytvořil i velký počet překladů Origena do latiny. Origenův komentář k Listu Římanům se dochoval pouze ve zkrácené latinské verzi přeložené právě Rufinem, podobné to je i s jeho dílem \"De principiis\". Právě toto dílo se stalo trnem v oku Jeronýma, který se vyjádřil, že Rufinův překlad je příliš volný, a sám vyhotovil vlastní, adekvátní překlad. Ten se ale bohužel nedochoval. Dalšími překlady Tyranny Rufina jsou:", "section_level": 2}], "src_summary": "Tyrannius Rufinus, též Rufinus z Aquileia (\"Rufinus Aquileiensis\") (mezi 340 a 345-410) byl historik a teolog, známý hlavně jako překladatel řeckých církevních otců z řečtiny do latiny , především Origena.", "tgt_summary": "Tyrannius Rufinus, also called Rufinus of Aquileia (\"Rufinus Aquileiensis\") or Rufinus of Concordia (344/345–411), was a monk, historian, and theologian. He is best known as a translator of Greek patristic material into Latin — especially the work of Origen.", "id": 76177}
{"src_title": "Robert Campin", "tgt_title": "Robert Campin", "src_document": [{"title": "Život.", "content": "Nejstarší doklady o Campinovi pocházejí z první dekády 15. století: roku 1406 je uváděn jako svobodný mistr malířského cechu v Tournai. Z toho se soudí, že tehdy musel být ve věku něco přes 25 let. Roku 1410 se v této obci stal měšťanem, takže možná přímo z Tournai nepocházel. Působil pak v řadě městských úřadů a získal od města mnoho zakázek. Roku 1427 se stali jeho žáky Jacques Daret a „Rogelet de la Pasture“ – zřejmě Rogier van der Weyden. V červenci 1432 byl odsouzen k ročnímu zákazu činnosti za to, že udržoval poměr s jistou Leurence Poletteovou, ačkoli jeho právoplatnou manželkou byla Ysabiel de Stocquainová. V této době se osamostatnili jeho žáci Rogier van der Weyden a Jacques Daret, kteří si v době mistrovy nepřítomnosti založili vlastní dílny. Zbytek trestu byl Campinovi odpuštěn v říjnu 1432, od té doby však získával mnohem méně zakázek než dříve.", "section_level": 1}, {"title": "Dílo.", "content": "V díle Roberta Campina, které vychází ze středověkých knižních iluminací, je po doznění gotického slohu poprvé patrný nizozemský měšťanský realismus. Campin vyniká především realistickým podáním a zobrazením detailů jakého nedosáhl žádný malíř před ním. Jeho přínosem je plastická modelace tělesných tvarů, monumentálnost a expresivnost obsahu a prohloubení obrazového prostoru pomocí architektur nebo průhledů do krajiny. Za jedinečné dílo je v tomto smyslu považován obraz Narození Krista z Dijonu, kde je v pozadí zelená krajina se zmlazenými stromy a vlnící se cestou, přes kterou padají stíny časného ranního světla. Na Oltáři z Merode, objednaném některým členem rodiny Maline z Igelbrechtu, je zobrazen interiér s množstvím žánrových detailů. Na levém křídle donátoři klečí v předsíni a pootevřenými dveřmi pozorují výjev Zvěstování, které tvoří centrální panel. Vedle čtoucí Panny Marie je stůl s otevřenou knihou, uhašenou kouřící svíčkou a bílé lilie v malovaném džbánku. Na pravém křídle je sv. Josef, který ve své truhlářské dílně vyrábí pasti na myši – jako odkaz na výrok sv. Augustina o Josefovi jako pasti na Ďábla. Campin vedl velkou malířskou dílnu a na řadě obrazů mají podíl jeho žáci. Z jeho vlastní ruky se dochovalo několik podobizen, které vynikají realistickou charakteristikou. Robert Campin byl starší než Jan van Eyck, ale v pozdním období jím byl ovlivněn. Na jeho dílo navázal jeho žák Rogier van der Weyden i další nizozemští malíři aktivní v 15. století. Ovlivnil také pozdně gotické malířství ve střední Evropě.", "section_level": 1}], "src_summary": "Robert Campin, dříve označovaný jako Mistr z Flémalle (podle tří deskových obrazů z opatství Flémale u Lutychu) či Mistr mérodeského oltáře (kolem 1375 nebo 1378-79, Tournai (?) – 26. dubna 1444, Tournai), byl nizozemský malíř, vedle Jana van Eycka ústřední postava Severské renesance.", "tgt_summary": "Robert Campin (c. 1375 – 26 April 1444), now usually identified with the Master of Flémalle (earlier the Master of the Merode Triptych, before the discovery of three other similar panels), was the first great master of Flemish and Early Netherlandish painting. Campin's identity and the attribution of the paintings in both the \"Campin\" and \"Master of Flémalle\" groupings have been a matter of controversy for decades. Campin was highly successful during his lifetime, and thus his activities are relatively well documented, but he did not sign or date his works, and none can be securely connected with him. A corpus of work attached to the unidentified \"Master of Flémalle\", so named in the 19th century after three religious panels said to have come from a monastery in Flémalle. They are each assumed to be wings of triptychs or polyptychs, and are the \"Virgin and Child with a Firescreen\" now in London, a panel fragment with the \"Thief on the Cross\" in Frankfurt, and the Brussels version of the \"Mérode Altarpiece\". Campin was active by 1406 as a master painter in Tournai, in today's Belgium, and became that city's leading painter for 30 years. He had attained citizenship by 1410, and may have studied under Jan van Eyck. His fame had spread enough by 1419 that he led a large and profitable workshop. He became involved in the revolt of the Brotherhoods in the early 1420s; this, along with an extra-marital affair with a woman named Leurence Pol, led to his imprisonment. Yet he maintained his standing and workshop until his death in 1444. The early Campin panels shows the influence of the International Gothic artists the Limbourg brothers (1385 – 1416) and Melchior Broederlam (c. 1350 – c.1409), but display a more realistic observation than any earlier artists, which he achieved through innovations in the use of oil paints. He was successful in his lifetime, and the recipient of a number of civic commissions. Campin taught both Rogier van der Weyden (named in these early records as Rogelet de la Pasture, a French version of his name) and Jacques Daret. He was a contemporary of Jan van Eyck, and they met in 1427. Campin's best known work is the \"Mérode Altarpiece\" of c 1425–28.", "id": 51997}
{"src_title": "Řehoř III. Laham", "tgt_title": "Gregory III Laham", "src_document": [{"title": "Kněz.", "content": "V roce 1949 složil první mnišské sliby a v roce 1954 věčné sliby v monastýru svatého Spasitele v Saidě v jižním Libanonu. Po absolvování filozofických a teologických studií v Libanonu pokračoval ve studiích na Papežském východním institutu v Římě, kde roku 1961 získal doktorát z východní teologie. Na kněze byl vysvěcen 15. února 1959 v monastýru Grottaferrata u Říma. Po skončení studií byl jmenován tajemníkem ekumenické a liturgické komise melchitského patriarchátu. V roce 1974 byl jmenován patriarchálním vikářem v Jeruzalémě. Synoda melchitské řeckokatolické církve ho 9. září 1981 zvolila za arcibiskupa a 27. listopadu přijal svěcení z rukou patriarchy Maxima V.", "section_level": 1}, {"title": "Patriarcha.", "content": "Po rezignaci Maxima V. Hakima (patriarchou v letech 1967–2000) synod biskupů zvolil 29. listopadu 2000 za nového patriarchu jeruzalémského arcibiskupa Luftiho Lahama. Slavnostní uvedení do úřadu se uskutečnilo v tentýž den. Jméno Řehoř si vybral podle jednoho ze svých předchůdců patriarchy Řehoře II. Jussefa (1864–1897). Dne 6. května 2017 rezignoval jako patriarcha, přičemž v pozadí rezignace byl odpor biskupů, kteří mu vyčítali množství neúmyslných chyb při vedení církve a zacházení s církevními financemi. Byl mu udělen status emeritního patriarchy.", "section_level": 1}, {"title": "Duchovní protektor Vojenského a špitálního řádu sv. Lazara Jeruzalémského.", "content": "Mezi lety 2000–2017 byl po svém předchůdci Maximovi V. duchovním protektorem ekumenického Vojenského a špitálního řádu svatého Lazara Jeruzalémského. Řeckokatoličtí melchitští patriarchové jsou protektory Řádu sv. Lazara od roku 1847. V roce 2013 patriarcha navštívil Českou republiku, aby se zúčastnil investitury maltsko-pařížské obedience ve strahovském klášteře, kde jmenoval kardinála Miloslava Vlka hlavním kaplanem české jurisdikce a tím mu předal duchovní správu nad českým velkobailivikem. Při této návštěvě uspořádal také konferenci o situaci v Sýrii. Po rezignaci na úřad patriarchy se Řehoř III. stal emeritním protektorem. Ochranu nad řádem převzal nový patriarcha Joseph Absi.", "section_level": 1}, {"title": "Dílo.", "content": "Řehoř III. je autorem několika knih zejména z oblasti liturgiky a východní křesťanské spirituality. Známý je díky svým ekumenickým aktivitám a také jako iniciátor mezináboženského dialogu s islámem. Hodně cestuje do zahraničí a upozorňuje zejména na situaci křesťanů na Blízkém východě.", "section_level": 1}], "src_summary": "Řehoř III. (občanským jménem \"Lufti Laham\") (* 15. prosince 1933, Daraja, Sýrie) je emeritní melchitský řeckokatolický patriarcha Antiochie a celého Východu, Alexandrie a Jeruzaléma. Jeho celý titul zní: \"Jeho Blaženost, Řehoř III, emeritní patriarcha Antiochie, Alexandrie a Jeruzaléma, Cilicie, Sýrie, Iberie, Arábie, Mezopotámie, Pentapolis, Etiopie, celého Egypta a celého Orientu, Otec otců, Pastýř pastýřů, Biskup Biskupů, 181. přímý nástupce sv. Petra na stolci v Antiochii\".", "tgt_summary": "Gregory III Laham, B.S. (; ; born Lutfy Laham, December 15, 1933, in Darayya, Syria), Emeritus Patriarch of Antioch and All the East, of Alexandria and Jerusalem, is the former spiritual leader of the Melkite Greek Catholic Church. He was elected on November 29, 2000, succeeding Patriarch Maximos V Hakim. He retired on May 6, 2017. He took the name Gregory in honor of Patriarch Gregory II Youssef, who was the last member of his religious order, the Basilian Salvatorian Order, to be elected Patriarch. Gregory III, who studied in Rome, Italy, and is multilingual, is also the author of several books on Eastern Catholic spirituality and theology. In addition, he served as the Spiritual Protector of the United Obediences (formerly the Paris and Malta Obediences until 2008) of the Order of Saint Lazarus.", "id": 907488}
{"src_title": "Vissarion Grigorjevič Bělinskij", "tgt_title": "Vissarion Belinsky", "src_document": [{"title": "Život.", "content": "Byl synem okresního lékaře v Čembaru (v gubernii Penza). Později tvrdil, že nemá na své dětství jedinou hezkou vzpomínku. Roku 1825 nastoupil v Penze na gymnázium. Školu zanedbával, a tak byl v posledním ročníku vyloučen. Díky vlivným známostem nicméně mohl roku 1829 nastoupit na Moskevskou univerzitu. Tamější filozofická fakulta byla střediskem schellingovství, a při ní se utvořil i kroužek studentů, do nějž Bělinskij vstoupil (dalšími členy byli K. Aksakov, M. Katkov, N. V. Stankevič aj.) V tomto spolku si osvojil Schellingovu filosofii přírody. Pak se nadchl pro hegeliánství. Pod jeho vlivem byl v letech 1837 až 1840. Za příklad toho, jakým způsobem využíval Hegelovu filosofii ve svých kritických článcích, může sloužit jeho posuzování poezie v článku „O hoři z rozumu, spis A. S. Gribojedova“ (1839). Bělinskij neuměl německy a svědectví o Hegelově filosofii se mu dostávalo od takových znalců, jako byli Stankevič a Bakunin. Na večerech u Stankeviče mladí romantikové čítali básnická díla (Puškina, Žukovského, Gogola a Lermontova, Shakespeara, Goetheho, Schillera či E. T. A. Hofmanna) a vedli o nich diskuse. Pod vlivem Hofmannovy povídky \"\"Seltsame Leiden eines Theater-Directors\"\" se všichni nadchli pro divadlo. To se Bělinskému stalo osudné, neboť byl v září 1832 vyloučen z Moskevské univerzity, když jako stipendista a nešlechtic předložil cenzuře romantické drama \"Dmitrij Kalinin\", v němž přirovnával šlechtu k hadům, krokodýlům a tygrům, kteří se živí kostmi a masem svých bližních a pijí jejich krev a slzy jako vodu. To bylo v době Mikulášské epochy, jen několik let po rozdrcení dekabristů, něco neslýchaného. Po vyloučení z univerzity trpěl velkou bídou, až na podzim roku 1834 svým prvním článkem \"Litěratúrnyje mečtánija\" v časopise \"Teleskop\"' vstoupil na dráhu literární kritiky. Roku 1836 časopis zanikl a Bělinskij opět ztratil publikační možnost. Roku 1838 od Ševyrjeva převzal vedení redakce časopisu \"Moskóvskij Nabljudátěl'.\" Ten však brzy zanikl a Bělinskij znovu upadl do bídy. Nakonec přijal pozvání A. A. Krajevského, aby psal kritiky do jeho časopisu \"Otéčestvennyje zapíski\". Díky tomu se konečně zbavil dluhů. Přesídlil za tím účelem i do Petrohradu. Došlo u něj také - počínaje 40. léty - k velkému tvůrčímu přívalu a změně perspektivy. Seskupil se kolem něj sbor mladých ruských literátů a radikálních demokratů, které velmi ovlivnil. Zemřel v předvečer revoluce roku 1848 na souchotě.", "section_level": 1}, {"title": "Dílo.", "content": "Kritickou činnost Bělinského lze rozdělit na dvě období: Co se týče Bělinského materialismu, Nikolaj Losskij zastává názor:", "section_level": 1}, {"title": "Literární snění.", "content": "První významnější statí bylo \"Literární snění\" (Литертурные мечтания, 1834). Už v něm se projevil hlavní rozpor kritikovy estetiky třicátých let. Na jedné straně objektivně idealistický světonázor, ovlivněn německou romantickou filozofií, a na druhé straně snaha o věrnost skutečnosti. Žádá, aby literatura vycházela z pravdy ruského života a z potřeb lidu. Dokazuje, že vzdělaná ruská společnost (šlechta) pohrdá ruským jazykem a otrocky napodobuje své západoevropské vzory. Za skutečného nositele národní svébytnosti považuje lid, jehož jedinou kulturou je folklór. Mezi lidem a šlechtou je velká propast, její překlenutí považoval Bělinskij za prvořadé. Avšak na rozdíl od mnoha romantických teoretiků nehledá cestu k národní zvláštnosti v napodobování folklóru, ale ve věrném zobrazení ruského života. Do pojmu národní literatury tedy zahrnuje požadavek realismu. Realismus, lidovost a národní svébytnost mu srůstají v jeden nedílný pojem.", "section_level": 2}, {"title": "O ruské povídce a povídkách p. Gogola.", "content": "Realistické tendence jsou ještě silnější v stati \"O ruské povídce a povídkách p. Gogola\" (О русской повести и повестях г. Гоголя, 1835). Bělinskij zde rozvádí svou koncepci \"reálné poezie\" a podává její přesnou charakteristiku: \"...Poezie reálná, poezie života a skutečnosti je opravdová a pravá poezie naší doby. Její typický ráz záleží ve věrnosti skutečnosti; ona nepřetvaří život, ale ho reprodukuje, znovu vytváří a jak vypouklé sklo v sobě odráží pod jedním hlediskem jeho rozmanité jevy, vybírající z nich ty, které jsou nutné pro složení úplného, živého a jednotného obrazu ... Abych uzavřel charakteristiku toho, co nazývám reálnou poezií, dodávám, že věčný hrdina, neměnný předmět její inspirace, je člověk.\" V této stati najdeme všechny charakteristické rysy realistické poetiky. Vzorem mu je Nikolaj Vasiljevič Gogol, kterého ještě za Puškinova života slavil jako zakladatele nové etapy literárního vývoje. Za základní esteticko-noetické gesto Gogolovy prózy považuje \"smích přes slzy\".", "section_level": 2}, {"title": "Básně M. Lermontova.", "content": "V této stati (Стихотворения М. Лермонтова, 1841) podrobil kritice svůj dřívější požadavek absolutní objektivity. Hlouběji se zabýval vztahem umělce ke skutečnosti. Nevzdává se sice myšlenky o objektivní zákonitosti historického dění a vyžaduje i nadále, aby autor pravdivě vyjadřoval jeho smysl, ale cestu k tomu vidí v tom, jak autor sám postihuje podstatu smutné skutečnosti.", "section_level": 2}, {"title": "Přehled ruské literatury roce 1846.", "content": "Ve čtyřicátých letech přibývaly polemiky stoupenců západnictví se slavjanofili. Bělinskij stál v tomto sporu na straně pokrokovějších stoupenců západnictví. V řešení problému ruské národní povahy hledal odpověď na otázku, o jaké rysy ruské povahy je možno opřít se v boji za změnu skutečnosti. Obzvlášť ho zajímaly revoluční rysy ruské národní povahy. Proti slavjanofilskému zdůrazňování ruské pokory a zbožnosti vyzdvihuje příklad Ivana Hrozného. Proti názorům o přirozené ruské konzervativnosti staví příklad Petra I. Velikého", "section_level": 2}, {"title": "Statě o Puškinovi.", "content": "Jedním z cílů, které si Bělinskij vytyčil, bylo sepsání teoretických dějin ruské literatury. Pro nemoc však splnil svůj plán jen částečně, v jedenácti \"Statích o Puškinovi\" (Статьи о Пушкине, 1844–1846). K výkladu přistoupil přísně historicky. V prvních třech statích podal nástin literatury 18. a počátku 19. století. V ruském literárním vývoji rozeznává dva základní proudy:", "section_level": 2}, {"title": "Fyziologie Petrohradu a Petrohradský sborník.", "content": "V letech 1845-1846 vyšly za spolupráce Bělinského a Někrasova dva sborníky: \"Fyziologie Petrohradu\" (Физиология Петербурга) a \"Petrohradský sborník\" (Петербургский сборник). Hlavní představitel oficiální žurnalistiky Bulgarin nazval ve své posměšné recenzi autory sborníků \"naturální školou\". Bělinskj název přijal a dokázal ho proměnit na generační program. Zdůrazňuje nutnost přirozené školy jako základního směru ruské literatury, položil důraz na analýzu tragické současnosti, na kritičnost literatury a demokratizaci její tematiky.", "section_level": 2}, {"title": "Dopis Gogolovi.", "content": "\"Dopis Gogolovi\" (Письмо Гогою, 1855) byl poprvé publikován v periodiku \"Polární hvězda \". Obsahuje Bělinského ideologickou závěť. Lze ji považovat za minimální program ruské radikální demokracie. Vložil do textu požadavky na zrušení nevolnictví, zrušení tělesných trestů a zavedení přísné zákonnosti. Dopis přijalo radikální i umírněné křídlo ruské literatury, získal pro věc pokroku Turgeněva, Dostojevského, Někrasova i Gončarova. Dostojevskij byl za veřejné čtení \"Dopisu Gogolovi\" odsouzen k smrti, těsně před popravou trest zmírnily na čtyři roky vyhnanství.", "section_level": 2}], "src_summary": "Vissarion Grigorjevič Bělinskij ( \"Виссарион Григорьевич Белинский\"; (, Sveaborg – , Petrohrad) byl ruský literární kritik, estetik a radikální demokrat narozený na území dnešního Finska.", "tgt_summary": "Vissarion Grigoryevich Belinsky (; – ) was a Russian literary critic of Westernizing tendency. Belinsky played one of the key roles in the career of poet and publisher Nikolay Nekrasov and his popular magazine \"Sovremennik\". He was the most influential of the Westernizers, especially among the younger generation. He worked primarily as a literary critic, because that area was less heavily censored than political pamphlets. He agreed with Slavophiles that society had precedence over individualism, but he insisted the society had to allow the expression of individual ideas and rights. He strongly opposed Slavophiles on the role of Orthodoxy, which he considered a retrograde force. He emphasized reason and knowledge, and attacked autocracy and theocracy.", "id": 1660320}
{"src_title": "Filip Müller", "tgt_title": "Filip Müller", "src_document": [{"title": "V Osvětimi.", "content": "V dubnu 1942 odjel Müller, kterému bylo dvacet let, s jedním z prvních transportů do Osvětimi, kde mu bylo na předloktí vytetováno číslo 29236. Byl přidělen na stavbu krematoria a instalaci plynových komor. Zažil příjezdy mnoha židovských rodin a společenství, přičemž jeho úkolem bylo spálit mrtvá těla v krematoriu. Nacisté ho dočasně ponechávali naživu, protože měl přidělený úkol provádět kremaci těl. Před lidmi, mezi kterými pracoval před plynovou komorou a v ní, musel předstírat, že se jim nic nestane. Jeho rolí bylo vstoupit po procesu zplynování s ostatními pracovníky Sonderkommanda do plynové komory, kde prohledávali a třídili těla, která následně nakládali a odváželi do spalovacích pecí, kam je „cpali“, aby shořeli co nejrychleji. Oblečení mrtvých bylo shromážděno a vydezinfikováno a veškeré hodnotné předměty byly zabaveny příslušníky SS nebo schovány vězni, kteří je potom měnili za jídlo a další potřeby. Ve své knize mimo jiné popsal, jak snědl jídlo, které nalezl v plynové komoře mezi mrtvými těly. Také popsal, jak se při psychické krizi pokusil o spáchání sebevraždy tím, že vstoupil do plynové komory s ostatními odsouzenými na smrt. V této souvislosti ve své knize připomněl příběh československých občanů, kteří při vstupu do plynové komory zpívali \"Ha-Tikvu\" a \"Kde domov můj\". Müller se v této chvíli rozhodl připojit ke skupině svých krajanů a vstoupit společně s nimi do plynové komory, ale jedna dívka mu to rozmluvila s tím, že by měl přežít a vyprávět o těchto událostech, aby neupadly v zapomnění. Přestože se svou prací musel podílet, pokud chtěl přežít, na těch nejstrašnějších činech, došel k názoru, že musí zůstat naživu, protože on a jeho spolupracovníci budou pravděpodobně jediní přeživší, kteří mohou podat svědectví o událostech ve vyhlazovacím táboře Osvětim. Pracoval jako vězeň Sonderkommanda až do evakuace Osvětimi v lednu 1945 a dočkal se svobody v květnu 1945 v pomocném táboře koncentračního tábora Mauthausen.", "section_level": 1}, {"title": "Po válce.", "content": "Filip Müller poprvé svědčil po osvobození během svého uzdravování v nemocnici. Toto svědectví však bylo vydáno v české sbírce, která ve své době vůbec nevstoupila do veřejného povědomí. Toto svědectví bylo znovu otištěno v knize \"The Death Factory\" (\"Továrna na smrt\") v roce 1966. Müller svědčil v druhém osvětimském procesu ve Frankfurtu v roce 1964 a je také jedním z nejdůležitějších svědků ve filmovém dokumentu francouzského režiséra Clauda Lanzmanna \"Šoa\". Od roku 1969 žil v západní Evropě.", "section_level": 1}, {"title": "Vydaná práce.", "content": "Müller, Filip: Eyewitness Auschwitz - Three Years in the Gas Chambers. Chicago 1979. 180 stran. .", "section_level": 1}], "src_summary": "Filip Müller (3. ledna 1922, Sereď, Československo – 9. listopadu 2013) byl jedním z mála členů Sonderkommanda, který přežil Osvětim, největší vyhlazovací tábor nacistického Německa. Byl svědkem vyhlazení a zplynování více než milionu lidí, přežil a po válce napsal jeden z klíčových dokumentů popisujících holokaust. V jeho knize \"Eyewitness Auschwitz - Three Years in the Gas Chambers\" (\"Očitý svědek Osvětimi. Tři roky v plynových komorách\"), kterou vydal v roce 1979, popisuje „život“ v systému koncentračních a vyhlazovacích táborů Osvětim-Březinka.", "tgt_summary": "Filip Müller (3 January 1922 – 9 November 2013) was a Jewish Slovak Holocaust survivor and \"Sonderkommando\" at Auschwitz, the largest Nazi German concentration camp during World War II, where he witnessed the deaths of tens of thousands of people.", "id": 1039211}
{"src_title": "Edenred", "tgt_title": "Edenred", "src_document": [{"title": "Historie.", "content": "Po vyčlenění ze skupiny Accor Group v červnu 2010 vznikla samostatná společnost Edenred se sídlem v Paříži. V roce 2009 koupila společnost Edenred CZ (tehdy ještě s původním názvem Accor Services CZ) české firmy skupiny Exit group a k 1. listopadu 2010 je spojila do jedné společnosti Edenred CZ, s. r. o. V současnosti společnost existuje ve 42 zemích světa na pěti kontinentech (Severní a Jižní Amerika, Evropa, Asie a Afrika) a má kolem 6300 zaměstnanců. Své služby poskytuje 41 milionům uživatelů z 660 000 firem a veřejných institucí, kteří je uplatňují u téměř 1 400 000 partnerských provozoven.", "section_level": 1}, {"title": "Společenská odpovědnost.", "content": "Společnost v roce 2016 v ČR v rámci boje s obezitou zahájila program Firma na talíři. Mezi další projekty s podporou Edenred patří Evropský program na podporu zdravého a vyváženého stravování FOOD (Fighting Obesity through Offer and Demand) nebo Den země, Světový den výživy, Do práce na kole, Rodiče na start (Aperio – Společnost pro zdravé rodičovství) a další.", "section_level": 1}, {"title": "Produkty Edenred.", "content": "Ve světě i v České republice zahrnuje portfolio společnosti Edenred produkty a služby pro soukromé firmy i veřejné instituce. Jedná se o zaměstnanecké benefity, řízení firemních nákladů, motivace a odměny, veřejné sociální programy. Zároveň společnost Edenred usiluje o přechod z papírových poukázek na elektronické předplacené karty doprovázené aplikacemi pro mobilní zařízení (TicketCard) a webovými službami. Poukázky Edenred přinášejí daňová zvýhodnění firmám i jejich zaměstnancům. S pomocí poukázek lze snížit daně a pojistné placené za zaměstnance a přitom zvýšit čistý příjem zaměstnanců. Papírové poukázky Digitální poukázky a karty", "section_level": 1}, {"title": "TicketCard by Edenred.", "content": "\"TicketCard by Edenred\" je mobilní aplikace společnosti Edenred CZ, s. r. o., pro držitele stravenkových karet Ticket Restaurant® Card a volnočasových karet Ticket Benefits Card. Zdarma poskytuje funkce pro správu a používání karet. Aplikace vyhledává provozovny akceptující karty, zobrazuje aktuální disponibilní zůstatek na kartě, poslední transakce na kartě. Aplikace je dostupná pro iOS, Android i Windows.", "section_level": 1}], "src_summary": "Edenred je společnost specializující se na zaměstnanecké benefity, konkrétně stravenky a poukázky na kulturu, sport či zdravotní péči. Vznikla v roce 2010 oddělením se od skupiny Accor. Nejznámější produkt, poukázka (stravenka) Ticket Restaurant, byla poprvé představena ve Francii v roce 1962. Od té doby expandovala do celého světa, včetně České republiky. Společnost Edenred se zabývá předplacenými digitálními službami pro firmy a instituce. Patří mezi provozovatele elektronických stravenek (pod názvem Ticket Restaurant Card), za které získala ocenění IT projektu roku 2015. Je také hlavním partnerem evropského projektu FOOD, který přispívá k propagaci zdravé životosprávy zaměstnanců během pracovního dne a k boji s obezitou.", "tgt_summary": "Edenred is a French company specialised in prepaid corporate services. The Group is independent since June 2010 following the split with Accor. Formerly known as Accor Services, Edenred is the inventor of Ticket Restaurant, created in 1962, and a leading distributor of meal vouchers. Today, Edenred offers solutions for employee benefits, fleet and mobility and corporate payment. 44 million employees use Edenred services worldwide.", "id": 1649596}
{"src_title": "Nemoc z povolání", "tgt_title": "Occupational disease", "src_document": [{"title": "Co je nemoc z povolání.", "content": "Platná právní definice dle § 1 odst. 1 nařízení vlády č. 290/1995 Sb.: „\"Nemoci z povolání jsou nemoci vznikající nepříznivým působením chemických, fyzikálních, biologických nebo jiných škodlivých vlivů, pokud vznikly za podmínek uvedených v seznamu nemocí z povolání. Nemocí z povolání se rozumí též akutní otrava vznikající nepříznivým působením chemických látek.\"“ Výčet nemocí z povolání uvádí příloha nařízení vlády č. 290/1995 Sb. Od 1. ledna 2017 má být problematika nemocí z povolání upravena zákonem č. 266/2006 Sb., o úrazovém pojištění zaměstnanců. V Mezinárodní klasifikaci nemocí není nemocem z povolání vyhrazen zvláštní oddíl, neboť nemoci z povolání jsou právnická, nikoliv medicínská kategorie.", "section_level": 1}, {"title": "Charakter nemoci z povolání.", "content": "Nemoc z povolání může mít charakter jak trvalý (chronický), tak charakter dočasný. V případě dočasného charakteru mizí chorobné změny buď léčbou nebo již pouhým opuštěním vykonávaného povolání. V případě trvalého (chronického) charakteru je na zvážení zaměstnance vykonávajícího rizikové povolání, zda je pro něj vhodné či žádoucí, aby i nadále pokračoval ve výkonu povolání, což je stejné rozhodování zrovna tak jako u jiných příčin nemocí (nevhodné prostředí, životospráva, nevyhovující mezilidské vztahy).", "section_level": 1}, {"title": "Kdo určuje, zda jde o nemoc z povolání?", "content": "Nemoc za nemoc z povolání uznávají k tomu Ministerstvem zdravotnictví ČR ustanovená zdravotnická zařízení. Nesouhlasí-li postižený s obsahem posudku, může se proti němu odvolat.", "section_level": 1}, {"title": "Příbuzné problematiky.", "content": "Nemoc z povolání je charakterizována tělesnými klinickými příznaky a změnami, nezohledňují se změny vzniklé při duševní práci. S problematikou nemocí z povolání však úzce souvisí právě u duševní práce vznikající takzvaná „profesionální deformace“, kdy se jedná o jednostranné uplatňování návyků nebo způsobů jednání z povolání a jejich následné přenášení do situací běžného života. Tento jev lze sledovat například u vedoucích pracovníků nebo členů ozbrojených složek.Úzce související s nemocí z povolání je také syndrom vyhoření u pomáhajících profesí.S problematikou nemocí z povolání úzce souvisejí také pracovní úrazy (poskytování náhrad škod) a ohrožení nemocí z povolání.", "section_level": 1}], "src_summary": "Nemoc z povolání je taková nemoc, kdy chorobné změny na zdraví, které plynou z této nemoci, jsou v přímé souvislosti s výkonem povolání, tedy kdy se dá výkon povolání označit za jednoznačnou příčinu této nemoci.", "tgt_summary": "An occupational disease is any chronic ailment that occurs as a result of work or occupational activity. It is an aspect of occupational safety and health. An occupational disease is typically identified when it is shown that it is more prevalent in a given body of workers than in the general population, or in other worker populations. The first such disease to be recognised, squamous-cell carcinoma of the scrotum, was identified in chimney sweep boys by Sir Percival Pott in 1775. Occupational hazards that are of a traumatic nature (such as falls by roofers) are not considered to be occupational diseases. Under the law of workers' compensation in many jurisdictions, there is a presumption that specific disease are caused by the worker being in the work environment and the burden is on the employer or insurer to show that the disease came about from another cause. Diseases compensated by national workers compensation authorities are often termed occupational diseases. However, many countries do not offer compensations for certain diseases like musculoskeletal disorders caused by work (e.g. in Norway). Therefore, the term work-related diseases is utilized to describe diseases of occupational origin. This term however would then include both compensable and non-compensable diseases that have occupational origins.", "id": 2088102}
{"src_title": "Eliel Saarinen", "tgt_title": "Eliel Saarinen", "src_document": [{"title": "Životopis.", "content": "V letech 1893–97 studoval současně malířství a architekturu na technické univerzitě v Helsinkách. Na škole se seznámil s Hermanem Geselliusem a Armasem Lindgrenem, s nimiž v roce 1896 založili architektonickou kancelář pod názvem Gesellius, Lindgren, Saarinen. Mezi Saarinenovy nejvýraznější díla z tohoto období patří Finský pavilon pro Světovou výstavu v Paříži roku 1900, Finské Národní muzeum v Helsinkách (1900) a jeho vlastní dům Hvitträsk u Helsinek (1902), v němž měl i kancelář. Saarinenův styl, zpočátku inspirovaný vídeňskou secesí, se brzy stal velmi osobitým a dnes je znám pod názvem národní romantismus. Vyvrcholil v návrhu Hlavního nádraží v Helsinkách, s nímž autor v roce 1904 vyhrál soutěž. Projekt se realizoval v letech 1910–1914 a ovlivnil architekturu mnoha železničních stanic nejen ve Finsku. V roce 1904 se Saarinen oženil se sestrou Hermana Geselliuse, sochařkou Louise Geselliusovou. V roce 1905 se jim narodila dcera Eva-Lisa Pipsan a v roce 1910 syn Eero, později rovněž architekt, který s otcem v počátcích své kariéry úzce spolupracoval. Kromě architektury se Saarinen věnoval i designu nábytku a koberců. Nejznámější jsou jeho židle \"Hannes Chair\" (1908), navržená pro bratra bankéře, podle kterého je i pojmenována, a \"White Chair\" (1910), navržena přímo do zimní zahrady autorova domu. V roce 1922 navrhl design finské marky. V letech 1910–1915 zpracoval urbanistický projekt města Munksnäs-Haga. V letech 1917–1918 pracoval na urbanistickém projektu Helsinek. Věnoval se i urbanistickému rozvoji zahraničních měst, v roce 1912 vyšla jeho brožura věnovaná problémům Budapešti a v roce 1913 vyhrál první místo v mezinárodní soutěži s návrhem na celkové urbanistické řešení Tallinnu. V roce 1922 vyhrál Saarinen druhé místo v mezinárodní soutěži s návrhem \"Tribune Tower\" v Chicagu. Protože vyhrál druhé místo, jeho návrh nebyl realizován v Chicagu, ale v Houstonu v Texasu, kde byl nazván Gulf Building (1929). Díky soutěži architekt opustil Finsko a v roce 1923 se přestěhoval do USA, kde zůstal až do smrti. Jeho prvním americkým domovem bylo město Evaston v Illinois, kde pracoval na projektu rozvoje Chicaga. Od roku 1924 začal působit jako profesor na Michiganské univerzitě. V roce 1925 dostal nabídku navrhnout areál školy \"Cranbrook Educational Center\" v Bloomfield Hills v Michiganu. Centrum vzniklo s myšlenkou vytvořit ekvivalent německého Bauhausu. Komplex zahrnuje mimo jiné i Akademii umění, na níž od roku 1926 Saarinen učil a později se stal jejím prezidentem (v roce 1932). V roce 1949 projektoval kostel \"Christ Church\" v Minneapolis. Eliel Saarinen zemřel v roce 1950 v USA a pohřben je ve finském městě Hvitträsk.", "section_level": 1}], "src_summary": "Eliel Gottlieb Saarinen (20. srpna 1873, Rantasalmi – 1. července 1950, Bloomfield Hills) byl finský architekt, průkopník moderní finské architektury. Jeho nejslavnější stavbou je Hlavní nádraží v Helsinkách. Je držitelem Zlaté medaile AIA. Jeho syn Eero Saarinen byl rovněž slavným architektem.", "tgt_summary": "Gottlieb Eliel Saarinen (, ; August 20, 1873 – July 1, 1950) was a Finnish-American architect known for his work with art nouveau buildings in the early years of the 20th century. He was also the father of famed architect Eero Saarinen.", "id": 126832}
{"src_title": "Shkodran Mustafi", "tgt_title": "Shkodran Mustafi", "src_document": [{"title": "Klubová kariéra.", "content": "Mustafi se narodil v německém lázeňském městě Bad Hersfeld albánské rodině původem z Gostivaru. Na mládežnické úrovni hrál nejprve za lokální týmy 1. FV Bebra a SV Rotenburg, poté zamířil do klubu Hamburger SV. V roce 2009 přestoupil do anglického celku Everton FC, kde podepsal smlouvu do roku 2012. Zájem měly i další anglické týmy Manchester City FC, Newcastle United FC a německá Borussia Dortmund. V dresu Evertonu debutoval v profesionálním fotbale pod trenérem Davidem Moyesem, šlo o závěrečný zápas základní skupiny I 17. prosince 2009 proti běloruskému mužstvu FK BATE (porážka 0:1), na hřiště se dostal v 76. minutě. Byl to zároveň jeho jediný start v A-mužstvu, další příležitost nedostal, nemá tedy na kontě ani jeden zápas v Premier League za Everton. V lednu 2012 odešel zadarmo do italského klubu Sampdoria Janov, který hrál tehdy Serii B. V srpnu 2014 po mistrovství světa v Brazílii přestoupil do španělského celku Valencia CF, kde podepsal pětiletou smlouvu. Po dvou letech ve Valencii přestoupil koncem srpna 2016 do anglického Arsenalu.", "section_level": 1}, {"title": "Reprezentační kariéra.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Mládežnické reprezentace.", "content": "Mustafi reprezentoval Německo v mládežnických kategoriích U16, U17, U18, U19, U20 a U21. Zúčastnil se domácího Mistrovství Evropy hráčů do 17 let 2009, kde Německo porazilo ve finále Nizozemsko 2:1 po prodloužení. Na tomto turnaji vstřelil jeden gól v utkání s Tureckem (výhra 3:1). Mladí Němci se tímto kvalifikovali na Mistrovství světa hráčů do 17 let 2009 v Nigérii, kde vypadli v osmifinále s pozdějším vítězem turnaje Švýcarskem po výsledku 3:4.", "section_level": 2}, {"title": "A-mužstvo.", "content": "Na konci února 2014 jej trenér Německa Joachim Löw nominoval do A-mužstva Německa pro přátelský zápas s Chile (5. března 2014, výhra Německa 1:0), v něm ale příležitost na hřišti nedostal. Debutoval až 13. května 2014 v přátelském zápase v Hamburku proti Polsku (remíza 0:0). Joachim Löw jej zařadil i do širší nominace pro Mistrovství světa ve fotbale 2014 v Brazílii. Po zranění Marco Reuse se dostal v červnu 2014 i do závěrečné 23-členné nominace, ačkoli jako obránce nebyl přímou náhradou. Trenér Löw se však rozhodl posílit obranu týmu, neboť v ofenzivě spatřoval velkou kvalitu i bez Reuse. V osmifinále s Alžírskem postoupilo Německo po výsledku 1:2 po prodloužení. Mustafi musel v 70. minutě střídat, natrhl si v zápase zadní stehenní sval a na šampionátu si už nezahrál. S týmem nakonec získal zlaté medaile, jeho spoluhráči porazili ve finále 1:0 Argentinu. Trenér Joachim Löw jej zařadil do závěrečné 23členné nominace na EURO 2016 ve Francii. Němci získali na turnaji bronzové medaile, v semifinále je vyřadila domácí Francie po výsledku 0:2.", "section_level": 2}], "src_summary": "Shkodran Mustafi [škodran mustafi] (* 17. dubna 1992, Bad Hersfeld, Německo) je německý fotbalový obránce a reprezentant albánského původu, v současnosti hraje v klubu Arsenal FC. Mistr světa z roku 2014. Mimo Německo působil na klubové úrovni v Anglii, Itálii a Španělsku.", "tgt_summary": "Shkodran Mustafi (; born 17 April 1992) is a German professional footballer who plays as a centre back for English club Arsenal and the Germany national team. He began his career in the youth ranks of Hamburger SV and English club Everton, where he made one substitute appearance in years before leaving to Sampdoria in January 2012. He signed a five-year deal at Valencia in August 2014, and moved to Arsenal for a reported £35 million two years later. He made his full international debut against Poland on 13 May 2014, and was part of the German teams that won the 2014 FIFA World Cup and the 2017 FIFA Confederations Cup, also competing at UEFA Euro 2016.", "id": 1493028}
{"src_title": "Roland (Lully)", "tgt_title": "Roland (Lully)", "src_document": [{"title": "Vznik a první představení.", "content": "\"Roland\" je klasickou Lullyho operou, složenou z pěti dějství a prologu. Quinault se při psaní libreta inspiroval Ariostovou básní \"Orlando Furioso (česky: Zuřivý Roland)\". Na rozdíl od většiny Lullyho oper není libreto \"Rolanda\" inspirováno klasickou mytologií, ale na příběhu středověkého rytířství. Předchozí Lullyho opera Amadis (1684) a následující Armide (1686) jsou rovněž inspirované středověkými příběhy. Je to dáno zejména tím, že Lullyho a Quinaultova díla reflektovala aktuální smýšlení Ludvíka XIV. Ten byl koncem 70. a začátkem 80. let 17. století pod vlivem své tehdejší milenky Madame de Maintenon (která postupně vytlačila poživačnější Madame de Montespan), a proto u dvora klesal počet a nákladnost slavností a představení a zavládla spíše nábožnější atmosféra (která však nikdy zcela nepřevládla), díky čemuž byl pravý čas na operu s křesťanskou tematikou. Opera však měla i vlastenecký charakter. Rytíř Roland se narodil ve Francii a byl hrdinou \"Písně o Rolandovi (franc. La Chanson de Roland\"), tedy jedné z nejstarších francouzských literárních památek z 11. století. Premiéru měl \"Roland\" 8. ledna 1685 ve \"Versailles\", v podání herců z Národní pařížské opery. 8. března 1685, se konalo první představení \"Rolanda\" v divadle Palais-Royal.", "section_level": 1}, {"title": "Inscenační historie.", "content": "Nové inscenace \"Rolanda\" v sídle pařížské opery, Théâtre du Palais-Royal, byly připraveny v letech 1690, 1705, 1709, 1716, 1727, 1743 a naposledy v roce 1755 s hudebními úpravami Louise Auberta. Reprízy v 18. století byly často provázeny parodiemi souběžně hranými v lidových divadlech (Théâtre Italien aj.), včetně loutkových. Zvláštní oblibě se \"Roland\" nadále těšil i u královského dvora: na žádost Ludvíka XIV. jej soubor pařížské opery provedl ve Versailles v lednu 1690, ve Velkém Trianonu v lednu 1691 a opět ve Versailles roku 1697 při příležitosti svatby králova vnuka vévody burgundského. Přízeň této opeře věnovala později i královna Marie Leszczyńská, která ji dala provést ve Versailles roku 1732, i její snacha a manželka následníka trůnu princezna Marie Josefa Saská, z jejíhož podnětu se \"Roland\" hrál roku 1749 ve Versailles a o rok později na zámku ve Fontainebleau. Vedle Paříže byl \"Roland\" uveden v jiných francouzských městech, totiž v Lyonu (1691, 1740, 1749–1750), Rouenu (1693), Marseille (1694), před rokem 1720 ještě v Lille a také v Metách. Mimo Francii se \"Roland\" hrál vedle Amsterdamu (1686) v první polovině 18. století zejména v Bruselu (Théâtre de la Monnaie): doloženy jsou inscenace v letech 1706, 1721, 1726 a 1741. Podle zachované partitury s poznámkami jej ještě před rokem 1686 uvedli rovněž v markrabské rezidenci v Ansbachu. Když Lullyho opery opustily repertoár, upravil Quinaultovo libreto do tříaktové podoby Jean-François Marmontel. Tuto verzi zhudebnil skladatel Niccolò Piccinni a měla premiéru v pařížské opeře v lednu 1778. Jednalo se o Piccinniho první francouzskou operu a právě jí zahájil estetickou debatu („querelle“) mezi zastánci svého italského stylu opery seria a zastánci reformního stylu Ch. W. Glucka. V moderní době zazněl Lullyho \"Roland\" poprvé koncertně a ve zkrácené verzi ve Wolfson Hall londýnské nemocnice Charing Cross Hospital, a to 14.–15. ledna1983. Představení připravila amatérská operní společnost Opera Integra (zopakovala ho v červenci 1983 v kostele Christ Church v londýnské čtvrti Spitalfields). První úplnou a profesionální inscenaci uvedlo pařížské Théâtre des Champs-Elysées (premiéra 26. listopadu 1993) v koprodukci s operním divadlem v Montpellieru (Opéra de Montpellier). Dirigoval René Jacobs a titulní roli zpívali v Paříži José Van Dam a v Montpellieru Laurent Naouri. Novou inscenaci uvedly na přelomu let 2003 a 2004 opera v Lausanne a divadlo v Nîmes; dirigent Christophe Rousset přitom tohoto \"Rolanda\" představil rovněž koncertně divákův v Bruselu (Palais des Beaux-Arts), Montpellieru a Amsterdamu (Concertgebouw).", "section_level": 1}, {"title": "Role.", "content": "\"Dále se v opeře vyskytuje sbor víl, ostrovanů, pastýřů a pastýřek, hrdinů a následovníků Slávy.\"", "section_level": 1}, {"title": "Děj opery.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Prolog.", "content": "Démogorgon, praotec všech bohů, svolal do svého paláce génie a nymfy a oznamuje jim, že „největší z hrdinů“ zvítězil nad svými nepřáteli a uložil jim mír; nyní je možné opět oddat se rozkoším a hrám (recitativ Démogorgona \"Le Ciel m'a fait votre roi\" a duet se sborem \"On n'entend plus le bruit des armes\"). Víty tančí a zpívají o hrůzách války a slastech míru (sbor \" Que la guerre est effroyable!\" a menuet). Démogorgon oznamuje, že dnes svou hrou oživí příběh francouzského rodáka Rolanda ukazující, do jakých omylů může zavést Láska srdce, které opomíjí Slávu (duet a sbor \"Allons faire entendre nos voix\"). Géniové a víly zkoušejí tance a zpěvy, které hodlají v představení použít (gigue, gavota a zpěv jedné z víl se sborem \"C'est l'Amour qui nous menace\"). Na závěr všichni ještě jednou provolávají slávu vítězi, který přinesl opět mír (duet a sbor \"Le vainqueur a contraint la guerre\").", "section_level": 2}, {"title": "1. dějství.", "content": "(Samota v lese) Čínská královna Angelika je rozrušena; v jejím srdci se bouřlivě sváří láska a hrdost (árie \"Ah! que mon cœur est agité!\"). Její důvěrnice Témire si to vysvětluje tím, že královna očekává vzácný dar od slavného vojevůdce Rolanda, který pro ni vybojoval mnohá vítězství. Vděčnost, kterou Angelika Rolandovi dluží, ji spíše tíží. Myslí na Rolandovu chrabrost a lásku k ní a obává se, že podlehne (árie \"Je songe, autant que je puis\"). Témire v podlehnutí Rolandovi neshledává nic zavrženíhodného (árie \"Aimez Roland à votre tour\"), jenže Angelika prozrazuje, že její podlehnutí se týká Médora, prostého afrického vojáka, kterého našla zraněného v lese a vyléčila, přičemž se do něj zamilovala (recitativ \"Mon cœur était tranquile\"). Témire jí radí, aby Médora co nejdříve poslala pryč, protože tato láska nemá smysl, a Angelika tak hodlá s těžkým srdcem učinit. Médor přichází, domnívaje se být sám, a bolestně přemítá o své nenaplnitelné lásce ke královně (árie \"Ah! quel tourment\"). Když se objeví Angelika, zdraví ji a ohlašuje příchod Rolandových poslů. Jeho povzdech svědčí o závisti vůči Rolandovi, Angelika mu tedy dává najevo, že Rolanda za manžela nechce a že se hodlá vrátit do vlasti sama. Zároveň se ptá Médora, zda je ochoten jí splnit každé přání, a když ten přisvědčí (v árii \"Vous servir est ma seule envie\"), žádá ho, aby odešel. Médor tvrdí, že bez ní chce zemřít, to mu však Angelika zakazuje: nezachraňovala jeho život nadarmo (árie \"Vivez, conservez mon ouvrage\"). Život bez Angeliky je však pro Médora nepředstavitelný (árie \"Vous voulez que je vive\"), ale je nucen královnu poslechnout. Angelika si uvědomuje, že již Médora neuvidí (árie \"Je ne verrai plus ce que j'aime\"), a zmítá se mezi přáním dostát svému rozhodnutí (v čemž ji podporuje Témire) a touhou povolat Médora zpět (duet Angeliky a Témire \"Le secours de l'absence\"). Přichází Rolandovo poselstvo z Východních ostrovů a Ziliante, kníže tohoto lidu, předává Angelice dar od Rolanda – skvostný orientální náramek (pochod, Ziliantův recitativ \"Au généreux Roland\" a jeho árie se sborem \"Triomphez, charmante reine\"). Lidé z Východních ostrovů tančí a dva z nich zpívají o tom, jak v jejich zemi je láska bez starostí a jak nikdo z lásky nepronásleduje někoho, kdo ji neopětuje (kuplet \"Dans nos climats\").", "section_level": 2}, {"title": "2. dějství.", "content": "(Pramen Lásky v hloubi lesa) Angelika, následovaná unavenou a reptající Témire, bloudí lesem. Vydala se do něj, aby našla pramen Nenávisti a zbavila se pomocí jeho vody lásky k Médorovi, cesta ji však přivádí vždy znova k pramenu Lásky. Témire se domnívá, že by její paní lék na lásku našla, kdyby ovšem skutečně chtěla (árie \"Vous devez vous guérir du mal qui vous possède\"). Ale Angelika se už nesnaží najít pramen Nenávisti, než přestat Médora milovat, raději chce zemřít. Témire (a jeden muž a jedna žena z Angeličina doprovodu) litují srdce, které vzplanulo láskou, protože tento oheň je těžké uhasit (tercet \"Non, on ne peut pas trop plaindre\"). Pak vidí Angeika přicházet Rolanda a učiní se neviditelnou pomocí kouzelného prstenu, který si vloží do úst. Roland ke královně spěchá, ale když mu před očima zmizí, trpce si stěžuje na její počínání Témire (recitativ a árie \"Belle Angélique, enfin, je vous trouve en ces lieux… Quelle cruauté! Quel mépris!\"). Témire se ho snaží uklidnit. Roland si je vědom toho, že spěchaje za svou milovanou nechal na holičkách krále Francie, zatímco Paříž ohrožují Afričané. Naposledy volá Angeliku (árie \"Angélique; en vain j'appelle\"), pak se rázně rozhoduje s láskou k nevěrné královně skoncovat (árie \"Le dépit était ma flamme\"), ale jeho rozhodnutí je marné, nedokáže své city překonat (árie \"Angélique. ingrate, inhumaine\"). Když odejde, Angelika vyplivne prsten a vysvětluje své důvěrnici, že zmizela, aby její přítomnost nedávala Rolandovi klamné naděje, zatímco její srdce směřuje jinam (árie \"Mon cœur est engagé, Roland ne peut me plaire\"). Výčitky Témire utne a rozdychtěně očekává Médora (árie \"C'est l'Amour qui prend soin de lui-même\"). Přichází Médor; je stále rozhodnut vzít si život, pokud ho nemůže věnovat Angelice (doprovázený recitativ a árie \"Agréables retraites… Fontaine, que d'une eau si pure\"). Angelika vystoupí z úkrytu a zadrží jej; přiznává se mu ke své lásce a k úmyslu pojmout jej za manžela a učinit králem Číny. Médorovy nesmělé námitky o rozdílu v urozenosti odmítá (árie \"Ma gloire murmure en ce jour\"). Médor je zcela ohromen (árie \"Témoins du désespoir dont mon cœur fut pressé\"). Vyrojí se zástup lesních bytostí: amorů, sirén, vodních božstev, nymf a sylvánů, jakož i sbor šťastných milenců a milenek; tančí a zpívají kolem pramene Lásky, Angeliky a Médora (sbor \"Aimez, aimez-vous\", gavota, duet dvou šťastných milenek \"Qui goûte de ces eaux\", balet a sbor \"Que pour jamais un nœud charmant nois lie… Tendres amours\").", "section_level": 2}, {"title": "3. dějství.", "content": "(Mořský přístav) Témire přesvědčuje Médora, aby odplul Angeličinými loděmi a zachránil se před hněvem svého soka Rolanda. Médor jí nedůvěřuje, protože byla vždy proti němu, a zároveň se obává, zda mu královna – nyní ve společnosti Rolanda – zachová věrnost, protože stále nemůže uvěřit její přízni (árie \"S'il fait que ma felicité\" a \"Je n'osais pas espérer\"). Oba ustoupí do ústraní, když se blíží Angelika a Roland. Roland stále předkládá Angelice svou lásku a vytýká jí krutost. Angelika se ho snaží přesvědčit, ať ji k lásce nenutí. Ale Roland, který kvůli ní opustil svou vojenskou výpravu, se nedá zviklat (árie \"J'abandonne ma gloire, et la laisse ternir\"). Roland začíná mít podezření, že má u Angeliky rivala, a varuje, že se případnému soku pomstí. Angelika tedy obrátí a předstírá, že jeho prosbám podléhá (árie \"Votre constance est triomphante\"). Nadšený Roland s ní chce odejít někam, kde budou sami (árie \"En des lieux écartés, dans une paix profonde\"). Angelika jej posílá napřed. Médor se objeví a vyčítá Angelice zradu, ale ta mu vysvětluje, že má o něj strach (árie \"Médor, je tremble pour vous\"). Médor se ničeho nebojí a je ochoten i zemřít, pokud by měl ztratit svou milovanou ve prospěch Rolanda (árie \"Roland va m'ôter\"), ale Angelika jej chce naživu a ujišťuje o své lásce. Chce jen Rolanda odlákat a pak mu unikne pomocí čarovného prstenu; Médor ať na ni čeká v přístavu, a jakmile se Angelika vrátí, odplují spolu do Číny (milostná scéna, v ní též: árie Angeliky \"Médor, je tremble pour vous\", árie Médora \"Roland va m'ôter\", duet \"Je ne veux que votre cœur\", árie Médora \"Vous me quittez et je demeure\", árie Angeliky \"Vivez pour moi\" a duet \"Vivons, l'amour nous y convie\"). Pak Angelika představuje svému lidu Médora jako budoucího krále a nařizuje, aby mu poddaní vzdali čest. V rozsáhlém zpěvu a tanci lid slavnostně přijímá Médora za krále a manžela své královny a přeje mu lásku i šťastnou vládu (balet, chaconne a sbor \"C'est Médor qu'une reine si belle… Heureux Médor! quelle gloire… Que l'amour en tous lieux vous enchante\").", "section_level": 2}, {"title": "4. dějství.", "content": "(Jeskyně uprostřed háje) Na tohoto odlehlé místo přichází Roland. Má se zde potkat s Angelikou, která pod důvěryhodnou záminkou zmizela pomocí svého prstenu a dala si s ním ze schůzku. Roland stále věří, že konečně získal její lásku (árie \"L'objet qu m!enchante\"). Jeho společník Astolfe mu vyčítá, že opustil své vojsko ve chvíli, kdy Francii hrozí nebezpečný útok nepřátel (árie \"Cet empire en vous seul a mis son espérance\"). Ale Roland myslí jen na Angeliku a Astolfovy výzvy, aby jakožto hrdina zvítězil i nad láskou, odmítá a posílá ho pryč (árie Rolanda \"Je vois l'Amour qui s'aprête\", árie Astolfa \"Le grand cœur de Roland\"). O samotě hledá Roland Angeliku a netrpělivě čeká na západ slunce, po němž se s ní má sejít. U vchodu do jeskyně nalezne slova napsaná rukama dvou milenců. Poznává rukopis Angeliky a pomalu vyluští, že se jedná o vzájemné vyznání lásky Angeliky a jemu neznámého muže jménem Médor. (scéna Rolanda střídající árie a doprovázený recitativ: \"Ah! J'attendrai longtemps!... Ce que je lis m'apprend que l'Amour a conduit… Que Médor est heureux!\"). Pak slyší přicházet skupinu pastýřů a pastýřek. Zatímco Roland hledá po okolí Angeliku, doprovázejí pastýři snoubence Coridona a Bélisu, kteří se zítra žení. Zpívají o tom, jak je tento hájek příznivý milencům, a přejí milencům věčnou ládku (sbor \"Quand on vient dans ce boccage\", duet \"Vivez en paix\" a sbor \"Aimez toujours de même\"). Coridon a Bélise si slibují věrnou lásku (duet \"J'aimerai toujours ma bergère\") a zpívají, že by své místo nevyměnili ani s Angelikou a Médorem. To zaslechne Roland a vyptává se pastýřů, odkud znají ta jména. Coridon a Bélise Rolandovi vyprávějí o tom, jak ve zdejším lese nalezla Angelika zraněného Médora, vyléčila ho a nakonec učinila tohoto vojáka bez urozenosti i majetku králem, přičemž odmítla stovky nejurozenějších nápadníků. Před očima pastýřů prý složili svatební slib a Bélisin otec Tersandre je odvedl do nejbližšího přístavu. Tersandre přichází požehnat snoubencům a zahání starosti (árie se sborem \"Allez, laissez-nous, soins fâcheux\"). Roland se od něho dozvídá, že Angelika a Médor jsou již na cestě do dalekých krajin. Je nadmíru rozrušen, pastýři se domnívají, že láskou. Tersandre se ho snaží uchlácholit (árie \"Qui suit les amoureuses loix\"). Pak ale zanotuje s pastýři píseň na počest lásky Angeliky a Médora (árie a sbor \"Bénissons l'amour d'Angélique\"). To Rolanda rozzuří a pastýři se v děsu rozprchnou. Rolanda, který se cítí zrazen, se zmocňuje šílenství. Ničí nápis v jeskyni, láme větve a odvaluje kameny, trhá své šaty a nakonec má iluzi, že hovoří s Furií, kterou vysílá podsvětí, aby jej věčně trápila (scéna šílenství, doprovázený recitativ a árie \"Je suis trahi!... Témoins d'une odieuse flamme\").", "section_level": 2}, {"title": "5. dějství.", "content": "(Palác moudré víly Logistille) Rolandovo šílenství působí značné potíže pro francouzské vojsko a Astolfe se přichází poradit o pomoc k moudré víle Logistille (árie Astolfa \"Sage et divine fée, à qui tout est possible\"). Víla se již postarala o to, aby byl Roland přenesen do jejího paláce a kouzlem udržován v klidném spánku, avšak dosud se jí nepodařilo ho úplně vyléčit: její hlas sice dokáže otřást podsvětím a utišit hrom, ale ukonejšit srdce zraněné láskou je mnohem obtížnější (árie \"Vos justes voeux sont prévenus\" a \"Je puis des éléments intrrompre la guerre\"). Víla dává přinést spícího Rolanda a povolává své víly, aby sladkým zvukem a tančenými obřady překonnaly kouzlo lásky („symfonie‟, árie víly \"Par le secours d'une douce harmonie\" a sbor víl \"Heureux qui se défend toujours\"). Poté Logistille přivolá z podsvětí stíny slavných hrdinů minulosti, aby jí pomohly vyvést Rolanda z jeho zbloudění a vzbudily v něm touhu vrátit se k válečné slávě (doprovázený recitativ \"Ô vous dont le nom est plein de gloire\" a árie víly se sborem hrdinů \"Roland, courez aux armes\"). Roland se budí a seznává své poblouznění; stydí se za své počínání, když byl zaslepen láskou a chce se hanbou uchýlit do ústraní (recitativ \"Quel secours vient me dégager?\"). Ale víla astíny hrdinů jej utěšují slovy, že nikdo není bez slabosti, a Roland se přidává k jejich volání do zbraně (\"Allons, courons aux armes\"). Víly a stíny hrdinů projevují svou radost nad Rolandovým rozhodnutím tancem (balet). Do boje jej provází Sláva, před ním letí Hrůza a za ním následuje Věhlas. Zpěvem a tancem víl, hrdinů a družiny Slávy vyprovázejícími Rolanda opera končí (balet a sbor \"La Gloire vous appelle\").", "section_level": 2}], "src_summary": "Roland \"(LWV 65)\" je francouzská opera \"(tragédie lyrique)\" od Jeana-Baptiste Lullyho. Libreto sepsal jeho dlouholetý spolupracovník Philippe Quinault, podle Ariostovy básně \"Orlando Furioso\". Opera měla premiéru 8. ledna 1685 ve Versailles. Podobně jako většina ostatních Lullyho oper, má i \"Roland\" alegorický prolog a pět dějství.", "tgt_summary": "Roland is an opera with music by Jean-Baptiste Lully and a libretto by Philippe Quinault. It was first performed on January 8, 1685, at the Palace of Versailles by the Académie Royale de Musique (Paris Opera) and later, beginning on March 8, 1685, at the company's public theatre in Paris, the Théâtre du Palais-Royal. The story is derived from Ariosto's epic poem \"Orlando Furioso\". The opera takes the form of a tragédie en musique with an allegorical prologue and five acts.", "id": 584809}
{"src_title": "Alexander Archipenko", "tgt_title": "Alexander Archipenko", "src_document": [{"title": "Život.", "content": "Umění studoval v letech 1902–1905 na umělecké škole v Kyjevě. Roku 1906 odjel do Moskvy, kde začal mít první umělecké úspěchy. Byl tehdy silně ovlivněn tradicí byzantského a ruského umění – zejména pravoslavnými ikonami a chrámovými freskami. V roce 1909 Rusko opustil a odjel do Paříže. Zde ho ohromilo Picassovo dílo a nastupující kubismus. Rychle kubistické přístupy včlenil do vlastních prací. Velkým inspiračním zdrojem se pro něj stalo rovněž starověké umění vystavené v galerii Louvre. Roku 1910 již vystavoval v \"Salon des Indépendants\" a \"Salon d'Automne\" po boku předních pařížských avantgardních umělců (Sonia Delaunay-Terková, Kazimir Malevich, Pablo Picasso, Georges Braque, André Derain). Roku 1912 si v Paříži otevřel vlastní uměleckou školu, kterou o dva roky později přestěhoval do Nice. Další školu si otevřel v roce 1921, když přesídlil do Berlína, odkud však odešel v roce 1923 před hrozbou fašismu. (Archipenkovy obavy z nacistů nebyly plané, 22 jeho děl, která byla v německých muzeích, byla nacisty zničena jakožto \"zvrhlé umění\".) Odjel do Spojených států a usadil se již natrvalo v New Yorku. Americkým občanem se stal v roce 1928. I v New Yorku založil uměleckou školu, ovšem také v Los Angeles či Chicagu.", "section_level": 1}, {"title": "Dílo.", "content": "Věnoval se především figurálnímu sochařství. V roce 1947 prvně užil ve své tvorbě plexisklo, jako jeden z prvních sochařů vůbec. Kromě klasických soch modeloval tzv. \"sculpto-peintures\", jakési přechodové formy mezi sochou a obrazem, i v tom drží prvenství. Na výstavě Armory Show v New Yorku představil i své grafiky. Martina Glenn o jeho stylu na webu Artmuseum.cz napsala: „Bývá spojován s hnutím kubismu, který pozměnil a znovu definoval tradiční postupy při popisování lidské formy. Figury v jeho tvorbě byly vytvořeny užitím prostoru a neprostoru a dopadu světla na určité části sochy. Jeho sochy jsou paradoxně tvořeny mezerami a ne materiálem, který je obklopuje. Archipenkovy sochy jsou s největší pravděpodobností prvními sochami, které představily podobné koncepty v konstrukci, a ukázaly tak radikální odklon od klasické tradice sochařství. Užití děr a prostoru vytvořilo nový přístup v náhledu na lidskou formu, což bývá kubisty popsáno jako fragmentování subjektu.“ Článek v anglické Wikipedii obsahuje galerii soch A. Archipenka, které zatím nebyly uvolněny pro vložení na Wikimedia Commons.", "section_level": 1}], "src_summary": "Alexander Archipenko (ukr. \"Olexandr Porfyrovyč Archypenko\", ruš. Alexandr Archipenko, 30. května 1887, Kyjev – 25. února 1964, New York) byl ukrajinsko-americký sochař a grafik, představitel avantgardy, nejčastěji řazený ke kubismu.", "tgt_summary": "Alexander Porfyrovych Archipenko (also referred to as Olexandr, Oleksandr, or Aleksandr; , Romanized: Olexandr Porfyrovych Arkhypenko; May 30, 1887February 25, 1964) was a Ukrainian-born American avant-garde artist, sculptor, and graphic artist. He was one of the first to apply the principles of Cubism to architecture, analyzing human figure into geometrical forms.", "id": 681895}
{"src_title": "San Pietro in Vincoli (Řím)", "tgt_title": "San Pietro in Vincoli", "src_document": [{"title": "Historie.", "content": "Kostel založila roku 431 Licinie Eudoxie, manželka císaře Valentiniána III. a roku 437 jej papež Sixtus III. vysvětil. Kus okovů, kterými byl spoután svatý Petr ve vězení, odkud ho podle Skutků apoštolských vysvobodil anděl, dostala podle legendy císařovna Aelia Eudocia na pouti do Jeruzaléma od tamního patriarchy Juvenala. Věnovala je své dceři Licinii, která jej ukázala papeži. Papež Lev I. je prý porovnal s Petrovými řetězy z římského Mamertinského vězení a zjistil, že se k nim dobře hodí. Relikvie, která se v kostele stále ukazuje, dala kostelu i jméno. Kostel byl upraven v renesančním slohu zdejším kardinálem Giuliano della Rovere, který se roku 1503 stal papežem jako Julius II. Pozdně barokní výzdoba je dílem F. Fontany.", "section_level": 1}, {"title": "Popis.", "content": "Trojlodní basilika má do náměstí prosté průčelí s arkádami v přízemí a malými okny v patře. Uvnitř je zaklenuta renesanční valenou klenbou a vyzdobena barokními štuky a freskou, základní stavba včetně 20 dórských sloupů je ale zachována. Pod hlavním oltářem je zasklená schránka s okovy. V pravé boční lodi je vysoký náhrobek papeže Julia II. V horním patře nad sarkofágem je socha Panny Marie s dítětem, v dolním patře je uprostřed socha Mojžíše v nadživotní velikosti, která patří k nejslavnějším dílům Michelangelovým. Sochy po stranách představují Leu a Ráchel a pocházejí z jeho dílny. Náhrobek měl být původně mnohem větší a měl být umístěn v bazilice sv. Petra ve Vatikánu, kde je papež pohřbený, sem byl umístěn roku 1545. V levé boční lodi je náhrobek kardinála a filosofa Mikuláše Kusánského (†1464).", "section_level": 1}], "src_summary": "San Pietro in Vincoli čili bazilika svatého Petra v okovech je římský titulární kostel na pahorku Esquilin, severně od Kolosea. Starověká stavba byla několikrát upravena, zachovala si však původní charakter. Uvnitř je náhrobek papeže Julia II. s Michelangelovými sochami a v kostele je pohřben i Mikuláš Kusánský.", "tgt_summary": "San Pietro in Vincoli (Saint Peter in Chains) is a Roman Catholic titular church and minor basilica in Rome, Italy, best known for being the home of Michelangelo's statue of Moses, part of the tomb of Pope Julius II. The \"Titulus S. Petri ad vincula\" was assigned on 20 November 2010, to Donald Wuerl. The previous Cardinal Priest of the basilica was Pío Laghi, who died on 11 January 2009. Next to the church is hosted the Faculty of Engineering of La Sapienza University, in the former convent building. This is named \"San Pietro in Vincoli\" \"per antonomasia\". The church is located on the Oppian Hill near Cavour metro station, a short distance from the Colosseum.", "id": 978314}
{"src_title": "Pier Luigi Nervi", "tgt_title": "Pier Luigi Nervi", "src_document": [{"title": "Biografie.", "content": "Narodil se v Lombardii. V roce 1913 promoval na Boloňské univerzitě v oboru konstrukce. Během první světové války sloužil jako poručík u ženijního vojsku italské armády. Po válce, v roce 1920, si založil stavební firmu v Římě. Oženil se v roce 1924, za manželku si vzal Irene Calosovou, se kterou měl 4 syny. V letech 1926-1927 navrhl první významné dílo, kino Augusteo v Neapoli. S bratrancem založil v roce 1932 firmu Nervi a Bartoli, ve které setrval až do konce své kariéry. V letech 1947-1961 působil jako univerzitní profesor v Římě. Zemřel v roce 1979 na selhání srdce.", "section_level": 1}, {"title": "Tvorba.", "content": "Po budově neapolského kina dostal možnost navrhnout městský stadion (stadion Artemio Franchiho) ve Florencii pro 35 000 diváků (1931). Později, v letech 1935 až 1941 pro italské vojenské letectvo postavil hangáry v Orbetellu, Orvietu a v Torre del Lago. Hangár v Orvietu byl koncipován jako geodetická kopule, jejíž vlastnosti Nervi předtím zkoumal na celuloidových modelech. Konstrukce sestávala z prefabrikovaných železobetonových profilů, na které v roce 1939 získal patent. Ve druhé světové válce byly stavby zničeny. Jeho kreativita se nesoustředila jen na navrhování budov. Po válce se věnoval navrhování betonových plavidel pro italské námořnictvo. Postavil dva typy betonových plachetnic s použitím vlastního vynálezu, materiálu \"ferrocemento\" (1946). Je vytvořen z těžkého betonu hustě ztuženého rovnoměrně rozloženou ocelovou síťovinou. Tento materiál se naplno uplatnil v návrhu staveb pro výstavu v Turíně (1949-1950). Montované konstrukce ve formě vlnitých cylindrických oblouků složené z modulových dílců ze skla a ferrocementu překlenuly rozpon 93 metrů. V roce 1950 se Pier Luigi Nervi podílel na návrhu centrály UNESCO v Paříži. V období let 1955-1969 spolupracoval na projektech několika mrakodrapů v Evropě i v Americe (např. Tour de la Bourse v kanadském Montrealu). Roku 1960 byl dokončen jeho Olympijský stadion v Římě, roku 1963 Autobusové nádraží George Washington Bridge v New Yorku. Na konci 60. let Pier Luigi Nervi stavitelské aktivity omezil a začal se soustředit na design. Jeho poslední velkou a typicky nerviovskou stavbou byla hala Norfolk Scope v americkém Norfolku dokončená roku 1971.Vydal mnohé odborné publikace \"Umění a věda navrhování\" (1945), \"Řeč architektury\" (1950) nebo \"Nové konstrukce\" (1963). Nervi věřil, že architektura a stavitelství jsou dvě části jednoho celku. Tvrdil, že pro návrh dobré budovy je nezbytné znát materiály. Jeho návrhy vycházely z mnoha experimentů se stavebním betonem, v nichž ustavičně hledal řešení konstrukčních problémů. Železobeton mu umožňoval vytvořit pevné, jednoduché, ale esteticky zvládnuté konstrukce. Svými řešeními ustanovil železobeton jako hlavní současný stavební materiál. Prostřednictvím prolínajících se rovin, skládaných a ohýbaných ploch a deformovaných povrchů zavedl trojrozměrný designérský slovník do architektury.", "section_level": 1}], "src_summary": "Pier Luigi Nervi (21. června 1891, Sondrio - 9. ledna 1979, Řím) byl italský konstruktér a architekt, otec vysokorozponových předpjatých železobetonových konstrukcí, držitel Zlaté medaile AIA (1963).", "tgt_summary": "Pier Luigi Nervi (21 June 1891 – 9 January 1979) was an Italian engineer and architect. He studied at the University of Bologna graduating in 1913. Nervi taught as a professor of engineering at Rome University from 1946 to 1961 and is known worldwide as a structural engineer and architect and for his innovative use of reinforced concrete.", "id": 1117169}
{"src_title": "Chrám Buddhova zubu", "tgt_title": "Temple of the Tooth", "src_document": [{"title": "Pittirippuva.", "content": "Pittirippuva je osmiboká věž. Vystupuje z příkopu obklopujícího chrám, který byl postaven za vlády \"Srivikrama Rádžasihny\". Příkop je ohraničen dvěma zdmi – \"Diyareli Bemma\" (Zeď ženoucích se vln) a \"Waluka Bemma\" (Zeď plujících oblaků). Horní část této věže je využívána k proslovům hlav státu. Uvnitř Pittirippuvy jsou umístěny knihovny s rukopisy na palmových listech, mezi nimiž se nachází i šestnáctistránkový svazek Pansiya Panas Jathakaya, který obsahuje 550 džátak o Buddhových minulých životech.", "section_level": 1}, {"title": "Hlavní svatyně.", "content": "Hlavní svatyně je vybudována na Nádvoří bubeníků a má dvě patra. Architektura chrámu jako takového není ucelená. Některé venkovní části svatyně jsou bohatě zdobené, ale nachází se zde i mnoho nedokončených výklenků. Do svatyně vedou troje dveře. Každé z nich jsou specificky zdobené. Hlavní dveře jsou zakryty závěsem a zdobí je sloní kly vyrobené ze stříbra. Na bocích jsou tesané kamenné dveře. Stěny jsou pomalovány medailony se sluncem a měsícem – symbol králů z Kandy.", "section_level": 1}, {"title": "Síň s relikvií Buddhova zubu.", "content": "Síň je rozdělena do tří částí. Buddhův zub se nalézá v nejzadnější části zvané \"Vedahitina Maligawa\" (Posvátný příbytek). Síň je střežena. Veřejnosti se naskytne pohled na „Buddhův zub“ pouze během púdži. Púdža je uctívání božstva nekrvavými oběťmi nebo modlitbou. Trvá hodinu a je doprovázena hlasitým bubnováním. Samotný Buddhův zub je uzavřen v zlaté nádobě ve tvaru dágoby (buddhistické relikvie). Uvnitř je dalších šest podobných nádobek, které se postupně zmenšují a zapadají do sebe. Buddhův zub se nachází až v poslední a zároveň nejmenší schránce. Vnější strana Síně s relikvií Buddhova zubu je pomalována motivem jednoho z nejslavnějších příběhů džátak. Popisuje Buddhovy předchozí životy před jeho posledním převtělením a osvícením. Podle tohoto příběhu se Buddha jednou narodil jako zajíc. Potkal muže, který ho prosil o něco k snědku, ale zajíc neměl nic jiného než trávu. Požádal tedy muže, aby rozdělal oheň a pak do něj zajíc skočil. Dal muži k jídlu sám sebe. Tento muž byl Indra, který umístil obrázek zajíce na měsíc, aby se na tento čin nezapomnělo.", "section_level": 1}, {"title": "Buddhův zub.", "content": "Podle pověsti byl zakladatel buddhismu Siddhártha Gautama po své smrti spálen v roce 543 př. n. l. v Kušinagaru (severní Indie). Údajně se z jeho ostatků dochovaly zuby a klíční kost. Poté, co byl v Indii buddhismus pomalu střídán hinduismem, se podařilo zub tajně převést na Srí lanku. Proputoval zde mnoho míst, protože panovníci jej měli vždy u sebe v hlavním městě říše. Byl považován za symbol srílanské suverenity. V roce 1284 byl zub na čtyři roky opět odvezen do Indie vojskem Pándjů z jižní Indie. Na počátku 16. století zub získali také Portugalci, kteří jej odvezli do indického státu Góa, kde byl zub údajně rozdrcen na prach, spálen a hozen do moře. Buddhisté tvrdí, že rozdrcený zub byl pouhou replikou. Od roku 1592 je uložen v chrámu Buddhova zubu v Kandy. Buddhův zub je hlavním bodem slavnosti Esala Perahera.", "section_level": 2}, {"title": "Esala Perahera.", "content": "Esala Perahera je buddhistická slavnost trvající deset dní. Její počátky sahají do čtvrtého století. Král \"Kirti Siri Meghawanny\" nařídil, aby relikvie s Buddhovým zubem byla každoročně nošena ve slavnostním průvodu městem. Pravá relikvie se naposledy objevila v průvodu v roce 1848. Od té doby se opuštění relikvie z chrámu považuje za neblahé – místo zubu se dnes nosí jeho replika.", "section_level": 3}, {"title": "Alut Maligawa.", "content": "Alut Maligawa (Nová svatyně) byla postavena v roce 1956 na oslavu výročí 2500 let od úmrtí Siddhárthy Gautamy. Svatyně je vytvořena po vzoru thajských buddhistických svatyň. Uvnitř se nachází velké množství Buddhových soch. Některé z nich byly přivezeny jako dary z ciziny (Japonsko, Čína, Thajsko, Korea, Taiwan) – lze na nich porovnat různé variace tradiční buddhistické ikonografie. V horní části Nové svatyně je zavěšeno 21 obrazů popisujících historii relikvie od Buddhovy smrti až po současnost. V horních patrech Nové svatyně sídlí Muzeum Buddhova zubu.", "section_level": 2}, {"title": "Muzeum Buddhova zubu.", "content": "V muzeu jsou vyobrazeni všichni vůdci chrámu z let 1814 až 1985. Jsou zde vystaveny i fotografie poškozeného chrámu po bombovém útoku v roce 1998. Stěžejním objektem v muzeu Buddhova zubu je otisk Buddhovy šlépěje na hedvábí, který údajně chrámu věnoval siamský král v období vlády \"Kirtisri Rádžasihny\".", "section_level": 2}], "src_summary": "Chrám Buddhova zubu (Sri Dalada Maligawa) se nachází v Kandy (druhé největší město Srí Lanky), severně od jezera pod rezervací Udawatakelle. Původní nedochovaný chrám byl postaven kolem roku 1600. Hlavní svatyně současného chrámu vznikla za vlády \"Vimala Dharma Súrji II.\" (1687–1739). Byla několikrát upravována a přestavována. Od 16. st. je v ní uložena významná relikvie Srí lanky – Buddhův zub (daladá). V roce 1998 byl chrám vážně poškozen výbuchem nálože v automobilu před vstupem do chrámu. V současné době je vchod opraven. Do chrámu je také vybudován bezbariérový přístup. Hlavní komplex chrámu se skládá ze tří pater.", "tgt_summary": "Sri Dalada Maligawa or the Temple of the Sacred Tooth Relic is a Buddhist temple in the city of Kandy, Sri Lanka. It is located in the royal palace complex of the former Kingdom of Kandy, which houses the relic of the tooth of the Buddha. Since ancient times, the relic has played an important role in local politics because it is believed that whoever holds the relic holds the governance of the country. Kandy was the last capital of the Sri Lankan kings and is a World Heritage Site mainly due to the temple. Bhikkhus of the two chapters of Malwatte and Asgiriya conduct daily worship in the inner chamber of the temple. Rituals are performed three times daily: at dawn, at noon and in the evenings. On Wednesdays, there is a symbolic bathing of the relic with a herbal preparation made from scented water and fragrant flowers called \"Nanumura Mangallaya\". This holy water is believed to contain healing powers and is distributed among those present. The temple sustained damage from bombings by Janatha Vimukthi Peramuna in 1989 and by Liberation Tigers of Tamil Eelam in 1998 but was fully restored each time.", "id": 772517}
{"src_title": "Real Academia Española", "tgt_title": "Royal Spanish Academy", "src_document": [{"title": "Historie.", "content": "Španělská královská akademie byla založena roku 1713 jako imitace Francouzské akademie. Na jejím založení se podílel Juan Manuel Fernández Pacheco, markýz Villenský a vévoda z Escalony s cílem sjednotit, zajistit eleganci a čistotu oficiálního španělského jazyka (kastilštiny). O rok později akademii schválil a přijal pod svou ochranu tehdejší španělský král Filip V.Španělský jazyk se v 18. století nacházel ve svém největším rozkvětu, Juan Manuel Fernández Pacheco, markýz Villenský a vévoda z Escalony, se rozhodl, že jazyk ustálí a stanoví přesná pravidla pro jeho používání. Podnětem mu byly Italská akademie (Accademia della Crusca italiana) založená v roce 1582 a Francouzská akademie (Académie française) založená v roce 1635. K oficiálnímu přijetí Španělské královské akademie došlo 3. října 1714 královskou listinou vydanou španělským králem Filipem V.", "section_level": 1}, {"title": "Národní akademie.", "content": "Vznik akademií v latinskoamerických zemí souvisí s dekolonizací, dlouhodobým procesem sociálního a politického osamostatnění jednotlivých latinskoamerických států. Idea jednotného a čistého jazyka by nemohla být naplněna, kdyby se jazyk vyvíjel v každé z těchto zemí samostatně, proto se Španělsko zasloužilo o vybudování jazykové akademie v každé latinskoamerické zemi. Tyto akademie společně tvoří Asociaci akademií a podílí se na zachování španělského jazyka v jeho původní formě a čistotě. Některé latinskoamerické akademie vznikly nezávisle na té Španělské, například Mexická akademie (Academía Mexicana de la Lengua) v roce 1875, nebo Akademie v Argentině (Academia Argentina de Letras) v roce 1931. Společně ovšem tvoří ASALE (Asociación de Academias de la Lengua Española), tato vznikla v roce 1951 na Kongresu akademií v Mexiku. Od roku 1870 vznikaly v Latinské Americe různé akademie podřízené Španělské královské akademii. Dnes tvoří tuto asociaci mimo jiné i Argentinská akademie, Filipínská akademie a Severoamerická akademie, které spadají přímo pod Španělskou královskou akademii.", "section_level": 1}, {"title": "Organizace akademie.", "content": "Španělská královská akademie (RAE) se skládá ze španělských i zahraničních akademiků, akademiků z amerických akademií a dalších. Společně se starají o chod nejen Španělské akademie, ale i latinskoamerických akademií. Vládní komise řídí akademii a dohlíží na její činnost. Tato komise se skládá z ředitele akademie, jeho zástupce, sekretáře a jeho zástupce, cenzora, knihovníka a pokladníka. Akademie se skládá z plén a výborů, zasedají každý týden. Výbory vypracovávají návrhy pro další projednání v plénu a případné schválení. V současné době existují tyto výbory: výkonný výbor, výbor běžného slovníku, historického slovníku, gramatický výbor, lingvistický výbor, výbor sociálních věd, publikační výbor a výbor pro jednotlivá ocenění. Zvláštním výborem je výbor pro zachování domu slavného španělského spisovatele Lope de Vegy.", "section_level": 1}, {"title": "Významné publikace.", "content": "Španělská královská akademie a Asociace akademií španělského jazyka vydaly například:", "section_level": 1}], "src_summary": "Po několika staletích vývoje španělského jazyka nejen na Iberském poloostrově, ale i v latinskoamerických zemích byla v roce 1713 založena Španělská královská akademie, neboli Real Academia Española (RAE), aby sjednotila a ustálila jazykové zvyklosti, zejména gramatiku, slovní zásobu a pravopis. Od tohoto data došlo k určitým změnám španělského jazyka a to zejména ve slovní zásobě přijetím slov z cizích jazyků. Po stránce fonetické a morfologické se až na výjimky zachovala původní podoba. Královská španělská akademie sídlí v Madridu. Celkem je po celém světě rozmístěno 22 akademií, dohromady tvoří tzv. Asociaci akademií španělského jazyka (Asociación de Academias de la Lengua Española). Tato asociace vznikla v roce 1951 v Mexiku a zahrnuje akademie nejen ve Španělsku a jiných latinskoamerických zemích, ale například i Filipínskou akademii a Akademii v USA.", "tgt_summary": "The Royal Spanish Academy (Spanish: , generally abbreviated as RAE) is Spain's official royal institution with a mission to ensure the stability of the Spanish language. It is based in Madrid, Spain, but is affiliated with national language academies in 22 other hispanophone nations through the Association of Academies of the Spanish Language. The RAE's emblem is a fiery crucible, and its motto is (\"Cleans, sets, and gives splendor\"). The RAE dedicates itself to language planning by applying linguistic prescription aimed at promoting linguistic unity within and between various territories, to ensure a common standard. The proposed language guidelines are shown in a number of works.", "id": 1127246}
{"src_title": "Analyzátor paketů", "tgt_title": "Packet analyzer", "src_document": [{"title": "Schopnosti.", "content": "Na kabelové síti LAN, v závislosti na struktuře sítě (hub nebo switch), může být pomocí analyzátoru paketů zachycen provoz celé sítě anebo jen komunikace z jediného stroje v síti. Pro účely monitorování sítě může být žádoucí sledovat všechny datové pakety v síti LAN na switchi v síti s tzv. sledováním portu (monitoring port). Cílem sledování portu je zrcadlit všechny pakety procházející přes všechny porty přepínače, kdy systémy (počítače) jsou připojeny k portu přepínače. V bezdrátových sítích, je možné zachytit provoz na určitém kanálu, nebo na několika kanálech při použití více adaptérů. U komunikace v kabelových i bezdrátových sítích je k zachycení jednosměrného (unicast) provozu třeba posílat data ke stroji na kterém běží analyzátor paketů. U vícesměrného (multicast) provozu posílá stroj do zkoumané skupiny informaci, že poslouchá provoz v ní. Síťový adaptér používaný k zachycení provozu musí být uveden do promiskuitního režimu, což ne všechny čipy podporují. V bezdrátových sítí, a to i v případě, že adaptér je v promiskuitním režimu, jsou pakety pro které není adaptér nakonfigurován obvykle ignorovány. Chcete-li tyto pakety vidět musí být adaptér v režimu monitoru. Provoz může být buď zachycován jako celý obsah paketů a nebo mohou být zaznamenány jen záhlaví paketů bez jejich zbylého obsahu. Druhá z obou metod snižuje požadavky na úložiště jakož i riziko právních problémů, ale přesto takto zachycené data mají dostatek informací k odhalení základních informací potřebných pro diagnostiku problému sítě. Zachycené informace se dekódují ze syrové digitální podoby do pro uživatele čitelného formátu, který umožňuje uživatelům analyzátoru protokolu snadno zkontrolovat vyměňované informace. Analyzátory protokolů se liší v jejich schopnostech zobrazení dat ve více pohledech, v automatické detekci chyb, v určování příčiny chyb, ve vytváření časových diagramů, v rekonstrukci TCP a UDP datových toků atd. Některé analyzátory protokolu mohou také generovat provoz a tak působit jako referenční zařízení, čímž mohou působit jako protokol tester. Tyto testery generují správné protokoly provozu pro funkční testování a též mohou mít schopnost záměrně vytvářet chyby k testování schopnosti vypořádání se prvků s chybovými stavy. Analyzátory protokolů mohou být na hardware bázi. To buď ve formě sondy nebo, což je stále častější, v kombinaci s diskovým polem. Tyto přístroje zaznamenávají pakety do diskového pole. To umožňuje historickou forenzní analýzu paketů, aniž by bylo nutné uživateli znovu vytvářet chybu.", "section_level": 1}, {"title": "Užití.", "content": "Všestrannost Analyzátoru paketů znamená, že mohou být použity pro:", "section_level": 1}], "src_summary": "Analyzátor paketů, také známý jako síťový analyzátor, analyzátor protokolu nebo paketový sniffer, je počítačový program nebo kus počítačového hardwaru, pomocí kterého je možné zachytávat a zaznamenávat komunikaci v počítačové síti nebo v její části. V okamžiku, kdy datové proudy tečou přes síť, tak analyzátor paketů zachycuje každý paket. Ten je poté v případě potřeby dekódován na surová data paketu, která ukazují hodnoty různých polí v paketu. Dále pak je analyzován jeho obsah podle na příslušné RFC nebo jiných specifikací. Zachycení paketů je proces zachycování a protokolování provozu v síti.", "tgt_summary": "A packet analyzer (also known as a packet sniffer) is a computer program or piece of computer hardware (such as a packet capture appliance) that can intercept and log traffic that passes over a digital network or part of a network. Packet capture is the process of intercepting and logging traffic. As data streams flow across the network, the sniffer captures each packet and, if needed, decodes the packet's raw data, showing the values of various fields in the packet, and analyzes its content according to the appropriate RFC or other specifications. A packet analyzer used for intercepting traffic on wireless networks is known as a wireless analyzer or WiFi analyzer. A packet analyzer can also be referred to as a network analyzer or protocol analyzer though these terms also have other meanings.", "id": 2024393}
{"src_title": "Joachim Kroll", "tgt_title": "Joachim Kroll", "src_document": [{"title": "Dětství a mládí.", "content": "Narodil se do rodiny horníka jako šesté z devíti dětí. Kroll od dětství jevil známky duševní i fyzické zaostalosti. Školu ve východoněmeckém Hindenburgu skoro nenavštěvoval. V jejích lavicích strávil jen tři roky, z toho jeden ročník opakoval, tak nebylo divu, že se nikdy nenaučil číst. V roce 1946 se jako třináctiletý přestěhoval s rodinou z Horního Slezska do průmyslové oblasti Porýní-Vesfálska v západním Německu. Později po svém dopadení vyprávěl o jedné příhodě z mládí, kdy byl na jatkách svědkem bourání prasat, což ho sexuálně vzrušilo. Tehdy si prý neuvědomoval, že to není normální a většinu lidí něco podobného nevzrušuje. Právě tuto zkušenost označil za příčinu svého zvráceného chování.", "section_level": 1}, {"title": "Vrah.", "content": "Svou první vraždu spáchal roku 1955 ve svých dvaadvaceti letech. Znetvořené tělo devatenáctileté \"Irmgard Strehlové\" bylo nalezeno u vesnice Walstedde. Podle pitevního nálezu jí nejdříve uškrtil, poté mrtvou znásilnil a nakonec jí vyřízl břišní dutinu. Tento modus operandi zabití, zneuctění a zohavení byl pro Krollovy zločiny typický. Sexuální motiv hrál roli u všech jeho vražd. Všechny jeho oběti byly ženy, na věku mu nezáleželo. Nejstarší bylo 61 a nejmladší 4 roky. Mezi nimi byl i jeden muž, \"Hermann Schmitz\". Zavraždil ho vlastně jen proto, že si jako svou budoucí oběť vyhlédl jeho snoubenku \"Marion Veenovou\" a on mu stál v cestě. Té se tehdy podařilo uniknout. Celých 21 let bez problémů unikal spravedlnosti, aniž by se o to nějak významně snažil. Tato skutečnost spočívala v tom, že za mnoho jeho zločinů byli souzeni a obviněni jiní. Tak i přesto, že Kroll vraždil na poměrně malém území několika desítek kilometrů čtverečních a všechny vraždy nesly stejný rukopis, nikdy neupadl ani v nejmenší podezření.", "section_level": 1}, {"title": "Kanibal.", "content": "Kroll nejedl ostatky všech svých obětí. Vybíral si jen ty, které měly podle jeho slov „\"mladé a jemné maso\"“. Kanibalismus u něj totiž nebyl otázkou sexuálního ukájení, jak je tomu u mnohých podobných zločinců. Jeho důvody ke konzumaci lidského masa byly čistě praktické: maso bylo drahé, tak si ho obstarával sám.", "section_level": 1}, {"title": "Dopadení.", "content": "3. července 1976 se v malém městečku Laar ztratila z dětského hřiště čtyřletá blonďatá \"Marion Ketterová\". Policie byla v pohotovosti a po holčičce pátrala už několik hodin. Najednou z jednoho domu ve Friesenské ulici vyběhl hysterický Oscar Müller a začal nejbližšímu policistovi koktavě vyprávět, čeho byl právě svědkem. Cestou na společný záchod potkal jednoho z nájemníků, který mu sdělil, že záchod je zřejmě ucpaný. Müller se zeptal čím a malý plešatějící mužík, kterému nikdo v okolí neřekl jinak, než strýček Joachim, mu nevzrušeně odpověděl, že vnitřnostmi a zamířil do svého bytu, kde si vařil večeři. Müller to vzal jako špatný žert, ale když na záchod vešel, uvědomil si, že soused měl asi pravdu. Při následné prohlídce byly v míse nalezeny vnitřnosti (játra, srdce, plíce a ledviny) a odřezky masa. V bytě Joachima Krolla pak našli další pečlivě zabalené a zmražené části těla ztracené dívenky. A v hrnci na sporáku se spolu s mrkví a bramborami vařila malá dětská ruka. Kroll nijak nezapíral a postupem času se doznal k 14 vraždám. Za mnoho z nich byli odsouzeni jiní muži.", "section_level": 1}, {"title": "Trest.", "content": "Kroll si sice stěžoval, že si na všechny vraždy nevzpomíná, ale těchto čtrnáct nakonec přiznal. Ve své hlouposti a naivitě, kterou zřejmě nijak nehrál (podle psychiatrů dosahovalo jeho IQ 76 bodů), měl pocit, že se zase tak moc nestalo. Předpokládal, že bude muset jako formu trestu a prevence podstoupit nějaký chirurgický zákrok a pak ho zase pustí domů. Byl odsouzen na doživotí, protože v Západním Německu, na rozdíl od toho Východního, trest smrti neexistoval. V padesáti osmi letech zemřel v rheinbašské věznici na infarkt.", "section_level": 1}], "src_summary": "Joachim Georg Kroll (17. dubna 1933 Hindenburg – 1. července 1991 Rheinbach) byl německý sériový vrah, pedofil a kanibal známý jako \"Duisburský lidožrout\".", "tgt_summary": "Joachim Georg Kroll (17 April 1933 – 1 July 1991) was a West German serial killer, child molester and cannibal. He was known as the Ruhr Cannibal (\"Ruhrkannibale\"), Ruhr Hunter (\"Ruhrjäger\") and the Duisburg Man-Eater (\"Duisburger Menschenfresser\"). He was convicted of eight murders but confessed to a total of 14 which he committed in and around the Ruhr metropolitan region.", "id": 1024275}
{"src_title": "Kat Von D", "tgt_title": "Kat Von D", "src_document": [{"title": "Rodina.", "content": "Má dva sourozence, sestru Karoline a bratra Michaela, které bylo možné zahlédnout v jednom z dílů \"LA Ink\". Rodiče René Drachenberg a Sylvia Galeano se narodili v Argentině. Avšak René má německé předky a Sylvia má španělsko-italské kořeny. Na formování jejího uměleckého cítění měla ovšem největší podíl její babička Clara von Drachenberg. Ta ji přivedla k hudbě a ke hře na piano, které se věnuje od svých šesti let. Kat se netají svým obdivem k hudebnímu skladateli Beethovenovi, jehož portrét si dokonce dala vytetovat na nohu. Na svém těle má mimo to i jména svých oblíbených hudebních kapel, jako HIM, Misfits, Turbonegro, ZZ Top, Guns N 'Roses, AC/DC, Slayer, Mike Got spiked a upravené logo Metallicy na \"Slutallica\".", "section_level": 1}, {"title": "Kariéra.", "content": "První tetování měla už v jejích 14 letech. Bylo to staroanglické \"J\" na kotníku, jako upomínka na ztracenou lásku. Další tetovaní, které Kat udělala, bylo pro své přátele, podomácku vyrobeným tetovacím strojkem. Záhy opustila v 16 letech školu a začala se věnovat tetování naplno. V roce 1998 otevřela své první profesionální studio známé pod názvem SIN CITY TATTOO, které bylo v sousedství jejího tehdejšího domova. O jeden a půl roku později se přesunula do studia BLUE BIRD TATTOO v Pasadeně a o rok později do studia RED HOT TATTOO v Arcadii. Po necelých dvou letech začala pracovat ve studiu INFLICTIONS v Kalifornii. Toto období označuje Kat jako jedno z nejlepších v jejím životě. Práce s profesionály v INFLICTIONS studiu pomohla Kat rozvíjet své schopnosti a profesně vyzrát, díky čemuž se dostala do studia TRUE TATTOO a k možnosti spolupracovat s Clayem Deckerem a Chrisem Garverem, který se proslavil účinkováním v show Miami Ink. V roce 2005 začala von D účinkovat v reality showMiami Ink, kde vystupovala po boku tatérů Ami Jamese, Chrise Núñeze, Chrise Garvera, Darrena Brasse a Yojiho Harady. Reality show po neshodách s Ami Jamesem po čtyřech sériích nakonec opustila. Nicméně ihned poté, roku 2007 rozběhla vlastní reality show LA Ink, která běžela až do roku 2011. V rámci reality show mimo jiné dosáhla Kat světového rekordu, když během jediného dne udělala 400 tetování. V roce 2008 navrhla svoji první vlastní kosmetickou kolekci pro značku Sephora s kterou spolupracuje dodnes. V září roku 2010, otevřela Kat uměleckou galerii a butik Wonderland Gallery, kde navrhla vlastní kolekci oblečení. Kat von D vydala již dvě knihy. Její první knihou byla High Voltage Tattoo, vydaná roku 2009, kde Kat představila svoji dosavadní tvorbu v oblasti tetování. Druhá kniha The Tattoo Chronicles, vydaná roku 2010, je ilustrovaným deníkem zachycujícím události během jednoho roku života tatérky. Kat von D se stala oblíbenou a vyhledávanou tatérkou celebrit. Mezi její klientelu se tak zařadily hvězdy jako Lady Gaga, Miley Cyrus, Jessie James, Beyonce, Demi Lovato, Denise Richard, Ewan McGregor, Jared Leto, Dave Navarro, Steve-O, Rihanna, John Mayer, Billie Joe Armstrong, Lil Wayne, Eminem, Nicki Minaj, Hayley Williams, Anthony Keidis, Amy Winehouse, Eve, Diddy, Nikki Sixx, Frank Iero a další.", "section_level": 1}, {"title": "Osobní život.", "content": "V roce 2003 se Kat provdala za tatéra Olivera Pecka (znám z reality show Ink Master), avšak manželství nemělo dlouhého trvání a roku 2008 se nechali rozvést. Mezi lety 2008 a 2010 chodila Kat s baskytaristou Nikki Sixxem. Další vážný vztah měla Kat s Jassie Jamesem, s nímž byla zasnoubena, ale nakonec se v září 2011 definitivně rozešli. Poté byla Kat zasnoubena s hudebním producentem Joel Zimmermanem, známým pod pseudonymem Deadmau5, avšak roku 2013 se rozešli.", "section_level": 1}], "src_summary": "Kat Von D, vlastním jménem \"Katherine von Drachenberg\" (* 8. března 1982), je americká tatérka, modelka a muzikantka. Kat von D se narodila v městě Nueovo Leon v Mexiku. Do Států se přestěhovala ve čtyřech letech. Nejvíce se proslavila účinkováním v televizní reality show LA Ink, která měla premiéru 7. 8. 2007 a které byly natočeny čtyři série.", "tgt_summary": "Katherine Von Drachenberg, known as Kat Von D (born March 8, 1982), is a Mexican-American tattoo artist, model, musician, author, entrepreneur, and television personality. She is best known for her work as a tattoo artist on the TLC reality television show \"LA Ink\", which premiered in the United States on August 7, 2007, and ran for four seasons. She is also known for being the former head of Kat Von D Beauty (now KVD Vegan Beauty).", "id": 1911138}
{"src_title": "Oskulační kružnice", "tgt_title": "Osculating circle", "src_document": [{"title": "Oskulační kružnice.", "content": "Je dána funkce formula_1 a bod formula_2, v němž se pokusíme funkci proložit kružnicí tak dobře, jak jen to je možné. Technicky předpokládáme, že má funkce formula_3 v okolí bodu formula_4 alespoň dvě derivace formula_5 a formula_6. Dále předpokládáme, že formula_7. Kružnice se středem v bodě formula_8 a poloměrem formula_9 je popsána známou rovnicí formula_10, respektive formula_11 je implicitní funkce. Derivací této funkce podle formula_12 dostaneme formula_13 druhou derivací formula_14 Vzhledem k tomu, že bod formula_2 má ležet na této kružnici, jeho dosazením do tří výše uvedených rovnic dostaneme soustavu tří rovnic pro tři dosud neznámé parametry formula_16, formula_17 a formula_9, formula_19 Poslední rovnice obsahuje jedinou neznámou formula_17, kterou tak můžeme dopočítat, tedy formula_21 Z druhé rovnice nyní dopočítáme formula_16, tedy formula_23 Dozazením souřadnic formula_8 středu kružnice do první rovnice získáme poloměr kružnice, tedy formula_25", "section_level": 1}, {"title": "Křivost funkce v bodě.", "content": "Čím je menší poloměr oskulační kružnice, tím je graf funkce formula_3 v daném bodě zakřivenější. Zavádí se proto pojem křivost funkce formula_3 v bodě formula_4, coby převrácená hodnota poloměru formula_9 oskulační kružnice v tomto bodě, formula_30", "section_level": 1}, {"title": "Fyzikální interpretace pojmu oskulační kružnice.", "content": "Každý další člen Taylorova rozvoje funkce \"f\" závisí vždy na vyšší derivaci funkce \"f\" , která přidává další informaci o průběhu vyšetřované funkce. Kromě prvních derivací, aproximujících funkci \"f\" přímkou a charakterizujících okamžitou rychlost změny závisle proměnné se změnou nezávisle proměnné, jsou fyzikálně velmi zajímavé i derivace druhé, charakterizující zrychlování či zpomalování těchto změn. Je to zcela nová informace o průběhu funkce, která fyzikálně velmi často odpovídá veličině zvané intenzita silového pole. Ta je definována druhým Newtonovým zákonem, jako formula_31 a je tedy přímo úměrná veličině F zvané síla. Rovnoměrný pohyb tělesa hmoty \"m\" po kružnici poloměru \"r\" konstantní úhlovou rychlostí ω, popíšeme vektorově, parametrickými rovnicemi formula_32, formula_33 Odtud derivováním získáme rychlost: formula_34, formula_35 Vektorový součet obou na sebe kolmých složek rychlosti, dává formula_36 Druhým derivováním získáme zrychlení: formula_37, formula_38 Vektorový součet obou na sebe kolmých složek zrychlení, dává formula_39 Protože výsledná rychlost, jak vidno, není funkcí času, znamená to, že se s časem nemění. Jelikož ale výsledné zrychlení vyšlo přesto nenulové, nemůže vektor zrychlení obsahovat žádnou složku rovnoběžnou se směrem vektoru rychlosti (jinak by tato složka pochopitelně přispívala k časové změně rychlosti a rychlost by musela být nutně funkcí času, což ale není). I bez použití analytické geometrie tak docházíme k přirozenému závěru, že vektor celkového zrychlení je v tomto případě pohybu kolmý na vektor rychlosti a tedy na okamžitý směr pohybu hmotného bodu. Z druhého Newtonova zákona pak můžeme ihned vyjádřit velikost odstředivé síly působící na těleso, jež je tímto vektorem generována: formula_40 Ačkoliv je rovnoměrný pohyb po kružnici jen jedním vysoce speciálním případem z množiny všech možných pohybů hmotného bodu v rovině, dá se ukázat, že jakýkoliv myslitelný pohyb lze ve skutečnosti, za pomoci derivací do druhého řádu, vyjádřit jako součet nekonečně mnoha dílčích pohybů po infinitesimálních úsecích kružnic různého poloměru. Na tento poloměr je přitom kladena jediná podmínka – aby aproximoval poloměr zakřivení grafu analyzované funkce na nějakém okolí vybraného bodu \"x\", s přesností do 2. řádu Taylorova rozvoje, abychom dokázali spočítat příslušná zrychlení. To zní jako velmi dobrá motivace pro konstrukci těchto, tzv. oskulačních kružnic.", "section_level": 1}, {"title": "Normálové zrychlení a odstředivá síla.", "content": "Vrátíme-li se na závěr k naší fyzikální motivaci pojmu oskulační kružnice, pak hledané vyjádření normálové složky zrychlení hmotného bodu, pohybujícího se po dráze \"g\"(\"x\") rychlostí \"v\", bude dáno vztahem formula_41 a jemu odpovídající odstředivá síla tedy bude formula_42", "section_level": 2}], "src_summary": "Oskulační kružnice rovinné křivky v určitém bodě je kružnice, která tímto bodem prochází, má zde s danou rovinnou křivkou společnou první derivaci (společnou tečnu v tomto bodě) a rovněž i druhou derivaci (co nejvíce se v okolí tohoto bodu křivce přimyká).", "tgt_summary": "In differential geometry of curves, the osculating circle of a sufficiently smooth plane curve at a given point \"p\" on the curve has been traditionally defined as the circle passing through \"p\" and a pair of additional points on the curve infinitesimally close to \"p\". Its center lies on the inner normal line, and its curvature defines the curvature of the given curve at that point. This circle, which is the one among all tangent circles at the given point that approaches the curve most tightly, was named \"circulus osculans\" (Latin for \"kissing circle\") by Leibniz. The center and radius of the osculating circle at a given point are called center of curvature and radius of curvature of the curve at that point. A geometric construction was described by Isaac Newton in his \"Principia\":", "id": 398516}
{"src_title": "Google I/O", "tgt_title": "Google I/O", "src_document": [{"title": "2008 (květen 28-29, 2008).", "content": "Hlavními tématy této první konference byly OpenSocial, App Engine, Android, Google Maps API a Google Web Toolkit. Jako řečníci zde přednášeli David Glazer, Alex Martell, Steve Souders, Dion Almaer, Mark Lucovsky, Guido van Rossum, Jeff Dean, Chris DiBona, Josh Bloch, Raffaello D' Andrea, a Geoff Stearns.", "section_level": 1}, {"title": "2009 (květen 27-28, 2009).", "content": "Hlavními tématy byly Android, App Engine, Chrome, Google Web Toolkit, OpenSocial, Google AJAX APIs, a Google Wave. Řečníci tohoto roku byli Aaron Boodman, Adam Feldman, Adam Schück, Alex Moffat, Alon Levi, Andrew Bowers, Andrew Hatton, Anil Sabharwal, Arne Roomann – Kurrik, Ben Collins – Sussman, Ben Galbraith, Ben Lisbakken, Brad Chen, Brady Forrest, Brandon Barber, Brett Slatkin, Brian Fitzpatrick, Brian McRae, Bruce Johnson Casey Whitelaw, Charles McCathieNevile, Charles Chen, Juicy Trewhalla, Chris Chabot, Chris DiBona, Chris Mertens, Chris Pruett, Chris Schalk, Cody Simms, Cyrus Mistry, Damon Lundin, Dan Bornstein, Dan Holevoet, Dan Morrill, Dan Peterson, Daniel Jefferies, Daniel S. Wilkerson, Dave Bort, Dave Carroll, Dave den, Dave Peck, David King, David Sehr, David Sparks, DeWitt Clinton, Derek Collison, Dhanji Prasanna, Dion Almaer, Don Schwarz, Eric Bidelman, Eric Sachs, Gerardo Capiel, Gregg Tavares, Guido van Rossum, Guillaume Laforge, Henry Chan, Ian Fette, tj.v Valdez, Itai Raz, Jacob Lee, Jeff Fisher, Jeff Ragusa, Jeff Sharkey, Jeffrey Sambells, Jerome Mouton, Jesse Kocher… (Je jasně vidět, že se změnil velikostní rozsah konference). Hardwaroví návštěvníci konference", "section_level": 1}, {"title": "2010 (květen 19–20, 2010).", "content": "Hlavními tématy byly Android, App Engine, Chrome, Enterprise, Geo, Google APIs, Google TV, Google Web Toolkit, Social Web a Google Wave. Mezi řečníky: Aaron Koblin, Adam Graff, Adam Nash, Adam Powell, Adam Schück, Alan Green, Albert Cheng, Albert Wenger, Alex Russell, Alfred Fuller, Amit Agarwal, Amit Kulkarni, Amit Manjhi, Amit Weinstein, Anders Sandholm, Angus Logan, Anne Veling, Arne Roomann – Kurrik, Bart Locanthi, Ben Appleton, Ben Cheng, Ben Collins – Sussman… Hardwaroví účastníci Přímo na akci: HTC Evo 4G. Přednostní před akcí z USA : Motorola Droid. Přednosti před akci, kteří nejsou z USA: HTC a Nexus One.", "section_level": 1}, {"title": "2011 (květen 10-11, 2011 ).", "content": "Google tento rok představil Googlebooks a Acer. Hlavní představení v oblasti Android: Hlavní oznámení o Chrome a Chrome OS Hardwaroví účastníci", "section_level": 1}, {"title": "2012 (červen 27–29, 2012).", "content": "Tato konference se konala Moscone Center West v San Franciscu a byla prodloužena na tři dny, místo pravidelných dvou.", "section_level": 1}, {"title": "Den první.", "content": "Hlavními tématy toho to dne byly Android, Google+ a Project Glass. Oficiální ohlášení:", "section_level": 2}, {"title": "Den druhý.", "content": "Hlavními tématy v celém tomto dni se staly: Google Chrome, Cloud a Project Glass.", "section_level": 2}, {"title": "Den třetí.", "content": "Představení Mobile App Analytics a Google Analytics pro Android.", "section_level": 2}, {"title": "2013 (květen 15-17, 2013 ).", "content": "Google I / O 2013 se konala v Moscone Center v San Francisku. Očekávalo se představení aktualizací pro Android, Chrome OS, Google Chrome a dalších služeb v průběhu konference. Registrace byla otevřena 13. března 2013 07:00 PDT (GMT -7). Trvalo jen 49 minut a všechny lístky za $ 900 (nebo 300 dolarů za studenty a fakulty škol), se vyprodaly, a to i za předpoklady, že žadatelé o registraci musí mít oba účty Google+ a Google Wallet. Při této konferenci byly využity dálkově ovládané vyhlídkové balóny, ovládané kamerou, která z ptačí perspektivy natáčela uvnitř konference.", "section_level": 1}, {"title": "Den první.", "content": "Představení a úvod:", "section_level": 2}, {"title": "Den druhý.", "content": "Hlavním tématem byly aplikace pro Google glass.", "section_level": 2}, {"title": "2014 (květen 25-26, 2014 ).", "content": "Termín konference byl 25.—26. června 2014. Registrace na konferenci roku 2014 byla otevřena 15. dubna a ukončena byla ukončena 18. dubna. Změnil se však její systém. Google letos bude vybírat a losovat účastníky na základě dotazníků, který byl povinný při registraci. Podle spekulaci budou mírně zvýhodněni designeři, protože letošní konference se bude z velké části věnována právě designu. Díky plánování redesignu (změna vzhledu) některých stěžejních aplikací, se oproti představení nových projektů, budou přednášky hlavně o aktualizaci stávajících aplikací. Konkrétně by se mělo jednat o GMail a Kalendář. Hlavně by však tato vývojářská akce měla být zaměřena na již zmíněný vzhled. Hlavní keynote se uskuteční 25. června a s největší pravděpodobností bude opět streamována skrze YouTube jak tomu bylo i v letech minulých. Novinky tohoto roku: Android Chromebook Chromebook s operačním systémem Chrome OS založeným na systému Linux. Zařízení se primárně používají k provádění různých úkolů pomocí prohlížeče Google Chrome. Většina aplikací a dat sídlí v cloudu než na samotném počítači. Google Fit Platforma pro sledování zdraví. Jedná se o sadu rozhraní API, který združuje data z více aplikací zařízení. Aplikace používá snímače k měření aktivity uživatele nebo v mobilním zařízení k zaznamenávání aktivit fyzické kondice, které jsou měřeny v souladu s cíli a zdraví uživatele. Gmail", "section_level": 1}, {"title": "2015 (květen 28.-29.5. 2015).", "content": "Konference se konala v Shoreline Amphitheatre v San Francisku. Registrace na akci byla otevřena 17.-19.3. Představené novinky: Android Chrome Gmail Mapy Nanodegree – Android kurzy pro Udacity Now Play Project Brillo Nový operační sysém pro internet o věcech založených na Andoridu. Hardware:", "section_level": 1}, {"title": "2016 (březen 17.-19.3.2016).", "content": "Konference se opět konala v Shoreline Amphitheatre v San Francisku. Novinky: Allo Mobilní aplikace pro instant messagign pro mobilní operační systémy Andorid a iOS s webovým klientem dostupným v prohlížečích Chrome, Mozzila, Firefox a Opera. Android Assistant Virtuální osobní asistent. Na rozdíl od Google assistant se může zapojit do dvoustranných konverzací. Duo Mobilní aplikace pro videohovory dostupná pro operační systémy Android a iOS. Uživtelům umožňuje videohovory ve vysokém rozlišení. Firebase Platforma pro vývoj mobilních a webových aplikací. Home Google HOme je značka inteligentních reproduktorů. Tyto reporoduktory umožňují uživatelům pomocí hlasových povelů komunikovat se službami pomocí inteligentního osobního assistenta Gooogle (Google Assistent) Play integrace Chrome OS", "section_level": 1}], "src_summary": "Google I/O je každoroční konference zaměřená na vývoj, pořádaná společností Google v San Francisku v Kalifornii. Google I/O nabízí vysoce technické, do hloubky zaměřené budování webu, mobilní a podnikové aplikace Google, otevřené webové technologie jako jsou jako jsou Android, Chrome, Chrome OS, rozhraní API Google, Google Web Toolkit, App Engine, a další. Konference Google I/O byla jako taková zahájena v roce 2008. Inspirací pro její vznik byla každoroční konference WWDC pořádaná přes 20 let firmou Apple. Písmena „I“ a „O“ označují (počítačový) vstup/výstup, ale i „Innovation in the Open“ (otevření inovacím). Formát akce se je velmi podobný jako u další akce společnosti Google a tou je Google Developer Day. Dnes je možné sledovat přímý přenos z této konference i z několika velkých měst v České republice.", "tgt_summary": "Google I/O (or simply I/O) is an annual developer conference held by Google in Mountain View, California. \"I/O\" stands for input/output, as well as the slogan \"Innovation in the Open\". The event's format is similar to Google Developer Day.", "id": 1821370}
{"src_title": "Predjamský hrad", "tgt_title": "Predjama Castle", "src_document": [{"title": "Popis.", "content": "Hrad byl postaven na konci údolí, kde se potok Lokva noří pod 123 m vysokou skálu. Stojí pod velkým převisem této skály u vstupu do jeskynního systému a tato poloha mu dala také jméno (\"jama – jeskyně\", tedy hrad před jeskyní). Jeskynní systém (\"Predjamski Jamski sistem\") je druhý nejrozsáhlejší ve Slovinsku a doposud bylo prozkoumáno 13 km. Archeologické nálezy z 50. let 20. století ukazují na obydlenost jeskyně v paleolitu. Skládá ze dvou částí. Vnější část hradu se nachází v tzv. předjeskynní oblasti. Druhá část je vytesána do skály. Tyto dva objekty jsou jen odděleny jakousi kulisou, za níž se nachází hradní dvůr, jehož návštěva v každém ještě více umocní pocit majestátnosti. Na hradě je kromě expozice vstupní věž s palácem, jež je s již zmíněným dvorem spojena pouze systémem mostů a lávek. Dále se zde nachází nově vzniklé muzeum s rozsáhlou expozicí, hradní kaple a tzv. Jama pod gradom (jeskyni pod hradem), která se nachází hradem a propadáním řeky Lokve. V jeskyni s krápníkovou výzdobou je několik nápisů z konce 16. století. Jeskynní systém je tvořen většinou úzkými chodbami propojenými žebříky a lávkami. 700 m je zpřístupněno turistům.", "section_level": 1}, {"title": "Historie.", "content": "První písemná zmínka o gotickém hradu, tehdy nazvaném Luegg, pochází z roku 1274 a byl ve skále vybudován ve 12. století z popudu aquilejského patriarchy. Poloha hradu jej činila téměř nedobytným. Až v 15. století byl dobyt loupežným rytířem Erasmem Jamským, spojencem Matyáše Korvína. Název hradu se změnil na Predjamski grad. Roku 1484 byl po více než ročním obléhání Erasmus zabit a hrad se stal majetkem rodů Oberrugů. V roce 1511, za majitelů rodu Purgstallů byla vnější část hradu poničena zemětřesením. V roce 1567 arcivévoda Karel II. Štýrský hrad pronajal baronu Janezi Cobenzlu, který si jej o 20 let později odkoupil. Roku 1570 prošel rozsáhlou renesanční přestavbou, kdy byl přistavěn vnější palác a tato podoba se z větší části dochovala do současnosti. V roce 1810 stavbu zdědil hrabě Mihael Coronini-Cronberg a v letech 1846–1945 patřil hrad do vlastnictví rodu Windischgrätz. Po druhé světové válce byl znárodněn a ve vlastnictví státu je dodnes.", "section_level": 1}], "src_summary": "Predjamský hrad ( ', ') se nachází v jihozápadní části Slovinska v obci Predjama, 9 km severozápadně od města Postojna a 40 km jihozápadně od Lublani, poblíž dálnice A1.", "tgt_summary": "Predjama Castle ( or , German: \"\", ) is a Renaissance castle built within a cave mouth in south-central Slovenia, in the historical region of Inner Carniola. It is located in the village of Predjama, approximately 11 kilometres from the town of Postojna and 9 kilometres from Postojna Cave.", "id": 1301870}
{"src_title": "Deodoro da Fonseca", "tgt_title": "Deodoro da Fonseca", "src_document": [{"title": "Život.", "content": "Fonseca se narodil jako třetí dítě velké vojenské rodině ve Vila Madalena, Alagoas, ve městě, které do dnes nese jeho jméno Marechal Deodoro, v Severovýchodní Brazílii. Byl synem Manuela Mendese da Fonseca Galvão (1785–1859) a jeho manželky Rosa Maria Paulina de Barros Cavalcanti (1802–1873). Za období Brazilského císařství se jeho starší bratr, Severino Martins da Fonseca, stal prvním baronem státu Alagoas. Dalším významným příbuzným byl jeho vzdálený strýc a portugalský humanista Francisco de Holanda (zemřel roku 1585). Významným milníkem v jeho vojenské kariéře se stalo potlačení Praieirské revolty v Pernambucu v roce 1848, Brazilské odpovědi na selhání liberálních revolucí v Evropě Fonseca se také zúčastnil paraguayské války (1864–1870), kde dosáhl hodnosti kapitána. Roku 1884 byl povýšen na polního maršála a později na maršála. Jeho statečnost, vojenské schopnosti a styl z něj dělaly osobnost národa. Jako guvernér Rio Grande do Sul byl obklopen republikánskými intelektuály jako byli Benjamin Constant a Rui Barbosa (v São Paulu). V roce 1886 upozornil na to, že císařská vláda objednala zatčení prominentních republikánů, poté Fonseca odešel do Ria de Janeira a ujal se armády, která byla pro zrušení otroctví v Brazílii. Pedro II obhajoval zrušení otroctví po celá desetiletí. Již v roce 1840 propustil všechny své otroky, ale sám doufal, že otroctví bude zrušeno pomalu a postupně, aby nenarušilo ekonomiku státu. Jeho dcera, Isabela Brazilská, zrušila otroctví úplně roku 1888 během svého třetího regentství (když byl její otec v zahraničí). Rozzuření oligarchové hráli později velkou roli v převratu. Fonsecaova prestiž jej dostala až do čela vojenského hnutí, které sesadilo císaře 15. listopadu 1889, a krátce byl vedoucím prozatímní vlády, která jmenovala ústavodárný Konstituční kongres, aby navrhl novou ústavy pro Spojené státy Brazílie. Brzy se nicméně dostal do sporu s civilními republikánských vůdci. Jeho prezidentská volba 25. února 1891 byla podpořena vojenským tlakem na kongres. Fonsecaova správa rozdělovala osobní i politické nepřátelství mezi prezidentem a viceprezidentem Florianem Peixotonem. Následně se setkal se silnou opozicí v rámci Kongresu, který začal politiku obstrukce. Během prvních měsíců svého předsednictví měli jeho ministři téměř neomezenou kontrolu nad jejich ministerstvy. Svévolné prezidentské dekrety (například: převod přístavu Torres na soukromou společnost) a katastrofální hospodářská politika vedly k zesílení odporu v kongresu. To také způsobilo, že republikáni z jihu vydali rozkazy, aby se stáhly všechny vojenské podpory pro maršála a prozatímní vlády. Situace se dostala do kritického stádia, když Fonseca rozpustil Národní kongres a vyhlásil \"výjimečný stav\" ke 3. listopadu 1891. Skupina poslanců stála proti tomuto rozhodnutí a našla podporu mezi vysoce postavenými důstojníky námořnictva, včetně admirála Custódia Josého de Mela. Maršál se ocitl na pokraji občanské války. Dne 23. listopadu 1891 podepsal rezignaci (na nikoho konkrétního) a předal prezidentský úřad Florianovi Peixotovi. Deodoro da Fonseca zemřel v Riu de Janeiru 23. srpna 1892.", "section_level": 1}], "src_summary": "Maršál Manuel Deodoro da Fonseca (5. srpna 1827 – 23. srpna 1892) se stal prvním prezidentem Brazílie poté, co vedl vojenský převrat, který svrhl císaře Pedra II a následně vyhlásil republiku v roce 1889. Brazilské císařství zaniklo.", "tgt_summary": "Manuel Deodoro da Fonseca (; 5 August 1827 – 23 August 1892) was a Brazilian politician and military officer who served as the first President of Brazil. He took office after heading a military coup that deposed Emperor Pedro II and proclaimed the Republic in 1889, disestablishing the Empire, and stepped down little more than two years later, in 1891, under great political pressure. He is therefore the first Brazilian President to have resigned from office.", "id": 888580}
{"src_title": "Cristóbal Balenciaga", "tgt_title": "Cristóbal Balenciaga", "src_document": [{"title": "Život.", "content": "Cristóbal Balenciaga se narodil ve Španělsku roku 1895. Pocházel z obyčejné rodiny. Jeho matka byla vynikající švadlena, která šila oblečení pro celé město, dokonce i pro vysoce postavené osoby španělské aristokracie, která trávila v nedalekém městečku prázdniny. Otec byl kapitánem na výletní lodi. Malý Cristóbal byl velmi nadaný, co se týče umění šít. Již ve svých šesti letech šil oděvy; první dílo bylo pro jeho kočku – ušil jí kabátek a obojek. Podle přání rodiny se měl Cristóbal po otci stát námořníkem, ale rozhodl se kráčet ve šlépějích matky a šít oděvy. Jeho talentu si všimla zámožná markýza, která ho velmi podporovala. Roku 1918 Balenciaga otevřel svůj vlastní salón v San Sebastianu. Návrhář velmi inklinoval ke světu vysoké šlechty, tudíž bylo pochopitelné, že se jeho zákazníky stali nejvyšší možní aristokraté v čele se španělskou královnou. O rok později otevřel salóny v Barceloně a Madridu. Vzhledem k jeho klientele je nanejvýše pochopitelné, že jeho oděvy byly vyráběny z nejkvalitnějších látek a měly perfektní výšivky. Jeho modely byly zářivými klenoty ve světě \"Haute couture\". Bohužel doba Balenciagovi úplně nepřála. Přestěhoval se do Francie a zařídil si tam módní salón. Jeho vážným konkurentem se stal Christian Dior. Oba dva návrháři sídlili v Paříži. Své modely vzájemně respektovali, ovšem přáteli se nikdy nestali. Do té doby, než se objevil Balenciaga, byl Christian Dior špičkovým návrhářem. Ovšem později se začalo po Paříži šířit tvrzení, že žena od Diora může postoupit jedině k Balenciagovi, nikam výše. Balenciaga se stal v Paříži jasnou jedničkou. Jeho salón byl vyhlášený, byl perfektně zařízený a mohli do něj vstupovat jen velmi zámožní a společensky vysoko postavení lidé. Panovala tam až klášterní atmosféra; všude bylo ticho, aby lidé mohli vnímat dokonalost módy. Balenciagovy modely byly až do 60. let 20. století velmi drahé - kabátek vyšel na 170 tisíc francouzských franků. Poté musel Balenciaga začít slevovat. Nastala totiž éra, kdy lidé už nechtěli kupovat oblečení, které by se dědilo z generace na generaci, ale oblečení funkční, které budou moci s měnícími se trendy obměňovat (\"prêt-à-porter\"). Balenciaga byl tímto vývojem velmi zaskočen novým vnímáním módy a odešel proto do ústraní. Po jeho smrti roku 1972 zůstala jeho značka bez jakékoliv nové tvorby.", "section_level": 1}, {"title": "Tvorba.", "content": "Sám Balenciago byl mistrem svého řemesla, byl vynikající v práci s jehlou, většinu svých modelů i sám stříhal, ovšem co se týče přenesení nápadu na papír, zde mírně pokulhával a většinou bylo potřeba najmout kreslíře, kteří mu s návhrhem pomohli. Tvorba Balenciagy byla velmi ovlivněna jeho španělským původem. Mezi jeho typické poznávací znamení patřila černá krajka, a černá barva celkově. Oděvy byly precizně propracované, vše muselo být perfektní. Pro Balencigu pracovali jen ti nejlepší střihači, kresliči a ševci. Měl rád, když šaty držely tvar, bylo tedy více než časté, že sukně jeho šatů byly tvořeny z velkého množství spodniček, aby byly pařtčičně nadýchané, pro udržení správného tvaru dokonce používal i koňské žíně, které sloužily jako výztuž. Časo užívaným materiálem byl taft a hedvábí ten nejvyšší kvality. Balenciaga měl velký smysl pro detail a věděl, jak jsou pro ženy důležité doplňky, proto byly jeho šaty často tvořeny s 3/4 rukávy, aby byly vidět náramky. Do světa módy přinesl mnoho inovátorských siluet a modelů. Jako příkladem můžeme uvést košilové šaty, kimonové kabátky, kokonovou sukni, empírové šaty se zvýšeným pasem. Mezi jeho významnou klientelu patřila například Jacqueline Kennedyová Onassisová, Pauline de Rotschild nebo Marella Agnelli. Klientelu samozřejmě tvořila i veškerá aristokracie, v čele se španělskou královnou, pro kterou Balenciaga primárně šil.", "section_level": 1}, {"title": "Značka Balenciaga.", "content": "V roce 1986 odkoupila módní dům společnost Jacques Bogart S.A. Od roku 1997 řídí chod domu návrhář Nicolas Ghesquière. Jeho tvorba dokonale kombinuje prvky dědictví samotného Balenciagy s futuristickým retro stylem šedesátých let. Pod vedením Nicolase Ghesquiéra se značka Balenciaga dostává zpět na výsluní a přitahuje pozornost americké šéfredaktorky kultovního časopisu Vogue Anny Wintour. Pod značkou Balenciaga se zrodily takové hvězdy jako Oscar de la Renta a Hubert de Givenchy.", "section_level": 1}], "src_summary": "Cristóbal Balenciaga (21. ledna 1895 Španělsko – 23. března 1972 Francie) je poslední představitel elitářské Haute couture, významný módní návrhář a umělec.", "tgt_summary": "Cristóbal Balenciaga Eizaguirre (; 21 January 1895 – 23 March 1972) was a Spanish fashion designer and the founder of the Balenciaga fashion house. He had a reputation as a couturier of uncompromising standards and was referred to as \"the master of us all\" by Christian Dior and as \"the only couturier in the truest sense of the word\" by Coco Chanel, who continued, \"The others are simply fashion designers\". On the day of his death, in 1972, \"Women's Wear Daily\" ran the headline \"The king is dead\". Since 2011 the purpose built Museo Balenciaga has exhibited examples of his work in his birth town Getaria. Many of the 1,200 pieces in the collection were supplied by his pupil Hubert de Givenchy and clients such as Grace Kelly.", "id": 1582068}
{"src_title": "Somálská kočka", "tgt_title": "Somali cat", "src_document": [{"title": "Historie.", "content": "Historie somálské kočky spadá do poloviny 20. století. Vychází z plemene habešská kočka. Když se těmto kočkám narodila dlouhosrstá koťata, majitelé je dali vykastrovat a prodávali je jako mazlíčky. Habešské kočky se takto dostaly do Austrálie a do USA. V 60. letech 20. století byla v Kanadě vyšlechtěna první somálská kočka a byla ustavena první chovná linie. Ačkoli jméno kočky může mást, toto plemeno nemá nic společného se Somálskem ani s Afrikou. Jméno dostala podle příbuznosti a podobnosti s habešskou kočkou. V obličeji jsou zřetelné orientální rysy a majestátní výraz.", "section_level": 1}, {"title": "Popis.", "content": "Je středně velká, má pružné a svalnaté tělo a širokou hlavu. Oči jsou mandlového tvaru a mají zlatou nebo zelenou barvu bez ohledu na barvu srsti. Nad očima má pozůstatek kresby - krátkou svislou černou linku vedoucí od horního víčka k uchu. Její velké uši jsou daleko od sebe a směřují dozadu. Na špičkách uší má štětičky, podobně jako rys. Nohy má dlouhé, štíhlé a zakončené malými tlapkami s huňatou srstí. Má středně dlouhou hustou srst s mírně vyklenutým hřbetem. Ocas je dlouhý, hustý a u kořene se slabě zužuje. Různé barevné varianty kočky somálské se jmenují v různých zemích jinak. Například divoce zbarvená somálka ve Velké Británii se v USA jmenuje rezavě červená. Neobvyklé pojmenování \"sorrel\", dříve známé jako červená, je dnes v Británii spolu s divoce zbarvenou somálkou nejběžnější. V Severní Americe je běžná také modrá, plavá, a chovatelé navíc vyšlechtili i stříbrnou a lilovou (levandulovou) odrůdu. Typický znak pro somálskou kočku je tzv. ticking, neboli přítomnost tří až dvanácti pruhů (většinou černých) na každém chlupu. Ticking se objevuje u koťat zhruba od 18 měsíců. Různé barevné varianty mají i odlišné barvy tlapek a spodní strany těla. Somálská kočka má nespoutaný temperament, vyžaduje pozornost a při nedostatečné péči může trpět sociální depresí. Nejlépe se jí žije v domácnosti, kde si má každý den s kým hrát, a dobře se snáší s další kočkou, a dokonce i se psem. Vyznačuje se také vysokou inteligencí a hravostí. Potřebuje aktivní pohyb a dostatek míst k běhání, šplhání a prolézání. Kromě lidské pozornosti je dobré jí také pořídit různé kočičí hračky, kterými se může zabavit, když je o samotě.", "section_level": 1}, {"title": "Péče.", "content": "Ideální podmínky pro chov kočky somálské jsou dostatečný prostor - možnost chodit v létě ven a mít teplé přístřeší na zimu. Jejich hebká srst nevyžaduje speciální péči, i když se počítá mezi dlouhosrstá plemena, většinou se její srst nezacuchává a stačí ji pouze občas vykartáčovat. Pokud má dostatek možností na škrábání, není nutno jí zkracovat a upravovat drápy. Samozřejmostí je pravidelné čištění uší a kontrola srsti a prevence napadení klíšťaty a blechami. Normální velikost jednoho vrhu jsou tři až čtyři koťata. Cena za koupi somálské kočky se pohybuje v rozmezí 6 000 - 15 000 Kč. Výstavní a šlechtěné kočky však mohou stát mnohem víc. Celkové náklady na chov a péči jsou přibližně stejné jako u většiny běžných plemen.", "section_level": 1}], "src_summary": "Somálská kočka patří mezi dlouhosrstá plemena kočky domácí. Má pružné, svalnaté a elegantně tvarované tělo. Dospělý jedinec váží v průměru 3,5 - 5,5 kg. Kočka má různá zbarvení srsti - od sorrel (červené) přes divoké (rezavé) zbarvení po modrou, stříbrnou a lilu, které byly postupně vyšlechtěny. Je výborným společníkem a oddaným plemenem s přátelskou povahou.", "tgt_summary": "The Somali cat is often described as a long-haired African cat; a product of a recessive gene in Abyssinian cats, though how the gene was introduced into the Abyssinian gene pool is unknown. It is believed that they originated from Somalia, long lost cousin of the Abyssinian cat; which has origins in Ethiopia.", "id": 794641}
{"src_title": "Patrik Schick", "tgt_title": "Patrik Schick", "src_document": [{"title": "Klubová kariéra.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "AC Sparta Praha.", "content": "Svoji fotbalovou kariéru začal v pražské Spartě. V sezoně 2013/2014 nastřílel v starším dorostu Sparty 22 gólů ve 29 zápasech a přes juniorské mužstvo a rezervu se propracoval do prvního týmu. V 1. české lize debutoval 3. května 2014 ve 27. kole proti FK Teplice (prohra Sparty 1:3), když v 84. minutě vystřídal Josefa Hušbauera. V sezóně 2013/14 slavil se Spartou Praha zisk ligového titulu již ve 27. kole 4. května 2014. 17. května 2014 získal se Spartou double po výhře 8:7 v penaltovém rozstřelu ve finále Poháru České pošty proti Viktorii Plzeň, i když ve finálovém duelu nenastoupil. Nastoupil v prvním utkání semifinále proti FK Baumit Jablonec 16. dubna 2014 (porážka 1:3). V evropských pohárech debutoval 18. září 2014 v prvním utkání základní skupiny I Evropské ligy 2014/15 proti italskému týmu SSC Neapol (porážka 1:3).", "section_level": 2}, {"title": "Bohemians 1905 (hostování).", "content": "V červnu 2015 odešel na hostování do Bohemians 1905. V sezóně 2015/16 Synot ligy nastoupil k 27 zápasům a vstřelil v nich 8 gólů.", "section_level": 3}, {"title": "Sampdoria Janov.", "content": "", "section_level": 2}, {"title": "2016/2017.", "content": "V červenci 2016 se zrealizoval za 4 miliony eur jeho přestup ze Sparty do italského prvoligového klubu Sampdoria Janov. Premiérový gól v Serii A vstřelil 26. října 2016 v utkání proti Juventusu (porážka 1:4). V Itálii se během prvního půlroku dobře uvedl a začaly se o něj zajímat další celky Serie A. V červnu 2017 byl blízko přestupu do Juventusu Turín, neprošel však zdravotními testy. Dalším zájemcem byl Inter Milán, o hráče se zajímaly i kluby AS Řím, Paris Saint-Germain FC, AS Monaco, Borussia Dortmund a SSC Neapol.", "section_level": 3}, {"title": "2017/2018 – Hostování v AS Řím.", "content": "Koncem srpna 2017 se Sampdoria dohodla s jiným italským prvoligovým klubem AS Řím na prodeji hráče. Nejprve odešel za 5 milionů eur na roční hostování, které se poté změnilo díky povinné opci v přestup za dalších 33 milionů eur (celkem 38 milionů eur, cca 988 milionů Kč). Tím se Schick stal nejdražší posilou AS Řím v historii (překonal přestupový rekord 36 milionů eur Argentince Gabriela Batistuty z roku 2000) a po Pavlu Nedvědovi druhým nejdražším českým fotbalistou.", "section_level": 3}, {"title": "AS Řím.", "content": "", "section_level": 2}, {"title": "2018/2019.", "content": "První gól sezony vstřelil 11. listopadu proti svému bývalému klubu Sampdorii. Během podzimní části se AS zranil hlavní ofenzivní hráč Edin Džeko a Patrik Schick tak dostával více příležitostí, odehrál i 5 zápasů základní části Ligy mistrů, proti Realu Madrid a Plzni dokonce v základní sestavě. Povedené utkání zažil Schick 26. prosince proti Sassuolu. Na začátku utkání zařídil pro AS Řím penaltu, kterou vzápětí proměnil Perotti a ve 23. minutě sám zvyšoval na 2:0. Schick si málem vstřelil vlastní gól, ale míč o necelý milimetr nepřešel celým objemem přes brankovou čáru. V osmifinálovém utkání Coppa Italia sestřelil dvěma góly třetiligový Virtus Entella.", "section_level": 3}, {"title": "2019/2020 – Hostování v RB Leipzig.", "content": "Nový trenér AS Řím Paulo Fonseca příliš se Schickem nepočítal, začalo se tedy mluvit o Schickově hostování. Největšími zájemci byli anglický Newcastle nebo německé celky Borussia Dortmund a RB Leipzig. Schick nakonec odešel na roční hostování do RB Leipzig, s možností uplatnění opce v případě postupu Lipska do Ligy mistrů. Vinou zranění debut odehrál až 5. října proti Leverkusenu, hrál závěrečných 27 minut. Následovala reprezentační pauza, během které se ovšem Schick opět zranil. Po zranění se vrátil do formy, až do přerušení soutěže nastřílel v 15 zápasech celkem 7 gólů a byl třetím nejlepším střelcem Lipska po Sabitzerovi (8) a suverénním Wernerovi (21). Kvůli přerušení soutěže z důvodu pandemie koronaviru ale není jisté, zda Lipsko uplatní výkupní klauzuli v Schickově smlouvě. Podle italského deníku \"Gazzetta dello Sport\" Lipsko začalo s Římem jednat ohledně Schickovy ceny, která má být ve výši 29 milionů eur, německý celek doufá ve snížení ceny na 20 milionů.", "section_level": 3}, {"title": "Reprezentační kariéra.", "content": "Schick prošel mládežnickými reprezentacemi ČR od kategorie U16. S 10 vstřelenými góly se stal králem střelců v kvalifikaci na Mistrovství Evropy hráčů do 21 let 2017. Trenér Vítězslav Lavička jej v červnu 2017 zařadil do 23členné nominace na evropský šampionát v Polsku. Český tým obsadil se třemi body 4. místo v základní skupině C. V A-mužstvu Česka debutoval pod trenérem Pavlem Vrbou 27. května 2016 v přípravném utkání na EURO 2016 v rakouském Kufsteinu proti reprezentaci Malty (výhra 6:0). Nastoupil na hřiště v 66. minutě a při svém debutu vstřelil gól.", "section_level": 2}, {"title": "Osobní život.", "content": "Jeho starší sestra Kristýna Schicková (* 1996) je modelka, v roce 2013 byla finalistkou České miss.", "section_level": 1}], "src_summary": "Patrik Schick [patrik šik] (* 24. ledna 1996, Praha) je český fotbalový útočník a reprezentant, od léta 2019 je na hostování v německém klubu RB Leipzig. Za rok 2016 zvítězil v české anketě Fotbalista roku v kategorii Talent roku.", "tgt_summary": "Patrik Schick (born 24 January 1996) is a Czech professional footballer who plays as a forward for German club RB Leipzig, on loan from Italian club Roma, and the Czech Republic national team.", "id": 2437358}
{"src_title": "Francis Picabia", "tgt_title": "Francis Picabia", "src_document": [{"title": "Život.", "content": "V letech 1895–1897 vystudoval malířství na \"École des Beaux-Arts\" a \"École des Arts Décoratifs\" v Paříži. Po studiích začal vytvářet obrazy v impresionistickém stylu, účastnil se i impresionistických výstav v \"Salon d'Automne\" a \"Salon des Indépendants\" roku 1903. První samostatnou výstavu měl roku 1905 v galerii \"Hausmann\" v Paříži a i zde ještě prezentoval impresionistická díla. Po impresionistických začátcích přešel k postimpresionismu, po roce 1908 začal užívat kubistické a fauvistické prvky. V roce 1910 se seznámil s Marcelem Duchampem a jeho bratry, kteří ho seznámili s básníkem Guillaume Apollinairem. Ten ho uvedl do světa dadaismu. V roce 1913 odjel do Spojených států. Jeho výstava \"Armory Show\" v New Yorku měla obrovský úspěch u kritiků i veřejnosti, podobně expozice v \"Galerii 291\", kterou mu uspořádal známý fotograf Alfred Stieglitz. Během druhého pobytu v New Yorku v roce 1915 Picabia, Marcel Duchamp a američtí avantgardisté začali široce propagovat dadaismus v USA. Založili v New Yorku i dadaistickou pobočku, která začala vydávat časopis \"291\". Roku 1917 Picabia začal vydávat vlastní časopis \"391\". Zde také zveřejnil své první „Mechanické kresby“, sérii kompozic, kde použil technické výkresy, z nichž vytvořil tvary lidských postav. Tyto „mechanomorfy“ ho proslavily a staly se symbolem dadaismu. Roku 1917 byl Picabia v USA naposledy. V Evropě však vycházel časopis \"391\" až do roku 1924. V roce 1918 odjel do Švýcarska, kde se stal členem skupiny curyšských dadaistů. Vydal zde knihu \"Poèmes et dessins de la fille née sans mère\" (\"Básně a kresby dívky narozené bez matky\") a přispíval do časopisu \"Dada\". Roku 1920 začal vydávat časopis \"Cannibale\". V roce 1921 principy dadaismu hlasitě zavrhl jako překonané a přihlásil se k surrealismu, v úzkém kontaktu s André Bretonem. Roku 1924 však článkem v časopise \"391\" zavrhl i surrealismus. Druhou světovou válku strávil ve Švýcarsku, kde se spřátelil s Gertrude Steinovou. Po válce se vrátil do Paříže a sblížil se s existencialisty. Začal se též věnovat scénografii.", "section_level": 1}], "src_summary": "Francis Picabia, původním jménem François Marie Martinez Picabia (22. ledna 1879, Paříž – 30. listopadu 1953, Paříž) byl francouzský malíř, básník a grafik, z otcovy strany španělského původu. Představitel řady avantgardních směrů první poloviny 20. století: dadaismu, kubismu, orfismu, fauvismu i surrealismu.", "tgt_summary": "Francis Picabia (: born Francis-Marie Martinez de Picabia; 22January 1879 – 30November 1953) was a French avant-garde painter, poet and typographist. After experimenting with Impressionism and Pointillism, Picabia became associated with Cubism. His highly abstract planar compositions were colourful and rich in contrasts. He was one of the early major figures of the Dada movement in the United States and in France. He was later briefly associated with Surrealism, but would soon turn his back on the art establishment.", "id": 1199026}
{"src_title": "Jan Karel Kolovrat Krakovský", "tgt_title": "Johann Kollowrat", "src_document": [{"title": "Život a kariéra.", "content": "Narodil se jako syn Prokopa, hraběte Krakovského z Kolovrat, svobodného pána z Újezda, a jeho druhé manželky Anny Markéty z Ogilvy (1725–1810). Jan Karel měl třináct sourozenců, šest sester a sedm bratrů: sestry Marii Annu, Marii Františku, Valburgu, Marii Rosinu, Marii Terezii a Marii Antonii a bratry Jana Nepomuka Prokopa, Josefa Maria Maxmiliána, Viléma, Václava Josefa, Františka, Aloise Josefa a Michala Václava. Jako osmiletý, roku 1757, se stal členem řádu Maltézských rytířů. O devět let později vstoupil do armády, kde sloužil v dragounském pluku č. 37 jako praporečník a následně si roku 1768 koupil hodnost kapitána (\"Hauptman\") v 34. pěším pluku. Do války o bavorské dědictví příliš nezasáhl, ale přesto po jejím skončení získal hodnost majora. Od roku 1788 velel 19. pěšímu pluku a když byl o rok později zraněn při obléhání Bělehradu, byl povýšen na generálmajora. V roce 1792 byl jako velitel brigády převelen k rakouskému dělostřelectvu a nasazen do 1. koaliční války s revoluční Francií. Roku 1795 byl pověřen vedením dělostřelectva rakouské Hornorýnské armády. S ním se v zimě 1796-1797 vyznamenal při dobytí opevněného Kehlu naproti Štrasburku. Po novém německém tažení povýšil v říjnu 1800 na generála - polního zbrojmistra a v dubnu 1801 se stal skutečným tajným radou a členem Dvorní válečné rady, c. k. komořím i majitelem 36. pěšího pluku. Od roku 1803 byl téměř až do své smrti velícím generálem v Čechách, kde se osvědčil za válečných let 1805 a 1809. V bitvě u Slavkova velel společně s ruským generálem Miloradovičem čtvrté koloně o síle 23 000 mužů a 76 děl. V roce 1809 velel 2. armádnímu sboru, s kterým v dubnu přes Šumavu vytáhl z Čech k Řeznu (Řezno) a v červenci se bil v bitvě u Wagramu. Ještě toho roku byl 10. září povýšen na polního maršála.", "section_level": 1}, {"title": "Vyznamenání.", "content": "Dne 15. 5. 1797 byl jmenován komandérem vojenského Řádu Marie Terezie. V roce 1813 Jan Karel onemocněl, načež rezignoval na své velitelské posty a v následujících dvou letech se neúčastnil žádných bitev. Začal se věnovat organizované péči o nemocné a raněné. Za to byl roku 1813 vyznamenán Zlatým civilním záslužným křížem a roku 1814 mu francouzský král Ludvík XVIII. udělil velkodůstojnický kříž řádu Čestné legie. Následující rok obdržel velkokříž Řádu Leopoldova. Jan Nepomuk Karel zemřel jako sedmašedesátiletý 5. června 1816 v Praze. Byl pohřben v rodové hrobce v Chyši, později bylo ale jeho tělo vyzvednuto a převezeno do Blovic. Nikdy se neoženil a zemřel bez potomků.", "section_level": 2}], "src_summary": "Jan Nepomuk Karel hrabě Krakovský z Kolovrat (21. prosince 1748, Praha – 5. června 1816, Praha) byl příslušník krakovské větve šlechtického rodu Kolovratů. Byl c. k. komořím a skutečným tajným radou, polním maršálem, dvorským válečným radou a velícím generálem v Čechách. Získal mnoho ocenění, byl držitel Zlatého civilního záslužného kříže, Velkokříže řádu Leopoldova a francouzského řádu Čestné legie. Byl také komturem řádu Maltézských rytířů v Měcholupech.", "tgt_summary": "Feldmarschall Johann Karl, Graf von Kolowrat-Krakowsky (21 December 1748 – 5 June 1816) joined the Austrian army, fought against the Kingdom of Prussia and Ottoman Turkey before being promoted to general officer rank. During combat against the French in the French Revolutionary Wars, he first became known as an artillery specialist. In the Napoleonic Wars, he commanded corps in the 1805 and 1809 campaigns. He became the Proprietor (Inhaber) of an Austrian infantry regiment in 1801 and held that position until his death. He was the last governor of the Kingdom of Serbia in 1791, having succeeded Count George Olivier of Wallis and acceded to those territories in accordance to the Treaty of Sistova.", "id": 2025257}
{"src_title": "Beryl Markham", "tgt_title": "Beryl Markham", "src_document": [{"title": "Životopis.", "content": "Narodila se ve Velké Británii v rodině uznávaného trenéra koní. Když jí byly čtyři roky, odstěhovala se rodina do Keni, která tehdy byla britským protektorátem. Její matka se brzy vrátila do Anglie, ale Beryl zůstala s otcem v Keni. Prožila zde dobrodružné dětství a od otce se naučila mít ráda koně a rozumět jim. Jako první žena pak v Keni získala trenérskou licenci. Byla přítelkyní Karen Blixenové, s níž se seznámila za jejího pobytu v Keni. Díky ní poznala také Denyse Finche Hattona, aristokrata a letce. Dalším mužem, který ji přivedl k létání, byl Tom Campbell Black, který se stal jejím leteckým instruktorem a přítelem. Začala pracovat jako pilotka, jejímž úkolem bylo ze vzduchu hlásit lovcům, kde se nachází zvěř. Když se rozhodla letět přes Atlantik, doufala, že získá dva rekordy – jednak v té době ještě nikdo neletěl přímo z Evropy do New Yorku, jednak tuto trasu náročnějším směrem na západ neabsolvovala žádná žena sama (několik jich nicméně při takovém pokusu přišlo o život). Dne 4. září 1936 vzlétla z Anglie se strojem \"Percival Vega Gull\" a po dvacetihodinovém letu, během nějž jí kvůli zamrznutí potrubí došlo palivo, nouzově přistála v kanadském Novém Skotsku. Ačkoli první cíl se jí tak splnit nepodařilo, druhý ano. Svůj dobrodružný život popsala v knize \"West with the Night\", vydané roku 1942. Žila pak ve Spojených státech, v roce 1952 se však vrátila zpátky do Keni, kde se stala úspěšnou trenérkou koní.", "section_level": 1}, {"title": "Osobní život.", "content": "Byla třikrát vdaná, příjmení Markham převzala od svého druhého manžela, s nímž měla syna.", "section_level": 1}], "src_summary": "Beryl Markham, roz. Clutterbuck (26. října 1902 Ashwell, Rutland, Spojené království – 3. srpna 1986 Nairobi, Keňa) byla pilotka britského původu a trenérka koní. Jako první žena přeletěla Atlantik při sólovém letu z východu na západ.", "tgt_summary": "Beryl Markham (née Clutterbuck; 26 October 1902 – 3 August 1986) was an English-born Kenyan aviator (one of the first bush pilots), adventurer, racehorse trainer and author. She was the first person to fly solo, non-stop across the Atlantic from Britain to the North America. She wrote about her adventures in her memoir, \"West with the Night\".", "id": 1158983}
{"src_title": "Sumeček černý", "tgt_title": "Black bullhead", "src_document": [{"title": "Popis.", "content": "Sumeček černý dorůstá velikosti 60 cm a váhy 3,6 kg. Má protáhlé válcovité tělo,které je vzadu ze stran zploštělé. Hlava je nízká a široká a celkově velká. Oči má malé. Kolem tlamy se nachází 8 vousků: a to 2 vousky na horní čelisti, 4 vousky na spodní čelisti a 2 v oblasti nosních otvorů. Tělo je holé, kryté jen kůží bez šupin. Na hřbetě mají tukovou ploutvičku. Nejsou zřejmé výrazné rozdíly mezi pohlavími. Je pro něj typické tmavé zbarvení boku, které ostře přechází ke světlému břichu. Vyznačuje se pilovitými výběžky na tvrdém paprsku prsních ploutví. Mají krátké, špičaté kuželovité zuby rostlé v několika řadách. V dobrých podmínkách se může dožívat až 15 let.", "section_level": 1}, {"title": "Rozšíření.", "content": "Sumeček černý byl původně rozšířen ve Spojených státech a Kanadě, konkrétně východně od Montany k Velkým jezerům a dále na jih. V současnosti je aklimatizován i v Evropě. Vyhovují mu stojaté nebo jen velmi pomalu tekoucí vody s měkkým dnem.", "section_level": 1}, {"title": "Potrava.", "content": "Sumeček je všežravec. V přírodě se živí faunou dna, nitěnkami, larvami vodního hmyzu, potěrem a drobnými rybami, měkkýši, na jejich jídelníček patří v neposlední řadě také různí bezobratlí živočichové, plži, korýši i obojživelníci nebo i rostlinné zbytky. V zajetí přijímají kousky rybího masa a žížaly, příležitostně i namočené ovesné vločky.", "section_level": 1}, {"title": "Rozmnožování.", "content": "Samice začínají klást jikry v dubnu a v některých lokalitách kladou až do června. Vyhlubují si kruhovité jamky v substrátu, do kterých klade okolo 2000 až 6000 jiker. Plůdek se kulí zhruba po týdnu. Rodiče (zejména otec) chrání jak jikry, tak vykulený plůdek až do velikosti několika centimetrů.", "section_level": 1}, {"title": "Umělý chov.", "content": "Tyto ryby se chovají převážně v jezírkách a v rybníčcích. Dají se použít i do studenovodního akvária. Pro jejich chov je důležitá dostatečně velká nádrž (minimálně 400 l). Velmi rychle rostou. Je pro ně vhodné použít štěrkovité nebo písčité dno, jako úkryty poslouží jeskyně z kořenů a kamenů. Část akvária by měla být hustěji zarostlá a část nádrže musí zůstat volná a určená pro plavání. Optimální je bohatě osázet především boky a zadní stěnu. Z rostlin je nutné vybrat odolnější druhy, kterým vyhovuje nižší teplota vody. Jako úkryty se dají použít např. skupiny větších zaoblených kamenů. Osvětlení je nejlepší tlumené. Aktivnější jsou na večer a v noci. Zdržují se při dně. Chovat se dají jen ve společnosti dostatečně velkých ryb. Menší ryby považují za kořist. Potravu vyhledávají pomocí vousků. Teplota vody by se měla pohybovat mezi 10–24 °C, s pH kolem 7. Tvrdost vody nehraje významnou roli. Tito sumečci ale nemají rádi pokles pH pod 7 a zvýšené dusíkaté látky a jsou citliví na vysoké teploty nad 24 °C a nedostatek kyslíku ve vodě. Dále je citlivý na chemikálie a léčiva. V létě je nutné zajistit chlazení nádrže a vydatně prokysličovat. Vzhledem k tomu, že se jedná o větší ryby, které mají zejména význam konzumní, jsou poměrně často vyhledávané rybáři.", "section_level": 1}, {"title": "Podobné druhy.", "content": "Mezi podobné druhy, které se také rozšířily po Evropě, patří sumeček americký (\"Ictalurus nebulosus\").", "section_level": 1}], "src_summary": "Sumeček černý (\"Ameiurus melas\") je všežravá sladkovodní ryba, spadající do čeledi sumečkovitých. Vyskytuje se ve stojatých nebo velmi pomalu tekoucích vodách s měkkým písčitým, kamenitým nebo bahnitým dnem.", "tgt_summary": "The black bullhead or black bullhead catfish (\"Ameiurus melas\") is a species of bullhead catfish. Like other bullhead catfish, it has the ability to thrive in waters that are low in oxygen, brackish, turbid and/or very warm. It also has barbels located near its mouth, a broad head, spiny fins, and no scales. It can be identified from other bullheads as the barbels are black, and it has a tan crescent around the tail. Its caudal fin is truncated (squared off at the corners). Like virtually all catfish, it is nocturnal, preferring to feed at night, although young feed during the day. It generally does not get as large as the channel or blue catfish, with average adult weights are in the 1- to 2-lb range, and almost never as large as 4 lb. It has a typical length of 8-14 in, with the largest specimen being 24 in, making it the largest of the bullheads. It is typically black or dark brown on the dorsal side of its body and yellow or white on the ventral side. Like most of the bullheads (and even flathead catfish), it has a squared tail fin, which is strikingly different from the forked tail of channel and blue catfish. It is a bottom-rover fish, meaning it is well-adapted for bottom living. It is typically dorsoventrally flattened, and has a slightly humped back. Its color depends on the area where it is taken, but it generally is darker than brown or yellow bullheads. It can be distinguished from a flathead in that the black bullhead's lower lip does not protrude past the upper lip. Distinguishing it from the brown bullhead is a bit more difficult, depending on the area where it is caught, but a distinguishing detail between the two includes a nearly smooth pectoral spine on the black bullhead with the brown being strongly barbed. The anal fin also has a gray base, and the tail also has a pale bar. Also, the brown bullhead generally has 21 to 24 soft rays through its anal fin as opposed to the black bullhead's 17 to 21. The brown bullhead is also typically mottled brown and green on top instead of the darker black. Both the black and brown bullheads can easily be distinguished from the yellow bullhead as the yellow bullhead has white barbels under its mouth.", "id": 384236}
{"src_title": "Vikev ptačí", "tgt_title": "Vicia cracca", "src_document": [{"title": "Rozšíření.", "content": "Rostlina je původní téměř v celé Evropě a dále přes oblast Kavkazu, západní Sibiř, Střední Asii, Čínu a Mongolsko až do Koreje a Japonska. Druhotně byla zavlečena do Severní Ameriky, Austrálie i na Nový Zéland. V České republice roste hojně, od nížin až do vysokých poloh.", "section_level": 1}, {"title": "Ekologie.", "content": "Vyskytuje se v rozmanitém, většinou vlhkém až mokrém prostředí luk, pastvin, na lesních světlinách a pasekách, po okrajích lesů a křovin, na březích potoků a rybníků, po okrajích mokřadů a rašelinišť, stejně jako na rumištích i občas zamokřených náspech. Prospívá na půdách písčitých až jílovitých, snese i místa krátkodobě suchá, stejně jako plně osvětlená i v polostínu. Je středně náročná na zásobení půdy živinami. Tento po několik let vytrvalý hemikryptofyt vytváří za příznivých podmínek porost podzemních výběžků a nadzemních olistěných lodyh o ploše několika čtverečních metrů. Z jara se vyvíjí poměrně pomalu a patří spíše k letním rostlinám, kvést začíná teprve od června a prvé plody dozrávají v druhé polovině srpna. Rostliny mají dobrou konkurenční schopnost, zaplňují horní patro porostu. Vyskytují se u nich na kořenových hlízkách bakterie, které jsou schopné vázat vzdušný dusík a obohacovat jím půdu.", "section_level": 1}, {"title": "Popis.", "content": "Vytrvalá bylina s vystoupavými nebo popínavými lodyhami dlouhými až 150 cm. Vyrůstají z plazivého oddenku široce rozrostlého do stran v hloubce asi 15 cm. Hlavní kořen, na jehož odbočných kořenech bývají drobné, prstnatě dělené hlízky, vrůstá do hloubky až 40 cm. Lodyhy jsou hranaté, chudě větvené, poměrně tenké a chabé, někdy krátce chlupaté, u báze občas hnědé až černé a jsou řídce porostlé listy s drobnými, kopinatými palisty. Listy jsou sudozpeřené, složené ze čtyř až osmi párů krátce řapíčkatých, eliptických či podlouhlých lístků, velkých 3 až 30 ×1 až 6 mm s nápadnou špičkou. Vřeteno původně lichozpeřeného listu je na vrcholu zakončeno lístkem přeměněným v rozvětvený úponek, jimž obtáčejí sousední rostliny a přidržují se při růstu. Na jedné lodyze zpravidla vyrůstá, na stopce 5 až 10 cm dlouhé, více bohatých, hroznovitých květenství. Jednostranný, válcovitý nebo vejčitý hrozen, obvykle stejně dlouhý nebo delší než podpůrný list, bývá tvořen 20 až 40 modrofialovými, krátce stopkatými, šikmo svěšenými, nevonnými, oboupohlavnými květy. Mají zvonkovitý kalich asi 4 mm dlouhý, zelený nebo namodralý, do poloviny členěný v trojúhelníkovité cípy kratší nebo stejně dlouhé jako kališní trubka. Modrofialová, velmi vzácně bílá koruna o velikosti 1 cm má vejčitou pavézu o stejné délce jako její nehet, křídla a člunek jsou kratší. V semeníku bývá pět až sedm vajíček. Květy rostlin pocházejících z teplejších míst jsou světlejší než z chladnějších. Obsahují hodně nektaru a jsou opylovány hlavně čmeláky a včelami. Existují tři karyotypy vikve ptačí, diploidní 2n = 14, triploidní 2n = 21 a tetraploidní 2n = 28, které se morfologicky nedají spolehlivě odlišit. Plod je podlouhlý až čárkovitý, lysý, pukavý lusk, asi 20 × 5 mm velký s tupým zobánkem, z květenství se obvykle vyvinou jen dva až pět. Lusk obsahuje čtyři až deset kulovitých až vejčitých, hladkých, matných semen 3 mm velkých, nejčastěji tmavě hnědých, jednobarevných nebo černě skvrnitých s velkým pupkem. Semena obsahující tuky, bílkoviny a polysacharidy, pro lidi jsou považována za nejedlá. Přibližně ve 40 % mají tvrdé, nepropustné osemení, jsou tzv. fyzicky dormantní, jejich klíčení závisí nejen na teplotě a vlhkosti, ale i na abrazi horní vrstvy semen půdními částicemi.", "section_level": 1}, {"title": "Možnost záměny.", "content": "Vikvi ptačí je vzhledem částečně podobná vikev tenkolistá odlišující se velmi úzkými lístky a květy s člunkem světlejším než pavéza. Vzhledově blízká je i vikev horská, lišící se tuhou přímou lodyhou, květenstvím kratším než podpůrný listy a tmavě fialovými, vonnými květy. Částečně podobná je i vikev chlupatá, která je zase celá pokrytá chlupy.", "section_level": 1}, {"title": "Význam.", "content": "Není považována za kulturní rostlinu, vědomě se nepěstuje a jako plevel se na orné půdě téměř neobjevuje. Při výskytu na kosené louce zvyšuje krmnou hodnotu zelené píce i sena, obsahuje hodně dusíkatých látek a je dobře stravitelná; po případné první seči obrůstá středně, po druhé již minimálně. Pastvu a sešlapávání nesnáší, dochází k polámaní křehkých lodyh. Je to významná medonosná rostlina, při kvetení ji hojně navštěvují včely i motýli. Semena jsou oblíbenou potravou ptáků. Vikev ptačí je živnou rostlinou larev některých motýlů, např.: běláska hrachorového (\"Leptidea sinapis\"), běláska lučního (\"Leptidea juvernica\"), modráska ušlechtilého (\"Polyommatus amandus\"), ostruháčka ostružinového (\"Callophrys rubi\") a žluťáska čičorečkového (\"Colias hyale\").", "section_level": 1}], "src_summary": "Vikev ptačí (\"Vicia cracca\") je víceletá bylina řazená mezi výběžkaté jeteloviny. Je to velmi rozšířený druh rodu vikev a v přírodě České republiky je původní. Není považována za kulturní rostlinu a vědomě se nepěstuje. Je jedním z nejproměnlivějších druhů vikve a při přesném taxonomickém určení vznikají nejasnosti; je popsáno velké množství variet lišících se velikostí lístků, ochlupením, květenstvím, sytostí barev květů, jejich počtem a velkostí, jakož i celkovou mohutností rostliny.", "tgt_summary": "Vicia cracca (tufted vetch, cow vetch, bird vetch, blue vetch, boreal vetch), is a species of vetch native to Europe and Asia. It occurs on other continents as an introduced species, including North America, where it is a common weed. It often occurs in disturbed habitats, including old fields and roadside ditches.", "id": 2060185}
{"src_title": "Joseph Pilates", "tgt_title": "Joseph Pilates", "src_document": [{"title": "Život.", "content": "Joseph Pilates se narodil roku 1883 v Německu. Jako malý chlapec trpěl chronickým astmatem, rachitidou a dalšími chorobami. Právě tyto nemoci byly tím, co ho hnalo k tomu, aby pracoval na svém těle a kondici. Nechtěl být těmito nemocemi poražen. Proto se věnoval gymnastice, šermu, boxu, plavání, potápění a lyžování. Výsledkem bylo, že Pilates měl už ve 14 letech vypracované tělo. On ale dále poznával nové sporty jako je jóga a Tchaj-ťi, které zároveň studoval. Obdivoval především koncentraci při cvičení a úlohu dechu, která byla velmi důležitá. Díky všem informacím, které postupně získával, vymýšlel nové cviky a pohyby, které byly založené především na důsledné kontrole těla. Později v roce 1912 se přestěhoval do Anglie. Ze začátku si tady vydělával díky různým činnostem – byl boxerem, vystupoval v cirkuse a také učil detektivy sebeobraně. Za 1. světové války byl převelen do vojenského tábora v Lancasteru a poté i na ostrov Man. Tady pracoval jako ošetřovatel a učil ostatní lékaře tělesné zdatnosti. Do povědomí lidí se dostal především díky tomu, že žádný z jeho pacientů neumřel na chřipkovou epidemii, která v té době zabila tisíce lidí. Po válce se krátce vrátil do Německa, ale již v roce 1925 se přesunul do Ameriky, konkrétně do New Yorku. Při plavbě na lodi navíc potkal svou budoucí manželku Claru. S ní pak později v New Yorku založil studio, ve kterém vyučovali právě jeho metodu, které říkal \"Contrology\". Tato metoda se zaměřovala na ovládání svalů myslí. Cviky byly orientované na posturální svaly, které pomáhají držet tělo vyvážené a také poskytují podporu páteři. Joseph Hubertus Pilates zemřel v New Yorku v roce 1967 ve věku 83 let.", "section_level": 1}, {"title": "Knihy.", "content": "Joseph Pilates během svého života publikoval celkem 2 knihy. První z nich se jmenovala \"Tvé zdraví: Nápravný systém cvičení - revoluce na celém poli tělesné výchovy\" (anglicky A Corrective System of Exercising That Revolutionizes the Entire Field of Physical Education) a byla vydána v roce 1934. Jeho druhá kniha vyšla v roce 1945, tedy o celých 11 let později. Její název byl \"Návrat k životu díky kontrologii\" (anglicky Return to Life through Contrology). Vhodné je také zmínit, že za svůj život získal celkem 26 patentů na stroje, které používal při cvičení.", "section_level": 1}, {"title": "Joseph Pilates a jeho následovníci.", "content": "Za jeho přímé následovníky jsou považováni: Lolita San Miguel, Eve Gentry, Kathy Grant, Bob Seed, Ron Fletcher, Carola Trier, Romana Kryzanowska.", "section_level": 1}, {"title": "Citáty.", "content": "Mnoho citátů, které pronesl Joseph Pilates, není v České republice známo, nejsou tedy ani přeložené. Většina uvedených citátů je tedy v angličtině, aby nedošlo ke komolení významu. \"\"Musím mít pravdu - nikdy jsem nepotřeboval aspirin, nikdy jsem se nezranil. Celá země, všichni na světě by měli cvičit mojí metodu. Byli by spokojenější.\"\" \"„Po deseti lekcích se budete lépe cítit, po dvaceti lekcích budete lépe vypadat, po třiceti lekcích budete mít nové tělo.“\" \"„Physical fitness is the first requisite of happiness. Our interpretation of physical fitness is the attainment and maintenance of a uniformly developer body with a sound mind fully capable of naturally, easily, and satisfactorily performing our many and varied daily tasks with spontaneous zest and pleasure.“\" \"„The acquirement and enjoyment of physical well-being, mental calm and spiritual peace are priceless to their possessors if there be any such fortunate living among us today.“\" \"„If your spine is inflexibly stiff at 30, you are old. If it is completely flexible at 60, you are young.“\" \"„Ideally, our muscles should obey our will. Reasonably, our will should not be dominated by the reflex actions of our muscles.“\"", "section_level": 1}], "src_summary": "Joseph Hubertus Pilates (9. prosince 1883 Mönchengladbach – 9. října 1967 New York) je považován za zakladatele cvičení, které se podle něj také jmenuje \"pilates\". Díky dobrým znalostem anatomie a různých druhů sportů vymyslel cviky, které pomohly a stále pomáhají mnoha lidem. Díky těmto cvikům je možné nejen hubnout, ale hlavně zpevňovat celé tělo.", "tgt_summary": "Joseph Hubertus Pilates (9 December 1883 – 9 October 1967) was a German physical trainer, and notable for having invented and promoted the Pilates method of physical fitness.", "id": 2227405}
{"src_title": "Nicholas Negroponte", "tgt_title": "Nicholas Negroponte", "src_document": [{"title": "Studium.", "content": "Negroponte si uvědomal svůj dar, jež dostal od školních institutů, které navštěvoval. Dostalo se mu totiž toho nejlepšího vzdělání, navštěvoval Choate Rosemary Hall, Exeter, Yale a MIT. Na Massachusettském technologickém institutu začal studovat architekturu se zaměřením na počítačem podporovaný design; v roce 1966 zde získal magisterský titul a pokračoval v postgraduálním studiu. Negroponte tvrdil, že počítače dokonale spojují dvě hlavní oblasti zájmů, tedy umění a vědu.", "section_level": 1}, {"title": "Profesní kariéra.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Časopis WIRED.", "content": "V roce 1992 se Negroponte podílel na vzniku známého amerického časopisu \"Wired\". Po několik let pak do časopisu přispíval, stejně jako Bruce Sterling, Marshall McLuhan, William Gibson, atd. Své sloupky, jejichž častým tématem bylo \"\"Move bits, not atoms\"\", v roce 1995 rozpracoval a vznikla tak kniha \"Being Digital\". V knize Negroponte popisuje digitální technologie a jejich možnou budoucnost. Analyzuje výhody a nevýhody různých technologií a snaží se předpovídat, jakou cestou se bude vývoj technologií ubírat. Jeho víra v technologii, v digitalizace a jeho vize, že digitální technologie budou pozitivně ovlivňovat budoucí životy všech lidí (ať už jde o noviny, zábavu nebo sex), jej řadí mezi techno-optimisty.", "section_level": 2}, {"title": "MIT a MediaLab.", "content": "Nicholas Negroponte je spoluzakladatelem a čestným ředitelem Mediální laboratoře (Media Laboratory) při Massachusettském technologickém institutu v americké Cambridge. Laboratoř je určena k řešení problémů v oblastech digitálního videa a multimédií. Studenti a zaměstnanci zde mají připravené zázemí, pro práci s technologiemi (elektrotechnika, informatika) i pro práci v oblasti sociologie nebo hudby. Po absolvování MIT byl Negroponte průkopníkem na poli \"computer-aided\" designu, tedy v oblasti, ve které jsou vytvářeny softwarové nástroje, např. pro architekty nebo designéry. V roce 1968 také založil Architecture Machine Group na MIT. Tato prakticky i teoreticky zaměřená skupina byla odpovědná za mnoho radikálně nových přístupů k vzájemnému propojení člověka a počítače.", "section_level": 2}, {"title": "OLPC (One Laptop Per Child).", "content": "O svém vzdělání mluví Nicolas Negroponte jako o velkém štěstí. Děkuje rodičům, že mohl studovat a že mohl cestovat a poznávat svět. Možná díky jeho vzdělanosti mu nebylo lhostejné, co se děje za hranicemi jeho země a jak (ne)funguje vzdělávací systém v zemích třetího světa. „\"Je klidně možné, že v naší společnosti je jen velmi málo dětí neschopných učení, zato hodně míst a prostředí, kde je učení nemožné. Počítače tuto situaci mění – tím, že nám umožňují oslovit děti, jimž vyhovují nejrůznější způsoby studia a poznávání\".“ Tak vznikl projekt One Laptop Per Child. Jde o nevýdělečnou iniciativu, která distribuuje laptopy do zemí třetího světa. Nicolas Negroponte dokonce v roce 2005 opustil kvůli pozici předsedy v projektu OLPC svoje dosavadní místo ředitele Media Labu na MIT. Důležité je, že OLPC není počítačový projekt, ale jde o projekt vzdělávací, který se řídí pěti základními principy:", "section_level": 2}], "src_summary": "Nicholas Negroponte (* 1. prosince 1943, Spojené státy americké) je řecko-americký architekt. Dostalo se mu toho nejlepšího vzdělání. Architekturu studoval na Massachusettském technologickém institutu. Je zakladatelem a emeritním předsedou MediaLabu a také založil asociaci OLPC (One Laptop Per Child).", "tgt_summary": "Nicholas Negroponte (born December 1, 1943) is a Greek American architect. He is the founder and chairman Emeritus of Massachusetts Institute of Technology's Media Lab, and also founded the One Laptop per Child Association (OLPC). Negroponte is the author of the 1995 bestseller ‘Being Digital’ translated into more than forty languages.", "id": 1341363}
{"src_title": "Max Bill", "tgt_title": "Max Bill", "src_document": [{"title": "Život.", "content": "V letech 1924 až 1927 se vyučil jako stříbrník na Uměleckoprůmyslové škole v Curychu. Už roku 1925 byl jako sedmnáctiletý pozván na Mezinárodní výstavu moderního výtvarného umění v Paříži, kde na něj silně zapůsobila díla Le Corbusiera nebo K. S. Melnikova. 1927/1928 studoval na Bauhausu v Dessau, kde tehdy působili například Albers, Kandinskij, Klee a Moholy-Nagy. Od roku 1929 působil jako architekt, od roku 1932 také jako malíř, grafik a designér. Roku 1931 se oženil a s hudebnicí B. Spoerri měl syna Jakoba. Byl členem různých uměleckých skupin a roku 1936 definoval cíle „konkrétního umění“, jehož se stal představitelem. Po nástupu nacismu v Německu pomáhal ohroženým antifašistům k útěku a brzy v 50. letech se angažoval v ochraně životního prostředí. V roce 1944/1945 začal učit na uměleckoprůmyslové škole v Curychu a spřátelil se také s F. Kupkou. Od roku 1951 spoluzakládal Vysokou školu designu v Ulmu, navrhl její budovu a v letech 1953 až 1956 byl jejím prvním rektorem. 1957 se vrátil do Curychu a v letech 1967 až 1974 působil na Vysoké škole výtvarných umění v Hamburku. V letech 1955, 1959 a 1964 se zúčastnil výstavy Documenta v Kasselu. V letech 1961-1968 byl nestranickým členem zastupitelstva města Curychu a v letech 1967-1971 poslancem Švýcarské národní rady. Od roku 1974 žil s historičkou umění A. Thomasovou, s níž spolupracoval a s níž se po smrti své ženy roku 1991 oženil. Zemřel na berlínském letišti.", "section_level": 1}, {"title": "Dílo.", "content": "Nejznámější plastiky Maxe Billa jsou masivní geometrické objekty z náročných materiálů (leštěná žula, leštěný kov), technicky dokonale provedené a komponované do architektur a veřejných prostranství. Řada z nich byla představena na souborné výstavě v Praze v květnu 1987. Působivé jsou i jeho štíhlé obelisky, kovové nebo betonové a pestře pomalované. Z jeho designů se proslavila tzv. „ulmská stolička“ pro rozmanité použití, která se stále vyrábí, nebo střízlivé, technicky čisté hodinové ciferníky.", "section_level": 1}, {"title": "Ocenění a vyznamenání.", "content": "Jsou po něm pojmenována náměstí v rodném Moosseedorfu a v Oerlikonu u Curychu.", "section_level": 1}], "src_summary": "Max Bill (22. prosince 1908, Winterthur – 9. prosince 1994, Berlín) byl švýcarský architekt, sochař a designér, představitel Curyšské školy konkrétního umění.", "tgt_summary": "Max Bill (22 December 1908 – 9 December 1994) was a Swiss architect, artist, painter, typeface designer, industrial designer and graphic designer.", "id": 1338906}
{"src_title": "Stelarc", "tgt_title": "Stelarc", "src_document": [{"title": "Biografie.", "content": "Tento významný současný performer se narodil 19. června roku 1946. Stelarc, vlastním jménem Stelios Arcadiou, své umělecké jméno používá od roku 1972, kdy byl současně oceněn australskou dobročinnou organizací The Myer Foundation. V Austrálii studoval umění a technologie na Melbourne University. Počátky jeho aktivního uměleckého působení jsou spojeny s 60. léty, kdy se snaží o realizaci nejrůznějších technologií, které by umožnily zdokonalení lidské bytosti. Co se týče jeho působení od 90. let až do současnosti, v roce 1995 Stelarc obdržel stipendium od Visual Arts/Craft Board, The Australia Council na 3 roky, v roce 2004 dvouleté stipendium společnosti New media arts. Rok 1997 je významný jeho jmenováním na čestného profesora Umění a Robotiky na univerzitě Carnegie Mellon. Absolventem práv na univerzitě Monach se stává o tři roky později. V dnešní době působí například jako výzkumný pracovník a hostující umělec na Marcs Lab University v západní Sydney, dále je také předsedou v Performance Art, School of Arts, Brunel University, Uxbridge. Momentálně tento performer současnosti ovšem vystupuje jako ztělesnění své stránky Second Life.", "section_level": 1}, {"title": "Projekty Stelarca.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Third Hand.", "content": "„Third Hand“ („Třetí ruka“) byla vyvíjena v letech 1976–1981 na území Japonska. Tato unikátní performance je technologickou napodobeninou lidské ruky, která je ovšem připojena přímo na umělcovo tělo, tedy konkrétně jeho paži a dotváří tedy celek jeho tělu. Mechanická ruka je ovládaná pomocí elektrod, které jsou připojeny na různých částech jeho těla. V situaci, kdy dojde k aktivaci svalové hmoty v oblasti, kde jsou připojeny elektrody, umožní se spuštění elektronického signálu, který spustí celý projekt třetí ruky. Aktivace jednotlivých svalů dále způsobují konkrétní pohyby mechanické ruky, které nutně nevyžadují umělcovo soustředění na jednotlivé pohyby. K nejvýznamnější performanci tohoto projektu patří psaní slov „Evolution” a „Decadence” současně oběma rukama.", "section_level": 2}, {"title": "Muscule Machine.", "content": "Během let 2002–2003 přichází Stelarc s projektem „Muscule Machine“, v českém překladu svalový stroj. Konkrétně se jedná o šestinohého kráčejícího robota, který má v průměru pět metrů. Tento hybridní systém člověka a stroje, pneumaticky poháněný pomocí kapalino-svalových pohonů vlastní gumové svaly, které se ztenčí po nafouknutí a rozšíří při vyčerpání. Na tomto projektu Stelarc použil spolehlivější a zároveň silnější design, který v konečném výsledku zajistil vznik flexibilnějšího mechanismu. Je zde využito kapalných svalových akcelerátorů, které eliminují problémy tření a únavy vyskytující se v dřívějším mechanickém systému prototypu robota Hexapod. Tělo stojí na zemi a snímače kloubů poskytují data, které umožňují člověku kontrolovat pohyb a směr stroje stejně jako měnící se rychlost, kterou se bude muscule machine pohybovat. Zvednutí nohy lidského operátora se zvednou tři různé mechanické nohy, které udělají pohyb dopředu, zatímco otáčení trupu lidského těla umožní stroji chůzi ve směru vpřed. A právě tímto způsobem interaktivita a interface umožnily vytvoření intuitivní choreografii člověka a stroje. Tento chodící systém připojený akcelerometrickými senzory poskytujícími data, která generují počítačově strukturované zvuky rozšiřující akustickou vzdušnost a provoz stroje. Uživatel skládá zvuky pomocí choreografie pohybu stroje. Jakmile je stroj v pohybu, už se neptáme, jestli je člověk nebo stroj pod kontrolou, neboť se plně integrovali a pohybují se jako jeden. Šestinohý robot rozšiřuje funkce těla a transformuje jeho dvounohou chůzi na šestinohý „hmyzí“ pohyb.", "section_level": 2}, {"title": "Walking Head.", "content": "Projekt s názvem „Walking Head“, tedy chodící hlava je pěší robot o velikosti dva metry využívající svých šesti končetin vytvořený opět v roce 2006. Cílem je vytvoření skutečného-virtuálního systému, ve kterém činnost stroje je zachována mechanickými pohyby a zobrazením obličeje na LCD obrazovce, který odráží chování. Na svém podvazku má namontovanou LCD obrazovku, na které je tedy pomocí počítačové techniky zobrazena hlava člověka, která je mimo jiné také schopna se otáčet ze strany na stranu. Tento robot vlastní zvukové senzory, které mu umožňují zaměření osoby, která se nachází před ním. Dokonce vlastní sadu předem naprogramovaných pohybů, které provádí v přítomnosti jiné osoby. Robot je pneumaticky ovládaný, ovšem je nutno podotknout, že „Walking Head“ je v současné době nedokončeným projektem.", "section_level": 2}, {"title": "Ear on Arm.", "content": "Konkrétně se jedná o umělé levé ucho implantované na levou paži. Hlavní funkcí tohoto třetího ucha je fungovat jako přenosné zvukové médium. Stelarc se tak snaží rozšíření své tělesné formy. Kosmeticky vzhled byl replikován a lokalizován a co týká okolní kůže, ta byla implantována z plochy předloktí. Performer Stelarc se v rozhovoru s Českou televizí k tomu projektu vyjádřil: \"\"Replikovali jsme jednu charakteristickou část těla, přemístili ji a opět jí dali funkce, které měla. Tohle ucho je vytvořené spojením chirurgického inženýrství a kultivací kmenových buněk. Vytvořili jsme novou vývojovou architekturu. Přidáváme technologie do těla. Dáváme také tělu možnost, aby ukázalo, co umí, za hranicí omezenou kůží. Dál za prostorem, který obývalo.”\" Chirurgický zákrok započal aplikací solného roztoku do podkožní plochy a následně došlo k natažení a zformování kůže pomocí povahy tvárného silikonu. Ve skutečnosti hovoříme o rozestavěném bluetooth komunikačnímu setu, který se skládá ze sluchátka s mikrofonem. Implantovaný mikrofon byl připojen v uchu na vysílač, přičemž přijímač a reproduktor byly umístěny uvnitř úst performera. Tento významný projekt mu umožní telefonovat, říká, že když mu zavolám na mobil, budu moci k němu mluvit prostřednictvím svého ucha. Dále bude mít také přijímač a reproduktor implantovaný v ústech, takže uslyším svůj hlas uvnitř své hlavy a pokud zavře ústa, uslyší můj hlas jen on, a když otevře ústa, tak i on uslyší můj hlas vycházející z jeho těla. Jedno ucho tedy mluví k druhému. Vyskytuje se zde myšlenka hostitele, kdy ucho má tvar embrya. Stelarc měl dlouho velký problém sehnat pro operaci chirurgy, avšak nakonec uspěl. Nosič ve tvaru ucha mu voperovali pod kůži a zajistili přísun buněk. Ty do nosiče vrůstaly a vytvořily první obrys. Stelarc proto hovoří o tom, že jeho ucho na paži je v současné době pouze reliéfem. Nakonec nás seznamuje s vylepšením v podobě zpevnění boltce, rekonstrukce měkkého lalůčku a jeho zdokonalení pomocí kmenových buněk, které zajistí větší trojrozměrnost tohoto projektu.", "section_level": 2}], "src_summary": "Stelarc (* 19. června 1946) je performer, který prostřednictvím robotického umění prezentuje myšlenku rozšíření lidského těla pomocí technologie. Ukazuje tak lidem, jaké možnosti technologie skýtá. Pro Stelarca je charakteristickým prvkem, že uskutečňuje své umění v rámci svého vlastního těla. Mezi jeho nejvýznamnější projekty řadíme: \"Ear on Arm, Third Hand\", ale také méně známé \"Muscule Machine\" či \"Walking Head\".", "tgt_summary": "Stelarc (born Στέλιος Αρκαδίου \"Stelios Arcadiou\" in Limassol in 1946, but legally changed his name in 1972) is a Cyprus-born performance artist raised in the Melbourne suburb of Sunshine, whose works focus heavily on extending the capabilities of the human body. As such, most of his pieces are centered on his concept that \"the human body is obsolete\". Until 2007 he held the position of Principal Research Fellow in the Performance Arts Digital Research Unit at Nottingham Trent University in Nottingham, England. He is currently furthering his research at Curtin University in Western Australia.", "id": 2206117}
{"src_title": "Gordon Tullock", "tgt_title": "Gordon Tullock", "src_document": [{"title": "Příspěvek k teorii veřejné volby.", "content": "Gordon Tullock se podílel na samotném formování teorie veřejné volby. Spolu s James M. Buchananem publikuje v roce 1962 dílo \"The Calculus of Consent: Logical Foundations of Constitutional Democracy\", jenž se věnuje volebním systémům a obecně motivaci politiků v kontextu využívání omezených zdrojů. Toto dílo bývá v rámci teorie veřejné volby považováno za klasické, tzv. výrazně ovlivnilo přístup ekonomů k analýze ekonomického a politického rozhodování. V rámci díla \"The Calculus of Consent: Logical Foundations of Constitutional Democracy\" se spolu s Buchananem věnují obecným otázkám hlasování a rozhodování s důrazem na motivy a racionalitu jednotlivých aktérů (zejm. politiků), otázkám volby optimálního hlasovacího pravidla (diskutují zde např. problematiku nákladů hlasování, tzv. nákladů, jež plynou např. z nutnosti nalezení konsensu) a otázkám logrollingu (tzv. principu uzavírání dohod mezi politiky o vzájemném hlasování pro jejich návrhy). V rámci teorie veřejné volby je Tullock znám též pro analýzu problematiky dobývání renty. Celá řada odborných článků, např. v rámci experimentální ekonomie, odkazuje na jeho model dobývání renty (viz následující kapitola). V neposlední řadě lze Tullockův přínos spatřovat také na poli matematizace politiky. Tato skutečnost je dávána do souvislosti zejm. s dílem \"Toward a Mathematics of Politics\", jenž Tullock publikuje v roce 1967. Kniha se dotýká např. různých hlasovacích paradoxů nebo analýzy voličských preferencí. Kniha obsahuje např. diskuzi problematiky Arrowova teorému nemožnosti, jenž se dotýká agregace voličských preferencí. Jeho záběr v rámci teorie veřejné volby je velmi široký. Vedle zmíněných oblastí se jeho příspěvky dále dotýkají např. problematiky poptávky po veřejných statcích či teorie byrokracie. Tullock působil též jako šéfredaktor časopisu Public Choice, jenž vychází od roku 1966 a jehož je Tullock též zakladatelem. V rámci své akademické dráhy publikoval přes 20 knih a několik stovek vědeckých článků.", "section_level": 1}, {"title": "Tullockův model dobývání renty.", "content": "V roce 1980 Tullock formuluje zjednodušený model dobývání renty. Model v základním tvaru znázorňuje dva agenty, kteří vynakládají určité prostředky za účelem zisku renty. Zjednodušené řečeno platí, že čím vyšší prostředky daný agent vynaloží, tím vyšší je jeho ceteris paribus šance zisku renty. Daný vztah pro dva agenty je možno formulovat jako: formula_1 Kde formula_2 a formula_3 značí jednotlivé agenty, resp. výdaje jednotlivých agentů na zisk renty, formula_4 znamená pravděpodobnost zisku renty pro agenta formula_2 a exponent formula_6 znázorňuje dopad rozdílu ve výdajích jednotlivých agentů na pravděpodobnost zisku renty. Tzv. jestliže by se např. formula_7, šance agenta formula_8 na zisk renty bude záviset pouze na velikosti podílu jeho výdajů vzhledem k celkovým výdajům obou agentů. Za podmínky formula_7 by poté platil logický závěr, že jestliže agent formula_8 na zisk renty vynaloží vyšší prostředky než agent formula_3, pravděpodobnost zisku renty u něj bude vyšší než u agenta formula_3. Parametr formula_6 lze v podstatě chápat jako návratnost investovaných prostředků na dobývání renty. Jestliže se formula_14, návratnost investovaných prostředků na dobývání renty je konstantní. Jestliže by se hypoteticky formula_15, návratnost investovaných prostředků na dobývání renty je nekonečná a daná soutěž mezi agenty je tedy diskriminační, jelikož agent, který vynaložil v rámci modelu vyšší prostředky na zisk renty, vždy vyhraje. Obecně lze daný model dobývání renty přepsat i pro formula_16 agentů do tvaru: formula_17 Kde formula_18 značí pravděpodobnost formula_19-tého agenta na zisk renty, formula_20 značí výši investovaných prostředků formula_19-tého agenta za účelem zisku renty a formula_22 je suma všech investovaných prostředků všech agentů za účelem zisku renty.", "section_level": 1}], "src_summary": "Gordon Tullock (16. února 1922, Illinois – 3. listopadu 2014) byl známý jako americký ekonom a jeden z předních představitelů teorie veřejné volby. Zabýval se např. analýzou dobývání renty, logrollingu nebo hlasovacích pravidel. Gordon Tullock se narodil ve městě Rockford ve státě Illinois v roce 1922, kde se mu též dostalo základních forem vzdělání. Právnické vysokoškolské studium absolvoval, po přerušení způsobené vojenskou službou, na University of Chicago v roce 1947 a téhož roku začal pracovat v advokátní kanceláři a posléze v United States Foreign Service. V rámci diplomatických aktivit působil též dva roky v Číně.", "tgt_summary": "Gordon Tullock (; February 13, 1922 – November 3, 2014) was an economist and professor of law and Economics at the George Mason University School of Law. He is best known for his work on public choice theory, the application of economic thinking to political issues. He was one of the founding figures in his field.", "id": 1901304}
{"src_title": "Markdown", "tgt_title": "Markdown", "src_document": [{"title": "Historie a použití.", "content": "Jazyk byl původně vytvořen v roce 2004 Johnem Gruberem, jako jednoduchý značkovací jazyk pro převod textu do validního XHTML nebo HTML. Jazyk byl původně implementován v programovacím jazyku Perl, ale postupně se rozšířil a je znám a používán i v jiných jazycích jako jsou například PHP nebo Python. Používá se i u popisu dokumentace nebo jiných poznámek na GitHubu (přípona .md; implicitním popisem každého projektu na Gitu je obsah souboru README.md). Markdown je velice oblíbeným nástrojem pro blogování, protože umožňuje velice jednoduše vytvářet odkazy a vkládat obrázky. Některé redakční systémy umožňují vkládat obsah právě pomocí Markdown. Lze ho použít také jako nástroj pro psaní knih nebo poznámek. Protože se jedná o prostý text je možné pro vytváření dokumentů použít libovolný editor.", "section_level": 1}, {"title": "Vlastnosti.", "content": "Jazyk je jednoduchý, přehledný a jeho syntax se chová očekávaně. Jazyk umožňuje kombinovat text a (X)HTML takže tam, kde není určitá vlastnost implementovaná, může uživatel použít přímý zápis v HTML. Porovnání s WYSIWYG editory – velká část z nich pro online editaci HTML jednotlivá formátování implementují vkládáním značek s inline CSS stylováním navzájem do sebe a při zrušení formátování mají problémy při odstranění prázdných „spanů“, čímž ve výsledném kódu vzniká balast, který nabírá velikost a přispívá k nečitelnosti a potenciálně dalším problémům. Tyto přebytky HTML mají tendenci narůstat s každou editací. V Markdownu toto nehrozí, protože HTML se generuje ze zdrojového textu/kódu. Rozhraní WYSIWYG editorů navíc běžné uživatele (včetně těch bez estetického cítění) láká k přehnané „výtvarné realizaci“, kdy své statě nadměrně formátují a kombinují více formátů dohromady, přehnaně vybarvují text nekonzistentními barvami, které např. nemusejí korespondovat s korporátní identitou nebo barevnou koncepcí stránky. Empiricky vzato, spráce s Markdownem tyto problémy nemívá. Markdown také rozpozná a automaticky vkládá HTML entity; zvládne i inteligentně vložit typografické uvozovky a delší pomlčky (ze dvou nebo tří pomlček v ASCII). Na rozdíl od HTML má Markdown vyšší čitelnost lidským okem a menší pravděpodobnost udělání chyby např. opomenutím nějaké koncové značky apod.", "section_level": 1}, {"title": "Rozšíření.", "content": "Existuje rozšířená syntaxe, které implementuje vlastnosti, které původní Markdown nezahrnoval. Obecně se tato rozšíření označují jako Markdown Extra. Ten umožňuje oproti původnímu Markdown například:", "section_level": 1}, {"title": "Implementace.", "content": "Původní implementace je pro programovací jazyk Perl. Nejznámější jsou tyto implementace:", "section_level": 1}], "src_summary": "Markdown je odlehčený značkovací jazyk, který slouží pro úpravu prostého textu a jeho následný převod na formátovaný text publikovatelný na webu, zejména ve formátu HTML. Umožňuje pomocí jednoduchých formátovacích značek vyznačit v textu nadpisy a seznamy, doplnit odkazy, obrázky atd. Cílem jazyka je, aby byl text dobře čitelný a publikovatelný i v původním formátu prostého textu. Markdown vytvořil John Gruber s pomocí Aarona Swartze, hlavní inspirací byl formát prostého textu e-mailu.", "tgt_summary": "Markdown is a lightweight markup language with plain-text-formatting syntax, created in 2004 by John Gruber with Aaron Swartz. Markdown is often used to format readme files, for writing messages in online discussion forums, and to create rich text using a plain text editor. Since the initial description of Markdown contained ambiguities and unanswered questions, the implementations that appeared over the years have subtle differences and many come with syntax extensions.", "id": 304536}
{"src_title": "Julia Reda", "tgt_title": "Julia Reda", "src_document": [{"title": "Životopis.", "content": "Reda se již v 16 letech stala členkou Německé sociálnědemokratické strany (SPD). Avšak kvůli postoji SPD vůči cenzurování obsahu na Internetu a obecnému zanedbávání internetových témat přešla v roce 2009 k Pirátské straně, protože Internet považuje za důležitou část svého života a podporu v jejím aktivismu. V roce 2011-2012 se účastnila organizace úspěšných protestů proti mezinárodní dohodě ACTA. Mezi lety 2010 a 2012 byla předsedkyní Mladých pirátů Německa. Aby více přiblížila práci pirátských europoslanců mladým lidem, organizovala cesty Mladých pirátů do Evropského parlamentu. Díky těmto cestám se seznámila s tehdejší švédskou pirátskou europoslankyní Amelií Andersdotter, u které v roce 2012, právě ve chvíli odmítnutí ACTA, absolvovala praxi. Při příležitosti založení Mladých pirátů Evropy v srpnu 2013 byla zvolena jejich první předsedkyní. V lednu 2014 byla, krátce před ukončením magisterského studia v oboru politologie a publicistiky na Johannes Gutenberg-Universität Mainz, zvolena v Bochumi na první místo stranické kandidátky pro volby do Evropského parlamentu. Ve volbách do Evropského parlamentu v roce 2014 byla zvolena na kandidátní listině Pirátské strany.", "section_level": 1}, {"title": "Práce v Evropském parlamentu.", "content": "Dle svých slov se chce Reda soustředit v příštích pěti letech především na centrální téma pirátské politiky, tedy reformu autorského práva, k níž mimo jiné v roce 2014 proběhly veřejné konzultace Evropské komise. Podle Redy \"\"i postoje jednotlivých europoslanců mohou mít velký dopad na rozhodnutí většiny, pokud spolupracují s lidmi z ostatních politických skupin a zapojí občanskou společnost.\"\" Tvrdí též, že Evropská pirátská strana má potenciál stát se první skutečnou evropskou stranou, která umožní lidem dělat rozhodnutí překračující hranice národních států. Podpoří proto snahy vytvořit společnou evropskou platformu pro participativní demokracii. Přidala se k The Greens/EFA stejně jako před ní Amelia Andersdotter. Navíc se stala místopředsedkyní v předsednictvu této skupiny. Za cíl si vzala větší zapojení nových stran a jednotlivců do společné práce. Poprvé se tak pirátská zastupitelka dostala do vedoucí pozice politické skupiny v Evropském parlamentu.", "section_level": 1}], "src_summary": "Julia Reda (* 1986 v Bonnu, Německo) je německá politička a od roku 2014 europoslankyní za Pirátskou stranu Německa a místopředsedkyní v parlamentní skupině Zelení – EFA. Reda je také předsedkyní Mladých evropských pirátů.", "tgt_summary": "Julia Reda (born 30 November 1986) is a German researcher and politician and was Member of the European Parliament (MEP) from Germany. She was a member of the Pirate Party Germany until 27 March 2019, part of The Greens–European Free Alliance. She has been Vice-President of the Greens/EFA group since 2014. She was also previously the president of Young Pirates of Europe. After the 2019 European Parliament election Reda was succeeded by Dr. Patrick Breyer (Pirate Party Germany) and three pirate MEPs from the Czech Pirate Party. In 2019 Reda became a fellow at the Berkman Klein Center for Internet & Society at Harvard.", "id": 1119283}
{"src_title": "Svjatoslav Ševčuk", "tgt_title": "Sviatoslav Shevchuk", "src_document": [{"title": "Život.", "content": "Narodil se 5. května 1970 ve věřící rodině. Během tajných aktivit Ukrajinské řeckokatolické církve kněží sloužili mše v domě rodiny Ševčuků. V letech 1983–1989 studoval tajně řeckokatolický seminář. Sloužil vojenskou službu v sovětské armádě. Teologická a filosofická studia získal v centru \"Don Bosco\" v Buenos Aires (1991–1992) a ve Lvovském teologickém semináři \"Svatého Ducha\" (1992–1994). Na podjáhna byl vysvěcen biskupem Julianem Voronovskym. Na jáhna byl vysvěcen dne 21. května 1994 Fylymonem Kurčabou. Kněžské svěcení přijal 26. června stejného roku (světitel byl Miroslav Ivan Ljubačivskij). Po vysvěcení začal studovat na papežské univerzitě Svatého Tomáše Akvinského v Římě (1994–1999), kde získal licentiát a později doktorát s vyznamenáním \"Summa cum laude\" z teologické antropologie a základů morální teologie byzantské tradice. Staral se o pastoraci ukrajinských řeckokatolíckých věřících v Aténách. Působil jako prefekt a poté vicerektor Lvovského semináře Svatého Ducha. Od roku 2001 byl proděkanem Lvovské teologické akademie (tehdy Ukrajinská katolická univerzita). V letech 2002–2005 byl vedoucí sekretariátu a osobní tajemník kardinála Lubomyra Huzara a od června 2007 byl rektorem semináře. Dne 14. ledna 2009 byl jmenován pomocným biskupem Eparchie \"Santa María del Patrocinio en Buenos Aires\" a titulárním biskupem diecéze z \"Castra Galbæ\". Biskupské svěcení přijal dne 7. dubna 2009 z rukou Ihora Voznjaka. Spolusvětiteli byli Miguel Mykycej a Julian Voronovskyj. Funkci pomocného biskupa vykonával do 10. března 2010, kdy byl jmenován apoštolským administrátorem eparchie a ukončil tuto funkci 23. března 2011, kdy byl ustanoven Vyšším archieparchou Kyjevsko-Halyčským a metropolitním archieparchou Kyjevským. Hovoří anglicky, italsky, španělsky, polsky a rusky.", "section_level": 1}, {"title": "Externí odkazy.", "content": "Texty, promluvy a vystoupení v ČR a v češtině: Mene Tekel - ekumenická bohoslužba za popravené, umučené a zemřelé politické vězně https://youtu.be/02KXEuCfrGo", "section_level": 1}], "src_summary": "Mons. Svjatoslav Ševčuk (ukrajinsky \"Святослав Шевчук;\" * 5. května 1970, Stryj, Sovětský svaz) je ukrajinský arcibiskup ukrajinské řeckokatolické církve a Vyšší archieparcha Kyjevsko-Halyčský.", "tgt_summary": "Sviatoslav Shevchuk (; born 5 May 1970 in Stryi, Ukrainian SSR) has been the Major Archbishop of the Ukrainian Greek Catholic Church (UGCC) since 25 March 2011.", "id": 560239}
{"src_title": "Švagrovství", "tgt_title": "Affinity (law)", "src_document": [{"title": "Vznik a zánik švagrovství.", "content": "Švagrovství vzniká současně s uzavřením manželství. Vznik švagrovství však není spojen s registrovaným partnerstvím (podle zákona č. 115/2006 Sb., o registrovaném partnerství). Švagrovství zaniká v případě, že dojde k rozvodu manželů (§ 755 a násl. občanského zákoníku), prohlášením manželství za neplatné (§ 680 a násl. občanského zákoníku) nebo změnou pohlaví (§ 29 občanského zákoníku). Dojde-li k úmrtí manžela, švagrovství s jeho příbuznými tím nezaniká.", "section_level": 1}, {"title": "Historický vývoj.", "content": "Všeobecný zákoník občanský z roku 1811 v § 40 uvádí, že švagrovství je „poměr (…), který vzniká mezi jedním manželem a příbuznými druhého manžela.“ § 41 poté dodává: „v jakém stupni je někdo příbuzný s manželem jedním, v téže řadě a v tom stupni je sešvagřen s manželem druhým.“ Právní úprava po roce 1948 charakterizuje švagrovství obdobně. Zákon č. 265/1949 Sb., o právu rodinném, uvádí v § 18: „Manželstvím vznikne švagrovství mezi manželem jedním a příbuznými manžela druhého; trvá i po zániku manželství.“ V tomto období také bylo stávající švagrovství překážkou uzavření manželství z mravních důvodů. § 9 zákona č. 265/1949 Sb. zakazoval uzavření manželství mezi osobami v přímém pokolení sešvagřenými. Švagrovství také upravoval občanský zákoník z roku 1950 v § 17. Občanský zákoník z roku 1964 švagrovství nijak neupravoval, neboť se švagrovstvím nespojoval žádné právní následky (výjimku tvořily sešvagřené osoby, které za splnění podmínek § 116 mohly být osobami blízkými).", "section_level": 1}, {"title": "§ 774 občanského zákoníku.", "content": "„\"Vznikem manželství vznikne švagrovství mezi jedním manželem a příbuznými druhého manžela; v jaké linii a v jakém stupni je někdo příbuzný s jedním manželem, v takové linii a v takovém stupni je sešvagřen s druhým manželem. Zanikne-li manželství smrtí jednoho z manželů, švagrovství tím nezaniká.\"“", "section_level": 1}], "src_summary": "Švagrovství (lat. \"Affinitas\") je právní poměr mezi jedním manželem a příbuznými manžela druhého. V českém právu ho upravuje § 774 občanského zákoníku, který stanoví, že v jaké linii a v jakém stupni je manžel příbuzný s členem jeho vlastní rodiny, v takové linii a stupni je s daným členem sešvagřen manžel druhý. Švagrovství není příbuzenstvím v právním slova smyslu a je od něj třeba odlišovat také \"sociální švagrovství\", které je často chápáno jako rodinný poměr mezi všemi příbuznými týchž manželů. Podle práva jsou sešvagřené osoby považovány za osoby blízké, jde ale o vyvratitelnou právní domněnku. Švagrovství není v současnosti překážkou manželství (dříve tomu bylo jinak).", "tgt_summary": "In law and in cultural anthropology, affinity is the kinship relationship created or that exists between two people as a result of someone's marriage. It is the relationship which each party to a marriage has to the relations of the other partner to the marriage, but it does not cover the marital relationship itself. Laws, traditions and customs relating to affinity vary considerably, sometimes ceasing with the death of one of the marriage partners through whom affinity is traced, and sometimes with the divorce of the marriage partners. In addition to kinship by marriage, \"affinity\" can sometimes also include kinship by adoption or a step relationship. Unlike blood relationships (consanguinity), which may have genetic consequences, affinity is essentially a social or moral construct, at times backed by legal consequences. In law, affinity may be relevant in relation to prohibitions on incestuous sexual relations and in relation to whether particular couples are prohibited from marrying. Which relationships are prohibited vary from jurisdiction to jurisdiction, and have varied over time. In some countries, especially in the past, the prohibited relationships were based on religious laws. In some countries, the prohibition on sexual relations between persons in an affinity relationship may be expressed in terms of degrees of relationship. The degree of affinity is considered the same as the consanguineal level a couple was joined, so that, for example, the degree of affinity of a husband to his sister-in-law is two, the same as the wife would be to her sister on the basis of consanguinity. The degree to the wife’s parent or child is one, and to an aunt or niece it is three, and first cousin it is four. Though adoption and step relationships are cases of affinity, they are normally treated as consanguinity.", "id": 32066}
{"src_title": "Bollandisté", "tgt_title": "Bollandist", "src_document": [{"title": "Historie.", "content": "Práce bollandistů se odvíjí od práce jezuity Heriberta Rosweyde, který začal se soupisem a vydáváním hagiografií po belgických knihovnách. Po Rosweydově smrti roku 1629 sice část jeho práce byla již vydána, ale velká část práce zůstala ve stádiu rozpracovanosti, proto byl uspořádáním rukopisů pověřen Jean Bolland. Bolland pokračoval v zpracovávání materiálů pro životopisy svatých, nicméně v edičním projektu \"Acta sanctorum\", který za tímto účelem zřídil, dále rozšířil Rosweydovu koncepci na životopisy světců po celém světě. V roce 1634 přibyl Bolladnovi pomocník v osobě Godefrida Henschenia, později Daniel Papebroch. Bollandisté začali cestovat po evropských knihovnách, případně navazovat vztahy s jinými evropskými učenci (v Čechách s s nimi například dopisoval Bohuslav Balbín). Dílo bollandistů se stalo několikrát podrobeno kritice. Známý se stal učený spor o pravost nejstarších listin s maurinem Jeanem Mabillonem, který posunul bádání na poli diplomatiky. Později, když Papebroch vyslovil námitku proti domněnce, že by karmelitánský řád mohl založit prorok Eliáš, tito se obrátili na španělskou inkvizici a vymohli si zákaz vydávání edice Acta sanctorum v letech 1695–1715. Těžkou ránu projektu zasadilo zrušení jezuitského řádu roku 1773. Bylyl jisté snahy o záchranu, takže knihovna byla přenesana do opatství Coudenberg v Bruselu a poté do opatství Tongerlo, kde se dokonce podařilo vydat svazek Act sanctorum, nicméně po obsazení Belgie francouzskou revoluční armádou se knihovna zcela rozptýlila. K obnově došlo až po vzniku belgické jezuitské provincie (1832) v roce 1837, kdy se začalo budovat nové sídlo bollandistů již v novém prostoru v koleji Saint-Michel v Bruselu.", "section_level": 1}], "src_summary": "Bollandisté (\"Société des Bollandistes\") se nazývá pracovní skupina vzdělanců (zprvu výhradně složená z jezuitů, což již není podmínkou) zabývajících se kritickým zpracováváním životopisů katolických svatých. Skupina vznikla na začátku 17. století kolem projektu \"Acta sanctorum\", kterou započal antverpský jezuita Jean Bolland, jehož pokračovatelé byli zejména Daniel Papebroch a Godefridus Henschenius. V průběhu dějin se sídlo bollandistů měnilo (po zrušení jezuitů byla jistá část práce na acta sanctorum odvedena v premonstrátském opatství Tongerlo), dnes je jejich hlavní pracoviště s knihovnou umístěno v koleji Saint-Michel v Bruselu.", "tgt_summary": "The Bollandists or Bollandist Society () are an association of scholars, philologists, and historians (originally all Jesuits, but now including non-Jesuits) who since the early seventeenth century have studied hagiography and the cult of the saints in Christianity. Their most important publication has been the \"Acta Sanctorum\" (The Lives of the Saints). They are named after the Flemish Jesuit Jean Bolland or Bollandus (1596–1665).", "id": 213712}
{"src_title": "Stourhead", "tgt_title": "Stourhead", "src_document": [{"title": "Historie.", "content": "Rod Stourtonů, baroni ze Stourtonu, žili na Stourheadském panství 500 let, dokud nebylo prodáno siru Thomasi Meresovi v roce 1714. Jeho syn, John Meres, majetek prodal Henrymu Hoare I., synu bohatého bankéře Sira Richarda Hoare v roce 1717. Původní zámek byl zbourán a nový dům, byl postaven jako jeden z prvních svého druhu. Byl navržen Colenem Campbellem a postaven Nathanielem Iresonem v letech 1721 a 1725. V průběhu dalších 200 let rod Hoare získal mnoho majetku z dědictví, včetně velké knihovny a uměleckých sbírek. V roce 1902 byl dům zničen požárem. Nicméně, mnoho z dědictví bylo zachováno, a dům byl rekonstruován přibližně do původního stylu. Poslední rodinný příslušník rodu Hoare, který byl i vlastníkem majetku, Henry Hugh Arthur Hoare, daroval dům Stourhead a zahrady organizaci National Trust v roce 1946, jeden rok před svou smrtí. Jeho jediný dědic a syn, kapitán \"Harry\" Henry Colt Arthur Hoare (člen oddílu Queen's Own Dorset Yeomanry), zemřel na zranění, které utržil v bitvě u Mughar Ridge dne 13. listopadu 1917 v I. světové válce. Kapitána \"Harry\" Hoare připomíná pamětní deska na památníku v Stourhead. Poslední člen rodu Hoare, který se narodil v domě je Edward Hoare dne 11. října 1949.", "section_level": 1}, {"title": "Zahrada.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Architektura.", "content": "I když hlavní osnova panství v Stourhead byla vytvořena Colenem Campbellem, byly zde různí jiní architekti podílející se na vývoji parku v průběhu let. William Benson, nevlastní bratr Henryho Hoare, byl částečně odpovědný za úpravy panství v roce 1719. Francis Cartwright, stavitel a architekt, získal kvalifikaci \"zodpovědný provinční projektant v palladianském stylu\" a pracoval na Stourhead v letech 1749–1755. Cartwright byl známý řezbář, pravděpodobně pracoval s materiály jako je dřevo a kámen. Předpokládá se, že jeho příspěvek na Stourhead byl v tomto směru. Nathaniel Ireson byl stavitel a provedl velký objem prací na pozemku. Je to dílo které založilo jeho kariéru v roce 1720. Původní panství zůstalo nedotčeno, i když byly provedeny změny a dodatky v průběhu času. Henry Flitcroft postavil na pozemku tři chrámy a věž. Chrám bohyně Ceres byl přidán v roce 1744, následovala stavba Herkulova chrámu v roce 1754 a Apollónův chrám v roce 1765. Ten stejný rok navrhl Alfredovu věž, ale nedokončil stavbu do roku 1772. V roce 1806, zedník a stavební konstruktér John Carter přidal okrasné domy na pozemku na žádost Sira Richarda Hoare Colta. Architekt William Wilkins vytvořil zámeček v řeckém stylu v roce 1816 pro Sira R. Colt Hoare. V roce 1840, více než sto let poté, co byly postaveny původní budovy, byl najat Sirem Hughem Hoare Charles Parker, aby provedl na panství úpravy. Bylo přidáno sloupoví (portikus) do hlavní budovy , spolu s dalšími změnami. Konstrukce úprav se držela v souladu s původními plány.", "section_level": 2}, {"title": "Genius loci.", "content": "Jezero v Stourhead je uměle vytvořeno. Cesta kolem jezera má připodobnit cestu Aenea do podsvětí. Kromě řecké mytologie, rozložení působí jako \"genius loci\" vlivem konceptu slavného básníka Alexandra Pope. Budovy a památky A. Pope postavil na památku rodiny a místní historie. Henry Hoare byl sběratelem umění – jedno z jeho děl (které vlastnil) byl Aeneas na Delosu od Nicolase Poussina. Tento obraz jej inspiroval k úpravě designu zahrad. Pasáže vyprávějící o cestě Aenea jsou uvedeny v chrámech kolem jezera. Památky jsou používány tak, aby tvořily celek a vzájemně na sebe navazovaly. Například Pantheon navržený Flitcroftem láká návštěvníky k procházce k němu, ale jakmile jej pozorovatel dosáhne, pohled z protějšího břehu jezera láká k použití cesty v sníženém terénu k pokračování do okolních míst, kde pozorovatel má možnost přemýšlet nad celém okolním panorama. Pantheon byl považován za nejdůležitější vizuální prvek zahrad. Tak jako mnoho dalších kusů uměleckých děl ve vlastnictví Hoare, líčí cesty Aenea. Výsadba v zahradě byla uspořádána takovým způsobem, který evokoval různé nálady. Podle Henryho Hoare, \"zeleň by měla společně v souladu s velkými hmotami jako stíny jsou v obraze, v . kontrastu k temným masám a světlostí ulehčit každou temnou hmotu malými světle zelenými jiskrami.\" Zahrady byly navrženy Henrym Hoare II. a byly upraveny mezi léty 1741 a 1780 v designu klasickém pro Anglii 18. století (anglický park), kolem velkého jezera, vytvořeného přehrazením malého potoka. Inspirací k vzniku této úpravy byly práce malířů jako Claude Lorrain, Nicolas Poussin, a zejména Gaspar Dughet, který maloval utopické krajiny podobné italské krajině. Tyto obrazy byly podobné jako styl úprav zahrad v Stowe. Podle tohoto vzoru i další zahrady té doby měly být módně upraveny podle obrazů. „Obrazoborecký“ styl úprav kritizuje Humphry Repton v knize Umění zahradní architektury. V zahradě je řada chrámů inspirovaných scénami z Grand Tour of Europe, tradičního výletu vyšší třídy (kasty) Britů po Evropě. Na jednom kopci s výhledem do zahrady stojí obelisk a Věž krále Alfreda vysoká 50 m, s povrchem z cihel, navržená Henry Flitcroftem v roce 1772. Na jiném kopci je chrám Apolla nabízející vhodné místo k pohledu na nádherné rododendrony, vodní prvky, kaskády a chrámy. Velký středověký Bristol High Cross byl přesunut z Bristolu do zahrady. Mezi kopci obklopujícími chrámy jsou také zbytky dvou opevnění z doby železné Whitesheet Hill a Park Hill Camp. Apollónův chrám je přesnou kopií archeologického nálezu v Baalbeku. Zahrady jsou velkou sbírkou stromů a keřů z celého světa. Richard Colt Hoare, vnuk Henry Hoare II, zdědil Stourhead v roce 1783. Přistavěl křídlo zámku s knihovnou a na zahradě zbudoval loděnice a odstranění několik úprav, které nebyly v souladu s klasickými a gotickými prvky (včetně tureckého stanu). Také významně rozšířil výsadby. Apollónův chrám stoupá ze zalesněného svahu, který byl vysazen v době úprav Colta Hoare. S vášní pro starověk, měl vykopat 400 starověkých mohyl pro výzkum historie starověkého Wiltshire. Když byl park v Stourhead poprvé otevřen v roce 1740, časopisy jej popisovaly jako žijící dílo umění (‘a living work of art’). Jeden z nejvýznamnějších architektů 20. a 21. století v ČR Ivar Otruba dává úpravu parku do souvislosti s postupem industrializace: \"„tvůrce… …ve snaze „odvrátit\" vliv technické, přímočaré a spěchající civilizace, utíká do přírody, idealizuje a dotváří ji symbolikou historických artefaktů.“\"", "section_level": 2}], "src_summary": "Stourhead je pozemek o rozloze 1072 ha (2650 akrů) u pramene řeky Stour nedaleko Mere, ve Wiltshire, v Anglii. Součástí objektu je panské sídlo v palladianském stylu,", "tgt_summary": "Stourhead () is a 1,072-hectare (2,650-acre) estate at the source of the River Stour in the southwest of the English county of Wiltshire, extending into Somerset. The estate is about northwest of the town of Mere and includes a Grade I listed 18th-century Palladian mansion, the village of Stourton, gardens, farmland, and woodland. Stourhead has been part-owned by the National Trust since 1946.", "id": 510324}
{"src_title": "Santa Maria in Aracoeli", "tgt_title": "Santa Maria in Ara Coeli", "src_document": [{"title": "Historie.", "content": "Kostel stojí na místě chrámu Juno Monety, první římské mincovny, a byzantského kláštera s kostelem P. Marie na Kapitolu, který se připomíná v roce 574, v 9. století jej převzali benediktini a roku 1250 františkáni, kteří mu dali současnou podobu. Byl střediskem náboženského života města, dodnes je kostelem městské rady. Monumentální schodiště ze západní strany dal roku 1348 postavit republikánský vládce města Cola di Rienzo, který byl později na úpatí schodiště popraven. Roku 1571 se zde konaly hlavní oslavy vítězství nad Turky v bitvě u Lepanta a kostel byl nově vyzdoben. Za Římské republiky v roce 1797 byl zrušen a sloužil jako stáj, během 19. století byl obnoven.", "section_level": 1}, {"title": "Popis.", "content": "Přístup ke kostelu je od západu po monumentálním schodišti se 124 stupni. Cihlové západní průčelí bylo původně vyzdobeno mozaikami a freskami, z nichž zbyl jen mozaikový tympanon hlavních dveří. Hlavní loď s plochým kazetovým stropem odděluje od bočních lodí 22 starověkých mramorových sloupů, z nichž žádné dva nejsou stejné. Třetí sloup po levé straně nese nápis, že pochází z císařské ložnice. Mramorová mozaiková podlaha je ze 13. století a v kostele je řada cenných uměleckých děl. V první kapli vpravo je freska ze života sv. Bernardina ze Sieny od Pinturicchia, v kostele je náhrobek G. Crivelliho od Donatella, náhrobek C. dei Bracci od Michelangela a v levé příční lodi pod baldachýnem náhrobek svaté Heleny, matky císaře Konstantina. Cílem poutníků byla i dřevěná soška Jezulátka z 15. století, bohatě oblečená, kterou roku 1994 ukradli zloději, takže je nahrazena kopií. Na hlavním oltáři je obraz (ikona) Madony přímluvkyně z 11. stol., uctívané jako ochránkyně Říma. Kopie této ikony přivezl Karel IV. do svatovítské katedrály. Další slavná kopie je v Bazilice sv. Mikuláše v Trnavě.", "section_level": 1}, {"title": "Legendy.", "content": "Název \"in Aracoeli\" (u oltáře nebes) dostal kostel podle středověké legendy, podle níž měl císař Augustus na tomto místě zjevení ženy s dítětem a dal zde postavit „oltář nebes“. Mohla to být odezva Vergiliovy 4. eklogy, která pochází z Augustovy doby a o nebeské ženě s dítětem skutečně mluví. Ve středověku se považovala za důležité proroctví o narození Ježíše Krista, Augustus a Sibylla Tiburtinská jsou vyobrazeni po stranách hlavního oltáře.", "section_level": 1}], "src_summary": "Santa Maria in Aracoeli, kostel Panny Marie in Aracoeli (\"kostel Panny Marie u Nebeského oltáře\"), je titulární bazilika v Římě, na vrcholku Kapitolu, severně od \"Piazza Campidoglio\" a těsně za Památníkem Viktora Emanuela II.", "tgt_summary": "The Basilica of St. Mary of the Altar of Heaven (, ) is a titular basilica in Rome, located on the highest summit of the Campidoglio. It is still the designated Church of the city council of Rome, which uses the ancient title of \"Senatus Populusque Romanus\". The present Cardinal Priest of the \"Titulus Sanctae Mariae de Aracoeli\" is Salvatore De Giorgi. The shrine is known for housing relics belonging to Saint Helena, mother of Emperor Constantine, various minor relics from the Holy Sepulchre, both the canonically crowned images of \"Nostra Signora di Mano di Oro di Aracoeli\" (1636) on the high altar and the Santo Bambino of Aracoeli (1897).", "id": 14518}
{"src_title": "Santa Maria in Cosmedin", "tgt_title": "Santa Maria in Cosmedin", "src_document": [{"title": "Historie.", "content": "Ve starověku zde bylo \"Forum boarium\" (dobytčí trh) a řada menších chrámů, oblastí procházaly i odpadní stoky, včetně té největší, Cloaca maxima. Usazovali se zde řečtí obchodníci a v 1. století n. l. byla postavena \"Statio Annonae\", sloupová hala, která sloužila jako sýpka a výdejna obilí pro chudé. V 6. století byla proměněna na kostel Panny Marie \"in Schola Graeca\" a roku 772 ji papež Hadrián I. dal rozšířit o presbytář s apsidami. Ty stojí na základech chrámu Herkula Pompeiana, které se zčásti zachovaly v kryptě. Roku 1118 dal papež Gelasius II. kostel, zpustošený Normany, obnovit a postavit věž, jednu z nejvyšších v Římě. Kolem roku 1200 vznikl portikus před průčelím a ve 13. století byl kostel vyzdoben mramorovou mozaikovou podlahou a dalšími plastikami slavné školy Cosmatů.", "section_level": 1}, {"title": "Popis.", "content": "V jinak téměř prázdném kostele bez nábytku působí hlavně bohatá mramorová dlažba. Ve vstupní části je dobře zachována starověká hala s mramorovými korintskými sloupy, v presbytáři jsou zdobené mramorové přepážky ze 13. století. Ve střední apsidě je biskupský trůn s patrně starověkými lvími hlavami, kdežto oltář stojí před apsidou, jak to bylo obvyklé v raně křesťanských bazilikách. Toto uspořádání, které opět doporučil Druhý vatikánský koncil, se zde zachovalo v původní podobě.", "section_level": 1}, {"title": "Bocca della Verità.", "content": "V portiku je na stěně velká kruhová mramorová deska s tváří říčního boha Tritona ze 4. stol. př. n. l. Původně patrně sloužila jako poklop stoky Cloaca maxima, ve středověku vznikla pověst, že člověk, který dá ruku do jeho „úst“ a zalže, už ji nikdy nevyndá. Odtud lidový název \"Bocca della Verità\" („ústa pravdy“). U mramorové desky se odehrává scéna romantické komedie z roku 1953 Prázdniny v Římě. Americký novinář Joe (Gregory Peck) zneklidní princeznu Annu (Audrey Hepburnovou), když předstírá, že mu v \"ústech pravdy\" uvázla ruka. Deska je přímou inspirací reliéfu Ústa pravdy Radomíra Dvořáka vytesaného v lomu nedaleko Lipnice nad Sázavou.", "section_level": 1}], "src_summary": "Santa Maria in Cosmedin je titulární bazilika v jižní části Říma, ve čtvrti Ripa, mezi Circus Maximus a řekou Tiberou. Kostel, vysvěcený v 6. století, stojí v místech starověkého \"Forum boarium\" a vznikl přestavbou a rozšířením starověké sýpky a výdejny obilí. Štíhlá věž vznikla ve 12. století a v portiku před průčelím je umístěna kruhová mramorová deska, lidově \"Bocca della verità\".", "tgt_summary": "The Basilica of Saint Mary in Cosmedin ( or \"de Schola Graeca\") is a minor basilica church in Rome, Italy. It is located in the rione of Ripa.", "id": 1096589}
{"src_title": "Wi-Fi Direct", "tgt_title": "Wi-Fi Direct", "src_document": [{"title": "Souvislosti.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Základní Wi-Fi.", "content": "Konvenční Wi-Fi sítě jsou obvykle založeny na přítomnosti řídících zařízení známých jako bezdrátové přístupové body. Tato zařízení obvykle kombinují tři základní funkce – fyzickou podporu pro bezdrátové a kabelové sítě, přemosťování (bridgování) a směrování (routování) mezi zařízeními v síti a služby pro přidání a odebrání zařízení ze sítě. Typická domácí Wi-Fi síť zahrnuje notebooky, tablety a telefony, dále zařízení jako jsou moderní tiskárny, hudební zařízení a televize. Většina Wi-Fi sítí je nastavena do režimu infrastruktura, kde přístupový bod (AP) funguje jako centrální rozbočovač (hub), ke kterému jsou připojena všechna Wi-Fi zařízení. Zařízení nekomunikují přímo mezi sebou (to se děje v režimu ad-hoc), ale prostřednictvím přístupového bodu. Wi-Fi Direct zařízení jsou schopna mezi sebou komunikovat bez nutnosti dedikovaného přístupového bodu. Při prvním připojení Wi-Fi Direct zařízení dojde k určení, které zařízení bude fungovat jako přístupový bod.", "section_level": 2}, {"title": "Automatizované nastavení.", "content": "Jak se zvyšoval počet a typ zařízení připojujících se k Wi-Fi systémům, začal být základní model jednoduchého routeru s inteligentními počítači více a více napjatý. Ve stejné době se zvýšila sofistikovanost hotspotů, což přineslo složité problematické nastavení pro běžné uživatele. K řešení těchto problémů zde byly četné pokusy o zjednodušení některých aspektů nastavení. Typickým příkladem je systém Wi-Fi Protected Setup (WPS, česky Chráněné nastavení Wi-Fi), který je součástí většiny přístupových bodů vyrobených od roku 2007, kdy byl tento standard představen. Wi-Fi Protected Setup umožňuje jednoduché nastavení přístupových bodů (AP), zadáním PIN kódu nebo jiné identifikace na připojovací obrazovce nebo v některých případech pouhým stisknutím tlačítka. WPS systém použije tuto informaci k odeslání dat do počítače. Předání informace je potřeba k dokončení nastavení sítě a připojení k Internetu. Z pohledu uživatele nahradí jedno kliknutí dříve nutné zkušenosti s víceúrovňovým nastavováním plným odborných výrazů. Zatímco model Wi-Fi Protected Setup funguje, jak bylo zamýšleno, byl původně určen jen pro zjednodušení spojení mezi přístupovým bodem a zařízeními, která by mohla využít jeho služeb, zejména přístupu k Internetu. Poskytuje také menší pomoc v rámci sítě – například nalezení a nastavení přístupu k tiskárně z počítače. Pro řešení těchto rolí byla vyvinuta řada různých protokolů, včetně Universal Plug and Play (UPnP), Devices Profile for Web Services (DPWS) a Zero Configuration Networking (ZeroConf). Tyto protokoly umožňují zařízením vyhledat další zařízení v rámci sítě, zjistit jejich schopnosti a zajistit určitou úroveň automatického nastavení.", "section_level": 2}, {"title": "Nová použití.", "content": "U chytrých telefonů (smartphonů) a některých přenosných přehrávačů se stalo běžným obsahovat Wi-Fi jako standardní funkci a v průběhu času se to stalo běžným také u „hloupých“ telefonů. Proces přidávání Wi-Fi do menších zařízení se zrychlil a nyní je možné najít tiskárny, digitální fotoaparáty, scannery a mnoho dalších běžných zařízení vybavených navíc Wi-Fi připojením spolu s běžnými typy připojení, jako je USB. Rozsáhlé použití Wi-Fi v nových třídách menších zařízení vytvořilo mnohem větší potřebu ad-hoc síťování. Pro notebook by bylo užitečné, aby bylo možné se bezdrátově připojit k místní tiskárně i bez centrálního Wi-Fi hubu nebo routeru. Ačkoli byl režim ad-hoc vytvořen pro řešení tohoto druhu potřeb, nedostatek doplňujících informací však ztěžuje jeho použití v praxi. Přestože systémy jako UPnP a Bonjour (od Applu) poskytují mnoho potřebných schopností a jsou zahrnuty v některých zařízeních, jediný široce podporovaný standard stále chyběl a podpora v rámci stávajících zařízení nebyla příliš rozšířena. Návštěvník pravděpodobně bude schopen pomocí svého chytrého telefonu jednoduše najít hotspot a připojit se k internetu, možná i s využitím technologie WPS (Wi-Fi Protected Setup). Ale pro stejné zařízení by mohlo být obtížné streamovat hudbu do počítače nebo vytisknout soubor, nebo to prostě není podporováno mezi odlišnými značkami hardwaru. Wi-Fi Direct může poskytnout bezdrátové připojení k různým periferiím. Bezdrátové myši, klávesnice, dálková ovládání, sluchátka, reproduktory, displeje a mnoho dalších funkcí může být realizováno pomocí technologie Wi-Fi Direct. Začalo to s produkty Wi-Fi myší, produkty bezdrátového přenosu obrazu, jako jsou WiDi a Miracast, stejně jako s Wi-Fi Direct dálkovými ovladači, které byly vyrobeny kolem listopadu 2012. Aplikace pro sdílení souborů na zařízeních s Androidem a BlackBerry 10 mohou využívat technologii Wi-Fi Direct. Podporována je většina verzí Androidu 4.1 (Jelly Bean) a BlackBerry 10.2. Android verze 4.2 (Jelly Bean) zahrnuje další vylepšení pro Wi-Fi Direct, včetně perzistentních oprávnění umožňujících obousměrný přenos dat mezi více zařízeními.", "section_level": 2}, {"title": "Technický popis.", "content": "Wi-Fi Direct v podstatě vloží softwarový přístupový bod (anglicky software access point, zkráceně Soft AP) do jakéhokoliv zařízení, které ale musí tuto funkci podporovat. Soft AP poskytuje vlastnost WPS (Wi-Fi Protected Setup), která umožňuje nastavení pomocí stisknutí tlačítka nebo vložení PIN kódu. Když zařízení vstoupí do dosahu Wi-Fi Direct hostitele, může se k němu připojit a pak shromáždit informace pro nastavení pomocí WPS. Připojení a nastavení je tak zjednodušeno, že někteří naznačují, že může v některých situacích nahradit Bluetooth. Softwarové přístupové body mohou být jednoduché nebo složité, tak jak to vyžaduje jejich role. Digitální fotorámeček může poskytovat jen ty nejzákladnější služby potřebné proto, aby se digitální fotoaparáty mohly připojit a nahrát obrázky. Chytrý telefon, který umožňuje datový tethering, může poskytovat složitější Soft AP, který přidá schopnost sdílení připojení k internetu. Standard zahrnuje také zabezpečení WPA2 a funkce pro ovládání přístupu v podnikových sítích. Wi-Fi Direct zařízení lze propojit buď dvě, nebo lze připojit k jednomu zařízení více dalších a ne všechny připojené produkty musí mít podporu Wi-Fi Direct. Jedno zařízení s funkcí Wi-Fi Direct se může připojit ke klasickým Wi-Fi zařízením bez této funkce. Wi-Fi Direct certifikační program je vyvíjen a spravován průmyslovou skupinou Wi-Fi Alliance, která vlastní ochrannou známku „Wi-Fi“. Specifikace je k dispozici pro nákup od Wi-Fi Alliance.", "section_level": 1}, {"title": "Komercializace.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Notebooky.", "content": "Intel zahrnul technologii Wi-Fi Direct na platformě Centrino 2 a to ve své technologii Intel My WiFi Technology v roce 2008. Wi-Fi Direct zařízení se mohou připojit k přenosnému počítači, který hraje roli softwarového přístupového bodu. Notebook pak může poskytnout přístup k internetu pro ostatní Wi-Fi Direct zařízení, bez nutnosti Wi-Fi AP. Firmy Marvell Technology Group, Atheros, Broadcom, Intel, Ralink a Realtek oznámily své první produkty v říjnu 2010. Čipová sada od Redpine Signals byla certifikována Wi-Fi Direct v listopadu téhož roku.", "section_level": 2}, {"title": "Mobilní zařízení.", "content": "Wi-Fi Direct je plně podporován v Androidu od verze 4.0. Zatímco některá zařízení s Androidem 2.3, jako je Samsung Galaxy S II, již měla tuto funkci implementovanou prostřednictvím proprietárních rozšíření operačního systému vyvinutých OEM výrobci, Galaxy Nexus (vydaný v listopadu 2011) byl prvním Android zařízením dodávaným s Googlovskou implementací této funkce a rozhraním pro programování aplikací (API) pro vývojáře. Firma Ozmo Devices, která vyvinula integrované obvody (čipy) navržené pro Wi-Fi Direct, byla v roce 2012 koupena společností Atmel. U BlackBerry je Wi-Fi Direct dostupný díky aktualizaci BlackBerry 10.2.1. Apple iOS 8 získá podporu pro Wi-Fi Direct pro funkce jako Airdrop, Handoff, Instant Hotspot a AirPlay.", "section_level": 2}, {"title": "Herní konzole.", "content": "Xbox One, který vyšel v roce 2013, podporuje technologii Wi-Fi Direct.", "section_level": 2}], "src_summary": "Wi-Fi Direct, zpočátku nazývaný Wi-Fi P2P, je standard Wi-Fi, který umožňuje snadné propojení dvou nebo více zařízení bez nutnosti bezdrátového přístupového bodu (anglicky Access Point, zkráceně AP) a komunikaci běžnými Wi-Fi rychlostmi a to pro různé využití od přenosu souborů až po připojení k internetu. Jednou z výhod Wi-Fi Direct je možnost propojit zařízení, i když jsou od různých výrobců. Pouze jedno z Wi-Fi zařízení musí být vybaveno funkcí Wi-Fi Direct pro navázání spojení peer-to-peer, které přenáší data přímo mezi ostatní a to vše s výrazně sníženým nastavováním. Wi-Fi Direct sjedná spojení pomocí systému Wi-Fi Protected Setup (WPS, česky Chráněné nastavení Wi-Fi), který přiřadí každému zařízení omezený přístupový bod. Párování Wi-Fi Direct zařízení může být nastaveno tak, že vyžaduje Near field communication (NFC), signál Bluetooth, nebo stisknutí tlačítka na jednom nebo všech zařízeních. Wi-Fi Direct může nahradit nejen potřebu routerů (směrovačů), ale může také nahradit potřebu Bluetooth v případech, kdy není vyžadována nízká spotřeba.", "tgt_summary": "Wi-Fi Direct (formerly Wi-Fi Peer-to-Peer) is a Wi-Fi standard for peer-to-peer wireless connections that allows two devices to establish a direct Wi-Fi connection without an intermediary wireless access point, router, or Internet connection. Wi-Fi Direct is single-hop communication, rather than multihop communication like wireless/mobile ad hoc networks. Wi-Fi becomes a way of communicating wirelessly, much like Bluetooth. It is useful for everything from internet browsing to file transfer, and to communicate with one or more devices simultaneously at typical Wi-Fi speeds. One advantage of Wi-Fi Direct is the ability to connect devices even if they are from different manufacturers. Only one of the Wi-Fi devices needs to be compliant with Wi-Fi Direct to establish a peer-to-peer connection that transfers data directly between them with greatly reduced setup. Wi-Fi Direct negotiates the link with a Wi-Fi Protected Setup system that assigns each device a limited wireless access point. The \"pairing\" of Wi-Fi Direct devices can be set up to require the proximity of a near field communication, a Bluetooth signal, or a button press on one or all the devices.", "id": 1382012}
{"src_title": "Prapor Nachtigall", "tgt_title": "Nachtigall Battalion", "src_document": [{"title": "Formování a výcvik.", "content": "Před napadením Sovětského svazu Banderovo křídlo OUN-R spolupracovalo s nacistickým Německem a v Německu prodělávalo výcvik. Podle Ukrajinské akademie věd i podle dalších zdrojů, se Bandera sešel s vedoucími představiteli německé vojenské rozvědky, aby konzultovali zformování praporů Roland a Nachtigall. Wilhelm Canaris schválil 25. února 1941 vytvoření \"Ukrajinského legionu\" pod německým velením. Jednotka měla dosáhnout síly 800 mužů. Roman Šuchevyč se stal velitelem \"Legionu\" ze strany OUN-R. OUN očekávala, že jednotka se stane zárodkem budoucí Ukrajinské armády. Na jaře 1941 obdržela OUN 2,5 mil. marek na podvratné akce proti SSSR. Na jaře 1941 byla Legie reorganizována ve dvě jednotky: první byla nazvána \"Nachtigall Batttalion\", druhá je známa jako \"Rolland Battalion\". Výcvik praporu probíhal ve výcvikovém táboře Neuhammer (dnes Świętoszów) v Dolním Slezsku. Ukrajinskou stranu reprezentoval Roman Šuchevyč, styčným důstojníkem koordinujícím postup s německým velením byl nadporučík Theodor Oberländer (Oberländer se po válce stal ministrem federálního ministerstva pro osoby bez domova, uprchlíky a válečné oběti v Německé spolkové republice.) Vojenským velením byl pověřen nadporučík Dr. Hans-Albrecht Herzner, dřívější příslušník jednotky Brandenburg. Prapor byl oblečen do standardních uniforem wehrmachtu. Při vstupu do Lvova měli příslušníci modré a žluté nárameníky.", "section_level": 1}, {"title": "Válka se Sovětským svazem.", "content": "Čtyři dny před zahájením útoku se prapor přesunul ke hranicím. V noci ze 23. na 24. června 1941 překročil hranici nedaleko Přemyšlu a pokračoval směrem na Lvov.", "section_level": 1}, {"title": "Lvov.", "content": "Spolu s prvním praporem jednotky Brandeburg vstoupili první vojáci praporu Nachtigall 29. června do Lvova. Prapor obsadil strategické objekty, mezi nimi rozhlasový vysílač na kopci Vysokyj Zamok v centru Lvova. Odtud byla prohlášena nezávislost Ukrajiny.", "section_level": 2}], "src_summary": "Prapor Nachtigall (také známý jako ) byl součástí jednotky zvláštního určení Lehrregiment \"Brandenburg\" z.b.V. 800. Spolu s praporem Roland byl jedním ze dvou útvarů zformovaných 25. února 1941 náčelníkem Abwehru Wilhelmem Canarisem, který schválil zřízení ukrajinské jednotky pod německým velením. Byl sestaven z ukrajinských dobrovolníků, kteří podléhali příkazům Banderova křídla OUN. Jednotka byla v listopadu 1941 v Německu reorganizována ve 201. policejní prapor () čítající 650 vojáků a důstojníků, kteří před rozpuštěním sloužili jeden rok v Bělorusku. Řada příslušníků, zvláště velících důstojníků, se na jaře 1943 přidala k UPA a čtrnáct příslušníků vstoupilo do 14. granátnické divize SS (1. ukrajinská).", "tgt_summary": "The Nachtigall Battalion (), also known as the Ukrainian Nightingale Battalion Group (), or officially as Special Group Nachtigall, was the subunit under command of the German Abwehr special operations unit Lehrregiment \"Brandenburg\" z.b.V. 800. Along with the Roland Battalion it was one of two military units formed February 25, 1941 by head of the Abwehr Wilhelm Franz Canaris, which sanctioned the creation of the \"Ukrainian Legion\" under German command. It was composed of volunteer \"Ukrainian nationalists,\" Ukrainians operating under Stephan Bandera's OUN orders. In Germany, in November 1941 the Ukrainian personnel of the Legion was reorganized into the 201st Schutzmannschaft Battalion. It numbered 650 persons which served for one year at Belarus before disbanding. Many of its members, especially the commanding officers, went on to the Ukrainian Insurgent Army and 14 of its members joined SS-Freiwilligen-Schützen-Division «Galizien» in spring 1943.", "id": 2035020}
{"src_title": "Linux-libre", "tgt_title": "Linux-libre", "src_document": [{"title": "Historie.", "content": "Linux začal zahrnovat binární bloby v roce 1996. Práce na vyčištění od binárních blobů začala v roce 2006 s gNewSense's vyhledávačem firmwaru a generátorem kernelu. Tyto práce pokračovaly distribucí BLAG Linuxu v roce 2007 se softwarem deblob, který Linux-libre zrodil. Poprvé vydal Linux-libre Free Software Foundation Latin America (FSFLA). Pak byl schválen Free Software Foundation jako hodnotná součást totally free Linux distributions. V březnu 2012 se stal balíčkem GNU. Správcem projektu je Alexandre Oliva.", "section_level": 1}, {"title": "Odstraňování proprietárního firmwaru.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Metody.", "content": "Proces odstraňování je umožněn použitím scriptu jménem \"deblob-main\". Tento skript je inspirován jiným, použitým v linuxové distribuci gNewSense. Jeff Moe provedl jeho dílčí modifikace pro dosažení určitých požadavků pro jeho použití v distribucích BLAG Linux and GNU. Vznikl jiný skript jménem \"deblob-check\", který je použit pro kontrolu, zda zdrojový soubor kernelu, nebo patch nebo komprimovaný soubor zdrojů obsahuje software, který je proprietární.", "section_level": 2}, {"title": "Dopady.", "content": "Odstranění proprietárního software, umožnění studia a modifikace software má výrazné praktické dopady na použití a běh takového systému. Ty jsou pozitivní i negativní. Výhody zahrnují odstranění firmwaru, u kterého nemůže být zkontrolována a opravena jeho správná a bezpečná funkce. Takový software může obsahovat malware přímo od výrobce, a není možné provést bezpečnostní audit tohoto softwaru. Dokonce i nevinná chyba by mohla ohrozit bezpečnost běžícího systému. Nevýhodou odstranění proprietárního firmware z kernelu je snížení funkcionality toho hardware, který nemá svobodné ovladače. To zahrnuje některé zvukové karty, grafické karty, televizní přijímače a síťové karty (speciálně bezdrátové), podobně jako některá další zařízení. Pokud to je možné, je poskytována svobodná náhrada.", "section_level": 2}, {"title": "Dostupnost.", "content": "Zdrojový kód a předkompilované balíčky Linuxového kernelu zbaveného blobů, jsou dostupné přímo z distribucí, které používají Linux-libre skripty. Freed-ora je podprojekt který připravuje a spravuje RPM balíčky založené na Fedora kernelu. Zde jsou také předkompilované balíčky pro Debian a odvozené distribuce, jako je Ubuntu.", "section_level": 1}, {"title": "Distribuce.", "content": "Distribuce, ve kterých je Linux-libre použit jako výchozí: Distribuce, ve kterých je Linux výchozí a Linux-libre jako alternativní kernel:", "section_level": 1}], "src_summary": "Linux-libre je svobodné jádro operačního systému, které je odvozováno z originálního linuxového jádra. Je zastřešeno a vyvíjeno FSF Latinská Amerika. Smyslem projektu je očistit jádro Linuxu od nesvobodného software, který neumožňuje nebo znesnadňuje svoje ověření, kontrolu a přizpůsobení. Částem, které neobsahují zdrojový kód, se říká binární blob a jde obvykle o proprietární firmware (a ovladače), který sice obecně je redistribuovatelný, ale nedává svým uživatelům svobodu modifikace a/nebo studia. Linux-libre je ukázkovým příkladem svobodného software.", "tgt_summary": "Linux-libre () is an operating system kernel and a GNU package. The GNU Project attempts to keep Linux-libre in synchronization with upstream development of the Linux kernel while removing any software that does not include its source code, has its source code obfuscated, or is released under a proprietary license. Software components with no available source code are called binary blobs and, as such, are mostly used for proprietary firmware images in the Linux kernel. While generally redistributable, binary blobs do not give the user the freedom to audit, modify or, consequently, redistribute their modified versions.", "id": 1402048}
{"src_title": "EUROSAI", "tgt_title": "EUROSAI", "src_document": [{"title": "Historie.", "content": "EUROSAI byla založena v roce 1990 třiceti členy (29 nejvyšších kontrolních institucí a Evropský účetní dvůr). V současnosti tvoří členskou základnu 50 nejvyšších kontrolních institucí a Evropský účetní dvůr. I když je EUROSAI nejmladší ze sedmi regionálních pracovních skupin organizace INTOSAI, myšlenka evropské organizace sdružující evropské nejvyšší kontrolní instituce se datuje již od dob založení INTOSAI v r. 1953. První reálné kroky směřující k založení EUROSAI byly učiněny v r. 1974 během VIII. kongresu INTOSAI v Madridu. V období let 1975–1989 zahájily nejvyšší kontrolní instituce Itálie a Španělska cestu k založení EUROSAI tím, že vytvořily první návrh stanov EUROSAI, přičemž počítaly s podporou kontaktního výboru nejvyšších představitelů národních kontrolních institucí zemí EHS. XIII. kongres INTOSAI v červnu r. 1989 v Berlíně přijal tzv. Berlínskou deklaraci, která zahrnovala dohodu o vytvoření evropské organizace nejvyšších kontrolních institucí. V listopadu 1990 byl v Madridu uspořádán první kongres EUROSAI, během něhož byl zvolen prezident EUROSAI a členové Řídicí rady EUROSAI, byly projednány a schváleny stanovy a bylo zřízeno sídlo organizace a její stálý sekretariát.", "section_level": 1}, {"title": "Cíle.", "content": "Cílem organizace, uváděným v článku 1 stanov, je podporovat odbornou spolupráci mezi členy a ostatními organizacemi, iniciovat a podporovat výměnu informací a dokumentů a harmonizovat terminologii pro audit veřejného sektoru.", "section_level": 1}, {"title": "Orgány.", "content": "EUROSAI je složena ze tří orgánů: Kongresu, Řídicí rady a Sekretariátu.", "section_level": 1}, {"title": "Kongres.", "content": "Kongres je vrcholným orgánem EUROSAI a zúčastňují se ho zástupci všech členů organizace. Je pořádán jednou za tři roky. Doposud se konaly tyto kongresy:", "section_level": 2}, {"title": "Řídicí rada.", "content": "Podle stanov tvoří Řídicí radu EUROSAI osm členů: čtyři plnohodnotní členové (nejvyšší představitelé kontrolních institucí, které pořádaly poslední dva kongresy, nejvyšší představitel kontrolní instituce, která bude pořádat příští kongres a generální tajemník EUROSAI) a čtyři členové volení kongresem na období šesti let (dva členové jsou měněni každé tři roky). Vrcholní představitelé institucí, které jsou součástí Řídicí rady INTOSAI a jsou členy EUROSAI, se účastní jednání Řídicí rady jako pozorovatelé.", "section_level": 2}, {"title": "Sekretariát.", "content": "Sekretariát trvale sídlí při nejvyšší kontrolní instituci Španělska (Tribunal de Cuentas).", "section_level": 2}, {"title": "Strategický plán.", "content": "VIII. kongres EUROSAI v Lisabonu přijal Strategický plán EUROSAI na léta 2011–2017. Tento první strategický plán definuje poslání, vizi a hodnoty EUROSAI. Plán je založen na čtyřech strategických cílech, které odrážejí potřeby a priority členství v EUROSAI: Současný model byl navržen ve shodě s principy správného řízení a efektivní komunikace. Zároveň odráží strategické cíle, podporuje co možná nejširší zapojení všech členů EUROSAI do práce organizace a buduje pevné vazby mezi všemi články EUROSAI, které jsou do realizace strategického plánu zapojeny.", "section_level": 1}], "src_summary": "EUROSAI (European Organization of Supreme Audit Institutions) – Evropská organizace nejvyšších kontrolních institucí – je jednou ze sedmi regionálních pracovních skupin Mezinárodní organizace nejvyšších kontrolních institucí. V současné době sdružuje EUROSAI 50 členů: 49 nejvyšších kontrolních institucí a Evropský účetní dvůr. INTOSAI má 191 řádných členů: nejvyšší kontrolní instituce 190 zemí a Evropský účetní dvůr (a čtyři přidružené členy) a je vedena jako podpůrná organizace Spojených národů", "tgt_summary": "EUROSAI - European Organization of Supreme Audit Institutions - is one of the seven regional working groups of the International Organization of Supreme Audit Institutions (INTOSAI). Currently EUROSAI comprises 50 members: Supreme Audit Institutions of 49 countries and the European Court of Auditors. INTOSAI comprises 191 full members: the Supreme Audit Institutions (SAIs) of 190 countries and the European Court of Auditors (and 4 associate members) and is listed as a support organisation of the United Nations.", "id": 886256}
{"src_title": "Emilia Galotti", "tgt_title": "Emilia Galotti", "src_document": [{"title": "Děj.", "content": "Malíř Conti přinese princi portrét jeho družky hraběnky Orsiny, jejž si před třemi měsíci objednal. Za tu dobu již ovšem Orsinu přestal milovat a všimne si druhého portrétu, který mu Conti ukáže, na kterém je Emilie Galotti. Ačkoli ji zahlédl jen několikrát a nepochází ze šlechtického rodu, vzplanou jeho sympatie k ní. Conti odejde a na scéně se objeví princův komoří Marinelli, jenž princi oznámí, že se plánuje již dnes svatba Emilie s hrabětem Appianim a poté se chystají opustit zemi. Marinelli tedy dostal za úkol sňatku zabránit, proto sežene Angelo, který předá dalšímu sluhovi Pirrovi úkol, aby přepadl kočár s nevěstou a rodiči a zabil hraběte Appiana. Princ neuposlechne rady komořího a neodjede na svůj letohrádek. Navštíví mši, kde vyznává lásku Emilii, ta má však strach a snaží se ho ignorovat. Zážitky pak oznámí své matce. Marinelli se ještě pokusí oznámit Appianovi princův rozkaz, aby urychleně odjel vyřešit záležitosti ohledně princova sňatku s hraběnkou Orsinou k vévodovi z Massy, odmítne však obřad odložit. Posléze je tedy vykonáno přepadení kočáru včetně vraždy hraběte. Z události je princ zděšen, ale ujímá se zachráněné Emilie a její matky. Emiliin otec zatím přijíždí do letohrádku a v salónku se zde setkává s poníženou Orsinou, původní princovou družkou. Ta Marinelliho plán odhalila a předá otci dýku, aby lstivého prince zabil. Otec oznámí princi, že si přeje Emiliin odchod do kláštera, on však oponuje a jeho lásku chce převést k původnímu místu sňatku, kde mají být všichni přepadení vyslechnuti. Přestože by se neměli vyslýchaní střetnout, aby nebyly ovlivněny jejich výpovědi, otec si setkání s dcerou i tak vymůže. Ta mu oznamuje, že se prince bojí a v jeho rukách zůstat nemůže. Navrhne mu, aby ji od toho uchránil a zabil ji, což on také udělá. Princ je celým případem zděšený a Marinelliho vyžene ze dvora.", "section_level": 1}, {"title": "Myšlenky díla.", "content": "Drama ukazuje neomezenou moc šlechty oproti bezbrannému poddanstvu a zamýšlí se nad tím, jaké mají být skutečné hodnoty v životě a představy o morálce. Ukazuje také tehdejší vztahy mezi mužem a ženou. Dílo je označováno za první měšťanské drama i první politickou tragédii. Na dílo odkazuje i Johann Wolfgang Goethe v knize Utrpení mladého Werthera.", "section_level": 1}], "src_summary": "Emilia Galotti je drama od německého autora Gottholda Ephraima Lessinga. Poprvé vyšlo roku 1772 a je zahrnováno do romantického dramatu. Odehrává se v Itálii. Touto hrou bylo 21. dubna 1783 slavnostně otevřeno Nosticovo divadlo (dnešní Stavovské divadlo v Praze).", "tgt_summary": "Emilia Galotti is a play in five acts by Gotthold Ephraim Lessing (1729–1781), which premiered on 8 March 1772 in Brunswick (\"Braunschweig\" in German). The work is a classic example of German \"bürgerliches Trauerspiel\" (bourgeois tragedy). Other works in this category include Schiller's \"Kabale und Liebe\" and Hebbel's \"Maria Magdalene\". The story is based upon the Roman myth of Verginia. \"Emilia Galotti\" is a drama of the Enlightenment, though it doesn't precisely follow the standard French model of the era. Although love is a central theme, in reality Emilia Galotti is primarily a political commentary. The arbitrary style of rule by the aristocracy is placed in stark contrast to the new and enlightened morality of the bourgeoisie. The more feudal ideas of love and marriage thus come into conflict with the growing tendency to marry for love, rather than family tradition and power. This combination results in a rather explosive situation. It was made into a film in 1958.", "id": 192676}
{"src_title": "Čukčové", "tgt_title": "Chukchi people", "src_document": [{"title": "Název.", "content": "Příslušníci etnika si sami říkají \"Luoravetlan\" („opravdoví lidé“). Pojmenování \"Čukča\" vzniklo zkomolením výrazu \"čauča\" („ten, kdo má hodně sobů“). Čukotština nazývaná též čukština patří mezi paleosibiřské jazyky.", "section_level": 1}, {"title": "Historie.", "content": "Čukčové žijící ve vnitrozemí byli kočovnými pastevci sobů, přímořští Čukčové lovili velryby a mrože na lodích zvaných bajdarka pomocí harpun. Jako tažné zvíře vyšlechtili psí rasu sibiřský husky. Žili ve stanech z kůží nazývaných jaranga. Základem tradičního náboženství byl kult havrana (\"kutch\"). Žili v rodovém zřízení, běžnými jevy bylo mnohoženství, levirát a krevní msta. Vyskytovala se také senicida: staří lidé neschopní se o sebe postarat měli spáchat sebevraždu nebo požádali své příbuzné o rychlé usmrcení (bodnutím do srdce nebo udušením). Charakteristickým zvykem bylo tetování obličeje, rozšířené zejména u žen. Čukčové byli známi jako zruční řemeslníci, vynikali zejména v řezbářství z mrožích klů. Od poloviny 17. století pronikali na území Čukčů Rusové, došlo k řadě ozbrojených srážek, po kterých si domorodci uchovali faktickou nezávislost až do konce 19. století. Tradiční život Čukčů popsali Vladimir Bogoraz a František Poledna Vlkovský. Po Říjnové revoluci se objevil tlak na začlenění Čukčů do sovětského plánovaného hospodářství, stáda sobů byla kolektivizována a tradiční elita byla podrobena rozsáhlým represím. Zároveň byly zbudovány školy, které odstranily negramotnost a naučily domorodce rusky. Po zhroucení Sovětského svazu sužovala Čukče nezaměstnanost a alkoholismus, bídu zmírnily až investice, kterými pozvedl chov sobů místní gubernátor Roman Abramovič. Nastala také renesance tradičního šamanského náboženství.", "section_level": 1}, {"title": "Kultura.", "content": "K zápisu čukčského jazyka se používá upravená azbuka. Ve dvacátých letech 20. století vytvořil pastevec Tenevil čukotské obrázkové písmo, které se však neujalo. Významným čukčským spisovatelem byl Jurij Rytcheu, jehož román \"Magická čísla\" vyšel i v češtině.", "section_level": 1}, {"title": "Zajímavost.", "content": "V ruském prostředí jsou rozšířeny anekdoty líčící Čukče jako necivilizované tupce. Skupina čukotských intelektuálů podala žalobu na autory slovníku, zmiňujícího tento význam slova Čukča.", "section_level": 1}], "src_summary": "Čukčové patří mezi původní malé národy Severu, Sibiře a Dálného východu Ruské federace a obývají převážně poloostrov Čukotka. K čukčské národnosti se hlásí více než patnáct tisíc lidí. Tří čtvrtiny z nich obývají Čukotský autonomní okruh, zbytek žije na zbytku ruského území (především Kamčatský kraj). Podle sčítání v roce 2001 žilo třicet Čukčů také na Ukrajině.", "tgt_summary": "The Chukchi, or Chukchee (, ), are an indigenous people inhabiting the Chukchi Peninsula and the shores of the Chukchi Sea and the Bering Sea region of the Arctic Ocean within the Russian Federation. They speak the Chukchi language. The Chukchi originated from the people living around the Okhotsk Sea. According to recent genomic research, the Chukchi are the closest Asiatic relatives of the indigenous peoples of the Americas.", "id": 48920}
{"src_title": "Marie Mercedes Bourbonsko-Sicilská", "tgt_title": "Princess María de las Mercedes of Bourbon-Two Sicilies", "src_document": [{"title": "Životopis.", "content": "Narodila se 23. prosince 1910 v Madridu, jako dcera prince Carlose Bourbonsko-Sicilského, infanta Španělského, vnuka krále Ferdinanda II. Sicilského a jeho druhé manželky princezny Luisi Orleánské, dcery prince Filipa, hraběte pařížského, uchazeče o francouzský trůn. Při narození jí byl udělen titul infantky španělské, i když to nebyl skutečný její titul, pravý titul byl \"Princezna Bourbonsko-Sicilská\". Její rodina se přestěhovala do Sevilly, kdy byl její otec vojenský generální kapitán provincie. Když je Druhá Španělská republika donutila k emigraci, žili v Cannes a později v Paříži, kde také studovala umění v Louvru. Dne 14. ledna 1935, navštívila v Římě svatbu princezny Beatrice Španělské, dcery krále Alfonse XIII.. Zde potkala svého druhého bratrance a budoucího manžela, bratra nevěsty, Juana, hraběte barcelonského, čtvrtého syna a nástupníka trůnu Alfonse XIII.. Vzali se 12. října 1935 v Římě. Když její manžel roku 1942 přijal královský titul \"Hraběte z Barcelony,\" Marie získala titul \"Hraběnky z Barcelony\". Spolu měli čtyři děti: Žili v Cannes a Římě, a s vypuknutím druhé světové války se přestěhovali do Lausanne, kde žili s královnou Viktorií Eugenií, matkou infanta Juana. Později bydleli v Estorilu, v Portugalsku. Roku 1953 princezna reprezentovala Španělskou královskou rodinu na korunovaci královny Alžběty II.. Roku 1976, jeden rok po obnovení monarchie ve Španělsku v osobě jejího syna Juana Carlose, se vrátili do Španělska. V roce 1977 se Juan vzdal svých práv ve prospěch jeho syna, a tím mu umožnil držet titul \"Hraběte z Barcelony.\" Roku 1982 si zlomila kyčel a roku 1985 levou stehenní kost. Z tohoto důvodu musela být celý zbytek života na vozíku. V roce 1993 ovdověla. Byla velkým fanouškem býčích zápasů a andaluské kultury. V roce 1995 se její vnučka Infantka Elena vdala v Seville, a proto je Hraběnka lásky tohoto města. Dne 4. března 1929 byla 1171. Dámou Královského řádu královny Marie Luisy. Zemřela 2. ledna 2000 v královské rezidenci La Mareta v Lanzarote na infarkt, kde královská rodina oslavovala Nový rok. Je pohřbena s vyznamenáním královny v královské kryptě kláštera San Lorenzo de El Escorial nedaleko Madridu.", "section_level": 1}], "src_summary": "Marie Mercedes Bourbonsko-Sicilská (španělsky \"Doña María de las Mercedes Cristina Genara Isabel Luisa Carolina Victoria y Todos los Santos de Borbón-Dos Sicilias y Orléans\") (23. prosince 1910, Madrid – 2. ledna 2000, Lanzarote) byla matka Juana Carlose I., krále Španělska (1975–2014).", "tgt_summary": "María de las Mercedes de Borbón-Dos Sicilias y Orléans, Countess of Barcelona (Spanish: \"Doña María de las Mercedes Cristina Genara Isabel Luisa Carolina Victoria y Todos los Santos de Borbón y Orléans\" (; 23 December 1910 – 2 January 2000) was the mother of Juan Carlos I, King of Spain from 1975 to 2014, and grandmother of the reigning Spanish King, Felipe VI.", "id": 403981}
{"src_title": "Karel Bourbonsko-Sicilský", "tgt_title": "Prince Carlos of Bourbon-Two Sicilies", "src_document": [{"title": "Manželství a děti.", "content": "Narodil se 10. listopadu roku 1870 v obci Gries, části města Bolzano a při křtu dostal jméno \"Karel Maria František z Assisi Paskal Ferdinand Antonín z Padovy František z Pauly Alfons Ondřej Avelin Tankred\" (: \"Carlo Maria Francesco d'Assisi Pasquale Ferdinando Antonio di Padova Francesco de Paola Alfonso Andrea Avelino Tancredi\" ) a jeho titul byl princ bourbonský-Obojí Sicílie, infant španělský (\"Principe di Borbone delle Due Sicilie, Infante di Spagna\"). Dne 14. února 1901 v Madridu se Karel oženil s Mercedes, princeznou Asturskou, starší dcerou zesnulého krále Alfonse XII. a jeho manželky arcivévodkyně Marie Kristiny Rakouské. Mercedes byla starší sestra a předpokládaná dědička krále Alfonse XIII. Týden před svatbou 7. února, byl Karlovi udělen titul \"infanta španělského\". Spolu měli tři děti: Mercedes zemřela při porodu v roce 1904. V roce 1907 se Karel znovu oženil a to s princeznou Luisou Orleánskou, dcerou Filipa, hraběte pařížského. Pár měl čtyři děti: Mezi potomky patří bývalý Král Španělska (Juan Carlos I.), současný vévoda z Kalábrie (infant Carlos), současná brazilská císařská rodina a Petr Jugoslávský a jeho dva bratři.", "section_level": 1}, {"title": "Vojenská služba.", "content": "Karel sloužil ve španělské armádě, účastnil se bojů španělsko-americké války a obdržel Vojenský řád Marie Kristýny. Nakonec dosáhl hodnosti armádního generálního inspektora. Dne 7. února 1901 byl 1099. rytířem Řádu zlatého rouna ve Španělsku a obdržel 280. velkokříž Řádu věže a meče.", "section_level": 1}, {"title": "Nástupnictví Obojí Sicílie.", "content": "V roce 1894 se Karlův otec Alfons stal hlavou dynastie Bourbonů-Obojí Sicílie. Než si vzal svou první manželku, tak se dne 14. prosince 1900 vzdal svého nároku na následnictví koruny Obojí Sicílie. V roce 1960, Karlův starší bratr Ferdinand zemřel bez mužského potomka a tím Karel regeneroval svá práva (práva potomstva). Nicméně, Karlův mladší bratr Rainer si na základě zřeknutí z roku 1900 činí nárok a spor dosud není vyřešen. Zatímco většina panovnických dynastií v Evropě uznává nárok Rainerovu potomstvu, španělská královská dynastie uznává nárok Karlovým potomkům.", "section_level": 1}], "src_summary": "Karel Bourbonsko-Sicilský (: \"Carlo Tancredi di Borbone-Due Sicilie\", 10. listopadu 1870, Gries, Rakousko-Uhersko – 11. listopadu 1949, Sevilla, Španělsko) byl syn Alfonse hraběte Casertského a jeho manželky Marie Antonietty Bourbonsko-Sicilské, a synovec posledního Krále Sicílie Františka II.", "tgt_summary": "Don Carlos, Prince of Bourbon-Two Sicilies, Infante of Spain (Full Italian name: \"Carlo Maria Francesco d'Assisi Pasquale Ferdinando Antonio di Padova Francesco de Paola Alfonso Andrea Avelino Tancredi, Principe di Borbone delle Due Sicilie, Infante di Spagna\"; 10 November 1870, , Bolzano, Austria-Hungary – 11 November 1949, Seville, Spain) was the son of Prince Alfonso of the Two Sicilies, Count of Caserta and his wife Princess Maria Antonietta of Bourbon-Two Sicilies, and nephew of the last King of the Two Sicilies, Francis II.", "id": 417981}
{"src_title": "Richard Chase", "tgt_title": "Richard Chase", "src_document": [{"title": "Dětství.", "content": "Chase pocházel z města Santa Clara v Kalifornii. Už od svých 10 let vykazoval všechny tři známky tzv. Macdonaldovy triády, tedy enurézu (pomočování se), žhářství a týrání zvířat. V dospívání pak byl prý silně drogově závislý.", "section_level": 1}, {"title": "Dospělost.", "content": "Během dospívání se u Chase rozvinula hypochondrie. Často si stěžoval, že mu přestává tlouct srdce nebo že „mu někdo ukradl plicní tepnu“. K hlavě si přikládal pomeranče a věřil, že pomocí difuze z nich jeho mozek absorbuje Vitamín C. Chase také věřil, že jeho lebeční kosti se od sebe oddělily a začaly se pohybovat. Proto si oholil hlavu, aby mohl jejich pohyb sledovat. Když Richard dospěl, tak zjistil, že má problémy s erekcí a nemůže fungovat v normálním sexuálním životě. Usmyslel si, že za jeho problém může nedostatek krve, tak začal vraždit zvířata a pít jejich krev (popř. jíst jejich orgány). Jednoho dne došel k závěru, že zvířecí krev nepomáhá, tak se rozhodl k radikálnějšímu kroku. Zabíjet lidi. V dospělosti si Chase pronajal byt s kamarády a odstěhoval se od své matky, jelikož byl přesvědčený, že ta se ho snažila otrávit. Jeho spolubydlící si však stěžovali na neustálé požívání alkoholu, LSD a kouření marihuany. Navíc prý chodil Chase po bytě úplně nahý, i když měl zrovna společnost. Jeho spolubydlící pak začali požadovat, aby se Chase odstěhoval, ale když odmítl, odstěhovali se nakonec oni. Jakmile se Chase ocitl v bytě sám, začal chytat, zabíjet a kuchat různá zvířata, která pak jedl v syrovém stavu – někdy v mixéru smíchal jejich orgány s Coca-Colou, a pak tuto směs vypil. Chase věřil, že požíváním těchto zvířat v syrovém stavu zabrání scvrknutí svého srdce.", "section_level": 1}, {"title": "Institucionalizace.", "content": "V roce 1973 strávil Chase chvíli na psychiatrickém oddělení a v roce 1976 byl proti své vůli umístěn do blázince po tom, co si vstříkl do žíly králičí krev a skončil v nemocnici. Kvůli jeho fixaci na krev mu zaměstnanci ústavu začali přezdívat „Drákula“. Oknem ústavu se mu podařilo chytit dva ptáky, kterým pak zlomil vaz a vypil jejich krev. Kromě toho ještě kradl injekční stříkačky a odebíral jimi krev terapeutickým psům. Chaseovi byla okamžitě diagnostikována paranoidní schizofrenie. Absolvoval řadu léčení, včetně medikace psychotropními látky, a poté lékaři usoudili, že již nepředstavuje pro společnost jakékoli nebezpečí. V roce 1976 byl propuštěn do péče své matky. Chaseova matka ho odstavila od léků a sehnala mu byt, který nejdříve obýval s dalšími lidmi, ale všichni se nakonec odstěhovali a on opět zůstal opět sám. Pozdější vyšetřování odhalilo, že v polovině roku 1977 byl Chase zastaven a zatčen policejní hlídkou u jezera Pyramid Lake v Nevadě. Tělo měl od krve a v kufru byl nalezen kyblík plný krve. Testy ale odhalily, že krev byla kraví, a tak nebylo podáno žádné obvinění.", "section_level": 1}, {"title": "Vraždy.", "content": "Chase zabil svou první oběť 29. prosince 1977 a to tak, že ji zastřelil z jedoucího vozidla. Obětí byl jednapadesátiletý Ambrose Griffin, otec dvou děti. O dva týdny později se pokusil vloupat domů k jedné ženě, ale jelikož měla zamčené dveře, prostě odešel. Chase později řekl detektivům, že zamčené dveře považoval jako znak toho, že není vítaný, ale pokud byly dveře otevřené, znamenalo to pozvání dovnitř. Jednou ho u sebe nachytal pár, který se zrovna vracel domů. Vyhnali ho, když ho přistihli, jak se prohrabuje jejich věcmi a chystá se je okrást. Navíc ještě pomočil a znečistil postýlku i oblečení jejich dítěte. V roce 1978 se 23. ledna Chase vkradl do domu Teresy Wallinové, která byla zrovna ve třetím měsíci těhotenství, a třikrát ji postřelil. Poté měl pohlavní styk s její mrtvolou, do které ještě bodal řeznickým nožem. Poté z ní vyndal několik orgánů, odřízl jednu bradavku a vypil její krev. Než odešel, nacpal ji do krku psí výkaly, které posbíral na dvorku. Téže roku se 27. ledna Chase vkradl k osmatřicetileté Evelyn Mirothové, kde narazil na jejího kamaráda, Dannyho Mareditha, a zastřelil ho pistolí ráže 22. Ukradl Meredithinu peněženku a klíčky od auta a pak zastřelil i Mirothovou, jejího šestiletého syna Jasona a 22měsíčního synovce Davida Ferreira. Nakonec opět znetvořil mrtvolu Mirothové a uchýlil se k nekrofilii a kanibalismu. Zaklepání na dveře pak Chase vystrašilo, tak ujel v Meredithině autě a vzal si s sebou tělo Ferreira. Návštěvník na to upozornil sousedy, kteří pak zavolali policii. Policie našla na místě činu v krvi otisky prstů i otisk boty. Chvíli na to pak Chase zatkli – když policisté následně prohledávali jeho byt, zjistili, že jeho zdi, podlaha, strop, lednice i všechno nádobí jsou od krve.", "section_level": 1}, {"title": "Následky.", "content": "V roce 1979 stanul Chase před soudem obviněný z šesti vražd. Aby se vyhnul trestu smrti, jeho obhajoba argumentovala, že se jedná o vraždy druhého stupně, za které by dostal doživotí. Opírali se o jeho duševní poruchu a tvrdili tedy, že jeho činy nebyly předem promyšlené či záměrné. 8. května, 1980 shledala porota Chase vinným ze šesti vražd prvního stupně a zamítla tak argument, že by měl být shledán nevinným z důvodu dušení choroby. Byl odsouzen k trestu smrti v plynové komoře. Dokonce i Chaseovi spoluvězni se ho báli, jelikož si byli vědomi toho, jak je násilnický, a často se ho snažili přesvědčit, aby spáchal sebevraždu. Chase poskytl několik rozhovorů Robertu Resslerovi, během kterých mluvil hlavně o svém strachu z nacistů a UFA. Tvrdil, že i když zabíjel, nebyla to jeho vina. Prý se jen snažil přežít, což dělá přece každý. Požádal dokonce Resslera, aby mu poskytl přístup k radaru, kterým by mohl dopadnout nacisty a UFO, aby tak mohli být nacisté odsouzeni za ty vraždy, které spáchali. Také dal Resslerovi hordu svého jídla, které si hromadil v kapsách, jelikož věřil, že policejní strážníci spolupracují s nacisty a snaží se ho otrávit. 26. prosince, 1980 byl Chase nalezen mrtvý ve své cele. Pitva prokázala, že spáchal sebevraždu předávkováním předepsaných antidepresiv, které si nahromadil za několik týdnů.", "section_level": 1}], "src_summary": "Richard Trenton Chase (23. května 1950 – 26. prosince 1980) byl americký sériový vrah, nekrofil a kanibal. Během jednoho měsíce zabil v Sacramentu v Kalifornii šest lidí. Přezdívalo se mu upír ze Sacramenta, jelikož pil krev svých obětí a jedl části jejich těla. Za účelem jejího získání zabíjel králíky a psy. Když byl zatčen policií, prohlašoval, že hledal nové a snadnější způsoby, jak zabíjet lidi. Každou svou oběť zabil, rozřízl a pak pil její krev. Za své činy byl odsouzen k trestu smrti v plynové komoře, rozsudek nebyl nikdy vykonán, protože 26. prosince 1980, byl nalezen mrtev ve své cele. Na místo smrti dorazili doktoři a ti uvedli, že se Chase úmyslně předávkoval antidepresivy.", "tgt_summary": "Richard Trenton Chase (May 23, 1950 – December 26, 1980) was an American serial killer who killed six people in the span of a month in Sacramento, California. He was nicknamed \"The Vampire of Sacramento\" because he drank his victims' blood and cannibalized their remains.", "id": 1520594}
{"src_title": "Friedrich Wilhelm Raiffeisen", "tgt_title": "Friedrich Wilhelm Raiffeisen", "src_document": [{"title": "Opuštění farmářské tradice.", "content": "Friedrich Wilhelm se narodil jako sedmé dítě ve farmářské rodině venkovského starosty Gottfrieda Friedricha Raiffeisena a jeho ženy Marie Amalie Christiny Susanny, rozené Lantzendörfferové. Po dokončení základní školní docházky ho vyučoval jeho kmotr, reformovaný farář z Hammu, Georg Wilhelm Henrich Seippel. V 17. letech nastoupil důstojnickou dráhu u pruské armády. V roce 1841 se stal členem studentského teologického spolku Bonner Wingolf, který vycházel z tělovýchovných zásad Friedricha Ludwiga Jahna. Po roce vojenské úřednické práce v muničním skladu v Saynu musel pro vrozené oční onemocnění odejít z armády. Jeho dráha v komunální správě počala místem okresního sekretáře v Mayenu, poté působil od roku 1845 do roku 1848 v pozici starosty ve městě Weyerbusch. Po roce 1848 byl zvolen starostou Flammersfeldu. Svoji dráhu zakončil v Heddersdorfu (dnes část města Neuwied), kde starostoval od roku 1852 do roku 1856. Oženil se 23. září 1848 s dcerou lékárníka z Remagenu Emilií Storckovou.", "section_level": 1}, {"title": "Společnost pro dodávky chleba a obilí.", "content": "Nástup průmyslové revoluce v polovině 19. století způsobil postupné zhoršování životních podmínek zejména u malých zemědělců, s kterými Raiffeisen při svém působení na radnici v zemědělských obcích přicházel do styku. Mnoho rolníků řešilo svoji tíživou situaci půjčkami u lichvářů a finančních spekulantů. Raiffeisen se snažil drobným zemědělcům a řemeslníkům pomáhat. Na přelomu let 1846 a 1847 založil „Společnost pro dodávky chleba a obilí“. V pekárně, postavené a financované z vlastních prostředků, provozoval pečení chleba, který pak zdarma nejchudším obyvatelům rozdával. Charitativní a dobročinná práce jej vyčerpávala po stránce fyzické i finanční. To bylo také jedním z důvodu u zrodu myšlenky vzájemné družstevní pomoci. Raiffeisen se inspiroval u Franze Hermanna Schulze-Delitzsche a jeho lidových bank.", "section_level": 1}, {"title": "Zápůjční pokladní spolek.", "content": "Raiffeisen přišel roku 1862 s velmi prostým řešením. Zápůjční pokladní spolek (Flammersfelder Hülfsverein zur Unterstützung unbemittelter Landwirte – později Heddesdorfer Darlehnskassenverein) sdružoval pouze malou skupinu lidí. Jednalo se o spolek pro obce od 600 do 2 000 obyvatel. Raiffeisen postavil fungování spolku na poznatku, že lidé se v obci znají, spolupracují spolu a důvěřují si. Každý člen pokladního spolku ručil veškerým svým majetkem za dluhy všech ostatních členů. Proto si své členy pokladní spolky vybíraly také podle morálního charakteru a zápůjčky poskytovaly až po posouzení prospěšnosti. Podíly ze zisku v podstatě neexistovaly, jelikož zisky sloužily jako rezerva. V případě, že by přece jen spolek zanikl, převáděly se peníze na organizaci, která by v započatém díle pokračovala. Práce v pokladním spolku byla dobrovolná. Každý člen měl jen jeden hlas, bez ohledu na velikost svého podílu.", "section_level": 1}, {"title": "Dvě koňské hlavy.", "content": "Ochrannou známkou Raiffeisenových pokladních spolků se staly dvě zkřížené koňské hlavy (německy Giebelkreuz, vrcholové křížení na štítech vesnických budov), které jsou starodávným symbolem ochrany rodiny před zlem a životním ohrožením. Od roku 1862 začal Raiffeisen pokladní spolky zakládat v Německu a později i v ostatních státech Evropy. Roku 1872 vznikla v Neuwiedu první centrální banka pro několik spolků v místním kraji. Nová a upřesněná pravidla se stala základem dnešní bankovní skupiny Raiffeisen. Brzy našly dvě zkřížené koňské hlavy oblibu i v zámoří. Rheinische Landwirtschaftliche Genosenschaftsbank musel Raiffeisen po interpelaci Franze Hermanna Schulze-Delitzsche rozpustit, jelikož banka neodpovídala tehdejšímu novému družstevnímu zákonu. Roku 1876 proto založil akciovou společnost „Landwirtschaftliche Central-Darlehenkasse”, která zahrnovala také družstevní spolky.", "section_level": 1}, {"title": "Konec života a pokračování jeho díla.", "content": "Friedrich Wilhelm Raiffeisen zemřel roku 1888 ve věku nedožitých 70 let. V Německu i Rakousku je po něm kromě banky pojmenována i celá řada ulic a náměstí. Rodný dům F. W. Raiffeisena slouží jako malé muzeum. Na konci jeho života existovalo na Raiffeisenově systému asi 400 založených peněžních spolků, do něhož zapojil i nákup a výkup zemědělských produktů. Po vzniku Československé republiky došlo k mohutnému rozvoji družstevnictví. Družstva se rozdělovala podle svého zaměření na výrobní, spotřební, peněžní atd., ale s narůstajícími národnostními třenicemi mezi Čechy a Němci přicházela v úvahu i kritéria národnostní, politická či náboženská. Peněžní družstva jak městská podle typu Schulze-Delitzsch tak vesnické Raiffeisenky a Kampeličky patřila k nejsilnějším. V době národnostního boje upřednostňovali Němci \"své\" Raiffeisenky, Češi zase \"své\" Kampeličky.", "section_level": 1}, {"title": "Skladištní družstva.", "content": "Rozvoj družstevnictví je na venkově silně spjat s rozvojem úvěrních družstev. Raiffeisenky rozšířily svoji činnost nejen na pěstování plodin a chov užitkových zvířat, ale i na skladování zemědělských plodin a jejich zpracování. Zde svoji roli sehrála družstva skladištní. Raiffeisenky se zabývaly nejen společným odbytem, ale vlastnily své sklady, kam sedláci uskladňovali obilí do doby než stoupne jeho cena nebo podle jejich potřeby k využití. Feierabend ve své práci uvádí, že sklady byly vybaveny všemi možnými typy strojů pro čištění, sušení, třídění a zařízením na uskladnění obilnin, semen, potravin, oleje, benzínu, vajec, zeleniny a dalších produktů. Řada těchto družstev také provozovala malé podniky, např. mlýny, pily a opravny zemědělských strojů. Skladištní družstva měla navíc velký podíl na postupné standardizaci zemědělských produktů. Jejich zásluhou byly v různých okresech jedna až tři nové odrůdy obilovin. Některá zemědělská družstva si platila vlastní zemědělské inženýry, kteří poskytovali členům poradenství podle potřeby.", "section_level": 1}, {"title": "Elektrifikace obcí.", "content": "Členové Raiffeisenek se v obcích zaměřovali také na zásobování elektřinou nebo jiná různá mechanická vybavení (například obecní váhy). U elektrické energie to často fungovalo tak, že zemědělci založili družstvo spotřebitelů elektrického proudu a postavili hlavní transformátor, od kterého pak rozvedli vedení po vsi. Následně pak uzavřeli smlouvu s dodavatelem proudu o odběru elektřiny, kterou svým družstevním členům prodávali podle smlouvy za velkoobchodní ceny. Vzhledem k tomu, že družstva nebyla zatížena drahou administrativou, přispěla velkou měrou také k elektrifikaci obcí.", "section_level": 1}], "src_summary": "Friedrich Wilhelm Raiffeisen (30. března 1818, Hamm (Sieg) – 11. března 1888, Neuwied) byl německý starosta a reformátor, který se zajímal o podnikání v zemědělství a o podmínky peněžních úvěrů pro malé zemědělce. V Bavorsku je považován za zakladatele a propagátora rolnických úvěrových družstev, které se postupně rozšířily po celém německém území a přes české Němce i v zemích Koruny české. Pokračovatelkou idejí Friedricha Wilhelma Raiffeisena je bankovní společnost Raiffeisen Group. Značka Raiffeisenbank vstoupila na český trh privátního bankovnictví samostatně (i když privátní služby nabízela už dříve) znovu až v roce 2010.", "tgt_summary": "Friedrich Wilhelm Raiffeisen (30 March 1818 – 11 March 1888) was a German mayor and cooperative pioneer. Several credit union systems and cooperative banks have been named after Raiffeisen, who pioneered rural credit unions.", "id": 366333}
{"src_title": "MaNga", "tgt_title": "Manga (band)", "src_document": [{"title": "Historie.", "content": "Skupina byla založena v roce 2001. Zpočátku hráli covery jiných rockových a metalových kapel. Často jsou nazývání \"Turečtí Linkin Park\". Ve známost veřejnosti vešli, když se umístili druzí na hudební soutěži \"Zpívej svou píseň\". Zde upoutali pozornost manažera společnosti GRGDN – Hadiho Elazziho, který jim domluvil kontrakt s vydavatelstvím Sony Music. Stejnojmenné debutové album \"maNga\" vyšlo pod vydavatelstvím Sony Music Turecko/GRGDN v 14. prosinci 2004 a stalo se obrovským hitem. Celkem se jej prodalo více než 100 000 kusů a obdrželo zlatou certifikaci. Dne 13. srpna 2006 se skupina stala první tureckou rockovou kapelou, která účinkovala na festivalu Sziget v maďarské Budapešti. Následně skupina koncertovala i v Nizozemsku a Německu. Během své kariéry hráli na různých hudebních festivalech a spolupracovali se slavnými tureckými zpěváky, kterými jsou \"Koray Candemir\", \"Vega\" a \"Göksel\". Většinu písní si píší členové sami. Yağmur Sarıgül říká, že žánrem se hudba dotýká nu metalu a hip hopu, který míchá s melodiemi z Anatolie. Jejich duet s Gökselem se objevil v jednom z nejúspěšnějších tureckých filmů \"Sınav\". Jejich píseň \"\"Bir kadın çizeceksin\"\" figurovala mezi hudbou ze hry FIFA 06. Kapela je považována hlavní hvězdu na několika tureckých hudebních festivalech, kterými jsou \"Saklıfest\", \"Patlıcan\", \"Rokofest\" a \"Rock'n Coke\". Dne 13. dubna 2008 se skupina měla objevit spolu s Tarkanem se na pódiu ve Wembley Aréně v Londýně, ale následně bylo vystoupení zrušeno z technických důvodů. Poté se objevili na pódiu v londýnském O2 Academy Islington dne 4. prosince 2009. V roce 2009 vyhráli cenu za \"Nejlepší turecký počin\" od MTV Turkey a následně ocenění \"Nejlepší evropský počin\" od \"MTV Networks Europe\" v cenách \"MTV Europe Music Awards 2009\". Ve stejný rok vydali pod vydavatelstvím Sony Music třetí album \"Şehr-i Hüzün\". Dne 12. ledna 2010 veřejnoprávní vysílatel \"TRT\" oznámil, že maNga bude zástupcem Turecka na Eurovision Song Contest 2010. Ve finále soutěže se s písní \"\"We Could Be the Same\"\" umístili na druhém místě s 170 body za Německem, čímž se zasloužili o jeden z nejlepších výsledků Turecka na soutěži. V roce 2012 mělo premiéru třetí studiové album nazvané e-akustik, které zahrnovalo akustické verze písní z jejich repertoáru. O rok později skupinu opustil Efe Yılmaz. V roce 2014 bylo vydáno čtvrté album s názvem Işıkları Söndürseler Bile.", "section_level": 1}, {"title": "Členové.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Současní členové.", "content": "Ferman Akgül, celým jménem \"İbrahim Ferman Akgul\", (* 25. prosince 1979, zpěv a klávesy) se narodil v Ankaře. Studoval na ankarské vysoké školy a v roce 1998 nastoupil na Univerzitu Gazi na fakultu architektury. Hraje na kytaru a byl vedoucí zpěvákem několika rockových kapelách. Ke skupině se připojil v roce 2001. Yağmur Sarıgül (* 26. srpna 1979, kytara) se narodil v Antalyi, ale když měl 2 roky, přestěhoval se s rodinou do Ankary. Na škole začal studovat hudbu a učil se hrát na klavír, housle, kytaru a následně na elektrickou kytaru. Nyní studuje hudbu na Univerzitě Gazi. V soutěži \"Zaspívej svou píseň\" získal ocenění \"Nejlepší hudebník\". Složil většinu písní skupiny a vysloužil si přezdívku \"Yamyam\". Cem Bahtiyar (* 18. ledna 1979, basová kytara) se narodil ve městě Denizli. Na vysoké škole se naučil hrát na klasickou kytaru. Nyní studuje bankovnictví na Bilkentské univerzitě. Než se připojil ke skupině, spolupracoval se zpěvačkou Göksel. Özgür Can Öney (* 21. července 1980, bubny) se narodil v Ankaře, kde studoval astronomii na Ankarské univerzitě a na univerzitě ve městě Antalya studoval obchod. V současnosti se učí hrát na basovou kytaru a jeho zájmem je modelování. Již 8 let se zajímá o kickboxing. V roce 2001 se zúčastnil mládežnické soutěžě v kickboxu, která se konala v Ankaře a kde zaujal čtvrté místo.", "section_level": 2}, {"title": "Bývalí členové.", "content": "Orçun Şekerusta ve skupině hrál na basovou kytaru. Ve skupině účinkoval jen roce 2001. Efe Yılmaz (* 3. října 1979, DJ) se narodil v Ankaře. Vystudoval informatiku na \"University of South Florida\" v USA a nyní studuje na univerzitě v Antalyi. Zabýval se hokejem a umí hrát na na bicí.", "section_level": 2}], "src_summary": "maNga je turecká rocková kapela, která mísí hudbu z Anatolie s elektronickými prvky. Reprezentovali Turecko na Eurovision Song Contest 2010, kde s písní \"\"We Could Be the Same\"\" obsadila druhé místo. V současnosti jsou členy Ferman Akgül, Yağmur Sarıgül, Cem Bahtiyar a Özgür Can Öney.", "tgt_summary": "Manga (also stylized as maNga) is a Turkish rock band whose music is mainly a fusion of Anatolian melodies with electronic elements. In 2009, they won both the Best Turkish Act award from MTV Turkey and consequently the Best European Act award from MTV Networks Europe in MTV Europe Music Awards 2009. They represented Turkey at the Eurovision Song Contest 2010 with the song \"We Could Be the Same\" and took second place.", "id": 1976124}
{"src_title": "Anton Geesink", "tgt_title": "Anton Geesink", "src_document": [{"title": "Sportovní kariéra.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Zajímavosti.", "content": "Vyrůstal v dělnické čtvrti v Utrechtu. Odmala rád sportoval – hrál fotbal, závodil na kole, zápasil, vzpíral apod. Nejvíce ho však uchvátilo judo. Seznámil se s ním, když jejich tělocvičnu navštívil instruktor z Francie. Geesink nebyl dobrým žákem, proto hned po základním škole šel pracovat na stavbu jako pomocný dělník. Při této práci nabral svoji pověstnou sílu. Vítězil převážně na zemi. Soupeře unavil a následně dostal na zem a do držení. S věkem a s pravidelnými návštěvami Japonska se naučil obstojně i techniku v postoji – velmi účinná byla především jeho uči-mata. Od poloviny padesátých let 20. století neměl v Evropě konkurenta. Na začátku 60. let měl již dostatečné zkušenosti a techniku na to, aby v kombinaci se svými parametry (byl o hlavu vyšší než Japonci) mohl zástupce kolébky juda porazit. Na mistrovství světa v roce 1961 porazil ve finále Kodži Soneho a zapsal se nesmazatelně do dějin juda jako první západní judista, který získal vítězství na úkor zástupců kolébky juda. V roce 1964 svůj úspěch zopakoval na olympijských hrách v Tokiu, kdy nedal šanci domácímu Kaminagovi. Geesink se dá považovat za prototyp nového sportovního směřovaní juda. Sportovec odhodlaný a fyzicky zdatný, mající respekt k soupeři, ale ne strach, zná své možnosti. Tyto vlastnosti jsou ve sportovním judu daleko důležitější než vytříbená technika. Geesink ukončil sportovní kariéru celkem čtyřikrát. Poprvé po vyhraném mistrovství světa v roce 1961, podruhé po olympijských hrách v roce 1964, potřetí v roce 1965. V tomto roce ho sužovala různá zranění – na mistrovství Evropy si v soutěži týmů natrhl sval a v individuálních soutěžích potom nestačil v semifinále na své soupeře. V roce 1967 ohlásil comeback, získal svůj další titul mistra Evropy, ale před mistrovstvím světa v roce 1967 se opět zranil. Poté, co se potvrdilo, že judo nebude součástí olympijských her v roce 1968, ukončil sportovní kariéru definitivně. Geesinkův přínos pro evropské sportovní judo byl obrovský. V 60. letech s sebou vytáhl na špičkovou úroveň několik svých krajanů. Wim Ruska se stal dokonce jeho důstojným nástupcem co do rivality s japonskými soupeři. Inspiroval celou řadu chlapců z jiných, i tehdy málo judistických zemí k tréninku. V roce 1966 navštívil jako čestný host Prahu, kde probíhalo první akademické mistrovství světa v judu. Po skončení sportovní kariéry pracoval, mimo krátkých epizod mezi profesionálními zápasníky nebo hraní ve filmu, jako funkcionář v domácím i mezinárodním sportu. O judu napsal několik publikací. Jedno období byl členem Mezinárodního olympijské výboru a nevyhnul se skandálu s hlasováním pro olympijské hry v Salt Lake City v roce 2002. Na jeho návrh se zápasící judisté od sebe odlišují barvou judogi (bílá vs. modrá). V roce 1997 mu Mezinárodní judistická federace udělila 10. technický stupeň (judan). Kodokan (nejstarší a nejvýznamnější japonská škola juda) však udělení judanu až do jeho smrti (2010) nepotvrdil.", "section_level": 2}, {"title": "Reference.", "content": "Několik článků z časopisu Black Belt – volně přístupný na serveru books.google.com.", "section_level": 1}], "src_summary": "Antonius Johannes „Anton“ Geesink [Anton Chésink] (6. dubna 1934 – 27. srpna 2010, Utrecht, Nizozemsko), byl reprezentant Nizozemska v judu. Jde o největší osobnost evropského sportovního juda v jeho historii.", "tgt_summary": "Antonius Johannes Geesink (6 April 1934 – 27 August 2010) was a Dutch 10th dan judoka. He was the first non-Japanese judoka to win gold at the World Judo Championship, a feat he accomplished in 1961 and 1965. He was also an Olympic Champion, having won gold at the 1964 Summer Olympics in Japan, and won a record 21 European Judo Championships during his career.", "id": 1766940}
{"src_title": "Pavel Treťjakov", "tgt_title": "Pavel Tretyakov", "src_document": [{"title": "Mládí a osobní život.", "content": "Narodil se 27. prosince (15. prosince podle starého kalendáře) 1832 v Moskvě v rodině kupce. Získal pouze domácí vzdělání, svou životní dráhu začal v obchodě svého otce. Spolu s bratrem Sergejem (stejně vášnivým uměleckým sběratelem) velmi úspěšně rozvíjeli otcův podnik. V roce 1865 se oženil s Věrou Nikolajevnou Mamontovovou, sestrou známého mecenáše a podnikatele S. I. Mamontova. Celkově se jim spolu narodilo šest dětí (čtyři dcery a dva synové).", "section_level": 1}, {"title": "Sběratel a mecenáš umělců.", "content": "Od padesátých let se datuje Treťjakovův zájem o ruské výtvarné umění a sběratelství uměleckých děl. Základem jeho sbírky se staly obrazy \"Pokušení\" (1857) N. G. Sildera a \"Potyčka s finskými pašeráky\" (1853) V. G. Chuďakova. Dalšími významnými přírůstky byly díla I. P. Trutněva, A. K. Savrasova, K. A. Trutovského, F. A. Bruniho a dalších umělců. Sběratelská vášeň ho přivedla na myšlenku zřízení obrazárny, která by shromažďovala, uchovávala a vystavovala významná díla domácích autorů. Již počátkem šedesátých let Treťjakov napsal: V následujících letech se Treťjakovova sbírka rozšiřovala o další přírůstky, např. \"Odpočinek vězňů\" V. I. Jakobyho, \"Poslední jař\" M. P. Klodta a jiné. Treťjakov vysoce hodnotil tvorbu realisty V. G. Perova, jehož množství děl, např. \"Vesnické křížové procesí na Velikonoce\", \"Trojka\", \"Diletant\", \"Nad synovým hrobem\" a další, dodnes tvoří významnou část uměleckých sbírek Treťjakovské galerie. Perovovou zásluhou byla Treťjakovova sbírka obohacena o kolekci portrétů významných kulturních buditelů. V roce 1864 Treťjakov získal do své sbírky první dílo s historickou tematikou - \"Kněžna Tarakovova\" K. D. Flavického. Treťjakovův hlavní cíl - vytvoření jedinečné umělecké kolekce - nabíral jasné kontury. Sběratelství ho přivedlo k přátelství s mnoha významnými umělci, kteří považovali za čest být jeho přáteli a často ho zvali do svých ateliérů. Některé díla vznikala dokonce na Treťjakovovu přímou objednávku.", "section_level": 1}, {"title": "Zakladatel galerie.", "content": "V roce 1874 se rozhodl k výstavbě budovy, v níž by svou sbírku shromáždil. Ke svému domu dal Treťjakov přistavět dvoupodlažní přístavbu, kterou tvořily dva sály. Dalších šest sálů bylo přistavěných k domu v roce 1882, o tři roky nato sedm sálů a v roce 1892 přibylo šest nových sálů. V těsné blízkosti rodinného sídla Treťjakovových na Lavrušinské ulici tak vznikl jedinečný komplex budov plně odpovídající potřebám obrazové galerie. V srpnu 1892 Pavel Treťjakov listem oficiálně daroval městu Moskva a jeho obyvatelům jak celou svou sbírku, tak i část rodinného sídla, ve které byla sbírka umístěna pod podmínkou, že sbírka se nerozprodá a bude přístupná široké veřejnosti. Moskevská městská rada přijala dar 15. září 1892 a darované kolekci dala název \"Městská umělecká galerie Pavla a Sergeje Treťjakovových\" (\"Городская художественная галерея Павла и Сергея Михайловичей Третьяковых\"). Dar sestával z 1287 obrazů, 518 kreseb a 9 soch ruských mistrů a 75 obrazů a 8 kreseb evropských (především německých a francouzských) malířů druhé poloviny 19. století. Treťjakov se stal jejím prvním ředitelem a vděčné město mu udělilo titul \"Čestný občan Moskvy\". Po smrti mladšího bratra Sergeje v létě téhož roku se podle jeho závěti staly součástí sbírky Pavla Treťjakova i jím shromážděná díla. Treťjakov nadále kupoval umělecká díla jednak z finančních prostředků, které každoročně na tyto účely přidělováno město (5000 rublů), jakož i za vlastní peníze, přičemž zakoupená díla následně daroval galerii. Pro širokou veřejnost byla galerie otevřena v srpnu 1893 pod názvem \"Moskevská městská umělecká galerie Pavla a Sergeje Treťjakovových\" (\"Московская городская художественная галерея Павла и Сергея Третьяковых\"). Na sklonku života byl Pavel Michajlovič Treťjakov členem Moskevského oddělení Rady obchodu a manufaktur a také aktivním členem petrohradské Akademie výtvarných umění. Po své smrti 4. (16.) prosince 1898 byl pohřben na Danilovském hřbitově vedle svých rodičů a bratra Sergeje. O padesát let později (v roce 1948) byly tělesné ostatky obou bratrů převezeny na Novoděvičí hřbitov.", "section_level": 1}], "src_summary": "Pavel Michajlovič Treťjakov (; , Moskva – , Moskva) byl ruský podnikatel, mecenáš, sběratel uměleckých děl, zakladatel a první ředitel Treťjakovské galerie.", "tgt_summary": "Pavel Mikhaylovich Tretyakov (; December 27, 1832 – December 16, 1898) was a Russian businessman, patron of art, collector, and philanthropist who gave his name to the Tretyakov Gallery and Tretyakov Drive in Moscow. His brother Sergei Tretyakov was also a famous patron of art and a philanthropist.", "id": 299310}
{"src_title": "Santa Maria degli Angeli e dei Martiri", "tgt_title": "Santa Maria degli Angeli e dei Martiri", "src_document": [{"title": "Historie.", "content": "Diokleciánovy lázně, jedny z největších v Římě, vznikly v letech 298–306 na ploše téměř 350×350 m. Po pádu říše chátraly a sloužily jako zdroj stavebního materiálu. Roku 1561 rozhodl papež Pius IV., aby byl zbytek – větší část někdejšího frigidaria, tj. studeného bazénu – přestavěn na kostel Panny Marie, svatých andělů a známých i neznámých křesťanských mučedníků. Stavbou byl pověřen Michelangelo, který starou stavbu využil velmi šetrně, takže i dnešní divák vidí zvenčí zříceninu. Počátkem 18. století pověřil papež Klement XI. učence, filosofa a astronoma F. Bianchiniho, aby v podlaze kostela zřídil astronomický poledník. Roku 1749 došlo k malé přestavbě a za italského království v letech 1870–1946 se kostel užíval i jako státní kostel, kde byla pohřbena řada významných vojáků a politiků. Roku 2006 dostala bazilika nová bronzová vrata podle návrhu polského sochaře Igora Mitoraje a roku 2010 byla v nádvoří odhalena pětimetrová socha Galileo Galilei podle návrhu čínsko-amerického fyzika a laureáta Nobelovy ceny Li Čeng-tao.", "section_level": 1}, {"title": "Popis.", "content": "Bazilika má zhruba půdorys řeckého kříže, je 128 metrů dlouhá a 105 metrů široká, hlavní loď je 25 m široká a 28 m vysoká. Příčná loď je 27 m široká a 90 m dlouhá, na obou koncích prodloužená o zhruba krychlové kaple. Vchod je z \"Piazza della Repubblica\", ale kostel nemá žádné průčelí. Místo toho Michelangelo využil zbytek vyduté stěny někdejších teplých lázní (\"tepidarium\"), skrze nějž se vstupuje do dvou předsíní a hlavní lodi. V předsíni je nadživotní socha sv. Bruna, zakladatele řádu kartuziánů, od francouzského sochaře J.-A. Houdona z roku 1766. Velká část zdiva, klenby i sloupy z červené žuly pocházejí z Diokleciánových lázní. V pestré barokní mozaikové podlaze je od roku 1702 zapuštěn 45 m dlouhý bronzový poledník (12° 30‘ východní délky) se stupnicemi a různými astronomickými údaji, dílo F. Bianchiniho. Na poledník se otvorem v jižní stěně promítá sluneční kotouč a dovoluje poměrně přesné určení místního poledne, rovnodenností a slunovratů. Další otvory v klenbě umožňují pozorovat Polárku a několik dalších hvězd a měřit jejich rektascenzi.", "section_level": 1}], "src_summary": "Santa Maria degli Angeli [\"deli andželi\"], plným názvem Santa Maria degli Angeli e dei Martiri, česky kostel Panny Marie, andělů a mučedníků, je titulární bazilika v Římě, na náměstí \"Piazza della Repubblica\", naproti hlavnímu nádraží Roma Termini. Vznikla přestavbou zříceniny Diokleciánových lázní, kterou od roku 1563 vedl Michelangelo Buonarroti.", "tgt_summary": "The Basilica of St. Mary of the Angels and the Martyrs (, ) is a basilica and titular church in Rome, Italy, built inside the ruined \"frigidarium\" of the Roman Baths of Diocletian in the Piazza della Repubblica. It was constructed in the 16th century following an original design by Michelangelo Buonarroti. Other architects and artists added to the church over the following centuries. During the Kingdom of Italy, the church was used for religious state functions.", "id": 2163137}
{"src_title": "Marc Wilmots", "tgt_title": "Marc Wilmots", "src_document": [{"title": "Klubová kariéra.", "content": "Wilmots hrál nejprve v Belgii profesionálně za kluby K. Sint-Truidense, KV Mechelen a Standard Lutych. V letech 1996–2003 hrál v německém FC Schalke 04 s výjimkou sezony 2000/01, kdy působil ve francouzském Girondins Bordeaux. S KV Mechelen vyhrál v roce 1988 Superpohár UEFA po celkové výhře nad nizozemským PSV Eindhoven. a v sezoně 1988/89 domácí ligový titul. Se Standardem Lutych získal v sezoně 1992/93 prvenství v belgickém poháru po finálové výhře 2:0 nad R. Charleroi SC. Úspěchy zažil i se Schalke 04, vyhrál s ním Pohár UEFA 1996/97 a v sezoně 2001/02 DFB-Pokal.", "section_level": 1}, {"title": "Reprezentační kariéra.", "content": "Marc Wilmots působil v mládežnických reprezentacích Belgie U19 a U21. V A-mužstvu Belgie debutoval 26. května 1990 v utkání proti národnímu týmu Rumunska (remíza 2:2). Celkem odehrál v národním týmu 70 utkání a vstřelil 29 gólů dle Belgické fotbalové asociace. Fotbalové databáze (např. National Football Teams nebo Footballdatabase.eu evidují pouze 28 gólů, rozdíl je v utkání 2. června 2001 proti Lotyšsku, kde padl jeden vlastní gól Lotyšů, který Belgická fotbalová asociace připisuje Wilmotsovi. Zúčastnil se čtyř světových šampionátů - MS 1990 v Itálii (nevyužitý náhradník), 1994 v USA, 1998 ve Francii a 2002 v Japonsku a Jižní Koreji. Hrál i na EURU 2000, které Belgie pořádala společně s Nizozemskem.", "section_level": 1}, {"title": "Trenérská kariéra.", "content": "S trenéřinou začal v roce 2002 jako dočasný kouč FC Schalke 04. Poté vedl belgický K. Sint-Truidense VV. V letech 2009–2012 byl asistentem u belgického A-mužstva. Belgický národní tým převzal v květnu 2012. Belgii vyrostla silná generace hráčů (např. Eden Hazard, Jan Vertonghen, Vincent Kompany, Romelu Lukaku, Kevin Mirallas a další) a Wilmotsovi se podařilo dovést je na Mistrovství světa 2014 v Brazílii z prvního místa evropské kvalifikační skupiny A. S mundialem se Belgie rozloučila čtvrtfinálovou porážkou 0:1 s Argentinou.", "section_level": 1}, {"title": "Pobřeží slonoviny.", "content": "V roce 2017, v březnu, byl jmenován trenérem reprezentace Pobřeží slonoviny. Podepsal dvouletý kontrakt, přičemž jeho cílem bylo dovést africký tým na světový šampionát v roce 2018. To se mu nepodařilo, což vedlo k jeho odvolání v listopadu 2017.", "section_level": 2}, {"title": "Íránská reprezentace.", "content": "V květnu 2019 se stal koučem reprezentace Íránu, podepsal smlouvu na tři roky.", "section_level": 2}], "src_summary": "Marc Robert Wilmots (* 22. února 1969, Dongelberg, Belgie) je bývalý belgický fotbalový záložník či útočník a reprezentant, a současný fotbalový trenér. V letech 2012–2016 vedl belgický národní tým. Od roku 2019 vede fotbalovou reprezentaci Íránu. Účastník čtyř světových šampionátů jako hráč (1990, 1994, 1998 a 2002) a jednoho jako trenér (2014). Po ukončení hráčské kariéry vstoupil záhy i do politiky. Byl zvolen v roce 2003 do belgického senátu za liberální stranu Mouvement réformateur. Strávil zde dva roky. Poté se orientoval opět na trenéřinu.", "tgt_summary": "Marc Robert Wilmots (born 22 February 1969) is a Belgian international former footballer who most recently managed the Iran national football team. During his club career as attacking midfielder, he won trophies with KV Mechelen, Standard Liège and Schalke 04. He has also been a politician, having sat in the Senate for four years for the Mouvement Réformateur party.", "id": 509556}
{"src_title": "Období Sengoku", "tgt_title": "Sengoku period", "src_document": [{"title": "\"Gekokudžó\".", "content": "Výsledkem pokračujícího oslabování centrální autority v celém Japonsku byl vznik regionálních pánů neboli \"daimjóů\", kteří vyplňovali vzniklé vakuum. Ve smyslu tohoto posunu moci byly dobře zavedené klany jako Takeda a Imagawa, které vládly na základě pravomocí od bakufu Kamakura i Muromači, schopny rozšířit sféru svého vlivu. Bylo zde však i množství takových, jejichž pozice byla oslabena a byla uzurpována jejich schopnějšími podřízenými. Tento sociální fenomén vlády elit, když schopnější podřízení zrušili status quo a mocenským převratem svrhli vyčerpanou aristokracii se stal známý jako \"gekokudžó\" (jap. 下克上), což doslova znamená \"podřízený přemohl svého pána.\" Jedním z raných příkladů tohoto fenoménu byl Sóun Hódžó, který vzešel z relativně skromných poměrů a konečně v roce 1493 ovládl provincii Izu. Stavěje na kultivovanosti Sóuna si pozdní klan Hódžó uchoval největší moc v regionu Kantó, dokud nebyl později v období Sengoku podmaněn Hidejošim Tojotomim. Jiné pozoruhodné případy jsou nahrazení klanu Hosokawa klanem Mijoši, klanu Šiba klanem Oda a klanu Toki klanem Saitó. Dobře organizované klášterní skupiny také nabývaly v tomto čase politické moci sjednocováním rolníků k odporu a povstáními proti vládě daimjóů. Mniši buddhistické sekty Pravé čisté země vytvořili četné \"Ikkó-ikki\" a nejúspěšnější z nich, v provincii Kaga, si uchovali svou nezávislost po téměř 100 let.", "section_level": 1}, {"title": "Sjednocení.", "content": "Po téměř jednom a půl století politické nestability a válečného stavu směřovalo Japonsko ke sjednocení Nobunagou Odou, který se vynořil z temnoty v provincii Owari (v současnosti prefektura Aiči) a ovládl centrální Japonsko, dokud se v roce 1582 sám Nobunaga nestal obětí zrady Micuhideho Akečiho, jednoho ze svých generálů. To byla příležitost pro Hidejošiho Tojotomiho, který se pozvedl z \"ašigaru\" (pěšího vojáka) až na jednoho z Nobunagových nejdůvěrnějších generálů, aby se ustanovil Nobunagovým následníkem. Hidejoši nakonec upevnil svou moc nad ostatními \"daimjóy\" a přestože pro svůj obyčejný (nízký) původ nemohl získat titul \"seii taišógun\", vládl jako \"kampaku\". Když v roce 1598 Hidejoši zemřel, aniž by zanechal schopného následníka a země opět mířila do politického zmatku, byl to Iejasu Tokugawa, kdo využil této příležitosti. Hidejoši na své smrtelné posteli jmenoval skupinu nejmocnějších pánů Japonska - Tokugawa, Maeda, Ukita, Uesugi, Móri - aby vládli jako Rada pěti starších dokud jeho nezletilý syn, Hidejori, nedospěje. Nejistý mír trval až do smrti Tošiie Maedy v roce 1599. Potom Micunari Išida obvinil Iejasua z neloajálnosti ke klanu Tojotomi, což bylo katalyzátorem krize, která vedla k bitvě u Sekigahary, obecně považované za poslední velký konflikt období Sengoku. Vítězství Iejasua u Sekigahary je označováno jako konec vlády rodu Tojotomi. O tři roky později Iejasu získal titul \"seii taišógun\" a založil poslední japonský šógunát, který trval až do restaurace Meidži v roce 1868. Kontrastní osobnosti těchto tří vůdců, kteří nejvíce přispěli ke sjednocení Japonska, jsou popsány v sérii tří dobře známých \"senrjú\":", "section_level": 1}, {"title": "Významní lidé.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Slavní daimjóové Sengoku.", "content": "Nobunaga, známý svou bezohledností, je charakterizován prvním; Hidejoši, známý svou vynalézavostí, je charakterizovaným druhým; a Iejasu, známý svou vytrvalostí, je charakterizován třetím veršem. Další významní daimjóové jsou:", "section_level": 2}, {"title": "V populární kultuře.", "content": "Období Sengoku vytváří kulisu pro knihy, filmy, anime a videohry. InuJaša je japonská manga a anime série, která probíhá ve fantazijní verzi období Sengoku.", "section_level": 1}], "src_summary": "Období Sengoku (: 戦国時代; \"Sengoku džidai\"), neboli období válčících států, bylo období sociálních převratů, politických intrik a téměř nepřetržitého válečného konfliktu v Japonsku, které trvalo zhruba od poloviny 15. až do počátku 17. století. Přestože si šógunát Ašikaga uchoval struktury Kamakurské \"bakufu\" a zřídil vojenskou vládu založenou na stejných socioekonomických právech a dohodách vytvořených klanem Hódžó v Kodexu \"Džóei\" v roce 1232, selhal při získávání věrnosti mnoha daimjóů, zejména těch, jejichž panství byla daleko od Kjóta. Jak rostl obchod s Čínou, rozvinula se ekonomika a používání peněz se stalo všeobecně rozšířené s tím, jak vznikaly trhy a centra obchodu. Rozmach ekonomiky spolu se zdokonalením zemědělství a maloobchodu vedl k touze po větší lokální autonomii na všech úrovních sociální hierarchie. Už na začátku 15. století utrpení a bída zapříčiněné přírodním katastrofami jako zemětřesení a hladomory často sloužily jako podněty k ozbrojeným povstáním rolníků vyčerpaných povinnostmi a daněmi. Období Sengoku se dá lépe pochopit při srovnání s \"temným středověkem\" v Evropě, který byl přechodným obdobím při přesunutí moci z Říma na ty, kteří se stali králi v Evropě. V Japonsku to byla decentralizace vlády z Kjóta na množství daimjóů, kteří se dostali k moci během tohoto neklidného období. Válka Ónin (1467-1477), konflikt, který měl kořeny v ekonomických nesnázích a rozvinul se po sporech ohledně následníka šógunátu, je obecně považován za začátek období Sengoku. \"Východní\" armáda klanu Hosokawa a jeho spojenců se utkala se \"západní\" armádou klanu Jamana a tyto armády bojovaly v Kjótu a jeho okolí téměř 11 let. Následně se konflikt rozšířil i do vzdálených provincií. Období Sengoku vyvrcholilo poté, co tři nejsilnější vojenští vůdci - Nobunaga Oda, Hidejoši Tojotomi a Iejasu Tokugawa - Japonsko postupně sjednotili. Vítězem se stal poslední z nich, Iejasu Tokugawa, jehož šógunát Tokugawa po vítězném obléhání Ósaky získal moc na příštích 250 let. Zároveň s tím nastoupilo Japonsko politiku dobrovolné izolace, tzv. \"sakoku\".", "tgt_summary": "The is a period in Japanese history of near-constant civil war, social upheaval, and political intrigue from 1467 to 1615. The Sengoku period was initiated by the Ōnin War in 1467 which collapsed the feudal system of Japan under the Ashikaga Shogunate. Various \"samurai\" warlords and clans fought for control over Japan in the power vacuum, while the \"Ikkō-ikki\" emerged to fight against \"samurai\" rule. The arrival of Europeans in 1543 introduced the arquebus into Japanese warfare, and Japan ended its status as a tributary state of China in 1549. Oda Nobunaga dissolved the Ashikaga Shogunate in 1573 and launched a war of political unification by force, including the Ishiyama Hongan-ji War, until his death in the Honnō-ji Incident in 1582. Nobunaga's successor Toyotomi Hideyoshi completed his campaign to unify Japan and consolidated his rule with numerous influential reforms. Hideyoshi launched the Japanese invasions of Korea in 1592, but their eventual failure damaged his prestige before his death in 1598. Tokugawa Ieyasu displaced Hideyoshi's young son and successor Toyotomi Hideyori at the Battle of Sekigahara in 1600 and re-established the feudal system under the Tokugawa Shogunate. The Sengoku period ended when Toyotomi loyalists were defeated at the Siege of Osaka in 1615. The Sengoku period was named by Japanese historians after the otherwise unrelated Warring States period of China. Modern Japan recognizes Nobunaga, Hideyoshi, and Ieyasu as the three \"Great Unifiers\" for their restoration of central government in the country.", "id": 1606122}
{"src_title": "Coxova reneta", "tgt_title": "Cox's Orange Pippin", "src_document": [{"title": "Původ.", "content": "Pochází z výsevu odrůdy 'Ribstonský', roku 1830 ji v Anglii, v Lawn u Baks, nedaleko Londýna, vypěstoval M. R. Cox. V ČR se rozšířila s pěstováním zákrsků. Povolena v roce 1954.", "section_level": 1}, {"title": "Synonyma.", "content": "Dle U.K. National Fruit Collection: Apelsinnyi renet, Aranciata di Cox, Cos Orange, Cox, Cox Narancs Renet, Cox Orange, Cox Orange Pippin, Cox Orangen Pippin, Cox Orangen Reinette, Cox Orangen Renette, Cox' Orangen, Cox' Orangen-renette, Cox's Orange, Cox's Orange Pepping, Cox's Orange Reinette, Cox's Orange-Peppin, Cox's Orange-Pippeling, Cox's Orangen Pippin, Cox's Orangen Reinette, Cox's Orangen-Reinette, Cox's Pomeranzen Pepping, Cox's Pomeranzen-pepping, Coxova Reneta, Kemp's Orange, Kempe's Orange, Koksa Pomaranczowa, Koksova oranjeva reneta, Orange de Cox, Oranjevii renet, Peppeling Cox Orange, Pomaranczowe Coxa, Reinette Cox's Orangen, Reinette Orange, Reinette Orange de Cox, Renet Coksa, Renet Cox Portocaliu, Renet Coxa, Renet Portocaliu, Reneta Coxa pomaranzowa, Russet Pippin, Verbesserte Muscat Reinette, Verbesserte Muscat-Reinette", "section_level": 2}, {"title": "Vlastnosti.", "content": "Růst silný, v plné plodnosti slabší. Sklizeň malá až střední. Rychle stárne, namrzá a je náročná na agrotechniku. Plodnost středně raná, odrůda plodí nejdříve pravidelně později má sklon plodit střídavě. Samosprašná odrůda, je dobrým opylovačem pro pozdně kvetoucí odrůdy. Plod se sklízí se v polovině září, zraje nejdříve počátkem listopadu.", "section_level": 1}, {"title": "Nároky.", "content": "Zřejmě jedna z nejnáročnějších odrůd. Vyžaduje nejlepší podmínky I. – II. zóny, nesnáší studené a příliš vlhké půdy. Nesnáší suché a písčité půdy. V teplých polohách trpí silně padlím.", "section_level": 2}, {"title": "Kvetení.", "content": "Strom je diploidní, a proto dobře hodí v podstatě pro opylení dalších odrůd. Plody Coxovy renety jsou často partenokarpické, což znamená, že plodí bez opylení. Kvete středně raně, a může být opylovačem odrůd 'Alkmene', 'Golden Delicious', Gloster ','James Grieve ',' Idared ',' Jonathan ','McIntosh' nebo 'Ontario \".", "section_level": 2}, {"title": "Květ.", "content": "Počet květů se pohybuje mezi čtyřmi a devíti se střední hodnotou šest. Květenství je malý ve srovnání s jinými jabloněmi. Jednotlivé květy jsou složeny z pěti středně velkých okvětních lístků. Jsou dlouhé, střední velikosti, kulaté nebo dlouhé oválné.", "section_level": 1}, {"title": "Plod.", "content": "Plody jsou střední velikosti ve srovnání s jinými jablky. Mají průměrnou hmotnost 115 g, s hustotou 0,84 g/cm³. Slupka plodů je suchá a matná, základní barva je zelenavě žlutá později zlatožlutá, až krémové barvy. Krycí barva nahnědle červená později oranžově červená. Osluněná část plodu je červená. Dužnina nažloutlá, zlatožlutá, sladká, aromatická, pevná, ale ne křupavá, aromatická, s typickým renetovým aroma. Později, po sklizni, je křehká nebo měkká. Chuť je popisována jako příjemná rovnováha sladkosti a kyselosti, která je doprovázena silnou vůní. Celkový dojem je označován termínem \"dokonalá\" a \"jedinečná\". Je \"…bez dominantní chuť, ale tvoří velké množství asociací různých a vzájemně se doplňujících chutí\". Podle pomologů chuť odrůdy 'Coxova reneta' nebyla nikdy předstižena jinou odrůdou. Plod získává svou typickou vůni především pomocí těkavých organických sloučenin butyrát, estery, acetaldehyd, 2-methyl-1-butanol a směsi isobutyrátu. Celkově lze říci, že vědci nalezli 18 různých aromat v dužnině plodu: .. oč později je jablko sklizeno, tím nižší je podíl na celkové titrační kyselosti a vyšší sladkost ovlivňuje chuť plodu. Plody jsou kulaté až ploše kulovité, vhodné pro konzum i na zpracování. Odrůda je náročná na skladování, má krátkou trvanlivost, při teplotě nad 2 °C hnědne dužnina. Velké přezrálé plody praskají a jsou málo šťavnaté.", "section_level": 1}, {"title": "Choroby a škůdci.", "content": "Málo odolná k chorobám a škůdcům. Bývá často napadána padlím, středně odolná k strupovitosti, náchylná k praskání plodů, hořké pihovitosti, namrzá ve dřevě a málo odolná proti poškození mrazíky při kvetení, velmi citlivá k postřikům.", "section_level": 1}, {"title": "Kříženci.", "content": "Pro vynikající chuťové vlastnosti je Coxova reneta často využívána ke šlechtění. Mezi nejznámější křížence patří:", "section_level": 1}], "src_summary": "Coxova reneta je odrůda dřeviny jabloň domácí (\"Malus domestica\"), rodu jabloň z čeledi růžovitých. Jde o jednu ze starých odrůd jabloní. Je pěstována jako ovocný strom, kultivar je množen vegetativně očkováním a roubováním. Odrůda je dobrým opylovačem. Slupka plodů je suchá a matná, základní barva je zelenavě žlutá později zlatožlutá, krycí barva nahnědle červená později oranžově červená. Osluněná část plodu je červená. Plody jsou kulaté až ploše kulovité, aromatické, vhodné pro konzum i na zpracování. Plodnost raná. Sklízí se v polovině září, zraje nejdříve počátkem listopadu. Přepravu snáší dobře. Na tomto kultivaru jsou často nalézány chiméry nebo částečné chiméry, většina mutací ale není stálá. Podle pomologů chuť odrůdy 'Coxova reneta' nebyla nikdy předstižena jinou odrůdou, dříve byla často pěstovanou odrůdou. Je náročná na skladování i pěstování, plodí středně nebo málo a později jen střídavě. Rychle stárne, namrzá. Bývá napadána chorobami. V teplých polohách trpí silně padlím.", "tgt_summary": "Cox's Orange Pippin, in Britain often referred to simply as Cox, is an apple cultivar first grown in 1830, at Colnbrook in Buckinghamshire, England, by the retired brewer and horticulturist Richard Cox. Though the parentage of the cultivar is unknown, Ribston Pippin seems a likely candidate. The variety was introduced for sale by the 1850s by Charles Turner, and grown commercially from the 1860s, particularly in the Vale of Evesham in Worcestershire, and later in Kent.", "id": 163919}
{"src_title": "Klasifikace (umělá inteligence)", "tgt_title": "Statistical classification", "src_document": [{"title": "Druhy.", "content": "Konkrétní praktické úlohy můžou formálně spadat do některého výše uvedeného druhu, ale můžou mít další vlastnosti, které je činí obtížnými z jiných důvodů, a případně je vhodné používat jiné, specializované algoritmy. Například binární klasifikace je základní úloha získávání informací (information retrieval), kdy máme určit, zda dokument je relevantní nebo nerelevantní, ale počet atributů dokumentu odpovídá počtu slov (dané slovo je/není v dokumentu) a je typicky velký. Příbuzné úlohy jsou například ranking pozorování, tj. určování pořadí. Rozpoznávaní vzorů je také příbuzná úloha binární (pro jeden vzor) nebo diskrétní klasifikace (pro několik vzorů), ale liší se tím, že vzor je často lokální a netýká se celého příkladu. \"Hledání tváře na obrázku\" je příklad tohoto druhu.", "section_level": 1}, {"title": "Algoritmy.", "content": "Pro různé druhy klasifikace jsou různé algoritmy. Algoritmy pro binární klasifikaci se dají použít pro řešení pokročilejších úloh. Pro binární klasifikaci se používají rozhodovací stromy, perceptron v několika variantách, k-NN a další. Pokročilé metody spočívají v kombinaci několika klasifikátorů. (náhodný les …) Nejjednodušší klasifikátor je pro lineárně oddělitelné množiny pozitivních a negativních příkladů. Ale vstupní data typicky obsahují chyby neboli šum a pak tento jednoduchý přístup není použitelný. Celkové schéma přístupu je, že se nejdříve naučí (\"natrénuje\") klasifikátor na základě trénovacích dat. Hotový klasifikátor se pak používá pro klasifikaci nových dat. Komplikace vyžadující speciální přístup a algoritmy jsou, když je příkladů mnoho (miliony) nebo naopak málo nebo když je rysů mnoho, případně jsou závislé. Pokud vybraný algoritmus data nezvládá, použije se předzpracování dat, kterému je věnována podkapitola.", "section_level": 1}, {"title": "Vstupní data.", "content": "Nejčastější podoba dat je seznam rysů, kde každý rys má daný typ hodnot. Rysy podle typů hodnot se principiálně dělí na diskrétní a spojité, které obvykle potřebují jiný přístup při učení a případně jiné algoritmy. Pokud algoritmus dovoluje zpracovat jen určitý typ rysů, je možné hodnoty převést případně se ztrátou informace, viz předzpracování. V případě úlohy klasifikace a učení s učitelem má každý vstupní příklad určen výslednou kategorii jako hodnotu jednoho z rysů. Jiné možnosti než učení s učitelem jsou polosupervizované učení a transdukce (ve strojovém učení). Tyto metody dokáží využít i data, pro která nejsou určeny výsledné kategorie – takových dat je obvykle víc, obvykle je lacinější je získat a z hlediska výsledné kategorie nejsou zašuměna (když se experti určující kategorii neshodli). V úvodu. A taky strukturované a hierarchické, případně metadata.", "section_level": 2}, {"title": "Předzpracování dat.", "content": "Surová data získaná z databází není vhodné použít přímo. Předzpracování může identifikovat a vyloučit outliery, doplnit chybějící hodnoty, sjednotit zápis a formu příkladů (například kalendářní data jsou různorodá) apod. Spojitá data můžeme zdiskrétnit (rozdělit na několik intervalů, je několik method) nebo naopak, pokud to algoritmus vyžaduje. Další předzpracování může vybrat podmnožinu dat, pokud je dataset velký. Kromě do očí bijícího náhodného výběru můžeme chtít vybrat příklady typické nebo je pokrýt reprezentativně, což může znamenat například zachování poměru tříd nebo zachování zajímavých či typických příkladů. Předzpracování může vybrat atributy v rámci výběru rysů anebo může atributy přidat pomocí extrakce rysů. První přístup se typicky používá, pokud je atributů mnoho, či jsou závislé a nerelevantní. Druhý přístup se používá, pokud jsou jednotlivé atributy nevhodné pro další zpracování a potřebujeme jejich kombinace. Některé metody klasifikace totiž z principu nebo kvůli jednoduchosti zpracovávají atributy samostatně. Další druh transformací jsou globální transformace. Číselná data v nějakém metrickém (pod)prostoru můžeme rotovat, natáhnout, centrovat … Používané techniky jsou latentní sémantické indexování (LSI), analýza hlavních komponent (PCA) a další. Například pro klasifikaci pomocí support vector machines (SVM) se doporučuje atributy standardizovat, aby měly střední hodnotu 0 a standardní odchylku 1.", "section_level": 2}, {"title": "Měření.", "content": "Je známo mnoho měr kvality klasifikátoru. Už byla vzpomínána ROC křivka. Měření se provádí na nových, nepoužitých datech, tzv. testovacích. Obecně, různé chyby můžou mít různou cenu. Pro binární klasifikátory cena chyby pro falešná pozitiva a falešná negativa (nazývaných taky \"chyba prvního druhu\" a \"chyba druhého druhu\") může být různá. Pro obecné třídy cena chyby může být odvozena z podobnosti tříd; čím jsou třídy podobnější, tím je penalizace za chybu menší.", "section_level": 1}], "src_summary": "Klasifikace je ve strojovém učení a statistice druh problému, kde je cílem zařadit nový vzorek do jedné nebo více kategorií na základě množiny trénovacích dat, která obsahuje vzorky, jejichž kategorie je známa. K tomu máme k dispozici trénovací množinu obsahující pozorování (data, instance), pro která jsou kategorie správně určeny. Jednotlivá pozorování jsou analyzována do množiny kvantifikovatelných vlastností, známých jako nezávislé proměnné, rysy, fíčury (features) apod. Tyto vlastnosti můžou být kategoriální (např. „A“, „B“, „AB“ nebo „O“ pro krevní skupiny), ordinální (např. „velký“, „střední“ nebo „malý“), celočíselné (např. počet výskytů slova v emailu) anebo reálné (např. měření krevního tlaku). Některé algoritmy pracují pouze s diskrétními hodnotami a požadují, aby se celočíselná nebo reálná data \"diskretizovala\", tj. převedla se na kategorie obsahující podobná pozorování (např. „méně než 5“, „mezi 5 a 10“, „víc než 10“). Jako příklad problému klasifikace je přiřazení emailu do třídy „spam“ nebo „ne-spam“ anebo přiřazeni diagnozy danému pacientovi, podle jeho pozorovaných charakteristik (pohlaví, věk, krevní tlak, přítomnost nebo absence určitých symptomů, …) Algoritmus, který implementuje klasifikaci, se nazývá klasifikátor. Tento termín se používá také pro matematickou funkci, která je implementována algoritmem, a zobrazuje vstupní data na třídy. V terminologii strojového učení je klasifikace považována za metodu učení s učitelem, to jest učení, při kterém je známá trénovací množina správně klasifikovaných příkladů. Analogická metoda v učení bez učitele je známá jako klastrování a spočívá ve spojování dat do kategorií podle nějaké míry vnitřní podobnosti (např. odvozené ze vzdálenosti mezi instancemi, které jsou považovány za vektory ve vícedimenzionálním vektorovém prostoru). Terminologie není jednotná a liší se v statistice a strojovém učením, případně v různých aplikačních oblastech.", "tgt_summary": "In machine learning and statistics, classification is the problem of identifying to which of a set of categories (sub-populations) a new observation belongs, on the basis of a training set of data containing observations (or instances) whose category membership is known. Examples are assigning a given email to the \"spam\" or \"non-spam\" class, and assigning a diagnosis to a given patient based on observed characteristics of the patient (sex, blood pressure, presence or absence of certain symptoms, etc.). Classification is an example of pattern recognition. In the terminology of machine learning, classification is considered an instance of supervised learning, i.e., learning where a training set of correctly identified observations is available. The corresponding unsupervised procedure is known as clustering, and involves grouping data into categories based on some measure of inherent similarity or distance. Often, the individual observations are analyzed into a set of quantifiable properties, known variously as explanatory variables or \"features\". These properties may variously be categorical (e.g. \"A\", \"B\", \"AB\" or \"O\", for blood type), ordinal (e.g. \"large\", \"medium\" or \"small\"), integer-valued (e.g. the number of occurrences of a particular word in an email) or real-valued (e.g. a measurement of blood pressure). Other classifiers work by comparing observations to previous observations by means of a similarity or distance function. An algorithm that implements classification, especially in a concrete implementation, is known as a classifier. The term \"classifier\" sometimes also refers to the mathematical function, implemented by a classification algorithm, that maps input data to a category. Terminology across fields is quite varied. In statistics, where classification is often done with logistic regression or a similar procedure, the properties of observations are termed explanatory variables (or independent variables, regressors, etc.), and the categories to be predicted are known as outcomes, which are considered to be possible values of the dependent variable. In machine learning, the observations are often known as \"instances\", the explanatory variables are termed \"features\" (grouped into a feature vector), and the possible categories to be predicted are \"classes\". Other fields may use different terminology: e.g. in community ecology, the term \"classification\" normally refers to cluster analysis, i.e., a type of unsupervised learning, rather than the supervised learning described in this article.", "id": 294711}
{"src_title": "Édouard Schuré", "tgt_title": "Édouard Schuré", "src_document": [{"title": "Život.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Mládí (1841 – 1865).", "content": "Narodil se 21. ledna 1841 ve Štrasburku, v rodině protestantského lékaře Jeana Frédérica Schuré a jeho ženy Sophie Pauline Bloechelové jako jediný syn. Jeho starší sestra Pauline Adèle zemřela na zápal plic, když jí bylo pět měsíců. Matka zemřela na zánět pobřišnice, když mu byly 4 roky. O deset let později zemřel i jeho otec a mladý Édouard žil až do svých 20 let u svého profesora historie na gymnáziu Jeana Sturma. Po maturitě se zapsal ke studiu na Právnické fakultě, aby udělal radost svému dědečkovi z matčiny strany, který tam byl děkanem. Studia práv ho ale příliš nebavila a většinu odpolední trávil na Filozofické fakultě, kde sympatizoval s mladými studenty a umělci a zamiloval si především literaturu a umění. Mezi jeho nejbližší přatele patřili hudební skladatel Victor Nessler, s jehož sestrou Mathildou se oženil, a historik Rodolphe Reuss. Ještě před dokončením studií práv se rozhodl, že se bude věnovat poezii. V roce 1860, po smrti obou prarodičů, zdědil jejich majetek a renta mu umožnila věnovat se bez obav svým zájmům. V roce 1861 získal právnický titul ale právnickou praxi nenastoupil a s velkým zájmem se pustil do studia děl proslulých filozofů. (Descartes, Spinoza, Kant, Hegel, Schelling, Schopenhauer). Největší vliv na něj mělo dílo Georga Friedricha Creuzera \"Symbolik und Mythologie der alten Völker\", které ho inspirovalo v jeho další literární činnosti. V roce 1864 odcestoval do Německa, aby shromáždil materiál pro svoji práci \"Histoire du Lied ou de la chanson populaire en Allemagne\", na které začal pracovat již na gymnáziu, pod vedením jednoho ze svých učitelů, německého uprchlíka Alberta Grüna, který v něm vzbudil zájem o německou kulturu a filozofii. Alsasan Édouard Schuré tak získal otevřený přístup k oběma kulturám, německé i francouzské. Tři hlavní etapy jeho následujícího života ovlivnily zásadním způsobem tři osoby: Richard Wagner, Marguerite Albana Mignaty a Rudolf Steiner.", "section_level": 2}, {"title": "Richard Wagner (1865 – 1876).", "content": "10. června 1865 se Édouard Schuré zúčastnil premiéry Wagnerovy opery Tristan a Isolda v Mnichově a setkal se osobně se skladatelem. Na Wagnerův podnět následovalo několikeré setkání a když Schuré odjel z Německa, rozvinula se mezi nimi přátelská korespondence. Schuré byl Wagnerovým dílem hluboce ovlivněn a věnoval mu později jeden svazek svého díla \"Histoire du Drame musical\" nazvaný \"Richard Wagner, son œuvre et son idée\" (1895) a vzpomínkovou knihu \" Souvenirs sur Richard Wagner\". 18. října 1866 se oženil s Mathildou Nesslerovou, sestrou svého přítele ze studií Victora Nesslera; manželé se usadili v Paříži. Když vypukla v roce 1870 prusko-francouzská válka, ovlivnilo to i vztah Francouzů k německé kultuře a umění. Schuré se však svého obdivu k dílu Richarda Wagnera nevzdal a navzdory Wagnerovým protifrancouzským výpadům, obhajoval jeho hudbu jako hluboce univerzální. V roce 1873 se setkal s německým filosofem Friedrichem Nietzschem s nímž sdílel své nadšení pro dílo Richarda Wagnera. Schuré se setkal s Wagnerem naposledy v roce 1876 na prvním ročníku Hudebních slavností v Bayreuthu. Pak ale přestal přijímat Wagnerovo pozvání k dalším setkáním a přestože byl i nadále zastáncem univerzálního charakteru jeho hudby, stále více mu vadily Wagnerovy útoky proti Francii, jeho extrémní nacionalismus a pruský šovinismus. Schuré naopak začal ve svém díle oslavovat vše keltské (Francie) a negativně se stavěl k teutonismu (Německo).", "section_level": 2}, {"title": "Marguerite Albana Mignaty (1871 - 1887).", "content": "Při cestě do Itálie v roce 1871, kam cestoval na pozvání německé spisovatelky a překladatelky Malwidy von Meysenburg, se Schuré ve Florencii setkal s o dvacet roků mladší literátkou a spisovatelkou jménem Marguerite Albana Mignaty, původem z Korfu, která zde pořádala literární salon. Její krása, řecké kořeny, anglické vzdělání, esoterické zkušenosti nabyté v Indii, spolu se smyslem pro umění a literaturu způsobily, že k ní byl Schuré neodolatelně přitahován. Každé léto pak pobýval v Itálii, ve Florencii, aby mohl být Marguerite nablízku. Později ji označil za svoji osudovou ženu a múzu, přestože byl ženatý. Jejich vztah trval až do Margueritiny smrti v roce 1887. Napsal jí téměř 9000 dopisů, které jsou nyní uloženy v archivu ve Strasbourgu. Byla hlavní iniciátorkou jeho nejznámějšího díla \"Les Grands Initiés...\" (1900), které věnoval její památce. Schuré také napsal její životopis, který vyšel knižně spolu s její esejí o italském renesančním malíři Correggiovi pod názvem \"Le Corrège, sa vie et son œuvre, précédé́ d'un essai biographique sur Marguerite Albana\".", "section_level": 2}, {"title": "Rudolf Steiner (1900-1929).", "content": "V roce 1900 dílo \"Les Enfants de Lucifer\", publikované spolu s \"La Sœur gardienne\". vzbudilo pozornost Marie von Sivers, teosofistky a pozdější druhé ženy Rudolfa Steinera. Aniž by se s Édouardem Schuré znala osobně, projevila přání přeložit jeho díla do němčiny. Jejím prostřednictvím se Édouard Schuré v německé sekci Teosofické společnosti setkal s rakouským filosofem a později i zakladatelem antroposofie Rudolfem Steinerem. V roce 1906 přijel Rudolf Steiner, jako generálním tajemník německé sekce Teosofické společnosti, do Paříže, aby zde uspořádal cyklus přednášek o esoterii. Jeho přednášky spolu s příspěvky Éduarda Schuré byly publikovány v časopise La Science Spirituelle pod názvem \"Esquisse d'une Cosmogonie psychologique\" a shrnuty v knize \"L'ésotérisme chrétien\". V roce 1907 se Édouard Schuré stal členem Teosofické společnosti. Na jeho pozvání ho navštívili Rudolf Steiner a Marie von Sivers v jeho venkovském domě poblíž městečka Barr v Alsasku. Na požádání hostitele zde Rudolf Steiner napsal krátkou autobiografickou esej, která je známá jako \"Document de Barr\". Schuré zase souhlasil s tím, aby jeho drama \" Les Mystères d'Eleusis\" bylo hráno na Teosofickém kongresu v Mnichově. V roce 1913 vystoupil Schuré z Teosofické společnosti, podporuje Steinerův názor o univerzální roli Krista a nemožnosti nové inkarnace, jak tvrdili britští teosofisté Annie Besant a Charles W. Leadbeater. Po vyhlášení 1. světové války se Schuré cítil příliš obklopen pangermanismem a přes přetrvávající obdiv a úctu k Rudolfu Steinerovi, opustil Antroposofickou společnost, kterou Steiner založil, což bylo pro něho velmi bolestné. Ke smíření se Steinerem došlo v roce 1921 na akci \"Francouzské týdny\", pořádané v sídle Antroposofické společnosti Goetheanum v Dornachu. Čtyři roky po Rudolfu Steinerovi, v roce 1929, zemřel Édouard Schuré v Paříži ve věku 88 let.", "section_level": 2}], "src_summary": "Philippe Frédéric Édouard Schuré (21. ledna 1841, Štrasburk – 7. dubna 1929, Paříž) byl francouzský spisovatel, filozof a muzikolog. Světovou proslulost mu přineslo jeho dílo \"Les Grands Initiés. Esquisse de l’histoire secrète des religions\" (\"Velcí zasvěcenci: tajné dějiny náboženství\"), které věnoval významným mytologickým postavám a myslitelům jakými byli Rama, Kršna, Hermés, Mojžíš, Orfeus, Pythagoras, Platon a Ježíš Kristus, a které je stále znovu vydáváno a překládano do řady jazyků.", "tgt_summary": "Eduard (Édouard) Schuré (January 21, 1841 in Strasbourg – April 7, 1929 in Paris) was a French philosopher, poet, playwright, novelist, music critic, and publicist of esoteric literature.", "id": 2387233}
{"src_title": "Vykolejení vlaku moskevského metra 2014", "tgt_title": "2014 Moscow Metro derailment", "src_document": [{"title": "Průběh neštěstí.", "content": "Vlaková souprava vykolejila v 8:39 místního času, vykolejily tři vagony. Podle svědků vlak prudce zastavil, lidi to vymrštilo často i přes celý vagon. Zadní vozy nadskočily a cestující vyletěli ke střeše. Po zastavení se souprava podle svědků ponořila do tmy a kouře a propukla hysterie a zmatek. Lidé začali po výpadku světel křičet a někteří rozbíjet nouzovými kladívky okna, obávali se i toho, že jde o teroristický útok. Ti, kteří nepropadli panice, pomáhali vynášet zraněné. Těch bylo nejvíce v prvním vagonu. Po prvním šoku se ale začali cestující chovat příkladně a navzájem si pomáhat a uklidňovat se. Někteří pomocí hasicích přístrojů uhasili menší požár v kolejišti a potom vyrazili dveře do bočního tunelu. Tam se vydali naproti pracovníkům dopravního podniku cestující, kteří mohli chodit. Cestující otevírali okna, aby se do přetopených vozů dostal čerstvý vzduch, dočkali se ale hustého dýmu a tak je zase zavřeli. Po chvíli ale začala fungovat ventilace a cestujícím se ulevilo. Shromažďovali se v tunelu, část vlaku byla ale velmi zdemolovaná a někteří lidé byli doslova vmáčknutí do zničeného vagonu. Mnoho lidí mělo řezné rány nebo bylo v bezvědomí, někteří měli velmi vážná zranění. První zranění se dostali ven z metra až po půl hodině, teprve potom se objevili první záchranáři, kteří žádali dobrovolníky o pomoc s odnášením zraněných.", "section_level": 1}, {"title": "Záchrana a vyprošťování.", "content": "Ke stanici Slavjanskij bulvar se sjelo asi 60 sanitek, přiletělo 8 helikoptér. Stanice Park Pobědy je v moskevském metru nejhlubší, což ztěžovalo záchranářům práci. Záchranné práce a vyprošťování skončily druhý den dopoledne.", "section_level": 1}, {"title": "Oběti.", "content": "Nehoda měla ke dni 13. srpna 2014 celkem 24 obětí na životech (z toho 7 cizinců) a 161 zraněných, z toho 129 bylo bezprostředně po nehodě hospitalizováno. Necelých 50 lidí z hospitalizovaných bylo zraněno těžce, 2 byli v kómatu, několik obětí tak zemřelo až později v nemocnici. K 22. červenci 2014 zůstávala hospitalizována ještě desítka těžce zraněných.", "section_level": 1}, {"title": "Dopravní komplikace.", "content": "Linka byla uzavřena a náhradní dopravu zajišťovalo 66 autobusů a bezplatné taxíky placené radnicí. Následně se zhoršila dopravní situace na ulicích a dosavadní zácpy se ještě zhoršily. Opravy by mohly trvat možná až týden a vláda přislíbila, že s nimi pomůže.", "section_level": 1}, {"title": "Reakce.", "content": "Radnice vyhlásila v Moskvě na druhý den smutek a státní vlajky zůstaly na půl žerdi. Starosta slíbil odškodnění pozůstalým rodinám v hodnotě milionu rublů (cca 600 tisíc Kč) a také odškodnění zraněným. Prezident Vladimir Putin i premiér Dmitrij Medveděv popřáli zraněným brzké uzdravení a pozůstalým vyjádřili soustrast. Soustrast vyjádřili také zahraniční osobnosti, generální tajemník OSN Pan Ki-mun či běloruský prezident Alexandr Lukašenko. Druhý den ve středu se do stanic, mezi nimiž se nehoda stala, začali scházet truchlící lidé, kteří zapalovali svíčky a pokládali květiny, někteří plakali. Květiny a svíčky přinesli k ruskému velvyslanectví také obyvatelé Kyjeva. V moskevských kostelech probíhaly mše za mrtvé a zraněné. Šestnáct moskevských nemocnic zřídilo improvizovaná místa pro odběry darované krve. Televize změnily program a nahradily zábavné pořady a vystoupení. Pražské metro chystalo v souvislosti s tímto neštěstím důkladnou technickou kontrolu. Podle slov vedoucího Správy vozidel Metro Josefa Němečka jsou takové kontroly běžné vždycky, když se někde ve světě stane nějaký problém, a situace tam je vždy porovnávána se situací v pražském metru. Když se například přebíraly ruské soupravy, vždy se kvůli jejich ne zcela vyhovující kvalitě kompletně rozmontovaly, zkontrolovaly, vyčistily od písku, byly vyměněny vadné součásti a následně byly vagony zase smontovány. Jejich uvedení do provozu si podle zdroje vyžadovalo 1000 pracovních normohodin pro každý vagon. Šéf Moskevského metra Ivan Besedin, který pozici zastával od února 2011, kvůli nehodě 22. července odstoupil a novým náčelníkem se stal Dmitrij Pegov, který přišel z čela ředitelství rychlovlaků státních drah. Podle moskevského starosty Sergeje Sobjanina měl navrátit metru důvěru občanů a jako první úkol si zadal důkladnou prověrku infrastruktury metra. Dosavadní ředitel Besedin byl ale jako šéf metra vnímán pozitivně a jeho odchod byl přijímán rozporuplně. Prosadil zvýšení rozpočtu a plán na rozšíření metra do roku 2020 o 79 stanic, přičemž za jeho působení jich bylo vybudováno 11 a metro prodlouženo o 25 km. Navíc byly v metru zavedeny bezplatné bezdrátové připojení a modernější vlakové soupravy.", "section_level": 1}, {"title": "Důvod neštěstí a vyšetřování.", "content": "Prezident Putin pověřil předsedu Vyšetřovacího výboru Ruské federace Alexandra Bastrykina, aby započal trestní vyšetřování neštěstí. Podle prvních zpráv od záchranářů byl na vině náhlý prudký pokles napětí v napájecí soustavě a následná špatná signalizace, která spustila nouzové zastavení vlaku, po němž souprava vykolejila. O tom ale vyšetřovatelé pochybovali a uvažovali o vadné výhybce. Také byly v minulosti stížnosti, že v daném úseku soupravy vibrovaly kvůli údajnému havarijnímu stavu kolejí. Podle městské opozice jsou na vině malé investice do údržby. Později se vyšetřovatelé začali přiklánět k verzi, že příčinou byla nesprávná manipulace s nedávno instalovanou výhybkou. Dne 16. července byli zatčeni mistr údržby tratě a jeho zástupce, kteří řídili květnovou instalaci výhybky. Byli podezřelí z porušení bezpečnostních pravidel a hrozilo jim až 10 let vězení. Soupravu navíc měli řídit dva strojvedoucí, namísto toho řídil jen jeden, který byl hospitalizován s těžkými poraněními. Později padlo podezření na účast při incidentu ještě na dva manažery.", "section_level": 1}, {"title": "Soudní verdikt.", "content": "První verdikt padl 9. listopadu 2015. Asistent mistra údržby tratě Jurij Gordov byl odsouzen k 6 letům odnětí svobody. Zástupce mistra oddělení generálních oprav traťové služby Aleksej Trofimov, starší traťový mistr Valerij Baškatov a zástupce ředitele subdodavatelské společnosti \"Spectechrekonstrukcija\" Anatolij Kruglov byli každý odsouzen k 5,5 letům odnětí svobody. Kromě toho probíhalo druhé soudní řízení s dalšími šesti obžalovanými.", "section_level": 1}], "src_summary": "V úterý 15. července 2014 v ranní špičce v 08:39 moskevského času (06:39 SELČ) došlo k vykolejení tří vagonů vlakové soupravy moskevského metra mezi stanicemi Slavjanskij bulvar a Park Pobědy na modré lince. Byla to do té doby nejhorší nehoda moskevského metra co do počtu mrtvých (neuvažujeme-li teroristické útoky v moskevském metru). Nehoda si vyžádala 24 obětí a 161 zraněných, z toho asi 50 těžce.", "tgt_summary": "On 15 July 2014, at around 8:40 am MSK (), an outbound Moscow Metro train derailed between Park Pobedy and Slavyansky Bulvar stations of the Arbatsko-Pokrovskaya Line. Casualties reported include 24 dead and 160 injured. Early reports suggested a power surge or a terrorist attack to be the cause of the derailment, but both were soon dismissed. This accident was the deadliest ever recorded in the history of the Moscow metro system, and the second to occur due to a technical failure (after the 1982 Aviamotornaya escalator accident).", "id": 435921}
{"src_title": "Liga mistrů UEFA 2014/15", "tgt_title": "2014–15 UEFA Champions League", "src_document": [{"title": "Účastnická místa.", "content": "Tohoto ročníku se účastnilo celkem 77 týmů z 53 členských zemí UEFA (výjimkou je Lichtenštejnsko, které neorganizuje žádnou vlastní ligovou soutěž). Každá země má přidělený počet míst podle koeficientů UEFA.", "section_level": 1}, {"title": "Žebříček UEFA.", "content": "Pro ročník 2014/15, byly asociacím přidělovány místa podle koeficientů z roku 2013, které braly v úvahu jejich výkon v evropských soutěžích od sezóny 2008/09 až po ročník 2012/13. Žebříček UEFA se používá k určení počtu zúčastněných týmů pro každou asociaci:", "section_level": 2}, {"title": "Rozdělení týmů.", "content": "Vzhledem k tomu, že držitel titulu Real Madrid se pro skupinovou fázi Ligy mistrů kvalifikoval přes jeho domácí soutěž (umístil se jako třetí v Primera División 2013/14), uvolnilo se tak pro skupinovou fázi místo vyhrazeno pro držitele titulu. Zde jsou uvedeny změny systému v přidělování:", "section_level": 2}, {"title": "Týmy.", "content": "Čísla v závorkách udávají umístění v domácí lize (DT: držitel titulu).", "section_level": 2}, {"title": "Předkola.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "1. předkolo.", "content": "První zápasy 1./2. července 2014, odvety 8./9. července 2014. Pozn.: Postupující tým je zvýrazněn tučně (platí i pro další kapitoly). Do jednotlivých fází přibývají kluby dle koeficientů.", "section_level": 2}, {"title": "2. předkolo.", "content": "První zápasy 15./16. července 2014, odvety 22./23. července 2014.", "section_level": 2}, {"title": "3. předkolo.", "content": "Třetí předkolo bylo rozděleno na dvě větve - mistrovská pro vítěze domácích ligových soutěží a nemistrovská pro ostatní týmy. Poražení z obou větví se kvalifikovali do play-off předkola Evropské ligy 2014/15. Los pro 3. předkolo proběhl v pátek 18. července 2014 ve 12,00 SELČ. Z důvodu konfliktu na východní Ukrajině přijala UEFA opatření, které zabránilo vylosování ruských a ukrajinských týmů proti sobě. První zápasy se hrály 29./30. července 2014, odvety 5./6. srpna 2014. !colspan=6|Mistrovská větev !colspan=6|Nemistrovská větev", "section_level": 2}, {"title": "4. předkolo (play-off předkolo).", "content": "Los se uskutečnil 8. srpna 2014 ve 12,00 ve švýcarském Nyonu. Čtvrté předkolo je rozděleno do dvou samostatných částí: mistrovská pro vítěze domácích ligových soutěží a nemistrovská pro ostatní týmy. Poražení z obou větví se kvalifikují do základní fáze Evropské ligy 2014/15. Úvodní zápasy se odehrají 20. a 21. srpna, odvety o týden později 27. a 28. srpna. Legia Warszawa byla kvůli neoprávněnému startu Bartosze Bereszynského ze soutěže vyřazena (byla přeřazena místo Celtiku do play-off předkola Evropské ligy 2014/15). Bereszyński, který si odpykával trest na tři zápasy v evropských pohárech nemohl do zápasu vůbec nastoupit. Legia se proti verdiktu odvolala, ale ten zůstal v platnosti. !colspan=6|Mistrovská větev !colspan=6|Nemistrovská větev", "section_level": 2}, {"title": "Vyřazovací fáze.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Osmifinále.", "content": "Při losu osmifinálových dvojic bylo 16 týmů rozděleno do dvou košů po osmi. Vítězové skupin byli v koši nasazených, kvalifikanti z druhých míst jako nenasazení. Do jedné dvojice nemohly být nalosovány dva kluby, které se již utkaly v základní skupině ani dva kluby z jedné země. Los se uskutečnil 15. prosince 2014. První zápasy byly na programu 17. a 18. nebo 24. a 25. února, odvety pak pro týmy z prvního termínu 10. a 11. března, týmy z druhého termínu 17. a 18. března 2014.", "section_level": 2}, {"title": "Čtvrtfinále.", "content": "Losování čtvrtfinále proběhlo 20. března 2015. První zápasy byly na programu 14. a 15. dubna, odvety pak v termínu 21. a 22. dubna 2015.", "section_level": 2}, {"title": "Semifinále.", "content": "Losování semifinále proběhlo 24. dubna 2015. První zápasy byly na programu 5. a 6. května, odvety pak v termínu 12. a 13. května 2015.", "section_level": 2}, {"title": "Finále.", "content": "Finálový zápas se odehrál v sobotu 6. června 2015 na olympijském stadioně v Berlíně. Juventusu ve finálovém střetnutí chyběl italský obránce Giorgio Chiellini, jenž si během tréninku pár dní před zápasem poranil lýtko. Barcelona před finále nepotvrdila žádné zranění.", "section_level": 2}], "src_summary": "Sezóna 2014/15 Ligy mistrů UEFA byla 60. ročníkem klubové soutěže pro nejlepší evropské fotbalové týmy. Obhájcem titulu byl španělský klub Real Madrid, který vypadl v semifinále. Finále se odehrálo na Olympijském stadioně v Berlíně. Vítěz soutěže (Barcelona) se kvalifikoval na Mistrovství světa klubů 2015 a také do Superpoháru UEFA 2015. Poprvé se zúčastnil klub z Gibraltaru poté, co tato krajina byla v květnu 2013 přijata za 54. člena UEFA. Gibraltar dostal přiděleno jedno místo v 1. předkole, obsadil ho vítěz Gibraltar Premier Division, klub Lincoln Red Imps FC.", "tgt_summary": "The 2014–15 UEFA Champions League was the 60th season of Europe's premier club football tournament organised by UEFA, and the 23rd season since it was renamed from the European Champion Clubs' Cup to the UEFA Champions League. The 2015 UEFA Champions League Final was played at the Olympiastadion in Berlin, Germany, with Spanish side Barcelona defeating Italian side Juventus by 3–1 to win their fifth title and complete their treble. Real Madrid were the title holders, but they were eliminated by Juventus in the semi-finals. This season was the first where clubs must comply with UEFA Financial Fair Play Regulations in order to participate. Moreover, this season was the first where a club from Gibraltar competed in the tournament, after the Gibraltar Football Association was accepted as the 54th UEFA member at the UEFA Congress in May 2013. They were granted one spot in the Champions League, which was taken by Lincoln Red Imps, the champions of the 2013–14 Gibraltar Premier Division. On 17 July 2014, the UEFA emergency panel ruled that Ukrainian and Russian clubs would not be drawn against each other \"until further notice\" due to the political unrest between the countries. Another ruling centred in regional instability was also made where Israeli teams were prohibited from hosting any UEFA competitions due to the 2014 Israel–Gaza conflict. The rules regarding suspension due to yellow card accumulation were also changed such that all bookings expired on completion of the quarter-finals and were not carried forward to the semi-finals. Moreover, this was the first season in which vanishing spray was used.", "id": 1565445}
{"src_title": "Liga mistrů UEFA 2015/16", "tgt_title": "2015–16 UEFA Champions League", "src_document": [{"title": "Účastnická místa.", "content": "Tohoto ročníku se účastnilo celkem 78 týmů z 53 členských zemí UEFA (výjimkou je Lichtenštejnsko, které neorganizovalo žádnou vlastní ligovou soutěž). Každá země měla přidělený počet míst podle koeficientů UEFA.", "section_level": 1}, {"title": "Žebříček UEFA.", "content": "Pro ročník 2015/16, byly asociacím přidělovány místa podle koeficientů z roku 2014, které braly v úvahu jejich výkon v evropských soutěžích od sezóny 2009/10 až po ročník 2013/14. Žebříček UEFA se používal k určení počtu zúčastněných týmů pro každou asociaci:", "section_level": 2}, {"title": "Týmy.", "content": "Čísla v závorkách udávají umístění v domácí lize, s výjimkou Sevilly, která se kvalifikovala jako vítěz Evropské ligy UEFA 2014/15. (LM: držitel titulu z Ligy mistrů; EL: držitel titulu z Evropské ligy).", "section_level": 2}, {"title": "Program jednotlivých fází Ligy mistrů.", "content": "Program podle oficiálních stránek UEFA (o harmonogramu bylo rozhodnuto v sídle UEFA v Nyonu ve Švýcarsku).", "section_level": 1}, {"title": "Předkola.", "content": "V předkolech jsou jednotlivá mužstva rozdělena na nasazené a nenasazené na základě svých klubových koeficientů UEFA a následně vylosována do dvojzápasu, který začnou buď jako domácí tým nebo hostující mužstvo. Týmy ze stejné fotbalové asociace nemůžou nastoupit proti sobě.", "section_level": 1}, {"title": "1. předkolo.", "content": "První zápasy byly na programu 30. června a 1. července, odvety pak v termínu 7. července 2015.", "section_level": 2}, {"title": "2. předkolo.", "content": "První zápasy byly na programu 14. a 15. července, odvety pak v termínu 21. a 22. července 2015.", "section_level": 2}, {"title": "3. předkolo.", "content": "Třetí předkolo bylo rozděleno na dvě větve - mistrovská pro vítěze domácích ligových soutěží a nemistrovská pro ostatní týmy. Poražení z obou větví se kvalifikovali do play-off předkola Evropské ligy 2015/16. Los pro 3. předkolo proběhl v pátek 17. července 2015 ve 12:00 SELČ. První zápasy byly na programu 28. a 29. července, odvety se pak hrály v termínu 4. a 5. srpna 2015. !colspan=6|Mistrovská větev !colspan=6|Nemistrovská větev", "section_level": 2}, {"title": "4. předkolo (play-off předkolo).", "content": "Čtvrté předkolo bylo rozděleno do dvou samostatných částí: mistrovská pro vítěze domácích ligových soutěží a nemistrovská pro ostatní týmy. Poražení z obou větví se kvalifikovali do základní fáze Evropské ligy 2015/16. Los se uskutečnil 7. srpna 2015 ve 12:00 SELČ ve švýcarském Nyonu. První zápasy byly na programu 18. a 19. srpna, odvety se pak hrály v termínu 25. a 26. srpna 2015. !colspan=6|Mistrovská větev !colspan=6|Nemistrovská větev", "section_level": 2}, {"title": "Vyřazovací fáze.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Osmifinále.", "content": "Při losu osmifinálových dvojic bylo 16 týmů rozděleno do dvou košů po osmi. Vítězové skupin byli v koši nasazených, kvalifikanti z druhých míst jako nenasazení. Do jedné dvojice nemohly být nalosovány dva kluby, které se již utkaly v základní skupině ani dva kluby z jedné země. Los se uskutečnil 14. prosince 2015. První zápasy byly na programu 16. a 17. nebo 23. a 24. února, odvety pak pro týmy z prvního termínu 8. a 9. března, týmy z druhého termínu 15. a 16. března 2015.", "section_level": 2}, {"title": "Čtvrtfinále.", "content": "Losování čtvrtfinále proběhlo 18. března 2016. První zápasy byly na programu 5. a 6. dubna, odvety pak v termínu 12. a 13. dubna 2016.", "section_level": 2}, {"title": "Semifinále.", "content": "Losování semifinále proběhlo 15. dubna 2016. První zápasy byly na programu 26. a 27. dubna, odvety pak v termínu 3. a 4. května 2016.", "section_level": 2}, {"title": "Finále.", "content": "Finálový zápas se odehrál v sobotu 28. května 2016 na San Siru v Miláně. Domácí tým (pro administrativní účely) byl určen po semifinálovém losu.", "section_level": 2}], "src_summary": "Sezóna 2015/16 Ligy mistrů UEFA byla 61. ročníkem klubové soutěže pro nejlepší evropské fotbalové týmy a 24. od zavedení nového formátu. Vítězem soutěže se pojedenácté ve své historii stal Real Madrid, když ve finále na stadionu San Siro porazil městského rivala Atlético Madrid 5:3 na penalty poté, co zápas v základní hrací době skončil 1:1. Zápas byl reprízou finále ze sezony Liga mistrů UEFA 2013/14 a vítězný Real se kvalifikoval na Mistrovství světa klubů 2016 a také do Superpoháru UEFA 2016.", "tgt_summary": "The 2015–16 UEFA Champions League was the 61st season of Europe's premier club football tournament organised by UEFA, and the 24th season since it was renamed from the European Champion Clubs' Cup to the UEFA Champions League. Barcelona were the title holders, but were eliminated by Atlético Madrid in the quarter-finals. The 2016 UEFA Champions League Final was played between Real Madrid and Atlético Madrid at the San Siro in Milan, Italy. It was the second time in the tournament's history that both finalists were from the same city, after the same clubs faced each other in the 2014 final. Real Madrid defeated Atlético Madrid 5–3 on penalties (1–1 after extra time) in the final to win a record-extending eleventh European Cup/Champions League title. As the winners of the 2015–16 UEFA Champions League, Real Madrid qualified as the UEFA representative at the 2016 FIFA Club World Cup in Japan (their third Club World Cup appearance), and also earned the right to play against the winners of the 2015–16 UEFA Europa League, Sevilla, in the 2016 UEFA Super Cup.", "id": 671674}
{"src_title": "United World Colleges", "tgt_title": "United World Colleges", "src_document": [{"title": "UWC školy.", "content": "Následující školy jsou součástí hnutí UWC a u každé z nich je uvedený rok jejího založení.", "section_level": 1}, {"title": "Studium na UWC.", "content": "Vzdělání na UWC školách představuje komplexní proces, který studentům nabízí možnost objevit a rozvinout svůj potenciál, a to v rozsahu intelektuálním, morálním, estetickém, emočním, sociálním, duševním a fyzickém. UWC mise leží ve středu studia a vychází z ní sedm zásad vzdělání na těchto školách: Těchto sedm zásad vzdělání na UWC školách bylo inspirováno Kurtem Hahnem.", "section_level": 1}, {"title": "International Baccalaureate (IB) Diploma.", "content": "Pro většinu studentů studium na UWC škole znamená dokončení dvou let středoškolského studia, během něhož se připraví ke složení celosvětově uznávané mezinárodní maturity IB (International Baccalaureate). IB klade důraz na kritické myšlení, zdokonalování vlastního tvůrčího psaní a mezioborové úvahy. Tento intenzivní program mimo jiné cílí na všeobecné vzdělání. Vyučované předměty jsou rozděleny do šesti skupin. Tyto skupiny jsou: Studenti jsou povinni si zvolit minimálně jeden předmět z každé z prvních pěti skupin předmětů. Šestou skupinu je možné nahradit za jakýkoliv jiný předmět z ostatních skupin. Standardně student absolvuje šest předmětů, z nichž tři si zvolí na standardní a tři na vyšší úrovni. Rozdíl mezi úrovněmi spočívá v hodinové dotaci (předmětům na vyšší úrovni je věnováno více času). Nabídka vyučovaných předmětů se může na různých UWC školách lišit podle možností dané školy. Cílem IB není vychovat jen akademicky zdatné studenty, ale mladé lidi se zájmem o prostředí a svět, ve kterém žijí. Tyto schopnosti studenti mají možnost předvést v dalších třech stěžejních komponentech programu IB:", "section_level": 2}, {"title": "UWC Česká republika National Committee.", "content": "Česká national committee zahájila svou činnost v roce 1999. Jejím hlavním posláním sdružení je vybírat studenty pro školy UWC a šířit ideály tohoto hnutí. Výběrové řízení je vyhlášeno většinou v půlce října a skládá se z několika kol. Důraz je kladen především na osobnost a zvídavý přístup k životu, vyspělost a intelektuální kvality uchazečů. Česká národní komise vysílá na školu UWC přibližně 4-6 českých studentů ročně a zprostředkovává stipendia, která číástečně či plně hradí jejich studium na UWC.", "section_level": 1}], "src_summary": "United World Colleges (zkráceně též UWC) je vzdělávací hnutí skládající se z 17 mezinárodních škol, národních komisí složených z více než 3000 dobrovolníků ve více než 155 zemích a krátkých vzdělávacích programů (tzv. short courses). Studenti jsou vybíráni z celého světa na základě zásluh a potenciálu. UWC nabízí různá stipendia, ale někteří ze studentů také za vzdělání platí. UWC mise: „\"vzdělání je nejlepším prostředkem ke sjednocování lidí, národů a kultur za cílem dosažení míru a trvale udržitelné budoucnosti světa\"“.", "tgt_summary": "UWC (or United World Colleges) is a system of fee-paying independent schools and educational programs with a stated mission of \"mak[ing] education a force to unite people, nations and cultures for peace and a sustainable future\". The organisation was founded on the principles of German educationalist Kurt Hahn. Most of the schools and colleges offer two-year residential programmes, for people aged 16–19 years, during which they complete the IB Diploma Programme. The organisation emphasizes the breadth of nationalities participating in its programs. UWC consists of 18 schools and colleges on five continents, several short educational programmes, and national committees in 159 countries and territories. UWC International is a UK registered charity, governed by the International Board and the International Council. The executive arm of the International Board is the International Office, located in London, United Kingdom.", "id": 918167}
{"src_title": "Daniel Vasella", "tgt_title": "Daniel Vasella", "src_document": [{"title": "Život.", "content": "Ve školních letech byl Daniel Vasella aktivní v marxisticko-leninském spolku Cercle Gracchus (zřejmě pod vlivem rodičovské výchovy). Ve svých 13 letech ztratil svého otce, profesora dějepisu Oskara Vasellu. Jedna jeho sestra zemřela v 19 letech na rakovinu, druhá poté při nehodě. Vasella studoval a promoval na medicíně University v Bernu. Jeho přání stát se lékařem vzniklo již v raném dětství, když byl vážně nemocný a musel opakovaně jezdit na ozdravné kúry do horského prostředí. Po skončení studií pracoval v jedné bernské nemocnici, kde zastával funkci vedoucího lékaře. Studoval také management na Harvard Business School. Roku 1978 si vzal Anne Laurence, neteř Marca Moreta, pozdějšího prezidenta tehdejší známé farmaceutické firmy Sandoz, sídlící v Basileji. Z tohoto manželství má dva syny a jednu dceru. V roce 1988 začal Vasella pracovat ve farmaceutickém průmyslu, konkrétně ve společnosti Sandoz. První 4 roky v Sandozu strávil v USA. Poté prožil rychlý kariérní vzestup a stal se šéfem farmaceutické divize společnosti Sandoz. Po fúzi Sandozu s Cibou-Geigy v roce 1996 byl Vasella zvolen generálním ředitelem nové firmy Novartis. Po nástupu do funkce CEO nově vzniklého Novartisu zažíval nejprve několikaleté období, ve kterém se celá firma potýkala s finančními problémy a výrazně oslabovala. Přibližně od roku 2000 se firma dostala do dobré kondice a od té doby patří mezi farmaceutické korporace s nejvyšší mírou růstu. Mezi klíčová rozhodnutí Vaselly, která učinil ve funkci generálního ředitele korporace, patří zejména výrazná podpora marketingu firmy, zřízení nového výzkumného centra ve městě Cambridge v USA, koupě německého generického koncernu Hexal v roce 2005, kompletní převzetí biotechnologické americké firmy Chiron v roce 2006 nebo dvoufázové (2008 a 2010/11) odkoupení společnosti Alcon, která se zabývá péčí o zrak, od švýcarské firmy Nestlé. V roce 2004 se také neúspěšně pokusil koupit společnost Aventis a následně také švýcarského konkurenta Novartisu, firmu Roche. Roche se mu sice převzít nepodařilo, přesto však dnes drží Novartis zhruba třetinu akcií a je z hlediska jejich počtu nejvýznamnějším akcionářem Roche. Z hlediska hlasovacích práv je na druhém místě po rodině Hoffmann-Oeri. V době kdy byl Vasella CEO a zároveň předsedou správní rady Novartisu, byl nejlépe placeným manažerem ve Švýcarsku a také jedním z nejlépe placených na světě. Jeho plat dosahoval až 42 miliónů švýcarských franků ročně. Stal se proto předmětem kritiky různých politických uskupení z levé části politického spektra i mnohých iniciativ. Jeho jmění odhadl v roce 2012 švýcarský časopis Bilanz na zhruba 150 miliónů franků.", "section_level": 1}], "src_summary": "Daniel Lucius Vasella (* 15. srpna 1953 Freiburg im Üechtland) je švýcarský manažer. Mezi lety 1996 a 2010 byl CEO ve společnosti Novartis. Ve stejné firmě zastával také funkci předsedy správní rady (mezi lety 1999 a 2013).", "tgt_summary": "Daniel Lucius Vasella (born 15 August 1953) is a Swiss medical doctor, author, and executive who served as CEO and chairman of the Swiss pharmaceutical company Novartis AG, the world's fifth largest drug company. During his tenure Novartis shares fell 10%, compared to the industry average. In February 2013 Vasella was awarded close to $78 million in a \"golden handshake\" In November 2014, Vasella was elected as a member of the board of directors at XBiotech, Inc, a biopharmaceutical company located in Austin, Texas, that focuses on the discovery and commercialization of a next generation of therapeutic antibodies which harness a human's natural immunity to fight disease. Vasella is an honorary member of the American Academy of Arts and Sciences. In 2004, \"Time\" magazine named him one of the world’s 100 most influential people, and he was chosen as the Most Influential European Business Leader of the Last 25 Years by the readers of the \"Financial Times\". He is a former member of the Steering Committee of the Bilderberg Group.", "id": 1651144}
{"src_title": "Albrecht Braniborský (kardinál)", "tgt_title": "Albert of Brandenburg", "src_document": [{"title": "Život.", "content": "Pocházel z panovnického rodu Hohenzollernů. Jeho otcem byl kurfiřt Jan Cicero Braniborský, matkou Markéta Saská. Roku 1513 byl ve věku 23 let jmenován hornosaským arcibiskupem v Magdeburgu a administrátorem diecéze Halberstadt. O rok později se stal říšským kurfiřtem a arcibiskupem mohučským, ve 28 letech již byl kardinálem. Aby byl schopen zaplatit náklady, které byly se získáním těchto úřadů spojeny, půjčil si 21.000 dukátů od bankéře Jakoba Fuggera. Od papeže Lva X. pak získal povolení k prodeji odpustků ve své diecézi, aby mohl dluhy splatit, ovšem za podmínky, že polovina výtěžku připadne papeži. Odpustky pak pro něj prodával i dominikán Johann Tetzel. Tato skutečnost rozlítila Martina Luthera a byla jedním z důvodů, který jej vedl k sepsání jeho 95 tezí, kritiky církevních zlořádů, vedoucí k reformaci. Luther je Albrechtovi poslal 31. října 1517. Albrecht, který v nich spatřoval kacířství, je pak přeposlal papeži do Říma. Albrecht byl až do své smrti nejostřejším a nejpopulárnějším Lutherovým kritikem. Albrechtovy politické ambice i jeho přátelství s kritikem katolické církve Ulrichem von Hutten zřejmě zpočátku vzbudily naděje, že by se mohl přidat k protestantům. Po německé selské válce se však definitivně zařadil na stranu katolicismu. Statut renesančního velmože naplnil kardinál soužitím se ženou, ta mu porodila dceru, která po dosažení dospělosti stanula v čele dvora bekyň, který pro ni Albrecht založil v Schöntalu u Aschaffenburgu. Zemřel na kurfiřtském hradě Martinsburgu v Mojhuči a byl pohřben v mohučském dómu, kde si dal zřídit honosný náhrobek se stojící sochou v životní velikosti, z carrarského mramoru.", "section_level": 1}, {"title": "Dóm a kostel Panny Marie v Halle.", "content": "Ve svém rezidenčním městě Halle se Albrecht Braniborský soustředil na tři stavby: nejprve zbudoval svou rezidenci Moritzburg. Dále starobylý dominikánský kostel proměnil v katedrálu (dóm), povýšil jej na biskupské sídlo a současně povýšil magdeburské biskupství na arcibiskupství. Zároveň začal budovat nový velkolepý chrám zasvěcený Panně Marii. On i římští katolíci v městské radě tak chtěli čelit rostoucímu vlivu reformace. V roce 1529 bylo rozhodnuto o zboření dvou farních kostelů, zasvěcených Panně Marii a sv. Gertrudě. Zůstaly z nich stát jen čtyři věže, které byly postupně propojeny lodí nového chrámu. Ačkoli měl sloužit jako podpora katolíků proti zastáncům reformace, nakonec právě v tomto ještě rozestavěném kostele v roce 1541 kazatel Justus Jonas občanům Halle oficiálně představil reformaci. Kardinál Albrecht město opustil a zanechal zde po sobě obrovské dluhy. Halle přešlo k protestantům, roku 1542 byl Jonas v kostele Panny Marie ustanoven ke kněžské službě a o další dva roky později se stal biskupem. V následujících letech v kostele třikrát kázal i Martin Luther. Velkolepé vybavení kostela včetně celoevropsky významných oltářů s malbami Lucase Cranacha staršího v době Albrechtova odchodu z Halle ještě nebylo kompletní, kardinál je zčásti odvezl s sebou.", "section_level": 1}, {"title": "Sběratel umění.", "content": "Kardinál byl typickým knížetem doby renesanční. Zajímal se o vědu a literaturu, proslul jako sběratel a mecenáš umění. Až do roku 1541 sídlil v rezidenci Moritzburg v Halle an der Saale. Zaměstnával zlatníky na dovršení hallského pokladu relikviií, relikviářů, křížů a precios, zvaného Hallské svátosti. Zaměstnával malíře (Lucas Cranach starší, Mathias Grünewald, Simon Frank), kteří jej portrétovali jako světce, jako kardinála sv. Jeronýma, biskupa sv. Erasma, sv. Martina či sv. Řehoře. Sbíral rukopisy a knihy, dal si vymalovat Modlitební knihu (nyní ve Dvorní knihovně v Aschaffenburgu), Knižní kalendář s obrázky světců na každý den mu zhotovil Lucas Cranach starší. V Halle založil klášter sv. Mořice, Marie Magdalény a Veroničiny roušky. Pro svou reprezentaci si objednával skvěla paramenta, dochovaly se dva pluviály a dvě mitry, jedna posázená drahokamy s výšivkou říčními perlami (nyní ve sbírce Staatliche Kunstsammlungen v Drážďanech). V kostele Santa Maria dell'Anima v Římě si dal vybudovat markraběcí kapli, podílel se také na novostavbě Svatopetrské baziliky v Římě, obojí s podporou papeže financoval z prodeje odpustků.", "section_level": 1}], "src_summary": "Kardinál Albrecht Braniborský známý též jako Albert z Mohuče (28. června 1490, Cölln, dnešní Berlín – 24. září 1545, Martinsburg, Mohuč) byl říšský kurfiřt, v letech 1514 až 1545 arcibiskup mohučský a v letech 1513 až 1545 arcibiskup magdeburský.", "tgt_summary": "Cardinal Albert of Brandenburg (; 28 June 149024 September 1545) was Elector and Archbishop of Mainz from 1514 to 1545, and Archbishop of Magdeburg from 1513 to 1545.", "id": 1579882}
{"src_title": "Youtuber", "tgt_title": "YouTuber", "src_document": [{"title": "Charakteristika.", "content": "Youtubeři nejsou klasickými celospolečenskými celebritami, ale na svou cílovou skupinu mívají větší vliv než celebrity z tradičních médií, mezi mladistvými jsou často také mnohem populárnější. Dle diplomové práce Jakuba Sedláčka z Filozofické fakulty UK tuto skutečnost ovlivňují čtyři hlavní faktory: familiárnost, autenticita, spřízněnost a informační hodnota. Podle studie společnosti TNS Aisa byl YouTube v roce 2014 nejsledovanějším médiem ve věkové kategorii do 35 let.", "section_level": 1}, {"title": "Dělení dle činnosti.", "content": "Youtubery můžeme dělit podle typů a žánrů jejich videí například na:", "section_level": 2}, {"title": "Vystupování v realitě.", "content": "Youtubeři vystupují na vlastních festivalech jako je americký Vidcon nebo český Utubering či 4Fans. Pro náhodnější setkání s fanoušky dělají tzv. meetupy. Podle úrovně tvorby a počtu fanoušků získávají ocenění v soutěžích Czech Blog Awards či Utubering Awards. Mívají agentury, které je zastupují, v Česku například GetBoost či Tubrr.", "section_level": 2}, {"title": "Vydělávání peněz.", "content": "Úspěšní youtubeři, kteří mají dostatek odběratelů a hodin sledování jejich videí za poslední rok, dle pravidel více než tisíc odběratelů a 4000 hodin, mohou na svých videích vydělávat. V nastavení svého kanálu zapnou zobrazování reklam ve svých videích („zpeněžení“), každé zobrazení těchto reklam následně přináší určitou finanční částku, odvíjenou dle několika faktorů, jako např. druhu reklam nebo zemi původu. Společnost TubeMogul ve své studii z roku 2010 zjistila, že v roce 2009 si tímto způsobem vydělalo zhruba 10 youtuberů více než 100 tisíc dolarů ročně. Youtubeři se používají kvůli své široké, především mladé komunitě také v marketingu. Ti jim za peníze dělají reklamy na různé produkty či služby, někdy je reklama skrytá, nebo jde o product placement. Začínají s nimi také spolupracovat firmy nebo orgány státní správy, které chtějí komunikovat s mladou generací (např. vzdělávání nebo propagace určitých myšlenek a doporučení, jako např. nebezpečí řízení po požití alkoholu atd.). V České republice první spolupráci s Youtubery v této oblasti navázala Rada vlády pro udržitelný rozvoj, která spolupracovala s Martinem Rotou při komunikaci Cílů udržitelného rozvoje. Jeho video mělo během několika hodin více zhlédnutí než Obamova řeč na podobné téma v OSN. Za pět videí od DeniseTV, další dvě od Carrie Kirsten a ještě 14 příspěvků na sociálních sítích této dvojici youtuberů zaplatila agentura Czech Tourism 241 tisíc korun. Někteří youtubeři si nechávají vyrábět také merchandising, jejich loga, tváře a další se otiskují na různé předměty jako trička, kosmetika a další oblečení.", "section_level": 2}, {"title": "Čeští a slovenští youtubeři.", "content": "První YouTubeři se v Česku začali objevovat kolem roku 2010. Šlo především o tzv. let's play. V roce 2012 se poprvé YouTubeři dostali do mainstreamových médií, šlo například o ViralBrothers. Youtubeři se stali velkým trendem také v geografické oblasti někdejšího Československa, stovky lidí se tímto způsobem života živí. Nejodebíranějším Slovákem je Daniel Sebastián Štrauch vystupující pod přezdívkou GoGoManTV s více než 1,8 miliony odběratelů a v Česku je nejodebíranější Jan Macák vystupující pod přezdívkou MenT s 1,3 miliony odběratelů. Média často vytvářejí výběry nejlepších youtuberů. Cena Czech Social Awards, je udělována blogerům a youtuberům podle různých kritérií napříč celou scénou. Časopis \"Forbes\" zveřejnil v roce 2015 žebříček nejvlivnějších Čechů na sociálních sítích, v kterém se umístilo také několik youtuberů a youtuberek. Třetí místo obsadili ViralBrothers, osmé Teri Blitzen a deváté místo Hoggy, youtubeři byli i na dalších příčkách žebříčku. Časopis \"ABC\" vybral v červnu 2014 následujících pět českých a slovenských youtuberů: vlogger GoGoManTV (podle \"ABC\" „jednoznačně nejúspěšnější československý youtuber“), dvojice MadBros, let's player PedrosGame, Vidrail a Ňákej McCitron. V Česku se každoročně děje několik youtuberských festivalů a akcí. Mezi ně řadíme například Cinetube, 4Fans či Utubering.", "section_level": 1}], "src_summary": "Youtuber je osoba, která na internetovém serveru YouTube aktivně nahrává videa. Pro významné youtubery s mnoha fanoušky je tato platforma díky příjmům z reklamy i živností. V současnosti se trend youtuberů rozšiřuje na úkor tradičních médií jako například televize.", "tgt_summary": "A YouTuber, also known as a YouTube content creator, is a type of videographer or entertainer who produces videos for the video-sharing website YouTube, sometimes being supported by networks. Some YouTube personalities also have corporate sponsors who pay for product placement in their clips or production of online videos. These content-creators are often referred as \"influencers\".", "id": 892217}
{"src_title": "Coroner", "tgt_title": "Coroner (band)", "src_document": [{"title": "Historie.", "content": "Počátky existence Coroner se datují k roku 1983, kdy Marquis Marky a Oliver Amberg hráli hudbu ve stylu Mötley Crüe. V roce 1985 se sestava rozpadla a byla obnovena o několik měsíců později v obměněném složení. Bubeník Marquis Marky (vl. jménem Markus Edelmann) přibral do kapely baskytaristu Rona Royceho (vl. jménem Ronald Broder) a kytaristu Tommyho T. Barona (vl. jménem Thomas Vetterli). Oba měli vazby na slavnější krajany Celtic Frost, dělali jim bedňáky na koncertech. Tom G. Warrior z Celtic Frost trojici dokonce vypomohl jako hostující vokalista na demu \"Death Cult\" z roku 1986. Díky demu kapela podepisuje smlouvu s německým vydavatelstvím Noise Records ze Západního Berlína. Šestipísňové demo později vyjde i na CD. V březnu 1987 kapela nahraje v berlínském studiu Music Lab za asistence Harrise Johnse své debutní studiové album \"R.I.P.\", které vyjde o několik měsíců později. V té době poměrně originálním prvkem je užití introdukcí před více skladbami (bylo zvyklostí použít intro před úvodní skladbou). Následuje koncertní turné na podporu desky v roli předskokanů např. Celtic Frost. Na turné se začíná pomalu tvořit materiál na další řadové album. Druhé album \"Punishment for Decadence\" (česky \"trest za dekadenci\") je nahráno v květnu 1988 pod dohledem Guye Bidmeada v jiném berlínském studiu Sky Trak, kromě něj je zde znovu nahrána starší skladba \"Arrogance in Uniform\" pro první díl firemní kompilace \"Doomsday News\". Na albu je přítomna i coververze skladby \"Purple Haze\" od Jimi Hendrixe. Opět následuje koncertní šňůra v Evropě a také v Americe. Po návratu z koncertů kapela nahrává ve studiu Sky Trak (tentokrát pod producentskou taktovkou Pete Hintona, dohled nad finální zvukovou podobou Scott Burns) třetí desku \"No More Color\". Změn doznaly např. texty, objevily se v nich sociálně kritická témata. Album vychází v roce 1989. Následuje enormní koncertní aktivita vrcholící vystoupením v Berlíně po pádu Berlínské zdi, z něhož bylo pořízeno video \"No More Color Tour '90 – Live in East Berlin\". Čtvrtá dlouhohrající deska je nahrána v létě 1991 za asistence producenta Toma Morrise a obsahuje coververzi od Beatles \"I Want You (She 's So Heavy)\". Následuje obvyklé koncertní turné a poté odmlka, Vetterli se věnuje producentské činnosti. Páté studiové album \"Grin\" nahrané v dubnu 1993 ve studiu Greenwood Studios ve Švýcarsku je otevřeno široké škále experimentů. Je kladně hodnoceno kritikou, avšak nezaznamená přílišný posluchačský ohlas. Po krátké koncertní šňůře je aktivita kapely utlumena, což přiživuje spekulace o jejím rozpadu. Ty vyvrací po dvou letech (1995) vydaná kompilace \"Coroner\" bilancující desetiletí tvorby skupiny. Vydání se realizovalo díky vlivu Noise Records, tou dobou byla skupina de facto „mrtvá“, zanikla kvůli nedostatečnému prosazení na trhu a vzájemným neshodám členů. V roce 1996 vychází ještě audiokazeta \"The Unknown Unreleased Tracks 1985–95\", která tematicky navazuje na předchozí kompilaci \"Coroner\", přináší dříve nevydané raritní skladby. Následně se každý z členů věnuje svým aktivitám, Vetterli působí ve svém hudebním projektu Clockwork, později nahraje jedno album s německými Kreator. Edelmann usedne za bicí soupravu v nové kapele Apollyon Sun svého mentora Toma G. Warriora. V roce 2005 uvažovali členové Coroner o znovusjednocení kapely, k čemuž ale tehdy nakonec nedošlo. Od roku 2010 je skupina opět aktivní.", "section_level": 1}], "src_summary": "Coroner je švýcarská metalová skupina z města Curych. Skupina začala hrát thrash metal, později začala koketovat s progresivními, ale hlavně se silně technickými vlivy, pocházející z jazzu a progresivního rocku (někteří hudební kritici jim dali přezdívku \"Rush thrash metalu\"). Právě tímto novým přístupem vedle kapely Mekong Delta později ovlivnili velké množství hlavně death metalových skupin. Od skupiny Mekong Delta se liší hlavně vokály. Během své existence nahráli 5 studiových alb (každé má trochu jiný žánrový charakter), tři demonahrávky, několik singlů a dvě kompilace – největších hitů a nepublikovaných nahrávek z rané tvorby skupiny. Zajímavostí kapely jsou předělané skladby od Beatles (\"I Want You (She 's So Heavy))\" a \"Purple Haze\" od Jimi Hendrixe, které vydaly jako singly, a nacházejí se i na studiových albech skupiny. Dnes se o skupině Coroner mluví jako o legendě, která poskytla metalu hodně invenčních hodnotných prvků. Komerčně se prosadili velmi málo, a to převážně jen v Evropě. Od roku 2010 je skupina opět aktivní.", "tgt_summary": "Coroner is a Swiss thrash metal band from Zürich. They garnered relatively little attention outside of Europe. Formed in 1983, the band broke up in 1996, but reformed 14 years later. The band has performed at multiple live venues and festivals around the world since 2011, and plans to release a new album in 2020 or 2021. Coroner's music combines elements of thrash, classical music, avant-garde music, progressive rock, jazz, and industrial metal with suitably gruff vocals. With their increasingly complex style of progressive rock-infused thrash, they have been called \"the Rush of thrash metal\". Coroner's sound then progressed and the production became more refined, resulting in the more progressive albums \"No More Color\" (1989), \"Mental Vortex\" (1991) and \"Grin\" (1993).", "id": 1774307}
{"src_title": "Na dosah (film)", "tgt_title": "At Close Range", "src_document": [{"title": "Děj.", "content": "Brad Whitewood starší (Christopher Walken) je hlavou organizovaného rodinného klanu. Po noční rozepři s otčímem se jej rozhodne vyhledat starší syn na prahu dospělosti Brad mladší (Sean Penn). Přesidluje tak do jeho domu v pensylvánské osadě Hulmeville. Bez práce a perspektivy, s novou 16letou láskou Terry (Mary Stuart Mastersonová), se stává členem gangu, který krade traktory a zaměřuje se na loupeže. Poté, co je přítomen chladnokrevné vraždě místního donašeče a bývalého člena skupiny, rozhoduje se dále nepokračovat a opouští ji. Aby získal finanční prostředky, naplánuje s polovičním bratrem Tommym (Chris Penn) a kamarády krádež zemědělských strojů. Při odjezdu jsou však zatčeni a uvězněni. Členové party se vyjma Brada dostávají na svobodu díky kauci. Kriminalisté očekávají, že by mohla cela mladíka přimět svědčit proti otci, což odmítá. Brad starší si ovšem není spolehlivostí syna jistý a jako varování znásilňuje mladou Terry. Rozhoduje se také umlčet Bradovi souputníky, kteří by mohli začít povídat a spojit letitý gang s trestnou činností. Neváhá proto zastřelit mladšího syna Tommyho a odklizeni jsou i další mladíci. Když se uvězněný Brad dovídá o znásilnění, rozhoduje se svědčit proti otci. Výměnou za to je propuštěn. Společně s Terry mají v plánu natrvalo přesídlit k jejím příbuzným a začít nový život. Při odjezdu se však ocitají pod palbou. Mladá dívka umírá a postřelený Brad míří do otcova domu. Nejdříve rozhodnut vraha zastřelit změní názor a po hádce jej na kraji zhroucení předává policii. Uvědomuje si, že je jiný než on a touží, aby otec za vězeňskou branou umíral každý den zbytku svého života. V soudní síni usedá mladý Brad před porotu a začíná svědčit…", "section_level": 1}, {"title": "Produkce.", "content": "Film zachycuje události, které se odehrály v pensylvánských okresech Chester County a Lancaster County. Natáčení však probíhalo na lokacích okresů Franklin County and Spring Hill v Tennessee.", "section_level": 1}, {"title": "Události námětu.", "content": "Námětem se stala trestná činnost pensylvánského gangu vedeného Brucem Alfredem Johnstonem (1939–2002), která započala v šedesátých letech a skončila uvězněním jeho členů v roce 1978 poté, co podal svědectví Bruce Johnston mladší. Skupina vyjma Pensylvánie působila také v unijních státech Maryland a Delaware. Zaměřovala se na širokou škálu loupeží, včetně starožitností a léků. Součástí gangu byla také skupina mladistvých (Kiddie Gang), která se zaměřovala především na krádeže zemědělské techniky. Její tři členové Jimmy Johnston, Dwayne Lincoln a Wayne Sampson byli 16. srpna 1978 zastřeleni staršími členy na poli v Chester County a uloženi do společného hrobu, a to z obavy před jejich svědectvími. Dne 21. srpna 1978 byl zavražděn i mladík Wayne Sampson pohřešující svého bratra. Čtyři dny poté došlo k propuštění syna šéfa gangu Bruce Johnstona mladšího. Dne 30. srpna byl spolu s přítelkyní Robin Millerovou napaden u auta jejího domova, když se chystali odjet. Patnáctiletá Millerová, s níž udržoval vztah od jara 1978, zemřela okamžitě na střelné zranění krku. Mladík přežil s devíti střelnými zraněními a v kritickém stavu byl transportován. Následně svědčil proti gangu. Dostal se do programu na ochranu svědků, jenž opustil a dále používal původní jméno. V roce 1981 byl Bruce Johnston starší odsouzen za šest vražd a jeden pokus o vraždu k šesti doživotním trestům. Další rodinní členové, David Johnston a Norman Johnston, pak za čtyři vraždy obdrželi čtyři rozsudky trestu na doživotí.", "section_level": 1}], "src_summary": "Na dosah (, v češtině také \"Tváří v tvář smrti\") je americké kriminální drama, natočené roku 1986 režisérem Jamesem Foleym. Scénář na motivy skutečné události napsal Nicholas Kazan a hudbu zkomponoval Patrick Leonard, včetně titulní skladby „Live to Tell“ nazpívané Madonnou. Příběh zachycuje osudy členů zločinecké rodiny, žijících na pensylvánském venkově. Předlohou hlavní postavy se stal vrah a zloděj Bruce Johnston starší, který se svým gangem páchal trestnou činnost v průběhu šedesátých a sedmdesátých let 20. století. Na plátně jej ztvárnil Christopher Walken. Ústředním motivem děje se stal jeho vztah k synovi Bruceovi mladšímu, v podání Seana Penna. V dalších rolích se představili Mary Stuart Mastersonová a Crispin Glover.", "tgt_summary": "At Close Range is a 1986 American neo-noir crime drama film directed by James Foley, based on the real life rural Pennsylvania crime family led by Bruce Johnston Sr. which operated during the 1960s and 1970s. It stars Sean Penn and Christopher Walken, with Mary Stuart Masterson, Sean's brother Chris Penn, David Strathairn, Crispin Glover, Kiefer Sutherland, and Eileen Ryan in supporting roles. Madonna both sang and co-wrote the song “Live to Tell” which features in the film's soundtrack.", "id": 1522364}
{"src_title": "Erik Werenskiold", "tgt_title": "Erik Werenskiold", "src_document": [{"title": "Dětství a dospívání.", "content": "Werenskiold se narodil v Eidskogu, na Granli gaardu, jihovýchodně od Kongsvingeru v kraji Hedmark jako čtvrtý syn do důstojnické rodiny. Ve čtyřech se celá rodina přestěhovala do Kongsvingeru. Werenskiold pak vyrůstal v Kongsvingerské pevnosti. V Kongsvingeru navštěvoval základní školu a poté tři roky (1869-72) studoval na soukromé latinské škole vedené Haraldem Aarsem a Peterem Vossem v Christianii (\"Aars og Voss' skole\"). Po doporučení malíře Adolpha Tidemanda se vydal na univerzitu studovat malířství. V roce 1873 byl žákem norského sochaře Julia Middelthuna (1820–1886) na Škole kreslení v Christianii (\"Tegneskolen i Kristiania\"). Krátkou dobu, v létě 1875, také studoval v ateliéru umělce Axla Endera.", "section_level": 1}, {"title": "Kariéra.", "content": "Po studiu se na čtyři roky přestěhoval do Mnichova. Na jaře 1880 ochrnul na pravou paži. Hybnost do ní znovu získal po roce a půl hospitalizace a rekreace ve Švýcarsku, Horním Bavorsku a Tyrolsku. V letech 1881-83 žil v Paříži. V létě 1883 se vrátil zpět do Norska, do Telemarku. Následující rok se vrátil do Francie, kde později studoval s Léonem Bonnatem. Na jaře 1895 si udělal studijní výlet do Říma a Florencie. Na svém kontě měl Werenskiold řadu maleb, na kterých figurovali rolníci v krajině. Během pobytu v Mnichově se začal zajímat o tvorbu ilustrací k norským pohádkám. Nakonec se mu naskytla příležitost spolupracovat s umělcem Theodorem Kittelsenem a společně ilustrovali sbírky pohádek od dvojice Asbjørnsen-Moe. Kromě toho Werenskiold ilustroval také nové vydání ságy Heimskringla a dílo \"Familjen paa Gilje\" od spisovatele Jonase Lie. Kromě maleb krajin a ilustrací vytvářel také portréty známých osob Norska. V roce 1908 získal ocenění Norského národního umělce. Je také nositelem několika řádů. V roce 1890 získal řád svatého Olafa třídy rytíř, třídy komandér v roce 1905, komandér s hvězdou v roce 1930 a třídu velkokříž v roce 1995. Mimo to má také řád Dannebrog třídy komandér. Werenskiold zemřel v Bærumu v kraji Akershus. Pochován je na hřbitově \"Vår Frelsers gravlund\" v Oslu.", "section_level": 1}, {"title": "Osobní život.", "content": "Werenskiold se oženil s malířkou Sophií Marií Stoltenberg Thomesen (1849–1926). Byl otcem geologa Wernera Werenskiolda (1883–1961) a sochaře Dagfina Werenskiolda (1892–1977). Kromě toho byl také švagrem žurnalistky Fernandy Nissen a zetěm norského obchodníka a politika Thomese Thomesena.", "section_level": 1}], "src_summary": "Erik Theodor Werenskiold (11. února 1855, Eidskog - 23. listopadu 1938, Bærum) byl norský malíř a ilustrátor. Mezi jeho nejznámější práce patří ilustrace ke sbírce norských pohádek \"Norske Folkeeventyr\" od dvojice Asbjørnsen a Moe či ilustrace k norské verzi ságy \"Heimskringla\" od Snorri Sturlusona.", "tgt_summary": "Erik Theodor Werenskiold (11 February 1855 – 23 November 1938) was a Norwegian painter and illustrator. He is especially known for his drawings for the Asbjørnsen and Moe collection of \"Norske Folkeeventyr\", and his illustrations for the Norwegian edition of the Snorri Sturlason \"Heimskringla\".", "id": 1552270}
{"src_title": "Tizen", "tgt_title": "Tizen", "src_document": [{"title": "Architektura.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Podpora webových aplikací (platforma HTML5).", "content": "Podpora webových aplikací je umožněna použitím internetového prohlížeče na základě jádra prohlížeče WebKit, který běží v bezpečnostním sandboxu Smack. Na rozdíl od jiných systémů není „motorem“ aplikací v systému Tizen programovací jazyk Java, ale podobně znějící, avšak odlišný programovací jazyk JavaScript a značkovací jazyk HTML5, oba společně používané pro vytváření internetových aplikací a stránek. Vývojářům těchto internetových aplikací jsou k dispozici javascriptové knihovny jQuery a jQuery mobile.", "section_level": 2}, {"title": "Podpora nativních aplikací (platforma Bada).", "content": "Počínaje verzí systému Tizen 2.0 je umožněn vývoj nativních aplikací je podporován Tizen SDK z platformy Bada.", "section_level": 2}, {"title": "Podpora 64bitových aplikací.", "content": "Dne 16. září 2015 byla vydána verze Tizen 3.0 Milestones Source Code Release. Přináší nativní 64bitovou podporu, využívá jádro Linuxu verze 4.0, novou bezpečnostní architekturu, X.org je nahrazen Waylandem, WebKit2 je nahrazen prohlížečem na základě Chromium-EFL (open source verze Chrome) a mnoho dalších změn. S majoritní verzí Tizen 3.0, 20. května 2017, přišla přímá podpora 64bitových aplikací, umožňující využití větší velikosti operační paměti, ale také poskytující možnost bezpečnostního a výkonnostního zlepšení. S touto verzí mělo přijít větší množství dalších zlepšení. První smartfon s tímto systémem byl očekáván v 1. kvartálu 2017.", "section_level": 2}, {"title": "Tizen IVI (In Vehicle Infotainment).", "content": "Firma Samsung také plánuje použití systému Tizen v informačních systémech automobilů. V této souvislosti je Tizen IVI 3.0 RC kompatibilní se standardem GENIVI 7.", "section_level": 1}, {"title": "Nasazení Tizen OS.", "content": "V říjnu 2013 byl Samsungem uveden první produkt založený na systému Tizen: chytrý fotoaparát NX300M. Mezi další produkty využívající systém Tizen patří např. chytré hodinky \"Samsung Gear 2\". Září 2014: Samsung posílil vývoj systému Tizen o dalších 500 vývojářů. Dne 1. ledna 2015 Samsung oznámil, že v roce 2015 budou všechny jeho chytré televize založeny na systému Tizen. Dne 14. ledna 2015 Samsung oznámil příchod svého prvního smartphonu se systémem Tizen. Prvního smartphonu se systémem Tizen se v Indii za měsíc prodalo sto tisíc kusů. Dne 28. dubna 2016 Samsung ohlásil, že Tizen 3.0 bude uveden v září 2016, jako konkurent dosavadních systémů pro smartfony, jako jsou Android a iOS. Tento systém má přinést vícero technických novinek, jako je například nativní podpora 64bitových procesorů, výkonnější grafické rozhraní Vulkan, Bluetooth 4.2, ovládání hlasem, rozpoznávání tváří a antivirový framework pro kontrolu aplikací a obsahu. Grafický subsystém je v operačním systému Tizen 3.0 o 30 procent rychlejší než ve starším operačním systému Tizen 2.4. Dne 23. srpna 2016 uvedl Samsung smartphon Samsung Z2 se dvěma fotoaparáty, čtyřmi procesorovými jádry, 1 GiB RAM, 8 GiB interní paměti, 4G LTE konektivitou a systémem Tizen 2.4 na indický trh. Dne 25. ledna 2017 vyšla zpráva o nadcházejícím vypuštění prvního smartphone s 64-bitovým systémem Tizen 3.0 ve vícero zemích. Datum vydání bylo stanoven na březen 2017, na který připadá výročí 32 let mobilních telefonů Samsung. Dne 15. května 2017 vyšla zpráva o vypuštění modelu Samsung Z4, který bude disponovat 64-bitovým operačním systémem Tizen 3.0 a dvěma fotoaparáty, předním a zadním, oba s rozlišením 5 megapixelů. Dále má být vybaven čtyřjádrovým procesorem a 1GB operační paměti. Jeho cena má vejít do výše 100$ a objeví se na vybraných trzích. Dne 15. června 2017 byl Samsung Z4 uveden. Kromě Tizenu 3.0 s digitální asistentkou S-Voice disponuje čtyřjádrovým procesorem na 1,5GHz, 1GiB operační paměti (RAM) a 8GB interní paměti flash, rozšiřitelné až na 128GB, předním a navíc i zadním fotoaparátem, který je vhodný pro selfie, oba 5 megapixelů, oba s blesky. V závislosti na konfiguraci je možno osadit až dvě mikro SIM karty. Umožňuje také využívat služby GPS i GLONASS. Dále má WiFi, Bluetooth, přijímač FM rádia. Firma Samsung připravuje televizní verzi (Tizen TV) virtuálního asistenta Bixby.", "section_level": 1}], "src_summary": "Tizen ([ˈtaizen]) je operační systém založený na linuxovém jádře a softwarové knihovně GNU C Library. Je zaměřen na vestavěné systémy, včetně smartphonů, tabletů, automobilových (IVI) zařízení, chytrých televizí, fotoaparátů a laptopů. Jeho licenční model zahrnuje software, který používá různé licence (které mohou být nekompatibilní s Open Source definicí) a proprietární vývojový kit (SDK). To má zajistit hladké fungování Tizenu na různých platformách a zařízeních. Projekt Tizen je provozován Linux Foundation a spravován Technical Steering Group (TSG), v níž jsou zástupci Samsungu, Intelu a dalších. Kromě toho existuje i asociace Tizen \"(Tizen Association)\", která sdružuje telekomunikační operátory a výrobce elektroniky jako Fujitsu, Huawei, Intel, KT Corporation, NEC Casio Mobile Communications, NTT DoCoMo, Orange S.A., Panasonic Mobile Communications, Samsung, SK Telecom, Sprint Corporation a Vodafone.", "tgt_summary": "Tizen () is a Linux-based mobile operating system backed by the Linux Foundation but developed and used primarily by Samsung Electronics. The project was originally conceived as an HTML5-based platform for mobile devices to succeed MeeGo. Samsung merged its previous Linux-based OS effort, Bada, into Tizen, and has since used it primarily on platforms such as wearable devices and smart TVs. Much of Tizen is open source software, although the software development kit contains proprietary components owned by Samsung, and portions of the OS are licensed under the Flora License, a derivative of the Apache License 2.0 that grants a patent license only to \"Tizen certified platforms\".", "id": 302901}
{"src_title": "Maďarský ohař krátkosrstý", "tgt_title": "Vizsla", "src_document": [{"title": "Historie.", "content": "Jak jeho název vypovídá, byl vyšlechtěn v Maďarsku, a to jako lovecký pes – ohař. Stalo se tak asi ve 14. století, kdy se o tomto plemeni objevily první zmínky. Podle jiných zdrojů jim podobní psi existovali ve střední Evropě již ve středověku a byli používáni především pro lov. Vyšlechtěn byl neúmyslně, nevedou se tedy žádné záznamy o tomto šlechtění. Pochází od východoevropských honičů, přivezených do Karpatské kotliny kočujícími kmeny Maďarů v 9. století, kteří se později křížili s místními psy – tak vznikl maďarský ohař krátkosrstý. Moderní chov s vedením záznamů začal v roce 1920, a díky němu byl v roce 1936 maďarský krátkosrstý ohař uznán FCI jako samostatné plemeno. Ve 30. letech 20. století byl zkřížením s německým drátosrstým ohařem získán maďarský ohař drátosrstý. 2014: V České republice se vyskytuje velmi hojně, mnohem více než maďarský ohař drátosrstý. Oblíbený je ale po celém světě, i v USA a Kanadě. K původnímu využití – k lovu – se stále používá, avšak uvidíme ho i jako společníka.", "section_level": 1}, {"title": "Vzhled.", "content": "Maďarský ohař krátkosrstý je středně velký a elegantní pes noblesního vzhledu, s krátkou srstí. Je jemné konstrukce – má totiž velmi lehkou kostru, ale zároveň dobře osvalené tělo. Srst neizoluje proti zimě i vodě, protože nemá tzv. podsadu, proto se toto plemeno nepřizpůsobí každému počasí. Hlava je suchá, vznešená a dobře proporcionální. Lebka je široká a klenutá. Stop dobře viditelný, ale ne výrazný. Oči má středně velké, oválnějšího tvaru, s inteligentním a živým výrazem. Uši jsou středně vysoko posazené, obrácené spíše směrem dozadu, svěšené, jejich délka tvoří 3/4 délky jeho hlavy. Krk má středně dlouhý, dobře osvalený a mírně klenutý, bez laloku a bez límce. Hřbet je pevný, dobře osvalený a rovný, také široký. Ocas má posazené nízko, u kořene je silný, směrem ke konci se zužuje. Většinou se kupíruje. Přední končetiny má při pohledu zpředu rovné a paralelní, při pohledu ze strany jsou vertikální, silně svalnaté a dobrých kostí. Zadní končetiny jsou rovné a paralelní. Tlapky má oválné.", "section_level": 1}, {"title": "Povaha.", "content": "Je to veselý, přátelský a temperamentní pes, který je ale i velmi bystrý a inteligentní. Svému pánovi je velmi věrný a miluje celou svoji rodinu, kterou také chrání. Má méně vyvinuté lovecké pudy než maďarský ohař drátosrstý. Jeho výjimečná vůle a ochota držet se svým pánem kontakt během jejich společné práce, je jednou z jeho vrozených vlastností. Je přítulný, veselý a odolný, není ani plachý, ani agresivní, má velmi vyrovnanou povahu. K cizím se chová odtažitě, ale ne agresivně. Při ohrožení ale útočí. S ostatními zvířaty vychází povětšinou velmi dobře a není těžké ho seznámit s jinými psy. S dětmi vychází vcelku dobře, respektuje je, ale některé dětské hry mu můžou být nepříjemné…", "section_level": 1}, {"title": "Péče.", "content": "Srst nepotřebuje žádnou speciální péči, pokud zrovna nelíná, stačí 1× za týden vyčesat, v době línání česat každý den a je velmi vhodné podávat lososový nebo olivový olej. Časté mytí srsti šamponem jí tolik nevadí, ale nedoporučuje se. Na pohyb je toto plemeno velmi náročné – nespokojí se s jednu procházkou denně! Baví ho veškerý pohyb – plavání, aportování, běh u kola, túry… Psovod by mu měl tento pohyb zajistit, jinak bude mít sklony k agresivitě a nervozitě, která je u jedinců tohoto plemene nežádoucí. Do drápků ani uší se nemusí příliš zasahovat. Občasné zastřižení (1× za rok) může provést veterinář při prohlídce.", "section_level": 1}], "src_summary": "Maďarský ohař krátkosrstý () je blízkým příbuzným maďarského ohaře drátosrstého. Přezdívá se mu také „krátkosrstý maďar“ nebo jen „maďarský ohař“, což je vlastně nesprávně, protože je to označení pro více typů psů. Je to všestranně využitelný a bystrý pes.", "tgt_summary": "The Vizsla () is a dog breed from Hungary and belongs to the FCI group 7 (Pointer group). The Hungarian or Magyar Vizsla are sporting dogs and loyal companions. The Vizsla's medium size is one of the breed's most appealing characteristics. As a hunter of fowl and upland game, the Vizsla has held a prominent position among sporting dogs – that of household companion and family dog. The Vizsla is a natural hunter endowed with an excellent nose and outstanding trainability. It was bred to work in fields, forests or bodies of water. Although they are lively, gentle-mannered, demonstrably affectionate and sensitive, they are also fearless and possess a well-developed protective instinct.", "id": 1262561}
{"src_title": "Kedluben", "tgt_title": "Kohlrabi", "src_document": [{"title": "Rozšíření.", "content": "Jako většina těchto rostlin pochází z oblastí okolo Středozemního moře, za druhé místo původu je udávána oblast Tibetu v Číně. V současnosti je kedluben nejvíce rozšířen ve střední a západní Evropě, kam přišel s expanzí Římské říše. Ve vzhledově odlišné podobě se pěstuje i na severu indického subkontinentu a v Japonsku.", "section_level": 1}, {"title": "Popis.", "content": "Kedluben je dvouletá rostlina, vysoká okolo 20 až 50 cm, která v prvém roce vytváří typickou nadzemní stonkovou hlízu (bulvu) 10 až 15 cm velkou. Ta vzniká zkrácením a sekundárním ztluštěním nevětveného stonku, bočním růstem meristémového pletiva u vegetačního vrcholu. Z hlízy vyrůstající dlouze řapíkaté listy s podlouhlými, elipsovitými až okrouhlými čepelemi, které jsou po obvodě zkadeřené a vroubkované, bývají téměř dvakrát delší než řapík. Hlíza bývá kulovitá, elipsoidní nebo svrchu zploštělá, na povrchu může mít barvu šedozelenou až žlutozelenou nebo fialovou, shodně bývají zbarveny i listy. Uvnitř hlízy je šťavnatá dužina bílé barvy. Kořenový systém je nehluboce rozvětvený. Druhým rokem vyrůstá stonek (košťál) nesoucí na vrcholu mnohokvěté hroznovité květenství se čtyřčetnými oboupohlavnými žlutými květy. Podlouhle kopinaté kališní lístky jsou přitisknuté ke žlutým korunním, které jsou na vrcholu plytce vykrojené a vespod mají dlouhý nehtík. Plodem je šikmo odstávající válcovitá dvoupouzdrá šešule s výraznými žilkami a zobáčkem, obsahuje černá kulovitá semena. Kedluben má občasnou tendenci k přechodu z dvouleté na jednoletou rostlinu, např. při delším poklesu teplot k 0 °C ve stádiu tří pravých lístků. Tehdy nedojde k vytvoření hlízy a rostlina vybíhá do květu.", "section_level": 1}, {"title": "Význam.", "content": "Kedluben je jedna z nejrozšířenějších košťálových zelenin, průměrná roční spotřeba v České republice činí asi 2,5 kg na osobu. Konzumují se nejčastěji lehce stravitelné hlízy (syrové, vařené, smažené) nebo listy (obvykle vařené), které mají násobně více vitamínu C a vápníku než hlízy. Rostlina je také nezanedbatelným zdrojem sodíku, draslíku, hořčíku, vápníku, manganu, železa i fosforu, včetně vitamínů skupiny B a kyseliny nikotinové, pantotenové a listové. Obsahuje také hodně vlákniny, její rozpustná forma mírně snižuje hladinu cholesterolu a nerozpustná se podílí na průchodnosti střev. Kedluben má málo kalorií a v poslední době se objevují i jeho potenciální účinky proti rakovině tlustého střeva.", "section_level": 1}, {"title": "Pěstování.", "content": "Ideální půda pro jeho pěstování je hlinitá až hlinitopísčitá s dostatkem humusu a minerálních látek. Díky rychlému vývoji a slabým kořenům je rostlině nutno zajistit přiměřený dostatek vláhy; při suchu často bulvy dřevnatí a při nadměrném vlhku praskají. Kedlubny se obvykle pěstují z předpěstované sadby. Jsou odrůdy vhodné k rychlení ve skleníku a dále rané, polorané a pozdní určené pro pěstování na záhoně. Odrůdy k rychlení mají vegetační dobu 60 až 80 dnů, u raných je 70 až 90 dnů a pozdních až 150 dnů. Hlavní dělení je na odrůdy bílé (větší) a modré (ranější a odolnější proti praskání). Specifickou českou bílou pozdní odrůdou je 'Gigant' s bulvami 3 až 4 kg těžkými, které nepraskají, nedřevnatí a dobře se skladují. Nejdůležitější vlastnosti, na které jsou kedlubny šlechtěny, je rychlost růstu, nízká tendence hlíz k dřevnatění i praskání a slabý sklon k vybíhání do květu, zanedbatelná není ani odolnost proti půdním chorobám, např. nádorovitosti košťálovin. Mezi hlavní živočišné škůdce patří housenky běláska zelného.", "section_level": 1}], "src_summary": "Kedluben nebo kedlubna (\"Brassica oleracea\" var. \"gongylodes\"), někdy nesprávně nazývána jen brukev, je vyšlechtěnou varietou druhu brukev zelná a řadí se mezi nejžádanější košťálové zeleniny, její původní forma se ve volné přírodě nevyskytuje.", "tgt_summary": "Kohlrabi (from the German for cabbage turnip; \"Brassica oleracea\" Gongylodes Group), also called German turnip, is a biennial vegetable, a low, stout cultivar of wild cabbage. It is the same species as cabbage, broccoli, cauliflower, kale, Brussels sprouts, collard greens, Savoy cabbage, and gai lan. It can be eaten raw or cooked. Edible preparations are made with both the stem and the leaves. Despite its common names, it is not the same species as turnip.", "id": 2417102}
{"src_title": "Spinalonga", "tgt_title": "Spinalonga", "src_document": [{"title": "Historie.", "content": "Dějiny ostrova souvisí s dějinami blízké Kréty. V zálivu Mirabello, v nemž ostrov leží, zřídili nejprve pevnost Benátčané, do jejichž vlastnictví ostrov přešel ve 13. století. Byla považována za nedobytnou, zajímavostí však je, že stavba pevnosti stojící dnes na ostrově se datuje až k roku 1579. Je tedy možné, že pevnost existovala již dříve a Benátčanům poskytovala dostatečnou ochranu. Mýtus o nedobytnosti vyvrátili až roku 1645 Turci, kteří po obležení Kréty ostrov nakonec dobyli i s blízkou Spinalongou. Dobytí ostrova jim však trvalo celkem neuvěřitelných 70 let. V opuštěné pevnosti si turecké obyvatelstvo zřídilo své příbytky a obživou jim bylo pašování. O výnosu černého trhu dokládá také enormní nárůst obyvatel ostrova až do roku 1898, kdy se ostrov opět dostal pod krétskou správu. Většina z téměř tisícovky muslimských rodin se odmítala z ostrova stěhovat. Odpor byl ukončen až roku 1903, kdy krétská vláda rozhodla, že bude na ostrově zřízeno leprosárium. Důvodem byla výhodná poloha ostrova (izolovaný, ale dobrá poloha pro zásobování) i snaha o vyhoštění rodilých Turků. Podmínky pro nemocné na ostrově ovšem byly tristní. První dodávka 400 malomocných, které většinou násilím odtrhli od rodin a dopravili na ostrov, si nebyla schopná najít obydlí v domech, které byly opuštěny po tureckém vysídlení, a živořila. Podmínky se zlepšily až s transportem další várky nemocných z řecké pevniny. Jednalo se většinou o vzdělanější nemocné a ti se již byli schopni o sebe postarat. Problémy se zásobováním i tak přetrvávaly - chyběl zejména lékařský personál a voda, která se musela dovážet. Nemocní na ostrově obnovili záchytný systém pro udržení vody po Benátčanech i tureckou prádelnu. Dokonce zřídili i kamenolom k těžbě materiálu na opravu domů. Smrt byla na ostrově bohužel na denním pořádku. Jediným východiskem, jak pomoci nemocným, byly amputace, proto nebylo výjimkou naleznout nemocného bez končetin. Po příchodu vzdělanější vrstvy na ostrov sice dostávali obyvatelé od řecké vlády nízký důchod, ten však často šetřili až na pohřeb. Pohřbívalo se buď do společné betonové jámy, nebo do malých hrobů. Tento způsob pohřbívání pro majetnější by ovšem zaplnil hroby celou plochu ostrova, proto po čtyřech letech byly pohřbení přeneseni také do pohřební jámy. Na ostrově postupně vznikla komunita, která i přes odpor řecké vlády zajistila například pravidelné mše pravoslavné církve či dokonce svatební obřady. Ze sňatků se zrodilo několik dětí, které byly ovšem matkám ihned po porodu odebírány a umístili je do speciálního domova pro sirotky v Athénách. Pokud neonemocněli leprou až do věku 18 let, mohli se začlenit do řecké společnosti. Podmínky na ostrově byly zlepšeny od roku 1932, kdy byl novým guvernérem jmenován dr. Grammatikakis. Zajistil stavbu nové nemocnice, dopravu elektrického generátoru na ostrov a postupně byly umožněny i návštěvy nemocných jejich rodinami. Z ostrova se ovšem nikdo z nemocných nemohl dostat, jedna manželka nemocného dokonce sebrala jeho injekční stříkačku a po použití po čase opravdu onemocněla leprou. Dostala se tedy za svým manželem na Spinalongu natrvalo. Byly vydávány ostrovní noviny, zřízeno kino, divadlo,a dokonce i tančírna v jedné z taveren. Druhá světová válka v podstatě ostrov minula. Němečtí vojáci se ostrovu zdaleka vyhýbali a kontrolovali jen, aby nemocní ostrov neopouštěli. Kromě jediného incidentu, při němž byl zastřelen muž, tak boje žádné jiné oběti nepřinesly. Roku 1954 padlo usnesení řecké vlády, že má být poslední evropské leprosárium zrušeno a nemocní mají být přemístěni do nemocnic. Rozhodnutí narazilo na odpor většiny obyvatel ostrova. Posledních třicet jich ostrov opustilo o tři roky později, některým z nich se díky modernějším metodám léčby podařilo uzdravit a zapojit se do normálního života. Dnes slouží ostrov jako turistická atrakce a je hojně navštěvován turisty z blízké Kréty.", "section_level": 1}, {"title": "Etymologie.", "content": "Název ostrovu dali Benátčané a v překladu znamená \"dlouhý trn\".", "section_level": 1}], "src_summary": "Spinalonga je malý ostrov poblíž Kréty v Egejském moři. V minulosti ostrov sloužil jako leprosárium, které bylo zrušeno jako poslední oficiální v Evropě.", "tgt_summary": "Spinalonga () is an island located in the Gulf of Elounda in north-eastern Crete, in Lasithi, next to the town of Plaka. The island is further assigned to the area of Kalydon. It is near the Spinalonga peninsula (\"large Spinalonga\") – which often causes confusion as the same name is used for both. The official Greek name of the island today is Kalydon. During Venetian rule, salt was harvested from salt pans around the island. The island has also been used as a leper colony. Spinalonga has appeared in novels, television series, and a short film.", "id": 1495527}
{"src_title": "Niklas Hagman", "tgt_title": "Niklas Hagman", "src_document": [{"title": "Hráčská kariéra.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Finsko.", "content": "Mezi lety 1995 a 1998 hrál v juniorském týmu IFK Helsinky a za stejný klub odehrál v sezóně 1997/1998 svůj první profesionální zápas. Celkově odehrál osm zápasů a vstřelil v nich svůj první gól. V sezóně 1998/1999 cestoval mezi juniorským a seniorským týmem IFK a následně byl poslán na celou sezónu do Espoo Blues. Ačkoli jej v roce 1999 draftoval ve třetím kole jako celkově sedmdesátého hráče tým Florida Panthers do NHL, zůstal ve Finsku a sezónu 1999/2000 odehrál v dresu Kärpätu Oulu, který v té době soutěžil ve finské druhé lize. Se stejným týmem v následující sezóně postoupil do nejvyšší finské ligy. V sezóně 2000/2001 nastřílel 28 gólů a stal se tak druhým nejlepším střelcem týmu Kärpat Oulu.", "section_level": 2}, {"title": "NHL.", "content": "V sezóně 2001/2002 opustil Hagman Finsko, aby hájil barvy týmu Florida Panthers. Ve své první sezóně v NHL odehrál 78 zápasů, nastřílel 10 gólů a celkově nasbíral 28 bodů. V březnu 2002 byl jmenován nováčkem měsíce a přestože v sezóně 2002/2003 nasbíral pouze 23 bodů, hrál v týmu mladých hvězd v NHL All-Star Game roku 2003. Za sezónu 2003/2004 v NHL nasbíral rovněž 23 bodů a na sezónu 2004/2005 odešel z důvodu přestávky NHL do švýcarského HC Davos. Zde odehrál 44 zápasů a získal 40 bodů a pomohl svému týmu k zisku mistrovského titulu. Sezónu 2005/2006 začal opět v NHL v týmu Florida Panthers, ale po 30 zápasech byl vyměněn do týmu Dallas Stars za právo výběru v sedmém kole draftu. Svůj stý bod v NHL získal v zápase proti Vancouver Canucks 23. října 2006. Ve své nejlepší sezóně 2007/2008 nastřílel celkem 27 gólů a nasbíral 41 bodů. Pomohl Dallasu osmi vítěznými góly a 28. ledna 2008 v zápase proti Chicago Blackhawks nastřílel svůj první hattrick. V této sezóně také podepsal čtyřletý kontrakt za 12 miliónů dolarů s Toronto Maple Leafs. Na cestě ke své druhé dvacetigólové sezóně 2008/2009 dosáhl mnoha úspěchů. 17. listopadu 2008 hrál proti Boston Bruins svůj pětistý zápas v NHL, 22. února 2009 proti New York Rangers získal svůj dvoustý bod a 28. března vstřelil Bostonskému týmu svůj stý gól. Většinu sezóny 2009/2010 strávil v Torontu, a se dvaceti góly byl nejproduktivnějším střelcem týmu, avšak 31. ledna 2010 se stál součástí velké výměny. Toronto jej spolu s Jamalem Mayersem, Mattem Stajanem a Ianem Whitem vyměnilo za Diona Phaneufa, Fredrika Sjöstörma a Keitha Aulieho do týmu Calgary Flames. Hagman dokončil sezónu s 25 góly a celkovými 44 body rozdělenými mezi Toronto a Calgary. V prvních čtrnácti zápasech (z nichž ještě šest strávil na střídačce) sezóny 2011/2012 vstřelil pouze jeden gól a získal tři asistence. Následně byl vyřazen z týmu a 11. listopadu přesunut do týmu Abbotsford Heat z nižší americké soutěže a Flames jej nabídli jako volného hráče k prodeji za polovinu platu. 14. listopadu 2011 byl přesunut do týmu Anaheim Ducks s podmínkou, že Flames doplatí zbylou polovinu platu po celou dobu smlouvy. Pro následující sezónu se vrátil do Evropy, kde podepsal smlouvu s ruským týmem Lokomotiv Jaroslavl z KHL. Za sezónu v Jaroslavli odehrál 49 zápasů, ve kterých si připsal 12 gólů a 8 asistencí. V dalších šesti zápasech playoff zůstal bez bodu. V červenci 2013 jej na jednu sezónu angažoval Ässät Pori z nejvyšší finské ligy.", "section_level": 2}, {"title": "Reprezentace.", "content": "Hagman poprvé reprezentoval Finsko na Mistrovství světa juniorů v roce 1998, které se odehrávalo v Helsinkách. Finové, přes všechna očekávání, turnaj vyhráli. Na tomto mistrovství vstřelil Hagman vítězný gól v prodloužení proti Rusku a následně popsal vítězství na domácím turnaji jako jeden z největších milníků své kariéry. V roce 1999 se také zúčastnil juniorského mistrovství světa, zde však finský tým úspěch nezopakoval a skončil na pátém místě. Zranění Ville Peltonena krátce před Olympijskými hrami v roce 2002, otevřelo Hagmanovi dveře k možnosti poprvé reprezentovat svou zemi na seniorském turnaji. Ve čtyřech zápasech ve finském dresu vstřelil jeden gól. Později, na jaře roku 2002, odehrál první ze svých čtyř po sobě jdoucích Mistrovství světa. Na světovém poháru 2004 byl součástí týmu, který skončil na druhém místě, on sám vstřelil za celý turnaj jednu branku v pěti zápasech. Druhá Hagmanova účast na Olympijádě se odehrála v Turíně roku 2006. V osmi odehraných utkáních získal pouze jednu asistenci, nicméně byl součástí silné týmové obrany, která v sedmi zápasech dostala pouze pět gólů. Tažení finského týmu na těchto hrách skončilo až prohraným finálovým zápasem. Tento zápas skončil 3:2 a Finové tak získali stříbrnou medaili. Pro Hagmana byl tento výsledek zklamáním zvláště proto, že tým podlehl svému odvěkému hokejovému rivalovi ze Švédska. Po drtivé porážce 6:1 od hokejistů USA na Olympijádě ve Vancouveru v roce 2010, následoval zápas o třetí místo s týmem Slovenska. Slováci měli na začátku třetí třetiny jasně nakročeno k zisku bronzových medailí. Hagman však svým gólem na začátku poslední třetiny odstartoval finskou kanonádu a pomohl otočit zápas z 3:1 na konečných 3:5 a získal tak svou druhou olympijskou medaili.", "section_level": 2}, {"title": "Osobní život.", "content": "Hagmanův otec Matti byl prvním finským hráčem v NHL, a společně se také stali první finskou dvojicí otec a syn, kteří oba hráli v NHL. Jeho strýc je Kai Haaskivi, bývalý profesionální fotbalista a člen národního týmu. Na jaře 2005 oznámil své zasnoubení s Pirrittou Hanulou s vicemiss Finska 2003. 8. července 2006 byli oddáni v Helsinkách, v únoru 2007 se jim narodil syn Lukas a v září 2009 dcera Lila.", "section_level": 1}], "src_summary": "Niklas Hagman (* 5. prosince 1979, Espoo, Finsko) je finský profesionální lední hokejista hrající v současnosti za tým HC Fribourg-Gottéron ve Švýcarské hokejové lize. V roce 1999 jej ve třetím kole jako celkově 70. hráče draftoval tým NHL Florida Panthers. Svůj první zápas v NHL odehrál v roce 2001. Dále hrál za týmy NHL Dallas Stars, Toronto Maple Leafs, Calgary Flames a Anaheim Ducks, v KHL za tým Lokomotiv Jaroslavl, ve finské lize za IFK Helsinky, Espoo Blues a Kärpät Oulu a ve švýcarské lize za HC Davos. Hagman také reprezentoval Finsko na dvou Olympijádách, V roce 2006 získal stříbrnou a v roce 2010 bronzovou medaili. Byl také součástí finského týmu, který hrál finále Světového poháru v roce 2004. Finsko reprezentoval na pěti seniorských a dvou juniorských světových šampionátech. Z juniorského mistrovství světa v roce 1998 má zlatou medaili.", "tgt_summary": "Niklas Hagman (born December 5, 1979) is a Finnish former professional ice hockey forward. He was a third round pick of the Florida Panthers, 70th overall, at the 1999 NHL Entry Draft and made his National Hockey League (NHL) debut with Florida in 2001. He has also played for the Dallas Stars, Toronto Maple Leafs, Calgary Flames and Anaheim Ducks in the NHL, Lokomotiv Yaroslavl in the KHL, HIFK, Espoo Blues and Kärpät in the SM-liiga and HC Davos in the Swiss National League A. An accomplished international player, Hagman has represented Finland at three Winter Olympic Games, winning a silver medal in 2006 and bronze at 2010. He played on the Finnish team that reached the final of the 2004 World Cup of Hockey, has appeared in five World Championships and twice played at the World Junior Championships, winning a gold medal in 1998.", "id": 681558}
{"src_title": "Bělásek řeřichový", "tgt_title": "Anthocharis cardamines", "src_document": [{"title": "Výskyt.", "content": "Druh je rozšířen (vyjma nejsevernějších oblastí) v celé pevninské Evropě. Jeho výskyt dále mozaikovitě pokračuje v asijském mírném podnebném pásu až po Japonsko. V české krajině je všeobecně rozšířen a není považován za ohrožený, nejčastěji jej lze spatřit v pahorkatinách a podhůřích. Jeho slabý lokální výskyt může být zapříčiněn nadměrnou chemizaci polí, přeměnou různorodého porostu na velkých plochách v monokulturu nebo zalesňováním nevýnosných luk. Dospělí motýli nežijí v koloniích, jednotlivě si hledají partnery i rostliny s nektarem nebo vhodné ke kladení vajíček. Žijí na otevřených biotopech jako jsou louky, břehy řek nebo okraje světlých lesů, milují vlhká a prosluněná místa. Otevřená populační struktura a vysoká rozptýlenost samiček dovoluje osídlovat i území pozměněná lidskou činností na kterých nacházejí dostatek vhodné flory k obživě i rozmnožování.", "section_level": 1}, {"title": "Vzhled.", "content": "Denní motýl který je popisován jako středně velký, rozpětí jeho křídel je od 35 do 50 mm. Ze všech bělásků má nejzřetelnější pohlavní dichroismus, na koncích bílých předních křídel samečci mají výrazné oranžové skvrny, u samiček jsou tyto skvrny nenápadné v různých odstínech šedi. U obou pohlaví jsou na zadních křídlech horní strany bílé a spodní strany jsou posety zelenavě žlutými a šedými skvrnkami poskytují sedícímu motýlu dobré maskování.", "section_level": 1}, {"title": "Životní cyklus.", "content": "Tento druh má pouze jedinou generaci za rok. V závislosti na nadmořské výšce se první dospělci líhnou z kukel od dubna do června. O něco dříve obvykle vylétají samečci, s malým opožděním a na rozptýleném prostoru samičky. Protože se samičky páří jen jednou v životě, jsou ihned po vylíhnutí aktivně vyhledávány pářeni chtivými samečky. Dospělci žijí nejdéle šest týdnů. Po oplodnění samičky hledávají po širokém okolí vhodné rostliny pro nakladení vajíček která kladou jednotlivě blízko květů nebo přímo do nich. Vajíčka jsou oranžová a upozorňují ostatní že je \"rostlina obsazena\", tak se zabrání pozdějšímu kanibalismu housenek. Housenky běláska řeřichového jsou modrozelené nebo šedozelené s bílým pruhem po bocích a jsou poseté jemnými černými skvrnkami, jejich vývoj je velmi rychlý. Živí se květy i semeny, přibližně do konce července dorůstají do velikosti 3 cm a pak se kuklí do nahoře zašpičatělé kukly přilepené k rostlině. V té přečkají do jara následujícího roku, v případě nepříznivých podmínek se mohou ojediněle vylíhnou až napřesrok.", "section_level": 1}, {"title": "Význam.", "content": "Protože se housenky živí na planě rostoucích rostlinách které bývají považované za plevelné, nejsou bělásci řeřichoví považování za škůdce. Mezi nejčastější spásané patří druhy z čeledě brukvovitých česnáček lékařský a řeřišnice luční, k dalším pak rostlinné druhy např. hořčice polní, huseník lysý, kokoška pastuší tobolka i penízek rolní.", "section_level": 1}], "src_summary": "Bělásek řeřichový (\"Anthocharis cardamines\") je jediný druh motýla rodu \"Anthocharis\", který žije v České republice. V čeledi běláskovitých náleží do podčeledě bělásků (Pierinae).", "tgt_summary": "Anthocharis cardamines, the orange tip, is a butterfly in the family Pieridae, which contains 1100 species of butterfly. \"A. cardamines\" is mainly found throughout Europe and temperate Asia (Palearctic) The males feature wings with a signature orange pigmentation, which is the origin of \"A. cardamines\"' common name. Males and females of this species occupy different habitats: males mostly frequent the edges of forests whereas females frequent meadows. \"A. cardamines\" feeds on most plants found within its habitat but the females selectively oviposit on young inflorescence of crucifers. Mating is usually controlled by females as virgin females found in flight are always pursued by males immediately. Females can signal different meanings to the approaching males by using their abdomen. There is evidence that mated females have an anti-aphrodisiac and that their usage of the abdomen has a closely related function in presenting these pheromones to males. This species has been affected by changing temperatures, and its first appearance has shifted forward 17.3 days in the Spring.", "id": 1004087}
{"src_title": "Brukev sítinovitá", "tgt_title": "Brassica juncea", "src_document": [{"title": "Výskyt.", "content": "Druh pochází z míst na hranicích Indie s Čínou odkud se v minulosti rozšířil téměř na celý indický subkontinent, do Střední i Malé Asie, Japonska i Afriky. V Evropě se v současnosti pěstuje jen řídce na jihozápadě, zato v Asii je hojně rozšířenou plodinou. Pěstuje se také v Americe a jako plevelná rostlina se rozšířila téměř po celé zeměkouli včetně Austrálie a Oceánie. Je přizpůsobivá ke kvalitě půdy a dobře se ji daří v oblastech s vyššími denními teplotami. Po vyklíčení potřebuje mladá rostlinka dostatek vody, později roste i za poměrného sucha, svým dlouhým kořenem dokáže získat vláhu z velké hloubky.", "section_level": 1}, {"title": "Popis.", "content": "Jednoletka s přímou lodyhou která dorůstá do výše 50 až 150 cm a roste z kořene sahajícího do hloubky až 1 m. Na bázi dřevnatějící lodyha se v horní třetině dělí do dlouhých větví a ve spodní části bývá řídce porostlá štětinatými chlupy. Její bazální i spodní lodyžní listy, 20 × 8 cm velké, jsou lyrovitě peřenodílné s jedním až třemi páry segmentů a se široce vejčitým segmentem koncovým. Vejčité čepele se na bázi se zužují do dlouhého řapíku, po obvodě jsou nepravidelně zubaté a na spodní straně bývají řídce chlupaté. Horní listy lodyhy jsou celistvé, obkopinaté až čárkovité, mají krátký řapík nebo jsou přisedlé, směrem vzhůru se zmenšují a přecházejí v listeny květenství. Variabilita tvarů bazálních i lodyžních listů je u tohoto druhu velmi silná a proto bývá u brukve sítinovité popisováno množství nižších taxonů. Čtyřčetné oboupohlavné květy na stopkách mají podlouhlé kališní lístky o délce 4 až 6 mm. Vejčité až obvejčité žluté korunní lístky, 8 až 11 mm dlouhé, mají asi 4 mm velký nehtík a na vrcholu jsou obvykle okrouhlé nebo mají plytký zářez. Šest čtyřmocných tyčinek dlouhých 4 až 7 mm nese podlouhlé prašníky. Květy bývají ze dvou třetin opyleny samosprašně (lepkavý pyl je těžký a na velkou vzdálenost nedoletí) a zbytek je opylován létajícím hmyzem kterému rostlina poskytuje hodně pylu i nektaru. Plody jsou 3 až 6 cm dlouhé a 3 až 4 mm široké, válcovité nebo mírně čtyřhranné, dvoudílné šešule s kuželovitým bezsemenným vrcholem. Obsahují tmavá až světle hnědá semena mající 1 až 2 mm v průměru.", "section_level": 1}, {"title": "Význam.", "content": "Semena brukve sítinovité obsahují 30 až 40 % oleje se silnou hořčičnou silicí který se obvykle používá při výrobě \"ostřejších\" hořčic; pro snadnější pěstování vytlačuje tento druh původně užívanou brukev černou. V Indii je vylisovaný olej hlavním potravinářským olejem a používá se také v kosmetice a pro výrobu průmyslových maziv. V asijských a afrických oblastech jsou tradičně pěstovány odrůdy brukve sítinovité s měkkými lodyhami a velkými listy s dužnatými řapíky, ty se sklízejí postupně a jedí jako syrová, vařená, smažená či konzervovaná zelenina bohatá na vitamín C a další minerální látky, nově se tyto způsoby konzumace šíří i v Severní Americe. V evropských podmínkách se brukev sítinovitá používá ve dvou typech, jeden je tmavosemenný (nesprávně černá hořčice) a druhý žlutosemenný. Tmavosemenný má pravidelná hnědá semena s typickým síťováním na povrchu a přidává se při výrobě kremžské hořčice. Žlutosemenný má drobná, sytě žluté semena s vyšším obsahem silice a přidává se při výrobě orientálních hořčic. Důležitou vlastností rostliny je schopnost odstraňovat tzv. fytoextrakcí toxické kovy z půdy. Jedná se o schopnost vytahovat z půdy a ve vysoké koncentraci zabudovávat ve svém pletivu kontaminanty Pb, Cd, Ni, Zn, Cu, Cr, Co, Hg i některé radionuklidy. Po dozrání se tyto rostliny sklidí a spálí nebo chemicky zpracují.", "section_level": 1}], "src_summary": "Brukev sítinovitá (\"Brassica juncea\") je jednoletá žlutě kvetoucí rostlina, druh ze širokého rodu brukev. Dříve se rostlina pro svá olejnatá semena místně pěstovala i ve Střední Evropě, nyní se zde vyskytuje jen sporadicky jako neofyt, jako plevel občas zavlečený osobní nebo nákladní dopravou. Tento tetraploidní druh pravděpodobně vznikl hybridizací mezi brukví řepákem (\"Brassica rapa\") a brukví černou (\"Brassica nigra\"), jeho ploidie je 2n = 36.", "tgt_summary": "Brassica juncea, commonly brown mustard, Chinese mustard, Indian mustard, leaf mustard, Oriental mustard and vegetable mustard, is a species of mustard plant.", "id": 928930}
{"src_title": "Brukev černá", "tgt_title": "Brassica nigra", "src_document": [{"title": "Výskyt.", "content": "Druh pocházející z východního Středomoří byl v minulosti zavlečen na celé území Evropy (vyjma nejsevernějších částí) a do Afriky. Druhotně se vyskytuje téměř po celé Asii, v Americe i Austrálii, je považována za rostlinu kosmopolitně rozšířenou. Dříve se brukev černá ve Střední Evropě také pěstovala, v současnosti se zde (až na výjimky) již neseje. V České republice je vyhodnocena jako zdomácnělý archeofyt, v teplejších oblastech se příležitostně vyskytuje jen jako málo škodlivý plevel. Brukev černá dává přednost dobře osvětleným nebo jen mírně zastíněným místům s vlhkou a výživnou propustnou půdou s dostatkem humusu a dusíku. Nejčastějším místem výskytu jsou mokřady, břehy vodních toků či nádrží a obhospodařovaná vlhká pole. Vyskytuje se také na písčitých půdách a to obvykle při okrajích příkopů okolo cest, stejně jako na smetištích, rumištích či železničních náspech. Vzrůstnost rostliny je pak přímo úměrná dostatku živin.", "section_level": 1}, {"title": "Popis.", "content": "Jednoletka s lodyhou 60 až 150 cm vysokou vyrůstající z tenkého kořene. Lodyha, která je ve spodní části porostlá štětinatými chlupy, se silně rozvětvuje do dlouhých, široce rozevřených prutnatých větví. Na humózních vlhkých půdách může vyrůst i do výše 250 cm. Přízemní listy jsou dlouze řapíkaté a jejich podlouhlé nebo vejčité čepele bývají průměrně 15 × 5 cm velké. Jsou lyrovitě peřenodílné nebo peřenosečné s jedním až třemi páry bočních segmentů, podstatně větší koncový segment je vejčitý a po obvodě hrubě zubatý. Výše postavené celokrajné, úzce vejčité až kopinaté lodyžní listy jsou přisedlé a směrem k vrcholu se zmenšují. Po odkvětu prodlužující se hroznovitá květenství jsou vrcholová nebo úžlabní a jsou tvořená světložlutými oboupohlavnými květy na stopkách. Čtyři kopinaté, vodorovně odstávající kališní lístky bývají 5 mm dlouhé. Čtyři světložluté korunní lístky s tmavými žilkami mají dlouhý nehtík, na konci jsou zaoblené a bývají dlouhé asi 9 mm. V květu je šest tyčinek, čtyři delší (5 mm) a dvě kratší (3 mm). Srostlé plodolisty tvoří jediný pestík s bliznou. Kvete od června do srpna, semena dozrávají od července do září. Ve květech je hodně pylu a nektaru, opylování se účastní spíše mouchy a včely než motýli a vosy. Plody jsou vzpřímeně rostoucí dvoudílné šešule které jsou přitisklé k ose plodenství. Jsou zploštělé, čtyřhranné, až 2 cm dlouhé a 2 mm široké, na vrcholu mají výrazný zploštělý zobáček a jejich chlopně jsou nad semeny vypuklé. Obsahují čtyři až osm 1 mm velkých kulovitých semen s hrubě mřížkovaným osemením červenohnědé až černé barvy. Semena jsou silně štiplavá.", "section_level": 1}, {"title": "Význam.", "content": "Semena mají okolo 40 % hořčičného oleje a obsahující dráždivý allylisothiokyanát, produkt rozkladu sirného glukosinolátu - sinigrinu. Na prášek rozemletá semena se používají k aromatizaci potravin. Tento olej má ale hodně kyseliny erukové a ze zdravotních důvodů jsou v potravinářství v zemích Evropské unie a ve Spojených státech amerických stanoveny maximální limity kyseliny erukové v tucích. Proto se šlechtí odrůdy se sníženým obsahem kyseliny erukové. Na indickém subkontinentu je hořčičný olej nedílnou součásti místních pokrmů, stejně jako semena v různé úpravě (vařená, smažená, pražená). V minulosti bývala drcená semena brukve černé neodmyslitelnou součásti \"ostřejších\" hořčic vyráběných v Evropě, v současnosti jsou ale nahrazována semeny brukve sítinovité která je plodnější a snáze se pěstuje i sklízí. V Asii i Africe místní obyvatelé z mladých rostlin hojně konzumují syrové listy nebo vařené lodyhy. Olej se mimo potravinářství používá také při výrobě kosmetiky nebo se upravuje na průmyslová maziva. Rostliny nejsou pro svou ostrou chuť vhodným krmivem pro býložravce, zkrmují se však vylisované pokrutiny. Sušená a drcená semena smíchaná s vodou se používají k obkladům proti kašli, zánětům, svalovým bolestem, revmatismu a k prokrvení kůže, dlouhodobě přiložené obklady však vedou k podráždění kůže. Vnitřní užití zvyšuje chuť k jídlu a usnadňuje trávení, ve větších dávkách působí projímavě. Oleje se užívá také k podpoře růstu vlasů nebo bývá obsažen v přípravcích odpuzující psy a kočky.", "section_level": 1}, {"title": "Externí odkazy.", "content": "", "section_level": 1}], "src_summary": "Brukev černá (\"Brassica nigra\") je jednoletá, obvykle okolo 1 m vysoká, rozvětvená bylina kvetoucí asi 1 cm velkými, světle žlutými květy. Je jedním z mnoha druhů rodu brukev, je významná hlavně svými ostře chutnajícími semeny.", "tgt_summary": "Brassica nigra, or black mustard, is an annual plant cultivated for its black or dark brown seeds, which are commonly used as a spice. It is native to tropical regions of North Africa, temperate regions of Europe, and parts of Asia.", "id": 763894}
{"src_title": "Richard Rodney Bennett", "tgt_title": "Richard Rodney Bennett", "src_document": [{"title": "Život.", "content": "Bennett se narodil v Broadstairs, v hrabství Kent. Vyrůstal však během Druhé světová války v Devonu. Jeho matka, Joan Esther, roz. Spink, byla klavíristka. Studovala u Gustava Holsta a zpívala při prvním profesionálním uvedení jeho orchestrální suity \"Planety\". Otec, Rodney Bennett (1890-1948), byl autor dětských knih a básník. Bennett byl žákem Leighton Park School v Readingu. Ve studiu pokračoval na Královské hudební akademii. Jeho učiteli byli Howard Ferguson, Lennox Berkeley a Cornelius Cardew. V roce 1955 se zúčastnil letního \"Kurzu nové hudby\" v Darmstadtu, kde poznal seriální hudbu. Strávil pak dva roky v Paříži jako žák Pierra Bouleze. V letech 1963–1965 vyučoval na Královské hudební akademii. V roce 1970 odešel do Spojených států a přednášel na \"Peabody Institute\" v Baltimoru. Vrátil se do Anglie a mezi roky 1994 a 2000 byl vedoucím katedry skladby na Královské akademii. Bennett vystupoval pravidelně také jako jazzový klavírista se zpěváky jako byli Cleo Laine, Marion Montgomery, Mary Cleere Haran a Claire Martin. V pozdějších letech byl, vedle hudebních aktivit, znám také jako výtvarný umělec, autor koláží. Richard Rodney Bennett zemřel 24. prosince 2012 v New Yorku a je pohřben na hřbitově Green-wood Cemetery v Brooklynu", "section_level": 1}, {"title": "Ocenění.", "content": "V roce 1975 získal cenu BAFTA za nejlepší hudbu k filmu \"Vražda v Orient expresu\" a opakovaně byl na ni nominován (v roce 1970 za \"Tajný obřad\", 1971 za \"Postavy v krajině\", 1973 za \"Lady Caroline Lamb\", 1978 za \"Equus\", 1980 za \"Amíky\" a 1995 za \"Čtyři svatby a jeden pohřeb\"). Dále byl třikát nominován na cenu BAFTA v kategorii původní televizní hudby: v roce 1985 za TV film \"The Ebony Tower\", 1986 za seriál \"Tender Is The Night\" a 2001 za minisérii \"Gormenghast\"). Celkem třikrát byl také nominován na Oscara za původní hudbu: v roce 1967 za \"Daleko od hlučícího davu\", 1971 za \"Mikuláše a Alexandru\" a 1974 za \"Vraždu v Orient expresu\". Za dva posledně jmenované byl nominován i na Cenu Grammy a za televizní adaptaci klasické detektivky Agathy Christie \"Smysluplná vražda\" (\"Murder with Mirrors\", 1985) také na Cenu Emmy. Třikrát získal britskou skladatelskou cenu Ivor Novello: v roce 2001 za hudbu k minisérii BBC \"Gormenghast\", v roce 2004 za klasickou hudbu. Rovněž za své poslední zkomponované dílo \"A Colloquy with God\" byl nominován na Britskou skladatelskou cenu v kategorii sborové skladby. V roce 1977 byl jmenován komandérem a v roce 1998 rytířem Řádu britského impéria. Magazín \"Gay Times\" ho v roce 1995 nominoval jako jednoho z nejvlivnějších gayů v hudbě.", "section_level": 1}, {"title": "Dílo.", "content": "Bennett zkomponoval více než 200 koncertních skladeb a hudbu k 50 filmům a televizním inscenacím. Po 50 let byl rovněž skladatelem a interpretem jazzových písní. Ve svých koncertních skladbách vycházel z techniky evropské avantgardy. Byl silně ovlivněn svým učitelem Piere Boulezem. V posledních letech svého života se postupně vracel k tonální hudbě.", "section_level": 1}], "src_summary": "Richard Rodney Bennett (29. března 1936 Broadstairs, Kent, Anglie – 24. prosince 2012 New York) byl anglický hudební skladatel, od roku 1979 žijící v New Yorku, známý zejména z oblasti filmové hudby, ale také autor koncertních děl a jazzový umělec.", "tgt_summary": "Sir Richard Rodney Bennett (29 March 193624 December 2012) was an English composer of film, TV and concert music, and also a jazz pianist and occasional vocalist. He was based in New York City from 1979 until his death there in 2012.", "id": 848029}
{"src_title": "Zabil jsem svou matku", "tgt_title": "I Killed My Mother", "src_document": [{"title": "Děj.", "content": "Hubert Minel je šestnáctiletý student umělecké školy v Montréalu. Žije se svou rozvedenou matkou Chantal, kterou nesnáší pro její jednání, které se mu zdá manipulativní a egoistické. Chtěl by se osamostatnit, ovšem školu mu platí matka z jeho dědictví po babičce, se kterým on může volně disponovat až bude dospělý. Chtěl by si pronajmout byt, ve kterém by mohl žít spolu se svým spolužákem a přítelem Antoninem, ovšem matka, ač mu to nejprve slíbí, si to posléze rozmyslí. Chantal se jednoho dne náhodou dozví od Antoninovy matky, že jejich synové spolu mají vztah. Při práci na školním projektu si Hubert vymyslí, že jeho matka zemřela, aby s ní nemusel dělat pohovor. Když se to jeho matka dozví, jejich vztah se ještě zhorší. Když uteče z domu, rodiče se společně dohodnou, že pošlou syna do internátní školy. Hubert zde však dlouho nevydrží a ze školy uteče za Antoninem. Matka doma objeví videokameru, na kterou Hubert zaznamenává své pocity k ní. Hubert s matkou se pokusí svůj vztah urovnat.", "section_level": 1}, {"title": "Ocenění.", "content": "Film byl uveden na MFF v Cannes v sekci Quinzaine des réalisateurs a získal zde tři ceny ze čtyř – cenu filmové Konfederace \"C.I.C.A.E.\" (Confédération Internationale des Cinémas d'Art et d'Essai), cenu Společnosti dramatických autorů a skladatelů (Société des auteurs et compositeurs dramatiques) a \"Prix Regards Jeune\". Film získal nominaci na cenu \"César\" v kategorii nejlepší zahraniční film. Na festivalu québeckých filmů \"Jutra\" získal film ceny v kategoriích nejlepší film, nejlepší herečka v hlavní roli a nejlepší scénář. Nominaci získal dále v kategoriích nejlepší herec v hlavní roli a nejlepší režie. Film získal Prix Lumière jako nejlepší francouzskojazyčný film. Mezinárodní filmový festival v Rotterdamu – cena \"MovieSquad\". V roce 2010 byl vybrán, aby reprezentoval kanadskou kinematografii na cenu \"Oscar\" v kategorii nejlepší zahraniční film, ovšem do užší nominace se nedostal.", "section_level": 1}], "src_summary": "Zabil jsem svou matku (\"J'ai tué ma mère\") je kanadský hraný film z roku 2009, který režíroval Xavier Dolan podle vlastního scénáře a hrál v něm hlavní roli. Ve filmu s biografickými prvky popisuje vztah dospívajícího syna k matce.", "tgt_summary": "I Killed My Mother () is a 2009 Canadian drama film written, directed, produced by and starring Xavier Dolan, in his directorial debut. Loosely autobiographical, it follows the complicated relationship between a young man (Dolan) and his mother (Anne Dorval). The film attracted international press attention when it won three awards from the Director's Fortnight program at the 2009 Cannes Film Festival. After being shown, the film received a standing ovation. It was shown in 12 cinemas in Quebec and 60 in France.", "id": 1766331}
{"src_title": "Co žere Gilberta Grapea", "tgt_title": "What's Eating Gilbert Grape", "src_document": [{"title": "Děj.", "content": "Gilbert Grape (Johnny Depp) je mladík, který žije v malém městečku Endora na středozápadě Spojených států amerických se svojí rodinou - mladšími sestrami Amy (Laura Harringtonové) a Ellen (Mary Kate Schellhardt), mentálně zaostalým bratrem Arniem (Leonardo DiCaprio) a matkou Bonnie (Darlene Cates). Jejich otec spáchal před sedmi lety sebevraždu v jejich rodinném domku, a jejich starší bratr Larry kdysi beze slova odešel. Jeho odchod a otcova smrt velmi poznamenala jejich matku, která se z kdysi nejkrásnější dívky v okolí změnila v morbidně obézní, životem unavenou ženu, která už sedm let nevyšla z domu. Grapeovi žijí poklidným životem, nad kterým se ale vznáší chmurný mrak. Doktoři totiž Arniemu při narození dali maximálně deset let života. Nyní je mu sedmnáct a může kdykoliv zemřít. Film se odehrává v době jeho osmnáctých narozenin, které všichni považuji za zázrak. Arnie vyžaduje neustálou péči, což je pro Grapeovy a zejména pro Gilberta velmi náročný úkol. Gilbert je mladík, který pracuje v místní samoobsluze, stará se o domácnost a touží po něčem lepším. Arnieho miluje, ale je pro něj velmi těžké se o něj starat. Má poměr se ženou místního pojišťovacího úředníka paní Carverovou, chce pro svou rodinu lepší dům a přeje si, aby jeho patnáctiletá sestra Ellen konečně dospěla a matka se zvedla od televize a začala cvičit aerobik. Městem projíždí skupina aut s karavany. Jedné dívce s babičkou se porouchá auto, takže jsou nuceny v Endoře zůstat. Dívka, Becky (Juliette Lewis), se v obchodě seznámí s Gilbertem, a začnou se často vídat. Becky chce vidět Gilbertovu matku, ten se za ní ale stydí a nechce Becky vzít domů. Becky je zvláštní dívka. Není typicky hezká, má krátké ježaté vlasy, ale je velmi milá a zvláštně moudrá a Gilbertovi učaruje. Ti dva se do sebe postupně zamilují. Gilbert je vnitřně rozpolcený. Na jednu stranu chce opustit maloměsto, ale na tu druhou cítí povinnost postarat se o rodinu a hlavně o Arnieho. Arnieho velmi láká místní vodárenská věž, na kterou často leze. Jednoho dne místnímu šerifovi dojde trpělivost a Arnieho odveze na stanici. Když se to dozví jeho matka, poprvé po mnoha letech se zvedne z gauče a jede pro něj na stanici. Když s ním vychází z budovy, venku je srocen dav a všichni se na ní dívají, což ji velmi zahanbí a rozruší. Všichni se připravují na Arnieho osmnácté narozeniny a plánuje se velká oslava. Den před ní se ale rodina dostane do konfliktu, když Gilbert ve vzteku uhodí Arniheo a ten uteče. Gilbert pak nasedne do auta a odjede. Amy s Ellen se vydají hledat Arnieho. Gilbert vyjede ven z města a chvíli váhá, jestli jet dál, nakonec se ale otočí a zamíří k Becky. K té zatím přišel i otřesený Arnie. Becky ho uklidní a chce ho odvézt domů, ale dřív přijedou Amy s Ellen a Arnieho odvezou. Gilbert to vše sleduje zpovzdálí. Becky si ho všimne a ti dva si pak spolu celou noc povídají. Gilbert se jí konečně otevře a řekne jí vše o své matce i otci. Druhý den má Arnie narozeniny. Gilbert přijíždí domů a oslava je v plném proudu. Gilbert se s Arniem usmíří a potom se vydá za svou matkou, která se schovává v domě, nechce, aby jí lidé viděli. Gilbert jí řekne, že se a ní nestydí. Pak přijíždí Becky a Gilbert jí představí své matce, která je potěšená Beckyinou laskavostí. Beckyině babičce se podaří opravit auto, takže pokračují dál v cestě a Becky se musí rozloučit s Gilbertem. Paní Grapeová se rozhodne, že je čas na změnu, a zvedne se z gauče. Těžce vyjde schody do patra a rozhodne se, že bude spát ve své staré ložnici. Všechny děti jsou na ní velmi pyšné. Jejich radost ovšem netrvá dlouho, protože ještě tentýž den zemře, pravděpodobně na infarkt. Pohřební služba jí kvůli její obezitě nemůže dostat ven z domu, proto odjede pro posily. Gilbert nemůže snést představu, že venku bude dav a všichni se jí budou smát, proto on a jeho sourozenci vynesou všechen nábytek a dům zapálí. Tak končí jedna etapa jejich života. O rok později Ellen odejde na střední školu a Amy začne pracovat v pekařství. Gilbert s Arniem jsou volní a můžou jít, kam chtějí - rozhodnou se, že budou cestovat karavanem s Becky. Film končí jejich opětovným šťastným shledáním.", "section_level": 1}, {"title": "Ocenění.", "content": "Leonardo DiCaprio byl za svou roli v tomto filmu nominován na Oscara a Zlatý glóbus.", "section_level": 1}, {"title": "Reakce.", "content": "Film získal mezi diváky na největších filmových databázích spíše velmi dobré hodnocení.", "section_level": 1}], "src_summary": "Co žere Gilberta Grapea (v americkém originále: What's Eating Gilbert Grape) je americký dramatický film z roku 1993. Režisérem filmu je Lasse Hallström. Hlavní role ve filmu ztvárnili Johnny Depp, Juliette Lewis, Leonardo DiCaprio, Mary Steenburgen a Darlene Cates. Film je adaptací stejnojmenného románu Petera Hedgese z roku 1991.", "tgt_summary": "What's Eating Gilbert Grape is a 1993 American drama film directed by Lasse Hallström and starring Johnny Depp, Juliette Lewis, Darlene Cates, and Leonardo DiCaprio. The film follows 24-year-old Gilbert (Depp), a grocery store clerk caring for his morbidly obese mother (Cates) and his mentally impaired younger brother (DiCaprio) in a sleepy Midwestern town. Peter Hedges wrote the screenplay, based on his 1991 novel of the same name. The film was well-received; DiCaprio received his first Academy Award nomination for his role.", "id": 48175}
{"src_title": "Carlo Bergonzi", "tgt_title": "Carlo Bergonzi", "src_document": [{"title": "Život.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Mládí.", "content": "Narodil v Polisene, nedaleko Parmy v severní Itálii, jako jediné dítě místního sýraře. Zpíval v kostele a záhy se začal objevovat v dětských operních rolích v divadle sousedního města Busetta. Školu opustil ve svých jedenácti letech a začal pracovat v sýrárně v Parmě, kde pracoval i jeho otec. V šestnácti letech se dostal na parmskou konzervatoř a studoval zpěv u maestra Ettore Campogalliani, tehdy jako baryton. Během druhé světové války se Bergonzi zapojil do odbojové činnosti a v roce 1943 byl internován v německém zajateckém táboře. O dva roky později byl tábor osvobozen sovětskou armádou a Carlo se vydal na 106 km dlouhou cestu, aby se dostal do amerického tábora. Cestou však onemocněl tyfem, ze kterého se zotavoval téměř rok. Když se po válce se vrátil do konzervatoře v Parmě vážil jen něco málo přes 36 kg.", "section_level": 2}, {"title": "Operní kariéra.", "content": "Debutoval v roce 1948, ještě jako baryton, v roli Figara v Rossiniho opeře \"Lazebník sevillský\", kterou provedl s organizací bývalých válečných zajatců. Nicméně honorář za toto vystoupení nepokryl ani jeho cestovní náklady. Jako baryton odzpíval celou řadu rolí, nicméně postupně si uvědomoval, že jeho hlasu lépe odpovídá tenorová poloha a po přeškolení debutoval jako tenor v roce 1951 v titulní roli opery \"Andrea Chénier\" skladatele Umberta Giordana v divadle Teatro Petruzzelli v Bari. V témže roce vystoupil v římském Koloseu na koncertě věnovaném padesátému výročí smrti Giuseppe Verdiho a italský rozhlas jej angažoval k nahrávce méně známých Verdiho oper. Realizovány byly opery \"I due Foscari\", \"Giovanna d'Arco\" a \"Simon Boccanegra\". Na nejslavnější italské scéně, v milánské opeře La Scala, debutoval v titulní roli opery Jacopo Napoliho \"Masaniello\", která je založena na příběhu italského rybáře 17. století, který se stane revolucionářem. V Metropolitní opeře v New Yorku poprvé vystoupil v roce 1956 v roli Radama ve Verdiho opeře \"Aida\". V Metropolitní opeře pak zpíval po 30 let. Jeho poslední rolí byl Rodolfo v opeře \"Luisa Millerová\" jeho nejoblíbenějšího skladatele Verdiho v roce 1988. V 80. letech se jeho pěvecké výkony s postupujícím věkem zhoršovaly a Bergonzi se tak více věnoval činnosti koncertní a pedagogické.", "section_level": 2}, {"title": "Osobní život.", "content": "V roce 1950 se oženil s Adele Aimi, se kterou měl dva syny. První z nich se narodil v den, kdy Carlo absolvoval svůj tenorový debut. Vlastnil dům v Miláně a restauraci a hotel v Bussetu. Hotel nazval \"I Due Foscari\" podle Verdiho opery. Zemřel v pátek 25. července 2014 v nemocnici \"Auxologico Institution\" v Miláně, kde byl hospitalizován. Je pochován na hřbitově \"Vidalenzo\" v rodném Polesine.", "section_level": 2}], "src_summary": "Carlo Bergonzi (13. července 1924, Polisene, Itálie – 25. července 2014, Milán) byl italský operní tenorista. I když se představil v řadě veristických rolí, či klasických rolích bel cantových, je především spojen s operami Giuseppe Verdiho, včetně řady skladatelových méně známých děl, které pomáhal oživit.", "tgt_summary": "Carlo Bergonzi (13 July 1924 – 25 July 2014) was an Italian operatic tenor. Although he performed and recorded some bel canto and verismo roles, he was above all associated with the operas of Giuseppe Verdi, including many of the composer's lesser known works he helped revive. He sang more than forty other roles throughout his career.", "id": 2070599}
{"src_title": "Tereziánská akademie ve Vídni", "tgt_title": "Theresianum", "src_document": [{"title": "Dějiny.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Rané dějiny (do roku 1746).", "content": "V roce 1288 se objevuje první zmínka o dvorním statku Angerfeldhof na místě dnešního Tereziana. V roce 1614 panující Habsburkové zakoupili hospodářství na samé hranici Vídně, a renovovali je. \"Favorita\", jak nový statek pojmenovali, se stal císařským letním sídlem a vyhlášeným dějištěm představení ve druhé polovině 17. století. Poté, co byla roku 1683 rezidence vypálena jako následek bitvy u Vídně, byla posléze v dalších desetiletích vystavěna vznosnější barokní \"Nová Favorita\". Tři císaři Svaté říše římské - Leopold I., Josef I. a Karel VI. v rezidenci sídlili. Když v roce 1740 císař Karel VI. v \"Nové Favoritě\" zemřel, jeho nejstarší dcera Marie Terezie odmítla více do budovy vstoupit.", "section_level": 2}, {"title": "Založení a činnost Tereziana (1746–1957).", "content": "V roce 1746 se Marie Terezie rozhodla prodat palác jezuitům za 30 tisíc rakouských zlatých s podmínkou, že zde vybudují vzdělávací instituci, která by vychovávala mladé talentované muže pro civilní službu. Jak bylo stanoveno ve dvou zakládacích listinách, nově ustavená “císařská akademie” pod záštitou Marie Terezie byla založena na principu přísného výběru, nejvyšších pedagogických a vědeckých standardů a výuce “moderních” cizích jazyků. Po smrti Marie Terezie roku 1773, její syn, císař Josef II., zrušil řád Tovaryšstva Ježíšova a Terezianum bylo dočasně uzavřeno. O více než 20 let později, v roce 1797, císař František II. Terezianum znovu otevřel, tentokrát pod vedením piaristů. Týž panovník také dokončil budovu s dnešní neoklasickou fasádou a vystavěl pomocné budovy včetně bazénu pro plavecký výcvik. Po revoluci v roce 1848 se František Josef I., rozhodl otevřít školu take pro “měšťanské syny” a podřídit ji veřejné správě. V roce 1883 byla konsulární akademie, nejstarší vzdělávací zařízení v oblasti mezinárodních vztahů na světě (založená Marií Terezií jako Orientální akademie roku 1754 a později přejmenovaná), přemístěna do \"Nové Favority\". Sídlila v samostatném křídle budovy až do roku 1905, kdy se znovu přestěhovala do domu na Boltzmanngasse, kde dnes sídlí Velvyslanectví USA v Rakousku. Po skončení první světové války byla většina školního majetku v Rakousku, Maďarsku a dalších částech habsburské monarchie rozprodána. V roce 1938, po “anšlusu” Rakouska Nacistickým Německem, bylo Terezianum přeměněno na Národní politický institut vzdělání. Během druhé světové války byla škola poškozena natolik, že mohla být znovu otevřena teprve po celkové rekonstrukci v roce 1957.", "section_level": 2}, {"title": "Novodobé dějiny (1964–2000).", "content": "V roce 1964 byla v \"Nové Favoritě\" obnovena Diplomatická akademie jako nástupce konsulární akademie. Mezi její absolventy patří například někdejší generální tajemník OSN a rakouský prezident Kurt Waldheim, a další evropští ministři a vysocí státní úředníci. Na Terezianu byla na přelomu 80. a 90. let 20. století zavedena koedukace – první učitelky nastoupily roku 1988, první studentky byly přijaty o rok později, 1989; Roku 1993 byla jmenována první ředitelka školy.", "section_level": 2}, {"title": "Terezianum dnes.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Filosofie.", "content": "V souladu se zakládacími listinami Marie Terezie se dnešní Terezianum zaměřuje na výuku a výchovu “sebevědomých Rakušanů a Evropanů se širokým rozhledem”. Osvojením si principů tolerance a lidskosti se škola snaží připravit své absolventy na zastávání “odpovědných úloh ve společnosti.” Principy Tereziana zahrnují vynikající akademické dovednosti, společenskou odpovědnost a mezinárodní úspěch.", "section_level": 2}, {"title": "Mezinárodní zaměření.", "content": "Před první světovou válkou byla povinná výuka vedle němčiny také v maďarštině, kdežto výuka v angličtině, francouzštině, italštině, polštině, češtině, slovinštině, srbochorvatštině a rumunštině byla volitelná. Dnes učební osnovy školy vyžadují, aby se studenti učili třem cizím jazykům (angličtině, francouzštině a ruštině) a také latině. Volitelná je pak výuka ve španělštině, italštině, portugalštině, maďarštině, polštině, japonštině a čínštině, kdy rodilí mluvčí pomáhají při výuce. Studentům jsou k dispozici výměnné jazykové programy. Zahraniční studenti v letech 15 až 18 se na Terezianu mohou ucházet o tří, pěti nebo desetiměsíční studijní programy. Tímto způsobem v roce 2009 studovali žáci ze 27 různých států. Terezianum je členem sítě 18 mezinárodních partnerských škol, mezi nimž jsou:", "section_level": 2}, {"title": "Mimořádné aktivity.", "content": "Terezianum se navíc účastní půlročně pořádaných setkání studentů „Modelový Evropský parlament“ který je má připravit pro budoucí vedoucí role v Evropské unii.", "section_level": 2}, {"title": "Významní absolventi.", "content": "Terezianum často označovaná za jednu z nejvybranějších škol v Rakousku, po více než 260 let ovlivňovala dějiny Rakouska i Evropy. Její absolventi zahrnují nositele Nobelovy ceny, politické osobnosti, ale také spisovatele a myslitele v mnoha disciplínách:", "section_level": 1}], "src_summary": "Theresianum, neboli Tereziánská akademie ve Vídni, někdy zvaná \"Nová Favorita\", (německy \"Öffentliche Stiftung der Theresianischen Akademie in Wien / Neue Favorita\") je soukromá internátní škola v ulici Favoritenstraße 15 ve 4. vídeňském obvodě Wieden. Školu založila roku 1746 rakouská panovnice Marie Terezie, po níž je pojmenována.", "tgt_summary": "Theresianum (or Theresian Academy; German: \"Stiftung Theresianische Akademie\") is a private boarding and day school governed by the laws for public schools in Vienna, Austria. It was founded in 1746 by Empress Maria Theresa of Austria.", "id": 893594}
{"src_title": "Pruská G 8", "tgt_title": "Prussian G 8", "src_document": [{"title": "Vznik a vývoj.", "content": "V letech 1893 – 1917 byla jako standardní typ nákladní lokomotivy pruských státních drah dodávána řada G 7 na mokrou páru s pojezdem tvořeným čtyřmi spřaženými nápravami a s vlečným tendrem. V roce 1902 dodala lokomotivka Vulcan ve Štětíně třináct lokomotiv tohoto typu s instalovaným Schmidtovým přehřívačem. Lokomotivy nesly označení Saarbrücken 2100–2112. V dalších letech pokračovala výroba lokomotiv G 8 v několika německých lokomotivkách, a to až do roku 1913. Celkem jich bylo vyrobeno 1.054 kusů. První pruské nákladní lokomotivy na přehřátou páru z počátku trpěly řadou „dětských nemocí“. Omezení nápravového tlaku na 14 t způsobilo mnoho problémů, neboť snaha o snížení hmotnosti vedla k poddimenzování mnoha součástí. V průběhu výroby došlo k několika úpravám – hned v roce 1903 byl zvětšen průměr válců na 575 mm, v roce 1904 na 590 mm a později na 600 mm. Měnila se i plocha roštu, přímá i nepřímá výhřevná plocha, plocha přehřívače a uspořádání kotlových trubek. Parní dóm se přesunul dopředu na 2. prstenec válcového kotle, změnil se i tvar dýmnice. Sedm lokomotiv bylo pokusně osazeno souproudými válci (typ Stumpf), deset dalších bylo vybaveno Lentzovým ventilovým rozvodem. Ani jedna z těchto úprav nebyla přínosem ve srovnání se standardním provedením. Lokomotivy bývaly spřaženy s tendry typů pr 3 T 12, pr 3 T 16,5 a pr 2'2' T 16. Německé říšské dráhy převzaly v roce 1925 656 lokomotiv a označily je řadou 55.16–22 (55 1601–2256), v roce 1935 přišlo dalších 12 strojů ze Sárska. Během druhé světové války přibyly další lokomotivy z obsazeného Polska, které dosatly čísla v intervalu 55.1604 – 55.1710 po zrušených strojích.", "section_level": 1}, {"title": "Řada G 8 mimo Německo.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Československo.", "content": "V roce 1919 zakoupilo Československo 15 lokomotiv G 8 z válečné kořisti Spojených států. Stroje byly převzaty v Is-sur-Tille, zprovozněny a následně transportovány do Československa. Ve skutečnosti se jednalo o 13 lokomotiv G 8 a dvě G 8.1. Bez ohledu na tuto skutečnost byla lokomotivám přidělena čísla 273N01-15, přičemž stroje G 8.1 obdržely čísla 10 a 15. V roce 1925 byly všechny lokomotivy nově označeny jako 425.001-15 (původní inventární čísla byla zachována). Lokomotivy byly přiděleny výtopně Trenčianská Teplá, později přešly do Nových Zámků. V roce 1939 byly předány MÁV a přeznačeny na 410.501-502 (G 8.1) a 410.601-613 (G 8). Po válce se vrátily k ČSD pouze 425.005 a 007, ale v tak špatném stavu, že do provozu již nezasáhly.", "section_level": 2}, {"title": "Itálie.", "content": "V roce 1919 získala Itálie jako válečnou reparaci 22 lokomotiv G 8, které FS označily 422.001 - 022. Z počátku byly sustředěny v Miláně. Ve druhé polovině třicátých let začalo jejich vyřazování, které přerušil v roce 1940 vstup Itálie do války. Jako poslední dojezdila u FS 422.001 v roce 1958. Lokomotivy 422.009 a 022 byly v roce 1946 prodány Società Funivie di Savona, která provozuje lanovky mezi přístavem a překladišti uhlí v Savoně. Obě lokomotivy zde sloužily na posunu až do roku 1973, poté byly zakoupeny piemontským železničním muzeem v Saviglianu. Lokomotiva 422.009 byla v letech 1990 - 1995 opravena, 422.022 byla zrušena.", "section_level": 2}, {"title": "Turecko.", "content": "První lokomotivy řady G 8 se objevily v dnešním Turecku během 1. světové války jako součást válečných dodávek z Německa. Jednalo se o 46 strojů německých drah dodaných CFOA (Chemins de Fer Ottomans d'Anatolie - anatolské otomanské dráhy), označených 44001 - 44046. Dalších 10 lokomotiv dodala v roce 1924 lokomotivka Linke-Hoffmann železnici Smyrna - Cassaba (SCP, nyní Izmir - Turgutlu). Těmto strojům byla u TCDD přidělena čísla 44047 - 44056. Stroje 44057 - 44061 pocházely od DHP (Damas Hama et Prolongement) a TCDD je zakoupily v roce 1944. Tyto stroje pocházely z válečné reparace Francii - z celkem 71 lokomotiv jich 48 bylo v roce 1939 prodáno DHP, vlivem válečných událostí byly převzaty až v roce 1941. Stroje 44062 - 44083 pocházely pravděpodobně z železnic vzniklých rozdělením Bagdádské dráhy, většina z nich byla také součástí válečných dodávek. Je ale možné, že 13 z nich zakoupily TCDD od železnic Alsaska-Lotrinska v roce 1934. Údajně existovala i lokomotiva 44087. Řada 44001 dojezdila v 80. letech, lokomotiva 44079 byla provoznuschopná prodána v roce 1987 do Německa. Lokomotiva 44015 v muzeu v Ankaře byla vyřazen k 20.11.1990.", "section_level": 2}, {"title": "Rumunsko.", "content": "Po 1. světové válce v rámci poválečného vyrovnání obdržely CFR 37 lokomotiv G 8, které obdržely čísla 4805 - 4843. Všechny byly vyřazeny do roku 1938.", "section_level": 2}, {"title": "Poválečné rozdělení.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Německo.", "content": "DB získaly po válce 205 strojů této řady, DR 50 strojů. Poslední z nich dojezdily u DB v roce 1955, u DR v roce 1969.", "section_level": 2}, {"title": "Rakousko.", "content": "V Rakousku zůstaly po válce stroje 55 1681, 1881 a 2180. 55 1881 byla v roce 1950 předána DB, obě zbylé lokomotivy byly přeznačeny na řadu 755 s původními inventárními čísly. 755.2180 byla vyřazena v roce 1954, 755.1681 v roce 1957.", "section_level": 2}, {"title": "Polsko.", "content": "Lokomotivy G 8, které zůstaly po válce v Polsku, přeznačily PKP na řadu Tp 3. Po druhé světové válce zůstaly lokomotivy G 8 po celé Evropě. Část lokomotiv z území Československa bylo vráceno PKP, zbylých 29 strojů převzaly ČSD a označily 424.500-528. Lokomotivy byly přiděleny výtopnám na severu Čech – do Podmokel, Ústí nad Labem, Chomutova a Lovosic, kde nahradily starší řady 344.3, 413.2 a 414.0. Postupně byly samy nahrazeny lokomotivami řady 534.03 z poválečné výroby. Poslední 424.0 byly vyřazeny v roce 1958.", "section_level": 2}], "src_summary": "G 8 byla čtyřspřežní nákladní lokomotiva Pruských státních drah na přehřátou páru. Byla vyráběna ve dvou variantách – od roku 1902 s nápravovým tlakem 14 t a od roku 1913 tzv, zesílená G 8, později označená jako G 8.1, s nápravovým tlakem 17 t. Zesílená varianta s více než 5.000 kusy byla nejpočetnější typem lokomotivy pro zemské dráhy.", "tgt_summary": "The Prussian Class G 8 locomotives were eight-coupled, superheated, freight locomotives operated by the Prussian state railways. There were two variants: the G 8 built from 1902 with a 14 tonne axle load and the \"reinforced G 8\" (\"verstärkte G 8\") built from 1913 (later designated the G 8.1) with a axle load. The latter was the most numerous German state railway (\"Länderbahn\") locomotive, over 5,000 examples being built.", "id": 1158657}
{"src_title": "Španělská hodinka", "tgt_title": "L'heure espagnole", "src_document": [{"title": "Námět a historie vzniku.", "content": "Maurice Ravel si ke zhudebnění vybral ironickou komedii s mírně erotickým nádechem autora Franc-Nohaina, který nejprve nebyl nápadem Ravela zhudebnit toto dílo nadšen. Když ale uslyšel první Ravelovy hudební ukázky, změnil názor a stal se i autorem libreta k opeře. Ravel si vybral tento text hlavně proto, že se děj odehrává v hodinářském krámku. Mohl tak hudebními prostředky vzdát hold své velké zálibě v hodinových, hracích a jiných mechanických strojcích. Španělský motiv se objevuje výrazněji zejména v závěrečné habaneře. Maurice Ravel věnoval svoji první operu svému otci, který tím byl velmi poctěn. Od dokončení opery v roce 1907 k její premiéře v roce 1911 však uběhly čtyři roky, během kterých Ravelův otec zemřel. Ravel se chtěl osobně účastnit všech příprav na premiéru své opery v Opéra-Comique v Paříži dne 19. května 1911. Byla uvedena spolu s operou \"Thérèse\" skladatele Julese Masseneta, ale bez velkého úspěchu; po prvních devíti představeních byla stažena z repertoáru. Daleko většího úspěchu se dočkala při uvedení v Opéra national de Paris 5. prosince 1921 s belgickou sopranistkou Fanny Heldy v roli Concepción. Do Opéra-Comique se vrátila v roce 1945, kde je na repertoáru dodnes. Mimo Francii byla uvedena nejprve v londýnském Royal Opera House v Covent Garden v roce 1919 a pak následovala další světová města: Chicago a New York (1920), Brusel (1921), Basilej a Rotterdam (1923), Praha (1924), Hamburg, Stockholm (1925), Buenos Aires (1932), Káhira (1934). V Kanadě byla uvedena poprvé na festivalu v Montrealu v roce 1961.", "section_level": 1}, {"title": "Obsah.", "content": "Opera se skládá z předehry a jednoho dějství o 21 obrazech. Místo a doba: Toledo, Španělsko, 18. století \"Hodinářský krámek a dílna hodináře Torquemady v Toledu\" Do hodinářského krámku a dílny postaršího hodináře Torquemady přichází mezkař Ramiro, aby si nechal seřídit hodinky, které mu daroval jeho strýc, toreador, protože při svém povolání potřebuje nutně znát přesný čas. Hodinář je právě na odchodu a vyzývá mezkaře, aby počkal, až se vrátí, že mu hodinky seřídí. V krámku stojí na čestném místě dvoje vzácné kastilské stojací hodiny a hodinářova hezká, mladá žena Concepción žádá svého manžela, aby jedny z nich vynesl po schodech do ložnice, že by se jí tam líbily. Manžel odpovídá, že na to nemá dost sil a odchází. Když se mezkař na chvíli vzdálí, přichází do krámku mladý student a básník Gonzalve, který je do Concepción zamilovaný. Concepción totiž využívá toho, že její manžel odchází pravidelně jeden den v týdnu, aby provedl údržbu a seřízení radničních hodin, a dává si v krámku dostaveníčko se svými ctiteli. Tentokrát ale ruší její plány přítomnost mezkaře a proto poručí Gonzalvovi, aby se schoval do jedněch ze stojacích hodin. Když se mezkař objeví, poprosí ho, zda by nemohl vynést hodiny po schodech do ložnice, aby se mohla podívat, jak by se tam hodily. Mladý mezkař, který je trochu neohrabaný při navazování známostí se ženami, se rád chopí tohoto úkolu a snadno vynese hodiny i s obsahem nahoru. Potom se vrátí do krámku a roztoužená Concepción odchází do ložnice. Po chvíli ale zjistí, že Gonzalve se, tak jako vždy, chystá vyznávat jí lásku krásnými slovy namísto činy. Nechá ho proto v hodinách a sejde dolů, aby požádala Ramira o snesení hodin zpět do krámku, že se jí v ložnici nelíbí. Když jde mezkař nahoru pro hodiny, přichází do krámku další nápadník, tlustý, starý bankéř don Iñigo Gomez. Když Concepción slyší, že se po schodech blíží Ramiro s hodinami, poručí Gomezovi, aby se schoval do druhých hodin. To se mu sice podaří, ale svoji tloušťkou se v hodinách zaklíní a nemůže se hnout. Se sladkým úsměvem požádá Concepción Ramira, zda by neodnesl ještě ty druhé hodiny, třeba se tam budou vyjímat lépe. Mezkař opět s lehkostí vynese i druhé, ještě těžší, hodiny do ložnice a vrátí se. Concepción jde nahoru a když zjistí, že Gomez je v hodinách zaklíněný, zavolá Ramira, aby je zase vrátil dolů. Oboje hodiny s nápadníky stojí v krámku na svém místě a Concepción, okouzlená silou mezkaře, ho pozve nahoru do své ložnice. Když Gonzalve zaslechne, že se hodinář vrací, vystoupí z hodin a předstírá, že si je se zájmem prohlíží. Také zaklíněný Gomez otevře dveře od hodin a když hodinář vstoupí, oba předstírají, že si je podrobně prohlížejí i zevnitř, za účelem jejich koupě. Hodinář je velice potěšen vyhlídkou na dobrý obchod, když vchází rozzářená Concepción s mezkařem Ramirem, který konečně silou vyprostí Gomeze z hodin. Všichni jsou teď spokojení. Hodinář proto, že udělal dobrý obchod, básník Gonzalve a bankéř Gomez proto, že zdařile utajili své zálety a Concepción s mezkařem Ramirem proto, že se jim podařilo naplnit svoji milostnou touhu. Na konci opery se pětice protagonistů obrací do hlediště a zpívá závěrečné ponaučení jako parafrázi z Boccaccia \"Mezi více nápadníky, jen tomu se uspět zdaří,\"mocenský nátlak\" . Francouzský sociolog Émile Durkheim tento koncept vytvořil v konfrontaci se soudobou filozofií a psychologií, vůči nimž chtěl postavit sociologii na empirickém výzkumu a ne na abstraktním teoretizování. Sociální fakty tedy musí být zkoumány jako věci, které nemohou být poznány pouhou mentální aktivitou, například tak, jako ve filozofii. Je k tomu potřeba i dalších dat, které musí získat. Durkheiem chápe sociální fakt jako sílu, která působí na jednotlivce z vnějšího okolí. Ve své metodologii s ní pak pracuje jako s nástrojem popsání fungování kulturních norem a hodnot. Sociální fakt ovlivnila skutečnost, že Durkheim zastával holistický přístup ke společnosti – to znamená, že „celek“ je důležitější, než jeho části, a každá část má význam jen v případě, že s ostatními souvisí.", "section_level": 1}, {"title": "Vnímání sociálního faktu.", "content": "Lidé donucovací povahu sociálních faktů často nerozpoznají. To proto, že se sociálním faktům obecně vzato sami podřizují, a přitom jsou přesvědčeni, že jednají na základě vlastní volby. Durkheim tedy tvrdí, že lidé vlastně následují vzorce, které v jejich společnosti obecně platí. Sociální fakty přitom mohou lidské jednání mocensky ovlivnit mnohými způsoby, od otevřeného trestu (například v případě trestného činu) přes společenské odmítnutí (v případě nepřijatelného chování) až po prosté nedorozumění (v případě jazykové nejasnosti).", "section_level": 1}, {"title": "Vznik sociálního faktu.", "content": "Durkheim zdůrazňuje, že sociální fakta vznikla v sociálním prostředí. Lidé tedy nejsou jen jejich subjektem (jen aktéry, kteří se musí podřizovat), ale také jejich zdrojem. Drukheim také tvrdí, že původ všech sociálních faktů se vztahuje k idejím – pokud chceme zjistit původ sociálního faktu, musíme nejdříve zkoumat původ idejí, které byly u jeho vzniku. Prapůvod sociálních faktů vnímá v obecné povaze lidí a jejich vysokém stupni sociability. Obecným rysem lidské povahy je např., že lidé vytvářejí skupiny. Skupina ale jedná jinak než jednotlivec. Individuální vědomí se prolínají a tím vzniká kolektivní vědomí. Jedná se o soubor toho, co společně pociťuje a čemu věří průměr členů jedné společnosti. Durkheim zároveň tvrdí, že kolektivní vědomí je nejvyšší formou duševního života, protože je vědomím vědomí. Stojí mimo všechny individuální a dílčí nahodilosti a všechny věci spatřuje v jejich stálé a základní podobě, kterou zachycuje ve sdělitelných pojmech. Sociální fakta tedy utváří přesvědčení, sklony chování a zvyky skupiny, které jsou prováděny ve společenství lidí. Nestačí však jen kolektivní vědomí vytvořit, ale neustále se musí udržovat prostřednictvím shromáždění společenství. Pocit sounáležitosti v těchto shromážděních poté obnovují u členů společnou víru a hodnoty.", "section_level": 1}, {"title": "Studium sociálních faktů.", "content": "Émile Durkheim přiznával, že studovat sociální fakty je obtížné – jsou neviditelné a nepostižitelné, nelze je tedy přímo pozorovat. Jejich vlastnosti musí být odhalovány nepřímo, prostřednictvím analýzy jejich důsledků nebo zkoumáním pokusů o jejich prosazování, jako jsou zákony, náboženské spisy nebo psaná pravidla chování. Při studování sociálních faktů Durkheim zdůrazňoval nutnost odprosit se od předsudků a ideologie. Vědecký přístup vyžaduje mysl otevřenou vůči důkazům, které poskytují smysly, a oproštěnou od předpojatostí, jež přicházejí zvnějšku. Durkheim byl přesvědčen, že vědecké koncepty lze rozvinout jedině skrze vědeckou praxi. Vyzýval sociology, aby věci studovali takové, jaké skutečně jsou, a aby vytvářeli nové koncepty, které reflektují skutečnou povahu věcí.", "section_level": 1}, {"title": "Klasifikace.", "content": "Durkheim klasifikoval sociální fakty do dvou kategorií: Toto rozdělení vzniká na základě to, že Durkheim věří, že ve společnosti existuje určitý počet fakt, jež se svými vlastnostmi liší od těch individuálních (vzniklých na psychické úrovni). Tedy materiálních sociálních faktů. Nic z toho není výtvorem přírody, ale ani jednotlivce. Je to například jazyk určitého národa. Peníze, kterými platíme. Představa času (na této představě rozdělujeme čas na dny, hodiny..). Oblečení, které volíme podle příležitosti. Pokud bude chtít jednotlivec některou z těchto věcí změnit, nepovede se mu to. Není to v jeho silách. A každá tato snaha bude potrestána – ve formě výsměchu, nebo problémů s úřady atd. Jiná sociální fakta mají tendenci projevovat se po nějaké době mimo vědomí jedince a vytvářet si vlastní, fyzickou podobu. Ty nazýváme nemateriálními fakty. Příkladem je morálka, nebo právo. V každé společnosti platí nějaké morální hodnoty a zásady, které se projevují nejen jako jednání a myšlení členů společnosti, ale také v podobě zákoníků, náboženské knihy, která stanoví, co se smí a co naopak ne.", "section_level": 1}, {"title": "Další dělení.", "content": "V rámci celé množiny sociálních faktů lze vysledovat několikero rozdělení. Tato definice Durkheimovi umožňuje označit za normální například kriminální čin, což je závěr poněkud překvapivý. Durkheim nicméně argumentuje, že kriminální čin v žádném případě nepůsobí negativně na řád společnosti jako celku. Samotný akt vraždy, bez ohledu na zrůdnost takového činu, nemá konkrétní vliv na chod společnosti; pro faktické fungování společnosti není ztráta jedince rizikem.", "section_level": 1}, {"title": "Náboženství – nemateriální sociální fakt.", "content": "Spis \"Elementární formy náboženského života\" (1912) představuje rozbor významného nemateriálního sociálního faktu, totiž náboženství. Durkheim se domnívá, že zdrojem náboženství je společnost sama. Právě společnost některé věci označuje jako posvátné a jiné jako profánní. Durkheim tvrdil, že vposledku jsou náboženství a společnost jedním a tím samým. Náboženství je způsob, jak společnost vyjadřuje sebe samu formou nemateriálního sociálního faktu. Je to systém idejí, kterými si lidé zpodobňují společnost, do níž patří, a vztah, který k ní mají. Praktiky kultu, které člověka mají poutat k jeho bohu, připoutávají člověka ke společnosti, protože bůh je podle Durkheima pouze obrazným vyjádřením společnosti. Náboženstvím dneška by mělo být náboženství humanity a jeho racionálním výrazem by byla individualistická etika.", "section_level": 1}, {"title": "Kritika.", "content": "V \"Pravidlech sociologické metody\" byl sociální fakt popsán jako věc, která je nezávislá na jedinci, ale vyvíjí na ně tlak. Samotný výraz věci vyvolal vlnu kritiky. Proto ve druhém vydání knihy Durkheim zdůrazňuje, že výrazem věc nemyslí objekt s hmotnou podobou, ale něco, co není možné změnit pouhým působením mysli, jako protikladem myšlenky. Kritice byl také podroben systém, jakým sociální fakta vznikají a pak fungují. Durkheimovi bylo vyčítáno, že ze sociálních jevů udělal „fantomy, jež žijí svým vlastním životem“. Dále také byla kritizována objektivita sociálních faktů. Pokud jsou sociální fakta objektivní a nezávislé na jedinci, pak je velmi obtížné je zkoumat. Zkoumání se totiž stává pouze interpretací názoru vědce, co daný sociální fakt znamená.", "section_level": 1}, {"title": "Maussův sociální fakt.", "content": "Teorii sociálního faktu dále rozpracovává i Marcel Mauss, synovec a žák Émila Durkheima. Věnuje se tzv. Totálnímu sociálnímu faktu a definuje ho jako „činnost, která má vliv na celou společnost v ekonomické, právní, politické a náboženské sféře“.", "section_level": 1}], "src_summary": "Sociální fakt (někdy také sociální jev) z pohledu sociologie tvoří hodnoty a aspekty společenského života, které utváří naše činy jako jedinců (například ekonomická situace nebo vliv náboženství). Sociální fakt jsou struktury, kulturní normy a hodnoty, které jsou vnější, a mají „donucovací“ charakter na aktéry.", "tgt_summary": "In sociology, social facts are values, cultural norms, and social structures that transcend the individual and can exercise social control. The French sociologist Émile Durkheim defined the term, and argued that the discipline of sociology should be understood as the empirical study of social facts. For Durkheim, social facts \"consist of manners of acting, thinking and feeling external to the individual, which are invested with a coercive power by virtue of which they exercise control over him.\"", "id": 1773466}
{"src_title": "Poporodní bonding", "tgt_title": "Maternal bond", "src_document": [{"title": "Historie.", "content": "Myšlenka rané poporodní vazby byla poprvé vnesena do pole zájmu v 70. letech 20. století americkými pediatry Dr. Johnem Kennellem a Dr. Marshallem H. Klausem. První výzkum na toto téma proběhl v roce 1970 a v průběhu následujících let až po současnost byly objevovány nové souvislosti a duplikováním potvrzovány výsledky z časných let teorie bondingu. Kennell a Klaus se podíleli na vytvoření jejího základu a vyvinuli teorii, podle níž kontakt mezi matkou a dítětem bezprostředně po porodu vede k jejich vřelejšímu a kvalitnějšímu vztahu, častějšímu slovnímu kontaktu, úsměvu, šetrnějšímu zacházení ze strany matky atp. V České republice patří k dosud jediným odborníkům podporujícím ranou vazbu (bonding) klinická psycholožka Mgr. Michaela Mrowetz a pediatrička MUDr. Marcela Peremská. Mnozí odborníci, ve snaze polidštit porodnice mylně pokládají bonding za metodu, kterou provozují zdravotníci na matce a dítěti. Toto svědčí jen o tom, že nepochopili základ, bonding je proces mezi dítětem a matkou a další lidé, včetně otců, porodních asistentek, dul, lékařů, sester, mohou bonding podporovat, anebo poškozovat - což se vzhledem k nepochopení stále děje. “Deprese vychází z neuspokojení základní potřeby lásky a harmonie ve vztazích. Jde o žízeň, touhu po tom, čemu se člověku jako dítěti nedostalo v potřebné míře. Příčiny deprese vidím také v rozkladu vícegeneračních rodin, rozvodovosti, zaměstnanosti žen, technizaci a zdánlivé racionalitě společnosti. Deprese je patologická reakce na ztrátu, jejíž zdravou podobou je vztek a smutek. Separace, odloučení matky od dítěte, vede k probuzení panického systému - od křiku až k paralýze... dítěte, která je přirozeným obranným projevem, jako když zvíře na sebe nechce upozornit šelmu; strnutí mu zachová život. Následkem je ovšem vyčerpání a ztráta serotoninu vedoucí k depresi a odumírání neuronů. Je třeba podporovat a posilovat kontaktní vazbu mezi dítětem a matkou. Tzv. vyřvávání dětí vede k vyčerpávající rezignaci, v konečném důsledku k depresi. Kontakt vede k vzájemnému přijetí, bazální důvěře a objektní stálosti.“ MUDr.Jan Poněšický - psychiatr, psycholog a psychoanalytik – konference Léčba v psychiatrii, Ostrava 2013", "section_level": 1}, {"title": "Průběh bondingu.", "content": "Bonding je proces navazování a lepení vazby dítěte k matce. Máme opravdu velké množství důkazů o tom, že v období prenatálním i postnatálním jsou rodiče pro dítě tím hlavním zdrojem ovlivnění, čím menší dítě, tím větším vztahově vazebním objektem je matka, co se tedy děje, když je matka v průběhu prenatálního života dítěte, u jeho zrození či po něm separovaná od dítěte, jaký má separace dopad na pevnou vztahovou vazbu je zřejmé. Postup podpory zdravotníků při navazování vazby popsala pediatrička Peremská a klinická psycholožka Mrowetz velmi detailně zde: http://www.pediatriepropraxi.cz/artkey/ped-201303-0017_Podpora_raneho_kontaktu_jako_nepodkrocitelna_norma_8211_chimera_ci_realita_budoucnosti.php Co ohrožuje podporu bondingu? Oslabení jedinci velmi snadno v prostředí separace (porodnice,nemocnice) opustí své prenatální, narozené či jakkoliv velké dítě.", "section_level": 1}, {"title": "Co lze udělat pro lepší podporu bondingu?", "content": "Peremská a Mrowetz v odborném časopise Pediatrie pro praxi detailně popsaly možnost podpory rané vazby: tzv. 10 kroků k podpoře rané vazby: http://www.pediatriepropraxi.cz/artkey/ped-201303-0017_Podpora_raneho_kontaktu_jako_nepodkrocitelna_norma_8211_chimera_ci_realita_budoucnosti.php", "section_level": 1}, {"title": "Bonding v České republice.", "content": "V posledních letech se v mnoha českých porodnicích začal uplatňovat systém rooming-in, čili společný pokoj pro matku a dítě, ale je stále zvykem dítě od matky oddělit, ať už kvůli vyšetřování či delšímu zahřívání a dalším postupům. Mgr. Michaela Mrowetz (klinická psycholožka, psychoterapeutka, soudní znalkyně www.klinickapsycholozka.cz, www.cykluspodpory.cz) prováděla výzkum na 1340 porodech v ČR a zjistila, že i po bezproblémových porodech je stále zvykem dítě od matky oddělit. Z jejího výzkumu vyplývá, že pouhá třetina matek je ve dvou hodinách po porodu v bezprostředním kontaktu s dítětem, méně než třetina v přerušovaném kontaktu – dítě odebíráno na ošetření, vážení, mytí, atd., a více než třetina nemá v prvních dvou hodinách žádný kontakt se svým dítětem. Bonding je naprosto možný i po porodu císařským řezem, přesto je u nás oddělena po takovém porodu matka a dítě ve více než dvou třetinách případů. U porodů v zahraničí jsou tyto statistiky zcela odlišné – Češky rodící v zahraničí mají nepřerušovaný kontakt s dítětem ve dvou hodinách po porodu ve více než dvou třetinách případů.", "section_level": 1}, {"title": "Experimenty a výzkumy.", "content": "Jedny z prvních výzkumů týkajících se bondingu publikovali kolegové Marshall H. Klaus a John H. Kennell. Koncept bondingu a vztahu matky k dítěti byl do té doby zkoumán převážně u zvířat. Klaus s Kennellem však předpokládali, že u člověka, stejně jako u všech ostatních živočišných druhů, existuje sensitivní perioda, ve které jsou matka s dítětem “naprogramováni” k tomu, aby byli ve vzájemném kontaktu. Prostřednictvím srovnávání svých participantek zjistili, že matky, které se dostaly do tělesného kontaktu se svými dětmi v této periodě, si vytvořily s dítětem silnější a bližší vztah než ty, které tuto zkušenost neměly. Své poznatky pak tito vědci popsali roku 1976 v knize Maternal-Infant Bonding. V roce 1987 se začala Ann-Marie Wistrom se svými spolupracovníky věnovat pozorování chování a fyziologických reakcí novorozenců, kteří byli ihned po porodu přiloženi na nahou matčinu pokožku. Zjistili, že novorozenci byli už během první hodiny po porodu schopni vyvinout pohyby potřebné při kojení (hledání matčina prsu, uchopování dvorce, sání mléka) a sami se nakrmit. Po vhodné senzorické stimulaci (kontakt s matčinou kůží) byla u novorozeněte vyvolána fyziologická reakce (aktivace center lokomoce), která byla spouštěčem chování dítěte. Vědci pak pokračovali pozorováním rozdílů v chování matek, kterým bylo dítě bezprostředně po porodu přiloženo na hruď, a těch, kterým toto umožněno nebylo. Výsledky ukázaly, že v případě okamžitého bondingu byly tyto matky oproti ostatním několik dní po porodu klidnější, trávily více času se svým dítětem a zažívaly menší stres v průběhu kojení. Důležitost bondingu potvrdily také studie, které upozorňovaly na možnost, že poporodní deprese u matky může mít za následek ohrožení či zeslabení této vazby k dítěti. Ve své studii z roku 2005 Taylor popisuje výsledky svého zkoumání vztahu mezi bondingem a poporodní depresí. Zjistil, že ve srovnání s nedepresivními ženami měly ženy, které trpěly poporodní depresí, problém s rozvíjením mateřských citů k dítěti a s navazováním vztahu k němu. Když poprvé držely své dítě v náručí, chovaly se k němu lhostejně a vypovídaly, že necítí provázanost se svým dítětem. Mimo poporodní depresi může být bonding narušen také v případě, že byl porod dítěte komplikovaný (např. císařský řez) či pro matku vyčerpávající, a neměla dostatečný prostor pro seznámení se svým dítětem. Pediatři často zdůrazňují, že pokud dítě není ihned po porodu ošetřeno, oblečeno a uloženo do vyhřívaného inkubátoru, může se podchladit. Výzkum Bystrove (2009) z nemocnice v St. Petersburgu ukázal, že naopak děti, které nebyly ve stálém kontaktu se svojí matkou, měly nižší teplotu než děti, které s ní ve stálém kontaktu byly. V její randomizované studii bylo zapojeno 176 dětí a matek, které rozdělila do 3 skupin. První skupina byla „skin-to-skin group“. Další, kdo se zabýval výzkumem poporodní adaptace novorozenců, byl Christensson (1995), který zkoumal aktivitu dětí po porodu. Děti, které byly po porodu položeny na matčino břicho a takto setrvaly prvních 90 minut po porodu, plakaly mnohem méně než děti, které byly zabaleny do zavinovačky a dány do postýlky. Jiný zajímavý výzkum sledující vztah matky a dítěte po porodu vedl Buranasin. V thajské nemocnici sledoval celkem 2 tisíce dětí, které se narodily mezi lety 1987–1990. V roce 1988 byl v nemocnici, kde výzkum probíhal, zaveden systém roomingin. Buranasin zkoumal dopady tohoto systému na kojení. Po zavedení rooming-in stoupl počet plně kojených dětí z 85 % na 99 %. Zároveň Buranasin zjistil, že v roce 1987 bylo matkou opuštěno 3,6 dětí na 1000 porodů. V roce 1990 už to bylo jen 0,1 dítě na 1000 porodů (5). Podobný výzkum také uveřejnila Lvoff, která zkoumala dopady sytému rooming-in na děti v ruské nemocnici. V roce 1992 byla nemocnice zařazena do iniciativy „Baby-Friendly Hospital“. Lvoff sledovala množství opuštěných dětí od roku 1987 do roku 1998, tedy šest let před a šest let potom, co byl systém v nemocnici zaveden. V prvních šesti letech zkoumání byla míra opuštěných dětí 5,03 na 1000 porodů. V dalších šesti letech tato míra klesla na 2,78 dětí na 1000 porodů (8). Údaje o opuštěných dětech jsou zajímavé i z hlediska výzkumů, který prováděl Hales a Ringler v 70. letech minulého století (in 1). Uvádí, že pokud byl ženám umožněn raný kontakt s dítětem, významně jim to pomohlo v nastartování mateřského chování a v synchronizaci s dítětem v prvních měsících života. Ženy byly k dětem více emocionální (ve smyslu častějšího líbání, usmívání a mazlení) a u výzkumů sledujících dlouhodobé vlivy byly děti ve 2 až 5 letech vyspělejší v lingvistických či jazykových projevech. http://zdravi.e15.cz/clanek/sestra/podpora-vztahu-matky-a-novorozence-po-porodu-458797 Některé studie zjistily, že poporodní bonding, resp. skin-to-skin care (SSC), může u předčasně porozených dětí zvyšovat riziko patologicky nízké srdeční frekvence a nízké koncentrace kyslíku (Bornhorst a kol., 2004), tento efekt však nebyl zjištěn v případě včasně narozených dětí. Někteří autoři však zdůrazňují potřebu zvýšeného pozorování dětí do doby, než se adaptují na vnější svět, přičemž strikně pojatý skin-to-skin contact tyto možnosti monitoringu snižuje. Nakamura a Sano (2008), popisují dva případy, ve kterých měl SSC životně ohrožující dopad na zdraví novorozence z důvodu jeho nedostatečného monitoringu. Podobně Thach (2014) vyjadřuje určitou kritiku \"baby friendly\" přístupu v porodnicích, ve kterých je zdůrazňován prodloužený skin-to-skin contact a sdílení postele (co-sleeping). Autor zmiňuje 15 případů úmrtí novorozenců, kdy matka při kojení usnula. Je tedy třeba vnímat nejen benefity, ale také rizika těchto přístupů.", "section_level": 1}, {"title": "Škály pro měření bondingu.", "content": "Nejpoužívanějšími nástroji k měření kvality bondingu a diagnostikování poruch v oblasti emočních vazeb matky k dítěti se staly sebehodnotící dotazníky. Nejnovějšími a nejhojněji používanými jsou v současnosti MPAS, MIBS a PBQ.", "section_level": 1}, {"title": "MPAS (Maternal Postpartum Attachment Scale).", "content": "Dotazník MPAS pochází z roku 1998, kdy jej vytvořili Condon a Corkindale. Jedná se o přepracovanou verzi Maternal Antenatal Attachment Scale (MAAS), která byla vydána v roce 1993. Otázky v dotazníku se zaměřují na tři faktory tvořící jádro bondingu: touha po blízkosti a interakci s dítětem, pocit sebedůvěry a spokojenosti v souvislosti s mateřstvím a nedostatek negativních pocitů k dítěti. Dotazník obsahuje 19 tvrzení, jejichž pravdivost hodnotí matky na dvou, tří, nebo čtyřbodové škále. Nízké celkové skóre MPAS indikuje problematickou vazbu s dítětem.", "section_level": 2}, {"title": "MIBS (Mother-to-Infant Bonding Scale).", "content": "Škálu MIBS vyvinul v roce 2005 A. Taylor. Jedná se o sebehodnotící škálu složenou z 8 adjektiv (milující, radostný, ochranitelský, neutrální, nelibý, zklamaný, rozčilený, agresivní). Každá položka popisuje emoci, kterou matka může pociťovat ke svému dítěti. Respondentky pak každou položku hodnotí na 4-bodové Likertově škále z hlediska intenzity pociťované emoce od “velmi silně” po “vůbec”. Čím vyšší skóre v testu vyjde, tím problematičtější bonding je.", "section_level": 2}, {"title": "PBQ (Postpartum Bonding Questionnaire).", "content": "Dotazník PBQ vznikl sloučením dotazníků, které vypracovaly University of Birmingham a Open University School of Education, v roce 2001 je publikoval Brockington se svými spolupracovníky. Cílem dotazníku je posoudit charakteristiky, které matky přisuzují svým dětem. Skládá se z 25 tvrzení hodnocených na pětibodové škále (od “vždy” po “nikdy”), která jsou rozdělena do čtyř podškál indikujících slabý bonding, odmítnutí a vztek, úzkost a riziko ublížení dítěti. Vysoké výsledné skóre ukazuje na problematický vztah matky k dítěti.", "section_level": 2}], "src_summary": "Bonding (z ang. připoutání, propojení, attachment) je proces utváření vazby mezi dítětem a rodiči v průběhu raných dětských let. V českém jazyce je tento termín používán pro vysvětlení procesu vytváření prvotní, bezprostředně vazby mezi matkou a novorozeným dítětem. Již v prenatálním období vzniká mezi matkou a dítětem vztah, díky kterému se buduje emoční vazba. Dítě pracuje s matčiným tělem, přičemž vzájemná spolupráce je podmínkou pro hladký průběh prvního vývoje novorozeného potomka. Při samotném porodu tento vztah dochází do vrcholného bodu, kdy první fyzický kontakt znamená pro matku i dítě přechod do nových fází vzájemného vztahu. -biologické procesy bondingu - lepení rané vazby a vznik pevné citové vazby podporují překonání existenciální krize matky a podporují imunologickou a fyziologickou adaptaci dítěte na vnější svět -jakékoliv vstupující separační faktory narušují kontinuum procesu vývoje – narušují bonding – lepení rané vazby i attachment – citovou vazbu -separace podporuje prožití traumatu, podporuje reakce znovuprožívání (traumatu), vyhýbání (rodičovské roli), přecitlivělost, narušuje vztahové vazby a pevné vazby v rodinách, vztahová vazba v průběhu těhotenství je posilována vědomím o nové bytosti – prenatálním dítěti - podpora užívání pojmosloví prenatální dítě eliminuje kolektivní traumatizaci separací a posiluje láskyplné vazby. Láskyplné pevné vazby podporují prožívání: Americký psycholog Harry Harlow provedl mezi lety 1957 a 1963 řadu psychologických experimentů s makaky rhesus, jež měly vysvětlovat podstatu mateřské lásky. Prokázaly, že mládě k matce připoutává něco víc než jen potřeba výživy. Pokusné opice měly na výběr mezi plyšovým náhradním objektem a kovovým náhradním objektem, jehož prostřednictvím jim byla podávána výživa. Ke krmícímu objektu se chodily pouze najíst, celý čas trávily schoulené u plyšového objektu. Mláďata, která však vyrůstala zcela bez náhradních objektů, pátrala ve svém okolí o dost méně a jejich vývoj byl ještě výrazněji narušen než u mláďat vychovaných umělou — plyšovou matkou. Bylo přesvědčivě prokázáno, že si mláďata vytvořila pevnější pouto k měkkým matkám nehledě na to, zda zároveň byly zdrojem potravy. Zdroj potravy je tedy vnímán jako objekt k nasycení, plyšový objekt jako měkký objekt umožňující přitulení. Opice vychovávané plyšovou matkou však měly v dospělosti výrazné potíže s reprodukcí, nebyly mnohdy schopny počít mláďata, a pokud se jim to podařilo, chovaly se k nim agresivně, a často je rozsápaly a sežraly. Z toho lze usuzovat, že neměly zkušenost s živým, vazbu opětujícím objektem a pouhý zdroj možnosti přichýlení nebyl emočním a korigujícím zdravým a živým mateřským objektem. ", "tgt_summary": "A maternal bond is the relationship between a mother and her child. While typically associated with pregnancy and childbirth, a maternal bond may also develop in cases where the child is unrelated, such as an adoption. Both physical and emotional factors influence the mother-child bonding process. In separation anxiety disorder a child becomes fearful and nervous when away from a loved one, usually a parent or other caregiver. New mothers do not always experience instant love toward their child. Instead, the bond can strengthen over time. Bonds can take hours, days, weeks, or months to develop.", "id": 1436042}
{"src_title": "Jedle líbezná", "tgt_title": "Abies amabilis", "src_document": [{"title": "Popis.", "content": "Stálezelený, jehličnatý a pomalu rostoucí strom, dorůstající až do výšky 75 m. Kmen může dosahovat průměru až 2,6 m. Jedle líbezná se dožívá 500 let a více. Koruna je zpočátku úzce kuželovitá, později válcovitá, shora plochá a hustá. Větve jsou krátké a neohebné a vyrůstají z kmenu v pravých úhlech. Borka je zprvu světlešedá a hladká vyjma pryskyřičných puchýřů, později rozpraskaná do červenošedých plátů. Pupeny jsou malé, kulovité, hnědé a 6-9 mm v průměru. Letorosty jsou ze spodní strany tmavohnědé, z horní světlehnědé a chlupaté. Jehlice jsou 0,7–4 cm dlouhé a 1–3 mm široké, na konci tupé, seshora tmavě zelené, vespod se dvěma stříbrnými proužky. Samčí šištice jsou při opylování červené, později červenožluté. Samičí šištice (šišky) jsou vejčitě válcovité, 8–18 cm dlouhé a 3,5–7 cm široké, zpočátku purpurově šedé, později hnědé. Semena jsou 10–12 mm dlouhá a 4 mm široká s 10–12 mm dlouhým křídlem. Děložních lístků je 4-7 .", "section_level": 1}, {"title": "Příbuznost.", "content": "Jedle líbezná je blízce příbuzná s jedlí Mariesovou.", "section_level": 1}, {"title": "Výskyt.", "content": "Domovinou stromu je Kanada (provincie Britská Kolumbie) a Spojené státy americké (státy Aljaška, Kalifornie, Oregon, Washington).", "section_level": 1}, {"title": "Ekologie.", "content": "Jedle líbezná roste na Aljašce v nadmořských výškách od hladiny moře blízko pobřeží až do 330 m, a v Oregonu od 250-1830 m, na západních svazích Kaskádového pohoří, ve studeném a vlhkém, přímořském (pobřežním) klimatu s ročními srážkovými úhrny 1500-4000 mm, často ve formě sněhu. Preferuje půdy jílovité, roste v horských vlhčích půdách ledovcového původu, na druhou stranu půdy nesmí být příliš nasáklé vodou. tj. musí být dobře odvodňované. pH půdy je kolem 5 (kyselá půda), strom snese také půdu s neutrální reakcí. Jedle líbezná má poměrně mělce umístěné kořeny, při silných větrech trpí vývraty, z tohoto důvodu je třeba ji sázet do před větrem chráněných poloh. Nesnáší znečištění ovzduší. Taktéž je velmi citlivá na lesní požáry mimo jiné pro tenkou borku a hořlavé jehličí. Na světlo není příliš náročná, dokáže růst ve stínu, v polostínu i na plném slunci a je mrazuvzdorná do −28 °C. Jedle líbezná tvoří jehličnaté lesy dohromady s jedlovcem západním, smrkem sitkou, douglaskou tisolistou, zeravem obrovským, cypřiškem nutkajským (\"Chamaecyparis nootkatensis\"), jedlí obrovskou, jedlí nádhernou, jedlí plstnatoplodou a jedlovcem Mertensovým (\"Tsuga mertensiana\"). Jedle líbezná poskytuje (především staré stromy) díky své husté koruně úkryt, přístřeší a tepelnou ochranu, popř. i kořist mnoha volně žijícím zvířatům: horským kozám, puštíku západnímu (\"Strix occidentalis caurina\"), kuně rybářské, norníku západoamerickému (\"Myodes californicus\"), rorýsovi srpokřídlému (\"Chaetura vauxi\"), mlokánkovi olympskému (\"Rhyacotriton olympicus\") a dalším. Semena jedle líbezné jsou důležitou potravou pro ptáky, hlodavce a veverky. Los ho spásá také, nicméně mu strom moc nechutná.", "section_level": 1}, {"title": "Choroby a nepřátelé.", "content": "Strom je obecně extrémně citlivý na houbové choroby a mšice. Například na rozdíl od většiny jedlí je velmi náchylná k nákaze houbou kořenovník vrstevnatý (\"Heterobasidion annosum\"), která způsobuje zpomalení růstu stromu, poškození jehličí a šišek a někdy i smrt stromu. Po oslabení touto chorobou, se často přidávají sekundární infekce houbou václavkou obecnou, broukem \"Scolylus ventralis\" a jinými. Strom je často napadán mšicemi \"Adelges piceae\", bobruškou, medvědem baribalem a jinými. Zraněné stromy (i mladé) jsou často napadány houbou \"Echinodontium tinctorium\".", "section_level": 1}, {"title": "Využití člověkem.", "content": "Dřevo stromu se používá ve stavebnictví na nepříliš náročné aplikace (lehké rámy, pomocná konstrukční překližka aj.), je lehké, měkké, nevoní příliš silně, obsahuje málo pryskyřice, je málo trvanlivé. Jedle líbezná se používá též jako vánoční stromek. Jako potravina a lék: Tento strom byl často používán domorodými severoameričany (Indiány): odvar z borky jako posilující lék (takzvané tonikum), též na nemoci žaludku, hemoroidy a jiné; pryskyřici (lidově smolu) proti nachlazení a krčním nemocem a jako žvýkačku; větve jako lůžkovinu; křehké dřevo hlavně jako palivové dříví.", "section_level": 1}, {"title": "Ohrožení.", "content": "I přes časté kácení v minulosti není strom ohrožen, díky jeho rozlehlému výskytu a výborným regeneračním schopnostem jeho populace. Nemoci, nepřátelé a požáry sice představují ohrožení, nicméně pouze místní. Jedle líbezná se vyskytuje v mnoha milionech dospělých jedinců, stav její populace je stabilní.", "section_level": 1}], "src_summary": "Jedle líbezná (\"Abies amabilis\") je jehličnatý strom z čeledi borovicovité, z rodu jedlí, jehož domovinou je Kanada a Spojené státy americké.", "tgt_summary": "Abies amabilis, commonly known as the Pacific silver fir, is a fir native to the Pacific Northwest of North America, occurring in the Pacific Coast Ranges and the Cascade Range from the extreme southeast of Alaska, through western British Columbia, Washington and Oregon, to the extreme northwest of California. It is also commonly referred to as the white fir, red fir, lovely fir, Amabilis fir, Cascades fir, or silver fir. It grows from sea level to in the north of the range, and in the south of the range, always in temperate rain forest with relatively high precipitation and cool, humid summers. Common associate trees are western hemlock in northern ranges, Douglas fir in central areas, and in the extreme southern area of its range, California buckeye.", "id": 925714}
{"src_title": "Sociální integrace", "tgt_title": "Social integration", "src_document": [{"title": "Proces integrace.", "content": "Za účelem integrace je jedinec nucen podstoupit učení se emotivnímu i sociálnímu. V integraci hraje nejdůležitější roli správná motivace jedince, neboť celý proces může být velmi náročný. Ze sociálního hlediska lze říci, že jedinci se znevýhodněním tvoří menšinovou skupinu, která se nachází v diskriminované pozici a je na ní proto vyvíjen velký tlak. Tohle může způsobit pokusy jedince zapírat svůj handicap či odlišnost a snahu distancovat se od menšiny, ke které náleží. Proces integrace člověka lze rozdělit na dva různé přístupy:", "section_level": 1}, {"title": "Inkluze.", "content": "Inkluze je proces, kdy se příslušníci menšin nebo znevýhodněných skupin zúčastňují stejných běžných aktivit jako lidé z většinové společnosti. Jde o „vyšší stupeň integrace postižených nebo znevýhodněných jedinců do společnosti a jejích institucí“. Základní rozdíl mezi integračními a inkluzivními postupy je v tom, že integrační postupy zajišťují a vytvářejí znevýhodněným jedincům speciální podmínky. Jako příklad lze uvést vzdělávání zdravotně postižených osob. Jako integrační postup lze brát speciální školy pro postižené děti, zatímco inkluzivní postup (inkluzivní vzdělávání) je zařazování znevýhodněných žáků do běžných škol (samozřejmostí je vytváření bezbariérových přístupů nebo používání speciálních pomůcek). Inkluzivní postup může být pro daného jedince náročnější, avšak umožňuje i majoritní společnosti snadněji přijmout hlavní myšlenku inkluze, tedy to, že jsou si všichni lidé rovni.", "section_level": 1}, {"title": "Etnická, náboženská a kulturní integrace.", "content": "V dnešní době globalizace se zrychluje migrace a tedy i míšení kultur. Často však dochází k napětí mezi menšinami nebo mezi menšinou a většinou a k následným mezikulturním střetům. V etnické integraci lze mluvit o třech modulech, které společnosti využívají k zamezování těchto konfliktů: Pokud sociální integrace určité etnické nebo kulturní skupiny do většinové společnosti selhává, dochází ke vzniku paralelní společnosti.", "section_level": 1}, {"title": "Integrace osob se zdravotním postižením.", "content": "Integrace osob se zdravotním postižením závisí na závažnosti jejich handicapu a tím tedy i na míře samostatnosti a závislosti na jiných lidech. Je mnoho oblastí života, do kterých se handicapovaný člověk potřebuje integrovat. Jde hlavně o integraci pracovní, školskou a společenskou. Jedná se o podporované zaměstnávání handicapovaných osob, o zařazování handicapovaných dětí do běžných tříd či o vytváření bezbariérového prostředí.", "section_level": 1}, {"title": "Integrační škála.", "content": "Handicapovaný jedinec má při procesu integrace jistá omezení možností, jejichž míru určuje závažnost jedincova postižení. Tyto omezení integrace mohou dosahovat různých stupňů tzv. integrační škály. Těmito stupni potom jsou: Pomoc při integraci zdravotně postižených osob poskytují různé občanské iniciativy a neziskové organizace. Osoby s těžkým handicapem často končí v ústavní péči, tedy v domovech pro osoby se zdravotním postižením. Nejpočetnější skupinu však tvoří lidé s lehčí formou postižení, kterým pomoc při jejich integraci nabízejí služby jako je chráněné bydlení či podporované zaměstnávání. Pomoc a informace pro rodiny s dětmi se zdravotním postižením nabízí například český portál Šance Dětem.", "section_level": 2}], "src_summary": "Sociální integrace je nejvyšší úrovní socializace, jedná se tedy o proces začleňování člověka do společnosti. Integrace bývá také definována jako „oboustranný psychosociální proces sbližování minority znevýhodněných a majority intaktních.’’ Jde o začlenění osob do většinové společnosti a jejího každodenního života. Je to schopnost naučit se správně žít, cítit se přijatý a identifikovat se s majoritní společností. Komplikace při integraci se týkají převážně lidí a skupin, kteří se od ostatních liší (lidé s postižením, etnické menšiny, přistěhovalci a uprchlíci, lidé propuštění z vězení) a proto k jejich úplné socializaci nedochází přirozeným způsobem. Je proto nutné těmto lidem pomáhat a jejich integraci do společnosti podporovat.", "tgt_summary": "Social integration is the process during which newcomers or minorities are incorporated into the social structure of the host society. Social integration, together with economic integration and identity integration, are three main dimensions of a newcomers' experiences in the society that is receiving them. A higher extent of social integration contributes to a closer social distance between groups and more consistent values and practices. Bringing together various ethnic groups irrespective of language, caste, creed, etc., without losing one's identity. It gives access to all areas of community life and eliminates segregation. In a broader view, social integration is a dynamic and structured process in which all members participate in dialogue to achieve and maintain peaceful social relations. Social integration does not mean forced assimilation. Social integration is focused on the need to move toward a safe, stable and just society by mending conditions of social disintegration, social exclusion, social fragmentation, exclusion and polarization, and by expanding and strengthening conditions of social integration towards peaceful social relations of coexistence, collaboration and cohesion.", "id": 88022}
{"src_title": "Eltz (hrad)", "tgt_title": "Eltz Castle", "src_document": [{"title": "Popis.", "content": "Hrad v údolí řeky Elzbach, která hrad ze tří stran obtéká, byl postaven zřejmě na počátku 12. století na obchodní cestě mezi řekou Moselou a úrodným krajem Maifeld. Hradní stavba se tyčí na eliptické skále vysoké až 70 metrů a kopíruje povrch skály, čímž je dán neobvyklý půdorys obytných budov.", "section_level": 1}, {"title": "Dějiny.", "content": "Dějiny vývoje hradu začínají někdy v 9. a 10. st., kdy zde vzniklo hradiště s dřevěnou palisádou. Rozkvět hradní stavby nastal od 11. do 13. st. Z té doby pochází také první zmínka o jménu Eltz. Důležitým v dějinách hradu se stal rok 1268, kdy se bratři Elias, Wilhelm a Theoderich rozhodli rozdělit rodinu do klanů a rozdělit si majetek a hrad. Avšak pokud šlo o hrad, došlo mezi nimi k na tehdejší dobu nevídané dohodě: vznikl tzv. „Ganerbenburg“, čili „hrad spojených dědiců“, ve kterém několik generací Eltzů žilo společně v tzv. „Ganerbengemeinschaftu“ (společenství spojených dědiců), což byl spolek srovnatelný s dnešním kondominiem. Hrad nebyl původně koncipován jako pevnost, ale sloužil jako opevněná rezidence, což mělo za následek nezměněný původní vzhled. Eltzové byli mistry diplomacie a tak jen 1x ve své historii se hrad dostal do ozbrojeného konfliktu v l. 1331-36, kdy Eltzové čelili teritoriální rozpínavosti trevírského kurfiřta Baldwina. Asi nejvýznamnější postavou rodu ve středověku byl Jakob z Eltzu, který to z obyčejného kanovníka přes rektora univerzity dotáhl až na trevírského kurfiřta, jímž se stal v r. 1567 a funkci vykonával 14 let. Roku 1472 je dokončen Rübenachův dům. V l. 1490-1540 se vystavěl Rodendorfův dům. V první pol. 17. st. byly postaveny Kempenichovy domy. Tím byl ukončen hlavní stavební proces trvající přes 500 let. Avšak všechny architektonické slohy od románského k rannému baroku splývají na Eltzu ve vyvážený a souměrný celek. Ve více jak sto místnostech žilo až 100 členů rodiny! V období romantismu prochází hrad v l. 1845-88 rozsáhlou rekonstrukcí, která stála 184.000 říšských marek, což by dnes bylo asi 10 miliónů €. Na rozdíl od jiných hradů, které romantickými přestavbami velmi utrpěly, hrad Eltz si uchoval svůj původní vzhled a průběh rekonstrukce v 19. st. oceňují i dnešní památkáři. Hrad je v majetku rodu Eltzů více než 800 let. Současný majitel hradu dr. Karl, hrabě z Eltzu, známý jako Faust ze Strombergu, žije v Eltville na Rýnu. Reprezentuje 33. generaci rodu a ujal se těžkého úkolu udržet tuto národní památku jak pro širokou veřejnost, tak i pro potomky 34. generace.", "section_level": 1}, {"title": "Prohlídkový okruh.", "content": "Prohlídka hradu je procházka osmi staletími historie, která se odráží v architektuře a rozvržení pokojů. Rübenachův spodní sál s jeho působivým dřevěný stropem z 15. st., malovaná šatna s gotickými ornamenty a figurami, Rübenachova ložnice s jejími filigránskými freskami z r. 1470, skvostný Rytířský sál, elegantní klenutý oblouk Vlajkového sálu, hraběnčin pokoj a ještě neporušená pozdně středověká Rodendorfova kuchyně, to vše jsou příklady svérázné architektury a budování hradu. Při prohlídce různých sálů a pokojů můžete vidět zbraně, brnění, nádherný nábytek – jako např. křesla v kurfiřtském pokoji. Obrovská losí trofej v loveckém pokoji byla skolena na Aljašce členem rodiny Eltzů na zač. XX. st. Mandl na prádlo v pokoji „Wambolt“ pochází asi z r. 1750. Madona s dítětem a hrozny od Lucase Cranacha a další obrazy z jeho dílny a z kolínské školy, gobelíny, gotické sklenice, stará keramika a hrnčířské výrobky, stejně jako cínové zboží, to vše uvidíte jako důkaz komfortu a stylu majitelů. Po tomto úvodním „navnadění“ se tedy vydejte na prohlídku hradu. Rübenachův spodní sál je typický příklad obývacího pokoje ve šlechtické rezidenci kolem r. 1450. S jeho velmi působivými 500 let starými dubovými trámy, imaginárními gobelíny a cennými obrazy je sál dobovým představitelem středověku, který vás do té doby přímo vtáhne. Z obrazů stojí za zmínku zvláště vzácné dílo Lucase Cranacha staršího Madona s dítětem a hrozny. Tento obraz je jedním ze šesti mimořádných obrazů v sále, z nichž většina pochází z tzv. kolínské školy. Sál byl vyhřívaný velkým krbem, který je jedním ze čtyřiceti krbů ve stovce místností, což potvrzuje, že ve středověku měl hrad Eltz vysokou míru komfortu. Ložnici s její postelí s nebesy ze zač. 16. st. můžete spatřit v horním patře Rübenachova domu. Tato místnost přímo vyzařuje eleganci a vysokou životní úroveň období pozdní gotiky. Ozdobné nástěnné malby s jejich bohatými květinami, plody a popínavými rostlinami pocházejí z konce 15. st. Obzvlášť za povšimnutí stojí rohová modlitebna s jejími výjimečnými skleněnými okny z 15. a 16. st. Ložnice byla také částečně užívána jako obývací pokoj. Koncem středověku totiž bývalo zvykem, že místnosti měly více funkcí. V tomto pokoji můžete také vidět na středověk pokrokový stupeň hygieny, neboť v koutě je toaleta s technicky pokročilým systémem využívajícím dešťové vody ke splachování. Rytířský sál je impozantní hala s těžkými dubovými trámy a rodinnými erby. Je to největší místnost na hradě, která sloužila dřívějším obyvatelů jako shromažďovací hala. Princip svobody slova v rodině je symbolicky představován dvěma maskami šašků či bláznů – jednou v rohu a druhou pod středním trámem. Další symbol byl „květ ticha“ – růže nade dveřmi, která symbolizovala, že žádné slovo pronesené v této místnosti by nemělo být vyzrazeno komukoliv za dveřmi tohoto sálu. Brnění, zbraně a další vojenská výzbroj a výstroj byly poprvé umístěny do Rytířského sálu během období romantismu v 19. st. Sál je plný historických zajímavostí, jako např. cenný gobelín z konce 17. st., nebo Maxmiliánovo vroubkované brnění vážící přes 27 kg, které pochází z doby po r. 1520. Je pojmenované po císaři Maxmiliánovi, kterému se říkalo „poslední německý rytíř“. Vroubkování pancířové desky učinilo brnění obzvláště odolné, ale s vývojem střelných zbraní brnění ztratilo svůj obranný efekt a stalo se jen hromadou šrotu. Vlajkový sál (nebo Sál praporů či korouhví) pocházející z doby kolem r. 1490 s jeho „kamny evangelistů“ a okenní pozdně gotickou vitrají v rohu, je architektonicky nejzajímavějším pokojem na hradě. Vitraj znázorňuje sv. Jiří, který byl patronem všech křesťanských rytířů, v boji s drakem. Pozdně gotická klenutá konstrukce sálu je velmi působivá. Hvězdicová žebrová klenba slouží nejen jako podpora stropu, ale také jako nosná výzdoba. Není vyloučeno, že tato místnost byla užívána jako kaple, neboť tento typ klenby byl jen zřídka používán v obyčejných pokojích. Jméno sálu je z konce 19. st. a vlajky či prapory ukořistěné za fr.-něm. války zde byly vystavovány až do r. 1918. Hraběnčin pokoj s historickou svatební postelí a rozsáhlou sbírkou porcelánu je jen jednou z mnoha obývaných místností na hradě. Právě v těchto malých pokojích se odehrával všední každodenní život. Hlavním důvodem byl fakt, že tyto menší místnosti se mnohem snadněji daly v zimě vytopit. V té souvislosti nepřehlédněte omítnutý strop, což byla jednak hlavní protipožární prevence, jednak to zajišťovalo větší odraz světla. Jméno pokoje se odvozuje od mnoha portrétů, které zde byly nalezeny a na nichž jsou vyobrazeni rodinní příslušníci rodiny Eltzů z 18. st. Svatební lože je unikátní kus nábytku a proto k němu pár doplňujících informací: je to dochovaný původní malovaný kousek z würzburgské oblasti z 20. let 16. st. a je to nejstarší malovaná renesanční postel v Německu. Byla použita technika grisaille využívající různé odstíny šedi. Na tehdejší poměry neobvykle velké rozměry (2,05x1,45 m) činí z této postele obzvlášť vzácný exponát, neboť ve středověku byly preferovány mnohem kratší postele. Kuchyně: pozdně středověká kuchyně v Rodendorfově domu si z velké části udržela svou podobu z r. 1540. Obrovský krb, zachovalé kamenné umyvadlo a další kusy kuchyňského vybavení jasně ukazují, jak kuchyň – srdce domu – byla uspořádána. Uskladnění potravin se provádělo tak, že se potraviny zavěsily do železných kruhů visících od stropu a byly tak chráněny před hlodavci. Uvidíte zde dokonce jakousi předchůdkyni lednice. Je to výklenek v silné kuchyňské zdi, kde se v létě dařilo držet teplotu jen kolem 12 C. Kurfiřtský pokoj v Rodendorfově domu je pojmenován po dvou nejvlivnějších členech rodu Eltzů, Johannu Jakubovi, trevírském kurfiřtovi a Filipu Karlovi, mohučském kurfiřtovi. Jejich portréty byly nalezeny v této místnosti spolu s jinými. Dále upoutá pozornost vlámský gobelín z r. 1680, dílo bratrů van der Brüggenů z Bruselu. Námět gobelínu, kterým je oblíbená lovecká scéna – lovec na čekané se svým psem, navrhl Jakob Jordaens, významný vlámský malíř. Samotný pokoj s jeho impozantním krbem a krásným nábytkem se jeví (stejně jako většina dalších místností na hradě), jakoby se zde stále aktivně žilo. Lovecký pokoj, dříve známý jako andělská komora, působivě ukazuje uspořádání tohoto druhu místností v době romantismu na zač. 19. st. Jeho obrovská losí trofej a kompletní sbírka loveckých zbraní z 18. a 19. st. dává tušit, jak důležitou činností byl hon pro šlechtice v té době. Dokonce některé kusy nábytku v této místnosti jsou spojeny s tématem lovu, jako např. cenný vykládaný stůl. Trofej losa byla zastřelena na Aljašce členem rodiny Eltzů na zač. 20. st. Celková váha lebky a paroží je asi 29,5 kg. Není známo, že by někde v Evropě byla tak obrovská losí trofej. Tzv. Wamboltův pokoj sloužil dříve domácím paním, které zde trávily nejvíce času. Je zde krásný a cenný vykládaný a zdobený nábytek. Mandl z pol. 18. st. ukazuje, jak se tenkrát žehlilo. Také kolovrátek demonstruje tehdejší domácí zručnost.", "section_level": 1}], "src_summary": "Eltz ( česky \"Jilec\") je německý středověký náhorní hrad usazený na skále nad řekou Elzbach mezi městy Koblenz a Trevír ve spolkové zemi Porýní-Falc.", "tgt_summary": "Eltz Castle () is a medieval castle nestled in the hills above the Moselle River between Koblenz and Trier, Germany. It is still owned by a branch of the same family (the Eltz family) that lived there in the 12th century, 33 generations ago. Bürresheim Castle, Eltz Castle and Lissingen Castle are the only castles on the left bank of the Rhine in Rhineland-Palatinate which have never been destroyed.", "id": 317578}
{"src_title": "César Baldaccini", "tgt_title": "César Baldaccini", "src_document": [{"title": "Život.", "content": "Jeho rodiče, Omer a Leila Baldaccini, Italové z Toskánska, provozovali bar v centru Marseille, kde se César také narodil v roce 1921. „Jsem v podstatě absolutní autodidakt“, říkal o sobě později. Nejdříve pracoval u svého otce a v roce 1935 začal navštěvovat kurzy v École des Beaux-Arts, Marseilles (1935–9), kde byl jeho spolužákem Raymond Normand. Od roku 1943 studoval v l'École nationale supérieure des beaux-arts de Paris v ateliéru Marcela Gimonda, spolu s Michelem Guino, Albertem Feraud, Danielem Davidem a Philippem Hiquily. Svůj ateliér měl v bývalém nevěstinci rue de l'Échaudé, jehož pokoje byly přiděleny studentům po uzavření pařížských nevěstinců roku 1946. V roce 1954 vystavoval v galerii \"Lucien Durand\" a vyhrál cenu \"collabo\" za sochu s názvem \"Ryba\" vyrobenou v Villetaneuse, kde působil dvanáct let díky podpoře místního továrníka, Leona Jacquese. V roce 1956 se zúčastnil bienále v Benátkách, poté bienále v São Paulo a v roce 1959 Documenta II. V roce 1961 se spřátelil s Marino di Teana a připojil se ke skupině Nouveaux réalistes, kterou založil umělecký kritik Pierre Restany a jejímiž členy byli Mimmo Rotella, Niki de Saint Phalle a Gérard Deschamps, Arman, Klein, Raysse nebo Tinguely. César roku 1978 obdržel titul Chevalier a roku 1993 Officier, Řádu čestné legie. César byl otevřený Jižan, který si pěstoval pověst věčného řemeslníka, svářeče a především skvělého tvůrce. Poslední léta jeho života byla velmi šťastná. César často vystavoval: rozsáhlá retrospektiva jeho díla se uskutečnila v muzeu \"Jeu de Paume\" v Paříži v roce 1997 další retrospektivy v Malmö, Miláně, Sao Paulo a Mexico City. Caesar ukončil svou kariéru řadou portrétů a autoportrétů. Posledních deset let svého života sdílel se Stéphanií Busuttil. Správcem pozůstalosti je Alain-Dominique Perrin.", "section_level": 1}, {"title": "Dílo.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Svařované plastiky.", "content": "Od roku 1947 pracoval se sádrou a železem. V roce 1952 začal s letováním a se svařováním elektrickým obloukem v Trans-en-Provence a vytvořil své první sochy z levných materiálů. Důvodem byl nedostatek peněz. César chodil na skládky železného šrotu a z trubek, šroubů a jiného kovového odpadu svařoval sochy hmyzu, zvířat nebo akty jako Venuše z Villetaneuse (\"Vénus de Villetaneuse\"). V roce 1960 byl César považován za jednoho z nejvýznamnějších francouzských sochařů. Do roku 1966 vytvořil více než 300 svařovaných objektů. V roce 1983 César realizoval hold Eiffelovi \"a Flying Frenchman\" pro město Hong Kong a začal vyrábět své \"Le Centaure\" – hold Pablu Picassovi, sochu 4,70 m vysokou, dokončenou v roce 1985. Socha se nachází na křižovatce Croix-Rouge v Paříži. Je také tvůrcem bronzové trofeje César, udělované francouzským filmovým profesionálům, kterou vytvořil v roce 1976.", "section_level": 2}, {"title": "Lisované objekty.", "content": "Roku 1960, při hledání materiálu na skládce kovového odpadu, viděl poprvé v akci hydraulický lis. Od té doby se začal zabývat technikou \"řízené komprese\", a ohromil své přátele, když na pařížské výstavě představil tři slisovaná auta. Když mu vikomtesa Noailles darovala jeho první auto, zbrusu nový sovětský ZIL, jediný v Paříži, César jí ho vrátil stlačený a plochý jako omeleta a zmenšený o 90 % objemu. Tento akt přivlastnění měl vyjádřit jeho opovržení konzumní společností. César lisoval části několika aut aby aby dosáhl žádané kombinace barev a struktury povrchu. V roce 1986 představil Nadaci Cartier monumentální kompresi aut Peugeot 205 Turbo 16 havarovaných v motorových rally les Champions. Jednalo se o vozy Jeana Todta komprimované jako kukuřičné koláče. Na bienále v Benátkách představil horu kompresí, monumentální dílo vážící 520 tun. V roce 1998 představil svou Milánskou Suitu, sérii realizovanou z nových vozů Fiat, která po stlačení prošla nátěrovou dílnou závodu Fiatu v Turíně a vyšla z ní v barvě roku. Lisoval všechny druhy materiálů: tkaninu, papír, a dokonce i zlaté šperky, které mu mondénní ženy přinesly, a které jim vrátil jako lisovanou kostku ve formě přívěsku.", "section_level": 2}, {"title": "Otisky částí lidského těla.", "content": "Roku 1965 byl César přizván k účasti na skupinové výstavě s tématem \"Ruka, od Rodina k Picassovi\", začal experimentovat s plasty a nejprve tvořil otisky částí lidských těl a jejich zvětšeniny. V té době představil slavný model vlastního palce zvětšený na 1,85 m. Znovu pak tuto plastiku vytvořil jako šestimetrový bronz roku 1988 na olympijských hrách v Soulu. Roku 1967 vytvořil šest obřích plastik Prsa (82x193x266 cm) (Musée d’Art v Toulonu, Nadace Gianadd v Martigny) a roku 1970 monumentální Pěst z leštěné nerezové ocele o váze 7 tun (Lycée militaire de Saint-Cyr)", "section_level": 2}, {"title": "Pěnový polyuretan.", "content": "Od roku 1966 pracoval s pěnovým polyuretanem, který poprvé vystavil roku 1967 na Jarním salonu. (La grande expansion orange). V letech 1967–1970, pod vlivem Kleina a Armana, uspořádal sérii happeningů za přítomnosti obecenstva. Výtvarník při nich využil tekutost a vrstvení roztavené hmoty i pevnost a tvrdost ztuhlé pěny, objem, barevnost, nebo možnost hmotu brousit a lakovat. Začal také vytvářet sochy z taveného křišťálového skla. V roce 1970 se mu dostalo mezinárodního uznání jako jednomu z předních francouzských umělců a zúčastnil se řady výstav.", "section_level": 2}, {"title": "Odkazy.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Reference.", "content": "Opraveno za použití textu v anglické Wikipedii a externích odkazů.", "section_level": 2}], "src_summary": "César Baldaccini zvaný César (1. ledna 1921 Marseille – 6. prosince 1998 Paříž) byl francouzský sochař, člen skupiny Nouveaux réalistes (Noví realisté), tvůrce francouzského filmového ocenění César, které od roku 1976 uděluje Filmová umělecká akademie (\"L’Académie des Arts et Techniques du Cinéma\").", "tgt_summary": "César (born Cesare Baldaccini, 1 January 1921 – 6 December 1998), also occasionally referred to as César Baldaccini, was a noted French sculptor. César was at the forefront of the Nouveau Réalisme movement with his radical compressions (compacted automobiles, discarded metal, or rubbish), expansions (polyurethane foam sculptures), and fantastic representations of animals and insects.", "id": 480205}
{"src_title": "Agota Kristofová", "tgt_title": "Ágota Kristóf", "src_document": [{"title": "Biografie.", "content": "Narodila se v Maďarsku, ale téměř padesát let žila ve Švýcarsku. Z Maďarska emigrovala po sovětské invazi roku 1956. Exil, pocity vyhnanství a stesk se staly velkým tématem její tvorby. Zpočátku pracovala v továrně, až postupně se naučila francouzsky a až v poměrně pozdním věku se proslavila jako spisovatelka. Roku 1987 vydala svůj první román nazvaný \"Velký sešit\" (\"Le grand cahier\"). Měl obrovský úspěch a byl přeložen do více než 30 jazyků. Francouzská kritika dílo přirovnala k textům Samuela Becketta nebo Eugèna Ioneska. \"Velký sešit\" byl úvodem trilogie, další díly dostaly název \"Důkaz\" (\"La preuve\") a \"Třetí lež\" (\"Le troisième mensonge\"). V roce 1995 vydala román \"Včera\" (\"Hier\") o hledání identity. Na konci roku 2004 vyšla sbírka deseti autobiografických textů s názvem \"Analfabetka\" (\"L'Analphabète\"), jež byly napsány na konci 80. let pro časopis \"Du\", a kde mj. popisuje zkušenost, kdy se jako exilová „analfabetka“ pouští do psaní v adoptivním jazyce. Na počátku roku 2005 vydalo pařížské nakladatelství Seuil soubor textů \"To je jedno\" (\"C'est égal\"), které psala v mládí jako cvičení v nově přijatém jazyce. Psala i básně a rozhlasové a divadelní hry. Napsala 23 dramat, ale jen devět se hrálo na jevišti. V roce 1987 získala cenu \"Prix du Livre Européen\". Rok poté obdržela cenu Alberta Moravii. V roce 2001 získala cenu Friedricha Schillera a také nejvýznamnější švýcarské literární ocenění – Cenu Gottfrieda Kellera. Roku 2008 získala Rakouskou státní cenu za evropskou literaturu. Těsně před smrtí se dočkala ocenění i ve své původní vlasti, když v roce 2011 získala cenu Lájose Kossutha.", "section_level": 1}], "src_summary": "Agota Kristofová, maďarsky \"Kristóf Ágota\" (30. říjen 1935 – 27. červenec 2011) byla švýcarská spisovatelka maďarského původu. Svá díla psala francouzsky.", "tgt_summary": "Ágota Kristóf (; October 30, 1935 – July 27, 2011) was a Hungarian writer who lived in Switzerland and wrote in French. Kristof received the European prize for French literature for \"The Notebook\" (1986). She won the 2001 Gottfried Keller Award in Switzerland and the Austrian State Prize for European Literature in 2008.", "id": 1690478}
{"src_title": "Jean Giraudoux", "tgt_title": "Jean Giraudoux", "src_document": [{"title": "Život a dílo.", "content": "Nejvýznamnější zdroje jeho inspirace představuje patrně rodný limuzínský kraj a zkušenost první světové války (1914-1918), v níž bojoval jako mladý muž. Byl však formován také prostředím chlapeckého internátu; posléze studoval na prestižní École normale superieure. Již během studií se stal germanofilem a cestoval po německých zemích, kde se setkal s císařem Františkem Josefem I. Německo-francouzskými vztahy se zabývá jeho román \"Siegfried a Limuzínsko\" o francouzském vojáku a spisovateli, jenž v důsledku zranění ztratí paměť a osvojí si německou identitu. Pod jménem Siegfried von Kleist pak publikuje v poválečném Německu, dokud ho přítel, vypravěč, neodvede zpět do rodného Limuzinska. Za druhé světové války, kdy autor působil jako diplomat, sympatizoval s německou stranou, takže později musel čelit nařčení z kolaborace a antisemitismu. Literární vědec František Götz však naopak zdůraznil Giraudeauxův humanismus a pacifismus. Jeho patrně nejslavnější divadelní hrou je \"Bláznivá ze Chaillot\" (1945). Hlavní hrdinka Aurélie, nazývaná Bláznivá, nepřestane věřit v lásku a dobro a postaví se proti skupině finančníků odhodlaných kvůli svému zisku zničit celou Paříž. Ke známějším autorovým divadelním hrám patří též \"Undina\" (fr. Ondine, 1938), která zpracovává příběh rusalky opouštějící pro lásku k člověku bezpečí vodní říše a mířící do světa lidí. Undina jednoho dne spatří rytíře Hanse, který je prvním příslušníkem lidského rodu, jehož potká. Okamžitě se do něj zamiluje nekonečnou láskou, jaké duše člověka není schopna. Hans se do Undiny zamiluje také, opouští kvůli ní i svou krásnou snoubenku Bertildu. Undinu však lidský svět zničí svou malostí, lhostejností a přetvářkou. Příběh končí tragicky. Z Giraudouxových románů je nejvýznamnější básnická próza \"Zuzanka a Tichý oceán\". Pojednává o limuzínské dívce, původem z autorova rodného Bellacu, která vyhraje v soutěži cestu kolem světa. Kdesi mezi Jižní Amerikou a Austrálií však její loď ztroskotá a Zuzanka se jako jediná z posádky zachrání. Dílo není pojato jako epický narativ, ale jako sled lyrických dojmů, vzpomínek, překvapivých přirovnání a metafor. Sleduje Zuzančin život na ostrově především z jeho vnitřní stránky. Jean Giradoux je pochován na hřbitově 'Passy' v Paříži.", "section_level": 1}], "src_summary": "Hippolyte Jean Giraudoux [\"ipolit žán žiródú\"] (29. říjen 1882, Bellac – 31. leden 1944, Paříž) byl francouzský prozaik, dramatik a diplomat.", "tgt_summary": "Hippolyte Jean Giraudoux (; 29 October 1882 – 31 January 1944) was a French novelist, essayist, diplomat and playwright. He is considered among the most important French dramatists of the period between World War I and World War II. His work is noted for its stylistic elegance and poetic fantasy. Giraudoux's dominant theme is the relationship between man and woman—or in some cases, between man and some unattainable ideal.", "id": 304343}
{"src_title": "Bobkovišeň lékařská", "tgt_title": "Prunus laurocerasus", "src_document": [{"title": "Jiné názvy.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "České odborné názvy.", "content": "Podle údajů ČZU je správným českým názvem vavřínovec lékařský. Tento nejnovější český název ještě není rozšířen. Podle biolib.cz lze pro druh bobkovišeň lékařská použít i mnoho jiných synonym, jako například bobkotřešeň lékařská, střemcha bobková, střemcha vavřínová, višeň bobková.", "section_level": 2}, {"title": "Vědecká synonyma.", "content": "Podle eol.org jsou pro druh označený \"Prunus laurocerasus\" používána synonyma:", "section_level": 2}, {"title": "Popis.", "content": "Tento stálezelený keř či středně vysoký strom běžně dorůstá výšky 5–15 metrů, výjimečně až 18 m. Kmen má průměr až 60 cm. Listy jsou tmavě zelené, kožovité, lesklé, dlouhé 10–25 cm a 4–10 centimetrů široké, s jemně zoubkovaným okrajem. Rozemnuté listy mohou vonět po drcených mandlích. Kvete na jaře, poupata se otevírají počátkem léta. Sladce vonící květy jsou uspořádané do vztyčených hroznů obsahujících 30–40 květů o průměru 1 cm s pěti krémově bílými okvětními lístky a četnými nažloutlými tyčinkami. Plodem je třešnička o velikosti 1–2 cm, na začátku podzimu černající.", "section_level": 1}, {"title": "Pěstování.", "content": "Bobkovišeň lékařská je rozšířená okrasná rostlina pěstovaná v zahradách a parcích mírného podnebního pásu. Je známo na čtyřicet kultivarů pěstovaných jako keře. Velmi dobře snáší řez a zmlazení. Je vhodná jako podrost, je možné ji použít do stálezelených kompozic pro zimní olistění. Je vhodná do skupin pro tmavé lesklé olistění. Jako solitéra není nijak výrazná. Zcela výjimečně je tvarována do živých plotů. Je vhodná do volně rostoucích širokých živých plotů, avšak na pravidelně stříhané živé ploty se s ohledem na růst a olistění příliš nehodí. Prospívá především na zastíněných a chráněných stanovištích a v suchých polohách. Na přímém slunci trpí jarním úpalem. Snáší exhalace. Preferuje propustné živné půdy, ale snese i jílovité půdy. Snáší kyselé i zásadité půdy.", "section_level": 1}, {"title": "Toxicita.", "content": "Všechny části rostliny jsou jedovaté. Zejména semena a listy obsahují kyanogenní glykosid amygdalin, který se v zažívacím traktu rozkládá na jedovatý kyanovodík. Rozdrcené listy voní po hořkých mandlích.", "section_level": 1}, {"title": "Příznaky otravy.", "content": "Neklid, těžký dech, vrávorání, křeče, zklidnění a smrt. Otrava probíhá zvolna vzhledem k pomalému uvolňování kyanovodíku. Při rozpoznání příznaků existují vhodné protijedy jako manganistan draselný.", "section_level": 2}], "src_summary": "Bobkovišeň lékařská \"(Prunus laurocerasus)\" je stálezelený druh slivoně rozšířený v oblastech okolo Černého moře, v jihozápadní Asii a jihovýchodní Evropě od Albánie a Bulharska přes Turecko až ke Kavkazu a severu Íránu.", "tgt_summary": "Prunus laurocerasus, also known as cherry laurel, common laurel and sometimes English laurel in North America, is an evergreen species of cherry (\"Prunus\"), native to regions bordering the Black Sea in southwestern Asia and southeastern Europe, from Albania and Bulgaria east through Turkey to the Caucasus Mountains and northern Iran. The common names of \"P. laurocerasus\" refer to the similarity of foliage and appearance to bay laurel (\"Laurus nobilis\", the true laurel, in the family Lauraceae), and like the bay laurel, \"Prunus laurocerasus\" was used for making laurel wreaths, but the two plants are unrelated. It is not to be confused with its American relative \"Prunus caroliniana\", which is also called cherry laurel.", "id": 1723985}
{"src_title": "Abies guatemalensis", "tgt_title": "Abies guatemalensis", "src_document": [{"title": "Popis.", "content": "\"Abies guatemalensis\" je stálezelený, jehličnatý strom s kuželovitou korunou, dorůstající výšky 45 m. Borka je černohnědá, rozdělená do plátů. Pupeny jsou kulovitě vejčité, 5 mm dlouhé. Letorosty jsou červenohnědé. Jehlice jsou 1,5-5,5 cm dlouhé a 1,2-2 mm široké, seshora tmavozelené, vespod šedozelené, spirálovitě uspořádané. Šišky jsou podélně válcovité, 8-12 cm dlouhé a 4-4,5 cm široké, zpočátku purpurové, později dozráváním tmavohnědé. Semena jsou světle hnědá, 9 mm dlouhá, s 15 mm dlouhým křídlem. Strom kvete v květnu a červnu.", "section_level": 1}, {"title": "Příbuznost.", "content": "Jedle \"Abies guatemalensis \" se vyskytuje ve 2 varietách:", "section_level": 1}, {"title": "Výskyt.", "content": "Domovinou stromu je: stát Salvador; stát Guatemala; stát Honduras; Mexiko (státy Chiapas, Colima, Guerrero, Jalisco, Michoacán, Nayarit, Oaxaca, Tamaulipas).", "section_level": 1}, {"title": "Ekologie.", "content": "Vysokohorský strom, rostoucí v nadmořských výškách 1800-4010 m. Jedná se o nejjižněji rostoucí jedli vůbec. Klima poměrně chladné a vlhké, oceánské. pH půdy mírně kyselé (5,4-5,7). Mrazuvzdorný do −6 °C, ovšem preferuje teplo a vlhko, mrazuvzdornost není zaručena v severněji umístěných oblastech. Miluje přímé oslunění. Srážky se v oblasti výskytu stromu objevují v létě v podobě deště a během celého roku též v podobě mlhy. Jedle \"Abies gutemalensis\" má ráda společnost ostatních rostlin, například: jedle \"Abies religiosa\", cypřiše mexického \"Cupressus lusitanica\", borovice mexické \"Pinus ayacahuite\", borovice Hartwegovy \"Pinus hartwegii\", borovice mičoakánské \"Pinus michoacana\", borovice Montezumovy \"Pinus montezumae\", borovice vejmutovkovité \"Pinus pseudostrobus\" a dalších.", "section_level": 1}, {"title": "Choroby a nepřátelé.", "content": "Strom je často sužován brouky z rodu lýkohubů \"Dendroctonus\".", "section_level": 1}, {"title": "Využití člověkem.", "content": "Dřevo: využívané ve stavebnictví, na výrobu dřevěného uhlí, místními dřevorytci využíváno často pro svou měkkost, též na výrobu šindelí, nářadí, v tradičním řezbářství, v současné době se přidalo ještě využití jako vánoční stromek a též větve stromu jako ozdoba.", "section_level": 1}, {"title": "Ohrožení.", "content": "Ohrožený strom (je též uveden v seznamu CITES – Úmluvě o mezinárodním obchodu s ohroženými druhy volně žijících živočichů a rostlin), jeho populace klesá, je kácen pro dřevo a též pro získání pastvin a zemědělské půdy. Ačkoliv je tento strom chráněn v národních parcích a přírodních rezervacích, zákazy kácení jsou poměrně často dodržovány pouze v rozvinutých zemích, naopak v zemích chudých je dodržování zákazů kácení problematické, neboť místní společnosti používají přírodní zdroje (v tomto případě dřevo) jako zdroj živobytí. Proto bude, pro budoucí ochranu tohoto stromu, třeba použít takových ekonomických strategií, které místním obyvatelům zaručí zisk ze zachování stromů. Současně je třeba, ve spolupráci s místními společnostmi, místní trh zásobit dřevem z obnovitelných a kontrolovaných zdrojů, aby byl trh se dřevem nasycen a zabránilo se nezákonnému kácení tohoto ohroženého stromu v chráněných i v ostatních oblastech.", "section_level": 1}], "src_summary": "Abies guatemalensis je jehličnatý strom z rodu jedle a čeledi borovicovité. Je to vysokohorský druh, rostoucí v horách Střední Ameriky.", "tgt_summary": "Abies guatemalensis, the Guatemalan fir or pinabete, is an evergreen tree native to Central America and is the southernmost member of the genus \"Abies\" being spread to the south lower than 14° N. Its range is from southern (less from western and central) Mexico in the north to Honduras and El Salvador in the south. It is a warm-loving and moisture-loving tree of the tropical mountain coniferous and mixed cloud forests of these countries. Guatemalan fir is an almost completely non-frost-resistant tree. Due to logging and loss of habitat, the tree is considered threatened and is protected in CITES Appendix I.", "id": 2061766}
{"src_title": "Vincent Enyeama", "tgt_title": "Vincent Enyeama", "src_document": [{"title": "Klubová kariére.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Enyimba International FC.", "content": "Začínal v klubu Enyimba International FC a dvakrát vyhrál CAF Champions League. Po třech sezonách v Enyimba International FC a jedné v Iwuanyanwu Nationale (dnes Heartland FC) odchází do Izraele.", "section_level": 2}, {"title": "Bnei Yehuda Tel Aviv.", "content": "První sezonu měl fantastickou, obsadil čtvrté místo v Israeli Premier League, a tím se kvalifikoval s týmem do EL a také pomohl do finále Israel State Cup.", "section_level": 2}, {"title": "Hapoel Tel Aviv FC.", "content": "2007/2008 Enyama podepsal v roce 2007 Hapoelu a v této sezoně pomohl tento klub zachránit a navíc dostat se do finále národního poháru. V této sezoně se stal exekutorem penalt. 2008/2009 Fantastickou sezonu měl Hapoel, ale také Enyeama! Hapoel málem vyhrál titul a Enyeama získal ocenění \"Player of The Year\", přestože je to brankář a nebyl v týmu, který vyhrál titul. 2009/2010 Hapoel vyhrál double a Enyeama vstřelil gól ve finále poháru a nedal penaltu v posledním kole roku, Hapoel mohl vyhrát titul, tak v 92. minutě při rohu Enyeama šel pomoct svým spoluhráčům a vstřelil \"titulový gól\". 2010/11 18. srpna 2010 vstřelil první gól v sezoně v kvalifikaci Ligy mistrů proti Salzburgu. V sezoně Enyeame chytal velmi dobře a jeho výkony vygradovali v zápasech Ligy mistrů proti FC Schalke 04 a Lyonu. Tento rok s Hapoelem znovu vyhrál ligový pohár.", "section_level": 2}, {"title": "Lille OSC.", "content": "2011/2012 V roce 2011 přestoupil do Lille OSC. V roce 2012 si připsal premiéru proti Interu Milán v Lize mistrů. 2013/14 Po hostování se stává jedničkou a dostává příležitost před Steevem Elanou. Připsal si 11 čistých kont v Ligue 1 v první půlce sezony. Byl neprůstřelný 1062 minut v Ligue 1, až proti FC Girondins de Bordeaux a chybělo mu 114 minut do překonání historického rekordu.", "section_level": 2}, {"title": "Maccabi Tel Aviv.", "content": "Připsal si 26 startů a pomohl k titulu.", "section_level": 2}], "src_summary": "Vincent Enyeama (* 29. srpna 1982) je nigerijský profesionální fotbalový brankář, který hraje za Lille OSC a za nigerijskou fotbalovou reprezentaci. V roce 2002 debutoval za Nigérii, teď je kapitánem a druhým nejlepším hráčem v počtu zápasů za reprezentaci. Účastník MS 2002, 2010 a 2014. Za sezónu 2008/09 se stal fotbalistou roku v Izraeli.", "tgt_summary": "Vincent Enyeama (born 29 August 1982) is a Nigerian professional footballer who plays as a goalkeeper. He was also a member of the Nigerian national team from 2002 until October 2015, serving as its captain from 2013 until his retirement from international football. With 101 caps, he is Nigeria's most capped player of all time. He has also won 7 Ballon D’or, the highest ever by a single player.", "id": 2467891}
{"src_title": "HTTP Strict Transport Security", "tgt_title": "HTTP Strict Transport Security", "src_document": [{"title": "Historie.", "content": "Specifikace HSTS byla schválena 2. října 2012 a následně publikována 19. listopadu 2012 jako . Původně autoři odeslali návrh jako Internet-Draft 17. června 2010. V rámci diskuze nad návrhem bylo jméno změněno ze „Strict Transport Security“ (STS) na „HTTP Strict Transport Security“ (HSTS). Důvodem pro změnu bylo, že jde o specifickou záležitost HTTP protokolu (název v HTTP hlavičce zůstal codice_1).", "section_level": 1}, {"title": "HSTS mechanismus.", "content": "Server implementuje HSTS politiku tím, že odesílá hlavičku přes HTTPS připojení (HSTS hlavičky odeslané pomocí HTTP jsou ignorovány). Server může například odeslat hlavičku, která určí, že všechny budoucí dotazy na danou doménu budou používat jen HTTPS připojení po dobu jednoho roku: \"Strict-Transport-Security: max-age=31536000; includeSubDomains; preload\". Pokud webová aplikace poskytne HSTS politiku user agentovi, agent se chová následovně: HSTS pomáhá chránit webové aplikace proti některým pasivním (odposlechy) a aktivním síťovým útokům. Díky HSTS mechanismu má útočník, který využívá man-in-the-middle útok, velmi sníženou šanci, že odchytí nějaké žádosti či požadavky odeslané mezi uživatelem a webovou aplikací.", "section_level": 1}, {"title": "Využití.", "content": "Technologie HSTS dokáže odstranit problémy se SSL-stripping man-in-the-middle útokem, který byl poprvé publikován Moxie Marlinspikem v roce 2009 na BlackHat Federal talk pod názvem „New Tricks For Defeating SSL In Practice“. SSL-stripping útoky (na SSL a TLS) transparentně převádějí zabezpečené HTTPS připojení na nezabezpečené HTTP připojení. Uživatel uvidí, že jeho připojení je nezabezpečené, ale v zásadě neví, zda by připojení mělo být zabezpečené nebo ne. Mnoho stránek nevyužívá TLS/SSL, proto není žádný způsob jak zjistit, zda je připojení v nezabezpečeném HTTP kvůli útoku nebo jen proto, že stránky nevyužívají TLS/SSL. HSTS řeší tento problém tak, že prohlížeči sdělí, že by připojení k serveru mělo vždy využívat TLS/SSL. HSTS hlavička může být útočníkem odstraněna, pokud uživatel na stránku přistupuje poprvé. Prohlížeče Google Chrome a Mozilla Firefox se snaží tomuto předcházet tak, že poskytuje předem načtený seznam HSTS sítí. Toto řešení bohužel nelze použít pro všechny stránky v Internetu. Více níže v kapitole „Omezení“. HSTS také pomáhá předcházet krádeži přihlašovacích HTTP cookies pomocí rozšířeného nástroje Firesheep (plugin pro Firefox). Jelikož je HSTS časově omezeno, je citlivý například na útoky, které posouvají systémový čas cílového počítače využitím falešných NTP paketů.", "section_level": 1}, {"title": "Omezení.", "content": "Původní požadavek zůstává nechráněn proti aktivním útokům, pokud se použije nezabezpečený protokol (HTTP) nebo pokud URI pro původní požadavek byla získána přes nezabezpečený kanál. To samé platí v případě, kdy poprvé přistupujeme na stránky po uplynutí doby stanovené HSTS politikou max-age (tato doba by měla být nastavena na několik dní nebo měsíců v závislosti na aktivitě a chování uživatele). Google Chrome a Mozilla Firefox řeší toto omezení pomocí „STS preloaded list“, což je seznam obsahující známé sítě, které podporují HSTS. Tento seznam je distribuován s prohlížečem, díky čemuž využívá zabezpečené připojení pro sítě v seznamu již při prvním přístupu. Avšak, jak již bylo zmíněno, toto řešení nedokáže pokrýt všechny stránky na internetu. Možným řešením by mohlo být využití DNS záznamů pro deklarování HSTS politiky a přistupovat k nim zabezpečeně pomocí DNSSEC. Ani využitím „STS preloaded list“ nemůže HSTS předcházet pokročilým útokům proti TLS jako je například BEAST nebo CRIME.", "section_level": 1}, {"title": "Důsledky nesprávného nastavení nebo opomenutí.", "content": "Při nasazení HSTS je nutné udržovat platný certifikát, v opačném případě se webová stránka může stát nedostupnou. Po té, co kvůli neschválení rozpočtu USA muselo asi 800 000 zaměstnanců nastoupit dovolenou, do 21. ledna 2019 nebylo obnoveno přes 130 TLS certifikátů vládních webů, přičemž stránky, které jsou v seznamu STS preloaded list se tak staly úplně nedostupnými, protože v tomto případně prohlížeč neumožní přidání výjimky.", "section_level": 1}], "src_summary": "HTTP Strict Transport Security (HSTS) je v informatice bezpečnostní mechanismus, který chrání síťovou komunikaci mezi webovým prohlížečem a webovým serverem před downgrade útoky a zjednodušuje ochranu proti únosu spojení (tzv. \"cookie hijacking\"). Mechanismus umožňuje, aby webový server vynutil v prohlížeči komunikaci pouze pomocí šifrovaného HTTPS připojení a vyloučil tím přenos dat nezabezpečeným HTTP protokolem. HSTS definuje . Webový server aktivuje HSTS pomocí HTTP hlavičky codice_1, která svou hodnotou definuje časový úsek, po který může prohlížeč přistupovat k serveru výhradně zabezpečeně.", "tgt_summary": "HTTP Strict Transport Security (HSTS) is a web security policy mechanism that helps to protect websites against man-in-the-middle attacks such as protocol downgrade attacks and cookie hijacking. It allows web servers to declare that web browsers (or other complying user agents) should automatically interact with it using only HTTPS connections, which provide Transport Layer Security (TLS/SSL), unlike the insecure HTTP used alone. HSTS is an IETF standards track protocol and is specified in RFC 6797. The HSTS Policy is communicated by the server to the user agent via an HTTPS response header field named \"Strict-Transport-Security \". HSTS Policy specifies a period of time during which the user agent should only access the server in a secure fashion. Websites using HSTS often do not accept clear text HTTP, either by rejecting connections over HTTP or systematically redirecting users to HTTPS (though this is not required by the specification). The consequence of this is that a user-agent not capable of doing TLS will not be able to connect to the site. The protection only applies after a user has visited the site at least once, and the way this protection works is that a user entering or selecting a URL to the site that specifies http, will automatically upgrade to https, without making an http request, which prevents the http man in the middle attack from occurring.", "id": 66820}
{"src_title": "Giovanni Bononcini", "tgt_title": "Giovanni Bononcini", "src_document": [{"title": "Život.", "content": "Bononcini se narodil v Modeně jako nejstarší ze tří synů houslisty a hudebního skladatele Giovanni Marii Bononciniho (1642–1678). Hudebníkem a skladatelem se stal i jeho bratr Antonio Maria Bononcini. V osmi letech osiřel a i se svým bratrem Antoniem se stal žákem hudební školy při basilice San Petronio v Bologni, kterou vedl skladatel Giovanni Paolo Colonna. V roce 1685, ve věku 15 let, publikoval tři sbírky instrumentálních skladeb (dvě z nich zkomponoval již ve třinácti letech). 30. května 1686 byl přijat za člena prestižní \"Boloňské filharmonické akademie\" (\"Accademia Filarmonica di Bologna\"), stal se členem orchestru a zpěvákem v basilice \"San Petronio\". V krátké době publikoval další sbírky instrumentálních skladeb a zkomponoval dvě oratoria pro Bolognu a Modenu. V letech 1687–1691 byl kapelníkem v kostele \"San Giovanni in Monte\" v Bologni, pro který zkomponoval řadu mší pro dva sbory, které byly publikovány v roce 1688 jako jeho op. 7. V roce 1690 pak složil další oratorium pro Modenu. Nějaký čas strávil v Miláně a v roce 1691 věnoval sbírku vokálních duet op. 8 císaři Leopoldu I. a hrál v orchestru kardinála Benedetto Pamphili. V témže roce se přestěhoval do Říma a vstoupil do služeb vévody Filipa II. Colonny, mecenáše a patrona umělců. Pro vévodu vytvořil v letech 1692–1696 šest serenád, oratorium a tři až pět oper včetně velmi úspěšné \"Xerse\" (1694). Jiná úspěšná opera, \"Il trionfo di Camilla\", vznikla na objednávku Colonnova bratrance, španělského místokrále v Neapoli Luigi della Cerda. Bononcini se stal členem dvou exklusivních římských uměleckých společností: hudební \"Accademia Nazionale di Santa Cecilia\" a literární \"Accademia degli Arcadi\". Přibližně v této době napsal hudebník a básník Giuseppe Valentini sonet na oslavu Bononciniho pedagogických schopností. Po smrti Colonnovy manželky v srpnu 1697, Bononcini opustil Řím a odešel do Vídně, kde vstoupil do služeb císaře Leopolda I. Jednak získal vyšší plat a jednak se stal oblíbeným skladatelem následníka trůnu Josefa I. Habsburského. Po vypuknutí války o španělské dědictví odjel do Berlína ke dvoru pruské královny Žofie Šarloty Hannoverské a stal se jejím oblíbeným skladatelem. S úspěchem uvedl v Berlíně nové opery \"Cefalo\" a \"Poliferno\" a stal se známým a vyhledávaným skladatelem v celé Evropě. V letech 1720–1732 žil v Londýně a o popularitu soutěžil s Georgem Friedrichem Händelem, který přišel do Londýna v roce 1712. Rivalita mezi oběma skladateli měla i politický podtext, neboť toryové podporovali Händela, zatímco whigové Bononciniho. Jejich souboj inspiroval básníka Johna Byroma k parafrázi dětské říkanky \"Tweedledum and Tweedledee\". Bononcini se sice stal chráněncem Sarah Churchillové, vévodkyně z Marlborough, která vedla jeho obdivovatele, ale Händel získal na svou stranu více příznivců. Londýn opustil poté, co byl obviněn z plagiátorství. Údajně vydával madrigal Antonia Lottiho za své dílo. Od roku 1733 žil v Paříži a komponoval hudbu pro veřejné koncerty \"Concert spirituel\" konané v paláci Tuileries. Závěr svého života strávil ve Vídni, kde měly premiéru i jeho poslední opery a císařovna Marie Terezie mu od 1. října 1742 poskytla důchod 50 zlatých měsíčně. Zemřel 9. července 1747 a zanechal vdovu Margheritu Bollettiovou a čtyři děti.", "section_level": 1}], "src_summary": "Giovanni Battista Bononcini (také Buononcini) (18. července 1670 Modena – 9. července 1747 Vídeň) byl italský barokní hudební skladatel, violoncellista, zpěvák a pedagog.", "tgt_summary": "Giovanni Bononcini (or Buononcini) (18 July 1670 – 9 July 1747) (sometimes cited also as Giovanni Battista Bononcini) was an Italian Baroque composer, cellist, singer and teacher, one of a family of string players and composers.", "id": 1044417}
{"src_title": "Mehmet Scholl", "tgt_title": "Mehmet Scholl", "src_document": [{"title": "Klubová kariéra.", "content": "Přestupem do Bayernu v roce 1992 načal své dlouholeté a úspěšné působení trvající 15 let. V první sezoně dostal příležitost ukázat se od trenéra Ericha Ribbecka a odměnil se mu 7 góly. Bayern o pouhý bod ztratil titul, který putoval do Werderu Brémy. Ve své druhé sezoně se už prosadil 11krát a mohl slavit první titul v kariéře. Sezona 1994/95 ukázala propad Bayernu na šestou příčku, Scholl však táhl ofenzívu 9 brankami a 8 brankovými asistencemi. Určitou náplastí na ligové trápení bylo semifinále Ligy mistrů, kde Bayern po domácí remíze 0:0 padl na hřišti Ajaxu 2:5. Byl to ale Scholl, kdo byl u obou branek, jednou jako střelec a jednou jako nahrávač. Schollovo 10 branek za 30 zápasů umístilo Bayern na druhou pozici v tabulce Bundesligy v ročníku 1995/96. Úspěšný byl ale Bayern alespoň v Evropě – zvládl semifinále proti Barceloně (2:2 doma a venku výhra 2:1), Scholl se na jejím vyřazení podílel gólem a asistencí. Ve finále Poháru UEFA porazil v obou zápasech Girondins Bordeaux a Scholl byl opět u toho. Dvakrát jako střelec, jednou jako nahrávač. Během ročníku 1996/97 jej sužovala zranění, Bayern i přesto získal ligový titul. Následující sezona skončila druhým místem, Bayern tedy neobhájil ani s pomocí 9 branek Mehmeta Scholla. Naopak v letech 1999, 2000, 2001 slavil tři za sebou jdoucí ligové tituly, byť v sezoně 1998/99 jej sužovali zranění. Vrátil se až na jaře 1999, přičemž v závěrečné šestici zápasů ligy nastoupil pětkrát a čtyřikrát vstřelil gól. Scholl se ukázal v Lize mistrů až v průběhu března, ve druhém poločase odvetného zápasu proti Kaiserslauternu, kdy přišel na hřiště namísto Effenberga. Bayern svého soupeře porazil v celkovém součtu 6:0, aby se v semifinále střetl s ukrajinským Dynamem Kyjev. Scholl si zahrál celé utkání v Kyjevě, kde Bayern uhrál remízu 3:3. Odvetné utkání zůstal na lavičce, Bayern vyhrál 1:0 a čekalo ho finále na Camp Nou. Utkání na stadionu Barcelony odřídil rozhodčí Pierluigi Collina, Bayern střetl Manchester United. Na hřiště se dostal v 71. minutě, nahradil Alexandera Zicklera. Bayern vedl po gólu Maria Baslera 1:0 a Scholl povzbudil ofenzívu a jeho střela zamířila do tyče. United ale v nastaveném čase otočil zápas ve svůj prospěch a porazil Bayern 2:0. V ročníku 2000/01 se Bayern probil do finále proti španělské Valencii. Po dvou minutách po penaltě Gaizka Mendiety prohrával, naopak Scholl v sedmé minutě svoji penaltu díky zásahu brankáře Cañizarese neproměnil. V 50. minutě se ke třetí penaltě zápasu postavil záložník Bavorů Stefan Effenberg a srovnal na 1:1. Zápas dospěl k penaltám, které Bayern zvládl poměrem 5:4. Během své poslední sezony 2006/07 v kariéře už nastupoval zřídka a jako střídající hráč. V základu nastoupil až poslední ligové kolo proti Mainzu (Mohuči), ve 33. minutě zvýšil na 2:0 a rozloučil se tak s kariérou gólem.", "section_level": 1}, {"title": "Reprezentační kariéra.", "content": "Trenér Berti Vogts dal Schollovi poprvé šanci v národním mužstvu 26. dubna 1995 v přátelském zápase proti Walesu. Byl nominován na EURO 1996, ale ve skupině nedostal příležitost ve hře. Ve čtvrtfinále, semifinále a finále už hrál v základní sestavě. Němci po Bergerově gólu z penalty prohrávali 0:1, Scholl šel v 69. minutě ze hřiště, nahradil jej Oliver Bierhoff, který 2 brankami otočil zápas ve výhru 2:1 v prodloužení. Kvůli zranění neměl možnost účastnit se MS 1998, zahrál si však na Konfederačním poháru 1997. O tři roky později byl součástí německého mužstva, které ve skupině evropského šampionátu skončilo již ve skupině. Únorový přátelský zápas v roce 2002 proti Izraeli byl jeho posledním ve dresu národního týmu. Před MS 2006 pořadané Německem se objevila online petice se 100 tisíci podpisy, která žádala trenéra Klinsmanna, aby nominoval Scholla zpět do reprezentace. Jeho bývalý spoluhráč z reprezentace a klubu jej ale na šampionát nepřizval.", "section_level": 1}], "src_summary": "Mehmet Scholl, rodným jménem Mehmet Yüksel, (* 16. říjen 1970, Karlsruhe) je bývalý německý fotbalista tureckého původu. Nastupoval na postu ofenzivního záložníka a byl specialistou na standardní situace. S reprezentací Německa získal zlatou medaili na mistrovství Evropy 1996. Hrál také na Euru 2000. Celkem za národní tým odehrál 36 utkání, v nichž vstřelil 8 gólů. S Bayernem Mnichov vyhrál Ligu mistrů 2000/01, Pohár UEFA 1995/96 (dal gól v obou finálových zápasech) a Interkontinentální pohár 2001 (ve finále ovšem nenastoupil). Celkem v evropských pohárech odehrál 88 utkání a dal 18 branek. Osmkrát se v dresu Bayernu stal mistrem Německa, pětkrát vyhrál německý pohár. S osmi tituly v Bundeslize mu patří dělené druhé místo vedle hráčů Olivera Kahna, Bastiana Schweinsteigera, Philippa Lahma, Arjena Robbena, Thomase Müllera a Davida Alaby. Na prvním je Franck Ribéry s 9 tituly, který po Schollovi převzal dres s číslem 7. Po konci kariéry se vydal na trenérskou dráhu. Zůstal v Bayernu a v letech 2009 až 2010 vedl jeho rezervní tým. Mezi roky 2010 a 2011 pracoval jako fotbalový televizní expert pro televizi ARD.", "tgt_summary": "Mehmet Tobias Scholl (born Mehmet Tobias Yüksel; 16 October 1970) is a German football manager and former player. He played most of his career as an attacking midfielder for Bayern Munich. During his career he won the UEFA Cup in 1996 (scoring a goal in each leg of the final), the Euro 1996, and the UEFA Champions League in 2001, as well as eight German Championships (all with Bayern Munich). He retired at the end of the 2006–07 Bundesliga season as one of the most successful German football players of all time. Scholl was the subject of the 2007 career retrospective documentary film \"Frei:Gespielt – Mehmet Scholl: Über das Spiel hinaus\" by directors Ferdinand Neumayr and Eduard Augustin.", "id": 1270071}
{"src_title": "Světový pohár v ledním hokeji 2016", "tgt_title": "2016 World Cup of Hockey", "src_document": [{"title": "Nominace.", "content": "Každý tým čítal celkem 23 hráčů, z čehož tři byli brankáři. Minimálně šestnáct hráčů včetně dvou brankářů museli účastníci oznámit do 1. března 2016. Zbývající část týmu pak do 1. června téhož roku. Dvěma nenárodním výběrům určilo vedení NHL spolu s NHLPA manažery, kteří tato mužstva sestavili. Tvorbu Výběru Evropy měl na starosti bývalý slovenský hokejista Miroslav Šatan, o složení výběru severoamerických hráčů do 23 let se postarali generální manažer Edmontonu Oilers Peter Chiarreli a jeho kolega z klubu Chicago Blackhawks Stan Bowman. Přípravné kempy začali jednotliví účastníci 4. září.", "section_level": 1}, {"title": "Utkání.", "content": "Zápasy turnaje se uskutečnily na hřištích podle rozměrů NHL a tato soutěž také dodala sudí, jež rozhodovali utkání. Během přípravného kempu musel tým sehrát minimálně jedno přípravné utkání, jehož místo si mohl zvolit. Poslední přípravné utkání před turnajem ale již muselo být sehráno v Severní Americe. Český výběr nejprve v přípravě sehrál dvojzápas s Ruskem (prohra 3:4 a výhra po nájezdech 2:1) a tři dny před startem Světového poháru pak poměřil síly s výběrem Severní Ameriky do 23 let (výhra 3:2).", "section_level": 1}, {"title": "Rozhodčí.", "content": "National Hockey League (NHL) nominovala na Světový pohár 7 hlavních rozhodčích a stejný počet čárových sudích. Ve výběru není jediný čárový rozhodčí Brian Murphy Kanaďanem, ale je Američanem.", "section_level": 1}, {"title": "Legenda.", "content": "Toto je seznam vysvětlivek použitých v souhrnech odehraných zápasů.", "section_level": 1}, {"title": "Přípravná utkání.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Zápasy.", "content": "", "section_level": 2}, {"title": "Jednotlivá přípravná utkání.", "content": "\"Všechny časy zápasů jsou uvedeny ve středoevropském letním čase (UTC +2).\"", "section_level": 3}, {"title": "Základní skupiny.", "content": "", "section_level": 2}, {"title": "Skupina A.", "content": "", "section_level": 2}, {"title": "Zápasy.", "content": "\"Všechny časy zápasů jsou uvedeny ve středoevropském letním čase (UTC +2).\"", "section_level": 3}, {"title": "Skupina B.", "content": "", "section_level": 2}, {"title": "Zápasy.", "content": "\"Všechny časy zápasů jsou uvedeny ve středoevropském letním čase (UTC +2).\"", "section_level": 3}, {"title": "Play off.", "content": "", "section_level": 2}, {"title": "Pavouk.", "content": "\"Všechny časy zápasů jsou uvedeny ve středoevropském letním čase (UTC +2).\"", "section_level": 2}, {"title": "Hráčské statistiky a hodnocení hráčů.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Kanadské bodování.", "content": "Toto je pořadí hráčů podle dosažených bodů. Za jeden vstřelený gól nebo přihrávku na gól hráč získal jeden bod.", "section_level": 2}, {"title": "Hodnocení brankářů.", "content": "Pořadí nejlepších sedmi brankářů podle počtu obdržených gólů. Brankář musel mít odehráno minimálně 33% hrací doby za svůj tým.", "section_level": 2}], "src_summary": "Světový pohár v ledním hokeji 2016 byl turnaj, který se konal od 17. září do 1. října 2016 v kanadském Torontu. Účastnilo se ho osm mužstev, a sice Kanady, Spojených států amerických, České republiky, Ruska, Švédska, Finska, Výběru Evropy a Výběru severoamerických hráčů do 23 let. Týmy byly rozděleny do dvou čtyřčlenných skupin, v nichž se utkaly systémem každý s každým. Následně dva nejlepší z každé skupiny postoupily do semifinále hraného na jeden zápas. Jejich vítězové se pak utkali ve finále hraném na dvě vítězná utkání. Turnaj podruhé v historii ovládl výběr Kanady, který ve finálové série na dva vítězné zápasy porazil Výběr Evropy nejprve po výsledku 3:1 a v druhém utkání 2:1.", "tgt_summary": "The 2016 World Cup of Hockey (abbreviated WCH2016) was an international ice hockey tournament. It was the third installment of the National Hockey League (NHL)-sanctioned competition, 12 years after the second World Cup of Hockey in 2004. It was held from September 17 to September 29 at the Air Canada Centre in Toronto, Ontario. Canada won the championship, defeating Team Europe in the best-of-three final.", "id": 180008}
{"src_title": "LGBT práva v Kosovu", "tgt_title": "LGBT rights in Kosovo", "src_document": [{"title": "Zákony týkající se stejnopohlavní sexuální aktivity.", "content": "Stejnopohlavní styk byl na území Kosova legalizován roku 1994, když bylo ještě součástí Srbska a Černé Hory. V roce 2004 byl legální věk způsobilosti k pohlavnímu styku sjednocen pro obě orientace na 14 let, čímž z trestních zákonů ohledně sexuálního chování zmizely všechny zmínky o pohlaví účastníků, a legálnost pohlavního styku je tudíž posuzována jen podle věku.", "section_level": 1}, {"title": "Stejnopohlavní soužití.", "content": "Ačkoli Ústava Republiky Kosovo zakazuje diskriminaci na základě sexuální orientace a ustanovuje, že „každý má právo na sňatek a rodinu“ (a předseda Ústavního soudu řekl, že schválí stejnopohlavní manželství), tomu je prakticky zamezeno v § 14 odst. 1 zákona o rodině:", "section_level": 1}, {"title": "Služba v armádě.", "content": "LGBT Kosované smějí otevřeně sloužit v armádě.", "section_level": 1}, {"title": "Ochrana před diskriminací.", "content": "Článek 24 Ústavy Republiky Kosovo zakazuje diskriminaci na základě všech aspektů, včetně sexuální orientace. Kosovo je tudíž jednou z mála zemí v Evropě, které diskriminaci na základě sexuální orientace ústavně zakazují. Antidiskriminační zákon z roku 2004 přijatý Kosovským shromážděním zakazuje diskriminaci na základě sexuální orientace ve všech oblastech veřejného života, jako jsou zaměstnání, členství v organizacích, vzdělávání, přístup ke zboží a službám, sociální zabezpečení a ubytovací služby. Definice diskriminace v tomto zákoně přímo zmiňuje přímou i nepřímou diskriminaci, jakož i obtěžování, násilí a segregaci. Kosovské LGBT hnutí Centrum pro sociální emancipaci popisuje život gayů v Kosovu jako „underground“. Neexistují zde žádné gay kluby a život LGBT komunity je uzavřený a skrytý. Dárcovství krve, spermií a orgánů od homosexuálních a bisexuálních mužů bylo legalizováno v prosinci 2002. Od března 2006 Kosovo homosexualitu oficiálně nepovažuje za duševní poruchu.", "section_level": 1}, {"title": "LGBT hnutí v Kosovu.", "content": "V Kosovu jsou momentálně tři fungující LGBT organizace: Centrum pro rovnost a liberalismus, Centrum pro sociální rozvoj a Centrum pro sociální emancipaci.", "section_level": 1}], "src_summary": "Se vznikem nové ústavy se práva leseb, gayů, bisexuálů a transsexuálů (LGBT) v Kosovu stala jedněmi z nejrozvinutějších, což činí z Kosova a jeho ústavních zákonů jednu z nejliberálnějších zemí v Evropě, která diskriminaci na základě sexuální orientace přímo v ústavě zakazuje.", "tgt_summary": "Lesbian, gay, bisexual, transgender (LGBT) rights in Kosovo have improved in recent years, most notably with the adoption of the new Constitution, banning discrimination based on sexual orientation. However, homosexuality is still viewed by Kosovar society as a taboo topic. The Government of Kosovo is supportive of the country's LGBT community. In late 2013, the Parliament Assembly passed a bill to create a coordinating group for the LGBT community. On 17 May 2014, well-known politicians, including British Ambassador to Kosovo Ian Cliff and several local LGBT organizations took to the streets of Pristina to march against homophobia. The event was welcomed by the European Union office in Kosovo, as well as by the Government itself. A large LGBT flag covered the front side of the government building that night. The first-ever gay pride parade in Kosovo was held in Pristina on 17 May 2016, in which a few hundred people marched through the streets of the capital. The march was also attended by President Hashim Thaçi as well as the British and U.S. ambassadors to Kosovo.", "id": 1422366}
{"src_title": "Héródés Attikos", "tgt_title": "Herodes Atticus", "src_document": [{"title": "Politik, stavitel a mecenáš.", "content": "Měl velmi blízko k římským císařům Hadriánovi i Marku Aureliovi, díky čemuž zastával významné úřady (nejprve agoranom, 127–128 archón eponymos, od 143 římský konzul, kněz Diova chrámu v Nových Athénách, který dal postavit císař Hadrián, římský senátor). Financoval řadu staveb, v Athénách např. Odeón či chrám bohyni Tyché. Obnovil épeirské Orikum, poničené zemětřesením, nechal vystavět vodovod v apulském městě Canusii a kryté divadlo v Korinthu, ozdobil delfský a Lykurgův athénský stadion mramorem, v Olympii vybudoval vodovod pro účastníky olympijských her a monumentální fontánu (\"nymphaeum\"), v Thermopylách pak sirné lázně. V závěru života se dostal do sporu s Athéňany, kteří ho zažalovali u císaře Marka Aurelia z panovačnosti. Ten ho zprostil žaloby, ale Héródés Athény opustil a žil v dobrovolném vyhnanství v rodném Marathonu a na svém letním sídle v Kéfissii (dnes Kifisia, severní předměstí Athén).", "section_level": 1}, {"title": "Rétor.", "content": "Byl žákem rétora Polemona a gramatika Favorina. Byl představitelem tzv. druhé sofistiky a k jeho vzorům patřil Sókratův žák Kritios. Z jeho literárního, respektive rétorického díla se zachovala jediná autentická řeč \"Peri politeias\" (\"O státě\"). Zřídil katedru rétoriky na univerzitě, kterou v Athénách založil Hadrián. Jeho žáky byly Achilleos, Polydeukos a Memnon.", "section_level": 1}, {"title": "Rodina.", "content": "Detaily z jeho života známe především díky Filostratově dílu \"Životy sofistů\". Ottův slovník naučný popisuje Héródésův původ a rodinné poměry takto: \"Pošel z dému Marathónského a z rodu. jenž rodokmenem připojoval se k Aiakovcům, Filaiovcům a Erechtheovcům, čítaje mimo jiné i Miltiada a Kimona ku předkům svým. Otec Héródův Attikos, objeviv v domě svém blíže divadla Dionysova v Athénách veliký poklad, jejž s přivolením císaře Nervy podržeti směl, zůstavil synu veliké bohatství, než při tom i závazek, aby při slavnostech spoluobčany i cizince podělil jednou minou. Héródés později, maje o závazek ten s Athéňany spor, vyplatil jednomu každému po 5 minách a tím zbyl se obtížné povinnosti. Prvá známá choť jeho byla Římanka Appia Annia Regilla, již však Héródés z neznámé příčiny, těhotnou jsoucí, tělesně ztrestati kázal, až zemřela. Bratr zemřelé pohnal Héróda, jenž mezitím stal se senátorem římským, z vraždy před senát, kdež nevinným uznán. Z vděčnosti a snad, aby pomluvám konec učinil, zvěčnil Héródés jméno Regillino novým Odeiem, jež zbudoval na jihozáp. svahu Akropole (Odeion Regillino nebo Héródovo). Regilla zůstavila mu dvě dítky, z nichž Attika císař Antoninus Pius jmenoval senátorem, ježto však záhy oddal se opilství, vydědil jej Héródés ještě za živa. Druhá choť Héródova byla Římanka Vibullia Alcia, která, porodivši syna Hérodiana, záhy zemřela.\"", "section_level": 1}], "src_summary": "Héródés Attikos, řecky Ηρώδης ο Αττικός, v Římě nazýván latinsky celým jménem Lucius Vibullius Hipparchus Tiberius Claudius Atticus Herodes (101 – 177) byl starořecký politik, řečník a mecenáš z císařské éry. Byl předním představitelem tzv. druhé sofistiky a vychovatelem budoucího císaře Marca Aurelia.", "tgt_summary": "Herodes Atticus (, \"Hērōidēs ho Attikos\"; 177), or Atticus Herodes, son of Tiberius Claudius Atticus Herodes (suffect consul 133), was a Greco-Roman politician and sophist who served as a Roman senator. Appointed consul at Rome in 143, he was the first Greek to hold the rank of \"consul ordinarius\", as opposed to \"consul suffectus\". In Latin, his full name was given as Lucius Vibullius Hipparchus Tiberius Claudius Atticus Herodes (). According to Philostratus, Herodes Atticus was a notable proponent of the Second Sophistic. M.I. Finley described Herodes Atticus as \"patron of the arts and letters (and himself a writer and scholar of importance), public benefactor on an imperial scale, not only in Athens but elsewhere in Greece and Asia Minor, holder of many important posts, friend and kinsman of emperors.\"", "id": 2013507}
{"src_title": "Schmitz Cargobull", "tgt_title": "Schmitz Cargobull", "src_document": [{"title": "Historie společnosti.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Založení a rozvoj.", "content": "Počátky společnosti sahají až do roku 1892. Tehdy začal Heinrich Schmitz, zakladatel společnosti, která již přes 100 let vlastnila jako rodinný majetek kovářské dílny v Altenberge u Münsteru, konstruovat vozy. První vzestupný vývoj zaznamenalo nové obchodní odvětví kovářské dílny s rostoucí motorizací koncem 20. let 20. století. V této době se změnil podnik z řemeslného podniku na průmyslovou výrobu vozidel. V roce 1928 byl vyexpedován první přívěs pro motorová vozidla vybavený plnopryžovými pneumatikami. Od roku 1935 se vyráběly návěsy a skříňové vozy s ocelovým vnějším pláštěm na dřevěné kostře. V roce 1950 vyrobila firma Schmitz svou první izolovanou a temperovanou nástavbu.", "section_level": 2}, {"title": "Expanze, krize a nové zaměření.", "content": "Podnik rostl v šedesátých letech a to zejména po první ropné krizi na počátku sedmdesátých let, kdy velké zakázky z Blízkého východu přinesly velkou míru růstu. Se začátkem První války v Zálivu neprobíhaly v osmdesátých letech zakázky z arabských zemí a společnost Schmitz Cargobull se ocitla v krizi. Reformní politika východní Evropy a znovusjednocení Německa zajistily podniku nový vzestup až do poloviny devadesátých let, kdy došlo k opětovnému výpadku zakázek. Následovala důsledná reorganizace výroby: Sortiment produktů byl omezen na čtyři základní typy, počet nutných dílů výrazně snížen, výrobní a dodací lhůty zkráceny a podíl mzdových nákladů snížen. V březnu 1999 byla stažena první veřejná nabídka akcií společnosti z důvodu slabé poptávky. Od té doby se plány na opětovnou veřejnou nabídku akcií neuskutečnily. V účetním roce 2004/2005 (1. 4. až 31. 3.) ohlásila společnost Schmitz Cargobull poprvé obrat ve výši přes 1 mld. eur (1,21 mld. eur, 36 000 vyrobených vozů). V průběhu pěti let se obrat zdvojnásobil a bylo přijato 1 500 nových pracovních sil.", "section_level": 2}, {"title": "Aktuální vývoj obchodu.", "content": "V účetním roce 2007/2008 bylo dosaženo poprvé obratu ve výši přes 2 mld. eur (2,14 mld. eur, 66 500 vyrobených vozů). V důsledku světové hospodářské krize drasticky klesl příjem objednávek. Obrat 2009/2010 klesl o 70 procent na 660 mil. eur (12 800 vyrobených vozů). Již 2010/2011 překročil obrat opět miliardovou hranici a dnes činí 1,5 mld. €. V listopadu 2012 došlo k podepsání smlouvy o společném podniku (smlouva Joint Venture) s čínskou společností Dongfeng Motor Company, Ltd. . Spolupráce se zaměřuje na výrobu návěsů na čínském trhu. V dubnu 2013 oznámila společnost Schmitz Cargobull plány na otevření nového výrobního závodu v Rusku, na jihu Petrohradu.", "section_level": 2}, {"title": "Produkty a služby.", "content": "Sortiment produktů od společnosti Schmitz Cargobull zahrnuje: Společnost Schmitz Cargobull nabízí prostřednictvím dceřiných společností následující služby:", "section_level": 1}, {"title": "Pobočky.", "content": "Většina výroby se realizuje v Německu a je distribuována do zahraničí. Hlavními odbytišti jsou západní, severní, střední a východní Evropa, stejně jako Blízký a Střední východ. Výrobní závody se nacházejí v Německu ve městech Altenberge, Vreden, Gotha, Berlín a Toddin, v dalších evropských zemích v Zaragoze (Španělsko), Panevėžysu (Litva) a v Petrohradu (Rusko). V roce 2014 byla zahájena další výroba v Číně. Společnost Schmitz Cargobull je zastoupena vlastním prodejem, popř. distribučními partnery ve všech evropských zemích a provozuje síť přibližně 1 200 autorizovaných servisů po celé Evropě.", "section_level": 1}, {"title": "Schmitz Cargobull v Česku.", "content": "V Česku distribuuje produkty společnosti Schmitz Cargobull firma EWT s.r.o. Česká republika, založená v roce 1995, dceřiná společnost skupiny EWT se sídlem v rakouském Kitzbühelu. Podnik je zastoupen distribučním centrem v Brandýse nad Labem.", "section_level": 1}, {"title": "Značka.", "content": "Název obchodní značky Schmitz Cargobull s modrým slonem jako obchodní značkou byla zavedena koncem osmdesátých let. Do té doby působila společnost pod názvem Schmitz-Anhänger Fahrzeugbau GmbH und Co. KG.", "section_level": 1}], "src_summary": "Společnost Schmitz Cargobull AG je německý výrobce návěsů, nástaveb a přívěsů. Centrála podniku se nachází v Horstmaru, sídlo společnosti v sousedním Altenberge ve spolkové zemi Severní Porýní-Vestfálsko. Tento rodinný podnik v účetním roce 2014/2015 zaměstnával 4 920 spolupracovníků, měl obrat ve výši 1,589 mld. EUR a stal se tímto lídrem trhu v Evropě. Akcionáři jsou se stejnými podíly rodiny Dr. Heinze Schmitze, Petera Schmitze a Bernda Hoffmanna.", "tgt_summary": "Schmitz Cargobull AG is a German manufacturer of semi-trailers, trailers and truck bodies. The company's head office is located in Horstmar, Germany, and its registered office is in the neighbouring city of Altenberge in the state of North Rhine-Westphalia. The family-owned company had 6,500 employees in the 2018/2019 business year and generated a turnover of 2.290 billion euros. It is thus the market leader in Europe. The families of Dr. Heinz Schmitz, Peter Schmitz and Bernd Hoffmann hold equal shares in the company.", "id": 1090286}
{"src_title": "Bělásek ovocný", "tgt_title": "Aporia crataegi", "src_document": [{"title": "Výskyt.", "content": "Bělásek ovocný je rozšířený prakticky v celé palearktické oblasti. Najdeme jej v Evropě s výjimkou severní Skandinávie, v severní Africe, v celé Asii i v Japonsku. Naopak po roce 1920 náhle vymizel v celé Anglii. Dodnes se nepodařilo objasnit příčinu jeho vyhynutí, teorií bylo několik, od klimatických změn přes vyhubení ptačími predátory až po nevhodné používání herbicidů v ovocných sadech, dodnes se však ani přes opakované pokusy nepodařilo znovu jej na Britských ostrovech rozšířit.", "section_level": 1}, {"title": "Vývoj.", "content": "Živnou rostlinou housenky běláska ovocného jsou různé druhy hlohu, trnky, ale také jeřáb, slivoň a další ovocné dřeviny. Samice klade shluky vajíček, čítající 50 až 200 kusů, na spodní stranu listů a konce větviček živné rostliny. Vajíčka jsou vřetenovitého tvaru a jasně žluté barvy. Po vylíhnutí se housenky krmí listy živné rostliny, zůstávají ale pohromadě a přezimují ve společném zámotku, tzv. hibernákulu. Kuklí se na jaře po přezimování, a to jednotlivě na různých místech živné rostliny.", "section_level": 1}, {"title": "Chování.", "content": "Dospělí jedinci jsou heliofilní a schopni migrovat na velké vzdálenosti. Žijí pospolitě a společně i nocují. Kopulace probíhá zpravidla na květech rostlin. Dospělci jsou poměrně plaší, proto při sebemenším vyrušení během páření odlétají spojeni, přičemž samec odnáší samici, a usedají opodál na jiném květu.", "section_level": 1}, {"title": "Ochrana a ohrožení.", "content": "Na západní polovině území České republiky v současné době expanduje a není ohrožen, na Moravě je naopak momentálně nezvěstný. Pro jeho ochranu je mimo jiné důležité omezení snahy sadařů likvidovat hnízda jeho housenek v domnění, že se jedná o škůdce.", "section_level": 1}], "src_summary": "Bělásek ovocný (\"Aporia crataegi\", Linnaeus, 1758) je motýl čeledi běláskovitých. Vyniká výrazným černým žilkováním bílých křídel, přední křídlo dorůstá délky 28 - 35 mm. Jeho biotopem jsou křoviny a lesostepi s výskytem živných rostlin. Dříve byl rozšířený i v ovocných sadech, kde byl ale považován za škůdce.", "tgt_summary": "Aporia crataegi, the black-veined white, is a large butterfly of the family Pieridae. A. crataegi is widespread and common. Its range extends from northwest Africa in the west to Transcaucasia and across the Palearctic to Siberia and Japan in the east. In the south, it is found in Turkey, Cyprus, Israel, Lebanon and Syria. It is not present in the British Isles and northern Scandinavia.", "id": 2221865}
{"src_title": "Anders Järryd", "tgt_title": "Anders Järryd", "src_document": [{"title": "Tenisová kariéra.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Letní olympijské hry.", "content": "Švédsko reprezentoval na Letních olympijských hrách 1988 v Soulu, kde se tenis vrátil po několika desetiletích do rodiny olympijských sportů. V mužské dvouhře startoval na divokou kartu jako sedmý nasazený. Vypadl ve třetím kole, když nestačil na Němce Carla-Uwe Steeba poměrem 6–2, 5–7, 3–6 a 5–7. Do mužské čtyřhry nastoupil se Stefanem Edbergem. Po semifinálové prohře se španělským párem Sergio Casal a Emilio Sánchez obdrželi bronzové medaile. Zúčastnil se také barcelonských Her XXV. olympiády, kde v úvodním kole deblové soutěže po boku Edberga podlehli americké dvojici Jim Courier a Pete Sampras po pěti setech.", "section_level": 2}, {"title": "Profesionální kariéra.", "content": "", "section_level": 2}, {"title": "1980–1986.", "content": "Do profesionálního tenisu vstoupil roku 1980. První deblový titul vybojoval na lineckém turnaji ATP Linz v páru s krajanem Hansem Simonssonem. Následující sezónu 1981, na posledním ročníku linecké události, obhájil titul ve čtyřhře a přidal premiérovou trofej z dvouhry. Ve finále přehrál Španěla Josého Higuerase ve třech setech. V roce 1983 dosáhl na první grandslamové vítězství v mužské čtyřhře, když opět se Simonssonem v rozhodujícím duelu French Open 1983 zdolali pár Mark Edmondson a Sherwood Stewart. V sezóně 1984 následovaly dva singlové a pět deblových titulů. Po boku krajana Stefana Edberga odešli jako poražení finalisté ze čtyřhry US Open 1984. Nejlepšího výsledku ve dvouhře Grand Slamu dosáhl ve wimbledonské dvouhře 1985, kde prošel přes Švýcara Heinze Günthardta do semifinále. V něm však po čtyřsetovém průběhu nestačil na 17letého juniora Borise Beckera, který se ziskem titulu stal nejmladším grandslamovým šampionem dvouhry v historii. Body z Wimbledonu znamenaly, že v červenci Järryd vystoupal na své kariérní maximum, když mu patřila 5. příčka. Dobrou formu zužitkoval svými nejlepšími výkony na French Open 1985, kde dosáhl do osmifinále i čtvrtfinálovou účastí na US Open 1985. V srpnu téže sezóny se stal světovou jedničkou ve čtyřhře. Na Turnaji mistrů 1985 si zahrál semifinále singla, v němž opět podlehl Beckerovi. Následující rok zvítězil na finálové akci konkurenční série WCT Finals, když v boji o titul na World Championship Tennis Finals 1986 vrátil předešlé porážky Beckerovi.", "section_level": 3}, {"title": "1987–1996.", "content": "V sezóně 1987 mu chyběly dva vítězné zápasy k zisku čistého Grand Slamu z mužské čtyřhry. Na Australian Open 1987 triumfoval s Edbergem, na French Open 1987 s Američanem Robertem Segusem a ze závěrečného US Open 1987 si odvezl trofej opět po boku Edberga. Jediné zaváhání přišlo ve Wimbledonu 1987, když s Edbergem v semifinále nestačili na šestou nasazenou španělskou dvojici Sergio Casal a Emilio Sánchez. V sezóně 1988 nastoupil do čtyřher s Johnem Fitzgeraldem, s nímž končil jako poražený finalista na French Open 1988 i ve Wimbledonu 1988. Za Švédsko, vyjma olympijských her, startoval také na Světovém poháru družstev 1988, který Seveřané vyhráli. V roce 1989 se dočkal po boku Fitzgeralda deblové trofeje z Wimbledonu 1989, čímž zkompletoval kariérní grandslam. V sezóně 1991 vyhrál podruhé tři ze čtyř deblových majorů, všechny se stabilním spoluhráčem Fitzgeraldem. Jednalo se o French Open 1994, Wimbledon 1991 a US Open 1991, na němž dobyl svou poslední grandslamovou trofej. Poslední finále na turnaji velké čtyřky si zahrál s Fitzgeraldem na Australian Open 1993, kde skončili na raketách jihoafricko-australské dvojice Danie Visser a Laurie Warder. Závěrečný titul ve dvouhře zaznamenal na Rotterdam Open 1993 po finálové výhře nad Karlem Nováčkem 6–3 a 7–5. Poslední deblový titul vybojoval na úvodním ročníku petrohradského St. Petersburg Open 1995 s Martinem Dammem, když v rozhodujícím duelu zdolali Jakoba Hlaska s Jevgenijem Kafelnikovem. Profesionální kariéru završil po šestnácti letech v sezóně 1996 s více než 5 miliony dolary získaných na odměnách.", "section_level": 3}], "src_summary": "Anders Järryd (* 13. července 1961 Lidköping) je bývalý švédský profesionální tenista a světová jednička ve čtyřhře, když na čele žebříčku strávil 107 týdnů. Sezóny 1988 a 1989 zakončil jako nejlepší deblový hráč světa. V kariéře, trvající mezi lety 1980–1996, vyhrál osm Grand Slamů v mužské čtyřhře, a to všechny čtyři majory. Na profesionálních okruzích vybojoval osm singlových a padesát devět deblových titulů. Na žebříčku ATP byl ve dvouhře nejvýše klasifikován v červenci 1985 na 5. místě a ve čtyřhře pak v srpnu téhož roku na 1. místě. Ve švédském daviscupovém týmu debutoval v roce 1981 prvním kolem Světové skupiny proti Japonsku, v němž vyhrál se Simonssonem čtyřhru. Švédi postoupili po vítězství 5:0 na zápasy. Součástí švédského družstva byl ve „zlaté éře“ reprezentace, během níž se Seveřané v období 1983–1989 probojovali sedmkrát v řadě do finále. Z pozice nejlepšího deblisty týmu, hrál pravidelně čtyřhry. Součástí vítězného celku, který zvedl nad hlavu salátovou mísu, se stal v Davis Cupu 1984, 1985 a 1987. V letech 1983, 1986, 1988 a 1989 odešel jako poražený finalista. Poslední zápas odehrál v semifinále ročníku 1993 proti Německu, když s Holmem prohráli čtyřhru. Němečtí hráči postoupili po výhře 5:0 na zápasy. V soutěži nastoupil celkem k třiceti jedna mezistátním utkáním s bilancí 16–3 ve dvouhře a 20–14 ve čtyřhře. Roku 1961 se narodil v Lidköpingu, ležícím ve švédské jihozápadní provincii Västra Götaland. Za klub Lidköpings AIK hrál také bandy. Představuje nejstaršího člena úspěšné generace švédských tenistů, kteří se ve světovém tenise začali prosazovat v první polovině 80. let 20. století (vedle Edberga, Wilandera, Pernforse, Nyströma, Lundgrena a Sundströma).", "tgt_summary": "Anders Per Järryd (; born 13 July 1961) is a former professional tennis player from Sweden. During his career he won eight Grand Slam doubles titles (three French Open, two Wimbledon, two US Open, one Australian Open), reached the world No. 1 doubles ranking, and achieved a career-high singles ranking of world No. 5. Järryd was born in Lidköping, Västra Götaland. While growing up he also played bandy in Lidköpings AIK.", "id": 46528}
{"src_title": "Kratés z Théb", "tgt_title": "Crates of Thebes", "src_document": [{"title": "Život a názory.", "content": "Kratés pocházel z Théb a byl původně bohatým člověkem. Když se stal stoupencem kynické filozofie, vzdal se svého majetku a vedl prostý život podle zásad kynismu. Stejně jako Diogenés se cítil být světoobčanem a někdy bývá pokládán i za tvůrce slova kosmopolita. Tvrdil, že ačkoli on sám pochází z Théb a Diogenés ze Sinópé, sdílí s Diogenem společné občanství na základě toho, že oba patří ke království moudrých. Byl též nazýván „Otvírač dveří\", protože vcházel bez vyzvání do cizích domů a napomínal tam lidi v duchu kynických názorů. Ottův slovník naučný o něm uvádí: „Proniknut přesvědčením, že rozkoš jest zlem a že pro člověka jedině má význam rozluka mezi dobrem a mravním zlem, odmítal filosofii spekulativní jako zaměstnání pro člověka zbytečné. Snaha býti co možno nejvíce živu podle přírody a s ní se sblížiti vedla jej k podivínstvím a výstřednostem, jež na mnoze až zarážejí. Pozoruhodno jest, že ze vlivu Kratétova vyšel stoicismus.“ Kratétovými žáky byli Métroklés z Maróneie a Hipparchia z Maróneie, Métrokleova sestra. Hipparchii se líbily Kratétovy řeči i jeho způsob života, který byl oproštěn téměř ode všech potřeb, a nakonec se do něho zamilovala. Hrozila dokonce svým rodičům, že si vezme život, nedají-li mu ji. Rodiče prosili Kratéta, aby jejich dceru od tohoto úmyslu odradil. Kratés řekl Hipparchii, že nemůže být jeho družkou, nebude-li s ním sdílet i jeho asketický životní styl. Ona však souhlasila a v prostém oděvu provázela Kratéta na cestách po Řecku. Kynikové zavrhovali společenské konvence, které jsou dle jejich názoru v rozporu s přírodou. Tento postoj demonstrovali Kratés a Hipparchia také tím, že spolu veřejně obcovali. Dle některých zpráv hned poté, co Hipparchia přijala kynický způsob života, zavedl ji Kratés do sloupořadí, kde s ní chtěl obcovat, a byli by tam uskutečnili své spojení všem na očích, kdyby přes ně Zénón nepřehodil plášť. Nejvýznamnějším žákem Kratétovým byl nepochybně Zénón z Kitia, zakladatel stoické školy. I když nepřijal některé krajní formy kynického způsobu chování, byl Kratétem přesto silně ovlivněn. Dochovaly se zlomky Zénónova raného spisu \"Ústava\" (Politeia) a v nich jsou obsaženy zřetelné kynické prvky, jako je zrušení peněžního oběživa, chrámů, manželství a názor, že pravé společenství tvoří jen dobří a ctnostní lidé. Tento spis prý Zénón napsal ještě v době, kdy byl mladým stoupencem Kratéta. Kratés zemřel ve stařeckém věku a byl pochován v Boiótii.", "section_level": 1}, {"title": "Dílo.", "content": "Těžiště Kratétovy činnosti spočívalo v ústním kázání a napomínání, ale psal též tragédie, hymny, elegie a zvláště parodické básně. Z Kratétova díla známe jen několik zlomků, z jeho různých básní se zachovalo asi 60 veršů. V původním znění jsou fragmenty vydány v publikaci: Některé výroky a verše v českém překladu jsou v publikacích: Zachovala se též sbírka 35 dopisů, které jsou přičítány Kratétovi; jde však o falzifikát z doby římského císařství. Tyto dopisy jsou v původním jazyce vydány v publikaci: Čtyři z těchto podvržených dopisů jsou v českém překladu publikovány v knize:", "section_level": 1}], "src_summary": "Kratés z Théb, řecky Κράτης (asi 365 př. n. l. – asi 285 př. n. l.) byl starořecký filozof a potulný kazatel z kynické školy. Byl žákem Diogénovým. Jeho žákem byl Zénón z Kitia, zakladatel stoické školy.", "tgt_summary": "Crates (; c. 365 – c. 285 BC) of Thebes was a Cynic philosopher. Crates gave away his money to live a life of poverty on the streets of Athens. He married Hipparchia of Maroneia who lived in the same manner that he did. Respected by the people of Athens, he is remembered for being the teacher of Zeno of Citium, the founder of Stoicism. Various fragments of Crates' teachings survive, including his description of the ideal Cynic state.", "id": 1969398}
{"src_title": "Blowfish", "tgt_title": "Blowfish (cipher)", "src_document": [{"title": "Algoritmus.", "content": "Blowfish používá bloky dlouhé 64 bitů a proměnlivou délku klíče od 32 až po 448 bitů. Je 16kolová feistelova šifra užívající velké na klíči závislé S-boxy. Strukturou podobné CAST-128, která používá fixní S-boxy. Schéma vlevo ukazuje fungování Blowfish. Každá řádka představuje 32 bitů. Algoritmus uchovává dvě pole podklíčů: 18hodnotové P-pole a čtyři 256hodnotové S-boxy. S-boxy přijímají 8bitový vstup a poskytují 32bitový výstup. Každé kolo je použita jedna hodnota P-pole, po posledním kole, každá polovina data bloku je sloučena funkcí XOR s jednou ze dvou zbývajících nepoužitých P-hodnot. Diagram napravo zobrazuje Blowfish F-funkci. Funkce rozděluje 32bitový vstup na čtyři osmibitové části, tyto části poté používá jako vstup pro S-boxy. Výstup je upraven modulem 2 a použita funkce XOR k vytvoření konečného 32bitového výstupu. Dešifrování je přesně stejné jako šifrování, kromě toho že P1, P2,…, P18 jsou použity v opačném pořadí. To není tak zřejmé protože xor je komutativní a asociativní funkcí. Běžným omylem je použití opačného pořadí šifrování jako dešifrovací algoritmus (tedy prvně užít xor k P17 a P18 na blok šifrovaného textu, poté užít P-vstupy v opačném pořadí). Rozvrh užití klíčů začíná inicializací P-pole a S-boxů hodnotami odvozenými z šestnáctkového zápisu čísla pí, které neobsahuje žádný zřejmý vzor. Tajný klíč je poté, bajt po bajtu, v případě potřeby opakován, použit ve funkci XOR se všemi P-hodnotami v daném pořadí. 64bitový blok nul je poté zašifrován algoritmem. Nový výsledný šifrovaný text nahradí P a P. Stejný šifrovaný text je poté znovu šifrován s novými podklíči, nový výsledný šifrovaný text nahradí P a P. Toto pokračuje, nahrazením všech hodnot P-pole a všech hodnot S-boxů. Celkem Blowfish šifrovací algoritmus proběhne 521krát k vygenerování všech podklíčů, je zpracováno zhruba 4KB dat. Protože je P-pole 576 bitů dlouhé a bajty klíče jsou použity funkcí XOR na celých těchto 576 bitech během inicializace, mnoho implementací umožňuje použití klíče do délky 576 bitů. I když je toto technicky možné, 448bitový limit je nastaven aby se zaručilo, že každý bit všech podklíčů bude záviset na každém bitu klíče, jelikož poslední čtyři hodnoty P-pole neovlivňují všechny bity šifrovaného textu. Toto by se mělo brát v úvahu pro implementace s rozdílným počtem kol, ačkoli to zvyšuje odolnost proti vyčerpávajícímu útoku, oslabuje bezpečnost zaručenou přímo algoritmem. A dáno pomalou inicializací šifry s každou změnou klíče, zaručuje přirozenou ochranu proti útokům hrubou silou, což tedy neospravedlňuje použití klíčů delších než 448 bitů.", "section_level": 1}, {"title": "Blowfish v praxi.", "content": "Blowfish je rychlou blokovou šifrou, s výjimkou výměny klíčů. Každý nový klíč vyžaduje preprocessing ekvivalentní zašifrování zhruba 4 kilobajtů textu, což je ve srovnání s jinými blokovými šiframi velmi pomalé. Toto brání použití v některých aplikacích, zatímco u jiných to není problém. V jedné z aplikací je pomalá výměna klíčů fakticky výhodou, metoda hašování hesla v OpenBSD používá algoritmus odvozený od Blowfish, který využívá pomalý rozvrh klíčů. Představa je taková, že nutný dodatečný výpočetní výkon poskytuje ochranu proti slovníkovému útoku. Blowfish užívá něco málo přes 4 kilobajty paměti. Takové omezení není problémem ani pro starší počítače, avšak brání použití v nejmenších vestavěných systémech jako rané smartcard. Blowfish byla jednou z prvních bezpečných blokových šifer, které nebyly zatíženy patenty, a tedy byly pro kohokoli volně k užití. Toto přispělo k její popularitě při užití v kryptografickém softwaru.", "section_level": 1}, {"title": "Slabiny a nástupci.", "content": "Blowfish je znám náchylností k útokům na jistou skupinu slabých klíčů.", "section_level": 1}], "src_summary": "Blowfish je symetrická bloková šifra, navržena roku 1993 Brucem Schneierem a používána ve značném množství šifrovacích balíků a systémů. Blowfish poskytuje dobrou rychlost šifrování a dodnes není známa efektivní metoda jejího prolomení. Dnes se ale pozornost přesunuje spíše k Advanced Encryption Standard (AES). Schneier navrhl Blowfish jako obecný algoritmus, zamýšlený jako alternativa k zastarávajícímu DES, bez problémů a omezení vyskytujících se u jiných algoritmů. V době vydání Blowfish, mnoho dalších návrhů bylo uzavřeným softwarem, zatíženým patenty nebo obchodním či vládním tajemstvím. Schneier prohlásil: „Blowfish je nepatentovaný a také tak ve všech zemích zůstane. Algoritmus je tedy volným dílem a může být volně kýmkoli použit.“ Zvláštním rysem návrhu jsou S-boxy závislé na klíči a vysoce komplexní rozvrh užití klíčů.", "tgt_summary": "Blowfish is a symmetric-key block cipher, designed in 1993 by Bruce Schneier and included in many cipher suites and encryption products. Blowfish provides a good encryption rate in software and no effective cryptanalysis of it has been found to date. However, the Advanced Encryption Standard (AES) now receives more attention, and Schneier recommends Twofish for modern applications. Schneier designed Blowfish as a general-purpose algorithm, intended as an alternative to the aging DES and free of the problems and constraints associated with other algorithms. At the time Blowfish was released, many other designs were proprietary, encumbered by patents or were commercial or government secrets. Schneier has stated that, \"Blowfish is unpatented, and will remain so in all countries. The algorithm is hereby placed in the public domain, and can be freely used by anyone.\" Notable features of the design include key-dependent S-boxes and a highly complex key schedule.", "id": 558094}
{"src_title": "Mondelēz International", "tgt_title": "Mondelez International", "src_document": [{"title": "Historie.", "content": "Společnost, dříve známá jako Kraft Foods, po rozdělení své potravinářské části v Severní Americe v roce 2012 změnila jméno na Mondelēz International. Toto jméno je nově vytvořeným výrazem, který má vyvolávat představu lahodného světa plného radostných okamžiků („Monde“ pochází z francouzského slova pro „svět“ a „delēz“ je slovní hříčkou pro slovo „lahodný“). V České republice začala společnost Mondelēz International pod novým názvem fungovat 29. dubna 2013.", "section_level": 1}, {"title": "Historie českých továren.", "content": "Továrna v Opavě Historie továrny v Opavě se datuje od roku 1840, kdy opavský soukeník Kašpar Melhior Baltasar Fiedor a jeho žena Amálie, rozená Salingerová, založili firmu Fiedor vyrábějící cukrové oplatky. Od roku 1901 se původní malovýroba přesunula do průmyslového objektu na opavské Olomoucké ulici. Po vypuknutí první světové války měla továrna šedesát zaměstnanců, kteří vyráběli dortové oplatky, sušenky, suchary, perníčky a čajové pečivo pro celé Rakousko-Uhersko, Slezsko a Halič. V roce 1945 byl podnik na základě Benešových dekretů znárodněn a potomci původních zakladatelů pekařské tradice z rodiny Fiedorů vysídleni do Německa. Od roku 1947 vznikal postupným spojováním znárodněných českých a moravských továren na trvanlivé pečivo, cukrovinky a čokoládu státní podnik Čokoládovny Praha, jehož součástí se stala i opavská továrna. V roce 1991 byl státní podnik Čokoládovny přeměněn na akciovou společnost, o rok později byl privatizován. Novým majitelem se stalo společné konsorcium francouzské společnosti Danone a švýcarské firmy Nestlé. V roce 1997 se továrna přestěhovala do zcela nového výrobního areálu v Opavě – Vávrovicích. V roce 1999 došlo k rozdělení Čokoládoven na dvě části. Nestlé Čokoládovny se specializovaly na výrobu čokoládových cukrovinek, zatímco Danone Čokoládovny si ponechaly výrobu trvanlivého pečiva. V roce 2001 se změnil název společnosti Danone Čokoládovny na Opavia – LU, která spadala do celosvětové sítě LU a stala se největším výrobcem trvanlivého pečiva ve střední a východní Evropě. V roce 2007 se Opavia – LU stala součástí Kraft Foods. Od rozdělení Kraft Foods na dvě samostatné společnosti, ke kterému došlo v roce 2012, pak továrna v Opavě spadá pod společnost Mondelēz International. V letech 2014 a 2018 společnost investovala do továrny v Opavě více než 4 miliardy korun. V areálu stávající továrny vznikla zcela nová výrobní hala a investice putovaly i do jejího původního provozu. Továrna se tak stala největším a zároveň nejmodernějším místem výroby sušenek společnosti Mondelēz International v Evropě. Závod exportuje do více než 20 evropských zemí i za hranice Evropské unie. Tradiční a dříve používaný název továrny „Opavia“ se dnes již řadu let používá výhradně jako takzvaná zastřešující značka, pod kterou spadá řada dalších značek z portfolia plněných a suchých sušenek, formovaných oplatek a plněných oplatek, známých na českém a slovenském trhu. Například jde o Zlaté, Kolonáda, Fidorka, BeBe Dobré ráno a další. Produkty s logem Opavia se vyrábějí ve všech třech českých továrnách společnosti Mondelēz International: na nejmodernějších linkách ve výrobních závodech v Opavě a v Lovosicích, a tradiční výrobou s velkým podílem ruční práce v Mariánských Lázních. Většina produkce oplatek a sušenek s logem Opavia pochází z České republiky, část je vyráběna také v zahraničních továrnách. Továrna v Lovosicích Továrna v Lovosicích je druhým největším výrobním závodem společnosti Mondelēz International v České republice. Potravinářskou výrobu zde založil August Tschinkel v roce 1806. Zaměřil se přitom na výrobu cikorky. Na Lovosicku byla totiž úrodná pole pro cukrovou řepu, čekanku a mrkev, ze kterých se cikorka vyráběla. Samotnou továrnu v Lovosicích ale postavili až Tschinkelovi synové v roce 1854. Zajímavostí je, že původně byla poháněna parou, i to, že už roce 1925 měl podnik celkem 600 zaměstnanců a výrobky byly exportovány do Francie, Anglie, Holandska, Belgie, Itálie, na Balkán, do Egypta a Palestiny, Severní i Jižní Ameriky, a dokonce i do Austrálie. Později továrna vyráběla kandované produkty. Od padesátých let dvacátého století se soustředila na trvanlivé pečivo. Původní název továrny „Deli“ je odvozen ze slova „Delikatesse“´, tedy „jemná chuť“ a pochází z 30. let minulého století. Společnosti Mondelēz International patří závod v Lovosicích od roku 2007. Továrna v Mariánských Lázních Továrna v Mariánských Lázních patří mezi nejmenší továrny společnosti Mondelēz International v Evropě. Vyrábí se zde mariánskolázeňské oplatky, tradiční produkt spjatý s městem Mariánské Lázně. Předchůdcem lázeňských oplatek byly hostie, malé oplatky používané v křesťanské tradici. Hostie se vyráběly na otevřeném ohni v kovových kleštích zvaných oplatečnice. Obdobné oplatečnice se později začaly používat i pro pečení kulatých oplatek. Byly zdobeny reliéfy, letopočty nebo jménem výrobce oplatek. Embosovaný povrch se pro mariánskolázeňské oplatky používá dodnes. Ve velkém začal kulaté oplatky v Mariánských Lázních péct v roce 1856 Karel Reitenberger, synovec zakladatele Mariánských Lázní. Podle legendy byly přitom poprvé upečeny v premonstrátském klášteře v Teplé. Od roku 1949 je továrna umístěna nedaleko historického centra Mariánských Lázní v prostorách bývalé výletní kavárny Viktoria. Výroba se sice v průběhu let částečně automatizovala, stále však přetrvává tradiční manuální způsob. Mariánskolázeňské oplatky na sobě nesou značku Kolonáda. Ta vznikla v roce 1974 a nyní spadá do širokého portfolia značek společnosti Mondelēz International, a také pod zastřešující značku Opavia. U kulatých lázeňských oplatek je jedničkou na trhu.", "section_level": 1}, {"title": "Historie továrny na Slovensku.", "content": "Továrna v Bratislavě Čokoládová továrna v Bratislavě byla založena v roce 1896 jako pobočka německé firmy Stollwerck. V podniku „Cisárskokráľovskej rakúsko-uhorskej dvornej továrne na čokoládu bratov Stollwerckových“ se původně vyráběly především laciné cukrovinky určené pro nejširší vrstvy obyvatel. Po roce 1948 se továrna stala součástí celoslovenského podniku „Slovenské závody na čokoládu, cukrovinky a ovocné výrobky“. Od roku 1958 byl bratislavský závod sloučený se závody Figaro v Trnavě a Piešťanech a přejmenovaný na Figaro. V roce 1963 se továrna stala součástí kolosu Československé čokoládovny, který sdružoval všechny československé cukrovinkářské továrny. Po sametové revoluci vznikla v roce 1992 v rámci privatizace akciová společnost Figaro, ve které 67 % akcií získal Jacobs Suchard, který se v roku 1993 spojil s Kraft General Foods Europe. Z něj pak v roce 2012 vznikla společnost Mondelēz International. Továrna se orientuje na výrobu čokoládové hmoty a čokoládového likéru, a zároveň i na produkci čokoládových specialit, především pralinek, tyčinek a tabulkových čokolád. Je také přímým zpracovatelem kakaových bobů.", "section_level": 1}, {"title": "Značky a výrobky.", "content": "Příklady výrobků:", "section_level": 1}], "src_summary": "Společnost Mondelēz International je předním světovým výrobcem cukrovinek a pečených produktů. V současné době prodává své produkty ve 160 zemích světa. Na českém a slovenském trhu patří mezi její klíčové značky čokolády Milka a Figaro, sušenky Opavia, Milka, BeBe Dobré ráno, Kolonáda a bonbony Halls. V České republice společnost provozuje továrny v Opavě, Lovosicích a Mariánských Lázních. Na Slovensku má továrnu v Bratislavě. Ve dvou obchodních jednotkách, čtyřech továrnách a bratislavském centru sdílených služeb zaměstnává téměř 2,5 tisíce lidí.", "tgt_summary": "Mondelez International, Inc. (), often stylized as Mondelēz, is an American multinational confectionery, food, holding and beverage company based in Chicago, Illinois, which employs approximately 80,000 individuals around the world. It consists of the global snack and food brands of Kraft Foods Inc. after the October 2012 spin-off of its North American grocery-foods products. The Mondelez name is a coined word adopted in 2012 that was suggested by Kraft Foods employees, and is derived from the Latin word \"mundus\" (\"world\") and \"delez\", a fanciful modification of the word \"delicious.\" The company manufactures chocolate, cookies, biscuits, gum, confectionery, and powdered beverages. Mondelez International's portfolio includes several billion-dollar components and includes cookie and cracker brands Belvita, Chips Ahoy!, Nabisco, Oreo, Ritz, TUC, Triscuit, LU, Club Social, Barny, and Peek Freans; chocolate brands Milka, Côte d'Or, Toblerone, Cadbury, Green & Black's, Freia, Marabou, Fry's, and Lacta; gum and cough drop brands Trident, Dentyne, Chiclets, Halls, and Stride; as well as Tate's Bake Shop and powdered beverage brand Tang. The company has an annual revenue of about $26 billion and operates in approximately 160 countries. The company ranked No. 117 in the 2018 Fortune 500 list of the largest United States corporations by total revenue. Mondelez Canada holds the rights to Christie Brown and Company, which consists of brands such as Mr. Christie and Dad's Cookies. Its head office is in Mississauga, Ontario, with operations in Toronto, Hamilton, Ontario and Montreal, Quebec.", "id": 2068356}
{"src_title": "Hillova šifra", "tgt_title": "Hill cipher", "src_document": [{"title": "Úvod.", "content": "Tento článek uvádí jednoduchý příklad šifrování textu vycházející z tzv. Hillovy šifry. Jeho hlavním cílem je poskytnout a demonstrovat praktickou aplikaci maticového počtu na úrovni vyšších ročníků středních škol a víceletých gymnázií. Text předpokládá základní orientaci v problematice maticového počtu (matice, inverzní matice, determinant matice, maticové násobení) a znalost modulární aritmetiky.", "section_level": 1}, {"title": "Abeceda.", "content": "Abecedou budeme rozumět písmena anglické abecedy od A do Z, přičemž každé z nich bude jednoznačně reprezentováno libovolným celým číslem od 0 do 25. Zvolme tedy např. takovéto přiřazení:", "section_level": 1}, {"title": "Zpráva.", "content": "Zprávou bude jakýkoliv text, který chceme šifrovat a poté dešifrovat. Zpráva smí být složena pouze ze znaků definované abecedy. Nechť námi zvolenou zprávou je slovo MATEMATIKA, čísly je (podle výše uvedené tabulky) tato zpráva reprezentována jako 12 0 19 4 12 0 19 8 10 0.", "section_level": 1}, {"title": "Šifrovací a dešifrovací klíč.", "content": "Šifrovacím klíčem nazveme matici, kterou použijeme k zakódování zprávy. Je třeba, aby byly splněny následující podmínky: Dešifrovacím klíčem je potom matice inverzní k šifrovacímu klíči (proto je třeba splnit podmínku 3). Zvolme tedy jako klíč např. matici . Lze snadno ověřit, že matice \"K\" splňuje podmínky a lze také snadno spočítat matici .", "section_level": 1}, {"title": "Šifrování.", "content": "Šifrování pomocí Hillovy šifry je reprezentováno maticovým násobením, a to tak, že zprávu rozdělíme na úseky délky \"m\" (proto musí platit výše uvedená podmínka 1), které vepíšeme do matice \"Z\" jako sloupce. Poté provedeme součin \"K . Z ≡ S\" mod \"l\" (kde \"l\" je počet znaků v abecedě). Sloupce matice \"S\" (tj. zašifrované matice) již jen přepíšeme do jednoho řádku a čísla nahradíme znaky podle naší abecedy. Získáme tak zašifrovanou zprávu. V našem příkladu tedy máme zprávu zapsanou maticově jako , potom , Šifrovaná zpráva má tedy číselnou podobu 12 24 23 0 12 24 1 14 10 20 a písmennou podobu MYXAMYBOKU. Stojí za povšimnutí, že zatímco slabika MA byla v obou svých výskytech kódována jako MY, neznamená to, že např. A je v tomto algoritmu vždy nahrazeno hláskou Y (na konci slova místo A máme nikoliv Y ale U). Je to proto, že Hillova šifra převádí celé \"m\"-tice znaků a ne jen jednotlivé znaky. Díky tomu je velmi nesnadné prolomit tuto šifru použitím frekvenční analýzy.", "section_level": 1}, {"title": "Dešifrování.", "content": "Dešifrování kódovaného textu probíhá obdobně. Šifrovanou zprávu převedeme na čísla a rozdělíme na úseky o \"m\" znacích, ty vepíšeme do sloupců matice \"S\", kterou vynásobíme zleva maticí \"K\" a získáme tak původní zprávu zapsanou číselně ve sloupcích matice \"Z ≡ K. S\" mod \"l\". Písmenný tvar zprávy dostaneme opět pomocí tabulky s abecedou. V našem příkladu tedy máme zprávu MYXAMYBOKU, číselně vyjádřenou jako 12 24 23 0 12 24 1 14 10 20, pak matice . Dešifrovaná zpráva má tedy číselnou podobu 12 0 19 4 12 0 19 8 10 0 a písmennou podobu MATEMATIKA.", "section_level": 1}, {"title": "Problém s první podmínkou.", "content": "Podle podmínky 1 pro šifrovací matici, kterou jsme uvedli výše, bychom měli vždy tuto matici volit s ohledem na počet znaků zprávy tak, aby počet řádků matice dělil počet znaků zprávy beze zbytku. Co ale dělat v případě, kdy bychom potřebovali šifrovat zprávu délky např. 11 znaků? Číslo 11 je prvočíslo a nejmenší možná matice by tehdy musela být typu 11x11, pročež by ale bylo velmi obtížné byť jen ověřit, zda vyhovuje zbylým dvěma podmínkám. Jednou z možností, jak tento problém jednoduše eliminovat je kupříkladu rozšíření abecedy o jeden či více speciálních znaků (mezera, interpunkce aj.). Zvolený znak bychom doplnili na konec zprávy a mohli poté šifrovat maticí typu 2x2 či 3x3. Vhodnou abecedou je tedy i jakákoliv znaková soustava se speciálními znaky.", "section_level": 1}], "src_summary": "Hillova šifra je polygrafická substituční šifra vycházející z lineární algebry a využívaná v klasické kryptografii. Vynalezena byla americkým matematikem Lesterem S. Hillem v roce 1929. Jedná se o první polygrafickou šifru, která umožňovala pracovat na více než třech symbolech zároveň.", "tgt_summary": "In classical cryptography, the Hill cipher is a polygraphic substitution cipher based on linear algebra. Invented by Lester S. Hill in 1929, it was the first polygraphic cipher in which it was practical (though barely) to operate on more than three symbols at once. The following discussion assumes an elementary knowledge of matrices.", "id": 227055}
{"src_title": "Anacharsis ze Skythie", "tgt_title": "Anacharsis", "src_document": [{"title": "Život.", "content": "Byl bratrem skythského krále, ale jeho matka byla Řekyně, proto mluvil oběma jazyky. Mnoho cestoval, podle Hérodota „zhlédl velký kus země a poznal mnohé moudré věci\". Na svých cestách se údajně setkal také s Mysónem. Asi v letech 592–589 př. n. l. přišel do Athén a stal se přítelem Solóna. V Athénách si osvojil řeckou vzdělanost a byl zasvěcen i do eleusinských mystérií, což se cizincům stávalo zřídka a svědčí to o velké vážnosti, kterou u Řeků požíval. Po čase se navrátil do skythských krajů, kde chtěl propagovat řecký způsob života. V zalesněné krajině Hylaia (při dolním toku Dněpru) uspořádal slavnost na počest bohyně Kybelé. Kdosi ho při tom počínání spatřil a oznámil to skythskému králi Sauliovi. Ten se přišel podívat, a když spatřil, co jeho bratr Anacharsis koná, střelil po něm z luku a zabil ho.", "section_level": 1}, {"title": "Mudrc.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Zařazení mezi sedm mudrců.", "content": "Složil báseň o 800 verších, týkající se zákonných ustanovení Skythů a Helénů, v níž doporučoval prostý život a probíral věci válečné (nedochovala se). Záhy s ním byla spojována i pověst mudrce. Platón ho sice nezařadil do seznamu sedmi mudrců, který je obsažen v dialogu \"Prótagoras\", ale označil ho za moudrého člověka v dialogu Ústava, kde ho uvedl vedle Thaléta z Milétu. Později ho někteří autoři řadili přímo mezi sedm mudrců.", "section_level": 2}, {"title": "Výroky.", "content": "Již za starověku kolovalo množství Anacharsiových průpovědí a vtipných výroků:", "section_level": 2}, {"title": "Zajímavosti.", "content": "Lúkianos napsal dialog \"Anacharsis\", v němž Solón poučuje Anacharsia o výchově athénské mládeže, zejména o gymnastice, a o jejím smyslu a účelu: vychovat z mládeže statečné a tělesně zdatné občany, kteří se v míru budou schopni starat o společné dobro obce a ve válce dokáží vlast ubránit.", "section_level": 1}], "src_summary": "Anacharsis ze Skythie (řecky ’Aναχαρσις, přelom 7./6. století př. n. l.) byl polomytický skythský filozof královského původu, který konal cesty po řeckých městech, aby nabyl vzdělání, poznal obyčeje jiných národů a těžil z nich pro povznesení své domoviny. Býval někdy přiřazován k sedmi mudrcům archaického Řecka.", "tgt_summary": "Anacharsis (; ) was a Scythian philosopher; he travelled from his homeland on the northern shores of the ancient Iran, to Athens, in the early 6th century BC, and made a great impression as a forthright and outspoken barbarian, that is, a non-Greek speaker. He very well could have been a forerunner of the Cynics, in part because of his strong, but playful, \"parrhesia\". None of his works have survived.", "id": 2225875}
{"src_title": "Rapa Iti", "tgt_title": "Rapa Iti", "src_document": [{"title": "Geografie.", "content": "Rapa Iti leží na souřadnicích 27°35′00″S 144°20′00″W. Má podobu přibližně řeckého písmene sigma (ς), s velmi dobře chráněnou zátokou, obklopenou prstencem relativně vysokých hor. Ostrov je pozůstatkem potopené sopky, zátoka pak její kalderou. Hlavní město Ahuréi (nebo Ha'uréi), se nachází na jižním pobřeží zátoky, která se nazývá Baie d'Ahuréi. Menší osada, jež nese jméno Area, se nachází v severní části zátoky. Obyvatelstvo ostrova jsou Polynésané. Ačkoli se ostrov přiřazuje k Jižnímu souostroví, jeho geologická, lingvistická a kulturní historie je od něj rozdílná.", "section_level": 1}, {"title": "Historie.", "content": "Rapa Iti byl pravděpodobně nejprve osídlen ve 13. století osídlen Polynésany, mluvícími nářečím Rapa. Předpokládá se, že vyčerpání přírodních zdrojů vyústilo v klanovou válku, při níž se jednotlivé skupiny obyvatelstva uchýlily do 14 opevněných osad (nazývaných „pa, případně „pare“), nacházejících se na vrcholcích hor. Za nejstarší z nich je považována Morongo Uta, postavená v období let 1450–1500 n. l. Prvním Evropanem, jenž spatřil Rapa Iti, byl 22. prosince roku 1791 George Vancouver. Vancouver dal ostrovu jméno Oparo. Kontakt s Evropany vedl bohužel k rozšíření nemocí a alkoholismu. Další ránu ostrovu přinesli peruánští otrokáři a neštovice, zavlečené navrátilci, kterým se podařilo z otroctví uprchnout. Následky byly katastrofální. V roce 1826 se na ostrově žilo 2000 obyvatel, o čtyřicet let později již jen 120. V roce 1867 se ostrovní království stalo francouzským protektorátem. Následně založili na ostrově Britové uhelnou osadu, což vedlo Francouze 6. března 1881 k anexi ostrova. V roce 1887 byla zrušena původní monarchie. Osada Morongo Uta byla zkoumána Thorem Heyerdahlem, který hledal společné rysy s Velikonočním ostrovem.", "section_level": 1}, {"title": "Životní prostředí.", "content": "Na ostrově žije endemická holubice (Rapa Fruit Dove, Ptilinopus huttoni), jež je řazena mezi 50 nejvzácnějších ptáků světa. Jiným vzácným druhem je buřňák Murphyův (Pterodroma ultima) a koliha aljašská (Numenius tahitiensis), kteří na ostrov zalétají kvůli rozmnožování. Z tohoto důvodu byl ostrov zařazen organizací BirdLife International do Významných ptačích území (IBA – Important Bird Areas).", "section_level": 1}, {"title": "Administrativa.", "content": "Komuna ostrova se skládá ze správy samotného Rapa Iti a čtyř neosídlených skal Marotiri.", "section_level": 1}], "src_summary": "Rapa také Rapa Iti ( Malý Rapa) kvůli odlišení od Rapa Nui (Velký Rapa), což je domorodý název Velikonočního ostrova. Rapa Iti je největší a jediný osídlený ostrov Bassových ostrovů, součásti Jižního souostroví Francouzské Polynésie. Dříve se pro ostrov užíval název Oparo. Rozloha ostrova je 40 km a populace činí téměř 500 obyvatel. Maximální nadmořská výška ostrova, hora Mont Perau, ční do výšky 650 m n. m. Hlavním městem je Ahuréi.", "tgt_summary": "Rapa, sometimes called Rapa Iti (Little Rapa, to distinguish it from \"Rapa Nui\" (Big Rapa), a name for Easter Island), is the largest and only inhabited island of the Bass Islands in French Polynesia. An older name for the island is Oparo. The total land area including offshore islets is . At the 2017 census it had a population of 507. The island rises to elevation at Mont Perahu. Its main town is Ahuréi.", "id": 992923}
{"src_title": "Aja Naomi King", "tgt_title": "Aja Naomi King", "src_document": [{"title": "Životopis.", "content": "Narodila se v Los Angeles v Kalifornii. Vystudovala Kalifornskou univerzitu v Santa Barbaře a v roce 2010 promovala na Yaleově univerzitě.", "section_level": 1}, {"title": "Kariéra.", "content": "Na začátku kariéry se objevila v několika krátkých filmech. Televizní debut přišel přišel v roce 2010 s rolí v seriálu stanice CBS \"Spravedlnost v krvi \"a později v seriálech \"Lovci zločinců, Černá listina\" a ve filmu \"Slečny v nesnázích\". Průlom v kariéře nastal v roce 2012 s rolí Cassandry Kopelson v seriálu stanice The CW \"Doktorka Emily\". Seriál byl zrušený v roce 2013. V roce 2013 si zahrála ve dvou nezávislých filmech. Roli Abigayle si zahrála v dramatickém filmu \"Four\", který měl premiéru 13. září 2013. S Laverne Cox, Britne Oldford a Franky G si zahrála ve filmu \"36 Saints\". Vedlejší roli po boku Hugha Granta si zahrála ve filmu \"The Rewrite.\" V roce 2014 získala vedlejší roli Ali Hanslee v ABC dramatickém seriálu \"Black Box\". Seriál byl zrušen po první sérii. V únoru 2014 byla obsazena do hlavní role seriálu Shondy Rhimes \"Vražedná práva\", který vysílá stanice ABC. Za roli získala nominaci na NAACP Image Award. V roce 2015 získala jednu z hlavních rolí ve sci-fi thrilerovém filmu \"Reversion\". Ve stejném roce také získala roli ve filmu \"Zrození národa\" , o otrokovi Natu Turnerovi. Film měl premiéru na Filmovém festivalu Sundance v roce 2016. V roce 2017 si zahrála po boku Kevina Harta, Bryana Cranstona a Nicole Kidman ve filmu \"Nedotknutelní.\" Ten samý rok byla obsazena do role somálské aktivistky Ifrah Ahmed ve filmu \"A Girl from Mogadishu.\"", "section_level": 1}], "src_summary": "Aja Naomi King (* 11. ledna 1985, Los Angeles, Kalifornie, Spojené státy americké) je americká herečka. Nejvíce se proslavila rolí Michaely Pratt v seriálu stanice ABC \"Vražedná práva,\" za kterou získala nominace na cenu NAACP Image Award. Dále se objevila v nezávislých filmech \"Four\" (2012) a \"Reversion\" (2015). Kladnou kritiku získal film \"Zrození národa\" (2016).", "tgt_summary": "Aja Naomi King (born January 11, 1985) is an American actress. She began her career in guest-starring roles on television, and starred as Cassandra Kopelson in The CW medical comedy-drama \"Emily Owens, M.D.\". In 2014, King began starring as Michaela Pratt in the ABC legal drama series \"How to Get Away with Murder\", for which she received an NAACP Image Award for Outstanding Supporting Actress in a Drama Series nomination in 2015. She also has starred in the films \"Four\" (2012) and \"Reversion\" (2015). In 2016, she portrayed Cherry Turner in the historical film \"The Birth of a Nation\" and the following year appeared in the comedy-drama \"The Upside\".", "id": 1059399}
{"src_title": "Sasko-wittenberské vévodství", "tgt_title": "Duchy of Saxe-Wittenberg", "src_document": [{"title": "Askánci a zánik Saského vévodství.", "content": "Rod Askánců usiloval o saské vévodství už roku 1106, kdy na tento titul vznesl své nároky hrabě Ota Ballenstedtský jakožto zeť posledního saského vévody z rodu Billungů Magnuse. Římský král Jindřich V. však vévodství udělil hraběti Lotharovi Supplinburskému, což vedlo k mnohaletým sporům o tento titul mezi Otou, Lotharem a Jindřichem trvajícím až do zvolení Lothara římským králem roku 1125 (Ota zemřel o dva roky dříve). O vévodství usiloval i Otův syn Albrecht I. Medvěd, to však bylo uděleno Lotharovu zeti bavorskému vévodovi Jindřichu Pyšnému z rodu Welfů. Albrecht se tedy spojil s rodem Hohenštaufů, a po zvolení Konráda Štaufského římským králem roku 1137 bylo vévodství Jindřichu Pyšnému odebráno a uděleno Albrechtovi. Albrechtova vláda však byla odmítnuta saskou šlechtou a roku 1142 se Albrecht titulu musel vzdát ve prospěch Jindřichova syna Jindřicha Lva. Roku 1180 byl titul saského vévody Jindřichu Lvovi odebrán císařem Fridrichem I. Barbarossou a staré vévodství bylo rozděleno. Vévodský titul a malá část držav původního vévodství byly poté uděleny Albrechtovu synovi Bernhardovi.", "section_level": 1}, {"title": "Rozdělení Askánských držav a kurfiřství.", "content": "Po Bernhardově smrti roku 1212 byly jeho državy rozděleny mezi dva jeho syny. Starší Jindřich zdědil askánské rodové državy kolem Ballenstedtu a mladší Albrecht převzal vévodský titul a državy kolem Wittenbergu a Lauenburgu. Albrechtovy državy poté společně spravovali jeho synové Jan a Albrecht II. Roku 1273 podpořil Albrecht II. jako volitel kandidaturu Rudolfa I. Habsburského na říšský trůn. Na oplátku dal Rudolf Albrechtovi II. za ženu svou dceru Anežku, a podporoval jej v územních sporech s okolními rody, zejména s Wettiny. Roku 1296 bylo vévodství definitivně rozděleno. Severní državy, z nichž bylo vytvořeno Sasko-Lauenburské vévodství, připadly synům Jana, oblast kolem Wittenbergu připadla Albertovi a později přešla na jeho syna Rudolfa. Po rozdělení vznikly mezi oběma rodovými liniemi spory o právo volby římského krále. Kurfiřtský hlas byl nakonec definitivně Zlatou bulou císaře Karla IV. přiřknut Rudolfovi a jeho wittenberské větvi jako odměna za podporu Karlovy kandidatury při volbě proti Ludvíku IV. Bavorovi.", "section_level": 2}, {"title": "Wettinové.", "content": "Po vymření wittenberské větve Askánců v osobě Albrechta III. (pravnuka Albrechta II.) roku 1422 císař Zikmund odmítl nároky lauenburské větvě Askánců a udělil Wittenberské vévodství včetně kurfiřtského titulu markraběti Fridrichovi IV. Míšenskému z rodu Wettinů. Tímto spojením byl dán základ novověkého saského státu. Sasko-Wittenberské vévodství tvořilo od r. 1527 v rámci tohoto státního útvaru tzv. Kurfiřtský kraj.", "section_level": 2}, {"title": "Územní nárůst vévodství.", "content": "Askánským vévodům se postupně podařilo zvětšit původní malé vévodství (s exklávou Baruth) o tři nová území. Již Johannu I. Sasko-Lauenburskému se r. 1269 podařilo dědičně získat úřad a pozemky magdeburského purkrabího. Po Johannově smrti r. 1285 přešlo Magdeburské purkrabství na jeho bratra Albrechta II. Sasko-Wittenberského, který jej držel nejprve v personální unii se svým vévodstvím, ale r. 1296 jej plně přivtělil ke svým doménám a úřad říšského purkrabího s jeho smrtí r. 1298 také formálně zanikl. Od r. 1527 tvořilo bývalé purkrabství v rámci Saského kurfiřtství a tzv. Kurfiřtského kraje okres (německy \"Amt\") Gommern. Za Albrechtova života se podařilo získat také rozlehlé Hrabství Brehna za jižní hranicí. 31. srpna 1290 toto odumřelé říšské léno udělil římský král Rudolf I. svému vnukovi a Albrechtovu synovi, tehdy ještě nezletilému Rudolfovi. Od r. 1527 tvořilo bývalé hrabství Brehna v rámci Saského kurfiřtství a tzv. Kurfiřtského kraje okresy Bitterfeld, Schweinitz, Schlieben a Liebenwerda. Třetím získaným územím s poněkud zvláštními státoprávními poměry bylo malé svobodné panství Barby (od roku 1497 Hrabství Barby), které bylo lénem abatyší z Quedlinburgu, ale jinak v něm jako leníci vládla hrabata z Arnsteinu-Barby. Roku 1356 se podařilo askánským kurfiřtům získat nad panstvím Barby lenní svrchovanost, sami se tím ovšem stali leníky quedlinburských kněžen-abatyší, kterým r. 1359 také formálně složili lenní hold. Poslední askánský kurfiřt, Albrecht III. si před smrtí přál, aby ona \"lenní práva v mezistupni\" přešla po vymření rodu na jeho anhaltské příbuzné. Císař Zikmund ale r. 1423 uzavřené dohody nerespektoval a před anhaltským knížetem upřednostnil Wettiny a ponechal tak vazbu na Sasko-Wittenbersko. V roce 1493 navíc byla Barbyjskému hrabství garantována říšská bezprostřednost, čímž byly všechny dosavadní lenní vazby zrušeny. Zůstávala pouze dědická dohoda, kterou stanovil r. 1435 kurfiřt Fridrich II., a podle které měla anhaltská knížata Barby zdědit v případě vymření hrabat z Arnsteinu-Barby. Pouhých osm let před jejich vymřením (v r. 1659) však kurfiřt Jan Jiří I. r. 1652 tato dědická práva Askánců omezil jen na odštěpený okres Walternienburg, zatímco většina hrabství připadla Saskému kurfiřtství, případně vedlejší wettinsko-albertinské linii vévodů sasko-weißenfelských. Naopak neúspěšným pokusem o zvětšeni svého vévodství, resp. o získání ztracených saských území, byla tzv. Lüneburská nástupnická válka, kterou v l. 1369-1373 svedli vévodové Albrecht a Vilém, mladší synové kurfiřta Rudolfa I., o uprázdněný stolec knížectví Lünebursko-cellského, největšího z dílčích knížectví Brunšvicko-lüneburského vévodství, patřícího Welfům. Když jeho panovník, vévoda Vilém zemřel, domáhali se brati svého nástupnického nároku na základě příbuzenství v ženské linii a zakládací listiny Brunšvického vévodství z r. 1235, jež umožňovala dcerám dědit. Proti Askáncům stál Magnus Torquatus, syn brunšvicko-wolffenbüttelského vládnoucího knížete, vévody Magnuse I., domáhající se nástupnictví v posloupnosti mužské, i když vzdálenější. Přestože oba Askánce podpořil v jejich nároku i císař Karel IV., museli tito po čtyřech letech neúspěšných bojů podepsat r. 1373 v Hannoveru příměří, aniž něčeho dosáhli. Definitivně se Askánci všech dědických nároků vůči Welfům vzdali v r. 1389.", "section_level": 2}], "src_summary": "Sasko-wittenberské vévodství (německy \"Herzogtum Sachsen-Wittenberg\") bylo vévodství Svaté říše římské, které vzniklo rozpadem kmenového Saského vévodství po porážce Welfů císařem Fridrichem I. Barbarossou roku 1180. Vévodství zabíralo jen malou část původního Saska, rozkládalo se zhruba v oblasti středního Labe v okolí později (roku 1260) založeného vévodského sídelního města Wittenbergu. Jako dědicům saského vévodského titulu se později wittenberským vévodům podařilo prosadit své nároky na volitelský hlas při volbě římského krále, což bylo roku 1356 nakonec stvrzeno i Zlatou bulou císaře Karla IV., a vévodství bylo povýšeno na kurfiřství.", "tgt_summary": "The Duchy of Saxe-Wittenberg () was a medieval duchy of the Holy Roman Empire centered at Wittenberg, which emerged after the dissolution of the stem duchy of Saxony. The Ascanian dukes prevailed in obtaining the Saxon electoral dignity until their duchy was finally elevated to the Electorate of Saxony by the Golden Bull of 1356.", "id": 1831751}
{"src_title": "Abubakar Shekau", "tgt_title": "Abubakar Shekau", "src_document": [{"title": "Život a kariéra.", "content": "Abubakar Shekau se podle některých zpráv narodil v Nigeru, podle jiných ve vesnici Shekau na severovýchodě Nigérie, ve federálním státě Jobe. Přesné datum jeho narození není známé, ví se jen, že to bylo mezi lety 1965 a 1975. Vyrůstal v chudinské čtvrti v Maiduguri na severovýchodě Nigérie. Pochází ze kmene Kanuri, mluví rodnou hauštinou, arabsky a anglicky. Krátce po útocích na WTC se setkal s kazatelem Mohamedem Yusufem, který roku 2002 založil islámské hnutí Boko Haram. Shekau se k jeho skupině připojil, začal vést ozbrojený boj, organizuje teroristické akce, a tak si postupně vydobude popularitu a uznání. Poté, co je během rozsáhlého vládního útoku zabit zakladatel hnutí Yusuf, objeví se Shekau v červenci 2010 ve videozáznamu, v němž se prohlašuje za nového vůdce Boko Haram a slibuje, že bude pokračovat v bojích proti vládě. Boko Haram se pod jeho vedením mění na profesionální teroristickou organizaci. Od dubna 2011 znásobuje počet svých útoků proti křesťanským kostelům, vlakovým nádražím, hotelům, restauracím, kde se prodávají alkoholické nápoje (islám vyžaduje prohibici), veřejným a vládním budovám. Cílem je sesadit křesťanského prezidenta Nigérie Goodluck Jonathana. V červnu 2012 vypisují Spojené státy na hlavu Abubakara Shekau odměnu ve výši 7 milionů amerických dolarů. Menší odměnu vypíše i nigerijská armáda. Avšak Abubakar Shekau se dodnes úspěšně vyhýbá všem pokusům o atentát. Nigerijská armáda ho dvakrát prohlásila za mrtvého (20.8.2013 a 19.9.2014), avšak Shekau tyto informace vždy vyvrátil novou videonahrávkou. Boko Haram se pod jeho vedením stala nejsmrtonosnější teroristickou organizací na světě, ročně má na svědomí přes 3 000 mrtvých. Využívá chaosu a korupce v nigerijské společnosti. Zbraně získává přepadáváním kasáren, útočí na věznice, ve kterých jsou drženi jejich sympatizanti, vypaluje celá města (lze rozpoznat i na satelitních snímcích), útočí na pracovníky WHO, kteří chtějí tamější populaci proočkovat proti dětské obrně. Kvůli bojům v severní Nigérii již muselo uprchnout na jeden a půl milionu lidí, zbytek žije ve strachu, chaosu a stále se prohlubující chudobě. Protože brání ženám ve vzdělání, vytváří se začarovaný kruh chudoby i do budoucna.", "section_level": 1}], "src_summary": "Abubakar Shekau, též zvaný « Darul Tawhid », « Abacha Abdullahi Geidam » nebo « Damasack », narozený mezi lety 1965 a 1975 v Nigeru nebo severní Nigérii, je šéfem džihádistického uskupení Boko Haram, hlásící se k Al-Káidě.", "tgt_summary": "Abu Mohammed Abubakar bin Mohammad al-Sheikawi (also known by the alias \"Darul Akeem wa Zamunda Tawheed\", or \"Darul Tawheed\"; \"the abode of monotheism\"; born 1965, 1969 or 1975) is a Kanuri man known as the leader of Boko Haram, a Nigerian militant group that has declared loyalty to the Islamist militant group, Islamic State of Iraq and the Levant (ISIS). He served as deputy leader to the group's founder, Mohammed Yusuf, until Yusuf was executed in 2009. Nigerian authorities believed that Shekau was killed in 2009 during clashes between security forces and Boko Haram until July 2010, when Shekau appeared in a video claiming leadership of the group. He has subsequently been regularly reported dead and is thought to use body doubles. In March 2015, Shekau pledged allegiance to ISIL leader Abu Bakr al-Baghdadi. Shekau is a Salafi. He has been described as possessing a photographic memory.", "id": 947982}
{"src_title": "Luca Cambiaso", "tgt_title": "Luca Cambiaso", "src_document": [{"title": "Život.", "content": "Luca Cambiaso byl synem malíře Giovanni Cambiasa, u kterého se vyučil. Měl možnost studovat a kopírovat fresky mistrů italské renesance (Perin del Vaga - žák Rafaela, Domenico Beccafumi, Il Pordenone). Již v patnácti letech maloval spolu se svým otcem fasádní obraz v Janově (Palazzo Saluzzo, 1543-4) a v sedmnácti ho vévoda Grimaldi pověřil zhotovením fresky v Palazzo Doria v Janově (nyní Prefektura). V letech 1557-1559 maloval fresky v kostele San Matteo v Janově ve spolupráci s Giovanni Battista Castello (Il Bergamasco). Malíř zažíval osobní krizi, když jeho žena zemřela a papež mu nedovolil oženit se s její sestrou, která mu vedla domácnost a starala se o jeho děti. Roku 1583 ho pozval španělský král Filip II. aby dokončil cyklus fresek v Escorialu, které začal malovat Castello (Il Bergamasco). Cambiaso pozvání přijal s nadějí, že král pomůže vyřešit jeho problém přímluvou ve Vatikánu, ale zemřel dva roky po příchodu do Madridu. Jeho syn Orazio Cambiasi byl barokní malíř. Luca Cambiaso měl řadu následovníků a je považován za zakladatele janovské malířské školy v 16. století. (Giovanni Andrea Ansaldo, Simone Barabino, Giulio Benso, Battista a Bernardo Castello, Giovanni Battista Paggi, Francesco Spezzini, Lazzaro Tavarone).", "section_level": 1}, {"title": "Dílo.", "content": "Luca Cambiaso měl bohatou fantazii a zručnost a brzy překonal umění svého otce. V Římě se seznámil s malbou Michelangela a přejal zprvu jeho robustní plastický styl, ale kolem roku 1550, kdy opustil definitivně rodinnou dílnu, se přiklonil k lehčí a elegantnější manýristické malbě, jakou reprezentoval např. Parmigianino a Correggio. Byl známý svou rychlostí a uvádí se, že byl schopen malovat oběma rukama současně. Za svou nástropní fresku Ráj v San Lorenzo (Escorial) obdržel odměnu 2 000 dukátů, zřejmě nejvyšší sumu jaká byla do té doby zaplacena za jediné dílo umělce. Cambiaso vytvořil množství kreseb. Jeho zájem o teoretické otázky malby a stanovení proporcí lidské postavy ho vedl v náčrtcích kompozic k schematickému zjednodušení. Kolem roku 1565 začal kreslit některé figury v geometrickém stylu, složené z kubických tvarů (la maniera cubica). Cambiasa mohly inspirovat podobné kresby Dürera a dalších německých malířů, ale mohl tak reagovat také na přísná omezení Tridentského koncilu. Cambiaso žil v době, kdy kardinál G.F. Carafa a pozdější papež Pavel IV. obnovil inkvizici (1542) a zavedl přísná pravidla, která omezovala malíře ve výběru témat i způsobu malby. Roku 1563 Tridentský koncil zakázal zobrazování nahého lidského těla. Cambiaso je uváděn jako zakladatel tzv. luminismu. Jako první použil nasvícení noční scény v centru obrazu užitím umělého světla svíčky nebo lampy a teplých tónů barev (Klanění pastýřů, 1570, Madona se svíčkou, 1575) Byl předchůdcem Caravaggia a Georgese de la Tour.", "section_level": 1}], "src_summary": "Luca Cambiaso, někdy též Cambiasi nebo Cangiagio (18. listopadu 1527 Moneglia – 6. září 1585 San Lorenzo de El Escorial) byl italský malíř pozdního manýrismu. Je znám také jako Lucchetto da Genova.", "tgt_summary": "Luca Cambiaso (also known as Luca Cambiasi and Luca Cangiagio (being Cangiaxo the surname in Ligurian); 18 November 1527 - 6 September 1585) was an Italian painter and draftsman and the leading artist in Genoa in the 16th century. He is considered the founder of the Genoese school who established the local tradition of historical fresco painting through his many decorations of Genoese churches and palaces. He produced a number of poetic night scenes. He was a prolific draughtsman who sometimes reduced figures to geometric (even cubic) forms. He was familiarly known as Lucchetto da Genova.", "id": 1159707}
{"src_title": "Červená pyramida", "tgt_title": "Red Pyramid", "src_document": [{"title": "Jméno.", "content": "Jméno dala pyramidě načervenalá barva kamene, ze kterého je postavena. Místní obyvatelé ji nazývají \"Haram el-vatvat\", což v překladu znamená „Netopýří pyramida”. Původní egyptské jméno Červené pyramidy zřejmě znělo „V záři se zjevuje Snofru − přední (pyramida)”, zatímco její protějšek, Lomená pyramida, se původně nazývala „V záři se zjevuje Snofru − jižní (pyramida)”. Proto se Červené pyramidě také někdy říká severní nebo přední pyramida.", "section_level": 1}, {"title": "Průzkumy.", "content": "Červenou pyramidu navštěvovali evropští cestovatelé už od středověku. Komorový systém pyramidy poprvé popsal italský cestovatel Pietro della Valle v zimě 1615/1616. Roku 1660 ji navštívil anglo-holandský cestovatel Edward Melton a v 18. století český františkánský misionář Remedius Prutký. V roce 1750 britský cestovatel a politik Robert Wood, britský starožitník James Dawkins a italský architekt Giovanni Battista Borra provedli první výzkumy pyramidy, ale nebyli schopni dostat se do její pohřební komory, protože jim chyběly vhodné žebříky. Podrobné novodobé výzkumy pyramidy se uskutečnily roku 1839 pod vedením britského egyptologa Johna Shae Perringa a v roce 1843 pod vedením Karla Richarda Lepsia, který ji ve svém seznamu pyramid katalogizoval pod číslem XLIX (49) a vytvořil její podrobné nákresy. Krátce se Červenou pyramidou zabývali také William Flinders Petrie a George Andrew Reisner. Od roku 1944 zde prováděl rozsáhlejší výzkum Abd es-Salám Husajn a od roku 1951 Ahmed Fachrí, výsledky jejich práce však nebyly nijak publikovány. Následoval průzkum Vita Maragioglia a Celesta Ambrosia Rinaldiho v roce 1964. Komplexní a důkladný průzkum pyramidy prováděla roku 1982 expedice německých egyptologů pod vedením Rainera Stadelmanna. Červená pyramida se až do 90. let 20. století nacházela ve vojenském pásmu, a vláda ji proto uzavřela veřejnosti. Turistům je přístupná až od roku 1997.", "section_level": 1}, {"title": "Stavebník.", "content": "Červenou pyramidu nechal vystavět faraon Snofru jako svou třetí a poslední pyramidu. Potvrzují to jak nápisy v mastabách Snofruových úředníků, tak vyhláška faraona 6. dynastie Pepiho I. nalezená v údolním chrámu Červené pyramidy. Dále to potvrzují nálezy ze zádušního chrámu u pyramidy a jiné dobové i pozdější prameny.", "section_level": 1}, {"title": "Datování.", "content": "Stavba pyramidy byla zahájena kolem 29. nebo 30. roku Snofruova panování (cca 2640 př. n. l.). Dokládá to hieratický nápis na jednom ze základních bloků pyramidy, který odkazuje na rok 15. sčítání skotu, které staří Egypťané pravděpodobně prováděli jednou za dva roky. Poslední nalezený nápis pojednávající o výstavbě pyramidy je z 24. ročníku sčítání skotu. Na základě těchto nápisů se Rainer Stadelmann domníval, že výstavba pyramidy trvala přibližně 17 let. Podle britského egyptologa Johna Romera však trvala pouze 10 let a 7 měsíců. V době zahájení stavby Červené pyramidy byla pyramida v Médúmu v druhé etapě výstavby, tedy jako osmistupňová, a do značné míry byla dokončena také Lomená pyramida. Problémy, které vznikly při stavbě Lomené pyramidy, stavitelé v novém stavebním projektu zohlednili. Vybrali například staveniště více na sever s více stabilním podložím, naplánovali plošší sklon stavby a techniku zdění přizpůsobili tak, aby nedošlo k tvoření trhlin ve zdivu. Vynechali také stavbu podzemních místností.", "section_level": 1}, {"title": "Pyramida.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Nadzemní část.", "content": "Červená pyramida spočívá na několika vrstvách kvalitního vápence, pocházejícího z dolů v Tuře. Ze stejného vápence bylo vyrobeno i obložení pyramidy, které dnes z velké části neexistuje. Částečně kvůli tomu, že bylo během středověku rozebráno a použito na stavbu budov v Káhiře. Jádro pyramidy je tvořeno načervenalými vápencovými bloky, které pocházejí z dolů v bezprostřední blízkosti pyramidy. Kvůli barvě těchto bloků získala pyramida svůj název. Na blocích jádra badatelé objevili grafita, díky kterým existuje přibližná představa o letech, kdy byla pyramida vystavěna. Pyramida byla postavena pomocí zdokonalených technik. Kamenné vrstvy stavitelé již od počátku stavby pokládali vodorovně, aby rozložili tlak uvnitř pyramidy, který vedl k trhlinám a k nebezpečí zhroucení komor v Lomené pyramidě. Se stoupáním stěn 43° 36' 11\" má Červená pyramida nejostřejší úhel ze všech egyptských pyramid. Po svém dokončení se stala nejvyšší egyptskou pyramidou i nejvyšší stavbou vůbec; nyní je celkově třetí nejvyšší po Chufuově a Rachefově pyramidě. Její výška činí 99,4 metru, dříve ale dosahovala až 104,4 metru. Strana čtvercové základny byla dlouhá 219,3 metru, nyní pouze 213 metrů. Stěny pyramidy jsou od středu základny nahoru lehce konkávní, což zřejmě mělo zvýšit stabilitu vnějšího obložení. Červená pyramida byla na rozdíl od předchozích Snofruových staveb dokončena bez jakýchkoliv změn plánu. Dochovaly se zbytky dvou přísunových ramp, které při stavbě pyramidy spojovaly lomy s jihozápadním nárožím pyramidy. Rainer Stadelmann se na základě tohoto nálezu domníval, že stavba začala od západu a poté pokračovala na všech dalších stranách s pomocí většího počtu krátkých pracovních ramp. Po dosažení výšky 25 metrů stavitelé všechny rampy odstranili s výjimkou jedné na každé straně, které sundali až při dosažení výšky 75 metrů.", "section_level": 2}, {"title": "Komorový systém.", "content": "Vstup do pyramidy se nachází na její severní stěně ve výšce 28 metrů a 4 metry od středové osy směrem na východ. Na vstup navazuje chodba, která vede pod úhlem 27° dolů k základně pyramidy a poté pokračuje ve vodorovné pozici. Je pouze 0,91 metru vysoká a 1,23 metru široká. V této chodbě nalezl Abd es-Salám Husajn kosterní pozůstatky mladšího muže menšího vzrůstu, který zde byl sekundárně pohřben. Na konci sestupné chodby se nachází krátká šachta, která měla během výstavby zabránit vnikání dešťové vody do komor. Chodba ústí do první předsíně, kterou s druhou předsíní spojuje krátká pasáž o délce 3 metrů. Krátká pasáž vede z jihozápadního rohu první předsíně do severovýchodního rohu druhé předsíně. Obě předsíně mají stejné rozměry a jsou vybudovány z bloků jemného vápence. Jejich výška je 8,36 metru a šířka 3,65 metru. Strop mají jedenáctistupňový, který stoupá do výšky 12,31 metru. Druhá předsíň je umístěna přesně na vertikální a zároveň severo-jižní ose pyramidy. V jižní straně druhé předsíně je ve výšce 8 metrů nad podlahou umístěn vchod do pohřební komory s východo-západní orientací. Chodba do pohřební komory je dlouhá 7 metrů. Komora měří 8,55 metru na 4,18 metru a její výška je 14,67 metru. Sarkofág zde však nebyl nalezen. Komoru poškodili vykradači hrobů, kteří z podlahy vyrvali několik vrstev bloků a stěny i strop zřejmě ošlehali plameny z pochodní. Tým britského egyptologa Johna Shae Perringa v komoře při svém výzkumu nalezl vápencové bloky, které zřejmě byly součástí obnovy komory z období 20. dynastie. Kvůli poničení komory vykradači hrobů se však ani Raineru Stadelmannovi nepodařilo získat podrobnější informace o jejím původním obsahu. Na stěnách druhé předsíně a chodbičky vedoucí do komory se nacházejí grafita návštěvníků pyramidy, mimo jiné jméno francouzského generálního konzula a sběratele starožitností Bernardina Drovettyho, egyptologa Johna Shae Perringa a dalších.", "section_level": 3}, {"title": "Podzemní část.", "content": "Všechny chodby a komory Červené pyramidy jsou umístěny v jádru nad pyramidovou základnou. Jde o první a jedinou pyramidu, která nemá žádné podzemní chodby. Důvodem této zvláštnosti mohla být rostoucí identifikace egyptského krále s bohem slunce Re, kvůli které bylo preferováno pochovávat takto vnímaného panovníka do nadzemní části pyramidy, případně se mohlo jednat o čistě praktické opatření, jež mělo vést ke zrychlení práce na stavbě.", "section_level": 2}, {"title": "Pyramidion.", "content": "V sutinách na východním úpatí Červené pyramidy nalezla roku 1982 expedice německých egyptologů pod vedením Rainera Stadelmanna nejstarší dochované fragmenty vápencového pyramidionu. Rekonstruovaný pyramidion byl následně vystaven na místě bývalého zádušního chrámu před Červenou pyramidou. Vyroben je z monolitu, jeho strana měří 1,57 metru a jeho stoupání stěn dosahuje kolem 43°. Egyptoložka Corinna Rossi vyslovila domněnku, že pyramidion byl určen pro Lomenou pyramidu, což odvozuje z téměř shodné velikosti úhlů pyramidionu a Lomené pyramidy. Pyramidion se také původně mohl nacházet v zádušním chrámu Červené pyramidy.", "section_level": 2}, {"title": "Pyramidový komplex.", "content": "Je zřejmé, že samotná Červená pyramida byla dostavěna ještě za Snofruova života, což však neplatí o jejím pyramidovém komplexu, na jehož stavbě se pokračovalo i po králově smrti. Červená pyramida pravděpodobně neměla žádnou kultovní pyramidu, na kultovním místě se místo ní nacházely skladištní komory postavené ze sušených cihel. Rovněž nebyla v pyramidovém komplexu nalezena vzestupná cesta. Je možné, že zůstala nedokončena, nebo že nebyla vůbec započata. Egyptologové zde objevili pouze zbytky cest na dopravu stavebního materiálu a cest spojujících pyramidové město na okraji nilského údolí se zádušním chrámem. Jihovýchodně od komplexu nalezli větší cihlovou budovu, kde během stavby pyramidy pravděpodobně sídlila dílna, což dokazují zde nalezené zbytky pecí. Při Stadelmannových vykopávkách byly severovýchodně od pyramidy nalezeny zbytky cihlové zdi. Jejich účel zatím nebyl zjištěn, zřejmě se ale jednalo o pozdější stavbu. Na základě vykopávek archeologové prokázali, že se kolem pyramidy nacházela ohradní zeď. Jádro zdi bylo vystavěno z hliněných cihel a obestavěno 52 centimetrů silným vápencovým zdivem. Z toho důvodu Stadelmann soudil, že zeď byla dostavěna ve spěchu, možná až po Snofruově smrti. Vzdálenost zdi od pyramidy je na všech čtyřech stranách různá - 15 až 16 metrů na severní a jižní straně, 19 metrů na západní straně a 26 metrů na straně východní. Ohradní zeď tvořila východo-západně orientovaný obdélník o rozměrech 506 × 480 metrů. Zádušní chrám se z velké části nedochoval a na místě, kde stál, se nyní nachází jen trosky. Přiléhal k východní straně pyramidy. Jeho jádro tvořila obětní místnost s nepravými dveřmi z červené žuly. Na obou stranách otevřeného nádvoří se nalézaly kamenné kaple. Na nádvoří byly nalezeny kruhové prohlubně, které sloužily buď pro květiny, nebo jako obětní místa. V troskách chrámu tým Rainera Stadelmanna objevil fragmenty vápencových reliéfů zobrazujících Snofrua v oděvu, který se používal při svátku Sed. Zádušní chrám byl zřejmě dostavěn až po Snofruově smrti, což dokazuje skutečnost, že část chrámu je místo vápence zhotovena z hliněných cihel. Při zemědělských pracích na jaře roku 1904 byly jihovýchodně od pyramidy ve vesnici Dahšúr nalezeny pozůstatky budovy o rozměrech 100 metrů na 65 metrů a také vápencová stéla, na které se nacházel dekret Pepiho I. pojednávající o pyramidovém městě Červené pyramidy. Podle Stadelmanna se jednalo o pozůstatky údolního chrámu pyramidy. Detailnější průzkum nálezu se však dosud neuskutečnil, protože se objekt nalézá v zemědělské lokalitě.", "section_level": 1}, {"title": "Otevřené otázky a význam.", "content": "Červená pyramida je nejčastěji považována za Snofruův hrob, ačkoli pro to neexistuje žádný důkaz. Ani v jedné z jeho tří pyramid totiž egyptologové nenalezli sarkofág. Nelze tedy vyloučit, že faraon byl pohřben v některé ze svých předchozích pyramid, v Lomené nebo v pyramidě v Médúmu. Pro Lomenou pyramidu navíc hovoří skutečnost, že zde na rozdíl od Červené pyramidy existovaly zamykací mechanismy pohřební komory. Mezi egyptology nepanuje jistota ani v přesné dataci výstavby pyramidy. Mladý muž, jehož ostatky v Červené pyramidě nalezl Abd es-Salám Husajn, zde byl zřejmě pohřben až sekundárně a nejedná se o krále Snofrua. Při stavbě Červené pyramidy Egypťané poprvé použili techniky potřebné pro budování pravých (nestupňovitých) pyramid, protože ji jako první pyramidu od začátku výstavby plánovali jako pravou. Zdokonalení stavebních technik na Červené pyramidě otevřelo dveře k budování dalších a někdy i větších pravých pyramid se strmějším stoupáním stran − Rachefově a Chufuově. Červená pyramida je v roce 2020 otevřená veřejnosti denně od 9 do 17 hodin. Prohlídka trvá zhruba jednu hodinu a je promována pro dlouhé a tiché chodby.", "section_level": 1}], "src_summary": "Červená pyramida, nebo také Severní pyramida či Netopýří pyramida, () je pyramida, která se nachází v nekropoli Dáhšúr v Egyptě. Jejím stavebníkem byl faraon Snofru (vládl přibližně mezi lety 2670 a 2620 př. n. l.), který nechal vystavět i Lomenou pyramidu a pyramidu v Médúmu. Na přesnou dataci výstavby nemají badatelé jednotný názor. Červená pyramida má nejpozvolnější stoupání stěn ze všech egyptských pyramid (43°), což zřejmě svědčí o snaze stavitelů o co nejlepší statické zabezpečení stavby. Je vysoká 99,4 metru a jednotlivé strany jsou dlouhé 213 metrů. Po svém dokončení se stala nejvyšší egyptskou pyramidou; nyní je celkově třetí nejvyšší po Chufuově a Rachefově pyramidě. Její název pochází od načervenalého kamene, z něhož je zhotovena. Původně měla obložení z bílého vápence z Tury. Červená pyramida je první egyptskou pyramidou, která byla od počátku plánovaná jako pravá (nestupňovitá). U její stavby Egypťané poprvé použili techniky potřebné pro budování těchto pyramid. Jako jediná egyptská pyramida nemá žádné podzemní chodby a místnosti. Její nadzemní komorový systém se skládá ze sestupné chodby, dvou předsíní a pohřební komory, kterou poškodili vykradači hrobů. Přestože zde egyptologové nenalezli královský sarkofág, je možné, že Snofru byl pohřben právě zde. Červenou pyramidu navštěvovali evropští cestovatelé už od středověku. V roce 1750 proběhl první průzkum pyramidy. První podrobné a novodobé výzkumy se zde uskutečnily roku 1839 pod vedením britského egyptologa Johna Shae Perringa a v roce 1843 pod vedením Karla Richarda Lepsia. Nejvýznamnější průzkum pyramidy prováděla roku 1982 expedice německých egyptologů pod vedením Rainera Stadelmanna. Turistům je objekt přístupný od roku 1997. Kultovní pyramida Červené pyramidy zřejmě nebyla vystavěna, stejně jako vzestupná cesta. U pyramidy badatelé objevili zbytky ohradní zdi a zádušního chrámu. Údolní chrám se podle Rainera Stadelmanna, nacházel jihovýchodně od pyramidy u vesnice Dáhšúr, kde archeologové nalezli pozůstatky budovy o rozměrech 100 metrů na 65 metrů. Samotná pyramida byla dostavěna za Snofruova života, což však neplatí o jejím pyramidovém komplexu, v jehož stavbě se pokračovalo i po faraonově smrti.", "tgt_summary": "The Red Pyramid, also called the North Pyramid, is the largest of the three major pyramids located at the Dahshur necropolis in Cairo, Egypt. Named for the rusty reddish hue of its red limestone stones, it is also the third largest Egyptian pyramid, after those of Khufu and Khafra at Giza. It is also believed to be Egypt's first successful attempt at constructing a \"true\" smooth-sided pyramid. Local residents refer to the Red Pyramid as \"el-heram el-watwaat\", meaning the Bat Pyramid. The Red Pyramid was not always red. It used to be cased with white Tura limestone, but only a few of these stones now remain at the pyramid's base, at the corner. During the Middle Ages much of the white Tura limestone was taken for buildings in Cairo, revealing the red limestone beneath.", "id": 653037}
{"src_title": "Irène Némirovsky", "tgt_title": "Irène Némirovsky", "src_document": [{"title": "Životopis.", "content": "Narodila se jako dcera židovského bankéře z Oděsy Leonida Borisoviče Němirovského (1868–1932) a Fanny Němirovské (1887–1989). Její výchova byla svěřena dvěma guvernantkám: francouzské a anglické. Francouzština se stala jejím druhým mateřským jazykem. Ovládala také angličtinu a ruštinu. Matka se o ní nikdy nezajímala. Její složitý vztah k matce se stal hlavním tématem mnoha jejich novel. Rodina žila v Kyjevě, kde se jí podařilo přežít pogromy proti židům v roce 1905 a také v roce 1912. V roce 1914 se rodina přestěhovala do Petrohradu, kde se Leonid stal významným bankéřem. V lednu 1918 utekli před revolucí do Finska. Po krátkém pobytu ve Švédsku se usídlili v Paříži, kde Irena v roce 1919 maturovala. Vysokoškolské vzdělání získala na Sorbonně v oboru srovnávací literatury. V roce 1926 se provdala za bankéře Michela Epsteina, s nímž měla dvě dcery: Denise a Elisabeth. Přestože se stala uznávanou francouzsky píšící spisovatelkou, která byla perfektně integrována ve francouzské literární společnosti, nepodařilo se jí získat francouzské občanství. Následkem antisemitských zákonů vlády z Vichy v říjnu 1940 Michel nesměl dále pracovat v bance a Irena měla zakázáno publikovat. Z důvodu většího bezpečí rodina opustila Paříž a přestěhovala se na venkov. Dne 13. července 1942 byla Irena zatčena francouzskou policií a po krátké internaci v táboře Pithiviers byla deportována do Osvětimi, kde zemřela pravděpodobně na tyfus 17. srpna 1942. Michel vyvinul veškeré úsilí, aby ji osvobodil, ale i on byl zatčen a deportován do Osvětimi, kde byl hned po příjezdu poslán do plynové komory. Oběma dcerám se podařilo válku přežít díky obětavosti několika statečných osob. Nejdříve byly ukryté pod falešnou identitou v katolickém internátu a dále na venkově v různých francouzských rodinách. Po osvobozeni bylo o jejich výchovu postaráno díky společné akci Michelovy banky, Irenina nakladatele a Společnosti francouzských spisovatelů.", "section_level": 1}, {"title": "Dílo.", "content": "Svou spisovatelskou dráhu začala v osmnácti letech drobnými novelami. První román \"Le Malentendu\" (Nedorozumění) vydala v roce 1926. V roce 1929 napsala román \"David Golder\", který měl okamžitý úspěch a byl také zfilmován. I její další román \"Le Bal\" (Bál) se stal velmi slavným a byl předlohou k filmu.", "section_level": 1}, {"title": "Znovuobjevení.", "content": "Irena Nemirovská je současně nejvíce známá svým nedokončeným románem \"Suite Française\". Jedná se o dva první díly románu, který jich měl obsahovat pět. Irena v něm popisuje život v okupované Francii mezi 4. červnem 1940 a 1. červencem 1941. Rukopis byl objeven koncem 90. let minulého století a publikován v roce 2004. Dcery Denise a Elisabeth nosily rukopis románu sebou během války, kdy se schovávaly po zatčení rodičů. Během dalších desetiletí se neodvážily do rukopisů podívat, aby nerozjitřily staré rány, protože si myslely, že se jedná o matčin deník. Román byl přeložen do 38 jazyků a v roce 2014 uveden na filmové plátno.", "section_level": 1}, {"title": "Polemika.", "content": "Irène Némirovsky byla často kritizována za svůj postoj k Židům, které popisuje ve svých dílech většinou negativně. Bylo jí také vyčteno, že přešla na katolické náboženství a že psala do ultranacionalistického tisku, aby si tím získala popularitu.", "section_level": 1}], "src_summary": "Irène Némirovsky (v ruštině: \"Ирина Леонидовна Немировская\"; počeštěně \"Irena Nemirovská\") 24. února 1903, Kyjev – 17. srpna 1942, Osvětim) byla francouzsky píšící spisovatelka rusko-židovského původu.", "tgt_summary": "Irène Némirovsky (; 24 February 1903 – 17 August 1942) was a novelist of Ukrainian Jewish origin who was born in Kiev, Ukraine under the Russian Empire. She lived more than half her life in France, and wrote in French, but was denied French citizenship. Arrested as a Jew under the racial laws – which did not take into account her conversion to Roman Catholicism – she died at Auschwitz at the age of 39. Némirovsky is best known for the posthumously published \"Suite française\".", "id": 659344}
{"src_title": "Granada (emirát)", "tgt_title": "Emirate of Granada", "src_document": [{"title": "Rané dějiny.", "content": "Když na Iberský poloostrov přišli Arabové, existovalo na území pozdějšího města Granady již osídlení, tvořené dvěma osadami: Iliberis (Elvira),na území dnešní ho Albaicínu a Alcazaby, a Garnata na protějším vrchu, která byla spíše čtvrtí Iliberis. Arabové nazvali místo Garnat Al-Jahúd (اليهود, Granada Židů). V roce 711 se Iliberis zmocnil berberský náčelník Tárik (\"Tariq,\" طارق) s pomocí Židů. O dva roky později ovládl Abd al-Aziz po vzpouře natrvalo celé území. Roku 740 vypuklo další berberské povstání, které se rozšířilo po celém poloostrově. K jeho porážce byla povolána syrská vojska. Syřané však byli poraženi. Za nezávislého Córdobského emirátu (v roce 756) bychom už našli arabské osídlení ve dvou sídelních centrech: v Albaicínu a v Alhambře („Červená“, الحمرا ء). Rok po smrti Al Mansúra (Almansor, المنصور) v roce 1010 již zde bylo město, známé jako Garnata, které však bylo zničeno občanskou válkou. Pravidelné boje propukaly vždy, když se měnil panovník.", "section_level": 1}, {"title": "Dějiny Granadské říše.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "První království (Taifa) Ziridů.", "content": "Roku 1013 přišla ze severní Afriky dynastie Ziri, kterou založil Zawi ibn Ziri, zmocnila se Garnaty a založila zde nezávislé království (Taifa), které trvalo až do jejího vymření roku 1090; od tohoto okamžiku zde vládli Almorávidé (المُرَابطون),a ač přetrvávaly vnitřní boje, město se rozvíjelo, krásnělo a budovalo veřejné stavby. Protože vnitřní i vnější boje neměly konce, požádali místodržící roku 1146 o pomoc nový lid ze severu Afriky: Almohády. Po roce 1212, kdy došlo k bitvě u Las Navas de Tolosa, se ve všech královstvích dnešní Andalusie (\"Taifas\") rozšířila anarchie. Povstání Ibn Huda u Murcie a jeho rozšíření po celé Andalusii vedlo ke zhroucení režimu Almohadské říše. Ibn Hud nebyl schopen ubránit zemi před Kastilií a Leonem. 1230 a 1231 utrpěl mnohé porážky a musel začít platit křesťanům tribut.", "section_level": 2}, {"title": "Nasrovská říše.", "content": "Nasrovský emirát Granada se konsolidoval v roce 1232 po porážce Arabů u Las Navas von Tolosa. Byl to poslední islámský stát na poloostrově a přetrval do roku 1492. Nemáme mnoho údajů o jeho státní organizaci a institucích, ale v zásadě byly zřejmě stejné jako se vyvinuly u Córdobského chalifátu: vezírové, kadíové (sudí), daňoví výběrčí atp., malik (panovník) jako zákonodárce s absolutní mocí, neexistovala šlechta, takže se panovníkovi nemohl nikdo stavět na účinný odpor. Emirát Granada a dynastie Nasrovců pocházejí od osoby Muhammada Júsufa ben Nasri „Alhamara“, který se roku 1232 prohlásil sultánem. Muhammad ibn Júsuf ibn Nasri byl za sultána uznán oligarchy z Guadixu, Bazy, Jaénu, Málagy a Almeríe. Roku 1234 se prohlásil vazalem Córdoby, ale roku 1236 dobyl Córdobu Ferdinand III. a Muhammad ibn Júsuf ibn Nasri se zmocnil vlády v Granadě jakožto Muhammad I. 1236 se poddal jako vazal Ferdinandu III., což mu zaručilo další nezávislost. Roku 1238 vstoupil Muhammad ibn Nazar (nebo Nasr, zvaný al-Hamar „Rudý“ ,الحمر, protože měl zrzavý vous) do Granady Elvirskou branou, aby obsadil Palác s větrným kohoutem (starou Alhambru). Založil vlastní dynastii (23 granadských emírů) a stal se obnovitelem emirátu Granada. Ale roku 1246 se Ferdinand III. zmocnil Jaénu, aby si zajistil možnost dobýt údolí Guadalquiviru. Muhammad I. musel složit hold a Ferdinanda III. uznat za pána. Zajistil si tak 20 let míru a udržel si vládu. Emirát tak přežil i přes územní ztráty až do roku 1492. Monarchie byla zachována díky ústupkům křesťanům a díky smlouvám s Maghrebem (dnešní Maroko). Muhammadovi I. svědčila strategicky výhodná poloha jeho říše. Přesto bývalo její území stále přelidněné, což na jedné straně neslo problémy, na druhé straně možnosti hospodářského rozvoje. Za Muhammada II. al-Faqiha (1272–1302) začali Marínovci z Maroka posílat do Andalusie vojska, takže Nasrovci museli Marínovce uznat za své vrchní pány. Až roku 1340 byli Maročané rozhodně poraženi Kastilií v bitvě na Río Salado a museli se stáhnout do Afriky. Zároveň však od nich nemohla Granada očekávat ani žádnou další podporu. Hospodářsky upadala Granada do závislosti na Aragonii a Janovu, které kontrolovaly zahraniční obchod emirátu přes přístavy v Almerii a Malaze. 1305/06 se zmocnila Granada severoafrického přístavu Ceuta, a ovládla tak Gibraltarskou úžinu, což však vedlo ke spojenectví marockých Marínovců s křesťanskými hispánskými královstvími. Roku 1309 dobylo království Fès, díky aragonské pomoci, Ceutu zpět.", "section_level": 2}, {"title": "Vrchol.", "content": "Největší kulturní a hospodářský rozkvět zažila Granada za vlády Júsufa I. (1333–1354) a Muhammada V. (1354–1359). V té době opět Granada ovládla Gibraltarskou úžinu a ve městě Granadě se intenzivně stavělo – v Alhambře bylo postaveno několik paláců, mezi jinými Lví dvůr. Roku 1384 odtrhl Emirát Granada Ceutu od království Fès, které jej však za tři roky dobylo zpět.", "section_level": 2}, {"title": "Úpadek a pád.", "content": "Následující období bylo poznamenáno trvalými dynastickými boji mezi dědici. Existence emirátu v podstatě závisela na libovůli krále kastilského a na vyvážených vztazích Aragonií. V 15. století začal úpadek emirátu, v němž bojovalo o moc několik rodin. Granada ztrácela na územní rozloze. Roku 1462 ztratila trvale Gibraltar. Říše se na čas vzpamatovala za vlády Abu l-Hasana Aliho (1464–1482), ale nakonec získala Kastilie po spojení s Aragonií roku 1479 drtivou převahu. Válka o Granadu, vedená z křesťanské strany Ferdinandem V. Aragonským a Isabelou I. Kastilskou, začala roku 1482 a skončila v důsledku obtížných geografických podmínek až roku 1492. 1485 začalo sjednocené Španělsko se systematickým dobýváním emirátu, zatímco muslimové vyčerpávali své síly v občanské válce. Granada musela 1492 kapitulovat. To znamenalo konec muslimské státnosti na Iberském poloostrově. Díky obratnosti svých panovníků počínaje Muhammadem I. (1237–1273) a konče Muhammadem XII. „Boabdilem“ (Abu Abdalláh, 1482–1483 a 1486–1492) se udržel emirát Granada déle než 250 let.", "section_level": 2}, {"title": "Území a hranice.", "content": "Emirát Granada zabíral část dnešní provincie Jaén, část dnešní provincie Sevilla, dnešní provincie Córdoba, Cádiz, Almería, Málaga a Granada, ale až do 15. století se zmenšoval až na rozsah dnešních provincií Granada, Almería a Málaga. Město Granada se stalo jednou z nejvýznamnějších metropolí Evropy a mělo kolem 50 tis. obyvatel. Albaicín obývali řemeslníci a rovinaté části na jihu, kde žili ostatní, měl rozsáhlé živnosti, byly zde celnice i medresa (, المدرس, škola koránu). Od roku 1492 tvořilo království Granada součást Kastilské koruny. V kapitulační smlouvě byla sice muslimům zajištěna náboženská svoboda, ale i přesto se politické, hospodářské a náboženské špičky vystěhovaly do Afriky. Ostatní, částečně ke konverzi přinucení muslimové, zvaní Morisky, byli po povstáních v Granadě (1499 a 1569–1571) ze Španělska vyhnáni (1609, 1611).", "section_level": 1}, {"title": "Označení.", "content": "V době vlády Nasrovců nazývali křesťanští kronikáři Granadu královstvím, protože Španělé považovali titul emíra za rovný královskému. Oficiální se toto označení stalo až po roce 1492 („Reino de Granada“) po připojení ke Kastilii. Vládci Granady užívali různé tituly. První panovník Muhammad I. ibn Nasr se roku 1232 prohlásil sultánem, ale musel časem uznat suverenitu Kastilie. Většina arabských vládců Granadu užívali dle arabských zdrojů titul emíra.", "section_level": 1}], "src_summary": "Emirát Granada (arabsky إمارة غرﻧﺎﻃﺔ, transkripce \"Imārat Ġarnāṭa\"), případně Granadský emirát, známý také jako království Granada nebo sultanát Granada, byl v letech 1238–1492 posledním existujícím muslimským státem Andalusie (hlavním městem byla Granada). Založila jej a vládla mu dynastie Nasrovců. Posledním panovníkem byl Muhammad XII. „Boabdil“, jehož zbavila 2. ledna 1492 trůnu Katolická Veličenstva.", "tgt_summary": "The Emirate of Granada (, trans. \"Imārat Ġarnāṭah\"), also known as the Nasrid Kingdom of Granada (), was an Islamic realm in southern Iberia during the Late Middle Ages. It was the last independent Muslim state in Western Europe. Muslims had been present in the Iberian Peninsula, which they called \"Al-Andalus\", since the early eighth century. At its greatest geographical extent, their territory occupied most of the peninsula and part of present-day southern France. From the ninth to tenth century, under the Caliphate of Cordoba, the region was one of the most prosperous and advanced in Europe. Conflict with the northern Christian kingdoms was recurrent, while mounting civil strife led to a fragmenting of Muslim states in the early eleventh century. This marked a precipitous decline in Muslim power and hastened the centuries-long Christian \"Reconquista.\" By 1230, the Almohad Caliphate in Morocco ruled the remaining Muslim territories in southern Iberia, which roughly corresponded to the modern Spanish provinces of Granada, Almería, and Málaga. Exploiting the Almohad's dynastic strife, the ambitious Muhammad ibn al-Ahmar rose to power and established the Nasrid dynasty over these lands. By 1250, the emirate was the last Muslim polity in the peninsula. Although effectively a vassal of the rising Crown of Castile, for over two centuries, Granada enjoyed considerable cultural and economic prosperity; much of the famed Alhambra palace complex was built during this period, and the Nasrids would be the longest-lived Muslim dynasty in Iberia. Nascent Christian power in Iberia meant that Granada's existence was always precarious. In 1491, after a decade of intermittent warfare known as the Granada War, the emirate was forced to capitulate to the Catholic Monarchs. The following year, Muhammad XII, the last Nasrid ruler of Granada, formally relinquished his sovereignty and surrendered his territories to Castile, eventually moving to North Africa in exile. This marked the end of independent Muslim rule in Iberia, and the decline of Muslim presence.", "id": 544315}
{"src_title": "Johnny Rapid", "tgt_title": "Johnny Rapid", "src_document": [{"title": "Kariéra.", "content": "V roce 2010 absolvoval Okresní střední školu Rockdale. Podle vlastního vyjádření se šest let věnoval zápasení, byl členem školního zápasnického týmu. Než si vybudoval svou produktivní kariéru u studia MEN.com, natočil několik scén pro servery Boys First Time a Bukkake Boys. Pro první z nich debutoval ve scéně nazvané Rapid Fire, která byla pořízena 26. září 2011 a publikována 23. prosince téhož roku. Druhou natočil 2. ledna 2012, a ta pak byla 17. února uveřejněna pod názvem Dick Dance. Pro Bukkake Boys pořídil asi devět scén, jež byly publikovány koncem roku 2011 a v roce následujícím. Ačkoli šlo o skupinové „bareback“ scény, Johnny Rapid se zúčastnil jen orálních aktivit. V roce 2013 vystupoval jako jeden z hlavních zpovídaných pornoherců v dokumentu režiséra Charlieho Davida \"I'm a Porn Star\", spolu s Brentem Everettem, Colbym Jansenem a Roccem Reedem. Původně šlo o 13dílnou dokumentární webovou sérii, která byla následujícího roku vydána i na DVD. Stal se také jedním z modelů značky Andrew Christian, produkující spodní prádlo s orientací na gay klientelu. Účinkoval pro ni v kampaních \"Waking Up With Johnny Rapid\" (duben 2013) a \"Studburbia\" (červenec 2013). V lednu 2015 se mu dostalo širší pozornosti médií, když jeho domovská společnost MEN.com veřejně nabídla 2 miliony dolarů kanadskému zpěvákovi Justinu Bieberovi za natočení pornografické scény právě s Johnnym Rapidem. Nabídka přišla krátce po zveřejnění Biebrových fotografií z reklamní kampaně značky Calvin Klein.", "section_level": 1}, {"title": "Filmografie.", "content": "Výčet zahrnuje pouze scény vydané v rámci filmů na DVD apod., jednotlivé online scény nejsou zahrnuty, jakož i výběrové antologie věnované jiným hercům:", "section_level": 2}, {"title": "Ocenění.", "content": "Francouzský gay magazín Têtu ho jmenoval mezi desítkou nejlepších světových pornoherců roku 2013.", "section_level": 2}], "src_summary": "Johnny Rapid, občanským jménem Hylan Anthony Taylor (* 1992) je americký pornoherec a model, působící od roku 2011 v gay pornografii jako tzv. gay-for-pay, exkluzivně pro značku MEN.com. Žije v Oxfordu v okrese Newton County amerického státu Georgie.", "tgt_summary": "Johnny Rapid (born Hylan Anthony Taylor; August 24, 1992) is an American gay pornographic film actor. Since 2010, he has appeared in over 200 pornographic scenes for Men.com studio. He now runs his own site.", "id": 1556568}
{"src_title": "Laura Dahlmeierová", "tgt_title": "Laura Dahlmeier", "src_document": [{"title": "Výsledky.", "content": "Jedním z jejich dosavadních největších úspěchů je zlato z ženské štafety na Mistrovství světa v biatlonu 2015 ve finském Kontiolahti. Na stejném mistrovství pak získala stříbrnou medaili ze stíhacího závodu. Na Mistrovství světa v biatlonu 2016 v norském Oslu nejprve získala ve sprintu bronzovou medaili, aby se v následné stíhačce dokázala zlepšit a celý závod po bezchybné střelbě ovládnout. Později přidala stejnou medaili ve vytrvalostním závodě a v ženské štafetě. V závěrečné disciplíně závodu s hromadným startem pak ve finiši porazila Finku Kaisu Mäkäräinenovou a ukořistila stříbrnou medaili. Zlatou medailí zahájila šampionát v rakouském Hochfilzenu v roce 2017, když triumfovala společně s německou smíšenou štafetou. O den později přidala další medaili, když ve sprintu získala stříbrnou medaili. Následně obhájila titul ze stíhacího závodu, když v závodu jen jednou chybovala, a stejný počet chyb ji zajistil i titul mistryně světa ve vytrvalostním závodu. Čtvrtou zlatou medaili na šampionátu získala s ženskou štafetou. Povedený šampionát korunovala ziskem páté zlaté medaile z Hochfilzenu, když triumfovala v závěrečné disciplíně závodu s hromadným startem.", "section_level": 1}, {"title": "Olympijské hry a mistrovství světa.", "content": "Dahlmeierová je čtyřnásobnou účastnicí Mistrovství světa v biatlonu a rovněž účastnicí zimních olympijských her. Jejím nejlepším výsledkem v závodech jednotlivců je zlatá medaile ve sprintu na Zimních olympijských hrách 2018. Dále získala zlaté medaile ze stíhacího závodu na mistrovství světa v norském Oslu v roce 2016 a tří zlatých medailí ve stíhacím závodu, vytrvalostním závodu a závodu s hromadným startem z rakouského Hochfilzenu v roce 2017. \"Poznámka: Výsledky z mistrovství světa se započítávají do celkového hodnocení světového poháru, výsledky z olympijských her se dříve započítávaly, od olympijských her v Soči 2014 se nezapočítávají.\"", "section_level": 2}, {"title": "Juniorská mistrovství.", "content": "Zúčastnila se tří juniorských šampionátů v biatlonu. Celkově na těchto šampionátech získala tři zlaté medaile, z toho dvě byly individuální a jednu vybojovala se štafetou (všechny vybojovala na MSJ 2013 v Obertilliachu). K tomu ještě přidala jednu stříbrnou a dvě bronzové medaili.", "section_level": 2}, {"title": "Světový pohár.", "content": "Sezóna 2012/13 Sezóna 2013/14 Sezóna 2014/15 Sezóna 2015/16 Sezóna 2016/17 Sezóna 2017/18 Sezóna 2018/19", "section_level": 2}], "src_summary": "Laura Dahlmeierová (* 22. srpna 1993, Garmisch-Partenkirchen) je bývalá německá biatlonistka, dvojnásobná olympijská vítězka, sedminásobná zlatá a trojnásobná stříbrná i bronzová medailistka z mistrovství světa a vítězka celkového hodnocení světového poháru ze sezóny 2016/17. Je rovněž několikanásobnou medailistkou z juniorských šampionátů. Dne 17.5.2019 se rozhodla ukončit svojí profesionální biatlonovou kariéru. Ve světovém poháru ovládla sedmnáct individuálních závodů, poprvé v Novém Městě na Moravě v sezóně 2014/15. Ve světovém poháru také s německým týmem mnohokrát vyhrála štafetu.", "tgt_summary": "Laura Dahlmeier (born 22 August 1993) is a retired German biathlete. Dahlmeier started in her first world cup races in the 2012/13 season. In 2014, she participated in the Winter Olympics in Sochi. She won a record of five gold medals at the World Championships of 2017. In 2018 she became the first woman to win the biathlon sprint and pursuit in the same Olympics. During her career she has won a total of two golds and one bronze at the Olympics, seven gold medals, three silver medals and five bronze medals at World Championships, one overall World Cup and two discipline World Cup titles. Dahlmeier announced her retirement from competition in May 2019, at the age of 25. In October 2019, she released a children's book.", "id": 1454879}
{"src_title": "Búrský buldok", "tgt_title": "Boerboel", "src_document": [{"title": "Historie.", "content": "Búrský buldok byl vyšlechtěn v oblasti dnešní Jihoafrické republiky do své současné podoby asi v 17. století. Jeho původním využitím bylo hlavně hlídání majetku, ale současně i ochrana dětí nebo stád, popřípadě lov divoké zvěře. Pravděpodobně vznikl přirozenou selekcí z asyrských molosů. Tyto psy sem pravděpodobně přivezli Búrové a jednalo se o psy typu mastif s těžkou tělesnou konstrukcí a polosvislýma ušima. Pověst říká, že Holanďan Jan Van Riebeeck, který kolonizoval Jihoafrickou republiku, si s sebou přivezl mohutného a silného psa typu mastif. V druhé polovině 20. století plemeno málem vymřelo, protože veřejnost neměla o velké mastify s loveckými pudy již zájem. V 80. letech 20. století ale několik chovatelů založilo SABT (dnes SABBS ) – sdružení chovatelů boerboelů. Díky nim plemeno nakonec nevymřelo a opět se začalo používat k účelům, k jakým bylo vyšlechtěno, a to k ochraně místních farem, které vlastní převážně bělošská část obyvatelstva. Ti vlastní chovatelské stanice, kde je i několik desítek psů tohoto plemene. V současné době je hojně zaznamenán i v Evropě, kde toto plemeno získává na oblibě a jsou zde importováni jedinci přímo ze země původu. I v Česku se vyskytuje několik chovatelských stanic tohoto plemene. V zemi svého původu se stále chová, je zastřešen organizací SABBS, která určuje celosvětový trend chovu a za jakých podmínek je pes vhodný k chovu (tj. appraisal – speciální bonitace vyjádřená v %, povinné výsledky rtg. kyčlí i loktů, profil DNA). V ČR jeho chov zastřešuje Boerboel Club a Moravia Dog Club, který je postaven na stejných požadavcích chovu jako v zemi původu. Na rozdíl od chovu boerboela v ČR pod FCI, kde stačí jen 2 podmínky: výsledek rtg. kyčlí do stupně D/D (3.stupeň) a absolvování 1 výstavy se známkou VD/D, nebo místo výstavy absolvování bonitace.", "section_level": 1}, {"title": "Charakteristika.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Vzhled.", "content": "Boerboel je robustní a houževnatý pes typu mastif. Hlava má být velká, ale úměrná ke zbytku těla, říká se o ní, že reprezentuje jeho celý charakter. Ocas je často kupírován, jak uvádí standart, ale není to podmínkou pro všechny psy tohoto plemene. Barva srsti může být šedá, žlutá, hnědá, černá nebo žíhaná, je povolená modrá (dilute – ale při zachování černého nosu). V kohoutku měří psi od 60 cm a feny od 55 cm.", "section_level": 2}, {"title": "Povaha.", "content": "Boerboel je pes, který má tendencí být dominantní a má velmi silný teritoriální pud. Boerboel potřebuje být s majitelem v kontaktu, pokud majitel odejde z domu na delší čas, může mít hlavně v mládí destruktivní tendence. Je aktivní a překvapivě i mrštný, hravý. Inteligentní a bystrý pes, který se dokáže sám rozhodnout. Je schopen výcviku poslušnosti, ale nečekejme od něj takové výkony jako u služebních plemen. Nicméně jeho přednosti ocení majitel při výcviku obran, kdy se projeví jeho vlastnosti, pro které byl šlechtěn. S cizími lidmi, v přítomnosti majitele, by měl vycházet bez problémů. Pokud je mu svěřen objekt, dvůr, zahrada k hlídání a majitel není v dosahu, projevuje se jako nekompromisní hlídač. Dělá svou práci dobře a důkladně. Miluje děti a všechny členy rodiny a je schopen je bránit i bez předchozího výcviku. S domácími zvířaty vychází zpravidla dobře, vše je podmíněno správnou socializací, která probíhá stejně jako u ostatních plemen. Této fázi vývoje je potřeba věnovat speciální pozornost, čas a vedení a z boerboela se stává plnohodnotný člen rodiny s citem pro správné vyhodnocení situace.", "section_level": 2}, {"title": "Chov.", "content": "Protože boerboel potřebuje kontakt s majitelem a je citlivý na studené počasí, je vhodnější chovat jej v domě. Pokud se majitel rozhodne chovat toto plemeno venku, je nutné, aby měl zateplenou boudu, kam nefouká vítr a dostatečný prostor k běhání, hlídání a hraní. Boerboelova srst nevyžaduje příliš péče. Je krátká a hustá a 2x ročně líná (na jaře a na podzim), v tuto dobu je nutné věnovat jí více času, mimo toto období ale žádnou péči nepotřebuje. Mytí šamponem srsti nevadí. Tito psi pohyb samozřejmě vyžadují, jsou aktivní a mají rádi pohyb, proto je dobré mít toto na paměti při jeho pořizování. Není pro ně vhodný běh při kole nebo psí sporty jako je agility či dogdancing. Vyžadují ale důsledný výcvik i výchovu. Majitel musí být zkušený v zacházení se psy se sklony k dominanci. Hlavně pak psi (samci) bývají dominantní a nejedná se jen o výchovu, ale i o genetické předpoklady. Vše se ale opět opírá o důslednou socializaci v mladém věku a zkušené vedení. Někdy toho nejsou schopni ani sami chovatelé, při pořizování psů je proto potřeba věnovat dostatečnou pozornost také výběru chovatelské stanice.", "section_level": 1}, {"title": "Zdraví.", "content": "Jednou z největších deviz plemene je, že statisticky má jeden z nejlepších výsledků postižení dysplazií kyčlí a loktů. I zde platí osvědčená zásada – méně je více – jak extra silného krmiva, tak přehnaného pohybu v době růstu. Ve štěněcím věku se jeho klouby nesmějí tolik namáhat. Je nutné, aby měli kvalitní stravu speciálně pro velká plemena, nedílnou součástí je kvalitní maso, nejlépe syrové. Je-li to vyžadováno, mohou se podávat různé doplňky stravy (např. kalcium v období výměny zubů, na vazy a šlachy, různá forma na trhu široce dostupné kloubní výživy apod.).", "section_level": 2}], "src_summary": "Boerboel nebo též dříve búrský buldok je molossoidní plemeno psa vyšlechtěné v Jižní Africe. Mezinárodní kynologická federace (FCI) jej neuznává a řadí se tedy mezi plemena neuznaná. Největší zastoupení jedinců v chovu tohoto plemene nalezneme v databázi organizace SABBS – \"South African Boerboel Breeders' Society\" (\"SABBS\"), která stála u záchrany těchto farmářských psů ve své zemi, začala je evidovat, čipovat, zdravotně prověřovat a cíleně uplatňovat v chovu. V této organizaci zemi původu se odehrává převážná část mezinárodního chovu. V České republice má SABBS své výhradní zastoupení prostřednictvím Boerboel Clubu CZ, který každoročně pořádá akce pro členy i nečleny SABBT – výstavy a bonitace (appraisal) s rozhodčími ze země původu. Důležitým faktorem je, že FCI v Jižní Africe (KUSA) nemá právo boerboela zastupovat, ani vydávat rodokmeny, ani jinak s plemenem nakládat. Toto právo má jen SABBS a jeho plemenná kniha vedená u SA Samboek Stud Book – http://www.studbook.co.za/. Soud uznal všechna práva původní organzaci, která se o plemeno, v podobě jak jej známe, nejvíce zasloužila. Tudíž i standart plemene je jediný správný ten, který uvádí SABBS na svých stránkách.", "tgt_summary": "The Boerboel , is a large, mastiff-type dog breed from South Africa that is bred for the purpose of guarding the homestead and working the farm. They are one of the most powerful dog breeds in the world and have an estimated bite force around 800-850 PSI. Boerboel breeding is both a hobby and an industry in South Africa. These dogs are now exported from South Africa to other parts of the world. Due to its use as a farm dog which brought it into conflict with large African predators such as lions, the Boerboel has been artificially selected for ability to protect themselves and others. Individual boerboels have been documented killing Adult male leopards.", "id": 1939641}
{"src_title": "Jaderný pohon", "tgt_title": "Nuclear propulsion", "src_document": [{"title": "Historie.", "content": "Jaderné pohony vděčí za své využití a vývoj studené válce z padesátých let 20. století, kdy probíhaly závody ve zbrojení mezi největšími mocnostmi světa. Již po druhé světové válce bylo jasné, že ten, kdo bude schopný využít energii z jádra, bude mít obrovskou převahu. Vojenský vývoj jaderných pohonů pro lodě, ponorky, letadla, tanky a kosmické sondy byly předmětem vývoje zejména v SSSR a USA. Reaktory pro pohon ponorek se staly základem vývoje reaktorů pro jaderné elektrárny v USA i v Sovětském svazu. V současnosti (2015) vlastní jaderné pohony i další státy, jako např. Francie, Velká Británie, Čína nebo Indie. Jaderný pohon se prosadil zejména v jaderných ponorkách. Hojně se využívá jaderného pohonu také na letadlových lodích (USA) a raketových křižnících (RUS). Jako jediné jaderné pohony pro mírové účely se prosadily jaderné ledoborce. V minulosti byly postaveny také tři nákladní lodě na jaderný pohon, ty jsou však dnes odstaveny, nebo přestavěny na konvenční spalovací pohon. Jaderná letadla ani tanky se neprosadily zejména z důvodu problému odstínění posádky od jaderného reaktoru. Jaderná letadla vznikla dvě, jedno v USA a druhé v SSSR. Projekt jaderného tanku skočil pouze u makety. Jaderný pohon se využívá i pro lety do kosmu, do roku 2014 se ho využilo v necelých 30 kosmických sondách. Tento zdroj vždy pracoval naprosto spolehlivě. Do budoucna lze předpokládat, že se bude radioizotopového pohonu hojně využívat k cestám do meziplanetárního prostoru, kde tyto sondy, na rozdíl od pohonů využívajících sluneční záření, pracují spolehlivě.", "section_level": 1}, {"title": "Technická data.", "content": "Jako pohonu lze teoreticky využít všech tří zdrojů jaderné energie. V současnosti výrazně převládá využití tepelné energie ze štěpné reakce probíhající v jaderném reaktoru, nebo tepelné energie z radioaktivní přeměny a následné přeměně na elektrickou energii pomocí radioizotopový termoelektrický generátor (RTG). 1) Jaderný pohon využívající štěpnou reakci z jaderného reaktoru je velice efektivní pohon, dovolující plavidlům plout téměř kamkoliv bez nutnosti doplňování paliva, a rychlostí, která je v případě potřeby vyšší než rychlost většiny konvenčních pohonů. Jaderné pohony využívají od začátku svého vývoje díky limitovanému prostoru v drtivé většině tlakovodní reaktory (PWR/VVER) s vysokou hustotou výkonu, později se přidaly také reaktory chlazené tekutým kovem Pb-Bi. Uvolněná energie ze štěpení ve formě tepla pak předává energii do chladiva - vodě. V parogenerátoru je teplo dále předáváno do sekundárního okruhu, kde vzniká pára. A ta pohání turbíny zajišťující pohon plavidel a také vyrábí elektrickou energii. Jako palivo pro reaktory plavidel s jaderným pohonem se používá izotop uranu U235, stejně tak jako u komerčních reaktorů vyrábějících elektrickou energii, s tím rozdílem, že v jaderných plavidlech má uran vyšší obohacení U235. 2) Jaderný pohon využívající radioaktivní přeměnu je využit zejména v kosmu v podmínkách, kde nelze využít energie ze Slunce (sondy velmi vzdálené od Slunce, práce na odstíněné straně planety atp.). Využívá se radioizotopový zdroj energie hlavně jako zdroj elektrické energie získaný pomocí termočlánku (využitím Seebeckova jevu) pro pilotované i bezpilotní vesmírné sondy. Radioizotopový zdroj využívá rozpadu radioaktivních látek. Existuje však pouze několik radioizotopů, které mají vhodný poločas rozpadu a je tak možné je využít a dosáhnout požadovaného výkonu. Nejčastěji se pro kosmický průmysl využívá izotop Pu238 díky svému výhodnému poločasu přeměny 87,7 roku.", "section_level": 1}, {"title": "Plavidla na jaderný pohon.", "content": "Již ve 30. letech 20. století se objevila myšlenka vybavit plavidla jaderným pohonem, avšak její praktická realizace byla možná až o dvě desetiletí později. Jaderné reaktory pro pohon vojenských ponorek a hladinových lodí byly jedinečným technickým úspěchem 20. století. Jako první dostaly jaderný pohon ponorky, pro tuto kategorii plavidel obrovská síla získávaná štěpením atomů znamená zcela zásadní zvrat v konstrukci, výkonech, vojenské taktice i strategii. Do všech plavidel byly instalovány v drtivé většině malé tlakovodní reaktory, v několika případech byly použity reaktory chlazené tekutými kovy Pb-Bi.", "section_level": 1}, {"title": "Jaderné ponorky.", "content": "Jaderné ponorky získaly díky obrovské energii z jádra možnost vydržet pod hladinou velmi dlouhou dobu (běžně až 6 měsíců), neboť se nemusí vynořovat kvůli dobití baterií, a současně dodává energii pro generování kyslíku. Klasické diesel-elektrické ponorky musí na své palubě nést těžké akumulátory, mají menší výkon a akční rádius (zhruba „jen“ desítky tisíc km). Další výhodou vysoké energie z jádra se stalo umožnění velmi rychlé plavby pod vodu (více než 45 uzlů, cca 85 km/h). Jaderné ponorky hrály největší prim v druhé polovině 20. století během studené války, kdy USA a Sovětskému svazu sloužily k odstrašení nepřítele, hlavně díky svému jadernému arsenálu na palubě. Jako první začali realizovat projekt jaderné ponorky Američané. Od roku 1951 stál v čele projektu admirál Hyman G. Rickover (1900-1986). Již v roce 1955 se začala plavit první ponorka USS Nautilus pouze na jaderný pohon, tato ponorka byla vzor pro všechny pozdější jaderné ponorky. Bylo to první plavidlo, které dosáhlo geografického severního pólu pod ledem. V SSSR zkonstruovali první jadernou ponorku s názvem K-3 v roce 1958. Jaderné ponorky jsou však velmi drahé, proto si je mohou dovolit jen největší mocnosti světa. Koncem 80. let bylo v SSSR ve službě na 450 jaderných ponorek, což bylo téměř dvakrát tolik jako ve všech ostatních zemích.", "section_level": 2}, {"title": "Hladinová plavidla.", "content": "Hladinová plavidla se rozdělují do dalších skupin - letadlové lodě (USA), jaderné ledoborce (Rusko/bývalé SSSR), raketové křižníky (Rusko/bývalé SSSR) a nákladní lodě.", "section_level": 2}, {"title": "Letadlové lodě.", "content": "Používané jaderné reaktory jsou konstrukčně takřka shodné s reaktory na jaderných ponorkách. Z důvodu vyšších výkonů jsou ale reaktory mnohem větší, což znamená oproti ponorkám větší hmotnost a s tím zhoršená manévrovatelnost. Roku 1961 vyplula na moře první letadlová loď s názvem USS Enterprise. Její pohon zajišťovalo osm reaktorů o celkovém tepelném výkonu cca 210 MW.", "section_level": 3}, {"title": "Raketové křižníky.", "content": "Jedná se o velké válečné lodě, které jsou určeny jednak pro monitorování, tak i pro účely útoků na více různých cílů. Byly vyráběny jak v bývalém SSSR, tak v USA. Jejich úkoly jsou velmi rozmanité, mohou sloužit jako ochrana námořních konvojů, dále pro útočné operace a ostřelování nepřátelského pobřeží (díky raketovému arsenálu na palubě) nebo jen jako průzkumná plavidla. První válečné hladinové palvidlo na jaderný pohon byl právě raketový křižník USS Long Beach vyrobený v roce 1961. V loděnici v sovětském Leningradu byly v rámci projektu 1144.2 od roku 1980 postaveny celkem 4 křižníky s jaderným pohonem, dnes (2015) je aktivní už jen křížník \"Pjotr Velikij\".", "section_level": 3}, {"title": "Jaderný ledoborec.", "content": "Jaderné ledoborce jsou jedinou komerčně úspěšnou aplikací, která slouží výhradně pro mírové účely. Využívají se pro plavbu po zamrzlých vodních plochách. Jsou to v podstatě velké nákladní lodě určené k prorážení cest pro ostatní lodě nebo k vyprošťování lodí uvízlých v ledu. Tato jaderná plavidla jsou schopna, díky obrovské síle získané z jádra, prorazit led až o tloušťce 3 metry. Největší výhodou oproti konvenčním (dieselovým) ledoborcům opět zůstává dlouhá doba, po kterou se mohou plavit bez doplňování paliva a také nevznikají v arktických podmínkách problémy se zamrzáním paliva. Všechny dosud existující ledoborce byly vyrobeny v Rusku, resp. bývalém SSSR. Zcela prvním ledoborcem a současně i první hladinovou lodí na jaderný pohon se stal ledoborec Lenin.", "section_level": 3}, {"title": "Nákladní lodě.", "content": "Jaderné nákladní lodě měly sloužit jako demonstrace mírového užití jádra. V USA v rámci programu \"Atoms for Peace\" vznikla v roce 1959 obchodní loď NS Savannah. Loď poháněl tlakovodní reaktor a mohla pojmout 8500 t nákladu nebo 60 pasažérů. Loď byla koncipována ve velmi luxusním stylu, představovala spíše luxusní jachtu než nákladní loď. Během svého provozu urazila 450 tisíc mil, v roce 1972 skončil její provoz, neboť její roční provozní náklady vycházely přibližně o dva miliony dolarů více, než v případě srovnatelné lodi s klasickým pohonem. V době, kdy se chýlil konec provozu NS Savannah, vznikla v Německu civilní loď na jaderný pohon s názvem NS Otto Hahn a uvezla až 14 000 tun nákladu. Tato loď sloužila zejména k výzkumu plavidel právě s tímto pohonem. Po devíti letech provozu, kdy urazila 650 tisíc mil, byla taktéž z ekonomických důvodů odstavena, avšak její osud byl odlišný než u americké lodi. NS Otto Hahn byla přestavěna na konvenční spalovací pohon, tak jak bylo v projektu lodi původně počítáno. Poslední civilní jadernou lodí je nákladní loď vyrobená v Japonsku NS Mutsu, která však nikdy komerční náklad nevezla a byla pouze experimentální. Fungovala mezi lety 1972 a 1992. Její provoz komplikovaly zpočátku obavy rybářů v domovském přístavu Ohminato, proto ho musela opustit a najít si přístav nový. I u této lodi byl nakonec jaderný pohon nahrazen konvenčním spalovacím motorem.", "section_level": 3}, {"title": "Jaderná letadla.", "content": "Tak jako byly vyvíjeny během studené války jaderné lodě, ruští a američtí inženýři dostali za úkol vyprojektovat letadlo na jaderný pohon s takřka neomezeným doletem, a tedy operovat ve vzduchu celé týdny bez doplňování paliva. Americký projekt. V letech 1955-1957 byl v Americe testován přestavěný bombardér Convair B-36 Peacekeeper bomber (v projektu Pluto) využívající jaderný pohon. Jaderný reaktor byl chlazen tekutým sodíkem a disponoval tepelným výkonem 1 MW. Pro start a přistání používal letoun klasické motory na chemické palivo tak, aby při případné kolizi nedošlo k úniku radioaktivních látek. Pětičlenná posádka byla od reaktoru odstíněna dvanáctitunovým olovo-pryžovým štítem. Tento letoun provedl 47 zkušebních letů, avšak ani jednou nebyl k pohonu letadla využit pouze přímý zdroj tepla z reaktoru. Lety, kdy byl spuštěn reaktor, sloužily pouze k měření a sběru dat pro další vývoj. V roce 1960 bylo rozhodnuto o zastavení tohoto projektu, ač se do tohoto vývoje investovalo více než půl miliardy dolarů. Nevýhody, jako problém s odstíněním posádky od reaktoru nebo strach z pádu letadla na obydlené území, převážily nad výhodou neomezené délky pobytu ve vzduchu. Sovětský projekt. I na druhé straně světa vznikly pokusy postavit letadlo na jaderný pohon. V SSSR se týmy jaderných inženýrů od roku 1955 snažily přestavět letoun Tu-95M. Nový letoun pak nesl název Tu-119, byl charakteristický svým malým hrbem na trupu, kde vyčníval reaktor, který se nevešel celý do trupu letadla. Bylo provedeno přibližně 40 zkušebních letů na samotný jaderný pohon. Dle zápisů zkušebního pilota tohoto letadla však nebylo dbáno na dostatečné odstínění posádky a navíc byl vypouštěn do ovzduší kontaminovaný vzduch. Ze dvou zkušebních posádek přežili jen 3 muži. Neřešitelným problémem inženýrů se tedy stal, tak jako v Americe, problém s odstíněním posádky před radiací a přetížený letoun. Proto i v SSSR byl vývoj jaderného letadla v roce 1969 zastaven.", "section_level": 2}, {"title": "Jaderné tanky.", "content": "Zkonstruovat tank na jaderný pohon se stal cílem projektů opět pro obě největší mocnosti studené války. USA a SSSR tak logicky navazovaly na vojenský vývoj jaderného pohonu v ponorkách, lodích a letadlech. Tank chtěly sestrojit hlavně proto, aby i v něm dosáhly díky jadernému pohonu takřka neomezeného akčního rádiusu, vysokého výkonu a nepřetržité provozní pohotovosti. Během vývoje armáda navrhovala reaktory, které bude možné přesouvat a získat tak mobilní zdroje energie, které by například mohly dodávat energii pro vojenské základny. Američané vyvinuli pohyblivý reaktor APPR (Army Package Power Reactor), který dodával elektrický výkon 2 MW a bylo možné ho přemisťovat letadlem. Stejně tak vzniklo v SSSR několik pojízdných vojenských elektráren s označením TES-3, které byly přemisťovány na prodloužených podvozcích tanků. Ty byly schopny vyrábět elektrickou energii o výkonu přibližně 1,5 MW. Dalším krokem byl přímo tank na jaderný pohon. Američané postupně vytvořili konstrukční návrhy tanků poháněných přímo malým reaktorem. Jednalo se o studie s označením TV-1, Rex R-32, TV-8. Nejdále, až k maketě ve skutečné velikosti, byl vyvinut model TV-8, avšak stejně jako u jaderného letadla se zjistilo, že je takřka nemožné dostatečně odstínit posádku vozidla od jaderného reaktoru. Zejména z tohoto důvodu bylo nakonec od dalšího vývoje jaderného tanku upuštěno. Tank na jaderný pohon tak nebyl nikdy vyroben.", "section_level": 1}, {"title": "Jaderné pohony v kosmu.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Kosmické sondy.", "content": "Poprvé bylo využito jaderné přeměny v USA na vojenských komunikačních sondách v roce 1961 (sondy Transit 4a a 4b). V SSSR to byly roku 1965 sondy Kosmos 84 a 90. Ruské sondy využívaly izotop Po210, který má poločas přeměny pouze 138 dní. Využití radioizotopů je v kosmickém programu velmi výhodné. Mezi největší výhody pak patří dlouhá životnost, jednoduchost a funkční nezávislost na okolí (odolnost proti magnetickému poli, radiaci, okolní teplotě). Celkově bylo dosud využito radioizotopového termoelektrického generátoru v necelých 30 kosmických sondách. Zdroj energie z radioizotopu bychom našli i na vědeckých přístrojích, zanechaných programem Apollo na Měsíci nebo i na sondách pohybujících se na únikové dráze ze Sluneční soustavy - Cassini, Voyager 1, Voyager 2 a další. Do budoucna lze předpokládat, že se bude radioizotopového pohonu hojně využívat k cestám do meziplanetárního prostoru, kde tyto sondy spolehlivě pracují na rozdíl od pohonů využívající sluneční záření. V USA se již projektuje nový radioizotopový termoelektrický generátor s vyšší účinností konverze tepla. Nové materiály by mohly zvýšit účinnost konverze až na několik desítek procent.", "section_level": 2}, {"title": "Projekty vesmírných pohonů.", "content": "Po druhé světové válce byly spuštěny programy využívající jadernou energii jako impulsní pohon pro zkoumání sluneční soustavy. Jde o reaktory, které by za pomoci paliva ohřívaly plyn na velmi vysokou teplotu, a poté by plyn expandoval v raketových tryskách a umožňoval tak pohyb kosmického plavidla. Projekty na tento pohon Rover/NERVA měly dva hlavní cíle: vytvořit impuls a vytvořit tah, který by kosmickou loď rozpohyboval. Jako palivo pro tyto pohony byl použit vodík. Programy NERVA/Rover byly ukončeny v roce 1973, neboť mise na Mars a Lunární mise byly odloženy na neurčito. Dalším podobným projektem je např. projekt VASIMR. Energie pro tento pohon vychází z jaderné fúze. Jako palivo se u tohoto druhu pohonu využívá neutrálního plynu jako je helium, argon nebo xenon. Tento pohon může být spuštěn na nízký tah (systém je poháněn malým proudem plazmatu), nebo na vysoký tah. Projekt je v dohledné době nerealizovatelný, protože ani na Zemi zatím nebyl zkonstruován fúzní reaktor, který by dodával více energie, než spotřebuje.", "section_level": 2}], "src_summary": "Jaderné pohony zahrnují široký výběr typů pohonů využívajících jako primární zdroj jadernou energii. Myšlenka využít jaderné materiály pro pohony se datuje k počátku 20. století. Již v roce 1903 vznikla hypotéza, že radioaktivní materiál, radium, může být vhodným palivem pro motory pohánějící auta, lodě či letadla. Proměna hypotézy ve skutečnost se realizovala o půlstoletí později, kdy byla v roce 1954 spuštěna na moře první jaderná ponorka s nápadným názvem Nautilus.", "tgt_summary": "Nuclear propulsion includes a wide variety of propulsion methods that use some form of nuclear reaction as their primary power source. The idea of using nuclear material for propulsion dates back to the beginning of the 20th century. In 1903 it was hypothesized that radioactive material, radium, might be a suitable fuel for engines to propel cars and boats. H. G. Wells picked up this idea in his 1914 fiction work \"The World Set Free\".", "id": 868010}
{"src_title": "Naditec", "tgt_title": "Prosopis", "src_document": [{"title": "Popis.", "content": "Naditce jsou stromy a keře s dvakrát zpeřenými listy. Na listech jsou přítomna extraflorální nektária v podobě žlázek. Rostliny mají často výrazné párové trny, vzniklé přeměnou palistů podobně jako u akátu. Květy jsou nejčastěji žluté, uspořádané v hustých klasech nebo hlávkách. Kalich je zvonkovitý, z 5 lístků. Koruna je složená z 5 na bázi více méně srostlých korunních lístků. Tyčinek je 10 a jsou mnohem delší než koruna. Semeník obsahuje mnoho vajíček. Plody jsou nepukavé, zploštělé nebo válcovité, s přehrádkami mezi semeny.", "section_level": 1}, {"title": "Rozšíření.", "content": "Rod naditec zahrnuje asi 49 druhů. Nejvíce druhů se vyskytuje v jižních oblastech Jižní Ameriky od jižní Brazílie a Bolívie po Chile a Argentinu, menší centrum druhové pestrosti je v Andách v Peru, Kolumbii a Ekvádoru. Celkem 7 druhů se vyskytuje v oblasti Mexika a jz. USA. Ve Starém světě je rod zastoupen celkem 4 druhy. Největší areál má naditec \"Prosopis farcta\", rozšířený od severní Afriky přes Arábii po Střední Asii a Indický subkontinent, a naditec africký (\"P. africana\"), který se vyskytuje v rovníkové subsaharské Africe a Arábii. Naditce jsou všeobecně rychle rostoucí a vůči suchu odolné dřeviny, rostoucí vesměs na chudých či zasolených půdách v sušších až suchých oblastech. Je rozšířen od tropů po teplé oblasti mírného pásu. Některé tropické i subtropické druhy jsou již dlouho vysazovány i v jiných částech světa. Zdomácněly ve východní a jižní Africe i v oblasti Sahelu, v Pákistánu a Indii, v Brazílii a Austrálii. První údaj o vysazení v africkém Senegalu je z roku 1822. V některých oblastech se staly invazními rostlinami.", "section_level": 1}, {"title": "Význam.", "content": "Ze sušené dužniny plodů naditců vyráběli domorodí indiáni v oblasti Sonorské pouště mouku. V severní Argentině je takto naditec využíván dodnes. Mouka má omezenou výživnou hodnotu, neboť neobsahuje škrob. Dužnina plodů některých druhů je jedlá, pojídá se čerstvá, sušená nebo vařená nebo se z ní připravuje víno. Plody s jedlou dužninou mají např. druhy naditec jehnědokvětý (\"P. juliflora\"), naditec bílý (\"P. alba\"), naditec čilský (\"P. chilensis\"), naditec pýřitý (\"P. pubescens\") a \"P. spicigera\". V některých oblastech jsou naditce důležité pícniny nebo medonosné rostliny. Lusky některých jihoamerických druhů slouží jako zdroj tříslovin. Různé druhy naditců mají celkem široké využití jako zdroj dřeva, gumy a barviva, jako stínící a okrasné dřeviny a jsou využívány i v místní medicíně.", "section_level": 1}], "src_summary": "Naditec (\"Prosopis\") je rod rostlin z čeledi bobovité. Zahrnuje asi 49 druhů, pocházejících zejména z Jižní Ameriky, v menší míře i v tropech a subtropech Starého světa. Naditce jsou dřeviny s dvakrát zpeřenými listy a s hustými klasy drobných žlutých květů s dlouhými tyčinkami. Často jsou výrazně trnité. Mají poměrně široké místní využití a jsou vysazovány i v jiných oblastech tropů a subtropů.", "tgt_summary": "Prosopis is a genus of flowering plants in the pea family, Fabaceae. It contains around 45 species of spiny trees and shrubs found in subtropical and tropical regions of the Americas, Africa, Western Asia, and South Asia. They often thrive in arid soil and are resistant to drought, on occasion developing extremely deep root systems. Their wood is usually hard, dense and durable. Their fruits are pods and may contain large amounts of sugar. The generic name means \"burdock\" in late Latin and originated in the Greek language.", "id": 583882}
{"src_title": "Linux Security Modules", "tgt_title": "Linux Security Modules", "src_document": [{"title": "Návrh.", "content": "LSM byl navržen tak, aby mohla být implementována politika mandatorního řízení přístupu při co nejmenších možných zásazích do původního jádra. LSM nepoužívá metodu System Call Interposition, která je implementována v jiných bezpečnostních nástrojích, jako je například Systrace, jelikož se tato metoda nedá škálovat pro souběh více procesorových jader a je zranitelná vůči Time of check to time of use (TOCTTOU) útokům. Místo kontrolování přístupu procesů ke zdrojům LSM implementuje \"záchytné body\" (upcall, volání z jádra do konkrétní implementace modulu) na všechna místa, kde uživatelské volání dotazuje důležitou součást kernelu, například inode nebo Task Control Block. Cílem projektu je tedy co nejjednodušeji vyřešit kontrolu přístupu při minimálních zásazích do jádra. Cíl LSM je velmi blízký problému systémového auditu, pro kvalitní auditing je však potřeba každý pokus o přístup ke zdrojům jádra logovat, což LSM nemůže. Takováto vlastnost by potřebovala mnohem více \"záchytných bodů\", aby byly zaznamenány i zamítnutá systémová volání mimo kritické oblasti. Poprvé byl návrh LSM popsán ve studii Linux Security Modules: General Security Support for the Linux Kernel prezentované v roce 2002 na konferenci USENIX Security. Na stejné konferenci byla prezentována i práce Using CQUAL for Static Analysis of Authorization Hook Placement, která popisuje automatizovanou analýzu kernelu a otázku, zdali byly záchytné body vloženy na všechna potřebná místa linuxového jádra.", "section_level": 1}, {"title": "Historie.", "content": "V roce 2001 na summitu Linux Kernel organizace NSA navrhla, aby byl v jádře Linux 2.5 implementován modul SELinux. Linus Torvalds odmítl s argumentem, že je ve vývoji několik různých bezpečnostních projektů a jelikož se všechny výrazně liší, linuxová komunita ještě nedošla ke konsenzu, jak má bezpečnost Linuxu vypadat. Místo toho Linus komunitě navrhl, aby vytvořila modul schopný používat různé implementace. V návaznosti Crispin Cowan navrhl LSM: interface pro linuxové jádro, který poskytuje dostatek \"záchytných bodů\" umožňující volat z jádra externí modul (Loadable kernel module), umožňující modulu vynutit mandatory access control. V následujících dvou letech byl vývoj vedený pod záštitou LSM komunity s příspěvky od společností Immunix Corporation, NSA, IBM, Silicon Graphics, ale i od mnoha jednotlivců. Nakonec bylo LSM přijato do standardního Linuxového jádra verze 2.6 v prosinci 2003. V roce 2006 si vývojíři linuxového jádra všimli, že SELinux je jediný široce užívaný bezpečnostní modul, a proto bylo navrženo, aby bylo LSM z kernelu opět odstraněno a aby jádro dostalo \"napevno\" pouze SELinux. Ve vývoji však bylo mnoho různých modulů, například AppArmor, Linux Intrusion Detection System, FireFlier, CIPSO, Multi ADM a další. Tato snaha měla dva výsledky, vývojáři \"vedlejších\" větví modulů pro LSM se začali snažit své produkty více prosazovat do hlavního proudu Linuxu a za druhé Linus opět potvrdil otevřenost systému: trval na tom, že LSM zůstane v jádru, jelikož nechce zkoumat, který z bezpečnostních modelů je nejlepší a tato volba zůstává na konečném uživateli. LSM se vší pravděpodobností přetrvá i dále, jelikož jsou stále přijímány další bezpečnostní moduly, jako například TOMOYO Linux v červnu 2009 nebo AppArmor v říjnu roku 2001.", "section_level": 1}], "src_summary": "Linux Security Modules (LSM) je v informatice název frameworku, který umožňuje v jádře Linuxu implementovat různé bezpečnostní politiky. Framework je licencován pod GNU General Public License a je standardní součástí jádra Linuxu od verze 2.6. V oficiálním jádru jsou v současnosti též moduly AppArmor, SELinux, Smack a TOMOYO Linux.", "tgt_summary": "Linux Security Modules (LSM) is a framework that allows the Linux kernel to support a variety of computer security models while avoiding favoritism toward any single security implementation. The framework is licensed under the terms of the GNU General Public License and is a standard part of the Linux kernel since Linux 2.6. AppArmor, SELinux, Smack, and TOMOYO Linux are the currently accepted modules in the official kernel.", "id": 1332999}
{"src_title": "Konkordát (1801)", "tgt_title": "Concordat of 1801", "src_document": [{"title": "Motivy.", "content": "Napoleon usiloval o urovnání vztahů se Svatým stolcem, a proto se snažil omezit opatření potlačující katolicismus existující v důsledku Francouzské revoluce. Jako první konzul formálně stále existující republiky se tak angažoval v církevní oblasti.", "section_level": 1}, {"title": "Důsledky.", "content": "Ve smlouvě, kterou uzavřeli Napoleon jako zástupce první republiky a kardinál Ercole Consalvi jako zástupce papeže Pia VII., papež uznal Francouzskou republiku, civilní stav katolické církve a Napoleonem nařízené propuštění všech biskupů. Pius VII., který byl roku 1804 donucen k účasti na Napoleonově korunovaci a v letech 1806–1814 byl dokonce Napoleonem internován, nahlížel na situaci ve Francii v hranicích reálné politiky, a byl proto ochoten vyjednávat. V roce 1801 byl konkordát podepsán v Paříži. V preambuli bylo katolické náboženství označeno jako „drtivá většina francouzských občanů“, aniž by se zmiňovalo do té doby používané „státní náboženství“. Konkordát totiž uznal náboženskou pluralitu náboženství, svobodu vyznání a její výuky a republiku jako takovou. Dalším výsledkem uzavření konkordátu bylo posílení Napoleonovy autority. Kromě toho smlouva zajistila vztahy mezi církví a státem až do oddělení církve a státu v roce 1905 a sloužila jako model pro jiné církve a země. V Alsasku-Lotrinsku, kde existují výjimky v podobě místního práva, je konkordát platný dodnes, neboť tyto oblasti v roce 1905 nebyly součástí Francie a nový zákon nepřevzaly. V důsledku konkordátu zaniklo velké množství francouzských diecézí a arcidiecézí, a vzniklo mnoho nových (bulou \"Qui Christi Domini\"). Během roku 1822 byla velká část zrušených diecézí obnovena (bulou \"Paternae caritatis\"). Po podepsání konkordátu byly dne 8. dubna 1802 (18 germinal an X) přijaty tzv. Organické články, což byly prováděcí právní předpisy. Těchto 77 článků, jinak neslučitelných s papežskou kurií, zajišťovalo státu prerogativu, takže všechna papežská nařízení potřebovala ještě schválení státu. Kromě toho byly položeny základní předpisy pro organizaci katolické a protestantských církví.", "section_level": 1}], "src_summary": "Konkordát z 15. července 1801 byla mezinárodní smlouva uzavřená mezi Francií a Svatým stolcem. Konkordát uzavřel konzul Napoleon Bonaparte, aby tím formálně ukončil zápas světské republiky s katolickou církví.", "tgt_summary": "The Concordat of 1801 was an agreement between Napoleon and Pope Pius VII, signed on 15 July 1801 in Paris. It remained in effect until 1905. It sought national reconciliation between revolutionaries and Catholics and solidified the Roman Catholic Church as the majority church of France, with most of its civil status restored. The hostility of devout French Catholics against the revolutionary state had then largely been resolved. It did not restore the vast church lands and endowments that had been seized upon during the revolution and sold off. Catholic clergy returned from exile, or from hiding, and resumed their traditional positions in their traditional churches. Very few parishes continued to employ the priests who had accepted the Civil Constitution of the Clergy of the Revolutionary regime. While the Concordat restored much power to the papacy, the balance of church-state relations tilted firmly in Napoleon's favour. He selected the bishops and supervised church finances. Napoleon and the pope both found the Concordat useful. Similar arrangements were made with the Church in territories controlled by Napoleon, especially Italy and Germany.", "id": 424792}
{"src_title": "Hugues Aufray", "tgt_title": "Hugues Aufray", "src_document": [{"title": "Životopis.", "content": "Hugues se narodil jako třetí syn průmyslníka Henryho Auffraye. Jeho bratr Jean-Paul Auffray je fyzik, sestra Pascale Audretová (1936-2000) byla herečka, stejně jako jeho neteř Julie Dreyfusová. Po rozvodu rodičů se rodina s matkou přestěhovala z Paříže do Soreze, do kraje svých předků, kde Hugues v letech 1941-45 chodil do školy. Po válce žil Hugues tři roky se svým otcem v Madridu, kde začal zpívat španělsky, později po návratu do Francie, začal interpretovat písně Félixe Leclerca, Georgese Brassense, Serge Gainsbourga a dalších francouzských šansoniérů. Poté co vyhrál soutěž \"Les Numéros 1 de Demain\" (\"Budoucí hvězdy\") si ho všimnul hudební nakladatel Eddie Barclay, který vydal jeho první desku v roce 1959. Aufray je autorem nebo spoluautorem textu či hudby mnoha svých písní. Jeho repertoár čerpá ze španělského, anglosaského a latinoamerického folklóru, ale i z blues a rocku. V roce 1964 byl čtvrtý v soutěži Eurovize s písní \"Des que le printemps reviens\" (\"Až se jaro vrátí\") Jako první z francouzských zpěváků objevil Boba Dylana a adaptoval jeho písně. Jeho překlady anglických textů písní, zejména Dylanových, často zmírňují drsnost originálu. Jeho hudební aranže pro akustickou kytaru jsou ovlivněny americkou folkovou tvorbou. V květnu 1966 zpíval ve Sportovním paláci v Paříži při příležitosti koncertu proti rasismu píseň pro Martina Luthera Kinga \"Les Crayons de couleurs\" (\"Barevné tužky\"). V červenci 1984 zpíval společně s Bobem Dylanem v Grenoblu \"The Times They Are a-Changin´\" . V současné době stále ještě jezdí na turné po Francii a frankofonních zemích.", "section_level": 1}, {"title": "Soukromý život.", "content": "Aufray je ženatý s tanečnicí Helenou Faure, mají dvě dcery. Svůj život tráví mezi Paříží a svojí farmou v Ardeche. Je velkým milovníkem koní, vlastní například tři berberské koně, pořádá jezdecká představení, stáže jízdy na koni pro děti, mnohé jeho písně jsou o koních, nejznámější je \"Stewball\". Velmi se zajímá o plachtění na moři a část svého repertoáru věnoval moři a námořníkům. Kromě zpívání se Aufray věnuje malování a sochaření. Jeho bronzová socha \"Hommage a Bob Dylan\" (\"Pocta Bobu Dylanovi\") byla vystavena v Cité de la Musique v Paříži v létě 2012.", "section_level": 2}, {"title": "Veřejný život.", "content": "Veřejně se angažuje. Při prezidentských volbách 2002 podpořil Jacquese Chiraca. Několik mateřských školek a dva koncertní sály nesou jeho jméno.", "section_level": 2}, {"title": "Zajímavost.", "content": "V roce 1967 účinkoval v seriálu Československé televize \"Píseň pro Rudolfa III.\" (konkrétně šlo o díl \"Muž v redingotu\").", "section_level": 2}, {"title": "Repertoár.", "content": "Trubadúr Aufray má široký záběr. Kromě vlastních skladeb Interpretuje francouzské adaptace písní Boba Dylana a jiných amerických písničkářů, severoamerickou i jihoamerickou folkovou tvorbu, ale i Yesterday od Beatles, šansony Georgese Brassense, Serge Gainsbourga a jiných. Výběr z repertoáru:", "section_level": 1}], "src_summary": "Hugues Aufray, vlastním jménem Hugues Jean Marie Auffray (* 18. srpna 1929 Neuilly-sur-Seine) je francouzský zpěvák, písničkář, skladatel a kytarista.", "tgt_summary": "Hugues Jean Marie Auffray (; born 18 August 1929 in Neuilly-sur-Seine), better known as Hugues Aufray (), is a French singer-songwriter and guitarist. Aufray is known for French language covers of Bob Dylan's songs. Aufray knew Dylan and his work from his time in New York City, as well as from record shops, and his translations capture the rawness of the original songs. His most famous original songs are \"Santiano\", \"Céline\", \"Stewball\" and \"Hasta Luego\".", "id": 2340158}
{"src_title": "Swiss Leaks", "tgt_title": "Swiss Leaks", "src_document": [{"title": "Příčiny problému.", "content": "Je řada legitimních důvodů, proč mít otevřený bankovní účet ve Švýcarsku, v některých případech ovšem lidé využívali bankovního tajemství, aby skryli nepřiznané výdělky. Podle uniklých dokumentů ovšem zaměstnanci HSBC přímo kontaktovali vlastníky účtů, aby jim pomohli skrýt jejich výdělky, často v rámci offshorových struktur v Panamě nebo na Britských Panenských ostrovech. Vyhýbali se tak evropské direktivě o úsporách, která vešla v platnost v roce 2005. V roce 1999 HSBC koupilo Republic National Bank of New York a Safra Republic Holdings SA. Tato švýcarská privátní bankovní skupina se předtím věnovala jiné klientele než HSBC a měla zcela jinou firemní kulturu, do HSBC se ovšem plně neintegrovala a zachovala si řadu odlišných standardů. V reakci na únik dat HSBC redukovala svou klientskou základnu o 70 %. Přijala také reformy, které se „zásadně liší“ od těch před rokem 2011. V roce 2007 spravovala švýcarská pobočka 30 412 účtů (celkem kolem £78 miliard), koncem roku 2014 jich bylo už jen 10 343 (asi £45 miliard). Banka čelí obvinění ve Spojených státech, Francii, Belgii a Argentině, nikoli však ve Spojeném království, kde se nachází hlavní sídlo firmy.", "section_level": 1}, {"title": "Osobnosti.", "content": "Uniklé soubory se týkaly 106 000 klientů a více než $100 miliard. Mezi nimi byli například: Ke klientům dále patřil Jeffrey Tesler, který byl ve Spojených státech odsouzen za uplácení nigerijské vlády $132 miliony, aby vyhrál miliardové zakázky. Soubory odhalily, že používal účty své rodiny u HSBC jako prostředníky pro posílání úplatků a že bankéři věděli, že Tesler byl vyšetřován, nicméně neuzavřeli jeho účty. Emmanuel Shallop byl odsouzen na šest let za dovážení nepovolených angolských krvavých diamantů. Shallop údajně jednal i s rebely v Sierra Leone. Na jeho účtě u HSBC byly téměř £2 miliony, jeho konexe na konfliktní diamanty byla přitom známa již od roku 2001. Účty u HSBC měla také řada východoevropských bankéřů včetně Vladimíra Antonova, který čelí obvinění za vyplenění £400 milionů z litevské banky Snoras. Téměř $4 miliony byly na účtech společností prominentního řeckého businessmana Lavrentise Lavrentiadise, které sídlí na Bahamách a na ostrově Niue. Lavrentiadis údajně vyvedl půjčky z řecké banky Proton a pokusil se o vraždu svého společníka umístěním bomby do květináče. Mezi klienty se řadí i španělský lékař Eufemanio Fuentes. Jeho offshorový podnik Codes Holding Ltd měl v roce 2006 v bance přes £200 000, přitom už v roce 2004 byl Fuentes jmenován ve skupině lékařů, kteří údajně poskytovali cyklistům zakázané opětovné krevní transfúze. K této praktice se v roce 2013 přiznal také Lance Armstrong. Fuentes byl v roce 2006 prohledán a následně odsouzen kvůli dopingu právě skrze firmu Codes Holding. Účty používalo také 91 Čechů v celkové hodnotě zůstatků téměř $14 milionů, což Českou republiku řadí na 106. místo.", "section_level": 1}, {"title": "Únik dat.", "content": "Zdrojem dat byl Herve Falciani, francouzsko-italský občan, který pro banku HSBC Private Bank Suisse pracoval přes deset let jako počítačový analytik. Podle svých slov byl rozčarován z praktik používaných v bance, následně začal v roce 2007 stahovat interní data o jménech klientů, korespondenci a vkladech. Podle švýcarských úřadů jednal sám, dle svých slov spolupracovat s kolegy. Celkově získal data o více než 100 000 klientech HSBC v celkovém objemu 3,3 Gigabytů. Falciani tvrdí, že byl v roce 2007 unesen izraelskými tajnými službami, které hledali informace o libanonském Hizballáhu. V prosinci 2008 byl zadržen švýcarskou policií za krádež dat, následně byl hodiny vyslýchán a propuštěn pod podmínkou, že se příští den vrátí k dalšímu výslechu. Falciani však uprchl do Francie, kde data postahoval ze vzdálených serverů. Ta se údajně pokusil prodat v Bejrútu, podle svých slov se tím snažil na problémy upozornit a spustit vyšetřování. Následně Falciani předal osm DVD disků s daty francouzským úřadům, spolupracoval na jejich rozklíčování a získal si ochranu před vydáním do Švýcarska. Z obav o svůj život odjel do Španělska, kde byl zatčen a držen po dobu pěti měsíců. Španělské úřady ho odmítly vydat k trestnímu stíhání a Falciani se mohl vrátit do Francie. V době, kdy Falciani předal údaje francouzským úřadům, byla francouzskou ministryní financí Christine Lagarde, pozdější ředitelka Mezinárodního měnového fondu. V době hospodářské krize Lagarde rozeslala seznam jmen evropským vládám, díky čemuž bylo seznamu přezdíváno „Lagarde List.“", "section_level": 1}, {"title": "Mediální pokrytí.", "content": "V lednu 2014 publikoval Le Monde první sérii článků o francouzském soudním vyšetřování, který se ovšem věnoval jen domácí problematice. Několik dní poté předala neznámá osoba paměťový disk se všemi dosud extrahovanými soubory recepci Le Monde. Aby byl případ vyšetřen přesně a objektivně, rozhodla se redakce spolupracovat s Mezinárodním konsorciem investigativních novinářů (ICIJ), se kterým v minulosti spolupracovali na případech Offshore Leaks a Luxembourg Leaks. ICIJ shromáždila 154 novinářů ze 47 redakcí po celém světě – mezi nimi byli pracovníci britského The Guardian, německého Süddeutsche Zeitung a pořadu 60 Minutes americké televizní stanice CBS. Aféře dala krycí jméno „“ inspirováno seriálem Star Trek. Média aféru koordinovaně zveřejnila v neděli 8. února 2015 v 22 hodin SEČ. V reakci na mediální pokrytí zastavila HSBC svou inzerci v The Guardian. V roce 2014 byla HSBC 46. největším inzerentem ve Spojeném království s celkovým objemem útraty £5,1 milionu. V souvislosti s kauzou rezignoval hlavní politický korespondent deníku The Daily Telegraph Peter Oborne, který plátek obvinil z „podvodu na svých čtenářích.“ Tvrdil, že deník úmyslně potlačoval články o aféře, aby si udržel významného inzerenta.", "section_level": 1}, {"title": "Kontroverze ve Spojeném království.", "content": "Zvláštní kontroverzi si kauza vyžádala ve Spojeném království. Britským úřadům byla data předána v dubnu 2010. V srpnu 2010 se premiér David Cameron sešel s předsedou HSBC Stephenem Greenem s cílem probrat ekonomické otázky. Na podzim tohoto roku byl pak Green navržen na ministra obchodu, kterým se stal začátkem roku 2011 po odchodu z HSBC. Ve funkci setrval až do roku 2013. Už v únoru 2010 se s HSBC setkal Dave Harnett, ředitel britského daňového úřadu. Detaily ze setkání známy nejsou. V roce 2013 se půl roku po svém odchodu z úřadu stal konzultantem HSBC. Britské úřady identifikovaly 1100 z celkových 7000 britských klientů, kteří neměli v pořádku své daně, do roku 2015 byl však stíhán jen jeden člověk. Právě v HSBC sbíral v roce 2005 pracovní zkušenosti i Princ William.", "section_level": 1}], "src_summary": "Swiss Leaks (nebo SwissLeaks) je pojmenování novinářského vyšetřování zveřejněném v únoru 2015 o systému daňových úniků, na kterých se podílela švýcarská pobočka britské banky HSBC. Svým klientům banka umožňovala obcházet daňové povinnosti, čehož využili například pilot Formule 1 Fernando Alonso, modelka Elle MacPherson, fotbalista Diego Forlán nebo motocyklový závodník Valentino Rossi, dále také drogoví dealeři, obchodníci s krvavými diamanty, králové Jordánska či Maroka a řada dalších významných osobností. Celkem unikly informace o 106 000 klientech s celkovými vklady přes $100 miliard v objemu 3,3 Gigabytu.", "tgt_summary": "Swiss Leaks (or SwissLeaks) is the name of a journalistic investigation, released in February 2015, of a giant tax evasion scheme allegedly operated with the knowledge and encouragement of the British multinational bank HSBC via its Swiss subsidiary, HSBC Private Bank (Suisse). Triggered by leaked information from French computer analyst Hervé Falciani on accounts held by over 100,000 clients and 20,000 offshore companies with HSBC in Geneva, the disclosed information has been called \"the biggest leak in Swiss banking history\".", "id": 1806108}
{"src_title": "Earleyův analyzátor", "tgt_title": "Earley parser", "src_document": [{"title": "Princip fungování.", "content": "Earleyův algoritmus patří stejně jako algoritmus CYK, do třídy tabulkových metod syntaktické analýzy (). Při načítání řetězce zleva doprava provádí syntaktickou analýzu zdola nahoru na základě predikcí shora dolů. Výsledky jsou z dříve získaných částečných výsledků konstruovány technikou dynamického programování. Aby se vyhnul backtrackingu, pracuje Earleyův algoritmus s množinou \"Earleyových položek\" () nebo krátce \"položek\", což jsou pravidla gramatiky, do jejichž pravé strany je vložena tečka, která identifikuje aktuální pozici v pravidle. Každá položka navíc obsahuje informaci, od které pozice ve vstupním řetězci se uplatní. Během práce algoritmu Earleyovy položky odrážejí dosud použitá pravidla a slouží pro predikci dalších pravidel. Analýzou vstupního řetězce, který patří do jazyka, vznikne položka, která odráží odvození řetězce z počátečního symbolu gramatiky.", "section_level": 1}, {"title": "Podrobný popis.", "content": "V následujícím popisu se používá toto značení:", "section_level": 1}, {"title": "Earleyovy položky.", "content": "Earleyův analyzátor vytváří během analýzy každé vstupní věty tvořené symboly \"t\" … \"t\" (\"n\" je délka vstupní věty) specifickou množinu Earleyových položek. Vstupní pozice \"i\" je pozice za \"i\"-tým symbolem vstupní věty; před načtením prvního symbolu je vstupní pozice 0. Earleyova položka pro pravidlo gramatiky \"A\" → \"X\" … \"X\" je výraz tvaru [\"A\" →\"X\" … \"X\" • \"X\" … \"X\"], přičemž tečka může být v libovolném místě počínaje pozicí bezprostředně před \"X\" až po pozici bezprostředně za \"X\", tj. 0 ≤ \"p\" ≤ \"q\", index \"h\" u šipky udává, na které vstupní pozici začíná část vstupní věty vygenerovaná pravidlem odpovídajícím právě probírané položce, index \"i\" u tečky je pozice za posledním dosud načteným terminálním symbolem; platí tedy 0 ≤ \"h\" ≤ \"i\" ≤ \"n\".", "section_level": 2}, {"title": "Algoritmus.", "content": "Před analýzou každé věty se množina Earleyových položek vždy inicializuje jedinou položkou [\"S’\" → • \"S\"], kde \"S\" je počáteční symbol dané gramatiky, a \"S’\" je přidaný pomocný počáteční symbol. Analyzátor opakovaně provádí tři operace: \"predikci\", \"načtení\" a \"kompletaci\", které do množiny Earleyových položek přidávají nové položky na základě existujících položek a vstupního řetězce: Uvedené operace se opakují tak dlouho, dokud přibývají nové položky. Pokud nově utvořená položka v množině již je, nebudeme ji přidávat. Množina je zpravidla implementována jako fronta položek, které se mají zpracovat, s operacemi, které se mají provádět podle toho, o jaký druh položky se jedná. Původní Earleyův algoritmus zahrnoval do položky i náhled; pozdější výzkum ukázal, že náhled má malý praktický vliv na efektivitu analýzy a proto jej většina implementací nepoužívá.", "section_level": 2}, {"title": "Alternativní zápis.", "content": "Earleyovy položky se někdy rozdělují podle vstupní pozice (tj. indexu za tečkou) do různých množin označovaných S(\"i\"), kde \"i\" je vstupní pozice. Počáteční pozice položky (\"h\") se pak obvykle nepíše jako index u šipky, ale do závorek, ve kterých je položka zapsána: (\"A\" → \"X\" … \"X\" • \"X\" … \"X\", \"h\"). Analyzátor začíná s množinou položek S(0) obsahující jedinou položku (\"S’\" → • \"S\", 0), kde \"S\" je vlastní počáteční symbol dané gramatiky, a \"S’\" je přidaný pomocný počáteční symbol. Operace \"predikci\", \"načtení\" a \"kompletaci\" lze pak popsat takto:", "section_level": 1}, {"title": "Pseudokód.", "content": "Pseudokód je převzatý z publikace, kterou napsal Daniel Jurafsky a James H. Martin. Earleyovy položky se nazývají codice_1, jejich množina je codice_2; predikát codice_3 je pravdivý, pokud tečka v položce je na konci pravé strany, funkce codice_4 vrací první symbol za tečkou, počáteční symbol je codice_5. DECLARE ARRAY S; function INIT(words) function EARLEY_PARSE(words, grammar) procedure PREDICTOR((A → α•Bβ, j), k, grammar) procedure SCANNER((A → α•aβ, j), k, words) procedure COMPLETER((B → γ•, x), k)", "section_level": 1}, {"title": "Příklad.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Analýza anglických vět.", "content": "Pro „mikrogramatiku” angličtiny a vstupní řetězec The black cat ate a white mouse vytváří algoritmus následující množiny Earleyových položek: Poslední Earleyova položka [\"S’\" → \"S\" •] odpovídá úplnému odvození celého vstupního řetězce. Earleyova položka [\"S’\" → \"S\" •] ukazuje, že první čtyři symboly tohoto řetězce také tvoří správnou větu dané gramatiky.", "section_level": 2}, {"title": "Příklady.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Analýza aritmetických výrazů.", "content": "Uvažujme následující jednoduchou gramatiku pro aritmetické výrazy: ::= # počáteční pravidlo ::= \"+\" | ::= \"*\" | ::= \"1\" | \"2\" | \"3\" | \"4\" Při analýze vstupního řetězce: dostáváme následující posloupnost množin položek (i je číslo položky a p je počáteční pozice):", "section_level": 2}, {"title": "S(0): • 2 + 3 * 4.", "content": "(1) P → • S (0) # počáteční pravidlo", "section_level": 2}, {"title": "S(1): 2 • + 3 * 4.", "content": "(1) T → číslo • (0) # načtení z S(0)(6)", "section_level": 2}, {"title": "S(2): 2 + • 3 * 4.", "content": "(1) S → S + • M (0) # načtení z S(1)(5)", "section_level": 2}, {"title": "S(3): 2 + 3 • * 4.", "content": "(1) T → číslo • (2) # načtení z S(2)(4)", "section_level": 2}, {"title": "S(4): 2 + 3 * • 4.", "content": "(1) M → M * • T (2) # načtení z S(3)(3)", "section_level": 2}, {"title": "S(5): 2 + 3 * 4 •.", "content": "(1) T → číslo • (4) # načtení z S(4)(2) Výskyt položky (P → S •, 0) v množině znamená, že načtený řetězec patří do jazyka. Tato položka se také objevuje v S(3) a S(1), což jsou úplné věty.", "section_level": 2}, {"title": "Výpočetní složitost.", "content": "Pokud implementace Earleyova algoritmu používá seznam množin a ignoruje index nezpracovaného vstupního symbolu v položkách, může prohlížet množiny z tohoto seznamu postupně, díky čemuž inkrementálně analyzuje vstupní symboly \"t\" pro rostoucí index \"i\". Earleyovy položky v množině se obvykle prohlíží v tom pořadí, v jakém byly přidávány, každá pouze jednou. Pokud má algoritmus správně fungovat pro gramatiky obsahující pravidla s prázdnou pravou stranou, musí být upraven, jak je uvedeno dále. Pro procházení množiny položek stačí fronta, pro efektivní kontrolu, že fronta danou položku dosud neobsahuje, je vhodné položky z každé fronty umístit do asociativního pole. Efektivní kompletace položek, které nemají tečku na konci pravidla, vyžaduje ještě jedno asociativní pole, které obsahuje seznamy takových položek; klíčem je dvojice (\"X\", \"i\"), složená ze symbolu ležícího v těchto položkách bezprostředně za tečkou a z indexu nezpracovaného terminálního symbolu. Pro efektivní predikci nové položky je třeba s každým neterminálním symbolem také svázat seznam všech pravidel, jejichž levou stranu tvoří tento symbol. Pokud se jako výše zmíněné asociativní pole použije hašovací tabulka, pak krok zahrnující konstrukci nové Earleyovy položky a pokus o její přidání do množiny položek lze vykonat s asymptotickou složitostí \"O\"(1). Earley ve svém článku ukázal, že v obecném případě: Ve stejném článku je také dokázáno, že pro jednoznačné gramatiky akce kompletace provádí v \"i\"-té množině položek \"O\"(\"i\") kroků, což dává kvadratickou složitost algoritmu, a že třída gramatik, pro které Earleyův algoritmus funguje v lineárním čase, pokrývá všechny gramatiky, u nichž lze počet položek v každé množině shora omezit konstantou. Do této třídy naleží právě všechny gramatiky LR(\"k\"), kromě některých gramatik s pravou rekurzí, což jsou gramatiky většiny programovacích jazyků. Earleyův algoritmus funguje obzvlášť efektivně pro gramatiky s levou rekurzí. Uvažujme například analýzu řetězce aaa v gramatice Earleyův algoritmus tvoří následující položky: Počet položek pro každou hodnotu indexu u tečky je 3, takže algoritmus funguje v lineárním čase. Pro porovnaní použití gramatiky s pravou rekurzí pro analýzu téhož řetězce aaa vede k vytvoření následujících Earleyových položek: Počet položek s danou hodnotou indexu u tečky roste lineárně se zvětšováním tohoto indexu; algoritmus má pro tyto gramatiky kvadratickou časovou složitost.", "section_level": 1}, {"title": "Prázdná pravidla.", "content": "Pokud Earleyův algoritmus prochází položky z \"i\"-té množiny pouze jednou a v pořadí, v jakém byly přidávány, pak může fungovat nesprávně pro gramatiky, které obsahují pravidla s prázdnou pravou stranou (nazývané také \"ε\"-pravidla, protože \"ε\" tradičně označuje prázdný řetězec symbolů gramatiky). Při kompletaci položky [\"E\" → •], která odpovídá prázdnému pravidlu \"E\" → \"ε\", je třeba prohlédnout i právě vytvářenou \"i\"-tou množinu. Pokud položka [\"X\" → \"α\" • \"Eη\"] bude do ní přidána až po kompletaci položek [\"E\" → •], pak kompletace nikdy nepřidá položku [\"X\" → \"αE\" • \"η\"]. Nebudou také přidány žádné položky přímo i nepřímo z ní vyplývající. To může vést k odmítnutí správného vstupního řetězce, jak ukazuje následující příklad použití gramatiky pro analýzu prázdného řetězce \"ε\". V množině Earleyových položek jsou červeně označeny položky, které algoritmus měl přidat do množiny, ale nepřidal. Bylo publikováno několik řešení tohoto problému:", "section_level": 1}, {"title": "Rozšíření algoritmu pro syntaktickou analýzu.", "content": "Výše popsaný algoritmus pouze rozpoznává, zda daný řetězec terminálních symbolů tvoří správnou větu dané bezkontextové gramatiky (takový algoritmus se anglicky nazývá \"recognizer\"), ale nevytváří syntaktický strom. Bylo navrženo několik způsobů rozšíření algoritmu na analyzátor. Komplikaci představuje počet derivačních stromů, který může být až exponenciální funkcí délky vstupní věty, a pro gramatiky s cykly může být i nekonečný. Existují však způsoby kódování všech derivačních stromů pomocí datových struktur o velikosti, která je polynomiální funkcí délky vstupní věty. V Earleyových článcích je stručně popsáno, jak rozšířit algoritmus rozpoznávání na analyzátor přidáním ukazatele ke každému neterminálnímu symbolu na pravé straně pravidel v položkách Earleyovy množiny, který bude ukazovat na položku, jež způsobila kompletaci tohoto symbolu: při každé kompletaci, při které vznikne položka tvaru [\"B\" → \"βA\" • \"γ\"] se tvoří ukazatel na položku [\"A\" → \"α\" •]. M. Tomita však upozornil, že se při tom neuvažují vztahy mezi symboly, takže pro gramatiku parser navržený Earleyem při analýze vstupního řetězce aaa vrátí nejen správné derivační stromy řetězce aaa, ale také derivační stromy, které odpovídají řetězcům aa a aaaa. Tomu je možné zabránit různými způsoby; je relativně jednoduché vzít úplné položky z tabulky, prohledat je shora dolů a pro vytvoření derivačního lesa použít pouze ty, které patří k sobě. Jiná možnost je doplnit položky [\"B\" → \"βA\" • \"γ\"] vzniklé kompletací ne jedním, ale dvojicí ukazatelů: do položky [\"B\" → \"β\" • \"Aγ\"] i do položky [\"A\" → \"α\" •]. Naivní aplikace této myšlenky doplněním uvedených dvojic ukazatelů do sady návěstí rozlišujících položky však může vést ke zvýšení časové složitosti nad \"n\", což ukázal M. Johnson následujícím příkladem: pro gramatiku analyzuje Earleyův algoritmus s takto definovanými položkami vstupní řetězec a … a (\"n\" + 1 opakování symbolu a, přičemž \"n\" > \"m\") v čase Ω(\"n\"). V. A. Lapšin navrhl ukládat množiny takovýchto dvojic ukazatelů v asociativním poli, v němž budou klíčem Earleyovy položky, spolu s algoritmem vytváření derivačních stromů z tabulky položek za použití těchto ukazatelů. Časová složitost tohoto analyzátoru bez budovaní derivačního stromu nepřekračuje řád \"n\". E. Scottová publikovala jiný algoritmus, který v čase \"O\"(\"n\") doplňuje Earleyovy položky ukazatelem na uzel společně baleného lesa analýzy () používaného v GLR analyzátorech, v nichž každý uzel má nejvýše dva syny. Každá Earleyova položka je rozšířena o ukazatel na uzel sdíleného pakovaného derivačního lesa označený trojicí (s, i, j), kde s je symbol nebo LR(0) položka (tj. přepisovací pravidlo s tečkou) a i a j udávají, jaká část vstupního řetězce je generována tímto uzlem. Obsahem uzlu je buď dvojice ukazatelů na potomka udávajících jedinou derivaci, nebo seznam „pakovaných“ uzlů, z nichž každý obsahuje dvojici ukazatelů a reprezentuje jednu derivaci. SPPF uzly jsou unikátní (existuje vždy pouze jeden s daným označením), ale pro nejednoznačné analýzy mohou obsahovat více než jednu derivaci. Takže i kdyby určitá operace nepřidala Earleyovu položku (protože už existuje), stále může přidat derivaci k derivačnímu lesu položky. Platí: D. Grune a C. J. H. Jacobs navrhli metodu konstrukce derivačního stromu z množiny položek za pomocí Ungerova syntaktického analyzátoru.", "section_level": 1}, {"title": "Náhled terminálních symbolů.", "content": "Operace predikce v Earleyově algoritmu může využívat náhled (). Pak funguje takto: „pokud existuje položka [\"A\" → \"α\" • \"Bη\"], pak pro každé pravidlo \"B\" → \"β\" přidej položku [\"B\" → • \"β\"], \"pokud množina FIRST řetězců symbolu β obsahuje terminální symbol t\"”. Jako obvykle při používání náhledu, je vhodné umístit na konec analyzovaného řetězce symbolů zarážku \"t\" = $, která nepatří do množiny terminálních symbolů. V původním Earleyově článku bylo navrženo používání náhledu také v operacích kompletace. Na rozdíl od predikce se při kompletaci nedá předem stanovit množina přípustných nástupců, pokud se nebere v úvahu jeho méně efektivní a omezená verze založená na množinách FOLLOW. Efektivní náhled při kompletaci spočívá v následujících modifikacích algoritmu: Je možné také používat náhled více než jednoho terminálního symbolu. Varianty Earleyova algoritmu s náhledem používajícím různý počet symbolů při predikci a kompletaci studovali M. Bouckaert, A. Pirotte a M. Snelling, kteří simulacemi zjistili, že nejlepší výsledky přináší náhled jednoho symbolu při predikci, který zmenšuje počty položek o 20–50% oproti verzi bez náhledu. Používání jakéhokoli náhledu při kompletaci však má větší režii než zisk z něho plynoucí. Mnoho implementací Earleyova algoritmu vůbec náhled nepoužívá, takže používají přímo danou gramatiku bez předzpracovávání spočívajícím v nalezení množin FIRST.", "section_level": 1}, {"title": "Modifikace algoritmu.", "content": "F. C. N. Pereira a D. H. D. Warren ukázali, jak zobecnit tabulkové metody syntaktické analýzy pro libovolné gramatické formalismy založené na unifikaci, včetně kontextových. Zahájil vlnu článků popisujících verze Earleyova algoritmu pro formalismus unifikací PATR-II, pro gramatiky se vkládáním stromů (), S-atributové gramatiky (), hypergrafové gramatiky (), sekvenčně indexované gramatiky () atd. Technika magických množin () v deduktivních databázích je také založena na myšlenkách Pereiry a Warrena. S. L. Graham a M. A. Harrison poukázali na společné rysy Earleyova algoritmu a algoritmu CYK a společně s V. R. Ruzzem vytvořili algoritmus syntaktické analýzy, který je hybridem těchto dvou algoritmů. J. Aycock a N. Horspool ukázali, jak zkonstruovat deterministický konečný automat podobný analyzátoru LR(0), který analyzuje vstupní data několikanásobně rychleji než tradiční implementace Earleyova algoritmu. A. Päseler vytvořila variantu Earleyova algoritmu, která místo seznamů terminálních symbolů analyzuje mřížky slov (). Mřížky slov jsou užitečné při rozpoznávání řeči a analýze textů psaných bez mezer mezi výrazy, např. v jazycích Dálného východu. A. Stolcke publikoval algoritmus, který vrací nejpravděpodobnější syntaktickou analýzu vstupního řetězce pro danou pravděpodobnostní bezkontextovou gramatiku. G. Lyon a B. Langa vytvořil varianty Earleyova algoritmu, které fungují pro vstupní věty s chybějícími, nadbytečnými nebo neznámými fragmenty.", "section_level": 1}, {"title": "Zdrojový kód.", "content": "V polských wikizdrojích je zdrojový kód Earleyova analyzátoru v jazyce Python, který pracuje bez náhledu, zpracovává prázdná pravidla podle Earleyova návrhu, a vytváří syntaktické stromy podle Lapšinova návrhu. Výstupem programu jsou všechny syntaktické stromy pro zadaný vstupní řetězec zapsané v závorkové notaci. Tento program nalezne čtyři derivační stromy nejednoznačné věty time flies like an arrow. Výsledek vykreslený pomocí programu phpSyntaxTree vypadá takto:", "section_level": 1}], "src_summary": "Earleyův algoritmus je algoritmus syntaktické analýzy, který vytvořil a v roce 1968 popsal Jay Earley ve své disertační práci vedené Robertem W. Floydem z Univerzity Carnegie-Mellon. Algoritmus byl v roce 1970 publikován ve zkrácené a čitelnější podobě v časopise Communications of the ACM v článku, zařazeném v roce 1983 mezi 21 nejvýznamnějších článků za čtvrtstoletí existence tohoto časopisu. Původní algoritmus pouze zjišťuje, zda zadaný textový řetězec patří do jazyka popsaného bezkontextovou gramatikou – jedná se tedy o rozpoznávač (). Lze jej však rozšířit, aby v průběhu analýzy vytvářel derivační strom, čímž vznikne kompletní syntaktický analyzátor (). Algoritmus je vhodný i pro nejednoznačné bezkontextové jazyky používané pro zpracování přirozeného jazyka, díky čemuž má v matematické lingvistice podobnou úlohu jako LR parsery a LL parsery používané v matematické informatice v překladačích programovacích jazyků. Asymptotická složitost Earleyova algoritmu pro obecný bezkontextový jazyk je \"O\"(\"n\"), kde \"n\" je délka analyzovaného řetězce; pro jednoznačné gramatiky pracuje v kvadratickém čase \"O\"(\"n\"), a pro téměř všechny LR(k) gramatiky v lineárním čase. Funguje obzvlášť dobře, když pravidla používají levou rekurzi. Některé varianty mohou trpět problémy s určitými vypouštějícími gramatikami. Earleyův analyzátor () je syntaktický analyzátor založený na Earleyově algoritmu. Často jej používají projektové frameworky podporující Rapid Application Development (RAD) využívané při konstrukci interpretů a kompilátorů především doménově specifických jazyků.", "tgt_summary": "In computer science, the Earley parser is an algorithm for parsing strings that belong to a given context-free language, though (depending on the variant) it may suffer problems with certain nullable grammars. The algorithm, named after its inventor, Jay Earley, is a chart parser that uses dynamic programming; it is mainly used for parsing in computational linguistics. It was first introduced in his dissertation in 1968 (and later appeared in an abbreviated, more legible, form in a journal). Earley parsers are appealing because they can parse all context-free languages, unlike LR parsers and LL parsers, which are more typically used in compilers but which can only handle restricted classes of languages. The Earley parser executes in cubic time in the general case formula_1, where \"n\" is the length of the parsed string, quadratic time for unambiguous grammars formula_2, and linear time for all deterministic context-free grammars. It performs particularly well when the rules are written left-recursively.", "id": 739379}
{"src_title": "Jolanta (opera)", "tgt_title": "Iolanta", "src_document": [{"title": "Vznik libreta.", "content": "Podkladem pro libreto opery, které napsal dramatik a operní libretista Modest Iljič Čajkovskij, se stala adaptace divadelní hry ve verších \"Kong Renés Datter\" (Dcera krále Reného) od dánského básníka Henrika Hertze podle Hanse Christiana Andersena. Inspirována byla skutečnými historickými postavami. Princezna Jolanda Lotrinská (1428–1483) byla dcerou krále Reného I. z Anjou (1409–1480) a Izabely Lotrinské (1400–1453). V roce 1445 se provdala za svého bratrance Bedřicha II., hraběte z Vaudémontu (cca 1428–1470). Princeznina slepota, která je důležitým, romantizujícím prvkem děje hry i opery, není v žádných historických pramenech uváděna či potvrzena. Autorem adaptace divadelní hry byl Vladimir Zotov.", "section_level": 1}, {"title": "Charakteristika díla.", "content": "K příběhu o nevidomé královské dceři, která nic neví o světě vidoucích, zkomponoval Čajkovskij jemnou, symfonicky laděnou hudbu Opera je koncipována stylem hudebního dramatu, v němž lyrické partie mají ráz citlivých a výrazných meditací. Libreto je podkladem k rozvedení ústřední myšlenky “silná vůle člověka je nejmocnější hnací silou„jak dramaticky, tak i hudebně. V partituře Jolanty přináší Čajkovskij bohatství své zpěvnosti s impresionistickými prvky.", "section_level": 1}, {"title": "Uvedení.", "content": "Opera \"Jolanta\" měla premiéru 6. 12. 1892 v Mariinském divadle v Petrohradu, podle přání autora, spolu s jeho baletem \"Louskáček\", pod taktovkou dirigenta Eduarda Nápravníka. 3. 1. 1893 byla opera uvedena v Hamburku a 22.3. 1900 ve Vídni. Obě tato představení dirigoval Gustav Mahler. Ve Velkém divadle v Moskvě byla uvedena 2 aktová verze opery 14. 6. 1997. V roce 1997 a 2011 byla opera uvedena v USA v roce 2013 zaniklém divadle Dicapo Opera Theatre. Poprvé v Metropolitní opeře v New Yorku byla uvedena 29. 1. 2015 spolu s operou Modrovousův hrad maďarského skladatele Bély Bartóka. V titulní roli Jolanty se představila pěvkyně Anna Netrebko. Režisér a uměleckéhý ředitel varšavské Polské národní opery Mariusz Treliński pojal iscenaci dvou jednoaktovek jako psychologickou sondu do duše člověka, kde se skrývají i tajné touhy ovládat druhé a manipulovat s nimi. Dirigentem byl Valerij Gergijev. Přímý přenos z Metropolitní opery byl zaznamenán také jako HD film (v rámci projektu Přidáváme) a je uváděn v kinech v ruském a maďarském provedení s anglickými a českými titulky. Premiéra opery v pražském Národním divadle se konala v říjnu 2015, 22. (1. premiéra) a 23. (2. premiéra). V roli Jolanty se představily pěvkyně Veronika Dzhioeva a Dana Burešová. Opera \"Jolanta\" byla uvedena spolu s operou Igora Stravinského \"Slavík\" v hudebním nastudování britského dirigenta Jana Latham-Koeniga a v režii Dominika Beneše.", "section_level": 1}, {"title": "Děj opery.", "content": "Místo: zámek v horách jižní Francie (Provence) Čas: polovina 15. století Princezna Jolanta, která se narodila slepá, vyrůstá na zámku vysoko v horách, obklopená péčí svých pěstounů a zámeckého služebnictva. Netuší, že je slepá, ani že je princezna. Její otec, král René, ji svěřil do péče kastelána Bertranda a jeho ženy Marty, kteří mají přísný zákaz prozradit jeho dceři i komukoliv jinému, že jeho dcera nevidí. Jolanta si tak myslí, že všichni kolem ní žijí stejným způsobem jako ona a svět vnímají jen prostřednictvím svých představ. Se svým životem je spokojená a nejraději pobývá v zámecké zahradě, kde kvetou růže a roste ovoce. Někdy ale pociťuje smutek a nejasnou touhu po něčem nepoznaném. O její slepotě neví ani Robert, burgundský vévoda, kterému je Jolanta od mládí zaslíbena jako budoucí manželka. Když zrovna usne v zahradě, oznamuje zbrojnoš Alméric příchod jejího otce, který je pro ni jen pouhým rytířem. Ten s sebou přivádí i maurského lékaře, který se má pokusit vrátit Jolantě zrak, dříve než dojde ke svatbě s vévodou Robertem. Když ji lékař prohlédne, dojde k závěru, že Jolantu může uzdravit, ale jen když se dozví o své slepotě a sama projeví opravdovou touhu vidět. Potom se i s králem vzdálí a Jolanta zůstane v zahradě, kam i přes přísný zákaz na bráně, proniknou zatím dva muži. Je to vévoda Robert, který chce požádat krále, aby zrušil jeho zasnoubení s Jolantou, protože již dlouho miluje jinou ženu. Doprovází ho jeho přítel rytíř Vaudémont. Oba se seznámí s Jolantou a zatím co Robert odchází pro své zbrojnoše, jeho přítel Vaudémont je princeznou okouzlen a brzy pozná, že je slepá. Snaží se jí vysvětlit, že svět kolem ní je plný krás, ale princezna je spokojená tak, jak žije. Když se král vrátí a zjistí že Vaudémont prozradil princezně, že nevidí, je rád, že je splněna jedna z lékařových podmínek. Aby byla splněna i ta druhá, prohlásí před Jolantou, že pokud se lékařův pokus o navrácení zraku nezdaří, Vaudémont bude zabit. Princezna si nepřeje smrt muže, který s ní tak něžně hovořil, a proto si z celé duše začne přát, aby viděla. Rytíř se mezitím vyznává králi z lásky k Jolantě, ale je králem odmítnut s tím, že Jolanta je již zasnoubena s vévodou Robertem. Když dorazí Robert se svými zbrojnoši a zastihne krále, žádá ho o zrušení zasnoubení. Lékaři se s pomocí Jolantiny vůle podaří vrátit jí zrak a šťastný král ruší zasnoubení s Robertem a dává její ruku Vaudémontovi. Princeznin první pocit z navrácení zraku je rozčarování z neznámého světa a jí blízkých lidí, které si představovala jinak. Stále více ji ale naplňuje pocit štěstí, že zachránila život muži, který jí otevřel srdce. Jejich svatbě nestojí již nic v cestě.", "section_level": 1}], "src_summary": "Opera Jolanta (rusky: ), opus 69, je poslední z operních děl ruského hudebního skladatele Petra Iljiče Čajkovského z roku 1891. Lyrická opera o jednom dějství na libreto skladatelova bratra Modesta Iljiče Čajkovského měla premiéru 6. (podle gregoriánského kalendáře 18.) prosince 1892 v Petrohradě.", "tgt_summary": "Iolanta, Op. 69, () is a lyric opera in one act by Pyotr Tchaikovsky. It was the last opera he composed. The libretto was written by the composer's brother Modest Tchaikovsky, and is based on the Danish play \"\" (\"King René's Daughter\") by Henrik Hertz, a romanticised account of the life of Yolande de Bar. In the original Danish play, the spelling of the princess's name was \"Iolanthe\", later adopted for the otherwise unrelated Gilbert and Sullivan operetta of that name. The play was translated by Fyodor Miller and adapted by Vladimir Zotov. The opera received its premiere on 18 December 1892 in Saint Petersburg.", "id": 1950642}
{"src_title": "Edikt z Fontainebleau", "tgt_title": "Edict of Fontainebleau", "src_document": [{"title": "Edikt nantský.", "content": "Edikt nantský měl především ukončit dlouhotrvající náboženské války ve Francii. Jindřich IV. měl k vydání ediktu i osobní důvody; sám byl totiž původním náboženstvím protestant. Poprvé se zřekl své víry po bartolomějské noci, kdy byl Karlem IX. držen v Louvru. V roce 1576 Jindřich, tehdy ještě král navarrský, uprchl z Paříže a vrátil se k protestantské víře. V roce 1584 se stal po smrti králova bratra Františka, vévody z Alençonu, oficiálním dědicem francouzského trůnu a o deset let později, 27. února 1594, byl korunován králem Francie, jejíž trůn se uprázdnil zavražděním Jindřicha III. Aby mohl být korunován, rozhodl se opět změnit víru na katolickou a proslul výrokem „Paříž stojí za mši“. Edikt nantský pak po čtyřech letech skutečně nastolil mír a přispěl k upevnění jednoty Francie.", "section_level": 1}, {"title": "Odvolání nantského ediktu a jeho důsledky.", "content": "Na základě ediktu z Fontainebleau nařídil Ludvík XIV. bourání hugenotských kostelů (templů), stejně tak zavření protestantských škol. Odvolání nantského ediktu vedlo k rozsáhlé emigraci hugenotů (zejména do Anglie, Nizozemska, Švýcarska, Braniborska a do zámoří), což poškodilo francouzské hospodářství; do Francie se například kvůli Ediktu z Fontainebleau nemohl vrátit vynálezce Denis Papin. Odhaduje se, že do exilu odešla asi čtvrtina francouzských hugenotů. Ti, kteří zůstali, byli podrobeni tvrdým perzekucím (např. dragonádám). Podstatná část zůstala v pasivní rezistenci vůči tlaku na přijetí katolické víry. Za vlády Ludvíka XV. perzekuce postupně zeslábly.", "section_level": 1}, {"title": "Zrušení ediktu z Fontainebleau.", "content": "Ludvík XVI. podepsal 7. listopadu 1787 edikt z Versailles (známý také jako \"Toleranční edikt\"), francouzským parlementem byl schválen o jeden a půl měsíce později, 19. ledna 1788. Plnou náboženskou svobodu přinesla Deklarace práv člověka a občana, z roku 1789. V říjnu 1985 se francouzský prezident François Mitterrand veřejně omluvil potomkům hugenotů.", "section_level": 1}], "src_summary": "Edikt z Fontainebleau je označení ediktu, vydaného 18. října 1685 francouzským králem Ludvíkem XIV. Zrušil Edikt nantský, vydaný jeho předchůdcem Jindřichem IV., který zajišťoval svobodu vyznání na území Francouzského království nekatolíkům (protestantům).", "tgt_summary": "The Edict of Fontainebleau (22 October 1685) was an edict issued by Louis XIV of France, also known as the Revocation of the Edict of Nantes. The Edict of Nantes (1598) had granted the Huguenots the right to practice their religion without persecution from the state. Though Protestants had lost their independence in places of refuge under Richelieu on account of their supposed insubordination, they continued to live in comparative security and political contentment. From the outset, religious toleration in France had been a royal, rather than a popular policy. The lack of universal adherence to his religion did not sit well with Louis XIV's vision of perfected autocracy: \"Bending all else to his will, Louis XIV resented the presence of heretics among his subjects.\"", "id": 193856}
{"src_title": "Ilja Jašin", "tgt_title": "Ilya Yashin", "src_document": [{"title": "Životopis.", "content": "Narodil se v Moskvě. Po studiu na střední škole studoval od roku 2000 politologii na moskevské univerzitě MNEPU. Obhájil v roce 2005 s diplomovou prací na téma organizace pouličních protestů. Od roku 2007 studoval politologii na moskevské Vyšší odborná škole ekonomické (HSE). V letech 2002 až 2006 byl asistentem poslance moskevského zastupitelstva. Od roku 2005 píše sloupky do liberálních novin Novaja gazeta, jeho sloupky byly publikovány i v dalších ruských novinách a časopisech. Je svobodný, v letech 2011 a 2012 byla jeho přítelkyní moderátorka a politická aktivistka Xenija Sobčaková.", "section_level": 1}, {"title": "Politické působení.", "content": "Již od mládí byl prodemokratickým aktivistou a účastnil se protestních shromáždění v Rusku i Bělorusku, v obou zemích se dostal do vězení. V letech 2000–2008 byl lídrem mládežnického křídla strany Jabloko, poté se angažoval v hnutí Solidarita. V roce 2009 se chytil do pasti, kterou na něj v podobě mladé svůdkyně nalíčila tajná služba. Jašina i další opozičníky žena vodila do svého bytu, ve kterém byly nainstalovány skryté kamery a mikrofony. Dne 31. prosince 2010 byl zatčen při demonstraci hnutí Strategie-31, zadržen byl po 15 dní. Organizace Amnesty International jej označila za vězně svědomí. Později byl Jašin spolu s dalším opozičním politikem Alexejem Navalným zatčen za neuposlechnutí policie při povolební demonstraci 5. prosince 2011, zadržováni byli opět 15 dní. Dále byl Jašin za účast na demonstracích či jejich přípravu opakovaně krátkodobě zadržen, např. v lednu, březnu nebo říjnu roku 2012. V prosinci 2014 vyhrál s Alexejem Navalným u Evropského soudu pro lidská práva ve Štrasburku spor proti Rusku. Podle soudu je protiprávně zadrželo při povoleném protestním pochodu po parlamentních volbách v prosinci 2011, a porušilo tak mj. právo na shromažďování a svobodu projevu. Rusku bylo nařízeno vyplatit oběma politikům po 26 tisících eur (asi 713 tis. Kč). Koncem února byl zavražděn jeho kolega a předák ruské opozice Boris Němcov, který podle svých slov nasbíral materiály o rozpoutání války na Ukrajině Putinem. Pod Němcovovým názvem „Putin. Válka (rus. \"'Путин. Война\"')“ vyšla v minimálním nákladu dvou tisíc výtisků 64-stránková zpráva, kterou podle těchto materiálů vypracovala skupina expertů pod vedením právě Ilji Jašina. Toho krátce před svou smrtí požádal sám Němcov o pomoc s jejím dopracováním. V únoru 2016 vydal zprávu kritizující vliv a činnost čečenského prezidenta Ramzana Kadyrova, který je podle Jašina zodpovědný za smrt Němcova. Kadyrov podle něj také zneužívá federální dotace a buduje si osobní armádu o síle asi 30 tisíc mužů, čímž se jeho režim stává časovanou bombou a ohrožením ruské národní bezpečnosti. \"„Čečensko se stalo islámským státem uvnitř Ruska,“\" uvedl Jašin.", "section_level": 1}], "src_summary": "Ilja Jašin (; * 29. června 1983 Moskva) je ruský opoziční politik, aktivista a blogger, jeden z lídrů politické strany Republikánská strana Ruska – Strana národní svobody (RPR-PARNAS). Je otevřeným kritikem prezidenta Vladimira Putina.", "tgt_summary": "Ilya Valeryevich Yashin (, born June 29, 1983 in Moscow) is a Russian political figure and local government representative. Chairman of the Council of deputies of the municipal district Krasnoselsky of the city Moscow, head of the municipality Krasnoselsky since 7 October 2017. Leaders of the political party RPR-PARNAS (2012–2016), co-founder and one of the leaders of the political movement Solidarnost. He is also the leader of the Moscow branch of the RPR-PARNAS, in which Solidarnost participates. In 2005 he was one of the founders of the civic youth movement Oborona. He was an active participant in Dissenters' Marches and the rallies \"For Fair Elections\". In 2012 he was elected to the Russian Opposition Coordination Council. On September 10, 2017 Yashin was elected a municipal deputy of the Krasnoselsky district of Moscow.", "id": 631656}
{"src_title": "Vocha", "tgt_title": "Zostera", "src_document": [{"title": "Popis.", "content": "Vochy jsou vytrvalé nebo výjimečně jednoleté mořské byliny, kořenící ve dně. Oddenky jsou monopodiálně větvené. Listy jsou střídavé, dlouze čárkovité, přisedlé, s paralelní žilnatinou tvořenou 3 až 11 žilkami. Listy jsou celokrajné nebo výjimečně na okraji nepatrně zoubkaté. Na bázi listů je tenká až poněkud kožovitá pochva, která je buď vytrvalá nebo se postupně rozpadá na vláknité svazky. Rostliny jsou jednodomé. Květenství jsou ponořená, palicovitá, úžlabní, přisedlá, se zploštělým vřetenem. Květy jsou drobné, jednopohlavné a bezobalné. V samčích květech je jediná tyčinka, samičí květy obsahují jeden semeník s krátkou čnělkou zakončenou 2 nitkovitými nebo šídlovitými bliznami. Plodem je vejcovitá nebo elipsoidní nažka. Vochám jsou poněkud podobné jiné mořské rostliny s pentlicovitými listy, posidonie. Evropská \"Posidonia oceanica\" se od vochy liší zejména oddenky pokrytými zbytky odumřelých listů. Listy vyrůstají z oddenků v trsech po několika, kdežto u vochy mořské jsou střídavé.", "section_level": 1}, {"title": "Rozšíření.", "content": "Rod vocha zahrnuje 11 nebo 12 druhů. Je rozšířen podél pobřeží zejména v mírném pásu severní i jižní polokoule, řidčeji i v tropech a subtropech. Žádný druh se nevyskytuje současně na severní i jižní polokouli. Vocha mořská je rozšířena v Evropě, severní Africe, Asii i Severní Americe. Z Evropy jsou udávány 3 druhy. Velký areál rozšíření, zahrnující všechny evropská moře, zde mají druhy vocha mořská a vocha \"Zostera noltii\". Třetí druh, \"Zostera angustifolia\", se vyskytuje podél západního evropského pobřeží. Na jižní polokouli se vochy vyskytují podél východního pobřeží Afriky, v Austrálii a na Novém Zélandu. V roce 2009 byl popsán nový druh z Chile pod názvem \"Zostera chilensis\", ve fylogenetické studii z roku 2013 byl však ztotožněn s australským druhem \"Zostera nigricaulis\" a je považován za druh který byl do Jižní Ameriky zavlečen v celkem nedávné době.", "section_level": 1}, {"title": "Taxonomie.", "content": "Rod \"Zostera\" je členěn na 2 podrody. Podrod \"Zosterella\" (7 nebo 8 druhů) je zastoupen na severní i jižní polokouli, podrod \"Zostera\" (4 druhy) je omezen výlučně na severní část severní polokoule. Pojetí rodu \"Zostera\" není zcela ustálené, některé druhy jsou některými taxonomy oddělovány do samostatného rodu \"Nanozostera\", příp. je rod \"Heterozostera\" slučován s rodem \"Zostera\" nebo vřazen do rodu \"Nanozostera\".", "section_level": 1}, {"title": "Význam.", "content": "Vocha mořská je používána jako výborný vycpávkový materiál, známý pod názvem mořská tráva. Dříve se s ní vycpávaly i matrace a postele. Je to důležitý druh z hlediska stability mořských ekosystémů.", "section_level": 1}, {"title": "Reference.", "content": "", "section_level": 1}], "src_summary": "Vocha (\"Zostera\") je rod jednoděložných rostlin z čeledi vochovité (\"Zosteraceae\"). Zahrnuje 12 druhů mořských bylin, rozšířených podél pobřeží zejména v mírném podnebném pásu. Vochy mají dlouhé pentlicovité listy a nenápadná palicovitá květenství bezobalných květů. Podél evropského pobřeží je rozšířena vocha mořská, která je příležitostně používána jako vycpávkový materiál. Je to důležitá součást mořských ekosystémů. V Evropě rostou ještě další 2 druhy.", "tgt_summary": "Zostera is a small genus of widely distributed seagrasses, commonly called marine eelgrass or simply eelgrass. The genus \"Zostera\" contains 15 species.", "id": 903669}
{"src_title": "Sléz", "tgt_title": "Malva", "src_document": [{"title": "Popis.", "content": "Slézy jsou poléhavé nebo přímé, jednoleté nebo vytrvalé byliny, řidčeji i keře nebo dokonce nízké stromy (např. \"Malva assurgentiflora\"). Listy jsou řapíkaté, střídavé, dlanitě laločnaté nebo celistvé, s dlanitou žilnatinou. Květy jsou úžlabní, jednotlivé nebo po několika ve svazečcích. Kalich je miskovitý, zakončený 5 laloky, za plodu často vytrvalý, zvětšený a rozestálý. Kalíšek je tvořen 3 většinou navzájem nesrostlými lístky. Koruna je nejčastěji purpurová, bílá, růžová nebo červená, složená z 5 volných korunních lístků. Tyčinky jsou srostlé v trubičku. Semeník je srostlý z 9 až 26 plodolistů a se stejným počtem komůrek. V každé komůrce je jediné vajíčko. Počet ramen čnělky odpovídá počtu komůrek. Plody jsou poltivé, chlupaté nebo lysé, za zralosti se rozpadající na 9 až 26 nepukavých, jednosemenných plůdků.", "section_level": 1}, {"title": "Rozšíření.", "content": "Rod sléz zahrnuje v současném pojetí asi 30 druhů. Je rozšířen v oblasti od Kanárských ostrovů a Středomoří po východní Asii a Austrálii, v malé míře i v Severní Americe. V České republice roste celkem 5 druhů slézu. Z velkokvětých je to sléz pižmový, sléz velkokvětý a sléz lesní, z drobnokvětých druhů sléz přehlížený a sléz nizounký. Některé pěstované druhy občas zplaňují (sléz přeslenitý, sléz kadeřavý, sléz maurský). Sléz malokvětý je k nám vzácně zavlékán ze Středomoří. Z celé Evropy je uváděno 16 druhů slézu. Mimo našich domácích druhů se vyskytují téměř v celém Středomoří druhy \"Malva nicaeensis\", \"M. parviflora\", \"M. arborea\" (syn. \"Lavatera arborea\"), \"M. multiflora\" (syn. \"L. cretica\"), v západním Středomoří \"M. subovata\" (syn. \"L. maritima\"), \"M. cretica\" a \"M. tournefortiana\", na Pyrenejském poloostrově roste \"M. hispanica\", \"M. durieui\" (syn. \"L. mauritanica\", \"L. davaei\") a endemický \"M. stipulacea\", v Řecku a Španělsku \"M. aegyptia\". V celém Středomoří roste zdomácnělý sléz přeslenitý, pocházející z Asie. V Americe mají slézy zajímavé rozšíření. Na americké pevnině není žádný druh původní, 4 nebo 5 druhů se však vyskytuje na ostrovech při pobřeží Kalifornie a mexické Baja California. Náleží mezi ně \"Malva assurgentiflora\" \"M. occidentalis\", \"M. lindsayi\" a \"M. pacifica\" (syn. \"L. venosa\"), druhy dříve vesměs řazené do rodu slézovec. Druh \"Malva assurgentiflora\" zdomácněl i na americké pevnině a v horách a mediteránních oblastech Jižní Ameriky. Z Austrálie je uváděn původní druh \"M. preussiana\" (syn. \"L. plebeia\") a některé naturalizované druhy, mezi nimi i americký druh \"M. assurgentiflora\". V Severní Americe zdomácněly rovněž některé evropské druhy, mezi nimi např. sléz malokvětý, sléz nizounký či sléz lesní. V Africe se mimo středomořských druhů rostoucích na severu kontinentu vyskytuje \"Malva aethiopica\", endemit Etiopské vysočiny.", "section_level": 1}, {"title": "Taxonomie.", "content": "Taxonomie a vymezení rodu \"Malva\" prošlo četnými změnami. V pojetí použitém např. v díle Květena ČR byl od rodu \"Malva\" oddělen rod \"Bismalva\", lišící se zejména jednotlivými květy vyrůstajícími v paždí velkých listenů připomínajících listy, větším počtem plůdků skládajících plod a dvoutvárným oděním z jednoduchých i hvězdovitých chlupů. Do tohoto rodu byly řazeny naše velkokvěté slézy \"Malva moschata\" a \"M. alcea\" a také středomořský \"M. tournefortiana\". Četné taxonomické změny se týkají vymezení příbuzných rodů \"Malva\" a \"Lavatera\". Tyto dva rody byly tradičně rozdělovány na základě počtu a míry srůstu lístků tvořících kalíšek. Fylogenetické studie ukázaly, že tento znak nemá takovou hodnotu, jaká se mu přikládala a oba rody v klasickém pojetí nejsou monofyletické. Na základě těchto studií byla celá řada druhů přeřazena z rodu \"Lavatera\" do rodu \"Malva\". Mimo některých jihoevropských druhů se to týká většiny druhů vyskytujících se mimo Středomoří.", "section_level": 1}, {"title": "Význam.", "content": "Slézy jsou sbírány jako léčivé rostliny. Nejčastěji se sbírá květ nebo list, případně nať. Obsahují zejména slizy a třísloviny a působí protizánětlivě. Z českých druhů se sbírá zejména sléz přehlížený, sléz velkokvětý, sléz pižmový a pěstovaný sléz maurský. Sléz lesní je pěstován jako léčivá rostlina již od starověku. Sléz přehlížený i podobný sléz nizounký je možno použít jako salátovou zeleninu. Některé druhy slézu jsou pěstovány jako okrasné rostliny. V České republice se pěstuje zejména sléz maurský a sléz velkokvětý. Mají význam také jako dobré medonosné rostliny.", "section_level": 1}], "src_summary": "Sléz (\"Malva\") je rod rostlin z čeledi slézovitých. Zahrnuje asi 30 druhů, rozšířených zejména ve Středomoří a Asii. Slézy jsou byliny nebo keře se střídavými dlanitými listy a často s nápadnými květy. V České republice roste pět druhů slézu, některé další druhy jsou pěstovány jako okrasné rostliny. Slézy jsou již od starověku využívány jako léčivky. Některé druhy slézu byly v minulosti řazeny do rodu slézovec (\"Lavatera\").", "tgt_summary": "Malva is a genus of about 25–30 species of herbaceous annual, biennial, and perennial plants in the family Malvaceae (of which it is the type genus), one of several closely related genera in the family to bear the common English name mallow. The genus is widespread throughout the temperate, subtropical and tropical regions of Africa, Asia and Europe. The leaves are alternate, palmately lobed. The flowers are from 0.5–5 cm diameter, with five pink, lilac, purple or white petals. A number of species, previously considered to belong to \"Lavatera\", have been moved to \"Malva\".", "id": 1109621}
{"src_title": "Anastasia Baburová", "tgt_title": "Anastasia Baburova", "src_document": [{"title": "Osobní život.", "content": "Anastasija Baburová byla jediné dítě svých rodičů, Eduarda Fjodoroviče Baburova a Larisy Ivanovny Baburové. Oba pracovali jako profesoři na Sevastopolské národní technické univerzitě. V roce 2000 začala studovat na Fakultě managementu černomořské pobočky Moskevské státní univerzity v Sevastopoli. Společně se svou matkou se stala ruskou občankou v roce 2000. O rok později odjela do Moskvy a stala se studentkou mezinárodního práva na Moskevském státním institutu mezinárodních vztahů. V roce 2003 se vdala za studenta žurnalistiky, Alexandra Frolova, kterého poznala roku 2000 během svého studia v Sevastopolu. V roce 2004 se Baburová stala studentkou na Moskevské státní univerzitě. Během studia také psala pro různé moskevské noviny. V létě 2007 se Baburová a Frolov rozvedli. Na začátku října 2008 vyšetřovala jako nezávislá novinářka případy ruských neonacistických skupin pro noviny Novaja Gazeta.", "section_level": 1}, {"title": "Politická aktivita.", "content": "Baburová byla aktivní členkou anarchisticko-environmentálního hnutí. Podílela se na aktivitách ekologických kempů a sociálních fór, včetně Pátého Evropského Sociálního Fóra v Malmö roku 2008, které bylo organizované festivalem \"Antikapitalismus 2008\". Festival byl mimo jiné také zapojený do antifaštických aktivit. V červenci 2008 se účastnila demonstrace proti pokácení Chimkinského lesa. Kvůli jejímu zapojení do jiného protestu byla zadržena a nucena strávit noc ve vězení.", "section_level": 1}, {"title": "Smrt a její vyšetřování.", "content": "Baburová se stala od roku 2000 již čtvrtou zavražděnou novinářkou deníku Novaja gazeta. Nejprve bylo hlášeno jen zranění Baburové při pokusu o zneškodnění Markelova vraha. Nicméně později vyšlo najevo, že Baburová byla zastřelena ranou do týla. Zemřela o několik hodin po útoku v Moskevské nemocnici. Byla pohřbena 26. listopadu 2009 na centrálním městském hřbitově v rodném Sevastopolu. V listopadu 2009 se díky odposlechu podařilo usvědčit členy radikální neonacistické skupiny, a to Nikitu Tichonova a Jevgeniji Chasisovou, z dvojnásobné vraždy. Motivem vraždy byla pomsta za Markelovu právnickou činnost, která se nehodila neonacistům. V květnu 2011 dostal Tichonov doživotní trest a jeho přítelkyně Chasisová byla jako spoluviník odsouzená na 18 let vězení.", "section_level": 1}], "src_summary": "Anastasia Baburová, rusky: \"Анастасия Эдуардовна Бабурова\", \"Anastasija Eduardovna Baburova\", 30. listopadu 1983, Sevastopol – 19. ledna 2009) byla novinářka píšící pro noviny Novaja gazeta a studentka žurnalistiky na Moskevské státní univerzitě. Byla členkou Autonomní Akce a prošetřovala aktivity neonacistických skupin. Byla zastřelena společně s právníkem v oblasti lidských práv Stanislavem Markelovem, který byl hlavním cílem vraha.", "tgt_summary": "Anastasia Baburova ( \"Anastasia Eduardovna Baburova\", \"Anastasia Eduardivna Baburova\"; 30 November 1983 – 19 January 2009) was a journalist for \"Novaya Gazeta\" and a student of journalism at Moscow State University. She was born in Sevastopol, Ukrainian SSR. A member of Autonomous Action, she investigated the activities of neo-Nazi groups. She was shot and killed together with human rights lawyer Stanislav Markelov.", "id": 1521148}
{"src_title": "Once Upon a Time in Wonderland", "tgt_title": "Once Upon a Time in Wonderland", "src_document": [{"title": "Děj.", "content": "Ve Viktoriánské Anglii žije mladá a krásná Alenka (Sophie Lowe), která vypráví příběh o zajímavé nové zemi, která existuje na druhé straně králičí nory. Neviditelná kočka, housenka kouřící vodní dýmku a mluvící hrací karty, to je jen část fantastických věcí, které potkala během jejího neuvěřitelného dobrodružství.Doktoři si myslí, že Alenka je blázen, a snaží se jí vyléčit tak, aby na vše zapomněla. Alenka je připravená hodit celé dobrodružství za hlavu, hlavně kvůli ztrátě své lásky Cyruse (Peter Gadiot), do kterého se zamilovala, než ho ztratila. Ale hluboko uvnitř Alenka ví, že ten svět existuje. V pravý čas ji přichází zachránit cynický Králový spodek (Michael Socha) s bílým králíkem (John Lithgow). Nyní je Alenka odhodlaná najít Cyruse a všichni tři společně odcházejí do Říše divů.", "section_level": 1}, {"title": "Produkce a obsazení.", "content": "V únoru 2013 Kitsis a Horowitz, společně s producenty Zackem Estrinem a Jane Espenson vytvořili spin-off soustřeďující se na Říši divů. 28. března 2013 bylo oznámeno, že Sophie Lowe získala hlavní roli Alenky. Cyruse, si zahraje Peter Gadiot. Michael Socha si zahraje Králového spodka. Během dubna bylo oznámeno, že Paul Reubens propůjčí svůj hlas Bílému králíkovi a Emma Rigby si zahraje Srdcovou královnu. 10. května 2013 stanice ABC oznámila, že seriálu dává zelnou a také oznámila, že John Lithgow nahradí Paula Reubense a propůjčí hlas Bílému králíkovi. 14. května stanice oznámila, že seriál se bude vysílat ve čtvrtek večer. Na Comic-Conu v roce 2013 bylo oznámeno, že Naveen Andrews, bývalá hvězda seriálu \"Ztraceni,\" se v seriálu objeví jako Džin. V září bylo oznámeno, že Keith Davis a Iggy Pop se také připojí k seriálu. Barbara Hershey si zahrála v jedné epizodě Srdcovou královnu. 27. března 2014 bylo oznámeno, že seriál bude zrušen po první sérii.", "section_level": 1}], "src_summary": "Once Upon a Time in Wonderland je americký televizní seriál, který měl premiéru na stanici ABC 10. října 2013. Tvůrci seriálu jsou Edward Kitsis, Adam Horowitz, Zack Estrin a Jane Espenson. Seriál je spin-offem seriálu \"Bylo, nebylo\". 27. března 2014 bylo oznámeno, že seriál bude zrušen po první sérii.", "tgt_summary": "Once Upon a Time in Wonderland is an American fantasy-drama series that aired on ABC from October 10, 2013 to April 3, 2014. It was created by Edward Kitsis, Adam Horowitz, Zack Estrin, and Jane Espenson for ABC Studios. The program is a spin-off of the prior ABC series \"Once Upon a Time\" and aired on ABC at 8:00 pm Eastern/7:00 pm Central on Thursday nights in the 2013–14 television season beginning October 10, 2013. The series is based on the Lewis Carroll novels \"Alice's Adventures in Wonderland\" (1865) and \"Through the Looking-Glass\" (1871) but with a different twist from the other adaptations and takes place in the same universe as \"Once Upon a Time\" in present-day Wonderland, with flashbacks to Wonderland before it fell prey to a dark curse. It follows the same setting as the parent series, including the use of Disney and \"Lost\" allusions. In addition, the series features occasional crossover events with \"Once Upon a Time\" that involve connections with the characters that are trapped in Storybrooke, Maine. The series received mixed to positive reviews from critics who praised its cast, visuals, and narrative, but criticized the muddled plot. On March 27, 2014, it was revealed that the series would be ending after one season, with the series finale airing on April 3, 2014. On April 1, 2014, it was reported that Michael Socha was in talks to reprise his role as Will Scarlet/Knave of Hearts as a series regular in the fourth season of \"Once Upon a Time\". On April 20, 2014, it was confirmed that Michael Socha would become a regular for the fourth season of the parent series.", "id": 1987349}
{"src_title": "Surplex", "tgt_title": "Surplex", "src_document": [{"title": "Historie.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Počátky.", "content": "Surplex.com založili v roce 1999 dva bratři Bruno a Florian Schick. Surplex vznikl jako typická startupová společnost v období tzv. Dot-com éry. Prvotním nápadem bylo vytvoření online tržiště s cílem usnadnit obchodování s použitými stroji a vybavením. Hlavní myšlenka rovněž směřovala k tomu, aby se segment trhu se stroji z druhé ruky stal přístupnějším a transparentnějším. Tento obchodní model přilákal řadu investorů z veřejného i soukromého sektoru. Mezinárodní sdružení jako jsou Carlyle Group nebo francouzská skupina Vivendi rovněž projevily zájem a investovaly celkem cca 50 milionů. Surplex získal také řadu známých soukromých investorů, včetně Larse Schleckera, Larse Windhorsta, Marca Schremppa nebo generálního ředitele společnosti Fiat Paola Frescoe.", "section_level": 2}, {"title": "Krize.", "content": "Krátce po splasknutí internetové bubliny musel Surplex.com AG začít bojovat o přežití. Kanceláře se uzavřely, hlavní sídlo společnosti bylo přestěhováno z Berlína zpět do Düsseldorfu a většina z tehdejších 140 pracovních míst byla zrušena. V roce 2003 nastoupil do firmy na pozici generálního ředitele Michael Werker, který přišel z tradiční strojírenské společnosti Deutz.", "section_level": 2}, {"title": "Restrukturalizace.", "content": "Pouze díky změně přístupu, kdy se Surplex začal více soustředit na tradiční modely služeb, dokázala společnost konsolidovat své finance. Dnes již firma není omezená pouze na virtuální podnikání, ale nabízí nejrůznější služby v oblasti použitých strojů, např. osobní konzultace, poradenství a možnost uskladnění zboží. Použité stroje a výrobní linky jsou prodávány po celém světě. Kromě toho Surplex organizuje velké internetové aukce (online a živě) pro společnosti jako Linde, ABB, ThyssenKrupp, Bayer a další.", "section_level": 2}, {"title": "Produkty.", "content": "B2B platforma pocházející z dílny Surplex je evropským lídrem v oblasti obchodu s použitými stroji. V roce 2001 byla podle Forrester Research označena jako nejlepší platforma tohoto typu. V nejvytíženějším období zaznamenávala platforma více než 8 000 zákazníků a 12 000 strojů. Surplex byl také vydavatelem největšího časopisu o použitých strojích a strojním vybavení na světě. S nákladem 45 000 výtisků a 100 000 odběrateli se dostávál do rukou čtenářů ve více než 100 zemích.", "section_level": 1}], "src_summary": "Surplex GmbH se sídlem v Düsseldorfu je společnost zaměřená na nákup a prodej použitých strojů. Firma nakupuje a prodává použité stroje, zařízení nebo celé výrobní závody. Organizuje online aukce a svým zákazníkům nabízí služby jako je oceňování a posouzení stavu strojů. Surplex je navíc jedním z mála startupů z rodiny dot-com, který stále funguje a prosperuje.", "tgt_summary": "Surplex GmbH is a Düsseldorf based company that is primarily focused on buying and selling used machinery. The company buys and sells used machinery and industrial plants, carries out internet auctions and offers appraisals and valuations. In addition, Surplex is one of the few dot-com start-up companies, that is still alive and profitable.", "id": 822632}
{"src_title": "Prahlad Džani", "tgt_title": "Prahlad Jani", "src_document": [{"title": "Dětství, raná dospělost.", "content": "Jani vyrůstal ve vesnici Charada v oblasti Mehsana. Podle Janiho v sedmi letech opustil domov v Rajasthanu a začal žít v džungli. V 11 letech prodělal náboženský zážitek a stal se následovníkem hindské bohyně Amby. Od té doby se odívá jako ženské uctívačky Amby: nosí červený oděv ve stylu sárí, bižuterii a rudé květy ve svých dlouhých vlasech. Jani je známý jako Mataji (\"zjevení Velké Matky\"). Jani věří, že bohyně mu poskytuje tekutou výživu nebo vodu, která kape skrze otvor v jeho patře, což mu umožňuje žít bez jídla a vody. Od sedmdesátých let 20. století Jani žije jako poustevník v jeskyni v deštném pralese u chrámu Gujarati v Ambaji, vstává ve 4 hodiny ráno každý den a stráví většinu dne meditací.", "section_level": 1}, {"title": "Pozorování.", "content": "V roce 2003 proběhlo první pozorování Janiho, v roce 2010 druhé, obou se zúčastnil Sudhir Shah, neurolog ze Sterling Hospitals v Ahmedabadu v Indii, který zkoumá osoby, které o sobě tvrdí, že mají výjimečné duševní schopnosti, včetně jiných prániků jako např. Hira Ratan Manek. V obou případech pozorovatelé potvrdili Janiho schopnost přežít ve zdraví bez jídla a vody během testovacího období, ačkoliv ani jedna ze studií nebyla publikována v odborných periodicích. Na dotazy ohledně experimentu z r. 2010 odpověděl mluvčí armádní indické výzkumné agentury DRDO, že výzkumné objevy jsou \"tajné\" dokud nebudou formulovány závěry a další oficiální tisková zpráva výzkumného týmu oznámila, že jakákoliv interní informace může být publikována pouze se souhlasem hlavního účastníka výzkumu agentury DIPAS. Nezainteresovaní výzkumníci a jiní kritici zpochybnili platnost těchto výzkumů a vyjádřili své přesvědčení, že ačkoliv je možné přežít bez jídla a vody několik dní, není to možné po několik let. Zejména z toho důvodu, že klíčová látka pro mozek - glukóza - není poskytovaná organismu. Věrohodnost Matajiho tvrzení nebyla nikdy nezávisle potvrzena s ohledem na fakt, že všechny testy byly prováděny v Indii.", "section_level": 1}, {"title": "Výzkum v r. 2003.", "content": "V r. 2003 pozoroval Sudhir Shah a další lékaři Janiho ve Sterling Hospital ve městě Ahmedabad, Indie po dobu 10 dní. Jani byl v uzavřené místnosti a dostával pouze 100 mililitrů vody denně, kterou používal na vypláchnutí úst. Lékaři tvrdí, že během sledování nevyloučil žádnou moč ani stolici, ale že moč se formovala v močovém měchýři. Mluvčí nemocnice řekl, že Jani je fyzicky v pořádku, ale poznamenal, že otvor v patře je nenormální jev. Skutečnost, že Janiho váha během 10 dní mírně klesla, vrhla určité podezření na jeho tvrzení, že může žít bez jídla neomezeně dlouho.", "section_level": 2}, {"title": "Výzkum z r. 2010.", "content": "Od 22. dubna do 6. května 2010 byl Jani opětovně sledován a zkoumán od Sudhirem Shahem a týmem 35 výzkumníků z indické agentury DIPAS (Defence Institute of Physiology and Allied Sciences) a dalších organizací. Ředitel DIPASu řekl, že výsledky výzkumu by mohly \"významně prospět lidstvu\", od \"vojáků přes oběti přírodních katastrof až po kosmonauty\" - všem těm, kteří musí přežít dlouhá období bez jídla, či vody. Testy proběhly opět ve Sterling Hospitals. Professor Anil Gupta of SRISTI, Professor Anil Gupta ze SRISTI, který dohlížel na průběh výzkumu, řekl, že tým byl \"zaujat\" (v orig. intrigued) Janiho jogínskými technikami (v orig. kriyas), které mu umožňují kontrolovat tělesné funkce. Tým podroboval Janiho dennímu klinickému vyšetření, krevním testům a skenům. Jani byl pod nepřetržitým dohledem buď několika kamerami nebo osobním pozorováním. Badatelé říkají, že Jani opouštěl pozorovací místnost na testy a kvůli pobytu na slunci - při tom byl neustále nahráván na kameru. Podle výzkumníků spočíval Janiho jedinnný kontakt s tekutinou v kloktání a od pátého dne pozorování občasné koupání. Toaleta v Janiho místnosti byla zapečetěná, aby se prokázalo jeho tvrzení, že nepotřebuje močit ani vylučovat stolici. Po patnácti dnech pozorování, během kterých údajně nejedl, nepil ani nechodil na záchod, byly všechny lékařské testy vyhodnocené jako normální a výzkumníci popsali jeho zdravotní stav lepší než lidí polovičního věku. Lékaři také prohlásili, že ačkoliv množství tekutiny v Janiho močovém měchýři se měnilo a že Jani nejspíše \"je schopen produkovat moč v měchýři\", moč nevylučoval. Na základě úrovně leptinu a ghrelinu (dva hormony související s chutí k jídlu), badatelé z DRDO předpokládají, že Jani může ukazovat extrémní formu adaptace organismu na hlad a omezení příjmu vody. DIPAS v r. 2010 prohlásil, že jsou plánované další výzkumy, jejichž předmětem bude zkoumání mechanismu vylučování metabolického odpadu z Janiho těla, získávání energie pro vyživování jeho organismu a způsob hydratace jeho těla.", "section_level": 2}, {"title": "Reakce.", "content": "Dr. Michael Van Rooyen, ředitel Harvard Humanitarian Initiative, odmítl výsledky pozorování jako \"nemožná\" s tím, že těla hluboce podvyživených lidí rychle spotřebovávají své vlastní zásoby, což vede k selhání jater, tachykardii (zvýšená tepová frekvence) a srdečnímu selhání. Mluvčí American Dietetic Association prohlásil, že lidské tělo může přežít pouze o vodě, ačkoliv ne zdravě a že bez příjmu stravy nelze dodat potřebné množství vitamínů a minerálů. Nutriční badatel Peter Clifton rovněž nesouhlasil se závěry studie a obvinil výzkumný tým z \"podvodu\", když Janimu dovolili kloktat a koupat se. Také prohlásil, že člověk průměrné váhy by po \"15 až 20 dnech\" bez vody zemřel. Lidé, kteří nepřijímají jídlo a vodu, aby vyvolali zdání nadpřirozených schopností, často umírají. Sanal Edamaruku připodobnil experiment k frašce, protože tým dovolil Janimu odejít mimo záběry kamer údajně proto, aby Jani přijal osoby, které ho uctívají a také mohl opustit střeženou místnost kvůli opalování. Edamaruku také řekl, že kloktání a koupání nebylo dostatečně monitorováno. Také mu nebylo umožněno zúčastnit se obou výzkumů a obviňuje Janiho z toho, že má \"vlivné ochránce\", kteří Edamarukovi nepovolili se s podmínkami a průběhem výzkumu blíže seznámit, ačkoliv byl k tomu vyzván během živého televizního vysílání. Indian Rationalist Association vysledovala, že osoby, které o sobě tvrdily, že mají podobné schopnosti, byly posléze usvědčeny z podvodu. V září 2010 oznámil dr. Shah, že vědci z Rakouska a Německa nabídli navštívit Indii a podrobit Janiho dalšímu výzkumu spolu s dalšími vědci z USA. Jani se dalších výzkumů hodlá zúčastnit.", "section_level": 3}, {"title": "Vystoupení v televizi a na veřejnosti.", "content": "V r. 2006 vysílal Discovery Channel dokument s názvem \"The Boy with Divine Powers\" (v překladu Hoch s božskými schopnostmi), ve kterém vystoupil Jani a Shah v pětiminutovém rozhovoru. V r. 2010 publikovala Independent Television Network (ITN) článek a video, ve kterém se Jani vyjadřoval k výzkumu z r. 2010. V r. 2010 vystoupil Prahlad Jani v rakouském dokumentu \"Am Anfang war das Licht\" (překl. Na počátku bylo světlo). V říjnu 2010 odvysílal italský program Rai 2 pořad \"Voyager\" (Cestovatel), který o Janim a výzkumech rozsáhle informoval. V říjnu 2011 byl Jani param pujya (vedoucí obřadu) na velikém shobha yatra (hinduistické procesí), které se konalo poblíž Gandhinagaru. Během procesí bylo proneseno 1000 paaths (recitací) k bohyni Durga.", "section_level": 2}], "src_summary": "Prahlad Džani (angl. přepis Prahlad Jani), také známý jako Mataji (narozen jako \"Chunriwala Mataji\"; 13. srpna 1929 – 26. května 2020) byl indický Sádhu. Tvrdil, že od roku 1940 žil bez jídla a vody, a že jej vyživovala bohyně Amba.", "tgt_summary": "Prahlad Jani, also known as Mataji or Chunriwala Mataji, (13 August 1929 ― 26 May 2020) was an Indian breatharian monk who claimed to have lived without food and water since 1940. He said that the goddess Amba sustained him. However, the findings of the investigations on him have been kept confidential and viewed with skepticism. He made several media and public appearances.", "id": 1623576}
{"src_title": "Borovice pokroucená", "tgt_title": "Pinus contorta", "src_document": [{"title": "Synonyma.", "content": "heterotypická homotypická", "section_level": 1}, {"title": "Taxonomické členění, vzhled a výskyt.", "content": "Dříve byly posuzovány borovice pokroucená a borovice Murrayova jako samostatné druhy. CRITCHFIELD (1957) přehodnotil původní agregát jako jediný druh se čtyřmi subspeciemi, které byly později posouzeny (FARJON 2001) jako 3 samostatné subspecie (poddruhy), které se od sebe dost nápadně liší:", "section_level": 1}, {"title": "Vzhled.", "content": "Borka tenká a hladká, v dospělosti tmavě červenohnědá, rozpraskávající se v šupiny. Letorosty zelené, lysé, během jednoho roku vytváří často 2 přesleny. Pupeny podlouhle vejčité, 12 mm, červenohnědé, pryskyřičnaté. Šišky serotinní (otevírají se obvykle mnoho let po dozrání např. při požáru) i neserotinní, krátce stopkaté, jednotlivé nebo po několika pohromadě, značně asymetrické, 2-6 x 2-3 cm, se štítky kosočtverečnými, s malým pupkem a ostrými tenkými hroty. Semena velmi drobná, černavě hnědá.", "section_level": 1}, {"title": "Ekologie.", "content": "Tento druh je velmi variabilní, o čemž svědčí 3 velmi rozdílné poddruhy. V jeho celkovém spektru můžeme nalézt populace s charakterem klimaxovým, rostoucí ve směsích s jinými druhy, i velmi výrazně „pionýrské“ populace, nesnášející konkurenci. Vertikální rozšíření je prakticky od mořské hladiny až do nadmořské výšky 3.600 m! Na překryvu jejího areálu s areálem borovice Banksovy dochází ke křížení obou druhů. Kříženec se nazývá Pinus ×murraybanksiana Righter & Stockwell, 1949.", "section_level": 1}, {"title": "Využití.", "content": "Tato borovice je hospodářsky velmi významným druhem. Dřevo se používá jako stavební materiál (sloupy, pražce apod.), nebo jako surovina pro výrobu celulózy. V ČR: Pro jejich odolnost vůči klimatu a vůči imisím (pocházejí z dosud činných vulkanických pohoří) a pionýrský charakter se často používají v imisních polohách Krušných hor a při zalesňování rekultivačních ploch po těžbě (Sokolovsko). Pro svoji odolnost, flexibilitu a nenáročnost je velmi vhodná i pro městské a okrasné výsadby.", "section_level": 1}, {"title": "Zajímavosti.", "content": "Dříve používali indiáni tyče na stavbu indiánských stanů (tee-pee) právě z této borovice a odtud její amer. název: lodgepole pine (borovice tyčová). V sukcesi této borovice hrají velkou roli požáry, po kterých se stává na spáleništích dominující dřevinou. Část šišek je totiž serotinních - otevírají se až na vnější podnět, tj. zvýšenou teplotu při požáru. Mladé semenáčky jsou potom ve spáleništní půdě zbaveny konkurence jiného podrostu. Pro některé lokality, kde je žádoucí přirozená sukcese (např. Národní parky), jsou požáry uměle zakládány (tzv. řízené požáry).", "section_level": 1}], "src_summary": "Borovice pokroucená (\"Pinus contorta\") je severoamerický druh dvoujehličné borovice. Svůj název dostala podle jehlic, většinou srpovitě pokroucených, dosti hustě obrůstajích větvičky. Je velmi variabilní (viz 3 subspecie) a jako typický „pionýr“ obsazuje lávová pole a plochy po požárech. Je velice světlomilná, avšak v ostatních nárocích velmi skromná. Zpočátku roste velmi rychle, brzy však svůj růst končí a začíná plodit. Ve střední Evropě se běžně vyskytují všechny subspecie.", "tgt_summary": "Pinus contorta, with the common names lodgepole pine and shore pine, and also known as twisted pine, and contorta pine, is a common tree in western North America. It is common near the ocean shore and in dry montane forests to the subalpine, but is rare in lowland rain forests. Like all pines (member species of the genus \"Pinus\"), it is an evergreen conifer.", "id": 587005}
{"src_title": "Muchomůrka pošvatá", "tgt_title": "Amanita vaginata", "src_document": [{"title": "Vzhled.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Makroskopický.", "content": "Klobouk je zprvu zvoncovitě vyklenutý, poté plochý, uprostřed s hrbolem. Povrch klobouku je hladký, lysý, se zbytky plachetky. Okraj klobouku je výrazně rýhovaný. Barva je hnědošedá, místy do stříbřita. Lupeny jsou stále bílé, husté a u třeně volné. Třeň dosahuje běžně délky 10 až 15 cm. Směrem nahoru se zužuje. Barva kolísá mezi bílou a rozličnými odstíny světle šedé. Povrch je hladký či velmi jemně vločkatý. Třeň je zasazený do pochvy. Vnitřní část třeně je dutá. Prstenec pošvatka nemá. Dužnina je křehká, bílé barvy, má jemnou chuť a prakticky žádnou vůni.", "section_level": 2}, {"title": "Mikroskopický.", "content": "Výtrusný prach je bílý.", "section_level": 2}, {"title": "Výskyt.", "content": "Muchomůrka pošvatá se hojně vyskytuje v listnatých i jehličnatých lesích, od nížin až po horské oblasti. Zvláště se objevuje pod duby a buky a na kyselých půdách. Roste od června do října. \"Amanita vaginata\" je rozšířená téměř po celém světě, všude kde roste je dosti hojná. Vyrůstá jednotlivě i v menších skupinách. Jedná se o velmi běžný druh.", "section_level": 1}, {"title": "Záměna.", "content": "Pošvatky se celkovou plachetkou podobají jedovaté muchomůrce jízlivé a zelené, dají se však poznat podle báze třeně. Okraj klobouku je navíc výrazně radiálně rýhovaný. Pošvatky nemají prstenec a jen vzácně mají zbytky plachetky na klobouku. Bez rizika je záměna s muchomůrkou Maireho(\"A. mairei\" ). Ta je robustnější a často mívá bílé zbytky plachetky na klobouku. Navíc je to houba velmi vzácná.", "section_level": 1}, {"title": "Zajímavosti.", "content": "Muchomůrka pošvatá by se neměla jíst syrová a ani nedokonale tepelně zpracovaná. Obsahuje neznámé termolabilní látky a při požití většího množství pokrmu se mohou objevit příznaky otravy. Nutno ji upravovat dosti dlouho jako například václavku. Pro svou křehkost není mezi houbaři moc oblíbená. Sbírat by ji měl jen houbař, který ji velmi dobře zná (možnost záměny). Barevné odrůdy této muchomůrky jsou již uznány za samostatné taxony. Je to celkem cca 8 samostatných taxonů.", "section_level": 1}], "src_summary": "Muchomůrka pošvatá, jiným názvem pošvatka obecná (\"Amanita vaginata\") je hojně se vyskytující stopkovýtrusná houba. Roste ve všech typech lesů, převážně však na kyselých půdách.", "tgt_summary": "Amanita vaginata, commonly known as the grisette, is an edible mushroom in the fungus family Amanitaceae. Unlike many other \"Amanita\" mushrooms, \"A. vaginata\" lacks a ring on the stem. The cap is gray or brownish, in diameter, and has furrows around the edge that duplicate the gill pattern underneath. It has a widespread distribution in North America, and is thought to be part of a species complex that includes other similar-looking Amanitas.", "id": 161823}
{"src_title": "Snowshoe", "tgt_title": "Snowshoe cat", "src_document": [{"title": "Historie.", "content": "Zrod snowshoe byl v podstatě náhodný, když v roce 1960 kočka americké chovatelky Dorothy Hinds-Daughertyové porodila v jednom z vrhů několik koťat s bílými tlapkami a tzv. odznaky po těle. Takto zbarvená koťata se chovatelce zalíbila a začala se věnovat dalšímu chovu. Chovatelé siamských koček takto zkřížené plemeno zpočátku odmítali, proto byla snowshoe u chovatelských organizací uznávána nejprve pouze jako experimentální plemeno. Až roku 1983 byla oficiálně uznána organizací CFF (Cat Fanciers Federation). V roce 1990 plemeno uznala největší severoamerická chovatelská organizace CFA (Cat Fanciers' Association). Největší evropská chovatelská organizace FIFe (Fédération Inrnationale Feline) plemeno oficiálně uznala až v roce 2004. Plemeno je populární především v USA, Spojeném království a Německu. Několik plemenných koček je chováno i v Česku.", "section_level": 1}, {"title": "Vzhled.", "content": "Snowshoe je středně velká kočka elegantního vzhledu. Tělo je dlouhé a pevné, silné a svalnaté. Dobře vyvážené. Hlava má tvar širokého, po stranách lehce zaobleného klínu. Lícní kosti jsou vysoko posazené, nos je přímý. Uši jsou u báze široké, jejich špičky lehce zaoblené, dodávají kočce ostražitý vzhled. Oči tvaru vlašského ořechu jsou jasně modré, jiskřivé. Zadní nohy jsou o něco delší než přední. Tlapky jsou malé, oválné. Ocas je středně dlouhý až dlouhý, směrem ke špičce se lehce zužuje. Tělo, nohy a hlava jsou vzájemně dobře proporčně vyvážené. Kočka nesmí vykazovat typovou podobnost se siamskými kočkami.", "section_level": 1}, {"title": "Srst a barva.", "content": "Srst je krátká až středně dlouhá bez zřetelné podsady. Odznaky musí být jasně zřetelné. Typické pro tuto kočku jsou bílé \"ponožky\" na všech končetinách. Na předních nohou smí zasahovat nejvýše doprostřed nohou, na zadních nohou pak doprostřed stehen. Jsou uznávány veškeré barevné variety koček s odznaky.", "section_level": 1}], "src_summary": "Snowshoe je plemeno kočky domácí. Vzniklo v 60. letech zkřížením americké krátkosrsté a siamské kočky. Snowshoe jsou velmi citlivé kočky, které vyžadují klid, přitom jsou však velmi živé a dobrodružné, také jsou zvědavé a inteligentní.", "tgt_summary": "The Snowshoe is a breed of cat originating in the United States of America in the 1960s. Snowshoes were first produced in Philadelphia when a Siamese breeder's cat gave birth to three kittens with white feet. The breeder, Dorothy Hinds-Daugherty, then began a breeding program to produce what were originally called \"Silver Laces\", crossing the strangely marked Siamese cats with bi-color American Shorthair cats and other breeds. When Hinds-Daugherty left the program, Vikki Olander began working with the cats and recruited new breeders, as well as worked towards full recognition within cat associations. Despite having existed for 45 years, Snowshoes are rare due to the difficulty of reproducing the correct coat markings. The marks are based on recessive genes for color points and on the co-dominant but variably-expressed piebald pattern gene, making it difficult to predict the appearance of offspring. The coat coloration recognized by registries and associations is point coloration, and it comes in a variety of colors, though some organizations do not recognize certain colors. Snowshoe cats have an affectionate and docile disposition. Due to this, they do not do well under circumstances where they are left alone for long periods of time. Snowshoes are also very vocal, though their voices are not as loud as their Siamese ancestors. They are noted as being very intelligent and have the ability to learn tricks and open doors. These cats also enjoy water, and may swim.", "id": 67516}
{"src_title": "Kostival", "tgt_title": "Symphytum", "src_document": [{"title": "Rozšíření.", "content": "Druhy rodu kostival pocházejí z euroasijské oblasti, za hlavní místa jejich původu jsou považovány hornaté oblasti okolo východní částí Černého moře, hlavně Malá Asie a Kavkaz; tam roste nejvíce druhů které jsou v mnoha případech endemické. Odtud se rod rozšířil na západ téměř do celé Evropy a směrem na východ postupoval na jih Sibiře, do Střední Asie, pevninské Číny i na ostrov Tchaj-wan. Kostival se dále druhotně dostal do Afriky a Severní Ameriky kde se dobře uchytil a místy se pěstuje se jako krmivo pro dobytek. Osídlil různé biotopy, na teplých nížinných územích preferuje především stinná stanoviště, roste ve vlhkých údolích, na neosluněných místech okolo vodních toků, v křovinách nebo v jehličnatých lesích. Ve výše položených oblastech také volí místa s vlhkou půdou, ale již se méně vyhýbá slunečnímu svitu. Dokáže se přizpůsobit i ruderálním stanovištím s dostatkem živin, jako jsou vlhké skládky a rumiště, zanedbaná okolí lidských sídel nebo okraje polí, příkopů a cest.", "section_level": 1}, {"title": "Popis.", "content": "Vytrvalé nebo vzácně i jednoleté rostliny s jednoduchými nebo větvenými lodyhami které jsou hustě porostlé krátkými nebo dlouhými, měkkými či pevnými pichlavými chlupy. Lodyhy vyrůstají z jednoduchého nebo rozvětveného, svislého či plazivého oddenku jenž bývá hrubý, masitý a může mít i hlíznaté zduřeniny. Podlouhlé, kopinaté až vejčité lodyžní listy, s řapíky nebo přisedlé, jsou nejčastěji celokrajné a na bázi srdčité či uťaté. Spodní listy vyrůstají střídavě, horní vstřícně a všechny jsou drsně chlupaté. Stopkaté, oboupohlavné květy s krátkými listeny vyrůstají v hustých květenstvích. Jsou to převislé jednoduché nebo dvojité vijany, bývají vrcholové nebo rostou na bočních větvích. Trvalý kalich má zvonkovitý nebo trubkovitý tvar a je hluboce dělený do pěti čárkovitých cípů jež se po odkvětu zvětšují. Koruna je také zvonkovitá nebo trubkovitá a má pět krátkých zubů, zbarvena bývá bíle, žlutě, fialově nebo modře; v ústí trubky vyrůstá pět trojúhelníkovitých šupinek. V korunní trubce je pět částečně přirostlých tyčinek s podlouhlými prašníky které někdy z koruny vyčnívají. Ze středu hluboce členěného, čtyřdílného semeníku vyrůstá nitkovitá čnělka s nepatrnou hlavičkovitou bliznou. Květy nejčastěji vykvétají v pozdním jaře a časném létě, jejich opylení zajišťuje hmyz. Plodem jsou čtyři tvrdky konkávně přirostlé na plochém květním lůžku. Jsou šikmo vejčité, někdy zakřivené, obvykle s jednou ostrou hranou. Na povrchu jsou vrásčité, bradavčité nebo hladké, na bázi mívají ozubený límcovitý val a na opačné straně malou šupinu. Obsahují kulovitá semena. Rostliny tohoto rodu se mohou rozmnožovat jak rozrůstáním oddenků, tak i rozšiřováním semen.", "section_level": 1}, {"title": "Taxonomie.", "content": "Taxonomie rodu ještě zdaleka není dokončena, za posledních 80 let se zvýšil počet poznaných druhů z 15 na 40. V přírodě České republice se lze setkat s těmito čtyřmi druhy: a s kříženci: V Evropě se dále vyskytují ještě tyto druhy:", "section_level": 1}, {"title": "Význam.", "content": "Rostliny rodu kostival jsou bohaté na mnohé alkaloidy a puriny, jako např. echimidin, symphytin, uplandicin a symhytocynoglossin nebo allantoin, obsahují také velké procento polysacharidů, silic, slizu nebo tříslovin. Mnohé druhy se proto i v současnosti využívají ve farmacii a homeopatii. Kořeny některých druhů také sloužívaly k přípravě červených barviv.", "section_level": 1}, {"title": "Externí odkazy.", "content": "", "section_level": 1}], "src_summary": "Kostival (\"Symphytum\") je rod štětinatých nebo drsně chlupatých bylin z čeledi brutnákovitých které obvykle rostou na polostinných a vlhkých místech s výživnou půdou. Některé jeho druhy, např. kostival lékařský, jsou tradičně považovány za léčivé rostliny.", "tgt_summary": "Symphytum is a genus of flowering plants in the borage family, Boraginaceae. There are up to 35 species, known by the common name comfrey (pronounced ). Some species and hybrids, particularly \"S. officinale\" and \"S.\" × \"uplandicum\", are used in gardening and herbal medicine. They are not to be confused with \"Cynoglossum virginianum\", known as wild comfrey, another member of the borage family.", "id": 653072}
{"src_title": "Jacques Charles", "tgt_title": "Jacques Charles", "src_document": [{"title": "Život.", "content": "Charles se narodil v Beaugency-sur-Loire v roce 1746, oženil se s Julie Françoise Bouchaud des Hérettes (1784–1817), o 37 let mladší kreolskou ženou, do které byl údajně zamilován básník Alphonse de Lamartine, a která byla jeho \"Elvirou\" v jeho autobiografickém díle básnického rozjímání \"«Le Lac»\" (\"„Jezero“\"), ve kterém v retrospektivě popisuje vroucí lásku dvojice z pohledu truchlícího muže. Charles ji přežil a zemřel v Paříži 7. dubna 1823.", "section_level": 1}, {"title": "Vodíkem plněný balon.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "První vodíkem plněný balon.", "content": "Charles přišel s myšlenkou vodíkem plněného balonu při studiu práce Roberta Boylea \"Boyleův zákon\" zveřejněném před 100 lety v roce 1662 a jeho současníky Henry Cavendishem, Josephem Blackem a Tiberiem Cavallem. Navrhl letadlo a následně ve spolupráci s bratry Robertovými, Anne-Jeanem a Nicolas-Louisem, sestrojil na \"Place des Victoires\" v Paříži. Bratři vynalezli postup výroby lehčeného, vzduchotěsného vaku: rozpouštěnou gumu v roztoku terpentýnu a laku nanášeli na sešité pruhy hedvábí. Používali střídavě červené a bílé pruhy hedvábí, ale ve výsledku byl balon díky postupu pogumování červenožlutý. Jacques Charles a bratři Robertovi vypustili první vodíkem plněný balon 27. srpna 1783 z Champ-de-Mars – dnes v místech Eiffelovy věže, kde byl mezi přihlížejícími i Benjamin Franklin. Balon byl poměrně malý, jen 35 m³ omezených pogumovaným hedvábím, mohl nést jen kolem 9 kg (20 lb). Byl naplněn vodíkem vyráběným litím čtvrt tuny kyseliny sírové na půl tuny železných pilin. Vodík byl do balonu plněn přes olověné trubky, ale nebyl chlazen studenou vodou, takže bylo obtížné balon zcela naplnit (horký plyn po ochlazení v balonu zmenšoval svůj objem). Tiskem vycházely denně zprávy o plnění balonu; dav přihlížejících byl tak velký, že čtvrtý den plnění 26. srpna byl balon na Champ-de-Mars převezen tajně již v noci. Balon letěl severně 45 minut, byl následován jezdci na koních a přistál o 21 kilometrů dále ve vesnici Gonesse, kde byl údajně vyděšenými vesničany poničen vidlemi nebo noži. Projekt byl financován předplatným Fujase de Saint-Fond.", "section_level": 2}, {"title": "První let vodíkem plněného balonu s lidskou posádkou.", "content": "Dne 1. prosince 1783 ve 13:45 Jacques Charles a bratři Robertovi vypustili první balon s lidskou posádkou z Jardin des Tuileries v Paříži. Let uskutečnil Jacques Charles doprovázený Nicolas-Louis Robertem v 380kubíkovém vodíkem plněném balonu. Plášť byl šitý na míru, byl opatřen upouštěcím ventilem a překryt byl sítí nesoucí koš. Pro ovládání výšky byla použita písečná zátěž (balast). Vystoupali do výšky kolem 1800 stop (550 m) a přistáli až při západu Slunce v Nesles-la-Vallée po 2 hodinách a 5 minutách 36kilometrového letu. Následovatelé na koních, vedení vévodou de Chartres, pomáhali při přistání. Jacques Charles se poté rozhodl znovu vzlétnout sám, protože balon ztratil část vodíku. Tentokrát vystoupal balon rychle do výšky 3000 metrů, kde opět spatřil Slunce. Protože začal trpět bolestmi v uších, vypustil část vodíku a zlehka sestoupil o 3 km dále v Tour du Lay. Přestože byl po něm balon plněný vodíkem pojmenován \"charlièrou\", již nikdy, na rozdíl od bratrů Robertových, neuskutečnil další let. Vzletu přihlíželo 400 000 diváků a stovky z nich pomohlo financovat vzlet za možnost přístupu do blízkosti místa vzletu. Mezi nimi byl Benjamin Franklin, diplomatický zástupce Spojených států amerických. Přítomen byl i Joseph Montgolfier, kterého Charles poctil vypuštěním malého jasně zeleného balonku, který měl ukázat stav povětrnostních podmínek. Tato událost se uskutečnila jen 10 dní po prvním letu balonu s lidskou posádkou Jean-François Pilâtre de Rozier v horkovzdušném balonu bratrů Montgolfierů. Simon Schama poznamenal v \"\": „Hlavním vědeckým spolupracovníkem Montgolfierů byl M. Charles, … který byl prvním, kdo navrhl vytvořit plyn z vitriolu místo z hoření navlhčených stébel a dřeva, které bylo používáno v dřívějších vzletech. Charles sám byl dychtiv létat, ale narazil na neoblomné veto krále, který s dychtivou pozorností sledoval pokrok v létání. Zneklidněný nebezpečími prvních letů, král poté navrhl vypustit dva zločince, což Charlese a jeho kolegy pobouřilo.“", "section_level": 2}, {"title": "Další aktivity.", "content": "Další projekt Jacques Charles a bratří Robertových byla stavba podlouhlého řiditelného letadla podle návrhu řiditelného balonu Jean Baptiste Meusniera (1783–85). Návrh zahrnoval Meusnierův vnitřní balonet, kormidlo a pohon. Jacques Charles v tomto letadle nikdy nevzlétl, ale 15. července 1784 bratři uskutečnili 45minutový let ze Saint-Cloud do Meudon s M. Collin-Hullinem a Ludvíkem Filipem II. Orleánským v \"La Caroline\". Letadlo bylo opatřeno vesly pro ovládání pohybu a směru, ale ty se ukázaly být zbytečnými. Nepřítomnost upouštěcího ventilu znamenala, že vévoda musel proříznout balonet, aby předešel jeho protržení při dosažení výšky kolem 4500 m. Dne 19. září 1784 bratři Robertové a M. Collin-Hullin uletěli za 6 hodin a 40 minut 186 km z Paříže do Beuvry u Béthune. Tím uskutečnili první let přes 100 km.", "section_level": 2}, {"title": "Vynálezy.", "content": "Charles vyvinul několik užitečných vynálezů: upouštěcí ventil a další související zařízení – jako hydrometr a odrazový goniometr, vylepšil Gravesandův heliostat a Fahrenheitův aerometr. Potvrdil Franklinovy experimenty s elektrikou.", "section_level": 1}, {"title": "Charlesův zákon.", "content": "Charlesův zákon popisuje, jak se plyny roztahují, když se ohřívají – prvně popsaný Joseph Louis Gay-Lussacem v roce 1802, ale připsán byl nepublikované práci Jacques Charles, a pojmenován byl na počest Charlesa. Kolem 1787 Charles uskutečnil experiment, kde naplnil 5 balonů stejného objemu různými plyny. Poté zvyšoval jejich teplotu na 80 °C a zaznamenal, že se všechny zvětšily o stejný objem. Tento experiment byl zmiňován Gay-Lussacem v roce 1802, kdy zveřejnil přesný vztah mezi teplotou a objemem plynu. Charlesův zákon uvádí, že za stejného tlaku je objem ideálního plynu úměrný jeho absolutní teplotě. Objem plynu při konstantním tlaku se zvyšuje lineárně s absolutní teplotou plynu. Vytvořený vztah zněl \"V\"/\"T\" = \"V\"/\"T\".", "section_level": 1}, {"title": "Kariéra.", "content": "Jacques Charles byl zvolen do Akademie věd v roce 1795, a následně se stal profesorem fyziky na Conservatoire des Arts et Métiers.", "section_level": 1}, {"title": "Připomínka.", "content": "Stéla na Nesles-la-Vallée označuje Charlesův-Robertův let 1. prosince 1783. \"Coupe Charles et Robert\" bylo mezinárodní balonové setkání v roce 1983 pořádané souběžně s Gordon Bennett Cup.", "section_level": 1}], "src_summary": "Jacques Alexandre César Charles (12. listopadu 1746 – 7. dubna 1823) byl francouzský vynálezce, vědec, matematik, profesor Francouzské akademie věd a průkopník balonového létání. Jacques Charles napsal jen nemnoho matematických pojednání a většina z těch, jež mu jsou přisuzována, mu připadla omylem, záměnou s jeho jmenovcem, taktéž Jacquem Charlesem, který byl od 12. května 1785 rovněž členem Pařížské akademie věd. Občas byl nazýván Charles Geometr. Společně s bratry Robertovými, kteří pro něj balón postavili, uskutečnil Charles 27. srpna 1783 první let vodíkem plněného balonu bez posádky. Let trval celých 45 minut. Poté 1. prosince téhož roku uskutečnil profesor Charles spolu s Nicolas-Louisem Robertem let s lidskou posádkou. Let trval 2 hodiny, přičemž vystoupali do výšky kolem 1800 stop (550 m). Jejich průkopnické užití vodíku vedlo k pojmenování balonu plněného vodíkem \"charliéra\" (coby protiklad k montgolfiéře využívající horký vzduch). Charlesův zákon popisující rozpínavost plynů s měnící se teplotou popsal Joseph Louis Gay-Lussac v roce 1802, ale připsal jej nepublikované práci Jacquesa Charlesa. Charles byl zvolen do Akademie věd v roce 1795 a následně se stal profesorem fyziky.", "tgt_summary": "Jacques Alexandre César Charles (November 12, 1746 – April 7, 1823) was a French inventor, scientist, mathematician, and balloonist. Charles wrote almost nothing about mathematics, and most of what has been credited to him was due to mistaking him with another Jacques Charles, also a member of the Paris Academy of Sciences, entering on May 12, 1785. He was sometimes called Charles the Geometer. (See J. B. Gough, Charles the Obscure, Isis 70, #254, pgs 576-579) Charles and the Robert brothers launched the world's first unmanned hydrogen-filled gas balloon in August 1783; then in December 1783, Charles and his co-pilot Nicolas-Louis Robert ascended to a height of about 1,800 feet (550 m) in a manned gas balloon. Their pioneering use of hydrogen for lift led to this type of balloon being named a \"Charlière\" (as opposed to a Montgolfière which used hot air). Charles's law, describing how gases tend to expand when heated, was formulated by Joseph Louis Gay-Lussac in 1802, but he credited it to unpublished work by Jacques Charles. Charles was elected to the Académie des Sciences in 1795 and subsequently became professor of physics at the Académie de Sciences.", "id": 1251278}
{"src_title": "Andrea Doria", "tgt_title": "Andrea Doria", "src_document": [{"title": "Životopis.", "content": "Pocházel ze starého janovského rodu Doriů, z něhož vzešlo několik vynikajících námořních velitelů. Narodil se v ligurském městě Oneglia, dnes součást města Imperia. V mládí záhy osiřel a stal se vojákem štěstěny neboli žoldnéřem. Díky svým schopnostem se brzy stal kondotiérem čili velitelem námezdných žoldnéřů. Nejprve byl ve službách papeže, později si ho najímala různá italská knížata. V roce 1503 bojoval na Korsice ve službách janovského loďstva – Janovská republika byla v té době francouzským vazalem – a zúčastnil se vzpoury Janova proti Francouzům, jež přinutil opustit město. Byl za to jmenován admirálem a posléze velitelem janovské flotily. Po několik let pak brázdil vody Středozemního moře a bojoval zejména proti Osmanským Turkům a středomořským pirátům.", "section_level": 1}, {"title": "Války mezi Francií a Svatou říší římskou.", "content": "Mezitím se Janov opět dostal do francouzského područí a roku 1522 jej ovládla vojska římského císaře. Doria vstoupil do služeb francouzského krále Františka I., který ho jmenoval generálním kapitánem. V roce 1524 osvobodil Doria z obklíčení císařských vojsk Marseille a později pomohl vrátit Janov opět pod nadvládu Francouzů. Jeho lodi, jimž velel jeho synovec Filippino Doria, rozdrtily roku 1528 v bitvě u Capo d'Orso španělské loďstvo. Francouzský král se však stavěl k plnění svých závazků velmi liknavě. Když nevyplatil Doriovým vojskům žold a odmítl předat Janovským Savonu, kterou jim slíbil, přešel Doria v červnu 1528 po vypršení svého smluvního závazku na stranu císaře Karla V.", "section_level": 2}, {"title": "Obnovení Janovské republiky.", "content": "Doria nařídil svému synovci Filippinovi, který se v té době podílel společně s Francouzi na blokádě Neapole, aby opustil blokádu. Sám pak odplul do Janova, odkud s pomocí tamější šlechty vyhnal Francouze a obnovil Janovskou republiku pod ochranou císaře Karla V. Zreformoval janovskou ústavu a sjednotil rozdělenou společnost vytvořením 28 vládnoucích klanů. Patřily k nim rody Cybo, Doria, Fieschi, Giustiniani, Grimaldi, Imperiali, Pallavicini a Spinola. Odmítl nabídky stát se janovským pánem, či dokonce dóžetem, ale přijal pozici „stálého cenzora“ a až do své smrti se těšil výjimečnému vlivu při zasedání rady republiky. Titul cenzora byl pojat ve smyslu starořímském, tedy jako vysoce vážený starší veřejný úředník (viz Římský cenzor), nikoli jak mu rozumíme dnes. Janovská republika mu udělila řadu výsad, dva paláce a titul \"Liberator et Pater Patriae\" (Osvoboditel a otec vlasti).", "section_level": 2}, {"title": "Císařský admirál.", "content": "Jako císařský admirál velel několika výpravám proti Osmanské říši, jíž vládl sultán Sulejman I., při nichž dobyl Koroni (Corone) a Patru (Patras) a společně s císařem pak v roce 1535 obsadil Tunis, kde osvobodil 20 000 křesťanských zajatců. Pro císaře Karla V., jemuž pomohl ovládnout celou Itálii, byl neocenitelným spojencem v bojích proti Františku I. V únoru 1538 shromáždil papež Pavel III. proti Turkům Svatou ligu, kterou tvořily Papežský stát, Španělsko, Svatá říše římská, Benátská republika a řád Maltézských rytířů. Velitel osmanského námořnictva Chajruddín Barbarossa však v září téhož roku v bitvě u Prevezy loďstvo této křesťanské aliance, jehož spoluvelitelem Doria byl, porazil. Byla to jedna ze tří největších námořních bitev ve Středomoří v 16. století. Toto vítězství zajistilo Turkům na příštích 33 let nadvládu nad východním Středomořím, kterou ukončila až bitva u Lepanta v roce 1571. V roce 1541 doprovázel Doria Karla V. na neúspěšné výpravě na Alžír, s níž nesouhlasil a která skončila díky nepříznivému počasí tragicky. Po dalších pět let pak aktivně podporoval císaře v řadě různých válek, v nichž byl i přes svůj vysoký věk – bylo mu teď již přes 70 – v zásadě úspěšný.", "section_level": 2}, {"title": "Podzim života.", "content": "Po uzavření míru mezi Karlem V. a Františkem I. v Crépy v roce 1544 doufal Andrea Doria, že stráví zbytek svého života v klidu. Avšak jeho ohromná moc a bohatství, jakož i arogance jeho synovce Giannettina Dorii, jehož chtěl učinit svým nástupcem a který proti sobě popudil janovskou šlechtu, mu nadělaly mnoho nepřátel. V roce 1547 tak vypuklo spiknutí vedené janovským šlechticem, hrabětem z Lavagny, Giovannim Luigim Fieschim, které mělo zbavit rod Doriů moci. Giannettino byl zabit, ale spiklenci byli poraženi. Při jejich trestání projevil Andrea Doria značnou pomstychtivost, když pro sebe získal většinu jejich lén. Byl rovněž zapleten do vraždy parmského vévody Piera Luigiho Farneseho, který napomáhal Fieschimu. Následovala další spiknutí, nejvýznamnější z nich vedl markýz z Massy a Carrary Giulio Cybo (1548), všechna však byla potlačena. Přestože byl Doria velmi ctižádostivý a tvrdý, byl také velký vlastenec a úspěšně odrážel opakované snahy císaře Karla V. o vybudování pevnosti se španělskou vojenskou posádkou v Janově. Ani věkem se nezmenšila jeho energie. V roce 1550 se ve svých 84 opět vydal na moře, aby se vypořádal s berberskými piráty, nebyl však příliš úspěšný. Roku 1552 porazilo osmanské loďstvo vedené admirálem Turgutem Reisem v bitvě u Ponzy španělsko-italskou flotilu Karla V., jíž velel Andrea Doria. Téhož roku se opět rozhořela válka mezi Svatou říší římskou a Francií. Následujícího roku se Francouzi při invazi na Korsiku zmocnili ostrova, který byl tehdy ve správě janovské Banky svatého Jiří. Doria byl opět povolán a strávil roky 1553–1555 na ostrově, kde se střídavými úspěchy bojoval s Francouzi. V roce 1555 se vrátil do Janova, a protože se již cítil velmi starý a slabý, předal velení nad loďstvem svému prasynovci Giovannimu Andreovi Doriovi, synovi Gianettina Dorii. Giovanni vedl v roce 1560 výpravu proti Tripolisu, ale byl ještě neúspěšnější než jeho prastrýc u Alžíru, když po prohrané bitvě u ostrova Džerby proti loďstvu tureckých admirálů Pijaliho Paši a Turguta Reise jen stěží uprchl. Andrea Doria mu posléze přenechal i svůj veškerý majetek.", "section_level": 1}, {"title": "Lodi.", "content": "Na admirálovu počest bylo pojmenováno několik lodí a dvě třídy válečných lodí italského námořnictva. Jeho jméno nesl také janovský fotbalový klub, který se však roku 1946 sloučil s klubem Sampierdarenese a vytvořili nový oddíl Sampdoria Janov.", "section_level": 1}], "src_summary": "Andrea Doria (30. listopad 1466, Oneglie – 25. listopad 1560, Janov) byl italský námořník, admirál, voják, politik, vládce Janovské městské republiky, kníže z Melfi.", "tgt_summary": "Andrea Doria (; 30 November 146625 November 1560) was an Italian \"\" and admiral of the Republic of Genoa. Originally serving France, he ended his collaboration with Francis I in 1528 and became the Imperial admiral of Charles V, Holy Roman Emperor in 1529. Having obtained the restoration of the Republic of Genoa from the Emperor in 1530, he continued to serve the Habsburgs for the duration of the Italian Wars. Doria commanded several Catholic expeditions against the Ottoman Empire: he captured Koroni, Patras (1532), and Tunis (1535), but failed to capture Preveza (1538) and Algiers (1541). Doria's last campaign took place in the 1550s, during a war fought to retain Corsica in Genoese hands against a Franco-Ottoman alliance. Several ships were named in honour of the admiral, the most famous being the Italian passenger liner , launched in 1951, which sank following a collision in 1956.", "id": 946479}
{"src_title": "Volin", "tgt_title": "Volin", "src_document": [{"title": "Životopis.", "content": "Narodil se ve Voroněžské oblasti v centrálním Rusku, kde oba jeho rodiče pracovali jako doktoři. Po dokončení střední školy odešel studovat právo do Petrohradu. V roce 1904 opustil univerzitu, přidal se ke Straně socialistů-revolucionářů a zapojil se do revolučního dělnického hnutí. Angažoval se v kulturních a vzdělávacích aktivitách. Během nich potkal kněze Georgije Gapona a zapojil se do petičního hnutí. Během Krvavé neděle (1905) byl ve skupině, která byla potlačena vojáky ještě předtím, než se dostala k Zimnímu paláci. Během následujících stávek se ujal vedení a založil první Petrohradský sovět za účelem koordinování pomoci a získávání informací pro dělníky. Sovět byl sice potlačen v prosinci 1905 během Ruské revoluce, ale nakonec byl obnoven během Únorové revoluce roku 1917. Po jeho útěku z vězení roku 1907 odletěl do Francie, kde se díky vlivu dalších ruských anarchistů přidal k místnímu anarchistickému hnutí, jehož nejznámějším členem byl Apollon Karelin. Sehrál roli v Ruské občanské válce, poté se stal členem anarchistické organizace Nabat a v roce 1919 se stal součástí Machnovy armády. V lednu 1920 byl zatčen bolševiky, ale v říjnu byl společně s dalšími anarchisty propuštěn díky dohodě mezi Sovětským svazem a Machnovou armádou. O měsíc později byl však znovu zatčen. Ve vězení Taganka držel s dalšími vězni hladovku. Kvůli intervenci Mezinárodních rudých odborů byl v létě 1921 vyhoštěn ze země. Poté žil se svou rodinou v Berlíně, kde napsal 80stránkový pamflet nazvaný \"Perzekuce anarchistů v sovětském Rusku\". Přeložil do němčiny \"Historii Machnovského hnutí\" a psal pro ruský anarchistický magazín. Dva roky po tom, co dostal pozvánku od Sébastiena Faureho, aby mu pomohl s psaním \"Encyclopédie Anarchiste\", se přestěhoval do Paříže, kde psal pro encyklopedii a pro další publikace. Velmi ho zasáhla smrt jeho ženy a během 2. světové války byl nucen se neustále přesunovat z jednoho úkrytu do druhého. Po válce se vrátil do Paříže, ale rozvinula se u něj neléčitelná tuberkulóza, na níž zemřel v září 1945. Zanechal po sobě knihu se svými zkušenostmi z revolucí a občanské války, \"La Révolution inconnue (Neznámá revoluce)\", která byla vydána po jeho smrti.", "section_level": 1}, {"title": "Syntetický anarchismus.", "content": "Volin byl plodný spisovatel a anarchistický intelektuál, který sehrál důležitou roli v organizování Nabatu. Konfederace anarchistických hnutí Nabat, byla anarchistická organizace, která se rozvinula na Ukrajině během let 1918 až 1920. Území, na kterém působilo se také nazývá jako Machnovščyna, ačkoli Nabat působil i v některých velkých městech na jihu Ukrajiny. Organizace nebyla rozhodnutá, ke které z větví anarchismu se přiklonit. Volin proto chtěl vytvořit platformu, která propojuje tři hlavní větve anarchismu: anarchosyndikalismus, anarchokomunismus a anarchoindividualismus. Návrh přednesený Nabatu k prosazení syntetického anarchismu obsahoval větu: \"Tyto tři prvky (syndikalismus, komunismus, individualismus) jsou tři aspekty jednouduchého procesu budování organizované dělnické třídy pro anarchokomunistickou společnost, ve které materiál slouží jen k naplnění lidské nezávislosti.\" Anarchistické hnutí ve většině zemí bylo rozděleno na tři větve. Tím pádem by její sjednocení znamenalo zefektivnění celého anarchistického hnutí.", "section_level": 1}], "src_summary": "Vsevolod Michajlovič Eichenbaum (rusky: Все́волод Михйлович Эйхенбум, 11. srpna 1882 – 18. září 1945), později známý jako Volin, byl ruský anarchista, který se podílel na Ruské a Ukrajinské revoluci. Poté byl vykázán do exilu bolševickou vládou. Byl hlavním šiřitelem anarchistické formy známé jako syntetický anarchismus.", "tgt_summary": "Vsevolod Mikhailovich Eikhenbaum (, ; 11 August 188218 September 1945), known in later life as Volin or (the spelling he used himself) Voline (Во́лин), was a leading Russian anarchist who participated in the Russian and Ukrainian Revolutions before being forced into exile by the Bolshevik Party government. He was a main proponent of the anarchist organizational form known as synthesis anarchism.", "id": 2136574}
{"src_title": "Slovenj Gradec", "tgt_title": "Slovenj Gradec", "src_document": [{"title": "Název.", "content": "Slovinský Hradec nese svůj přídomek \"Slovinský\" v češtině, slovinštině i němčině, aby nedocházelo k záměně se Štýrským Hradcem v Rakousku. Štýrský Hradec je ve slovinštině oproti češtině nazýván jednoduše \"Gradec\", tedy \"Hradec\", z čehož je odvozen i německý název \"Graz\". V němčině se k \"Hradci\" ve Slovinsku nepřipojuje \"Slowenisch\", nýbrž se v tomto případě uchoval přídomek \"Windisch\", což je původní staré německé označení pro Slovany, které se v němčině později vžilo zvláště pro Slovince. V současnosti je však adjektivum \"Wendisch\" archaické a v názvu \"Windischgrätz\" se tak jedná o specifický relikt.", "section_level": 1}, {"title": "Geografie.", "content": "Město leží 45 km západně od města Mariboru a 65 km severně od Lublaně, hlavního města Slovinska. Slovinský Hradec byl dřív součástí historického Štýrska. Dnes leží na území tzv. statistické oblasti slovinských Korutan, slovinsky Koroška.", "section_level": 1}, {"title": "Členění města.", "content": "Slovinský Hradec je centrem stejnojmenné městské občiny, slovinského vyššího správního celku zahrnujícího celkem 22 sídel: \"Brda, Gmajna, Golavabuka, Gradišče, Graška Gora, Legen, Mislinjska Dobrava, Pameče, Podgorje, Raduše, Sele, Slovenj Gradec, Spodnji Razbor, Stari trg, Šmartno pri Slovenj Gradcu, Šmiklavž, Tomaška vas, Troblje, Turiška vas, Vodriž, Vrhe, Zgornji Razbor\".", "section_level": 2}, {"title": "Historie.", "content": "První zmínka o Hradci pochází z roku 1091, kdy byl již součástí staré Štýrské marky. Později byl součástí i následného Štýrského vévodství a to až do roku 1918 do jeho zániku, kdy bylo Štýrsko rozděleno mezi Rakouskou republiku a Království Srbů, Chorvatů a Slovinců. Slovinský Hradec byl také původním sídlem rodu Windischgrätzů, prvně zmíněných již roku 1220, z nějž o dalších šest století později vzešel i kníže Alfred Windischgrätz, polní maršál, který vedl potlačení bouří v Praze roku 1848. V roce 1918, kdy se stal Slovinský Hradec součástí společného jihoslávského státu, byla převážná většina místního obyvatelstva germanofonní a Slovinský Hradec tak představoval poměrně významný ostrov němectví v jinak zcela homogenní slovinské oblasti. Německy tehdy mluvilo na 75 % a slovinsky 25 %. Nicméně obcovací řeč přímo nesouvisela s národností a mnoho rodin tak bylo smíšených, podobně jako v případě rodiny významného slovinskohradského rodáka Huga Wolfa. Po I. světové válce však část německy mluvícího obyvatelstva emigrovala do Rakouska a zůstalí obyvatelé byli podrobeni postupné slovenizaci. Během II. světové války bylo město násilně připojeno k Nacistickému Německu, načež byl zahájen tvrdý proces germanizace podobně jako na dalších okupovaných územích. Neněmečtí obyvatelé byli tvrdě postiženi perzekucí, která v několika případech skončila smrtí. V okolí Slovinského Hradce operovaly místní partyzánské jednotky. Po válce byla absolutní většina původního německy mluvícího obyvatelstva odsunuta do Rakouska, čímž Slovinský Hradec přišel nejenom o velkou část obyvatel, ale i staleté kulturní dědictví. Podobným kulturně-historický šokem prošla i mnohá města v Čechách a na Moravě. V 50. letech byla zahájena vytrvalá industrializace a Slovinský Hradec se stal politickým a ekonomickým centrem slovinské části Korutan, regionu Koroška. Roku 1994 se pak Slovinský Hradec stal jedním z 11 slovinských měst, jež jsou zároveň občinou, tedy městem s vlastní správní jednotkou.", "section_level": 1}], "src_summary": "Slovenj Gradec (česky Slovinský Hradec, německy Windischgrätz) je slovinské město ležící na území historického Štýrska, které je dnes součástí statistického regionu Korutanský region. Ve městě žije přibližně 7 500 obyvatel a v blízkém okolí města ve stejnojmenné oblasti dalších 10 000.", "tgt_summary": "Slovenj Gradec (; \", \"after about 1900 \"Windischgraz\") is a town in northern Slovenia. It is the centre of the City Municipality of Slovenj Gradec. It is part of the historical Styria region, and since 2005 it has belonged to the NUTS-3 Carinthia Statistical Region. It is located in the Mislinja Valley at the eastern end of the Karawanks mountain range, about west of Maribor and northeast of Ljubljana.", "id": 962956}
{"src_title": "Lykopen", "tgt_title": "Lycopene", "src_document": [{"title": "Biosyntéza.", "content": "Spojením dvou geranylpyrofosfátů vzniká dvacetiuhlíkatý geranylgeranylpyrofosfát, který se dále přeměňuje v lykopen. Z lykopenu pak vzniká buď alfa-karoten, který se dále přeměňuje na lutein, nebo beta-karoten. Lykopen je chemicky relativně stabilní, takže v potravinách i lidském těle degraduje pomaleji než např. beta-karoten.", "section_level": 1}, {"title": "Zdroje lykopenu.", "content": "K významným zdrojům lykopenu patří: vodní meloun, rajče, posed bílý, šípek růže, červený grapefruit, guava.", "section_level": 2}, {"title": "Působení na lidský organizmus.", "content": "Lykopen má jako antioxidant ochranný vliv na lidské buňky, tkáně a orgány a přispívá ke „snižování rizika výskytu kardiovaskulárních onemocnění, snižování hladiny cholesterolu v krvi, podpoře imunitního systému a ochraně kůže před negativním vlivem UV záření“. Lykopen také snižuje pravděpodobnost vzniku některých nádorových a degenerativních onemocnění a chrání pleť před stárnutím. \"Odborníci také uvádějí, že antioxidativní efekt je jedním z pozitivních faktorů, které pomáhají snižovat riziko vzniku onkologických onemocnění. Lykopen je také vhodný jako antioxidant při srdečně cévních onemocněních, kdy se podílí na ochraně endotelu. Pomáhá také zlepšovat funkci prostaty. Je ovšem důležité vědět, že vědci zjistili, že u kuřáků pozitivní vliv konzumace lykopenu mizí.\" Celostnimedicina.cz Zejména díky obsahu lykopenu je možné rajčata, rajčatový džus či protlak využívat v prevenci a léčbě řady onemocnění a kosmetických problémů. Optimální denní dávku lykopenu však získáme až konzumací 12 kusů dobře zralých rajčat, takže v některých případech je možné doporučit kombinaci rajčat (či džusu a jiných rajčatových produktů) s lykopenem z lékárny. Lykopen působí synergicky s vitamínem C, takže je velmi vhodné při preventivním či terapeutickém využití lykopenu či rajčat doplňovat i tento vitamín.", "section_level": 1}, {"title": "Dávkování.", "content": "Doporučená denní dávka se pohybuje pro různé účely mezi 10 a 300 miligramy, prodávané kapsle obsahují nejčastěji 10 nebo 167 miligramů lykopenu. Ve zralých červených rajčatech je ho obvykle 30-75 mg/kg. Obvyklá léčebná denní dávka je 2-3x denně 2-3 dcl rajské šťávy nebo jednou až 2× denně 167 miligramů lykopenu. Pro farmaceutické účely se používají speciálně šlechtěná rajčata s vyšším obsahem lykopenu. Zavářením ovoce a zeleniny s obsahem lykopenu se jeho obsah podstatně nesnižuje. Tepelnou úpravou rajčat naopak obsah využitelného lykopenu v pokrmech stoupá.", "section_level": 1}], "src_summary": "Lykopen je červené rostlinné barvivo s antioxidačním účinkem ze skupiny karotenoidů neobsahujících kyslík. Patří mezi biologicky důležité tetraterpeny (acyklický tetraterpen; vysoce nenasycený uhlovodík s 11 konjugovanými a dvěma izolovanými dvojnými vazbami), je jedním z provitaminů vitamínu A a je schopen absorbovat světlo.", "tgt_summary": "Lycopene (from the neo-Latin \"Lycopersicum\", the tomato species) is a bright red carotenoid hydrocarbon found in tomatoes and other red fruits and vegetables, such as red carrots, watermelons, grapefruits, and papayas, but it is not present in strawberries or cherries. Although lycopene is chemically a carotene, it has no vitamin A activity. Foods that are not red may also contain lycopene, such as asparagus, guava and parsley. In plants, algae, and other photosynthetic organisms, lycopene is an intermediate in the biosynthesis of many carotenoids, including beta-carotene, which is responsible for yellow, orange, or red pigmentation, photosynthesis, and photoprotection. Like all carotenoids, lycopene is a tetraterpene. It is insoluble in water. Eleven conjugated double bonds give lycopene its deep red color. Owing to the strong color, lycopene is useful as a food coloring (registered as E160d) and is approved for use in the USA, Australia and New Zealand (registered as 160d) and the European Union.", "id": 2426642}
{"src_title": "Bergenie", "tgt_title": "Bergenia", "src_document": [{"title": "Rozšíření.", "content": "Rod pochází z horských oblastí severní Asie kde roste od Himálaje až po Korejský poloostrov. Vyskytuje se v nadmořské výšce do 2000 m, nejčastěji na vlhkých místech v listnatých nebo jehličnatých lesích kde vytváří souvislé kolonie o rozloze několika stovek metrů čtverečních. Některé druhy byly postupně dováženy do Evropy, bergenie tučnolistá již v roce 1760. Bergenie se staly oblíbenými rostlinami okrasných zahrad a protože jejich množení nebylo složité, byly rychle šířeny. Rostliny se následně samovolně dostaly do volné přírody a na mnoha místech zdomácněly, například v Severní Americe.", "section_level": 1}, {"title": "Popis.", "content": "Bergenie jsou sympodiálně rostoucí vytrvalé byliny s tlustými, plazivými, šupinatými oddenky se širokými, masitými a na omak voskovými listy které jsou obvykle stálezelené. Listy s krátkými širokými řapíky vyrůstají v robustních listových růžicích a jejich ploché silné čepele mají okraje celistvé nebo zoubkované. Přes zimní období se původně zelené či načervenalé listy zbarvují do bronzová. Z oddenků vyrůstají i květné lodyhy, vysoké 30 až 50 cm, které jsou ve spodní části jednoduché a větví se až v květenství. Nesou květy sdružené v kompaktních latovitých květenstvích jež se v průběhu kvetení rozvolňují. Květy mají pět vzpřímených kališních i pět korunních lístků, deset tyčinek uspořádaných ve dvou kruzích a ze dvou plodolistů složený horní semeník který má dvě čnělky. Kvést počínají v pozdním jaře a končí počátkem podzimu. Plody jsou dvoupouzdré tobolky obsahující drobná, podlouhlá, tmavě hnědá semena.", "section_level": 1}, {"title": "Význam.", "content": "Rostou sice ve většině půd, ale nejvíce jim prospívá vlhká a na humus bohatá zemina a umístění na slunci. Z původních druhů jsou jednak vyselektovány mnohé variety a dále jsou záměrným křížením vyšlechtěny mnohé kultivary odlišné od původních druhů. Tyto rostliny se používají hlavně jako půdopokryvné nebo obrubové rostliny které jsou nenáročné na pěstování a hezky vypadají. Používají se také jako řezané květiny, lodyhy se řežou v době kdy jsou všechna poupata vybarvená a počínají se otvírat prvé květy, ve váze vydrží za vhodných podmínek i týden. Ve vazačství jsou dále žádané i nepoškozené listy které vydrží čerstvé i tři týdny. V místech původu je bergenie používaná hlavně k léčebným účelům. Lihový extrakt z oddenku má silný protizánětlivý, protialergický a močopudný účinek, v tradiční medicíně slouží k uvolňování kamenů v ledvinách nebo v močovém měchýři. Ze sušených listů se vaří čaje posilující obranyschopnost organismu proti mnoha nemocem.", "section_level": 1}, {"title": "Externí odkazy.", "content": "", "section_level": 1}], "src_summary": "Bergenie (\"Bergenia\") je vytrvalá rostlina s velkými přízemními listy, původem asijský rod z čeledi lomikamenovitých. Rod je tvořen deseti druhy, z nich mnohé byly v minulosti importované do Evropy a jsou v zahradnictví pěstované pro své velké listy a barevné květy. Jeden druh, bergenie tučnolistá, se takto dostal do volné přírody České republiky.", "tgt_summary": "Bergenia (elephant-eared saxifrage, elephant's ears) is a genus of ten species of flowering plants in the family Saxifragaceae, native to central Asia, from Afghanistan to China and the Himalayan region.", "id": 2275658}
{"src_title": "Diogenův syndrom", "tgt_title": "Diogenes syndrome", "src_document": [{"title": "Původ názvu.", "content": "Úchylka byla poprvé uznána a nazvána jako Diogenův syndrom Clarkem a kol. v roce 1966. Termín byl zaveden v roce 1975 anglickými lékaři a později doporučen i autory německými. Název je odvozen od starořeckého filosofa a radikálního zastánce kynismu jménem Díogenés ze Sinópé, který údajně žil v důsledné skromnosti (která vyplývala z jeho filozofického přesvědčení) v sudu v oblasti Atén. On předměty nehromadil a nežil v izolaci, ale naopak denně vyhledával diskuzi a lidskou společnost, nejčastěji na agoře. Proto je tento eponym považován za chybný. Diogenův syndrom je od 70. let 20. století uznáván ve větší míře jako mediální fenomén populárních médií než pojem lékařské literatury. Primární popis tohoto syndromu se teprve koncem 20. století objevuje v geriatrii a psychiatrii.", "section_level": 1}, {"title": "Další názvy.", "content": "Na počátku 21. století jsou v zahraničí užívány jako synonymum i termíny jiné: Syndrom zaneřáděného domu, syndrom stařecké zanedbanosti, stařecké zhroucení, Pljuškinův syndrom (po postavě z Gogolova románu Mrtvé duše), zavalení smetím, kompulzivní hromadění, syndrom křečkování odpadků aj. (syllogomanie, anglicky Diogenes syndrome, Messie-Syndrome, Compulsive hoarding, Hoarding of Possessions and Animals, obsessive-compulsive disorder, senior self-neglect, senile breakdown, Plyushkin's Syndrome, social breakdown and senile squalor syndrome; člověka s touto poruchou nazýváme v angličtině Messies Person, zkráceně „messi“, „messies“ či \"messy\" /nepořádný, patologicky nepořádný/, v odborném slangu „archivář“).", "section_level": 1}, {"title": "Léčba.", "content": "Tato mentální porucha se řeší léky i psychoterapií, pokud možno ve spolupráci s rodinou postiženého. Léčba v nemocnici či ústavu dává kontroverzní nebo často i neuspokojivé výsledky. Jestliže je Diogenův syndrom cestou od společnosti k sobě samému, pak tím nejlepším způsobem prevence je podpora procesu opačného. «Muzeum neužitečných výrobků a smetí», ve kterém žijí osoby postižené Diogenovým syndromem, vytváří však kolem nich neproniknutelnou bariéru, za kterou žádný život nemůže proniknout. Abychom jim pomohli, musíme se pokusit změnit jejich orientaci od znevažování vztahů s lidmi směrem k uznání jejich důležitosti, od zklamání z možností, které jim svět nabídl, k hodnotě vlastního bytí, od nekončící revize minulosti a chystání se na budoucnost (co kdyby se tohle jeho smetí najednou hodilo k záchraně celého světa?) k přítomnosti a současnému bytí.", "section_level": 1}], "src_summary": "Diogenův syndrom je porucha charakterizovaná extrémním sebezanedbáváním, patologickou nepořádností (špinavou domácností, „bordelářstvím“), sociální izolovaností, apatií, nutkavým kompulzivním hromaděním (věcí či zvířat) a nedostatkem ohledu k postoji druhých. Postižení může také zahrnovat příznaky katatonie. Podstatou syndromu je většinou obsedantně kompulzivní porucha. Ergonomie odlišuje v kancelářské a manažerské práci přístup \"messy\" a \"pořádkumilovný\" (\"filers\" a \"pilers\", plniči/hromadiči a třídiči) a tvrdí, že \"messy\"-přístup je do určité míry nejen přijatelný, ale i efektivní. V roce 2017 začali vědci veřejně upozorňovat, že minimálně v některých případech jde u chorobného hromadění zvířat o odlišnou diagnózu.", "tgt_summary": "Diogenes syndrome, also known as senile squalor syndrome, is a disorder characterized by extreme self-neglect, domestic squalor, social withdrawal, apathy, compulsive hoarding of garbage or animals, plus lack of shame. Sufferers may also display symptoms of catatonia. The condition was first recognized in 1966 and designated Diogenes syndrome by Clark et al. The name derives from Diogenes of Sinope, an ancient Greek philosopher, a Cynic and an ultimate minimalist, who allegedly lived in a large jar in Athens. Not only did he not hoard, but he actually sought human company by venturing daily to the Agora. Therefore, this eponym is considered to be a misnomer. Other possible terms are \"senile breakdown\", \"Plyushkin's Syndrome\" (after the Gogol character), \"social breakdown\" and \"senile squalor syndrome\". Frontal lobe impairment may play a part in the causation (Orrell et al., 1989).", "id": 4073}
{"src_title": "Jošiwara", "tgt_title": "Yoshiwara", "src_document": [{"title": "Historie.", "content": "V roce 1617 rozhodl Hidetada Tokugawa o vytvoření zvláštních okrsků nazvaných \"jukaku\" jako jediných míst, kde bylo povoleno provozování nevěstinců. V dnešním Tokiu byla původně zvolena lokalita \"Jošiwara\" ve čtvrti Nihonbaši, po katastrofálním požáru v roce 1657 byla tato zařízení přesunuta na současné místo, které převzalo tradiční název. Počet místních prostitutek dosahoval až tří tisíc. Dívky byly obvykle už v dětství nakupovány od rodičů; smlouva byla obvykle na pět let, ale nákladný život spojený s poskytováním sexuálních služeb vedl k jejich zadlužování a tedy nemožnosti opustit tento způsob života. Vedle obyčejných prostitutek byly v Jošiwaře také elitní oiran a gejši, vydržované bohatými prominenty. K životu Jošiwary patřily také obchody s módním oblečením, divadla kabuki a malíři tvořící žánrové obrazy ve stylu ukijo-e. Při ničivém zemětřesení v roce 1923 Jošiwara opět vyhořela a všechny dívky přišly o život. Podle líčení Eliášové byly dívky údajně puštěny z nevěstinců až v poslední chvíli, kdy již nebylo uniku z plamenů, pročež nešťastnice naskákaly do jezírka v Asakuse, kde utonuly případně se zadusily kouřem. Hromady dívčích mrtvol byly potom na nákladních vozech odvezeny na Honžo, kde je spalovali.", "section_level": 1}, {"title": "Současnost.", "content": "V roce 1956 byl v Japonsku přijat zákon zakazující prostituci. To vedlo k úpadku Jošiwary, která se stala spíše turistickou atrakcí. Dosud zde však existuje řada pololegálních masážních salónů zvaných \"soaplands\".", "section_level": 1}, {"title": "V kultuře.", "content": "Život v Jošiwaře realisticky popisovala japonská spisovatelka Higuči Ičijó (česky vyšel výbor z jejího díla pod názvem \"Zápolení\"). Francouzský režisér Max Ophüls natočil v roce 1937 romantický hraný film \"Jošiwara\". MUDr. Hynek Záruba vydal knihu \"Jošiwara, japonské město milování\".", "section_level": 1}], "src_summary": "Jošiwara (japonsky: 吉原) je čtvrť na severozápadě japonského hlavního města Tokio, v obvodu Taitó. Je známá jako tradiční středisko japonské prostituce.", "tgt_summary": "Yoshiwara () was a famous \"yūkaku\" (red-light district) in Edo, present-day Tōkyō, Japan. In the early 17th century, there was widespread male and female prostitution throughout the cities of Kyoto, Edo, and Osaka. To counter this, an order of Tokugawa Hidetada of the Tokugawa shogunate restricted prostitution to designated city districts: Shimabara for Kyōto (1640), Shinmachi for Ōsaka (1624–1644), and Yoshiwara for Edo (1617). A leading motive for establishing these districts was the Tokugawa shogunate trying to prevent the nouveau riche \"chōnin\" (townspeople) from engaging in political intrigue.", "id": 908616}
{"src_title": "Apiterapie", "tgt_title": "Apitherapy", "src_document": [{"title": "Historie.", "content": "Z historický záznamů je známo, že ve 12. století byla Karlu Velikému léčena dna včelím jedem, v 17. století zase včelími vpichy léčili revmatismus Ivana Hrozného.* Výsledky byly získány z UIPMB a IBU závodů, které zahrnují Světový pohár v biatlonu, Mistrovství světa v biatlonu, a také výsledky ze zimních olympijských her.", "section_level": 2}], "src_summary": "Sven Fischer (* 16. dubna 1971) je bývalý německý biatlonista. V klubu WSV Oberhof 05 jej trénoval Frank Ulrich a Fritz Fischer (národní trenéři) a Klaus Siebert (klubový trenér). Po biatlonové sezóně 2006/07 odešel do důchodu.", "tgt_summary": "Sven Fischer (born 16 April 1971) is a former German biathlete. He trained with the WSV Oberhof 05 club, and was coached by Frank Ullrich and Fritz Fischer (national coaches) and Klaus Siebert (club coach). After the 2006/07 biathlon season, he retired.", "id": 364059}
{"src_title": "Hartmann von Aue", "tgt_title": "Hartmann von Aue", "src_document": [{"title": "Život.", "content": "O jeho životě víme jen málo. Narodil se ve Švábsku, byl vazalem pánů von Aue. Vychováván byl v klášterní škole a poté působil jako dvorský úředník. Byl vzdělaný a sečtělý, orientoval se ve francouzské i latinské literatuře, zajímal se jak o literaturu světskou, tak i duchovní. Inspiroval se zejména francouzským dvorským básníkem Chrétienem de Troyes, jehož některé díla přebásnil. Jako první se v německé literatuře věnoval artušovské látce.", "section_level": 1}, {"title": "Dílo.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Knížečka.", "content": "Jeho prvotinou se stala \"Knížečka\" (Büchlein). Námětem je hádání těla se srdcem o podstatě dvorské lásky.", "section_level": 2}, {"title": "Erek.", "content": "Problematika dvorské lásky a společnosti je obsahem i jeho druhého díla \"Erek\", které vzniklo asi roku 1190. Autor se nechal inspirovat Chrétienovým veršovaným románem \"Erec a Enide\" a volně ho přebásnil. Hartmannův Erek líčí osudy rytíře Artušova dvora. V první části knihy uzavírá Erek manželství s krásnou Enitou, ale poté se přestává věnovat svým rytířským povinnostem. Teprve odposlechnutý monolog jeho manželky Enity ho přiměje k jednání. Aby opět získal svoji identitu, podniká mnohá dobrodružství. Díky nim se nakonec projeví jak Erekova rytířská statečnost, tak oddaná láska jeho Enity. Dvorský román Erek se dochoval pouze v jednom rukopise, tzv. \"Ambraské knize hrdinské epiky\", jež byla sepsána na začátku 16. století. Kromě tohoto rukopisu se dochovalo několik rukopisných zlomků.", "section_level": 2}, {"title": "Hodný hříšník Řehoř.", "content": "Po Erekovi pravděpodobně následovala rytířská legenda, která v sobě mísí dobrodružné a výchovné prvky, \"Hodný hříšník Řehoř\" (\"Der gute Sünder Gregorius\"). Báseň popisuje příběh muže, který se nevědomě dopouští hříchu, když si za manželku bere svoji matku. Za tento hřích musí žít sedmnáct let jako poustevník uprostřed moře na skále. Po tomto pokání ovšem následuje boží odpuštění a Řehoř je nakonec dosazen na papežský dvůr a stává se papežem. Četné rukopisy a zlomky ze 13. až 15. století, prozaická německé verze i dvě latinská zpracování dokládají, že se nejspíše jednalo o velmi oblíbené dílo.", "section_level": 2}, {"title": "Ubohý Jindřich.", "content": "Veršovaná novela \"Ubohý Jindřich\" (\"Der arme Heinrich\") je vrcholem Hartmannova díla. Hlavním hrdinou je rytíř Heinrich von Aue (předek Hartmannova pána), který byl sice bohatý a slavný, ale odcizil se Bohu a proto ho postihlo malomocenství. Jedinou možností, jak by se mohl vyléčit, je krev ze srdce panny, která by se pro něj sama obětovala. Takovou pannou je dcera rolníka, která chce tuto oběť podstoupit, aby tím pomohla Jindřichovi, svým rodičům a aby se sama dostala do nebe. Jindřich se do ní ovšem zamiluje, její pomoc odmítá a poté jako zázrakem je z malomocenství vyléčen. Celý příběh končí šťastně, když se po smrti oba společně dostávají do nebe. Tato novela se dochovala ve třech rukopisech, jeden z nich shořel ve Štrasburské knihovně, a několika zlomcích.", "section_level": 2}, {"title": "Iwein.", "content": "Hartmannovo poslední dílo \"Iwein\" opět vychází z díla francouzského básníka Chrétiena. Tento veršovaný artušovský román je do jisté míry protikladem k Erekovi. Erek se provinil tím, že kvůli lásce zapomínal na své rytířské povinnosti. Iwein naopak zapomíná na lásku, protože je strhnutý rytířskými boji. Po překonání mnoha dobrodružství a po pokání opět nachází ztracené štěstí. Iwein se dochoval v mnoha rukopisech v rozmezí od 13. až po 16. století. Stejně jako Erek je zaznamenán i v tzv. \"Ambraské knize hrdinské epiky\".", "section_level": 2}, {"title": "Rysy jeho tvorby.", "content": "Ve svých dílech klade Hartmann von Aue důraz nejen na umělecké zpracování, ale především na výchovný prvek. Chce představit dokonalého rytíře, takového, jaký by měl podle něj být. Kromě toho jsou jeho dvorské romány ceněny pro jejich jazyk a stavbu veršů a rýmů.", "section_level": 2}], "src_summary": "Hartmann von Aue (asi 1160 Švábsko – 1215) byl německý básník, autor rytířských eposů a stěžejní postava německé literatury na přelomu 12. a 13. století.", "tgt_summary": "Hartmann von Aue, also known as Hartmann von Ouwe, (born \"c.\" 1160–70, died \"c.\" 1210–20) was a German knight and poet. With his works including \"Erec\", \"Iwein\", \"Gregorius\", and \"Der arme Heinrich\", he introduced the courtly romance into German literature and, with Wolfram von Eschenbach and Gottfried von Strassburg, was one of the three great epic poets of Middle High German literature.", "id": 317647}
{"src_title": "Sergej Birjuzov", "tgt_title": "Sergey Biryuzov", "src_document": [{"title": "Život.", "content": "Narodil se roku 1904 ve Skopinu v Rjazaňská gubernii v Rusku. Pocházel z rodiny obchodníka. V roce 1926 se stal členem komunistické strany. Ve 20. letech vstoupil do armády a rychle postupoval. V roce 1929 ukončil 2. ročník večerní univerzity pro pracující. Roku 1934 před nástupem na Vojenskou akademii M. V. Frunzeho byl velitelem praporu. Studium na akademii ukončil v roce 1937 s diplomem 1. stupně. Následně velel štábu střelecké divize. V roce 1939 se stal náčelníkem operačního oddělení štábu Charkovského vojenského okruhu. V srpnu 1939 byl pověřen vedením 132. divize. Birjuzov následně velel této jednotce tři roky, což bylo v sovětské armádě vzácností. Po vypuknutí války s Německem byla jeho divize součástí Jihozápadního a Brjanského frontu. Byl kvalitním divizním velitelem, který neváhal jednotce velet z první linie. Během prvního roku bojů byl Birjuzov pětkrát raněn, z toho dvakrát vážně. V dubnu 1942 se stal náčelníkem štábu 48. armády Brjanského frontu. V této funkci setrval do listopadu 1942, kdy byl pověřen vedením štábu 2. gardové armády, které velel R. M. Malinovskij. V této pozici setrval do dubna 1943, přičemž se podílel na vedení bojových operaci během bitvy o Stalingrad, těžkých bojů s německým tankovým uskupení von Mansteina jakož i sovětských protiútoků operace Saturn. V dubnu 1943 se stal náčelníkem štábu Jižního frontu, kde spolupracoval s F. I. Tolbuchinem. V říjnu 1943 byl front přejmenován na 4. ukrajinský front. Birjuzov dále zůstal jeho náčelníkem štábu až do května 1944, kdy byl přeložen ke 3. ukrajinskému frontu. V říjnu 1944, byl Birjuzov pověřen velením 37. armády 3. ukrajinského frontu. V této pozici setrval do května 1946. Jako velitel armády se podílel na osvobozování Ukrajiny, Bulharska a Jugoslávie. Po válce vedl do roku 1947 sovětskou vojenskou misi v Bulharsku. Později do roku 1955 působil na různých velitelských postech. 11. března 1955 byl povýšen do hodnosti Maršála Sovětského svazu. Od dubna 1955 do dubna 1962 působil jako velitel sovětské protivzdušné obrany. Později působil jako velitel strategických raketových vojsk a v roce 1963 se stal náčelníkem sovětského generálního štábu. Birjuzov tragicky zahynul 19. října 1964 při letecké nehodě. Dopravní letadlo narazilo do vrchu Avala nedaleko Bělehradu v tehdejší Jugoslávii. Urna s jeho popelem je uložena na pohřebišti u kremelské zdi v Moskvě.", "section_level": 1}], "src_summary": "Sergej Semjonovič Birjuzov (; * 21. srpen 1904 Skopin, Rusko - † 19. říjen 1964, poblíž Bělehradu, Jugoslávie) byl sovětský vojevůdce, od roku 1955 maršál Sovětského svazu. Hrdina Sovětského svazu (1958), náčelník Generálního štábu Ozbrojených sil SSSR (1963-1964).", "tgt_summary": "Sergey Semyonovich Biryuzov (; 21 August 1904 – 19 October 1964) was a Marshal of the Soviet Union and Chief of the General Staff.", "id": 1587427}
{"src_title": "Maximilian Hell", "tgt_title": "Maximilian Hell", "src_document": [{"title": "Život.", "content": "Základní školní vzdělání získal ve Štiavnických Baních, gymnázium absolvoval v Banské Bystrici. Po skončení gymnázia požádal Hell o přijetí do jezuitského rádu. V roce 1738 nastoupil do Trenčína do dvouletého noviciátu. Na podzim roku 1740 odešel studovat do Vídně historii, teologii a filosofii. Jako posluchač filosofie na Vídeňské univerzitě a asistent profesora J. Franze (1704–1766), s ním spoluzaložil kabinet – muzeum experimentální fyziky, kde uložil svou sbírku hodin, měřících přístrojů a modely báňských strojů. Během studia se zabýval zejména astronomií a báňským měřičstvím. Přeložil báňské právo z němčiny do latiny. S Josephem Franzem založili společně i univerzitní observatoř. V roce 1745 přišel do Levoče, kde dva roky působil jako profesor latiny, řečtiny, dějepisu a zeměpisu na jezuitském gymnáziu. Vysvěcen na kněze byl v roce 1750 a v roce 1751 jej řád vyslal do Banské Bystrice, kde učil na jezuitském gymnáziu, krátce i na univerzitě v Trnavě. V roce 1752 ukončil studium na univerzitě ve Vídni, kde byl promován doktorem filosofie. Následně odešel do Kluže, kde kromě přednášení matematiky, fyziky a astronomie vybudoval hvězdárnu a zřídil nové kolegium. V roce 1755 byl pověřen funkcí ředitele univerzitní observatoře ve Vídni. Funkci vykonával až do své smrti. Observatoř se stala centrem přírodovědeckého bádaní v habsburské monarchii. Byl následníkem dvorního astronoma J. J. Marinoniho (1676–1755). Maximilián Hell také hrál hlavní roli při vybudování hvězdáren v Trnavě, Kluži a Budíně. Velký význam pro astronomii měla jeho pozorování přechodu Venuše přes sluneční kotouč. Přechod v roce 1761 pozoroval ve Vídni, na jeho základě vyvrátil názor o existenci satelitu Venuše. Uskutečnil expedici za severní polární kruh na dánský ostrov Vardö, kde pozoroval druhý přechod Venuše před slunečním diskem. Na expedici jej pozval dánský král Kristián VI. Hell získal světové vědecké uznání přesným výpočtem sluneční paralaxy. Jeho vypočítaná hodnota byla 8,82', dnešní hodnota je 8,79415'. Roku 1775 vypracoval návrh k založení Říšské akademie věd ve Vídni, podle mapy Gesta Hungarorum vypracoval historickou mapu Uherska. Vydával astronomické ročenky \"Ephemerides Astronomicae ad meridianum Vindobonensem\", dílo o efemeridech v celkem 37 svazcích, které začal vydával od roku 1757 až do své smrti v roce 1792. Průkopnické byly také jeho výzkumy v oblasti polární záře a magnetického pole Země. Kromě toho vydal 26 vědeckých studií. Maximilian Hell byl členem učených společností v Paříži, Stockholmu, Bologni, Kodani, Göttingenu, Trondheimu a v Londýně. Spolupracoval s anglickou Královskou společností a v roce 1790 mu byl udělen její řád. Jeho jméno nese jeden z měsíčních kráterů – Hell a také Krajská hvězdárna v Žiaru nad Hronom. UNESCO zařadilo v roce 1970 250. výročí jeho narození do kalendáře výročí významných osobností. Maximilian Hell zemřel 14. dubna 1792 ve Vídni a pochován je na hřbitově v Maria Enzersdorfu. Na počest M. Hella je pojmenován planetka s katalogovým číslem (3727) Maxhell.", "section_level": 1}], "src_summary": "Maximilian (Rudolf) Hell (, ; 15. května 1720, Štiavnické Bane – 14. dubna 1792, Vídeň) byl jezuita, astronom, matematik a fyzik slovenského původu.", "tgt_summary": "Maximilian Hell () (May 15, 1720 – April 14, 1792) was a Hungarian astronomer and an ordained Jesuit priest from the Kingdom of Hungary.", "id": 981575}
{"src_title": "Konkurenční vyloučení", "tgt_title": "Competitive exclusion principle", "src_document": [{"title": "Experimentální základy.", "content": "Princip jevu popsal v terénním pozorování Joseph Grinnell v roce 1904 formulovaného takto: „Dva druhy se zhruba stejnými stravovacími návyky se pravděpodobně neudrží na stejném místě příliš dlouho. Jeden získá časem nad druhým početní převahu.“ Anglický název \"Gause's law\" vychází ze studie Georgy Gauseho na dvou druzích trepek \"Paramecium\", \"P. aurelia\" a \"P. caudatum\". Podmínky byly nastaveny tak, aby měly trepky každý den přísun čerstvé vody a dostatek potravy. Přestože \"P. caudatum\" začala ihned dominovat, \"P. aurelia\" se nakonec vzpamatovala a \"P. caudatum\" vymřely. Nicméně Gausemu se povedlo udržet \"P. caudatum\" naživu díky regulaci různých faktorů jako je množství jídla a vody. Proto je Gausův zákon platný pouze pro ekologicky konstantní podmínky. Gause také studoval kompetici na některých druzích kvasinek, konkrétně \"Saccharomyces cerevisiae\" a \"Schizosaccharomyces kefir\" a zjistil, že \"Schizosaccharomyces kefir\" v minulosti zřejmě zcela převálcovala \"Saccharomyces cerevisiae \"produkováním na ethyl mnohem koncentrovanějšíhoalkoholu.", "section_level": 1}, {"title": "Předpovědi.", "content": "Konkurenční vyloučení bylo předpovězeno mnoha matematickými a teoretickými modely jako je Lotka-Volterra model kompetice. Nicméně přírodní ekosystémy v praxi Gausův zákon, z doposud nepříliš dobře známých důvodů, často porušují. Nejznámějším příkladem je paradox planktonu. Všechny druhy planktonu žijí na limitovaném počtu zdrojů, primárně solární energii a minerálech rozpuštěných ve vodě. Podle konkurenčního vyloučení by měla existovat pouze malá část s ohledem na rozdíl v jejich evolučním fitness. Přesto řada druhů planktonu na volném moři koexistuje. Mezi další příklady patří MacArthurovy pěnice nebo Darwinovy pěnkavy.", "section_level": 1}, {"title": "Paradoxní znaky.", "content": "Částečné řešení výše zmíněných paradoxů leží v mnoha úrovních ekologického systému. Prostorová heterogenita, trofické interakce nebo kompetice v čerpání mnoha zdrojů (ne pouze jednoho), kompetičně-kolonizační výměny a symbióza mohou tvořit výjimku. Nicméně všechny tyto nedostatky jsou zřejmě vědecky detekovatelné. Navíc se zdá, že mnoho biomů je v produkování určitého zdroje téměř neomezených. Tím se vytváří nový paradox: většina dobře známých modelů, které umožňují dlouhodobou koexistenci pro neomezené množství druhů se nezdají být kompatibilní s pozorovanou praxí biologicky rozmanitých biomů.", "section_level": 1}], "src_summary": "V ekologii princip konkurenčního vyloučení (anglicky the competitive exclusion principle) označuje zákonitost, podle které nemohou koexistovat dva druhy soupeřící o jeden zdroj, pakliže ostatní ekologické faktory sdílejí. Důvodem je, že pokud má jeden druh i pouze nepatrně lepší adaptaci na prostředí, časem se projeví jeho dominance. A téměř vždy je rozdíl dostatečný na to, aby slabší z druhů buďto vyhynul, nebo se přizpůsobil na jinou niku. V principu jde o proslulý „zákon džungle“ – silnější vyhrává.", "tgt_summary": "In ecology, the competitive exclusion principle, sometimes referred to as Gause's law, is a proposition named for Georgy Gause that two species competing for the same limited resource cannot coexist at constant population values. When one species has even the slightest advantage over another, the one with the advantage will dominate in the long term. This leads either to the extinction of the weaker competitor or to an evolutionary or behavioral shift toward a different ecological niche. The principle has been paraphrased in the maxim \"complete competitors can not coexist\".", "id": 2042916}
{"src_title": "Karel Hesensko-Kasselský", "tgt_title": "Prince Charles of Hesse-Kassel", "src_document": [{"title": "Život.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Mládí.", "content": "Karel Hesensko-Kasselský se narodil v Kasselu dne 19. prosince 1744 jako druhý žijící syn lankraběte Hesensko-kasselského Fridricha II. a jeho manželky Marie Hannoverské, dcery britského krále Jiřího II. Manželství Karlových rodičů nebylo příliš šťastné; skončilo to tím, že Fridrich roku 1747 opustil rodinu a konvertoval ke katolicismu. Následně roku 1755 formálně ukončil manželství s Marií a o rok později se znovu oženil, tentokrát s Filipínou Braniborsko-Schwedtskou. Marie tak na výchovu tří synů zbyla sama. Nakonec je vychovala společně se svými protestantskými příbuznými. Roku 1756 se Marie přestěhovala do Dánska, kde se o děti začala zajímat především Mariina sestra, královna Luisa Hannoverská. Ta je nadále vychovávala společně s vlastními potomky v Kodani až do své smrti roku 1751. Karel i po smrti tety Luisy Hannoverské zůstal v Norsku, stejně jako druhý z jeho bratrů, avšak nejstarší Vilém se vrátil do Hesenska.", "section_level": 2}, {"title": "Vojenská kariéra.", "content": "Karel se začal věnovat vojenství a roku 1758 byl jmenován plukovníkem. Ve 20 letech se již stal generálmajorem a od roku 1765 byl velitelem dělostřelectva. Poté, co Karlův bratranec Kristián VII. nastoupil v roce 1766 na trůn, byl Karel jmenován generálporučíkem a získal vyznamenání Řád slona. V roce 1766 byl jmenován generálním místodržitelem Norska. Funkci zastával až do roku 1768, ale většinou pouze titulárně, samotné Norsko během tohoto období nikdy nenavštívil. Dne 30. srpna 1766 se Karel oženil s Luisou Dánskou a Norskou, stal se tak švagrem krále Kristiána VII. Sňatek se uskutečnil i navzdory pochybám, které o Karlu putovaly a popisovaly jej jako zhýralce, který měl na krále špatný vliv. Krátce nato ale Karel upadl u dvora v nemilost a i s manželkou Luisou se rozhodl přestěhovat se k jeho matce Marii do hrabství Hanau. Tam se roku 1767 narodil i jejich první potomek; dcera Marie Žofie. O dva roky později se zde narodil i syn Vilém, který ale v útlém věku zemřel. Roku 1768 Karel odkoupil pozemky i s vesnici Offenbach-Rumpenheim od rodu Edelsheimů. V roce 1771 panství rozšířil a přikoupil i zámek, ve kterém jeho matka roku 1772 dožila.", "section_level": 2}, {"title": "Guvernér Šlesvicka-Holštýnska.", "content": "Roku 1769 byl Karel díky švagrovi Kristiánovi VII. jmenován místodržitelem Šlesvicka-Holštýnska. Následně se Karel i s rodinou usadil v zámku Gottorp v Schleswigu. Tam se roku 1771 narodilo i jeho třetí dítě; Fridrich. Od roku 1772 do roku 1776 pak Karel vlastnil letní sídlo Louisenlund, které pojmenoval právě po své manželce Luise. Roku 1772 dostal Karel rozkaz přijet do Osla, kde se právě probíral státní převrat ve Švédsku, při kterém se k moci dostal Gustav III. To způsobilo vyhlídky na válku se Švédy. Zatímco Karel byl v Oslu, Luisa porodila jejich čtvrté dítě; dceru Julianu. Ta ale v útlém věku zemřela. Karel se nakonec roku 1774 vrátil zpět do Šlesvicka-Holštýnska a později byl jmenován polním maršálem. Během Války o bavorské dědictví v letech 1778 až 1779 působil jako dobrovolník v armáda Fridricha Velkého a získal si tak důvěru samotného pruského krále. Když roku 1788 vypukly Rusko-švédské války, bylo Dánsko-Norsko povinno vyhlásit válku Švédsku. Karel Hesensko-Kasselský se dostal do vedení norské armády, která krátce napadla Švédy u Bohuslänu a následně vyhrála bitvu u mostu Kvistrum. Následně byla 9. července 1789 podepsána mírová smlouva a při následném ústupu Dánsko-norské armády zemřelo okolo 2000 vojáků a kritizován za to byl právě Karel, který v Norsku ztratil popularitu. V následujících letech se Karel začal věnovat podpoře divadla o opery, měl i vlastní dvorní divadlo ve Schleswigu. Nakonec byl ale nucen k zapojení se do Napoleonských válek, kde se svojí armádou roku 1801 krátce obsadil Hamburk a Lübeck. Potom se ale stáhl do ústraní a od 25. ledna 1805 byl nositelem titulu lantkrabě Hesenský, jelikož jeho bratr získal hodnost kurfiřta. Následně Karel odkoupil v Dánsku panství, kde roku 1790 zrušil nevolnictví. Karel Hesensko-Kasselský zemřel 17. srpna 1836 v Schleswigu, ve vysokém věku 91 let. Přežil tak svoji manželku o pět let.", "section_level": 2}, {"title": "Potomci.", "content": "Z manželství s Luisou se Karlovi narodilo šest potomků, z nichž se nejvíce proslavila jeho první dcera Marie.", "section_level": 1}], "src_summary": "Karel Hesensko-Kasselský (\"Karl von Hessen-Kassel\", 19. prosince 1744, Kassel — 17. srpna 1836, Schleswig) byl člen Hesensko-kasselské dynastie a díky sňatku s Luisou Dánskou a Norskou byl i místodržitelem Šlesvicka-Holštýnska.", "tgt_summary": "Prince Charles of Hesse-Kassel (); (); () (19 December 1744 – 17 August 1836) was a cadet member of the house of Hesse-Kassel and a Danish general field marshal. Brought up with relatives at the Danish court, he spent most of his life in Denmark, serving as royal governor of the twin duchies of Schleswig-Holstein from 1769 to 1836 and commander-in-chief of the Norwegian army from 1772 to 1814.", "id": 1891363}
{"src_title": "Werwolf (vůdcův hlavní stan)", "tgt_title": "Werwolf (Wehrmacht headquarters)", "src_document": [{"title": "Pojmenování.", "content": "Jméno je odvozeno od slova \"Werwolf\", které v němčině označuje vlkodlaka. Podobně jako \"Wolfsschanze\" bylo pojmenování zvoleno dle zažitého schématu krycích jmen pro \"Führerhauptquartiere\". Některá jména vybral Hitler sám, jehož přezdívka \"Wolf\" je starogermánská forma křestního jména \"Adolf\".", "section_level": 1}, {"title": "Velitelství.", "content": "Komplex leží v borovém lese přibližně 12 kilometrů severně od Vinnyce na Ukrajině, mezi vesnicemi Stryžavka a Kolo-Michajlovka na kyjevské dálnici. Byl postaven za přísného utajení mezi prosincem 1941 a červnem 1942. Na výběr lokality snad měla vliv nacisty plánovaná transevropská dálnice směřující na Krym, která by místo zpřístupnila. Místní velitelství wehrmachtu bylo ve Vinnyci, a Luftwaffe měla velkou leteckou základnu v Kalinovce vzdálené přibližně 20 km. Hitler byl ubytován ve skromném srubu umístěném odděleně s vlastním betonovým krytem. Zbytek komplexu se sestával z asi dvaceti dřevěných chatek, vojenských baráků a tří bunkrů třídy odolnosti \"B\". Celý komplex byl chráněn oplocením z ostnatého drátu a obrannými postaveními spojenými podzemními tunely. Několik pozorovacích stanovišť bylo zřízeno na okraji borového lesa v korunách dubů. Celá oblast byla obklopena obranným pásem bunkrů, protiletadlovými děly a tanky, stejně jako protitankovými příkopy a minovými poli. Byla zde čajovna, holičství, lázeň, sauna a kino a dokonce otevřený plavecký bazén. Přestože byl bazén určen především pro Hitlera, ten v něm nikdy neplaval. Rozlehlou zeleninovou zahradu obhospodařovala německá zahradnická firma \"Zeidenspiner\" a zajišťovala Hitlerovi bezpečný zdroj potravin. Dvě artéské studny zásobovaly místo vodou, rovněž byl vybudován vlastní zdroj elektrické energie. Bunkry postavila Organisation Todt s využitím místních ukrajinských dělníků povolaných na nucené práce, ale především nasazením sovětských válečných zajatců. Spousta zde pracujících byla posléze zavražděna, aby se stavba a její účel zachovala v tajnosti. Letiště v blízké Kalinovce zajišťovalo každodenní spojení s Berlínem, let trval tři hodiny. Pravidelné vlaky vyjížděly z Berlina-Charlottenburgu a přijížděly po 34 hodinách do stanice \"Eichenbein\". Během východního tažení přebýval Adolf Hitler většinou ve Wolfsschanze (nedaleko Rastenburgu ve Východním Prusku); FHQ Werwolf využil pouze třikrát:", "section_level": 1}, {"title": "Historie a současnost.", "content": "Nacisté při ústupu celý komplex zničili a zaminovali přístup do podzemí. Z rozkazu Stalina byla lokalita po odchodu nacistů v březnu 1944 prozkoumána, ale žádná dokumentace se nenašla. Podzemní části komplexu sověti trvale znepřístupnili. Dosud se zachoval pouze plavecký bazén a viditelná zůstávají jen torza betonových staveb. Místo je volně přístupné a slouží jako odpočinková oblast. Nedaleko je památník tisíců obětí nucených prací a dalších obětí zavražděných nacisty a zahrabaných ve Stryžavce. Zbytky velitelského komplexu jsou památkově chráněny, jsou zapsány v seznamu nemovitých památek Ukrajiny pod číslem 05-206-0059.", "section_level": 1}], "src_summary": "Führerhauptquartier Werwolf bylo krycí jméno pro Hitlerovo vojenské velitelství na východní frontě, které bylo užíváno v letech 1942 a 1943. Je umístěné v borovém lese, vzdálené okolo dvanácti kilometrů severně od Vinnyce. Bylo jedním z mnoha vůdcových hlavních stanů, nejvýchodnější z těch, které Hitler užíval osobně.", "tgt_summary": "Führerhauptquartier Werwolf was the codename used for one of Adolf Hitler's World War II Eastern Front military headquarters located in a pine forest about north of Vinnytsia, in Ukraine, which was used between 1942 and 1943. It was one of a number of \"Führer\" Headquarters throughout Europe, and the most easterly ever used by Hitler in person.", "id": 600775}
{"src_title": "Bitva o Dakar", "tgt_title": "Battle of Dakar", "src_document": [{"title": "Před bitvou.", "content": "V den 22. června 1940 kapitulovala Francie. Celé její rozsáhlé impérium kolonií se náhle ocitlo pod nadvládou Vichistické Francie, která kolaborovala s nacistickým Německem. Většina francouzských vojsk tehdy přistoupila na stranu Vichy. Mnoho vojáků však uprchlo a spojilo se pod vedením Charlese de Gaulla do oddílů takzvaných Svobodných Francouzů. Britský ministerský předseda Winston Churchill podporoval jejich vznik, a proto vymyslel operaci, která byla určená přímo jim – dobytí přístavního města Dakar ve Francouzské Západní Africe. Kdyby se Dakar dostal do rukou Němců, mělo by to katastrofální důsledky pro britské konvoje, které pluly podél afrických břehů (Němci by zde nejspíše vybudovali ponorkovou základnu). Proto vznikla operace \"„Menace“\" (\"„hrozba“\"). Plán byl následovný: vojska Svobodných Francouzů podporována britským námořnictvem měla doplout k městu a vyslat delegaci, jíž úkolem bylo přesvědčit posádku o nesmyslnosti odporu a o možnosti kapitulace. Pokud by výzva nebyla přijata, mělo být zahájeno ostřelování a následný výsadek. Dvanáct dní před výsadkem však Gibraltarem proplula francouzská flotila válečných lodí, jejíž cíl byl Dakar. Britové o tom sice věděli již dříve, ale mlha umožnila většině francouzských lodí uniknout britským pronásledovatelům a v pořádku dorazit do Dakaru, kde zásobily místní posádku. Tato zdařilá operace Vichistické Francie měla obrovský vliv na bitvu o Dakar.", "section_level": 1}, {"title": "Bitva.", "content": "Dne 23. září připlulo britské loďstvo společně s výsadkovými loděmi k přístavu. Téhož dne byla vyslána delegace, která se setkala s guvernérem přístavu. Odpověď na nabídku ke kapitulaci zněla tak, že nabídku nepřijímá a že posádka přístavu bude bojovat do posledního muže. Následně britské lodě zahájily palbu. Kvůli mlze se však musely přiblížit velmi blízko k přístavu, což je činilo zranitelné. Toho využily přístavní pobřežní baterie, které začaly lodě ostřelovat. Navíc se tehdy v přístavu nacházela moderní francouzská bitevní loď \"Richelieu\", která se připojila k pozemním bateriím. Mezitím kvůli mlze a odporu posádky Dakaru byl nucen Charles de Gaulle zrušit výsadek pozemních oddílů. Britská vláda, která viděla rozhodný odpor vojsk vichistické Francie, se po dvou dnech rozhodla akci ukončit.", "section_level": 1}, {"title": "Důsledky.", "content": "Důsledky spojeneckého neúspěchu byly především politické. De Gaulle věřil, že bude schopen přesvědčit vichisty v Dakaru, aby přestoupili na stranu Svobodné Francie. To se však nezdařilo a jeho pozice mezi Spojenci utrpěla. Jeho pošramocenou pověst nedokázala zcela napravit ani úspěšná bitva o Gabon o dva měsíce později. Hlavním územím a základnou Svobodných Francouzů se prozatím musela stát mnohem méně významná a rozvinutá Francouzská rovníková Afrika.", "section_level": 1}], "src_summary": "Bitva o Dakar (krycí název Operation Menace; 23. – 25. září 1940) byla bitva vedená vojsky Svobodných Francouzů pod velením Charlese de Gaulla, kteří byli podporováni ze strany Britů, proti vojskům Vichistické Francie. Cílem bylo ovládnutí města Dakar, po jehož dobytí by mohli Britové užívat místní přístav k ochraně konvojů plujících podél afrického pobřeží. Celá akce měla také svoji politickou důležitost, neboť její úspěšné provedení by zlepšilo postavení vojsk Svobodných Francouzů v severní Africe.", "tgt_summary": "The Battle of Dakar, also known as Operation Menace, was an unsuccessful attempt in September 1940 by the Allies to capture the strategic port of Dakar in French West Africa (modern-day Senegal). It was hoped that the success of the operation could overthrow the pro-German Vichy French administration in the colony, and be replaced by a pro-British Free French one under General Charles de Gaulle.", "id": 1788066}
{"src_title": "Kyperští Řekové", "tgt_title": "Greek Cypriots", "src_document": [{"title": "Dějiny.", "content": "Kyperští Řekové jsou potomci řeckého kmene Achájů, nositelů mykénské kultury, kteří se na Kypru usadili kolem roku 1200 před Kr., tedy po pádu mykénské civilizace. Mykénská kultura však na původní, neřeckou populaci, zejména kyperskou aristokracii měla i během trvání mykénské kultury. Achájové zde společně v míru žili s původním obyvatelstvem, se kterým se mísili a definitivně je řecký element pohltil až v době helénismu, tedy ve 4. století před Kr. Během klasického období stál Kypr mimo důležité okamžiky v řeckých dějinách, měl svůj vlastní vývoj, správu a umění, ale stal se důležitým dodavatelem mědi a dřeva na stavbu lodí. Kypřané uctívali bohyni Afroditu, která se narodila na ostrově Kypr. Kypr však v klasické době ovládli Peršané, které odsud vyhnal až Alexandr Veliký. Po Alexandrově smrti ostrov připadl Ptolemaiovcům a místní obyvatelstvo se těšilo velké prosperitě. V této době proběhla celková helenizace obyvatelstva. Properita pokračovala i během římského období. Postupně se Kypřané christianizovali a již v roce 431 zde vznikla samostatná církevní zpráva. Od 7. – 10. století byl Kypr ovládán Araby. Během benátského období byly pokusy Kypřany obrátit na katolickou víru, ale ostrov ovládli Turci. Z Anatolie se zde usadilo muslimské obyvatelstvo, které islamizovalo i část Řeků a toto obyvatelstvo je předkem dnešních Kyperských Turků. V 19. století během britské vlády se i zde vytvořil helénský patriotismus, přičemž se Kypřané chtěli spojit s Řeckem. V roce 1960 získali Kypřané nezávislost od Spojeného království, ale řecký diktátor Papadopoulos se chtěl Kypru zmocnit násilím, což vyostřilo konflikt s Tureckem, které zabralo severní část ostrova. Během tureckého útoku zemřelo mnoho Řeků. Turci ničili města, znásilňovali a zabíjeli. Řekové z této oblasti uprchli na jih ostrova, případně do Spojeného království.", "section_level": 1}, {"title": "Jazyk.", "content": "Kyperští Řekové hovoří kyperskou řečtinou, jazykem, který si uchoval mnoho společných prvků se starořečtinou. Patří mezi východní řecké dialekty, jako je dialekt ze západní Anatolie či Dodekanése. Ve školách či na úřadech se však používá démotiké- Novořečtina z Řecka.", "section_level": 1}, {"title": "Kultura.", "content": "Kyperská kultura má specifické postavení v řeckém folklóru. Lidové tance a písně jsou srovnatelné s řeckými ostrovy v Egejském moři. Tančí se zde tanec \"Syrtos\", \"Sousta\", \"Antikristos\" \"Zeibekiko\", \"Karsilamas\" a \"Tsatsia\". Zvláštností Kypru jsou veršované písně jménem \"tsiatista\", snad podobné krétským \"mantinádam\". Známé lidové písně jsou \"Ta Rial\", Ešem vereverem či \"Portokalia tou karava\". Tradiční lidové nástroje jsou housle (fkiolin), oudi (orientální mandolína) a lidová flétna (pithkiavlin) a orientální buben (toumberleki). Moderní kyperská hudba byla ovlivněna hudbou z Řecka, proto jsou to moderní písně stejné jako v Řecku, vžil se hlavně drnkací nástroj buzuki. Nejznámější zpěvačka je Anna Vissi, populární i v Řecku a také Michalis Violaris. Známý řecký skladatel minulého století Manos Loïzos pocházel z Kypru. Z Kypru pochází i režisér Michalis Kakojannis, režisér filmu Řek Zorba.", "section_level": 1}], "src_summary": "Kyperští Řekové nebo Řečtí Kypřané ( – Ellinokyprii) jsou Řekové z ostrova Kypr, přičemž zde tvoří 80% většinu celkové populace Kypru. Řeckých Kypřanů je kolem 1 500 000.", "tgt_summary": "Greek Cypriots (, ) are the ethnic Greek population of Cyprus, forming the island's largest ethnolinguistic community. According to the 2011 census, 659,115 respondents recorded their ethnicity as Greek, forming almost 99% of the 667,398 Cypriot citizens and over 78% of the 840,407 total residents of the area controlled by the Republic of Cyprus. These figures do not include the 29,321 citizens of Greece residing in Cyprus, ethnic Greeks recorded as citizens of other countries, or the population of Turkish-occupied northern Cyprus. The majority of Greek Cypriots are members of the Church of Cyprus, an autocephalous Greek Orthodox Church within the wider communion of Orthodox Christianity. In regard to the 1960 Constitution of Cyprus, the term also includes Maronites, Armenians, and Catholics of the Latin Church (\"Latins\"), who were given the option of being included in either the Greek or Turkish communities and voted to join the former.", "id": 1526633}
{"src_title": "Kostas Kariotakis", "tgt_title": "Kostas Karyotakis", "src_document": [{"title": "Život.", "content": "Jeho otec byl stavební inženýr, proto se rodina musela často stěhovat a Kostas tak navštěvoval hned několik základních škol. V Chanii roku 1913 odmaturoval na gymnáziu. Vzápětí se zapsal na Právnickou fakultu Kapodistriasovy univerzity. Absolvoval roku 1917. V roce 1918, ještě za války, byl v Soluni zatčen jako dezertér. Musel se nahlásit ke splnění vojenské služby, avšak zapsal se na Filozofickou fakultu a dostal odklad. V roce 1919 se pokoušel rozjet svou vlastní právnickou kancelář, ale neuspěl. Ve stejném roce založil s přítelem satirický časopis \"Gamba\". Měl úspěch, ale cenzura ho zakázala po pouhých šesti číslech. Stal se poté vládním úředníkem, byl v této funkci různě přemisťován, nejprve do prefektury Arty, později do prefektury Kyklady a Attikoviotia. Roku 1923 byl ze svého místa propuštěn a nastoupil na Ministerstvo sociálních věcí. V dobrém postupu mu zabránilo, že se angažoval v odborech. Navíc se mu úřednická práce příčila a přispívala k jeho neustálým depresím. V jejich důsledku také roku 1928 spáchal sebevraždu zastřelením", "section_level": 1}, {"title": "Dílo.", "content": "První básně publikoval roku 1912, ještě jako gymnazista. V roce 1919 vydal svou první básnickou sbírku \"Ο πόνος του ανθρώπου και των πραγμάτων\". Kritika ji přijata spíše vlažně. Roku 1920 získal druhou cenu v básnické soutěži ve Filadelfii, a to za nevydanou sbírku \"Τραγούδια της πατρίδας\". Cenu převzal jeho přítel Charilaos Sakellariadis, Kariotakis se zrovna léčil ve vojenské nemocnici v Athénách. Oceněná sbírka nikdy nevyšla, ale některé básně autor zařadil do druhé sbírky \"Νηπενθή\", která vyšla roku 1921. Se Sakellariadisem napsal divadelní hru \"Pel-Mel\". Třetí a poslední sbírku básní \"Ελεγία και Σάτιρες\" vydal roku 1927. Chtěl se poté vrhnout na prózu, ale deprese a sebevražedné sklony byly silnější.", "section_level": 1}], "src_summary": "Kostas Kariotakis, řecky \"Κώστας Καρυωτάκης\" (30. říjen 1896, Tripolis – 20. červenec 1928, Preveza) byl řecký básník. Začal psát pod vlivem francouzského symbolismu, postupně však směřoval k poezii realistické a satirické. Jeho poezie byla, i vzhledem k psychickému rozpoložení autora (trpěl celoživotně depresemi), plná pesimismu, beznaděje, odmítavého postoje k životu, až nihilismu, byť postupně tyto pocity přerůstaly v trpkou ironii.", "tgt_summary": "Kostas Karyotakis (, 11 November [OS October 30], 1896 – 20 July 1928) is considered one of the most representative Greek poets of the 1920s and one of the first poets to use iconoclastic themes in Greece. His poetry conveys a great deal of nature, imagery and traces of expressionism and surrealism. He also belongs to the Greek Lost Generation movement. The majority of Karyotakis' contemporaries viewed him in a dim light throughout his lifetime without a pragmatic accountability for their contemptuous views; for after his suicide, the majority began to revert to the view that he was indeed a great poet. He had a significant, almost disproportionately progressive influence on later Greek poets.", "id": 568561}
{"src_title": "Mark Tajmanov", "tgt_title": "Mark Taimanov", "src_document": [{"title": "Život.", "content": "Narodil se v Charkově v židovské učitelské rodině, od dětství žil v Leningradě. Projevoval mimořádný hudební talent, v roce 1936 hrál roli malého houslisty Janky ve filmu \"Beethovenův koncert\". Vystudoval Petrohradskou konzervatoř, vystupoval jako klavírista, často i s manželkou Ljubov Brukovou, společně vydali také několik desek. Na šachových turnajích doprovázel na klavír šachistu Vasilije Smyslova, který svým barytonem přednášel písně a árie.", "section_level": 1}, {"title": "Šachová kariéra.", "content": "Během šachové kariéry vyhrál pětkrát mistrovství Leningradu, startoval na třiadvaceti mistrovstvích SSSR, mistrem se stal v roce 1956. Ve stejném roce byl členem sovětského týmu, který vyhrál šachovou olympiádu v Moskvě. V letech 1953 a 1971 se zúčastnil Turnaje kandidátů, v roce 1955 byl akademickým mistrem světa. V roce 1961 vyhrál Dortmundské šachové dny, v roce 1970 turnaj ve Wijku aan Zee. Byl mezi deseti nejlepšími sovětskými šachisty, nominovanými roku 1970 k Utkání století SSSR – svět, na sedmé šachovnici získal proti Wolfgangu Uhlmannovi 3,5 bodu ze čtyř partií. V roce 1971 mu byl odebrán titul zasloužilého mistra sportu a nesměl cestovat na Západ. Jeho vysokou prohru ve čtvrtfinále turnaje kandidátů s Bobby Fischerem totiž funkcionáři pokládali za sabotáž mající za cíl poškodit prestiž sovětského šachu. Dalším důvodem byla i skutečnost, že u něj byla při celní prohlídce nalezena kniha Alexandra Solženicyna. Byl členem Klubu Michaila Čigorina jako hráč, který během kariéry dokázal porazit šest mistrů světa: Michaila Botvinnika, Vasilije Smyslova, Michaila Tala, Tigrana Petrosjana, Borise Spasského a Anatolije Karpova. Byl významným šachovým teoretikem, publikoval řadu odborných knih a vedl šachovou rubriku v časopise Ogoňok. Byl tvůrcem Tajmanovovy varianty Nimcovičovy indické obrany.", "section_level": 2}, {"title": "Soukromý život.", "content": "Ve věku 78 let se stal otcem dvojčat.", "section_level": 2}], "src_summary": "Mark Jevgeňjevič Tajmanov (: \"Марк Евгеньевич Тайманов\", 7. února 1926 Charkov – 28. listopadu 2016 Petrohrad) byl ruský šachový velmistr a klavírní virtuóz.", "tgt_summary": "Mark Evgenievich Taimanov (; 7 February 1926 – 28 November 2016) was one of the leading Soviet and Russian chess players, among the world's top 20 players from 1946 to 1971. Also a prolific chess author, Taimanov was awarded the title of Grandmaster in 1952 and in 1956 won the USSR Chess Championship. Several chess variations are named after him. A modern Renaissance man, Taimanov was also a world-class concert pianist. Taimanov was a World Championship Candidate twice, in 1953 and 1971. In 1971, however, he lost his Candidates match by 6–0 to Bobby Fischer, causing embarrassment for the Soviet Union. Nonetheless, throughout his career, he generally excelled in representing the USSR internationally in the chess field.", "id": 567075}
{"src_title": "Vilém I. Hesenský", "tgt_title": "William I, Elector of Hesse", "src_document": [{"title": "Život.", "content": "Vilém se narodil v Kasselu v severním Hesensku roku 1743. Jeho otec, tehdy dědičný princ (\"Erbprinz\") Fridrich II., roku 1747 opustil rodinu, především kvůli sporům s manželkou, a tajně konvertoval ke katolicismu. Roku 1755 nechal své manželství s Marií rozvést. Sama Marie by bývala o vše přišla, nebýt zásahu Fridrichova otce, lankraběte Viléma VIII. Hesensko-Kasselského, který se rozhodl dát bývalé manželce jeho syna k dispozici nově nabyté hrabství Hanau. Zde po několik let žila Marie i se svými třemi syny. Od roku 1747 žili převážně z finanční podpory protestantských příbuzných a později se přestěhovali k dánskému královskému dvoru do Kodaně. Tam Marie žila se svojí sestrou královnou Luisou Hannoverskou, která se o Mariiny syny z velké části starala, dokud roku 1751 nezemřela. Sám Fridrich II. se později znovu oženil, tentokrát s o mnoho let mladší Filipínou Braniborsko-Schwedtskou. Dne 1. září 1764 si Vilém vzal svoji sestřenici Karolinu Vilemínu Dánskou (též uváděna jako \"Vilemína Karolina\" nebo \"Karolína Vilemína\"). Karolina Vilemína (1747-1820) byla druhou přeživší dcerou dánského krále Frederika V.. Svatba se konala na zámku Christiansborg. Následně spolu žili převážně v Dánsku. Až roku 1758 se manželé přestěhovali do Kasselu, především kvůli tomu, že Vilém byl jako dědičný princ následníkem svého otce lankraběte hesensko-kasselského. Sám Vilém byl jediný ze tří sourozenců, kteří se do Hesenska vrátili; Karel zůstal v Dánsku a oženil se s Luisou Dánskou a Norskou, zatímco Fridrich se oženil s Karolinou Nasavsko-Usingenskou.", "section_level": 1}, {"title": "Vláda.", "content": "Po smrti otce Fridricha se dědičný princ dne 31. října 1785 stal Vilémem IX., lankrabětem Hesensko-kasselským. Zdědil tak jednu z nejvýnosnějších oblastí té doby v Evropě. Pro správu rozsáhlého majetku potřeboval Vilém pomoc zkušeného muže, proto si za tím účelem najal frankfurtského finančníka Mayera Amschela Rothschilda. Již od roku 1769 dohlížel Rothschild nad daňovými výdaji země. Stal se velmi bohatým a později založil známou finančnickou rodinu Rothschildů. Během Napoleonských válek využíval Vilém Rothschilda k ukrývání bohatství ve Frankfurtu]] před Napoleonem. Jako splátku Vilémových poválečných dluhů obdržel tyto peníze posléze bankéř Nathan Mayer Rothschild z Londýna. Roku 1803 bylo Hesensko-Kasselsko povýšeno ba kurfiřství a z Viléma IX. Hesensko-Kasselského se stal Vilém I., kurfiřt hesenský. Roku 1806 bylo císařem Francouzů Napoleonem hesenské kurfiřtství připojeno k nově vytvořenému Vestfálskému království, kde vládl Jérôme Bonaparte, bratr Napoleona. Vilém byl nucen i se svojí rodinou uprchnout do exilu do Dánska. Zde žil do doby, než byli Francouzi z Německa úplně vyhnání. To bylo krátce po Bitvě národů u Lipska roku 1813. Vilém I. Hesenský vládl až do roku 1821, kdy v Kasselu zemřel. Následníkem se stal jeho jediný syn Vilém II.", "section_level": 2}, {"title": "Manželství a potomci.", "content": "Manželství Viléma I. a Karoliny Vilemíny nebylo příliš šťastné, už proto, že Vilém si udržoval velké množství milenek, se kterými dohromady zplodil přes patnáct nemanželských dětí. Legitimní děti měl pouze tři (čtvrté zemřelo v dětském věku). Vilém měl mnoho milenek, ale nejznámější jsou tři z nich, se kterými zplodil děti; \"Charlotte Christine Buissine\", \"Rosa Dorothea Ritter\", se kterou měl syna a budoucího generála Julia Jacoba von Haynau, a Karoline von Schlotheim. Dětem, které zplodil s Charlotte rozdělil panství Heimrod, dětí s Rosou pak získaly hrabství Hananou a potomci s Karolinou von Schlotheim získaly Hessenstein.", "section_level": 1}], "src_summary": "Vilém I. Hesenský (německy \"Wilhelm I., Kurfürst von Hessen\", 3. června 1743, Kassel – 27. února 1821, tamtéž) byl první (a zároveň poslední) kurfiřt hesenský, nejstarší přeživší syn lankraběte Fridricha II. Hesensko-Kasselského a jeho manželky Marie Hannoverské, dcery anglického krále Jiřího II. z hannoverské dynastie.", "tgt_summary": "William I, Elector of Hesse (; 3 June 1743 – 27 February 1821) was the eldest surviving son of Frederick II, Landgrave of Hesse-Kassel (or Hesse-Cassel) and Princess Mary of Great Britain, the daughter of George II.", "id": 2324766}
{"src_title": "Norbert Hofer", "tgt_title": "Norbert Hofer", "src_document": [{"title": "Biografie.", "content": "Narodil se roku 1971 v rakouském Štýrsku, avšak vyrůstal v Pinkafeldu ve spolkové zemi Burgenland. Poté studoval v letech 1985–1990 na Spolkové vyšší technické škole v Eisenstadtu (\"Höhere Technische Bundeslehranstalt für Flugtechnik,\" HTBLA Eisenstadt), kterou absolvoval s vyznamenáním. Poté pracoval v letech 1991–1994 jako systémový inženýr v letecké společnosti Lauda Air Engineering. Roku 2003 měl při paraglidingu vážnou nehodu, při níž utrpěl ztrátu hybnosti a nyní chodí o holi. Je otcem čtyř dětí, z toho tři má z předchozího manželství.", "section_level": 1}, {"title": "Kandidatura na prezidenta (2016).", "content": "V dubnu 2016 nastoupil jako kandidát Svobodné strany Rakouska (\"Freiheitliche Partei Österreichs\", FPÖ) do voleb rakouského prezidenta. V prvním kole voleb získal 35 % hlasů, což byla nejvyšší podpora ze všech kandidátů. Ve druhém kole, konaném dne 23. května, skončil se ziskem 49,7 % hlasů o pouhých 31 tisíc hlasů na druhém místě za předběžným vítězem voleb, Alexanderem Van der Bellenem. 1. července 2016 však rakouský Ústavní soud výsledek druhého kola na návrh Svobodné strany kvůli vážným přestupkům proti pravidlům zrušil. Volba se dvěma stejnými kandidáty se měla opakovat 2. října 2016, nicméně k opakované volbě došlo až 4. prosince 2016. V té podlehl protikandidátovi, Alexanderu Van der Bellenovi se ziskem 48,3 % hlasů. Jako člen předsednictva rakouské Národní rady byl Hofer do ledna 2017, kdy se Bellen ujal funkce, jedním ze tří členů grémia, který tento úřad dočasně vykonával.", "section_level": 2}, {"title": "Politické postoje.", "content": "Hofer vyjádřil porozumění pro hnutí Pegida a motivaci jeho příznivců. Hnutí považuje za „obrannou reakci“. Islám podle něj „bude v příštích desetiletích hrát stále větší roli,“ avšak evropská kultura je podle jeho názoru „založena na křesťanských a židovských hodnotách“. O Benešových dekretech v září roku 2016 prohlásil, že představují bezpráví. Ostře vystupuje proti imigraci a islamizaci Evropy. Prohlásil, že „nechce, aby se Rakousko stalo muslimskou zemí“, nebo že „islám není součástí Rakouska“. Vyjadřuje také sympatie k Rusku a je pro zrušení evropských sankcí proti Rusku.", "section_level": 1}], "src_summary": "Norbert Hofer (* 2. března 1971 Vorau) je rakouský politik, člen Svobodné strany Rakouska (FPÖ), od září 2019 její předseda. Od října 2013 do prosince 2017 byl třetím ze tří předsedů rakouské Národní rady. V roce 2016 neúspěšně kandidoval na post rakouského spolkového prezidenta. Mezi lety 2017–2019 byl spolkovým ministrem pro dopravu, inovace a technologie ve vládě Sebastiana Kurze.", "tgt_summary": "Norbert Gerwald Hofer (; born 2 March 1971) is an Austrian politician serving as the leader of the Freedom Party of Austria (FPÖ) since September 2019. Prior to that, he was Third President of the National Council from 2013 to 2017, his party's candidate in the 2016 Austrian presidential election and Minister for Transport, Innovation and Technology in the first Kurz government from 2017 until 2019.", "id": 145629}
{"src_title": "Ilja Ivanovič Ivanov", "tgt_title": "Ilya Ivanovich Ivanov", "src_document": [{"title": "Biografie.", "content": "Ilja Ivanovič Ivanov se narodil ve vsi Ščigry v Kurské gubernii v Rusku. V roce 1896 absolvoval Charkovskou univerzitu a v roce 1907 se stal řádným profesorem. Několik let studoval v zahraničí, absolvoval teoretická i praktická školení v Pasteurově ústavu v Paříži. Pracoval jako vědec v přírodní rezervaci Askania-Nova, v letech 1917–1921 a 1924–1930 ve Státním institutu experimentální veterinární medicíny (), v Ústřední experimentální stanici pro výzkum reprodukce domácích zvířat () v letech 1921–1924 a také v letech 1928–1930 v Moskevském vyšším institutu zootechniky (). Na začátku dvacátého století Ilja Ivanov zdokonalil techniku inseminace a její praktické využití v chovu koní. Dokázal, že technika umělého oplodnění umožní, aby jeden hřebec oplodnil až 500 klisen (namísto 20–30 přirozeným oplodněním). Výsledky ve své době vzbudily senzaci a Ivanovova stanice byla navštěvována chovateli koní z celého světa.", "section_level": 1}, {"title": "Hybridizační experimenty.", "content": "Velmi kontroverzní byly výzkumné pokusy zkřížit člověka s opicí. Již v roce 1910 přednesl takovou myšlenku na zoologickém kongresu ve Štýrském Hradci a popsal možnost získat křížence umělým oplozením. Ve dvacátých letech Ivanov připravil sérii pokusů směřujících k vytvoření křížence člověka a opice. Použil lidské sperma, ale samice šimpanzů nezabřezly. V roce 1929 zorganizoval sérii pokusů, kde se pokoušel opičí sperma aplikovat dobrovolnicím, ale experimenty se opozdily, když Ivanovovi pošel poslední orangutan. Radikální politické změny v Sovětském svazu se projevily i na poli vědy a spolu s Ivanovem řada vědců věnujících se primárnímu výzkumu přišla o svá místa. Na jaře 1930 byl Ivanov na veterinárním institutu podroben politické kritice. Nakonec byl 13. prosince 1930 uvězněn. Byl odsouzen k pětiletému vyhnanství v Alma Atě, kde pracoval v Kazašském veterinárně zoologickém institutu až do smrti na mozkovou mrtvici 20. března 1932. Nekrolog napsal respektovaný fyziolog a biolog Ivan Petrovič Pavlov.", "section_level": 1}, {"title": "Opera Orango.", "content": "Ivanovova práce se stala jedním z inspiračních zdrojů nedokončené satirické opery Orango, jejíž \"Prolog\" načrtl v roce 1932 Dmitrij Šostakovič na libreto A. N. Tolstého a Alexandra Osipoviče Starčakova, ale myšlenku později opustil a definitivně odložil. Rukopis nalezla ruská muzikoložka Olga Donská v Glinkově muzeu v Moskvě v roce 2004. Dílo v instrumentaci Gerarda McBurney mělo premiéru 2. prosince 2011 v Los Angeles, provedla jej Losangeleská filharmonie pod taktovkou Esa-Pekky Salonenena.", "section_level": 1}], "src_summary": "Ilja Ivanovič Ivanov (; – ) byl ruský a sovětský biolog, jehož specializací byla problematika inseminace a mezidruhového křížení. Koncipoval kontroverzní pokusy o zkřížení člověka s jinými primáty.", "tgt_summary": "Ilya Ivanovich Ivanov (, – March 20, 1932) was a Russian and Soviet biologist who specialized in the field of artificial insemination and the interspecific hybridization of animals. He is famous for his controversial attempts to create a human-ape hybrid by inseminating three female chimpanzees with human sperm (with no result).", "id": 555033}
{"src_title": "Péter Palotás", "tgt_title": "Péter Palotás", "src_document": [{"title": "Klubová kariéra.", "content": "Celou hráčskou kariéru strávil v MTK Budapešť. Ale během doby se jméno klubu několikrát změnilo. V roce 1949, když se v Maďarsku dostali k moci komunisté, převzala MTK tajná policie ÁVH a poté byl klub znám jako \"Textiles SE\", pak se přejmenoval na \"Bástya SE\", následně na \"Vörös Lobogó SE\", aby se nakonec vrátil zpět k MTK. Nehledě na zmatky okolo jména, padesátá léta znamenala pro klub velmi úspěšné období. Byla to doba, kdy MTK s Palotásem a Hidegkutim pod trenérským vedením Mártona Bukoviho mezi prvními praktikoval \"hluboce staženého středního útočníka\". V týmu hráli mimo jiných Mihály Lantos a József Zakariás a MTK s Palotásem třikrát vyhrál maďarskou ligu, maďarský pohár a Mitropa Cup. V roce 1955 jako \"Vörös Lobogó SE\" si zahráli vůbec první ročník Poháru mistrů evropských zemí. 7. září 1955 na \"Népstadionu\" vstřelil Palotás hat-trick, když vyhráli na Anderlechtem 6-3 v prvním zápase prvního kola. Byl to úplně první hattrick vstřelený v PMEZ. Další gól přidal ve odvetě, když \"Vörös Lobogó SE\" vyhrál 4-1. Ve čtvrtfinále proti Stade Reims přidal další dva góly, ale celkovým skórem 8-6 vypadli, když Palotás dal v prvním ročníku soutěže celkem 6 gólů.", "section_level": 1}, {"title": "Reprezentace.", "content": "V letech 1950 až 1956 sehrál v národním týmu 24 zápasů, ve kterých dal 18 branek. Poprvé skóroval hned dvakrát při svém debutu 24. září 1950 proti Albánii, když Maďarsko zvítězilo 12-0. Na olympijských hrách v roce 1952 čtyřmi brankami pomohl k zisku zlatých medailí. Dvě z nich dal při vítězství 3-0 s Itálií 21. července 1952. Hrál i ve finále proti Jugoslávii 2. srpna 1952. Přispěl k zisku Mezinárodního poháru, když 17. května 1953 nastoupil na \"Stadio Olimpico\" proti Itálii. Maďarsko vyhrálo 3-0. I když byli Palotás a Nándor Hidegkuti spoluhráči v MTK, v národním týmu spolu soupeřili o místo. Hidegkuti byl od roku 1953 první volbou na postu hluboce staženého středního útočníka, a proto přišel Palotás o dva vysoce prestižní přátelské zápasy proti Anglii. K prvnímu do Anglie sice odcestoval, ale zůstal na lavičce. Nehledě na tyto nezdary, v reprezentaci až do roku 1956 nastupoval pravidelně. Na mistrovství světa dal ve skupině dva góly při vítězství 9-0 proti Jižní Koreji a také nastoupil v semifinálovém zápase proti Uruguayi. 19. května 1955 dal hattrick Finsku, poslední reprezentační zápas sehrál 9. června 1956 proti Portugalsku.", "section_level": 1}], "src_summary": "Péter Palotás ( – ), rodným jménem Péter Poteleczky, byl maďarský fotbalista hrající v útoku za MTK Budapest FC a za maďarskou reprezentaci. V padesátých letech byl okrajovým členem legendární \"Zlaté jedenáctky\" a hrál vedle takových hráčů jako Ferenc Puskás, Zoltán Czibor, Sándor Kocsis, Nándor Hidegkuti a József Bozsik. Palotás byl jeden z prvních, který plnil úlohy \"staženého středního útočníka\" a v roce 1955 dal vůbec první hat-trick v zápase Poháru mistrů evropských zemí. V roce 1959 musel skončit hráčskou kariéru kvůli problémům se srdcem. Stejné potíže byly příčinou předčasného úmrtí 17. května 1967.", "tgt_summary": "Péter Palotás (27 June 1929 – 17 May 1967), born as Péter Poteleczky, was a Hungarian footballer who played as a forward for MTK Budapest FC and Hungary. During the 1950s he was a fringe member of the team known as the \"Mighty Magyars\" and played alongside the likes of Ferenc Puskás, Zoltán Czibor, Sándor Kocsis, Nándor Hidegkuti and József Bozsik. Palotás was an early pioneer of the \"deep lying centre-forward\" role and in 1955 he scored the first ever hat-trick in a European Cup game. In 1959 he retired as a player due to a heart condition. The same condition led to his death on 17 May 1967.", "id": 627349}
{"src_title": "Ión", "tgt_title": "Ion (dialogue)", "src_document": [{"title": "Děj.", "content": "Sókratés potkává Ióna, který přichází z Asklépiových slavností, kde se zúčastnil soutěže rapsódů, kterou vyhrál. Sókratés se mu obdivuje, jak dokáže skvěle rozumět Homérovým myšlenkám, nejenom veršům. Ión přitakává, že snad nikdo nikdy nedokázal povědět tolik krásných myšlenek o Homérovi jako on. Sókratés se jej ptá, jestli je znalcem jen Homéra nebo i Hésioda a Archilocha. Ión je ale znalcem pouze Homéra, protože to prý stačí. Sókratés se ptá, zdali nepíše Hésiodos také o věštectví jako Homér a zdali by lépe on poznal, v čem se jejich popisy věštectví liší nebo nějaký dobý věštec. Ión soudí, že dobrý věštec by to vyložil lépe. Sókratés se jej táže, proč tedy nestuduje i díla jiných básníků než Homéra když ti také píší o těch samých tématech. Ión tvrdí, že Homér o těchto věcech básní mnohem lépe a proto se zaměřuje na něj. Sókratés mu klade otázku,zda znalec čísel umí poznat, jestli někdo o číslech mluví jen dobře nebo i špatně. Ión tvrdí, že ten který pozná obojí, i toho kdo mluví dobře i toho kdo mluví špatně. Takže ten, kdo pozná dobře mluvícího člověka, musí nutně poznat i špatně mluvícího člověka. Ión souhlasí. Takže když Ión tvrdí, že Homér mluví dobře, pak musí taky poznat ostatní básníky, kteří mluví špatně a tím pádem je znalec nejen Homéra ale i těch ostatních básníků. Ióna ale zajímá, proč tedy nedokáže udržet pozornost ani přispět do diskuse když někdo mluví o jiném básníku, ale jakmile se někdo zmíní o Homérovi, hned má co by k tomu řekl. Sókratés mu vysvětluje, že to je tím, že nemluví o něm na základě odborného umění a vědění, protože odborné umění je vždy zaměřeno na celý obor a ten, kdo se v tom vyzná, pak má co říci jak k tomu co je uděláno správně, tak k tomu, co je uděláno špatně. Iónovi ale přijde divné, že jej tedy lidé chválí za to, jak mluví a tvrdí, že nejlépe ze všech přece umí mluvit o Homérovi. Sókratés to vysvětluje tak, že se nejedná o nějakou rozumovou odbornou znalost, nýbrž že jde o umění od boha a díky takovéto boží působnosti pak básnící dokáží udělat díla, kterým se každý obdivuje, aniž by sami básníci jiným rozuměli, neboť bůh jim rozum odňal, když do nich vložil schopnost konání takového krásného díla. Takové vysvětlení se Iónovi velmi líbilo a ihned se s ním ztotožnil, a že tedy opravdu jsou básníci jacísi tlumočitelé bohů. Sókratés míní, že pak tedy on jako rapsód musí být tlumočník tlumočníka bohů. S tím Ión souhlasí. Sókrata zajímá, jestlipak tedy u sebe při přednášení těch řečí nemá pocit jako kdyby ty věci, o kterých vypráví, prožil. Ión souhlasí, že naprosto takové stavy zažívá při přednesu a že je pak také u svých posluchačů pozoruje. Sókratés tedy řadí posluchače na konec tohoto řetězce, přes nějž se tato božská díla pohybují, a každý pak věnuje pozornost jen tomu, co jej tak ovlivnilo a tak také Ión je účastný pouze věcí týkajících se Homéra, protože skrze Homéra jej bůh ovlivnil, stejně tak jako Homér skrze něj ovlivňuje jeho posluchače a ti účastni toho, jsou v takovém božském šílenství. Ión uznává, že tak to asi bude, ale nezdá se mu, že by byl přímo v nějakém šílenství, když tyto řeči pronáší. Sókratés slíbí, že jej přesvědčí, ale nejprve chce vědět, zdali vyprávět umí o všem, co se týká Homéra, i o tom, co neví, ale Homér věděl. Ióna velmi zajímá, co to je za věc kterou on neví. Sókratés dává příklad, kde Homér popisuje jak Nestór radí svému synu, co se týče vozatajských závodů. Zdalisi Ión myslí, jestli by on lépe rozuměl této části nebo zkušený vozataj? Ión uznává, že určitě vozataj. Každý rozumí nějakému umění a každé to umění je o něčem jiném, takže ten kdo mu rozumí, pak nerozumí zase umění jinému. Z toho plyne, že té části, kde se mluví o umění vozatajském, určitě bude lépe rozumět vozataj než rapsód. A to platí i pro části, které náleží například lékařství, rybářství nebo věštění, na všech těchto místech bude básni spíše rozumět ten, kdo rozumí danému umění, než rapsód který báseň přednáší. Ión uznává, že má Sókratés pravdu. Když takto ukázal Iónovi místa, kde jiní rozumí básni více než rapsód, požádá jej, aby mu ukázal, které části jsou zase taková, že jim nejlépe rozumí rapsód. Ión tvrdí, že všechny. To ale Sókratés nechápe, vždyť sám Ión uznal, že jeho umění se liší od umění vozatajského, lékařského a rybářského a částem, které jsou těmto uměním věnována, tedy nemůže nejlépe rozumět on nýbrž ti znalí těchto umění. Pak ale nemůže ani jako rapsód nejlépe rozumět celé básni když nejlépe nerozumí mnoha jejím částem. Ión si však myslí, že umění rapsódů spočívá v tom, že nejlépe poznají, pro jakého člověka se hodí jaká řeč.Sókratés hned dokazuje že, tomu tak není, protože řeč, která se hodí posádce lodi, musí nejlépe spadat do umění kormidelnického, stejně tak řeč určená nemocnému, by měla být jistě založena na vědě lékařské a ne vědě rapsódů. Ale u věcí týkajících se toho, co by měl říci vojevůdce vojsku před bitvou, soudí, že to by rapsód zvládl nejlépe. Tomu se Sókratés velmi podivil, je tedy Ión vojevůdcem? Ión říká, že ne ale, že o tomto by zřejmě dokázal dobře mluvit. Když ale pro řeči před bitvou je již umění vojevůdcovské, umění rapsódské to už býti nemůže. Ión soudí, že ten, kdo je dobrým rapsódem, je určitě i dobrým vojevůdcem. Sókrata zajímá, jestli si o sobě myslí, že je nejlepším z Hellénských rapsódů a když dostane na toto kladnou odpověď, ptá se, jestli je tedy i nejlepším vojevůdcem z Hellénů. Zde si také Ión myslí, že tomu tak je a že se to naučil z Homérových básní. To donutilo Sókrata k zamyšlení se, proč tedy se rozhodl být rapsódem a ne vojevůdcem? Myslí si snad, že rapsódů je více potřeba než vojevůdců? Ión říká, že je to proto, že jeho obec nepotřebuje vojevůdců neboť je pod nadvládou obce Athénské a obce jako Athény a obec Lakedamonská by si jej za vojevůdce nezvolily. Sókratés mu ale připomíná, že opakovaně si Athény zvolily jako vojevůdce cizince. A hned ještě kárá Ióna za to, že mu slíbil,že mu ukáže kterých věcí je znalcem u Homéra a nakonec se ukáže, že je vlastně znalcem vojevůdcovství.Pokud se tedy považuje za odborníka a znalce Homéra, pak by měl uvést čeho je znalcem, protože jinak je podvodník.Ale jestli je posedlý božskou šíleností, s níž přednáší Homérovy básně a chválí Homéra, pak že je sám božským. Ión myslí, že je mnohem krásnější být božský než znalý a že je tedy božským a nikoliv znalým vychovatelem ve věcech Homéra.", "section_level": 1}], "src_summary": "Ión () je Platónův dialog o Sókratově rozhovoru s rapsódem Iónem o tom, zda je Iónova schopnost recitovat Homéra důsledkem jeho odborné znalosti nebo božského vnuknutí. Spolu s dialogy s Hippiem a Faidrem tvoří tento dialog jednotný celek s názvem Dialogy o kráse.", "tgt_summary": "In Plato's Ion (; ) Socrates discusses with the titular character, a professional rhapsode who also lectures on Homer, the question of whether the rhapsode, a performer of poetry, gives his performance on account of his skill and knowledge or by virtue of divine possession. It is one of the shortest of Plato's dialogues.", "id": 2239801}
{"src_title": "Léto (film, 2015)", "tgt_title": "Summertime (2015 film)", "src_document": [{"title": "Děj.", "content": "Příběh začíná v roce 1971. Mladá Delphine vyrůstá na rodinném statku v regionu Limousin, kde udržuje utajený poměr s místní dívkou. Ta se však rozhodne provdat, Delphine proto odjíždí do Paříže, aby zde začala nový život. Krátce poté se náhodně na ulici seznamuje se skupinou feministek, které na univerzitě pořádají různé protestní akce. Delphine se k nim připojí a seznamuje se tak s Carole, která je učitelkou španělštiny. Všechny společně organizují akce na podporu práva na potrat a kontrolu porodnosti a Delphine s Carole se do sebe zamilují. Přestože Carole žije s Manuelem, levicovým radikálem. Když se Delphine dozví, že její otec je po infarktu nehybný, musí se vrátit na statek pomáhat matce. Carole se rozhodne opustit definitivně Manuela a vydá se přes léto za Delphine. Carole zde nachází naprosto odlišný, konzervativní svět, ve kterém musejí svůj vztah před okolím tajit. Ve chvíli, kdy se matka o jejich intimním vztahu dozví, Carole musí odjet. Delphine se rozhodne opustit statek s ní, ale nakonec zůstává a s Carole se rozcházejí. Do kontaktu se opět dostanou až po několika letech v roce 1976, kdy Carole pracuje jako lékařka, která se zaměřuje na potraty, a žije se ženou. Obdržela od Delphine dopis, ve kterém jí píše, že konečně našla sílu opustit rodinnou farmu a začít sama.", "section_level": 1}, {"title": "Okolnosti vzniku filmu.", "content": "Ve scéně, kdy skupina feministek osvobodí homosexuála z psychiatrické léčebny, se Catherine Corsini inspirovala skutečnou akcí Front homosexuel d'action révolutionnaire, která takto osvobodila léčeného mladíka v Itálii. Film byl natáčen v Paříži a v regionu Limousin (departementy Haute-Vienne a Creuse). Starosta obce Camaret-sur-Aigues Philippe de Beauregard (FN) rozhodl o zákazu vylepování filmového plakátu v obci, neboť film prý obsahuje množství scén, které mohou uvést ve zmatek mladé publikum.", "section_level": 1}], "src_summary": "Léto (\"La Belle Saison\") je francouzský hraný film z roku 2015, který režírovala Catherine Corsini podle vlastního scénáře. Film popisuje milostný vztah dívky z tradičního venkova a radikální feministky z Paříže na počátku 70. let. Snímek byl v ČR uveden v roce 2016 na filmovém festivalu Febiofest.", "tgt_summary": "Summertime (original title: La Belle Saison) is a 2015 French-Belgian romantic drama film directed by Catherine Corsini, co-written with Laurette Polmanss. The film stars Cécile de France, Izïa Higelin and Noémie Lvovsky. It premiered at the Locarno International Film Festival, where it won the Variety Piazza Grande Award.", "id": 2174634}
{"src_title": "Tihomir Orešković", "tgt_title": "Tihomir Orešković", "src_document": [{"title": "Mládí a vzdělání.", "content": "Narodil se v lednu 1966 v Záhřebu, tehdejší metropoli jedné ze svazových jugoslávských republik – Socialistické republice Chorvatsko, do rodiny Đurđeho a Dany Oreškovićových. Dva roky po narození přesídlil s rodiči do ontarijského Hamiltonu v Kanadě. Obor chemie zakončil v roce 1989 na McMasterově univerzitě. O dva roky později absolvoval na stejné vysoké škole studijní program Master of Business Administration (MBA) v oborech finance a informační systémy.", "section_level": 1}, {"title": "Předseda vlády.", "content": "Parlamentní volby v listopadu 2015 přinesly patovou situaci, kdy žádná ze stran nezískala v jednokomorovém parlamentu (Saboru) většinu 76 ze 151 poslanců a ani koaliční jednání nevedla k ustavení funkčního spojenectví. Opakování voleb zabránila dohoda zveřejněná 23. prosince 2015, v níž přistoupila vítězná Vlastenecká koalice (59 mandátů), vedená konzervativním Chorvatským demokratickým společenstvím (HDZ), na shodu s proreformním Mostem (Most nezavisnih lista, 19 mandátů). Nově sestavený kabinet v čele s nestranickým premiérem měl za cíl zahájit reformy, které by do země přitáhly investice a snížily státní dluh. Téhož dne, 23. prosince, prezidentka Kolinda Grabarová Kitarovićová oznámila, že jí nominant na premiéra Orešković doručil pověření 78 poslanců, v jehož důsledku se jej rozhodla jmenovat a pověřit sestavením kabinetu. Poslední možný den 30denní lhůty, 22. ledna 2016, získala Oreškovićova vláda důvěru parlamentu, když ji podpořilo 83 poslanců, 61 se vyslovilo proti a 5 se zdrželo. Vedle nestraníků byla složena ze dvou koaličních partnerů HDZ a Mostu v poměru 12:5:5 (HDZ:Most:nestraníci). Již šest dní po jmenování rezignoval ministr válečných veteránů Mijo Crnoja, kterého nahradil Tomo Medved.", "section_level": 1}, {"title": "Soukromý život.", "content": "Orešković se oženil se Sanjou Dujmovićovou Oreškovićovou, ženou v domácnosti, s níž má dvě dcery a dva syny. Vlastní chorvatské i kanadské občanství. Z Kanady se do rodné země vrátil v roce 2009. Terčem vtipů na sociálních sítích, i kritiky komentátorů, se stala jeho ne zcela moderní chorvatština s přízvukem.", "section_level": 1}], "src_summary": "Tihomir „Tim“ Orešković (výslovnost: ; narozený 1. ledna 1966 Záhřeb) je chorvatsko-kanadský podnikatel a politik, mezi lednem až říjnem 2016 předseda vlády Chorvatska. Představoval první bezpartijní osobu v tomto úřadu i první, která většinu předchozího života strávila v zahraničí. Před nástupem do funkce působil postupně jako ředitel a předseda dozorčí rady farmaceutické společnosti Pliva, šéf finančního hospodaření izraelského farmaceutického koncernu Teva Pharmaceutical Industries pro Evropu a vedl finanční oddělení jejího celosvětového obchodování s generiky. Profesní kariéru zahájil v roce 1992 v témže oboru u firmy Eli Lilly and Company.", "tgt_summary": "Tihomir \"Tim\" Orešković (; born 1 January 1966) is a Croatian Canadian businessman who was Prime Minister of Croatia from January to October 2016. Born in Zagreb, Orešković emigrated to Canada at a young age and spent most of his life there. He studied at McMaster University and graduated with a B.Sc. in chemistry in 1989 and an MBA in finance and information systems in 1991. Before taking office as Prime Minister, Orešković served as CEO and Chairman of the Supervisory Board of Croatian pharmaceutical giant Pliva, as head of European financial management for Israeli Teva Pharmaceutical Industries, and as Chief Financial Officer for Teva's division of global generics. In the aftermath of a parliamentary election held on 8 November 2015 where no party secured enough seats necessary to form government, and the ensuing 76 days of negotiations, Orešković was named as a technocratic non-partisan compromise for the post of Prime Minister by the Croatian Democratic Union (HDZ) and the coalition Bridge of Independent Lists (Most) on 23 December 2015. He was formally named Prime Minister-designate on the same day by President Kolinda Grabar-Kitarović. Orešković formed the 13th Croatian Government, made up of two deputy prime ministers and 20 ministers on 22 January 2016. As Prime Minister, Orešković introduced fiscal controls aimed at reducing public expenditures and lower the public debt and deficit. However, his government was marked by tense relations between the two governing parties, with political maneuvering behind the scenes resulting in a government crisis in May of 2016. Contrary to expectations that he would take direction from HDZ, the new Prime Minister showed his independence going against HDZ recommendations on several occasions. On June 16, 2016, the HDZ introduced a vote of no-confidence, which brought the government down and early parliamentary elections were called for September. Although Orešković initially considered running for re-election as a candidate of Most, he returned to the private sector. On 19 October 2016, Orešković was succeeded by the new Prime Minister, Andrej Plenković from the HDZ.", "id": 136872}
{"src_title": "Marcantonio Raimondi", "tgt_title": "Marcantonio Raimondi", "src_document": [{"title": "Život.", "content": "Technice rytí se vyučil v dílně proslulého boloňského malíře a zlatníka Francesca Raibolini zvaného Francia. První datovaný grafický list Raimondiho \"Pyramus a Thisbe\" pochází z roku 1505, ale předcházela mu řada nedatovaných rytin. Předpokládá se, že s dílem Albrechta Dürera se seznámil roku 1506, kdy Dürer navštívil Bolognu, nebo letech 1507-1508, kdy Raimondi podnikl cestu do Benátek. Ještě před rokem 1510 se musel setkat s Raffaelem, který byl nadšen Raimondiho rytinou podle Michelangelovy kresby kopírované ve Florencii. Roku 1511 se odstěhoval do Říma a jeho spolupráce s Raffaelem trvala až do malířovy smrti roku 1520. Oba založili tiskařskou dílnu, kde brzy vznikla Raimondiho rytecká škola. Jeho nejznámějšími žáky byli Marco Dente (Marco da Ravenna), Giovanni Jacopo Caraglio and Agostino de Musi (Agostino Veneziano). Kolem roku 1524 byl krátce vězněn papežem Klementem VII. za to, že vytvořil kolekci erotických rytin \"I Modi\" podle kreseb Giulia Romana, ke kterým napsal Pietro Aretino \"Sonetti Lussuriosi\". V té době vytvořil také svůj jediný rytý portrét, \"Podobizna Aretinova\". Dílna reprodukovala Rafaelovy kresby i po malířově smrti a zanikla při vyplenění města roku 1527, kdy Raimondi musel vyplatit Španělům vysoké výkupné, přišel o veškerý majetek a musel ožebračen uprchnout. Jeho osudy v posledních letech života nejsou přesněji známé, ale předpokládá se, že zemřel před rokem 1534 v Bologni. Díla po roce 1527 již nelze bezpečně datovat.", "section_level": 1}, {"title": "Dílo.", "content": "V letech 1505-1511 vytvářel především originální rytiny podle vlastních předloh, často s využitím motivů z velmi populárních grafických listů Albrechta Dürera, které byly v Itálii hojně rozšířeny. V letech 1506-1510 kopíroval jeho dřevořezy ze \"Života Panny Marie\", včetně Dürerova monogramu AD. Dürer si stěžoval u benátské vlády a dosáhl ochrany své signatury v teritoriu Benátek, ale nikoli kompozic. Je známo asi 80 Raimondiho rytin z tohoto období. Po odchodu do Říma se více specializoval na rytecké kopie kreseb a obrazů jiných mistrů. Kopíroval Dürerovy \"Malé Pašije\", předlohy Lucase van Leyden (309-358 rytin dle obou umělců) a zejména kresby Raffaela. V letech 1515-1520 byl mezi Raffaelem a Raimondim blízký a přátelský vztah. Nejlepší Raimondiho rytiny vznikly v letech 1513-1515, kdy kopíroval Raffaelovy předlohy k segmentovým freskám. V letech 1515-1516 vytvořil rytinu podle Raffaelovy kresby \"Paridův soud\", která se později stala předlohou ke známému Manetovu obrazu \"Snídaně v trávě\". Přestože Raimondi je autorem rozsáhlého grafického díla podle cizích vzorů, zachovalo se i jeho dílo kreslířské, které se datuje již od jeho raných let a jemuž se věnoval po celý život. Jeho figurální motivy jsou často přejímané z antické tradice. Raimondi byl stejně zručným kreslířem jako Raffael nebo Leonardo da Vinci. Dobře modeloval figury čistým a střízlivým stylem a byl prvním rytcem, který vynechával detaily ve prospěch celku. Vytvořil kolem 600 grafických listů, z nichž jsou nejvíce ceněny Adam a Eva, Madona s odhalenou paží, Vraždění neviňátek, Mor, Paridův soud. Raimondi tak spoluvytvářel v Boloni a později v Římě umělecké prostředí prvních desetiletí šestnáctého století. Jeho zásluhou vešly v obecnou známost myšlenky a kresby Raffaela.", "section_level": 1}], "src_summary": "Marcantonio Raimondi označovaný i jen jako Marcantonio (asi 1480, Argine – před r. 1534, Bologna) byl italský renesanční grafik a kreslíř. Byl prvním známým rytcem, jehož dílo sestává hlavně z tisků kopií obrazů. Je tak důležitou postavou v dějinách reprodukčního tisku. Také systematizoval techniku mědirytiny, která se pak rozšířila v Itálii a po Evropě.", "tgt_summary": "Marcantonio Raimondi, often called simply Marcantonio (c. 1470/82 – c. 1534), was an Italian engraver, known for being the first important printmaker whose body of work consists largely of prints copying paintings. He is therefore a key figure in the rise of the reproductive print. He also systematized a technique of engraving that became dominant in Italy and elsewhere. His collaboration with Raphael greatly helped his career, and he continued to exploit Raphael's works after the painter's death in 1520, playing a large part in spreading High Renaissance styles across Europe. Much of the biographical information we have comes from his life, the only one of a printmaker, in Vasari's \"Lives of the Artists\". He is attributed with around 300 engravings. After years of great success, his career ran into trouble in the mid-1520s; he was imprisoned for a time in Rome over his role in the series of erotic prints \"I Modi\", and then, according to Vasari, lost all his money in the Sack of Rome in 1527, after which none of his work can be securely dated.", "id": 1281741}
{"src_title": "Vilhelms Purvītis", "tgt_title": "Vilhelms Purvītis", "src_document": [{"title": "Život a dílo.", "content": "Po studiích získal za své dílo \"Pēdējie stari\" \"(Poslední paprsky)\" možnost jet na zahraniční služební cestu a v roce 1898 se spolu s Janisem Rozentālsem a Jānisem Valtersem vydal do Německa, poté do Francie a Rakouska-Uherska. Po návratu (1899) se usadil v Rize, dával soukromé hodiny a tvořil. Po ruské revoluci (1905) se Purvītis vydal v roce 1906 do Revelu (nyní Tallinnu) a stal se učitelem kreslení na místní reálné škole. V této době se v jeho díle poprvé objevily městské motivy: \"Rēvele miglā (Revel v mlze)\". Vyučoval malířství na Městské umělecké škole v Rize (1909–1915). Po začátku první světové války byla škola v roce 1915 přesunuta do Petrohradu a v roce 1916 zrušena. Roku 1913 se stal akademikem petrohradské Akademie umění. Po ruské revoluci (1917) se Purvītis vydal na léčení do Norska, kde v Oslu uspořádal svou první samostatnou výstavu. V roce 1918 se vrátil do Rigy okupované Německem. Ještě před koncem lotyšské osvobozenecké války byl v roce 1919 jmenován ředitelem Uměleckého muzea města Rigy (1919–1940). Během tohoto období rozšířil sbírku muzea o 651 děl, z nichž přibližně dvě třetiny exponátů byla umělecká díla lotyšských umělců. Prostory muzea se pronajímaly umělcům a uměleckým skupinám, v muzeu se konalo 180 výstav. Byl též prvním rektorem Lotyšské akademie umění (1919–1934). Vedl vlastní ateliér krajinomalby (1921–1944), učil také na fakultě architektury Lotyšské univerzity (1919–1940). V tomto období zorganizoval mnoho výstav lotyšského umění v evropských městech. Po okupaci Lotyšska v roce 1940 byl odvolán z funkce ředitele muzea. V roce 1942 uspořádal svou poslední výstavu v Rize. V roce 1944 emigroval do Německa, kde o rok později zemřel. Roku 1994 byly jeho ostatky převezeny do Rigy.", "section_level": 1}, {"title": "Ocenění.", "content": "V roce 1900 získal bronzovou medaili na Světové výstavě v Paříži, o rok později zlatou medaili na výstavě secese v Mnichově (1901). Obdržel nejvyšší lotyšské státní vyznamenání Řád tří hvězd (řád 3. stupně v roce 1926, řád 2. stupně v roce 1928, Kříž uznání - řád 1. stupně v roce 1938), ale i státní vyznamenání švédské, norské, finské, estonské, litevské, polské a dánské.", "section_level": 1}], "src_summary": "Vilhelms Purvītis (3. březen 1872, Zaube, Livonská gubernie, Ruské impérium (nyní Lotyšsko) – 14. leden 1945, Bad Nauheim) byl lotyšský malíř, považovaný za zakladatele lotyšské národní školy krajinomalby. Začínal jako realista, později se přiklonil k impresionismu. Malířství vystudoval na Petrohradské akademii umění (1890–1897) a v ateliéru krajinomalby Archipa Ivanoviče Kuindžiho. Byl členem výtvarných sdružení \"Rūķis\", \"Mir iskusstva\" a \"Kunstverein\".", "tgt_summary": "Vilhelms Purvītis (3 March 1872 in Zaube, Latvia – 14 January 1945 in Bad Nauheim, Germany) was a landscape painter and educator who founded the Latvian Academy of Art and was its rector from 1919 to 1934.", "id": 1627202}
{"src_title": "Carlo Crivelli", "tgt_title": "Carlo Crivelli", "src_document": [{"title": "Životopisná data.", "content": "Carlo Crivelli se narodil do benátské rodiny malíře Jacoba Crivelliho, což dokládá dokument z roku 1444 nalezený ve farnosti San Moise (Benátky). Jeho mladším bratrem byl Vittore Crivelli (1440–1501), se kterým Carlo příležitostně spolupracoval v Marche. Existence Donata Crivelliho a Ridolfa dal Ricci jako dalších Carlových bratrů nebyla potvrzena. První malířskou zkušenost získal ještě jako chlapec v otcově dílně a snad i v benátské dílně Jacobello del Fiore (1370–1439). Potřebným technikám deskové malby se pravděpodobně vyučil až v muránské dílně Vivariniů, kde se přímo nebo nepřímo seznámil i s pracemi Francesca Squarcioneho. Zlomovým datem v jeho životě se stal rok 1457, kdy byl za únos a cizoložství s Tarsií Cortesovou, ženou námořníka, odsouzen na šest měsíců do benátského vězení. Po propuštění opustil Benátky (1458), kam se již nikdy nevrátil. Přes Padovu odešel do Dalmácie, kde nějaký čas působil v Zadaru (dnes Chorvatsko). Jeho pobyt je zde doložen v letech 1463 a 1465. Po návratu do Itálie žil v regionu Marche (od roku 1468) a to v městech Camerino a Ascoli Piceno (od roku 1473 natrvalo). V Ascoli Piceno se také oženil s Jolandou (?), s níž měl dceru a syna. Pravděpodobně v tomto městě také mezi roky 1495 a 1500 zemřel. Jeho žena pak vedla dlouhý spor o dědictví s Carlovým mladším bratrem Vittorem.", "section_level": 1}, {"title": "Umělecká tvorba.", "content": "Carlo Crivelli maloval výhradně temperou na dřevěnou desku, přestože se již v té době v Benátkách prosazovala olejomalba na plátně. V jeho dochované tvorbě nejsou doloženy žádné obrazy se světskou tematikou. Maloval převážně oltářní polyptychy, v té době již nemoderní, z nichž mnohé byly později rozděleny na jednotlivé desky a následně rozptýleny po obrazových galeriích v Evropě i v mimo ni. První signovanou a datovanou Crivelliho prací je polyptych pro kostel San Silvestro v Massa Fermana (1468). Jedním z z později rozptýlených polyptychů byl i oltář s centrální deskou zobrazující \"Madonu s dítětem\" (tzv. Madona se svíčkou, dnes Pinacoteca di Brera, Milán) a se \"sv. Petrem a Pavlem\" a se \"sv. Ansovinem\" a \"sv. Jeronýmem\" (dnes Gallerie dell´Accademia, Benátky).. Obraz \"Madona se svíčkou\" byl původně středovou deskou tryptychu, který doprovázely další dvě řady deskových obrazů dnes rozptýlených po muzeích v Evropě a ve Spojené státech. Příčinou rozptýlení jednotlivých desek polyptychu, který objednal Bartolomeo di Angelo Consuli (kaplan katedrály v Camerinu), bylo těžké poškození města zemětřesením, včetně tamního dómu. Krátce před malířovou smrtí vznikl obraz nazvaný \"Korunovace Panny Marie\" (1493, Pinacoteca di Brera, Milán), který představoval završení Crivelliho malířské tvorby. Na tomto deskovém obraze o rozměrech 225×255 cm Crivelli zobrazil vše typické pro jeho tvorbu, která v sobě zahrnovala byzantské i gotické prvky. Z byzantského umění to byl ornament s výjimečnou abstrakcí a z gotického umění malířova záliba v luxusních textiliích. Přitom barevnost obrazu zůstala vyvážená, nevzbuzující dojem nepřiměřené pestrosti. Přesto však v duchu Crivelliho malby pokračoval pouze jeho mladší bratr Vittore a Pietro Alemanno (1430–1498), jeho žák a pomocník. Carlo Crivelli byl také autorem řady drobných, bohatě zdobených obrazů s půvabnou Pannou Marií a Ježíškem. Crivelliho Madony se vyznačovaly zasněným výrazem tváře a štíhlýma rukama s dlouhými prsty, což upomínalo na náboženskou horlivost typickou pro pozdní gotiku. Téměř nikdy na těchto obrazech nechyběla dekorativní vyobrazení různých druhů ovoce (třešně, hrušky, granátová jablka) a zeleniny (dýně, okurky), stejně jako četné květiny, jež v sobě skrývaly křesťanskou symboliku. Tyto symbolika umožňovala divákovi připomenout to, co v polyptychu Crivelli maloval na oltářní křídla, predelu či horní nástavby – příběhy ze života a utrpení Ježíše Krista. A tak vyobrazené třešně připomínaly nebeskou slast, zatímco rudý karafiát upomínal na vřelou Kristovu lásku k Panně Marii, stejně jako na pozdější Kristovo utrpení.", "section_level": 1}, {"title": "Umělecko-historický význam díla Carla Crivelliho.", "content": "Ačkoliv se Carlo Crivelli vyučil v muránské malířské dílně Vivariniů, jeho styl měl blíže k umbrijskému malířství, jmenovitě k Pietro Peruginovi (1450–1523), a to pro realismus a zálibu v detailu. Pro původní poučení v Benátkách svědčí jen mimořádná barevnost jeho děl, takže byl považován za vynikajícího koloristu. Jeho styl byl kombinací pozdně gotické malby s nastupující ranou renesancí. Pro provinční charakter jeho maleb malíř po své smrti upadl do zapomnění. Byl znovu objeven v 19. století díky preraffaelistům, jmenovitě E. C. Burne-Jonesovi (1833–1898) a F. W. S. Burtonovi (1816–1900). Od nich vedla již přímá cesta k pozdější secesi.", "section_level": 1}], "src_summary": "Carlo Crivelli, podepisující se jako Carolus Crivellius Venetus (1430/35 Benátky – 1495/1500 Ascoli Piceno, Marche) byl italský raně renesanční malíř, jehož oltářní obrazy však vykazovaly ještě řadů charakteristik pozdně gotické malby. Po opuštění Benátek (1458) jeho malířský projev ustrnul a bez podstatnějších změn si jeho malba zachovala rysy žáka muránské malířské školy. Jeho umělecký projev měl blízko k Donatellově plastice první poloviny 15. století, takže jím malované postavy již neodpovídaly vkusu doby.", "tgt_summary": "Carlo Crivelli (Venice c. 1430 – Ascoli Piceno 1495) was an Italian Renaissance painter of conservative Late Gothic decorative sensibility, who spent his early years in the Veneto, where he absorbed influences from the Vivarini, Squarcione and Mantegna. He left the Veneto by 1458 and spent most of the remainder of his career in the March of Ancona, where he developed a distinctive personal style that contrasts with that of his Venetian contemporary Giovanni Bellini.", "id": 1967199}
{"src_title": "Mořena barvířská", "tgt_title": "Rubia tinctorum", "src_document": [{"title": "Výskyt.", "content": "Tento druh rodu mořena pochází z teplejších oblastí mírného podnebného pásma v jižní Evropě a od Malé Asie až po Střední Asii. V době své největší slávy byla vysévána i v českých zemích, kde na některých místech zplaněla a jako neofyt se vyskytuje podnes. Nejvhodnějším místem pro její růst jsou osluněná místa s lehkou, záhřevnou, mírně vlhkou a vápenitou půdou.", "section_level": 1}, {"title": "Popis.", "content": "Vytrvalá, 50 až 100 cm vysoká bylina rostoucí z plazivého, červeně barvicího, asi 1 cm tlustého oddenku. Vystoupavá nebo přímá, bohatě větvená lodyha je čtyřhranná až křídlatá a na hranách bývá pokrytá háčkovitými ostny. Je porostlá krátce řapíkatými, tuhými, vstřícnými listy, které s podobnými palisty vytvářejí nepravé čtyř až šestičetné přesleny. Světlezelené, jednožilné listy jsou dlouhé 2 až 5 cm a široké 0,5 až 2,5 cm, eliptické až kopinaté a na vrcholu hrotité. V horní části lodyhy listy přecházejí ve vstřícné listeny, z jejíchž úžlabí vyrůstají čtyřhranné větve s květenstvím tvořeným řídkou latou vidlanů. Květy jsou drobné, asi 4 mm velké, žluté až zelenožluté, mají krátké stopky, srostlé obaly a jsou oboupohlavné. Kalich je zakrslý a tvoří jen sotva znatelný lem. Žlutá kolovitá koruna je úzce nálevkovitá s hluboce děleným okrajem a vejčitými, špičatými cípy, nejprve vzpřímenými a později odstávajícími. V květu je dále čtyři až pět tyčinek s nitkami vespod srostlými s korunou a spodní semeník s dvěma oddíly po jednom vajíčku, který nese dvě čnělky s kulovitými bliznami. Prvoprašné květy kvetou v červnu a červenci, opylovány jsou hmyzem. Plod je poněkud zdužnělá, tmavá a hladká dvoupeckovička asi 4 mm velká. Rostlina se na nová místa rozšiřuje výsevem semen, dospělé se pak do okolí rozrůstají plazivými oddenky.", "section_level": 1}, {"title": "Význam.", "content": "Při využívání mořeny barvířské k výrobě červeného barviva se prvé tři roky po výsevu sklízí nať jako krmivo pro dobytek a teprve třetím rokem se oddenky vyořou, usuší, zbaví kůry a rozemelou. Barvící látkou je glykosid alizarin. Barevný odstín se mění v závislosti na použití mořidla, při použití kamence vzniká barva červená, se solí mědi žlutohnědá, solí železa fialová a solí cínu růžová. Z rozvojem chemického průmyslu zanikl její význam, neboť alizarin se od druhé poloviny 19. století uměle vyrábí z antracenu, tuhé součásti uhelného dehtu. Přesto se ještě v jihozápadní Asii používá k barvení vlny pro výrobu orientálních koberečků a ve výtvarném umění (malba). V lékařství se mořeny barvířské používá pro terapeutické účinky při ledvinových chorobách. Droga „Rubiae tinctorum radix“ využívá celého souboru rubiaglykosidů (hlavní účinnou látkou je kyselina ruberytrová), které ve svém komplexu dokážou rozrušovat a rozpouštět ledvinové kameny a při zánětu močového měchýře dezinfikovat močové cesty.", "section_level": 1}], "src_summary": "Mořena barvířská (\"Rubia tinctorum\") je vytrvalá rostlina, která se v české přírodě vyskytuje příležitostně jako připomínka dob minulých, kdy byla důležitou barvířskou rostlinou. Získávala se z ní tzv. „turecká červeň“, jedno z nejstálejších přírodních barviv, které se již od starověku používalo k obarvení vlněných i bavlněných tkanin, stejně jako na přípravu vodových či olejových barev.", "tgt_summary": "Rubia tinctorum, the rose madder or common madder or dyer's madder, is a herbaceous perennial plant species belonging to the bedstraw and coffee family Rubiaceae.", "id": 1632926}
{"src_title": "Centaurus A", "tgt_title": "Centaurus A", "src_document": [{"title": "Černá díra.", "content": "Centaurus A je jednou z nejbližších rádiových galaxií, proto bylo její aktivní galaktické jádro rozsáhle zkoumáno profesionálními astronomy. Ve středu galaxie se nachází obří černá díra s hmotností 55 milionů hmotností Slunce, z níž proudí výtrysky plazmatu, které jsou zdrojem rentgenového záření a rádiových vln. Za deset let rádiového pozorování těchto výtrysků astronomové zjistili, že se jejich vnitřní části pohybují přibližně polovinou rychlosti světla. Rentgenové záření vzniká dále od černé díry, kde se výtrysky sráží s okolními plyny za vzniku velmi energických částic. Rentgenové výtrysky galaxie Centaurus A jsou dlouhé tisíce světelných let, zatímco v rádiovém spektru dosahují délky přes milion světelných let.", "section_level": 1}, {"title": "Skladba galaxie.", "content": "Centaurus A má zvláštní členitost. Při pohledu ze Země vypadá jako čočkovitá nebo eliptická galaxie překrytá prachovým pásem. Zvláštnost této galaxie jako první rozpoznal John Herschel v roce 1847 a Halton Arp ji později zahrnul do svého katalogu zvláštních galaxií (\"Atlas of Peculiar Galaxies\") jako jeden z nejlepších příkladů narušených galaxií zastíněných prachem. Zvláštní tvar této galaxie je obvykle vysvětlován jako důsledek události spojení dvou menších galaxií. Galaktická výduť je složená hlavně z vyvinutých červených hvězd, ale prachový disk je místem nedávného vzniku hvězd; bylo v něm nalezeno více než 100 hvězdotvorných oblastí.", "section_level": 1}, {"title": "Supernovy.", "content": "V galaxii Centaurus A zatím byly pozorovány dvě supernovy. První supernovu označenou SN 1986G s magnitudou 12,5 objevil v oblasti prachového pásu galaxie Robert Evans v roce 1986. Později byla označena za supernovu typu Ia a bylo pomocí ní ukázáno, že spektrum těchto supernov nemusí být vždy stejné a mohou se také lišit ve způsobu, jak se mění jejich jasnost v čase. Druhá supernova, pojmenovaná SN 2016adj, byla objevena pomocí projektu Backyard Observatory Supernova Search v únoru 2016.", "section_level": 1}, {"title": "Vzdálenost.", "content": "Odhady vzdálenosti této galaxie, pořízené od 80. let 20. století, se pohybují mezi 3 a 5 Mpc. Pomocí klasických delta cefeid objevených ve velmi zastíněném prachovém pásu byla vypočtena vzdálenost přibližně 3 až 3,5 Mpc, podle použitého součinitele zastínění a dalších okolností. V galaxii byly kromě mirid objeveny i cefeidy typu II, které se mimo Místní skupinu galaxií objevují pouze zřídka. Vzdálenost galaxie určená z několika ukazatelů, jako jsou miridy a planetární mlhoviny, se blíží vyšší hodnotě 3,8 Mpc.", "section_level": 1}, {"title": "Pozorování.", "content": "Galaxie je pátou nejjasnější na obloze, má velkou plošnou jasnost a velký úhlový rozměr, a proto je oblíbeným objektem pozorování amatérských astronomů, i když je pozorovatelná pouze z malých severních šířek a z jižní polokoule. Ve střední Evropě vůbec nevychází nad obzor. Jasná galaktická výduť a tmavý prahový pás mohou být vidět i v hledáčku dalekohledu a velkém triedru. Velký astronomický dalekohled může ukázat i další podrobnosti. Za výjimečně dobrých podmínek může být tato galaxie viditelná pouhým okem. Na obloze se nachází ve střední části souhvězdí Kentaura, 4,5 stupně severně od výrazné, pouhým okem viditelné, kulové hvězdokupy Omega Centauri.", "section_level": 1}, {"title": "Sousední galaxie.", "content": "Centaurus A je spolu s galaxií Galaxií Jižní větrník (M83) hlavním členem skupiny galaxií Centaurus A/M83. Tato skupina někdy bývá dělena na dvě samostatné podskupiny, ale galaxie kolem Centaurus A a M83 jsou fyzicky navzájem velmi blízko a obě podskupiny nevykazují vzájemný pohyb. Skupina galaxií patří do Místní nadkupy galaxií. Kupa galaxií v Kentaurovi (Abell 3526), která se nachází 6 stupňů západně od galaxie Centaurus A, leží v desetkrát větší vzdálenosti.", "section_level": 1}], "src_summary": "Centaurus A (také známá jako NGC 5128 nebo Caldwell 77) je významná čočková galaxie v souhvězdí Kentaura. Objevil ji skotský astronom James Dunlop v roce 1826 při svém pobytu v Parramatta v Novém Jižním Walesu v Austrálii. Ohledně základních vlastností této galaxie se vedou značné spory; její klasifikace se udává buď jako čočková galaxie, nebo obří eliptická galaxie, vzdálenost se udává v rozsahu 10 až 16 milionů světelných let. U galaxie Centaurus A, podobně jako u dalších hvězdotvorných galaxií, panuje podezření, že prudkou tvorbu hvězd spustila galaktická srážka. Modely naznačují, že Centaurus A byla velkou eliptickou galaxií, která se srazila s menší spirální galaxií.", "tgt_summary": "Centaurus A (also known as NGC 5128 or Caldwell 77) is a galaxy in the constellation of Centaurus. It was discovered in 1826 by Scottish astronomer James Dunlop from his home in Parramatta, in New South Wales, Australia. There is considerable debate in the literature regarding the galaxy's fundamental properties such as its Hubble type (lenticular galaxy or a giant elliptical galaxy) and distance (10–16 million light-years). NGC 5128 is one of the closest radio galaxies to Earth, so its active galactic nucleus has been extensively studied by professional astronomers. The galaxy is also the fifth-brightest in the sky, making it an ideal amateur astronomy target, although the galaxy is only visible from low northern latitudes and the southern hemisphere. The center of the galaxy contains a supermassive black hole with a mass of 55 million solar masses, which ejects a relativistic jet that is responsible for emissions in the X-ray and radio wavelengths. By taking radio observations of the jet separated by a decade, astronomers have determined that the inner parts of the jet are moving at about half of the speed of light. X-rays are produced farther out as the jet collides with surrounding gases, resulting in the creation of highly energetic particles. The X-ray jets of Centaurus A are thousands of light-years long, while the radio jets are over a million light-years long. Like other starburst galaxies, a collision is suspected to be responsible for the intense burst of star formation. Models have suggested that Centaurus A was a large elliptical galaxy that collided and merged with a smaller spiral galaxy.", "id": 2254598}
{"src_title": "Mielec", "tgt_title": "Mielec", "src_document": [{"title": "Dějiny.", "content": "První zmínky o městě pocházejí z 20. let 13. století, kolem roku 1373 byla založena katolická farnost. Status města přidělil král Kazimíra IV. v roce 1457. Klíčovou roli v rozvoji města tehdy hrál šlechtický rod Mieleckých, po němž město nese jméno. Mielečtí učinili z města centrum středověkého obchodu, který byl napojen zejména na Krakov. Přelomem se stala třicetiletá válka, kdy švédská vojska město poničila. Bylo znovu vystavěno, ale rozvoj se výrazně zpomalil. To se příliš nezlepšilo ani s rakouským záborem této části Polska (1772–1918), ačkoli v roce 1853 město bylo povýšeno na krajské město. Silným impulsem pro rozvoj bylo zahrnutí Mielece do tzv. centrální průmyslové oblasti (\"Centralny Okręg Przemysłowy\") v období mezi dvěma světovými válkami a výstavba státního leteckého závodu v letech 1937–1939. Avšak záhy přišla druhá světová válka a další velká zkáza. Nacisté masově vyvražďovali zdejší Židy v hangárech letecké továrny, válku nepřežila asi polovina židovské komunity Mielece. Ti, co přežili, byli využíváni k otrockým pracím v letecké továrně, kde se pro wehrmacht vyráběly bombardéry Heinkel He 111 a He 117. Někteří přeživší se po válce nemohli vrátit pro odpor místního obyvatelstva a jeho antisemitismus. Po druhé světové válce se továrna WSK (\"Wytwórnia Sprzętu Komunikacyjnego\") stala jedním z největších polských průmyslových podniků, vyráběla letadla, automobily, motory, palivové přístroje, elektromobily Melex atp. Rostl také počet obyvatel, na konci 80. let překročil 60 tisíc. Politické a hospodářské změny v Polsku po roce 1989 WSK, závislý na exportu do SSSR, oslabily a roku 1999 firma nakonec zkrachovala. To vedlo už od začátku 90. let k růstu nezaměstnanosti. Vláda proto v roce 1995 v Mielci zřídila zvláštní ekonomickou zónu Euro-Park Mielec, vůbec první v Polsku. Díky ní se průmysl ve městě znovu postavil na nohy, dnes se zde vyrábějí mj. vrtulníky Sikorsky UH-60 Black Hawk pro síly NATO.", "section_level": 1}, {"title": "Podnebí.", "content": "Město má příznivé klima, typická je kombinace teplého léta a mírné zimy, je to jedno z nejslunnějších míst v Polsku. Vegetační období trvá asi 220 dnů. Významný vliv na klima má velký lesní komplex (jihozápadní část Sandoměřského lesa), jenž vytváří přirozený štít města ze severu a východu. Půda ve městě a okolí vykazuje značné rozdíly. V údolí Wisłoki je úrodná lužní půda, na severovýchodě převládají písky. Ve východní části města jsou rašeliny, využívané také pro léčebné účely.", "section_level": 1}], "src_summary": "Mielec je město v jihovýchodním Polsku, čtvrté největší město Podkarpatského vojvodství. Leží na řece Wisłoką, pravém přítoku Visly. Ve 20. století se stal průmyslovým střediskem, kde se rozvinul zejména letecký a automobilový průmysl. Roku 1936 vznikla státní letecká továrna PZL (\"Polskie Zakłady Lotnicze\"), přejmenovaná na WSK Mielec, dnes opět PZL, největší polská letecká továrna.", "tgt_summary": "Mielec () is the largest city and seat of Mielec County. Mielec is located in south-eastern Poland (Lesser Poland), in the Subcarpathian Voivodeship (Województwo Podkarpackie). The population of Mielec equals 60,366 inhabitants, as of June 2019. The city has Special Economic Zone EURO-PARK MIELEC with access to Mielec Airport and railway. About 15 km north of Mielec runs LHS railway - The transshipment terminal in Wola Baranowska enables the exchange of cargo between the broad gauge and standard gauge railways and trucks. Moreover, the city of Mielec has technical schools and colleges. The motto of the city is \"Here wings spread!\" in reference to many successful domestic and foreign investments.", "id": 141512}
{"src_title": "Mezinárodní letiště Long Thanh", "tgt_title": "Long Thanh International Airport", "src_document": [{"title": "Naléhavá nutnost nového letiště.", "content": "V roce 2016 je jediným mezinárodním letištěm v Metropolitní oblasti Ho Či Minova Města Mezinárodní Letiště Tan Son Nhat. V této oblasti o rozloze 30 404 kilometrů čtverečních má do roku 2020 žít 20 až 22 milionů obyvatel, z toho 16 - 17 milionů, tedy 77 - 80 %, městských obyvatel. Letiště Tan Son Nhat bylo postaveno během Války ve Vietnamu na podporu válečné dopravy. Jeho umístění uvnitř přeplněného Ho Či Minova Města limituje jeho další rozvoj. Je obtížné rozšířit ho tak, aby dokázalo pokrýt rostoucí roční růst cestujících. Maximální kapacita letiště Tan Son Nhat je 25 milionů cestujících ročně. V roce 2010 bylo na letišti odbaveno 15,5 milionu a s ročním tempem růstu cestujících více než 15% mělo být přetížené do roku 2015. Letiště Tan Son Nhat bude i nadále sloužit pro mezinárodní a domácí lety až do dokončení nového Mezinárodního letiště Long Thanh.", "section_level": 1}, {"title": "Územní Plán.", "content": "Územní plán pro Mezinárodní letiště Long Thanh byl schválen Premiérem Phan Văn Khải v roce 2006 a v průběhu času bylo provedeno několik úprav. Projekt čelí smíšeným reakcím veřejnosti pro své velké náklady a značné vzdálenosti od centra Ho Či Minova Města. Investice je kvůli postupnému uspokojování požadavků na dopravní výkon rozdělena do několika fází. Za realizaci projektu je zodpovědná společnost Southern Airports Corporation (společnost v rámci Ministerstva dopravy Vietnamu).", "section_level": 1}, {"title": "Fáze 1 (2016–2025).", "content": "Cena první fáze projektu je odhadována na 7,8 miliard dolarů a bude rozdělena do 3 dílčích fází.", "section_level": 2}, {"title": "Fáze 1A (2016–2023).", "content": "Podle původního plánu by letiště mělo zvládnout 25 milionů cestujících za rok po dokončení této fáze, nicméně navrhovaná kapacita byla později kvůli snížení nákladů omezena na 17 milionů cestujících ročně. Na tuto fázi bude přiděleno 5,6 miliard dolarů a má být postaven jeden terminál spolu s jednou přistávací dráhou.", "section_level": 3}, {"title": "Fáze 1B (2023–2025).", "content": "Bude postavena další dráha a zvýšena celková kapacita až na 25 milionů cestujících ročně.", "section_level": 3}, {"title": "Fáze 1C (2025).", "content": "Bude postaven zbytek potřebných zařízení a bude provedeno schválení pozemků pro budoucí fáze. Letiště by mělo zahájit provoz v roce 2025.", "section_level": 3}, {"title": "Fáze 2 (2025–2035).", "content": "Kapacita se zdvojnásobí na 50 milionů cestujících ročně a ke konci této fáze bude postavena třetí přistávací dráha. Dokončení je plánováno v roce 2035.", "section_level": 2}, {"title": "Fáze 3 (2035–2050).", "content": "Letiště dosáhne své maximální projektované kapacity 80 až 100 milionů cestujících a 5 milionů tun nákladu za rok. Po třetí fázi budou v provozu čtyři dráhy.", "section_level": 2}, {"title": "Přístupu na silnice a železnice.", "content": "Letiště bude přístupné po silnici National Route 51, dálnici Ho Či Minovo Město - Long Thành (ve výstavbě), dálnici Biên Hòa - Vũng Tàu, dálnici Long An - Long Thành, vysokorychlostní železnici Ho Chi Minh City - Long Thành a vysokorychlostní železnici Ho Chi Minh City - Nha Trang.", "section_level": 1}], "src_summary": "Mezinárodní letiště Long Thanh (Vietnamsky: \"Sân bay Quốc tế Long Thành\") je plánované letiště v provincii Long Thành, Đồng Nai v jižním Vietnamu. Nachází se přibližně 40 km severovýchodně od Ho Či Minova Města, je určeno k provozu do roku 2020. Je projektováno s kapacitou více než 100 milionů odbavených cestujících ročně.", "tgt_summary": "Long Thanh International Airport () is an international airport currently under construction in Long Thanh, Dong Nai, Vietnam. Located approximately east of Ho Chi Minh City, it has been approved to start construction by the Vietnamese government on April 1, 2021. However, the Vietnamese government has decided to begin 2 years earlier in 2019 and it will be finished by 2025. It will serve over 100 million passengers annually when built to the maximum designed capacity.", "id": 1927301}
{"src_title": "Edessa (Řecko)", "tgt_title": "Edessa, Greece", "src_document": [{"title": "Dějiny.", "content": "Edessu původně obývalo pravděpodobně frýgské obyvatelstvo, odkud pochází i pojmenování Edessa, z frýgského \"vedy (voda)\". V klasické antice zde žili řečtí Makedonci. Moderní město bylo postaveno na starořecké akropoli. Alexandr Veliký přesídlil část obyvatelstva do nově založeného stejnojmenného města Edessa v Mezopotámii (dnešní Şanlıurfa v Turecku). V římské době pokračoval prospěch, protože se město nacházelo na obchodní cestě Via Egnatia do střední Evropy. V roce 691 jako součást Byzantské říše zmíněno jméno místního biskupa, Isidora. V následujícím století se zde usadili Slované, kteří asimilovali původní řecké obyvatelstvo a město přejmenovali na \"Vodena\" (podle bohatých zásob vody). V 11. století Edessu dobyl byzantský císař Bazil II. a mnoho slovanských obyvatel bylo z města vysídleno. Řecký historik tohoto období, Ioannis Skylitzis, kdy se Edessa vrátila pod Byzanc, město zmiňuje pod názvem Vodena a místní jezero jako \"Ostrovo\" (řecky Vegoritis), toponyma, které přetrvala dodnes. V roce 1345 město dobyli Srbové a v roce 1386, společně se zbytkem Makedonie Turci. V roce 1395 město postihlo ničivé zemětřesení, při kterém se vytvořily dnešní velké vodopády. V roce 1782 v Edesse vznikla první řecká škola. Z Edessy pocházel i známý profesor starořečtiny v Paříži Minas Minoidis. Z Edessy pocházeli i mnozí významní revolucionáři z Řecké války za nezávislost v roce 1821. Místní obyvatelstvo mluvilo hlavně slovanským jazykem (bulharsky), avšak neměli žádnou specifickou národní identitu. Část z nich se cítila být již tradičně Řeky, část se po vzniku bulharského exarchátu začala považovat za Bulhary. V roce 1905 žilo ve městě 3 600 Bulharů, 6 280 řeckých Slovanů a žili zde i Turci a Arumuni. Po osvobození z osmanské nadvlády řeckými vojsky v roce 1912 zde začalo vznikat mnoho továren. Městu bylo navráceno původní jméno Edessa, Vodena zůstala používaná mezi obyvateli jako neformální pojmenování. Po řecko-turecké výměně obyvatel v roce 1923 se zde usadili i maloasijský Řekové a odešli místní Turci a Pomaci, stejně jako i Bulhaři do Bulharska. Ve 30. letech zde vzniklo mnoho divadel a koncertních těles.", "section_level": 1}, {"title": "Příroda a památky.", "content": "Příroda v okolí města Edessa je zelená a je zde vybudován velký park, který začíná nahoře na vrchu, kde stojí město a pokračuje po schodech na nižší terasy, kde jsou různá jezírka, vodopády a velký vodní mlýn. Jet se dá i výtahem. Při dobrém počasí lze z vrchu obdivovat daleký výhled až k městu Soluň. Výhledu dominuje i velké jezero Ostrovo. Staré město na akropoli je charakteristické typickou osmanskou architekturou. Stojí zde i velký ortodoxní kostel Svaté Marie, jakož i raně křesťanský byzantský chrám Svaté Moudrosti.", "section_level": 1}, {"title": "Obyvatelstvo.", "content": "Edessa, společně s Florinou, patří k hlavním centrům slavofonních Řeků, slovanským jazykem zde stále komunikuje hlavně starší generace. Ve městě a jeho okolí však žijí i mnozí maloasijští Řekové.", "section_level": 1}], "src_summary": "Edessa (, starý název Vodena, ) je město v Řecku v Makedonii. Žije zde přes 19 000 obyvatel. Známá je především svými vodopády, které jsou ústím řeky Edesseos (\"Vodas\").", "tgt_summary": "Edessa (, ), until 1923 Vodena (; known as the \"City of Waters\"), is a city in northern Greece and the capital of the Pella regional unit, in the Central Macedonia region of Greece. It was also the capital of the defunct province of the same name. Edessa holds a special place in the history of the Greek world as, according to some ancient sources, it was here that Caranus established the first capital of ancient Macedon. Later, under the Byzantine Empire, Edessa benefited from its strategic location, controlling the Via Egnatia as it enters the Pindus mountains, and became a center of medieval Greek culture, famed for its strong walls and fortifications. In the modern period, Edessa was one of Greece's industrial centers until the middle of the 20th century, with many textile factories operating in the city and its immediate vicinity. Today however its economy mainly relies on services and tourism. Edessa hosts most of the administrative services of the Pella regional unit, as well as some departments of the Thessaloniki-based University of Macedonia.", "id": 1577716}
{"src_title": "Tczew", "tgt_title": "Tczew", "src_document": [{"title": "Dějiny.", "content": "Název města je odvozen od tkalcovství. Prvně bylo zmíněno pod názvem \"Trsow\" v dokumentu pomořského vévody Grzymisława z roku 1198, který dal obec jako léno Řádu johanitů. V některých středověkých dokumentech je užíván také název \"Derszewo\", který je patrně odvozen od šlechtice Dersława. Kolem roku 1200 zde vévoda Sambor I. postavil tvrz. Jeho nástupce Sambor II. přesídlil přímo do Tczewu, s cílem získat lepší kontrolu provozu na Visle. Od roku 1252 byla osada známá pod jmény Tczew a pod německým jménem \"Dirschau\". V roce 1260 bylo ve městě zavedeno tzv. německé právo, v souvislosti s tím, že město koupil Heinrich von Plötzke, představitel Řádu německých rytířů. Řád město výrazně přestavěl v letech 1364-1384. V roce 1434 bylo město vypáleno husity. Po Druhém toruňském míru z roku 1466, uzavřeném mezi Polskem a Německými rytíři, bylo město začleněno do nově vytvořené polské provincie Královské Prusko. Během protestantské reformace většina obyvatel města přijala luteránství. V roce 1626 bylo město obsazeno švédským králem Gustavem II. Adolfem. Švédové město začali přestavovat, ale brzy těžce utrpělo během polsko-švédské války. Zůstalo však ve švédských rukou, když byli 2. září 1657 Poláci poraženi spojenými švédskými a brandenburskými vojsky. V roce 1772, během prvního dělení Polska, připadlo Prusku. Během napoleonské invaze do Pruska, v roce 1807, bylo město obsazeno polskými vojsky generála Jana Henryka Dąbrowského (jež byla součástí napoleonských sil), ale v roce 1815 bylo znovu vráceno Prusku. V roce 1871 se stalo součástí Bismarckovy Německé říše. Během 19. století se město rychle rozvinulo, zejména díky otevření pruské východní železniční trati spojující Berlín a Königsberg, přičemž blízko města byl postaven kilometr dlouhý železniční most přes Vislu. Pod pruskou a německou vládou však byla polská menšina násilně germanizována. Po první světové válce byl Tczew, dle smlouvy ve Versailles, začleněn do druhé polské republiky. 30. ledna 1920 do města vstoupila polská armáda pod vedením generála Józefa Hallera. Ale německé menšině byla přiznávána její národnostní práva. Město se stalo centrem kulturních aktivit německé menšiny v Polsku, ve městě existovaly německé školy a bylo založeno i německé divadlo. V meziválečném období vznikla v Tczewu také námořní akademie, která se později přestěhovala do Gdyně. Roku 1939 město dobyli Němci. Boje druhé světové války ho tvrdě zasáhly, prakticky žádný z podniků nebyl bezprostředně po válce schopen vyrábět. Patrný byl také značný úbytek obyvatel, populace klesla na asi 20 000 lidí. Po skončení války se město stalo součástí Polské lidové republiky a bylo znovu přejmenováno na Tczew. V současné době je základem hospodářství města elektrotechnický průmysl, loděnice a strojírenství.", "section_level": 1}, {"title": "Doprava.", "content": "Tczew je důležitý železniční uzel, odkud jezdí přímé vlaky do Gdaňsku, Poznaně, Malborku, Bydgoszcze a Varšavy. Asi 5 km západně od středu města probíhá hlavní polská severojižní dálnice A1, jižně od města se křižují státní silnice DK 1 a DK 22. Ve městě je přístav na řece Visle.", "section_level": 1}], "src_summary": "Tczew (německy \"Dirschau\") je město v Polsku, ležící na řece Visle, asi 30 km jižně od Gdaňsku. Je to čtvrté největší město Pomořského vojvodství. K roku 2009 mělo 60 279 obyvatel.", "tgt_summary": "Tczew (; ) is a town on the Vistula River in Eastern Pomerania, Kociewie, northern Poland with 60,279 inhabitants (June 2009). The city is known for its Old Town and the Vistula Bridge, or Bridge of Tczew, which played a key role in the Invasion of Poland during World War II. It is the capital of Tczew County in Pomeranian Voivodeship since 1999, and was previously a town in Gdańsk Voivodeship (1975–1998). It is also the largest town of the ethnocultural region of Kociewie. The town is the location for the annual English Language Camp arranged by the American-Polish Partnership for Tczew.", "id": 731911}
{"src_title": "TCG Anadolu", "tgt_title": "TCG Anadolu", "src_document": [{"title": "Stavba.", "content": "Do soutěže na stavbu turecké výsadkové lodě se přihlásilo několik zájmců – turecká loděnice RMK Marine s vlastním projektem, loděnice Desan s modifikací jihokorejské třídy \"Dokdo\", loděnice SEDEF s modifikací výsadkové a letadlové lodě \"Juan Carlos\" I (L61) španělské loděnice Navantia. Zpočátku projevil zájem i čínský dodavatel, později však svou účast zrušil. Roku 2013 bylo oznámeno, že plavidlo se španělskou pomocí postaví loděnice SEDEF v zátoce Tuzlay u Istanbulu. Slavnostní první řezání oceli na stavbu lodi proběhlo 30. dubna 2016. Během ceremoniálu turecký prezident Recep Tayyip Erdoğan uvedl, že \"Anadolu\" bude první turecké plavidlo provozující kolmostartující letouny F-35B Lightning II. Kýl plavidla byl založen 7. února 2018. Dne 30. dubna 2019 bylo plavidlo v loděnici SEDEF poškozeno požárem, který vypukl na přídi. Nikdo nebyl raněn. Plavidlo bylo na vodu spuštěno 4. května 2019.", "section_level": 1}, {"title": "Konstrukce.", "content": "Trup plavidla navržený Navantií bude postaven z oceli, přičemž integraci jednotlivých systémů zajistí turecké zbrojovky Aselsan a Havelsan. Plavidlo ponese několik radarů, například 3D vyhledávací radar SMART-S Mk2 a dva navigační radary. Vyzbrojeno bude čtyři dálkově ovládanými zbraňovými stanicemi s 35mm kanónem Aselsan STOP, třemi dálkově ovládanými zbraňovými stanicemi s 12,7mm kulometem Aselsan STAMP a dvěma obrannými systémy Raytheon Phalanx CIWS. Plavidlo bude mít garáž pro těžká vozidla a náklad (tanky, obrněné transportéry, kontejnery) o ploše 1410 m, garáž pro lehká vozidla (automobily, obrněné transportéry, kontejnery) o ploše 1165 m a hangár pro leteckou techniku o ploše 900 m. Plavidlo ponese několik typů člunů – dva vyloďovací čluny LCVP, čtyři LCM, 27 obojživelných obrněných vozidel AAV, jeden velitelský člun a jeden člun RHIB. Vyloďovací čluny budou operovat z doku na zádi. Z paluby \"Anadolu\" by měly operovat především vrtulníky Sikorsky S-70B, T-129 ATAK a Boeing CH-47 Chinook. Letová paluba má celkem šest startovacích bodů pro vrtulníky a velitelský ostrov na pravoboku. \"Anadolu\" zároveň bude schopna provozovat bojové letouny F-35B Lightning II. Pohonný systém tvoří pět dieselů MAN 16V32/40 a dva elektrické pody SISHIP eSiPOD, každý o výkonu 11 MW. Manévrovací schopnosti zlepšují dvě příďová dokormidlovací zařízení. Nejvyšší rychlost dosáhne 23 uzlů. Dosah bude 9000 námořních mil při plavbě ekonomickou rychlostí.", "section_level": 1}], "src_summary": "TCG Anadolu (L400) je víceúčelová vrtulníková výsadková loď stavěná od roku 2016 pro turecké námořnictvo. Její konstrukce vychází ze španělské výsadkové lodě \"Juan Carlos\" I (L61), přičemž příbuzná je rovněž australská třída \"Canberra\". Plavidlo je vyvíjeno pro čtyři hlavní druhy misí – přepravu a podporu vojenského výsadku, přepravu jednotek do operační oblasti (tzv. force projection), humanitární mise, nebo jako lehká letadlová loď. Turecko plavidlo klasifikuje jako lehkou letadlovou loď, neboť bude schopna operovat s bojovými letouny F-35B Lightning II.", "tgt_summary": "TCG \"Anadolu\" (L-400) is an amphibious assault ship (LHD) of the Turkish Navy that can be configured as a light aircraft carrier. It is named after the peninsula of Anatolia (Turkish: \"Anadolu\") which forms the majority of the land mass of Turkey. The construction works began on 30 April 2016 at the shipyard of Sedef Shipbuilding Inc. in Istanbul, with the keel being laid 7 February 2018, and is expected to be completed in 2020. The vessel is intended to meet the various needs and requirements of the Turkish Armed Forces, such as sustaining long-endurance, long-distance military combat or humanitarian relief operations; while acting as a command center and flagship for the Turkish Navy. The Sedef–Navantia consortium won the tender for the LPD/LHD project of the Turkish Navy and TCG \"Anadolu\" (L-400) will use the same design as that of the Spanish ship SPS \"Juan Carlos I\" (L-61). All of the ship's weapons system will be procured by Turkish firms Aselsan and Havelsan. The ship will feature a Turkish combat management system, namely the GENESIS-ADVENT, which will be integrated by Aselsan and Havelsan. Aircraft Landing is assisted in all weather condition by Leonardo SPN-720 Precision Approach Radar. Navantia will provide design, technology transfer, equipment and technical assistance to Sedef Shipyard of Turkey for the design and development of TCG \"Anadolu\" (L-400), which is classified as a Light Aircraft Carrier/LHD by Turkish Lloyd. It will be capable of operating the F-35B STOVL stealth multirole combat aircraft.", "id": 1032253}
{"src_title": "Louane Emera", "tgt_title": "Louane (singer)", "src_document": [{"title": "Životopis.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Dětství.", "content": "V roce 2008 se zúčastnila francouzské hudební televizní soutěže \"L'École des stars\". Je sirotek. Během soutěže The Voice věnovala píseň „Imagine“ svému zemřelému otci, který zemřel tři měsíce před začátkem soutěže. Její matka zemřela v roce 2014 po dlouhodobé nemoci.", "section_level": 2}, {"title": "\"The Voice\".", "content": "V roce 2013 přišel její opravdový průlom v kariéře, když se přihlásila do druhé série pěvecké soutěže \"\". Na konkurzu zpívala píseň „Un homme heureux“ od Williama Shellera. Všichni čtyři porotci, jmenovitě Florent Pagny, Jenifer, Louis Bertignac a Garou, ji chtěli do svého týmu a ona si nakonec vybrala Bertignaca. Dne 23. března 2013 vyhrála duel s Dianou Espir, když obě zpívaly „Torn“ od Natalie Imbruglii a Bertignac vybral jako vítězku právě Louane. Během přímých přenosů zpívala „Les moulins de mon cœur“ od Michela Legranda a byla zachráněna hlasy diváků. Dne 27. dubna 2013 si vybrala píseň „Call Me Maybe“ od Carly Rae Jepsen a v soutěži ji udržel hlas jejího kouče. S Lennonovou písní „Imagine“, věnovanou zemřelému otci, získala hlas publika a postoupila do semifinále. Ovšem v semifinále se jí nepoštěstilo, po písni „Quelqu'un m'a dit“ od Carly Bruni byla vyřazena, v soutěži tedy skončila na pátém až osmém místě.", "section_level": 2}, {"title": "Kariéra po \"The Voice\".", "content": "Během soutěže si ji všiml režisér Éric Lartigau a obsadil ji do hlavní role do filmu \"Rodinka Belierových\". Louane zde ztvárnila šestnáctiletou dívku Paulu, která pochází z neslyšící rodiny a jako jediná slyší. Ve filmu si také zazpívala mnoho písniček Michela Sardoua, například „Je vole“. Za roli získala francouzskou filmovou cenu César v kategorii nejslibnější herečka. Dne 5. února 2015 byla předskokankou pro pařížský koncert Jessie J. Její první studiové album, s názvem \"Chambre 12\", vyšlo dne 2. března 2015.", "section_level": 2}, {"title": "Diskografie.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Alba.", "content": "", "section_level": 2}, {"title": "Chambre 12.", "content": "Vydáno v roce 2015 prostřednictvím Mercury a Universal. Seznam skladeb:", "section_level": 3}], "src_summary": "Louane Emera (* 26. listopadu 1996, Hénin-Beaumont, Francie), vlastním jménem Anne Peichert, je francouzská zpěvačka a herečka. Zviditelnila se v pěvecké soutěži \"The Voice, la plus belle voix\" a poté se proslavila hlavní rolí ve filmu Rodinka Belierových. Za tento film získala cenu César pro nejslibnější herečku. Její první album s názvem \"Chambre 12\" vyšlo dne 2. března 2015 a ve Francii se stalo nejprodávanějším albem roku.", "tgt_summary": "Anne Peichert (; born 26 November 1996), known by her stage name Louane Emera () or simply Louane, is a French singer and actress. She is best known for being a semi-finalist in the of \"\" in France with Louis Bertignac as a coach. She later got a role in \"La Famille Bélier\" which won her a César Award.", "id": 1500048}
{"src_title": "Kyštymská katastrofa", "tgt_title": "Kyshtym disaster", "src_document": [{"title": "Historie.", "content": "Po druhé světové válce zaostával Sovětský svaz za USA v oblasti vývoje jaderných zbraní. Proto rychle spustil program na výzkum, vývoj a výrobu dostatečného množství obohaceného uranu a plutonia. Jaderný kombinát Majak byl postaven ve spěchu v letech 1945 a 1948. V rané fázi vývoje nebyly obavy o životní prostředí brány v potaz. Všech šest reaktorů bylo napojeno na jezero Kyzyltaš v otevřeném chladicím cyklu za vypouštění kontaminované vody přímo zpět do jezera. Zpočátku sloužila jako odpadiště vysoce radioaktivního odpadu nedaleká řeka Ob, která teče dále do Severního ledového oceánu. Později posloužilo pro skladování pod širým nebem jezero Karačaj. Zařízení pro skladování kapalného jaderného odpadu bylo přistavěno kolem roku 1953. Skládalo se z ocelové nádrže namontované na betonový podklad 8,2 metrů pod zemí. Vzhledem k vysoké úrovni radioaktivity odpadů se nádrže ohřívaly kvůli tzv. rozpadovému teplu. Proto bylo kolem každé nádrže 20 chladicích tanků. Zařízení pro monitorování provozu chladiče a obsahu nádrže bylo však nedostatečné.", "section_level": 1}, {"title": "Exploze.", "content": "V roce 1956 systém chlazení v jedné z nádrží, která obsahovala asi 70-80 tun tekutého radioaktivního odpadu, selhal a nebyl opraven. Teplota v něm začala stoupat, což vedlo k vypařování a chemické explozi sušeného odpadu, skládajícího se převážně z dusičnanu amonného a acetátů. Nádrž explodovala 29. září 1957 (síla výbuchu se odhaduje na 70-100 tun TNT) a nadhodila 160tunové betonové víko do vzduchu. Nebyly žádné oběti v bezprostředním důsledku výbuchu, ale bylo uvolněno odhadem 20 MCi (800 PBq) radioaktivity. Většina kontaminace se usadila poblíž místa nehody a způsobila znečištění řeky Teča. Oblak obsahující 2 MCi (80 PBq) radionuklidů se šířil přes stovky kilometrů. V příštích 10 až 11 hodinách se již radioaktivní mrak pohyboval směrem na severovýchod dosahuje 300-350 kilometrů od nehody. Radioaktivní spad měl za následek dlouhodobou kontaminaci na ploše od 800 do 20 000 kilometrů čtverečních (v závislosti na tom, jak velká úroveň kontaminace je považována za významnou), především cesiem-137 a stronciem-90. Tato oblast je obvykle nazývána jako Východouralská radioaktivní stopa (EURT).", "section_level": 1}, {"title": "Evakuace.", "content": "Nejméně 22 vesnic bylo vystaveno záření v důsledku katastrofy, celkový počet evakuovaných obyvatel je kolem 10 000. Někteří byli evakuováni již po jednom týdnu, ale kompletní evakuace trvala téměř 2 roky.", "section_level": 1}, {"title": "Následky.", "content": "Kvůli utajení kombinátu Majak nebylo obyvatelstvo postižených oblastí původně o nehodě vůbec informováno. O týden později (6. října) začala evakuace 10 000 lidí z postižené oblasti, ale stále bez udání důvodu. I když se objevovaly vágní zprávy o „katastrofální nehodě“ způsobující „radioaktivní spad nad Sovětským svazem a dalšími sousedními státy“ v západním tisku mezi 13. a 14. dubnem 1958, až v roce 1976 Žores Medveděv informoval svět o povaze a rozsahu katastrofy. Medveděvův popis katastrofy v \"New Scientist\" byl zpočátku brán na lehkou váhu západními jadernými kapacitami, ale podstatu příběhu brzy potvrdil Leo Tumerman, bývalý profesor laboratoře biofyziky na Engelhardtově ústavu molekulární biologie v Moskvě. Skutečný počet úmrtí zůstává nejistý, protože zářením indukovaná rakovina je klinicky k nerozeznání od jakékoliv jiné rakoviny, a její výskyt lze měřit pouze prostřednictvím epidemiologických studií. Jedna z publikací tvrdí, že „dle studie provedené v roce 1992 Institutem Biofyziky pro bývalé sovětské Ministerstvo Zdravotnictví v Čeljabinsku se zjistilo, že 8 015 lidí zemřelo za posledních 32 let jako důsledek této nehody.“ Nejčastěji citovaný odhad je 200 úmrtí v důsledku rakoviny, ale původ tohoto čísla není jasný. Pro snížení šíření radioaktivní kontaminace po nehodě byla kontaminovaná půda vykopána a uskladněna do oplocených areálů. Sovětská vláda v roce 1968 vytvořila v místech východouralské radioaktivní stopy (EURT) Východouralskou přírodní rezervaci, která zakazuje neoprávněný přístup do postižené oblasti.", "section_level": 1}], "src_summary": "Jako Kyštymská katastrofa je označována nehoda s následnou radioaktivní kontaminací okolí, která se stala 29. září 1957 v jaderném komplexu Majak, kde se vyrábělo plutonium pro jaderné zbraně Sovětského svazu. Je vyhodnocena stupněm 6 na Mezinárodní stupnici jaderných událostí (INES), což z ní činí třetí nejvážnější jadernou havárii vůbec. Horší byla jen havárie v elektrárně Fukušima Daiiči a Černobylská katastrofa (obě stupeň 7 na stupnici INES). K události došlo poblíž města Ozjorsk v Čeljabinské oblasti, což bylo uzavřené město. Protože Ozjorsk/kombinát Majak (také známý jako Čeljabinsk-40 a Čeljabinsk-65) nebyl vyznačen na zeměpisných mapách, byla katastrofa pojmenována po Kyštymu, nejbližším známém městě.", "tgt_summary": "The Kyshtym disaster was a radioactive contamination accident that occurred on 29 September 1957 at Mayak, a plutonium production site in Russia for nuclear weapons and nuclear fuel reprocessing plant of the Soviet Union. The event occurred in Ozyorsk, Chelyabinsk Oblast, a closed city built around the Mayak plant. It measured as a Level 6 disaster on the International Nuclear Event Scale (INES), making it the third-most serious nuclear accident ever recorded, behind the Fukushima Daiichi nuclear disaster and the Chernobyl disaster (both Level 7 on the INES). At least 22 villages were exposed to radiation from the disaster, with a total population of around 10,000 people evacuated. Some were evacuated after a week, but it took almost 2 years for evacuations to occur at other sites. The disaster spread hot particles over more than , where at least 270,000 people lived. Since Ozyorsk/Mayak (named Chelyabinsk-40, then Chelyabinsk-65, until 1994) was not marked on maps, the disaster was named after Kyshtym, the nearest known town.", "id": 341571}
{"src_title": "OK-GLI", "tgt_title": "OK-GLI", "src_document": [{"title": "Konstrukce.", "content": "Vývoj raketoplánu Buran začal v pozdních sedmdesátých letech jako odpověď americký program Space Shuttle. Konstrukční práce na orbiteru začaly v roce 1980 a v roce 1984 vyjel první testovací Buran v měřítku 1:1 z hangáru. První suborbitální testovací let modelu proběhl již v červenci 1983. Postupně bylo vyrobeno dalších pět testovacích modelů. OK-GLI je zkušební model vyrobený v roce 1984. Byl vybaven čtyřmi proudovými motory AL-31 připevněnými na záď(přičemž palivové nádrže pro motory zabíraly čtvrtinu nákladového prostoru). Tento Buran mohl vzlétnout vlastní silou k letovým zkouškám na rozdíl od amerického testovacího modelu \"Enterprise\". Proudové motory byly využity ke vzletu z normální vodorovné dráhy a po dosažení určité výšky byl tah snížen a OK-GLI klouzal zpět na zem. To poskytlo cenné informace o letových vlastnostech Buranu.", "section_level": 1}, {"title": "Po vyřazení.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Letecká základna Žukovskij.", "content": "Po zrušení programu byl OK-GLI uložen v Letecko-výzkumném institutu M. M. Gromova poblíž Moskvy, kde byl vystaven během výstavy MAKS air show.", "section_level": 2}, {"title": "Sydney.", "content": "V roce 2000 byl Buran prodán australské společnosti Buran Space Corporation, kterou vlastní australský astronaut Paul Scully-Power. Byl rozebrán a přes Göteborg převezen lodí do Sydney. Zde byl několik let k vidění jako turistická atrakce v Darling Harbour. OK-GLI byl vystaven během letních olympijských her v Sydney. Návštěvníci mohli chodit kolem i uvnitř raketoplánu (chodník byl postaven podél nákladového prostoru). Následně majitelé skončili v konkurzu a stroj byl rok uložen na oploceném parkovišti, chráněn jen obyčejnou plachtou. OK-GLI byl pak nabízen k prodeji v radiové aukci v Los Angeles' News 980 KFWB-AM s vyvolávací cenou 6 milionů dolarů, avšak nedorazila žádná skutečná nabídka.", "section_level": 2}, {"title": "Technikmuseum Speyer.", "content": "Dne 4. března 2008 OK-GLI začal svou cestu po moři do Technikmuseum Speyer, kde byl zrekonstruován a slouží jako průchozí exponát výstavy.", "section_level": 2}, {"title": "Zkušební lety.", "content": "OK-GLI provedl 9 pojezdových zkoušek a 25 testovacích letů. Všechny testy a lety byly provedeny na Bajkonuru.", "section_level": 1}], "src_summary": "OK-GLI (v programu Buran označen BTS-02) je testovací raketoplán programu Buran. Byl postaven v roce 1984 a využit pro 25 zkušebních letů v letech 1985 až 1988. Nyní se nachází v Technikmuseum Speyer v Německu.", "tgt_summary": "The OK-GLI (), also known as Buran Analog BTS-02 (), was a test vehicle (\"Buran aerodynamic analogue\") in the Buran programme. It was constructed in 1984, and was used for 25 test flights between 1985 and 1988 before being retired. It is now an exhibit at the Technik Museum Speyer in Germany.", "id": 357064}
{"src_title": "Den dobytí Bastily", "tgt_title": "Bastille Day (2016 film)", "src_document": [{"title": "Děj.", "content": "Michael Mason (Richard Madden) je americký kapesní zloděj žijící v Paříži, který se náhle ocitne v hledáčku CIA, když se mu shodou okolností podaří ukrást tašku s výbušninou. Sean Briar (Idris Elba) je agent, který řeší jeho případ a záhy zjišťuje, že Mason je jen náhodná malá ryba v mnohem větším a nebezpečnějším rybníce. A právě Michaelovy mimořádné zlodějské schopnosti mu přijdou vhod při proniknutí do pozadí rozsáhlého zločinného spolčení. K tomu ovšem musí porušit své příkazy, oba se stávají terči a musí spojit své síly k překonání společného nepřítele.", "section_level": 1}, {"title": "Uvedení a přijetí.", "content": "Společnost Studio Canal uvedla film do britských kin 22. dubna 2016. Původně měl být ve Velké Británii už od února a v Německu od března téhož roku, jeho premiéru však o dva měsíce odsunuly teroristické útoky v Paříži v listopadu 2015, při nichž zemřelo 130 lidí. Premiérové uvedení ve Francii bylo naplánováno na předvečer výročí dobytí Bastily, tedy 13. července 2016. Kvůli útoku v jihofrancouzském Nice 14. července 2016, při kterém bylo jedním útočníkem zabito více než 80 obětí během oslav Dne Bastily, však Studio Canal stálo ve Francii veškeré reklamy a digitální poutače. Rozhodnutí o promítání snímku, který byl v té době nasazen do 230 kinosálů, původně ponechalo na provozovatelích kin, později však film z úcty k obětem a jejich rodinám stáhlo úplně. V době francouzské premiéry ještě nebylo stanoveno datum promítání ve Spojených státech amerických ani v Česku, zatímco již film proběhl kiny v Austrálii, Singapuru či na Filipínách.", "section_level": 1}], "src_summary": "Den dobytí Bastily (v anglickém originále Bastille Day) je americko-francouzský akční film z roku 2016. Režisér James Watkins jej natočil podle scénáře Andrewa Baldwina s Idrisem Elbou a Richardem Maddenem v hlavních rolích. Ti představují bývalého agenta CIA a zručného zlodějíčka na protiteroristické misi ve Francii.", "tgt_summary": "Bastille Day (released as The Take in North America and on international home release) is a 2016 action thriller film directed and co-written by James Watkins. It is a Luxembourgian, French and American venture produced by Anonymous Content, Vendôme Pictures, TF1 Films Production and StudioCanal. The film stars Idris Elba, Richard Madden, Charlotte Le Bon, Eriq Ebouaney and José Garcia. The film was released in the United Kingdom on 22 April 2016 and 13 July 2016 in France, and on 18 November 2016 in the United States.", "id": 1196723}
{"src_title": "Florina", "tgt_title": "Florina", "src_document": [{"title": "Dějiny.", "content": "V starověku se oblast kolem města Florina nazývala \"Λυγκηστίς (Lingistis)\", žili zde staromakedonské kmeny, které ovládl makedonský král Filip II. Před příchodem řeckých Makedonců zde žili thráčtí Brygové, kteří odešli do Malé Asie a byli známí jako Frýgové. V 6. stol. po Kr. se zde usadili Slované, kteří se pomíchali a asimilovali s původním řeckým obyvatelstvem. Dnešní město zde bylo založeno někdy během Byzantské doby pod jménem \"Χλέρινον (Chlerinon)\", což v řečtině znamená \"zelené\", jelikož okolí města má zelenou vegetaci. V 15. stol. město dobyli Osmanští Turci. Během turecké doby se město jmenovalo už jako Florina, jméno je pravděpodobně albánskou zkomoleninou řeckého \"Chlerinon\", či \"Chlerinos\". Ve městě žilo mnoho Albánců. Začátkem 20. stol. žilo ve Florine 3 544 Slovanských Řeků, 800 bulharsky cítících se Slovanů, asi 6 000 muslimů (Albánci, Slované, Turci) a asi 70 řeckých arumunů. Místní křesťanské slovanské obyvatelstvo se totiž koncem 19. stol. rozdělilo na \"Řeky\" a \"Bulhary\", podle příslušnosti k jednotlivým patriarchátům. V roce 1912 město ovládli Řekové. Následně se zde usadili další řečtí Slované a arumuni z dnešní Severní Makedonie. V roce 1923 se konala Řecko-turecká výměna obyvatel, všichni místní muslimové odešli do Turecka. Z Turecka se zde usadilo kolem 3 000 řecký mluvících Řeků původem z Malé Asie, Východní Thrákie a Pontu. Bulharsky cítící se Slované odešli do Bulharska.", "section_level": 1}, {"title": "Dnes.", "content": "Část obyvatelstva, hlavně starší stále používá slovanský jazyk, potomci Pontský Řeků používají Pontskou řečtinu. Florina, společně s městem Edessa jsou města s největší koncentrací Řeckých Slovanů. Město je známé svou tradiční chuťovkou, tzv. Florinské papriky (\"Piper Florin\"), což jsou v olivovém oleji nakládané červené papriky.", "section_level": 1}], "src_summary": "Florina řecky \"Φλώρινα\", \"Лерин (Lerin)\", \"Follorina\") je město v Řecku, v kraji Makedonie. Žije zde kolem 22 000 obyvatel. Městem protéká řeka Sakulevas.", "tgt_summary": "Florina (, \"Flórina\"; known also by some alternative names) is a town and municipality in the mountainous northwestern Macedonia, Greece. Its motto is, 'Where Greece begins'. The town of Florina is the capital of the Florina regional unit and also the seat of the eponymous municipality. It belongs to the administrative region of West Macedonia. The town's population is 17,686 people (2011 census). It is in a wooded valley about south of the international border of Greece with the Republic of North Macedonia.", "id": 2365142}
{"src_title": "Cerkáriová dermatitida", "tgt_title": "Swimmer's itch", "src_document": [{"title": "Původci onemocnění.", "content": "Zástupci ptačích schistosom (čeleď Schistosomatidae) způsobující cerkáriovou dermatitidu se vyskytují ve vodách celého světa kromě Antarktidy. Jejich výskyt je podmíněn přítomností ptačích definitivních hostitelů a mezihostitelských plžů, vůči kterým jsou parazité úzce specializováni. Podle obývaného stanoviště rozdělujeme ptačí schistosomy na druhy sladkovodní (např. rody \"Trichobilharzia\", \"Bilharziella\", \"Dendritobilharzia\") a mořské (např. rody \"Austrobilharzia\", \"Ornithobilharzia\"). Ve střední Evropě se na nejvíce počtech případů cerkáriové dermatitidy podílí ptačí motolice rodu \"Trichobilharzia\" (\"T. szidati\", \"T. regenti\", \"T. franki\"). Rody ptačích schistosom běžně se vyskytujících na území ČR představuje následující tabulka. Životní cyklus ptačích motolic z čeledi Schistosomatidae zahrnuje stejně jako u lidských schistosom dva hostitele, jsou jimi plicnatí plži (mezihostitelé) a ptáci (definitivní hostitelé). V definitivním hostiteli dochází k pohlavnímu rozmnožování dospělých jedinců, kteří produkují vajíčka. Z nich se líhnou první larvální stádia tzv. miracidia, penetrující mezihostitelské plže. Po asexuálním namnožení parazita uvnitř těchto plžů dochází k uvolnění dalších larválních stádií – cerkárií. Cerkárie ve vodě aktivně vyhledávají vhodné definitivní hostitele, do nichž posléze pronikají. Při penetraci pokožky hostitele cerkárie navíc odhazují své ocásky, čímž se mění na poslední subadultní stádia tzv. schistosomula. Ta migrují tělem definitivního hostitele na místo své definitivní lokalizace, kde dospívají a pohlavně se množí. Podle finální lokalizace můžeme rozlišit ptačí schistosomy viscerální, které dospívají v cévách vnitřních orgánů (např. \"Trichobilharzia szidati\" obsazuje cévy v blízkosti střev), a schistosomy nazální (např. \"Trichobilharzia regenti\" obsazující nosní sliznici). Savci, včetně člověka, představují v životním cyklu ptačích motolic tzv. náhodné hostitele, ve kterých parazité nedokáží dokončit svůj vývoj, jelikož jsou zlikvidováni imunitním systémem hostitele, a to z velké většiny již při penetraci pokožky nebo následně při případné migraci organismem. Záměna definitivního ptačího hostitele za náhodného savčího hostitele je způsobena podobným složením mastných kyselin a dalších chemických látek (cholesterol, ceramidy apod.) na pokožce teplokrevných obratlovců (ptáků a savců).", "section_level": 1}, {"title": "Epidemiologie a rozšíření.", "content": "První případy cerkáriové dermatitidy byly popsány již ve 20. letech 20. století. K současnému nárůstu diagnostikovaných případů přispívá největší měrou kromě rozšiřujícího se povědomí o ptačích schistosomách také celosvětové oteplování a eutrofizace vodních nádrží. Uvolňování cerkárií z mezihostitelských plžů je totiž vysoce citlivé na vnější teplotu (ideálně 17–25 °C). Na druhé straně obohacování půdy o dusík a fosfor zapříčiňuje zkvalitnění životaschopnosti plžů, a tedy i přítomných larválních stádií parazita. I přes to jsou celkové záznamy dokumentující výskyt cerkáriové dermatitidy výrazně podhodnoceny, neboť při primárních infekcích může být průběh onemocnění téměř bezpříznakový či při mírných projevech lehce zaměnitelný s hmyzím kousnutím. Ptačí motolice způsobující cerkáriovou dermatitidu se nachází ve sladkých i slaných vodách po celém světě. V Evropě pochází nejvíce záznamů o výskytu cerkáriové dermatitidy z území České republiky, Rakouska, Německa, Francie, Norska či Islandu, což však nevylučuje výskyt případů i v jiných zemích. V České republice jsou původci cerkáriové dermatitidy nacházeni především ve stojatých vodách, přičemž nejvíce případů je popisováno z přírodních koupališť. V posledních letech byla cerkáriová dermatitida zaznamenána a potvrzena na koupacích plochách v Příbrami , Sokolově , Plzni , Zákupech , Karlových Varech, Brušperku, Říčanech, Vrchlabí či Jetřichovicích. Státní zdravotní ústav doporučuje označit jakost vody s výskytem cerkárií působících dermatitidu jako zhoršenou (stupeň 3) nebo nevhodnou ke koupání (stupeň 4).", "section_level": 1}, {"title": "Klinické příznaky, diagnostika a terapie.", "content": "Cerkáriová dermatitida se projevuje jako vyrážka reprezentovaná nejprve růžovými, asi 2 mm v průměru velkými makulami, později papulami. Ty se vytvářejí v místě penetrace cerkárií (i pod oblečením) běžně do 2. dne po infekci a následně po 2–3 týdnech mizí. Klasickým projevem je nepříjemné svědění způsobující v některých případech i nespavost. U citlivějších jedinců se dále můžeme setkat s horečnatými stavy, zduřením lymfatických uzlin, edémy apod. Intenzita a rychlost nástupu obranné je reakce je kromě citlivosti jednotlivce podmíněna i množstvím penetrujících cerkárií a hlavně předešlým setkáním s cerkáriemi, kdy při primárních infekcích se žádné symptomy objevit nemusí. Diagnostika cerkáriové dermatitidy je problematická. Kožní projevy vyvolané cerkáriemi se podobají projevům bakteriální dermatitidy, kontaktní dermatitidy, hmyzího kousnutí nebo požahání medúzami nebo jinými žahavci. Cerkárie v kůži lze prokázat biopsií papul do 48 hodin od infekce. Cerkáriovou dermatitidu také může indikovat zvýšený počet eosinofilních granulocytů (především u opakovaně exponovaných osob), hladiny imunoglobulinů E (IgE) však zvýšené být nemusejí. Léčba cerkáriové dermatitidy je pouze symptomatická (nikoliv kauzální) a spočívá ve zmírnění intenzity svědění a vyrážky. V mírných případech lze využít například hořčičný olej, v těžších případech lze použít systémová antihistaminika (hydroxyzin), případně kortikosteroidy (hydrokortizon).", "section_level": 1}, {"title": "Prevence.", "content": "V současnosti nejsou dostupná žádná univerzální preventivní opatření, která by výskyt cerkáriové dermatitidy spolehlivě regulovala, vždy je třeba přihlížet k podmínkám dané vodní nádrže. Možností, jak na lokalitě eliminovat riziko cerkáriové dermatitidy, je několik:", "section_level": 1}, {"title": "Odkazy.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Související články.", "content": "\"Trichobilharzia\" \"Trichobilharzia regenti\" \"Trichobilharzia szidati\"", "section_level": 2}], "src_summary": "Cerkáriová dermatitida je alergické kožní onemocnění savců (vč. člověka) vyvolané průnikem cerkárií ptačích motolic (Schistosomatidae) do kůže náhodného hostitele. Vznik makulopapulózní vyrážky je způsoben zánětlivou imunitní reakcí hostitele v okolí uhynulých těl parazitů. Nejvíce pacientů se cerkáriovou dermatitidou nakazí během koupání v přírodních nádržích, v nichž se vyskytují plži vylučující infekční larvální stadia ptačích motolic (cerkárie). Kvůli zvyšujícímu se počtu diagnostikovaných případů je toto onemocnění označováno jako „emerging infectious disease”.", "tgt_summary": "Swimmer's itch or cercarial dermatitis, is a short-term allergic immune reaction occurring in the skin of humans that have been infected by water-borne schistosomes. Symptoms, which include itchy, raised papules, commonly occur within 1–2 days of infection and do not generally last more than 2–3 weeks. However, people repeatedly exposed to cercariae develop heavier symptoms with faster onset. Cercarial dermatitis is common in freshwater, brackish and marine habitats worldwide. Incidence may be on the rise, although this may also be attributed to better monitoring. Nevertheless, the condition has been regarded as emerging infectious disease. There are no permanent effects to people from this condition. Orally administered hydroxyzine, an antihistamine, is sometimes prescribed to treat swimmer's itch and similar dermal allergic reactions. In addition, bathing in oatmeal, baking soda, or Epsom salts can also provide relief of symptoms.", "id": 2479521}
{"src_title": "Freya (radar)", "tgt_title": "Freya radar", "src_document": [{"title": "Vývoj.", "content": "První testy systému \"\"Freya\"\" byly provedeny na počátku roku 1937 s tím, že první dodávku operačně nasaditelného radaru dostane \"Kriegsmarine\" v roce 1938 od společnosti GEMA. Freya podporovala ranou verzi identifikátoru přítel / nepřítel (IFF). Letadla vybavená FuG 25a \"\"Erstling\"\" IFF systémem mohla být úspěšně dotazována na vzdálenost přes 100 km. Radar \"Freya\" byl vyspělejší než jeho britský protějšek Chain Home. Byl provozován na vlnové délce 1.2 m (250 MHz), zatímco Chain Home používal délku 12 m. To umožňovalo německým uživatelům použít mnohem menší anténní systém. A také nabídlo vyšší rozlišení, které umožnilo detekovat menší cíle. Vzhledem k složitosti konstrukce bylo v provozu pouze osm stanic systému \"Freya\", když začala válka. Britský Chain Home byl sice méně pokročilý a více náchylný k chybám, ale byl také jednodušší, což znamenalo, že byl kompletně připraven na Bitvu o Británii.", "section_level": 1}, {"title": "Nasazení a provoz.", "content": "\"Freya\" byla často používána ve shodě s primárním německým radarem \"Würzburg Riese\" (\"Würzburský obr\"); \"Freya\" vyhledala cíle na dlouhé vzdálenosti a pak je „předala“ k dalšímu sledování Würzburgu. Později v průběhu války byla \"Freya\" provozována v pásmu od 2.5 do 2.3 m (120 až 130 MHz), s šířkou impulsu tři mikrosekundy. To mělo za následek maximální dosah jen 160 km, což bylo horší než Chain Home. Navíc nebylo možné přesně určit nadmořskou výšku. Freya byla poprvé úspěšně využita 18. prosince 1939 , kdy dvě stanice detekovaly blížící se denní nálet na Wilhelmshaven provedený 22 bombardéry RAF Vickers Wellington na vzdálenost 113 km. Pouze polovina Wellingtonů se vrátila do Británie nepoškozena po napadení německými stíhači. Tři německé stíhačky byly sestřeleny a dalších 12 strojů bylo poškozeno během bitvy. Výkon systému Freya \"Luftwaffe\" natolik ohromil, že nechalo na jaře roku 1940 nainstalovat jedenáct stanic \"Freya\" k hlídání německé západní hranice. Po invazi do Francie v roce 1940 byly další stanice postaveny podél pobřeží Atlantiku. Když Británie spustila své bombardovací kampaně, nařídil Hermann Göring plukovníkovi Josefu Kammhuberovi instalaci účinné protivzdušné obrany. Byla tedy vytvořena tzv. Kammhuberova linie, do které byly začleněny další stanice systému.", "section_level": 1}, {"title": "Britská rozvědka.", "content": "Jedním z prvních, kdo poskytl informace britské zpravodajské službě, byl mladý dánský letecký poručík Thomas Sneum. Ten, riskuje vlastní život, vyfotografoval radarové zařízení na dánském ostrově Fano v roce 1941. Negativy přivezl do Británie během dramatického letu, který byl předlohou k novele Kena Folletta s názvem \"Hornet Flight\".", "section_level": 1}], "src_summary": "Freya byl radar včasné výstrahy provozovaný Německem během druhé světové války. Pojmenován byl podle severské bohyně \"Freyji\". Během války bylo postaveno přes tisíc jednotlivých stanic. Námořní verze provozovaná na mírně odlišné vlnové délce byla vyvinuta jako \"Seetakt\".", "tgt_summary": "Freya was an early warning radar deployed by Germany during World War II; it was named after the Norse Goddess \"Freyja\". During the war, over a thousand stations were built. A naval version operating on a slightly different wavelength was also developed as the \"Seetakt\".", "id": 936895}
{"src_title": "Actimel", "tgt_title": "Actimel", "src_document": [{"title": "Historie.", "content": "Po uvedení výrobku Yakult na evropský trh v roce 1993 několik dalších společností, včetně Danone, uvedlo na trh jejich vlastní výrobky na bázi L. casei. Od roku 1994 se jogurty na bázi L. casei staly v západoevropských supermarketech běžným výrobkem. Actimel je aktuálně k dostání ve více než 20 evropských zemích, včetně České republiky, a rovněž v Jižní Americe a v zemích Středního Východu. Ve Spojených státech byl Actimel uveden na trh pod názvem DanActive - nejprve v roce 2004 na omezené regionální úrovni (příchutě jahoda, vanilka a borůvka) a následně byl v roce 2007 uveden na celostátním trhu v USA (byly rovněž doplněné i nové příchutě - brusinka a malina).", "section_level": 1}, {"title": "Ingredience.", "content": "Běžný Actimel (bez variant jako např. Actimel Light) obsahuje:", "section_level": 1}, {"title": "Příchutě.", "content": "Existuje 17 příchutí Actimelu – meruňka, černý rybíz, borůvka, kokosový ořech, kiwi, „Multifruit“, pomeranč, „Originál“, marakuja a mango, jahoda, jahoda a banán, vanilka; varianty bez tuku: „Originál“, broskev a mango, malina. Ve Velké Británii rovněž existuje další příchuť: med a citrón. V České republice/Slovenské republice se prodávají příchutě Actimel bílý, jahoda, malina/brusinka, lesní ovoce a granátové jablko. Dětská řada Actikids je v příchutích banán/jahoda, malina/brusinka.", "section_level": 1}, {"title": "Vědecký základ.", "content": "Hlavní uváděné prospěšné vlastnosti jsou podloženy několika vědeckými studiemi uvedenými výrobcem na jeho webových stránkách. Seznam vědeckých prací uvedený na webových stránkách se v jednotlivých zemích vzájemně liší. Mezi uváděné prospěšné vlastnosti patří snížení výskytu průjmů a omezení rýmy u malých dětí , zlepšení fungování imunitního systému u dospělých a seniorů a zkrácení doby zimních infekcí u starších lidí. Některé klinické studie naznačují další možné účinky u dětí, jako je například eradikace H. pylori při kombinaci s antibiotiky nebo obnovení aktivity fekálních enzymů po operacích u dětí . Nedávná studie publikovaná v odborném časopise British Medical Journal udává, že tento výrobek by mohl pomáhat při prevenci průjmu spojeného s užíváním antibiotik a omezovat výskyt onemocnění pseudomembránozní kolitida u starších pacientů. Probíhá rovněž výzkum, jehož cílem je stanovit účinnost tohoto výrobku při snižování výskytu běžných nemocí u dětí navštěvujících předškolní zařízení v USA . Tento klinický test byl registrován na ClinicalTrials.gov (výsledky testů musí být většinou publikovány a zkontrolovány kolegy z oboru s cílem snížit pravděpodobnost nenahlášení neúspěšných výsledků), ovšem výsledky zatím nebyly zveřejněny.", "section_level": 1}], "src_summary": "Actimel (ve Spojených státech a v Kanadě rovněž známý jako DanActive) je probiotický jogurtový nápoj vyráběný francouzskou společností Danone. Prodává se v lahvičkách velikosti 100 ml, obvykle v balení se 4, nebo 8 výrobky. Hlavní uváděnou prospěšnou vlastností Actimelu je posilování přirozené obranyschopnosti organismu díky použití vitamínu B6 a D a patentované bakteriální kultury Lactobacillus casei CNCM I-1518, která byla na trhu rovněž označována jako Lactobacillus casei Defensis nebo Immunitas a v poslední době jako L. casei Danone. Uvádí se, že každá lahvička obsahuje 10 miliard těchto bakterií. Actimel kromě toho rovněž obsahuje tradiční jogurtové kultury Lactobacillus delbrueckii subsp. bulgaricus a Streptococcus salivarius subsp. thermophilus.", "tgt_summary": "Actimel (known as DanActive in the United States and Canada) is a 'probiotic' yogurt-type drink produced by the French company Danone. Actimel earned over €1.4 billion (US$1.8 billion) in retail sales in 2006.", "id": 761174}
{"src_title": "Chiloé", "tgt_title": "Chiloé Island", "src_document": [{"title": "Geografie.", "content": "Ostrov má zhruba tvar obdélníku, jehož delší strana je orientována severojižním směrem. Pobřeží je velmi členité. Na severu je oddělen od pevniny průlivem Chacao, který má v nejužším místě necelé dva kilometry. Na východě leží mezi ostrovem a pevninou chráněný záliv Corcovado a záliv Ancud. Na ostrově pokračuje pevninské pohoří Cordillera de la Costa, nejvyšší vrchol má nadmořskou výšku 866 metrů. Chiloé leží na hranici Patagonie, obvykle však není pokládán za její součást. Kolem ostrova se nachází množství menších ostrůvků, které společně s hlavním ostrovem tvoří souostroví Chiloé – k největším z těchto ostrůvků patří např. Quinchao.", "section_level": 1}, {"title": "Přírodní poměry.", "content": "Ostrov má mírné vlhké podnebí, průměrná roční teplota se pohybuje okolo 11 °C a srážky okolo 3000 mm. Většinu území pokrývají rašeliniště nebo husté pabukové a fitzroyové lesy s množstvím mechů a kapradin. Typickými rostlinami jsou jahodník chilský, rozpylec lékařský, jehož plody slouží jako náhražka pepře, a jedlá barota chilská, připomínající dvoumetrovou reveň. Obyvateli lesů jsou vzácné druhy pudu jižní a pes Darwinův, v okolí vodních toků žije hvízdák chilský, ve skalách hnízdí buřňák temný. Na pobřeží ostrova se nacházejí kolonie tučňáků a lachtanů, v okolním moři žije plejtvák obrovský, velryba jižní nebo plískavice jižní. Na ochranu ohrožených kytovců byl v obci Puñihuil spuštěn \"Projekt Alfaguara\" (španělsky „plejtvák“), zaměřený na vědecký výzkum a osvětu návštěvníků. Na ostrově jsou dvě přírodní rezervace: na severozápadě Národní park Chiloé a na jižním pobřeží soukromý park Tantauco, který vlastní chilský prezident Sebastián Piñera. Ostrov je pro své klima a přírodní poměry srovnáván s Irskem.", "section_level": 1}, {"title": "Historie.", "content": "Název Chiloé znamená v jazyce původních obyvatel z kmene Huilliche „země racků“. Ostrov byl podle archeologických nálezů osídlen již před sedmi tisíci lety, pro Španěly jej zabral roku 1558 guvernér Chile García Hurtado de Mendoza, který založil město Castro. Byl zaveden systém encomiend, zrušený po povstání domorodců v roce 1712. Po vyhlášení nezávislosti Chile se ostrov odmítl k novému státu připojit a zůstal baštou zbytků koloniální armády, která kapitulovala až roku 1826. V roce 1960 bylo západní pobřeží ostrova vážně poničeno vlnou tsunami vzniklou v důsledku velkého chilského zemětřesení. Památkami na období christianizace jsou dřevěné kostely na Chiloé, šestnáct z nich bylo roku 2000 zapsáno na seznam světového dědictví UNESCO. Největší z nich je chrám svatého Františka v Castru s dvojicí věží dosahujících výšky 42 metrů. Typickým obydlím jsou dřevěné domky \"palafitos\", které stojí na pobřeží na kůlech a jsou natřeny pestrými barvami.", "section_level": 1}, {"title": "Ekonomika.", "content": "Na ostrově se provozuje převážně těžba dřeva, pastevectví a pěstování brambor místní odrůdy \"Michuñe\". V okolním moři se loví ryby a slávka peruánská, lososi se chovají také v sádkách. Na významu získává ekoturistika, založená na zdejší přírodě a klidném životním tempu.", "section_level": 1}, {"title": "Doprava.", "content": "Ostrov je přístupný trajektem nebo letecky, letiště se nachází v Mocopulli. V letech 2017–2020 probíhá výstavba visutého mostu Chacao přes průliv Chacao, tento projekt byl dlouhá léta odkládán. Mělo by se jednat o nejdelší visutý most v Jižní Americe. Na ostrově však panují obavy, jestli nedojde větším přílivem dopravy k poškození identity ostrova.", "section_level": 1}], "src_summary": "Chiloé (plným jménem Isla Grande de Chiloé – \"Velký ostrov Chiloé\" – jedná se o největší ostrov ze souostroví) je ostrov v Tichém oceánu nedaleko jižního pobřeží Chile. Má rozlohu 8 394 km² a je tak čtvrtým nebo pátým největším ostrovem jihoamerického kontinentu – rozlohou srovnatelný s Korsikou či Kyprem. Spolu s okolními ostrůvky tvoří souostroví Chiloé, které je jednou ze čtyř provincií regionu Los Lagos. Hlavním městem je Castro se zhruba čtyřiceti tisíci obyvateli, dalšími významnými sídly jsou Ancud a Quellón. Obyvatelstvo tvoří indiánsko-španělští míšenci, nazývaní \"Chilotes\" a hovořící specifickým nářečím.", "tgt_summary": "Chiloé Island (Spanish: \"Isla de Chiloé\"), also known as Greater Island of Chiloé (\"Isla Grande de Chiloé\"), is the largest island of the Chiloé Archipelago off the coast of Chile, in the Pacific Ocean. The island is located in southern Chile, in the Los Lagos Region. Of roughly rectangular shape, the southwestern half of the island is a wilderness of contiguous forests and swamps. Mountains in the island form a belt running from the northwestern to the southeasten corner of the island. Cordillera del Piuchén make up the northern mountains and the more subdued Cordillera de Pirulil gathers the southern mountains. The landscape of the northeastern sectors of Chiloé Island is dominated by rolling hills with a mosaic of pastures, forests and cultivated fields. While the western shores are rocky and relatively straight the eastern and northern shores contain many inlets, bays and peninsulas and it is here where all towns and cities lie. Geographically the bulk of the island is a continuation of the Chilean Coast Range, with the sea of Chiloé being a submerged portion of the Chilean Central Valley. The climate is cool temperate oceanic with Mediterranean precipitation pattern.", "id": 1892239}
{"src_title": "Stepan Tymošenko", "tgt_title": "Stephen Timoshenko", "src_document": [{"title": "Život a působení.", "content": "Studoval střední školu v Romny (jeho spolužákem zde byl budoucí slavný fyzik Abram Ioffe). Vyšší vzdělání získal na petrohradské inženýrské škole (dnes Vysoká škola dopravní). Zde absolvoval roku 1901 a poté v letech 1901–1903 na této škole učil. V letech 1903–1906 působil na petrohradské technice (dnes Polytechnická univerzita), poté krátce na univerzitě v Göttingenu a roku 1906 byl pověřen řízením katedry pevnosti materiálů na technice v Kyjevě (dnes Národní technická univerzita Ukrajiny). V té době se zabýval zejména metodou konečných prvků a problémem ohybu (formuloval Timošenkovu teorii ohybu nosníku, která zpřesnila klasickou Bernoulliho–Navierovu teorii. Roku 1911 ovšem spolupodepsal protest proti ministru školství Kassovi a byl z Kyjevské univerzity propuštěn. Poté až do roku 1917 působil v Petrohradě, v Elektrotechnickém ústavu a v Železničním ústavu. V této době formuloval svou teorii pružnosti a publikoval důležité práce o nosnících. Roku 1918 se vrátil do Kyjeva, kde spoluzakládal Ukrajinskou akademii věd. Během ruské občanské války, po dobytí Kyjeva bílými silami, emigroval do Jugoslávie. Pracoval zde v Záhřebském polytechnickém institutu. Roku 1922 přesídlil do Spojených států amerických. V letech 1923–1927 pracoval pro firmu Westinghouse, poté se stal profesorem na univerzitě v Michiganu. Roku 1936 byl jmenován profesorem na Stanfordově univerzitě. Roku 1957 \"American Society of Mechanical Engineers\" vytvořila ocenění nazvané Timošenkova medaile. Sám Tymošenko se stal jejím prvním nositelem. Jde o nejvyšší ocenění pro inženýry v oblasti strojírenství. Roku 1960 se přestěhoval do německého Wuppertalu, aby dožil u své dcery. Ve Wuppertalu i zemřel, pohřben je ale v Kalifornii, v Palo Alto.", "section_level": 1}], "src_summary": "Stepan Prokopovyč Tymošenko (, – Stěpan Prokofjevič Timošenko; 22. prosinec 1878, Špotivka, dnes Sumská oblast – 29. květen 1972, Wuppertal) byl ukrajinsko-americký strojař a technický mechanik. Věnoval se zejména problému pružnosti a pevnosti.", "tgt_summary": "Stepan Prokofyevich Timoshenko (, ) (December 23, 1878 – May 29, 1972), was a Ukrainian-born Russian and, later, an American engineer and academician. He is considered to be the father of modern engineering mechanics. An inventor and one of the pioneering mechanical engineers at the St. Petersburg Polytechnic University. A founding member of the Ukrainian Academy of Sciences, Timoshenko wrote seminal works in the areas of engineering mechanics, elasticity and strength of materials, many of which are still widely used today. Having started his scientific career in the Russian Empire, Timoshenko emigrated to the Kingdom of Serbs, Croats and Slovenes during the Russian Civil War and then to the United States.", "id": 2362628}
{"src_title": "Intertropická zóna konvergence", "tgt_title": "Intertropical Convergence Zone", "src_document": [{"title": "Zóna konvergence Jižního Tichého oceánu.", "content": "Konvergenční zóna Jižního Tichého oceánu South Pacific convergence zone (SPCZ) je opačně orientovaná nebo také směrem od západo-severozápadu směrem na východ-jihovýchod orientovaná brázda rozprostírající se od teplých vod západního Tichého oceánu až po Francouzskou Polynésii. Během teplého období na jižní polokouli se rozprostírá jižně od rovníku ale obzvláště východně od datové hranice (datové čáry), jež prochází přibližně poledníkem 180° zeměpisné délky, a může být svým charakterem netropická. Je považována za největší a nejdůležitější součást intertropické zóny a je také nejméně závislá na teplotě okolních pevnin v období léta ze všech částí monzunové brázdy. Jižní intertropická zóna konvergence v jihovýchodním Tichém a Jižním Atlantském oceánu známém jako SITCZ se na jižní polokouli objevuje během podzimu mezi 3° a 10° zeměpisné šířky jižně od rovníku a východně od 140° západní zeměpisné délky během chladné nebo neutrální oscilace El Niño–Southern Oscillation (ENSO). Když ENSO dosáhne své teplé fáze, jinak také známé jako El Niño, pás s nižší povrchovou teplotou hladiny moře vymizí, což také zapříčiní vymizení zóny konvergence.", "section_level": 1}, {"title": "Vliv na počasí.", "content": "Změny v oblasti intertropické zóny konvergence mají velký vliv na srážky v rovníkových oblastech vyúsťující v střídání období sucha a dešťů spíše než období chladu a tepla tak jako ve vyšších zeměpisných šířkách. Dlouhotrvající změny v intertropické zóně konvergence mohou vyústit ve velká sucha nebo záplavy. V některých případech se intertropická zóna konvergence může zúžit, obzvláště když se vzdálí od rovníku; Intertropická zóna konvergence pak může být považována za atmosférickou frontu vedoucí podél hranice rovníkového ovzduší. Bouřková aktivita v intertropické zóně konvergence probíhá obvykle v 15denním až 25denním cyklu, což je zhruba polovina vlnová délky Madden–Julianovy oscilace (MJO). V intertropické zóně konvergence jsou průměrné větry nepatrné, oproti oblastem severně a jižně od rovníku, kde vanou pasáty. Dávní mořeplavci pojmenovali tuto oblast rovníkové pásmo tišin – \"the doldrums\"– pro její nečinnost a nehybnost v níž se ocitávali ve dnech bezvětří. Ocitnout se v této oblasti bez větru v horkém a vlhkém podnebí v dobách, kdy vítr byl jedinou účinnou silou k pohonu lodí napříč oceánem, mohlo být smrtelné. Dokonce i novodobí sportovní a rekreační námořníci se snaží překonávat tuto zónu co nejrychleji a to pro její nevyzpytatelné počasí, jež může připravit nečekané zdržení.", "section_level": 1}, {"title": "Úloha ve vzniku tropických cyklon.", "content": "Tropická cyklogenese, tj. vývoj a sílení cyklónu v atmosféře, závisí na nízkoúrovňové vorticitě coby jednom ze šesti požadavků. Intertropická zóna konvergence tento požadavek splňuje, neboť je to zóna se změnou rychlosti a směru větrů, jinak známou jako střih větru. Protože intertropická zóna konvergence během své příslušné letní sezóny putuje více než 500 km od rovníku, zvětšující se Coriolisova síla značnou měrou zvyšuje možnost utváření tropické cyklony. Přívaly vysokého tlaku z vyšších šířek mohou posílit tropické poruchy. V Severním Atlantském a severovýchodním Tichém oceánu se pasátové vlny pohybují podél osy intertropické zóny konvergence a způsobují tak zvýšenou bouřkovou činnost. Za slabého vertikálního střihu větru se tyto shluky bouří mohou proměnit v tropické cyklóny.", "section_level": 1}, {"title": "Rizika.", "content": "Bouřky podél intertropické zóny konvergence hrály roli ve ztrátě letadla společnosti Air France 447, jež vzlétlo z mezinárodního letiště Rio de Janeiro-Galeão v neděli 31. května 2009 a bylo očekáváno na letišti letišti Charlese de Gaulla v pondělí 1. června 2009. Letadlo se zřítilo během svého letu napříč bouřkami intertropické zóny konvergence. Led utvářející se na senzorech rychloměru byl jednou z příčin předcházející sérii lidských chyb následujících v katastrofu. Většina letadel létajících na těchto tratích je schopna vyvarovat se nebezpečí bez nehod.", "section_level": 1}], "src_summary": "Intertropická zóna konvergence ( \"Intertropical Convergence Zone\" (ITCZ)) je oblast obklopující Zemi v blízkosti rovníku, tam kde se setkávají severovýchodní a jihovýchodní pasáty. Námořníkům je známé jako rovníkové pásmo tišin (doldrums). Intertropická zóna konvergence byla v období 20. a 40. let 20. století pojmenována jako intertropická fronta (\"\"Intertropical Front\"\" (ITF)), ale v letech 1940 až 1950 po rozeznání významu setkávání se větrných mas na vývoj tropického počasí byl použit termín \"\"ITCZ\"\". V případě, že se tato situace odehrává v blízkosti rovníku, je nazývána \"rovníková brázda\" či \"rovníková deprese\" (\"near-equatorial trough\"). Tam kde je intertropická zóna konvergence součástí monzunové cirkulace, tam se někdy toto pásmo nazývá \"monzunová brázda\", což je více obvyklé v Austrálii a některých částech Asie. V námořnické řeči je tato zóna označována jako rovníkové pásmo tišin, pro své bezvětří a náhlé bouřky. Intertropická zóna konvergence se jeví jako pásmo oblaků, obvykle bouřkových, které obepínají zeměkouli okolo rovníku. Na severní polokouli se pasáty pohybují od severovýchodu jihozápadním směrem, zatímco na jižní polokouli se pohybují od jihovýchodu směrem na severozápad. Když je intertropická zóna konvergence umístěna na sever nebo na jih od rovníku, směry větrů se mění podle Coriolisova efektu způsobeného rotací Země. Například, když se intertropická zóna konvergence nachází severně od rovníku, jihovýchodní pasát se po přechodu přes rovník mění na jihozápadní vítr. Intertropická zóna konvergence je do značné míry vytvářena vertikálním pohybem vzdušných mas způsobovaným slunečním ohřevem povrchu jevíce se převážně jako konvektivní bouřková aktivita. Toto je příčina vzniku proudění vzduchu, které později vytváří pasáty. Intertropická zóna konvergence je úsek vzestupné větve tzv. Hadleyovy buňky a je to oblast vlhka. Sestupná část, oblast sucha, leží v koňských šířkách. Koňské šířky jsou subtropické zeměpisné šířky mezi 30° a 35° severně i jižně, charakteristické svými mírnými větry a horkým suchým počasím. Tento pás na severní polokouli se někdy nazývá tišiny obratníku Raka a na jižní polokouli tišiny obratníku Kozoroha. Umístění intertropické zóny konvergence se průběhem času mění. Nad pevninou se pohybuje sem a tam napříč přes rovník následujíce slunce v nadhlavníku. Nad oceány, kde jsou konvergenční zóny lépe rozpoznatelné jsou sezónní změny jemnější, protože proudění konvekce je omezeno přenášením teplot vod oceánu. Někdy se vytváří dvojitá intertropická zóna konvergence, přičemž jedna se nachází na sever a druhá na jih od rovníku. Když k tomu dojde, mezi oběma konvergenčními zónami vzniká úzká brázda vysokého tlaku a jedna ze zón bývá obvykle silnější.", "tgt_summary": "The Intertropical Convergence Zone (ITCZ), known by sailors as the doldrums or the calms because of its monotonous, windless weather, is the area where the northeast and southeast trade winds converge. It encircles Earth near the thermal equator, though its specific position varies seasonally. When it lies near the geographic Equator, it is called the near-equatorial trough. Where the ITCZ is drawn into and merges with a monsoonal circulation, it is sometimes referred to as a monsoon trough, a usage more common in Australia and parts of Asia.", "id": 130116}
{"src_title": "Odjezd na Kythéru", "tgt_title": "The Embarkation for Cythera", "src_document": [{"title": "Historie.", "content": "Obraz s titulem \"Odjezd na Kythéru\" vytvořil již roku 1710. Zde ještě konvenčně zachytil antický mýtický námět odjezdu milenců na ostrov Kythéru (sídlo Afrodité, bohyně tělesné lásky). Již roku 1712 byl přijat do královské akademie s podmínkou předložení přijímacího díla, ovšem splnění této podmínky dlouho odkládal a ke splnění se odhodlal až pod pohrůžkou vyhození. Pohrozili mu na začátku roku 1717, přičemž se vrátil k již zpracovanému tématu a za poměrně krátkých osm měsíců vytvořil obraz \"Odjezd na Kythéru\", kde původní téma významně rozšířil a akademií byl přijat.", "section_level": 1}, {"title": "Význam.", "content": "Watteauův obraz po podání v akademii vzbudil pozornost, protože svým pojetím se nevešel do žádné z užívané kategorizace malířských žánrů (historická, žánrová, portrétní malba), proto vznikla nová kategorie \"fête galante\". Slavný obraz ztvárňuje pouť milenců k bájné Venušině svatyni na středomořském ostrově Kythéra. Milenecké páry jsou volně seřazeny do pohybujícího průvodu. Postavy jsou na plátně volně rozestaveny od Venušiny sochy, zpola ukryté na pokraji lesa vpravo, až k rokokově zdobné lodi na levém okraji obrazu. Krajina, ponořená do teplého večerního světla, vyzařuje veselou, něžnou náladu. Odjezd párů symbolizuje touhu po vzdáleném štěstí, ukazuje ale také jistou prchavost šťastných chvil. Obraz má složitou kompozici na poměrně malém formátu. Malíř zde uplatnil vše, co poznal z vlámské a holandské malby 17. století. Rubensův kolorit spojený se světelnou malbou N. Poussina, rytmizaci světla na jemně zřasených látkách, které malíř převzal od Veronesa. Rokokovost námětu a zpracování se projevuje ve zdobné obřadnosti, na jemném a kultivovaném tahu štětce. Jeho obrazy zapůsobily i na francouzskou kulturu, Po jeho smrti se módní společenský život řídil podle jeho obrazů (móda à la Watteau).", "section_level": 1}], "src_summary": "Odjezd na Kythéru () je obraz francouzského malíře Jeana-Antoine Watteaua. Watteau namaloval dva obrazy v letech 1717 (Louvre) a 1718–1719 (Charlottenburg) stejného názvu i tématu. Nejznámější je starší varianta z roku 1717, kterou malíř vytvořil kvůli přijetí do Académie Royale de Peinture et Sculpture a svým invenčním pojetím vytvořil zvláštní malířský žánr galantní slavnost (\"fête galante\").", "tgt_summary": "The Embarkation for Cythera (\"L'Embarquement pour Cythère\") is a painting by the French painter Jean-Antoine Watteau. It is also known as Voyage to Cythera and Pilgrimage to the Isle of Cythera. Watteau submitted this work to the Royal Academy of Painting and Sculpture as his reception piece in 1717. The painting is now in the Louvre in Paris. A second version of the work, sometimes called Pilgrimage to Cythera to distinguish it, was painted by Watteau about 1718 or 1719 and is in the Charlottenburg Palace, Berlin.", "id": 807889}
{"src_title": "Teambuilding", "tgt_title": "Team building", "src_document": [{"title": "Čtyři přístupy.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "1. Nastavení cíle.", "content": "Teambuilding zdůrazňuje důležitost jasných úkolů a individuálních a týmových cílů. Členové týmu se stávají součástí skupiny, ve které plánují způsoby, jak jasně vymezit úspěch či nezdar a dosáhnout cíle, úmyslem čehož je posílit motivaci a zaměřit se na cit pro společnost, které jsou jeho součástí. Pomocí identifikace specifických výstupů a testů zaměřujících se na zlepšení výkonnosti tak, aby si týmy mohly změřit svůj pokrok. Mnoho organizací projednává celkové výsledky přímo s týmem za účasti managementu.", "section_level": 2}, {"title": "2. Vymezení rolí.", "content": "Teambuilding klade důraz na zlepšení chápání členů týmu jejich vlastních i ostatních příslušných rolí a povinností za účelem snížení pochybností a vypěstování pochopení důležitosti plnění aktivit s cílem zaměřeným na určení a přizpůsobení se daným rolím. Zároveň také podtrhuje vzájemnou závislost a význam jednotlivých členů, kde se každý soustředí na svou vlastní roli a podílí se na úspěchu celého týmu.", "section_level": 2}, {"title": "3. Řešení problému.", "content": "Teambuilding také klade důraz na rozeznání hlavních problémů v rámci týmu a týmové spolupráci při jejich celkovém řešení. To může obsahovat dodatečnou výhodu, co se týče zvýšeného kritického uvažování.", "section_level": 2}, {"title": "4. Mezilidské vztahy.", "content": "Teambuilding v neposlední řadě klade důraz na zlepšení dovedností v rámci týmu, jako např. vzájemná podpora, komunikace a společné sdílení všeho potřebného. Týmy, ve kterých se projevuje méně konfliktů, obecně fungují mnohem efektivněji než ostatní. Obratnost při konverzaci vede k prohloubení vzájemné důvěry a otevřené komunikaci mezi jednotlivými členy týmu.", "section_level": 2}, {"title": "Efektivita.", "content": "Efektivita teambuildingu se značně liší organizace od organizace. Nejúčinnější výkony se vyskytují tehdy, kdy členové týmu jsou nezávislí, chytří a zkušení a kdy vedení organizace se aktivně podílí na sestavení a vlastní podpoře týmu. Efektivní teambuilding se zaměřuje na vědomí jedinců o cílech celého týmu. Týmy musí fungovat tak, aby vyvíjely role, postupy a dosáhly cíle. Snahy strategie teambuildingu na všech čtyřech přístupech s rozpětím důvěryhodnosti 10–90 %. Je vědecky prokázáno, že teambuilding má pozitivní dopad na efektivitu týmu. Dále vyšlo najevo, že nastavení cílů a vyjasnění rolí mají vliv na poznávací, emocionální, procesní a výkonnostní výsledky. Nejúčinnější dopad měly na emocionální a procesní výsledky, což znamená, že teambuilding může pomoci zvýhodnit týmy, které procházejí problémy s negativními pocity, jako je např. nedostatek soudržnosti nebo důvěry. Také může pomoci týmům, které trpí procesními problémy, jako např. nedostatek vyjasnění rolí. Stanovení cílů a vyjasnění rolí má významnou roli, protože zvyšuje motivaci, snižuje konflikt a pomáhá nastavovat motivaci pro jednotlivé cíle. Ukazuje se, že týmy o deseti a více členech mají z teambuildingu největší užitek. Je to přičítáno skutečnosti, že větší týmy, obecně řečeno, mají větší zdroj poznání a dalších schopností než menší týmy.", "section_level": 1}, {"title": "Výzvy pro teambuilding.", "content": "Výraz „teambuilding“ se často používá jako metoda pro organizace, které hledají „rychlý fígl“ na špatnou komunikaci nebo nejasné pokyny vedení, které vedou k neproduktivním týmům bez jasné vize dosažení úspěchu. Týmová práce je nejlepší způsob. Posléze se sestaví týmy, aby se pustily do řešení určitých problémů, zatímco skrytá podstata není přehlížena. Tři nejdůležitější výzvy pro budoucí organizátory teambuildingu:", "section_level": 1}, {"title": "Využití teambuildingu.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Školy.", "content": "Lektoři mohou motivovat studenty k tomu, aby rozvíjeli týmové dovednosti a poskytovali návod, jak mohou profesoři pomáhat studentům sestavit funkční studijní/projektové týmy. Tento přístup klade důraz na situace v zaměstnání, které vyžadují týmové dovednosti. Lektorské směrnice: Poznejte členy svého týmu:", "section_level": 2}, {"title": "Organizace.", "content": "Teambuilding je v organizacích společným přístupem k zlepšení výkonnosti. Zábava je důležitou součástí teambuildingu, ale záměrem je stát se více produktivními, soustředěnými a zařazenými do určité skupiny. K tomu by mohly pomoci čistě rekreační aktivity, které však musí být správně zvoleny a zváženy vzhledem k schopnostem členů týmu (např. sport není pro všechny). Jiné aktivity jsou orientovány na poznání problémů týkajících se životního prostředí, překonání výsledků, jichž se zaměstnanci musí účastnit. Začlenění zaměstnanců umožňuje týmům dojít k řešením, která pro ně mají význam s přímým vlivem na jednotlivce, tým a organizaci. Experimentální učení a následné metody jsou efektivním způsobem, jak zaujmout tisíce lidí pro určitá pracovní místa. Zaujetí zaměstnanců je efektivní, protože: Outdoorové (venkovní) aktivity mohou být efektivním způsobem jak zaujmout tým. Společné teambuildingové aktivity nutí týmy k tomu, aby spolupracovaly k dosažení zadaných výsledků.", "section_level": 2}, {"title": "Sport.", "content": "Teambuilding byl zaveden jako sport v devadesátých letech dvacátého století. Studie, která analyzovala dopady teambuildingu, zjistila, že aktivity v rámci tembuildingu zvyšují týmovou soudržnost. Sportovní teambuilding rozvíjí chování a dovednosti, které zvyšují výkon týmu. Jednou ze základních strategií je samotná identita týmu. To může být učiněno vštípením myšlenky společně sdíleného osudu. Studie zkoumaly, zdali program teambuildingu zasáhne zdůraznění důležitosti a soudržnosti při plnění zadaných úkolů. Studie byla provedena na 86 basketbalových středoškolských hráčích. Bylo použito výsledků za stanovené období. Účastníci byli požádáni, aby si sami za sebe určili cíle v týmu a vyjednávali s členy ostatních týmů týkající se finálního výsledku týmu. Trenér obvykle podporuje a povzbuzuje členy týmu. Závěrem výzkumu bylo, že na začátku studie všechny týmy byly ve stejné kondici, ale tým s dlouhodobým nastavením cíle vykazoval lepší výsledky. Úroveň soudržnosti týmu se nezvyšovala následkem nejvyšší efektivity v návaznosti na program, ale výrazně klesala pro skupinu, která byla ve vedení, a to vše bylo přisuzováno nedostatku důrazu na týmové cíle. Zásadní předpoklady pro sestavení úspěšného sportovního týmu:", "section_level": 2}], "src_summary": "Teambuilding je všeobecný výraz pro různé druhy aktivit, které se využívají k zlepšení společenských vztahů a vymezují role v rámci týmu při plnění společných úkolů. Liší se od termínu výcvik, který je určen k tomu, aby zlepšoval zdatnost spíše než mezilidské vztahy. Mnoho teambuildingových akcí je zaměřeno na odhalení a určení mezilidských problémů v rámci určité skupiny. V nastaveném čase jsou určité aktivity zamýšleny k zlepšení výkonu v týmovém prostředí. Teambuilding je jedním ze základů rozvoje organizací, který může být aplikován např. na sportovní týmy, školní třídy, vojenské útvary nebo letecké posádky. Přesná definice teambuildingu zahrnuje: Teambuilding je jednou z nejrozšířenějších aktivit týmového rozvoje v rámci různých organizací. Podle jedné studie je rozvoj v rámci týmu jednou z nejúčinnějších aktivit v rámci organizací (versus finanční měřítka) pro zlepšení výkonnosti organizace. Současné analýzy ukazují, že aktivity určené pro rozvoj organizací, zahrnující teambuilding a teamtraining, zlepšují jak cílový rozvoj výkonnosti v týmu, tak i individuální kontrolní hodnocení v rámci týmu.", "tgt_summary": "Team building is a collective term for various types of activities used to enhance social relations and define roles within teams, often involving collaborative tasks. It is distinct from team training, which is designed by a combine of business managers, learning and development/OD (Internal or external) and an HR Business Partner (if the role exists) to improve the efficiency, rather than interpersonal relations. Many team-building exercises aim to expose and address interpersonal problems within the group. Over time, these activities are intended to improve performance in a team-based environment. Team building is one of the foundations of organizational development that can be applied to groups such as sports teams, school classes, military units or flight crews. The formal definition of team-building includes: Team building is one of the most widely used group-development activities in organizations. A common strategy is to have a \"team-building retreat\" or \"corporate love-in,\" where team members try to address underlying concerns and build trust by engaging in activities that are not part of what they ordinarily do as a team. Of all organizational activities, one study found team-development to have the strongest effect (versus financial measures) for improving organizational performance. A 2008 meta-analysis found that team-development activities, including team building and team training, improve both a team's objective performance and that team's subjective supervisory ratings. Team building can also be achieved by targeted personal self-disclosure activities.", "id": 1355152}
{"src_title": "Valerij Ničuškin", "tgt_title": "Valeri Nichushkin", "src_document": [{"title": "Hráčská kariéra.", "content": "Narodil se v ruském městě Čeljabinsk, ve kterém nastartoval svou kariéru v místní mládežnickém týmu Bělyje medvědi Čeljabinsk. V sezoně 2011/12 a 2012/13 hrál juniorskou nejvyšší soutěž v Rusku MHL. První sezónu odehrál v pouhých 16-letech, odehrál celkem 38 zápasů. V roce 2012 byl vybrán v draftu KHL mateřským týmem Traktor Čeljabinsk hned v prvním kole z 11. pozice. V listopadu 2012 byl poprvé jmenován do jmenován do kádru Traktoru a debutoval v zápase proti Barys Astana. V sezoně nakonec odehrál za Traktor 18 zápasů, ve kterých zaznamenal šest kanadských bodů. V playoff přidal 9 kanadských bodů z 25 zápasů. V prvním ročníku KHL doputoval s týmem až do finále o Gagarinův pohár, ve kterém ale prohráli nad týmem OHK Dynamo Moskva 2:4 na zápasy. Poté, co byl zvolen v lednu, únoru a březnu 2013 nejlepším nováčkem měsíce v KHL, nakonec vyhrál trofej Alexeje Čerepanova jako nejlepší nováček sezóny. 1. května 2013 získala hráčská práva Ničuškina OHK Dynamo Moskva a měl platnou smlouvu v KHL až do roku 2015. V létě 2013 před draftem NHL byl jako jeden z nejslibnějších talentů. Na konci května 2013 ukončil smlouvu s Dynamem Moskva aby mohl hrát v NHL. V draftu byl vybrán týmem Dallas Stars v prvním kole z celkového desátého místa. S Dallasem Stars se v červenci 2013 dohodl na tříleté smlouvě. První ročník v nejprestižnější lize světa NHL, odehrál pouze v hlavním kádru Dallasu, vynechal pouze tři zápasy. Se 79 odehraných zápasů nasbíral 34 kanadských bodů (14+20). Za skvělé výkony byl nominován do Ruské soupisky pro zimní olympijské hry ve Vancouver. Převážnou část sezony 2014/15 musel vynechal kvůli zranění Kyčelního kloubu, která vyžadovala operace. Po uzdravení odehrál na rozehraní pět zápasů ve farmě Dallasu týmu Texas Stars. Po skončení sezony v NHL měl zájem reprezentovat Rusko na mistrovství světa konané v Praze. V širší nominaci musel hlavní trenér Oļegs Znaroks vyškrtnout dva hráče, právě Ničuškina a Jegora Averina. Po návratu do KHL trvalo Ničuškinovi déle na změnu hracího tandemu, až v desátém zápase se mu podařilo vstřelit branku. Později se mu začínalo dařit v produktivitě a nakonec reprezentoval ruský národní tým, nejprve v přípravným turnaji Euro Hockey Tour a nakonec ho hlavní trenér nominoval na světový šampionát konaná ve Francii a Německu. Z MS získali bronzové medaile. V ročníku se taktéž ukázal i jako rváč, v 35 minutě úmyslně Jevgenij Arťuchin z HK Sibir Novosibirsk chtěl udeřit Ničuškina loktem do hlavy, to si nenechal líbit a vyzval Arťuchina v nerovnoměrném souboji k rvačce. I když je Arťuchin o téměř 25 kilo těžší, nevedl si Ničuškin špatně a uštědřil soupeře několika ranami ale později nakonec sám podlehl, diváci ocenili jeho snahu a bojovnost potleskem. Možnost vrátit se do organizace Dallas Stars potvrdil zájem samotný klub. Dallas Stars chránil jeho hráčská práva při rozšiřovacím draft pro nově vzniklí klub Vegas Golden Knights. Ředitel skautingu Stars Joe McDonnell sám řekl, ”Nakonec ale bude záležet jen na něm, zda se bude chtít vrátit”.", "section_level": 1}], "src_summary": "Valerij Ivanovič Ničuškin (;* 4. března 1995 v Čeljabinsku) je ruský hokejový útočník, hrající v zámořské NHL za tým Colorado Avalanche.", "tgt_summary": "Valeri Ivanovich Nichushkin (; born March 4, 1995) is a Russian professional ice hockey right winger who currently plays for the Colorado Avalanche of the National Hockey League (NHL). He was selected by the Stars in the first round, 10th overall, of the 2013 NHL Entry Draft.", "id": 2359451}
{"src_title": "Džamala", "tgt_title": "Jamala", "src_document": [{"title": "Životopis.", "content": "Narodila se v kyrgyzském Oši v rodině Krymského Tatara Alima Džamaladinova, který byl z Krymu deportován v roce 1944 a Arménky Galiny Tumašové z Náhorního Karabachu, jejíž rodina byla z Karabachu deportována v rámci boje proti kulakům. Matka pracovala jako učitelka v hudební škole a otec byl pomocný dirigent. Koncem 80. let 20. století se rodina vrátila zpět na Krym. Na základní umělecké škole se učila hrát na piáno, poté studovala konzervatoř v Simferopolu. Následovalo studium zpěvu na \"Čajkovského národní hudební akademii\" v Kyjevě.", "section_level": 1}, {"title": "Hudební kariéra.", "content": "Již během studia byla členem jazzové hudební skupiny \"Beauty band\", kde se také seznámila se svou první hudební producentkou. Po vystudování jí byla nabídnuta stáž v milánské La Scale, zároveň se přihlásila do mezinárodní pěvecké soutěže mladých zpěváků populární hudby Nová vlna. Její ročník v roce 2009 vyhrála na děleném prvním místě. Začala se tedy více věnovat pop-music. V roce 2010 se s písní \"Smile\" účastnila ukrajinského národního kvalifikačního kola na Eurovision Song Contest 2011. Ve finále skončila třetí. Následně se však objevily spekulace o manipulacích hlasování vítěze a mělo se konat opakované hlasování. Zde skončila druhá v pořadí, ze soutěže však odstoupila, když nevěřila ani v transparentnost opakovaného hlasování. V roce 2011 vydala první sólové album \"For Every Heart\" (obsahující i skladbu \"Smile\"), v roce 2013 následovalo album \"All or Nothing\" a v roce 2015 album \"Подих\". Zahrála si také v několika ukrajinských filmech. V roce 2016 se opět zúčastnila národního kvalifikačního kola na Eurovision Song Contest 2016 s písní \"1944\", která pojednávala o krymských Tatarech, kteří byli deportováni sovětským režimem za druhé světové války. Národní kolo vyhrála a následně zvítězila i na samotné Eurovision Song Contest. Píseň svou tematikou vzbudila velké kontroverze. Džamala se tak ocitla na hraně pravidel, která nedovolují písně s politickým obsahem, přesto jí bylo povoleno píseň zpívat a byla úspěšná. Po jejím vítězství jí ukrajinský prezident Petro Porošenko udělil titul národní umělkyně.", "section_level": 1}], "src_summary": "Jamala či Džamala, vlastním jménem Susana Džamaladinovová (ukrajinsky: Суса́на Алі́мівна Джамаладі́нова, 27. srpna 1983, Oš, Kyrgyzská SSR, Sovětský svaz) je ukrajinská zpěvačka krymskotatarského a po matce arménského původu. V roce 2016 se stala vítězkou 61. ročníku Eurovision Song Contest.", "tgt_summary": "Susana Alimivna Jamaladinova (born 27 August 1983), better known by her stage name Jamala, is a Ukrainian singer, actress and songwriter. She represented and won the Eurovision Song Contest 2016 in Stockholm, Sweden with her song \"1944\".", "id": 970019}
{"src_title": "Marc Riboud", "tgt_title": "Marc Riboud", "src_document": [{"title": "Mládí a vzdělání.", "content": "Narodil se v Lyonu 24. června 1923. Svůj první snímek pořídil v roce 1937 pomocí fotoaparátu svého otce Vest Pocket Kodak. Jako mladý muž během druhé světové války působil v letech 1943 až 1945 ve francouzském odboji. Po válce v letech 1945 až 1948 vystudoval inženýrství na École centrale de Lyon. V letech 1948–1952 pracoval ve strojírenském závodu.", "section_level": 1}, {"title": "Kariéra.", "content": "Až do roku 1951 pracoval Riboud jako inženýr v továrnách v Lyonu, ale v roce 1953 si vzal týdenní dovolenou strávenou fotografováním. Fotografoval na divadelním festivalu v Lyonu a výsledné fotografie byly otištěny v časopisu \"Arts\". Na základě tohoto úspěchu se rozhodl nevrátit se do zaměstnání, ale stát se profesionálním fotografem. Odstěhoval se do Paříže, kde potkal Henri Cartier-Bressona, Roberta Capu a Davida Seymoura, zakladatele Magnum Photos. Ještě v témže roce 1953 se stal členem této organizace. Jeho schopnost zachytit prchavé životní okamžiky prostřednictvím silných kompozic byla již v jeho začátcích patrná a tato dovednost mu dobře sloužila po nadcházející desetiletí. V následujících několika desetiletích cestoval Riboud po celém světě. V roce 1957 byl jedním z prvních evropských fotografů, kteří odjeli do Číny a v letech 1968, 1972 a 1976 vydal Riboud několik reportáží o severním Vietnamu. Později cestoval po celém světě, ale hlavně v Asii, Africe, USA a Japonsku. Riboud byl svědkem válečných zvěrstev (fotografování z vietnamské i americké strany vietnamské války) a zjevného zhoršení kultury potlačené zevnitř (Čína během let kulturní revoluce předsedy Mao Ce-tunga). Naproti tomu, když zachytil každodenní život lidí ve vyprahlých částech světa (Fès, Angkor, Acapulco, Niger, Váránasí, Šen-si) a lyriky dětských her v každodenním Paříži. V roce 1979 Riboud agenturu Magnum opustil. Riboudovy fotografie se objevily v mnoha časopisech, včetně \"Life\", \"Géo\", \"National Geographic\", \"Paris Match\" a \"Stern\". Dvakrát získal cenu Overseas Press Club Award, získal cenu Lifetime Achievement Award na soutěži Sony World Photography Awards 2009 a měl významné retrospektivní výstavy v Musée d'Art Moderne de la Ville de Paris a Mezinárodním fotografickém centru v New Yorku. Riboud byl zvolen čestným členem Královské fotografické společnosti v roce 1998.", "section_level": 1}, {"title": "Fotografie.", "content": "Jedním z nejznámějších Riboudových obrazů je \"Eiffel Tower Painter\", pořízená v Paříži v roce 1953. Zobrazuje muže, který natírá věž v póze tanečníka, umístěného mezi kovovými armaturami věže. Pod ním se z fotografického oparu vynořuje Paříž. Na Riboudových obrazech se často objevují osamělé postavy. V \"Ankaře\" je centrální postava postavena proti průmyslovému pozadí, zatímco ve \"Francii\" leží osamocený člověk na poli. Vertikální kompozice zdůrazňuje krajinu, stromy, oblohu, vodu a vlající trávy, které věci obklopují, ale nepřehlušují lidský element. Snímek pořízený Riboudem dne 21. října 1967, nazvaný \"The Ultimate Confrontation: The Flower and the Bayonet\" patří mezi nejslavnější protiválečné snímky. Fotografii pořídil ve Washingtonu, D.C., kde se před Pentagonem shromáždily tisíce protiválečných aktivistů, aby protestovali proti účasti Ameriky ve Vietnamu, obrázek ukazuje mladou dívku Jan Rose Kasmirovou s květinou v ruce a laskavým pohledem v očích, stojící před několika vojáky s puškami, umístěnými za účelem blokování protestujících. Riboud řekl o fotografii: „Právě mluvila, pokoušela se zaujmout vojáky, možná se s nimi pokusila vést dialog. Měl jsem pocit, že se jí vojáci báli víc, než se bála ona jejich bajonetů.“", "section_level": 1}, {"title": "Rodina.", "content": "V roce 1961 se Riboud oženil s americkou sochařkou Barbarou Chase, která žila v Paříži. Měli dvě děti. Byla známá díky svému románu \"Sally Hemings\" (1979), který získal kladné ohlasy a stal se bestsellerem. Rozvedli se před rokem 1981. Později se oženil s Catherine Chaine, novinářkou a spisovatelkou. Riboud zemřel v Paříži dne 30. srpna 2016 ve věku 93 let.", "section_level": 1}], "src_summary": "Marc Riboud (24. června 1923, Lyon, Francie – 30. srpna 2016, Paříž) byl francouzský fotograf a fotoreportér nejznámější svou rozsáhlou reportáží z Dálného Východu: \"The Three Banners of China\", \"Face of North Vietnam\", \"Visions of China\" a \"In China\". Vystudoval inženýrství na École centrale de Lyon. V letech 1948–1952 pracoval ve strojírenském závodu. Jeho koníčkem byla fotografie, byl ovlivněn Henri Cartier-Bressonem, se kterým se i osobně setkal. Během dovolené v roce 1953 fotografoval na divadelním festivalu v Lyonu a výsledné fotografie byly otištěny v časopisu \"Arts\". Na základě tohoto úspěchu se rozhodl nevrátit se do zaměstnání, ale stát se profesionálním fotografem. Ve stejném roce byl přijat za člena agentury Magnum Photos. Jako fotoreportér pracoval v mnoha zemích světa, fotografoval v Číně, Japonsku, Vietnamu, Indii, Alžíru, Africe.", "tgt_summary": "Marc Riboud (; 24 June 1923 – 30 August 2016) was a French photographer, best known for his extensive reports on the Far East: \"The Three Banners of China\", \"Face of North Vietnam\", \"Visions of China\", and \"In China\".", "id": 2317718}
{"src_title": "Alexander Siloti", "tgt_title": "Alexander Siloti", "src_document": [{"title": "Život.", "content": "Narodil se v Charkově, který leží na území dnešní Ukrajiny. Hru na klavír vystudoval na Moskevské konzervatoři, veden nejprve Nikolajem Zverevem, později Nikolajem Rubinštejnem. Harmonii se učil u Petra Iljiče Čajkovského. Absolvoval roku 1881, poté odjel do Německa, kde se dále učil u Franze Liszta. Jako klavírista profesionálně debutoval roku 1883. V roce 1887 se vrátil do Ruska a začal učit na Moskevské konzervatoři. K jeho studentům patřil Alexander Goldenweiser či Sergej Rachmaninov (který byl mj. jeho bratrancem). V této době se stal Siloti rovněž editorem Čajkovského díla. Oženil se s Verou Treťjakovou, dcerou bohatého průmyslníka a milovníka umění Pavla Treťjakova. Tím se jeho ekonomická situace velmi zlepšila. Odešel z konzervatoře a vydal se na evropské a posléze i americké turné. Zejména americké turné roku 1898 bylo velmi úspěšné. Roku 1901 dirigoval ve světové premiéře Rachmaninův klavírní koncert č. 2, s osobní účastí autora. V letech 1901-1903 vedl Moskevskou filharmonii. V letech 1903-1917 organizoval a financoval slavné Silotiho koncerty v Petrohradě, přičemž dramaturgii vytvářel ve spolupráci s muzikologem Alexanderem Ossovským. Představil ruskému publiku zcela nová jména jako Leopold Auer, Pablo Casals, Fjodor Šaljapin, George Enescu, Josef Hofmann, Wanda Landowska, Willem Mengelberg, Felix Mottl, Arthur Nikisch, Arnold Schönberg nebo Felix Weingartner. Svá díla zde premiérově představili Alexander Glazunov, Sergej Prokofjev, Sergej Rachmaninov, Nikolaj Rimskij-Korsakov, Alexandr Skrjabin či Igor Stravinskij. Slavný zakladatel Ruského baletu Sergej Ďagilev slyšel prvně Stravinského hudbu právě na Silotiho koncertech. Když roku 1917 převzali moc bolševici, byl Siloti jmenován intendantem Mariinského divadla v Petrohradě, avšak s novým režimem se nesžil a roku 1918 emigroval nejprve do Anglie a nakonec do USA. Roku 1921 se usadil v New Yorku. Vyučoval na \"Juilliard Graduate School\", k jeho žákům zde patřili Marc Blitzstein, Gladys Ewart či Eugene Istomin. Koncertoval málo, ale slavným se stal například jeho společný lisztovský koncert s Arturem Toscaninim z roku 1930. Zemřel v roce 1945 ve věku 82 let v New Yorku.", "section_level": 1}], "src_summary": "Alexander Siloti, v ukrajinské verzi Oleksandr Illič Ziloti, ukrajinsky \"Олександр Ілліч Зілоті\" (9. říjen 1863, Charkov – 8. prosinec 1945, New York) byl ukrajinsko-americký klavírista, dirigent a hudební skladatel narozený na území někdejší Ruské říše.", "tgt_summary": "Alexander Ilyich Siloti (also Ziloti, , \"Aleksandr Iljič Ziloti\", ; 9 October 1863 – 8 December 1945) was a Russian pianist, conductor and composer. His daughter, Kyriena Siloti, was also a noted pianist and teacher in New York and Boston until her death in 1989, aged 94.", "id": 1785465}
{"src_title": "Oscar Zariski", "tgt_title": "Oscar Zariski", "src_document": [{"title": "Život.", "content": "Narodil se na území dnešního Běloruska (tehdy ovšem Ruské říše). Za první světové války jeho rodina odešla na území Ukrajiny, do Černigova. V letech 1918–1920 studoval filozofii na Kyjevské univerzitě, přesto se i v této době hojně věnoval aritmetice. Studium nedokončil, neboť Kyjev byl v té době obětí mnoha konfliktů a každou chvíli do něj vstoupila jiná armáda. Roku 1920 tedy odešel do Itálie. V Římě začal studovat matematiku, vedli ho zejména Guido Castelnuovo, Federigo Enriques a Francesco Severi, kteří ho nadchli pro problémy algebry. Roku 1924 získal doktorát, jeho doktorská práce byla věnována Galoisově teorii. Enriques mu také doporučil změnit jméno Ašer Zarickij na Oscar Zariski, což znělo více italsky. Ovšem navzdory poitalštění jména, nakonec Itálii raději opustil, obával se, že v novém Mussoliniho režimu by mu mohl židovský původ způsobovat problémy – roku 1927 tedy odešel do Spojených států amerických. Zde učil na Johns Hopkins University, roku 1937 se zde stal profesorem. Ve 30. letech také začal úzce spolupracovat s topologem Solomonem Lefschetzem, který působil v Princetonu. Chtěl skloubit jeho topologické objevy s algebrou. Výsledkem byla práce \"Algebraic Surfaces\" z roku 1935. V letech 1937–1941 byl editorem časopisu \"American Mathematical Journal\". Od roku 1939 se začal intenzivně věnovat algebraické geometrii. Roku 1945 odjel jako hostující profesor do Sao Paula, kde začal hltat přednášky André Weila. Diskuse s Weilem ho velmi ovlivnily. V letech 1946–1947 působil na Univerzita Illinois v Urbana Champaign, poté až do odchodu do důchodu vedl katedru matematiky na Harvardu. Zde napsal své vrcholné dílo, dvoudílnou knihu \"Commutative Algebra\" (1958, 1960), jejímž spoluautorem byl Pierre Samuel. V letech 1960–1961 a 1969–1970 byl prezidentem Americké matematické společnosti. Roku 1965 mu bylo uděleno Národní vyznamenání za vědu, roku 1981 Wolfova cena za matematiku. V té době již ovšem trpěl Alzheimerovou chorobou. Byl ateistou.", "section_level": 1}], "src_summary": "Oscar Zariski, rodným jménem Ašer Zarickij (24. duben 1899, Kobryn – 4. červenec 1986, Brookline, Massachusetts) byl bělorusko-americký matematik židovského původu. Roku 1981 získal Wolfovu cenu za matematiku.", "tgt_summary": "Oscar Zariski (April 24, 1899 – July 4, 1986) was a Russian-born American mathematician and one of the most influential algebraic geometers of the 20th century.", "id": 2467063}
{"src_title": "Nebelung", "tgt_title": "Nebelung", "src_document": [{"title": "Název.", "content": "Název nebelung pochází z německého ' znamenající \"mlha\", uvažovalo se však také o tom, že jde o anglickou transkripci původního slova '. Celý název v překladu zní \"mlžná bytost\" a poukazuje na neobvyklou barvu srsti, konkrétně stříbřité znaky na modré srsti.", "section_level": 1}, {"title": "Historie.", "content": "Nebelung je dlouhosrstá varieta ruské modré kočky. Na konci 19. století bylo možno na výstavách vidět ruské modré kočky v dlouhosrsté i krátkosrsté variantě, dlouhosrstá varianta však začala pomalu mizet a občasně narozená dlouhosrstá koťata ruských modrých koček byla prodávána jako domácí mazlíčci s cílem zachovat ruskou modrou kočku jako krátkosrsté plemeno. O uznání plemene se v 80. letech 20. století zasloužila americká chovatelka Cora Cobbová. Prvním registrovaným nebelungem a zakládajícím plemeníkem byl kocour Siegfried (jenž nesl pojmenování po stejnojmenném drakobijci z německého středověkého eposu \"Píseň o Nibelunzích\"), kotě černé krátkosrsté domácí kočky, kterou vlastnil její syn Karl, a dlouhosrstého kocoura připomínajícího černou angorskou kočku. Siegfried měl jako jediné kotě z vrhu dlouhou modrou srst. Roku 1986 byl spářen se svou modrou dlouhosrstou sestrou z následujícího vrhu, jež dostala jméno Brunhilda (islandská královna z téhož díla). Jejich koťata vytvořila základ nového plemene. Ke konci 80. let 20. století došlo ve východní Evropě ke znovuobjevení a rozvoji chovu ruských modrých koček, z nichž ty s genem pro dlouhou srst byly používány rovněž k chovu nebelungů. Po sepsání plemenného standardu společně s odborníkem z The International Cat Association (TICA) byl nebelung touto organizací předběžně uznán v roce 1987 a plně pak o deset let později. Další velké organizace, jako Fédération Internationale Féline či Cat Fanciers' Association plemeno neuznávají. Jedná se o vzácné plemeno, chované především v Rusku a několika dalších zemích Evropy a ve Spojených státech amerických. Nebelung stál částečně za vznikem plemene chantilly tiffany.", "section_level": 1}, {"title": "Popis.", "content": "Nebelung je plemeno kočky umírněného orientálního typu střední velikosti. Průměrná hmotnost dosahuje 2,25−5 kg, kocouři váží 4−5 kg a kočky 3−4 kg. Tělo je dobře osvalené a dlouhé, zároveň však štíhlé a lehké, celkově působí elegantním dojmem. Ocas plemene je dlouhý a chlupatý, v případě položení na záda by měl nebelungovi dosahovat až k lopatkám. Končetiny jsou dlouhé a osvalené, tlapy mají oválný tvar. Krk je středně dlouhý. Na klínovité hlavě jsou posazeny daleko od sebe široké zaoblené uši, poměrem k hlavě velké. Čelo je ploché, plynule přechází k nosu. Tmavozelené až žlutozelené středně velké oči mandlového tvaru nejsou posazeny blízko u sebe. Mladí jedinci mají oči žluté, jejich konečná barva se může vyvíjet až 2 roky. Středně dlouhá, jemná a hustá srst s podsadou je jednotně šedá, díky čemuž plemeno připomíná ruskou modrou kočku, vyjma stříbřitého tippingu (stříbrných konečků srsti). Koťata mohou mít stínovou kresbu. Kocouři mají, na rozdíl od koček, kolem krku „límec”. Pesíky jsou voděodolné, na koncích stříbřité.", "section_level": 1}, {"title": "Standard.", "content": "Původně měl pro nebelunga platit stejný standard jako pro ruskou modrou kočku, vyjma dlouhé srsti; avšak TICA došla k závěru, že by se obě plemena měla stavbou odlišovat, nebelung by proto měl být větší. Stavba těla by se měla podobat ruským modrým kočkám dováženým z jejich domoviny na přelomu 19.−20. století. Dle standardu jsou nepřípustné bílé skvrny, nutností jsou oči s odstíny zelené a klínovitá hlava. Čenich je zbarven antracitově. Srst na ocase musí být delší než na těle. Její barva je modrá, různé individuální odstíny TICA povoluje. Měla by mít málo výrazný stříbrný tipping, není to ale povinností. U kocourů je povolen krční límec, u koček však musí být malý. Z výstav jsou podle TICY vyřazováni jedinci agresivní, s vadami na ocase, s chybějícími nebo přebývajícími prsty, s malým hrudním košem nebo očními vadami. U samců je navíc nutné, aby měli sestoupená obě varlata. Nebelung by neměl být příliš temperamentní a v případě, že je vystrašen, nesmí reagovat agresivně; jedinci, kteří koušou, jsou diskvalifikováni. World Cat Federation vyžaduje u nebelunga dobře osvalené tělo s dlouhýma štíhlýma nohama. Lebka má být plochá, čelo by mělo při pohledu z profilu ideálně tvořit jednu třetinu hlavy a nos dvě třetiny. U velkých očí je povinností zelená barva. Nepřípustné jsou oči hluboko posazené nebo naopak vystupující a šilhavost. Velké uši mají být na konci zašpičatělé. Srst musí být modrá se stříbrným tippingem, na polštářcích levandulová. Nebelunga je možno v řadě organizací křížit s ruskými modrými kočkami. Výsledek křížení, většinou krátkosrsté kočky nazvané \"Nebelung-variant\", pak již nelze použít k chovu ruských modrých koček, chov s nebelungy je však stále možný.", "section_level": 2}, {"title": "Charakter a péče.", "content": "Nebelung je jemné inteligentní plemeno, obvykle také zdrženlivé; vyhýbá se především cizím lidem a dětem. Koťatům trvá delší dobu, než si zvyknou na nový domov a majitele, poté s ním obvykle navazují silná citová pouta, nechávají se často hladit a obvykle i za majitelem neustále chodí. Plemeno je aktivní a často vyhledává hry se svými majiteli. Naopak nebelungy netěší, pokud jsou ignorováni. Často mají velkou chuť k jídlu. Chov plemene je doporučován především zkušeným majitelům koček. Péče o nebelunga je snadná. Vhodné je pravidelně pročesávat srst alespoň jednou týdně, avšak není to bezpodmínečně nutné. Dlouhodobější vystavování slunečnímu záření způsobuje hnědnutí modré srsti. Mimo to vyžaduje také pravidelné sportovní vyžití. Obecně u nových plemen může být vzájemné křížení starších plemen (v případě nebelunga s ruskou modrou kočkou) zdrojem přenosu dědičných chorob původních plemen, u čistokrevných koček navíc hrozí vzhledem k menšímu genofondu větší pravděpodobnost nějaké dědičné choroby. U nebelungů však nejsou známy žádné pro ně typické zdravotní problémy, v tomto směru je ale zjištěno jen málo informací. Dožívá se 15 až 18 let.", "section_level": 1}], "src_summary": "Nebelung je původem americké plemeno kočky vyšlechtěné z ruské modré kočky. O vyšlechtění plemene se v 80. letech 20. století zasloužila americká chovatelka Cora Cobbová. Jako první nebelung je uváděn kocour Siegfried, jenž se narodil domácí kočce jejího syna a jako jediné kotě z vrhu měl dlouhou srst. Roku 1986 se spářil se svou sestrou z následujícího vrhu, jež dostala jméno Brunhilda, a narodila se jim modrá koťata. Po sepsání plemenného standardu společně s odborníkem z The International Cat Association (TICA) byl nebelung touto organizací uznán jako nové plemeno v roce 1987, další velké organizace jako Fédération Internationale Féline či Cat Fanciers' Association plemeno zatím neuznaly. Název nebelung pochází z němčiny a znamená \"mlžná bytost\". Nebelung je středně velká kočka vážící průměrně 2,25–5 kg. Tělo je dlouhé a dobře osvalené. Středně dlouhá, jemná a hustá srst s podsadou je jednotně šedá, plemeno díky ní, vyjma stříbřitého tippingu (zbarvení konečků srsti), připomíná ruskou modrou kočku. Plemeno je hravé, ale zdrženlivé; zatímco se svým majitelem může navázat silná pouta, cizích lidí se obvykle bojí.", "tgt_summary": "The Nebelung is a rare pedigree breed of domestic cat. Nebelungs have long bodies, wide-set green eyes, long and dense fur, and mild dispositions. The name Nebelung — apparently a portmanteau of the German word \"Nebel\" ('mist' or 'fog'), and the name of a medieval Germanic saga, \"Nibelungen-Lied\" — is perhaps derived from the cat's distinctive silky blue-grey coat and from the breed's progenitors, who were named after the two major figures in the \"Nibelungen-Lied\", the German warrior Siegfried and the Icelandic queen Brunhilde.", "id": 2140245}
{"src_title": "Saalfeld/Saale", "tgt_title": "Saalfeld", "src_document": [{"title": "Geografie.", "content": "Město leží v údolí řeky Sály (německy Saale), podle které získalo i své jméno, ve výšce asi 235 m n. m. Jihovýchodně od Saalfeldu se tyčí Durynská břidlicová pahorkatina (\"Thüringer Schiefgebirge\"), jejíž vrcholky se nad městem tyčí do výšky více než 500 m. Jižně pokračuje údolí Sály se svými přítoky Loquitz a Sormitz. Jejich hluboká a úzká údolí jsou velmi malebná. Kromě toho leží jižně od města přehradní systém \"Saalekaskade\", jehož součástí je i přehrada Hohenwarten - největší přehrada v Durynsku a druhá největší přehrada v Německu, přezdívaná \"Durynské moře\". Východně se rozprostírá úrodná nížina Orlasenke, která sahá až k 35 km vzdálenému městu Triptis. Severně pak leží vrchovina Thüringen Holzlandes s vrcholem Kulm (481 m n. m.), na kterém stojí ocelová rozhledna, ze které je možno vidět celý region. U Saalfeldu také začínají pískovcové skály, táhnoucí se severně až k městu Gera. Samotná řeka Sála opouští město v jeho severozápadní části a proudí směrem k okolním městům Rudolstadt a Bad Blankenburg. Saalfeld samotný leží na západním břehu Sály. Staré město se nachází na mírném pahorku u řeky. To obklopují obytné čtvrti a ve východní části průmyslová čtvrť a nádraží. Tam se také nachází sídliště Gorndorf.", "section_level": 1}, {"title": "Klima.", "content": "Průměrný roční úhrn srážek činí 528 mm. Tyto hodnoty patří v Německu k nejnižším. Nejsušším měsícem je leden, nejvíce srážek naopak spadne v srpnu. Průměrný roční úhrn srážek se může značně lišit.", "section_level": 2}, {"title": "Historie.", "content": "Saalfeld je poprvé zmiňován v roce 899 a náleží tak k nejstarším založením ve východním Durynsku. Původně zde byla karolinská královská falc. Císař Jindřich II. daroval saalfeldské panství v roce 1012 falckraběti Ezzu Lotrinskému, jehož dcera Richeza jej darovala v roce 1056 kolínskému arcibiskupství. V roce 1071 (podle jiných údajů v roce 1074) zde kolínský arcibiskup Anno II. založil benediktinský klášter sv. Petra a Pavla a díky němu se město rychle vyvinulo v církevní centrum východního Durynska. Klášter podněcoval christianizaci svého širokého okolí. O založení kláštera nás informuje dějepisec Lampert von Hersfeld, který v klášteře strávil několik týdnů. Jeho kroniky jsou po velmi dlouhou dobu jedinými písemnými prameny zmiňujícími tuto oblast. Opatství zaniklo až po roce 1526 v souvislosti s německou reformací. Poté co se Saalfeld dostal zpět do majetku Říše, získal jako čtvrté sídlo v Durynsku v roce 1208 městská práva. Dne 10. října 1806 poblíž města proběhla bitva u Saalfeldu, první větší střetnutí války čtvrté koalice v období napoleonských válek.", "section_level": 1}], "src_summary": "Saalfeld/Saale je město ve spolkové zemi Durynsko v Německu. Je okresním městem okresu Saalfeld-Rudolstadt, který se rozprostírá na jihovýchodě země a společně s Saalfeldem se v něm nacházejí i města Rudolstadt a Bad Blankenburg (společně mají města asi 75 000 obyvatel). Tato tři města spolupracují v rámci programu „\"Städtedreiecks Saalebogen\"“. Saalfeld leží na řece Sále, uprostřed jejích meandrů. Jihozápadně od města se zdvihá Durynská břidlicová pahorkatina. Nejznámějším turistickým cílem jsou \"Feengrotten\" (vílí jeskyně; ve skutečnosti pozdně středověké až novověké doly). Město je významné jako železniční uzel.", "tgt_summary": "Saalfeld () is a town in Germany, capital of the Saalfeld-Rudolstadt district of Thuringia. It is best known internationally as the ancestral seat of the Saxe-Coburg and Gotha branch of the Saxon House of Wettin, which was renamed the House of Windsor during their British reign in 1917.", "id": 1922811}
{"src_title": "Jamie Oleksiak", "tgt_title": "Jamie Oleksiak", "src_document": [{"title": "Kariéra.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Juniorská kariéra.", "content": "Svou juniorskou kariéru nastartoval v lize United States Hockey League, kde působil od roku 2008 do roku 2010 za tým Chicago Steel, později za Sioux Falls Stampede. Poté studoval rok v Northeastern University, hrál za jejich hokejový tým v soutěži Hockey East. V roce 2011 byl první volbou draftu NHL týmem Dallas Stars ze 14., místa. Sezonu 2011/12 začínal v juniorské lize OHL působící v týmu Saginaw Spirit. V průběhu základní části přestoupil k soupeři Niagara IceDogs, za které dokončil ročník. S Niagara IceDogs se dostal do finále playoff o J. Ross Robertson Cup, byli poražený týmem London Knights 1:4 na zápasy.", "section_level": 2}, {"title": "Seniorská kariéra.", "content": "První krůčky za seniorský hokej udělal na farmě Dallasu v Texas Stars, kvůli výluce v NHL 2012/13. Za dobré výkony si v průběhu sezony zahrál v AHL All-Star Game. Po skončení výluky debutoval v NHL 1. února 2013 za Dallas Stars proti Phoenix Coyotes. V zápase odehrál přes patnáct minut a vystřelil jednou na branku. Následující ročník strávil převážně na farmě v Texasu. S týmem se probojovali do playoff a získali historický první Calderův pohár. Sezonu 2014/15 strávil střídavě mezi NHL a AHL. Kvůli zranění musel vynechat převážnou část sezony 2015/16.", "section_level": 2}, {"title": "Reprezentační kariéra.", "content": "V roce 2009 se zúčastnil s americkou reprezentací turnaj Memoriál Ivana Hlinky. Později se rozhodl reprezentovat kanadskou reprezentaci. V roce 2012 byl nominován do turnaje mistrovství světa juniorů v ledním hokeji. S týmem získali bronzové medaile, bodově se však neprosadil.", "section_level": 2}], "src_summary": "Jamieson Oleksiak (* 21. prosince 1992 v Toronto, Ontario) je kanadský hokejový obránce, hrající v zámořské NHL za tým Dallas Stars.", "tgt_summary": "Jamieson Oleksiak (born December 21, 1992) is a Canadian ice hockey defenceman currently playing for the Dallas Stars of the National Hockey League (NHL). Oleksiak was selected 14th overall in the first round of the 2011 NHL Entry Draft by the Stars, the highest draft choice in Northeastern University's history.", "id": 71493}
{"src_title": "Otto von Kotzebue", "tgt_title": "Otto von Kotzebue", "src_document": [{"title": "Život.", "content": "Roku 1803, ve svých patnácti letech, se zúčastnil první ruské plavby kolem světa, na lodi \"Naděžda\". Výpravě velel kapitán Ivan Ivanovič (Adam Johann von) Kruzenštern, příští admirál. V roce 1815 byl jmenován velitelem brigy \"Rjurik\", která měla také obeplout svět a především hledat severní spojení Tichého oceánu a Atlantiku. Plula přes Baltské moře do Severního moře. V Lamanšském průlivu loď zastihla bouře a zle ji poničila. Další smrtelné nebezpečí přišlo v Drakeově průlivu. Obří vlna málem zabila i samotného Kotzebua. Loď se ale nepotopila, byla jen poškozená, a tak ji Kotzebue nechal opravit v Chile. V Tichém oceánu pak expedice objevila řadu nových ostrovů, kterým výprava dala samozřejmě ruské názvy: Rumjancevův (podle sponzora výpravy hraběte Nikolaje Petroviče Rumjanceva), Sviridovův, Kutuzovův či Suvorovův ostrov; dnes se neužívají, protože západní objevitelé ruské právo na pojmenování nerespektovali. Na cestě nicméně výprava objevila 399 dosud neznámých ostrovů. Poté se expedice zastavila v přístavu Petropavlovsk na Kamčatce a dále mířila na Aleuty, na Havajské ostrovy a objevila nové atoly u Marshallových ostrovů. Na Aljašce prozkoumala dosud zcela neznámou část pobřeží. U Aljašky však přišla rovněž další krize, kdy bouře znovu málem Rjurika potopila a Kotzebue podruhé málem přišel o život. Mezi Sumatrou a Jávou se Rusové dostali do konfliktu s piráty a došlo i na dělostřelecký souboj. Pak již výprava dorazila znovu do Evropy – přes Portsmouth a Kodaň do Tallinu. Další výpravy se zúčastnil v roce 1823 na šalupě \"Predprijatije\", která plula na Kamčatku, do Petropavlovsku. Roku 1826 se úspěšně vrátila do Kronštadtu. Poté se již Kotzebuovo zdraví zhoršilo natolik, že plavba po moři nepřicházela do úvahy – do důchodu odešel v dvaačtyřiceti letech, zemřel v osmapadesáti.", "section_level": 1}], "src_summary": "Otto von Kotzebue (30. prosinec 1787, Tallinn – 15. únor 1846, Tallinn) byl estonsko-německo-ruský cestovatel, syn dramatika Augusta von Kotzebue. Narodil se v estonském Tallinnu (tehdy Ruské impérium), v rodině baltských Němců, svůj život spojil s ruským námořnictvem. Je po něm pojmenován Kotzebueův záliv na západním pobřeží Aljašky a rovněž městečko na Aljašce.", "tgt_summary": "Otto von Kotzebue (, tr. ; – ) was a Russian officer and navigator in the Imperial Russian Navy. He was born in Reval. He was known for his explorations of Oceania.", "id": 21659}
{"src_title": "Kateřina Řecká a Dánská", "tgt_title": "Princess Katherine of Greece and Denmark", "src_document": [{"title": "Život.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Mládí.", "content": "Kateřina se narodila 4. května 1913 v královském paláci v Athénách jako dcera Konstantina I. a Sofie Pruské. Jejími prarodiči z otcovy strany byli Jiří I. a jeho manželka Olga Konstantinovna Romanovová, z matčiny strany to pak byli Fridrich III. Pruský a Viktorie Sasko-Koburská, dcera britské královny Viktorie. Nedlouho po Kateřině narození byl v Soluni zavražděn její dědeček Jiří. Sama Kateřina měla tři bratry: nejstaršího Jiřího, Alexandra a Pavla. Každý z nich se později stal králem Řecka, Jiří dokonce vládl dvakrát. Mimo bratrů měla i dvě sestry; Helenu, která se stala rumunskou královnou, a Irenu, ta se vdala za chorvatského krále. Když byla Kateřina pokřtěna, jejími kmotry a kmotrami byli prohlášeni všichni členové řecké armády a řeckého námořnictva. Tento akt byl velmi symbolický, jelikož pro lidi pravoslavného vyznání je vztah ke kmotrům a kmotrám silnější, než v rámci rodiny. Když byly Kateřině tři roky, musela být zachráněna z hořící rodinné vily hasiči. V samotném požáru zemřely téměř dvě desítky lidí. V té době byla Kateřinina matka Sofie, sestra tehdejšího německého císaře, podezřívána z toho, že je „pro-německá“.", "section_level": 2}, {"title": "Život v exilu.", "content": "Roku 1917, když byly Kateřině čtyři roky, byl její otec Konstantin nucen abdikoval a na jeho místo nastoupil Alexandra. Kateřina byla se zbytkem rodiny vyhoštěna, proto se přesunuli do Švýcarska. Když ale roku 1920 Alexandr zemřel, na jeho místo opět nastoupil Konstantin. Již o dva roky později ale opět abdikoval, tentokrát ve prospěch syna syna Jiřího. Rodina opět musela žít v exilu, tentokrát na Sicílii, kde nakonec Kateřinin otec roku 1923 zemřel. Poté se rodina přestěhovala do Florencie, kde se Kateřina zlepšovala v malbě. Následně byla ale poslána na internátní školu do Anglie. Nejdříve studovala ve škole v Broadstairs, poté v North Foreland Lodge. Roku 1932 Kateřinina matka zemřela a ona se rozhodla žít v rodinné vile společně se starší sestrou Helenou. Roku 1934 se poprvé setkala s budoucí panovnicí Alžbětou II., když byly obě jako družičky na svatbě Mariny Řecké a Dánské.", "section_level": 2}, {"title": "Druhá světová válka.", "content": "Když roku 1935 začal, již podruhé, vládnout Jiří, vrátila se Kateřina i se sestrou Irenou do Řecka. Když roku 1939 vypukla druhá světová válka, připojila se Kateřina k Červenému kříži. Již roku 1941 ale prchala s bratrem Pavlem ze země do jižní Afriky. Údajně cestovali hydroplánem. V Kapském městě pak získala post nemocniční sestry. O své sestře Heleně neslyšela celé čtyři roky. Roku 1946 se rozhodla Kateřina vrátit do Anglie, kam cestovala zaoceánským parníkem RMS \"Ascania\". Na palubě se setkala s majorem Richardem Campbellem Brandramem, důstojníkem britského královského dělostřelectva. Tři týdny, konkrétně 21. dubna 1947, po příjezdu do Anglie si Kateřina Richarda vzala. Po svatbě doprovázela Kateřina svého manželka i do Bagdádu, kde měl vojenské povinnosti. Pár se později usadil ve městě Marlow v Buckinghamshire.", "section_level": 2}, {"title": "Pozdější léta.", "content": "Přestože Kateřina žila relativně v ústraní, s rodinou se stýkat nepřestala a účastnila se jak svatby Philipa a královny Alžběty, tak Philipových osmdesátých narozenin. Kateřina zemřela 2. října 2007 ve věku 94 let a s jejím úmrtím vymřela i linie ženských potomků Fridricha III. Pruského a Viktorie Sasko-Koburské. Z manželství s Richardem Brandramem vzešel jediný potomek; syn \"Paul Brandram\" (*1948). Manželství bylo šťastné a sám Richard zemřel roku 1994, třináct let před svojí manželkou.", "section_level": 2}], "src_summary": "Kateřina Řecká a Dánská, po sňatku též uváděná jako Lady Katherine Brandram (řecky: \"Αικατερίνη της Ελλάδας\", 4. května 1913, Athény, Řecko – 2. října 2007, Londýn, Anglie), byla princezna řecká a dánská, dcera Konstantina I. Řeckého a jeho manželky Sofie Pruské. Byla sestřenicí prince Philipa, manžela britské královny Alžběty II., a tedy i prateta Filipa VI. Španělského.", "tgt_summary": "Princess Katherine of Greece and Denmark (; 4 May 1913 – 2 October 2007), styled in the UK as Lady Katherine Brandram from 1947 till her death, was the third daughter and youngest child of King Constantine I of Greece and Sophia of Prussia.", "id": 837462}
{"src_title": "Museum Jorge Rando", "tgt_title": "Museum Jorge Rando", "src_document": [{"title": "Muzeum.", "content": "Poslání muzea je především soustředěno na studium a šíření díla Jorgeho Randa, jakož i na objevování poetiky expresionismu, uměleckého směru, který vznikl na konci 19. století a působí dodnes. Díky kterému, vznikly některé z nejplodnějších příspěvků do současné západní kultury v širším smyslu. Studium a představování různých uměleckých aspektů jako je malba, plastika, architektura, filozofie, literatura, kino a hudba patří k jeho prioritám. Je to muzeum, které má být odrazem díla Jorgeho Randa, čímž vznikla kulturní filozofie homologovaná jeho myšlením. Heslo muzea \"„Puertas siempre abiertas... para que las personas entren y el museo salga.“\" Heslo v překladu znamená: \"Dveře vždy otevřené ... lidé vchází a muzeum odchází\", Museum Jorgeho Randa se stalo muzeem, které se dívá na umění z duchovní a humanistické perspektivy. Vstup a prohlídka s průvodcem jsou zdarma.", "section_level": 1}, {"title": "Výstavy.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Umělecká díla Jorgeho Randa.", "content": "Výstavní místnosti s uměleckými produkcemi Jorgeho Randa jsou doplněny o výklady, ve kterých se střídají různé tématické okruhy umělce tak, aby doplňovaly vystavovaná díla.", "section_level": 2}, {"title": "Krátkodobé výstavy.", "content": "Krátkodobé výstavy obsahují díla národních a mezinárodních umělců, spojené s expresionismem nebo neo-expresionismem. V prvním roce se zde konala výstava kreseb umělkyně Käthe Kollwitz. V prosinci 2015 se v muzeu uskutečnila první velká výstava sochaře Ernsta Barlacha, jako poprvé v celém Španělsku.", "section_level": 2}, {"title": "La Sala de Estar del Arte (Obývací místnost umění).", "content": "Muzeum je považováno za obývací místnost umění (La Sala de Estar del Arte). Po celý rok představuje různé umělecké obory. El color del sonido (Barva zvuku) je cyklus věnovaný hudbě; Luces y sombras (Světla a Stíny) je filmový a diskuzní cyklus s úvodem a debatou na konci; El Gabinet je cyklus věnovaný literatuře, divadlu a vyprávění; Arte (Umění) je cyklus věnovaný uměleckým diskusím, reportážím a uměleckým setkáním. Lo que está pasando je cyklus věnovaný debatě o aktuálních otázkách dění, týkající se jak politiky, tak i například moderní technologie. Cyklus je pod vedením předsedkyně z katedry komunikace UNESCO (Cátedra UNESCO de Comunicación).", "section_level": 1}, {"title": "Návštěvy a vzdělávání.", "content": "Muzeum nabízí prohlídky s průvodcem, které nemusí být rezervovány předem a nejsou omezeny počtem účastníků. Prohlídky jsou vedeny uměleckými historiky, tudíž nemají přesně stanovená pravidla: měly by spočívat ve výměně dojmů a postřehů, aby se každá návštěva stala objevem a obohacením. Program je zaměřený na to, aby expresionismus, neoexpresionismus a současné umění obecně byly blíže studentům, díky prohlídkám s průvodcem, uměleckým workshopům a debatním setkáním. Pro skupiny, které mají zvláštní potřeby, probíhají i osobní prohlídky. Muzeum má bezbariérový přístup.", "section_level": 1}, {"title": "Budova.", "content": "Muzeum Jorgeho Randa je připojeno ke klášteru Milosrdných (Monasterio de las Mercedarias) v ulici Cruz del Molinillo de Málaga. Budova byla postavena podle návrhu architekta D. Manuela Rivera Valentína (1878) a je považována za symbolickou budovu, zejména uměleckého zájmu. Nachází se zde také mandarinkovník ve dvoře, který tu před více než 140 lety vysadil zakladatel kláštera. V roce 2011 městská radnice v Málaze schválila budování muzea v části kláštera, které bylo dostavěno na jaře 2014 pod vedením architekta D. Josého Antonia Gonzáleze Vargase. Síla expresionistického umění nemohla najít lepší místo než je právě to, které si zachovává duchovní hodnoty.", "section_level": 1}, {"title": "Instalace.", "content": "Konstrukce tohoto muzea se skládá z kombinace staré cihlové křížové chodby v nádvoří a novými instalacemi ze surového betonu a oceli proti povětrnostním vlivům. Vytváří zde synergii, která spojuje spiritualitu a vyrovnanost kláštera s tvrdostí expresionistického umění. Nachází se zde čtyři výstavní sály s přirozeným osvětlením. Právě vytvoření přirozeného světla je jedním z nejdůležitějších bodů této stavby. Dále se zde nachází knihovna, vnitřní nádvoří a výtvarný ateliér, kde se konají aktivity pro děti i dospělé. Pravidelně se zde scházejí skupiny umělců, kteří zde diskutují s historiky i návštěvníky. Muzeum tak dává prostor pro výměnu názorů a diskuse o umění a kultuře.", "section_level": 1}, {"title": "Administrativa.", "content": "Řízení, správu a veškeré muzejní aktivity jako jsou výstavy, konference související s uměním a estetikou expresionismu, workshopy a semináře, atd. jsou pod vedením Jorge Rando Foundation.", "section_level": 1}], "src_summary": "Museum Jorgeho Randa je první expresionistické muzeum v Málaze, v jižním Španělsku v Andalusii. Je věnované stejnojmennému malíři Jorgemu Randovi. Kromě shromažďování jeho sbírek, muzeum také pořádá krátkodobé výstavy ostatních expresionistických umělců, jak místních, tak i mezinárodních. Slavnostně bylo otevřeno 28. května 2014.", "tgt_summary": "The Museum Jorge Rando is the first expressionist museum in Málaga, Andalusia, Spain. Dedicated to the painter Jorge Rando, it collects his works and it temporally hosts the works of other national and international artists belonging to this movement. It was officially inaugurated on May 28, 2015.", "id": 177982}
{"src_title": "Roman Neustädter", "tgt_title": "Roman Neustädter", "src_document": [{"title": "Narození a dětství.", "content": "Romanův otec Peter Neustädter je ruský Němec, který pochází z Kyrgyzstánu a byl profesionálním fotbalistou a reprezentantem Kazachstánu. Roman se narodil, když jeho otec hrál za FK Dněpr Dněpropetrovsk. Jeho otec následně hrál např. za FK Kajrat Almaty, Karlsruher SC, Chemnitzer FC a 1. FSV Mainz 05. Neustädterův mladší bratr Daniel je také fotbalista, hrál mimo jiné za TuS Koblenz a FC Twente v Nizozemsku.", "section_level": 1}, {"title": "Reprezentační kariéra.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Německo.", "content": "Neustädter je dvojnásobný německý reprezentant v kategorii U20. Za tým do 21 let odehrál jeden zápas - v poháru Valerije Lobanovského proti Íránu. 14. listopadu 2012 debutoval v německém národním A-týmu v přátelském utkání v Amsterdamu proti Nizozemsku (remíza 0:0). 29. května 2013 hrál poprvé v základní sestavě v přátelském zápase v USA proti Ekvádoru (výhra 4:2), v tomto zápase odehrál 66 minut, potom byl vystřídán Stefanem Reinartzem. Připravil gól na 4:0, který vstřelil Lars Bender. Byly to jeho jediné dva starty za německé reprezentační A-mužstvo.", "section_level": 2}, {"title": "Rusko.", "content": "V lednu 2016 jednal o možnosti hrát za ruský národní tým. V květnu 2016 byl nominován do ruské soupisky na EURO 2016 ve Francii, jelikož obdržel ruské občanství. Debutoval 1. června 2016 v přípravném utkání v Rakousku proti reprezentaci České republiky, dostal se na hřiště v 64. minutě (porážka 1:2). Trenér Leonid Sluckij jej zařadil do závěrečné 23členné nominace na EURO 2016 ve Francii, kde Rusko obsadilo se ziskem jediného bodu poslední čtvrté místo v základní skupině B. Neustädter odehrál na turnaji dva zápasy ve skupině.", "section_level": 2}], "src_summary": "Roman Neustädter (rusky Роман Петрович Нойштедтер; * 18. února 1988, Dněpropetrovsk, SSSR) je německo-ruský fotbalový záložník, hráč klubu Fenerbahçe SK. Od května 2016 má ruské občanství. Na seniorské úrovni reprezentoval dvakrát Německo a od června 2016 je reprezentantem Ruska.", "tgt_summary": "Roman Petrovich Neustädter (; born 18 February 1988) is a Russian professional footballer who plays for Dynamo Moscow in the Russian Premier League. Ethnically German and born in the Soviet Union, Neustädter played for Germany at various youth levels, then being capped twice by the Germany national football team in 2012 and 2013. He switched allegiance to Russia in 2016. Neustädter has often played as a defensive midfielder and centre back. While the former is his preferred position, he mostly played as the latter during his stint at Schalke.", "id": 1667123}
{"src_title": "Jake Muzzin", "tgt_title": "Jake Muzzin", "src_document": [{"title": "Hráčská kariéra.", "content": "Muzzina si na Vstupním draftu NHL 2007 vybral tým Pittsburgh Penguins. Ačkoliv byl tímto týmem draftován, nikdy s ním nepodepsal smlouvu a znovu se tak pokusil o draft v roce 2009, avšak neúspěšně, jelikož si ho žádný z týmů nevybral. Proto sezónu dohrál v týmu Sault Ste. Marie Greyhounds v kanadské juniorské lize Ontario Hockey League (OHL). Ve své poslední sezóně v OHL (2009/10) získal Max Kaminsky Trophy pro nejlepšího obránce ligy. Jako volný hráč podepsal 4. ledna 2010 tříletou nováčkovskou smlouvu s Los Angeles Kings. Před sezónou 2010/11 si v přípravném kempu a zápasech zajistil místo v úvodní soupisce pro tento ročník. Dne 3. listopadu 2010 byl nicméně přidělen do farmářského mužstva Kings v American Hockey League (AHL) Manchester Monarchs. Pouze šest dní nato, dne 9. listopadu 2010, byl na krátký čas povolán do prvního týmu, ale 23. listopadu ho tam opět vrátil spoluhráč Alec Martinez. V sezóně 2011/12 byl povolán z farmy v průběhu play-off Stanleyova poháru a napsán na soupisku jako náhradník, když oni vyhráli Stanley Cup nad New Jersey Devils. V této sezóně se za Kings nepředstavil v jediném zápase. Ačkoli neměl nárok, aby bylo jeho jméno vyryto na vítězném poháru, byl přesto zobrazen na slavnostním obrázku vítězného týmu. Muzzin vstřelil svůj první gól v National Hockey League (NHL) ve svém třetím utkání v sezóně 2012/13 dne 26. ledna 2013, když překonal Jasona LaBarbera z Phoenix Coyotes. V tomto ročníku nastupoval pravidelně za Los Angeles a v základní části nakonec zaznamenal sedm branek a devět asistencí ve 45 zápasech, zatímco přidal tři asistence v 17 utkáních play-off. Byl také jmenován nováčkem měsíce za březen 2013. Dne 12. července 2013 se Muzzin dohodl s vedením Kings na prodloužení smlouvy o 2 roky.", "section_level": 1}, {"title": "Reprezentační kariéra.", "content": "První start v dresu kanadské reprezentace si připsal na MS v Česku v roce 2015. S mužstvem získal zlaté medaile, když ve finálovém utkání porazili Rusko poměrem 6:1. Celkem si v desíti zápasech připsal 8 asistencí.", "section_level": 1}], "src_summary": "Jacob Muzzin (* 21. února 1989, Woodstock, Ontario) je kanadský hokejový obránce hrající v severoamerické National Hockey League (NHL) za tým Toronto Maple Leafs. Předtím hrál za tým Los Angeles Kings, se kterým v sezóně 2013/2014 získal Stanley Cup. V týmu Pittsburgh Penguins, který ho v roce 2012 draftoval ze 141. pozice, neodehrál jediné utkání.", "tgt_summary": "Jacob Muzzin (born February 21, 1989) is a Canadian professional ice hockey defenceman currently playing for the Toronto Maple Leafs of the National Hockey League (NHL). Originally drafted by the Pittsburgh Penguins in the 2007 NHL Entry Draft, Muzzin went unsigned and returned to the Sault Ste. Marie Greyhounds of the Ontario Hockey League (OHL) as an overage player. There he served as team captain and won the Max Kaminsky Trophy as the top defenceman in the OHL. As a free agent, Muzzin signed with the Los Angeles Kings in 2010, winning a Stanley Cup with the team in 2014. Internationally, Muzzin has represented Canada at the 2015 IIHF World Championship and 2016 World Cup of Hockey, winning gold in both.", "id": 2224649}
{"src_title": "Missa solemnis (Beethoven)", "tgt_title": "Missa solemnis (Beethoven)", "src_document": [{"title": "Řazení.", "content": "Sám Beethoven skladbu označil ve svých pozdějších letech života jako nejvydařenější dílo, a ačkoli její popularita nedosahuje úrovně většiny jeho symofnií a sonát, označuje ji Beethoven za vrchol své tvorby. Jedná se o jeho druhou mši po méně známé \"Mši C dur\", op. 86 z roku 1807.", "section_level": 1}, {"title": "Vznik.", "content": "Kompozice \"Missy solemnis\" je spjata s Beethovenovým přátelstvím s arcivévodou Rudolfem Janem Rakousko-Toskánským (1788–1831). Arcivévoda byl velice nadaným žákem skladatele ve hře na klavír a komponování a také Beethovenovým podporovatelem v materiálním ohledu. Proto Beethoven věnoval svému příteli několik ze svých nejvýznamnějších skladeb, jako např. svou jedinou operu \"Fidelio\". Poté, co Beethoven obdržel zprávu o Rudolfově jmenování arcibiskupem olomouckým, napsal: Biskupské svěcení v Olomouci v roce 1819 však proběhlo bez provedení této Beethovenovy mše, jelikož plánovaná skladba daleko přesáhla rámec běžných mší a skladatele navíc vedla k více než čtyřem letům intenzivního bádání v oblasti teologie, liturgiky a dějin duchovní hudby, gregoriánského chorálu od Palestriny po Bacha a Händela, k většímu pochopení božích záměrů. Mši skladatel napsal v Mödlingu, ve svém tamním letním domě, kde je dnes Beethovenův památník.", "section_level": 1}, {"title": "První uvedení.", "content": "V roce 1823, tři roky po plánovaném uvedení mše, předal Beethoven svému příteli, kardinálu a arcibiskupovi olomouckému, jemu věnovanou \"Missu solemnis\". Části mše (Kyrie, Credo, Agnus Dei) byly poprvé uvedeny nikoli v rámci liturgie, nýbrž při setkání Filharmonického spolku v Petrohradě 7. dubna 1824, a poté 7. května 1824 v c. k. divadle U Korutanské brány ve Vídni. Celá mše pak poprvé zazněla v roce 1830 v kostele svatých Petra a Pavla ve Varnsdorfu jako součást liturgie. Podle jiných zdrojů již v Petrohradu zazněla mše celá (označena jako \"oratorium\"), o měsíc později ve Vídni jen části Kyrie, Credo a Agnus Dei (označeny jako \"hymny\"), protože celá by se nevešla - šlo totiž především o premiéru 9. symfonie. Tedy ve Varnsdorfu se konalo první kompletní uvedení díla na území rakouské monarchie a historicky první kompletní využití v rámci liturgie.", "section_level": 1}, {"title": "Struktura.", "content": "Beethovenova \"Missa solemnis\" je jako většina mší dělena do pěti vět:", "section_level": 1}, {"title": "Trvání.", "content": "Provedení díla trvá přibližně hodinu a čtvrt (70–80 minut).", "section_level": 1}], "src_summary": "Missa solemnis in D dur op. 123 Ludwiga van Beethovena zkomponovaná mezi lety 1817 a 1823 patří mezi nejvýznamnější počiny skladatele vůbec a řadí se mezi nejznámější mše západní klasické hudby. Formálně dílo patří do typu velkých slavnostních mší – missae solemnes.", "tgt_summary": "The Missa solemnis in D major, Op. 123, is a solemn mass composed by Ludwig van Beethoven from 1819 to 1823. It was first performed on 7 April 1824 in Saint Petersburg, Russia, under the auspices of Beethoven's patron Prince Nikolai Galitzin; an incomplete performance was given in Vienna on 7 May 1824, when the Kyrie, Credo, and Agnus Dei were conducted by the composer. It is generally considered one of the composer's supreme achievements and, along with Bach's Mass in B minor, one of the most significant mass settings of the common practice period. Written around the same time as his Ninth Symphony, it is Beethoven's second setting of the Mass, after his Mass in C major, Op. 86. The work was dedicated to Archduke Rudolf of Austria, archbishop of Olomouc, Beethoven's foremost patron as well as pupil and friend. The copy presented to Rudolf was inscribed \"Von Herzen—Möge es wieder—Zu Herzen gehn!\" (\"From the heart – may it return to the heart!\")", "id": 2356034}
{"src_title": "Sajať-Nova", "tgt_title": "Sayat-Nova", "src_document": [{"title": "Život a dílo.", "content": "Pocházel z rolnické rodiny. Možná se vyučil tkalcem – tak o tom hovoří ve svých básních, někteří historikové tomu ale nevěří a pravděpodobnější se jim zdá, že získal vzdělání v nějaké klášterní škole, kde se nejspíše vyučovalo gruzínsky (je nápadné, že jeho arménština není čistá a dělal v ní gramatické chyby). Od mládí se také učil hrát na hudební strunné nástroje typické pro ašughy (kamanča, čonguri, tar). V jedné své básni tvrdí, že byl v patnácti letech zajat perským králem Nádir-šáhem a v jeho armádě se zúčastnil tažení do Indie a obléhání Dillí. Historikové nemají pro tuto informaci žádné jiné potvrzení, pravdou však je, že během tohoto tažení se mohl sblížit s budoucím králem Ereklem, který se ho rovněž zúčastnil. Byl by to klíč k pochopení toho, proč Erekle II. po nástupu na trůn Sajať-Novu vykoupil ze zajetí a pozval ho na svůj dvůr jako pěvce. Stalo se tak kolem roku 1748. Tento dvůr se nejprve nacházel v Thelavi, později byl přemístěn do Tiflisu (dnešního Tbilisi). Na dvoře si pěvec zvolil jméno Sajať-Nova, které bylo perské a v perštině značilo \"král písní\" – perština byl jazyk, který rovněž ovládal a byl pro něj zřejmě jazykem nejčastější komunikace. Verše v ní ovšem nepsal. Podle arménských historiků byla ženou básníkova srdce, jíž věnoval většinu svých trubadúrských vyznání, Ereklova sestra Anna Bagrationi, dcera krále Theimuraze II. Gruzínští badatelé se naopak přiklánějí k verzi, že byl Sajať-Nova zamilován do katolické dívky Tality. Většinu děl vytvořil autor ve 40.-50. letech. První datovaná báseň je z roku 1753. V letech 1752-1753 byl Sajať-Nova ze dvora vypovězen, neznámo proč. Roku 1759 byl z Eraklova dvora vypovězen definitivně, ani v tomto případě není důvod známý. Musel odejít do vyhnanství v přístavu Anzal na břehu Kaspického moře, který tehdy náležel Persii. Podle arménské tradice stál za vypovězením jeho tajný poměr s princeznou Annou, či minimálně žárlivost Annina manžela Demetre Orbelianiho. Ale historikové se spíše kloní k názoru, že důvod byl jiný. Ve svých básních si před vyhnáním často stěžuje na pomlouvače, byl zřejmě neoblíben u dvorské šlechty, která jím pohrdala pro jeho nízký původ. Doba jeho vyhnání kolem roku 1759 byla paradoxně jeho vrcholným tvůrčím obdobím. V exilu žil se svou manželkou Marmar, kterou poznal možná ještě na dvoře a odešli spolu. Z existenčních důvodů se stal knězem (v tomto případě tzv. ženatým knězem). Byl znám jako bratr Stepanos. Básně přestal psát, ale přepisoval některé starší. V této době také uspořádal svou nejslavnější sbírku – \"Tetrak\". Roku 1768 zemřela jeho žena, načež se stal knězem celibátním (tzv. vardapetem). Život trávil v haghpatském klášteře. Roku 1795 klášter poničili Peršané, když vypukla válka mezi Ereklem a jimi. Mniši uprchli do Tiflisu, kde se uchýlili do kostela sv. Jiří (\"Surb Gevorg\"). Peršané však dobyli i Tiflis. Během jejich řádění byl možná zabit i Sajať-Nova. Lidová tradice říká, že jeho posledními slovy bylo \"\"Nevyjdu z kostela, nevzdám se Ježíše\"\", načež byl ubit. Někteří historikové se však přiklánějí k variantě, že zemřel až kolem roku 1801.", "section_level": 1}], "src_summary": "Sajať-Nova, arménsky Սայաթ-Նովա, gruzínsky საიათნოვა, rodným jménem Harutjun Sajatjan (1712, Tbilisi – 1795, Tbilisi) byl arménský básník narozený na území dnešní Gruzie, nejvýraznější představitel kavkazské středověké trubadúrské poezie, tzv. ašughů (\"slavíků\"). Byl dvorním pěvcem kharthlo-kachetinského krále Erekla II. Dochovalo se 68 jeho básní v arménštině, 35 v gruzínštině a 120 v ázerbájdžánštině. Básně byly tehdy zpívané, ale nápěvy se povětšinou nedochovaly. V jeho díle převažuje milostná lyrika, ale objevují se i tzv. chratakany (básně didaktické), žaloby (společensko-kritické verše) a básně panegyrické. Hlásil se k Arménské apoštolské církvi a považoval se za Arména.", "tgt_summary": "Sayat-Nova (; Persian: سایاتنوفا; ; born Harutyun Sayatyan; 14 June 1712 – 22 September 1795) was a Georgia-born Armenian poet, musician and \"ashugh\", who had compositions in a number of languages. His songs and poems are in the Armenian, Azerbaijani, Georgian, and Persian languages.", "id": 724981}
{"src_title": "Mammad Amin Rasulzade", "tgt_title": "Mammad Amin Rasulzadeh", "src_document": [{"title": "Život.", "content": "Narodil se v konzervativní šíitské rodině, studoval na rusko-muslimské střední škole a poté nastoupil ke studiu na Vysoké škole technické v Baku. Od roku 1903 psal články do různých opozičních časopisůa v letech 1905–1907 se zapojil do Ruské revoluce. Podporoval antimonarchistickou platformu s požadavky národní autonomie Ázerbájdžánu. Součástí protimonarchistické platformy v Baku byli i sociální demokraté, a to i ti radikálnější, takže to byl Rasulzade, který ukryl mladého Josifa Stalina, když ho policie v Baku roku 1905 hledala jako podněcovatele nepokojů. Tato pomoc budoucímu diktátorovi měla v Rasulzadeho životě později sehrát důležitou roli. I po revoluci Rasulzade pokračoval v žurnalistické činnosti. Roku 1908 představil svou první divadelní hru s názvem \"Světlo v temnotách\". V roce 1909 odjel do Íránu, aby se připojil k Sattarchanově povstání. Sattarchan vedl ázerbájdžánské osvobozenecké hnutí v Íránu, kde ázerbájdžánci sice tvoří menšinu, ale ještě dnes jich tam žije více než v Ázerbájdžánu. Rasulzade zde založil stranu \"Iran-e no\" (\"Nový Írán\"). Strana měla demokratický program. V roce 1911 do Íránu vstoupila ruská vojska, načež Rasulzade uprchl do Istanbulu. I zde se hojně věnoval publicistice. Do Baku se vrátil roku 1913, když byla vyhlášena amnestie, u příležitosti 300. výročí nástupu Romanovců na trůn. Kolem roku 1914 Rasulzade zahájil kampaň, v níž především oživil pojmy Azerové (případně ázerbájdžánští Turkové) a Ázerbájdžán, které po smlouvě mezi Ruskem a Persií z roku 1828, jež historický Ázerbájdžánský chanát dělila mezi tyto dva státy, prakticky vymizely. Je tak tvůrcem moderního ázerbájdžánského nacionalismu. V roce 1917 se stal předsedou strany Musavat. V květnu 1918 pak byl jednomyslně zvolen předsedou ázerbájdžánské národní rady (\"Milli Šura\") a 28. května 1918 tato rada vyhlásila samostatnou Ázerbájdžánskou republiku. Rasulzade zastával pozici hlavy státu (\"de facto\" prezidenta) a neformálně vedl i dva vládní kabinety. Aktivně se zapojil rovněž do založení Státní univerzity v Baku v roce 1919. V květnu 1920 se republika zhroutila, komunisté převzali moc a Rudá armáda vstoupila do Ázerbájdžánu. V srpnu 1920 byl Rasulzade zatčen Sověty a jen osobní známost se Stalinem ho zachránila od perzekucí. Byl propuštěn a Stalin mu nabízel různé funkce, které odmítl a přednášel orientální jazyky na Petrohradské státní univerzitě. Až v roce 1922 mu přátelé pomohli odjet do Finska, odkud se už nevrátil. Emigroval a v exilu prožil zbytek života – v Polsku, v Rumunsku a nakonec, po druhé světové válce, v turecké Ankaře. V letech exilu publikoval řadu prací na téma Ázerbájdžánu.", "section_level": 1}], "src_summary": "Mammad Amin Rasulzade, ázerbájdžánsky \"Məmməd Əmin Rəsulzadə\" (31. leden 1884, Novchane u Baku – 6. březen 1955, Ankara) byl ázerbájdžánský politik, zakladatel a první prezident Ázerbájdžánské republiky, jež existovala v letech 1918–1920.", "tgt_summary": "Mammad Amin Rasulzade (, ), ( 31 January 1884 – 6 March 1955) was an Azerbaijani statesman, scholar, public figure and the head of the Azerbaijani National Council. His expression \"\"Bir kərə yüksələn bayraq, bir daha enməz!\"\" (\"The flag once raised will never fall!\") became the motto of the independence movement in Azerbaijan in the 20th century.", "id": 538121}
{"src_title": "Anna Kyperská", "tgt_title": "Anne of Cyprus", "src_document": [{"title": "Život.", "content": "9. srpna 1431 byla podepsána manželská smlouva mezi Annou a Amadeem, princem z Piamontu a titulárním princem z Achaey, nejstarším přeživším synem a dědicem Amadea VIII. Savojského (později se stal vzdoropapežem Felixem V.), nicméně, princ zemřel o pouhých dvacet dnů později, 29. srpna. O pět měsíců později, 1. ledna 1432, byla podepsána druhá manželská smlouva, tentokrát mezi Annou a Ludvíkem Savojským, Amadeovým mladším bratrem a novým dědicem vévodství. Svatba se konala o dva roky později, 12. února 1434 v Chambéry. O několik měsíců později, 7. listopadu, vévoda Amadeus VIII. ponechal vládu svému synu Ludvíkovi, i když oficiálně odstoupil v jeho prospěch teprve tehdy, když byl zvolen vzdoropapežem, v roce 1440. Annin manžel, který se zajímal více o poezii, než o své vévodství, velmi miloval svou manželku a postupně ji nechal řídit státní záležitosti. Ona, ze stesku po její vlastní zemi, organizovala mnoho hostin pro nejmocnější kyperské pány. Zapůsobila na návštěvníky zdobenými hrady, organizovala slavnosti a nabízela dary hostům, za výdaje, které způsobily hodně protestu mezi rolníky a šlechtici kraje Vaud. Ke zmírnění některých jejích dluhů, zorganizovala Anna utkání pro jednu ze svých dcer, která byla výhodnou aliancí savojského rodu. V roce 1451, provdala svou desetiletou dceru Šarlotu za francouzského dauphina, budoucího krále Ludvíka XI. V roce 1452 Anna koupila od Jeanne de Charny Turínské plátno, výměnou za hrad Varambon. O několik let později papež Pavel II. povolil Violantě Francouzské uložit tuto relikvii do hradu Chambéry, ze kterého zvedla věž nad sakristií jako náboženský symbol.", "section_level": 1}, {"title": "Smrt.", "content": "Anna zemřela 11. listopadu 1462 v Ženevě, ve Švýcarsku ve věku 44 let.", "section_level": 1}], "src_summary": "Anna Kyperská (nebo Anna z Lusignanu) (24. září 1418-11. listopadu 1462) byla dcera krále Januse Kyperského a Šarloty Bourbonské, a členka věhlasné dynastie Lusignanů. Sňatkem s Ludvíkem Savojským byla savojskou vévodkyní.", "tgt_summary": "Anne of Cyprus (or Anne de Lusignan) (24 September 1418 – 11 November 1462) was a Duchess of Savoy by marriage to Louis, Duke of Savoy. She was the daughter of King Janus of Cyprus and Charlotte of Bourbon; and a member of the Poitiers-Lusignan crusader dynasty.", "id": 1507500}
{"src_title": "Café Society (film, 2016)", "tgt_title": "Café Society (2016 film)", "src_document": [{"title": "Děj.", "content": "Bobby Dorfman (Jesse Eisenberg) je nejmladším synem newyorské židovské rodiny z Bronxu na pozadí 30. let dvacátého století. Starší sestra Evelyn se provdala za učitele a ze staršího bratra Bena se stal profesionální gangster. Nespokojen s prací v otcově klenotnické dílně se rozhoduje vydat do Hollywoodu, kde se strýc Phil (Steve Carell) prosadil jako filmový agent a vyhledávač hereckých talentů. Získává však u něj pouze podřadné místo poslíčka. Strýcova sekretářka Veronica, zvaná Vonnie (Kristen Stewartová), při seznamování hollywoodských zákoutí Bobbyho uhrane zejména svým životním stylem neprahnoucím po slávě, jak je to běžné u dívek přijíždějících do filmové „továrny na sny“. Dívka však jeho návrhy odmítá, protože má za přítele novináře Douga. Ve skutečnosti udržuje tajný poměr se strýcem Philem, který jí slibuje rozvod a společný život. Při jednoročním, papírovém výročí vztahu předává Philovi dárek, dopis psaný a signovaný Rudolphem Valentinem. Ženatý muž má však z podvádění výčitky svědomí a románek ukončuje. Vonnie se tak zcela poddává idealistickému Bobbymu. Phil po čase synovci sděluje, že se přece jen rozhodl pro rozvod kvůli jisté dívce bez níž nemůže žít, ačkoli se s ní rozešel. Aniž Bobby tuší, že se hovoří o Vonnie, strýce ujišťuje, že opuštěná manželka rozchod zvládne. Sám zmiňuje svou zamilovanost s jeho bývalou sekretářkou, úmysl oženit se a vrátit se do New Yorku. Překvapený Phil tak navštěvuje Vonnie, která pracuje jako šatnářka. Naléhá, aby opustila synovce a provdala se za něho. Během rozhovoru ve Philově kanceláři si Bobby všimne zarámovaného dopisu, jenž strýc obdržel jako dárek od své mladé lásky. Dochází mu, že darující osobou byla Vonnie, kterou následně postaví před rozhodnutí výběru ze dvou soků. Dívka volí jistotu luxusního života s bohatým postarším agentem. Zlomený Bobby se tak osamocen vrací do New Yorku, kde se vypracuje v nočním klubu gangsterského bratra Bena (Corey Stoll). Z podniku se postupně stává vyhlášené místo setkávání smetánky, do něhož míří politici i mafiáni. Mladý podnikatel se jednoho večera seznamuje s rozvedenou atraktivní blondýnkou Veronicou Hayesovou (Blake Lively), s níž navazuje vztah zakončený sňatkem a potomkem. Šťastní manželé Phil a Vonnie navštěvují klub při svém měsíčním newyorském pobytu. Bobby se však k družení nemá a bývalé lásce vyčítá, jak moc se změnila, když dospěla do stádia povrchní ženy, jejíž archetyp tak odmítala. Přesto se s Vonnie začíná scházet a opět mezi nimi přeskakuje jiskra, vrcholící líbáním během romantické procházky v Central Parku. Poté, co je Ben popraven na elektrickém křesle za vraždu prvního stupně, stává se z Bobbyho jediný vlastník klubu. Gangsterská pověst podniku, jakožto bratrova odkazu, přitahuje stále více celebrit a popularita dosahuje výšin. Bobby se vydává do Los Angeles, aby v něm otevřel pobočku klubu. Ačkoli si slíbil opak, schází se s Vonnie v hospůdce na oběd, v níž si kdysi jako milenci rozuměli. Mladá paní sděluje, že se na krátkou chvíli vrací s mužem do New Yorku. Oba však docházejí k závěru, že dále nebudou jitřit své city a raději se v životě už nepotkají. Několik měsíců poté, při vítání Nového roku, se nacházejí na opačných březích Ameriky. Bobby slaví v newyorském klubu, zatímco Vonnie křepčí po manželově boku na hollywoodském večírku. Přesto jsou náhle vytrženi z víru oslav, nepřítomnými pohledy zahloubáni do sebe, vzdáleni od reálných partnerů, a zdá se, že své myšlenky směřují jeden k druhému.", "section_level": 1}, {"title": "Produkce.", "content": "Do připravovaného Allenova snímku byli 9. března 2015 obsazeni Jesse Eisenberg, Bruce Willis a Kristen Stewartová. Producenty se stali Letty Aronson, Stephen Tenenbaum a Edward Walson. K hereckému týmu se 6. března 2015 připojila Blake Livelyová a v polovině července ji doplnila Parker Poseyová. Další obsazení bylo oznámeno 4. srpna 2015, včetně herců Jeannie Berlinové, Coreyho Stolla, Kena Stotta, Anny Campové, Stephena Kunkena, Sari Lennickové a také Paula Schneidera. Roli Vita získal Tony Sirico stále během srpna a v daný měsíc byl k projektu přizván také Max Adler. Film nasnímal kameraman Vittorio Storaro. Willisovo odstoupení z projektu bylo zveřejněno 24. srpna 2015 pro střet s plánovaným divadelním představením na Broadwayi v Kingově adaptaci románu \"Misery\". O čtyři dny později jeho postavu převzal Steve Carell. V březnu 2016 došlo k odhalení názvu komediálního dramatu \"Café Society\".", "section_level": 1}, {"title": "Natáčení.", "content": "Vlastní natáčení začalo 17. srpna 2015 v Los Angeles a jeho okolí včetně Pasadeny a Los Feliz. Na newyorské lokace v Brooklynu se štáb přemístil 8. září téhož roku. Allenův 47. film v pořadí se stal jeho prvním digitálním projektem za použití kamery Sony CineAlta F65. Počáteční rozpočet představoval 18 milionů dolarů. Následně však došlo k navýšení a konečná suma produkce dosáhla výše 30 milionů dolarů, což ze snímku učinilo nejnákladnější Allenův film k danému datu.", "section_level": 2}, {"title": "Promítání.", "content": "Světová premiéra Allenova 47. filmu proběhla na Festivalu v Cannes během první poloviny května 2016, když jeho projekce potřetí zahajovala festival a od diváků se dočkala kladného přijetí. O více než týden později drama otevřelo Filmový festival v Seattlu. Ve Spojených státech bylo uvedení do kin původně naplánováno na 15. srpna 2016. Následně došlo pro vybrané kinosály k přesunu data na 12. července téhož roku a celoplošné promítání bylo spuštěno 29. července. Vedle společnosti Lions Gate Entertainment se distributorem poprvé stala studia Amazon.", "section_level": 1}, {"title": "Tržby.", "content": "V severní Ameriace snímek vydělal přes 11 milionů dolarů a celosvětové tržby dosáhly více než 43 milionů dolarů. Premiéra uskutečněná 15. července 2016 v pěti amerických kinech přinesla v otevírací víkend zisk 359 289 dolarů, s průměrem 71 858 dolarů na jeden kinosál, což znamenalo rekordní částku roku 2016 v přepočtu na jedno projekční místo. Rekordní zápis později překonala komedie \"Don't Think Twice\" s hodnotou 92 835 dolarů. Celoplošná projekce, zahájená 29. července téhož roku, dosáhla prvního příjmu 2,3 milionů dolarů, což daný víkend představovalo 12. místo.", "section_level": 1}], "src_summary": "Café Society je americké komediální a romantické filmové drama z roku 2016, napsané a režírované Woodym Allenem, který děj doprovodil v roli vypravěče. Hlavní postavy v příběhu z 30. let dvacátého století ztvárnili Jesse Eisenberg jako Newyorčan Bobby Dorfman, který se po příjezdu do Hollywoodu zamiluje do sekretářky Vonnie v podání Kristen Stewartové. Jejího zaměstnavatele – hereckého agenta Philla, a zároveň Bobbyho strýce, si zahrál Steve Carell.", "tgt_summary": "Café Society is a 2016 American romantic comedy-drama film written and directed by Woody Allen. It stars Jeannie Berlin, Steve Carell, Jesse Eisenberg, Blake Lively, Parker Posey, Kristen Stewart, Corey Stoll, and Ken Stott. The plot follows a young man who moves to 1930s Hollywood, where he falls in love with the assistant to his uncle, a powerful talent agent. The film had its premiere at the Cannes Film Festival on May 11, 2016, and was theatrically released in the United States on July 15, 2016, by Amazon Studios and Lionsgate. It received generally positive reviews and grossed $43 million.", "id": 2198896}
{"src_title": "Ravachol", "tgt_title": "Ravachol", "src_document": [{"title": "Život.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Dětství.", "content": "Ravachol se narodil v Saint-Chamond jako nejstarší dítě svého holandského otce a francouzské matky. Jako dospělý přijal dívčí příjmení své matky kvůli tomu, že jeho otec odešel od rodiny, když bylo Françoisovi osm let, a tím přivedl rodinu do problémů. Od té doby musel začít finančně podporovat svoji matku, sestru, bratra a k tomu se ještě staral o svého synovce. Zažil těžké dětství poznamenané chudobou.", "section_level": 2}, {"title": "Pozdější léta, atentáty a souvislosti.", "content": "Ravachol se živil jakými profesemi to bylo možné a za krátkou dobu ho bída přivedla ke kriminální dráze. Nejdříve kradl a padělal peníze. Poté spáchal i vraždu, když se snažil okrást mnicha v Chamblés. Stal se politicky aktivním, začal se stýkat s anarchisty a organizacemi usilujících o zlepšení pracovních podmínek.", "section_level": 2}, {"title": "Události předcházející atentátům.", "content": "Původem pozdější série atentátů byla účast anarchistů na demonstracích za osmihodinovou pracovní dobu ve Fourmies 1. května 1891, kde policie zahájila palbu do davu, což mělo za následek smrt devíti z řad demonstrantů, a v Clichy , která přerostla v místní střety s policií. Tři anarchisté byli zatčeni a během tvrdého výslechu, kdy nejenom že byli podrobeni brutálnímu násilí, ale zároveň nebyla jednomu z nich po celou dobu zadržení umožněna lékařská péče, ačkoliv měl vážná poranění, s nimi následoval soud. Během něj žádal státní žalobce Boulot pro všechny nejtvrdší tresty, nicméně soud uložil tresty pětiletého a tříletého vězení pro 2 z obžalovaných, třetí byl osvobozen. Celá tato aféra vyvolala vlnu rozhořčení mezi anarchisty.", "section_level": 3}, {"title": "Atentáty.", "content": "Ravachol byl přítelem oněch tří souzených anarchistů z řad demonstrantů v Clichy a rozhodl se, že je pomstí. Svůj první atentát spáchal 11. března 1892 - bombou způsobil explozi části budovy na bulváru SaintGermain. Jeho obětí měl být předseda soudu z Clichy Edmond Benoit, a přestože škody byly veliké, jako zázrakem nikdo nebyl zraněn. Ravachol se rozhodl pro další útok, tentokrát byl cílem nenáviděný státní zástupce Bulot z případu Clichy a jeho rezidence v domě na ulici Clichy. 27. března stejného roku došlo k výbuchu, škody byly ještě větší než v předešlém případě, ale opět nikdo nebyl zasažen. Mezitím proběhnul 15. března atentát v kasárnách v Lobau, což v té době ještě více vyburcovalo už tak alarmovanou policii, která věděla, že Ravachol je autorem prvního atentátu. Rozšířila do novin jeho portrét a jala se jej vyhledat za každou cenu. Ravachol v den druhého atentátu obědval v restauraci Véry, kde se zapředl do rozhovoru s jedním číšníkem jménem Lhérot. Později se zde Ravachol opět ukázal a Lhérot v něm poznal policií hledaného zločince. Ravachol byl následně zatčen policií. Bylo potřeba 10 mužů, aby ho dokázali zvládnout. Ještě než stačil začít soud s Ravacholem, vybuchla puma 25. dubna v restauraci Véry, mířená na Lhérota. On sám vyváznul, ovšem dva lidé byli zabiti.", "section_level": 3}, {"title": "Soud.", "content": "Soud s Ravacholem probíhal za zájmu médií a anarchistů. Ravachol se během něj stal svým přístupem, chováním a charismatem dokonalým mučedníkem propagandy činem. Zatímco na sebe vzal veškerou odpovědnost za atentáty, byl veřejnosti předkládán jeho životní příběh člověka, který mládí prožil v bídě a musel se starat o celou rodinu. Původně byl odsouzen k trvalým pracím na doživotí, ale jeho trest byl změněn po jeho dalším soudu v Montbrisonu pro činy spáchané ještě před jeho prvním atentátem. Ač přiznal vraždu mnicha ze Chambles a vykradení jedné hrobky, kde očekával nalezení drahocenné bižuterie, razantně odmítal další vraždu, které mu byla přisuzována. Přesto stále zachovával během celého svého procesu naprosto pozoruhodný klid, vždy mluvil bez jediné známky větších emocí. Verdikt o svém trestu smrti přijal s tradičním anarchistickým heslem: „Ať žije anarchie.“", "section_level": 3}, {"title": "Smrt a ohlasy.", "content": "Po jeho smrti na popravišti skončilo odsuzování Ravachola jako obyčejného zločince, naopak byla počátkem vzniku legendy Ravachola jako mučedníka. Stal se legendou nejen pro anarchisty ale i pro společnost mimo hnutí.", "section_level": 3}, {"title": "Vliv.", "content": "Anarchista Auguste Vaillant, chudý 32letý dělník neschopný uživit rodinu, 9. prosince 1893 při zasedání francouzského parlamentu v Palais Bourbon vrhl z galerie pro obecenstvo do sálu bombu z výbušniny a hřebíků. Exploze lehce zranila kolem dvou desítek osob včetně Vaillanta samotného. Svůj čin vysvětlil jako odvetu za popravu anarchisty Ravachola.", "section_level": 3}], "src_summary": "François Claudius Koenigstein (14. října 1859 Saint-Chamond – 11. července 1892 Montbrison), známý jako Ravachol, byl francouzský anarchista. Spáchal několik vražd a bombových atentátů mířících na byty veřejných úředníků, kteří soudili anarchisty. Svým postojem během procesu i svým rozhodně anarchistickým projevem se stal Ravachol v očích mnoha hrdinou a mučedníkem. Za své činy byl odsouzen k smrti a popraven na gilotině.", "tgt_summary": "François Claudius Koenigstein, also known as Ravachol (1859–1892), was a French anarchist. He was born on 14 October 1859, at Saint-Chamond, Loire and died by being guillotined on 11 July 1892, at Montbrison after being twice found guilty of complicity in bombings.", "id": 1433663}
{"src_title": "Werner Forßmann", "tgt_title": "Werner Forssmann", "src_document": [{"title": "Život.", "content": "Werner Forssmann byl jediné dítě právníka Julia Forssmanna a jeho manželky Emmy roz. Hindenbergové. Vystudoval medicinu na univerzitě Fridricha Wilhelma (dnes Humboldtova) v Berlíně. Již během studií se zajímal o kardiální diagnostiku. V roce 1929 pracoval v nemocnici v Eberswalde, kde provedl sám na sobě test na srdeční katetrizaci. Zavedl si kanylu do žíly a 65 cm dlouhý katetr až do pravé srdeční komory, jak bylo dokumentováno v pořízeném rentgenovém snímku. Tento postup publikoval 5. listopadu 1929 v odborném tisku, ale větší odezvu v odborné veřejnosti měla až jeho přednáška na konferenci Německé společnosti pro chirurgii v dubnu 1931. Katetrizace byla použita již v předchozích letech na zvířatech i lidech (Ernst Unger, Fritz Bleichröder, Walter Löb v r. 1912), ale prvenství díky publikování bylo přiznáno Forssmannovi. Jeho článek s názvem \"Katetrizace pravé strany srdce\" v časopisu \"Klinische Wochenschrift\" je dnes považován za jeden z mezníků rozvoje medicíny. Ve své době však Forssmann neměl podporu pro širší uplatnění této metody na svém pracovišti. O zdokonalení katetrizace a její zavedení do klinické praxe se zasloužili až ve 40. letech A. Cournand a D. W. Richards. Forssmann krátce pracoval v berlínské nemocnici Charité a od července 1932 v městské nemocnici v Mohuči, kde se seznámil se svou budoucí ženou Elisabeth Engelovou. Vzali se v prosinci 1933, a protože jako manželé nemohli zůstat na jednom pracovišti, přijal nové zaměstnání jako urolog v nemocnici Rudolfa Virchowa v Berlíně. V následujících letech pracoval jako vedoucí chirurg v několika dalších nemocnicích v Berlíně a Drážďanech. Byl členem NSDAP. Roku 1939 byl povolán do Wehrmachtu jako zdravotní důstojník - chirurg a během 2. světové války se zúčastnil bojů v Polsku, Norsku a Sovětském svazu. V roce 1942 se vrátil do Berlína a zde pracoval až do konce války. Z Berlína uprchl a dostal se do zajetí Američanů, ze kterého byl propuštěn v říjnu 1945. Vrátil se ke své rodině do Wiesu (Kleines Wiesental) u Freiburgu. V poválečných letech jako bývalý člen NSDAP měl Forssman zákaz vykonávat činnost a vypomáhal zde v soukromé praxi své manželky. Od roku 1950 pracoval v různých nemocnicích jako urolog, v této oblasti absolvoval i vědecký výzkum. Kardiologií se již v praxi nezabýval, své zkušenosti s katetrizací prezentoval na přednáškách. V roce 1954 obdržel Leibnizovu medaili Německé akademie věd v Berlíně za přínos terapeutické kardiochirurgii. V roce 1956 získal společně s André Frédéricem Cournandem a Dickinsonem W. Richardsem Nobelovu cenu ve fyziologii a lékařství za objevy týkající se srdeční katetrizace a patologických změn v oběhovém systému. Od r. 1958 pracoval Forssmann jako vedoucí chirurg v nemocnici v Düsseldorfu, kde zůstal až do odchodu do penze v r. 1969. I když se nevěnoval vědecké práci a byl kritizován pro své členství v NSDAP, udělení Nobelovy ceny přineslo Forssmannovi mnohá další ocenění: Spolkový záslužný kříž r. 1959, jmenování čestným profesorem na univerzitách v Cordobě (Argentina) a Düsseldorfu, čestné členství v lékařských společnostech, členství v Akadmii věd Indie, čestný doktorát Humboldtovy univerzity v Berlíně (r. 1977) . Po odchodu do důchodu žil v Wies-Wambachu a napsal paměti, které byly vydány v roce 1972 pod názvem \"Pokus na sobě\" (\"Selbstversuch\"). Zemřel 1. června 1979 na infarkt.", "section_level": 1}], "src_summary": "Werner Theodor Otto Forßmann (psán také Forssmann, 29. srpna 1904 – 1. června 1979) byl německý chirurg a urolog, nositel Nobelovy ceny za fyziologii a lékařství za rok 1956. Cenu s ním dostali také André Cournand a Dickinson Richards a byla mu udělena za vynález srdeční katetrizace.", "tgt_summary": "Werner Theodor Otto Forßmann (Forssmann in English; 29 August 1904 – 1 June 1979) was a physician from Germany who shared the 1956 Nobel Prize in Medicine (with Andre Frederic Cournand and Dickinson W. Richards) for developing a procedure that allowed cardiac catheterization. In 1929, he put himself under local anesthesia and inserted a catheter into a vein of his arm. Not knowing if the catheter might pierce a vein, he put his life at risk. Forssmann was nevertheless successful; he safely passed the catheter into his heart.", "id": 23269}
{"src_title": "Trzebiatów", "tgt_title": "Trzebiatów", "src_document": [{"title": "Historie.", "content": "Na místě chráněném ze tří stran řekou Regou vznikla slovanská opevněná osada již v devátém století. Archeologický průzkum z let 1931–1932 odhalil zbytky budov, zlomky slovanské keramiky a římské mince použité pravděpodobně jako obětiny v Perunově svatyni. První písemná zmínka pochází z roku 1170, kdy pomořanský kníže Kazimír I. věnoval jedenáct vesnic a patronátní práva nad kostelem v Trzebiatowě osadníkům ze švédského Lundu, kteří v nedalekých Białobokách založili mužský klášter. Třinácté století je spojeno s rozvojem obchodu na pobřeží Baltského moře. V roce 1277 uzavřel kníže Barnim I. dohodu s klášterem o otevření knížecí mincovny a správě města. Ze stejného roku pochází listina, která osadu povyšuje na město. Spolu s ní získalo město privilegia, ke kterým patřilo právo na volnou přepravu zboží po řece a opevnění hradbami. Białobokovský klášter měl dostávat polovinu městských platů. Za účast v bitvě u Stargardu v roce 1283 získalo město právo pečetit červeným voskem. Roku 1416 se Trzebiatów stal hanzovním městem. Obchodoval se sledi, pivem, solí, sladem a cibulí a perníkem. Zavedl úzkou spolupráci s Kolobřehem, ale obchodoval i s dalšími městy na pobřeží Baltského moře (např. s Kodaní). V roce 1465 však bylo město z hanzy vyloučeno. Právo na plavbu po řece přispělo k rozvoji města, ale také ke sporům s Gryficí, která chtěla získat výhradní právo plavby pro sebe. Představitelé Gryfice si stěžovali až u papeže, a když neuspěli, uchýlili se k vojenským útokům na Trzebiatów. Důsledkem bylo několik válek, které skončily úpadkem Trzebiatowa. Další rozvoj města začal až ve druhé polovině šestnáctého století, kdy se v něm začaly konat koňské a dobytčí trhy. V sedmnáctém století však silné bouře zanesly městský přístav v Regoujśce bahnem, které znemožnilo plavbu lodí. Nepomohlo ani vyhloubení plavebního kanálu a vybudování nového přístavu u vesnice Mrzeżyno. V šestnáctém století hrál Trzebiatów významnou roli ve vývoji církevní reformace. Roku 1534 ve městě proběhlo jednání zemského sněmu známé jako Trzebiatowský sněm, na kterém se pomořanská šlechta dohodla na přijetí luteránství jako dominantního náboženství a odmítla tak nadvládu římskokatolické církve. Během třicetileté války město strádalo vojenskými aktivitami obou znepřátelených stran. Neblahý byl zejména rok 1643, kdy město zcela vyplenila carská armáda. Po roce 1648 se Trzebiatów stal součástí Braniborska. V letech 1631, 1635 a 1679 město poničily rozsáhlé požáry. Poslední zničil mimo jiné radnici, knížecí zámek a cihelnu. Roku 1754 se ve městě narodil Fridrich I., budoucí württemberský král. V roce 1761 město dobyla ruská armáda, která v té době obsadila Pomořansko. Po osvobození byla do města umístěna pruská vojenská posádka, která v něm zůstala až do druhé světové války. Přesto bylo město v roce 1807 znovu dobyto, tentokrát Napoleonovou armádou. Po skončení první světové války přetrvávaly hospodářské problémy spojené s německou hyperinflací, které se město pokusilo čelit vydáním vlastních peněz, tzv. notgeldů. Na konci druhé světové války se Trzebiatów stal součástí Polska. Německé obyvatelstvo muselo odejít do Německa, a tak v polovině roku 1945 mělo město jen 300 obyvatel polské národnosti, což byli většinou demobilizovaní členové 1. varšavské jízdní brigády, kteří zde založili rodiny.", "section_level": 1}], "src_summary": "Trzebiatów () je město v okrese Gryfice v Západopomořanském vojvodství na severozápadě Polska. V roce 2014 v něm žilo 10 202 obyvatel. Protéká jím řeka Rega, která se o devět kilometrů dále na sever vlévá do Baltského moře. V centru města se dochovala řada historických památek, mezi které patří částečně dochované hradby s příkopem, gotická fara, klasicistní zámek, radnice a skupina měšťanských domů.", "tgt_summary": "Trzebiatów ( , ) is a town in the West Pomeranian Voivodeship, Poland, with 10,119 inhabitants (2016). Trzebiatów is located on the Rega River in the north-western part of Poland, roughly 9 kilometers south of the Baltic coast. Trzebiatów obtained town rights in 1277 under Pomeranian rulers and was initially settled by the Swedes. It was part of the Duchy of Pomerania. In 1416 the town became part of the Hanseatic League, then served as an important trade post and developed architecturally, with a typical Brick Gothic-style influence. It had trading connections with larger Hanseatic cities such as Gdańsk, Lübeck and Hamburg. During World War II the town escaped destruction and its preserved Old Town was registered as a protected historical monument of Poland.", "id": 1584828}
{"src_title": "Cefalù", "tgt_title": "Cefalù", "src_document": [{"title": "Geografie.", "content": "Město leží na pobřeží Tyrhénského moře, 75 km východně od Palerma a 175 km západně od Messiny. Jižně od Cefalù se rozkládá pohoří Sicilských Apenin Madonie. Historické jádro města se nachází pod útesem \"La Rocca\", 270 metrů vysoké výpencové skály s pevností.", "section_level": 1}, {"title": "Historie.", "content": "Nejstarší archeologické nálezy z území starého města pocházejí z pravěku. V době klasické řecké kultury patřilo k území říše \"Graecia magna\", vyrostlo zde město zvané \"Kephaloidion\", o němž podal svědectví k roku 396 př. n. l. řecký historik Diodóros Sicilský. Za římské vlády bylo město od roku 254 př. n. l. nazýváno \"Cephaloedium\". Oba názvy znamenají hlavu a byly odvozeny od tvaru skály Rocca di Cefalù, na které nejstarší sídlo původně leželo. O město se bojovalo během punských válek. Bylo také pravidelně zmiňováno římskými geografy (Strabón, Plinius starší, Klaudios Ptolemaios). Kolem roku 858 n. l. město dobyli Arabové, nazvali je \"Gafludi\" a připojili ke svému emirátu Sicílie. Roku 1063 se města zmocnili Normané. Za normanského krále Rogera II. bylo centrum města přesunuto k úpatí vápencové skály a ve 12. století nastal všeobecný rozkvět hospodářství, (zvl. rybářství), obchodu a kultury. Tehdy byla postavena katedrála a v ní umístěny dva sarkofágy z tehdy vzácného červenohnědého porfyru pro Rogera II. a jeho nástupce. Teprve císař Fridrich II. Štaufský dal kosti svého otce Jindřicha VI. i se sarkofágem přenést do katedrály v Palermu. Cefalù se ve 13. století stalo sídlem biskupství. Roku 1861 bylo Cefalù připojeno ke sjednocené Itálii.", "section_level": 1}, {"title": "Město a památky.", "content": "Historické staré město se nachází pod útesem \"La Rocca\". Hlavní památkou ve městě je normanská katedrála založená v roce 1131 z podnětu Rogera II. Hlavní ulicí na starém městě je \"Corso Ruggero\", které vede až ke katedrále. Ve městě se nachází řada dalších kostelů a paláců z období od 13. do 18. století. Na hoře La Rocca se pak nachází zbytky \"Dianina chrámu\" z 9. století před naším letopočtem a středověké opevnění \"La Rocca di Cefalù\".", "section_level": 1}], "src_summary": "Cefalù (sicilsky \"Cifalù\", řecky \"Κεφαλοίδιον\", latinsky \"Cephaloedium\", arabsky \"Gafludi\") je historické město a letovisko v metropolitním městě Palermo na severozápadě Sicílie v Itálii. Historické staré město s normanským dómem a pláže činí z Cefalù jedno z hlavních turistických center v regionu i na Sicílii.", "tgt_summary": "Cefalù (), the classical Cephaloedium (), is a city and comune in the Italian Metropolitan City of Palermo, located on the Tyrrhenian coast of Sicily about east of the provincial capital and west of Messina. The town, with its population of just under 14,000, is one of the major tourist attractions in the region. Despite its size, every year it attracts millions of tourists from all parts of Sicily and also, from all over Italy and Europe.", "id": 2133235}
{"src_title": "Sante Geronimo Caserio", "tgt_title": "Sante Geronimo Caserio", "src_document": [{"title": "Život.", "content": "Sante Caserio se narodil v Lombardii do rolnické rodiny a měl několik bratrů a sester. Jeho otec byl převozník a pojmenoval ho Geronimo na počest apačského náčelníka. Otec zemřel na pelagru, v té době běžnou nemoc mezi zemědělci, jejichž chudá strava byla často tvořena jen kukuřicí. V deseti letech Sante Caserio opustil rodinný domov a odešel do Milána, kde získal práci jako učeň u pekaře a také první kontakty s anarchisty. V Miláně vstoupil do malé anarchistické skupiny jménem \"A pèe\" (v té době synonymum pro „bez peněz“). Anarchistický básník a intelektuál Pietro Gori na Caseria pamatoval jako na velkorysého člověka, který mezi chudými dělníky a nezaměstnanými rozděloval chléb a i přes svůj skrovný plat tiskl anarchistické letáky. V roce 1892 byl odsouen na osm měsíců do vězení za šíření anarchistických materiálů. V osmnácti leteh byl nucen uprchnout z Itálie a poté co byl prohlášen za dezertéra odešel do Švýcarska, kde hledal práci jako pekař. 21. července 1893 se přestěhoval do Lyonu kde pracoval jako kurýr.", "section_level": 1}, {"title": "Soud a poprava.", "content": "U soudu Caseiro popsal detailně průběh atentátu: Slyšel jsem \"Marseillaise\" a výkřiky \"Viva Carnot!\" Viděl jsem přijíždět jezdectvo. Pochopil jsem že přišla ta chvíle a byl jsem připraven. Když jsem uviděl prezidentův kočár, vytáhl jsem dýku a pouzdro odhodil pryč. Ve chvíli kdy mě míjel jsem vyskočil vpřed na schod kočáru, levou rukou jsem se jej držel a pravou jsem zabořil dýku do prezidentovy hrudi. A vzkázal všem zúčastněným: Pokud tedy proti nám můžou vladaři použít zbraně, pouta a vězení, musíme my anarchisté naše životy bránit. Musíme v takovém případě dodržovat naše zásady? Ne. Naopak, naše odpověď vladařům bude dynamit, nože a dýky. Ve zkratce, musíme udělat všechno možné pro zničení buržoazie a vlády. Vy, zástupci buržoazní třídy, jestli chcete mou hlavu, vemte si ji! Nikdy se své činy nesnažil zapírat nebo žádat soudce o milost. Byla mu nabídnuta možnost soudit ho jako duševně chorého, výměnou za to, že prozradí jména svých kompliců, ale to odmítl. Policii řekl: \"Caserio je pekař, ne práskač.\" Caserio byl popraven gilotinou v Lyonu přesně v 5 hodin ráno dne 16. srpna 1894. Už když měl hlavu pod gilotinou, zvolal: \"Coraggio Cugini-evviva l'anarchia!\" (\"Odvaha, bratranci - ať žije anarchie!\")", "section_level": 1}], "src_summary": "Sante Geronimo Caserio (8. září 1873 Motta Visconti – 16. srpna 1894 Lyon) byl italský anarchista a vrah Sadiho Carnota, prezidenta Třetí Francouzské republiky. Dne 24. června 1894 smrtelně pobodal prezidenta Carnota při odjezdu z banketu, který v časných ranních hodinách následujícího dne svým zraněním podlehl. Caserio svůj čin vysvětlil jako pomstu za to, že prezident nařídil popravit anarchisty Augusta Vaillanta a Émila Henryho. Caserio byl odsouzen k trestu smrti gilotinou, reakcí na atentát byly četné násilné útoky na italské přistěhovalce na mnoha místech Francie.", "tgt_summary": "Sante Geronimo Caserio (; 8 September 187316 August 1894) was an Italian anarchist and the assassin of Marie François Sadi Carnot, President of the French Third Republic. Caserio was born in Motta Visconti, Lombardy. On 24 June 1894, he fatally stabbed President Carnot after a banquet, to avenge Auguste Vaillant and Émile Henry.", "id": 422784}
{"src_title": "Marie Sasko-Výmarsko-Eisenašská", "tgt_title": "Princess Marie of Saxe-Weimar-Eisenach (1808–1877)", "src_document": [{"title": "Život.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Rodina a dětství.", "content": "Marie se narodila 3. února 1808 se Výmaru do rodiny Karla Fridricha a jeho manželky Marie Pavlovny. Jejími prarodiči z matčiny strany byli tedy Pavel I. Ruský a jeho manželka Žofie Dorota Württemberská, z otcovy strany pak Karel August Sasko-Výmarsko-Eisenašský a Luisa Hesensko-Darmstadtská. Mariin otec byl charakteristický svojí uzavřenou povahou a také svojí láskou ke knihám a básním. Naopak její matka byla podle Johanna Wolfganga von Goethe jednou z nejvýznamnějších žen své doby. Marie, společně se sestrou Augustou, budoucí císařovnou, získaly komplexní vzdělání, zaměřené především na dvorní etiketu. Obě též měli lekce malování od dvorního malíře Louise Seidlera a lekce hudební výchovy od kapelníka Johanna Nepomuka Hummela. Obě sestry i s bratrem Karlem Alexandrem vyrůstali na dvoře ve Výmaru, jenž byl považován za jeden z nejvíce liberální v Německu. Dvůr byl velice oblíbený i díky přispění Mariiny prababičky Anny Amálie, která podporovala umění.", "section_level": 2}, {"title": "Sňatek.", "content": "Když bylo Marii šestnáct let, roku 1824, poprvé se setkala se svým budoucím manželem Karlem Pruským. Stalo se tak ve Frankfurtu nad Mohanem. Karel byl třetím synem Fridricha Viléma III. Pruského a jeho manželky Luisy Meklenbursko-Střelické. Rodina nejdříve cestovala do Ruska, kde se měly obě sestry seznámil s Mikulášem a jeho manželkou Šarlotou Pruskou. Poté spěchali do Frankfurtu, aby přivítali Karla, který se dostavil i se svým bratrem Vilémem I. Ten byl v té době bláznivě zamilovaný do Elizy Radziwiłłovny. Králi Fridrichu Vilému III. se zalíbil nápad na sňatek Marie a syna Karla a hned kontaktoval dvory ve Výmaru a Petrohradu. Odpovědi z obou stran přišly brzy: obě s kladným výsledkem. Avšak později začala Šarlota Pruská, která byla tehdy u moci, prosazovat návrh, aby si starší dcera Maria vzala staršího Viléma, nikoliv Karla. Sám Vilém se taktéž vyjádřil, že Marii má radši než Augustu. Fridrich Vilém III. se ale rozhodl ignorovat jak ruskou královskou rodinu, tak city svých synů. Nakonec tedy byl dojednán sňatek Karla a Marie. Problém ale stále byl s Augustou, která si Viléma chtěla vzít, ten ale miloval Elizu. Marie Pavlovna se snažila o to, aby se se svojí milou Vilém oženil a tak, kvůli morganatického sňatku, vypadl z následnictví, čímž by zajistila starší dceři Marii post císařovny. To se ale nakonec nepodařilo s Vilém se pod nátlakem otce oženil s Augustou, mladší sestrou Marie. Celé jednání o sňatcích trvalo přes dva roky a skončilo sňatkem Marie a Karla dne 26. května 1827. Eliza Radziwiłłovna zemřela roku 1834 na tuberkulózu. Svatba proběhla v Charlottenburgu. O deset měsíců později se narodil první Mariin potomek: Fridrich Karel Pruský. Samotné manželství Mariiny sestry Augusty a Karlova bratra Viléma nebylo šťastné.", "section_level": 2}, {"title": "Pozdější léta.", "content": "Karel, jakožto mladší sourozenec bratra Viléma, musel být přítomen u dvora. Po sňatku Viléma a Augusty spolu ale páry začaly soupeřit; Marie a Augusta ve špercích a parukách, Karel a Vilém na lovech a v šermu. Především Karel byl známý svojí nenávistí k ostatním šlechticům ze dvora, kteří na něj pohlíželi jako na člověka s nižším postavením. Roku 1829 se pár i se svým synem a novorozenou dcerou přestěhoval do Wilhelmplatz, berlínské rezidence. Dne 7. prosince 1865 jmenoval Vilém Marii Sasko-Výmarsko-Eisenašskou královskou plukovnicí 1. vestfálského pěšího pluku. Stalo se tak následkem úspěchů Marie během Dánsko-německé války. Marie Sasko-Výmarsko-Eisenašská zemřela ve věku osmašedesáti let 18. ledna 1877 v Berlíně. Její manžel Karel ji přežil ještě o několik let a nechal jí vystavět hrobku pod kostelem sv. Petra a Pavla nedaleko jezera Wannsee. V lednu 1883 zde byl pohřben vedle ní.", "section_level": 2}, {"title": "Potomci.", "content": "Z manželství Karla a Marie vzešly tři děti:", "section_level": 1}], "src_summary": "Marie Sasko-Výmarsko-Eisenašská (3. února 1808, Výmar – 18. ledna 1877, Berlín) byla rodem princezna pruská a sňatkem i princezna Sasko-výmarsko-eisenašská.", "tgt_summary": "Princess Marie of Saxe-Weimar-Eisenach (3 February 1808 in Weimar – 18 January 1877 in Berlin) was a princess of Saxe-Weimar-Eisenach, by birth, and, by marriage, a princess of Prussia. She was the daughter of Charles Frederick, Grand Duke of Saxe-Weimar-Eisenach and Grand Duchess Maria Pavlovna of Russia.", "id": 1854254}
{"src_title": "Luisa Hesensko-Darmstadtská (1757–1830)", "tgt_title": "Princess Louise of Hesse-Darmstadt (1757–1830)", "src_document": [{"title": "Život.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Mládí.", "content": "Luisa Hesensko-Darmstadtská se narodila 30. ledna 1757 v Berlíně, kde její rodina, kvůli sedmileté válce, pobývala. Její otec Ludvík IX. působil v době jejího narození jako generál v pruské armádě. Protože byl tak daleko po větší část dětství Luisy, její výchova spočívala na jejich matce Karolíně. Podobně tomu bylo i u Luisiných sourozenců: nejstarší Karolíny, Bedřišky Luisy, Ludvíka, Amálie, Vilemíny Luisy a Kristiána. Karolína děti vychovávala v protestantském duchu a rozvíjela u Luisy především zájem pro četbu a hudbu. Též vedla výhodnou sňatkovou politiku, samotnou Luisu chtěla provdat za ruského cara Pavla I. Pavlova matka Kateřina ale v Luise neviděla vhodnou manželku pro svého syna a místo ní vybrala její starší sestru Vilemínu Luisu. Kateřinino odmítnutí Luisy navždy poznamenalo i vztah Luisy a Pavla.", "section_level": 2}, {"title": "Manželství.", "content": "I přes prvotní odmítnutí, Luise byl brzy nalezen jiný nápadník a tak se ve věku osmnácti let zasnoubila s Karlem Augustem Sasko-Výmarsko-Eisenašským, synem Arnošta Augusta II. a jeho manželky Anny Amálie Brunšvicko-Wolfenbüttelské. Ke svatbě došlo 3. října 1775 na šlechtickém dvoře v Karlsruhe. Manželství bylo čistě dynastické a, jak to v takových případech bývá, také nešťastné. Luisa byla známá svojí jemností a plachostí, měla problém zapadnout na novém dvoře mezi ostatní šlechtice a zůstávala ve stínu své tchyně Anny Amálie. Znala se s Johannem Wolfgangem von Goethem, který jí věnoval i několik veršů ve svých dílech, například verš „Jejíž pýcha je jen nevinnost.“ (\"Dont la fierté n'est qu'innocence\") a další. Po čtyřech letech se páru narodilo první dítě, avšak místo mužského dědice se narodila dcera. Tato dcera, Luisa Augusta Amálie navíc žila jen pět let. I další těhotenství přineslo \"jen\" dceru, která zemřela ihned po narození. Karel August navíc v té době odjel do tažení. Svoji manželku veřejně ztrapňoval, už tím, že veřejně udržoval poměr s Karoline Jagemannovou. Roku 1783, třináct let po svatbě, se narodil vytoužený dědic Karel Fridrich. Po něm ještě následovaly další čtyři děti, avšak jen dvě, dcera a syn, se dožili dospělosti. Po narození syna Bernharda byl účel manželství naplněn a manželé se ještě více odcizili.", "section_level": 2}, {"title": "Napoleonské války.", "content": "14. října 1806 proběhla bitva u Jeny, kde sasko-pruská vojska prohrála s Napoleonem a tak bylo celé Německo odevzdáno pod křídla Francouzů. Tato porážka také urychlila pád Svaté říše římské. Brzy po vítězství se Francouzi přesunuli k Výmaru, kde žila Luisa i s rodinou. Zbytek šlechtické rodiny uprchl do exilu nebo táhl s pruskou armádou a Luisa byla jediná, kdo zůstal ve Výmaru. Proto se jí též říkalo „matka“ nebo „ochránkyně národ“. Dva dny po bitvě se setkala s Napoleonem. Tvrdila, že její manžel odešel z pruské armády a vyžadovala, aby byl Výmar a okolí uštědřeno od drancování. Nicméně, drancování se oblast nakonec nevyhnula. Ona se ale inspirovala Luisou Pruskou a chytře zabránila tomu, aby Výmar skončil tak hrozně, jako například univerzitní město Jena. Drancování zem přežila bez větších ztrát a později se vyhla i dalším nepříjemnostem. V té době byla Luisa brána jako hlava země namísto svého manžela. Jako politička byla velmi schopná a na Vídeňském kongresu společně s manželem zajistila, aby Výmaru zůstaly všechny dosavadní pozemky a naopak bylo dosavadní vévodství povýšeno na velkovévodství. Zemřela ve věku třiasedmdesáti let 14. února 1830.", "section_level": 2}, {"title": "Potomci.", "content": "Z nešťastného manželství s Karle Augustem vzešlo celkem sedm dětí, avšak pouze tři, dva synové a dcera, se dožili dospělosti.", "section_level": 1}], "src_summary": "Luisa Hesensko-Darmstadtská (30. ledna 1757, Berlín – 14. října 1830) byla dcera Ludvika IX., lankraběte Hesensko-Darmstadtského, a jeho manželky Karolíny, hraběnky Falcko-Zweibrückenské. Vdala se za vévodu, později velkovévodu, Sasko-výmarsko-eisenašského Karla Augusta. Byla též významnou osobou Výmarského klasicismu a po bitvě u Jeny osobně vyjednávala s Napoleonem lepší podmínky pro Výmar a okolí.", "tgt_summary": "Princess and Landgravine Louise of Hesse-Darmstadt (30 January 1757 – 14 February 1830) was a German princess. She was the daughter of Louis IX, Landgrave of Hesse-Darmstadt. On 3 October 1775 she married duke (later grand-duke) Charles Augustus of Saxe-Weimar-Eisenach and as such a member of the court sphere of Weimar Classicism. She was held to be serious and introverted but also compassionate and sympathetic, in the aftermath of the Battle of Jena which guaranteed her part in the later \"myth of Weimar\" (\"Weimarmythos\").", "id": 1864682}
{"src_title": "Metasepia pfefferi", "tgt_title": "Metasepia pfefferi", "src_document": [{"title": "Oblast rozšíření.", "content": "Metasepia pfefferi se vyskytuje v tropickém Indo-Pacifiku, u pobřeží Austrálie, Nové Guineje a Filipínách, Indonésii, Malajsii.", "section_level": 1}, {"title": "Vzhled a chování.", "content": "Metasepia pfefferi je drobná sépie, její plášť je velký 6-8 cm, základní barva je hnědá při vyrušení rychle mění barvu na vzor tmavě hnědých, černých, bílých a žlutých skvrn na těle s rudými konci chapadel. Žije na písčitém či bahnitém dně v hloubkách od 3 do 86 metrů, je aktivní ve dne kdy loví drobné ryby a korýše, je známá tím, že sépie spíše \"kráčí\" po svých chapadlech než plavou. Dožívají se asi 18-24 měsíců, což však není zcela známo, protože chybí dostatečné údaje. Mezi sebou se dorozumívají změnou barvy. Pohlaví jsou oddělená. Samice se obvykle páří s více samci, vajíčka jsou průhledná a samice je klade do prasklin a různých trhlin aby je ochránila před predátory, samice vajíčka nijak nehlídá a po nakladení brzy hyne. Nedávno se zjistilo, že jsou jedovaté, což vysvětluje proč v ohrožení rychle neodplave a dál si \"jde\" po mořském dně.", "section_level": 1}, {"title": "Ohrožení.", "content": "Jak velká je populace se přesně neví z důvodu malé informovanosti o tomto druhu. Pro jídlo se neloví, ale vzhledem k nesnadnému odchovu v zajetí a zajímavému vzhledu jí mohou ohrozit odlovy pro mořské akvária.", "section_level": 1}, {"title": "Poznámka.", "content": "V roce 1926 (Iredale) popsal podruh sépie \"Metasepia pfefferi laxior\" a později (v roce 1954) ještě \"Metasepia pfefferi wanda\". Později po prostudování sépionu (Khromov, 1987 ) a chování živočichů (Roper and Hochberg, 1988) se tyto podruhy zrušily.", "section_level": 1}], "src_summary": "Metasepia pfefferi je druh sépie z rodu Metasepia. Do stejného rodu ještě patří \"Metasepia tullbergi\". Typový exemplář byl objeven v rámci expedice Challenger na \"Stanici 188\" v hloubce 51,2 metrů, vylovena byla jedna samice (\" vyloveno jižně od Papuy, 28 sáhů, jeden exemplář, samice\"), Hoyle ji pojmenoval po Dr. Georgovi Pfefferovi z Hamburského muzea. \"Stanici 188\" expedice navštívila 10. září 1874, stanice ležela na 9° 59’ jižní šířky a 139° 42’ východní délky, na jihu Papuy (Nová Guinea), což je v Arafurském moři. Typový exemplář je uložen v Přírodopisném muzeu v Londýně.", "tgt_summary": "Metasepia pfefferi, also known as the flamboyant cuttlefish, is a species of cuttlefish occurring in tropical Indo-Pacific waters off northern Australia, southern New Guinea, as well as numerous islands of the Philippines, Indonesia and Malaysia. The flesh of this colorful cephalopod contains unique acids, making it unsuitable for consumption.", "id": 751625}
{"src_title": "Eisenhüttenstadt", "tgt_title": "Eisenhüttenstadt", "src_document": [{"title": "Historie.", "content": "Z roku 1251 pochází první písemná zmínka o městečku Fürstenberg (polsky \"Przybrzeg\", hornolužicky \"Pśibrjog\"). V roce 1950 rozhodlo vedení SED vybudovat u Fürstenbergu velký podnik na zpracování železa. Již 18. srpna téhož roku byl položen základní kámen stavby závodu \"Eisenhütten Kombinat Ost\" (zkratka EKO), u něhož se začalo pro zaměstnance budovat nové sídliště \"EKO Wohnstadt\". V roce 1953 dostalo městská práva a název \"Stalinstadt\" na počest J. V. Stalina. Bylo koncipováno jako vzorné město s komfortními domy ve stylu socialistického realismu a veškerou moderní občanskou vybaveností včetně vlastního divadla (\"Friedrich-Wolf-Theater\"). V roce 1961 bylo město administrativně spojeno s historickým Fürstenbergem a vesnicí Schönfließ, v rámci destalinizace dostalo nový název Eisenhüttenstadt (\"Město železných hutí\"). Rozvoj průmyslu vedl k nárůstu počtu obyvatel, který v osmdesátých letech přesáhl padesát tisíc. Po pádu NDR došlo k privatizaci, hutě získala firma ArcelorMittal. Nový majitel propustil více než polovinu zaměstnanců a mnoho lidí, zejména mladých, z města odešlo hledat si práci jinam. V roce 1993 byla k městu připojena vesnice Diehlo.", "section_level": 1}, {"title": "Současnost.", "content": "Ve městě se nachází muzeum, nemocnice, střední škola \"Albert-Schweitzer-Gymnasium\" a Dokumentační centrum každodenního života v NDR. Ukázkou stalinské architektury je velký hotel \"Aktivist\". Ve Fürstenbergu se nachází řada historických budov, mezi nimiž vyniká evangelický gotický chrám \"Nikolaikirche\". Městský znak vytvořil Jan Hanski a je v něm vyobrazena holubice míru, vysoké pece a vlnovky symbolizující řeku Odru. Až do svého zániku zde hrával fotbalový klub Eisenhüttenstädter FC Stahl, který působil v Oberlize NDR. Město je známé také pod posměšnou přezdívkou \"Schrottgorod\".", "section_level": 1}], "src_summary": "Eisenhüttenstadt (v letech 1953 - 1961 Stalinstadt) je město v německé spolkové zemi Braniborsko, žije v něm 27 444 obyvatel (rok 2014). Leží na levém břehu Odry na hranici s Polskem, Odersko-sprévský kanál je spojuje se 120 km vzdáleným Berlínem.", "tgt_summary": "Eisenhüttenstadt (literally \"ironworks city\" in German; ) is a town in the Oder-Spree district of the state of Brandenburg, Germany, on the border with Poland.", "id": 366432}
{"src_title": "Robert Henry Dicke", "tgt_title": "Robert H. Dicke", "src_document": [{"title": "Dětství a vzdělání.", "content": "Narodil se v roce 1916 v St. Louis ve státě Missouri. Studovat začal na Princetonské univerzitě, kde získal titul bakaláře. K dalšímu studiu přešel na Rochesterskou univerzitu, kde v roce 1939 získal doktorát z jaderné fyziky.", "section_level": 1}, {"title": "Výzkum.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Atomová fyzika.", "content": "Po dokončení doktorátu pracoval na armádním výzkumu v Radiační laboratoři MIT. Podílel se zde na vývoji radaru a navrhl radiometr a mikrovlnný přijímač. Po skončení Druhé světové války se v roce 1946 vrátil na Princeton, kde setrval až do důchodu. Ve druhé polovině 40. let se zabýval především atomovou fyzikou, například měřením vlastností elektronů. Jeho nejdůležitějším příspěvkem fyzice z té doby je ale objev takzvaného Dickeho zúžení. Jestliže je střední volná dráha atomu výrazně menší než vlnová délka jeho přechodu záření, dochází k časté změně rychlosti a směru pohybu atomu při současném vyzařování a pohlcování fotonu. To vede k vyzařování velmi úzkých spektrálních čar. Dickeho zúžení při nízkých tlacích ve spektru mikrovln s milimetrovou vlnovou délkou. Tento jev je analogický Mössbauerovu jevu, který platí pro gama záření a využívá se v atomových hodinách pro zvýšení jejich přesnosti.", "section_level": 2}, {"title": "Laserová fyzika.", "content": "V roce 1956 Dickeho napadla možnost výroby infračerveného laseru na kterou si vzápětí podal patent. Ten mu byl uznán v roce 1958, tedy ve stejné době, kdy patent dostali i Charles Hard Townes a Arthur Leonard Schawlow, oba dva pozdější nositelé Nobelovy ceny za laserovou fyziku.", "section_level": 2}, {"title": "Obecná teorie relativity a kosmologie.", "content": "Další část kariéry věnoval problematice testování obecné teorie relativity. V roce 1957 navrhl vlastní teorii gravitace inspirovanou Machovým principem a Diracovou prací o gravitační konstantě. Paul Dirac si všiml, že hodnota gravitační konstanty je přibližně shodná s věkem vesmíru v určitých jednotkách. A domníval se, že se její hodnota musí tedy měnit. Dicke si uvědomil, že jde o výběrový efekt, v době kdy tato rovnost neplatí nemůže ve vesmíru existovat život. Jedná se o první použití slabého antropického principu ve fyzice. Tyto myšlenky o 4 roky později vedly k dokonalejší teorii gravitace, kterou předložili s Carlem H. Bransem a dnes se nazývána Brans-Dickeho teorie. Tato modifikuje princip ekvivalence platný v obecná teorii relativity. Zkoumal rovněž jeden z klasických důkazů obecné teorie relativity, tedy Stáčení perihelia Merkuru. V roce 1965 odvodili Dicke a James Peebles při práci na obecné relativitě, nezávisle na polozapomenuté dřívější předpovědi z roku 1948 Alphera a Gamowa, existenci reliktního záření. Dicke, Peter Roll a David T. Wilkinson začali budovat radiometr, aby toto záření našli, byli však předstiženi náhodným objevem z Bellových laboratoří, který uskutečnili Arno Allan Penzias a Robert Woodrow Wilson. Nicméně práce Dickeho a Peeblese byla velmi podstatná pro pochopení důsledků objevu z Bellových laboratoří. V 70. letech se podílel na výzkumu celkové energetické bilance vesmíru. Tvrdil, že vesmír musí mít hustotu velmi blízkou hustotě kritické, čímž míníme hustotu potřebnou pro zastavení expanze vesmíru. Občas toto bylo nazýváno Dickeho náhoda. Nicméně posléze tyto jeho myšlenky byly vyvráceny dalším pokrokem ve fyzice.", "section_level": 2}, {"title": "Rodina.", "content": "Dicke byl ženatý, měl dva syny a dceru. Jeho práce byla oceněna například v roce 1970, když získal Národní vyznamenání za vědu nebo o 3 roky později, kdy se stal laureátem Comstockovy ceny od Národní akademie věd Spojených států amerických.", "section_level": 1}], "src_summary": "Robert Henry Dicke (9. května 1916 – 4. března 1997) byl americký fyzik známý svými významný příspěvky v oblasti astrofyziky, kosmologie a atomové fyziky.", "tgt_summary": "Robert Henry Dicke (; May 6, 1916 – March 4, 1997) was an American astronomer and physicist who made important contributions to the fields of astrophysics, atomic physics, cosmology and gravity. He was the Albert Einstein Professor in Science at Princeton University (1975 - 1984).", "id": 401280}
{"src_title": "Systema naturae", "tgt_title": "Systema Naturae", "src_document": [{"title": "Okolnosti vydání.", "content": "Knihu \"Systema naturae\" napsal Linné ve Švédsku. Na jaře 1735 se vydal do Holandska získat doktorát a rukopis a několik dalších prací, včetně doktorské vezl s sebou. V červnu získal titul doktora medicíny na univezitě Harderwijk. S vydáním \"Systema naturae\" Linnému pomohl Jan Frederik Gronovius, doktor medicíny a botanik z Leidenu; Gronovius byl prací natolik nadšen, že ji vydal na vlastní účet. Kniha byla publikována v Leidenu v létě 1735 v nakladatelství Theodora Haaka. Titul knihy se průběžně měnil, první vydání neslo název \"Systema naturae sive regna tria naturae systematice proposita per classes, ordines, genera, & species\" (\"Soustava přírody, neboli tři říše přírody systematicky rozložené do tříd, řádů, rodů a druhů\"), celý titul 10. vydání zní \"Systema naturæ per regna tria naturæ, secundum classes, ordines, genera, species, cum characteribus, differentiis, synonymis, locis\" neboli \"Soustavu přírody podle tří říší přírody, a též tříd, řádů, rodů a druhů, s popisy, charakteristikami, synonymy a místy\".", "section_level": 1}, {"title": "Taxonomie.", "content": "V knize Linné zavedl tří říše – rostlin, živočichů a minerálů, dále členěné na třídy, řády, rody a druhy. Pořadí, ve kterém postupoval ve výkladu o rostlinách bylo založeno na znacích jejich pohlavních orgánů, a to umístění, struktuře a počtu tyčinek a pestíků. Říše rostlin rozdělil do 24 tříd. Svůj klasifikační systém Linné později aplikoval na všechny v té době známé rostliny. Výklad o říši živočichů Linné založil na originální klasifikaci do šesti tříd: čtyřnohých (později přejmenovaných na savce), ptáků, plazů, ryb, hmyzu a červů. Prvním mezi savci byl člověk, zařazený do třídy savců, řádu primátů, rodu \"Homo\" a druhu \"Homo sapiens\" s ironickou charakteristikou \"nosce te ipsum\", „poznej sebe sama“. Analogickým způsobem jako rostliny a živočichy Linné roztřídil i minerály.", "section_level": 1}], "src_summary": "Systema naturae, též i Systema naturæ, je kniha, v níž švédský přírodovědec Carl Linné roku 1735 zavedl binomickou nomenklaturu rostlin i zvířat. Ačkoli dvouslovná jména částečně používali už bratři Gaspard a Johann Bauhinovi o dvě stě let dříve, Linné je jako první používal systematicky v celé knize. První vydání knihy vyšlo v roce 1735 v Leidenu, autor totiž v letech 1735–1737 žil v Holandsku. Desáté vydání této knihy z roku 1758 je nejdůležitější a je výchozím bodem nomenklatury organismů. V letech 1766–1768 Linné publikoval rozšířené 12. vydání, poslední s jeho autorstvím. Poslední, opět doplněnou verzi ve stejném stylu a s názvem \"Systema Naturae\" publikoval v Lipsku Johann Friedrich Gmelin mezi roky 1788 a 1793.", "tgt_summary": "The tenth edition of this book (1758) is considered the starting point of zoological nomenclature. In 1766–1768 Linnaeus published the much enhanced 12th edition, the last under his authorship. Another again enhanced work in the same style and titled \"\"\" was published by Johann Friedrich Gmelin between 1788 and 1793. Since at least the early 1900s zoologists commonly recognized this as the last edition belonging to this series. It was also officially regarded by the ICZN in Opinion 296 (26 Oct 1954) as the 13th edition of \"Systema Naturae\".", "id": 1820958}
{"src_title": "Chad Kroeger", "tgt_title": "Chad Kroeger", "src_document": [{"title": "Dětství.", "content": "Chad Kroeger se narodil 15. listopadu 1974 v kanadském městě Hanna ležícím v kanadském státě Alberta. Pochází z hudebně založené rodiny, kde jeho babička uměla hrát na bicí, jeho dědeček na baskytaru a jeho matka dávala hodiny hraní na klavír. Pochází z rozvrácené rodiny, kdy jeho otec rodinu opustil v jeho dvou letech. Se svým biologickým otcem neměl příliš dobré vztahy, kvůli jeho nábožensky směrovaným názorům a celkově se rodinný vztah zhoršil, když v 18 letech zjistil, že jeho jediný bratr Mike je nevlastní. Kořeny jeho rodiny sahají do Ruska i Německa.", "section_level": 1}, {"title": "Tvorba.", "content": "V roce 1995 vznikla jeho kapela Nickelback, jejíž název byl odvozen od fráze \"there is your nickel back\" (\"v češtině\": tady máte niklák nazpátek). Kapela se dále skládá z bubeníka Daniela Adaira, kytaristy Ryana Peaka a Chadova bratra a baskytaristy Mikea Kroegera. I přes negativní vztahy s Chadovým biologickým otcem, mu pomohl zafinancovat vznik úplně první nahrávky, která vyšla jako album \"Curb\" (1996). V roce 1998 vyšlo druhé album \"The State\". Větší úspěch zaznamenalo třetí album \"Silver Side Up\" vydané v roce 2001, kde se nacházely jedny z nejznámějších písní kapely jako \"How You Remind Me\", \"Never Again\" (údajně inspirována domácím násilím, které se dělo v jeho okolí) a nebo \"Too Bad\". V roce 2002 nahrál s kapelou píseň pro film Spider-Man (film) \"Hero\", která je považována za jednu z nejlepších písní kapely. Následovali alba jako \"The Long Road\" (2003), \"All the Right Reasons\" (2005), \"Dark Horse\" (2008), \"Here and Now\" (2011), \"No Fixed Address\" (2014) a naposledy vydané \"Feed the Machine\" (2017).", "section_level": 1}, {"title": "Osobní život.", "content": "V roce 2008 byl zatčen za řízení v opilosti. Od 1. června 2012 začal chodil se zpěvačkou Avril Lavigne, která byla předtím provdána za frontamana kapely Sum 41 - Derycka Whibley. Jejich vztah se začal prohlubovat od května téhož roku, kdy Chad Kroeger spolupracoval na jejím pátém albu. Vzali se přesně rok poté. Od září roku 2014 se začaly šířit pomluvy o jejich uvadajícím vztahu. Kroeger je popřel, ale Lavigne v září 2015 potvrdila, že žijí odděleně. V roce 2015 se musela odložit evropská část turné kvůli problému v cystě a jeho hrtanu, kdy musel jít na operaci. Do evropského turné byla zahrnutá i Česká republika.", "section_level": 1}], "src_summary": "Chad Robert Kroeger (* 15. listopadu 1974) je kanadský zpěvák, kytarista, skladatel, hlavní zpěvák a zakladatel hard rockové skupiny Nickelback.", "tgt_summary": "Chad Robert Kroeger (né Turton; born November 15, 1974) is a Canadian singer, songwriter, musician, producer, and entrepreneur. He is best known as the lead vocalist and guitarist for the rock band Nickelback. In addition to his work with Nickelback, Kroeger has been involved with a variety of collaborations, appearing as a guest musician in several songs and has contributed in both production and songwriting. He has co-written several songs for other artists and films.", "id": 734718}
{"src_title": "Drag and drop", "tgt_title": "Drag and drop", "src_document": [{"title": "Akce.", "content": "Základní sekvence využívající funkci drag-and-drop je následující: Tažení vyžaduje větší fyzickou námahu než pohyb se stejným ukazovacím zařízením bez držení tlačítka. Vzhledem k tomu se uživatel nemůže pohybovat tak rychle a přesně při tažení (viz Fittsův zákon). Nicméně drag-and-drop operace mají tu výhodu, že můžeme skloubit dohromady dva operandy (objekt a cílovou lokaci) do jediné akce. Problém se objeví, když pro výběr objektů i pro jejich přetažení slouží stejné tlačítko. Nepřesný pohyb může způsobit přetažení, když uživatel chce jen vybrat. Dalším problémem je, že cíl operace drag-and-drop může být zakrytý jinými objekty. Uživatel v takovém případě musí tažení přerušit, zajistit, aby zdroj i cíl byly viditelné a začít znovu. V klasickém Mac OS slouží lišta nacházející se v horní části obrazovky jako univerzální cíl, který umožňuje anulovat přetahovací operaci. Tento problém byl vyřešen v Mac OS X se zavedením Exposé.", "section_level": 1}, {"title": "V operačním systému Mac OS.", "content": "Drag and drop, nazváno stejně jako klikni a táhni, bylo použito v originálním Mackintoshi pro manipulování se soubory (například jejich kopírování mezi disky nebo složkami). System 7 přidal možnost otevření dokumentu v aplikaci tím, že upustí ikonu dokumentu na ikonu aplikace. V systému 7.5, drag and drop byla rozšířena společná schránka o operace jako kopírování nebo přesouvání textového obsahu v rámci dokumentu. Obsah může být také vtažen do souborového systému k vytvoření \"výstřižku souboru\", které by pak mohly být uloženy a znovu použity. Pro většinu z jeho historie Mac OS používá jediné tlačítko myši, tímto tlačítkem pokrývá velkou část horního povrchu myši. To může zmírnit ergonomické obavy udržet stisknuté tlačítko při přetahování.", "section_level": 1}, {"title": "V OS/2.", "content": "Pracoviště nazváno jako The Workplace Shell v OS/2 rozsáhle používá pro drag and drop vedlejší tlačítko myši, přičemž primární tlačítko zůstává pro výběr a standardní klikání myši. Používá se to jako další pokročilé funkce Common User Access na rozlišení nativních OS/2 aplikací pro platformě-nezávislé porty.", "section_level": 1}, {"title": "V HTML.", "content": "Specifikace v HTML5 nazívající se \"working draft\" obsahují podporu drag and drop. HTML5 podporuje rozdílné druhy funkce táhnutí a puštění zahrnující: Každý z těchto typů může být použit, záleží na akci kterou právě potřebujeme. Všimněte si, že když HTML element je tažen pohybem na jeho nynější pozici, jeho ID je posláno na jeho rodičovský poziční element; takže pošle text a může být považován za první skupinu. Webová e-mailová aplikace Google Gmail podporuje drag and drop obrázků a příloh v nejnovějším prohlížeči Google Chrome a Apple Safari (5.x). Drag and drop také podporuje Google obrázkové vyhledávání.", "section_level": 1}, {"title": "Na dotykovém zařízení.", "content": "Většina nových zařízení s dotykovým displayem také obsahují funkci drag and drop, nebo více přesněji, dlouhý stisk a poté tah. Jako je tomu například u Apple iPhone nebo u zařízení s operačním systémem Android.", "section_level": 1}], "src_summary": "Drag and drop (\"táhni a pusť\") je v informatice operace používaná v grafickém uživatelském rozhraní, kdy uživatel v počítači „uchopí“ pomocí ukazovacího zařízení (např. myši) virtuální objekt (např. soubor nebo ikonu) a přesune ho „přetažením“ na jiné místo (nebo na jiný objekt). Operace drag-and-drop může být využita k vyvolání různých druhů akcí nebo vytvářet různé typy asociací mezi dvěma virtuálními objekty. Podpora operace drag-and-drop není ve všech programech, i když je poměrně rychlá a její technika se dá snadno osvojit. Nevýhodou je, že uživateli nemusí být jasné, že objekt lze přetáhnout nebo že se některé příkazy provádějí operací drag-and-drop.", "tgt_summary": "In computer graphical user interfaces, drag and drop is a pointing device gesture in which the user selects a virtual object by \"grabbing\" it and dragging it to a different location or onto another virtual object. In general, it can be used to invoke many kinds of actions, or create various types of associations between two abstract objects. As a feature, drag-and-drop support is not found in all software, though it is sometimes a fast and easy-to-learn technique. However, it is not always clear to users that an item can be dragged and dropped, or what is the command performed by the drag and drop, which can decrease usability.", "id": 784820}
{"src_title": "Lilík mochyňovitý", "tgt_title": "Nicandra physalodes", "src_document": [{"title": "Rozšíření.", "content": "Ze svých vymezených stanovišť unikal postupně do volné přírody, kde za příhodných podmínek zplaňoval a nyní se vyskytuje jako plevel v Evropě, Severní a Jižní Americe, Makaronézii, Africe, Jihovýchodní Asii, Austrálii, na Novém Zélandu i na některých Tichomořských ostrovech. V místech svého původu roste na chudých andských svazích až do nadmořské výšky 2500 m i jako plevel mezi tamními kulturními rostlinami. V přírodě dnešní České republiky byl tento neofyt poprvé pozorován roku 1853 a dodnes se v ní udržel. V současnosti se krátkodobě vyskytuje na teplejších územích státu, zejména v Polabí. Protože se občas pěstuje na zahradách jako nenáročná, ozdobná letnička, zplaňuje v okolích zahrádkářských kolonií a sídlišť. Roste tam v teplých, sypkých minerálních půdách v řídkých trávnících, návozech zeminy, příkopech, na hromadách kompostů a ojediněle se dostává i na pole jako plevel.", "section_level": 1}, {"title": "Popis.", "content": "Bylina s nevětvenou lodyhou vysokou 50 až 130 cm, která je slabě hranatá a ve spodní části bývá někdy chlupatá. Je střídavě porostlá lysými, tuhými, dlouze řapíkatými listy s čepelemi vejčitými až eliptickými, 5 až 15 cm dlouhými a 2 až 10 cm širokými, na okrajích nepravidelně zubatými, chobotnatě laločnatými nebo peřenosečnými a na vrcholu tupě špičatými. Modré nebo modrofialové, 2 až 3 cm velké, oboupohlavné květy na dlouhých, svěšených stopkách vyrůstají jednotlivě z úžlabí listů. Pětičetné květy mají nafouklý, pohárkovitý, hluboce členěný, zelený kalich, který je vytrvalý a se zráním plodu zvětšuje. Koruna je zvonkovitá, mělce laločnatá, její vejčité plátky jsou modré nebo modrofialové, na bázi mají tmavší skvrny a často mívají bělavý střed. Tyčinek je v květu pět, mají krátké nitky srostlé v hrdle koruny a nesou eliptické, podélně se otvírající prašníky. Semeník ze dvou plodolistů je druhotně dělen na tři až pět pouzder, která obsahují četná vajíčka. Nitkovitá čnělka je zakončená laločnatou bliznou. Kvete od srpna do října, květ je otevřen asi jen od 11 do 16 hodin a brzy po hmyzím opylení uvadá. Plod je hnědá, kulovitá, vysychavá, nepukavá bobule o průměru 1,5 cm krytá suchým, vytrvalým kalichem. Obsahuje 20 až 100 kulovitých, slabě stlačených, světle hnědých semen velkých asi 1 mm, kterými se rostlina rozmnožuje.", "section_level": 1}, {"title": "Toxicita.", "content": "Podobně jako jiné rostliny z čeledi lilkovitých obsahuje taktéž lilík mochyňovitý toxické látky, např. alkaloidy příbuzné hyoscyaminu nebo atropinu a glykosidní hořčinu nikandrin.", "section_level": 1}, {"title": "Význam.", "content": "Dříve byl využíván v léčitelství, sloužil jako diuretikum a používal se při vyplavování písku z močových cest. Odvar se užíval i jako silné sedativum. Pro vysoký obsah toxických látek a následnou možnost otravy se k léčení již nepoužívá. Občas se pěstuje jako okrasná letnička, především kvůli svým nápadným modrofialovým květům. Zralé, vysušené plody se využívají v suché vazbě. Rostlina vydává z listů do ovzduší látky odpuzující některý hmyz a pro tyto repelentní účinky se vysazuje i do skleníku. Na východě tropické Afriky, v Keni, Ugandě a Tanzanii se stal silně se šířící invazní rostlinou, obdobně jako v Pacifiku na Havaji a Nové Kaledonii. Nejčastěji zapleveluje sojové plantáže.", "section_level": 1}, {"title": "Poznámka.", "content": "Existuje i varieta s fialově naběhlou lodyhou, řapíky a kalichem, která je některými autory chybně považována za druh \"Nicandra violacea\".", "section_level": 1}], "src_summary": "Lilík mochyňovitý (\"Nicandra physalodes\") je jednoletá, až metr vysoká bylina a je považována za jediný druh monotypického rodu lilík. Pochází z jihoamerického Peru a do Evropy se dostal jako výsledek objevitelských výprav a pro své květy začal být pěstován ve šlechtických zahradách a parcích co okrasná rostlina. Je velmi citlivý na pokles teploty, již při +2 °C hyne.", "tgt_summary": "Nicandra physalodes is a species of flowering plant in subfamily Solanoideae of the nightshade family. It is known by the common names apple-of-Peru and shoo-fly plant. It is thought originally to have been native to western South America, including Peru, and is known elsewhere as an introduced and ruderal species – sometimes as a weed – in tropical, subtropical and, to a lesser extent, temperate areas all over the world. It has also long been cultivated as an ornamental plant for its attractive flowers and curious fruits (the latter sometimes dried for use in floral design) and has been adopted into the traditional medicine of countries far-removed from its original home.", "id": 1971845}
{"src_title": "Fredric Brown", "tgt_title": "Fredric Brown", "src_document": [{"title": "Život.", "content": "Ve čtrnácti letech mu zemřela matka a o rok později otec. Pracovat začal v šestnácti letech a prošel různými zaměstnáními, byl úředníkem, zaměstnancem cirkusu, knihovníkem i soukromým detektivem. V letech 1927-1928 se snažil studovat na vysoké škole, ale studia záhy opustil. Roku 1929 se oženil a s manželkou měl dva syny. Od roku 1936 začal psát humoristické povídky pro různé časopisy. V letech 1937-1945 pracoval jako korektor v \"Milwaukee Journal\". Roku 1938 vydal své první detektivní příběhy. Pro pulpové magazíny psal kromě detektivek také sci-fi povídky a westerny. V žánru science fiction debutoval roku 1941 povídkou \"Not Yet the End\" (Ještě není nic ztraceno). Svůj nejznámější sci-fi příběh \"Arena\" (Aréna) vydal roku 1944. Úspěch jeho detektivního románu \"The Fabulous Clipjoint\" (1947, Báječný zapadák), za který obdržel roku 1948 cenu Edgara Alana Poea (Edgar Award) za nejlepší románovou prvotinu, mu umožnil stát se spisovatelem z povolání. Roku 1947 se rozvedl se svou první ženou a následující rok se oženil s Elizabeth Charlierovou. Protože měl vždycky problémy s alergiemi a astmatem, přestěhoval se s manželkou roku 1954 do Tusconu v Arizoně , kde doufal najít pro své zdraví lepší životní podmínky. Nemoc se mu však neustále zhoršovala a začal mít také problémy s alkoholem. Roku 1965 přestal být literárně činný a roku 1972 zemřel na rozedmu plic. V žánru science fiction se proslavil jako tvůrce krátkých a většinou humorně laděných povídek (tzv. short short story) v době, kdy byl humor ve sci-fi velmi vzácný. Kromě povídek napsal celou řadu románů, a to nejen sci-fi ale i detektivních, v nichž v mnoha případech vystupuje dvojice amatérských detektivů, strýc Ambrose Hunter a jeho synovec Ed Hunter. Kromě toho napsal několik scénářů pro televizní seriál Alfreda Hitchcocka \"Alfred Hitchcock Presents\" (1957-1959, Alfred Hitchcock uvádí).", "section_level": 1}, {"title": "Dílo.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Nejznámější povídky.", "content": "Následující seznam obsahuje především sci-fi povídky, pokud jde o detektivní povídku, je takto označena.", "section_level": 2}, {"title": "Detektivní romány a thrillery.", "content": "", "section_level": 2}, {"title": "Románová série s detektivy Ambrosem a Edem Hunterem.", "content": "V následujících románech vystupuje dvojice amatérských detektivů, strýc Ambrose Hunter a jeho synovec Ed Hunter.", "section_level": 3}, {"title": "Série Fredric Brown in the Detective Pulps.", "content": "Série se skládá z devatenácti povídkových sbírek, které obsahují doposud knižně nevydané autorovy detektivní, tajemné a sci-fi povídky z pulpových magazínů, jeho poezii a také nedokončená díla:", "section_level": 2}], "src_summary": "Fredric William Brown (29. října 1906, Cincinnati, Ohio – 11. března 1972, Tucson, Arizona) byl americký novinář, scenárista, humorista a spisovatel fantasy a science fiction, jeden z autorů období tzv. Zlatého věku sci-fi.", "tgt_summary": "Fredric Brown (October 29, 1906 – March 11, 1972) was an American science fiction and mystery writer. He is known for his use of humor and for his mastery of the \"short short\" form—stories of 1 to 3 pages, often with ingenious plotting devices and surprise endings. Humor and a somewhat postmodern outlook carried over into his novels as well. One of his stories, \"Arena\", is officially credited for an adaptation as an of the American television series \". According to his wife, Fredric Brown hated to write. So he did everything he could to avoid it—he'd play his flute, challenge a friend to a game of chess, or tease Ming Tah, his Siamese cat. If Brown had trouble working out a certain story, he would hop on a long bus trip and just sit and think and plot for days on end. When Brown finally returned home and sat himself in front of the typewriter, he produced work in a variety of genres: mystery, science fiction, short fantasy, black comedy–and sometimes, all of the above.", "id": 1945175}
{"src_title": "Émile Henry", "tgt_title": "Émile Henry (anarchist)", "src_document": [{"title": "Život.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Narození a rodina.", "content": "Emile Henry, vlastním jménem Joseph-Émile Félix se narodil 26. září roku 1872 jako druhý syn do rodiny Fortuné Henryho a Rose Caubetové. Prvorozeným synem byl Jean Charles Fortuné, kterému se už brzy začalo říkat stejně jako jeho otci Fortuné, a 3. synem v pořadí byl Jules. Otec Fortuné Henry byl svou povahou pravý buřič. Za svůj život se účastnil revoluce, poté povstání, a přitom ještě vedl neustálou revoluční rétoriku. Byl to syn kožešníka, který v raném mládí, jako teprve 16letý, opustil rodinu a vydal se na barikády během revoluce roku 1848. Za Druhé republiky se stal nejdříve republikánem, poté socialistou a za II. císařství se stal členem I. internacionály. Během povstání Komuny byl jednou z předních postav mezi povstalci, zastupoval 10. obvod a byl podepsán pod některými důležitými nařízeními. Během bojů s vojáky oficiální francouzské vlády řídil povstalecké ozbrojené síly z pařížské radnice. A poté co vojáci povolaní z Versailles postupovali Paříží a dobývali město kousek po kousku, přičemž se nemilosrdně vypořádávali s povstalci, se Fortunému podařilo uniknout v přestrojení za malíře. Uprchl do Barcelony, kde se setkal se svou manželkou. Návrat do Francie se stal nemožným po odsouzení Henryho v jeho nepřítomnosti k trestu smrti pro jeho účast na povstání. Ve Španělsku se rodině dařilo. Fortuné pracoval převážně jako dělník a horník a časem se vypracoval do pozice vedoucího jednoho z dolů. V Barceloně se v té době začalo rozvíjet anarchistické hnutí a po obvinění Fortuné Henryho z účasti v tomto hnutí byl rodině zabaven majetek. Jelikož ve Francii roku 1880 dostali všichni odsouzení komunardi amnestii, mohla rodina pomýšlet na návrat do vlasti. Díky zásahu rodiny jim ve Francii nebyl zkonfiskován majetek jako jiným bývalým komunardům. Usadili se v Brévannes, vesnici asi 15 kilometrů od Paříže, která byla za prusko-francouzské války vydrancována.", "section_level": 2}, {"title": "Vzdělání.", "content": "U malého Émila se už od velmi mladých let začal projevovat nadměrný intelekt. V šesti letech dosáhl v povinné zkoušce v první třídě takového výsledku, že si za to vysloužil písemné ocenění jménem španělského krále předané starostou Barcelony. V deseti letech získal Émile stipendium na školu ve Fontenay-sous-Bois. Bylo to především díky pomoci bývalého komunarda z Pařížské radnice, která zajistila Émilovi bezplatné vzdělání. Na této škole měl vynikající prospěch a za 2 roky získal pověst skvělého žáka. Učitel mu doporučil ucházet se o stipendium v dalších vyšších školních zařízeních. Émile uspěl a získal částečné stipendium na École primaire supérieure Jean-Baptiste Say v Auteuil, na západním okraji Paříže, druhou polovinu stipendia uhradila Markýza de Chambord. Na této škole opět získával skvělé známky a těšil se také velké popularitě jak mezi kamarády, tak mezi učiteli. Jeden z nich o něm například pronesl: „Můžu na tomto žáku jen chválit jeho charakter, chování a výkony“, další zase tvrdil, že je to „modelový student, který měl mimořádně vyspělý charakter, velmi mírnou povahu.“ Pro jiného učitele to byl zase nejtalentovanější žák, kterého kdy měl. Émile získával ocenění za vynikající prospěch a v 16 letech složil maturitní zkoušku v technických oborech, fyzice, matematice a chemii. Se spolužáky a s učiteli z této školy udržoval nadále kontakt, což svědčí o jeho přívětivé a přátelské povaze. V dalším studiu hodlal pokračovat na jedné z vysokých škol. Podle svého technického zaměření usiloval o místo na École polytechnique, škole založené Napoleonem mající za úkol vzdělávat nové armádní důstojníky-inženýry. Ovšem po složení písemné zkoušky Henry odmítl nastoupit k ústní. Důvod, který uvedl až při svém soudním přelíčení, spočíval v jeho přesvědčení. Netoužil stát se militantním, nechtěl být nucen ke „střílení na nešťastné jako ve Fourmies.“", "section_level": 2}, {"title": "Pracovní zkušenosti.", "content": "V 17 letech si začal hledat zaměstnání a našel jej u svého strýce inženýra Jeana Bordenave jako jeho tajemník. Měl na starost prakticky všelijakou výpomoc a nezřídka svého strýce zastupoval i během samotných prací. Tuto práci si velmi chválil a byl velmi rád, když jeho strýc získal zakázku v Benátkách. Během prací na novém benátském vodovodním potrubí a kanalizaci ale došlo mezi oběma muži k roztržce, pravděpodobně ohledně Bordenaveova požadavku na dozor, snad i tajný, v některých případech, nad dělníky. Můžeme zde sledovat první jasný důkaz Émilova sociálního postoje, což ovšem pro jeho strýce byl spíše důkaz mladické naivity. Vrátil se tedy do Paříže, kde se ubytoval u svého bratra Fortuného. Tři měsíce hledal zaměstnání, a právě tyto tři měsíce bídy se staly počátkem jeho sociální angažovanosti.", "section_level": 2}, {"title": "Počátek politické angažovanosti.", "content": "Nejdříve Henry navštěvoval skupinku komunisticko-anarchistické mládeže, kde se seznamoval s hlavními myšlenkami hnutí a s jejími představiteli. Zatímco jeho bratr Fortuné se na začátku roku 1892 stal jedním z důležitých řečníků anarchismu, mladší Henry se zaměřil na organizování ať už více či méně veřejných schůzí. Takto měl příležitost se seznámit s mnohými anarchisty působícími ať už na předměstí Paříže, zvláště v oblasti kolem Clichy, a poté v samotné Paříži. Pokud bych měl mezi nimi vybrat jen některá zajímavější jména, pak by šlo o Constantina Martina, Paul Recluse a Jacques Prola. Emile Henry se rychle začlenil do anarchistického hnutí a jeho jméno vešlo mezi ostatními compagnons ve známost, zvláště díky jeho odhodlání a inteligenci. Jeho první vážnější příspěvek se týkal debaty ohledně účasti anarchistů na průvodech 1. května 1892. V letech 1890 a 1891 ještě anarchisté zůstávali během prvomájových manifestací spíše mírní, i když se vyskytly excesy, ovšem nyní na počátku ledna 1892 spustil Sébastien Faure kampaň proti 1. máji. Jeho názor rozpoutal debatu a proti němu vystoupila řada anarchistů ve sloupcích časopisu La Révolte. Důvodem bylo jak odmítnutí jeho tezí, tak i neoprávněné použití jejich podpisů pod kampaní. Henry jméno se zde vyskytlo mimo jiné spolu s Pougetovým a Malatovým, což naznačuje, že v této době již byl naplno přijat do anarchistické strany. Po březnových atentátech Ravachola z roku 1892 se Emile účastnil debat ohledně hodnocení Ravacholových činů, kde zpočátku zastával anti-militaristické stanovisko a Ravacholovy činy odsuzoval. Přesto následoval svého bratra na mítink na podporu Ravachola, kde Fortuné vytáhl z kapsy objekt připomínající dynamit a prohlásil jej za prostředek odstranění buržoazie. Toto byl důvod, proč byli oba Henryové podezříváni z nelegální činnosti. Při domovní prohlídce u nich policisté našli mnoho výtisků socialistických a anarchistických brožur, včetně části italských novin s popisem výroby výbušnin, a revolveru s krabicí nábojů. Policie po výslechu musela Emila propustit, ale od této doby se již jméno Henry dostalo do hledáčku bezpečnostních složek. Následkem tohoto zatčení byl také Emile propuštěn z práce, neboť jeho zaměstnavatel chtěl zamezit poškození svého obchodního jména zaměstnáváním anarchisty.", "section_level": 2}, {"title": "Události před prvním atentátem.", "content": "Ve stejném roce (1892) také odmítnul povolávací rozkaz, čímž se stal v očích armády dezertérem. Aby nebyl vyšetřován, zaslal své matce přes německého anarchistu fingovaný dopis z Berlína, ve kterém vysvětluje svůj odchod do Německa, právě z důvodu vyhnutí se vojenské službě. V této době také vstupuje do redakce časopisu L´En Dehors, založeném Zo d´Axou, kde pracuje zcela bezplatně na administrativních úkonech, zajišťuje korespondenci a vydávání časopisu. L´En Dehors se lišil v jednom bodě oproti dalším anarchistickým tiskovinám jako La Révolte a Le Pére Peinard, a to tím, že se nejednalo o časopis výlučně anarchistický. Jednalo se spíše o otevřenou platformu sjednocující levicové intelektuály, sympatizanty s anarchistickými myšlenkami a samotné anarchisty. Vycházel v nákladu 6000 výtisků na číslo a byl zaměřený spíše na elity hnutí. Bylo to uprostřed týmu redaktorů v L´En Dehors, kde byl Emile Henry permanentně vystaven debatě týkající se propagandy činem, což nepochybně zapříčinilo i další rozvoj jeho vlastních postojů k tomuto tématu. Postupně, stejně jako mnoho dalších anarchistů, začal obhajovat atentáty kvůli jejím ozvěnám v politice, jež šly využít jako propaganda anarchismu. Henry se také nadále odcizoval nejen vnějšímu světu ale i lidem uvnitř hnutí, kteří jej považovali za solitéra. Časově tedy zhruba v průběhu léta 1892 lze říci, že se Henryho postoj radikalizuje a on se stává přívržencem atentátů pod heslem propagandy činem. V této době, pokud bychom měli věřit policejním zprávám, následuje svého bratra do Montbrisonu, aby zastrašili soudce v Ravacholově procesu a zabránili jim v odsouzení k nejtěžšímu trestu. Další policejní raport hovoří o zbytku chemikálií, které se dostaly do Henryho rukou. Ve stejné době Henry usiluje o práci u hodináře, snad pod záminkou, aby se zdokonalil v ovládání jemné mechaniky potřebné k výrobě složitých výbušných zařízení. Na doporučení Henryho přítele anarchisty Mathy místo získává, ale dostavil se zde pouze dvakrát, než odjel do Bruselu. Po svém návratu vyjadřuje ve svém článku do L´En Dehors své přesvědčení založené na zkušenostech z Belgie o efektivitě propagandy činem.", "section_level": 2}, {"title": "Atentáty.", "content": "", "section_level": 2}, {"title": "Carmaux.", "content": "Dne 8. 10. 1892 Henry, pravděpodobně společně s dalšími komplici, zosnoval atentát mířený na sídlo Důlní společnosti z Carmaux v Paříži. Nálož umístěnou před vstupní dveře zaregistroval jeden ze vstupujících, který na tento na první pohled podezřelý objekt zabalený do zmačkaných novin ihned upozornil. Personál v budově se předmětu věnoval s krajní opatrností. Následně byla výbušnina vynesena za pomoci policistů ven a pomocníkem z kanceláře odnesena na policejní komisařství v Palais Royal, na ulici Bons-Enfants. Při zkoumání předmětu policisté kotlík obrátili, čímž spustili výbušný mechanismus. Jednalo se totiž o bombu na převrácení. Následovala obrovská exploze, která zabila 5 lidí a která se stala jednou z nejkrvavějších událostí v dějinách propagandy činem vůbec.", "section_level": 3}, {"title": "Uprchnutí a vývoj před dalším atentátem.", "content": "Po atentátu se Henry rozhodnul uprchnout do Londýna. Henry se tu setkal s Enricem Malatestou, Charlesem Malatou nebo s Petrem Kropotkinem. Ovšem tyto osoby považoval za příliš umírněné. Více se setkával se skupinou příznivců individuální odpovědi a ilegálních činů, ve skutečnosti osob nepříliš valné pověsti. Tato skupina se příslušně nazývala Piniho mstitelé podle jednoho ze zastánců individuální odpovědi Piniho. To již Henry zcela zapustil kořeny v radikálním proudu anarchistického hnutí. Policejní zpráva nám umožňuje slyšet jeho výrok, že pouze „nepřerušovaná série atentátů a explozí“ umožní „kapitulaci kapitalistické společnosti.“ V únoru roku 1893 se navrací do Paříže, kde se setkává s mnoha anarchisty, přičemž již pravděpodobně plánoval další atentát. Ovšem v dubnu se vydává do Bruselu, aby se stal nejen svědkem ale i přímým účastníkem tamějších velkých manifestací, snad až povstání, za získání všeobecného volebního práva. Henry se navrací do Paříže v květnu roku 1893, pronajímá si pod falešným jménem malý pokoj v centru a nachází si práci jako zámečnický učeň. Na konci června opouští svůj byt a nejspíše se přidává k Ortizovi a jeho skupině, kterou Jean Maitron nazývá „banda zlodějů více či méně anarchistických.“ Je pravděpodobné, že se účastnil několika loupeží provedených právě touto skupinou, na což také bylo poukázáno při jeho procesu, ačkoliv nikdy dokázáno. Henry se navrací do Londýna, jelikož jeho původní úkol při odjezdu zněl získat nové prostředky pro hnutí, což se mu nejspíše podařilo (možná i díky loupežím). V Londýně se nadále setkává spíše s radikálními ilegalisty než s umírněnými anarchisty, sám při výslechu přiznal, že docházel do Klubu autonomie. Dle dalších policejních zpráv se Henry nacházel v opozici vůči anarchistům z Itálie, jež si přáli vytvořit nejdříve organizaci ve hnutí a učinit konec propagandě činem. V prosinci se po sérii cest, o nichž nejsou téměř žádné zprávy, jelikož Henry velmi dobře udržoval svou trasu v utajení, navrátil do Paříže. Jeho návrat zrovna korespondoval s bezprostřední dobou po atentátu Augusta Vaillanta v Poslanecké sněmovně. Henry zažil velké policejní represálie, mezi nimiž nechyběly první zákony proti anarchistům. 31. prosince byl proveden největší zátah proti anarchistům, když uskutečnilo na 2000 prohlídek a 50 zatčení. Tato vlna zatýkání a následné odsouzení k smrti Vaillanta 10. ledna 1894 rozpoutala v anarchistických kruzích hněv a rozhořčení, mnozí volali po odplatě. Henry se rozhodnul postavit se do čela této odvety vůči režimu a celé společnosti. Policejní zdroje od ledna věděly o Henryho návratu do Paříže a snažily se ho vysledovat, ovšem marně. On mezitím bydlel opět pod stejným falešným jménem jako minule na jiné adrese a, zatímco se choval jako poctivý dělník, byl v dopisním kontaktu s jinými anarchisty. Připravoval se na příhodnou dobu k odplatě. Ještě se vydal na cestu do St Etienne, aby si opatřil potřebnou výbušninu. Stačilo už si jen připravit výbušninu a vyčkávat.", "section_level": 3}, {"title": "Café Terminus.", "content": "Doba útoku nastala několik dní po popravě Vaillanta, 12. 2. 1894. Vyzbrojil se revolverem s nabitým náboji upravenými tak, aby nadělaly co nejvíce škody, dále nožem a především výbušninou skrytou v malém kotlíku se zataveným víkem a doutnákem a vydal se na Avenue Opera, kde si nakonec pro svůj atentát vybral café Terminus. Počkal, až se dav před hrajícím orchestrem rozroste, a pak zapálil podomácku vyrobenou bombu a vrhnul ji do davu. Jen šťastnou náhodou narazila do lustru a dopadla na zem, kde po dobu přibližně několika sekund kouřila a poté vybuchla. Exploze zranila 20 lidí, jeden z nich později svým zraněním podlehl. Ztráty by mohly být mnohem větší. Henryho původní záměr bylo zabít alespoň 15 lidí, to by ale bomba nesměla nenarazit do lustru a nedopadnout mimo hlavní část davu. Následovala scéna jako vystřižená z akčního filmu. Číšník z kavárny si všimnul, jak Henry opouští v chaosu kavárnu, a vydal se za ním. Henry povšimnuv si toho vykřiknul: „Ach! Kde je ten bídák?“ Snažil se tím od sebe odpoutat pozornost, ovšem neúspěšně. Dal se tedy na útěk. Spolu s číšníkem z kavárny se za Henrym rozběhnul policista Francois Poisson, který byl zrovna na obchůzce venku na ulici. Na dalším rohu se k nim přidal muž, který Henryho chytnul za rameno, ale Henry na něj vystřelil z připraveného revolveru a utíkal dále. Kadeřník, který také uslyšel výbuch a sledoval podezřelého utíkajícího muže, byl terčem dalších výstřelů z Henryho zbraně. Nakonec ho dostihnul policista Poisson, a přestože byl zasažen posledními Henryho výstřely, povalil anarchistu na zem a po krátkém souboji se mu podařilo za pomoci dalších dvou přiběhnuvších policistů Henryho zneškodnit. Poté jej paradoxně museli bránit před rozzuřeným davem, načež jej následně odvedli na komisařství.", "section_level": 3}, {"title": "Výslech a soud.", "content": "Ihned při prvním výslechu Henry udal své falešné jméno a odmítal udat své bydliště. V tomto postoji zůstával po několik dní, což mimo jiné umožnilo, aby se jeho přátelé anarchisté vloupali do jeho pronajatého pokoje a ukradli odtud zbytek nepoužitého dynamitu, který byl podle původních Henryho záměrů určen na další atentáty. Poté náhle Henry během rozhovorů s dozorci ve věznici La Conciergerie přiznal své vlastní jméno. Když byl následně konfrontován s podezřelými z atentátu na ulici Bons-Enfants, které bezpochyby znal, neboť jednou z nich byla pravděpodobně jeho milenka, tak se k atentátu plně přiznal. 27. dubna 1894 začal soud s Emilem Henrym, státním žalobcem byl hlavní státní zástupce Bulot, známý z několika procesů proti anarchistům. Během svého soudu se Henry choval jako opravdový propagandista a to ve dvou směrech. Nejdříve se hrdě přihlásil ke svým činům, bez toho aniž by přiznal nejmenší výčitky nebo pochybnost týkající se jeho přesvědčení. Poté svým krokem přečíst dvou deklaraci, ve které shrnul svou životní dráhu a pohnutky k zapojení se do anarchistického hnutí, motivy vedoucí ho k atentátům a také především osvětlení podstaty boje anarchistů a cíle propagandy činem. Obžaloba pak ukázala Henryho jako bestii a zvíře, člověka postaveného zcela mimo společnost, který netouží než ji zničit. Zakrátko je vyřknut ortel, odsouzení k smrti, na který Henry reaguje v duchu anarchistů výkřikem: „Kamarádi, odvahu! Ať žije anarchie!“ \"(\"Courage, camarades! Vive l'anarchie!\")\"", "section_level": 3}, {"title": "Poprava.", "content": "Henry odmítá podepsat žádost o milost u prezidenta, ovšem ta je mu podstoupena stejně, protože se jednalo o administrativní proceduru, kdy všechny případy odsouzených k smrti byly automaticky přeposílány k posouzení prezidentu republiky. Prezident Carnot milost odmítnul. Datum výkonu trestu bylo utajováno až do poslední chvíle, to aby bylo znemožněno anarchistům jakýmkoliv způsobem narušit průběh popravy. Nakonec to bylo 21. 5. 1894, kdy byl Emile Henry popraven ve věznici La Roquette gilotinou.", "section_level": 2}, {"title": "Výňatky z Henryho projevu u soudu.", "content": "Stal jsem se anarchistou teprve nedávno. Nebylo to dříve než v polovině roku 1891 když jsem se vrhl do revolučního hnutí. Dříve jsem žil v kruzích, které byly zcela prosáklé zavedenou morálkou. Byl jsem zvyklý respektovat a dokonce milovat principy vlasti, rodiny, autority a majetku. Bylo mi řečeno, že společenské instituce jsou založeny na spravedlnosti a rovnosti, ale všude kolem mě nevidím nic jiného než lži a podvody. Každý den jsem byl zbavován iluzí. Všude, kde jsem šel, byl jsem svědkem stejných utrpení u jedněch a stejných požitků u druhých. (...) V nemilosrdné válce, kterou jsme vyhlásili buržoazii, neprosíme o slitování. Musíme se za své činy postavit. Z tohoto důvodu čekám na váš výrok s lhostejností. Vím, že moje hlava nebude poslední, kterou utnete (...) Přidají se ještě další jména na krvavý seznam mstící naše mrtvé. Oběšeni v Chicagu, sťati v Německu, popraveni garotou v Xereze, zastřeleni v Barceloně, sťati na gilotině v Montbrisonu a v Paříži, našich mrtvých je mnoho; přesto jste nebyli schopni zničit anarchii. Její kořeny jsou hluboké, proudí ze samého lůna této zkažené společnosti, která se rozpadá, je to násilná odveta proti zavedenému pořádku, je to touha po rovnosti a svobodě, která vystupuje proti současnému autoritářství. Je všude. Je nezkrotná a skončí až tím, že vás porazí a zabije.", "section_level": 1}, {"title": "Odezva na Henryho činy mezi anarchisty.", "content": "Za atentát v café Terminus Henry dočkal mnoha odsouzení, například od Octave Mirbeaua: „Henry tvrdí, že je anarchistou… Je to dnes u kriminálníků módou tvrdit toto o sobě zatímco páchají zločiny… Smrtelný nepřítel anarchie by nemohl jednat lépe než Emile Henry.“ Odsoudil jej i jeho přítel Charles Malato, Élisée Reclus nebo Jean Grave. Postoj běžných anarchistů byl podle policejních zpráv poněkud jiný. Atentát v podstatě schvalovali, ale litovali, že nebyl vedený proti opravdovým představitelům moci. Malá část anarchistů-individualistů schvalovala jeho čin a následovala jeho záměr pokračovat v dalších atentátech. Tato skupina svou příslušnost k Henryho osobě také dokazovala pořádáním poutí v následujících letech k Henryho hrobu.", "section_level": 1}], "src_summary": "Émile Henry (26. září 1872, Barcelona – 21. května 1894 Paříž, Francie) byl francouzský anarchista, známý svým bombovým útokem na kavárnu Terminus v pařížské Gare Saint-Lazare, při kterém byl jeden člověk zabit a dalších dvacet zraněno. Atentát byl Henryho odpovědí na popravu anarchisty Auguste Vaillanta. Ačkoli jeho činnost v anarchistickém hnutí byla omezená, svými činy, a také kvůli svému mladému věku, získal velkou pozornost. Byl též vnímán jako jeden z prvních lidí rostoucí skupiny revolucionářů (převážně anarchistů), kteří se přihlásili k učení o \"propagandě činem\", které později vzalo život mnoha vládním osobnostem. Na to, že Émile Henry vstoupil mezi anarchisty, měl vliv jednak obraz, který měl tento mladík o svém otci a jeho politických bojích, a také vliv Fortuného, jeho staršího bratra, který byl také aktivním příznivce anarchismu. Dle vlastních slov se stal „nepřítelem společnosti“, kterou považoval za „zločineckou“.", "tgt_summary": "Émile Henry (26 September 1872 in Barcelona – 21 May 1894 in Paris, France) was a French anarchist, who on 12 February 1894 detonated a bomb at the Café Terminus in the Parisian Gare Saint-Lazare killing one person and wounding twenty. Though his activity in the anarchist movement was limited, he garnered much attention as a result of his crimes and of his age. He was also seen as one of the first people of a growing group of revolutionaries (largely anarchist) who subscribed to the doctrine of the \"propaganda of the deed\", which would later take the life of many governmental figures. Henry grew up in a liberal, aristocratic family with anarchist sympathies. They were exiled to Spain for a time because his father, Fortune Henry, was a communard (a supporter of the 1871 Paris Commune). As a result, Henry was born in Barcelona and regaled from an early age with stories of state oppression. These anti-state attitudes were confirmed when the Spanish authorities confiscated the Henry family's property due to their political beliefs. Henry's father was forced to take a miserable factory job and died of mercury poisoning when Henry was only 10 years old. The family returned to France and Henry's brother, an anarchist, eventually helped him establish connections with French revolutionary circles. Henry passed the writing portion of the entrance exam for the prestigious École Polytechnique, but he failed his oral exams and went on to find work as a trainee for an engineering firm. Henry was furious over the state execution of fellow anarchist Auguste Vaillant. Motivated by the French Third Republic's endemic political corruption, Vaillant carried out a bomb attack on the French Chamber of Deputies on 9 December 1893. Although there were no fatalities, twenty deputies were injured. Henry took it upon himself to avenge Vaillant's death. He saw the café as a representation of the bourgeoisie itself and his intent was to kill as many people as possible in the bombing. When brought to trial for these acts, he was asked by the courts why he had needlessly harmed so many innocent people, to which he replied, \"…there are no innocent bourgeois\", adding that his acts caused the \"insolent triumphs\" of the bourgeoisie to be shattered, and \"its golden calf would shake violently on its pedestal, until the final blow knocks it into the gutter and pools of blood.\" ", "id": 2317108}
{"src_title": "Gordon Moore", "tgt_title": "Gordon Moore", "src_document": [{"title": "Život.", "content": "Narodil se v San Franciscu, ale vyrůstal v malém, dvoutisícovém městě Pescadero. Vystudoval chemii na univerzitě v Berkeley, titul Ph.D. v oboru chemie a fyzika získal na California Institute of Technology (Caltech), a to roku 1954. Na Caltechu potkal Williama Shockleyho, nobelistu a spoluvynálezce tranzistoru. Když Shockley založil v Palo Altu firmu Shockley Semiconductors, která se chtěla zaměřovat na vývoj polovodičů, nabídl Moorovi, aby se stal jedním z prvních zaměstnanců, a to přesto, že obor polovodičů mu byl dosud vzdálený. Shockley Semiconductors se stala první firmou v později proslulém epicentru počítačového průmyslu zvaném Silicon Valley. K prvním zaměstnancům firmy patřil i fyzik Robert Noyce, spoluvynálezce mikročipu, tedy integrovaného obvodu s několika tranzistory na jedné křemíkové destičce. Noyce a Moore se brzy začali dostávat s autoritativním Shockleym do konfliktů, a tak spolu se šesti dalšími zaměstnanci odešli a založili vlastní firmu Fairchild Semiconductor. Kapitál jim poskytl podnikatel a vynálezce Sherman Fairchild, odtud i název nové firmy. Firma začala rychle expandovat. Jejím prvním výrobkem byl plošný tranzistor 2N697. Společnost IBM koupila sto kusů, za 150 dolarů za kus. Průlom přišel roku 1960, když firma vyvinula obvod se čtyřmi tranzistory na jedné křemíkové destičce. Roku 1965 Moore formuloval proslulý Moorův zákon, a to v článku o integrovaných obvodech pro časopis \"Electronics Magazine\". Zákon říká, že \"počet tranzistorů v jednom integrovaném obvodu se zdvojnásobí každý rok při zachování stejné ceny.\" Moore v článku odhadl, že tento zákon bude řídit vývoj technologie deset let. Avšak platí dodnes. Moore a Noyce se roku 1968 rozhodli z Fairchild Semiconductor odejít a založit novou firmu. Nejprve ji nazvali NM Electronics, později Intel (což je de facto zkratka slov \"integrated electronics\"). Nabídli přitom spolupráci chemikovi Andy Groveovi, který se na rozvoji firmy později také velmi podílel. (Další nespokojenci z Fairchild Semiconductors odešli velmi brzy a založili v Silicon Valley další firmu AMD (Advanced Micro Devices), dodnes velkého konkurenta Intelu). Intel okamžitě zaznamenal úspěch s výrobou paměťových čipů SRAM (static random access memory), od roku 1971 pak s mikroprocesorem Intel 4004, prvním mikroprocesorem volně prodávaným na trhu. Roku 1972 Intel začal vyrábět vlastní počítač s tímto mikroprocesorem. IBM se však trh s osobními počítači v USA podařilo postupně ovládnout (první počítač vrhli na trh roku 1981), a tak se od 80. let Intel soustředil na vývoj a prodej mikroprocesorů, především pro počítače IBM a Compaq. Průlomovým byl patrně především procesor Intel 80386, který pracoval na frekvenci 16–33 MHz a měl 275 tisíc tranzistorů. Jednak jeho výkon umožnil vytvořit osobní počítač zajímavý pro spotřebitelský trh a jednak Moore zvolil zajímavou strategii, když se rozhodl tento procesor nepatentovat a umožnil jeho volné šíření. Zdánlivě nelogický krok vedl k zisku takřka absolutní hegemonie - technologie Intelu se tak rozšířila, že ostatní firmy se jí museli přizpůsobit a Intel tak získal na své vývojové linii technologický náskok. Intel pak začal vrhat na trh další průlomové mikroprocesory. Intel 80486 z roku 1989 se stal prvním čipem s více než milionem tranzistorů. Roku 1993 firma představila revoluční procesor Intel Pentium, který zaznamenal obrovský úspěch. Moore byl v letech 1968-1975 na pozici výkonného viceprezidenta Intelu, v roce 1975 se stal prezidentem i \"CEO\" (výkonný ředitel či hlavní manažer). Roku 1987 se stal předsedou představenstva, když funkci prezidenta a výkonného ředitele převzal Andy Grove. Roku 1997 byl jmenován doživotním čestným prezidentem. V roce 2001 odešel do důchodu. Roku 1990 byl Moore vyznamenán oceněním National Medal of Technology, později Presidential Medal of Freedom.", "section_level": 1}], "src_summary": "Gordon Moore (* 3. ledna 1929, San Francisco) je americký vynálezce a podnikatel, jeden ze zakladatelů Silicon Valley. Spoluzakládal firmu Fairchild Semiconductors a s Robertem Noycem založil firmu Intel. Je autorem tzv. Moorova zákona.", "tgt_summary": "Gordon Earle Moore (born January 3, 1929) is an American businessman, engineer, and the co-founder and chairman emeritus of Intel Corporation. He is also the author of Moore's law. As of October 2019, Moore's net worth is reported to be $11.9 billion.", "id": 1724621}
{"src_title": "Mieszkowice", "tgt_title": "Mieszkowice", "src_document": [{"title": "Název.", "content": "Název \"Berenvalde\" se poprvé objevu v listině z 30. srpna 1295 a vychází z německého označení pro mědvěda, který se objevuje na městské pečeti a ve znaku. Je odvozen ze jména údajného zakladatele města z pomořanského rodu \"von Behr,\" nebo ze jména markraběte Albrechta I. Medvěda, který žil ve dvanáctém století. Existuje však také hypotéza, že kořenem názvu je výraz pro spálený les. Moderní název Mieszkowice je odvozen příponou z osobního jména Měšek, které rovněž označuje medvěda. V průběhu staletí se název města objevuje ve tvarech: Berenvalde (1295), Berwald (1298), Berenwolde (1317), Bernwald (1319), Bernwolde (1325), Bernwalde (1338), Bernwoldt (1348), Berenwaldt (1350), Berinwalde (1371), Bernwalde (1625–1945), Bärwalde (1945), Barwice (1945–1947) a Mieszkowice (od roku 1947).", "section_level": 1}, {"title": "Historie.", "content": "Okolí města bylo osídleno již v neolitu (3000–1700 př. n. l.). Svědčí o tom četné nálezy kamenných seker, ale osada nebo pohřebiště z té doby nebylo nalezeno. Z doby bronzové byly nalezeny stopy pecí, odpadních jímek a žárových hrobů v údolí Odry. Na počátku dvacátého století byla mezi železniční tratí a řekou nalezena sada ženských šperků z doby okolo roku 1500 př. n. l. Později byly odkryty hroby ohraničené kameny. V období osmého až sedmého století před naším letopočtem zde stály dvě osady: jedna mezi řekou a železniční tratí a druhá mezi hradbami a jezerem. Plnily funkci obchodních středisek a jejich obyvatelé se živili především zemědělstvím a rybolovem. V letech 960–972 ovládl okolní území polský kníže Měšek I., ale nejpozději v roce 1007 Polsko o oblast Pomořanska přišlo. V polovině třináctého století bylo mieszkowické území připojeno k Braniborsku a do oblasti obydlené převážně slovanským obyvatelstvem začali pronikat němečtí kolonisté. Město bylo pravděpodobně založeno na zelené louce, ale existuje hypotéza, že u severovýchodního břehu jezera (blízko budovy základní školy) stával raně středověký hrad. Za zakladatele je považován braniborský markrabě Albrecht III. Braniborský, kterému území patřilo od roku 1284. První písemná zmínka o městě pochází z roku 1295 a uvádí darování Mieszkowic klášteru v Pełczycích. O dva roky později jsou potom Mieszkowice označeny jako město s půdorysem o rozměrech 600 × 300 metrů, do kterého vedly dvě brány. Hospodářské zázemí města tvořilo 124 lánů půdy a příjem mělo také z celních poplatků na obchodní cestě z Frankfurtu nad Odrou přes Kostrzyn nad Odrou a Chojnu do Štětína. Na konci třináctého století byl na místě staršího dřevěného kostela postaven nový žulový kostel a v prvních dvou desetiletích čtrnáctého století město obklopily hradby. V roce 1317 koupili bohatí měšťané od markraběta Jana V. močál \"Gors\" (pravděpodobně se nacházel někdo okolo řeky Kurzyci) a brzy poté město získalo dva vodní mlýny. Zástupcem panovníka ve městě býval starosta, který také dohlížel na dodržování zákonů a soudil případné spory. Po roce 1470 převzala soudní pravomoci rodiny pánů ze Sydowa. V roce 1309 ve městě zemřel markrabě Waldemar, který zde jednal s biskupem Henrykem z Havelbergu o darech pro havelberský kostel a klášter Chorin. V roce 1348 město zachvátil požár, který způsobil velké škody, ale brzy se vzpamatovalo. Příčinami rychlé obnovy bylo odpuštění daní na dobu tří let a právo svobodného dopravy na Odře a Wartě. Ke zhoršení hospodářské situace došlo za vlády německých rytířů (1402–1454/1455) a zejména po husitském vpádu v roce 1433. Situace se zlepšila až ve druhé polovině patnáctého století díky rozvoji obchodu mezi Kostrzynem a Chojnou a na přelomu patnáctého a šestnáctého století město prožívalo období největšího rozmachu. Následující roky v době vlády Jana Kostrzynského však město postihly další požáry, vzrostly daně a robotní povinnosti, které tak vedly ke zhoršení prosperity. Kritickým obdobím se stala třicetileté válka, během které se výrazně snížil počet obyvatel. Roku 1628 ve městě žilo pouze čtyřicet obyvatel. Švédský král Gustav II. Adolf ve městě uzavřel dohodu s francouzskou delegací, ale vpády vojsk v letech 1633, 1635 a 1636 vedly ke zničení města. Úbytek obyvatel byl zastaven až po roce 1680 a ke zlepšení ekonomické situace došlo až v první polovině osmnáctého století. Rozvoj města pokračoval s přerušením v době sedmileté války (1756–1763) i v první polovině devatenáctého století. Po celou dobu si město udržovalo rovnováhu mezi zemědělstvím a řemesly. V roce 1782 tu žilo 82 zemědělců, kteří mimo jiné pěstovali pšenici a tabák a okolo roku 1800 zase 138 řemeslníků. Postupně však docházelo k rozmachu zemědělství a v polovině devatenáctého století městu patřilo 18 553 jiter půdy. Z toho orná půda tvořila 10 118 jiter a lesy 4842 jiter. Roku 1876 bylo uvedeno do provozu nádraží na trati ze Štětína do Kostrzyna nad Odrou. Ve stejné době se město začalo rozrůstat mimo své středověké hranice, takže byly zbourány obě městské brány (v letech 1870 a 1872). Otevřeny byly nové školy: městská škola v roce 1873 a soukromá dívčí škola v roce 1880. Začaly vycházet místní noviny \"Bärwalder Wichenblatt\" (1872). Okolo roku 1880 však začalo ubývat obyvatel, protože místní Němci odcházeli do bohatších oblastí Německa na západě. Okolo roku 1900 byla ve snaze zastavit snižování počtu obyvatel otevřena cihelna a mlékárna, vybudovány kanalizace a rozvody plynu a další dívčí škola. K oživení ekonomiky došlo po roce 1932, když německé úřady poskytly vysoké finanční prostředky, které měly pomoci zvýšit životní úroveň oblastí u východní hranice. Od roku 1939 byly v Mieszkowicích umístěny vojenské jednotky a pracovní tábor, ve kterém pracovali zejména nuceně nasazení Poláci. Město bylo osvobozeno sovětskými vojsky 4. února 1945. Během bojů bylo zničeno asi 30 % budov. Od 30. dubna 1945 se město dostalo pod polskou správu a prvním starostou se stal Tadeusz Milk. Němečtí obyvatelé museli své domovy opustit již v únoru téhož roku, ale v květnu podnikali pokusy o návrat. Zároveň však od jara začalo osídlování vojáky vysídlenými ze středního Polska a později také lidmi, kteří museli opustit polské území začleněné do Sovětského svazu. Němečtí obyvatelé byli vysídleni v letech 1946–1947. Poválečný rozvoj města se zaměřoval zejména na zemědělství a v menší míře na průmysl. Málo rozvinuté zemědělství a nedostatečné investice v oblastech kulturních a společenských potřeb však vedly ke stagnaci a odchodu obyvatel. K oživení došlo až v průběhu osmdesátých let dvacátého století, kdy bylo otevřeno nové kulturní centrum, sportovní stadion a vznikly nové obytné domy. Po roce 1990 zaniklo mnoho výrobních podniků a jiné musely projít restrukturalizací. Na konci dvacátého století vznikla nová úpravna vody, kanalizace, pokračovala výstavba vodovodů, byla dokončena plynofikace a v roce 2003 zmodernizována čistírna odpadních vod.", "section_level": 1}, {"title": "Přírodní poměry.", "content": "Krajinu západně od města porůstají lesy tvořené zejména borovicemi, ale v menší míře také duby, buky, smrky a břízami. Typickými zvířaty jsou jeleni, divoká prasata, srnci, daňci, lišky, jezevci, ondatry a mývalové. Ze vzácných druhů se vyskytují orel mořský, čáp černý, luňák červený, bobr, vydra a želva bahenní. Ve druhé polovině roku 2008 byl zaznamenán výskyt několik vlků. V severovýchodní části lesů se nachází přírodní rezervace Siegniewská jezera. Na severozápadě se rozkládá Cedyńský přírodní park.", "section_level": 1}, {"title": "Hospodářství.", "content": "Mieszkowice jsou správním a hospodářským centrem okolních obcí. V prosinci 2008 zde sídlilo 330 společností, z nichž 310 působilo v soukromém sektoru. Nejvíce jich podnikalo v oblastech výroby, velkoobchodu a maloobchodu, opravách motorových vozidel, služeb pro domácnost a podnikání a obchodu s nemovitostmi.", "section_level": 1}, {"title": "Doprava.", "content": "Město leží na křižovatce silnic Štětín – Kostrzyn nad Odrą a Dębno – Osinów Dolny. Vede tudy osobní i nákladní dvoukolejná a elektrifikovaná železniční trať č. 273 Štětín–Vratislav, která místní region spojuje s oblastí Slezska a s přístavem ve Štětíně. Ve městě začíná modře značená turistická trasa přes Moryń do Chojny a červeně značená trasa do Siekierki u hranice s Německem.", "section_level": 1}, {"title": "Společnost.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Školství.", "content": "Ve městě je k dispozici mateřská a základní škola, gymnázium a vzdělávací zemědělské středisko.", "section_level": 2}, {"title": "Kultura.", "content": "Ve městě působí kulturní centrum, ve kterém probíhá pravidelná výuka uměleckých oborů jako je tanec, hudba a další. Kromě toho centrum pořádá populárně naučné přednášky, workshopy, příležitostné pobyty v přírodě, Mieszkowické dny kultury a přátelství apod. Druhou kulturní institucí je obecní knihovna s několika pobočkami v okolních vesnicích.", "section_level": 2}], "src_summary": "Mieszkowice () jsou město v okrese Gryfino v Západopomořanském vojvodství na severozápadě Polska. Jsou správním střediskem městsko-vesnické gminy Mieszkowice. Městem, které leží v nadmořské výšce okolo 50 metrů, protéká řeka Kurzyca a vede železniční trať Štětín – Kostrzyn nad Odrou. V roce 2014 ve městě žilo 3 603 obyvatel. Od poloviny třináctého století byly Mieszkowice součástí Braniborska a městská práva získaly před rokem 1298. V první čtvrtině čtrnáctého století bylo město opevněno, přesto však bylo dobyto při vpádu husitů v roce 1433. V letech 1540 a 1558 vyhořelo a během třicetileté války přišlo o téměř všechny obyvatele. Ve druhé světové válce ztratilo třicet procent budov. Přesto se však dochovalo středověké uspořádání pravoúhlé uliční sítě. Významnými památkami jsou gotický farní kostel, zbytky hradeb a věží a pomník polského knížete Měška I.", "tgt_summary": "Mieszkowice (; Kashubian: \"Berwôłd\") is a town in Gryfino County, West Pomeranian Voivodeship in northwestern Poland, about east of the Oder river and the border with Germany. It is the administrative seat of the urban-rural gmina (municipality) of Mieszkowice. With origins as a medieval Slavic settlement within the borders of the Kingdom of Poland, it was founded as a town in the late 13th century during the Ostsiedlung, after the annexation of the area by Brandenburg, the town was the site of death of the last Ascanian margrave in 1319, a center of the Waldensians movement in the 14th century, and the site of the conclusion of a Franco-Swedish alliance during the Thirty Years' War, which else virtually depopulated the town. After the war, the town slowly recovered, retaining a rural character. In the late 19th century, it was connected to the railroad, and Gottfried Benn was raised in an adjacent village. In 1945, the town largely escaped destruction, and became part of Poland. It was renamed Barwice, then Mieszkowice after Mieszko I of Poland. Until 1998, Mieszkowice was part of Szczecin Voivodeship.", "id": 1810433}
{"src_title": "Talajotická kultura", "tgt_title": "Talaiotic culture", "src_document": [{"title": "Talajoty.", "content": "Talajoty (talaioty nebo též talayoty) jsou kamenné megality doby bronzové a železné na výše uvedených ostrovech z doby talajotické kultury. Datovány jsou do pozdního 2. tisíciletí před Kristem a raného 1. tisíciletí před Kristem. Existuje jich nejméně 274 (dle jiných údajů více než 400 jen na Mallorce). Některé z nich měly obrannou funkci, u dalších není jejich použití jasné. Někteří věří, že sloužily jako pozorovatelny nebo signální věže, jako na Menorce, kde tvoří síť. Zdejší tajaloty jsou mnohem méně náchylné ke zvětrávání než ty na Mallorce. Přesto se v nich našlo velmi málo archeologických nálezů, což vede historiky k tomu, že věří, že ekonomika Menorcy byla chudší než ekonomika Mallorcy. Jiní pokládají osaměle stojící talajoty za mezníky vymezující vlastnictví. Talajoty v lokalitě Son Fornés (Mallorca) sloužily i jako shromažďovací místnosti, centra pro distribuci jídla a snad i místa pro politická a náboženská shromáždění. Za obydlí sloužily obyvatelům běžné domy o jedné či několika místnostech. V předtalajotické době bydleli obyvatelé v tzv. navetách, megalitických kamenných stavbách ve tvaru převráceného trupu lodě. Talajoty jsou kamenné věže z velkých kamenů, zpravidla kruhového půdorysu, někdy i pravoúhlého půdorysu. Uprostřed mají místnost zpravidla s pilířem, který nesl dřevěný strop z olivových trámů, pokrytý proutím, mazanicí a malými kameny. Přístup k vnitřní místnosti byl koridorem ve stěně. Talajot v lokalitě Son Fornés měl průměr 17 metrů a je největším na Mallorce. Talajoty se podobají, ale nejsou příbuzné nuraghům na Sardinii, torrům na Korsice a sesům na ostrově Pantelleria. Tyto megalitické stavby jsou většinou starší než talajoty.", "section_level": 1}, {"title": "Reference.", "content": "\"Dále byly využity naučné tabule z lokality Son Fornés (Mallorka).\"", "section_level": 1}], "src_summary": "Talajotická kultura (nebo Talajotické období) byla společností, která existovala na ostrovech Mallorca a Menorca během doby bronzové a doby železné. Její původ sahá do konce druhého tisíciletí před Kristem. Její jméno je odvozeno od talajotů, stavebních struktur, která po sobě tato kultura zanechala. Archeologické vykopávky ukazují, že talajoty začaly být budovány na začátku prvního tisíciletí před Kristem. Nejpravděpodobněji se tato kultura vyvinula pozvolna z místní předtalajotické kultury. Vnější vliv nemůže být však zcela vyloučen. První známky rozvoje této kultury se objevují nakonci druhého tisíciletí před Kristem, když byla ostrovní společnost ohrožována růstem populace, neefektivní produkcí potravin a limitovaným životním prostorem. Původní zemědělské techniky totiž byly založeny na vypalování a rozorání nové půdy. Prvními velkými monumenty na Mallorce jsou předtalajotské stupňovité tumuly (Túmulos Escalonados), které mají pohřební účel. Mnoho těchto tumulů je spojeno s hypogey z doby bronzové. Na začátku prvního tisíciletí se objevují na Mallorce talajoty, a to buď jako izolované označení hranic anebo v obcích, či nejčastěji seskupené v obřadních centrech. Na Mallorce byla tato obřadní centra stejně rozsáhlá jako obce samotné. Existovaly také chrámy. Ty umístěné v obcích byly malé a měly jen jeden sloup v interiéru, ale ty v krajině byly mnohem větší (10-15 metrů) a měly zpravidla více sloupů. K pohřbům sloužily jeskyně a hypogea, která byla mnohem větší než ta z doby bronzové a někdy měla do skály tesané sloupy. Velkým pohřebištěm byla nekropole Son Real, kde byly postaveny tomby podobné malým talajotům. Vývoj na ostrově Menorca byl podobný, ale některá města zde jsou mnohem větší než na Mallorce. Vyjma talajotů, monumenty na Menorce překonávají ty z Mallorky. Objevují se zde tomby ve tvaru navet a obřadní monumenty typu Taula (taula znamená v Katalánštině stůl). Talajotická kultura byla ukončena punskou kolonizací. Za jejím zánikem mají být stejné důvody, které stály u jejího vzniku.", "tgt_summary": "The Talaiotic Culture or Talaiotic Period is the name used to describe the society that existed on the Gymnesian Islands (the easternmost Balearic Islands) during the Iron Age. Its origins date from the end of the second millennium BC, when the inaccurately named Pre-Talaiotic Culture underwent a crisis and evolved into the Talaiotic Culture. Its name is derived from the talaiots, which are the most abundant and emblematic structures from the prehistoric period of the Balearic Islands.", "id": 361951}
{"src_title": "Alcudia", "tgt_title": "Alcúdia", "src_document": [{"title": "Historie.", "content": "Oblast, kde se nachází současné město Alcudia, byla osídlena již v době bronzové. Významnějším obdobím ale byl příchod Římanů na sever Mallorcy. Ti poprvé přistáli na pobřeží ostrova, na území dnešního Port d' Alcudia, v roce přibližně 123 př. n. l. Na jihu ostrova následně založili současné hlavní město Palma de Mallorca a později i přístav Pollença, který sloužil jako tvrz strážící ostrov před vojáky jiných zemí. Pozdější město Pollença bylo velmi známé díky svým kvalitním látkám a tkaninám, které se dovážely až do Říma. Když Římané ztratili kontrolu na Středomořím, napadli Mallorcu piráti. Populace na ostrově se značně snížila a zbývající obyvatelé opustili přístav Pollença a přemístili se do bezpečnějších poloh, kde založili nové město Pollença. Nedaleko tohoto nově vystavěného města vznikla i vesnice zvaná Alcudia nebo též Alcúdia. Roku 1298 koupil celou vesnici Alcudia Jakub II. Aragonský a začal ji rozšiřovat. Vystavěl hřbitov, faru i kostel a později započal i stavbu městských hradeb. Samotné hradby byly dokončeny až roku 1362. Roku 1523 získala obec status města. Současné hradby stojí na stejných místech, avšak v průběhu času byly často rekonstruovány. Roku 1588 byl založen cech řemeslníků Alcudie. Během 16. století napadli několikrát město piráti. Populace se postupně pořád snižovala a snižovala. Většina lidí se stěhovala na jih nebo do horských oblastí na západě. Roku 1779 bylo rozhodnuto vystavět ve městě přístav a zlepšit tak jeho ekonomiku. To se podařilo a Alcudia zůstala zachována. Roku 1920 začaly město navštěvovat první zahraniční turisté. I přesto ale byla ekonomika města slabá. V raných 70. letech 20. století se vedení rozhodlo zaměřit město, spíše než na pěstování vinné révy, na cestovní ruch. O 15 let později se část Alcudie Port d' Alcudia stala hlavním střediskem evropského cestovního ruchu. V 90. letech byla pak zavedena opatření, která měla zlepšit kvalitu služeb ve městě pro turisty.", "section_level": 1}, {"title": "Symboly města.", "content": "Znak města je tvořen z několika částí: mořem, dveřmi, dvěma chrliči a především dvojhlavým korunovaným orlem. Orel je dominantou znaku a byl městu udělen Karlem V. společně se statusem města. Chrliči jsou umístěny na hradbách pod orlem. Hradby s bránou odkazují na městské hradby ve městě a moře opět symbolizuje důležitost moře pro Alcudii.", "section_level": 1}, {"title": "Památky.", "content": "Největší městskou atrakcí a také památkou jsou starověké hradby, které byly stavěny od roku 1298 a byly dokončeny až roky 1362. Po hradbách je možné se procházet a je z nich vidět až na přilehlá města. Z městských hradeb je navíc dobře vidět i na kostel sv. Jakuba, který ale náleží do katastrální výměry Pollençy. Nedaleko centra města jsou pozůstatky působení Římanů v současné Alcudii v podobě zbytku římanského města. Ve městě je aréna z 19. století a malé římské divadlo. Ve staré části města se každou neděli a úterý po celý rok pořádají trhy. Je zde mnoho restaurací s tradičním i jiným jídlem. Pláž v Port d' Alcudia je oblíbeným místem turistů: dá se zde dobře opalovat, plavat i potápět se. V létě se v Alcudii každoročně slaví svátek svatého Jakuba. Před začátkem se vybere téma oslav a během samotného svátku probíhá více akcí. Jednou z nich je například „Noc Římanů“, kdy chodí lidé po ulicích oblečení jako Římané. Probíhají také divadla, býčí zápasy a konec svátku zakončí ohňostroj a koncert filharmonie na hradbách.", "section_level": 1}, {"title": "Geografie.", "content": "Město se nachází v severovýchodní části ostrova Mallorca uprostřed dvou zálivů: Pollença a Alcudia. Obě zátoky jsou pojmenovány po městech. Alcudia sousedí s městy Pollença, Sa Pobla a Muro. Město se nachází převážně v nížinách, nejvyšší bod má pouze 445 m n. m. a jedná se o vrch \"Sa Talaia\". V okolí se, krom vrchu Sa Talaia, nacházejí dvě další vyvýšená místa: \"Puig de Romani\" a \"Penya Rotja o d'es Migdia\". Nedaleko Alcudie se rozkládá i chráněná oblast Victòria, jejíž rozloha činí 1198 ha. Vyjme moře se v Alcudii a jejím okolí nenachází příliš vodních ploch a ty současné se pomalu ale jistě zmenšují.", "section_level": 1}, {"title": "Fauna a flóra.", "content": "Fauna i flóra jsou typické pro celé Baleáry. V okolí Alcudie roste endemická rostlina \"Digitalis dubia\" nebo \"Arum muscivorum\". Mimo tyto dvě rostliny se zde vyskytují především borovice halepské a palmy druhu žumara nízká. 16 % katastrálního území Alcudie zaujímá les, zatímco 23 % tvoří místa porostlá tamaryšky, rákosím a podobnými rostlinami. Nedaleko Alcudie se rozkládá i chráněná oblast Victòria, jejíž rozloha činí 1198 ha. Pro místí faunu jsou důležité především dvě chráněné oblasti: L'Albufereta a Albufera de Mallorca. Obě oblasti poskytují ochranu především ptákům. V rozlehlých oblastech porostlým rákosím ročně hnízdí mnoho druhů ptáků. Významným druhem ptáka, který zde hnízdí, jsou například orlovec říční a čejka chocholatá. Dalšími místními živočichy jsou zástupci druhu \"Parablennius gattorugine\", což je mořský živočich, nebo hadi druhu užovka maurská, zvaná též \"užovka podezřelá\".", "section_level": 1}], "src_summary": "Alcudia, katalánsky též Alcúdia, je španělské město ležící v severní částí ostrova Mallorca (též \"Majorka\"). V této oblasti se jedná o místo nejvíce navštěvované turisty. Město se dělí na více částí, avšak nejnavštěvovanější je přístav Port (též \"Puerto\") d' Alcudia, kde se nachází velké množství hotelů. V Alcudii se nachází zachovalé městské hradby i domy z doby okolo 13. století. Žije zde obyvatel.", "tgt_summary": "Alcúdia () is a municipality and township of the Spanish autonomous community of the Balearic Islands. It is the main tourist centre in the North of Majorca on the eastern coast. It is a large resort popular with families. Most of the hotels are located in Port d'Alcúdia and Platja d'Alcúdia along the 14 km long beach that stretches all the way to Can Picafort. In Alcúdia the old town is well preserved with houses dating back to the 13th century. The old town is surrounded by a medieval wall.", "id": 694044}
{"src_title": "Douglas BTD Destroyer", "tgt_title": "Douglas BTD Destroyer", "src_document": [{"title": "Vývoj.", "content": "Americké námořnictvo 20. června 1941 objednalo u společnosti Douglas dva prototypy nového dvoumístného střemhlavého bombardéru, který by nahradil jak Douglas SBD Dauntless, tak i nový Curtiss SB2C Helldiver, označeného XSB2D-1. Vzniklý letoun, navržený konstrukční skupinou pod vedením Eda Heinemanna, byl rozměný jednomotorový středoplošník s „racčím“ křídlem s laminárním profilem a příďovým podvozkem, neobvyklým pro tehdejší palubní letadla. V pumovnici a na podkřídelních závěsnících mohl nést až 1 900 kg (4 200 lb) munice, a obranná výzbroj se skládala ze dvou kanónů ráže 20 mm v křídlech a dvou dálkově ovládaných věží s dvěma kulomety ráže 12,7 mm v každé. Prototyp poprvé vzlétl 8. dubna 1943 a ukázal skvělé výkony, kdy byl o mnoho rychlejší a unesl dvojnásobný náklad proti Helldiveru, a brzy následovala objednávka na 358 kusů sériových SB2D-1. Námořnictvo ale brzy změnilo své požadavky a nově projevilo zájem o jednomístný palubní stroj slučující roli torpédového a střemhlavého bombardéru bez pohyblivé výzbroje, a společnost Douglas poté přepracovala SB2D odstraněním obranných věží a druhého člena posádky, které nahradila zlepšením pancéřové ochrany a zvýšenou zásobou paliva, čímž vznikl typ BTD Destroyer. Objednávka SB2D byla změněna na nový typ, a první stroj BTD vzlétl 5. března 1944.", "section_level": 1}, {"title": "Operační historie.", "content": "První sériové BTD-1 byly vyrobeny v červnu 1944. Do kapitulace Japonska v srpnu 1945 bylo dodáno jen 28 kusů, a další výroba byla zrušena, společně s dalšími typy, včetně těch od počátku navržených jako jednomístné, například Martin AM Mauler. Bojově žádné nasazeny nebyly. Heinemann a jeho tým u společnosti Douglas se v té době již plně věnovali vývoji jednomístného typu BT2D, z něhož se později stal Douglas A-1 Skyraider. Prototyp dvoumístné varianty. Vyrobeny dva kusy. Navržená sériová varianta XSB2D-1. Objednáno 358 exemplářů, ale zakázka změněna na BTD-1 dříve než došlo k výrobě. Jednomístná verze. Vyrobeno 26 kusů. Prototypy se smíšeným pohonem. Dodatečných 6,7 kN tahu proudového motoru Westinghouse 19B ale nevedlo k podstatnému zvýšení výkonů. První let v květnu 1944. Postaveny dva kusy.", "section_level": 1}, {"title": "Specifikace (BTD-1).", "content": "Údaje podle stránek \"Dave's Warbirds\"", "section_level": 1}], "src_summary": "Douglas BTD Destroyer byl americký palubní střemhlavý a torpédový bombardér vyvinutý v době druhé světové války pro Námořnictvo Spojených států amerických.", "tgt_summary": "The Douglas BTD Destroyer is an American dive/torpedo bomber developed for the United States Navy during World War II. A small number had been delivered before the end of the war, but none saw combat.", "id": 2214897}
{"src_title": "Hlodáš evropský", "tgt_title": "Ulex europaeus", "src_document": [{"title": "Ekologie.", "content": "Jsou to rostliny milující teplá a slunné stanoviště a nejlépe rostou a kvetou v lehkých, propustných a humózních půdách s malým obsahem vápníku (4 až 5 pH). V chladnějších oblastech mimo oblast přirozeného výskytu jim v silnějších mrazech zmrznou výhony, keře však znovu obrazí a zahustí se. Je považován za druh rychle kolonizující narušené, neudržované prostory. Semenáče špatně snášejí aplikaci vápna a hnojiv, protože to podpoří růst okolních konkurenčních rostlin. Rychlost růstu se mění s věkem, úrodnosti půdy a klimatem. V Evropě nebývají u mladých rostlin roční přírůstky větší než 20 cm a celkově vyrostou do výše cca 1 až 2 m. Na nově kolonizovaných místech v Austrálii a na Novém Zélandu přirostou ročně i 50 cm a keře tam bývají vysoké 2,5 až 5 m. Svou schopností jímat vzdušný dusík obohacují půdu o dusík a svým opadem ji okyselují.", "section_level": 1}, {"title": "Popis.", "content": "Bohatě rozvětvený keř s přímými nebo vystoupavými větvemi dorůstající do výše 1 až 2 m. Žebernaté, tmavě zelené větve jsou porostlé vespod trojčetnými listy a výše špičatými, asi 1 cm dlouhými, čárkovitě trojúhelníkovitými jehlicemi, ztrnovatělými listy. Větve vyrůstají z hluboko sahajícího centrálního kůlovitého kořene a mělkých, uzlinatých kořenů postranních, ty mají spící pupeny a v případě zničení nadzemních části z nich vyrostou nové prýty. Mladý semenáč má prvým rokem trojčetné listy vyrůstající v přízemní růžici. Dalším rokem na mladých prýtech se začínají vytvářet trny přeměnou zakrnělých odbočných větévek a výše z řapíků listů. Stonky jsou zelené, mají voskový povlak, porůstají řídkými chlupy a vykonávají fotosyntézu místo chybějících listů. Na krátkých, chlupatých stopkách vyrůstají z úžlabí trnů, po jednom či dvou, asi 2 cm velké, žluté, oboupohlavné, pětičetné, voňavé květy. Žlutohnědý, vytrvalý kalich je hluboce dvoupyský a dlouhý do dvou třetin koruny tvořené zlatožlutými lístky. V květu je deset srostlých tyčinek. Nápadné květy produkují jen malé množství nektaru, nicméně včely a čmeláci je hojně navštěvují a sbírají pyl; plodná semena se spolehlivě vytvoří i při opylení vlastním pylem. Plodem je 1,5 až 2 cm dlouhý lusk měnící v závislosti na stupni zralosti svou barvu, od zelené po černou. Obsahuje jedno až pět, tmavě zelených, hnědých až černých semen nerovnoměrně vejčitých, která jsou velká asi 3 mm a mají žluté masíčko. Jsou těžká a vypadávají do malé vzdálenosti od keře, jen minimum se samovolně dostane dál než 5 m. Mohou být na delší vzdálenosti dopravena povrchovou vodou nebo zůstanou přilepené ke slupce lusku a pak odváta větrem. Jsou také pro své masíčko mravenci odnášena do mravenišť. Často jsou semena nacházena zapletené v rounu pasoucích se ovcí. Chromozomové číslo druhu je n = 16.", "section_level": 1}, {"title": "Rozmnožování.", "content": "Rostliny se rozmnožují nejčastěji semeny, která mají nepravidelnou dobu dormance a v půdě si podržují klíčivost až 30 let. Tvrdý, voskovitý obal semen ztěžuje proniknutí vody a prodlužuje jejich životnost. Klíčí obvykle na jaře a při dostatku vláhy i v průběhu celého roku. Rostliny do 3 let a starší 15 let produkují semen málo, keře v plodném věku dají z 1 m² asi 500 semen. Z počátku pomalu rostoucí semenáče mohou jen stěží konkurovat rostlinám v zapojeném porostu a proto se hlodaše nejčastěji vyskytují na narušených a dosud neobsazených stanovištích. Nově vypěstované variety nelze pro zachování speciálních vlastností množit semeny, ale musí se rozmnožovat vegetativně, řízkováním.", "section_level": 1}, {"title": "Toxicita.", "content": "Semena obsahují jedovatý alkaloid cytisin, ze kterého se v též vyráběly látky potřebné pro stanovení krevní skupiny. Je to křečový jed s podobnými účinky jako má nikotin. Po požití většího množství semen se dostavuje pálení, pocení a křeče, případně může dojít k ochrnutí dýchacích svalů a ke kolapsu. Zbytek rostlin je neškodný, v minulosti se na písčitých lokalitách pěstovaly jako pícnina, mladé rostliny se drtily mezi válci a používaly jako krmivo pro dobytek.", "section_level": 1}, {"title": "Taxonomie.", "content": "Hlodáš evropský se vyskytuje ve dvou poddruzích: Poddruh \"U. e. europaeus\" je hexaploidní (2n = 96) a rozšířen je po všech místech výskytu, kdežto \"U. e. latebracteatus\" je tetraploidní (2n = 64) a vyrůstá pouze ve Francii, Portugalsku a Španělsku. Viditelně se rozlišují asi 3 mm velkými, párovitými listenci pod květy, u nominátního poddruhu jsou vejčité, kdežto poddruh \"latebracteatus\" je má okrouhlé.", "section_level": 1}, {"title": "Význam.", "content": "Hlodáš evropský počal být koncem 18. století vysazován jako ozdobný keř do velkých zahrad a parků. S nástupem dalšího století se začala využívat také jeho vlastnost vytvářet úhledné, pro zvířata neprostupné živé ploty pro ohrazení pastvin neb nízké větrolamy, či sloužit jako náhradní krmivo v případě sucha. Byl proto po dobrých evropských zkušenostech ve velkém rozšiřován na nová území, hlavně v britských koloniích. Tam na rozsáhlých a nestřežených prostorách velmi rychle zplaněl, začal se nekontrolovaně šířit, vytvářet neproniknutelné houštiny a vytlačovat původní vegetaci. Rychle se uchytil na málo výživných, půdách, kde si dokáže za pomoci symbiotických bakterií na kořenech získávat potřebný dusík z atmosféry. V mnoha zemích byl vyhlášen invazním druhem a například v Austrálii, na Novém Zélandu nebo Havaji se již po mnoho let bojuje s jeho vymýcením z volné přírody. V Evropě se však agresivně většinou nechová a bývá občas vysazován jako zahradní okrasná rostlina, která je při kvetení obsypána stovkami výrazných žlutých květů. Zahradnické podniky vyšlechtily nové variety, které jsou např. plnokvěté nebo se vyznačují nízkým či sloupovitým vzrůstem a jsou vhodné i do skalek.", "section_level": 1}], "src_summary": "Hlodáš evropský (\"Ulex europaeus\") je dekorativní dřevina keřovitého vzrůstu s listy přeměněnými na trny. Tento druh vytvářející souvislé neprůchodné porosty pochází ze západních a jižních části Evropy. Pro své okrasné a užitné vlastnosti i vytrvalost a nenáročnost byl po staletí pěstován a šířen i do vzdálených končin. Byl sázen v okrasných zahradách i parcích a pronikl i do Střední Evropy i Severní Ameriky, kde zdomácněl. Nato byl lidským přičiněním dále vyvezen na téměř všechna obývaná území, vyjma severovýchodní Asie a tropické Afriky. V 19. století se začal také pěstovat v zahradách v prostoru nynější České republiky, odkud se ojediněle dostával do volné přírody. V české krajině je považován za poměrně vzácný neofyt a na rozdíl od tropických a subtropických zemí se samovolně šíří jen velmi málo.", "tgt_summary": "Ulex europaeus (gorse, common gorse, furze or whin) is a species of flowering plant in the family Fabaceae, native to the British Isles and Western Europe.", "id": 29412}
{"src_title": "Ján Móry", "tgt_title": "Ján Móry", "src_document": [{"title": "Život.", "content": "Navštěvoval katolické gymnázium v Banské Bystrici, ale školní rok 1905/1906 absolvoval na Mariánském chlapeckém ústavu v Budapešti. Po maturitě studoval na \"Vysoké škole obchodní v Budapešti\" a praxi absolvoval v Hamburgu, Berlíně a v dalších městech Evropy i v zámoří. Do roku 1921 vedl rodinný obchod v Banské Bystrici. Od osmi let hrál na klavír u prof. Jakuba Scheinbergera v Banské Bystrici. V době studia v Budapešti studoval i kompozici u prof. Sándora Dobóa. V roce 1921 předal rodinný obchod svým sourozencům a odešel do Berlína aby studoval kompozici u Hermana Büchela. Po návratu na Slovensko vedl svůj hotelový areál \"Móry\" na Novém Štrbském plese, který se stal centrem kulturního života. Spolu s manželkou Magdou tu pořádali hudební salony, na kterých vystupovali se svými hosty a které vysílal Radiojournal Košice v přímém přenosu. Častými hosty byli malíř Edmund Gwerk, skladatelé Alexander Albrecht, Béla Bartók, Viliam Figuš-Bystrý,Eugen Suchoň, Alexander Moyzes, pěvci Marta Krásová, Josef Munclingr, Oldřich Nový, Štefan Hoza, manželé Sylvie a Rudolf Macudzinski, klavírista Michal Knechtsberger, libretista Móryových operet Günther Bibo a mnozí další. V Banské Bystrici založil sportovní klub BAC. Po 2. světové válce působil jako učitel a později ředitel Hudební školy ve Spišské Nové Vsi. Od roku 1960 žil a tvořil v Bratislavě. Jeho pozůstalost je uložena v \"Literárnom a hudobnom múzeu\" v Banské Bystrici.", "section_level": 1}, {"title": "Dílo.", "content": "Ján Móry je autorem dvanácti jevištních děl, více než dvou set písní, orchestrálních a komorních skladeb. Komponoval rovněž chrámovou hudbu. Byl významnou osobností hudebního života jako tvůrce slovenské zábavné hudby. Jeho písně, operety a zpěvohry se hrály rovněž v Čechách a v Německu.", "section_level": 1}], "src_summary": "Ján Móry (také psán Johann Mory, pseudonym: H. Tschirmer) (10. června 1892 Banská Bystrica – 5. května 1978 Bratislava) byl slovenský hudební skladatel a pedagog.", "tgt_summary": "Ján Móry (or Johann Mory) (10 July 1892 – 5 May 1978) was a Slovak composer and pedagogue also known under pseudonym H. Tschirmer.", "id": 1999763}
{"src_title": "Státní překlad Bible", "tgt_title": "Statenvertaling", "src_document": [{"title": "Historie.", "content": "Dordrechtská synoda jednala o realizaci nového překladu Bible na sedmi zasedáních od 19. do 27. listopadu 1618. Na nich se řešily tři důležité otázky:", "section_level": 1}, {"title": "Směrnice pro překladatelské práce.", "content": "Synoda se také obšírně zabývala pravidly jak Bibli překládat. Na osmém zasedání 20. listopadu 1618 byla ustanovena konkrétní pravidla pro překladatelské práce. Překladatelé se museli držet čtyř následujících bodů:", "section_level": 2}, {"title": "Apokryfní spisy.", "content": "Před reformací patřily k Bibli všech křesťanů i spisy, které Hieronymus van Stridon označil jako deuterokanonické. Reformátoři se však dohodli, že Starý zákon bude zahrnovat pouze hebrejskou bibli Tanach. Mimo ni existuje ještě přibližně deset spisů, které se zachovaly prostřednictvím řeckého překladu Starého zákona Septuaginty a latinské Vulgáty. Část jich byla původně napsána v hebrejštině a část v řečtině, k dispozici však máme až na několik výjimek jen části řecké. Synoda rozhodla, že tyto knihy nakonec budou do Státního překladu zařazeny, nicméně na jejich konci bude stát „upozornění pro čtenáře.“ Protestantské církve je postupně přestávaly používat. Jiné církve je však nadále uctívají. Pořadí knih a dělení Septuaginty bylo zachováno, a tak například kniha Rút stojí mezi knihou Soudců a 1. knihou Samuelovou, kniha Pláč po knize Jeremjáš a kniha Daniel po knize Ezechiel.", "section_level": 2}, {"title": "Překlad Božího jména.", "content": "V hebrejské Bibli se Boží jméno označuje čtyřmi písmeny יהוה, latinkou JHVH. Židé toto jméno od konce 3. století př. n. l. přestali vyslovovat; a od té doby není jisté, jak by se toto jméno mělo správně vyslovovat. Na dvanáctém zasedání Synoda rozhodla, že ve Starém zákonu se bude Boží jméno překládat jako HEERE (Hospodin). Na okraji stránky se v knize Genesis 2:4 uvádí: \"„Boží jméno IEHOVAH bylo poprvé zmíněno až stvoření světa a znamená nezávislý/svrchovaný a od věků do věků označuje původ či příčinu existence všech věcí, to jest proč tento název náleží pouze Bohu. Měj to stále na paměti kdykoliv od nynějška uvidíš slovo HEERE (Hospodin) velkými písmeny napsáno (z hebrejštiny pocházející slovo IEHOVA, často zkrácené na IAH).\"\" Dále vyvstal problém, jak by měl být Bůh oslovován: osobním zájmeny \"gij\" nebo \"du\"? Tvar zájmena v druhé osobě jednotného čísla se liší region od regionu a v některých dialektech označuje \"gij\" množné číslo. To není v souladu s monoteistickým pojetím, že existuje pouze jeden Bůh. Po tom, co bylo doporučeno, že pro druhou osobu množného čísla se má používat zájmeno \"gij lieden\", byla těsná většina pro to, aby byl Bůh oslovován zájmenem \"gij\". To mělo pro nizozemštinu dalekosáhlé následky: zájmeno \"du\" zmizelo, \"gij\" se časem změnilo v \"jij\" a z \"gij lieden\" (\"gijlieden\") se stalo \"jullie\".", "section_level": 2}, {"title": "Překladatelé.", "content": "Synoda jmenovala překladatele na 13. zasedání 26. listopadu 1618. Na překladu Starého zákona měli pracovat Johannes Bogerman, Willem Baudartius a Gerson Bucerus. Překladatelé ovšem museli dělat poznámky na okraj a v nich vysvětlovat, proč se rozhodli pro danou variantu. Pro překlad Nového zákona a apokryfních spisů byli zvoleni Jakobus Rolandus, Herman Faukelius a Petrus Cornelisz. Herman Faukelius a Petrus Cornelisch zemřeli ještě než vůbec mohli na překladu začít. Jejich práci tedy převzali Festus Hommius a Antonius Walaeus. Také byli jmenováni inspektoři, kteří měli za úkol zhotovený překlad kontrolovat.", "section_level": 2}, {"title": "Význam pro jazyk.", "content": "V roce 1637 byla Státní bible dokončena. Výdaje na překlad Bible uhradily Generální stavy, odtud název Státní překlad. Státní bible měla jedinečný vliv na standardizaci nizozemského jazyka, především výběrem slov (mnoha původně německých), používáním různých nových výrazů a rčení a typickým používáním určitých pádů, zejména genitivu. Do překladu byly zahrnuty také gramatické prvky z různých regionálních jazykových variant, např. dolnosasštiny. Státní překlad se navíc zasloužil o jednotný pravopis slov, čímž se z dolnoněmčiny (střední nizozemštiny) postupně stával jednotný jazyk. Státní překlad v mnoha ohledech znamenal počátek nové nizozemštiny, i když se zpočátku zdálo, že vliv na standardizaci nizozemského pravopisu není tak velký. Překladatelé se drželi původních textů, a proto Státní překlad obsahuje mnoho nenizozemsky znějících vět. Na druhou stranu celá řada obratů zdomácněla natolik, že bychom jejich původ v knize knih ani nehledali.", "section_level": 2}, {"title": "Pobyt v Leidenu.", "content": "Jmenovaní překladatelé se sešli se zástupci Synody v Haagu až 22. května 1625. V tu dobu už byli dva ze šesti překladatelů po smrti. Ke zbylým čtyřem (z Leeuwardenu, Zutphenu, Veere a Amsterdamu) byli povoláni Antonius Walaeus (z Waele), mistr theologie v Leidenu, a Festus Hommius (Homminga), predikant a regent Staten-College, internátní školy pro vzdělávání protestantských predikantů, v Leidenu. Zasedání v Haagu se usneslo, že není možné překládat a současně vykonávat běžné práce. Generální stavy proto 18. července 1625 rozhodly, že překladatelé budou bydlet v Leidenu, kde jim bude uhrazeno ubytování (s výjimkou dvou, kteří v Leidenu již bydleli), včetně dalších nákladů, a to po dobu, po kterou budou od příslušných orgánů požadovat uvolnění z práce a proplacení mzdy. Překladatelé Starého zákona se poprvé sešli v domě Johannese Bogermana na Pieterskerkhof dne 13. listopadu 1626. Překladatelé Nového zákona se scházeli v domě Jacoba Rolanda. Hotové části překladu se tiskly u Jana Claesz. van Dorpa, takže je inspektoři mohli kontrolovat. Překlad Starého zákona byl dokončen v roce 1632. Dne 9. července se v Leidenu sešlo osm inspektorů se dvěma překladateli, aby prodiskutovali obtížné pasáže. To nakonec trvalo 14 měsíců. Stejný scénář se odehrával od 16. listopadu 1634 také ve Walaeově domě na Rapenburg v Leidenu, kde se diskutovalo nad Novým zákonem. Zrevidované texty pak bylo třeba vytisknout.", "section_level": 2}, {"title": "První leidenský tiskař.", "content": "Dne 8. prosince 1634 uzavřelo město Leiden smlouvu s Machteld Aelbrechtsdr., vdovou po Hillebrandu Jacobsz. van Wouwovi, na tisk, vydání a prodej Bible za předpokladu, že překladatelé převedou svá práva na město. Překladatelé Starého zákona tak učinili 10. února 1635. Machteld Aelbrechtsdr. a pozůstalí po Hillebrandovi Jacobsz. van Wouwovi už vlastnili patnáctileté právo na tisk, které jim udělily Generální stavy. Dne 12. února 1635 pak s nimi město Leiden uzavřelo rozšířenou smlouvu na tisk. V roce 1636 byly uzavřeny podobné smlouvy na Nový zákon. Město zaplatilo překladatelům 2500 guldenů. Tisk Bible brzdil nedostatek a vysoká cena papíru a také skutečnost, že mistr tiskař z Amsterdamu přivezl tiskařské vybavení až po tuhé zimě. Tisklo se v domě D’Oliphant na Hooglandse Kerkgracht. Dne 17. září 1637 byl vyhotoven exemplář ve velkém formátu, se zlatými rytinami a vazbou z fialového sametu. Tento výtisk nabídli Waleaus Hommius a Andreas Rivet Generálním stavům.", "section_level": 2}, {"title": "Zkoumání originálních rukopisů v Leidenu.", "content": "Několik let po dokončení překladu odeslaly Generální stavy výtisk, který jim byl v roce 1637 darován, do Leidenu. Tam měl být uložen spolu s původními volnými rukopisy (tzv. autografy), o kterých inspektoři ještě diskutovali. V roce 1639 Generální stavy rozhodly, že místem jejich uložení se má stát Leidenská radnice. Od roku 1641 se tam po dobu tří let sjíždělo dvacet predikantů a dva zástupci Generálních stavů, kteří autografy společně zkoumali. Ubytováni byli v rezidenci De Burcht. Po přivítání starostou města se pak ve slavnostním průvodu vydali na radnici. Volné rukopisy do sebe částečně zapadaly, a proto inspekce v roce 1662 rozhodla, že mají být svázány. Tyto rukopisy zůstaly v Leidenu až do 30. srpna 1800, kdy Zastupitelský orgán Batávské republiky dal svolení, aby byly přeneseny do protestantské církevní společnosti. Autografy se v současnosti nacházejí ve fondu Nederlandse hervormde kerk v Archívu města Utrecht. Truhla, ve které byly uloženy, se nachází v muzeu Catharijneconvent v Utrechtu.", "section_level": 2}, {"title": "Jazykové úpravy.", "content": "Státní překlad prošel od svého vzniku několika různými úpravami. Jazyk a pravopis překladu byl poprvé zrevidován v roce 1762 (v tzv. Jehova-bijbel). Přesto bylo až do počátku devatenáctého století zcela běžné vydávat Státní překlad v původním pravopisu ze sedmnáctého století. První opravdu zmodernizovaný překlad (Starý a Nový zákon) vyšel až v roce 1834. Byl upraven podle tehdy používaného pravopisu Matthijse Siegenbeeka zásluhou Henrica Catse a Wessela Alberta van Hengela. Toto vydání znamenalo konec vydávání Bible v pravopisu sedmnáctého století.", "section_level": 1}, {"title": "Edice Jongbloed.", "content": "V roce 1888 vyšla edice, kterou zrevidovala komise teologů. Tuto verzi původně vydalo nakladatelství Proost en Brand, později, mimo jiné, i nakladatelství Jongbloed. Právě tato edice, známá jako \"Jongbloededitie\", se stala jednou z nejužívanějších verzí Státního překladu.", "section_level": 2}, {"title": "Státní překlad 1977.", "content": "V roce 1977 vydala společnost Nederlands Bijbelgenootschap verzi Státního překladu, v níž byl především modernizován pravopis. Revizi provedla komise pod vedením pastora C. A. Tukkera (odtud také pojmenování Tukkervertaling). V této edici se však nejednalo o úplné přepracování, nýbrž pouze o mírné úpravy, především jazykovědného rázu, při nichž měl být rovnou modernizován i pravopis. Současně bylo také potřeba tuto edici porovnat se druhým opraveným vydáním Státního překladu (tzv. Ravesteyneditie z roku 1657) a reflektovat pravopisné změny, k nimž v průběhu let došlo. Skutečnou popularitu si tato edice nikdy nezískala.", "section_level": 2}, {"title": "Revidované vydání.", "content": "Revidované vydání Státního překladu, zkráceně HSV, obsahuje text původního Státního překladu z roku 1637, který byl upraven do podoby jazyka, jenž se více přibližuje současné nizozemštině; v žádném případě se tedy nejedná o nový překlad. Kompletní revizi Státního překladu zahájila v červnu 2002 organizace Stichting Herziene Statenvertaling, kterou k tomu účelu založily církve Nederlandse Hervormde Kerk a Christelijke Gereformeerde Kerken. Revize byla dokončena v průběhu roku 2010. Nizozemskému publiku byla oficiálně představena 4. prosince 2010 v Dordrechtu, vlámskému publiku pak 11. prosince 2010.", "section_level": 1}, {"title": "Digitalizace Státního překladu.", "content": "Kompletní digitalizace textu Státního překlada proběhla v letech 2007-2008. Na přepisu textů, včetně korektur, pracoval tým 135 dobrovolníků pod vedením Nicoline van der Sijsové. Jednalo se celkem o 2 590 583 slov, z nichž 931 309 pochází přímo z biblických textů, 1 317 155 z glos a zbytek z předmluv k různým biblickým knihám. Webové stránky digitalizovaného Státního překladu byly oficiálně uvedeny do provozu 22. května 2008 profesorem Fritsem van Oostromem.", "section_level": 1}], "src_summary": "Státní překlad Bible je první oficiální nizozemský překlad Bible přímo z původních hebrejských, aramejských a řeckých textů. Pověření k překladu bylo vydáno v roce 1618 na Dordrechtské synodě; náklady měly uhradit Generální stavy. Do té doby se používaly nejrůznější překlady, mezi nimi i Lutherův překlad do hornoněmčiny. Ten byl ovšem považován za luteránský výklad. Nizozemská vydání vycházela už i předtím, například Delftská bible (1477), Liesveldtova bible (1526), Biestkensova bible (1560) a Bible Deux-aes (1562), jednalo se však o pouhé překlady již dříve přeložených a mnohdy neúplných textů. Lovaňská bible (1548) byla dlouho jediná, kterou římskokatolická církev schválila jako katolickou. Synoda proto považovala za nezbytné, aby vyšel kvalitní vlastní (kalvinistický) překlad podle vzoru anglické autorizované verze Bible krále Jakuba (1611), který by se nejvíce přiblížil původním textům v biblických jazycích. Starý zákon byl napsán v hebrejštině a aramejštině, Nový zákon a starozákonní apokryfy v řečtině. Generální stavy schválily žádost Synody až v roce 1626, teprve poté mohli překladatelé zahájit činnost. Překladatelské práce probíhaly v Leidenu. Státní překlad byl hotov v roce 1635 a Generální stavy jej autorizovaly v roce 1637. Město Leiden zaplatilo za právo tisknout Bibli částku 2500 guldenů. V letech 1637 až 1657 se vytisklo půl milionu exemplářů. Státní překlad se v některých protestantských církvích stále považuje za autoritativní text. Státní překlad Bible má nedocenitelný význam nejen v náboženské oblasti, ale také na poli jazykovědy a politiky. Jazyk Státního překladu tvoří základ standardní nizozemštiny, která se vyvinula v 17. století a byla důležitým nástrojem ke kulturnímu sjednocování Nizozemska. Nový zákon Státního překladu (stejně jako například Nový zákon Bible krále Jakuba) je překladem rukopisu Textus receptus. Tento řecký text publikoval Erasmus Rotterdamský na základě několika rukopisů byzantské textové tradice. Starý zákon je překladem věrohodného Masoretského textu. Od konce devatenáctého století ovšem vychází většina překladů Bible z kritických vydání Nového zákona, jako např. edice Nestle-Aland, jejíž základem se staly tehdy objevené rukopisy Starého a Nového zákona. Státní překlad Bible používá při bohoslužbách stále mnoho desítek nizozemských farností (především ortodoxně kalvinistických).", "tgt_summary": "The Statenvertaling (, \"States Translation\") or Statenbijbel (\"States Bible\") was the first translation of the Bible from the original Hebrew, Aramaic and Greek languages into Dutch, ordered by the Synod of Dordrecht 1618 and financed by government of the Protestant Dutch Republic and first published in 1637. The first complete Dutch Bible had been printed in Antwerp in 1526 by Jacob van Liesvelt. Like other existing Dutch Bibles, however, it was merely a translation of other translations. Furthermore, the translation from Martin Luther was widely used, but it had a Lutheran interpretation. At the Synod of Dort in 1618/19, it was therefore deemed necessary to have a new translation accurately based on the original languages. The synod requested the States-General of the Netherlands to commission it. In 1626, the States-General accepted the request from the Synod, and the translation started. It was completed in 1635 and authorized by the States-General in 1637. From then until 1657, when a second edition was published, a half-million copies were printed. It remained authoritative in Protestant churches well into the 20th century. In 1645, The Westminster Assembly commissioned Theodore Haak to translate the \"Statenvertaling met Kantekeningen\" (the Dort Authorized Version with commentary) into English for wider distribution. This massive work was published in London by Henry Hill in 1657. The source material for the Old Testament was the Masoretic Text and the Septuagint. The New Testament was translated from the \"Textus Receptus\" with references to the Majority Text.", "id": 1171450}
{"src_title": "Bytel metlatý", "tgt_title": "Bassia scoparia", "src_document": [{"title": "Rozšíření.", "content": "Je původní rostlinou v oblastech jihovýchodního Ruska, ve Střední a Malé Asii, Íránu, Pákistánu, Indii, Číně, Mongolsku, na Sibiři i v Japonsku a na Tchaj-wanu. Kromě České republiky byl také zanesen do celé Střední a Jižní Evropy, Severní a Jižní Ameriky, zbytku Asie, Jižní Afriky, Austrálie i na Nový Zéland. V současnosti se v ČR vyskytuje téměř po celém území, nejčetnější je v teplých oblastech středních Čech a jižní Moravy. K jeho rozšiřování přispívá i pěstování jako okrasné letničky v zahradách nebo na hřbitovech, kde se vysévá pyramidální varieta 'trichophylla', tzv. „letní cypříšek“ (kulovitý vzrůst, žlutozelené zbarvení rostlin, na podzim červené, listy pouze čárkovité) a odtamtud se semeny dostává do volné přírody.", "section_level": 1}, {"title": "Ekologie.", "content": "Tento bylinný druh osídluje hlavně lehké, alkalické, štěrkovité a písčité, živinami chudé substráty na světlých, suchých, teplých a otevřených stanovištích. Nejvíce se vyskytuje na skládkách, rumištích, železničních náspech a podél cest. odtud se šířívá jako plevel po obdělávaných polích až do nadmořské výšky 1200 m. V současnosti roste spíše na klimaticky teplých místech, avšak předpokládá se jeho postupné rozšíření i do vyšších a chladnějších poloh. Je schopen růst i na zasolených půdách. Má velkou konkurenční schopnost, produkuje alelopatické chemické látky, které omezují klíčení semen v sousedství. Silné a husté rostliny tvoří kompaktní porosty, které připravují okolní rostliny o světlo, vláhu i živiny a svými rozměry zhoršují strojovou sklizeň.", "section_level": 1}, {"title": "Popis.", "content": "Jednoletá, šedozelená nebo načervenalá rostlina s kůlovitým kořenem, která v časném mládí vytvoří drobnou listovou růžice. Později z ní rychle vyrostou přímé, vespod dřevnatějící lodyhy, které jsou hustě metlovité větvené a dorůstají do výšky až 150 cm. Lodyhy jsou oblé nebo mělce rýhované, vespod lysé a nahoře hustě chlupaté. Jsou porostlé střídavými, přisedlými nebo krátce řapíkatými listy, které jsou ploché, úzce podlouhlé, až 6 cm dlouhé a 0,5 cm široké. Listové čepele jsou u báze zúžené, na vrcholu dlouze špičaté, po obvodě celistvé a mají zřetelnou střední žilku. Drobné, oboupohlavné květy vyrůstají po jednom až dvou z úžlabí listů na koncích lodyh a nevytvářejí květenství, někdy květům vyrůstá na bázi hustý věneček chlupů. Mají pět nazelenalých okvětních plátků, které jsou v horní časti dovnitř zahnuté a na každém v dospělosti vyrůstá drobný bylinný přívěsek. V květu je pět tyčinek s červenými prašníky, které se pro odvrácení samosprašnosti otvírají až zaschnutí blizen. Svrchní semeník má dvě červené čnělky. Květy kvetou od července do září, neprodukují nektar a jsou opylovány větrem. Plodem je tmavohnědá, asi 2 mm dlouhá, okrouhlá, vmáčklá, jednosemenná nažka zabalená ve vytrvalém okvětí. Rozšiřovány jsou větrem nebo vodou, podíl na jejich šíření mají i lidé při pracovní činnosti. Po dozrání se lodyhy za silného větru zpravidla ulomí a jsou i se semeny unášeny větrem a cestou trousí semena, stávávají se z nich tzv. stepní běžci.", "section_level": 1}, {"title": "Rozmnožování.", "content": "Bytel metlatý pravidelně bohatě plodí a téměř všechny jeho nažky klíčí. Jedna rostlina vytvoří až 10 000 plodů, které dozrávají obvykle v říjnu a pomalu se vysemeňují až do jara. Semena nejsou dormantní a část jich vyklíčí již na podzim, zimu však semenáče nepřežijí. Pro vzejití jim stačí teplota těsně nad 0 °C a hloubka 5 až 7 cm. S příchodem jara průběžně raší až do poloviny dubna, pro růst a kvetení jim postačuje teplota 15 °C. Jen malá část semen má schopnost vyklíčit i za dva roky.", "section_level": 1}, {"title": "Taxonomie.", "content": "V České republice vyrůstají dva poddruhy, častěji se vyskytuje nominátní bytel metlatý pravý (\"Bassia scoparia\" subsp. \"scoparia\"), řidčeji bytel metlatý hustokvětý (\"Bassia scoparia\" subsp. \"densiflora\"), který se od nominátního odlišuje hustým věnečkem dlouhých chlupů pod květy a plody.", "section_level": 1}, {"title": "Význam.", "content": "Názory na prospěšnost či škodlivost bytele metlatého jsou rozdílné, liší se podle místa a pohledu posuzovatele.", "section_level": 1}, {"title": "Prospěšnost.", "content": "Ve Spojených státech amerických a v Kanadě se zájem o bytel metlatý jako o krmnou plodinu v posledních deseti letech podstatně zvýšil, zvláště v suchých oblastech. Produkuje stejné množství píce na hektar jako vojtěška, ale s polovičními nároky na vodu, má vysoký obsah živin a netrpí chorobami a škůdci. Má oproti vojtěšce jen mírně menší krmnou hodnotu a stravitelnost, neovlivňuje chuť mléka. Spolehlivě roste i na místech s úhrnem ročních srážkami jen 150 mm (Praha asi 600 mm) Lze jej dobře využívat pro znovuozeleňování, obnovu narušených půd i jako ochranu proti půdní erozi. Používá se i k rekultivaci zasolených půd, dobře prospívá i při zavlažování vodou se salinitou rovnající se třetině slanosti mořské vody. Vysazuje se jako solitérní prvek v plošných výsadbách nebo se z něj vytvářejí krátkodobé živé ploty, které lze stříháním tvarovat. Mladé výhonky rostlin a jejich pupeny jsou v Japonsku a Číně používány na saláty a do polévek. Ve východní Asii se dospělé rostliny sklízejí na siláž. Semena jsou bohatá na bílkoviny a používají se k výrobě mouky pro pečení chleba. Odvar ze semen se v ruském a čínském léčitelství využívá pro močopudné účinky při zánětech močového měchýře a močových cest, prášek ze semen k výrobě mastí na choroby kůže i jako srdeční stimulátor.", "section_level": 2}, {"title": "Škodlivost.", "content": "V přírodě České republiky je tento nepůvodní druh hodnocen jako aktuálně nebezpečný plevel, který je mimořádně expanzivní s velkou schopností reprodukce a šíření. Navíc existují typy, které byly schopné vytvořit si za krátkou dobu rezistenci vůči několika skupinám herbicidů. Doposud se projevuje jako synantropni rostlina a jen málo se dostává mezi kulturní plodiny, s výjimkou okopanin. Předpokládá se, že k jeho dalšímu šíření napomůže globální oteplování. Není přirozeně regulován chorobami ani škůdci. Hospodářská zvířata (skot, koně, ovce) dospělé rostliny ráda spásají. Ty ale obsahují v listech, květech i semenech toxické látky (oxaláty, alkaloidy, saponiny, nitráty a sulfáty). které při dlouhodobé konzumaci většího množství způsobují neurologické problémy, fotosenzibilitu kůže a případně až úhyn. Ve Spojených státech amerických a v Kanadě se na některých územích stal obávaným, proti suchu odolným plevelem prérijních oblastí a je dnes jedním z nejrozšířenějších a nejobtížnějších plevelů v zemědělství USA. Při zamoření podstatně snižuje výnosy obilnin, čiroku, sóje a cukrovky a jeho rané populace jsou problémem též u ozimých obilnin. V roce 1990 byl záměrně dovezen do Západní Austrálie jako krmná plodina pro území se zasolenou půdou. Začal se ale tak rychle šířit, že již za dva roky byl prohlášen za plevel, který je nutno vymýtit. Při nákladech 300 000 USD se tuto eradikaci podařilo do roku 2000 uskutečnit.", "section_level": 2}], "src_summary": "Bytel metlatý (\"Bassia scoparia\") je planě rostoucí bylina, druh rodu bytel. Do české přírody, kde byl poprvé pozorován v roce 1811, se tento neofyt dostal přes Středomoří z jihovýchodní Evropy s osivem obilnin a olejnin. Nově bývá do Česka zavlékán ze Severní Ameriky, hlavně se sojovými boby a jeho populace se šíří podél železničních tratí a silnic.", "tgt_summary": "Bassia scoparia is a large annual herb in the family Amaranthaceae native to Eurasia. It has been introduced to many parts of North America, where it is found in grassland, prairie, and desert shrub ecosystems. Its common names include burningbush, ragweed, summer cypress, mock-cypress, kochia, belvedere, Mexican firebrush, and Mexican fireweed.", "id": 43342}
{"src_title": "Spontánní štěpení", "tgt_title": "Spontaneous fission", "src_document": [{"title": "Historie.", "content": "První objevený proces jaderného štěpení bylo štěpení vyvolané neutrony. Protože kosmické záření produkuje neutrony, bylo obtížné rozlišit mezi spontánním a indukovaným štěpením. Kosmické záření ale může být odstíněno silnou vrstvou vody nebo hornin. Spontánní štěpení tak bylo objeveno v roce 1940 sovětskými fyziky Georgijem Fljorovem a Konstantinem Petržakem. Ti pozorovali uran v Moskevském metru ve stanici Dinamo, 60 metrů pod povrchem.", "section_level": 1}, {"title": "Proveditelnost.", "content": "Nejlehčí přirozené nuklidy u nichž by mohlo probíhat spontánní štěpení jsou niob 93 a molybden 94, tedy prvky s protonovými čísly 41 a 42. Spontánní štěpení u nich však nebylo nikdy pozorováno. V praxi jde tedy o stabilní izotopy. Spontánní štěpení je v rozumných časech pozorovatelné pouze u prvků s atomovou hmotností 232 nebo vyšší. Jedná se tedy o prvky, alespoň tak těžké, jako je thorium 232, které má poločas přeměny o něco delší než je stáří vesmíru. Thorium 232 je nejlehčí radioaktivní nuklid, u nějž máme důkazy spontánního štěpení v minerálech, které tento prvek obsahují. Z prvků se známými vlastnostmi mají největší náchylnost ke spontánnímu štěpení uměle připravené aktinoidy s vysokým protonovým číslem, jejichž protonové číslo je současně liché. Jde tedy zejména o mendelevium (protonové číslo 101) a lawrencium (protonové číslo 103). A také některé ze supertěžkých transaktinoidů, například rutherfordium. U těžkých přirozeně se vyskytujících izotopů jako jsou thorium 232, uran 235 a uran 238, dochází ke spontánnímu štěpení zřídka, ve velké většině případů místo toho pozorujeme alfa rozpad nebo beta přeměnu. Spontánní štěpení těchto izotopů je obvykle zanedbatelné. Matematicky se skutečnost zda dojde ke spontánnímu štěpení v době natolik krátké aby bylo pozorovatelné současnými metodami dá vyjádřit tímto vzorcem: Kde Z je protonové číslo a A je nukleonové číslo (například formula_2 = 36 pro uran-235)", "section_level": 1}, {"title": "Míra spontánního štěpení.", "content": "V praxi izotop plutonium 239, vždy obsahuje určité množství izotopu plutonium 240, protože plutonium 239 má tendenci pohlcovat neutrony v průběhu výroby. Vysoká míra zastoupení plutonia 240 zvyšuje míru spontánního štěpení, tento izotop je proto nežádoucí příměs. Plutonium pro vojenské potřeby neobsahuje více než 7 % plutonia 240. Zřídka využívaný typ atomové bomby Hirošimského typu založený na srážce dvou podkritických množství štěpného materiálu má kritický čas vložení asi jednu milisekundu. Pravděpodobnost štěpení během tohoto intervalu by měla být nízká. Proto je na tento typ bomby vhodný pouze uran-235. Téměř všechny typy atomových bomb používají nějakou formu imploze. Pokud jádro prochází superdeformací, může ke spontánnímu štěpení dojít rychleji.", "section_level": 1}, {"title": "Proces spontánního štěpení a jeho využití.", "content": "Stejně jako v případech dalších typů radioaktivní přeměny ke spontánnímu štěpení dochází v důsledku tunelového jevu v atomovém jádře, aniž by bylo potřeba jeho srážky s jinou částicí, nutné u indukovaného štěpení. Přesto jsou výsledky obou štěpení obdobné: Podobně jako ostatní typy jaderného štěpení, i spontánní štěpení uvolňuje neutrony, takže pokud je přítomno kritické množství štěpného materiálu, spontánní štěpení může iniciovat soběstačnou řetězovou reakci. Radioizotopy pro něž není míra spontánního štěpení zanedbatelná mohou být použity jako zdroje neutronů. Jedná se například o kalifornium-252 s poločasem přeměny 2638 let. Uvolněné neutrony mohou být využity například při bezpečnostních kontrolách na letištích při hledání výbušnin, dále při měření vlhkosti půdy v okolí dálnic a dalších staveb nebo při měření vlhkosti materiálu uloženého v zásobnících. Spontánní štěpení uranu 235 a uranu 238 zanechává stopy na krystalové mřížce minerálů obsahujících uran poté, co jimi projdou štěpné produkty. Toto poškození, nazývané štěpné dráhy, je základem metody radiometrického datování zvané datování podle štěpných stop.", "section_level": 1}], "src_summary": "Spontánní štěpení je forma radioaktivní přeměny přítomná pouze u velmi těžkých chemických prvků. Vazebná energie jádra dosahuje maxima u nukleonového čísla 58. Spontánní štěpení na menší jádra a několik jaderných částic je možné u větších nukleonových čísel. Vzhledem k omezení při vytváření dceřiných jader štěpných produktů je spontánní štěpení teoreticky (čímž je míněno energeticky) možné od nukleonového čísla 92 dále. Pravděpodobnost spontánního štěpení se se zvyšující atomovou hmotností zvyšuje.", "tgt_summary": "Spontaneous fission (SF) is a form of radioactive decay that is found only in very heavy chemical elements. The nuclear binding energy of the elements reaches its maximum at an atomic mass number of about 56; spontaneous breakdown into smaller nuclei and a few isolated nuclear particles becomes possible at greater atomic mass numbers.", "id": 2256361}
{"src_title": "Kanál SOFAR", "tgt_title": "SOFAR channel", "src_document": [{"title": "Podrobnosti.", "content": "SOFAR kanál je koncentrován v hloubce, kde kumulativní účinek teploty, tlaku a v menší míře též salinity vytváří pásmo minimální rychlosti šíření zvuku ve vodním sloupci oceánu. Tlak se zvyšuje lineárně s narůstající hloubkou, avšak teplota je proměnná, obvykle rychle klesá od hladiny moře až do hloubky zhruba tisíc metrů. Dále ale zůstává až do dna téměř nezměněna kvůli působení ohřevu z mořského dna. V blízkosti hladiny, klesající teplota způsobuje snížení rychlosti zvuku ve vodě s rostoucí hloubkou, naopak hlouběji ve vodním sloupci rostoucí tlak a tedy vyšší koncentrace molekul vody způsobuje zvyšování rychlosti zvuku s rostoucí hloubkou. Vrstva kde je rychlost zvuku minimální se nazývá osa kanálu. V blízkosti souostroví Bermudy se nachází osa kanálu v hloubce zhruba 1000 metrů, v mírném pásmu je osa kanálu v menších hloubkách a ve vysokých zeměpisných šířkách dokonce vystupuje téměř až k povrchu. Princip šíření zvuku v kanálu je podobný šíření světla v optickém vlákně. Dochází k tomu, že se zvukové vlny odráží a lámou od stěn kanálu tak, že nedochází k rozptylům zvuku od dna nebo hladiny. Zvuk se tak šíří téměř beze ztrát. Záhadné nízkofrekvenční zvuky připisované plejtvákům myšokům jsou v kanálu častým jevem. Biologové se domnívají, že velryby se mohou potopit do tohoto kanálu, zde zpívat a komunikovat tak s ostatními jedinci druhu vzdálenými mnoho kilometrů. Během druhé světové války navrhl objevitel kanálu SOFAR Maurice Ewing, že by šlo tuto vrstvu využít pro záchranu sestřelených pilotů, kteří by odpálili speciální SOFAR bombu, která by explodovala právě v hloubce uvnitř kanálu a sloužila by k tajné nouzové komunikaci. V umění se kanál SOFAR objevuje například v románu \"The Hunt for Red October\", kde je kanál využit pro detekci nepřátelské ponorky. Maurice Ewing rovněž spekuloval o existenci podobné vrstvy v horních vrstvách atmosféry, což vedlo k zahájení projektu Mogul prováděného v letech 1947 až 1948.", "section_level": 1}], "src_summary": "Kanál SOFAR (\"Sound Fixing and Ranging channel\"), je horizontální vrstva vody v oceánu v níž je rychlost šíření zvuku minimální. Kanál tak slouží jako vlnovod pro zvuk a nízké frekvence zvukových vln v něm mohou cestovat tisíce kilometrů než se ztratí. Tento jev má důležité aplikace především ve vojenství. Kanál SOFAR byl objeven v roce 1940 nezávisle Mauricem Ewingem a Leonidem Brechovskym.", "tgt_summary": "The SOFAR channel (short for Sound Fixing and Ranging channel), or deep sound channel (DSC), is a horizontal layer of water in the ocean at which depth the speed of sound is at its minimum. The SOFAR channel acts as a waveguide for sound, and low frequency sound waves within the channel may travel thousands of miles before dissipating. This phenomenon is an important factor in submarine warfare. The deep sound channel was discovered and described independently by Maurice Ewing, Stanley Wong and Leonid Brekhovskikh in the 1940s.", "id": 154346}
{"src_title": "Conrad Celtis", "tgt_title": "Conrad Celtes", "src_document": [{"title": "Život.", "content": "Narodil se jako syn vinaře (odtud jeho příjmení). Školu absolvoval ve Würzburgu; poté studoval na univerzitě v Kolíně nad Rýnem, kde se v roce 1479 stal bakalářem svobodných umění. Vedle latinské gramatiky a rétoriky se učil také matematiku a astronomii ale nepodařilo se mu dokončit studia teologie. Roku 1482 podnikl studijní cestu do Budína aby se seznámil s okruhem vědců u dvora Matyáše Korvína. Roku 1484 odešel na Univerzitu v Heidelbergu a pokračoval ve studiu umění, s důrazem na poetiku a rétoriku. Zde poslouchal přednášky v řečtině a hebrejštině a byl žákem Rudolfa Agricoly a Johanna von Dalberga, kteří ho seznámili s humanistickým světem idejí. Během pobytu v Heidelbergu si latinizoval jméno na Conradus Celtis. Roku 1485 získal titul Magister a o rok později vydal své první dílo \"Ars versificandi et carminum\". Přednášel V Erfurtu, Rostoku a Lipsku a podnikl přednáškové cesty do Padovy, Ferrary, Říma, Boloni, Florencie a Benátek. Diskutoval zde s tehdejšími předními učenci (Marsilius Ficinus, Philippus Beroaldus, Pomponius Laetus a Marcus Antonius Sabellicus). 18. dubna 1487 mu v Norimberku na říšském sněmu císař Fridrich III. udělil titul \"poëta laureatus\" a zároveň získal titul doktora. Na jaře 1489 cestoval přes Dalmácii, Chorvatsko a Uhersko do Krakova, kde do roku 1491 studoval na Jagellonské universitě matematiku, astronomii a přírodní vědy. Seznámil se zde s místními humanistickými učenci (Lorenz Rabe, Bonacursius) a po římském vzoru založil první učenou společnost \"Sodalitas Litterarum Vistulana\" (Poviselská literární společnost). Roku 1490 cestoval přes Vratislav a zastavil se v Praze. Celtis založil v Uhrách \"Sodalitas Litterarum Hungaria\" (Uherská literární společnost), později přenesenou do Vídně jako \"Sodalitas Litterarum Danubiana\". Zastavil se v Řezně, Pasově (pravděpodobně také v Míšni) a Norimberku. Zde nakladatel Hartmann Schedel použil jeho popis Vratislavi pro svou \"Norimberskou kroniku\". Navštívil Lübeck a nakonec se usadil v Ingolstadtu, kde se stal 1491/92 docentem rétoriky a poetiky a přednesl zde svou proslulou přednášku, ve které německé studenty vyzval, aby se vyrovnali Italům v literatuře a vzdělanosti. V zimě 1492 se stal vedoucím katedrální školy v Řezně a v letech 1495–96 byl učitelem synů kurfiřta Filipa Falckého v Heidelberku. Zde založil \"Sodalitas Litterarum Rheniana\" (Porýnská literární společnost). Další desetiletí života strávil ve Vídni, kde ho římský král Maxmilián I. roku 1497 jmenoval lektorem rétoriky a poetiky. Z vlastního popudu založil na Vídeňské univerzitě humanisticky orientovanou společnost slučující výuku poezie, rétoriky a přírodních věd – \"Collegium poetarum et mathematicorum\" (Kolegium básníků a matematiků). Na nově založené univerzitě ve Wittenbergu se roku 1504 zúčastnil jmenování prvních bakalářů. Odtud odešel do Čech, kde shromažďoval podklady pro publikaci \"Germania illustrata\". Roku 1504 navštívil Olomouc, která byla v této době významným centrem humanismu. Zemřel dne 4. února 1508 ve věku 49 let na syfilis.", "section_level": 1}, {"title": "Dílo.", "content": "Conrad Celtis byl jedním z prvních, kdo v Německu šířili znalost řečtiny. Ve své poezii napodoboval Ovidia a Horacia. Za jeho nejvýznamnější básně jsou považovány \"Quattuor Libri Amorum\" (\"Čtyři knihy milostných básní\"), vydané roku 1502 v Norimberku. Významné jsou jeho přednášky z historie, protože byl první, kdo přednášel historii světa jako jeden celek. Během pobytu v Regensburgu objevil v knihovně kláštera sv. Emmerama rukopis latinských básní německé řeholnice z 10. století Hroswithy a znovu je vydal roku 1501 v Norimberku, s ilustracemi Albrechta Dürera. Jako císařský knihovník shromáždil množství latinských a řeckých rukopisů. V klášteru ve Wormsu objevil mapu starých římských vojenských cest, ale během svého života ji nestihl vydat. Je známa jako tzv. Peutingerova mapa, podle starožitníka, který ji získal roku 1507. Celtis pracoval na velkém projektu \"Germania illustrata\", který měl zahrnout jeho \"Germania generalis\" (1500) a \"De origine, situ, moribus et institutis Norimbergae libellus\" (1502) a shromáždit veškeré vědecké poznatky o historii Německa. Během svého života ovlivnil jako humanista také řadu německých umělců, se kterými se stýkal: Albrechta Dürera, Wolgemutha, Hanse Burgkmaira staršího, Wolfa Trauta nebo Petera Vischera staršího. Dürerovy studie lidských proporcí ovlivnil kroužek humanistů kolem Celtise a Pirkheimera. Celtis navrhl také nástěnné malby na budově Vídeňské univerzity.", "section_level": 1}], "src_summary": "Conrad Celtis (; ; *1. února 1459, Wipfeld am Main – 4. února 1508, Vídeň), rodným jménem Konrad Bickel, byl německý humanista a básník.", "tgt_summary": "Conrad Celtes (; ; 1 February 1459 – 4 February 1508) was a German humanist scholar and poet of the German Renaissance born in Franconia (nowadays part of Bavaria). He led the theatrical performances at the Viennese court and reformed the syllabi. In 1500, he published Tacitus' \"Germania\" and his rediscovered works (e.g. Hrotsvit von Gandersheim, 1501) and wrote the \"Quatuor libri amorum\" in 1500, after the model of Ovid.", "id": 548289}
{"src_title": "Louis Jolliet", "tgt_title": "Louis Jolliet", "src_document": [{"title": "Život.", "content": "Jeho otec, povoláním kolář, brzy zemřel a matka si vzala úspěšného obchodníka, který měl pozemky na Orleánském ostrově na Řece sv.Vavřince. Louis zde v dětství často pobýval a naučil se jazyk domorodců. Vzdělání získal v jezuitské koleji v Nové Francii (nyní Québec, Kanada), kde se také seznámil s jezuitou a misionářem Otcem Marquettem. Studoval filosofii, teologii a také hudbu. Stal se dobrým cembalistou a varhaníkem a uvažoval o kněžské dráze. V roce 1667 ale odjel do Francie a když se v následujícím roce vrátil do Kanady, věnoval se obchodu s kožešinami. V roce 1672 jej spolu s Marquettem pověřil guvernér Nové Francie, aby prozkoumali řeku Mississippi. Vypluli s dalšími pěti francouzsko-indiánskými míšenci na dvou kanoích z březové kůry 17. května 1673 z obce St. Ignace v průlivu Mackinac. Pluli podél pobřeží jezera Michigan až k ústí řeky Fox v Green Bay. Po ní pak pádlovali proti proudu až k rozvodí, kde své kanoe přenesli do řeky Wisconsin a po ní 17. června dorazili do jejího ústí do Mississippi. Po proudu Mississippi pak dopluli až k ústí řeky Arkansas, kterou také prozkoumali a zmapovali. Vedli si důkladné poznámky o krajině, možnostech lovu a sbírali informace od Indiánů. Ve vesnici přátelského kmene Quapawů, asi 60 km severně od současného města Arkansas, se od indiánů dozvěděli, že Mississippi teče do Mexického zálivu, nikoli do Tichého oceánu, jak doufali. Proto se vrátili po řece Illinois a přes zátoku Green Bay domů. Jejich cesta je popsána v Marquettově deníku, který se zachoval. Jolliet později uskutečnil několik dalších výprav a zmapoval mj. pobřeží Labradoru a řadu kanadských řek. Tyto objevy a příslušné mapy mu zjednaly velký respekt nejen ve Francii, ale také v Anglii. V roce 1697 byl jmenován královským hydrografem Nové Francie. Zemřel po roce 1700, patrně někde na Řece sv. Vavřince. Je po něm pojmenováno několik sídel v Kanadě i v USA.", "section_level": 1}], "src_summary": "Louis Jolliet nebo také Joliet [\"luji žolije\"] (21. září 1645, Beaupré u Quebecu – v létě 1700 na Řece svatého Vavřince) byl francouzsko-kanadský obchodník s kožešinami, cestovatel, objevitel a kartograf. Spolu s jezuitským misionářem Jacquesem Marquettem byl prvním bělochem, který se plavil po řece Mississippi od jejího soutoku s Wisconsinem až k ústí řeky Arkansas, a řeky poměrně přesné zmapoval.", "tgt_summary": "Louis Jolliet (September 21, 1645after May 1700) was a French-Canadian explorer known for his discoveries in North America. Jolliet and Jesuit Father Jacques Marquette, a Catholic priest and missionary, were the first non-Natives to explore and map the Mississippi River in 1673.", "id": 257031}
{"src_title": "Johannes Cuspinian", "tgt_title": "Johannes Cuspinian", "src_document": [{"title": "Život.", "content": "Roku 1490 se zapsal na Univerzitu v Lipsku a od roku 1493 pokračoval v humanistických studiích na Vídeňské univerzitě. Od roku 1494 studoval lékařství. Již na počátku své dráhy vydal spis \"Liber Hymnorum\" oslavující Prudentia a byl známý svými přednáškami o Vergiliovi, Horatiovi, Sallustiovi a Ciceronovi. Roku 1493 mu císař Fridrich III. udělil titul Poëta laureatus za chvalozpěv na sv. Leopolda. Císař Maxmilián I. ho jmenoval \"Mistrem umění\". Krátce nato obhájil disertaci jako doktor mediciny (1499) a od roku 1500 zastával funkci rektora Vídeňské univerzity. Jako správce university měl velký vliv na její rozvoj. Stal se důvěrným poradcem císaře, vrchním knihovníkem císařské knihovny a hlavním správcem císařských archivů. V dubnu 1495 utekl z Vídně před epidemií moru a nějaký čas strávil v Heidelbergu a spřátelil se s předními humanisty své doby. Pozval do Vídně svého přítele Conrada Celtise. Spolu s ním byl hlavním činovníkem ve společnosti „Sodalitas Litterarum Danubiana“. Byl dvakrát ženatý a s první manželkou Annou Marií měl osm potomků. Jeho druhá žena byla Agnes, bohatá dcera starosty ve Vídeňském Novém Městě (Wiener Neustadt). Od roku 1510 působil jako císařský diplomat, nejprve ve službách Maxmiliána I. a později i jeho nástupce Karla V. Podnikl četné diplomatické mise do Uher, Čech a Polska a vyjednal nástupnictví Habsburků na českém trůně a v Uhrách. V roce 1515 byl vídeňským prefektem. Jeho portrét a portrét manželky Anny Marie zhotovil Lucas Cranach starší (1502). Velmi známý je rodinný portrét Bernharda Strigela (1520). Zemřel ve věku 56 let a je pohřben v katedrále sv. Štěpána ve Vídni.", "section_level": 1}, {"title": "Dílo.", "content": "Jako správce knihovny spolu s Celtisem vyhledal a zachránil řadu starých rukopisů. Z knihovny Matyáše Korvína v Budě přivezl do Vídně některé cenné iluminované kodexy a zachránil je tak před zničením Turky. Objevil kroniku biskupa Oty z Freisingu \"Chronica sive Historia de duabus civitatibus\" (1143-1146) a roku 1515 ji vydal tiskem ve Štrasburku. Roku 1528 vydal nejstarší známou mapu Uher (Tabula Hungariae), kterou zhotovil Lazarus Secretarius. Cuspinian ji objevil po roce 1526 v Budě a zaplatil její tisk, který připravil spolu s kartografem Vídeňské univerzity Georgem Tannstetterem. Vytiskl ji Petrus Apianus v Ingolstadtu.", "section_level": 1}], "src_summary": "Johannes Cuspinian (původně Johannes Spießheimer, * 1473, poblíž Schweinfurtu, Dolní Franky - 19. dubna 1529, Vídeň) byl německý humanista, básník a diplomat v habsburských službách.", "tgt_summary": "Johannes Cuspinianus (December 1473 – 19 April 1529), born Johan Spießhaymer (or Speißheimer), was an Austrian humanist, scientist, diplomat, and historian. Born in Spießheim near Schweinfurt in Franconia, of which \"Cuspinianus\" is a Latinization, he studied in Leipzig and Würzburg. He went to Vienna in 1492 and became a professor of medicine at the University of Vienna. He became Rector of the university in 1500 and also served as Royal Superintendent until his death. A leading scholar, he was the author of \"De Caesaribus et Imperatoribus\" and was also given a poet's laurel wreath by Maximilian I, Holy Roman Emperor. He was part of an intellectual circle that included Joachim Vadianus and Stiborius. He rendered important service as the discoverer and editor of classical and medieval historical texts. His unfinished \"Austria\" (1527-8) was an important historical-geographical regional survey of Lower Austria.", "id": 1582854}
{"src_title": "Lars Eller", "tgt_title": "Lars Eller", "src_document": [{"title": "Hráčská kariéra.", "content": "Hokejovou kariéru začínal v rodném městě za tým Rodovre Mighty Bulls, ve kterém působil až do roku 2005. Za mateřský tým odehrál jeden zápas za seniorský A-tým, ve kterém jako patnáctiletý vstřelil tři branky a na jednu nahrál. Později dostal smlouvu se švédským klubem Frölunda HC. V klubu začínal v mládežnické kategorii. Ročník 2006/07 zaznamenal úspěch v juniorské lize SuperElit, stal se nejlepším střelcem a nejproduktivnějším hráčem. Tím dokonce pomohl vyhrát s týmem celou soutěž SuperElit a v kategorii do 18 let získal s týmem stříbrné medaile. V následujícím ročníku debutoval v nejvyšší seniorské soutěži Elitserien. Celkem odehrál 21 zápasů, ve kterých nastřádal tři asistence. V sezoně odehrál 19 zápasů v nižší domácí soutěži HockeyAllsvenskan za klub Borås HC. V sezóně 2008-09 byl již kmenovým hráčem Frölundy a zvýšil svou produktivitu, 33 bodů nastřádal za 58 zápasů. V roce 2007 byl vybrán v draftu NHL hned v prvním kole, zvolen byl ze třináctého místa týmem St. Louis Blues. Začátky v zámoří hrával na jejich farmě v Peoria Rivermen. 5. listopadu 2009 debutoval za Blues v National Hockey League, v zápase proti Calgary Flames dokonce vstřelil svůj první gól. V organizaci St. Louis Blues se stal prvním dánským hráčem, který odehrál zápas za tým. Ale většinu sezóny strávil na jejich farmě v American Hockey League. V AHL nastřílel 18 gólů a nastřádal 39 asistencí za 70 zápasů a byl zvolen do All-Rookie týmu. Kromě toho se zúčastnil All-Star Game. V červnu 2010 byl společně se spoluhráčem Ianem Schultzem výměněn za Jaroslava Haláka do Montreal Canadiens. V Montrealu se hned zapracoval do základní sestavy a hrál pravidelně za tým. Taktéž pro Montreal Canadiens se stal prvním dánským hráčem, který odehrál zápas za tým. Během zkrácené výluky v NHL 2012/2013, odehrál patnáct zápasů za finský klub JYP Jyväskylä hrající domácí nejvyšší soutěž SM-liiga. Za patnáct zápasů posbíral patnáct kanadských bodů. V červnu 2016 byl vyměněn do klubu Washington Capitals za druhá kola draftu v roce 2017 a 2018.", "section_level": 1}, {"title": "Rodina.", "content": "Jeho otec Olaf Eller je bývalý dánský hokejista a reprezentant, momentálně se věnuje trenérství. Naposled vedl dánský klub Rungsted Seier Capital (2015/16). Taktéž je komentátor pro dánskou televizní stanici TV 2 Sport, ve které komentuje zápasy pro mistrovství světa IIHF a občas zápasy v soutěži AL-Bank Ligaen. Jeho mladší bratr Mads Eller (narozený 25. června 1995), je dánský hokejový útočník v současné době hraje v zámoří. Stejně jako jeho bratr Lars, odešel v mládí do švédského klubu Frölunda HC a taktéž reprezentoval svou zemi v mládežnických kategoriích. V roce 2015 v turnaji Mistrovství světa juniorů v ledním hokeji byl zvolen alternativním hráčem. Jejich nevlastní bratr Michael Smidt je již hokejový útočník, který 5x reprezentoval dánský národní tým v mistrovství světa. Převážnou část své kariéry odehrál za klub Rodovre Mighty Bulls, posledních šest sezon vedl mužstvo jako kapitán. Kariéru ukončil v roce 2014. Lars Eller a jeho žena Julie mají společně jednu dceru.", "section_level": 1}], "src_summary": "Lars Fosgaard Eller (* 8. května 1989 v Rødovre) je dánský hokejový útočník v současné době působící v zámořské NHL, kde nastupuje za tým Washington Capitals.", "tgt_summary": "Lars Fosgaard Eller (born 8 May 1989) is a Danish professional ice hockey player for the Washington Capitals of the National Hockey League (NHL). Nicknamed \"the Tiger\", he was drafted by the St. Louis Blues in the first round, 13th overall in the 2007 NHL Entry Draft. He later joined the Montreal Canadiens, where he played six seasons before being traded to the Capitals in 2016. He became the first person born in Denmark to win the Stanley Cup when the Capitals won in 2018, notably scoring the Stanley Cup-winning goal.", "id": 249327}
{"src_title": "Raymonde de Laroche", "tgt_title": "Raymonde de Laroche", "src_document": [{"title": "Mládí.", "content": "Élisa Léontine Deroche se narodila v Paříži v rodině instalatéra. V dětství se zajímala o sport, v pozdějším věku o motocykly a automobily. Jako mladá žena se stala herečkou a začala používat pseudonym \"Raymonde de Laroche\". Zájem o letectví v ní vzbudil předváděcí let Wilbura Wrighta roku 1908 v Paříži. Osobně se seznámila s několika piloty. Jedním z nich byl Léon Delagrange, umělec, který se později stal pilotem. Je pokládán za otce jejího syna Andrého. De Laroche se rozhodla také aktivně zapojit do letectví.", "section_level": 1}, {"title": "Působení v letectví.", "content": "V říjnu 1909 de Laroche požádala svého přítele, pilota a výrobce letadel Charlese Voisina, aby ji naučil létat. 22. října 1909 odjela na základnu bratří Voisinů v Châlons, 140 km na východ od Paříže. Voisinův letoun byl jednomístný, takže de Laroche ho ovládala sama a Voisin jí ze země dával instrukce. Poté, co zvládla pojíždění po letišti, vzlétla a uletěla vzdálenost 270 m. Její let je často označován jako první let ženy v letadle těžším než vzduch; existují důkazy, že dvě další ženy, P. Van Pottelsberghe a Thérèse Peltier, letěly v předchozím roce s Henri Farmanem a Delagrangem jako cestující, ale nikoliv jako pilotky. V roce 1953 letecký novinář Harry Harper napsal, že před svým slavným letem vzlétla jednou jako cestující při krátkém skoku do vzduchu. Harper dále uvedl, že když poprvé usedla za řízení letounu, Charles Voisin jí výslovně zakázal pokus o vzlet a povolil pouze pojíždění po letišti. Poté, co dvakrát přejela přes letištní plochu, odstartovala a letěla „deset až patnáct stop vysoko“, letoun ovládala s „chladnou, rychlou přesností“. I když Gabriel Voisin napsal: „... můj bratr (byl) zcela pod jejím vlivem“, historka o de Laroche jako o svéhlavé ženě, která vzlétla po nepatrné přípravě a proti Voisinově vůli téměř jistě romantizuje to, co skutečně proběhlo. Britský letecký časopis \"Flight\" týden po vzletu uvedl: „Po určitou dobu baronka brala lekce od M. Chateaua, Voisinova instruktora v Chalons, a minulý týden v pátek byla poprvé schopna vzlétnout. Tato počáteční cesta do vzduchu byla velmi krátká a \"terra firma\" byla znovu dosažena po 300 yardech.“ \"Flight\" byl také zodpovědný za uvedení titulu baronka v jejím jméně, i když nebyla šlechtického původu. \"Flight\" dále napsal, že další den dvakrát obletěla letištní plochu, „zatáčky prováděla se suverénní lehkostí. Během tohoto letu, dlouhého asi čtyři míle, vanul silný nárazový vítr, ale po prvních dvou zatáčkách, řekla baronka, jí to nevadilo, neboť měla stroj zcela pod kontrolou.“ Dne 8. března 1910 de Laroche jako první žena na světě získala pilotní licenci, když francouzský aeroklub vydal její pilotní průkaz FAI číslo 36. De Laroche se zúčastnila leteckých přehlídek v Heliopoli v Egyptě, stejně jako v Petrohradě, Budapešti a Rouenu. Během přehlídky v Petrohradě jí osobně blahopřál car Mikuláš II. Zde byla opět představena jako „baronka“ de Laroche. Od té doby byl titul běžně používán. V červenci 1910 se účastnila týden trvající letecké přehlídky v Remeši. 8. července se svým letounem havarovala a utrpěla tak vážná zranění, že o jejím zotavení byly pochybnosti. Po dvou letech ale byla schopna se opět vrátit k létání. 26. září 1912 havarovala v automobilu společně s Charlesem Voisinem. Voisin nehodu nepřežil a de Laroche byla těžce zraněna. Dne 25. listopadu 1913 de Laroche získala cenu francouzského aeroklubu Coupe Femina za dálkový let bez mezipřistání v trvání více než čtyři hodiny. Během první světové války, kdy bylo létání považováno za příliš nebezpečné pro ženy, sloužila jako vojenská řidička a přepravovala důstojníky ze zázemí na frontu. V červnu 1919 získala dva ženské výškové rekordy, jeden z nich činil 4800 metrů, a také ženský dálkový rekord 323 km.", "section_level": 1}, {"title": "Smrt.", "content": "Dne 18. července se de Laroche, která plánovala stát se první zkušební pilotkou, na letišti v Le Crotoy zúčastnila letu experimentálního letounu (není známo, jestli ho pilotovala, nebo letěla jen jako cestující). Při přiblížení na přistání letoun prudce poklesl a havaroval. De Laroche i druhý člen osádky při nehodě zahynuli.", "section_level": 1}], "src_summary": "Raymonde de Laroche (22. srpna 1882 – 18. července 1919), původním jménem Élisa Léontine Deroche, byla francouzská pilotka a první žena na světě, která získala pilotní licenci.", "tgt_summary": "Raymonde de Laroche (22 August 1882 – 18 July 1919), is thought to be the first woman to pilot a plane. She did become the world's first licensed female pilot on 8 March 1910. She received the 36th aeroplane pilot's licence issued by the Aeroclub de France, the world's first organization to issue pilot licences. At the time, pilot licences were only required for pilots operating aircraft for commercial purposes.", "id": 2145772}
{"src_title": "Kapitulace Bredy", "tgt_title": "The Surrender of Breda", "src_document": [{"title": "Pozadí vzniku.", "content": "Když v roce 1631 začali nedaleko Madridu stavět královský palác Buen Retiro, uvažovalo se i o výzdobě jeho místností. Ta měla být pojata v duchu velebení úspěchů španělské koruny. Návrhem výzdoby trůnního síně byl pověřen dvorní, tehdy jednatřicetiletý malíř, Diego Velázquez. Po dokončení výstavby síně na stěny umístili dvanáct pláten s historickou tematikou. Autorem jednoho z nich - \"Kapitulace Bredy\" - byl sám Velázquez. Na obraze umělec zvěčnil historickou událost, která se odehrála v roce 1625. Obraz zachycuje jedno z mála bojových vítězství, které Španělsko dosáhlo za úpadku své moci v 17. století. Díky tomu toto dílo vzbudilo v zemi mimořádný ohlas. Po několikaměsíční obraně neodolala nizozemská pohraniční pevnost Breda španělskému obléhání a kapitulovala. Akt předávání klíčů od města je námětem obrazu.", "section_level": 1}, {"title": "Popis díla.", "content": "Velázquez se mistrovsky zhostil dokumentování této události, přičemž v jeho podání převládl lidský rozměr nad jednoduchým zachycením podřízení se poraženého vítězi. V centru obrazu stojí proti sobě dva muži: vlevo Oranžský princ Justinus Nasavský, s kloboukem v jedné ruce a s klíči od města v druhé, v uctivém předklonu, připravený pokleknout na pravé koleno před španělským generálem Ambrogio Spinolou. Obraz nevyzařuje bojovou ani vítěznou atmosféru naopak na diváka působí velmi uvolněně až smírně. Navzdory vítězství španělských zbraní jejich velitel neprojevuje svou nadřazenost, jaká by se od vítězného vojevůdce očekávala. Naopak přátelským položením ruky na princovo rameno a s úsměvem na rtech dává najevo svůj soucit. Z jeho strany jde o velmi vznešený výjev: sám se předklání a pohybem ruky brání Nassauskému, aby před ním poklekl. Soudobý popis díla je velmi výstižný: \"\"Spinola zdraví a objímá velitele s přátelským pohledem a ještě přátelštějšího slovy, chválíce síle jeho a houževnatost.\"\" V generálově gestu se zračí mimořádná šlechetnost, se kterou přistupuje k poraženému ne jako k nepříteli, ale jako k člověku, kterému je třeba projevit účast v neštěstí. Navzdory této ústřední tématu obrazu je očividné autorovo mistrovské zobrazení dvou proti sobě stojících armád. Napravo vítězní Španělé se vztyčenými kopími v pevném, uzavřeném šiku vyjadřujícím sílu jejich vojska. Nalevo, za Justinusem Nasavským stojí jeho vojáci v uvolněnější póze. Pozornost diváka upoutá postava mladíka vlevo, v krátkém bílém kabátě. Se smutkem v očích odvrací zrak od hlavních účastníků děje, dojatý událostí, jejíž svědkem se právě stal. Obě skupiny vojáků jsou pravou galerií portrétů, skutečných i imaginárních. Pozadí scény dotváří země, ze které je patrné místo děje. Malíř ji přebral z jedné vlámské malby zobrazující dobytí Bredy.", "section_level": 1}], "src_summary": "Kapitulace Bredy nebo Předávání klíčů od pevnosti Breda (španělsky. \"La rendición de Breda\"; jiné názvy: Kopí - šp. \"Las Lanza\" nebo \" El Cuadro de las Lanza\") je obraz španělského malíře Diega Velázqueze z let 1634–1635.", "tgt_summary": "La rendición de Breda (English: The Surrender of Breda, also known as Las lanzas – \"The Lances\") is a painting by the Spanish Golden Age painter Diego Velázquez. It was completed during the years 1634–35, inspired by Velázquez's visit to Italy with Ambrogio Spinola, the Genoese-born Spanish general who conquered Breda on June 5, 1625. The painting depicts the exchange of the key of Breda from the Dutch's possession, to the Spanish. It is considered one of Velázquez's best works. Velázquez composed \"The Surrender of Breda\" into two halves, which included the Dutch leader Justinus van Nassau, and Spanish Genoese general, Spinola. Jan Morris has called it \"one of the most Spanish of all pictures\".", "id": 1367698}
{"src_title": "Rentgenový pulsar", "tgt_title": "X-ray pulsar", "src_document": [{"title": "Princip fungování.", "content": "Rentgenový pulsar je tvořen neutronovou hvězdou se silným magnetickým polem a společníkem, což je běžná hvězda. Jde tedy o typ binární hvězdné soustavy. Intenzita magnetického pole na povrchu neutronové hvězdy je obvykle asi 100 milionů tesel, což je více než bilionkrát více než je intenzita magnetického pole na povrchu Země. Plyn je vytrháván z hvězdného společníka a následně padá na neutronovou hvězdu, konkrétně je magnetickým polem směřován na magnetické póly neutronové hvězdy, kde tvoří dvě někdy i více lokalizovaných rentgenových horkých skvrn, podobně jako jsou na Zemi dvě hlavní oblasti výskytu polárních září. Těsně před dopadem do těchto oblastí neutronové hvězdy může padající plyn dosáhnout poloviny rychlosti světla. Při tomto procesu se uvolní tolik gravitační potenciální energie, že tyto horké skvrny, jejichž velikost se odhaduje asi na jeden čtvereční kilometr, mohou být zhruba deset tisíckrát zářivější než Slunce. Na těchto horkých skvrnách je dosahována teplota až v řádu milionů Kelvinů, horké skvrny tedy obvykle září v rentgenové části spektra. Vzhledem k rotaci neutronové hvězdy dochází k tomu, že pozorujeme pulsy rentgenového záření jako aktivní body pohybující se směrem k nám a od nás, pokud je osa magnetického pole natočená vzhledem k ose otáčení.", "section_level": 1}, {"title": "Zásobování plynem.", "content": "Plyn, který napájí rentgenový pulsar se může na neutronovou hvězdu dostat různými způsoby v závislosti na parametrech binárního systému jako jsou oběžná dráha a vlastnosti doprovodné hvězdy. Některé doprovodné hvězdy rentgenových pulsarů jsou velmi hmotné mladé hvězdy, obvykle veleobři spektrální třídy OB, které emitují záření z povrchu poháněné hvězdným větrem. Neutronová hvězda ponořená do tohoto hvězdného větru potom zachycuje plyn vyvrhovaný z primární hvězdy. Typickým příkladem takového systému je Vela X-1. V jiných systémech obíhá neutronová hvězda tak blízko svému společníkovi, že její enormně velká gravitační síla může vytrhnout materiál z atmosféry společníka na svou oběžnou dráhu. Zachycený materiál tvoří plynný akreční disk, který pomalu po spirále padá na neutronovou hvězdu. Příkladem takového systému je Centraurus X-3. Další možností je, že doprovodná hvězda pulsaru je hvězda typu Be, které se velmi rychle otáčí a vyvrhuje plyn v oblasti kolem svého rovníku. V těchto systémech obvykle nacházíme velmi eliptické a velké oběžné dráhy. Když neutronová hvězda projde v těsné blízkosti nebo dokonce skrz disk vyvrženého materiálu z hvězdy Be typu, zachytí tento materiál a dočasně se stane rentgenovým pulsarem. Disky materiálu kolem hvězd typu Be se z neznámých důvodů roztahují a stlačují, takže v tomto případě pozorujeme pouze přechodné rentgenové pulsary, často u nich vidíme měsíce až roky mezi jednotlivými obdobími rentgenové aktivity.", "section_level": 1}, {"title": "Rotace.", "content": "Rentgenové pulsary a radiové pulsary vykazují velmi odlišné chování co se týče rotace a také jejich charakteristické pulsy jsou produkovány různými mechanismy, ačkoli jde v obou případech a rotující neutronové hvězdy se silným magnetickým polem. Rychlost rotace v obou případech souvisí i s periodou pulsů. Radiové pulsary mají periody v řádu milisekund až sekund a průběžně ztrácejí moment hybnosti a zpomalují. Naproti tomu rentgenové pulsary vykazují jiné rotační chování. Některé rentgenové pulsary se točí stále rychleji a rychleji, jiné naopak pomaleji a pomaleji, v obou případech nastává občasný zvrat těchto trendů. Jiné vykazují malou změnu v periodě pulsů. Vysvětlení lze nalézt ve fyzikálním rozdílu povahy obou systémů. Více než 99% radiových pulsarů jsou jednotlivé objekty, které vyzařují svou rotační energii ve formě relativistických částic a magnetického dipólového záření, což rozsvítí přilehlé mlhoviny. Zatímco rentgenové pulsary jsou členy binárních systému a je jim dodávána nová hmota ať už ve formě hvězdného větru nebo akrečních disků. Hmota padající na neutronovou hvězdu je transferována na točivý moment, který zvyšuje či snižuje rychlost rotace pulsaru.", "section_level": 1}, {"title": "Pozorování.", "content": "Rentgenové pulsary jsou sledovány rentgenovými teleskopy, které jsou umístěny na nízké oběžné dráze, přestože v prvních letech rozvoje rentgenové astronomie byly podniknuty i pokusy o detektory nesené na balónech nebo sondážních raketách. První rentgenový pulsar Centaurus X-3 byl objeven roku 1971 sondou Uhuru (satelit).", "section_level": 1}], "src_summary": "Rentgenové pulsary jsou třída astronomických objektů, které jsou zdroji rentgenového záření s přesnými periodickými změnami v intenzitě záření. Rentgenové období se pohybuje od zlomků sekundy až po několik minut.", "tgt_summary": "X-ray pulsars or accretion-powered pulsars are a class of astronomical objects that are X-ray sources displaying strict periodic variations in X-ray intensity. The X-ray periods range from as little as a fraction of a second to as much as several minutes.", "id": 721624}
{"src_title": "Real Time Bidding", "tgt_title": "Real-time bidding", "src_document": [{"title": "Princip.", "content": "S příchodem návštěvníka internetu na vybranou webovou stránku odešle SSP systém do programatického ekosystému informace o dané webové stránce, dostupných reklamních pozicích a také o uživateli samotném. Na tuto nabídku přijde mnoho odpovědí od DSP systémů, které sledují zájmy inzerentů, kteří si u nich nastavili cíle svých kampaní (cílové skupiny, rozpočty, očekávaný výkon apod.). SSP systém si z těchto nabídek vybere nejčastěji tu s nejvyšší nabídkou. Takto vybraná reklama je následně zobrazena a inzernetovi se účtuje cena podle druhé nejvyšší nabídky, nebo first price auction (první nejvyšší) která nebyla vybrána. Pokud DSP systém používá DMP, má DSP více informací k rozhodnutí, jak má na danou nabídku rozeslanou SSP systémem reagovat. Pokud i samotné SSP používá DMP a poslalo detailnější informace již v rámci nabídky, pak se DSP musí rozhodnout podle jakých informací se bude rozhodovat. Primárním obchodním modelem mezi SSP a DSP je nákup za zobrazení (imprese), kdy se cena stanovuje za 1000 jednotek tzv. Cost Per Thousand (CPT) nebo také Cost Per Mile (CPM).", "section_level": 1}, {"title": "Demand side platform (DSP).", "content": "Plní v RTB aukci roli přihazujících v aukční síni. Demand side platforms jsou na trhu desítky, v Česku se používají např. AdForm, Sociomantic, MediaMath, AppNexus nebo Criteo. Součástí poptávky, kterou SSP posílá, jsou informace o webu, pozici, reklamním formátu a také anonymní id uživatele. DSP ovšem není zadavatel reklamy, inzerent. Je to technologická platforma, která umožňuje inzerentům vytvořit kampaně, zadat v nich kritéria pro nákup reklamy a zároveň provádí aukci. DSP, které dostane nabídku volné imprese, tedy nejprve vybere ze všech inzerentů ty, kteří mají o danou impresi zájem. Jinými slovy ty, jejichž kritériím imprese vyhovuje. Některý inzerent mohl chtít impresi na daném webu, jiný může mít zájem o tohoto konkrétního uživatele. Nabídku s největší cenou za zobrazení potom DSP pošle SSP. Mezi hlavní charakteristiky DSP systémů patří:", "section_level": 2}, {"title": "Supply side platform (SSP).", "content": "SSP z došlých nabídek vybere ty, které vyhovují kritériím vydavatele (vydavatel může např. říci, že určité inzerenty nebo celé obory na svém webu nechce) a inzerát s nejvyšší nabídkou zobrazí. Celý tento proces přitom probíhá v řádu desetin sekundy – rychlost je podmínkou účinnosti. Stará se o rozesílání nabídek směrem k DSP systémům, ale také sleduje data, která vedou k optimální výtěžnosti spravovaného reklamního prostoru. Největší vydavatelé reklamního obsahu často mají SSP jakou součást globální správy a výtěžnosti reklamního prostoru označovanou termínem yield management. Nejlepších výsledků se dosahuje při propojení AdServeru a SSP, což přináší možnosti jak správně prolínat programatické reklamní kampaně s kampaněmi, které si dané médium prodalo samo přímým obchodováním.", "section_level": 2}, {"title": "Data Management Platform (DMP).", "content": "Sbírají dostupná data o návštěvnících internetu a pomocí speciálních algoritmů vytváří uživatelské profily, které sdružují uživatele podobných vlastností například: muži, 25+ se zájmem o automobily. Takovéto profily nakupují inzerenti, kteří chtějí oslovit danou cílovou skupinu. Kdo používá DMP? Agentury, vydavatelé a obchodníci, ti všichni používají DMP. Agentury využívají tuto technologii ke shromažďování a analýze dat ze svých klientských kampaní. Jaké jsou hlavní platformy DMP? K prodejcům, kteří prodávají DMP technologii do světa digitálních médií v současné době patří společnosti Adobe, Krux, Lotame, BlueKai, CoreAudience, Knotice, nPario a X + 1.", "section_level": 2}], "src_summary": "Real Time Bidding (RTB) je nástroj pro nákup a prodej reklamy. Jeho princip je srovnatelný s nákupem a prodejem akcií na burze. Majitel reklamního prostoru nabídne do aukce svůj prostor s vyvolávací cenou a inzerenti zašlou své nabídky s tím, že vyhrává inzerent s nejvyšší nabídkou, ale zaplatí cenu blízkou ceně druhé nejvyšší nabídky tzv. second best price auction, nebo first price auction (první nejvyšší). Celý tento mechanismus je označován jako otevřená aukce v reálném čase (open RTB). RTB je součást programatického ekosystému nákupu a prodeje reklamy, který je vystavěn na programových aplikacích, které se plně automatizovaným způsobem vzájemně dohodnou na základě nastavených parametrů. Na straně nabídky reklamního prostoru jsou aplikace označované zkratkou SSP (Supply Side System), na straně poptávky reklamního prostoru pak jsou aplikace označované DSP (Demand Side Platform). Tyto aplikace spolu komunikují na základě protokolu OpenRTB, který definuje strukturu a obsah komunikace. Někteří inzerenti, zvláště pak velké mediální agentury používají tzv. Trading desky, což jsou aplikace, které dokáží nakupovat reklamu napříč vícero DSP systémů současně. V rámci programatického ekosystému dále mají svou roli aplikace označované zkratkou DMP (Data management platform), jejichž cílem je poskytnout pro SSP či DSP aplikaci detailnější informace o návštěvníkovi, který aktuálně reklamní prostor navštívil. Tyto informace jsou pak zajímavé především pro inzerenta samotného, který tak zjistí, zda daný návštěvník spadá do jeho cílové skupiny či nikoliv. RTB je logickým vyústěním spojení dostupných dat o reklamním prostoru a lidech, kteří se nad tímto prostorem pohybují a požadavku na dosažení co nejlepšího výkonu reklamních kampaní. Hlavní roli zde hrají počítače, které naplno dělají práci, pro kterou byly stvořeny – počítají, analyzují a s rychlostí blesku prodají reklamu tomu, kdo je právě v daném okamžiku tou nejpříznivější volbou. RTB vynalezli, navrhli a vyvinuli Jason Knapp a Fabrizio Blanco v Kalifornii, USA roku 2006, v témže roce si jej i nechali patentovat. Roku 2007 poprvé tuto platformu použili. RTB se v ČR objevilo poprvé v září 2012. Od roku 2016 se princip RTB začal používat nejen pro nákup a prodej reklamy na internetu, ale také v ostatních mediatypech (TV, print, rádio, outdoor).", "tgt_summary": "Real-time bidding (RTB) is a means by which advertising inventory is bought and sold on a per-impression basis, via programmatic instantaneous auction, similar to financial markets. With real-time bidding, advertising buyers bid on an impression and, if the bid is won, the buyer's ad is instantly displayed on the publisher's site. Real-time bidding lets advertisers manage and optimize ads from multiple ad-networks by granting the user access to a multitude of different networks, allowing them to create and launch advertising campaigns, prioritize networks and allocate percentages of unsold inventory, known as backfill. Real-time bidding is distinguishable from static auctions by how it is a per-impression way of bidding whereas static auctions are groups of up to several thousand impressions. RTB is promoted as being more effective than static auctions for both advertisers and publishers in terms of advertising inventory sold, though the results vary by execution and local conditions. RTB replaced the traditional model. Research suggests that RTB digital advertising spend will reach $23.5 billion in the United States in 2018 compared to a $6.3 billion spend in 2014.", "id": 554822}
{"src_title": "Santa Maria della Salute", "tgt_title": "Santa Maria della Salute", "src_document": [{"title": "Historie.", "content": "Začátkem léta roku 1630, postihla Benátky vlna moru a do roku 1631 zabila téměř třetinu obyvatel. Ve městě zemřelo 46 000 obyvatel a v lagunách byl počet ještě mnohem vyšší (okolo 94 000 obyvatel). Opakované zobrazení svátosti, jakožto i modlitby a průvody ke kostelům zasvěceným svatému Rochu a svatému Lorenzu Giustiniani, v zastavení epidemie moru nepomohly. Když byl architekt Palladio požádán, aby navrhl kostel Il Redentore, jakožto architektonickou odezvu na předchozí útok moru (v letech 1575–76), Benátský senát rozhodl dne 22. října 1630, že bude postaven nový kostel. Neměl být věnován jen \"moru\" nebo patronovi, ale Panně Marii, která byla pro mnoho důvodů považována za ochránce Republiky. Bylo také rozhodnuto, že senát navštíví kostel každý rok. Dne 21. listopadu se každoročně slaví \"Svátek obětování Panny Marie\", známý jako \"Festa della Madonna della Salute. \"Je to oficiální městský průvod, který vede od baziliky svatého Marka ke kostelu \"Salute\" a symbolizuje vyjádření díků za vysvobození města od moru. Průvod vedl Canálem Grande přes speciálně postavený pontonový most a dodnes je významnou událostí v Benátkách. Touha vytvořit vhodný památník na místě, které je snadně přístupné od náměstí Svatého Marka, vedla senátory k výběru současného místa z osmi dalších možností. Umístění bylo částečně vybráno vzhledem k jeho poloze ke kostelu San Giorgio Maggiore, k bazilice svatého Marka a ke kostelu Il Redentore, se kterými tvoří oblouk. Kostel \"Salute\", jenž je symbolem zbožnosti města, se nachází v těsné blízkosti celního domu (nebo taky jinak zvaně Dogana da Mar), jenž je symbolem námořního obchodu. Pravděpodobně to byli diplomat Paolo Sarpi a dóže Nicolo Contarini, kdo sdíleli záměr propojit kostel s řádem, který je méně úzce spojen s patriarchátem, a to s řádem \"Otcové Somascáni\". Tento řád, který byl založen poblíž města Bergamo benátským šlechticem Jeronýmem Emilianim, byl později vyzván, aby spravoval kostel. O návrh budovy se konala soutěž. Z jedenácti přihlášených (včetně návrhů od Alessandra Varotariho, \"Mattea Ignoliho\", a \"Bertea Belliho\"), byly do závěrečného kola vybrány pouze dva. Nakonec byl pro návrh nového kostela vybrán architekt Baldassare Longhena. Kostel byl dokončen roku 1681, rok před Longhenovou smrtí. Ostatní návrhy, které se dostaly do finále soutěže, byly od Antonia Smeraldiho a Zambattisty Rubertiniho. Původní návrhy \"Bertea Belliho\" a \"Smeraldiho \"byly konvenční protireformační lineární kostely, připomínající kostely Il Redentore a San Giorgio Maggiore, zatímco návrh od Varotariho byla povrchní geometrická abstrakce. Longhenův návrh byl konkrétní architektonický plán, s podrobnými plány stavby a jejích nákladů. Napsal k tomu: \"\"Vytvořil jsem kostel ve tvaru rotundy, nový vynález, jenž není původem z Benátek, hodnotné dílo, jenž je mnohými obdivováno. Tento kostel, majíce tajemství oddanosti, jest zasvěcen blahoslavené Panně Marii. Přimělo mě to k zamyšlení, bůh mi propůjčil malý talent, abych vybudoval tento kostel... ve tvaru koruny\".\" Později napsal v memorandu: \"\"V prvé řadě je to dílo Panny Marie, které nikdo dosud nespatřil, kuriózní, hodnotné a krásné, vyrobené do tvaru kulatého monumentu, který nikdy nikdo neviděl, ani nikdo předtím nevymyslel, a to ani mnoho hlav dohromady, natož jedna. V jiných kostelech v tomto nejklidnějším městě udělali architekti chybu, stejně jako můj konkurent Antonio Smeraldi, a to, že byli skoupí na novou myšlenku.\"\" I přestože je v mnoha směrech Kostel \"Salute\" originální, stále ukazuje vliv Palladijského klasicismu a benátské kopule. Benátský senát hlasoval (66 hlasy pro, 29 proti a 2 hlasy se zdržely hlasování) ke schválení návrhu 26letého Longheny. Zatímco Baldassare Longhena viděl stavbu ve tvaru koruny, dekorativní kruhová stavba vypadá spíše jako relikviář, ciborium nebo vyšperkovaný převrácený kalich, který chrání zbožnost města.", "section_level": 1}, {"title": "Exteriér.", "content": "Kostel \"Salute\" je obrovská, osmiboká stavba se dvěma kopulemi a dvěma malebným zvony, nacházejícími se v zadní části. Kostel je postavený na platformě vyrobené z 1,000,000 dřevěných kůlů. Je postaven z \"Istrijského kamene\" a z \"marmorina\" (cihla pokrytá mramorovým prachem). Na vrcholu štítu stojí socha Panny Marie, která vládne kostelu, a jejíž socha zde byla postavenana její poctu. Fasáda je zdobená postavami svatého Jiří, svatého Theodora, evangelistů, proroků a Júdity s hlavou Holofernes.", "section_level": 1}, {"title": "Fasáda.", "content": "Hlavní fasáda je bohatě zdobená sochami čtyř evangelistů, jenž jsou v poslední době přisuzovány sochaři Tommasovi Ruesi:", "section_level": 2}, {"title": "Interiér.", "content": "Zatímco vnější výzdoba kostela a jeho umístění zaujmou oko pozorovatele, vnitřní konstrukce je sama o sobě pozoruhodná. Osmiboký kostel se podobá Byzantským vzorům, jako je Bazilika San Vitale. Interiér má své architektonické prvky vymezené zbarvením materiálu, a hlavní průčelím s jeho prstencem světců na zábradlí je originální design. Kostel je plný symboliky Panny Marie– velká kopule představuje její korunu, vpadlý interiér její lůno a osm boků kostela představuje osm bodů na její symbolické hvězdě. Interiér je osmiboký s osmi zářícími kaplemi ve vnější řadě. Tři oltáře vpravo od hlavního vchodu jsou zdobeny výjevy ze života Panny Marie a jsou to díla Lucy Giordana: \"Uvedení Panny Marie do chrámu\"\", \"Nanebevzetí Panny Marie \"a \"Narození Panny Marie\". Třetí oltář zleva od vchodu hostí obraz od Tiziana s názvem \"Sestup Ducha Svatého\". Barokní uspořádání hlavního oltáře, jenž je navržený Longhenou, ukrývá kultovní byzantskou \"Madonu s Dítětem\" z 12. nebo 13. století, známou pod řeckým názvem jako \"Panagia Mesopantitissa\" (což v češtině znamená \"Madonna prostředník\" nebo \"Madonna vyjednavač\"). Tato socha pochází z Iraklia z roku 1669, kdy město podlehlo Osmanské říši. Skupina soch na hlavním oltáři, zobrazující k\"rálovnu nebes vyhánějící mor \"(z roku 1670), bylo divadelní barokní mistrovské dílo vlámského sochaře Josse de Corte. Původně tam byl obraz od Alessandra Varotariho a to obraz Panny Marie držící kostel, který malíř navrhl spolu s jeho architektonickým návrhem. Tintoretto přispěl do velké sakristie obrazem \"Manželství v Caně\", který zahrnuje jeho autoportrét. Nejvíce zastoupeným umělcem, jenž přispěl svými díly kostelu, je Tizian, který namaloval oltářní obraz ze sakristie s názvem \"Korunovace svatého Marka se svatým Kosmou, Damiánem, Šebestiánem a Rochem\", Namaloval také stropní malby \"David a Goliáš\", \"Abraham a Isaac\" a \"Kain a Ábel\", a osm tond církevních otců a evangelistů. Vše se nachází ve velké sakristii, a obraz \"Letnice\" se nachází v průčelí kostela.", "section_level": 1}, {"title": "Vliv.", "content": "Kostel měl velký vliv na soudobé architekty bezprostředně po jeho dokončení. Mezi stavby vybudované podle vzoru kostela \"Salute\" patří svatyně v Gostyni, postavená Jerzym Catenazzim, Janem Catenazzim, a Pompeem Ferrarim mezi léty 1675-1728. V roce 1959 byl kostel předmětem návrhu architekta Johna Pipera, jenž později upravil jako textilní design firmy Arthur Sanderson & Sons. Plány Rotundy Xewkija byly taktéž inspirovány kostelem Santa Maria della Salute, ale ve větším měřítku.", "section_level": 1}], "src_summary": "Santa Maria della Salute, obecně známý jako Salute, je kostel a bazilika římsko-katolické církve a nachází se v části Punta della Dogana ve čtvrti Dorsorudo v Benátkách v Itálii. Nachází se v úzké části zvané Punta della Dogana, mezi Canálem Grande a Canálem Guidecca, diagonálně od náměstí Svatého Marka, přičemž je na tento kostel dobře vidět, když od náměstí dojdete k vodě. Kostel \"Salute\" je součástí farnosti Gesuati a je nejnovější z tzv. morových kostelů. V roce 1630 zažily Benátky neobyčejně ničivou epidemii moru. Jako zaslíbení městu za vysvobození od moru, slíbila Benátská republika postavit a zasvětit kostel \"Matce, patronce Zdraví\" (nebo \"patronce Vysvobození\", což je italsky: \"Salute\"). Kostel byl navržen v tehdy moderním barokním stylu architektem Baldassarem Longhenem, který studoval u architekta Vincenza Scamozziho. Stavba začala v roce 1631. Většina uměleckých objektů, které jsou umístěny v kostele, nesou odkazy na Černou Smrt. Kopule kostela \"Salute\" byla důležitým doplňkem panoramy Benátek a brzy se stala symbolem města. Inspirovala umělce, jako jsou Canaletto, J. M. W. Turner, John Singer Sargent a Francesco Guardi.", "tgt_summary": "Santa Maria della Salute (), commonly known simply as the Salute, is a Roman Catholic church and minor basilica located at Punta della Dogana in the Dorsoduro sestiere of the city of Venice, Italy. It stands on the narrow finger of Punta della Dogana, between the Grand Canal and the Giudecca Canal, at the \"Bacino di San Marco\", making the church visible when entering the Piazza San Marco from the water. The \"Salute\" is part of the parish of the Gesuati and is the most recent of the so-called plague churches. In 1630, Venice experienced an unusually devastating outbreak of the plague. As a votive offering for the city's deliverance from the pestilence, the Republic of Venice vowed to build and dedicate a church to Our Lady of Health (or of Deliverance, ). The church was designed in the then fashionable baroque style by Baldassare Longhena, who studied under the architect Vincenzo Scamozzi. Construction began in 1631. Most of the objects of art housed in the church bear references to the Black Death. The dome of the \"Salute\" was an important addition to the Venice skyline and soon became emblematic of the city, inspiring artists like Canaletto, J. M. W. Turner, John Singer Sargent, and the Venetian artist Francesco Guardi.", "id": 251013}
{"src_title": "Heliosynchronní dráha", "tgt_title": "Sun-synchronous orbit", "src_document": [{"title": "Technické detaily.", "content": "Úhlová precese na oběh pro oběžnou dráhu kolem zploštělé planety je dána: kde Orbita je heliosynchronní, pokud se rychlost precese formula_6 rovná střednímu pohybu Země kolem Slunce, což je 360 stupňů za hvězdný rok (1.99096871 · 10 radiánů / s) takže musíme nastavit formula_7 kde \"P\" je doba oběhu. Vzhledem k tomu, že oběžná doba kosmické lodi je formula_8 (kde \"a\" je hlavní poloosa dráhy) a jelikož formula_9 pro kruhové nebo téměř kruhové dráhy vyplývá že nebo když formula_6 je 360° za rok, Například, pokud a=7200 kilometrů (satelit je asi 800 km nad zemským povrchem), podle vzorce dostaneme sklon dráhy 98,696 stupňů. Zajímavé je, že v souladu s touto aproximací kosinus se rovná mínus 1, když je hlavní poloosa rovna 12 352 kilometrů, což znamená, že pouze menší orbity mohou být heliosynchronní. Oběžná doba může být od 88 minut na velmi nízké oběžné dráze (hlavní poloosa 6554 km) se sklonem 96 stupňů k rovníku až po 3,8 hodiny (hlavní poloosa 12 352 km), avšak tato dráha bude rovníková se sklonem 180 stupňů. Delší oběžné doby jsou možné pouze pomocí excentrických drah s perigeem bližším, avšak apogeem vzdálenějším. Pokud někdo chce, aby určitý satelit přelétal nad určeným místem každý den vždy ve stejnou hodinu, lze vybrat ze drah se 7 až 16 oblety kolem Země za den, jak je uvedeno v tabulce níže. Pokud mluvíme o průchodu satelitu nad určeným místem každý den ve stejný čas, hovoříme o slunečním čase nikoli o hvězdném čase. Slunce nebude v přesně stejné poloze na obloze v průběhu roku. Heliosynchronní dráha je obvykle vybrána pro družice, které mají být provozovány na relativně konstantní výšce vhodné pro pozorování Země. Tato výška je obvykle 600 až 1000 kilometrů nad povrchem. Z důvodu odchylek gravitačního pole Země od homogenní koule, které jsou v těchto výškách ještě poměrně významné, nelze zajistit stálou kruhovou dráhu. Často tedy mají satelity dráhu na níž jsou o něco výše nad jižní polokoulí než na severní polokoulí. Na této dráze se nachází například satelit Evropské kosmické agentury Envisat nebo některé satelity organizace EUMETSAT.", "section_level": 1}], "src_summary": "Heliosynchronní dráha je geocentrická dráha, která kombinuje výšku a sklon takovým způsobem, že satelit prochází nad určeným místem povrchu Země vždy ve stejném slunečním čase. Na této oběžné dráze může být satelit neustále osluněn, proto se dráha hodí pro špionážní družice, meteorologické družice nebo pro družice určené k průzkumu Země. Vyjádřeno více technicky, heliosynchronní dráha je uspořádána takovým způsobem, že precese nastává jednou za rok. Když je satelit nahoře, úhel osvětlení povrchu bude pokaždé skoro stejný. Toto je užitečná vlastnost pro satelity, které snímají povrch Země ve viditelném nebo infračerveném spektru (meteorologické a špionážní družice) nebo pro satelity určené k dálkovému průzkumu Země (například satelity pro průzkum oceánů nebo atmosféry. Například satelit na heliosynchronní dráze může vystoupat přes rovník dvanáctkrát za den, vždy přibližně v 15:00 místního času. To je dáno tím, že oskulační orbitální rovina vykazuje precesi (otáčení) přibližně o jeden stupeň za den, s ohledem na nebeskou sféru, na východ, čímž drží krok s pohybem Země kolem Slunce. Rovnoměrnost slunečního úhlu je dosažena vyladěním sklonu a výšky dráhy tak, že další hmota v blízkosti rovníku způsobuje precesi dráhy v požadované rychlosti. Rovina dráhy není stanovena v prostoru vzhledem ke vzdáleným hvězdám ale pomalu se otáčí kolem zemské osy. Typická heliosynchronní dráha se nachází ve výšce 600 až 800 kilometrů, oběžná doba je 96 až 100 minut. Sklon vůči rovníku má dráha kolem 98 stupňů (0 stupňů je rovníková oběžná dráha, 90 stupňů polární dráha, heliosynchronní dráha je tedy mírně retrográdní. Zvláštní případ heliosynchronní dráhy představují takzvané polední nebo půlnoční dráhy, kde se místní střední sluneční čas průchodu pro rovníkové šířky pohybuje kolem poledne nebo půlnoci a úsvitové popřípadě soumrakové dráhy, kde se místní střední sluneční čas průchodu rovníkovými délkami pohybuje kolem východu nebo západu Slunce. Satelit potom prochází terminátorem mezi dnem a nocí. To je vhodné pro aktivní radarové satelity, jejichž solární panely mohou být osvětleny Sluncem aniž by byly kdykoli ve stínu Země. Úsvitová nebo soumraková dráha se někdy používá pro družice zkoumající Slunce jako například Jókó, Transition Region and Coronal Explorer, Hinode nebo PROBA2, které díky tomu mohou pozorovat Slunce téměř kontinuálně. Heliosnychronní dráhy je možné použít i u jiných zploštělých planet, jako třeba u Marsu.", "tgt_summary": "A Sun-synchronous orbit (SSO, also called a heliosynchronous orbit) is a nearly polar orbit around a planet, in which the satellite passes over any given point of the planet's surface at the same local mean solar time. More technically, it is an orbit arranged so that it precesses through one complete revolution each year, so it always maintains the same relationship with the Sun.", "id": 472683}
{"src_title": "Karel Orleánský", "tgt_title": "Charles, Duke of Orléans", "src_document": [{"title": "Život.", "content": "Narodil se 24. listopadu 1394 v Paříži jako syn Ludvíka, vévody z Orléans a Valentiny Visconti. Poté, co byl zavražděn jeho otec, se ve věku 13 let stal jeho nástupcem a vévodou. Zločin spáchaný na jeho otci nikdy nebyl potrestán a Karel musel přihlížet žalu své matky, která za krátkou dobu podlehla nemoci. Karel a jeho bratři přísahali pomstit svého otce. V prvních letech své vlády byl silně ovlivňován svých tchánem Bernardem VII. z Armagnacu. Po válce s Anglickým královstvím která byla obnovena roku 1415, byl jedním ze šlechticů, kteří se dne 25. října 1415 zúčastnili Bitvy u Azincourtu. Po boji byl nalezen nezraněn, ale uvězněn pod hromadou mrtvol neschopný vstát kvůli těžkému brnění. Byl zajat angličany a strávil následujících čtyřiadvacet let ve vězení. Byl přesouván z hradu na hrad včetně hradu Pontefractu, kde byl uvězněn a kde zemřel anglický král Richard II. Podmínky jeho vězení nebyly přísné; bylo mu dovoleno žít tak, jak žil předtím. Nemohl být propuštěn např. způsobem výměny z důvodu příkazu krále Jindřicha V. Plantageneta; Karel byl rozenou hlavou Armagnacu a jeden z následníků francouzského trůnu a proto bylo pro krále důležité, aby se nevrátil zpět do Francie. Během svého veznění psal poezii a jedno z jeho děl je např. \"En la forêt de longue attente\". Propuštěn byl roku 1440 a to díky snaze jeho bývalých nepřátel Filipa III. Dobrého a Isabely Portugalské. Filip před jeho propuštěním vznesl podmínku, že jeho otec nebude pomstěn a to Karel přijal. Zemřel 5. ledna 1465 v Amboise. Karel Orleánský byl také proslulým mecenášem. Mezi jeho chráněnce patřil mj. proslulý básník François Villon.", "section_level": 1}, {"title": "Manželství a děti.", "content": "Karel se oženil třikrát. Jeho první manželkou byla Izabela z Valois, dcera krále Karla VI. Francouzského a vdova po anglickém králi Richardu II. Oženil se s ní roku 1406 v Compiègne. Izabela zemřela při porodu. Jejich dcera Johana se vdala za vévodu Jana II. z Alençonu. Podruhé se oženil s Bonou z Armagnacu, dcerou hraběte Bernarda VII. z Armagnacu. Zemřela dříve než se vrátil ze zajetí. Poté, co se roku 1440 vrátil do Francie, se oženil s Marií Klevskou, s dcerou Adolfa Klevského. Spolu měli tři děti:", "section_level": 1}], "src_summary": "Karel Orleánský (24. listopadu 1394, Paříž – 5. ledna 1465, Amboise) byl vévoda z Orléans, Valois, hrabě z Beaumont-sur-Oise a Blois, pán z Coucy a dědic z Asti.", "tgt_summary": "Charles of Orléans (24 November 1394 – 5 January 1465) was Duke of Orléans from 1407, following the murder of his father, Louis I, Duke of Orléans, on the orders of John the Fearless, Duke of Burgundy. He was also Duke of Valois, Count of Beaumont-sur-Oise and of Blois, Lord of Coucy, and the inheritor of Asti in Italy via his mother Valentina Visconti, daughter of Gian Galeazzo Visconti, Duke of Milan. He is now remembered as an accomplished medieval poet owing to the more than five hundred extant poems he produced, written in both French and English, during his 25 years spent as a prisoner of war and after his return to France.", "id": 173811}
{"src_title": "Nada", "tgt_title": "Nada (singer)", "src_document": [{"title": "Kariéra.", "content": "Nada prorazila ve svých patnácti letech v roce 1969 na hudebním festivalu Sanremo s písní \"Ma che fa freddo\", která měla značný úspěch i ve španělské verzi \"Hace frio ya\". Následující rok se zúčastnila festivalu znovu s písní \"Pa' diglielo ma\"' spolu se zpěvákem Ronem. V roce 1971 hudební festival Sanremo vyhrála s písní \"Il cuore e uno zingaro\", spolu s Nicolou Di Bari, čímž si zajistila mezinárodní pozornost. V Sanremu pak znovu vystoupila následující rok a získala třetí místo s písní \"Il re di denari\". Později se vrátila do Sanrema až v roce 1987 (\"Bolero\"), v roce 1999 (\"Guardami negli occhi\") a v roce 2007 (\"Luna in piena\"). V roce 1983 byla zvolena zpěvákem roku s jejím letním hitem \"Amore disperato. \"Roku 1998 prorazila italská kapela Super B s coverem Nadiny \"Amore Disperato\". Její album z roku 2004 \"Tutto l'amore che mi manca\" (produkoval John Parish, bývalý producent PJ Harvey) bylo oceněno jako nejlepší nezávislé album roku v Itálii. Album také obsahuje duet s Howe Gelb. Také následující studiové album \"Luna in piena\" vyhrálo cenu pro nejlepší nezávislé album v roce 2007. 21. června 2009 se Nada podílela na koncertě \"Amiche per l 'Abruzzo\" v San Siro v Miláně, přehlídce všech ženských italských hvězd, organizované Laurou Pausini s cílem získat peníze na pomoc městu L'Aquila, zpustošeném zemětřesením z předchozího roku. Nada pro tuto příležitost vytvořila speciální hudební projekt skládající se zpěvaček Rei Marina, Paola Turci a Carmen Consoli, které společně vystoupily s Nadiným debutem \"Ma che fa freddo\". V roce 2011 vydala další studiové album \"Vamp\".", "section_level": 1}], "src_summary": "Nada (narozena jako Nada Malanima 17. listopadu 1953 v Gabbro v provincii Livorno) je italská zpěvačka. Byla taktéž přezdívaná \"Il pulcino di Gabbro\" (\"Krasavice z Gabro\").", "tgt_summary": "Nada (born Nada Malanima November 17, 1953 in Gabbro (), Rosignano Marittimo, Province of Livorno) is an Italian singer. She was nicknamed \"Il pulcino del Gabbro\" (\"the little chick of Gabbro\").", "id": 2145454}
{"src_title": "David Woodard", "tgt_title": "David Woodard", "src_document": [{"title": "Vzdělání.", "content": "Woodard získal své vzdělání na Kalifornské univerzitě v Santa Barbaře, The New School a Kolumbijské univerzitě.", "section_level": 1}, {"title": "Nueva Germania.", "content": "V roce 2003 byl Woodard zvolen jako radní města Juniper Hills (Los Angeles County) v Kalifornii. V rámci této funkce navrhl sesterský vztah s kolonií Nueva Germania. Aby mohl postoupit svůj plán, Woodard cestoval do vegetariánské utopie a setkal se s jejím vedením obce. Po prvni návštěvě, když spatřil populaci v „morálním a intelektuálním úpadku“, se rozhodl nepokračovat v sesterských vztazích, našel ale v komunitě předmět pro svá studia pro pozdější spisy. Co Woodarda zvláště zajímá, jsou proto-transhumanistické pilíře (např. sebe-vyhnanství) spekulativního plánovače Richarda Wagnera a Elisabeth Förster-Nietzscheové, která spolu se svým manželem Bernhardem Försterem založila a žila v kolonii v letech 1886 až 1889. V uznání zakládajících ideálů kolonie, Woodard složil sborovou hymnu, „Our Jungle Holy Land“. Od roku 2004 do roku 2006 Woodard vedl četné výpravy do Nueva Germania, s podporou tehdejšího amerického viceprezidenta Dicka Cheneyho. V roce 2011 Woodard udělil švýcarskému spisovateli Christianovi Krachtovi povolení k uveřejnění jejich značné osobní korespondence, a to především o kolonií Nueva Germania, vyšla ve dvou svazcích v rámci univerzity v Hannoveru ve vydavatelství Wehrhahn Verlag. Tomáš Dimter popisuje práci jako „hravý text, ve kterém se oba aktéři baví s notnou dávkou ironie o vzkříšení projektu Nueva Germania, rasově čisté vesnice v Paraguayi.“ \"Frankfurter Allgemeine Zeitung\" poznamenal korespondence „inscenace patří k životu jako gin s tonikem“ \"Der Spiegel\" předpokládal, že první díl \"Five Years, sv. 1\", „je duchovní přípravnou prací“ k následnému románu Krachta \"Impérium\". Podle Andrewa McCanna se Woodard vypravil „na cestu za tím, co z tohoto místa zbývá a kde potomci původních osídlenců žijí v drasticky zhoršených podmínkách.“ Nabyté dojmy ho vedly k „propagaci kulturního profilu této komunity a k vybudování miniaturní kopie Bayeruthského operního domu na místě, kde dříve stávala rezidence rodiny Elisabeth Förster-Nietzcheové.“ Z obce Nueva Germania se během posledních několika let stala mírnější, přívětivější destinace, kde se nachází hotely poskytující nocleh a snídani a provizorní muzeum historie.", "section_level": 1}, {"title": "Dreamachine.", "content": "Souběžně od roku 1989 do roku 2007, Woodard stavěl kopie Dreamachine, stroboskopického mechanizmu navrženého Brionem Gysinem a Ianem Sommervillem, který se skládá z plochého válce, vyrobeného z mědi nebo papíru, a otáčí se kolem elektrické lampy - když jej pozorujete se zavřenýma očima, stroj může vyvolat duševní aberace srovnatelné s intoxikací drog nebo sněním. Poté, co přispěl přístrojem Dreamachine k vizuální retrospektívě \"Ports of Entry\" Williama Sewarda Burroughse v roce 1996 v LACMA, Woodard se spřátelil s autorem a obdaroval ho „bohémským modelem“ (papír) Dreamachine k jeho 83. a posledním narozeninám. Sotheby's vydražil první stroj do soukromé sbírky v roce 2002, druhý zůstává v dlouhodobém zapůjčení od Burroughs estate v Spencer Museum of Art v Lawrence, Kansas.", "section_level": 1}], "src_summary": "David Woodard (; * 6. dubna 1964, Santa Barbara, Kalifornie) je americký dirigent, spisovatel a potomek prominentní koloniální rodiny. V roce 1990 přišel s novým slovem prekviem (zkratka pro preemptivní requiem), kontaminací, který popisuje jeho buddhistický postoj skládání hudebních děl, která mají být předváděna v průběhu nebo těsně před úmrtím daného subjektu. Vzpomínkové bohoslužby v Los Angeles, kde mimo jiné Woodard uvedl svá hudební díla, zahrnuje v roce 2001 občanský obřad, který se konal na dnes již zaniklé lanové dráze Angels Flight, kde se ctila vzpomínka zesnulého Leona Praporta a jeho zraněné vdovy Loly, pro tuto příležitost byla celá Hill Street uzavřena. Dirigoval také divoké zádušní mše, mimo jiné pro pelikána kalifornského na bermě, části pláže, kde zvíře zemřelo. Při přípravě hudebních partitur používá pestrobarevné inkousty. Timothy McVeigh se obrátil s prosbou na Woodarda. Žádal, aby v předvečer jeho popravy oddirigoval mši prequiem. Ačkoli Woodard připomněl, jakého „hrozného činu“ se McVeigh dopustil, chtěl mu poskytnout útěchu. Woodard souhlasil s tím, aby proběhla premiéra jeho cody ze skladby \"Ave Atque Vale\" s místním lokálním dechovým sborem v kostele Svaté Máří Magdaleny, poblíž federálního vězení v Terre Haute v Indianě, před posluchači, mezi kterými byli svědci následujícího rána. Arcibiskup Daniel M. Buechlein a později i kardinál Roger Mahony požádali papeže Jana Pavla II., aby Woodardovu hudbu požehnal. Woodard je známý pro jeho kopie přístrojů Dreamachine, které byly vystaveny v uměleckých muzeích po celém světě. V Německu je známý příspěvky pro literární časopis \"Der Freund\", včetně spisů o mezidruhové karmě, rostlinného vědomí a paraguayské usedlosti Nueva Germania. Z otcovy strany je Woodardovou 9. prababičkou Frances Lathamová, které se dnes také říká „matka guvernérů“. Ta se v roce 1638 usadila na ostrově Aquidneck Island (Portsmouth), který se brzy stal součástí kolonie nesoucí oficiální název „State of Rhode Island and Providence Plantations“. Prostřednictvím Lathamové je Woodard také přímým potomkem evropských předků, Boleslava I., Haralda Modrozuba a Alfréda Velikého.", "tgt_summary": "David Woodard (, ; born April 6, 1964) is an American conductor and writer. During the 1990s he coined the term \"prequiem\", a portmanteau of preemptive and requiem, to describe his Buddhist practice of composing dedicated music to be rendered during or slightly before the death of its subject. Los Angeles memorial services at which Woodard has served as conductor or music director include a 2001 civic ceremony held at the Angels Flight funicular railway honoring mishap casualty Leon Praport and his injured widow Lola. He has conducted wildlife requiems, including for a California Brown Pelican on the berm crest of a beach where the animal had fallen. He is reputed to favor colored inks in preparing a score. Timothy McVeigh asked Woodard to conduct a prequiem Mass on the eve of his execution in Terre Haute, Indiana. Acknowledging McVeigh's \"horrible deed\", yet intending to provide comfort, Woodard consented by premiering the coda section of his composition \"Ave Atque Vale\" with a local brass choir at St. Margaret Mary Church, near USP Terre Haute, before an audience that included the following morning's witnesses. Archbishop Daniel M. Buechlein and later Cardinal Roger Mahony petitioned Pope John Paul II to bless Woodard's full score. Woodard is known for his replicas of the Dreamachine, a mildly psychoactive lamp, which have been exhibited in art museums throughout the world. In Germany and Nepal he is known for contributions to the literary journal \"Der Freund\", including writings on interspecies karma, plant consciousness and the Paraguayan settlement Nueva Germania.", "id": 1488910}
{"src_title": "Australopithecus sediba", "tgt_title": "Australopithecus sediba", "src_document": [{"title": "Objevy.", "content": "Ostatky druhu \"Australopithecus sediba\" byly objeveny v roce 2008 v jeskyni Malapa, nacházející se poblíž Johannesburgu, v krasové oblasti zvané Kolébka lidstva. Protože tamní jeskyně jsou si vzájemně podobné modelací terénu i okolní vegetací, mohla být k vytipování lokality využita aplikace Google Earth. Při následném terénním průzkumu však byly ostatky homininů zachyceny náhodou, když na ně 15. srpna během hry narazil devítiletý syn vedoucího výzkumu, Matthew Berger. Výzkumem v letech 2008 – 2009 byly odhaleny ostatky dvou jedinců, představující jedny z nejlépe dochovaných koster rodu \"Australopithecus\". Patřily dospělé samici a dospívajícímu samci, který od objevitelů získal přezdívku Karabo. Druhový přívlastek \"sediba\" pochází z místního jazyka Sotho a znamená „pramen“ nebo „studna“. Odkazuje tak na místo nálezu poblíž pravěkého vodního zdroje, ale zároveň i na možné vazby druhu \"A. sediba\" k rodu \"Homo\". Přezdívka Karabo pochází ze setswanského výrazu pro „odpověď“. Odkryvy v Malapa však pokračují i nadále, takže do roku 2013 bylo získáno na 220 zlomků kostí druhu \"A. sediba\". Ty patří nejméně 6 jedincům - kromě prvních dvou koster byly zachyceny ještě ostatky dospělého muže a tří dětí. V roce 2014 bylo nad jeskyní vybudováno zastřešení s vyhlídkovou plošinou, které chrání samotnou jeskyni, umožňuje pokračování výzkumů a zároveň dovoluje návštěvníkům bezpečnou prohlídku lokality.", "section_level": 1}, {"title": "Datace.", "content": "Nálezy byly kombinací metody uran-olovo a paleomagnetismu původně datovány do doby před 1,78–1,95 miliony let. Poté však byla datace upřesněna na 1,977 milionu let. \"Australopithecus sediba\" tak svým výskytem velmi těsně navazuje na poslední známý výskyt druhu \"A. africanus\".", "section_level": 2}, {"title": "Popis.", "content": "Dospělí jedinci druhu \"A. sediba\" dosahovali výšky asi 130 cm. Na rozdíl od ostatních australopitéků u nich není patrný výrazný pohlavní dimorfismus ve velikosti těla, to se však s dalšími nálezy může změnit. Dobře dochovaná lebka jedince Karabo obsahuje i přirozený výlitek mozkovny. Protože však je pevně uzavřena sedimenty, jejichž odstraněním by mohly být poškozeny samotné kosti, byl nález podroben detailnímu průzkumu pomocí počítačové tomografie v European synchrotron radiation facility (ESRF) v Grenoblu. Velikost mozku odpovídá ostatním australopitékům a pohybuje se při horní hranici rozpětí moderních lidoopů. Také celkové uspořádání je obdobné jako u lidoopů, přesto se však již objevují náznaky reorganizace směrem k člověku. Nápadná je především nesouměrná velikost obou hemisfér - pravá polovina je proti levé mírně zvětšená. Tento znak je u lidí spojován s preferencí pravé ruky. Rovněž je mírně rozšířená přední část spánkového laloku. Další znaky, jako je umístění měsíčité rýhy (\"sulcus lunatus\") však nelze na výlitku sledovat.", "section_level": 1}, {"title": "Lebka.", "content": "Znaky mozkovny: Znaky obličeje: Znaky na zubech:", "section_level": 2}, {"title": "Způsob života.", "content": "Nalezené ostatky jsou unikátní tím, že zahrnují téměř kompletní kostru horní i dolní končetiny. Díky tomu je snazší pochopit pohybové možnosti druhu v porovnání s jedinci, z nichž jsou známé pouze části končetin nebo jednotlivé kosti. Kostra nohy odpovídá bipedii s plně nataženými koleny a kyčlemi. Zvláštnosti v její stavbě (například robustní vnitřní kotník a morfologie čéšky) však odpovídají specifickému způsobu chůze, při němž byla výrazně zatěžována vnitřní strana chodidla, tzv. hyperpronaci. Moderním lidem způsobuje takový pohyb, při němž každým krokem rotují všechny kosti nohy směrem dovnitř, četná onemocnění kloubů a vazů, ovšem \"A. sediba\" byl takové chůzi dobře přizpůsoben. Důvodem mohla být potřeba hojného pohybu v korunách stromů. Chodidlo \"A. sediba\" představuje jakýsi kompromis mezi nároky pozemního a stromového života - pomáhá k odrazu při vzpřímené chůzi, ale zároveň zůstává dostatečně pohyblivé pro lezení ve větvích. Častému využití stromového patra u druhu \"A. sediba\" odpovídá i utváření paží, které si uchovávají četné znaky lidoopů - primitivně utvářenou lopatku, dlouhé a dobře osvalené předloktí i zakřivené prsty schopné silného úchopu. Zdá se, že \"A. sediba\" byl pro lezení a šplhání vybaven lépe než ostatní australopitéci, takže pobyt v korunách stromů pro něj byl patrně významnější a častější než u ostatních druhů. Ovšem úchop měl přesnější spíše jako u moderních lidí. Přesto ani pozemní chůze neztratila na významu. Tomu nasvědčuje utváření pánve, která je na rozdíl od ostatních australopitéků modernější, v předozadním směru širší. Rozšíření pánve se přitom původně předpokládalo až u zástupců rodu \"Homo\", a to kvůli zvětšování hlaviček novorozenců. Mláďata druhu \"A. sediba\" se však velikostí mozku výrazně nelišila od lidoopů, přestavba pánve tak musela odpovídat spíše na požadavky bipedie než rozmnožování. Je možné, že změny umožnily efektivnější práci hýžďových a stehenních svalů a tudíž i energeticky méně náročnou chůzi. Vzhledem k dobrému dochování kostí ruky lze studovat i manipulační schopnosti druhu. Kratší prsty vybavené citlivými masitými bříšky i pohyblivý svalnatý palec umožnily jemnější práci rukou než u moderních lidoopů i časných homininů včetně \"Homo habilis\". Kosti, svaly i vazy palce jsou však přece jen lehčeji stavěné než u ostatních australopitéků, takže tento prst patrně nebyl tak intenzivně využívaný. Proto odborníci zatím příliš neuvažují o výrobě kamenných nástrojů. Analýza izotopů uhlíku ze zubní skloviny ukazuje, že \"A. sediba\" se na rozdíl od ostatních australopitéků soustředil téměř výhradně na konzumaci stravy lesních porostů (v Africe C3-rostliny), podobně jako moderní šimpanzi nebo pliocénní \"Ardipithecus ramidus\". To souhlasí i s pozorovanými adaptacemi pro šplhání a lezení ve větvích. Stejně jako jiní australopitéci ovšem \"A. sediba\" přijímal široké spektrum potravy a nebyl úzce vyhraněný. Fytolity (drobné křemičité částečky z rostlinných tkání), získané ze zubního kamene patří rostlinám dvouděložným (plody, listy, kůra) i jednoděložným (stínomilné a vodomilné tropické traviny či šáchorovité). Mikroskopické poškození skloviny se podobá druhu \"Paranthropus robustus\" a ukazuje na alespoň občasnou konzumaci tvrdé stravy. Vzhledem k lehce staveným zubům i lebce však tyto zdroje zřejmě neměly takový význam jako u robustních druhů a přežití druhu na nich nezáviselo. Závěrům o pohybu a stravě druhu \"A. sediba\" částečně odporuje rekonstrukce přírodního prostředí v okolí lokality Malapa. Sedimenty z jeskyně obsahovaly početné fytolity travin, ukazující na přítomnost rozsáhlých travnatých ploch. Tomu nasvědčují i nalézané ostatky zvířat, živících se spásáním trávy (\"Equus\", \"Megalotragus\"). Také analýza izotopů uhlíku ze zubní skloviny turovitých a hlodavců ukazuje, že tato zvířata konzumovala převážně rostliny z travnatého, bezlesého prostředí (v Africe C4-rostliny). Menší množství fytolitů, stejně jako pyl a drobné zlomky dřeva však ukazují i na přítomnost prostorově omezených lesních či křovinatých porostů. Prostředí v Malapa bylo tedy před 2 miliony let spíše otevřené, s převládajícími travnatými porosty, ovšem kolem jeskyně, nacházející se v přirozeně chráněném údolí poblíž soutoku dvou potoků se mohl rozkládat nevelký lužní les. Právě v něm mohli jedinci druhu \"A. sediba\" nacházet útočiště i dostatek potravy.", "section_level": 1}, {"title": "Fylogeneze.", "content": "\"Australopithecus sediba\" je jedním z nejmladších australopitéků, který se díky početným moderním znakům (malé zuby, dobře vyvinutá pánev, prodloužené dolní končetiny) víc než ostatní australopitékové podobá člověku. Proto byl svými nálezci označen za jeden z přechodných druhů, který se mohl stát předkem rodu \"Homo\". Protože jsou však první známé ostatky lidí mnohem starší než \"A. sediba\" (asi 2,8-2,4 milionu let), považují autoři druh \"A. sediba\" za předka \"Homo erectus\", zatímco starší, méně poznaní zástupci lidí (\"Homo habilis\", \"Homo rudolfensis\") by měli stát mimo vývoj směrem k člověku. S tímto názorem však většina odborníků nesouhlasí a druh \"A. sediba\" považuje za slepou vývojovou větev. Zdůrazňuje podobnost s druhem \"A. africanus\", přičemž anatomické rozdíly mohou být jen důsledkem postupných změn v čase. To by znamenalo, že \"A. sediba\" je přímým pokračovatelem \"A. africanus\" v jedné vývojové linii (anageneze), vyhynul ovšem bez potomků. Zdá se, že ačkoliv se \"A. sediba\" již nápadně podobá prvním lidem, nemusí být jejich předkem ani blízkým příbuzným. Je dalším z dokladů složité mozaikovité evoluce člověka, kdy se vyvíjí několik různých linií homininů, „experimentujících“ se vzpřímenou chůzí i dalšími lidskými znaky a pronikajících do otevřené bezlesé krajiny. Patrné jsou početné homoplasie, vyloučit nelze ani mezidruhové křížení. To vše komplikuje poznání vztahů jednotlivých druhů, takže je nesnadné určit, která z linií pokračovala směrem k moderním lidem.", "section_level": 1}], "src_summary": "Australopithecus sediba je druh vyhynulého hominida, žijící na počátku pleistocénu, zhruba před 2 miliony let v jižní Africe, na území dnešní Jihoafrické republiky. Jedná se o jednoho z nejmladších zástupců australopitéků, který již má některé znaky pozoruhodně blízké soudobým zástupcům rodu Homo.", "tgt_summary": "Australopithecus sediba is a species of \"Australopithecus\" of the early Pleistocene, identified based on fossil remains dated to about 2 million years ago. Morphologically, \"A. sediba\" is distinct from but still closely related to both \"Homo habilis\" and \"Australopithecus africanus\". It is therefore of interest as a candidate for a transitional species in the emergence of the \"Homo\" (human) genus. The species \"A. sediba\" is postulated on the basis of six partial skeletons discovered in the Malapa Fossil Site at the Cradle of Humankind World Heritage Site in South Africa. The holotype was dubbed MH1 (Malapa hominin 1), a juvenile male also named \"Karabo\". MH2, the paratype, is an adult female. The other remains are those of an adult male, and of three infants. The fossils were found together at the bottom of the Malapa Cave, where they apparently fell to their death, and have been dated to 1.98 million years ago. The partial skeletons were initially described as a newly discovered species in 2010, based on a total of some 220 bone fragments. The name \"sediba\" was taken from the word for \"natural spring\" or \"well\" in the Sotho language.", "id": 49643}
{"src_title": "Reissnerova–Nordströmova metrika", "tgt_title": "Reissner–Nordström metric", "src_document": [{"title": "Metrika.", "content": "Ve sférických souřadnicích (\"t\", \"r\", θ, φ), je lineární element Reissnerovy-Nordströmovy metriky kde \"c\" je rychlost světla, \"t\" je časová souřadnice (měřeno podle stacionárních hodin v nekonečnu), \"r\" je radiální souřadnice, formula_2 je dvousféra definovaná podle \"r\" je Schwarzschildův poloměr tělesa daný a \"r\" je charakteristická délková škála daná Zde 1/4πε je Coulombův zákon. V limitě kde náboj \"Q\" (nebo v ekvivalentním případě, délková škála \"r\") klesne na nulu, používáme Schwarzschildovu metriku. Klasická Newtonova teorie gravitace může být získána v limitním případě, když poměr\"r\"/\"r\" jde k nule. V limitě, kde oba poměry \"r\"/\"r\" a \"r\"/\"r\" jdou k nule, dostáváme Minkowského metriku pro speciální teorii relativity. V praxi je poměr \"r\"/\"r\" často extrémně malý. Například Schwarzschildův poloměr Země je zhruba 9 milimetrů, zatímco geostacionární dráha na níž obíhají některé družice má poloměr \"r\" který je zhruba 4 miliardkrát větší, tedy 42 164 kilometrů. I na povrchu Země činí v tomto případě oprava Newtonovy gravitace jen jeden díl z miliardy. Poměr se stává velkým jen v blízkosti masivních a ultra hustých objektů jako jsou černé díry a neutronové hvězdy.", "section_level": 1}, {"title": "Nabité černé díry.", "content": "Ačkoli se nabité černé díry s \"r\" ≪ \"r\" podobají Schwarzschildovým černým dírám, mají dva horizonty: vnější horizont událostí a vnitřní Cauchyho horizont. Stejně jako v případě Schwarzschildovy metriky, horizont událostí pro prostoročas je umístěn tam, kde metrický komponent \"g\" diverguje; což je když Tato rovnice má dvě řešení: Tyto soustředné horizonty událostí se stávají degenerovanými pro 2\"r\" = \"r\", což odpovídá extrémní černé díře. Předpokládá se, že černé díry s 2\"r\" > \"r\" v přírodě neexistují, protože by obsahovaly takzvané nahé singularity. Jejich existence by byla v rozporu s hypotézou kosmické cenzury formulovanou Rogerem Penrosem o níž se, i přes absenci přímých důkazů, předpokládá, že je pravdivá. Teorie se supersymetrií obvykle garantují, že tyto superextrémní černé díry nemohou existovat. Elektromagnetický potenciál je Pokud jsou v teorii zahrnuty magnetické monopóly, potom zobecnění zahrnující magnetický náboj \"P\" se získá nahrazením \"Q\" podle \"Q\" + \"P\" v metrice a včetně podmínky \"P\"cos θ \"d\"φ v elektromagnetickém potenciálu.", "section_level": 1}], "src_summary": "Reissnerova–Norströmova metrika je ve fyzice a astronomii statické řešení Einsteinových rovnic gravitačního pole, odpovídající gravitačnímu poli nabitého, nerotujícího, sféricky symetrického tělesa o hmotnosti M. Metrika byla objevena německým fyzikem Hansem Reissnerem a finským fyzikem Gunnarem Nordströmem. Čtveřici podobných řešení lze shrnout do následující tabulky: kde Q reprezentuje elektrický náboj a J reprezentuje moment hybnosti.", "tgt_summary": "In physics and astronomy, the Reissner–Nordström metric is a static solution to the Einstein–Maxwell field equations, which corresponds to the gravitational field of a charged, non-rotating, spherically symmetric body of mass \"M\". The analogous solution for a charged, rotating body is given by the Kerr–Newman metric. The metric was discovered between 1916 and 1921 by Hans Reissner, Hermann Weyl, Gunnar Nordström and George Barker Jeffery.", "id": 2195265}
{"src_title": "Titan Saturn System Mission", "tgt_title": "Titan Saturn System Mission", "src_document": [{"title": "Původ a status.", "content": "Mise Titan Saturn System Mission byla oficiálně založena v roce 2009 sloučením návrhu mise ESA Titan and Enceladus Mission a návrhu mise NASA Titan Explorer. Plány slučující oba návrhy se však dají vypátrat až do roku 2008. Mise soutěžila o financování s projektem Europa Jupiter System Mission, který v roce 2009 dostal přednost před výzkumem Saturnu. Avšak bylo oznámeno, že Titan Saturn System Mission bude i nadále studovaná s tím, že by se start mohl uskutečnit později, někdy ve 20. letech 21. století. Byla vypracována podrobná zpráva hodnotící jednotlivé prvky mise, stejně jako specifický koncept Titan Mare Explorer, počítající s přistáním v některém z jezer na Titanu, s potenciálem stát se součástí mise. V roce 2016 plány na uskutečnění mise stále existují, počítají se startem na nové americké superraketě SLS.", "section_level": 1}, {"title": "Přehled mise.", "content": "Bylo plánováno, že se mise bude skládat z orbitální části a dvou sond ke zkoumání Titanu. Konkrétně mělo jít o horkovzdušný balón, který se měl vznášet v atmosféře a přistávací modul, který měl dosednout v jednom z jezer nebo moří měsíce Titanu. Data z obou sond měla být přenášena na orbitální sondu. Ta měla být vybavena radarem pro profilování povrchu, nástroji na zobrazování nebo sadou pro výzkum atmosféry. Mělo tak být provedeno komplexnější měření než u sondy Cassini. Sonda měla použít několik gravitačních manévrů u jiných planet k příletu k Saturnu. Základní návrh předpokládal vypuštění v roce 2020 následovaný čtyřmi gravitačními praky, dvěma u Země a dvěma u Venuše. Přílet k Saturnu byl naplánován na rok 2029. Startovací okno v roce 2020 je jedním z možných oken mezi roky 2018 a 2022. Současné plány NASA nedávají této misi k Saturnu prioritu, ale je možné, že v některém ze startovacích oken ve 20. letech 21. století může být sonda vypuštěna. Po příletu k Saturnu v roce 2029 měl chemický motor sondy umístit orbiter na oběžné dráze kolem Saturnu, kde měla proběhnout dva roky trvající část mise při níž měla sonda obíhat Saturn. Tato část mise měla zahrnovat nejméně 7 průletů kolem Enceladu a 16 kolem Titanu. Tyto průlety při nichž by na sondu působila gravitace měsíců měly sondě pomoci k navedení na oběžnou dráhu kolem Titanu. Tato část mise měla být ukončena blízkým průletem kolem Enceladu při němž měla sonda zkoumat neobvyklé kryovulkanické chocholy na jižním pólu měsíce. Při prvním průletu kolem Titanu měl být do atmosféry měsíce vypuštěn horkovzdušný balón, který měl balisticky sestoupit a následně létat po dobu šesti měsíců v atmosféře. Balónová sonda měla být schopná za dobu své životnosti alespoň jednou obletět celý měsíc ve výšce asi 10 km nad povrchem a v oblasti kolem 20 stupňů zeměpisné šířky.", "section_level": 1}, {"title": "Přistání na Titanu.", "content": "V souvislosti s plánovaným přistáním v některém z jezer na Titanu bylo předloženo mnoho návrhů. Jedním z nejvíce rozpracovaných byl Titan Mare Explorer, který byl původně navržen jako samostatná mise, avšak mohlo dojít k jeho odložení a začlenění do mise Titan Saturn System Mission. Přistávací modul měl být vypuštěn při druhém průletu kolem Titanu. Vzhledem k husté atmosféře měsíce a vzdálenosti od Slunce by přistávací modul nemohl mít solární panely, ale musel by spoléhat na radioizotopový generátor, stejný typ generátoru měl být posléze využit i na jiných misích. Přistání mělo proběhnout do oblasti Ligeia Mare, severního polárního moře kapalných uhlovodíků na asi 80 stupních severní šířky. Sonda měla podobně jako modul Huygens v roce 2005 sestupovat na padácích. V průběhu sestupu a několik hodin po sestupu měla analyzovat vzorky atmosféry. Hlavní funkcí přistávací sondy měl být ale odběr vzorků a analýza organických látek na povrchu měsíce po dobu 3 až 6 měsíců. Jednalo by se o první zkoumání mimozemského moře přímo z povrchu.", "section_level": 2}, {"title": "Cíle mise.", "content": "Hlavní cíle mise Titan Saturn System Mission lze shrnout do čtyř kategorií: Na Titanu byl vědeckým cílem mise průzkum složení povrchu a geografické rozložení různých organických látek, cyklus metanu a průzkum nádrží metanu. Dále průzkum geologie měsíce, tedy zda na měsíci stále aktivně probíhá kryovulkanismus či tektonika nebo zda probíhaly ve více aktivní minulosti. Měl by rovněž probíhat průzkum přítomnosti či nepřítomnosti čpavku, magnetického pole a podpovrchového oceánu. Rovněž měl probíhat průzkum horních vrstev atmosféry (400-900 km) v nichž se tvoří komplexní ionty. Tyto výšky nebyly sondou Cassini dostatečně prozkoumány. Kromě toho by sonda měla pomoci pochopit sezónní změny atmosféry a rovněž dlouhodobý únik látky z atmosféry do vesmíru. Přistávací modul by měl dosednout v metanovém moři na severní polokouli v místě nazvaném Ligeia Mare. Předpokládá se že metanový cyklus na Titanu je analogický zemskému vodnímu cyklu, pracuje však s metanem existujícím v kapalné a plynné fázi. Přistávací modul by mohl přímo pozorovat metanový cyklus měsíc a pomoci pochopit jeho podrobnosti a rozdíly oproti vodnímu cyklu na Zemi. K zodpovězení navíc zůstává otázka zdrojů redistrubuce metanu do atmosféry. Titan je postaven na organické činnosti, která stále funguje a nálezy sondy Cassini ukazují, že Titan je světem stvořeným atmosférickými a geologickými procesy, které jsou z celé sluneční soustavy nejvíce analogické procesům na Zemi. Kromě toho, sonda Cassini objevila náznaky existence velkého podpovrchového oceánu, který by měl být ukrytý hluboko pod povrchem a který by se mohl skládat z kapalné vody. V případě uskutečnění mise Titan Saturn System Mission by šlo o první misi určenou k rozsáhlému a interdisciplionárnímu průzkumu aktivní organické chemie a podnebí na povrchu, na mořích i v atmosféře na jiném tělese než Země.", "section_level": 1}], "src_summary": "Titan Saturn System Mission byl společný návrh programu americké NASA a evropské ESA na výzkum Saturnu a jeho měsíců Titanu a Enceladu. Projekt měl navazovat na výzkum sondy Cassini, která odhalila mnoho zajímavých jevů. Odhadované náklady byly 2,5 miliardy amerických dolarů. Mise měla začít v roce 2020 a za pomoci gravitačního praku u Země a Venuše doletět k Saturnu v roce 2029. Primární mise měla trvat čtyři roky, z toho dva roky prohlídka Saturnu, dva měsíce odběr vzorků z atmosféry Titanu a 20 měsíců zkoumání Titanu z oběžné dráhy. V roce 2009 dostala přednost mise k Jupiteru a jeho měsícům, mise Titan Saturn System Mission bude ale i nadále studovaná s případným pozdějším datem startu.", "tgt_summary": "Titan Saturn System Mission (TSSM) was a joint NASA–ESA proposal for an exploration of Saturn and its moons Titan and Enceladus, where many complex phenomena were revealed by \"Cassini\". With an estimated NASA cost of $2.5 billion (FY07), TSSM was proposed to launch in 2020, get gravity assists from Earth and Venus, and arrive at the Saturn system in 2029. The 4-year prime mission would include a two-year Saturn tour, a 2-month Titan aero-sampling phase, and a 20-month Titan orbit phase. In 2009, a mission to Jupiter and its moons was given priority over \"Titan Saturn System Mission\", although TSSM will continue to be assessed for possible development and launch.", "id": 1281679}
{"src_title": "Carlos Gorostriza", "tgt_title": "Carlos Gorostiza", "src_document": [{"title": "Životopis.", "content": "Carlos Gorostiza Rodríguez pocházel z baskické rodiny. Narodil se v přístavní čtvrti Palerma, v Buenos Aires, v červnu 1920. Již od svých teenagerských let začal psát hry pro loutkové divadlo. Jeho první publikace, která byla zveřejněna v roce 1943 s názvem \"Zakletý klíč\", obsahuje několik těchto malých děl. V těch letech nastoupil jako herec v nezávislém divadle \"La Máscara\" v Buenos Aires. V roce 1949 debutoval s jeho prvním dramatickým dílem \"El puente\", který také režíroval. Tato dílo shledalo výjimečný úspěch. Díky tomu je Rodríguez považován za iniciátora moderního argentinského divadla. V následujících letech mělo premiéru několik jeho děl. V roce 1958 produkoval svojí druhou úspěšnou hru s názvem \"Chléb šílenství\", která vyhrála několik cen. V roce 1960 byl pozván výjimečnou herečkou Juana Sujo na adresu v Caracasu kde stálo první divadlo ve Venezuele – \"Los Caobos\" – a připojit se jako profesor na Národní Škole Dramatického Umění Venezuely. Tam představil několik her: \"Chléb šílenství\"; \"Volpone, Ben Johson\" , \"Šest znaků při hledání autora\"; \"Pirandello\"; \"Inspektor z Priestley\", a další. Zpátky ve své zemi, po nepřítomnosti dvou let, byl začleněn jako profesor na Národní Škole Scénického Umění v Buenos Aires, která byla odstraněna v roce 1976 vojenskou diktaturou, která vládla Argentině v průběhu let 1976–1983. Před tím měl v roce 1962 premiéru děl \"Ti ostatní\" a \"Celá jedna historie\", obě byla oceněna Martínem Fierrem. V divadle San Telmo režíroval další hru \"Žháři\" od Maxe Frische. Byl ředitelem v tomto divadle až do roku 1970, kdy požár změnil v popel divadlo San Telmo. Během tohoto období, v roce 1966, byl pozván, aby vedl semináře na různých univerzitách ve Spojených státech a tam představil svou práci \"Sousedé\" na Universitě v Indianě. Kromě toho, v roce 1970, režíroval v Ciudad de México tuto a další díla po dobu několika měsíců. Během posledních let vojenské diktatury byla jeho práce zakázána, stejně jako práce mnohých demokratických umělců a spisovatelů. V roce 1981 to je jeden z hlavních propagátorů \"Teatro Abierto\", hnutí kulturního odporu, vytvořeného divadelníky zakázanými diktaturou a které vyvolalo zájem lidu. V roce 1984 byl jmenován ministrem kultury v první demokratické vládě, v čele s Raúlem Alfonsínem. V roce 1986 odchází z úřadu a zcela se věnuje psaní úspěšných románů a divadelních her. Podílel se na dokumentárním filmu Uzavřená země, otevřené divadlo , uvedeného v roce 1990. Jeho poslední výtvory byly uvedeny v roce 2011: \"Let do Capistrana\" a \"Vzduch řeky\". V roce 2012 vydal O \"válkách a láskách – 1940–1945\", soubor básní z jeho raného mládí. Carlos Gorostiza zemřel v Buenos Aires 19. července roku 2016 ve věku 96 let.", "section_level": 1}, {"title": "Díla.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Beletrie.", "content": "Romány Vzpomínky", "section_level": 2}], "src_summary": "Carlos Gorostiza Rodríguez (7. června 1920, Palermo, Buenos Aires – 19. července 2016, Buenos Aires) byl argentinský dramaturg, spisovatel a režisér, bratr herečky Analia Gadé a představitel realismu.", "tgt_summary": "Carlos Gorostiza Rodríguez (; June 7, 1920 – July 19, 2016) was an Argentine playwright, theatre director, and novelist. His seminal work \"El puente\" debuted in 1949 and he garnered numerous awards for his proceeding works. He later was Secretary of Culture between 1983-86.", "id": 2201460}
{"src_title": "Světelný kužel", "tgt_title": "Light cone", "src_document": [{"title": "Matematická konstrukce.", "content": "Ve speciální relativitě je světelný kužel povrch popisující časový vývoj záblesku světla v Minkowského prostoru. Toto lze zobrazit v trojrozměrném prostoru, jestliže vybereme dvě vodorovné osy jako osy prostorově, a na ose svislé zobrazíme čas. Světelný kužel je potom konstruován následujícím způsobem. Vezměme záblesk světla v čase \"t\" jako událost p. Všechny události, které mohou být dosaženy z tohoto impulzu p tvoří budoucí světelný kužel, zatímco ty události, které mohou odeslat světelný pulz do události p tvoří minulý světelný kužel. Vzhledem k události E, světelný kužel klasifikuje všechny události v prostoročasu do pěti různých kategorií: Výše uvedená klasifikace platí v každé vztažné soustavě. Tedy vidí-li pozorovatel událost uvnitř světelného kuželu, bude tato považována za součást stejného světelného kuželu všemi dalšími pozorovateli, bez ohledu na jejich referenční rámec. Proto je tento koncept tak důležitý. Výše uvedené se vztahuje k události, která nastala v určitém bodě prostoru a v určitém čase. Říci že jedna událost nemůže ovlivnit další znamená, že se světlo nemůže dostat z jednoho místa do druhého v daném čase. Světlo k každé události se nakonec dostane na místo události druhé, ale může k tomu dojít poté co tato událost proběhla. S postupem času dochází k tomu, že budoucí světelný kužel z dané události roste tak, že zahrnuje více a více míst. Čili 3D koule představující průřez 4D kuželu v určitém okamžiku se postupně zvětšuje. Stejně tak, když si představíme čas běžící pozpátku z dané události, světelný kužel by rovněž zahrnoval více a více míst, tím více čím dále do minulosti bychom šli. Čím dále se určité místo nachází, tím později se pochopitelně do časového kuželu dostane. Například když uvažujeme o světelném kuželu události, která se koná na Zemi v roce 2016, hvězda nacházející se 10 000 světelných let daleko by se nacházela pouze uvnitř minulého časového kuželu. Událost na této hvězdě, která by mohla ovlivnit rok 2016 na Zemi by se musela stát před 10 000 roky nebo ještě více v minulosti. Minulý kužel světla události roku 2016 na Zemi obsahuje i velmi vzdálené objekty (všechny objekty v pozorovatelném vesmíru), ale pouze tak jak vypadaly dávno v minulosti, když byl vesmír mladý. Dvě události, které se stanou ve stejnou dobu na různých místech jsou vždy mimo své minulé i budoucí časové kužely, protože rychlost světla je konečná. Ostatní pozorovatelé mohou tyto události vidět vidět na různých místech a v různých časech, ale vždy je uvidí ve vzájemně různých časových kuželech. Použijeme-li jednotky v nichž je rychlost světla ve vakuu definovaná jako přesně 1, například když se rychlost měří ve světelných sekundách a čas v sekundách, potom bude mít kužel sklon 45 stupňů, protože světlo se pohybuje ve vakuu rychlostí jedné světelné sekundy za sekundu. Vzhledem k tomu, že speciální relativita požaduje aby byla rychlost světla stejná ve všech inerciálních vztažných soustavách, všichni pozorovatelé musí vidět sklon svých světelných kuželů 45 stupňů. Obyčejný prostoročasový diagram se používá k ilustraci této vlastnosti Lorentzovy transformace. Jinde je nedílnou součástí světelných kuželů oblast prostoročasu mimo světelný kužel v daném případě. Události, které jsou vzájemně na jiném místě jsou navzájem nepozorovatelné a nemohou být příčinně spojeny.", "section_level": 1}, {"title": "Obecná teorie relativity.", "content": "V plochém prostoročasu je budoucí světelný kužel události hranicí její kauzální budoucnosti a minulý světelný kužel je hranicí kauzální minulosti. V zakřiveném prostoročasu, za předpokladu, že je prostoročas globálně hyperbolický. stále platí, že budoucí světelný kužel zahrnuje hranici své kauzální budoucnosti (a minulosti). Avšak gravitační čočka může složit část světelného kuželu do sebe a to takovým způsobem, že část kuželu je uvnitř příčinné budoucnosti a ne na její hranici.", "section_level": 1}], "src_summary": "Světelný kužel je ve speciální relativitě a v obecné relativitě dráha, kterou paprsek světla vycházející z jedné akce (lokalizované na jednom místě v prostoru a v jednom místě v čase) a cestující ve všech směrech, bude potřebovat k cestě časoprostorem. Představíme-li si světlo omezené na dvourozměrné rovině, světlo ze záblesku se bude rozprostírat v kruhu, poté co nastane událost E. Jestliže přidáme třetí rozměr a zobrazíme ve třetím rozměru rostoucí kružnice, výsledkem je světelný kužel, známý jako budoucí světelný kužel. Minulý světelný kužel je stejný jako budoucí, až na to, že je v opačném směru. Tedy kružnice se zmenšují dokud nekonvergují na daném místě, v bodě a v čase události E. Ve skutečnosti ovšem existují tři prostorově rozměry, takže světlo tvoří rozšiřující se nebo smršťující se sféry ve trojrozměrném prostoru, spíše než kružnice a kužel světla je ve skutečnosti čtyř-dimenzionální verze kuželu, jehož průřezy tvoří 3D sféry (analogicky průřezy trojrozměrného kuželu tvoří 2D kružnice). Ale pojem je snáze představitelný při snížení počtu prostorových dimenzí ze tří na dvě. Vzhledem k tomu, že světlo a ostatní kauzální vlivy nemohou cestovat rychleji než je rychlost světla, světelný kužel hraje zásadní roli při formulování pojmu kauzalita. Pro danou akci E, soubor událostí, které leží na nebo uvnitř minulého světelného kuželu, bude také soubor všech událostí, které by mohly vyslat signál který by měl čas dostat se do E a nějakým způsobem ji ovlivnit. Například pokud v době deset let před událostí E vezmeme v úvahu množinu všech událostí v uplynulém světelném kuželu E, které se vyskytují v té době, výsledkem bude sféra s poloměrem deseti světelných let soustředěný na budoucí pozici události E. Takže každý bod ležící na nebo uvnitř sféry mohl vyslat signál pohybující se rychlostí světla nebo pomaleji, který bude mít čas ovlivnit událost E, zatímco body mimo sféru nebudou mít v danou chvíli kauzální vliv na událost E. Podobně soubor událostí ležící na nebo uvnitř budoucího světelného kužele E, bude také soubor událostí, které mohly přijímat signál z události E, takže budoucí světelný kužel obsahuje všechny události, které mohly událost E potenciálně ovlivnit. Události, které leží mimo minulý nebo budoucí světelný kužel E nemohou ovlivnit událost E nebo být událostí E ovlivněny.", "tgt_summary": "In special and general relativity, a light cone is the path that a flash of light, emanating from a single event (localized to a single point in space and a single moment in time) and traveling in all directions, would take through spacetime.", "id": 427602}
{"src_title": "Společné německé družstvo", "tgt_title": "United Team of Germany at the Olympics", "src_document": [{"title": "Vznik.", "content": "Po rozdělení Německa na dva státy v roce 1949 vznikly také v obou vlastní národní olympijské výbory. Protože západní státy neuznávaly existenci NDR, byly na Letní olympijské hry 1952 připuštěny pouze týmy západního Německa a také Sárska, což byl tehdy francouzský protektorát. V roce 1955 Mezinárodní olympijský výbor povolil sportovcům NDR účast, ale nikoli pod hlavičkou jejich země. Byla proto uzavřena dohoda, podle níž smí oba německé státy postavit na olympiádě společný tým. Počínaje zimními olympijskými hrami 1956 tak vzniklo Společné německé družstvo (česká zkratka SND), v němž startovali zástupci západního Německa, východního Německa, Sárska, které se roku 1957 po plebiscitu připojilo k NSR, a také Západního Berlína, jehož příslušnost k západnímu Německu státy východního bloku neuznávaly. Tým používal jako vlajku černočervenožlutou trikolóru a jako hymnu \"Ódu na radost\" Ludwiga van Beethovena a Friedricha Schillera. V roce 1959 přijala NDR novou vlajku, v níž na německou trikolóru přidala svůj státní znak, proto se počínaje zimními olympijskými hrami 1960 stala neutrálním symbolem společného týmu trikolóra s bílými olympijskými kruhy uprostřed. Tým vystupoval pod zkratkou GER (jako Germany), ve výsledkových listinách MOV figuruje jako EUA (z francouzského Équipe Unifiée d'Allemagne) Za to, že se dokázaly dohodnout na společné reprezentaci, dostaly národní olympijské výbory východního a západního Německa od Mezinárodního olympijského výboru v roce 1958 Cenu Alberta Bonacossy. Družstvo formálně vystupovalo jako jednotná výprava, v olympijské vesnici však byli sportovci z východu a západu striktně odděleni. V kolektivních sportech (včetně atletických štafet) směl na OH startovat pouze jeden z německých týmů, také účastnická místa pro jednotlivce byla omezena, jako by šlo o jednu zemi, proto se konala před každými hrami kvalifikace mezi sportovci NDR a NSR. Vedoucím výpravy a vlajkonošem se stali zástupci té země, která měla více účastníků (což byla s výjimkou olympiády v Tokiu NSR).", "section_level": 1}, {"title": "Medaile.", "content": "Na letních olympiádách získalo SND 28 zlatých medailí (z toho 21 zástupci NSR, 6 zástupci NDR a jednu smíšená kanoistická štafeta), na zimních 8 zlatých (oba státy po čtyřech).", "section_level": 1}, {"title": "Zánik.", "content": "V roce 1965 přijal Mezinárodní olympijský výbor Německou demokratickou republiku za svého plnoprávného člena a nadále soutěžily NSR a NDR na olympiádě jako samostatné týmy, i když v roce 1968 ještě používaly vlajku s olympijskými kruhy a \"Ódu na radost\". Teprve po Dohodě čtyř mocností v roce 1971 bylo v západních zemích dovoleno používání státních symbolů NDR. Existenci dvou německých reprezentací ukončilo znovusjednocení Německa v roce 1990. Stejně jako na olympiádě existovalo společné německé družstvo také na mistrovství světa v házené mužů v letech 1954–1961 a Mistrovství Evropy v atletice 1958 a 1962.", "section_level": 1}], "src_summary": "Společné německé družstvo ( \"Gesamtdeutsche Mannschaft\") je označení pro společnou reprezentaci západního Německa a NDR, která se účastnila olympijských her v letech 1956 až 1964.", "tgt_summary": "The United Team of Germany () competed in the 1956, 1960, and 1964 Winter and Summer Olympic Games as a united team of athletes from West Germany and East Germany. In 1956 the team also included athletes from a third Olympic body, the Saarland Olympic Committee, which had sent a separate team in 1952, but in 1956 was in the process of joining the German National Olympic Committee. This process was completed in February 1957 after the admission of Saarland into the Federal Republic of Germany.", "id": 1087832}
{"src_title": "Jacques Hamel", "tgt_title": "Jacques Hamel", "src_document": [{"title": "Život.", "content": "Jacques Hamel byl vysvěcen na kněze biskupem Joseph-Marie Martinem v roce 1958. Po vysvěcení působil ve farnosti sv. Antonína v Petit-Quevilly, odkud přešel v roce 1967 do farnosti v Sotteville-les-Rouen. Později působil jako farář v Saint-Pierre-les-Elbeuf a od roku 1988 v Cléonu. Od roku 2000 působil jako duchovní správce \"in solidum\" (tj. jako člen tzv. společné duchovní správy) ve farnosti Saint-Étienne-du-Rouvray. V roce 2005 odešel do důchodu a ve farnosti již pouze na vlastní žádost vypomáhal novému faráři. V roce 2008 oslavil zlaté kněžské jubileum. Ve svém působišti byl váženou osobou. Farníci naň vzpomínali jako na velmi skromného člověka. Mimo jiné se byl zapojený do mezináboženského dialogu mezi křesťanstvím a islámem. Šestnáct let před jeho smrtí jeho farnost poskytla muslimům pozemek pro stavbu mešity.", "section_level": 1}, {"title": "Útok na mši a vražda.", "content": "26. července 2016 sloužil Jacques Hamel mši v kostele sv. Štěpána v Saint-Étienne-du-Rouvray, jakožto kněz-penzista zastupoval nepřítomného místního faráře Auguste Moanda-Phuatiho. Do kostela vtrhli dva radikální muslimové, \"Adel Kermiche\" a \"Abdel Malik Petitjean\", zajali šestičlennou skupinu věřících včetně několika řeholnic a 86letého Hamela zavraždili. Policie útočníky zastřelila. K útoku se přihlásil Islámský stát.", "section_level": 1}, {"title": "Pohřeb a mše.", "content": "Dne 2. srpna 2016 se konal pohřební obřad Jacquese Hamela, vypravený z katedrály v Rouenu. V katedrále se sešlo 2000 lidí. Hlavním celebrantem byl rouenský arcibiskup Dominique Lebrun. V den obřadu se ve tři hodiny odpoledne v České republice z rozhodnutí biskupů rozezněly na památku některé kostelní zvony. Samotný pohřeb proběhl s vyloučením veřejnosti a médií za přítomnosti příbuzných a známých. Ve Francii proběhly po smrti Hamela několik mší, některé i s několikatisícovou účastí. V neděli po útoku přišli na mše v celé Itálii a Francii také místní muslimové, aby vyjádřili křesťanům soustrast a solidaritu. Italský arcibiskup Bruno Forte to ocenil jako „krásné gesto“, na které křesťané čekali.", "section_level": 1}, {"title": "Odmítnutí pohřbu útočníka.", "content": "Muslimští duchovní představitelé města Saint-Étienne-du-Rouvray, kde žil jeden z pachatelů Adela Kermiche, odmítli jeho tělo připravit na pohřeb. Jeho čin byl podle nich neodpustitelný a oni jeho pohřbením nebo jakýmkoliv spojením s džihádisty nehodlali pošpinit islám. Čin odsoudila i česká Islámská nadace v Praze.", "section_level": 1}, {"title": "Procec blahořečení.", "content": "Dne 5. října vydal papež František dispens od pětileté lhůty, která předchází zahájení beatifikačního procesu.", "section_level": 1}], "src_summary": "Jacques Hamel (30. listopadu 1930 Darnétal – 26. července 2016 Saint-Étienne-du-Rouvray) byl francouzský katolický kněz arcdiecéze Rouen, kterého zavraždili teroristé napojení na Islámský stát, když sloužil mši v kostele sv. Štěpána v Saint-Étienne-du-Rouvray.", "tgt_summary": "Jacques Hamel (30 November 1930 – 26 July 2016) was a French Catholic priest who served in Saint-Étienne-du-Rouvray. On 26 July 2016, Hamel was murdered during the 2016 Normandy church attack by two Muslim men pledging allegiance to the Islamic State of Iraq and the Levant while he celebrated Mass in his church. The circumstances of his death have led him to be called a martyr by Christians, including Pope Francis, non-Christians, and the press. Calls to make him a saint started soon after his death. The canonization cause was officially opened at diocesan level in April 2017, after Pope Francis had waived the otherwise mandatory five-year waiting period for the opening of such causes.", "id": 284643}
{"src_title": "Hřebíčkovec šabrejový", "tgt_title": "Syzygium cumini", "src_document": [{"title": "Výskyt.", "content": "Dřevina pochází z indického subkontinentu, odkud byla rozšířena do dalších tropických oblastí. Dostala se do celé jižní i jihovýchod Asie, do Austrálie, Afriky, na mnohé pacifické i karibské ostrovy i na pevninskou Ameriku.", "section_level": 1}, {"title": "Ekologie.", "content": "Tato odolná rostlina volně roste převážně ve vlhkých lesích. Je variabilní a starší jedinci jsou odolní jak vůči záplavám, tak i déle trvajícímu suchu, snesou krátkodobě i pokles teploty k bodu mrazu. Vyskytuje se od mořské hladiny až po výšku 1800 m. Stromy vyrůstají poměrně rychle, plné velikosti dosáhnou již ve čtyřiceti létech. Ještě počátkem 20. století bývaly často vysazovány jako užitkové a i jako okrasné na veřejná prostranství a podél silnic. Jejich plody však postupně ztratily dřívější popularitu, místy je nikdo netrhá, opadávají, na zemí postupně kvasí a přitahují obtížný hmyz a hyzdí prostředí.", "section_level": 1}, {"title": "Popis.", "content": "Stálezelený, rychle rostoucí strom dosahující výšky až 30 m a dožívající se věku okolo 100 let. Jeho až 1 m tlustý kmen s drsnou a popraskanou kůrou se obvykle nízko nad zemí rozvětvuje do několika kmenů. Větve se světle šedou kůrou jsou vstřícně porostlé kožovitými listy s řapíky dlouhými až 2 cm. Jejich podlouhle eliptické čepele bývají dlouhé 5 až 20 cm a široké 3 až 8 cm, na bázi jsou klínovité a na koncích zašpičatělé. Jsou lesklé, v mládí narůžovělé a později tmavě zelené, na rubu světlejší, mají hustou zpeřenou žilnatinu a tvarově bývají velmi variabilní. Vonné květy velké asi 2,5 cm jsou sestaveny do květenství s dlouhou stopkou, jsou to úžlabní vrcholíky nebo laty až 10 cm dlouhé. Přisedlé, oboupohlavné květy mají čtyř až pětičetný, nálevkovitý kalich z lístků žlutavé barvy a čtyři srostlé, narůžovělé nebo krémové lístky korunní. Okvětí brzy opadá a přetrvávají jen četné tyčinky, které mají bílé nitky a žluté prašníky. Spodní semeník má dva oddíly s velkým množstvím vajíček, čnělka je stejně dlouhá jako tyčinky. Květy mají hodně nektaru a jsou hojně navštěvovány a opylovány včelami. Plody jsou podlouhlé, tmavě fialové nebo namodralé bobule, které se vytvářejí plodenstvích v počtu od několika kusů až po deset, či ojediněle až čtyřicet. Ve své domovině, v Indii, kvetou od března do května a plody dozrávají od července do září. Stromy rostoucí vedle sebe nemusí kvést ani plodit současně. Většinou ani plody v plodenství nezrají současně, sklízí se postupně ručním protrháváním. Jsou nejčastěji podlouhlé, 2 až 4 cm velké a při zrání se jejich barva mění ze zelené přes červenou až po tmavě fialovou nebo téměř černou, existuje i forma s bílými plody. Jejich slupka je hladká, lesklá, tenká a kryje nafialovělou nebo bílou, velmi šťavnatou dužinu obklopující jedno podlouhlé, zelenohnědé semeno až 4 cm dlouhé. Některé, jen řídce se vyskytující, plody obsahují dvě až pět drobných semen těsně stlačených v kožnatém obalu, nebo jsou zcela bez semen. Všechny plody také nemívají vyrovnanou chuť, mezi sladkými se vyskytují i nechutně kyselé. Hřebíčkovec šabrejový je podobný hřebíčkovci malajskému, od kterého se odlišuje barvou zralých plodů. Hřebíčkovec malajský je má smetanově žluté s růžovým nádechem.", "section_level": 1}, {"title": "Rozmnožování.", "content": "Rostliny se celkem snadno rozšiřují semeny, která roznášejí požírači plodu, ať již ptáci nebo savci. Semena brzy po dozrání ztrácejí schopnost klíčit, proto je nelze dlouho skladovat. Semenáče rostou poměrně rychle, ve dvou létech již dosahují 3 m výšky a plodit začínají mezi osmým a desátým rokem, naroubovaní jedinci plodívají již za čtyři až sedm let. Vysetá semena vyklíčí přibližně za dva týdny. Často se mladé semenáče roubují vybranými kultivary vhodnými pro místní podmínky, úspěšným způsobem také bývá ablaktace. Mohou se také rozmnožovat polotvrdými řízky, které zakořeňují až s 30 % úspěšnosti.", "section_level": 1}, {"title": "Použití.", "content": "Plody bývají sladké, mírně nakyslé a někdy trpké. Sladké se konzumují syrové nebo se z nich dělají džemy, omáčky a náplně do cukrovinek. Trpké, stahující plody se máčejí ve slané vodě nebo se na dobu asi hodiny posypou trochou solí. Z příliš svíravých plodů se uvařením (bez lisování) získává šťáva podobná chuti hroznové, z které se vyrábí barevná želé. Šťáva ze sladkých plodů (mohou se lisovat) se používá na zmrzlinu, sirupy a výrobu různých ovocných nápojů. Z plodů se vyrábí také ocet, ovocné víno i destilát. Z listů se získává olej sloužící pro ovonění mýdel a parfémů. Tmavé kůry obsahující hodně tříslovin se používá k barvení tkanin na hnědo a činění kůží. Dřevo stromu má barvu červenou, hnědou nebo šedou, je tvrdé, trvanlivé a odolává termitům. Používá se na nosníky, krokve, sloupy, mosty, železniční pražce, nářadí i výrobu nábytku. Je dobrým palivem. Uznání získal hřebíčkovec šabrejový v lidovém léčitelství. Plody, jejich šťávy a džemy se používají proti nadýmání, jako diuretikum, kloktadlo při bolestech v krku i jako pleťová voda při vyrážkách. Nemocní s diabetes mellitus používají drcená nebo máčená semena obsahující mj. alkaloidy jambosin, jambolin a antimellin, které se podílejí na snížené hladiny krevního cukru. V semenech obsažená kyselina ellagová účinně snižuje krevní tlak. Extrakt z listů slouží k léčbě úplavice a kožních onemocnění. Odvar z kůry je účinný při astmatu, zánětu průdušek, při dezinfekci ústní dutiny i léčbě popálenin. Vysazuje se jako užitkový i okrasný strom, který ale své potomky, za pomoci dobře klíčících semen, rychle rozšiřuje mimo vyhrazená místa. Sází se také jako stínicí stromy pro plantáže kávovníků nebo se využívají jako odolné větrolamy. V některých oblastech, např. na Floridě, v Jihoafrické republice a na některých tichomořských ostrovech byl hřebíčkovec šabrejový prohlášen za invazní druh a je omezeno jeho vysazování; vyjma případů, kdy je sázen pro ovoce. Je tomu proto, že se ve volné přírodě velmi rychle rozrůstá a nepříjemně tak konkuruje tamním domácím rostlinách s pomalejším růstem a slabším rozmnožovacím potenciálem.", "section_level": 1}], "src_summary": "Hřebíčkovec šabrejový (\"Syzygium cumini\") je vzrůstný a dlouhověký strom rostoucí v tropech a subtropech, který se pěstuje hlavně pro své nevelké, ale chutné a zdravé plody. Je jedním z posvátných stromů hinduismu, je zasvěcen Krišnovi a byl vysazován v blízkosti jejich chrámů, na mnohá nová území se tak dostal s šířením hinduismu.", "tgt_summary": "Syzygium cumini, commonly known as Malabar plum, Java plum, or black plum, is an evergreen tropical tree in the flowering plant family Myrtaceae. It is native to the Indian Subcontinent, adjoining regions of Southeast Asia, China and Queensland. The name of the fruit is sometimes mistranslated as blackberry, which is a different fruit in an unrelated order. \"Syzygium cumini\" has been spread overseas from India by Indian emigrants and at present is common in tropical former British colonies. The tree was introduced to Florida in 1911 by the USDA, and is also now commonly grown in Suriname, Guyana and Trinidad and Tobago. In Brazil, where it was introduced from India during Portuguese colonization, it has dispersed spontaneously in the wild in some places, as its fruits are eagerly sought by various native birds such as thrushes, tanagers and the great kiskadee. This species is considered an invasive in Hawaii.", "id": 1140235}
{"src_title": "Alexandr Medicejský", "tgt_title": "Alessandro de' Medici, Duke of Florence", "src_document": [{"title": "Život.", "content": "Alexandr Medicejský se narodil ve Florencii, pravděpodobně v roce 1511 nebo 1512. Většina vrstevníků jej uznávala jako jediného syna Lorenza II. Medicejského (vnuk pověstného Lorenza I., zvaného Nádherný). I přesto ale někteří lidé věřili, že je levobočkem papeže Klementa VII. (synovce Lorenza I.), především kvůli tomu, že se u papeže těšil velké oblibě. Moderní historikové, například Christopher Hibbert, věří, že jeho matkou byla služebná afrického původu, která pracovala v rodině Medicejů a v dokumentech byla uváděna jako \"Simonetta da Collevecchio\". Alexandrova přezdívka \"Maur\" pravděpodobně vznikla právě proto, že jeho matkou byla afričanka. Když císař Karel V. plenil v roce 1527 Řím, musela utéct většina členů rodu Medicejských, včetně Alexandra nebo jeho předchůdce, vévody florentského, Hypolita. Prchnout musel i kardinál Silvio Passerini. Jediným členem, respektive členkou, rodu Medicejů, který musel zůstat ve Florencii, byla Kateřina Medicejská, které bylo osm let. Obyvatelé Florencie se proti vládnoucí rodině bouřili a Kateřina se musela schovávat v klášterech, odkud ji vysvobodilo až léto 1530, kdy se Medicejové ve Florencii znovu dostali k moci a dostali obyvatelstvo pod kontrolu. Papež Klement se rozhodl předat město pod správu Alexandra a císař Karel k tomu svolil. 5. července 1531 Alexandr dorazil do Florencie, aby se zde stal vévodou a o devět měsíců později získal od Karla V. tento titul dědičně (což měl být také krok k ukončení republiky). Samotná Alexandrova vláda byla poznamenána četnými nepokoji, avšak jeho nepřátelé, z větší části emigranté, ho označovali jako zkaženého a krutého vládce. Z jeho vlády se až do současnosti dochovala pouze pevnost Fortezza da Basso. Roku 1535 si rada na Alexandrovu vládu stěžovala a přála si své pohoršení dát najevo i císaři Karlovi. K tomuto účelu vybrali Hypolita, který měl původně být florentským vévodou, než bylo město předáno Alexandrovi. Ten ale zemřel na cestě, pravděpodobně byl na objednávku otráven Alexandrem. Císař se tak o Alexandrově krutovládě nikdy nedozvěděl a dále ho podporoval jako odpůrce republiky. Roku 1536 se Karel dokonce rozhodl Alexandra oženit se svojí nemanželskou dcerou Markétou. Markéta Alexandra příliš neoslovila a on se dále věnoval své milence, jíž byla Taddea Malaspina, matka všech Alexandrových dětí. Alexandr s Markétou žádné děti neměl, avšak Taddea mu porodila tři děti – dcery Julii a Porzii a syna Julia.", "section_level": 1}, {"title": "Vražda.", "content": "V roce 1537 byl Alexandr Medicejský zavražděn svým vzdáleným příbuzným Lorenzinem, zvaným \"Lorenzaccio\" (zlý Lorenzo). Vražda se odehrála 6. ledna 1537, kdy bylo Alexandrovi asi šestadvacet let. Lorenzino nalákal Alexandra na svoji mladší sestru, půvabnou vdovu Laudomii. Když byla vražda odhalena, úředníci se báli vzpour lidu po tom, co by se dozvěděl o tyranově vraždě. Proto byla Alexandrova mrtvola skryta do koberce a v utajení odnesena na hřbitov San Lorenz, kde byl spěšně pohřben. Lorenzino se k vraždě přiznal a řekl, že to udělal kvůli republice. Později uprchl do Benátek, kde byl zabit.", "section_level": 2}, {"title": "Odkaz v kultuře.", "content": "Alexandr Medicejský je hlavní postavou tragické opery \"Noc ve Florencii\", která pojednává především o jeho vztahu s Lorenzinem a později o jeho vraždě. Alexandrovo zavraždění popisuje i francouzská divadelní hra \"Lorenzaccio\" od Alfreda de Musseta. V literatuře se Alexandr objevuje například v knize \"Žárlivá Kateřina\" od britské spisovatelky Eleanor Alice Burford Hibbert, kde vystupuje jako záporná postava, trýznící malou Kateřinu Medicejskou i jejího bratrance Hypolita (Ippolita).", "section_level": 1}], "src_summary": "Alexandr Medicejský (italsky: \"Alessandro de' Medici\", 1511/1512, Florencie – 6. ledna 1537, tamtéž) zvaný il Moro (Maur) byl mezi lety 1531 až do jeho smrti roku 1537 florentský vévoda. Pravděpodobně byl levobočkem papeže Klementa VII., avšak oficiálně byl jeho otcem Lorenzo II. Medicejský. Ačkoliv byl levobočkem, byl posledním členem starší linie Medicejů a prvním vévodou florentským s dědičným titulem.", "tgt_summary": "Alessandro de' Medici (22 July 1510 – 6 January 1537), nicknamed \"il Moro\" (\"the Moor\") due to his dark complexion, Duke of Penne and also Duke of Florence (from 1532), was ruler of Florence from 1531 to his death in 1537. The first Medici to rule Florence as a hereditary monarch, Alessandro was also the last Medici from the senior line of the family to lead the city. His assassination at the hands of a distant cousin, Lorenzaccio, caused the duchy of Florence to pass to Cosimo I de Medici, from the family's junior branch.", "id": 1914155}
{"src_title": "Vostok (kosmická loď)", "tgt_title": "Vostok (spacecraft)", "src_document": [{"title": "Vývoj.", "content": "Vývoj kosmické lodi Vostok začal koncem padesátých let 20. století. V té době začal vývoj platformy pro optické snímkování země v rámci špionážního programu Zenit. Protože se Zenit po několikadenní misi navracel s naexponovanými snímky na zemi, podobně jako u potencionálně pilotované mise, došlo konstruktérům, že toto dvojí určení lodě je rozhodující pro zisk podpory vedení komunistické strany Sovětského svazu k vývoji lodi Vostok. Na vývoji lodi se podílelo přes 7000 inženýrů a techniků, 123 organizací a 36 závodů. Základní konstrukce lodě Vostok zůstala používána více než 40 let a postupně byla upravována pro mnoho družic, od výše zmíněných Zenitů řad 2, 4, 6, 8, přes pilotovaný Vostok a Voschod, vědecké Resurs a Foton až k biologickým experimentálním satelitům Bion. Do začátku 21. století mají pilotované i bezpilotní lodi na bázi této platformy absolvováno přes 800 kosmických letů. Jedná se tak bezkonkurenčně o nejčastěji používané vermírné návratové těleso.", "section_level": 1}, {"title": "Popis lodi.", "content": "Délka lodi byla 4,4 m, maximální průměr 2,43 m. Hmotnost činila 4730 kg, nicméně u jednolivých letů se mírně odlišovala. Loď se skládala z návratového modulu sférického tvaru o průměru 2,3 metru a hmotnosti 2,46 tuny a dále kuželovitého servisního modulu o hmotnosti 2,27 tuny, délce 2,25 metru a šířce 2,43 metru. Vzhledem k režimu utajování, původně nebyly zveřejněny podrobnější informace o lodi. Nebyl znám ani její vzhled, ten byl veřejnosti představen až v roce 1965 kdy byla na výstavě v Moskvě představena loď společně s posledním stupněm nosné rakety se kterým byla dlouhá 7,5 m.", "section_level": 1}, {"title": "Návratový modul.", "content": "V návratové části bylo místo pro kosmonauta oblečeného po celou dobu letu do ochranného skafandru SK-1 a usazeného v katapultovacím křesle. Dále se zde nacházely přístroje pro udržování životních podmínek, komunikaci atd. V bočních schránkách byl uložen padákový systém. Vstup do kabiny byl uzavřen poklopem o průměru 120 cm. Druhý přístup stejných rozměrů byl v kabině na schánce s padáky. Poslední vstup byl využíván pro servisní přístup k uvnitř umístěným zařízením. Součástí kabiny byla rovněž 2 kruhová okénka z žáruvzdorného skla, 1. na pravé straně a 2. v průlezu nad hlavou kosmonauta. Zvnějšku byly osazeny slunečními clonami, které mohl kosmonaut dle potřeby uzavírat. Nosná konstrukce kabiny byla vyrobena z hliníko-hořčíkové slitiny. Z vnitřního objemu modulu, který byl 5,2 m, bylo obyvatelných 2,8 m, po instalaci katapultovacího křesla a usazení kosmonauta se objem dále snížil až na 1,6 m Při návratu se kosmonaut z modulu ve výšce asi 7 km katapultoval a přistával na padáku. Samostatně přistával návratový modul, důvodem bylo, že dopadová rychlost modulu byla příliš vysoká (až 10 m/s) a kosmonautovi přítomném v návratovém modulu by hrozilo vážné zranění. Katapultovací sedadlo sloužilo rovněž jako únikový prostředek pro případ selhání nosné rakety. To bylo v této rané fázi kosmického programu poměrně běžným jevem. Při havárii do 40 sekund po startu by se kosmonaut jednoduše samostatně katapultoval a přistál na padáku v blízkosti kosmodromu. Při havárii do 150 sekund po startu by o katapultáži rozhodovaly pozemní jednotky. Při selhání rakety v pozdější fázi letu by došlo ke kompletnímu odpojení kosmické lodě. V kabině byla udržována atmosféra s tlakem a složením stejným jako na povrchu země. Teplota byla udržována v rozmezí 13 - 26°C, vlhkost v rozmezí 51-57 %. O regeneraci vzduchu se staral systém na bázi Superoxidu Draselného (KO), který pohlcoval dýcháním vyprodukovaný Oxid uhličitý (CO) a zároveň chemickou reakcí uvolňoval kyslík (O) pro dýchání. Ventilace skrze kosmonautův skafandr byla zajišťována ventilátory s průtočným množstvím 50 l/min. V případě narušení hermetičnosti kabiny byla na palubě zásoba stlačeného vzduchu pro zajištění 4 hodin podpory života. Povrch modulu musel při svém návratu do zemské atmosféry odolat extrémním podmínkám, jeho teplota mohla dosáhnout až 3500°C. Proto byl celý jeho povrch pokryt masivním tepelným štítem na bázi fenolo-formaldehydových pryskyřic podobných bakelitu. Tloušťka štítu se pohybovala od 3 cm až po 14 cm v nejexponovanějších místech. Povrch tepelného štítu byl zcelen tenkou vrstvou fenolové pryskyřice s přídavkem azbestu a nakonec pokryt 5-úhelníkovými segmenty z tenké hliníko-hořčíkové fólie pro zvýšení odrazivosti tepelného záření. Kulový tvar modulu byl zvolen zejména proto, že díky vhodnému vnitřnímu rozložení hmotnosti a tedy polohy težiště, nebylo nutné zajišťovat aktivní stabilizaci kabiny v závěrečné fázi letu. Ta se podobně jako badmintonový košík stabilizovala nejtěžší a zároveň tepelně nejodolnější částí napřed. Na vnější straně kabiny se rovněž nacházely antény pro komunikaci se zemí. Vzhledem k tomu, že loď byla vyvinuta jako plně automatická a nepředpokládala se potřeba aktivní pilotáže, bylo přístrojové vybavení poměrně jednoduché. Loď postrádala plnohodnotnou gyroskopickou platformu nebo jakékoliv běžné letecké orientační přístroje. Pro zjištění orientace v prostoru sloužily jen jednoduché detektory slunce systému Grif a snímače úhlové rychlosti (zařízení systému DUS-L2). Pro základní informace o letu a možnost základního ovládání byl kosmonaut vybaven dvěma jednoduchými přístrojovými panely. Pokročilejší a kritické funkce ovládání byly blokovány 3místným číselným kódem, který by byl v kritických situacích na pokyn řídícího letu odvysílán kosmonautovi ze Země rádiem. Na hlavním indikačním panelu o rozměrech 40 x 38 cm, umístěném uprostřed kabiny, byly indikátory chybových stavů a fází letu, měřidla pracovních náplní a parametrů atmosféry. Dominoval zde kombinovaný přístroj IMS s miniaturním globusem, který zobrazoval průmět lodi na zemský povrch, případně mohl zobrazit předpokládané místo přistání. Výbavu doplňovaly palubní hodiny. Na bočním panelu o rozměrech 47 x 33 cm po levé kosmonautově ruce bylo ovládání komunikace, hlavního motoru, teploty, ventilátoru a osvětlení. Pro změnu orientace lodi v prostoru měl kosmonaut k dispozici po pravé ruce jednoduchý joystick. Uprostřed, pod hlavním panelem byl umístěn průzor palubního optického navigačního systému VZOR o průměru 25 cm, který sloužil jako optická pomůcka pro zorientování lodi v prostoru před zahájením brzdného manévru. Součástí kabiny bylo rovněž komunikační vybavení pro spojení se zemí a krátkovlnný rozhlasový přijímač 3B-17 pro poslech pozemního rozhlasového vysílání. Kosmonaut byl za letu snímán televizní kamerou systému Topaz-10 umístěnou poblíž hlavního panelu, druhá kamera ho pak snímala z boku. Výbavu rovněž doplňoval palubní záznamový magnetofon. K zajištění hygieny byl na palubě jednoduchý záchod pracující na principu podtlakového odsávání, předchůdce systému dodnes používaného na kosmických lodích Sojuz. Strava byla zajišťována prakticky výhradně formou tub s do kaše zpracovanou stravou. Denní výživová dávka byla kalkulována v rozmezí 2500 až 2700 kcal.", "section_level": 2}, {"title": "Servisní modul.", "content": "V servisním modulu se nacházel hlavní motor TDU-1 včetně pohonných látek pro zajištění návratu na zemi, termoregulační systém a baterie. Obě dvě části lodi byly po dobu letu spojeny prostřednictvím 4 pásových spojů. K oddělení docházelo až těsně před přistáním, kdy již servisní modul ukončil svoji činnost. V části mezi návratovým a servisním modulem byly na vnějšku lodi upevněny tlakové lahve se stlačeným vzduchem pro systém zabezpečení života a dále 12 lahví s tlakovým dusíkem pro systém orientace lodi. Trysky orientačního systému se nacházely na povrchu modulu. Celkem loď Vostok obsahovala přes 6000 tranzistorů, 56 elektromotorů a cca 800 relé a spínačů.", "section_level": 2}, {"title": "Varianty lodi.", "content": "V rámci vývoje lodě bylo navrženo několik modelů Vostoku vedoucím až ke kosmické lodi.", "section_level": 1}, {"title": "Vostok 1K.", "content": "Prototyp kosmické lodě. Zajímavostí bylo osazení malých solárních panelů od kterých bylo u dalších modelů upuštěno.", "section_level": 2}, {"title": "Vostok 2K.", "content": "Loď určená k bezpilotnímu fotografování a průzkumu. Později přejmenována na špionážní satelit Zenit.", "section_level": 2}, {"title": "Vostok 3KA.", "content": "Tato verze byla použita pro lety s lidskou posádkou. První start bez posádky proběhl v březnu 1961 z kosmodromu Bajkonur, let s prvním kosmonautem Jurijem Gagarinem potom v dubnu 1961. Poslední let Vostok 6 s první ženou ve vesmíru Valentinou Těreškovovou proběhl v červnu 1963. Oficiálně bylo ve vesmíru 11 lodí této verze, z toho 6 s posádkou a 5 v rámci bezpilotních ověřovacích testů.", "section_level": 2}, {"title": "Specifikace lodi Vostok 3KA.", "content": "Návratový modul (Vostok SA - \"Spuskayemay apparat,\" rovněž nazývaný \"Sharik\"): Přístrojový modul (Vostok PA - \"Priborniy otsek\"):", "section_level": 1}, {"title": "Průběh letu.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Start.", "content": "Loď Voskok byla vynášena stejnojmennou nosnou raketou, která vznikla doplněním 3. stupně k původně vojenské raketě R-7. Jeden problém, který nebyl nikdy vyřešen byla potenciální havárie do 20 sekundy po startu, kdy by v případě katapultáže kosmonauta nebyl dostatek času k rozvinutí padáku. Kolem startovní rampy z níž startovaly lodě Vostok byly umístěny sítě, které by teoreticky mohly zachytit pád kosmonauta. Nicméně ve skutečnosti by zřejmě došlo k pádu kosmonauta příliš blízko explodující rakety. Havárie v úvodní fázi letu také mohla vést k tomu, že by se kosmonaut dostal v lodi do pozice z níž by se nemohl bezpečně katapultovat. Bylo tedy poměrně pravděpodobné, že by havárie v prvních 20 sekundách letu skončila smrtí kosmonauta, což dělalo velké starosti konstruktérovi Sergeji Koroljovovi.", "section_level": 2}, {"title": "Orbitální let.", "content": "Po oddělení od nosné rakety a po dobu letu nebyla loď aktivně stabilizována, nicméně se pomalu volně otáčela v prostoru.", "section_level": 2}, {"title": "Návrat a přistání.", "content": "Před přistávacím manévrem bylo potřeba provést zorientování lodi v prostoru tak, aby brzdící motor zajistil snížení orbitální rychlosti a umožnil tak následné přistání. K zajištění této orientace sloužil systém trysek na plynný dusík. Stabilizaci mohla loď provést v automatickém režimu s využitím infračervených senzorů slunce systému Grif, nebo manuálně kosmonaut s využitím optické navigační pomůcky VZOR. Brzdný manévr typicky trval 45 s a snižoval orbitální rychlost lodi o cca 155 m/s. Zhruba 10 s po dohoření brzdného motoru docházelo k pyrotechnickému oddělení obou hlavních sekcí lodi. Správnost funkce návratového systému byla zcela zásadní pro návrat lodi a přežití pilota. Byla proto volena poměrně nízká oběžná dráha lodi tak, aby v případě selhání návratového systému kosmická loď samovolně vstoupila do atmosféry nejpozději po 10 dnech let. Kosmonaut měl dostatek vody, kyslíku a dalších zásob na palubě aby do této doby přežil. Návratový modul Vostoku zajišťoval po oddělení od motorové sekce svoji orientaci čistě pasivně, jen díky vhodnému umístění svého těžiště. Úhel vstupu lodi do atmosféry se pohyboval okolo 2°. Vlastní brzdění o atmosféru začalo zhruba ve výši 100 km a přetížení průběžně narůstalo až k maximální hodnotě 9 G. Dálková přesnost přistání se měla pohybovat v rozsahu +175 km resp. -100 km oproti plánovanému bodu. Ve výšce 7 km při rychlosti pádu cca 210 m/s byl pomocí pyrotechniky odstřelen hlavní poklop kabiny a po dvousekundové prodlevě byla provedena katapultáž kosmonauta. Ten nejprve klesal v křesle na stabilizačním padáku o ploše 2 m a ve výši 4,5 km se od křesla oddělil a otevřel svůj hlavní padák o ploše 82,5 m. Bylo možno pouřít i záložního padáku o ploše 56 m2. Návratový modul přistál nepilotovaný na svém vlastním padáku o ploše 574 m, který se rozevíral ve výši okolo 2,8 km. Hlavní padák pro své rozvinutí rovněž využíval výtažného padáčku který byl vypouštěn ve výši 4,5 km. Pro případ přistání do neznámého či nebezpečného terénu byl kosmonaut vybaven 43 kg vážící soupravou NAZ pro nouzové situace obsahující mimo jiné nafukovací člun, pistoli ráže 9 mm a vysílačku.", "section_level": 2}, {"title": "Lety kosmických lodí Vostok.", "content": "Do vesmíru bylo úspěšně vypuštěno šest pilotovaných lodí Vostok. Těm předcházelo 5 úspěšných testovacích letů nepilotovaných lodí, ty formálně patřili do programu Sputnik. Na palubě některých nepilotovaných lodí se nacházeli pokusní psi a biologické vzorky.", "section_level": 1}], "src_summary": "Vostok byla sovětská kosmická loď na jejíž palubě letěl do vesmíru 12. dubna 1961 první kosmonaut Jurij Gagarin. Kosmická loď byla součástí programu Vostok, v jehož rámci proběhlo v letech 1961–1963 šest pilotovaných kosmických letů. Další dva lety poté proběhly v letech 1964 a 1965, tehdy letěla upravená verze Vostoku, kosmická loď Voschod. Ve druhé polovině 60. let byla loď Vostok nahrazena loděmi typu Sojuz, která se v různých modifikacích využívá i v roce 2020.", "tgt_summary": "The Vostok (, translated as \"East\") was a type of spacecraft built by the Soviet Union. The first human spaceflight was accomplished with Vostok 1 on April 12, 1961, by Soviet cosmonaut Yuri Gagarin. The spacecraft was part of the Vostok programme, in which six manned spaceflights were made, from 1961–1963. Two further manned space flights were made in 1964 and 1965 by Voskhod spacecraft, which were modified \"Vostok\" spacecraft. By the late 1960s both were superseded by the Soyuz spacecraft, which are still used .", "id": 1697312}
{"src_title": "Joos van Wassenhove", "tgt_title": "Justus van Gent", "src_document": [{"title": "Život.", "content": "O raném životě a školení Joose van Wassenhove není nic známo. Z porovnání malířského stylu je možné vyvozovat, že jeho učitelem byl Hubert Van Eyck nebo jeho současník Dieric Bouts. Roku 1460 se stal členem malířského cechu sv. Lukáše v Antverpách. Od roku 1464 byl svobodným mistrem malířského cechu v Gentu a ručitelem za nově přijaté malíře Huga van der Goes, Sanderse Beninga and Agnes van den Bossche. Jako malíř si zřejmě získal mezinárodní proslulost, protože v letech 1467–68 vytvořil 40 erbů pro papeže a roku 1470 odcestoval do Říma. V letech 1473 a 1475 je doložen v Urbinu, kde provozoval vlastní malířskou dílnu. Předpokládá se, že je identický s malířem \"Giusto da Guanto\", o kterém píše Vasari a Francesco Guicciardini. Stal se dvorním malířem významného politika a renesančního mecenáše umění, vévody Urbina Federica da Montefeltro. Spolu s ním tam ve stejné době pracoval španělský malíř Pedro Berruguete a proto připsání některých děl zůstalo nejisté. V Urbinu patrně také kolem roku 1480 Joos van Wassenhove zemřel.", "section_level": 1}, {"title": "Dílo.", "content": "Jediným známým dílem Joose van Wassenhove v Nizozemí je monumentální oltář s \"Ukřižováním\" (326.5 cm x 214.9 cm) v Katedrále svatého Bavona v Gentu. Ještě před odjezdem do Itálie namaloval obraz \"Klanění tří králů\", patrně na objednávku kláštera poblíž Burgosu ve Španělsku. Kompozice obrazu, která vypadá jako jeviště divadla, mohla být inspirována veřejnými představeními epifanie. Obraz je nyní ve sbírce Metropolitního muzea v New Yorku. Barevné spektrum obou obrazů a obličejové rysy postav jsou podobné těm, které lze nalézt v dílech Huga van der Goes a lze předpokládat, že oba malíři mohli pracovat společně. Joos van Wassenhove byl jedním z prvních, kdo do Itálie přinesli prvky nizozemského realismu. V Urbinu namaloval pro křesťanské sdružení \"Corpus Domini\" obraz \"Přijímání apoštolů při poslední večeři\", kde je spolu s Kristem a apoštoly namalován také vévoda Federico da Montefeltro a vyslanec perského šáha v Urbinu Caterino Zeno. Joos van Wassenhove se podílel na výzdobě vévodových paláců v Urbinu a Gubbiu. Zhotovil 28 portrétů slavných mužů (nyní ve sbírkách Louvre a Galleria Nazionale delle Marche in Urbino). O těchto dílech se zmiňuje i humanista a knihovník Federica da Montefeltro, Vespasiano da Bisticci, jehož soupis 300 biografií důležitých osobností je důležitým zdrojem faktů k období italské renesance. Další obrazy, které Joose van Wassenhove v Itálii maloval, byla série sedmi alegorií svobodných umění. Dva, s tématem \"Hudba\" a \"Rétorika\" jsou nyní v National Gallery v Londýně, další dva byly zničeny během války v Berlíně.", "section_level": 1}, {"title": "Reference.", "content": "Článek byl přeložen z anglické Wikipedie a zdrojů uvedených v odkazech.", "section_level": 1}], "src_summary": "Joos van Wassenhove, též Justus van Gent, Jodocus, Justus of Ghent, Giusto da Guanto (* kolem 1410, Antverpy? – kolem 1480, Urbino?) byl vlámský malíř řazený k \"Vlámským primitivům\". Poslední léta života strávil v Itálii.", "tgt_summary": "Justus van Gent or Joos van Wassenhove (also: Justus or Jodocus of Ghent, or Giusto da Guanto) (c. 1410 – c. 1480) was an Early Netherlandish painter who after training and working in Flanders later moved to Italy where he worked for the duke of Urbino. The artist is known for his religious compositions executed in the early Netherlandish idiom and a series of portraits of famous men, which show the influence of early Italian Renaissance painting.", "id": 249617}
{"src_title": "Rádio Svobodný Albemut", "tgt_title": "Radio Free Albemuth", "src_document": [{"title": "Obsah románu.", "content": "Kniha je rozdělena do tří částí vyprávěných v první osobě. První a třetí je vyprávěna z pohledu Phila Dicka, spisovatele science fiction, který sleduje život svého kamaráda Nicholase Bradyho, který zase vypráví část druhou. Jednotlivé části jsou často velmi osobní, prostoupené paranoiou a plné úvah o totalitě, víře a filozofii. Příběh se odehrává v USA, ke vládne tyranie a protikomunistická diktatura vyšinutého prezidenta, jehož jméno je Ferris F. Fremont (tedy FFF, tedy 666, tedy číslo ďáblovo). Fremontovy vládní agenti PANáci (Přátelé Amerického Národa) a tajná policie vedou brutální boj proti levicovým silám, především pak proti komunistické organizaci Aramchek. Ta ale ve skutečnosti neexistuje. Fremont si jí vymyslel a slouží mu jako záminka pro likvidaci politických odpůrců, pro špiclování, zrušení občanské svobod a lidských práv i pro koncentrační tábory. Nicholas Brady se díky matce dostane na vojenskou školu, ale brzy ji opustí kvůli nelíčenému odporu k válce a nastoupí na místo prodavače obchůdku s gramodeskami a později se shodu náhod stane produkčním u významné nahrávací společnosti. Současně však začíná chytat rádiové signály z jakési umělé družice, o kterých neochvějně tvrdí, že jde o hlas samotného VALISu (Vast Active Living Intelligence System, tj. Rozsáhlý aktivní živoucí inteligentní systém), což je jméno prastarého mimozemského satelitu, který z oběžné dráhy komunikuje s vybranými pozemšťany. Signály ale nemusí pocházet od příslušníků neznámé mimozemské civilizace z hvězdného systému Albemuth, nýbrž také od samotného Boha. Sginály vyzývají ke svržení totalitního režimu a Fremontova vláda tuší nebezpečí skutečného odporu. Proto připravuje plán, jak mimozemskou družici a všechny, k nimž promlouvá, zlikvidovat. O oba přátele se začínají zajímat PANáci a snaží se Nicholase přimět ke spolupráci, neboť produkční nahrávacího studia se může dostávat do styku s mnoha protirežimními interprety. Nakonec jsou Dick, Brady a jeho přítelkyně zatčeni za distribuci nahrávek s podprahovými informacemi vyzývajícími ke vzpouře proti tyranii. Brady s přítelkyní jsou popraveni a Dick je deportován do koncentračního tábora. Zjistí, že VALIS zařídil, aby podprahové informace byly vysílány prostřednictvím nahrávky jiné společností, což v něm vyvolá naději, že spása může ležet v srdcích a myslích příští generace, která tuto nahrávku nadšeně poslouchá.", "section_level": 1}], "src_summary": "Rádio Svobodný Albemut (1985, Radio Free Albemuth) je sci-fi román amerického spisovatele Philipa K. Dicka vydaný po jeho smrti. Román vznikl již roku 1976 pod názvem \"VALISystem A\" a jde o jakousi první verzi pozdější knihy \"VALIS\".", "tgt_summary": "Radio Free Albemuth is a dystopian novel by Philip K. Dick, written in 1976 and published posthumously in 1985. Originally titled \"VALISystem A\", it was his first attempt to deal in fiction with his experiences of early 1974. When his publishers at Bantam requested extensive rewrites he canned the project and reworked it into the \"VALIS\" trilogy. Arbor House acquired the rights to \"Radio Free Albemuth\" in 1985. They then published an edition under the current title (the original was too close to \"VALIS\"), prepared from the corrected typescript given by Dick to his friend Tim Powers.", "id": 894861}
{"src_title": "Poincarého grupa", "tgt_title": "Poincaré group", "src_document": [{"title": "Přehled.", "content": "Izometrie Minkowského prostoročasu má tu vlastnost, že interval mezi dvěma událostmi bývá neměnný. Například, je-li vše odloženo o dvě hodiny, včetně dvou událostí a cesty mezi nimi, pak časový interval mezi událostmi bude stejný. Nebo, pokud se vše posune o 5 kilometrů na západ nebo o 60 stupňů doprava, neměli bychom také pozorovat žádnou změnu v intervalu. Ukazuje se, že vlastní délka objektu je také neovlivněna tímto posunem. Časové nebo prostorové obrácení je také izometrií této grupy. Pokud ignorujeme účinky gravitace, existuje v Minkowského prostoročasu deset stupňů volnosti z izometrií, které mohou být uvažovány jako translace v čase nebo prostoru (čtyři stupně, jeden na rozměr), zrcadlení přes rovinu (stři stupně, volnost orientace v této rovině) nebo Lorentzova transformace v jakékoli prostorové dimenzi (tři stupně). Složení transformací je operátorem Poincarého grupy. V klasické fyzice je Galileova grupa srovnatelná grupa deseti parametrů, která působí na absolutní čas a prostor.", "section_level": 1}, {"title": "Detaily.", "content": "Poincarého grupa je grupou izometrií Minkowského prostoročasu. Jedná se o deseti rozměrnou nekompaktní Lieovu grupu. Abelova grupa translací je normální podgrupa, zatímco Lorentzova grupa je také podgrupa, stabilizátor bodu. Poincarého grupa sama je minimální podgrupa afinní grupy, která zahrnuje všechny translace a Lorentzovy transformace. Přesněji jde o polopřímý součin translací a Lorentzovy grupy. Další způsob jak toto ukázat je, že Poincarého grupa je rozšíření Lorentzovy grupy vektorem reprezentujícím ji. To je někdy nazýváno jako nehomogenní Lorentzova grupa. Může být ovšem také získána jako kontrakce de Sitterovy grupy SO(4,1) ~ Sp(2,2), pro de Sitterův poloměr jdoucí do nekonečna. Její nezáporná energie unitární neredukovatelné reprezentace je indexována hmotností (nezáporné číslo) a spinem (celočíselná nebo poločíselná hodnota) a je spojena s vlastnostmi částic v kvantové mechanice. V souladu s Erlangenským programem je geometrie Minkowského prostoru definována jako homogenní prostor Poincarého grupy. Poincarého algebra je Lieova algebra Poincarého grupy. Jedná se o rozšíření Lieovy algebry Lorentzovy grupy. Přesněji řečeno, vlastní (formula_2), (formula_3) část Lorentzovy grupy zachovávající směr času (její komponent identity), SO(1, 3), je spojen s identitou a tedy umožňuje umocňování Lieovy algebry. V komponentní formě je Poincarého algebra dána komutačními vztahy: kde je generátor translace, je generátor Lorentzovy transformace a je (+,−,−,−) Minkowského metrika. Spodní komutační vztah je (\"homogenní\") Lorentzova grupa, skládající se z rotací, , a boostu, . Při tomto způsobu zápisu se celá Poincarého algebra stává vyjádřitelnejší v nekovariantním, ale praktičtějším jazyce: kde dolní mez komutátoru ze dvou boostů je často označována jako Wignerova rotace. Je zde patrné výrazné zjednodušení , což umožňuje redukci Lorentzovy podalgebry su(2)⊕su(2) a efektivnější zacházení se s ní spojenými reprezentacemi. Casimirovy invarianty této algebry jsou a kde je Pauliho-Lubanského pseudovektor. Tyto slouží jako označení reprezentace grupy. Poincarého grupa je plně symetrická grupa jakékoli relativistické polní teorie. Výsledkem je, že všechny elementární částice spadají do reprezentace této grupy. Tyto jsou obvykle specifikovány jako čtverec čtyřhybnosti každé částice a vnitřní kvantová čísla , kde spinové kvantové číslo, je parita a je C symetrie, tedy kvantové číslo konjugace náboje. V praxi, nábojová symetrie a parita jsou porušovány v mnoha kvantových polních teoriích. Nicméně CPT symetrie je v kvantových polních teoriích neměnná. Jako topologický prostor má grupa čtyři propojené složky: složku identity, složku časového obrácení, komponent prostorové inverze a složku obrácení času i prostoru.", "section_level": 1}, {"title": "Poincarého symetrie.", "content": "Poincarého symetrie je úplnou symetrií speciální teorie relativity. Zahrnuje Poslední dvě symetrie J a K společně tvoří Lorentzovu grupu, polopřímý součin translační grupy a Lorentzova grupa pak produkuje Poincarého grupu. Objektům, které jsou neměnné v rámci této grupy se říká, že mají relativistickou invarianci.", "section_level": 1}], "src_summary": "Poincarého grupa, pojmenovaná po Henri Poincarém a poprvé definovaná Hermannem Minkowskim, je grupa izometrií Minkowského prostoru. Jedná se o deseti-generátorové neabelovské Lieovy grupy se zásadním významem ve fyzice.", "tgt_summary": "The Poincaré group, named after Henri Poincaré (1906), was first defined by Hermann Minkowski (1908) as the group of Minkowski spacetime isometries. It is a ten-dimensional non-abelian Lie group of fundamental importance in physics.", "id": 2069231}
{"src_title": "Wojciech Bobowski", "tgt_title": "Wojciech Bobowski", "src_document": [{"title": "Život.", "content": "Narodil se okolo roku 1610 v Bobowu v Malopolsku do protestantské rodiny. Dětství strávil ve Lvově . Svou kariéru zahájil jako varhaník v kostele. Během útoků Tatarů v roce 1638 byl zajat, upadl do otroctví a byl spolu se svou sestrou prodán ke dvoru sultána Murada IV.. Sestra byla za sultána provdána. Wojciech konvertoval k islámu a přijal jméno علي افقي Alí Ufqī. Působil jako tlumočník, pokladník a hudebník v paláci Topkapi. Byl mimořádně jazykově nadaný. Kromě polštiny a turečtiny uměl arabsky, francouzsky, německy, italsky, řecky a latinsky. Údajně hovořil patnácti jazyky. Sloužil také dalším sultánům Ibrahimovi I. a Mehmedovi IV. Naučil se hrát i na turecký hudební nástroj santuri. V roce 1657, po cca 19 letech pobytu v paláci Topkapi, získal svobodu a odešel do Egypta. Je pravděpodobné, že v té době absolvoval pouť do Mekky. Stal se jedním z nejdůležitějších překladatelů v Osmanské říši a začal i svou diplomatickou kariéru. Vrátil se k polskému královskému dvoru krále Jana Kazimíra II. a působil jako první polský osmanský dragoman, tj. diplomat, který sloužil jako tlumočník, sultána Mehmeda IV. Zpracoval první turecké překlady významných děl evropské literatury. Datum a místo smrti není doložené. Jako nejpravděpodobnější se uvádí Istanbul a rok 1675.", "section_level": 1}, {"title": "Dílo.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Náboženství.", "content": "Bobowski byl vychován jako křesťan a konvertoval k islámu. Hluboce se zajímal o náboženské otázky. Přeložil anglikánský katechismus do osmanské turečtiny a naopak latinsky napsal shrnutí islámské věrouky, ve snaze zvýšit vzájemné porozumění obou kultur. Bobowského překlad bible do turečtiny, známý jako \"Kitabı Mukaddes\" (\"Svatá kniha\") byl po dlouhou dobu jediným tureckým překladem Bible. Nový překlad byl vydán až v roce 2002, ale Bobowského překlad je s drobnými úpravami stále v Turecku používán.", "section_level": 2}, {"title": "Žalmy.", "content": "Protože vyrůstal v protestantské rodině, byl obeznámen se zpěvem tzv. ženevských žalmů. V roce 1665 vydal malou sbírku žalmů známou jako \"Mezmurlar\". Obsahuje 14 žalmů u kterých použil originální melodie z Ženevského žaltáře, raně kalvinistického zpěvníku, které upravil podle tureckého modálního systému a přeložil texty do osmanské turečtiny.", "section_level": 2}, {"title": "Další hudební díla.", "content": "Kromě žalmů vydal dvě rukopisné sbírky osmanské hudby známé jako \"Mecmûa-i Sâz ü Söz\" (\"Sbírka instrumentálních a vokálních skladeb\"). Tyto antologie obsahují několik stovek posvátných i světských instrumentálních a vokálních skladeb, jakož i tradiční turecké písně. Jsou prvními tureckými hudebními skladbami zaznamenanými evropskou notací. Dochovaly se pouze dva rukopisy, které jsou uloženy v \"British Library\" v Londýně a v \"Bibliothèque Nationale\" v Paříži.", "section_level": 2}, {"title": "Malířství.", "content": "Bobowski byl rovněž talentovaným malířem. V evropských sbírkách jsou doložena tři alba miniatur zachycujících život u sultánského dvora, detaily oblečení a zbraní vojáků a dvořanů apod.", "section_level": 2}, {"title": "Jazykověda.", "content": "V roce 1666 napsal Bobowski gramatiku osmanského tureckého jazyka. Přeložil díla Hugo Grotia a Jana Amose Komenského.", "section_level": 2}], "src_summary": "Wojciech Bobowski, také Ali Beg Ufqi, Santuri Albert Bobowski, Alberto Bobovio, Alberto Bobovio Leopolitano či Albertus Bobovius (1610 Bobowa Polsko – 1675 Istanbul) byl polský hudební skladatel, malíř, diplomat, spisovatel a překladatel.", "tgt_summary": "Wojciech Bobowski or Ali Ufki (also Albertus Bobovius, Ali Bey, Santurî Ali Ufki; 1610–1675) was a Polish musician and dragoman in the Ottoman Empire. He translated the \"Bible\" into Ottoman Turkish, composed an Ottoman \"Psalter\", based on the Genevan metrical psalter, and wrote a grammar of the Ottoman Turkish language. His musical works are considered among the most important in 17th-century Ottoman music.", "id": 204144}
{"src_title": "Victor Audouin", "tgt_title": "Jean Victor Audouin", "src_document": [{"title": "Život.", "content": "Rodiči Victora Audoina byli Victor-Joseph Audouin (1762–1848) a Jeanne-Marie-Pierre Enée (1774–1837). Otec pracoval v diplomatických službách a rodina se často stěhovala. Victor se narodil v Paříži, první školu navštěvoval v Remeši, pak pokračoval v Paříži a také v italském městě Lucca. Poté absolvoval pařížské Lyceum Ludvíka Velikého. Nejprve pokračoval studiem práv ale jeho zájem nejen o přírodní vědy jej přivedl ke studiu medicíny. Na lékařské fakultě Pařížské univerzity promoval v roce 1826 s prací \"Prodrome d’une histoire naturelle, chimique, pharmaceutique et médicale des cantharides\". V roce 1824 působil jako asistent významného francouzského entomologa profesora Pierra André Latreille (1762–1833) v Muséum national d'histoire naturelle v Paříži. Od roku 1833 zde působil jako jeho pokračovatel a profesor entomologie. Od roku 1838 byl i členem Akademie věd v Paříži. Byl i významným členem a zakladatelem Francouzské entomologické společnosti v Paříži a dvě funkční období byl i jejím předsedou (v letech 1834, 1837). Audouinovu významnou práci \"Histoire des insectes nuisibles à la vigne\" dokončili a publikovali po jeho smrti zoologové Henri Milne Edwards a Émile Blanchard. Většina Audouinových statí byla publikována v časopise \"Annales des sciences naturelles\", který v roce 1824 společně s botanikem Adolphem Brongniartem a chemikem Jean-Baptiste Dumasem založil. Victor Audouin se také zajímal o další obory přírodních věd, byl spoluatorem díla \"Dictionnaire classique d’histoire naturelle\" (1822–1830) a studoval s Henri Milne-Edwardsem mořskou faunu ve francouzských pobřežních oblastech. Také dokončil ornitologickou část práce přírodovědce \"Description de l’Égypte\", kterou sepsal Marie Jules César Savigny (1826). V roce 1826 vydal společně s Henri Milne Edwardsem pojednání o anatomii a fyziologii mořských bezobratlých ze severozápadního pobřeží Francie. O rok později publikovali monografii o oběhové soustavě korýšů (hemolymfa) \"Récherches anatomiques et physiologiques sur la circulation dans les crustacés\".", "section_level": 1}, {"title": "Ocenění.", "content": "V roce 1833 byl Victor Audouin zvolen zahraničním členem Královské švédské akademie věd, od roku 1838 byl členem Francouzské akademie věd. Zoolog Charles Payraudeau (1798–1865) pojmenoval jeho jménem v roce 1826 jeden druh racka — racek Audouinův (\"Larus audouinii\"). Jeho jméno nesou i", "section_level": 1}, {"title": "Rodina.", "content": "Audouin byl od 6. prosince 1827 manželem Mathilde-Charlotte Emilie Brongniartové (1808-1882), nejmladší dcery chemika, geologa a zoologa Alexandra Brogniarta (sestry Adolpha Brogniarta, Victorova přítele). Pár měl syna, Paul Audouina (1835-1920), a dceru, Cécile Audouin (1837-1918). Victor Audouin zemřel ve věku 44 let v roce 1841 v Paříži.", "section_level": 1}], "src_summary": "Victor Audouin [\"ódué\"], vlastním jménem \"Jean Victor Audouin\", často také uváděn jako \"Jean-Victoire Audouin\" (27. dubna 1797, Paříž – 9. listopadu 1841, Paříž) byl francouzský přírodovědec, entomolog a ornitolog.", "tgt_summary": "Jean Victor Audouin (27 April 1797 – 9 November 1841), sometimes Victor Audouin, was a French naturalist, an entomologist, herpetologist, ornithologist, and malacologist.", "id": 562395}
{"src_title": "Monstera skvostná", "tgt_title": "Monstera deliciosa", "src_document": [{"title": "Ekologie.", "content": "Rostlina ve své domovině roste ve vlhkých až mokrých, teplých lesích, v částečném polostínu i na plném slunci v mírně kyselé půdě zásobené humusem. Dostatek živin ovlivňuje nejen růst, ale i četnost kvetení a množství plodů. Na plně osluněném stanovišti má listy menší a méně dělené, lépe však kvete. Uměle se množí vysazováním lodyžních řízků řezaných tak, aby každý měl vzdušný kořen jenž se vsune do půdy. Mladá rostlinka se vychyluje směrem k nejtmavšímu objektu v blízkosti (ne pouze od světla), hledá kmen stromu, který bude využívat jako podpěru.", "section_level": 1}, {"title": "Popis.", "content": "Popínavá rostlina opírající se o kmen a dorůstající běžně do výšky okolo 10 m, výjimečně i 20 m. Polodřevnatý, střídmě rozvětvený kmínek má četné provazcovité, dolů visící vzdušné kořeny mající za úkol rostlinu přidržovat u kůry stromu a zajistit rostlině vodu a živiny, při dosažení vlhké půdy zakoření. Rostlina na stromu neparazituje, pouze jej využívá jako podporu při cestě svého vrcholu za světlem. Kmínek je porostlý lesklými, kožovitými, řapíkatými listy s vytrvalou pochvou, které bývají dlouhé 25 až 90 cm a široké 25 až 75 cm. Jejich srdčité čepele bývají u spodu rostliny celokrajné a výše hluboce laločnaté a perforované; toto roztříštění velké plochy pomáhá pnoucím rostlinám lépe odolávat silným větrům. Spodní listy bývají přitlačené k nosnému kmeni a překrývají se, horní na dlouhých řapících ční do prostoru. Dospělé rostliny monstery skvostné vytvářejí květenství tvořeno krémově bílým, průměrně 25 cm dlouhým, otevřeným toulcem člunkovitého tvaru chránící asi 17 cm dlouhou, dužnatou palici s mnoha drobnými, oboupohlavnými, hustě stěsnanými květy na kratičkých stopkách. Květy rozkvétají od června do září a jsou-li zralé k opylení, vydávají specifickou vůni (někdy nelibou), kterou lákají příslušný hmyz. Pro zamezení samoopylení dozrávají prašníky později než blizny, takže opylovač musí přinést pyl z jiného květenství.", "section_level": 1}, {"title": "Význam.", "content": "Mimo estetického významu bývá monstera skvostná pěstována i pro své plody. Po opylení květů se začne palice zvětšovat a ve zralosti (asi za rok po opylení) změní barvu ze zelené na žlutou. Plody jsou dužnaté bobule nahloučené na palici, která je ve zralosti až 25 cm dlouhá a 4 cm tlustá. Konzumují se syrové nebo se z nich dělají marmelády, sirupy či slouží jako přísada do zmrzlin. Od jejich skvělé chuti (kombinace banánu, ananasu a manga, nebo ananasu a jahody), je odvozeno druhové jméno \"deliciosa\". Často bývá pěstována jako pokojová rostlina, k výzdobě i velké místnosti obvykle postačí jediná rostlina. Dobře snáší suchý vzduch a nevadí ji ani prach, nesmí však být úmístěna na přímém slunci. Na některých nepůvodních místech, kde byla monstera skvostná rozšířena, velmi rychle zplaněla a dostala se ze zahrad do místní přírody. Například ve vlhkých, tropických oblastech východní Austrálie se stala plevelnou rostlinou tamních lesů, příměstských parků i oblastí okolo cest a sídlišť, kde vyrůstá do korun tamních stromů. Často se šíří jako součást zahradního odpadu zanášeného přívalovými dešti i na odlehlá místa, ve vlhkém prostředí i nevelké úlomky kmínku jsou schopné zakořenit. Celá rostlina je až na plody nepoživatelná, hlavně listy obsahují hodně kyseliny šťavelové. Její krystalky obvykle podráždí ústní sliznici i při konzumaci nezralých plodů.", "section_level": 1}], "src_summary": "Monstera skvostná (\"Monstera deliciosa\") je tropická popínavá rostlina z čeledě áronovitých. Pochází z Mexika a Střední Ameriky, odkud byla rozšířena do řady dalších tropických i subtropických zemí, kde je vysazována jako okrasná rostlina nebo pro exotické plody. V oblastech s chladnějším, např. středoevropským podnebím, bývá pěstována jako cizokrajná skleníková nebo pokojová rostlina.", "tgt_summary": "Monstera deliciosa, also known as the Swiss Cheese plant, is a species of flowering plant native to tropical forests of southern Mexico, south to Panama. It has been introduced to many tropical areas, and has become a mildly invasive species in Hawaii, Seychelles, Ascension Island and the Society Islands. The plant may be confused with \"Philodendron bipinnatifidum\" as they have similar leaves and growing habits. However, the ingestion of \"Philodendron bipinnatifidum\" may cause irritation to the digestive tract and will induce internal swelling. The sap is also known to irritate the skin.", "id": 2125294}
{"src_title": "Pollardova p-1 metoda", "tgt_title": "Pollard's p − 1 algorithm", "src_document": [{"title": "Nejzákladnější podoba.", "content": "Jádrem algoritmu je úvaha vycházející z Malé Fermatovy věty, totiž že pro libovolné prvočíslo formula_1 a libovolné s ním nesoudělné číslo formula_2 platí Tato rovnost platí i pro případ, kdy formula_1 je hledaný prvočíselný dělitel nějakého složeného čísla formula_8. V takovém případě navíc platí, že největší společný dělitel formula_8 a formula_6 bude dělitelný formula_1 (a lze ho rychle spočítat Eukleidovým algoritmem). A také platí, že vše výše platí i s exponentem, který není přímo formula_12, ale jeho libovolný nenulový násobek. Tedy pokud bude nějaké formula_2 umocněno na formula_14, bude formula_15 dělitelné formula_1 a pravděpodobně rovno přímo formula_1. Pro vhodnou volbu formula_18 lze tedy tím způsobem získat hodnotu formula_1. Algoritmus dále počítá s tím, že když se vynásobí všechna malá prvočísla až do vhodné meze formula_20, bude (pro náhodné dělitele) s nemalou pravděpodobností formula_12 skutečně B-hladké.", "section_level": 1}, {"title": "Rozšířená verze.", "content": "Rozšířené verze algoritmu jednak počítají nejen s prvočísly do meze formula_20, ale i s jejich mocninami do dané meze, jednak se pak přidává pronásobení exponentu jednotlivými prvočísly nad mez pro případ, že formula_12 bylo skoro B-hladké - totiž že by mělo jako dělitele samé mocniny prvočísel menší než B a kromě nich jen jedno prvočíslo jen trochu větší než B. Pronásobování jednotlivými exponenty přitom lze provádět poměrně efektivně. Je-li spočítáno formula_24 a je potřeba zjistit formula_25, lze je spočítat vzorcem Rozdíl formula_27 je přitom poměrně malý, takže má krátké vyjádření v dvojkové soustavě formula_28 a potom tedy Hodnoty formula_30 umocněné na mocniny dvou lze přitom mít předpočítané v tabulce a místo mocnění lze tedy změnu velkého prvočísla v exponentu realizovat rychlejším násobením.", "section_level": 1}, {"title": "Složitost.", "content": "Algoritmus má v nejhorším případě exponenciální časovou složitost, ovšem vhodný typ dělitelů dokáže najít velmi rychle.", "section_level": 1}], "src_summary": "Pollardova p-1 metoda je algoritmus z oboru teorie čísel sloužící k rozložení složených čísel na jejich prvočíselný rozklad. Zveřejnil jej v roce 1974 britský matematik John Pollard a jedná se o algoritmus vhodný pro složená čísla, jejichž dělitel bez jedné je v nejjednodušší verzi algoritmu hladké číslo, v pokročilých verzích se od hladkosti příliš neodchyluje. Algoritmus je užitečný pro rozkládání náhodných čísel. V kryptografických užitích (např. při použití algoritmu RSA) se s ním počítá a složená čísla se volí tak, aby byla vůči rozložení tímto algoritmem odolná.", "tgt_summary": "Pollard's \"p\" − 1 algorithm is a number theoretic integer factorization algorithm, invented by John Pollard in 1974. It is a special-purpose algorithm, meaning that it is only suitable for integers with specific types of factors; it is the simplest example of an algebraic-group factorisation algorithm. The factors it finds are ones for which the number preceding the factor, \"p\" − 1, is powersmooth; the essential observation is that, by working in the multiplicative group modulo a composite number \"N\", we are also working in the multiplicative groups modulo all of \"N\"'s factors. The existence of this algorithm leads to the concept of safe primes, being primes for which \"p\" − 1 is two times a Sophie Germain prime \"q\" and thus minimally smooth. These primes are sometimes construed as \"safe for cryptographic purposes\", but they might be \"unsafe\" — in current recommendations for cryptographic strong primes (\"e.g.\" ANSI X9.31), it is necessary but not sufficient that \"p\" − 1 has at least one large prime factor. Most sufficiently large primes are strong; if a prime used for cryptographic purposes turns out to be non-strong, it is much more likely to be through malice than through an accident of random number generation. This terminology is considered obsolete by the cryptography industry: ECM makes safe primes just as easy to factor as non-safe primes, so size is the important factor.", "id": 1865877}
{"src_title": "Peter Zoller", "tgt_title": "Peter Zoller", "src_document": [{"title": "Život.", "content": "Zoller vystudoval fyziku na univerzitě v Innsbrucku, kde získal v roce 1977 doktorát. Poté se stal odborným asistentem na ústavu teoretické fyziky. V roce 1978 mu bylo uděleno stipendium a tak odjel na Univerzitu Jižní Kalifornie, kde byl do roku 1979. Rok 1980 strávil v Aucklandu na Novém Zélandu. Roku 1981 se stal profesorem. Roky 1981/1982 a 1988 strávil na University of Colorado at Boulder, v roce 1986 byl na Univerzitě Paříž XI jako hostující profesor. V roce 1991 byl jmenován profesorem fyziky na univerzitě v Boulderu. Roku 1994 přijal místo na univerzitě v Innsbrucku, kde působí i v roce 2016. Mezi roky 1995 a 1999 byl ředitelem ústavu teoretické fyziky, v letech 2001 až 2004 byl proděkanem. Jako hostující profesor přednášel na Harvardově univerzitě, univerzitě v Leidenu nebo na Kalifornském technologickém institutu. Od roku 2003 byl Zoller ředitelem ústavu pro kvantovou optiku a kvantové informace Rakouské akademie věd.", "section_level": 1}, {"title": "Výzkum.", "content": "Zoller napsal výzkumné práce o interakci atomů s laserovým světlem. Významně přispěl k rozvoji kvantové optiky. Podařilo se mu propojit kvantovou informační teorii a fyziku pevných látek, když v roce 1995 navrhli spolu s Ignacio Ciracem model kvantového počítače založený na interakci studených iontů s laserovým světlem v elektromagnetickém poli. Principy této myšlenky byly otestovány na počátku 21. století a celý přístup je považován za jeden z nejslibnějších konceptů vývoje kvantových počítačů. Zoller propojil také kvantovou fyziku a fyziku pevných látek, když navrhl vybudovat simulátor s chladnými atomy a využít ho k výzkumu dosud nevysvětlených jevů u vysokoteplotních supravodičů. Zollerovy myšlenky přitahují hodně pozornosti a jsou hojně citované.", "section_level": 1}, {"title": "Ocenění.", "content": "V roce 2005 získal Medaili Maxe Plancka, roku 2013 Wolfovu cenu za fyziku. Je členem Národní akademie věd Spojených států amerických, Německé akademie věd Leopoldina, dále také členem Španělské akademie věd a Královské Nizozemské akademie věd.", "section_level": 1}], "src_summary": "Peter Zoller (* 16. září 1952) je rakouský teoretický fyzik. Vyučuje na Univerzitě v Innsbrucku. Pracuje v oblasti kvantové optiky a kvantové teorie informace. Nejvíce je znám jeho výzkum v oblasti kvantového počítání a kvantové komunikace.", "tgt_summary": "Peter Zoller (born 16 September 1952) is a theoretical physicist from Austria. He is Professor at the University of Innsbruck and works on quantum optics and quantum information and is best known for his pioneering research on quantum computing and quantum communication and for bridging quantum optics and solid state physics.", "id": 2482093}
{"src_title": "Millencolin", "tgt_title": "Millencolin", "src_document": [{"title": "Historie.", "content": "Kapela prvotně vydala své demo v roce 1993 s názvem \"Goofy\", kde baskytarista Sarcevic i zpíval a na kytaru hrál pouze Ohlsson, jelikož na bicí hrál tehdy Färm. Hned poté se ke kapele přidal bubeník Larzon, díky čemuž mohl Färm začít hrát aktivně jako druhý kytarista. Toto uskupení od tehdy hraje ve čtyřech a jako jedna z mála kapel se může pyšnit tím, že tato stejná sestava jim zůstala celou jejich aktivní existenci. Před rokem 1994 kapela hrála převážně covery jiných písní a vydávala své vlastní počiny na EP. Právě v roce 1994 dali to nejlepší dohromady a vytvořili své první album \"Tiny Tunes\" u studia Burning Heart. Začalo turné po Skandinávii po němž kapela v roce 1995 vydala druhé album \"Life on a Plate\". Tenkrát se sestava podívala i mimo severské evropské státy. Tehdy si kapely všimlo americké studio Epitaph založené Brettem Gurewitzem z kapely Bad Religion, které chtělo jejich druhé album vydat i v Americe, s čímž souhlasila. Pod Epitaphem vyšlo v roce 1997 album \"For Monkeys\" a v roce 2000 vyšla zřejmě nejúspěšnější sestava nahrávek \"Pennybridge Pioneers\". S ním následoval obrovský úspěch a první turné po světě. Během něho psali písně pro album vydané v roce 2002 \"Home from home\". O rok později byli vyhlášení jako nejlepší švédská rocková kapela. V roce 2005 následovali \"Kingwood\" a 2007 \"Machine 15\". Vystoupili i v jejich rodném Örebru, kde hráli ve skate parku jako podporu pro skateboardisty a pro město. V roce 2009 napsali i hymnu pro místní fotbalový klub. V únoru 2015 oznámili nové album \"True Brew\", které vyšlo tentýž rok v dubnu. 23. srpna 2016 se kapela v rámci festivalu \"Prague Sounds Good!\" podívala do Prahy spolu s kapelami Sum 41, Pennywise a NOFX. Kapela 15. února 2019 vydala po čtyřech letech nové album \"SOS\", se kterým zahájila světové tour po Austrálii a západní Evropě.", "section_level": 1}], "src_summary": "Millencolin je švédská punk rocková kapela s prvky skate punku a dříve i ska punku. Byla zformovaná v roce 1992 Švédem srbského původu a baskytaristou kapely Nikolou Sarcevicem a kytaristy také ze Švédska Mathiasem Färmem a Erikem Ohlssonem. Název kapely je odvozen od skateboardového triku v angličtině jako \"melancholy\". I když jde o čistě švédské uskupení, tak kapela zpívá v angličtině.", "tgt_summary": "Millencolin is a punk rock band that was formed in October 1992 by Nikola Šarčević, Mathias Färm, and Erik Ohlsson in Örebro, Sweden. In early 1993, drummer Fredrik Larzon joined the band. The name Millencolin is derived from the skateboard trick \"melancholy\".", "id": 2396413}
{"src_title": "Habitat 67", "tgt_title": "Habitat 67", "src_document": [{"title": "Hlavní myšlenka.", "content": "Habitat 67 je jednou z nejznámějších atrakcí světové výstavy Expo 67, kde 26letý čerstvý absolvent architektury dostal šanci realizovat svůj experimentální diplomový projekt s názvem „A Case for City Living, A Study of Three Urban High Density Housing Systems for Community Development“. Hlavní myšlenkou bylo vytvořit dostupné, sociální a finančně méně náročné ubytování a zároveň zkomponovat zajímavou a novou architektonickou a hmotovou strukturu. Dalším cílem bylo zakomponovat urbanismus do samotné architektury. Paradoxně právě svou výjimečností a hodnotou převratu v historii obytné architektury nabylo bydlení namísto sociálního spíše lukrativní charakter.", "section_level": 1}, {"title": "Architektura.", "content": "Kubistické geometrie a hravá kompozice poskládaná z modulových forem se rozkládá podél řeky svatého Vavřince. „Boxy“ mají patnáct různých půdorysných typů a jsou od sebe navzájem provozně nezávislé. Zároveň jsou jednotlivé moduly různě propojené a svým horizontálním posunem vytvářejí terasy na střeše modulu, který je o patro níže. Vzniká tak soukromý prostor, který přitom umožňuje přísun čerstvého vzduchu, denního světla a má zároveň i další přednosti příměstského prostředí v samotném městě. Nepravidelná až organická prostorová struktura v pohledu připomínající tvar tří zikkuratů. Pěší zóna prochází celým komplexem.", "section_level": 1}, {"title": "Technická stránka.", "content": "Výstavba začala 7. dubna 1966 a skončila 28. února 1967. Jen severní blok byl dokončen až po Expu 67 v roce 1970. Systém se skládá z 354 prefabrikovaných patrových jednotek, které tvoří 158 obytných jednotek o rozloze 56 až 158 m². Původně se plánovalo až 900 jednotek. Betonové prefabrikáty jsou spojovány taženou ocelí. Každý modul – box váží 70 tun.", "section_level": 1}, {"title": "Podobné realizace.", "content": "Habitat se stal předchůdcem nové formy městského bydlení, která představovala východisko nebo inspiraci při dalších projektech:", "section_level": 1}], "src_summary": "Habitat 67 je experimentální obytný objekt v Montrealu, který vznikl podle návrhu architekta Moše Safdieho. Byl postaven v letech 1964–1967 ve stylu moderní a postmoderní architektury (brutalismu).", "tgt_summary": "HABITAT 67, or simply Habitat, is a model community and housing complex in Montreal, Quebec, Canada, designed by Israeli-Canadian architect Moshe Safdie. It was originally conceived as his master's thesis in architecture at McGill University and then built as a pavilion for Expo 67, the World's Fair held from April to October 1967. It is located at 2600 Avenue Pierre-Dupuy on the Marc-Drouin Quay next to the Saint Lawrence River. Habitat 67 is widely considered an architectural landmark and one of the most recognizable buildings in both Montreal and Canada.", "id": 608603}
{"src_title": "Láska na kari", "tgt_title": "The Hundred-Foot Journey (film)", "src_document": [{"title": "Obsah filmu.", "content": "Rodina Kadamů provozuje restauraci v Bombaji. Druhý nejstarší syn Hassan (Manish Dayal) je připraven nahradit svou matku (Juhi Chawla) v pozici šéfkuchaře restaurace. Nicméně restaurace je během nepokojů zničena. Papa Kadam (Om Puri) a jeho rodina evakuují hosty, ale Mama je zabita. Rodina hledá azyl v Evropě, jako první se usadí v Londýně, ale nenajde zde patřičné prostory, proto putuje do Francie. Krátce po příchodu do Francie se porouchá Papova dodávka v blízkosti městečka Saint-Antonin-Noble-Val v Midi-Pyrénées. Kolem projíždí kuchařka Marguerite (Charlotte Le Bon), pracující v restauraci \"Le Saule Pleureur\" (v překladu \"plačící vrba\"), a pomůže rodině. Přivede je do svého domu a připraví jim jídlo. Papa je nadšen kvalitou a dostupností potravin v městečku a zjišťuje, že si Marguerite pěstuje vlastní suroviny. Papa se dozví o opuštěné restauraci, která je na prodej. Nachází se přes ulici v blízkosti \"Le Saule Pleureur\". Majitelka restaurace \"Le Saule Pleureur\", madame Mallory (Helen Mirren), žádá Kadamovi, aby z pozemku odešli, jelikož se jedná o „soukromé prostory“. Papa i přes protesty rodiny tyto prostory koupí a restauraci pojmenuje \"Maison Mumbai\". Mallory přijde do \"Maison Mumbai\" požádat o menu a následně vykoupí všechny dostupné potraviny potřebné k přípravě menu na večírek k otevření restaurace. Mezi Mallory a Kadamovými vypukne tichá válka. Tato válka vrcholí na den dobytí Bastily, kdy jeden z Malloryiných kuchařů, Jean-Pierre, spolu s dvěma kamarády zničí restauraci Kadamových tím, že jí posprejují nápisy „Francie pro Francouze“ a vypálí interiér. Hassan chytí žháře při činu, ale spálí si ruce a nohy. Následující den Mallory, která o žhářství a vandalismu neměla ani potuchy, vyhodí Jeana-Pierra a sama osobně čistí graffiti z \"Maison Mumbai\". Hassan se dozví od Marguerite, že Mallory najímá nové šéfkuchaře poté, co ji připraví omeletu a žádá ji, zda by mohl udělat omeletu podle svého receptu. Kvůli zraněným rukám mu Mallory pomáhá a po ochutnání rozpozná jeho potenciál a vyzývá ho, aby pro ni pracoval. Papa je zpočátku proti, ale nakonec s ní uzavře dohodu, když se dohodnou na Hassanově platu. Hassanovy kulinářské výsledky přinesou Mallorině restauraci druhou Michelinskou hvězdu. Tato cena přiláká mezinárodní pozornost na Hassanovo vaření a je mu nabídnuta práce v Paříži, kterou také přijímá. Papa a Mallory se usmíří a začnou se vídat. Hassan v Paříži rychle získá obdiv kritiků a podněcuje spekulace o třetí michelinské hvězdě pro pařížskou restauraci, ale on při práci často spadá do vzpomínek na svou rodinu a Marguerite, do které je zamilovaný. Nakonec se vrací domů a začíná znovu vztah s Marguerite. Vyzve Marguerite, aby se k němu připojila v jeho obchodním záměru, když kupuje podíl v Malloryně restauraci. Hassan věří, že restaurace získá třetí hvězdu. Ten večer připravují Hassan a Marguerite večeři v Malloryině restauraci a nesou ji přes silnici do \"Maison Mumbai\", aby se všichni dobře najedli.", "section_level": 1}, {"title": "Natáčení.", "content": "Ke 3. červnu 2013 se jednalo o účast Helen Mirren ve filmu. Dne 1. července studio DreamWorks potvrdilo obsazení Mirren a Manishe Dayala. Hlavní natáčení trvající devět týdnů začalo 23. září 2013 v jižní Francii v oblasti Saint-Antonin-Noble-Val. Kromě jižní Francie se natáčelo též v Nizozemsku, v Midi-Pyrénées a ve studiu Cité du Cinéma v Saint-Denis na severu Paříži. Před natáčením herci Manish Dayal a Charlotte Le Bon trávili čas v restauracích, kde sledovali kuchaře při práci. Producentka Juliet Blake konzultovala indické jídlo se šéfkuchařem Floydem Cardozem, který rozumí „smíchání dvou kultur prostřednictvím vaření“. Indická herečka Juhi Chawla ve filmu ztvárnila ženu postavy Oma Puriho, musela však představovat ženu, která je o patnáct let starší než ona a tak ji tvůrci v postprodukci pomocí digitální techniky učinili na pohled starší.", "section_level": 1}, {"title": "Soundtrack.", "content": "Soundtrack vyšel dne 12. srpna 2014 prostřednictvím vydavatelství Hollywood Records. Veškerou hudbu k filmu složil A. R. Rahman. Seznam skladeb:", "section_level": 1}], "src_summary": "Láska na kari, v originále The Hundred-Foot Journey, je americký film z roku 2014 režiséra Lasse Hallströma, se scénářem Stevena Knighta. Jedná se o filmovou adaptaci stejnojmenné knihy od Richarda Moraise. V hlavních rolích hrají Helen Mirren, Om Puri, Manish Dayal a Charlotte Le Bon. Film vypráví příběh o sporu mezi dvěma sousedními restauracemi ve francouzském městečku. Jednu z nich vede přistěhovalá indická rodina a oproti tomu je ta druhá konzervativní a oceněná michelinskou hvězdičkou.", "tgt_summary": "The Hundred-Foot Journey is a 2014 American comedy-drama film directed by Lasse Hallström from a screenplay written by Steven Knight, adapted from Richard Morais' 2010 novel of the same name. The film stars Helen Mirren, Om Puri, Manish Dayal and Charlotte Le Bon and is about a battle of two restaurants in a village: one by an Indian family and the other, a lofty Michelin-starred restaurant. Produced by Steven Spielberg and Oprah Winfrey for DreamWorks Pictures through their respective production companies, Amblin Entertainment and Harpo Films, in association with Participant Media and Reliance Entertainment, it was released by Touchstone Pictures on August 8, 2014, and grossed $94 million at the worldwide box office.", "id": 1876584}
{"src_title": "Jezdectví na Letních olympijských hrách 2016", "tgt_title": "Equestrian at the 2016 Summer Olympics", "src_document": [{"title": "Soutěž.", "content": "Jezdectví na Letních olympijských hrách 2016 má šest odvětví:", "section_level": 1}, {"title": "Průběh soutěže.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Parkurové skákání.", "content": "Celkem se jede pět kol, jejichž vítěz získá individuální medaili. Do druhého kola postoupí ti mezi prvním až šedesátým místem včetně. Pokud bylo na šedesátém místě více účastníků, postupovali by všichni. Do třetího kola postupuje pětačtyřicet nejlepších, opět platí, že postoupí všichni soutěžící na 45. místě, tedy i pokud jich bylo více. Do čtvrtého kola postupuje pětatřicet jezdců, ale maximálně čtyři na jednu zem (tedy v případě, že postoupilo pět účastníků z jednoho státu, jeden z nich v dalším kole soutěžit nemohl). Ve čtvrtém kole pak jezdci začínají „s čistým štítem“. Dvacet nejlepších jezdců odjede i páté kolo a poté se sčítají chyby ze čtvrtého a pátého kola, z čehož vyplynou medailisté a zbývající umístění. V družstevní soutěži odjedou týmy celkem tři kola. Nejlepších osm družstev postupuje do druhého kola a ty samé týmy postupují i do třetího kola. Výsledky z druhého a třetího kola se sečtou a podle skóre jsou rozděleny medaile.", "section_level": 2}, {"title": "Drezura.", "content": "Drezurní družstva se skládají ze čtyř členů, přičemž ti všichni se účastní i soutěže o individuální medaile. Země, které nemají dostatek jezdců na utvoření družstva mohou své žokeje nechat soutěžit v individuální soutěži. Všichni jezdci, jak v družstevní tak individuální kategorii, odjedou Grand Prix. Šest nejlepších týmů, včetně těch na děleném šestém místě, postupuje do dalšího kola – Grand Prix Special, kde je hodnocení přísnější. Následně se sečtou výsledky tří nejlepších jezdců z každého týmu a podle výsledného skóre jsou určeni vítězové a zbývající umístění. V jednotlivé soutěži postupují do Grand Prix Special všichni jezdci, jejichž družstvo je mezi šesti nejlepšími. V případě, že země nemohla vytvořit družstvo, do dalšího kola postupuje osm nejlepších jednotlivců. Nejlepších osmnáct jezdců Grand Prix Special postupuje do třetího kola na freestyle. Platí ale, že na jednou zemi připadají v této soutěži maximálně tři soutěžící, podobně, jako je tomu v parkurovém skákání. Ve freestylu si jezdec sám tvoří hudbu i sestavu, i když v ní musí být některé, předem určené, povinné prvky. Záleží na jezdci zda zvolí jednodušší prvky nebo naopak. Důležitý je i výběr a sestavení hudby. Medaile jsou následně, na základě výsledku freestylu, rozdány podle skóre.", "section_level": 2}, {"title": "Jezdecká všestrannost.", "content": "Soutěž pro jednotlivce i družstva probíhá současně. Jezdci se zúčastní drezurního testu, kola cross-country a parkurového skákání. V družstevní soutěži jsou následně sečteny tři nejlepší výsledky dané země (tři nejlepší z každé disciplíny) a tým s nejnižším počtem trestných bodů vítězí. V soutěži jednotlivců se pak soutěžící účastní ještě parkurového skákání a pak jsou podle výsledků rozděleny individuální medaile. I v jezdecké všestrannosti platí, že do finálního kola jednotlivců mohou postoupit maximálně tři žokejové na jednu zem.", "section_level": 2}, {"title": "Zúčastněné země.", "content": "Soutěže se účastnilo 43 zemí, přičemž pro Tchaj-wan, Dominikánskou republiku, Palestinu, Katar a Zimbabwe se jednalo o debut.", "section_level": 1}], "src_summary": "Jezdectví na Letních olympijských hrách 2016 v Riu de Janeiru probíhalo od 6. do 19. srpna 2016 v Olympijském jezdeckém centru v Deodoru. Soutěž měla šest odvětví a účastnilo se jí celkem 43 zemí, přičemž pro některé z nich to byl debut. Česko zde nemělo žádného reprezentanta.", "tgt_summary": "The equestrian events at the 2016 Summer Olympics in Rio de Janeiro were held between 6 and 19 August at National Equestrian Center in Deodoro. Medals were awarded in three disciplines for both individual and team competitions.", "id": 1509226}
{"src_title": "Heinrich Aldegrever", "tgt_title": "Heinrich Aldegrever", "src_document": [{"title": "Život a dílo.", "content": "Byl synem výrobce dřeváků Hermanna Trippenmäkera a jeho manželky Kathariny. Aldegrever byl původně zlatníkem, až později se začal zabývat rytectvím. Po svém vyučení na zakázku zhotovoval mnohé drobné rytecké ozdoby, jež byly používány na pouzdra mečů, dýk a nožů. V Paderbornu nebyl malířský cech, proto se patrně vyučil malbě v Soestu. Jako devatenáctiletý (1521) se stal starším tovaryšem v münsterském ateliéru malíře Ludgera tom Ring staršího, který se vyškolil v Nizozemí. Také Aldegrever odešel do sousedního Nizozemska, kde objevil díla Joose van Cleveho, Bernaerta van Orleyho, Lucase van Leydena a Jacoba Cornelisze. V roce 1525 se přestěhoval do Soestu a roku 1526 nebo 1527 zde získal občanská práva a stal se členem malířského cechu. Na autoportrétu z roku 1530, který se nachází ve sbírce Národní galerie v Praze, sám sebe označuje jako malíře. Jeho jediným potvrzeným malířským dílem, které vzniklo ještě před reformací, je Mariánský oltář v kostele Sv. Petra v Soestu (1525-1526), podepsaný iniciálami HT s obrázkem dřeváku. Jinak nelze doložit žádné další církevní malířské dílo, ani zlatnické práce nebo vitráže, neboť v době reformace ustaly zakázky. Od roku 1527 pracoval jako rytec a portrétista. Jediný portrét se signaturou Aldegrevera, který se dochoval, je starosta Engelbert Therlaen von Lennep (1551). Během pobytu v Norimberku se seznámil s Albrechtem Dürerem, jehož monogram parafrázoval na svých rytinách, umělecky jej však ovlivnila rovněž tvorba nizozemských a italských grafiků. Heinrich Aldegrever vytvořil obsáhlé a technicky virtuózní grafické dílo, které je tematicky velmi široké a zahrnuje kromě několika málo dřevořezeb asi 300 mědirytin. Kromě mytologických a náboženských námětů v něm tvoří podstatnou složku také žánrové výjevy, vynikající podobizny a v neposlední řadě ornamenty. Umělecky a kulturněhistoricky velmi ceněný je např. jeho soubor Velkých svatebních tanečníků. 200 figurálních rytin zachycuje několik příběhů ze Starého a Nového zákona, alegorických postav a cyklus Tanec smrti z roku 1541. Zjevně se dobře orientoval v humanistických textech své doby, které se zabývají bohy a mýty a legendárními postavami rané římské historie. V jeho díle nejsou žádná zobrazení svatých. Volně se inspiroval některými dřevoryty Holbeina a v kompozici a také několikrát při výběru motivu a techniky i díly Albrechta Dürera. Jeho portréty patří mezi vrcholná díla 16. století. Po roce 1530 asi jednu třetinu ryteckého díla tvoří návrhy pro zdobení kovových předmětů a Aldegrever se díky nim stal nejvýznamnějším autorem raně renesančních německých ornamentů. Tři dochované dýky z let 1536, 1537 a 1539 jsou vrcholnými díly v celé historii rytiny ornamentů a vyznačují se bohatě rozvinutou fantazií a harmonicky vyváženými proporcemi. Aldegreverova rytecká díla jsou podepsána a datována a lze je rozdělit do tří period: časné 1527 - 1530, střední, 1531 - 1541 a pozdní 1541 - 1555 s přerušením v letech 1942-1949. Zachovalo se celkem 58 jeho kresebných předloh, z nichž největší kolekci vlastní Rijksmuseum v Amsterdamu. Podporoval reformační hnutí a v roce 1531 se stal luteránem. Na objednávku münsterského biskupa zhotovil v letech 1535-1536 portréty anabaptistů Bernta Knipperdollinga a Jana van Leiden. Je autorem grafických portrétů Martina Luthera a Philippa Melanchthona. Volně při tom využil dřevoryt Hanse Brosamera a obraz Lucase Cranacha staršího. Měl politický a náboženský vliv na zavedení reformace v Soestu. Jménem Rady pozval a doprovázel reformátora Gerda Omekena z Lippstadtu do města Soest. Pro své miniaturní rytiny, jež byly v jeho době považovány za skvosty a byly vyvažovány zlatem, je řazen k tzv. \"Malým mistrům\", kteří byli činní v Norimberku (Barthel Beham, Sebald Beham a Georg Pencz).", "section_level": 1}], "src_summary": "Heinrich Aldegrever, v dolnoněmeckém jazyce původně Hinrik Trippenmäker, neboli výrobce dřeváků, (1502, Paderborn - 1555-1561, Soest) byl německý malíř, rytec, kreslíř a zlatník.", "tgt_summary": "Heinrich Aldegrever or Aldegraf (1502–1555, 1558 or 1561) was a German painter and engraver. He was one of the \"Little Masters\", the group of German artists making small old master prints in the generation after Albrecht Dürer.", "id": 2071400}
{"src_title": "Kvajáva hrušková", "tgt_title": "Psidium guajava", "src_document": [{"title": "Ekologie.", "content": "Nenáročná, rychle rostoucí rostlina z tropických i subtropických oblastí. Dobře roste v půdě obsahující hodně jílu, slínu, písku nebo i štěrku a jejíž pH se pohybuje v rozsahu 4,5 až 9,5; snáší i mírné zasolení. V průběhu vegetace potřebuje pro tvorbu plodů ideální teplotu v rozmezí 25 až 30 °C, některé odrůdy z horských oblastí Ekvádoru, rostoucí v nadmořské výšce až 2 000 m, přežívají v období vegetačního klidu i pokles teploty k 0 °C. Snáší i opakující se nedlouhá období sucha a mírné zastínění. Nejvíce však plodí na místech s průměrnými, rovnoměrně rozdělenými ročními srážkami 1000 až 2000 mm.", "section_level": 1}, {"title": "Popis.", "content": "Keř nebo nízký strom vysoký do 8 m, hustě větvený, se šupinatě se odlupující kůrou (červenohnědá nahoře a zelenavá vespod), s průměrem kmene menším než 25 cm. Vstřícně vyrůstající, aromatické, kožovité listy mají krátké řapíky a bývají velké 5 až 15 × 4 až 6 cm. Jejich čepele jsou eliptického tvaru, bázi mají zaoblenou nebo klínovitou, po obvodě jsou celokrajné, na vrcholu tupé a spodní stranu s vyniklými postranními žilkami v 10 až 15 párech mají světlejší než horní a často porostlou přitlačenými chlupy. Vonné květy, mající v průměru asi 3 cm, vyrůstají po jednom až třech z úžlabí listů. Jsou oboupohlavné, čtyř nebo pětičetné a mají okvětí vytvořeno vespod srostlým, vytrvalým kalichem a korunou s bílými, laločnatými plátky. Ze zvonkovité češule vyrůstá velký počet (i 250) bílých tyčinek se žlutými prašníky a ze čtyř plodolistů vytvořený spodní semeník se čnělkou s hlavičkovitou bliznou. Hlavním opylovačem je včela medonosná. Plod je hladká, neb mírně hrbolatá bobule 4 až 12 cm dlouhá, 0,3 až 0,5 kg těžká, se zaschlými kališními lístky na vrcholu. Před uzráním je zelená a tvrdá, gumovitá dužina má svíravou chuť. Ve zralosti je kvajáva žlutá a má červenou, měkkou, šťavnatou dužinu lahodné chuti a sladce voňavou. Obsahuje obvykle hodně (až 500), asi 3 mm velkých, převážně tvrdých semen, existují ale šlechtěnci i bez semen. Za dobrých podmínek jsou schopné vykvést již dvou až čtyřleté stromy, plný výnos poskytují počínaje 5. až 8. rokem. Rostliny se průměrně dožívají 40 let, produkce však po 15 až 25 létech klesá, lze je omladit drastickým řezem. Plody se vytváření na nových výhoncích vyrostlých ze starého dřeva, proto se musí stromy pro zachování dobré plodnosti pravidelně prořezávat.", "section_level": 1}, {"title": "Plody.", "content": "Ovoce dozrává za tři až pět měsíců po opylení, v příznivých klimatických podmínkách bývají za rok dvě sklizně a strom poskytne až 450 plodů. Jsou citlivé na otlak a následnou hnilobu, rychle přezrávají a ve zralosti bývají poškozovány ptáky a kaloni. Pro průmyslové zpracování se zralé setřásají vibrátory do plastových sítí, pro obchod se polozralé protrhávají ručně (3 × týdně), asi týden dozrávají rozložené na slámě a pak proložené tkaninou se odesílají v chladicích vozech k odběrateli. Kombinaci správné teploty, vlhkosti a namáčení do fungicidů, kyseliny giberelové a voskové emulze se zvýší jejich trvanlivost, a tudíž i prodejnost, až o 30 dnů.", "section_level": 1}, {"title": "Rozmnožování.", "content": "Dřevina se přirozeně rozmnožuje semeny, která si podržují životaschopnost po mnoho měsíců. Klíči nepravidelně, za tři až osm týdnů, předběžné namáčení klíčení urychlí. Semenáče jsou za dva roky vysoké až 70 cm a mohou se sázet na trvalá stanoviště. Byly vyšlechtěny desítky nových odrůd vhodné pro specifické půdní i klimatické podmínky. Šlechtí se na plodnost, chuť, dobu zraní, odolnost při transportu a na zachování kvality po dlouhou dobu po utržení. Tyto variety se pro zachování získaných vlastností nemnoží semeny, ale řízkováním. Řízky dlouhé asi 15 cm se získávají z kořenů, nebo se kořeny ponechané v zemi od stromu odříznou a v místě řezu vyrostou nové rostliny; nejvýnosnější způsobem je získávání řízku z vyzrálého dřeva při průklestu, kdy asi 1 cm dlouhé a 2 cm tlusté řízky při zastínění, velkém teple a vlhkosti zakoření s 90 % úspěšnosti. Rostliny pěstované z řízků však netvoří středový, hluboký kořen a proto se nově rozvinulo roubování nebo očkování vyšlechtěných odrůd na speciální podnože, takto vzniklé stromy však nemívají přímý kmen.", "section_level": 1}, {"title": "Rozšíření.", "content": "Kvajáva hrušková je rostlinou dobře se přizpůsobující širokému rozsahu podmínek prostředí. Snáší poměrně dobře stín, velmi brzy a pravidelně plodí a její plody obsahují hodně semen. Obvykle bývají stromy vysázeny v zahradách nebo v malých hájích, z toho se vymykají nové rozsáhlé plantáže v Indii (50 000 ha), Mexiku (15 000 ha), v Brazílii a atd. Plody jsou oblíbenou potravou mnoha ptáků i savců (kaloni, netopýři, hlodavci, prasata), kteří jejich semena v hojné míře šíří po okolí. Takto vznikají v původní krajině husté houštiny, které vytlačují původní vegetaci a jsou považované za invazní plevel a nákladně ničeny. Tyto invazní rostliny jsou někdy hodnoceny jako vetřelci lesních okrajů, pastvin, břehů vodních toků, okrajů cest a všech narušených míst. Nekontrolovaně se rozrůstají hlavně na Novém Zélandu, Havaji, tichomořských ostrovech, na Floridě, Bermudách,v Portoriku, Brazílii i v Ugandě. Plody divokých kultur v Karibiku jsou hostitelem dvoukřídlého hmyzu z čeledi octomilek \"Anastrepha suspensa\", které napadají citrusové plody.", "section_level": 1}], "src_summary": "Kvajáva hrušková (\"Psidium guajava\") je nevelká, stálezelená dřevina pocházející z tropů Střední a Jižní Ameriky a Karibiku. Pro chutné plody, česky nazývané kvajáva, byla rozšířena do tropických a subtropických oblastí téměř po celém světě.", "tgt_summary": "Psidium guajava, the common guava, yellow guava, or lemon guava, is an evergreen shrub or small tree native to the Caribbean, Central America and South America. It is easily pollinated by insects; in culture, mainly by the common honey bee, \"Apis mellifera\".", "id": 1472616}
{"src_title": "Vilém z Champeaux", "tgt_title": "William of Champeaux", "src_document": [{"title": "Život.", "content": "Byl žákem Manegolda z Lautenbachu, Anselma z Laonu a Roscelina z Compiègne. Po skončení studií vyučoval na pařížské katedrální škole, kde k jeho posluchačům patřil Pierre Abélard. V roce 1108 se kvůli obtížím nejasného původu – snad kvůli sporům s Abélardem – uchýlil do ústraní kláštera svatého Viktora. Brzy tu však obnovil své přednášky z rétoriky, filozofie a teologie a stal se pravděpodobně i podněcovatelem příklonu k mystice, která později ve svatoviktorské škole převládla (Vilém byl přítelem sv. Bernarda z Clairvaux, předního mystika té doby). V roce 1113 byl ustanoven biskupem v Châlons-sur-Marne a působil v tomto úřadě až do konce života.", "section_level": 1}, {"title": "Učení.", "content": "Z Vilémova díla se dochovalo jen málo spisů, jeho názory o obecninách známe převážně z prací Abélardových. Na rozdíl od svého nominalisticky orientovaného učitele Roscelina Vilém zastával ve sporu o univerzálie stanovisko krajního realismu. V prvních fázích své filozofické činnosti učil, že každá druhová všeobecnina existuje v individuích daného druhu jako jedna a tatáž podstata a že tato individua se liší od sebe jen tzv. akcidenty. Pod vlivem Abélardových kritických námitek změnil později své učení a přiklonil se k tzv. „realismu indiference\". Tvrdil, že je třeba rozlišovat to, co je společné všem individuím a co je indiferentní (nerozlišitelné), od toho, co je každému individuu osobně vlastní. Individua jsou singulární bytí, numericky a akcidentálně odlišená, a v nich je pluralita podstat – avšak indiferentní substance je společná a je jedna. Později Vilém zastával ještě třetí teorii, tzv. teorii podobnosti. Podle ní přirozenost v různých lidech není totožná, ale pouze podobná, a to proto, že jsou lidé.", "section_level": 1}], "src_summary": "Vilém z Champeaux, fr. \"Guillaume de Champeaux\", lat. \"Guillelmus Campellensis\" (kolem 1070, Champeaux – 18. ledna 1121, Châlons-en-Champagne) byl francouzský filozof a teolog, představitel scholastiky.", "tgt_summary": "Guillaume de Champeaux (c. 1070 – 18 January 1121 in Châlons-en-Champagne), known in English as William of Champeaux and Latinised to Gulielmus de Campellis, was a French philosopher and theologian.", "id": 646925}
{"src_title": "Jean Meslier", "tgt_title": "Jean Meslier", "src_document": [{"title": "Život.", "content": "Jean Meslier se narodil v roce 1664 ve vesnici Mazerny, která leží asi 20 km jižně od města Charleville-Mézières. Jeho otec byl domácím tkalcem. Po absolvování bohosloveckého semináře v Remeši se stal roku 1688 farářem v Châlons-sur-Marne (později přejmenováno na Châlons-en-Champagne). V roce 1689 byl ustanoven farářem v obci Étrépigny, která se rozkládá asi 11 km jižně od města Charleville-Mézières. Vesnice Étrépigny měla v té době přibližně 150 obyvatel, převážně rolníků, a Meslierovi byla svěřena péče i o farníky sousední obce Balaives-et-Butz. Do roku 1711 žil poklidně a bez konfliktů se světskou i církevní vrchností a plnil svědomitě své povinnosti. V dalších letech si však znepřátelil arcibiskupa v Remeši, který o Meslierovi napsal: „\"Je nevzdělaný, domýšlivý, velmi umíněný a neústupný..., plete se do věcí, kterým nerozumí...\"\" V roce 1716 začínají jeho konflikty se šlechticem Antoinem de Touilly, který byl pánem vesnice Étrépigny. Proti panu de Touilly vystoupil Meslier s obviněním, že krutě zachází se sedláky, a z kazatelny káral jeho chování. Pan de Touilly si stěžoval arcibiskupovi a obvinil Mesliera, že zanedbává své povinnosti. Při slyšení u arcibiskupa Meslier přečetl předem napsanou ironickou řeč proti šlechtě. Byl potrestán jednoměsíční izolací v remešském semináři. V posledních letech svého života plnil Meslier své kněžské povinnosti zřejmě již jen s krajní nechutí. Ve své \"Závěti\" o tom píše: \"„Byl jsem nicméně nucen poučovat vás o vašem náboženství a alespoň někdy vám o něm promluvit, abych na oko splnil svou povinnost, kterou jsem na sebe vzal jako farář vaší farnosti. A přitom mě velmi trápila nepříjemná nutnost jednat a mluvit úplně proti svým názorům a sám vás udržovat v hloupých omylech a nesmyslných pověrách, které jsem nenáviděl, odsuzoval a z duše si ošklivil.\"\" Meslier žil na venkově a neměl téměř žádné styky s intelektuálním světem. I když měl ve své knihovně po ruce jen omezené množství knih, nebyl nevzdělaným člověkem. Ve svém díle cituje nejen bibli a církevní otce, zvláště Augustina, ale také řadu antických autorů: Ovidia, Vergilia, Lúkiana, Livia, Tacita, Senecu, Plútarcha, Lucretia. Bohoslovecký seminář seznámil Mesliera s francouzskou teologii i s francouzskou filozofií 16. a 17. století a je též pravděpodobné, že byl obeznámen s Baylovým slovníkem. Velkou autoritou pro něj byl Michel de Montaigne, kterého ve svém díle mnohokrát cituje. Jean Meslier zemřel ve své farnosti v roce 1729; všechen svůj majetek odkázal farníkům.", "section_level": 1}, {"title": "Dílo.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "\"Le Testament\" (\"Závěť\").", "content": "V Meslierově pozůstalosti se našel objemný rukopis, který byl označen jako \"Závěť\" (\"Le Testament\"). Tento rozsáhlý spis o třech dílech má celkem 99 kapitol. Není datován, ale lze usuzovat, že jde o práci posledních let jeho života a že ji dokončil krátce před svou smrtí. Na první stránku \"Závěti\" Meslier napsal: „\"Zápisky myšlenek a soudů kněze Jeana Mesliera ... o některých zlořádech a bludech v mravech a chování lidí, které jasně a přesvědčivě dokazují nepravdivost a lživost všech božstev a náboženství světa. Jeho myšlenky a soudy jsou po jeho smrti určeny jeho farním osadníkům, aby jim a jejich bližním posloužily jako svědectví pravdy.\"\" Předmluva začíná slovy: „\"Drazí přátelé, nemohl jsem říci otevřeně, dokud jsem žil, jak jsem smýšlel o počínání lidí a o vládě nad nimi, o jejich náboženstvích a mravech; mělo by to příliš nebezpečné a nepříjemné následky; proto jsem se rozhodl, povědět vám to, až zemřu.\"\" V \"Závěti\" autor dokazuje, že náboženství je nástrojem útisku, že odporuje rozumu, že ospravedlňuje bezpráví. Všechna náboženství jsou jen výmysly, klam, který slouží mocným a má snadněji udržet lid na uzdě. Vznáší námitky proti věrohodnosti evangelií, bible, zázraků a proroctví. Tvrdí, že křesťanská morálka je v rozporu s rozumem i s přirozeným právem. Meslier brojil proti šlechtě a jiným „povalečským stavům\", např. proti zbytečným mnichům, kteří se neživí poctivou prací. Zastával názor, že všichni lidé jsou si od přírody rovni, a odsuzoval ty, kteří žijí na účet druhých, především šlechtice, které přirovnával k hmyzu, jenž se živí z těl a krve jiných. Se sympatiemi se Meslier vyslovil o přání „jednoho člověka\", aby všichni urození byli za své ničemnosti „\"pověšeni a zardoušeni střevy kněží\"\". Kritizoval také soukromé vlastnictví a propagoval majetkové společenství, ale nevyložil podrobně, jak by se k němu mělo dospět. Odmítal nerozlučitelnost manželství a soudil, že na nešťastná manželství doplácejí nejvíce děti z nich vzešlé. Rozhodně se vyslovoval pro odstranění monarchie a vyznával platonský ideál, dle kterého má být stát řízen nejmoudřejšími. Dle Meslierova názoru může být tyranie králů, šlechty a kněží odstraněna jen násilnou revolucí. Proto doporučoval i královraždu a nadšeně opěvoval „šlechetné vrahy tyranů\", které znaly minulé věky, např. Bruta a Cassia. Vytýkal svým současníkům, že nechávají žít tyrany a že „\"nadobro nesvrhnou hanebné jařmo jejich násilnické vlády\"\". Lidé si dle Mesliera zvykli na otroctví a nepomýšlejí na to, aby si znova vydobyli svobodu. Meslier vyvracel důkazy Boží existence a hlásal, že hmota, čas, prostor a zákonitosti přírody nemohly být stvořeny Bohem, ale jsou věčné. Polemizoval s Fénelonem a celé kapitoly věnoval vyvrácení Descartesovy a Malebrancheovy filozofie. Stavěl se proti Destartesovu dualismu hmoty a ducha. Popíral nesmrtelnost duše, myšlení chápal jen jako pohyb a proměnu hmoty. Celkově lze konstatovat, že Meslier nebyl jen ateistou, materialistou a radikálním kritikem náboženství, ale – řečeno slovy profesora Vozky – „\"mluva Meslierova byla řečí buřiče, který neměl ve své době sobě rovného\"\". Meslierova \"Závěť\" není dílo stylově vytříbené. Výklad je rozvláčný, neuspořádaný, mnohé se opakuje, citáty jsou někdy uváděny nepřesně. Autor již zřejmě neměl čas a sílu provést konečnou redakci a snad ani nepředpokládal, že by jeho práce mohla být někdy otištěna. Voltaire konstatoval, že \"Závěť\" je „\"napsána s těžkopádnou prostotou\"\" a že „\"je to psáno stylem kočárového koně, ale takového, který pořádně vyhazuje!\"\"", "section_level": 2}, {"title": "Osudy Meslierovy \"Závěti\".", "content": "Již v roce 1730, tedy krátce po Meslierově smrti, se po Francii začínají šířit rukopisné opisy textu \"Závěti\", samozřejmě především v kruzích volnomyšlenkářů. Několik těchto rukopisných exemplářů se uchovalo v různých knihovnách. Jeden z rukopisů se nakonec dostal do rukou i Voltairovi a ten byl dílem nadšen. Svému příteli Voltaire dne 16. 2. 1762 napsal: „\"Je to dílo, bez něhož se neobejdou démoni, výtečný katechismus Belzebuba. Věřte, že je to velmi vzácná kniha, je to poklad.\"\" Voltaire pořídil stručný výtah ze \"Závěti\" a v roce 1762 zařídil jeho anonymní vydání v Ženevě; pak následovala další vydání. Tak vyšla \"Závěť\" poprvé tiskem, byť jen v neúplné podobě. Výtisky ovšem mohly být rozšiřovány pouze tajně, neboť církev i stát toto dílo odsoudily. Rozhodnutím pařížského parlamentu byla \"Závěť\" dne 8. 2. 1775 spálena rukou katovou. Voltairův výtah je velmi stručný (63 stran, tj. asi desetina nezkráceného textu) a čerpá jen z prvního dílu \"Závěti\". Soustřeďuje se na kritiku křesťanského náboženství, na pasáže, kde Meslier odhaluje pokrytectví a chamtivost kněží. Voltaire jako deista nezahrnul do výtahu místa, která svědčí o Meslierově ateismu a materialismu, ani jeho myšlenky společensko-politické. V dopise jednomu ze svých přátel Voltaire o Meslierovi napsal: \"„Jeho dílo je příliš dlouhé, příliš únavné a také příliš buřičské; ale výtah z něho je krátký a obsahuje všecko, co v originále zasluhuje být čteno...\".\" Meslierova \"Závěť\" neovlivnila jen Voltaira, ale i další osvícence, především Holbacha. Za Velké francouzské revoluce, kterou Meslier svými myšlenkami pomáhal připravovat, byly jeho zásluhy připomenuty v dekretu Národního konventu ze dne 17. listopadu 1793, v němž se praví, že Meslier byl prvním knězem, „\"který měl odvahu otevřeně se zříci náboženských bludů\".\" Celá a nezkrácená Meslierova \"Závěť\" byla vydána tiskem až roku 1864 v Amsterdamu. Vydal ji holandský volnomyšlenkář Rudolf Charles podle jednoho ze zachovaných rukopisných opisů. Katolická církev zařadila \"Závěť\" Jeana Mesliera (\"Testament de Jean Meslier\") dekretem ze dne 8. července 1765 na Index zakázaných knih.", "section_level": 2}], "src_summary": "Jean Meslier [žan melje] (15. červen 1664, Mazerny – 17. červen 1729, Étrépigny) byl francouzský katolický kněz a ateistický filozof.", "tgt_summary": "Jean Meslier (; also Mellier; 15 June 1664 – 17 June 1729) was a French Catholic priest (abbé) who was discovered, upon his death, to have written a book-length philosophical essay promoting atheism and materialism. Described by the author as his \"testament\" to his parishioners, the text criticizes and denounces all religions.", "id": 2315269}
{"src_title": "Hukot", "tgt_title": "The Hum", "src_document": [{"title": "Popis.", "content": "Jedná se o stálý zvuk nízké frekvence, častokrát popisovaný jako běh dieselového motoru v dáli, nebo něco podobného hlubokému zvuku, jež se nepodobá ničemu známému z okolí (například domácí spotřebiče, veřejná doprava, atd.). Existují webové stránky se záznamem popisovaného jevu. Mnoho jeho pozorovatelů popisuje různé vlastnosti. Někteří slyší pouze hučení, někteří dokonce pozorují uvnitř budov narůst na intenzitě. Někteří také hučení vnímají skrze své tělo. Někteří tvrdí, že ušní ucpávky nepomáhají. Pro ty, kteří hučení slyší, je hučení velmi výrazné a jsou s ním spojeny ve Spojeném království nejméně tři sebevraždy. Studie Taoského hučení udává, že alespoň 2 % dotčených mohou hučení slyšet; každý pozorovatel dokonce na jiné frekvenci mezi 32 Hz a 80 Hz s modulací od 0,5 do 2 Hz. Podobné výsledky jsou zaznamenány v dřívější anglické studii. Pozorovatelé popisují, že hučení je vázané k místu a proto není z dáli slyšitelné. Jeden pozorovatel zaznamenal, že rozsah Taoského hučení je pro něj slyšitelné do vzdálenosti 48 km. Poměr pohlaví pozorovatelů je téměř stejný. Nejvyšší počet pozorovatelů je středního věku, a věk lze považovat za faktor, který ovlivňuje pravděpodobnost, že jedinec hučení uslyší. V roce 2006 Tom Moir, z univerzity Massey, Aucland, Nový Zéland, pořídil několik nahrávek a věří, že se jedná o Aucklandské hučení. Jeho předchozí výzkum využíval simulované zvuky indikující, že hučení bylo asi ve frekvenci 56 Hz. Taoské hučení bylo mezi 32 a 80 Hz. Skeptici nevěří, že se jedná o existující zvuk. V roce 2009, vedoucí v Addenbrookeho nemocnici v Cambridge, David Baguley, prohlásil, že asi jedna třetina problémů s hlukem je založena na fyzické podstatě, ostatní z pozorované skupiny se pouze příliš dychtivě soustředí na neškodné zvuky pozadí. Jeho současný výzkum se zabývá použitím psychologie a relaxačních technik pro minimalizaci utrpení a zmírnění nebo úplné odstranění popisovaného jevu. Geoff Leventhall, expert v oblasti zvuku a vibrací, předpokládá, že může být při řešení problému nápomocná kognitivně behaviorální terapie. \"Je otázkou, zdali je hučení znepokojující nebo relaxační. Kognitivně behaviorální terapie pomáhá lidem změnit postoj k hučení .", "section_level": 1}, {"title": "Historie.", "content": "Dříve tomuto jevu nebyla věnována výrazná pozornost. Byly publikovány pouze užitečné články ve vědecké literatuře: Leventhall, 2004, 2003; Cowan, 2003; Mullins & Kelly, 1998, 1995; Broner, 1978; Vasudevan & Gordon, 1977. Hučení bylo celosvětově ohlašováno.", "section_level": 1}, {"title": "Možná vysvětlení.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Mechanické zdroje.", "content": "Obvyklý pozorovatel popisuje hučení jako běh dieselového motoru. U většiny hlášených hučení nebyl vysledován mechanický zdroj. V případě Kokomo, Indiana, město s těžkým průmyslem, byly vysledovány dva zdroje. Prvním zdrojem byla na frekvenci 36 Hz běžící chladicí věž místní výrobny odlitků společnosti DaimlerChrysler a druhým vzduchový kompresor běžící na frekvenci 10 Hz výrobní společnosti Haynes. I přes to, že byla zařízení ošetřena, bylo hučení stále pozorováno. Další dvě hučení byla spojena s mechanickým zdrojem. U hučení pozorovaného v západním Seatlu byl jako jeho zdroj označena vakuová pumpa společnosti CalPortland na vyčerpávání lodního nákladu. Poté, co byla pumpa nahrazena tišším zařízením hlášení o hučení ustala. Podobné hučení zaznamenané ve Wellingtonu bylo způsobeno dieselovým generátorem na lodi. Stejně tak 35 Hz hučení ve Windsoru v Ontariu mělo původ ve výrobně oceli v industriální zóně na Zug Islands blízko Detroitu.", "section_level": 2}, {"title": "Tinnitus.", "content": "Stížnosti na hučení je u některých pacientů lékaři přisuzováno rušivým projevům sluchového aparátu lidského těla. Rušivé projevy jsou vytvářeny uvnitř sluchového aparátu nebo nervového systému bez vnějších příčin. Nicméně teorie, že hučení je způsobeno sluchovým aparátem samotným nezapadá do výpovědí svědků o pozorování hučení jen na určitých místech. Zatímco hučení je sváděno na projevy sluchového aparátu na nízkých frekvencích, jako je hučení způsobené průchodem krve, někteří pozorovatelé tvrdí, že se nejedná o interní záležitost, neboť hučení má silnější projev uvnitř jejich domu. Nicméně jiní tvrdí, že jeho intenzita je stejná uvnitř jako venku. Někteří lidé pozorují hučení pouze doma, zatímco ostatní kdekoliv. Někteří jedinci při pokusu o odhlučnění (například dvojité sklo), které obvykle slouží jako ochrana před venkovními ruchy, učinnili hučení ještě více slyšitelné.", "section_level": 2}, {"title": "Spontánní otoakustické emise.", "content": "Lidský sluchový systém sám o sobě vytváří zvuky – otoakustické emise (OAE). Rozdílné studie ukazují, že 38 – 60 % dospělých s normální funkcí sluchového aparátu tyto otoakustické emise mají, ale nezajímají se o ně. Lidé, kteří tyto zvuky slyší je obvykle popisují jako slabé brzučení nebo zvonění, zejména když jsou v prostředí úplného ticha. Výzkumníci, kteří se zabývají Taoským hučením považují otoakustické emise jako možné vysvětlení i za pravděpodobný důvod.", "section_level": 3}, {"title": "Ryby.", "content": "Jedno z možných příčin hučení v západním Seatlu bylo přisuzováno Žabohlavci. Jiné hučení v Sausalito v Kalifornii a také na západním pobřeží Spojených států bylo označeno jako hučení Žabohlavce, který volá svůj protějšek. Nicméně v tomto případě hučení rezonující skrze trup hausbótu bylo slyšitelné jen pro jeho obyvatele. Případ Západního Seattlu výzkumníci Univerzity ve Washingtonu zjistili, že možný zdroj hučení přenesený skrze tanker nebo trup lodi je možné přenést daleko, ale ne dostatečně daleko, aby to vysvětlovalo pozorované hučení. Skotská asociace Marine Science sdělila hypotézu, že noční hučení pozorované v Hythe, Hampshire ve Spojeném království by mohlo být produkováno podobnou příčinou. Toto vysvětlení však není možné považovat za rozumné, protože tento druh ryby se v těchto pobřežních vodách ve Spojeném království nenachází. I přes to, že zdroj v únoru roku 2014 nebyl nalezen, nyní je hučení dokumentováno.", "section_level": 2}, {"title": "Zájem médií.", "content": "Taoské hučení bylo zveřejněno v TV show nazvané Nevyřešené záhady (\"Unsolved Mysteries\") v LiveScience jako deset nejvýznamnějších jevů\", kde tento jev se umístil na desátém místě.", "section_level": 1}], "src_summary": "Jako hukot nebo hučení () je označován fenomén, nebo několik fenoménů, jež je lidmi pozorován na mnoha místech na zemi jako stálý a vtíravý zvuk nízké frekvence, hučení nebo dunění. Toto hučení nejsou všichni lidé schopni slyšet. Tento pozorovaný zvuk je někdy spojen zejména s názvem místa kde byl zveřejněn, například Bristolské hučení (anglicky \"Bristol Hum\") nebo Taoské hučení (anglicky \"Taos Hum\"). Je zatím nejasné, zdali se jedná o jeden jev, neboť jsou mu přiřazovány různé příčiny. V některých případech se může jednat o projev hučení v uších.", "tgt_summary": "The Hum is a name often given to widespread reports of a persistent and invasive low-frequency humming, rumbling, or droning noise not audible to all people. Hums have been widely reported by national media in the UK and the United States, and sometimes named according to the locality where the problem has been particularly publicized: e.g., the \"Bristol Hum\", the \"Taos Hum\" and the \"Windsor Hum.\" It is unclear whether it is a single phenomenon; different causes have been attributed. In some cases, it may be a manifestation of tinnitus.", "id": 119221}
{"src_title": "Erik Haula", "tgt_title": "Erik Haula", "src_document": [{"title": "Hráčská kariéra.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Začátky.", "content": "Haula se ještě v juniorských letech přesunul z Finska do zámoří, kde v minnesotském městě Faribault nastupoval v sezóně 2008/09 za zdejší mužstvo Shattuck-Saint Mary's. V této sezóně si připsal 24 branek a 55 asistencí, které činili 79 kanadských bodů v 49 utkáních, ke kterým nastoupil. V březnu 2009 ho angažovala Minnesotská univerzita. Tím se stal po Rakušanovi Thomasi Vanekovi teprve druhým hráčem narozeným mimo Severní Ameriku, který nastoupil za univerzitní mužstvo Minnesota Golden Gophers. O 3 měsíce později, dne 27. června 2009, si ho v 7. kole draftu NHL 2009 vybral tým Minnesota Wild jako 182. celkově. Předtím než se stal hráčem Minnesotské univerzity, nastupoval Haula v sezóně 2009/10 za tým Omaha Lancers v United States Hockey League (USHL). Jeho 28 gólů a 44 asistencí s celkovým plusovým skórem plus-minus +36 pomohlo Lancers zvítězit v západní divizi základní části. V jediné sezóně v USHL v níž nastoupil, byl jmenován do All-Stars a nováčkovského týmu této ligy. Po odchodu z USHL, zaznamenal Haula v 114 utkáních celkově 124 bodů (42 branek a 82 asistencí) ve třech sezónách v Golden Gophers. Následně se rozhodl zřeknout se jednoho roku v soutěži dospělých a podepsal jako profesionál s Wild.", "section_level": 2}, {"title": "Profesionální kariéra.", "content": "Dne 7. dubna 2013 uzavřelo vedení Minnesoty Wild s Haulou nováčkovskou smlouvu. Během sezóny 2013/14 si ho dne 29. listopadu 2013 vedení klubu stáhlo z jejich farmářského mužstva Iowa Wild v American Hockey League (AHL), aby mohl v dresu Wilds odehrát svůj první zápas v National Hockey League (NHL). V tomto duelu s Coloradem Avalanche zaznamenal svůj první bod, když přihrával na branku Danyho Heatleyho. Dne 9. prosince byl poslán zpět do Ioway. Po návratu do Minnesoty, 18. ledna 2014, zaznamenal svou první branku v NHL, když v 1. třetině duelu proti Dallasu Stars překonal krajana Kariho Lehtonena. Během play-off si v 13 utkáních připsal 4 branky a 3 asistence. Před následujícím ročníkem 2014/15 se nedohodl s Minnesotou na podobě nové smlouvy, a tak obě strany čekalo arbitráži řízení u nezávislého soudce. Ten nakonec rozhodl, že Haula dostane od Wilds dvouletou jednocestnou smlouvu ve výši 1 miliónu amerických dolarů. Sezóna 2015/16 byla pro Haulu odrazovým můstkem, když si v ní vytvořil osobní maximum v počtu branek (14), asistencí (20) a kanadských bodů (34) o více než dvojnásobek ve všech těchto kategoriích oproti jeho předchozímu maximu. Většinu tohoto ročníku plnil úlohu centra ve třetí formaci spolu s Ninem Niederreiterem a Jasonem Pominvillem, která se rychle stala dosti efektivní.", "section_level": 2}], "src_summary": "Erik Haula (* 23. března 1991, Pori) je finský hokejový útočník hrající v severoamerické National Hockey League (NHL) za tým Florida Panthers. Byl draftován v roce 2009 v 7. kole ze 182. pozice týmem Minnesota Wild.", "tgt_summary": "Erik Haula (born 23 March 1991) is a Finnish professional ice hockey center currently playing for the Florida Panthers of the National Hockey League (NHL). He has previously played for the Minnesota Wild, Vegas Golden Knights and Carolina Hurricanes. Haula was selected by the Wild in the seventh round, 182nd overall, of the 2009 NHL Entry Draft.", "id": 1660606}
{"src_title": "Cathedra Petri", "tgt_title": "Chair of Saint Peter", "src_document": [{"title": "Historie a popis.", "content": "S myšlenkou vytvoření monumentu v závěru apsidy baziliky, který by vyvýšil a oslavil nejvzácnější relikvii Svatopetrské baziliky, přišel papež Alexander VII. V roce 1657 pověřil sochaře a architekta Gian Lorenza Berniniho aby takový monument navrhl. Podle malého umělcova návrhu připravili jeho žáci větší model. Svou původní představu však Bernini na návrh malíře Andrei Sacchiho přepracoval a do nového návrhu zahrnul i okno, které apsidu shora prosvětlovalo. V roce 1666 dotvořil okno namalovanou letící holubicí, symbolem Ducha svatého. Okno též obklopil pozlacenou gloriolou s anděly.", "section_level": 1}, {"title": "Sochy církevních učitelů.", "content": "Berniniho návrh spodní části díla předpokládal umístění soch čtyř církevních učitelů, dvou západních a dvou východních, kteří přidržují trůn. Vpravo vpředu umístil sv. Augustina a za ním sv. Atanáše. Vlevo vpředu předpokládal sochu sv. Ambrože a za ním sv. Jana Zlatoústého. Dva z nich – sv. Augustin a sv. Ambrož – symbolicky zastupují západní křesťanskou církev, sv. Atanáš a sv. Jan Zlatoústý zase východní církev. Sochy byly hotové počátkem roku 1663 a zhotovili je Ferrata, Raggi a Lazzaro Morelli.", "section_level": 2}, {"title": "Křeslo.", "content": "Ústředním místem celého díla je bronzové křeslo. Jde vlastně o kovovou schránku, ve které je uložen jako relikvie původní Petrův biskupský trůn. Dlouho se uvažovalo o jeho původu. Od nepaměti se věřilo v pravost relikvie. Pravděpodobně ho dostal darem papež Jan VIII. roku 875. Teprve v roce 1867 nařídil papež Pius IX. schránku otevřít a dřevěný trůn veřejně vystavit. Příležitost relikvii prozkoumat dostali i vědci, kteří došli k závěru, že dílo je mnohem mladší a pochází pravděpodobně z karolinské éry, tedy ze středověku. Další možnost výzkumu se vědcům naskytla při druhém otevření schránky během pontifikátu Pavla VI. Dendrologickým výzkumem se potvrdilo, že dřevo katedry pochází ze stromů pokácených ve třicátých letech 9. století. V podstatě se tak potvrdily domněnky předchozího bádání, tedy že trůn pochází z období franckého krále Karla Holého, jehož postava je ostatně vyřezaná na sedadle. Na vrcholu trůnu je papežská mitra, které se dotýkají dva andělíčci. Nad trůnem, obklopené bronzovou a štukovou výzdobou (převážně andělé) je oválné okno s holoubkem (z českého křišťálu), zpodobňující Svatého Ducha. Při průchodu slunečních paprsků oknem vzniká působivý efekt.", "section_level": 2}], "src_summary": "Cathedra Petri , italsky \"La Cattedra di San Pietro\", česky Petrův trůn či stolec, je náboženská relikvie v bazilice svatého Petra. Jde o pozlacený dřevěný trůn, který podle náboženské tradice patřil prvnímu papeži svatému Petrovi.", "tgt_summary": "The Chair of Saint Peter (), also known as the Throne of Saint Peter, is a relic conserved in St. Peter's Basilica in Vatican City, the sovereign enclave of the Pope inside Rome, Italy. The relic is a wooden throne that tradition claims the Apostle Saint Peter, the leader of the Early Christians in Rome and first Pope, used as Bishop of Rome. The relic is enclosed in a sculpted gilt bronze casing designed by Gian Lorenzo Bernini and executed between 1647 and 1653. In 2012, Pope Benedict XVI described the chair as \"a symbol of the special mission of Peter and his Successors to tend Christ’s flock, keeping it united in faith and in charity.\" The wooden throne was a gift from Holy Roman Emperor Charles the Bald to Pope John VIII in 875. It has been studied many times over the years, the last being from 1968 to 1974, when it was last removed from the Bernini altar. That study concluded that it was not a double, but rather a single, chair with a covering and that no part of the chair dated earlier than the sixth century.", "id": 540701}
{"src_title": "Katedrála svatého Stanislava (Vilnius)", "tgt_title": "Vilnius Cathedral", "src_document": [{"title": "Dějiny.", "content": "V 13. století stál na západním úpatí Hradní hory (na výběžku sevřeném korytem řeky Vilija) pravděpodobně katedrální chrám krále Mindaugase. Existuje legenda, podle níž se po smrti Mindaugase v roce 1263 chrám stal pohanským. V pozdější době byla budova zbourána a na jejích základech vznikly 1,4 metru silné gotické pilíře s kostelíkem. Tyto nové architektonické kusy postavil litevský velkokníže Jagello (Jogaila) poté, co bylo na Litvě, jako poslední evropské zemi, v roce 1387 za oficiální náboženství přijato křesťanství. Sloupy byly zasvěceny sv. Trojici, sv. Marii, sv. Stanislavovi a sv. Vladislavovi. Dřevěný Jogailův chrám, jak se zpočátku tato stavba nazývala, v roce 1419 shořel. Později se ho kníže Vytautas rozhodl znovu postavit. Tehdy už ale jako velký kamenný kostel v gotickém stylu. O nějaký čas ke kostelu přibyla zvonice, dílo litevských architektů. Po sto letech potřeboval chrám opravu, a proto byl přebudován. V roce 1522 pod vedením architekta Annuse začaly rekonstrukční práce. Chrám byl rekonstruován podle projektu římského architekta Bernarda Zanobiho. V roce 1539 však znovu vyhořel. Po tomto požáru se ho ujal italský architekt Giovanni Zini ze Sieny, který již v roce 1545 nechal zbudovat novou chrámovou klenbu. Architekt měl představu vybudovat chrám ve stylu renesance. S touto myšlenkou ho i v roce 1557 dokončil, avšak roku 1596 byla nutná další přestavba, protože základy a gotické prvky chrámu nebyly dostatečně vypracovány. V roce 1610 chrám potřetí vyhořel a bylo jej nutné rekonstruovat. Rekonstrukční práce trvaly téměř 20 let. (Z tohoto období pochází i Orloj sv. Kazimíra, do nějž byly v roce 1636 uloženy ostatky sv. Kazimíra, patrona Litvy). O 29 let později (1639) chrám znovu hořel, byl však brzy opět postaven. V období let 1655–1660 Vilnius obsadili Rusové. Během jejich přítomnosti město a jeho památky chátraly. Ostatky sv. Kazimíra byly odvezeny; v chrámu byly pochovány ostatky žen litevských panovníků Alexandra a Zikmunda Augusta Alžběty a Barbary, které byly zazděny v podzemí katedrály. Historikové předpokládají, že i hrobka knížete Vytautase, která se také nacházela v chrámu, měla stejný osud. Po skončení válek v roce 1666 se pozůstatky sv. Kazimíra opět vrátily na původní místo a začaly rekonstrukční práce, které se ujal italský architekt Giovanni Salvatori. Chrám tentokrát postavil v barokním stylu. Podle architektonických projektů mistra Glaubice v letech 1752–1754 byly věže chrámu i jeho zvonice zkráceny. Tak vypadal chrám až do roku 1769, dokud se nezhroutila jeho jižní věž. Díky úsilí biskupa Ignáce Masalskise v roce 1777 začaly rekonstrukční práce podle projektu architekta Laurinase Gucevičiuse. Práce trvaly dvanáct let a z barokního kostela se stal kostel klasicistní. Gucevičius chrám rozšířil a prodloužil, avšak základy a stěny chrámu zůstaly původní. Zachoval i vnitřní výšku chrámu a strukturu jeho stropu. Výchozím bodem pro rekonstrukci chrámu se stal Orloj sv. Kazimíra. Na východní stranu chrámu architekt přistavěl identickou kupoli jako je na západní, avšak s ještě větším rozměrem hodin. Fasádu kostela zvelebil monumentálním portikem. I když se zachovala autentičnost a nedotknutelnost stěn chrámu, Gucevičius takto dosáhl absolutní dokonalosti, symetrie a harmonie budovy klasicistního stylu. Po jeho smrti práci s několika úpravami dokončil profesor Vilniuské univerzity Mikolas Šulc a v roce 1801 ho biskup Kosakovsky vysvětil. Střecha chrámu byla nejprve měděná, ale v roce 1917 ji Němci (Vilnius byl v průběhu 1. sv. války okupován) rozebrali a nahradili lepenkou, později cínovou střechou.", "section_level": 1}, {"title": "Popis.", "content": "Po bocích chrámu se nachází šest sloupů postavených v dórském stylu. Pod nimi se na jižní straně nacházejí sochy litevských velkoknížat a na severní straně je to pět soch svatých jezuitského řádu, které sem byly převezeny v roce 1832 z oltáře Kostela sv. Kazimíra. Na vnější stěně Orloje sv. Kazimíra (zvonice) se nachází mramorová deska s latinskými nápisy zdobená bývalým státním znakem. Portikus katedrálního chrámu je rovněž postaven v dórském stylu. V jeho vrchní části se nachází figurální kompozice italského sochaře Riggia, která vyobrazuje Noeho oběť Hospodinovi. Fasádu dotvářejí dvě sochy Abrahama a Mojžíše, umístěné po stranách průčelí chrámu. Vnitřek zvelebily čtyři menší sochy evangelistů s jejich symboly – Marka s andělem, Matouše se lvem, Lukáše s beránkem a Jana s orlem. Dříve se v těchto místech (nad dveřmi) nacházely výjevy ze života apoštolů. Nad frontonem se nacházejí tři monumentální sochy: sv. Eleny s velkým pozlaceným křížem uprostřed, vlevo sv. Stanislava a vpravo sv. Kazimíra. Tyto sochy jsou díly litevských mistrů Karolise a Kazimíra Elskisových, kteří je vytvořili podle návrhu mistra Smuglevičiuse a podle rozměrů L. Gucevičiuse. Chrám se v takové podobě zachoval dodnes. Záplavy, které Vilnius postihly v roce 1931, zalily prostory chrámu. Po této události prošel chrám důkladnou rekonstrukcí. Po skončení druhé světové války byla v roce 1949 katedrála uzavřena. O rok později, se souhlasem tehdejšího městského architekta byly zlikvidovány všechny sochy, které zdobily chrám. Majetek chrámu byl rozkraden. Přibližně 4000 knih bylo prodáno do městského Domu knihy. Pozůstatky sv. Kazimíra byly přeneseny do kostela sv. Petra a Pavla. V roce 1980 byla cínová střecha opět nahrazena měděnou a na původní místo se vrátily i všechny sochy z fasády chrámu. O rok později prošel rekonstrukcí i interiér. Dnes ho zdobí různé obrazy litevských mistrů. Nachází se v něm i šachta, ve které je umístěno muzeum historie. V roce 1988 byl chrám navrácen do rukou římskokatolické církve. Dne 5. února 1989 se tak mohl katedrální chrám znovu vysvětit. V témže roce (4. března) byly do chrámu přeneseny ostatky sv. Kazimíra. Tři sochy na průčelí chrámového exteriéru byly vráceny na původní místo v roce 1996. Jejich autorem byl tentokrát mistr Kuzma. Nalevo od oltáře přibyla na stěnu chrámu pamětní tabule Vytautase s jeho portrétem nad ní, přeneseným z kláštera sv. Augustina.", "section_level": 1}], "src_summary": "Katedrála svatého Stanislava a svatého Vladislava (; ) je římskokatolická katedrála a bazilika minor ve Vilniusu. Nachází se v historické části města na Katedrálním náměstí.", "tgt_summary": "The Cathedral Basilica of St Stanislaus and St Ladislaus of Vilnius (, ) is the main Roman Catholic Cathedral of Lithuania. It is situated in Vilnius Old Town, just off Cathedral Square. Dedicated to Saints Stanislaus and Ladislaus, the church is the heart of Catholic spiritual life in Lithuania. The coronations of the Grand Dukes of Lithuania took place within its confines. Inside its crypts and catacombs are buried many famous people from Lithuanian and Polish history including Vytautas (1430), his wife Anna (1418), his brother Sigismund (Žygimantas) (1440), his cousin Švitrigaila (1452), Saint Casimir (1484), Alexander Jagiellon (1506), and two wives of Sigismund II Augustus: Elisabeth of Habsburg (1545) and Barbara Radziwiłł (1551). The heart of the Polish king Władysław IV Vasa was buried there upon his death, although the rest of his body is buried at the Wawel Cathedral in Kraków. Inside, there are more than forty works of art dating from the 16th through 19th centuries, including frescoes and paintings of various sizes. During the restoration of the cathedral, the altars of a presumed pagan temple and the original floor, laid during the reign of King Mindaugas, were uncovered. In addition, the remains of the cathedral built in 1387 were also located. A fresco dating from the end of the 14th century, the oldest known fresco in Lithuania, was found on the wall of one of the cathedral's underground chapels. During the Soviet regime initially the cathedral was converted into a warehouse. Masses were celebrated again starting in 1988, although the cathedral was still officially called \"The Gallery of Images\" at that time. In 1989, its status as a cathedral was restored.", "id": 2374579}
{"src_title": "Sportovní chůze", "tgt_title": "Racewalking", "src_document": [{"title": "Historie.", "content": "Sportovní chůze vznikla na počátku 17. století v Anglii, kde se šlechtici sázeli o to, čí lokaj je rychlejší. Již tehdy byla stanovena pravidla, nesmělo se běžet a využívala se technika pata-špička. Tyto soutěže byly v druhé polovině 18. století inspirací ke dlouhým závodům. Pro závodníky vznikl termín pedestriáni, který převzali i čeští průkopníci sportovní chůze. Závodníci byli slušně placeni a i v této době se sázelo. Dobové zdroje hovoří o různých cílech: Pozdější čeští pedestriáni mají na svém kontě několik pozoruhodných výkonů: Vznik sportovních klubů ve velkých městech způsobil vzestup diváckého zájmu o chůzi. V 70. letech 19. století se chůze dostala (po dostizích) na druhé místo sázkových sportů. Pro nově se utvářející olympijské hnutí, které tvrdě odmítalo profesionalismus, se však disciplína musela stát amatérskou a oprostit se od sázení, aby ji byl povolen vstup na olympijské hry. Na olympijských hrách byla chůze poprvé v roce 1908 (LOH v Londýně). Ženy se poprvé představily až na LOH v Barceloně v roce 1992.", "section_level": 1}, {"title": "Pravidla.", "content": "Na počátku 20. století požadovala pravidla propnutí kolene alespoň jednou během kroku. Na začátku 70. let již musela být noha napnutá v okamžik kdy se ocitla pod tělem. Od roku 1996 je platné pravidlo P 230.1, podle něhož musí chodec propínat od paty po špičku. \"\"Závodní chůze je takový pohyb kroky, při němž nedojde k viditelné (lidským okem postřehnutelné) ztrátě dotyku chodce se zemí. Oporová noha musí být bezpodmínečně napnutá (tj. nepokrčená v koleně) od okamžiku prvního kontaktu se zemí až do okamžiku, kdy je ve svislé poloze.\"\" Pokud pravidla závodník nedodržuje, může dostat od rozhodčích napomenutí (červenou kartu), při třetím napomenutí je diskvalifikován. Tři červené karty však musí obdržet od různých rozhodčích. Dodržování pravidel sportovní chůze dal vzniknout specifickému pohybu pánví, který se stal terčem posměchu již ve 20. letech 20. století.", "section_level": 1}], "src_summary": "Sportovní chůze je lehkoatletická sportovní disciplína. Od běhu se liší tím, že závodník nesmí po celou dobu ztratit kontakt se zemí – minimálně jedna z jeho nohou se musí v každém okamžiku závodu dotýkat země. Vzdálenosti se obvykle pohybují od 3 km do 50 km. Sportovní chůze je populární v iberoamerických zemích, Rusku, Austrálii nebo Číně.", "tgt_summary": "Racewalking, or race walking, is a long-distance discipline within the sport of athletics. Although it is a foot race, it is different from running in that one foot must appear to be in contact with the ground at all times. This is assessed by race judges. Typically held on either roads or on running tracks, common distances range from up to 100 kilometres (62.1 mi). There are two racewalking distances contested at the Summer Olympics: the 20 kilometres race walk (men and women) and 50 kilometres race walk (men only). Both are held as road events. The biennial World Athletics Championships also features these three events, in addition to a 50 km walk for women. The IAAF World Race Walking Cup, first held in 1961, is a stand-alone global competition for the discipline and it has 10 kilometres race walks for junior athletes, in addition to the Olympic-standard events. The IAAF World Indoor Championships featured 5000 m and 3000 m race walk variations, but these were discontinued after 1993. Top level athletics championships and games typically feature 20 km racewalking events. The sport emerged from a British culture of long-distance competitive walking known as pedestrianism, which began to develop the ruleset that is the basis of the modern discipline around the mid-19th century. Since the mid-20th century onwards, Russian and Chinese athletes have been among the most successful on the global stage, with Europe and parts of Latin America producing most of the remaining top level walkers. Compared to other forms of foot racing, stride length is reduced; to achieve competitive speeds racewalkers must attain cadence rates comparable to those achieved by world-class 800 metres runners.", "id": 1637215}
{"src_title": "Jezdectví na Letních olympijských hrách 2012", "tgt_title": "Equestrian at the 2012 Summer Olympics", "src_document": [{"title": "Soutěž.", "content": "Jezdectví na Letních olympijských hrách 2012 mělo šest odvětví:", "section_level": 1}, {"title": "Průběh soutěže.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Parkurové skákání.", "content": "Celkem se jede pět kol, jejichž vítěz získá individuální medaili. Do druhého kola postoupí ti mezi prvním až šedesátým místem včetně. Pokud bylo na šedesátém místě více účastníků, postupovali by všichni. Do třetího kola postupuje pětačtyřicet nejlepších, opět platí, že postoupí všichni soutěžící na 45. místě, tedy i pokud jich bylo více. Do čtvrtého kola postupuje pětatřicet jezdců, ale maximálně čtyři na jednu zem (tedy v případě, že postoupilo pět účastníků z jednoho státu, jeden z nich v dalším kole soutěžit nemohl). Ve čtvrtém kole pak jezdci začínají „s čistým štítem“. Dvacet nejlepších jezdců odjede i páté kolo a poté se sčítají chyby ze čtvrtého a pátého kola, z čehož vyplynou medailisté a zbývající umístění. V soutěži družstev odjedou týmy celkem tři kola. Nejlepších osm družstev postupuje do druhého kola a ty samé týmy postupují i do třetího kola. Výsledky z druhého a třetího kola se sečtou a podle skóre jsou rozděleny medaile.", "section_level": 2}, {"title": "Drezura.", "content": "Drezurní družstva se skládají ze čtyř členů, přičemž ti všichni se účastní i soutěže o individuální medaile. Země, které nemají dostatek jezdců na utvoření družstva mohou své jezdce nechat závodit v individuální soutěži. Všichni jezdci, jak v soutěži družstev, tak v soutěži jednotlivců, odjedou Grand Prix. Šest nejlepších týmů, včetně těch na děleném šestém místě, postupuje do dalšího kola – Grand Prix Special, kde je hodnocení přísnější. Následně se sečtou výsledky tří nejlepších jezdců z každého týmu a podle výsledného skóre jsou určeni vítězové a zbývající umístění. V soutěži jednotlivců postupují do Grand Prix Special všichni jezdci, jejichž družstvo je mezi šesti nejlepšími. V případě, že země nemohla vytvořit družstvo, do dalšího kola postupuje osm nejlepších jednotlivců. Nejlepších osmnáct jezdců Grand Prix Special postupuje do třetího kola na freestyle. Platí ale, že na jednu zemi připadají v této soutěži maximálně tři soutěžící, podobně, jako je tomu v parkurovém skákání. Ve freestylu si jezdec sám tvoří hudbu i sestavu, i když v ní musí být některé, předem určené, povinné prvky. Záleží na jezdci zda zvolí jednodušší prvky nebo naopak. Důležitý je i výběr a sestavení hudby. Medaile jsou následně, na základě výsledku freestylu, rozdány podle skóre.", "section_level": 2}, {"title": "Jezdecká všestrannost.", "content": "Soutěž pro jednotlivce i družstva probíhá současně. Jezdci se zúčastní drezurního testu, kola cross-country a parkurového skákání. V soutěži družstev jsou následně sečteny tři nejlepší výsledky dané země (tři nejlepší z každé disciplíny) a tým s nejnižším počtem trestných bodů vítězí. V soutěži jednotlivců se pak soutěžící účastní ještě parkurového skákání a pak jsou podle výsledků rozděleny individuální medaile. I v jezdecké všestrannosti platí, že do finálního kola jednotlivců mohou postoupit maximálně tři závodníci na jednu zem.", "section_level": 2}], "src_summary": "Jezdectví na Letních olympijských hrách 2012 probíhalo v londýnském Greenwich Parku od 28. července do 9. srpna 2012. Tento sport obsahoval 3 disciplíny. V každé disciplíně soutěžili jak jednotlivci, tak družstva. Medaile byly rozděleny ve všech těchto šesti soutěžích. Nejúspěšnější zemí v jezdectví na Letních olympijských hrách 2012 byla Velká Británie, která získala tři zlaté medaile, celkem jich pak měla pět.", "tgt_summary": "The equestrian events at the 2012 Olympic Games in London were held between 28 July and 9 August at Greenwich Park. Medals were awarded in three disciplines for both individual and team competitions. Great Britain was the most successful nation, topping the medal table with three golds and five medals in total. They were particularly dominant in team events, taking two gold medals and a silver medal from three team events.", "id": 1041474}
{"src_title": "Tibetský institut v Rikonu", "tgt_title": "Tibet Institute Rikon", "src_document": [{"title": "Historie.", "content": "V roce 1961 bylo Švýcarsko jednou z prvních západních zemí, která umožnila ve větším měřítku azyl tibetským uprchlíkům. Bratři Henri a Jacques Kuhnové, majitelé ocelárny Metallwarenfabrik AG Heinrich Kuhn v Rikonu nejprve zajistili uprchlíkům ubytování, zaměstnali je a také iniciovali založení Tibetského institutu v Rikonu pro duchovní a kulturní potřeby tibetské komunity ve Švýcarsku a také pro zachování a udržení tibetské kultury ve prospěch budoucích generací. Klášterní institut byl založen na doporučení a pod patronací 14. dalajlámy Tändzina Gjamccho. Dalajláma zdůraznil význam klášterů pro Tibeťany v exilu, a poslal do Rikonu opata a čtyři mnichy z Indie. Dne 8. dubna 2010 se uskutečnila 14. návštěva Jeho Svatosti 14. dalajlámy v klášterním společenství v Rikonu u příležitosti 50. výročí založení tibetské komunity ve Švýcarsku. Byl vřele přijat všemi zde žijícími Tibeťany a klášterní komunitu navštívil znovu dne 17. dubna 2013.", "section_level": 1}, {"title": "Budova.", "content": "Základy budovy podle projektu architekta Ueli Flücka (Baden AG) byly položeny dne 29. července 1967. Dne 9. listopadu 1968 klášter vysvětili dva hlavní učitelé dalajlámy Trijang Rinpočhe a Ling Rinpočhe. Budova byla navržena ve stylu západní funkcionalistické architektury se zahrnutím tradičních tibetských prvků. Stavba je vybudována ve svahu, vchodem orientována k jihu. Okna jsou vsazena do hlubokých zděných výklenků, čímž, při pohledu zvenku, připomínají malá okna tibetských klášterů. Plochá střecha je ozdobena pozlacenou věžičkou se zvonovitou kupolí. Druhý zlatý symbol nad vchodem do podkroví, kde je umístěna knihovna, představuje kolo s osmi paprsky (Dharmačakra), znázorňující osmidílnou stezku k osvícení. Po stranách kola jsou dvě klečící sochy gazel jako symbol gazelího háje, kde Buddha poprvé přednesl své učení. Nad kolem je tibetským písmem vyryt nápis \"Klášter Kola nauky\".", "section_level": 1}, {"title": "Současnost.", "content": "Buddhistický klášter a jeho klášterní společenství jsou v současnosti důležitou součástí kulturního a náboženského života tibetské komunity ve Švýcarsku. Tibetský institut v Rikonu poskytuje širokou škálu kulturních aktivit také stále rostoucímu počtu lidí ze Západu, kteří se zajímají o buddhismus a Tibet. Institut napomáhá k pochopení tibetské kultury a vyvolává zájem a pozornost široké veřejnosti i odborníků. Organizuje veřejné akce, má knihovnu, vydává vlastní publikace, poskytuje podporu studentům a vědcům. Tibetský institut v Rikonu zajišťuje duchovní a kulturní potřeby Tibeťanů ve Švýcarsku a snaží se zachovat kulturu a náboženství Tibetu pro jeho další generace. Klášterní společenství podporuje vědecký výzkum v oblasti tibetanistiky a umožňuje dialog mezi buddhistickou filozofií a západní vědou.", "section_level": 1}, {"title": "Představení kláštera.", "content": "Od roku 2007 se klášterní komunita skládá ze zástupců čtyř hlavních škol tibetského buddhismu, kterými jsou: Ňingmapa, Kagjüpa, Sakjapa a Gelugpa.", "section_level": 1}], "src_summary": "Tibetský institut v Rikonu je tibetský buddhistický klášter stojící v Rikonu, lokalitě obce Zell v okresu Winterthur v kantonu Curych na severovýchodě Švýcarska. Je umístěn ve svahu údolí Töss, kterým protéká stejnojmenná řeka. Klášter byl založen jako nestátní nezisková organizace (nadace), protože od 19. století zákony ve Švýcarsku neumožňují zakládání nových klášterů.", "tgt_summary": "The Tibet Institute Rikon is a Tibetan monastery located in Zell-Rikon im Tösstal in the Töss Valley in Switzerland. It is an established as a non-profit foundation because Swiss laws resulting from the 19th century secularization movement did until 1973 not allow for the establishment of new monasteries.", "id": 2101365}
{"src_title": "Pascual Jordan", "tgt_title": "Pascual Jordan", "src_document": [{"title": "Rodina.", "content": "Předek Pacuala Jordana byl španělský šlechtic jménam Pascual Jorda, důsojník kavalerie, který sloužil s Brity v průběhu napoleonských válek a po nich. Nakonec se usadil v Hannoveru, který byl v té době majetkem britské královské rodiny. Jméno rodiny bylo posléze změněno na Jordan a rodinná tradice určuje, že v každé generaci se prvorozený syn jmenuje Pascual.", "section_level": 1}, {"title": "Vzdělání.", "content": "Jordan se v roce 1921 zapsal na Hannoverskou technickou univerzitu, kde studoval matematiku, fyziku a zoologii. Ještě před ziskem diplomu se ale v roce 1923 přesunul na univerzitu v Göttingenu, která byla na počátku 20. století proslulá svou úrovní výuky přírodních věd a matematiky. Zde se stal Jorduan asistentem matematika Richarda Couranta a posléze fyzika Maxe Borna.", "section_level": 1}, {"title": "Vědecká práce.", "content": "Jordan byl společně s Maxem Bornem a Wernerem Heisenbergem spoluautorem série významných článků o kvantové mechanice. Byl průkopníkem rané verze kvantové teorie pole a před druhou světovou válkou se jeho zájem zaměřil na kosmologii. Jordan vymyslel typ neasociativní algebry nyní pojmenované Jordanova algebra ve snaze vytvořit algebru pro kvantovou mechaniku a kvantovou teorii pole. Dnes se pro tento účel používá i von Neumannova algebra. Jordanova algebra od té doby našla uplatnění v projektivní geometrii, teorii čísel, komplexní analýze, optimalizaci a některých dalších oblastech matematiky. Rovněž je i nadále používána pro studium matematických a koncepčních základů kvantové teorie. V roce 1966 publikoval Jordan práci \"Die Expansion der Erde. Folgerungen aus der Diracschen Gravitationshypothese\", ve které rozvinul hypotézu, že podle Diracovy teorie o slábnutí gravitace v historii vesmíru, mohla Země nabýt své současné velikosti z koule, která měla na počátku jen asi 7000 kilometrů v průměru. Tato teorie mohla vysvětlit proč je tvárná spodní část zemské kůry poměrně rovnoměrná, zatímco horní křehká vrstva se rozlámala na kontinentální desky. Nicméně tato teorie expandující Země nebyla většinou geologů a geofyziků brána příliš vážně.", "section_level": 1}, {"title": "Politické aktivity.", "content": "V roce 1933 Jordan vstoupil do NSDAP, podobně jako Johannes Stark nebo Philipp Lenard a rovněž do SA, současně však bránil Einsteina a další židovské vědce. V roce 1939 narukoval do Luftwaffe a krátce pracoval jako analytik počasí pro raketové centrum v Peenemünde. Během války se pokoušel zaujmout nacistické politiky projekty různých pokročilých a vyspělých zbraní. Jeho návrhy byly ale ignorovány, jelikož byl pravděpodobně kvůli spojení s židovskými fyziky (Born, Pauli) a židovskou fyzikou, považován za politicky nespolehlivého. Někdy se uvádí, že nebýt jeho členství v NSDAP získal by s Maxem Bornem Nobelovu cenu v roce 1954. Po válce byl zásluhou Wolfganga Pauliho rehabilitován, díky čemuž znovu získal akademické postavení a roku 1953 se stal profesorem. Nicméně jeho zájem o politiku neskončil. Kandidoval ve volbách za konzervativní Křesťanskodemokratickou unii a v roce 1957 podporoval vyzbrojení německé armády taktickými jadernými zbraněmi, zatímco jeho kolegové proti tomuto plánu protestovali. Tyto a další otázky nadále zvyšovaly napětí mezi ním a jeho kolegy.", "section_level": 1}], "src_summary": "Ernst Pascual Jordan (18. října 1902 - 31. července 1980) byl německý fyzik. Zabýval se především matematickou a teoretickou fyzikou, významně přispěl ke kvantové mechanice a kvantové teorie pole. Podílel se na matematické formulaci maticové mechaniky a vyvinul kakonické antikomutační vztahy pro fermiony. Jordanova algebra je stále používána při studiu matematických a koncepčních základů kvantové teorie, ale byly nalezeny i její další matematické aplikace.", "tgt_summary": "Ernst Pascual Jordan (; 18 October 1902 – 31 July 1980) was a German theoretical and mathematical physicist who made significant contributions to quantum mechanics and quantum field theory. He contributed much to the mathematical form of matrix mechanics, and developed canonical anticommutation relations for fermions. Jordan algebra is employed for and is still used in studying the mathematical and conceptual foundations of quantum theory, and has found other mathematical applications.", "id": 1054158}
{"src_title": "Giuseppe Terragni", "tgt_title": "Giuseppe Terragni", "src_document": [{"title": "Život.", "content": "Narodil se ve městě Meda, jež leží v okolí Milána. Jako sedmnáctiletý se zapsal na technickou univerzitu v Miláně, studoval zde architekturu. Studium ukončil v roce 1926. Vynikal již jako student. V roce 1925 zúčastnil s Pietrem Lingerim konkurzu na památník padlých v Comu na Hlavním náměstí. V letech 1926–1927 mu v týdeníku \"Rassegna Italiana\" vyšly články pokládané za manifest italského racionalismu. Kromě Terragniniho se podepsali Libera, Figini, Pollini, Frette, Larco a Rava. V roce 1926 založil skupinu architektů \"Gruppo 7\", která měla blízko k italskému fašismu, byla ale zároveň radikálně modernistická. Ve stejném roce si otevřel studio se svým bratrem Attiliem v Come. Jeho kariéra se začala rekonstrukcí fasády hotelu Metropoli-Suisse v Come. V letech 1927-1929 proběhla realizace jeho projektu budovy Novocomum v Come. Stavba vyvolala skandál a protesty řady architektů. V letech 1928-1932 se zúčastnil první a druhé výstavy racionální architektury v Římě, v Breslave a ve Florencii. O rok později předložil svůj nákres návrhu monumentu padlých v Come. V roce 1932 byl pověřen přípravou sálu „O“, vznikl k desátému výročí fašistické revoluce v Římě. Na úroveň mezinárodního architekta ho vyvýšil Fašistický dům v Come, který navrhl a byl zrealizován v letech 1932-1936. Roku 1933 spolu s přáteli založili noviny \"„Quadrante“\", které vycházely pod vedením Piera Bardino a Massima Bontempelliho. Ve spolupráci s Pietrem Lingerim navrhl „Le cinque case“ v Miláně, stavba vznikla v letech 1933-1936. V letech 1938-1940 pracoval na dalších projektech: úprava regulačních plánů v Come, Danteum ve spolupráci s Lingerim, Casa Giuliani Frigerio - jeho poslední mistrovské dílo. V roce 1940 byl povolán do války. Nejdříve do Jugoslávie, později do Ruska. V roce 1943 se zraněn vrátil do Itálie a zemřel 19. července téhož roku.", "section_level": 1}], "src_summary": "Giuseppe Terragni (15. dubna 1904, Meda - 19. července 1943, Como) byl italský architekt, pokládaný za představitele italského racionalismu. Jeho dílo bylo spojeno s italským fašismem.", "tgt_summary": "Giuseppe Terragni (; 18 April 1904 – 19 July 1943) was an Italian architect who worked primarily under the fascist regime of Benito Mussolini and pioneered the Italian modern movement under the rubric of Rationalism. His most famous work is the Casa del Fascio built in Como, northern Italy, which was begun in 1932 and completed in 1936; it was built in accordance with the International Style of architecture and frescoed by abstract artist Mario Radice. In 1938, at the behest of Mussolini's fascist government, Terragni designed the Danteum, an unbuilt monument to the Italian poet Dante Alighieri structured around the formal divisions of his greatest work, the Divine Comedy.", "id": 785343}
{"src_title": "Fred Whipple", "tgt_title": "Fred Lawrence Whipple", "src_document": [{"title": "Život.", "content": "Narodil se v Red Oak v Iowě jako syn farmáře. Původně se chtěl stát profesionálním tenistou, ale ale problémy s dětskou mozkovou obrnou mu tento cíl neumožnily splnit. Rozhodl se tedy studovat na Occidental College, později se specializoval na studium matematiky na Klaifornské univerzitě v Los Angeles, kterou absolvoval v roce 1927 s magisterským titulem. Pro doktorát si ale vybral astronomii a nastoupil na Kalifornskou univerzitu v Berkeley, kde v roce 1931 úspěšně obhájil svou práci a získal doktorský titul. V postgraduálním studiu pomohl zmapovat dráhu nově objevené (tehdy) planety Pluto. V roce 1931 nastoupil na Harvard College Observatory a studoval trajektorie meteorů, zjistil, že skutečně zřejmě pochází ze sluneční soustavy a nikoli z mezihvězdného prostoru. V roce 1933 objevil periodickou kometu 36P/Whipple a asteroid 1252 Celestia. Objevil rovněž dalších 5 neperiodických komet, první z nich v roce 1932. Vynalezl Whippleův štít na ochranu kosmických těles před malými částicemi tím, že tyto částice odpaří. V letech 1950–1977 působil na Harvardově univerzitě jako profesor astronomie. Během tohoto období napsal sérii významných článků s názvem A Comet Model, které vyšly v Astrophysical Journal. V těchto článcích navrhoval hypotézu ledového konglomerátu, později přejmenovanou na hypotézu špinavé sněhové koule k vysvětlení kometárního složení. Základní rysy hypotézy byly později potvrzeny, nicméně přesné množství ledu v kometách je obsahem výzkumu a nedávné údaje ukazují na poměrně malý podíl ledu ve složení komet. V roce 1955 se stal ředitelem Smithsonian Astrophysical Observatory a zůstal v této funkci až do roku 1973. Očekával éru umělých družic a byl členem Operation Moonwatch, která je měla sledovat. V roce 1957 tak pozorovali první družici světa Sputnik.", "section_level": 1}, {"title": "Ocenění.", "content": "V roce 1983 získal Zlatou medaili Královské astronomické společnosti a o tři roky později medaili Catheriny Bruceové. Jmenuje se po něm asteroid 1940 a Fred Lawrence Whipple Observatory v Arizoně.", "section_level": 1}], "src_summary": "Fred Lawrence Whipple (5. listopadu 1906 – 30. srpna 2004) byl americký astronom, který pracoval na Harvard College Observatory. Objevil několik asteroidů a komet, je rovněž autorem kometární hypotézy špinavé sněhové koule a navrhl Whippleův štít.", "tgt_summary": "Fred Lawrence Whipple (November 5, 1906 – August 30, 2004) was an American astronomer, who worked at the Harvard College Observatory for over 70 years. Amongst his achievements were asteroid and comet discoveries, the \"dirty snowball\" hypothesis of comets, and the invention of the Whipple shield.", "id": 390718}
{"src_title": "Gabriele Veneziano", "tgt_title": "Gabriele Veneziano", "src_document": [{"title": "Život.", "content": "Narodil se ve Florencii. V roce 1965 získal titul z teoretické fyziky na Florentské univerzitě. Doktorský titul získal roku 1967 na Weizmannově institutu věd. Během pobytu v Izraeli spolupracoval s Sergiem Fubinim a Miguelem Virasorem. V letech 1968–1972 působil na Massachusettském technologickém institutu a v Evropské organizaci pro jaderný výzkum. Roku 1972 získal profesorské místo na Weizmannově institutu věd a v roce 1976 přijal místo v teoretické divizi Evropské organizaci pro jaderný výzkum, kde působil více než třicet let a kde byl několik let i ředitelem divize. K roku 2016 pracuje na Collège de France. Rok 2012 strávil na New York University.", "section_level": 1}, {"title": "Výzkum.", "content": "Veneziano jako první zformuloval v roce 1968 základy teorie strun, když zjistil, že strunový obrazec by mohl popsat interakci silně interagujících částic. Rovněž zjistil, že Eulerova beta funkce interpretovaná jako amplituda rozptylu má mnoho vlastností potřebných k vysvětlení fyzikálních vlastností silně interagujících částic. Tato amplituda, později známa jako Venezianova amplituda je interpretována jako amplituda rozptylu čtyř otevřených strunových tachyonů. Při zpětném pohledu je tato práce základ pro teorii strun, ačkoli v 60. letech nebylo zřejmé, že povede k nové teorii kvantové gravitace. Venezianova práce vedla k intenzivnímu výzkumu s cílem pokusit se vysvětlit silnou interakci pomocí polní teorie strun o velikosti asi jednoho femtometru. Vzestup kvantové chromodynamiky vedl k dočasnému ústupu zájmu o teorii, který se obnovil počátkem 80. let. V roce 1991 Veneziano publikoval článek, který ukazoval jak může být inflační kosmologický model získaný z teorie strun, což otevírá prostor pro popis dějů před velkým třeskem. V roce 2002 byl zvolen členem francouzské akademie věd, o 4 roky později získal medaili Alberta Einsteina.", "section_level": 1}], "src_summary": "Gabriele Veneziano (* 7. září 1942 Florencie) je italský teoretický fyzik, jeden z průkopníků teorie strun. Podílí se na výzkumu v Evropské organizaci pro jaderný výzkum a od roku 2004 je členem Collège de France pro kosmologii, elementární částice a gravitaci.", "tgt_summary": "Gabriele Veneziano (; ; born 7 September 1942) is an Italian theoretical physicist and one of the pioneers of string theory. He has conducted most of his scientific activities at CERN in Geneva, Switzerland, and held the Chair of Elementary Particles, Gravitation and Cosmology at the Collège de France in Paris from 2004 to 2013.", "id": 1902343}
{"src_title": "Disputace o Svátosti oltářní", "tgt_title": "Disputation of the Holy Sacrament", "src_document": [{"title": "Sémantická interpretace.", "content": "Freska ve své významové interpretaci vyjadřuje to, co bychom mohli nazvat hledáním teologické, čili duchovní pravdy a myšlenkově tvoří protiváhu fresce \"Athénská škola\" (namalované na protější stěně místnosti), zosobňující filozofickou nebo světskou pravdu. V křesťanské věrouce je pravda ztělesněna v eucharistii, Kristově těle, které při Poslední večeři odkázal svým učedníkům. Dílo mělo tedy navozovat atmosféru spojení duchovní a světské složky církve, jejíž nejvyšším představitelem je osoba papeže.", "section_level": 1}, {"title": "Kompozice a ikonografie.", "content": "Malba je zajímavá i po stránce kompozice. Na horizontálně členěné scéně, tvořené spojením nebe (Církev triumfální) a pozemského světa (Církev militantní), se sešla mnohočetná skupina postav, aby vedly teologickou disputaci o jediné věci: o eucharistii uložené ve zlaté monstranci na pozemském oltáři. Ústřední postavou vrchní, nebeské části, je vzkříšený Ježíš Kristus sedící podle ikonografické tradice mezi Pannou Marií a svatým Janem Křtitelem. Nebeskou společnost kromě nich tvoří skupina dvanácti postav - apoštolů, světců a starozákonních patriarchů. Každá z postav je snadno identifikovatelná podle oblečení, příp. atributu, který ji charakterizuje. Po Ježíšově pravé ruce tak sedí sv. Petr, Adam, sv. Jan, David, sv. Štefan a prorok Jeremiáš. Po Ježíšově levici sedí Abrahám, Matouš, Jakub, Mojžíš, sv. Vavřinec a Juda Makabejský. Na všechny dohlíží Bůh Otec posílající z nebe zlaté světlo. Po obou stranách ho provází trojice cherubínů. Křesťanská symbolika je zřejmá z jejich počtu (Nejsvětější Trojice) a rozdílné barvy oblečení (tři teologické ctnosti: čistota, pokora a chudoba). Spojení nebe a světa lidí přestavuje Duch svatý v podobě holubice se čtveřicí andělů, každý v rukou s jedním z evangelií. Zajímavá skupina svatých, papežů, biskupů ale i prostých lidí se sešla kolem oltáře s monstrancí. Tito všichni podle Raffaelova podání představují univerzální církev, šířící po světě pravdu o Kristu. Raffael mezi lidmi v davu umístil několik slavných osobností, živých i mrtvých. Zcela vlevo se o zábradlí opírá architekt Svatopetrské baziliky Bramante; dlouhovlasý mladík, stojící vedle něj byl identifikován jako Francesco Maria della Rovere, muž v papežské tiáře upřeně upírající zrak na monstranci je papež Řehoř I. Velký. Skupinu po levé straně oltáře doplňuje Svatý Jeroným, bradatý muž v červeném plášti s neodmyslitelnou knihou Bible a mladý muž klečící u oltáře, kterým je malíř Fra Angelico. Po pravé straně oltáře malíř umístil biskupa sv. Ambrosia, zvedajícího zrak k nebesům, sv. Augustina diktujícího poznámky svému sekretáři a sv. Tomáše Akvinského v rozhovoru s papežem Inocencem III. Vedle nich po pravé straně stojí čtoucí sv. Bonaventura a žehnající papež Sixtus IV. Mezi slavnéh lidi se dostal i básník Dante Alighieri s vavřínovým věncem na hlavě. Trochu v pozadí, zpoza ramene bradatého muže, jakoby nesměle vykukuje hlava Girolama Savonaroly. Struktura a složení postav se vyznačuje extrémní srozumitelností a jednoduchostí. Na díle patrný vliv jiných umělců: např. v postavě mladého Francesca Marii della Rovere je zřetelný vliv Leonardových studií fyziognomie lidského těla. No postavám s jejich typickým raffaelovským výrazem obličeje a gesty malíř vtiskl nezaměnitelnou pečeť expresívní důstojnosti. Při pohledu na kompoziční rozvržení díla je zřetelné Raffaelova odlišné vidění obou světů. Zatímco spodní část v divákovi evokuje chaotický svět lidí (postavy jsou rozmístěny neuspořádaně, živě, zdálo by se že vášnivě diskutují či dokonce se překřikují), nebeská část vyzařuje harmonii a klid (postavy jsou symetricky usazené v půlkruhu na obláčkových poduškách, mírumilovně přihlížejí horlivé debatě pod nimi).", "section_level": 1}, {"title": "Věroučné poselství.", "content": "Dílo obsahuje věroučné poselství, které interpretováno při pohledu zdola nahoru by mohlo znít: lidé mají rozjímat, přijímat Nejsvětější svátost a působením Ducha svatého se skrze Ježíše Krista dostanou k nebeskému Otci.", "section_level": 1}, {"title": "Související články.", "content": "Raffaelovy sály", "section_level": 1}], "src_summary": "Disputace o Svátosti oltářní (tal. \"La Dispute del Sacramento\") je název fresky italského renesančního umělce Raffaela vytvořené v letech 1508 - 1509. Spolu s freskami \"Athénská škola\", \"Parnas\" a \"Ctnosti\" tvoří součást nástěnné výzdoby místnosti v Apoštolském paláci ve Vatikánu, známé jako \"Stanza della Segnatura\".", "tgt_summary": "The Disputation of the Sacrament (), or Disputa, is a painting by the Italian Renaissance artist Raphael. It was painted between 1509 and 1510 as the first part of Raphael's commission to decorate with frescoes the rooms that are now known as the Stanze di Raffaello, in the Apostolic Palace in the Vatican. At the time, this room was known as the Stanza della Segnatura, and was the private papal library where the supreme papal tribunal met.", "id": 663023}
{"src_title": "Albrecht Unsöld", "tgt_title": "Albrecht Unsöld", "src_document": [{"title": "Kariéra.", "content": "Narodil se ve Württembersku, školní docházku absolvoval v Heidenheimu. Poté studoval fyziku na univerzitě v Tübingenu a na Mnichovské univerzitě. V Mnichově studoval pod vedením Arnolda Sommerfelda a zde v roce 1927 získal doktorát. Získal stipendium Rockefellerovy nadace a pracoval v Postupimi a na observatoři Mount Wilson v Pasadeně. V roce 1929 pak dokončil habilitaci v Mnichově. Následující rok získal post asistenta na ústavu teoretické fyziky na Hamburské univerzitě. V roce 1932 se potom stal profesorem a ředitelem ústavu pro teoretickou fyziku na univerzitě v Kielu. Tuto pozici zastával až do odchodu do penze v roce 1973, i potom ale zastával post emeritního profesora a zůstal vědecky aktivní. Zatímco pobýval v Mnichově, pomohl Sommerfeldovi prozkoumat atomovou teorii. Unsöldův teorém říká, že čtverec celkové elektronové vlnové funkce pro zaplněnou nebo polozaplněnou slupku je sféricky symetrický. Podobně atomy, které obsahují zaplněnou nebo zpola zaplněnou s orbital druhé periody s 3 nebo 6 p elektrony jsou kulového tvaru. Stejně tak atomy třetí periody, které mají 5 nebo 10 d elektronů. Z tohoto důvodu jsou kulové atomy v prvním, druhém, sedmém, dvanáctém, patnáctém a osmnáctém sloupci periodické tabulky. V Kielu intenzivně studoval radiační tlumení, Dopplerovské posuny, elektrická pole a kolize na vznik a tvar spektrálních čar ve hvězdných atmosférách. V roce 1939 provedl analýzu hvězdy Tau Scorpii na základě dat z Yerkesovy observatoře a McDonaldovy observatoře. Šlo o první podrobnou analýzu jiné hvězdy než Slunce. Unsöld byl schopen určit fyziku a složení atmosféry hvězdy. Rovněž byl editorem časopisu \"Zeitschrift für Astrophysik\", dokud nebyl tento časopis sloučen s jinými za vzniku magazínu \"Astronomy and Astrophysics\". Napsal také mnoho odborných knih.", "section_level": 1}, {"title": "Ocenění.", "content": "V roce 1957 získal medaili Catheriny Bruceové, o rok pozdějí Gold Medal of the Royal Astronomical Society. Jmenuje se po něm asteroid 2842.", "section_level": 1}], "src_summary": "Albrecht Otto Johannes Unsöld (20. dubna 1905 – 23. září 1995) byl německý astrofyzik, známý pro své příspěvky v oblasti spektroskopické analýzy hvězdných atmosfér.", "tgt_summary": "Albrecht Otto Johannes Unsöld (20 April 1905 – 23 September 1995) was a German astrophysicist known for his contributions to spectroscopic analysis of stellar atmospheres.", "id": 1928245}
{"src_title": "Loïc Nottet", "tgt_title": "Loïc Nottet", "src_document": [{"title": "Biografie.", "content": "Loïc Nottet se narodil v třicetitisícovém městě Coucelles ve valonské provincii Henegavsko. Zatímco otec si přál pro malého syna kariéru fotbalisty, Loïc samotný od útlého věku inklinoval k tanci, a v deseti letech byl zapsán do taneční školy. V červnu 2014 dokončil středoškolské studium na L'institut de la Providence v Charleroi.", "section_level": 1}, {"title": "2014: \"The Voice Belgique\".", "content": "Teprve sedmnáctiletý Loïc získal širší pozornost v lednu 2014 díky účasti v třetí řadě Hlasu Belgie - \"The Voice Belgique\". Již na castingu obdržel chválu porotců za provedení Rihaninny písně „Diamonds“. Následně se zařadil do týmu soutěžících pod Beverly Jo Scott. V následujících kolech soutěže interpretoval písně od Christiny Aguilery, OneRepublic či Johna Newmana. Probojoval se až do finálového kola, v němž 5. května získal druhé místo za vítězem Laurentem Pagnou.", "section_level": 2}, {"title": "Vystoupení v \"The Voice Belgique\".", "content": "V červnu absolvoval turné s ostatními finalisty \"Hlasu\" a podepsal nahrávací smlouvu s vydavatelstvím Sony. Na podzim vydal coververzi hitu Chandelier od Sii. Zpěvačka samotná Nottetovi na Twitteru poblahopřála k jeho provedení písně.", "section_level": 3}, {"title": "2015: Eurovision Song Contest a \"Danse avec les stars\".", "content": "Valonská veřejnoprávní televize RTBF 3. listopadu 2014 oznámila, že Loïc zastoupí Belgii na Eurovizi 2015 ve Vídni. Soutěžní píseň a zároveň zpěvákův debutový singl \"Rhythm Inside\" z pera Loïca a Beverly Jo Scott byla zveřejněna 10. března na tiskové konferenci v Maison de Vienne v Bruselu. Krátce před odletem do Vídně Loïc představil píseň v prvním televizním vystoupení ve finále čtvrté řady Hlasu Belgie. Loïc vystoupil v prvním semifinále Eurovize 19. května. V doprovodu pěti vokalistů představil choreografii v černobílém ladění. Sám se autorsky podílel nejen na konceptu samotného vystoupení, ale také na návrhu jednotlivých kostýmů. Belgie postoupila do finále, kde Loïc 23. května získal čtvrté místo v závěsu za zástupci Švédska, Ruska a Itálie. Obdržel 217 bodů, nejvyšší ohodnocení pro belgického soutěžícího v historii soutěže. Rovněž byl oceněn nejvyšší dvanáctibodovou známkou z Nizozemska, Francie a Maďarska. Od hlasujících diváků a poroty z České republiky obdržel šest bodů. V návaznosti na vystoupení na Eurovizi píseň se „Rhythm Inside“ dostala do hudebních žebříčků v řadě zemí Evropy a v Austrálii. Vyjma prvního místa ve vlámské i valonské hitparádě obsadila druhé místo v pořadatelském Rakousku.. V britském žebříčku singlů se dostala na 69. místo. Ve Švédsku byla rovněž oceněna zlatou deskou, v Belgii zlatou a později platinovou. Na podzim se Loïcovo jméno objevilo mezi účastníky šesté řady \"Danse avec les stars\", francouzské odnože taneční soutěže \"Strictly Come Dancing\". Devatenáctiletý zpěvák se tak stal nejen prvním Belgičanem ve francouzské verzi pořadu, ale také jejím vůbec nejmladším účastníkem. V doprovodu bulharské tanečnice Denicy Ikonomové zaujal mimo jiné ztvárněním písně „Chandelier“, kterou sám dříve nazpíval. 23. prosince Loïc a Denica zvítězili ve finálovém kole s 68 % diváckých hlasů.", "section_level": 2}, {"title": "2016: Debutové album.", "content": "Od ledna do března 2016 Nottet vystupoval v rámci francouzského turné účastníků \"Danse avec les stars\". V říjnu vydal singl \"Million Eyes\" z připravovaného debutového alba.", "section_level": 2}], "src_summary": "Loïc Nottet (* 10. dubna 1996, Courcelles, Belgie) je belgický zpěvák a tanečník, známý díky druhému místu v třetí řadě pěvecké reality-show \"The Voice Belgique\" (2014). V květnu 2015 zastupoval Belgii na Eurovision Song Contest 2015 ve Vídni, kde s písní „Rhythm Inside“ skončil čtvrtý s 217 body. Na podzim spolu s tanečnicí Denicou Ikonomovou zvítězil ve francouzské televizní taneční soutěži \"Danse avec les stars\".", "tgt_summary": "Loïc Nottet (, born 10 April 1996) is a Belgian singer, songwriter and dancer. He began his career as a singer in the third season of \"The Voice Belgique\" in 2014 and represented Belgium in the Eurovision Song Contest 2015 which was held in Vienna, Austria, where he placed fourth with his original song \"Rhythm Inside\". After his competition, he released \"Million Eyes\", the first single from his debut album \"Selfocracy\", which later topped the charts in Belgium, reached number eight in France and number twenty in Switzerland. His second studio album \"Sillygomania\" was released on 29 May 2020.", "id": 1632733}
{"src_title": "Klanění tří králů (Botticelli, 1475)", "tgt_title": "Adoration of the Magi (Botticelli, 1475)", "src_document": [{"title": "Okolnosti vzniku díla.", "content": "Obraz je známý i pod označením \"Del Lamovo klanění\", které obsahuje jméno zadavatele díla. Guaspare di Zanobia del Lama byl florentský obchodník, který zbohatl za velmi nejasných okolností, dokonce byl považován za člověka s velmi pochybnou minulostí. Pracoval jako směnárník a díky tomu přišel k značnému majetku. Přesto mu však chybělo adekvátní společenské postavení. Ve snaze ho získat se stal se postupně členem několika místních nejprestižnějších tzv. bratrstev a ze soukromých prostředků dal postavit kapli v bazilice Santa Maria Novella, do které byl umístěn oltářní obraz \"Klanění tří králů\", objednaný u Sandra Botticelliho. Paradoxně tento obraz je jedinou památkou krátkého období společenského úspěchu del Lamy. Jeho pochybné obchodní praktiky vyšly totiž brzy najevo; byl usvědčen z podvodu, což mu vyneslo zákaz podnikání v této oblasti a ztrátu těžce nabytého společenského postavení. Vrátil se k původnímu životu a zemřel ve velmi skromných podmínkách. Vznik obrazu byl Del Lamovým omluvným gestem za předešlý život a měl mu zajistit jistou formu očištění duše v den posledního soudu. Současně se chtěl zadavatel díla zavděčit vládnoucím Medicejským a vyjádřit svou sounáležitost s tímto rodem, od kterého vůle závisel jeho úspěch v podnikání. Při objednávání díla požádal totiž Del Lama Botticelliho ať namaluje příslušníky rodu Medicejských jako krále, kteří se přišli poklonit Ježíškovi. Současně dal mezi členy doprovodu namalovat svůj portrét, aby dílo budilo dojem, že patří k této rodině (jeho podobizna se nachází ve skupině osob vpravo; na diváka se dívá starší světlovlasý muž v bleděmodrém plášti).", "section_level": 1}, {"title": "Kompozice a ikonografie.", "content": "Ústřední postavou díla je uprostřed polorozbořené stavby sedící Panna Maria s Ježíškem, jehož drží v klíně. Poklonit se jí a Dítěti přichází zástup mužů, ve kterém místo biblických králů zaujali příslušníci florentské honorace; je v nich možné najít nejznámější příslušníky rodu Medicejských. Nedá se s jistotou jednoznačně přisoudit identita jednotlivých postav. Není pochyb, že nejstarší muž klečící těsně před Pannou Marií je Cosimo de 'Medici, zakladatel slávy rodu. Obraz je pozoruhodný i tím, že mezi osobami v doprovodu na pravé straně obrazu (úplně vpravo dole) autor namaloval sám sebe v roli pozorovatele. Historik Giorgio Vasari ve svých zápiscích označil jednotlivé členy doprovodu - kromě prvního krále, kterým byl Cosimo de 'Medici, druhého označil jako Giuliana (zavražděného v dubnu 1478 při bohoslužbě v katedrále Santa Maria del Fiore) a třetím by měl být Cosimův syn Giovanni.", "section_level": 1}], "src_summary": "Klanění tří králů () je název obrazu namalovaného italským renesančním umělcem Sandrem Botticellim. Botticelliho dílo se vyznačuje množstvím prací s religiózní tematikou, čehož důkazem je i pět obrazů s názvem \"Klanění tří králů\". Pravděpodobně nejznámějším a nejslavnějším dílem je tato verze, která vznikla v roce 1475. Obraz patřící ke klenotům umělecké kolekce florentské Uffizi je pokládán za vrchol Botticelliho rané tvorby.", "tgt_summary": "The Adoration of the Magi is a painting by the Italian Renaissance master Sandro Botticelli, dating from 1475 or 1476, early in his career. The work is on display at the Uffizi in Florence. Botticelli was commissioned to paint at least seven versions of \"The Adoration of the Magi\". This version was commissioned by Gaspare di Zanobi del Lama for his funerary chapel in Santa Maria Novella.", "id": 2129152}
{"src_title": "Theodor Kaluza", "tgt_title": "Theodor Kaluza", "src_document": [{"title": "Život.", "content": "Narodil se do římskokatolické rodiny žijící v tehdy Pruském městě Ratiboř. Mládí prožil v tehdy rovněž pruském Kaliningradu, kde byl jeho otec profesorem anglického jazyka. Rozhodl se pro studium matematiky na univerzitě v Královci, kde získal doktorský titul. Kaluza byl především matematik, ale začal se zajímat o Einsteinovu teorii relativity. V roce 1919 si všiml, že když vyřeší rovnice obecné teorie relativity v pěti rozměrech, spontánně se objeví i Maxwellovy rovnice elektromagnetismu. Kaluza napsal o svém výsledku Einsteinovi, který jej povzbudil, aby práci publikoval. Kaluza zveřejnil své výsledky v roce 1921 v práci \"Zum Unitätsproblem der Physik\". Kaluzova práce byla později známa jako Kaluzova-Kleinova teorie (pojmenovaná rovněž po švédském fyzikovi Oskaru Kleinovi. Jejich práce však byla na mnoho let zapomenuta, jak se pozornost soustředila na kvantovou mechaniku. Myšlenka, že základní interakce mohou být vysvětleny přidanými rozměry se tak znovu neobjevila, dokud nebyla objevena teorie strun. Zajímavé je, že mnohé z aspektů této práce zveřejnil již v roce 1914 Gunnar Nordström, ale jeho práce zůstala nepovšimnuta, dokud nebyly stejné myšlenky později znovuobjeveny jinými. Po zbytek kariéry Kaluza dále pracoval na teorii relativity a na modelech atomového jádra. Díky Einsteinově podpoře se stal docentem v Královci a v roce 1929 byl jmenován profesorem na univerzitě v Kielu. V roce 1935 se stal profesorem na univerzitě v Göttingenu, tuto pozici zastával až do své smrti v roce 1954. Napsal rovněž učebnici \"Höhere Mathematik für die Praktiker\".", "section_level": 1}, {"title": "Osobní život.", "content": "Kaluza byl velmi všestranný vzdělanec, mluvil a psal v 17 jazycích. Odmítl ideologii národního socialismu, takže jeho udržení v Göttingenu bylo možné jen díky přímluvě jeho kolegů. Jeho syn Theodor byl rovněž matematikem.", "section_level": 1}], "src_summary": "Theodor Franz Eduard Kaluza (9. listopadu 1885 – 19. ledna 1954) byl německý matematik a fyzik, známý jako spoluautor Kaluzovy-Kleinovy teorie zahrnující polní rovnice v pětirozměrném prostoročasu. Jeho nápad, že by základní fyzikální interakce mohly být sjednoceny zavedením dodatečných rozměrů se později objevil v teorii strun.", "tgt_summary": "Theodor Franz Eduard Kaluza (; 9 November 1885 – 19 January 1954) was a German mathematician and physicist known for the Kaluza–Klein theory involving field equations in five-dimensional space-time. His idea that fundamental forces can be unified by introducing additional dimensions re-emerged much later in string theory.", "id": 2326135}
{"src_title": "Eleonora z Guzmánu", "tgt_title": "Eleanor de Guzmán", "src_document": [{"title": "Život.", "content": "Eleonora byla dcerou šlechtice Pedra Núñeze z Guzmánu a jeho manželky Beatrice Ponce de León, pravnučky Alfonse IX. Leónského. Rodiče Eleonoru jako mladou dívku provdali za Juana de Velasco. Eleonořin manžel zemřel v roce 1328, ve dvaceti letech. Brzy poté se v Séville setkala s králem Alfonsem XI. Byl tak ohromen její krásou, že z ní učinil svou milenku. Měl jí raději než svou manželku Marii Portugalskou, dceru Alfonse IV. Portugalského, se kterou se oženil v roce 1328. Po narození manželského syna a dědice Petra Kastilského, Alfons Marii opustil a místo toho žil s Eleonorou. Ponížená královna nesnášela svého nevěrného manžela a požádala ho, aby ukončil své veřejné projevy toho, že dává přednost milence. Král ignoroval manželčiny prosby a dal Eleonoře kromě jiných pozemků město Huelva, Tordesillas a Medina-Sidonia. Také stanovil Eleonoře domácnost v Séville. Dvůr byl stále znepokojenější Alfonsovým chováním. Papež nakonec zasáhl tím, že nutil Portugalsko napadnout Kastilii. Král zemřel 27. března 1350 a jeho nástupcem se stal syn Petr a Alfonsova manželka Marie, která vládla jako regentka. Marie nezapomněla na nesčetné ústrky, které musela vydržet kvůli manželově lásce k jeho milence. Žíznící po pomstě, Marie uvěznila Eleonoru, a v roce 1351 nařídila popravu své sokyně v arabském zámku Abderrahmana III. Talavera de la Reina. Eleonořina smrt jen zhoršila spor uvnitř královské rodiny. Eleonořin syn Jindřich a Mariin syn Petr pokračovali v boji o vládu nad Kastilií. Jindřich nakonec zvítězil a byl korunován králem Kastilie.", "section_level": 1}, {"title": "Potomci.", "content": "Eleonora byla společným předkem Katolických Veličenstev. Tři Eleonořini synové, Jindřich II. Kastilský, Fadrique Kastilský a Sancho Kastilský byli předky Ferdinanda II. Aragonského. Kromě toho, Isabela I. Kastilská, manželka Ferdinanda II. Aragonského, byla potomkem jak Eleonory, tak Marie Portugalské, protože: vnuk Jindřicha II. Kastilského, Jindřich III. Kastilský, se oženil s vnučkou Petra I. Kastilského, Kateřinou z Lancasteru a jejich syn Jan II. Kastilský byl otcem Isabely I. Kastilské.", "section_level": 1}], "src_summary": "Eleonora z Guzmánu (\"Leonor Núñez de Guzmán Ponce de León\", 1310–1351) byla kastilská šlechtična a dlouhodobá milenka Alfonse XI. Kastilského. Jejím synem byl Jindřich II. Kastilský.", "tgt_summary": "Eleanor de Guzmán (\"Leonor\") (1310–1351) was a Castilian noblewoman and long-term mistress to Alfonso XI of Castile. She was the mother of King Henry II of Castile.", "id": 893747}
{"src_title": "Helena Waldecko-Pyrmontská", "tgt_title": "Princess Helena of Waldeck and Pyrmont", "src_document": [{"title": "Život.", "content": "Helena Bedřiška Augusta Waldecko-Pyrmontská se narodila 17. února 1861 v německém Bad Arolsenu (tehdy pouze \"Arolsen\"). Byla sestrou Fridricha, posledního waldecko-pyrmontského vládnoucího knížete. Krom Fridricha měla i dvě sestry: Marii, která se vdala za württemberského krále Viléma II., a Emmu, nizozemskou královnu. Jejími rodiči byla Helena Nasavská a Jiří Viktor Waldecko-Pyrmontský.", "section_level": 1}, {"title": "Sňatek.", "content": "Helena měla původně být provdána za Viléma III. Nizozemského, avšak nahradila ji právě sestra Emma. Později se Helena setkala se členem britské královské rodiny, vévodou z Albany, Leopoldem. Leopold byl nejmladším synem královny Viktorie a právě ona na syna tlačila, aby se s Helenou setkal. V listopadu 1881 se nakonec pár zasnoubil, přestože Leopold a Helena byli příbuzní: společnou jmenovatelkou byla Pavlína Württemberská. 27. dubna 1882 se na hradě Windsor konala svatba Heleny a Leopolda. Po svatbě novomanželé pobývali na zámku Claremont nedaleko města Esher v hrabství Surrey. Manželství bylo šťastná, avšak krátké. Trvalo pouze dva roky a skončilo nečekanou smrtí Leopolda. Zemřel na krvácení do mozku, poté, co si ve francouzském Cannes při pádu poranil koleno. V době Leopoldovi smrti již byla podruhé Helena těhotná a tři měsíce po manželově smrti porodila syna Karla Eduarda, který později zdědil otcův titul vévody z Albany.", "section_level": 2}, {"title": "Charitativní projekty.", "content": "Podle slov dcery Alice byla její matka Helena velmi inteligentní a své povinnosti vždy vzorně plnila. Královna Viktorie měla zpočátku obavy, že po smrti manžela se Helena vrátí do Německa a vezme tam i své děti, členy britské královské rodiny. Ve svých dopisech proto naznačovala, že by byla ráda, kdyby se Helena vrátila do společnosti a mezi lidi obecně. Viktorie si brzy svoji snachu, i přes počáteční rozpaky, oblíbila. Helena s velkou oblibou řešila matematické úlohy a četla filozofické texty. Její manžel Leopold ji dokonce přivedl mezi akademiky Oxfordské univerzity. S těmi se Helena přáteli i po zbytek života. Roku 1894 Helena, společně s dalšími lidmi, založila Deptfordský fond. Tento fond původně sloužil k tomu, aby s jeho pomocí našly ženy a dívky pracující v nebezpečných podmínkách nové zaměstnání. V roce 1899 pak Helena otevřena Albanský institut (\"Albany Institute\"). Byla též zapojena do řady charitativních projektů. Během první světové války se charitě věnovala společně s Beatrix Sasko-Koburskou a Marií Luisou Šlesvicko-Holštýnskou.", "section_level": 2}, {"title": "Pozdější život.", "content": "Po Leopoldově smrti Helena i s dětmi nadále pobývala na zámku Claremont. Po nečekané smrti dědice Sasko-Kobursko-gotajského vévodství Alfréda byl Helenin šestnáctiletý syn Karel Eduard vybrán jako jeho následník. Vévoda z Albany se tak přestěhoval do Německa a převzal správu nad vévodstvím. Když o čtrnáct let později vypukla první světová válka, byl Karel Eduard povinen sloužit v německé armádě – proti Velké Británii. Nakonec byl v roce 1917 zbaven všech anglických titulů. Naproti tomu Karlova sestra Alice zůstala v Anglii a vzala si vévoda u Athlone. V roce 1901 se spekulovalo nad možným sňatkem Heleny a Archibalda Primrose, avšak k ničemu nakonec nedošlo. Dne 1. září 1922 zemřela Helena na infarkt při návštěvě syna v Tyrolsku.", "section_level": 2}, {"title": "Potomci.", "content": "Manželství Heleny a Leopolda bylo šťastné, avšak trvalo pouze dva roky. Ukončeno bylo Leopoldovou nečekanou smrtí. I přes krátké trvání se z manželství narodily dvě děti, dcera a syn.", "section_level": 1}], "src_summary": "Helena Waldecko-Pyrmontská (celým jménem \"Helena Bedřiška Augusta Waldecko-Pyrmontská, vévodkyně z Albany\", 17. února 1861, Bad Arolsen – 1. září 1922, Tyrolsko) byla rodem německá šlechtična a díky sňatku s Leopoldem z Albany také členka britské královské rodiny.", "tgt_summary": "Princess Helena of Waldeck and Pyrmont (Helene Friederike Auguste; later Duchess of Albany; 17 February 1861 – 1 September 1922), who became a member of the British royal family by marriage, was the fifth daughter and child of George Victor, Prince of Waldeck and Pyrmont and his first wife, Princess Helena of Nassau.", "id": 1963874}
{"src_title": "Marie Tereza Savojská", "tgt_title": "Maria Teresa of Savoy (1803–1879)", "src_document": [{"title": "Život.", "content": "Narodila se v paláci šlechtické rodiny Colonnů v Římě. Její sestra-dvojče Marie Anna se později stala rakouskou císařovnou. Obě princezny byly pokřtěny 20. září 1803 papežem Piem VII. a jejich kmotry byly prarodiče z matčiny strany, vévoda Ferdinand Karel Rakouský-Este a Marie Beatrice Ricciarda d´Este. Tento křest je zobrazen na plátně, které vlastní \"Museo di Roma\". Roky svého dětství strávila převážně v Cagliari na Sardinii, kam její rodina odešla z Říma v únoru 1806 z obavy před armádou Napoleona Bonaparta. Byla silně nábožensky založená a poté, co se uzdravila z těžkého onemocnění, uvažovala o tom, že se stane jeptiškou. V roce 1814 se stal její otec vládcem Piemontu a odešel do Turína. Marie Tereza ho následovala až v roce 1815 po Napoleonově pádu. Nalodila se na Sardinii na britskou loď, která mířila do Janova, a odtud nastoupila cestu do Turína za otcem . Zde se 15. srpna 1820 provdala v zastoupení (\"per procurationem\") za Karla Ludvíka. Vlastní obřad proběhl 5. září 1820 v Lucce. Jejich zdejší dvůr ale ovládala silnou rukou jeho matka Marie Luisa. Také její vztahy k manželovi nebyly ideální. Jako katolička nelibě nesla jeho náklonnost k životním radovánkám. Měli spolu dceru a syna, dospělosti se však dožil jen jejich mužský potomek: Karel Ludvík se ujal vlády v Lucce 13. března 1824 po smrti své matky a Marie Tereza se tedy stala vévodkyní z Luccy. Vánoce roku 1825 strávila se svým manželem v Římě, účastnila se zde oslav Svatého roku. Stále více se ale stranila společenského života. Těžce nesla aféry svého muže, což se u ní projevilo nervovým onemocněním. Přesto ho doprovázela na jeho cestách. Navštívili spolu příbuzné v Drážďanech, určitou dobu pak pobývala ve Vídni u své babičky Marie Beatrice d´Este. Po její smrti v listopadu 1829 se vrátila zpátky do Luccy. V roce 1832 spolu odjeli do Turína, pobývali ve Vídni, v Praze a procestovali Německo, sama se pak usadila na čas ve Vídni, kde bydlela v paláci Kinských. Zde ji také bolestně zasáhla zpráva, že její muž konvertoval k protestantismu. V srpnu 1833 se vrátila do Luccy, odešla od manžela a usadila se ve vile v Pianore. Zcela se stáhla ze společenského dění a svůj život trávila převáženě ve společnosti jeptišek a mnichů. V roce 1838 se zúčastnila spolu se svým mužem korunovace císaře Ferdinanda I. za krále Lombardie a Benátska v milánské katedrále. Roku 1845 se její syn oženil s francouzskou princeznou Luisou Marií Terezií z Artois. Bouřlivé události v regionu donutily Marii Terezu odejít v září 1847 do Janova. V říjnu téhož roku se její muž vzdal vévodského postavení v Lucce, stává se ale po smrti druhé Napoleonovy manželky, Marie-Luisy Rakouské, jako \"Karel II. Parmský\" vévodou z Parmy. Ale i zde vypukla v březnu roku 1848 revoluce, donutila ho do roka (březen 1849) abdikovat ve prospěch vlastního syna, který zde nastupuje na trůn jako Karel III. Parmský. Marie Tereza tráví tyto bouřlivé měsíce nedaleko Turína. V prosinci 1849 se vrací do svého domu v Pianore. Po zavraždění svého syna v roce 1854 nechala na jeho památku postavit ve Viareggiu kapli. Roku 1855 začala zaznamenávat své vzpomínky. Od roku 1866 žila ve vile v San Martinu ve Vignale severně od Luccy. Zde umírá 1879 ve stáří 75 let a je pochována na hřbitově Campo Verano v Římě.", "section_level": 1}], "src_summary": "Marie Tereza Savojská, celým jménem \"Maria Theresia Fernanda Felicitas Gaetana von Savoyen\" (19. září 1803, Řím – 16. července 1879, San Martino, Vignale, Itálie) byla dcerou Victora Emanuela I., krále Sardinie, a Marie Terezy Rakouské-Este. Jako manželka Karla Ludvíka se stala v letech 1824–1847 vévodkyní z Luccy a následně 1847–1849 vévodkyní z Parmy.", "tgt_summary": "Maria Teresa of Savoy, (Maria Teresa Fernanda Felicitas Gaetana Pia; 19 September 1803 – 16 July 1879) was Duchess consort of Parma and Piacenza by marriage to Charles II, Duke of Parma (Duke Charles I of Lucca).", "id": 338234}
{"src_title": "Lisa Randallová", "tgt_title": "Lisa Randall", "src_document": [{"title": "Raný život a vzdělání.", "content": "Narodila se v Queensu v New Yorku. Absolvovala program pro děti nadané v matematice Hampshire College Summer Studies in Mathematics a vychodila Stuyvesant High School v roce 1980, kde byl jejím spolužák známý fyzik a popularizátor vědy Brian Greene. V roce 1980 získala první místo v programu Westinghouse Science Talent Search ve věku 18 let. Na Harvardově univerzitě získala bakalářský titul ve fyzice (1983) a doktorský titul v teoretické částicové fyzice (1987) pod vedením Howarda Georgiho.", "section_level": 1}, {"title": "Kariéra.", "content": "Randallová provádí výzkumy částicové fyziky a kosmologie na Harvardu, kde je profesorkou teoretické fyziky. Její výzkumy se týkají elementárních částic a základní interakcí a zahrnují studium široké škály modelů obsahujících dodatečné dimenze prostoru. Pracovala také v oboru supersymetrie, standardního modelu, kosmologické inflace, baryogeneze, teorie velkého sjednocení a obecné relativity. Randallové knihy \"Warped Passages: Unraveling the Mysteries of the Universe's Hidden Dimensions\" a \"Knocking on Heaven’s Door: How Physics and Scientific Thinking Illuminate the Universe and the Modern World\" se obě dostaly do seznamu 100 pozoruhodných knih magazínu New York Times. Také napsala libreto k opeře \"Hypermusic Prologue: A Projective Opera in Seven Planes\" na žádost skladatele Hèctora Parry, který se inspiroval její knihou \"Warped Passages\". Po dokončení postgraduálního studia na Harvardu se Randallová stala profesorkou na Massachusettském technologickém institutu a Princetonské univerzitě. Na Harvard se vrátila v roce 2001. Profesorka Randallová byla první fyzičkou se stálým úvazkem na Princetonské katedře fyziky a první teoretickou fyzičkou se stálým úvazkem na Harvardu. (Avšak první žena se stálým úvazkem na katedře fyziky byla Melissa Franklinová.) Randallová je členem Americké akademie umění a věd (2004), Národní akademie věd (2008) a členkou Americké fyzikální společnosti. Na podzim roku 2004 byla nejvíce citovaným teoretickým fyzikem předchozích pěti let. Randallová vystupovala v magazínu Seed jako „osobnost roku 2005 v oblasti vědy“ a v magazínu \"Newsweek\" jako „Jeden z nejvíce slibných teoretických fyziků své generace“. V roce 2007 byla Randallová zařazena magazínem \"Time\" mezi „100 nejvlivnějších lidí“ v sekci „Vědci a myslitelé“. Randallová získala toto vyznamenání za práci o vyšších dimenzích. Randallová pomohla zorganizovat četné konference a byla v redakčních radách několika významných časopisů o teretické fyzice.", "section_level": 1}, {"title": "Osobní život.", "content": "Sestra Lisy Randalové, Dana Randallová, je profesorkou počítačových věd na Georgijském technologickém institutu.", "section_level": 1}], "src_summary": "Lisa Randallová (* 18. června 1962) je americký teoretická fyzička a odbornice na částicovou fyziku a kosmologii. Působí jako profesorka na Harvardově univerzitě. Její výzkum zahrnuje elementární částice a základní interakce, vyvinula a studoval širokou škálu modelů zahrnujících další rozměry prostoru. Prohloubila naše pochopení standardního modelu částicové fyziky, supersymetrie, možných řešení problému hierarchie týkající se relativní slabosti gravitace, kosmologie extra dimenzí, baryogeneze, kosmologické inflace a temné hmoty. Její nejznámější objev je Randall-Sundrum model, který publikovala v roce 1999 s Ramanem Sundrumem.", "tgt_summary": "Lisa Randall (born June 18, 1962) is an American theoretical physicist working in particle physics and cosmology. She is the Frank B. Baird, Jr. Professor of Science on the physics faculty of Harvard University. Her research includes elementary particles, fundamental forces and dimensions of space. She studies the Standard Model, supersymmetry, possible solutions to the hierarchy problem concerning the relative weakness of gravity, cosmology of dimensions, baryogenesis, cosmological inflation, and dark matter. She contributed to the Randall–Sundrum model, first published in 1999 with Raman Sundrum.", "id": 2168068}
{"src_title": "Richard Tolman", "tgt_title": "Richard C. Tolman", "src_document": [{"title": "Život.", "content": "Tolman se narodil ve West Newtonu v Massachusetts a studoval chemické inženýrství na Massachusettském Technologickém Institutu, kde obdržel bakalářský titul v roce 1903 a doktorský titul v roce 1910 pod vedením Arthura Noyese. V roce 1924 se oženil s psycholožkou Ruth Sherman Tolmanovou. V roce 1912 představil koncept relativistické hmotnosti tím, že napsal, že \"výraz \"m\"(1 - \"v\"/\"c\") je nejlelpší pro popis hmotnost pohybujícího se tělesa.\" Roku 1916 experimentálně prokázal, že se elektřina se skládá z elektronů tekoucích přes kovové vodiče. Jako vedlejší produkt tohoto experimentu byla změřena hodnota klidové hmotnosti elektronu. Byl však znám především jako teoretik. Tolman byl členem Technické Aliance do nějž vstoupil v roce 1919. Šlo o předchůdce Technokratického hnutí. V rámci aliance pomáhal provádět energetický průzkum, analýzu možností uplatnění vědy v sociálních a pracovních záležitostech. Členem Americké Akademie Umění a Věd byl zvolen v roce 1922. Ve stejném roce nastoupil na Kalifornský Technologický institut, kde se stal profesorem fyzikální chemie a matematické fyziky a později děkanem. Jedním z Tolmanových raných studentů na Kalifornském technologickém institutu byl teoretický chemik Linus Pauling, kterého Tolman naučil pre-Schrödingerovskou kvantovou teorii. V roce 1927 publikoval Tolman text o statistické mechanice, jehož pozadí byla stará kvantová teorie, Maxe Plancka, Nielse Bohra a Arnolda Sommerfelda. V roce 1938 vydal novou podrobnou práci, která se vztahuje na aplikace statistické mechaniky na klasické a kvantové systémy. Byla to standardní práce na toto téma po mnoho let a zůstává v zájmu fyziků i na počátku 21. století. V pozdějších letech své kariéry se Tolman stále více zajímal o aplikace termodynamiky na relativistické systémy a kosmologii. Důležitou monografii vydal v roce 1934 pod názvem \"Relativita, Termodynamika a Kosmologie\", která ukázala jak se záření černého tělesa ochladí v expandujícím vesmíru, ale zůstává tepelným, což byl klíčový ukazatel vzhledem k vlastnostem reliktního záření. Tolman v této monografii dále jako první člověk dokumentoval a vysvětlil, jak by mohl mít uzavřený vesmír nulovou energii. Vysvětlil že veškerá hmota a energie je pozitivní a veškerá gravitační energie je záporná, takže se vzájemně vyruší, což vede k vesmíru s nulovou energií. Jeho zkoumání hypotézy oscilujícího vesmíru, kterou navrhl Einstein v roce 1930, upozornilo na problémy, pokud jde o entropii modelu a vyústilo v zánik hypotézy v pozdních 60 letech. V průběhu druhé světové sálky působil Tolman jako vědecký poradce generála Leslie Grovese v rámci projektu Manhattan. V době jeho smrti v Pasadeně, byl hlavním poradcem Bernard Barucha amerického zástupce v komisi OSN pro atomovou energii. Každý rok uděluje jihokalifornská sekce Americké Chemické Společnosti Tolmanovu cenu \"za vynikající příspěvky v chemii.\"", "section_level": 1}, {"title": "Rodina.", "content": "Tolmanův bratr byl behaviorální psycholog Edward Chace Tolman.", "section_level": 1}], "src_summary": "Richard Chace Tolman (4. března 1881 – 5. září 1948) byl americký matematický fyzik a fyzikální chemik, který byl odborníkem ve statistické mechanice. Udělal také významné příspěvky k teoretické kosmologii v letech těsně po Einsteinově objevu obecné teorie relativity. Byl profesorem fyzikální chemie a matematické fyziky na Kalifornském Technologickém Institut.", "tgt_summary": "Richard Chace Tolman (March 4, 1881 – September 5, 1948) was an American mathematical physicist and physical chemist who made many contributions to statistical mechanics. He also made important contributions to theoretical cosmology in the years soon after Einstein's discovery of general relativity. He was a professor of physical chemistry and mathematical physics at the California Institute of Technology (Caltech).", "id": 1364230}
{"src_title": "Margaret Burbidgeová", "tgt_title": "Margaret Burbidge", "src_document": [{"title": "Kariéra.", "content": "Burbidgeová začala studovat astronomii v roce 1936 na University College Londýn, kde v roce 1939 získala magisterský titul, doktorát obdržela na téže univerzitě v roce 1943. V roce 1945 ji odmítlo přijmout Carnegie Institution for Science, protože členství by znamenalo, že by musela pozorovat na observatoři Mount Wilson, která v té době byla vyhrazena pouze mužům. V roce 1950 požádala o grant na Yerkes Observatory ve Williams Bay ve Wisconsinu, následujícího roku odešla do Spojených států. Její výzkumný zájem se zaměřil na chemické abundance ve hvězdách. V roce 1953 se vrátila do Anglie a začala výzkum ve spolupráci se svým manželem Geoffreym Burbidgem, společně s Williamem Alfredem Fowlerem a Fredem Hoylem. Na základě experimentů a observačních dat iniciovaných Margaret a Geoffrey Burbidgeovými, vytvořil tým hypotézu, že všechny chemické prvky mohou být syntetizovány při jaderných reakcích ve hvězdách (nyní známo jako hvězdná nukleosyntéza). Výsledná astrofyzikální teorie zveřejněná v roce 1957 se nazývá BFH podle vědců účastnících se výzkumu (Burbidge, Burbidgeová, Fowler, Hoyle). Tato teorie byla základem pro podstatné oblasti výzkumu v astrofyzice. Po deseti letech získala v roce 1955 konečně přístup na observatoř Mount Wilson, když se vydávala za asistentku svého manžela. Vedení nakonec souhlasilo, že může zůstat, pokud ona a její manžel budou žít v samostatném domku na pozemku a ne v ubytovně určené pouze pro muže. V roce 1972 se stala ředitelkou Královské greenwichské observatoře. Poprvé za 300 let se stalo, že funkce nebyla spojena s postem královského astronoma, kterým byl v té době astronom (a pozdější nositel Nobelovy cenu) Martin Ryle. Burbidgeová opustila post v roce 1974, patnáct měsíců po svém nástupu do funkce, když vypukla kontroverze kolem přemístěni Isaac Newton Telescope z observatoře na užitečnější místo. Burbidgeová se stala jednou z nejvýznamnějších a nejvlivnějších osobností v boji za ukončení diskriminace žen v astronomii. V důsledku toho v roce 1972 odmítla Annie J. Cannon Award od Americké astronomické společnosti, protože bylo udělováno pouze ženám: „Je nejvyšší čas, aby diskriminace jak ve prospěch, tak v neprospěch žen v profesním životě byly odstraněny.“ O dvanáct let později jí společnost udělila bez ohledu na pohlaví Russellovu docenturu. V roce 1976 se stala první ženou v čele Americké astronomické společnosti. O rok později získala státní občanství Spojených států. V roce 1981 byla zvolena prezidentkou Americké asociace pro pokrok ve vědě. V roce 2003 byla Burbidgeová uvedena do síně slávy Women's Museum of California, oceněna byla její vědecká kariéra a úspěchy.", "section_level": 1}, {"title": "Osobní život.", "content": "V dubnu 1948 se Margaret Peacheyová vdala za Geoffreyho Burbidge, teoretického astrofyzika, s nímž spolupracovala na jedné z nejdůležitějších astrofyzikálních teorií století. Jejich dcera Sarah se narodila roku 1956. Geoffrey Burbidge zemřel v roce 2010.", "section_level": 1}, {"title": "Vědecké úspěchy.", "content": "Po zisku doktorátu v roce 1943 začala provádět výzkum galaxií propojením spektrografu a dalekohledu. V Yerkes Observatory v USA studovala B hvězdy a galaktické struktury. V roce 1957 ukázala skupina BFH slavný výsledek, že všechny prvky s výjimkou úplně nejlehčích jsou vyráběny jadernými procesy uvnitř hvězd. Za tento výsledek v roce 1959 obdržela Warner Prize. V pozdějším výzkumu byla jednou z prvních, kdo změřil hmotnosti a rotační křivky galaxií a byla jedním z průkopníků studia kvasarů. Na univerzitě v San Diegu také v roce 1990 pomohla vyvinout spectrograf pro Hubbleův vesmírný dalekohled. I v pokročilém věku byla emeritní profesorkou na univerzitě v San Diegu a pokračovala ve výzkumu v rámci nestandardní kosmologie, jako je vnitřní rudý posuv. Burbidgeová přispěla k více než 370 článkům o astronomickém výzkumu.", "section_level": 1}], "src_summary": "Eleanor Margaret Burbidgeová (rozená Peacheyová), FRS (12. srpna 1919 – 5. dubna 2020) byla americká astrofyzička britského původu, známá svým originálním výzkumem. Zastávala celou řadu administrativních postů, včetně ředitelky Royal Greenwich Observatory. Během své kariéry působila na observatoři Londýnské univerzity, Yerkes Observatory Chicagské univerzity, Cavendishových laboratořích v Cambridgi, Kalifornském technologickém institutu a od roku 1979 do roku 1988 byla první ředitelkou Centra pro astronomie a kosmické vědy na Kalifornské univerzitě v San Diegu, kde pracovala od roku 1962.", "tgt_summary": "Eleanor Margaret Burbidge, FRS (\"née\" Peachey; 12 August 1919 – 5 April 2020) was a British-American observational astronomer and astrophysicist. In the 1950s, she was one of the founders of stellar nucleosynthesis and was first author of the influential BFH paper. During the 1960s and 70s she worked on galaxy rotation curves and quasars, discovering the most distant astronomical object then known. In the 1980s and 90s she helped develop and utilise the Faint Object Spectrograph on the Hubble Space Telescope. Burbidge was well known for her work opposing discrimination against women in astronomy. Burbidge held several leadership and administrative posts, including Director of the Royal Greenwich Observatory (1973–75), President of the American Astronomical Society (1976–78), and President of the American Association for the Advancement of Science (1983). Burbidge worked at the University of London Observatory, Yerkes Observatory of the University of Chicago, the Cavendish Laboratory of the University of Cambridge, the California Institute of Technology, and the University of California San Diego (UCSD). From 1979 to 1988 she was the first director of the Center for Astronomy and Space Sciences at UCSD, where she worked from 1962 until her retirement.", "id": 294600}
{"src_title": "Michel Mayor", "tgt_title": "Michel Mayor", "src_document": [{"title": "Akademické pozice.", "content": "Od roku 1971 do roku 1984 působil jako výzkumný asistent na observatoři v Ženevě, kde je přítomno astronomické oddělení Ženevské univerzity. V roce 1984 se stal mimořádným profesorem. A v roce 1988 byl jmenován řádným profesorem a tuto pozici zastával až do svého odchodu do důchodu v roce 2007. Mayor byl ředitelem observatoře v Ženevě od roku 1998 do roku 2004. Po odchodu do penze v roce 2007 působí v Ženevě jako emeritní profesor.", "section_level": 1}, {"title": "Výzkum.", "content": "Profesor Mayor se ve svém výzkumu zájímá především o extrasolární planety, přístrojové vybavení, statistické vlastnosti dvojhvězd, dynamiku kulových hvězdokup, galaktické struktura a kinematiku. Jeho doktorská práce na univerzitě v Ženevě byla věnována hledání důkazů spirální struktury v Galaxii Mléčné dráze podle rozložení rychlosti hvězd v blízkosti Slunce. Kinematická data v té době byla vzácná a zejména získání \"radiální rychlosti\" hvězdy, byl dlouhý a náročný proces. Po dokončení své diplomové práce se rozhodl vyvinout speciální spektrograf CORAVEL k měření hvězdných radiálních rychlostí. \"To byl začátek mého zájmu o hvězdné kinematiku.\" řekl podle informací v jeho curriculu vitae. Tento výzkum vedl k různým oblastem zájmu, včetně studia statistických vlastností binární hvězdy slunečního typu. S kolegou badatelem Antoine Duquennoyem provedl průzkum společníků hvězd malé hmotnosti podobných Slunci, výsledků byly uvolněny v jedné z nejvíce citovaných prací publikovaných v časopise Astronomy and Astrophysics v jeho prvních 40 letech. Mayor a Duquennoy pak zjistili, že hmotnost některých z těchto společníků může být nižší než hmotnost Slunce. Rozvoj technologií umožnil vývoj nového spektrografu ELODIE, postaveného v Haute-Provence Observatory v jižní Francii. Mayor a Didier Queloz postgraduální student na univerzitě v Ženevě začali používat nástroj v roce 1994 na pozorování 140 hvězd podobných Slunci, které sledovali každou vhodnou noc. Studie byla zaměřena na objevování \"hnědých trpaslíků\" a také obřích planet. Na konci roku 1994 oba vědci zaznamenali, že hvězda 51 Pegasi vykazuje pravidelné změny nebo pohyby, které by mohly být způsobeny planetou na oběžné dráze bližší než Jupiter. Pozoruhodné je, že oběžná doba byla podle odhadů jen 4,2 dne, což odporuje tehdejším teoretickým poznatkům. Nicméně, další získaná data dovolily Mayorovi a Quelozovi oznámit objev první exoplanety obíhající okolo hvězdy podobné slunci 6. října 1995. Tímto objevem odstartovala nová oblast výzkumu v astronomii. Na začátku října 2011 bylo vědci z celého světa objeveno více než 680 exoplanet, mnoho z nich je takzvanými \"horkými Jupitery\", což jsou plynné planety mnohokrát větší než Země. Mayor a jeho spolupracovníci identifikovali kolem 200 planet. Nicméně jeho tým se soustředil především na výzkum menších planet takzvaných \"super-zemí,\" svou hmotností více podobných Zemi. V roce 2003 používal nástroj High Accuracy Radial Velocity Planet Searcher (HARFY). Poté získal on-line data z dalekohledů Evropské jižní observatoře v La Silla v Chile, což umožnilo přesnější měření radiálních rychlostí. V roce 2007 byl Mayor jedním z 11 evropských vědců, kteří objevili Gliese 581 c, první extrasolární planetu v obyvatelné zóně. Objev byl učiněn dalekohledu v La Silla v Chile. V roce 2009 Mayor a jeho tým objevili exoplanetu s nejmenší hmotností zjištěnou u hvězdy hlavní posloupnosti Gliese 581 e. Do října 2011 byl Mayor spoluautorem více než 700 vědeckých publikací. Od roku 1989 do roku 1992 byl zapojen do vědeckého výzkumu v Evropské jižní observatoři, od roku 1988 do roku 1991 pracoval na studiu galaktických struktury v Mezinárodní astronomické unie a mezi roky 1990 - 1993 byl předsedou Švýcarské společnosti pro astrofyziku a astronomii. V roce 2011 Mayor pronesl na Kanárských ostrovech v rámci prvního ročníku Starmus festivalu přednášku \"Extrasolárních planety v Galaxii.\" Jeho přednáška byla zveřejněna v knize \"Starmus: 50 let člověka ve vesmíru.\"", "section_level": 1}, {"title": "Ocenění a vyznamenání.", "content": "V srpnu 1998 byl Mayor oceněn Švýcarskou cenou Marcela Benoista, uznána byla jeho práce a jeho význam pro lidský život. V témže roce obdržel Prix Jules Janssen z francouzské astronomické společnosti. V roce 2000 získal Balzan Prize. O čtyři roky později mu byla udělena Medaile Alberta Einsteina. V roce 2005 obdržel Shaw Prize ze astronomii, spolu s americkým astrofyzikem Geoffrey Marcym. V roce 2004 obdržel Řád cestné legie. Ve spolupráci s Pierrem-Yvesem Freiem napsal knihu ve francouzštině s názvem \"Les Nouveaux mondes du Cosmos\" (Seuil, 260 stran), který byla oceněna \"Livre de l'astronomie v roce 2001\" na sedmnáctém astronomickém festivalu Haute Maurienne. Obdržel čestný doktorát z osmi univerzit: Katholieke Universiteit Leuven (Belgie), 2001; Swiss Federal Institute of Technology v Lausanne (EPFL) (2002); Federal University of Rio Grande do Norte (Brazílie), 2006; Uppsala University (Švédsko), 2007; Pařížská observatoř (Francie), 2008; Université Libre de Bruxelles (Belgie), 2009; University of Provence (Marseille, Francie), 2011, Université Joseph Fourier (Grenoble, Francie), 2014;. V roce 2011 obdržel ocenění BBVA Foundation Frontiers of Knowledge Award (spolu s Didierem Quelozem) za vývoj nových astronomických přístrojů a experimentálních technik, které vedly k prvnímu pozorování planet kolem hvězd podobných Slunci. V roce 2015 mu byla udělena Zlatá medaile Královské astronomické společnosti. pu. V roce 2019 mu byla udělena společně s Didierem Quelozem Nobelova cena za fyziku za objev exoplanety obíhající hvězdu slunečního typu.", "section_level": 1}], "src_summary": "Michel Gustave Édouard Mayor (* 12. ledna 1942 Lausanne) je švýcarský astrofyzik, profesor na Ženevské univerzitě v oddělení astronomie a nositel Nobelovy ceny za fyziku. Formálně odešel do penze v roce 2007, ale stále zůstává aktivní jako vědecký pracovník observatoře v Ženevě. Je spoludržitelem ceny Viktora Ambarcumjana pro rok 2010 a vítěz Kyotské ceny pro rok 2015. Spolu s Didierem Quelozem v roce 1995 objevili 51 Pegasi b první extrasolární planetu obíhající kolem hvězdy hlavní posoupnosti 51 Pegasi, za kterou dostali v roce 2019 Nobelovou cenu za fyziku. Po zisku magisterského titulu ve fyziky na univerzitě v Lausanne v roce 1966 přešel na doktorské studium do Ženevy, kde v roce 1971 získal doktorkský titul. Jeho práce zahrnovala \"Esej o kinematických vlastnostech hvězd v okolí Slunce: možné souvislosti s galaktickou spirální strukturou.\" Krátce studoval na univerzitě v Cambridgi a sabatové volno strávil na Evropské jižní observatoři v Chile a na Institutu pro astronomii na Havajské univerzitě.", "tgt_summary": "Michel Gustave Édouard Mayor (; born 12 January 1942) is a Swiss astrophysicist and professor emeritus at the University of Geneva's Department of Astronomy. He formally retired in 2007, but remains active as a researcher at the Observatory of Geneva. He is co-laureate of the 2019 Nobel Prize in Physics along with Jim Peebles and Didier Queloz, the 2010 Viktor Ambartsumian International Prize, and the winner of the 2015 Kyoto Prize. Together with Didier Queloz in 1995, he discovered 51 Pegasi b, the first extrasolar planet orbiting a sun-like star, 51 Pegasi. For this achievement, they were awarded the 2019 Nobel Prize in Physics \"for the discovery of an exoplanet orbiting a solar-type star\". Related to the discovery, Mayor noted that humans will never migrate to such exoplanets since they are \"much, much too far away ... [and would take] hundreds of millions of days using the means we have available today\". However, due to discoveries by Mayor, searching for extraterrestrial communications from exoplanets may now be a more practical consideration than thought earlier. Mayor holds MS in Physics from the University of Lausanne (1966) and PhD in Astronomy from the Geneva Observatory (1971). His thesis also had an article called \"Essay on the kinematical properties of stars in the solar vicinity: possible relation with the galactic spiral structure.\" He was a researcher at the Institute of Astronomy at the University of Cambridge in 1971. Subsequently, he spent sabbatical semesters at the European Southern Observatory (ESO) in northern Chile and at the Institute for Astronomy of the University of Hawaii system.", "id": 2155699}
{"src_title": "František I. Medicejský", "tgt_title": "Francesco I de' Medici, Grand Duke of Tuscany", "src_document": [{"title": "Manželství a potomci.", "content": "Dne 18. prosince 1565 se oženil s Johanou Habsburskou, dcerou římskoněmeckého císaře a českého i uherského krále Ferdinanda I. Johana se ve Florencii necítila šťastná; Florenťané ji neměli rádi pro její rakouský původ, třebaže právě spojení s rodem císaře bylo pro Medicejské velmi prestižní záležitostí. Manželství nelze ani zdaleka označit za vztah naplněný láskou a náklonností. Johana byla zbožná, nostalgická, vážná až smutná a bolestínská, chladná a pyšná; její manžel ji nejenže ignoroval, ale ponižoval ji svým mimomanželským poměrem, kterým se vůbec netajil. Přesto Johana Františkovi porodila osm dětí: šest dcer a dva syny následníky trůnu; narození posledního z nich zaplatila ve svých jednatřiceti letech životem. Její pozice na dvoře byla ovšem těžká po větší část trvání jejího manželství, neboť v letech 1566 až 1575 porodila „pouze“ šest dcer, z nichž jen tři překonaly první roky života. Absence mužského potomka a dědice trůnu byly zdrojem permanentního napětí a konfliktů mezi manželi, jenž dával přednost své životní lásce, milence Biance Cappello. Ta Františkovi, jenž se stal toskánským velkovévodou po smrti svého otce roku 1574, dokonce porodila syna Antonia (1576), a to v době, kdy od Johany měl pouze dcery (Antonio ovšem nebyl Františkův skutečný syn, těhotenství a porod Bianca předstírala a dítě bylo podvržené). Následník, pokřtěný na počest matčina bratrance španělského krále Filipa II. jménem Filip, se narodil o rok později (1577). Narození vytouženého a dlouho očekávaného dědice bylo přijímáno u dvora s velkou radostí, zhatilo však veškeré naděje Biancy Cappello na to, že by její syn, jehož František adoptoval, mohl usednout na toskánský trůn. Potomci z manželství Františka a Johany: Johana zemřela o rok později při předčasném porodu svého druhého syna. Malý Filip zemřel v pěti letech (1582) a velkovévoda František tak zůstal bez následníka, neboť ač se nedlouho po Johanině smrti znovu oženil právě s Biankou Cappello, z manželského lože již syna nezplodil. I přesto, že František nezanechal mužské potomstvo, které by po něm nastoupilo na toskánský trůn, vrátili se jeho potomci na toskánský trůn v osobě Františka II. Štěpána Lotrinského (ten vyměnil domovské Lotrinsko za Toskánsko, kde vymřela dynastie Medicejských v roce 1737), který byl pra-pravnuk Františkovy dcery Marie, která se vdala do francouzské královské rodiny. Roku 1790 nastoupil na toskánský trůn vnuk Františka II. Štěpána velkovévoda Ferdinand III., který byl přes Františka Lotrinského potomkem velkovévody Františka Medicejského, ale zároveň přes svou matku Marii Ludoviku Španělskou byl tak potomkem jeho mladšího bratra Ferdinanda I., který vládl Toskánsku po smrti Františka I.", "section_level": 1}], "src_summary": "František I. Medicejský (; 25. březen 1541, Florencie – 19. říjen 1587, Florencie) byl od roku 1574 až do své smrti druhým toskánským velkovévodou. Protože zemřel bez legitimních mužských potomků, po jeho smrti na toskánský trůn nastoupil mladší bratr Ferdinand.", "tgt_summary": "Francesco I (25 March 1541 – 19 October 1587) was the second Grand Duke of Tuscany, ruling from 1574 until his death in 1587, a member of the House of Medici.", "id": 1753659}
{"src_title": "Showtek", "tgt_title": "Showtek", "src_document": [{"title": "Životopis.", "content": "Bratři Wouter a Sjoerd Janssen začali svou hudební kariéru v elektronické hudbě, konkrétně v techno music v roce 2001 a následně se přesunuli do hardstyle stylu v roce 2003. V té době, Wouter obvykle vytvařel hard treance pod uměleckým jménem Walt, a Sjoerd hardstyle styl jako Duro. V roce 2007 vyšlo jejích první album,Today Is Tomorrow. Album bylo dobře přijato v holandském hudebním žebříčku, dosáhl 68. místě, a získal skóre 95/100 na Partyflock. V roce 2009 vydali své druhé album, Analogue Players in a Digital World.Album bylo představeno na Amsterdam Dance Event v Holandsku a v Central Station Records .album bylo dobře přijato v tisku, , který také jim umožňuje přístup k odměn. V roce 2011, skupina spolupracoval na albu \"Kiss From The Pas od \" Allure, jeden z hudebních projektů holandského producenta Tiësto. V roce 2012 spolupracovali s Tiësto na singlu Miami / Chassing Summers z alba \"Club Life: Volume Two Miami\", a na singlu s názvem \"Hell Yeah!\". též spolupracovali na skladbě \"Nobody Perfect\" od Chrise Browna. V roce 2012, bratři Showtek začali s sérii spolupráci na projektu s názvem Crazy Collabs. Před oficiálním oznámením o jejich spolupráci, vytvořili EP s Tiëstem a Angger Dimas s názvem \"We Rock\" pod přezdívkou Boys Will be Boys. Spoluprácovali s DJ jako Tiësto, Hardwell, Justin Prime, Bassjackers, Fajn, MAKJ, Noisecontrollers a David Guetta. V prosinci 2013, duo založilo vlastní vydavatelství \"Scink\", který je licencován s Spinnin Records. Píseň \"We LikeTo Party\" byl první titul vydaný v tomto nakladatelství. V roce 2014, spolupracovali na skladbě Bad od Davida Guetty, který byl 19 různých hitparádách.", "section_level": 1}], "src_summary": "Showtek je nizozemské duo skládající se ze dvou bratrů, Sjoerd Janssen (narozen 6. dubna 1984) a Wouter Janssen (narozen 30. srpna 1982) .Duu se daří dosahovat vrcholu hudebních hitparád a spolupracovat s umělci jako Tiësto, Chris Brown a David Guetta. Showtek se umístil na 17. místě v TOP 100 DJ roku 2014. Showtek též vysílají podcasty na streamování hudby na iTunes (Scink Radio Show).", "tgt_summary": "Showtek is a Dutch electronic dance music duo consisting of two brothers from Eindhoven, Sjoerd (born April 6, 1984) and Wouter Janssen (born August 30, 1982). The duo regularly manages to reach the top of multiple music charts and work with artists such as Tiësto, Chris Brown and David Guetta. Showtek was ranked 17th in the Top 100 DJs list of 2014 but by the magazine's 2016 list, they had dropped to 96th. The brothers, who have been musically active since 2001, also offer podcasts on their own radio show on the music streaming service iTunes.", "id": 2398894}
{"src_title": "Hans Egede", "tgt_title": "Hans Egede", "src_document": [{"title": "Život.", "content": "Narodil se na severu Norska, na ostrově Hinnøya. Roku 1704 odešel do Dánska, aby zde na Kodaňské univerzitě studoval teologii. Po promoci se vrátil do Norska. V dubnu 1707 byl vysvěcen na luterského kněze a přidělen k farnosti na souostroví Lofoty. Zde se často setkával s vyprávěními o kolonizačních cestách starých Norů do Grónska. Roku 1711 si tedy vyžádal od krále Frederika IV. Dánského (krále Dánsko-Norska) povolení k misijní cestě a obnovení částečných koloniálních nároků (plná kolonizační práva Egede nezískal kvůli obavám z negativní reakce Nizozemí). Egede pak v Bergenu založil Grónskou společnost (\"Det Bergen Grønlandske Compagnie\") a 2. května 1721 vyplul na lodi \"Haabet\" (\"Naděje\") směrem ke grónskému ostrovu (o němž se tehdy ovšem Evropané domnívali, že jde o poloostrov), a to spolu s dalšími čtyřiceti kolonisty. Během cesty měli mimochodem spatřit obřího „vodního hada“. 3. července výprava přistála ve fjordu Nuup Kangerlua, načež zde Egede vyhlásil „kolonii Haabets“. Na ostrově Kangeq (i ten Egede přejmenoval na Haabet Oe) si poté zřídil malou základnu. Několik měsíců pak hledal potomky starých norských kolonistů, ale žádné nenašel. Všude se setkával jen s Inuity. Naučil se tedy jejich jazyk a začal se šířením křesťanství. V zimě pak velká část kolonistů onemocněla kurdějemi a vrátila se domů. Egede a jeho rodina zůstali. V roce 1722 jim těžké podmínky zjednodušila zásobovací loď, kterou jim poslal král. Roku 1724 se mu podařilo pokřtít první dítě, které pak odeslal do Dánska, kde toto dítě inspirovalo Mikuláše Ludvíka Zinzendorfa k misii Jednoty bratrské v Grónsku. Roku 1728 dorazila další zásobovací expedice vedená Clausem Paarssem a založila pevnost Godt-Haab (budoucí město Godthåb). I Paarssovy muže však kosily ve velkém kurděje, až král ztratil trpělivost a většinu kolonistů odvolal. Egede však znovu zůstal. Roku 1729 nechal v Dánsku vydat knihu \"Det gamle Grønlands nye Perlustration\". Další zásobovací výprava roku 1733 s sebou přivezla i českobratrské misionáře (Moravské bratry) pod vedením Jacoba Severina. Ti založili základnu Neu-Herrnhut, jádro budoucího hlavního města Grónska Nuuk. Krom toho s sebou však přivezli též neštovice, které začaly decimovat Inuity, ale zasáhly i jedno z Egedových dětí, které zemřelo. Egede se s jeho tělem vrátil do Kodaně, jeho úkoly na ostrově převzal syn Poul. V Dánsku byl pak Egede roku 1741 jmenován biskupem Grónska. Roku 1747 vydal katechismus určený pro specifické grónské podmínky. V Grónsku po něm později bylo pojmenováno město Egedesminde.", "section_level": 1}], "src_summary": "Hans Poulsen Egede (31. leden 1686, Harstad – 5. listopad 1758, Falster) byl dánsko-norský luteránský misionář, který proslul svou misií v Grónsku. Šířil v této zemi nejen křesťanství, ale obnovil zde po stovkách let i dánsko-norský vliv.", "tgt_summary": "Hans Poulsen Egede (31 January 1686 – 5 November 1758) was a Dano-Norwegian Lutheran missionary who launched mission efforts to Greenland, which led him to be styled the Apostle of Greenland. He established a successful mission among the Inuit and is credited with revitalizing Dano-Norwegian interest in the island after contact had been broken for hundreds of years. He founded Greenland's capital Godthåb, now known as Nuuk.", "id": 559264}
{"src_title": "Markus Söder", "tgt_title": "Markus Söder", "src_document": [{"title": "Původ a studium.", "content": "Vyrůstal s jednou sestrou v konzervativní evangelicko-luteránské rodině v západní části Norimberka. Po maturitě v roce 1986 strávil základní vojenskou službu u podpůrných zásobovacích jednotek rovněž v Norimberku. Pak od roku 1987 studoval právní vědu na Erlangensko-norimberské univerzitě. Studium ukončil státní zkouškou v roce 1991. Od roku 1994 pracoval jako redaktor.", "section_level": 1}, {"title": "Rodinný život.", "content": "Söder je ženatý. Jeho manželkou je Karin Baumüller-Söder, spolumajitelka společnosti Baumüller Holding GmbH & Co. KG v Norimberku. Manželé mají tři společné děti. Markus Söder má z dřívějšího vztahu jednu dospělou dceru. Manželé Söderovi se každoročně v zimě zúčastňují populárních karnevalových zábav. Söder se přitom pokaždé objevuje v přestrojení, které vzbuzuje pozornost. Jednou to měl být Edmund Stoiber, bývalý bavorský ministerský předseda. V roce 2017 se Söder dostavil se škraboškou po boku své ženy Karin a představoval Homera ze seriálu Simpsonovi.", "section_level": 1}, {"title": "Politická kariéra.", "content": "Pod vlivem svého otce Maxe Södera, obdivovatele Franze Josefa Strauße, se stal členem Křesťansko-sociální unie Bavorska už jako šestnáctiletý gymnazista v roce 1983. Od stejného roku až do dosažení věkové hranice v roce 2003 byl také členem Junge Union, společné mládežnické organizace CDU/CSU, v letech 1995 až 2003 ve funkci předsedy. Od 17. listopadu 2003 do 22. října 2007 byl generálním tajemníkem CSU. 4. prosince 2017 byl Söder poslaneckým klubem CSU v Bavorském zemském sněmu po dohodě s vedením strany určen jejím kandidátem pro volbu nového bavorského ministerského předsedy jako nástupce dosavadního šéfa zemské vlády Horsta Seehofera. Seehofera nahradil v této funkci 13. března 2018, přičemž Seehofer zůstává předsedou CSU. Söder má vést CSU jako její lídr do bavorských parlamentních voleb v září 2018, přičemž bude tato strana obhajovat svou dosavadní absolutní většinu v zemském sněmu, kterou od doby svého vzniku po druhé světové válce ještě nikdy neztratila. V současné době se Söder zaměřuje na provádění tzv. bavorského azylového plánu. V rozhovoru s deníkem Frankfurter Allgemeine Zeitung prohlásil, že naprostá většina žadatelů o azyl na něj nemá právo. Bavorsko chce ve spolupráci se spolkovým ministerstvem vnitra, které vede jeho předchůdce ve funkci ministerského předsedy Horst Seehofer, na rozdíl od jiných spolkových zemí mnohem konsekventněji odsouvat do jejich původních států osoby, jejichž žádosti o azyl byly zamítnuty a nemají ani jinak právo v Německu zůstat. To je daleko lépe proveditelné tím, že Bavorsko bude najímat pro tento účel zvláštní letadla a nasazovat školené policisty jako doprovod, neboť jinak se často stává, že piloti letadel společnosti Lufthansa odmítají tyto pasažéry, kteří se odsunu masivně brání, vůbec vzít na palubu.", "section_level": 1}], "src_summary": "Markus Söder (* 5. ledna 1967 Norimberk) je německý politik z Křesťansko-sociální unie Bavorska (CSU), od 13. března 2018 bavorský ministerský předseda. Ve funkci nahradil Horsta Seehofera. Předím byl od roku 2013 do března 2018 byl bavorským zemským ministrem financí, zemského rozvoje a domoviny ve druhé vládě Horsta Seehofera a ještě předtím od roku 2008 ministrem v Seehoferově první vládě. Od roku 1994 je poslancem Bavorského zemského sněmu.", "tgt_summary": "Markus Söder (born 5 January 1967) is a German politician serving as Minister President of Bavaria since 2018 and Leader of the Christian Social Union in Bavaria (CSU) since 2019.", "id": 1083774}
{"src_title": "Prosebné dny", "tgt_title": "Rogation days", "src_document": [{"title": "Prosebné dny s průvodem.", "content": "Prosebné dny s průvodem, rogationes, měly spíše kající charakter a byly spojeny s venkovními průvody ke kostelům nebo ke kapličkám v polích. Zněly při nich zpěvy a litanie ke všem svatým, prosby za zemskou úrodu, za odvrácení jakéhokoliv nebezpečí, zla a škod, za Boží pomoc a ochranu. Typicky byl v čele průvodu nesen kříž a vpředu šel celebrant oděný ve fialovém pluviálu. V některých českých obcích byla tato tradice živá ještě v polovině 20. století, například v Jindřichově Hradci se konal průvod ještě na sv. Marka roku 1950. Tzv. starší prosebný průvod. litania maior, se konal 25. dubna, v den svátku svatého evangelisty Marka. Byl zaveden v římské církvi asi ve 4. století, aby pokřešťanštil tradiční pohanské procesí do polí, tzv. amberválie, které se tradičně v tento den konaly s prosbami za ochranu obilovin proti chorobám k uctění bohyně Ceres. O pokřešťanštění tohoto průvodu se zasloužil zejména papež Řehoř I. Veliký. Průvod s litaniemi byl zakončen mší v chrámu svatého Petra. Mladší prosebný průvod, litaniae minores, pocházel z Galie. Lyonský biskup v roce 469 kvůli zemětřesení a neúrodě nařídil konat po tři dny před slavností Nanebevstoupení Páně prosebné průvody spojené s postem. Kolem roku 800 byl tento průvod zaveden také v Římě a v celé církvi, ale bez postního nařízení.", "section_level": 1}, {"title": "Kvatembrové dny.", "content": "Kvatembrovými dny, zvanými také suché dny, byly vždy středa, pátek a sobota čtyř týdnů v roce, které se přibližně kryjí s počátkem čtyř ročních období. Jejich původ nebyl uspokojivě vysvětlen. Nejstarší zmínky o nich pocházejí ze 4. století. Předpokládá se, že základem mohly být starozákonní postní předpisy, zejména v knihách Zachariáš (8,19) a Joel (2, 12-19). Byly to vyloženě kající dny, spojené s postem, modlitbami a almužnou. Liturgická barva byla fialová. Kvatembrové dny byly slaveny uvnitř kostelů. Od 5. století byly určeny k udělování různých stupňů kněžského svěcení, od ostiářů až po kněze. Každý z těchto dnů měl svůj vlastní mešní formulář. Jarní a letní byly prosebné, podzimní a letní děkovné.", "section_level": 1}, {"title": "Po druhém vatikánském koncilu.", "content": "Nový řád liturgického roku z roku 1969 říká, že v prosebných dnech se církev modlí za nejrůznější potřeby lidí, především za zemskou úrodu a za požehnání pro lidskou práci, a že tyto dny jsou rovněž příhodné pro veřejné úkony díků. Bližší stanovení termínů, formy a náplně bylo svěřeno biskupským konferencím.", "section_level": 1}], "src_summary": "Prosebné dny jsou v křesťanské tradici dny tradičně spojené s posty, procesími či společnými obřady s prosebnými modlitbami. Byly oblíbené zejména mezi zemědělci. Tradičních prosebných dnů bylo několik druhů.", "tgt_summary": "Rogation days are days of prayer and fasting in Western Christianity. They are observed with processions and the Litany of the Saints. The so-called \"major\" rogation is held on 25 April; the \"minor\" rogations are held on Monday to Wednesday preceding Ascension Thursday. The word \"rogation\" comes from the Latin verb \"rogare\", meaning \"to ask\", which reflects the beseeching of God for the appeasement of his anger and for protection from calamities.", "id": 661318}
{"src_title": "Turkanský chlapec", "tgt_title": "Turkana Boy", "src_document": [{"title": "Charakteristika objevu.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Identifikace a datování kostry.", "content": "Ojedinělé obyvatelstvo africké krajiny zpočátku své mrtvé nepohřbívalo. Těla jedinců, kteří se nestali obětí predátorů, zmizela kvůli mrchožravým zvířatům nebo byla roznesena kopytníky a na zbývající kosti působilo klima a vegetace. Chlapcovo tělo se ale ponořilo do bahna tak rychle, že se dochovala kromě spodní části nohou a několika dalších úlomků úplná kostra. Podle toho, jaké rysy jsou považovány za významné pro prokázání příbuznosti mezi fosiliemi v rodokmenu lidstva, považují někteří vědci chlapce od jezera Turkana za tvora velmi podobného tvoru \"Homo erectus\"; jiní zastávají názor, že více připomíná africký druh \"Homo ergaster\". Turkanský chlapec žil v oblasti aktivních sopek, jejichž nánosy lze datovat. Podle polohy kostry mezi datovanými vrstvami sopečného popela bylo stáří kostry určeno na 1,51 až 1,56 miliónu let (dřívější odhady byly 1,55–1,65 miliónu let). Udává se tedy, že pomocí datovacích metod bylo stanoveno přibližné stáří nálezu na 1,53 miliónu let.", "section_level": 2}, {"title": "Pohlaví.", "content": "Nejvhodnějším místem lidského těla pro identifikaci pohlaví je na kostře dospělého jedince pletenec pánevní (u žen se přizpůsobil tak, aby usnadňoval porod – například velký zářez kosti sedací, nacházející se na spodním okraji kosti kyčelní, je širší). Úzký velký zářez kosti sedací u chlapce od jezera Turkana jasně naznačuje, že se jednalo o mužského jedince. To potvrzuje i jeho vyšší postava a celková robustnost.", "section_level": 2}, {"title": "Věk v době smrti.", "content": "Chlapec od jezera Turkana neměl ještě plně proříznuté trvalé zuby, spodní čelist již obsahuje trvalé řezáky, špičáky, třenové zuby a první a druhé stoličky (přičemž plně vytvořené jsou pouze některé), horní čelist má stále ještě mléčné špičáky. Třetí stoličky scházejí. U lidských koster žijících jedinců existuje několik možností odhadu věku pomocí pořadí a věkového rozmezí pro prořezávání zubů a jejich opotřebení u různých populací. Podle některých metod by byl turkanský chlapec, kdyby byl živou bytostí, stár 10,5–11 let, podle jiných metod 11–12 let. Na druhé straně by stupnice prořezávání zubů u lidoopů odpovídala mírně mladšímu věku 6–9 let, ačkoliv špičáky jsou oproti jiným zubům podle vývoje u lidoopů vyvinutější. Všechny kosti měly na obou koncích epifýzu, zvláštní místo na konci utvořené kosti. Spojení epifýz se střední částí dlouhých kostí je dalším kritériem pro odhad věku koster mladých žijících jedinců, neboť k tomu dochází v určitém pořadí a v určitých časových obdobích. V případě turkanského chlapce byla tvorba kostí většinou dokončena, ale epifýzy zůstaly nespojené, především u kyčelních kostí, ačkoliv na jednom konci kosti pažní a části loketního kloubu byl proces ukončen. K tomuto stavu dozrávání kosti dochází u člověka zhruba mezi 11. a 15. rokem života, u lidoopů již mezi sedmým a osmým rokem. Třetí možnost, jak odhadnout věk koster mladých jedinců, je výška postavy, odhadovaná z délky dlouhých kostí. Na základě délky kosti stehenní – 43,2 cm – měřil chlapec od jezera Turkana v okamžiku smrti 160 centimetrů (což odpovídá zhruba výšce dnešního patnáctiletého chlapce). Podle vývoje zubů a kostry patřil turkanský chlapec jednoznačně k dospívajícím, neodpovídal však přesně ani žijícím lidem ani lidoopům. Jeho znaky stárnutí spíše naznačují, že se jednalo o určitý přechodový stupeň mezi žijícími lidoopy a lidmi.", "section_level": 2}, {"title": "Přibližná výška a váha.", "content": "V okamžiku smrti tedy měřil turkanský chlapec zhruba 160 centimetrů. Odhaduje se, že pokud se chlapec dožil dospělosti, dosáhl by výšky 185 cm. Paleoantropologové se nejprve domnívali, že našli neobvykle vysokého jedince, ale zkoumání jiných ostatků ze stejného období ukázalo, že i příbuzní turkanského chlapce byli stejně vysocí jako my. Zdá se tedy, že dnešní průměrné výšky jsme dosáhli již před 1,5 miliónem let (a tedy to není tak, že by se lidé během staletí postupně zvětšovali). Tato kostra nicméně pravděpodobně představuje nejvyššího známého prvotního člověka. Odhad hmotnosti je obtížný, ale podle šířky těla se dá soudit, že chlapec vážil v okamžiku smrti asi 48 kilogramů a jako dospělý by pak mohl vážit až 68 kg.", "section_level": 2}, {"title": "Velikost a tvar těla.", "content": "Úplnost kostry umožnila prostudovat fyziologické důsledky tělesných proporcí prvních lidí. Tělesné proporce chlapce od jezera Turkana se až překvapivě podobají dnešním lidem – kromě některých rozdílů v utváření páteře, kyčlí a nohou. Vysoké a štíhlé tělo a dlouhé končetiny turkanského chlapce se podobají končetinám moderního člověka z tropů a jsou zcela odlišné od předků člověka. Průzkumy usazenin, zkamenělého pylu a zvířecích kostí ukazují, že podnebí v oblasti jezera Turkana je dnes stejné jako před 1,5 miliónem let. Z toho (a z tělesných proporcí turkanského chlapce) lze soudit, že již byl přizpůsoben k životu v horkém podnebí s mimořádně vysokými průměrnými ročními teplotami kolem třiceti stupňů Celsia. Díky nálezu turkanského chlapce považujeme nyní za období, kdy došlo k zásadním anatomickým změnám vedoucím k dnešní podobě člověka, období vzdálené od dvou do 1,5 milionu; a nikoli pozdější období, jak se tvrdilo dříve.", "section_level": 2}, {"title": "Držení těla a pohyb.", "content": "Zakřivení páteře, orientace a vyvážení kyčlí, přítomnost válcovitého hrudního koše jako u moderního člověka (oproti nálevkovitě tvarovanému hrudnímu koši lidoopů) jsou důležitými znaky pro stanovení, že chlapec od jezera Turkana byl plně přizpůsoben pro běžnou vzpřímenou chůzi. Jeho pohyb byl nápadně podobný pohybu moderního člověka. Mezi páteří turkanského chlapce a páteří moderního člověka jsou však dva nápadné rozdíly: Zatímco 96 procent moderních lidí má v dolní části páteře 5 obratlů, turkanský chlapec jich měl 6. Kromě toho měly jeho obratle relativně menší výběžky než má současný člověk, čímž uzavíraly užší kanál pro páteř. To pak snižovalo počet nervů směřujících k hrudníku, což dále omezovalo schopnost regulace vzduchu, procházejícího z plic do úst, a bránilo rozvoji řeči.", "section_level": 2}, {"title": "Mozek.", "content": "Zatímco průměrný objem mozku moderního člověka je 1450 centimetrů krychlových, chlapec od jezera Turkana měl objem jen 880 cm³, což znamená, že se jeho chování od chování moderního člověka dost lišilo. Vnitřní povrch jeho lebky ukazuje existenci oblastí mozku, které jsou u moderního člověka spojeny s řečí; tyto oblasti se však mohly spíše podílet na motorickém programování než na řeči. A je zajímavé, že struktura mozku chlapce vykazuje řadu asymetrických prvků, které jsou spojovány s pravorukostí u moderního člověka.", "section_level": 2}, {"title": "Možný důvod úmrtí.", "content": "Kompletnost kostry dokazuje, že se chlapec od jezera Turkana nestal obětí nějakého predátora. Jediným náznakem příčiny smrti turkanského chlapce je poškození okostice na pravé straně čelistní kosti, způsobené zřejmě zánětlivým onemocněním dásně. Je pravděpodobné, že vedlo ke ztrátě druhé mléčné stoličky, k níž došlo nedlouho před smrtí. Úmrtí na otravu krve způsobenou onemocněním dásní bylo před objevením antibiotik běžné a právě ono mohlo být příčinou chlapcovy smrti. Kostra se našla mezi rozptýlenými a polámanými kostmi ptáků a savců, spolu s některými ostatky ryb a vodních plazů. Zuby se nacházely v dutině vzdálené přibližně 3 metry od hlavního naleziště kostí. Téměř všechny kosti byly zlomené, nebyly však zvětralé. Tyto skutečnosti vedou vědce k závěru, že tělo chlapce po smrti buď spadlo nebo bylo odneseno vodou do močálu, kde po nějakou dobu plulo po hladině tváří dolů a přitom se rozkládalo. Zuby vypadly a byly spláchnuty do dutiny, vytvořené asi stopou zvířete, zatímco tělo bylo pomalu unášeno vodou tam a zase zpět. Podupala je velká zvířata a když bylo spojeny vazy již jen několik kostí, spláchly se ostatky hromadně na mělčinu, kde byly zaneseny bahnem a kde zůstaly dalších 1,5 milionu let; dokud eroze sedimentů neodhalila část lebky, která v roce 1984 upoutala Kamoyu Kimeua.", "section_level": 2}], "src_summary": "Turkanský chlapec je pojmenování pro zatím nejúplnější nalezenou kostru prehistorického člověka. Jde o mladého, asi devítiletého (na úrovni dnešního dvanáctiletého či třináctiletého) chlapce, který byl vykopaný z cca 1,5 miliónu let starých sedimentů u písečné řeky Nariokotome na západním břehu jezera Turkana v severní Keni, kde zemřel. Objevil jej v srpnu roku 1984 Kamoya Kimeu.", "tgt_summary": "Turkana Boy, also called Nariokotome Boy, is the name given to fossil KNM-WT 15000, a nearly complete skeleton of a \"Homo ergaster\" (alternatively referred to as African \"Homo erectus\") youth who lived at c. 1.5 to 1.6 million years ago. This specimen is the most complete early human skeleton ever found. It was discovered in 1984 by Kamoya Kimeu on the bank of the Nariokotome River near Lake Turkana in Kenya. Estimates of the individual's age at death range from 7 to 11 years old.", "id": 1979132}
{"src_title": "Jan Kazimír Falcko-Simmernský", "tgt_title": "John Casimir of the Palatinate-Simmern", "src_document": [{"title": "Život.", "content": "Jan Kazimír Falcko-Simmernský se narodil 7. března 1543 v Simmern do rodiny falckého kurfiřta Fridricha III. a jeho manželky Marie Braniborsko-Kulmbašské. Právě díky své matce byl spřízněný i s rodem Jagellonců. Roku 1564 se Jan Kazimír ucházel o anglickou královnu Alžbětu I. a přes skotského diplomata \"Jakuba Melvilla z Halhill\" jí poslal svůj portrét. Nicméně, Alžběta o něj neprojevila zájem. O čtyři roky později, 26. listopadu 1568, se jako šestnáctiletý zasnoubil s Alžbětou Saskou, dcerou Augusta Saského a Anny Dánské. Svatba se konala v Heidelbergu 6. června 1570. Sňatek byl čistě politický; Jan Kazimír díky němu chtěl rozšířit kalvinismus i v saských zemích. I proto bylo manželství nešťastné a Jan Alžbětu držel i v domácím vězení. V tomto vězení nakonec v dubnu 1590 zemřela. Od března 1571 až do roku 1581 bydlel Jan Kazimír v Kaiserslauternu. Roku 1576 zemřel jeho otec Fridrich III., který ve své závěti stanovil, aby Falc zůstala kalvinistická. Starší bratr Jana Kazimíra Ludvík VI. zdědil většinu Falce včetně Heidelbergu, sám Jan Kazimír dostal jen město Kaiserslautern a jeho blízké okolí. Na rozdíl od svého otce Fridricha Ludvík podporoval luteránství, ke kterému sám konvertoval a začal jej, navzdory přání otce, podporovat i ve Falci. V rámci těchto snah z heidelberské univerzity vykázal všechny profesory, kteří se odmítli přihlásit k luterství (mezi nimi byl například Zacharias Ursinus). Někteří z nich přijali pozvání Jana Kazimíra a odešli do Neustadtu an der Haardt, kde působili na akademii zv. Casimirianum, kterou v roce 1578 Jan Kazimír za účelem zachování kalvinisticky orientovaného vzdělání založil. Jan Kazimír byl v kontaktu s Robertem Dudleyem, 1. hrabětem z Leicesteru a jeho synovcem Philipem Sidneym. Právě Philip Sidney byl vyslán královnou Alžbětou, aby prověřil situaci protestantů ve zbytku Evropy a měl tak pomoci i se založením protestantské ligy. Roku 1576 Jan Kazimír dorazil do Francie po boku čtyř tisíc vojáků a Jindřich III. Francouzský z něj na několik měsíců udělal vévodu d'Etampes. Jan Kazimír Anglii navštívil jen jednou, v roce 1579, kdy jménem Spojených provincií usiloval o finanční podporu od královny Alžběty. Po smrti svého bratra Ludvíka VI. v roce 1583 převzal poručnictví nad svým synovcem, budoucím kurfiřtem Fridrichem IV., a na jeho místě vládl až do roku 1592 v celé Falci, přičemž de facto vykonával všechny kompetence náležející kurfiřtovi. Obnovil autoritu reformované konfese a Heidelberského katechismu a na heidelberskou univerzitu povolal zpět kalvinisticky orientované učence, což vzápětí vedlo k velkému rozkvětu této vzdělávací instituce a k přílivu zahraničních studentů, kteří v některých letech tvořili až polovinu všech inskribovaných. V důsledku toho však Casimirianum v Neustadtu po pouhých šesti letech činnosti zaniklo. V zámku nad Heidelbergem nechat postavit obří sud na víno, který je dnes turistickou atrakcí a nese jeho jméno. Jan Kazimír zemřel jako osmačtyřicetiletý 16. ledna 1592 v Heidelbergu a byl pohřben v tamním kostele svatého Ducha.", "section_level": 1}, {"title": "Potomci.", "content": "Manželství Jana Kazimíra a Alžběty bylo nešťastné především kvůli náboženským neshodám. Jan nakonec držel Alžbětu v domácím vězení, kde roku 1590 zemřela. Mezitím ale porodila šest dětí, jen tři ale přežily první dny a vdavek se dožila jen jediná dcera.", "section_level": 1}], "src_summary": "Jan Kazimír Falcko-Simmernský (německy: \"Johann Casimir von Pfalz-Simmern\", 7. března 1543, Simmern – 16. ledna 1592, Heidelberg) byl rýnský falckrabí z rodu Wittelsbachů, mladší syn falckého kurfiřta Fridricha III. Falckého a významná osoba nizozemské revoluce. Mezi lety 1583–1592 působil jako regent na místě nezletilého synovce Fridricha IV. Falckého. Byl přesvědčený kalvinista.", "tgt_summary": "John Casimir, Count Palatine of Simmern (German: \"Johann Casimir von Pfalz-Simmern\") (7 March 1543 – ) was a German prince and a younger son of Frederick III, Elector Palatine. A firm Calvinist, he was a leader of mercenary troops in the religious wars of the time, including the Dutch Revolt. From 1583–1592 he acted as regent for his nephew, Elector Palatine Frederick IV.", "id": 2308436}
{"src_title": "Rába (podnik)", "tgt_title": "Rába (company)", "src_document": [{"title": "Historie.", "content": "Společnost byla založena v roce 1896 v Győru pod názvem \"Magyar Waggon- és Gépgyár Részvénytársaság\". Náplní výroby měly být železniční vagony. V roce 1897 byl vyroben první patnáctitunový dvounápravový cisternový vůz, následovaly osobní a nákladní železniční vagóny. V roce 1904 byl v Győru podle návrhu Ferdinanda Porsche vyroben první vůz pohonem 4x4 na světě. Roku 1913 firma zakoupila licenci na pětitunový nákladní vůz Praga V, produkovaný následně pod názvem Rába V. V roce 1914 následoval první osobní automobil Rába Alpha. Roku 1927 došlo k zakoupení licence německé firmy Krupp pro 3 a 5-tunové nákladní vozy vybavených 4 a 6válcovými motory, o rok později podnik získal licenci Austro-Fiat na nákladní vozy s nosností 1,5 tuny. Do roku 1951 podnik Rába vyrobil zhruba 2500 vozů. V roce 1937 byl zakoupena licence na vznětové motory firmy MAN, a zároveň začala výroba leteckých motorů. Roku 1939 Rába zkonstruovala vojenský nákladní automobil Botond pro maďarskou armádu, prvních 150 vozidel opustilo výrobní haly 1. července 1939. Dne 13. dubna 1944 továrnu zničilo spojenecké bombardování, rekonstrukce trvala až do roku 1948. Prvním poválečným produktem byl 45tunový parní jeřáb. Rába se v této době zabývala výrobou zemědělských strojů a konstrukcí silničních mostů, včetně Arpádova mostu v Budapešti. Na vlně socialistického sentimentu v roce 1961 bylo jméno společnosti změněno na \"Wilhelm Pieck Waggon es Gepgyar\", po třech letech se však podnik vrátil ke svému předchozímu názvu. Na konci roku 1963 maďarská vláda schválila nákup nových výrobních licencí. Rába započala dlouhá jednání, která skončila 6. ledna 1967 podpisem licenční smlouvy s konsorciem Renault, Seri, MAN a Ferrostal, na výrobu 6 válcových motorů s výkonem 110–188 kW. Od firmy MAN byly nakupovány motory objemu 12 litrů a výkonu 308 kW. Na veletrhu v Budapešti podnik Ikarus představil dálkový autobus s motorem MAN a podnik Rába 16 tunový kamion s motorem o výkonu 158 kW. Jejich výroba byla zahájena o rok později. Rába také produkovala traktory a přívěsy. Produkce nákladních automobilů však tvořila jen asi 15% obratu, hlavní výrobní náplní byly automobilové nápravy, motory a další komponenty. Kromě 2000 těžkých nákladních automobilů ročně společnost vyrobila 200 000 předních a zadních náprav, 25 000 dieselových motorů, 400 traktorů a řadu dalších komponent. Ve spolupráci s americkou firmou Steiger byly montovány těžké traktory. Výroba železničních vozů se postupně stávala vedlejší produkcí. Kromě dálkových kamionů Rába vyráběla také sklápěče a míchačky. Nákladní auta Rába byla vybavována kabinami MAN, od roku 1980 pak kabinami firmy DAF. V roce 1984 začala výroba motorů Rába-List. Auta Rába byla exportována do Egypta, Libanonu, Saúdské Arábie a zemí RVHP. Od roku 1986 Rába montovala též autobusové podvozky. V polovině 80. let se stala Rába druhým největším podnikem v Maďarsku. Zaměstnávala 20 tisíc pracovníků a kromě hlavního závodu v Győru měla pobočky v Budapešti, Kaposváru, Mosonmagyaróváru, Kőszegu a Sárváru. V roce 1992 byla Rába přeměněna na akciovou společnost, s maďarským státem jako hlavním akcionářem. O čtyři roky později proběhla privatizace a v prosinci 1997 se společnost Rába Automotive Holding, plc. stala veřejně obchodovatelnou. V následující době Rába vytvořila joint venture s ruským Kamazem.", "section_level": 1}], "src_summary": "Rába Automotive Holding (maďarsky \"Rába Járműipari holding Nyrt\"), běžně známá jako Rába, je maďarský strojírenský podnik, zabývající se vývojem a výrobou a úpravami automobilových komponentů, speciálních vozidel a náprav pro užitková vozidla, zemědělské a stavební stroje. Tradice výroby náprav i kompletních vozidel sahá do roku 1902. Holding Rába se skládá ze tří strategických obchodních jednotek. Společnost má centrálu ve městě Győr a zaměstnává zhruba 2000 pracovníků.", "tgt_summary": "The RÁBA Automotive Group (), commonly known as Rába, is a Hungarian public limited company, listed on the Budapest Stock Exchange. Rába engineers, manufactures and customizes automotive components, specialty vehicles and axles for commercial vehicles, agri-machinery and earth-movers. The Rába has been building axles as well as complete vehicles since 1902. The company has three strategic business units. The company is headquartered in Győr, employing more than 2000 people.", "id": 537825}
{"src_title": "Arthur Upfield", "tgt_title": "Arthur Upfield", "src_document": [{"title": "Stručný životopis.", "content": "Arthur Upfield se narodil ve městě Gosport nedaleko Portsmouthu jako nejstarší z pěti synů obchodníka suknem. Vychovávala ho však jeho babička a její sestry. Na střední škole nebyl příliš úspěšný, z předmětů ho zajímal jen zeměpis a dějepis. Po škole nastoupil do učení k místnímu zeměměřiči a obchodníku s pozemky. Už tehdy pod vlivem četby detektivních příběhů s hrdiny, jako je Sherlock Holmes, Nick Carter či Sexton Blake, sepsal tři detektivní romány, avšak nenašel pro ně nakladatele.", "section_level": 1}, {"title": "Vystěhování do Austrálie.", "content": "Poté, co mladík třikrát za sebou propadl u praktikantských zkoušek, přikročil rozhněvaný Arturův otec k ráznému řešení - koupil nezdárnému synovi lodní lístek do Austrálie. Než vypukla první světová válka, pracoval mladý Arthur Upfield v Austrálii jako honák, kuchař a pasák ovcí. Poté nastoupil do armády a s australskými jednotkami odcestoval do Egypta a následně se zúčastnil bojů u turecké Galipole a ve Francii. V roce 1915 se v Egyptě Arthur Upfield oženil s Annou Douglassovou, australskou zdravotní sestrou.", "section_level": 2}, {"title": "Literární úspěch.", "content": "Po skončení války se v roce 1919 A. Upfield s manželkou vrátil do Austrálie. Živil se zde pak nejrůznějším způsobem - jako lovec kožešin, zlatokop nebo hledač drahých opálů. Začal také opět psát, tentokrát s větším úspěchem. Jeho první knihu \"Kainův dům\" (anglicky \"The House of Cain\"), v níž ještě nefiguruje postava detektiva Napoleona Bonaparte, vydalo londýnské nakladatelství Hutchinson v roce 1928. Poté se Arthur Upfield začal věnovat výhradně psaní detektivních románů. Posledním z 29 příběhů inspektora Napoleona Bonaparta byl román Netvor jezera Frome (\"The Lake Frome Monster\"), který za zesnulého Arthura Upfielda dopsali spisovatelé J. L. Price a D. Strangeová.", "section_level": 2}, {"title": "Odborná činnost.", "content": "Arthur Upfield v pozdějších letech svého života patřil k předním členům Australské geologické společnosti a kromě psaní detektivních románů publikoval též články o historii a topografii Austrálie. Jako člen geologické společnosti se zúčastnil řady průzkumných výprav. Po skončení druhé světové války, během níž se jako tvůrce odmlčel, vedl Arthur Upfield v roce 1948 významnou geografickou expedici australských vědců. Tato výprava v krajích severní a západní Austrálie prošla cestu dlouhou přes 10 000 km a mimo jiné se věnovala i průzkumu unikátního kráteru v oblasti Wolfe Creek, vytvořeného po dopadu meteoritu.", "section_level": 2}, {"title": "Odkazy.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Reference.", "content": "V tomto článku byly použity některé informace z článku \"Arthur Upfield\" na anglické Wikipedii.", "section_level": 2}, {"title": "Poznámka.", "content": "Datum narození bylo převzato z článku na anglické Wikipedii. V českých knižních i internetových zdrojích se jako datum narození Arthura Upfielda uvádí rok 1888.", "section_level": 2}], "src_summary": "Arthur William Upfield (1. září 1890 Gosport, Anglii – 12. února 1964 Bowral, Nový Jižní Wales) byl britsko - australský spisovatel. Světový věhlas získal díky detektivním románům, jejichž ústřední postavou je bělošsko - aboriginský míšenec, detektivní inspektor Napoleon Bonaparte, zvaný \"Bony\".", "tgt_summary": "Arthur William Upfield (1 September 1890 – 12 February 1964) was an English-Australian writer, best known for his works of detective fiction featuring Detective Inspector Napoleon \"Bony\" Bonaparte of the Queensland Police Force, a half-caste Aborigine. His books were the basis for a 1970s Australian television series entitled \"Boney\", as well as a 1990 telemovie and a 1992 spin-off TV series. Born in England, Upfield moved to Australia in 1911 and fought with the Australian military during the First World War. Following his war service, he travelled extensively throughout Australia, obtaining a knowledge of Australian Aboriginal culture that he would later use in his written works. In addition to writing detective fiction, Upfield was a member of the Australian Geological Society and was involved in numerous scientific expeditions. In \"The Sands of Windee\", a story about a \"perfect murder\", Upfield invented a method to destroy carefully all evidence of the crime. Upfield's \"Windee method\" was used in the Murchison Murders, and because Upfield had discussed the plot with friends, including the man accused of the murders, he was called to give evidence in court. The episode is dramatised in the film \"3 Acts of Murder\" starring Robert Menzies.", "id": 2004966}
{"src_title": "Help! (píseň)", "tgt_title": "Help! (song)", "src_document": [{"title": "Kompozice.", "content": "Dokumentární série \"Antologie Beatles\" odhalila, že Lennon napsal tuto píseň, aby tak mohl vyjádřit svůj stres z rychlého vzestupu Beatles k úspěchu. „Byl jsem tlustý a deprimovaný a křičel jsem o ‘pomoc’ “, řekl Lennon pro Playboy. Spisovatel a kritik Ian MacDonald popisuje píseň jako první trhlinu v Lennonově ochranné skořápce vybudované kolem jeho emocí, během vzestupu Beatles ke slávě, a jako důležitý mezník v jeho skladatelském stylu. V rozhovorech pro Rolling Stone z roku 1970, nazvané \"Lennon vzpomíná\", řekl Lennon, že to byla jedna z jeho nejoblíbenějších písní Beatles, kterou napsal, ale přál si, aby byla zaznamenána v pomalejším tempu. V těchto rozhovorech Lennon řekl, že cítil, že „Help!“ a „Strawberry Fields Forever“ byly jeho nejupřímnější původní písně od Beatles a ne jen písně „psané na zakázku“. Ovšem podle Lennonova bratrance a přítele z dětství, Stanleyho Parkese, Lennon napsal píseň poté, co „přišel jedné noci ze studia a řekl: ,Bože, oni změnili název toho filmu, teď se bude jmenovat ,Help!’ Takže jsem musel napsat novou píseň, pod tímto názvem’ “. Paul McCartney později řekl, že byl 4. dubna 1965 pozván do Lennonova domu ve Weybridge, aby mu píseň pomohl dokončit.", "section_level": 1}, {"title": "Nahrávání.", "content": "Beatles píseň nahráli na 12 pokusů, během dne 13. dubna 1965 s použitím čtyř-stopového rekordéru. Nahrávání začalo v 7 hodin večer a trvalo čtyři hodiny. V prvních osmi pokusech se Beatles soustředili hlavně na instrumentální podklad. Vokály nahrávali až od 9. pokusu. George Harrison měl trochu problémy se složitými a rychlými kytarovými riffy. Také se obával nutnosti hrát a zpívat zároveň, ale McCartney ho ujistil, že to nebude nutné, protože jsou k dispozici dvě hlasové stopy. Z dvanácti pokusů byl nakonec nejlepší ten poslední. Vokály byly pro film znovu nahrány, a to 24. května 1965 v CTS Studios, které se specializovalo na post-synchronizace.", "section_level": 1}, {"title": "Vydání.", "content": "Píseň vyšla jako singl v červenci 1965, společně s „I’m Down“. Jak v britských, tak v amerických hitparádách dosáhla na 1. místo. Jednalo se o čtvrtý ze šesti hitů, který v amerických hitparádách dosáhl č. 1 v řadě; „I Feel Fine“, „Eight Days a Week“, „Ticket to Ride“, „Help!“, „Yesterday“ a „We Can Work It Out“. Píseň vyšla na albech \"Help!\", americkém soundtracku k filmu \"Help!\", \"1962–1966\", soundtracku k dokumentu \"\", \"1\", \"Love\" a \"The Capitol Albums, Volume 2\". Mono verze (s odlišnými vokály a bez tamburíny) byla vydána na albu \"Rarities\" a v box setu \"The Beatles in Mono\". Na americkém soundtracku píseň začíná titulní melodií Jamese Bonda. Na žádném jiném albu se tento úvod nenachází.", "section_level": 1}, {"title": "Hudební videoklipy.", "content": "Dne 22. dubna 1965 Beatles natočili úvodní vystoupení pro film \"Help!\". Ty samé záběry (bez šipek a úvodních titulků) byly použity v hudebním videoklipu, který propagoval vydání singlu. Dne 23. listopadu 1965 natočila kapela další videoklip, tentokrát pro televizní pořady \"Top of the Pops\" a \"Thank Your Lucky Stars\". Režie se ujal Joseph McGrath. Černobílý klip zobrazuje členy kapely, kteří sedí za sebou na pracovním stole, zatímco zpívají na playback. Starr během písně drží nad hlavou deštník, ze kterého ke konci začne padat umělý sníh. Druhý videoklip byl v roce 2015 vydán na video kompilaci Beatles \"1\".", "section_level": 1}, {"title": "Živá vystoupení.", "content": "Beatles zahráli „Help!“ živě 1. srpna 1965, během vysílání \"Blackpool Night Out\". Záznam z vystoupení byl použit na kompilaci Anthology 2 a v následném dokumentu \"Antologie Beatles\". 14. srpna nahrála kapela živé vystoupení pro \"The Ed Sullivan Show\", během kterého zaznělo „Help!“ a pět dalších písní. Pořad se vysílal následující měsíc. Show je k dispozici na DVD \"The 4 Complete Ed Sullivan Shows Starring The Beatles\". Píseň „Help!“ byla zařazena do repertoáru Beatles pro turné po USA 1965. Vystoupení z 15. srpna na stadionu Shea bylo nahráváno pro dokument \"The Beatles at Shea Stadium\", i když před vydáním bylo audio této písně pře-nahráno. Vystoupení z 29. srpna v Hollywood Bowl bylo vydáno na albu \"The Beatles at the Hollywood Bowl\".", "section_level": 1}, {"title": "Komerční využití.", "content": "V únoru 1985 byla píseň „Help!“ použita (jako první píseň od Beatles) pro americkou televizní reklamu. Lincoln-Mercury divize Ford Motor Company zaplatila 100 000 dolarů za práva k písni, ale ne pro použití verze od Beatles, nýbrž nově nahranou od neznámé kapely, za pomoci George Martina. Americký elektro-spotřebitelský řetězec hhgregg použil ve své reklamě cover verzi písně. Píseň byla také jednou použita v reklamě banky Halifax.", "section_level": 1}, {"title": "Nástroje.", "content": "John Lennon: zpěv, kytara Paul McCartney: baskytara George Harrison: elektrická kytara Ringo Starr: bicí souprava", "section_level": 1}], "src_summary": "Help! je píseň od britské kapely The Beatles, která posloužila jako titulní song pro páté album kapely, a také pro druhý film. Ten se měl původně nazývat \"Eight Arms To Hold You\", což bylo 17. března 1965 uvedeno také v tisku, ale nakonec dostal název \"Help!\". Píseň vyšla také jako singl, který se udržel tři týdny na prvním místě hitparády, a to jak ve Spojeném království, tak i ve Spojených státech. Píseň složil John Lennon, ale oficiálně je připisována skladatelské dvojici Lennon/McCartney. V rozhovoru pro Playboy z roku 1980, Lennon řekl: „Celé to dění, kolem Beatles bylo nad míru chápání. Podvědomě jsem volal o pomoc“.", "tgt_summary": "\"Help!\" is a song by the English rock band the Beatles that served as the title song for the 1965 film and its soundtrack album. It was released as a single in July 1965, and was number one for three weeks in the United States and the United Kingdom. Credited to Lennon–McCartney, \"Help!\" was written by John Lennon with some help from Paul McCartney. During an interview with \"Playboy\" in 1980, Lennon recounted: \"The whole Beatles thing was just beyond comprehension. I was subconsciously crying out for help\". It was ranked at number 29 on \"Rolling Stone\"'s 500 Greatest Songs of All Time.", "id": 2270563}
{"src_title": "SYSTRAN", "tgt_title": "SYSTRAN", "src_document": [{"title": "Historie systému.", "content": "Vznik systému SYSTRAN se datuje do poloviny dvacátého století, tedy do doby, kdy již probíhaly první pokusy o strojový překlad. Navrhl jej Maďar Petr Toma, který už měl se strojovým překladem bohaté zkušenosti. Po emigraci do Spojených států amerických a práci v kalifornském \"Institut of Technology\" byl mezi lety 1958–1961 zapojen do vývoje Georgetownského systému. Sám si pak v Los Angeles založil společnost \"Computer Concepts\", kde se věnoval dalšímu zkoumání strojového překladu, zejména v oblasti atomové energie a medicíny. Vyvinul zde rusko-anglické překladové systémy AUTOTRAN a TECHNOTRAN. V roce 1964 se Toma přestěhoval do Německa, kde začal konečně pracovat na rusko-anglickém systému SYSTRAN. K jeho vývoji založil další vlastní společnosti, tentokrát ve Spojených státech amerických – \"Latsec Inc.\" (1968, La Jolla, Kalifornie) a \"World Translation Center\" (1975). Úlohou SYSTRANu bylo zprvu zajistit během Studené války překlad z ruštiny do angličtiny pro letectvo Spojených států amerických. V roce 1972 hrozilo zastavení financování projektu, avšak Tomovi se podařilo obhájit své vize a finanční podpora byla obnovena. V návaznosti na to využil možnosti strojově překládat dokumenty pro vládní agenturu NASA v rámci vesmírného projektu Apollo-Sojuz (1974–1975). Překlad byl často pouze velmi přibližný, ale pro porozumění obsahu dokumentů postačoval. Výrazněji se SYSTRAN začal rozvíjet v roce 1975, kdy byl nabídnut prototyp jeho anglicko-francouzské verze zástupcům Evropské komise. Systém vyhovoval její zvýšené poptávce po překladech, která vznikla již po podepsání Římských smluv, a tak s ním uzavřela smlouvu pro vyvinutí dalších verzí programu, které by překládaly i jazyky ostatních států Evropských společenství. Výsledná anglicko-francouzská verze vznikla v roce 1976, následovala francouzsko-anglická verze (1978), anglicko-italská (1979) a anglicko-německá. Jazykové páry přibývaly i nadále, přičemž SYSTRAN s sledoval výsledky posledních výzkumů týkajících se strojového překladu a lingvistiky. Stejně jako ve spojených státech amerických i jinde byly založeny společností k jeho vývoji – např. \"Systran Institut\" v Německu, \"Word Translation Corporation\" v Kanadě a \"Systran Corporation\" v Japonsku. Ve spolupráci s Japonskem vznikl i anglicko-japonský a japonsko-anglický překlad. V roce 1986 byla společnost prodána zájemci z Paříže a pak znova v roce 2014 korejské společnosti \"CSLi\". Ta změnila název na \"SYSTRAN International\". Jeho hlavním sídlem je teď Soul, další pobočky jsou v Tedžonu (Jižní Korea), Paříži (Francie) a San Diegu (Kalifornie).", "section_level": 1}, {"title": "Vývoj systému.", "content": "V mnoha ohledech mohl být SYSTRAN považován v zásadě za vylepšeného nástupce Georgetownského systému přímého překladu. Lišil se zejména ve striktní separaci dat od počítačových procesů a v modularitě, která umožnila modifikaci jakékoliv části procesu bez ovlivnění překladu jako celku. Na počátku byl SYSTRAN typickým představitelem tzv. slovníkového překladu, postupem času se snažil vývojově přiblížit spíše k překladu transferovému. Dlouho využíval pravidlových metod, ale v roce 2010 představil jako první na trhu hybridní strojový překlad – kombinaci pravidlových a statistických metod, který díky statistickým metodám ještě více snižuje náklady na překlad. Díky hybridní metodě se software automaticky učí z již existujících a ověřených podkladů a jednoduše se přizpůsobuje. Redukuje také množství dat potřebných k trénování sofwaru a snižuje velikost statistických modelů. Výsledky post-editace jsou jednoduše znovu začleněny do softwaru (slovník, dodatečné natrénování), čímž se zamezí tomu, aby systém udělal stejnou chybu dvakrát. Také uživatelé mohou zadat svůj vlastní zdroj (slovník), natrénovat software pro svoje potřeby podle toho, z jaké oblasti má být jejich text přeložen (cestování, IT, elektronika atd.), a tak vylepšit kvalitu překladu ve specifické oblasti.", "section_level": 1}, {"title": "Základní rysy systému.", "content": "\"Následuje popis základních rysů starších verzí systému SYSTRAN (ze sedmdesátých a osmdesátých let 20. století). Základní postup se prakticky objevil již ve verzi systému pro americké letectvo.\" Struktura systému je do značné míry modulární, díky čemuž je vývojářům umožněno vytvářet velký počet jazykových párů. Je tvořen více či méně nezávislými programy, které od sebe přebírají úlohy analýzování zdrojového textu či generování textu výstupního. Obsahuje dva hlavní typy programů: Systémové programy (System Programs) – psány v jazyce symbolických adres, jsou nezávislé na konkrétních jazycích. Patří sem hlavní programy (pro vstup), vyhledávání ve slovníku a kontrolují překladový proces. Překladové programy (Translation Programs) – pro analýzu zdrojového jazyka a syntézu jazyka na výstupu jsou do určité míry nezávislé na konkrétním jazykovém páru. Jsou rozděleny do programů pro analýzu zdrojového jazyka, transfer a generování. Liší se podle jazyků, se kterými se pracuje. Slovníky Velká část úspěchu SYSTRANU závisela vždy na slovnících. Velké bilingvní slovníky neobsahují pouze lexikální ekvivalenty, ale také gramatické a sémantické informace, které se používají během analýzy a generování. Většina těchto informací je ve formě algoritmů, které jsou vyvolány během různých fází překladu. Slovníková databáze systému SYSTRAN obsahuje dva bilingvní slovníky: Main Stem dictionary – obsahuje všechna slova zdrojového jazyka s jejich kompletním morfologickým, syntaktickým a sémantickým popisem (gramatické kategorie, valence atd.) a překlad jeho kmenové formy do cílového jazyka (slova jsou rozdělena na kořeny a koncovky, vyjma slov v angličtině, kde to není potřeba). Slovníky víceslovných výrazů (multi-word „contextual“ dictionaries) – zajišťují data umožňující analýzu slova nebo jeho překlad, který může být změněn podle kontextu. Patří mezi ně například idiomatický slovník, slovník slovních spojení, výjimek z gramatiky atd. Nejprve se nejednalo ani o typický vícejazyčný systém (systém zahrnující více než 2 jazyky) a jednalo se spíše o soubor dvojjazyčných systémů, protože moduly jednotlivých jazyků byly na sobě v zásadě nezávislé a byly vyvíjeny zvlášť. Lze si též povšimnout, že překlad neplatil oboustranně – anglicko-francouzský systém se lišil od francouzsko-anglického skoro ve všech rysech. Až později se podařilo jednotlivé struktury více sjednotit. Další vylepšení proběhlo co se týče slov, která ve slovnících nejsou obsažena. V prvotním systému pro americké letectvo zůstávala tato slova nepřeložena, ale v systému pro Evropská společenství se zacházelo třeba i se slovy, která měla pravidelné koncovky.", "section_level": 2}, {"title": "Dnešní využití SYSTRANu.", "content": "Nyní pracuje systém s přibližně 52 jazykovými kombinacemi (včetně slovenštiny a češtiny). Společnost se chlubí tím, že ročně investuje 20 % zisků do dalšího vývoje a výzkumu. Slibuje rychlý překlad rozsáhlých textových dokumentů. Komerční verze SYSTRANu je možné využít na operačních systémech Microsoft Windows, Linux a Solaris. Společnost poskytovala svou technologii pro Yahooo!, Babel Fish a do roku 2007 ho využíval i Google Translate (poté začal využívat statistických metod). SYSTRAN byl prvním překladovým softwarem pro mobilní zařízení. Překládání pomocí SYSTRANu si lze vyzkoušet zdarma na adrese http://www.systranet.com/translate/ .", "section_level": 1}], "src_summary": "SYSTRAN (zkratka pro \"„System translation“\") je jeden z nejstarších systémů strojového překladu. V roce 1964 jej navrhl Peter Toma. Přestože byl SYSTRAN původně určen pro armádní účely, je teď i komerčním produktem. Systém je velmi rozšířený a počet jeho jazykových párů roste každým rokem.", "tgt_summary": "SYSTRAN, founded by Dr. Peter Toma in 1968, is one of the oldest machine translation companies. SYSTRAN has done extensive work for the United States Department of Defense and the European Commission. SYSTRAN provided the technology for Yahoo! Babel Fish until May 30, 2012, among others. It was used by Google's language tools until 2007. SYSTRAN is used by the Dashboard Translation widget in macOS. Commercial versions of SYSTRAN can run on Microsoft Windows (including Windows Mobile), Linux, and Solaris. Historically, SYSTRAN systems used rule-based machine translation (RbMT) technology. With the release of SYSTRAN Server 7 in 2010, SYSTRAN implemented a hybrid rule-based/statistical machine translation (SMT) technology which was the first of its kind in the marketplace. , the company had 59 employees of whom 26 are computational experts and 15 computational linguists. The number of employees decreased from 70 in 2006 to 59 in 2008.", "id": 166121}
{"src_title": "Civil War (hudební skupina)", "tgt_title": "Civil War (band)", "src_document": [{"title": "Historie.", "content": "V dubnu 2012 opustili Oskar Montelius, Rikard Sundén, Daniel Mullback a Daniel Mÿhr kapelu Sabaton a společně s Nilsem Patrikem Johanssonem založili skupinu Civil War. K té se připojil i Stefan Eriksson. V listopadu 2012 vydali přes Despotz Records extended play \"Civil War\". Rok na to následovalo debutové album \"The Killer Angels\", které se ve Švédsku stalo zlaté (alba se prodalo více jak 20 000 kusů). Po vydání alba začali Civil War vystupovat na festivalech po Švédsku a v únoru 2014 se vydali na své první evropské turné. Během něho navštívili i Česko, kde zahráli v pražském klubu Storm. Jako sedmý člen se ke kapele připojil kytarista Petrus Granar. Kapela poté podepsala smlouvu s vydavatelstvím Napalm Records a začala připravovat druhé studiové album, \"Gods and Generals\", které vydala v květnu 2015. Krátce před vydáním prvního singlu, „Bay of Pigs“, Civil War opustili Oskar Montelius a Stefan Eriksson. Místo hledání náhrady na post baskytaristy se kapela rozhodla pokračovat v pěti členech. 4. listopadu 2016 vyšlo třetí album, které dostalo název \"The Last Full Measure\". Na konci roku 2016 se Johansson rozhodl bez dalších oznámení opustit skupinu. Ostatní členové k tomu prohlásili, že najdou nového zpěváka a všechna ohlášená vystoupení odehrají podle plánu. Jako náhrada byl vybrán americký zpěvák Kelly Sundown. Na začátku roku 2018 se Civil War zúčastnili jako „speciální host“ evropského turné skupiny Gloryhammer, během něhož odehráli i vystoupení ve Zlíně. Během zbytku roku 2018 skupina plánuje napsat a nahrát nové písně pro připravované album, které by mohlo vyjít do konce téhož roku.", "section_level": 1}], "src_summary": "Civil War je švédská heavymetalová kapela založená v roce 2012 bývalými členy kapely Sabaton. Stejně jako v Sabaton, i zde se členové při psaní textů nechávají inspirovat válkou a historickými bitvami.", "tgt_summary": "Civil War is a power metal band from Falun, Sweden formed in 2012 by several former members of Sabaton. The band adopted the same lyrical themes of war and historical battles that were characteristic of Sabaton. However, unlike Sabaton, many of Civil War's songs focus on American history and conflicts, whereas Sabaton's songs are primarily about European history and conflicts.", "id": 206476}
{"src_title": "Howard Robertson", "tgt_title": "Howard P. Robertson", "src_document": [{"title": "Mládí.", "content": "Howard Percy Robertson se narodil v Hoquiam ve státě Washington 27. ledna 1903 jako nejstarší z pěti dětí inženýra George Duncana Robertsona a zdravotní sestry Anny Macleodové. Jeho otec zemřel když mu bylo 15 let. Přes finanční potíže rodiny všichni sourozenci studovali na univerzitě. Robertson začal v roce 1918 navštěvovat Washingtonskou univerzitu v Seattlu. Původně chtěl studovat inženýrství, ale později zvolil matematiku. Bakalářský titul z matematiky získal v roce 1922 a magisterský titul z matematiky a fyziky v roce 1923.[2] V roce 1923 se Robertson oženil s Angelou Turinskou, studentkou filozofie a psychologie na Washingtonské univerzitě.[2] Měli spolu syna George Duncana, který se stal chirurgem a dceru Mariettu, pozdější manželku historika Peter W. Faye. Na univerzitě se také setkal s Ericem Templem Bellem, který jej přesvědčil pro pokračování studia matematiky na Kalifornském technologickém institutu.[2] Robertson dokončil disertační práci v oboru matematiky a fyzice v roce 1925 pod dohledem Harry Batemana. Práce se týkala \"Dynamických prostoročasů, které obsahují konformní 3-euklidovský prostor\". Po získání doktorátu obdržel Robertson stipendium National Research Council na univerzitě v Göttingenu v Německu, kde se setkal s Davidem Hilbertem, Richardem Courantem, Albertem Einsteinem, Wernerem Heisenbergem, Erwinem Schrödingerem, Karlem a Martinem Schwarzschildem, Johnem von Neumannem a Eugenem Wignerem.[5] Zjistil, že Max Born má výhrady k jeho konceptu rozpínajícího se vesmíru, který označil za nesmysl.[6] Strávil také šest měsíců na Mnichovské univerzitě, kde byl postdoktorandem u Arnolda Sommerfelda.[7] ", "section_level": 1}, {"title": "Matematika.", "content": "Po návratu do Spojených států v roce 1927 se stal asistentem profesora matematiky na Caltechu. V roce 1929 přijal místo jako asistent profesora matematické fyziky na Princetonské univerzitě, kde se v roce 1931 stal docentem a roku 1938 profesorem.[8] Rok 1936 strávil na Kalifornském technologickém institutu.[9] Jeho zájem o obecnou relativitu a diferenciální geometrii vedl ve dvacátých letech k sérii článků.[10] [11] [12] Robertson napsal tři důležité práce v oblasti matematiky kvantové mechaniky.[10] V první německy psané práci zkoumal souřadný systém potřebný pro řešení Schrödingerovy rovnice.[13] Ve druhé zkoumal vztah mezi komutativním zákonem a Heisenbergovým principem neurčitosti.[14] A třetí práce se týkala rozšíření druhého případu na \"m\" rozpoznatelnost.[15] V roce 1931 vydal překlad Weylovy knihy \"The Theory of Groups\" \"and Quantum Mechanics\".[10] V roce 1936 způsobil anonymní kritický dopis psaný Robertsonem vyjadřující se k článku Alberta Einsteina ve\" Physical Review\" Einsteinovo odstoupení z práce. Další úspěchy zaznamenal Robertson v použití relativity na kosmologii.[17] Vyvinul koncept rozpínajícího se vesmíru a předpověděl rudý posuv.[18] V roce 1929 to potvrdil Edwin Hubble.[19] Robertson pokračoval v aplikaci teorie spojitých grup v Riemannově prostoru k nalezení všech řešení, které popisují kosmologické prostory. [20] Toto bylo v roce 1936 rozšířeno Geoffreyem Arthurem Walkerem a dnes je práce známa jako Robertsonova–Walkerova metrika.[17] Jednou z nejdůležitějších prací vydaných Robertsonem byla krátká poznámka v \"The Annals of Mathematics\" nazvaná \"\"Poznámka k předchozí práci: Problém dvou těles v obecné teorii relativity\"\". Robertsonovo řešení nebylo v přesnosti překonáno několik desítek let. V dřívější pracích jako Schwarzschildova metrika se centrální těleso nepohybovalo, zatímco Robertsonovo řešení je považováno za řešení dvou těles obíhajících kolem sebe. Nicméně do řešení se nepodařilo zahrnout gravitační záření, takže tělesa na oběžné dráze setrvávají navždy a navzájem se nepřibližují.[21] Robertsonovo jméno je často spojováno s Poyntingovým–Robertsonovým jevem,[17] což je proces, při kterém sluneční záření způsobuje ztrátu momentu hybnosti prachu obíhajícího kolem hvězdy. S tím souvisí i tlak záření tečný k pohybu prachu. John Henry Poynting popsal tento jev v roce 1903 na základě teorie éteru, která byla poté nahrazena Einsteinovou teorií relativity. V roce 1937 Robertson popsal jev z hlediska obecné teorie relativity.[22] ", "section_level": 1}, {"title": "Druhá světová válka.", "content": "Kromě práce ve fyzice hrál Robertson ústřední roli v americké vědecké inteligenci během a po Druhé světové válce. Byl osloven Richardem Tolmanem krátce po zahájení Druhé světové válce v roce 1939 a začal pracovat pro výbor pro pasivní ochranu proti bombardování. Ta byla absorbována s dalšími skupinami do Divize 2 z National Defense Research Committee (NDRC), Robertson se dále zabýval studium terminální balistiky.[23] V roce 1943 se Robertson stal hlavním vědeckým styčným důstojníkem Úřadu pro Vědecký Výzkum a Vývoj (OSRD) v Londýně.[23] Stal se blízkým přítelem Reginalda Jonese Victora[24] a Solly Zuckermana. Podílel se na práci kódování radarů a majáků.[25] V roce 1944 se stal technickým poradcem Ministra války a Náčelníkem vědecké Inteligence poradního sboru Supreme Headquarters Allied Expeditionary Force.[23] Jeho znalost němčiny mu pomohla vyslechnout německé vědce, včetně raketových vědců podílejících se na programu rakety V-2.[26] Za přínos k válečnému úsilí získal medaili za zásluhy.[9] ", "section_level": 1}, {"title": "Pozdější život.", "content": "V roce 1947 se Robertson stal profesorem na Kalifornském technologickém institutu. Zůstal tam po zbytek své kariéry s výjimkou období vládní služby.[19] [23] Pracoval pro Central Intelligence Agency jako ředitel skupiny hodnotící zbraňové systémy, dále byl členem obdobné skupiny v úřadu ministra obrany a vědeckým poradcem Vrchního velitelství spojeneckých sil NATO v Evropě (SACEUR). V roce 1953 byl předsedou Robertsonova panelu, který zkoumal vlnu zpráv o UFO v roce 1952. Byl předsedou vědecký výbor pro obranu a člen prezidentova vědeckého poradního výboru (PSAC).[23] Byl členem Národní akademie věd, ve které slouží jako vědec zodpovědný za styk se zahraničím od roku 1958 až do své smrti v roce 1961, Americké akademie umění a věd, Americké matematické společnosti, Americké fyzikální společnosti, Americké astronomické společnosti, Americké filozofické společnosti a Společnosti pro průmyslovou a aplikovanou matematiku.[28] V srpnu 1961 byl hospitalizován poté, co byl zraněn při autonehodě. Prodělal plicní embolii a zemřel 26. srpna 1961.[8] Jeho práce byly darovány do archivu Kalifornského technologického institutu jeho dcerou a zetěm v roce 1971.", "section_level": 1}], "src_summary": "Howard Percy \"Bob\" Robertson (27. ledna 1903 – 26. srpna 1961) byl americký matematik a fyzik, známý pro práci ve fyzikální kosmologii a na principu neurčitosti. Byl profesorem matematické fyziky na Kalifornském technologickém institutu a na Princetonské univerzitě. Robertson udělal důležité příspěvky k matematice kvantové mechaniky, obecné teorii relativity a diferenciální geometrii. Aplikoval relativitu na kosmologii a vyvinul koncept rozpínání vesmíru a dále předpověděl existenci rudého posuvu. Jeho jméno je ale nejvíce spojováno s Poyntingovým–Robertsonovým efektem, což je proces při němž sluneční záření způsobuje ztrátu momentu hybnosti prachu obíhajícího hvězdu. Tento jev popsal z hlediska obecné teorie relativity. Během druhé světové války Robertson pracoval pro National Defense Research Committee (NDRC) a Office of Scientific Research and Development (OSRD). Byl rovněž technickým poradcem ministra války, styčným důstojníkem OSRD v Londýně a předsedou vědeckého poradního odboru Supreme Headquarters Allied Expeditionary Force. Po válce byl ředitelem skupiny hodnocení zbraňových systémů na Ministerstvu obrany, předsedal Robertson Panel zabývajícím se UFO v roce 1953 a působil jako vědecký poradce Vrchního velitelství spojeneckých sil v Evropě v letech 1954 a 1955. Dále byl předsedou vědecký výbor pro obranu mezi roky 1956 a 1961 a člen vědeckého poradního výboru prezidenta od roku 1957 do roku 1961.", "tgt_summary": "Howard Percy \"Bob\" Robertson (January 27, 1903 – August 26, 1961) was an American mathematician and physicist known for contributions related to physical cosmology and the uncertainty principle. He was Professor of Mathematical Physics at the California Institute of Technology and Princeton University. Robertson made important contributions to the mathematics of quantum mechanics, general relativity and differential geometry. Applying relativity to cosmology, he independently developed the concept of an expanding universe. His name is most often associated with the Poynting–Robertson effect, the process by which solar radiation causes a dust mote orbiting a star to lose angular momentum, which he also described in terms of general relativity. During World War II, Robertson served with the National Defense Research Committee (NDRC) and the Office of Scientific Research and Development (OSRD). He served as Technical Consultant to the Secretary of War, the OSRD Liaison Officer in London, and the Chief of the Scientific Intelligence Advisory Section at Supreme Headquarters Allied Expeditionary Force. After the war Robertson was director of the Weapons Systems Evaluation Group in the Office of the Secretary of Defense from 1950 to 1952, chairman of the Robertson Panel on UFOs in 1953 and Scientific Advisor to the NATO Supreme Allied Commander Europe (SACEUR) in 1954 and 1955. He was Chairman of the Defense Science Board from 1956 to 1961, and a member of the President's Science Advisory Committee (PSAC) from 1957 to 1961.", "id": 476863}
{"src_title": "George Johnstone Stoney", "tgt_title": "George Johnstone Stoney", "src_document": [{"title": "Vzdělání a pracovní pozice.", "content": "Stoney se narodil v Oakley Parku v blízkosti Birru v Hrabství Offaly v Irsku jako syn George Stoney a Anny Blood do staré anglicko-irské rodiny. Navštěvoval Trinity College v Dublinu, kde v roce 1848 získal bakalářský titul. Od roku 1848 do roku 1852 pracoval jako asistent astronoma Williama Parsonse v Birr Castle, kde Parsons postavil největší dalekohled na světě, 72-palcový Leviathan of Parsonstown. Současně Stoney nadále studovat fyziku a matematiku a v roce 1852 získal magisterský titul. Mezi roky 1852 a 1857 byl Stoney profesorem fyziky na Queens College v Galway. Od roku 1857 do roku 1882 byl zaměstnán jako tajemník Queen's university of Ireland se sídlem v Dublinu. Na počátku roku 1880 přijal post vrchní vyšetřovatele státní služby v Irsku, který zastával až do svého odchodu do penze v roce 1893. V tomto roce si vybral sídlo v Londýně v Anglie. Stoney zemřel v roce 1911 ve svém domě v Notting Hill v Londýn. Během své desítky let trvající práce mimo vědu pokračoval ve vlastním vědeckém výzkumu. Sloužil také desítky let jako čestný tajemník a viceprezident Royal Dublin Society, vědecké společnosti vytvořený po vzoru Royal Society of London, a po přestěhování do Londýna Stoney sloužil také v radě této společnosti. Navíc občasně sloužil jako vědecký recenzent výboru Britské asociace pro pokrok vědy na počátku 60 let 19. století.", "section_level": 1}, {"title": "Stoney je vědecký výstup.", "content": "Stoney zveřejnil sedmdesát pět vědeckých prací v různých časopisech ale především v časopisu Royal Dublin Society. Udělal významné příspěvky ke kosmické fyzice a teorii plynů. Odhadl počet molekul v krychlovém milimetru plynu při pokojové teplotě a tlaku z údajů získaných z kinetické teorie plynů. Stoneyho nejdůležitější vědecká práce byla koncepce a výpočet velikosti \"atomů elektřiny\". V roce 1891 navrhl termín 'elektron', který popisoval základní jednotku elektrického náboje a jeho příspěvky k výzkumu v této oblasti položil základy pro objev částice J. J. Thomsonem v roce 1897. Stoney byl zvolen členem Královské Společnosti v červnu 1861 na základě jeho autorství pojednání o\" \"Šíření Vln,\" a příspěvků k molekulová fyzika\".", "section_level": 1}, {"title": "Stoneyho měřítko.", "content": "Moderní fyzika zvolila Planckovu délku jako nejvhodnější měřítko pro jednotnou teorii. Planckova délka však byl očekávaná již George Stoneyem. Stejně jako později Planck po něm si Stoney uvědomil, že efekty ve velkém měřítku jako je gravitace a efekty na malém měřítku jako elektromagnetismus přirozeně implikují existenci středních měřítek, na nichž mohou být racionalizovány fyzikální rozdíly. Tato střední škála se skládá z jednotek (Stoneyova jednotková stupnice) hmotnosti, délky, času, a podobně, přesto je hmoty základním kamenem. Stoney hmotnost \"m\" (vyjádřená v současném zápisu) kde ε je permitivita vakua, \"e\" je elementární náboj, \"G\" je gravitační konstanta, α je konstanta jemné struktury a \"m\" je Planckova hmotnost. Podobně jako u Planckovy stupnice je rozsah Stoneyových funkcí jako symetrické spojení mezi mikrokosmickými a makrokosmickými procesy obecné. Přesto se zdá jednoznačně orientována na sjednocení elektromagnetismu a gravitace. Například vzhledem k tomu, že Planckova délka je průměr odmocniny z redukované Comptonovy vlnové délky a půl gravitačního poloměru libovolné hmoty, Stoneyho délka je průměr odmocniny z \"elektromagnetického poloměru\" (viz klasický poloměr elektronu) a polovina gravitačního poloměru hmotnosti \"m\": kde formula_4 je redukovaná Planckova konstanta a \"c\" je rychlost světla. Je však třeba poznamenat, že jde pouze o matematické pojmy, protože musí být nějaký praktický limit na to, jak malé délky můžeme dostat. Pokud je Stoneyho délka minimální délka pak je buď těleso elektromagnetického poloměr nebo polovina jeho gravitačního poloměru fyzikálně nemožná, protože jeden z poloměrů musí být menší než Stoneyova délka. Pokud je Planckova délka minimální, pak je buď těleso redukované Comptonovy vlnové délky nebo polovina jeho gravitačního poloměru fyzikálně nemožná, protože jeden z poloměrů musí být menší než Planckova délka. Navíc Stoneyova délka a Planckova délka nemohou být minimální délky. Podle současné konvence jsou Planckovy jednotky škálou vakuové energie, pod níž prostor a čas nemají jakýkoli fyzikální význam. Tento předpis nařizuje všeobecné zanedbání Stoneyových jednotek v rámci vědecké komunity. V souvislosti s tím udělal Hermann Weyl pozoruhodný pokus o vybudování jednotné teorie spojení gravitační jednotky náboje se Stoneyho délkou. Weylova teorie vedle k významné matematické inovaci, ale obecně si myslelo, že nemá dostatečný fyzikální význam.", "section_level": 2}, {"title": "Další.", "content": "Stoney obdržel čestný doktorát z přírodních věd z University of Dublin v červnu 1902. Oženil se svou sestřenicí Margaret Sophia Stoneyovou, s níž měl dva syny a tři dcery. Pro většinu života bydlel v Dublinuv Dundrumu. Ulice na níž žil byla později přejmenována na Stoney Road. Zemřel v Londýně jeho popel byl pohřben v St. Nahi 's Church v Dundrumu. Jeden z jeho synů George Gerald Stoney byl rovněž vědcem, dcera Florence Stoney byla radioložkou a druhá dcera Edith byla jednou z prvních vystudovaných lékařský fyziček v historii. Nejvíce znám je ale Stoneyův synovec žijící v Dublinu fyzik George FitzGerald (1851-1901). Stoney a FitzGerald pravidelně korespondovali o vědeckých záležitostech. Kromě toho se oba angažovali i v politických záležitostech, jak Stoney tak FitzGerald byli aktivními odpůrci Irského autonomního hnutí. Podle jejich názoru, byl duch Irish Home Rule a později Irský nacionalismus v rozporu s duchem vědy. Stoney odstoupil ze své práci na Queen's University v Irsku v roce 1882 na protest proti rozhodnutí vlády zavést \"sektářství\" do systému, Stoney chtěl udržet systém nedenominační, ale vláda přistoupila na Irské katolické požadavky pro katolické instituce. Krátery na Marsu a na Měsíci jsou pojmenovány na jeho počest. Jeho bratr Bindon Blood Stoney byl inženýrem v Dublin Port a zasloužil se o stavbu hlavních Dublinských mostů a rozvoj nábřeží stejně jako dalších inženýrských projektů.", "section_level": 1}], "src_summary": "George Johnstone Stoney (15. února 1826 Hrabství Offaly – 5. července 1911 Londýn) byl irský fyzik. Zavedl termín \"elektron\" jako „základní jednotku množství elektřiny“. Koncept zavedl již v roce 1874 a 1881, slovo potom v roce 1891. Za svého života vydal asi 75 vědeckých prací.", "tgt_summary": "George Johnstone Stoney FRS (15 February 1826 – 5 July 1911) was an Irish physicist. He is most famous for introducing the term \"electron\" as the \"fundamental unit quantity of electricity\". He had introduced the concept, though not the word, as early as 1874, initially naming it \"electrine\", and the word itself came in 1891. He published around 75 scientific papers during his lifetime.", "id": 1678248}
{"src_title": "Shayne Gostisbehere", "tgt_title": "Shayne Gostisbehere", "src_document": [{"title": "Hráčská kariéra.", "content": "Gostisbehera si na Vstupním draftu NHL 2012 vybral ve 3. kole ze 78. pozice celkově tým Philadelphia Flyers. Předtím hrával na vysokoškolské úrovni v konferenci ECAC Hockey spadající pod National Collegiate Athletic Association (NCAA), kde oblékal dres mužstva Union Dutchmen. V jeho už posledním juniorském roce, byl za vynikající výkony odměněn výběrem do prvního týmu v ECAC Hockey. S týmem získal v roce 2014 národní titul a byl vyzdvihován za za skvělý výkon v utkání s Minnesotou Golden Gophers, kde si připsal 3 asistence a v hodnocení plus/minus měl při výhře 7:4 skvělé číslo +7. Dne 15. dubna 2014 podepsal Gostisbehere jako volný hráč s vedením Philadelphie dvoucestnou smlouvu. Nicméně, v následujícím ročníku 2014/15 odehrál z Flyers jen 2 utkání než byl poslán do farmářské mužstva v American Hockey League (AHL). Gostisbehere udělal na vedení Flyers dojem během tréninkového kempu, který předcházel sezóně 2015/16, avšak nakonec byl poslán zpět do týmu Phantoms. Měsíc po zahájení nové sezóny, dne 14. listopadu 2015, byl Gostisbehere povolán do prvního týmu Flyers, když v utkání proti Carolině Hurricanes zaznamenal hned první bod v National Hockey League (NHL) za asistenci. O tři dny později vstřelil také svou první branku v této soutěži, když překoval amerického gólmana Jonathana Quicka z Los Angeles Kings. Dne 13. února 2016 v utkání proti New Jersey Devils překonal rekord Kanaďana Barryho Becka v počtu zápasů s alespoň jedním kanadským bodem získaných nováčkem, když alespoň jeden bod získal v jedenáctí zápasech po sobě. Dne 20. února 2016 navýšil tuto sérii na 15 utkání, když vstřelil vítěznou branku v prodloužení utkání s Torontem Maple Leafs. Gostisbehere se tak stal prvním nováčkem v historii NHL, jenž v jedné sezóně vstřelil čtyři vítězné branky v prodloužení. Dne 23. února 2016 je úctyhodná série skončila (zastavila se tedy na 15 zápasech), když mu v utkání s Carolinou nepomohl ani nejvyšší čas na ledě v sezóně (25 minut a 17 sekund). Svou nováčkovskou sezónu dokončil ziskem 46 bodů v 64 zápasech, byl vybrán do Nováčkovského týmu NHL a skončil na druhém místě o ocenění Calder Memorial Trophy pro nejlepšího nováčka sezóny.", "section_level": 1}], "src_summary": "Shayne Gostisbehere (* 20. dubna 1993, Pembroke Pines, Florida) je americký hokejový obránce hrající v severoamerické National Hockey League (NHL) za tým Philadelphia Flyers, který ho v roce 2012 draftoval ze 78. pozice.", "tgt_summary": "Shayne Gostisbehere (born April 20, 1993) is an American professional ice hockey defenseman currently playing for the Philadelphia Flyers of the National Hockey League (NHL). He is known by his nickname, \"Ghost\" or \"Ghost Bear.\"", "id": 2440329}
{"src_title": "Jonathan Drouin", "tgt_title": "Jonathan Drouin", "src_document": [{"title": "Hráčská kariéra.", "content": "Dne 30. června 2013 ve vstupním draftu NHL 2013, po jeho vysoce úspěšné sezóně, byl Drouin vybrán už v 1. kole jako 3. celkově týmem Tampa Bay Lightning. O několik dní později, dne 5. července, podepsal s tímto klubem tříletou nováčkovskou smlouvu. Nicméně se před sezónou 2013/14 nevešel na soupisku Lightning a tak byl poslán zpět do Mooseheads, kde odehrál celou sezónu. Během přípravného kempu Tampy Bay před ročníkem 2014/15 utrpěl Drouin zranění. Pár dní nato, 9. září 2014, potvrdilo vedení Lightning, že Drouin utrpěl mírnou zlomeninu v palci a bude chybět tři až čtyři týdny. Po uzdravení byl dne 16. října 2014 poslán do farmářské týmu Tampy Syracuse Crunch v American Hockey League (AHL), kde měl získat herní vytížení. Klub plánoval, že ho v AHL nechá do doby nejvýše dvou týdnů, i když bylo konstatováno, že by mohl být povolán do NHL ještě tímto časovým úsekem. Jen tři dny nato, byl povolán do prvního týmu, přičemž si za Crunch připsal ve 3 zápasech 1 branku a 2 asistence s kladnou bilancí plus/minus +4.", "section_level": 1}, {"title": "Reprezentační kariéra.", "content": "S kanadským výběrem do 18 let triumfoval na Memoriálu Ivana Hlinky 2012, kde si připsal 5 asistencí. Následně se posunul do juniorské reprezentace, kde společně se svým spoluhráčem z Halifaxu Nathanem MacKinnonem absolvoval MSJ 2013 v ruské Ufě, kde s mužstvem skončil na 4. místě. Stejné umístění zopakoval i následující rok na juniorském šampionátu ve švédském Malmö. Dne 27. května 2016 jej kanadský trenér Todd McLellan zařadil v dodatečné nominaci na svou soupisku Výběru severoamerických hráčů do 23 let pro Světový pohár v ledním hokeji 2016 v Torontu. S týmem obsadil konečné 5. místo, když nedokázali postoupit ze skupiny. Na turnaji zaznamenal ve třech odehraných utkáních jediný bod za branku.", "section_level": 1}], "src_summary": "Jonathan Drouin (* 28. března 1995, Sainte-Agathe-des-Monts, Québec) je kanadský hokejový útočník hrající v severoamerické National Hockey League (NHL) za tým Montreal Canadiens, v roce 2013 ho draftovala ze 3. pozice Tampa Bay Lightning jako druhého nejvýše postaveného Kanaďana v tomto draftu.", "tgt_summary": "Jonathan Drouin (born March 28, 1995) is a Canadian professional ice hockey forward for the Montreal Canadiens of the National Hockey League (NHL). After a stellar 2012–13 season with the Quebec Major Junior Hockey League (QMJHL)'s Halifax Mooseheads, in which he was named CHL Player of the Year and won the Memorial Cup, Drouin was selected by the Tampa Bay Lightning in the first round, third overall, of the 2013 NHL Entry Draft. On June 15, 2017, Drouin was traded to the Montreal Canadiens.", "id": 593925}
{"src_title": "Bublinková komora", "tgt_title": "Bubble chamber", "src_document": [{"title": "Funkce a použití.", "content": "Bublinková komora je podobná mlžné komoře a to jak v aplikaci, tak v základním principu. Obvykle je vyrobena jako velký válec naplněný kapalinou zahřívanou těsně pod její bod varu. Jakmile částice vstoupí do komory, pohybem pístu dojde k náhlému poklesu tlaku a kapalina vstupuje do přehřáté metastabilní fáze. Nabité částice vytvoří ionizační stopu, kolem které se kapalina vypařuje za tvorby mikroskopických bublinek. Hustota bublinek podél dráhy je úměrná ztrátě energie částice. Bubliny rostou ve velikosti tak, jak se komora se rozšiřuje, dokud nejsou dostatečně velké, aby je bylo možné pozorovat nebo vyfotografovat. Kolem komory je rozmístěno několik kamer, což umožňuje zachytit trojrozměrný obraz událostí. Byly provozovány bublinkové komory s rozlišením až několika mikrometrů. Celá komora je v konstantním magnetickém poli, které způsobuje, že nabité částice cestují po spirálovitých drahách, jejichž poloměr je určen jejich poměrem náboje ku hmotnosti a jejich rychlostí. Protože velikost náboje všech známých nabitých, dlouho žijících subatomárních částic je stejná jako u elektronu, jejich poloměr zakřivení musí být úměrný jejich hybnosti. Proto na základě měření jejich poloměr zakřivení může být určena jejich hybnost. Mezi pozoruhodné objevy uskutečněné díky bublinkové komoře patří objev slabých neutrálních proudů v komoře Gargamelle (CERN) v roce 1973, který naznačil správnost teorie elektroslabých interakcí a vedl k objevu W a Z bosonů v roce 1983 (v UA1 a UA2 experimenty). V nedávné době byly bublinkové komory použity při výzkumu potenciálních částic temné hmoty WIMPů, v experimentech SIMPLE, COUPP, PICASSO a PICO.", "section_level": 1}, {"title": "Nevýhody.", "content": "I když byly bublinkové komory byly v minulosti velmi úspěšné, mají pouze omezené použití v moderních experimentech fyziky vysokých energií, a to z řady důvodů: Vzhledem k těmto důvodům byly bublinkové komory do značné míry nahrazeny drátěnými komorami, které umožňují měření energie částic ve stejnou dobu. Další alternativní technika je jiskrová komora.", "section_level": 1}], "src_summary": "V bublinkové komoře je nádoba naplněna přehřátou transparentní kapalinou (většinou kapalným vodíkem), která se používá k detekci elektricky nabitých částic pohybujících se přes tuto kapalinu. Komoru vynalezl v roce 1952 Donald A. Glaser a za tento objev získal Nobelovu cenu za fyziku pro rok 1960. Glaser byl údajně inspirován bublinkami ve sklenici piva, nicméně v roce 2006 v rozhovoru tento příběh vyvrátil, ačkoli prohlásil, že pivo nebylo inspirací pro bublinovou komoru, ale dělal pokusy s použitím piva, kterým vyplňoval rané prototypy komory. Mlžná komora funguje na stejném principu jako bublinková komora, ale je založena na přesycené páře, nikoli na přehřáté kapalině. Bublinková komora byla široce používána v minulosti, ale v 21. století je většinou nahrazena drátěnou komorou a jiskrovou komorou. Historicky pozoruhodná bublinkové komory jsou Big European Bubble Chamber (BEBC) a Gargamelle.", "tgt_summary": "A bubble chamber is a vessel filled with a superheated transparent liquid (most often liquid hydrogen) used to detect electrically charged particles moving through it. It was invented in 1952 by Donald A. Glaser, for which he was awarded the 1960 Nobel Prize in Physics. Supposedly, Glaser was inspired by the bubbles in a glass of beer; however, in a 2006 talk, he refuted this story, although saying that while beer was not the inspiration for the bubble chamber, he did experiments using beer to fill early prototypes. While bubble chambers were extensively used in the past, they have now mostly been supplanted by wire chambers, spark chambers, drift chambers, and silicon detectors. Notable bubble chambers include the Big European Bubble Chamber (BEBC) and Gargamelle.", "id": 897241}
{"src_title": "C. L. Mooreová", "tgt_title": "C. L. Moore", "src_document": [{"title": "Život.", "content": "Narodila se roku 1911 v Indianapolis v Indianě. Jako dítě byla chronicky nemocná a strávila většinu času čtením fantastické literatury. Roku 1929 začala studovat na Indiana University, ale studium musela za Velké hospodářské krize roku 1933 pro finanční problémy opustit a začít pracovat jako sekretářka ve společnosti Fletcher Trust v Indianapolis. Své první povídky publikovala již během studia roku 1930 v univerzitním literárním časopise \"The Vagabond\". Pak následovaly dvě významné povídkové série vydané v pulpovém magazínu \"Weird Tales\". První se týká tuláka a dobrodruha \"Northwesta Smithe\" (1933–1940) a jeho cestování sluneční soustavou, druhá je fantasy cyklus o \"Jirel z Joiry\" (1934–1939), jedné z prvních ženských protagonistů žánru \"meč a magie\". Přispěla rovněž částí příběhu \"The Challenge from Beyond\" (1935, Výzva ze záhrobí) do Lovecraftova cyklu \"Mýtus Cthulhu\". Lovecraft seznámil Mooreovou s mladým nadějným spisovatelem Henrym Kuttnerem. Jejich první společné texty vznikly roku 1937 a v červnu roku 1940 se Mooreová za Kuttnera vdala. Ve čtyřicátých letech vydala se svým manželem pod několika pseudonymy (nejčastěji jako Lawrence O'Donnell, Lewis Padgett nebo C. H. Liddell) více než 40 prací. Celkový soupis science fiction příběhů této autorské dvojice čítá kolem 180 položek. Jejich harmonická spolupráce prakticky znemožňuje určit, kdo z nich je skutečným autorem toho kterého textu. Roku 1956 získala Mooreová titul bakaláře umění na Univerzitě Jižní Kalifornie a po smrti manžela roku 1958 přestala prakticky psát jak sci-fi tak i fantasy, podílela se na několika televizních scénářích a od roku 1963, kdy se provdala za Thomase Reggieho, přestala psát úplně. Za svá díla získala několik ocenění. Roku 1973 jí Los Angeles Science Fantasy Society udělila cenu \"Forry Award\" za celoživotní dílo, roku 1981 získala rovněž za celoživotní dílo cenu \"World Fantasy Award\", čímž se stala velmistrem fantasy. Roku 1998 byla uvedena do Síně slávy science fiction (\"Science Fiction Hall of Fame\") a roku 2004 byla jí i Henrymu Kuttnerovi posmrtně udělena cena \"Cordwainer Smith Rediscovery Award\" určená spisovatelům sci-fi, jejichž dílo se vyznačuje neobvyklou originalitou.", "section_level": 1}], "src_summary": "Catherine Lucille Mooreová (24. ledna 1911, Indianapolis, Indiana – 4. dubna 1987, Hollywood, Los Angeles, Kalifornie) byla americká spisovatelka science fiction a fantasy píšící pod jménem C. L. Mooreová. Psala také společně se svým manželem Henrym Kuttnerem pod řadou pseudonymů. Patří mezi autory tzv. Zlatého věku science fiction. Jde o jednu z prvních žen, které psaly v těchto žánrech, čímž se stala vzorem pro mnoho dalších spisovatelek.", "tgt_summary": "Catherine Lucille Moore (January 24, 1911 – April 4, 1987) was an American science fiction and fantasy writer, who first came to prominence in the 1930s writing as C. L. Moore. She was among the first women to write in the science fiction and fantasy genres, though earlier woman writers in these genres include Clare Winger Harris, Greye La Spina, and Francis Stevens, amongst others. Nevertheless, Moore's work paved the way for many other female speculative fiction writers. Moore married her first husband Henry Kuttner in 1940, and most of her work from 1940 to 1958 (Kuttner's death) was written by the couple collaboratively. They were prolific co-authors under their own names, although more often under any one of several pseudonyms. As \"Catherine Kuttner\", she had a brief career as a television scriptwriter from 1958 to 1962. She retired from writing in 1963.", "id": 1773250}
{"src_title": "Johnny Jebsen", "tgt_title": "Johnny Jebsen", "src_document": [{"title": "Mládí.", "content": "Johann Jebsen se narodil roku 1917 v Hamburku. Oba rodiče byli dánského původu. Rodina vlastnila přepravní společnost \"Jebsen & Jebsen\". Poté, co se rodiče přestěhovali do Německa, získali německé občanství. Otec i matka zemřeli, když byl Johann ještě dítě. Při návštěvě Anglie si mladý Johann tuto zemi zamiloval a naučil se anglicky. Ve třicátých letech nastoupil ke studiu na Freiburské univerzitě, kde se seznámil s Dušanem Popovem. Již v této době se začaly formovat jeho negativní názory na nacismus, který se začal v Německu šířit. Po promoci odcestoval opět do Anglie, kde měl v plánu studovat na Oxfordské univerzitě, studium však pravděpodobně nikdy nezapočal. Dalších pár let žil v Londýně, kde se mimo jiné seznámil s Pelhamem Wodehousem. Na začátku druhé světové války vstoupil do služeb Abwehru, aby se vyhnul vojenské službě. Dostal nejasné zařazení jako „výzkumník” a hodnost vojína. V podstatě to znamenalo, že mohl nadále vykonávat své obchodní aktivity a v případě nutnosti musel být Abwehru k dispozici. Roku 1940 zprostředkoval setkání Dušana Popova a jednoho z důstojníků Abwehru v Bělehradě. Toto setkání vyústilo v nábor Popova do služeb německé tajné služby. Popov ovšem okamžitě kontaktoval spojeneckou tajnou službu a stal se dvojitým agentem. Jebsen byl s tímto pravděpodobně obeznámen a dodával Popovovi informace pro Spojence.", "section_level": 1}, {"title": "Druhá světová válka.", "content": "Během války mohl Jebsen kvůli svému podnikání svobodně cestovat. Oženil se se známou frankfurtskou herečkou Eleonore (Lore) Bothilde Petersonovou, kromě toho ovšem udržoval styky s řadou milenek po celé Evropě. Jebsenovy protinacistické postoje vedly k neshodám s SS a její zpravodajskou službou SD. V průběhu roku 1943 se Jebsen spolu s Dušanem Popovem a Ivem Popovem (Dušanův bratr, také dvojitý agent) snažili naverbovat jugoslávské dvojité agenty. Ivo Popov vytipoval potenciální kandidáty, kteří poté s Jebsenem absolvovali výcvik na špiónské škole v Berlíně a nakonec obcestovali přes Španělsko a Portugalsko do Británie, kde pracovali pro MI6.", "section_level": 1}, {"title": "Dopadení.", "content": "Johann Jebsen byl 29. dubna 1944 v Lisabonu unesen a během noci převezen do Francie. Vedoucí německé kontrarozvědky v Lisabonu, Aloys Schreiber, pozval Jebsena do své kanceláře pod záminkou projednání Jebsenovy nominace na německou medaili Za zásluhy. Po krátkém boji byl Jebsen a jeho přítel Heinz Moldenhauer, který zde byl také přítomen, přemoženi, svázáni a odvlečeni do auta. Jebsenovo zmizení bylo pro Spojence vážným problémem. Znal velké množství citlivých informací. Kromě jiného věděl, že Dušan Popov a jiní němečtí agenti spolupracují se Spojenci a znal řadu podrobností o Operaci Fortitude. Pokud by se Němcům podařilo Jebsena přimět mluvit, mohlo to vážně ohrozit plány na vylodění v Normandii. Po dlouhém analyzování byli Spojenci přesvědčeni, že byl Jebsen unesen za účelem ochrany Dušana Popova, kterého Němci považovali za jednoho ze svých nejdůležitějších špiónů. Spojenci pak preventivně pozastavili tok informací pro pro Popova a jeho síť fiktivních agentů. Jebsen byl nejprve odvezen na velitelství Gestapa v Berlíně, kde začal výslech. Po několika týdnech Spojenci zjistili, že Němci vyšetřují Jebsenovy finanční machinace a to, že připravil několik důstojníků SS o peníze. O jeho aktivitách coby agenta se zdroje nezmiňovaly, což byla pro Spojence dobrá zpráva. Později se ještě ukázalo, že Jebsen nepodlehl tlaku při výslechu a \"Operace Fortitude\" nebyla prozrazena. V červenci 1944 byl Jebsen přesunut do koncentračního tábora v Sachsenhausenu. Po příjezdu na místo měl zlomená žebra a trpěl podvýživou, avšak stále pomýšlel na útěk. Spojeneckým vojákům řekl, že byl zatčen za pomoc Britům a že odmítl vypovídat o svých finančních podvodech. Přes Jacka Churchilla, člena britských Commandos, se mu podařilo poslat zprávu do Londýna. Úředník, který zprávu zpracovával však neměl o Jebsenovi žádné záznamy a proto byla jeho prosba o pomoc ignorována. V únoru 1945 byl Jebsen Gestapem ze Sachsenhausenu odveden a dále o něm neexistují žádné zmínky. Předpokládá se, že byl krátce poté zabit. Po konci války proběhlo ještě několik neúspěšných pokusů o jeho nalezení, 17. února 1950 byl oficiálně prohlášen za mrtvého.", "section_level": 1}], "src_summary": "Johann-Nielsen Jebsen alias „Johnny“ (1917, Hamburk – 1945, pravděpodobně Berlín) byl německý protinacistický dvojitý agent, který během druhé světové války spolupracoval s německým Abwehrem a britskou MI6 (pod kódovým označením \"Artist\" – \"Umělec\"). Do služeb německé tajné služby přivedl srbského špióna Dušana Popova, který rovněž pracoval pro MI6. Roku 1944 byl Němci zatčen, internován v koncentračním táboře a na konci války zabit.", "tgt_summary": "Johann-Nielsen Jebsen, nicknamed \"Johnny\", was an anti-Nazi German intelligence officer and British double agent (code name Artist) during the Second World War. Jebsen recruited Dušan Popov (who became the British agent Tricycle) to the and through him later joined the Allied cause. Kidnapped from Lisbon by the Germans shortly before the Normandy landings, Jebsen was tortured in prison, spent time in a concentration camp before disappearing and was presumed killed at the end of the war. In a 2012 reassessment of the allies' use of double agents in World War II, historian Ben Macintyre called Jebsen a hero.", "id": 1990030}
{"src_title": "Naviják", "tgt_title": "Winch", "src_document": [{"title": "Druhy navijáků.", "content": "Nejjednodušší naviják tvoří pevně uložená otočná cívka čili navíjecí buben. Připojením kliky vzniká ruční zařízení zvané rumpál. Pro větší síly může být hřídel bubnu poháněn šnekovým převodem, s ručním nebo elektrickým pohonem. Takové zařízení se nazývá vrátek. Pokud má vrátek sloužit ke zvedání břemen, upevňuje se na nosnou konstrukci; pohon se pak obstarává ručně řetězem anebo elektromotorem (tzv. kočka). Vrátek s možností pojezdu po kolejnici nebo na pohyblivém rameni tvoří jeřáb. Naviják může být vybaven elektromagnetickou a/nebo mechanickou brzdou nebo také ozubenou západkou, která jistí buben proti samovolnému odvíjení. Taková ráčna je důležitá zejména při napínání drátů či lan, případně jejich svazků.", "section_level": 1}, {"title": "Použití.", "content": "Patrně nejstarším použitím navijáku je rumpál u studny, který sloužil k vytahování vědra s vodou. Velmi staré je i použití navijáku na stavbách, kde slouží ke zvedání kamenů a stavebního materiálu. Zvláštním druhem použití je stavba elektrických vedení, podzemních i vzdušných, kde slouží také k napínání drátů. Navijáky jsou vlastní funkční součástí jeřábů, vleků i lanovek. Používají se v dolech, kde slouží jak k vytahování vytěženého materiálu, tak ke spouštění zařízení a dělníků do šachty. Navijáky se užívají k vlečení aut, lodí nebo kluzáků. Vlečné a vyprošťovací navijáky se často montují na nákladní auta, na traktory, případně i na pásová vozidla a tanky. Různé navijáky se vyskytují na lodích, kde slouží ke spouštění a vytahování kotva|kotvy, plachet nebo záchranných člunů. Malý naviják s důmyslnou mechanikou je důležitou součástí rybářského prutu. V divadle jsou navijáky součástí jevištní techniky a slouží k manipulaci s kulisami. Největší naviják na světě je na hlubinném stavebním plavidle DVC Balder, které slouží ke kladení podmořských potrubí, zejména ropovodů. Jeho buben má průměr 10,5 metru a bezpečnou nosnost 275 metrických tun.", "section_level": 1}], "src_summary": "Naviják je mechanické zařízení, které se používá na navíjení a případné uložení lana, kabelu nebo řetězu. Skládá se z otočné cívky či bubnu na hřídeli a z jeho pohonu. Pracuje na principu jednoduchého stroje kola na hřídeli.", "tgt_summary": "A winch is a mechanical device that is used to pull in (wind up) or let out (wind out) or otherwise adjust the tension of a rope or wire rope (also called \"cable\" or \"wire cable\"). In its simplest form, it consists of a spool (or drum) attached to a hand crank. Winches are the basis of such machines as tow trucks, steam shovels and elevators. More complex designs have gear assemblies and can be powered by electric, hydraulic, pneumatic or internal combustion drives. It might include a solenoid brake and/or a mechanical brake or ratchet and pawl which prevents it unwinding unless the pawl is retracted. The rope may be stored on the winch. When trimming a line on a sailboat, the crew member turns the winch handle with one hand, while tailing (pulling on the loose tail end) with the other to maintain tension on the turns. Some winches have a \"stripper\" or cleat to maintain tension. These are known as \"self-tailing\" winches.", "id": 2402470}
{"src_title": "Port-Gentil", "tgt_title": "Port-Gentil", "src_document": [{"title": "Historie.", "content": "V roce 1722 se odehrála u mysu Cap Lopez bitva mezi piráty vedenými Bartholomew Robertsem a loďstvem Royal Navy, při které byl Bartholomew Roberts zabit. V roce 1873 byl založen na místě přístav a pojmenován po vedoucím kolonie Émile Gentilovi.", "section_level": 1}, {"title": "Hospodářství.", "content": "Hlavním odvětvím je těžba ropy ze zálivu Port-Gentil na severu města. Těžební terminály jsou na dohled od přístavu. Na severozápadě u letiště se rozkládá ohrazená průmyslová zóna rafinerie Sogara (\"Société gabonaise de raffinerie\"). Klesající ceny ropy na světových trzích mají dopad na ekonomiku Port-Gentilu.", "section_level": 1}, {"title": "Doprava.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Silniční doprava.", "content": "Port-Gentil leží u pobřeží na ostrově Mandji, který však nemá s gabonským vnitrozemím pozemní spojení ani most. Silniční doprava se omezuje zatím (v roce 2016) na oblast ostrova Mandji. Z centra lze vyjet na severozápad k letišti a dál podél pobřeží až k mysu Cap Lopez. Tam silnice končí u skladišť ropy. Na jih lze dojet asi 15 kilometrů od města a poté se asfaltová cesta proměňuje v prašnou a špatně udržovanou cestu podél nových čtvrtí N'Tchengue. Za dalších 10 kilometrů cesta končí a začíná savana Mpega, kterou lze projet terénním autem až do Ozouri (asi 35 kilometrů) v ústí řeky Ogooué. Souběžně s cestou na planině Mpega se staví asfaltová silnice, která v budoucnu spojí Port-Gentil s Libreville.", "section_level": 2}, {"title": "Lodní doprava.", "content": "Cena plavby mezi Libreville a Port-Gentil činí 5000 CFA franků na osobu (2015). Plavba trvá 4 až 8 hodin podle typu lodi a počasí.", "section_level": 2}, {"title": "Letecká doprava.", "content": "Vedle lodní dopravy poskytuje letiště v Port-Gentil jediné spojení s hlavním městem Gabonu Libreville. Letiště se nachází na severozápadě od města. Letecké společnosti létají z Port-Gentil také do přístavních měst Tchibanga v Gabonu a Pointe-Noire v Konžské republice.", "section_level": 2}], "src_summary": "Port-Gentil [\"pór-žantil\"] je druhé největší město v Gabonu a jeho hlavní přístav. Leží na ostrově v nejzápadnějším výběžku země, nedaleko ústí řeky Ogooué, a má asi 80 tisíc obyvatel. Je střediskem těžby ropy a dřeva, od roku 1960 je zde velká rafinerie ropy a od roku 1968 i zemního plynu.", "tgt_summary": "Port-Gentil or Mandji is the second-largest city of Gabon, and its leading seaport. It is the center of Gabon's petroleum and timber industries. The city is located on a delta island in the Ogooue delta with no bridges to the mainland. Nearby Cape Lopez is Gabon's westernmost point. It had a 2013 census population of 136,462.", "id": 2127327}
{"src_title": "Karl Tersztyánszky von Nádas", "tgt_title": "Karl Tersztyánszky von Nádas", "src_document": [{"title": "Život.", "content": "Pocházel ze starého šlechtického rodu, který vlastnil majetky v Nitranské župě. Jeho otcem byl Štefan (Ištván) a matka Eleonóra, rozená Lingerová. Jeho vzdělání započalo soukromým vyučováním u jeho otce, v deseti letech zahájil studium na gymnáziu v Olomouci. Poté přešel na vojenské kolegium v St. Pölten a po ukončení na Tereziánské vojenské akademii ve Vídeňském Novém Městě. Jako nejlepší z ročníku byl povýšen do hodnosti poručíka (\"Leutnant\") 8. dragounského pluku v Přemyšli. Později navštěvoval c. a k. Vojenskou školu ve Vídni. 1. května 1882 byl povýšen na nadporučíka (\"Oberleutnant\") a byl přidělen ke generálnímu štábu, kde byl o čtyři roky později (1. srpna 1886) povýšen na kapitána (\"Hauptmann\") první třídy. V letech 1888 až 1890 vykonával službu u 15. husarského pluku. Od roku 1891 působil jako velitel generálního štábu jízdní divize v Jarosławi. 1. listopadu 1892 byl povýšen do hodnosti majora a za další tři roky (1. května 1895) se stal podplukovníkem (\"Oberstleutnant\"). Na jaře 1896 převzal vedení důstojnické školy v Neu Zucke (dnes část Černovic) a 14. husarského pluku. Následujícího roku (1897) získal velení nad 1. husarským plukem v Ternopilu. Do hodnosti plukovníka (\"Oberst\") byl povýšen 1. května 1898. Další změna nastala v roce 1903, kdy získal velení nad 8. jízdní brigádou, brzy poté následovalo povýšení na generálmajora (1. listopadu 1904). V červenci 1907 mu bylo svěřeno velení nad 2. jízdní divizí v Preßburgu. 1. listopadu 1908 obdržel hodnost polního podmaršálka (\"Feldmarschalleutnant\"). V dubnu 1910 převzal velení nad 14. pěší divizí v Preßburgu a od září 1912 působil jako velitel IV. armádního sboru, kde nahradil polního zbrojmistra (\"Feldzeugmeister\") Viktora Schreibera. 2. dubna 1913 získal titul v Tajné radě, v květnu se stal generálem jezdectva (\"General der Kavallerie\") a v prosinci byl jmenován čestným majitelem (\"Oberstinhaber\") 8. husarského pluku.", "section_level": 1}, {"title": "První světová válka.", "content": "Po vypuknutí světové války se jeho IV. sbor stal součástí 2. Böhm-Ermolliho armády a byl umístěn podél řeky Sávy v Srbsku. Po ruském vyhlášení války R-U se okamžitě s IV. armádním sborem přesunul do Haliče, kde také převzal velení nad VII. armád.ním sborem. Tam se musel zúčastnit boje proti ruské přesile o město Lemberg. Po následném ústupu se mu povedlo zabrat Užský průsmyk a město Turka. V říjnu se pak byli přesunuti na západ, bránit Slezsko. V únoru 1915 se vrátil do Haliče, kde se jako velitel skupiny sborů zúčastnil bojů v Karpatech, které měly ulevit obležené pevnosti v Přemyšli. V květnu 1915 byl Tersztyánszky pověřen plánováním nového útoku proti Srbsku, během této doby vznikla armádní skupina Tersztyánszky, která byla začleněna do 3. armády. 27. září se však dostal do sporu s uherským ministerským předsedou Istvánem Tiszou, který věc přednesl před císaře Františka Josefa I. To způsobilo Tersztyánszkého odvolání z funkce, kde ho nahradil generál Kövess. 1. května 1916 byl povýšen na generálplukovníka (\"Generaloberst\"). V červnu byl jmenován velitelem 4. armády se kterou se účastnil obrany během Brusilovovy ofenzívy. O toto velení přišel opět díky sporu. Tentokrát s německým generálplukovníkem von Linsingenem a na pozici velitele 4. armády ho tak vystřídal generálplukovník Karl von Kirchbach auf Lauterbach. V březnu 1917 se ujal opět velení 3. armády, kde měl za úkol zastavit ruskou ofenzivu. Těm se však povedlo prorazit u Kaluše a Stanislau a zatlačili tak rakousko-uherské jednotky zpátky. To se stalo Tersztyánszkemu osudné a byl ve velení nahrazen generálem Křitkem. Císař Karel I. Tersztyánszkemu nabídl velení nad královskou uherskou tělesnou stráží (\"k.u. Leibgarde\"), ten však odmítl. Mezi důvody uváděl osobní problémy s řadou lidí a neznalost maďarského jazyka. Nakonec získal 30. srpna velení nad jezdeckou rotou tělesné stráže (\"k.u.k. Leibgardereitereskadron\") u vídeňského dvora. Do výslužby odešel 1. prosince 1918.", "section_level": 2}, {"title": "Rodina.", "content": "V roce 1887 si vzal 14. dubna 1887 za manželku Oľgu Popovicsovou. Za tento sňatek zaplatil předepsanou svatební kauci 24 000 zlatých. Jejich manželství zůstalo bezdětné.", "section_level": 1}], "src_summary": "Karl Tersztyánszky von Nádas (28. října 1854 Szakolcz, Uhersko – 7. března 1921 Vídeň, Rakousko) byl generálplukovník rakousko-uherské c.a k. armády.", "tgt_summary": "Karl Tersztyánszky von Nádas (28 October 1854 – 7 March 1921), alternatively written Tersztyánszky de Nádas, was an Austro-Hungarian general who served in World War I.", "id": 754212}
{"src_title": "Super Proton Synchrotron", "tgt_title": "Super Proton Synchrotron", "src_document": [{"title": "History.", "content": "Super Proton Synchrotron byl navržen týmem pod vedením Johna Adamse, generálního ředitele organizace, později byl znám jako Laboratoř II. Původně byl navržen pro energie 300 GeV, nakonec byl urychlovač postaven skutečně na energie 400 GeV. Provozní energie byla dosažena v den oficiálního uvedení do provozu 17. června 1976. Nicméně v té době byla tato energie již překročena ve Fermilabu, který dosáhl energie 500 GeV 14. května 1976. SPS byl používán k urychlování protonů a antiprotonů, elektronů a pozitronů (jako injektor pro Velký elektron–pozitronový urychlovač (LEP)), a těžkých iontů. Od roku 1981 do roku 1984 byl Super Proton Synchrotron provozován jako hadronový (přesněji řečeno proton–antiprotonový) urychlovač (jako takový byl nazýván Sp,p,S). Na urychlovači běžely experimenty UA1 a UA2, které vyústily v objev W a Z bosonů. Tyto objevy a nová technika pro chlazení částic vedla k udělení Nobelovy ceny Carlo Rubbiovi a Simonu van der Meerovi v roce 1984.", "section_level": 1}, {"title": "Aktuální operace.", "content": "SPS je nyní používán jako finální injektor pro vysoce intenzivní paprsky protonů na Velkém hadronovém urychlovači (LHC), který začal předběžné operace 10. září 2008. Super Proton Synchrotron urychluje protony pro LHC z 26 GeV na 450 GeV. LHC je pak urychluje na několik teraelektronvoltů (TeV). Tím, že urychlovač stále funguje jako injektor je umožněno pokračování výzkumného programu, kde je Super Proton Synchrotron použit k přípravě 400 GeV paprsků protonů pro početné aktivní experimenty s pevnými cíli, zejména COMPASS, NA61/SHINE a NA62. Urychlovač je také používán CNGS experimentem k produkci neutrinových toků, které jsou následně detekovány v Laboratori Nazionali del Gran Sasso v Itálii vzdálené od Super Proton Synchrotronu 730 km. Super Proton Synchrotron sloužil jako testovací objekt pro nové koncepty ve fyzice urychlovačů. V roce 1999 sloužil jako observatoř pro efekt elektronového oblaku. V roce 2004 byly na urychlovači prováděny pokusy se zrušením škodlivých účinků srážek paprsků (jako těch v LHC).", "section_level": 1}, {"title": "Hlavní objevy.", "content": "Hlavní vědecké objevy provedené na experimentech, které byly umístěny na Super Proton Synchrotronu patří následující.", "section_level": 1}, {"title": "Vylepšení pro High Luminosity LHC.", "content": "Velký hadronový urychlovač bude vyžadovat vylepšení, které podstatně zvýší jeho luminositu, někdy ve 20. letech 21. století. To bude vyžadovat vylepšení celého řetězce injektorů včetně Super Proton Synchrotronu. SPS bude muset být schopen zvládnout mnohem vyšší intenzitu paprsku. Jedno zlepšení v minulosti již proběhlo, tehdy byla zvýšena maximální energie na 1 TeV. Nicméně extrakce energie bude udržovat nadále na 450 GeV, zatímco ostatní systémy budou inovovány. Urychlovací systém bude upraven tak, aby zvládnul vyšší napětí potřebné k urychlení vyšší intenzity paprsku. Paprsek dumpingového systému bude také vylepšen, takže bude moci přijmout vyšší intenzitu paprsku, aniž by utrpěl vážné škody.", "section_level": 1}], "src_summary": "Super Proton Synchrotron (SPS) je urychlovač částic synchrotronového typu v Evropské organizaci pro jaderný výzkum. Je umístěn v kruhovém tunelu, který má 6,9 kilometrů (4,3 mi) v obvodu a nachází se na hranici Francie a Švýcarska poblíž Ženevy.", "tgt_summary": "The Super Proton Synchrotron (SPS) is a particle accelerator of the synchrotron type at CERN. It is housed in a circular tunnel, in circumference, straddling the border of France and Switzerland near Geneva, Switzerland.", "id": 2098027}
{"src_title": "CPT symetrie", "tgt_title": "CPT symmetry", "src_document": [{"title": "Historie.", "content": "CPT teorém se poprvé implicitně objevil v práci Juliana Schwingera v roce 1951 k prokázání souvislosti mezi spinem a statistikou. V roce 1954 odvodili Gerhart Lüders a Wolfgang Pauli explicitnější důkazy, proto je tento teorém někdy znám jako Lüdersova–Pauliho věta. Zhruba ve stejné době a nezávisle byl tento teorém prokázán také Johnem Stewartem Bellem. Tyto důkazy jsou založeny na principu Lorentzovy invariance a principu lokality v interakci kvantových polí. Následně Res Jost podal obecnější důkaz v rámci axiomatické kvantové teorie pole. Během pozdních 50. let bylo odhaleno narušení P symetrie u jevů týkajících se slabé interakce. Podobně bylo prokázáno narušení C-symetrie pro slabou interakci. Po krátký čas se předpokládalo, že CP symetrii zachovávají všechny fyzikální jevy, ale později bylo rovněž zjištěno narušení CP symetrie pro slabou interakci. To naznačovalo, že základní symetrií fyzikálních zákonů je CPT invariance.", "section_level": 1}, {"title": "Odvození CPT teorému.", "content": "Uvažujme lorentzovský boost (časoprostorové otočení nezahrnující čistě prostorové otočení) do pevného směru \"z\". To lze interpretovat jako otočení časové osy do \"osy z\" s imaginárním parametrem otočení. Pokud by tento parametr otočení byl reálný, bylo by možné otočení o 180° pro obrácení směru času. Obrácení směru jedné osy je zrcadlením v prostoru s libovolným počtem dimenzí. Má-li prostor 3 rozměry, je to ekvivalentní k zrcadlení všech souřadnic, protože by mohlo být zahrnuto další otočení o 180° v \"x-y\" rovině. To definuje CPT transformaci, pokud přijmeme Feynmanův-Stueckelbergův výklad antičástic jako odpovídajících částic cestujících zpět v čase. Tento výklad vyžaduje jisté analytické prodloužení, které je dobře definováno pouze pokud platí následující předpoklady: Když jsou výše uvedené předpoklady dodrženy, kvantová teorie může být rozšířena na Euklidovskou teorii, definovanou translací všech operátorů do imaginárního času pomocí hamiltoniánu. Komutační relace hamiltoniánu a generátorů Lorentzovy grupy zaručují, že Lorentzova invariance zahrnuje rotační invariance tak, že každý stav může být otočen o 180 stupňů. Protože se sekvence dvou CPT zrcadlení rovná 360 stupňům rotace, změna fermionů může být popsaná dvěma CPT zrcadleními, zatímco změna bosonů ne. Tato skutečnost může být použita k prokázání teorému spinové statistiky.", "section_level": 1}, {"title": "Důsledky.", "content": "Důsledkem CPT symetrie je to, že se \"zrcadlový obraz\" našeho vesmíru, tedy otočení všech objektů s jejich pozicemi v libovolné rovině (odpovídající inverzi parity), obrácení všech hybností (odpovídající časové inverzi) a nahrazení veškeré hmoty antihmotou (což odpovídá nábojové inverzi), bude vyvíjet přesně podle známých fyzikálních zákonů. CPT transformace změní náš vesmír na jeho \"zrcadlový obraz\" a naopak. CPT symetrie je uznávána jako základní vlastnost fyzikálních zákonů. V zájmu zachování této symetrie musí mít každé narušení kombinované symetrie dvou jejích složek (jako je CP) odpovídající narušení v třetí složce (v tomto případě T). Ve skutečnosti je to matematicky to samé. Tedy narušení T symetrie jsou často označovány jako narušení CP symetrie. CPT teorém lze zobecnit, pokud vezmeme v úvahu pinové grupy. V roce 2002 Oscar Greenberg dokázal, že narušení CPT symetrie znamená narušení Lorentzovy symetrie. Nicméně, Chaichiana spol\".\" později platnost Greenbergova výsledku zpochybnili. Ačkoli dosud nebylo nikdy experimentálně prokázáno narušení CPT symetrie ani Lorentzovy symetrie, probíhá v posledních letech řada pokusů o nalezení takového narušení. Podrobné srovnání výsledků bylo provedeno v roce 2011 Kosteleckym a Russellem.", "section_level": 1}], "src_summary": "Symetrie obrácení náboje, parity a času je základní symetrie fyzikálních zákonů pod současnou transformací nábojové konjugace (C), transformací parity (P) a obrácením času (T). CPT je jediná kombinace C, P a T, u níž je pozorováno, že je přesnou symetrií přírody na základní úrovni. CPT teorém říká, že CPT symetrie platí pro všechny fyzikální jevy nebo přesněji řečeno, že každá Lorentzovsky invariantní lokální kvantová teorie pole s hermitovským hamiltoniánem musí mít CPT symetrii.", "tgt_summary": "Charge, parity, and time reversal symmetry is a fundamental symmetry of physical laws under the simultaneous transformations of charge conjugation (C), parity transformation (P), and time reversal (T). CPT is the only combination of C, P, and T that is observed to be an exact symmetry of nature at the fundamental level. The CPT theorem says that CPT symmetry holds for all physical phenomena, or more precisely, that any Lorentz invariant local quantum field theory with a Hermitian Hamiltonian must have CPT symmetry.", "id": 2206775}
{"src_title": "Kosovo Polje", "tgt_title": "Kosovo Polje", "src_document": [{"title": "Historie.", "content": "Obec vznikla v roce 1864, ještě jako součást Osmanské říše. Turci sem dosídlili čerkeské obyvatelstvo, které se odsud postupně rozestěhovalo do dalších krajů Kosova. Obec vznikla v roce 1921 v souvislosti s programem vysílání jugoslávských kolonistů na území Kosova. Na Kosovo Pole přišli lidé z Liky, Sremu, Banátu, údolí řeky Morači, Bosny, Niše a dalších oblastí tehdejšího království. Samotné sídlo se rozvíjelo podél hlavní silnice, která tvoří přivaděč od místního nádraží k samotné Prištině. Původní název \"Priština-Stanica\" se v roce 1937 změnil v souvislosti s otevřením trati do Peće na současné \"Kosovo Polje\". V roce 1940 zde byl zbudován kostel sv. Nikoly. Po skončení druhé světové války se vlivem urbanizace Kosova do obce, která byla většinově srbská, začali přistěhovávat Albánci, jejichž počet se v poměru k srbskému obyvatelstvu postupně zvětšoval. Rozvoj města probíhal především po druhé světové válce. V roce 1954 získalo Kosovo Polje elektrickou energii a bylo připojeno na vodovodní síť. V roce 1991 měla obec 16 154 obyvatel. Nacházely se zde dvě základní školy a gymnázium. V dobách existence socialistické Jugoslávie se zde nacházel velký textilní závod, který zaměstnával 1,2 tisíce lidí. Během války v Kosovu zde bojovníci Kosovské osvobozenecké armády popravili starostu města srbské národnosti. Konflikt způsobil značné škody; vedl k vystěhování srbského obyvatelstva z města. Zničeny byly místní knihovny a poškozena infrastruktura. V roce 2011 zde žilo 12 919 obyvatel. Drtivá většina z nich je albánské národnosti. Do války v letech 1998–1999 žila v Kosovu Polji srbská menšina, která představovala cca 25 % obyvatel města. Ta byla během konfliktu buď vyhnána, nebo dobrovolně odešla.", "section_level": 1}, {"title": "Ekonomika a doprava.", "content": "Východně od města se směrem k Prištině nachází průmyslová zóna, jejíž rozvoj začal již v dobách existence SFRJ. Okolí města je intenzivně zemědělsky využíváno. V Kosově Polji se nachází hlavní železniční stanice pro celé Kosovo. Železniční spojení odsud vede do Peći, do Kosovské Mitrovice, Uroševace a do Prištiny (ačkoliv spojka do kosovské metropole má jen velmi omezený dopravní význam). Západně od obce protéká řeka Sitnica.", "section_level": 1}], "src_summary": "Kosovo Polje (albánsky Fushë Kosovë, v srbské cyrilici Косово Поље) je obec v Kosovu. Nachází se jihozápadně od hlavního města Prištiny. Je významným silničním a železničním uzlem. Administrativně je sídlem vlastní opštiny. V blízkosti města se nachází také Gazimestan, místo bitvy na Kosově Poli a hrobka sultána Murada I.", "tgt_summary": "Kosovo Polje (, \"Kosovo Field\") or Fushë Kosova (), is a town and municipality located in the District of Pristina in central Kosovo. According to the 2011 census, the town of Kosovo Polje has 12,919 inhabitants, while the municipality has 33,977 inhabitants.", "id": 1690701}
{"src_title": "Ion I. C. Brătianu", "tgt_title": "Ion I. C. Brătianu", "src_document": [{"title": "Život.", "content": "Ion I. C. Brătianu se narodil na rodinném panství \"Florica\" jako jeden ze tří synů rumunského politika Iona C. Brătianu. V roce 1882 dokončil studium na střední škole \"Colegiul Național Sfântul Sava\" v Bukurešti. Poté jako dobrovoník vstoupil do rumunské armády, kde sloužil u dělostřelců, po šesti měsících služby dosáhl na hodnost podporučíka. Během své vojenské služby studoval inženýrství. V roce 1883 odešel do Paříže, kde studoval na \"Collège Sainte-Barbe\". Následující roky (1884–89) studoval (aniž by byl registrovaným studentem) na École Polytechnique. Získal inženýrský diplom, ale bez licence k provádění praxe. V roce 1889 se vrátil do vlasti, kde byl povýšen do hodnosti poručíka. Ve stejném roce začal pracovat u rumunských železnic jako inženýr, kde působil pod známým konstruktérem mostů Anghelem Salignyem.", "section_level": 1}, {"title": "Politická kariéra.", "content": "V roce 1895 se stal členem PNL, ve stejném roce byl zvolen do rumunského parlamentu (\"Parlamentul României\"). Postupně sloužil jako ministr veřejných prací (31. března 1897 - 30. března 1899; 14. února 1901 - 18. července 1902) a ministr vnitra (12. března 1907 - 27. prosinc 1908). V roce 1909 se poprvé stal rumunským premiérem. Podruhé dosáhl na post premiéra na začátku roku 1914 a vydržel zde téměř do konce první světové války (16. leden 1914 - 9. února 1918), kdy byl nahrazen generálem Alexandrem Averescu. Třetí období v roli premiéra zahájil 29. prosince 1918. Následně vedl rumunskou delegaci na Pařížské mírové konferenci, kde se výrazně zasazoval o připojení Transylvánie a Bukoviny k Rumunsku. Přes tyto úspěchy však na post premiéra v roce 1919 rezignoval, neboť nesouhlasil s kompromisem ohledně oblastí obývaných Rumuny, které se staly součástí Království Srbů, Chorvatů a Slovinců. Čtvrté Brătianovo působení na postu ministerského předsedy trvalo od 17. ledna 1922 do 30. března 1926. Během tohoto období přijal Brătianův kabinet novou ústavu, která zaručovala všeobecné volební právo a práva menšin. Naposledy se do pozice předsedy vlády vrátil 21. června 1927. O pět měsíců později zemřel na komplikace při zánětu hrtanu a na pozici premiéra jej do nových voleb nahradil jeho bratr Vintilă Brătianu.", "section_level": 2}], "src_summary": "Ion I. C. Brătianu (také známý jako Ionel Brătianu) (20. srpna 1864 Ștefănești, Rumunské království - 24. listopadu 1927 Bukurešť, Rumunské království) byl rumunský politik, vůdce Národní liberální strany (\"Partidul Național Liberal\", PNL), ministr zahraničí a pětinásobný rumunský premiér.", "tgt_summary": "Ion I. C. Brătianu (, also known as Ionel Brătianu; 20 August 1864 – 24 November 1927) was a Romanian politician, leader of the National Liberal Party (PNL), Prime Minister of Romania for five terms, and Foreign Minister on several occasions; he was the eldest son of statesman and PNL leader Ion Brătianu, the brother of Vintilă and Dinu Brătianu, and the father of Gheorghe I. Brătianu. Ion I. C. Brătianu's political activities after World War I, including part of his third and fourth term, saw the unification of the Old Romanian Kingdom with Transylvania, Bukovina and Bessarabia (\"see: Greater Romania\"). In 1923, he was elected an honorary member of the Romanian Academy.", "id": 1783441}
{"src_title": "Konrad Krafft von Dellmensingen", "tgt_title": "Konrad Krafft von Dellmensingen", "src_document": [{"title": "Život.", "content": "Narodil se do nižší šlechtické rodiny v Bavorsku. Jeho otec sloužil jako královský notář. Krafft vstoupil do královské bavorské armády v roce 1881 jako důstojník-čekatel. V prosinci 1883 mu byla udělena hodnost podporučíka (\"Sekondeleutnant\"). Po ukončení bavorské vojenské akademie sloužil jako důstojník generálního štábu u řady jednotek. V roce 1902 se ve Vídni oženil s Helene Zöhrer, se kterou měl později dva syny a jednu dceru. V předválečném období Konrad Krafft von Dellmensingen postupoval v hodnostním žebříčku nahoru, až se 1. října 1912 stal náčelníkem generálního štábu v královské bavorské armádě. Tuto pozici si podržel až do mobilizace v srpnu 1914.", "section_level": 1}, {"title": "První světová válka.", "content": "Po mobilizaci se generálmajor Konrad Krafft von Dellmensingen stal náčelníkem generálního štábu německé 6. armády. Sloužil jako velitel během bitvy na hranicích (7. srpen – 13. září 1914) a tzv. závodu k moři. Krátce po svém jmenování na generálporučíka (\"Generalleutnant\"), byl 27. května 1915 jmenován velitelem nově vzniklou divizi \"Alpenkorps\". Jednotku vedl až do února 1917. 1. března 1917 se Krafft von Dellmensingen stal náčelníkem generálního štábu armádní skupiny Albrechta von Württemberga, kde sloužil do 9. září 1917. Poté se stal náčelníkem generálního štábu u 14. armády pod velením Otty von Below, kde pomohl s plánováním operace, která vstoupila do dějin pod názvem bitva u Caporetta. 2. února 1918 byla 14. armáda v Itálii rozpuštěna a von Below se svým generální štáb převzal velení nad nově zformovanou 17. armádou, která se připravovala na Ludendorffovu ofenzívu ve Francii. Krátce poté byl Krafft von Dellmensingen jmenován generálem dělostřelectva a získal velení nad II. královským bavorským armádním sborem (\"II. Königlich Bayerisches Armee-Korps\"), který vedl až do konce války.", "section_level": 2}, {"title": "Po válce.", "content": "Krafft von Dellmensingen odešel z armády v prosinci 1918. Ve 20. letech se účastnil příprav oficiální historie bavorské armády během první světové války.", "section_level": 2}, {"title": "Odkaz.", "content": "V roce 1937 byl v Garmisch-Partenkirchenu po Krafftovi von Dellmensingen pojmenován kasárenský komplex (\"Krafft-von-Dellmensingen-Kaserne\"). Název byl zrušen po skončení druhé světové války. V roce 1975 bylo kasárnám vráceno jejich původní jméno. Název \"Krafft-von-Dellmensingen-Kaserne\" umístěný před komplexem byl 29. června 2011 z místa odebrán.", "section_level": 1}], "src_summary": "Konrad Krafft von Dellmensingen (24. listopadu 1862 Laufen, Bavorské království – 21. února 1953 Seeshaupt, Německo) byl bavorský armádní generál, během první světové války velel elitní horské jednotce \"Alpenkorps\". Před válkou sloužil jako náčelník generálního štábu v královské bavorské armádě.", "tgt_summary": "Konrad Krafft von Dellmensingen (24 November 1862 – 21 February 1953) was a Bavarian Army general in World War I. He served as Chief of the General Staff of the Royal Bavarian Army before World War I and commanded the elite Alpenkorps, the Imperial German Army's mountain division formed in 1915.", "id": 2226918}
{"src_title": "Klášter Melk", "tgt_title": "Melk Abbey", "src_document": [{"title": "Historie.", "content": "V roce 996 si markrabě Leopold I. z Babenberku za své sídlo vybral Melk, ale v roce 1089 Leopold II. z Babenberku sídlo předal benediktinským mnichům z opatství Lambach a své sídlo přesunul do Vídně. Mniši v témže roce na skalnatém výběžku založili nynější klášter. Ve 12. století zde byla založena klášterní škola a knihovna. Ve 13. století bylo románské opatství zničeno požárem a poté znovu postaveno v gotickém duchu. V klášteře vzniklo skriptorium, které se stalo jedním z hlavních míst, kde vznikaly středověké rukopisy. Další škody způsobily v 15. století boje během reformace, kdy jako reakce na reformátory církve vyšla z Melku tzv. \"Melcká reforma\". Přes veškerou snahu se v roce 1555 klášter stal oporou Habsburků v protireformaci. V této době došlo k barokní přestavbě kláštera. Poslední vážné škody v klášteře způsobil v roce 1683 vpád Turků. Do barokní podoby byl klášter přestavěn v letech 1702 a 1736 Jakobem Prandtauerem. Klášterní kostel vyzdobil svými freskami Johann Michael Rottmayr a knihovnu se středověkými rukopisy vyzdobil svými freskami Paul Troger. Vzhledem k tomu, že klášter sloužil i jako škola se mu v letech 1780 a 1790 podařilo uniknout reformám císaře Josefa II., kdy bylo mnoho jiných rakouských klášterů obsazeno a zrušeno. Podařilo se překonat i další ohrožení jeho existence během napoleonských válek, a také v období po Anšlusu v roce 1938, kdy škola a velká část opatství byla zkonfiskována nacistickým státem. Majetek i škola byla opatství vrácena po skončení druhé světové války.", "section_level": 1}, {"title": "Ohlas v kultuře.", "content": "Mnich Adso z Melku je jednou z hlavních postav románu \"Jméno růže\" od Umberta Eca.", "section_level": 1}], "src_summary": "Klášter Melk ( \"Stift Melk\") je benediktinské opatství na skalnatém výběžku nad městem Melk v Dolním Rakousku, asi 80 km západně od Vídně. Pod klášterem protéká řeka Dunaj, přiléhající k údolí Wachau. V klášteře se nachází hrob svatého Kolomana ze Stockerau a ostatky několika členů rodu Babenberků, první rakouské vládnoucí dynastie.", "tgt_summary": "Melk Abbey () is a Benedictine abbey above the town of Melk, Lower Austria, Austria, on a rocky outcrop overlooking the Danube river, adjoining the Wachau valley. The abbey contains the tomb of Saint Coloman of Stockerau and the remains of several members of the House of Babenberg, Austria's first ruling dynasty.", "id": 568422}
{"src_title": "Kersti Kaljulaidová", "tgt_title": "Kersti Kaljulaid", "src_document": [{"title": "Životopis.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Kariéra.", "content": "Kersti Kaljulaidová v roce 1992 vystudovala biologii na univerzitě v Tartu a v roce 2001 zde získala také titul MBA v oboru management. Ve svém prvním oboru nenašla uplatnění a tak v 90. letech 20. století již jako mladá matka působila jako manažerka pro telekomunikační společnost a potom pro investiční banku. V roce 1999 se dostala k politice. Mezi lety 1999 a 2002 byla ekonomickou poradkyní premiéra Marta Laara a v roce 2002 se stala jako první žena ředitelkou elektrárny. Při tom se věnovala také publicistice a jako analytička psala o sociálních a ekonomických tématech a o tématech Evropské unie. Mezi lety 2004 a 2016 působila v Evropském účetním dvoře jako estonská zástupkyně. Dříve byla členkou pravicové konzervativní strany Vlast.", "section_level": 2}, {"title": "Prezidentka země.", "content": "Na konci srpna 2016 proběhla tři hlasování parlamentu ohledně nové hlavy státu, ale žádné nebylo úspěšné. V září tak proběhlo zvláštní voličské grémium, ale ani to neuspělo a proces se tak vrátil do rukou parlamentu, který na začátku října hlasoval znovu. Ačkoliv při této volbě měla Kaljulaidová protikandidáty, např. nezávislého právníka Allara Jökse, bývalého eurokomisaře Siima Kallase z vládnoucí Reformní strany či bývalou ministryni Mailis Repsovou z opoziční Estonské strany středu, na její podpoře se předem dohodla většina parlamentních stran. Při volbě tak neměla reálného soupeře. Ze 101 poslanců hlasovalo 81 pro a 17 konzervativců proti, přičemž minimum pro zvolení bylo 68 hlasů. Při registraci kandidátů získala dokonce 90 hlasů, včetně všech členů vládní koalice a 23 opozičních poslanců. Kaljulaidová se oficiálně ujala funkce 9. října 2016 a slavnostní přísahu v parlamentu složila 10. října. Na inauguraci přišla s dosluhujícím prezidentem Toomasem Hendrikem Ilvesem.", "section_level": 2}, {"title": "Osobní život.", "content": "Ze dvou manželství Kaljulaidové vzešly čtyři děti a stala se také babičkou.", "section_level": 2}], "src_summary": "Kersti Kaljulaidová ( \"Kersti Kaljulaid\"; * 30. prosince 1969 Tartu, Estonsko) je estonská politička a od října 2016 prezidentka Estonska, která ve funkci vystřídala Toomase Hendrika Ilvese. Stala se tak první ženou v prezidentském úřadu a ve 46 letech zároveň nejmladší osobou v nejvyšší ústavní funkci země.", "tgt_summary": "Kersti Kaljulaid (; born 30 December 1969) is an Estonian politician who is the fifth and current President of Estonia, in office since 10 October 2016. She is the first female head of state of Estonia since the country declared independence in 1918, as well as the youngest ever President, age 46 at the time of her election. Kaljulaid is a former state official, serving as Estonia's representative in the European Court of Auditors from 2004 until 2016. After several unsuccessful rounds of Estonian presidential elections in 2016, Kaljulaid was nominated on 30 September 2016 by the majority of parliamentary parties as a joint candidate for President of Estonia, as the only official candidate for that round. Kaljulaid was voted President of Estonia on 3 October 2016, with 81 votes and 17 abstentions.", "id": 943285}
{"src_title": "Barvínkovec růžový", "tgt_title": "Catharanthus roseus", "src_document": [{"title": "Rozšíření.", "content": "Tato krásná a užitečná rostlina pochází z afrického Madagaskaru a díky hezkým květům a léčivým účinkům byla rozšířena do všech tropických i řady subtropických oblastí světa. Původně byla zavedena do okrasných zahrad a parků, tam zplaněla a dostala se do volné přírody; někdy se dokonce stává nekontrolovaně šířeným plevelem (např. na Floridě a Havaji). Ve Střední Evropě, kde je pro ni příliš chladné klima, bývá pěstována jako letnička nebo pokojovka.", "section_level": 1}, {"title": "Ekologie.", "content": "Planý barvínkovec se vyskytuje na pastvinách, loukách, ve světlých lesích i v pobřežních dunách a na narušených místech. Pěstovaný nejlépe roste v teplých, humózních, písčitých a dobře odvodněných půdách s dostatkem vápníku. Jen při vzcházení potřebuje rostlina občasnou zálivkou, zakořeněná je odolná vůči suchu. K růstu jí postačí polostín, ale aby nasadila hojnost celoročně se vytvářejících květů, potřebuje stanoviště s dostatkem slunce. V zemině bohaté na živiny tvoří hodně lodyh a málo květů. In 2004 the Israeli Defense Forces launched Operation \"Days of Penitence\" (Hebrew: מבצע ימי תשובה), otherwise known as Operation \"Days of Repentance\" in the northern Gaza Strip. The operation lasted between 29 September and 16 October 2004. About 130 Palestinians, and 1 Israeli were killed. The operation, focused on the town of Beit Hanoun and Beit Lahia and Jabalia refugee camps, which were said to have been used as launching sites of Qassam rockets on the Israeli town of Sderot and Israeli settlements in the Gaza Strip, and in particular in response to the death of two children in Sderot. The operation's name corresponds to the Hebrew name for the High Holiday season during which the operation was carried out.", "id": 940922}
{"src_title": "Vincenzo Perugia", "tgt_title": "Vincenzo Peruggia", "src_document": [{"title": "Krádež.", "content": "V roce 1911 se devětadvacetiletý chudý Ital Perugia dopustil krádeže, která je označena za největší uměleckou krádež 20. století. Podle policejní teorie pařížský Louvre Perugia navštívil v neděli 20. srpna, protože věděl, že muzeum bude druhý den zavřeno. V budově se dobře vyznal, protože tam krátkou dobu pracoval jako pomocník sklenáře. V pondělí 21. srpna 1911 ráno, když se o ochranu muzea staralo jen několik strážných, se Perugio oblékl do bílého pláště, který nosili zaměstnanci. Poté vyrazil přímo do Salonu Carré a sundal ze stěny \"Monu Lisu\", od slavného malíře Leonarda da Vinciho. Jelikož v té době v obrazárnách nebyly žádné alarmy, nebyl to obtížný úkol. S malbou, která zde visela už od dob krále Františka I. se dostal na služební schodiště pro personál. V ústraní vyndal z rámu dřevěnou topolovou desku, na které je namalován tento portrét údajné manželky florentského kupce Francesca del Gioconda. Učinil chybu, když na ochranném skle z vnitřní strany zanechal otisk prstu. Louvre opustil bočním vchodem. Obraz uschoval do dřevěné truhly ve svém bytě v ulici de l’Hôpital Saint-Louis. Vincenzo se obrazem často kochal, ale nechal si ho jen pro sebe. Ani svojí milence obraz neukázal, ač se ho ptala, co v bedně pod postelí schovává. Vše tajil přes dva roky. Obraz byl objeven v italské Florencii 13. prosince 1913. Vincenzo ho nabídl antikváři Alfredu Gerovi. Žádal však odměnu za tuto „vlasteneckou službu“ ve výši půl miliónu lir. Na smluvené místo však dorazila policie, kterou informoval Geri a Perugia zatkla. Než byla \"Mona Lisa\" vrácena do Paříže, byla na týden vystavena ve Florencii, kde ji Leonardo v 16. století namaloval.", "section_level": 1}, {"title": "Pozdější život a smrt.", "content": "Perugia byl v Itálii odsouzen na jeden rok a 15 dní vězení, trest mu byl snížen na pouhých sedm měsíců, poté sloužil v armádě během první světové války. Později se oženil a měl jednu dceru Celesitinu. Zemřel 8. října 1925 na své 44. narozeniny v Saint-Maur-des-Fossés ve Francii. Jeho smrt nebyla příliš publikována. Nekrolog byl objeven náhodou, když zemřel jiný Vincenzo Perugia roku 1947.", "section_level": 1}, {"title": "Motivace krádeže.", "content": "Dnes existují dvě teorie týkající se krádeže \"Mony Lisy\".", "section_level": 1}, {"title": "Patriotismus.", "content": "Perugia řekl, že obraz ukradl z vlasteneckého důvodu: chtěl ho navrátit do Itálie poté, co ho ukradl Napoleon. Zřejmě nevěděl, že Leonardo da Vinci daroval obraz Františkovi I., když se stěhoval do Francie, aby se stal jeho dvorním malířem. Odborníci zpochybnili motiv „vlastenectví“ z toho důvodu, že skutečný vlastenec by obraz daroval italskému muzeu, než aby se pokusil profitovat z jeho prodeje. Tento pokus o profitaci je potvrzen i dopisy, které zasílal po svém otci.", "section_level": 2}, {"title": "Zločinné spolčení.", "content": "Další teorie se objevily až o několik let později. Krádež mohl vymyslet podvodník Eduardo de Valfierno, který chtěl od padělatele Yvese Chaudrona kopii této malby, aby ji mohl prodat jako chybějící originál. Tato teorie je založena výhradně na článku z roku 1932 bývalého novináře Hearsta Karla Deckera v \"The Saturday Evening Post\". Pro tento příběh neexistuje žádné potvrzení.", "section_level": 2}], "src_summary": "Vincenzo Perugia (8. října 1881, Dumenza, Itálie – 8. října 1925, Saint-Maur-des-Fossés, Francie) byl italský zloděj známý pro krádež obrazu \"Mona Lisa\" dne 21. srpna 1911.", "tgt_summary": "Vincenzo Peruggia (October 8,1881 – October 8, 1925) was an Italian thief, most famous for stealing the \"Mona Lisa\" on 21 August 1911. Born in Dumenza, Varese, Italy, he died in Saint-Maur-des-Fossés, France.", "id": 1959271}
{"src_title": "Dorothea von Medem", "tgt_title": "Dorothea von Medem", "src_document": [{"title": "Život.", "content": "Narodila se jako Anna Charlotte Dorothea, dcera Johanna Fridricha von Medem, říšského hraběte ze staré kuronské šlechty, generálporučíka Ruského impéria, a jeho druhé manželky, Louisy Charlotty von Manteuffel. Její otec vlastnil mnoho statků v Kuronsku. Její starší nevlastní sestrou z otcova předchozího manželství byla básnířka Elisa von der Recke. Mladším bratrem byl ruský diplomat Christoph Johann von Medem, který v Mitavě postavil vilu Medem. 6. listopadu 1779 se osmnáctiletá Dorothea stala třetí manželkou 55letého, bezdětného vévody Petra Birona, syna Ernsta Johanna von Biron. Pár měl šest dětí, dvě z nich však zemřely v dětství. Všechny přeživší děti byly dcery; ta nejmladší, Dorothea von Biron, byla pravděpodobně nemanželská, i když ji vévoda uznal za svou. Vévodkyně Dorothea byla díky svému postavení i díky své kráse přijata v nejvyšších společenských kruzích. Její manžel byl vzhledem k vážné politické situaci, která postihla jeho panovníka, polského krále (trojí dělení Polska), často posílán na diplomatické mise do Varšavy, Berlína, Karlových Varů a Petrohradu. Během těchto jeho dlouhých nepřítomností se Dorothea od svého manžela odcizila a měla několik milostných afér s jinými muži, s polským šlechticem Alexandrem Batowskim, se švédským generálem Gustafem Mořicem Armfeltem a také s francouzským ministrem zahraničí resp. diplomatem, vévodou Charlesem Mauricem de Talleyrand-Périgord. S hrabětem Batowskim zplodila svou (přeživší) čtvrtou dceru Dorotheu, narozenou v roce 1793. Poté se vévodkyně natrvalo přestěhovala do \"Palais Kurland\" (Kuronského paláce) na třídě Unter den Linden v Berlíně, kde zřídila aristokratický salon. V roce 1794 získala vévodkyně panství Löbichau v Duryňsku a pobývala tam v letním období na nově postaveném zámku. Do Löbichau si zvala básníky, filosofy, příbuzné a přátele. Zámek se stal známým jako \"Musenhof der Herzogin von Kurland\" (dvůr múz vévodkyně kuronské). Její nevlastní sestra, básnířka Elisa von der Recke, přijížděla do Löbichau. Postupně sem zavítali významní mužové té doby jako byli ruský car Alexandr I. Pavlovič, pruský král Fridrich Vilém III., císař Francouzů Napoleon Bonaparte, diplomat a vévoda Charles Maurice de Talleyrand-Périgord, Klemens Wenzel von Metternich a básníci Johann Wolfgang von Goethe a Friedrich von Schiller. Po sňatku její nejmladší dcery Dorothey s Talleyrandovým synovcem, hrabětem Edmondem de Talleyrand-Périgord, v roce 1809 se vévodkyně přestěhovala do Paříže, kde měla intenzivní vztah s vévodou Talleyrandem a ovlivňovala jej, aby se obrátil proti Napoleonovi. Několik let po její smrti v Löbichau v roce 1821 byly ostatky kuronské vévodkyně Dorothey přeneseny do rodinné hrobky v Zaháni, kde byl již v roce 1800 pohřben její manžel, vévoda Petr Biron.", "section_level": 1}, {"title": "Potomci.", "content": "S Petrem Bironem: S Alexandrem Batowskim:", "section_level": 1}], "src_summary": "Dorothea von Medem (3. února 1761 – 20. srpna 1821) se narodila v Mežotne v tehdejším Kuronském a zemgalském vévodství. Po sňatku s posledním kuronským vévodou Petrem Bironem byla známá jako vévodkyně Dorothea Kuronská (\"Dorothea von Kurland\"). Vedla mj. proslulý aristokratický salon v Berlíně a vykonávala různé diplomatické povinnosti jménem svého manžela.", "tgt_summary": "(Anna Charlotte) Dorothea von Medem (3 February 1761 – 20 August 1821) was born a Gräfin (Countess) of the noble German Baltic Medem family and later became Duchess of Courland (a Baltic region). Popularly known as Dorothea of Courland after her marriage to Peter von Biron, the last Duke of Courland, she hosted an aristocratic salon in Berlin and performed various diplomatic duties on behalf of her estranged husband.", "id": 1609342}
{"src_title": "Hrad Hunedoara", "tgt_title": "Corvin Castle", "src_document": [{"title": "Dějiny.", "content": "Hrad byl založen v roce 1446 na příkaz Jánose Hunyadiho na místě někdejší tvrze postavené Karlem I. Robertem. Panství věnoval otci Hunyadiho Vajkovi král Zikmund v roce 1409. Patřil mu i v roce 1446, kdy byl János Hunyadi zvolen jako regentem Maďarského království. Hrad byl postaven v renesančně-gotickém slohu na skále nad říčkou Zlaști. Je to impozantní a rozlehlá stavba s vysokými věžemi, baštami, vnitřním nádvořím, pestrobarevnými střechami a myriádami okna a balkonů zdobených kamennými sochami. Má dvojité stěny pro lepší opevnění a je lemován věžemi obdélníkového a kruhového půdorysu, což byla jedna z inovací, kterou přineslo toto období transylvánské architektury. Některé z věží (věž Capistrano, Opuštěný věž a Bubenická věž) sloužily jako věznice. Věž Buzdugan byla postavena výhradně pro obranné účely. Její fasádu zdobí geometrické motivy. Věže mají ve stěnách velké otvory, aby pojaly i větší zbraně. V interiéru hradu jsou z místností tři největší: Rytířský sál, Jídelní sál a kruhové schodiště. Sály jsou obdélníkového tvaru a jsou zdobené mramorem. Jídelní sál sloužil k pořádání obřadů a slavnostních hostin, zatímco Rytířský sál ke slavnostem. V roce 1456 János Hunyadi zemřel a práce výstavbě zámku se zastavily. V roce 1458 byla zadána výstavba nového, Matyášova křídla hradu. V roce 1480 byla výstavba dokončena a hrad si rychle získal pověst jedné z největších a nejpůsobivějších staveb ve východní Evropě. V 16. století stav neprošel žádnou přestavbou, ale v roce 17. století byly provedeny změny z estetických i vojenských důvodů. Vznikl nový Velký palác s výhledem na město. Dvoupatrová budova obsahovala obývací místnost a další obytné prostory. K vojenským účelům byly postaveny dvě nově věže: Bílá a Dělostřelecká. Vzniklo také vnější nádvoří, užívané správou hradu a jako úložné prostranství. Současná podoba hradu je výsledkem rozsáhlé rekonstrukce po vážném požáru a mnoha desetiletích, kdy byl hrad ponechán bez údržby. Byla však poznamenána tím, že moderní „architekti do něj promítli své vlastní melancholické interpretace toho, jak by měl velký gotický hrad vypadat“.", "section_level": 1}, {"title": "Popis.", "content": "Jako jedna z nejdůležitějších nemovitostí v držení Jánose Hunyadiho se hrad v průběhu jeho vlády dočkal zásadních proměn. Stal se nejen strategicky významným opevněným bodem, ale také jeho reprezentačním sídlem. Později páni hradu dál měnili jeho vzhled výstavbou nových věží, komnat i sálů. Mezi nejvýznamnější součásti hradu patří galerie a věže Nebojsa a Capistrano. Vynikají také Rytířský sál, Bílá bašta, která sloužila jako spižírna, a Jídelní sál, na jehož stěnách jsou malované portréty významných postav Maďarské historie, např. Mateie Basaraba nebo Vasileho Lupua. V jednom z křídel hradu se nachází obraz znázorňujícího havrana, po kterém získal Matyáš Korvín, jeden z potomků Jánose Hunyadiho, podle legendy své jméno \"Corvinus\".", "section_level": 1}, {"title": "Legendy.", "content": "Turistům se vypráví, že na hradě byl vězněn Jánosem Hunyadim po sedm let od svého sesazení v roce 1462 Vlad III. Dracula. Později se stal Hunyadiho spojencem, i když ten odpovídal za smrt jeho otce Vlada II. I proto bývá občas hrad označován za zdroj inspirace pro román Bram Stokera \"Drákulův hrad\". Ve skutečnosti, Stoker neznal ani o vztahu Vlada k Hunyadiho, ani o Hunyadiho hradu. Podle vlastnoručních Stokerových poznámek si spisovatel představoval, že se Drákulův hrad nachází na vrcholu transylvánské hory Căliman. Na nádvoří poblíž kaple z 15. století je 30 metrů hluboká studna. Podle legendy ji vykopali tři turečtí vězni, kteří dostali slíbenou svobodu, pokud najdou vodu. Když ale po 15 letech svou práci zdárně dokončili, jejich věznitelé slib nedodrželi. Na stěně studny se nachází nápis. Vypráví se, že znamená „máte vodu, ale ne duši“. Správný překlad ale zní: „Ten, kdo napsal tento nápis je Hasan, který žije jako otrok nevěřících, v pevnosti u kostela.“ V únoru 2007 hrad navštívil štáb britské paranormální televizní show \"Most Haunted Live!\" Ten strávil na hradě tři noci a pátral po existenci duchů, kteří tam údajně straší. Výsledky byly neprůkazné.", "section_level": 1}], "src_summary": "Hrad Hunedoara, známý též jako Korvínův hrad nebo Hunyadiho hrad (, ), je goticko-renesanční hrad ve městě Hunedoara v Rumunsku. Je jedním z největších hradů v Evropě. Časopis \"The Epoch Times\" ho zařadil na čelo seznamu sedmi divů Rumunska.", "tgt_summary": "Corvin Castle, also known as Hunyadi Castle or Hunedoara Castle (Romanian: \"Castelul Huniazilor\" or \"Castelul Corvinilor;\" Hungarian: \"Vajdahunyadi vár\"), is a Gothic-Renaissance castle in Hunedoara, Romania. It is one of the largest castles in Europe and figures in a list of the Seven Wonders of Romania.", "id": 1025977}
{"src_title": "Jacob Cornelisz van Oostsanen", "tgt_title": "Jacob Cornelisz van Oostsanen", "src_document": [{"title": "Životopis.", "content": "O životě Jacoba Cornelisza van Oostsanena je toho známo jen málo. Historici se většinou spoléhají na jeho biografii od Karla van Mandera, na archivy opatství benediktinského kláštera Egmond, pro nějž Jacob Cornelisz pracoval. Jeho jméno naznačuje, že pocházel z Oostzanu, Severního Holandska východně od řeky Zaan, severně od Amsterdamu. Jeho rodina v této oblasti spravovala půdu. Celá rodina Cornelisz se věnovala malířství. Cornelis Buys I., známý také jako Mistr z Alkmaaru byl Jacobsovým bratrem, stejně jako Cornelis Buys II. Jeho synové Cornelis Jacobsz a Dirck Jacobsz se stali portrétními malíři, stejně tak jako jeho vnuci Cornelis Anthonisz a Jacob Dirksz. Bohužel datum narození či datum křtu Jacoba Cornelisza van Oostsanena není známo. Datum jeho narození bylo vztaženo k jiným archivním důkazům, jako jsou data úmrtí ostatních rodinných příslušníků. Stejný postup byl použit při stanovení data narození malíře Franse Halse. První zmínky o vyplacení provize pro Jacoba Cornelisze pocházejí z doby, kdy mu bylo nejméně 35 let. Předpokládá se, že předtím pracoval v malířské dílně v Haarlemu - (Haarlem je hlavním městem provincie Severní Holandsko.) V roce 1500 koupil svůj první dům v Amsterdamu na Kalverstraatu. O dvacet let později koupil i sousední dům. Proto je Jacob Cornelisz někdy nazýván Jacob Cornelisz van Amsterdam. V roce 1533 se prvně o jeho manželce v archivech hovoří jako o vdově. Poslední platby, které mu byly podle archivů opatství Egmond proplaceny proběhly v letech 1526–1528. Byly to platby za retábula ztracená během protestantské reformace. (Retabulum neboli retábl je oltářní nástavec obsahující sochy, reliéfy či obrazy, umístěný buď na nebo bezprostředně za oltářem).", "section_level": 1}, {"title": "Kariéra.", "content": "Po celou dobu své umělecké kariéry se Corneliszův malířský styl měnil. Nejprve začal jako pozdně gotický řemeslník pod vlivem školy v Haarlemu a končil stylem představovaným obrazem \"Saul a čarodějnice z Endoru\". Na tomto obraze jsou detaily jednoduché, proporce protáhlé a tahy štětcem uvolněné. Ve svých začátcích byl Jacob Cornelisz ovlivněn haarlemským malířem Geertgena tot Sint Jansa. Barvy a techniky naznačují, že se Jacob učil malovat v Haarlemu. Později měl na jeho styl vliv Albrecht Dürer. Jacob Dürera navštívil zřejmě v Antverpách v roce 1520. Jeho rané práce naznačují, že byl vyučený návrhář dřevorytů a zlatník. Jednou z jeho prvních prací byl obraz \"Kristus se zjevuje Marii Magdaléně jako zahradník\". Je známo asi 200 jeho dřevorytů a 27 jeho obrazů. Tisky jeho dřevorytů jsou součástí tradiční nizozemské drobné knižní ilustrace. Jacob Cornelisz. měl vynikající malířskou techniku, ale umělecky nepřinesl nic nového, pokračoval v prezentaci tehdejších trendů. Jeho symbolika byla také velmi konzervativní. Maloval většinou posvátná témata s tradiční ikonografií ve starých i nových kombinacích jako reakci na reformaci. Některá jeho díla, jako je \"Christ as the Man of Sorrows\" (1510), využívali nejen bibličtí humanisté ale i oligarchie v Amsterdamu, bránící katolickou ortodoxii proti tvrzením raných reformátorů. Obraz \"Christ as the Man of Sorrows\" představoval římsko-katolickou víru v snadno pochopitelném formátu. Jiné obrazy jako \"Narození Páně\" (1512) a \"Saul a čarodějnice z Endoru\" byly vizuálním podobenstvím katolických esejí. Později ve svém životě vedl Jacob Cornelisz van Oostsanen malířskou dílnu, ve které pracovali mezi jeho žáky i jeho syn Dirck Jacobsz a Jan van Scorel. V dílně jeho asistenti pomáhali navrhovat knižní ilustrace, dřevořezy a vitráže. Po roce 1526 Jacob namaloval pouze jeden známý obraz \"Autoportrét\" (1533). Historici jsou přesvědčeni, že toto dílo vzniklo až rok po jeho smrti, ale podle nizozemského historika I. & van Eeghena byla mezi obrazy Jacoba Cornelisza sedmiletá mezera, což nebylo obvyklé. I. & van Eeghen navrhl, že autorem obrazu \"Autoportrét\" by mohl být Corneliszův syn. Někteří Jacoba Cornelisza van Oostsanena považují za posledního z vlámských malířů, kteří nevykazují italský vliv.", "section_level": 1}], "src_summary": "Jacob Cornelisz van Oostsanen, známý také jako Jacob Cornelisz van Amsterdam (před 1470 – 1533) byl nizozemský umělec, autor mnoha dřevorytů a malíř. Byl jedním z prvních významných umělců, kteří pracovali v Amsterdamu v době, kdy to bylo rozkvétající provinční město.", "tgt_summary": "Jacob Cornelisz van Oostsanen (before 1470 – 1533) was a Northern Netherlandish designer of woodcuts and painter. He was one of the first important artists working in Amsterdam, at a time when it was a flourishing provincial town.", "id": 20167}
{"src_title": "Barcelonský pavilon", "tgt_title": "Barcelona Pavilion", "src_document": [{"title": "Historie.", "content": "Pavilon byl navržen pro německou expozici na barcelonskou mezinárodní výstavu, která se na úpatí hory Montjuic konala v roce 1929. Cílem bylo reprezentovat Německo po První světové válce jako demokratický, klidný a progresivní stát. Zadavatelem byla vláda Výmarské republiky. Ve stejné době Mies stvořil i brněnskou Vilu Tugendhat, tato časová souvislost je vidět i na samotné realizaci. V době výstavy pavilon sloužil španělskému králi Alfonsovi XIII. pro přijímání německých představitelů a návštěvníkům pak jako prostor pro odpočinek.", "section_level": 1}, {"title": "Replika.", "content": "Po ukončení výstavy byla celá budova rozebrána. Materiály byly poslány zpátky do Německa a byly znovu použity u jiných staveb. V roce 1983 se vedení města rozhodlo pavilon rekonstruovat a za tímto účelem byla založena organizace The Mies van der Rohe Foundation. O rekonstrukci se postarali architekti Ignasia de Sola-Morales, Cristian Cirici a Fernando Ramose. Ta vycházela především z fotek které nechal při výstavě pořídit Mies. Byl při ní kladen důraz na zachování stejných nalezišť jako u originálu z roku 1929. Replika byla dokončena v roce 1986. V současnosti slouží tato budova jako muzeum a je přístupná veřejnosti.", "section_level": 2}, {"title": "Popis.", "content": "Architekt Ludwig Mies van der Rohe se u této stavby řídil pravidlem „méně je více“. Budova Barcelonského pavilonu je jednopodlažní, spočívá na podstavci z travertinu, stejně jako například antické chrámy. Celá forma se nese ve znamení rozkladu, jednotlivé části budovy jsou rozloženy a zůstává pouze pravidelná mřížka chromových sloupů, podepírající plochou střechu, která se vznáší bez jakýchkoliv známek tíhy, obvodové stěny jsou skleněné, jedná se o volný půdorys. Konstrukce se skládá ze čtyř druhů mramorů, dalším významným materiálem je travertin a nachází se zde také onyxová zeď, byla zde použita různě tónovaná skla, od čirých až po mléčná. Významným prvkem u této stavby jsou také dvě vodní plochy, které se nachází venku, té menší dominuje ženská socha Alba (česky Úsvit) od George Kolbeho. Interiér je jednoduchý, není moc zdobený. Na černém koberci uvnitř pavilonu jsou umístěna křesla Barcelona, která byla použita také v brněnské vile Tugendhat. Koberec spolu s červeným závěsem a oranžovo-žlutě zbarvenou mramorovou stěnou vytváří prostorovou německou vlajku.", "section_level": 1}], "src_summary": "Barcelonský pavilon byl německý pavilon na Světové výstavě 1929 v Barceloně. Byl navržený německým architektem Ludwigem Miesem van der Rohe, je důležitou budovou v historii moderní architektury, známý pro svůj jednoduchý styl a precizní použití materiálů. Tato budova sloužila k účelu otevření německé části výstavy, byla pouze dočasná a po osmi měsících byla rozebrána. Dnes na jejím původním místě stojí replika, která byla postavena 1986 skupinou katalánských architektů za podpory vlády. Je často přirovnáván k brněnské vile Tugendhat; obě stavby byly navrženy ve stejném roce, mají stejného architekta i myšlenku.", "tgt_summary": "The Barcelona Pavilion (; ; \"German Pavilion\"), designed by Ludwig Mies van der Rohe and Lilly Reich, was the German Pavilion for the 1929 International Exposition in Barcelona, Spain. This building was used for the official opening of the German section of the exhibition. It is an important building in the history of modern architecture, known for its simple form and its spectacular use of extravagant materials, such as marble, red onyx and travertine. The same features of minimalism and spectacular can be applied to the prestigious furniture specifically designed for the building, including the iconic Barcelona chair. It has inspired many important modernist buildings.", "id": 287320}
{"src_title": "Édouard Philippe", "tgt_title": "Édouard Philippe", "src_document": [{"title": "Původ a vzdělání.", "content": "Édouard Philippe se narodil v Rouenu v Normandii. Oba jeho rodiče pracovali jako učitelé francouzštiny a byli levicového politického zaměření. Maturitu složil v německém městě Bonnu, kde jeho otec působil několik let jako ředitel Francouzského gymnázia (\"Lycée Français\"). Ovládá proto perfektně němčinu. Poté studoval na institutu Sciences Po, který absolvoval v roce 1992. V letech 1995 až 1997 dokončil svá studia na prestižní École nationale d'administration. Při studiích na Sciences Po byl ovlivněn politickým směrem bývalého premiéra Michela Rocarda. Hlásil se k jeho sociálně-demokratickému křídlu v Socialistické straně. Když ale byl Rocard sesazen z vedení strany, odvrátil se Philippe od socialistů. Po absolvování ENA v roce 1997 nastoupil zaměstnání jako spolupracovník Státní rady, přičemž se specializoval na právo veřejných zakázek.", "section_level": 1}, {"title": "Politická kariéra.", "content": "V roce 2001 Philippe se stal náměstkem primátora Le Havre Antoinea Rufenachta a měl na starost právní věci. Rufenacht sloužil ve funkci starosty v letech 1995 až 2010, řídil také kampaň Jacqua Chiraca pro prezidentské volby v roce 2002. Když si Philippe uvědomil názorovou spřízněnost mezi Michelem Rocardem a Alainem Juppém, podporoval Juppého v době vzniku Unie pro lidové hnutí (UMP) v roce 2002. Ve stejném roce kandidoval v parlamentních volbách, ale neuspěl. Následně pracoval generální ředitel UMP pod Juppého vedením až do roku 2004, kdy byl Juppé odsouzen v případě fiktivních zaměstnanců. Philippe pak získal práci v soukromém sektoru a začal pracovat s americkou právní firmou Debevoise & Plimpton LLP. V roce 2004 byl také zvolen do rady regionu Horní Normandie. Po vítězství Nicolase Sarkozyho v prezidentských volbách v roce 2007 krátce sloužil jako ministr životního prostředí v Juppého vládě. Následně byl jmenován ředitelem pro vztahy s veřejností ve společnosti Areva, kde pracoval od roku 2007 do roku 2010. V roce 2008 byl zvolen do generální rady departementu Seine-Maritime a v roce 2010 se stal po rezignaci Rufenachta starostou města Le Havre a také předsedou zastupitelstva aglomerace Le Havre. V roce 2012 po smrti Jeana-Yvese Besselata nastoupil jako jeho náhradník na místo poslance Národního shromáždění a obhájil ho úspěšně ještě v témže roce v parlamentních volbách. V roce 2014 v komunálních volbách obhájil i svůj mandát starosty Le Havre, když hned v prvním kole získal 52 % hlasů. V roce 2016 se zúčastnil zasedání mezinárodního uskupení Bilderberg v Drážďanech. V pravicových prezidentských primárkách v roce 2016 pracoval pro kampaň Alaina Juppého jako jeho mluvčí. Následně se připojil ke kampani Françoise Fillona, ale opustil ho, když byl Fillon předvolán před soud 2. března kvůli své aféře s nelegálními zaměstnanci. Vzhledem k červnovým parlamentním volbám vyhlásil, že už nebude kandidovat, aby neporušil zákon o kumulaci funkcí. 15. května 2017 nový prezident Emmanuel Macron jmenoval Philippa předsedou vlády.", "section_level": 1}, {"title": "Osobní život.", "content": "Jeho žena Edith Chabreová je pedagožka na Sciences Po, spolu mají tři děti.", "section_level": 1}], "src_summary": "Édouard Philippe (* 28. listopadu 1970 Rouen) je francouzský právník, politik a od 15. května 2017 předseda francouzské vlády. Jako člen Unie pro lidové hnutí, později přetransformované do Republikánů, byl od roku 2012 poslancem Národního shromáždění za obvod Seine-Maritime č. 7. V roce 2010 se stal starostou města Le Havre. 15. května 2017 ho prezident Emmanuel Macron jmenoval premiérem. Je tak prvním předsedou vlády z jiné strany (či hnutí) než samotný prezident od doby, kdy v roce 2002 skončilo společné vládnutí socialistického premiéra Lionela Jospina a republikánského prezidenta Jacqua Chiraca.", "tgt_summary": "Édouard Charles Philippe (; born 28 November 1970) is a French politician serving as Prime Minister of France since 15 May 2017 under President Emmanuel Macron. A lawyer by occupation, Philippe is a former member of the Union for a Popular Movement (UMP), which later became The Republicans (LR). He served as a member of the National Assembly representing the 7th constituency of Seine-Maritime from 2012 to 2017, as well as Mayor of Le Havre and President of the Agglomeration community of Le Havre from 2010 to 2017. After being elected to the presidency in May 2017, President Macron appointed him Prime Minister; Philippe subsequently named his government on 17 May.", "id": 846476}
{"src_title": "Diana Damrauová", "tgt_title": "Diana Damrau", "src_document": [{"title": "Původ a mládí.", "content": "Damrauová se narodila v bavorském Günzburgu. Zpěv začala studovat pod vedením Carmen Hanganuové na würzburské hudební škole. Během studií trpěla otoky hlasivek. Po konzultaci s několika lékaři se rozhodla podstoupit alternativní léčbu bez operace. Léčba trvala asi rok a půl. Po absolvování konzervatoře studovala v Salcburku u Hanny Ludwigové.", "section_level": 1}, {"title": "Kariéra.", "content": "První operní angažmá získala ve Würzburgu a následně pokračovala v Národním divadle v Mannheimu a Frankfurtské opeře. Od té doby zpívala po celém světě na nejslavnějších scénách, jako jsou Vídeňská státní opera, Metropolitní opera v New Yorku, Královská opera v Londýně nebo Bavorské státní opeře, stejně jako na Salcburském festivalu. Byla pozvána, aby zpívala titulní roli v Salieriho opeře \"Europa riconosciuta \"při znovuotevření La Scaly v Miláně v roce 2004 pod taktovkou Riccarda Mutiho. Nejčastěji hrála roli Královny noci z Mozartovy \"Kouzelné Flétny\". Angažována byla k jejímu nastudování ve více než 15 inscenacích v Londýně, Salcburku, Vídni, Frankfurtu nebo Mnichově. V Metropolitní opeře se zapsala do historie, když v sezoně 2007/08 vystoupila ve dvou různých inscenacích této opery, přičemž v jedné jako Pamina a ve druhé jako Královna noci. Pozoruhodné bylo i její angažmá ke ztvárnění všech čtyř hrdinek v Offenbachových \"Hoffmannových povídkách \"v nové inscenaci Bavorské státní opery v říjnu 2011. Mezi rolemi v jejím repertoáru dominují zejména koloraturními party; zpívala např. Zerbinettu (\"Ariadna na Naxu\"), Lucii (\"Lucie z Lammermooru\"), Elvíru (\"Don Giovanni\"), Rosinu (\"Lazebník sevillský\"), Gilda (\"Rigoletto\"), Adinu (\"Nápoj lásky\"), Marii (\"Dcera pluku\"), Lindu (\"Linda di Chamounix\") nebo Amintu (\"Král pastýř\"). V lyrickém oboru patří do jejího repertoáru Manon (Massenetova \"Manon)\", Donna Anna (\"Don Giovanni\"), Mařenka (Jeníček a Mařenka) nebo Pamina (\"Kouzelná flétna\"). Po narození druhého dítěte na podzim roku 2012 se vrátila na scénu s novou inscenaci Verdiho \"Rigoletta\" v Metropolitní opeře v únoru 2013; následoval její debut v titulní roli Verdiho \"La traviaty\" na stejné scéně. V říjnu 2013 vytvořila v Divadle na Vídeňce titulní koloraturní sopránovou roli ve světové premiéře opery A Harlot's Progress, kterou přímo pro ni napsal mladý britský skladatel Iain Bell podle leptů Williama Hogartha. V březnu 2014 zpívala v \"Náměsíčné \"v Metropolitní opeře. Damrau také pravidelně koncertuje. S písňovým repertoárem vystupovala ve vídeňském Musikvereinu, v Carnegie Hall, Wigmore Hall, La Scale, na festivalech Schubertiáda ve Schwarzenbergu, Kissingerském jaře, Mnichovském a Salcburském festivalu. Její koncertní repertoár zahrnuje Orffovu \"Carminu Buranu\", Mozartovy \"Velkou mši C moll\", Requiem a \"Exsultate, jubilate\" nebo Händelova \"Mesiáše\". Vystupovala s nejvýznačnějšími dirigenty, např. Jamesem Levinem, Zubinem Mehtou, Lorinem Maazelem, Colinem Davisem, Christophem von Dohnányim, Leonardem Slatkinem, Pierrem Boulezem, Nikolausem Harnoncourtem a dalšími.", "section_level": 1}, {"title": "Osobní život.", "content": "Damrauová je vdaná za francouzského basbarytonistu Nicolase Testého. Mají dva syny, narozené v letech 2010 a 2012.", "section_level": 1}, {"title": "Diskografie.", "content": "Rané nahrávky Damrauové pořízené společností Telos zahrnují Verdiho canzoni, Mahlerův \"Chlapcův kouzelný roh \"a Schumannovy \"Myrty\", op. 25, s Telos štítek. Vydavatelství Orfeo vydalo živé nahrávky jejích písňových recitálů na Salcburském festivalu 2005 a Schubertiádě 2006. Damrauová se objevuje také v titulní roli na nahrávce Mozartovy \"Zaidy\", vydané společností Deutsche Harmonia Mundi. Od roku 2007 má Damrauová exkluzivní nahrávací smlouvu s EMI/Virgin. Jejím výsledkem jsou tato alba:", "section_level": 1}, {"title": "Videonahrávky.", "content": "Na DVD byly vydány nahrávky následujících oper s Damrauovou:", "section_level": 1}], "src_summary": "Diana Damrauová (nepřechýleně Diana Damrau, * 31. května 1971 Günzburg) je německá sopranistka. Je nositelkou čestného titulu komorní pěvkyně v Bavorské státní opeře.", "tgt_summary": "Diana Damrau (; born 31 May 1971) is a German soprano. She has been successful in coloratura soprano roles, especially admired as the Queen of the Night in \"The Magic Flute\" and Zerbinetta in \"Ariadne auf Naxos\". Since the early 2010s, she has gradually proceeded into 19th-century Italian bel canto repertoire, singing roles such as Violetta in \"La traviata\" and the title role in \"Lucia di Lammermoor\". Damrau is also known as a lieder singer.", "id": 282255}
{"src_title": "Dresdner SC", "tgt_title": "Dresdner SC", "src_document": [{"title": "Historie.", "content": "Sportovní klub byl založen dne 30. dubna 1898 v drážďanském hotelu Stadt Coblenz. Mezi zakládající členy patřili bývalí členové Dresden English Football Club, prvního fotbalového klubu v Německu a na kontinentální Evropě. Fotbalový oddíl patřil mezi nejúspěšnější fotbalové mužstva celého Středního Německa. Mezi lety 1925 – 1930 prohrál pouze dvě utkání z devadesáti soutěžních. Do konce války dokázal nasbírat dvanáct regionálních titulů. Na začátku čtyřicátých let se stal hegemonem celého německého fotbalu. Dvakrát zvítězil v Tschammerpokalu (dnešní DFB-Pokal) a třikrát dokráčel do finále německého mistrovství. V něm zvítězil pouze dvakrát a to v sezónách 1942/43 a 1943/44. Klub se tak stal vůbec posledním mistrem Německa v jeho předválečné podobě. Původní klub zaniká těsně po ukončení druhé světové války, poté co byla všechna dřívější sportovní sdružení v sovětské okupační zóně zrušena. Po ukončení všech válečných útrap přišlo zdecimované město také o největší sportovní organizaci. Z jeho trosek vzniklo spoustu nových organizací a jednot. Ve čtvrti Friedrichstadt, kde sídlila celá původní organizace, byl založen sportovní klub SG Dresden-Friedrichstadt. Ten byl ovšem z politických důvodů zrušen v roce 1950. Většina oddílů pak byla převelena do SG Volkspolizei Dresden (pozdější Dynamo). Dalším z potenciálních nástupců se stal klub SG Dresden-Mickten (pozdější Einheit). Jeho fotbalový oddíl zanikl v roce 1966 po reformaci východoněmeckého fotbalu. Tím byla založena Lokomotive Dresden. Po znovusjednocení Německa došlo k obnovení Dresdneru SC. Fotbalový oddíl byl znovu založen po fúzi s Lokomotivou. Ostatní oddíly pak přešli z Einheitu (oddíl lehké atletiky).", "section_level": 1}, {"title": "Historické názvy.", "content": "Zdroj:", "section_level": 1}, {"title": "Umístění v jednotlivých sezonách.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Nacistická éra (1933 – 1945).", "content": "Zdroj: Zdroj:", "section_level": 2}, {"title": "Éra po obnovení (1990 – ).", "content": "Zdroj: Zdroj:", "section_level": 2}], "src_summary": "Dresdner SC (celým názvem: Dresdner Sportclub 1898 e. V.) je německý sportovní klub, který sídlí v Drážďanech. Původní klub byl založen v roce 1898. Obnoven byl po znovusjednocení Německa v roce 1990. Fotbalový oddíl od sezóny 2018/19 působí v Kreisoberlize Dresden, osmé německé nejvyšší fotbalové soutěži. Své domácí zápasy odehrává na Heinz-Steyer-Stadionu s kapacitou 4 500 diváků. Klubové barvy jsou červená a černá. Dresdner má na svém kontě dva německé fotbalové tituly a dvě vítězství v německé fotbalovém poháru (tehdy pod názvem Tschammerpokal). Mimo mužský fotbalový oddíl má sportovní klub i jiné oddíly, mj. oddíl volejbalu, ženského fotbalu a lehké atletiky.", "tgt_summary": "Dresdner Sportclub 1898 e.V., known simply as Dresdner SC, is a German multisport club playing in Dresden, Saxony. Founded on 30 April 1898, the club was a founding member of the German Football Association (Deutscher Fussball Bund or German Football Association) in 1900. The origins of the club go back still further to the predecessor side \"Dresden English Football Club\" formed in 1874 by expatriate Englishmen as Germany's first football club and possibly the earliest in continental Europe: \"Dresdener SC\" was organized by one-time German members of the \"EFC\".", "id": 690020}
{"src_title": "Laura Flesselová-Colovicová", "tgt_title": "Laura Flessel-Colovic", "src_document": [{"title": "Život.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Mládí.", "content": "Narodila se v Pointe-à-Pitre na Guadeloupu. Nejprve se zajímala o tanec, ale brzy převážil šerm.", "section_level": 2}, {"title": "Sportovní kariéra.", "content": "Od šesti let se začala věnovat šermu, v dospělosti se specializovala na šerm kordem. V roce 1990 opustila Guadeloupe a stala se členkou klubu Racing Club de France. Jako rodačka z Guadeloupu mohla startovat na panamerických šampionátech a v letech 1991, 1992 a 1994 je vyhrála. V 18 letech zazářila na Letních olympijských hrách 1996 v Atlantě. Ve finále soutěže jednotlivkyň porazila svou krajanku Valerie Barloisovou a společně vyhrály týmovou soutěž. Bylo to poprvé, co byl kord zařazen na olympijské hry i jako disciplína pro ženy. V roce 2002 byla Flesselová potrestána zákazem startu na tři měsíce po pozitivním dopingovém testu, v jejím vzorku byla nalezena zakázaná látka niketamid. Vinu sváděla na lékaře, že jí podali přípravek, který je běžně dostupný v francouzských lékárnách. Hbitým a útočným stylem a zejména schopností bodat své soupeře do nohou si vysloužila přezdívku \"vosa\" (). Během tří olympijských účastí (1996, 2000 a 2004) vybojovala pět olympijských medailí, což z ní udělalo nejúspěšnější francouzskou ženu v historii olympiád. Zúčastnila se pak ještě dalších dvou olympiád (2008 a 2012). Byla vlajkonoškou Francie na zahájení Letních olympijských her 2012 v Londýně. To byla její pátá a poslední účast na hrách. Následně v 41 letech ukončila kariéru. Šestkrát vyhrála mistrovství světa.", "section_level": 2}, {"title": "Veřejná a politická kariéra.", "content": "Zúčastnila se třetí řady francouzské verze soutěže Danse avec les stars, obdoby české StarDance. Při Letních olympijských hrách 2016 v Riu komentovala pro televizi Canal+, a to jak šermířské soutěže, tak slavnostní zahájení a zakončení. Založila společnost Flessel & Co. a také spolek Ti'Colibri, který se stará o podporu šermířských klubů na francouzské periferii. V roce 2012 byla předsedkyní výboru pro uspořádání Gay Games v Paříži. V roce 2013 byla jmenována členkou Národní rady pro sport. Je členkou organizačního výboru kandidatury Paříže na uspořádání Letních olympijských her 2024. V květnu 2017 podpořila s dalšími sportovci před druhým kolem prezidentských voleb Emmanuela Macrona proti Marine Le Penové. 17. května 2017 byla jmenována ministryní sportu ve vládě Édouarda Philippa. Funkci zastávala až do 4. září 2018, kdy rezignovala.", "section_level": 2}, {"title": "Osobní život.", "content": "Od roku 1996 je vdaná za novináře Denise Colovika, spolu mají dceru Lelou (*2001).", "section_level": 2}, {"title": "Ocenění.", "content": "Za svou sportovní dráhu byla oceněna vysokými státními vyznamenáními:", "section_level": 1}], "src_summary": "Laura Flesselová-Colovicová (nepřechýleně Laura Flessel-Colovic, * 6. listopadu 1971 Pointe-à-Pitre) je francouzská šermířka a politička. Je nejúspěšnější francouzskou sportovkyní s pěti olympijskými medailemi.", "tgt_summary": "Laura Flessel-Colovic (born 6 November 1971) is a French politician and épée fencer who served as Minister of Sports from 2017 to 2018. Born in Pointe-à-Pitre, Guadeloupe, she has won the most Olympic medals of any French sportswoman, with five. Before 2007, she was a member of the Levallois Sporting Club Escrime, and now works with Lagardère Paris Racing. She is married and has one daughter. She was France's flag-bearer at the 2012 Summer Olympics opening ceremony in London, which was her fifth and last Olympics. She was appointed Minister of Sports in the Philippe Government on 17 May 2017 and resigned on 4 September 2018.", "id": 1223452}
{"src_title": "Kostel San Lorenzo (Turín)", "tgt_title": "San Lorenzo, Turin", "src_document": [{"title": "Vznik kostela.", "content": "Vznik kostela se zasvěcením sv. Vavřinci souvisí s bitvou u St. Quentinu roku 1557 na den sv. Vavřince. Španělský král Filip II. zde vyhrál nad francouzskou armádou, vítězství vedlo k podepsání míru v Cateau-Cambrésis. Bitvy se účastnil i Emanuel Filibert Savojský, jehož Savojsko bylo v té době Francouzi okupováno a v rámci mírového vypořádání mu bylo vráceno. Po návratu Emanuela Filiberta do Turína nechal v roce 1562 v paláci renovovat kapli (Santa Maria ad Presepae) a založil v komplexu paláce nový kostel (podobně jako Emanuel Filibert zasvětil turínský kostel sv. Vavřinci, tak Filip II. zasvětil El Escorial sv. Vavřinci). V průběhu 17. století bylo přikročeno k přestavbě kostela.", "section_level": 1}, {"title": "Barokní stavba.", "content": "Stavba kostela začala v roce 1668. V roce 1680 byla dokončena hrubá stavba, 1687 byl kostel úplně dokončen. Stavba nemá fasádu, protože stojí v bloku domů na hlavním turínském náměstí. Vidět je jen tambur a lucerna, mají konkávně zprohýbané stěny a pagodovitý ráz. Půdorys tvoří osmiúhelník vepsaný do čtverce, v diagonálách má stěny vypnuté ven, v osách dovnitř. Nahoře přiřazen příčný ovál s vepsaným kruhem - presbytář s kupolovou klenbou. Ještě výš ochozová chodba mající tvar fazole. Hlavní kupole nezapře vliv španělské muslimské architektury: čtyři dvojice překřížených oblouků vytvářejí osmicípou hvězdu a otevírají pohled do kupole ozářené lucernou a postranními okny. Menší kupole je pokrytá hvězdicovou strukturou tvořící šesticípou (Davidovu) hvězdu, dekorem který připomíná síťové hvězdicové klenby gotiky (gotika obecně brána jako něco neklasického, barbarského ze severu, ale evidentně se k ní moc záporně a kriticky nestavěl). V klenbách 4 diagonální kaplí jsou šesticípé hvězdy. V interiéru hlavní lodi serliany – oblouk s výběžkem dosedá na dva sloupy, římsa, pendentivy, tambur (zevnitř nízký), kupole s hvězdicovitou sítí a v lucerně lomené oblouky – koncept teleskopického prostoru - vertikálně seskládaný z několika oddělených vrstev. Směrem nahoru přibývá světlo v kupoli – \"tenebrosa luce\". Součet 4+8+6 je dohromady 18 – bitva u S. Quentin se konala na sv. Vavřince (10. srpna 1557 - součet měsíce a dne 18) - v baroku se výklad neobjevuje, ale je dost pravděpodobný. Stejnou bitvu oslavuje i kostel sv. Vavřince v Escorialu od Juana de Herrery (1562), kde je symbolika doložena.", "section_level": 1}], "src_summary": "Kostel San Lorenzo (italsky \"Chiesa di San Lorenzo\") je barokní kostel zasvěcený sv. Vavřinci náležející ke královskému paláci v Turíně, který navrhl a stavěl theatin Guarino Guarini v letech 1668–1687.", "tgt_summary": "The Royal Church of Saint Lawrence () is a Baroque-style church in Turin, adjacent to the Royal Palace of Turin. The present church was designed and built by Guarino Guarini during 1668–1687.", "id": 944107}
{"src_title": "Acetylaceton", "tgt_title": "Acetylacetone", "src_document": [{"title": "Vlastnosti.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Tautomerie.", "content": "Keto- a enolforma existují společně; jedná se o tautomery. Enolforma má symetrii C, což znamená, že vodíkový atom je rovnoměrně sdílen mezi oběma kyslíkovými atomy. V plynném skupenství je rovnovážná konstanta \"K\" 11,7 (ve prospěch enolformy). Oba tautomery se dají snadno rozlišit pomocí NMR spektroskopie, infračervené spektroskopie a dalších metod. Rovnovážná konstanta je vysoká v nepolárních rozpouštědlech; ketoforma má větší zastoupení v polárních rozpouštědlech s přítomností vodíkových vazeb, například ve vodě.", "section_level": 2}, {"title": "Kyselost/zásaditost.", "content": "Acetylaceton je slabá kyselina: Velmi silné zásady, například organolithné sloučeniny, způsobují dvojnásobnou deprotonaci acetylacetonu. Vzniklé produkty mohou být alkylovány.", "section_level": 2}, {"title": "Příprava a výroba.", "content": "Acetylaceton se průmyslově vyrábí tepelným přesmykem isopropenylacetátu: CH=C(CH)OC(O)CH → CHC(O)CHC(O)CH Metody laboratorní přípravy začínají acetonem. Prvním způsobem je reakce acetonu s acetanhydridem za přítomnosti BF jako katalyzátoru:derivát ethanu. Používá se jako chladivo, jeho termodynamické vlastnosti jsou podobné R-12 (dichlordifluormethanu), ovšem na rozdíl od něj není škodlivý pro ozonovou vrstvu a má poněkud menší potenciál globálního oteplování (1430 oproti 10 900 u R12). Používá se jako chladivo, ovšem je snaha nahradit jej látkami s nižším potenciálem globálního oteplování jako je 2,3,3,3-tetrafluorpropen.", "tgt_summary": "1,1,1,2-Tetrafluoroethane (also known as norflurane (INN), R-134a, Freon 134a, Forane 134a, Genetron 134a, Florasol 134a, Suva 134a, or HFC-134a) is a hydrofluorocarbon (HFC) and haloalkane refrigerant with thermodynamic properties similar to R-12 (dichlorodifluoromethane) but with insignificant ozone depletion potential and a significantly lower global warming potential (1,430, compared to R-12's GWP of 10,900). It has the formula CHFCF and a boiling point of −26.3 °C (−15.34 °F) at atmospheric pressure. R-134a cylinders are colored light blue. Attempts at phasing out its use as a refrigerant with substances that have lower global warming potential, such as HFO-1234yf, are underway.", "id": 278501}
{"src_title": "Teorie HSAB", "tgt_title": "HSAB theory", "src_document": [{"title": "Teorie.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Charakteristické vlastnosti.", "content": "", "section_level": 2}, {"title": "Molekulové orbitaly.", "content": "Pearsonova teorie se doplňuje s teorií molekulových orbitalů, resp. HOMO/LUMO. Energetický rozdíl mezi HOMO/LUMO orbitalem je u komplexu složeného z SA a SB nižší, než u \"tvrdých\" analogů-", "section_level": 3}, {"title": "Důsledky na vlastnosti a aplikace.", "content": "", "section_level": 2}, {"title": "Sulfanová srážecí metody kvalitativní analýzy kationtů.", "content": "Tradiční kvalitativní metoda analýzy kationtů je založena na rozpustnosti, resp. nerozpustnosti sulfidů kovů a jejich následných reakcích. V prvním kroku (pro vysrážení kationtů I. třídy) se roztok sráží s roztokem kyseliny chlorovodíkové. Chloridový anion je tvrdší zásadou, než sulfidový anion (má menší poloměr) a vysráží proto tvrdší Lewisovy kyseliny (které by se srážely i se sulfanem; v prvním kroku je ale chceme oddělit, aby \"nestínily\" kationty II. třídy). Mezi tyto tvrdší kyseliny počítáme Ag, Pb Hg. Sulfanová voda, s níž analyty následně reaguje, obsahuje sulfidový anion, který je měkkou zásadou (SB) a sráží proto kationty měkčí, než kationty I. třídy. Konkrétně jde o kationty Bi, Cd, Cu, Hg, As, As, Sb, Sb, Sn, Sn. Je zřejmé, že vyšší náboj znamená nižší tvrdost. Od II. třídy tvrdost Lewisových kyselin stoupá, a to až k V. třídě kationtů, která zahrnuje Mg, Li, Na, K a NH. Zvláště kationty alkalických kovů platí za tvrdé kyseliny (HA), které jsou velmi dobře solvatovány vodou (hydratovány) a jejich soli jsou proto dobře rozpustné. Tyto ionty se rozlišují plamennými zkouškami.", "section_level": 2}, {"title": "Goldschmidtova geochemická klasifikace prvků.", "content": "Švýcarsko-norský geochemik Victor Goldschmidt (1888-1947) publikoval v roce 1937 klasifikaci prvků periodické tabulky, které rozdělil na litofilní, siderofilní, chalkofilní a atmofilní. Litofilní prvky vykazují silnou afinitu ke kyslíku, vyskytují se v silikátových minerálech, případně jako halogenidy. Litofilní prvky tedy tvoří kationty, které považujeme za tvrdé Lewisovy kyseliny (HA). Ty se vážou s kyslíkem jakožto π-donorem. Chalkofilní prvky mají silnou afinitu k síře; tvoří s ní sulfidy. Oproti litofilním prvkům jsou jejich kationty měkčími kyselinami. Pomocí konceptu HSAB můžeme vysvětlit, proč se vápník vyskytuje v litosféře jako síran nebo uhličitan (HA-HB, neboť anionty kyslíkatých solí obsahují atomy kyslíku sloužící jako donoři π-elektronů), olovo jako sulfid a zlato jako tellurid anebo ryzí (elementární zlato je nejměkčí kyselinou, což je dáno velikostí, elektronovou strukturou i nulovým nábojem).", "section_level": 2}, {"title": "Rozpustnost ve vodě.", "content": "Voda rozpouští látky, které disponují alespoň jednou \"tvrdou\" částí. Například sulfid olovnatý není rozpustný ve vodě (sulfidový anion je měkčí zásadou než oxidový anion; olovnatý kation je měkkou Lewisovou kyselinou). Sulfid sodný ale rozpustný ve vodě je, protože sodný kation je tvrdou Lewisovou kyselinou, kterou voda dobře solvatuje.", "section_level": 2}, {"title": "Barevnost solí.", "content": "Absorpce záření je u komplexů způsobena vnitřními elektronovými přechody o konkrétní energetické hodnotě. Pokud absorbovaná energie odpovídá vlnové délce v oblasti viditelné části spektra (380 až 770 nm), jsou komplexy barevné. Sůl tvořená SA-SB je tmavší než její \"tvrdý\" analog. Příkladem může být oxid olovnatý PbO (SA-HB), respektive sulfid olovnatý. (SA-SB). Zatímco PbO je žluto-oranžová látky, PbS je černý.", "section_level": 2}, {"title": "Katalytické jedy.", "content": "Jako katalyzátory se často užívají elementární kovy (platina, nikl ad.), tedy velmi měkké Lewisovy kyseliny (mají nulový náboj). Jako katalytické jedy proto fungují měkké Lewisovy zásady, např. sulfidy. Kovy s nimi zreagují.", "section_level": 2}, {"title": "Popis vazby mezi ligandy a centrální částicí v koordinační chemii.", "content": "Teorie HSAB dobře popisuje výběr ligandů k centrálním částicím v komplexních (koordinačních) sloučeninách. Obecně platí, že centrální částice (atom přechodného kovu, případně jeho kation) je Lewisovou kyselinou a ligandy pak zásadami. Stabilní jsou takové komplexy, v nichž se váže tvrdá Lewisovou kyselina s tvrdou Lewisovou zásadou (a měkká s měkkou).", "section_level": 2}, {"title": "Chemická tvrdost.", "content": "V roce 1983 Pearson společně s Robertem Parrem rozšířil dosud kvalitativně orientový koncept HSAB o kvantitativní aspekt prostřednictvím nové veličiny nazvané chemická tvrdost (η). Chemická tvrdost je úměrná druhé derivaci celkové energie systému.", "section_level": 1}], "src_summary": "HSAB je akronym pro \"hard and soft (Lewis) acids and bases\" (teorie tvrdých a měkkých, kyselin a zásad). Tato teorie bývá někdy nazývána Pearsonův koncept kyselin a zásad, fakticky ale jen rozšiřuje Lewisovu teorii kyselin a zásad. Teorie HSAB se hojně používá v chemii pro vysvětlení stability chemických sloučenin, rozpustnosti nebo reakčních mechanismů. Přívlastek \"tvrdý\" znamená, že daná částice je malá, má vysoký náboj (kritérium náboje se vztahuje zejména ke kyselinám, k zásadám jen v menší míře), a je slabě polarizovatelná. \"Měkký\" naopak znamená velký poloměr, malý náboj a velkou polarizaci. Teorii představil v roce 1963 americký chemik Ralph Pearson.", "tgt_summary": "HSAB concept is an initialism for \"hard and soft (Lewis) acids and bases\". Also known as the Pearson acid-base concept, HSAB is widely used in chemistry for explaining stability of compounds, reaction mechanisms and pathways. It assigns the terms 'hard' or 'soft', and 'acid' or 'base' to chemical species. 'Hard' applies to species which are small, have high charge states (the charge criterion applies mainly to acids, to a lesser extent to bases), and are weakly polarizable. 'Soft' applies to species which are big, have low charge states and are strongly polarizable. The concept is a way of applying the notion of orbital overlap to specific chemical cases. The theory is used in contexts where a qualitative, rather than quantitative, description would help in understanding the predominant factors which drive chemical properties and reactions. This is especially so in transition metal chemistry, where numerous experiments have been done to determine the relative ordering of ligands and transition metal ions in terms of their hardness and softness. HSAB theory is also useful in predicting the products of metathesis reactions. In 2005 it was shown that even the sensitivity and performance of explosive materials can be explained on basis of HSAB theory. Ralph Pearson introduced the HSAB principle in the early 1960s as an attempt to unify inorganic and organic reaction chemistry.", "id": 1124273}
{"src_title": "Walter Piston", "tgt_title": "Walter Piston", "src_document": [{"title": "Život.", "content": "Walter Hamor Piston se narodil 20. ledna 1894 v Rocklandu v americkém státě Maine. Jeho dědeček, Antonio Pistone, byl italský námořník z Janova, který si po příchodu do USA změnil jméno na Anthony Piston. V roce 1905 se celá rodina přestěhovala do Bostonu. Walter nejprve studoval na průmyslové škole v Bostonu (nyní John D. O'Bryant School of Mathematics & Science). Absolvoval v roce 1912. Vzhledem ke svému uměleckému založení pokračoval ve studiu na Massachusetts Normal Art School, které dokončil v roce 1916. Živil se hrou na klavír a na housle v tanečních orchestrech, později v orchestrech vedených Georgem Longy. Po vstupu USA do První světové války se rychle naučil hrát na saxofon a stal se členem orchestru amerického námořnictva. Postupně se pak naučil hrát na většinu dechových nástrojů. Po skončení války byl přijat na Harvardovu univerzitu, kde studoval kontrapunkt u A. T. Davisona, kánon a fugu u Clifforda Heilmana, harmonii u Edwarda Ballantina a skladbu a hudební dějiny u Edwarda B. Hilla. Pracoval také jako asistent několika profesorů a řídil studentský orchestr. V roce 1920 se oženil se svou spolužačkou z Massachusetts College of Art, malířkou Kathryn Nason (1892–1976). Školu absolvoval s vynikajícím prospěchem (summa cum laude) a získal stipendium na další studium v zahraničí - \"John Knowles Paine Traveling Fellowship\". Odjel do Paříže, kde v letech 1924–1926 studoval na \"Ecole Nationale de Musique\" u Nadii Boulangerové, Paula Dukase a George Enescu. Po svém návratu do USA se stal profesorem na Harvardu a působil tam až do odchodu do důchodu v roce 1960. Mezi jeho žáky byli např. Samuel Adler a Leonard Bernstein. Zemřel ve svém domě v Belmontu 12. listopadu 1976.", "section_level": 1}, {"title": "Dílo.", "content": "Piston studoval dvanáctitónovou techniku Arnolda Schoenberga a zkomponoval takto několik skladeb (např. Sonátu pro flétnu a klavír, Symfonii č. 1 nebo Chromatickou studii na jméno BACH pro varhany. Většinu svého díla však napsal klasickou harmonií. Za své dílo obdržel řadu ocenění. Za Třetí symfonii a za Symfonii č. 7 obdržel Pulitzerovu cenu. Koncert pro violu a orchestr a Smyčcový kvartet č. 5 získal cenu americké hudební kritiky.", "section_level": 1}], "src_summary": "Walter Hamor Piston Jr. (20. ledna 1894 Rockland, Maine – 12. listopadu 1976 Belmont, Massachusetts) byl americký hudební skladatel, teoretik a pedagog.", "tgt_summary": "Walter Hamor Piston Jr, (January 20, 1894 – November 12, 1976), was an American composer of classical music, music theorist, and professor of music at Harvard University.", "id": 920770}
{"src_title": "Agadez", "tgt_title": "Agadez", "src_document": [{"title": "Historie.", "content": "Město bylo významnou křižovatkou saharských karavan, jeho název vznikl z výrazu \"egadaz\", který znamená v jazyce tamašek „tržiště“. Původními obyvateli byli Sanhadžové, v roce 1449 zde vznikl Agadezský sultanát, který v šestnáctém století ovládla Songhajská říše, po jejím rozpadu obnovil sultanát nezávislost. Roku 1900 dobyli Agadez Francouzi, v roce 1916 potlačili Kaocenovo povstání domorodých Tuaregů proti koloniální nadvládě. Od roku 1960 je Agadez součástí nigerského státu, v letech 1990–1995 a 2007–2009 probíhaly ve městě a okolí srážky mezi nigerskou armádou a Tuaregy bojujícími za nezávislost. V roce 2013 ve městě útočili atentátníci ze skupiny džihádisty Mochtára Belmochtára.", "section_level": 1}, {"title": "Ekonomika.", "content": "Agadez má aridní podnebí, letní teploty dosahují až 45 °C. Severně od města, například v okolí sídel Imouraren nebo Arlit, se nacházejí bohatá ložiska uranu, práva na jejich využívání i ekologické dopady těžby jsou předmětem četných sporů. Město je také střediskem obchodu a uměleckých řemesel, typickým zdejším artefaktem je stříbrný přívěsek zvaný „agadezský kříž“. Centrum města bylo v roce 2013 zapsáno na seznam Světového dědictví UNESCO, významnou architektonickou památkou je mešita postavená roku 1515 z vepřovic, jejíž minaret je vysoký 27 metrů. Město má univerzitu, založenou v roce 2014, a Mezinárodní letiště Mano Dayaka, pojmenované po vůdci místních Tuaregů. Po vypuknutí občanské války v Libyi se stal Agadez centrem pašeráků drog a zbraní, vede tudy také jedna z hlavních tras migrantů ze subsaharské Afriky směřujících do Evropy. V dubnu 2018 se v oblasti Agadezu uskutečnilo společné vojenské cvičení Flintlock 2018, zaměřené na posílení kapacity afrických zemí z oblasti Sahelu pro boj s terorismem a extremistickými hrozbami. Cvičení, iniciovaného ze strany USA, se zúčastnilo na 1500 příslušníků vojenských sil ze dvou desítek západních a afrických zemí.", "section_level": 1}, {"title": "Demografické složení.", "content": "Obyvatelstvo tvoří Hausové, Tuaregové, Fulbové, Kanuriové a Arabové.", "section_level": 1}], "src_summary": "Agadez nebo také Agadès je město ve střední části Nigeru, které má okolo 120 000 obyvatel. Nachází se na jižním okraji Sahary v pohoří Aïr, 900 km severovýchodně od hlavního města Niamey, a je správním střediskem stejnojmenného regionu.", "tgt_summary": "Agadez, formerly spelled Agadès, is the 5th largest city in Niger, with a population of 110,497 (2012 census). The capital of Agadez Region, it lies in the Sahara desert, and is also the capital of Aïr, one of the traditional Tuareg–Berber federations. The historic centre of the town has been designated a World Heritage Site by UNESCO.", "id": 2037291}
{"src_title": "Alexandr Grigorjevič Aruťunjan", "tgt_title": "Alexander Arutiunian", "src_document": [{"title": "Život.", "content": "Narodil se v Jerevanu 23. září 1920. V letech 1934–1941 studoval na jerevanské konzervatoři hru na klavír u O. A. Babasjana a skladbu u S. V. Barchudarjana a V. G. Taljana. V letech 1942–1943 pokračoval ve studiu hry na klavír ve třídě K. N. Igumnova a v letech 1944–1946 studoval skladbu a kontrapunkt pod vedením Ch. S. Kušnareva. Studia dokončil v Domě arménské kultury v Moskvě. Po dokončení studia vystupoval jako klavírista a interpret vlastních skladeb. V roce 1954 se stal šéfdirigentem Arménské filharmonie v Jerevanu. Filharmonii řídil až do roku 1990. V letech 1965–2008 vyučoval skladbu na Jerevanské konzervatoři. Profesorem byl jmenován roku 1977. Byl jedním z členů tzv. Arménské mocné hrstky. Od roku 1939 byl členem Svazu skladatelů SSSR a členem vedení Svazu arménských skladatelů. Od roku 1975 byl také členem Svazu filmových umělců Arménské sovětské republiky. Byl často zván do porot mezinárodních hudebních soutěží. Tvůrčí styl Aruťunjana vycházel z bohatého arménského hudebního dědictví a byl postaven na principech klasicismu a romantismu. To se týkalo nejen klasického střídání rychlých a pomalých částí, ale i návratu k formám klasických suit a koncertů. Velký význam v jeho díle měla tradice lidových arménských pěvců – ašugů, jejichž hudba byla založena na improvizaci. Aruťunjanova díla jsou naplněna citem, nostalgií a ironií. Jeho nejslavnějším dílem je \"Koncert pro trubku a orchestr\" z roku 1950. Spolu s Haydnovým a Hummelovým koncertem, je nejhranějším trumpetovým koncertem. Zemřel 28. března 2012 v Jerevanu a byl tamtéž pochován v Panteonu Komitasova parku.", "section_level": 1}], "src_summary": "Alexandr Grigorjevič Aruťunjan (rusky: Арутюнян Александр Григорьевич; arménsky: Ալեքսանդր Գրիգորի Հարությունյան) (23. září 1920 Jerevan – 28. března 2012 tamtéž) byl arménský hudební skladatel, klavírista a hudební pedagog. Národní umělec SSSR (1970) a laureát Stalinovy ceny prvního stupně (1949).", "tgt_summary": "Alexander Grigori Arutiunian (), also known as Arutunian, Arutyunyan, Arutjunjan, Harutyunian or Harutiunian (23 September 1920 – 28 March 2012), was a Soviet and Armenian composer and pianist, widely known for his 1950 trumpet concerto. A professor at Yerevan State Conservatory, he was recognized with many awards for his work, including the Stalin Prize in 1949 and People's Artist of the USSR in 1970, as well as numerous honors from his homeland of Armenia.", "id": 612082}
{"src_title": "Galerie nových mistrů", "tgt_title": "Galerie Neue Meister", "src_document": [{"title": "Historie instituce.", "content": "Počátky sbírky jsou spjaté s Drážďanskou obrazovou galerií (Dresdner Gemäldegalerie). Poté, co se Bernhard August von Lindenau stal ředitelem Královských muzeí, začaly se pro nově zřízené Moderní oddělení ve větší míře nakupovat soudobá umělecká díla. Lindenau pro ně v roce 1843 zřídil nadaci ve výši 700 zlatých ročně. Také akademická rada, která měla na starosti sbírkotvornou činnost Umělecké akademie a Drážďanské obrazové galerie, určila 50 % čistého zisku ze všech akademických uměleckých výstav na nákup obrazů. Přesto se nové akvizice musely omezit především na německé malíře, protože galerie i tak disponovala omezenými finančními prostředky. Až do roku 1882 se ve sbírce nalézala jen čtyři významná díla německého romantismu: Od Caspara Davida Friedricha \"Dva muži pozorují měsíc\" a \"Pohanský hrob\", od Ludwiga Richtera pak \"Svatební průvod na jaře\" a \"Přívoz přes Labe pod Střekovem u Ústí\". Za ředitele Karla Woermanna se ale díky umělecky ambiciózním nákupům kolekce Moderního oddělení výrazně rozšířila. Poté, co se v roce 1897 konala v Drážďanech mezinárodní umělecká výstava, zakoupila galerie také obrazy cizích soudobých malířů. Za Hanse Posseho, který se stal ředitelem galerie v roce 1910, se v Moderním oddělení vytvořily dodnes stěžejní tematické okruhy: německý romantismus, měšťanský realismus 2. poloviny 19. století a impresionismus. V důsledku založení Drážďanského muzejního spolku roku 1911 a Podpůrného spolku Drážďanské brazové galerie v roce 1917 byla galerie finančně velmi posílena. V roce 1931 byla Galerie nových mistrů jako samostatná expozice Drážďanské obrazové galerie umístěna do budovy zvané Sekundogenitura na Brühlově terase. V rámci akce \"zvrhlé umění\" nacisté 56 významných obrazů zabavili a prodali. Při bombardování Drážďan 13. února 1945 shořelo 196 obrazů na nákladním autě. Roku 1959 byla Galerie nových mistrů založena znovu. Od roku 1965 se nachází v budově Albertinum. Za existence Německé demokratické republiky se podařilo získat některé zabavené obrazy zpět. Dne 19. června 2010 bylo Albertinum po rozsáhlých sanačních pracích a přestavbách znovuotevřeno. Sanace budovy a vestavba depozitáře chráněného před povodněmi byly po záplavách v roce 2002 nezbytné. Po přestěhování Grünes Gewölbe (Zelené klenby) do rezidenčního zámku má galerie k dispozici další prostory. Zde se na ploše 1200 m² konají výstavy soudobého umění.", "section_level": 1}, {"title": "Expozice.", "content": "Celkový sbírkový fond galerie obnáší přibližně 3000 obrazů; asi 300 z nich, zahrnujících období od 19. století po současnost, je vystaveno. Kromě toho se ve výstavních prostorách prezentují sochy ze sbírky plastik z téhož období.", "section_level": 1}], "src_summary": "Galerie nových mistrů (německy Galerie Neue Meister) v Drážďanech patří svými přibližně 300 vystavenými obrazy z 19. a 20. století k nejdůležitějším německým galeriím zabývajícími se modernou. Těžiště sbírky tvoří německý romantismus, měšťanský realismus 2. poloviny 19. století a impresionismus. Galerie vznikla v roce 1931 z moderního oddělení Drážďanské obrazové galerie. Galerie Neue Meister je začleněna do Státních uměleckých sbírek Drážďany (Staatlichen Kunstsammlungen Dresden). Od roku 1965 se nachází v budově Albertinum na Brühlově terase.", "tgt_summary": "The Galerie Neue Meister (, \"New Masters Gallery\") in Dresden, Germany, displays around 300 paintings from the 19th century until today, including works from Otto Dix, Edgar Degas, Vincent van Gogh and Claude Monet. The gallery also exhibits a number of sculptures from the Dresden Sculpture Collection from the same period. The museum's collection grew out of the Old Masters Gallery, for which contemporary works were increasingly purchased after 1843. The New Masters Gallery is part of the Staatliche Kunstsammlungen (State Art Collections) of Dresden. It is located in the Albertinum.", "id": 1378491}
{"src_title": "Fazyl Abdulovič Iskander", "tgt_title": "Fazil Iskander", "src_document": [{"title": "Život a dílo.", "content": "Narodil se v roce 1929 v Suchumi v Sovětském svazu. Byl synem íránského otce a matky, pocházející z kavkazského Čegemu (přesněji z Kabardsko-balkarské republiky). V době, kdy mu bylo 9 let, však o otce přišel, neboť ten byl v roce 1938 ze SSSR deportován do Íránu, kde byl poslán do pracovního tábora, v němž nakonec v roce 1957 zemřel. Mladého Fazila i jeho sourozence tak vychovávala jeho matka za pomoci širší rodiny, a tak trávil letní prázdniny v horách u příbuzných, kteří ho zasvětili do abchazských dějin a folkloru. Po maturitě Abcházii opustil, aby studoval v Moskvě na Gorkého literárním institutu, kde promoval v roce 1954. Ještě v době studií začal psát první básně a po promoci začal svou kariéru jako novinář v Brjansku a v Kursku, pak se v roce 1956 vrátil zpět do Abcházie, kde nastoupil do Abchazského státního nakladatelství. Zde o rok později vydal svou první básnickou sbírku \"Horské cesty (Горные тропы)\" a v dalších letech ji následovala další díla. V roce 1962 opět opustil Abcházii a natrvalo se přestěhoval do Moskvy (ačkoliv se do Abcházie pravidelně vracel na návštěvy), kde začal pracovat v redakci časopisu Junosť. V Moskvě dále tiskli jeho první krátká prozaická díla, a tak se Iskander stával v SSSR pozvolna známý svou prózou. Zlom nastal v roce 1966, když v literárním časopise Novyj Mir vyšla první a také zároveň jedna z nejznámějších Iskanderových novel, \"Patálie s kozloturem (Созвездие Козлотура)\", jež vypráví příběh o mladém novináři, který se vrátil do Abcházie, kde vznikl kozlotur jako výsledek experimentů s křížením koz a divokých turů. V knize paroduje teorie agronoma a genetika Trofima Lysenka a vysmívá se nejen jemu, ale i nedávno padlé Chruščovově administrativě, zvláště v souvislosti se zemědělskou politikou, a obecně celé společnosti. Souhvězdí kozoroha bylo dvakrát navrženo na Státní cenu za literaturu, avšak hodnotící kritika to v roce 1966 i 1968 zamítla z důvodu přílišné kritiky režimu a popisu Sovětského svazu ve špatném světle. Knižně toto dílo vyšlo až v roce 1970. Od roku 1966 do 1973 vydal další krátké novely a pozvolna začal sepisovat svůj nejznámější román na pokračování \"Strejček Sandro z Čegemu (Сандро из Чегема)\", jehož první kapitola byla uveřejněna už v roce 1966 v časopise Nedělja. Celkem osm dílů bylo dále vydáno opět v Novém Miru, ale byly kvůli cenzuře výrazně zkráceny na téměř polovinu, avšak Iskander tuto cenzuru toleroval z důvodu, aby toto dílo mohlo být aspoň takto vydáno v jeho vlasti. Prvních osm dílů pak bylo v roce 1977 vydáno knižně. Tento román se stal díky spolupráci se společností Ann Arbor Publisher Ardis v roce 1979, spolu s ostatními třinácti dosud nezveřejněnými díly v roce 1981, světoznámý (tentokrát bez cenzury) a byl přeložen do mnoha jazyků, včetně češtiny, a v anglických zemích autora přirovnali k Marku Twainovi. V díle se odehrává běžný život v jedné fiktivní horské vesničce Čegem ve 20. století až po zhruba 70. léta. Strýčku Sandrovi z Čegemu nechyběla ironie, vzpomínání na dětství a mládí ani magičnost, a tak byl Iskander považován též za představitele magického realismu a přirovnáván k jihoamerickému autorovi Gabrielu Garcíovi Márquezovi, avšak sám Iskander takováto srovnání odmítal. Iskander byl kvůli vydání tohoto díla v USA vyšetřován sovětskými úřady, avšak nebyl nijak postihnut díky tvrzení, že je mu to jedno a že se rukopis zřejmě nějak dostal do samizdatu. Navíc dříve téhož roku, 1979, si Iskander spolu s 22 dalšími autory vysloužil pozornost spisem \"Metropol (Метрополь)\", zprvu pětidílným souborem satir, básní a krátkých próz od zkušených i začínajících autorů, u kterého požadovali uveřejnění bez cenzury. Svaz sovětských spisovatelů však Metropol odmítli vydat, a tak se dostal do samizdatu, byl propašován do USA a nakonec ho vydala v zahraničí opět společnost Ardis, za což si mnoho přispěvatelů do Metropole vysloužilo zničující kritiku a bylo ze Svazu sovětských spisovatelů vyloučeno, jiní sami z organizace vystoupili a Vasilij Aksjonov se rozhodl emigrovat ze země. Iskander však ve Svazu sovětských spisovatelů setrval a nebyl vyloučen, avšak ocitl se na černé listině a přední vydavatelé odmítali několik let vydávat jeho další romány. Dle Iskandera samotného ho však tato kauza nijak vážněji neohrozila v souvislosti s vydáním Strejčka Sandra z Čegemu v zahraničí, neboť přehnaná reakce sovětských orgánů na Metropol vytvořila v zahraničí až tak negativní dojem v tisku, že se úřady rozhodly ho potom za Sandra nijak vážněji netrestat. Samotné dílo Strejček Sandro z Čegemu se stalo předlohou pro pět filmů. V roce 1982 vydal další známé dílo, \"Králíci a Hroznýši (Кролики и удавы)\", které v reakci na problémy s Metropolem a Strejčkem Sandrem znamenal změnu v pojetí, neboť zcela chyběla témata vzpomínek na dětství a mládí, smysl pro veselost a také nepopisoval život na Kavkazu. Místo toho nešetřil kritikou a popsal tam projevy nevraživosti mezi jednotlivými králičími klany, na které útočí hroznýši. Tímto alegoricky a pohádkově popsal spory uvnitř Svazu sovětských spisovatelů a politiky, navíc toto dílo v SSSR odmítli uveřejnit úplně. Bylo tedy také publikováno v zahraničí společností Ardis, dle komentáře Karen Ryan-Hayesové jako facka sovětským cenzorům, kteří svými skutky ničili kreativitu. V SSSR se dočkalo zveřejnění až v roce 1987 v souvislosti s uvolňováním díky politice Glasnosť. V roce 1986 též došlo k dotisku všech dosud neuveřejněných dílů románu Strejček Sandro z Čegemu v časopisu Znamja. Bylo vydáno i mnoho dalších dosud neuveřejněných děl.", "section_level": 1}, {"title": "Angažmá v politice.", "content": "Od 80. let se jako respektovaná autorita dotýkal i politiky a opakovaně publikoval vyjádření, v nichž podporoval malé národy a vyzýval k jejich ochraně. Také připojoval své podpisy pod petice žádající svobodu pro deportované spisovatele. Stal se poslancem Nejvyššího sovětu Abchazské ASSR a byl na rok 1989 jako jeden z jedenácti představitelů opozice vůči vládnoucímu režimu zvolen členem Nejvyššího sovětu SSSR pro 12. sjezd, kde setrval až do rozpadu SSSR v roce 1991. Po rozpadu SSSR se již dále politikou nezabýval a distancoval se od Vladislava Ardzinby, vůdce abchazských separatistů. Během války v Abcházii setrval v ústraní a nikdy nevydal žádné prohlášení ohledně nezávislosti své vlasti. Naopak, dle pamětí Stanislava Rassadina litoval, že se nestavěl otevřeně proti nacionalizmu, proti odtržení Abcházie od Gruzie a nevyzýval, aby se raději řešily ekonomické problémy Abchazské ASSR. Připomněl podobné případy Basků ve Španělsku, Irů v Severním Irsku, a byl proto přesvědčen o tom, že jiné cesty než setrvat v Gruzii není, jinak je čeká krvavá slepá ulička jako v Karabachu. Za svůj postoj byl v Abcházii kritizován a v roce 1995 přišla reakce i od Ardzinby, jenž se mezitím stal prvním prezidentem Abcházie. Iskanderovi vytkl, že se během svého politického angažmá stokrát vyjadřoval na obranu různých národů, avšak po celou dobu trvání války Abcházie s Gruzií ani jednou nezvýšil hlas na obranu své rodné Abcházie, kde ho znají všichni v každém domě.", "section_level": 1}, {"title": "Závěr života.", "content": "Po opuštění politiky byl spolupředsedou sekretariátu rady Svazu spisovatelů SSSR (do 1991), členem komise pro lidská práva (do roku 1996). Dále byl místopředsedou ruského klubu PEN (1989) a znovu se pustil do literární činnosti. Byl členem redakcí časopisů a almanachů Kontinent, Akademické tetrady, Kruh čtení, časopisů Znamja, Junosť, Družba národů, Čtení Ruska a dalších. Iskander zemřel 31. července 2016 na své dače v Peredělkinu nedaleko Moskvy ve věku 87 let. 2. srpna téhož roku byl pochován na Novoděvičím hřbitově v Moskvě, kde spočinul po boku mnoha jiných významných literátů. V Abcházii byl téhož dne vyhlášen státní smutek. Dle vyjádření Alexandra Mitrofanova, českého novináře, který v Sovětském svazu v mládí studoval, byl Fazyl Abdulovič Iskander „\"posledním mohykánem a velkým spisovatelem ruské literatury\"“.", "section_level": 1}], "src_summary": "Fazyl Abdulovič Iskander (; ; 6. března 1929, Suchumi, Abchazská SSSR – 31. července 2016, Peredělkino nedaleko Moskvy) byl sovětsko-ruský spisovatel abchazského původu, píšící rusky.", "tgt_summary": "Fazil Abdulovich Iskander (; ; 6 March 1929 – 31 July 2016) was a Soviet and Russian writer and poet known in the former Soviet Union for his descriptions of Caucasian life. He authored various stories, most famously \"Zashita Chika\", which features a crafty and likable young boy named \"Chik\".", "id": 1912414}
{"src_title": "Muntingia calabura", "tgt_title": "Muntingia", "src_document": [{"title": "Ekologie.", "content": "Je dřevinou prosperující i bez lidské péče v chudých, kyselých i zásaditých půdách v tropickém i částečně subtropickém klimatu. \"Muntingia calabura\" se ve své domovině vyskytuje až do nadmořské výšky 1300 m, je sice odolná vůči suchu, ale pro tvorbu plodů potřebuje dostatek vláhy. Potřebuje plné slunce a snáší znečištěné ovzduší velkoměst, nevyhovuje však zasolená půda. Kolonizuje narušená stanoviště v tropických nížinných oblastech, stává se součástí sekundární vegetace a galerijních lesů, uměle jsou jimi osazováné kamenité, neplodné půdy. V tropech roste, kvete a plodí průběžně po celý rok, v subtropech (např. na Floridě) přestává růst, kvést i vytvářet plody během nejchladnějších měsíců. Přirozeně roste rozptýleně v lesích na březích potoků a říček, opadané plody jsou potravou ryb. Ploidie druhu je 2n = 30.", "section_level": 1}, {"title": "Popis.", "content": "Vyšší keř nebo strom, často s více kmeny, dorůstající do výšky až 10 m. Strom může mít kmen až o průměru 15 cm, jeho tenká a hladká kůra bývá tmavě šedá a u mladých větví je šedohnědě proužkovaná. Četné podlouhle, kopinaté listy s krátkými řapíky vyrůstají střídavě, jejich čepele jsou 4 až 18 cm dlouhé a 2 až 6 cm široké, bázi mají šikmou, vrchol dlouze zašpičatělý, po obvodě jsou nepravidelně pilovité, na lícní straně sytě zelené a na rubu bělavé, oboustranně jsou krátce pýřité. Květy o průměru až 2,5 cm vyrůstají z úžlabí listů jednotlivě nebo společně po dvou až třech ve svazečcích. Jsou oboupohlavné, pěti nebo šestičetné, mají stopky 2,5 cm dlouhé a vzhledem připomínají květy jahod. Kališní lístky jsou volné, zelené, chlupaté, kopinaté a většinou okolo 1 cm dlouhé. Široce obvejčité, rozložené, nehetnaté korunní lístky jsou bílé, mají kopisťovitý tvar a bývají 1,3 cm dlouhé. V květu je větší počet nestejně dlouhých tyčinek (25 až 70) a svrchní, pěti až sedmipouzdrý semeník s mnoho vajíčky a s přisedlou bliznu bez čnělky. Květy kvetou pouze jeden den, v odpoledních hodinách již uvadají, jsou samosprašné a bývají opylovány včelami. Plodem je ve zralosti jasně červená (řídce žlutá), kulovitá, zploštělá, dužnatá bobule mívající 1,5 cm v průměru, která obsahuje četná drobná, hnědě zbarvená, asi 0,5 mm dlouhá semena o hmotnosti nejvýše 25 µg. Stromy produkují průběžně velké množství bobulí, které mají tenkou, jemnou kůži obalující velmi sladkou, chutí fíky připomínající dužinu. Obsažená semínka jsou tak drobná, že při jídle nejsou postřehnutelná. Zralé plody se s větví setřásají, později opadávají samy.", "section_level": 1}, {"title": "Rozmnožování.", "content": "Rozšiřují se semeny, která přirozeně s plody roznášejí ptáci, plodožraví netopýři a jiní savci. Uměle se množí výsevem vodou propláchnutých a ve stínu usušených semen. Semenáče po výsadbě do vyhnojené půdy rychle rostou a začínají kvést již ve věku dvou let. Semena dobře a rychle klíčí a muntingia calabura je proto někdy považován i za invazní dřevinu.", "section_level": 1}, {"title": "Význam.", "content": "Stromy většinou bohatě plodí několikrát za rok a množstvím květů jsou také významnou medonosnou rostlinou, bývají proto vysazovány v blízkosti obydlí. Plody jsou velmi sladké a bývají konzumováné jako ovoce syrové, nebo slouží pro výrobu džemů, sirupů, želé a případně se z nich pálí alkohol. Přirozeně slouží i jako potrava asi pro 60 druhů obratlovců. Dřevo je lehké, nažloutlá běl je měkká, červené jádro je tvrdé, jemně zrnité a dobře opracovatelné. Je ceněno pro tesařskou výrobu a hlavně jako palivo pro vaření, rychle se zapálí, intenzivně hoří a vydává málo kouře. Ve průmyslové výrobě slouží jako zdroj celulózy pro výrobu papíru. Z kůry se spřádají měkká vlákna pro motouzy i hrubá lana.", "section_level": 1}], "src_summary": "Muntingia calabura je stálezelený strom nebo keř, jediný druh monotypického rodu kalabura (\"Muntingia\"); v angličtině bývá nazýván jamajská třešeň. V minulosti byl součásti čeledi slézovitých, ze které je na základě molekulárních studií přeřazen do nové čeledi kalaburovitých. Je pěstován pro nevelké, ale chutné plody. Pochází z Nového světa, kde je rozšířen od severoamerického jižního Mexika přes Střední Ameriku a ostrovy Karibiku až po severní oblasti jihoamerické Argentiny. Byl zavezen a pěstuje se i na dalších místech s tropickým podnebím, např. v Kalifornii, na Floridě, ostrovech v Pacifiku, Filipínách, v Indii, Indonésii i Malajsii v takovém rozsahu, že tam bývá pokládán za původní druh. V severní Austrálii se rychle šíří, že je dokonce považován za invazní druh.", "tgt_summary": "Muntingia is a genus of plants in the family Muntingiaceae, comprising only one species, Muntingia calabura, and was named in honour of Abraham Munting. It is native to the neotropics, from Mexico south to Bolivia. In Kerala it is seen in the areas adjacent to the Western Ghat. Usually it serves as a shade plant. The edible fruit ripens during November to January and is said to help diabetic patients. A small reduction was recorded in patients' blood sugar levels after consumption. A popular belief is that this tree leads to prosperity. 'Kattilanthi' is the colloquial name which means 'wild cherry'. It is also known as \"Company Pazham\" in the Palakkad Walayar area. The tree is quite common in the dry land of Palakkad and planted for its shade along highways.", "id": 1681329}
{"src_title": "Difenbachie", "tgt_title": "Dieffenbachia", "src_document": [{"title": "Popis.", "content": "Difenbachie jsou pozemní, vytrvalé, poměrně robustní byliny. Při naříznutí nebo jiném porušení roní mléčnou, ostrou šťávu a často nepříjemně, čpavě páchnou. Stonek je masivní, nevětvený, s jizvami po opadlých listech, zakončený olistěným vrcholem. Spodní bezlistá část bývá často poléhavá, vrcholová část roste zpravidla vzpřímeně. Čepele listů jsou podlouhlé až vejčité, často rozměrné, se žíhanou žilnatinou. Žilnatina je zpeřená, postranní žilky jdou obloukovitě k okraji čepele a nejsou spojeny sběrnou žilkou. Řapíky jsou dužnaté a poměrně dlouhé. Květenství jsou buď jednotlivá nebo ve skupinách až po 8, tvořená palicí obalenou poměrně štíhlým toulcem. Květy jsou jednopohlavné, dobře ohraničené, samčí květy jsou v palici oddělené od samičích holou zónou. Samčí květy obsahují 4 nebo 5 tyčinek srostlých do synandria. V samičích květech je laločnatý semeník srostlý ze 2 nebo 3 plodolistů a se stejným počtem komůrek, obklopený 4 nebo 5 staminodii delšími než pestík. Každý plodolist obsahuje jediné vajíčko. Blizna je přisedlá, bez čnělky. Plodem jsou žluté až červené bobule sdružené do palicovitého plodenství.", "section_level": 1}, {"title": "Rozšíření.", "content": "Do rodu difenbachie je řazeno asi 30 druhů. Je rozšířen v tropické a subtropické Americe od Mexika po jižní Brazílii a severní Argentinu a vyskytuje se i na některých Karibských ostrovech. Difenbachie rostou na světlejších místech ve vlhkých, převážně nížinných tropických deštných lesích, v bažinách a na březích vodních toků. V některých oblastech vytvářejí rozsáhlé, husté porosty.", "section_level": 1}, {"title": "Ekologické interakce.", "content": "Květy difenbachií jsou opylovány hmyzem. U druhu \"Dieffenbachia longispatha\" byli jako hlavní opylovači zjištěni vrubounovití brouci rodu \"Cyclocephala\" a \"Erioscelis\".", "section_level": 1}, {"title": "Jedovatost.", "content": "Většina árónovitých rostlin obsahuje v pletivech jehlicovité krystaly (rafidy) šťavelanu vápenatého. Ty jsou sdruženy ve specializovaných buňkách (idioblastech), obsažených u difenbachií v pokožce i vnitřních tkáních listů i stonků. Difenbachie jsou vesměs jedovatější než ostatní árónovité a jsou jednou z nejčastějších příčin otrav pokojovými rostlinami u zvířat i u lidí. Při rozžvýkání části rostliny rychle dochází k intenzivnímu, silně bolestivému, zánětlivému otoku sliznic úst (stomatitida) a trávicího traktu. Bylo zjištěno, že rafidy šťavelanu do tkání zprostředkovávají vstup dalším obsaženým látkám bílkovinné povahy, jako jsou histaminy, proteolytické enzymy a prostaglandiny, které spouštějí zánětlivou reakci. Bolestivý otok sliznic v ústech se naštěstí dostavuje záhy po rozžvýkání rostliny a zpravidla odradí zvíře od další konzumace. Mezi hlavní příznaky otravy náleží silné slinění, poruchy příjmu potravy, zvracení a otoky, u lidí může dojít i k dočasné ztrátě hlasu. Některé příznaky mohou připomínat poleptání chemickými látkami. Prognóza bývá většinou příznivá, a to nehledě na silné slinění a zvracení. Otok úst odeznívá v průběhu několika dní. Při silném zánětu sliznice dutiny ústní je třeba nasadit protizánětlivé prostředky. Ve vážných případech přicházejí potíže s dýcháním vlivem silného otoku hrtanu a zvíře hyne zadušením. Kontakt se šťávou z rostliny může způsobit podráždění pokožky. Pokud se šťáva dostane do oka, způsobuje velmi silné pálení a slzení a může následovat vážný zánět spojivek či rohovky. Jako první pomoc při požití je doporučováno vypít roztok jedlé sody, lze jej také aplikovat zevně na podrážděnou pokožku. Šťáva amazonského druhu \"Dieffenbachia paludicola\" způsobuje v kontaktu s kůží dočasně velmi silné svědění.", "section_level": 1}, {"title": "Taxonomie a původ jména.", "content": "Rod \"Dieffenbachia\" popsal v roce 1829 Heinrich Wilhelm Schott a pojmenoval jej na počest J. Dieffenbacha, což byl hlavní zahradník vídeňského zámku Schönbrunn, v němž byl H. W. Schott ředitelem. V současné taxonomii čeledi \"Araceae\" je rod \"Dieffenbachia\" řazen do podčeledi \"Aroideae\" a tribu \"Spathicarpeae\".", "section_level": 1}, {"title": "Význam.", "content": "Difenbachie jsou jedny z nejčastěji pěstovaných pokojových rostlin. Jsou relativně nenáročné a dobře snášejí bytové prostředí. Mezi nejčastěji pěstované druhy náleží difenbachie pestrá a difenbachie skvrnitá, které také daly vzniknout celé řadě pěstovaných kříženců. Bylo vypěstováno množství různých kultivarů s všelijak kolorovanými listy. Mnohé tyto kultivary mají nejasný původ. Indiáni na horním toku Amazonky přidávají difenbachii pestrou ke kurare na otrávené šípy. Domorodci v Karibiku žvýkají rostlinu k dosažení dočasné neplodnosti, která trvá až 48 hodin.", "section_level": 1}, {"title": "Pěstování.", "content": "Difenbachie prospívají ve výživné, dobře propustné půdě a na světlém místě s rozptýleným světlem. Nejlépe rostou v teplém a vlhkém prostředí. Vyžadují střední zálivku, kterou je vhodné v chladné části roku poněkud omezit. Zimní teploty by neměly klesat pod 10 °C. Na příliš suchý vzduch nebo nedostatek vláhy reagují hnědnutím okrajů listů. Při fatálním nedostatku vláhy, příliš nízkých teplotách nebo kolísání teplot mohou listy i opadat. Pokud má rostlina příliš dlouhý, vyholený kmen, lze ji na jaře asi 10 cm nad zemí seříznout. Odřezanou část lze následně použít k řízkování.", "section_level": 1}], "src_summary": "Difenbachie (\"Dieffenbachia\") je rod rostlin z čeledi árónovité. Jsou to poměrně robustní byliny s přímým nebo vystoupavým stonkem a jednoduchými, střídavými, různým způsobem skvrnitými listy. Květy jsou uspořádány do palice obalené toulcem. Plodem jsou bobule. Rod zahrnuje asi 30 druhů a je rozšířen v tropické a subtropické Americe. Difenbachie náležejí mezi oblíbené a velmi rozšířené pokojové rostliny s ozdobným listem. Nejčastěji se pěstují druhy difenbachie pestrá a difenbachie skvrnitá a jejich kříženci a kultivary. Rostliny jsou jedovaté a při požití či kontaktu se šťávou mají silně dráždivý účinek.", "tgt_summary": "Dieffenbachia is a genus of tropical flowering plants in the family Araceae. It is native to the New World Tropics from Mexico and the West Indies south to Argentina. Some species are widely cultivated as ornamental plants, especially as houseplants, and have become naturalized on a few tropical islands. \"Dieffenbachia\" is a perennial herbaceous plant with straight stem, simple and alternate leaves containing white spots and flecks, making it attractive as indoor foliage. Species in this genus are popular as houseplants because of their tolerance of shade. Its English names, dumb cane and mother-in-law's tongue (also used for \"Sansevieria\" species) refer to the poisoning effect of raphides, which can cause temporary inability to speak. \"Dieffenbachia\" was named by Heinrich Wilhelm Schott, director of the Botanical Gardens in Vienna, to honor his head gardener Joseph Dieffenbach (1796–1863).", "id": 482006}
{"src_title": "Kulkas zamiolistý", "tgt_title": "Zamioculcas", "src_document": [{"title": "Popis.", "content": "Kulkas je vytrvalá bylina s krátkým, tlustým, podzemním oddenkem, který je přeměněným stonkem rostliny. Rostlina vytváří i kořenové hlízy, v nichž se hromadí škrob. Listy jsou vzpřímené, zpeřené, dužnaté, se sukulentním, ztlustlým vřetenem, přecházejícím ve ztlustlý řapík vyrůstající z oddenku. Jednotlivé lístky jsou podlouhle eliptické, tlustě kožovité, se zpeřenou žilnatinou a síťovitými drobnými žilkami. Rostlina může růst buď celoročně nebo v suchém období prodělává dormantní fázi, při níž lístky opadají z vytrvalého vřetene. Květenství se rozvíjí u země a spočívá na velmi krátké stopce. Toulec je vně zelený, uvnitř bílý, i za plodu vytrvalý. Květy jsou jednopohlavné, se čtyřčetným okvětím. Zóna samičích květů je na palici oddělena od samčích květů zónou sterilních květů. Samčí květy obsahují 4 volné tyčinky. Ve sterilních květech je kyjovitý zakrnělý semeník (pistilodium). Semeník v samičích květech obsahuje 2 komůrky, v nichž je po 1 vajíčku, a nese velkou, diskovitě hlavatou bliznu. Plodem je bílá, zploštěle kulovitá bobule, obsahující 1 nebo 2 semena a obklopená vytrvalým okvětím. Plody jsou uspořádány do elipsoidního, palicovitého plodenství. Semena jsou elipsoidní, hladká, hnědá, bohatá na škrob.", "section_level": 1}, {"title": "Rozšíření.", "content": "Druh se vyskytuje v tropické a subtropické východní Africe v oblasti od Keni po severovýchod Jihoafrické republiky (provincie KwaZulu-Natal). Vytváří porosty v podrostu pobřežních lesů, kde roste na písčito-humózních půdách nebo na humusu akumulovaném mezi skalami, a také v podrostu vlhkých tropických pralesů a na savanách. Je schopen růst v silném zastínění i na osluněných stanovištích. Na některých zahradnických internetových portálech je mylně uváděno, že rostlina pochází z Madagaskaru.", "section_level": 1}, {"title": "Ekologické interakce.", "content": "O způsobech opylování kulkasu nejsou dostupné žádné informace.", "section_level": 1}, {"title": "Taxonomie.", "content": "Rod \"Zamioculcas\" je spolu s rody \"Gonatopus\" a \"Stylochaeton\" řazen do podčeledi \"Zamioculcadoideae\". Podle výsledků molekulárních studií představuje tato podčeleď sesterský klad podčeledi \"Aroideae\".", "section_level": 1}, {"title": "Význam.", "content": "Kulkas je pěstován jako zajímavě vyhlížející a poměrně nenáročná pokojová rostlina. Jde o poměrně novou pokojovku, která začala být komerčně pěstována a prodávána okolo roku 2000. Navíc bylo prokázáno, že výrazně zlepšuje kvalitu ovzduší v místnosti (konkrétně byly analyzovány hodnoty benzenu a oxidu uhličitého). Často se také pěstuje v halách, obchodních centrech a podobně. V Malawi a Tanzanii je kulkas využíván v domorodé medicíně. Listy slouží při bolestech v uchu a kožních chorobách. Listy jsou podle některých informací jedovaté pro kozy.", "section_level": 1}, {"title": "Pěstování.", "content": "Rostlina nejlépe prospívá na polostinném stanovišti bez přímého slunce, které může být v domácím prostředí příčinou popálení listů. Vyhovuje mu klasická zemina pro pokojové rostliny. Navzdory sukulentnímu vzhledu je třeba kulkas přiměřeně zalévat. Na suché prostředí reaguje shozením lístků a přechodem do dormantní fáze, přelívání může způsobit hnilobu kořenového systému a odumření rostliny. Kulkas lze množit výsevem. Semena klíčí již za 7 až 10 dnů. Rostlinu lze snadno rozmnožit vegetativně výsadbou jednotlivých lístků, které snadno opadávají z dužnatého vřetene a na jejich řapíčcích se vytvářejí dceřiné hlízky.", "section_level": 1}], "src_summary": "Kulkas zamiolistý (\"Zamioculcas zamiifolia\") je druh rostliny z čeledi árónovité a jediný druh rodu kulkas. Je to sukulentní, vytrvalá bylina s krátkým podzemním oddenkem, z něhož vyrůstají dužnaté, zpeřené listy. Květenstvím je palice s toulcem, spočívající blízko povrchu země, plodem je bobule obalená vytrvalým okvětím. Druh se přirozeně vyskytuje ve východní Africe v oblasti od Keni po jihoafrický Natal, kde roste zejména v podrostu tropických lesů. Kulkas je poměrně často pěstován jako zajímavě vyhlížející pokojová rostlina, která se na trhu objevila až kolem roku 2000. Je využíván též v africké domorodé medicíně.", "tgt_summary": "Zamioculcas (common names Zanzibar gem, ZZ plant, Zuzu plant, aroid palm, eternity plant or emerald palm) is a genus of flowering plant in the family Araceae, containing the single species Zamioculcas zamiifolia. It is a tropical perennial plant native to eastern Africa, from southern Kenya to northeastern South Africa. \"Zamioculcas\" is grown as an ornamental plant, mainly for its attractive glossy foliage and easy care. Dutch nurseries started wide-scale commercial propagation of the plant around 1996. It was first described as \"Caladium zamiifolium\" by Loddiges in 1829, moved to his new genus \"Zamioculcas\" by Heinrich Wilhelm Schott and given its established name \"Zamioculcas zamiifolia\" by Adolf Engler.", "id": 1222941}
{"src_title": "Pivoňka čínská", "tgt_title": "Paeonia lactiflora", "src_document": [{"title": "Rozšíření.", "content": "Za místa původního výskytu této květiny jsou považované oblasti Číny, Mongolska a Vietnamu, odkud se v dávné minulosti rozšířily do Japonska, na Korejský poloostrov a jih ruského Dálného východu. V současnosti bývají pivoňky čínské běžně pěstované v zahradách téměř celého mírného pásma, téměř vždy se však nejedná o původní rostliny, nýbrž o vyšlechtěné křížence.", "section_level": 1}, {"title": "Ekologie.", "content": "Ve své domovině rostou na loukách, na kamenitých i křovinami porostlých stráních i po okrajích lesů. Vyskytují se na osluněných stanovištích s vlhkou, mírně kyselou a živinami bohatou půdou až do nadmořské výšky 2300 m. Za vhodných podmínek rostou a kvetou na stejném místě po desítky let. Jsou tolerantní k široké škále půdních podmínek, ale dlouho nepřežijí na stanovištích trvale zamokřených nebo dlouhodobě suchých. Je geofyt s ploidií 2n = 10.", "section_level": 1}, {"title": "Popis.", "content": "Vytrvalá bylina vysoká okolo 60 cm vyrůstající z hustých, ztlustlých kořenů. Lodyha je rozvětvená, lysá a její jarní, mladé odbočky bývají tmavočerveně naběhlé. Listy jsou velké, lesklé, kožovité, a obvykle dvakrát trojčetné, na líci bývají tmavě a na rubu světle zelené, okraj mají chrupavčitý a někdy vroubkovaný. Lístky jsou oválné až kopinaté, mívají krátké řapíčky nebo jsou po stranách přisedlé. Na koncích z lodyhy odbočujících větví vyrůstají vonné květy velké 7 až 10 cm, jsou růžové nebo bílé, u zahradních kultivarů bývají větší a purpurové až červenofialové. Květy jsou oboupohlavné a mají volný, zelený, pětičetný kalich a korunu složenou z osmi a více obvejčitých lístků. Obsahují zvětšený nektarový terč, žluté tyčinky s prašníky a tři až šest pestíků s růžovou, zakřivenou bliznou. Květy se mohou opylit i vlastním pylem přeneseným hmyzem, nejčastěji motýly, přilétajícími pro nektar. Plod je dřevnatějící, podlouhle elipsoidní měchýřek dlouhý asi 2,5 cm a vyrůstající obvykle v souplodí. Po dozrání podélně puká a vypouští velká, hnědá semena.", "section_level": 1}, {"title": "Rozmnožování.", "content": "Přírodní odrůdy se množí semeny nebo rozrůstáním kořenů. Vyšlechtěné odrůdy se pro zachování vlastností množí oddělky kořenů, navíc často nevytvářejí plody nebo jejich semena neklíčí. Semena původních kultivarů vysetá brzy po dozrání klíčí asi za šest týdnů, mladým semenáčům škodí brzké přesazení, vysazují se na stanoviště obvykle až ve dvou letech. Kvetou za čtyři až pět let. Silnější rostliny lze dělit na jaře i na podzim. Oddělek s jedním nebo dvěma pupeny bude po několik let vytvářet jen listy, s více pupeny pokvete mnohem dřív.", "section_level": 1}, {"title": "Význam.", "content": "Pivoňka čínská má velký význam pro okrasné zahradnictví, přestože se nyní pěstuje jen výjimečně, téměř všechny současné odrůdy jsou kříženci, kteří z ní pocházejí. Uplatňuje se v zahradách jako solitéra i ve skupinách různých odrůd rozkvétajících postupně. Je také vhodnou květinou k řezu. Vědecké jméno rodu \"Paeonia\" je odvozeno ze jména Paean, řeckého boha lékařů, v Číně je pivoňka využívána více než 1500 let jako léčivá rostlina. Používá se hlavně kořen starší rostliny sklízený na podzim. Hlavní léčivou složkou je paeonol, paeoniflorin a mnoho dalších monoterpenů a flavonoidů.", "section_level": 1}], "src_summary": "Pivoňka čínská (\"Paeonia lactiflora\") je vytrvalá, původem východoasijská květina, která byla v zahradách Číny a Japonska pěstována již v pátém století našeho letopočtu. V roce 1754, kdy byla dovezena do Evropy, existovalo v Asii již více než sto kultivarů vzniklých přirozeně nebo šlechtěním. Dovezené rostliny se od v Evropě známé pivoňky lékařské odlišovaly a zalíbily se, což bylo popudem pro další šlechtění evropskými zahradníky. Je považována za mateřskou rostlinu téměř všech dnes pěstovaných kultivarů bylinných pivoněk.", "tgt_summary": "Paeonia lactiflora (Chinese peony or common garden peony) is a species of herbaceous perennial flowering plant in the family Paeoniaceae, native to central and eastern Asia from eastern Tibet across northern China to eastern Siberia.", "id": 1217112}
{"src_title": "Pavučina snů", "tgt_title": "Dreamcatcher (novel)", "src_document": [{"title": "Děj.", "content": "Kdysi dávno v prokletém městě Derry v Maine, se spojilo čtyř celoživotních přátel: Gary \"Jonesy\" Jones, Pete Moore, Joe \"Bobr\" Clarendon a Henry Devlin. Kteří, jako mladí teenageři, zachránili Douglase \"Dadice\" Cavella, staršího chlapce s Downovým syndromem, když ho jiná parta mlátila. Díky jejich novému přátelství s Dadicem, Jonesy, Bobr, Henry a Pete začali sdílet neobvyklé schopnosti včetně telepatie, sdílené sny, a psychické stopy lidí. Jonesy, Bobr, Henry a Pete sjíždějí na každoroční loveckou sezonu do \"zastrčenky\", izolované chaty v severním Maine. Ale v této lovecké sezóně se na zem dostanou mimozemšťané, kteří zahájí invazi, a na oblast je uvalena karanténa. Šílený plukovník americké armády Abraham Kurtz dostal za úkol mimozemšťany zničit. Jonesy a Bobr zůstávají v chatě, zatímco Henry a Pete jedou do obchodu pro zásoby, ale když odjedou, přijde do chatky dezorientovaný a ustrašený cizinec, který se potuloval poblíž během vánice. Mluví o světlech na obloze a vypadá že byl obětí mimozemského únosu. Tomu muži roste víc břicho a je i víc nemocný a umírá, zatímco sedí na záchodě. Mimozemský parazit si vykousá svou cestu ven z jeho těla řitním otvorem a vleze do záchodu. Poté zaútočí na Bobra, kterého také zabije. Jonesy se nadýchá spórů podivné načervenalé houby a poté pozná, že cizinec a s ním ten vesmírný parazit se šíří po chatě, a mimozemská entita (\"Pan Šedý\"), začíná ovládat jeho mysl. Henry a Pete se setkávají se ženou, která byla z lovecké skupiny jako podivný muž v chatě. Ona je také v depresi a infikovaná stejným parazitem. Po havárii jejich auta Henry odejde a Pete zůstává se ženou. Henry se málem setká s Jonesym, když šel pro sněžný skútr do chaty. Uprostřed lesa mu dá jeho telepatické vnímání vědět, že Pete je v průšvihu, Bobr je mrtev a Pan Šedý zmanipuloval Jonesyho tělo. Snaží se opustit oblast a dozví se, že tito mimozemšťané se pokusili infikovat Zemi už několikrát. Počínaje havárií v Roswellu v roce 1947, ale složení vzduchu a složení životního prostředí je vždy zastavilo, a americká vláda na něž se pokaždé zaměřovali neúspěšné pokusy o invazi. Infikovaný Jonesy, který má Pana Šedého ve své mysli a také může šířit infekci, Pan Šedý se stal dokonalou Tyfovou Mary—a on to ví. Henry, který je teď v uvězněn karanténě armády, se snaží přesvědčit Kurtze, aby šli zničit Jonesyho/Pana Šedého, než bude příliš pozdě. Jonesy sám, nyní vězeň ve své vlastní mysli, se snaží pomoci. Oba začínají být přesvědčeni, že jejich starý přítel Dadic může být klíčem k záchraně světa.", "section_level": 1}], "src_summary": "Pavučina snů (v anglickém originále Dreamcatcher) je román amerického spisovatele Stephena Kinga s prvky hororu, thrilleru a mimozemské invaze. Kniha z roku 2001, psaná v kurzívě, pomohla autorovi zotavit se z autonehody a byla dokončena za půl roku. Podle Kinga měla mít název \"Rakovina,\" ale jeho manželka Tabitha Kingová ho přesvědčila, aby změnil název. Filmová adaptace byla natočena v roce 2003. V roce 2014 Stephen King řekl magazínu \"Rolling Stone\", že „Pavučinu snů nemám moc rád“.", "tgt_summary": "Dreamcatcher (2001) is a novel by American writer Stephen King, featuring elements of body horror, suspense and alien invasion. The book, written in cursive, helped the author recuperate from a 1999 car accident, and was completed in half a year. According to the author in his afterword, the working title was \"Cancer\". His wife, Tabitha King, persuaded him to change the title. A film adaptation was released in 2003. In 2014, King told \"Rolling Stone\" that \"I don't like \"Dreamcatcher\" very much,\" and stated that the book was written under the influence of Oxycontin.", "id": 382972}
{"src_title": "Areté", "tgt_title": "Arete", "src_document": [{"title": "Historie.", "content": "Ve starověkém Řecku byl termín areté používán pro různá označení, například prvotřídní komín, vynikající býk či dokonalý člověk. Význam slova se mění v závislosti na tom, co popisuje, protože všechno má svoji specifickou vlastnost; areté člověka se liší od areté koně. Tento způsob myšlení se prvně objevil v Platónově Podobenství o jeskyni. Na základě Platónova díla víme, že zejména tehdejší aristokracie byla prostřednictvím svého původu brána za skutečný příklad areté. Mimo jiné „kořen areté je stejný jako u slova aristos. Význam slov tak poukazuje na jejich výjimečnost a nadřazenost, kdy jsou současně používány v množném čísle pro označení privilegovaných elit.\" V 5. a 4. století př. n. l. se z areté aplikovaného na muže vyvinuly i jiné ctnosti, jako je dikaiosyne (spravedlnost) a sophrosyne (zdrženlivost, střídmost). Byl to právě Platón, kdo vytvořil morální základ, který zahrnoval tato nová uplatnění, avšak právě v díle Aristotela byla definice areté rozvinuta v jeho plném rozsahu. Aristotelova „Doktrína prostřednosti“ je pak paradigmatickým příkladem tohoto vědění. V Platónově díle je areté taktéž interpretováno v souvislosti s atletickým výcvikem a vzdělávání mladých chlapců. Stephen G. Miller toto pojetí použil ve své knize Ancient Greek Athletics, kde uvádí, že Aristotelovo smýšlení o areté je podloženo obecným úmyslem vést k výchově. Výchova a vzdělávání ve smyslu areté znamená, že chlapci budou učeni takových věcí, které jsou životu přínosné. Nicméně dokonce sám Platon říká, že areté není něco, co bychom mohli jasně definovat, ale naopak uvádí, že \"„neexistuje dohoda o tom, co představuje areté, což logicky vede k neshodě o jeho vhodném učení\". Tvrdit tak, že areté má obecnou definici dokonalosti či naplnění, může být přehnané, jednoduše proto, že by bylo velmi obtížné přesně definovat jeho samotný význam, a s ním i jedinou správnou cestu jeho dosažení.", "section_level": 1}, {"title": "Atletika.", "content": "Ve starém Řecku panovala obecná víra v to, že každá mysl, tělo a duše musí být dostatečně připravena a vyvinuta pro život v souladu s areté. To vedlo k myšlence, že pro získání areté musí být přítomna atletika. Není potřeba jí obětovat celý život, stačí díky ní uvést tělo do správného stavu areté, stejně tak jako, když jsou mysl a duše rozvíjeny „svými“ prostředky.", "section_level": 1}, {"title": "Homér.", "content": "V Homérově básni Ilias a Odyssea se výraz areté používá především k popisu hrdinů či aristokracie a jejich pohybových obratností, se zvláštním zřetelem na sílu a odvahu. Přesto není tato definice jednotná. Například areté Penelopy se týká spolupráce, pro kterou je Agamemnonem chválena. Či dokonalost bohů, která obecně zahrnovala jejich sílu, ale v Odyssey, měli bohové schopnost udělit životu dokonalost, který je kontextuálně chápán jako znamení prosperity. Areté bylo také jméno manželky krále Alcinousa. Na základě poznámek Bernarda Knoxe, které jsou součástí překladu Odyssey od Roberta Faglesa, je areté také spojeno s řeckým slovem araomai, jehož význam je v překladu modlit se. Co se týče Iliady, to jakým způsobem Homer popisuje Achillese, je také příkladem areté. Areté je spojeno s dobrem a zdatností bojovníka. Debra Hawhee poukazuje na to, že normy a praktiky aténské virtuosity „působí v rámci reputace politiky, jejímiž normativními póly jsou čest a hanba\". To znamená, že areté funguje jako vnější jev v závislosti na vnějším příjmu a potvrzení jeho konkretizace. Smrt v bitvách či vítězství na olympijských hrách bylo považováno za projev dobra, šlechetnosti a čestnosti, a právě proto si zasloužily svůj čas. Takže nejenže je Achilles statečným a znamenitým válečníkem, ale současně je také od svého počátku předurčen zemřít v trójských válkách s tou největší slávou – zaručeným areté.", "section_level": 1}], "src_summary": "Areté (řecky: ἀρετή) ve svém základním smyslu znamená „dokonalost jakéhokoliv druhu“ a současně může být ve své definici pojato jako vyšší princip ve smyslu morální ctnosti. V nejstarších zmínkách z dob starého Řecka byla tato představa o dokonalosti nedílnou součástí pojetí o naplněném životě s využitím jeho veškerého potenciálu. Pojem z Homérovy doby není genderově specifikován. Sám Homér používá termín jak pro řecké a trojské hrdiny, tak i pro velké ženy své doby, jakou byla např. Penelope, manželka řeckého hrdiny Odyssea. V Homérových básních je areté především spojováno se statečností, ale ještě častěji s efektivitou. Žena nebo muž areté je osoba s maximální výkonností, využívající všech svých schopností – síly, statečnosti a vtipu – pro dosažení skutečných výsledků. Areté tak zahrnuje veškerý potenciál, který je lidem k dispozici. V některých kontextech je areté explicitně spojeno s lidským poznáním, kde jsou výrazy jako „ctnost je poznání“ a \"areté je poznání\" používány zaměnitelně, neboť nejvyšší lidskou způsobilostí je poznání a všechny ostatní fyzické schopnosti jsou odvozeny od této hlavní úlohy. Je-li areté učením a poznáním, pak nejvyšším poznáním člověka je poznání samotného vědomí; v tomto světle je teoretická studie lidského poznání, kterou Aristoteles definuje jako „rozjímání\", nejvyšší lidskou schopností a štěstím.", "tgt_summary": "Arete (Greek: ἀρετή), in its basic sense, means \"excellence\" of any kind. The term may also mean \"moral virtue\". In its earliest appearance in Greek, this notion of excellence was ultimately bound up with the notion of the fulfillment of purpose or function: the act of living up to one's full potential. The term from Homeric times onwards is not gender specific. Homer applies the term of both the Greek and Trojan heroes as well as major female figures, such as Penelope, the wife of the Greek hero Odysseus. In the Homeric poems, Arete is frequently associated with bravery, but more often with effectiveness. The person of Arete is of the highest effectiveness; they use all their faculties—strength, bravery, and wit—to achieve real results. In the Homeric world, then, Arete involves all of the abilities and potentialities available to humans. In some contexts, Arete is explicitly linked with human knowledge, where the expressions \"virtue is knowledge\" and \"Arete is knowledge\" are used interchangeably. The highest human potential is knowledge and all other human abilities are derived from this central capacity. If Arete is knowledge and study, the highest human knowledge is knowledge about knowledge itself; in this light, the theoretical study of human knowledge, which Aristotle called \"contemplation\", is the highest human ability and happiness.", "id": 2116110}
{"src_title": "Magnus Manske", "tgt_title": "Magnus Manske", "src_document": [{"title": "Studie.", "content": "Manske se narodil v Kolíně nad Rýnem v Německu. Manske studoval biochemii na Kolínské univerzitě. Toto studium zakončil v roce 2006 ziskem titulu PhD.; jeho dizertační práce byla open source nástrojem pro molekulární biologii nazvaným GENtle.", "section_level": 1}, {"title": "Kariéra.", "content": "Jako student byl Manske jedním z prvních editorů encyklopedie Nupedie, předchůdce Wikipedie. Později napsal jednu z prvních verzí software MediaWiki, na kterém Wikipedie běží. Manske od roku 2007 pracuje ve Welcome Trust Sanger Institute, ale stále zůstává aktivní i ve vývoji nástrojů pro Wikipedii a její sesterské projekty Wikidata a Wikimedia Commons.", "section_level": 1}, {"title": "Vývoj MediaWiki.", "content": "Jako student byl jedním z nejvíce aktivních editorů Nupedie, kam vkládal obsah týkající se biologie. Kromě toho také vyvíjel několik nástrojů a rozšíření pro Nupedii. Později, když byl nespokojen s limity současného softwaru, vyvinul jednu z prvních verzí software, který se později stal MediaWiki. Software, který byl nejprve pro Wikipedii používán, se nazývá UseModWiki a byl napsaný v Perlu. Vzhledem k problémům, které s tímto softwarem byly, Magnus v létě 2001 začal pracovat na náhradě pro UseModWiki. Tato náhrada měla ukládat data do databáze a měla obsahovat funkce specifické pro Wikipedii. 25. ledna 2002 Manske uvolnil první verzi wiki engine založeného na PHP a MySQL, který se v té době jmenoval \"Phase II\". Jedna z inovací, kterou Manske v Phase II implementoval, bylo využití jmenných prostorů pro separování rozličných typů stránek, jako je jmenný prostor \"Diskuse\" nebo \"Wikipedista\". Phase II také přineslo mnoho dalších funkcí, které jsou stále používány, například nahrávání souborů, sledování stránek, automatické podpisy a seznam uživatelských příspěvků. Manskeho nový software také zjednodušil integrování fotografií do článků na Wikipedii a přinesl novou uživatelskou skupinu: správce, kteří mohli mazat stránky a blokovat vandaly. Manske byl podporovatelem open source programů, zejména licence GPL. Jeho práce na prvotních verzích tohoto software byla uvolněna právě pod touto licencí. Manskův software Phase II byl kvůli výkonnostním problémům spojených s tím, jak Wikipedie nadále rostla, v červnu 2002 znovu přepsán a od roku 2003 byl nazýván MediaWiki. Výsledný software je nyní používán jako hlavní platforma pro Wikipedii i její sesterské projekty a jako software pro mnoho dalších organizací a institucí.", "section_level": 1}, {"title": "Uznání.", "content": "Manske je uznán jako autor prvního článku na německé Wikipedii, který byl o polymerázové řetězové reakci. Jimmy Wales v roce 2002 určil 25. leden jako den Magnuse Manskeho jako ocenění jeho příspěvků do Wikipedie. Tvrdil, že „tento den by si každý wikipedista měl na Magnuse připít a poděkovat mu za mnoho jeho vynálezů“.", "section_level": 1}], "src_summary": "Heinrich Magnus Manske (* 24. května 1974) je vědcem ve Welcome Trust Sanger Institute v Cambridgi ve Spojeném království a jedním z vývojářů první verze MediaWiki.", "tgt_summary": "Heinrich Magnus Manske (born 24 May 1974) is a senior staff scientist at the Wellcome Trust Sanger Institute in Cambridge, UK and a software developer of one of the first versions of the MediaWiki software, which powers Wikipedia.", "id": 1077459}
{"src_title": "Osu!", "tgt_title": "Osu!", "src_document": [{"title": "Herní režimy.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "osu!", "content": "Hlavní herní režim osu! (někdy nazýván osu!standard) je možné hrát pomocí klávesnice a myši nebo grafického tabletu. Většina hráčů využívá kombinaci myši k ovládání kurzoru a klávesnici ke klikání na herní objekty (nejčastěji kombinace tlačítek Y a X). Ke hraní lze také použít dotyková obrazovka. Cílem hry je úspěšně dohrát beatmapu tím, že hráč správně zasáhne dostatečné množství herních objektů tak, aby udržel klesající hodnotu zdraví nad 0. Beatmapy standardního režimu se skládají ze základních herních objektů – hit circle (kruh), slider (posuvník) a spinner (kolotoč). Načasování udává tzv. approach circle (kruh přiblížení), který se postupně změnšuje a při doteku s herním objektem slouží jako signalizace pro hráče, který v tento okamžik musí kliknout. Každý z herních objektů má svá vlastní kritéria pro úspěšný zásah. U kruhu hraje roli pouze správně načasované kliknutí. Posuvník se skládá ze dvou kruhů propojených cestou, po které musí hráč pohybovat kurzorem z bodu A do bodu B ve správném časovém úseku. Některé posuvníky obsahují tzv. reverse arrow (zpětnou šipku), která značí, že hráč musí projít cestu posuvníku zpět z bodu B do bodu A. Spinner je velký kruh uprostřed obrazovky, pro jehož správné zahrání musí hráč točit kurzorem kolem jeho osy a splnit určitý počet otáček (při vyšším počtu otáček hra uděluje bonusové body).", "section_level": 2}, {"title": "osu!mania.", "content": "osu!mania je režim inspirovaný hrou Beatmania IIDX, kterou byl ovlivněn samotný vývojář. Režim připomíná hru na klavír. Hráč kliká na klávesy do rytmu přilétajících not, jejichž počet je různý – od 4 po 9 kláves. Počet kláves může být též manuálně upraven pomocí herních modifikátorů (od 1 po 9 kláves). osu!mania se nejčastěji hraje pomocí klávesnice, ale lze použít i taneční podložky známé z herní série Stepmania.", "section_level": 2}, {"title": "osu!taiko.", "content": "Režim osu!taiko je inspirovaný japonskou videohrou Taiko No Tatsujin od společnosti Namco. Herní mechanika je založena na reálních taiko bubnech, na které hráč bubnuje do rytmu přilétajících koleček, které značí typ bubnu, který má hráč použít. Bubny se dělí na červené a modré a je jich celkem 8 typů – katsu, don, velký katsu, velký don, drum roll a denden. Velký katsu a don přičítají dvojnásobek bodů a aktivují se stisknutím dvou správných kláves najednou. Drum rolly se hrají nepřetržitým klikáním libovolných kláves a dendeny střídavým klikáním červených a modrých bubnů.", "section_level": 2}, {"title": "osu!catch.", "content": "osu!catch (také Catch the Beat, nebo osu!fruit) je režim inspirovaný skrytým režimem hry Beatmania, ve kterém 2 hráči chytají objekty padající seshora dolů. Hráč pomocí šipek ovládá postavu, která nad hlavou drží tác a chytá padající ovoce do rytmu skladby. osu! verze se odlišuje hlavně v tom, že je pro jednoho hráče a tím, že její obtížnost je kompenzována technikou \"dashování\" která hráči umožňuje rychlý přesun po obrazovce.", "section_level": 2}, {"title": "Beatmapy.", "content": "Herní úrovně v osu! jsou nazývány beatmapy. Beatmapa obsahuje skladbu a do jejího rytmu rozmístěné objekty tvořící \"překážkovou dráhu\", které se hráč snaží zasáhnout. Beatmapy jsou tvořené komunitou přes editor, který je přístupný v herním klientu, nebo jsou automaticky konvertovány z beatmap standardního režimu na režimy osu!mania, osu!taiko a osu!catch (ne opačně). Dělí se na hodnocené (schválené mapy s tabulkovým hodnocením) a nehodnocené (mapy, které čekají na schválení, nebo nejsou určeny k hodnocenému hraní). Beatmapy většinou obsahují několik obtížností označených počtem hvězdiček. Čím vyšší počet hvězdiček, tím bývá mapa náročnější. Každá obtížnost má také svůj slovní název – nejčastěji Easy, Hard, Normal, Insane a Expert (obtížnost může pojmenovat i sám její autor). Obtížnost beatmapy záleží na počtu herních objektů a rychlosti jejich kombinací, délce skladby, rychlosti skladby (BPM), velikosti herních objektů (circle size – CS) a rychlosti od zobrazení a zmizení herního objektu (approach rate – AR). Průběh beatmapy může být upraven pomocí herních modifikátorů.", "section_level": 1}, {"title": "Herní modifikátory.", "content": "osu! obsahuje celkem 18 modifikátorů, které mění dynamiku mapy ulehčením nebo ztížením jejího průběhu. Modifikátory mají přímý vliv na výsledné skóre – zlehčující módy skóre snižují, ztěžující módy skóre zvyšují a některé módy skóre nepočítají.", "section_level": 1}, {"title": "Hodnocení.", "content": "Každá dohraná beatmapa se hodnotí podle celkového výsledného skóre, procentuální úspěšnosti, počtu nezasažených objektů a velikosti comba – počtu herních objektů zasažených za sebou bez přerušení. osu! uděluje celkem 8 hodnocení: nejhorší D (červené), C (fialové), B (modré), A (zelené), S (zlaté), S+ (stříbrné), SS (zlaté), až nejlepší (stříbrné) SS+. Například SS+ může obdržet hráč pouze při 100% úspěšnosti a aplikovaným herním modifikátorem, ale na C stačí jen přes 60% správných zásahů. Čím lepší skóre na těžší beatmapě hráč dostane, tím více roste jeho hodnocení výkonu (performance points – PP), které ho posouvá v žebříčku hráčů.", "section_level": 1}, {"title": "Kompetitivní scéna.", "content": "Do roku 2019 bylo uspořádáno celkem 33 světových pohárů osu! World Cup, které probíhají ve formě 4v4 – čtyři hráči ze stejné země proti dalším čtyřem z jiné země. Ročně osu! pořádá 5 turnajů, z nichž každý je dedikován jinému hernímu režimu (osu!mania turnaje se dělí na 4 klávesové a 7 klávesové). Existují také neoficiální turnaje pořádané komunitou. Hráči se utkávají o ceny v podobě peněžní odměny, předplatného osu!supporter a speciálních výhod.", "section_level": 1}, {"title": "Kolaborace s umělci.", "content": "Tým vývojářů se snaží do osu! přinést novou originální hudbu kolaboracemi s umělci (featured artists), kteří poskytnou své skladby pro volné použití, nebo vytvoří exkluzivní hudbu dostupnou pouze ve hře. Použití těchto skladeb zabraňuje potyčkám ohledně autorských práv a dává šanci zajímavým umělcům prezentovat svoji tvorbu.", "section_level": 1}, {"title": "osu!supporter.", "content": "Jelikož je osu! kompletně free to play, vydělává si na svůj provoz prodejem předplatného po jehož zakoupení dostane hráč převážně možnosti kosmetických změn profilu, ale i užitečné funkce jako automatické stahování map přímo v herním klientu, nebo filtry třídění map.", "section_level": 1}, {"title": "osu!laser.", "content": "Nový open-source osu! klient, který je momentálně ve vývoji a v budoucnu nahradí stávající klient. Zpřístupnění kódu hry dovolí komunitě například vytvářet nové herní režimy a rozšíření. Průběžné testovací verze jsou k dispozici ke stažení.", "section_level": 1}], "src_summary": "osu! je free to play open source hudební videohra vytvořená a vyvíjená Deanem (peppy) Herbertem v jazyce C# .NET Framework. Herní mechaniky osu! jsou inspirovány komerčními herními tituly jako Osu! Tatakae! Ouendan, Elite Beat Agents, Taiko no Tatsujin, Beatmania IIDX, O2Jam, nebo DJMax. Hra poprvé vyšla v roce 2007 pro Microsoft Windows a za dobu své existence se rozšířila takřka na všechny moderní platformy včetně mobilních zařízení. osu! má rostoucí fanouškovskou základnu s kompetitivní scénou po celém světě a pořádá své vlastní turnaje.", "tgt_summary": "osu! is a rhythm game primarily developed, published and created by Dean \"peppy\" Herbert. Originally released for Microsoft Windows on September 16, 2007, the game has also been ported to macOS, Linux, Android and IOS. Its gameplay is based on titles including \"Osu! Tatakae! Ouendan\", \"Taiko no Tatsujin\", \"Beatmania IIDX\", \"Elite Beat Agents\", \"O2Jam\", StepMania, and \"DJMax\". The game has an active esports community, and is also sometimes recommended by professional players of other games to practice or warm up.", "id": 46363}
{"src_title": "Harry Hole", "tgt_title": "Harry Hole", "src_document": [{"title": "Charakter.", "content": "Harry Hole je policejní důstojník Osloské kriminální policie. Narodil se roku 1965 a má mladší sestru trpící Downovým syndromem, ke které má velmi dobrý vztah a často se s ní setkává. Jeho matka, která byla mimo jiné potomkem Sámů, zemřela na rakovinu, když bylo Harrymu dvacet let, a nikdy neměl příliš blízký vztah ke svému otci Olavovi, který byl učitelem. Hole je svobodný, ale během série jedenácti románů míval blízké vztahy s nespočtem žen. V každém případě má ale pár velmi blízkých přátel. Hole si dělal často nepřátele i mezi svými kolegy z práce, kteří ho přesto, i nadále, však neochotně respektují. Mimo jiné je Harry kuřák a alkoholik. Občas má svůj alkoholismus pod kontrolou, občas nikoliv. Následky jeho problémů ho ale někdy dovedly až k opakovaným konfliktům s jeho nadřízenými a některými kolegy. Moller, vedoucí Harryho oddělení a jeden z jeho nejbližších přátel, dokáže stále zabraňovat tomu, aby byl v důsledku toho vyhozen, především proto, že uznává, že Harry Hole je brilantní detektiv. Také zrovna Hole je jeden z mála od policie, kdo byl podroben speciálnímu výcviku ve vyšetřovacích technikách a střelných zbraních u FBI. Hole má v Osloském policejním oddělení jen málo přátel; výjimkou jsou někteří zaměstnanci kriminalisticko-technického oddělení policie, jako Beáta Lonnová, kterou často využívá k zajištění důležitých informací v kritických situací, v nichž jsou vyžadovány odborné znalosti, a Bjorn Holm, další kvalifikovaný technik. Harry se také přátelí s Gunnarem Hagenem, jeho bývalým důstojníkem před případem zaznamenaném v románu \"Přízrak\". V mnoha ohledech hraje autorovo rodné město Oslo v románech s Harrym Holem hlavní roli. Většina detailů okolního prostředí těchto příběhů zahrnuje skutečná místa a lokality, a město je zobrazeno „bez příkras“, od Harryho oblíbených restaurací a klubů, které se zařazují do častého dopravního systému tzv. „Traffic Machine“, tzv. „real-life“ sídlo policejního oddělení, bazén ve Frogner Parku, k pronásledování neonacistů, drogově závislých a prostitutek. To vše živě popsal v různých románech v různých ročních obdobích - od sněžného a mrazivého počasí v zimě po vysoké teploty v obzvlášť teplém létě. Přátelé a známí Harryho Hola patří mezi obyvatele města z každého sociálního zázemí, včetně přistěhovalců z jiných různých částí světa a jeho spolužáci, jako například Oystein Eikeland - nejspíše člověk, s nímž si je Harry nejblíže. Domovská adresa Harryho Hola je v Sofies Gate ve městě Bislett, v Oslu. Poblíže jeho bydliště se nachází jeho oblíbená \"osvěžovna\", Restaurant Schroder v St. Hanshaugen, která se nachází ve většině románů. Měl vážný vztah s Rachel Fauke, jejíž syn, Oleg, hledí k Harrymu jako svému otci. Po případě zaznamenaném v románu Sněhulák byl jejich vztah vystaven velkému tlaku a částečnému nebezpečí. „Hole“, jméno Harryho rodiny, je mimo jiné také název historického Norského města (Hole, Norsko), s dědictvím, které se vrací k Norským původům do doby Vikingů. Název byl odvozen od staroseverského slova Hólar, v množném čísle hóll („kulatý a izolovaný vrch“).", "section_level": 1}, {"title": "Jiná média.", "content": "Film", "section_level": 1}], "src_summary": "Harry Hole je hlavní postavou ze série kriminálních románů sepsaných norským autorem Joem Nesbøem. Hole je brilantní a hnavý detektiv s netradičnímí metodami, klasický „sólový hráč“ mezi policejními silami. Kritici přirovnávají osobnost Harryho Hola k některým ostatním slavným literárním detektivům: Sherlock Holmes, Hercule Poirot, Jules Maigret, a Nero Wolfe.", "tgt_summary": "Harry Hole is the main character in a series of crime novels written by Norwegian author Jo Nesbø. Hole is a brilliant and driven detective with unorthodox methods, a classic loose cannon in the police force. Critics link the personality of Harry Hole to those of the famous literary detectives: Sherlock Holmes, Hercule Poirot, Jules Maigret, and Nero Wolfe, but in the word of Jo Nesbo himself it is to Michael Connelly's Harry Bosch, that he refers as a tribute more than a simple inspiration.", "id": 293250}
{"src_title": "Univerzita Mykolase Römerise", "tgt_title": "Mykolas Romeris University", "src_document": [{"title": "Struktura.", "content": "Řídicí orgány univerzity jsou univerzitní rada, univerzitní senát a rektor univerzity. Na univerzitě je pět fakult, které tvoří 13 ústavů, devět oddělení a Business and Media School (ve spolupráci s University Middlesex). Nabízí více než 70 programů na bakalářské, magisterské a doktorské úrovni. Studie se provádějí v souladu s hlavními zásadami boloňského procesu. Hlavní obory studia jsou Obchod, Komunikace, Ekonomie, Pedagogika, Finance, Historie, Management, Informatika, Právo, Filologie, Filosofie, Politologie, Psychologie, Veřejná správa, Veřejná bezpečnost, Sociální práce a Sociologie.", "section_level": 1}, {"title": "Studium na MRU.", "content": "Pro mezinárodní studenty nabízí Universita Mykolase Römerise bakalářské, magisterské a doktorské programy v anglickém jazyce. Je to první univerzita v Litvě, která nabízí možnost výběru mezinárodních společných studijních programů vedoucích k dvojím nebo dokonce trojnásobným diplomům. Společné programy jsou nabízeny ve spolupráci s univerzitami z Velké Británie, Francie, Rakouska, Finska a dokonce i Jižní Koreje. Asi 500 vysokoškolských studentů se každý rok účastní mezinárodní výměny (studií a stáží) prostřednictvím programu Erasmus, Nordplus nebo jiných mezinárodních programů. V současné době studenti takto navštěvují než 25 zemí, jako je USA, Jamajka, Německo, Ukrajina, Turecko, Ázerbájdžán, Indie atd. Studijní programy nabízené na univerzitě Mykolase Römerise jsou průběžně obnovovány a aktualizovány, reagující na potřebu společnosti a poskytovat mladým lidem znalosti a dovednosti nezbytné k vybudování úspěšné kariéry. Litevský diplom je uznáván ve všech zemích, které podepsaly Lisabonskou úmluvu o uznávání (podepsalo 50 zeměmi a mezinárodních organizací). To znamená, že si studenti mohou být jisti, že jejich kvalifikace získaná v Litvě bude platná ve všech těchto zemích. V roce 2010 byla univerzita Mykolase Römerise oceněna štítkem o dodatku k diplomu, který uvádí, že dodatek k diplomu MRU se setkává se vzorkem Evropské komise, Rady Evropy a UNESCO / CEPER. V roce 2012 byla univerzita Mykolase Römerise oceněna značkou ECTS. Značka zvyšuje profil instituce transparentního a spolehlivého partnera v evropské a mezinárodní spolupráci (udělený pouze 64 institucím v Evropě, pouze 2 v Litvě). Jedná se o jeden z nejdůležitějších znaků, které potvrzují vysokou kvalitu studia na univerzitě.", "section_level": 1}, {"title": "Výzkumná činnost.", "content": "Univerzita Mykolase Römerise se zabývá základním a aplikovaným výzkumem, účastní se národních, regionálních a mezinárodních výzkumných programů a projektů a prakticky uplatňuje výsledky výzkumu a šíří je veřejnosti. Výsledky výzkumu prováděné na fakultách, odděleních, laboratořích, institucích a střediscích univerzity tvoří základ integrace mezi výzkumem a studiem. Tradičně univerzita se zabývá výzkumem v oblasti společenských věd a nedávno zahájila výzkum v oblasti biomedicíny, technologie a humanitních oborů.", "section_level": 1}, {"title": "Internacionalizace.", "content": "Mezinárodní spolupráce na MRU je zaměřena na posílení internacionalizace studia a výzkumu. Ve spolupráci s dalšími institucemi jsou vytvořeny společné studijní programy. Studenti, akademici a administrativní pracovníci se účastní výměnných programů, mezinárodních konferencí a dalších akcí. Mezinárodní vazby univerzity se rozprostírají na všech regionech zeměkoule. Má přidružené vztahy s více než 400 zahraničními akademickými a státními institucemi. Od roku 2006 univerzita nabízí společné magisterské studijní programy a povzbuzuje své studenty, aby získaly dvojité nebo trojité diplomy. Jedním z cílů internacionalizace univerzity je diverzifikace studentů, čímž počet zahraničních studentů neustále roste. To umožňuje litevským i zahraničním studentům sdílet zkušenosti a myšlenky a spolupracovat na společných mezinárodních projektech, rozšiřovat jejich světové názory a kulturní povědomí.", "section_level": 1}, {"title": "Univerzitní prostředí.", "content": "Univerzita je známá tím, že má moderní infrastrukturu v zemi. Centrální kampus MRU se nachází v severní části Vilniusu, obklopen parkem. Kampus je snadno dostupný veřejnou dopravou z jakéhokoli místa ve Vilniusu. Do centra města autobusem trvá přibližně 25 minut. Ubytování na akademické půdě je nabízeno všem zahraničním studentům, místo v třílůžkovém nebo dvoulůžkovém pokoji ve Studentském domě univerzity stojí 85–100 eur měsíčně. Pro pohodlí studentů poskytuje univerzita jídelnu a kavárny, kde je možné snídani, oběd nebo večeři za 2–4 eur. Univerzitní knihovna s otevřeným přístupem 24 hodin denně a přednáškové sály jsou vzdáleny pouhých 5 minut chůze od ubytování. Mnoho dalších služeb nabízených univerzitou je zcela zdarma – velké parkoviště, sportovní haly a tělocvičny, venkovní sportovní vybavení, bezdrátové připojení k internetu, kulturní a vzdělávací aktivity, kurzy cizích jazyků atd.", "section_level": 1}, {"title": "Sport.", "content": "Univerzita Mykolase Römerise je ideálním místem pro sport nebo posilování. Studenti jsou povzbuzováni, aby se zapojili do aktivního životního stylu v kampusu prostřednictvím organizovaných aktivit a individuální podpory zdraví. Byly zřízeny nové atletické haly pro gymnastiku, hry a stolní tenis. MRU byla partnerem EuroBasketu 2011, všech osm nejlepších týmů trénovalo v místním vybavení. Univerzita Mykolas Römeris má dlouhodobě olympijského ducha a jako důkaz dne 1. prosince 2010 udělil Litevský národní olympijský výbor (LNOC) rektorovi univerzity Mykolase Römerise prof. Dr. Alvydasu Pumputisovi čestnou medaili za přínos univerzity pro sport. Artūras Poviliūnas, předseda Litevského národního olympijského výboru, uvedl, že sportovci na této univerzitě mají nejlepší studijní podmínky.", "section_level": 1}, {"title": "Ostatní sportovci.", "content": "Student MRU Giedrius Titenis je dvojnásobný olympijský plavec, který v roce 2009 získal bronzovou medaili v mistrovství světa. Student MRU Andrej Olijnik se účastnil olympijských her v roce 2016 a získal stříbrnou medaili v mistrovství světa v kánoi sprint v roce 2011.", "section_level": 2}], "src_summary": "Univerzita Mykolase Römerise () je jednou z největších litevských univerzit, jež je pojmenována po litevském právníku, soudci a otci litevského ústavního zákona Mykolasovi Römerisovi. Po obnovení nezávislosti Litevské republiky v roce 1990 se stala státní univerzitou. V současné na době MRU studuje přibližně 10 000 studentů z 38 zemí. Univerzitní fakulty se nacházejí ve dvou městech, a to ve Vilniusu a v Kaunasu. Pro mezinárodní studenty nabízí bakalářské, magisterské a doktorské studijní programy v anglickém jazyce v oblasti společenských věd. Univerzita působí v různých světových univerzitních organizacích, včetně Asociace evropských univerzit (EUA) a Mezinárodní asociace univerzit (IAU). MRU vytvořila mezinárodní partnerství s více než třemi sty univerzitami, veřejnými a soukromými institucemi v zahraničí. Asijské centrum MRU, centrum frankofonních studií a institut King Sejong jsou také známé díky organizovaným akcím, konferencím a četným přednáškám. Mezinárodní vztahy jsou dále posíleny návštěvami a přednáškami badatelů, zástupců velvyslanectví a známých zástupců univerzitních organizací. Univerzita Mykolase Römerise úspěšně provádí jedno ze svých nejdůležitějších poslání – podporuje kulturu výzkumu a inovace. V roce 2015 bylo uskutečněno téměř 900 výzkumných prací, ke kterým je tevřený přístup a více než 50 akademických akcí. Na univerzitě je šest doktorských studijních programů. V roce 2015 byla na univerzitě otevřena nová pobočka University Mykolase Römerise, Laboratoř sociálních inovací – MRU LAB s 19 laboratořemi. Laboratoře se snaží využít nejnovější výsledky výzkumu pro potřeby společnosti jako celku. Výzkumné a inovační poradenské centrum bylo zřízeno i v nové budově, která se nazývá zkráceně Lab.", "tgt_summary": "Mykolas Romeris University () is one of Lithuania's largest universities, bearing the name of the Lithuanian legal scholar, judge and father of Lithuania's Constitutional Law Mykolas Römeris. Established after restoration of independence of the Republic of Lithuania in 1990, it became a state university. Currently MRU enrolls approximately 6,500 students from 58 countries. University Faculties are located in two cities: Vilnius and Kaunas. For International Students University offers Bachelor, Master and Doctoral study programmes in English language in the field of Social Sciences. The University is active in various world university organizations including the European Universities Association (EUA) and the International Association of Universities (IAU). MRU has forged international partnerships with over 300 universities, public and private institutions abroad. The MRU Asian Centre, Francophone Studies Centre and King Sejong Institute are also known for their organized events, conferences and numerous lectures. International relations are further enhanced by visits and lectures by researchers, Embassy officials and well known university organization representatives. Mykolas Romeris University is successfully implementing one of its most important missions – to foster a culture of research and innovation. In 2015 there were almost 900 research papers published and more than 50 academic events organized. There are 6 doctoral studies programmes at the University. Open access to research results is implemented. In 2015 the new Mykolas Romeris University affiliate, the Social Innovations Laboratory Centre - MRU LAB with 19 laboratories, was opened on campus. The Laboratories seek to apply the latest research results to the needs of society at large. The Research and Innovations Aide Centre has been established at the new Lab building as well.", "id": 615591}
{"src_title": "Friedrich Jeckeln", "tgt_title": "Friedrich Jeckeln", "src_document": [{"title": "Nacistická strana a SS.", "content": "Před 1. světovou válkou střídavě studoval i pracoval. Od roku 1914 sloužil jako důstojník na západní frontě. Za svou službu obdržel mj. vyznamenání železným křížem druhé třídy. Na konci války procházel leteckým výcvikem, ale nasazení nestihl. Po porážce Německa byl propuštěn ze služby a pracoval na farmě u Gdaňsku. Oženil se s Charlottou Hirschovou, dcerou majitele farmy, která byla židovského původu. Měl s ní tři děti, nicméně v roce 1926 se rozvedli. Jeckeln rodinu opustil a neplatil ani požadované alimenty. Několik let měl existenciální potíže. V roce 1929 se oženil znovu s Annemarie Wienessovou, s níž měl následně 5 dětí. Před vstupem do nacistické strany 1. října 1929 pracoval jako inženýr. V prosinci 1930 byl přijat do SS. Do konce roku 1931 byl pověřen velením pluku a následně brigády. V roce 1932 byl zvolen členem Reichstagu. V lednu 1933, když se nacistická strana dostala k moci v Německu, byl pověřen velením SS skupiny Jih. V roce 1936 byl jmenován SS a policejním vůdcem západního Německa a povýšen na SS-Obergruppenführera. Byl známý svou nemilosrdností a brutalitou. Političtí odpůrci, obzvláště členové KPD, SPD a odborů, byli neúnavně pronásledováni a mnohdy i připraveni o život. Společně s členem strany Friedrichem Alpersem byl primárně zodpovědný za vraždy v Riesebergu v létě roku 1933 (jednalo se o zavraždění 11 komunistů a socialistů). Během křišťálové noci koordinoval protižidovské násilí v Brauschweigu a Hannoveru. Od roku 1941 do roku 1945 působil také jako velitel SS-Oberabschnittu Ostland (součást Říšského komisariátu Ostland).", "section_level": 1}, {"title": "Druhá světová válka.", "content": "Po zahájení druhé světové války byl povolán do služby k Waffen-SS. Stejně jako v předchozí praxi v SS, nejprve získal nižší post z pozice Allgemeine-SS a sloužil jako důstojník v pluku 2. divize \"Totenkopf\" v letech 1939-1941. Začátkem roku 1941 však byla jeho frontová mise ukončena a byl převeden k Reichsführerovi-SS Heinrichu Himmlerovi. Ten ho následně pověřil, aby sloužil jako vyšší důstojník SS a policejní velitel jižního Ruska (Russland-Süd). V této úloze převzal vedení a kontrolu masových vražd \"Einsatzgruppen\" a protipartizánských operací na Ukrajině (tedy v oblasti působení \"Einsatzgruppe C\"). Stejnou pozici zastávali i jeho souputníci Hans-Adolf Prützmann (Russland-Nord) a Erich von dem Bach-Zelewski (Russland-Mitte). V srpnu 1941 dosáhlo i jeho přičiněním masové vraždění na východě prvního vrcholu - při akci v Kamenci Podolském bylo zabito více než 23 000 lidí. Dále měl zásadní podíl na masové vraždě Židů v roklině Babí Jar v září 1941, kdy zemřelo přes 33 000 lidí. Kombinované zabíjení, k němuž docházelo v prvních měsících útoku na Sovětský svaz představuje jeden z největších zločinů za války; bývá označováno jako \"holokaust kulkami\". Koncem října 1941 se Jeckeln přesunul do Lotyšska, kde nahradil Prützmanna a působil opět jako policejní komisař a vyšší velitel SS. Po celou dobu byl odpovědný přímo Himmlerovi. Vyvinul vlastní metody zabíjení velkého počtu lidí, později známé jako \"Jeckelnův systém\". Měl personál, který se specializoval na každou jednotlivou část procesu. Jeho metoda byla použita u masakru Židů v Rumbule 30. listopadu a 8. prosince 1941. Systém fungoval takto: Tento systém se nazýval \"balení sardinek\" (\"Sardinenpackung\"). Z hlášení víme, že i někteří zkušení vrazi z řad \"Einsatzgruppen\" byli zděšeni jeho krutostí. V Rumbule se díval na oba dva dny masakru a bylo před ním zabito na 25 000 lidí. Ukázal se jako účinný zabiják, který se nezdráhal zajistit vraždění obrovských množství neozbrojených a dokonce nahých mužů, žen, dětí a starších lidí. Jedna ze tří přeživších z masakru Rumbula, Frida Michelsonová, se zachránila předstíráním, že je mrtvá, když vrazi na její tělo vršili boty zavražděných. Později vypověděla následující: Dne 27. ledna 1942 byl vyznamenán válečným záslužným křížem s meči za zabití 25 000 lidí v Rumbule \"\"z rozkazu nejvyššího velení a s nejvyšší možnou prioritou\"\". V letech 1942 a 1943 se více zapojil do protipartyzánských akcí, především v Bělorusku. V té době navrhoval Himmlerovi, aby se zasadil o větší zapojení pobaltských a ukrajinských jednotek v boji po boku nacistů. V roce 1944 mu zemřeli dva jeho synové. V únoru 1945, nyní jako \"General der Waffen-SS und Polizei\", byl jmenován do velitelství \"SS-Freiwilligen-Gebirgs-Korps\" a sloužil také jako velitel náhradních jednotek SS a policejní velitel v jihozápadním Německu.", "section_level": 1}, {"title": "Zatčení a odsouzení.", "content": "Zajatý byl sovětskými vojsky v blízkosti Halbe u Berlína 28. dubna 1945. Spolu s ostatními německými zajatci, kteří sloužili ve vojenském okrsku Riga, byl od 26. ledna 1946 do 3. února 1946 souzen před sovětským vojenským tribunálem v Rize. Při vyšetřování byl klidný a v podstatě odpověděl na všechny otázky vyšetřovatelů. Prodělal celkem 29 výslechů. Po celou dobu vypadal nudný a nestranný. Byl ve svých posledních slovech zdrženlivý, plně uznal svou vinu a souhlasil, že nese plnou zodpovědnost za činnost sobě podřízené policie SS a SD v Ostlandu. V závěru svého projevu řekl: Jeckeln a ostatní obžalovaní byli odsouzeni k smrti za spolupodíl na vraždě několika set tisíc lidí. Oběšeni byli v Rize dne 3. února 1946 před asi 4 000 diváky. Poprava se uskutečnila na Náměstí vítězství v Rize (\"Uzvaras laukums\"), nikoli jak je někdy mylně uváděno na půdě bývalého rižského ghetta.", "section_level": 1}], "src_summary": "Friedrich Jeckeln (2. února 1895 Hornberg - 3. února 1946 Riga) byl vysoký německý důstojník SS, který sloužil jako vyšší velitel policie a SS v obsazeném Sovětském svazu během druhé světové války. Podílel se na nasazení a koordinaci pohotovostních skupin \"Einsatzgruppen\" a byl osobně zodpovědný za organizaci zabití více než 200 000 Židů, Slovanů, Romů a dalších \"nežádoucích osob\". Po skončení druhé světové války byl za své válečné zločiny sovětským vojenským tribunálem v Rize odsouzen a popraven v roce 1946.", "tgt_summary": "Friedrich Jeckeln (2 February 1895 – 3 February 1946) was a German SS commander during the Nazi era. He served as a Higher SS and Police Leader in the occupied Soviet Union during World War II. Jeckeln was the commander of one of the largest collection of \"Einsatzgruppen\" death squads and was personally responsible for ordering and organizing the deaths of over 100,000 Jews, Romani, and others designated by the Nazis as \"undesirables\". After the end of World War II in Europe, Jeckeln was convicted of war crimes by a Soviet military tribunal in Riga and executed in 1946.", "id": 2169661}
{"src_title": "Třída Halcyon", "tgt_title": "Halcyon-class minesweeper", "src_document": [{"title": "Stavba.", "content": "Vývoj nové třídy minolovek byl zahájen roku 1931. Celkem bylo v letech 1933-1939 postaveno 21 jednotek této třídy. Podle typu pohonu se dělily do tří skupiny. Čtyři plavidla byla objednána a postavena v upravené podobě jako výzkumné lodě (u dvou byl rozsah změn menší, aby mohly být rychle upraveny na minolovky). Minolovka \"Seagull\" byla první válečnou lodí královského námořnictva kompletně postavenou pomocí svařování.", "section_level": 1}, {"title": "Konstrukce.", "content": "Během služby se výzbroj plavidel měnila. Po dokončení nesla dva 102mm kanóny, jeden protiletadlový pom-pom a osm 7,62mm kulometů. Na zádi bylo minolovné vybavení. Během války byla zesilována protiletadlová výzbroj. Část kulometů nahradily dva 20mm kanóny Oerlikon, někdy dvojice 20mm kanónů nahradila i zadní 102mm kanón. Při nasazení do doprovodu konvojů plavidla nesla hlubinné pumy, k jejichž odpalování sloužily čtyři vrhače a dvě skluzavky. Třída se dělila na tři skupiny lišící se typem pohonu. První skupina (5 ks) měla dvojčinné parní stroje, druhá (2 ks) trojčinné parní stroje a poslední (14 ks) poháněly parní turbíny. Ve všech případech měl pohonný systém výkon 2000 hp, páru mu dodávaly dva tříbubnové kotle Admiralty a lodní šrouby byly dva. Nejvyšší rychlost dosahovala 17 uzlů. Dosah byl 7000 námořních mil při rychlosti 10 uzlů (u turbínových lodí jen 6000 námořních mil).", "section_level": 1}, {"title": "Výzkumné lodě.", "content": "Čtyři jednotky třídy \"Halcyon\" byly postaveny jako hydrografické výzkumné lodě. Zatímco \"Franklin\" a \"Scott\" byly čistě výzkumné lodě, v případě lodí \"Gleaner\" a \"Jason\" byl rozsah změn menší a plavidla šlo zpět upravit na minolovky. Za války byly skutečně jako minolovky nasazeny a po válce byly místo nich na výzkumné lodě upraveny jejich sesterské lodě \"Seagull\" a \"Sharpshooter\" (později přejmenována na \"Shackleton\"). Plavidla nenesla výzbroj (za války \"Franklin\" a \"Scott\" nesly jeden 76mm kanón a několik lehkých zbraní), měla rozšířený můstek a rozměrnou nástavbu pro vědce na zádi.", "section_level": 2}, {"title": "Služba.", "content": "Všech 21 jednotek třídy \"Halcyon\" bylo britským královským námořnictvem nasazeno ve druhé světové válce. Plavidla sloužila především k ničení min, doprovodu konvojů, nebo jako výzkumné lodě. Nasazeny byly v domácích vodách, Severním moři, Atlantiku, Středomoří, nebo v Arktidě. V roce 1940 evakuovaly 14 000 vojáků z obleženého přístavu Dunkirk. Doprovázely arktické konvoje do SSSR, podílely se na doprovodu středomořských konvojů, na vyloděních v Itálii i v Normandii. V akci bylo potopeno devět lodí, přičemž zemřelo 578 členů jejich posádek. Ztracená plavidla:", "section_level": 1}], "src_summary": "Třída Halcyon byla lodní třída britských minolovek z období druhé světové války. Celkem bylo postaveno 21 jednotek této třídy. Za druhé světové války jich bylo devět zničeno a jedna neopravitelně poškozena.", "tgt_summary": "The \"Halcyon\" class was a class of 21 oil-fired minesweepers (officially, \"fleet minesweeping sloops\") built for the British Royal Navy between 1933 and 1939. They were given traditional small ship names used historically by the Royal Navy and served during World War II.", "id": 1470500}
{"src_title": "Accademia Nazionale di Santa Cecilia", "tgt_title": "Accademia Nazionale di Santa Cecilia", "src_document": [{"title": "Historie.", "content": "Akademie zahájila svou činnost pod názvem \"Kongregace svaté Cecilie\". Jejím prvním sídlem byl v letech 1585–1622 kostel \"Santa Maria ad Martires\" známější jako \"Pantheon\". Dalšími sídelními místy byly kostely \"San Paolino alla Colonna\" (1622–52), \"Santa Cecilia in Trastevere\" (1652–61), \"San Nicola dei Cesarini\" (1661–1663), \"Chiesa della Maddalena\" (1663–85) a konečně \"San Carlo ai Catinari\" od roku 1685. V průběhu prvního století existence byla Kongregace dílnou velkého počtu předních hudebníků a skladatelů té doby. Členem byl např. i Giovanni Pierluigi da Palestrina. Kongregace v tomto období často soutěžila s další významnou hudební organizací papežského Říma, sborem Sixtinské kaple. Rivalita se soustředila na práva na kontrolu přístupu k hudební profesi, na výuku hudebníků i na zveřejňování hudby. Soupeření trvalo přes celou existenci papežských států, tedy až do roku 1870, kdy byla moc církve ukončena vojenskou akcí nového národního státu Itálie. Počátek 18. století byl pro Kongregaci obzvláště slavnou dobou. Mezi osobami spojenými s touto organizací byli např. Arcangelo Corelli, Alessandro Scarlatti, Domenico Scarlatti a Niccolò Jommelli. V roce 1716 papež Klement XI. rozhodl, že všichni hudebníci, kteří vykonávají svou profesi v Římě, musí být členy Kongregace. Organizace pozastavila svou činnost během revolučního období napoleonských válek. Její činnost byla obnovena až v roce 1822, sedm let po Restauraci, která byla výsledkem Vídeňského kongresu. V letech 1822–1870 prošla tato instituce velkými změnami. Rozšířila své působení na umělecké profese, které stály dosud mimo Kongregaci. Členy se mohli stát i tanečníci, básníci, hudební historici, stavitelé hudebních nástrojů a vydavatelé hudby. V roce 1838 byla Kongregace sv. Cecilie oficiálně přejmenována na Akademii a později na Papežskou akademii. Seznam aktivních a čestných členů Akademie v tomto období je rozsáhlý a zahrnuje např. takové skladatele jako byli Luigi Cherubini, Saverio Mercadante, Gaetano Donizetti, Gioacchino Rossini, Niccolò Paganini, Daniel Auber, Ferenc Liszt, Felix Mendelssohn-Bartholdy, Hector Berlioz, Charles Gounod a Giacomo Meyerbeer. Mezi čestnými členy byla i královna Viktorie.Po sjednocení Itálie Akademie svou činnost dále rozšířila. V roce 1895 tak vznikl stálý symfonický orchestr a sbor. Byla založena vlastní konservatoř Liceo musicale. Později se připojilo i dramatické studio \"Eleonora Duse\" a dokonce i centrum pro experimentální film. V poslední době se ujala také úkolu digitalizace a katalogizace hudebních dokumentů nashromážděných po celá staletí, včetně jejich uchování a zveřejnění. Rovněž provozuje \"Muzeum hudebních nástrojů\" (MUSA)", "section_level": 1}], "src_summary": "Accademia Nazionale di Santa Cecilia (Národní akademie sv. Cecilie) je jednou z nejstarších hudebních institucí světa. Byla založena v roce 1585 papežem Sixtem V. papežskou bulou \"Ratione congruit\". Od roku 2005 sídlí v Římě v nové budově Parco della Musica navržené architektem Renzem Pianem.", "tgt_summary": "The Accademia Nazionale di Santa Cecilia () is one of the oldest musical institutions in the world, founded by the papal bull \"Ratione congruit\", issued by Sixtus V in 1585, which invoked two saints prominent in Western musical history: Gregory the Great, for whom the Gregorian chant is named, and Saint Cecilia, the patron saint of music. Since 2005 it has been headquartered at the Renzo Piano designed Parco della Musica in Rome. It was founded as a \"congregation\", or \"confraternity\", and over the centuries has grown from a forum for local musicians and composers to an internationally acclaimed academy active in music scholarship (with 100 prominent music scholars forming the body of the Accademia), music education (in its role as a conservatory) and performance (with an active choir and a symphony orchestra, the Orchestra dell'Accademia Nazionale di Santa Cecilia). The of the associated conservatory (which in 1919 succeeded a \"liceo\") includes many noted composers and performers.", "id": 1160320}
{"src_title": "Mark Granovetter", "tgt_title": "Mark Granovetter", "src_document": [{"title": "Život.", "content": "Mark Granovetter se narodil v roce 1943 ve městě Jersey City v New Jersey do rodiny Sidneyho a Violet Granovetterových. V tomto městě následně strávil své dětství a v pozdějších letech zde též navštěvoval střední školu Henry Snyder High School. Svá vysokoškolská studia započal na Princetonské univerzitě, kde se zaměřil na studium historie a odkud si v roce 1965 odnesl titul A.B. (bakalář umění). Granovetter ve svých studiích pokračoval na Harvardově univerzitě, kde mu byl v roce 1970 udělen titul Ph.D. v oblasti sociálních věd. Ihned po ukončení svých studií Granovetter nastoupil jako odborný asistent na Univerzitě Johnse Hopkinse. Zde vydržel až do roku 1973, načež dostal příležitost na obdobné pozici působit na Harvardově univerzitě. Svoji akademickou profesi dále rozvíjel na Newyorské státní univerzitě ve Stony Brooku, kde jako docent pracoval od roku 1977 do roku 1992, a následně na Severozápadní univerzitě, kde vyučoval až do roku 1995. V tomto roce pak přijal nabídku na místo profesora sociologie na Stanfordově univerzitě, kde od té doby působí. Kromě stálých pozic na území Spojených států amerických Mark Granovetter v průběhu svého života vyučoval také jako hostující profesor v Evropě, a to konkrétně v Berlíně v roce 1989 a v Paříži v roce 2006. Důvodem, proč je Mark Granovetter znám napříč celým světem, je jeho autorská činnost, do níž se pustil už v době, kdy studoval na Harvardově univerzitě. Jeho začátky v této oblasti však v žádném případě nebyly snadné. Například článek \"\"The Strength of Weak Ties\"\" (1973), který je dle systému Google Scholar nejcitovanějším z Granovetterových textů, byl při autorově původní snaze o jeho vydání v časopisu \"American Sociological Review\" v prosinci roku 1969 odmítnut. Granovetter naštěstí vytrval, text upravil na základě odezvy, které se mu dostalo, a o tři a půl roku později jej úspěšně publikoval prostřednictvím časopisu \"American Journal of Sociology\". Už o rok později se Granovetterovi podařilo vydat svoji první knihu s názvem \"\"Getting a Job: A Study of Contacts and Careers\"\" (1974), v níž sledoval, jakým způsobem se lidé na trhu práce dostávají k informacím o volných pozicích, k čemuž využil svých znalostí o sociálních sítích a sociálních vazbách. V průběhu dalších let jeho články vycházely v řadě publikacích zabývajících se sociologickou teorií, přičemž přelomovým se stal článek \"\"Economic Action and Social Structure: The Problem of Embeddedness\"\" (1985), jenž vyšel opět v časopise \"American Journal of Sociology.\" Po přelomu 20. a 21. století se Granovetter začal soustředit především na sociální základy ekonomie, o nichž začal psát dvojdílnou knihu \"\"Society and Economy\"\", jejíž první díl vyšel v lednu roku 2017.", "section_level": 1}, {"title": "Hlavní myšlenky.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Síla slabých vazeb.", "content": "Granovetter se ve svém článku \"\"The Strength of Weak Ties\"\" (1973) zabývá vztahem mezi silou vzájemných lidských vazeb a pohybem informací ve společnosti. Autor v díle prezentuje svůj názor, že sociální síť člověka má vliv na kvalitu života dané osoby, a vysvětluje, jak spolu sociální síť a jiné sociální síly souvisí. Tato souvislost je v první řadě podkládána analýzou sociálních sítí, při níž je brán důraz na sílu vazeb mezi jednotlivými prvky sítě. Granovettera zajímá, jak síla jedincových vazeb, která je popisována například na čase stráveném spolu, na intimitě či na emocionální intenzitě, ovlivňuje jeho život ve společnosti. Je však důležité si nejprve přiblížit hypotézu slabých vazeb. Ta říká, že pokud má osoba A nějakou vazbu na osoby B a C, existuje větší pravděpodobnost, že bude existovat i vazba mezi osobami B a C, než kdyby tyto dvě osoby žádnou společnou vazbu s jinou osobou neměly. V sociálních sítích existují skupiny osob, které mezi sebou mají silné vazby. Každá z těchto osob má ale současně vazby i na jiné osoby nacházející se mimo danou skupinu. Tyto osoby (nacházející se mimo danou skupinu) mají poté vlastní skupiny, v nichž jsou mezi jednotlivými členy silné vazby. Díky vazbám jednotlivých členů různých skupin se pak slabými vazbami propojují jednotlivé skupiny a vytvářejí společně sociální síť. Podle Granovettera rychlost a míra rozšíření informace v síti záleží na tom, kolik je mezi prvky v síti propojení. Protože slabé vazby dle autora mnohonásobně zvyšují počet propojení (díky propojení různých skupin lidí), zvyšuje se s jejich počtem také rychlost šíření informací. To znamená, že pokud skupina jedinců nemá dostatek slabých vazeb, přes něž by byla spojena s jinými skupinami, nebudou se k ní dostávat informace ze vzdálenějších částí sociální sítě a osoby, jež se v ní nacházejí, budou mít přístup téměř výhradně k názorům a novinkám z jejich skupiny. V závěru článku Granovetter apeluje na zlepšování sociální teorie zkoumáním vztahů na mikro a makro úrovni.", "section_level": 2}, {"title": "Zakotvení ekonomických vztahů a ekonomické aktivity.", "content": "V ekonomické sociologii se Granovetter stal vůdčí osobností po publikaci článku \"\"Economic Action and Social Structure: The Problem of Embeddedness\"\" (1985). Díky tomu je spojován také s konceptem zakotvení, který poprvé popsal Karl Polanyi ve svém díle \"\"Velká transformace\"\" (1944). Na toto téma Granovetter dále navazuje v díle \"\"Society and Economy: Framework and Principles\"\" (2017). Myšlenkou je, že ekonomické vztahy mezi jednotlivci a firmami a jejich ekonomická aktivita vycházejí z jejich sociálních sítí. Lidé jsou navíc ovlivňováni emocemi, náboženstvím a dalšími sociálními fenomény a nechovají se tak ve většině případů racionálně. Někdy aktéři postupují podle sociálních norem, jindy se k nim otočí zády. K těmto závěrům autor dospívá za pomoci psychologických argumentů, studií sociálních sítí a analýzy dlouhodobého historického a politického vývoje.", "section_level": 2}, {"title": "Bod zvratu.", "content": "Granovetter se věnoval také studiím o tom, jakým způsobem vznikají vzpoury a nepokoje. Je nutné si představit bouřící se masu lidí a předpokládat, že každý jedinec se k této mase připojuje pouze kvůli tomu, že tak činí ostatní. Moment, kdy se člověk podvolí a k mase se přidá, je nazýván bodem zvratu. Tento bod se u všech lidí nenachází na stejném místě, naopak. Pro provokatéry je například charakterické, že se začnou bouřit i v případě, že se nikdo jiný nebouří, zatímco někteří jedinci potřebují, aby se začalo bouřit extrémně vysoké procento obyvatelstva, než se k nepokojům rozhodnou přidat. Granovetter při své práci zkoumal, zda se tento bod v rámci společnosti nenachází v určité hladině vždy pro odpovídající procento obyvatelstva.", "section_level": 2}], "src_summary": "Mark Granovetter (* 20. října 1943 Jersey City) je americký sociolog a profesor na Stanfordově univerzitě. Granovetter se proslavil především svým výzkumem v oblasti sociálních sítí. Vzájemnými vlivy a interakcemi lidí s ohledem na jejich sociální postavení se zabýval už od počátku 70. let, kdy vyšel jeho článek \"\"The Strength of Weak Ties\"\" (1973) v časopisu \"American Journal of Sociology\". Známou se stala též Granovetterova snaha o formulaci, jak by měl vypadat obor \"nové ekonomické sociologie\", na kterou autor nahlédl v článku \"\"Economic Action and Social Structure: The Problem of Embeddedness\"\" (1985). V pozdějších letech se pak Granovetter zaměřil především na zkoumání sociálních základů ekonomie, jež rozvinul především v knize \"\"Society and Economy: Framework and Principles\"\" (2017). Za své dílo Granovetter sklidil řadu ocenění, mezi něž patří kupříkladu cena Theory Section Prize udělovaná každoročně spolkem American Sociological Association.", "tgt_summary": "Mark Sanford Granovetter (; born October 20, 1943) is an American sociologist and professor at Stanford University. Granovetter was recently recognized as a Citation Laureate by Thomson Reuters and added to that organization’s list of predicted Nobel Prize winners in economics for the year 2014. Data from the Web of Science show that Granovetter has written both the first and third most cited sociology articles. He is best known for his work in social network theory and in economic sociology, particularly his theory on the spread of information in social networks known as \"The Strength of Weak Ties\" (1973).", "id": 1273620}
{"src_title": "Peter Fendi", "tgt_title": "Peter Fendi", "src_document": [{"title": "Varianty.", "content": "První stupeň Zenitu byl použit jako urychlovací bloky (boostery) pro raketu Eněrgija. Čtyři tyto bloky byly připojeny k centrálnímu stupni rakety pro využití maximálního tahu při startu. Stejným způsobem byly použity pomocné raketové stupně SRB na americkém raketoplánu Space Shuttle. Eněrgija učinila dva lety před tím, než byl program ukončen. Zenit-3SL je třístupňová nosná raketa vyvinutá pro konsorcium Sea Launch. Jedná se o kombinaci dvoustupňové rakety Zenit-2S postavené ukrajinským Južnoje / Južmaš s horním stupněm Blok DM-SL, který poskytuje ruská RKK Eněrgija. Ochranný kuželový kryt nákladu poskytuje společnost Boeing. Rakety používané v Sea Launch jsou shromážděny v Long Beach v Kalifornii a startují z mořské plošiny Ocean Odyssey, která se nachází na rovníku. Ocean Odyssey se také používá k přepravě raket na místo startu. V Rusku byl vyroben také motor prvního stupně RD-171 společnosti NPO Energomaš a většina řídících systémů raket typu -3SL. Zenit-2M je nová verze Zenitu 2 s modernizovaným řídícím systémem a modernizovanými motory. První start Zenit-2M byl zahájen 29. června 2007, nesoucí ruskou vojenskou družici Celina-2. Označení Zenit-2SLB se vztahuje na komerční starty zajišťované Land Launch, dceřiné společnosti Sea Launch, která začala vypouštět družice z kosmodromu Bajkonur v roce 2008. Zenit-3M je vlastně Zenit-2M s přidaným horním stupněm Blok DM, který je použit také na Zenitu-3SL. První start proběhl z Bajkonuru 28. dubna 2008. Komerční Land Launch verze je pod označením Zenit-3SLB. Zenit-3F, známý také jako Zenit-2SB/Fregat, je třístupňový derivát Zenitu-2M, s použitím horního stupně Fregat, který používají i rakety Sojuz. Při jeho prvním startu byl 20. ledna 2011 vynesen satelit Elektro-L 1 pro ruskou vládu.", "section_level": 1}], "src_summary": "Zenit (, ) je rodina nosných raket navržených společnosti Južnoje a vyráběných kanceláři Južmaš na Ukrajině, která byla tehdy součástí Sovětského svazu. Zenit byl původně postaven v roce 1980 pro dva účely: jako raketový urychlovací blok pro raketu Eněrgija a jako střední nosič vybavený druhým stupněm s nosností větší než u Sojuzu, ale menší než u Protonu. Zenit patří mezi poslední rodinu raket vyvinutých v SSSR, ty měli postupně nahrazovat rakety z padesátých let. Hlavním důvodem byly bezpečnější pohonné látky, méně toxické než u Protonu. Zenit měl také v plánu vynášet pilotované kosmické lodě Sojuz, ale tyto plány byly zrušeny po rozpadu Sovětského svazu v roce 1991. Zenit-2 byl prvním členem rodiny raket, který se skládá ze dvou stupňů. První používá motor RD-171 a druhý stupeň pohání motor RD-120. Raketa poprvé vzlétla 13. dubna 1985. Zkušební let však nebyl úspěšný. První úspěšný let nastal dne 22. října 1985.", "tgt_summary": "Peter Fendi (4 September 1796 – 28 August 1842) was an Austrian court painter, portrait and genre painter, engraver, and lithographer. He was one of the leading artists of the Biedermeier period.", "id": 604985}
{"src_title": "Hokejová liga mistrů 2018/2019", "tgt_title": "2018–19 Champions Hockey League", "src_document": [{"title": "Život.", "content": "Peter Fendi pochází z rodiny ředitele školy Josepha Fendi a jeho ženy Elisabeth. Byl mimořádně nadaný už jako dítě a ve 13 letech začal studovat na Císařsko-královské akademii u sv. Anny u profesorů Johanna Martina Fischera a Huberta Maurera. Jeho učitelem byl i vynikající portrétista Johann Baptist von Lampi starší. Po smrti Fendiho otce rodina zchudla a Peter nemohl pokračovat ve studiu. Živil se jaku nižší úředník v advokátní kanceláři, když ho objevil sběratel a znalec umění a osobní oční lékař císaře Josefa II. Joseph Barth. Nabídl Fendimu místo kreslíře a kopisty nejprve pro své sbírky a později ho seznámil s ředitelem Akademie, hrabětem Lamberg-Sprinzenstein, který ho pověřil kopírováním sbírky starých váz. Od roku 1816 pak pracoval ve Dvorním kabinetu antik a mincí jako kreslíř. Navštěvoval salon spisovatelky Caroline Pichler, kde se kolem něj vytvořil okruh malířů. Roku 1821 obdržel zlatou medaili za svůj obraz Vilenice. Roku 1836 byl zvolen jako člen vídeňské Akademie umění. Fendi v rámci svých pracovních povinností navštívil Slezsko (1818), Benátky (1821), Moravu a Slovensko (1824-1825). Pracoval jako malíř pro šlechtický rod Dietrichsteinů, kteří mu zprostředkovali portrétování dětí z císařské rodiny. Jako učitele kreslení ho zaměstnali Liechtensteinové a Püttlingenové. Stal se vyhledávaným portrétistou. Ke konci života vedl prestižní malířskou školu a věnoval se výuce svých oblíbených žáků.", "section_level": 1}, {"title": "Dílo.", "content": "Peter Fendi byl mimořádně produktivním kreslířem a zanechal soubor více než 2000 kopií nejrůznějších antických památek z veřejných i soukromých sbírek. Jeho kresby slovenských hradů převedl rytec Josef Axmann. Peter Fendi byl spolu Ferdinandem Georgem Waldmüllerem a Josefem Danhauserem významným zakladatelem žánrové malby Biedermeieru. Jeho práce jsou nesmírně lyrické a okouzlující a odrážejí životní styl Biedermeieru. Zanechal kolem 400 akvarelů, které se staly velmi populární a patří k nejlepším a nejdůležitějším z jejich žánru v rakouském devatenáctém století. Náměty jeho obrazů byly sociálně kritické scény z městského i venkovského života a poněkud sentimentální malby dětí. Později se stal velmi žádaným portrétistou dětí ve šlechtických rodinách. Proslul jako průkopník a experimentátor v technice vícebarevné litografie. Na objednávku arcikněžny Sophie v letech 1831-1835 vytvořil akvarelové ilustrace k básním Friedricha Schillera. Navrhl a vyryl také bankovky v hodnotě 5, 10 a 100 zlatých, které roku 1841 vydal Rakouský stát. Kolem roku 1910 vznikl ve Vídni soubor erotických litografií, jejichž autor zůstal anonymní, ale byly mylně připsány Peteru Fendi.", "section_level": 1}], "src_summary": "Peter Fendi (4. září 1796, Vídeň – 28. srpna 1842, Vídeň) byl rakouský portrétní a žánrový malíř, grafik a ilustrátor.", "tgt_summary": "The 2018–19 Champions Hockey League was the fifth season of the Champions Hockey League, a European ice hockey tournament. The tournament was competed by 32 teams, and qualification was on sporting merits only. The six founding leagues were represented by between three and five teams (based on a four-year league ranking), while seven \"challenge leagues\" were represented by one team each. One place was awarded to the Continental Cup champion. Unlike in the first three editions, founding teams did not automatically qualify. The group stages began on 30 August 2018, and ended on 17 October 2018. The season had an average attendance of 3,401 per game, one percent increase from the previous season. Swedish team Frölunda HC won their third Champions Hockey League title, defeating Red Bull München, the first German team to reach the final, 3–1 at the Scandinavium in Gothenburg.", "id": 1099677}
{"src_title": "Poddanství žen", "tgt_title": "The Subjection of Women", "src_document": [{"title": "Cíl.", "content": "Za hlavní cíl si dává Mills vysvětlit příčiny všeobecného názoru, že \"„zásada, která řídí nynější společenské poměry mezi oběma pohlavími – právní podřízenost jednoho pohlaví druhému – jest sama sebou bezprávím a nyní jednou z hlavních překážek pokroku lidského a že měla býti nahrazena zásadou úplné rovnosti, nepřipouštějící ani moc nebo výsad se strany jedné, ani nepředpokládající neschopnost ze strany druhé“\"", "section_level": 1}, {"title": "Argumenty.", "content": "Mill touto prací útočí na argument, že ženy jsou od své podstaty horší v jistých věcech než muži. Proto by měly být od takových věcí odrazovány nebo by jim měli být přímo zakázány. Snaží se ukázat na mnoha příkladech institucí, států, otroků, nevolníků, starých Řeků a jiných, jak absurdní je společenské postavení žen v jeho době. Uvádí, že nemůžeme vědět čeho jsou ženy schopny, protože jim nikdy nebyla dána možnost využít své schopnosti. Proto navrhuje, že by se měl udělat test čeho jsou a nejsou ženy schopny – experiment. Společnost by měla založit volný trh, pro služby které ženy vykonávají a měl by jim být za ně zaručen odpovídající zisk. Pouze potom by jejich rozhodnutí mohly odrážet jejich skutečné zájmy a schopnosti. Pokud by nastala rovnováha mezi muži a ženami přineslo by to veliké výhody nejen pro ženy. Osvobozením nápadů a potenciálu poloviny populace by mělo velký pozitivní dopad na vývoj celého lidstva.", "section_level": 1}, {"title": "Postavení ženy na konci 19. století.", "content": "Společenská role ženy, jako poddané může a role muže jako vládce vychází podle Milla z přehnané důvěry lidí ve zvyky. Společenský status žen na konci 19. století přirovnává k primitivnímu stavu otroctví. Je sice zjemněný společenskými mravy a lidskostí, ale přesto jsou v něm viditelné známky surovosti. Takové nestejné postavení žen a můžu pramení z práva silnějšího. Sociální normy říkají, že žena je pohlaví slabší jak mentálně, tak fyzicky. Ženy byly již od útlého věku vychovávány tak, aby neměly vlastní vůli ani cíle a že jejich povinností je žít pro druhé. Ideální představa ženy v 19. století ji stavěla na pozici ženy, matky a hospodyně.", "section_level": 2}, {"title": "Emancipace žen.", "content": "Ne všechny ženy dobrovolně vstupují do područí mužského. Na konci 19. století poprvé větší počet žen vydává spisy a vyslovují svoji nespokojenost se svým společenským postavením. Žádají být připuštěny k volbám. Chtějí mít možnost dosáhnout stejného vzdělání jako muži a ucházejí se o do té doby ženám nepřístupná zaměstnaní. Takové myšlení bylo umožněno, když se spolu s modernizací zemí uvolnily zákony a nastala svoboda výběru povolání pro muže. Mill tvrdí, že emancipace a vzdělání žen by přineslo benefity i pro muže. Pokud by se ženám dostalo stejného vzdělání, představovaly by novou konkurenci. To by vyústilo ve vyšší intelektuální vývoj všech. Tím by se podle Milla zlepšily i vztahy v manželství. Je přesvědčen že se manželství uzavírá čistě na základě zvyku. Kdyby mohly ženy dosahovat vyššího vzdělání, mohly by s muži komunikovat na vyšší intelektuální úrovni a tím vylepšit kvalitu vztahu. Navrhuje, aby se změnily zákony upravující majetková vlastnictví, možnost pracovat mimo dům a možnost získat finanční stabilitu pro ženy.", "section_level": 2}], "src_summary": "Esej Poddanství žen (1869, anglicky \"The Subjection of Women)\" patří mezi díla britského filosofa a politického ekonoma Johna Stuarta Milla. Jedná se o esej ze série zaměřené na feministickou filosofii. Publikuje zde názory, které rozvíjel společně se svou ženou Harriet Taylor Mill. Práce popisuje postavení žen na konci 19. století a podporuje myšlenku jejich emancipace. Mill zastával názor, že intelekt (rozum) přináší větší štěstí než smysly (pud). Věřil také, že každý má mít právo volit, s jedinou výjimkou barbarů a nevzdělaných lidí. Při psaní eseje si byl vědom svou nekonvenčností a věděl, že úkol, který si vybral nebude snadný. Argumentuje mimo jiné tvrzením, že poddanost žen je přežitek z minulosti a nemá žádné místo v moderní společnosti.", "tgt_summary": "The Subjection of Women is an essay by English philosopher, political economist and civil servant John Stuart Mill published in 1869, with ideas he developed jointly with his wife Harriet Taylor Mill. Mill submitted the finished manuscript of their collaborative work \"On Liberty\" (1859) soon after her untimely death in late 1858, and then continued work on \"The Subjection of Women\" until its completion in 1861. At the time of its publication, the essay's argument for equality between the sexes was an affront to European conventional norms regarding the status of men and women. In his Autobiography, Mill describes his indebtedness to his wife, and his daughter Helen Taylor for the creation of \"The Subjection of Women\": Mill was convinced that the moral and intellectual advancement of humankind would result in greater happiness for everybody. He asserted that the higher pleasures of the intellect yielded far greater happiness than the lower pleasure of the senses. He conceived of human beings as morally and intellectually capable of being educated and civilised. Mill believed everyone should have the right to vote, with the only exceptions being barbarians and uneducated people. Mill argues that people should be able to vote to defend their own rights and to learn to stand on their two feet, morally and intellectually. This argument is applied to both men and women. Mill often used his position as a member of Parliament to demand the vote for women, a controversial position for the time. In Mill's time a woman was generally subject to the whims of her husband or father due to social norms which said women were both physically and mentally less able than men and therefore needed to be \"taken care of.\" Contributing to this view were both hierarchical religious views of men and women within the family and social theories based on biological determinism. The archetype of the ideal woman as mother, wife and homemaker was a powerful idea in 19th century society. ", "id": 1285536}
{"src_title": "Cognac", "tgt_title": "Cognac, France", "src_document": [{"title": "Historie.", "content": "Název města je galského původu: z výrazu \"condate\" (soutok; nedaleko Cognacu se do Charente vlévá říčka Antenne) nebo z osobního jména \"Connus\" (pravděpodobně místní náčelník). První písemná zmínka pochází z roku 1016, kdy zde byl založen benediktinský klášter. V té době vznikl i hrad, který později patřil rodu Valois; okolní osada získala roku 1215 městská práva a díky výhodné poloze i daňovým úlevám bohatla z obchodu se solí a vínem, z něhož se později začal vyrábět také aperitiv Pineau des Charentes a proslulá vinná pálenka. Od roku 1909 platí ochrana označení původu a název koňak smějí používat pouze místní produkty, vše ostatní se označuje jako brandy. Ve městě se nachází také muzeum koňaku. Významný je i sklářský průmysl, o jehož rozvoj se zasloužil Claude Boucher, vynálezce prvního stroje na foukání skla. Mezi roky 1917 a 1918 bylo město centrem československých legií na půdě Francie. Koncem roku 1917 a na začátku roku 1918 zde došlo k soustředění legionářů dopravených z Ruska, dobrovolníků z USA a bývalých válečných zajatců z Rumunska a Srbska. Z nich byly zformovány 21. a 22. čs. střelecký pluk, které byly v létě a na podzim 1918 nasazeny do bojů na západní frontě první světové války. Těsně před koncem války zde vznikl také 23. čs. střelecký pluk (s výrazným zastoupením Slováků z USA) a již po skončení války 24. čs. střelecký pluk. Všechny československé útvary byly mezi prosincem 1918 a lednem 1919 dopraveny do Československa.", "section_level": 1}, {"title": "Turistika.", "content": "Díky zachovanému historickému centru byl Cognac zařazen v roce 2012 na seznam Villes et Pays d'art et d'histoire. Významnými památkami jsou kromě hradu a Svatojakubské brány také radnice, hrázděný dům Maison de la Lieutenance (senešalské sídlo z 15. století), chrámy Église Saint-Léger a Église Saint-Martin, budova bývalého konventu slouží jako kulturní centrum. Město má anglický park o rozloze sedm hektarů, k rekreaci slouží rovněž ostrovy Île David a Île de la Reine. Každoročně se zde koná literární festival a přehlídka pouličního umění Coup de chauffe. K turistickým atrakcím patří naučná trasa Étapes du cognac a plavba po řece v tradičním člunu gabarre. V Cognacu se rovněž nachází obrazárna, knihovna, krytá tržnice, nemocnice a několik středních škol. Nedaleko byla roku 1938 zřízena základna francouzského letectva Base aérienne 709 Cognac-Châteaubernard.", "section_level": 1}], "src_summary": "Cognac je město na jihozápadě Francie. Nachází se 120 km severně od Bordeaux na řece Charente. Žije zde obyvatel. Je sídlem stejnojmenného arrondisementu a po Angoulême druhým největším městem departementu Charente.", "tgt_summary": "Cognac (, Occitan:Conhac) is a commune in the Charente department in southwestern France. It is a sub-prefecture of the department.", "id": 1403889}
{"src_title": "Franz Defregger", "tgt_title": "Franz Defregger", "src_document": [{"title": "Život.", "content": "Deffreger byl synem úspěšného tyrolského farmáře. V mládí projevoval hudební talent a věnoval se kreslení a řezbářství. Jeho matka a dvě sestry zemřely při epidemii tyfu roku 1841. Po smrti otce roku 1858 prodal zděděnou farmu, vyplatil své sestry a všichni odcestovali do Ameriky. Sám brzy změnil rozhodnutí, vrátil se do Evropy a začal studovat řezbářství na odborné škole Michaela Stolze v Innsbrucku. Stolz roku 1860 představil Defreggera Karlu Theodoru von Piloty v Mnichově. Defregger absolvoval přípravnou třídu v Královské škole umění a řemesel u Hermanna Dycka a 19. července 1861 složil přijímací zkoušky na Královskou akademii do ateliéru malby Hermanna Anschütze. V letech 1863-1865 pobýval v Paříži a studoval na École des beaux-arts, navštěvoval muzea a galerie a pilně kreslil. Seznámil se zde s tvorbou barbizonské školy a roku 1864 vystavoval na Salon des Refusés. Po návratu do Tyrol se věnoval zejména portrétování příbuzných a známých. V letech 1867–1870 studoval malbu v ateliéru Karla Theodora von Piloty v Mnichově. Jako malíř se stal velmi populární díky hojným reprodukcím svých děl v časopisech. Roku 1878 ho král Ludvík II jmenoval profesorem historické malby na mnichovské Akademii. Defreggerova mnichovská vila, kterou dal postavit roku 1882, se stala střediskem společenského života. Střídavě pobýval také ve své vile v italském Bolzanu. Roku 1883 obdržel Korunní řád spojený se šlechtickým titulem. Obdržel také pruský řád Pour le Mérite, roku 1885 mu udělil medaili arcivévoda Karel Ludvík a od roku 1905 byl jmenován čestným občanem Mnichova. K Defreggerovým žákům patřili Josef Moroder-Lusenberg a Hans Perathoner, Lovis Corinth, Walter Thor, Hugo Engl, Fritz Prölß a mnoho dalších. Defregger vnímal prudký vývoj moderního umění a proto se roku 1910 vzdal místa na Akademii a věnoval se malbě krajin a portrétů. Zemřel v Mnichově 2. ledna 1921 ve věku 85 let. Po Defreggerovi jsou pojmenovány ulice v Mnichově, Bolzanu a Berlíně, horská chata ve východním Tyrolsku (2963 m n. m.), jeho vila v Bolzanu je chráněnou památkou.", "section_level": 1}, {"title": "Dílo.", "content": "Poprvé na sebe upozornil dílem \"Almlandschaft\" (1860), ve kterém kombinuje přirozenou a bezprostřední svěžest alpské krajiny s velkolepým ztvárněním prostoru a atmosféry. Po návratu do Tyrolska vytvořil v letech 1865-1867 realistické obrazy považované za trvalé hodnoty v dějinách německého umění. Zachytil interiéry tyrolských usedlostí se zvláštní citlivostí k jemným účinkům světla a také několik věrných portrétů (malíř Nikolaos Gyzis). Jeho kompozice jsou laděny v příjemné harmonii teplých tónů a připomínají staré vlámské mistry. Ušlechtilé typy tyrolských venkovanů byly zajímavým tématem pro návštěvníky výstav. Defregger později tento způsob malby postupně opustil a nadále se věnoval žánrové a historické malbě v dekorativních kulisách. Nikdy se nezpronevěřil dobrému vkusu, ale jeho malba ve druhé polovině života příliš vycházela vstříc poptávce. Defregger se stal nejpopulárnějším žánrovým malířem mnichovské školy a proslavil se zejména svými portréty a výjevy ze života v Tyrolsku. Námětem jeho obrazů byli také hrdinové z dob selských povstání nebo bojů za samostatnost Tyrolska v době napoleonských válek. Jeho obraz \"Andreas Hofer na dvoře v Insbrucku\" roku 1879 zakoupil arcivévoda Karel Ludvík jako dar ke stříbrné svatbě císaře Františka Josefa.", "section_level": 1}], "src_summary": "Franz Defregger, po roce 1883 Franz von Defregger (30. dubna 1835, Ederhof, Stronach – 2. ledna 1921, Mnichov), byl rakouský malíř, který se věnoval převážně portrétní, žánrové a historické malbě.", "tgt_summary": "Franz Defregger (after 1883 Franz von Defregger) (30 April 1835 – 2 January 1921) was an Austrian artist known for producing genre art and history paintings set in his native county of Tyrol.", "id": 1250595}
{"src_title": "Ravenala madagaskarská", "tgt_title": "Ravenala", "src_document": [{"title": "Charakteristika.", "content": "Rostlina svými listy poněkud připomíná banánovník. Na rozdíl od něj se však jedná o dřevinu, nikoliv bylinu, a listy jsou všechny uspořádány v jedné rovině. V některých zdrojích je mylně označována za obří bylinu, kmen je však dřevnatý.", "section_level": 1}, {"title": "Popis.", "content": "Ravenala je rozměrná, vytrvalá, stálezelená rostlina s nevětveným dřevnatým kmenem. Dorůstá výšky až 20, výjimečně až 30 metrů a šířky listového vějíře až 8 metrů. Kmen má průměr až 60 cm. U mladých rostlin je kmen podzemní a není ještě patrný. Koruna je složena z velmi rozměrných, dlouze řapíkatých listů, uspořádaných vějířovitě v jedné rovině. Čepele listů jsou často roztřepené větrem na úzké segmenty podobně jako u banánovníku. Květenství má podobné uspořádání jako květenství strelície. Tvoří je dvouřadě uspořádané člunkovité listeny o délce 20 až 25 cm, v jejichž paždí vyrůstají květy. Květy jsou nápadné, oboupohlavné, až 26 cm dlouhé, se 6 smetanovými, volnými okvětními lístky ve dvou kruzích. Tyčinek je 6 a dosahují délky až 16 cm. Semeník je spodní, obsahuje 3 komůrky a nese dlouhou čnělku. Plodem je mnohasemenná tobolka pukající 3 chlopněmi. Obsahuje ledvinovitá, 10 až 12 mm dlouhá semena obklopená modrým míškem.", "section_level": 1}, {"title": "Název.", "content": "Rostlina je tradičně nazývána „palma poutníků“, neboť ve vyhloubených bázích řapíků se zachycuje dešťová voda, která může poskytnout záchranu žíznivým cestovatelům. Vzhledem k tomu, že se v těchto kapsách hromadí také humus a navíc bývají plné komářích larev, jedná se spíše o nouzový zdroj vody.", "section_level": 1}, {"title": "Rozšíření.", "content": "Ravenala pochází z Madagaskaru, kde se přirozeně vyskytuje v tropických vlhkých lesích východních oblastí ostrova. Roste zdomácněle také na Maskarénských ostrovech. Lze se s ní jako s pěstovanou rostlinou setkat v tropech celého světa. Ekologické optimum ravenaly je v teplých a vlhkých oblastech při východním pobřeží Madagaskaru v nadmořských výškách do 450 metrů. Příležitostně vystupuje do výšek až 1000 metrů. Preferuje chránění stanoviště a živinami bohaté, hlinité půdy.", "section_level": 1}, {"title": "Ekologické interakce.", "content": "Květy ravenaly tvoří množství nektaru, který na Madagaskaru vyhledávají některé druhy lemurů, jako je lemur vari (\"Varecia variegata\") nebo lemur tmavý (\"Eulemur macaco\"). Tito primáti slouží jako opylovači a v některých částech roku jsou na nektaru z ravenaly existenčně závislí. V jiných tropických oblastech navštěvují květy kaloni, v Austrálii i medosavky. Rostlina je schopna i samoopylení, tvorba semen je však v takovém případě nízká. Semena rozšiřují ptáci kteří konzumují míšek.", "section_level": 1}, {"title": "Význam.", "content": "Ravenala je v tropech celého světa pěstována jako okrasná rostlina. Je vysazována zejména v parcích a hotelových zahradách. V soukromých zahradách se vzhledem ke svým rozměrům většinou nepěstuje. Daří se jí v hlubokých, humózních, středně vlhkých a dobře propustných půdách na plném slunci. Je to tropická rostlina, prospívající v zóně odolnosti 10 až 11. Je možno ji pěstovat např. na nejjižnější Floridě, jižním Texasu a jižní Kalifornii. Množí se výsevem semen nebo odnožemi. Ravenala má v oblasti svého původu ekonomický význam a poměrně mnohostranné využití. Listy poskytují krytinu na střechy, z řapíků se zhotovují stěny, z kůry podlahy. V Indii se listy používají také jako balicí materiál. Ze šťávy získané z naříznutého kmene lze získat cukr. Mladé listy místně slouží jako zelenina. Semena jsou jedlá a mají moučnatou konzistenci. Jedlý je i míšek obklopující semena, je však bez chuti. Ze semen se vyrábí jedlý olej. Dřeň kmene se používá jako krmivo pro dobytek. Nálev z listů slouží v Indii při léčení cukrovky a ledvinových kamenů.", "section_level": 1}], "src_summary": "Ravenala madagaskarská (\"Ravenala madagascariensis\") je druh rostliny z čeledi strelíciovité a jediný druh rodu ravenala. Je také známá pod triviálním názvem „palma poutníků“. Je to nápadná, rozměrná dřevina nezaměnitelného vzhledu, jejíž korunu tvoří vějíř dlouze řapíkatých listů, které připomínají listy banánovníku. Pochází z tropických pralesů východního Madagaskaru. V domovině její květy opylují lemuři. Ravenala je v tropických oblastech celého světa vysazována jako okrasná rostlina. Je také místně využívána např. při stavbě střech či stěn obydlí a má význam i v medicíně.", "tgt_summary": "Ravenala is a genus of flowering plants with a single species, Ravenala madagascariensis, commonly known as the traveller's tree, traveller's palm or East-West palm, from Madagascar. It is not a true palm (family Arecaceae) but a member of a monocotyledonous flowering plant family, Strelitziaceae. The genus is closely related to the southern African genus \"Strelitzia\" and the South American genus \"Phenakospermum\". Some older classifications include these genera in the banana family (Musaceae). Although it is usually considered to be a single species, four different forms have been distinguished.", "id": 1160323}
{"src_title": "Senátní palác (Moskevský kreml)", "tgt_title": "Kremlin Senate", "src_document": [{"title": "Historie.", "content": "Rozhodnutí o výstavbě budovy senátu je spojeno s administrativními reformami Kateřiny II. v 60. letech 18. století. Senát byl tehdy rozdělen na odbory a dva z nich (pro práva šlechty a soudní) byly přeneseny z Petrohradu do Moskvy. Roku 1776 proběhl odkup kremelských paláců od knížecích rodů Trubeckých a Barjatinských, aby na jejich místě mohla vzniknout nová budova. Trojúhelníkový pozemek vzniknul mezi kremelskou hradbou, Arzenálem a Čudovským klášterem. Z dvou předložených projektů (Karl Blank a Matvěj Kazakov) byl vybrán ten Kazakovův, Blank byl jmenován konzultantem při výstavbě. Stavba byla dokončena roku 1787, interiéry o tři roky později Na kupoli byla původně umístěna pozlacená socha svatého Jiří na koni (moskevský městský znak). Roku 1812 však byla tato socha na Napoleonův příkaz sňata a odvezena do Francie. Roku 1856 došlo k velké opravě, po které sem byly umístěny soudní úřady. Tehdy byl také odvezený svatý Jiří na kupoli nahrazen velkou carskou korunou s nápisem \"Zákon\" (symbol carské zákonnosti) a budově se začalo říkat Budova soudních nařízení. Až do roku 1865 zde zároveň sídlilo Moskevské palácové architektonické učiliště. V porevolučním období byla carská koruna sňata a nahrazena žerdí s vlajkou SSSR. Protože bylo hlavní město přeneseno z Petrohradu do Moskvy, Senátní palác byl určen jako sídlo Rady lidových komisařů RSFSR, později Vlády SSSR. Mezi lety 1918-1922 zde žil i pracoval V. I. Lenin. Až do roku 1994 byla uvnitř uchovávána jeho pracovna v původním stavu, poté byla přesunuta do Leninova muzea v obci Gorki Leninskije. V sovětském období byly v Kateřinském sále (tehdy nazývaném Sverdlovský) udělovány státní řády a medaile. Zasedalo zde i politbyro KSSS. Byl to právě Senátní palác, nad kterým byla 25. prosince 1991 v 19 hodin a 38 minut poprvé vztyčena vlajka Ruské federace (kupole je dobře vidět z Rudého náměstí). Od roku 1994 zde ovšem vlaje prezidentská standarta, neboť budova začala být využívána jako rezidence ruských prezidentů.", "section_level": 1}, {"title": "Architektura.", "content": "Senátní palác je největším realizovaným projektem architekta Kazakova. Ten chtěl, aby budova symbolizovala občanské ideály, zákonnost a spravedlnost. Zvolil proto klasické antické formy, čímž objekt získal ráz strohosti, zdrženlivosti a lakoničnosti. Jejím nejvýraznějším prvkem je kupole, kterou chtěl Kazakov posílit architektonický výraz Rudého náměstí jakožto hlavního náměstí Moskvy. Půdorys Senátního paláce je trojúhelníkový (odpovídá tvaru vyčleněného pozemku), uvnitř trojúhelníku se nachází ještě dvě symetrická křídla. Vnější fasáda má tři rizality, tvořené pilastry dórského řádu. Přízemí je tvořeno rustikou, což budově dodává monumentální ráz a sjednocuje objem. Rohy jsou seříznuty a dekorovány opět rizality, stylizovanými do vítězných oblouků, kterýžto motiv se opakuje uprostřed všech třech fasád. Do vnitřního dvora vede ze Senátního náměstí okázalá brána s iónskými čtyřsloupovými portiky a frontonem, nad kterým se tyčí kupole oválného sálu. V nejzazším konci vnitřního dvora je situován kompoziční střed budovy, Kateřinský sál zastřešený velikou kupolí. Původně byl zamýšlen jako místo stavovských shromáždění, dnes zde probíhají nejrůznější oficiální akce s účastí prezidenta. Výška sálu až ke kupoli činí 29 m. Stěny mezi okny jsou vyplněny basreliéfy zobrazujícími ruská knížata a cary. Mezi sloupy byly umístěny vysoké reliéfy na alegorické náměty z díla Gavrily Děržavina a Nikolaje Lvova, oslavující státnickou činnost Kateřiny II. (vyzdvihují klasicistní ideály zákonnosti, spravedlnosti a vzdělání).", "section_level": 1}], "src_summary": "Senátní palác () je jeden z paláců Moskevského kremlu. Vystavěn byl v letech 1776-1787 ve stylu klasicismu na popud carevny Kateřiny II. Veliké. Autorem projektu byl architekt Matvěj Fjodorovič Kazakov. Palác byl zamýšlen jako pobočka ruského senátu, již od roku 1856 však sloužil pro potřeby ministerstva spravedlnosti, po revoluci zde sídlila vláda Sovětského svazu. Právě nad touto budovou zavlála roku 1991 poprvé vlajka Ruské federace. V současnosti slouží jako pracovní rezidence prezidenta Ruské federace.", "tgt_summary": "The Kremlin Senate () is a building within the grounds of the Moscow Kremlin in Russia. Initially constructed from 1776 to 1787, it originally housed the Moscow branch of the Governing Senate, the highest judiciary and legislative office of Imperial Russia. Currently, it houses the Russian presidential administration and is a highly secured and restricted area closed to the public. At present, only the southern corner façade, opposite the Tsar Cannon can be viewed.", "id": 671503}
{"src_title": "Kristkův dům", "tgt_title": "Kristek House", "src_document": [{"title": "Historie vzniku.", "content": "Surrealista Lubo Kristek se narodil v Brně a v dětství žil na Tišnovské ulici. V roce 1968 emigroval do tehdejšího Západního Německa, odkud podnikal studijní cesty do mnoha dalších zemí. V roce 2015, po celoživotní pouti, se na tuto ulici vrátil a prostřednictvím Kristkova domu přinesl výtvarný cyklus nazvaný \"Sisyfiade aneb Balvan v čase\". Osudový návrat v jeho mysli zrodil představu filmového zpracování Sisyfova příběhu. V duchu příběhu Kristek proměnil i svůj dům, který se stal filmovou scénu a monumentální asambláží.", "section_level": 1}, {"title": "Popis.", "content": "Původní myšlenka vychází z mýtu o Sisyfovi, obzvláště z nového pohledu, který uvádí francouzský spisovatel a dramatik Albert Camus a dále rozvíjí český dramatik a herec Jiří Voskovec, s nímž se Kristek setkal v 70. letech během své šňůry výstav v USA. Voskovcovy úvahy zaznamenané na gramofonové desce \"Relativně vzato\" se soustředí na osvobození Sisyfa, uvězněného v neodvratném osudu, ve chvílích, kdy sestupuje z vrcholku kopce k jeho úpatí pro balvan. V těchto chvílích je naprosto svobodný - nemá \"balvan\". Lubo Kristek toto pojetí dále rozvíjí a transformuje do časových souvislostí – Sisyfa nechá obíhat na minutové ručičce ciferníku. Hodinový stroj speciálně pro Sisyfův stroj času navrhla a realizovala firma Elekon (Vyškov), odborník na věžní a fasádní hodiny (bylo třeba vyřešit zejména zátěž a vyvážení). Systém zajišťuje přesný čas i jeho automatickou změnu. Obzvláště zajímavý je přechod z času letního na zimní. Další zákoutí domu je spojeno s Kristkovou úvahou, že lokálka Tišnovka nikdy nezanikla, dodnes existuje a je třeba ji umělecky zviditelnit. Proto je zasazena do autorova tvůrčího symbolu – nebeské dálnice. Nad tím vším se ve volném prostoru vznášejí dva ptáci, kteří se osvobodili ze svých skořápek (připomínka ab ovo, tedy z vejce či od počátku). Autor vnímá dům jako živou, stále se měnící bytost. Dominantu monumentální asambláže tvoří zlaté ruce vztahující se k nebi a chránící živý strom.", "section_level": 1}, {"title": "Kontext.", "content": "Kristkovy asambláže jsou svědectvím o proměnách doby. V 60. letech (například asambláž \"Nosící\", 1969) přinášejí existenciální tematiku, později (\"Odhlučněná esetika luxusna\", 1976) kritiku konzumu. V 80. letech zanechal Kristek své stopy v krajině, kde tvořil z materiálů a předmětů, které vyvrhlo moře či přinesla náhoda (\"Kristus z ostnatého drátu\", 1983, \"Mořský kůň\", 1986). V roce Sametové revoluce vytvořil z otevřeného okna asambláž s okřídlenou maskou (\"Gloria, zrození Homo divinensus intelektes\", 1989), v následující dekádě se v jeho díle pod povrchem nachází smetiště (\"Na smetišti časů\", 1994). S přelomem milénia akcentuje nesoulad mezi možnostmi vědy a úrovní etiky (\"V předčasně klonovaném věku jedné planety\", 2003). Kristkův dům do sledu autorových asambláží přináší motiv domova, soukromí a vztahu člověka k přírodě v éře zacykleného lidského pachtění. Kristkův dům se stal dějištěm filmů \"Ab ovo\" a \"Sisyfiade\". Zařadil se k významných počinům Lubo Kristka, kterými jsou např. jeho příspěvek k sakrálním stavbám názedním oltářem \"Transcendentální kompozice mezi utrpením a nadějí\" (1977) ve vysvěcené kapli v německém Penzingu či realizace \"Pomníku pro pět smyslů\" (1991) pro Neues Stadtmuseum v Landsbergu, velkoformátové plastiky v architektuře \"Strom vědění\" (1981) v landsberském Gymnáziu Ignaze Köglera a bronzové kašny \"Pijící\" (1988) v lázních Greifenberg. Mezinárodní pozornosti dosáhl také desítkami happeningů a performancí (které od 70. let uspořádal v Německu, USA, Kanadě, Itálii, Španělsku, České republice, Rakousku, Turecku, Belgii, Polsku či na Slovensku), v nichž lze vysledovat návaznost na freudovskou psychoanalýzu a které se nesou v duchu paranoicko-kritické metody Salvadora Dalího. Česká republika je součástí jeho trojstátní sochařské pouti nazvané Kristkova podyjská glyptotéka.", "section_level": 1}], "src_summary": "Kristkův dům je budova, která byla sochařem Lubo Kristkem upravena do podoby asambláže a přináší výtvarné zpracování mýtu o Sisyfovi. Nachází se v Brně-Černých Polích na rohu ulic Tišnovská a Trávníky.", "tgt_summary": "Kristek House () is a building on the corner of Tišnovská and Trávníky Streets in Brno, Czech Republic that was transformed into a monumental assemblage by the Czech sculptor, painter and action artist Lubo Kristek. The house-assemblage is dedicated to the myth of Sisyphus.", "id": 125899}
{"src_title": "Christian Felix Weiße", "tgt_title": "Christian Felix Weiße", "src_document": [{"title": "Život.", "content": "Christian Felix Weiße se narodil 28. ledna 1726 v Annabergu na úpatí Krušných hor, cca 10 km od českých Vejprt. Jeho otec, Christian Heinrich Weiße byl rektorem na latinské škole a učitelem orientálních i moderních evropských jazyků. Když byl Christianovi jeden rok, rodina se přestěhovala do Altenburgu, kde navštěvoval gymnázium a činil své první pokusy o psaní poesie. V letech 1745–1750 studoval filologii a teologii na univerzitě v Lipsku. V této době se seznámil s předními německými literáty, jako byli Christian Fürchtegott Gellert, Gotthold Ephraim Lessing, Friederike Caroline Neuberová, Gottlieb Rabener a Ewald Christian von Kleist. Po dokončení studia se stal soukromým učitelem hraběte z Geyersbergu, který rovněž v Lipsku studoval. V roce 1759 navštívil Paříž a po návratu přestal být učitelem hraběte z Geyersbergu, ale stal se jeho společníkem na zámku v Burgscheidungen. V témže roce jej požádal Friedrich Nicolai, aby se stal editorem časopisu \"Bibliothek der schönen Wissenschaften\". Weiße pak tento časopis vydával až do roku 1788. V roce 1762 se Weiße stal v daňovým úředníkem v Lipsku a o rok později se oženil s Christiane Platnerovou, sestrou lékaře a antropologa Ernsta Platnera. V roce 1790, díky hraběti Schulenburgovi, získal zámek ve Stötteritz (dnes předměstí Lipska). Úplně jej rekonstruoval a založil tam anglickou zahradu. Vedle vlastní poesie a divadelních her měl Weiße velký úspěch se svým časopisem pro děti \"Der Kinderfreund\". V letech 1775–1882 vyšlo 24 svazků a časopis se tak stal prvním pravidelným německým dětským časopisem. Čtyři z jeho básní zhudebnil Wolfgang Amadeus Mozart. Velký úspěch měla rovněž libreta k singspielům Johanna Adama Hillera. Zemřel 16. prosince 1804 na svém zámku v Stötteritz. Pohřben je na hřbitově Alter Johannisfriedhof v Lipsku. Jeho syn, Christian Ernst Weiße, se stal právníkem a historikem.", "section_level": 1}], "src_summary": "Christian Felix Weiße (28. ledna 1726 Annaberg – 16. prosince 1804 Stötteritz, Lipsko) byl německý spisovatel, operní libretista a pedagog. Je pokládán za otce německé dětské literatury.", "tgt_summary": "Christian Felix Weiße (1726–1804) was a German writer and pedagogue. Weiße was among the leading representatives of the Enlightenment in Germany and is regarded as the founder of German children's literature.", "id": 191110}
{"src_title": "Mattia Preti", "tgt_title": "Mattia Preti", "src_document": [{"title": "Život.", "content": "Narodil se v malém městečku Taverna v Kalábrii. Byl nazýván \"Il Cavalier Calabrese\" (Kalábrijský rytíř) poté, co byl přijat do Řádu sv. Jana, řádu rytířů na Maltě v roce 1660. Byl obdivovatelem Caravaggistů, obdivoval také Giovanni Battistu Caracciolu, tím se vysvětluje jeho celoživotní zájem o styl Caravaggia. V roce 1630 odešel Pretti za svým bratrem do Říma. Seznámil se tam s malířskou technikou Caravaggia a jeho školy, stejně jako s dílem Guercina, Rubense, Guido Reniho a Giovanni Lanfranca. V Římě namaloval freskové cykly v kostelech \"Sant' Andrea della Valle\" a \"San Carlo ai Catinari\". Mezi lety 1644 a 1646 žil v Benátkách. Navrátil se do Říma, kde zůstal až do roku 1653. Podnikl studijní cesty do Modeny, Parmy, Bologni a Benátek. Do Říma se vrátil v letech 1660-61. Maloval fresky pro kostel \"San Biagio\" v Modeně (cca 1651-2) a podílel se na freskové výzdobě Palazzo Pamphilj ve Valmontonu (dokumentovaný v letech 1660-61), kde spolupracoval s Pierem Francescem Molem, Gasparem Dughetem, Francescem Cozza, Giovanni Battista Tassi (il Cortonese) a Guglielmo Cortese. Kolem roku 1640 namaloval pro kostel \"San Carlo ai Cartinari\" namaloval obraz \"Almužna sv. Karla Boromejského\". Dílo je ovlivněno mistry vrcholného římského baroka například Lanfrancem či Cortonou. V roce 1651 vytvořil fresky v kostelech \"Sanť Andrea della Valle\", v Modeně v kostele \"San Biago\" v letech 1653 až 1656. Dílo je ovlivněno malířem Guercinem a benátským koloritem. V letech 1656 až 19 maloval votivní obrazy proti moru. Na obrazech převládají temné tóny, přesto působí živým dojmem, hlavně proto že jeho postavy jsou zobrazeny velmi přirozeně. Preti pracoval se složitým kompozičním plánem, používal pro něho typické světelné efekty. Svědčí o tom obrazy \"Abšolómova hostina\" a \"Belsazarova hostina\", oba vytvořené před rokem 1660 v Neapoli. Poté, co se stal rytířem Řádu sv. Jana, odcestoval v roce 1659 na Maltu a většinu zbytku svého života strávil tam. Preti přeměnil interiér katedrály sv. Jana ve Vallettě v obrovskou sérii obrazů o životě a mučednictví sv. Jana Křtitele (1661-1666). Na Maltě najdeme také mnoho obrazů Pretiho v soukromých sbírkách a ve farních kostelech. Jeho skvělá reputace vedla k rozšíření okruhu jeho patronů a získával zakázky z celé Evropy. Preti měl štěstí, že jeho umělecká kariéra trvala dlouho a také byl velmi pracovitý. Jeho obrazy, které reprezentují bujný pozdně barokní styl, jsou v držení mnoha světových muzeí, včetně významných sbírek v Neapoli, Vallettě a v jeho rodném městě Taverna.", "section_level": 1}, {"title": "Galerie.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "\"Daňový peníz\".", "content": "\"Daňový peníz\" - podle Pretiho životopisce Domoniciho vznikl obraz na Maltě. Preti jako rytíř řádu na Maltu odcestoval v roce 1660. Jeho úkolem bylo dohlédnout na umělecké práce na katedrále San Giovanni. Preti se na Maltě znovu setkal s pracemi Caravaggia, který na Maltě vytvořil několik obrazů. Tématem obrazu \"Daňový peníz\" je Kristův výrok: \"Odevzdejte tedy, co je císařovo, císaři\". Petr předkládá výběrčímu daní zlatý peníz, který našel v rybě, kterou podle Kristova příkazu vylovil. Z tmavého pozadí vystupuje šest postav, osvětlených sporým světel ze zdroje, který malíř nezachytil. Ústředním, nejdůležitějším bodem obrazu je Petrova ruka se zlatým penízem. Ostatní postavy jsou zachycené jen fragmentálně.", "section_level": 2}], "src_summary": "Mattia Preti (24. února 1613 – 3. ledna 1699) byl italský barokní malíř, pracující v Itálii a na Maltě. Byl také členem Řádu rytířů svatého Jana v Jeruzalémě a na Maltě.", "tgt_summary": "Mattia Preti (24 February 1613 – 3 January 1699) was an Italian Baroque artist who worked in Italy and Malta. He was appointed a Member of the Order of Saint John.", "id": 1259041}
{"src_title": "Peggy March", "tgt_title": "Peggy March", "src_document": [{"title": "Kariéra.", "content": "Ve svých čtrnácti letech roce 1962 natočila první singl \"Little Me / Pagan Love Song\" a právě píseň \"Little Me\" a tehdy opravdu drobná postava jí vysloužily přezdívku Little Peggy March, kde March připomíná měsíc březen, kdy se narodila. Přezdívku Little Peggy March používala ještě v letech 1963 a 1964. Pak se již držela uměleckého jména Peggy March. V lednu 1963 natočila píseň \"I Will Follow Him\", což byla anglická coververze francouzské písně \"Chariot\", kterou rok před tím natočila Petula Clark. Tato píseň se pak stala v dubnu jedničkou na americké hitparádě. Finanční prospěch z tohoto úspěchu ale neměla. Protože byla nezletilá, spravoval její honoráře její tehdejší manažer Russell Smith a to tak, že jí v roce 1966 zůstalo 500 dolarů. Do roku 1964 měla Peggy March celkem pět hitů, které se dostaly do Hot 100 v americké hitparádě. Od roku 1963 nahrávala také singly v italštině a od roku 1964 také v němčině. A byly to právě písně v němčině, kterými se prosadila v Evropě. V roce 1965 se zúčastnila písňového festivalu v Baden-Badenu, kde zvítězila s písní \"Mit 17 hat man noch Träume\". Její úspěchy v Německu zapřičinily, že se v roce 1969 přestěhovala do Mnichova, kde žila 12 let. V Německu se dvakrát (1969 a 1975) zúčastnila kvalifikačního předkola Velké ceny Eurovize a pokaždé se umístila na druhém místě. Podnikla také turné po tehdejší NDR a vystoupila na festivalu v Sopotech.", "section_level": 1}, {"title": "Osobní život.", "content": "Peggy March dokončila střední školu „Lansdale Catholic High School“ v roce 1966. 19. května 1968 se provdala za svého druhého manažera Arnolda „Arnie“ Harrise. Od roku 1969 žili spolu v Mnichově, kde se jim v roce 1974 narodila dcera Sande. Aby Sande mohla navštěvovat školu v Americe, přestěhovali se v roce 1981 do USA a od roku 1999 žili na Floridě. Peggy často zajíždí do Evropy vystupovat i natáčet a to i poté, co jí v roce 2013 zemřel manžel.", "section_level": 1}], "src_summary": "Peggy March (roz. \"Margaret Annemarie Battavio\", 8. března 1948 Lansdale, Pensylvánie) je americká zpěvačka pop music. Známou se stala v roce 1963 díky milionu prodaných desek s písní: \"I Will Follow Him\" (česky: \"Budu ho následovat\"). Ačkoli je někdy připomínána jako zpěvačka jediného úspěšného hitu, pokračovala ve své pěvecké kariéře v Evropě až do sedmdesátých let 20. století.", "tgt_summary": "Peggy March (born Margaret Annemarie Battavio, March 8, 1948 in Lansdale, Pennsylvania) is an American pop singer. In the United States, she is primarily known for her 1963 million-selling song \"I Will Follow Him\". Although she is sometimes remembered as a one-hit wonder, she continued to have success in Europe well into the 1970s.", "id": 283755}
{"src_title": "Georgij Vasiljevič Florovskij", "tgt_title": "Georges Florovsky", "src_document": [{"title": "Život.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Dětství a mládí.", "content": "G. V. Florovskij se narodil 28. srpna či 9. září 1893 v Jelisavetgradu (dnešní Kropyvnyckyj, střední Ukrajina) v rodině pravoslavného kněze. Bratr A. V. Florovského. V roce 1894 se rodina přestěhovala do Oděsy, kde otec získal místo představeného katedrálního chrámu a zároveň rektora oděského semináře. Již jako školák Florovskij studoval jazyky – angličtinu, němčinu, francouzštinu, latinu, řečtinu a hebrejštinu. V roce 1916 absolvoval historicko-filozofickou fakultu Imperátorské novorossijské univerzity (nyní Oděská národní univerzita I. I. Mečnikova), kde navíc studoval dějiny filozofie a přírodní vědy. Podobně jako řada jeho současníků v období války a revoluce se už coby student snažil pochopit realitu prostřednictvím filozofie. „Osudy a minulost ruské teologie pro mě vždy byly historií, která vytváří současnost a v ní bylo nutné najít sebe sama,“ napsal pak mnohem později v předmluvě ke svým \"Cestám ruské teologie.\"", "section_level": 2}, {"title": "Emigrace, pražské období.", "content": "V roce 1920 Florovskij získal titul soukromý docent a zároveň tehdy emigroval. Jeho cesta vedla přes Bulharsko do Prahy, kde v té době našla útočiště řada představitelů ruské inteligence. V roce 1922 se v Praze oženil s Xenií Ivanovnou Simonovou. Od téhož roku také Florovskij vyučoval na místní Ruské právnické fakultě a na Vysoké škole ekonomické, kde přednášel dějiny ruské literatury. V roce 1923 Georgij Vasiljevič obhájil svoji magisterskou diplomovou práci na téma \"Historická filozofie Gercena\". Florovskij se v Praze stal členem \"Bratrstva svaté Sofie\", které založil protojerej Sergej Bulgakov, s nímž se však následně radikálně názorově rozešel. Společně s N. S. Trubeckým, P. N. Savickým, P. P. Suvčinským a dalšími se zde stal jedním ze zakladatelů euroasijského hnutí a podílel se na vytvoření sborníku-manifestu \"Odchod k východu\" (1921). Avšak jeho sympatie k tomuto učení netrvaly dlouho: podílel se ještě na dvou evroasijských sbornících (\"Na cestách,\" Berlín, 1922; \"Rusko a katolictví\", Berlín 1923) a poté se dostal do sporu s představiteli tohoto hnutí. Nakonec vzájemnou spolupráci definitivně ukončil článek \"Euroasijské pokušení,\" který Florovskij publikoval v roce 1928. V roce 1923 se také Florovskij zúčastnil příprav prvního organizačního sjezdu \"Ruského studentského křesťanského hnutí\" v Přerově. Ve 20. letech se Florovskij také spřátelil s N. A. Berďajevem, jejich vzájemné kontakty však ochladly, když Florovskij nepřijal Berďajevovo filozofické učení a navíc ho odsoudil ve svých \"Cestách ruské teologie\".", "section_level": 2}, {"title": "Život a činnost v Paříži.", "content": "Florovskij v roce 1926 přijal pozvání katedry patrologie nově otevřeného Bohosloveckého institutu a odjíždí z Prahy do Paříže. Georgij Vasiljevič byl již tehdy všeobecně znám jako patrolog. Přestože neměl žádné speciální teologické vzdělání, byl v této oblasti vynikajícím samoukem. Učitelský sbor tohoto institutu tvořili profesoři předrevoluční duchovní školy (Anton Kartašov, episkop Venjamin (Fedčenkov)), a také významní představitelé inteligence, kteří se „vrátili k církvi“ (Sergej Bulgakov, Vasilij Zenkovskij a další). Florovskij měl mezi nimi zvláštní postavení: byl solidární se svými kolegy, pokud se týkalo snahy o oživení pravoslavného bohosloví a účasti na ekumenických setkáních s jinověrci, ale vždy stál v opozici k tehdy dominujícímu nábožensko-filozofickému hnutí spojenému s „sofiologií“ Vladimíra Solovjova. V Paříži byl Florovskij členem spolku \"Ikona\". V roce 1931 byl vysvěcen na diákona a v roce 1932 přijal kněžské svěcení z rukou metropolity Jevlogije (Georgijevského), exarchy Západní Evropy Konstantinopolského patriarchátu. Období pařížského pedagogického působení se staly pro otce Georgije velmi plodnými: právě tehdy publikoval dvě knihy o učení otců (\"Východní otcové IV. století\" a \"Byzantští otcové V.-VII. století\") a \"Cesty ruské teologie\". K tomu, abychom plně pochopili význam tohoto literárního počinu pro danou dobu, můžeme připomenout jednu z nejčastějších poznámek otce Georgije z jeho přednášek o patrologii: „Otcové Církve,“ říkal Florovskij, „ze všeho nejčastěji bohoslovili, aby zavrhli heretiky. Ve snaze napravit „nesprávná“ slova křesťanského zvěstování nalézali „správná“ slova tak, že se je snažili vysvětlit, vyjádřit, ale nenalézali Pravdu, která zůstává vždy Pravdou díky svému božskému původu.“ V tomto přístupu je ukryta základní psychologická metoda Florovského kritiky ruské kultury. Otec Georgij přistupoval k bohosloví sice konzervativně, rozhodně však ne zpátečnicky. Jelikož byl historik, odmítal jakékoliv přihlouplé klanění se historii jako takové. Jeho hlavní starostí nebyla nikdy idealizace minulosti, ale problémy současnosti. Psychologickým impulzem, který Florovského inspiroval při psaní knih, bylo odmítnutí tzv. sofiologie ve všech jejích podobách, především pak v pracích jejích hlavních představitelů V. S. Solovjova, S. Bulgakova a otce Pavla Florenského. Ruská sofiologie byla podle něho jen jakousi větví německého idealismu, svérázným gnosticismem a celkově nezákonným použitím filozofie k vyjádření křesťanským dogmat. Pro Georgije Florovského spočívala základní myšlenka a úkol patristiky v nalezení správného klíče ke vzájemnému vztahu mezi filozofií a teologií. Sofiologové podle jeho názoru tento klíč vymezili nesprávně, avšak může být nalezen na příkladech řeckých otců, tedy v křesťanském helénismu, který se zřekl všech zdrojů cizích křesťanství, odsoudil svého zakladatele Órigena a dokázal se proměnit vnitřně, aby se stal skutečně křesťanským. Otec Georgij napsal: „Spisy svatých otců, to je nejen nedotknutelná pokladnice tradic. Jejich díla jsou pro nás zdrojem tvůrčí inspirace, příkladem křesťanského hrdinství a moudrosti. ...(cestou) k nové křesťanské syntéze, o kterou tak usiluje a již vzývá naše současnost. Přišel čas, abychom náš rozum uvedli do souladu s církví a vzkřísili pro sebe svaté a milostiplné základy církevního myšlení.“ Na tradičním aktu Sv. Georgijevského institutu v roce 1935 pronesl otec Georgij řeč nazvanou \"Úkoly ruského bohosloví\". Jak píše Anton Aržakovskij, o. Georgij v této řeči poznamenal: „Absence perspektivy ruské historie ..., nedostatečné sebeuvědomění ruské teologie ..., neodvratný návrat k byzantskému myšlení.“ Řeč „doslova rozmetala Bulgakovovi drahou myšlenkovou niť ruské sofiologie a zněla jako otevřené vyhlášení války synů otcům.“ V roce 1937 obdržel čestný doktorát teologie (honoris causa) na univerzitě v Edinburghu. V létě roku 1939, krátce po dokončení práce na knize \"Cesty ruské teologie\", byl otec Georgij Florovskij v Bělehradě, kde jej zastihl začátek války. Sklad vydavatelství byl zničen německou bombou a kniha se tak stala bibliografickou raritou. Válku strávil otec Georgij v Jugoslávii a v roce 1944 se ocitl u bratra v Praze, o rok později se mu podařilo vrátit do Paříže. Jelikož katedru patrologie vedl tehdy archimandrita Kiprián (Kern), Florovskij zde začal vyučovat morální teologii.", "section_level": 2}, {"title": "Odchod do USA.", "content": "Na pozvání amerického metropolity Feofila (Paškovského) odjel otec Georgij v roce 1948 do New Yorku, kde se stal profesorem dogmatického bohosloví, patrologie a pastorální teologie a později i děkanem Duchovního semináře sv. Vladimíra. Protojerej Jovan Mejendorf, významný ruský zahraniční představitel, ve své předmluvě k 3. vydání knihy \"Cesty ruské teologie\" píše o Florovského americkém období: „Protože se okamžitě přesvědčil o tom, že pravoslaví v Americe je už dávno americké, tj. odpovídá americkým akademickým normám a vyžaduje systém duchovního vzdělávání v anglickém jazyce, otec Florovskij, nehledě na vlastní zakořeněnost v ruském prostředí a na vše ruské, co v něm bylo, se horlivě a úspěšně pustil do přetváření školy, které bylo ve značné míře dovršeno ještě v době jeho působení v jejím čele (1948-1955).“ Florovskij se také jako uznávaná autorita pravoslavného bohosloví začal aktivně účastnit amerického univerzitního života, a tak přednášel a psal. Nicméně další obsáhlejší spisy již nevydal. Co se týká ekumenického hnutí, v něm se Florovskij stal prakticky jediným hlasem pravoslaví. Tím pádem se jako člen výkonného výboru nově vytvořené Světové rady církví stal prakticky jedním ze zakladatelů. Uznávanou autoritou se protojerej Georgij Florovskij stal nejen v církevních a ekumenických kruzích. Ruští slavisté a historikové, kteří znali jeho \"Cesty ruské teologie,\" uznávali jeho historické zásluhy a erudici. V roce 1954 byl zvolen prezidentem Národní rady církví v USA. V letech 1956 až 1964 Florovskij působil jako profesor církevní historie na Harvardově univerzitě. V roce 1964 odešel do penze a přestěhoval se do Princetonu, kde na místní univerzitě pokračoval v práci jako hostující profesor na katedrách slavistiky a bohosloví. Georgij Florovskij zemřel 11. srpna 1979 v Princetonu. Zádušní mše se konala v chrámu sv. Vladimíra v Trentonu, ve kterém on sám tak často sloužil bohoslužby hojně navštěvované mnoha jeho kolegy a studenty.", "section_level": 2}, {"title": "Kritiky a hodnocení.", "content": "Základem Florovského teologie je myšlenka neopatristické syntézy, která je chápána jako tvůrčí přístup díky tomu, že zahrnuje současné filozofické zkušenosti a zároveň se vrací k tradici svatých otců jediné světové církve. Nikolaj Losskij mluvil o Florovském jako o „nejpravoslavnějším ze všech současných ruských filozofů“. Známý hodnostář pravoslavné církve ve Spojených státech Jovan Mejendorf v předmluvě k \"Cestám ruské teologie\" poznamenal na adresu Florovského, že ač byl v oblasti bohosloví vynikajícím samoukem bez formální bohoslovecké přípravy, dokázal se nejen ponořit do učení otců, ale dokonce se stát známým patrologem. Mnozí mluvili o jeho \"Cestách ruské teologie\" jako o základním bibliografickém přehledu historie duchovní kultury v Rusku. Kniha se dočkala mnoha vydání. Nikolaj Berďajev začíná svoji recenzi \"Cest ruské teologie\" slovy: „Kniha otce Georgije Florovského dostala nesprávný název, měla se jmenovat \"Bloudění ruského pravoslaví\" nebo dokonce vzhledem k šířce látky, kterou kniha zpracovává, \"Bloudění ruské mysli\" či \"Bloudění ruské duchovní kultury.\"“ Berďajev i Lebeděv se zmiňují o tom, že kniha je věnována bohosloví v jeho tradičním významu v duchu 19. století, nicméně Florovskij neopodstatněně překročil tuto hranici a hodnotí nejen ruské bohosloví, ale celou ruskou duši. „Podle Florovského,“ píše protojerej Lev Lebeděv, „ruská duše jako celek … jde špatnou cestou.“ Celkově se názory Florovského s přibývajícími lety evolučně vyvíjely a měnily směrem k ortodoxnímu, tradičnímu pravoslavnému bohosloví.", "section_level": 1}], "src_summary": "Georgij Vasiljevič Florovskij (28. srpna / 9. září 1893, Jelisavetgrad, Ruské impérium – 11. srpna 1979, Princeton, USA) byl pravoslavný kněz ruského původu, protojerej, náboženský myslitel, teolog, filozof a historik; člen ekumenického hnutí a jeden ze zakladatelů Světové rady církví (\"World Council of Churches)\". Postupně byl profesorem Pravoslavného teologického institutu sv. Sergeje v Paříži (1926–1939, 1947–1948) a profesorem a děkanem Pravoslavného duchovního semináře sv. Vladimíra v New Yorku (1948–1955), byl též profesorem na univerzitách v Harvardu a Princetonu.", "tgt_summary": "Georges Vasilievich Florovsky (Russian: Гео́ргий Васи́льевич Флоро́вский; September 9 [O.S. August 28], 1893 – August 11, 1979) was an Orthodox Christian priest, theologian, historian and ecumenist. Born in Odessa, in the Russian Empire, he spent his working life in Paris (1920–1949) and New York (1949–1979). With Sergei Bulgakov, Vladimir Lossky, Justin Popović and Dumitru Stăniloae he was one of the more influential Orthodox Christian theologians of the mid-20th century. He was particularly concerned that modern Christian theology might receive inspiration from the lively intellectual debates of the patristic traditions of the undivided Church rather than from later Scholastic or Reformation categories of thought.", "id": 2246958}
{"src_title": "Adénie", "tgt_title": "Adenia", "src_document": [{"title": "Charakteristika.", "content": "Adénie mají tak různorodé životní formy, že se jim v tomto ohledu vyrovná pouze několik jiných rodů kvetoucích rostlin, jako je pryšec nebo starček. Jsou mezi nimi druhy pouštních oblastí, adaptované na extrémní podmínky, i druhy rostoucí v tropických deštných lesích. Nalezneme mezi nimi bylinné i dřevnaté liány, sukulentní keře, stromy se ztlustlým kmenem i hlíznaté byliny. Stonek některých druhů ze suchých oblastí (\"Adenia pechuelii\", \"A. globosa\") je přeměněn v nadzemní hlízovitý útvar, z něhož v příznivých podmínkách vyrůstají olistěné nesukulentní prýty.", "section_level": 1}, {"title": "Popis.", "content": "Adénie jsou převážně dvoudomé byliny, dřeviny a úponkaté liány, někdy se ztlustlým až hlízovitým stonkem nebo zbytnělými podzemními orgány. Listy jsou jednoduché, s celistvou nebo dlanitě členěnou čepelí, u některých druhů až téměř dlanitě složené. Žilnatina je dlanitá nebo zpeřená. Na vrcholu řapíku jsou žlázky. Palisty jsou drobné, trojúhelníkovité. Úponky jsou úžlabní, zpravidla jednoduché a nevětvené. Květy jsou většinou zelenavé nebo žlutavé, často červeně skvrnité, jednopohlavné a pětičetné, uspořádané v úžlabních vrcholičnatých květenstvích. Vrcholové nebo nejspodnější květy jsou často nahrazené úponkem. Květní lůžko je miskovité, někdy členěné do 5 vaků. Kališní lístky jsou volné nebo částečně srostlé Koruna je redukovaná, přirostlá k vrcholu češule a zpravidla kratší než kalich, případně zcela chybí. Pakorunka chybí nebo tvoří dřípený či blanitý lem na vrcholu češule. Samčí květy obsahují 5 tyčinek s volnými nebo částečně srostlými nitkami a zbytky zakrnělého semeníku. Semeník samičích květů je kulovitý, spočívající na gynoforu, s mnoha vajíčky. Nese 3 volné nebo částečně srostlé čnělky. Samičí květy obsahují také šídlovitá staminodia. Plodem je kulovitá, vejcovitá nebo elipsoidní tobolka pukající zpravidla 3 chlopněmi. Semena jsou obklopená dužnatým míškem.aminů . Tyto připojené skupiny „ochraňují“ původní skupiny odstraněním labilních protonů a snížením zásaditosti heteroatomu. Chránicí skupiny (zde MeSi-O a MeSi-N) lze později odstranit (což se nazývá „deprotekce“). Trimethylsilylace může být také použita na zvýšení těkavosti sloučeniny, čímž se dá provést plynová chromatografie i u jinak netěkavých látek jako je glukóza. TMSCL rovněž reaguje s acetylidy kovů za vzniku trimethylsilylalkynů jako je například bis(trimethylsilyl)acetylen. Za přítomnosti triethylaminu a diisopropylamidu lithného jsou enolizovatelné aldehydy, ketony a estery převáděny na trimethylsilylenolové ethery. I přes jejich hydrolytickou nestabilitu mají tyto sloučeniny značné využití v organické chemii; zoxidováním dvojné vazby epoxidací nebo dihydroxylací lze obnovit původní karbonylové skupiny s alkoholovou skupinou na alfa uhlíku. Trimethylsilylenolové ethery mohou být rovněž použity jako maskované ekvivalenty enolátů v Mukaiyamově aldolové adici.", "section_level": 2}, {"title": "Ostatní reakce.", "content": "Trimethylsilylchlorid se používá na přípravu trimethylsilylhalogenidů a pseudohalogenidů jako jsou trimethylsilylfluorid, trimethylsilylbromid, trimethylsilyljodid, trimethylsilylkyanid, trimethylsilylazid a trimethylsilyltriflát (TMSOTf). Tyto látky se tvoří podvojnou záměnou mezi trimethylsilylchloridem a (pseudo)halogenidem (MX): TMSCl, lithium a molekulární dusík vzájemně reagují za vzniku tris(trimethylsilyl)aminu (katalyzátorem je nichromový drát nebo chlorid chromitý): Touto reakcí lze do organického substrátu zavést vzdušný dusík; například tris(trimethylsilyl)amin reaguje s α,δ,ω-triketony za vzniku tricyklických pyrrolů. Redukcí trimethylsilylchloridu vzniká hexamethyldisilan:", "section_level": 2}], "src_summary": "Trimethylsilylchlorid, také nazývaný chlortrimethylsilan, zkráceně TMSCL, je organická sloučenina křemíku, halogenderivát silanu. Jedná se o bezbarvou těkavou kapalinu, která je stabliní za nepřítomnosti vody. Má široké využití v organické chemii.", "tgt_summary": "Trimethylsilyl chloride, also known as chlorotrimethylsilane is an organosilicon compound (silyl halide), with the formula (CH)SiCl, often abbreviated MeSiCl or TMSCl. It is a colourless volatile liquid that is stable in the absence of water. It is widely used in organic chemistry.", "id": 715874}
{"src_title": "Kolopejka", "tgt_title": "Kalanchoe", "src_document": [{"title": "Popis.", "content": "Kolopejky jsou převážně vytrvalé dužnaté až sukulentní keře a polokeře, řidčeji jednoleté nebo dvouleté byliny, případně nevelké stromy nebo i epifyty (např. madagaskarský druh \"Kalanchoe uniflora\"). Listy jsou vstřícné, křižmostojné, výjimečně střídavé, přeslenité nebo uspořádané v růžici. Zpravidla jsou ploché a celistvé se zubatou, pilovitou nebo vroubkovanou čepelí, mohou být však i na průřezu okrouhlé nebo dřípené či složené ze 3 až 5 lístků. U některých zástupců, zejména ze sekce \"Bryophyllum\", se na listech tvoří hlízky, z nichž vyrůstají dceřiné rostlinky. Květy jsou čtyřčetné, vzpřímené nebo převislé, uspořádané v chocholičnatých nebo latovitých květenstvích, někdy redukovaných jen na několik květů. Kališní lístky jsou volné, srostlé nebo tvoří dlouhou, někdy i nafouklou kališní trubku. Koruna je obvykle jasně zbarvená, s dlouhou trubkou a kratšími korunními cípy. Tyčinek je 8 ve dvou kruzích a jsou přirostlé na bázi až v polovině korunní trubky. Mohou být zanořené nebo vyčnívat z květů. Gyneceum je tvořeno 4 volnými nebo na bázi srostlými plodolisty. Plodem je souplodí měchýřků obsahujících mnoho drobných semen.", "section_level": 1}, {"title": "Rozšíření.", "content": "Rod kolopejka zahrnuje asi 125 až 144 druhů a je rozšířen v Africe, na Madagaskaru a v tropické Asii. Převážná většina druhů roste na Madagaskaru a v jižní a východní Africe. Několik druhů zasahuje na Arabský poloostrov, druh \"Kalanchoe faustii\" roste v jižním Maroku a na Západní Sahaře. Vývojové centrum rodu je ve vlhčích oblastech Madagaskaru, odkud se posléze rozšířil i na suchý madagaskarský jih a do východní Afriky. Druh \"Kalanchoe pinnata\", pocházející z Madagaskaru, se jako invazní rostlina rozšířil v tropech téměř celého světa. V Číně rostou 4 původní druhy, z nichž 2 jsou endemity Tchaj-wanu.", "section_level": 1}, {"title": "Ekologické interakce.", "content": "Většina, avšak ne všechny druhy kolopejek mají CAM metabolismus, který jim umožňuje přežití v horkém prostředí s nedostatkem vláhy. Čistě CAM metabolismus mají silně sukulentní druhy sekce \"Eukalanchoe\". Druhy zbývajících dvou čistě madagaskarských sekcí jsou v závislosti na podmínkách prostředí schopny CAM i C3 metabolismu. U nedužnatých druhů sekce \"Kitchingia\" převažuje C3 metabolismus. Druhy ze sekce \"Bryophyllum\" jsou známé rozmnožováním dceřinými rostlinkami, které se tvoří z hlízek na listech. V Asii žijí na listech kolopejky housenky půvabného modráskovitého motýla \"Talicada nyseus\".", "section_level": 1}, {"title": "Taxonomie.", "content": "Rod \"Kalanchoe\" náleží mezi taxonomicky složité rody a jeho taxonomie není dosud dořešena. Je rozčleňován do 3 sekcí:", "section_level": 1}, {"title": "Význam.", "content": "Kolopejky jsou vesměs snadno pěstovatelné i množitelné rostliny. Jako pokojová rostlina se často pěstuje kolopejka vděčná. Do kultury byla zavedena okolo roku 1930 a bylo vypěstováno nepřeberné množství okrasných kultivarů s květy v celé paletě různých barev. Existují také plnokvěté kultivary. Půvabné květy má epifytní druh \"Kalanchoe uniflora\", pěkné stříbřité olistění \"Kalanchoe pumila\". Druh \"Kalanchoe glaucescens\" je pěstován i v pestrolistých kultivarech, Druh \"Kalanchoe carnea\" má vonné květy a je pěstován v kultivarech s květy různých barev. Velmi pěkné olistění má \"Kalanchoe tomentosa\". Listy jsou hustě chlupaté, šedozelené, s nápadně rezavě hnědě naběhlými okraji čepele. \"Kalanchoe marmorata\" má listy téměř okrouhlé, vroubkované, šedozelené a purpurově kropenaté. Zajímavý liánovitý druh s úzkými listy je \"Kalanchoe beuauverdii\" (syn. \"K. scandens\"). Někdy je pěstován i velkolistý, stromovitý druh \"Kalanchoe beharensis\". Poměrně často jsou pěstováni také živorodí zástupci sekce \"Bryophyllum\", zejména \"Kalanchoe laetivirens\", \"Kalanchoe daigremontiana\", \"Kalanchoe pinnata\" nebo úzkolistá \"Kalanchoe tubiflora\". Byly vypěstovány též zajímavé hybridy, např. \"Kalanchoe\" 'Pink Butterflies' s růžově zbarvenými dceřinými rostlinkami na okrajích sivozelených listů. Druh \"Kalanchoe pinnata\" je v sušších oblastech tropů téměř celého světa invazní rostlinou. Vytváří husté porosty na narušených půdách a rychle se šíří. Je obtížnou rostlinou např. i na Floridě nebo na Havaji.", "section_level": 1}, {"title": "Pěstování a množení.", "content": "Kolopejky vyžadují podobně jako většina jiných sukulentů slunné až polostinné stanoviště, dobře propustnou půdu a přiměřenou zálivku. Na pěstování nejsou nijak náročné, pokud se jim zajistí bezmrazé přezimování. Při pěstování uvnitř nejlépe prospívají na plném slunci, zatímco při pěstování venku (v teplé části roku) je vhodný lehký polostín. Kolopejka vděčná je nezřídka pěstována jen jako letnička, která se vysévá již v zimě. Ostatní druhy se množí stonkovými či listovými řízky, druhy sekce \"Bryophyllum\" také dceřinými rostlinkami.", "section_level": 1}], "src_summary": "Kolopejka (\"Kalanchoe\"), česky též kalanchoe, je rod rostlin z čeledi tlusticovité. Jsou to převážně dužnaté až sukulentní keře a polokeře s jednoduchými vstřícnými listy a čtyřčetnými květy. Rod zahrnuje přes 120 druhů a je rozšířen zejména na Madagaskaru a v Africe, v menší míře i v tropické Asii. Do rodu \"Kalanchoe\" byl vřazen dříve samostatný rod \"Bryophyllum\", známý pod českým jménem naduť. Kolopejky jsou pěstovány jako pokojové rostliny, v tropech a subtropech i jako venkovní okrasné rostliny. Nejznámějším a nejčastěji pěstovaným druhem je kolopejka vděčná. Známé jsou také některé druhy sekce \"Bryophyllum\" s dceřinými rostlinkami na listech. S četnými druhy kolopejek se lze setkat ve specializovaných sbírkách sukulentů. Druh \"Kalanchoe pinnata\" je v sušších tropických oblastech invazní rostlinou.", "tgt_summary": "Kalanchoe , or kal-un-KOH-ee, or kal-un-kee, also written \"Kalanchöe\" or \"Kalanchoë\", is a genus of about 125 species of tropical, succulent flowering plants in the family Crassulaceae, mainly native to Madagascar and tropical Africa. Kalanchoe was one of the first plants to be sent into space, sent on a resupply to the Soviet Salyut 1 space station in 1971.", "id": 1660950}
{"src_title": "Leopold Carl Müller", "tgt_title": "Leopold Müller (painter)", "src_document": [{"title": "Život.", "content": "Narodil se rakouským voličům v Drážďanech. Jeho otec působil jako litograf ve Vídni. Leopold Carl studoval na vídeňské Akademii u Karla Blase a Christiana Rubena. V letech 1861-62 cestoval po Uhrách. Po úmrtí otce byl nucen postarat se o rodinu a proto po osm let (1862-1867) pracoval jako ilustrátor pro vídeňský satirický časopis Figaro. Poté podnikl studijní cestu do Francie (1867), kde se pod vlivem obrazů Eugène Fromentina začal zajímat o orientální témata. Následně pobýval v Itálii (Benátky 1870-1872, Sicílie 1872-1873). V Benátkách měl společný ateliér se svým přítelem, malířem Augustem von Pettenkofenem. Po roce 1873 opakovaně cestoval do Egypta. Zimní měsíce v letech 1875-1876 strávil s Karlem Rudolfem Huberem, Franzem Lenbachem a Hansem Makartem v Káhiře, kde jim místostarosta poskytl ateliér. Zde se setkal s princem z Walesu, díky němuž se Müllerovy obrazy staly známé také v Anglii. Roku 1877 byl jmenován profesorem na vídeňské Akademii, roku 1890 byl jejím rektorem. Zemřel ve věku 57 let ve Weidlingau. Jeho sestry Marie Müller (1847-1935) a Bertha Mathilda Müller (1848-1937) byly známé rakouské malířky portrétů. Třetí sestra Josefine se provdala za portrétistu Eduarda Swobodu (1814-1902). Jejich potomky byli malíř Rudolf Swoboda a malířka portrétů Josefine Swoboda.", "section_level": 1}, {"title": "Dílo.", "content": "Leopold Carl Müller se stal známý nejprve svými obrazy ze života lidí v Uhrách a v Itálii. Jeho koloristický talent se plně projevil ve sluncem zaplavených krajinách a městských scenériích z Orientu a v řadě portrétů. Jeho nejznámějším dílem je \"Trh v Káhiře\", 1878. Vytvořil celkem 40 ilustrací k výpravné publikaci Georga Moritze Eberse \"Aegypten in Bild und Wort\".", "section_level": 1}, {"title": "Reference.", "content": "Část údajů pochází z anglické a německé Wikipedie.", "section_level": 1}], "src_summary": "Leopold Carl Müller (* 9. prosince 1834, Drážďany - 4. srpna 1892, Vídeň) byl rakouský malíř žánrů. kreslíř a krajinář. Byl synem litografa Leopolda Müllera.", "tgt_summary": "Leopold Carl Müller (9 December 1834 – 4 August 1892) was an Austrian genre painter noted for his Orientalist works.", "id": 144625}
{"src_title": "Joseph Delmont", "tgt_title": "Joseph Delmont", "src_document": [{"title": "Život.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Vlastní životopisná verze.", "content": "Český tisk zaznamenal Delmontovo vyprávění o jeho životě v několika verzích, které se v detailech liší: Rodina měla pocházet ze Španělska, a později žít na Pelhřimovsku (Delmontovou domovsku obcí byl Pavlov u Pelhřimova). Narodil se jako šestnáctý ze sedmnácti dětí. Když se chudá rodina přestěhovala z Waldviertelu do Vídně, v devíti letech utekl s cirkusem, kde se živil jako provazolezec, než po zranění cirkus opustil a protloukal se cvičeným psíkem. V šestnácti měl odjet s irským lovce do Indie. Následně prý jako lovec během dvaceti let procestoval Afriku, Asii, Ameriku, Austrálii, Grónsko a Sibiř. Údajně cestoval devět měsíců po Indii s Rudyardem Kiplingem. Ve svém životopisném vyprávění Delmont uvedl, že ke psaní ho vybídl sám Mark Twain a zmínil i svou práci filmového režiséra v Americe a Berlíně. Podle jiné Delmontovy životopisné verze z téže doby ho ke psaní vyzval Rudyard Kipling. Delmont měl být prvním režisérem, který točil filmy s divokými zvířaty. V roce 1927 též uváděl, že je československý státní příslušník. Mluvil osmi jazyky, psal anglicky, německy a francouzsky.", "section_level": 2}, {"title": "Upřesnění životopisných údajů podle dalších zdrojů.", "content": "Německé a rakouské zdroje uvádějí, že se narodil v dolnorakouské obci Loiwein, v rakouské oblasti Waldviertel. Jeho rodiče byli kupec Moses (později Maxmillian) Pollak a Rezi (též Rösi, později Theresia), rozená Fuchsová. Poté, co utekl s cirkusem se vyučil soustružníkem. Nadále pracoval jako artista, lovec a chovatel zvěře, který s cirkusem procestoval svět. Od roku 1901 pobýval ve Spojených státech, kde od roku 1903 natáčel nejprve jednodílné, později dvoudílné westernové filmy pro společnost Vitagraph. Roku 1910 se vrátil do Vídně, kde pracoval jako kameraman a ředitel kina. Podílel se např. jako kameraman a technický vedoucí na nejstarším zcela zachovaném rakouském filmu \"Mlynář a jeho dítě\" (\"Der Müller und sein Kind\", 1911).", "section_level": 2}, {"title": "Změna příjmení.", "content": "Dne 26. června 1910 požádal domovskou obec Pavlov o změnu příjmení z původního Josef Pollak na Josef Delmont; 7. července 1910 vstoupila změna v platnost.", "section_level": 2}, {"title": "Herec a režisér v Německu.", "content": "Následně přesídlil do Německa. V Berlíně pracoval jako spolurežisér a herec dobrodružných a fantastických filmů. Senzací těchto filmů byly na svou dobu neobvyklé záběry divokých zvířat. Za první světové války vykonával vojenskou službu. Kariéru filmaře ukončil v roce 1926 spolurežií francouzsko-německého filmu \"Millionenraub im Riviera-Express\".", "section_level": 2}, {"title": "Spisovatel a závěr života.", "content": "Po ukončení práce ve filmu se soustředil na spisovatelskou dráhu.Po nástupu Hitlera k moci emigroval koncem roku 1933 do Československa, do Piešťan, kde dožil.", "section_level": 2}, {"title": "Dílo.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Filmografie.", "content": "Joseph Delmont režíroval v letech 1910 až 1924 celkem 63 filmů, napsal 24 scénářů, produkoval 4 filmy a hrál v 9 filmech.", "section_level": 2}, {"title": "Zajímavost.", "content": "Česká vydání Delmontovy knihy ilustrovali významní čeští ilustrátoři:", "section_level": 1}], "src_summary": "Joseph Delmont (též Josef Delmont), původním jménem Josef Pollak ( 8. května 1873, Lichtenau im Waldviertel, Rakousko-Uhersko – 12. března 1935, Piešťany) byl filmový režisér a herec, spisovatel a dobrodruh rakouského původu.", "tgt_summary": "Joseph Delmont (8 May 1873 as Josef Pollak in Loiwein, Austria – 12 March 1935 in Píšťany, Slovakia) was an Austrian film director of some 200 films, largely shorts, in which he was noted for his innovative use of beasts of prey. He was also a cameraman, actor and screenplay writer. During later life he was active as an author.", "id": 2281817}
{"src_title": "Koptské písmo", "tgt_title": "Coptic alphabet", "src_document": [{"title": "Dějiny.", "content": "Historie koptského písmo začíná za ptolemaiovců. Už v této době se řecká abeceda používala k přepisu démotických textů kvůli záznamu jejich přesného znění. Během prvních dvou století po Kr. vzniklo ve \"staré koptštině\" množství magických textů. Několik znaků pro specifické staroegyptské fonémy bylo odvozeno z démotického písma a pár z nich (ne všechny) se ujaly spolu s řeckými grafémy ve \"skutečné\" koptštině. S rozšířením křesťanství v Egyptě v druhé polovině 3. století se postupně ztratila znalost hieroglifického a později i démotického písma. Zůstalo to, které bylo úzce spjato s koptskou ortodoxní církví. Ve 4. století se koptské písmo \"standardizovalo\" v sahidském dialektu. Kromě tohoto dialektu existovalo ještě několik dalších, které se od sebe navzájem lišily v určitých prvcích, včetně tvaru a výskytu grafém. V současnosti se koptská abeceda používá pouze v prostředí koptské církve. Všechny gnostické kodexy nalezené v Nag Hammádí byly napsány koptskou abecedou. Stará núbijská abeceda, kterou používala staronúbijština, obsahovala znaky řecké unciály a koptská a meroitská písmena, která měla svůj původ v Démotickém písmu.", "section_level": 1}, {"title": "Forma.", "content": "Koptská abeceda byla prvním egyptským systémem zápisu, který uváděl samohlásky a dokázala zaznamenat interpretaci i případných starších egyptských textů. Před ní sice některé egyptské slabiky obsahovaly sonory, ale bez samohlásek, což se později v sahidském dialektu koptštiny značilo vodorovnou čárkou nad slabikou a označovalo vlastně zkratku, např. . Existovaly různé diakritické značky, které používaly koptské písařské školy. Některé používaly apostrof pro označení slov a příklonek, jiné používaly dvojtečku () nad a k označení začátku další slabiky , příp. stříšku (Vokány, ) nad každou samohláskou pro stejný účel. Koptská abeceda je založena většinou ne řecké abecedě. Obsahuje 24 původem řeckých grafém a dalších 6, příp. 7, které se vyskytují v staroegyptském démotickém písmu. Tato variace počtu rozšiřujících znaků závisela na nářečí koptštiny, které abecedu používalo: 6 znaků používal sahidský dialekt, 7 bohairský a achmínský. Koptská abeceda obsahuje více příbuzných prvků s mateřskou řeckou alfabetou jako další dceřiná abeceda - cyrilice. Dokonce je možné, že právě koptská abeceda měla vliv na formování cyrilice. Koptskou abecedu lze přirovnat analogicky k islandské abecedě založené na latince, která má také za původními latinskými znaky i skupinu dalších rozšiřujících grafém.", "section_level": 1}, {"title": "Abeceda.", "content": "Písmena převzatá z démotického písma: Znak \"Chaj\" má tvar <Ⳉ> <ⳉ> v achmínském a <Ⳋ> <ⳋ> v bohairském nářečí, oba pro neznělou velární frikativu (IPA: ).", "section_level": 1}, {"title": "Unicode.", "content": "V normě elektronického typografického systému Unicode byla nejdříve většina znaků společná s řeckou abecedou, ale od verze 4.1 z roku 2005 se tato skupina rozdělila na dva samostatné bloky. Nový blok koptské abecedy je v intervalu U + 2C80 - U + 2CFF. Starší řecký blok obsahuje i nyní sedm koptských písmen probraných z Démotické písmo a je potřebný pro úplnou implementaci koptštiny v elektronické typografii.", "section_level": 1}], "src_summary": "Koptské písmo nebo koptská abeceda je písmo, které používá koptský jazyk, poslední vývojové stadium staroegyptštiny. Soubor znaků je založen na řecké abecedě rozšířené o znaky přebrané z démotického písma. Ve skutečnosti existuje několik koptských abeced, které odpovídají několika autochtonním větvím jazyka.", "tgt_summary": "The Coptic alphabet is the script used for writing the Coptic language. The repertoire of glyphs is based on the Greek alphabet augmented by letters borrowed from the Egyptian Demotic and is the first alphabetic script used for the Egyptian language. There are several Coptic alphabets, as the Coptic writing system may vary greatly among the various dialects and subdialects of the Coptic language.", "id": 929595}
{"src_title": "Aeduové", "tgt_title": "Aedui", "src_document": [{"title": "Historie.", "content": "Před římskou nadvládou Galii obývali samosprávné keltské kmeny. Území mezi nimi bylo rozděleno na kantony a každý kanton byl dále rozdělen na sídla. Aeduové stejně jako mocné kmeny Arvernů, Sekvánů a Helvéců nahradili svou monarchii soudní radou. Volení soudci byli pod vedením senátu a senát byl složen z potomků starých královských rodin. Podle Livia se v 6. století př. n. l. účastnili expedice krále Bellova do Itálie. Již v období před příchodem Julia Caesara se připojili k Římanům a byli jimi poctěni tituly \"Bratří a příbuzní římského národa\". V roce 63 př. n. l. se jejich dlouholetí soupeři Sekvánové spojili s dalšími galskými a germánskými kmeny vedenými Ariovistem a následně je porazili a zmasakrovali v bitvě u Magetobriga. Po bitvě Aeduové vyslali druida Diviciaca do Říma, aby požádal o pomoc římský senát, ale jeho žádosti nebylo vyhověno. Až v roce 58 př. n. l. Julius Caesar po svém vpádu do Galie obnovil jejich nezávislost. Aeduové přesto později vstoupili do galské koalice proti Caesarovi a až po porážce Vercingetorika v bitvě u Alesie se znovu spojili s Římany. Několik desetiletí po římském obsazení Galie, opustili své hlavní sídlo oppidum Bibracte a vybudovali nové polořímské a pologalské sídlo Augustodunum. Nejvyšší soudce Aeduů v době Caesara se jmenoval Vergobretus, podle Theodora Mommsena byl titulem \"judgment-workerem\", který byl volen každý rok. Na Aeduích byli závislé i některé další malé galské komunity. Aeduové byli prvními z galských kmenů, kteří od císaře Claudia získali \"Jus honorum\", tím se stali prvními Galy s povolením stát se římskými senátory. Ve 3. století Eumenius sepsal prohlášení, v němž žádal o obnovu škol ve svém rodném městě Augustodunum, což naznačuje, že vývoj v regiónu byl zaostalý. Aeduové pravděpodobně přijali řadu vládních praktik od Římanů, jako byla volba soudců i dalších úředníků. Kolem 5. století započala postupná christianizace galského území a Aeduové se stali součástí franské říše.", "section_level": 1}], "src_summary": "Aeduové také Haeduové (starořecky: \"Αϊδούοι\") byl keltský kmen žijící na území Galie, mezi řekami Arar (Saôna) a Liger (Loira) v současné Francii. Obývané území zahrnovalo větší část současných departementů Saône-et-Loire, Côte-d'Or a Nièvre. Hranice území jsou definovány záznamy ve starověkých spisech, podle nichž horní tok řeky Loiry tvořil západní hranici jejich území a odděloval ho od území kmene Biturigů a řeka Saôna tvořila východní hranici jejich území a oddělovala ho od území kmene Sekvánů. Jejich hlavním sídlem bylo oppidum Bibracte.", "tgt_summary": "The Aedui, Haedui, or Hedui (Gaulish: \"the ardent ones\"; ) were a Gallic tribe, dwelling in the modern Burgundy region during the La Tène and Roman periods. According to Julius Caesar in his writings on the Gallic Wars in Commentarii de Bello Gallico, the Aedui were one of the stronger gallic tribes, them being the target of jealous tribes like the Helvetii, Sequani, Remi, and Arverni. Furthermore, the Aedui seemed to work in a semi-republican state, with the powerful Vergobret at least slightly being at the will of the people, similar to the senators of Rome The Aedui had an ambiguous relationship with the Roman Republic and other Gallic tribes. In 121 BC, they appealed to Rome against the Arverni and Allobroges. During the Gallic Wars (58–50 BC), they gave valuable though not whole-hearted support to Caesar, before eventually giving lukewarm support to Vercingetorix in 52.", "id": 1720224}
{"src_title": "Furfural", "tgt_title": "Furfural", "src_document": [{"title": "Historie.", "content": "Furfural poprvé izoloval roku 1821 (objev byl zveřejněn o 11 let později) německý chemik Johann Wolfgang Döbereiner, který vytvořil malý vzorek jako vedlejší produkt syntézy kyseliny mravenčí. Tehdy se kyselina mravenčí vyráběla destilací uhynulých mravenců a Döbereinerovi mravenci zřejmě obsahovali malé množství rostlinného materiálu. Roku 1840 skotský chemik John Stenhouse zjistil, že stejná látka se dá získat destilací s kyselinou sírovou z mnoha rostlinných materiálů jako jsou kukuřice, oves, otruby a piliny; také určil empirický vzorec (CHO). George Fownes pojmenoval tuto olejovitou látku furfurol (podle slov \"furfur\" - latinsky otruby; a oleum). Tento název se používal do roku 1901, kdy německý chemik Carl Harries určil přesnou strukturu této látky. Furfural byl poměrně vzácnou látkou do roku 1922, kdy společnost Quaker Oats Company zahájila jeho hromadnou výrobu z ovesných slupek a stále se vyrábí ze zemědělských vedlejších produktů jako je melasa. Největšími výrobci jsou Dominikánská republika, Jihoafrická republika a Čína.", "section_level": 1}, {"title": "Vlastnosti.", "content": "Furfural se snadno rozpouští ve většině polárních organických rozpouštědel, ovšem je jen minimálně rozpustný ve vodě a alkanech. Furfural se účastní stejných reakcí jako ostatní aldehydy a aromatické sloučeniny, má však méně aromatický charakter než benzen, což lze ukázat na skutečnosti, že se furfural snadno hydrogenuje na deriváty tetrahydrofuranu. Zahříváním za přítomnosti kyselin se nevratně přeměňuje na pevnou látku.", "section_level": 1}, {"title": "Výroba.", "content": "Furfural může být vyroben kysele katalyzovanou dehydratací pětiuhlíkatých monosacharidů (pentóz) jako je například xylóza. Tyto sacharidy mohou být vyrobeny z hemicelulózy, kterou lze získat z většiny suchozemských rostlin. Na furfural lze v závislosti na druhu výchozí suroviny, převést 3 až 10 %. Furfural se z reakční směsi vypařuje společně s vodou a oddělují se při kondenzaci. V roce 2012 se ve světě vyrobilo okolo 800 000 tun této látky. Největší podíl na tom mají Čína, Jihoafrická republika a Dominikánská republika. V laboratoři lze furfural připravit z rostlinného materiálu působením zředěné kyseliny sírové. Při průmyslové výrobě zůstanou po odstranění furfuralu lignocelulózové zbytky, které se suší a spalují. U některých rostlin vzniká větší množství těcthto zbytků, které lze použít k získávání elektrické energie, krmení hospodářských zvířat, výrobě aktivního uhlí nebo jako hnojivo. Rovněž se používá jako přísada do lepidel.", "section_level": 1}, {"title": "Použití.", "content": "Furfural je důležitou obnovitelnou, neropnou, chemickou surovinou. Jeho hydrogenací vzniká furfurylalkohol, který slouží k výrobě furanových pryskyřic používaných mimo jiné jako složky termosetových kompozitů, cementů a lepidel. Další hydrogenací furfurylalkoholu vznikne tetrahydrofurfurylalkohol, který se používá jako rozpouštědlo v agrochemikáliích a jako přísada, která usnadňuje průnik herbicidů do strutktury listu. Z furfuralu se oxidací získávají další furanové deriváty, jako je kyselina furová a dekarbonylací v plynné fázi katalyzovanou palladiem samotný furan. Furfural je také používán jako chemické rozpouštědlo.", "section_level": 1}], "src_summary": "Furfural je organická sloučenina získávaná z mnoha zemědělských odpadních produktů jako jsou piliny, kukuřičné klasy a ovesné či pšeničné otruby. Společně s ethanolem, kyselinou octovou a cukrem je jednou z nejstarších využívaných obnovitelných chemických látek. Chemicky jde o aldehyd odvozený od furanu. Je to bezbarvá olejovitá kapalina s mandlovou vůní, která na vzduchu rychle tmavne.", "tgt_summary": "Furfural is an organic compound with the formula CHOCHO. It is a colorless liquid, although commercial samples are often brown. It has an aldehyde group attached to the 2-position of furan. It is a product of the dehydration of sugars, as occur in a variety of agricultural byproducts, including corncobs, oat, wheat bran, and sawdust. The name \"furfural\" comes from the Latin word , meaning bran, referring to its usual source. Furfural is only derived from lignocellulosic biomass, i.e. its origin is non-food or non-coal/oil based. Aside from ethanol, acetic acid and sugar it is one of the oldest renewable chemicals. It is also found in many processed foods and beverages.", "id": 1555047}
{"src_title": "Jan Boeckhorst", "tgt_title": "Jan Boeckhorst", "src_document": [{"title": "Život.", "content": "Jan Boeckhorst se narodil v Münsteru ve Vestfálsku. V minulosti se udávalo, že se možná narodil v německém Reesu, jako druhý nejstarší z dvanácti dětí. Jeho rodina patřila k münsterské honoraci, otec Heinrich byl jistou dobu starostou města. Jan Boeckhorst se v 17 letech stal knězem jezuitského řádu. Studovat umění začal ve věku 22 let. V roce 1620 se Boeckhorst přestěhoval do Antverp, aby studoval s Petrem Paulem Rubensem. Neexistuje žádný důkaz, že se Boeckhorst skutečně učil u Rubense, pouze prohlášení Rubensova synovce Philipa. Nicméně je zdokumentován blízký vztah mezi umělci během 30. let. Boeckhorst pravděpodobně také krátce spolupracoval s Jordaensem během Rubensova pobytu v Londýně koncem dvacátých let 17. století. V Antverpách byl Boeckhorst pro svou vysokou postavu znám jako \"Lange Jan\" (Dlouhý Jan). V letech 1626 až 1635 dostal Boeckhorst nabídku od zbožného obchodníka Lodewijka De Roomer na zhotovení 26 obrazů v kapli kláštera Falcon v centru města Antverpy nebo v kapli sv. Josefa v klášteře sv. Augustina. Tato díla, na nichž spolupracoval s Janem Wildensem, jsou nyní ztracena. Mezi lety 1627 a 1632 pravděpodobně úzce spolupracoval s Anthonym van Dyckem. V tomto období byl opět zpět v Antverpách po dlouhém pobytu v zahraničí. Tito dva umělci spolupracovali na jednotlivých obrazech zatímco Boeckhorst vytvářel také kopie obrazů van Dycka. V letech 1633–1634 se Jan Boeckhorst stal členem Cechu svatého Lukáše (Guild of Saint Luke). V polovině třicátých let byl pravidelným spolupracovníkem Petera Paula Rubense. V roce 1635 byl Rubens pověřen prací na dekoracích pro \"Pompa Introitus\" (Slavnostní příjezd) nového generálního guvernéra, habsburského Ferdinanda Španělského (1610 – 1641). Pro slavnostní vjezd Broeckhorst přispěl architektonickými prvky \"Arch of Isabella (Oblouk Isabelly)\", postavami \"Securitas\" a \"Salus publica\" ve spolupráci s Gerardem Seghersem a Janem Borchgraefem. V roce 1635 Boeckhorst odcestoval do Itálie. V letech 1636-1638 se vrátil do Antverp a pracoval v Rubensově dílně na velké zakázce mytologických dekorací loveckého pavilonu \"Torre de la Parada\" španělského krále Filipa IV. nedaleko Madridu. Pro tento projekt Jan Boeckhorst maloval dekorace podle olejových Rubensových skic. V roce 1639 odcestoval Boeckhorst znovu do Itálie, do Říma. Tam se pravděpodobně připojil k okruhu holandských a vlámských umělců známých jako \"Bentvueghels\". Členové spolku dostávali přezdívky. Boeckhorstova přezdívka byla možná Doktor Faustus. Datum jeho návratu do Antverp není jisté a odhady se liší, někdy mezi lety 1639 až 1649. Je známo, že po smrti Rubensově v roce 1640 dokončil Boeckhorst několik jeho nedokončených prací. Po návratu do Antverp získal několik zakázek od náboženských institucí ve Flandrech, včetně kostela \"Saint James Church (Svatý Jakub)\" v Bruggách a kostela \"Saint Michael's Church (Svatý Michal)\" a \"Saint James Church (Svatý Jakub)\" v Gentu. Jan Boeckhorst zemřel 21. dubna 1668 v Antverpách, kde byl pohřben v kostele Sv. Jakuba. Jeho velká sbírka byla po jeho smrti rozprodána. Prodej trval šest dní a vynesl 6026 guldenů. Jeho sbírka obsahovala kompletní soubor raných Rubensových kreseb.", "section_level": 1}, {"title": "Dílo.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Samostatné.", "content": "Boeckhorst byl všestranný malíř, maloval obrazy s historickými, náboženskými a mytologickými tématy. Pracoval jako designér tapisérií. Je známo, že navrhl osm tapiserií s tématy z mýtů o Apollónovi. Museum Mont-de-Piété v Bergues vlastní 8 předběžných kreseb pro tuto řadu tapisérií. Pracoval také pro některá antverpská vydavatelsví. Počátkem roku 1650 vytvořil návrhy pro \"Roman Breviary\" (Latin: Breviarium Romanum), knihu liturgických textů, a devět návrhů dekorativních okrajů pro \"Missale Romanum\". Rytiny provedl Cornelius Galle II. a publikované v \"Plantin Press\" (jedno z center knihtisku v Antverpách 16. století). Mezi roky 1646 a 1660 existují pouze tři podepsané a datované obrazy a pět obrazů pocházejících z let 1659 -1666. První podepsaná malba, \"Madonna and Child with Saint John (Madona a dítě se svatým Janem)\" pochází z roku 1646, asi 20 let po jeho příjezdu do Antverp. Kvůli pouze několika málo podepsaným obrazům je obtížné s jistotou přiřadit díla tomuto malíři. Autorství některých je historiky dodnes zpochybňováno.", "section_level": 2}, {"title": "Spolupráce.", "content": "Stejně jako jiní malíři v Antverpách také Boeckhorst často spolupracoval na kompozicích s jinými umělci. Krajinář Jan Wildens, Jan Brueghel mladší, malíř zátiší Frans Snyders. Příkladem je obraz \"Rolníci jdoucí na trh\", na kterém spolupracoval s Fransem Snydersem. Tato žánrová scéna, která také působí jako alegorie čtyř prvků, je monumentální, obraz má jvýšku 217,5 cm a šířku 272,5 cm a vykazuje vliv Jacoba Jordaense. Boeckhorst možná spolupracoval i na girlandách. Girlandy - ozdobné věnce či šňůry, obvykle používané při slavnostních příležitostech. Girlandy bývaly zavěšeny kolem krku osob nebo jako ozdoba předmětů, vánočních stromků. Původně byly girlandy vyrobeny z květů nebo listů. Girland obrazy jsou zvláštní typ zátiší vyvinutý v Antverpách Janem Brueghelem starším ve spolupráci s italským kardinálem Federico Borromeo na začátku 17. století. Žánr byl původně spojen s vizuálními obrazy hnutí protireformace a typicky zahrnoval spolupráci mezi malířem obrazu a malířem zátiší. Žádná spolupráce s Boeckhorstem na girlandových malbách nebyla s jistotou zjištěna. Existuje domněnka, že upravil některá díla Rubense, například Rubensovu \"tronii\" (tronie - holandský výraz pro \"obličej\" ze 16.-17. století je styl, který zobrazuje přehnaný výraz obličeje nebo oblečení), kterou Rubens namaloval kolem roku 1613: \"Král David hrající na harfu\". Druhá Rubensova \"tronie\" z roku 1616/17 \"Profil vousatého muže s bronzovou figurkou\" byla Boeckhorstem upravena kolem roku 1640/41 do formátu busty. Možná také rozšířil Rubensovo \"Rise of the Blessed\". Na žádost Jana Wildense vytvořil přívěšek s motivem \"Pád zatracených\". Zdá se, že po roce 1630 tato spolupráce skončila.", "section_level": 2}, {"title": "Portréty.", "content": "Boeckhorstovy portréty jsou ovlivněny malíři Anthony van Dyckem a Cornelisem de Vos, dvěma velkými portrétisty první poloviny 17. století. Příležitostně maloval i skupinové portréty. Některé z jeho velkých skupinových portrétů, například \"Portrait of a Family (Portrét rodiny)\" jsou ve stylu Cornelise de Vos, ale mají více živosti a spontánnosti. Jeho skupinové portréty kladou důraz na ctnost silných rodinných vazeb, tzv. \"Concordia familiae\" - rodinnou harmonii. Své modely Boeckhorst zobrazoval neformálním, spontánním a živým způsobem, často s drapériemi v pozadí.", "section_level": 2}, {"title": "Pozdější práce.", "content": "Mezi lety 1650 a 1660 maloval oltářní obrazy pro kostely po celém Vlámsku a také navrhoval tapisérie.", "section_level": 2}], "src_summary": "Jan Boeckhorst nebo Johann Bockhorst (kolem 1604 - 21. dubna 1668) byl vlámský barokní malíř a návrhář narozený v Německu. Boeckorst byl všestranným umělcem, maloval obrazy s historickými náměty, žánrové scény a portréty ve stylu ovlivněném třemi předními barokními antverpskými malíři: Peter Paul Rubens, Anthony van Dyck a Jacob Jordaens.", "tgt_summary": "Jan Boeckhorst or Johann Bockhorst (c. 1604 – 21 April 1668), was a German-born Flemish Baroque painter and draughtsman. He was a versatile artist who produced history paintings, genre scenes and portraits in a style influenced by the trio of leading Baroque painters in Antwerp Peter Paul Rubens, Anthony van Dyck and Jacob Jordaens. Boeckhorst also worked as a designer of cartoons for tapestries.", "id": 876209}
{"src_title": "Nazli Sabri", "tgt_title": "Nazli Sabri", "src_document": [{"title": "Mládí.", "content": "Nazli se narodila v červnu 1894 do rodiny tureckého a francouzského původu. Její otec byl Abdur Rahim Sabri Paša, ministr zemědělství a guvernér Káhiry. Její matkou byla Tawfika Khanum Sharif. Nazli měla bratra, Sherifa Sabriho Pašu a sestru Aminu Sabri. Byla vnučkou majora a genárala Muhammada Sharifa Paši, primárního ministra a ministra zahraničí, který byl původem z Turecka. Byla také prapravnučka Sulejmana Paši, který pocházel z Francie. Nazli navštěvovala školu Lycée de la Mère-de-Dieu v Káhiře a později Collège Notre-Dame de Sion v Alexandrii. Po smrti své matky společně se sestrou odešly studovat do Francie na dva roky. Po návratu se Nazli provdala za svého bratrance Khalila Sabriho, ale manželství skončilo rozvodem už po jedenácti měsících. Po rozvodu bydlela v domě Safiye Zaghoul, kde se seznámila s jejím synovcem Saeedem Zaghoulem. Ten se s ní zasnoubil, ale v roce 1919 odešel do exilu společně se strýcem a zasnoubení zrušil.", "section_level": 1}, {"title": "Manželství s králem Fuadem.", "content": "Sultán egypta, Fuad I. poprvé uviděl Nazli na operním představení. V květnu 1919 ji požádal o ruku, i když byl o 25 let starší než ona. Ještě toho měsíce se za něj provdala v paláci Bustan v Káhiře. Pro oba to byl druhý sňatek. Později byla poslána do paláce Abbasiya. Byla pod neustálým tlakem z královy strany, jelikož její hlavní povinností bylo zplodit syna. Bylo jí vyhrožováno, že pokud se tak nestane, bude muset do paláce Abbasiya odejít. Po porodu svého jediného syna Farúka se mohla přestěhovat do paláce Koubbeh, který byl oficiální rezidencí panovníků. Když se Fuadův titul změnil ze sultána na krále, Nazli získala titul královny. Poté měla čtyři dcery: Fawzia, Faiza, Faika a Fathiya. Během vlády svého manžela se účastnila operních představení, květinových slavností a jiných akcí určených výhradně ženám. I když pro roli královny byla převychována a musela dodržovat přísná pravidla, nezůstávala nikdy v pozadí. Všechny peníze, co vydělala jako královna utrácela za šaty a obleky, za což byla králem neustále kárána. Tehdy se pokusila i o sebevraždu, když si vzala větší dávku aspirinu. Naštěstí byla zachráněna. Nazli doprovázela krále na čtyřměsíční cestě po Evropě v roce 1927 a nejvíce se zdržovala ve Francii, kvůli svému dřívějšímu pobytu zde a také kvůli svému původu. Při inauguraci parlamentu v roce 1924 pořádala slavnostní ceremoniál a seděla ve speciální sekci v návštěvnické galerii.", "section_level": 1}, {"title": "Pozdější život.", "content": "Po smrti krále Fuada v roce 1936 nastoupil na trůn její syn, král Farúk a ona se tak stala matkou královnou. Její bratr Sherif Sabri Paša zorganozival společně s dalšími třemi členy vlády koncil v Íránu. V roce 1946 Nazli opustila Egypt a odešla do Spojených států kvůli onemocnění ledvin. V srpnu 1950 zbavil král Farúk Nazli a svou sestru Fathiu o všechny práva a tituly. Bylo to kvůli pozdnímu manželství princezny Fathii, které Nazli podporovala, ale Farúkovo přání bylo provdat ji za Riyda Ghaliho Effendiho, křesťana z Copticu. Nazli později konvertovala na křesťanství a změnila si jméno na Mary-Elizabeth. V roce 1955 si koupila za 63 tisíc dolarů vilu o 28 pokojích v Beverly Hills, kde žila společně s Fathiou, svým zetěm a jejich dvěma dětmi. Žila velmi aktivní sociální život. V roce 1965 se zúčastnila pohřbu svého syna Farúka v Římě. Po rozvodu Fathii se Nazli přestěhovala do malého apartmánu ve Westwood v Los Angeles, zatímco Fathia si užívala svůj pobyt na Havaji. Aby zaplatila všechny dluhy za léčbu, dala všechny své šperky, včetně svého svatebního šperku (720 diamantů o 274 karátech) v roce 1975 vydražit. Vše se prodalo za 127 500 dolarů a samotný svatební šperk za 140 000 dolarů. Nazli a Fathia stejně musely vyhlásit bankrot. V roce 1978 byly Fathiiny šperky také prodány. V roce 1976 požádala Nazli prezidenta nové egyptské republiky Anwara Sadata o vydání pasu pro ni a svou dceru, aby se mohly obě vrátit do Egypta. Nazli však zůstala nadále v Americe kvůli své bolestivé a zhoršující se nemoci. Zemřela v květnu 1978 v Los Angeles.", "section_level": 1}], "src_summary": "Nazli Sabri (25. června 1894 - 29. května 1978) byla první královnou Egypta v letech 1919-1936 a druhá manželka krále Fuada I.", "tgt_summary": "Nazli Sabri (; ; 25 June 1894 – 29 May 1978) was the first queen consort in the Kingdom of Egypt from 1919 to 1936. She reigned as the second wife of Fuad, King of Egypt.", "id": 71146}
{"src_title": "Hodnota noty", "tgt_title": "Note value", "src_document": [{"title": "Hodnota noty a trvání tónu.", "content": "Notace slouží k tomu, aby umožnila hrát hudbu – hudební skladbu tedy netvoří noty, nýbrž až tóny. Mezi notami a tóny určité skladby je tedy zásadní rozdíl. Tóny mají různou délku, ale noty jsou pouze grafické značky, jejichž \"délka\" se dá vyjádřit leda v milimetrech. Udávají však cenné pokyny relativní (poměr délek tónů, poměr jejich síly, relativní rychlost jejich sledu atd.). Z kombinace různých délek a akcentů, jejichž poměr naznačuje notové písmo svými symboly, vzniká rytmus. Tečka, kterou má za sebou napsánu určitá nota, značí prodloužení – a to prodloužení o polovinu délky oné noty: osmina s tečkou je tedy prodloužena o šestnáctinu. Může se stát, že následující hodnota bude onen „zbytek“ druhé osminy (šestnáctina). Jestliže se takový sled opakuje (osmina s tečkou, šestnáctina, osmina s tečkou šestnáctina atd.), bývá nazýván „tečkovaný rytmus“. Tečkovaný rytmus slyšíme z Dvořákovy Humoresky Ges-dur pro klavír. Zápis však nemusí být osmina s tečkou – šestnáctina atd., ale třeba šestnáctina s tečkou – dvaatřicetina apod. – to je volba skladatelova zápisu (noty), o kterém při poslechu (tóny) nejsme informováni. Prodlouženou dobu trvání tónu lze někdy zapsat také pomocí několika not téže výšky spojených obloučkem (tzv. ligaturou). Symbolem tzv. trioly lze zapsat, že k takto označeným notám patří členění na tři stejné části. Při zápisu alla breve se ocitáme v oboru metriky. Metrum, založené na sledu počítacích dob, je v notaci skryto (odehrává se v naší psychomotorice) a zápis alla breve napovídá, že počítací doba tu není obvyklá čtvrtka, ale hned hodnota půlová, takže „si počítáme“ při notovaném čtyřdobém taktu „na dvě“ (pohyb se jako by děje v půlových hodnotách, např. při pochodu). Doba trvání jednotlivých tónů ve skladbě závisí kromě tempa také na artikulaci (stylu hudebního přednesu). Hra vázaných tónů se nazývá legato – po sobě jdoucí tóny jsou hrány důsledně bez oddělování (představme si hru smyčcem). Při přednesu staccato znějí tóny krátce (např. pizzicato, tedy brnknutí o strunu, na klavíru ostře ohraničený úhoz).", "section_level": 1}], "src_summary": "Hodnota noty udává, kolik dob nota představuje a určuje relativní délku tónu: Tečka za notou přidává polovinu k hodnotě noty – půlová nota s tečkou reprezentuje tři doby, čtvrtka s tečkou jeden a půl doby. Teček může být i více; každá další přidává polovinu hodnoty předchozí – půlová nota se dvěma tečkami reprezentuje tři a půl doby, se třemi tečkami tři a tři čtvrtě doby. Absolutní délka tónů závisí především na tempu hry nebo zpěvu a na artikulaci (stylu hudebního přednesu) jednotlivých tónů. Doporučené tempo přednesu se řídí údajem skladatele v notovém zápisu, které může být zapsáno slovně (Pomalu, Lento), nebo údajem metronomu („čtvrtka = M.M. 40“, M.M. znamená Mälzelův metronom) a skladbou samou. Její struktura totiž napovídá hráči, jaké tempo má přibližně zvolit. I virtuosové a profesionální interpreti volí však pro každou skladbu „své“ tempo, a proto údaj M.M. slouží jako přibližný pokyn, nehledě na to, že v průběhu téměř každé skladby dochází k jemným výchylkám od zvoleného základního tempa (takovým odchylkám říkáme agogika, nepatrné zrychlení nebo zpomalení na krátkém úseku skladby, „podle citu“).", "tgt_summary": "In music notation, a note value indicates the relative duration of a note, using the texture or shape of the \"notehead\", the presence or absence of a \"stem\", and the presence or absence of \"flags/beams/hooks/tails\". Unmodified note values are fractional powers of two, for example one, one-half, one fourth, etc. A rest indicates a silence of an equivalent duration.", "id": 1615804}
{"src_title": "Lamijská válka", "tgt_title": "Lamian War", "src_document": [{"title": "Příčiny.", "content": "Roku 324 vydal Alexandr Veliký výnos, který umožňoval všem Řekům odsouzeným k vyhnanství návrat do jejich měst. I když tento výnos ovlivnil mnoho řeckých měst, dva regiony, na které měl dopad značný, byly Athény a Aitólský spolek. U Aitólského spolku problém spočíval v předchozím obsazení města Oiniades, odkud vystěhoval jeho původní obyvatele a usadil v něm své vlastní občany. Podobně Athéňané obsadili ostrov Samos a kolonizovali ho. V důsledku Alexandrova výnosu se měl Aitólský spolek i Athéňané vzdát kontroly nad těmito okupovanými územími. Nevraživost vůči makedonské nadvládě dále umocňovala skutečnost, že Alexandr vyžadoval dodávky obilí pro zásobování své armády na Východě, ačkoli v Řecku byla neúroda. Řekové byli také nespokojeni s vnitřním uspořádáním Alexandrovy říše, neboť ten v posledních letech svého života svěřoval stále více úřadů Peršanům a vůbec se orientoval na perskou kulturu víc, než bylo Řekům milo. Například se pokusil zavést u svého dvora proskynézi, což se neslučovalo s řeckou osobní hrdostí.", "section_level": 1}, {"title": "Počátek revolty.", "content": "Smrtí Alexandra Velikého v roce 323 se Řekům naskytla příležitost zbavit se makedonské nadvlády, neboť Makedonie byla oslabena řešením krize kolem nejasného následnictví po Alexandrovi. Zformovala se regentská vláda pod Perdikkovým vedením, aby vládla za dosud nenarozeného Alexandra IV. a jeho mentálně zaostalého strýce a nominálního spoluvládce Filipa III. Arrhidaia. Zprávy o smrti Alexandra Velikého považovali Athéňané za šanci na rozbití makedonské hegemonie nad Řeckem. Po vzrušené debatě na lidovém shromáždění Athéňané rozhodli proti Makedonii bojovat, a to vzdor opozici prominentních osob, jakými byli řečník Demadés a státník a stratég Fokion. Město zkonfiskovalo Alexandrovu pokladníku Harpalovi, který uprchl do Athén, částku 5 000 talentů a předalo je vojevůdci Leosthénovi, aby na vlastní účet začal verbovat žoldnéře ve městě Tenaros. O původu peněz se prozatím neměl zmiňovat, aby athénské plány zůstaly v utajení a město se mohlo lépe připravit na boj.", "section_level": 1}, {"title": "Průběh války.", "content": "Zdá se, že celkové řecké síly na počátku války čítaly 25 000 mužů, z toho Athény samotné postavily do boje 10 000 mužů, Aitólský spolek se k nim přidal s 12 000 muži a k tomu měli Řekové k dispozici 3 000 žoldnéřů z různých kontingentů. Vojevůdce Antipatros, velitel makedonských sil v Evropě, se mezitím narychlo snažil shromáždit makedonská vojska, z nichž většina se angažovala v Asii nebo byla na cestě na tento kontinent anebo se z něj vracela, a vyrazil proti povstalcům s počáteční silou asi 13 000 mužů. Současně rozeslal žádosti ostatním velitelům, aby přivedli posily. K protimakedonské koalici Athén a Aitólského spolku se ve středním Řecku připojili Fókové a Lokrové, na Peloponésu města Argos, Sikyón, Élida a obce Messénie. Neutralitu udržovala Sparta, spojencem Makedonie se naopak stali Bojóťané. Thesálie se původně postavila na stranu Antipatrovu, ale byla rychle přesvědčena, aby se stala spojencem Athén. Tento náhlý mocenský posun vedl k určitým počátečním úspěchům řeckých spojenců proti Antipatrovi. Athéňané se spojenci po porážce Bojóťanů obsadili strategickou thermopylskou soutěsku a poté porazili u nedaleké Hérakleie v Trachíně i samotného Antipatra, který byl nucen se svým vojskem hledat útočiště v opevněném městě Lamii. Avšak Athéňané a jejich spojenci navzdory svým počátečním úspěchům při obléhání Lamie v zimě 323–322 uvízli na mrtvém bodě, neboť nebyli schopni město dobýt. Hradby tohoto dobře opevněného města se ukázaly být pro Athéňany jako nepřekonatelné, a navíc jejich velitel Leosthénes byl smrtelně zraněn během makedonského výpadu z města, jehož účelem bylo obtěžovat řecké obléhatele při kopání příkopů a valů. Jeho smrt přiměla Athéňany, aby od města odtáhli. Na pohřbu pronesl athénský řečník a státník Hypereides smuteční řeč nad mrtvými včetně jeho přítele Leosthéna. Leosthénovým nástupcem byl jmenován Antifilos. Brzy po athénském ústupu od hradeb Lamie dorazily z Asie makedonské posily - 20 000 pěšáků a 1500 jezdců pod velením makedonského satrapy Frýgie Leonnata. Athénská válečná flotila byla poražena v bitvě u Amorgu (322 př.n.l.) a ačkoli Řekové ještě porazili Leonnatovy posily v bitvě u Rhamna, mohli Makedonci opustit Lamii a spojit se se zbytky poražené Leonnatovy armády a makedonskými posilami, které přiváděl Antipatros. Aténské a spojenecké síly byly nakonec poraženy v pozdním létě roku 322 v bitvě u Krannónu v centrální Thesálii poté, co se Antipatrovi podařilo spojit se s Leonnatem a Kraterem. Společně odrazili unavené Athéňany v dlouhé řadě střetnutí jezdectva a hoplítů. Přestože spojenecké síly nebyly zničeny zcela, výsledek byl natolik zdrcující, že přiměl Athéňany a jejich spojence žádat o mír na základě Antipatrových podmínek.", "section_level": 1}, {"title": "Poválečné uspořádání.", "content": "Antipatros uzavřel s jednotlivými poraženými městy velkorysé mírové smlouvy. Přiměl však Athéňany, aby rozpustili svou demokratickou vládu a nastolili plutokratický systém, v němž pouze ti, kteří vlastnili 2000 drachem a více mohli zůstat občany. Důvodem pro toto opatření bylo Antipatrovo přesvědčení, že na rozpoutání války měly značný podíl především chudší vrstvy athénské společnosti. Hypereides byl odsouzen k smrti, podařilo se mu ale uprchnout, avšak byl pravděpodobně chycen a zabit na Euboii. Za jeho roli při podpoře války donutil Antipatros Démosthéna k sebevraždě. Pokus Řeků využít smrti Alexandra Velikého ke svrhnutí makedonské hegemonie skončil neúspěchem. Pokud byl po porážce spojených řeckých vojsk u Chairóneie o šestnáct let dříve makedonským králem Filipem II. vytvořen Korintský spolek, který suverenitu řeckých obcí dodržoval alespoň formálně, porážkou Řeků v lamijské válce se makedonská nadvláda utužila a projevovala mnohem bezohledněji.", "section_level": 1}], "src_summary": "Lamijská válka (323-322 př. n. l.) byla válkou koalice řeckých měst, včetně Athén a Aitólského spolku proti Makedonii a Bojótii. Válka skončila vítězstvím Makedonie. Po smrti Alexandra Velikého převzali nad Makedonskou říší moc jeho vojevůdci, kteří vládli jako regenti za jeho nenarozeného syna, pohrobka Alexandra IV. Athény vycítily příležitost k odtržení a začaly v Řecku formovat protimakedonskou koalici. Řeckému vojsku velel Leosthénes. Zpočátku slavil úspěch, když porazil makedonské spojence Bojóťany u Platají. Poté dokázal u Thermopyl porazit dokonce i makedonskou armádu pod velením regenta Antipatra. Poražené vojsko uprchlo do Lamie, kde v řeckém obležení čekalo na posily z Asie. Ještě před jejich příchodem však makedonské loďstvo porazilo athénskou flotilu v průlivu Helléspont a u ostrova Amorgos a získalo kontrolu nad mořem, což mu umožnilo svou armádu z Lamie evakuovat. Poté co dorazily posily, byli Řekové poraženi a vzpoura potlačena.", "tgt_summary": "The Lamian War, or the Hellenic War (323–322 BC) was fought by a coalition of cities including Athens and the Aetolian League against Macedon and its ally Boeotia. The war broke out after the death of the King of Macedon, Alexander the Great, and was part of a series of attempts to challenge Macedonian hegemony over mainland Greece. The war takes its name from the protracted siege of the Macedonian forces at Lamia. Although the Athenian coalition was initially successful against the Macedonian forces in Europe, their inability to take the city of Lamia and their failure to retain control of the sea gave the Macedonians time to bring reinforcements from Asia and secure victory.", "id": 803268}
{"src_title": "Ludovic Halévy", "tgt_title": "Ludovic Halévy", "src_document": [{"title": "Životopis.", "content": "Ludovic Halévy se narodil v Paříži. Jeho otec Léon Halévy (1802–1883) byl státním úředníkem a chytrým a všestranným spisovatelem, který se vyzkoušel téměř každý druh literatury - prózu a básně, vaudeville, činohru, historii - aniž by však v nějakém dosáhl zásadního úspěchu. Jeho strýc, Fromental Halévy, byl známým operním skladatelem. Odtud pramenilo dvojité a časné spojení Ludvíka Halévyho s pařížskou uměleckou scénou. Jeho otec konvertoval z judaismu na křesťanství před svatbou s Alexandrinou Lebasovou, dcerou křesťanského architekta. V osmnácti letech vstoupil do řad francouzské administrativy a pracoval na různých postech, poslední byl \"secrétaire-rédacteur\" v Corps législatif. V této funkci se těšil zvláštní přízni a přátelství vévody z Morny, tehdejšího prezidenta tohoto shromáždění. V roce 1865 mu rostoucí popularita jako autora dovolila opustit veřejnou službu. Deset let předtím se seznámil se skladatelem Offenbachem, který na Champs-Élysées začínal se svým malým divadlem a pro úvodní představení napsal druh prologu, \"Entrez, messieurs, mesdames\". Následovaly další malé produkce, z nichž nejpozoruhodnější byla \"Ba-ta-clan\". Tato díla tvořil pod pseudonymem Jules Servierese. Jméno Ludovic Halévy se poprvé objevilo na plakátech 1. ledna 1856. Brzy poté jeho jméno proslavil nebývalý úspěch \"Orfea v podsvětí\", hudební parodie napsané ve spolupráci s Hectorem Crémieuxem. Na jaře roku 1860 byl pověřen, aby napsal hru pro manažera Variétés ve spolupráci s dalším vaudevilistou Lambert-Thiboustem. Když Lambert-Thiboust náhle odstoupil od spolupráce, nastal pro Halévyho problém jak splnit závazky smlouvy. V té době se na schodech divadla setkal s pro něj tehdy poměrně neznámým Henri Meilhacem. Navrhl Meilhacovi práci odmítnutou Lambert-Thiboustem, a ten nabídku okamžitě přijal. Začala tak spolupráce trvající více než dvacet let, která se ukázala být velmi přínosnou jak pro pověst dvou autorů, tak pro prosperitu malých pařížských divadel. Jejich společné práce mohou být rozděleny do tří skupin: operety, frašky, komedie. \"Opérettes \" poskytovaly vynikající příležitosti nadaným hudebníkům, aby ukázali svůj zvláštní humor. Byly to široké a živé satiry současné společnosti, ale značně se vyžívaly v neřestech a pošetilostech, které měly karikovat. Mezi nejslavnější díla spisovatelů patřily \"Krásná Helena\" (\"La belle Hélène\", 1864), \"Modrovous\" (\"Barbe-bleue\", 1866), \" Velkovévodkyně z Gerolsteinu\" (\"La Grande-Duchesse de Gérolstein\", 1867), \"Perikola\" (\"La Périchole\", 1868) a hudební hra \"Le Réveillon\" , která se stala jedním ze zdrojů operety Johna Strausse \"Netopýr\" (\"Die Fledermaus\"). Po roce 1870 móda parodií rychle upadla. Oba začali psát frašky starého typu. Spolu napsali libreto opery \"Carmen\". Halévy byl pilným účastníkem Akademie, konzervatoře, Comédie Française a Společnosti dramatických autorů, avšak po mnoho let před svou smrtí roku 1908 nenapsal již nic nového. Jeho poslední povídka \"Kari Kari\" se objevila v roce 1892. Jeho deník byl publikován knižně v roce 1935, stejně jako jeho pokračování na stránkách \"Revue des deux Mondes\" v letech 1937-38.", "section_level": 1}], "src_summary": "Ludovic Halévy (1. ledna 1834, Paříž – 7. května 1908, Paříž) byl francouzský spisovatel a dramatik. Nejznámější jako autor libreta ve společné práci s Henrim Meilhacem k opeře Carmen Georgese Bizeta a řady operet Jacquese Offenbacha či k Hervého \"Mamzelle Nitouche\".", "tgt_summary": "Ludovic Halévy (1 January 1834 – 7 May 1908) was a French author and playwright, best known for his collaborations with Henri Meilhac on Georges Bizet's \"Carmen\" and on the works of Jacques Offenbach.", "id": 513521}
{"src_title": "Marie Karolína Salernská", "tgt_title": "Princess Maria Carolina of Bourbon-Two Sicilies (1822–1869)", "src_document": [{"title": "Život.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Mládí a sňatek.", "content": "Marie Karolína se narodila 26. dubna 1822 ve Vídni jako jediné přeživší dítě Leopolda ze Salerna a jeho manželky (a neteře) Marie Klementiny Habsbursko-Lotrinské, dcery Františka I. Rakouského. Princezna, už od narození přezdívaná \"Lina\", trávila první roky života pod dohledem své matky u rakouského císařského dvora ve Vídni, kde byla také oficiálně uvedena do společnosti. Jako dospívající dívka se vrátila s rodinou do Neapole. Ve 30. a 40. letech 19. století nebylo mnoho evropských princezen na vdávání, a tak měla Marie Karolína hned několik nápadníků. Volba nakonec padla na vévodu Jindřicha z Aumale, syna francouzského krále Ludvíka Filipa a Marie Amálie Neapolsko-Sicilské, který na ni zapůsobil během svého pobytu v pláci jejího otce v Neapoli. Manželská jednání začala ke konci srpna 1822 a už 17. září bylo v \"Revue de Paris\" oficiálně oznámeno jejich zasnoubení. Svazek byl cokoliv, jen ne z lásky. Jindřich Orléanský popsal svou manželku v dopise svému učiteli Alfredu-Augustovi de Cuvillier-Fleury jako \"nemilou, ale ne nepříjemnou\". Cuvillier-Fleury s ním souhlasil a dodal, že má také \"dokonalý vzhled\". Jindřich s manželstvím souhlasil až po silném nátlaku rodičů. Svatba se konala 25. listopadu 1844 na ženichovu žádost v Neapoli. Nevěsta přijala věno v hodnotě 517.000 zlatých franků. Na oslavu svatby se konaly bály, recepce, lovy a divadelní představení déle než dva týdny. Marie Karolína však už 2. prosince 1844 s manželem odplula do Toulonu.", "section_level": 2}, {"title": "První roky manželství.", "content": "Během prvních měsíců roku 1845, plných slavností, bálů, divedelních představení nebo setkání se šlechtou, měli Marie Karolína s manželem konečně možnost se lépe poznat. Dospěli k vzájemnému respektu a po celý život byla \"Lina\" věrnou a oddanou manželkou. Svými okouzlujícími způsoby, jemností a laskavostí si získala lásku manželovi rodiny. Současníci ji popisovali jako laskavou a zábavnou. V květnu 1845 se manželé přestěhovali do zámku Chantilly, který Jindřich nechal znovu vybudovat a zmodernizovat. Marie Karolína zůstala po manželově boku i poté, co byl v září 1847 jmenován generálním guvernérem Alžírska a jeho přítomnost v této zemi byla proto nezbytná.", "section_level": 2}, {"title": "Exil v Anglii.", "content": "Po únorové revoluci v roce 1848 byla rodina nucena opustit Francii a prchnout do Anglie. Marie Karolína se s manželem usadila v Claremont House. Aby mohli žít na úrovni, prodala princezna část svých drahých šperků. Marie Karolína se brzy stala blízkou přítelkyní královny Viktorie, která jí a její rodině darovala \"Orléans House\" v Twickenhamu. Do nového domova se z Claremontu přestěhovali 16. dubna 1852. Po dlouhé cestě po Evropě v srpnu 1864 trávila princezna čas nejraději ve \"Wood Norton Hall\" ve Worcestershire. Nečekaná smrt nejstaršího syna Ludvíka Filipa, knížete z Condé, v roce 1866 vrhla Marii Karolínu do hluboké deprese, z níž se nikdy plně nezotavila. Po šesti týdnech nemoci Marie Karolína 6. prosince 1869 zemřela na infekční tuberkulózu. O čtyři dny později, 10. prosince 1869, byla pohřbena v katolické kapli Weybridge, kde její ostatky zůstaly do roku 1876, kdy byly jejím manželem převezeny do Francie a pohřbeny v Královské kapli Dreux. Jindřich zůstal až do vlastní smrti v roce 1897 vdovcem.", "section_level": 2}], "src_summary": "Marie Karolína Salernská (26. dubna 1822 – 6. prosince 1869) byla princeznou Bourbon-Obojí Sicílie narozením a sňatkem s princem Jindřichem, vévodou z Aumale, princeznou Bourbon-Orléans.", "tgt_summary": "Princess Maria Carolina Augusta of Bourbon-Two Sicilies (26 April 1822 – 6 December 1869) was a Princess of Bourbon-Two Sicilies by birth and a princess of the House of Orléans through her marriage to Prince Henry of Orléans, Duke of Aumale.", "id": 1878951}
{"src_title": "Alexandra Sasko-Koburská", "tgt_title": "Princess Alexandra of Saxe-Coburg and Gotha", "src_document": [{"title": "Dětství.", "content": "Princezna Alexandra se narodila 1. září 1878 na zámku Rosenau v Coburgu jako dcera Alfréda Sasko-Kobursko-Gothajského, druhého syna královny Viktorie a prince Alberta. Její matkou byla Marie Alexandrovna Romanovová, dcera Alexandra II. Ruského a Marie Alexandrovny. Pokřtěna byla 2. října 1878 v paláci Edinburgh v Coburgu, pravděpodobně matčiným kaplanem. Mezi jejími kmotry byl strýc z matčiny strany, velkokníže Alexej Alexandrovič Romanov. Rodina jí říkala \"Sandra\". Alexandra trávila dětství nejdříve v Anglii a poté v letech 1886 až 1889 na Maltě, kde její otec sloužil v královském námořnictvu. V roce 1889 se rodina přestěhovala do Coburgu. V roce 1893 zemřel její prastrýc Arnošt II., vévoda sasko-kobursko-gothajský a jeho dědic, otcův bratr princ z Walesu, se vzdal svých práv na vévodství a Sasko-kobursko-gothajské vévodství zdědil Alexandřin otec Alfréd. V roce 1885 byla družičkou na svatbě nejmladší dcery královny Viktorie, své tety Beatrix Sasko-Koburské s Jindřichem z Battenbergu. 6. července 1893 byla také družičkou na svatbě vévody a vévodkyně z Yorku. Po celý svůj život byla Alexandra obvykle zastíněna dvěma svými staršími sestrami, Marií a Viktorií Melitou. Alexandra, méně krásná a zamlklejší, než její sestry, byla obyčejná, klidná a ne tak oslnivá.", "section_level": 1}, {"title": "Manželství.", "content": "Během Alexandřiných formujících let, její otec, zabraný svou kariérou u námořnictva a později vládou ve vévodství, se jen málo věnoval své rodině. To Alexandřina matka byla dominantním prvkem v životě svých dětí. Vévodkyně věřila, že se její dcery provdají ještě jako mladé, než o sobě začnou přemýšlet. Na konci roku 1895 sjednala Alexandřino zasnoubení s princem Arnoštem z Hohenlohe-Langenburgu. Její babička, královna Viktorie, si stěžovala, že je příliš mladá. Alexandřin otec nesouhlasil s postavením svého budoucího zetě. Arnošt byl vnukem Feodory Leiningenské, polorodé sestry královny Viktorie. Svatba se konala 20. dubna 1896 v německém Coburgu. Měli spolu pět dětíː", "section_level": 1}, {"title": "Pozdější život.", "content": "Alexandra žila po zbytek života v Německu. Po smrti jejího otce v roce 1900 byl manžel Arnošt jmenován regentem sasko-koburského vévodství po dobu nezletilosti nového vévody, který byl jejím bratrancem. Alexandřin jediný bratr Alfréd zemřel v roce 1899. Za První světové války pracovala jako sestřička u Mezinárodního červeného kříže. V únoru 1916 se její nejstarší dcera v Coburgu provdala za prince Fridricha z Gluckburgu a stala se babičkou, když se páru v květnu 1917 narodilo první dítě, syn Hans. Na třicáté páté výročí její svatby, v dubnu 1931, se její syn Gottfried oženil s princeznou Markétou Řeckou a Dánskou. V letech před Druhou světovou válkou byla Alexandra nejdříve příznivcem nacistické strany, ke které se 1. května 1937 společně s několika svými dětmi připojila. Zemřela ve Schwäbisch Hall, Bádensku-Wurttenbersku 16. dubna 1942.", "section_level": 1}], "src_summary": "Alexandra Sasko-Koburská (1. září 1878 – 16. dubna 1942) se narodila jako čtvrté dítě a třetí dcera Alfréda Sasko-Kobursko-Gothajského a velkokněžny Marie Alexandrovny. Byla vnučkou britské královny Viktorie a ruského cara Alexandra II.", "tgt_summary": "Princess Alexandra of Saxe-Coburg and Gotha, VA, CI (Alexandra Louise Olga Victoria; 1 September 1878 – 16 April 1942) was the fourth child and third daughter of Alfred, Duke of Saxe-Coburg and Gotha and Grand Duchess Maria Alexandrovna of Russia. As the wife of Ernst II, she was Princess consort of Hohenlohe-Langenburg. She was a granddaughter of both Queen Victoria of the United Kingdom and Tsar Alexander II of Russia.", "id": 474542}
{"src_title": "Beatrix Sasko-Koburská (1884)", "tgt_title": "Princess Beatrice of Saxe-Coburg and Gotha", "src_document": [{"title": "Dětství.", "content": "Princezna Beatrix se narodila 20. dubna 1884 v Eastwell Park v Kentu jako dcera prince Alfréda, druhého syna královny Viktorie a prince Alberta. Její matka, Marie Alexandrovna Romanovová, byla jedinou přeživší dcerou cara Alexandra II. a Marie Alexandrovny. Pokřtěna byla v Eastwell Park 17. května 1884 Reverendem Williamem Lloydem, otcovým kaplanem; mezi jejími kmotrami byla teta z otcovy strany, princezna Beatrix. Beatrix strávila většinu raného dětství na Maltě, kde její otec sloužil v Královském námořnictvu. Spolu se starší sestrou Alexandrou byla družičkou na svatbě svého bratrance vévody z Yorku s Marií z Tecku 6. července 1893. Po smrti otcova strýce Arnošta II., vévody sasko-kobursko-gothajského, stal se jeho dědicem právě princ Alfréd, vévoda z Edinburghu. Princ z Walesu, jeho starší bratr, se totiž práva na následnictví vévodství zřekl. Vévoda Alfréd s manželkou a pěti dětmi odcestoval krátce poté do Coburgu.", "section_level": 1}, {"title": "Manželské vyhlídky.", "content": "V roce 1902 měla Beatrix románek s ruským velkoknížetem Michailem, mladším bratrem cara Mikuláše II. a tou dobou domnělým dědicem carského trůnu. V září 1902 od něj začala dostávat dopisy, a ačkoli on byl ruským velkoknížetem a ona nyní německou princeznou, dopisovali si v angličtině a on jí přezdíval \"Sima\". Velkoknížete si však vzít nemohla, protože Ruská pravoslavná církev zakazuje manželství mezi prvními bratranci. Přestože takové sňatky byly v dynastii Romanovců dříve povoleny (velkokněžně Kateřině Pavlovně, jež odmítla sňatek s Napoleonem I., bylo dvakrát povoleno provdat se za své první bratrance), pobožný Mikuláš II., oficiální hlava ruské církve, odmítl uvolnit pravidla kvůli svému bratrovi. V listopadu 1903 Michail napsal Beatrix vysvětlení o tom, proč se s ní nemůže oženit. Situaci zhoršil dopis, který Beatrix obdržela od své starší sestry Viktorie Melity (\"Ducky\"), v níž byl Michail obviňován z toho, že neopatrně zahájil odsuzovaný románek. Ponížená Beatrix byla poslána do Egypta, aby se z hlubokého žalu zotavila, ale chřadla a psala Michailovi až do roku 1905 vyčítavé dopisy. O Beatrix se pak mluvilo jako o nevěstě krále Alfonse XIII., ale ukázalo se to jako mylná zpráva, král Alfons se oženil s její sestřenicí Viktorií z Battenbergu. Na jejich svatbě se Beatrix setkala s Alfonsovým bratrancem Alfonsem de Orleans y Borbón, španělským infantem a 5. vévodou z Galliery. Španělská vláda vznesla námitky proti navrhovanému sňatku infanta s britskou princeznou, která na rozdíl od královny Viktorie Evženie nesouhlasila s konverzí na římské katolictvíː král byl povinen páru ujasnit, že pokud se uskuteční svatba, budou manželé muset žít v exilu. Přesto se Beatrix a Alfonso v Coburgu 15. července 1909 vzali. Konal se římskokatolický i luteránský obřad. Pár se usadil v Coburgu, dokud mu v roce 1912 nebylo dovoleno vrátit se do Španělska a jeho titul \"Infant\" byl obnoven. V srpnu 1913 byla Beatrix přijata do římskokatolické církve.", "section_level": 1}, {"title": "Skandál a exil.", "content": "Během manželství měl král Alfons XIII. četné aféry a kratičké poměry, z nichž vzešlo několik nemanželských dětí. Údajně usiloval i o princeznu Beatrix, která ho však rázně odmítla. Král ji i jejího manžela vykázal ze Španělska, pod záminkou vyslání infanta na misi do Švýcarska. Tou dobou králův okruh přátel, který opovrhoval jak Beatrix, tak královnou Enou, začal šířit zlomyslné fámy, mluvící o tom, že byla Beatrix vykázána ze Španělska kvůli svému špatnému chování, což nebyla pravda.", "section_level": 2}, {"title": "Potomci.", "content": "Beatrix měla s Alfonsem tři synyː", "section_level": 2}, {"title": "Občanská válka.", "content": "Rodina se přestěhovala do Anglie, kde se jejich tři synové vzdělávali na Winchester College. Španělská královská rodina nakonec ustoupila a Beatrix s rodinou se mohla vrátit do Španělska. Ve 30. letech 20. století nastaly pro rodinu nešťastné časy, kdy se zhroutila španělské monarchie a následně vypukla občanská válka, která vedla ke ztrátě rodinného majetku. Po zřízení Druhé Španělské republiky v roce 1931 odešel král Alfons s rodinou do exilu v Itálii. V následujících letech se situace ve Španělsku zhoršovala, jak spolu různé skupiny soupeřily o moc. Ke konci 30. let se konflikt rozrostl v totální občanskou válku. Beatrix a Alfonso ztratili za války pozemky a prostředního syna, který byl zabit v boji proti republikánům.", "section_level": 1}, {"title": "Pozdější život.", "content": "Beatrix zemřela v El Botánico v Sanlúcar de Barrameda 13. července 1966. Manžel ji přežil o devět let. Jejich syn Ataulfo zemřel svobodný v roce 1974. Děti měl pouze nejstarší syn Alvaro. Beatrix byla posledním žijícím potomkem prince Alfréda a velkokněžny Marie Alexandrovny.", "section_level": 1}], "src_summary": "Beatrix Sasko-Koburská (20. dubna 1884 – 13. července 1966) byla členkou britské královské rodiny, vnučka královny Viktorie. Provdala se do španělské královské rodiny, za infanta Alfonsa z Galliery, bratrance krále Alfonsa XIII. Rodina jí říkala \"Baby Bee\".", "tgt_summary": "Princess Beatrice of Saxe-Coburg and Gotha (Beatrice Leopoldine Victoria; 20 April 1884 – 13 July 1966) was a member of the British royal family, a male-line granddaughter of Queen Victoria. She later married into the Spanish royal family, and was the wife of Prince Alfonso de Orleans y Borbón, Infante of Spain, a first cousin of Alfonso XIII of Spain.", "id": 373535}
{"src_title": "Benno z Míšně", "tgt_title": "Benno", "src_document": [{"title": "Život.", "content": "Benno se narodil kolem roku 1010 v Hildesheimu v Dolním Sasku. Poprvé je v písemných pramenech zachycen jako kanovník v dolnosaském Goslaru. Roku 1028 se stal mnichem a roku 1040 byl vysvěcen na kněze. Podle pozdější legendy měl roku 1042 sloužit v kostele svatého Michaela archanděla v rodném Hildesheimu. Roku 1066, údajně ve věku 56 let, byl jmenován biskupem v Míšni. Roku 1073 vypukla saská válka (1073–1075). Benno se sice zprvu zkoušel sporu neúčastnit, ale římský král Jindřich IV. (1050–1106) jej kvůli tomu obvinil z velezrady, protože mu po celou dobu neprojevil věrnost, a následně jej nechal uvěznit. Roku 1076 se král zaručil papeži Řehoři VII. (okolo 1020–1085), že Benna propustí pod podmínkou, že jej biskup podpoří v boji o investituru. Benno se prý po propuštění přiklonil na stranu papeže a saských knížat a roku 1077 se podílel na zvolení protikrále Rudolfa Švábského (asi 1025–1080). Po Rudolfově smrti v roce 1080 se přidal na stranu nového protikrále Heřmana Lucemburského (asi 1035–1088). Z tohoto důvodu byl roku 1085 Jindřichem IV. spolu s dalšími biskupy zbaven úřadu. Benno prosil u vzdoropapeže Klementa III. (okolo 1029–1100) o milost a ten jej roku 1088 vrátil zpět do úřadu míšeňského biskupa. Když Jindřich IV. vyhlásil roku 1103 zemský mír, Benno jej podporoval. Během své biskupské služby se Benno soustředil na šíření křesťanské víry mezi Slovany, proto se mu také dostalo označení „apoštol Slovanů“. Naučil se slovanskému jazyku, zakládal nové kostely a také nová sídla, mezi nimi Bischofswerdu a Bischheim. Připisován je mu počátek vinařství v labském údolí v okolí Drážďan. Až do vysokého věku měl většinou pěšky cestovat po Via regia. Mnoho křesťanských poutníků z řad Slovanů naopak cestovalo za Bennem. Benno zemřel mezi roky 1105 a 1107. Tradované datum úmrtí 16. června 1106 není podloženo dobovými prameny.", "section_level": 1}, {"title": "Legenda.", "content": "Informace, že byl Benno nelegitimním synem paní Derksen a saského hraběte Friedricha z Woldenburgu není potvrzena. Několik legendárních příběhů obsahuje světcův životopis \"Vita Bennonis\" z roku 1512 od Hieronyma Emsera (1478–1527). Připisovány jsou mu různé zázraky, například měl úderem své berly nechat vytrysknout pramen v údolí Svatodol ve chvíli, kdy byl nedostatek vody a shromáždění lidé čekající na křest omdlévali. Markrabě Jindřich I. z Eilenburgu (okolo 1070–1103), který jej urazil, měl do roka zemřít, jak mu Benno prorokoval. Když byl Benno roku 1085 sesazen z biskupského úřadu, vhodil prý klíč od míšeňské katedrály do řeky Labe. Když se vracel do úřadu, zastavil se v hostinci, kde mu připravovali rybu, v jejíž útrobách se klíč našel. Pravděpodobné jsou pověsti o Bennově misionářské činnosti, zakládání kostelů a podpoře církevních zpěvů.", "section_level": 1}, {"title": "Hrob a ostatky.", "content": "Bennovy ostatky byly uloženy v románské míšeňské katedrále a kolem roku 1270 vyzdviženy biskupem Withegem I. (před 1250–1293). Uloženy byly do nově vybudované kamenné schránky ve tvaru tumby, doplněné roku 1370 nebo 1390 o baldachýn a roku 1512 o dřevoryt. V letech 1523–1524 byla původní tumba nahrazena mramorovou, do které byly Bennovy ostatky uloženy po jeho svatořečení. Po přenesení ostatků byla tumba roku 1539 zničena. Po zavedení reformace v Sasku roku 1539 přenesl biskup Jan VIII. († 1549) Bennovy ostatky na biskupský hrad Stolpen, poté je uložil v kostele Panny Marie ve Wurzenu. Poslední míšeňský biskup Jan IX. z Haugwitz (1524–1595) je nakonec spolu s potvrzením pravosti roku 1576 daroval vévodovi Albrechtovi V. (1528–1579) do Bavorska, kde také byly roku 1580 v mnichovském Frauenkirche pohřbeny. Místo, kde stála tumba, je od roku 2017 označenou prostou pískovcovou deskou umístěnou uprostřed katedrály, která nese prostý nápis „BENNO +“ a na jiném místě je na podlaze světec vyobrazen.", "section_level": 1}, {"title": "Úcta.", "content": "Uctívání biskupa Benna je doloženo od poloviny 13. století. Historické prameny vyprávějí o velkých zástupech lidí, které putovaly po Svaté cestě k Bennově hrobu v očekávání zázraků a uzdravení. Roku 1366 kanovník Konrad Preuß zavedl slavnost na Bennovu památku a usiloval o jeho svatořečení. Proces vedoucí k Bennově svatořečení začala roku 1498 míšeňská kapitula spolu se saským vévodou Jiřím Vousatým (1471–1539). Benno byl kanonizován papežem Hadriánem VI. (1459–1523) dne 31. května 1523, což vyvolalo prudkou polemiku mezi Martinem Lutherem (1483–1546) a představiteli katolické církve. Luther v tom viděl pokus, jak zabránit šíření reformace v Sasku, a napsal polemiku \"Wider den Abgott und Teufel, der zu Meißen soll erhoben werden\" (česky \"Proti modle a ďáblu, který má být v Míšni povýšen\"). Benno je uctíván jako patron města Mnichova a drážďansko-míšeňské diecéze. Mimo to je ochráncem rybářů a soukeníků. Jeho atributy jsou klíč, ryba a biskupský oděv s insigniemi. Římskokatolická církev slaví jeho svátek 16. června jako nezávaznou památku. Svátek slaví drážďansko-míšeňská diecéze, mnichovsko-freisingská arcidiecéze a město Freising.", "section_level": 1}], "src_summary": "Svatý Benno z Míšně (kolem 1010 v Hildesheimu – 16. června 1106 v Míšni) byl v letech 1066–1106 v pořadí 10. biskupem míšeňské diecéze. Proslul svou misijní činností mezi Slovany v oblasti Horní Lužice. K jeho kanonizaci došlo 31. května 1523. Svatý Benno je zobrazován jako biskup s klíčem a rybou.", "tgt_summary": "Saint Benno ( – 16 June 1106) was named Bishop of Meissen in 1066. Venerated since the 13th century, he was canonized in 1523. Benno did much for his diocese, both by ecclesiastical reforms on the Hildebrandine model and by material developments. He was venerated in his native Saxony throughout the later Middle Ages.", "id": 2130491}
{"src_title": "Louveciennes", "tgt_title": "Louveciennes", "src_document": [{"title": "Historie.", "content": "Podobně jako jiná sídla v Yvelines, v 11. století bylo Louveciennes majetkem opatství Saint-Denis. Jednalo se o zemědělskou obec, pro niž bylo typické ovocnářství a pěstování vinné révy. Radikální změnu v historii Louveciennes přineslo období vlády Ludvíka XIV. a realizace jeho monumentálních stavebních projektů v oblasti Versailles, kdy na břehu Seiny severně od Louveciennes byl vybudován mohutný čerpací stroj a přes obec byl postaven vodovod a akvadukt. V městečku v 17. století vznikla také řada panských sídel a zámků. Obec, která se do té doby jmenovala \"Luciennes\", bylo na konci 17. století změněno jméno na \"Louvetienne\". V průběhu 19. století bylo v postupně budováno železniční spojení do Versailles a později i do Noisy-le-Roi a Saint-Germain-en-Laye přes Louveciennes a Marly (tzv. trať \"Ligne L du Transilien\") a podél této trati vznikla nová zástavba, určená k rekreaci i trvalému bydlení. Proslulost Louveciennes přineslo i to, že jej v 19. století objevili francouzští impresionisté, kteří se inspirovali zdejší krajinou. Malíři Pierre-Auguste-Renoir, Camille Pissarro, Alfred Sisley, Claude Monet a další zde vytvořili celkem na 120 impresionistických děl. V letech 1959 - 1967 bylo v Louveciennes sídlo Vrchního velitelství spojeneckých sil v Evropě (angl. \"SHAPE - Supreme Headquarters\" \"Allied Powers Europe\") a \"American School of Paris\" .", "section_level": 1}, {"title": "Osobnosti, spojené s Louveciennes.", "content": "Arnold de Ville, stavitel a správce La Machine de Marly, obýval Pavillon des Eaux Madame du Barrry, milenka francouzského krále Ludvíka XV. Obývala \"Vodní pavilón\", který byl později přebudován na zámek, nesoucí její jméno Básník André Chénier, navštívil Louveciennes v druhé polovině 18. století Malířka Élisabeth Vigée-Lebrun, zemřela v Louveciennes 30. března 1842 ve věku 86 let Bernard Pierre Magnan, maršál Francie, žil louvenciennském zámku v letech 1852 - 1865 Malíř Auguste Renoir, pobýval v Louveciennes u svých rodičů na přelomu let 1869 a 1870 Malíř Alfred Sisley, pobýval v Louveciennes v letech 1870 - 1874 Skladatel Camille Saint-Saëns, žil v Louveciennes v letech 1865 - 1870 Malíř Georges Henri Manzana-Pissarro, třetí syn malíře Camilla Pissarra, narodil se v Louveciennes v roce 1871 Malířka Jeanne Baudot, žačka a modelka Augusta Renoira, dcera Renoirova lékaře z Louveciennes Joseph Joffre, maršál Francie, účastník první světové války. Ve 20. letech 20. století si v Louveciennes nechal postavit v koloniálním stylu dům, zvaný \"Le pavillon\" \"de la Châtaigneraie\". Joseph Joffre je pohřbený v Louveciennes Americko-francouzská spisovatelka Anaïs Nin (francouzsko-dánského původu po matce a kubánsko-katalánského původu po otci), žila v Louveciennes v letech 1930 -1936 Skladatel Kurt Weill, po roce 1933 opustil nacistické Německo a do roku 1935, kdy emigroval do USA, žil v Louveciennes Fyzik Louis de Broglie (7. vévoda de Broglie), nositel Nobelovy ceny za fyziku z roku 1929, zemřel v Louveciennes 19. března 1987 ve věku 94 let.", "section_level": 1}, {"title": "Cesta impresionistů.", "content": "V městečku byla vybudována naučná stezka \"Cesta impresionistů\" (\"\"Le Chemin des impresionistes\"\"). Na čtyřkilometrovém okruhu, začínajícím a končícím u sídla městského úřadu, někdejšího zámku Beauséjour, lze navštívit místa, kde pracovali nebo která ve svých dílech zobrazili malíři, jako Élisabeth Vigée-Lebrun, Auguste Renoir, Cammille Pissaro, Alfred Sisley a další.", "section_level": 2}], "src_summary": "Louveciennes je malé městečko ve francouzském departementu Yvelines v regionu Île-de-France. Je součástí aglomerace sídel východně od hlavního města Francie Paříže, od níž je vzdáleno necelých 20 km. Někdejší královský zámek ve Versailles se nachází od Louveciennes zhruba 5 km vzdušnou čarou směrem na jih.", "tgt_summary": "Louveciennes is a commune in the Yvelines department in the Île-de-France region in north-central France. It is located in the western suburbs of Paris, between Versailles and Saint-Germain-en-Laye, and adjacent to Marly-le-Roi.", "id": 932674}
{"src_title": "Harmonická analýza", "tgt_title": "Harmonic analysis", "src_document": [{"title": "Aplikovaná harmonická analýza.", "content": "Mnoho aplikací harmonické analýzy ve vědě a technice vychází z myšlenky nebo hypotézy, že určitý jev nebo signál je tvořen součtem dílčích oscilačních složek. Obvyklými a jednoduchými příklady jsou slapové jevy v oceánech a kmitající struny. Pak je často používaným přístupem zkusit systém popsat diferenciální rovnicí nebo soustavou rovnic, ze kterých lze předpovědět základní vlastnosti, jako jsou amplitudy, frekvence a fáze jednotlivých oscilačních složek. Konkrétní rovnice mohou být různé, ale teorie usiluje o takový výběr rovnic, aby reprezentovaly obecně použitelné principy. Při experimentálním přístupu je nezbytné získat data, která příslušný jev přesně kvantifikují. Například při studiu slapových jevů je třeba získat vzorky hodnot hloubky vody jako funkce času v dostatečně krátkých intervalech, aby byly vidět všechny oscilace, a za dostatečně dlouhý časový interval, aby pokryly několik period oscilací. Při studiu kmitajících strun je obvyklé, že experimentátor získává tvar zvukové vlny vzorkované nejméně dvojnásobnou frekvencí, než je nejvyšší očekávaná frekvence a s trváním mnohanásobku periody nejnižší očekávané frekvence. Horní z dvojice obrázků vpravo ukazuje průběh zvukové vlny vytvořené záznamem zvuku prázdné struny A basové kytary. Je patrné, že základní frekvence je 55 Hz; průběh je (přibližně) periodický, ale mnohem složitější než jednoduchá sinusová (harmonická) vlna, což ukazuje na přítomnost zvuků dalších frekvencí. Různé vlnové složky přispívající k výslednému zvuku lze odhalit aplikací techniky matematické analýzy známé jako Fourierova transformace, jejíž výsledek je zobrazen na spodním obrázku. Na obrázku je patrný první výrazný vrchol na frekvenci 55 Hz, existují však další maxima na 110 Hz, 165 Hz a dalších frekvencích odpovídajících celočíselným násobkům 55 Hz. V tomto případě je frekvence 55 Hz základní frekvence vibrací struny a její celočíselné násobky jsou vyšší harmonické složky.", "section_level": 1}, {"title": "Abstraktní harmonická analýza.", "content": "K nejmodernějším odvětvím harmonické analýzy s kořeny v polovině dvacátého století je analýza na topologických grupách. Hlavními motivacemi jsou různé Fourierovy transformace, které lze zobecnit na transformaci funkcí definovaných na Hausdorffových lokálně kompaktních topologických grupách. Teorie abelových lokálně kompaktních grup se nazývá Pontryaginova dualita. Harmonická analýza studuje vlastnosti této duality a Fourierových transformací, a snaží se tyto vlastnosti aplikovat na další případy, například na neabelovské Lieovy grupy. Pro obecné neabelovské lokálně kompaktní grupy má harmonická analýza těsnou souvislost s teorií reprezentací unitárních grup. Pro kompaktní grupy vysvětluje Peter–Weylova věta, jak lze dostat harmonické složky výběrem jedné irreducibilní reprezentace z každé třídy ekvivalence reprezentací. Tato volba harmonických složek využívá některé užitečné vlastnosti klasické Fourierovy transformace přenesením nesoucí konvoluce na bodové součiny a demonstruje jistý způsob chápání podkladových grupových struktur. Viz také Nekomutativní harmonická analýza. Pro grupy, které nejsou ani abelovy ani kompaktní, neexistuje v současnosti žádná obecná uspokojivá teorie („uspokojivou“ je myšleno aspoň tak silná jako Plancherelova věta). Bylo však analyzováno mnoho speciálních případů, například speciální lineární grupa SL. V tomto případě hrají klíčovou roli grupy reprezentací nekonečné dimenze .", "section_level": 1}], "src_summary": "Harmonická analýza je odvětví matematiky zabývající se reprezentacemi funkcí nebo signálů jako superpozicí základních vlnění a studiem zobecnění pojmů Fourierova řada a Fourierovy transformace (tj. rozšířený tvar Fourierovy analýzy). V posledních dvou stoletích se harmonická analýza stala rozsáhlým oborem s aplikacemi v mnoha různých oblastech jako teorie čísel, teorie reprezentací, zpracování signálu, kvantová mechanika, teorie přílivu a neurověda. Termín „harmonický“ je odvozený ze starořeckého slova \"harmonikos\" znamenající „hudebně vzdělaný“. Ve fyzikálních problémech vlastní hodnota se tímto slovem označují vlny, jejichž frekvence jsou celočíselnými násobky jiné, stejně jako u harmonických tónů v hudbě, ale termín byl oproti původnímu významu zobecněn. Klasická Fourierova transformace na R je stále předmětem výzkumu, především Fourierova transformace na obecnějších objektech, např. na temperovaných distribucích. Určitá omezení na distribuci \"f\" se můžeme např. snažit přenést na Fourierovu transformaci distribuce \"f\". Příkladem je Paleyova–Wienerova věta, z níž okamžitě plyne, že pokud \"f\" je nenulovou distribucí kompaktního nosiče (zahrnující funkce kompaktního nosiče), pak jeho Fourierova transformace nikdy nemá kompaktní nosič, což je základní tvar principu neurčitosti v harmonické analýze; viz také konvergence Fourierových řad. Fourierovy řady lze pohodlně zkoumat v kontextu Hilbertových prostorů, což poskytuje spojení mezi harmonickou analýzou a funkcionální analýzou.", "tgt_summary": "Harmonic analysis is a branch of mathematics concerned with the representation of functions or signals as the superposition of basic waves, and the study of and generalization of the notions of Fourier series and Fourier transforms (i.e. an extended form of Fourier analysis). In the past two centuries, it has become a vast subject with applications in areas as diverse as number theory, representation theory, signal processing, quantum mechanics, tidal analysis and neuroscience. The term \"harmonics\" originated as the Ancient Greek word \"harmonikos\", meaning \"skilled in music\". In physical eigenvalue problems, it began to mean waves whose frequencies are integer multiples of one another, as are the frequencies of the harmonics of music notes, but the term has been generalized beyond its original meaning. The classical Fourier transform on R is still an area of ongoing research, particularly concerning Fourier transformation on more general objects such as tempered distributions. For instance, if we impose some requirements on a distribution \"f\", we can attempt to translate these requirements in terms of the Fourier transform of \"f\". The Paley–Wiener theorem is an example of this. The Paley–Wiener theorem immediately implies that if \"f\" is a nonzero distribution of compact support (these include functions of compact support), then its Fourier transform is never compactly supported. This is a very elementary form of an uncertainty principle in a harmonic-analysis setting. Fourier series can be conveniently studied in the context of Hilbert spaces, which provides a connection between harmonic analysis and functional analysis.", "id": 1726182}
{"src_title": "Vstupní draft NHL 2017", "tgt_title": "2017 NHL Entry Draft", "src_document": [{"title": "Věkové omezení.", "content": "Nárok na výběr v draftu měli lední hokejisté narození v období od 1. ledna 1997 do 15. září 1999. Kromě toho, nedraftování hráči, kteří se narodili mimo Severní Ameriku v roce 1996, mohli být rovněž vybráni v draftu. Navíc hráči, kteří byli draftováni v roce 2015, ale nepodepsali do draftu žádnou profesionální smlouvu v NHL, a kteří se narodili po 30. červnu 1997, mohli být rovněž oprávnění být znovu draftováni.", "section_level": 1}, {"title": "Loterie před draftem.", "content": "Všech čtrnáct týmů, které se v sezóně NHL 2012/2013 neprobojovali do play-off o Stanley Cupu měly větší šanci získat první celkový výběr tohoto draftu. Počínaje sezónou 2014/2015 změnila NHL systém, který byl použit v minulých letech. Podle nového systému se šance na výhru v loterii před draftem pro čtyři nejhorší týmy v lize snížily, zatímco šance pro ostatní nepostupující týmy do play-off se zvýšily. Počínaje tímto návrhem budou první tři výběry uděleny losováním. Do draftu byl začleněn nový tým NHL - Vegas Golden Knights, jenž byl nasazen jakoby v předešlé sezóně získal stejně jako třetí nejslabší tým (Arizona Coyotes). Šance na výhru druhého a třetího výběru se zvýší podle toho, který tým vyhrál předchozí losování. Loterie před draftem se konala dne 29. dubna 2017. Nejlépe z ní vyšlo New Jersey Devils, které si tak polepšilo z 5. místa předloterijní pozice, také druhá v pořadí Philadelphia Flyers a třetí Dallas Stars svá umístění v prognózách pro výběr vylepšili, když se posunuli z třináctého, respektive osmého místa. V tomto procesu původně největší favorit Colorado Avalanche kleslo o tři místa z první výběrové příčky na čtvrtou celkově.", "section_level": 1}, {"title": "Draftovaní podle národnosti.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Externí odkazy.", "content": "Vstupní draft NHL 2017 na stránkách draftsite.com", "section_level": 2}], "src_summary": "Vstupní draft NHL 2017 byl 55. vstupním draftem v historii NHL. Konal se od 23. června do 24. června 2017 v United Center v Chicagu, ve státě Illinois, ve Spojených státech amerických (v domácí aréně Chicaga Blackhawks). Chicago hostilo vstupní draft poprvé.", "tgt_summary": "The 2017 NHL Entry Draft was the 55th NHL Entry Draft. The draft was held on June 23–24, 2017, at the United Center in Chicago, Illinois. The first three selections were Nico Hischier going to the New Jersey Devils, Nolan Patrick going to the Philadelphia Flyers, and Miro Heiskanen going to the Dallas Stars.", "id": 1089572}
{"src_title": "Marie Maxmilianovna z Leuchtenbergu", "tgt_title": "Princess Maria Maximilianovna of Leuchtenberg", "src_document": [{"title": "Dětství a rodina.", "content": "Mariin otec, leuchtenburský vévoda Maximilian de Beauharnais, jako mladý muž přijel v roce 1837 do Petrohradu na manévry jezdectva, kde se seznámil s nejstarší dcerou cara Mikuláše I., velkokněžnou Marií a posléze získal její ruku, třebaže pro velkokněžnu, dceru jednoho z nejmocnějších panovníků Evropy, to byl sňatek pod její úroveň. Manželství bylo uzavřeno roku 1839 a vévodovi byl udělen titul \"Imperátorská Výsost\", roku 1852 pak výnosem byly jeho potomkům uděleny titul a jméno knížat Romanovských. Jako s dětmi ruské velkokněžny bylo s Marií (\"Marusja\") a jejími sourozenci (Mikulášem, Evženem, Evženií, Sergejem a Jiřím) vždy zacházeno jako s velkoknížaty s titulem \"Imperátorská Výsost\". Otec v roce 1852 zemřel a matka se dva roky na to morganaticky provdala za hraběte Grigorije Alexandroviče Stroganova. Sňatek byl uzavřen v tajnosti ještě za vlády Mikuláše I., avšak bez jeho vědomí. Mariin strýc Alexandr II. existenci tohoto svazku uznal, avšak pod podmínkou, že zůstane nadále v tajnosti; pokud chtěla velkokněžna Marie Nikolajevna žít se svým manželem, musela opustit Rusko. Alexandr nicméně se svou mladší sestrou soucítil a věnoval zvláštní pozornost dětem z jejího prvního manželství, které náhle v Petrohradě zůstaly nejen jako sirotci bez otce, ale i bez matky. Marii se dostalo vynikajícího domácího vzdělání a výchovy pod vedením Varvary Pavlovny Barykovovoé († 1861). Podle současníků zdědila mnoho po své matce, byla stejně půvabná, ale přívětivější a otevřenější.", "section_level": 1}, {"title": "Pokus o atentát 1866.", "content": "4. dubna 1866 doprovázela Marie s bratrem Mikulášem strýce, cara Alexandra II. na procházce v petrohradském Letním sadu v okamžiku, když byl na něj spáchán pokus o atentát. Alexandr se zastavil, aby si oblékl kabát, než vstoupí do kočáru, když na něj atentátník Dmitrij Karakozov namířil pistoli a vystřelil; jen rychlá akce poblíž stojícího rolníka Osipa Komissarova, který zadržel útočníkovu ruku ve vzduchu, zachránila carovi život.", "section_level": 2}, {"title": "Manželství.", "content": "Marie měla různé nabídky k sňatku. Koncem roku 1858 ji velmi obletoval přítel cara Alexandra Petr Andrejevič Šuvalov a nebyl by proti tomu oženit se s ní, to se však nepodařilo. Velkokněžna Marie si velmi zakládala na svém vysokém postavení a rozhodla se, že se provdá pouze za prince patřičného původu, neboť jí nikterak nelákal příklad matky, jež se provdala sice z lásky, ale pod svou úroveň. 11. února 1863 v kapli Zimního paláce se Marie provdala za prince Viléma Bádenského (1829–1897), třetího syna bádenského velkovévody Leopolda I. a jeho manželky Sofie Švédské. Prezident Spojených států amerických Abraham Lincoln napsal dopis Vilémovu bratru Fridrichovi I., bádenskému velkovévodoviː \"Podílím se na spokojenosti této šťastné události a modlím se, aby k této příležitosti Vaše královská Výsost přijala mé upřímné blahopřání společně s ujištěním mé nejhlubší úcty\". Marie měla s Vilémem dvě dětiː", "section_level": 1}, {"title": "Pozdější život.", "content": "Po svatbě trávila Marie většinu času v Německu v Karlsruhe, v létě v Baden-Badenu; Rusko navštívila jen vzácně. Marie začala s povinnostmi novomanželky už brzy po svatbě, například zastupovala manželovu příbuznou, bádenskou velkovévodkyni Luisu při křtu dcery prince z Leiningenu. Během Prusko-francouzské války sloužil Vilém v pruské armádě pod vedením Viléma I. 29. července Marie a její manžel pobývali s korunním princem Fridrichem a podle princových pamětí \"\"nás na okamžik rozptýlili od úzkostí současnosti\"\". Princ Vilém zemřel 27. dubna 1897. Po jeho smrti Marie založila novou organizaci pod názvem \"Německé sdružení pro boj proti nemorálnosti\", jejímž cílem bylo zamezit nemravnému chování a neřesti vyšších vrstev společnosti. Marie s pomocí hesenské velkovévodkyně a württemberské královny vyčlenila fond určený k výrobě brožury s výzvou všem královským osobnostem, aby byly příkladem morálky; rozeslala rovněž dopisy všem svým příbuzným a přátelům, v nichž je prosila, aby se zdrželi amorálního konání po dobu jednoho roku. Princezna Marie zůstala vdovou až do své vlastní smrti 16. února 1914 v Karlsruhe. Stejně jako dvůr v Petrohradu pohroužila Mariina smrt do smutku i dvůr berlínský, což narušilo plánované slavnosti. Pochována byla v kryptě pravoslavného Preobraženského chrámu v Baden-Badenu.", "section_level": 1}], "src_summary": "Marie Maxmilianovna z Leuchtenbergu (16. října 1841 – 16. února 1914) byla členkou ruského panovnického rodu (s titulem \"\"Imperátorská Výsost\"\"). Narodila se jako dcera Maximiliana de Beauharnais, vévody z Leuchtenbergu, a jeho manželky, ruské velkokněžny Marie Nikolajevny Ruské. Sňatkem s Vilémem Bádenským se stala bádenskou princeznou.", "tgt_summary": "Princess Maria Maximilianovna of Leuchtenberg, also known as Princess Maria Romanovskya, Maria, Princess Romanovskaja, Maria Herzogin von Leuchtenberg or Marie Maximiliane (16 October 1841 – 16 February 1914) was the eldest daughter of Maximilian de Beauharnais, 3rd Duke of Leuchtenberg and his wife Grand Duchess Maria Nikolaevna of Russia. She married Prince Wilhelm of Baden. The couple's son, Prince \"Maximilian\" of Baden, was Germany's last Imperial chancellor.", "id": 2289275}
{"src_title": "Tesla Semi", "tgt_title": "Tesla Semi", "src_document": [{"title": "Historie.", "content": "První informace o tahači Tesla Semi se objevily v plánech firmy Tesla v roce 2016. Tehdy Tesla uvedla, že existuje funkční prototyp, který používá několik elektrických motorů Tesla Model 3. Samotný prototyp tahače Tesla Semi byl odhalen až na tiskové konferenci 16. listopadu roku 2017 v prostorách SpaceX v kalifornském Hawthorne. Ve stejný den bylo uveřejněno také krátké představující video.", "section_level": 1}, {"title": "Specifikace.", "content": "Provoz tahače Tesla Semi má být o dvacet procent levnější než provoz dieselového tahače. Při plném naložení ujede 805 km, přičemž utáhne až 36 300 kg. Očekávaná cena sériově vyráběných verzí s baterií pro dojezd 483 km a 805 km bude 150 tisíc amerických dolarů a 180 tisíc dolarů (v přepočtu 3 215 000 Kč nebo 3 860 000 Kč bez započtení daní). Společnost také nabídne speciální edici pod označením Founders Series. Její cena bude 200 tisíc dolarů a zájemcům o tento model společnost zaručí získání jednoho z prvního tisíce vyrobených tahačů. Žádné další výhody nejsou známy. Tesla v listopadu roku 2017 uvedla, že tahač Tesla Semi bude poháněn čtyřmi elektromotory stejného typu jako má Tesla model 3. V plánu jsou dvě konfigurace baterií s dojezdem 483 km a 805 km, které budou umístěné v podlaze kabiny. Zrychlení tahače z 0 na 100 km bude za 5 sekund (klasický tahač to zvládne za 15 s), v případě plně naloženého tahače pak za 20 sekund (klasickému tahači to trvá minutu). Společnost nabídne záruku dojezdu 1,6 miliónů kilometrů. V předvedeném prototypu se sedadlo řidiče nacházelo uprostřed prostorné kabiny. Kabina nebyla tak protažená jako u klasického tahače. Kolem sedadla byly umístěné dva dotykové panely, nic víc. K dispozici bylo i odnímatelné vyklápěcí sedadlo pro dalšího cestujícího. Místo na spaní nebylo přítomné. Generální ředitel Tesly Elon Musk mimo jiné uvedl, že čelní sklo bude odolné proti výbuchu. Místo zpětných zrcátek používá tahač kamery, což zajistí také jeho lepší aerodynamičnost. Ta dokonce překonává sporťák Bugatti Chiron. Tesla má koeficient aerodynamického odporu 0,36, Bugatti Chiron 0,38. Standardním vybavením tahače Tesla Semi má být pokročilý autopilot (Enhanced Autopilot), který mu dodá poloautonomní schopnosti. Použití více radarových zařízení a kamer než mají Tesla auta, tahači dovolí bez zásahu řidiče zůstat na dálnici ve vlastním pruhu a v bezpečné vzdálenosti od ostatních vozidel. Tahač bude schopen sám nouzově zpomalit nebo upozornit řidiče na případná nebezpečí v blízkosti vozidla. Musk dále uvedl, že autopilotní systém dovolí jízdu několika tahačů v konvoji za sebou. Řidič musí být přítomen pouze v prvním z nich. To by z této dopravy udělalo levnější alternativu dokonce i k železniční dopravě. Taková jízda v kolonách je však momentálně povolena např. jen v 8 amerických státech a ve všech je třeba řidiče v každém z tahačů. Uskutečnění této vize tedy předpokládá změnu legislativy. Výhodnost provozu tahače Tesla Semi má ale i další háčky. Cena samotného provozu tahače je závislá na ceně elektřiny v místě nabíjení. Dražší elektřina může výhodu levnějšího provozu snadno smazat. Výhodnost tahačů zpochybnili i výzkumníci z prestižní Carnegie Mellon University. Ti na základě analýz zjistili, že by tahače Tesla Semi musely jezdit v konvojích minimálně 7 vozů, aby byly ekonomicky konkurenceschopné. Tahač Tesla Semi si lze objednat v USA, Kanadě, Velké Británii, Norsku a Nizozemsku. S dodávkami na evropský trh se počítá až v roce 2020.", "section_level": 1}], "src_summary": "Tesla Semi je prototyp tahače třídy 8 s elektrickým pohonem, který byl odhalen 16. listopadu 2017 firmou Tesla v prostorách SpaceX v kalifornském Hawthorne. Jeho výroba je naplánovaná na rok 2019. Tento tahač ujede na jedno nabití 805 km, přičemž 80 % jeho baterie lze dobít solární nabíjecí stanicí „Tesla Megacharger“ do 30 minut. Tahač bude standardně vybaven autopilotem Tesla Autopilot, který umožňuje z části automatizovanou jízdu po dálnici.", "tgt_summary": "The Tesla Semi is an all-electric battery-powered Class 8 semi-truck in development by Tesla, Inc. Two concept vehicles were unveiled in November 2017, and production in 2021 is planned. The company initially announced that the truck would have a range on a full charge and with its new batteries it would be able to run for after an 80% charge in 30 minutes using a solar-powered \"Tesla Megacharger\" charging station. Tesla CEO Elon Musk said that the Semi would come standard with Tesla Autopilot that allows semi-autonomous driving on highways.", "id": 989142}
{"src_title": "Leonaert Bramer", "tgt_title": "Leonaert Bramer", "src_document": [{"title": "Život.", "content": "Bramer se narodil v Delftách. V roce 1614, ve věku 18 let, se rozhodl cestovat. V roce 1616 dorazil přes francouzská města Arras či Atrecht, Amiens, Paříž, Aix- en-Provence (Aix, únor 1616), Marseille, italský Janov a Livorno do Říma. V Římě se stal jedním ze zakladatelů umělecké skupiny Bentvueghels. Dostal přezdívku \"Nestelghat\" (Neposeda). Žil s nizozemským malířem Wouterem Pietersz. Crabethem II. (1594 – kolem 18. června 1644). Dostal se do sporu s Claudem Lorrainem. Věnoval báseň malíři Wybrandem Simonsz. de Geestem z Fríska (16. srpna 1592 - kolem 1661). Bramer žil v Římě přerušovaně do října 1627, navštěvoval Mantovu a Benátky, často z důvodu dodávek či setkání s Domenicem Fettim. V Itálii Bramer získal přezdívku \"Leonardo della Notte\" (\"Leonardo noci\"). V roce 1628 se vrátil do Delftu, kde vstoupil do uměleckého spolku Cechu svatého Lukáše. V roce 1629 se stal členem \"schutterij\" – dobrovolné městské stráže nebo občanské milice ve středověkém a raném Nizozemsku, jejichž cílem bylo chránit město před útokem a jednat v případě vzpoury nebo požáru. Mezi jeho četnými patrony byli členové dynastie Nasavských, která hrála ústřední roli v politice a vládě Nizozemska. Jeho obrazy si ve velkém množství kupovali také přední měšťané, radní či soudci. Byl to všestranný umělec, navrhoval tapisérie pro firmy v Delftu, maloval nástěnné malby a stropy, z nichž některé jsou v iluzionistickém stylu. Vytvořil fresky v Domě občanské gardy, v blízkých místodržitelských palácích v Honselersdijku, Rijswijku a v paláci Prinsenhof v Delftu. Vzhledem k nizozemskému klimatu se nedochovaly. V roce 1648 Bramer odcestoval podruhé do Říma.", "section_level": 1}, {"title": "Dílo.", "content": "Svým malířským stylem se Leonaert Bramer přikláněl spíše k italské než holandské malbě. Vybíral si náměty mytologické, alegorické, historické či biblické scény (jako je \"Zapření sv. Petra\", Rijksmuseum, Amsterdam). Jeho obrazy málokdy ukazují typické nizozemské motivy, jako jsou krajiny, zátiší, portréty či žánrové scény a jen zřídka maloval pastorální italské scény oblíbené u utrechtských caravaggistů. Jeho styl je nervózní, ale jeho technika, zvláště se světlem je úchvatná. Jeho práci ovlivnil Adam Elsheimer a Agostino Tassi. Po jeho smrti v roce 1649 byla jeho díla nabízena podle inzerátu v regionálních novinách \"Haarlems Dagblad\" v nizozemském Haarlemu k prodeji. Bylo to pravděpodobně zaviněno neutěšenou ekonomickou situací v Nizozemsku. Text inzerátu: Překlad:", "section_level": 1}], "src_summary": "Leonaert Bramer, také Leendert nebo Leonard (24. prosince 1596 – pohřben 10. února 1674) byl nizozemský malíř. Je známý především svými žánrovými obrázky, maloval obrazy s náboženskými a historickými tématy, S oblibou zobrazoval nočních scény s exotickými detaily. Velmi plodný byl také jako návrhář. Maloval také fresky, což nebylo severně od Alp obvyklé. Fresky se nedochovaly, stejně jako nástěnné malby na plátně, z nichž existuje jen málo. Bramer je jednou z nejzajímavějších osobností v nizozemském umění 17. století.", "tgt_summary": "Leonaert Bramer, also Leendert or Leonard (24 December 1596 – 10 February 1674 (buried)), was a Dutch painter known primarily for genre, religious, and history paintings. Very prolific as a painter and draftsman, he is noted especially for nocturnal scenes which show a penchant for exotic details of costume and setting. He also painted frescos—a rarity north of the Alps—which have not survived, as well as murals on canvas, few of which are extant. Bramer is one of the most intriguing personalities in seventeenth-century Dutch art.", "id": 264560}
{"src_title": "Gyula Gömbös", "tgt_title": "Gyula Gömbös", "src_document": [{"title": "Život.", "content": "Narodil se do maďarské šlechtické rodiny Gyulovi Gömbösovi st. a jeho manželce Marii Weitzel. Dětství strávil v obci Murga, která se nachází v župě Tolna. Jeho rodina se hlásila k luteránství. Jako mladý vstoupil do rakousko-uherské armády a účastnil se bojů I. světové války. Po roce 1919 se angažoval v boji proti představitelům komunistické Maďarské republiky rad, jenž dočasně existovala od 21. března do 1. srpna 1919. Byl jedním z čelných představitelů tzv. Bílého teroru.Po porážce komunistů a vzniku Maďarského království se stal významnou politickou osobností nového státu. V roce 1929 byl jmenován generálmajorem a zaujal místo maďarského ministra obrany. V říjnu 1932 nahradil v premiérském úřadě nevýrazného Gyulu Károlyiho a zahájil sbližování Maďarska s fašistickou Itálii. Jeho politický program, nesoucí jméno \"Národní pracovní plán\", měl celkem 95 bodů, k nimž patřil například odklon od demokratických principů či revize Trianonské mírové smlouvy z roku 1920. Roku 1934 Gömbös navštívil Itálii, kde spolu s Mussolinim a rakouským kancléřem Dollfußem uzavřel tzv. Římské protokoly, jejichž cílem bylo oslabit pozice států Malé dohody a tím dosáhnout budoucí možné revize Pařížských předměstských smluv. Gömbös se též snažil udržovat dobré vztahy s nacistickým Německem. Byl prvním zahraničním politikem, který v Berlíně navštívil nového kancléře Adolfa Hitlera. Ten však Gömböse příliš nepodporoval a na rozdíl od Mussoliniho nesouhlasil ani s Gömbösovými ambiciozními plány na rozšíření maďarské armády. Snahy Gyuly Gömböse o přeměnu Maďarska na totalitní diktaturu narážely na odpor konzervativních kruhů, v jejichž čele stál tehdejší regent Maďarského království Miklós Horthy. V průběhu roku 1935 těžce onemocněl rakovinou varlat, které v říjnu 1936 podlehl. Pohřben byl na hřbitově Kerepesi v Budapešti. Novým maďarským premiérem se stal Kálmán Darányi, jeden z představitelů konzervativní politiky.", "section_level": 1}], "src_summary": "Gyula Gömbös de Jákfa (26. prosince 1886 Murga – 6. října 1936 Mnichov) byl maďarský šlechtic, politik a premiér Maďarského království v letech 1932 až 1936.", "tgt_summary": "Gyula Gömbös de Jákfa (26 December 1886 – 6 October 1936) was a Hungarian military officer and politician, and served as Prime Minister of Hungary from 1 October 1932 until his death on 6 October 1936.", "id": 74721}
{"src_title": "Swatch", "tgt_title": "Swatch", "src_document": [{"title": "Historie.", "content": "V 70. letech 20. století byl švýcarský hodinářský průmysl v hluboké krizi. Asijské firmy vsadily na tehdy moderní quartzovou technologii a společnosti jako SEIKO se svými analogovými a digitálními quartzovými hodinkami válcovaly světový trh s hodinkami. Za pouhých 10 let zbankrotovalo 1000 švýcarských hodinářů, hodnota vývozu hodinek klesla na polovinu a podíl švýcarských hodinek na světovém trhu klesl ze 43 % na 15 %. A zatímco v Japonsku sjížděly z automatizovaných linek tisíce levných quartzových hodinek, byla ve švýcarském hodinářském segmentu situace úplně jiná. Zde stovky drobných hodinářů vyráběly hodinky většinou pod svou značkou a díly odebíraly od zhruba tisícovky dodavatelů. Jedním z lidí, který si uvědomoval, že švýcarský hodinářský průmysl bude potřebovat radikální změnu, byl Ernst Thomke. Thomke přišel do ASUAG v roce 1978 a ihned začal se změnami. Snížil výrobní náklady, propustil 60 % zaměstnanců, zkonsolidoval výrobu strojků pod společnost ETA SA a urychlil přechod ETA na výrobu quartzových analogových hodinek. Thomke si také uvědomoval, že se musí zjednodušit a sjednotit nejenom výroba strojků, ale celých hodinek, čímž vznikly ultratenké hodinky Delirium s tělem z jednoho kusu (nahrazuje pouzdro hodinek, základnu strojku a dýnko), do kterého se ukládal strojek číselníkem (stejně jako u hodinek Swatch). Plán byl začít montovat strojky ETA do hodinek (nejlépe plastových) a začít tak s masovou produkcí dostupných švýcarských hodinek, které by konkurovaly Asijské produkci. Thomke měl však jeden zásadní problém — kde vzít na svůj plán peníze? Banky už byly unavené z neustálého pumpování peněz do nemocného švýcarského hodinářského průmyslu. Naštěstí se Thomke setkal s investorem Nicolasem Hayekem a ukázal mu své tajné plány. Hayek, který zrovna sloučil SSIH a ASUAG a určil jim, že se mají soustředit pouze na design hodinek (ETA se měla starat o dodávky hodinek pro všechny značky skupiny), slíbil, že peníze od bank sežene. Peníze opravdu sehnal a v roce 1983 se na trhu objevily první „Swatchky“. A byl to ohromný úspěch od samého začátku, i když nikdo nevěřil, že se v tomto segmentu švýcarské hodinky opět někdy vrátí na scénu.", "section_level": 1}], "src_summary": "Swatch je švýcarská hodinářská společnost založená v roce 1983 Nicolasem Hayekem, organizačně součást společnosti Swatch Group. Produktová řada Swatch byla vytvořena jako reakce na \"quartzovou krizi\" sedmdesátých a osmdesátých let, kdy levné asijské digitální i analogové hodinky zaplavily světový trh s hodinkami. Název \"swatch\" je zkratkou ze \"second watch\", tedy druhé hodinky, které člověk vlastní pro neformální volnočasové příležitosti, současně nejsou drahé, jsou tudíž postradatelné v případě poškození nebo ztráty. Postupem času si Swatch vybudoval renomé, díky němuž hodinky této značky lidé používají také jako své primární hodinky.", "tgt_summary": "Swatch (stylized as swatch) is a Swiss watchmaker founded in 1983 by Nicolas Hayek and a flagship subsidiary of The Swatch Group. The Swatch product line was developed as a response to the \"quartz crisis\" of the 1970s and 1980s, in which Asian-made digital watches were competing against traditional European-made mechanical watches. The name Swatch is a contraction of \"second watch\", as the watches were intended as casual, disposable accessories.", "id": 1258649}
{"src_title": "Albert Cossery", "tgt_title": "Albert Cossery", "src_document": [{"title": "Život.", "content": "Albert Cossery se narodil v Káhiře do řecké pravoslavné rodiny syrského původu. Jeho rodiče byli majiteli malých nemovitostí, kteří původně vlastnili půdu v Damiettě. V rozhovoru s libanonským spisovatelem Abdallahem Naamanem v roce 1998 Cossery řekl, že jsou Šavání Egypta. Jeho otec byl ortodoxní řecký rodák z vesnice al-Qusayr, poblíž Homs v Sýrii. Při příjezdu do Káhiry na konci 19. století přijala rodina jméno \"Cossery\", podle vesnice al-Qusayr, se zjednodušenou výslovností. Cosseryova rodina, stejně jako všechny elity žijící v Egyptě během této éry, byly ve francouzské kultuře dobře ponořené. Ve věku 17 let, inspirovaný četbou Honoré de Balzaca, emigroval do Paříže, aby pokračoval ve studiu, které však nikdy nedokončil. Od roku 1945 až do své smrti roku 2008 žil a psal v Paříži. Za 60 let svého života napsal pouze osm románů v souladu s jeho filozofií života, ve které \"lenost\" není zlozvykem, nýbrž formou kontemplace a meditace. Svými slovy: \"Tolik krásy na světě, tak málo očí, aby to viděly.\" Ve věku 27 let vydal svou první knihu \"Les hommes oubliés de Dieu\" (\"The God Forgot\"). Během své literární kariéry se stal blízkým přítelem dalších spisovatelů a umělců, jako jsou Lawrence Durrell, Albert Camus, Jean Genet a Giacometti. Cossery zemřel 22. června roku 2008 ve svých 94 letech. Jeho knihy, které se vždy odehrávají v Egyptě nebo v jiných arabských zemích, zobrazují kontrast mezi chudobou a bohatstvím, mocným a bezmocným, vtipným, i když dramatickým způsobem. Jeho psaní zesměšňuje marnost a houževnatost materialismu a jeho hlavní postavy jsou převážně tuláky, zloději nebo dandy, které rozvracejí pořádek nekalé společnosti. Jeho romány často obsahují auto-biografické postavy, jako je Teymour, hrdina románu \"Uncomplot de Saltimbanques\", mladý muž, který místo diplomu v chemickém inženýrství po návratu do svého rodného města vstoupí do neočekávaného intrudu proti úřadům se svými dandy přáteli. Někteří Cosseryho považují za svého posledního skutečného \"anarchistu\" nebo svobodně myslícího spisovatele západní kultury. A to díky jeho humornému a provokativnímu, i když jasném a hlubokém, pohledu na lidské vztahy a společnost. Jeho styl písma nepodléhá akademickému nebo experimentálnímu přístupu, který z něj činí živého, chytlavého vypravěče, bez nudy ani umělé nejednoznačnosti některých klasických (kteří jsou) nebo avantgardních spisovatelů. Světovost jeho děl je památkou svobody bytí a myšlení proti materialismu, současná posedlost se spotřebou a produktivitou, arogance a zneužívání autority, marnost sociálních formalit a nespravedlnost bohatých vůči chudým. V roce 1990 získala Cossery cenu Grand prix de la francophonie z francouzské akademie a v roce 2005 cenu Grand Prix Poncetton de la SGDL. První z jeho knih přeložených do angličtiny jsou \"Muži, kteří zapomněli\" (nejprve přeložili Harold Edwards z Faruk univerzity, Alexandrie, Egypt, ne Henry Miller, jehož zpráva o Cossery se objevila na pozdějším 1963 City Lights Books vydání, a publikoval ve Spojených státech v roce 1946 Georgeem Leitem Circle Editions of Berkeley), \"Dům jisté smrti\" (New Directions, 1949), \"Lazy Ones\" (New Directions, 1952) a \"Proud Sheggars\" (Black Sparrow Press, 1981). Tři další z Cosseryových románů jsou od té doby publikovány v angličtině: Anna Moschovakis 'The Jokers (NYRB Classics) a Alyson Waters' A Splendid Conspiracy a Color of Infamy (New Directions). Od roku 2014 zůstává Une ambition dans le desert nepřekládanou do angličtiny.", "section_level": 1}, {"title": "Dílo.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Filmy.", "content": "V roce 1978 byl zfilmován \"Les fainéants dans la vallée fertile\" řeckým režisérem Nikosem Panagiotopoulosem, přičemž film vyhrál první cenu na Filmovém festivalu v Locarnu a druhou cenu na Filmovém festivalu v Chicagu.\"", "section_level": 2}], "src_summary": "Albert Cossery (3. listopadu 1913 – 22. června 2008) byl egyptský spisovatel narozený ve Francii. Většinu svého života strávil v Paříži a svá díla publikoval pouze ve francouzštině. Všechny jeho novely se odehrávaly buď v jeho domovském Egyptě nebo v imaginární \"zemi na středním východě\". Přezdívali mu \"Voltaire Nilu\". Jeho psaní vzdává hold jeho skromnému dětství v Káhiře, kdy nezapadal, stejně jako vychvaluje formu lenosti a jednoduchosti, které jsou tak vzdálené od naší současné společnosti. Albert Cossery byl dobře známým v Saint-Germain-des-Prés, kde od roku 1945 pobýval v hotelu La Louisiane.", "tgt_summary": "Albert Cossery (3 November 1913 – 22 June 2008) was an Egyptian-born French writer of Levantine origin. Although Cossery lived most of his life in Paris and only wrote in the French language, all of his novels were either set in his home country of Egypt or in an imaginary Middle Eastern country. He was nicknamed \"The Voltaire of the Nile\". His writings pay tribute to the humble and to the misfits of his childhood in Cairo, as well as praise a form of laziness and simplicity very distant from our contemporary society. Albert Cossery was well known in Saint-Germain-des-Prés, where he lived in the same hotel, Hotel La Louisiane, since 1945.", "id": 1887729}
{"src_title": "Ebalus Manzer", "tgt_title": "Ebalus, Duke of Aquitaine", "src_document": [{"title": "Životopis.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Život.", "content": "Narodil se jako nemanželský syn Ramnulfa II., hraběte z Poitou a vévody akvitánského, který se od roku 888 nechal titulovat jako akvitánský král. Snaha o nezávislost Akvitánie na Západofranské říši, kde dočasně karolinskou dynastii vystřídali Robertovci v osobě Ody Pařížského, se mu vymstila, neboť tento nový panovník se nepohodlného rivala údajně zbavil tím, že jej nechal otrávit při návštěvě svého dvora. Jediný legitimní syn Ramnulfa II. (Ramnulf III.) zemřel jako dítě (?) následujícího roku. Bezdětní bratři Ramnulfa II. Gauzbert (pařížský biskup) a Ebalus, který byl sice opat, ale zároveň i úspěšný válečník proti Vikingům, se postavili na stranu synovce Ebaluse (pravděpodobně spoluvládce zemřelého nevlastního bratra) a odešli bránit Akvitánii proti Odovi, ale na podzim následujícího roku 892 oba padli v bitvě. Hrabství Poitou obsadil Adémar z Angoulême, syn bývalého hraběte z Poitou Emenona, kterého odtud vyhnal děd Ebaluse Ramnulf z Poitiers, zakladatel rodu Ramnulfidů. Adémara v tomto činu podporoval samotný Odo Pařížský a Ebalus musel vyhledat azyl, který mu poskytl straník jeho otce Vilém, hrabě z Auvergne (později zvaný Zbožný), ten se taktéž postaral i o jeho vzdělání. Roku 898 nastoupil na západofranský trůn Karel III., zvaný Prosťáček. Ebalus se s ním důvěrně znal již od dětství, neboť tento panovník z karolinského rodu byl po dobu svého exilu vychováván na akvitánském dvoře jeho otce Ramnulfa II., čehož roku 902 využili Ebalus a jeho ochránce Vilém Zbožný a v okamžiku, kdy nebyl Adémar přítomen v Poitou, tak toto hrabství Ebalus obsadil a posléze Adémara porazil i v bitvě. Karel Prosťáček jeho nároky uznal, Ebalus se stal hrabětem z Poitou a Vilém Zbožný obdržel titul vévody akvitánského, který po jeho smrti postupně přešel na jeho dva synovce z rodu Bellonidů. V roce 904 byl Ebalus úspěšný při obsazení Limoges a roku 911 se významně podílel na porážce Vikingů vedené náčelníkem Rollem, což patřilo k významným mezníkům francouzské historie a k vytvoření normandského vévodství. Po smrti vévody akvitánského a hraběte z Auvergne Acfreda roku 927 se podle jeho posledního přání stal dědicem obou titulů právě Ebalus. Vedle toho ovládal i krajiny Berry a La Marche. Ebalus byl věrným straníkem Karla Prosťáčka (†929), proto se snažil po uvěznění a smrti tohoto krále nový panovník západofranské říše Rudolf Burgundský o omezení vévodovi moci. Roku 929 převedl panství Berry pod francouzskou korunu, hrabství La Marche učinil samostatným a udělil jej pánům z Charroux, roku 932 mu byl odejmut i titul hraběte z Auvergne a vévody akvitánského, kdy oba udělil Raimondu Ponsovi, hraběti z Toulouse, fakticky si však Ebalus podržel moc nad Akvitánií až do své smrti roku 935.", "section_level": 2}, {"title": "Rodina.", "content": "S druhou manželkou Emiliennou měl dva syny, sňatek se uskutečnil po roce 911.", "section_level": 2}], "src_summary": "Ebalus (870 - 934/935) byl vévoda akvitánský a hrabě z Poitiers a Auvergne, nelegitimní syn vévody a samozvaného krále Akvitánie Ramnulfa II. a jeho konkubíny neznámého jména. V historických podkladech je k jeho jménu často přiloženo přízvisko \"Manzer\", \"Mancer\" nebo \"Manser\", což může být nesprávně zapsané slovo \"mamzera\", znamenající hebrejské slovo pro bastarda, potomka zplozeného mimo manželské lože, což samo napovídá o jeho původu.", "tgt_summary": "Ebalus or Ebles Manzer or Manser (c. 870 – 935) was Count of Poitou and Duke of Aquitaine on two occasions: from 890 to 892; and then from 902 until his death in 935 (Poitou) and from 928 until 932 (Aquitaine).", "id": 1770208}
{"src_title": "Filibert II. Savojský", "tgt_title": "Philibert II, Duke of Savoy", "src_document": [{"title": "Životopis.", "content": "Narodil se v Pont-d'Ain jako prvorozený syn vévody Filipa II. Savojského (1438–1498), přezdívaného \"Bezzemka\", a jeho první manželky Markéty Bourbonské (1438–1483). Do roku 1496 byl Filibert pouze mladším členem vévodské rodiny. Když 16. dubna 1496 zemřel vévoda Karel II. Savojský, Filibertův prasynovec, vévodský titul tak připadl Filibertovu otci Filipovi. Ten však již následujícího roku zemřel a titul tak zdědil Filibert. V témže roce se šestnáctiletý vévoda oženil se svou devítiletou sestřenicí Jolandou Luisou Savojskou. Jolanda Luisa byla dcerou vévody Karla I. Savojského (1468–1490) a savojské vévodkyně Blanky z Montferratu (1472–1519), tedy vnučka Filibertova strýce Amadea IX. Savojského. Po smrti svého bratra měla nárok na titul kyperské, jeruzalémské a arménské královny, ten ovšem získal Filibertův otec. Brzy však zemřel a jeho smrtí se Jolanda skutečně stala královnou Kypru, Jeruzaléma a Arménie. Filibertova první manželka zemřela ve 12 letech a dědičkou jejich titulů byla její sestřenice, princezna Šarlota Neapolská, později hraběnka z Lavalu. Filibert ovšem i po smrti své ženy užíval tituly krále kyprského, jeruzalémského a arménského. Jeho další manželství jej spojilo s rodem Habsburků, kteří v té době vládli Nizozemsku, Alsasku, Franche-Comté, Tyrolsku a dalším zemím. V roce 1501 se oženil s arcivévodkyní Markétou Habsburskou (1480–1530), kněžnou asturijskou a vévodkyní savojskou, dcerou císaře Maxmiliana I. a jeho první manželky Marie Burgundské. Filibert zemřel v roce 1504 ve věku 24 let jako bezdětný. Jeho následníkem se stal jeho nevlastní bratr, vévoda Karel III. Savojský (1486–1553), který vládl v Savojsku od roku 1504 až do své smrti v roce 1553.", "section_level": 1}], "src_summary": "Filibert II. Savojský, přezdívaný Krásný nebo Dobrý (10. dubna 1480, Pont-d'Ain – 10. září 1504), byl savojský vévoda, kníže piemontský, hrabě z Aosty, Maurienne a Nice a titulární král kyperský, jeruzalémský a arménský.", "tgt_summary": "Philibert II (10 April 1480 – 10 September 1504), nicknamed the Handsome or the Good, was the Duke of Savoy from 1497 until his death.", "id": 870688}
{"src_title": "Nasib bey Yusifbeyli", "tgt_title": "Nasib Yusifbeyli", "src_document": [{"title": "Životopis.", "content": "Narodil ve městě Gandža v roce 1881. Středoškolské vzdělání získal na gymnáziu v Gandže. V roce 1902 nastoupil na Právnickou fakultu Císařské univerzity v Oděse, ale univerzitu nemohl dokončit. Poté, co carská vláda dočasně zavřela univerzitu ze strachu z revolucionářských aktivit studentů, odešel do Bahchesaraje (Krym), kde si našel práci v novinách \"Tercuman\" Ismaila Gaspiraliho. V roce 1908 se přestěhoval do Istanbulu, kde pokračoval v práci publicisty a také založil „\"Turecké sdružení\"“. Oženil se s Shafigou Soltan khanum, dcerou Ismaila Gaspiraliho a usadil se v Istanbulu. V roce 1909 se vrátil do Gandži, kde pracoval v městské radě. V roce 1911 psal články pro časopis „\"Molla Nasreddin\"“ a jiné noviny, úzce se podílel na aktivitách „\"Muslimské charitativní společnosti\"“, „\"Společnosti školství muslimů\"“ a „\"Společnosti herců\"“. V té době se seznámil s Mammadem Aminem Rasulzadem a začal se zajímat o politiku. V březnu 1917 založil spolu se svými příbuznými tzv. \"\"Tureckou stranu národních federalistů\"\" v Gandže. Hlavním cílem nově vytvořené strany byla národně územní autonomie Ruského impéria. V červenci 1917 se tato strana pod vedením Mammada Amina Rasulzada spojila s \"\"Muslimskou demokratickou musavatskou stranou\"\" a získala jméno \"Musavat\". V programu byl ovšem zachován hlavní požadavek nacionalistických federalistů, národně územní autonomie Ruského impéria. Po zvolení Mammada Amina Rasulzada na pozici předsedy ústředního výboru strany \"Musavat\" se Nasib bey Yusifbeyli stal vedoucím strany v Gandže. Poté, co se v roce 1917 dostali v Rusku k moci bolševici, změnila strana svůj program a začala požadovat úplnou nezávislost Ázerbájdžánu. Byl členem Transkavkazského sejmu, ministrem školství v Transkavkazské federativní vládě, ministrem školství ve vládě Ázerbájdžánské demokratické republiky od 28. května 1918 do března 1919, premiérem od března 1919 do března 1920 a také ministrem vnitra od 16. června 1919 do 22. prosince 1919. Po okupaci Ázerbájdžánu Sovětským svazem v roce 1920 a ustavení komunistického režimu, opustil Baku, aby unikl stíhání, přesto byl 31. května 1920 ve vesnici Garkun v Kurdamiru zadržen a zavražděn.", "section_level": 1}, {"title": "Rodina.", "content": "Měl rodinu s Shafigou Gasprinskayou, dcerou Ismaıla Gasprinského.", "section_level": 1}], "src_summary": "Nasib Yusif oglu Yusifbeyli (1881 Gandža - 31. května 1920 Kürdəmir, Ázerbájdžán) byl ázerbájdžánský publicista, politik a státník, významná postava v Ázerbájdžánské demokratické republiky.", "tgt_summary": "Nasib Yusif oglu Yusifbeyli () or Usubbeyov ( ; 5 July 1881, Ganja - 31 May 1920) - Azerbaijani publicist, statesman and major political figure in Azerbaijan Democratic Republic.", "id": 921902}
{"src_title": "Station 19", "tgt_title": "Station 19", "src_document": [{"title": "Produkce.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Vývoj.", "content": "Dne 16. května 2017 prezident ABC Channing Dungey oznámil na prezentaci ABC, že dal přímý povel k objednání spin-offu seriálu \"Chirurgové\". Stacy McKee, dlouhodobá scenárista a výkonná producentka \"Chirurgů\" byla oznámena jako tvůrkyně a výkonná producentka, společně se Shondou Rhimes a Betsy Beers. Režisér oceněný cenou Emmy Paris Barclay byl také oznámen jako výkonný producent. Stanice oznámila, že název seriálu bude \"Stanice 19\". Díl \"Chirurgů\", který sloužil jako backdoor pilotu se měl původně vysílat na podzim roku 2017, namísto toho byl vysílán v březnu 2018. Díl představil hlavní postavu ze spin-offu, Andy Herreru. Dne 11. května 2018 stanice objednala druhou řadu seriálu. Dne 10. května 2019 seriál získal třetí řadu, jejíž premiéra se uskutečnila 23. ledna 2020. V březnu 2020 stanice objednala čtvrtou řadu.", "section_level": 2}, {"title": "Casting.", "content": "Dne 26. července 2017 byla obsazena Jaina Lee Ortiz do hlavní ženské role. V září roku 2017, bylo oznámeno, že Jason George, který hrál doktora Bena Warrena od šesté řady v seriálu \"Chirurgové\". Nadále se bude objevovat pravidelně v seriálu \"Chirurgové\", než začne produkce spin-offu. Dne 6. října byl obsazený do role Jacka herec Grey Damon, herec Jay Hayden do role Travise, Okieriete Onaodowan do role Deana, Danielle Savre do role Mayi a Barrett Doss do role Victorie. Krátce na to následovalo obsazení Miguela Sandovala do role kapitána Pruitta, a Alberta Frezza do role policisty Ryana.", "section_level": 2}, {"title": "Natáčení.", "content": "Natáčení seriálu začalo dne 18. října 2017. Natáčení seriálu se odehrává převážně v Los Angeles.", "section_level": 2}], "src_summary": "Stanice 19 je americký dramatický televizní seriál, jehož tvůrkyní je Stacy McKee. McKee, Shonda Rhimes, Betsy Be a Paris Barclay jsou výkonnými producenty. Seriál je spin-offem seriálu \"Chirurgové\" a sleduje životy skupiny hasičské stanice 19 v Seattlu. Seriál je produkován společnostmi Shondaland a ABC Studios. Hlavní role hrají Jaina Lee Ortiz, Jason George, Grey Damon, Barrett Doss, Alberto Frezza, Jay Hayden, Okieriete Onaodowan, Danielle Savre a Miguel Sandoval. V květnu roku 2017 byla objednána první řada spin-offu. Premiérový byl odvysílán 22. března 2018. Dne 11. května 2018 stanice objednala druhou řadu, která měla premiéru dne 4. října 2018. Dne 10. května 2019 seriál získal třetí řadu, jejíž premiéra se uskutečnila 23. ledna 2020. V březnu 2020 stanice objednala čtvrtou řadu.", "tgt_summary": "Station 19 is an American action-drama television series created by Stacy McKee for ABC that premiered on March 22, 2018. It is the second spin-off of \"Grey's Anatomy\" (after \"Private Practice\"). Set in Seattle, the series focuses on the lives of the men and women at Seattle Fire Station 19. It stars Jaina Lee Ortiz, Jason George, Grey Damon, Barrett Doss, Alberto Frezza, Jay Hayden, Okieriete Onaodowan, Danielle Savre, and Miguel Sandoval. McKee, Shonda Rhimes, Betsy Beers, and Paris Barclay serve as executive producers on the series. It is produced by Shondaland and ABC Studios, with McKee serving as showrunner for its first two seasons, later replaced by Krista Vernoff since season three. In May 2017, the spin-off received a series order from ABC. Ortiz was cast in July 2017, and the cast was filled out by October. Filming for the series takes place primarily in Los Angeles. In May 2018, ABC renewed the series for a second season, which premiered on October 4, 2018. In May 2019, the series was renewed for a third season which premiered on January 23, 2020. In March 2020, ABC renewed the series for a fourth season to air during the 2020–21 television season.", "id": 1204324}
{"src_title": "Anfisa Rezcovová", "tgt_title": "Anfisa Reztsova", "src_document": [{"title": "Kariéra.", "content": "Úvodní část kariéry věnovala běhu na lyžích. Ve Světovém poháru v běhu na lyžích debutovala v sezóně 1984/85, ještě pod dívčím jménem Romanovová. 14 února 1985 poprvé stála v individuálním závodě na stupníéch vítězů, když v německém Klingenthalu obsadila 3. místo v běhu na 10 km klasivky. O několik dní později obsadila 2. místo v závodě na 5 km klasicky v Novém Městě na Moravě. Vzestup dovršila na MS 1985 v rakouském Seefeldu, kde jako finišmenka dovezla sovětskou štafetu ke zlatu. Ve své úvodní sezóně ve Světovém poháru obsadila 6. místo v celkovém hodnocení, což je dodnes jeden z vůbec nejúspěšnějších debutů. V sezóně 1985/86 stála ve Světovém poháru 3× na stupních vítězů v individuálních závodech, celkově skončila na 15. místě. Sezóna 1986/87 byla nejúspěšnější sezónou Rezcovové mezi lyžařkami-běžkyněmi. V individuálních závodech se sice nedočkala vítězství, ale skončila 5× druhá, z toho dvakrát na mistrovství světa. Na MS 1987 v německém Oberstdorfu skončila stříbrná v závodech na 5 km klasicky a 20 km volně, k tomu přidala zlato se štafetou. V celkovém hodnocení světového poháru skončila druhá za Finkou Marjo Matikainenovou. V olympijské sezóně 1987/88 zůstala poněkud za očekáváním. V celkovém hodnocení Světového poháru se nevešla do první desítky, na ZOH 1988 v Calgary zářily především její reprezentační kolegyně Tamara Tichonovová a Vida Vencienė. Rezcovová se však na olympiádě neztratila: vybojovala své první olympijské zlato jako členka štafety na 4×5 km a přidala stříbro ze závodu na 20 km volně. Nenaplněné ambice během olympijské sezóny vedly k rozkolu mezi Rezcovovou a trenérským štábem, což jí dovedlo k radikálnímu rozhodnutí: přestoupit k biatlonu. V roce 1989 se jí narodila dcera Darja, od roku 1990 závodila ve Světovém poháru v biatlonu. V debutové sezóně 1990/91 se jí příliš nedařilo, potýkala se pčedevším se špatnou střelbou. V celkovém hodnocení skončila na 48. místě. Sezóna 1991/92 znamenala velký průlom. Získala svůj první Velký křišťálový glóbus za vítězství v celkovém hodnocení Světového poháru, na ZOH 1992 v Albertville vybojovala zlatou medaili ve sprintu na 7,5 km a bronz se štafetou, na MS pak stříbro v závodě týmů. Dominovala především zásluhou vynikajícího běhu, kde měla často takovou převahu nad konkurencí, že si mohla dovolit i několik chybných zásahů na střelnici. Například v individuálním závodě v norském Holmenkollenu zvítězila i přesto, že na střelnici 7× (!) minula terč. V sezóně 1993/94 její dominance vs Světovém poháru pokračovala, podruhé získala Velký křišťálový glóbus. Na mistrovství světa se jí ovšem nedařilo, se štafetou skončila na 5. místě, v individuálních závodech pak dvakrát na 11. místě. Sezóna 1994/95 znamenala výrazný ústup ze slávy. Ve Světovém poháru se v žádném závodě nevešla do desítky nejlepších. Na mistrovství světa skončila na 20. místě ve sprintu a na 6. místě se štafetou. V ruském biatlonovém týmu došlo ke konfliktu mezi Rezcovovou a hlavním trenérem Leonidem Gurevem, který předznamenal odchod Rezcovové z biatlonu. Po narození druhé dcery Kristiny v roce 1996 se rozhodla vrátit k běhu na lyžích. V sezóně 1998/99 skončila ve Světovém poháru v běhu na lyžích na 9. místě v celkovém hodnocení, přičemž obsdila 8. místo jak v hodnocení sprintů, tak v hodnocení dostančních závodů. Na Mistrovství světa v klasickém lyžování 1999 v Ramsau dopomohla ruské štafetě ke zlatu. V sezóně 1999/00 skončila v celkovém hodnocení až na 32. místě. Silná konkurence v reprezentaci a nástup mladých talentovaných závodnic přiměl Rezcovovou po sezóně 2001/02 ukončit kariéru.", "section_level": 1}, {"title": "Osobní život.", "content": "Narodila se v dělnické rodině: otec byl stavitelem, matka pracovala v chemičce. V rodině byli kromě Anfisy tři bratři. V roce 1985 se provdala za biatlonistu a později biatlonového trenéra Leonida Rezcova. Mají spolu čtyři dcery, Darju, Kristinu (obě jsou biatlonistky, Darja je známější pod manželovým příjmením jako Darja Virolainenová), Vasilisu a Mariju. Manželství se však rozpadlo.", "section_level": 1}, {"title": "O dopingu.", "content": "V interview z roku 2009 přiznala použití nepovolených podpůrných přípravků v sezóně 1999/2000.", "section_level": 1}], "src_summary": "Anfisa Anatoljevna Rezcovová (: Анфиса Анатольевна Резцова), rozená Romanovová (* 16. prosince 1964, Jakimec, Vladimirská oblast, Sovětský svaz) je bývalá sovětská a ruská biatlonistka a běžkyně na lyžích. Reprezentovala postupně Sovětský svaz, Společenství nezávislých států a Rusko. Na ZOH 1988 v Calgary získala jako reprezentantka Sovětského svazu v běhu na lyžích zlato ze štafety na 4×5 km a stříbro v závodě na 20 km volně. Na ZOH 1992 v Albertville reprezentovala Společenství nezávislých států v biatlonu a vybojovala zlato ve sprintu a stříbro ve štafetě na 3×7,5 km. Na ZOH 1994 v Lillehammeru přidala již v dresu Ruska ještě další zlato ze štafety na 4×7,5 km. Zlatem z biatlonového sprintu na ZOH 1992 se stala první a na delší dobu poslední ženou, která vybojovala na zimních olympijských hrách dvě zlaté medaile ve dvou různých sportech (další byla až Ester Ledecká v roce 2018, které se podařilo vybojovat dvě zlata ve dvou různých sportech dokonce během jedněch her). Je rovněž dvojnásobnou vítězkou celkového hodnocení Světového poháru v biatlonu, v celkovém hodnocení Světového poháru v běhu na lyžích skončila nejlépe na 2. místě.", "tgt_summary": "Anfisa Anatolyevna Reztsova, née Romanova, () (born 16 December 1964 in the village of Yakimets, Gus-Khrustalny District, Vladimir Oblast) is a former Soviet (until 1991) and Russian biathlete and cross-country skier who competed in both sports from 1985 to 2000.", "id": 1396450}
{"src_title": "Francesca Cacciniová", "tgt_title": "Francesca Caccini", "src_document": [{"title": "Život.", "content": "Francesca Cacciniová se narodila ve Florencii. Zde získala humanistické vzdělání (latina, řečtina, moderní jazyky, literatura a matematika). Současně jí její otec poskytl základní hudební vzdělání. První zmínka o jejím vystoupení na veřejnosti pochází z roku 1602. Medicejský dvůr se zdržoval v postní době v Pise. Zde dne 3. dubna 1602 byla v kostele svatého Mikuláše uvedena vícehlasá hudba řízená Giuliem Caccinim, přičemž vystoupila i jeho žena (druhá manželka Margherita) a dvě dcery (Settimia a Francesca), které \"zpívaly dobře\". V mládí Francesca vystupovala s rodiči, sestrou Settimií a nevlastním bratrem Pompeem a dalšími žáky svého otce. Tento soubor byl současníky označován jako \"Le donne di Giulio Romano\". I když byla později angažována u dvora, stále vystupovala i s tímto rodinným souborem, dokud se její sestra Settimia nevdala a nepřestěhovala do Mantovy. Působila pak na medicejském dvoře jako učitelka hudby, zpěvačka a skladatelka komorní i scénické hudby až do začátku roku 1627. Po roce 1614 byla nejlépe placeným hudebníkem u dvora. Vedle její hudební virtuozity a představy o ženské dokonalosti měla na tuto skutečnost vliv i přízeň Kristiny Lotrinské, která tehdy ve Florencii vládla jako regentka. Je pravděpodobné, že byla rychlá a plodná skladatelka, jako její kolegové u dvora Jacopo Peri a Marco da Gagliano. Velmi málo jejích skladeb se však dochovalo. Většina její jevištní hudby byla složena pro komedie básníka Michelangela Buonarroti mladšího (prasynovec stejnojmenného sochaře), kterými jsou \"La Tancia\" (1613), \"Il passatempo\" (1614) a \"La fiera\" (1619). V roce 1618 byla zveřejněna sbírka třiceti šesti písní pro dvojhlas soprán / bass (\"Il primo libro delle musiche\"). V tomto díle je sbírka písní a madrigalů různých dobových stylů v italštině a latině na církevní i světské texty. V zimě roku 1625 složila hudbu pro 75 minutovou komedii-balet s názvem \"La liberazione di Ruggiero dall'isola d'Alcina\", který byl uveden během návštěvy polského korunního prince Vladislava Zikmunda, pozdějšího krále Vladislava IV. Vasy. Kombinace vtipných parodií skladeb rané opery s momenty překvapivé citové intenzity ukazuje, že skladatelka měla přehled o světové produkci v tomto žánru a současně silný smysl pro kompozici rozsáhlejších děl. Představení prince tak nadchlo, že bylo provedeno znovu ve Varšavě v roce 1628. Poprvé se Francesca Cacciniová provdala v roce 1622 za Giovanniho Battistu Signoriniho. Měla s ním dceru Margheritu. Manžel zemřel v roce 1626. Znovu se provdala v roce 1627 v Lucce za velkého hudebního nadšence, šlechtice Tommasa Raffaelliho. Žila pak v domě svého manžela v Lucce a v roce 1628 mu porodila syna Tommasa. Během pobytu v Lucce se stýkala se zdejší hudební rodinou Buonvisiů. Její druhý manžel zemřel v roce 1630. Jako vdaná žena odmítla nabídku na vystoupení (v roce 1628 v Parmě), po ovdovění se ale snažila o návrat do služeb medicejského dvora. Návrat zdržely morové epidemie v letech 1630-33 a 1634. Poté Francesca Cacciniová působila u dvora jako učitelka hudby princezen rodu Medicejů, které často navštěvovaly klášter La Crocetta nebo v něm žily. Dále skládala a hrála komorní skladby a zábavné kousky pro dámy u dvora. Služby medicejského dvora opustila dne 8. května 1641. Po tomto datu o ní není žádná dochovaná zmínka.", "section_level": 1}, {"title": "Dílo.", "content": "Francesca Cacciniová napsala pravděpodobně hudbu k nejméně šestnácti dramatickým dílům. Kromě opery \"La liberazione di Ruggiero\" a několika úryvků z \"La Tancia\" a \"Il passatempo\", které byly publikovány v roce 1618, jsou všechna ostatní její díla považována za ztracená.", "section_level": 1}], "src_summary": "Francesca Cacciniová (18. září 1587 – po 1641) byla italská skladatelka, zpěvačka, loutnistka, básnířka a učitelka hudby z počátku barokní éry. Florenťané ji přezdívali \"La Cecchina\", což je pravděpodobně zdrobnělina jména Francesca. Jejím otcem byl Giulio Caccini. Jediná její práce, která se dochovala, je opera \"La liberazione di Ruggiero\", která je nejstarší doloženou operou od ženy - skladatelky.", "tgt_summary": "Francesca Caccini (; 18 September 1587 – after 1641) was an Italian composer, singer, lutenist, poet, and music teacher of the early Baroque era. She was also known by the nickname \"La Cecchina\" , given to her by the Florentines and probably a diminutive of \"Francesca\". She was the daughter of Giulio Caccini. Her only surviving stage work, \"La liberazione di Ruggiero\", is widely considered the oldest opera by a woman composer.", "id": 1438065}
{"src_title": "Galerie starých mistrů", "tgt_title": "Gemäldegalerie Alte Meister", "src_document": [{"title": "Historie.", "content": "Galerii založil kurfiřt August Saský roku 1560, ale teprve kurfiřt a volený polský král August II. Silný (1670–1733) a jeho syn August III. Polský (1696–1763) začali obrazy sbírat systematicky. Jejich sbírka rychle rostla, roku 1747 musela být přestěhována ze zámku do sousedních stájí a získala si velkou pověst. Vrcholem byl nákup nejslavnějšího z obrazů, Raffaelovy Sixtinské madony v roce 1754. Roku 1838 byl architekt Gottfried Semper pověřen, aby navrhl budovu pro galerii, a v letech 1847–1854 byla podle jeho návrhu postavena tzv. Semperova galerie na místě provizorní zdi, která ze severovýchodu uzavírala nádvoří Zwingeru. Roku 1855 byla nová budova v novorenesančním slohu slavnostně otevřena jako „Nová královská galerie“ a v téže budově je umístěna dodnes. Pro nedostatek místa muselo být umění 19. a 20. století přemístěno do budovy Albertinum na Brühlově terase nad řekou, která je součástí Galerie nových mistrů (\"Galerie Neue Meister\"). Barokní části Zwingru však mezitím silně chátraly a opravy začaly až v roce 1911. Roku 1938 byla galerie uzavřena a obrazy odvezeny do bezpečí. 13. února 1945 byl Zwinger spolu s celým městem silně poškozen bombardováním a v květnu jej obsadila Rudá armáda, která sbírky konfiskovala a odvezla do Moskvy. Roku 1955 byla část sbírek navrácena a roku 1960 po velké rekonstrukci byla galerie opět otevřena. Ztráty byly přesto značné, 206 obrazů bylo zničeno a dosud se pohřešuje asi 450 dalších.", "section_level": 1}, {"title": "Provoz.", "content": "Roku 2016 skončila rekonstrukce východního křídla a zahájena rekonstrukce západního, takže expozice je přechodně omezena na jedno z křídel Semperovy galerie. Galerii navštíví přes půl milionu návštěvníků ročně. Vchod je z Divadelního náměstí (\"Theaterplatz\").", "section_level": 1}, {"title": "Sbírky.", "content": "Galerie vystanuje asi 750 obrazů z celkového počtu téměř 1900 v jejích sbírkách. Jsou mezi nimi například italští malíři Raffael Santi, Tizian, Giorgione, Correggio, Tintoretto nebo Guercino, nizozemští malíři \"zlatého věku\" jako Peter Paul Rubens, Rembrandt, Jakob Jordaens, Anthonis van Dyck nebo Jan Vermeer. S 58 obrazy od Lucase Cranacha a jeho syna má Galerie starých mistrů největší sbírku jejich obrazů na světě.", "section_level": 1}], "src_summary": "Galerie starých mistrů (\"Gemäldegalerie alte Meister\") je sbírka obrazů od 15. do 18. století, vystavená v drážďanském Zwingeru, součást Státních uměleckých sbírek Drážďany (\"Staatliche Kunstsammlungen Dresden\"). Vystavuje asi 750 obrazů zejména italské renesance a italského, nizozemského, španělského, německého a francouzského baroka, které většinou nasbírali saští kurfiřti.", "tgt_summary": "The Gemäldegalerie Alte Meister (, \"Old Masters Gallery\") in Dresden, Germany, displays around 750 paintings from the 15th to the 18th centuries. It includes major Italian Renaissance works as well as Dutch and Flemish paintings. Outstanding works by German, French and Spanish painters of the period are also among the gallery's attractions. The Old Masters are part of the Dresden State Art Collections. The collection is located in the Semper Gallery, the gallery wing of the Zwinger.", "id": 22096}
{"src_title": "Bertrada z Laonu", "tgt_title": "Bertrada of Laon", "src_document": [{"title": "Životopis.", "content": "Patřila k vysoce urozené a movité franské rodině. Její otec Charibert byl hrabětem z Laonu, jeho matka, po které získala Bertrada křestní jméno, patřila k zakladatelům kláštera Prüm, který se po dlouhou dobu stal rodovým majetkem karolínské dynastie. Sestra její babičky, Plectruda, byla manželkou Pipina Prostředního a zároveň macechou Karla Martela. Patřili ke genealogicky označovanému rodu Hugobertinů a svazkem s tímto rodem získal Pipin mocnější spojenectví a vazby na rody v Austrasii. Sňatek Bertrady a Pipina se patrně konal roku 744, i když některé prameny uvádějí rok 740. Z tohoto svazku vzešlo několik dětí, nejvýznamnější byl nejstarší syn zvaný později Karel Veliký. Podílníkem na vládě se v prvních letech po smrti Pipina Krátkého stal i druhý syn Karloman, který však roku 771 náhle zemřel. Podle historických tvrzení neměl Pipin po dobu jejich manželství vztah s jinou ženou, nevydržoval si konkubíny a neměl nemanželské děti. Avšak pro blízké příbuzenství byl sňatek legalizován až roku 749. Podle některých tvrzení měl být manželem \"starší\" Berty (zakladatelky kláštera v Prümu) Martin z Laonu (či také Martin \"Heristal\"), jehož bratrem měl údajně být Pipin II. Prostřední, což by znamenalo, že Pipin Krátký a Bertrada byli k sobě vlastníci, tedy (vzdálený) bratranec a (vzdálená) sestřenice z druhé generace. Měli tedy společné předky - Ansegisela a svatou Beggu. Svého manžela Pipina podporovala v jeho politických i vojenských krocích a společně s ním byla roku 751 v Soissons pomazána na královnu. Její manžel Pipin, do té doby mocný královský správce - majordomus, ve spolupráci s papežem Štěpánem III. odstranil do kláštera posledního žijícího merovejského krále Childericha III. a sám se chopil franského trůnu. Podruhé proběhla korunovace krále a královny 28. června roku 754 v bazilice Saint-Denis od téhož papeže, který nutně potřeboval zasáhnout proti Langobardům, kteří Itálii ovládali. Král Pipin následujícího roku skutečně napadl Langobardské království a na této výpravě ho Bertrada doprovázela. Agilní královna se účastnila i dalších válečných taženích svého manžela a to přinejmenším při konfliktu s Bretonci a při vpádu do Akvitánie odbojného vévody Waiofara (767 a 768) a při výpravě do Septimánie. Po Pipinově smrti v září 768 se rozhodla aktivně zapojit do franské politiky a snažila se svým vlivem působit na oba syny, aby mezi nimi zabránila zbytečným konfliktům. I tak se například stalo, že během vojenské kampaně proti Akvitánii, kterou měli společně řešit oba bratři, se Karloman odmítl ke Karlovi připojit. Ten i tak dosáhl nad Akvitánci konečného vítězství a tuto zemi pevně připojil k Franské říši. Dalším politickým tahem matky královny byla sňatková politika s Langobardským královstvím. Po jednání s králem Desideriem se uskutečnil sňatek s jeho jménem neznámou dcerou a jejím synem Karlem. Ten se tomuto rozhodnutí podřídil a tímto sňatkem vznikla příbuzenská koalice mezi Franským a Langobardským královstvím a také Bavorským vévodstvím, které bylo sice formálně podřízeno Frankům, ale v podstatě si její vévoda Tasisilo III. uskutečňoval samostatnou politiku a to poměrně úspěšně, navíc byl i v blízkém příbuzenském svazku z karolínským rodem i Desideriem. Tento stav věcí se pramálo líbil papeži Štěpánu III., který podotýkal v listu zaslanému mladému králi Karlovi, že je již tento ženat (z Himiltrudou, kterou zapudil). Ovšem Karlův sňatek z Himiltrudou je sporný, kronikáři je tradičně jmenována jako konkubína, ovšem na druhou stranu mohlo jít o jistou formu necírkevního svazku na základě germánských tradic. Úmrtím mladšího krále Karlomana dne 4. prosince roku 771 vzaly snahy královny-matky za své. Karel, již jako jediný vládce říše, langobardskou manželku poslal zpět za Alpy a o tři roky později si království jejího otce podmanil. Bertrude ustoupila po Karlomanově smrti z veřejného života, ovšem i nadále se u Karla těšila velké úctě. Zemřela 12. července 783 a byla pohřbena v bazilice Saint-Denis vedle svého muže Pipina.", "section_level": 1}, {"title": "Rodina.", "content": "Z manželského svazku s králem Pipinem vzešli tito potomci:", "section_level": 1}, {"title": "Bertrada v chansons de geste.", "content": "Z konce 13. století pochází francouzský epos, tzv. \"chansons de geste\" Berta s velkýma nohama, který líčí příběh krále Pipina a Berty Uherské, která trpěla vadou nohy (nohou) a stala se obětí dvorských intrik, díky čemuž se Pipin oženil s nepravou ženou, která se za Bertu vydávala. Pipin však po čase podvod odhalil, se skutečnou Bertou se sešel a pojal ji za manželku.", "section_level": 2}], "src_summary": "Bertrada z Laonu (720/727 - 12. července 783 Choisy-au-Bac) byla franskou královnou, manželkou Pipina III. Krátkého a matkou císaře Karla Velikého.", "tgt_summary": "Bertrada of Laon (born between 710 and 727 – 12 July 783), also known as Bertrada the Younger or Bertha Broadfoot (cf. Latin: \"Regina pede aucae\" i.e. the queen with the goose-foot), was a Frankish queen. She was the wife of Pepin the Short and the mother of Charlemagne, Carloman and Gisela.", "id": 1263202}
{"src_title": "Senoni", "tgt_title": "Senones", "src_document": [{"title": "Senoni v Itálii.", "content": "Podle legendy se tento kmen připojil k Bellovesově migraci do Itálie, společně s Aedui, Ambarry, Arverny, Aulerky a Carnuty. V roce 400 př. n. l. překročili Alpy a postupovali na jih k území kmene Umbrů, aby se usadili na východním pobřeží Itálie mezi městy Forlì, Ancona a Terni, kde založili město Sena Gallica, které se stalo jejich hlavním městem. V roce 391 př. n. l. pod vedením Brennuse napadli území Etrusků a obléhali Clusium. Obyvatelé města apelovali na Řím, jehož zásah posléze vedl ke konfliktu, který vyvrcholil 18. července 390 př. n. l. porážkou Římanů v bitvě na řece Allia. Po více než 100 let mezi Senony s Římany vznikaly konflikty, až v roce 283 př. n. l. byli z Apeninského poloostrova vyhnáni konzulem Corneliem Dolabellou. V Itálii již o nich nebyla zmínka. Je možné, že se stali součástí galských gangů, které pobývali v Podunají, Makedonií a Malé Asii.", "section_level": 1}, {"title": "Senoni v Galii.", "content": "Část kmene Senonů (nebo jiný kmen stejného jména) byl usazený v okolí dnešních francouzských departementů Seine-et-Marne, Loiret a Yonne. V letech 54-51 př. n. l., byli zapojeni do galských válek Julia Caesara, v nichž spolu s treverským vůdcem Indutiomarem obléhali zimní tábory Tita Labiena a následující rok se angažovali v bitvě u Lutetie. Po galských válkách Senoni zmizeli z dějin. V pozdější době se pravděpodobně smísili s obyvateli římské provincie Gallia Lugdunensis. Jejich hlavním městem bylo Agedincum (později Senones a dnes Sens), dalšími založenými městy byly Metiosedum, (dnešní Melun, podle A. Holdera spíše Meudon) a Vellaunodunum jehož lokace je nejistá.", "section_level": 1}], "src_summary": "Senoni (starořecky: Σήνωνες) byl starověký keltský kmen, který v druhé polovině tisíciletí př. n. l. obýval Apeninský poloostrov a je známý také z období galských válek.", "tgt_summary": "The Senones or Senonii (Gaulish: \"the ancient ones\"; ) were an ancient Gallic tribe that dwelled in the Seine basin, around present-day Sens, in Caesar's time. Part of the Senones settled in the Italian peninsula, where they ousted the Umbrians between Ariminum (modern-day Rimini) and Ancona. They are described in classical sources as the leaders of the Gallic war-band that captured Rome during the Battle of the Allia in 390 BCE. They remained a constant threat until Rome eventually subjugated them in 283 BCE, after which they disappeared from Italy.", "id": 2012435}
{"src_title": "Jacques Fesch", "tgt_title": "Jacques Fesch", "src_document": [{"title": "Rodina a vzdělání.", "content": "Jacques Fesch byl synem bohatého kupce z Belgie. K předkům rodiny Fesch také patří příbuzenské pouto s kardinálem Josephem Feschem, strýcem Napoleona Bonaparte. Vzdělání se Jacquesovi dostalo mezi lety 1938 a 1947 na Ecole Saint-Erembert a později také na Lycée Claude Debussy v Paříži. Od roku 1950 do roku 1951 absolvoval základní vojenskou službu u francouzských ozbrojených sil v Německu. V roce 1951 se Jacques Fesch oženil s Pierrette Polack, se kterou se mu narodila dcera Veronique. Později zanechal své práce v otcově bance a opustil svou manželku kvůli jiné ženě, se kterou měl syna jménem Gérard. Jeho snem byla cesta lodí po jižním Pacifiku. Jeho rodiče však odmítli mu takovouto cestu financovat.", "section_level": 1}, {"title": "Přepadení, proces a poprava.", "content": "Dne 24. února 1954 přepadl Jacques Fesch směnárníka Alexandra Silbersteina, který se ubránil a alarmoval policii. Jacques však neměl svoje brýle, což mu dělalo kvůli jeho problému se zrakem veliké potíže. Zmateně vystřelil a trefil policistu Jeana Vergneho, kterého takto zabil. Jacques sice mohl uniknout do metra, byl však policií na místě zatčen. 6. dubna 1957, na jeho narozeniny, jej odsoudil pařížský soud na smrt pod gilotinou. Byl popraven 1. října 1957 ve věznici La Santé katem André Obrechtem a pochován na hřbitově v Saint-Germain-en-Laye.", "section_level": 1}, {"title": "Návrh blahořečení.", "content": "Po svém obrácení ve vězení sepsal Jacques Fesch mnoho mystických spisů. Též se usmířil se svou rodinou a den před popravou si vzal svou manželku Pierrette Polack s církevním obřadem. Svůj deník končí slovy: \"Za pět hodin uvidím Ježíše Krista.\" Po své smrti začal být Jacques Fesch mnoha katolíky považován za příklad vykoupení skrze křeťanskou víru. Jeho manželka a dcera Veronique se starají o jeho odkaz v jeho spisech, které sepsal ve vězení. S jejich souhlasem zpracovali jeho literární pozůstatky pater Augustin-Michel Lemonnier, karmelitánka sestra Veronika a pater Giacomo Maria Medica SDB. V sedmdesátých letech byly Feschovy spisy poprvé publikovány a od té doby častěji vydávány a překládány do dalších jazyků. 21. září 1987 předložila jeho manželka Pierette pařížskému arcibiskupovi jeho spisy a petice, kvůli započetí procesu jeho blahořečení. Tento proces zaháji Jean-Marie Lustiger v roce 1993.", "section_level": 1}, {"title": "Na pódiu a ve filmu.", "content": "Příběh konverze Jacquese Fesche byl ve Francii dvakrát zfilmován: \"Le glaive et la balance\" (1989) a \"Retour en grâce\" (1995). V roce 2009 se v Paříži konala premiéra divadelní hry o jeho obrácení pod režií Marie Blanco. Příběh tohoto muže však není známý jen v jeho rodné Francii. 11. března 2018 měla premiéru v Divadle Andreje Bagara hra \"Spomeň si na mňa\", kterou režírovala sr. Mária Marthe Gálová a ve které účinkovali především studenti Gymnázia sv. Cyrila a Metoděje v Nitře.", "section_level": 1}], "src_summary": "Jacques Fesch (6. dubna 1930, Saint-Germain-en-Laye – 1. října 1957, La Santé) byl v roce 1957 kvůli loupežnému přepadení, při kterém zastřelil policistu, odsouzen na smrt a následně popraven. Při svém tříletém pobytu ve vězení se obrátil na katolickou víru. 36 let po jeho popravě započal bývalý kardinál a pařížský arcibiskup, Jean-Marie Lustiger, proces jeho blahořečení.", "tgt_summary": "Jacques Fesch (April 6, 1930, Saint-Germain-en-Laye – October 1, 1957, La Santé Prison, Paris) was the murderer of a French police officer, who became such a devout Roman Catholic while in prison awaiting execution that he has been proposed for beatification.", "id": 159618}
{"src_title": "Morinda barvířská", "tgt_title": "Morinda citrifolia", "src_document": [{"title": "Výskyt.", "content": "Původní areál morindy barvířské se rozkládal v jižní Asii od indického subkontinentu přes Malajský poloostrov, Indočínu, jižní oblasti Číny, Tchaj-wan, Indonésii a ostrov Novou Guineu až do severovýchodních oblastí Austrálie. Druhotně se rozšířila na převážnou část pacifických ostrovů i na území Ameriky, kde se vyskytuje od Floridy ve Spojených státech, přes území Střední Ameriky a ostrovy Karibiku až do tropických oblastí Jižní Ameriky.", "section_level": 1}, {"title": "Ekologie.", "content": "Vyskytuje se v podrostu tropických lesů nebo po jejich okrajích v oblastech s vydatnými celoročními srážkami, krátkodobě toleruje i období sucha. Může růst i v silném stínu, tam ovšem málo kvete i plodí. Objevuje se též často v lesích podél mořského pobřeží, vyhovuje ji písčitá i kamenitá půda, snáší její zasolení a nevadí ani brakická voda. Je dřevinou teplomilnou, začíná chřadnou při teplotě pod +15 °C a odumírá při poklesu pod +4 °C. Nejčastěji bývá spatřena v malé nadmořská výšce, obvykle do 100 a jen řídce do 300 m n. m.", "section_level": 1}, {"title": "Popis.", "content": "Morinda barvířská vyrůstá jako keř nebo strom vysoký 5 až 10 m s kmenem tlustým do 15 cm. Listy mají lesklé čepele široce eliptické až vejčité, celistvé, lysé, u báze klínovité a na vrcholu tupé či špičaté. Bývají dlouhé 15 až 30 cm a široké 5 až 20 cm, lícní stranu mají tmavě zelené a rubovou o poznání světlejší, obě strany jsou lysé a lesklé. Žilnatina kožovitých listů je vystouplá a tvoří ji hlavní žilka s pěti až sedmi páry žilek postranních, mezi nimi bývají domatia obývaná symbiotickými mravenci (\"Oecophylla smaragdina\"), chránící rostlinu před jiným hmyzem. Květenství je vytvořeno ze 70 až 90 drobných bílých květů seskupených do kulovitých strboulů asi 10 mm velkých. Květenství na stopkách a listy s řapíky vyrůstají v opakujících se modulech na sympodiálně se větvících letorostech. Z prvé uzliny rostou dva vstřícné listy, o internodium výše roste z druhé uzliny jediný list a proti němu z terminálního pupenu květenství a mezi nimi vyrůstá axiální pupen, kterým se letorost prodlužuje. Další růst letorostu probíhá ve stejném modulu (prvá uzlina dva listy, druhá uzlina jeden list, květenství a pupen, atd.). Internodia mezi uzlinami jsou nestejně dlouhá a bývají velmi krátká, takže listy i květenství mnohdy vyrůstají ve zdánlivých přeslenech. Palisty jsou podlouhlé až okrouhle trojúhlé, průměrně bývají 15 mm dlouhé, 10 mm široké a bývají částečně srostlé s řapíky. Květy v hustých květenstvích jsou téměř přisedlé, bezlistenné, oboupohlavné, bílé, pětičetné a jejich semeníky postupně srůstají dohromady. Kališní lístky většiny květů jsou krátké s uťatým vrcholem a vytrvalé, některé květy ve strboulu však mívají kališní lístky zvětšené, obkopinaté a až 15 mm dlouhé. Koruna s krátkou trubkou má nálevkovitý tvar a její bílé lístky jsou asi 6 mm dlouhé. V květu je pět tyčinek s krátkými nitkami a podlouhlými prašníky, dvě blizny, polokulovitá češule a semeník s dvěma oddíly po jednom vajíčku. Květy rozkvétají průběžně po celý rok a stejně tak dozrávají plody. Srůstem spodních dvouplodolistových semeníků květů sdružených ve strboulu vzniká netypické dužnaté plodenství podlouhle vejčitého tvaru. Bývá až 10 cm dlouhé a v průměru mívá do 5 cm, je zprvu nazelenalé, později bílé či nažloutlé a přezrálé nahnědlé, tvarem připomíná velký plod moruše. Je vytvořeno srůstem peckovic a obsahuje mnoho (100 a více) červenohnědých, obvejčitých semen asi 4 mm velkých, která mají na povrchu velmi tvrdý endokarp a uvnitř vzduchovou komůrku umožňující jim dobře plavat. Šestiúhelníky vyznačené na povrchu plodenství vyznačují plod jednoho květu. Je jedlé, ale ve zralém stavu má silné, pro mnoho lidí zapáchající aroma. V přírodě je konzumují mnozí savci, hlavně kaloni, kteří se starají o rozptýlení semen po okolí. Byly vyšlechtěny kultivary s plodenstvím velkým až 20 cm.", "section_level": 1}, {"title": "Pěstování.", "content": "Morinda barvířská se může rozmnožovat vegetativně i generativně. Klíčivost semen je nepravidelná a bez skarifikace trvá doba do vzniku semenáče šest až dvanáct měsíců. Při vegetativním množení zakoření řízky za jeden až dva měsíce, takovýto strom ale neroste pravidelně a je náchylný k rozlomení. Pro získání většího množství plodenství pro výrobu oblíbené šťávy noni se nové rostliny vysazují na plantáže ve sponu 4 m, kde za dobrých podmínek (světlo, vláha, živiny) rychle rostou a brzy plodí, prvá drobná plodenství se objevují již u rok starých rostlin. Dospělé dřeviny kvetou a plodí průběžně po celý rok, plodenství se sklízejí probírkou třikrát do měsíce. Průměrný strom vyprodukuje ročně až 100 kg, na jednom hektaru se tak urodí až 250 tun, z kterých se vylisuje okolo 600 hektolitrů šťávy.", "section_level": 1}, {"title": "Význam.", "content": "Kůra stromu i kořeny obsahuje látky, které původní obyvatelé tradičně používají jako žluté, oranžové nebo červené barvivo k barvení rituálních oděvů. Dřevo stromů je tvrdé, dobře se opracovává a soustruží, vyrábějí se z něho hračky, talíře a další užitné předměty. Ze semen se lisuje olej vhodný jako insekticid do vlasů. Strom je odolný vůči slané vodě a vysazuje se pro zastavení půdní eroze na pobřeží. Pro obyvatelstvo indomalajské a pacifické oblasti je morinda barvířská jednou z nejdůležitějších tradičních léčivých rostlin. Plodenství jsou téměř nepostradatelná, používají se běžně pro léčbu mnoha nemocí a v čase nouze i k jídlu. Hlavním léčivým prostředkem je vylisovaná šťáva prodávána čerstvá nebo sušená v prášku pod tradičním názvem noni, k léčbě se používají také kořeny, listy i kůra. Těmito léčivy původní obyvatelé zahání malárii, artritidu, cukrovku, vysoký tlak, ošetřují všemožné vředy a rány, zahánějí průjmy a deprese, potlačují rakovinu, AIDS atd. Pro odstranění kašle domorodci přikládají na prsa nahřáté listy nebo výluh z nich a roku 2008 Evropský úřad pro bezpečnost potravin (EFSA) povolil dovoz a používání těchto listů i v EU. Informace o zázračných účincích pocházejí z tvrzení domorodců a jsou silně podporovány výrobci noni, vědecké poznatky jsou však mnohem skeptičtější. Plodenstvími se též krmí prasata, semena se po upražení jedí.", "section_level": 1}], "src_summary": "Morinda barvířská (\"Morinda citrifolia\") je tropický, stálezelený keř nebo strom schopný tolerovat širokou škálu stanovišť nebo ekologických podmínek. Kvete průběžně celoročně a z květů vznikají zvláštní podlouhlá, dužnatá plodenství. Vědecké rodové jméno \"Morinda\" vychází z částečné podobnosti plodů s moruši indickou (\"Morus indica\") a jméno \"citrifolia\" odkazuje na podobu listů s listy rodu Citrus. Původní české jméno \"rojok\" (v Indonésii pojmenování pro pestrý maso-zeleninový pokrm \"pasembur rojak\"obsahující i plodenství morindy) vytvořil Jan Svatopluk Presl. České druhové jméno \"barvířská\" je odvozeno z tradičního využívání kůry kmene a kořene k barvení látek na červeno nebo žluto. Používané synonymum noni je název vylisované šťávy z plodenství, která je považována za silně léčivou, byť bez vědeckých podkladů.", "tgt_summary": "Morinda citrifolia is a fruit-bearing tree in the coffee family, Rubiaceae. Its native range extends across Southeast Asia and Australasia, and the species is now cultivated throughout the tropics and widely naturalized. Among some 100 names for the fruit across different regions are the more common English names of great morinda, Indian mulberry, noni, beach mulberry, and cheese fruit. The fresh fruit's strong, vomit-like odor has made it a famine food in most regions, but it remains a staple food among some cultures, and has been used in traditional medicine. In the consumer market, it has been introduced as a supplement in various formats, such as capsules, skin products, and juices.", "id": 810712}
{"src_title": "Solvatovaný elektron", "tgt_title": "Solvated electron", "src_document": [{"title": "Historie.", "content": "První zaznamenané pozorování barvy roztoků kovových elektridů je připisováno Humphrymu Davymu, který v letech 1807-1809 přidával zrnka draslíku do plynného amoniaku (zkapalnění amoniaku se podařilo až roku 1823). James Ballantyne Hannay a J. Hogarth opakovali tento pokus v letech 1879-1880; W. Weyl v roce 1844 a C.A. Seely v roce 1871 jako první použili kapalný amoniak. Hamilton Cady roku 1897 jako první uvedl ionizační vlastnosti amoniaku do souvislosti s podobnými vlastnostmi vody. Charles A. Kraus změřil elektrickou vodivost amoniakálních roztoků kovů a v roce 1907 poprvé oddělil elektrony od kovu. Roku 1918 G. E. Gibson a W. L. Argo zavedli koncept solvatovaného elektronu. Bylo zjištěno, že absorpční spektra rozdílných kovů v rozdílných rozpouštědlech (methylaminu, ethylaminu...) obsahují stejnou modrou barvu. V 70. letech 20. století byly popsány pevné soli s elektronem jako aniontem.", "section_level": 1}, {"title": "Příprava a vlastnosti.", "content": "Solvatované elektrony lze získat rozpuštěním některého z alkalických kovů, stejně jako vápníku, stroncia, barya, europia nebo ytterbia (také hořčíku při použití elektrolytického procesu) v kapalném amoniaku za vzniku charakteristického modrého roztoku. Jako rozpouštědlo je zde možné použít i aminy jako jsou methylamin a ethylamin. Roztok lithia při -60 °C je nasycený při molárním zlomku kovu kolem 16 % (16 MPM). Když se koncentrace zvýší na tuto hodnotu, měrná elektrická vodivost vzroste z 10 na 1 Ωcm, což je více, než u kapalné rtuti. Při 8 MPM dochází k „přechodu do kovové fáze“. Při 4 MPM se oddělují řidší zlatožlutá fáze od hustší modré, se kterou se nemísí. Nad 8 MPM má roztok bronzovou až zlatou barvu. V tomto rozmezí koncentrací se hustota snižuje o 30 %. Zředěnější roztoky jsou paramagnetické až do koncentrace 0,5 MPM, kdy dochází k úplnému spárování elektronů a roztok se tak stává diamagnetickým. Solvatované elektrony vzniklé rozpouštěním redukujících kovů v amoniaku a aminech jsou anionty v solích nazývaných elektridy. Některé takové soli mohou být izolovány přidáním makrocyklických ligandů jako jsou crown ethery a kryptandy. Tyto ligandy vytvářejí silnou vazbu s kationty a brání jejich zpětné redukci na elektron. Standardní elektrodový potenciál solvatovaného elektronu je -2,77 V.", "section_level": 1}, {"title": "Reaktivita a využití.", "content": "Solvatovaný elektron reaguje s kyslíkem za vzniku superoxidového radikálu (O), který je silným oxidačním činidlem. Reakcí solvatovaných elektronů s oxidem dusným se tvoří hydroxylové radikály (HO). Solvatované elektrony ze sodíku rozpuštěného v kapalném amoniaku se využívají při Birchově redukci. Další reakcí využívající sodík (a vzniklé solvatované elektrony) jako redukční činidlo je Bouveaultova–Blancova redukce, kde se používá ethanolový roztok sodíku.", "section_level": 1}], "src_summary": "Solvatovaný elektron je volný elektron (solvatovaný) v roztoku a nejjednodušší možný aniont. Solvatované elektrony se vyskytují poměrně často, je ovšem obtížné je pozorovat přímo vzhledem k jejich krátké době existence. Výrazná barva roztoků alkalických kovů, modrá ve zředěných a oranžovohnědá v koncentrovanějších (>3M) roztocích v kapalném amoniaku je způsobena přítomností solvatovaných elektronů. Hydratační energie solvatovaného elektronu může být odhadnuta podle hydratační energie protonu ve vodě v kombinaci s kinetickými daty získanými pulsními radiolytickými experimenty. Alkalické kovy se rozpouštějí v kapalném amoniaku za vzniku tmavě modrých elektricky vodivých roztoků. Barva těchto roztoků je způsobena amoniovanými elektrony, které pohlcují energii viditelného světla.", "tgt_summary": "A solvated electron is a free electron in (solvated in) a solution, and is the smallest possible anion. Solvated electrons occur widely, although it is difficult to observe it directly since their lifetimes are so short. The deep color of solutions of alkali metals in ammonia arises from the presence of solvated electrons: blue when dilute and copper-colored when more concentrated (> 3 molar). Classically, discussions of solvated electrons focus on their solutions in ammonia, which are stable for days, but solvated electrons also occur in water and other solvents in fact, in any solvent that mediates outer-sphere electron transfer. The real hydration energy of the solvated electron can be estimated by using the hydration energy of proton in water combined with kinetic data from pulse radiolysis experiments. The solvated electron forms an acid-base pair with atomic hydrogen. The solvated electron is responsible for a great deal of radiation chemistry. Alkali metals dissolve in liquid ammonia giving deep blue solutions, which are conducting in nature. The blue colour of the solution is due to ammoniated electrons, which absorb energy in the visible region of light. Alkali metals also dissolve in hexamethylphosphoramide, forming blue solutions.", "id": 1107985}
{"src_title": "Arnaud Beltrame", "tgt_title": "Arnaud Beltrame", "src_document": [{"title": "Působení v ozbrojených složkách.", "content": "V roce 1999 absolvoval vojenskou akademii v Saint Cyr a v roce 2003 byl jako jeden z mála uchazečů vybraný do elitní četnické jednotky GIGN. V roce 2005 byl nasazený v Iráku a za svoji peacekeepingovou práci obdržel vyznamenání \"Croix de la Valeur Militaire\" . Po svém návratu do Francie působil v republikánské gardě a měl na starosti ostrahu prezidentského paláce. V roce 2017 se stal zástupcem velitele četnictva v regionu Aude. Během státního pohřbu byl posmrtně povýšen do hodnosti plukovníka.", "section_level": 1}, {"title": "Tragická smrt při teroristickém útoku v Trébes.", "content": "Arnaud Beltrame nabídl pachateli teroristického útoku, Redouane Lakdimovi, že se vymění za ženu, kterou Lakdim držel jako rukojmí. Lakdim souhlasil. Beltrame nechal zapnutý svůj mobil, díky čemuž byly protiteroristické jednotky GIGN lépe informovány. Zhruba po třech hodinách se Beltrame pokusil teroristu odzbrojit a zároveň křikem vyzval intervenční jednotky, aby zaútočily. GIGN vnikly do obchodu a Lakdima zastřelily. Beltrame byl postřelen na předloktí, na ruce a na noze, ale příčinou smrti, k níž došlo o několik hodin později v nemocnici, byla hluboká řezná rána na krku. Francouzský prezident Emmanuel Macron ho téhož dne veřejně označil za hrdinu, který předvedl mimořádnou statečnost a obětavost. Bratr Beltrameho Beltrama Cedric uvedl pro francouzský rozhlas RTL, že Arnaud si „byl dobře vědom toho, že nemá téměř žádnou šanci, bylo mu jasné, co dělá“. Jeho čin byl „nad rámec služebních povinností“. „Kdybychom ho neoznačili za hrdinu, už nevím, co by člověk musel udělat, aby se hrdinou stal. Myslím, že jde o slovo, které je v souvislosti s ním vhodné použít za těchto tragických okolností.“", "section_level": 1}, {"title": "Osobní život.", "content": "Arnaud Beltrame byl svobodný zednář a praktikující katolík, který měl svoji konverzi zažít kolem roku 2008. Byl ženatý, nicméně se svojí manželkou Marielle byl ale oddaný pouze civilně a na červen plánoval uzavřít také církevní sňatek. Byl bezdětný.", "section_level": 1}], "src_summary": "Arnaud Jean-Georges Beltrame (18. dubna 1973, Étampes – 24. března 2018, Carcassonne) byl francouzský četník, který zahynul při teroristickém útoku v Trèbes 23. března 2018.", "tgt_summary": "Arnaud Jean-Georges Beltrame (; 18 April 1973 – 24 March 2018) was a lieutenant colonel in the French Gendarmerie nationale and deputy commander of the Departmental Gendarmerie's Aude unit, who was killed by a terrorist at Trèbes after having exchanged himself for a hostage. French President Emmanuel Macron said that Beltrame deserved \"the respect and admiration of the whole nation.\" For his bravery and adherence to duty he was posthumously promoted to colonel and made a Commander of the Legion of Honour.", "id": 630536}
{"src_title": "Útok v Carcassonne a Trèbes", "tgt_title": "Carcassonne and Trèbes attack", "src_document": [{"title": "Útok v Carcassonne.", "content": "Krátce před desátou hodinou v pátek 23. března 2018 Redouane Lakdim, ozbrojený jednoruční pistolí, zastavil auto na předměstí města. Oba dva cestující postřelil, spolucestující okamžitě zemřel, řidič byl vážně zraněn. Zdálo se, že poblíž vojenských kasáren vyčká na vojáky, ale zamířil k policejním kasárnám, kde zaútočil na čtyři policisty běžící zpět ke kasárnám střelnou zbraní. Jeden z policistů byl zraněn, kulka o malý kousek minula srdce. Lakdim poté z místa zmizel a odjel do pět kilometrů vzdáleného Trèbesu.", "section_level": 1}, {"title": "Rukojmí.", "content": "Okolo 11 hodin Lakdim vstoupil do supermarketu Système U ozbrojen jednoruční pistolí a nožem. Uvnitř bylo okolo 50 lidí. Křičel \"Allahu akbar\" a prohlásil se vojákem Islámského státu. Zastřelil dva civilisty, další unesl jako rukojmí a všem ostatním nařídil lehnout si na zem. Téměř všem se podařilo ze supermarketu utéci, někteří se ukryli v lednici. Na místo téměř okamžitě přijely stovky příslušníků policie a četnictva, oblast uzavřeli a pomohli s evakuací zbytku lidí. Nalezli Lakdima držícího několik rukojmí a ženu, kterou použil jako lidský štít. Okolo 12:20 hodin se jednotka GIGN shromáždila poblíž supermarketu, na místo dorazil také ministr vnitra Gérard Collomb. Lakdim požadoval propuštění Salaha Abdeslama, islamistu obviněného z účasti na teroristických útoků v Paříži z listopadu 2015. Policie dovnitř předvedla Lakdimovu matku a dvě sestry kvůli vyjednávání, které neskončilo úspěšně. Příslušník četnictva Arnaud Beltrame se nabídl, že se za zadrženou ženu vymění. Beltrame si nechal zapnutý telefon, aby policie venku mohla slyšet, co se děje vevnitř. Po následujících třech hodinách Lakdim vystřelil, o čemž se policie dozvěděla právě díky zapnutému telefonu. Jako reakci na výstřel GIGN okamžitě (14:40) na supermarket zaútočila a o dvě minuty později Lakdima zabila. Dva z příslušníků GIGN byli zraněni. Krátce poté do budovy vešli policejní psi a dorazila záchranná služba. Beltrame byl veleben za jeho hrdinský čin, ale později na následky zranění zemřel. Pitva odhalila, že Beltrame zemřel na následky smrtelných bodných ran do jeho hrdla.", "section_level": 1}, {"title": "Útočník.", "content": "Útočník byl identifikován jako Redouane Lakdim, muž dlouhodobě žijící ve francouzském městě Carcassonne původem z Maroka spolu s jeho rodiči a sestrami. Už dvakrát byl uznán vinným z menších trestných činů a v roce 2016 si jeden měsíc ve vězení odseděl. Byl velmi aktivní na profilech na sociálních sítích novodobého islámského směru Salafíja a od roku 2014 byl na seznamu možných islámských extremistů. Pro svůj radikalismus a blízkost k hnutí Salafíja byl pod policejním dohledem, ale nebyly nalezeny známky, že by mohl udělat obdobný útok. Po jeho smrti v Trèbesu policie navštívila jeho dům a vyslechla jeho příbuzné a přátele. Jeden z nich ho popsal jako příjemného mladého muže. Ministr vnitra Gérard Collomb si myslí, že jednal sám.", "section_level": 1}], "src_summary": "Dne 23. března 2018 se v jižní Francii ve městech Carcassonne a Trèbes odehrál teroristický útok. V Carcassonnu pětadvacetiletý Redouane Lakdim francouzsko-marockého původu střelil dva cestující v automobilu, čímž zabil spolucestujícího a vážně zranil řidiče. Automobil následně unesl. Následně zahájil palbu na čtyři běhající policisty, jednoho přitom zranil. Lakdim jel do nedalekého Trèbesu, kde zaútočil na supermarket Système U, kde zabil dva civilisty, další zranil a unesl minimálně jednoho rukojmího. Přísahal věrnost Islámskému státu a požadoval propuštění Salaha Abdeslama, islamistu obviněného z účasti na teroristických útoků v Paříži z listopadu 2015. Četník Arnaud Beltrame se nabídl, že se vymění za ženu, kterou Lakdim držel jako rukojmí. Lakdim souhlasil. Po třech hodinách ale Lakdim střelnou zbraní Beltrameho zranil a následně na následky zranění zemřel. Beltrameho prohlásil prezident Francie Emmanuel Macron za hrdinu. Policejní taktická jednotka následně na budovu, kde byl Lakdim, zaútočila a Lakdima zabila. Francouzský prezident Emmanuel Macron útok nazval aktem islámského terorismu.", "tgt_summary": "On 23 March 2018, there was a series of Islamist terrorist attacks in the towns of Carcassonne and Trèbes in southern France. Redouane Lakdim, a 25-year-old French-Moroccan (born 11 April 1992 in Taza, Morocco), shot the two occupants of a car in Carcassonne, killing the passenger and hijacking it. He then opened fire on four police officers, seriously wounding one. Lakdim drove to nearby Trèbes, where he stormed a Super U supermarket, killing two civilians, wounding others, and taking at least one hostage. He swore allegiance to the Islamic State and demanded the release of Salah Abdeslam, the only surviving suspect of the November 2015 Paris attacks. A senior gendarmerie officer, Lieutenant Colonel Arnaud Beltrame, voluntarily swapped places with a hostage. After a three-hour stand-off, Lakdim shot and fatally stabbed Beltrame. A police tactical unit immediately stormed the building and killed Lakdim. He was named a \"soldier of the Islamic State\" by the Amaq News Agency, and the President of France called the attacks an act of Islamist terrorism. Five people were killed in the attacks, including the perpetrator, and fifteen were wounded.", "id": 187030}
{"src_title": "Požár nákupního centra v Kemerovu", "tgt_title": "2018 Kemerovo fire", "src_document": [{"title": "Okolnosti a vyšetřování požáru.", "content": "V kinosále plném dětí byly uzamčeny nouzové východy. Volný tak byl jen jeden východ, který v nastalém zmatku mnozí lidé nenašli. Vyděšené děti volaly svým příbuzným a loučily se s nimi. Někteří lidé skákali i z oken. Jedenáctiletý Sergej Moskalenko po skoku ze čtvrtého patra, kde se nachází několik kinosálů a herní zóna pro děti, upadl do komatu. V nákupním centru také nebyl slyšet nouzový alarm, a to proto, že buď vůbec nebyl nainstalován nebo proto, že byl záhy po vypuknutí požáru vypnut pracovníkem ostrahy. V souvislosti s vyšetřováním příčin požáru zadržela policie technického ředitele vyhořelého nákupního centra, nájemce prostor, kde požár pravděpodobně vznikl, dva zaměstnance z hasičské služby centra a další osoby. Policie zjistila, že v centru nefungoval správně automatický hasicí systém. Požární alarm podle vyšetřování vypnul jeden z členů ostrahy. Vlastní příčina požáru nebyla ke konci března ještě definitivně stanovena, ale vyšetřovatelé měli za nejpravděpodobnější možnost elektrického zkratu. Pozdějším šetřením byla oficiální příčinou stanovena závada na elektroinstalaci. Voda z tajícího sněhu na střeše budovy pronikala do svítidla, umístěného nad suchým dětským bazénkem s plastovými a pěnovými hračkami. Oficiální verze dále uvádějí, že poté došlo ke zkratu ve svítidle, z neznámého důvodu nereagovaly jističe v okruhové rozvodnici a posléze odkapávající plast z tavícího se difuzoru svítidla zapálil předměty v bazénku. Nicméně, pojem \"zkrat\" je v takových případech velmi zavádějící, v této situaci jistič zkratovaný okruh okamžitě odpojí. K tomu také, viz záznam z kamer, došlo - pochopitelně až chvíli po vzniku požáru, vlivem destrukce izolace a následném zkratu přívodního vedení, či přímo svítidel. Mohlo by způsobit dlouhodobější zatékání postupnou oxidaci svorek, tudíž zvýšení přechodového odporu a následné zahřívání spojů, což běžné jističe nezaregistrují. To by se však projevovalo dlouhodobým pomrkáváním řady svítidel a několik desítek minut silným zápachem i viditelným dýmem před vznikem požáru. Mohla by tedy spíše být příčinou porucha LED zdroje ve svítidle a následné ohřátí LED zvýšeným proudem, či vznícení samotného driveru. Systém klimatizace neustále pracoval v běžném provozním režimu, nezahájil odsávání kouře na základě povelu z EPS. Napomohl tak velmi rychlému rozšíření kouře, jedovatých zplodin a samotného požáru. Automatické spuštění stabilního hasicího zařízení nebylo zahájeno, jelikož v něm nebyla přítomna voda z důvodu častého zamrzání. Zřejmě dřívější plané poplachy způsobily, že pracovník ostrahy vypnul akustickou signalizaci požáru. Kouř záhy zaplnil většinu přístupových komunikací kinosálů a uvěznil zde diváky. Jedna z osob zde znemožnila otevření dveří, aby se v nastálé panice tudy nepokuoušeli lidé uniknout - vběhli by ještě do většího nebezpečí. Největší počet osob, zejména dětí, zde čekal na příchod hasičů, avšak jedovaté zplodiny a následný požár se do sálu bohužel dostaly mnohem dříve. Hmotná škoda způsobená požárem nákupního centra Zimní višeň je odhadována na 4 miliardy rublů, tj. asi 1,55 miliardy Kč.", "section_level": 1}, {"title": "Následky požáru.", "content": "V důsledku požáru začala probíhat od začátku dubna 2018 akce, při níž ruští hasiči nacvičovali evakuaci lidí v obchodních centrech se zaměřením na kinosály. K 23. dubna bylo zkontrolováno 38 tisíc objektů po celém Rusku a v každém druhém byly nalezeny závady, kterých bylo napočítáno na 140 tisíc.", "section_level": 2}, {"title": "Reakce na neštěstí.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Reakce veřejnosti a představitelů v Rusku.", "content": "Do ulic v Kemerovu vyšlo po tragickém požáru několik tisíc demonstrantů, kteří požadovali odstoupení dlouholetého gubernátora Kemerovské oblasti Amana Tulejeva a starosty Kemerova Ilji Seredjuka. Tulejev oznámil 1. dubna v dopisu prezidentu Vladimiru Putinovi, že ze své funkce odstupuje, protože to neštěstí je pro něj „těžkým břemenem“. Jeho rezignaci Putin přijal. Prezident Putin přiletěl do Kemerova dne 27. března 2018, setkal se s občany města a položil kytici květin u místa neštěstí. Na den 28. března 2018 vyhlásil státní smutek pro celou zemi.", "section_level": 2}, {"title": "Reakce zahraničních představitelů.", "content": "Z celého světa přicházely brzy po neštěstí projevy soustrasti od vedoucích politiků. Lítost nad neštěstím vyjádřily hlavy států SNS: prezident Ázerbájdžánu Ilham Alijev, prezident Arménie Serž Sarkisjan, prezident Běloruska Alexandr Lukašenko, prezident Kazachstánu Nursultan Nazarbajev, kyrgyzský prezident Sooronbay Jeenbekov, prezident Moldavska Igor Dodon, prezident Tádžikistánu Emómalí-ji Rahmón a prezident Uzbekistánu Šavkat Mirzijojev. Alexander Lukašenko také na znamení smutku a solidarity s Ruskem nařídil, aby byly spuštěny státní vlajky a zrušen zábavní program ve vysíláni televize. Generální tajemník Rady Evropy Thorbjørn Jagland poslal prezidentu Ruska Putinovi kondolenční dopis. Z vůdčích představitelů zemí Evropské unie vyjádřili soustrast prezident České republiky Miloš Zeman, rakouský kancléř Sebastian Kurz, kancléřka Spolkové republiky Německo Angela Merkelová, prezident Řecka Prokopis Pavlopulos, předseda vlády Bulharska Bojko Borisov, prezidentka Litvy Dalia Grybauskaitė, prezidentka Estonska Kersti Kaljulaid, prezident Finska Sauli Niinistö a prezident Polska Andrzej Duda. S prohlášením soustrasti vystoupily také francouzská a izraelská velvyslanectví v Moskvě. Soustrast příbuzným vyjádřila předsedkyně vlády Velké Británie Theresa Mayová. Zástupce Spojených států projevil jménem amerického národa lítost během telefonického rozhovoru z Bílého domu o vyhoštění 60 ruských diplomatů v souvislosti s kauzou Skripalových. Soustrast vyslovil rovněž americký velvyslanec v Rusku John Huntsman. Hlubokou soustrast v souvislosti s tragédií vyslovili také papež František, egyptské ministerstvo zahraničních věcí, prezident Brazílie Michel Temer, prezident Turecka Recep Tayyip Erdoğan, emír Kuvajtu Sabah al-Ahmad as-Sabah a emír Kataru Tamím ibn Hamad Al Sání. Za Ukrajinu kondolovali prezident Petro Porošenko, předseda vlády Volodymyr Hrojsman a ministr zahraničních věcí Pavlo Klimkin. Dále se s projevy soustrasti připojili prezident Srbska Aleksandar Vučić, Eurasijská ekonomická komise a prezident Čínské lidové republiky Si Ťin-pching.", "section_level": 2}], "src_summary": "Dne 25. března 2018 v 17 hodin místního času došlo k požáru nákupního centra Zimní višeň v Kemerovu na Sibiři v Ruské federaci, během kterého zemřelo nejméně 64 lidí, z toho 41 dětí. Kromě toho uhynulo asi 200 zvířat v zookoutku.", "tgt_summary": "On 25 March 2018 at 16:00 local time (9:00 UTC), a fire that engulfed the Winter Cherry shopping mall and entertainment complex in Kemerovo, Russia. It killed at least 60 people (more than half of which children) according to official statements. The blaze started somewhere on the top floor of the four-story complex, and people were seen jumping from windows to escape it. 100 people were evacuated, and another 20 were rescued. Others claim the number of people killed in fire is being covered up, and that the real figure runs into the hundreds. According to the Russian authorities the source of these rumors was a Ukrainian prankster who called the morgue posing as an emergency services officer.", "id": 1990452}
{"src_title": "Kyselina trifluormethansulfonová", "tgt_title": "Triflic acid", "src_document": [{"title": "Výroba.", "content": "Kyselina trifluormethansulfonová se průmyslově vyrábí elektrochemickou fluorací kyseliny methansulfonové: a následnou hydrolýzou vzniklého CFSOF. Dalším možným způsobem je oxidace trifluormethylsulfenylchloridu: Kyselina vzniklá jedním z těchto způsobů se poté přečišťuje převedením na anhydrid, destilací a opětovnou přeměnou anhydridu na kyselinu.", "section_level": 1}, {"title": "Historický způsob výroby.", "content": "Kyselina trifluormethansulfonová byla poprvé syntetizována Robertem Haszeldinem a J.M. Kiddem v roce 1954, a to následující reakcí:", "section_level": 2}, {"title": "Použití a reakce.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Jako kyselina.", "content": "V laboratoři se využívá skutečnosti, že TfOH je dobrým protonačním činidlem, jelikož její konjugovaná zásada není nukleofilní. Také se používá při nevodných acidobazických titracích, protože se chová jako silná kyselina v mnoha rozpouštědlech (například acetonitrilu, kyselině octové atd.), v nichž jsou běžné minerální kyseliny (jako například HCl a HSO) pouze středně silné nebo slabé. Vzhledem k hodnotě \"K\" (disociační konstanty) 5×10, p\"K\" = −14,7±2,0, se tato kyselina řadí mezi superkyseliny. Má řadu užitečných vlastností jako jsou značná chemická a teplotní stabilita. Jak samotná kyselina, tak i její konjugovaná zásada CFSO, známá jako triflát, jsou odolné vůči oxidačním a redoxním reakcím, zatímco má většina silných kyselin, jako kyselina chlorečná a kyselina dusičná, oxidující účinky. Rovněž nezpůsobuje sulfonaci substrátů, což může být problém při použití kyseliny sírové, fluorsírové či chlorsulfonové. Níže je uvedena typická sulfonace, která u HOTf \"neprobíhá\": Výpary kyseliny trifluormethansulfonové na vlhkém vzduchu vytvářejí stabilní pevný monohydrát, CFSOH·HO, jehož teplota tání činí 34 °C.", "section_level": 2}, {"title": "Tvorba solí a komplexů.", "content": "Triflátový ligand je, v souladu se svou nízkou zásaditostí, nestabilní. Kyselina trifluormethansulfonová reaguje exotermně s uhličitany, hydroxidy a oxidy kovů. Příkladem může být příprava Cu(OTf). Chloridové ligandy se dají převést na odpovídající trifláty: Tato přeměna probíhá v čisté HOTf při 100 °C a je následována vysrážením soli po přídavku etheru.", "section_level": 2}, {"title": "V organické chemii.", "content": "Kyselina trifluormethansulfonová reaguje s acylhalogenidy za vzniku smíšených triflátových anhydridů, které jsou silnými acylačními činidly, používanými například při Friedel-Craftsově acylaci: HOTf katalyzuje reakci aromatických sloučenin se sulfonylchloridy, pravděpodobně přes meziprodukt v podobě smíšeného anhydridu se sulfonovou kyselinou. Kyselina trifluormethansulfonová podporuje další podobné reakce, například krakování alkanů a alkylaci alkenů, které jsou důležité v petrochemickém průmyslu. Katalyzátory tvořené deriváty kyseliny trifluormethansulfonové jsou velmi účinné při izomerizaci nerozvětvených či málo rozvětvených řetězců uhlovodíků, čímž se zvyšuje oktanové číslo příslušného paliva. Kyselina trifluormethansulfonová exotermně reaguje s alkoholy za vzniku etherů a alkenů.", "section_level": 2}, {"title": "Ostatní.", "content": "Dehydratací TfOH vznikne její anhydrid, triflylanhydrid (CFSO)O.", "section_level": 2}, {"title": "Bezpečnost.", "content": "Kyselina trifluormethansulfonová je jednou z nejsilnějších známých kyselin. Dotyk s kůží může způsobit vážná poranění s opožděným poškozením tkáně. Vdechnutí výparů této kyseliny způsobuje křeče, záněty a otoky. Přidání TfOH do polárních rozpouštědel může být až nebezpečně exotermní.", "section_level": 1}], "src_summary": "Kyselina trifluormethansulfonová (zkráceně TFMS, TFSA, HOTf nebo TfOH) je sulfonová kyselina, fluorderivát kyseliny methansulfonové. Patří k nejsilnějším známým kyselinám. Tato kyselina se nejčastěji používá ve výzkumu jako katalyzátor esterifikace. Jedná se o hygroskopickou bezbarvou kapalinu rozpustnou v polárních rozpouštědlech.", "tgt_summary": "Triflic acid, is the short name for trifluoromethanesulfonic acid, TFMS, TFSA, HOTf or TfOH, is a sulfonic acid with the chemical formula CFSOH. It is one of the strongest acids. Triflic acid is mainly used in research as a catalyst for esterification. It is a hygroscopic, colorless, slightly viscous liquid and is soluble in polar solvents.", "id": 388784}
{"src_title": "Klášter svatého Petra v Salcburku", "tgt_title": "St Peter's Abbey, Salzburg", "src_document": [{"title": "Dějiny.", "content": "Klášter sv. Petra v Salcburku byl založen, respektive obnoven, svatým Rupertem kolem roku 696 k podnikání misií do oblasti jihovýchodních Alp. Nálezy zbytků zdiva pod oltářem dnešního klášterního kostela, které se datují do 5. století, dokládají, že již v dobách sv. Severina v těchto místech stávala románská církevní stavba. Tu zřejmě vybudovala malá skupina mnichů, a která později byla Rupertem obnovena a rozšířena. Do roku 987 byl úřad biskupa spojen s opatským V personální unii, přesto zůstal klášter sv. Petra i po oddělení obou úřadů sídlem salcburského arcibiskupa až do roku 1110. Ve středověku byl klášter svatého Petra byl znám především díky své vynikající písařské škole. Byl také mateřským klášterem dceřiného kláštera benediktinského opatství Admont ve Štýrsku. Roku 1074 bylo vysláno 12 mnichů od sv. Petra do Admontu, aby zde zavedli řádový život. V 15. století se klášter připojil k melské reformě. Roku 1622 založil arcibiskup Paris z Lodronu benediktinskou univerzitu v Salcburku, která byla těsně spojená s klášterem až do jejího zrušení v roce 1810. Opat Petra Klotze usiloval o znovuotevření katolické univerzity. V roce 1926 se mu podařilo založit \"Kollegium sv. Benedikta\", což později vedlo ke znovuzaložení Salcburské univerzity, roku 1962 uzavřena. Roku 1927 byl klášter sv. Petra povýšen na arciopatství. V době druhé světové války byli mniši vyhnáni, ale klášter nebyl zrušen a po skončení války se mniši do klášter vrátili. Naposledy vedl krátce klášter arciopat Bruno Becker (2009–10) a od dubna 2010 do dubna 2013 P. Benedikt Röck OSB jako administrátor. 30. ledna 2013 si konvent kláštera zvolil převora Korbiniana Birnbachera za nového arciopata. 21. dubna 2013 byl v klášterním kostele benedikován z rukou salcburského arcibiskupa. V březnu 2018 měl klášter 21 mnichů.", "section_level": 1}, {"title": "Hudba v klášteře sv. Petra.", "content": "Klášter sv. Petra je odedávna znám svou hudební a kulturní činností. Byly zde provedeny především skladby Michaela Haydna, W. A. Mozarta a dalších skladatelů té doby. Mozartova Velká mše c moll zde zřejmě měla svou premiéru 26. října 1783 a sopránové sólo zpívala paní Constanze Mozartová.", "section_level": 1}, {"title": "Hudební archiv.", "content": "Díky bohatým kontaktům s významnými salcburskými hudebníky jsou v opatství sv. Petra uloženy některé autografy skladeb Johanna Ernsta Eberlina, Antona Cajetana Adlgassera, Leopolda a Wolfganga Amadea Mozartů, Johanna Michaela Haydna, Sigismunda von Neukomm, Čecha Roberta Führera či Karla Santnera.", "section_level": 1}], "src_summary": "Klášter svatého Petra či též arciopatství svatého Petra v Salcburku ( \"Stift Sankt Peter\", nebo \"Erzabtei St. Peter\", \"Archiabbatia sancti Petri Salisburgensis\"), je nejstarší dosud funkční klášter v německy mluvících zemích. Zdejší mniši žijí podle řehole svatého Benedikta. Klášter se nachází v salcburském Starém Městě.", "tgt_summary": "St Peter's Abbey (), or St Peter's Archabbey (German: \"Erzabtei Sankt Peter\", ), is a Benedictine monastery and former cathedral in the Austrian city of Salzburg. It is considered one of the oldest monasteries in the German-speaking area, and in fact the oldest with a continuous history since its foundation in 696.", "id": 687084}
{"src_title": "RETScreen", "tgt_title": "RETScreen", "src_document": [{"title": "Historie.", "content": "První verze RETScreen byla vydána dne 30. dubna 1998. RETScreen verze 4 byla uvedena 11. prosince 2007 na Bali v Indonésii kanadským ministrem životního prostředí. Verze RETScreen Plus byla vydána v roce 2011. Sada RETScreen Suite (integrace RETScreen 4 a RETScreen Plus a mnoho dalších vylepšení) byla vydána v roce 2012. Verze RETScreen Expert byla vydána pro veřejnost 19. září 2016.", "section_level": 1}, {"title": "Požadavky programu.", "content": "Program vyžaduje systém Microsoft® Windows 7 SP1, Windows 8.1 nebo Windows 10; a Microsoft® .NET Framework 4.7 nebo vyšší. V případě požadavku na provoz programu na počítačích Apple Macintosh, je nutné využít některý z virtualizačních nástrojů jako jsou Parallels Desktop, VirtualBox, nebo VMware Fusion pro systém MacOS X.", "section_level": 1}, {"title": "Partneři.", "content": "RETScreen je řízen pod vedením a trvalou finanční podporou Výzkumného střediska přírodních zdrojů Kanady CanmetENERGY, který je útvarem kanadské vlády. Hlavní tým využívá spolupráci s řadou dalších vládních a mezinárodních organizací, technickou podporu rozsáhlé sítě odborníků z průmyslu, vlády a akademické obce. Mezi hlavní partnery patří NASA Výzkumné středisko Langley, Obnovitelná energie a partnerství energetické účinnosti (REEEP), Ontarijský Provozovatel nezávislé elektrizační soustavy (IESO), UNEP energetický blok divize Technologie, průmysl a ekonomika, Globální zařízení pro životní prostředí (GEF), fond Světové banky Prototype Carbon Fund, a iniciativa udržitelné energie na Universitě York.", "section_level": 1}, {"title": "Příklady použití.", "content": "V únoru 2018 měl software RETScreen více než 575 000 uživatelů v každé zemi a teritoriu. Nezávislá studie o dopadu odhadla, že do roku 2013 přineslo použití softwaru RETScreen celosvětově více než 8 miliard USD úspor nákladů v uživatelských transakcích, 20 MT snižování emisí skleníkových plynů ročně a umožnilo kapacitu nejméně 24 GW instalovaných čistých zdrojů energie. RETScreen je široce používán pro usnadnění a implementaci projektů čisté energie. RETScreen byl například použit: Rozsáhlý výběr článků popisujících podrobně, jak byl software RETScreen použit v různých souvislostech, je k dispozici na stránce RETScreen na LinkedIn. RETScreen slouží také jako výukový a výzkumný nástroj pro více než 1 100 vysokých škol a univerzitami na celém světě a je často citován v akademické literatuře. Příklady použití RETScreen v akademickém prostředí lze nalézt v kapitolách „Publikace a zprávy“ a „Univerzitní a vysokoškolské kurzy“ newsletteru RETScreen, který je přístupný prostřednictvím uživatelského manuálu ve staženém softwaru. Použití RETScreen je nařízeno nebo doporučeno motivačními programy čisté energie na všech vládních úrovních po celém světě včetně UNFCCC a EU; Kanady, Nového Zélandu a Spojeného království; mnoha amerických států a kanadských provincií, měst a obcí a podnicích veřejných služeb. Národní a regionální vzdělávací workshopy RETScreen byly zavedeny na oficiální žádost vlády Chile, Saúdské Arábie, a 15 zemí v západní a střední Africe, a latinskoamerické energetické organizace (OLADE).", "section_level": 1}, {"title": "Ocenění a uznání.", "content": "V roce 2010 byla RETScreen International udělena cena Public Service Award of Excellence, což je nejvyšší ocenění, které kanadská vláda uděluje svým státním úředníkům. Software RETScreen a tým RETScreen byli nominováni a obdrželi řadu dalších prestižních ocenění včetně Ernst & Young/Euromoney Global Renewable Energy Award, Energy Globe (Národní ocenění pro Kanadu) a GTEC Distinction Award Medal.", "section_level": 1}, {"title": "Recenze.", "content": "Posudek Mezinárodní energetické agentury vypracovaný na beta verzi popsal hydro-energetickou část softwaru jako „velmi působivou“. Evropská agentura pro životní prostředí vyhlásila RETScreen za „mimořádně užitečný nástroj.“ RETScreen byl také nazván „jedním z mála softwarových nástrojů a zdaleka nejlepší dostupný nástroj k hodnocení ekonomiky obnovitelných energetických zařízení“ a „nástroj k posílení...soudržnosti trhu“ pro čistou energii na celém světě.", "section_level": 1}], "src_summary": "Softwarový nástroj efektivního hospodaření s čistou energií RETScreen (obvykle zkráceno na RETScreen) je softwarový balík vyvinutý vládou Kanady. Software RETScreen Expert byl slavnostně uveden na konferenci Čistá energie na úrovni ministrů, která se konala v roce 2016 v San Franciscu. Software je dostupný v 36 jazycích, včetně češtiny. RETScreen Expert je aktuální verze softwaru, která byla vydána pro veřejnost 19. září 2016. Software umožňuje komplexní identifikaci, posouzení a optimalizaci technické a finanční životaschopnosti potenciálních projektů obnovitelné energie a jejich energetické účinnosti; měření a ověřování skutečného výkonu zařízení a identifikaci úspor energie/výrobních příležitostí. Režim „Viewer“ v modulu RETScreen Expert je zdarma a umožňuje přístup ke všem funkcím softwaru. Na rozdíl od dřívějších verzí RETScreen je však nyní k dispozici na základě ročního předplatného nový „Profesionální režim“ (který umožňuje uživatelům ukládat, tisknout atd.). Sada RETScreen Suite obsahující RETScreen 4 a RETScreen Plus je předchozí verze softwaru RETScreen. RETScreen Suite zahrnuje kogeneraci tepla a elektřiny a analýzu možností ostrovních systémů (off-grid). Na rozdíl od sady RETScreen Suite je RETScreen Expert jediná integrovaná softwarová platforma. Využívá podrobné a komplexní archetypy pro posuzování projektů a zahrnuje schopnost analýzy portfolia. RETScreen Expert integruje několik databází na pomoc uživateli, včetně globální databáze klimatických podmínek získané z více než 6 700 pozemních stanic a satelitních dat NASA; srovnávací databázi; nákladovou databázi; projektovou databázi; hydrologickou databázi a databázi produktů. Software obsahuje rozsáhlé integrované výukové materiály, včetně elektronické učebnice.", "tgt_summary": "The RETScreen Clean Energy Management Software (usually shortened to RETScreen Expert) is a software package developed by the Government of Canada. RETScreen Expert was highlighted at the 2016 Clean Energy Ministerial held in San Francisco. The Government of Canada's Treasury Board Secretariat uses RETScreen Expert as its greenhouse gas reporting tool for all federal departments and agencies required to report emissions. RETScreen Expert is the current version of the software and was released to the public on September 19, 2016. The software allows for the comprehensive identification, assessment and optimization of the technical and financial viability of potential renewable energy, energy efficiency and cogeneration projects; the measurement and verification of the actual performance of facilities; the identification of energy savings/production opportunities; and portfolio management of multiple facilities. \"Viewer mode\" in RETScreen Expert is free and permits access to most of the functionality of the software. Unlike past versions of RETScreen, however, a new \"Professional mode\" (which allows users to save and print, as well as to access premium features) is now available on an annual subscription basis. RETScreen Suite, comprising RETScreen 4 and RETScreen Plus, is the previous version of the RETScreen software. RETScreen Suite includes off-grid analysis capabilities. Unlike RETScreen Suite, RETScreen Expert is one integrated software platform; utilizes detailed and comprehensive archetypes for assessing projects; and includes portfolio analysis capability. RETScreen Expert integrates a number of databases to assist the user, including a global database of climatic conditions obtained from 6,700 ground-based stations and NASA satellite data; benchmark database; cost database; project database; hydrology database and product database. The software contains extensive integrated training material, including an electronic textbook.", "id": 514945}
{"src_title": "Růže svraskalá", "tgt_title": "Rosa rugosa", "src_document": [{"title": "Rozšíření.", "content": "Rostlina pochází ze severovýchodní Asie, z japonských ostrovů Hokkaidó a Honšú, Korejského poloostrova, severovýchodních oblastí Číny a ruského Dálného východu (Kamčatka, Sachalin, Kurilské ostrovy), kde většinou roste v úzkém pobřežním pásu nebo kolem větších řek. Lidmi byla rozšířena, mimo nejjižnějších oblastí, skoro po celé Evropě, do jižních oblastí Kanady a hlavně na východ a jihovýchod Spojených států.", "section_level": 1}, {"title": "Ekologie.", "content": "Dobře roste na pastvinách i na písčité, kamenité a málo úrodné půdě, je odolná vůči suchu i znečištění vzduchu. Toleruje letní vedra i zimní mrazy, když je během růstu nejhůře shodí listy a na jaře opět vyraší. Odolává slunečním paprskům, ale stejně dobře roste i v polostínu. Vadí ji však dlouhodobé přemokření a nepropustná půda. Obvykle se vyskytuje do nadmořské výšky 100 m. Preferuje mírné až chladné klima, vydrží teploty hluboko pod 0 °C. Snáší příležitostné zasolení, ke kterému dochází ve vnitrozemí při solení silnic při zimní údržbě a v pobřežní zóně dopadem slaných kapének a průsakem mořské vody. Toho se využívá při jejím vysazování na dálniční náspy a pobřežní písčiny za účelem zpevnění svahů. Kvete poměrně dlouho, od června až do prvních mrazíků. Rostlina dostala své české druhové jméno \"svraskalá\" podle listů, které jsou nápadně vrasčité, svraskalé. Ploidie druhu je 2n = 14. Růže svraskalá se lehce kříží s jinými druhy, např. s růži daurskou, růží Marrettovou, růží jehličkovitou, růží mnohokvětou, růží májovou, růží lesklou, růží měkkou, růží karolínskou, růží bahenní a růží něžnou.", "section_level": 1}, {"title": "Popis.", "content": "Nízké, prutnaté keře vysoké do 1,5 až 2 metrů vytvářející husté a neprostupné polykormony. Rostou z hlavního kůlovitého kořene s mnoha odbočnými a mělčeji kořenícími postranními výběžky, z kterých vyrostou nové větve, stejně jako z adventivních pupenů na kořenech. Stonky a větve jsou tuhé, málo ohebné, v mládí hustě chlupaté a porostlé ostny vyrůstajícími obvykle ve dvojicích u báze palistů. Ostny bývají početné, přímé, štíhlé a stejně zelené jako větve, které ve stáří tmavnou. Listy s asi 1 cm dlouhými řapíky vyrůstají střídavě a jejich lichozpeřené čepele s pěti až devíti lístky jsou dlouhé 7 až 11 cm. Lístky bývají široce eliptické až podlouhlé, velké 3 až 5 × 2 až 3 cm, na bázi klínovité a na konci zašpičatělé. Jsou přisedlé, kožovité, nápadně svraskalé, mají vyniklou žilnatinu, na svrchní straně jsou leskle zelené a na spodní poněkud světlejší a matné. Květy jsou voňavé, nejčastěji červené nebo purpurové, velké 8 až 10 cm, pětičetné, oboupohlavné a vyrůstají jednotlivě nebo v málo početných květenstvích. Kališní lístky dlouhé 2 až 3 cm jsou jednoduché, celistvé, chlupaté, vytrvalé a po odkvětu vztyčené. Korunní lístky jsou obvejčité a u báze klínovité, většinou jednoduché, u kultivarů bývají četnější a vyrůstají ve více kruzích, barvu mají červenou, purpurově červenou, tmavě růžovou a ojediněle i bílou. Češule je polokulovitá a lysá. V květu je vícero dlouhých tyčinek s intorzními prašníky a z mnoha plodolistů vzniklé pestíky s volnými čnělkami. Protandrické květy (nejprve dozrávají prašníky a teprve později blizny) jsou opylovány hmyzem, který přenáší pyl z jiného květů. Včelám a vosám poskytují hlavně pyl, nektaru mají málo. Po opylení vzniká z češule, květního lůžka a jednotlivých plodů složené souplodí šípek, který má krátkou, silnou stopku, jež může být lysá nebo krátce chlupatá či jemně ostnitá. Je kulovitý, někdy mírně stlačený, asi 4 cm velký, dužnatý, lysý, ve zralosti je oranžově červený a na vrcholu má plochý prstencovitý límeček, tzv. disk, se široký ústím (otvorem) uprostřed. Šípek obsahuje silnou, masitou dužinu s více než 20 plody, světle hnědými, 5 mm velkými nažkami, obklopenými jemnými chloupky; na keři šípky dozrávají postupně.", "section_level": 1}, {"title": "Rozmnožování.", "content": "Na větší vzdálenosti se šíří semeny rozsévanými tažnými ptáky, např. brkoslavy, čížky nebo drozdy, kteří se při svých cestách šípky krmí a nepoškozená, nestrávená semena vyměšují, stejně tak činí místní holubi, bažanti nebo tetřevi. Roznášejí je také savci živící se šípky v tuhé zimě, např. zajíci, nebo myši a hraboši vytvářející si zimní zásoby. Na kratší vzdálenosti se rozšiřují pomalu, ale jistě rozrůstáním kořenů a nadzemními, plazivými stolony které dobře zakořeňují. Dřevina se postupně promění v rozlehlý polykormon, ve kterém se časem přeruší propojení a vzniknou samostatní jedinci, kteří jsou klony původní rostliny. V blízkosti vodních toků se může při záplavě odlomit kus kořene a je odnesen na nové, pro další růst příhodné místo, kde vytvoří novou rostlinu. Není příliš známo, že šípky dokážou dlouho plavat ve sladké i mořské vodě, pak se rozpadnou a semena se dále mohou vznášet po několik týdnů. Toto extempore nikterak nenarušuje jejich schopnost vyklíčit. Na rozšíření ze severovýchodní Asie do volné přírody Evropy a Ameriky se však podílel člověk, který je i nyní ve vhodných klimatických podmínkách pěstuje po celém světě. Uměle se snadno množí polovyzrálými lodyžními nebo kořenovými řízky, které se řežou a sázejí do vlhké půdy od konce podzimu do začátku jara.", "section_level": 1}, {"title": "Význam.", "content": "Zprvu byla růže svraskalá pěstována hlavně v parcích, v současné době je masově užívána pro zpevňování svahů i pobřežních písčin a jako doprovodná zeleň podél komunikací, dokáže plnit funkci živého plotu i v místech s ovzduším zamořeným výfukovými plyny a je odolná vůči běžným chorobám i predátorům. Šípky obsahují mnoho vitamínu C a pěstují se na plantážích pro konzervárenský průmysl, vyrábějí se z nich džemy, sirupy a suší se do ovocných čajů. V okrasném zahradnictví byla vyšlechtěná řada úspěšných kultivarů lišících se barvou květů (různé odstíny červené, bílé) nebo vzrůstem, stejně jako rostliny plnokvěté s více řadami korunních lístků. Slouží k hybridizaci s jinými druhy a bývají používané jako podnožové růže pro očkování. Od poloviny 20. století zplaňuje do volné přírody a místy se samovolně šíří tak, že může mít v některých oblastech až invazní charakter. Znehodnocuje pastviny a ztěžuje přístupnost na pláže, neboť vytváří neprostupné houštiny pokryté ostrými ostny a suché, pichlavé větve jsou velmi odolné a leží na zemi po mnoho let. V blízkém okolí klesá druhová bohatost bylinných rostlin. Jejich výskyt v přírodě jsou schopné přirozeně regulovat jedině kozy, které při nedostatku vhodnější stravy spasou listy a mladé výhonky větví. Vypalování keřů nepomáhá, neboť z hlubokých kořenů rychle regenerují a oheň urychluje klíčení semen, stejně tak je málo účinné vykopávání. K vymýcení dobře zakořeněné a rozrostlé růže svraskalé je účinný jen opakovaný postřik herbicidy.", "section_level": 1}], "src_summary": "Růže svraskalá (\"Rosa rugosa\") je vytrvalá, opadavá dřevina, která pod lidskou kontrolou je okrasnou rostlinou a po vymknutí se kontrole je invazním plevelem. Druh pochází z mírných a chladných pobřežních oblastí východní Asie, odkud byla roku 1854 dovezena do Evropy a postupně šířena po zámeckých parcích. Na rozhraní 19. a 20. století začala být pěstována i na území dnešní České republiky. V roce 1950 byla v Česku poprvé nalezena ve volné přírodě, kde pravděpodobně vyrostla ze semen roznesených ptáky nebo ze zbytků rostlin vyhozených lidmi. V české přírodě je považována za příležitostně se vyskytující neofyt, který se invazně nešíří. Jiná situace je v přímořských státech západní Evropy i Severní Ameriky, kde je na mnoha místech hodnocená jako problematický invazní plevel. Vyskytuje se i na několika místech v Austrálii.", "tgt_summary": "Rosa rugosa (rugosa rose, beach rose, Japanese rose, Ramanas rose, or letchberry) is a species of rose native to eastern Asia, in northeastern China, Japan, Korea and southeastern Siberia, where it grows on beach coasts, often on sand dunes. It should not be confused with \"Rosa multiflora\", which is also known as \"Japanese rose\". The Latin word \"rugosa\" means \"wrinkled\", referring to the wrinkled leaves.", "id": 440586}
{"src_title": "Sabiha Gökçenová", "tgt_title": "Sabiha Gökçen", "src_document": [{"title": "Život.", "content": "Byla sirotkem. Vyrůstala v sirotčinci spolu se čtyřmi bratry. O jejím původu existují dohady, oficiální verze mluvila o bosenském původu, ale je také možné, že Sabiha byla potomkem jedné z obětí genocidy Arménů (s touto teorií přišel roku 2004 novinář Hrant Dink, načež se stal obětí nacionalistické štvanice a v roce 2007 na něj dokonce sedmnáctiletý turecký nacionalista spáchal atentát). Během návštěvy prezidenta Atatürka v Bursě v roce 1925 ho dvanáctiletá Sabiha oslovila a vyjádřila přání studovat na internátní škole. Poté, co Atatürk vyslechl její krutý životní příběh a seznámil se s ubohými podmínkami, v nichž žila, rozhodl se ji adoptovat a požádal Sabihina nejstaršího bratra, aby jí dovolil žít v prezidentské rezidenci v Ankaře. Sabiha pak žila a vyrůstala spolu s dalšími adoptovanými dětmi prezidenta. Vystudovala poté Americkou akademii v Istanbulu (Üsküdar Amerikan Lisesi). Po přijetí zákona o příjmení ji Atatürk roku 1934 vybral jméno Gökcen, jež by šlo přeložit jako „nebeská“ – aniž by v té době Sabiha ještě uvažovala o létání. Roku 1935 Atatürk založil Tureckou leteckou asociaci. Vzal Sabihu na zahajovací ceremoniál, který se konal 5. května 1935. Sabiha byla nadšená leteckou šou kluzáků a zahraničních parašutistů. Rozhodla se také stát parašutistkou a Atatürk ihned přiměl ředitele školy Fuatua Bulku, aby ji zapsal jako první ženu. Nakonec se ale zřekla parašutismu ve prospěch létání a získala licenci pilota. Byla společně se sedmi studenty poslána na kluzákový výcvik do Ruska, avšak v Moskvě se dozvěděla, že zemřela její adoptivní sestra Zehra a okamžitě se vrátila do Turecka a načas se zcela izolovala od společenských aktivit. V letech 1936-1937 se vrátila k létání a dokončila svůj letecký výcvik na letecké škole v Eskişehiru. K 1. leteckém pluku v Eskişehiru pak nastoupila jako bojová pilotka, především bombardéru. Zúčastnila se dvou vojenských cvičení a v roce 1937 se podílela na vojenském potlačení vzpoury v oblasti Dersim na východě Turecka. Osobně svými leteckými útoky zabila asi padesát povstalců. V roce 1938 uskutečnila pětidenní let přes Balkán. Ve stejném roce se stala instruktorkou Turecké letecké asociace. Tuto činnost vykonávala až do roku 1954. Během své instruktorské kariéry vycvičila mj. další čtyři ženy. Během své kariéry létala na 22 různých typech letadel. Odlétala více než 8 000 hodin, z nichž 32 bylo bojových. Roku 1981 vydala paměti nazvané Ataturkovou cestou. Je po ní pojmenováno Mezinárodní letiště Sabiha Gökçen v Istanbulu.", "section_level": 1}], "src_summary": "Sabiha Gökçenová (21. března 1913 Bursa – 22. března 2001 Ankara) byla turecká letkyně. Ve svých 23 letech se stala patrně první ženskou bojovou pilotkou v historii. Byla jedním z osmi adoptivních dětí zakladatele moderního Turecka Mustafy Kemala Atatürka.", "tgt_summary": "Sabiha Gökçen (; 22 March 1913 – 22 March 2001) was a Turkish aviator. She was the world's first female fighter pilot, aged 23. Others such as Marie Marvingt and Evgeniya Shakhovskaya preceded her as military pilots in other roles, but not as fighter pilots and without military academy enrollment. She was an orphan, and one of the thirteen adopted children of Mustafa Kemal Atatürk. She is recognized as the first female combat pilot by The Guinness Book of World Records and was selected as the only female pilot for the poster of \"\"The 20 Greatest Aviators in History\"\" published by the United States Air Force in 1996.", "id": 2355914}
{"src_title": "Luytenova hvězda", "tgt_title": "Luyten's Star", "src_document": [{"title": "Planetární systém.", "content": "V březnu 2017 byly nalezeny dvě exoplanety obíhající Luytenovu hvězdu. Exoplaneta nacházející se dále od hvězdy, označená jako GJ 273 b, je superzemě nacházející se v obyvatelné zóně, kde je určitá šance výskytu vody v tekutém skupenství. Planeta má hmotnost přibližně 2,89 ± 0,26 hmotnosti Země a obíhá ve vzdálenosti 0,09110 ± 0,00002 AU, kde dokončí oběh kolem hvězdy za 18,650 ± 0,006 dní. Zatímco exoplaneta se nachází ve vnitřním okraji obyvatelné zóny hvězdy, dopadající tok záření je jen 1,06 S⊕, takže se jedná o potenciálního kandidáta na planetu s vodou v tekutém skupenství, za předpokladu přítomnosti atmosféry planety. V závislosti na albedu je zde pravděpodobná rovnovážná teplota kolem 206 až 293 K (−67 °C – +20 °C). Druhá bližší exoplaneta GJ 273 c je jedna z nejlehčích dosud objevených exoplanet detekovaných metodou měření radiálních rychlostí s hmotností pouze 1,18 ± 0,16 v poměru k Zemi. Obíhá však příliš blízko hvězdy, oběžná doba činí 4,7234 ± 0,00004 dnů. GJ 273 b je jedna z nejbližších známých exoplanet obíhající hvězdu v obyvatelné zóně. V říjnu roku 2017, v rámci \"Sónar Calling GJ 273b\", projektu METI (\"Messaging Extraterrestrial Intelligence\") a Sónaru, hudebního festivalu v Barceloně, byla odeslána série celkem tří rádiových signálů směrem k Luytenově hvězdě z radarové antény v Ramfjordmoen v Norsku (EISCAT). Institut SETI se nicméně blíže nevyjádřil k pozorování rádiových vln v okolí této exoplanety. Dle ředitele METI Douga Vakoche se jednalo o hudební soubor 18 písní. Další přenos plánovali vyslat v dubnu roku 2018. Za předpokladu, že zpráva bude přijata přístroji ETI schopnými detekce rádiových vln a lokalizace zdroje, by hypotetická odpověď k Zemi dorazila nejdříve v roce 2043.", "section_level": 1}], "src_summary": "Luytenova hvězda (GJ 273) je červený trpaslík v souhvězdí Malého psa ve vzdálenosti 12,36 světelných let (3,79 parseků) od Slunce. Zdánlivá magnituda hvězdy je 9,9, takže je příliš málo jasná na sledování pouhým okem. Je pojmenována po Willemu Jacobu Luytenovi, který v roce 1935 ve spolupráci s Edwinem G. Ebbighausenem jako první určil velikost jejího vlastního pohybu. Tato hvězda má hmotnost přibližně jedné čtvrtiny hmotnosti Slunce, poloměr činí 35 % v porovnání se Sluncem. Hvězda má maximální hmotnost, ve které může být červený trpaslík naprosto konvektivní, což znamená, že většina hvězdy, možná i celá hvězda, je tvořena rozšířenou konvektivní zónou. Ve spektrální klasifikaci je řazena jako M3.5V, s jasností třídy V, což značí skutečnost, že se jedná o hvězdu hlavní posloupnosti. Energie je ve hvězdě tvořena v jádře hvězdy termonukleární fúzí atomů vodíku. Zdánlivá míra rotace hvězdy je těžko měřitelná, ale odhad je, že nebude větší než 1 km/s. Naměřené hodnoty periodických změn povrchové aktivity udávají pomalou periodu rotace kolem 116 dnů (to odpovídá rychlosti ~0,15 km/s). Účinná teplota vnějšího obalu hvězdy je relativně nízká 3150 K; to je důvodem charakteristické červeno-oranžové záře hvězdy typu M. Jedná se o dvacátý druhý nejbližší hvězdný systém od Slunce. V současné době se Luytenova hvězda od sluneční soustavy vzdaluje. Největší přiblížení nastalo asi před 13 000 lety, kdy se přiblížila k Prokyonu na vzdálenost 3,67 parseků. Nyní se hvězda nachází 1,2 světelného roku od Prokyonu. Na noční obloze jedné z exoplanet obíhajících Luytenovu hvězdu má Prokyon zdánlivou magnitudu −4,5. Nejmenší vzdálenost mezi těmito dvěma hvězdami nastala před 600 lety, když se Luytenova hvězda nacházela 1,12 světelného roku od Prokyonu. Pro rychlost Luytenovy hvězdy v prostoru jsou naměřeny tyto hodnoty: U = +16, V = −66 a W = −17 km/s.", "tgt_summary": "Luyten's Star (GJ 273) is a red dwarf in the constellation Canis Minor located at a distance of approximately from the Sun. It has a visual magnitude of 9.9, making it too faint to be viewed with the unaided eye. It is named after Willem Jacob Luyten, who, in collaboration with Edwin G. Ebbighausen, first determined its high proper motion in 1935.", "id": 450402}
{"src_title": "Ting Ling", "tgt_title": "Ding Ling", "src_document": [{"title": "Život.", "content": "Chodila do školy, založenou její matkou po smrti manžela. Její nezávislost a netradiční pohled na svět velmi ovlivnil i dceru Ping-č’, která nakonec v roce 1922 odešla za literárním životem a studiem do Šanghaje, Nankingu a Pekingu. V této době se blíže zajímala o anarchismus. V Pekingu se později zamilovala do levicového básníka Chu Jie-pchina. Společně se přestěhovali do Západních hor, které se nacházejí kousek od města.", "section_level": 1}, {"title": "Tvorba.", "content": "Zpočátku psala částečně autobiografické příběhy o mladé hrdince, která byla odvážná, nezávislá a vášnivá ohledně všeho, co dělá, zároveň však hledala smysl života. Příběhy byly velmi oblíbené, avšak kariéra jejího manžela stagnovala. Proto se v roce 1928 odstěhovali do Šanghaje, aby začali vydávat časopis, který měl být primárně využit na publikování díla Chu Jie-pchin. Tento záměr však zkrachoval, proto Chu obrátil svoji pozornost k politice. Ting Ling se stále věnovala svému psaní, vydala tři sbírky povídek a jednu novelu. Její manžel se mezitím stal členem Komunistické strany Číny. Později byl roku 1931 úřady kuomintangského režimu zatčen a popraven. V této době se náměty děl Ting Ling posunuly více k problémům dělníků a pracující třídy. Stala se hlavní představitelkou levicově orientovaných spisovatelů a v roce 1932 vstoupila do komunistické strany. Její přechod k levicově orientované literatuře a námětům nakonec vedl k plodnému období. Její dílo \"Šuej\" (1931; \"Záplavy\") bylo označeno za ukázkový příklad socialistického realismu v Číně. Avšak stejně jako její manžel byla (roku 1933) zatčena kuomintangskými úřady. Ve vězení zůstala do roku 1936, kdy převlečená za vojáka utekla. Nutné je však říci, že i když inklinovala ke komunistické ideologii, nebyla k ní nekritická. Některé její povídky byly cenzurovány, protože se vyjadřovala až moc kriticky. (\"Caj i-jüan čung\" – \"V nemocnici\"; \"Jie\" – \"Noc\"). Její román \"Tchaj-jen čao caj Sang-kan-che šang\" (1948, \"Slunce nad řekou Sang-kan\") získal velkou oblibu, roku 1951 za něj obdržela Stalinovu cenu 2. stupně. I přes tento úspěch byla často obviňována z přehnané kritiky režimu, především v oblasti ženských práv. Nakonec byla v roce 1957 ze strany vyloučena. Během Čínské kulturní revoluce byla zatčena a na 5 let uvězněna. Čtyři roky po propuštění, roku 1979, jí bylo dovoleno se do strany vrátit. Její poslední práce byly sbírky esejí, povídek, ale i romány. V anličtině byla část její práce vydána pod názvem \"Miss Sophie‘S diary and Other Stories\"(1985) a \"Myself Am a Woman\"(1989).", "section_level": 1}], "src_summary": "Ting Ling (; 12. října 1904, An-fu – 4. března 1986 Peking), rodným jménem Ťiang Ping-č’ () byla jednou z nejslavnějších čínských spisovatelek 20. století. Zpočátku psala povídky o mladých čínských ženách, které se vymykaly tradičnímu stylu života. Po roce 1930 se stala významnou představitelkou levicově orientované literatury.", "tgt_summary": "Ding Ling (; October 12, 1904 – March 4, 1986), formerly romanized as Ting Ling, was the pen name of Jiang Bingzhi (), also known as Bin Zhi (彬芷 \"Bīn Zhǐ\"), one of the most celebrated 20th-century Chinese authors. She was awarded the Soviet Union's Stalin second prize for Literature in 1951.", "id": 2038718}
{"src_title": "Liliana Švédská", "tgt_title": "Princess Lilian, Duchess of Halland", "src_document": [{"title": "Život.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Mládí v Británii.", "content": "Lillian May Davies se narodila 30. srpna 1915 ve městě Swansea v Jižním Walesu jako dcera Williama Johna Daviese a jeho manželky Gladys Mary, rozené Curran. Liliana se stala modelkou a fotila pro časopisy jako \"Vogue\". Její rodiče se ve 20. letech 20. století rozešli, ale rozvedli se až kolem roku 1939. V roce 1940 se v Horshamu, Západním Sussexu prodala za skotského herce Ivana Craiga. Krátce po svatbě se Ivan připojil k britské armádě a odešel do Afriky. Během jeho nepřítomnosti pracovala v továrně, která vyráběla rádia pro královské námořnictvo a v nemocnici pro raněné vojáky.", "section_level": 2}, {"title": "Manželství s princem Bertilem Švédským.", "content": "V roce 1943 se v Londýně setkala s princem Bertilem Švédským, údajně na cocktail party na jejích 28. narozeninách. Brzy po setkání se stali milenci, přestože byla Liliana stále vdaná za Craiga. Když se po válce s manželem shledala, vyjádřil přání oženit se s jinou ženou, a následoval přátelský rozvod. Bertilův starší bratr Gustav Adolf Švédský byl druhý v následnictví švédského trůnu; v roce 1947 však zemřel. Protože jeho synpvi Karlu Gustavovi bylo méně než rok, bylo zřejmé, že kdyby král zemřel, musel by se stát Bertil regentem (další dědicové se vzdali svých míst v řadě dědictví kvůli sňatkům pro krále nepřijatelných). Z toho důvodu se Bertil nemohl s Lilianou oženit, a tak spolu pár žil diskrétně po více než třicet let. V roce 1946 Bertil získal dům v Sainte-Maxime ve Francii. Dům se stal jejich soukromým útočištěm. Bertil se regentem nikdy nestal, protože jeho otec král žil dostatečně dlouho na to, aby jeho vnuk mohl usednout na trůn. Karel XVI. Gustav nastoupil v roce 1973 na trůn a poté, co se sám oženil s ženou z lidu, povolil také Bertilovi a Lilianě sňatek. Svatba se konala 7. prosince 1976 v kapli Drottningholmského paláce za přítomnosti krále a královny.", "section_level": 2}, {"title": "Vdovství.", "content": "Princ Bertil zemřel 5. ledna 1997 v jejich domě. Do roku 2010 Liliana pokračovala v reprezentaci královské rodiny na různých schůzkách a dalších příležitostech. Byla patronkou mnoha organizací. V roce 2008 Liliana ve svém bytě upadla a zlomila si stehenní kost a v únoru 2009 utrpěla ve svém domě další pád. 3. června 2010 bylo oznámeno, že Liliana trpí Alzheimerovou chorobou. V posledních letech žila ve vile Solbacken, ošetřovaná třemi zdravotními sestrami. Liliana zemřela 10. března 2013 ve Stockholmu.", "section_level": 2}], "src_summary": "Liliana Švédská (\"rozená\" Lillian May Daviesová, později Craigová; 30. srpna 1915 Swansea – 10. března 2013 Stockholm) byla britská modelka, která se v roce 1976 stala sňatkem s princem Bertilem Švédským členkou švédské královské rodiny. Byla tak tetou švédského král Karla XVI. Gustava, dánské panovnice Markéty II. a řecké královy Anne-Marie Dánské.", "tgt_summary": "Princess Lilian of Sweden, Duchess of Halland (born Lillian May Davies, later Craig; 30 August 1915 – 10 March 2013), was a British fashion model who became a member of the Swedish royal family through her 1976 marriage to Prince Bertil, Duke of Halland (1912–1997). As such, she was a paternal aunt of King Carl XVI Gustaf of Sweden and a maternal aunt of Queen Margrethe II of Denmark and Queen Anne-Marie of Greece.", "id": 311677}
{"src_title": "NuSTAR", "tgt_title": "NuSTAR", "src_document": [{"title": "Historie.", "content": "Předchozí mise HEFT (\"High Energy Focusing Telescope\") byla verze s meteorologickými balóny, která nesla teleskopy a detektory sestavené za použití podobných metod. V únoru roku 2003, vydala NASA oznámení o příležitosti na navázaní ve vývoji Programu Explorer. V rámci této příležitosti byl v květnu založen NuSTAR, jako jeden z 36 navrhovaných misí. Počáteční koncept se snažil o to být desátou a jedenáctou misí programu Small Explorer. V listopadu NASA vybrala NuSTAR a čtyři další návrhy na studii proveditelnosti trvající pět měsíců. V lednu 2005 byla sonda NuSTAR vybrána NASA na zkušební let po jednom roce výzkumu. Program byl zrušen v únoru roku 2006, což vedlo k zastavení financování projektu za rok 2007 ze strany NASA. 21 září 2007 bylo vyhlášeno, navrácení se k vývoji programu s předpokládaným startem v srpnu 2011, toto datum bylo později posunuto na červen 2012. Sonda vznikala ve spolupráci Kalifornské univerzity v Berkeley, JPL, Kolumbijské univerzity, Goddardova kosmického střediska, Stanfordovy univerzity, Kalifornské univerzity, Santa Cruz, Sonoma State University, Lawrence Livermore National Laboratory, a Italské kosmické agentury (ASI). Dále také s DTU (\"Technical University of Denmark\") a dohlet nad projektem zaručuje Fiona A. Harrison z Caltechu. Hlavními technickými podporovateli jsou organizace Orbital Sciences Corporation a Orbital ATK.", "section_level": 1}, {"title": "Vypuštění sondy.", "content": "Vyslání sondy (o hmotnosti celkem 350 kg) na raketě Pegasus XL do vesmíru bylo smluvně zajištěno s Orbital Sciences Corporation na 21.3.2012. Vyslání bylo nakonec posunuto z důvodu komplikací s letovým softwarem v počítači používaném při vypouštění sondy do vesmíru. Start byl úspěšně proveden v čase 16:00:37 UTC v den 13.6.2012 kolem 117 námořních míl jižně od atolu Kwajalein. Raketa Pegasus byla za letu svržena z přístroje L-1011 \"'Stargazer\"'. Následně 22. června bylo potvrzeno, úspěšné rozložení 10 metrů dlouhé jeřábové konstrukce v prostředí kosmu.", "section_level": 1}, {"title": "Přístroje.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Optické přístroje.", "content": "Na rozdíl od teleskopů zaměřených na vlnění viditelného světla, u kterých jsou používána zrcadla, nebo také čočky s kolmým dopadem. NuSTAR využívá proměnné ohniskové vzdálenosti, s kterou je možno manipulovat, kdy právě předchozí sondy měly ohniskovou vzdálenost pevně danou a statickou. Tím je opticky lépe schopna zaměřit na zdroj rentgenového záření. Pro tento mechanismus jsou využity dvě optiky o způsobu (tzv. \"wolterova teleskopu\") s ohniskovou vzdáleností až 10.15 metrů, umístěné na koncích dlouhého rozkládajícího se stožáru. Za užití systému laserové metrologie se determinuje přesná pozice optiky ohniskové vzdálenosti v jakémkoliv okamžiku, takže každý zachycený foton může být zmapován zpět ke konkrétnímu astrofyzikálnímu zdroji na obloze. I při pohybu, kdy se napojená optika a expoziční komora, pohybují každá relativně zvlášť jedna od druhé při prováděné expozici snímků na oběžné dráze. Právě samotné až deset metrů dlouhé rameno stabilně propojující obě části napomáhá k zaostřování prodlouženou ohniskovou vzdáleností. Každá ze tří zaměřovacích optik se skládá až z 133 do sebe vložených skleněných koncetrických válců s obalovou částí. Tedy konkrétní zlepšení je, že tyto komory jsou kryty více vrstvami (ovlivňující různé úrovně tenkých vrstev a materiálu o nízké hustotě) z W/Si na NuSTAR složené z Pt/SiC. Složení umožňuje odrazivost o energii 79 keV (\"platinovou K-edge\"). Optika byla vyprodukována na Goddardově kosmickém středisku, zahříváním tenké 210 µm široké plochy flexibilního skla v peci. Jednotlivé optiky propadnou přes přesně vyleštěné válcové křemenné trny s příslušným poloměrem. Povlaky byly aplikovány skupinou na Dánské technické univerzitě (DTU). Kryty byly složeny do celku v laboratořích \"Nevis\", Kolumbijské univerzity za použití grafitových distančních obrobených vrstev přístrojů na uzavření skla do kuželového tvaru, které drží pohromadě epoxid. Je využito celkem 4680 zrcadel (65 vnitřních vrstev každá komprimující šest segmentů a 65 vnějších vrstev komprimující 12 segmentů), na pět distančních podložek na segmentu. Zpevnění epoxidu zabere 24 hodin a jeden kryt je sestrojen za den, zabralo to celkem až čtyři měsíce na sestavení jedné celé optiky. Očekávaný bod rozšiřující se funkce pro letová zrcadla je 43 oblouků, což udává bod o velikosti 2 milimetrů na ohniskové ploše. Výsledkem je překvapivě dobré rozlišení pro zaměření na komplikované optice zachytávající rentgenové záření, Snímky NuStar mají lepší kvalitu s citlivostí až 500 násobnou, než na do té doby nejlépe dosaženém rozlišení dlouhých vlnových délek na rentgenové observatoři Chandra. Nyní se také očekává využití možného sloučení dat s pozorováním z Teleskopu Jamese Webba, který by měl přinést nové poznatky v rámci pozorování viditelného světla.", "section_level": 2}, {"title": "Detektory.", "content": "Každá zaostřující optika má svou vlastní ohniskovou plochu skládající se z pevného CdZnTe (CZT – cadmium zinc telluride) pixelového detektoru. Ten je obklopen CsI štítem s protiklíčem. Jedna detekční jednotka (\"ohnisková plocha\") má v sobě zakomponované čtyři (2 x 2) detektory, vyráběny z produktů na udržení výkonu kolem eV. Každý detektor je obdélníkový krystal rozměru 20 mm x 20 mm a je tlustý ~2 mm, do kterého byly vloženy mřížky 32 x 32, 0.6 mm pixelů (každý pixel leží pod obloukem 12.3´) a to zabezpečuje 12´ obloukové pole pozorovací plochy na každém modulu ohniskové plochy. CZT detektory jsou udržovány v pokojové teplotě pro správné fungování polovodičů. Ty efektivně mění rychlé fotony o vysoké energii na elektrony. Elektrony jsou digitálně nahrávány za užití vytvořených ASICs (\"Application Specific Integrated Circuits\"), navržených týmem FP team NuSTAR od Caltechu. Jednotlivé pixely mají samostatný diskriminační a individuální interakce s rentgenovým zářením, který spouští proces čtení. Palubní procesory sondy, jeden pro každý teleskop, identifikují řádek a sloupec s největší výškou impulsu a čtení informací. Tedy získává data z tohoto pixelu, stejně tak i z osmi sousedních pixelů. Čas události je zaznamenán s přesností dvou μs relativně k palubním hodinám. Zjištění polohy události, energie, hloubka interakcí v detektoru jsou kalkulovány a zpracovány z celku o těchto devíti-pixelech. Ohniskové plochy jsou kryty krystaly CsI (Jodidem cesným), kterými jsou obložené uzavřené detektory. Krystalové krytí, doslova vyrostlé od Saint-Gobain, registrují vysoko-energetické fotony a kosmické záření, které prochází přes ohniskovou plochu ze různých směrů odlišných od směru optické osy NuSTAR. Takové události jsou primárně rušivým pozadím pro NuSTAR a musí být správně identifikovány a odečteny za účelem identifikace rychlých fotonů o vysoké energii z kosmických zdrojů. Aktivní štít sondy NuSTAR zabezpečuje, že jsou ignorovány jakékoliv události na tomto štítu shodné s událostmi na CZT detektoru.", "section_level": 2}, {"title": "Souhrn mise.", "content": "Sonda NuSTAR se od svého startu prokázala být všestranným nástrojem a otevřela obzory novým objevům v oblasti astrofyziky .", "section_level": 1}, {"title": "Měření rotace obřích černých děr.", "content": "V únoru 2013, NASA vydala zprávu o NuSTAR, společně s vesmírnou observatoří XMM-Newton měřila výšku spinu obří černé díry v centru galaxie NGC 1365.", "section_level": 1}, {"title": "Sledování radioaktivity v zbytcích po supernově.", "content": "Hlavním cílem NuSTAR je charakterizovat exploze a to mapováním materiálu emitujícího radioaktivní záření ve zbytcích supernov (SNR). Zmapovaná oblast Cassiopeia A od sondy NuSTAR ukázala přítomnost koncentrace isotopu titanium-44, shlukující se v centru zbytků po vybuchlé supernově. Tyto poznatky mohou vést k většímu pochopení, jakým konkrétním scénářem hvězda explodovala. Když výzkumníci s počítači simulovali výbuch a kolaps supernovy u velmi masivních hvězd, tak vlna způsobená výbuchem často stála a hvězda se neroztříštila. Poslední zjištění silně dokazují, jak hvězda jen doslova přetekla. Poté znovu zesílila zastavenou rázovou vlnu, což ve výsledku umožňuje u hvězdy konečně odstartovat roztažení a explozi své vnější vrstvy. U Stavů, kdy se při vývoji hvězd stává z hvězdy supernova jsou současně startovány procesy ovlivňující jádro konkrétní hvězdy, měnící jej na neutronovou hvězdu, nebo také hyperonovou hvězdu. Nicméně s tím spojené procesy zatím nejsou příliš známy. Neutronové hvězdy, které následně rotují o ohromných rychlostech jsou známy jako pulsary, nebo také teoretické magnetary. Existují další hypotetické druhy hvězd vznikající při hroucení supernov při neprobádaných procesech a nejsou zatím prokázané podrobným výzkumem jako například Kvarková hvězda, nebo také Preonové hvězdy. O existenci kvarkových hvězd se vedou debaty a již existuje i domněnka, o zpozorování kvarkové hvězdy.", "section_level": 1}, {"title": "Blízké obří černé díry.", "content": "V lednu 2017, výzkumníci z University Durham a University z Southampton, za společné koalice agentur využití dat z NuSTAR, oznámili objev obří černé díry v centru blízké galaxie NGC 1448 a IC 3639 .", "section_level": 1}], "src_summary": "NuSTAR je kosmická sonda nesoucí teleskop, který zaznamenává rentgenové záření. Sonda pracuje v rozmezí 3 až 79 keV. Název sondy je akronym z anglického pojmenování \"Nuclear Spectroscopic Telescope Array.\" NuSTAR je jedenáctou misí NASA v rámci programu satelitů Small Explorer (SMEX-11) a má pořadové číslo Explorer-93 v rámci programu Explorer. Jedná se o první misi kosmického teleskopu zaměřeného na snímání rentgenového záření vyšších energií na kvalitnější úrovni než bylo pozorování rentgenové observatoře Chandra a XMM-Newton z roku 1999. Sonda byla vypuštěna 13. června 2012 (Start byl z důvodu softwarových problémů zařízení odložen z původního termínu 21. března 2012.). Primárním cílem je získat data z pozorování velmi vzdálených galaktických výdutí a přímo obřích černých děr o rozměrech miliardkrát větších než je Slunce, ať se nachází v Galaxii v Andromedě, nebo také v oblastech, které pozorovaly sondy Chandra, Hubblův dalekohled a Spitzerův dalekohled. Cílem mise je také zjistit, jakým způsobem jsou částice urychlovány při emitaci za vysokých energií. Hlubší poznání těchto procesů má vést k pochopení toho, jak vznikají prvky během explozí velmi masivních umírajících hvězd a supernov. Rozložení prvků v časoprostoru vesmíru se odhaduje pomocí pozorování pozůstatků, které jsou nazvány \"\"zbytky supernov\"\" (SNR - \"supernova remnant\"). Po naplnění dvouleté plánovené délky mise je sonda funkční již pátým rokem.", "tgt_summary": "NuSTAR (Nuclear Spectroscopic Telescope Array) is a space-based X-ray telescope that uses a conical approximation to a Wolter telescope to focus high energy X-rays from astrophysical sources, especially for nuclear spectroscopy, and operates in the range of 3 to 79 keV. NuSTAR is the eleventh mission of NASA's Small Explorer satellite program (SMEX-11) and the first space-based direct-imaging X-ray telescope at energies beyond those of the Chandra X-ray Observatory and XMM-Newton. It was successfully launched on 13 June 2012, having previously been delayed from 21 March due to software issues with the launch vehicle. The mission's primary scientific goals are to conduct a deep survey for black holes a billion times more massive than the Sun, to investigate how particles are accelerated to very high energy in active galaxies, and to understand how the elements are created in the explosions of massive stars by imaging the remains, which are called supernova remnants. Having completed a two-year primary mission, NuSTAR is in its year of operation.", "id": 1047907}
{"src_title": "Gabriele Falloppio", "tgt_title": "Gabriele Falloppio", "src_document": [{"title": "Život.", "content": "Jeho šlechtický rod byl velmi chudý. Finanční potíže ho přinutily stát se knězem, aby mohl studovat. V roce 1542 se stal kaplanem v katedrále v Modeně. Poté vystudoval medicínu na univerzitě ve Ferraře, v té době jedné z nejlepších lékařských škol v Evropě. V roce 1548 získal titul pod vedením Antonio Musa Brassavoly. Po absolvování učil na různých lékařských školách a poté se stal profesorem anatomie ve Ferraře (1548). Jedním z jeho slavných studentů byl Girolamo Fabrici. V roce 1548 začal učit na univerzitě v Pise, tehdy nejdůležitější univerzitě v Itálii. V roce 1551 byl pozván k vedení katedry anatomie a chirurgie na univerzitě v Padově. Stal se zde také profesorem botaniky a vedoucím botanické zahrady. Ačkoli zemřel ještě před dovršením čtyřiceti let, získal v oboru anatomie mimořádnou proslulost, zejména díky knize \"Anatomie\", jež vyšla v Benátkách roku 1561. Zabýval se hlavně anatomií lebky. Rozšířil zvláště lidskou znalost vnitřního ucha a hlavy. Podrobně popsal tympanum a jeho vztahy ke kostnímu kruhu, ve kterém je umístěn, dále slzné kanálky či kosti nosu. Byl první, kdo poukázal na spojení mezi mastoidními buňkami a středním uchem. Studoval též svaly a reprodukční orgány obou pohlaví. Popsal Fallopianovu trubici, která vede z vaječníku do dělohy a nyní nese jeho jméno. \"Aquæductus Fallopii\", kanál, kterým prochází faciální nerv po opuštění sluchového nervu, je také pojmenován po něm. Měl zájem o senzorické systémy v obličeji. Poprvé popsal obličejový kanál a Fallopian hiatus. Jeho příspěvky k praktické medicíně se často také týkaly hlavy. Jako první použil speculum (zrcadlo) pro diagnostiku a léčbu onemocnění ucha. Ve své byl též považován za autoritu v oblasti sexuality. Jako první popsal kondom (plátěný) a obhajoval jeho použití, aby se zabránilo přenosu syfilisu. Testoval kondom klinicky u 1100 mužů. Jedním z jeho vědeckých omylů bylo, když vylučoval možnost existence fosilií. Nalezené zkameněliny považoval za výsledky kvašení. Publikoval pojednání o vředech a nádorech či o lázních a termálních vodách. Žádná z těchto prací, s výjimkou zmíněné \"Anatomie\", však nebyla nikdy vydána. Dnes jsou všechny tyto texty ztraceny, lze je však částečně rekonstruovat z rukopisů jeho přednášek a poznámek jeho studentů.", "section_level": 1}], "src_summary": "Gabriele Falloppio (1523 Modena – 9. října 1562 Padova) byl italský anatom a lékař. Známější je pod latinizovaným jménem Fallopius.", "tgt_summary": "Gabriele Falloppio (1523 – October 9, 1562) was an Italian Catholic priest and anatomist often known by his Latin name Fallopius. He was one of the most important anatomists and physicians of the sixteenth century.", "id": 1260474}
{"src_title": "Aimée du Buc de Rivéry", "tgt_title": "Aimée du Buc de Rivéry", "src_document": [{"title": "Život.", "content": "Aimée se narodila v prosinci 1768 jako dcera bohatého francouzského majitele plantáží,\"Henriho du Buc de Rivéry\" (1748 – 1808) a \"Marie Anne Arbousset-Beaufond\" (1739 – 1811) v \"Pointe Royale\", na karibském ostrově Martinik. Sňatkem se stala osmou sestřenicí z manželovy strany pozdější císařovny Josefíny (z jejího prvního manželství s Alexandrem de Beauharnis, popraveným za revolučního teroru na udání). Byla poslána na francouzský královský dvůr, aby se zde vzdělávala. Vracela se domů asi v červenci nebo srpnu roku 1788, když loď, na které cestovala, zmizela v mořích. Občas se objevuje domněnka, že byla unesena barbarskými piráty, možná byla zotročena alžírskými beji a poslána jako dárek do Konstantinopole Osmanskému sultánovi.", "section_level": 1}, {"title": "Valide a sultánka Nakşidil.", "content": "Domněnka o Aimée jako Valide sultánce Nakşidil v osmanském harému není založena na historických faktech. Podle ní se Aimée stala manželkou osmanského sultána, přijala nové jméno Nakşidil a zprostředkovala sultánovi francouzské ideje. Právě její francouzský styl reforem měl způsobit jeho smrt v rukou janičářů, kteří s jeho novým stylem vlády nesouhlasili. Během vlády Abdulhamida I. ho naučila francouzsky a tím pádem jako první navštívil Francii jako ambasador. Selim III., syn Abdulhamida, který se později stal sultánem jako první začal vydávat francouzské noviny. Také pověřil Nakşidil, aby vyzdobila palác ve stylu rokoka, který byl v té době ve Francii populární. Legenda o Aimée pokračuje tak, že přijala Islám, jak to bylo zvykem v harému. Ten ale přijala pouze pro svého manžela, v srdci byla stále katolička. Jejím posledním přáním bylo poslat pro kněze, aby jí dal poslední pomazání. Její syn s tím ale nesouhlasil a nenechal kněze vstoupit, až dokud neležela na posteli mrtvá. Její hrobka se nachází v Hagii Sofii.", "section_level": 1}, {"title": "Skutečnosti vyvracející legendu.", "content": "Podle tureckého historika Necdet Sakaoğlua, Nakşîdil Sultan byla původem z Gruzie. Zatímco podle příběhů byla Aimée unesena v roce 1781 – není to pravda, ale mohlo by to odpovídat věku matky sultána Mahmuda II., který se narodil v roce 1785 – jiné příběhy zase uvádějí, že byla ve Francii se svou rodinou až do roku 1788. V tom případě by byla jen nevlastní matkou sultána Mahmuda II., protože jeho matka zemřela už v jeho dětství. Žádný z těchto fiktivních příběhů nepochází z doby, kdy se tak stalo; nejstarší legenda je až z roku 1817. Údajně byla také Nakşidil v harému již od svých 2 let, což by vylučovalo skutečnost, že by to mohla být Aimée.", "section_level": 2}], "src_summary": "Aimée du Buc de Rivéry (4. prosince 1768 – ?) byla francouzská dědička, která jako velmi mladá zmizela na moři. Kolují nepodložené pověsti, že byla unesena barbarskými piráty a prodána do harému jako konkubína a že byla tatáž osoba jako Sultan, Valide Sultan (matka královna) v Osmanské říši.", "tgt_summary": "Aimée du Buc de Rivéry (4 December 1768 – ?) was a French heiress who went missing at sea as a young woman. There is a legend that she was captured by Barbary pirates, sold as a harem concubine, and was the same person as Nakşîdil Sultan, a Valide Sultan (Queen Mother) of the Ottoman Empire; this has not been proven.", "id": 182612}
{"src_title": "Argánie trnitá", "tgt_title": "Argania", "src_document": [{"title": "Popis.", "content": "Argánie je stálezelený strom s kulovitou korunou, připomínající olivovník. Dorůstá obvykle výšky 6 až 10 metrů, výjimečně však může být až 20 metrů vysoký. Někdy má jen keřovitý vzrůst. Je to pomalu rostoucí a dlouhověká dřevina. Dožívá se stáří 150 až 200 let, byly však nalezeny exempláře i 250 let staré. Kmen i větve jsou pokroucené. Na větévkách jsou kolcové trny. Listy jsou jednoduché, obkopinaté, krátce řapíkaté až téměř přisedlé, kožovité, na líci tmavě zelené, na rubu světlejší, 2 až 4 cm dlouhé, vyrůstající ve svazečcích. Květy jsou žlutozelené, drobné (o průměru asi 0,5 cm), oboupohlavné, pětičetné, uspořádané v klubkovitých květenstvích vyrůstajících buď z úžlabí větévek nebo z uzlin výhonů. Kališní lístky jsou na bázi krátce srostlé. Koruna je zvonkovitá, hluboce členěná do 5 laloků. Tyčinek je 5 a někdy jsou sterilní. Semeník je svrchní. Plodem je příjemně vonící, za plné zralosti žlutě zbarvená peckovice obsahující 1 až 3 semena. Dužnina plodů je štiplavá a hořká, rovněž jádra mají velmi hořkou chuť.", "section_level": 1}, {"title": "Rozšíření.", "content": "Argánie se vyskytuje v jihozápadním Maroku a západním Alžírsku. Nespojitá oblast přirozeného rozšíření této dřeviny v Maroku sahá přibližně od města Safi na severu po řeku Dra na jihu a zahrnuje i region řeky Souss a úpatí Vysokého Atlasu a Antiatlasu do nadmořských výšek okolo 1100 metrů, řidčeji i výše (do 1500 metrů). Dřevina tvoří v jihozápadním Maroku dominantní složku řídkých lesních porostů, označovaných jako arganový les (\"argan woodland\"). Je to unikátní biotop, který se jinde na světě nevyskytuje. Pokrývá plochu asi 600 000 až 800 000 ha. Ještě začátkem 20. století byla rozloha těchto porostů více jak dvojnásobná. Přes tento úbytek je to 2. největší lesní ekosystém v Maroku po lesích dubu cesmínovitého, které se nacházejí ve vyšších horských polohách. Druh zasahuje také do nejzápadnějšího Alžírska (oblast Tindúf), kde je vázán na břehy sezónních říčních toků. Podle některých zdrojů se vyskytuje také v Mauritánii a Západní Sahaře. Strom je vysazován i v některých jiných zemích s aridním klimatem, např. v Izraeli.", "section_level": 1}, {"title": "Plody.", "content": "Plody – arganové ořechy jsou podobné olivám, jsou však větší a po dozrání žluté. Dozrávají v červnu a v červenci. Uvnitř dužnatého oplodí se nachází velmi tvrdý ořech s maximálně třemi semeny ve tvaru mandle. Ze semen se vyrábí arganový olej. Ořechy se nejprve zbaví dužnatého obalu a pak se vyloupnou ze skořápky. Vzácný arganový olej se tradičně získává mletím semen na kamenných mlýncích. Pro použití arganového oleje pro potravinářské účely se ořechy před mletím ještě opraží, aby se zbavily nahořklé chuti. Pro kosmetické využití oleje se ořechy nepraží.", "section_level": 1}, {"title": "Ochrana.", "content": "Argániové porosty jsou pod ochranou UNESCO. Biosférická rezervace byla vyhlášena v roce 1998 a rozkládá se na ploše více než 2.560.000 hektarů.", "section_level": 1}, {"title": "Ekologické interakce.", "content": "Květy argánie jsou silně vonné, neobsahují nektar a opylovačům nabízejí pouze pyl. Jsou opylovány především dvoukřídlým hmyzem, zejména bzučivkami a pestřenkami. Květy navštěvují také drobní brouci z čeledi květomilovití (\"Alleculidae\"). Na krátké vzdálenosti je možný i přenos pylu větrem. Na šíření semen se podílejí pasoucí se kozy, které plody polykají a později při přežvykování potravy opět vyplivují. Jedná se tak o speciální případ endozoochorie. Bylo zjištěno, že semena z kozího bachoru vycházejí po různě dlouhé době, někdy dokonce až po 6 dnech. Semena jsou poměrně velká, trávicím traktem koz neprocházejí a v jejich trusu se tedy za běžných okolností nenacházejí. Na kořenech argánie žijí v symbióze mykorhizní houby rodu \"Glomus\". Srovnávací pokusy prokázaly, že semenáče s mykorhizní houbou na kořenech jsou znatelně životaschopnější než semenáče bez této houby.", "section_level": 1}, {"title": "Taxonomie.", "content": "Druh byl popsán C. Linnéem již v roce 1753 jako \"Sideroxylon spinosum\". V roce 1918 pak byl vyčleněn do samostatného monotypického rodu \"Argania\". Výsledky fylogenetických studií však ukázaly, že \"Argania spinosa\" představuje vývojovou linii uvnitř vývojového stromu rodu \"Sideroxylon\" a činí jej tak parafyletickým. Současná taxonomie se proto kloní k zařazení druhu opět do rodu \"Sideroxylon\". V opačném případě by bylo nutno rozštěpit tento rod na větší počet samostatných monofyletických rodů, představujících jednotlivé vývojové linie.", "section_level": 1}, {"title": "Význam.", "content": "Argánie je v jižním Maroku ekologicky i ekonomicky důležitá dřevina, poskytující domorodcům mnohostranný užitek. Hlavním produktem je arganový olej, který se získává z jader plodů. Má hnědavou barvu a vysokou nutriční hodnotu. V Maroku je tento olej značně ceněný a jeho cena je dvojnásobná oproti ceně olivového oleje. Roční produkce se pohybuje pouze v rámci regionu As-Sawíra mezi 1000 a 2000 tun. Vyváží se také do zahraničí, kde slouží zejména v kosmetickém průmyslu a potravinářství. Tradičně pecky sbírají pastýři koz, neboť kozy plody konzumují a pecky poté vyplivují. V minulosti se věřilo, že semena procházejí jejich trávicím systémem a sběrači je vybírají z trusu. Tyto pověsti se však ukázaly jako nepravdivé. V Maroku se z mandlí, medu a arganového oleje tradičně připravuje mandlové máslo. Po extrakci oleje z jader zbývá čokoládově zbarvená pasta zvaná \"amlou\", která se po oslazení používá v domácnostech Berberů jako krém na chléb. Voní podobně jako arašídové máslo. Arganový olej je bohatý na vitamín E, snižuje hladinu cholesterolu v krvi, podporuje krevní oběh, pomáhá zažívání a zesiluje obranyschopnost organismu. Berbeři v jižním Maroku jej používají také při ošetřování planých neštovic a akné. Listy a plody slouží v oblastech arganového lesa jako hlavní krmivo pro kozy, ovce i hovězí dobytek. Dřevo argánie je těžké, velmi tvrdé a trvanlivé, odolné vůči dřevokaznému hmyzu. Používá se zejména na různé tesařské práce, využívá se i jako kvalitní palivo a k výrobě dřevěného uhlí. Jako topivo při vaření slouží i skořápky plodů. Strom je vysazován ke stabilizaci půd proti erozi, neboť má rozsáhlý a hluboký kořenový systém. Také se používá na větrolamy a živé ploty.", "section_level": 1}], "src_summary": "Argánie trnitá (\"Sideroxylon spinosum\", syn. \"Argania spinosa\"), česky též dvojčet trnitý, je druh rostliny z čeledi zapotovité (\"Sapotaceae\"). Je to trnitý suchomilný strom s jednoduchými listy, vzhledově podobný olivovníku. Květy jsou drobné a žlutavé, plodem je žlutá peckovice. Strom se vyskytuje pouze v Maroku a nejzápadnějším Alžírsku. V jihozápadním Maroku je dominantní dřevinou endemického ekosystému, známého jako arganový les. Porosty byly v roce 1998 vyhlášeny biosférickou rezervací. Rostlina poskytuje obyvatelstvu mnohostranný užitek. Z plodů se získává ceněný arganový olej. Dřevina je zdrojem stavebního dřeva a paliva a má význam v medicíně. Listy a plody jsou významným krmivem koz a jiných hospodářských zvířat. Navzdory starší mylné a dosti rozšířené informaci neprocházejí semena trávicím traktem koz. Druh byl dříve řazen do monotypického rodu \"Argania\", v současnosti je na základě výsledků fylogenetických studií řazen do šířeji pojatého rodu \"Butyrospermum\" (darmota, železovec).", "tgt_summary": "Argania (Berber: ⴰⵔⴳⴰⵏ \"argan\") is a genus of flowering plants containing the sole species Argania spinosa, known as argan, a tree endemic to the calcareous semidesert Sous valley of southwestern Morocco and to the region of Tindouf in southwestern Algeria. Argan trees grow to high and live up to approximately 200 years. They are thorny, with gnarled trunks and wide spreading crown. The crown has a circumference of about and the branches lean towards the ground. The leaves are small, long, and oval with a rounded apex. The flowers are small, with five pale yellow-green petals; flowering is in April. The fruit is long and broad, with a thick, bitter peel surrounding a sweet-smelling but unpleasantly flavored layer of pulpy pericarp. This surrounds the very hard nut, which contains one (occasionally two or three) small, oil-rich seeds. The fruit takes over a year to mature, ripening in June to July of the following year.", "id": 1853367}
{"src_title": "Vlnový vektor", "tgt_title": "Wave vector", "src_document": [{"title": "Definice.", "content": "Existují dvě definice vlnového vektoru, které se velikostí liší o faktor 2π. Jedna definice je preferována ve fyzice a souvisejících oborech a je doporučována i technickými normami, zatímco druhá definice je preferována v krystalografii a souvisejících oborech. Pro tento článek budou nazvány „fyzikální definice“ a „krystalografická definice“. Směr vlnového vektoru je popsán níže a je totožný pro obě definice.", "section_level": 1}, {"title": "Fyzikální definice.", "content": "", "section_level": 2}, {"title": "Zavedení.", "content": "Ve fyzice popisuje šíření postupné harmonické jednorozměrné vlny následující rovnice: kde: Tato vlna se pohybuje ve směru +\"x\" rychlostí (konkrétněji fázovou rychlostí) formula_9. Zobecnění pro vícerozměrné případy (postupná rovinná vlna v prostoru) pak používá vlnový vektor k: Fázi vlny lze tedy vyjádřit vztahem což je i definiční rovnice vlnového vektoru jakožto vektorového zobecnění úhlového vlnočtu. Kolmice k vlnoploše, tedy směr postupu dané fáze prostorem, lze pomocí vlnového vektoru vyjádřit vztahem:", "section_level": 3}, {"title": "Krystalografická definice.", "content": "V krystalografii jsou stejné vlny popsány pomocí trochu odlišných rovnic. V jednom a třech rozměrech: Používá se frekvence formula_15 místo úhlové frekvence formula_6. Tyto veličiny vzájemně souvisejí podle vztahu formula_17. Tato substituce není pro tento článek důležitá, ale odráží běžnou praxi v krystalografii. Vlnočet \"k\" a vlnový vektor k jsou definovány jiným způsobem. Zde, formula_18, zatímco ve fyzikální definici výše formula_19 (tedy ve skalární podobě jde o \"úhlový\" vlnočet).", "section_level": 2}, {"title": "Značení a jednotky.", "content": "Technická norma doporučuje pro takto definovanou veličinu odlišnou značku σ, resp. \"σ\" pro skalární vlnočet, třebaže v praxi je běžné značení k a \"k\". Hlavní jednotkou SI je m.", "section_level": 3}, {"title": "Směr vlnového vektoru.", "content": "Směr vlnového vektoru je směr, který se může lišit od „směru šíření vln“. „Směr šíření vlny“ je definován jako směr toku energie vlny, tj. směr grupové rychlosti. Pro světlé vlny je to také směr Poyntingova vektoru. Na druhé straně vlnový vektor směřuje ve směru fázové rychlosti. Jinými slovy vlnový vektor směřuje ve směru normály (kolmice) k plochám konstantní fáze (vlnoplochám). V bezztrátovém izotropní médiu jako je vzduch, jakýkoli plyn, jakákoliv kapalina nebo nějaká pevná látka (například sklo), je směr vlnového vektoru totožný se směrem šíření vln. Ve ztrátovém médiu má vlnový vektor obecně jiný směr, než je šíření vln. Postačující podmínkou shodného směru je homogenní prostředí; u homogenního vlnění jsou plochy konstantní fáze také plochami konstantní amplitudy. V případě nehomogenních vln se tyto dva druhy ploch obecně liší a jejich normály tak mají odlišný směr. Například, když vlna prochází anizotropním médiem, jako světlo krystalem s anizotropní symetrií (jehož permitivita není skalární veličinou, ale tenzorem 2. řádu) nebo zvukové vlny vrstevnatou sedimentární horninou, nemusí vlnový vektor směřovat přesně ve směru šíření vln.", "section_level": 2}, {"title": "Vlnový vektor jako čtyřvektor.", "content": "Ve speciální teorie relativity lze definici vlnového vektoru zobecnit do čtyř rozměrů a zavést ho tedy jako čtyřvektor. V notaci formula_20 je pak definován vztahem: Rozepsání do tvaru pro kovariantní a kontravariantní tvar dává:", "section_level": 1}], "src_summary": "Vlnový vektor je ve vektorová fyzikální veličina, která se používá při popisu postupného periodického vlnění. Velikost tohoto vektoru formula_1 udává úhlový vlnočet vlnění (v některých oborech používajících odlišnou definici udává vlnočet) Směr tohoto vektoru je kolmice k vlnoploše ve směru šíření vln (ne vždy je však směr identický se skutečným směrem šíření vlnového rozruchu, vizte níže). Z tohoto důvodu je poněkud problematický název vektor šíření, doporučovaný pro první definici. V kontextu speciální teorie relativity může být vlnový vektor také definován jako čtyřvektor.", "tgt_summary": "In physics, a wave vector (also spelled wavevector) is a vector which helps describe a wave. Like any vector, it has a magnitude and direction, both of which are important. Its magnitude is either the wavenumber or angular wavenumber of the wave (inversely proportional to the wavelength), and its direction is ordinarily the direction of wave propagation (but not always, see below). In the context of special relativity the wave vector can also be defined as a four-vector.", "id": 570793}
{"src_title": "Marcos Alonso", "tgt_title": "Marcos Alonso (footballer, born 1990)", "src_document": [{"title": "Klubová kariéra.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Real Madrid.", "content": "Narodil se v Madridu, kde se v mládí připojil k juniorce Real Madrid. V roce 2008 se dostal do Real Madrid Castilla, který byl v Segunda División B s nimiž si zahrál 22. února 2008 první celý zápas proti klubu AD Alcorcón, jeho tým prohrál 0-1. Dne 11. prosince 2009 poprvé se učastnil s A týmem zápasu proti Valencia CF. Tehdy byl klub trénovaný Manuelem Pellegrinim. Svůj debut v A týmu měl 4. dubna téhož roku, kde v 90. minutě střídal Gonzalo Higuaína. Tehdy Real Madrid vyhrál 2–0 proti Racing de Santanderu.", "section_level": 2}, {"title": "Bolton Wanderers.", "content": "Do klubu Bolton Wanderers z Premier League přestoupil za nezveřejněný poplatek dne 27. července 2010. Za Bolton Wanderers vstřelil svůj první gól 31. března 2012, v zápase proti klubu Wolverhampton Wanderers FC, kde jeho tým zvítězil 3-2. Na konci sezóny 2012–13 byl zvolen hráčem roku v Bolton News, kde získal 37% hlasů: Marc Iles napsal: \"\"... toto bylo období, kdy se bývalý hráč Realu Madrid Marcos Alonso vypracoval a stal se stálým hráčem, oporou týmu, a někým kdo pomůže klubu k velkým úspěchům\"\"", "section_level": 2}, {"title": "Fiorentina.", "content": "V květnu 2013 podepsal tříletou smlouvu s italským klubem ACF Fiorentina, přestože dostal nabídku na novou smlouvu od manažera Boltonu Dougieho Freedmana Dne 30. prosince poté, co odehrál devět oficiálních zápasů, oznámil prezident klubu Sunderlandu AFC, že se 1. ledna 2014 k nim připojí Alonso na roční hostování. Svůj první zápas za Sunderland AFC odehrál 7. února 2014. Na ploše byl 90 minut a podílel se na vítězství 2–1 nad Manchester United FC v ligovém poháru. V tomto zápase také získal oscenění nejlepšího hráče zápasu. Účastnil se také finále ligového poháru 2. března, ale tým nedokázal odvrátit prohru 1-3 proti Manchester City FC, celkově odehrál 20 zápasů napříč všemi soutěžemi, pomohl také k umístění ve středu tabulky a udržení Sunderlandu FC v Premiere League. Když se vrátil z hostování, stal se automaticky volbou do základní sestavy a během dvou sezón odehrál 70 zápasů za ACF Fiorentina. Dne 19. března 2015 dal svůj první gól a pomohl k vítezství 3-0 nad AS Řím v 16. kole Evropskou ligu UEFA.", "section_level": 2}, {"title": "Chelsea.", "content": "Dne 30. srpna 2016 se po 85. zápasech a 5 gólech za ACF Fiorentinu, připojil k Chelsea FC za cenu okolo 24 millionů liber. Prvních 120 minut odehrál 20. září 2016 v zápase Leicester City FC v EFL Cupu, kde zvítězili 4-2. a o 4 dny později hrál poprvé v ligovém zápase proti Arsenalu FC, jenž vyhráli 3-0, na lavičku odešel v 55. minutě, kdy ho vystřídal Francesc Fàbregas. Svůj první klubový gól vstřelil 5. listopadu 2016 proti Evertonu FC na Stamford Bridge, a další dva góly vstřelil na King Power Stadium, kde s klubem slavil vítězství 3–0 proti Leicesteru City FC.", "section_level": 2}], "src_summary": "Marcos Alonso Mendoza ( [\"ˈmarkos aˈlonso menˈdoθa\"], * 28. prosince 1990) je španělský fotbalový obránce a reprezentant momentálně působící v Chelsea FC. Svou kariéru začal v klubu Real Madrid, později přestoupil do anglického klubu Bolton Wanderers FC, odkud po 3 letech přestopil do italského klubu ACF Fiorentina. Jeho úspěchy ho v roce 2016 dostaly do anglické Chelsea FC, která za něho zaplatila 24 milionů liber. Svou reprezentační kariéru začal v roce 2018.", "tgt_summary": "Marcos Alonso Mendoza (; born 28 December 1990) is a Spanish professional footballer who plays as a left back or a wing back for club Chelsea and the Spain national team. He started his career with Real Madrid, but went on to make his name with Bolton Wanderers in England and later with Fiorentina in Italy. His success at the latter club led Chelsea to sign him for an estimated £24 million in 2016. Alonso made his full debut for Spain in March 2018.", "id": 94172}
{"src_title": "Žluťásek jižní", "tgt_title": "Colias alfacariensis", "src_document": [{"title": "Popis.", "content": "Rozpětí křídel je 40–42 mm. Křídla samečků jsou žluté barvy, samičky mají zelenožlutou základní barvu, pouze spodní strana zadních křídel je nažloutlá. Horní strana křídel obou pohlaví má tmavě hnědou až černou okrajovou pásku, jen tenkou na zadních křídlech. V základu předních křídel je černá skvrna nahoře a dole. Samečci mají oranžovou skvrnu v horní části zadních křídel s červeným okrajem, na spodní straně je tato skvrna jasná a vyznačená červeně. Toto místo může být rozděleno na dvě části červeným okrajem, takže se podobá osmičce, podobně jako u jiných druhů žluťásků z rodu \"Colias\". U samiček není oranžová skvrna v horní části zadních křídel ohraničena.", "section_level": 1}, {"title": "Rozšíření.", "content": "Jedná se o západopalearktický druh, jehož areálem rozšíření je západní (Španělsko), jižní a střední Evropa, jižní Rusko, Malá Asie, Kavkaz, Zakavkazsko, střední Asie, Čína. Ojediněle byl zaznamenán v jižní Anglii a Dánsku. V ČR se vyskytuje v jižních a středních Čechách, hojný je na jižní Moravě.", "section_level": 1}, {"title": "Způsob života.", "content": "Živnými rostlinami žluťáska jižního jsou podkovka chocholatá (\"Hippocrepis comosa\") a v ČR převážně čičorka pestrá (\"Coronilla varia\"). Biotopem jsou otevřená stanoviště – krátkostéblé stepní trávníky a skalní stepi, vyprahlé pastviny, skalnaté svahy, náspy podél silnic a železnic, váté písky, pískovny a lomy. Obvykle vytváří dvě generace, někdy částečnou třetí generaci (květen–červen, srpen–září, říjen). Samci vyhledávají samice patrolováním (párovací strategie – samci aktivně vyhledávají samice: proletují nad biotopem, kde by se samice mohly vyskytovat). Samice klade vajíčka za slunných dnů. Housenka, která se vylíhne z vajíčka asi po pěti týdnech, je zelená, s černými ostny na vrchní straně. Před zakuklením se zbarvuje žlutě. Housenky jsou závislé na slunění, nesnášejí kombinaci vhlka a zimy. Poslední generace buď přezimuje, nebo se ještě na podzim zakuklí přichycena vlákny k živné rostlině. Kukla světle zelené barvy je dlouhá asi 1,5 cm; motýl se vylíhne po sedmi dnech.", "section_level": 1}, {"title": "Taxonomie.", "content": "Uvádí se pět poddruhů:", "section_level": 1}], "src_summary": "Žluťásek jižní (\"Colias alfacariensis\") je denní motýl z čeledi běláskovitých (Pieridae). Název pochází od jména typové lokality – Sierra de la Alfaguara u města Alfacar (provincie Granada, jižní Španělsko) – kde byl začátkem 20. století popsán. derivátu glyoxalu s benzenem. Aldehydy jsou většinou reaktivnějšími elektrofily než fenony.", "section_level": 1}, {"title": "Použití.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Výroba barviv.", "content": "Friedelovy–Craftsovy reakce se využívají při výrobě některých triarylmethanových a xanthenových barviv. Příkladem může být syntéza acidobazického indikátoru thymolftaleinu z thymolu a ftalanhydridu: Reakcí ftalanhydridu s resorcinolem vzniká fluorescein. Pokud je místo resorcinolu použit \"N\",\"N\"-diethylaminofenol, tak se vytvoří rodamin B:", "section_level": 2}, {"title": "Haworthova reakce.", "content": "Haworthova reakce je reakce sloužící k výrobě 1-tetralonu. Dochází při ní k reakci benzenu s anhydridem kyseliny jantarové, vytvořený meziprodukt je redukován a následně dochází po přidání kyseliny k druhé Friedelově–Craftsově acylaci. V podobném procesu se vytváří fenanthren z naftalenu a anhydridu kyseliny jantarové sérií reakcí, která začíná Friedelovou–Craftsovou acylací.", "section_level": 2}, {"title": "Friedelův–Craftsův test na aromatické sloučeniny.", "content": "Reakcí chloroformu s aromatickými sloučeninami za přítomnosti chloridu hlinitého jako katalyzátoru vznikají triarylmethany, které často mají výrazné zabarvení (mnohé tyto sloučeniny se používají jako barviva). Tímto způsobem lze zjistit přítomnost aromatických sloučenin ve vzorku.", "section_level": 2}], "src_summary": "Friedelova–Craftsova reakce (též Friedel–Craftsova reakce) je souhrnné označení organických reakcí, které objevili roku 1877 Charles Friedel a James Crafts. Tyto reakce slouží k zavedení substituentů na aromatická jádra. Dělí se na dva základní typy: alkylační a acylační reakce. V obou případech se jedná o elektrofilní aromatickou substituci.", "tgt_summary": "The Friedel–Crafts reactions are a set of reactions developed by Charles Friedel and James Crafts in 1877 to attach substituents to an aromatic ring. Friedel–Crafts reactions are of two main types: alkylation reactions and acylation reactions. Both proceed by electrophilic aromatic substitution.", "id": 2043048}
{"src_title": "Kurt Seligmann", "tgt_title": "Kurt Seligmann", "src_document": [{"title": "Život.", "content": "Kurt Seligmann absolvoval Školu výtvarných umění v Ženevě v roce 1920, kde se spřátelil se sochařem Albertem Giacomettim. Poté odešel do Paříže, kde studoval v ateliéru, který vedl André Lhote. Nakonec studoval rovněž na Akademii výtvarných umění ve Florencii. Na počátku třicátých let uskutečnil řadu výprav včetně jedné do Řecka s architektem Le Corbusierem. V Paříži se Kurt Seligmann stal členem seskupení \"Abstraction-Creation\" a přátelil se s Hansem Arpem. Od roku 1934 se přikláněl k surrealismu a formálním členem skupiny se stal v roce 1937. Přispíval ilustracemi do revue \"Minotaure\", kterou v roce 1933 začal vydávat Albert Skira. Účastnil se v té době řady skupinových výstav (Salon des Surindépendants v Paříži, Palais des Beaux-Arts v Bruselu atd.). Jeho první sólová výstava se konala v roce 1932 v Galerii Jeanne Bucher v Paříži. Tam se poprvé setkal s André Bretonem. V roce 1938 se Kurt Seligmann účastnil \"Mezinárodní výstavy surrealismu\" v Paříži. Podílel se i na ilustracích kompletních děl Lautréamontových (s Braunerem, Dominguezem, Ernstem, Man Rayem, Massonem, Mattou, Miróem, Paalenem a Tanguyem). V roce 1939 Kurt Seligmann začal učit v New Yorku a posléze se tam trvale usadil. Byl poté velmi nápomocen Bretonovi, který v roce 1941 emigroval do USA, během psaní jeho knihy \"Arkán 17\". Breton v něm našel velkou pomoc při svých esoterických výzkumech: Kurt Seligmann byl velkým bibliofilem, který Bretonovi zprostředkoval mnoho materiálů na témata jako je tarot, symbolika čísel, a také na mýtus o Isidě a Osiridovi. Seligmann byl rovněž autorem encyklopedické knihy \"Miroir de la magie\" napsané v roce 1948. V roce 1950 se Seligmann stal občanem Spojených států. Zemřel v roce 1962 na své farmě v Sugar Loaf v USA.", "section_level": 1}, {"title": "Výstavy.", "content": "Výběr", "section_level": 1}], "src_summary": "Kurt Seligmann (20. července 1900 Basilej Švýcarsko – 2. ledna 1962 Sugar Loaf Orange County, stát New York) byl malíř a spisovatel hlásící se k surrealismu.", "tgt_summary": "Kurt Leopold Seligmann (1900–1962) was a Swiss-American Surrealist painter and engraver. He was known for his fantastic imagery of medieval troubadors and knights in macabre rituals and inspired by the carnival held annually in his native Basel, Switzerland.", "id": 309806}
{"src_title": "Geografie Mongolska", "tgt_title": "Geography of Mongolia", "src_document": [{"title": "Geologie.", "content": "Důležitým rysem Mongolska je vysoká nadmořská výška, třetinu země zabírají velehory, průměrná výška Mongolska je přibližně 1580 metrů nad mořem. V západní části země, na hranicích s Čínou, se nachází v Altaji, se nachází nejvyšší hora země Chüjten s nadmořskou výškou 4374 metrů. V jeho blízkosti se nachází také na Potaninův ledovec s délkou 14 km, rozlohou největší v Mongolsku, ale v důsledku změny klimatu se vůči minulosti výrazně zmenšil. V roce 1970 bylo v Altaji 36 ledovců o celkové rozloze 160 km. Potaninův ledovec měl tehdy délku 20 km. Mongolská část pohoří, kde se nachází ledovec, je chráněna národním parkem Altai Tavan Bogd s rozlohou 6 362 tisíc km. Zde jsou jezera Khoton (50 km), Khurgan a Dayan (67 km). Mongolská plošina je oblastí velmi bohatou na přírodní zdroje. Těží se zejména uhlí, ale i diamanty, dolomit, železné rudy, fluorit, zlato, měď, molybden, fosforit, stříbro, křemičitany, wolfram, uran, zinek a cín , stejně jako různé vzácné zeminy. Jsou zde též naleziště ropy a zemního plynu. Ropa má vysoký obsah parafínu. Těžba přírodních zdrojů se vyznačuje s velkým znečištěním životního prostředí.", "section_level": 1}, {"title": "Hydrologie.", "content": "Rozloha vodních ploch se odhaduje na 10 560 km a vzhledem k rozloze mongolské státu je příliš nízká. Počet jezer je velmi vysoký a v zimě na dlouhou dobu zamrzají. Podíl vodních v Mongolsku se skládá 10 procent z ledovců a 84 procent z jezer. V roce 2007 bylo v zemi okolo 260 ledovců o celkové rozloze 660 km. Celková plocha všech jezer byla 16 003 km, z toho 83,7 procent je menších než 0,1 km. V Mongolsku se nachází 3 060 jezer o rozloze větší než 0,1 km . Největší jezera v zemi jsou Uvs núr s rozlohou 3 350 km, a Chövsgöl núr s rozlohou 2760 km. Chövsgöl núr má průměrnou hloubku 138,5 metrů a objem vody v jezeře je 383,7 km; obsahuje 74 procenta zásob pitné vody v Mongolsku. Nejdelší řekou v Mongolsku je Orchon gol. Pramení v Changajském pohoří v centrálním Mongolsku. Známá je poušť Gobi v jižní části Mongolska, která se zasahuje daleko do Číny. Poušť vznikla proto, že Tibetská náhorní plošina zabraňuje putování dešťových mraků na sever. Jedná se relativně chladnou poušť, která se šíří i v současnosti díky nevhodnému využívání půdy.", "section_level": 1}], "src_summary": "Geografie Mongolska zahrnuje území dnešního mongolského státu s rozlohou 1 564 116 km, rozlohou je Mongolsko na 19. místě na světě, a Vnitřní Mongolsko je autonomní oblast v Čínské lidové republice s rozlohou 1 218 698 km. Historické pojetí Vnějšího Mongolska pokrývá přibližně území dnešního nezávislého mongolského státu. V kontrastu s rozlohou má země početně malou populaci, která je v současnosti 3 068 243 osob, což představuje hustotu zalidnění 1,96 obyvatel na km. Mongolsko je v současnosti nejřidčeji osídlená země na světě. Naproti tomu čínské \"Vnitřní Mongolsko\" má hustotu osídlení 20,51 obyvatel na km. V hlavním městě Ulánbátaru žije v současnosti 1 380 792 obyvatel, což představuje 45% populace Mongolska.Všechna ostatní města jsou daleko menší, mají méně než 100000 obyvatel. Některé z města jsou relativně nová: v roce 1974 byl založen Erdenet, druhé největší město, kvůli těžbě mědi. Třetí největší město Darchan bylo založeno v roce 1961 jako průmyslová lokalita. \"Vnitřní Mongolsko\" má kolem 25 milionů obyvatel, v hlavním městě Chöch chot žilo v roce 2010 2 866 615 obyvatel, zhruba dvakrát tolik jako Ulánbátaru.", "tgt_summary": "Mongolia is a landlocked country in Central Asia and East Asia, located between China and Russia. The terrain is one of mountains and rolling plateaus, with a high degree of relief. The total land area of Mongolia is 1,564,116 square kilometres. Overall, the land slopes from the high Altai Mountains of the west and the north to plains and depressions in the east and the south. The Khüiten Peak in extreme western Mongolia on the Chinese border is the highest point (). The lowest point is at , is the Hoh Nuur or lake Huh. The country has an average elevation of . The landscape includes one of Asia's largest freshwater lakes (Lake Khövsgöl), many salt lakes, marshes, sand dunes, rolling grasslands, alpine forests, and permanent mountain glaciers. Northern and western Mongolia are seismically active zones, with frequent earthquakes and many hot springs and extinct volcanoes. The nation's closest point to any ocean is approximately from the country's easternmost tip, bordering North China to Jinzhou in Liaoning province, China along the coastline of the Bohai Sea.", "id": 1600732}
{"src_title": "Bitva u Baeculy", "tgt_title": "Battle of Baecula", "src_document": [{"title": "Předchozí vývoj.", "content": "Na jaře 209 př. n. l. dobyl římský vojevůdce Publius Cornelius Scipio náhlým a překvapivým výpadem Nové Kartágo (dnešní Cartagena), nejvýznamnější oporu punské moci na Iberském poloostrově. Díky tomu získal značné množství zbraní, zásob potravin a válečného materiálu, uskladněných ve městě. Punové zadržovali v Novém Kartágu stovky rukojmích z řad domorodé hispánské aristokracie. Scipio je propustil do svých domovů, čímž si zajistil náklonnost místních kmenů. V Ibérii působily tehdy tři kartaginské armády pod velením Hasdrubala Barky, Magona Barky a Hasdrubala Gisgona, mající nad římským vojskem výraznou početní převahu. Kartaginští vojevůdci své výhody nijak nevyužili a proti Scipionovi ve zbytku roku 209 př. n. l. nic nepodnikli. Scipio setrval v Novém Kartágu patrně až do října, kdy se vydal na severovýchod do města Tarraco (Tarragona) a strávil zde nadcházející zimu. Tam za ním dorazil Edeko, vládce mocného kmene Edetanů, obývajícího pobřežní území jižně od řeky Hiberus (Ebro), a přidal se na jeho stranu. Edetany brzy následovaly další kmeny. Někdy v téže době se Hasdrubal Barkas, velitel nejbližší kartaginské armády, potýkal s opačnou situací, neboť od něho odpadli ilergetští náčelníci Indibilis a Mandonius. Obdobně se zachovala i většina ostatních Hispánů, protože podle Polybia špatně snášeli kartaginskou povýšenost. Scipio se mezitím připravoval na nové tažení, přičemž rozpustil své válečné loďstvo a uvolněné námořníky přeřadil k vojsku. Na jaře 208 př. n. l. vyrazil z Tarracony a postupoval podél pobřeží na jih. Poté, co minul Saguntum, zamířil do vnitrozemí a od východu pronikl do údolí řeky Baetis (Guadalquivir). Během pochodu posílilo římské vojsko mnoho Hispánů, jejichž počet odhadují někteří historikové na 6 až 12 000. K Římanům se připojil také Indibilis a táhl společně s nimi proti Hasdrubalovi. Celkový počet Scipionových vojáků činil více než 40 000. Hasdrubalovo vojsko, zdržující se u města jménem Baecula (Bailén) v oblasti Castulonu, bylo méně početné než Scipionovo a čítalo zhruba 20 až 25 000 mužů.", "section_level": 1}, {"title": "Bitva.", "content": "Jakmile Římané postoupili k Baecule, jejich lehkooděnci napadli předsunuté punské jezdecké stráže a zahnali je do tábora. Hasdrubal přemístil v noci svůj tábor na nedaleký pahorek, chráněný vzadu řekou a lemovaný ze všech stran strmými svahy. Před ním se nacházel o něco nižší pahorek, rovněž obklopený příkrými svahy, ztěžujícími výstup. Punský velitel tam vyslal numidské jezdce a baleárské a africké lehkooděnce. Scipio při pohledu na vyvýšené obranné postavení nepřátel zpočátku váhal se zahájením útoku. Po dvou dnech vyčkávání pojal však obavu z příchodu vojsk Magona a Hasdrubala Gisgona. Někteří novodobí badatelé se domnívají, že ho Hasdrubal zamýšlel vlákat do bitvy proti spojeným silám všech tří kartaginských armád. Scipio ale musel obdržet informaci o tom, že se blíží ostatní punští velitelé, a rozhodl se Hasdrubala napadnout dříve, než ho nepřátelé obklíčí. Přikázal dvěma kohortám, aby zablokovaly přístupové cesty k místu bitvy. Současně nařídil lehkooděncům (\"velites\") a vybraným vojákům pěchoty zaútočit na nižší pahorek, kdežto většinu mužů ponechal v táboře. Vojáci stoupající na pahorek se nejprve museli vypořádat s neschůdností drsného terénu a posléze s velkým množstvím střel, jimiž je zasypávali Punové. Navzdory přívalu oštěpů a kamenů Římané opětovali palbu a pozvolna se probíjeli nahoru. Jejich houževnatému náporu nedokázali Punové odolat a s citelnými ztrátami ustoupili na vyšší pahorek. Podle Polybiova líčení Hasdrubal nepředpokládal, že by se Scipio odvážil zdolat jeho výhodné postavení. Vyčkával proto výsledku střetu lehkooděnců, a teprve když viděl, že jeho muži boj prohrávají, zahájil rozmisťování jádra své armády na rovinatém vrcholu vyššího pahorku. Scipio rozkázal vítězícím lehkooděncům, aby vyrazili proti středu punské bitevní linie. Ostatní vojáky rozdělil na dvě poloviny. S jednou z nich vyrazil na pahorek z levé strany s úmyslem napadnout kartaginské pravé křídlo. Druhá polovina pod velením Gaia Laelia měla učinit totéž na levém křídle nepřítele. Hasdrubal právě vyváděl vojsko z tábora, nicméně jeho předchozí otálení způsobilo, že své muže nestihl seřadit včas. Punové totiž ještě neobsadili prostor na svých křídlech, když Římané vystoupali na vrchol a vpadli do jejich nekrytých boků. Jelikož se chystali na čelní střet, Scipionův manévr je naprosto zaskočil. Římané pobíjeli Puny na obou stranách, vyvolávali mezi nimi zmatek a obraceli je na útěk. Hasdrubal pochopil, že jeho bitevní šik se rozpadá, a upustil od dalšího boje. Se svými válečnými slony, pokladnicí a značnou částí vojska ustoupil za řeku nacházející se za pahorkem. Několik tisíc Punů přišlo o život a asi 10 000 pěšáků a 2000 jezdců padlo do zajetí.", "section_level": 1}, {"title": "Důsledky.", "content": "Ihned po bitvě přesunul Scipio svůj tábor na výšiny, z nichž vypudil Hasdrubala, neboť očekával příchod ostatních punských velitelů. O několik dnů později se Hasdrubal Gisgo a Mago spojili s Hasdrubalem někde poblíž horního toku řeky Tagus (Tajo). Uspořádali válečnou poradu, na níž se dohodli, že Hasdrubal se vydá na dlouho odkládané tažení do Itálie. Mago měl odevzdat své vojsko Hasdrubalu Gisgonovi a vypravit se na Baléarské ostrovy naverbovat žoldnéře. Hasdrubal Gisgo se měl stáhnout hluboko do Lusitánie a vyvarovat se střetu s Římany. V souladu se závěry porady se Hasdrubal vydal na pochod podél Tagu směrem k pyrenejským průsmykům. Blízkost ostatních punských sil odradila zřejmě Scipiona od toho, aby se ho pokoušel pronásledovat a bránit mu ve výpravě do Itálie. Místo toho vyčlenil část vojáků a vyslal je k Pyrenejím, aby sledovali jeho postup. Tím, že Hasdrubal opustil Hispánii, stáhl z poloostrova jednu ze tří kartaginských armád, takže poměr sil nepříznivý dosud pro Římany se poněkud vyrovnal. Scipio nadále zůstával v oblasti horní Baetis a přijímal poselstva hispánských šlechticů, zdravících ho jako „krále“. Římský vojevůdce ale velkomyslně odmítl, aby ho takto oslovovali, a vybídl je, ať ho raději nazývají „vrchním velitelem“ (\"imperator\"). Zajaté Hispány nechal propustit bez výkupného, zatímco Afričany dal prodat do otroctví. Mezi zajatci se nacházel synovec numidského prince Masinissy jménem Massiva. Scipio ho pustil na svobodu a s bohatými dary ho poslal k Masinissovi. Indibilisovi dovolil, aby si z ukořistěných koní vybral 300 pro sebe. Když roční doba pokročila, odebral se přezimovat do Tarracony.", "section_level": 1}], "src_summary": "V bitvě u Baeculy, svedené během druhé punské války v roce 208 př. n. l., se Římané pod velením Publia Cornelia Scipiona střetli s Kartáginci v čele s Hadrubalem Barkou. Římané dokázali své protivníky vypudit z jejich výhodného obranného postavení a způsobit jim značné ztráty. Scipio tím dosáhl svého prvního velkého vítězství nad Kartáginci v otevřené bitvě. Poražený Hasdrubal ale unikl s jádrem vojska na sever k Pyrenejím a poté vyrazil do Itálie podpořit svého bratra Hannibala.", "tgt_summary": "The Battle of Baecula was a major field battle in Iberia during the Second Punic War. Roman Republican and Iberian auxiliary forces under the command of Scipio Africanus routed the Carthaginian army of Hasdrubal Barca.", "id": 683759}
{"src_title": "Mezinárodní politická ekonomie", "tgt_title": "International political economy", "src_document": [{"title": "Původ.", "content": "Až do devatenáctého století byly pojmy ekonomie a politická ekonomie zcela ekvivalentní, tehdy se však jejich význam začal rozcházet. Jako první z politických ekonomů bývají označováni John Maynard Keynes, Karl Marx a další.", "section_level": 1}, {"title": "Problémy v mezinárodní politické ekonomii.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Globální trh.", "content": "Hlavním tématem mezinárodní politické ekonomie je globální trh a finance. Největšího rozvoje se tyto fenomény dočkaly díky přechodu od merkantilismu k zavádění do praxe myšlenek Adama Smithe. Smithův liberální pohled měl obecně nejvíce zastánců na západní akademické půdě, kde byl také v osmnáctém století poprvé představen. Tuto podporu si systém udržel i v následujících staletích, vyjma období mezi 40. a 70. lety století dvacátého, kdy se začalo rozsáhle podporovat též keynesiánství. Keynes se zabýval především domácí makroekonomickou politikou. Keynesiánský model byl konfrontován Friedrichem Hayekem a později také Miltonem Friedmanem a dalšími významnými ekonomy již v 50. letech. Do konce let 70. se vliv keynesiánství na směřování světové ekonomiky a tvorbu hospodářské politiky výrazně snížil. Po druhé světové válce byl založen tzv. Brettonwoodský měnový systém odrážející rozvíjející se politicko ekonomický směr označovaný jako integrovaný liberalismus. V roce 1971 začal prezident Richard Nixon od této politiky upouštět a až do roku 2008 byl uplatňován trend stále větší liberalizace mezinárodního obchodu a financí, který je označován jako neoliberalismus. V důsledku finanční krize roku 2007 se však ze strany světových lídrů ozývají hlasy k zavedení nového brettonwoodského systému. Mezinárodní politická ekonomie začíná též zahrnovat nová témata jako mezinárodní měnový fond, finanční krize (viz finanční krize 2007 – 2008 a asijská finanční krize), směnné kurzy, přímé zahraniční investice a nadnárodní společnosti.", "section_level": 2}, {"title": "Mezinárodního obchod.", "content": "Mezinárodní politická ekonomie se zabývá teoriemi mezinárodního obchodu, jako je například Heckscherův a Ohlinův model nebo Ricardiánská ekonomika. Odborníci IPE se věnují problematice globálního trhu, strategických teorií obchodu, obchodních válek, národních platebních bilancí nebo obchodního deficitu. Jednotliví státní aktéři v období od vzniku moderní ekonomiky v patnáctém století až do poloviny století minulého uplatňovali především politiku merkantilismu. Suverénní státy soutěžily v hromadění drahých kovů dosahováním obchodních přebytků nebo dobýváním a obsazováním nových území. Toto bohatství bylo poté využíváno k vybudování infrastruktury nebo posílení vojenských složek. Po Washingtonském konsenzu roku 1989 se však začíná upřednostňovat v zahraničním obchodu strategie win-win, kde by firmám mělo být umožněno soutěžit, či spolupracovat v závislosti na tržních silách. Po druhé světové válce bylo dosaženo značného úspěchu developmentalismu v oblasti Jižní Ameriky. Vysoká míra ekonomického růstu a rovnosti byla z velké části dosažena díky opatřením a politice prosazované Raulem Prebischem, jehož studenti a spolupracovníci byli poté obsazováni do vládních rolí po celém kontinentu.", "section_level": 2}, {"title": "Rozvojová studia.", "content": "IPE se zabývá též rozvojovou ekonomikou a vysvětluje, jak a proč se země rozvíjejí.", "section_level": 2}, {"title": "Srovnání americké a britské IPE.", "content": "Americký politický ekonom Benjamin Cohen ve svém díle poskytuje detailní náhled do historie amerického i britského tábora mezinárodní politické ekonomie. Americký přístup je více pozitivistický, snaží se vytvořit teorie střední úrovně, které bývají podpořeny kvantitativními důkazy v určité podobě. Naproti tomu je britský přístup více „výkladový“ a snaží se odhalit „velké teorie,“ jež využívají různých metod empirického šetření. Benjamin Cohen spatřuje výhody v obou ze zmíněných přístupů.Každý z nich se pak dočkal speciální edice v časopisu \"New Political Economy\", který referoval o „britské škole“ IPE, respektive v \"Review of International Political Economy\", jenž se věnoval škole americké. Toto srovnání bylo předmětem diskuze Wawrick/RIPE v roce 2008, kde o tématu debatovali Benjamin Cohen, politolog Mark Blyth, profesor politologie a mezinárodních studií Richard Higgott a profesor politické ekonomie Matthew Watson. Především Higgott a Watson se v diskuzi pozastavovali nad vhodností dříve uvedených Cohenových kategorií.", "section_level": 2}], "src_summary": "Mezinárodní politická ekonomie (IPE), někdy označovaná také jako globální politická ekonomie, odkazuje buďto přímo na ekonomii, nebo mezioborový akademický vědní obor, jenž analyzuje propojení mezinárodních vztahů s ekonomií. Je-li tento pojem použit v poslední zmíněné souvislosti, předmětem zkoumání bývá většinou ekonomie a ekonomika, ačkoli popisovaná oblast může zahrnovat poznatky i z dalších vědních oborů, jako například politologie, sociologie, dějepis nebo kulturální studia. Mezinárodní politická ekonomie je blízce spojena s obory makroekonomie, zahraničního obchodu, mezinárodního rozvoje a rozvojové ekonomiky. Odborníci v oblasti mezinárodní politické ekonomie se zabývají především diskuzí a výzkumem na téma globalizace, zahraničního obchodu, světové ekonomiky, finanční krize, mikroekonomie, makroekonomie, rozvojové ekonomiky (chudoba a úloha institucí ve vývoji), globálního trhu, politického rizika, spolupráce při řešení mezinárodních ekonomických problémů a strukturální rovnováhy moci mezi jednotlivými státy a institucemi.", "tgt_summary": "International political economy (IPE), also known as global political economy (GPE), refers to either economics or an interdisciplinary academic discipline that analyzes economics, politics and international relations. When it is used to refer to the latter, it usually focuses on political economy and economics, although it may also draw on a few other distinct academic schools, notably political science, also sociology, history, and cultural studies. IPE is most closely linked to the fields of macroeconomics, international business, international development and development economics. The term political economy is derived from the Greek polis, meaning “city” or “state,” and oikonomos, meaning “one who manages a household or estate.” Political economy thus can be understood as the study of how a country—the public’s household—is managed or governed, taking into account both political and economic factors. Political economy is a very old subject of intellectual inquiry. IPE scholars are at the center of the debate and research surrounding globalization, international trade, international finance, financial crises, microeconomics, macroeconomics, development economics, (poverty and the role of institutions in development), global markets, political risk, multi-state cooperation in solving trans-border economic problems, and the structural balance of power between and among states and institutions.", "id": 1012107}
{"src_title": "Berthold Auerbach", "tgt_title": "Berthold Auerbach", "src_document": [{"title": "Život.", "content": "Pocházel z židovské rodiny a na základě vůle rodičů se měl stát rabínem. Proto v letech 1825–1830 navštěvoval nejprve talmudskou školu v Hechingenu a pak rabínskou školu v Karlsruhe. Roku 1830 však přestoupil na gymnázium ve Stuttgartu a v letech 1832–1833 studoval práva a pak filozofii na univerzitě v Tübingenu. Roku 1833 přestoupil na Mnichovskou univerzitu, odkud byl za účast v zakázaném buršáckém spoku Germania vyloučen (byl dokonce odsouzen na dva měsíce do vězení). Studium mohl v letech 1834–1837 dokončit na univerzitě v Heidelbergu. Roku 1838 vstoupil do zednářské lóže ve Frankfurtu nad Mohanem. Studiem díla Barucha Spinozy se rozešel s ortodoxním judaismem. Byl takovým obdivovatelem tohoto filosofa, že roku 1841 přeložil jeho práce do němčiny. Obrovskou popularitu mu pak přinesly až jeho \"Schwarzwälder Dorfgeschichten\" (\"Schwarzwaldské vesnické povídky\") z roku 1843, kterými se proslavil a které mu umožnily, aby se od roku 1845 stal úspěšným spisovatelem na volné noze. V letech 1849–1854 napsal další tři díly těchto příběhů a stal se zakladatelem tohoto žánru realistických povídek z venkovského prostředí, který se šířil po celé Evropě. Roku 1848 se zúčastnil revolučních bojů ve Vídni. Od roku 1849 do roku 1859 žil v Drážďanech. Následně se přestěhoval do Lipska a pak do Berlína. Vznik Německého císařství roku 1871 jej naplnil hrdostí. Roku 1872 se usídlil ve Freiburgu. Usiloval o duchovní a politickou svobodu a o zrovnoprávnění židovského obyvatelstva a byl zarmoucen růstem německého antisemitismu. Kromě vesnických povídek je autorem řady románů a nepříliš úspěšných dramat. Na podzim roku 1881 onemocněl těžkým zápalem plic. Na radu svého lékaře se odjel léčit do Cannes, kde zemřel. Byl pohřben na židovském hřbitově v rodném Nordstattenu.", "section_level": 1}], "src_summary": "Berthold Auerbach, původním jménem Moses Baruch Auerbach, (28. února 1812, Nordstatten, dnes součást Horb am Neckar - 8. února 1882, Cannes, Francie) byl německý spisovatel a překladatel židovského původu.", "tgt_summary": "Berthold Auerbach (28 February 1812 – 8 February 1882) was a German-Jewish poet and author. He was the founder of the German \"tendency novel\", in which fiction is used as a means of influencing public opinion on social, political, moral, and religious questions.", "id": 1824738}
{"src_title": "Povstání střeleckých pluků (1682)", "tgt_title": "Moscow uprising of 1682", "src_document": [{"title": "Počátky a organizace střeleckých pluků.", "content": "Historie střelců či střeleckých pluků sahá do počátku 50. let 16. století, kdy byli koncentrováni do \"streleckých izeb\". Tato organizační jednotka však s rostoucím počtem vojenských operací cara Ivana Hrozného postupně přestávala stačit a armádu bylo nutné centralizovat. V průběhu 50. let 16. století tak vznikaly nové centrální úřady – \"prikazy\", které nahradily původní \"izby\". První \"prikazy\" čili úřady se tedy týkaly armády, nejdůležitější oblasti správy říše. Vznikl úřad vojenských záležitostí (\"razrjadnyj\"), který rekrutoval a evidoval vojáky, a který byl jakýmsi generálním štábem moskevské armády, a úřad pozemkového majetku (\"poměstnyj\"), který přiděloval pozemkový majetek jako odměnu za vojenskou službu. Pro naše téma je však klíčový úřad střelecký (\"streleckyj\"), jehož vznik prameny kladou do roku 1571. V čele každého střeleckého pluku stál plukovník (\"golova\"), jemuž podléhali půlplukovníci (pětisetníci), setníci, padesátníci a desátníci. Ačkoliv střelci jako jediní tvořili jádro stálé armády, která v Rusku tehdy ještě nebyla konsolidována, nebyli profesionálními vojáky, ale různými řemeslníky či drobnými obchodníky. Za svou službu dostávali nepravidelně vyplácený žold, který navíc nebyl příliš vysoký a mnohdy je o něj obrali jejich nadřízení. Nemuseli však ze svých živností odvádět daně a nádavkem mohli ve městě, kde sloužili, vlastnit dům. Střelci obvykle sídlili ve městech, kde vykonávali strážní službu, v oddělených částech, zvaných \"střelecké svobody\". V celé zemi jich v 17. století působilo na 60 000. V samotné Moskvě existovalo 20 střeleckých pluků, které v roce 1681 čítaly 22 452 střelců. Povinnosti bránit zemi či urovnávat vnitřní nepokoje je odváděly do různých koutů země a jejich živnost či obchod to mohlo snadno ohrozit. Střelecká služba se chápala jako celoživotní a dědičná. Přestože příslušníci střeleckých pluků nebyli po finanční stránce příliš zajištěni, toto „řemeslo“ jim poskytovalo přece jen jakési základní existenční zázemí a také již uvedené benefity. Nespokojenost střelců přesto narůstala. K zadržování žoldu nadřízenými přibylo úplatkářství a nucené práce na statcích velitelů pluků. Na stížnosti a prosby reagoval velitel moskevských střelců kníže Dolgorukij tvrdými represivními opatřeními. Uvedené nešvary, ublíženost z nespravedlivých trestů a současně stávající problémy nejednotné vlády vedly ke střelecké účasti na vládním převratu roku 1682.", "section_level": 1}, {"title": "Povstání střeleckých pluků 1682.", "content": "Ochota střelců podílet se na vládním převratu vycházela z iniciativy Miloslavských vyhovět všem střeleckým požadavkům a také z vědomí, že v době zmatečné neujasněnosti na nejvyšších vládních místech je za vzpouru nikdo nepotrestá. Smrtí cara Alexeje Michajloviče roku 1676 vyvrcholilo dlouholeté soupeření rodu Miloslavských s rodem Naryškinových. Carovou první manželkou byla Marie Iljinična Miloslavská, která zemřela při porodu čtrnáctého dítěte. Zanechala carovi dva následníky trůnu – Fjodora Alexejeviče a Ivana Alexejeviče, který byl tělesně i duševně poněkud indisponován. Prázdné místo po carově boku obsadila Natálie Kirillovna Naryškinová, která carovi porodila dalšího následníka trůnu Petra Alexejeviče. Po Alexejově smrti nastoupil vládu jeho nejstarší syn a pretendent Miloslavských Fjodor (toho jména III.). Nevládl však dlouho, roku 1682 zemřel, aniž by určil svého nástupce. Komplikovanou situaci vyřešil patriarcha Joakim a nechal bojary hlasovat, zda se novým carem má stát slabý Ivan či nezletilý Petr. Zdravím a energií překypující Petr neměl v Ivanovi žádnou konkurenci, a tak byl carem vyhlášen Petr a s ním se k moci na úkor Miloslavských dostali Naryškinové. S tím se ovšem nehodlala smířit Žofie Alexejevna, dcera zesnulého cara Alexeje a Marie Miloslavské, velmi inteligentní, nebezpečná a intrikující žena bažící po moci. Právě ona zlákala střelce na svou stranu, nalhala jim, že zesnulý car Fjodor III. byl otráven a že zrádci se chystají zaútočit i na carskou rodinu; v půli května 1682 se navíc Moskvou šířila zpráva, že carevič Ivan byl uškrcen Naryškinovými. Střelci vyrazili do Kremlu, kde na vlastní oči spatřili oba careviče, Ivana i Petra, takže původní záminka k povstání pominula a střelci zaváhali. Ovšem povstání už nešlo zastavit. Na tom, že se rozhořelo, měl podíl Michail Jurjevič Dolgorukij, nepříliš oblíbený zástupce velitele střelců, nedůstojná kopie svého velikého otce, který se pokoušel energickými příkazy a hrozbami krutých trestů přimět povstalce k rozchodu, což vzhledem k jeho neoblíbenosti mělo přesně opačný efekt. Kníže Dolgorukij byl brutálně roztrhán na kusy kopími střelců, kteří vycítili, že se stali pány situace. Zadrželi carskou rodinu v Kremlu a požadovali, aby jim byli vydáni údajní zrádci podle seznamu vypracovaného Miloslavskými. Na jejich žádost jim byl vydán mladší bratr Natálie Naryškinové a strýc Petra I. Ivan Kirillovič Naryškin, kterého mocí opilí a zaslepení střelci krutě umučili. Domnívali se, že tak očistili dvůr od zrádců, zastavili údajné spiknutí a pomstili údajnou otravu Fjodora III., a proto nyní uplatňovali nárok na odměnu za zásluhy, na jejíž vyplacení byla vypsána mimořádná daň a na mince bylo roztaveno kremelské stříbrné nádobí. V této době byli již střelci sebevědomou vrstvou armády. Původní skromné podmínky, za nichž svou službu vykonávali, nahradila touha po snadném zisku a víc než na obranu města hleděli na uspokojení vlastních zájmů. Postupně získávali dojem, že se vláda obává proti nim zakročit a cítili se být nepřemožitelnými, o čemž svědčí jejich odvaha zahubit své nadřízené – knížete Dolgorukého, a bojara Artamona Matvejeva, přítele Natálie Naryškinové i celé její rodiny, který se vrátil z vyhnanství do Moskvy, aby jí pomohl ujmout se vladařských povinností. Byl natolik schopný uklidnit střelce v jejich krvelačném běsnění, že musel být rychle odstraněn. Střelci se rychle měnili z ochránců pořádku a bezpečí v sadistické rváče a opilce. Považovali se za pány Moskvy a na „věčnou paměť“ svých záslužných činů se domáhali postavení pamětního sloupu se jmény zavražděných a jejich proviněními.", "section_level": 1}, {"title": "Chovanština.", "content": "Žofie Alexejevna záhy pochopila, že se na loajalitu střelců nemůže spolehnout. Příliš dobře věděla, že tak jako střelci zúčtovali s Naryškinci, mohou se stejně rychle vypořádat s Miloslavskými. Jak již bylo řečeno, střelci se proměnili v soldatesku pasionátů, osob ochotných jít za vytyčeným cílem jakoukoliv cestou, a jako takoví představovali hrozbu a bezpečnostní riziko pro všechny, kdo jim mohli stát v cestě. Proto bylo nutné domýšlivého a ambiciózního nového velitele střelců knížete Ivana Chovanského odstranit a zároveň si podmanit oportunistické střelce. Podobně si svou vratkou pozici uvědomoval i Chovanský. Jeho vojáci jej sice uznávali a byl mezi nimi oblíbený, protože jim nijak nebránil v dosažení jejich cílů a dokonce ještě povzbuzoval jejich nespokojenost s vládou, ale nemohl se spoléhat na Žofiinu přízeň. Střelci se pokusili upevnit vydobyté pozice oslabením pozic bojarů tím, že osvobodili jejich čeleď. Rostoucí nebezpečí se Žofie rozhodla vyřešit útěkem do bezpečí Trojicko-Sergijevského kláštera pod záminkou návštěvy poutních míst. Aby nijak nevzbudila podezření, vzala s sebou i oba careviče a všechny své sestry. Z Kolomenského, vesničky na okraji Moskvy, přikázala Chovanskému, aby poslal k ochraně carů \"stremennyj\" pluk, nejspolehlivější ze střeleckých pluků. Název stremennyj byl odvozen od stremeně-řemení sedla carova koně, u něhož držel stráž při slavnostech i v boji některý ze strelců. Časem se ze strelců stojících při stremeni vyvinula osobní carova garda. Z bezpečí kláštera obeslala šlechtickou domobranu, apelovala na bojarskou dumu, jak skoncovat s Chovanským a se všemi, kdo popouzejí střelce k neposlušnosti. To vše kvůli údajné ochraně a bezpečí carů. Žofie pak lstí vylákala Chovanského do Trojicko-Sergijevského kláštera a cestou jej nechala zadržet. V září 1682 pak byl i se synem Andrejem popraven. Po návratu druhého syna popraveného knížete Chovanského do Moskvy se střelci vzbouřili a obsadili Kreml. Jejich vzpoura však neměla dlouhé trvání. V tichosti Kreml opustili, přísahali věrnost carům a prosili o stržení pamětního sloupu na náměstí. Na počátku listopadu 1682 se Žofie vrátila z kláštera a odebrala střelcům veškeré získané výsady. Podle Gumiljova střelce vyděsil aspekt možné války se šlechtickou hotovostí a rozhodnost regentky Žofie. Jako jejich nový velitel byl dosazen Žofiin spojenec Fjodor Šaklovitý, který nastolil v střeleckých řadách pevný řád. Období divoké nespoutanosti střeleckých pluků, označované po tehdejším veliteli Chovanském jako chovanština, skončilo. Nyní měla Žofie otěže vlády pevně v rukou. K moci se dostala díky nestálosti střeleckých pluků, které poté potrestala, a proto s jejich podporou napříště počítat již nemohla. Krutost střeleckého povstání ovlivnila i Petra. Jako desetiletý chlapec musel přihlížet bezuzdnému vraždění a atmosféra strachu, v níž ono léto žil, jej poznamenala na celý život. Ihned po svém nástupu na carský trůn se se střelci, k nimž nechoval důvěru, vypořádal.", "section_level": 1}, {"title": "Petrův nástup na trůn.", "content": "Když se Petr v lednu 1689 oženil a jeho manželka Jevdokije záhy po sňatku otěhotněla, začala se carevna-regentka právem obávat o trůn, neboť tím byl podán důkaz o Petrově schopnosti ujmout se vlády. Nezůstala proto dlužna nic své intrikářské minulosti a na tajných schůzkách se svým stoupencem Fjodorem Šaklovitým a několika málo střelci zkoušela vyjednat jejich účast na smrtelné \"nehodě\" mladého careviče. Ovšem muži, kteří před sedmi lety řádili v ulicích Moskvy, už byli z města odsunuti a nové rebelii chyběla pádná záminka. Kolem trůnu se již neshromažďovali údajní zrádci a Petr dospěl ve schopného mladého muže. Žofie však ještě nehodlala složit zbraně. Opět byl nalezen list, podle něhož měli být Miloslavští – Ivan V. a jeho sestry včetně Žofie – zabiti Petrovými vojáky. Nyní se však střelečtí důstojníci do Žofiiných pletich odmítli zaplést. Přiklonili se na stranu Petra, do jehož vlády vkládali větší naděje. Tentokrát se Petr o povstání dozvěděl s předstihem a stačil ještě narychlo uprostřed noci odjet do bezpečí mocného Trojicko-sergijevského kláštera, kam se za ním sjeli velmoži, vojáci, jeho matka s manželkou a členové bojarské dumy. Počátkem září Žofie uznala svůj pád a uposlechla Petrova rozkazu, aby odešla do Novoděvičího kláštera. Pokus o převrat si vyžádal životy Fjodora Šaklovitého a tří střelců. Ač padlo při výsleších mnoho jmen, Petr se obával poštvat proti sobě obě strany. Jeho pozice ještě nebyla dostatečně ukotvena, a tak se většího krveprolití protentokrát vzdal. Několik počátečních let své vlády mohl Petr žít bez obav ze střelců. Zlom nastal v roce 1696/1697, kdy se Petr chystal odjet do Evropy. Bývalý střelecký plukovník Ivan Cykler, sympatizant Žofie, a dva členové dumy Alexej Sokovinov a Fjodor Puškin osnovali spiknutí s cílem odpravit zahraničně orientovaného cara. V Cyklerovi car již léta tušil tichého Žofiina přívržence, a proto jej před svým odjezdem odvelel z Moskvy. Cykler neuposlechl a celá akce byla prozrazena. V březnu 1697 bojarská duma nařídila spiklence popravit. Po zkušenosti s Cyklerem Petr obezřetně zakázal střelcům, kteří se právě nacházeli u Azova a Taganrogu, po dobu své nepřítomnosti návrat do Moskvy.", "section_level": 1}, {"title": "Povstání střeleckých pluků 1698.", "content": "Nedůvěra k moskevským střelcům, které pokládal za buřičské a domýšlivé staroruské kupecké vojáky, zakořeněná v Petrovi od léta 1682, vedla k tomu, že ve všem upřednostňoval svoje „potěšné“ vojsko. Střelci se nesměli vrátit domů od Azova a později od litevské hranice, jejich rodiny hladověly a jejich živnosti chátraly. Vyhrocenost situace nevyhnutelně vedla k dalšímu, tentokrát poslednímu, povstání střeleckých pluků z roku 1698.", "section_level": 1}], "src_summary": "Povstání střeleckých pluků 1682 označuje krvavé události z léta 1682, ke kterým došlo v ulicích Moskvy za účasti střeleckých pluků, moskevských vojenských jednotek. Vedlo k nastolení Žofie Alexejevny jako regentky za nezletilé careviče Ivana V. a Petra I. a poukázalo na nutnost zřídit v Rusku stálou armádu podléhající carovi.", "tgt_summary": "The Moscow uprising of 1682, also known as the Streltsy uprising of 1682 (), was an uprising of the Moscow Streltsy regiments that resulted in supreme power devolving on Sophia Alekseyevna (the daughter of the late Tsar Aleksey Mikhailovich and of his first wife Maria Miloslavskaya). Behind the uprising lurked the rivalry between the Miloslavsky and Naryshkin relatives of the two wives of the late Tsar Aleksey (died 1676) for dominant influence on the administration of the Tsardom of Russia.", "id": 2227395}
{"src_title": "Řečové hry", "tgt_title": "Language game (philosophy)", "src_document": [{"title": "Teoretický rámec.", "content": "Wittgenstein tento koncept rozvíjí především v díle Filozofická zkoumání (\"Philosophical Investigations\"). Koncept řečových her se se postupně během jeho působení vyvíjel. Nikde nepodává přesnou definici svého pojmu; především je tomu tak proto, že kdyby zvolil nějakou konkrétní definici, pak by mohlo selhat přirovnání mezi řečí a hrou. Wittgenstein považuje hry i jazyk za vágní, volné v pravidlech (\"vague\"); pokud existují nějaká konkrétní pravidla (například v tenise), stejně jsou pouze všeobecná, protože nám přesně neurčují, jak vysoké může být třeba podání. Řečové hry používá v kontextu jednoduchých jazykových konceptech: názvy barev na mřížce nebo vyvozování co bude člověk dělat ze svého vyjádřeného rozhodnutí. Také se může termín objevit v kontextu výsledku činnosti vzniklé z (anebo, které způsobuje) vyslovené teze. Termín řečové \"hry\" (v plurálu) používá ve smyslu „primitivních“ jazyků, předmětů vázaných v běžném jazyce. Výraz řečová \"hra\" (v singuláru) znamená celek s nímž jsou naše aktivity spjaty a „propleteny“. Toto rozdělení v dřívějších dílech neexistovalo a je rozvedeno až později právě ve Filozofických zkoumáních. \"„Jazyková hra je komplexním útvarem, který má dynamický charakter. Tvoří ji souhra několika prvků,“\" uvádí Wittgenstein. Tyto uvádí 1) soubor gramatických pravidel nutných dodržovat; 2) nezávislého arbitra dohlížejícího na dodržení pravidel hry; 3) cíl a záměr hry. Jazyková hra se vyskytuje pouze v daném konkrétním okamžiku. Pro Wittgensteina je důležité, že filozof může jazyk pouze popisovat, nesmí do něj zasahovat. Avšak přináší možnost smyšleného příkladu řečové hry (model language-game), který si filozof vymyslí, tak aby mohl prohlubovat svá pátrání v jazyce. Pokud však existuje nutnost vytvářet si modelové příklady, popírá sám Wittgenstein svou tezi o dokonalosti jazyka, a tak i filozofova nevměšování se do něj.", "section_level": 1}, {"title": "Ukázky aplikace.", "content": "Wittgenstein uvádí příklad, když staví dva dělníci dům. Jeden na druhého zavolá, že potřebuje ten či onen druh kamene či tu či onu stavitelskou potřebu. Druhý dělník se naučil při zvolání jednoho slova (například „špalek“), že jej má prvnímu dělníku donést. V tomto případě navazuje na sv. Augustina a jeho učení o jazyce: pro sv. Augustina by toto pojmenovávání věci bylo veškerým základem jazyka. Wittgenstein naproti tomu kritizuje jednoduchost takové teze, i když uznává, že se takové případy dějí. V tomto případě je pro něj hra metaforou jazyka ve vší všeobecnosti, ale zároveň hra je také konkrétní jazyková událost, kterou se lidé od malička učí, když jim kupříkladu rodiče ukazují nějaké konkrétní věci a těmto věcem přiřazují názvy. Dalšími situacemi, kdy lze tyto řečové hry použít jsou: zdravení, rozkazování, hraní, ptaní se atp.", "section_level": 1}], "src_summary": "Řečové hry (angl. \"language-games\", něm. \"Sprachspiel\") je filosoficko-filologický koncept vytvořený Ludwigem Wittgensteinem, rozvedený především v jeho pozdějších pracích. Pro Wittgensteina je studium řečových her, základů jazyků velmi důležité, protože skrze něj se můžeme propracovat k otázkám hlubším (pravdivost a lež, shodování se tezí se skutečností atd.). Mezi kritiky Wittgensteinova zkoumání patří i Bertrand Russell a Ernest Gellner.", "tgt_summary": "A language-game () is a philosophical concept developed by Ludwig Wittgenstein, referring to simple examples of language use and the actions into which the language is woven. Wittgenstein argued that a word or even a sentence has meaning only as a result of the “rule” of the “game” being played. Depending on the context, for example, the utterance “Water!” could be an order, the answer to a question, or some other form of communication.", "id": 1662010}
{"src_title": "Manfred Curbach", "tgt_title": "Manfred Curbach", "src_document": [{"title": "Život.", "content": "V červnu 1976 složil Manfred Curbach maturitu na střední škole Alberta Einsteina v Dortmundu. V letech 1977–1982 studoval stavební inženýrství na Technické univerzitě v Dortmundu, obor pozemní stavby. Od roku 1980 byl podporován nadací Studienstiftung des Deutschen Volkes. Po obdržení diplomu získal stipendium od této nadace pro studium na Princetonově univerzitě kde pracoval pod vedením Davida P. Billingtona na tématech „Mostní stavitelství v USA“ a „Robert Maillart“. Od roku 1982 do roku 1988 byl Manfred Curbach vědeckým pracovníkem v týmu prof. Josefa Eibla, nejprve na univerzitě v Dortmundu a posléze na univerzitě v Karlsruhe, kde získal v roce 1987 doktorát. Od roku 1988 pracoval jako projektový manažer v inženýrské kanceláři Köhler + Seitz kde byl také v letech 1994 až 2004 partnerem. Od srpna 1994 je Manfred Curbach profesorem a vedoucím katedry betonových konstrukcí na TU Dresden, což je dosud jeho hlavním oborem činnosti. Od roku 1997 je autorizovaným inženýrem (Prüfingenieur) pro obor Statika konstrukcí se specializací na betonové konstrukce a od roku 2005 je partnerem v nově založené inženýrské kanceláři Curbach Bösche Ingenieurpartner, Dresden. V prosinci roku 2014 byla založena společnost CarboCon GmbH, která se specializuje na návrh, výpočet a výstavbu konstrukcí z betonu vyztuženého uhlíkovými vlákny. Curbach je jedním ze tří zakládajících akcionářů.", "section_level": 1}, {"title": "Výzkum.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Textilní beton / beton s uhlíkovou výztuží (Carbonbeton).", "content": "Manfred Curbach pracuje na základním i aplikovaném výzkumu textilního betonu a uhlíko-betonu a to od jeho vývoje až do převodu do praxe. Od roku 1999 do roku 2011 byl Curbach mluvčím Centra pro spolupráci SFB (Sondernforschungbereich) 528 s názvem \"Textilní výztuže pro zesílení a sanace konstrukcí“. Jako součást tohoto výzkumného programu byl vyvinut a zkoumán nový kompozitní materiál vyrobený z vysokopevnostního jemnozrnného betonu a vysokohodnotných vláken (vyrobených z různých materiálů, jako je alkalicky rezistentní sklo a pozdějších fázích výzkumu především uhlíková vlákna). Nově vyvinutý matriál byl také odzkoušen v praxi v pilotních projektech ve spolupráci s firmami, především ze stavební branže. Manfred Curbach je vedoucím konsorcia v jednom z deseti projektů, které jsou financovány z projektu spolkového ministerstva pro vzdělání a výzkum (Bundesministerium für Bildung und Forschung, BMBF) s názvem Zwanzig20 až do výše 45 milionů eur. Cílem tohoto konsorcia C³ - Carbon Concrete Composite je podpora zavedení zcela nového způsobu výstavby na základě betonu s uhlíkovou výztuží (Carbonbeton) do praxe. Dalšími výzkumnými tématy jsou materiálové chování betonů při víceosém zatěžování nebo při vysokých rychlostech deformace.", "section_level": 2}, {"title": "Zatížení rázem (impact).", "content": "Manfred Curbach pracuje v základním výzkumu na tématu vysokorychlostní dynamika a zatížení betonu a betonových konstrukcí rázem. K této problematice vytvořil globálně uznávané centrum.", "section_level": 2}, {"title": "Víceosé namáhání.", "content": "Manfred Curbach se intenzivně podílel na výzkumu chování obzvláště vysokopevnostního a vysokohodnotného betonu při víceosém zatížení. V tomto, z experimentálního i teoretického hlediska vysoce náročném předmětu, založil a vedl Curbach výzkumnou skupinu.", "section_level": 2}, {"title": "Mosty.", "content": "Organizací každoročního symposia o mostním stavitelství „Dresdner Brückenbausymposium“ se prof. Curbachovi podařilo vytvořit národní a posléze i mezinárodní platformu pro setkávání projektantů a expertů z oboru mostního stavitelství. Prostřednictvím tohoto sympozia, ale také díky vlastním návrhům, výpočtům a realizaci velkých mostů se Curbach podílí na vývoji mostního stavitelství v Německu.", "section_level": 2}, {"title": "Historie použití železobetonu.", "content": "Prostřednictvím výzkumu národních i mezinárodních dějin železobetonové výstavby zvýšil Curbach celosvětové povědomí betonářské komunity o vlastní historii.", "section_level": 2}, {"title": "Členství v organizacích.", "content": "Od roku 1999 je členem vědecké redakční rady časopisu Beton- und Stahlbetonbau, od roku 2010 je vedoucím německé delegace Mezinárodní federace pro konstrukční beton (fédération internationale du béton, fib) a od února 2012 je členem kontrolní komise Německé společnosti pro výzkum (Deutsche Forschungsgemeinschaft, DFG). Je členem představenstva a výzkumného poradního výboru německého výboru pro železobeton (Deutscher Ausschuss für Stahlbeton, DAfStb), kde byl v letech 2004 až 2012 předsedou výkonné rady. Od roku 2002 do roku 2008 byl členem senátu Německé společnosti pro výzkum (DFG) a od roku 2003 do roku 2008 předsedou představenstva společnosti německých inženýrů pro pozemní stavitelství (VDI-Gesellschaft Bautechnik). Curbach je od roku 2011 členem vědeckého poradního výboru Spolkového institutu pro vodní stavitelství (Bundesanstalt für Wasserbau, BAW) a od roku 2015 je předsedou tohoto výboru. Dále vede Curbach německou delegaci v Mezinárodní federaci pro konstrukční beton, fib (fédération internationale du béton) a předsedá pracovním skupinám pro textilní beton a pro historii betonových konstrukcí.", "section_level": 1}, {"title": "Ocenění.", "content": "Patnáctého listopadu 2011 získal Manfred Curbach čestný doktorát z univerzity v Kaiserslauternu za vynikající vědecké úspěchy v oblasti stavebního inženýrství, za důslednou aplikaci výsledků výzkumu do stavební praxe a za jeho příkladnou osobnost. Od června 2013 je Curbach členem Leopoldina – německá národní akademie věd. V roce 2017 získal tu čest pronést prestižní vánoční přednášku Leopoldina. V září 2014 udělila společnost německých inženýrů VDI-Gesellschaft Bauen und Gebäudetechnik na své výroční konferenci Manfredu Curbachovi ocenění za vynikající úspěchy v oblasti stavebních technologií (Wolfgang-Zerna-Ehrenmedaille). V roce 2016 byl Curbach zvolen do Saské akademie věd. V roce 2016 obdržel Manfred Curbach spolu s Chokri Cherifem a Petrem Offermannem německou cenu budoucnosti (Deutschen Zukunftspreis), která je udělována německým spolkovým prezidentem. V roce 2019 mu bude uděleno ocenění Carl-Friedrich-Gauß-Medaille.", "section_level": 1}, {"title": "Publikace.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Další publikace.", "content": "Podrobný seznam publikací je k dispozici na internetových stránkách katedry pro betonové konstrukce univerzity TU Dresden.", "section_level": 2}], "src_summary": "Manfred Curbach (* 28. září 1956, Dortmund) je německý stavební inženýr a univerzitní profesor. Je jednou z předních osobností ve vývoji textilního betonu, resp. betonu s uhlíkovou výztuží.", "tgt_summary": "Manfred Curbach (born 28 September 1956 in Dortmund) is a German civil engineer and university professor. He is a leading researcher in the development of textile-reinforced concrete and carbon reinforced concrete respectively.", "id": 348471}
{"src_title": "Performativita", "tgt_title": "Performative utterance", "src_document": [{"title": "Teorie.", "content": "Slovy Ervinga Goffmana: „Všichni hrajeme divadlo.“ Obdobnou myšlenku vyjádřil již kdysi Shakespeare: „Celý svět je jeviště a všichni lidé na něm jen herci.“ Goffman ve své publikaci \"The Presentation of Self in Everyday Life\" představuje chování – performance (do kterého spadá samozřejmě i řeč – performativita) jako škálu možných reakcí od upřímnosti až k cynismu a dodává, že jejich užití nezávisí na individuální identitě člověka, ale odvíjí se od konkrétní situace, ve které se člověk nachází.", "section_level": 1}, {"title": "Paradox performativity.", "content": "Pokud je jako hnací motor komunikace vnímána singularita (chuť objevit něco nového a jedinečného), pak performativita popírá svou vlastní funkci. Aby mohla být singularita zachycena, musí podléhat iterabilitě (opakovatelnosti), čímž už ale dochází k jejímu zkreslení a neúplnosti. Performativita má za úkol udržet v chodu systém (jazyk, sdělitelnost, pravidlo, zákon, status quo), ale přitom jej nevyhnutelně postupně mění a nakonec i ruší. Singularitu nezprostředkuje a regularitu neudrží.", "section_level": 1}, {"title": "Historie.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "John Langshaw Austin.", "content": "Historie tohoto pojmu sahá až do padesátých let 20. století. Britský filozof John Langshaw Austin, tehdy inspirovaný Georgem E. Moorem a Ludwigem Wittgensteinem, tvrdil, že užívání jazyka je specifickým druhem jednání, které má svůj cíl a které vyvolává jisté účinky. Podle Austina existují situace, kdy vykonání určité činnosti je zcela nerozlučně spjato s vyslovením nějaké výpovědi. Jeho úvahy o tzv. performativních výpovědích a o různých typech řečových promluv tvoří základy významné teorie řečových aktů. Austin zde odlišil akty konstativní (pouze situaci popisují) od aktů performativních (jejich pronesením vytváří danou situaci).To, co jazyk a jeho prostřednictvím mluvčí činí, poskytlo četné impulzy pro výzkum nejen v oblastech filozofie jednání, pragmatiky, sociolingvistiky, textové lingvistiky, ale i stylistiky, literární vědy, genderových studií atd. John L. Austin přiřadil název „perfromativní výpověď“ k situaci, kdy říkání něčeho znamenalo spíše něco dělat, než jen informovat o realitě nebo ji popisovat – vyslovit větu znamená udělat to, nejen popisovat svůj úkon. Ve své knize \"Jak udělat něco slovy\" tvrdí, že žádná z citových výpovědí není ani pravdivá, ani nepravdivá. Vycházíme z toho, že naše aktivita je prostě zjevná, a nemusíme ji tedy nijak dál dokazovat.", "section_level": 2}, {"title": "John Searle.", "content": "Současný americký filozof John Roger Searle většinově s Austinem souhlasí, avšak kritizuje například jeho nejednotný princip klasifikace nebo zmatek mezi slovesy a skutky. Na rozdíl od Austina, který si myslí, že všechny ilokuční akty potřebují specifické lingvistické instituce, Searle ignoruje nutnost jejich kontextu. Tvrdí, že je možné je nahradit tzv. jazykovými prostředky.", "section_level": 2}, {"title": "Jacques Derrida.", "content": "Realizace řečových aktů je velmi krátkým procesem, který závisí na neustálém performování, jež udržuje jejich status v chodu a aktuálnosti. Komunikace není samozřejmostí. Proto je třeba performativní akty neustále udržovat v platnosti. Jacques Derrida popisuje ve své knize \"Síla zákona\", že ani zákon není založen na nějaké esenci, která by jej popisovala. Sám sebe dělá řečovým aktem. Spravedlivé rozhodnutí je podle Derridy performativním výkonem.", "section_level": 2}, {"title": "Judith Butler.", "content": "Americká filozofka a teoretička genderových studií Judith Butler propojila performativitu právě s její prací na poli genderu. Dříve se předpokládalo, že identita jedince je zdrojem druhotných znaků jako je právě řeč nebo gesta. Butler toto tvrzení převrátila a tvrdí, že řečové akty a neverbální komunikace naopak definují jedincovu identitu. To ji také později vedlo k poznání, že gender (pohlaví, jako které se identifikuji – nezávislé na biologickém pohlaví) je pouze sociální konstrukt a projevy, ze kterých chápeme, že např. muž je muž, jsou pouze projevy vštípené (naučené) společností a mohou být změněny.", "section_level": 2}, {"title": "Performativita v žurnalistice.", "content": "Hanns Joachim Friedrichs, německý novinář, v noci z 9. na 10. listopadu 1989 oznámil, že brány Berlínské zdi jsou otevřeny dokořán („die Tore in der Mauer stehen weit offen“). Ve skutečnosti ale v tu chvíli byly brány stále ještě uzavřeny. Až následně po této zprávě se vydaly tisíce obyvatel východního Berlína pochodovat ke zdi a donutily stráže brány otevřít. Ve smyslu performativity tedy Friedrichs svými slovy změnil myšlenky v realitu.", "section_level": 1}], "src_summary": "Performativita (z lat. \"performāre\" – ztvárnit, stvořit) je specifickým druhem performance (vystoupení), zabývající se jazykem (verbálním i neverbálním) jako schopností realizovat myšlenky a názory, neboli převést ideu v čin. Performativita se soustředí na čirou přítomnost (spojeno s originalitou, neopakovatelností). Jedná se o singulární zkušenost, kterou nelze převést na pravidelnost kódu. S pojmem performativita pracuje mnoho vědních oborů, např. sociologie, filosofie, psychologie, antropologie, ale také lingvistika či divadelní věda.", "tgt_summary": "In the philosophy of language and speech acts theory, performative utterances are sentences which not only describe a given reality, but also change the social reality they are describing. In his 1955 William James lecture series, which were later published under the title \"How to Do Things with Words\", J. L. Austin argued against a positivist philosophical claim that the utterances always \"describe\" or \"constate\" something and are thus always true or false. After mentioning several examples of sentences which are not so used, and not truth-evaluable (among them nonsensical sentences, interrogatives, directives and \"ethical\" propositions), he introduces \"performative\" sentences or illocutionary act as another instance.", "id": 1042953}
{"src_title": "Kvalifikace na Mistrovství Evropy ve fotbale 2020", "tgt_title": "UEFA Euro 2020 qualifying", "src_document": [{"title": "Změny v pravidlech.", "content": "UEFA před touto kvalifikací změnila pravidlo o žlutých kartách - dosud hráč nesměl nastoupit do jednoho utkání po dvou obdržených žlutých kartách, nyní tomu tak bude až po třech žlutých kartách.", "section_level": 1}, {"title": "Systém kvalifikace.", "content": "Poprvé od roku 1976 se nekvalifikuje žádná reprezentace automaticky na závěrečný turnaj a kvalifikace se tak účastní všech 55 týmů členských zemí UEFA. Protože se zápasy odehrají ve 12 různých zemích, může se stát, že se některý ze zápasů odehraje v zemi, která se závěrečného turnaje nezúčastní. V roce 2018 UEFA zavedla novou soutěž, Ligu národů UEFA. Výsledek v ročníku 2018/19 umožní reprezentačním týmům získat místo na závěrečném turnaji, i když si nevybojují přímý postup z kvalifikačních skupin. Vzhledem k formátu baráže je zajištěno, že se na EURO 2020 objeví alespoň jeden tým z každé výkonnostní skupiny Ligy národů.", "section_level": 1}, {"title": "Základní skupiny.", "content": "55 týmů bylo rozlosováno do deseti skupin. V 5 skupinách hraje šest týmů, v 5 skupinách hraje pět týmů. Ve skupinách se utká každý s každým doma a venku. Vítězové skupin a týmy na druhých místech postoupí přímo na závěrečný turnaj ME 2020.", "section_level": 2}, {"title": "Kritéria při rovnosti bodů.", "content": "Pokud budou mít dva nebo více týmů po skončení kvalifikačních zápasů stejný počet bodů, rozhodují o pořadí následující kritéria: Pokud bude mít po použití 1. až 4. kritéria dva nebo více týmů stále stejné pořadí, rozhodnou tato kritéria:", "section_level": 3}, {"title": "Baráž.", "content": "O zbývajících 4 místech se poprvé nebude rozhodovat formou zápasů doma-venku mezi týmy na třetích místech po kvalifikačních skupinách, ale místo toho se vybere 16 týmů na základě výsledků v Lize národů. Z každé výkonnostní ligy v Lize národů (Liga A, Liga B, Liga C, Liga D) budou vybrány 4 týmy a tyto spolu sehrají play-off o jedno místo na závěrečném turnaji. Celkem se tak odehrají 4 play-off o 4 zbývající volná místa. Vítězové skupin Ligy národů jsou automaticky zařazeni do play-off ve své výkonnostní Lize. Pokud si vítěz skupiny v Lize národů zajistí přímý postup z kvalifikační skupiny na EURO 2020, pak bude do play-off zařazen další tým podle umístění v dané výkonnostní Lize. Pokud v dané výkonnostní Lize nebude po kvalifikačních skupinách zbývat dostatečný počet nekvalifikovaných týmů pro sehrání play-off, pak se účast v play-off přesune na další týmy dle celkového žebříčku Ligy národů. Vítězové skupin v Lize národů mají zajištěno, že se nesetkají s týmy z vyšší výkonnostní Ligy. Každé play-off se bude skládat ze dvou semifinále, hraných na jeden zápas. Nejlépe postavený tým přivítá čtvrtý tým; druhý tým bude hostit zápas s třetím týmem. Hostitel finále se rozhodne losem.", "section_level": 2}, {"title": "Baráž.", "content": "Týmy, které se na závěrečný turnaj neprobojují z kvalifikačních skupin, mají stále šanci se na něj dostat přes baráž ve formě play-off. Pro každou výkonnostní Ligu v Lize národů UEFA je vyhrazeno jedno místo na závěrečném turnaji EURO 2020. Play-off sehrají 4 týmy v každé výkonnostní skupině, které nepostoupily přímo na závěrečný turnaj. Nejdříve se místa přidělují vítězům skupin v Lize národů, pak dalším dle žebříčku uvnitř výkonnostních skupin a následně týmům dle celkového žebříčku.", "section_level": 1}, {"title": "Los.", "content": "Los proběhl po skončení kvalifikačních skupin. Odehrál se 22. listopadu 2019 v Nyonu, ve Švýcarsku. UEFA ještě před losem nastínila obecné principy, kterými se měl los řídit a výjimky pro vybrané situace. Po kvalifikačních skupinách byl sestaven žebříček, ze kterého vyplynulo 16 týmů pro baráž. Postupně se přiřazovaly týmy do play-off skupin, od Ligy D po Ligu A. Los se týkal těchto týmů (seřazené dle pořadí žebříčku Ligy národů): Jednotlivé play-off skupiny po losu vypadají takto:", "section_level": 2}, {"title": "Play-off skupiny A.", "content": "Protože v této skupině jsou dva týmy, které budou hostit zápasy Mistrovství Evropy, budou rozřazeny takto:", "section_level": 2}, {"title": "Play-off skupiny B.", "content": "Vítěz tohoto play-off bude hrát Mistrovství Evropy ve skupině E.", "section_level": 2}, {"title": "Play-off skupiny C.", "content": "Vítěz tohoto play-off bude hrát Mistrovství Evropy ve skupině D.", "section_level": 2}, {"title": "Play-off skupiny D.", "content": "V závislosti na vítězném týmu z play-off skupiny A bude vítěz této skupiny přiřazen takto:", "section_level": 2}], "src_summary": "Kvalifikace na Mistrovství Evropy ve fotbale 2020 je probíhající fotbalová soutěž, která začala v březnu 2019 a měla by skončit v roce 2020. Kvalifikace se účastní 55 týmů členských zemí UEFA, přičemž do závěrečné soutěže ME 2020 postoupí 24 týmů. Přímo z kvalifikace postupuje 20 týmů, další 4 týmy vzejdou z baráže, která je spojena s výsledky reprezentací v Lize národů UEFA 2018/19. Poprvé od roku 1976 není žádný účastník automaticky kvalifikován jako tým hostitelské země. Poprvé se kvalifikace účastní tým Kosova. Losování pro rozdělení do kvalifikačních skupin proběhlo 2. prosince 2018 v Convention Centre Dublin v Dublinu.", "tgt_summary": "The UEFA Euro 2020 qualifying tournament is a football competition that is being played from March 2019 to November 2020 to determine the 24 UEFA member men's national teams that will advance to the UEFA Euro 2020 final tournament, to be staged across Europe in June and July 2021. The competition is linked with the 2018–19 UEFA Nations League, giving countries a secondary route to qualify for the final tournament. For the first time since 1976, no team will automatically qualify for the UEFA European Championship as the host country. The national teams of all 55 UEFA member associations entered the qualifying process, with Kosovo taking part for the first time. The group stage draw took place at the Convention Centre Dublin, Republic of Ireland, on 2 December 2018.", "id": 1239871}
{"src_title": "Jean-Frédéric Phélypeaux de Maurepas", "tgt_title": "Jean-Frédéric Phélypeaux, Count of Maurepas", "src_document": [{"title": "Život.", "content": "Narodil se ve Versailles do vlivné rodiny Phélypeaux. Jeho otcem byl Jérôme Phélypeaux, hrabě de Pontchartrain (1674–1747), ministr námořnictva a královského domu. Pod vedením svého otce a děděčka byl Jean-Frédéric od dětství vzděláván, aby se stal státním sekretářem. Jean-Frédéric měl právo na pozici státního sekretáře, jelikož jeho otec Jérôme koupil tento úřad s právem dědictví. Roku 1718 ve věku 17 let se stal ministrem královské domácnosti a hrabětem z Maurepas pod opatrovnictvím svého bratrance La Vrillière. V roce 1718 se oženil se svou setřenicí Marií-Jeanne Phélypeaux de La Vrillière (1704–1793). V roce 1723 fakticky převzal správu resortu námořnictva. Do jeho kompetencí spadala kromě námořnictva správa kolonií a námořního obchodu. V roce 1738 byl jmenován členem státní rady.", "section_level": 1}, {"title": "Politický vzestup.", "content": "Zkušený ve vojenství a námořní strategii rozhodl se hrabě Maurepas obnovit ztracenou prestiž Francie coby námořní velmoci. Jedním ze způsobů, jak chtěl napravit francouzskou reputaci, bylo zaměřit se na obranu rozlehlých francouzských kolonií v Novém Světě, zejména v letech 1730–1740. Jeho obranné plány byly podpořeny informacemi o britských námořních manévrech, seznamech lodí připlouvajících do Severní Ameriky a detailních plánech lodních konstrukcí. Jean-Frédéric získal tyto informace tím, že spravoval zpravodajskou službu, která byla považována za jednu z nejúčinnějších v Evropě. To bylo možné jen díky výraznému zvýšení prostředků, které se mu podařilo získat pro francouzské námořnictvo. Během své kariéry zastával funkci komorníka královské domácnosti, ministra námořnictva a ředitele tajných služeb.", "section_level": 2}, {"title": "Politický úpadek.", "content": "V roce 1749 byl hrabě Maurepas odstraněn z úřadu převratem vedeným vévodou de Richelieu, který tak ukončil období jeho obrovských úspěchů. Byl vyhoštěn z Paříže za epigram proti Madame de Pompadour a odešel do Bourges a následně do Pontchartrain. Roku 1774 byl Ludvíkem XVI. povolán zpět ke dvoru a v letech 1776–1781 byl prvním ministrem.", "section_level": 2}, {"title": "Odkaz.", "content": "Čtyři svazky jeho pamětí (Memoires de Maurepas), údajně shromážděné jeho tajemníkem, obsahují informace o severoamerických koloniích, pádu Louisbourgu, obchodu v Karibiku, cenzuře knih a tehdejší administrativě. Zaznamenal také mnoho informací o námořních záležitostech, včetně plavebních instrukcí a vedení války na moři. Sbírka pamětí je nyní v držení Cornellovy university. Bylo podle něj pojmenováno jezero Maurepas v Louisianě v USA. Hrabě Maurepas je jednou z hlavních postav Feuchtwangerova románu \"Lišky na vinici\".", "section_level": 1}], "src_summary": "Jean-Frédéric Phélypeaux, hrabě de Maurepas (\"Jean-Fréderic Phélypeaux, comte de Maurepas et de Pontchartrain, baron de Beynes hrabě z Maurepas\") (9. července 1701, Versailles – 21. listopadu 1781, Versailles) byl francouzský státník z úřednické šlechty (\"noblesse de robe\"). V letech 1723–1749 byl ministrem námořnictva, poté strávil řadu let ve vyhnanství vlivem markýzy de Pompadour. Ke dvoru se vrátil až za vlády Ludvíka XVI. a v letech 1776–1781 byl prvním ministrem.", "tgt_summary": "Jean-Frédéric Phélypeaux, 1st Count of Maurepas (9 July 1701 – 21 November 1781) was a French statesman and Count of Maurepas.", "id": 23896}
{"src_title": "Škola Fontainebleau", "tgt_title": "School of Fontainebleau", "src_document": [{"title": "První období Fontainebleau školy (od roku 1531).", "content": "V roce 1531 byl florentský umělec Rosso Fiorentino, který v roce 1527 ztratil většinu svého majetku během Sacco di Roma, pozván králem Františkem I. do Francie. Rosso zahájil rozsáhlý dekorativní program pro zámek Fontainebleau. V roce 1532 se připojil další italský umělec Francesco Primaticcio z Bologny. Rosso zemřel ve Francii v roce 1540. Na radu Primaticcia byl v roce 1552 pozván do Francie Františkovým synem Jindřichem II. umělec Niccolò dell'Abbate z Modeny. I když byli pozváni hlavně na práci v zámku Fontainebleau, byli tito umělci zváni, aby vytvořili umělecká díla pro jiné šlechtické rodiny té doby a byli hodně váženi a dobře placeni. Práce této \"první školy Fontainebleau\" jsou charakterizovány rozsáhlým používáním štuku, obrazových rámů, fresek, s komplikovaným (a často tajemným) systémem alegorií a mytologické ikonografie. Renesanční dekorativní motivy jako \"grotesques\" (podivné, tajemné, nádherné, fantastické, ale i ohavné, škaredé, neslušné či nepříjemné), \"strapwork\" (stylizovaná dekorativní ozdoba), \"putti\" (nahé dítko podobné amorku, obvykle bez křídel). Tyto prvky jsou užívány běžně, stejně jako určitý stupeň erotiky. Postavy jsou elegantní a ukazují vliv technik italského manýrismu Michelangela, Raffaela, a zejména Parmigianina. Primaticcio byl také vyzván k vytvoření kopií antických soch, čímž se rozšířil vliv školy i na klasické sochy. Mnoho z prací Rossiho, Primaticcia a Niccolò dell'Abbate nepřežilo; části zámku byly upravovány v různých obdobích. Díla těchto umělců byla reprodukována jako tisky či lepty, které byly zřejmě původně vytvořeny v samotném Fontainebleau a později v Paříži. Tak se styl šířil z Francie i za hranice a zachovalo se tím i několik prací, které by jinak nepřežily. Manýristický styl školy Fontainebleau ovlivnil francouzské umělce jako byl malíř Jean Cousin starší, sochaře Jeana Goujona a Germaina Pilona a v menší míře portrétistu Françoise Cloueta, syna Jeana Cloueta.", "section_level": 1}, {"title": "Výtvarná dílna.", "content": "Ačkoli neexistuje jistý důkaz, většina učenců se shodla na tom, že v paláci Fontainebleau byla výtvarná dílna, která reprodukovala návrhy umělců a jejich práce v paláci, stejně jako jiné kompozice, které vytvořili. Nejproduktivnější tvůrci byli Léon Davent, Anthony Fantuzzi a Jean Mignon, následovaný \"tajemným\" umělcem známým z jeho monogramu jako \"Mistr IsemV\". Je pravděpodobné, že dílna byla aktivní nejpozději v letech 1542 až 1548. V březnu roku 1547 král František I. zemřel, financování paláce skončilo a škola se rozptýlila. Cílem dílny bylo šířit nový styl který se vyvíjel v paláci, a to jak do Francie, tak mezi umělce pracující v Itálii. Zda iniciativa přicházela od krále či jiného patrona, nebo od samotných umělců, není jasné. David Landau věří, že Primaticcio byl hnací silou; v roce 1540 se stal ředitelem prací ve Fontainebleau po sebevraždě Rossiho Fiorentina.", "section_level": 1}, {"title": "Druhé období Fontainebleau školy (od roku 1594).", "content": "Od roku 1584 do roku 1594 byl během francouzských náboženských válek zámek Fontainebleau opuštěn. Po svém nástupu na trůn, Jindřich IV. Francouzský provedl renovaci budov Fontainebleau pomocí skupiny umělců: vlámský Ambroise Dubois z Antverp a Toussaint Dubreuil a Martin Fréminet z Paříže. Tito umělci jsou někdy označováni jako \"druhá škola Fontainebleau\". Jejich pozdní manýristické práce, z nichž mnohé byly ztraceny, pokračují v používání protáhlých a zvlněných forem a přeplněných kompozic. Mnoho z jejich kompozic zobrazuje mytologické scény podle Itala Torquata Tassa a řeckého antického spisovatele Heliodora z Emesu. Jejich styl i nadále ovlivňoval takové umělce v prvních desetiletích 17. století, jako byli Peter Paul Rubens a Caravaggio. Nizozemský a vlámský naturalismus tento styl brzy překonal.", "section_level": 1}], "src_summary": "Škola Fontainebleau (kolem 1530 – kolem 1610) byl výtvarný směr, týkající se dvou období umělecké tvorby ve Francii během pozdní francouzské renesance, soustředěné na královský palác ve Fontainebleau, které byly rozhodující pro formování francouzské verze severního manýrismu.", "tgt_summary": "The School of Fontainbleau () (c.1530 – c.1610) refers to two periods of artistic production in France during the late Renaissance centered on the royal Palace of Fontainebleau that were crucial in forming the French version of Northern Mannerism.", "id": 1532423}
{"src_title": "Friedrich de la Motte Fouqué", "tgt_title": "Friedrich de la Motte Fouqué", "src_document": [{"title": "Život.", "content": "Pocházel ze starého francouzského rodu. Jeho praděd musel jako hugenot z Francie emigrovat, jeho děd byl pruským generálem a jeho otec rovněž pruským důstojníkem. V sedmnácti letech vstoupil také do armády a roku 1794 se zúčastnil tažení do Porýní v regimentu výmarského vévody. Ve Výmaru se osobně seznámil s představiteli německé klasiky Goethem, Schillerem a Herderem. Roku 1798 se oženil s Marianne von Schuabert, ale manželství se roku 1802 rozpadlo. Roku 1803 se vzdal vojenské služby a oženil se se spisovatelkou Caroline von Rochow (1773–1831). Žil s ní na jejím zámku v Nennhausenu, odkud udržoval styky s berlínskými romantiky (Tieck, Chamisso, Kleist, Eichendorff, Fichte). Velký vliv na jeho literární začátky měl především August Wilhelm Schlegel. Za napoleonských válek vstoupil roku 1813 opět do armády a opustil jí roku 1815 v hodnosti majora. Po smrti své manželky se roku 1832 oženil s Albertinou Todeovou a z finančních důvodů žil v Halle. Teprve roku 1841, poté, co mu pruský král Bedřich Vilém IV. poskytl rentu, se mohl usídlit v Berlíně, kde roku 1843 zemřel.", "section_level": 1}, {"title": "Dílo.", "content": "Jeho literární dílo je velmi rozsáhlé (kolem sedmdesáti titulů). Představuje však naivní lidovou větev německého romantismu a větší jeho část patří spíše do triviální literatury. Navázal v něm na tehdy velmi oblíbené knížky lidového čtení a nechal se příliš ovlivnit dobovými módními středověkými náměty. Přesto byl po dlouhou dobu uznávaným autorem, protože ve svých spisech vyjádřil hrdinné ideály rytířství, jejichž cílem bylo vyvolat pocit německé tradice a národního charakteru u jeho současníků. Dnes jsou z jeho prací vydávány především jeho umělé pohádky z počátků jeho tvorby \"Mužíček šibeníček\" (1810, Das Galgenmännlein) a \"Undine\" (1811, \"Rusalka\"). Obdivovatelem jeho díla byl spisovatel Arno Schmidt, který přispěl k obnovení zájmu o Fouquého biografií \"Fouqué und einige seiner Zeitgenossen\" (Fouqué a někteří jeho současníci, 1958).", "section_level": 1}], "src_summary": "Friedrich Heinrich Karl de la Motte, baron Fouqué (12. února 1777, Brandenburg an der Havel – 23. ledna 1843, Berlín) byl německý romantický spisovatel, dramatik a básník.", "tgt_summary": "Friedrich Heinrich Karl de la Motte, Baron Fouqué (; 12 February 1777 – 23 January 1843) was a German writer of the Romantic style.", "id": 919507}
{"src_title": "Doxa", "tgt_title": "Doxa", "src_document": [{"title": "Doxa ve filosofii.", "content": "V dialogu Gorgias Platón představuje sofisty, kteří učili, jak dosahovat úspěchu řečí, jako manipulátory, kteří bezostyšně využívají mínění davu. Zmínky o sofistech najdeme v Platónových dialozích Gorgias, Protagoras, Hippias Větší, Hippias Menší a Sofistés. I v jiných spisech je doxa pro Platóna mínění, které se neopírá o rozum a sídlí v nemyslících nižších částech duše. \"Doxa\" je pro Platóna protikladem poznání, z čehož se vyvinulo klasické pojetí protikladu pravdy a omylu, i když v Platónových dialozích Theaitétos a Menon Sókratés říká, že poznání je orthos doxa, správné mínění, pro něž máme rozumové důvody. Platónův žák Aristotelés proti tomu namítal že cena mínění je v jeho praktičnosti a obecném užívání, takže to není pouhý klam. Je to naopak první krok k poznání, neboť se uplatňuje ve hmotném světě a ti, kdo se mínění drží, si je už mnohokrát vyzkoušeli a mají tedy důvod mu věřit. Aristotelés nazývá \"endoxa\" pravdivá tvrzení o hmotném světě, předávaná z generace na generaci. Endoxa je mínění stálejší a spolehlivější, protože byla mnohokrát prověřena v předchozích sporech o obec.", "section_level": 1}, {"title": "Doxa v sociologii.", "content": "Tímto pojmem se v sociologii zabýval zejména Pierre Bourdieu v díle „Esquisse d'une theorie de la pratique“ (česky „Teorie jednání“). \"Doxa\" podle něj vyjadřuje věci, zkušenosti a zážitky, které společnosti berou jako samozřejmost. Rozdíl mezi \"doxa\" a názorem je v tom, že nebývá nijak zpochybňována ani zkoumána, ale je brána jako fakt. To může často vést k chybným závěrům, protože věci nemusí být vždy takové, jak se na první pohled zdají. Jako příklad můžeme uvést dedukci, že někdo, kdo má ve škole špatné známky, nemůže být inteligentní a úspěšný v jiném oboru.", "section_level": 1}, {"title": "Doxa a demokracie.", "content": "Tento koncept využívá také James A. Herrick v knize „Historie a teorie rétoriky: Úvod“. Odkazuje na sofisty, kteří tvrdí, že rétorika vytváří „užitečnou verzi“ pravdy právě z doxa nebo z názorů lidí v průběhu argumentace , a že Sokrates nebude v tom případě přispívat k takové „Pravdě“, která je však nezbytná pro demokracii. Adam T. Smith rozvíjí tuto myšlenku v článku „The limitations of doxa: agency and subjectivity from an archaeological point of view\", kde konstatuje, že Bourdieu zdůvodňuje pomocí doxa praktiky a chování starověkých civilizací a tvrdí, že jsou formovány právě společností přijímanými konvencemi, pohledy na svět a nepochopením společenských pořádků, spíše než politikou.", "section_level": 1}], "src_summary": "Doxa (z řeckého δόξα; ze slovesa δοκεῖν \"dokein\", ukazovat se, jevit se, zdát se) znamená domněnku, obecné mínění či populární názor. Výraz byl často spojován s řeckými rétory, kteří formulovali své argumenty právě pomocí obecných názorů a mínění. \"Doxa\" byla často zneužívána sofisty jako nástroj k přesvědčování lidí, což nakonec vedlo Platóna k odmítnutí demokracie. Slovo \"doxa\" dostalo nový význam v období 3. – 1. století př. n. l., když Septuaginta, překlad Starého Zákona do řečtiny, přeložila hebrejské slovo pro „slávu“ ( כבוד, kavod) jako \"doxa\". Tento překlad Starého zákona užívala i raná církev a často se cituje v Novém zákoně. Důsledky tohoto významového posunu jsou zřejmé z hojného užívání v celém Novém zákoně i v bohoslužbě řecké pravoslavné církve, kde se oslava Boha správnou bohoslužbou chápe i jako pravá víra. Doxa zde znamenala bohoslužebné jednání či praxi a víru celé církve, nikoli osobní přesvědčení. Toto spojení různých významů se odráží i v moderních pojmech jako ortodoxní nebo heterodoxní. Přešlo i do ruského slova sláva (слава), které může znamenat i pravoslaví (православие) jako pravou víru či přesvědčení.", "tgt_summary": "Doxa (ancient Greek δόξα; from verb δοκεῖν \"dokein\", \"to appear\", \"to seem\", \"to think\" and \"to accept\") is a Greek word meaning common belief or popular opinion. In classical rhetoric, \"doxa\" is contrasted with \"episteme\" (knowledge). The word \"doxa\" picked up a new meaning between the 3rd and 1st centuries BC when the Septuagint translated the biblical Hebrew word for \"glory\" (כבוד, \"kavod\") as \"doxa\". This translation of the Hebrew Scriptures was used by the early church and is quoted frequently by the New Testament authors. The effects of this new meaning of \"doxa\" as \"glory\" is made evident by the ubiquitous use of the word throughout the New Testament and in the worship services of the Greek Orthodox Church, where the glorification of God in true worship is also seen as true belief. In that context, doxa reflects behavior or practice in worship, and the belief of the whole church rather than personal opinion. It is the unification of these multiple meanings of doxa that is reflected in the modern terms of orthodoxy and heterodoxy. This semantic merging in the word \"doxa\" is also seen in Russian word слава (\"slava\"), which means \"glory\", but is used with the meaning of \"belief\", \"opinion\" in words like православие (\"pravoslavie\", meaning \"orthodoxy\", or, literally, \"true belief\").", "id": 2222602}
{"src_title": "Marjan Šarec", "tgt_title": "Marjan Šarec", "src_document": [{"title": "Umělecká kariéra.", "content": "Po maturitě na střední škole v roce 1996 vystudoval herectví na Akademii divadla, rozhlasu, filmu a televize, autonomní součásti Lublaňské univerzity, kterou absolvoval roku 2001. V dalších letech pracoval pro Slovinský rozhlas a televizi, objevoval se v radiopořadu Saši Hribara \"Radio Ga-Ga\" a televizní show \"Hri-bar\". Těžištěm jeho práce se stala komika a politická satira. Vytvořil postavu venkovského burana Ivana Serpentinšeka z Hornokraňska. Věnoval se také imitování veřejně známých osob, mezi jinými napodoboval Janeze Drnovšeka, Usámu bin Ládina, Fidela Castra, Antona Ropa, Jelka Kacina, Janeze Janšu či Andreje Bajuka. Působil také jako novinář a editor.", "section_level": 1}, {"title": "Politická kariéra.", "content": "Dvakrát byl zvolen starostou Kamniku. Nejdříve v roce 2010 jako člen strany Zorana Jankoviće Pozitivna Slovenija. Pro komunální volby 2014 založil vlastní subjekt Kandidátku Marjana Šarece, za nějž byl znovuzvolen. Zúčastnil se prezidentských voleb 2017, v jejichž prvním kole obdržel 25 % hlasů a postoupil do druhé fáze. V listopadovém druhém kole těsně podlehl vítězi Borutu Pahorovi. V předčasných červnových volbách 2018 do dolní komory, Státního shromáždění, skončil se svou stranou na druhém místě se ziskem 12,6 % a třinácti poslaneckými mandáty. Pro neschopnost vítěze, protiimigrační Slovinské demokratické strany expremiéra Janeze Janši, složit kabinet, schválil parlament 17. srpna 2018 Šarecovu premiérskou nominaci od prezidenta republiky. Většinu 55 poslanců z 90členného zákonodárného sboru mu zajistili vládní koaliční partneři a strana Levice v roli podporovatele kabinetu. Pětičlennou koaliční vládu menšinového charakteru vytvořily Kandidátka Marjana Šarece, sociální demokracie (SD), Strana moderního středu (expremiéra Mira Cerara), Aliance Alenky Bratušekové (expremiérky Bratušekové) a Demokratická strana důchodců Slovinska (DeSUS). Ve shromáždění na počátku volebního období disponovaly 43 mandáty. Nový středově orientovaný kabinet byl jako v pořadí třináctý jmenován 13. září 2018. Stal se tak vůbec první menšinovou vládou, s šestnácti členy, včetně dvou ministrů bez portfeje. V lednu 2020 odstoupil místopředseda vlády a ministr financí Andrej Bertoncelj, když se odmítavě postavil k premiérově návrhu zákona, aby ztráty ve zdravotnictví sanoval státní rozpočet. Šarec pak 27. ledna téhož roku rezignoval na premiérský post, protože v rámci minoritního kabinetu nebyl schopen prosazovat přijímání nutných reformních zákonů a vyzval k vyhlášení předčasných voleb. Úřad opustil v březnu 2020, kdy jej nahradil Janez Janša.", "section_level": 1}], "src_summary": "Marjan Šarec (* 2. prosince 1977 Lublaň) je slovinský herec a politik, v letech 2018–2020 předseda vlády Slovinska. Uměleckou dráhu začínal jako komik a politický satirik. Následně vstoupil do politiky a roku 2014 se stal předsedou nově založeného subjektu Kandidátka Marjana Šarece.", "tgt_summary": "Marjan Šarec (born 2 December 1977) is a Slovenian politician, actor, and comedian. Šarec served as the 9th Prime Minister of Slovenia from 2018 to 2020. He started his career as a comedian and satirist, before entering politics. Elected twice as Mayor of Kamnik (2010–2018), Šarec ran in the 2017 presidential election, narrowly losing to the incumbent Borut Pahor in the run-off. He entered the National Assembly in the parliamentary election of 2018 with his party, the List of Marjan Šarec. On 17 August 2018, he became Prime Minister of Slovenia. On 27 January 2020 he announced his resignation as Prime Minister.", "id": 2288453}
{"src_title": "Undine", "tgt_title": "Undine (novella)", "src_document": [{"title": "Obsah novely.", "content": "Příběh zachycuje muže, který se ocitá mezi skutečnou a nadpřirozenou ženou a je nucen řešit rozpor mezi domovem, znamenajícím bezpečí, a světem imaginace, který jej vzrušuje a láká. Čas děje je neurčitý (pravděpodobně pozdní středověk) stejně jako jeho místo (zámek Ringstetten leží v blízkosti pramenů Dunaje). Rytíř Huldbrand miluje krásnou šlechtičnu Bertaldu. Předvádí před ní svou statečnost v rytířských kláních, a když mu uloží zkoušku odvahy, podnikne cestu do nebezpečného lesa. Bouře způsobí, že se rozvodní potok, ve kterém se málem utopí. Zachrání se v domku rybáře u jezera, který má překrásnou dceru. Rybář mu vypráví, že jeho skutečná dcera zmizela před patnácti lety v jezeře, a namísto ní, že se u jeho domku objevila tříletá dívka Undine, kterou vychoval. Huldabrand se do ní zamiluje a vezme si jí za ženu. Po svatbě se Undine z náladové dívky změní v jemnou a ohleduplnou ženu. Přizná se, že je ve skutečnosti rusalka. Ty stejně jako ostatní duchové živlů (elementálové) nemají duši a mohou ji získat pouze lidskou láskou. Proto ji její otec, vládce vod, poslal k lidem. Rusalčin manžel musí splnit ještě jednu podmínku – nesmí jí nikdy v blízkosti vody spílat, jinak nad ní znovu živel získá moc a ona se do něj bude muset vrátit. Huldbrand odjede s Undine a s jejími rodiči nejprve k Bertaldě. Undinin strýc, vodní duch Kühleborn, sdělí Undine, že Bertalda je ve skutečnosti ztracená rybářova dcera. Když toto tajemství Undine odhalí, Bertalda jí podezírá z intrik a brání se svému sociálnímu pádu. Huldbrand pak obě ženy vezme na svůj hrad Ringstetten, kde opět objeví svou lásku Bertaldě. Undine zabrání Kühlebornovi v přístupu na hrad tím, že uzavře vodní kašnu na nádvoří. Při výletu po Dunaji se na Huldbrandově lodi objeví Kühleborn. Huldbrand se neovládne a rozčilen Undinými vazbami na vodní království poruší podmínku o spílání. Kühleborn pak stáhne Undine do vody. Huldbrand je přesvědčen, že Undine je mrtvá a chce se oženit s Bertaldou. Undie se mu zjeví ve snu a varuje ho, že pokud jí zradí sňatkem s jinou ženou, bude ho muset usmrtit. Huldbrand však varování nedbá a sňatek proběhne. Před svatební nocí Bertalda trvá na tom, že se na nádvoří umyje vodou z fontány, aby omyla své pihy, o kterých je přesvědčena, že potvrzují její plebejský původ. Jakmile je víko fontány odkryto, z fontány vystoupí Undine a Huldbranda svým polibkem usmrtí. Na Huldbrandově pohřbu se Undine zjeví v podobě bílé postavy, která se nakonec změní v pramen vody lemující rytířův hrob. Svého milého tedy symbolicky objímá i po smrti.", "section_level": 1}], "src_summary": "Undine (1811, česky též jako \"Rusalka\") je pohádková novela, kterou napsal německý romantický spisovatel, dramatik a básník Friedrich de la Motte Fouqué. Jedná se o autorovo nejznámější dílo. Je to jedna z mála drobných prací, které z jeho rozsáhlé tvorby přežily dodnes. Novela byla přeloženo do mnoha jazyků a ovlivnila mnoho hudebních, literárních i výtvarných děl. V novele autor zpracoval motiv tragické lásky víly k člověku, rozšířený v Evropě již od středověku, například v pověsti o \"Meluzíně\", zpracované v Německu do Knížky lidového čtení. Undine stejně jako Meluzína hledá spojení se smrtelným mužem, protože jenom tímto způsobem může získat duši. Bez duše není schopna lásky ani soucitu.", "tgt_summary": "Undine is a fairy-tale novella (\"Erzählung\") by Friedrich de la Motte Fouqué in which Undine, a water spirit, marries a knight named Huldebrand in order to gain a soul. It is an early German romance, which has been translated into English and other languages.", "id": 842862}
{"src_title": "Johann Reinhold Patkul", "tgt_title": "Johann Patkul", "src_document": [{"title": "Mládí.", "content": "Patkul se narodil ve věznici ve Stockholmu, kde byl jeho otec držen kvůli podezření z velezrady. Již v mladém věku nastoupil Johann Reinhold do armády a následně se vypracoval až do hodnosti kapitána.", "section_level": 1}, {"title": "Spor o redukcionismus.", "content": "Roku 1689 vydal do Stockholmu v čele delegace livonských šlechticů, aby podal protest proti míře tvrdosti, se kterou byla v jeho domovském kraji prováděna pozemková reforma Karla XI. Jeho výmluvnost učinila na Karla silný dojem, avšak jeho požadavnkům nebylo vyhověno. Poté, co králi předložil o tři roky později další, ostřeji psanou petici, proti němu byla kvůli opakovaným stížnostem podána státní žaloba. Ve snaze vyhnout se trestu za velezradu uprchnul Patkul ze Stockholmu do Švýcarska. V nepřítomnosti byl odsouzen k useknutí pravé ruky a hlavy. Zároveň došlo ke konfiskaci veškerých jeho pozemků.", "section_level": 1}, {"title": "Role při plánování Velké severní války.", "content": "Následující čtyři roky strávil Patkul na útěku. Roku 1698 však poté, co nový švédský král Karel XII. nevyhověl jeho žádosti o milost, vstoupil do služeb Augusta II. Silného, kurfiřta saského a krále polského. Jeho dlouhodobým cílem se stalo vyrvat Livonsko z držení Švédska - kvůli hrozbě perzekuce pro něj jinak nebylo možné vrátit se domů. Polsko, jehož státním zřízením v té době byla šlechtická republika (tzv. Rzeczpospolita), bylo pro livonského šlechtice nejpříhodnější volbou potencionálního nového pána. Roku 1698 se tedy Patkul dostal ke kurfiřtsko-královskému dvoru v Drážďanech a začal Augusta doslova zasypávat návrhy na rozdělení Švédska. Jeho první plán spojenectví zahrnoval koalici Saska, Dánska a Braniborska, avšak po odmítnutí ze strany Braniborska byl nucen i přes osobní odpor zahrnout do spojenectví Rusko. Ruský car se měl spokojit s Ingrií a Estonskem, zatímco Augustovi mělo připadnout Livonsko oficiálně jako polské léno, reálně však jako dědičná držba saské dynastie. Vojenské operace proti švédským provinciím v Pobaltí pak měli spustit Sasové a Rusové zaráz. Po ustanovení tohoto základu dohody se Patkul vydal do Moskvy, kde během tajného jednání v Preobraženském snadno přesvědčil Petra I., aby k alianci 18. listopadu 1699 smluvně přistoupil.", "section_level": 1}, {"title": "V saských a ruských službách.", "content": "Během prvních dní Velké severní války, které nebyly pro spojence příliš šťastné, fungoval Patkul jako základní pilíř celého spojenectví. Roku 1702 naverboval ve Vídni skotského generála George Benedicta Oglivieho a uvedl jej do Petrových služeb. Ve stejném roce seznal, že pro něj služba pánovi Augustova ražení není nadále výhodná a přešel do ruských služeb. Petr I. Patkula, jehož předcházela pověst talentovaného a energického muže, rád přivítal, Patkul však své pověsti nedostál. Jeho znalosti byly příliš lokálně zaměřené a omezené. Smlouvou z Narvy z 19. srpna 1704 mezi Ruskem a Polskem se mu sice konečně povedlo přivést Polsko do války po boku spojenců a posílit tak Augusta Silného, který do té doby vedl válku pouze jako saský kurfiřt, nepodařilo se mu však přimět ke vstupu do protišvédské ligy Prusko - částečně kvůli obavám Fridricha I. z Karla XII., částečně kvůli žárlivosti samotného Petra. Patkul následně odcestoval z Berlína do Dráždan, aby s císařským dozorčím Stratmannem uzavřel dohodu o pronájmu ruského pomocného sboru v saských službách Habsburkům.", "section_level": 1}, {"title": "Zatčení a poprava.", "content": "Saští ministři proti novému pořádku protestovali a 19. prosince 1705 pak nechali Patkula zatknout a uvěznit v pevnosti Sonnenstein. Zcela přitom ignorovali Petrovy protesty proti takto bezohlednému porušení mezinárodního práva. Po uzavření smlouvy z Altranstädtu z 24. září 1707 byl Patkul dopraven ke Karlovi, který jej nařídil popravit lámáním v kole. Neobměkčila jej ani žádost o milost ze strany své vlastní sestry, princezny Ulriky. Tu odmítl s tím, že zrádci z exemplárních důvodů milost udělit nelze. V říjnu 1707 byl Patkul zaživa rozlámán v kole v Kazimierzu Biskupim v Polsku. Okolnosti Patkulovy smrti poprvé popsal v knize \"Das schmertzliche doch seelige Ende, Des Welt-Bekandten Joh. Reinhold Patkuls\" (roku 1761 přeloženo do angličtiny pod názvem \"Anecdotes concerning the famous John Reinhold Patkul\") [\"Anekdoty ze života slavného Jana Reinholda Patkula\"]. Další záznam Patkulovy popravy lze nalézt v anonymním letáku z roku 1708 názvem \"Kurtze Beschreibung der merck- und denckwürdigen Execution Des tapffern und Welt-bekanten General Patkuls, Wie selbiger den 10. October. 1707. zu Casimir in Pohlen erbärmlich hingerichtet worden\" [\"Krátký popis významné a pamětihodné popravy statečného a světoznámého generála Patkula; Jak byl onen 10. října v Kazimierzu v Polsku útrpně popraven\"]. Ačkoliv se oba popisy liší, svorně uvádějí, že po vleklém procesu lámání kostí v kole Patkul prosil, aby byl sťat (volal \"Kopf ab!\") a sám se doplazil k popravčímu špalku. Následná poprava stětím se však povedla až po několika úderech.", "section_level": 1}], "src_summary": "Johann Reinhold Patkul (27. července 1660 Stockholm – 10. října 1707 Kazimierz Biskupi) byl livonský šlechtic, politik a bojovník za výsady Baltských Němců. Narodil se jako poddaný švédského krále, bouřil se však proti způsobům, jakými král Karel XI. prováděl v Livonsku svou politiku redukcionismu, čímž krále popudil. Ten na něj roku 1694 vydal zatykač a odsoudil jej k mučení a smrti. Patkul pak ze Švédska uprchl do kontinentální Evropy. Následně hrál v letech 1698 a 1699 hlavní roli v tajných diplomatických jednáních, jejichž výsledkem bylo spojenectví ruského cara Petra I., saského kurfiřta a polského krále Augusta II. Silného a dánsko-norského krále Kristiána V. (i jeho následníka Frederika IV.) proti švedskému králi Karlu XII., což vedlo k vypuknutí tzv. Velké severní války v letech 1700 až 1721. V prvních letech války plnil Patkul zásadní úlohu při komunikaci mezi spojenci i ostatními dvory v Evropě. Na dvoře Augusta II. Silného vykonával funkce nejprve ve službách samotného Augusta (v letech 1698 až 1700), později ve službách Petra I. (od roku 1702 až do své smrti). Na konci roku 1705 se Patkul ocitnul v nelibosti kurfiřta Augusta a byl obviněn z velezrady. Během následujícího roku byl vězněn nejprve v Sonnensteinu a následně v Königstenu. Nakonec byl však August donucen Karlem XII., aby Patkula vydat na základě smlouvy z Altranstädtu. Patkul pak strávil další rok ve švédském žaláři, než jej Karel XII. nechal rozlámat v kole a setnout.", "tgt_summary": "Johann Reinhold Patkul (27 July 1660 – 10 October 1707) was a Livonian nobleman, politician and agitator of Baltic German extraction. Born as a subject to the Swedish Crown, he protested against the manner of King Charles XI of Sweden's reduction in Livonia, enraging the king, who had him arrested and sentenced to mutilation and death (1694). Patkul fled from the Swedish Empire to continental Europe, and played a key role in the secret diplomacy (1698-1699) allying Peter I of Russia, Augustus II the Strong of Saxony and the Poland–Lithuania - as well as Christian V and his successor Frederick IV of Denmark–Norway - against Charles XII of Sweden, triggering the Great Northern War of 1700-1721. During the first war years, Patkul retained a key role in the communication between the allies and other European courts, holding positions at king Augustus's court first in Augustus's interests (1698-1700), then in tsar Peter's service (1702- ). In late 1705 Patkul fell from Augustus's favor and was arrested and charged with high treason. Throughout the following year he was detained first in Sonnenstein, then in Königstein (both in Saxony), before Charles XII forced Augustus to extradite him by the Treaty of Altranstädt in late 1706. Patkul spent another year in Swedish detention before Charles XII had him broken on the wheel and decapitated.", "id": 1327254}
{"src_title": "Útok ve Štrasburku (2018)", "tgt_title": "2018 Strasbourg attack", "src_document": [{"title": "Před útokem.", "content": "Dne 11. prosince 2018 ráno prohledaly bezpečnostní složky byt útočníka a nalezly zde granát, pistoli, několik nožů a texty v arabštině. Útočník však nebyl doma a o pár hodin později zahájil střelbu v centru Štrasburku.", "section_level": 1}, {"title": "Útok.", "content": "Samotný útok začal okolo 19:50 místního času poblíž náměstí Kléber, kde se konal vánoční trh zvaný Christkindelsmärik. Útočník postupně začal střílet na třech místech, dvakrát byl napaden příslušníky bezpečnostních sil a byl postřelen. Kromě pistole útočil také nožem. Útok probíhal celkem 10 minut, střelec podle svědků zvolával „Allah Akbar\" Se zraněnou rukou pak ujel z místa činu taxíkem. Podle řidiče měl s sebou granát.", "section_level": 1}, {"title": "Po útoku.", "content": "Kvůli útoku došlo k uzavření přihlehlých oblastí, včetně budovy Evropského parlamentu, kde se v tu dobu konalo plenární zasedání EP. V oblasti útoku byl jeden český občan, ale neutrpěl žádnou újmu. Ve Francii byl zvýšen stupeň ohrožení teroristickým útokem na nejvyšší, do Štrasburku byly vyslány dodatečné bezpečnostní síly a byla posílena ochrana veřejných budov. Útočník dva dny unikal policii, na jeho dopadení pracovalo více než 500 policistů a četníků, do akce byly vyslány i speciální zásahové jednotky BRI a RAID nebo elitní protiteroristická jednotka GIGN z Dijonu. Bylo zahájeno také mezinárodní pátrání. Ve čtvrtek 13. 12. byl útočník spatřen ve čtvrti Neudorf, obklíčen a při následné přestřelce zabit. V souvislosti s útokem bylo zadrženo sedm lidí, jsou mezi nimi čtyři příbuzní vraha, jeho rodiče a dva bratři.", "section_level": 1}, {"title": "Oběti.", "content": "Bylo zabito pět lidí; dva zemřeli během útoku a tři další později podlehli svým zraněním. Dále bylo zraněno jedenáct lidí, z toho čtyři vážně. Na místě zemřeli 45letý turista z Thajska a 61letý Francouz- bývalý bankovní úředník. O dva dny později podlehl svým zraněním 45letý muž z Afghánistánu, 14. prosince zemřel 29letý novinář z Itálie a 16. prosince 35letý polský hudebník Barto Pedro Orent-Niedzielski.", "section_level": 1}, {"title": "Útočník.", "content": "Pravděpodobný útočník, Chérif Chekatt, věk v den útoku 29 let, byl na seznamu osob podezřelých z islámského radikalismu. Byl sledován bezpečnostními složkami a měl kriminální minulost. Jeho trestní záznam obsahoval celkem 27 činů spáchaných ve Francii, Německu a Švýcarsku. Právě kvůli jedné loupeži u něj byla ten den ráno vykonána domovní prohlídka. Byl také veden ve složkách \"Fiche S\", kde jsou evidováni lidé, představující největší riziko pro národní bezpečnost.", "section_level": 1}], "src_summary": "Dne 11. prosince v 19:50 se ve francouzském městě Štrasburku stal teroristický útok, když muž začal střílet na zdejším vánočním trhu. Během útoku zemřeli dva lidé, další tři zemřeli později na následky zranění a jedenáct jich bylo zraněno (z toho čtyři vážně). Útočník, identifikovaný policií jako islámský extremista, dva dny unikal policii, než byl zastřelen při zásahu ve čtvrti Neudorf.", "tgt_summary": "On the evening of 11 December 2018, a terrorist attack occurred in Strasbourg, France, when a man attacked civilians in the city's busy (Christmas market) with a revolver and a knife, killing five and wounding 11 before fleeing in a taxi. Authorities called the shooting an act of terrorism. The attacker was 29-year-old , who had multiple criminal convictions and was on a security services watchlist as a suspected Islamist extremist. Chekatt was killed in a shootout with French police on the evening of 13 December after a manhunt involving 700 officers. He had pledged allegiance to the terrorist organisation Islamic State of Iraq and the Levant (ISIL) judicial sources said.", "id": 134534}
{"src_title": "Konference OSN o změně klimatu 2018 v Katovicích", "tgt_title": "2018 United Nations Climate Change Conference", "src_document": [{"title": "Souvislosti.", "content": "Konference OSN o změně klimatu v Paříži v roce 2015 (COP 21) schválila Pařížskou dohodu (\"Světová dohoda o klimatu\"), která omezuje globální oteplování na maximálně 1,5 ° C. Podle Zvláštní zprávy IPCC zveřejněné na začátku října na základě požadavku Pařížské konference stoupla celosvětová průměrná teplota v roce 2018 o jeden stupeň nad úrovní před industrializací. Zpráva ukazuje, že je výrazný rozdíl mezi tím, jestli se další růst teploty zastaví na úrovni 1,5 °C či na úrovni 2 °C. Nárůst o pouhou polovinu stupně navíc by znamenal, podle zprávy, že vyhynou téměř všechny korály, nenávratné tání Grónského ledovce a také předpovídá, že chudoba zasáhne o stovky milionů lidí více. Současná celosvětová politika v oblasti klimatu by přitom vedla ke globálnímu oteplování přibližně o tři stupně. Poté, co Spojené státy opustily Pařížskou dohodu, převzala Čína vedoucí úlohu tím, že uspořádala mnoho přípravných schůzek v týdnech před vlastní konferencí. Těsně před konferencí vydala Světová meteorologická organizace zprávu, která uvádí, že v roce 2017 dosáhly koncentrace atmosférického oxidu uhličitého 405 ppm, což je úroveň, která na Zemi nebyla během posledních tři až pět milionů let.", "section_level": 1}, {"title": "Obsah.", "content": "Úkolem COP 24 v Katovicích je rozhodnout, jaká práva a jaké povinnosti jednotlivé státy mají, aby bylo dosaženo cíle 1,5 °C předpokládaného v Paříži. Zásadní roli hrají jednotné nebo přinejmenším srovnatelné metody měření emisí skleníkových plynů – dosud existují pouze pro \"průmyslové země\"; \"rozvojové země\" v této souvislosti stále potřebují vytvářet systémy korektního měření. Během konference mělo dojít ke schválení Zvláštní zprávy IPCCC ke globálnímu o oteplení o 1,5 °C, Spojené státy, Rusko, Saúdská Arábie a Kuvajt, tedy státy, které jsou největšími producenty fosilních paliv odmítli tuto zprávu přijmout.", "section_level": 1}, {"title": "Průběh.", "content": "Konference byla prodloužena více než o jeden den, protože mezi zeměmi přetrvávali některé rozpory. Největším problémem bylo vytvoření mezinárodního trhu s emisními povolenkami a také kompenzace škod, způsobených klimatickými změnami rozvojovým zemím. Českou delegaci na konferenci vedl ministr životního prostředí Richard Brabec. V závěru konference blokovaly uzavření dohody především požadavky Brazílie na započítání velkých ploch deštných pralesů do schémata pro obchodování emisními povolenkami, zatímco další delegáti oponovali, že by to znamenalo započítání těchto emisí dvakrát – tento problém byl odložen na příští konferenci stran. Problémem byl také požadavek Turecka na to, aby byla v dohodě počítána jako rozvojová země.", "section_level": 1}, {"title": "Závěry.", "content": "Pozdě večer 15. prosince 2018 byl schválen výsledný kompromisní text, který by měl zajistit omezení růstu průměrných teplot pod 2 ° C vzhledem k hodnotám před průmyslovou revolucí (1850–1900). Hlavní závěry konference jsou:", "section_level": 1}, {"title": "Výsledky.", "content": "Bylo dosaženo několika úspěchů: Mnozí říkají, že v rozhodnutích COP existuje \"nedostatek naléhavosti\", ale některá dobrá rozhodnutí byla přijata.", "section_level": 1}, {"title": "Kritika.", "content": "Ani po katovické konferenci není o moc jasnější, zda se podaří plnit cíle Pařížské dohody – zda se povede zabránit oteplení o více, než 1,5 °C, nebo snad o 2 °C. Chybí jasný souhlas všech, že nejpozději do dvou let zpřísní své závazky ke snížení emisí. Pokud se má zabránit tragickým dopadům klimatické změny, musejí emise alespoň od roku 2020 začít klesat v roce 2020 by měly být o více než polovinu nižší než dnes. Podle projekcí UNEP mají ovšem emise naopak růst nejméně do roku 2030. Evropská unie sice podpořila koalici ambiciózních států, ale plán na důraznější omezení evropských emisí není ani měsíc starý a členské státy ho teprve musí schválit.", "section_level": 1}], "src_summary": "Konference Organizace spojených národů o změně klimatu 2018 je 24. konference smluvních stran Rámcové úmluvy Organizace spojených národů o změně klimatu: (COP24), také známá jako Konference o změně klimatu v Katovicích. Konala se ve dnech 2. až 15. prosince 2018 v polských Katowicích. Hlavním cílem konference je dohodnout pravidla, která by umožňovala úplnou realizaci Pařížské dohody z roku 2015, která je součástí Rámcové úmluvy Organizace spojených národů o změně klimatu. Konference se zúčastnilo 196 zemí. Pozdě v noci 15. srpna přijala konference dohodu všech účastníků, mnoho problémů ale bylo odsunuto na konferenci COP 25, která se bude konat za rok v Chile.", "tgt_summary": "The 2018 United Nations Climate Change Conference was the 24th Conference of the Parties to the United Nations Framework Convention on Climate Change (COP24), also known as the Katowice Climate Change Conference. It was held between 2 and 15 December 2018 in Katowice, Poland. The conference was held in the International Congress Centre. The president of COP24 was Michał Kurtyka. The conference also incorporated the fourteenth meeting of the parties for the Kyoto Protocol (CMP14), and the third session of the first meeting of the parties for the Paris Agreement (CMA1-3 or CMA1.3) which agreed on rules to implement the Agreement. The conference's objective was to have a full implementation of the Paris agreement.", "id": 1796001}
{"src_title": "Agalegské ostrovy", "tgt_title": "Agaléga", "src_document": [{"title": "Geografie.", "content": "Agalegské ostrovy leží severně od Maskarénského souostroví a jsou, stejně jako Seychely, součástí podmořské oceánské Maskarénské plošiny. Nejbližší pevninou je ostrov Coëtivy, nejjižnější součást Seychelského souostroví, který je od Agalég vzdálený asi 350 km směrem na sever. Nejkratší vzdálenost mezi severním pobřežím ostrova Mauricia a jižním pobřežím Agalég přesahuje 1 000 km. Agalegské ostrovy jsou téměř dvojostrov – odděluje je pouze zhruba 1,8 km široká úžina \"La Passe\". Moře je zde tak mělké, že při odlivu jej nelze překonat lodí, zato při poklesu mořské hladiny je možné přejít úžinu pěšky. Souostroví se skládá ze Severního (\"Agalega North Island\") a Jižního (\"Agalega South Island\") ostrova, rozloha obou ostrovů je 26 km². Severní ostrov je 12,5 km dlouhý a 1,5 km široký. Jižní ostrov má délku 7 km a v nejširším místě měří 4,5 km. Půda na ostrovech je vesměs písčitá. Nadmořská výška souše dosahuje jen několik metrů nad úrovní okolního oceánu. Nejvyšším vrcholem souostroví je 15 metrů vysoká písečná duna na Severním ostrově, pojmenovaná \"Montagne d´Emerez\" podle jednoho ze dvou námořníků, kteří zde zahynuli po ztroskotání na počátku 19. století. Na jižním ostrově je nejvyšším bodem sedm metrů vysoká vyvýšenina, zvaná \"Grande Montagne\". Pobřeží ostrovů je lemované korálovými útesy.", "section_level": 1}, {"title": "Sídla.", "content": "Na Agalegských ostrovech jsou jen tři sídla. Největší a nejvýznamnější je Vingt Cinq, které leží v centrální části Severního ostrova. Ve Vingt Cinq se nachází sídlo správy Agalég, známé pod názvem \"La Grande Case\", základní škola, obchod a zdravotnické zařízení. Na severu je ještě jedna vesnice – La Fourche s malým přístavem Port Saint James. Na Jižním ostrově je jen jedna obec – Sainte Rita v jeho severní části. Na ostrovech se nachází také místní meteorologická stanice.", "section_level": 2}, {"title": "Podnebí.", "content": "Podnebí na Agalégách je tropické, stejně, jako na celém území Mauricijské republiky. Teploty zde během roku neklesají pod 23 °C, maxima se pohybují kolem 30° C. Nejdeštivějšími měsíci jsou leden a únor, nejsušší období je od srpna do října. Dominujícími rostlinami v tomto klimatu jsou mangrovy a kokosové palmy. K přírodním zajímavostem Agalég patří výskyt endemického druhu gekona \"Phelsuma borbonica agalegae.\"", "section_level": 2}, {"title": "Obyvatelstvo.", "content": "Na Agalegských ostrovech, kde žije zhruba 300 obyvatel, je dominující ekonomickou činností produkce kopry a kokosového oleje a obchod s těmito produkty. Kromě toho se obyvatelé ostrovů zabývají rybolovem, pěstují ještě další zemědělské plodiny a chovají domácí zvířectvo pro vlastní potřebu. Donedávna se v obchodě na Agalegských ostrovech nepoužívaly peníze – lidé platili poukázkami ze svých účtů, vytvořených mauricijskou vládou. Obyvatelé jsou převážně křesťané, jejich jazykem je specifická agalegská kreolština.", "section_level": 1}, {"title": "Doprava.", "content": "Přístup na ostrovy je poměrně komplikovaný. Na Agalégách není žádný přístav, pouze menší molo v Port Saint James na severu. Lodě, připlouvající z Mauricia, proto musí kotvit zhruba 500 metrů od břehu. Letecké spojení je zajišťováno menším letadlem, patřícím pobřežní stráži, která je součástí mauricijských policejních složek. Letiště \"Agalega Airstrip\" (FIMA) se nachází na Severním ostrově poblíž obce Vingt Cinq. Silniční síť na ostrovech tvoří písčité místní komunikace. Dne 12. prosince 2018 byl v Dillí na setkání předsedů vlád Indie a Mauricia podepsáno memorandum, zaměřené na zlepšení letecké a námořní dopravy na Agalegské ostrovy.", "section_level": 1}], "src_summary": "Agalegské ostrovy (francouzsky \"îles Agaléga\", anglicky \"Agalega Islands\") jsou ostrovy v Indickém oceánu. Z politicko-administrativního hlediska jsou součástí Mauricijské republiky, která vznikla po vyhlášení nezávislosti v roce 1968. Od hlavního města Mauricijské republiky Port Louis na ostrově Mauricius dělí Agalegské ostrovy vzdálenost přibližně 1 100 km. Počet obyvatel je odhadován na zhruba 300 (stav v polovině roku 2011). Ostrovy jsou spravovány, stejně jako atol Cargados Carajos, mauricijskou společností Outer Islands Development Corporation (OIDC), ustavenou v roce 1982. V roce 2004 byl vydán \"Agalega Island Council Act 2004\" a na jeho základě byla zřízena tzv. rada ostrova – \"Island Council\".", "tgt_summary": "Agaléga () are two outer islands of Mauritius located in the Indian Ocean, about north of Mauritius island. The population of the islands as at July 2011 was estimated at 300. The islands have a total area of . The North island is long and wide, while the South island is long and wide. The North Island is home to the islands' airstrip and the capital Vingt Cinq. The islands are known for their coconuts, the production of which is their main industry, and for the Agalega day gecko. Agaléga island is leased to the Indian military for the development of strategic assets. The Head of the Mauritius Navy and the Mauritian National Security Advisor are Indian officers. Also see India–Mauritius Military cooperation.", "id": 766176}
{"src_title": "Fatimeh Pahlaví", "tgt_title": "Fatimeh Pahlavi", "src_document": [{"title": "Mládí a výchova.", "content": "Fatimeh Pahlaví se narodila v Teheránu v říjnu roku 1928. Byla desátým dítětem Rezá Šáha Pahlaví a jeho čtvrté a poslední manžely, Esmat Dowlatshahi. Její matka pocházela z dynastie Kádžárovců a za jejího otce se provdala v roce 1923. Fatimeh měla společnou matku s Abdulem Rezá Pahlaví, Mahmoudem Rezá Pahlaví a Hamidem Rezá Pahlaví. Společně se svými bratry a rodiči žila v paláci Marble v Teheránu. Zde také navštěvovala dívčí školu.", "section_level": 1}, {"title": "Aktivity.", "content": "Během vlády jejího nevlastního bratra Muhammada Rezá Pahlaví vlastnila bowlingový klub a řídila svůj vlastní byznys. Byla spoluvlastníkem v několika firmách, zabývajících se stavbou, rostlinnými oleji a inženýrstvím. Její jmění činilo něco okolo 500 milionů amerických dolarů. Toto jmění pocházelo z válečných obchodů jejího manžela Khatamiho. Fatimeh se také účastnila bojů za lepší vzdělání dětí v Íránu.", "section_level": 1}, {"title": "Osobní život.", "content": "Fatimeh se vdala dvakrát. Její první civilní sňatek s Vincentem Lee Hillyerem uzavřela v Civitavecchii v Itálii v dubnu 1950. Hillyer konvertoval k islámu. Poté mohli uzavřít i církevní sňatek v Íránu, který se konal v květnu téhož roku na území íránské ambasády v Paříži. Hillyer byl dobrým přítelem jejího bratra Abdula. S Fatimeh se seznámili při návštěvě Íránu. Manželství nebo plně schváleno jejím vládnoucím bratrem Mohammedem a díky tomu se v Íránu netěšilo úspěchu. Společně měli tři děti; dva syny, Kayvana a Dariushe, a dceru Ranu, která zemřela nešťastnou náhodou během pádu ještě jako kojenec v roce 1954. Rozvedli se v září 1959. Po rozvodu s Hillyerem se v listopadu 1959 provdala za Mohammada Amira Khatami, dominantního generála íránského letectva. Svatby se zúčastnil šáh a jeho tehdejší snoubenka Farah Diba. Společně měli dva syny, Kambize (* 1961) a Ramina (* 1967) a dceru Pari (* 1962). Pár odešel z Íránu po revoluci v roce 1979. V následujících letech žili v Londýně.", "section_level": 1}, {"title": "Smrt.", "content": "Fetimeh zemřela ve věku 58 let v Londýně dne 2. června 1987.", "section_level": 1}], "src_summary": "Fatimeh Pahlaví (30. října 1928 – 2. června 1987) byla íránská princezna. Byla desátým dítětem Rezá Šáha Pahlaví a nevlastní sestrou Muhammada Rezá Pahlaví.", "tgt_summary": "Fatemeh Pahlavi (; 30 October 1928 – 2 June 1987) was Reza Shah Pahlavi's tenth child and half-sister of Mohammad Reza Pahlavi. She was a member of the Pahlavi dynasty.", "id": 894105}
{"src_title": "Adam ze Schwarzenbergu", "tgt_title": "Adam, Count of Schwarzenberg", "src_document": [{"title": "Život.", "content": "Říšský hrabě Adam ze Schwarzenbergu se narodil na zámku Gimborn v hrabství Mark v dnešním Severním Porýní-Vestfálsku. Jeho otcem byl Adolf hrabě ze Schwarzenbergu ze starého šlechtického rodu Schwarzenbergů, jeho matkou byla Markéta (Margaretha) svobodná paní Wolffová z Metternichu. Rod Schwarzenbergů pochází ze stejnojmenného hradu v okolí města Seinsheim v bavorských Středních Frankách. Poprvé se písemně zmiňuje roku 1172 a v roce 1599 byl povýšen do říšského hraběcího stavu. V roce 1600 jako šestnáctiletý převzal tituly a majetky svého otce, který padl v boji proti Turkům. Své politické ambice na straně Braniborska, mezi jehož zemskou šlechtu Schwarzenbergové patřili, poprvé prokázal po roce 1609 v boji o julišsko-klevské dědictví, když se otevřeně postavil na stranu kurfiřta Jana Zikmunda, což mu však vyneslo uvalení císařské klatby. V roce 1613 se Adam oženil s Markétou svobodnou paní z Pallantu, která však zemřela o dva roky později při porodu druhého syna Jana Adolfa. Adam Schwarzenberg se již znovu neoženil, a místo toho vstoupil do johanitského řádu, a roku 1625 byl zvolen – ač katolického vyznání – jeho \"velmistrem\".", "section_level": 1}, {"title": "Politická kariéra v Braniborsku.", "content": "V následujících letech působil jako \"tajný rada\" ve službách Braniborska, kde brzy nabyl značného vlivu na celé radní kolegium a rozhodujícím způsobem tak ovliňoval politiku, zjeména pak v dolnorýnských zemích. Stejně tak v Bergsku využíval svou moc k prosazení vlastních zájmů. Zde nechal roku 1610 prohlásit své domovské panství Gimborn Janem Zikmundem Braniborským a Wolfgangem Vilémem Falcko-Neuburským za poddanské panství k hrabství Mark, a toto panství bylo roku 1614 i přes ostré protesty markských rytířů věnováním Jiřího Viléma Braniborského přifařeno k sousední farnosti Gummersbach a Müllenbach a roku 1630 dosáhl vyčlenění celého Neustadtu z hrabství Mark a vzniku nového „svobodného říšského panství“, jež bylo v roce 1631 uznáno císařem jako panství Gimborn-Neustadt přímo poddané císaři. V prvních dvaceti letech třietileté války byl Adam ze Schwarzenbergu jednou z nejvlivnějších osob braniborské státní rady a za panování kalvinistického kurfiřta Jiřího Viléma Braniborského dosáhl vrcholu své kariéry. Pod jeho vlivem změnilo Braniborsko (dle momentální situace) několikrát strany, což bylo dáno jeho politikou orientovanou na dosahování územních zisků. Přitom si počínal bez ohledu na zájmy protestantů, čímž si znepřátelil nejen své bergské poddané. Schwarzenberg během svého místrodržitelství nashromáždil obrovský majetek, díky čemuž mohl dokonce samotnému kurfiřtu Jiřímu Vilémovi poskyovat úvěry, za což získával další privilegia. Takto se často proplétaly soukromé záležitosti se státními a situace byla po čase velmi nepřehledná, neboť písemné podklady obvykle chyběly.", "section_level": 2}, {"title": "Za vlády Bedřicha Viléma.", "content": "Když se roku 1640 ujal vlády nový kurfiřt Bedřich Vilém, ponechal zpočátku Schwarzenberga v úřadu, ukázal mu však svou sílu a odhodlání. S rostoucím vlivem Schwarzenbergova soka, braniborského tajného rady Samuela z Winterfeldu na mladého kurfiřta, slábla Schwarzenbergova moc. Pouhý měsíc po smrti svého otce převedl Bedřich Vilém velení nad pevností Kostřín i s tamní kavalerií na Konráda z Burgsdorffu. Schwarzenberg protestoval, neboť za kurfiřta Jiřího Viléma bylo zvykem, že obě tyto funkce byly obsazovány odděleně, mladý kurfiřt se však jeho námitkou vůbec nezabýval. Naopak stále více omezoval kompetence hraběte Schwarzenberga v oblasti zahraniční politiky a vojenství. Ten se nakonec dokonce musel v posledních letech ze svých někdejších politických kroků zodpovídat.", "section_level": 2}, {"title": "Konec kariéry a závěr života.", "content": "Stálé oslabování Schwarzenbergovy moci mladým kurfiřtem a osočování jeho politiky za vlády předchůdce tehdy téměř šedesátiletého muže stále více vyčerpávalo. Den před jeho smrtí si šest důstojníků Rochowova pluku stěžovalo na nevyplacený žold, takže po prudké diskusi jej musel vyplatit z vlastní pokladnice. Nakonec jej dostihl ještě dopis jistého braniborského velitele s dalšími výtkami. V ranních hodinách 14. března 1641 Schwarzenberg zemřel na záchvat mrtvice. Jeho syn a dědic Jan Adolf ze Schwarzenbergu získal po svém otci pouze movitý majetek. Privilegia mu byla odňata a panství, jako např. panství Huyssen v Klevsku, vyvlastněna. Delší dobu kolovaly zvěsti o tom, že Adam ze Schwarzenbergu nezemřel přirozenou smrtí, nýbrž, že měl být na příkaz Bedřicha Viléma tajně sťat, načež nechal Bedřich II. Velký v roce 1777 Schwarzenbergovy ostatky exhumovat. Při ohledání Schwarzenbergových ostatků, které provedl Ernst Ludwig Heim, však byla prokázána neporušenost krčního obratle a tím i nepravdivost fámy.. Zpráva o vyšetření je uložena v archivu v kostele sv. Mikuláše v Berlíně-Špandavě.", "section_level": 2}], "src_summary": "Adam hrabě ze Schwarzenbergu (německy \"Adam Graf von Schwarzenberg\", nebo též \"von Schwartzenberg\", 26. srpna 1583, Gimborn, Severní Porýní-Vestfálsko – 14. března 1641, Berlín-Špandava), byl vlivný poradce braniborského kurfiřta Jiřího Viléma. V letech 1625 až do své smrti roku 1641 byl velmistrem Braniborského bailiviku Johanitského řádu.", "tgt_summary": "Adam Graf von Schwar(t)zenberg (26 August 1583 – 14 March 1641) was a German official who advised George William, Elector of Brandenburg, during the Thirty Years' War and served as the Master of the \"Johanniterorden\", the Bailiwick of Brandenburg of the Order of Saint John (1625−41).", "id": 1079887}
{"src_title": "Alexandrina Pruská (1842–1906)", "tgt_title": "Princess Alexandrine of Prussia (1842–1906)", "src_document": [{"title": "Rodina a dětství.", "content": "Alexandrina (\"Addy\") se narodila jako nejmladší potomek pruského prince Albrechta a jeho manželky Marianny Oranžské. Byla pojmenovaná po své tetě (a pozdější tchyni) velkovévodkyni meklenbursko-schwerinské. Měla dva starší sourozence, sestru Šarlotu (dědičná princezna sasko-meiningenská) a bratra Albrechta. Její rodiče se 28. března 1849 rozvedli. Otec se v roce 1853 znovu oženil s jednou z dvorních dam, Rosalií von Rauch, která byla povýšena na hraběnku z Hohenau. Pár měl dva syny. Alexandrinina matka se také znovu morganaticky provdala za bývalého kočího, s nímž měla syna Johana van Rossum. Kvůli nepokojnému manželství rodičů byla Alexandrina osvojena svým bezdětným strýcem, králem Fridrichem Vilémem IV., a jeho manželkou, královnou Alžbětou Ludovikou Bavorskou. Ti ji vychovali a starali se o ni jako o vlastní.", "section_level": 1}, {"title": "Manželství.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Manželské vyhlídky.", "content": "Jako mladá žena byla Alexandrina možnou nevěstou pro Alberta Edwarda, prince z Walesu (budoucího britského krále Eduarda VII.), ale jeho sestrou, pruskou korunní princeznou Viktorií, nebyla považována ani za \"chytrou ani krásnou\". Princ se namísto toho oženil s Alexandrou Dánskou. Navzdory svému vyjádření měla princezna Viktorie pro Alexandrinu slabost, psala své matce, že je \"skvělá a zde velmi obdivovaná dívka\". Sňatek s Alexandrinou také obnášel finanční výhody; už od své matky měla milion dolarů. Proto se princezna Viktorie pokusila ji provdat za jiného britského příbuzného, prince Jiřího, vévodu z Cambridge. Tento sňatek se však neuskutečnil.", "section_level": 2}, {"title": "Svatba.", "content": "9. prosince 1865 se Alexandrina provdala za o mnoho let staršího bratrance Viléma Meklenbursko-Schwerinského (1827–1879), mladšího syna vévody Pavla Fridricha a Alexandrininy tety a jmenovkyně Alexandry Pruské. Manželství, které mělo zajistit budoucí finanční jistotu páru, rozhodně nebylo z lásky; Alexandrina během celého svatebního obřadu plakala. Korunní princezna Viktorie popsala svatbu své matceː Mimoto měl Vilém měl pověst opilce a zhýralce, takže bylo překvapivé, že hluboce zbožná a nedávno ovdovělá královna Alžběta dala k tomuto sňatku souhlas. Vilém byl vzhledem ke dvěma událostem zbaven svého velení v pruské armádě a krátce před svatbou požádal o ruku slavnou balerínu Marii Taglioniovou; proto byl obecně považován za \"černou ovci\" rodiny. Bez ohledu na to udělila královna svolení k sňatku a obdarovala Alexandrinu přepychovým oblečením a šperky. Další strýc, císař Vilém, jí daroval okázalý diamantový náhrdelník, zatímco matka Marianna náhrdelník ze sibiřských ametystů a smaragdový diadém.", "section_level": 2}, {"title": "Manželství a pozdější život.", "content": "Vilémův starší bratr Bedřich František už měl mnoho potomků ze tří manželství, a tak nebyla šance, aby se potomci Alexandriny a Viléma stali vládci velkovévodství. Během jejich manželství žil pár v Bellevue Palace v Berlíně. Manželství bylo nešťastné a Alexandrina se několikrát pokusila uniknout, jen aby byla donucena k návratu tlakem své tety a tchyně Alexandriny. Vilém se snažil zajistit si bezvýznamné velení v pruské armádě během prusko-francouzské války. Během války byl při explozi ošklivě zraněn, ale přežil. Zemřel 28. července 1879. Pár měl jednu dceruː Po manželově smrti zasvětila Alexandrina svůj život péči o dceru a na veřejnosti se objevovala jen málo. Alexandrina zemřela 26. března 1906 na zámku Marley u Postupimi v Braniborsku.", "section_level": 2}], "src_summary": "Alexandrina Pruská (\"Frederika Vilemína Luisa Alžběta Alexandrina;\" 1. února 1842, Berlín – 26. března 1906, Schloss Marley) se narodila do rodu Hohenzollernů jako dcera pruského prince Albrechta a jeho manželky Marianny Oranžské.", "tgt_summary": "Princess Frederica Wilhelmina Louise Elisabeth \"Alexandrine\" of Prussia (1 February 1842 – 26 March 1906) was a member of the House of Hohenzollern as the daughter of Prince Albert of Prussia and his wife Princess Marianne of the Netherlands.", "id": 1916334}
{"src_title": "Justinus Kerner", "tgt_title": "Justinus Kerner", "src_document": [{"title": "Život.", "content": "Pocházel z úřednické rodiny z Ludwigsburgu ve Württembersku. Po absolvování klasických škol v Ludwigsburgu a Maulbronnu vystudoval v letech 1804-1808 lékařství na Tübingenské univerzitě. Zde se seznámil s básníky Ludwigem Uhlandem a Gustavem Schwabem a společně s nimi se stal zakladatelem tzv. švábské romantické školy. Jako student ošetřoval Friedricha Hölderlina. Po skončení studia navštívil Hamburk, Berlín a Vídeň. Po návratu z cest se stal roku 1810 lékařem v Dürrmenroku, roku 1811 lázeňským doktorem ve Wildbaldu, roku 1812 praktickým lékařem ve Welzheimu, roku 1815 lékařem vrchního úřadu v Gaildorfu a roku 1818 ve Weinsbergu, kde žil do konce života. Roku 1851 částečně oslepl a vzdal se své lékařské praxe. Zemřel roku 1862 a byl pohřben na hřbitově ve Weinsbergu vedle své ženy, která zemřela v roce 1854. Jako lékař publikoval mezi lety 1817-1822 první přesné a plné popisy příznaků botulismu. Pod vlivem přírodovědce, lékaře a filosofa Gotthilfa Heinricha von Schuberta se zabýval spiritismem, okultismem a somnambulismem. V letech 1826-1829 vyšetřoval a léčil jasnovidku Friederike Hauffovou, známou jako vizionářka z Prévostu, o které napsal dokonce román. Jako spisovatel byl mluvčím tzv. švábské romantické školy a jeho dům ve Weinsbergu byl známým literárním centrem. Jeho počáteční lyrická tvorba se vyznačuje idylickou zpěvnou lidovostí. V jeho pozdější tvorbě jsou patrné náboženské, mystické a spiritalistiké prvky. Vynikl též jako autor balad čerpajících látky ze Švábska a německých dějin. Kromě toho psal i okultní a spiritistické spisy. Kerner byl rovněž průkopníkem tzv. kleksografie. což je grafická technika, kterou se vytvářejí obrazce skládáním listu obsahujícího inkoustové nebo barevné skvrny (interpretace těchtto obrazců se od roku 1890 využívá pro studium lidského podvědomí) a tyto obrazce vkládal do svých veršů.", "section_level": 1}], "src_summary": "Justinus Andreas Christian Kerner (18. září 1786, Ludwigsburg – 21. února 1862, Weinsberg) byl německý romantický básník, prozaik a lékař.", "tgt_summary": "Justinus Andreas Christian Kerner (18 September 1786, in Ludwigsburg, Baden-Württemberg, Germany – 21 February 1862, in Weinsberg, Baden-Württemberg) was a German poet, practicing physician, and medical writer. He gave the first detailed description of botulism.", "id": 1487800}
{"src_title": "Spolkové ministerstvo financí", "tgt_title": "Federal Ministry of Finance (Germany)", "src_document": [{"title": "Kompetence na Spolkové úrovni.", "content": "Hlavní kompetence ministerstva leží v oblasti daňové politiky, rozpočtové politiky (veřejných financí) a také evropské fiskální politiky. Mimo to vykonává ministerstvo také právní a odborný dohled nad následujícími vyššími spolkovými úřady: Do působnosti ministerstva spadá také Muzejní nadace pošty a telekomunikací (\"Museumsstiftung Post und Telekommunikation\"; MusStiftPT) Zástupci ministerstva financí působí v řídících a dozorčích orgánech řady subjektů, např. Commerzbank AG, Spolkové tiskárny (Bundesdruckerei GmbH) nebo Evropské investiční banky .", "section_level": 1}, {"title": "Sídlo.", "content": "Hlavním sídlem ministerstva je budova Detlev-Rohwedder-Haus v ulici Wilhelmstraße v Berlíně. Budova byla postavena v době národního socialismu v letech 1935-1936 podle plánů architekta Ernsta Sagebiela a od dokončení až do konce války v roce 1945 byla sídlem Říšského ministerstva letectví (Reichsluftfahrtministeriums). V roce 1949 zde zasedala Německá lidová rada (Deutschen Volksrats), která 7. října 1949 ve velkém sále vyhlásila ústavu a dala vzniknout Německé demokratické republice. Budova se stala provizorním parlamentem. Následně v komplexu sídlilo několik ministerstev, a proto byl nazýván Dům ministerstev. Budova je nyní pojmenována na počest zavražděného politika a manažera Detleva Karstena Rohweddera, který vedl Úřad pro správu privatizovaného majetku (Treuhandanstalt), jenž zde sídlil. Přesto je spíše známa jako ministerstvo letectví. Spolkové ministerstvo financí zde sídlí od roku 1999.", "section_level": 1}, {"title": "Role v evropské politice.", "content": "Na úrovni Evropské unie leží hlavní kompetence ministerstva ve sladění evropské hospodářské a měnové politiky s kroky Spolkové vlády. Vedle toho ministerstvo financí spolupůsobí při sestavování a kontrole unijního rozpočtu a je příslušné pro oblast regulace cel, daní a finančních služeb. Hlavním orgánem, v němž ministerstvo působí na evropské úrovni, je Rada Evropské unie pro hospodářské a finanční záležitosti. SRN zastupuje v radě Spolkový ministr financí. Rada zasedá cca 10 krát ročně. Ministři financí zemí EU se navíc setkávají také nejméně jednou za pololetí v zemi, která aktuálně Radě předsedá. V rámci ministerstva financí spadá vytváření evropské politiky mezi hlavní úkoly odd. E - Evropské politiky (Abteilung E Europapolitik). Pod ministerstvem financí je také umístěna Evropská informační kancelář, která je partnerem občanů při řešení otázek spojených s evropskými právními předpisy, programy financování EU a oblastmi politik EU, jakož je i ústředním zdrojem informací.", "section_level": 1}, {"title": "Evropské politické cíle.", "content": "Zásadními cíli ministerstva v oblasti evropské politiky je stabilizace eura a Evropské hospodářské a měnové unie. Pro dosažení těchto cílů se ministerstvo postavilo za provedení reformy finančních trhů v Evropě, k těsné koordinaci a dohledu nad finančními trhy v Evropě (Evropský semestr (cyklus koordinace hospodářských a fiskálních politik v rámci EU), reforma Paktu stability a růstu, Pakt euro plus, atd.), jakož i záchranným opatřením (Evropský stabilizační mechanismus, atd.). K tomu se ministerstvo financí, jako kompetentní orgán v rámci Spolkové vlády, zasazuje ve spolupráci s Evropským účetním dvorem, Evropskou komisí a s Evropským úřadem pro boj proti podvodům (OLAF) za řádné a efektivní využití evropských dotací.", "section_level": 2}, {"title": "Vedení ministerstva.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Spolkoví ministři od roku 1949.", "content": "Poté, co na protest proti politice zadlužování ostatních ministerstev rezignoval ministr Alex Möller, vedl v následujícím období ministerstvo financí nejprve ministr hospodářství Karl Schiller a po něm Helmut Schmidt, než bylo obnoveno původní rozdělení. Krátkodobě proběhlo toto sloučení již v minulosti, kdy v druhé vládě, kterou vedl Ludwig Erhard, rezignovali ministři FDP, vedl obě ministerstva Kurt Schmücker. Toto personální propojení skončilo o měsíc později sestavením velké koalice spolkovým kancléřem Kurtem Georgem Kiesingerem.", "section_level": 2}], "src_summary": "Spolkové ministerstvo financí (německy \"Bundesministerium der Finanzen\"; BMF) je nejvyšším spolkovým úřadem SRN. Hlavní sídlo má v Berlíně a druhé v Bonnu. Je podporováno vědeckou radou.", "tgt_summary": "The Federal Ministry of Finance (), abbreviated BMF, is the cabinet-level finance ministry of Germany, with its seat at the Detlev-Rohwedder-Haus in Berlin and a secondary office in Bonn. The current Federal Minister of Finance is Olaf Scholz (SPD).", "id": 1047086}
{"src_title": "Hery Rajaonarimampianina", "tgt_title": "Hery Rajaonarimampianina", "src_document": [{"title": "Mládí a politická kariéra.", "content": "V roce 1982 získal magisterský titul v oboru společenských věd na univerzitě Antananarivo. Poté odešel do Kanady, kde v roce 1986 absolvoval postgraduální studium účetnictví na Univerzitě Université du Québec v Trois-Rivières. V roce 1991 získal profesní osvědčení od Asociace certifikovaných účetních. Po návratu do vlasti byl od roku 1991 do roku 1995 ředitelem Národního ústavu pro účetnictví a podnikovou správu. Přednášel také na univerzitě v Antananarive a na univerzitě ve městě Metz ve Francii. V roce 1995 založil vlastní podnik, založil soukromou účetní firmu v Antananarivě. V roce 2003 se stal místopředsedou Nejvyšší rady účetních v Madagaskaru. V roce 2009 po převratu na Madagaskaru a odvolání prezidenta Marca Ravalomananu z moci převzal funkci ministra financí a rozpočtu v nové vládě, kterou jmenoval Andry Rajoelina. V roce 2013 založil vlastní politickou stranu Hera Vaovao hoan'i Madagasikara (New Forces Madagaskar) a byl jedním z kandidátů v prezidentských volbách, jejichž cílem bylo ukončit aktivní politickou krizi od roku 2009. Byl jedním z hlavních favoritů, kteří získali podporu od vládnoucího prezidenta Rajoelina, který se podobně jako bývalý prezident Marc Ravalomanana neúčastnil voleb. Během volební kampaně oznámil změny ve vzdělávacím systému, opatření na zlepšení zemědělské infrastruktury, snížení míry nezaměstnanosti a posílení mechanismů demokracie. V prvním kole hlasování 25. října 2013 na druhém místě s 15,85% hlasů, ztrácí jen Jean-Jouisem Robinson , kandidát podporovaný příznivců Ravalomanana, který získal 21,16% hlasů. Ve druhém kole hlasování 20. prosince 2013 zvítězil proti Robinsonovi a získal 53,5% hlasů. Robinson si však stěžoval na výsledky druhého kola volebnímu soudu a poukazuje na téměř 300 případů volebních podvodů. Mezinárodní pozorovatelé, včetně volební mise Evropské unie, chválili však průběh jak prvního, tak druhého kola voleb, avšak věnovali pozornost ojedinělým případům nesrovnalostí a zdůraznili potřebu dalšího posílení demokracie. Nicméně považovali celý volební proces za svobodný a spravedlivý. 17. ledna 2014 volební soud oficiálně potvrdil volební vítězství Rajaonarimampianina. Slavnostní inaugurace nového prezidenta proběhla 25. ledna 2014 na stadionu Stade Municipal de Mahamasina. Tím, že přísahu Rajaonarimampianina vyzvala politické oponenty k udržení jednoty a pomoci v činnostech pro rozvoj státu. Několik hodin po obřadu se na jedné z nedalekých autobusových zastávek objevila exploze granátu, což vedlo ke smrti dvouletého dítěte a 37 zraněných. Prezident poté, co navštívil zraněné v nemocnici, odsoudil použití jakékoliv formy násilí a oznámil, že je odpovědný. Dne 26. května 2015 hlasoval Madagaskarský parlament o odvolání prezidenta z úřadu kvůli \"údajnému ústavnímu porušení a všeobecné neschopnosti\". Ústavní soud zamítl návrh na základě důvodů, že obvinění byla neopodstatněná a poté nepřípustná. Dne 7. září 2018 odstoupil Rajaonarimampianina z funkce prezidenta, aby se zúčastnil prezidentských voleb naplánovaných na listopad. Podle madagaskarské ústavy musí kandidáti odstoupit nejméně 60 dní dříve, aby byli způsobilí k opětovnému výběru. V posledním oficiálním dni svého funkčního období jmenoval Rajaonarimampianina nové armádní generály a jmenoval nové velvyslankyně do Číny a Ruska. Povinnosti prezidenta dočasně převzal předseda senátu Rivo Rakotovao .", "section_level": 1}], "src_summary": "Hery Martial Rajaonarimampianina Rakotoarimanana (* 6. listopadu 1958 Antananarivo, Madagaskar) je madagaskarský politik a od roku 2014 do 2018 byl také 5. prezident Madagaskaru. Dne 7. září 2018 odstoupil Rajaonarimampianina z funkce prezidenta, aby se zúčastnil prezidentských voleb naplánovaných na listopad 2018.", "tgt_summary": "Hery Martial Rajaonarimampianina Rakotoarimanana (; ; born November 6, 1958) is a Malagasy politician who was President of Madagascar from January 2014 to September 2018, resigning to run for re-election. Previously he served as Minister of Finance under President Andry Rajoelina, and he was the Rajoelina political movement's candidate in the 2013 presidential election. He won the vote in a second round, defeating Jean-Louis Robinson, the candidate of Marc Ravalomanana's party. Once he was elected, Rajaonarimampianina held the world record of the head of state with the longest name (44 characters) as well as family name (19 characters).", "id": 1247031}
{"src_title": "Laurentien Nizozemská", "tgt_title": "Princess Laurentien of the Netherlands", "src_document": [{"title": "Rodina a studium.", "content": "Petra Laurentien Brinkhorst se narodila 25. května 1966 v Leidenu jako dcera bývalého ministra hospodářství Laurense Jana Brinkhorsta a Jantien Brinkhorst-Heringa. Má bratra. Známá je spíše pod svým prostředním jménem Laurentien, které je sloučeninou křestních jmen rodičů. Princezna Laurentien začala chodit na základní školu v Groningenu. Pak se rodina přestěhovala do Haagu, kde základní vzdělání dokončila. Čtyři roky strávila na gymnáziu Christelijk Gymnasium Sorghvliet a rok na lyceu Eerste Vrijzinnige Christelijk v Haagu. V roce 1984 prošla bakalářskou zkouškou na francouzském lyceu v Tokiu. Tou dobou její otec pracoval v Japonsku jako trvalý vyslanec Evropské unie. Princezna Laurentien studovala historii na Rijksuniversiteit Groningen, kde přijala propedeutiku. Poté studovala na univerzitě Queen Mary v Londýně, kde v roce 1989 obdržela titul Bachelor of Arts z politologie a následně studovala na kalifornské univerzitě v Berkeley, kde v roce 1991 získala magisterský titul ze žurnalistiky.", "section_level": 1}, {"title": "Zájmy a aktivity.", "content": "Princezna Laurentien má dlouhý záznam v boji proti negramotnosti v Nizozemsku, která je nyní podceňovaným problémem. V roce 2009 byla organizací UNESCO označena za zvláštního vyslance \"vývoje gramotnosti\" za její \"věrnost vzdělání a hluboké věnování se ideálům a cílům organizace\". V roce 2010 byla spolu příjemcem \"The Major Bosshardt Prize\" za svou práci v boji s negramotností.", "section_level": 1}, {"title": "Manželství a potomci.", "content": "Zasnoubení prince Constantijna s Laurentien Brinkhorst bylo oznámeno 16. prosince 2000. Občanský sňatek provedl Wim Deetman, starosta Haagu, v Oude Raadzaal, Javastraat, Haagu, 17. května 2001. Církevní sňatek se konal 19. května 2001 v Grote Kerk, Den Haag pod vedením reverenda Carela ter Lindena. Princezna Laurentien má s princem Constantijnem tři dětiː Eloise (2002), Klause-Kazimíra (2004) a Leonore (2006).", "section_level": 1}, {"title": "Tituly, oslovení a vyznamenání.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Tituly a oslovení.", "content": "Plný titul a oslovení princezny Laurentien zníː \"Její královská Výsost\" princezna Petra Laurentien Nizozemská, princezna oranžsko-nasavská, paní van Amsberg. Laurentien nebyla právně uznána princeznou, ale zvyk povoluje manželce užívat manželův titul. Všechny děti z manželství drží titul hrabě nebo hraběnka z Orange-Nassau a \"Jonkheer\" nebo \"Jonkvrouw van Amsberg\". Královským výnosem z 15. ledna 2003 č. 36 byla princezně Laurentien přiznána její vlastní osobní standarta.", "section_level": 2}], "src_summary": "Laurentien Nizozemská (* \"Petra Laurentien Brinkhorst;\" 25. května 1966 Leiden, Jižní Holandsko) je manželkou nizozemského prince Constantijna a švagrovou krále Viléma Alexandra Nizozemského a královny Máximy.", "tgt_summary": "Princess Laurentien of the Netherlands (née \"Petra Laurentien Brinkhorst\"; born 25 May 1966) is the wife of Prince Constantijn and sister-in-law of King Willem-Alexander and Queen Máxima.", "id": 469105}
{"src_title": "Borovice smolná", "tgt_title": "Pinus resinosa", "src_document": [{"title": "Rozšíření.", "content": "Původní domovský areál zahrnuje v USA státy Connecticut, Illinois, Maine, Massachusetts, Michigan, Minnesotu, New Hampshire, New Jersey, New York, Pensylvánii, Vermont, Wisconsin, Západní Virginii a v Kanadě Manitobu, Nový Brunšvik, Newfoundland, Nové Skotsko, Ontario a Québec. Vyskytuje se v úzkém pásu dlouhém asi 2400 km a širokém 800 km, převážně v nadmořské výšce od 200 do 450 m, jen místy v Appalačských horách vystupuje do výšky 1300 m n. m. V podmínkách střední Evropy je zcela mrazuvzdorná, přesto se v České republice téměř nevysazuje.", "section_level": 1}, {"title": "Ekologie.", "content": "Borovice smolná se vyskytuje na území zaledněném v pozdním pleistocénu (řádově před 100 000 lety). Je to oblast s teplými a vlhkými léty, chladnými zimami s nízkými až středními srážkami, průměrně tam ročně naprší od 500 do 1000 mm, místy trvá sucho i déle než 30 dnů. Průměrná teplota v nejteplejším měsíci, červenci, se pohybuje od 16 do 21 °C a v nejchladnějším, v únoru, od -18 do -4 °C. Bezmrazé období trvá od 80 do 160 dnů, někde jen 40 dnů. Severní hranice výskytu přibližně kopíruje průměrnou roční izotermu +2 °C. Původní výskyt je omezen převážně na písčité, málo úrodné půdy. Roste na stanovištích suchých i na vlhkých, ne však trvale zamokřených. Vyskytuje se na kyselých půdách, které mnohdy překrývají vápnitá podloží. Jen sporadicky se objevuje na půdách těžkých, potřebuje provzdušněnou zeminu se spodní vodou 1 až 3 metry pod povrchem. Její porosty se nejčastěji nalézají rovinatých nebo mírně zvlněných pláních sousedících s jezery a bažinami, řidčeji na horských svazích a kopcích. Požaduje co nejvíce osluněné stanoviště. Jsou lokality, kde jsou 50leté stromy vysoké jen 14 m a jiné s výškou stromů 23 m. Vytváří jak čisté porosty, tak roste společně s borovicí Banksovou, borovicí vejmutovkou, borovicí tuhou, borovicí virginskou, borovicí pichlavou, jedlovcem kanadským, smrkem sivým, smrkem červeným a zeravem západním. Z listnatých stromů se často sdružuje s javorem cukrovým, lípou americkou, břízou papírovitou, břízou žlutou, břízou tuhou, dubem červeným, dubem bílým a břestovcem západním. Její početní stav se po silné těžbě v minulých stoletích pomalu zotavuje a dle IUCN má stoupající trend. Velkým nebezpečím jsou požáry, které nejčastěji zničí stromy nižší než 10 m, vyšší jsou starší a obvykle již mají hrubou, ohni odolnou kůru.", "section_level": 1}, {"title": "Popis.", "content": "Strom dorůstá do průměrné výšky 20 až 30 m a jeho rovný kmen mívá ve spodní části průměr 1 m. Koruna je štíhlá a světle červenohnědá kůra kmene je šupinatě zvrásněná do nepravidelných plošek. Hlavní větve směřují šikmo vzhůru a z nich odbočující štíhlé větvičky mívají v mládí barvu červenohnědou, s věkem ale tmavnou. Jehlice vyrůstají společně po dvou v jedné pochvě, jsou rovné a slabě zkroucené, tmavě žlutozelené, po obvodu jemně pilovité a na vrcholu špičaté. Kořenový systém je značně široký, ale jen mírně hluboký, v píscích širší než v hlínách. Boční kořeny bývají delší, než je výška stromu. Hlavní kořen obvykle odumře, pokud je ve vodou nasycené zemině déle než tři měsíce. Někdy kořeny jednotlivých stromů spolu v zemi srůstají, jsou známé případy srůstu kořenů šesti jedinců. Borovice smolná je jednodomá dřevina se samčími i samičími šišticemi na jednom stromě. Pupeny šištic se objevují prvým rokem již v červnu až srpnu, samčí v horní třetině koruny, samičí ve střední třetině. Semena dozrávají a vypadávají druhým rokem po opylení, šišky jsou před otevřením téměř přisedlé, až 6 cm velké a široce vejčité, světle červenohnědé a po otevření kulovité. Semena velká 4 mm mají vejčitý tvar, hnědou barvu a blanité křídlo do 2 cm.", "section_level": 1}, {"title": "Reprodukce.", "content": "K opylení větrem dochází na rozmezí června a července následujícího roku, kdy jsou fialové samčí šištice dlouhé 20 mm a samičí asi 4 mm. Samčí šištice po vyprášení pylu opadají, samičí po opylení do konce roku povyrostou na délku 10 až 15 mm. Až v dalším vegetačním období dochází ke zrání vajíček a samičí šištice se zvětšují na 40 až 60 mm, jejich šupiny tvrdnou a semena postupně dozrávají. Vysemeňování zralých semen ze šišek probíhá po celou zimu a pokračuje do počátku léta následujícího roku, chladné a vlhké počasí zrání prodlužuje. Největší a nejživotaschopnější semena vypadnou mezi prvními. Prázdné šišky opadají téhož roku, nebo za dva či tři roky. Tvorba semen obvykle začíná mezi 15 až 25 rokem u řídce rostoucích stromů a 50 až 60 lety v hustých uzavřených porostech, nejvíce semen produkují jedinci ve věku 50 až 150 let. Na počátku procesu mívá samičí šištice průměrně 60 až 90 vajíček, z kterých jen polovina má šanci dospět v semena. Šišky u vrcholu koruny a na hlavních větvích produkují více semen než v dolní části koruny a na bočních větvích. V hustém porostu mívá šišky jen 20 % stromů, průměr je 10 šišek na strom. V polootevřeném porostu (stromy rostou od sebe na vzdálenost poloviny výšky) má silný strom 400 a strom ve zcela otevřeném porostu až 750 šišek. Semena jsou světle hnědá, lehká a počítá se průměrně s 120 000 ks do 1 kilogramu. Semena mohou být větrem zanášena do vzdálenosti až 270 m, nejčastější reálná vzdálenost (měřená podle vyrůstajících semenáčů) však bývá v průměru jen 12 m. Při dostatečné vlhkosti půdy a teplotě od 20 do 30 °C klíčí semena brzy po vypadání, za sucha jsou schopná si počkat v půdě jeden až tři roky na dostatek vláhy. Mladé rostliny rostou velmi pomalu, semenáče za první rok povyrostou jen asi 3 cm; do výše 1,5 m dorostou za 5 až 10 let a přesazené sazenice dokonce až za 15 let. Ve starším věku dlouhodobě za rok přirůstají 30 až 50 cm. Vegetativně se borovice smolná v přírodě nerozmnožuje, pokusné jarní roubování na různé podnože nebývá úspěšné.", "section_level": 1}, {"title": "Význam.", "content": "Dřevo má jádro zlatožluté či světle načervenalé a na vzduchu rudne, běl krémovou až bledě žlutou. Hustota dřeva je 550 kg/m³ a tvrdost 2,5 N. Je středně odolné proti hnilobě, dá se dobře ošetřit konzervačními látkami a pak je ho možno používat ve venkovních aplikacích. Lze dobře opracovávat ručními nástroji, vysoký obsah pryskyřice někdy způsobuje špatnou přilnavost barvy. Při opracovávání má typický živicovitý zápach, způsobuje alergické kožní reakce nebo symptomy podobné astmatu. Borovice smolná je pěstována převážně pro dřevo používané hlavně na řezivo, stožáry, piloty, železniční pražce, sloupky a různé bedny, vyrábí se z něj buničina pro papír a je vhodné i na palivo. Vysazuje se také jako zábrana proti šíření písků, jako větrolam a pěstuje se i pro vánoční stromky. Okolo silnic jsou sázeny úzké pásy na ochranu před závějemi a na písčitých půdách pruhy o třech až osmi řadách pro snížení eroze půdy způsobované větrem.", "section_level": 1}], "src_summary": "Borovice smolná (\"Pinus resinosa\") je jeden z nejčastěji se vyskytujících jehličnatých stromů v oblasti Velkých jezer a řeky svatého Vavřince na pomezí mezi Spojenými státy americkými a Kanadou. Je to středně velký, 20 až 30 m vysoký strom s rovným kmenem až metr tlustým a v dané oblasti je považována za nejdůležitější dřevinu. Ve státě Minnesota byla zvolena státním stromem.", "tgt_summary": "Pinus resinosa, known as red pine or Norway pine, is a pine native to North America. It occurs from Newfoundland west to Manitoba, and south to Pennsylvania, with several smaller, disjunct populations occurring in the Appalachian Mountains in Virginia and West Virginia, as well as a few small pockets in extreme northern New Jersey and northern Illinois. The red pine is the state tree of Minnesota. In Minnesota the use of the name \"Norway\" may stem from early Scandinavian immigrants who likened the red pines to forests back home.", "id": 1262913}
{"src_title": "Dorothy Thompsonová", "tgt_title": "Dorothy Thompson", "src_document": [{"title": "Život.", "content": "Dorothy Thompsonová se narodila v Lancasteru ve státě New York v roce 1893, jako jedno z dětí Petera a Margaret (Grierson) Thompsonových. Jejími sourozenci byli Peter Willard Thompson a Margaret Thompsonová. Matka zemřela když bylo Dorothy sedm let v dubnu April 1901 a tak musel otec, britský metodistický kazatel, vychovávat děti sám. Otec se znovu oženil, ale Dorothy se s jeho novou ženou Elizabeth Abbott Thompsonovou nesžila. V roce 1908 poslal otec Dorothy do Chicaga ke svým sestrám. Zde Dorothy dva roky navštěvovala „Lewisův institut“, poté pokračovala na Syracuse University. Zde studovala politiku a ekonomii, studium úspěšně zakončila s titulem bakaláře umění v roce 1914.", "section_level": 1}, {"title": "Kariéra.", "content": "Thompsonová, na rozdíl od mnoha žen tehdejší doby vzdělaná, považovala za svou společenskou povinnost bojovat za volební právo žen ve Spojených státech. Krátce po promoci se přestěhovala do Buffalla a zapojila se do kampaně. Pracovala zde až do roku 1920, kdy odešla do Evropy, aby se věnovala své novinářské kariéře. Zajímala se o rané sionistické hnutí. Zlom v její kariéře nastal po návštěvě Irska v roce 1920, kde jí poskytl interview Terence MacSwiney, jeden z hlavních vůdců Sinn Féin. Šlo o poslední interview, které MacSwiney poskytl před svým zatčením a smrtí. Slávu jí přinesl také rozhovor s císařovnou Zitou, manželkou císaře Karla I. V roce 1928 navštívila Dorothy Sovětský svaz, výsledkem byla kniha s názvem „Nové Rusko“ (\"„The New Russia“\"), popisující kromě jiného také potlačování náboženství, cenzuru a všemocnou tajnou policii OGPU, která „stojí nad zákony“. V meziválečném období pokračovala Thompsonová jako nezávislý korespondent pro noviny \"Philadelphia Public Ledger\" a \"The New York Evening Post\" ve Vídni. Zde se setkala s novináři jako byli John Gunther a G.E.R. Gedye, s nimiž také spolupracovala. V roce 1924 byla povolána do Berlína, kde zažila období vzestupu nacistické strany. V krátké době se seznámila se známými umělci a intelektuály, včetně Ödöna von Horvátha, Thomase Manna, Bertolta Brechta, Stefana Zweiga a Fritz Kortnera. Brzy se stala blízkou přítelkyní Carla Zuckmayera. V Americe jí přinesly úspěch i známost interview s osobnostmi jako byli Gustav Stresemann, Aristide Briand, G. V. Čičerin či L. V. Trockij nebo Mustafa Kemal Atatürk. Exkluzivní rozhovory pořídila také se Sigmundem Freudem a Richardem Straussem. V roce 1925 se stala vedoucí středoevropské pobočky filadelfských novin \"Public Ledger\". Odtud odešla v roce 1927 a krátce nato ji list New York Post jmenoval šéfem své německé pobočky v Berlíně. Během pracovního pobytu v Mnichově se Thompsonová poprvé v roce 1931 setkala a hovořila s Hitlerem. Interiew s ním vedla také na jaře 1932 v hotelu Kaiserhof v Berlíně. Rozhovory byly základem pro její knihu \"I Saw Hitler!\", v níž psala o nebezpečí vítězství nacismu v Německu. Kniha byla německými úřady považována za urážlivou, obsahovala totiž kromě jejího nelichotivého názoru na Hitlera také popis pronásledování lidí židovského původu nebo německých koncentračních táborů. V roce 1933 žila Dorothy Thompsonová v lesbickém vztahu společně s německo-maďarskou spisovatelkou a sochařkou Christou Winsloe. 25. srpna 1934 musela Německo opustit do 24 hodin, byla vyhoštěna jako první novinář s americkým občanstvím. Christa Winsloe ji do Spojených států doprovázela. Od té doby Dorothy na Hitlera a jeho režim upozorňovala na veřejných přednáškách a v rozhlase. Přátelství s Eleanor Rooseveltovou mělo vliv na uzákonění naturalizace německých emigrantů jako byli Fritz Kortner, Thomas Mann či Carl Zuckmayer ve Spojených státech. V roce 1939 ji časopis Time vyhodnotil jako druhou nejvlivnější ženu v Americe po Eleanor Rooseveltové. Ve třicátých letech 20. století byla jednou ze dvou rozhlasových politických komentátorek v USA. Druhou byla Kathryn Cravensová v CBS. V roce 1936 začala Dorothy Thompsonová psát pro \"New York Tribune\" sloupek „On the Record“. Ten byl čten více než 10 miliony čtenářů a přebírán dalšími 170 novinami. V letech 1937 až 1961 psala také každý měsíc sloupky pro \"Ladies' Home Journal\"; její náměty zde byly vzdáleny politice, zaměřovala se na zahradničení, výchovu dětí, umění či další pro ženy zajímavá témata. V roce 1938 v rozhlasovém pořadu na stanici NBC v pořadu sledovaném pěti miliony posluchačů vedla obrannou řeč na podporu německo-polského imigranta Herschela Grynzspana, který zavraždil úředníka německého velvyslanectví v Paříži, Ernsta vom Ratha. Tato událost byla nacisty propagandisticky využita jako záminka ke Křišťálové noci. Rozhlasové vysílání Thompsonové vedlo k vlně sympatií s mladým atentátníkem. \"Journalists' Defense Fund\" vybral na jeho podporu více než 40 000 dolarů, což umožnilo zajistit Grynzspanovi jako obhájce známého advokáta Vincenta de Moro-Giafferi. Po zveřejnění Runcimanovy zprávy 28. září upozornila Dorothy Thompsonová na její vnitřní nekonzistenci, přičemž ji označila za \"„nelogickou“\". Vyjádřila též podezření, že zpráva byla \"„zhotovena na objednávku tak, aby odpovídala dohodě“\" dosažené mezi Hitlerem a Chamberlainem v Berchtesgadenu a že je \"„dílem propagandy“\". Dorothy Thompsonová dlouhodobě kritizovala americkou politiku izolacionismu a byla zastáncem liberálnější americké přistěhovalecké politiky. V srpnu 1939 kritizovala pakt Ribbentrop-Molotov, odsoudila invazi Rudé armády do východního Polska, která započala 17. září 1939. Byla i kritičkou stalinského Ruska. Během druhé světové války se její příspěvky téměř denně objevovaly v přibližně 150 novinách. Po válce kritizovala Norimberské procesy: měla silné výhrady k tomu, že pouze jedna strana poskytuje zároveň soudce, žalobce i vykonavatele rozsudků. V roce 1946 přednesla Dorothy Thompsonová před Radou bezpečnosti Organizace spojených národů proslov ve všech žen a matek celého světa. V něm obvinila Harry S. Trumana, Winstona Churchilla i Stalina ze lži, že „muži a synové (všech žen) padli, aby na světě zavládl věčný mír“. Tato řeč se stala základní ideou vzniku organizace \"World Organization of Mothers of all Nations\" (zkratka: \"W.O.M.A.N.\", doslova „Světová organizace matek všech národů“), která vznikla v témže roce na podnět Dorothy Thompsonové v New Yorku. V letech 1949 až 1952 byla místopředsedkyní „Amerického výboru pro vyšetřování katyňského masakru“ (\"American Committee for the Investigation of the Katyn Massacre\"), zde přehodnotila svůj názor z roku 1943, že šlo o „nacistický falzifikát“.", "section_level": 2}, {"title": "Osobní život.", "content": "Thompsonová byla třikrát vdaná. Prvním manželem se v roce 1923 stal maďarský spisovatel Joseph Bard; pár se rozvedl v roce 1927. Druhým manželem se v roce 1928 stal spisovatel Sinclair Lewis, nositel Nobelovy ceny za literaturu za rok 1930. Manželé pro společný život zakoupili dům ve Vermontu. V roce 1930 se jim narodil syn Michael Lewis. K rozvodu došlo v roce 1942. Třetím manželem se stal v roce 1945 český umělec Maxim Kopf, s nímž žila Dorothy až do jeho smrti v roce 1958. Dorothy Thompsonová zemřela 30. ledna 1961 na srdeční selhání ve věku 67 let v Lisabonu, kde byla navštívit rodinu svého syna Michaela. Pohřbena je na městském hřbitově v Barnardu ve Vermontu.", "section_level": 2}], "src_summary": "Dorothy Celene Thompsonová (9. července 1893 Lancaster, New York – 30. ledna 1961 Lisabon, Portugalsko) byla americká spisovatelka a novinářka, bojovnice za ženská práva. Jako zahraniční korespondentka pracovala pro New York Tribune, rozhlasovou stanici NBC a mnoho dalších. Dorothy Thompsonová je nazývána „první dámou americké žurnalistiky.“", "tgt_summary": "Dorothy Celene Thompson (July 9, 1893 – January 30, 1961) was an American journalist and radio broadcaster, who in 1939 was recognized by \"Time\" magazine as being equal in influence to Eleanor Roosevelt. She is notable as the first American journalist to be expelled from Nazi Germany in 1934 and as one of the few women news commentators on radio during the 1930s. She is regarded by some as the \"First Lady of American Journalism\".", "id": 1469836}
{"src_title": "Tresco (ostrov)", "tgt_title": "Tresco, Isles of Scilly", "src_document": [{"title": "Název ostrova.", "content": "Několikrát se měnil. V roce 1193, kdy papež Celestýn III. dal ostrov opatu Tavistockého kláštera, byl známý jako Ostrov sv. Mikuláše (\"St. Nicholas's island\"), v roce 1305 nesl název \"Trescau\" (\"Farma bezových stromů\"). Do roku 1540 se změnil v \"Iniscaw\" (\"Ostrov bezových stromů\"). V roce 1814 se uváděl pod jménem \"Trescaw\".", "section_level": 1}, {"title": "Dějiny.", "content": "V raných dějinách jednu skupinu ostrovů vlastnili poustevníci. Král Jindŕich I. ho dal Tavistockému opatství. V roce 1233 se převor Alan z Cornwallu stal v tomto klášteře opatem. Převorství bylo zrušeno spolu s dalšími kláštery v první polovině 16. století.", "section_level": 1}, {"title": "Popis ostrova.", "content": "Povrch ostrova je rozmanitý, nacházejí se tu členité žulové skály, na severním pobřeží vřesoviště a na východě a jihu pláže tvořené převážně vápenatými schránkami mořských živočichů. Různorodost krajiny a geomorfologie je částečně důsledkem působení ledovce během poslední doby ledové, který tam zanechal nánosy kamení.", "section_level": 1}, {"title": "Botanická zahrada Tresco Abbey Gardens.", "content": "Na jihu ostrova je subtropická botanická zahrada nazvaná Tresco Abbey Gardens s tisíci exotických rostlin z více než 80 zemí, z nichž mnohé by na pevnině nepřežily, ale subtropické podnebí ostrova Tresco jim víc než vyhovuje: pěstují tam například sukulenty, palmy, rostliny z rodu protea, strelície nebo pelargonie. Teplejší a sušší, výše položené terasy vyhovují rostlinám z jihu Afriky a z Austrálie; na níže položených se daří rostlinám z Nového Zélandu a Jižní Ameriky. Zahradu založil v 19. století britský politik Augustus Smith jako soukromou zahradu v sousedství benediktinského kláštera z roku 964. Návštěvníci zahrady mohou zhlédnout také sbírku ozdobných přídí lodí, které u ostrovů Scilly ztroskotaly v posledních více než dvou stech letech.", "section_level": 2}, {"title": "Divoká příroda a ekologie.", "content": "Ostrov Tresco mezi ostatními ostrovy Scilly vyniká různorodostí: jsou tu větrná vřesoviště, ale i závětrná místa s cibulovinami, mokřiny a jezera, písečné pláže s dunami. V letech 1971 a 1976 zde byla zřízena tři místa zvláštního vědeckého zájmu (SSSI): Castle Down kvůli vřesovišti, lišejníkům, hnízdišti rybáka obecného (\"Sterna hirundo\") a geologii. Great Pool má největší sladkovodní plochu na ostrovech, hnízdí tam ptáci a zastavují se tam ptáci tažní. Pentle Bay je význačný přechodem z písečné duny k vřesovišti bohatému na lišejníky.", "section_level": 1}, {"title": "Veverky.", "content": "V říjnu 2012 bylo na ostrov helikoptérou dopraveno šest veverek obecných (Sciurus vulgaris) (5 samců, 1 samice). Přežily jen dvě, ale v září 2013 jich bylo vypuštěno dvacet poblíž Abbey Gardens. Tresco je pro tento ohrožený druh pokládáno za bezpečné útočiště, protože tam nejsou dravci (například lišky) ani veverky šedé, které přenášejí virové onemocnění veverek.", "section_level": 2}, {"title": "Tažní ptáci.", "content": "K mnoha, kteří zde byli poprvé v Británii pozorováni, patří: lelek sokolí (\"Chordeiles minor\"), kukačka černozobá (\"Coccyzus erythrophthalmus\"), lesňáček lišejníkový (\"Setophaga americana\"), jespák aljašský (\"Calidris mauri\") či datel rudohrdlý (\"Sphyrapicus varius\").", "section_level": 2}, {"title": "Lidská sídla.", "content": "Lidé bydlí v centrální části ostrova ve vesnici Nový Grimsby a Starý Grimsby, kde mají obchod se smíšeným zbožím, který poskytuje i poštovní služby, galerii, síň, hospodu a dvě kavárny. Na sever od Nového Grimsby je Hrad krále Karla a Cromwellův hrad. Hrad krále Karla byl postaven v letech 1550–1554, okupován za občanské války a později částečně zbořen kvůli materiálu pro stavbu Cromwellova hradu, věže na pobřeží z let 1651–1652.", "section_level": 1}, {"title": "Anglikánský kostel.", "content": "Na ostrově se nachází farní kostel sv. Mikuláše, patrona námořníků, cestovatelů, dětí a obchodníků, postavený mezi 1878–1879.", "section_level": 1}, {"title": "Obyvatelstvo.", "content": "Toto jsou údaje pouze o obyvatelích, kteří na ostrově bydlí trvale.", "section_level": 1}, {"title": "Hospodářství.", "content": "Na rozdíl od ostatních ostrovů souostroví Scilly Tresco žije převážně z turistického ruchu a prakticky všechna pracovní místa s ním souvisí.", "section_level": 1}, {"title": "Doprava.", "content": "Na ostrově nejezdí auta. Pohybovat se lze pěšky po husté síti stezek a silnic nebo na kole, které si lze půjčit. Z heliportu a od přístavišť vozí návštěvníky traktory s přívěsem. Pro hendikepované jsou k dispozici golfové vozíky. Spojení s ostatními obydlenými ostrovy a případné okružní plavby zajišťují lodě.", "section_level": 1}, {"title": "Sport.", "content": "Od roku 2001 do 2009 na ostrově pořádali maraton na pomoc pacientům s cystickou fibrózou. Trať tvořilo 7 a půl kola kolem ostrova. Běh se vždy konal ve stejný den jako maraton v Londýně. Mezi vítěze patřili Dara O'Kearneyová a Bob Brown. Maraton byl vystřídán triatlonem kategorie Sprint Triatlon. Je to každoročně největší sportovní událost na ostrově, která pomáhá Červenému kříži. Kombinuje se tu plavání, jízda na kole a běh. Na ostrově se lze věnovat různým vodním sportům a rybaření.", "section_level": 1}], "src_summary": "Tresco neboli Enys Skaw (v kornštině \"Ostrov bezů\") je druhý největší ostrov souostroví Scilly, nejjižnější části Britských ostrovů. Scilly leží v Atlantském oceánu asi 45 km na jihozápad od mysu Land's End v anglickém ceremoniálním hrabství Cornwall, ke kterému historicky patří. Ve Spojeném království tvoří specifickou jednotku (unitary authority), spravovanou Radou ostrovů Scilly (\"Council of the Isles of Scilly\"). Ostrov Tresco se rozkládá na ploše 297 hektarů, je dlouhý přibližně 3,5 km a široký 1,75 km. Je v soukromém vlastnictví.", "tgt_summary": "Tresco (, meaning \"island of elder-trees\") is the second-biggest island of the Isles of Scilly in Cornwall, England. It is in size, measuring about by .", "id": 317113}
{"src_title": "João Lourenço", "tgt_title": "João Lourenço", "src_document": [{"title": "Mládí a politická kariéra.", "content": "Již v mládí se Lourenço připojil k dnešní vládnoucí straně MPLA, která bojovala za nezávislost na portugalských kolonií, která skončila v roce 1975 a byla podporována Sovětským svazem. V roce 1978 Lourenço odcestoval do Sovětského svazu a studoval na Leninské vyšší akademii, kde pokračoval ve vojenském výcviku a dokončil magisterský titul v historických vědách. V roce 1982 se vrátil zpátky do Angoly, kde se stal generálem dělostřelectva a šel do politiky. V roce 1984 byl jmenován guvernérem provincie Moxico a pokračoval v růstu v řadách vládnoucí strany. Pracoval také jako provinční komisař provincie Moxico pro MPLA, předseda Regionální vojenské rady 3. vojenské politické oblasti, první tajemník MPLA a provinční komisař provincie Benguela. Byl také předsedou parlamentní strany MPLA v Národním shromáždění v letech 1993 až 1998. Na stranickém kongresu byl 12. prosince 1998 zvolen za generálního tajemníka MPLA. Jeho volba byla spojena s prospěchem prezidenta Josého Eduarda dos Santose a předpokládalo se, že Lourenço by mohl být potenciálně dlouhodobě generálním tajemníkem. Nicméně poté, co dos Santos řekl v roce 2001, že nebude usilovat o opětovné zvolení prezidentem, Lourenço otevřeně vyjádřil svůj zájem stát se kandidátem MPLA na prezidenta a tím poškodil jeho postavení s dos Santosem. José Eduardo dos Santos zřejmě neměl žádný skutečný úmysl vystoupit z úřadu, ale snažil se odhalit politické soupeře. Juilão Mateus Paulo byl zvolen jako generální tajemník MPLA na kongresu v prosinci 2003 a Lourenço byl prvním místopředsedou národního shromáždění v letech 2003 až 2014. V dubnu 2014 byl jmenován ministrem obrany a v srpnu roku 2016 byl jmenován místopředsedou MPLA. Na konci prosince 2016 byl nominován jako kandidát MPLA na prezidenta. V prezidentských volbách v srpnu 2017 vyhrál a svou inauguraci měl 26. září 2017. Nahradil tak dlouhodobého prezidenta Josého Eduarda dos Santose, který už do dalšího volebního období nekandidoval. V září 2018 se stal předsedou MPLA nahradil Josého Eduarda dos Santose.", "section_level": 1}], "src_summary": "João Manuel Gonçalves Lourenço (* 5. března 1954 Lobito, Angola) je angolský politik a od roku 2017 je také 3. prezident Angoly.", "tgt_summary": "João Manuel Gonçalves Lourenço, (born 5 March 1954) is an Angolan politician who has served as the President of Angola since 26 September 2017. Previously, he was Minister of Defence from 2014 to 2017. In September 2018 he became the Chairman of the People's Movement for the Liberation of Angola (MPLA), the ruling party. He was the party's Secretary-General from 1998 to 2003. João Lourenço was designated in December 2016 to occupy the party's number 1 position in the August 2017 legislative election. In terms of the 2010 constitution, \"\"the individual heading the national list of the political party or coalition of political parties which receives the most votes in general elections... shall be elected President of the Republic and Head of the Executive\"\" (Article 109). As the MPLA won a majority of 150 seats, Lourenço automatically became President of Angola, succeeding José Eduardo dos Santos, in power for 38 years. Lourenço was officially sworn into office on 26 September 2017.", "id": 1590227}
{"src_title": "Dělení polynomu polynomem", "tgt_title": "Polynomial long division", "src_document": [{"title": "Stupeň polynomu.", "content": "Stupeň nulového polynomu je roven -1, stupeň nenulového polynomu je roven největšímu formula_16 takovému, že formula_17 je nenulové. Stupeň polynomu formula_1 značíme formula_19.", "section_level": 1}, {"title": "Algoritmus dělení polynomů.", "content": "Algoritmus pro výpočet podílu a zbytku pracuje podobně jako algoritmus pro dělení čísel zapsaných v nějaké soustavě: postupně se dělí nejvyšší člen dělence, vypočítává se prozatímní zbytek a postup se pro něj opakuje, dokud se buď nezastavíme u nejmenšího členu, kde dělení dává smysl, nebo nenajdeme výsledek s nulovým zbytkem. Ukažme si například, že Částečný podíl a zbytek po dělení lze nalézt v průběhu provádění následujících kroků: 1. Vydělíme první člen prvního polynomu prvním členem druhého polynomu, umístíme výsledek pod čarou formula_21. 2. Vynásobíme dočasný výsledek s dělitelem. Zapíšeme výsledek pod první polynom formula_23. 3. Odečteme získaný výsledek z kroku 2 od celého prvního polynomu, zapíšeme výsledek pod čarou formula_25. 4. Opakujeme všechny předchozí kroky používajíce jako dělitel výraz pod čarou. 5. Opakujeme krok 4. 6. Algoritmus zde končí. Znamená to, že polynom formula_29 je častečný podíl a formula_30 je zbytek po dělení.", "section_level": 1}, {"title": "Dělitelnost polynomů.", "content": "Jestliže zbytek při dělení polynomu formula_1 polynomem formula_2 je nulový polynom, říkáme, že polynom formula_2 dělí polynom formula_1, nebo že polynom formula_1 je dělitelný polynomem formula_2, nebo také, že polynom formula_2 je dělitelem polynomu formula_1.", "section_level": 1}, {"title": "Kořen polynomu.", "content": "Prvek formula_39 se nazývá kořen polynomu formula_1, jestliže platí formula_41. Prvek a je kořenem polynomu formula_1 právě tehdy, když polynom formula_43 dělí polynom formula_1.", "section_level": 1}, {"title": "Praktické použití.", "content": "Určení zbytku po dělení má použití ve sféře algebry a programování. Zbytek po dělení je součástí operace modulo. Obvykle tuto operaci lze aplikovat v oblasti výpočetní techniky a síťových zařízení pro vytvoření kontrolních číslic a získávání náhodných čísel. Náhodná čísla mají největší využití v oborech jako šifrování, počítačová simulace a modelování.", "section_level": 1}], "src_summary": "Dělení polynomu polynomem se zbytkem je algoritmus dělení polynomu formula_1 polynomem formula_2, kde stupeň formula_2 je menší než stupeň formula_1. Algoritmus je součástí algoritmu dělení se zbytkem. Mějme dva polynomy formula_1 a formula_2, kde formula_2 je nenulový. Pak existují polynomy formula_8 a formula_9 takové, že Tyto polynomy jsou určeny jednoznačně. Polynomu formula_8 se říká částečný podíl, polynom formula_9 je zbytek při dělení polynomu formula_1 polynomem formula_2.", "tgt_summary": "In algebra, polynomial long division is an algorithm for dividing a polynomial by another polynomial of the same or lower degree, a generalised version of the familiar arithmetic technique called long division. It can be done easily by hand, because it separates an otherwise complex division problem into smaller ones. Sometimes using a shorthand version called synthetic division is faster, with less writing and fewer calculations. Another abbreviated method is polynomial short division (Blomqvist's method). Polynomial long division is an algorithm that implements the Euclidean division of polynomials, which starting from two polynomials \"A\" (the \"dividend\") and \"B\" (the \"divisor\") produces, if \"B\" is not zero, a \"quotient\" \"Q\" and a \"remainder\" \"R\" such that and either \"R\" = 0 or the degree of \"R\" is lower than the degree of \"B\". These conditions uniquely define \"Q\" and \"R\", which means that \"Q\" and \"R\" do not depend on the method used to compute them. The result \"R\" = 0 occurs if and only if the polynomial \"A\" has \"B\" as a factor. Thus long division is a means for testing whether one polynomial has another as a factor, and, if it does, for factoring it out. For example, if a root \"r\" of \"A\" is known, it can be factored out by dividing \"A\" by (\"x\"–\"r\").", "id": 1746130}
{"src_title": "Reptiliáni", "tgt_title": "Reptilian conspiracy theory", "src_document": [{"title": "Původ.", "content": "Původ a život reptiliánů na Zemi bývá vysvětlován hned několika hlavními teoriemi. Podle jedné z nich jde o bytosti žijící v podzemních městech v dutinách hlubin Země. Dle některých tvrzení tam takto žijí už dlouhé miliony let. Jiné teorie je označují za bytosti příchozí z planet jiných solárních systémů. Další možností je jejich existence v jiné realitě nebo dimenzi, ze kterých mohou volně přecházet do naší reality.", "section_level": 1}, {"title": "Vzhled.", "content": "Údajní svědkové uvádí, že reptiliáni jsou většinou většího vzrůstu, sportovní postavy, bez srsti, bezocasí, pokrytí šupinami a odpovídající ještěří barvy ve spektru od hnědé po zelenou. Obličej pak připomíná ještěra – svislé zorničky, velké oči, plochý nos a malé nebo nezřetelné uši.", "section_level": 1}, {"title": "Zastánci teorie.", "content": "Prvním známým člověkem, který se reptiliány šířeji zabýval, byl v devadesátých letech John Rhodes. Vytvořil i web „Reptiloids Research Center“, který má za úkol hromadit záznamy o těchto tvorech. Známým zastáncem reptiliánů je bývalý hlasatel sportovních zpráv pro BBC a známý konspirátor David Icke. Jedna z mnoha jeho konspiračních teorií mluví o rase s ještěří podobou, jež bývá v jeho vyjádřeních označována jako „reptiliánská“. Ta prostřednictvím kříženců ještěří a lidské rasy ovládá světový řád a to mimo jiné tím, že vytváří a kontroluje média, vlády, armády, bankovní i obchodní sektor. Za zástupce těchto kříženců přitom považuje všechnu aristokracii i vládnoucí politiky (zmiňován bývá například George Washington, George W. Bush nebo britská královna Alžběta II.). Tuto rasu také spojuje se vznikem skupiny Iluminátů a prohlašuje, že jejich cílem je ovládnout lidstvo. V roce 2016 přednášel o svých domněnkách v rámci svého turné i na konferenci pořádané v Praze. Někteří autoři včetně Ickeho spojují reptiliány s Mezopotámskými bohy Anunnaky. Odkazují přitom na dezinterpretace špatných překladů sumerských hliněných tabulek záhadologem Zechariem Sitchinem, který zmiňuje, že Anunnakové, přicházející z vesmíru z planety Nibiru, byli odlišného vzhledu než Sumerové, kteří jim měli sloužit jako otroci pro těžbu zlata. Nutno podotknout, že Anunnakové se v sumerské literatuře skutečně objevují a v době babylonské byli původně božstvy plodnosti, která vládla podsvětí.", "section_level": 1}, {"title": "Reptiliáni v kultuře.", "content": "Reptiliáni se pravidelně objevují ve sci-fi nebo hororové literatuře i ve filmové tvorbě. V povídce Bezejmenné město se o nich zmiňuje již H. P. Lovecraft. Děj popisuje fiktivní město v poušti, které mělo být obýváno rasou ještěřího vzezření, která se před postupující pouští ukryla do hlubin Země a stále tam žije. Národ reptiliánů žijící v hlubinách Země známý jako Siluriané se objevil například v britskéch sci-fi seriálu Doctor Who. Humaniodní ještěři jsou v tomto seriálu zobrazováni i ve více formách a druzích. Ještěří humanoidi se také v několika formách objevili ve slavném seriálu Star Trek. Lidé ještěřího vzezření jsou také nedílnou součástí širokého spektra bytostí vytvořených pro fantasy RPG Dungeons and Dragons a objevují se i mezi postavami v komiksech vydávaných společností Marvel.", "section_level": 1}], "src_summary": "Reptiliáni (nebo také \"Reptoidi\") jsou fiktivní národ bytostí ještěřího vzhledu. Příběhy o nich bývají součástí sci-fi románů i pseudovědních teorií a konspirací. Jejich definice díky tomu není příliš jednotná.", "tgt_summary": "Reptilians (also called reptoids, lizard people, reptiloids, saurians, draconians) are purported reptilian humanoids that play a prominent role in fantasy, science fiction, ufology, and conspiracy theories. The idea of reptilians was popularised by David Icke, a conspiracy theorist who claims shape-shifting reptilian aliens control Earth by taking on human form and gaining political power to manipulate human societies. Icke has stated on multiple occasions that many world leaders are, or are possessed by, so-called reptilians.", "id": 1854866}
{"src_title": "Ara Güler", "tgt_title": "Ara Güler", "src_document": [{"title": "Mládí.", "content": "Narodil se v istanbulské čtvrti Beyoglu v roce 1928 arménským rodičům. Studoval na místní arménské střední škole Getronagan. Jeho otec vlastnil lékárnu na Istiklalské třídě a měl široký okruh přátel z uměleckého světa. Ara Gülerův raný kontakt s tímto světem ho inspiroval a začal se věnovat kinematografii. Během střední školy nastoupil do filmových studií a navštěvoval dramatické kurzy Muhsina Ertuğrula, zakladatele moderního tureckého divadla. Kinematografii však opustil, aby se mohl věnovat fotožurnalistice. V roce 1950 se připojil k zaměstnancům novin \"Yeni Istanbul\" jako fotožurnalista a současně studoval ekonomiku na univerzitě v Istanbulu. Poté přešel k dalším novinám – \"Hürriyet\".", "section_level": 1}, {"title": "Kariéra fotografa.", "content": "V roce 1958 otevřel americký časopis \"Time-Life\" pobočku v Turecku a Güler se stal prvním korespondentem pro Blízký východ. Brzy obdržel zakázky od magazínů \"Paris Match, Stern\" a \"The Sunday Times\" v Londýně\".\" Po dokončení vojenské služby v roce 1961 byl Güler zaměstnán v tureckém časopise \"Hayat\" jako vedoucí fotografického oddělení. V této době se setkal s Henri Cartier-Bressonem a Marcem Riboudem, který ho přijal do agentury Magnum Photos, do níž vstoupil (ačkoli později odešel). V roce 1961 byl představen v britské \"Fotografické ročence (1961 Photography Yearbook)\". V tomto roce byl také přijat jako jediný turecký člen do Americké společnosti časopiseckých fotografů (American Society of Magazine Photographers - ASMP) (dnes nazvaná American Society of Media Photographers). Švýcarský časopis \"Camera\" mu věnoval zvláštní vydání. V šedesátých letech minulého století byly Gülerovy fotografie používány jako ilustrace v knihách významných autorů a vystavovány na různých výstavách po celém světě. Jeho díla byly vystaveny v roce 1968 na akci \"10 Masters of Color Photography\" v newyorském muzeu moderního umění a na veletrhu Photokina v Kolíně nad Rýnem. Jeho kniha \"Türkei\" byla vydána v Německu v roce 1970. Jeho fotografie o umění a historii umění byly použity v časopisech \"Time, Life, Horizon a Newsweek\" a publikacích švýcarské \"Skiry.\" Güler navštívil Írán, Kazachstán, Afghánistán, Pákistán, Indii, Keňu, Novou Guineu, Borneo, stejně jako všechny části Turecka. V roce 1970 portrétoval politiky a umělce, jako byli například: Indira Gándhíová, Maria Callas, John Berger, Bertrand Russell, Willy Brandt, Alfred Hitchcock, Ansel Adams, Imogen Cunninghamová, Marc Chagall, Salvador Dalí a Pablo Picasso. Někteří kritici považují za jeho nejznámější fotografie melancholické černobílé snímky pořízené převážně fotoaparátem Leica v Istanbulu, hlavně v padesátých a šedesátých letech. Od té doby často vystavoval a také své práce publikoval ve speciálních přílohách. Velmi často si jeho fotografie vybírali mezinárodní vydavatelé. Gülerova díla shromažďuje Národní knihovna Francie v Paříži ; muzeum George Eastmana v Rochesteru v New Yorku ; Univerzita Nebrasky-Lincoln Sheldon Memorial Art Gallery; Muzeum Ludwig Köln a Das imaginäre Photo-Museum Kolín nad Rýnem. V sedmdesátých letech Güler pracoval ve filmu, režíroval dokument \"The End of the Hero\" (1975). Ten byl založen na smyšlené demontáži veteránského bitevníku \"TCG Yavuz \"během 1. světové války\".\" Gülerův archiv obsahuje asi 800 000 fotografických snímků.", "section_level": 1}, {"title": "Gülerova „filozofie“ fotografie.", "content": "Güler přikládal ve svých fotografiích největší důležitost lidské přítomnosti a označil se za „vizuálního historika“. Věřil, že fotografie by měly poskytovat vzpomínku na lidi, na jejich životy a zejména na jejich utrpení. Zatímco se domníval, že umění klame, tak zároveň věřil, že fotografie musí pouze odrážet realitu. Přijal poslání fotožurnalisty, protože nepřikládá fotografii velkou hodnotu jako uměleckému dílu, které pro něj mělo malou hodnotu. Nepovažoval fotografování za umění.", "section_level": 1}, {"title": "Smrt.", "content": "Güler zemřel na infarkt dne 17. října 2018. Trpěl selháním ledvin a léčil se dialýzou.", "section_level": 1}], "src_summary": "Ara Güler, rodným jménem Aram Terteryan (16. srpna 1928 Istanbul – 17. října 2018 tamtéž), byl arménsko-turecký fotožurnalista, přezdívaný „Oko Istanbulu“ nebo „fotograf Istanbulu“. Byl jedním z mála mezinárodně známých tureckých fotografů.", "tgt_summary": "Ara Güler (16 August 1928 – 17 October 2018) was an Armenian-Turkish photojournalist, nicknamed \"the Eye of Istanbul\" or \"the Photographer of Istanbul\". He was \"one of Turkey's few internationally known photographers\".", "id": 1238011}
{"src_title": "Jeanine Mason", "tgt_title": "Jeanine Mason", "src_document": [{"title": "Životopis.", "content": "Mason se narodila v Miami na Floridě, ale vyrůstala ve městě Pinecrest. Ve třech letech začala navštěvovat hodiny baletu a flamenca, poté studovala jazz, akrobacii, hip-hop a moderní scénický tanec. Na jaře roku 2014 odmaturovala na Kalifornské univerzitě v Los Angeles. Její sestra Alexis se zúčastnila konkurzů osmé řady soutěže \"Umíte tančit?\" a dostala se do TOP 20 tanenčíků.", "section_level": 1}, {"title": "Kariéra.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Umíte tančit?", "content": "V 18 letech se rozhodla zúčastnit se páté řady americké taneční soutěže \"Umíte tančit?\" a stala se nejmladší vítězkou historie soutěže. Prvních pět týdnů soutěže byla spárovaná s tanečníkem Phillipem Chbeebem. Během šestého týdne tančila moderní scénický tanec s Jasonem Gloverem, v choreografii Travise Walla. Později tančila s Brandonem Bryantem, Adem Obayomim, Evanem Kasprzakem a Kaylou Radomski. Během podzimu 2009 vyjela na turné po Spojených státech s nejlepší dvanáctkou tanečníků souteže.", "section_level": 2}, {"title": "Herecká kariéra.", "content": "Krátce po vítězství v soutěži \"Umíte tančit?\" se vrhla na herectví. Kariéru nastartovala v seriálu stanice Nickelodeon \"Big Time Rush\". V roce 2011 si zahrála roli Bosso v televizním filmu stanice Lifetime \"The Bling Ring\". V roce 2013 získala vedlejší roli Cozzette v seriálu stanice ABC Family \"Bunheads\". Během let 2011 až 2014 si zahrála v seriálech \"The Secret Life of the American Teenager\", \"Kriminálka Las Vegas\"\", Nešika, Nejsem do tebe blázen\" nebo \"Námořní vyšetřovací služba: L. A.\". V roce 2017 získala vedlejší roli Dr. Sam Bello v seriálu stanice ABC \"Chirurgové\". V únoru roku 2018 bylo oznámeno, že získala hlavní roli Liz Ortecho v seriálu stanice The CW \"\". Seriál měl premiéru dne 15. ledna 2019.", "section_level": 2}, {"title": "Osobní život.", "content": "Od roku 2011 chodí s hercem Beau Mirchoffem.", "section_level": 1}], "src_summary": "Jeanine Marie Mason (* 14. ledna 1991 Miami, Florida) je americká herečka a tanečnice. Po vítězství páté řady taneční soutěže \"Umíte tančit?\", se začala věnovat své herecké kariéře. Objevila se v seriálech jako \"Bunheads\", \"Nešika\", \"Námořní vyšetřovací služba: L. A.\", \"Kriminálka Las Vegas\" nebo \"Big Time Rush\". V roce 2017 získala vedlejší roli Dr. Sam Bello v seriálu stanice ABC \"Chirurgové\". Od roku 2018 hraje hlavní roli v seriálu stanice The CW \"\".", "tgt_summary": "Jeanine Marie Mason (born January 14, 1991) is an American actress and dancer. Her acting career began after winning the fifth season of the Fox television show \"So You Think You Can Dance\". She is best known for her role as Liz Ortecho in the CW's drama series \"Roswell, New Mexico (TV series)\". Mason had a recurring role as Dr. Sam Bello on \"Grey's Anatomy\". She has also appeared in \"Bunheads\", \"Of Kings and Prophets,\" \"You’re the Worst\", \"Awkward\", \"Major Crimes\", \", ,\" and \"Big Time Rush\". Mason became the first Cuban-American to win \"So You Think You Can Dance\". Her film credits include the thriller \"Default\" opposite David Oyelowo and \"The Archer\" opposite Bailey Noble. On stage, she was last seen in Center Theatre Group's 2017 revival of Zoot Suit directed by playwright Luis Valdez opposite Demian Bichir.", "id": 1390165}
{"src_title": "Audi RS2", "tgt_title": "Audi RS 2 Avant", "src_document": [{"title": "Přehled.", "content": "RS2 je produkt spoluvývojového projektu mezi automobilkami Audi a Porsche založené na Audi 80 Avant a postavené na platformě Volkswagen Group B4. Bylo poháněno upravenou verzí 2,2-litrového řadového pětiválcového 20-ventilového přeplňovaného motoru. Tento motor poskytoval výkon 232 kW/ 315 koní při 6500 ot./min. Ačkoli mnoho základních dílů vyrobilo Audi, montáž probíhala u Porsche v závodě Rössli-Bau v Zuffenhausenu v Německu, který byl k dispozici po ukončení výroby modelu Mercedes-Benz 500E, který vyráběla automobilka Porsche na základě smlouvy. V závodě Rössle-Bau se rovněž vyrábělo slavné Porsche 959. Stejně jako ostatní vozidla i 5-válcový řadový motor RS2 byl založen na pohonné jednotce, který Audi už vyráběla, ačkoli Porsche ho značně upravil; standardní turbodmychadlo bylo vyměněno za větší spolu s výkonným mezichladičem a vstřikovači s větším průtokem, nově navrženými vačkovými hřídeli, účinnějším sacím systémem a nízkotlakým výfukovým systémem, který nahradil standardní systém. Nová byla firmou Bosch dodávaná řídicí jednotka motoru. S takovým výkonem k dispozici RS2 zrychluje z 0 na 100 km/h za 4,8 sekundy a dosahuje maximální rychlosti 262 km/h (elektronicky omezena) a to i přes hmotnosti více než 1 600 kg. V silničním testu provedeném v roce 1995 britský automobilový magazín \"Autocar\" naměřil zrychlení z 0 na 48 km/h za 1,5 sekundy, což potvrdilo, že byl v té době rychlejší než McLaren F1 a také monopost Formule 1 Jacquesa Villeneuva. 6-rychlostní manuální převodovka (převodové poměry - 1. st: 3.500, 2. st: 1.889, 3. st: 1.320, 4. st: 1.034, 5. st: 0.857, 6. st: 0.711) byla jedinou převodovkou v nabídce. Stálý pohon všech kol na základě diferenciálu Torsen, quattro byl standardem. Na přední a zadní nápravě je konvenční 'otevřený' diferenciál, s poměrem 4,111, i když má na zadní nápravě elektromechanickou uzávěrku. Brzdy a odpružení navržené automobilkou Porsche nahradily standardní vybavení z Audi 80, ale antiblokovací systém (ABS) Bosch byl ponechán. Přední brzdy jsou vybaveny buď radiálně odvětranými kotouči o průměru 302 mm a tloušťce 32 mm s použitím třmenů se čtyřmi protiběžnými písty nebo 'upravená' verze s použitím větších brzdových kotoučů (které jsou dostupné pouze u 17\" disků) s průměrem 322 mm a tloušťkou 32 mm s kvalitnějšími brzdovými destičkami. Zadní brzdy jsou vybaveny radiálně odvětranými brzdovými kotouči o průměru 299 mm a tloušťkou 24 mm, rovněž se 4-pístovými brzdovými třmeny Brembo a 'upravenou' možností se stejnou velikostí kotoučů, ale křížem vrtaných spolu s kvalitnějšími brzdovými destičkami. Ruční brzda působí na brzdy zadních kol a skladá se z kabelem ovládaného systému 'drum in disc'.", "section_level": 1}], "src_summary": "Audi RS2 Avant byla limitovaná edice vysokovýkonného pětidveřového a pětisedadlového kombi, které vyráběla automobilka Audi od března 1994 do července 1995. Byla navržena během joint venture mezi automobilkami Audi AG a Porsche a postavená na základě modelu Audi 80 Avant. Byla prvním \"RS\" automobilem Audi, a rovněž prvním z jejich vysokovýkonných Avant modelů (kombi); používá nejvýkonnější a nejdůkladnější přepracovanou verzi ze všech pětiválcových řadových přeplňovaných motorů od Audi. Plánovaná byla stejně jako Avant i sedan, kterého se vyrobily pouze 3 kusy. Přestože nebylo ve velkých počtech exportováno mimo Evropu, s výjimkou některých států jako Hongkong, Jižní Afrika, Brazílie a Nový Zéland, působivě si nashromáždilo příznivce po celém světě a je často považováno za vozidlo, které pevně zavedlo automobilku Audi do pozice výrobce praktických vysokovýnových vozidel: jeho kombi karoserie, sezení pro pět osob a 'quattro' pohon všech kol jako standard pro každodenní komfortní ježdění a také při špatných povětrnostních podmínkách.", "tgt_summary": "The Audi RS2 Avant, usually known as Audi 80 RS2, was a limited edition, high-performance Audi five-door, five-seat estate car (station wagon), manufactured from March 1994 to July 1995. Collaboratively designed as a joint venture between Audi AG and Porsche and built on Audi's 80 Avant, designated internally as P1 (instead of B4/8C that it was based on). It was Audi's first \"RS\" vehicle, and the first of their high-performance Avants (Audi's name for an estate car or station wagon); it used the most powerful and most thoroughly developed version of Audi's inline-five cylinder turbocharged internal combustion engine. Although it was not widely exported outside of Europe, except for a few to Hong Kong, South Africa, Brazil, and New Zealand, the RS2 has amassed a cult following worldwide, and it is often regarded as being the vehicle that finally firmly established Audi as a producer of practical high-performance vehicles: its estate body, seating for five persons, and Audi's 'trademark' quattro permanent four-wheel-drive system as standard made it usable as a comfortable daily driver, even in poor weather conditions.", "id": 2163889}
{"src_title": "Data science", "tgt_title": "Data science", "src_document": [{"title": "Dějiny.", "content": "Termín datová věda se objevoval v různých souvislostech už desítky let, ale až donedávna se neustálil. Dříve byl používán jako synonymum informatiky Peterem Naurem v roce 1960. Naur později představil termín \"datalogy\". V roce 1974 vydal Naur knihu \"Concise Survey of Computer Methods\" (\"Stručný přehled počítačových metod)\", kde volně využíval termín data science v přehledu současných metod zpracování dat používaných v široké škále aplikací. V roce 1996 se členové Mezinárodní federace klasifikačních společností (Federation of Classification Societies, IFCS) sešli v Kóbe na konferenci konané každé dva roky. Zde se poprvé termín data science objevil v názvu konference (Data Science, classification, and related methods - Věda o datech, klasifikace a související metody). poté, co byl zaveden v neformální diskusi Chikiem Hayashim. V listopadu 1997 přednesl C. F. Jeff Wu inaugurační přednášku nazvanou \"Statistics = Data Science?\" u příležitosti jmenování profesorem Michiganské univerzity. V přednášce charakterizoval statistickou práci jako trojici sběru dat, modelování či analýzy dat a rozhodování. Na závěr uvedl moderní použití termínu data science mimo kontext informatiky a navrhl přejmenování statistiky na data science a statistiků na data scientisty, datové vědce. Později přednášku \"Statistics = Data Science\"? zopakoval roku 1998 jako první ze svých Mahalanobisovských přednášek. V roce 2001 William S. Cleveland uvedl datovou vědu jako nezávislou disciplínu, která rozšiřuje oblast statistiky tak, aby zahrnovala \"pokroky v oblasti výpočetní techniky s daty\". Myšlenku uveřejnil v článku \"Data Science: An Action Plan for Expanding the Technical Areas of the Field of Statistics\" (\"Data Science: akční plán rozšiřování technických oblastí statistiky\"), který byl publikován ve svazku 69, č. 1, dubnového vydání International Statistical Review / Revue Internationale de Statistique z dubna 2001. Cleveland zde stanovil šest oblastí, o kterých věřil, že zahrnují data science: multidisciplinární bádání, modely a metody pro zpracování dat, výpočty s daty, pedagogika, hodnocení výzkumných nástrojů a teorie. V dubnu 2002 zahájila Mezinárodní rada pro vědu (International Council for Science, ICSU) a její Výbor pro data pro vědu a technologii (Committee on Data for Science and Technology, CODATA) vydávání časopisu \"Data Science Journal\" zaměřeného na otázky, jako je popis datových systémů, na internetu, aplikace a právní otázky. Krátce poté, v lednu 2003, Columbijská univerzita začala publikovat časopis \"Journal of Data Science\" který poskytl platformu všem datovým pracovníkům, aby prezentovali své názory a vyměňovali si nápady. Časopis byl z velké části věnován aplikaci statistických metod a kvantitativního výzkumu. Národní vědecká rada (National Science Board) vydala v roce 2005 text \"Long-lived Digital Data Collections: Enabling Research and Education in the 21st Century\" (\"Dlouhodobý sběr digitálních dat: umožnění výzkumu a vzdělávání v 21. století\"), definující datové vědce jako \"informační a počítačové vědce, databázové a softwarové tvůrce a programátory, experty jednotlivých disciplín, kurátory a odborní anotátory, knihovníky, archiváře a další, kteří mají zásadní význam pro úspěšné řízení sběru digitálních dat\", jejichž hlavní činností je\" provádět tvůrčí výzkum a analýzu\". Okolo roku 2007 Jim Gray představil „vědu řízenou daty“ jako „čtvrté paradigma“ vědy, které využívá počítačovou analýzu velkých dat jako základní vědeckou metodu a přál si „mít svět, v němž veškerá vědecká literatura je online a všechny vědecké údaje jsou online a vzájemně spolupracují.\" V článku z roku 2012 Harvard Business Review \"Data Scientist: The Sexiest Job of the 21st Century\" (\"Data Scientist: Nejvíce sexy povolání 21. století\" DJ Patil tvrdí, že tento termín vytvořili v roce 2008 s Jeffem Hammerbacherem, aby definovali svou práci v LinkedIn a Facebooku. Tvrdí, že datový vědec je \"nové plemeno\" a že \"nedostatek datových vědců se v některých sektorech stává vážným omezením\" a popisuje mnohem více podnikatelsky orientované role. V roce 2013 byla založena pracovní skupina IEEE pro data science a pokročilou analýzu (IEEE Task Force on Data Science and Advanced Analytics). V roce 2013 byla v Lucembursku zorganizována první Evropská konference o data science (European Conference on Data Analysis ECDA), která zřídila Evropskou asociaci pro datovou vědu (EuADS). První mezinárodní konference IEEE International Conference on Data Science and Advanced Analytics se konala v roce 2014. V tomtéž roce sekce American Statistical Association (Amerického statistického sdružení) věnovaná statistickému učení a data miningu přejmenovala svůj časopis na \"Statistical Analysis and Data Mining: The ASA Data Science Journal\" a v roce 2016 změnila svůj název na \"Statistical Learning and Data Science\". V roce 2015 začalo nakladatelství Springer vydávat časopis International Journal on Data Science a Analytics mající za úkol publikoval originální díla o datové vědě analýze velkých dat. V září 2015 přidala Gesellschaft für Klassifikation (GfKl) ke jménu společnosti \"Data Science Society\".", "section_level": 1}, {"title": "Vztah ke statistice.", "content": "Popularita pojmu \"data science\" v podnikatelském i akademickém prostředí prudce narostla, což ukazuje nárůst nabídek práce pro datové vědce. Nicméně mnoho kritických akademických pracovníků a novinářů nevidí žádný rozdíl mezi datovou vědou a statistikou. Gil Press v časopise Forbes uvedl, že data science je \"buzzword\" bez jasné definice a jednoduše nahradil „obchodní analýzu“ v kontextech jako jsou postgraduální studijní programy. V rámci otázek a odpovědi po své plenární přednášce na konferenci American Statistical Association aplikovaný statistik Nate Silver řekl: \"Myslím, že datový vědec je sexy termín pro statistika. ... Statistika je odvětví vědy. Data scientist je lehce nadbytečný a lidé by neměli opouštět termín statistik.\" Stejně tak v podnikatelském sektoru řada výzkumníků a analytiků uvádí, že samotní data scientisté zdaleka nestačí dát podnikům skutečnou konkurenční výhodu a považují je za pouze jednu ze čtyř velkých skupin profesí potřebných k tomu, aby podniky efektivně využívaly velká data; jsou to analytici, data scientisté, vývojáři velkých dat a inženýři velkých dat. Na tuto kritiku přišla řada reakcí. V článku ve Wall Street Journal v roce 2014 Irving Wladawsky-Berger porovnává nadšení nad data science s úsvitem počítačové vědy. Argumentuje, že data science stejně jako jakákoli jiná interdisciplinární oblast využívá metodiky a praktiky z celé akademické i komerční sféry, ale pak je přetvoří do nové disciplíny. Uvádí ostré kritiky, kteří v minulosti útočili na informatiku, nyní uznávanou akademickou disciplínou. Podobně Vasant Dhar z New York University stejně jako řada dalších akademických zastánců datové vědy v prosinci 2013 konkrétněji argumentoval, že se data science liší od stávající praxe analýzy dat ve všech oborech, která se zaměřuje pouze na vysvětlení datových souborů. Data science hledá uplatnitelné a konzistentní pravidelnosti v datech vhodné prediktivní využití. Tento praktický inženýrský cíl vyděluje datovou vědu mimo rámec tradiční analytiky. Nyní lze data hledat a využívat i v těch disciplínách a aplikovaných oborech, které nemají spolehlivé teorie, jako jsou zdravotnictví a společenské vědy, a mohly by zde být na základě těchto dat vytvořeny silné prediktivní modely. V podobném duchu se v září 2015 vyjádřil profesor ze Stanfordu David Donoho. Přitom odmítl tři zjednodušující a zavádějící definice data science, jež bývají předmětem kritiky. Za prvé se podle Donoha datová věda nedá ztotožnit s velkými daty, neboť velikost datového souboru není kritériem pro rozlišování mezi datovou vědou a statistikou. Za druhé datová věda není definována výpočetními schopnostmi zpracování velkých souborů dat, neboť tyto možnosti jsou již obecně používány pro analýzy ve všech oborech. Za třetí datová věda je silně aplikovaný obor, v němž akademické programy v současné době dostatečně nepřipravují dorost, protože řada absolventských programů zavádějícím způsobem inzeruje svou analytickou a statistickou výuku jako podstatu kurikula pro datovou vědu. Donoho jakožto statistik spolu s mnoha kolegy jeho oboru podporuje rozšíření rozsahu učiva adeptů datové vědy. Také John Chambers žádá statistiky, aby přijali inkluzivní koncepci učení z dat, a William Cleveland požaduje, aby se upřednostňovalo vytváření predikcí nad vysvětlujícími teoriemi. Společnou vizí těchto statistiků je stále obsáhlejší aplikovaný obor, které přerůstá hranice tradiční statistiky. Budoucnost datové vědy vidí Donoho v neustále rostoucím prostředí otevřené vědy, kde jsou datové soubory využívané akademickými publikacemi přístupné všem výzkumníkům. Americký národní zdravotní ústav již oznámil plány na zvýšení reprodukovatelnosti a průhlednosti výzkumných údajů. Některé velké odborné časopisy již následují tento trend. Tímto způsobem budoucnost datové vědy nejen překračuje hranice statistické teorie co do rozsahu a metodologie, ale data science znamená výzvu současným akademickým a výzkumným paradigmatům. Jak dodává Donoho, \"rozsah a dopad datové vědy se v nadcházejících desetiletích bude nadále rozšiřovat, neboť vědecká data i data o samotné vědě se stanou všeobecně dostupnými\".", "section_level": 1}], "src_summary": "Data science neboli datová věda je interdisciplinární obor, který využívá vědecké metody, procesy, algoritmy a systémy pro získávání znalostí a poznatků z dat v různých podobách, jak strukturovaných, tak nestrukturovaných podobně jako data mining. Data science \"sjednocuje statistiku, analýzu dat, strojové učení a související metody\" s cílem \"pochopit a analyzovat skutečné jevy\" na základě dat. Využívá techniky a teorie čerpané z mnoha oblastí matematiky, statistiky, informatiky a matematické informatiky. Nositel Turingovy ceny Jim Gray si data science představoval jako „čtvrté paradigma“ vědy (empirické, teoretické, výpočetní a nyní založené na datech) a tvrdil, že „všechno ve vědě se mění v důsledku vlivu informačních technologií“ a záplavy dat. V roce 2012, kdy Harvard Business Review nazval data science \"nejvíce sexy zaměstnáním 21. století\" se tento termín stal módním slovem. To je nyní často používáno zaměnitelně se staršími pojmy jako business analytics, business intelligence, prediktivní modelování, data mining a statistika. Dokonce i myšlenka, že datová věda je sexy, parafrázuje Hanse Roslinga, který v dokumentu BBC 2011 prohlásil: \"Statistika je nyní nejvíce sexy téma, které tu máme.\" Nate Silver označil datovou vědu za sexy termín pro statistiku. V mnoha případech jsou nyní dřívější přístupy a řešení jednoduše přejmenovávány jako data science, aby byly atraktivnější, což může způsobit, že termín se \"zředí [...] za hranici užitečnosti\". I když mnohé univerzitní programy nyní nabízejí titul v oboru datové vědy, neexistuje konsensus o její definici nebo o obsahu učebních osnov. K diskreditaci data science přispívá mnoho projektů v oblasti datové vědy a velkých dat, které nedokázaly poskytnout užitečné výsledky, často v důsledku špatného řízení a využívání zdrojů.", "tgt_summary": "Data science is an inter-disciplinary field that uses scientific methods, processes, algorithms and systems to extract knowledge and insights from many structural and unstructured data. Data science is related to data mining, deep learning and big data. Data science is a \"concept to unify statistics, data analysis, machine learning, domain knowledge and their related methods\" in order to \"understand and analyze actual phenomena\" with data. It uses techniques and theories drawn from many fields within the context of mathematics, statistics, computer science, domain knowledge and information science. Turing award winner Jim Gray imagined data science as a \"fourth paradigm\" of science (empirical, theoretical, computational and now data-driven) and asserted that \"everything about science is changing because of the impact of information technology\" and the data deluge.", "id": 2213755}
{"src_title": "Günter Guillaume", "tgt_title": "Günter Guillaume", "src_document": [{"title": "Život.", "content": "Konspirační činnosti se věnoval spolu se svou manželkou Christel. Oba absolvovali ve Východním Berlíně špionážní výcvik a během května 1956 odešli jako uprchlíci do Západního Německa. Po svém přechodu hranice se ubytovali u Christeliny matky Erny Boomové, která coby Nizozemka bydlela ve Frankfurtu nad Mohanem. Proto manželé Guillaumeovi nemuseli projít uprchlickým táborem, kde by tamní úředníci mohli jejich vyzvědačské úmysly prohlédnout. Manželé Guillaumeovi si otevřeli obchod s fotografickými potřebami a aktivně se angažovali v německé sociálnědemokratické straně (SPD). Například v roce 1968 se Guillaume stal předsedou městské organizace této strany a byl zvolen mezi městské zastupitele ve Frankfurtu. Postupně se mu povedlo dostat až do nejvyšších pater své strany a když byl Willy Brandt jmenován německým kancléřem, stal se Guillaume jeho pravou rukou. Na podzim roku 1972 se uskutečnila schůzka Wilhelma Gronaua, který stál v čele Německého odborového svazu, a jeho instruktora ze Stasi. Její konání ale odhalila západoněmecká kontrašpionáž Bundesamt für Verfassungsschutz (BfV) a oba její účastníky zatkla. Od obou zatčených vedly stopy ke Guillaumovi. Špion Gronau se s ním služebně stýkal a zatčený východoněmecký instruktor měl Guillaumovo jméno poznamenané na papírku, jenž měl při svém zatčení u sebe. Vlivem toho se kontrašpionáž na Guillaumeho zaměřila. Nezatkla ho, ale jeho činnost sledovala a se svými podezřeními pracovníci BfV seznámili jak příslušného západoněmeckého ministra, tak kancléře Brandta. Brandtovi však informaci prezentovali pouze jako podezření a ten jí tak nevěnoval nijak zvýšenou pozornost. Obě rodiny, jak Brandtovi, tak Guillaumeovi například i přesto absolvovaly společnou dovolenou v Norsku. Nakonec se roku 1974 rozhodla západoněmecká policie manžele Guillaumeovy zatknout. Během zatýkání Günter Guillaume sám dobrovolně prohlásil, že je agentem východoněmecké Stasi. Poté, co Guillaumeova špionážní činnost vyšla najevo, začali někteří politici kancléře kritizovat a vytýkat mu, že úzce spolupracoval s východoněmeckým agentem. Brandt odolával, ale nakonec těmto tlakům podlehl a 6. května 1974 na svůj post rezignoval. I nadále však zůstával předsedou SPD. Během prosince 1975 odsoudil Vrchní zemský soud v Düsseldorfu Guillaumeho na 13 let do vězení a jeho manželku na osm. V rámci výměn špionů mezi Západem a Východem se ale oba manželé v roce 1981 dostali do Východního Německa. Christel během března a její manžel v říjnu. V rámci Guillaumeho výměny se na Západ vrátilo osm britských, amerických a západoněmeckých špionů. Oba manželé Guillaumeovi následně získali vysoká východoněmecká státní vyznamenání. Posléze se ale manželství Guillaumeových rozpadlo. Günter byl navíc nemocen, když měl problémy s játry a s krevním oběhem. Starala se o něj ošetřovatelka Elke, se kterou se posléze sblížil, a spolu se odstěhovali na venkov u Berlína. Na následky cévní mozkové příhody Guillaume 10. dubna 1995 zemřel.", "section_level": 1}], "src_summary": "Günter Guillaume (1. února 1927 Berlín – 10. dubna 1995 Petershagen-Eggersdorf) byl německý špion, který coby občan Spolkové republiky Německo pracoval pro tajnou službu Německé demokratické republiky (Východního Německa) známou též jako Stasi.", "tgt_summary": "Günter Guillaume (1 February 1927 – 10 April 1995), was an intelligence agent for East Germany's secret service, the Stasi, in West Germany. Guillaume became West German chancellor Willy Brandt's secretary, and his discovery as a spy led to Brandt's downfall in the Guillaume affair.", "id": 173935}
{"src_title": "Vorticismus", "tgt_title": "Vorticism", "src_document": [{"title": "Založení.", "content": "Hnutí vorticismu mělo počátek v Rebel Art Center, které Wyndham Lewis a další založili jako vyjádření nesouhlasu se zakladatelem \"Omega Workshops\" Rogerem Fryem. Má kořeny ve skupině anglických spisovatelů, intelektuálů, filozofů a umělců \"Bloomsbury Group a\" kubismu a futurismu. Lewis sám viděl vorticismus jako nezávislou alternativu ke kubismu, futurismu a expresionismu. Ačkoli tento styl vyrůstal z kubismu, je více příbuzný futurismu ve svém pojetí dynamiky, věku strojů a obecně moderních věcí (viz kubofuturismus). Vorticismus se však od futurismu lišil způsobem, jakým se tento styl snažil zachytit pohyb v obraze. Ve vorticistní malbě je moderní život zobrazen jako změť odvážných linií a drsných barev, které vedou oko diváka do středu plátna. Název Vorticismus vytvořil Ezra Pound v roce 1913, ačkoli Lewis, obvykle považovaný za ústřední postavu hnutí, maloval obrazy v tomto stylu již o rok či dva dříve.", "section_level": 1}, {"title": "Manifest vorticismu.", "content": "Jedenáct signatářů manifestu vorticismu bylo: Ostatní umělci, kteří přispěli k rozvoji hnutí: David Bomberg, americký fotograf Alvin Langdon Coburn, sochař Jacob Epstein (zejména skulptura \"Rock Drill\", \"Vrtací kladivo\"), Frederick Etchells, anglický malíř Christopher Nevinson nebo Dorothy Shakespear.", "section_level": 1}, {"title": "Časopis \"BLAST\".", "content": "Vorticisti publikovali dvě vydání literárního časopisu \"BLAST\", editovaného Lewisem, v červnu 1914 a červenci 1915. Obsahovala práce Ezra Pounda a Thomase S. Eliota, stejně jako samotných vorticistů. V prvním vydání publikoval Ford Madox Ford pod jménem Ford Madox Hueffer „The Saddest Story“ (\"Nejsmutnější příběh\"), desetistránkový výtah ze začátku svého románu \"The Good Soldier\". Jeho typografickou odvážnost označil ruský umělec El Lisickij za jednu z předzvěstí revoluce v grafickém designu během dvacátých a třicátých let 20. století.", "section_level": 1}, {"title": "Rozpad hnutí.", "content": "Experimentální obrazy a sochařství pomocí úhlového zjednodušení a abstrakce od Lewise, Wadswortha, Shakespearové a dalších, byly vystaveny v \"Rebel Art Center\" v roce 1914, před vznikem vorticistické skupiny. Tyto práce byly současné a srovnatelné s abstrakcí evropských umělců, jako Wassily Kandinsky, František Kupka a ruská Rayisto Groupe (Rayonismus). Vorticisté uspořádali v roce 1915 pouze jednu výstavu v Doré Gallery v Londýně. Hlavní část výstavy zahrnovala díla umělců: Jessica Dismorr, Frederick Etchells, Wyndham Lewis, Henri Gaudier-Brzeska, William Roberts, Helen Saunders a Edward Wadsworth. Byla tam menší část s názvem \"Those Invited To Show\" („Ti, kteří byli přizváni k výstavě“). Tato část zahrnovala několik dalších umělců. Překvapivě nebyl zastoupen Jacob Epstein, přestože jeho kresby byly otištěny v časopise \"BLAST\". Po této akci se hnutí rozpadlo, z velké části kvůli začátku první světové války a částečně pro nezájem veřejnosti o tento styl. Gaudier-Brzeska byl zabit během vojenské služby, zatímco vedoucí postavy, jako byl Epstein, se od Lewise stylově distancovaly. Krátký pokus Lewise o oživení hnutí v roce 1920 pod názvem \"Group X\" (\"Skupina X\") se ukázal neúspěšný. Nicméně Pound, jak je patrné z jeho korespondence s Lewisem, byl oddán cílům hnutí ještě více než čtyřicet roků po jeho zániku. Zatímco Lewis je obecně považován za ústřední postavu v hnutí, zdá se, že to bylo spíše pro jeho kontakty a schopnosti sebepropagátora a diskutéra než pro kvalitu jeho díla. Výstava z roku 1956 v Tate Gallery nesla název \"Wyndham Lewis and Vorticism\", zdůrazňující jeho významné místo v hnutí. To rozhněvalo další členy skupiny. Bomberg a Roberts (kteří v této věci publikovali řadu \"Vortex Pamphlets\" ) silně protestovali proti Lewisově tvrzení vytištěném v katalogu výstavy: \"Vorticismus byl ve skutečnosti to, co jsem osobně udělal, a řekl, v určitém období.\"", "section_level": 1}], "src_summary": "Vorticismus bylo krátce trvající modernistické hnutí v Británii počátkem 20. století. Hnutí bylo částečně inspirováno kubismem a bylo vyhlášeno v roce 1914 v prvním čísle časopisu \"BLAST\", které obsahovalo jeho manifest. Hnutí odmítalo krajinomalbu, akty a jiné realistické zobrazování ve prospěch geometrického stylu směřujícího k abstrakci. Hrůzy první světové války, lidské utrpení a devastace krajiny nakonec vedlo k tomu, že \"z těchto umělců zcela vyprchalo jejich nadšení pro vorticismus.\" Vorticismus byl založen v Londýně, ale měl mezinárodní ambice.", "tgt_summary": "Vorticism was a short-lived modernist movement in British art and poetry of the early 20th century, partly inspired by Cubism. The movement was announced in 1914 in the first issue of \"BLAST\", which contained its manifesto and the movement's rejection of landscape and nudes in favour of a geometric style tending towards abstraction. Ultimately, it was their witnessing of unfolding human disaster in World War I that \"drained these artists of their Vorticist zeal\". Vorticism was based in London but was international in make-up and ambition.", "id": 1003162}
{"src_title": "Gennadij Nikolajevič Rožděstvenskij", "tgt_title": "Gennady Rozhdestvensky", "src_document": [{"title": "Život.", "content": "Narodil se v Moskvě do rodiny dirigenta N. P. Anosovа a operní zpěvačky N. P. Rožděstvěnské. Hudební vzdělání získal na Hudební škole sester Gněsinových a E. F. Gněsinové a Ústřední hudební škole při Moskevské konzervatoři P. I. Čajkovského, kde studoval klavír. V roce 1949 nastoupil na Moskevskou konzervatoř, do třídy klavíristy L. N. Oborinа a obor dirigování, kde byl jeho profesorem jeho otec N. P. Anosov. V roce 1954 konzervatoř úspěšně zakončil, a v roce 1957 získal absolutorium. Jako dirigent debutoval v roce 1951 ve Velkém divadlе, kdy nastudoval balet P. I. Čajkovského \"Šípková Růženka\". Zemřel 16. června 2018 v Moskvě po delší nemoci. Poslední rozloučení a kremace se konaly 19. června. Urna s popelem bylo pochována na Vvěděnském hřbitově do hrobky jeho matky .", "section_level": 1}, {"title": "Hudební činnost.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Práce s ochestry.", "content": "Přes půl století řídil orchestry sovětské, ruské a zahraniční: Kromě toho pracoval v různých letech také s Berlínským filharmonickým orchestrem, Královským orchestrem koncertgebouw (Amsterdam), symfonickými orchestry Londýnským, Chicagským, Clevelandským, Tokijským (byl čestným dirigentem orchestru Jomiuri) ad. V sezoně 2000—2001 byl šéfdirigentem a generálním uměleckým ředitelem Velkého divadla. Od 1. září 2012 byl hudebním ředitelem Moskevského státního akademického komorního hudebního divadla B. A. Pokrovského.", "section_level": 2}, {"title": "Tvorba.", "content": "S orchestrem Velkého divadla nastudoval asi 40 oper a baletů, včetně premiér některých baletů „Hrbatý koník“ R. K. Ščedrina (1960), „Carmen-suita“ na hudbu Georgese Bizet, v instrumentaci R. K. Ščedrina (1967), „Spartakus“ А. I. Chačaturjanа (1968), Louskáček P. I. Čajkovského (1966), opery „Lidský hlas“ F. Poulencа, světová premiéra první verze opery S. S. Prokofjeva „Hráč“ (2001). Dirigoval balety „Bachčisarajská fontána“ B. V. Asafjevа, „Labutí jezero“ P. I. Čajkovského, „Popelka“ S. S. Prokofjeva, „Báj o kamenném kvítku“ S. S. Prokofjeva. Také se zúčastnil provedení celé řady operních představení, např. „Kateřina Izmajlovová“ (Lady Macbeth Mcenského újezdu) D. D. Šostakoviče (1980) a „Zásnuby v klášteře“ S. S. Prokofjeva (1982). Gennadij Rožděstvenskij také vedl aktivní pedagogickou a hudebně-popularizační činnost. Od roku 1974 vyučoval na katedře operně-symfonického dirigování Moskevské konzervatoře, od roku 1976 zde byl profesorem, od roku 2001 vedoucím katedry. Mezi jeho žáky patřili V. A. Poňkin, V. K. Poljanskij, V. V. Kožin, Т. K. Zangijev, А. R. Kašajev, S. Kondrašov, K. Chvatyněc, Т. A. Abdrašev.", "section_level": 2}, {"title": "Ocenění.", "content": "Za svou uměleckou činnost obdržel Gennadij Rožděstvenskij řadu významných ocenění:", "section_level": 1}], "src_summary": "Gennadij Nikolajevič Rožděstvenskij (rusky \"Генна́дий Никола́евич Рожде́ственский\", 4. května 1931, Moskva — 16. června 2018, tamtéž) byl sovětský a ruský dirigent, klavírista, hudební skladatel, pedagog, hudebně-veřejný činitel.", "tgt_summary": "Gennady Nikolayevich Rozhdestvensky, CBE (; 4 May 1931 – 16 June 2018) was a Soviet and Russian conductor, People's Artist of the USSR (1976), and Hero of Socialist Labour (1990).", "id": 1947626}
{"src_title": "Cášská smlouva", "tgt_title": "Aachen Treaty", "src_document": [{"title": "Předcházející události.", "content": "Podepsání smlouvy o spolupráci mezi Francií a Německem předcházely dlouhodobě posilující vzájemné vztahy mezi oběma zeměmi. Obě země spojuje členství v Evropské unii a v NATO, což jsou instituce, na jejichž činnosti mají obě země nesporný vliv. Německou a francouzskou diplomacii spojuje především společná proevropská politika, dobré vztahy vůdců obou zemí a usilování Německa o místo v Radě bezpečnosti OSN. V den podpisu smlouvy Angela Merkelová před novináři podpořila Macronovu myšlenku vzniku jedné Evropské armády. Podepsání proběhne symbolicky ve městě Cáchy, které bylo v minulosti městem pro obě země společné Franské říše. Podepsání smlouvy je symbolické i datem, poněvadž 22. ledna uběhlo 56 let od podepsání Elysejské smlouvy mezi Francií a Západním Německem, která dala vznik tzv. ose Paříž–Bonn.", "section_level": 1}, {"title": "Obsah.", "content": "Cílem smlouvy je více integrovat francouzskou a německou politiku na mezinárodním spektru a v rámci Evropské unie. Součástí dohody je také větší spolupráce a sjednocení diplomacií obou zemí, kupříkladu jednotný postoj obou zemí při jednání v Evropském parlamentu a s ostatními zeměmi EU. Smlouva hovoří i o spolupráci ve věci obrany a společné obraně obou zemí před vnitřními a vnějšími hrozbami. Kromě obrany se má také koordinovat společný vývoz zbraní do zahraničí a zbraňový průmysl celkově. Z ekonomického hlediska má smlouva dosáhnout propojení energetiky, průmyslu a zemědělství, a vznik společné hospodářské zóny. Jedním z hlavních bodů je vznik tzv. německo-francouzských rad, které mají být těmi orgány, které budou vzájemnou spolupráci řídit a iniciovat. Rady se mají scházet třikrát ročně a jejich prostřednictvím se mohou scházet i členové vlád obou států. Ze smlouvy vyplývá, že ministerstva obou zemí mohou očekávat zásahy vlády druhého státu v rámci integrační politiky. S touto politikou jsou spjaté i body zaručující začleňování evropských zákonů mezi zákony států. Mezi body smlouvy je také zařazena výuka obou jazyků v obou zemích vzájemně, především v pohraničním Alsasku. Integrace se pak týká rozšíření spolupráce francouzských a německých partnerských měst.", "section_level": 1}, {"title": "Kritika.", "content": "Podle kritiků ratifikací smlouvy vznikne de facto francouzsko-německý superstát. Kvůli důležitosti obou zemí také podle nich hrozí monopolizace evropské politické scény ve prospěch jádra EU a zvýšení brojení proti národním státům a státům s protievropskými tendencemi, především proti Polsku a Maďarsku. Veřejnost smlouvu kritizuje pro nedostatek informací o jejím obsahu s veřejností. Občanská sdružení lidí žijících v Alsasku smlouvu označují za ignorování výsledku prusko-francouzské války, při níž bylo Alsasko anektováno Německým císařstvím. Europoslanci České republiky smlouvu označili za nečekanou a za překvapení a tvrdí, že neproběhla jakákoliv debata o její podobě a ratifikaci. Existují tvrzení, že smlouva je reakcí na nadcházející Brexit a upevnění francouzsko-německé hegemonie v EU, zejména krátce před konáním voleb do Evropského parlamentu, kde se předpokládá posílení euroskeptiků a nacionalistů. Italský vicepremiér Matteo Salvini oznámil plány sblížit politiku Itálie a Polska jako protiváhu francouzsko-německého paktu.", "section_level": 1}], "src_summary": "Cášská smlouva (německy \"Vertrag von Aachen\"; francouzsky \"Traité d'Aix-la-Chapelle\"), celým jménem Cášská smlouva o francouzsko-německé spolupráci, je třináctistránkový dokument, který byl podepsán 22. ledna 2019 francouzským prezidentem Emmanuelem Macronem a německou kancléřkou Angelou Merkelovou v německém městě Cáchy.", "tgt_summary": "The so-called Aachen Treaty, formally Treaty on Franco-German Cooperation and Integration, and also known as the Treaty of Aachen (, , ) is a bilateral agreement between the Federal Republic of Germany and the French Republic, which has not entered into force. It was signed by Federal Chancellor Angela Merkel and President Emmanuel Macron in the coronation hall of the Aachen City Hall on 22 January 2019.", "id": 1941892}
{"src_title": "Eydie Gormé", "tgt_title": "Eydie Gormé", "src_document": [{"title": "Časný život.", "content": "Gormé se narodila v Bronxu sefardským židovským rodičům. Její otec se narodil na Sicílii, její matka v Turecku. Mluvili doma několika jazyky, včetně Ladino, který má kořeny ve španělštině. Po absolvování vysoké školy William Howard Taft, kterou navštěvovala se Stanleym Kubrickem, našla Gormé práci překladatele. V noci studovala na City College. O víkendech zpívala v kapele vedené Kenem Greengrassem.", "section_level": 1}, {"title": "Diskografie.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Alba.", "content": "Solo Se Steve Lawrence S Trio Los Panchos", "section_level": 2}, {"title": "Děti.", "content": "Gormé a Lawrence měli dva syny. David Nessim Lawrence (nar. 1960) je ceněný skladatel ASCAP, který složil hymnu pro High School Musical. Michael Robert Lawrence (1962-1986) zemřel ve věku 23 let na komorové fibrilace z nediagnostikovaného srdečního stavu. Gormé a Lawrence byli v Atlantě, v Georgii, v době smrti Michaela Lawrencea, který předtím hrál v divadle Fox. Frank Sinatra, rodinný přítel, poslal své soukromé letadlo, aby letělo do New Yorku, aby se setkal s Davidem Lawrenceem, který navštěvoval školu. Po smrti svého syna Gormé a Lawrence pozastavili turné po dobu jednoho roku.", "section_level": 1}, {"title": "Úmrtí.", "content": "Gormé zemřela 10. srpna 2013, šest dní před 85. narozeninami, v Sunrise Hospital & Medical Center v Las Vegas po krátké nezveřejněné nemoci. Byla pohřbena na Hillside Memorial Park v Los Angeles v Kalifornii. Lawrence vydal prohlášení: \"Eydie byla mým partnerem na jevišti a v životě více než 55 let. Zamiloval jsem se do ní od chvíle, kdy jsem ji uviděl a ještě víc, když jsem ji slyšel poprvé zpívat. Je nepředstavitelné, že svět ztratil jednoho z největších popových zpěváků všech dob.\"", "section_level": 1}], "src_summary": "Eydie Gormé, rodným jménem Edith Gormezano (16. srpna 1928 New York – 10. srpna 2013 Las Vegas, Nevada), byla americká zpěvačka, která měla hity na popových a latinských popových žebříčcích. Zpívala sólově a se svým manželem, Stevem Lawrenceem, na albech, v televizi, na Broadwayi a v Las Vegas.", "tgt_summary": "Eydie Gormé (born Edith Gormezano; August 16, 1928 – August 10, 2013) was an American singer who had hits on the pop and Latin pop charts. She sang solo and with her husband, Steve Lawrence, on albums, television, Broadway, and in Las Vegas. Gormé was a first cousin to renowned singer-songwriter-pianist Neil Sedaka.", "id": 481954}
{"src_title": "Frýžština", "tgt_title": "Phrygian language", "src_document": [{"title": "Klasifikace.", "content": "Frýžština tvoří samostatnou skupinu indoevropské jazykové rodiny, která je nejblíže příbuzná starořečtině a staromakedonštině. Se starořečtinou ji spojují zejména tyto znaky: Hypotéza o blízkosti frýžštiny k thráčtině či arménštině naopak nenachází oporu v jazykovém materiálu.", "section_level": 1}, {"title": "Historie jazyka.", "content": "Podle Hérodotova tvrzení migrovali Frygové z Makedonie do Malé Asie přibližně v dobách Trojské války. Moderní badatelé rovněž hledají pravlast Frygů v jihovýchodní Evropě. Dříve převládal názor, že Frygové dorazili do Malé Asie již kolem 1200 př. n. l. a podíleli se na zničení Chetitské říše, nyní však badatelé inklinují spíše k posunutí jejich příchodu o dvě až tři století později. Největší územní expanze dosáhla Frýgie v 8. stol. př. n. l., kdy se začaly objevovat první nápisy psané frýžštinou. Nicméně již kolem roku 700 př. n. l. se fryžský stát zhroutil pod nájezdy Kimmerijců. Od té doby byli Frygové součástí jiných říší, ovládaných Lýdy, Peršany, Řeky a nakonec Římany. Historie frýžštiny se rozděluje na dvě období – starofrýžštinu (8. – 5. stol. př. n. l.) a novofrýžštinu (1. – 3. stol. n. l.). V pramenech se frýžština naposledy zmiňuje v 5. století n. l., ale existují náznaky, že konečný zánik jazyka nastal až po arabské invazi v 7. stol. n. l. Ze starofryžského období se dochovalo okolo 400 nápisů, z nichž přibližně 250 bylo nalezeno v okolí hlavního města Gordia. Novofryžských nápisů bylo nalezeno kolem 120 a téměř výhradně představují epitafy, doprovázené kletbami vůči narušitelům či vykradačům hrobů. Dosud nejdelší nalezený nápis z Vezirhanu obsahuje téměř 90 slov. Fryžská slova jsou rovněž doložena formou glos ve starořeckých pramenech, zejména u Hésychia Alexandrijského, a jako výpůjčky v řeckojazyčných nápisech z Frýgie. Ve starofryžském období se používala vlastní abeceda odvozená od řecké alfabety, obsahující archaické znaky digamma Ϝ a sampí Ͳ. Psalo se zprava doleva anebo střídavě zprava doleva a zleva doprava (bústrofédon), přičemž slova se oddělovala znakem sestávajícím z tří nebo čtyř teček. Nápisy ze starofryžského období byly nalezeny v historických oblastech západní Frýgie, Bithýnie, Galacie a Kappadokie. V novofryžském období vešla v užívání klasická řecká alfabeta a rozdělení na slova se nevyznačovalo. V důsledku makedonského záboru a vtrhnutí Galatů se oblast rozšíření frýžštiny významně snížila. Kromě toho se fryžská elita rychle helenizovala a frýžština se v posledních staletích své existence stala jazykem venkova. Frýžština je doložena zlomkovitě z poměrně malého korpusu textů nápisného charakteru. Celkem je doloženo několik set fryžských slov; význam a etymologie mnoha z nich však zůstávají nejasné.", "section_level": 1}, {"title": "Fryžské glosy.", "content": "Význam mnoha fryžských slov se dochoval v řeckých pramenech v podobě glos, jejichž celkový počet se odhaduje okolo třiceti. Největší množství glos uvádí Hésychios Alexandrijský ve svém Slovníku, kde shromáždil cizí slova ze starších literárních a lexikografických děl. Mezi nejznámějšími glosami lze uvést např. \"bekos\" „chléb“, \"brekun\" „Fryg“, \"brig\" „svobodný“, \"glúros\" „zlato“, \"zelkia\" „zelenina“, \"zemelos\" „otrok“. Platón v dialogu \"Kratylos\" poznamenal, že řecká slova \"pýr\" „oheň“, \"hydór\" „voda“, \"kynes\" „psi“ a mnohá další jsou podobná svým fryžským ekvivalentům. Klémés Alexiandrijský upřesnil, že se při orfických mystériích používalo slovo \"bedu\" „voda“ (← ide. \"*wed-\"). Stefanos Byzantský uvedl, že Zeus byl v Bithýnii znám jako \"Tios\".", "section_level": 1}, {"title": "Charakteristika.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Fonologie.", "content": "Pro frýžštinu lze rekonstruovat tyto souhlásky: Vedou se spory o tom, zda frýžština podléhala hláskovému posunutí podobnému Grimmovu zákonu v pragermánštině, který zahrnoval ztrátu aspirace znělých aspirát (\"*D\" → \"D\"), ztrátu znělosti (\"*D\" → \"T\") a aspiraci neznělých konsonantů (\"*T\" → \"T\"). Vědci se shodují, že ztráta aspirace v jazyce proběhla a nová aspirace se neudála, diskutuje se však stále o ztrátě znělosti. Jako argumenty ve prospěch ztráty znělosti jsou uváděna tato slova: \"Ti-\" „boží jméno“ (řec. Ζεύς), \"bekos\" „chléb“ (← ide. \"*bhĝos\"), \"kenos-\" „pokolení“ (← ide. \"*ĝenhos-\"), \"knaik-\" „žena“ (← ide. \"*gnehik-\"), \"lak-\" „dát, věnovat“ (řec. λαβεῖν), \"tetikmenos\" „proklatý“ (← ide. \"*dediḱmhno-\") a \"ti\" (řec. διά). Ve prospěch neexistence této hláskové změny lze uvést slova \"bagun\" „dar“ (← ide. \"*bagom\"), či \"podas\" „nohy“ (řec. πόδας).. Frýžština měla tyto samohlásky: Praindoevropské \"*ē\" se ve frýžštině změnilo v \"ā\": např. \"mātār\" (← ide. \"*méhtēr\"), dat. \"māterei\" (← ide. \"*méhtr-\"); nové dlouhé \"ē\" vzniklo historicky z diftongu \"*ei\".. Slabika \"-on\" na konci slova se změnila v \"-un\": např. \"kakun\" (řec. κακόν), \"awtun\" (řec. αὐτὸν). Přízvuk byl volný a pohyblivý. Nepřízvučné samohlásky měly tendenci k redukci.", "section_level": 2}, {"title": "Morfologie.", "content": "", "section_level": 2}, {"title": "Substantiva.", "content": "Ve frýžštině jsou doloženy 4 pády – nominativ, genitiv, dativ, akuzativ. Je možné, že jich bylo více, ale v nápisech se neobjevily anebo se jejich tvary nepodařilo spolehlivě identifikovat.", "section_level": 3}, {"title": "Zájmena.", "content": "Osobní zájmena se ve fryžských pramenech nedochovala. V nápisech se objevují ukazovací zájmena \"tos\", \"*sos \" (dat. \"soi\") vztažné \"ios\" a tázací \"kos\". Za sdílenou inovaci s řečtinou lze považovat vytýkací \"awtos\" (řec. αὐτός), zvratné \"wenawtun\" (řec. ἑαυτόν) a neurčité \"panta\" (řec. πάντα).", "section_level": 3}, {"title": "Slovesa.", "content": "Fryžská slovesa rozlišovala kategorie osoby, čísla (sg. a pl.), rodu (aktivum, mediopasivum), způsobu (indikativ, imperativ, konjunktiv) a času (prézens, aorist, imperfektum, perfektum a snad i futurum). Aorist se tvořil pomocí augmentu, což frýžštinu spojuje se starořečtinou, arménštinou a indo-íránskými jazyky. Participium perfekta mediopasiva se tvořilo pomocí sufixu \"-men-\"; náslovný konsonant je v perfektu reduplikován.", "section_level": 3}, {"title": "Syntax.", "content": "Frýžština měla slovosled obvykle typu SOV (podmět, předmět, přísudek). Po prvním přízvučném slově věty mohl následovat řetězec enklitik (Wackernagelův zákon).", "section_level": 2}, {"title": "Příklady textů.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Starofryžské období.", "content": "Tento starofryžský nápis z 7. či 6. stol. př. n. l. se nachází nad římsou tzv. „Midovy hrobky“, monumentu vytesaného do 17 metrů vysoké skály zobrazujícího chrám s akrotériem, který byl zasvěcen bohyni Kybelé. Obsahem nápisu je zbudování památníku pro krále Mida vysokým chrámovým hodnostářem: Překlad: Ates, syn Arkia, velekněz (?), Midovi, vojevůdci a vládci, vystavěl.", "section_level": 2}, {"title": "Novofryžské období.", "content": "Typickým žánrem novofryžského období jsou epitafy provázené kletbou vůči narušiteli hrobu. Níže je uveden rekonstruovaný tvar jedné z kleteb, která byla složena snad původně v hexametru: Překlad: Kdokoli tomuto hrobu zlé učiní anebo náhrobku (?), mezi smrtelníky a bohy Diem proklet nechť bude.", "section_level": 2}], "src_summary": "Frýžština je mrtvý indoevropský jazyk, jímž hovořili starověcí Frygové, kteří v předhistorické době přesídlili z Balkánu do Malé Asie. Tvoří samostatnou skupinu v rámci indoevropské jazykové rodiny a nejblíže má k starořečtině. Je doložena od 8. stol. př. n. l. na nápisech psaných vlastní abecedou příbuznou archaické řecké alfabetě.", "tgt_summary": "The Phrygian language was the Indo-European language of the Phrygians, spoken in Asia Minor during Classical Antiquity (c. 8th century BC to 5th century AD). Phrygian is considered by some linguists to have been closely related to Greek and/or Armenian. The similarity of some Phrygian words to Greek ones was observed by Plato in his \"Cratylus\" (410a).", "id": 1399488}
{"src_title": "Stanegate", "tgt_title": "Stanegate", "src_document": [{"title": "Strategie a vztah k Hadriánovu valu.", "content": "Římští velitelé si velmi dobře uvědomovali strategický význam kvalitní komunikace mezi pevnostmi v této úzké části ostrova, a to dávno před tím, než byl vybudován Hadriánův val. Stanegate ho předešla o několik desetiletí; val pak postavili jen o něco málo severněji. Někdy se píše, že Stanegate \"tvoří osu Hadriánova valu\".", "section_level": 1}, {"title": "Síť římských cest.", "content": "Stanegate je jednou z mnoha silnic, které Římané v provincii Británie postavili; jejich délka bývá odhadována na více než tři tisíce kilometrů. Síť silnic tvořila kupříkladu Watling Street (dlouhá 322 km), Fosse Way, Ermine Street, Devil´s Highway, Cade´s Road, Fen Causeway či Icknield Street.", "section_level": 2}, {"title": "Jedinečnost silnice Stanegate.", "content": "Stanegate je svým způsobem výjimečná: od většiny římských silnic se liší tím, že byla často vedena především po vrstevnicích, takže měla tendenci tvořit zatáčky; naproti tomu typické římské silnice se vyznačovaly dlouhými rovnými úseky, a to dokonce i v tom případě, že pak bylo nutné zdolávat příkré svahy.", "section_level": 1}, {"title": "Původ jejího názvu.", "content": "Římané tuto silnici jistě nějak pojmenovali, ale její název se do našich dob nedochoval. Stanegate, \"stone road\", je pozdější pojmenování složené z norských slov \"stan\" 'stone' (kámen) a \"gata\" ('silnice').", "section_level": 1}, {"title": "Časové zařazení a účel.", "content": "Silnici Stanegate pravděpodobně postavili v době, kdy od (roku 77 n. l. do roku 85 n. l.) římskou provincii Británie spravoval guvernér Agricola a v Římě se na trůnu vystřídali tři císaři, Vespasianus a jeho synové, Titus a Domitianus. Údajně byla postavena jako strategická vojenská silnice v době, kdy severní hranice Římské říše vedla až na linii řek Forth a Clyde. Hranice se k této silnici posunula až později, poté, co se Římané stáhli z území moderního Skotska. Tomu odpovídá fakt, že pevnosti, které na ní byly postaveny, stály od sebe jeden den pochodu (14 římských mil neboli 21 km), což pro strategickou silnici mimo hranici stačilo. Pevnosti Vindolanda (Chesterholm) a Nether Denton pocházejí ze zhruba stejné doby jako Corstopitum a Luguvalium, tedy z 70. a 80. let prvního století.", "section_level": 1}, {"title": "Zahuštění řady pevností.", "content": "Když se Římané rozhodli ze Skotska stáhnout, silnice se dostala na hranici provincie a celé říše, takže bylo nutné ji posílit pevnostmi vzdálenými od sebe jen půl dne pochodu. Tyto pozdější pevnosti se jmenují Newbrough, Magnis (Carvoran) a Brampton Old Church. Pravděpodobně byla mezi nimi postavena ještě celá série menších pevností; takovými pevnůstkami či signálním stanicemi můžou být Haltwhistle Burn a Throp, ale není dostatek důkazů, které by potvrdily, že tvořily celou řadu. Odchod vojsk ze Skotska proběhl přibližně v roce 105, a proto k posilování obrany Stanegate došlo zhruba v té době.", "section_level": 1}, {"title": "Trasa z východu na západ napříč ostrovem.", "content": "Stanegate vycházela z pevnosti Corstopitum, odkud mířila na sever, do Skotska, důležitá silnice Dere Street. Západně od pevnosti Corstopitum přešla Stanegate říčku Cor Burn, přítok řeky Tyne, a potom sledovala severní břeh řeky Tyne až k řece North Tyne blízko vesnice Wall u Hadriánova valu. Přes North Tyne musel vést římský most, dále cesta míjela moderní vesnici Fourstones a směřovala do vesnice Newbrough, kde leží první pevnost (ve vzdálenosti 12 km od vesnice Corbridge a téměř 10 km od pevnosti Vindolanda). Jde o pevnůstku o rozloze zhruba 40 arů; nachází se v Newbrough na hřbitově kostela, který stojí za vesnicí směrem na západ. Odtud pokračuje Stanegate k západu, rovnoběžně s řekou South Tyne, dokud nedorazí k další velké pomocné pevnosti, kterou je Vindolanda (Chesterholm). Potom kříží trasu později vybudované Military Road a vede jižně od menší pevnosti Haltwhistle Burn. Od ní pokračuje na západ,vzdaluje se od řeky South Tyne a míjí velkou pevnost Magnis (Carvoran), která leží 10,5 km od pevnosti Vindolanda a 32 km od pevnosti Corstopitum. Zde se k silnici připojuje Maiden Way, která přichází z jihu z pevnosti Epiacum (Whitley Castle). Za pevností Magnis se silnice stáčí k jihovýchodu, aby sledovala tok řeky Irthing, kolem pevnůstky Throp míří a k pevnosti Nether Denton, která leží 7,2 km od pevnosti Magnis a 39,4 km od pevnosti Corstopitum. Tato pevnost se rozkládala na ploše přibližně 12 tisíc čtverečních metrů. Z pevnosti Nether Denton silnice sleduje řeku Irthing a míří k modernímu Bramptonu. Míjí pevnůstku Castle Hill Boothby a potom, 1,6 východně od Bramptonu, se dostává k následující velké pevnosti zvané Brampton Old Church (leží téměř 10 km od Nether Denton a 49 km od pevnosti Corstopitum). Pevnost takto pojmenovali, protože její polovina se nachází pod starým kostelem sv. Martina a přilehlým hřbitovem. Za pevností Brampton Old Church silnice překračuje řeku Irthing a míří na východ přes Irthington a High Crosby, kde byla pravděpodobně, vzhledem ke vzdálenosti od okolních pevností, postavena další pevnůstka, kterou se zatím však nepodařilo dohledat. Stanegate potom překročila řeku Eden u kriketového hřiště v moderním městě Carlisle a nakonec dorazila do pevnosti Luguvalium (Carlisle), kde stojí Carlisle Castle (12 km od Brampton Old Church a 61 km od pevnosti Corstopitum).", "section_level": 1}, {"title": "Pravděpodobné navazující kilometry cest.", "content": "Silnice pravděpodobně pokračovala ještě asi 7 km na západ do římské pevnosti ve vesnici Kirkbride u zálivu Moricambe Bay. Tam byl sice nalezen rozsáhlý tábor o ploše 20 000 metrů čtverečních, ale důkazy o existenci silnice zatím nejsou dostatečné. Dále se odhaduje, že Stanegate mohla vést směrem na východ z pevnosti Corstopitum směrem k pevnosti Pons Aelius, kde leží Newcastle upon Tyne, a končit v římské pevnosti Washing Wells ve městě Whickham, ale zatím to žádné objevy nepodpořily.", "section_level": 2}, {"title": "Pozdější vývoj.", "content": "Značná část Stanegate posloužila jako základ silnice Carelgate (Carlisle Road), středověké silnice z tržiště ve vesnici Corbridge, která se napojuje na Stanegate západně od pevnosti Corstopitum. Stav Carelgate se nakonec tak zhoršil, že se po ní nedalo jezdit. V letech 1751–1752 tam generál George Wade postavil novou silnici, tzv. Military Road. Velká část Stanegate se však stále užívá; jde o moderní silnici nižšího řádu v hrabství Northumberland mezi vesnicí Fourstones a Vindolanda.", "section_level": 1}, {"title": "Odkazy.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Literatura.", "content": "Přehled literatury", "section_level": 2}], "src_summary": "Stanegate byla důležitá římská vojenská silnice postavená na území, které se později začalo nazývat severní Anglie. Silnice o délce 61 km spojovala dvě pevnosti: Corstopitum (Corbridge) u řeky Tyne na východě a pevnost Luguvalium (Carlisle) na silnici Dere Street a řece Eden na západě. Pevnosti mimo jiné střežily významné přechody přes tyto řeky.", "tgt_summary": "The Stanegate (meaning \"stone gate\" or \"stone road\" in Northumbrian dialect ), was an important Roman road built in what is now northern England. It linked two forts that guarded important river crossings: Corstopitum (Corbridge) on the River Tyne in the east, and situated on Dere Street, and Luguvalium (Carlisle) on the River Eden in the west. The Stanegate ran through the natural gap formed by the valleys of the River Tyne in Northumberland and the River Irthing in Cumbria. It predated Hadrian's Wall by several decades; the Wall would later follow a similar route, slightly to the north. The Stanegate should not be confused with the two Roman roads called Stane Street in the south of England, namely Stane Street (Chichester) and Stane Street (Colchester). In both these cases the meaning is the same as for the northern version, indicating a stone or paved road. The Stanegate differed from most other Roman roads in that it often followed the easiest gradients, and so tended to weave around, whereas typical Roman roads follow a straight path, even if this sometimes involves having punishing gradients to climb. A large section of the Stanegate is still in use today as a modern minor road between Fourstones and Vindolanda in Northumberland.", "id": 228752}
{"src_title": "Trimethylglycin", "tgt_title": "Trimethylglycine", "src_document": [{"title": "Struktura a reakce.", "content": "Trimethylglycin je \"N\"-trimethylovaná aminokyselina. Tato kvartérní amoniová sloučenina se při neutrálním pH vyskytuje v podobě zwitteriontu . Silné kyseliny, jako kyselina chlorovodíková, přeměňují TMG na odpovídající soli, což v případě HCl vede k tvorbě hydrochloridu betainu. Demethylací TMG vzniká dimethylglycin. Degradace TMG vede ke vzniku trimethylaminu, vůně hniloby ryb.", "section_level": 1}, {"title": "Výroba a biochemické procesy.", "content": "Zpracování sacharózy z cukrové řepy vytváří glycin betain jako vedlejší produkt. Množství TMG soupeří s obsahem cukru v cukrové řepě.", "section_level": 1}, {"title": "Biosyntéza.", "content": "Ve většině organismů je glycinbetain biosyntetizován oxidací cholinu ve dvou krocích. Meziprodukt, betainaldehyd, je generován působením enzymové mitochondriální cholin oxidasy (cholín dehydrogenázy, EC 1.1.99.1). Betainový aldehyd je dále oxidován v mitochondriích u myší na betain pomocí enzymu betaine aldehyddehydrogenázy (EC 1.2.1.8). U lidí se aktivita betainealdehydu provádí nešpecifickým enzymem cytosolové aldehyddehydrogenázy (EC 1.2.1.3)", "section_level": 2}, {"title": "Biologická funkce.", "content": "TMG je organický osmolyt. Cukrová řepa byla vypěstována z mořské řepy, která k přežití ve slaných půdách pobřežních oblastí vyžaduje osmolyty. TMG se také vyskytuje ve vysokých koncentracích (~ 10 mM) v mnoha mořských bezobratlých, jako jsou korýši a měkkýši. Slouží jako silný apetitivní atraktant pro masožravce, jako jsou dravý mořský slimák \"Pleurobranchaea californica\". TMG je důležitým kofaktorem při methylaci, což je proces, který probíhá v savčích buňkách donací methylových skupin (-CH) pro další procesy v těle. Tyto procesy zahrnují syntézu neurotransmiterů, jako jsou dopamin a serotonin. Methylace je také zapotřebí pro biosyntézu melatoninu a koenzymu Q pro elektronový transportní řetězec, stejně jako methylace DNA pro epigenetiku. Hlavním krokem v methylačním cyklu je remethylace homocysteinu, sloučeniny, která se přirozeně utváří při demethylaci esenciální aminokyseliny methioninu. Navzdory své přirozené tvorbě byl homocystein spojován se záněty, depresí, specifickými formami demence a různými typy vaskulárních onemocnění. Remethylační proces, který detoxikuje homocystein a převede ho zpět na methionin, může probíhat dvěma cestami. Cesta probíhající prakticky ve všech buňkách zahrnuje enzym methioninsyntázu (MS), který vyžaduje vitamín B jako kofaktor a také je nepřímo ovlivňován kyselinou listovou a dalšími vitaminy skupiny B. Druhá cesta (omezená na játra a ledviny u většiny savců) zahrnuje betain-homocystein-methyltransferasu (BHMT) a vyžaduje TMG jako kofaktor. Během normálních fyziologických podmínek obě cesty přispívají stejně k odstranění homocysteinu v těle . Další degredace betainu prostřednictvím enzymu dimethylglycindehydrogenázy produkuje folát, čímž přispívá ke zpětné syntéze methioninu. Betain se tedy podílí na syntéze mnoha biologicky důležitých molekul a může být ještě důležitější při ohrožení hlavní cesty regenerace methioninu z homocysteinu genetickými polymorfismy, jako jsou mutace v genu MS.", "section_level": 2}, {"title": "TMG v zemědělství a akvakultuře.", "content": "Tovární farmy obohacují krmivo TMG a lysinem za účelem zvýšení svalové hmoty hospodářských zvířat (množství použitelného masa). Lososí farmy používají TMG k uvolnění osmotického tlaku na lososích buňkách, při přenášení ryb ze sladké vody do slané vody. Doplněk TMG snižuje množství tukové tkáně u prasat; výzkumy u lidí však neprokázaly žádný účinek na tělesnou hmotnost, složení těla nebo výdaje na odpočinek.", "section_level": 1}, {"title": "TMG v lidské stravě.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Doplněk stravy.", "content": "Přestože TMG snižuje množství tukové tkáně u prasat, výzkum na lidských subjektech neprokázal žádný účinek na tělesnou hmotnost, složení těla ani na spotřebu energie na odpočinek, pokud se používá ve spojení s nízkokalorickou dietou. Úřad pro kontrolu potravin a léčiv Spojených států schválil bezvodý trimethylglycin (také známý pod značkou Cystadane ) pro léčbu homocystinurie, choroby způsobené abnormálně vysokými hladinami homocysteinu při narození. TMG se také používá jako hydrochloridová sůl (prodává se jako hydrochlorid betainu nebo betain HCl). Betainhydrochlorid byl povolen ve Spojených státech v lécích, které nejsou v prodeji (OTC), jako žaludeční antacidum. Americký kodex federálních předpisů, hlava 21, oddíl 310.540, který vstoupil v platnost dne 10. listopadu 1993, zakázal použití betainhydrochloridu v OTC produktech kvůli nedostatečným důkazům pro jeho klasifikaci jako \"všeobecně uznávané jako bezpečné a účinné\". TMG může způsobit průjem, žaludeční nevolnost nebo nevolnost. Doplněk TMG snižuje hladinu homocysteinu, ale také zvyšuje hladinu LDL.", "section_level": 2}, {"title": "Jiné použití: PCR.", "content": "Trimethylglycin může působit jako adjuvans procesu polymerázové řetězové reakce (PCR) a dalších DNA polymerázových testů, jako je sekvenování DNA. Neznámým mechanismem pomáhá při prevenci sekundárních struktur v molekulách DNA a zabraňuje problémům spojeným s amplifikací a sekvenováním oblastí bohatých na GC. Trimethylglycin dává guanosinu a cytidinu (silným pojivům) termodynamiku podobnou termodynamice thymidinu a adenosinu (což jsou slabá pojidla). Experimenty bylo zjištěno, že se nejlépe uplatňuje při konečné koncentraci 1 M.", "section_level": 2}, {"title": "Spekulativní použití.", "content": "Laboratorní studie a dvě klinické studie ukázaly, že TMG by mohl být použit k léčbě nealkoholické steatohepatitidy. TMG byl navržen pro léčby deprese. SAMe jako výživový doplněk funguje jako nespecifické antidepresivum. Při výzkumu zaměřený na vývoj ekologicky nezávadných biomimetických povlaků lodí se TMG využívá mimo jiné jako netoxický protipovodňový nátěr.", "section_level": 2}, {"title": "Chromatografie iontové výměny IEX.", "content": "V knize od společnosti Amersham Biosciences / GE Healthcare, Ion Exchange Chromatography & Chromatofocusing - Principy a metody, strana 48. \"Zwitterionové přísady, jako je betain, mohou zabránit srážení a mohou být použity ve vysokých koncentracích bez zásahu do gradientové eluce\"", "section_level": 2}], "src_summary": "Trimethylglycin (TMG je který se vyskytuje u rostlin. Trimethylglycin byl první nalezený betain ; původně byl nazýván betainem, protože v 19. století byl objeven v cukrovce (lat. beta = řepa). Od té doby se objevilo mnoho dalších betainů a specifičtější název \"glycinbetain\" tento zachycuje.", "tgt_summary": "Trimethylglycine (TMG) is an that occurs in plants. Trimethylglycine was the first betaine discovered; originally it was simply called betaine because, in the 19th century, it was discovered in sugar beets. Since then, many other betaines have been discovered, and the more specific name \"glycine betaine\" distinguishes this one.", "id": 2142326}
{"src_title": "Šiva Kešavan", "tgt_title": "Shiva Keshavan", "src_document": [{"title": "Životopis.", "content": "Narodil se v indickém Manali ve státě Himáčalpradéš v Himálaji. Jeho otec je Ind a matka Italka, seznámili se při její dovolené v Indii. Ve městě provozují italskou restauraci. Vystudoval politologii na Florentské univerzitě, pracuje v rodinné italské restauraci a zastává funkci předsedy Indické sáňkařské federace. V roce 2002 mu bylo nabídnuto italské občanství, možnost závodit za italský sáňkařský tým i letní zaměstnání u italské policie, nabídku však odmítl.", "section_level": 1}, {"title": "Sport.", "content": "V šesti letech začal lyžovat na místní jediné 300 metrů dlouhé sjezdovce (bez vleku). Později dostal k Vánocům od italských prarodičů sáňky, na kterých také jezdil. Ve 14 letech chodil na internátní školu, kam přišla pozvánka na tábor pro zimní sportovce. Jako aktivní sportovec, fotbalista a pozemní hokejista, se přihlásil a by vybrán. Očekával, že půjde o lyžařský kurz. Kurz však vedl bývalý bývalý rakouský sáňkař Günther Lemmerer, mistr Evropy z roku 1982, který do Indie přišel v rámci programu Mezinárodní sáňkařské federace na propagaci sáňkařského sportu v rozvojových zemích. Vzhledem k tomu, že v Indii není žádná sáňkařská dráha, trénovali na saních opatřených kolečky. Lemmester v Kešavanovi rozpoznal sáňkařský talent. O dva měsíce později byl tak pozván na výcvikový tábor do Rakouska již na skutečných sáňkách. Na začátku roku 1997 se do Rakouska vrátil aby trénoval a sledoval sáňkařské mistrovství světa. Při jednom ze závodů byl předjezdcem. Koncem roku pokračoval v tréninku, úspěšně se zúčastnil několika závodů a splnil kvalifikační kritéria na Zimní olympijské hry v Naganu v roce 1998, kterých se v 16 letech jako jediný indický závodník zúčastnil. I nadále se sportu věnoval, nemohl si dovolit realizační tým ani trenéra, saně na trénink a závody si obvykle půjčoval od jiných závodníků. Někdy také při závodech přespával v autě nebo na ně cestoval z letiště stopem. Protože v Indii není k dispozici sáňkařská dráha, v Indii se připravoval sjížděním horských silnic na saních opatřených kolečky. V roce 2002 dostal nabídku závodit za italský sáňkařský tým a získat italské občanství, tuto nabídku však odmítl. Zimních olympijský her v Salt Lake City v roce 2002 se tak zúčastnil opět pod indickou vlajkou a opět jako jediný indický účastník. Jeho letadlo do Montrealu bylo zpožděné, čímž zmeškal autobus do Salt Lake City a do města tak cestoval autostopem. V olympijském závodě skončil 33. z 50 závodníků. Zúčastnil se i Zimních olympijských her v Turíně v roce 2006, tentokrát již indická výprava čítala 4 závodníky. V olympijském závodě skončil 25. z 36 závodníků, čímž předčil např. i českého sáňkaře Jakuba Hymana, který skončil 27. Účast na Zimních olympijských hrách 2010 mu umožnili zaměstnanci indického nejvyššího soudu, kteří pro něj vybrali 450 000 rupií na zakoupení nových závodních saní. V olympijském závodě skončil 29. z 39 závodníků. Na Zimních olympijských hrách 2014 závodil jako nezávislý olympijský účastník, když Indická olympijská asociace byla od roku 2012 suspendována kvůli korupci. V olympijském závodě skončil 37. z 39 závodníků. Během her však byla indická federace přijata zpět, závěrečného ceremoniálu se tak zúčastnil již v indické výpravě. Od konce roku 2014 si již mohl dovolit spolupracovat s trenérem, začal tedy spolupracovat s americkým sáňkařem Duncanem Kennedym. Již naposledy se zimních olympijských her zúčastnil v roce 2018 v Soči. V olympijském závodě skončil 34. ze 40 závodníků.", "section_level": 1}], "src_summary": "Šiva Kešavan ( शिवा केशवन, * 25. srpna 1981 Manali) je indický sáňkař. V letech 1998 až 2018 reprezentoval svoji zemi na šesti olympiádách v řadě, čtyřikrát byl vlajkonošem indické výpravy. Je čtyřnásobným mistrem Asie z let 2011, 2012, 2016 a 2017 a držitelem kontinentálního rekordu rychlostí 134,3 km/h.", "tgt_summary": "Shiva Keshavan (born 25 August 1981) is a six time Olympian and the first Indian representative to compete in luge at the Winter Olympic Games. He set a new Asian speed record at after beating the previous record of and won gold medal in the 2011 Asian Luge Cup at Nagano in Japan. In 2012, he set a new Asian track record at 49.590 seconds. He is the reigning Asian Champion.", "id": 2429550}
{"src_title": "Theater am Kärntnertor", "tgt_title": "Theater am Kärntnertor", "src_document": [{"title": "Historie, popis a zánik divadla.", "content": "Divadlo nechal v roce 1709 postavit vídeňský magistrát u bývalé Korutanské brány (\"Kärtnertor\") podle návrhu italského architekta Antonia Beduzzi. Otevřela ho italská divadelní skupina a prvním představením byla italská opera. V letech 1712–1727 je vedl Josef Stranitzky a po jeho smrti pak pozůstalá vdova. Roku 1728 vedení převzali dvorní umělci Borosini a Selliers. Hrálo se zde v italštině a v němčině. Od roku 1742 byl Selliers jediným nájemcem. V roce 1751 převzal divadlo na jeden rok Rocco de Lopresti. Do roku 1752 mělo divadlo císařská privilegia, která však Marie Terezie zrušila, a divadlo opět připadlo vídeňskému magistrátu. Roku 1761 bylo zničeno požárem. Znovu jej postavil dvorní architekt Nikolaus Pacassi a o dva roky později bylo otevřeno jako „Císařské a královské dvorní divadlo ve Vídni“ (\"„Kaiserliches und Königliches Hoftheater zu Wien“\"). Až do počátku 19. století se zde hrály jak opery, tak i činohry, později pak výlučně balety a italské a německé opery. Také se zde hrály Mozartovy opery, avšak ne vždy jejich premiéry. Ty se většinou uváděly v premiérovém divadle, kterým byl \"Burgtheater am Michaelerplatz\". Někdy se ale stejná díla hrála ve dnech po sobě jdoucích nejprve v jednom divadle a pak ve druhém. Například opera Ferdinanda Paëra \"Leonora\" měla první premiéru 8. února 1809 v Kärntnertortheateru a druhou o den později v původním divadle Burgtheater. V letech 1811–1814 byl dvorním dramatikem divadla Ignác Franz Castelli. Ve správě divadla nebo jako dramaturgové působili Ignaz Franz von Mosel, Moritz Graf Dietrichstein, ale také Georg Friedrich Treitschke a Joseph Kupelwieser.", "section_level": 1}, {"title": "Domenicko Barbaja.", "content": "Kvůli finančním a organizačním turbulencím v letech 1820 bylo divadlo dvakrát na delší dobu uzavřeno. Domenicko Barbaja byl impresiario divadla Teatro San Carlo v Neapoli. Od konce roku 1821 mu bylo divadlo \"Theater am Kärtnertor\" pronajato. Jeho zástupcem ve Vídni byl tanečník Louis Duport. Během této doby zde slavil triumfální úspěchy se svými operami Gioachino Rossini. Vrcholem v historii divadla se stal koncert, který tam 7. května 1824 uspořádal Beethoven. Ve vídeňské premiéře tehdy zazněly části \"Missy solemnis\" a premiéra \"deváté symfonie\", se sólisty i sborem Dvorního divadla a Vídeňského pěveckého spolku. Později (1828) si divadlo pronajal rakouský skladatel Wenzel Graf von Gallenberg.", "section_level": 2}, {"title": "Carlo Balochino a jeho společník Bartolomeo Merelli.", "content": "V roce 1836 si dvorní divadlo opět pronajali Italové Carlo Balochino a jeho společník Bartolomeo Merelli. Kvůli revolučním událostem roku 1848 ve Vídni, které vyvrcholily rezignací Metternichovy vlády, byl K. K. Hof-Operntheater na nějakou dobu uzavřen. Ačkoli ho 18. března znovu otevřeli, italská sezona plánovaná od 1. dubna musela být zrušena, protože piedmontský král Carlo Alberto vyhlásil 26. března Rakousku válku. Obyvatelstvo se obrátilo proti Itálii, nájemce divadla Balochino obdržel výhružné dopisy a rezignoval.", "section_level": 2}, {"title": "Franz Ignaz von Holbein.", "content": "Vedení divadla převzal výbor, složený z předních umělců Kärntnertortheater. Jeho předsedou se stal ředitel Burgtheateru Franz Ignaz von Holbein. Kärntnertortheater ztratil titul \"Hofoperntheater\" a stal se prostým, ale privilegovaným operním divadlem s finanční podporou ze státní pokladny. Nová éra divadla se otevřela 29. dubna 1848 představením \"Kouzelná flétna\" (\"Die Zauberflöte\"). V ní zazněla poprvé v původní verzi opera Giacomo Meyerbeera, \"Hugenoti\" (\"Hugenotten\"). V roce 1849 se divadlo dostalo zpátky pod dvorní správu a dne 1. dubna byl Holbein jmenován ředitelem. Nejprve na dobu jednoho roku, ale pak až do roku 1853. Od 28. února 1850 neslo divadlo opět název „Císařské a královské dvorní divadlo u Korutanské brány“ (\"„k. k. Hoftheater nächst dem Kärnthnerthore“\"). Dvojitá funkce ředitele Burgtheater a Kärntnertortheater Holbeina příliš namáhala, a proto se na konci prosince 1849 vzdal vedení divadla. Výjimečnou událostí éry Holbein byla vídeňská premiéra opery \"Prorok\" (\"Le prophète\"), kterou dirigoval sám Meyerbeer (1850). Hlavním zájmem ředitele Holbeina bylo zachování francouzského repertoáru. Premiéru měly čtyři opery od Aubera, dvě od Adama, jedna od Halévyho. Německou operu zastupovaly premiéry od Nicolaie, Flotowa, Hagera, Dessauera, Fuchse a Ernsta ze Saxe-Coburg-Gotha. Od roku 1851 byla opět možná italská sezona (pod vedením Merelliho). Většinu nových oper dodal Giuseppe Verdi s osmi premiérami, například \"Rigoletto\", \"Trubadúr\" a \"La traviata\". Verdiho opery \"Macbeth\", \"Rigoletto\", \"Trubadúr\" nebo \"La Traviata\" byly hrány v němčině. Naproti tomu díla jeho italských současníků (Mercadante, Pacini, Ricci a další) zapadla. Největší úspěchy slavili Italové s díly Mozartovými. \"Don Giovanni\", \"Figarova svatba\" a \"Così fan tutte\" se po desetiletích poprvé hrály v původním jazyce - italsky.", "section_level": 2}, {"title": "Julius Cornet.", "content": "Holbeinovým nástupcem se stal v roce 1853 Julius Cornet. Toto období bylo charakterizováno spíše revitalizací starších děl Luigiho Cherubiniho, Glucka, Webera a Mozarta, než novinkami. Největší úspěch slavil opět Meyerbeer (\"Hvězda Severu\" – \"L’étoile du nord\", 1855). Premiéry ostatních skladatelů (Flotow, Thomas, Balfe nebo Dorn) byly na denním pořádku. Wagnerova dramatická díla však byla, navzdory Cornetovu úsilí, z repertoáru Dvorní opery odstraněna. Nicméně v rámci takzvaných \"hudebních akademií\" zazněly poprvé výňatky z \"Lohengrina\" a také předehra k \"Faustovi\". Odchod ředitele Corneta byl neslavný. Jeho chování k zaměstnancům bylo hrubé a jedna zpěvačka jej zažalovala pro urážku na cti. Svůj post proto musel v roce 1857 opustit.", "section_level": 2}, {"title": "Carl Florian Anton Eckert.", "content": "Ředitelem, nejprve provizorně a posléze v listopadu 1858 definitivně, byl jmenován Carl Florian Anton Eckert. Mimořádnou událostí byly pod jeho vedením vzniklé premiéry Wagnerových oper \"Lohengrin\" (1858), \"Tannhäuser\" (1859) a \"Bludný Holanďan\" (\"Der fliegende Holländer\", 1860). Ostatní novinky byly méně úspěšné, například Lortzingův \"Pytlák\" (\"Wildschütz\") nebo Verdiho \"Sicilské nešpory\" \"(Les vêpres siciliennes)\". Jeho \"Trubadúr\", převzatý do německého repertoáru, však byl trvale oblíbený. Eckert, vyčerpaný vážnou nemocí, byl zbaven svého postu v září roku 1860. Na krátkou dobu pak panovalo provizorium s dirigentem Heinrichem Esserem a hlavním režisérem Schoberem v čele divadla.", "section_level": 2}, {"title": "Matteo Salvi.", "content": "Ital Matteo Salvi byl jmenován ředitelem Dvorní opery dne 1. února 1861. Pod jeho vedením se konala 1864/65 uzavřená italská sezona a 1866/67 ještě další série italských inscenací. Kromě Verdiho oper \"Maškarní ples\" (\"Un ballo in maschera\") a \"Síla osudu\" (\"La forza del destino\"), to byly premiéry oper od Pedrottiho a od bratrů Ricci. V německých sezónách to byly premiéry od Meyerbeera \"Dinorah\", \"Afričanka\" (\"L'Africaine\"), dále Gounodův \"Faust\" nebo Lortzingův \"Zbrojíř\" (\"Der Waffenschmied\") a také premiéra Offenbachovy romantické opery \"Rýnské rusalky\" (\"Les fées du Rhin\").", "section_level": 2}, {"title": "Franz von Dingelstedt.", "content": "Franz Dingelstedt se stal ředitelem po Salvim 1. října 1867 a i v této době docházelo v opeře k uměleckým zážitkům. Premiéru měly Gounodova opera \"Romeo a Julie\" a Thomasova opera \"Mignon\". Sám Dingelstedt inscenoval Gluckovu operu \"Iphigenie v Aulidě\" (\"Iphigénie en Aulide\") podle úpravy Richarda Wagnera. Poslední uvedenou operou byl dne 17. dubna 1870 Rossiniho \"Wilém Tell\" (\"Guillaume Tell\"). Brzy poté bylo divadlo zbořeno.", "section_level": 2}], "src_summary": "Theater am Kärntnertor, (také \"Kärntnertortheater\" nebo podle starého pravopisu \"Kärnthnerthor-Theater),\" česky Divadlo u Korutanské brány, bylo prestižní divadlo ve Vídni během 18. a 19. století. Uvádělo operní, baletní a činoherní představení a spolu s původním divadlem \"Burgtheater am Michaelerplatz\" je považováno za předchůdce Vídeňské státní opery. Po ukončení činnosti v roce 1870 bylo zbořeno. Na jeho místě dnes stojí hotel Sacher.", "tgt_summary": "' or ' (English: Carinthian Gate Theatre) was a prestigious theatre in Vienna during the eighteenth and nineteenth centuries. Its official title was \"\", the \"Imperial and Royal Court Theater of Vienna\".", "id": 71589}
{"src_title": "Alfama", "tgt_title": "Alfama", "src_document": [{"title": "Historie.", "content": "Rua do Barão je jednou z ulic Freguesia da Sé (farnosti u lisabonské katedrály), která začíná u Rua São João da Praça (kde dříve stála brána Dveře do Alfamy) a končí u Rua Augusta Rosa (u hradeb katedrály). Název \"Rua do Barão\" značí, že tu žil João Fernandes da Silveira, první baron z Alvita, ministr portugalských králů Dom Afonso V a Dom João II . Během doby maurské nadvlády tvořila Alfama celé město, které se později rozšířilo na západ (čtvrť Baixa). Alfama byla obývána rybáři a chudinou a tak je Alfama vnímána dodnes. Velké zemětřesení v Lisabonu čtvrť nezničilo, Alfama zůstala malebným labyrintem úzkých ulic a malých náměstí. Později byla čtvrť oživena renovací starých domů a otevřením nových restaurací, kde se hraje typická melancholická portugalská hudba Fado. Nad Alfamou stojí středověký hrad São Jorge (svatého Jiří), který sloužil jako královská rezidence až do počátku 16. století a nyní nabízí jako památka nejlepší výhled na město. Na svazích \"Alfamy\" jsou další vyhlídkové terasy (portugalsky \"miradouros\"), z nichž je vidět na město, jednou z nich je \"Miradouro de Santa Luzia\", která se nachází u stejnojmenného kostela a nad zbytky maurských městských hradeb. Další je například \"Miradouro das Portas do Sol\" (terasa brány slunce). Nedaleko Miradouro Santa Luzia se v paláci ze 17. století nachází Muzeum dekorativních umění (\"Museu de Artes Decorativas\"). Mezi kostely ve čtvrti Alfama patří lisabonská katedrála (ze 12.–14. století), je to nejstarší městský kostel ležící na západním okraji čtvrti, klášter milosti (\"Convento da Graça\", z 18. století), v blízkosti hradu stojí manýristický Klášter Sao Vicente de Fora (konec 16.–18. století), kde jsou pohřbeni králové rodu Braganzy a barokní kostel svaté Engrácie (ze 17. století), ten slouží jako národní panteon významných portugalských osobností. Od roku 2012 je Alfama součástí civilni farnosti Santa Maria Maior.", "section_level": 1}], "src_summary": "Alfama je nejstarší čtvrť v Lisabonu, rozkládající se na svahu mezi hradem svatého Jiří a řekou Tajo. Název čtvrti pochází z arabského \"Al-hamma\", což znamená \"horká fontána\" nebo \"koupel\". Ve čtvrti se nachází několik civilních farností (\"freguesias),\" jsou jimi São Miguel, Santo Estêvão, São Vicente de Fora a část dvou ulic, \"Freguesia da Sé: Rua do Barão\" a \"Rua São João da Praça\". Ve čtvrti se nachází mnoho významných historických památek a množství Fado barů a restaurací.", "tgt_summary": "The Alfama () is the oldest neighborhood of Lisbon, spreading on the slope between the São Jorge Castle and the Tagus river. Its name comes from the Arabic \"Al-hamma\" (), meaning \"hot fountains\" or \"baths\". The district includes the \"freguesias\" (parishes) of São Miguel, Santo Estêvão, São Vicente de Fora and part of the two streets, \"Freguesia da Sé: Rua do Barão\" and \"Rua São João da Praça\". It contains many important historical attractions, as well as an abundance of Fado bars and restaurants.", "id": 1444312}
{"src_title": "James Scott (hudebník)", "tgt_title": "James Scott (composer)", "src_document": [{"title": "Život a kariéra.", "content": "Narodil se v Neosho, Missouri Jamesi Scottovi Sr. a Molly Thomas Scott, oba bývalí otroci. V roce 1901 se jeho rodina přestěhovala do Kartága, Missouri, kde navštěvoval Lincoln High School. V roce 1902 začal pracovat v hudebním obchodě Charlese L. Dumarse, nejprve umýval okna, pak začal hrát na klavír včetně jeho vlastních kusů. Poptávka po jeho hudbě přesvědčila Dumarse, aby vytiskl první z Scottových publikovaných kompozic \"A Summer Breeze - March and Two Step\" v roce 1903. Do roku 1904 byly vydány a dobře prodávány dvě další skladby od Scotta, \"Fascinator March\" a \"On the Pike March\", ale nestačilo to, aby se Dumars udržel v podnikání a brzy společnost přestala vydávat. V roce 1904 James Scott napsal \"On the Pike\", který se odkazuje na polovinu St. Louis světového veletrhu 1904. Ragtimoví historici Rudi Blesh a Harriet Janis uvádějí, že Scott šel do St. Louis, Missouri v roce 1905 při hledání svého idolu Scotta Joplina. Našel Joplina a zeptal se, jestli by si poslechl jednu z jeho kompozic. Po vyslechnutí ragtimu ho Joplin představil svému vydavateli Johnovi Stillwellovi Starkovi a doporučil mu, aby skladbu vydal. Stark ji publikoval o rok později jako \"Frog Legs Rag\". To se rychle stalo hitem a bylo druhé v prodeji v katalogu Stark za Joplinovou vlastní \"Maple Leaf Rag\". Scott se stal pravidelným přispěvatelem do katalogu Stark do roku 1922. V roce 1914 se Scott přestěhoval do Kansas City, Missouri, kde se oženil s Norou Johnsonovou, učil hudbu a doprovázel němé filmy jako varhaník a aranžér v divadle Panama. Ti, kteří ho znali, si připomínají, že divadelní dílo je velkou částí jeho činnosti. Jeho bratranec Patsy Thomas si vzpomíná: \"Každý ho nazval\" Malým profesorem \". Vždycky kráčel rychle, díval se na zem - minul tě na ulici a nikdy tě neviděl - zdálo se, že je vždy hluboce zamyšlený.\" Scott se v posledních letech svého života zabýval výukou, skladáním a vedením osmičlenné kapely, která hrála v různých pivních barech a kinech. S příchodem zvukových filmů však jeho bohatství kleslo. Ztratil divadelní práci, jeho žena zemřela bez dětí a jeho zdraví se zhoršilo. Přestěhoval se se svým bratrancem Ruth Callahanem do Kansas City v Kansasu a přesto, že trpěl chronickou vodnatelností, pokračoval v komponování a hraní na klavír. Scott zemřel v nemocnici Douglas 30. srpna 1938 ve věku 52 let a byl položen vedle své ženy na Westlawnském hřbitově. Mezi nejznámější skladby Jamese Scotta patří \"Climax Rag\", \"Frog Legs Rag\", \"Grace and Beauty\", \"Ophelia Rag\" a \"The Ragtime Oriole\".", "section_level": 1}], "src_summary": "James Sylvester Scott (12. února 1885 − 30. srpna 1938) byl afroamerický skladatel ragtimeů a klavírista. Je považován za jednoho ze tří nejvýznamnějších skladatelů klasického ragtime, společně s Scottem Joplinem a Josephem Lambem.", "tgt_summary": "James Sylvester Scott (February 12, 1885 – August 30, 1938) was an American ragtime composer and pianist, regarded as one of the three most important composers of classic ragtime, along with Scott Joplin and Joseph Lamb.", "id": 1680609}
{"src_title": "Vydra hladkosrstá", "tgt_title": "Smooth-coated otter", "src_document": [{"title": "Chov v zoo.", "content": "Patří mezi raritně chované druhy. Historicky byla chována jen v několika zoo ve Spojeném království. V roce 2013 se poprvé dostala také do kontinentální Evropy. Na počátku roku 2019 byla chována v osmi evropských zoo: třech britských (konkrétně v Anglii), v české Zoo Praha (od 2013) a nověji třech francouzských a jedné německé zoo.", "section_level": 1}, {"title": "Chov v Zoo Praha.", "content": "Vydra hladkosrstá je v Zoo Praha chována od roku 2013. V té době se tak pražská zoo stala první a v tu dobu také jedinou zoo v kontinentální Evropě, kde bylo možné tento druh vidět. Původně přišly dvě samice ze Zoo Colchester ve Spojeném království. V listopadu 2015 dorazil samec, a mohly taky začít snahy o odchov. Z původních plánů chovu ve skupině sešlo – samice se nesnesly, a tak jedna ze sester opustila Prahu a byla převezena zpět do Spojeného království. Na počátku roku 2017 se samici Kiri (v té době šestiletá, pochází z prvního odchovu v Colchesteru z roku 2011) a samci Scottymu narodilo sedm mláďat. Přestože mezitím přibyla na seznam zařízení na evropské pevnině dvě francouzské zoo, jednalo se o první úspěšný odchov tohoto druhu v kontinentální Evropě. Tento druh je k vidění v pavilonu Indonéská džungle v horní části zoo, a to v expozici společně s binturongy palawánskými.", "section_level": 2}, {"title": "Zajímavosti.", "content": "Skotský přírodovědec, dobrodruh a také spisovatel Gawin Maxwell (1914–1969) zkoumal tento druh vyder v Iráku a také si do Skotska v roce 1957 dovezl samečka jménem Mijbil. Následně o svých zkušenostech a soužití s vydrami napsal knihu \"Ring of Bright Water\", tedy Prsten čiré vody (prvně vydané 1960). Prvního vydání se prodalo přes dva miliony výtisků. V Česku byla tato kniha vydána pod názvem \"Jasná voda vůkol\". Podle knihy byl natočen i úspěšný film \"Kruhy na vodě\"/\"Ring of Bright Water\" (1969). Zajímavostí je, že se ukázalo, že Maxwellem ochočované vydry patří k samostatné populaci, a tak byla vyčleněna jako třetí samostatný poddruh. Ten dostal na počest tohoto přírodovědce, díky němuž byl právě tento poddruh zkoumán a popularizován, latinský název \"L. p. maxwelli\".", "section_level": 1}], "src_summary": "Vydra hladkosrstá (\"Lutrogale perspicillata\") je druh lasicovité šelmy. Jedná se o druhý největší druh vydry na světě a vůbec největší druh vydry v Asii. Vyskytuje se v regionu jihovýchodní Asie (např. Indonésie, Kambožda, Bangladéš) a také Indii a samostatná populace existuje v Iráku (vzdálena asi 1200 mil západně od hlavní oblasti výskytu). Proto se rozlišují tři poddruhy: Jednotlivé poddruhy se odlišují zbarvením. Žije ve sladkých vodách, a to jak v řekách a jejich blízkosti, tak mangrovových oblastech či jezerech. Právě tamní vody jsou často znečištěné, což vede k úbytku populace. Dalším rizikem pro vydry hladkosrsté je taktéž lov na maso a kožešinu. Jedná se o společenský druh, takže se často pohybuje ve větších rodinných skupinách – v nich také loví. Pro svou povahu je také ochočována – jejích schopností využívají rybáři v Indii a Bangladéši. Živí se rybami a dalšími vodními živočichy (např. žábami, vodním hmyzem či kraby). Dosahuje délky 100 až 120 cm, z toho na ocas připadá kolem 40 cm. Váží 7 až 11 kg. Samice běžně rodí jedno až pět mláďat. Např. v Zoo Praha ale samice porodila sedmerčata.", "tgt_summary": "The smooth-coated otter (\"Lutrogale perspicillata\") is an otter species occurring in most of the Indian subcontinent and Southeast Asia, with a disjunct population in Iraq. It is listed as Vulnerable on the IUCN Red List since 1996 and is threatened by habitat loss, pollution of wetlands and poaching for the illegal wildlife trade. As its name indicates, its fur is smooth and shorter than that of other otter species.", "id": 153189}
{"src_title": "Stupeň (geologie)", "tgt_title": "Stage (stratigraphy)", "src_document": [{"title": "Definice.", "content": "Stupeň je primárně definován výskytem určitých druhů fosilií (biostratigrafie) nebo konzistentní magnetickou polaritou (paleomagnetismus) v horninách. Obvykle se používá jeden nebo více nálezů fosilií, které se nacházejí po celém světě, jsou snadno rozpoznatelné a jejich výskyt se omezuje na jeden nebo několik stupňů. Pozice chronostratigrafické jednotky je v hierarchické stupnici určena vztahem mezi její horní a spodní hranici. Dolní hranice (báze) stupně je určena v GSSP (\"Global Boundary Stratigraphy Section and Point\"). Je to buď první výskyt nebo vymizení živočišných nebo rostlinných druhů z fosilního záznamu, začátek a konec chronozóny magnetické polarity, a nebo závažná zániková událost a nebo anomálie v rozložení prvků, případně jejich izotopů, v sedimentárních horninách jiných časových oblastí. Horní hranice stupně není výslovně definována, ale je jednoznačně určena spodní hranicí následujícího stupně. Jeden stupeň tedy začíná svou bází a končí bázi dalšího, vyššího stupně. Mezinárodně používané chronostratigrafické stupně jsou definovány a ratifikovány Mezinárodní komisí pro stratigrafii (ICS). Stupeň v původním významu je biostratigrafická jednotka definovaná prvním výskytem fosilií určitého rodu. Stupni odpovídá v geochronologii jednotka věk. Vzhledem k tomu, že stanovená stáří hranic chronostratigrafických stupňů se díky jiným nebo novějším metodám mohou stále ještě měnit, je nutno považovat tyto údaje za přibližné.", "section_level": 1}, {"title": "Rozdělení.", "content": "Stupeň představuje nejnižší úroveň v hierarchickém systému chronostratigrafie. Je to základní jednotka. Nejbližší vyšší jednotkou je oddělení, které se většinou skládá z několika stupňů. Stupeň může, ale nemusí, být rozdělen do několika podstupňů. Rozdělení stupně do nižších podstupňů bylo provedeno pouze v několika případech (např. stupeň v juře \"Pliensbachium\", kde existovaly historické důvody). Dříve byla nejnižší chronostratigrafickou jednotkou chronozóna, v současnosti spadá mezi nehierarchické jednotky. Chronozóny mohou být založeny na různých stratigrafických jednotkách (biostratigrafii, magnetostratigrafii nebo dokonce litostratigrafii).", "section_level": 2}, {"title": "Pojmenování.", "content": "Pojmenování stupňů by mělo být odvozeno na místních jménech (názvů obcí, měst, regionů). V německém jazyce se názvy stupňů tvoří přidáním koncovky - \"ium\", v angličtině koncovky - \"ian\", ve francouzštině - \"ien\". V češtině jsou názvy stupňů bez přípon (např. prag, givet). Pravopis názvu se běžně řídí původním označením z oblasti vymezení, výjimky podléhají schválení České stratigrafické komise (tremadok, caradok). Nejstarší názvy stupňů jsou z první poloviny 19. století. V mnoha případech však stratotyp GSSP není v blízkosti původní typové lokality, která určovala její pojmenování. Důvody pro to mohou spočívat v tom, že se v oblasti původní typové lokality nenachází vhodný profil, který by byl přístupný a také chráněný pro vědeckou činnost. Dalším důvodem může být neúplnost profilu nebo nedostatek fosílií. Termín stupeň byl v minulosti také běžně používaný pro jiné jednotky chronostratigrafie nebo stratigrafie (např. \"stupeň \"Lias\"\": Lias = litostratigrafická jednotka nebo \"stupeň \"Jura\"\": Jura = útvar). Některé chronostratigrafické jednotky dříve řazené jako stupně, byly \"povýšeny\" na oddělení. (např. \"Wenlock\").", "section_level": 1}, {"title": "Regionální a historické stupně.", "content": "Kromě nyní mezinárodně uznávaných a celosvětově srovnatelných stupňů byla v minulosti definována ještě řada dalších chronostratigrafických stupňů. Důvody těchto návrhů byly rozmanité, stejně jako důvody pro jejich odmítnutí jako mezinárodně schválené nebo jejich snížení na regionální úroveň.", "section_level": 1}, {"title": "Historické stupně.", "content": "Mnoho historických návrhů na stupně se ve vědecké činnosti z různých důvodů neprosadilo. Nejběžnějším důvodem bylo odhalení pozdějšího výzkumu, že typové profily nejsou úplné, nebo že neobsahují žádnou skupinu vůdčích fosilií. Mohou však být často používány v dřívější literatuře a mohou být také nalezeny ve starších geologických mapách. Přesnější korelace těchto starších stupňů s dnešními mezinárodně uznávanými je proto stále nezbytná.", "section_level": 2}, {"title": "Regionální stupně.", "content": "Regionální stupně byly často zavedeny když korelace s mezinárodními stupni nebyla možná nebo jen částečně možná. To bylo například vždy v případě, když se vůdčí fosilie, používané k definování mezinárodního chronostratigrafického stupně v GSSP, v dané oblasti nevyskytují. To se stává například u kontinentálních sedimentů. Zde bylo zavedeno alternativní rozdělení stupňů, které je založeno například v neogénu na pozůstatcích savců (ELMMZ Neogen = \"European Land Mammal Mega-Zones\"). Nicméně jsou tyto stupně definovány biostratigraficky, a proto je velmi obtížná metodická korelace s mezinárodními chronostratigrafickými stupni. Ale také důvody politické, národní nebo prostě určitá historická tradice, mohou být důvodem pro zachování regionálních chronostratigraficky nebo biostratigraficky definovaných stupňů. Často používané a dobře definované regionální stupně jsou regionální chronostratigrafické stupně v terciéru: paratethys severoněmecké třetihorní pánve.", "section_level": 2}], "src_summary": "Stupeň (angl. \"stage\") je v geologické historii Země celosvětově užívaný název nejnižší geologické jednotky ve chronostratigrafii. V geochronologii jí odpovídá jednotka věk (angl. \"age\"), která představuje absolutní časový interval a obvykle se jedná o časová rozpětí od stovek tisíců, po miliony let, vzácně více než deset milionů let.", "tgt_summary": "In chronostratigraphy, a stage is a succession of rock strata laid down in a single age on the geologic timescale, which usually represents millions of years of deposition. A given stage of rock and the corresponding age of time will by convention have the same name, and the same boundaries. Rock series are divided into stages, just as geological epochs are divided into ages. Stages can be divided into smaller stratigraphic units called chronozones. (See chart at right for full terminology hierarchy.) Stages may also be divided into substages or indeed grouped as superstages. The term faunal stage is sometimes used, referring to the fact that the same fauna (animals) are found throughout the layer (by definition).", "id": 1937100}
{"src_title": "Roch Marc Christian Kaboré", "tgt_title": "Roch Marc Christian Kaboré", "src_document": [{"title": "Životopis.", "content": "Jeho otec Charles Bila Kaboré byl bankéř. Po ukončení studia odešel v roce 1975 do Francie, kde vystudoval ekonomii na univerzitě v Dijonu. V roce 1980 se vrátil do své země a o čtyři roky později se stal generálním ředitelem Banque Internationale du Burkina. Jeho politická kariéra začala v roce 1989, když byl jmenován ministrem dopravy a telekomunikací. Od roku 1990 byl ministrem zahraničí a v květnu 1992 se stal členem parlamentu pro volební obvod v provincii Kadiogo. V červnu 1993 převzal kancelář ministra financí a plánování. Od září 1993 byl ministrem zahraničí a 22. března 1994 se stal předsedou vlády. Během svého působení zprivatizoval některé státní podniky, přičemž s okolnostmi vyvolal kritiku. Dne 6. února 1996 odstoupil z jeho funkce, aby se stal první místopředseda vládnoucí strany a zvláštní poradce prezidenta. Kaboré byl součástí politické strany Congrès pour la démocratie et le progrès (CDP) v letech 1987 až 2014 společně s prezidentem Blaise Compaoré. V roce 1996 získal funkci zvláštního poradce prezidenta a byl v parlamentních volbách 11. května 1997 znovu zvolen poslancem parlamentu. Stal se místopředsedou parlamentu a jeho strana ho jmenovala generálním tajemníkem v roce 1999. Dne 6. května 2002 byl zvolen předsedou Národního shromáždění. V této funkci zastával až do roku 2012. Předsedal straně CDP od června 2003 až do parlamentních voleb v prosinci 2012. Po parlamentních volbách vyšlo najevo vnitřní napětí ve straně CDP a Kaboré byl znemožněn spolu s dalšími blízkými důvěrníky. V lednu 2014 se oddělil od CDP a stal předsedou nově vzniklé strany Mouvement du peuple pour le progrès (MPP). Nová strana ho nominovala na prezidentské volby konané dne 29. listopadu 2015. Tady v prvním kole zvítězil s téměř 53,5% proti jeho nejsilnějšímu konkurentovi Zéphirinu Diabrému. Svou inauguraci měl 29. prosince 2015.", "section_level": 1}], "src_summary": "Roch Marc Christian Kaboré (* 25. dubna 1957 Ouagadougou) je burkinafaský politik a od roku 2015 také 8. prezidentem Burkiny Faso.", "tgt_summary": "Roch Marc Christian Kaboré (born 25 April 1957) is a Burkinabé politician and banker and the President of Burkina Faso, in office since 2015. Previously he served as the Prime Minister of Burkina Faso between 1994 and 1996 and President of the National Assembly of Burkina Faso from 2002 to 2012. He also served as President of the Congress for Democracy and Progress (CDP). In January 2014, he left the ruling CDP and joined a new opposition party, the People's Movement for Progress. He was elected as President of Burkina Faso in the November 2015 general election, winning a majority in the first round of voting. Upon taking office, he became the first non-interim president in 49 years without any past ties to the military.", "id": 29723}
{"src_title": "Odkud přicházíme? Co jsme? Kam jdeme?", "tgt_title": "Where Do We Come From? What Are We? Where Are We Going?", "src_document": [{"title": "Vznik.", "content": "Gauguin obraz \"Odkud přicházíme? Co jsme? Kam jdeme?\" vytvořil během čtyř týdnů na konci roku 1897 v chýši na Tahiti, kterou si sám postavil. Obraz má charakter závěti: Gauguin uvedl, že ho vytvořil s úmyslem poté spáchat sebevraždu. K důvodům patřila zpráva o smrti jeho dcery Aline, jeho zdraví poškozené syfilitidou a infarktem i trvalý a stále horší nedostatek peněz. Pokus o otravu arsenem však selhal. Titul a alegorický charakter malby vyzdvihují základní otázky člověka o smyslu a cíli života, které Gauguina přes jeho antiklerikální postoje velmi zaměstnávaly. Předtím se zabýval teosofickými a esoterickými tématy, jež zpracoval v dílech jako \"Vidění po kázání\" (1888) a \"Duch mrtvých bdí\" (1892).", "section_level": 1}, {"title": "Popis a výklad.", "content": "Obraz je podle přání umělce potřeba číst zprava doleva. V levém horním rohu je nápis \"D'où Venones Nous / Que Sommes Nous / Où Allons Nous\" (bez otazníků běžně přidávaných při pojmenování malby). Gauguin sám uvedl, že nápis není ani tak titul jako spíš podpis. Vpravo se umělec podepsal \"P. Gauguin / 1897\". Zobrazeni jsou stereotypizovaní, prvotní lidé ve třech různých fázích životního cyklu: od narození ve formě spícího kojence až po smrt v podobě staré ženy. Většina vyobrazených lidí je namalována jasně oranžovou barvou, která kontrastuje s modrozeleným pozadím. Centrální a neúměrně velká je postava v nejlepších letech uprostřed obrazu, která s přirozenou lehkostí sahá po zralém rajském ovoci. Kompozice tohoto muže a tří dalších lidí v jeho blízkosti zcela odpovídá obrazu \"Tahiťana se zvednutýma rukama\" malovanému ve stejném roce 1897. Charakteristickým rysem malby je i řada dalších autocitací: Postava v melancholicky rezignovaném postoji se objevuje již na portrétu \"Bretaňské Evy\" (1889), osoba vedle ní evokuje postoj ženského modelu z díla \"Vairumati\" (1897). Napravo je černý pes, v jehož podobě se Gauguin sám často zobrazoval na svých obrazech. Bílý pták vlevo od staré ženy podle Gauguina znamená nicotnost prázdných slov (l'inutilité des vaines paroles), a je proto třeba ho chápat jako symbol vanitas. Vychází z motivu, který autor již použil v díle \"Vairumati\" a později znovu v pozdní alegorické práci \"Adam a Eva\" (1903). Modrou sochu v pozadí Gauguin popsal jako symbol zásvětí.", "section_level": 1}, {"title": "Recepce a provenience.", "content": "\"Odkud pocházíme? Kdo jsme? Kam jdeme?\" je dnes jedním z nejznámějších obrazů Pavla Gauguina a jednou z nejdůležitějších prací symbolismu. Krátce po dokončení v roce 1898 ho Gauguin poslal spřátelenému umělci a sběrateli Georgeovi-Danielovi de Monfreidovi, který ho předal Ambroisovi Vollardovi. Ve jeho galerii byl obraz mezi 17. listopadem a 10. prosincem 1898 poprvé veřejně vystaven. Pak prošel rukama mnoha dalších evropských a amerických obchodníků s uměním. Od roku 1936 dílo vlastní Muzeum výtvarného umění v Bostonu.", "section_level": 1}], "src_summary": "Odkud přicházíme? Co jsme? Kam jdeme? je obraz francouzského malíře Paula Gauguina. Je považován za jeho nejslavnější umělecké dílo a vrchol jeho tvůrčí práce. S rozměry téměř čtyři metry na šířku a více než jeden metr na výšku je také největším obrazem, který kdy Gauguin vytvořil.", "tgt_summary": "Where Do We Come From? What Are We? Where Are We Going? is a painting by French artist Paul Gauguin. Gauguin inscribed the original French title in the upper left corner: D'où Venons Nous / Que Sommes Nous / Où Allons Nous. The inscription the artist wrote on his canvas has no question mark, no dash, and all words are capitalized. In the upper right corner he signed and dated the painting: \"P. Gauguin / 1897\". The painting was created in Tahiti, and is in the Museum of Fine Arts in Boston, Massachusetts, US.", "id": 1815498}
{"src_title": "Matrix (protokol)", "tgt_title": "Matrix (protocol)", "src_document": [{"title": "Historie.", "content": "Původní projekt vytvořili Matthew Hodgson a Amandine Le Pape ve společnosti Amdocs a zároveň byl vytvořen chatovací nástroj nazvaný \"Amdocs Unified Communications\". Amdocs pak financoval většinu vývojových prací od roku 2014 do října 2017. V roce 2015 vznikla její dceřiná společnost \"Vector Creations Limited\" do níž přešli vývojáři Matrixu. Matrix získal ocenění za inovaci na konferenci WebRTC 2014 Conference & Expo a ocenění \"Best in Show\" na WebRTC World v roce 2015.", "section_level": 1}, {"title": "Krize financování.", "content": "V červenci 2017 firma Amdocs oznámila ukončení financování a v následujících týdnech týmové jádro založilo ve Velké Británii firmu \"New Vector\" a to především za účelem podpory vývoje Matrixu a Riotu. Během tohoto časového období byly společnosti a komunity, které na platformě Matrix staví, opakovaně vyzvány, aby pomohly uhradit alespoň část mzdy základního týmu. Vznikly crowdfunding účty Patreon a Liberapay a hlavní tým zprovoznil video podcast , nazvaný Matrix \"Live\", aby udrželi přispěvatele a rychlost dalšího vývoje. To bylo doplněno blogem v týdenním formátu s názvem \"This Week in Matrix\", kde se zainteresovaní členové komunity mohli přečíst nebo zveřejnit své vlastní zprávy týkající se Matrixu.", "section_level": 2}, {"title": "New Vector.", "content": "Společnost byla založena s cílem nabízet poradenské služby pro Matrix a placené hostování serverů Matrix (jako platformu pod názvem Modular.im) na komerční bázi. Několik týdnů po vzniku vzniku společnost Matrix a společnost Purism zveřejnily plány na spolupráci při vytváření telefonu Librem 5. Librem 5 byl zamýšlen jako na Matrixu založený telefon, jehož výchozí aplikace pro hovory a zasílání zpráv by používala Matrix pro audio a video hovory i okamžité zprávy. Koncem ledna 2018 společnost získala investici ve výši 5 milionů dolarů od \"stavus\" - na Ethereu založené startupu. V dubnu 2018 francouzská vláda oznámila plány na vytvoření vlastního nástroje pro zasílání okamžitých zpráv, který, jak později potvrdil tým Matrixu, by byl založen na Riotu a Matrixu. New Vector prohlásil, že tomuto vládnímu úsilí poskytne podporu .", "section_level": 2}, {"title": "Nadace Matrix.org.", "content": "V říjnu 2018 vznikla soukromá společnost s ručením omezeným pod názvem \"the Matrix.org foundation\" , která slouží jako neutrální právní subjekt pro další rozvoj tohoto standardu.", "section_level": 2}, {"title": "Rozšíření.", "content": "Podle každoročního oznámení nadace používalo Matrix v roce 2019 denně stovky tisíc francouzský státních úředníků, celkově pak asi 5,5 milionu. Testovací nasazení realizovala německá vláda prostřednictvím Bundeswehru, přirozeně se zvažuje celoevropské využití. Ve stejném roce se do projektu zapojily provozováním vlastních domovských webklientů významné technologické komunity jako KDE (webklient), Mozilla (webklient) nebo Wikimedia (webklient), neboť veřejný domovský webklient matrix.org bývá se svými zhruba 4 miliony uživatelů poněkud přetížen.", "section_level": 2}, {"title": "Protokol.", "content": "Matrix cílí na případy jako VoIP, IoT a IM, včetně skupinové komunikace, spolu s dlouhodobým cílem stát se obecným systémem pro zasílání zpráv a synchronizaci dat pro web. Protokol podporuje zabezpečení a replikaci, uchování úplné historie konverzace bez centrálního kontrolního bodu a tím i zranitelnosti. Stávající komunikační služby se do ekosystému Matrix mohou integrovat. Klientský software je k dispozici jako otevřená federace pro IM, VoIP a IoT. Standard Matrix specifikuje RESTful HTTP API rozhraní pro bezpečný přenos a replikaci JSON dat mezi klienty, servery a službami kompatibilními s Matrix. Klienti odesílají data do \"místnosti\" na serveru, který následně replikuje data na domovské Matrix servery všech aktuálních členů místnosti. Vlastní data jsou podepsána obdobně jako v gitu, což je chrání před manipulací a federalizovaný provoz je zašifrován protokolem HTTPS a podepisován soukromým klíčem každého serveru, aby se zabránilo podvržení. Replikace sleduje principy sémantické obsahové shody, což umožňuje serverům fungovat i offline nebo po ztrátě dat tím, že znovu synchronizují chybějící historii z jiných zúčastněných serverů. Knihovna Olm poskytuje volitelné end-to-end šifrování po jednotlivých místnostech pomocí implementace Double Ratchet Algorithm. Tím je zajištěno, že pouze členové místnosti mohou číst uchovaná data. Při této konfiguraci jsou data přenášená v Matrixu dostupná serverům pouze jako zašifrovaný text na a mohou být dešifrovány výhradně autorizovanými členy místnosti. Olm a Megolm (rozšíření olom lépe vyhovující potřebám větších místností) knihovny byly podrobeny kryptografické revizi NCC Group s veřejně dostupnými výsledky adresovánými týmu Matrix. Přezkum sponzoroval Open Technoogy Fund.", "section_level": 1}, {"title": "Uživatelský účet.", "content": "Strukturou je analogický e-mailovému, ale vždy začíná znakem codice_1, následuje název účtu, codice_2 a domovský server. Konkrétně pak codice_3 představuje uživatelku Alici s domovským serverem matrix.org. Poznámka: Typický scénář založení účtu je, že si uživatel otevře webového klienta běžícího např. na serveru riot.im, který ve výchozím nastavení zakládá účty na matrix.org. Tuto možnost však lze změnit a jako domovský server si zvolit např. mozilla.org, nebo rovnou použít webklienta na chat.mozilla.org, jehož výchozím domovským serverem je nepřekvapivě mozilla.org.", "section_level": 1}, {"title": "Přemostění.", "content": "Matrix podporuje překlad zpráv z jiných chatovacích aplikací do místností Matrixu. Tato přemostění jsou programy, které běží na serveru a komunikují se servery mimo Matrix. Přemostění mohou pracovat v režimu loutky nebo relé, přičemž v prvním případě se osobní uživatelský účet jeví jako odesilatel zpráv, v tom druhém pak zprávy za regulérní účty posílá bot. Seznam dostupných i připravovaných přemostění je průběžně aktualizován, existují například pro:", "section_level": 1}, {"title": "Klienti.", "content": "Riot je referenční implementace klienta. Existuje mnoho dalších klientů, botů, přemostění, serverů a jiných implementací protokolu Matrix. Jejich filtrovaný seznam je v odstavci \"Let's go deeper\", přehled vlastností klientů pak v odstavci Features.", "section_level": 1}, {"title": "Domovské servery.", "content": "Domovský server je ten Matrix server, na němž si uživatel vytvořil účet. Vzorová implementace má název Synapse, a byť existuje celá řada dalších, jako jediná dosáhla produkční kvality. K dispozici je seznam veřejný domovských serverů, není tedy nutné používat občas přetížený matrix.org.", "section_level": 1}], "src_summary": "Matrix je otevřený protokol pro komunikaci v reálném čase. Je navržen tak, aby umožňoval uživatelům s účty u jednoho poskytovatele komunikačních služeb komunikovat s uživateli jiného poskytovatele prostřednictvím chatu, VoIP a videotelefonie. Cílem je, aby komunikace bezproblémově probíhala v reálném čase mezi poskytovateli služeb obdobně jako u standardního poštovní protokolu SMTP, který se nyní používá pro e-mailové služby. Dlouhodobější vizí je překonat fragmentovanost IP komunikace a umožnit bezpečnou výměnu a synchronizaci informací, která by byla plně pod kontrolovanou uživatelů bez ohledu na použité zařízení, konkrétní službu či jejího poskytovatele. Z technického hlediska je to komunikační protokol aplikační vrstvy pro federalizovanou komunikaci v reálném čase. Poskytuje API HTTP rozhraní a open source referenční implementaci bezpečného předávání a uchovávání zpráv ve formátu JSON v rámci otevřené federace serverů. Umožňuje integraci se standardními webovými službami prostřednictvím služby WebRTC, což usnadňuje tvorbu aplikací typu prohlížeč-prohlížeč. Jiné pokusy o definování otevřeného protokolu okamžitého zasílání zpráv nebo multimediálního signálního protokolu tohoto typu měly problémy, zda se stanou široce přijímanými – např. XMPP a IRCv3 – a zdůraznily výzvy, a to jak technologické, tak i politické. Není zřejmé, zda je mezi uživateli dostatek poptávky po službách, které mezi poskytovateli spolupracují.", "tgt_summary": "Matrix (stylized as [matrix]) is an open standard and lightweight protocol for real-time communication. It is designed to allow users with accounts at one communications service provider to communicate with users of a different service provider via online chat, voice over IP, and videotelephony. That is, it aims to make real-time communication work seamlessly between different service providers, just like standard Simple Mail Transfer Protocol email does now for store-and-forward email service. From a technical perspective, it is an application layer communication protocol for federated real-time communication. It provides HTTP APIs and open source reference implementations for securely distributing and persisting messages in JSON format over an open federation of servers. It can integrate with standard web services via WebRTC, facilitating browser-to-browser applications.", "id": 2034581}
{"src_title": "Svietenie", "tgt_title": "Swietenia", "src_document": [{"title": "Popis.", "content": "Svietenie jsou jednodomé nebo funkčně dvoudomé stromy. V závislosti na podmínkách mohou být stálezelené nebo opadavé. Mají sudozpeřené listy, složené z celokrajných lístků. Květy jsou jednopohlavné, uspořádané v úžlabních thyrsech. Kalich je asi do poloviny členěný do 5 laloků. Koruna je složená z 5 (řidčeji jen 4) volných lístků. Tyčinky jsou srostlé do miskovité až baňkovité trubičky, nesoucí 8 až 10 prašníků. Semeník obsahuje 5 (4 až 6) komůrek, v nichž je po 9 až 16 vajíčkách. Plodem je dřevnatá tobolka pukající 5 chlopněmi. Plody pukají buď jen od báze, nebo současně od báze a od vrcholu.", "section_level": 1}, {"title": "Rozšíření a ekologie.", "content": "Rod svietenie zahrnuje 3 druhy a je rozšířen v tropické Americe. Největší areál má svietenie velkolistá (\"Swietenia macrophylla\"), rozšířená od severního Mexika přes Střední Ameriku po Brazílii a Bolívii. V Jižní Americe roste zejména v oblastech poloopadavých lesů Brazílie a Bolívie a v pásu podél And na sever, zatímco ve velkých částech Amazonie chybí. \"Swietenia humilis\" se vyskytuje v Mexiku a Střední Americe. Původní areál svietenie mahagonové (\"Swietenia mahagoni\") je omezen na jižní Floridu a Karibské ostrovy. Swietenie rostou v poloopadavých a stálezelených tropických lesích. Nejširší ekologické rozpětí ze všech tří druhů má svietenie velkolistá, která se vyskytuje v suchých i vlhkých oblastech, v nížinách i horských polohách, na zaplavovaných půdách i na svazích a na různých typech podloží. Může se vyskytovat v podobě hustých shluků na místě původního pralesního velikána stejně jako v podobě jednotlivých stromů, rozptýlených ve vzrostlejší vegetaci. Dospělé stromy jsou ve zvýšené míře odolné vůči katastrofickým událostem, jako jsou hurikány, požáry a záplavy. Svietenie mahagonvá roste rovněž ve vlhkých i suchých tropických lesích, a to v nadmořských výškách do 800 metrů. Často se vyskytuje na vápencích.", "section_level": 1}, {"title": "Ekologické interakce.", "content": "Nenápadné květy jsou opylovány včelami, můrami a třásněnkami. Křídlatá semena jsou roznášena větrem až na vzdálenost půl kilometru. Svietenie jsou živnými rostlinami řady můr zejména z čeledí píďalkovití (\"Geometridae\"), zavíječovití (\"Pyralidae\"), bourovcovití (\"Lasiocampidae\") a slimákovcovití (\"Limacodiidae\"). K významným škůdcům mahagonových plantáží náleží můry rodu \"Hypsipyla\". V tropické Americe je to především \"Hypsipyla grandella\", v Africe a Asii \"Hypsipyla robusta\". V tropické Asii je svietenie velkolistá zástupnou živnou rostlinou housenek největšího motýla světa, kterým je martináč atlas (\"Attacus atlas\"). Ve větvích se vyvíjejí housenky drvopleně \"Polyphagozerra coffeae\" (syn. \"Zeuzera coffeae\").", "section_level": 1}, {"title": "Obsahové látky.", "content": "Hlavními obsahovými látkami svietenií jsou limonoidy a jejich deriváty, jako je swietenin, andirobin, swietenolid a četné jiné. Dále jsou přítomny silice, polyfenoly (katechin, epikatechin), steroidy (β-sitosterol, stigmasterol aj.) a kumariny (skopoletin).", "section_level": 1}, {"title": "Taxonomie.", "content": "Rod \"Swietenia\" je v rámci čeledi \"Meliaceae\" řazen do podčeledi \"Cedreloideae\" (syn. \"Swietenioideae\"). Nejblíže příbuznými rody jsou \"Khaya\" (5 druhů v tropické Africe a na Madagaskaru) a \"Carapa\" (24 druhů v tropické Africe a Americe).", "section_level": 1}, {"title": "Prehistorie.", "content": "Nálezy fosilních pozůstatků rodu \"Swietenia\" jsou jen sporadické. Na karibském ostrově Hispaniola byl v jantaru nalezen zachovalý samčí květ svietenie, pocházející z období středních třetihor. Druh byl pojmenován \"Swietenia dominicensis\". Květ jiného druhu, popsaného jako \"Swietenia miocenica\", byl nalezen v jantaru v mexickém státě Chiapas; pochází z období raného miocénu.", "section_level": 1}, {"title": "Význam.", "content": "Svietenie jsou těženy pro jedno z nejvíce ceněných tropických dřev, mahagon. Pravý neboli americký mahagon byl zprvu získáván z karibské svietenie mahagonové, po jejím vyčerpání se začal využívat druh svietenie velkolistá, která je v současnosti jediným komerčně významným druhem. Je pěstována na plantážích v tropech po celém světě. Svietenie velkolistá je využívána v tradiční medicíně v tropické Asii i jinde ve světě k léčení široké palety neduhů. Téměř každá část rostliny má lékařské využití. Plody jsou složkou komerčních produktů ke zlepšení krevního oběhu a kondice pleti. Semena jsou v Malajsii tradičně používána k léčení vysokého krevního tlaku, cukrovky a k úlevě od bolesti. Byly u nich zjištěny i protirakovinné účinky. V Indonésii se používají také při léčbě malárie, v Bolívii je domorodci využívají při leishmaniózách. Extrakt z kůry slouží jako adstringens při léčení zranění. Rovněž kůra svietenie mahagonové má svíravé a antipyretické účinky. V Karibiku je používána jako náhrada chinovníkové kůry. Svietenie mahagonová je používána k zalesňování a vysazuje se jako stínící dřevina na plantážích jiných stromů pěstovaných pro dřevo. Někdy se pěstuje i jako okrasný strom. Extrakt z kůry svietenie velkolisté je občas používán k barvení na červeno a k vydělávání kůží.", "section_level": 1}], "src_summary": "Svietenie (\"Swietenia\") je rod rostlin z čeledi zederachovité. Zahrnuje 3 druhy stálezelených až opadavých stromů se zpeřenými listy a nepříliš nápadnými květy v úžlabních květenstvích. Plodem je tobolka obsahující křídlatá semena. Svietenie jsou rozšířeny v tropické Americe od Mexika po Bolívii a na Karibských ostrovech. Svietenie poskytují jedno z nejvíce ceněných a také nejznámějších tropických dřev, mahagon. V současnosti je hlavním zdrojem mahagonu svietenie velkolistá, pocházející z pevninské tropické Ameriky a pěstovaná na plantážích v tropech po celém světě.", "tgt_summary": "Swietenia is a genus of trees in the chinaberry family, Meliaceae. It occurs natively in the Neotropics, from southern Florida, the Caribbean, Mexico and Central America south to Bolivia. The genus is named for Dutch-Austrian physician Gerard van Swieten (1700-1772). The wood of \"Swietenia\" trees is known as mahogany.", "id": 1504487}
{"src_title": "Nino Ferrer", "tgt_title": "Nino Ferrer", "src_document": [{"title": "Život a kariéra.", "content": "Nino Ferrer se narodil 15. srpna 1934 v Janově, Itálii, ale své rané dětství prožil v Nové Kaledonii (francouzské zámořské teritorium v jihozápadním Tichém Oceánu), kde jeho otec pracoval jako inženýr. Jezuitská škola v Janově a později v Paříži v něm zanechala celoživotní averzi vůči kostelům. Od roku 1947 studoval mladý Nino na Sorbonně etnologii a archeologii, zajímal se také o hudbu a malování. Po dokončení studií Ferrer začal cestovat po světě a pracoval na nákladní lodi. Po návratu do Francie propadá hudbě. Jeho vášeň pro jazz a blues ho vedla k hudbě Jamese Browna, Otise Reddinga a Raye Charlese. Začal hrát na kontrabas v New Orleanském Jazzovém Orchestru Billa Colemana. Na nahrávce se poprvé objevil v roce 1959, když hrál na basu na dvou singlech od Dixie Cats. Nápad na kariéru sólového zpěváka dostává od rhythm and bluesové zpěvačky Nancy Hollowayové, kterou doprovázel. V roce 1963 nahrál svůj první singl \"Pour oublier qu'on s'est aimé\". Na druhé straně desky byl singl \"C'est irréparable\", který byl později přeložen pro italskou superstar Minu jako \"Un anno d'amore\" a stal se tak v roce 1965 velkým hitem. Později, v roce 1991, zazpíval tento hit španělský zpěvák Luz Casal pod názvem \"Un año de amor\" pro film režiséra Pedra Almodóvara \"Tacones Lejanos\" (Vysoké podpatky)\".\" V roce 1965 přišel jeho první úspěch jako sólisty s písní \"Mirza\". Následujícími hity jako \"Conichons\" a \"Oh! hé! hein! bon!\" si vydobyl pověst komediálního zpěváka. Jeho obrovský úspěch ho doslova uvěznil a Nino nemohl uniknout poptávce publika slyšet jeho hity. Začal tak žít hýřivým životem plným vína, žen a hudby, zatímco neustále vystupoval v televizi, divadlech a na turné. V roce 1967 dosáhl v Itálii největšího úspěchu s písní \"La pelle nera\" (francouzská verze je \"Je voudrais être un noir\" – Chci být černochem). \"La pelle nera\" následovaly další Italské písně podobného stylu. Ferrer se také dvakrát objevil na hudebním festivalu v Sanremo (v roce 1968 a 1970). V roce 1970 se vrátil do Francie. Několik měsíců po smrti své matky, 13. srpna 1998, dva dny před svými 64 narozeninami si z domu vzal svou zbraň a vydal se na posekané pole kousek od sousední vesnice. V poli si lehl a prostřelil si hruď. Jeho žena Kina, se kterou měl dvě děti, ohlásila událost policii, když doma našla dopis na rozloučenou.", "section_level": 1}], "src_summary": "Nino Agostino Arturo Maria Ferrari, známý jako Nino Ferrer (15. srpna 1934 Janov – 13. srpna 1998 Saint-Cyprien), byl italsko-francouzský zpěvák a textař.", "tgt_summary": "Nino Agostino Arturo Maria Ferrari, known as Nino Ferrer (15 August 1934 – 13 August 1998), was an Italian-born French singer-songwriter and author.", "id": 493552}
{"src_title": "Mnichovská filharmonie", "tgt_title": "Munich Philharmonic", "src_document": [{"title": "Dějiny.", "content": "Orchestr založil v Mnichově v roce 1893 Franz Kaim, syn výrobce klavírů, s názvem \"Kaimův orchestr\". V roce 1895 se stala sídlem orchestru městská \"Tonhalle\" (koncertní síň). Už od počátku přitahovala významné dirigenty: Gustav Mahler poprvé řídil orchestr v roce 1897 a předvedl s ním premiéry své \"Symfonie č. 4\" a \"Symfonie č. 8\", zatímco Bruno Walter vedl orchestr při posmrtné premiéře Mahlerovy skladby \"Das Lied von der Erde\". Felix Weingartner byl hudebním ředitelem od roku 1898 do roku 1905 a mladý Wilhelm Furtwängler zde v roce 1906 úspěšně debutoval jako dirigent. Žák Antona Brucknera Ferdinand Löwe založil stále trvající tradici uvádění Brucknerových skladeb. Během této doby byl orchestr, který byl do roku 1910 znám jako Munich Konzertverein Orchestra, soukromě financován, ale během první světové války se finančních prostředků nedostávalo, navíc byli hráči povoláni k vojenské službě, a proto musel orchestr skončit. Po válce ho převzalo město Mnichov a znovu se rozvíjel pod vedením skladatele Hanse Pfitznera, kterého brzy nahradil Siegmund von Hausegger. Od roku 1928 nese orchestr své současné jméno. Po nástupu Adolfa Hitlera a jeho nacistické strany k moci v roce 1933 razítkoval orchestr své partitury svastikami a nápisem \"Orchestr fašistického hnutí\". (Svastiky nebyly odstraněny až do počátku 90. let 20. století.) V roce 1938 se hlavním dirigentem stal pronacistický kapelník Oswald Kabasta; přitom se hudební kvalita orchestru zvýšila dokonce i po začátku druhé světové války. Během války byla Tonhalle zničena a orchestr, který přišel o sídlo, po určitou dobu opět nefungoval. Po skončení války se pod záštitou hudebních režisérů Hansa Rosbauda a Rudolfa Kempe obnovilo jeho bohatství a v roce 1979 orchestr převzal slavný rumunský dirigent Sergiu Celibidache, který ho pozvedl na nejvyšší světový standard. Celibidache, trvale náročný na hráče, vytvořil s orchestrem jedinečný zvuk. V dobře známém případě se však pokusil odstranit hlavní trombonistku Abbie Conantovou z její pozice kvůli jejímu pohlaví. Conantová žalovala město Mnichov a po dlouhém právním sporu získala v roce 1993 plat rovnající se jejímu mužskému kolegovi spolu s tím, že byla znovu zařazena jako první sólistka, neboť soud zjistil, že orchestr a město Mnichov porušily zákon týkající se rovného zacházení s muži a ženami. Conantové konkurz byl údajně poslední, který se konal jako tzv. slepý konkurz. Po Celibidachově náhlém úmrtí v roce 1996 převzal orchestr jako hlavní dirigent Američan James Levine a setrval u něj až do roku 2004. Christian Thielemann se stal hudebním ředitelem orchestru v září 2004 a připojil se k němu Wouter Hoekstra jako \"intendant\". Nicméně v roce 2007 byl Hoekstra propuštěn z funkce poté, co oznámil své spory s Thielemannem. V roce 2009 orchestr oznámil plánované ukončení funkce Thielemanna v roce 2011. Thielemannův požadavek, aby měl slovo při volbě hostujících dirigentů, nebyl schválen. V březnu 2010 byl Lorin Maazel jmenován dalším hlavním dirigentem orchestru, a to od sezóny 2012–2013. Počátkem roku 2014 zrušil Maazel své koncertní zakázky v důsledku špatného zdraví a následně v červnu 2014 oznámil s okamžitou platností odstoupení z funkce hudebního ředitele Mnichovské filharmonie. V lednu 2013 orchestr oznámil jmenování ruského maestra Valerije Gergijeva šéfdirigentem od září 2015 se smlouvou minimálně do roku 2020. Během své historie představila Mnichovská filharmonie premiéry děl Antona Brucknera, Gustava Mahlera, Haralda Genzmera, Luigiho Nona, Güntera Bialase a dalších.", "section_level": 1}], "src_summary": "Mnichovská filharmonie (německy: Münchner Philharmoniker) je německý symfonický orchestr se sídlem v Mnichově. Je jedním z hlavních orchestrů Mnichova, spolu s Bavorským rozhlasovým symfonickým orchestrem, Mnichovským rozhlasovým orchestrem a Bavorským státním orchestrem. Od roku 1985 má orchestr hlavní sídlo v kulturním centru Gasteig.", "tgt_summary": "The Munich Philharmonic () is a German symphony orchestra located in the city of Munich. It is one of Munich's four principal orchestras, along with the Bavarian Radio Symphony Orchestra, the Munich Radio Orchestra and the Bavarian State Orchestra. Since 1985, the orchestra has been housed in the Gasteig culture centre.", "id": 1587893}
{"src_title": "Maria Wörth", "tgt_title": "Maria Wörth", "src_document": [{"title": "Dějiny.", "content": "První kostel Panny Marie byl postaven kolem roku 875 během pokřesťanštění v bývalé Karantaniji, vedené biskupy z Freisingu založené opatstvím Innichen. Byl poprvé zmíněn v 894 jako \"Maria Werd\" - protože místo bylo v té době ostrovem. (Staroněmecký německý termín \"Wörth\" nebo \"Werder\", podobně jako Slovinský \"Otok\", označuje část země obklopenou vodou.) Kostel sloužil k translaci pozůstatků svatých Primuse a Feliciana a hrál důležitou roli v rámci křesťanské mise v Korutanském vévodství. \"Okolo roku\" 1150 založil biskup Ota z Freisingu kolegium kanovníků a malou kapli \"Winterkirche\" postavenou vedle kolegiátního kostela. V roce 1399 byly obě stavby zničeny požárem a později přestavěny v současném pozdně gotickém stylu. Freisingští kníže-biskupové postupně ztratili svůj vliv v Korutanech a kolem roku 1500 se kolegium konečně stala místem opatství Millstatt, vedeného od roku 1598 jezuity. Po potlačení Tovaryšstva Ježíšova v roce 1773 bylo Millstattské opatství rozpuštěno a Maria Wörth přešel k obnovenému benediktskému opatství Sv. Pavla v Lavanttalu v roce 1809. Teprve v roce 1903 byla na území sousedních obcí Schieflingových a Keutschachů založena současná obec.", "section_level": 1}, {"title": "Pamětihodnosti.", "content": "Maria Wörth je střediskem rakouské a evropské letní turistiky s 330 000 ubytovanými (i když od padesátých let tento počet prudce klesal). Dnešní farní kostel svatých Primuse a Feliciana stojí na nejvyšším bodě poloostrova se sousedním \"Winterkirche\" pod ním. Je hlavním poutním místem a vzhledem k romantickému prostředí je oblíbeným svatebním kostelem. Další turistickou atrakcí je nedaleký Pyramidenkogel, 851 metrů vysoká hora s 54 metrů vysokou rozhlednou, věží Pyramidenkogel. V roce 1901 si skladatel Gustav Mahler postavil vilu poblíž osady Maiernigg, na břehu jezera východně od obce, kde už používal \"skladatelskou chatu\", ve které byla složena většina jeho děl napsaná v letech 1900 až 1907, včetně jeho Symfonií č. 5 až č. 8. Chata je přístupna jako malé muzeum. Díky přátelství s Alma Mahlerovou, vdovou po skladateli, Alban Berg také skládal v Maierniggu, který navštěvovalo mnoho z vídeňské umělecké elity.", "section_level": 1}], "src_summary": "Maria Wörth () je obec v okrese Klagenfurt-venkov v rakouské spolkové zemi Korutany. Centrum letoviska se nachází na poloostrově na jižním břehu jezera Wörthersee. Na východě hraničí s korutanským hlavním městem Klagenfurt. Obec se skládá ze dvou katastrálních území Maria Wörth a Reifnitz (\"Ribnica\").", "tgt_summary": "Maria Wörth is a municipality in the district of Klagenfurt-Land in the Austrian state of Carinthia. The centre of the resort town is situated on a peninsula at the southern shore of the Wörthersee. In the east, the municipal area borders the Carinthian capital Klagenfurt. The municipality consists of the two Katastralgemeinden Maria Wörth and Reifnitz.", "id": 2113255}
{"src_title": "Chronostratigrafie", "tgt_title": "Chronostratigraphy", "src_document": [{"title": "Definice.", "content": "Na rozdíl od geochronologie, což je abstraktní uspořádání času, je chronostratigrafie spojena s fyzickými horninami. Každá geochronologická jednotka má odpovídající chronostratigrafickou jednotku. Pozice chronostratigrafických jednotek v hierarchické stupnici je vždy vyjádřena vztahem spodní / vrchní podle vrstevnatosti horninových těles. Ve vrstevním sledu jsou horní vrstvy mladší než vrstvy pod nimi. Takto je útvar karbon rozdělen na dvě oddělení \"spodní karbon\" a \"svrchní karbon\", útvar jura je rozdělen na spodní, střední a svrchní.", "section_level": 1}, {"title": "Historický vývoj.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Lokální – litostratigrafie.", "content": "V rámci stratigrafie je chronostratigrafie ve své čisté podobě relativně mladou disciplínou. Nejstarší forma stratigrafické struktury byla zavedena v roce 1669, když Nicolaus Steno objevil princip superpozice. Platilo kritérium, podle kterého byla horninová tělesa vymezována svisle, tedy že horní vrstvy jsou vždy mladší než vrstvy pod nimi. Nicméně tento litostratigrafický přístup k vrstevnatosti horninových těles se ukázal jako neplatný všude tam, kde se sled vrstev, zaznamenaný na jednom místě jako referenční, lišil v regionálně odlehlých oblastech ve více horninových jednotkách.", "section_level": 2}, {"title": "Nadregionální – biostratigrafie.", "content": "Na začátku 19. století William Smith objevil stabilitu horizontu a konstantní vertikální posloupnost fosilií nebo jejich socializací, totiž že některé fosilie byly nalezeny pouze v určitých vrstvách. S tímto zjištěním dokázali on a další geologové srovnávat daleko od sebe vzdálené vrstvy hornin kvůli jejich podobným znakům, to znamená, přiřadit je stratigraficky ke stejné úrovni na geologické časové stupnici. Stratigraficky je použil ke srovnávání souběžného vývoje vzdálených, litologicky odlišných hornin. Tato metoda, dnes nazývaná biostratigrafie, se prosadila v první polovině 19. století a v mnoha případech vedla k nadregionální definici dříve lokálních stratigrafických jednotek. Na základě toho Leopold von Buch a další dokázali formulovat princip vůdčí zkameněliny.", "section_level": 2}, {"title": "Problemy při globálním členění.", "content": "Až do poloviny 20. století se tvořla další zdokonalení. K dispozici již bylo tolik místních údajů, že byl umožněn globální pohled na situaci. Hodnocení však byla obtížná, protože neexistovala žádná celosvětově jednotná homogenní struktura, založená na relativním čase usazování hornin. Kromě toho se lišily i koncepce. Hranice byly totiž definované zčásti litostratigraficky a zčásti biostratigraficky. Nevole s touto situaci byla formulována například v roce 1948 během 18. Mezinárodního geologického kongresu v Londýně ohledně hranice pliocén / pleistocén. V roce 1960 doporučil 21. Mezinárodní geologický kongres v Kodani výbrat pro tuto hranici nějaký profil. Důsledkem toho bylo založení Mezinárodní unie geologických věd (IUGS) v roce 1961 v Paříži. IUGS byl pověřen tím, aby přesněji definoval terminologii stratigrafických disciplín a aby také vytvořil mezinárodně jednotné rozčlenění horninových struktur a dějin Země.", "section_level": 2}, {"title": "„Nová stratigrafie“ IUGS.", "content": "První chronostratigrafická hranice definovaná IUGS byla hranice silur / devon. Současně byla zavedena zásada pro stanovení chronostratigrafických hranic a to prostřednictvím referenčního profilu a referenčního bodu (metoda GSSP). Zkušenosti získané z tohoto postupu byly dokumentovány v prvním vydání \"Mezinárodního\" \"stratigrafického průvodce\" z roku 1976. Ve srovnání s pouhým popisem určitých vlastností byl nový postup objektivnější, protože odkazuje na neměnná a neinterpretovatelná fakta, referenční profil a referenční bod. Subjektivní pak zůstává jen jejich přenos na výskyty mimo referenční profil. Tato paralelizace je možná pouze za pomoci jiných oborů (např. biostratigrafie nebo eventstratigrafie). Pokroky ve vědě a rozvoj nových technik dnes umožňují stále přesnější identifikaci hranic v jiných výchozech. Značná část hornin fanerozoika již byla rozčleněna podle principů \"nové stratigrafie\".", "section_level": 2}, {"title": "Chronozona.", "content": "Je to soubor hornin vzniklý kdekoliv na světě v daném časovém intervalu, který odpovídá jiné formální stratigrafické jednotce. Například v biostratigrafii definovaná biozona, se v biochronozoně uvádí stejným vlastním jménem.Tato chronozona pak obsahuje všechny sedimentární horniny, které se usazovaly v období biozóny. Totéž platí pro jednotky litostratigrafické, magnetostratigrafické apod. Chronozona je jednotka nezávislá na chronostratigrafické hierarchii (eonotém, eratém, útvar, oddělení a stupeň) a jako svůj geochronologický ekvivalent má jednotku chron.", "section_level": 1}, {"title": "Chronostratigrafie versus geochronologie.", "content": "Přísné rozlišování mezi chronostratigrafií a geochronologií je často obtížné i pro specialisty. Kdy je karbon systém a kdy je to perioda? Kdy je mezozoikum éra a kdy je to eratém? Smysl přeci má používat stejné názvy při označování horninových jednotek a jim odpovídajících časových období. Rozčlenění do souvislé časové osy je jednoduchý koncept, který také intuitivně využívají laici při debatách o členění geologických vrstev – starší horninová tělesa nebo vrstvy jsou níže, mladší nad nimi.", "section_level": 1}], "src_summary": "Chronostratigrafie (z řec. \"chrónos\" = čas a lat. \"stratum\" = vrstva) je subdisciplínou geologické stratigrafie. Rozděluje horninová tělesa podle stáří jejich vzniku. Základní jednotka v hierarchickém systému chronostratigrafie je stupeň (viz rámeček). Je to nejmenší jednotka, která se používá v celosvětovém měřítku.", "tgt_summary": "Chronostratigraphy is the branch of stratigraphy that studies the age of rock strata in relation to time. The ultimate aim of chronostratigraphy is to arrange the sequence of deposition and the time of deposition of all rocks within a geological region, and eventually, the entire geologic record of the Earth. The standard stratigraphic nomenclature is a chronostratigraphic system based on palaeontological intervals of time defined by recognised fossil assemblages (biostratigraphy). The aim of chronostratigraphy is to give a meaningful age date to these fossil assemblage intervals and interfaces.", "id": 557343}
{"src_title": "Kustovnice cizí", "tgt_title": "Lycium barbarum", "src_document": [{"title": "Rozšíření.", "content": "Protože se jedná o dlouho pěstovanou kulturní rostlinu, je její původní areál nejistý a nelze jej přesně ohraničit. Podle jedněch posledních výzkumů pochází ze západních oblastí Číny. Podle druhých je mimo této části Číny původní i v oblasti severovýchodní Indie a dále na přiléhajících územích Nepálu, Íránu, Iráku, Libanonu, Sýrie, severního Kavkazu (Arménie, Ázerbájdžánu a Gruzie), stejně jako v evropské i asijské části Turecka, na severu Saúdské Arábie a v severní africké i asijské části Egypta. Zavlečena byla do řady zemí s mírným až subtropickým klimatem. V současnosti roste v převážném území Evropy, ve Střední a východní Asii, na jihu Austrálie i v Americe ve Spojených státech, Kanadě a na jihu kontinentu v Argentině.", "section_level": 1}, {"title": "Ekologie.", "content": "Rostlina nevyžaduje kvalitní humózní půdu, dobře roste na suchých, zásaditých, hlinitopísčitých či písčitých, stejně jako kamenitých půdách. Ve volné přírodě se vyskytuje na suchých svazích, náspech okolo železničních tratí a silnic, na rumištích, u zpustlých zdí a plotů, stejně jako v městském prostředí kde snáší zasolenou půdu i znečištěné ovzduší. Poměrně rychle se samovolně šíří, hojná je v termofytiku a přiléhajícím mezofytiku, v oreofytiku se nevyskytuje. Stává se součásti mezofilních a xerofilních křovin i ruderálních a pasekových společenstev. V současnosti má její výskyt v české přírodě částečně invazní charakter. Kustovnice cizí je fanerofyt snadno přežívající středoevropské zimy, je však náročná na světlo a ve stínu málo kvete. V evropských podmínkách rozkvétá na výživné půdě již jako mladá rostlina s několika pruty, ale plodí v pozdějším věku, až keř zmohutní. V Česku nakvétá drobnými načervenalými květy s ohledem na umístění stanoviště od konce května do počátku září.", "section_level": 1}, {"title": "Popis.", "content": "Opadavý, bohatě větvený keř vyrůstající obvykle do výšky 1 až 2 m s prutovitými, obloukovitě svěšenými větvemi, který vyrůstá z do široka rozprostřeného kořenového systému. Nevýrazně pětihranné větve, jež jsou za mládí světle šedé a s věkem tmavnou, jsou porostlé asi 5 mm dlouhými brachyblasty přeměněnými ve špičaté kolce. Větve mají střídavé jednoduché listy s asi 5 mm dlouhými řapíky. Listové čepele jsou dlouze eliptické až kopinaté, 45 až 65 mm dlouhé a 10 až 20 mm široké, šedozelené, po obvodě celistvé a hladké. Květy na stopkách vyrůstají z úžlabí listenů ve svazečcích po dvou až třech, jsou oboupohlavné a nevonné. Zvonkovitý, dvoulaločný kalich je zelený, vytrvalý, asi 5 mm dlouhý, lysý a je rozdělen do tupě špičatých cípů. Nálevkovitá koruna s dlouhou úzkou trubkou je okolo 15 mm dlouhá a má pět do široka rozložených lysých cípů mívajících barvu růžovou, načervenalou nebo vzácně bílou. V koruně je pět vyčnívajících tyčinek, jež mají nitky do poloviny srostlé s korunní trubkou a jsou zakončené vejčitými prašníky otvírajícími se v podélné drážce. Svrchní, dvoupouzdrý, elipsoidní semeník nese dlouhou čnělku s hlavičkovitou bliznou přečnívající prašníky. Květy jsou opylovány blanokřídlým hmyzem a obsahují hojně pylu i nektaru. Při odkvétání se koruny květů přebarvují na světle žluté. Plod je podlouhle vejčitá, dvoupouzdrá, 10 až 15 mm dlouhá bobule s lepkavou dužinou. Zralá bobule je barvy červené, šarlatově červené nebo oranžově červené, na vrcholu má přirostlý dvoucípý vytrvalý kalich a obsahuje větší počet (4 až 20) drobných semen o velikosti 2 mm. Ploidie druhu je 2n = 24.", "section_level": 1}, {"title": "Možnost záměny.", "content": "Velmi často bývá zde popisována kustovnice cizí zaměňována za kustovnici čínskou. Hlavní rozlišující morfologické znaky jsou tyto: Kustovnice čínská: Kustovnice cizí:", "section_level": 1}, {"title": "Rozmnožování.", "content": "Ve volné přírodě se kustovnice cizí rozmnožuje samovolně semeny z plodů nebo rozrůstáním původních keřů, v zahradnictví též řízkováním. Ve středoevropských podmínkách se polovyzrálé řízky píchají do pařeniště, kde do příchodu zimy zakoření a s příchodem jara se sází na trvalé stanoviště. Při rozmnožování semeny se tato vysévají brzy z jara na chráněné místo, brzy vzklíčí a semenáče se následný rok sázejí na zvolená místa. V asijských zemích se obvykle pěstuje na plantážích, kde se mladé rostlinky vysazují do sponu 2,5 × 1,2 m a pro docílení rychlého růstu a velké násady plodů se za sucha zavlažují a pravidelně hnojí. Rostliny dobře snášejí výchovný řez, mladé keře se řežou od země na jeden 60 cm vysoký kmínek který na vrcholu zakládá korunu, později se terminální výhon po etapách prodlužuje až do výšky 1,5 až 2 m, šíře koruny by měla být obdobná. Nejvíce plodů vyrůstá na mladých větvích s dostatkem světla, proto se vzniklé korunky pravidelně prořezávají. Plody se sklízí za sucha a ručně, po otlačení černají a ztrácejí na kvalitě, určené k rychlému zpracování se setřásají i se stopkami do plachet.", "section_level": 1}, {"title": "Význam.", "content": "V Evropě byla vysazovaná jako okrasná rostlina v parcích nebo na živé ploty, ve kterých v krátké době vytvořila neproniknutelnou hráz. Pro své široce rozložené kořeny byla také využívána na zpevnění a ozelenění svažitých terénů okolo silnic a železnic. V místech svého původu jsou po mnoha století její plody využívané jako zeleninová součást tamní kuchyně i jako přírodní, pověstmi opředený lék asijské lidové medicíny. Tamní věhlas se roznesl i do Evropy, kde se plody staly módním potravinovým doplňkem. Množství a účinnost látek v nich obsažených podrobně popisuje článek Godži.", "section_level": 1}, {"title": "Invazivita.", "content": "Kustovnice cizí má v teplejších oblastech Čech a Moravy výskyt téměř invazního charakteru. Keře se velmi rychle rozrůstají a svými převislými větvemi rychle zaujmou velký prostor, jejich vrozenou nectností je schopnost vytlačit z okolí jakoukoliv jinou vegetací. V hodnotných biotopech suchých křovin se doporučuje její porosty likvidovat, jako vhodný postup se osvědčuje po tři roky je vysekávat a zatírat rány herbicidem bránícím opětovné regeneraci. Na místech, kde nemůže sloužit jako zdroj invazního šíření, lze její výskyt tolerovat.", "section_level": 1}], "src_summary": "Kustovnice cizí (\"Lycium barbarum\") je opadavý, bohatě větvený, růžově kvetoucí keř s červenými plody, které jsou společně s plody velmi podobné kustovnice čínské nazývané godži a jsou v tradiční asijské medicíně považované za léčivé. Je druh z širokého rodu kustovnice, nyní tvořeného asi 70 druhy, z nichž asi jen čtyři rostou v Evropě. V české přírodě je považována za invazní neofyt. Občas bývá ve starší literatuře uváděna jako jedovatá, což je dáno tím, že patří do jeduplné čeledě lilkovitých obsahující mnohé toxické látky (withanolidy, pyrrolové deriváty i tropanové alkaloidy). Přestože se v okrasných zahradách na území dnešní České republiky pěstuje již od roku 1785 a následně jako zplanělá dřevina se vyskytuje ve volné přírodě od roku 1870, není mezi širší veřejností příliš známou. Vědecké rodové jméno \"Lycium\" odvodil Carl Linné z řeckého pojmu \"lykion\", což označuje trnitý keř a české rodové jméno \"kustovnice\" vytvořil Jan Svatopluk Presl z ruského slova \"kust\" pro keř či křoví.", "tgt_summary": "Lycium barbarum is a shrub native to China, with present-day range across Asia and southeast Europe. It is one of two species of boxthorn in the family Solanaceae from which the goji berry or wolfberry is harvested, the other being \"Lycium chinense\". Common names of the plant in English include Chinese wolfberry, Chinese boxthorn, Himalayan goji, Tibetan goji, mede berry, barbary matrimony vine, red medlar or matrimony vine. In the United Kingdom it is also known as Duke of Argyll's tea tree or Duke of Argyll's tea plant, after Archibald Campbell, 3rd Duke of Argyll who introduced it in the country in the 1730s. The plant is called Murali in India, and \"dretsherma\" (འདྲི་ཚིར་མ།, \"ghost thorn\") in Tibetan. The shrub is an important commercial crop in northern China, especially in the Ningxia Hui Autonomous Region. Its Chinese name is \"Ningxia gǒuqǐ\" (宁夏枸杞 | 寧夏枸杞). It is also grown in Tibet, Mongolia, and more recently in many other countries of the world.", "id": 2008481}
{"src_title": "Stanislas Dehaene", "tgt_title": "Stanislas Dehaene", "src_document": [{"title": "Životopis.", "content": "Stanislas Dehaene studoval na soukromém gymnáziu St. Genevieve a na École Normale Supérieure (1984–1988), získal Master v matematice na Universitě Pierre a Marie Curie v Paříži (1985) a doktorát z psychologie na Vysoké škole sociálních věd – Ecole des hautes études en sciences sociales EHSS (1989). Svou doktorskou dizertaci nazval \"Porovnání malých čísel: analogová reprezentace a procesy pozornosti\". Vědeckým vedoucím mu byl Jacques Mehler, jeden z mála odborníků na kognitivní vědy ve Francii v té době. Současně spolupracoval s Jeanem Pierrem Changeuxem na vytvoření modelů neurobiologických funkcí, jako je zpěv ptáků. V roce 1992 studuje v laboratoři Michaela Posnera techniky zobrazování mozku. V současné době je jedním z nejvýznamnějších představitelů kognitivní psychologie. 29. listopadu 2005 byl zvolen členem francouzské Akademie věd. Byl jmenován profesorem na Collège de France na katedře experimentální kognitivní psychologie. Stanislas Dehaene je ředitelem jednotky kognitivního neuronového zobrazování, což je společné pracoviště organizací INSERM a CEA a jedna ze čtyř laboratoří výzkumného ústavu NeuroSpin v kraji Essonne.", "section_level": 1}, {"title": "Osobní život.", "content": "Jeho manželkou je Ghislaine Dehaene-Lambertz, lékařka a odbornice na pediatrickou neurobiologii.", "section_level": 2}, {"title": "Oblast výzkumu.", "content": "Stanislas Dehaene využívá ve svém výzkumu spojení metod kognitivní psychologie a zobrazování mozku ke studiu mozkové architektury aritmetiky, čtení, mluveného jazyka a přístupu informací k vědomí, což ho přivedlo ke studiu dyskalkulie a dyslexie. Zpopularizoval kognitivní vědecký výzkum těchto témat ve třech knihách: \"La Bosse des maths\" (Vlohy pro matematiku), \"Les Neurones de la lecture\" (Neurony čtení) a \"Le Code de la conscience\" (Kód vědomí).", "section_level": 1}], "src_summary": "Stanislas Dehaene (* 12. května 1965 Roubaix) je francouzský psycholog, odborník na kognitivní psychologii a neurovědy. Zkoumá zejména mozkové zpracování aritmetiky a práce s čísly, čtení a vědomí. K výzkumu používá metody kognitivní psychologie a zobrazování mozku (funkční zobrazování magnetickou rezonancí, magnetoencefalografie a elektroencefalografie).", "tgt_summary": "Stanislas Dehaene (born May 12, 1965) is a French author and cognitive neuroscientist whose research centers on a number of topics, including numerical cognition, the neural basis of reading and the neural correlates of consciousness. As of 2017, he is a professor at the Collège de France and, since 1989, the director of INSERM Unit 562, \"Cognitive Neuroimaging\". Dehaene was one of ten people to be awarded the James S. McDonnell Foundation Centennial Fellowship in 1999 for his work on the \"Cognitive Neuroscience of Numeracy\". In 2003, together with Denis Le Bihan, Dehaene was awarded the Grand Prix scientifique de la Fondation Louis D. from the Institut de France. In 2014, together with Giacomo Rizzolatti and Trevor Robbins, he was awarded the Brain Prize. Dehaene is an associate editor of the journal \"Cognition\", and a member of the editorial board of several other journals, including \"NeuroImage\", \"PLoS Biology\", \"Developmental Science\", and \"Neuroscience of Consciousness\".", "id": 51329}
{"src_title": "Jerzy Giedroyc", "tgt_title": "Jerzy Giedroyc", "src_document": [{"title": "Život.", "content": "Pocházel ze zchudlé šlechtické rodiny, která se po vyhlášení polské nezávislosti usadila ve Varšavě. Vystudoval práva a historii na Varšavské univerzitě, byl předsedou studentské organizace Patria a šéfredaktorem časopisu \"Bunt Młodych\", který v roce 1937 přejmenoval na \"Polityku\". Byl příslušníkem konzervativně orientované Strany národní pravice. Od roku 1930 pracoval na ministerstvu zemědělství a později na ministerstvu průmyslu, před německou okupací uprchl do Rumunska, kde byl tajemníkem exilového diplomata Rogera Raczyńského. V roce 1941 vstoupil do řad Samostatné brigády karpatských střelců, s níž se zúčastnil bojů o Tobruk. Po válce se do vlasti vzhledem k nástupu komunistů k moci nevrátil, pracoval v Londýně na exilovém ministerstvu informací a v roce 1946 založil v Římě nakladatelství Instytut Literacki. Od roku 1947 žil v Paříži, kde byl až do své smrti vydavatelem a jediným redaktorem měsíčníku \"Kultura\". Pracoval také v časopise \"Zeszyty Historyczne\", byl uznávaným epistolografem a vydal vzpomínkovou knihu \"Autobiografia na cztery ręce\". V sedmdesátých letech vypracoval spolu s Juliuszem Mieroszewskim tzv. Giedroycovu doktrínu, v níž vyzval národy žijící pod nadvládou komunistických režimů, aby zapomněly na historickou nevraživost a územní spory a spojily se proti společnému nepříteli (konkrétně vyzval polskou exilovou vládu, aby se oficiálně vzdala nároku na Kresy). Navázal tak na svoji předválečnou činnost, kdy opakovaně upozorňoval na nutnost citlivější politiky vůči ukrajinské, běloruské a litevské menšině. V roce 1994 mu byl udělen Řád bílé orlice, který však odmítl od prezidenta Aleksandra Kwaśniewského převzít. Od roku 2012 vyhlašuje polská ambasáda v Minsku Literární cenu Jerzyho Giedroyce, určenou nezávislým běloruským spisovatelům.", "section_level": 1}], "src_summary": "Jerzy Władysław Giedroyc nebo také Giedroyć (27. červenec 1906 Minsk – 14. září 2000 Maisons-Laffitte) byl polský publicista a vydavatel, vedoucí kulturní a politický činitel protikomunistické emigrace.", "tgt_summary": "Jerzy Władysław Giedroyc (; 27 July 1906 – 14 September 2000) was a Polish writer and political activist and for many years editor of the highly influential Paris-based periodical, \"Kultura\".", "id": 756715}
{"src_title": "Chrpovník lopuchový", "tgt_title": "Saussurea costus", "src_document": [{"title": "Ekologie.", "content": "Vysokohorská bylina rostoucí na náhorních pastvinách nebo ve světlých, svažitých lesích v nadmořské výšce nejčastěji od 3000 po 3800 m. Vyskytuje se na lehké písčité, střední hlinité i těžké jílovité půdě, která může být kyselá, neutrální i mírně alkalické. Může růst na plném slunci nebo v polostínů, často tvoří podrost ve světlých vysokohorských březových lesích. Upřednostňuje vlhá stanoviště. Rostlina raší z dužnatých kořenů s nástupem jara a příchodem zimy její lodyha usychá. Kvete v červenci a srpnu, plody dozrávají v srpnu a září. Ploidie druhu je 2n = 36.", "section_level": 1}, {"title": "Popis.", "content": "Vytrvalá bylina s lodyhou vysokou 1,2 až 2 m rostoucí ze silného, tmavě hnědého, páchnoucího kořene dlouhého až 40 cm a hrubého do 5 cm. Lodyha vyrůstající z listové růžice je pevná, tlustá až 2 cm, jednoduchá nebo rozvětvená, chlupatá a porostlá střídavými, poměrně tenkými listy. Listy v růžici i spodní lodyžní mají křídlatý řapík dlouhý 10 až 40 cm, jsou trojúhelníkovité nebo srdčité, bývají dlouhé 20 až 50 cm a široké 10 až 30 cm, po okraji jsou nepravidelně zubaté a na vrcholu špičaté, naspodu řídce chlupaté a žlázkovitě tečkované. Výše postavené lodyžní listy mají krátké řapíky nebo jsou hluboce přisedlé, jsou dlouhé 10 až 45 cm a široké 5 až 25 cm, jsou trojhranné nebo vejčité, lysé a po obvodě nepravidelně zubaté. Na konci lodyhy a větví vyrůstají jednotlivě nebo po dvou až pěti asi 3 cm velké úbory kulovitého tvaru podepřené drobnými, špičatým a nazpět ohnutým listeny. Zákrovní listeny vyrůstají v 7 až 10 řadách a jsou zbarvené purpurově až černě. Oboupohlavné květy úboru mají trubkovitou korunu asi 2 cm dlouhou, barvy je fialově modré nebo téměř černé. V korunní trubce jsou volné tyčinky se špičatými prašníky. Květy jsou opylovány hmyzem. Plody jsou hnědé, podlouhle, zakřivené, bočně stlačené nažky 8 mm velké. Nažka má po stranách po jednom žebru a na vrcholu je vybavena dvojitým chmýrem 15 mm dlouhým. Rostlina se přirozeně rozšiřuje do větších vzdálenosti semeny (nažkami) roznášenými větrem, po bezprostředním okolí rozrůstáním kořene a kořenovými úlomky při erozi svažité půdy.", "section_level": 1}, {"title": "Využití.", "content": "Bylina je již po staletí využívána v tradiční čínské a indické medicíně. Používá se při problémech s trávicí soustavou nebo střevy, u nechutenství, odstraňuje zvrácením či průjmy, léčí játra, úplavici, dysfunkci jater, žlučníku, sleziny i slinivky, reguluje menstruací, anorexii, využívá se její protizánětlivých, protiplísňových i protinádorových vlastnosti, léčí chronickou bronchitidu i astma. Usměrňuje proudění energie čchi, je teplé povahy, eliminuje bolest a slouží jako analgetikum. Užívá se samostatně, ale pro dosažení lepších účinků se kombinuje s dalšími bylinami, je součásti mnoha tradičních čínských bylinných směsí. Ve formě vykuřovadla má smyslnou vůni a působí jako afrodisiakum, uplatnění nachází i v kosmetice. Hlavní části, pro kterou je rostlina sbírána, je její hnědý kořen dlouhý až 40 cm, který má jednoduchý mrkvovitý tvar nebo je u vrcholu rozvětven do několika částí. Má silný sladký zápach a hořkou chuť. Sklízí se pozdě na podzim nebo počátkem jara a suší se pro pozdější využití v léčitelství, nebo je z něj za čerstva parní destilací extrahován esenciální olej zvaný \"Costus Oil\", který bývá používán ve vysoce kvalitních parfémech a léčebných přípravcích. Hlavními účinnými složkami kořene jsou mnohé sesquiterpenové laktony, hlavně costunolid a dehydrocostus. Tyto složité látky vykazující dosud řádně nepopsané biologické aktivity, které jsou zkoumány tamními vědeckými ústavy.", "section_level": 1}, {"title": "Ohrožení.", "content": "Chrpovník lopuchový je sbírán pro léčebné účinky již po tisíciletí a do nedávna se stačil přirozenou cestou obnovovat. Od poloviny 20. století je však vážně ohrožen intenzivním neregulovaným sběrem pro obchod, většina vykopaných kořenů byla oficiálně vyvážena do Číny a Japonska a vysazováním náhrady za zlikvidované rostliny se nikdo nezabýval. Jeho biotopy jsou dále ničeny výstavbou silnic a vojenských zařízení, včetně stále se rozšiřující pastvy jaků, mýcením řídkých horských lesů a stoupajícími rekreačními aktivitami. Nyní je chrpovník lopuchový zařazen do úmluvy CITES I zakazující jeho vývoz, což má nápomoci k jeho záchraně před úplným vymizením z volné přírody. V seznamu IUCN je považován za kriticky ohrožený druh (CR).", "section_level": 1}], "src_summary": "Chrpovník lopuchový (\"Saussurea costus\") je 1 až 2 m vysoká, vytrvalá, robustní léčivá rostlina řazená do širokého rodu chrpovník tvořeného 485 druhy. Je původní druh a endemit rostoucím v blízkosti Himálaje v Nepálu, indických svazových státech Himáčalpradéš a Džammú a Kašmír a v přilehlých pákistánských distriktech Ázád Kašmír a Gilgit-Baltistán.", "tgt_summary": "Saussurea costus, commonly known as costus, kuth, or putchuk, is a species of thistle in the genus \"Saussurea\" native to India. Essential oils extracted from the root have been used in traditional medicine and in perfumes since ancient times. Saussurea Costus falls within the Kingdom: Plantae, Phylum: Tracheophyta, Class: Magnoliopsida, Order: Asterales, Family: Compositae. The genus Saussurea belongs to Asteraceae which comprises about 300 species in the world (Bremer, 1994) of which 61 species are found in India. Aucklandia, also known as costus or \"Mu Xiang\", is the root of the plant \"Saussurea costus\". The root of the plant is the key part used for medicinal or homeopathic purposes. It has a large number of names in other languages, including \"kuṣṭha\" in Sanskrit; \"kust\" or \"qust\" in Arabic and Persian; \"kut\", \"kur\", and \"pachak\" in Hindi and Bengali, \"kostum\", \"gostham\", and \"potchuk\" in Tamil; \"upaleta\" and \"kur\" in Gujarati; \"kot\" or \"kust\" in Punjabi; \"changala\" in Telugu; \"sepuddy\" in Malayalam; \"kostha\" in Kannada; \"kuth\" or \"postkhai\" in Kashmiri; and \"kosht\" (קשט) in Hebrew.", "id": 1285800}
{"src_title": "Jedlovec Mertensův", "tgt_title": "Tsuga mertensiana", "src_document": [{"title": "Popis.", "content": "Jedlovec Mertensův je velký stálezelený jehličnatý strom, dorůstající obvykle výšek 20–40 metrů; největší jedinci měřili až 59 metrů s průměrem kmene 2 metry. Borka kmene je tenká, šedá, šupinovitě nebo podélně rozpraskaná. Koruna je v mládí úzce kuželovitá, později široce válcovitá, větévky na konci typicky převisají. Letorosty jsou oranžovohnědé, hustě chlupaté. Na exponovaných místech poblíž horní stromové hranice vytváří vlivem drsných povětrnostních podmínek všelijak pokroucené pitoreskní formy. Jehlice jsou 7-25 mm dlouhé a 1-1,5 mm široké, na průřezu pouze nepatrně zploštělé, sivě modrozelené; na rozdíl od jiných jedlovců mají jehlice jen málo znatelné průduchové proužky, zato však na obou stranách. Na větvičce jsou spirálovitě uspořádané. Šišky jsou mnohem větší než u jiných jedlovců, měří 30-80 mm na délku a 8-10 (při otevření 10-35 mm) na šířku, jsou válcovitého tvaru, převislé, s tenkými ohebnými šupinami. Nezralé jsou obvykle fialové, zralé červenohnědé; otevírají se 5-7 měsíců po opylení a vypouští drobná, červenohnědá, okřídlená semena.", "section_level": 1}, {"title": "Rozšíření a ekologie.", "content": "Je to dlouhověký, pomalu rostoucí strom, který dosahuje stáří až 800 let. Roste zpravidla na stanovištích s chladnějším, vlhkým klimatem a dostatkem srážek včetně sněhových. Preferuje hrubší, kyselé, dobře odvodněné, ale dostatečně vlhké půdy, obvykle na svazích a v soutěskách, v jižní části areálu vyhledává severní expozice. Je velmi dobře adaptován na množství sněhu, které dokáže efektivně shazovat pružnými převislými větvemi, a na dlouhotrvající závěje a dobře snáší i hluboké zastínění. Areál jeho výskytu zahrnuje vlhké deštné lesy okolo pacifického pobřeží (obvykle do vzdálenosti zhruba 100 km od oceánu) a tvoří tedy úzký pás táhnoucí se od jižní Aljašky přes Britskou Kolumbii až do severní a střední Kalifornie (oblast Klamath Mountains a Sierry Nevady); izolované populace se nacházejí i ve vnitrozemí Britské Kolumbie a amerických států Montana a Idaho ve Skalnatých horách. Horní hranice výskytu roste se snižující se zeměpisnou šířkou: na Aljašce dosahuje výšky 1000 m n. m., zatímco v kalifornských pohořích šplhá až do nadmořské výšky 3000 m. V lesích patří mezi klimaxové dřeviny společně s jedlí líbeznou, cypřiškem nutkajským, jedlovcem západním nebo zeravem obrovským; v konkurenčním boji obvykle nahrazuje smrk Engelmannův, jedli plstnatoplodou nebo borovici pokroucenou.", "section_level": 1}, {"title": "Taxonomie.", "content": "V rámci rodu \"Tsuga\" je jedlovec Mertensův jediným zástupcem podrodu \"Hesperopeuce\", výjimečně pojímaného i jako samostatný rod. Rozlišují se dva poddruhy a několik menších variant:", "section_level": 1}, {"title": "Význam.", "content": "Dřevo je o něco horší kvality než u příbuzného jedlovce západního, přesto využívané v průmyslu, ke stavebním účelům a jako zdroj buničiny. Pomalý růst, atraktivní stříbřitý habitus a odolnost proti drsnému podnebí z něj dělají oblíbenou okrasnou dřevinu, především ve Velké Británii a Skandinávii. Bylo vyšlechtěno několik kultivarů, šlechtění je ale náročné vzhledem k pomalému růstu. Neprospívá mu znečištěný městský vzduch.", "section_level": 1}], "src_summary": "Jedlovec Mertensův (\"Tsuga mertensiana\") je jehličnatý strom z čeledi borovicovitých, pocházející ze severozápadní oblasti Severní Ameriky. Pojmenován byl po německém botanikovi Karlovi Heinrichu Mertensovi, který popsal první exempláře.", "tgt_summary": "Tsuga mertensiana, known as mountain hemlock, is a species of hemlock native to the west coast of North America, with its northwestern limit on the Kenai Peninsula, Alaska, and its southeastern limit in northern Tulare County, California. \"Mertensiana\" refers to Karl Heinrich Mertens (1796–1830), a German botanist who collected the first specimens as a member of a Russian expedition in 1826-1829.", "id": 1472693}
{"src_title": "Zuzana Čaputová", "tgt_title": "Zuzana Čaputová", "src_document": [{"title": "Osobní život.", "content": "Zuzana Čaputová se narodila v Bratislavě, téměř celý život však prožila v Pezinku. Její matka Katarína Strapáková byla administrativní pracovnice, otec Štefan Strapák ředitel pobočky pojišťovny.", "section_level": 1}, {"title": "Vzdělání a právnická kariéra.", "content": "Navštevovala základní školu v Pezinku. Od roku 1991 studovala na Právnické fakultě Univerzity Komenského v Bratislavě. Studium práv zakončila v roce 1996. Během studia a po jeho skončení pracovala v místní samosprávě v Pezinku, nejprve jako asistentka na právním oddělení, poté jako zástupkyně přednosty městského úřadu. Později působila v neziskovém sektoru, kde se věnovala veřejné správě a problematice týraných a zneužívaných dětí. Následně pracovala jako projektová manažerka na projektu rozvoje místních komunit v občanském sdružení EQ Klub. V letech 2005–2010 vykonávala praxi jako advokátní koncipientka. Od 15. srpna 2005 do 31. srpna 2007 u advokátky Mgr. Evy Kováčechové, od 1. září 2007 do 31. ledna 2009 u advokátky Mgr. Zuzany Dlugošové a od 14. března 2009 do 31. ledna 2010 v obchodní společnosti \"Advokátská kancelář Tomáš Kamenec s. r. o.\" Je autorkou a spoluautorkou několika publikací a členkou celosvětové sítě environmentálních právníků ELAW (\"Environmental Law Alliance Worldwide\"). V roce 2016 byla jako právnička občanské iniciativy \"Skládka nepatří do města\" vyznamenána Goldmanovou environmentální cenou za boj o uzavření skládky odpadu v Pezinku. Problematice pezinské skládky se aktivně věnovala 14 let. Právě při této příležitosti se dostala do sporu s kontroverzním podnikatelem Mariánem Kočnerem, ten zastupoval firmu, která chtěla novou skládku v Pezinku založit. V září 2017 oznámila odchod z týmu VIA IURIS a pokračovala v advokátské praxi. V rámci advokacie plánovala věnovat se i nadále environmentálním tématům.", "section_level": 2}, {"title": "Rodinný život.", "content": "Zuzana Čaputová žije s dvěma dcerami v Pezinku. V září 2018 se rozvedla s Ivanem Čaputou. V únoru 2019 na facebookovém účtu poprvé oficiálně naznačila partnerský vztah s hudebníkem, výtvarníkem, básníkem a překladatelem Peterem Konečným, pocházejícím také z Pezinku, jenž ji následně začal doprovázet v prezidentské kampani. V květnu 2020 byl medializován její poměr s Jurajem Rizmanem, bývalým ředitelem slovenské pobočky Greenpeace a ředitelem komunikace Greenpeace pro střední a východní Evropu, jenž se opakovaně stal Mluvčím roku. Oba společně působili v občanském sdružení Via iuris a Rizman tehdejší advokátce také poskytoval podporu v kauze pezinské skládky.", "section_level": 2}, {"title": "Politická kariéra.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Místopředsedkyně Progresivního Slovenska.", "content": "V prosinci 2017 oznámila vstup do vznikajícího politického hnutí Progresívne Slovensko a v lednu 2018 byla na ustavujícím sněmu zvolena místopředsedkyní. Této funkce se vzdala 19. března 2019 po prvním kole prezidentských voleb a na sněmu 8. května téhož roku požádala o zrušení členství v hnutí.", "section_level": 2}, {"title": "Kandidatura v prezidentských volbách 2019.", "content": "V prezidentských volbách získala v prvním kole relativní většinu hlasů, a to 40,57 %. Nejvíce to bylo v Bratislavském kraji (59,65 % hlasů) a nejméně v Prešovském kraji (30,29 %). V souvislosti s výsledkem voleb oznámila, že se vzdá svého postu místopředsedkyně v hnutí Progresívne Slovensko. Ve druhém kole voleb zvítězila s 58 % hlasů nad svým protikandidátem Marošem Šefčovičem, místopředsedou Evropské komise a komisařem pro energetickou unii. V rozhovoru s \"Denníkem N\" řekla, že svoje pohlaví v těchto volbách nepovažuje za handicap.", "section_level": 2}, {"title": "Volební program.", "content": "", "section_level": 3}, {"title": "Spravedlivost pro všechny.", "content": "Opakovaně tvrdila, že na Slovensku neplatí spravedlivost pro všechny stejnou mírou. Jako prezidentka chtěla vyvíjet maximální tlak na okamžité a systémové změny v policii, prokuratuře a justici. Byla také přesvědčená, že policejní sbor musí fungovat jako nezávislá instituce oddělená od vlivů politiků, a v jejím čele musí být profesionál. Také tvrdila, že je potřeba, aby prokuratura byla pod veřejnou kontrolou.", "section_level": 4}, {"title": "Důstojnost pro seniory.", "content": "Jako prezidentka chtěla pracovat na tom, aby co nejvíce seniorů trávilo své stáří v domácí péči či péči menších pečovatelských zařízení. Usilovala o tlak na vládu a kraje, aby tyto služby byly finančně podporovány.", "section_level": 4}, {"title": "Ochrana životního prostředí.", "content": "Bohatství Slovenska viděla podle svého programu zejména v přírodě: v lesích překypujících životem, v čistých řekách a podzemní vodě, které jsou zásobou pitné vody, a také v úrodných polích, které lidem dávali práci, zároveň i obživu. Ochrana životního prostředí neměla být jen okrajovým politickým tématem. Za problemiatický označila přístup vlády, která umožňovala masivní, a často i nelegální kácení lesů ve prospěch některých podnikatelských skupin. Jako prezidentka chtěla prosazovat, aby minimálně 5 procent ekologicky nejvzácnějšího území zůstalo zachovaných jako bez zásahu člověka.", "section_level": 4}, {"title": "Registrovaná partnerství.", "content": "V relaci \"V politike\" televizní stanice TA3 uvedla, že je pro legalizaci registrovaných partnerství. V diskusi se svým protikandidátem Mistríkem se přiklonila k možnosti adopce dětí páry homosexuálů: „\"Preferujem to, aby dieťa malo biologickú matku, biologického otca. V prípade ak by malo vyrastať v ústavnej starostlivosti, myslím si, že by mu bolo lepšie s dvoma milujúcimi bytosťami, hoci aj rovnakého pohlavia\".”", "section_level": 4}, {"title": "Prezidentka republiky.", "content": "", "section_level": 3}, {"title": "Inaugurace.", "content": "Inaugurace proběhla v poledne 15. června 2019 v bratislavské budově Reduta. Předepsaný slib složila na slavnostní schůzi Národní rady Slovenské republiky do rukou předsedy Ústavního soudu SR Ivana Fiačana ve 12.06 nebo 12.07. Šest až sedmi minutové zpoždění bylo zapříčiněno neočekávaným projevem předsedy Národní rady Andreje Danka, což vyvolalo polemiky o tom, kdo byl v tu dobu vlastně hlavou státu. Podle Ladislava Špačka po tuto dobu Slovensko nemělo prezidenta a Dankův projev označil za nemístný. Nový poradce prezidentky pro ústavní právo Peter Kubina však řekl, že se nic takové nestalo a prezidentem byl po tuto dobu stále Andrej Kiska, jehož mandát uplynul po složení slibu Zuzany Čaputové. Kancelář Národní rady se proti Špačkovi ohradila, že si má nastudovat Ústavu SR a požádala o veřejnou omluvu. Po složení slibu přednesla svůj první projev v úřadě prezidentky. Řekla, že bude usilovat o to, aby byla prezidentkou všech občanů, pronesla také následující větu: „Neprišla som vládnuť, prišla som slúžiť občanom, obyvateľom, Slovensku.“ Ve svém projevu Slovensko pochválila a i kritizovala. Vyzdvihla například aktivní a vyspělou občanskou společnost, která si umí navzájem pomáhat, kritizovala pak například to, že mnoho Slováků stále žije v chudobě. Zavázala se pak, že naplno využije své pravomoci k tomu, aby každý občan, tedy bez ohledu na výšku platu, etnický původ, příslušnost k menšinovým skupinám měl přístup ke kvalitní zdravotní péči. Následovala vojenská přehlídka, pěší procházka městem do katedrály svatého Martina, ekumenická bohoslužba \"Te Deum\", symbolické převzetí úřadu a Grasalkovičova paláce, oběd se seniory, pokládání věnců u památníku svobody v Devíně, položení kytic na hrob Michala Kováče a slavnostní recepce v Redutě. Část od 11.45 do 13.00, tedy složení slibu a vojenskou přehlídku sledovala Česká televize ve svém mimořádném vysílání.", "section_level": 3}, {"title": "Setkání s ústavními činiteli.", "content": "V úterý 18. června 2019 se sešla nejprve s předsedou Národní rady Andrejem Dankem, poté s předsedou vlády Petrem Pellegrinim, přičemž na tiskové konferenci obeznámila veřejnost o obsahu těchto jednání. Vyjádřila zájem zopakovat deklaraci tří nejvyšších ústavních činitelů o zahraniční politické orientaci Slovenska. Na tuto výzvu zbylí dva ústavní činitelé reagovali se zájmem. Tato deklarace byla podepsána o devět dní později, tedy 27. června. Zopakovali tak Společné vyhlášení ústavních činitelů k prioritám členství SR v EU a NATO z roku 2017. Andrej Danko vyjádřil zájem o pravidelná setkání nejvyšších ústavních činitelů, Peter Pellegrini se pak s prezidentkou dohodl na pravidelné komunikaci.", "section_level": 3}, {"title": "Zástupci v soudní radě SR.", "content": "Dne 18. června 2019 jmenovala do soudní rady Slovenské republiky, a to Elenu Berthotyovou, která již tuto funkci zastávala, a Lajose Mészárose, bývalého soudce slovenského ústavního soudu.", "section_level": 3}, {"title": "První zahraniční cesta.", "content": "V souladě s tradicí, kterou zavedli čeští a slovenští prezidenti se Zuzana Čaputová na svou první zahraniční cestu vydala do České republiky. Za českým prezidentem Milošem Zemanem přijela na Pražský hrad dopoledne ve čtvrtek 20. června 2019. Spolu pohovořili, poobědvali a následovala tisková konference. Na ní český prezident ocenil přátelskou atmosféru. Odpoledne se pak Zuzana Čaputová setkala se zástupci Parlamentu České republiky, nejprve s předsedou Senátu Jaroslavem Kuberou, později s předsedou Poslanecké sněmovny Radkem Vondráčkem. Poté položila věnce k soše Miroslava Rastislava Štefánika. Položením květiny na hrob Václava Havla uctila jeho památku. Oficiální program byl zakončen účastí koncertu \"Zuzana není sama doma\", který zorganizovali především Slováci žijící v Česku.", "section_level": 3}, {"title": "Důvěryhodnost.", "content": "Podle průzkumu agentury AKO z dubna 2020 věřilo prezidentce až 83,5 % Slováků. Nedůvěřovalo ji pak 12,3 % z dotázaných a zbylí neuměli odpovědět. Dle průzkumu agentury Focus pro televizi Markíza ji věřilo 62 % lidí, nevěřilo ji pak 30 %. V lednu 2020 jí podle průzkumy stejné agentury důvěřovalo 58 %, nedůvěřovalo pak 39 % lidí.", "section_level": 3}], "src_summary": "Zuzana Čaputová, rozená Strapáková (* 21. června 1973 Bratislava), je slovenská politička, advokátka, občanská aktivistka a od 15. června 2019 prezidentka Slovenské republiky. Úřadu se ujala jako první žena a ve 45 letech také jako nejmladší osoba v nejvyšší ústavní funkci. Před zvolením do funkce prezidentky působila jako právnička, advokátka a občanská aktivistka. Je spoluzakladatelkou a bývalou místopředsedkyní mimoparlamentního liberálního hnutí Progresívne Slovensko. Dlouhodobě působila v neziskovém sektoru jako spolupracovnice občanského sdružení VIA IURIS, které se věnuje posílení právního státu a prosazování spravedlnosti ve vybraných oblastech práva. V roce 2016 byla jako právnička občanské iniciativy \"Skládka nepatří do města\", usilující o uzavření skládky odpadů v Pezinku, oceněna Goldmanovou environmentální cenou. Problematice Pezinské skládky se věnovala 14 let. V září 2017 oznámila odchod z týmu VIA IURIS a návrat do advokátní praxe. V rámci advokacie měla v úmyslu se i nadále věnovat environmentálním tématům. Dne 6. května 2019 získala v Bruselu ocenění \"Evropská osobnost roku\". Tato cena se uděluje evropským lídrům za mimořádné úspěchy v oblasti politiky, obchodu a inovací a týká se mužů a žen, „kteří formují Evropu“.", "tgt_summary": "Zuzana Čaputová (; Strapáková; born 21 June 1973) is a Slovak politician, lawyer, and environmental activist who has been President of Slovakia since 15 June 2019. Čaputová is the first woman to hold the presidency, as well as the youngest president in the history of Slovakia, elected at the age of 45. She first became known by prevailing in a decade-long struggle against the situating of a toxic landfill in her hometown of Pezinok. For this, Čaputová was awarded the 2016 Goldman Environmental Prize. Čaputová won the 2019 presidential election with 58% of the vote in the run-off. \"We’ll try to have a constructive relationship with neighbouring countries but at the same time have clear stances and positions based on values,\" she told an interviewer.", "id": 2340817}
{"src_title": "Fadděj Věnědiktovič Bulgarin", "tgt_title": "Thaddeus Bulgarin", "src_document": [{"title": "Život.", "content": "Narodil se na panství Peryševo u Uzdy jako potomek šlechtické rodiny z Polsko-litevské unie. Když jeho otec během Kościuszkova povstání v roce 1794 zabil ruského generála a byl poslán do vyhnanství na Sibiř, odjel s matkou do Petrohradu, kde v letech 1798-1806 studoval ve vojenské škole. Za napoleonských válek bojoval v ruské armádě v hodnosti poručíka a v bitvě u Friedlandu byl zraněn. Když byl roku 1811 po několika skandálech propuštěn, odjel do Varšavy a zde vstoupil do vojska Varšavského knížectví. Jako polský dobrovolník bojoval na Napoleonově straně po celé Evropě a dosáhl hodnosti kapitána. Po Napoleonově pádu se uchýlil do Varšavy a pak do Vilniusu. Vydal několik polských spisů a psal do místních časopisů. Roku 1819 se vrátil do Petrohradu a začal psát rusky. Stal se přítelem A. S. Gribojedova a byl blízký děkabristům, zejména K. F. Rylejevovi. Po porážce děkabristického povstání roku 1825 však nabídl spolupráci nově zřízené Tajné kanceláři Jeho Veličenstva výměnou za možnost působit v oficiálních periodikách a věnovat se spisovatelské práci. Pracoval také ve státních službách a nakonec se stal státním radou. To, že je spolupracovníkem carské tajné policie, se o něm všeobecně vědělo, a proto byl bojkotován v podstatě celou ruskou literaturou. Ve své době byl však mnohem populárnější než dnes všeobecně uznávaní spisovatelé, protože pohotově dokázal vyjít vstříc i vkusu méně náročné čtenářské obce. Stal se zakladatelem tzv. \"mravně-satirického románu\" (нравственно-сатирический роман). Ve svých prózách vystupuje proti rodové aristokracii, zobrazuje prostopášný život provinční šlechty a jeho statkářské typy předjímají postavy z Gogolových \"Mrtvých duší\". Psal také tzv. \"skazové povídky\" (сказозыe рассказы) založené na rázovitém vyprávění v první osobě, čímž se stal v mnohém předchůdcem N. S . Leskova. Kromě toho se řadí mezi první autory ruské vědeckofantastické literatury. Hlavním těžištěm jeho činnosti však byla žurnalistika. Již roku 1822 začal vydávat časopis \"Severní archiv\" (Северный архив) a roku 1825 vydal první ruský divadelní almanach \"Ruská Thalie\" (Русская Талия), kde opublikoval ukázky z Gribojedovy komedie \"Hoře z rozumu\". Roku 1835 založil společně s Nikolajem Ivanovičem Grečem provládní literární a politický časopis \"Severní včela\" (Северная пчела), který se však stal synonymem bezzásadového novinářství. V tomto časopise vydával své fejetony, ve kterých se vysmíval ruským romantickým spisovatelům (Puškin, Gogol a další) a označoval je za nebezpečné novátory, čímž se zasloužil o cenzurování jejich děl. Pro práce mladých Gogolových následovníků vymyslel posměšný název \"naturální škola\" (натуральная школа), ze kterého ale dokázal literární kritik Vissarion Grigorjevič Bělinskij vytvořit generační program moderní ruské literatury. K denunciaci svých odpůrců využil i své šestidílné \"Paměti\" (Воспоминания). Roku 1857 ochrnul a roku 1859 zemřel na svém panství Karlova v Derptu (dnešní Tartu), kde je také pochován.", "section_level": 1}], "src_summary": "Fadděj Venědiktovič Bulgarin, vlastním jménem Jan Tadeusz Krzysztof Bułharyn, (, , panství Peryševo u Uzdy, Minská gubernie – , panství Karlova v Derptu, tj. u dnešního Tartu, Livonská gubernie) byl ruský prozaik, novinář a literární kritik polského púvodu.", "tgt_summary": "Thaddeus Venediktovich Bulgarin (; Polish Jan Tadeusz Krzysztof Bułharyn, – ), was a Russian writer, journalist and publisher of Polish, Bulgarian and Albanian ancestry. In addition to his newspaper work, he rejuvenated the Russian novel, and published the first theatrical almanac in Russian. During his life, his novels were translated and published in English, French, German, Swedish, Polish, and Czech. He served as a soldier under Napoleon, and in later life as an agent of the Czar's secret police. As a writer his self-imposed mission was to popularize the authoritarian policies of Alexander I and Nicholas I.", "id": 895426}
{"src_title": "Pierre Pflimlin", "tgt_title": "Pierre Pflimlin", "src_document": [{"title": "Politické strany.", "content": "V letech 1944-1966 byl členem křesťansko-demokratické, středopravicové a silně proevropské strany Lidové republikánské hnutí (\"Mouvement Républicain Populaire\"). V letech 1956–1959 tuto stranu vedl jako předseda. Roku 1966 se sloučila se stranou Národní střed nezávislých a zemědělců (\"Centre National des Indépendants et Paysans\") a vznikla strana Demokratický střed (\"Centre Démocrate\"), jíž se Pfimlin stal také členem. Ta se roku 1976 sloučila s další stranou Střed demokracie a pokroku (\"Centre démocratie et progrès\") a vznikla strana Střed sociálních demokratů (\"Centre des démocrates sociaux\"), jež však, navzdory názvu, byla rovněž středopravicová a křesťansko-demokratická (pojem sociální demokrat ve Francii nemá stejný význam jako v ČR či Německu). I této strany byl v závěru života Pfimlin členem, stejně jako hnutí Unie pro francouzskou demokracii (\"Union pour la démocratie française\"), jež vzniklo roku 1978 spojením Středu sociálních demokratů s Radikální stranou a jinými subjekty k podpoře prezidentské kandidatury Valéry Giscard d'Estainga.", "section_level": 1}, {"title": "Premiér.", "content": "Prezident René Coty ho 8. května 1958 požádal, aby složil novou vládu. V té době byla země již více jak měsíc bez premiéra, kvůli sporům o válku v Alžírsku. Pfimlin sám zastával názor, že by francouzská armáda měla v Alžírsku podepsat příměří. To vyvolávalo silný odpor u francouzských důstojníků v Alžírsku a také u obyvatel na jihu Francie, kde byl kvůli tomu napaden i Pfimlinův letní byt. Když 13. května dostala nová Pfimlinova vláda důvěru v parlamentu, vypuklo v Alžírsku protivládní vojenské povstání. Povstalci se vylodili na Korsice a objevily se dokonce zprávy o parašutistickém výsadku povstalců v Paříži. Existovala teorie, že se do čela vojenského povstání chce postavit generál Charles de Gaulle. Pfimlin na něj naléhal, aby to popřel a povstání veřejně odsoudil. To de Gaulle odmítl a vydal dokonce prohlášení, v němž naznačoval, že situace může vyústit v žádoucí výsledek. Pfimlin stál před dilematem, zda proti povstalcům nasadí armádu, což žádali socialisté a komunisté. Nakonec se rozhodl tak neučinit a 29. května, 21 dní po převzetí úřadu, rezignoval. Prezident Coty pověřil sestavením vlády de Gaulla a hrozba občanské války tak byla zažehnána. De Gaulle pak pozměnil systém vlády v zemi a tzv. čtvrtá francouzská republika zanikla. Pfimlin zůstal v de Gaullově vládě, ale nakonec rezignoval na protest proti de Gaullovým posměškům vůči myšlence evropské integrace. V závěru života se pak věnoval hlavně regionální a evropské politice.", "section_level": 1}], "src_summary": "Pierre Eugène Jean Pflimlin (5. února 1907, Roubaix – 27. června 2000, Štrasburk) byl francouzský politik křesťansko-demokratické orientace, silně spjatý s rodným Alsaskem, velký podporovatel evropské integrace a utužení vazeb mezi Francií a Německem. Během politické krize roku 1958 se nakrátko stal premiérem Francie. Krom toho byl ministrem zemědělství (1947–1949, 1950–1951), ministrem obchodu (1951–1952), ministrem pro evropské otázky (1952), ministrem kolonií (1952–1953), ministrem financí (1955–1956, 1957–1958), státním ministrem (1958–1959) a ministrem spolupráce (1962). V letech 1963–1966 byl předsedou parlamentního shromáždění Rady Evropy a v letech 1984–1987 předsedou Evropského parlamentu. V letech 1959–1983 byl starostou Štrasburku.", "tgt_summary": "Pierre Eugène Jean Pflimlin (; 5 February 1907 – 27 June 2000) was a French Christian democratic politician who served as the Prime Minister of the Fourth Republic for a few weeks in 1958, before being replaced by Charles de Gaulle during the crisis of that year.", "id": 1152563}
{"src_title": "Hal David", "tgt_title": "Hal David", "src_document": [{"title": "Životopis.", "content": "Narodil se 25. května 1921 v New Yorku, do židovské rodiny, rodiči byli Lina (née Goldberg) a Gedalier David. Pracoval s Morty Nevinsem z The Three Suns na čtyřech písních pro film Two Gals a Guy (1951) s Janice Page a Robert Alda. Od roku 1957 pracoval v duetu s hudebním skladatelem Bertem Bacharachem, s nímž spolupracoval během následujících dvou desetiletí. Poprvé se setkali se slavnou hudbou v budově Brill v New Yorku (1957). Jednou z jejich prvních spoluprací byla píseň \"Příběh mého života\", kterou natočil Marti Robbins (1957), a píseň \"Magic Moments\", napsaná pro Perry Como. V šedesátých a počátkem sedmdesátých let dvacátého století David napsal mnoho hitů pro umělce, jako byli Dion Warwick (Walk on By a Do You Know the Way to San Jose), Carpenters, Dusty Springfield (The Look of Love a Wishin a Hopin), BJ Thomas, Jean Pitney, Tom Jones (What’s New, Pussycat?), Jackie De Shannon a další. V roce 1967 Hal David a Bacharach napsali hudbu pro špionážní film \"Casino Royale\" (píseň The Look of Love). Jednou z nejpopulárnějších melodií v roce 1968 byla píseň \"This Guy’s in Love with You\" (video), kterou vydal majitel jeho labelu A & M Records - Herb Alpert. V roce 1969 získali Oscara za slavnou píseň \"Raindrops keep Fallin 'on My Head\" (video, čtyři týdny č. 1 na Billboard Hot 100) z filmu Butch Cassidy a Sundance Kid. V roce 1970 získali Grammy Award v kategorii pro hudební album \"Promises, Promises\". V roce 2011 byla dvojice David a Bacharach oceněna prestižní Gershwinovou cenou Kongresu za svůj příspěvek k populární skladbě. Takové ocenění před nimi získal například Paul Simon, Stevie Wonder nebo Paul McCartney), nicméně kvůli nemoci se David nemohl osobně účastnit slavnostního předání 9. května 2012 ve Washingtonu.", "section_level": 1}], "src_summary": "Harold Lane \"Hal\" David (25. května 1921 New York – 1. září 2012 Los Angeles, Kalifornie) byl americký textař. Vyrůstal v Brooklynu v New Yorku. Je známý jako spolupracovník skladatele Burta Bacharacha a Dionne Warwick.", "tgt_summary": "Harold Lane David (May 25, 1921 – September 1, 2012) was an American lyricist. He grew up in Brooklyn, New York City. He was best known for his collaborations with composer Burt Bacharach and his association with Dionne Warwick.", "id": 2129620}
{"src_title": "Josef Martínez", "tgt_title": "Josef Martínez", "src_document": [{"title": "Klubová kariéra.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Caracas FC.", "content": "Martínez debutoval za Caracas FC 21. srpna 2010 proti Estudiantes de Mérida. První gól vstřelil proti Deportivu Petare 21. listopadu 2010, utkání skončilo 2:2.", "section_level": 2}, {"title": "BSC Young Boys.", "content": "Dne 3. ledna 2012 Caracas oznámil prodej Martíneze do švýcarského Young Boys. Debutoval 5. února proti Servette, YB vyhráli 3:1. Po dobrých výkonech byl Martínez povolán do reprezentace.", "section_level": 2}, {"title": "FC Thun (hostování).", "content": "Po roce v Bernu byl Martínez poslán na hostování do Thunu. V 18 zápasech vstřelil 8 gólů, což z něj dělalo nejlepšího střelce ligy a Young Boys ho z hostování stáhli.", "section_level": 3}, {"title": "Turín FC.", "content": "V červnu 2014 byl Martínez prodán do Turína za 3 miliony eur. Za Turín debutoval ve 3. předkole Evropské ligy proti švédské Brommapojkarně. První gól vstřelil v odvetném zápase, který Turín vyhrál 4:0. V Serii A debutoval 14. září proti Sampdorii. První gól v italské první lize vstřelil 7. prosince Palermu. O pět dní později sestřelil dvěma góly v Evropské lize dánský FC København.", "section_level": 2}, {"title": "Atlanta United FC (hostování).", "content": "V únoru 2017 byl Martínez poslán na hostování do nového týmu Major League Soccer, do Atlanty. Debut v MLS odehrál 5. března proti New Yorku Red Bulls. Svůj první kariérní hattrick, který byl i prvním hattrickem historie Atlanty, vstřelil o týden později Minnesotě.", "section_level": 3}, {"title": "Atlanta United FC.", "content": "Dne 21. března Atlanta oznámila, že aktivovala Martínezovu výkupní klauzuli. Martínez byl jmenován hráčem měsíce března, ve 3 utkáních vstřelil 5 gólů. O dva dny později si v kvalifikaci na MS proti Peru si poranil levý kvadriceps. Vrátil se po dvou měsících, ale vzápětí se opět zranil. Po návratu po zranění vstřelil hattricky ve dvou po sobě jdoucích utkáních proti New England Revolution a Orlandu a byl jmenován hráčem měsíce září. Atlanta skončila na děleném třetím místě, ale byla vyřazena v prvním kole playoff Columbusem. I přes to, že Martínez odehrál pouze 20 zápasů, s 20 góly byl čtvrtým nejlepším střelcem ligy a byl jmenován do nejlepší jedenáctky ligy. V červnu 2018 zaznamenal proti Philadelphii pátý hattrick v MLS, čímž vyrovnal ligový rekord, mety dosáhl ale nejrychleji ze všech, stačilo mu pouze 44 zápasů.", "section_level": 2}], "src_summary": "Josef Alexander Martínez Mencia (* 19. května 1993) je venezuelský reprezentační fotbalový útočník hrající v Major League Soccer za Atlantu.", "tgt_summary": "Josef Alexander Martínez Mencia (born 19 May 1993) is a Venezuelan professional footballer who plays as a striker for American club Atlanta United FC, and the Venezuela national team. Josef Martínez began his career with Caracas. In 2012, he was acquired by the Swiss Super League club Young Boys before spending a year on loan at Thun. In 2014, he was sold to Italian club Torino, and in 2017, Major League Soccer expansion side, Atlanta United FC. He holds the MLS record for career hat-tricks with six in his first 44 games, the record for cumulative goals in regular and post season with 35, the record for most consecutive games with a goal (15), and formerly held the record for goals in a single season (31 in 2018). In 2018, Martínez became the most decorated single-season player in MLS history by winning the League MVP, All-Star Game MVP, Golden Boot, and MLS Cup Final MVP. He is a former Venezuela under-20 international. In 2011, he made his debut for the senior Venezuela national team against El Salvador, and has since represented his nation at three editions of the Copa América.", "id": 169036}
{"src_title": "Ami Boué", "tgt_title": "Ami Boué", "src_document": [{"title": "Životopis.", "content": "Narodil se v bohaté hugenotské rodině majitelů lodí a první vzdělání získal v rodném městě. V deseti letech osiřel a dále studoval v Ženevě a Paříži. Na univerzitě v Edinburghu získal v roce 1817 titul doktora medicíny. Svoje budoucí povolání si zvolili pod vlivem Roberta Jamesona, který tam vyučoval mineralogii a geologii. Ve Skotsku a na Hebridách také uskutečnil své první geologické expedice. Svoji práci zhodnotil v roce 1820, kdy vydal \"Geologický průzkum Skotska,\" ve kterém se zabýval zejména vyvřelinami. Po získání doktorátu se přestěhoval do Paříže (1817-1832), přičemž učinil vícero výprav do Itálie, Chorvatska, Uherska, Rakouska, Švýcarska, Německa a jinam. V roce 1830 se stal předsedou ustavujícího zasedání Francouzské geologické společnosti () a od roku 1835 jejím prezidentem. V roce 1832 vydal \"Geologické a paleontologické paměti\". Poté se trvale usadil v Rakousku. Mezi lety 1836 a 1839 uskutečnil několik velmi dlouhých cest po Balkáně. Nejdelší byla první, během níž v roce 1836 prozkoumal Rilu, údolí řeky Strumy, Pirin, Černý Drin a Ochridské jezero. Tuto část cesty uskutečnil s Augustem Viquesnelem, který vykonával práce topografa. Bez něj ještě téhož roku popsal Sofijskou kotlinu a Vitošu. V roce 1837 prozkoumal severní a jižní svahy Staré planiny od průlomu řeky Iskăr, přičemž zaměřil, že se se nachází na sever od Sofie, až k Černému moři včetně toku Kamčiji. Dále popsal střední tok Tundži a prokázal, že Stará planina není propojena s pohořím Strandža. A následně změřil pohoří ve východní Thrákii. Poté se věnoval popisu řeky Marici a Hornothrácké nížiny, přičemž se dotkl východních svahů Rodop. Dále se zabýval pravým břehem Jižní Moravy a přilehlými pohořími, přičemž definoval jejich propojení s Jižními Karpaty. V letech 1838 a 1839 cestoval znovu s Augustem Viquesnelem po Albánii a Bosně. Společně vytvořili mapu Černé Hory (na sever od 42. rovnoběžky) a definovali pramen Jižní Moravy. Pokračovali po pravém břehu Ibaru a vytvořili mapu Kopaoniku. Svoje poznatky z těchto cest shrnul Boué ve svém mistrovském díle \"Evropské Turecko; poznatky z geografie, geologie, přírodní historie apod.\", které vyšlo v Paříži v roce 1840. Na svých cestách po Německu, Rakousku a jižní Evropě, studoval především různé geologické formace a stal se tak jedním z průkopníků geologického průzkumu. Na císařské akademii věd ve Vídni vydal zásadní články o geologii Balkánu. V roce 1847 obdržel Wollastonovu medaili.", "section_level": 1}], "src_summary": "Ami Boué, vlastním jménem Amédée, (16. května 1794 Hamburk – 21. listopadu 1881 Vídeň) byl geolog francouzského původu, který žil převážně v Německu, Francii a Rakousku.", "tgt_summary": "Ami Boué (16 March 179421 November 1881) was a geologist of French origin. He was born at Hamburg, and received his early education there and in Geneva and Paris.", "id": 993488}
{"src_title": "Únorová stávka", "tgt_title": "February strike", "src_document": [{"title": "Pozadí.", "content": "V květnu 1940 se Nizozemsko vzdalo nacistickému Německu a první protižidovská opatření vešla v platnost v červnu 1940. V listopadu 1940 byli Židé odstraněni z veřejných funkcí, včetně univerzit, což vedlo k studentským protestům v Leidenu a jiných městech. Současně došlo k rostoucímu pocitu neklidu mezi amsterdamskými dělníky, zejména pracovníky v loděnicích Amsterdam-Noord, kterým bylo vyhrožováno posláním na nucené práce do Německa.", "section_level": 1}, {"title": "Příčina.", "content": "Vzhledem k růstu napětí se nizozemská pronacistická strana NSB a její polovojenské křídlo WA (\"Weerbaarheidsafdeling\" – obranná sekce) podílely na sérii provokací v židovských čtvrtích v Amsterdamu. To nakonec vedlo k řadě pouličních bitek mezi WA a židovskými skupinami sebeobrany a jejich příznivci. Při jedné z nich, 11. února 1941 na náměstí Waterlooplein, byl vážně zraněn člen WA Hendrik Koot, který na následky zranění 14. února zemřel. V reakci na to 12. února němečtí vojáci za pomoci nizozemské policie obklíčili starou židovskou čtvrť a oddělili ji od zbytku města ostnatým drátem, zvedli mosty a zavedli policejní kontrolní stanoviště. Nežidům byl vstup zakázán. 19. února německá Grüne Polizei vtrhla do zmrzlinového salónu Koco v ulici Van Woustraat. V následném boji bylo několik policistů zraněno. Probíhaly i další potyčky. Pomsta za tyto události přišla o víkendu ve dnech 22. a 23. února, kdy Němci uskutečnili rozsáhlý pogrom. 425 židovských mužů ve věku 20–35 let bylo vzato jako rukojmí, uvězněno v Kamp Schoorl a nakonec posláno do koncentračních táborů Buchenwald a Mauthausen, kde většina z nich během prvního roku zemřela. Ze všech 425 mužů válku přežili pouze dva.", "section_level": 1}, {"title": "Stávka.", "content": "Po tomto pogromu se 24. února na náměstí Noordermarkt konala organizační schůzka k uspořádání stávky na protest proti pogromu a nucené práci v Německu. Příští ráno se po celém městě objevily letáky volající ke stávce, tištěné a šířené Němci zakázanou Komunistickou stranou Nizozemska. Prvními stávkujícími byli řidiči tramvají, následovaní dalšími pracovníky městských služeb, přidaly se také firmy jako De Bijenkorf a školy. Nakonec se do stávky zapojilo 300 000 lidí. Většina města se úplně zastavila, což bylo pro Němce nečekané. Ačkoli k potlačení stávky Němci okamžitě učinili různá opatření, stávka se stále spontánně rozrůstala, jelikož jiní dělníci následovali příklad řidičů tramvají. Přidaly se oblasti jako Zaanstad, Kennemerland (na západě), Bussum, Hilversum a Utrecht (na východě a jihu). Stávka netrvala dlouho. Do 27. února byla většina projevů stávky potlačena německou policií. 9 stávkujících bylo zabito, desítky vážně zraněny a mnoho lidí uvězněno. Několik organizátorů stávky bylo bezprostředně po stávce zatčeno a posléze zastřeleno. Ačkoli byla stávka v konečném důsledku neúspěšná, zůstává významnou tím, že šlo o první a jedinou přímou akci proti nacistickému zacházení se Židy v Evropě.", "section_level": 1}, {"title": "Připomínání.", "content": "Stávka se připomíná každý rok 25. února u památníku stávky, sochy dokaře, vztyčené v roce 1951 a odhalené v prosinci 1952. Socha byla vyrobena nizozemským sochařem Mari Andriessenem. Vzpomínkové akce se účastní všechny politické strany, jakož i orgány městské veřejné dopravy a spolky přeživších holokaustu. 25. února 2016, při 75. výročí stávky, se v Amsterdamu symbolicky na minutu zastavila tramvajová doprava, protože právě od řidičů tramvají se stávka šířila městem.", "section_level": 1}, {"title": "Podobné stávky.", "content": "Dalšími stávkami za války byly v Nizozemsku studentské stávky v listopadu 1941 a poté velké stávky v dubnu a květnu v roce 1943, které zahájily období skrytého ozbrojeného odporu v celostátním měřítku. Ve zbytku nacisty okupované Evropy stávkovali ještě Řekové v dubnu 1942, Dánové od léta roku 1943, Lucemburčané v srpnu 1942, Belgičané v květnu 1941, Norové v září 1941 a severofrancouzští horníci v květnu a červnu 1941. Nizozemská únorová stávka z roku 1941 tak byla první, navíc jediná zaměřená proti perzekuci Židů.", "section_level": 1}], "src_summary": "Únorová stávka (nizozemsky \"Februaristaking\") byla generální stávka v nacisty okupovaném Nizozemsku, kterou organizovala tehdy nelegální Komunistická strana Nizozemska na obranu pronásledovaných nizozemských Židů a jako vyjádření nesouhlasu s protižidovskými opatřeními a činností nacistů obecně. Stávka propukla v reakci na zatýkání a pogromy, které Němci zorganizovali v židovské čtvrti v Amsterdamu. Začala 25. února 1941 a trvala dva dny; 26. února se do stávky zapojilo 300 000 lidí. Stávka byla po třech dnech Němci tvrdě potlačena. Šlo o jediný masový protest proti deportacím Židů, který organizovali nežidé. Únorová stávka je také někdy nesprávně považována za první veřejný protest proti nacistům v Němci okupované Evropě (první veřejný protest proběhl 28. října 1939 v Praze).", "tgt_summary": "The February Strike () was a general strike in the German-occupied Netherlands in 1941, during World War II, organized by the then-outlawed Communist Party of the Netherlands in defence of persecuted Dutch Jews and against the anti-Jewish measures and activities of the Nazis in general. The direct causes were a series of arrests and pogroms held by the Germans in the Jewish neighbourhood of Amsterdam, the Jodenbuurt. It started on 25 February 1941 and lasted for two days; on 26 February, 300,000 people joined the strike. The strike was harshly suppressed by the Germans after three days. The 1941 February Strike is considered to be the first public protest against the Nazis in occupied Europe, and the only mass protest against the deportation of Jews to be organized by non-Jews.", "id": 1786757}
{"src_title": "Planeta opic (román)", "tgt_title": "Planet of the Apes (novel)", "src_document": [{"title": "Příběh.", "content": "Děj knihy začíná Jinnou a Phyllisem, kteří rekreačně cestují skrze otevřený vesmír na své kosmické lodi. Na cestě najdou potulující se láhev se vzkazem. Napsal jej Ulyxes Mérou a je na něm zaznamenán jeho příběh. Příběh začíná vyprávěním o příteli Ulyxa, profesoru a vědci Antellovi, jenž roku 2500 vynalezl kosmickou loď. S ní je možné dosáhnout rychlosti světla. Mérou, profesor a další člen posádky, fyzik jménem Arthur Levain, se tedy vydávají na cestu ve své raketě. Jejich cílem je prozkoumat vesmír a nalézt známky dalších civilizací. Společně letí až ke vzdálené solární soustavě, v jejímž středu se nachází červený obr Betelgeuza. Soustava je od Země vzdálena přibližně 300 světelných let, ale cesta trvá kvůli dilataci času pouze pár let. V soustavě najdou planetu podobnou Zemi a pojmenují ji Soror. Společně pak na planetě přistanou. Zjistí, že mohou ve zdejší atmosféře volně dýchat a pít vodu z potoků a říček. Brzy nato však při průzkumu okolí narazí na zcela primitivní skupinu lidí, kteří jim spálí jejich skafandry a vezmou je do zajetí. Jedna z žen skupiny jim dokonce zabije i jejich šimpanze Hektora, jenž s nimi putoval ve vesmírné raketě. Vědci Antelle a Levain jsou vůči těmto lidem skeptičtí. Mizantropický Levain od lidského druhu moc neočekával a nebyl tak překvapen chováním zdejších divochů. Antelle studoval divochy více z vědeckého hlediska. Usoudil, že se postupem času proměnili v primitivy a zanechali tak lidskou civilizaci v troskách. Profesor však věřil v jejich převýchovu. O něco později byla trojice překvapena náhlým lovem, kterého se účastnily gorily, šimpanzi a orangutani. Všichni oděni v lidském oblečení totožném s tím, jež lidé nosili ve dvacátém století na planetě Zemi. S pomocí zbraní přepadli skupinu lidí a několik jich zabili, včetně Levaina. Ulyxes a další byli zajati a odvedeni. Mérou byl spolu s ostatními zajatci převezen do města opic, podobajícího se městům ze Země, a byl poslán do výzkumného zařízení. Ostatní byli prodání do otroctví. Ve výzkumném zařízení byly na lidech prováděny experimenty, jež dle Méroua měly hodně společného s Pavlovovými. Ulyxes zaujal opice svou inteligencí. Dokázal totiž nakreslit a zkonstruovat geometrické útvary. Ujal se ho tedy jeden z vědců, samice šimpanze Zira. Zira ho učila opičímu jazyku, aby se dokázal s opicemi domluvit a porozumět jim. Francouzštině, která byla jeho mateřským jazykem, nerozuměla. Mérou však dokázal některé výrazy znázornit posouváním jazyka. Časem se Ulyxes naučil hovořit plynně opičím jazykem a Zira dokázala vyslovovat pár frází ve francouzštině. Zároveň se od ní dozvěděl vše o opičí planetě. Zira byla Ulyxem natolik okouzlena, že ho představila Kornéliovi, mladému respektovanému vědci akademie věd a jejímu snoubenci. Ulyxes byl nakonec propuštěn z vězení a byl mu darován byt, který se podobal tomu z Paříže. S Kornéliovou pomocí promluvil před prezidentem opic a dalšími opičími reprezentanty. Získal od nich padnoucí oblečení, protože byl od této chvíle členem jejich společnosti. Rozhovor byl vysílán živě všemi stanicemi. Přestože o Ulyxově inteligenci byli přesvědčeni šimpanzi Zira a Kornélius, vedoucí akademie orangutan věřil, že porozumění jejich jazyka jen předstírá. Ulyxes se taktéž zamiloval do ženy, Novy. Potkal ji v době, kdy se společníky přistál na planetě. Zpočátku Mérouem opice opovrhovaly, ale postupně jej, krůček po krůčku, přijaly za sobě rovného. Stal se tak ve městě celebritou, která navštěvovala každou párty a každý se s ní chtěl setkat a pohovořit. Ulyxes se tomuto způsobu života přizpůsobil a vzal si Novu za manželku. Nova s ním otěhotněla a dokázalo se tak, že je Ulyxes stejný jako zdejší primitivní lidé, což zapříčinilo snížení jeho postavení v opičí společnosti. Znechucení se však proměnilo postupem času ve strach. Opice pomocí chirurgických zákroků zjistili, že lidé jsou schopni opravdové řeči. Byly nalezeny také ztracené kousky opičí historie, které pojednávaly o vládnutí lidské rasy na planetě. Lidé se časem stali více závislými na opicích až zdegenerovali. Opice je nato svrhly. Zbylí lidé pak skončili v primitivní podobě divochů. Ačkoli některé opice nevěřily nalezeným důkazům, starý orangutan Zaius považoval lidi za hrozbu, jež musí být navždy vymýcena. Zira s Kornéliem tedy pomohli Ulyxovi, Nově a jejich novorozenému synovi Síriusovi dostat se pryč z planety v kosmické lodi. Cestování zpět na Zem trvalo opět několik staletí, avšak pro ně to bylo pouhých 3 a půl let. Společně se dostali o 700 let v budoucnosti vzdálené Paříže. Po přistání však zjistili, že se od Ulyxova opuštění opice vyvinuly a nyní zde vládnou. Bez váhání planetu opustili. Mérou napsal na lodi dopis, jenž následně uložil do lahve. Tu pak vystřelil do vesmíru. Příběh našli šimpanzi Jinn a Phyllis. Odmítli mu však uvěřit, protože člověk není natolik inteligentní, aby dokázal takovýto text napsat.", "section_level": 1}, {"title": "Adaptace.", "content": "Román byl inspirací ke vzniku mediální franšízy zahrnující doposud devět filmů, dva televizní seriály (z toho jeden animovaný) a množství komiksů. Režie prvního filmu z roku 1968 \"Planeta opic\" se ujal Franklin J. Schaffner. Scénář k němu napsali Michael Wilson a Rod Serling a v hlavní roli se objevil herec Charlton Heston. Film byl komerčně úspěšný a tak po něm následovala další čtyři pokračování, která přicházela do kin s jednoletými rozestupy v letech 1970 až 1973. Druhou adaptací románu byl film režiséra Tima Burtona \"Planeta opic\" z roku 2001, volný remake stejnojmenného filmu z roku 1968. V roce 2011 byl uveden do kin reboot zvaný \"Zrození Planety opic\", na kterém pracoval zcela nový filmový štáb. Kritici i veřejnost film přijali pozitivně a ten se tak stal základem nové filmové série.", "section_level": 1}], "src_summary": "Planeta opic (ve francouzském originále La Planète des singes) je vědeckofantastický román z roku 1963 francouzského spisovatele Pierra Boulla. Stal se předlohou amerického filmu z roku 1968 \"Planeta opic\" a dal vzniknout stejnojmenné franšíze.", "tgt_summary": "La Planète des singes, known in English as Planet of the Apes in the US and Monkey Planet in the UK, is a 1963 science fiction novel by French author Pierre Boulle. It was adapted into the 1968 film \"Planet of the Apes\", launching the \"Planet of the Apes\" media franchise. The novel tells the tale of three human explorers from Earth who visit a planet orbiting the star Betelgeuse, in which great apes are the dominant intelligent and civilized species, whereas humans are reduced to a savage animal-like state.", "id": 1146440}
{"src_title": "Otto Förschner", "tgt_title": "Otto Förschner", "src_document": [{"title": "Začátky kariéry.", "content": "Förschner se narodil ve městě Dürrenzimmern (dnes součást města Nördlingen v Bavorsku) a vyrostl na rodinné farmě. V roce 1922 vstoupil do Reichswehru, kde působil příštích dvanáct let. V roce 1934 se stal členem SS a byl přidělen k vojenskému křídlu SS-Verfügungstruppe, která se nakonec stala Waffen-SS.", "section_level": 1}, {"title": "Kariéra u SS.", "content": "V období od dubna 1934 do prosince 1936 se Förschner zúčastnil výcvikového tábora SS v Bad Tölz a v roce 1937 se stal členem NSDAP. Během německé invaze do Sovětského svazu v roce 1941 sloužil jako důstojník u 5. tankové divize SS „Wiking“. Poté, co byl zraněn v akci a prohlášen za zdravotně nezpůsobilého k bojové službě, byl Förschner na jaře 1942 převelen k jednotce SS-Totenkopfverbände do koncentračního tábora Buchenwald. V září 1943 dostal Förschner velení nad nově vybudovaným koncentračním táborem Mittelbau-Dora, který v té době fungoval jako pobočný tábor Buchenwaldu. Cílem koncentračního tábora Mittelbau-Dora bylo poskytovat pracovní síly vězňů k výrobě zbraní ve firmě Mittelwerk. Vedle funkce velitele tábora byl Förschner také generálním ředitelem společnosti Mittelwerk GmbH, společnosti vytvořené německou vládou pro výrobu raketových zbraní, především letounových střel V1 a raket V2. V dubnu 1944 jej nahradil Georg Rickhey. Förschner měl sporný vztah s různými nacistickými bezpečnostními službami (SD a Gestapem). Jeho velení bylo pravidelně kritizováno s tím, že bylo příliš měkké jak na vězně, tak na personál tábora. Zvláštní zájem budil Förschnerův výběr táborových funkcionářů téměř výlučně z německých komunistických vězňů. Förschnerova reputace v nacistické straně byla v listopadu 1944 těžce poškozena, když bylo gestapem odhaleno, že mnozí vězenští funkcionáři, které jmenoval, se účastnili sabotáží vyráběných zbraní. Poté, co bylo zjištěno, že Förschner zatajil bonusovou platbu ve výši 10 000 říšských marek, kterou obdržel od firmy Mittelwerk GmbH, byl v únoru 1945 sesazen z funkce velitele tábora Mittelbau-Dora a nahrazen bývalým velitelem v Osvětimi Richardem Baerem. Poté, co byl zbaven velení v Doře, byl Förschner převelen do Dachau, kde krátce sloužil jako velitel tábora Kaufering.", "section_level": 1}, {"title": "Odsouzení.", "content": "V dubnu 1945 byl Förschner zajat americkou armádou. Byl obžalován u soudu v koncentračním táboře v Dachau, kde byl obviněn z válečných zločinů, z odpovědnosti za brutální podmínky, které v táboře panovaly a za řízení poprav vězňů. Byl souzen americkým vojenským tribunálem a 13. prosince 1945 odsouzen k trestu smrti spolu s 35 dalšími obžalovanými. Trest oběšením byl vykonán ve vězení v Landsbergu 28. května 1946.", "section_level": 1}], "src_summary": "Otto Förschner (* 4. listopadu 1902 Dürrenzimmern – 28. května 1946 Landsberg am Lech) byl nacistický válečný zločinec a důstojník v hodnosti SS-Sturmbannführer. Sloužil jako velitel koncentračního tábora Mittelbau-Dora. Pro své zločiny byl obžalován a v květnu 1946 popraven.", "tgt_summary": "Otto Förschner (November 4, 1902 – May 28, 1946) was a German SS commander and a Nazi concentration camp official. He served as commandant of the Mittelbau-Dora concentration camp and the Kaufering concentration camp in the Dachau camp system. He was indicted for his crimes, found guilty, and hanged in May 1946.", "id": 1590559}
{"src_title": "Sarah Anne Bright", "tgt_title": "Sarah Anne Bright", "src_document": [{"title": "Životopis.", "content": "Brightová žila v Bristolu v Anglii , narodila se jako jedno z devíti dětí Richardu Brightovi (1754-1840) a Sarah Heywood Brightové. Její otec byl bohatý obchodník a bankéř a je známo, že se silně zajímal o vědu. V roce 1823 byl jedním ze zakladatelů Bristol City Museum and Art Gallery. V létě roku 2015 toho bylo o životě Sarah Anne Brightové známo jen málo. Její role pionýrky fotografie byla objevena poté, co byla nabízena k prodeji série fotografií známá jako \"Quillan Collection\" v aukční síni Sotheby v New Yorku v roce 2008. Sbírku sestavil v letech 1988-1990 soukromý sběratel umění Jill Quasha. V kolekci se nacházela fotografie listu, o které myslelo, že autorem je William Henry Fox Talbot, ale když odborník na Talbota pan Larry Schaaf snímek zkoumal, tak prohlásil, že autorem Talbot rozhodně není. Jednalo se o fotogram dnes známý jako \"Quillan Leaf\" (\"List z Quillanu\"). Vzhledem k určitým spekulacím o tom, kdo mohl obraz vytvořit, Sotheby uvedla v prodejním katalogu pod snímkem \"Fotograf neznámý\". Zápis katalogu zahrnoval tři stránky dokumentace a poznámky Larryho Schaafa. V době dražby měl fotogram listu jasný původ. Pocházel z alba, které původně patřilo Henrymu Brightovi z Ham Green v anglickém Bristolu. Původní album obsahovalo původně sedm fotogramů a několik akvarelů a kreseb, ale do doby aukce se dochovaly pouze fotogramy. Tisk měl na své zadní straně zřetelně jasné písmeno \"W\" spolu s dalšími písmeny, která vypadala jako iniciály \"HB\". Po pečlivém studiu tisku Schaaf spekuloval, že \"W\" by mohlo znamenat iniciály Thomase Wedgwooda, a že fotogram mohl být vytvořen ještě před rokem 1805. Na základě nejistoty týkající se autorství a stáří, Sotheby's stáhl fotogram z prodeje až do výsledků dalšího výzkumu. Larry Schaaf začal zkoumat možné souvislosti s Henrym Brightem a tehdy známými fotografy v oblasti Bristolu. Zjistil, že písmeno \"W\" na tiscích používal také William West, o kterém bylo známo, že jako jeden z prvních pořizoval fotografické snímky v Bristolu. Další výzkum ho vedl ke zjištění, že to, co se zdálo jako iniciály \"HB\", tak byly vlastně písmena \"S.A.B.\" a rukopis odpovídal iniciálům na akvarelech, o kterých se ví, že jejich autorkou je Sarah Anne Brightová. Schaaf dospěl k závěru, že Brightová je také autorkou zmíněné fotografie a v červnu 2015 oznámil své nálezy na přednášce na univerzitě v Lincolnu.", "section_level": 1}], "src_summary": "Sarah Anne Brightová (1793 - 1866) byla anglická umělkyně a fotografka aktivní v 19. století, která byla jednou z prvních fotografek. Autorství snímků, které pořídila, jí bylo připsáno až v roce 2015, kdy byly její iniciály objeveny na fotogramu, který se objevil na aukci v Sotheby's v New Yorku.", "tgt_summary": "Sarah Anne Bright (1793–1866) was a 19th-century English artist and photographer who produced the earliest surviving photographic images taken by a woman. Images she had produced were not attributed to her until 2015 when her initials were discovered on a photogram that was previously consigned to an auction at Sotheby's in New York.", "id": 208328}
{"src_title": "Masakr na ostrově Bangka", "tgt_title": "Bangka Island massacre", "src_document": [{"title": "Masakr.", "content": "Dne 12. února 1942 královská jachta \"Vyner Brooke\" pod vlajkou království Sarawak, tehdejšího britského protektorátu rozkládajícího se na Borneu, opustila Singapur těstě před jeho kapitulací. Na lodi se plavila řada zraněných vojáků, 65 zdravotních sester z \"Australian Army Nursing Service\" z 2./13. australské všeobecné nemocnice, a civilisté, včetně žen a dětí. Loď byla bombardována japonským letadlem a následně se potopila. K potopení lodi došlo nedaleko ostrova Bangka, který byl součástí Nizozemské východní Indie (dnešní Indonésie), avšak v té době ho již ovládali Japonci. Někteří pasažéři a členové posádky \"Vyner Brooke\" zemřeli při útoku, jiným se podařilo dostat do záchranných člunů. Část přeživších přistála nedaleko pláže Radji, včetně 22 zdravotních sester a důstojníka z \"Vyner Brooke\". Celkem se na pláži shromáždilo přibližně 100 lidí, včetně britských vojáků z jiné spojenecké potopené lodi. Od místních obyvatel se dozvěděli o přítomnosti Japonců na ostrově. Důstojník z \"Vyner Brooke\" tedy odešel do Muntoku, aby se jim skupina z pláže mohla vzdát. Zatímco byl pryč, nejzkušenější ze zdravotních sester, vrchní sestra \"(matron)\" Irene Melville Drummondová, navrhla, aby civilistky a děti opustily pláž a odešly do Muntoku. Ty její rady vyslyšely a vydaly se na cestu. Sestry na pláži zůstaly, aby se postaraly o raněné a také postavily přístřešek označený červeným křížem. 16. února dopoledne se důstojník vrátil v doprovodu asi 20 japonských vojáků. Ti všem mužům schopným chůze rozkázali odejít za nedaleký pahorek. Následně sestry uslyšely sérii výstřelů, po které se k nim japonští vojáci vrátili, sedli si naproti nim a začali si čistit své pušky a bajonety. Po chvíli japonský důstojník sestrám a jedné civilistce nařídil, aby se vydaly do moře. Když vstoupily do vody, Drummondová sestrám řekla: \"Hlavu vzhůru děvčata. Jsem na vás hrdá a všechny vás miluji.\" Když byly ženy ve vodě asi po pás, byly zastřeleny kulometem, který si Japonci mezitím na pláži připravili. Zranění vojáci ležící na nosítkách a neschopní chůze byli zmasakrováni bajonety. Jako jediná přežila poručík Vivian Bullwinkelová, která přes průstřel bránice ležela bez hnutí ve vodě až do okamžiku, kdy nabyla dojmu že vojáci odešli. Pak se odplazila do džungle, kde na několik dní upadla do bezvědomí. Později si byla schopná svá zranění ošetřit. Po nějaké době se na pláži potkala s vojínem Kingsleyem, jedním ze zraněných britských vojáků, kteří byl předtím ponechán zraněný na nosítkách na pláži a proboden japonským bajonetem, přesto svá zranění přežil. Bullwinkelová tedy ošetřila i jeho rány a asi po 12 dnech na pláži se rozhodli vzdát Japoncům. Kingsley však po několika dnech v nedožitých třiceti letech zemřel. Bullwinkelová byla poslána do zajateckého tábora kde strávila následující tři roky. Přežila válku a při tokijském procesu v roce 1947 před tribunálem pro válečné zločiny podala o masakru svědectví.", "section_level": 1}, {"title": "Vzpomínka.", "content": "Na \"Women's Memorial Playing Field\" na předměstí St Mary v Adelaide se každý rok v neděli, která je nejbližší k 16. únoru, koná vzpomínková bohoslužba, známá jako \"Bangka Day Memorial Service\".", "section_level": 1}], "src_summary": "Masakr na ostrově Bangka, ležícím východně od Sumatry se stal 16. února 1942. Dopustili se jej příslušníci japonské císařské armády, když popravili 21 australských armádních sester a asi 60 australských a britských vojáků a členů posádky ze dvou potopených spojeneckých lodí. Samotný masakr přežili pouze dva vojáci a jedna zdravotní sestra, Vivian Bullwinkelová.", "tgt_summary": "The Bangka Island massacre (also spelled Banka Island massacre) was committed during World War II in the Pacific, on Bangka Island, east of Sumatra in the Indonesian archipelago. On 16 February 1942, Imperial Japanese soldiers machine-gunned 22 Australian Army nurses and 60 Australian and British soldiers and crew members who had survived the sinking of by Japanese bombers. South Australian nurse Sister Lt Vivian Bullwinkel and two soldiers were the sole survivors. Not reported to the Tokyo War Crimes Tribunal in 1947 nor included in subsequent re-tellings was the rape of the nurses before they were killed massacre. This was uncovered by research in 2019.", "id": 1833677}
{"src_title": "Henry Seymour-Conway", "tgt_title": "Henry Seymour Conway", "src_document": [{"title": "Životopis.", "content": "Pocházel z vedlejší linie vévodů ze Somersetu, narodil se jako mladší syn Francise Seymoura, 1. barona Conwaye (1679-1731), který již v roce 1699 přijal jméno \"Seymour-Conway\", po matce Charlotte Shorter byl synovcem dlouholetého premiéra Roberta Walpola. V armádě sloužil od roku 1737, s podporou bratrova tchána 3. vévody z Graftonu vstoupil do politiky a v letech 1741-1761 byl členem Dolní sněmovny, zároveň v letech 1741-1768 i poslancem irského parlamentu (v irském hrabství Ulster měla rodina statky). Za války o rakouské dědictví se stal podplukovníkem (1742), po boku vévody z Cumberlandu se zúčastnil bitvy u Fontenoy (1745), poté bojoval proti poslední jakobitské vzpouře ve Skotsku v bitvě u Cullodenu (1746). Po návratu na kontinent byl krátce ve francouzském zajetí (1747), po skončení války o rakouské dědictví sloužil na ostrově Menorca. V roce 1755 byl povýšen na generálmajora a téhož roku byl překvapivě jmenován do funkce státního sekretáře pro Irsko (1755-1757), poté byl v letech 1757-1764 lordem komořím Jiřího II. a Jiřího III.. Počátku sedmileté války se zúčastnil jako nepříliš úspěšný vojevůdce a upadl v nemilost Jiřího II., v roce 1759 byl nicméně povýšen na generálporučíka. Po nástupu Jiřího III. byl znovu povolán do aktivní služby a po boku markýze z Granby se zúčastnil bojů v Německu, po uzavření míru měl dohled nad odchodem britské armády z evropského kontinentu. Po sedmileté válce byl postupně státním sekretářem vnitra (1765-1766) a zahraničí (1766-1768), od roku 1765 byl též členem Tajné rady a zároveň mluvčím vlády v Dolní sněmovně. V těchto funkcích prosazoval umírněný postup proti koloniím v severní Americe, zasadil se o zrušení kolkového zákona a proslul jako odpůrce tehdy vlivného ministra financí Charlese Townshenda. Po rezignaci na post ministra zahraničí v lednu 1768 zůstal ve vládě jako náměstek generálního polního zbrojmistra (1767-1772). V roce 1772 byl povýšen na generála a v letech 1772-1795 byl guvernérem na ostrově Jersey. Po krátké přestávce bez poslaneckého mandátu byl od roku 1775 znovu členem Dolní sněmovny, kde patřil k předním kritikům války proti americkým koloniím a byl jedním ze strůjců pádu Northovy vlády (1782). V následujícím kabinetu markýze z Rockinghamu získal post vrchního velitele britské armády (1782-1783). Po odchodu z vlády i parlamentu odešel do soukromí. V roce 1793 byl povýšen na polního maršála. Poté, co byl jeho starší bratr povýšen na \"markýze z Hertfordu\" (1793), užíval titul lorda. Jeho sídlem byl zámek Park (Berkshire), který koupil v roce 1752 a realizoval zde četné stavební úpravy. V roce 1747 se oženil s Caroline Campbell (1721-1803), dcerou 4. vévody z Argyllu a vdovou po 4. hraběti z Elginu. Jejich jediná dcera Anne (1748-1828) se věnovala sochařství a provdala se za poslance Johna Damera (1744-1776) z rodiny pozdějších hrabat z Dorchesteru.", "section_level": 1}], "src_summary": "Lord Henry Seymour-Conway (12. srpna 1719 – 9. července 1795) byl britský vojevůdce a státník ze šlechtického rodu Seymourů, mladší bratr 1. markýze z Hertfordu. Od osmnácti let sloužil v armádě, později se uplatnil i v politice. Po sedmileté válce byl ministrem vnitra a zahraničí, jako odpůrce války proti koloniím v severní Americe byl v dlouholeté opozici. V letech 1782-1783 byl krátce vrchním velitelem britské armády a v roce 1793 získal hodnost polního maršála.", "tgt_summary": "Field Marshal Henry Seymour Conway (1721 – 9 July 1795) was a British general and statesman. A brother of the 1st Marquess of Hertford, and cousin of Horace Walpole, he began his military career in the War of the Austrian Succession. He held various political offices including Chief Secretary for Ireland, Secretary of State for the Southern Department, Leader of the House of Commons and Secretary of State for the Northern Department. He eventually rose to the position of Commander-in-Chief of the Forces.", "id": 1522542}
{"src_title": "Fíkovník posvátný", "tgt_title": "Ficus religiosa", "src_document": [{"title": "Rozšíření.", "content": "Podle vědeckých výzkumů pochází z indického subkontinentu a blízkého okolí, konkrétně z Indie, Nepálu, Srí Lanky a z ostrova Diego García, součásti Čagoských ostrovů. Ze svého původního areálu se v minulosti rozšířil téměř po celé jižní Asii, z větších státu jmenovitě od Pákistánu přes Bangladéš, Myanmar, Thajsko, Kambodžu, Laos, Vietnam, jižní Čínu, Malajsii a Indonésii až po Filipíny. Po osídlení objevené Ameriky byl fíkovník posvátný zavlečen do Střední Ameriky, na ostrovy Karibiku i na sever Jižní Ameriky. Druhotně roste také v tropické Africe, např. v Mosambiku, na některých ostrovech v Indickém oceánu, stejně tak jako na ostrovech Pacifiku.", "section_level": 1}, {"title": "Ekologie.", "content": "Druh je tolerantní k různým druhům půd i širokému rozmezí tropického podnebí. Roste v nížinách i pahorkatinách, s výškovou tolerancí od mořské hladiny po 1500 m n. m. Vyhovují mu průměrné roční teploty od 16 po 35 °C a úhrnné roční srážky 500 až 5000 mm. Nejlépe roste v půdách hlubokých, aluviálních hlinitopísčitých, dokáže však růst i v plytkých, včetně puklin ve skalách. Je dlouhověkou dřevinou, někteří jedinci přežívají i přes 2000 let. Při dlouhé období sucha nebo při poklesu teploty se může částečně zbavit listů, které opět narostou.", "section_level": 1}, {"title": "Popis.", "content": "Stálezelený nebo částečně opadavý, rychle rostoucí listnatý strom vysoký až 25 m s rozložitou, ale nepravidelnou korunou. Kmen mívá krátký, tlustý asi 0,5 m, kůru má hrubě rozpukanou a větve šedé s hnědými skvrnami. Tento strom, na rozdíl od většiny fíkovníků, nemá vzdušné kořeny; všechny jeho části po poranění roní bílý latex. Listy s řapíkem dlouhým do 10 cm vyrůstají střídavě ve spirále. Jejich kožovitá čepel je 10 až 20 cm dlouhá a 8 až 10 cm široká, trojúhle až široce vejčitá, na bázi klínovitá nebo srdčitá a na vrcholu extrémně dlouze špičatá se zkroucenou, 2 až 5 cm dlouhou špičkou. Po obvodu je čepel celistvá a někdy jemně vlnitá, zespod světle a svrchu tmavě zelené, v mládí může být slabě narůžovělá a má zpeřenou žilnatinu se šesti až devíti páry bočních žilek. Palisty jsou malé, vejčité. Drobné květy jsou skryté v přisedlém dužnatém útvaru, uzavřeném květenství cibulovitého tvaru zvaném sykonium, s drobným otvorem na vrcholu, které vyrůstá v paždí listů jednotlivě nebo ve dvojici. Sykonium bývá asi 6 mm velké, žlutavě zelené a obsahuje jak květy samčí, tak i samičí (těch bývá více). Samčí květy jsou umístěné u otvoru sykonia, jsou přisedlé, mají dvou či třílaločný kalich s volnými, vejčitě kopinatými lístky s podvinutými okraji a jednu tyčinku s krátkou nitkou zakončenou prašníkem. Samičí květy jsou přisedlé, mají čtyřlaločný kalich s široce kopinatými lístky, kulovitý semeník a dlouhou čnělku s úzkou bliznou. Za příhodných podmínek, při dostatku vláhy, tepla a živin v půdě strom kvete celoročně. Květy opyluje štíhlopasá chalcidka z čeledi fíkovnicovitých, stehnatka \"Blastophaga quadraticeps\". Každý druh fíkovníku má symbiotický vztah s určitým druhem chalcidky, která se podílí na opylení jeho květů. Vzájemné vztahy mezi opylovači a květy podrobně popisuje článek fík. Plodem je fík, což je srostlé dužnaté plodenství obsahující semena mnoha květů sykonia. Je hladký, kulovitý, mírně stlačený a velký do 1,5 cm, zprvu zelený, ve zralosti tmavě červený až fialový, některé variety jsou žluté. Vyrůstá jednotlivě nebo ve dvojicích na kratičkých stopkách a má tři obvejčité listeny.", "section_level": 1}, {"title": "Rozmnožování.", "content": "Rozmnožuje se hlavně semeny, která roznášejí ptáci, netopýři a opice živicí se plody na stromech, stejně jako hlodavci a prasata požírající je na zemi. Celkem dobře se množí i pomoci řízků. Aby dospělý jedinec mohl produkovat životaschopná semena, musí v blízkosti žít požadovaný opylovač. V přírodě někdy začíná strom svůj život jako epifyt, vzklíčí ze semene zaneseného do dutiny nebo rozsochy větve v koruně libovolného stromů, kde vypustí kořínky. Na svém hostiteli neparazituje, kořeny se ho pouze přidržuje a živiny i vláhu čerpá ze vzduchu. Kořínky rostou poměrně rychle a když dosáhnou až k zemi, vniknou do půdy. Pak se chovají jako normální kořeny a nový jedinec jimi začíná získávat živiny z půdy. Strom se dále vyvíjí normálně, ovšem dlouhé kořeny postupně rychle sílí a pokud hostitelský strom omotaly, tak jej uškrtí a když vnikly do jeho dutiny, tak roztrhají. Je to ovšem akt mnoha desetiletí až staletí.", "section_level": 1}, {"title": "Význam.", "content": "Mimo náboženských účelů, kdy bývá vysazován v blízkosti buddhistických chrámů, je používán i pro ryze hospodářské účely nebo jako okrasný a stín poskytující strom. Jeho čerstvé či silážované listy a čerstvé větvičky slouží jako potrava pro slony, dobytek i velbloudy. Strom je významným hostitelem červců, např. červce lakového (\"Kerria lacca\"), jejichž výměšky tvoří základ šelaku užívaného k výrobě lihových a izolačních laků, politur a tmelů. Plody jsou většinou potravou zvířat a jen v době hladomoru i lidí. Dřevo je šedavě bílé, středně těžké, váží 480 až 640 kg/m³, je středně trvanlivé a dobře odolává vodě. Dělají se z něho domácí pomůcky, bedny a sloužívá jako palivo, používá se také při ohňových obětech hinduistů. V tradičním lékařství se plody užívají jako mírné projímadlo a při bolestech zubů. Sušené plody léčí astma, kůra má stahující účinky a pomáhá při nemoci kůže, semena hojí zánět močových cest. Fíkovník posvátný je místy považován za invazní druh, obvykle v oblastech kde roste druhotně, jako příklad jsou uváděné Izrael, Kuba a ve Spojených státech Florida a Havajské ostrovy.", "section_level": 1}], "src_summary": "Fíkovník posvátný (\"Ficus religiosa\") je statný, dlouhověký, listnatý strom pocházející z jižní Asie. Je jedním z asi 800 druhů ve všech tropech světa rozšířeného rodu fíkovník. Jeho druhové jméno \"posvátný\" je odvozeno od náboženského významu, který má pro buddhisty i hinduisty. Podle buddhistické mytologie dosáhl princ Siddhártha Gautama po šestileté meditaci v jeho stínu konečného osvícení a stal se Buddhou, strom proto bývá často vysazován u buddhistickým chrámů nebo u soch zpodobňujících Buddhu. Fíkovníku posvátného si váží i hinduisté, protože podle jejich starověké tradice se ve větvích tohoto stromu zjevil lidem hinduistický bůh Višnu a spojují jej také s bohy Brahmou a Šivou.", "tgt_summary": "Ficus religiosa or sacred fig is a species of fig native to the Indian subcontinent and Indochina that belongs to \"Moraceae\", the fig or mulberry family. It is also known as the bodhi tree, pippala tree, peepul tree, peepal tree or ashwattha tree (in India and Nepal). The sacred fig is considered to have a religious significance in three major religions that originated on the Indian subcontinent, Hinduism, Buddhism and Jainism. Hindu and Jain ascetics consider the tree to be sacred and often meditate under them and this is the tree under which Gautama Buddha is believed to have attained enlightenment. Sacred fig is designated as the state tree of the Indian state Odisha.", "id": 768442}
{"src_title": "Videoherní žánr", "tgt_title": "Video game genre", "src_document": [{"title": "Historie.", "content": "První pokus o klasifikaci různých žánrů videoher byla kniha od Chrise Crawforda \"The Art of Computer Game Design\" z roku 1984. V této knize se Crawford soustředil hlavně na zkušenosti hráče a aktivity prováděné ve hře. Také uvedl, že „stav tvorby počítačových her se rychle mění. Proto bychom očekávali, že taxonomie představená v této knize bude za krátkou dobu zastaralá nebo nedostatečná.“ Od té doby spolu s dalšími žánry získaly plošinovky a 3D střílečky, které v té době sotva existovaly, mnoho popularity. Růste schopností hardwaru dovolil vznik nových žánrů, například díky zvýšené paměti, přesunu z 2D na 3D, novým periferiím, online prostředí a umístění. Ačkoli žánry byly v 80. letech většinou zajímavé jen pro herní studia, herní průmysl v oblasti video her se v 90. letech rozšířil a menší i nezávislí vydavatelé měli malou šanci na přežití. Z tohoto důvodu se hry vyvíjely více v žánrech, které mohly používat větší vydavatelé a maloobchodníci ve svém marketingu.", "section_level": 1}, {"title": "Definice.", "content": "Díky „přímému a aktivnímu zapojení“ hráče se žánry videoher liší od literárních a filmových žánrů. Ačkoli lze říci, že Space Invaders je vědecko-fantastická videohra, taková klasifikace „ignoruje rozdíly a podobnosti herní zkušenosti hráče.“ Vizuální estetika her se může silně lišit od jedné hry do druhé, proto se dá říci, že ta hlavní charakteristika, kterou všechny hry sdílí, je interaktivita. Popisné názvy žánrů berou v úvahu herní cíle, protagonistu a dokonce i perspektivu, kterou hráči nabízí. Například střílečka z první osoby je hra, která se hraje z pohledu této první osoby a zahrnuje schopnost střílet. Termín „subžánr“ může být použit k poukázání na kategorii v žánru, aby dále specifikoval žánr hry, o kterém se diskutuje. Zatímco „střílečka“ je žánrový název, „střílečka z první osoby“ a „střílečka z třetí osoby“ jsou společné podskupiny žánru střílečky. Další příklady takových předpon jsou v opravdovém čase, tahová, shora dolů a side-scroller. Cílové publikum, základní téma nebo účel hry jsou někdy použity jako označení žánru, například „hry pro dívky“, „křesťanské hry“ a „vážné hry“. Nicméně, protože tyto termíny neuvádějí nic o samotné hře, nejsou považovány za žánry.", "section_level": 1}, {"title": "V praxi.", "content": "Žánry videoher se liší i ve specifičnosti, některé známé recenze videoher používají názvy žánrů od „akce“ až po „baseball“. V tomto případě jsou sjednoceny základní témata a základní charakteristiky dohromady. Hra může kombinovat aspekty i více žánrů takovým způsobem, že je těžké ji klasifikovat podle stávajících žánrů. Například, protože hra Grand Theft Auto III kombinovala střílení, jízdu a hru na role neobvyklým způsobem, bylo těžké ji klasifikovat za použití stávajících výrazů. Od té doby se používá termín klon Grand Theft Auto k popisu her s podobnými mechanikami jako Grand Theft Auto III. Podobně termín roguelike byl vyvinut pro hry, které sdílejí podobnosti s Rogue. Prvky žánru RPG, které se zaměřují na vyprávění příběhu a růst postav, byly implementovány v mnoha různých žánrech videoher. Je to z toho důvodu, že přidání příběhu a zdokonalení postavy v akční, strategické nebo hádankové videohře ji neodstraní od její základní hry, ale přidává ke zkušenosti jiný motiv než přežití.", "section_level": 1}, {"title": "Popularita.", "content": "Podle některých analytiků jsou nejprodávanější fyzické hry ve všech velkých žánrech po celém světě rozloženy následovně. Nejpopulárnější žánry jsou momentálně FPS, akce, RPG a sport, s plošinovkami a závodními hrami, které obě v posledních deseti letech upadají. Hry s hádankami začaly upadat, když byly měřeny prodejem, nicméně na mobilních telefonech, kde je většina her zdarma ke stažení, zůstává tento žánr nejoblíbenějším na celém světě.", "section_level": 1}], "src_summary": "Žánr videohry je klasifikace videohry spíše založená na její hratelnosti než na vizuálních nebo příběhových rozdílech. Je definován sadou herních výzev a je klasifikován nezávisle na jejím umístění nebo obsahu herního světa, na rozdíl od jiných fiktivních děl, jako jsou filmy nebo knihy. Například střílečka je stále střílečka, bez ohledu na to, kde nebo kdy se odehrává. Stejně jako u téměř všech žánrů, i žánr videohry má svou vlastní interpretaci. Navíc každá hra může patřit k několika žánrům najednou.", "tgt_summary": "A video game genre is a classification assigned to a video game based primarily on its gameplay (type of interaction) rather than visual or narrative features. A video game genre is normally defined by a set of gameplay challenges considered independently of setting or game-world content, unlike works of fiction that are expressed through other media, such as films or books. For example, a shooter game is still a shooter game, regardless of where or when it takes place. As with nearly all varieties of genre classification, the matter of a specific game's genre is open to subjective interpretation. An individual game may belong to several genres at once.", "id": 1586660}
{"src_title": "Nina Berberová", "tgt_title": "Nina Berberova", "src_document": [{"title": "Život.", "content": "Otec byl Armén, matka Ruska. Berberová byla od časného mládí rozhodnutá stát se literátkou. V roce 1915 poznala Alexandra Bloka a Annu Achmatovovou, roku 1921 se účastnila jednání básnického sdružení Znějící lastura, které založil Nikolaj Gumiljov. Téhož roku, ještě v Rusku, publikovala první verše, již za rok však emigrovala, spolu se spisovatelem Vladislavem Chodasevičem, který se stal později jejím manželem. Po určitou dobu žili i v Československu, také u Maxima Gorkého v Německu a Itálii, nakonec se ale usadili roku 1925 v Paříži. Zde Berberová přispívala do exulantských periodik (\"Poslednije novosti\", \"Novy dom\", \"Ruskaja mysl\") a začala vydávat romány (\"Poslední a první\", \"Velitelka\", \"Bez západu\"). V roce 1932 se s manželem rozešla, protože navázala známost s malířem Nikolajem Makejevem. Úspěšná byla její biografie \"Čajkovskij\", již vydala roku 1936. Z beletrie vzbudila největší zájem poválečná novela \"Zmírnění údělu\" (1949). V roce 1950 odešla do Spojených států amerických. Zde dále přispívala do ruskojazyčných exulantských periodik (např. \"Mosty\"), pracovala pro rozhlasovou stanici Hlas Ameriky a později učila na Yaleské univerzitě (1958–63) a v Princetonu (1963–71), kde se stala profesorkou literatury. Z literárních prací největšího úspěchu dosáhla její autobiografie, jež vyšla nejprve v angličtině roku 1969 a jmenovala se \"Psáno kurzivou\" (\"The Italics Are Mine\"). V emigrantských kruzích, jež vylíčila dosti bez příkras, kniha vyvolala mnoho sporů, ale zajistila autorce úspěch u amerických čtenářů i u těch ruských, když za Gorbačovovy perestrojky mohla vyjít na konci 80. let v Sovětském svazu. Se zájmen byl přijatý i její životopis \"Ocelová žena\" z roku 1981, jehož námětem jsou životní osudy špiónky Moury Budberg (1893–1974). V roce 1989 navštívila rodný Petrohrad. Po celý život také překládala, do ruštiny přeložila díla Romaina Rollanda, Konstantinose Kavafise či Thomase Stearnse Eliota. Do francouzštiny převedla některé Dostojevského texty.", "section_level": 1}], "src_summary": "Nina Berberová, rusky Нина Николаевна Берберова (8. srpna 1901 Petrohrad – 26. září 1993 Filadelfie) byla ruská prozaička a básnířka, která své dílo vytvářela v emigraci, nejprve ve Francii, později v USA. Život a osud ruské emigrace bylo hlavní téma jejích próz.", "tgt_summary": "Nina Nikolayevna Berberova () (St Petersburg, 26 July 1901 – Philadelphia, 26 September 1993) was a Russian Empire-born writer who chronicled the lives of Russian exiles in Paris in her short stories and novels. She visited post-Soviet Russia.", "id": 2123363}
{"src_title": "Arnold Keppel, 1. hrabě z Albemarle", "tgt_title": "Arnold van Keppel, 1st Earl of Albemarle", "src_document": [{"title": "Život.", "content": "Pocházel ze starobylé šlechtické rodiny z Nizozemí připomínané od 12. století, byl starším synem Osewolta (Osvalda) van Keppela. Od dětství sloužil jako páže u dvora Viléma Oranžského a doprovázel jej při tažení na britské ostrovy v roce 1688. Stal se Vilémovým důvěrným přítelem a brzy získal značný vliv, u dvora soupeřil o královu přízeň s dalším oblíbencem hrabětem z Portlandu. V roce 1692 získal nizozemský titul barona. V letech 1695-1701 zastával u anglického dvora funkci správce královského šatníku, zároveň byl královským komořím, souběžně sloužil v armádě a zúčastnil se devítileté války v Evropě. Jako vikomt Bury a baron Ashford byl v roce 1696 povolán do Sněmovny lordů, v roce 1697 obdržel titul hraběte z Albemarle. Postupoval také v armádních hodnostech (generálmajor 1697, generálporučík 1701) a v roce 1700 získal Podvazkový řád. Za své služby Vilémovi III. se v Anglii také značně obohatil (v roce 1700 dostal darem rozsáhlé území v Irsku, ale pro nesouhlas parlamentu musela být donace zrušena, nicméně Albemarle vzápětí obdržel v hotovosti 50 000 liber). R. 1702 po smrti krále Viléma odešel zpět do Evropy (na základě Vilémovy závěti zdědil další hotovost 200 000 guldenů), zaujal místo v nizozemských generálních stavech a získal hodnost generála jízdy holandské armády, následně velel ve válce o španělské dědictví, ve spolupráci s anglickou armádou byl částečně úspěšný, ale v roce 1712 byl poražen v rozhodující bitvě u Denainu. V roce 1705 naposledy pobýval v Anglii, v doprovodu královny Anny navštívil univerzitu v Cambridgi, kde získal čestný doktorát. Zemřel v Haagu 30. května 1718 ve věku 48 let. V roce 1701 se oženil s Gertrude van der Duyn (†1741), jejíž otec taktéž odešel z Nizozemí do Anglie s Vilémem Oranžským. Z jejich manželství pocházel jediný syn William Keppel, 2. hrabě z Albemarle.", "section_level": 1}], "src_summary": "Arnold Joost van Keppel, 1. hrabě z Albermarle (\"Arnold Joost van Keppel, 1st Earl of Albemarle, 1st Viscount Bury, 1st Baron Ashford\") (30. ledna 1670, Zutphen, Nizozemsko – 30. května 1718, Haag, Nizozemsko) byl anglický a nizozemský vojevůdce a dvořan z rodiny Keppelů. Jako oblíbenec Viléma Oranžského získal po slavné revoluci značný vliv v Anglii, v roce 1697 obdržel titul hraběte z Albemarle. Po smrti Viléma Oranžského se vrátil do Nizozemí, jeho potomci se ale trvale usadili v Anglii.", "tgt_summary": "Arnold Joost van Keppel, 1st Earl of Albemarle, , and lord of De Voorst in Guelders (Gelderland) (; baptized 30 January 167030 May 1718), was a Dutch military leader who fought for King William III of England and became the first Earl of Albemarle. He was the son of Oswald van Keppel and his wife Anna Geertruid van Lintelo. De Voorst is a large country house near Zutphen, financed by William III, and not unlike the royal palace Het Loo in Apeldoorn.", "id": 2068180}
{"src_title": "Zaslíbená Země Nezemě", "tgt_title": "The Promised Neverland", "src_document": [{"title": "Zápletka.", "content": "Děj se odehrává v roce 2045. Emma je jedenáctiroční sirotek žijící v malém sirotčinci nazvaném Grace Field House, který obývá spolu se svými 37 sourozenci. Život nebyl nikdy lepší; skvělé jídlo, měkké postýlky, sněhobílé uniformy a láska jejich \"mamá\", opatrovatelky Isabelly, ale také neúnavné každodenní studium, ve kterém Emma exceluje s plným skóre spolu se svými dvěma kamarády, Rayem a Normanem. Sirotkům je dovoleno dělat co chtějí, s výjimkou vstupu za oplocenou část lesa a k bráně vedoucí ven do vnějšího světa. Jedné osudové noci je sirotek jménem Conny adoptován a poslán pryč, ale Emma a Norman za ní běží, protože si všimli, že v domě zapomněla svého vycpaného králíka Bernieho. Uvnitř brány ale naleznou Conny mrtvou a zjistí pravdu o existenci sirotčince, který je ve skutečnosti farmou pro lidské děti, jež jsou vychovávány jako jídlo pro démony. A co je ještě horší, Isabella je spojenec těchto démonů, a tak tato pravda zničí dvojici vše, v co věřili. Norman a Emma se rozhodnou z Grace Field Housu uprchnout a spolu s Rayem začnou vymýšlet plán útěku, který by je a všechny sourozence z farmy dostal.", "section_level": 1}, {"title": "Média.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Manga.", "content": "Kaiu Širai a Posuka Demizu začali vydávat \"Zaslíbenou Zemi Nezemi\" od čísla 35 v časopise \"Šúkan šónen Jump\", který vyšel 1. srpna 2016. Jedná se o druhé spojení těchto autorů; první byla série \"Popy no negai\". V Česku na Animefestu 2018 proběhlo pod záštitou nakladatelství CREW hlasování, kterou mangu budou od roku 2019 vydávat – \"Zaslíbenou Zemi Nezemi\", nebo \"Berserk\". Vyhrála \"Zaslíbená Země Nezemě\", kterou začali od února 2019 vydávat. Od 11. ledna 2019 vychází v aplikaci Šónen Jump+ komediální spin-off s názvem \"Ojakusoku no Neverland\".", "section_level": 2}, {"title": "Anime.", "content": "Televizní anime adaptace byla ohlášena 28. května 2018 ve 26. čísle Šúkan Šónen Jumpu. Seriál měl premiéru 11. ledna 2019 a vysílal se na Fuji TV v pozdním nočním bloku. Seriál vytvořilo studio CloverWorks pod režií Mamoru Kanbeho. Ono Tošija má na starost kompozici, Šimada Kazuaki design postav a Obata Takahiro hudbu. První řada má 12 dílů. V březnu 2019 bylo oznámeno, že druhá řada bude mít premiéru v roce 2020.", "section_level": 2}], "src_summary": "Zaslíbená Země Nezemě (japonsky 約束のネバーランド, \"Jakusoku no Nebárando\") je japonská manga, kterou píše Kaiu Širai a kreslí Posuka Demizu. Od 1. srpna 2016 vychází v časopise Šúkan šónen Jump a jednotlivé kapitoly jsou poté poskládány do svazků formátu tankóbon. Dosud bylo vydáno 16 svazků. Příběh sleduje skupinu sirotků, kteří se snaží utéct z farmy. Od února 2019 vydává mangu české nakladatelství CREW. Od ledna do března 2019 se vysílala 12dílná stejnojmenná anime adaptace, kterou produkovalo studio CloverWorks. Druhá řada má mít premiéru v roce 2020.", "tgt_summary": "An anime television series adaptation by CloverWorks premiered from January to March 2019 in the Noitamina programming block. A second season has been announced to premiere in January 2021. A live-action film adaptation is set to release in December 2020. Viz Media licensed the manga in North America and serialised \"The Promised Neverland\" in their digital \"Weekly Shonen Jump\" magazine. The manga had over 21 million copies in circulation as of June 2020. In 2018, the manga won the 63rd Shogakukan Manga Award in the \"shōnen\" category.", "id": 1925559}
{"src_title": "Sovětsko-polský pakt o neútočení", "tgt_title": "Soviet–Polish Non-Aggression Pact", "src_document": [{"title": "Okolnosti.", "content": "Rozhovory o uzavření paktu o neútočení byly zahájeny v lednu 1926. Byly přerušeny po zrušení diplomatických vztahů mezi Velkou Británií a SSSR ve květnu 1927 roku (špionážní aféra kolem sovětské obchodní mise v Londýně) a po vraždě sovětského vyslance ve Varšavě Petra Vojkova (Vojkov byl jedním z organizátorů a vykonavatelů popravy ruské carské rodiny v Jekatěrinburgu v červenci 1918), které se dopustil ruský emigrant Boris Koverda v červnu 1927. Přestože 9. února 1929 byl v Moskvě podepsán mezi SSSR z jedné strany a Polskem, Rumunskem, Lotyšskem a Estonskem z druhé strany tzv. Litvinovův protokol (později se k podpisu připojily Litva, Turecko a Persie), Polsko považovalo záruky plynoucí z této smlouvy za nedostačující. Proto pozastavené polsko-sovětské rozhovory o uzavření paktu o neútočení byly opět obnoveny, ale stalo se tak až koncem roku 1931.", "section_level": 1}, {"title": "Obsah smlouvy.", "content": "Preambule paktu navazovala na Rižský mír z roku 1921 jako na základ vzájemných vztahů i závazků mezi signatáři smlouvy. Článek 1 zakazoval každé ze stran útok na signatáře dohody jak samostatně, tak společně s nesignatářem dohody. Za útok smlouva uznávala jakýkoliv druh agrese, narušující celistvost a nedotknutelnost území nebo politickou nezávislost signatáře dohody, a to i v případě kdy by nedošlo k vypovězení války a nedošlo by k vojenskému střetu. V případě útoku na signatáře dohody třetí strany, dle Článku 2 nenapadený signatář dohody nemohl poskytovat žádnou pomoc útočníkovi. Útok signatáře na třetí stranu umožňoval neútočícímu signatáři na vypovězení paktu bez varování. Článek 3 zakazoval signatářům dohody podepisovat smlouvy, které by byly namířeny proti jednomu ze signatářů Paktu o neútočení. Článek 4 tvrdil, že Články 1 a 2 nenarušují závazky dříve uzavřených dohod, pokud neobsahují články o útoku na signatáře dohody. Článek 5 zavazoval signatáře k mírovému řešení sporů. Spory které se nedalo vyřešit diplomaticky, měly být předány smírčí komisi (dle zvlášť podepsané Konvence, která je také integrální součástí Paktu o neútočení). 1. dodatečný protokol tvrdil, že uplynutí termínu platnosti smlouvy nebo dřívější vypovězení smlouvy neumožňuje omezení nebo nevyplnění závazků plynoucích z Briando-Kelloggova paktu. 2. protokol oznamoval, že mezi signatáři nejsou žádné zásadní spory.", "section_level": 1}, {"title": "Další vývoj.", "content": "26. listopadu 1938 polská a sovětská vláda vydala prohlášení, že základem vzájemných vztahů zůstávají všechny doposud podepsané smlouvy včetně Paktu o neútočení ze dne 25. července 1932. Stejné prohlášení vydal 2. června 1939 také nový sovětský velvyslanec v Polsku Nikolaj Šaronov. Aktem, který byl v rozporu se všemi smlouvami podepsanými mezi SSSR a Polskem byl tajný protokol k Německo-sovětské smlouvě o neútočení podepsané dne 23. srpna 1939, který předpokládal likvidaci Polska a rozdělení jeho území mezi SSSR a nacistické Německo. Po německém útoku na Polsko, dne 17. září 1939 Sovětský svaz jednostranně uznal Pakt o neútočení a všechny ostatní smlouvy s Polskem za neplatné z důvodu neexistence polského státu a zahájil útok na území Polska doposud kontrolované polskou armádou. Sovětský útok byl porušením všech polsko-sovětských mezinárodních smluv, v tom paktu o neútočení (1932), Litvinovova protokolu (1929), Konvence o určení útoku (1933) a paktu Společnosti národů (1920).", "section_level": 1}], "src_summary": "Sovětsko-polský pakt o neútočení (rusky \"Договор о ненападении между Польшей и Советским Союзом\", polsky \"Pakt o nieagresji między Polską a ZSRR\"), byla smlouva o neútočení, uzavřená mezi SSSR a druhou Polskou republikou 25. července 1932. K výměně ratifikačních dokumentů došlo ve Varšavě 23. prosince téhož roku. Smlouva byla dle článku 7 uzavřena na 3 roky s klauzulí o automatickém prodloužení na další dva roky, pokud ji žádná ze stran nevypoví (vypovězení smlouvy bylo možné do 6 měsíců od termínu vypršení). 5. května 1934 Polsko a SSSR podepsaly prodloužení smlouvy do 31. prosince 1945 (opět s možností automatického prodlužování platnosti).", "tgt_summary": "The Soviet–Polish Non-Aggression Pact (, , translitterated in \"Dogovor o nenapadenii mezhdu SSSR i Pol'shey\") was an non-aggression pact signed in 1932 by representatives of Poland and the Soviet Union. The pact was unilaterally broken by the Soviet Union on September 17, 1939, during the Soviet invasion of Poland.", "id": 1275863}
{"src_title": "José López Portillo", "tgt_title": "José López Portillo", "src_document": [{"title": "Život.", "content": "Vystudoval právo na Národní autonomní univerzitě v Mexiku. Poté na své \"alma mater\" učil politickou teorii a veřejnou správu. Vydal několik knih o politické filozofii a napsal i dvě knihy beletristické: \"Quetzalcoatl\" (česky vyšlo roku 1982 jako \"Příchod Opeřeného hada\" v nakladatelství Odeon) a \"Don Q\". V roce 1959 vstoupil do Institucionální revoluční strany, klíčové politické síly mexického politického systému. Postupně stoupal mocenskou hierarchií, aby se v 70. letech plně vrhl na politiku. Nejprve pracoval v prezidentských kancelářích Gustava Díaze Ordaze a Luise Echeverríi a posléze, roku 1973 byl jím jmenován ministrem financí. Držel tento post do roku 1975. Podařilo se mu omezit daňové úniky a snížit veřejné výdaje. V roce 1976 vyhrál v prezidentských volbách (bez protikandidáta), jako kandidát Institucionální revoluční strany. Roku 1978 obnovil po 38 letech diplomatické vztahy se Španělskem - za zlepšení vztahů mezi španělskojazyčnými zeměmi také roku 1981 získal Cenu kněžny asturské. Podpořil sandinovské hnutí v Nikaragui. Oponoval politice Ronalda Reagana. Provedl reformu, která rozšířila počet členů parlamentu na 400, přičemž 100 muselo náležet opozici. Tím oslabil hegemonii Institucionální revoluční strany, která v Mexiku vládla nepřetržitě od roku 1929 (do roku 2000). Zpočátku jeho vládu provázelo – navzdory dramaticky vysoké inflaci – ekonomické nadšení, které vyplývalo z objevu ropy ve státech Veracruz a Tabasco. Mexiko se v krátké době stalo čtvrtým největším těžařem ropy na světě. Navzdory obrovským ziskům však rychle rostl vládní dluh. Po prudkém snížení cen ropy roku 1981, vypukla v Mexiku obrovská dluhová krize, která se přelila i do zahraničí. Mexiko se stalo druhým největším dlužníkem na světě. López reagoval tím, že znárodnil banky, zavedl kontrolu deviz a o 40 procent devalvoval mexickou měnu peso, ačkoli veřejnosti tvrdil, že bude měnu hájit „zuřivě jako pes“ a úspory občanů nejsou v ohrožení. Stal se pak objektem velké nenávisti veřejnosti a po konci svého mandátu roku 1982 raději odešel ze země. Jeho nástupce, Miguel de la Madrid, zahájil tažení proti jeho klice – López se totiž stal symbolem korupce a rozkrádání, americký novinář Jack Anderson publikoval informace tajných služeb, podle nichž López zpronevěřil více než miliardu dolarů, navíc proslul také svým nepotismem, ministerský post přidělil i své manželce, vysoké vládní funkce získali i jiní členové jeho rodiny.", "section_level": 1}], "src_summary": "José López Portillo y Pacheco (16. června 1920, Ciudad de México – 17. února 2004, Ciudad de México) byl mexický politik, v letech 1976–1982 prezident Mexika.", "tgt_summary": "José Guillermo Abel López Portillo y Pacheco, (; 16 June 1920 – 17 February 2004) was a Mexican lawyer and politician affiliated with the Institutional Revolutionary Party (PRI) who served as the 51st President of Mexico from 1976 to 1982. López Portillo was the only official candidate in the 1976 Presidential election, being the only President in recent Mexican history to win an election unopposed. López Portillo was the last of the so-called economic nationalist Mexican presidents. His tenure was marked by heavy investments in the national oil industry after the discovery of new oil reserves, which propelled initial economic growth, but later gave way to a severe debt crisis after the international oil prices fell down, leading Mexico to declare a sovereign default in 1982. As a result of the crisis, the last months of his administration were plagued by widespread capital flight, leading López Portillo to nationalize the banks three months before leaving office. His presidency was also marked by widespread government corruption and nepotism. Shortly after leaving office, during the presidency of his successor Miguel de la Madrid, numerous officials who had worked under the López Portillo administration were prosecuted for corruption, the most notorious cases being Arturo Durazo and Jorge Díaz Serrano. Although López Portillo himself was suspected of having been involved in corruption as well, he was never charged with any crimes.", "id": 618790}
{"src_title": "Augusta Leighová", "tgt_title": "Augusta Leigh", "src_document": [{"title": "Dětství.", "content": "Matka zemřela brzy po Augustině narození a tak jí několik let vychovávala babička, Lady Holdernessová. Ta však zemřela, když byla dívka ještě malá a dítě bylo nějaký čas u příbuzných a přátel.", "section_level": 1}, {"title": "Manželství.", "content": "Augusta se později provdala za svého bratrance komandanta George Leigha (1771–1851), syna generála Charlese Leigha (1748–1815) a jeho manželky Frances Byronové, její tety. Manželé spolu měli sedm dětí. Richard Grenville, 1. vévoda z Buckinghamu a Chandosu, si o svatbě pohrdavě poznamenal do svého deníkuː \"Ubohá Augusta se dnes vdává! Chudáček! Je mi líto, že se spojuje s takovou rodinou, takový blázen! Nemůže však vinit nikoho než sebe\". Manželství se ukázalo jako nešťastné, protože manžel prohrál všechny své peníze. Nakonec svou ženu opustil a zanechal jí děti a dluhy.", "section_level": 1}, {"title": "Lord Byron.", "content": "Augustin nevlastní bratr, George Gordon Byron, se s ní nesetkal dokud nepřijel na Harrow School, a pak se vídali jen velmi zřídka. Od roku 1804 mu však pravidelně psala a stala se jeho důvěrnicí, zvláště v jeho hádkách s matkou. Jejich korespondence skončila dva roky poté, co Byron odešel do zahraničí, a nebyla obnovena, dokud mu neposlala dopis vyjadřující soucit se smrtí jeho matky Catherine v roce 1811. Neboť spolu nevyrůstali, byli si vzájemně cizí. Nakonec si však rozuměli a zdálo se, že se do sebe zamilovali. Když se Byronovo manželství zhroutilo a on odplul z Anglie, aby se už nikdy nevrátil, objevily se zvěsti o incestu, což byl velmi vážný a skandální přestupek. Existují určité důkazy na podporu obvinění z incestu. Augustina třetí dcera, narozena na jaře 1814, byla pokřtěna Elizabeth Medora Leighová. Několik dní po narození Byron navštívil svou sestru v jejím domě Swynford Paddocks v Cambridgeshire, aby dítě viděl, a napsal své důvěrnici, lady Melbournovéː \"Oh! Aleto \"stojí za to\". Nemohu říci proč a není to \"Opice\", a pokud je, tak to musí být moje chyba; nicméně se polepším. Musíte však uznat, že je naprosto nemožné, že jsem někdy mohl být tak rád jinde. Celý život jsem se snažil, aby mě někdo miloval, a nikdy jsem neměl takový druh, jakému jsem dával přednost\". Výrazem \"Opice\" se odvolává na strach, že se dítě narodí zdeformované.", "section_level": 1}, {"title": "Pozdější život.", "content": "Bylo pro ni osobní neštěstí, když jednu z jejích dcer, Georgianu, v letech 1829–30 (čtyři roky po svatbě) opustil manžel Henry Trevanion kvůli její mladší sestře Elizabeth Medoře (údajné dceři lorda Byrona). Medora žila s Trecanionem několik let ve Francii, než se nakonec rozešli. Opuštěná Georgiana, dvojnásobně zrazená, postrádala prostředky na žádost o parlamentní rozvod.", "section_level": 1}, {"title": "Odkazy v literatuře.", "content": "Augusta je také předmětem Byronových básní Epištola Augustě (1816) a Strofy Augustě.", "section_level": 1}], "src_summary": "Augusta Leighová (\"rozená Augusta Maria Byronová;\" 26. ledna 1783 – 12. října 1851) byla jediným dítětem Johna \"Mad Jacka\" Byrona, otce básníka George Gordona Byrona, a jeho první manželky Amelie Darcyové (Lady Conyersová a první manželka Francise Osborna, markýze z Carmarthenu).", "tgt_summary": "Augusta Maria Leigh (\"née\" Byron; 26 January 1783 – 12 October 1851) was the only daughter of John \"Mad Jack\" Byron, the poet Lord Byron's father, by his first wife, Amelia, née Darcy (Lady Conyers in her own right and the divorced wife of Francis, Marquis of Carmarthen).", "id": 2033813}
{"src_title": "Ilse Kochová", "tgt_title": "Ilse Koch", "src_document": [{"title": "Biografie.", "content": "Ilse Kochová se narodila v Drážďanech jako dcera předáka v továrně. Vystudovala účetnictví na obchodní škole a v tomtéž oboru také pracovala, mj. i jako sekretářka v jedné drážďanské firmě. V roce 1932 se stala členem NSDAP. V roce 1936 začala pracovat jako dozorkyně v koncentračním táboře Sachsenhausen poblíž Berlína, kterému velel její snoubenec Karl-Otto Koch a kterého si později vzala za manžela. V roce 1937 přijela do Buchenwaldu, když se její manžel stal velitelem tábora.", "section_level": 1}, {"title": "Válečné zločiny.", "content": "V Buchenwaldu se Ilse údajně zapojila do strašlivého experimentu, že si vybrala tetované vězně, aby byli zavražděni, a získala tak kůži z jejich tetovaných částí těl. Známé je také její provokování vězňů, neboť byla pyšná na svou postavu. Stávalo se, že se spoře oblečená procházela táborem či jela na koni a vězně, který se na ní podíval, nechala pak zbít. Na začátku roku 1942 byl Karl-Otto Koch převelen do Lublinu, kde pomáhal založit koncentrační a vyhlazovací tábor Majdanek. Ilse Kochová zůstala v Buchenwaldu až do 24. srpna 1943, kdy byla spolu se svým manželem zatčena na základě příkazu Josefa von Waldeck-Pyrmonta, SS a policejního vůdce pro Výmar, který měl dozor nad Buchenwaldem. Obžaloby proti manželům Kochovým zahrnovaly soukromé obohacování, zpronevěru a vraždy vězňů, aby jim zabránili svědčit. Ilse Kochová byla uvězněna až do roku 1944, kdy byla osvobozena z důvodu nedostatečných důkazů. Její manžel, proti kterému Ilse dokonce svědčila, byl odsouzen k trestu smrti u soudu SS v Mnichově a byl popraven dne 5. dubna 1945 na dvoře tábora, kterému dříve velel. Kochová se vrátila ke své rodině do města Ludwigsburg, kde byla 30. června 1945 zatčena americkými úřady.", "section_level": 1}, {"title": "První soud.", "content": "Kochová s dalšími 30 obžalovanými stanula před americkým vojenským soudem v Dachau (generální vojenský soud pro soudní proces válečných zločinců) v roce 1947, a to jako jediná žena. Byla obviněna z účasti na vraždách v Buchenwaldu. Dne 19. srpna 1947 byla odsouzena k doživotnímu trestu za porušení válečných zákonů. Soud pak překvapila tím, když prohlásila, že je těhotná - soud i kvůli jejímu těhotenství ji nemohl odsoudit k trestu smrti. Otázkou však bylo, jak mohla během věznění otěhotnět. To dodnes není zcela objasněno, nicméně milostné avantýry měla s dozorci jak během manželství, tak i během amerického věznění. Za války patřila mezi atraktivní ženy a ráda provokovala.", "section_level": 1}, {"title": "Snížení rozsudku.", "content": "Generál Lucius D. Clay byl dočasným vojenským guvernérem americké zóny v Německu a dne 8. června 1948 snížil rozsudek na čtyři roky výkonu trestu odnětí svobody poté, co nebyly žádné přesvědčivé důkazy o tom, že si vybírala tetované vězně k usmrcení, aby z nich získala tetované kůže, nebo že vlastnila nějaké předměty vyrobené z lidské kůže. Dva roky navíc již strávila ve vězení.", "section_level": 1}, {"title": "Druhý soud.", "content": "Pod tlakem veřejného mínění byla Kochová v roce 1949 znovu zatčena, převezena a souzena před západoněmeckým soudem. Slyšení bylo zahájeno dne 27. listopadu 1950 před okresním soudem v Augsburgu a trvalo sedm týdnů, během nichž bylo předvoláno 250 svědků, včetně 50 pro obhajobu. Čtyři svědkové pro obžalobu svědčili o tom, že viděli Kochovou vybírat tetované vězně, kteří pak byli zabiti, viděli nebo byli zapojeni do výroby stínidel na lampy z lidské kůže s tetováním. Od tohoto obvinění bylo upuštěno, jelikož nebylo dokázáno, že předměty byly skutečně vyrobeny z lidské kůže. Jak se navíc později ukázalo, některé předměty měly kůži kozí. Dne 15. ledna 1951 soud vydal svůj výrok za nepřítomnosti Kochové. Byla odsouzena z podněcování k vraždě, podněcování k pokusu o vraždu a podněcování k trestnému činu spáchání těžkého ublížení na zdraví. Dne 15. ledna 1951 byla odsouzena k doživotnímu vězení a trvalému propadnutí občanských práv. Kochová podala odvolání k zrušení rozsudku, ale odvolání bylo 22. dubna 1952 zamítnuto Spolkovým soudním dvorem. Později podala několik žádostí o odpuštění, které byly odmítnuty bavorským ministerstvem spravedlnosti. Kochová protestovala proti jejímu rozsudku u Mezinárodní komise pro lidská práva.", "section_level": 1}, {"title": "Rodina a smrt.", "content": "Karl-Otto a Ilse se potkali v roce 1935. Jejich vztah nebyl úplně ideální, oba měli milostné poměry s jinými, avšak narodily se jim tři děti - v roce 1938 syn Artwin, v roce 1939 dcera Gisele, v roce 1940 pak dcera Gudrun (ta však zemřela za pár měsíců), Karl-Otto měl navíc ještě syna Manfreda z prvního manželství. O děti se jim však často starala nevlastní sestra Karla. Ta pak po válce uvedla, že Ilse se v domě ráda opíjela, obzvlášť prý holdovala francouzskému koňaku. Syn Artwin však v 60. letech spáchal sebevraždu - nemohl prý žít dál s hanbou zločinů svých rodičů. Ilse Kochová se ve věku 60 let v ženském vězení v Aichachu oběsila. Před smrtí se ještě setkala se svým synem Uwem, kterého porodila během věznění v Aichachu. Jako 19letý se totiž chtěl se svou biologickou matkou potkat a ve vězení ji navštívil.", "section_level": 1}], "src_summary": "Ilse Kochová (22. září 1906 Drážďany – 1. září 1967 Aichach, známá také jako Čarodějnice z Buchenwaldu) byla dozorkyně v koncentračních táborech známá především svojí krutostí a brutalitou. Ilse byla manželkou Karla-Otto Kocha, velitele nacistických koncentračních táborů Buchenwald (1937-1941) a Majdanek (1941-1943). V roce 1947 se stala jednou z prvních prominentních nacistů souzených americkou armádou.", "tgt_summary": "Ilse Koch (22 September 1906 – 1 September 1967) was the wife of Karl-Otto Koch, commandant of the Nazi concentration camps Buchenwald (1937–1941) and Majdanek (1941–1943). In 1947, she became one of the first prominent Nazis tried by the U.S. military. After the trial received worldwide media attention, survivor accounts of her actions resulted in other authors describing her abuse of prisoners as sadistic, and the image of her as \"the concentration camp murderess\" was current in post-war German society. She was accused of taking souvenirs from the skin of murdered inmates with distinctive tattoos, although those claims were rejected at both of her trials. She was known as \"The Witch of Buchenwald\" (\"Die Hexe von Buchenwald\") by the inmates because of her cruelty and toward prisoners. In English, she is referred to as: \"The Beast of Buchenwald\", \"Queen of Buchenwald\", \"Red Witch of Buchenwald\", \"Butcher Widow\", and more commonly, \"The Bitch of Buchenwald\".", "id": 238948}
{"src_title": "Microsoft Teams", "tgt_title": "Microsoft Teams", "src_document": [{"title": "Historie.", "content": "Dne 4. 3. 2016 Microsoft vyvrátil v médiích původní záměr koupit Slack za 8 miliard dolarů, jelikož Bill Gates byl proti této koupi s odůvodněním, že firma by se měla namísto toho zaměřit na zlepšení Skype for Business. Qi Lu, výkonný viceprezident aplikací a služeb, prosazoval nákup Slacku. Po odchodu Qi Lu později tohoto roku Microsoft představil veřejnosti platformu Microsoft Teams jako přímou konkurenci Slacku dne 2. listopadu 2016. Společnost Slack spustila celostránkovou inzerci v \"New York Times\", což potvrdilo jejich obavu z konkurenční služby. Ačkoli Slack používá 28 společností ve Fortune 100, \"The Verge\" napsal, že představitelé společnosti se budou zaobírat platbou za službu Slack, která poskytuje podobné funkce ve stávajícím předplatném služby Office 365 bez dalších nákladů. Společnost ZDNet oznámila, že společnosti si nekonkurují ve stejné oblasti služeb. Dne 3. května 2017 společnost Microsoft oznámila, že nahradí Microsoft Classroom v Office 365 Education. Ode dne 7. září 2017 mohli uživatelé zaznamenat zprávu, která uvádí, že „Skype for Business je nyní Microsoft Team“. To také bylo potvrzeno 25. září 2017 na výroční konferenci společnosti Microsoft. Dne 12. července 2018 společnost Microsoft představila bezplatnou verzi Microsoft Teamu, která nabízí většinu funkcí, ale omezuje počet uživatelů a kapacitu pro ukládání souborů. V lednu 2019 společnost Microsoft vydala aktualizaci zaměřenou na „Firstline Workers“, aby zlepšila interoperabilitu Microsoft Teams mezi různými počítači pro maloobchodní pracovníky.", "section_level": 1}, {"title": "Hovory.", "content": "Microsoft Teams podporují veřejnou telefonní síť (PSTN), která umožňuje uživatelům volat na telefonní čísla skrz tuto platformu.", "section_level": 2}, {"title": "Schůzky.", "content": "Schůzky lze naplánovat nebo vytvořit ad-hoc a uživatelé, kteří navštíví kanál, budou moci vidět, že právě probíhá schůzka. Týmy mají také plugin pro aplikaci Microsoft Outlook, aby mohly ostatní pozvat na setkání týmů.", "section_level": 2}, {"title": "Vzdělávání.", "content": "Týmy společnosti Microsoft umožňují učitelům distribuovat, poskytovat zpětné vazby a klasifikovat studentské úkoly, které odešly prostřednictvím týmů, pomocí karty Přiřazení, která je k dispozici účastníkům Office 365 for Education. Kvízy mohou být také přiřazeny studentům prostřednictvím integrace s formuláři Office.", "section_level": 2}], "src_summary": "Microsoft Teams je firemní platforma, která umožňuje textovou komunikaci, video hovory, datové úložiště pro ukládání souborů (na těchto souborech lze také spolupracovat) a integraci dalších aplikací do tohoto prostředí. Služba je integrována v předplatném Office 365. Platforma také umožňuje integrovat produkty jiných společností. Microsoft Teams je konkurence služeb jako je například Slack. Společnost Microsoft představila Teams na události v New Yorku a spustila službu dne 4. listopadu 2016. Platforma Microsoft Teams byla vytvořena a v současné době ji vede Brian MacDonald, který je viceprezidentem společnosti Microsoft. Microsoft Teams je nástupcem platformy Skype for Business.", "tgt_summary": "Microsoft Teams, also referred to as simply Teams, is a unified communication and collaboration platform that combines persistent workplace chat, video meetings, file storage (including collaboration on files), and application integration. The service integrates with the Office 365 subscription office productivity suite and features extensions that can integrate with non-Microsoft products. Microsoft Teams is a competitor to services such as Slack and is the evolution and upgrade path from Microsoft Skype for Business. Microsoft announced Teams at an event in New York, and launched the service worldwide on March 14, 2017. It was created during an internal hackathon at the company, and is currently led by Brian MacDonald, Corporate Vice President at Microsoft.", "id": 929221}
{"src_title": "Luisa Dánská (1726–1756)", "tgt_title": "Princess Louise of Denmark (1726–1756)", "src_document": [{"title": "Život.", "content": "Luisa byla zahraničními diplomaty popisována jako půvabná bytost, nepříliš vhodná k přísnému a náboženskému dvoru jejích rodičů. Její vztahy s rodiči nebyli dobré, kvůli jejich odlišným osobnostem. Nenáviděla přísné zvyky u dvora; otec si v dopise svému příteli hraběti Kristiánovi Güntherevi Stolbergovi stěžoval na Luisin \"vzpurný charakter\". Luisino jméno je spojeno s její rolí v delikátní diplomatické hře, která se odehrála v posledních letech vlády Kristiána VI.", "section_level": 1}, {"title": "Skandál a sňatek.", "content": "Nejdříve se považoval za vhodného manžela pro Luisu syn britského krále Jiřího II., vévoda z Cumberlandu, ale od tohoto nápadníka se upustilo po Kristiánově pokusu učinit z dcery švédskou královnu během volby dědice uvolněného trůnu v letech 1742–1743. Kristián VI. se o to pokusil skrze Luisin sňatek s francouzským kandidátem, zweibrückensko-birkenfeldským knížetem nebo s knížetem z Meklenburku. Žádný z těchto plánů se však neuskutečnil, uprostřed napětí mezi dánsko-norským státem a Švédskem, byl holštýnsko-gottorpský kandidát Adolf Fridrich v roce 1743 zvolen budoucím švédským králem, a tak se objevilo vážné téma, že by Luisino manželství s ním vedlo ke spojenectví mezi oběma královstvími. Plán však ztroskotal na Kristiánově nerozumné neochotě vidět svou dceru provdanou za gottorpského prince. Za vlády svého bratra Frederika V. měla Luisa v roce 1749 poměr - a pravděpodobně dítě - s komorníkem z dánské šlechtické rodiny Ahlefeldtů, který byl posléze odsouzen k trestu odnětí svobody. Později toho roku byla princezna spěšně provdána za sasko-hildburghausenského vévodu Arnošta Frisricha III. K urychlení svatby a zabránění skandálu obdržela Luisa velké věno. Svatba se uskutečnila v paláci Hirschholm severně od Kodaně 1. října 1749.", "section_level": 2}, {"title": "Sasko-hildburghausenská vévodkyně.", "content": "Jako vévodkyně vedla dvůr proslulý formální etiketou, velkými náklady a mnoha slavnostmi; byla popisována jako pyšná s \"královskými životními výdaji\", zábavná vlastním baletem, maškarádami, plesy, lovem a hazardními hrami, jízdami ulicemi kočárem (v zimě na saních) ze zlata a stříbra. Princezna Luisa Dánská zemřela 8. srpna 1756 při porodu jediného dítěte, které zemřelo o měsíc později, dcery Frederiky Žofie.", "section_level": 2}], "src_summary": "Luisa Dánská (19. října 1726, Kodaň – 8. srpna 1756, Hildburghausen) byla dánskou princeznou, dcerou krále Kristiána VI. a jeho manželky Žofie Magdaleny Braniborské. Po sňatku s vévodou Arnoštem Fridrichem III. se stala sasko-hildburghausenskou vévodkyní.", "tgt_summary": "Louise of Denmark and Norway (19 October 1726 – 8 August 1756) was a Danish and Norwegian princess, the daughter of King Christian VI of Denmark and his wife Sophie Magdalene of Brandenburg-Kulmbach. Following her marriage to Ernest Frederick III, Duke of Saxe-Hildburghausen, she became Duchess of Saxe-Hildburghausen.", "id": 1872005}
{"src_title": "Novik (1900)", "tgt_title": "Russian cruiser Novik", "src_document": [{"title": "Stavba.", "content": "Křižník postavila německá loděnice Schichau v Gdaňsku. Stavba byla zahájena 12. března 1900. Na vodu byl křižník spuštěn 15. srpna 1900 a do služby byl přijat 17. prosince 1901.", "section_level": 1}, {"title": "Konstrukce.", "content": "Křižník nesl výzbroj šesti 120mm Canetových děl, šesti 47mm kanónů, dvou 37mm kanónů a pěti 381mm torpédometů. Pohonný systém měl výkon 17 800 hp. Skládal se z 12 kotlů Schultz-Thornycroft a trojčinných parních strojů, pohánějících tři lodní šrouby. Ve své době byl velmi rychlý. Nejvyšší rychlost dosahovala 25 uzlů. Dosah byl 3500 námořních mil při rychlosti 10 uzlů.", "section_level": 1}, {"title": "Modifikace.", "content": "V japonském námořnictvu křižník sloužil v upravené podobě. Byl vyzbrojen dvěma 120mm kanóny, čtyřmi 76mm kanóny, šesti 47mm kanóny a deseti 37mm kanóny. Obnoven musel být pohonný systém, který tvořilo šest kotlů a parní stroje o výkonu 6000 hp. Rychlost poklesla na 20 uzlů. Dosah křižníku se zvětšil na 5000 námořních mil při rychlosti 10 uzlů.", "section_level": 2}, {"title": "Osudy.", "content": "Křižník \"Novik\" bojoval v rusko-japonské válce. Účastnil se neúspěšného pokusu o únik ruské eskadry z Port Arthuru do Vladivostoku, která 10. srpna 1904 vyústila v ruskou porážku v bitvě ve Žlutém moři. \"Novik\" se po bitvě pokusil do Vladivostoku proniknout na vlastní pěst. Byl vypátrán japonskými křižníky \"Čitose\" a \"Cušima\" a dne 20. srpna 1904 poražen v bitvě u Korsakova. V Korsakovu na jižním okraji Sachalinu nakonec potopila vlastní posádka. Později byl křižník Japonci vyzvednut a opraven loděnicí v Jokosuce. Japonské námořnictvo jej do služby zařadilo v prosinci 1908 jako \"Suzuja\". Vyřadilo jej roku 1913.", "section_level": 1}, {"title": "Připomínky.", "content": "V Koskakovu potopení křižníku \"Novik\" připomíná pomník.", "section_level": 1}], "src_summary": "Novik byl chráněný křižník postavený pro ruské carské námořnictvo v německých loděnicích. Ve službě byl v letech 1900–1904. Byl potopen v rusko-japonské válce. Po vyzvednutí a opravě jej v letech 1908–1913 provozovalo japonské císařské námořnictvo.", "tgt_summary": "Novík (\"\") was a protected cruiser in the Imperial Russian Navy, built by Schichau shipyards in Elbing near Danzig, Germany.", "id": 104957}
{"src_title": "Almaz (1902)", "tgt_title": "Russian cruiser Almaz", "src_document": [{"title": "Stavba.", "content": "Křižník postavila ruská loděnice v Petrohradu. Stavba byla zahájena 25. září 1902. Na vodu byl křižník spuštěn 2. června 1903 a do služby byl přijat na konci roku 1903.", "section_level": 1}, {"title": "Konstrukce.", "content": "Křižník nesl čtyři 75mm Canetova děla, osm 47mm kanónů a dva 7,6mm kulomety. Pohonný systém měl výkon 7500 hp. Skládal se z 16 kotlů Belleville a trojčinných parních strojů, pohánějících dva lodní šrouby. Nejvyšší rychlost dosahovala 19 uzlů. Dosah byl 3350 námořních mil při rychlosti 10 uzlů.", "section_level": 1}, {"title": "Modernizace.", "content": "V roce 1915 byl \"Almaz\" upraven na nosič hydroplánů. Novou výzbroj tvořilo sedm 120mm kanónů a čtyři 75mm kanóny. Celkem byly neseny čtyři hydroplány.", "section_level": 2}, {"title": "Osudy.", "content": "Křižník \"Almaz\" bojoval v rusko-japonské válce. V květnu 1905 byl součástí ruské eskadry rozdrcené japonským námořnictvem v bitvě u Cušimy. Pouze jemu a dvěma ruským torpédoborcům se navíc po bitvě podařilo uniknout do Vladivostoku. Nějaký čas byl využíván jako carská jachta. Od roku 1911 byl součástí Černomořského loďstva. Ve službě byl rovněž za první světové války, přičemž od roku 1916 sloužil jako nosič hydroplánů. Přelom znamenala ruská porážka v první světové válce a vypuknutí občanské války. V květnu 1918 křižník ukořistili Němci, po německé kapitulaci jej v listopadu 1918 převzali Britové a později jej předali Bělogvardějcům. Stal se součástí bělogvardějské námořní eskadry. Po vítězství bolševiků v občanské válce byla eskadra evakuována a v prosinci 1920 internována v severoafrické Bizertě, tehdy součásti Francie. Sovětskému svazu bylo vlastnictví internovaných plavidel přiznáno roku 1924. \"Almaz\" byl ve špatném technickém stavu a do služby se nevrátil. V roce 1934 byl sešrotován.", "section_level": 1}], "src_summary": "Almaz byl nechráněný křižník ruského carského námořnictva. Fakticky se jednalo o ozbrojenou jachtu. Ve službě byl v letech 1903–1920. V řadách ruského námořictva se účastnil rusko-japonské války a první světové války. Za světové války byl upraven na nosič hydroplánů. Majitele několikrát vystřídal za ruské občanské války. V letech 1918–1919 byl postupně držen německou a britskou armádou, aby jej nakonec získali bělogvardějci. Byl součástí bělogvardějské námořni eskadry internované několik let v severoafrické Bizertě. Roku 1934 byl sešrotován.", "tgt_summary": "Almaz (; literally \"Diamond\") was a 2nd-class cruiser in the Imperial Russian Navy, built by Baltic Shipyard in Saint Petersburg, Russia, as a yacht for Viceroy Yevgeni Alekseyev,", "id": 417800}
{"src_title": "Ateliér (Gustave Courbet)", "tgt_title": "The Painter's Studio", "src_document": [{"title": "Historie.", "content": "Obraz francouzského malíře vznikl v roce 1855 jako odpověď na žádost ministra umění ve Francii vytvořit reprezentativní dílo k Světové výstavě která se konala ve stejný rok. Obraz se ale na Světovou výstavu kvůli své kontroverznosti nedostal. Důvodem bylo to, že Courbet svým realismem tak trochu útočil na tradiční akademické malíře, vyšší sociální vrstvy. V reakci na nepřijetí obrazu do oficiálního pavilonu spolu se sběratelem umění Alfredem Bruyasem tak otevřel neoficiální „pavilon realismu”.", "section_level": 1}, {"title": "Popis.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Prostřední část.", "content": "Uprostřed obrazu se vyjímá sám Courbet při práci na krajinomalbě, což dokazuje to, že by realistou – krajinomalba totiž zachycuje obyčejný život, nezabývá se jen portréty či náboženskými tématy. Za ním stojí realisticky namalovaná polonahá žena, která reprezentuje jakousi Courbetovu múzu a inspiraci stojící vždy při něm. Podle látek na zemi je zjevné, že její tělo se postupně odkrývá. To se dá přirovnat k odkrývání pravdy, praktikované v realismu. Před nimi se nachází malý kluk, který vzhlíží k Courbetovi. To symbolizuje, že jeho styl je inovativní, nechce ustrnout u starých tradic a líbí se mladým. Zároveň Courbet chce, aby se lidé koukali na svět stejně jako děti – nevinně a bez předsudků.", "section_level": 2}, {"title": "Pravá část.", "content": "Na pravé straně obrazu Courbet dle svých slov umístil „přátele a milovníky světa umění” – lidi, především umělce z různých sociálních i intelektuálních vrstev se kterými se Courbet přátelil. Druhý člověk napravo od múzy je Alfred Bruyas, patron a mecenáš Courbeta i dalších umělců, nalevo od něj je politický teoretik, typograf a socialista Pierre-Joseph Proudhon. Úplně napravo čte knihu poet a kritik Charles Baudelaire. Kromě Baudelaireho sedí v pravé části obrazu také žurnalista a spisovatel Champfleury, jenž napsal esej o realismu. Na pozadí je několik cizích návštěvníků. Mezi ně patří líbající se pár reprezentující univerzálnost lásky, ostatní návštěvníci reprezentují světovost. V této části obrazu také leží na zemi kreslící si dítě, které je symbolem lidského a přírodního přístupu k umění bez jakékoliv akademičnosti, který realismus přinášel.", "section_level": 2}, {"title": "Levá část.", "content": "Levá část obrazu zobrazuje lidi, kteří ve svém těžkém životě hledají úkryt v materialismu, vášních či víře – tedy většina obyvatelstva tehdejšího světa, lidé žijící „všední” život. Courbet tuto stranu popsal jako „svět obyčejného života, tedy lid, bídu, chudobu, bohatství, vykořisťované i jejich vykořisťovatele”. Více než konkrétní osoby se zde nacházejí symboly. Napravo u země je schoulená chudá irská žena s dítětem v náručí, symbol lidské krize. Nad ní je lebka, symbol „memento mori” z historie malířství, jde o mravní zásadu, připomínku smrti. Nad lebkou je neživá figura (model), typický doplněk malířského ateliéru, v póze krucifixu. Symbolizuje tak náboženské malířství. Nachází se zde i několik historiky potvrzených postav. Úplně nalevo je muž označován jako „žid” a politik, Achille Fould, symbolizující slepost náboženství. Nalevo sedí Émile de Girandin, novinový podnikatel, který byl pro Courbeta symbolem lakoty a nenasytnosti. Sedící muž (čtvrtá postava zleva) na popředí je francouzský císař Napoleon III. v roli pytláka, Courbet jeho způsob vlády a diktátorství totiž kritizoval. Nachází se zde také prostitutka, značící morální úpadek společnosti. Na zemi se válí klobouk, dýka a kytara – tyto předměty lže považovat za symboly romantismu.", "section_level": 2}], "src_summary": "Ateliér, celým názvem Skutečná alegorie sedmi let mého uměleckého a morálního života je realistický obraz namalovaný technikou olejomalby Gustavem Courbetem v roce 1855. Dílo má rozměry 359 x 598 centimetrů, nachází se v pařížském Musée d'Orsay. Courbet zde alegoricky vystihl inspirace ve vlastním malířském životě i stav tehdejší společnosti. Obraz se skládá z tří hlavních částí: ve prostřední je zobrazen sám malíř a pár dalších figur, napravo jsou zobrazeni umělcovi přátelé, vzdělaní lidé ze všech sociálních vrstev. Levá strana obrazu naopak představuje lidi všedního života; zemědělce, obchodníky či zloděje.", "tgt_summary": "The Painter's Studio: A real allegory summing up seven years of my artistic and moral life (\"L'Atelier du peintre\") is an 1855 oil on canvas painting by Gustave Courbet. It is located in the Musée d'Orsay in Paris, France. Courbet painted \"The Painter's Studio\" in Ornans, France in 1855. \"The world comes to be painted at my studio,\" said Courbet of the Realist work. The figures in the painting are allegorical representations of various influences on Courbet's artistic life. On the left are human figures from all levels of society. In the center, Courbet works on a landscape, while turned away from a nude model who is a symbol of Academic art. On the right are friends and associates of Courbet, mainly elite Parisian society figures, including Charles Baudelaire, Champfleury, Pierre-Joseph Proudhon, and Courbet's most prominent patron, Alfred Bruyas. The 1855 Paris World Fair's jury accepted eleven of Courbet's works for the Exposition Universelle, but \"The Painter's Studio\" was not among them. In an act of self promotion and defiance, Courbet, with the help of Alfred Bruyas, opened his own exhibition (The Pavilion of Realism) close to the official exposition; this was a forerunner of the various Salon des Refusés. Very little praise was forthcoming, and Eugène Delacroix was one of the few painters who supported the work. Of the painting, Courbet stated that \"The Painter's Studio\" \"represents society at its best, its worst, and its average.\"", "id": 2484381}
{"src_title": "Bernd Rosemeyer", "tgt_title": "Bernd Rosemeyer", "src_document": [{"title": "Závodní kariéra.", "content": "Jeho otec vlastnil garáž s opravnou motocyklů a automobilů, kde se mladý Rosemeyer zaučil jako mechanik. Nejprve začínal závodit na dvou kolech v roce 1931. O rok později na slavném Nüburgringu při závodech Eifelrennen obsadil 29. května na NSU 2. místo v kategorii přes 350 cm. V letech 1933-34 s NSU a BMW vyhrál devět velkých závodů. Později zaujal DKW, která se nedlouho předtím spojila s dalšími třemi výrobci, a tak vznikl Auto Union. Jen po několika závodech na závodních motocyklech se stal členem závodního týmu Auto Union s téměř nulovou zkušeností se závodními automobily. To bylo vlastně považováno za přínos, protože nebyl zvyklý na zacházení s tradičně rozloženými hmotnostmi v závodních vozech. V konstrukci Auto Unionů jako u prvních závodních automobilů Grand Prix byl motor umístěn vzadu. „Stříbrné šípy“ Auto Union o výkonu 500 koní (370 kW), navržené Ferdinandem Porschem, byly rychlé, ale bylo velmi těžké je uřídit. To zvládl „nezatížený“ Bernd Rosemeyer, později Tazio Nuvolari a v menší míře \"Král vrchů\" Hans Stuck. Rosemeyer byl díky zkušenostem z mládí velmi kvalifikovaným mechanikem, a tak jako Hermann Lang z Mercedesu dokázal poskytnout technickou zpětnou vazbu konstruktérovi (Ferdinand Porsche) a vývojovému inženýru (Robert Eberan-Eberhorst). To jim umožnilo dále rozvíjet automobily Auto Union a připravit je na závody tak, aby byly rychlejší a snadněji ovladatelné. Ve své druhé historické Grand Prix na německém Nürburgringu (1934) se Rosemeyer krátce po startu ujal na Auto Union Type A (4,4 l, V16, 295 HP) vedení. Téměř neuvěřitelnou smůlou těsně před cílem, na dohled cílové mety, špatně zařadil a byl předstižen Rudolfem Caracciolou. V následujících letech vyřešil chybu z Nürburgringu 1935 tím, že vyhrál tři po sobě jdoucí německé Velké ceny (Nürburgring 1936-7, Hockenheim 1936). V roce 1935 (29. září) vyhrál svou první Grand Prix na brněnském Masarykově okruhu v Československu. To bylo jeho první velké vítězství za volantem závodního speciálu Auto Union Type B (4,9-5,6 l, V16, 375 HP). O šest a půl minuty zde porazil skvělého Tazia Nuvolariho na Alfě Romeo 8C-35 (3,8 l, R8) a třetího Chirona, vítěze ročníků 1931-1933, rovněž na Alfa Romeo. Jeho nejúspěšnější sezónou byl rok 1936, kdy zvítězil v Mistrovství Evropy Velkých cen (seriál 5 podniků) s vozem Auto Union Type C (6,0 l, V16, 485–520 HP). V roce 1936 vyhrál Rosemeyer 14. června závod Eifelrennen, 26. července legendární závod v mlze na okruhu Nürburgring, Velkou cenu Německa (ME) a v období od 15. srpna do 27. září také každý z těchto pěti po sobě jdoucích závodů: Coppa Acerbo (Pescara), Velká cena Švýcarska (ME) na Bremgartenu u Bernu, závod do vrchu Schauinsland ve Falcském lese (Freiburg), Velká cena Itálie na Monze (ME) a závod do vrchu Feldberg (Taunus). Mimo to byl prvním jezdcem, který zajel jedno kolo okruhu Nürburgring pod 10 minut. V roce 1936 získal také tituly šampiona v mistrovství Německa v závodech do vrchu a v silničních závodech. V roce 1937 vyhrál Rosemeyer na Auto Unionu tři závody kategorie Grand Prix Eifelrennen, Coppa Acerbo a v Donningtonu. Zaznamenal několik skvělých vítězství v závodech Grand Prix v letech 1935 – 1937 (mj. také na Vanderbilt Cupu 1937 v USA), což ho učinilo populárním nejen v Německu. Tím se jeho výkony z let 1935-7 daly srovnávat s érou Rudolfa Caraccioly (ME 1935, 1937-8) a Tazio Nuvolariho (ME 1932) z poloviny 30.let. Během sezony 1937 navíc Rosemeyer překonal celkem dvaadvacet rychlostních rekordů. Posouvání hranic se mu však nakonec stalo osudným.", "section_level": 1}, {"title": "Osobní život.", "content": "Se svou budoucí manželkou se seznámil v Brně v roce 1935. V té době Elly Beinhornová (1907-2007) už byla dobře známá pilotka. Od roku 1931 létala po celém světě a za účelem financování svých letů přednášela o letectví v aeroklubech. V roce 1935 takto přednášela i v brněnském aeroklubu a jako host Auto Unionu se zúčastnila Masarykovy Grand Prix, která se konala v době její návštěvy v Brně. Vítězem se stal nováček jménem Bernd Rosemeyer a Elly byla požádána tiskovým mluvčím Auto Unionu, aby šla pogratulovat mladému vítězi. O rok později 13. července měli svatbu. Rosemeyer si udělal pod instruktorstvím manželky pilotní průkaz a v roce 1937 letěli na opožděnou svatební cestu Messerschmittem do Jižní Afriky, kde Rosemeyer absolvoval na závody, v Kapském městě a East Londonu. Bernd Rosemeyer považoval číslo 13 za své šťastné číslo. Oženil se 13. července 1936. O 13 dní později získal německou Grand Prix na Nürburgringu. Jeho poslední vítězství Nürburgringu přišlo 13. června 1937. Jeho poslední vítězství se uskutečnilo na zahájení jeho 13. sezóny, v roce 1937 v Donington Parku. Jeho úspěchů si všimly i nacistické špičky, které ho chtěly zneužít pro propagandu. Heinrich Himmler (1900–1945) z něj dokonce udělal elitního člena SS. Jemu ovšem politika nic neříkala.", "section_level": 1}, {"title": "Smrtelná nehoda.", "content": "V roce 1937 vytvořil Rosemeyer na Auto Unionu 3 světové, rychlostní rekordy. S pevným startem na 1 km dosáhl rychlosti 188,7 km/h, na 1 míli 232,2 km/h a s letmým startem na 10 mil 360,3 km/h. V dalším pokusu o rychlostní rekord řídil v říjnu 1937 aerodynamicky kapotovaný vůz Auto Union a jako prvnímu v historii se mu podařilo překonat na veřejné silnici rychlost 400 km/h (406 km/h). Rosemeyer se zabil během dalšího pokusu o rychlostní rekord na pozemní komunikaci, na dálnici mezi Frankfurtem a Darmstadtem. Když 28. ledna 1938 dosáhne jeho věčný soupeř Caracciola na dálnici mezi Frankfurtem a Darmstadtem rychlosti 432,7 kilometru za hodinu, což je dodnes nepřekonaný rekord dosažený na veřejné silnici, byl Rosemeyer první, kdo mu stiskl ruku. Ve snaze zlepšit rekord na ještě lepší hodnotu, navzdory hlášení, že se vítr zesiluje, Rosemeyer usedl do vozu. Po dvou zkušebních jízdách při třetím a posledním pokusu v 11:47 havaroval. Ať už bylo auto zachyceno nárazem větru nebo nepředvídatelným aerodynamickým účinkem vybočilo z trasy, sklouzl se vůz doleva na středová svodidla, potom doprava a mimo hlavní silnici, kde se vznesl do vzduchu a narazil na pilíř dálničního mostu. Rosemeyer byl vymrštěn z auta, když se auto vznášelo směrem k mostu. Má se za to, že zemřel, než dopadl na zem. Jako národní hrdina měl Bernd Rosemeyer pohřeb s celou řadou politických řečníků, i když Elly si přála malý, komorní obřad. NSDAP zcela tento požadavek ignorovala a manželka národního hrdiny obdržela množství oficiálních kondolencí od nejvyšších činovníků Třetí Říše včetně Adolfa Hitlera. Ještě dnes je považován za jednoho z největších německých automobilových závodníků všech dob. To co dokázal za tři roky, mnozí ostatní nestihli za celý život.", "section_level": 1}, {"title": "Památník a vzpomínkové akce.", "content": "Bernd Rosemeyer je pohřben na lesním hřbitově Dahlem (Hüttenweg 47) v Berlíně. Rosemeyerův památník leží jižně od Frankfurtu, na jižní straně dálnice A5 poblíž kilometrovníku 508, na dálničním odpočívadle nazvaném Bernd Rosemeyer-Parkplatz. Na jeho jižním konci vede pěšina západně do lesa, kde je památník umístěn. Stojí i bronzový památník vedle vchodu do muzea Donington Park v anglickém Leicestershire, kde zaznamenal Rosemeyer poslední vítězství v závodě Grand Prix. Továrna Audi postavila v roce 2000 model vozu (koncept) nazvaný Audi Rosemeyer, který kombinoval prvky moderního designu s výrazem, který se hlásil ke slavnému odkazu a silně se podobal bývalému závodnímu vozu Grand Prix – \"Silver Arrows\" (Stříbrný šíp), zvláště díky jeho 16-válcovému motoru, se kterými jezdil Rosemeyer. V jeho rodném městě Lingen/Ems, Bahnhofstraße (Nádražní ulice), kde závodník vyrostl, byla v roce 1938 přejmenována tato ulice nacistickou stranou na jeho počest jako \"Bernd-Rosemeyer-Straße\". Kromě toho, v tomto městě sídlí klub Motorsport \"MSC Bernd Rosemeyer Lingen eV im ADAC \", který byl založen v roce 1964. Po něm pojmenovaný \"Autohaus Rosemeyer\" na adrese Lindenstraße 7 (Lípová 7) skončil svou činnost dne 30. listopadu 2003.", "section_level": 1}], "src_summary": "Bernd Rosemeyer (14. října 1909 – 28. ledna 1938) byl německý automobilový závodník. V letech 1935-1937 patřil ke světové špičce závodů Grand Prix. Byl členem SS v hodnosti Hauptsturmführer (kapitán).", "tgt_summary": "Bernd Rosemeyer (14 October 1909 – 28 January 1938) was a German racing driver and a member of the SS. He held the rank of a Hauptsturmführer.", "id": 2114366}
{"src_title": "Maria Mandlová", "tgt_title": "Maria Mandl", "src_document": [{"title": "Biografie.", "content": "Mandlová se narodila v obci Münzkirchen v Horním Rakousku jako dcera ševce. Po připojení Rakouska 12. března 1938 k nacistickému Německu se přestěhovala do Mnichova a 15 října začala pracovat jako dozorkyně v koncentračním táboře Lichtenburg. Dne 15. května 1939 byla spolu s dalšími dozorci a vězni odeslána do nově otevřeného koncentračního tábora Ravensbrück blízko Berlína. V dubnu 1941 vstoupila do NSDAP, zapůsobila na svoje nadřízené a o rok později byla povýšena. Dne 7. října 1942 byla Mandlová převelena do tábora Auschwitz II kde vystřídala Johannu Langefeldovou a stala se vrchní dozorkyní přímo podřízenou veliteli tábora Rudolfu Hössovi. Mandlová si oblíbila dozorkyni Irmu Greseovou, kterou povýšila na vedoucí maďarského ženského tábora v Birkenau. Po dobu dvou let se účastnila selekcí a určovala kdo půjde do plynové komory a kdo ne. Poslala odhadem na smrt v plynových komorách půl milionu žen a dětí v Osvětimi I a II. Za svoji službu byl Mandlová vyznamenána válečným záslužným křížem 2. třídy. V listopadu 1944 byla převelena do tábora Mühldorf (pobočný tábor koncentračního tábora Dachau) a její místo v Osvětimi zaujala Elisabeth Volkenrathová. Na konci války v květnu 1945 z tábora Mandlová uprchla do hor v jižním Bavorsku a posléze do svého rodiště v Münzkirchenu.", "section_level": 1}, {"title": "Poválečné období.", "content": "Armáda Spojených států amerických zatkla Mandlovou 10. srpna 1945 a v listopadu 1946 byla vydána Polské lidové republice. O rok později v listopadu 1947 byla souzena v Krakově a odsouzena k trestu smrti. Mandlová byla oběšena 24. ledna 1948 ve věku 36 let.", "section_level": 1}], "src_summary": "Maria Mandlová (uváděna také jako Mandelová) (10. ledna 1912 Münzkirchen – 24. ledna 1948 Krakov) byla během druhé světové války vrchní dozorkyně v koncentračním táboře Auschwitz II – Birkenau. Přímo se účastnila selekcí žen před plynovými komorami a odhadem poslala na smrt půl milionu žen a dětí. Za válečné zločiny byla popravena.", "tgt_summary": "Maria Mandl (also spelled Mandel; 10 January 1912 – 24 January 1948) was an Austrian \"SS-Helferin\" known for her role in the Holocaust as a top-ranking official at the Auschwitz-Birkenau extermination camp where she is believed to have been directly complicit in the deaths of over 500,000 female prisoners. She was executed for war crimes.", "id": 2441869}
{"src_title": "Obléhání Bredy", "tgt_title": "Siege of Breda (1624)", "src_document": [{"title": "Historie.", "content": "V průběhu nizozemské revoluce se území ovládané Španěly rozpadlo na severní Spojené nizozemské provincie, což byl nově vytvořený nezávislý stát a Jižní Nizozemí, což byl zbytek španělských držav. V silách Španělska nebylo zabránit rozpadu svého panství na dvě části a proto raději uzavřeli s Nizozemím v roce 1609 dvanáctileté příměří. V roce 1618 v Evropě vypukla třicetiletá válka, kterou spustilo české stavovské povstání. V tomto konfliktu se španělští Habsburkové přidali ke svým rakouským příbuzným, podporujícím katolicismus. Nizozemci naopak pomáhali Protestantské unii. Nizozemský místodržící kníže Mořic Oranžský velmi stál o to aby se Španělé co nejvíce zapojili do evropského konfliktu. Doufal, že pak nebudou mít dostatek sil na válku v samotném Nizozemí, kde se s ukončením dvanáctiletého příměří opět rozhořely boje. Filip IV. Španělský nebyl zpočátku příliš nakloněn útoku na Spojené nizozemské provincie ani obléhání strategicky umístěného města Breda, nacházející se zhruba 50 km od Rotterdamu na obchodní cestě do Antverp. Španělsko bylo vyčerpané jednak válkou osmdesátiletou a právě probíhající evropskou válkou třicetiletou, ve které se Španělé také silně angažovali. Navíc, Breda byla silně opevněná a bráněná velkou a dobře připravenou posádkou 7 000 mužů. Španělé sice město již jednou obsadili, a to roce 1581, ovšem na pouhých devět let. Španělský dvůr si uvědomoval, že není v jeho silách znovu spojit rozdělené Nizozemsko a dobýt všech sedm odtržených provincií. Na druhé straně dvůr doufal, že pokud budou Nizozemci ohrožováni na svém území, budou nuceni ukončit podporu protestantů v říšsko-německé Svaté říši římské. Španělé kalkulovali také s omezením koloniální expanze Nizozemců, kteří ohrožovali španělská zámořská území.", "section_level": 1}, {"title": "Ukončené příměří.", "content": "Španělé měli svá vojska rozmístěná ve Flandrech a s jejich pomocí se jim dařilo narušovat spojení mezi Nizozemskem a jeho německými spojenci z Unie. Také se jim dařilo dobývat předsunuté nizozemské pevnosti, například Bergen op Zoom. Způsobovali tak nizozemské ekonomice velké škody, neboť nutili Spojené nizozemské provincie udržovat armádu, která byla nad jejich ekonomické možnosti. Škody způsobovaly také útoky na nizozemské lodě. Dalším problémem bylo habsburské obchodní embargo a španělská blokáda obchodních cest a řek. Taková byla situace v roce 1624, kdy španělské vojsko pod vedením Ambrogia Spinoly přitáhlo k Bredě. Existovaly dvě možnosti jak donutit obléhané město ke kapitulaci: zablokovat všechny komunikace a přístupy do pevnosti, město ostřelovat a čekat na jeho vyhladovění. Tato možnost je ovšem časově náročná. Druhá možnost je klasické dobývání. Podle vojenské teorie vyžaduje takové obléhání až desetkrát více vojáků na straně obléhatelů. Jsou potřeba nejen na obsluhu děl, ale také na kopání zákopů a příkopů, obstarávání zásob a péči o nemocné a raněné. Španělský velitel Ambrosio Spinola se rozhodl pro druhou možnost. Armáda oblehla Bredu 27. srpna 1624. Mladý a lstivý kníže Mořic Oranžský propašoval na lodích naložených rašelinou do Bredy sedmdesát vojáků. Ti přemohli stráže u bran města a otevřeli je pro nizozemské vojsko, které Španěly vyhnalo. Příměřím z roku 1609 připadla Breda Spojeným provinciím. Město se proměnilo v pevnost s vynikajícím dělostřelectvem a dostatečnými zásobami.", "section_level": 1}, {"title": "Počátek obléhání.", "content": "Spinola nechal vybudovat čtyři velké tábory. Neodpustil si ubytovat se na zámku velitele nizozemské posádky Justina Nasavského. Své dělostřelecké baterie rozmístil v dostatečné vzdálenosti tak, aby na ně obránci nedostřelili. Svými plavidly vytvořili Španělé mosty, které měly znemožňovat zásobování pevnosti. Poté se pustili do stavění pevnůstek a kopání zákopů, které nakonec měřily přes osm kilometrů. Spinola zde uplatnil novou obléhací strategii: kolem města zbudoval dvě linie sestávající celkem z 96 redut, 37 pevnůstek a 45 dělostřeleckých baterií. Většina z nich měla za úkol bránit pronikání oddílů, snažících se pomoci obleženému městu. K ostřelování města své dělostřelectvo Španělé příliš nepoužívali. Snažili se jednak šetřit cenným střelným prachem a pak, jejích cílem bylo obránce vyhladovět. Justin Nasavský nechal stromy kolem Bredy vykácet, aby znemožnil obléhatelům krytí. Nizozemci se párkrát pokusili obklíčení prorazit, ale utrpěli velké ztráty a prorazit se jim nepodařilo. Nezbývalo než spoléhat se na pomoc z vnitrozemí. Mořic Oranžský shromáždil přes veškerou snahu jen 9 000 mužů v Nijmegenu, ležícím necelých 100 km od Bredy. Než se pustil do tažení na Bredu obsadil španělská posádková města Gennep a Kleve. Až poté se přiblížil k Bredě. Pro přímý útok mu chybělo jezdectvo. Španěly se snažil znepokojovat menšími šarvátkami ve snaze odříznout obléhatele od zásobování. Pokusil se rozbít svůj tábor v blízkosti španělských pozic. Nezdařilo se, protože Spinola nechal otevřít stavidla a celou oblast zatopil. V Bredě mezitím vypukla epidemie, které mnoho vojáků podlehlo a do obrany městského opevnění byli nuceni se zapojit sami občané. V říjnu 1624 se pokusil Mořic Oranžský znesnadnit Španělům zásobování přesunutím svého opevněného tábora do Roosendaalu vzdáleného 25 km. K ukončení obléhání to ovšem nestačilo. Koncem podzimu Mořic Nasavský musel odcestovat do Haagu na zasedání generálních stavů. Generální stavy se usnesly, že je nutné získat větší podporu v zahraničí. Byl to jen částečný úspěch, dorazil pouze hrabě Petr Arnošt Mansfeld s 5 000 vojáky. Mansfeld se moc nevyznamenal v průběhu českého stavovského povstání a ani u Bredy to nebylo jiné. Španělé měli daleko větší možnost disponovat lidskými i finančními zdroji. Povolali k Bredě dalších 30 000 vojáků a císař Ferdinand II. poslal na pomoc obléhatelům dalších 6 000 mužů. Posily byly nasazeny především k ochraně španělských zásobovacích lodí. V květnu roku 1625 vypuklo ve španělském ležení spiknutí italských vojáků, kteří chtěli podpořit nizozemské šance. Spiknutí však bylo odhaleno a rebelové popraveni.", "section_level": 1}, {"title": "Italský velitel Španělů.", "content": "Ambrosio Spinola Doriamarkýz de los Balbases (1569–1630) se narodil se v bohaté janovské rodině obchodníků. Povolání obchodníka ho nelákalo, vstoupil tedy stejně jako jeho starší bratr do španělských služeb. Po vzoru italských kondotiérů si za vlastní peníze najal pluk a připojil se ke Španělům v jejich válce s Nizozemím. Vydobyl si slávu porážkou Mořice Oranžského u Ostende. Příměří z roku 1609 mu další cestu za slávou pokazilo. Po vypršení dvanáctiletého příměří se opět postavil do čela armády ve Španělském Nizozemí. Obléhání Bredy jej vyčerpalo nejen zdravotně, ale i finančně, proto svou funkci velitele složil. V roce 1629 ještě bojoval ve válce o mantovské dědictví proti Francouzům. Jeho potomci se staly oporou katolické církve – jeho syn se stal sevillským arcibiskupem a vnuk kardinálem.", "section_level": 2}, {"title": "Konec obléhání.", "content": "V dubnu 1625 kníže Oranžský zemřel. Na jeho místo místodržitele a vrchního velitele nastoupil jeho mladší bratr Frederik Hendrik Oranžský. Na jaře téhož roku se nový vojenský velitel vydal na pomoc obléhané Bredě. Spinola vytáhl Nasavskému naproti, a mezi protivníky proběhlo několik menších bitev, ale k rozhodující bitvě nedošlo. Dne 13. května Frederik Hendrik podnikl poslední pokus prorazit obležení, ale opět neuspěl a stáhl se zpět. Usoudil poté, že Nizozemsko již nemá žádnou šanci zlikvidovat pozice Španělů a proto Frederik Hendrik Oranžský veliteli posádky v Bredě přikázal kapitulovat. Justinus Nasavský dne 2. června 1625 kapituloval. Spinola mu podle dohody umožnil volný odchod v plné zbroji i s prapory. Po devíti měsících tak Španělé konečně Bredu obsadili. Obyvatelé přijali kapitulaci s ulehčením, všichni již byli unaveni, utrpěli velké ztráty a měli už jen omezené zásoby. Tisíce obyvatel během obléhání zemřelo hlady nebo v důsledku epidemií.", "section_level": 1}, {"title": "Vítězství katolíků.", "content": "Po celé Evropě se šířily informace o pádu Bredy. Katolický tábor oslavoval, papež Urban VIII. dokonce označil pád Bredy jako důkaz toho, že Bůh stojí na straně katolíků. Španělé sice dosáhli u Bredy vítězství, ale bylo to vítězství hořké. Jejich ztráty byly tak vysoké, že neměli sil na přechod do ofenzívy a definitivně Nizozemce porazit. V roce 1637 dobyli Nizozemci po jedenáctitýdenním obléhání Bredu zpět. Uzavřením Vestfálského míru připadla Breda jednou provždy Nizozemsku a to bylo uznáno suverénním státem.", "section_level": 1}], "src_summary": "Obléhání Bredy (1624–1625) nastalo během osmdesátileté války. Nizozemské město Breda bylo vybráno španělským velitelem Ambrosiem Spinolou, výsledkem mělo být oslabení Nizozemska dobytím jejich opevnění.", "tgt_summary": "The siege of Breda of 1624–25 occurred during the Eighty Years' War. The siege resulted in Breda, a Dutch fortified city, falling into the control of the Army of Flanders. Following the orders of Ambrogio Spinola, Philip IV's army laid siege to Breda in August 1624. The siege was contrary to the wishes of Philip IV's government because of the already excessive burdens of the concurrent Eighty and Thirty Years' wars. The strategically located city was heavily fortified and strongly defended by a large and well prepared garrison of 7,000 men, that the Dutch were confident would hold out long enough to wear down besiegers while awaiting a relief force to disrupt the siege. Yet despite the Spanish government's opposition to major sieges in the Low Countries and the obstacles confronting any attack on such a strongly fortified and defended city, Spinola launched his Breda campaign, rapidly blocking the city's defences and driving off a Dutch relief army under the leadership of Maurice of Nassau that had attempted to cut off the Spanish army's access to supplies. In February 1625, a second relief force, consisting of 7,000 English troops under the leadership of Horace Vere and Ernst von Mansfeld, was also driven off by Spinola. After a costly eleven-month siege, Justin of Nassau surrendered Breda on 2 June 1625. Only 3,500 Dutchmen and fewer than 600 Englishmen had survived the siege. The siege of Breda is considered Spinola's greatest success and one of Spain's last major victories in the Eighty Years' War. The siege was part of a plan to isolate the Republic from its hinterland, and co-ordinated with Olivare's naval war spearheaded by the Dunkirkers, to economically choke the Dutch Republic. Although political infighting hindered Spinola's freedom of movement, Spain's efforts in the Netherlands continued thereafter. The siege of 1624 captured the attention of European princes and, along with other battles like White Mountain (1620), played a part in the Spanish army regaining the formidable reputation it had held throughout the previous century. In the latter stages of the combined Eighty and Thirty Years' wars that had greatly strained Spanish resources, Breda was lost to the Dutch under Frederick Henry after a four-month siege. In the 1648 Treaty of Westphalia that ended the Thirty and Eighty Years' wars, it was ceded to the Dutch Republic.", "id": 1366619}
{"src_title": "Timaios (filozof)", "tgt_title": "Timaeus of Locri", "src_document": [{"title": "Otázka historické existence.", "content": "U Platóna vystupuje Timaios jako vznešený a bohatý občan řecké kolonie Lokroi Epizephyrioi (dnes město Locri v Kalábrii), kde měl, než přišel do Athén, vykonávat vysoké úřady. V Athénách se měl také odehrát literárně pojatý rozhovor zachycený v dialogu \"Timaios\". V dialogu jsou zdůrazněny Timaiovy znalosti v oblasti přírodní filosofie a astronomie. V antice se Timaiova existence nezpochybňovala. Cicero píše, že Platón cestoval do Itálie, aby se tam u Timaia a dalších pythagorejců informoval o podstatě jejich učení. Zpráva, že Platón potkal Timaia na své italské cestě, vedla pozdně antického učence Macrobia k tvrzení, že Timaios nemohl být Sókratovým současníkem a tudíž s ním ani nemohl vést dialog, protože tehdy už Sókratés dávno nežil. Pozdně antický filosof Iamblichos z Chalkidy řadí Timaia mezi známé pythagorejce. V moderní vědě o starověku převažuje názor, že si Platón Timaiovu postavu vymyslel. Předpokládá se, že ji obdařil rysy jemu známého pythagorejce Archytase. Hlavní argument ve prospěch literární fikce spočívá v konstatování, že všechny informace o Timaiovi pocházejí výhradně z Platónových údajů. Hlavním protiargumentem je, že Platón ve svých dialozích nechává vystupovat pouze historické postavy.", "section_level": 1}, {"title": "Nepravá díla.", "content": "Dórsky napsaný spis s názvem \"O podstatě kosmu a duše\" (Περὶ φύσιος κόσμω καὶ ψυχᾶς – Peri phýsios kósmō kai psychās), který se dochoval celý a existuje ve více než padesáti rukopisech, začíná slovy: \"\"Timaios z Lokry práví následující:\"\". Směrodatné rukopisy ho označují jako Timaiovo dílo. V pramenech se poprvé uvádí ve 2. století n. l. (u Nikómacha z Gerasy a v komentáři k dialogu \"Timaios\" od platonika Lukia Kalbena Taura). V antice nebyla pravost spisu zpochybněna. Spis shrnuje nauku, kterou Timaios formuluje ve stejnojmenném dialogu a ve výstavbě se z větší části shoduje s Platónovým dílem. Proto se věřilo, že se jedná o Timaiův spis, z něhož Platón čerpal při koncipování Timaiovy řeči v dialogu. Tuto domněnku posílila pověst kolující od 3. století př. n. l., že je dialog \"Timaios\" plagiát; tvrdilo se, že si Platón za mnoho peněz koupil pythagorejskou knihu, z níž v \"Timaiovi\" převzal přírodovědnou nauku. Tato kniha byla tehdy identifikována se zmíněným spisem \"O podstatě kosmu a duše\". Teprve moderní filologická zkoumání prokázala, že spis \"O podstatě kosmu a duše\" pochází až z pozdního 1. století př. n. l. nebo z 1. stol. n. l. a je založený na Platónově \"Timaiovi\". Jedná se o jeden z četných pseudepigrafů filosofických traktátů, jejichž anonymní autoři připisovali své spisy známým pythagorejcům minulosti. Hlavní rozdíl od Platónova \"Timaia\" spočívá v tom, že \"Pseudotimaios\" podává pouze obsah nauky, zatímco na její zdůvodnění a metodologické úvahy rezignuje. Naopak příležitostně připojuje vlastní vysvětlení a materiál z jiných platónských dialogů. Autorův postoj k pojednávaným otázkám je jednoznačnější než v Platónově \"Timaiu\", přístup k řešení problematiky je školský. Některé pasáže v \"Pseudotimaiovi\" jsou bez znalosti dialogu \"Timaios\" zmatené a zavádějící. Sloh \"Pseudotimaia\" je ve srovnání s entuziastickým způsobem vyjadřování v platónském dialogu střízlivý. Ve spisu \"O podstatě kosmu a duše\", nazývaného zde také \"Pseudotimaios\", nalézáme stopy myšlenkového světa a terminologie středního platonismu. Nejvíce nápadné jsou styčné body se spisy Eudora z Alexandrie a Filóna Alexandrijského. Proto se nabízí hypotéza, že autor spisu žil v Alexandrii a byl obeznámený s Eudorovou filosofií. Přírodní filosofii Platónova \"Timaia\" modernizoval, když do svého spisu zařadil poznatky helénistické astronomie a medicíny. Tyto poznatky pravděpodobně pocházejí ze staršího, dnes nezvěstného komentáře (nebo více komentářů) k \"Timaiovi\". Podle hypotézy Richarda Hardera, přijímané mnoha klasickými filology, vzniklo dílo ve dvou etapách: Nejprve kdosi v helenistické době přepracoval původního Platónova\"Timaia\". A z tohoto – nedochovaného – textu vycházel autor spisu \"O podstatě kosmu a duše\", nazývaný dnes \"Pseudotimaios\". V Sudě, byzantské encyklopedii z 10. století, a ve Scholiích k Platónovu \"Timaiovi\" se Timaiovi z Lokry také připisuje dílo \"Mathēmatiká\", o kterém ale jinak není nic známo. Pravděpodobně se jedná o záměnu Timaia z Lokry se stejnojmenným astrologem. Kromě toho měl Timaios z Lokry sepsat Pythagorův životopis. Také v tomto případě jde zřejmě o záměnu dvou osob: zde s historikem Timaiem z Tauromenie, který se ve svém díle Pythgorou zabýval.", "section_level": 1}, {"title": "Recepce.", "content": "Spis \"O podstatě kosmu a duše\" byl v pozdní antice známý novoplatonikům Iamblichovi z Chalkidy, Syrianovi a Simplikiovi. \"Pseudotimaios\" podpořil v novoplatonských kruzích rozšířené přesvědčení, že Pythagorova nauka a platonismus tvoří jednotnou soustavu. To odpovídalo názoru anonymního autora \"Pseudotimaia\", který chtěl zakotvit Platóna v pythagorejské tradici. V 16. století přeložil humanista Giorgio Valla spis \"O podstatě kosmu a duše\" do latiny. Roku 1498 byl spis vytištěn v Benátkách. Řecký text vyšel tiskem poprvé roku 1513 jako součást kompletního vydání Platóna u Alda Manutise rovněž v Benátkách. Následovala řada dalších tisků; spis, který byl všeobecně považovaný jako předloha Platónova \"Timaia\", byl často zahrnován do vydání Platónových dialogů.", "section_level": 1}], "src_summary": "Timaios, nazývaný též Timaios z Lokry, řecky Τίμαιος Λοκρός, byl údajně řecký antický filosof z pythagorejské školy. Pokud měl být Sókratovým partnerem v rozhovorech, musel žít v 5. století př. n. l. Jeho existence je ale nejistá, protože se vyskytuje pouze jako literární postava ve dvou Platónových dialozích. Všechny údaje v pozdějších pramenech jsou buď smyšlené, nebo založené na těchto dialozích. Timaios je hlavním Sókratovým partnerem v dialogu po něm pojmenovaném a objevuje se ještě v dialogu Kritiás.", "tgt_summary": "Timaeus of Locri (; ; ) is a character in two of Plato's dialogues, \"Timaeus\" and \"Critias\". In both, he appears as a philosopher of the Pythagorean school. If there ever existed a historical Timaeus of Locri, he would have lived in the fifth century BC, but his historicity is dubious since he only appears as a literary figure in Plato; all other ancient sources are either based on Plato or are fictional accounts.", "id": 160087}
{"src_title": "Hans Stuck", "tgt_title": "Hans Stuck", "src_document": [{"title": "Mládí.", "content": "Hans Stuck se narodil 27. prosince 1900 ve Varšavě, právě když byli jeho rodiče Wilhelm Friedrich Stuck von Villiez a Marie Klementine Theodora Stuck von Villiez (roz. Freiin von Villiez) na obchodní cestě. V roce 1917, za první světové války, byl povolán do armády. Následujícího roku jeho bratr ve válce padl společně se svým velícím důstojníkem. Na pohřbu se potkal se starší sestrou bratrova nadřízeného velitele Ellen Hahndorffovou, se kterou se v roce 1922 oženil. Po válce Stuck vlastnil farmu ve Wolfratshausenu v Horním Bavorsku. Za začátek jeho kariéry lze považovat ranní dodávky mléka na čtyřválci Dürkopp z jeho farmy do Mnichova, kdy mléko doručoval v „rekordních“ časech. Od toho nebylo daleko zúčastnit se závodů do vrchu.", "section_level": 1}, {"title": "Osobní život.", "content": "Se svojí první manželkou Ellen se koncem 20.let 20. století rozvedl. Jako jeden z důvodů se uvádí jeho zapojení do kočovného a nejistého života automobilového závodníka. V roce 1931 mu známý a jeho přítel, korunní princ Wilhelm, pomohl svými známostmi a společenským postavením k pořízení Mercedes-Benz SSKL, který byl vyroben jen pro několik málo vyvolených jezdců té doby. V témže roce, 1931 se seznámil s Paulou Wollfovou von Reznicek (roz. Paula Heimann\",\" 1895–1976), známou tenisovou hráčkou, novinářkou a spisovatelkou, se kterou byli v Berlíně 17. listopadu 1932 oddáni. V letech 1928–1939 vyhrála Paula téměř dvě desítky významných tenisových turnajů. Skutečnost, že pocházela ze židovské rodiny (dědeček), způsobila, že Stuck s tím původem měl potom potíže při vzestupu nacistů k moci. Jeho osobní vztah s Adolfem Hitlerem jej ochránil před vážnými problémy. S ním se potkal v roce 1925 na jednom z četných honů, kdy je seznámil Hitlerův osobní šofér Julius Schreck. V roce 1933 tato známost umožnila jeho účast společně s Ferdinandem Porschem a automobilkou Auto Union na Hitlerovu plánu pro zviditelnění technologické vyspělosti Německa v automobilových závodech. Původně byl vybrán pouze Mercedes-Benz, ale dotaci 250 000 říšských marek potom obdržely oba týmy. V roce 1939 se setkal s Christou Thielmannovou, která se v té době velmi přátelila s nejmladším bratrem jeho ženy Pauly. Stuck a Paula se rozvedli v roce 1948 a v témže roce se Stuck oženil s Christou. Jejich syn Hans-Joachim Stuck, pozdější automobilový závodník F1, se narodil na Nový rok 1951. Jeho třetí manželka Christa zemřela v roce 2014 ve věku 93 let a přežila ho o 36 let.", "section_level": 1}, {"title": "Profesionální kariéra.", "content": "Svůj první závod vyhrál na 5. ročníku mezinárodního závodu do vrchu v Baden-Badenu v létě roku 1923 na soukromě upraveném Dürkoppu v kategorii cestovních vozů. Poté začal pravidelně jezdit závody do vrchu.", "section_level": 1}, {"title": "Austro-Daimler (1927–1930).", "content": "V roce 1927 dostal jako soukromník nabídku rakouského Austro-Daimleru startovat v závodech do vrchu na továrním automobilu. Hans Stuck prodal velkostatek a přestěhoval se do Vídně. Manželku se třemi dětmi přemístil do Garmisch-Partenkirchenu a záhy se dal rozvést. Cestoval na závody po celé Evropě, ale vyhrával především v Rakousku. Mistrem Rakouska v závodech do vrchu se stal 3× v letech 1928–1930. První vítězství v absolutním pořadí zaznamenal 28. srpna 1927 na sportovním Austro-Daimleru ,DM 2.8 v závodě do vrchu Oberjoch (Hindelang, Allgäu) a pak na stejném voze ještě zvítězil 4. září 1927 na Salzbergu (Berchtesgaden), 25. září 1927 do vrchu Arlberg a 9. října 1927 na Zirlerbergu (Zirl). V roce 1927 startoval i na okruhové Velké ceně Německa, ale nedojel do cíle. Úspěchů dosahoval především v závodech do vrchu. V roce 1928 zvítězil v únoru na Eibsee Bergstraße (Garmisch), v dubnu v Saarbrückenu (St. Ingbert-Ensheim), v květnu na Hainbergu (Göttingen), v červnu na Kriens-Eigental (Luzern), na Kesselbergu (Kochel u Mnichova) a na Bühler Höhe u Baden-Badenu, v červenci na Zugerbergu (Zug), v srpnu opět na Arlbergu, v září opět na Oberjoch (Hindelang, Allgäu), v říjnu ve Slezsku na Silesian Climb (Velká Sova u Vratislavi) a opět na Zirlerbergu (Zirl). Většinu závodů v roce 1928 absolvoval na závodním Austro-Daimleru 3,0 ADM-R. V roce 1929 si odnesl „palmu vítězství“ na závodech do vrchu: La Turbie (Nice), Zbraslav-Jíloviště, Hainberg (Göttingen), Taubensuhl ve Falckém lese (Landau), Kesselberg (Kochel), Bernina (Sv. Mořic), Semmering, Ecce-Homo ve Šternberku, Svábhegy u Budapešti, Zirlerberg (Zirl) a Coppa Tullio Leonardi (Vermicino-Rocca di Papa). Začátkem roku 1930 se zúčastnil i Rallye Automobile de Monte-Carlo s vozem Steyr a obsadil 23. místo. V roce 1930 bylo poprvé uspořádáno mistrovství Evropy v závodech do vrchu. Podle očekávání v tomto mistrovství zvítězil Hans Stuck v kategorii závodních vozů, když vyhrál 6 z 10 mistrovských závodů: Zbraslav-Jíloviště, Shelsley-Walsh Open, Tatry (Lysá Poľana-Morskie Oko/Zakopane, traťový rekord), Semmering, Svábhegy u Budapešti a Feleac (Kluž-Brašov). Mimo to vyhrál v dalších 6 „nemistrovských“ závodech do vrchu. Se šestiválcovým Austro-Daimlerem ADR-R 3,0 se zúčastnil 3 okruhových závodů typu Grand Prix - v roce 1929 Velké ceny Říma (Gran Premio di Roma 1929), městského závodu v Mugellu (Circuito stradale del Mugello 1929) a v roce 1930 s Austro-Daimlerem ADR-R 3,6 Velké ceny v Monaku (Grand Prix de Monaco 1930). Ani jednou však nedojel do cíle.", "section_level": 2}, {"title": "Mercedes-Benz (1931–1933).", "content": "Po roce 1930 opustil stáj Austro-Daimler, která od závodění ustoupila, a podepsal smlouvu se značkou Mercedes-Benz (1931–1933), stájovým druhem se mu v té době stal Rudolf Caracciola. Stuck závodil především na sportovním typu Mercedes-Benz SSKL „SuperSport Kurz Leicht“ (7069 cm, R6, 300 HP/221 kW) a s tímto vozem dosáhl několika vítězství v závodech do vrchu a na okruzích. První velké vítězství na okruhu zaznamenal na Grand Prix (volný, nemistrovský závod) v zakarpatském Lvově 7. června 1931. Ve Velké ceně Německa na Nürburgringu skončil 6. a v Brně na Masarykově okruhu 2. za vítězným Chironem. V témže roce ovládl závod do vrchu Ratisbona u Kelheimu. V roce 1932 na okruzích skončil 4. na Avusu a na Nürburgringu (Eifelrennen). Zvítězil v absolutním pořadí v závodě mistrovství Evropy do vrchu na Stelviu u Merana (Alpský pohár) a stal se „alespoň“ – již podruhé - mistrem Evropy 1932 v závodech do vrchu v kategorii sportovních vozů, když vyhrál všech 5 podniků započítávaných do tohoto seriálu: Kesselberg (Kochel), Gaisberg (Salzburg), Klausen (Altdorf), Stelvio (Meran) a Mont Ventoux (Avignon). V letech 1932–1933 závodil Stuck hojně v Jižní Americe (Argentina, Brazílie, Chile). Léta s Mercedesem však nelze označit za příliš úspěšná.", "section_level": 2}, {"title": "Auto Union (1934–1939).", "content": "Poslední léta před II. světovou válkou závodil na vozech Auto Union (1934–1939). Se svými zkušenostmi ze závodů do horských průsmyků v Alpách byl cenným zkušebním jezdcem pro designera Ferdinanda Porscheho a konstruktéra Roberta Eberan-Eberhorsta, kteří „stříbrné šípy“ Auto Union zkonstruovali. Vzadu umístěný vidlicový šestnáctiválec Auto Unionů poskytoval vynikající trakci ve srovnání s konvenčními, vpředu umístěnými motory, takže jeho výkon (i přes 500 HP) mohl být přeměněn na rychlost i na horských silnicích. V závodech na okruhu bylo nové auto velmi obtížně zvládnutelné. Zde se naopak osvědčil při vývoji jízdních vlastností Bernd Rosemeyer. Stuckova kariéra v Auto Union byla úspěšná. S novým vozem Hans Stuck 6. března 1934 vytvořil během testování na berlínském okruhu Avus tři světové, rychlostní rekordy (na 100 mil, na 200 km a v „hodinovce“). V průběhu sezóny zvítězil ve 3 závodech typu Grand Prix, v Německu, Švýcarsku (Bremgarten, 26. srpna) a v Československu (Masarykův okruh, 30. září), druhý skončil v Grand Prix Itálie (Monza, 9. září) a při závodě Eifelrennen (Nürburgring, 3. června). Vítězství ve Velké ceně Německa na Nürburgringu 15. července 1934 s vozem Auto Union Type A, kdy za ním skončili Fagioli, Chiron a Nuvorali, je označováno za jeho největší úspěch jeho kariéry na tratích Grand Prix. Byl by se stal šampiónem Grand Prix 1934, ale tento rok nebylo mistrovství uspořádáno. Na stejném voze vyhrál závody do vrchu Felsberg (Saarlouis), Kesselberg (Kochel), Schauinsland (Freiburg) a ve slavném závodě Mont Ventoux (Avignon). Stuck zakončil sezónu návratem na berlínský Avus a nastavil pět nových světových rekordů (1 km, 1 míle, 50 km a s pevným startem na 50 km a 100 km). V roce 1935 dosáhl posledního velkého vítězství v mistrovském závodu typu Grand Prix, když vyhrál Velkou cenu Itálie na Monze (ME), 2. skončil na Velké ceně Německa (ME) a 4. na Avusu. V mistrovství Evropy na okruzích Grand Prix skončil jako pátý. Získal také svou obvyklou sbírku vítězství na kopcích: Kesselberg (Kochel), Schauinsland (Freiburg) a Feldberg (Taunus). Vše na Auto Union Type B (5.0 V16). V letech 1934–1935 se stal mistrem Německa v závodech do vrchu. V roce 1936 Stuck ustanovil na novém úseku dálnice mezi Frankfurtem a Heidelbergem nový rychlostní světový rekord 286,496 km/h s letmým startem. V závodech Grand Prix s Auto Union Type C (6.0 V16) byl na druhém místě v Tripolisu (nemistrovský závod) a na Velké ceně Německa (ME), 3. v Monte Carlu (ME) a ve Švýcarsku (ME). To mu stačilo na celkově 2. místo v mistrovství Evropy jezdců Grand Prix, když seriál vyhrál jeho kolega z týmu Auto Union Bernd Rosemeyer. V kopcích Stuck ztratil řadu závodů z důvodu neúčasti po zranění utrpěných při nehodách. Zvítězil jen v závodu do vrchu La Turbie u Monte Carla. V roce 1937 se už jeho závodní kariéra zvolna počala uzavírat. Byl na okruzích 2× druhý, v Rio de Janeiro a v belgické Grand Prix na okruhu ve Spa-Francorchamps a 3× čtvrtý (Tripolis, Monte Carlo a Švýcarsko). V mistrovství Evropy na okruzích Grand Prix obsadil 5. místo. Na kopcích vyhrál Schauinsland (Freiburg) a La Turbie nedaleko Monte Carla (Nice). Pro rok 1938 už nebyl továrním jezdcem Auto Unionu. Údaje o jeho odchodu se různí. Podle jedněch byl Stuck vyhozen na konci roku 1937, podle jiných odešel sám. Po sérii zranění ostatních řidičů týmu (navíc se v lednu 1938 zabil Bernd Rosemeyer), stejně jako na tlak německé vlády, byl znovu Auto Unionem najat a odvděčil se tím, že s Auto Union Type D (3.0 V12) vyhrál závody do vrchu La Turbie (Nice), Grossglockner (Salzburg), Maloja Pass - National (Svatý Mořic), Feleac (Kluž-Brašov) a Poiana Brașov (Brašov), což byl jeho poslední velký předválečný úspěch. Mimo to byl v letech 1937–1938 mistrem Německa v závodech do vrchu. Na okruzích byl 3. v Německu a 4. ve Švýcarsku, což mu v seriálu mistrovství Evropy Grand Prix stačilo opět na 5. místo. V roce 1939 zvítězil jen v závodě do vrchu La Turbie u Nice a na okruhu vyhrál „nemistrovskou“ Grand Prix v Bukurešti. V roce 1940 začal závodit na motorových člunech. Pokoušel se ustavit nový světový rekord v kategorii člunů do hmotnosti 800 kg. Používal závodní člun Tempo s motorem Auto Union o výkonu 550 HP.", "section_level": 2}, {"title": "Po II. světové válce.", "content": "Po II. světové válce měli Němci zakázáno zúčastňovat se (nejenom) automobilových závodů až do roku 1950. Hans Stuck přijal rakouské občanství a hned se zapojil do poválečných závodů. Ve spojení s Alexem von Falkenhausenem založil tým pro závody formule 2, i když s malým úspěchem. Byly to vozy Cisitalia a AFM, které zkonstruoval Alex von Falkenhauser na základě BMW 328 podle regulí německé formule 2. V roce 1951 opět jako Němec vyhrál závod do vrchu St. Bernhard ve Švýcarsku se čtyř a půl litrovým Ferrari a zúčastnil se bez úspěchu závodu mistrovství světa F1 Velké ceny Itálie na BRM P15 1.5 V16s. V roce 1952 Velké ceny Švýcarska (AFM Küchen 2.0 V8) a Velké ceny Itálie (Ferrari 166 2.0 V12). V roce 1953 jezdil s Porsche Spyder a na voze AFM-Bristol BS1 2.0 L6, avšak také bez výraznějšího úspěchu, pokud nepočítáme 14. místo s Bristolem na Velké ceně Itálie. Je to však jediné klasifikované umístění z 5 závodů mistrovství světa F1, kterých se v letech 1951–1953 zúčastnil. Od roku 1957 spojení s BMW bylo plodnější, i když jeho první závody na BMW 507 dobré nebyly. Přechodem na jejich malý BMW 700 RS udělal dobře a ve věku 60 let se naposledy stal německým šampionem v závodech do vrchu. Teprve potom se rozhodl odejít do závodnického důchodu a uzavřel tak svou profesionální kariéru řidiče. Za 38 let závodění (až do roku 1963) Hans Stuck von Villiez zaznamenal 427 vítězství v 700 závodech, jichž se zúčastnil. Po ukončení kariéry závodníka ještě dělal instruktora na Nürburgringu a mj. byl jeho žákem i syn Hans-Joachim Stuck. Stuck publikoval svou autobiografii pod názvem Zweimal Hans Stuck v roce 1972 (Motorbuch-Verlag, Stuttgart 1972, ). Král vrchů zemřel 9. února 1978 ve věku 77 let v bavorském Grainau, nedaleko Garmisch-Partenkirchenu.", "section_level": 2}], "src_summary": "Hans Stuck (* 27. prosince 1900 ve Varšavě; † 9. února 1978 v Grainau/Garmich-Parkenkirchen), někdy též nazývaný jako Hans Stuck von Villiez, plným jménem Hans Erich Karl Guiseppe Stuck von Villiez, byl německý automobilový závodník (i když jeho rodiče byli Švýcaři a po jistý čas měl i rakouské občanství). Jeho syn Hans-Joachim Stuck (nar. 1. ledna 1951) a jeho vnuci Johannes a Ferdinand Stuckovi se také stali závodními jezdci. Přes mnoho úspěchů v automobilových, okruhových závodech typu Grand Prix na konci 20. a ve 30. letech 20. století v éře slavných “stříbrných šípů ” Auto Union je více znám pro svou nadvládu v závodech automobilů do vrchu, která mu vynesla přezdívku „Bergkönig“ neboli „Král vrchů“. Byl dvojnásobným mistrem Evropy v závodech do vrchu: 1930 – závodní automobily a 1932 – sportovní automobily. Byl držitelem několika světových, rychlostních rekordů.", "tgt_summary": "Hans Stuck (sometimes called Hans Stuck von Villiez, last name pronounced \"\"shtook\"\") (27 December 1900, in Warsaw – 9 February 1978, in Grainau) was a German motor racing driver. Both his son Hans-Joachim Stuck (born 1951) and his grandsons Johannes and Ferdinand Stuck became race drivers. Despite many successes in Grand Prix motor racing for Auto Union in the early 1930s, during the era of the famous \"Silver Arrows\", he is now mostly known for his domination of hillclimbing, which earned him the nickname \"Bergkönig\" or \"King of the Mountains\".", "id": 1295189}
{"src_title": "Zpěvník (Petrarca)", "tgt_title": "Il Canzoniere", "src_document": [{"title": "Vznik.", "content": "Předpokládá se, že Petrarca začal Zpěvník psát v pozdním létě roku 1330 a na díle pracoval až do své smrti. První básní věnovanou Lauře byl pravděpodobně sonet XX (20). Výrazným přeryvem v tvorbě se stal 6. duben 1348, kdy na Velikonoční neděli zemřela Laura. Básně ve \"Zpěvníku\" nejsou řazeny chronologicky a Petrarca jejich pořadí mnohokrát změnil. Americký literární badatel Ernest Hatch Wilkins na základě analýzy dochovaných rukopisů dospěl k názoru, že Petrarca přeskupoval básně v rukopisu již od 40. let. Podle rukopisu z let 1359–1362, obsahujícího 215 básní (tedy více než polovinu konečného počtu) se zdá, že při řazení básní přihlížel kromě doby jejich napsání také k tématu a k metru. V roce 1366 do Petrarcových služeb vstoupil coby opisovač Giovanni Malpaghini a v průběhu roku přepsal celkem 244 básní. V této době dospěl autor k definitivnímu názvu, tedy \"Zlomky v jazyce lidovém vavřínem ověnčeného básníka Francesca Petrarcy\". Francesco Petrarca pak na kompozici textu pracoval až do své smrti v červenci 1374. Poslední autorská podoba textu je uchovávána ve Vatikánské knihovně jako rukopis 3195, nepředpokládá se však, že Petrarca v této podobě dílo zamýšlel uzavřít. Vzhledem k častému opravování a cizelování básní je u mnoha z nich obtížné byť jen přibližně určit datum vzniku – některé básně dokončil autor až dlouho poté, co je začal psát, jindy text postupně přepracoval do té míry, že se dochovaná báseň své původní podobě již příliš nepodobá. Při psaní Petrarca navazoval kromě básníků dolce stil novo také na starší poezii provensálských trubadúrů, severofrancouzských truvérů a sicilské básnické školy. K významným inspiračním zdrojům patřila antika, mimo jiné Vergiliovy \"Zpěvy pastýřské\", \"Zpěvy rolnické\" a \"Aeneis\", Ovidiovy \"Proměny\" a \"Umění milovat\" a Statiovy \"Thebais\" a \"Achileis\". Nemalý vliv na způsob Petrarcovy sebeprezentace v básních měly také Ciceronovy řeči, dopisy a spis \"De officiis\" (O povinnostech), Senecovy \"Listy\" a Augustinovo \"Vyznání\".", "section_level": 1}, {"title": "Obsah.", "content": "Dílo se skládá z 366 básní. Většinu z nich (317) tvoří sonety, dále jsou přítomny kancóny (29), sestiny (9), balady a madrigaly (4). Většina textů je věnována Lauře de Noves, provdané de Sade, a historii básníkovy lásky k ní. Lauřina identita však bývá někdy zpochybňována, s tím, že její jednoznačné ztotožnění s Laurou de Sade mohlo být ovlivněno Petrarcovým životopisem z pera markýze de Sade a tím, že de Sade stál o příbuznost se slavným básníkem. Oblíbeným postupem je hravá záměna Lauřina jména se slovy l’aura (vánek) a laura (vavřín). Hojně se opakuje také motiv očí a vlasů milované ženy. To je případ mimo jiné sonetu XC (90), v němž básník srovnává podobu již starší Laury se vzpomínkou na její mládí, údajně poté, co se v roce 1342 Robert I. Neapolský (nebo jiný význačný návštěvník Avignonu) vyjádřil o jejím vzhledu nelichotivě. \"Zpěvník\" bývá běžně rozdělován na dvě části, „Na život paní Laury“ a „Na smrt paní Laury“, rozdělené přirozeně sonetem o Lauřine smrti, ačkoliv sám Petrarca své dílo takto nedělil. První šest básní tvoří expozici. Úvodní sonet celé sbírky je koncipován jako pohled do minulosti, obrácený k těm, kdo jsou „lásky znalí“, jako vzpomínka na lásku, jež má být v následujících básních popsána, a jako truchlení nad krátkými a pomíjivými slastmi světa. Ve třetím sonetu je pak vylíčeno první setkání básníka s Laurou, k němuž údajně došlo na Velký pátek 6. dubna 1327 v kostele svaté Kláry v Avignonu. Celým dílem se vinou také témata vnitřního konfliktu, sebezpytování, lítosti a pokání. To platí již pro první část, kde se objevuje například sonet LXII (62) obracející se k Bohu a litující dny promarněné sněním. Ve druhé části \"Zpěvníku\" jsou tyto pocity ještě zdůrazňovány aktem vyznání v tradici pavlovské a augustinovské. Zoufalý básník sice ví, co se je správné, ale nedokáže se podle toho chovat; tyto pocity zprostředkovává mimo jiné sonet CCLXIV (244). Duchovnímu přerodu a osvobození duše od tělesnosti napomáhá sama Laura, která získává ideální rysy – ve druhé části díla se několikrát objevuje v podobě přízraku nebo vize. Závěrečná báseň \"Zpěvníku\", kancóna známá jako „Krásná panno“ (Vergine Bella) a opatřená číslem CCCLXVI (366), se zříká světské marnosti a posedlosti smrtelnou ženou a místo toho obrací básníkovu duchovní touhu k panně Marii. Tato kancóna připomíná biblický žalm a ve své repetitivnosti je téměř liturgická. Laura zde nabývá podobu zhoubné Medusy a je vnímána jako příčina duchovní paralýzy, před kterou může člověka zachránit pouze Marie. Dílo kromě milostných veršů obsahuje také texty věnované dobové politické a společenské situaci. K výrazným básním tohoto typu patří například kancóna CXXVIII (128), která začíná lkaním nad válkou poničenou Itálií. Ačkoliv je Petrarcovo básnické dílo často vnímáno jako výjimečný počin, je současně pevně zakotveno v kultuře své doby. Veškeré básnické formy, jichž Petrarca užíval, tedy zejména sonet, převzal od svých předchůdců, podobně jako například používání aliterací. Od poezie Cavalcantiho, Danta a dalších představitelů dolce stil novo se jeho dílo nicméně liší tematicky, užitou technikou, a především důrazem na psychologii jednotlivce. Zatímco Dantova Beatrice byla spíše abstraktním a neosobním symbolem, Petrarcova Laura je prezentována již jako živoucí žena a objekt psychologizovaného citu, sice primárně duchovního, ale zaměřeného na konkrétní skutečnosti vezdejšího světa: na barvu vlasů, linii hrdla, úsměv, způsob osušování očí závojem, chůzi, gesta a podobně. Václav Renč o Petrarcovi napsal, že „pod uhlazenou, až chladně dokonalou formou jeho sonetů už zřetelně žije lidské srdce“. Z hlediska užitého jazyka jsou Petrarcovy italské básně velmi pečlivě sestrojené. Rozvinul vytříbený slovník stilnovistů, přičemž navázal zejména na Dantovy milostné „kamenné verše“ (rime petrose) a obohatil jej vlivy provensálských básníků a důrazem na zvukové kontrasty slov. Často pro posílení určitého dojmu či vyvolání pocitu vytvářel seskupení slov podobného významu. Jeho obvyklým postupem bylo rovněž užívání spojek, které jednotlivé výpovědi propojují do sítě vzájemných vztahů a důsledků. K užívaným rétorickým a uměleckým figurám patří oxymóra a antiteze, synekdochy, metonymie, a především metafory.", "section_level": 1}, {"title": "Vliv.", "content": "Přestože sám Petrarca si více cenil svých latinských textů a za svého života byl obdivován jako humanista a autor eposu \"Afrika\", pozdější kulturu ovlivnily především básně ze \"Zpěvníku\". Ještě ve 14. století využil významný anglický básník Geoffrey Chaucer při psaní epické básně \"Troilus a Kriseida\" sonet CXXXII (132), když pocity Troila při setkání s Kriseidou v trójském chrámu vytvořil podle modelu Petrarcova prvního setkání s Laurou. K rozšíření \"Zpěvníku\" a petrarkismu, tedy snahy o napodobení Petrarcova stylu, došlo v 16. století. Thomas Wyatt (1503–1542) a Henry Howard (1517–1547) přeložili některé Petrarcovy básně do angličtiny a uvedli do anglické renesanční poezie sonet. V této době pronikl petrarkismus rovněž do Francie, zejména díky Clémentu Marotovi (1496–1544), a Petrarcovy básně ze \"Zpěvníku\" začaly být neobyčejně ceněny také v samotné Itálii. Využitím mateřského jazyka pro psaní poezie Petrarca umožnil nástup nové éry v dějinách italské literatury a evropského písemnictví vůbec. Obliba Petrarcova italského díla později znovu vzrostla v období romantismu, v souvislosti se silným položením důrazu na lyrickou poezii jakožto tvůrčí projev jedince. V Anglii navazovali na petrarcovské dědictví Mary Robinsonová, Samuel Taylor Coleridge, John Keats, Percy Bysshe Shelley a Leigh Hunt, zatímco George Gordon Byron a William Wordsworth se proti této módě naopak vymezovali. Ve Francii se k Petrarcovi hlásili významní básníci jako Victor Hugo, Alfred de Musset, Théophile Gautier nebo Alphonse de Lamartine.", "section_level": 1}, {"title": "Česká vydání.", "content": "V češtině vycházely výbory textů ze \"Zpěvníku\", někdy doplňované také verši ze sbírky \"Triumfy\", od 19. století; k překladatelům básní patřili Jaroslav Vrchlický, Pavel Eisner, Jaroslav Pokorný nebo Václav Renč. Úplný překlad \"Zpěvníku\" do češtiny nicméně neexistuje a českému čtenáři jsou k dispozici pouze vybrané básně.", "section_level": 1}], "src_summary": "Zpěvník ( \"Il Canzoniere\"), původním názvem Zlomky v jazyce lidovém vavřínem ověnčeného básníka Francesca Petrarcy ( \"Francisci Petrarche laureati poete Rerum vulgarium fragmenta\"), také označovaný jako Verše ( \"Le Rime\") nebo Rozptýlené verše ( \"Rime sparse\"), je nejvýznamnějším dílem renesančního básníka Francesca Petrarcy. Petrarca napsal většinu svých děl v latině a pouze do \"Zpěvníku\" a sbírky \"Triumfy\" zařadil básně v „v jazyce lidovém“, tedy v dobovém florentském dialektu italštiny. Sbírka vznikala od roku 1330 až do roku 1374, kdy Petrarca zemřel. Obsahuje 366 lyrických básní, zejména sonetů. V první řadě je věnována lásce k Lauře de Noves, v první části za jejího života, v druhé části po její smrti. \"Zpěvník\" však obsahuje též básně na jiná témata, zejména politická.", "tgt_summary": "Il Canzoniere (; ), also known as the \"Rime Sparse\" (), but originally titled (, that is \"Fragments composed in vernacular\"), is a collection of poems by the Italian humanist, poet, and writer Petrarch. Though the majority of Petrarch's output was in Latin, the \"Canzoniere\" was written in the vernacular, a language of trade, despite Petrarch's view that Italian was less adequate for expression. Of its 366 poems, the vast majority are in sonnet form (317), though the sequence contains a number of canzoni (29), sestine (9), madrigals (4), and ballate (7). Its central theme is the poet's love for Laura, a woman Petrarch allegedly met on April 6, 1327, in the Church of Sainte Claire in Avignon. Though disputed, the inscription in his copy of Virgil records this information. Petrarch's meticulous dating of his manuscripts has allowed scholars to deduce that the poems were written over a period of forty years, with the earliest dating from shortly after 1327, and the latest around 1368. The transcription and ordering of the sequence itself went on until 1374, the year of the poet's death. The two sections of the sequence which are divided by Laura's death have traditionally been labelled 'In vita' (In life') and 'In morte' (In death) respectively, though Petrarch made no such distinction. His work would go on to become what Spiller calls 'the single greatest influence on the love poetry of Renaissance Europe until well into the seventeenth century'.", "id": 2444033}
{"src_title": "Vortioxetin", "tgt_title": "Vortioxetine", "src_document": [{"title": "Lékařské použití.", "content": "Vortioxetin se používá k léčbě deprese. Účinnost se zdá být podobná účinnosti jiných antidepresiv. Může být použit, pokud selhaly jiné léčby.", "section_level": 1}, {"title": "Vedlejší účinky.", "content": "Nejčastějšími nežádoucími účinky hlášenými u vortioxetinu jsou nauzea (nevolnost), průjem, sucho v ústech, zácpa, zvracení, nadýmání, závratě a sexuální dysfunkce. S výjimkou nevolnosti je však riziko těchto nežádoucích účinků nižší než 10% a až 8% pacientů užívajících placebo hlásí stejné vedlejší účinky. Vortioxetin je považován za bezpečný lék pro dlouhodobé užívání u většiny lidí. Pokud je Vortioxetin předepisován společně s jinými léky typu SSRI (Selektivní inhibitor zpětného vychytávání serotoninu) nebo podobnými léky, může v některých mimořádně vzácných případech vést k potenciálně život ohrožujícímu serotoninovému syndromu. Výskyt sexuální dysfunkce je pouze mírně vyšší u pacientů užívajících vortioxetin než u pacientů užívajících placebo a vyskytuje se u méně než 10% případů. Z tohoto důvodu může být vortioxetin vhodný pro lidi, kteří trpěli sexuálními vedlejšími účinky jiných antidepresiv. Vortioxetin byl objeven vědci v Lundbecku, kteří uvedli logiku a syntézu léku (tenkrát nazývaného Lu AA21004) v dokumentu z roku 2011. V roce 2007 byla sloučenina v klinických studiích II fázea Lundbeck a Takeda vstoupili do partnerství, v němž Takeda zaplatila Lundbeck 40 milionů dolarů předem, s příslibem až do výše 345 milionů dolarů a Takeda souhlasila, že zaplatí většinu zbývajících nákladů vývoje léčiva. Společnosti se dohodly na společné propagaci této léčiva v USA a Japonsku a že společnost Lundbeck získá odměnu za všechny tyto prodeje. Dohoda zahrnovala dalšího kandidáta na léčivo, tedatioxetin (Lu AA24530), a mohla být rozšířen tak, aby zahrnovala další dvě sloučeniny od Lundbeck. Vortioxetin byl schválen americkým úřadem FDA pro léčbu deprese u dospělých v září 2013 a v Evropě později v tomto roce.", "section_level": 1}, {"title": "Společnost a kultura.", "content": "Vyrábí ji farmaceutické společnosti Lundbeck a Takeda .", "section_level": 1}, {"title": "Názvy.", "content": "Vortioxetine byl dříve prodáván jako \"Brintellix\" ve Spojených státech, ale 2. května 2016, americký úřad FDA schválil změnu názvu na \"Trintellix,\" aby se zabránilo záměně s lékem na krevní srážlivost Brilinta. V České republice (2019) je lék stále na trhu pod názvem Brintellix.", "section_level": 2}], "src_summary": "Vortioxetin, prodávaný mimo jiné pod obchodními názvy Trintellix nebo Brintellix, je lék používaný k léčbě deprese. Účinnost tohoto léku je považována za podobnou účinnosti jiných antidepresiv. Doporučuje se pouze u lidí, jejichž stav se nezlepšil po užívání dvou jiných antidepresiv. Užívá se ústy. Časté nežádoucí účinky zahrnují zácpu a nevolnost. Závažné vedlejší účinky mohou zahrnovat sebevraždu u osob mladších 25 let, serotoninový syndrom , krvácení, mánii a Syndrom nepřiměřené sekrece antidiuretického hormonu. Pokud se dávka rychle sníží, může se objevit abstinenční syndrom. Užívání během těhotenství a kojení se obecně nedoporučuje. Je klasifikován jako modulátor serotoninu. Není zcela jasné, jak funguje, ale předpokládá se, že to souvisí se zvyšováním hladiny serotoninu. Lék byl schválen pro lékařské použití ve Spojených státech v roce 2013. V roce 2016 to byl 260. nejvíce předepisovaný lék ve Spojených státech s více než jedním milionem předpisů.", "tgt_summary": "Vortioxetine, sold under the trade names Trintellix among others, is a medication used to treat major depressive disorder. Effectiveness is viewed as similar to that of other antidepressants. In Britain, it is only recommended in people who have not improved sufficiently on two other antidepressants. It is taken by mouth. Common side effects include constipation and nausea. Serious side effects may include suicide in those under the age of 25, serotonin syndrome, bleeding, mania, and SIADH. A withdrawal syndrome may occur if the dose is rapidly decreased. Use during pregnancy and breastfeeding is not generally recommended. It is classified as a serotonin modulator. How it works is not entirely clear but is believed to be related to increasing serotonin levels. It was approved for medical use in the United States in 2013. In 2017, it was the 312th most commonly prescribed medication in the United States, with more than one million prescriptions.", "id": 725391}
{"src_title": "Agomelatin", "tgt_title": "Agomelatine", "src_document": [{"title": "Lékařské použití.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Depresivní porucha.", "content": "Agomelatin se používá k léčbě depresivních epizod u dospělých lidí v Evropě. Bylo provedeno deset placebem kontrolovaných studií, pro zkoumání krátkodobé účinnost agomelatinu při depresivních poruchách. Na konci léčby byla prokázána významná účinnost v šesti z deseti krátkodobých placebem kontrolovaných studií. Dvě studie byly považovány za „neúspěšné“, neboť se výsledky neodlišovaly od placeba. Ve všech pozitivních placebem kontrolovaných studiích byla také pozorována účinnost u závažněji depresivních pacientů. Udržení antidepresivní účinnosti bylo prokázáno ve studii prevence relapsu. Jedna metaanalýza zjistila, že agomelatin je stejně účinný jako standardní antidepresiva. Meta-analýza zjistila, že agomelatin je účinný při léčbě těžké deprese. Jeho antidepresivní účinek je větší u závažnější deprese. Kontrolované studie u lidí ukázaly, že agomelatin je přinejmenším stejně účinný jako antidepresiva SSRI paroxetin, sertralin, escitalopram a fluoxetin při léčbě deprese. Meta-studie z roku 2018 srovnávající 21 antidepresiv udává, že agomelatin byl jedním z více tolerovatelných, přesto účinných antidepresiv. Soubor výzkumu agomelatinu však byl zásadně ovlivněn zkreslením publikací, což vedlo k analýzám, které zohledňují jak publikované, tak nepublikované studie. Podle přehledu z roku 2013 se nezdá, že by agomelatin poskytoval výhodu v účinnosti oproti jiným antidepresivům při léčbě akutní fáze závažné deprese.", "section_level": 2}, {"title": "Použití ve zvláštních populacích.", "content": "Přípravek se nedoporučuje podávat dětem a mladistvým mladším 18 let vzhledem k nedostatku údajů o bezpečnosti a účinnosti. K dispozici jsou pouze omezené údaje o použití u starších osob ≥ 75 let s velkými depresivními epizodami. Nedoporučuje se během těhotenství nebo kojení .", "section_level": 2}, {"title": "Kontraindikace.", "content": "Agomelatin je kontraindikován u pacientů s poškozením ledvin nebo jater. Podle informací zveřejněných společností Servier v roce 2012 byly pokyny pro sledování pacientů léčených přípravkem Valdoxan upraveny ve shodě s Evropskou agenturou pro léčivé přípravky. Vzhledem k tomu, že někteří pacienti mohou během léčby přípravkem Valdoxan zaznamenat zvýšené hladiny jaterních enzymů v krvi, lékaři musí provést laboratorní testy, aby zjistili, zda játra správně fungují na začátku léčby a poté pravidelně během léčby, a následně se rozhodnou, zda budou pokračovat nebo ne. U pacientů se závažným poškozením ledvin nebyly pozorovány žádné relevantní změny farmakokinetických parametrů agomelatinu. K dispozici jsou však pouze omezené klinické údaje o jeho použití u depresivních pacientů se závažným nebo středně závažným poškozením ledvin s těžkými depresivními epizodami. Proto je třeba při předepisování agomelatinu těmto pacientům postupovat opatrně.", "section_level": 1}, {"title": "Vedlejší účinky.", "content": "U zdravých dobrovolníků agomelatin nemění pozornost ani paměť. U depresivních pacientů léčba lékem zvýšila spánek s NREM spánek bez modifikace množství REM (Rapid Eye Movement) nebo REM latence. Agomelatin také vyvolal postup doby nástupu spánku a minimální tepové frekvence. Od prvního týdne léčby se významně zlepšil nástup spánku a kvalita spánku, dle hodnocení pacienty. Zdá se, že agomelatin způsobuje méně sexuálních vedlejších účinků a účinků přerušení léčby než paroxetin. agresivita", "section_level": 1}, {"title": "Závislost a stažení.", "content": "Při přerušení léčby není nutné postupné snižování dávky. Agomelatin nemá žádný potenciál zneužití měřený ve studiích zdravých dobrovolníků.", "section_level": 2}, {"title": "Předávkování.", "content": "Očekává se, že agomelatin bude při předávkování relativně bezpečný.", "section_level": 1}, {"title": "Interakce.", "content": "Agomelatin je substrátem CYP1A2 , CYP2C9 a CYP2C19. Existuje také možnost interakce agomelatinu s alkoholem, se zvýšeným rizikem hepatotoxicity.", "section_level": 1}, {"title": "Chemie.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Struktura.", "content": "Chemická struktura agomelatinu je velmi podobná struktuře melatoninu.", "section_level": 2}, {"title": "Historie.", "content": "Agomelatin byl objeven a vyvinut Evropskou farmaceutickou společností Servier Laboratories Ltd. Společnost Servier pokračovala ve vývoji léků a prováděla studie fáze III v Evropské unii. V březnu 2005 společnost Servier předložila agomelatin Evropské agentuře pro léčivé přípravky (EMA) pod obchodními názvy Valdoxan a Thymanax. Dne 27. července 2006 Komise pro léčivé přípravy určené lidem (CHMP) agentury EMA doporučil zamítnutí registrace. Hlavní obava byla, že účinnost nebyla dostatečně prokázána, zatímco u vedlejších účinků nebyly žádné zvláštní obavy. V září 2007 společnost Servier podala EMA novou žádost. V březnu 2006 oznámila společnost Servier, že prodala práva na prodej agomelatinu ve Spojených státech společnosti Novartis. To podstoupilo několik fází III klinické zkoušky v USA, a do října 2011 Novartis evidoval lék jako plánovaný k podání FDA ne dříve než v roce 2012. Vývoj na americkém trhu byl však přerušen v říjnu 2011, kdy byly k dispozici výsledky z posledních zkoušek. V únoru 2009 obdržel souhlas EMA pro Evropskou unii a schválení TGA pro Austrálii v srpnu 2010.", "section_level": 1}, {"title": "Výzkum.", "content": "Agomelatin je vyvíjen společností Servier pro léčbu generalizované úzkostné poruchy a pro tuto indikaci dosáhl klinických studií fáze III, ale v srpnu 2017 společnost Servier oznámila, že vývoj této indikace je v současné době pozastaven. Agomelatin je také studován na jeho účinky na regulaci spánku..Studie uvádějí různá zlepšení celkové kvality spánkových metrik, stejně jako přínosy u poruch cirkadiánního rytmu. Bylo zjištěno, že je účinnější než placebo při léčbě generalizované úzkostné poruchy. Přezkoumání z roku 2015 nenavrhl žádná doporučení agomelatinu na podporu nebo proti jeho použití k léčbě jedinců se sezónní afektivní poruchou.", "section_level": 1}], "src_summary": "Agomelatin (v ČR např. pod obchodním názvem Valdoxan) je atypické antidepresivum používané k léčbě deprese. Jeden výzkum zjistil, že se nezdá být lepší než jiné antidepresiva. Další výzkum zjistil, že je podobně účinný jako mnoho jiných antidepresiv. Časté nežádoucí účinky zahrnují zvýšení tělesné hmotnosti, pocit únavy, problémy s játry, nevolnost, bolesti hlavy a úzkost. Vzhledem k potenciálním problémům s játry se doporučuje provádět krevní testy. Nasazení léku u lidí s demencí nebo starších 75 let se nedoporučuje. Existuje předběžný důkaz, že může mít méně vedlejších účinků než některá jiné antidepresiva. Působí tak, že stimuluje receptory melatoninu a blokuje receptory serotoninu. Agomelatin byl schválen pro lékařské účely v Evropě v roce 2009 a v Austrálii v roce 2010. Jeho použití není schváleno ve Spojených státech a úsilí o schválení bylo ukončeno v roce 2011. Byl vyvinut farmaceutickou společností Servier.", "tgt_summary": "Agomelatine is an atypical antidepressant used to treat major depressive disorder. One review found that it is as effective as other antidepressants with similar discontinuation rates overall but less discontinuations due to side effects. Another review also found it was similarly effective to many other antidepressants. Common side effects include weight gain, feeling tired, liver problems, nausea, headaches, and anxiety. Due to potential liver problems ongoing blood tests are recommended. Its use is not recommended in people with dementia or over the age of 75. There is tentative evidence that it may have fewer side effects than some other antidepressants. It works by stimulating melatonin receptors and blocking serotonin receptors. Agomelatine was approved for medical use in Europe in 2009 and Australia in 2010. Its use is not approved in the United States and efforts to get approval were ended in 2011. It was developed by the pharmaceutical company Servier. In the United Kingdom a month of treatment costs the NHS about 30 pounds as of 2019.", "id": 359326}
{"src_title": "Jadon Sancho", "tgt_title": "Jadon Sancho", "src_document": [{"title": "Dětská kariéra.", "content": "Sancho se narodil v londýnské čtvrti Camberwell rodičům do rodiny přistěhovalců z Trinidadu a Tobaga. Jedním z důvodů jejich stěhování bylo právě aby jejich syn mohl vyrůstat ve Velké Británii. Společně s rodiči a sestrami vyrůstal v londýnské čtvrti Kennington. Ve škole se díky vášni pro fotbal zapsal do školního fotbalového týmu, kde dostal možnost si zahrát několik soutěžních zápasů. Po škole se učil, rozvíjel a zdokonaloval své fotbalové dovednosti hraním na ulici. Jednoho dne šel malý Sancho se svými nejlepšími kamarády, kterými byli Reiss Nelson a Ian Carlo Poveda ven si zakopat. Jak hráli proti ostatním kamarádům, objevil se u hřiště londýnský trenér Sayce Holmes-Lewis a začal malé kluky sledovat. Byl velmi zaujat a rozhodl se, že dá klukům šanci vyzkoušet si profesionální fotbal.", "section_level": 1}, {"title": "Watford.", "content": "Sedmiletý Sancho se tak díky pomoci, kterou on a jeho kamarádi od Holmese-Lewise dostali, stal hráčem Watfordu. Kvůli problémům s dojížděním do 35 kilometrů vzdálené akademie mu Watford poskytl ubytování a Sancho začal navštěvovat jeho partnerskou školu, harefieldskou akademii. Holmes-Lewis trénoval Sancha a jeho kamarády v týmu největších jiholondýnských talentů. V celolondýnské mládežnické soutěži pak Sancha a jeho kamarády dovedl k vítězství v kategorii do 11 let. Jedenáctiletý Sancho také začal odmítat nabídky připojit se k Arsenalu nebo Chelsea, protože preferoval Watfordské nastavení, které mu umožňovalo pravidelně trénovat a chodit do školy. Právě v této době začal v akademii ukazovat, jak moc dobrý je. V teenagerských letech se začal Sancho více než na školu zaměřovat na sledování YouTubových videí s Ronaldinhovými či Neymarovými fintami a triky. Stával se tak typologicky především takovým hráčem, jako jeho idoly a jeho schopnosti pracovat s míčem neustále lákaly skauty velkých anglických klubů.", "section_level": 2}, {"title": "Manchester City.", "content": "V březnu 2015 v rámci programu EPPP přestoupil do Manchesteru City za počáteční cenu 66 000Ł, která i s bonusy mohla dosánhout 500 000Ł. V modré části Manchesteru však nepřestal překvapovat, vyhrával různá ocenění a rychle se stal jednou z největších hvězd akademie. Po dvou letech, předseda City Khaldoon Al Mubarak oznámil, že Sancho bude jedním z mladíků, které se Citizens budou snažit zapracovat do seniorského mužstva. V červenci 2017 se však Sancho těsně před odletem City na předsezónní turné po USA rozhodl, že s ostatními nepoletí. Trval na tom, že potřebuje novou výzvu a že už ho nebaví stále jen čekat na šanci. Pep Guardiola byl tímto rozhodnutím velice překvapen, protože už měl pro Sancha přichystanou novou smlouvu. \"\"Snažili jsme se hodně. Snažili jsme se přesvědčit jeho otce, matku i agenta, ale jestliže hráč stále opakuje ne, nejde s tím nic dělat,\"\" vyjádřil se Guardiola.", "section_level": 2}, {"title": "Klubová kariéra.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Borussia Dortmund.", "content": "", "section_level": 2}, {"title": "Sezóna 2017/18.", "content": "31. srpna 2017 podepsal Sancho smlouvu s německou Borussií Dortmund, kam přestoupil za téměř 8 000 000€. Jednou z podmínek ve smlouvě bylo, že se zařadí na soupisku a-týmu, s čímž Dortmund rozhodně problém neměl, jelikož se Sanchem počítal jako s náhradou za francouzského křídelníka Ousmane Dembélého, kterého o několik dnů dříve koupila španělská FC Barcelona. Od Dembélého také zdědil číslo 7. Později uvedl, že se po odchodu do zahraničí, díky jeho předchozím zkušenostem ze stěhování mezi Watfordem a Manchesterem, cítil sebejistě. I tak to ale pro něj nebylo jednoduché, a to zejména kvůli jazykové bariéře. Na příležitosti v dresu BVB si musel počkat a 21. října se nakonec dočkal svého debutu, když proti Eintrachtu Frankfurt nastoupil k posledním šesti minutám a stal se tak prvním Angličanem v historii, který nastoupil za Dortmund v bundesligovém zápase. V základní sestavě nastoupil poprvé 14. ledna 2018, když při bezbrankové remíze s Wolfsburgem trefil břevno. První asistenci si připsal 19. ledna, když přihrál Shinjimu Kagawovi na vyrovnávací gól na 1:1 proti Herthě Berlín. Po dvouměsíčním léčení poraněného vazu se mu 21. dubna proti Leverkusenu podařilo vstřelit svůj první gól za Borussii a dalšími dvěma asistencemi zakončil výhru 4:0. Do konce sezóny přidal ještě asistenci proti Mohuči a pomohl Dortmundu ke 4. místu a kvalifikaci do Ligy Mistrů.", "section_level": 3}, {"title": "Sezóna 2018/19.", "content": "V předsezónní přípravě v USA se Dortmund utkal se Sanchovým bývalým klubem Manchesterem City a BVB se podařilo vyhrát 1:0. \"\"Měl jsem co dokazovat a mysím, že jsem si vedl dobře,\"\" podotkl Sancho. Novou sezónu začal Sancho 20. srpna asistencí na vítězný gól Marca Reuse ve 121. minutě pohárového zápasu proti Greutheru Fürth. V dalším kole byl u toho, jak Dortmund porazil Union Berlín znovu gólem Marca Reuse ve 121. minutě a pohárová sezóna pro BVB skončila únorovou prohrou v osmifinále s Werderem Brémy na penalty. Mezitím v Bundeslize Sancho podával jeden skvělý výkon za druhým. Už v prvním zápase proti Lipsku si připsal asistenci a o měsíc později přispěl svým prvním gólem v sezóně a asistencí k porážce Norimberku 7:0. Nejlepší měsíc ze Sanchova pohledu však byl říjen. 2. října prodloužil smlouvu s Dortmundem do roku 2022, připsal si asistenci proti Augsburgu, dal gól Stuttgartu, Herthě Berlín dal dva góly a obdržel cenu pro hráče měsíce Bundesligy. Již zmíněnými dvěma góly proti Herthě se také stal prvním hráčem narozeným ve 21. století, který vstřelil dva góly v jednom Bundesligovém zápase a zároveň nejmladším hráčem BVB, kterému se to kdy povedlo. Do konce roku se pak ještě trefil do sítě Schalke a Mönchengladbachu. Ve skupinové fázi Ligy Mistrů se Dortmund mezitím setkal s Atléticem Madrid, Monacem a Clubem Bruggy. V zápase proti Monacu si připsal asistenci, gólem přispěl k vítězství 4:0 nad Atléticem a pomohl týmu k 1. místu ve skupině. V osmifinále přidělil Dortmundu los anglický Tottenham, po dvou prohrách však německý klub ze soutěže vypadl. Hráči Borussie se tak mohli plně soustředit na Bundesligu. V únoru se Sancho trefil proti Hoffenheimu a stal se tak nejmladším hráčem, který vstřelil 8 Bundesligových gólu v jedné sezóně. O patnáct dní později dal gól Leverkusenu a pro změnu překonal rekord Lukase Podolskiho a stal se nejmladším hráčem, který kdy vstřelil 9 Bundesligových gólů v jedné sezóně. 13. dubna překonal další rekord, když vstřelil dva góly do sítě Mohuče a stal se tak nejmladším hráčem v historii Dortmundu, který vstřelil alespoň 10 gólů v jedné Bundesligové sezóně. Do konce sezóny pak ještě dal po jednom gólu Freiburgu a Mönchengladbachu a poté co v lize nastřílel 12 gólů a přidal 17 asistencí byl jmenován v týmu sezóny Bundesligy. Dortmund se tak umístil na 2. místě za Bayernem o pouhé dva body. Poté co si v této sezóně Sancho připsal celkem 13 gólů a 19 asistencí, zájem velkoklubů o talentované křídlo na sebe nenechal čekat. Už od začátku této sezóny se o něj seriózně zajímal Manchester United a mluvilo se o částce okolo 100 000 000€. Později zájem projevili i kluby jako např. PSG nebo Real Madrid, který za mladého Angličana nabídl dokonce 150 000 000€. Sportovní ředitel Dortmundu Michael Zorc se však několikrát nechal slyšet, že Sancho v BVB zůstane ještě minimálně následující sezónu. Přestupové spekulace skončily až poté, co 21. srpna 2019 Sancho podepsal novou smlovu s Borussií Dortmund.", "section_level": 3}, {"title": "Sezóna 2019/20.", "content": "Další sezónu v dresu \"černožlutých\" začal Sancho přesně tam, kde skončil. Na začátku srpna se Dortmund utkal v německém superpoháru s konkurenčním Bayernem a Sancho o sobě dal vědět. Jeden gól vstřelil, na druhý přihrál a Borussia se mohla radovat z vítězství 2:0 a Sancho z první profesionální trofeje. V Bundeslize ve svých výkonech pokračoval. Hned v prvním kole přispěl gólem a asistencí k výhře nad Augsburgem a ve druhém kole přispěl gólem a asistencí k porážce Kölnu. O týden později pak přihrál na jediný gól Dortmundu v zápase proti Unionu Berlín a byl nominován na hráče měsíce Bundesligy.", "section_level": 3}, {"title": "Reprezentační kariéra.", "content": "", "section_level": 2}, {"title": "Juniorské reprezentace.", "content": "27. října 2015, hned při svém prvním zápase za anglickou reprezentaci do 16 let proti Japonsku se Sanchovi podařilo skórovat. V únorovém přátelském utkání proti USA dokázal dvěma góly otočit skóre z 1:2 na 3:2 pro Anglii. 25. srpna 2016 se teprve po dvou minutách na hřišti za anglickou sedmnáctku už mohl radovat z gólu, kterým přispěl k vítězství nad Belgií 6:0 a hned v dalším zápase přispěl gólem a asistencí k vítězství nad Chorvatskem 5:0. Následně v kvalifikaci na EURO 2017 do 17 let se Sanchovi podařilo ve čtyřech zápasech vstřelit čtyři góly a připsat si jednu asistenci. V již zmíněném EURU si později i zahrál. Ve třech zápasech základní skupiny dal tři góly a na tři přihrál. Ve čtvrtfinále proti Irsku dal jediný gól zápasu a v semifinále proti Turecku se blýskl gólem a asistencí. Ve finále prohrála Anglie po remíze 2:2 na penalty se Španělskem, ale pro Sancha mohlo být útěchou alespoň jmenování v týmu turnaje. V září 2017 byl Sancho nominován na Mistrovství světa 2017 do 17 let, s čímž však jeho zaměstnavatel Dortmund nesouhlasil. Nakonec se s Anglickou FA dohodli, že po skupinové fázi Sancho zamíří zpátky do Vestfálska. Společně s Anglií postoupil ze základní skupiny, např. poté co proti Chile dva góly dal a na jeden přihrál a z turnaje odjel. Anglie později turnaj vyhrála a Sancho tak mohl v Německu slavit. Do výběru Anglie do 19 let byl Sancho poprvé povolán v listopadu 2017 na zápasy kvalifikace na EURO 2018 do 19 let. První zápas v této mládežnické kategorii tak odehrál proti Faerským ostrovům a hned v tomto zápase si připsal tři asistence. Proti Bulharsku a Maďarsku vstřelil gól a pomohl Anglii kvalifikovat se na šampionát, na který se však sám nepodíval.", "section_level": 2}, {"title": "Seniorská reprezentace.", "content": "Po úspěšném startu do sezóny 2018/19 byl Sancho 4. října 2018 povolán do Anglické seniorské reprezentace na zápasy Ligy Národů 2018/19 proti Chorvatsku a Španělsku. Debutoval proti Chorvatsku, když v 78. minutě přišel na hřiště jako náhradník za Raheema Sterlinga a zápas skončil 0:0. 22. března 2019 nastoupil v základní sestavě při svém prvním soutěžním utkání za Anglii a asistencí na gól Sterlinga přispěl k výhře nad Českem 5:0 v kvalifikačním zápase o EURO 2020. S Anglií se mu poté podařilo získat bronz v Lize Národů 2018/19, po výhře nad Švýcarskem po penaltách. První a po chvíli i druhý gól za Anglii se Sanchovi podařilo vstřelit v dalším kvalifikačním zápase o EURO 2020, tentokrát proti Kosovu, když v nastavení prvního poločasu zvýšil z 3:1 na 5:1 pro Anglii.", "section_level": 2}, {"title": "Statistiky.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Klubové statistiky.", "content": "\"pozn. Z = Zápasy, G = Góly, A = Asistence\"", "section_level": 2}, {"title": "Góly.", "content": "{ } ", "section_level": 3}, {"title": "Asistence.", "content": "{ } ", "section_level": 3}, {"title": "Reprezentační statistiky.", "content": "", "section_level": 2}, {"title": "Seniorská reprezentace.", "content": "\"pozn. Z = Zápasy, G = Góly, A = Asistence\"", "section_level": 3}], "src_summary": "Jadon Malik Sancho (* 25. března 2000, Londýn, Velká Británie) je anglický fotbalista, hrající v německém klubu Borussia Dortmund a za anglickou reprezentaci, který hraje na pozici křídelníka. Narodil se a vyrůstal v Londýně s rodiči z Trinidadu a Tobaga a v sedmi letech začal hrát fotbal za Watford. V roce 2015 přestoupil do akademie Manchesteru City a kvůli nedostatku příležitostí přestoupil v létě 2017 do německé Borussie Dortmund za téměř 8 000 000€. Zde si již zahrál o poznání více a v sezóně 2018/19 se stal oporou klubu a připsal si 17 asistencí, nejvíce z celé Bundesligy. K tomu vstřelil ještě 12 gólů a dostal se tak do 2018/19 Týmu sezóny Bundesligy. V sezóně 2019/20 pak vybojoval vítězství v Německém superpoháru. Sancho reprezentoval Anglii už v mládežnických výběrech, postupně nastupoval v kategoriích do 16 let, do 17 let i do 19 let a s týmem do 17 let získal stříbro na EURO 2017 do 17 let. V té samé kategorii vyhrál i Mistrovství světa 2017 do 17 let poté, co po skupinové fázi tým opustil. Za seniorskou reprezentaci debutoval v roce 2018 a o rok později se svým týmem vybojoval bronz v historicky prvním ročníku Ligy Národů.", "tgt_summary": "Jadon Malik Sancho (born 25 March 2000) is an English professional footballer who plays as a winger for German Bundesliga club Borussia Dortmund and the England national team. Previously a youth player with Watford and Manchester City, Sancho signed his first senior contract with Dortmund in 2017. In his second season, he established himself as a first-team regular and was named in the 2018–19 Bundesliga Team of the Season. Ahead of the 2019–20 season, Sancho won his first trophy following the DFL-Supercup victory over Bayern Munich. Sancho was part of the England youth team that won the 2017 FIFA U-17 World Cup and made his debut for the senior team in 2018.", "id": 55592}
{"src_title": "Archibald Campbell, 3. vévoda z Argyllu", "tgt_title": "Archibald Campbell, 3rd Duke of Argyll", "src_document": [{"title": "Životopis.", "content": "Narodil se v londýnském paláci \"Ham House\" vévody z Lauderdale jako mladší syn 1. vévody z Argyllu a jeho manželky Elizabeth Tollemache (1659-1735), sestry 3. hraběte z Dysartu. Studoval v Etonu a na univerzitě v Glasgow, poté absolvoval kavalírskou cestu, během níž si doplnil vzdělání v Utrechtu. Od mládí se angažoval ve veřejném dění ve Skotsku, v letech 1705-1706 byl skotským lordem pokladu, za svou účast na sjednání anglicko-skotské unie získal v roce 1706 titul \"hraběte z Ilay\". V letech 1707-1713 a 1715-1761 byl reprezentantem skotských peerů v britské Sněmovně lordů, od roku 1711 byl členem Tajné rady. Ve správě Skotska zastával převážně vysoké funkce v justici (lord sudí nejvyššího soudu 1708-1761, lord strážce tajné pečeti ve Skotsku 1721-1733, lord strážce velké státní pečeti ve Skotsku 1733-1761), mimoto v roce 1710 získal doživotní hodnost \"Lord Justice General\". Později zastával také místodržitelské úřady v několika skotských hrabstvích (Midlothian 1715-1761, Haddington 1733-1761, Argyll 1744-1761). Po starším bratrovi zdědil v roce 1743 titul vévody z Argyllu (do té doby byl známý pod jménem Lord Ilay) a převzal také post viceadmirála pro západní pobřeží Skotska (1743-1761). Vynikl jako výrazná osobnost politiky a justiční správy ve Skotsku, na rozdíl od staršího bratra ale netrval tolik na skotském patriotismu. Z titulu svých funkcí se zasloužil o rozvoj obchodu, průmyslu a školství ve Skotsku, podílel se na založení Royal Bank of Scotland. Měl řadu kulturních zájmů, vybudoval rozsáhlou knihovnu a jako dědic titulu vévody se zasloužil o přestavbu rodového sídla Inveraray Castle. Zanechal pouze nelegitimní potomstvo a titul vévody z Argyllu přešel na vzdáleného bratrance Johna (1693-1770).", "section_level": 1}], "src_summary": "Archibald Campbell, 3. vévoda z Argyllu (\"Archibald Campbell, 3rd Duke of Argyll, 3rd Marquess of Kintyre and of Lorne, 3rd Earl of Campbell and of Cowall, 1st Earl of Ilay, 1st Viscount Ilay, 3rd Baron Inverary, Mull, Morvern and Tirie, 1st Baron Oransay, Dunoon and Arase\") (1. června 1682, Ham House, Anglie – 15. dubna 1761, Londýn, Anglie) byl britský a skotský státník a právník. Pocházel z významné skotské rodiny Campbellů, ve Skotsku zastával od mládí řadu vysokých funkcí převážně v justiční sféře. V roce 1743 po starším bratru Johnovi zdědil titul vévody z Argyllu.", "tgt_summary": "Archibald Campbell, 3rd Duke of Argyll, 1st Earl of Ilay (June 1682 – 15 April 1761) was a Scottish nobleman, politician, lawyer, businessman, and soldier. He was known as Lord Archibald Campbell from 1703 to 1706, and as the Earl of Ilay from 1706 until 1743, when he succeeded to the dukedom. He was the dominant political leader in Scotland in his day, and was involved in many civic projects.", "id": 489819}
{"src_title": "Vločkový tisk", "tgt_title": "Flocking (texture)", "src_document": [{"title": "Z historie vločkového tisku.", "content": "Za nejstarší techniku vločkového tisku je považován asi 3000 let starý čínský vynález, podle kterého se nános z gumového klihu na textilii posypával přírodními vlákny. Ve 12. století přimíchávali v jednom klášteře v Norimberku mletá vlákna do malty a vytvořili tak jakési vzorování na omítce zdi. Ve 20. letech 20. století bylo v USA vyrobeno první brusné plátno s pomocí elektrostatické energie tj technologií podobnou vločkovému tisku. V 50. letech se začalo s vločkovým tiskem na textiliích průmyslovým způsobem. V 60. letech byla vyvinuta technika povrstvování koberců a potahů na vnitřní stěny aut a dalších technických textilií. Teprve později se začaly hromadně tisknout emblémy na sportovní oděvy. V 21. století se používá zejména vyspělá technika \"elektrostatického povločkování\" v několika variantách, kterým se vedle zlepšení vzhledu textilií především dodávají různé užitné vlastnosti jako izolační schopnosti, hladkost, drsnost aj.", "section_level": 1}, {"title": "Techniky povločkování.", "content": "K nejpoužívanějším technikám patří: elektrostatické a mechanické povrstvování, sítotisk a tisk přenosem", "section_level": 1}, {"title": "Elektrostatická metoda.", "content": "Vlákna se nanášejí s pomocí silného elektrostatického pole kolmo k povrchu textilie pokrytém pryskyřicí, do které zachycují tak, že po vytvrzení pryskyřice vzniká efekt podobný vlasové tkanině. Vlákna se během nanášení pozitivně nabíjejí a foukají proudem vzduchu na negativně nabíjenou textiii, na které případně roztírají kartáči. Textilie se pohybuje rychlostí 3-6 m/min při povrstvování celých ploch a 6-10 m/min při tvoření vločkových vzorů.", "section_level": 2}, {"title": "Mechanické nanášení.", "content": "Vločky se nanášejí na povrch textilie s pomocí čechradla, textilie během procesu vibruje. Jednotlivá vlákna se zachycují do pojiva v rozdílné hloubce, vlasový povrch nánosu je proto nepravidelný. Kombinací mechanického nanášení s elektrostatickou metodou se dá dosáhnout vyšší hutnost vloček.", "section_level": 2}, {"title": "Povrstvování sítotiskem.", "content": "Vlákenná kaše \"plastisol\" (viz \"snímek vpravo\") se protlačuje sítem s hustotou cca 25-45 nití/cm pod tlakem 20 N/cm.", "section_level": 2}, {"title": "Tisk přenosem.", "content": "Metoda se používá zejména pro tisk vícebarevných drobných motivů. Motivy se vystříhnou z povločkované fólie a lisují pod tlakem 0,2-0,3 MPa při teplotě 140-180 °C na textilii.", "section_level": 2}, {"title": "Materiál a nástroje.", "content": "Vlákna na povločkování se stříhají nebo melou nejčastěji z polyamidového nebo viskózového monofilu. Jako pojivo se používají různé syntetické pryskyřice Nosič fólie (na tisk přenosem) se vyrábí nejčastěji z alginátu Strojní povločkování textilií v plné šíři se provádí na agregátu pro nepřetržitý proces k nánosu pojiva, povločkování (elektrostaticky nebo sítotiskem), sušení, čištění (kartáčováním) a navíjení hotového zboží. K povločkování hotových pletenin (většinou triček) se hodí např. tzv. kolotoč s automatickým střídáním barev. K ručnímu potiskování jsou nutné: kovová deska, zdroj statické elektřiny (generátor) a čerpadlo spojené s povločkovací hlavicí.", "section_level": 1}], "src_summary": "Vločkový tisk je technika nánosování textilních vláken o délce 0,1 až 1 mm na plochu textilie (papíru, plastických nebo jiných materiálů).", "tgt_summary": "Flocking is the process of depositing many small fiber particles (called flock) onto a surface. It can also refer to the texture produced by the process, or to any material used primarily for its flocked surface. Flocking of an article can be performed for the purpose of increasing its value in terms of the tactile sensation, aesthetics, color and appearance. It can also be performed for functional reasons including insulation, slip-or-grip friction, and low reflectivity.", "id": 313591}
{"src_title": "Prezidentské volby na Ukrajině 2019", "tgt_title": "2019 Ukrainian presidential election", "src_document": [{"title": "Průběh voleb.", "content": "Zhruba 12% oprávněných voličů se nemohlo zúčastnit voleb kvůli anexi Krymu Ruskem a kontrole části Doněcké a Luhanské oblasti separatisty trvající od roku 2014. K monitorování voleb by bylo oficiálně registrováno 2 344 mezinárodních pozorovatelů ze 17 zemí a 19 organizací a rekordní počet 139 nevládních ukrajinských organizací. Během prvního kola bylo zaregistrováno 1 700 stížností na řádný průběh voleb. Kandidátka Julija Tymošenková, která se umístila třetí a nepostoupila do druhého kola, v reakci na ohlášení výsledků prohlásila volby i předvolební průzkumy za zmanipulované a věří, že do druhého kola postoupila ona namísto Petra Porošenka. Kandidáti dvou politických extrémů Bojko a Ljaško zůstali za Timošenkovou. Bojko získal 11,4 % hlasů. Vítěze volby Zelenského nepoškodilo, že mu některá média předhazovala židovský původ. Před druhým kolem se na popud Zelenského konala prezidentská debata mezi Zelenským a Porošenkem na kyjevském stadionu Olimpijskyj, před níž oba kandidáti podstoupili test na přítomnost drog. Před druhým kolem Volodymyr Zelenskyj ukázal na kamery svůj volební lístek a tím zřejmě nevědomky porušil zákon. Druhé kolo voleb přineslo nečekaně vysoké vítězství Zelenského, který kromě Lvova zvítězil ve všech oblastech. Při volební účasti 52,3 %, získal vítězný kandidát 73,22 % hlasů voličů, zatímco na dosavadního prezidenta Porošenka připadlo pouze 24,45 % hlasů. Porošenko svoji porážku veřejně uznal. Volodymyr Zelenskyj se tak stane novým ukrajinským prezidentem, úřadu se ujme nejpozději 3. června.", "section_level": 1}, {"title": "Kandidáti.", "content": "Voleb se účastnilo rekordních 39 kandidátů, z nichž většina měla politickou minulost a nemalou část kandidátů tvořili poslanci současného parlamentu. Do druhého kola postoupil současný prezident Petro Porošenko s velkým odstupem za Volodymyrem Zelenským, známým seriálovým hercem, který sbíral body vtipem, kritikou korupce a zřetelně proevropskou orientací. Předvolební průzkumy se víceméně shodovaly s výsledky a postupně víc a víc favorizovaly Zelenského.", "section_level": 1}, {"title": "Ruský vliv.", "content": "Na volby útočila ruská státní média a ruské státní struktury se snažily volby ovlivnit v neprospěch současného prezidenta Petra Porošenka. Ruská snaha ovlivnit volby však byla bezvýsledná, protože od roku 2014 se vztahy mezi zeměmi proměnily a ve volbách se nevyskytl žádný favorit, který by smýšlel prorusky. Zelenského Porošenko a některá média označovaly za loutku nebo stoupence známého ukrajinského oligarchy Ihora Kolomojského, který je mimo jiné i majitelem televize 1+1, na které Zelenskyj vystupoval. Z favoritů voleb byla nejmenší kritika namířená proti Juliji Tymošenkové, která stavěla kampaň z velké části také na kritice Porošenkovy vlády. Obliby se naopak u ruských médií těší bývalý sympatizant svrženého prezidenta Viktora Janukovyče, Jurij Bojko, který jako jeden z mála chce usmíření s Ruskem a také federalizaci Ukrajiny. Ruská média bedlivě sledovala průběh voleb a před druhým kolem vystupňovala výpady proti Zelenskému, jehož kampaň označovala za cirkus či frašku.", "section_level": 1}, {"title": "Nový prezident.", "content": "Úspěšný komik Volodymyr Zelenskyj se představil veřejnosti ve filmu \"Sluha národa\" v roli mladého profesora dějepisu, který je zvolen prezidentem a úspěšně likviduje korupci v zemi. Když na přelomu roku 2018/19 poprvé ohlásil svoji kandidaturu a během celé kampaně útočil na chyby svého předchůdce a na korupci, na otázky po svém programu však odpovídal vyhýbavě a odkazoval na svůj tým. Po volbě se však vyjádřil jednoznačně, že chce do roku 2024 připravit Ukrajinu na vstup do EU a do NATO, o němž by patrně měla rozhodnout referenda, vyřešit konflikt na východě země a posílit nezávislost a autoritu soudů. Vyjádřil přesvědčení, že návrat Krymu by byl myslitelný jen po změně režimu v Rusku, odmítl však přiznat zvláštní statut oblastem obsazeným proruskými silami. Na výslovnou otázku novináře připustil, že Vladimíra Putina pokládá za nepřítele, přesto počítá s tím, že s ním bude jednat. Chce posílit prvky přímé demokracie, zato kritizoval nový jazykový zákon s tím, že chce pro ukrajinský jazyk občany motivovat, ne trestat užívání ruštiny ani bojkotovat ruské umělce.", "section_level": 1}], "src_summary": "Prezidentské volby na Ukrajině roku 2019 proběhly 31. března (1. kolo) a 21. dubna (2. kolo) 2019. Volby byly ovlivněny aktuálními silnými tématy, tj. konfliktem na východě země, korupcí a stagnující životní úrovní. Volby vyhrál Volodymyr Zelenskyj se ziskem 73,22 % hlasů.", "tgt_summary": "The 2019 Ukrainian presidential election was held on 31 March and 21 April in a two-round system. There were a total of 39 candidates for the election on the ballot. The 2014 annexation of Crimea by Russia and the occupation of parts of Donetsk Oblast and Luhansk Oblast prevented around 12% of eligible voters from participating in the election. As no candidate received an absolute majority of the vote, a second round was held between the top two candidates, Volodymyr Zelensky, who played the role of Ukraine's president in a popular television comedy and the incumbent president, Petro Poroshenko, on 21 April 2019. According the Central Election Commission, Zelensky won the second round with 73.22% of the votes.", "id": 90179}
{"src_title": "John Paul Getty III.", "tgt_title": "John Paul Getty III", "src_document": [{"title": "Život.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Mládí.", "content": "John Paul Getty III. se narodil v Minneapolis v Minnesotě jako nejstarší z dětí Johna Paula Gettyho, známého filantropa, a jeho manželky Abigail „Gail“ Harris. Dětství prožil v Římě, kde jeho otec vedl italskou pobočku rodinného podniku. Roku 1964, když mu bylo osm let, se jeho rodiče rozvedli. O dva roky později si John Paul Getty Jr. vzal herečku a modelku Talithu Pol, začal s ní vést hippie život a většinu času trávil v Maroku nebo Anglii. John Paul Getty III. zůstal s Abigail v Itálii a chodil do St. George's British International School v Římě. Na začátku roku 1972 byl ze školy vyloučen za nápisy napadající zdejšího ředitele, které napsal na stěny chodby. Rok poté zemřela jeho nevlastní matka Talitha na předávkování heroinem. Sám John Paul Getty Jr. byl těžce závislý od jejich společné cesty do Thajska a po smrti Talithy musel opustit Itálii, kde mu hrozilo obvinění z držení drog – přesunul se tedy do Spojených států. John Paul Getty III. zůstal v Itálii, kde vedl bohémský život. Žil ve squatu, často chodil do zdejších nočních klubů a účastnil se levicových demonstrací. Byl dobrý malíř i kreslíř a živil se prodáváním svých karikatur, vlastnoručně dělaných šperků a maleb. Jako komparz se objevoval ve filmech. V roce 1973 se také za tisíc dolarů nechal nahý nafotit na obálku srpnového vydání italského magazínu \"Playmen\".", "section_level": 2}, {"title": "Únos.", "content": "Getty byl unesen na římském náměstí Piazza Farnese 10. července 1973 ve tři ráno. Jeho tehdejší přítelkyně Gisele Martine Schmidt řekla, že zvažoval možnost nechat se unést zdejšími menšími kriminálníky, aby tak získal peníze od svého dědečka. Když později začal pracovat v modelingu, nebylo to nutné; únosci ho ale stále pronásledovali. Nakonec ho se zavázanýma očima převezli do jeskyně. Za jeho bezpečný návrat domů požadovali 17 milionů amerických dolarů (k roku 2018 hodnota přibližně 96 milionů dolarů)..Nejprve Gettyho rodina myslela, že se John Paul snaží jen získat peníze, podruhé se požadavky k rodině dostaly kvůli stávce italské poštovní společnosti později. Nakonec John Paul Getty Jr. požádal J. Paula Gettyho o peníze, ten ale odmítl s tím, že má několik dalších vnoučat a mohl by je ohrozit, kdyby dal najevo, že vydírat ho je tak snadné. S postupem času začali únosci s Johnem Paulem zacházet hůře: vzali mu rádio, zastřelili ptáka, kterého choval jako domácího mazlíčka, a hráli s ním ruskou ruletu. V listopadu 1973 na adresu redakce italského deníku přišlo Johnovo ucho, chomáč vlasů a výhrůžka, že pokud rodina nezaplatí 3,2 milionu dolarů do deseti dnů, budou posílat další Gettyho části těla. Kvůli pneumonii a zánětu se ale začalo jeho zdraví rychle zhoršovat. Únosci mu ze strachu z jeho smrti začali podávat tak velké dávky antibiotik, že si na ně vytvořil alergii, která taktéž ovlivnila jeho zdraví po zbytek celého života. V knize \"Painfully Rich\", biografii Johna Paula Gettyho III., pak autor John Pearson uvádí, že mafiáni dávali Gettymu pít brandy na otupení bolesti, z čehož se později vyvinul alkoholismus. Po poslední výhrůžce začal Getty Sr. jednat a nabídl za vnuka 2,9 milionů dolarů. Zaplatil 2,2 milionu a zbytek nechal zaplatit syna. Ten sice tolik peněz po prohýřeném životě neměl, ale půjčil si je od něj s úrokem 4 %. 15. prosince 1973, krátce po zaplacení částky, byl Paul nalezen na čerpací stanici nedaleko města Lauria v provincii Potenza. Zavolal i svému dědečkovi, aby mu poděkoval za záchranu, ten ale k telefonu odmítl přijít. Bylo zadrženo devět únosců, mezi nimi i dva vysoce postavení členové kalábrijské mafiánské organizace 'Ndrangheta – Saverio Mammoliti a Girolamo Piromalli. Ti ale byli na základě nedostatku důkazů propuštěni a odsouzeni byli jen dva další kriminálníci. Většina peněz z výkupného se nikdy nenašla.", "section_level": 2}, {"title": "Pozdější život.", "content": "V roce 1974 se John Paul Getty III. oženil s Němkou Gisele Martinou Schmidt, která byla tehdy ve čtvrtém měsíci těhotenství. Znal se s ní i jejím dvojčetem Juttou ještě z doby před únosem. V roce 1975, když mu bylo osmnáct let, Gisele porodila syna Balthazara. V roce 1993 se pár rozvedl. Getty se objevil v několika evropských filmech, například v portugalském hororu Raúla Ruize \"O Território\" nebo ve drama \"Stav věcí\" od německého režiséra Wima Wenderse. Únos Gettyho doživotně ovlivnil: rozvinula se u něj závislost na alkoholu i drogách. V roce 1981 si dal diazepam, metadon a zapil to velkým množstvím alkoholu, což způsobilo selhání organismu a mrtvici, následkem čeho mu ochrnula většinu těla. Také byl téměř slepý a neschopný mluvit. Jeho matka Gail poté žalovala Johna Paula Gettyho Jr. o 28 000 dolarů měsíčně na pokrytí zdravotních nákladů. Nikdy se plně nezotavil a paralyzovaný zůstal do konce života, nicméně od roku 1987 se jeho stav mírně zlepšil. V roce 1999 se Getty a šest členů jeho rodiny stali občany Irska na oplátku za darování milionu liber za každého člena. Kontroverzní zákon, který to umožňoval, byl později zrušen. Zemřel 5. února 2011 po dlouhé nemoci v soukromé rodinné vile Wormsley Park v Buckinghamshire.", "section_level": 2}, {"title": "V kultuře.", "content": "Anglický spisovatel působící pod pseudonymem A. J. Quinnell použil Gettyho příběh jako námět pro svůj román \"Muž v ohni\" (\"Man on Fire\"). Roku 1995 pak vyšla kniha Johna Pearson o Johnovi Paulovi Gettym III. \"Painfully Rich: J. Paul Getty and His Heirs\". V roce 2017 vznikla filmová adaptace knihy nazvaná \"Všechny prachy světa\", Johna Paula zde ztvárnil tehdy sedmnáctiletý Charlie Plummer, jeho matku Gail Michelle Williams a dědečka J. Paula Christopher Plummer. Únos Gettyho zpracovává i americký seriál \"Trust\" s Donaldem Sutherlandem jako J. Paulem Gettym, Hilary Swank jako Gail a Harrisem Dickinsonem v roli Johna Paula.", "section_level": 1}], "src_summary": "John Paul Getty III. (4./5. listopadu 1956, Minneapolis, Minnesota, USA – 5. února 2011, Wormsley Park, Buckinghamshire, Anglie) byl vnuk amerického ropného magnáta J. Paula Gettyho. V roce 1973 byl v Římě unesen italskou mafií, která požadovala od Gettyho Sr. výkupné 17 milionů dolarů. Ten ale odmítl s tím, že by mohl ohrozit i další vnoučata. Přesto nakonec byla uzavřena dohoda a John Paul Getty byl propuštěn. Byl těžce závislý na drogách a alkoholu, což ho nakonec dovedlo k mrtvici, kvůli které byl ochrnutý do konce života. Zemřel v roce 2011 po dlouhé nemoci.", "tgt_summary": "John Paul Getty III (; November 4, 1956 – February 5, 2011), was the grandson of American oil tycoon J. Paul Getty, who was once the richest man in the world. While living in Rome in 1973, he was kidnapped by the 'Ndrangheta, and held for a $17 million ransom. His grandfather was reluctant to pay, but after his severed ear was received by a newspaper, he negotiated payment to $2.2 million, and Getty was released—five months after being kidnapped. Getty soon after developed drug and alcohol addiction, eventually leading to a stroke that left him severely disabled for the rest of his life.", "id": 1016026}
{"src_title": "Kalliklés", "tgt_title": "Callicles", "src_document": [{"title": "Kalliklés v Platónově dialogu Gorgias.", "content": "Dialog se odehrává za peloponéské války na některém z veřejných míst v Athénách, snad v gymnasionu. Jedním ze Sókratových diskuzních partnerů je právě Kalliklés, v jehož domě pobývá jako host sofista Gorgias. Kallikles je právě na prahu politické kariéry, přičemž se bádání neshoduje, jakého uspořádání byl příznivcem (demokracie, aristokracie nebo oligarchie).", "section_level": 1}, {"title": "Právo silnějšího.", "content": "Stejně jako sofista Thrasymachos v Platónově Ústavě zastává i Kalliklés právo silnějšího. V krátkém proslovu zprvu Kalliklés rozlišuje, co je spravedlivé podle přírody (fysei) a co podle zákonů, které jsou lidským dílem. Podle přírody je spravedlové a krásné, když se jednotliví silní lidé (v obecném smyslu) prosazují vůči slabším, v případě nutnosti i silou. Je také spravedlivé, má-li schopný člověk více majetku než neschopný, urozený více než neurozený. Jako příklady uvádí Kalliklés říši zvířat a politiku, v níž lepší státy a lidé ovládají horší státy a lidi, a také víc vlastní. Pro silného jedince jako je panovník Xerxés neplatí žádné zákony, které by ho omezovaly. Jedná podle přírody, nikoliv podle zákonů. Velké množství slabých se naproti tomu obrátilo proti silným a stvořilo zákony, které tito slabí využívají a které silným škodí. \"\"Sami totiž jsou, tuším, rádi, jestliže mají stejně, ačkoliv jsou slabší.\"\" Nadprůměrně silní a vznešení lidé, ti nejlepší, jsou drženi ve strachu. Slabí tvrdí, že je morálně nepřijatelné a nespravedlivé mít více než jiní nebo dosáhnout toho. A tak jsou ti lepší už od mládí podrobováni a vychováváni v zásadě, že všichni musí mít stejně. \"\"Avšak myslím, jestliže se vyskytne muž náležitě od přírody nadaný, ten všechno to ze sebe setřese, prorazí a unikne ven, pošlape všechny ty naše zápisy, kejkle, zaříkadla a nepřirozené zákony, povstane a náhle se objeví ten otrok naším pánem a tu jako plamen vyšlehne právo přírody.\"\" Aby podpořil své teze, odkazuje Kallikles ještě na Pindara. V dalším krátkém monologu zastává Kalliklés podobný názor. Člověk, který slouží jinému, nemůže být šťastný. Podle přírody je krásné a spravedlivé statečně a s rozumem zcela uspokojovat své tužby. Protože většina lidí vzhledem ke své neschopnosti toho jednoduše není schopná, zakazují to také těm lepším a velebí umírněnost a spravedlnost. \"\"Neboť když je některý člověk buď od původu rodu královského, nebo je sám svou přirozeností schopen získat si nějaké vůdčí místo nebo samovládu nebo svrchovanou moc, co by bylo pro takové lidi vpravdě ošklivější a horší než uměřenost a spravedlnost, pro lidi, kterým bylo volno užívat dobrých věcí a nikdo jim v tom nepřekážel, kteří si však sami ustanovili nad sebou pánem zákon, úsudek a hanu obecného množství?\" [...] \"Blahobyt, nezkrocenost a svoboda, jestliže má podporu, je dobrost\" [v originálu areté] \"a štěstí, kdežto to ostatní, tyhle příkrasy, ty dohody lidí proti přírodě, to je žvást a za nic nestojí.\"\"", "section_level": 2}, {"title": "Filosofie v dospělém věku.", "content": "Kalliklés kritizuje ty dospělé, kteří se stále ještě zabývají filosofií. Výslovně ale doporučuje, aby se filosofií zabývali mladí lidé: \"\"Vidím-li totiž filosofii u mladého jinocha, radostně to schvaluji a zdá se mi, že mu to sluší a pokládám toho člověka za zvláště hodna svobodného rodu, kdežto toho, který se nezabývá filosofií, za nesvobodného.\" [...] \"Kdykoli však uvidím staršího člověka, že se ještě zabývá filosofií a neodchází od ní, tento muž podle mého zdání, Sókrate, zasluhuje už bití.\"\" V dospělém věku by měl člověk filosofie zanechat, aby nezůstal nevzdělaný v důležitých věcech, jako jsou zákony státu a styk se spoluobčany. Chtějí-li se filosofové angažovat ve společenských záležitostech, založit si obchod nebo řemeslo či vstoupit do státní služby, zesměšní se stejně, jako politik na filosofických setkáních. Kalliklés radí Sókratovi, o němž jinak smýšlí dobře, aby se filosofií přestal zabývat. Nebude schopen hájit se u soudu, i kdyby byl žalobce zcela obyčejný a zároveň nemilosrdný člověk. Byl by odsouzen k smrti. Platón pak nechá Kallikla říci: \"\"Nuže, příteli, poslouchej mne a přestaň se zkoušením a provozuj krásnou hudbu činů a provozuj to, čím si získáš pověst rozumného muže, jiným ponechaje tyto chytrosti, ať už jim třeba říkat tlachy nebo žvanění, z nichž získáš to, že v prázdném budeš bydlit domě; neber si za vzor muže, kteří rozumují o těchto malichernostech, nýbrž ty, kteří mají i postavení i vážnost a mnoho jiných dobrých věcí.\"\"", "section_level": 2}, {"title": "Ohlas.", "content": "Několik základních myšlenek rozhovoru mezi Kalliklem a Sókratem shrnuje krátce také Aristotelés. Děje se tak ve spisu O sofistických důkazech, když Aristotelés zkoumá způsob sofistických argumentů, pomocí kterých lze člověka přivést k nevěrohodným tvrzením. Kalliklés se o to pokouší, když staví proti sobě přírodu a zákon. Někteří badatelé se domnívají, že Kalliklovy názory měly vliv na Machiaveliho a Friedricha Nietzscheho, v jehož nauce o nadčlověku se rovněž vyžaduje, aby některá zvláštní individua prosazovala nadvládu nad masou těch špatných.", "section_level": 1}], "src_summary": "Kalliklés (řecky Καλλικλῆς) z athénského dému Acharnés byl řecký sofista a možná také politik na konci 5. stol. př. n. l. Jedinými prameny k jeho osobě jsou dialog Gorgias, sepsaný odpůrcem sofistů Platónem, a Aristotelův odkaz na tento dialog. Někteří badatelé proto tvrdili, že je Kalliklés fiktivní postava, kterou si Platón vymyslel. Většina ale vychází z toho, že skutečně existoval. O Kalliklově životě není nic známo. Jeho názory se přebírají z Platóna.", "tgt_summary": "Callicles (; ; c. 484 – late 5th century BC) was an ancient Athenian political philosopher best remembered for his role in Plato’s dialogue \"Gorgias\", where he \"presents himself as a no-holds-barred, bare-knuckled, clear-headed advocate of \"Realpolitik\"\". While he provides a counter-argument to Plato’s philosophical ideas, the lack of other contemporaneous sources about him suggests that he may be no more than a character created by Plato for the dialogue. Another idea proposed is that Callicles is a fragment of what Plato may be, had he not Socrates to guide him. He is the antithesis to Socrates. Callicles is depicted as a young student of the sophist Gorgias. In the dialogue named for his teacher, Callicles argues the position of an oligarchic amoralist, stating that it is natural and just for the strong to dominate the weak and that it is unfair for the weak to resist such oppression by establishing laws to limit the power of the strong. He asserts that the institutions and moral code of his time were not established by gods but instead by humans who naturally were looking after their own interests. Despite the scant surviving sources for his thought, he served as influential to modern political philosophers, notably including Niccolò Machiavelli and Friedrich Nietzsche.", "id": 1859035}
{"src_title": "Tajfun Cobra", "tgt_title": "Typhoon Cobra", "src_document": [{"title": "Meteorologická historie.", "content": "Tajfun překvapil 18. prosince 1944 flotilu amerických hladinových lodí operujících ve Filipínském moři. První známky přicházející bouře byly zaznamenány 17. prosince, kdy vysoké vlny a severovýchodní vítr o síle až 55 km/h zkomplikovaly plánované doplňování paliva. Tajfun se pohyboval přibližně západoseverozápadním směrem. Nedostatečné informace znemožnily americkým lodím uhnout z jeho trasy. Tajfun tak zasáhl flotilu po poledni 18. prosince plnou silou. Vichr dosahoval v nárazech rychlostí přes 180 km/h. Tajfun poté, co přešel přes americkou flotilu, pokračoval v postupu k severním Filipínám. Jeho okraj přecházející přes severní výběžek Luzonu znemožnil 21. prosince letadlům flotily další bombardování zdejších letišť.", "section_level": 1}, {"title": "38. operační svaz.", "content": "38. operační svaz pod vedením Williama F. Halseyho sestával v době, kdy jej tajfun zasáhl, ze sedmi letadlových lodí, šesti lehkých letadlových lodí, 8 bitevních lodí, 16 křižníků a zhruba 50 torpédoborců. Mezi 14. až 16. prosincem 1944 operoval svaz v těsné blízkosti filipínského ostrova Luzon, kde letouny z letadlových lodí opakovaně podnikaly intenzivní nálety na místní letiště pod kontrolou Japonců, aby tak zabránili japonskému letectvu v ohrožení probíhající invaze na ostrov Mindoro. V noci ze 16. na 17. prosince se svaz stáhl do východní části Filipínského moře, neboť řada lodí, především torpédoborců, potřebovala doplnit zásoby paliva. V dopoledních hodinách 17. prosince tankování započalo, od počátku jej však komplikovaly vysoké vlny a silný vítr. Nedostatečné pokrytí oblasti meteorologickými stanicemi znemožňovalo určit přesnou lokalizaci, sílu i trasu přicházející bouře. Místo tankování bylo opakovaně změněno, nakonec bylo doplňování paliva odloženo na další den. Flotila se snažila postupující bouři vyhnout, to se však vzhledem k nedostatečným informacím nepodařilo. Admirál Halsey a jeho štáb se také mohli pouze dohadovat o skutečné síle bouře. V ranních hodinách 18. prosince byl však zaznamenán na lodích flotily prudký pokles atmosférického tlaku a vítr se začal točit, což jednoznačně signalizovalo blížící se tajfun. Krátce před polednem byl vydán příkaz k rozpuštění formace, každá loď nyní mohla manévrovat podle svého uvážení. Tajfun vzápětí zasáhl flotilu s ničivou silou. Centrum bouře prošlo asi 27 mil na sever od nejpočetnějšího seskupení lodí, svaz byl ale rozprostřen na širokém prostoru. Cisternová loď \"Mascoma\" se ocitla dokonce přímo v oku tajfunu. Nejhůře snášely živel lehké letadlové lodě a torpédoborce. Na lehkých letadlových lodích dosahovaly náklony chvílemi 40 stupňů, u USS \"Langley\" dokonce v jeden okamžik 70 stupňů. Z letových palub padala letadla, srážky dalších letadel na hangárových palubách vedly k požárům. Celkově lehké letadlové lodi přišly o více než 100 letadel. Ještě hůře na tom byly torpédoborce. Nejlehčí lodě svazu byly nejvíce zmítány živlem. Torpédoborce USS \"Hull\", USS \"Monaghan\" a USS \"Spence\" se potopily, některé další torpédoborce vyvázly jen zázrakem, například USS \"Dewey\" přežil trvající náklon o 75 až 80 stupňů. Méně závažná poškození, například v podobě zničených radarů, utrpěly i velké bitevní a letadlové lodě. Zahynulo celkem 790 námořníků. Většina obětí byla z potopených torpédoborců – 202 z \"Hullu\", 256 z \"Monaghanu\", 317 ze \"Spence\". Rozsáhlá pátrací akce provedená poté, co nejhorší nápor bouře pominul (ve večerních hodinách 18. prosince a ráno 19. prosince), však alespoň zachránila životy dalším desítkám osob z potopených lodí. Kapitán Henry Lee Plage z eskortního torpédoborce USS \"Tabberer\", jehož posádka zachránila 55 trosečníků během 51 hodin pátrání, obdržel vyznamenání Legion of Merit. Lodě svazu 19. prosince konečně doplnily palivo a vypluly na západ s tím, že 21. prosince měl Halsey v plánu znovu zaútočit na Luzon. I přes poškození, které jeho lodi utrpěly, trval na splnění úkolu. V tom mu ale zabránil tajfun, který se v té době přesouval přes severní Luzon. Halsey proto nařídil návrat svazu k opravám na atol Ulithi v Karolínách.", "section_level": 1}, {"title": "Vyšetřování.", "content": "Vrchní velitel tichomořského loďstva (CINCPAC) admirál Chester W. Nimitz, navštívil flotilu 24. prosince hned poté, co dorazila na atol Ulithi. Ustanovil zde tříčlenný vyšetřovací soud v čele s admirálem Johnem H. Hooverem, který začal zasedat 26. prosince. Během několikadenního jednání vyslechl soud řadu svědků. Admirál Halsey si stěžoval především na nedostatečné fungování meteorologické služby, kvůli kterému nemohl být před tajfunem včas varován. Vyšetřovací soud mu však vyčetl pozdní varování všem lodím před vážností situace a trvání na tankování v ranních hodinách 18. prosince, což lodi drželo příliš dlouho ve formaci. Soud však vzhledem k okolnostem nedoporučil žádné sankce, což akceptoval i admirál Nimitz. Důležitou součástí výroku soudu byla doporučení, týkající se bezpečnosti lodí a organizace meteorologické služby v Tichomoří. V oblastech s častým výskytem tajfunů měly být vybudovány nové meteorologické stanice, měly sem být podnikány pravidelné průzkumné lety a rozmístěna hlídková plavidla. Tato opatření, v krátké době naplněná, se stala základem pro pozdější vznik střediska pro varování před tajfuny Joint Typhoon Warning Center (JTWC).", "section_level": 1}], "src_summary": "Tajfun Cobra je označení, které americké námořnictvo přidělilo tropické cyklóně, která v prosinci 1944 zasáhla ve Filipínském moři lodě 38. operačního svazu pod vedením admirála Williama F. Halseyho. Živel potopil tři torpédoborce, mnoho dalších lodí poškodil, z palub letadlových lodí bylo smeteno do moře přes 100 letadel. Ztraceno bylo 790 životů. Tajfun byl podnětem k výraznému vylepšení a posílení meteorologické služby amerického námořnictva, ze které se později stalo Joint Typhoon Warning Center.", "tgt_summary": "Typhoon Cobra, also known as the Typhoon of 1944 or Halsey's Typhoon (named after Admiral William 'Bull' Halsey), was the United States Navy designation for a powerful tropical cyclone that struck the United States Pacific Fleet in December 1944, during World War II. Task Force 38 (TF 38) had been operating about east of Luzon in the Philippine Sea, conducting air raids against Japanese airfields in the Philippines. The fleet was attempting to refuel its ships, in particular the lighter destroyers, which had small fuel tanks. As the weather worsened, it became increasingly difficult to refuel, and the attempts had to be discontinued. Despite warning signs of worsening conditions, the ships remained on station. Worse, the information given to Halsey about the location and direction of the typhoon was inaccurate. On December 17, Halsey unwittingly sailed the Third Fleet into the centre of the typhoon. Because of winds, high seas, and torrential rain, three destroyers capsized and sank, with 790 lives lost. Nine other warships were damaged, and over 100 aircraft were wrecked or washed overboard. The aircraft carrier was forced to battle a serious fire that was caused by a plane hitting a bulkhead. In the words of Admiral Chester Nimitz, the typhoon's impact \"...represented a more crippling blow to the Third Fleet than it might be expected to suffer in anything less than a major action.\" The events surrounding Typhoon Cobra were similar to those the Japanese navy itself faced some nine years earlier in what they termed the \"Fourth Fleet Incident\". This typhoon led to the establishment of weather infrastructure of the U.S. Navy, which eventually became the Joint Typhoon Warning Center.", "id": 482539}
{"src_title": "Kanárský podenco", "tgt_title": "Podenco Canario", "src_document": [{"title": "Historie.", "content": "Na Kanárských ostrovech odkud pochází, je znán pod názvem Podenco Canario. Vyskytuje se na všech ostrovech, hlavně na Gran Canarii a Tenerife. Je jedno z nejstarších plemen na světě, to dokazují nálezy mnoha vyobrazení na rytinách, sochách, basreliéfů v hrobkách faraónů. Plemeno je zřejmě staré víc než 7000 let. Je používán především k lovu drobné zvěře. Zvláštností tohoto plemene je, že byť je nazýván chrtem, neloví pouze zrakem, ale i čichem a sluchem. Standard plemene vznikl v roce 1987. V České republice se kanárský podenco vyskytuje jen vzácně.", "section_level": 1}, {"title": "FCI.", "content": "Kanárského chrta řadíme do skupiny FCI 5: Špicové a primitivní plemena, sekce FCI 7: – Lovečtí psi primitivního typu (bez zkoušky z výkonu). Je velmi podobný Ibizskému podencu.", "section_level": 1}, {"title": "Základní péče.", "content": "Péče o srst je nenáročná. Kanárský chrt je chytrý, bystrý a dobře reaguje na intonaci hlasu, není zde zapotřebí tvrdý přístup. Pro začátek je dobré zvládnout povel „ke mně!\", protože jakmile spatří králíka nebo jinou kořist, je obtížné jej zavolat zpět. Je přizpůsobivý a má-li dostatek pohybu, je možné jej chovat i v bytě. Je ideální plemeno pro coursing. Podenco je velmi aktivní pes, který rád běhá a proto se hodí pro různé psí sporty.", "section_level": 1}, {"title": "Povaha.", "content": "Je to odvážný, chladnokrevný, aktivní a temperamentní. Impozantní, ale ne agresivní. Oddán za každou cenu svému pánovi.Je užíván hlavně pro lov králíků, a je k tomu výborně přizpůsoben. Dobře snáší vysoké teploty a je schopen lovit od rána do noci. Díky výbornému čichu a sluchu může snadno nalézt králíky i v tom nejobtížnějším terénu. Je to především stopař, který neštěká a to ani v průběhu stopování kořisti. Je také užíván při lovu s fretkou, což je způsob lovu povolený na Kanárských ostrovech.", "section_level": 1}], "src_summary": "Kanárského podenca, někdy též Kanárského chrta přivezli zhruba před 400 lety féničtí, řečtí a egyptští obchodníci na Kanárské ostrovy. Kanárský podenco je potomkem starověkých psů žijících v Egyptě. Mezi jeho blízké příbuzné řadíme ibizského chrta a portugalského podenca.", "tgt_summary": "Podenco Canario (In English: \"Canary Island Podenco\", \"Canary Island Hound\", or \"Canarian Warren Hound\") is a breed of dog from the Canary Islands. The Podenco Canario is still used today, primarily in packs, most often for the sport hunting of rabbits. The word \"podenco\" in Spain refers to a certain type of dog, typically rabbit hunters with the same body shape. \"Canario\" is a reference to its region of origin, the Canary Islands. The Spanish Kennel Club, Real Sociedad Canina de España, recognises the following similar dog breeds that use the identifier \"podenco\" in their names: Podenco Andaluz, Podenco Ibicenco, and Podenco Valenciano.", "id": 1414078}
{"src_title": "John Cam Hobhouse", "tgt_title": "John Hobhouse, 1st Baron Broughton", "src_document": [{"title": "Životopis.", "content": "Pocházel z obchodnické rodiny z Bristolu, byl synem právníka a dlouholetého poslance Sira Benjamina Hobhouse (1757–1831). Studoval v Harrow a Cambridge, kde se seznámil s lordem Byronem a několik let jej doprovázel na cestách po Evropě. Mezitím se uplatnil jako novinář a spisovatel, pro své bonapartistické názory byl v letech 1819–1820 vězněn. V roce 1819 kandidoval do Dolní sněmovny v doplňovacích volbách za prestižní volební obvod Westminster, kdy neuspěl, ale v roce 1820 byl zvolen v řádných volbách a poslancem za Westminster zůstal do roku 1833. V roce 1832 byl jmenován členem Tajné rady a v letech 1832–1833 byl státním podsekretářem války. Jako státní sekretář pro Irsko (1833) přešel do opozice, následkem toho ztratil svůj poslanecký mandát a musel podstoupit doplňovací volby, v nichž neuspěl. Do Dolní sněmovny se dostal znovu v roce 1834 a až do roku 1847 byl poslancem za Nottingham, nakonec v letech 1847–1851 za Harwich. V roce 1834 byl krátce vrchním komisařem státních lesů a statků (respektive prvním komisařem lesů, statků, státních příjmů, veřejných prací a staveb – First Commissioner of Woods and Forests), v Melbournově vládě zastával úřad prezidenta kontrolního úřadu Východoindické společnosti (1835–1841), tento post pak vykonával ještě v Russellově vládě (1846–1852). V roce 1851 byl povýšen na barona Broughtona z Gyffordu a vstoupil do Sněmovny lordů, v roce 1852 získal velkokříž Řádu lázně, byl též členem Královské společnosti a patřil k zakladatelům Královské zeměpisné společnosti. Již v mládí vydal několik publikací vztahující se k jeho zahraničním cestám po boku lorda Byrona, později vydal své vzpomínky pod názvem \"Recollections of a Long Life\" (1865). Jeho manželkou byla od roku 1828 Julia Hay (1797–1835), dcera 7. markýze z Tweeddale. Zemřela na tuberkulózu, z jejich manželství pocházely tři dcery. Titul barona zanikl Johnovým úmrtím, na příbuzenstvo přešel jen titul baroneta a potomci jej užívají dodnes.", "section_level": 1}], "src_summary": "John Cam Hobhouse, 1. baron Broughton (\"John Cam Hobhouse, 1st Baron Broughton of Gyfford, 2nd Baronet Hobhouse of Westbury\") (27. června 1786, Bristol, Anglie – 3. června 1869, Londýn, Anglie) byl britský politik, spisovatel a novinář. V mládí byl přítelem slavného básníka lorda Byrona a procestoval s ním Evropu, později byl dlouholetým poslancem Dolní sněmovny a několikrát též členem vlády. Politicky náležel k whigům, v závěru své kariéry ale inklinoval k toryům. V roce 1851 s titulem barona přešel do Horní sněmovny.", "tgt_summary": "John Cam Hobhouse, 1st Baron Broughton, (27 June 1786 – 3 June 1869), known as Sir John Hobhouse, Bt, from 1831 to 1851, was an English politician and diarist.", "id": 2393271}
{"src_title": "Sebastokrator", "tgt_title": "Sebastokrator", "src_document": [{"title": "Dějiny.", "content": "Titul vytvořil císař Alexios I Komnenos (1081–1118) na pro svého staršího bratra Izáka Komnena. Podle Anny Komnenovny chtěl Alexios povznést Izáka nad hodnost caesara, kterou již slíbil svému švagrovi Nikephoru Melissenovi. Anna Komnenovna srovnává hodnost sebastokratora s druhým císařem a také zaznamenává, že spolu s caesarem získal sebastokrator právo nosit korunu, ale nikoli císařskou čelenku. Za panování Komnenovců (1081–1185) byl titul nejvyšší po císaři, dokud Manuel I. nevytvořil titul despoty. V onom období byl udělován výhradně členům císařské rodiny, především mladším synům císaře. Po dobytí Byzantské říše čtvrtou křížovou výpravou v roce 1204 se užívání titulu rozšířilo i v Latinské říši, Nikájském cisařství a Bulharské říši. V Nikájském cisařství a v obnovené Byzantské říši (po roce 1261) zůstal titul jednou z nejvyšších dvorských hodností a byl téměř vždy omezen na členy císařské rodiny. Posledním známým držitelem titulu byl Demetrios Kantakuzenos, vládce na Peloponésu koncem 14. století. Rozlišovací barvou spojenou s titulem byla podle pramenů modř: sebastokratorův obřadní kostým se skládal z modrých punčoch a modrých bot. Jak zaznamenal Georgios Akropolites zhruba v roce 1260, odlišovali se sebastokratorové z císařské rodiny od ostatních tím, že na botách měli vyšívané zlaté orly. Do doby Georgia Kodina v polovině 14. století byly insignie spojené s titulem červeno-zlatý klobouk \"skiadion\" s lemem prošívaným zlatem a s pláštíkem s vyšitým jménem majitele a přívěsky stejnými, jako nosili despotové. Dále sem patřila červená tunika (\"rouchon\") podobná císařově, ale bez výšivek ve stylu \"rizai\" a odznaků vojenské moci. O plášti (\"tamparion\") se informace nedochovaly, ale punčochy byly modré. Nicméně když císař Jan VI. (v letech 1347–1354) povýšil své bratry Manuela a Jana do této hodnosti, dovolil jim nosit \"tamparii\" a stejné punčochy jako despotové. Sebastokratorovy boty a ponožky byly modré s orly vyšívanými zlatem na červeném pozadí; postroj jeho koně byl také modrý, potah sedla měl navíc čtyři červené vyšívané orly. Jeho stan byl bílý s modrými dekoracemi. Poznatky o vysokém oficiálním klobouku zvaném \"karanikon\" nejsou Kodinovi známy. Sebastokrator měl také právo podepisovat dokumenty zvláštním modrým inkoustem.", "section_level": 1}, {"title": "Bulharsko.", "content": "Kalojan patrně zdědil titul po smrti svého otce Alexandra (po roce 1232), syna Ivana Asena I. (1189 – 1196).", "section_level": 1}, {"title": "Srbsko.", "content": "Titul byl také užíván na dvoře Nemanjićů, kteří vládli středověkému Srbsku jako králové a císařové (1217 – 1346; 1346 – 1371).", "section_level": 1}], "src_summary": "Sebastokrator ( – \"sebastokrator\", bulharsky a – \"sevastokrator\") byl vysoký dvorský titul v pozdní Byzantské říši. Byl také používán jinými vládci, jejichž státy s ní hraničily nebo ležely uvnitř sféry jejího vlivu (Bulharská říše a Srbská říše). Slovo je složeno z části \"sebastos\" (ctihodný, latinský ekvivalent je \"augustus\") a \"krator\" (vládce, což se vyskytuje i ve slově \"autokrator\" – císař). Manželka sebastokratora byla v těchto jazycích nazývána sebastokratorissa () nebo sevastokratica ().", "tgt_summary": "Sebastokrator (, \"sebastokrátor\"; Bulgarian and Serbian Cyrillic: севастократор; both pronounced \"sevastokrator\"), was a senior court title in the late Byzantine Empire. It was also used by other rulers whose states bordered the Empire or were within its sphere of influence (Bulgarian Empire, Serbian Empire). The word is a compound of \"\"sebastos\"\" (\"venerable\", the Greek equivalent of the Latin \"Augustus\") and \"\"krátor\"\" (\"ruler\", the same element as is found in \"\"autokrator\"\", \"emperor\"). The wife of a \"Sebastokrator\" was named sebastokratorissa (σεβαστοκρατόρισσα, \"sevastokratórissa\") in Greek or sevastokratitsa (севастократица) in Bulgarian and sevastokratica (севастократица) in Serbian.", "id": 1493506}
{"src_title": "Fox Maule-Ramsay, 11. hrabě z Dalhousie", "tgt_title": "Fox Maule-Ramsay, 11th Earl of Dalhousie", "src_document": [{"title": "Kariéra.", "content": "Pocházel ze starobylého skotského rodu Ramsayů, který v této linii od 18. století užíval jméno \"Maule\". Byl synem Williama Maule, 1. barona Panmure (1771–1852), dlouholetého člena Dolní sněmovny za stranu whigů. Křestní jméno Fox je odkazem na osobnost Charlese Jamese Foxe, jehož byl otec přívržencem. Fox v mládí sloužil v armádě, dosáhl hodnosti kapitána. V letech 1835-1852 byl členem Dolní sněmovny za liberály. Hned po vstupu do parlamentu začal zároveň zastávat vládní funkce, v letech 1835–1841 byl státním podsekretářem vnitra a v roce 1841 krátce viceprezidentem úřadu pro obchod, od roku 1841 byl zároveň členem Tajné rady. V Russellově byl státním podsekretářem války a kolonií (respektive sekretářem války) (1846–1852) a prezidentem kontrolního úřadu Východoindické společnosti (1852). Po otci zdědil titul barona a vstoupil do Sněmovny lordů (1852), v Palmerstonově vládě byl ministrem války (1855–1858). V této funkci musel čelit kritice ze strany Dolní sněmovny ohledně vedení závěrečných operací krymské války. Po bratranci Jamesovi zdědil v roce 1860 skotský titul hrabat z Dalhousie, v roce 1861 pak přijal příjmení \"Maule-Ramsay.\" Kromě svého působení v politice se dlouhodobě věnoval veřejným aktivitám ve Skotsku, kde byl lordem místodržitelem v hrabství Forfar (1849–1874) a lordem strážcem pečeti (1853–1874), angažoval se především v církevní problematice. V letech 1842–1844 zastával funkci rektora univerzity v Glasgow. Získal Řád bodláku (1853) a velkokříž Řádu lázně (1855). V roce 1831 se oženil s Montagu Abercromby (1807–1853), dcerou právníka a politika 2. barona Abercrombyho. Manželství zůstalo bezdětné a titul hrabat z Dalhousie přešel na Foxova bratrance George Ramsaye (1806–1880), britský peerský titul barona Panmure zanikl Foxovou smrtí.", "section_level": 1}], "src_summary": "Fox Maule-Ramsay, 11. hrabě z Dalhousie (\"Fox Maule-Ramsay, 11th Earl of Dalhousie, 2nd Baron Panmure, 3rd Baron Dalhousie, 11th Baron Ramsay of Keringtoun\") (22. dubna 1801, Brechin Castle, Skotsko – 6. července 1874, Brechin Castle, Skotsko) byl britský státník ze starobylé skotské šlechty, patřil k liberálům. V Dolní sněmovně se jako bývalý důstojník věnoval vojenským otázkám, v roce 1852 jako baron vstoupil do Sněmovny lordů. Od mládí zároveň zastával funkce ve vládě a v letech 1846–1852 a 1855–1858 byl ministrem války. Po bratranci Jamesovi zdědil v roce 1860 titul hrabat z Dalhousie a jako přední skotský peer převzal řadu čestných hodností ve Skotsku.", "tgt_summary": "Fox Maule-Ramsay, 11th Earl of Dalhousie, (22 April 18016 July 1874), known as Fox Maule before 1852, as The Lord Panmure between 1852 and 1860, was a British politician.", "id": 1106201}
{"src_title": "Dudley Ryder, 1. hrabě z Harrowby", "tgt_title": "Dudley Ryder, 1st Earl of Harrowby", "src_document": [{"title": "Kariéra.", "content": "Pocházel z potomstva významného právníka a nejvyššího sudího Sira Dudleye Rydera (1691-1756), byl synem Nathaniela Rydera, 1. barona Harrowby (1731-1803), matka Elizabeth Terrick (1747-1804), byla dcerou londýnského biskupa Richarda Terricka. Studoval v Harrow a Cambridge, krátce po dosažení plnoletosti vstoupil do politiky a v letech 1784-1803 byl členem Dolní sněmovny za stranu toryů, patřil k blízkým přátelům dlouholetého premiéra Williama Pitta mladšího. Díky tomu se již v mládí dostal k vládním úřaddům, byl státním podsekretářem zahraničí (1789-1791) a finančním inspektorem královského dvora (1790-1791), od roku 1790 byl též členem Tajné rady. Dlouhodobě byl pak viceprezidentem obchodního úřadu a náměstkem generálního intendanta armády (\"Paymaster of the Forces\", 1790-1801), zároveň byl mluvčím ministerstva obchodu v Dolní sněmovně (tehdejší prezident úřadu pro obchod hrabě z Liverpoolu zasedal ve Sněmovně lordů). Z úřadu armádního pokladníka přešel v roce 1800 na funkci prezidenta úřadu námořního pokladu (\"Navy Treasurer\", 1800-1801). Po pádu Pittovy vlády v roce 1801 přišel o své úřady, v roce 1803 ale po otci zdědil titul barona a vstoupil do Sněmovny lordů. V druhé Pittově vládě se stal ministrem zahraničí (1804), v prosinci 1804 ale při pádu na schodech v budově ministerstva zahraničí utrpěl vážný úraz hlavy a dočasně se musel vzdát veřejných aktivit. Do vlády se vrátil v méně významné funkci lorda kancléře vévodství lancasterského (1805-1806), v roce 1806 byl pověřen diplomatickou misí do Rakouska, Pruska a Ruska. V roce 1809 byl povýšen na \"hraběte z Harrowby\", téhož roku byl krátce prezidentem indického kontrolního úřadu a v letech 1809-1812 byl v Percevalově vládě ministrem bez portfeje. V následujícím Liverpoolově kabinetu zastával patnáct let úřad lorda prezidenta Tajné rady (1812-1827). Po smrti G. Canninga odmítl nabídku na převzetí úřadu premiéra, ale nadále zůstal aktivním členem Sněmovny lordů. I když patřil k toryům, podpořil reformní zákony o emancipaci katolíků, zrušení otroctví nebo volební zákon z roku 1832. Získal čestné doktoráty v Oxfordu a Cambridge, byl dlouholetým kurátorem Britského muzea a zastával řadu dalších čestných funkcí.", "section_level": 1}, {"title": "Rodina.", "content": "V roce 1795 se oženil se Susan Leveson-Gower (1772-1838), dcerou státníka 1. markýze ze Staffordu. Z jejich manželství pocházelo osm dětí: Ve veřejném životě se uplatnili také mladší bratři 1. hraběte z Harrowby, Richard Ryder (1766-1832) byl dlouholetým členem Dolní sněmovny a v letech 1809-1812 ministrem vnitra, Henry Ryder (1777-1836) byl duchovním, biskupem v Lichfieldu (1815-1824) a v Coventry (1824-1836). Šlechtické tituly byly odvozeny od názvů rodových sídel získaných rodinou během 18. století, \"Harrowby Hall\" (Lincolnshire) a \"Sandon Hall\" (Staffordshire).", "section_level": 1}], "src_summary": "Dudley Ryder, 1. hrabě z Harrowby (\"Dudley Ryder, 1st Earl of Harrowby, 1st Viscount Sandon, 2nd Baron Harrowby\") (22. prosince 1762 Londýn – 26. prosince 1847 Sandon Hall, Anglie) byl britský státník. Patřil k toryům a byl dlouholetým poslancem Dolní sněmovny, jako dědic titulu barona přešel v roce 1803 do Sněmovny lordů. Díky dlouholeté převaze toryů v parlamentu zastával bezmála třicet let funkce ve vládě, byl mimo jiné ministrem zahraničí nebo dlouholetým prezidentem Tajné rady. V roce 1809 získal titul hraběte. Získal také dva čestné doktoráty a byl dlouholetým kurátorem Britského muzea.", "tgt_summary": "Dudley Ryder, 1st Earl of Harrowby, PC, FSA (22 December 176226 December 1847) was a prominent British politician of the Pittite faction and the Tory party.", "id": 166370}
{"src_title": "Housesteads (římská pevnost)", "tgt_title": "Housesteads Roman Fort", "src_document": [{"title": "Další starověké názvy pevnosti.", "content": "V písemných záznamech se vyskytuje v podobě Vercovicium, Borcovicus, Borcovicium a Velurtion. Nápis nalezený přímo v Housesteads s písmeny VER je pravděpodobně zkratkou pojmenování Ver(covicianorum) - písmena VER se v latině pozdější doby mohla psát i BOR. Moderní název vychází z pojmenování statku Housesteads z 18. století.", "section_level": 1}, {"title": "Pevnost ve starověku.", "content": "Důkazů o obývání lokality v době před Římany je málo. Hadrianův val se začal stavět v roce 122. Pevnost na pozemcích dnešní farmy Housesteads se stavěla od roku 124 na místě, kde byl už dříve postaven základ pro široký obranný val a věžička 36B. Ta se nyní nachází uvnitř areálu pevnosti. Jako stavební materiál sloužil kámen. Pevnost má typický půdorys: je ve tvaru obdélníka, se zaoblenými nárožími. Na všech čtyřech stranách byly brány, které ležely proti sobě. Delší strana pevnosti vystupuje ven z valu, na rozdíl od bran a věží v rozích. Pevnost časem prošla několikrát opravami a řadou přestaveb, zejména její severní obranný systém, který byl vzhledem k prudkému svahu obzvlášť náchylný ke zřícení.", "section_level": 1}, {"title": "Posádka.", "content": "Ve 2. století našeho letopočtu ji tvořila neznámá kohorta pomocné pěchoty a jednotka legionářů vyčleněná z \"Legio II Augusta\". Ve 3. století šlo o \"Cohors I Tungrorum\", rozšířenou o \"numerus Hnaudifridi\" a \"Cuneus Frisiorum\", frízskou jednotku kavalérie, přičemž slovo \"cuneus\" zde odkazuje na formaci ve tvaru klínu. Oddíl \"Tungrorum\" původně byl v nedaleké pevnosti Vindolanda (na jihozápad od Housesteads). Důkazem je náhrobní kámen velitele centurie, který padl v boji pravděpodobně za vlády císaře Hadriána (117-138).", "section_level": 2}, {"title": "Zachované nápisy.", "content": "O časné přítomnosti \"Tungrorum\" svědčí dva rané nápisy. Jeden je na malém stavebním kameni s iniciálami této kohorty, který se zachoval v dolní části stěny jedné z původních budov pevnosti z Hadriánovy doby; tato sýpka byla potom výrazně přestavěna v letech 205–208. Druhým je nápis, kterým první kohorta \"Tungrorum\" děkuje \"bohům a bohyním\"; deset podobných textů známých z různých míst Římské říše je spojeno s vypuknutím moru okolo roku 165.", "section_level": 2}, {"title": "Civilní osada.", "content": "Na jih od pevnosti vyrostlo rozsáhlé civilní osídlení (\"vicus\"). Některé kamenné základy z těchto domů je stále možné vidět, včetně takzvaného \"Murder House\", kde byly pod nově položenou podlahou objeveny dvě kostry.", "section_level": 2}, {"title": "Za císaře Hadriána a po jeho smrti.", "content": "Před koncem Hadriánovy vlády (v roce 138) byl val dokončen a Housesteads byla jednou z jeho 17 pevností a její posádka se podílela na počtu téměř 10 000 mužů, kteří val hájili.", "section_level": 1}, {"title": "Antoninův val.", "content": "Do čtyř let po Hadriánově smrti však jeho nástupce, Antoninus Pius (vládl 138–161) začal se stavbou druhého valu, tzv. Antoninova, přes úžinu mezi ústími řek Forth a Clyde ve středním Skotsku. Pro častý předpoklad, že Hadriánův val byl potom opuštěn, neexistují v pevnosti Housesteads žádné důkazy. Většina posádky se skutečně přesunula o 160 km na sever na Antoninův val, (do pevnosti Castlecary Fort), ale část zůstala. Právě z této doby pravděpodobně pochází oltář boha Jupitera a boha zvaného Cocidius, který v pevnosti Housesteads postavili vojáci Druhé legie.", "section_level": 2}, {"title": "Po opuštění Antoninova valu.", "content": "Antoninův val byl opuštěn po roce 160 a ten Hadriánův byl příští dvě staletí plně obsazen vojskem. V Housesteads se hodně stavělo, od druhé poloviny 2. století a během 3. století vyrostl dům velícího důstojníka, sýpky a další stavby. V době římské v pevnosti žilo a pracovalo 800 vojáků. I proto znělo původní pojmenování pevnosti Vercovicium, tedy \"místo, kde jsou výteční bojovníci'. Pevnost tehdy stála na samé hranici Římské říše. Důležité bylo, že byla soběstačná. Její obyvatelé měli kasárny, nemocnici, stál tam dům velitele, sýpky a společné latríny; pozůstatky většiny těchto staveb se zachovaly. Sýpky měly pečlivě propracovaný systém větrání. Latrína měla dvě podélné lavice, kde vojáci seděli vedle sebe; dole tekla voda, která exkrementy odváděla. Jde o jedny z nejlépe zachovaných starověkých kamenných latrín na území římské Británie.Tato pevnost však, což bylo nezvyklé, neměla vlastní zdroj vody, její obyvatelé proto museli zachytávat vodu dešťovou. Pro tento účel vybudovali při kraji obranné linie velké nádrže s okraji z kamene.", "section_level": 2}, {"title": "4. a 5. století.", "content": "Podle dokumentu Notitia Dignitatum ze začátku 5. století byla posádka v pevnosti ještě ve 4. století. Vojáci pocházeli z území moderní Belgie. Do roku 409 se Římané z pevnosti stáhli.", "section_level": 2}, {"title": "Doba moderní.", "content": "Tato lokalita je nyní ve vlastnictví charitativní organizace National Trust a pečuje o ni britská kulturní nezisková organizace Anglické dědictví. Nálezy z odsud lze vidět ve výše zmíněných muzeích. Sbírka objevů z římských dob dokumentuje, jak se na tomto místě žilo před dvěma tisíci lety. Jsou zde například římské oltáře, šperky, nástroje a zbraně, vše vykopané v této pevnosti. Poblíž byla navíc nalezena klasická okřídlená socha Vítězství. Pevnost Housesteads byla jednou ze stálých základen podél Hadriánova valu. Je nejúplnějším příkladem římské pevnosti v Británii, takže díky návštěvě je možné si vytvořit poměrně přesnou představu, jak římské pevnosti svého času vypadaly.", "section_level": 1}, {"title": "Farma Housesteads.", "content": "Housesteads je bývalý statek, na jehož pozemcích zbytky pevnosti leží. V roce 1604 se nájemcem farmy stal Hugh Nixon, “zloděj dobytka, který navíc přechovával ukradené věci”. Od roku 1663 byla domovem Armstrongů, notoricky známé rodiny lupičů, kteří působili v tomto kraji (\"Border Reivers\"). Nicholas Armstrong koupil farmu v roce 1692, ale už v roce 1694 ji musel za 485 liber prodat Thomasu Gibsonovi z Hexhamu. Armstrongovi na ní zůstali jako nájemníci. Šlo o známou skupinu zlodějů koní a dobytka, kteří ve staré pevnosti ukrývali ukradené koně a dobytek. Obchodovali až s Aberdeenem a jihem Anglie. Bývaly doby, kdy každý muž z této rodiny byl psancem, kterého postavily mimo zákon úřady anglické nebo skotské. Nicholas byl v roce 1704 oběšen a jeho bratři uprchli do Ameriky. Armstrongové žili v typickém opevněném domě (\"bastle house\") ze 16. století. Měl dvě podlaží: v přízemí měli hospodářská zvířata, v patře byl obytný prostor. Pozůstatky domu dosud stojí u jižní brány římské pevnosti, zachovaly se kamenné schody a úzká okna. V 17. století byla do strážní komory v bráně zabudována sušárna na kukuřici. V 1698 farmu koupil Thomas Gibson, který začal kolem pevnosti obdělávat půdu a při tom vyoral celou řadu římských artefaktů. \"Bastle house\" ze 17. století nahradila budova statku, kterou postavili nad římskou nemocnicí, kterou v roce 1725 načrtl Stukely. V průběhu 18. století na farmě Housesteads hospodařila stále jedna rodina, která ji měla pronajatou. Existuje zápis z té doby o nájemci jménem William Magnay. Ukázalo se, že tamější studna nepochází z římských dob; vykopal ji právě on. Zájem o pevnost vzrostl v 19. století, a to zejména poté, co v roce 1838 farmu koupil historik John Clayton, jako další ze své sbírky farem u Hadriánova valu. Lokalitu zbavil staveb z pozdějších dob. Statek Housesteads byl postaven kolem roku 1860. John Maurice Clayton se pokusil pevnost koupit v aukci v roce 1929. V roce 1930 ji dostala darem organizace National Trust. Farmu později vlastnili Trevelyanovi, kteří věnovali pozemek pro tamější muzeum.", "section_level": 1}, {"title": "Externí odkazy.", "content": "", "section_level": 1}], "src_summary": "Housesteads (římská pevnost) je moderní název bývalé pomocné pevnosti zhruba uprostřed Hadrianova valu. Leží v hrabství Northumberland v Anglii, na jih od jezera Broomlee Lough, na farmě Housesteads, 6 a půl km na sever od vesnice Bardon Mill, u silnice B6318 a téměř 10 km na severovýchod od městečka Haltwhistle. Z tohoto vyvýšeného místa je strategický výhled na vřesoviště národního parku \"Northumberland National Park\" a na Hadriánův val. Jde o nejlépe zachovanou římskou pevnost v Británii, jednu z nejznámějších v Římské říši. Pevnost na ploše více než 2 hektary byla postavena kolem roku 124 našeho letopočtu, tedy brzy poté, co Římané stavbu Hadriánova valu zahájili. Tato oblast tehdy spadala do území římské provincie zvané Britannia. Lokalitu v moderní době vlastní National Trust a pečuje o ni organizace English Heritage. Archeologické nálezy odsud lze spatřit v místním muzeu, dále v muzeu u pevnosti Chesters a v Great North Museum: Hancock ve městě Newcastle na Tyne v severovýchodní Anglii.", "tgt_summary": "Housesteads Roman Fort is the remains of an auxiliary fort on Hadrian's Wall. Its ruins are at Housesteads in the civil parish of Bardon Mill in Northumberland, England, south of Broomlee Lough. The fort was built in stone around AD 124, soon after the construction of the wall began in AD 122 when the area was part of the Roman province of Britannia. Its name has been variously given as Vercovicium, Borcovicus, Borcovicium, and Velurtion. The name of the 18th-century farmhouse of Housesteads gives the modern name. The site is owned by the National Trust and is in the care of English Heritage. Finds can be seen in the site museum, in the museum at Chesters, and in the in Newcastle upon Tyne.", "id": 2029498}
{"src_title": "Vykolejení vlaku na mostě Big Bayou Canot", "tgt_title": "Big Bayou Canot rail accident", "src_document": [{"title": "Události.", "content": "Těšně před nehodou nákladní čluny tlačené remorkérem \"Mauvilla\" nesprávně zatočily na řece Mobile a vstoupily do Big Bayou Canot, což je průliv, přes který vede železniční most a normálně se tam lodě nemají plavit. Pilot remorkéru Willie Odom neměl správný výcvik pro čtení svého radaru a díky jeho malým zkušenostem a špatné viditelnosti v mlze si nevšiml, že sjel z kurzu. Na lodi se také nenacházel kompas ani mapy vod. Odom žil v domnění, že je stále na řece Mobile a most na radaru identifikoval jako jiný remorkér. Po vyšetřování nebyl uznán trestně zodpovědným za nehodu. \"Mauvilla\" do mostu narazila v asi 2:45 hodin ráno. Most byl navržen tak, aby mohl být snadno přestavěn na otáčecí most. Žádná taková přestavba neproběhla, ale prostřední část mostu nebyla patřičně ochráněna před nechtěným pohybem. Náraz lodi prostřední část mostu posunul asi o metr vedle a výrazně pokroutil koleje. V asi 2:53 ráno vlak Sunset Limited společnosti Amtrak poháněný třemi lokomotivami na trase z Los Angeles (Kalifornie, USA) do Miami (Florida, USA) se 220 cestujícími a členy posádky vjel v rychlosti asi 113 km/h na most. Po najetí na pokřivené koleje vykolejil. První ze třech lokomotiv narazila do posunuté části mostu, čímž ji shodila do vody. Další dvě lokomotivy, spolu se zavazadlovým vozem, lůžkovým vozem a dva ze šesti vozů pro cestující sjely do vody také. Plné nádrže lokomotiv (každá z nich obsahovala několik tisíců galonů nafty) se nárazem protrhly, což způsobilo masivní únik paliva a požár. Čtyřicetsedm lidí, z toho 42 pasažérů, nehodu nepřežilo. Mnoho z nich se udusilo, další zemřeli na následky požárů nebo kouřových zplodin. Dalších 103 lidí bylo zraněno. Čtyři členové posádky remorkéru nebyli zraněni. V době nehody byla první lokomotiva v provozu pouze dvacet dní. I přes to, že se most posunul, se kontinuálně svařované kolejnice nerozlomily. Díky tomu kontrolní mechanismy sledující přerušení trasy nezareagovaly a návěstidlo před mostem zůstalo nastaveno na „Volno“. Jestliže by se jedna z kolejnic následkem nárazu přerušila, návěstidlo by se přeplo do polohy „Stůj“. To by mohlo dát strojvedoucímu dostatek času na zastavení vlaku, anebo alespoň na zmírnění rychlosti ve snaze minimalizovat následky nehody.", "section_level": 1}, {"title": "Fatální zpoždění.", "content": "Této nehodě se věnovala jedna z epizod dokumentárního cyklu \"Vteřiny před katastrofou\" společnosti National Geographic. Kromě zjištění v oficiálním vyšetřování dokument odhalil, že vlak byl kvůli poruše v klimatizaci a toaletě v New Orleansu o 30 minut opožděn. Nebýt tohoto zpoždění, vlak Sunset Limited by překročil most Big Bayou Canot 20 minut předtím, než by do mostu narazila loď.", "section_level": 2}], "src_summary": "K vykolejení vlaku na mostě Big Bayou Canot došlo ve středu 22. září 1993 na mostě Big Bayou Canot v jihozápadní Alabamě, USA. Havarovaný vlak patřil společnosti Amtrak. Nehoda byla způsobená posunutím střední části mostu a deformací kolejí, což nastalo kvůli nárazu těžkých člunů do mostu osm minut před havárií. Při katastrofě zahynulo 47 lidí a 103 jich bylo zraněno.", "tgt_summary": "The Big Bayou Canot rail accident was the derailing of an Amtrak train on the CSX Transportation Big Bayou Canot Bridge in southwestern Alabama, United States, on September 22, 1993. It was caused by displacement of a span and deformation of the rails when a tow of heavy barges collided with the rail bridge eight minutes earlier. 47 people were killed and 103 more were injured. To date, it is both the deadliest train wreck in Amtrak's history and the worst rail disaster in the United States since the 1958 Newark Bay, New Jersey rail accident in which 48 lives were lost.", "id": 693077}
{"src_title": "St John Brodrick", "tgt_title": "St John Brodrick, 1st Earl of Midleton", "src_document": [{"title": "Politická kariéra.", "content": "Pocházel ze starobylého šlechtického rodu od anglické revoluce usazeného v Irsku, byl synem 8. vikomta Midletona, matka Augusta (1833–1903) byla dcerou vlivného toryovského politika Thomase Fremantla. Vystudoval v Oxfordu, v letech 1880–1906 byl členem Dolní sněmovny za Konzervativní stranu. Již v mládí se zařadil mezi vlivné osobnosti konzervativců a v druhé Salisburyho vládě byl finančním tajemníkem na ministerstvu války (1886–1892), později státním podsekretářem války (1895–1898) a zahraničí (1898–1900), od roku 1897 byl též členem Tajné rady. V letech 1900–1903 byl ministrem války, v této funkci musel řešit nepřipravenost britské armády na búrskou válku, nakonec byl v letech 1903–1905 ministrem pro Indii. V roce 1906 neuspěl ve volbách, ale o rok později zdědil rodové tituly a vstoupil do Sněmovny lordů (zde zasedal jako \"baron Brodrick\", vyšší titul vikomta Midletona platil pouze pro Irsko). V letech 1907–1913 byl členem londýnské městské rady, později se angažoval v Irsku, irští nacionalisté jej ale příliš neuznávali, protože podle jejich názoru sledoval spíše své politické zájmy v Konzervativní straně v Anglii. V roce 1920 získal britský titul hraběte z Midletonu. Během návštěvy vojenských manévrů v Německu v roce 1902 obdržel pruský Řád červené orlice, v roce 1916 získal irský Řád sv. Patrika. Zastával řadu čestných funkcí, mimo jiné byl smírčím soudcem a zástupcem místodržitele v hrabství Surrey, kde vlastnil statky. Zde se nacházelo hlavní rodové sídlo \"Peper Harow House\", které bylo v majetku rodiny od roku 1713.", "section_level": 1}, {"title": "Rodina a potomstvo.", "content": "Jeho první manželkou byla od roku 1880 Hilda Wemyss (1854-1901), dcera 9. hraběte z Wemyssu ze starobylé skotské šlechty. Po ovdovění se podruhé oženil v roce 1903 s Madeline Stanleyovou (1876-1966) z linie baronů z Alderley (její dědeček Edward Stanley, 2. baron Alderley byl ministrem obchodu a pošt). Z obou manželství pocházelo sedm dětí, dědicem titulů byl nejstarší syn George (1888-1979) z prvního manželství, oba synové z druhého manželství padli za druhé světové války v Itálii.", "section_level": 1}], "src_summary": "William St.John Fremantle Brodrick, 1. hrabě z Midletonu (\"William St.John Fremantle Brodrick, 1st Earl of Midleton, 9th Viscount Midleton, 1st Viscount Dunsford, 9th Baron Midleton, 6th Baron Brodrick\") (14. prosince 1856 – 13. února 1942) byl britský státník ze šlechtického rodu usazeného od 17. století v Irsku. Jako dlouholetý poslanec Dolní sněmovny se stal vlivným politikem Konzervativní strany. Byl britským ministrem války a ministrem pro Indii. Jako dědic rodových titul přešel v roce 1907 do Sněmovny lordů, v roce 1920 byl povýšen na hraběte.", "tgt_summary": "William St John Fremantle Brodrick, 1st Earl of Midleton, KP, PC, DL (14 December 1856 – 13 February 1942), styled as St John Brodrick until 1907 and as Viscount Midleton between 1907 and 1920, was a British Conservative and Irish Unionist Alliance politician.", "id": 424865}
{"src_title": "Edward Stanley, 15. hrabě z Derby", "tgt_title": "Edward Stanley, 15th Earl of Derby", "src_document": [{"title": "Životopis.", "content": "Narodil se na rodovém sídle Knowsley Hall jako starší syn premiéra 14. hraběte z Derby a Emmy Bootle-Wilbraham. Studoval v Etonu a Cambridge, v roce 1848 poprvé neúspěšně kandidoval do Dolní sněmovny. Poté odjel do Karibiku a severní Ameriky, ještě v roce 1848 byl ale do parlamentu zvolen v nepřítomnosti, členem Dolní sněmovny zůstal do roku 1869. Od mládí patřil k liberálně orientovaným členům Konzervativní strany. V první otcově vládě byl státním podsekretářem zahraničí (1852), později odmítl nabídku vstoupit do Palmerstonova kabinetu jako ministr kolonií (1855). V druhé otcově vládě byl ministrem kolonií (1858) a po převedení správy největší britské kolonie v Indii pod přímou správu vlády byl prvním ministrem pro Indii (1858-1859), od roku 1858 byl též členem Tajné rady. Znovu byl přímým podřízeným svého otce jako ministr zahraničí (1866-1868), poté zdědil titul hraběte z Derby a vstoupil do Sněmovny lordů (do té doby byl znám pod jménem \"lord Edward Stanley\"). V Disraeliho vládě byl znovu ministrem zahraničí (1874-1878), kabinet ale předčasně opustil pro názorovou neshodu s ostatními ministry v otázce okupace Kypru. Poté opustil i Konzervativní stranu a naposledy byl ministrem jako státní sekretář kolonií v Gladstonově liberální vládě (1885-1886). Na funkci ministra aspiroval ještě v roce 1886, ale pro nesouhlas s vládní irskou politikou byl od dalšího aktivního dění distancován. Ve Sněmovně lordů poté patřil k předním stoupencům frakce liberálních unionistů. Jeho zdravotní stav se zhoršil po těžké chřipce v roce 1891 a zemřel o necelé dva roky později na rodovém sídle Knowsley Hall. Od roku 1859 byl členem Královské společnosti, získal čestné doktoráty v Oxfordu a Cambridge, zastával také čestné funkce lorda rektora univerzity v Glasgow (1868-1871) a kancléře univerzity v Londýně (1891-1893). Mimoto v 80. letech předsedal několika vládním komisím. V roce 1884 získal Podvazkový řád. V roce 1870 se oženil s Mary Catherine Sackville-West (1824-1900), dcerou 5. hraběte De La Warr a vdovou po 2. markýzovi ze Salisbury. Titul hraběte z Derby zdědil poté Edwardův mladší bratr Frederick (1841-1908).", "section_level": 1}], "src_summary": "Edward Henry (Smith-) Stanley, 15. hrabě z Derby (do roku 1869 znám pod jménem Lord Edward Stanley) (\"Edward Henry (Smith-)Stanley, 15th Earl of Derby, 3rd Baron Stanley of Bickerstaffe\") (21. července 1826, Knowsley Hall, Anglie – 21. dubna 1893, Knowsley Hall, Anglie) byl britský státník ze starobylého šlechtického rodu Stanleyů, byl synem trojnásobného premiéra 14. hraběte z Derby. Dvacet let byl členem Dolní sněmovny, v roce 1869 jako dědic titulu hraběte z Derby zasedl ve Sněmovně lordů. Díky otci od mládí zastával úřady v britské vládě, byl ministrem kolonií (1858), ministrem pro Indii a dvakrát ministrem zahraničí. V závěru své politické dráhy opustil Konzervativní stranu a přešel k frakci liberálních unionistů. Byl rytířem Podvazkového řádu. Zemřel bez potomstva a hraběcí titul po něm zdědil nevlastní bratr Frederick, dosavadní generální guvernér v Kanadě.", "tgt_summary": "Edward Henry Stanley, 15th Earl of Derby, (21 July 182621 April 1893), known as Lord Stanley from 1851 to 1869, was a British statesman. He served as Secretary of State for Foreign Affairs twice, from 1866 to 1868 and from 1874 to 1878, and also twice as Colonial Secretary in 1858 and from 1882 to 1885.", "id": 1965421}
{"src_title": "Čchen Po-ta", "tgt_title": "Chen Boda", "src_document": [{"title": "Život.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Mládí a studium.", "content": "Pocházel z rolnické rodiny. Ve věku 15 let nastoupil na univerzitu Ťi-mej v Sia-menu, kde dva a půl roku studoval. Poté se vrátil do rodného Chuej-anu jako učitel na základní škole. Byl velkým obdivovatelem spisovatele Kuo Mo-žua, v mládí mu dokonce napsal dopis týkající se jeho básně Bohyně. V roce 1924 odešel do Šanghaje, kde studoval literaturu. Zde se začíná dostávat do kontaktu s komunismem a studuje marxisticko-leninistické teorie. Rok poté se vrací zpět do Sia-menu. Současně v této době probíhalo jednání o spolupráci mezi Kuomintangem a Komunistickou stranou Číny, Čchen Po-ta věřil v Sunjatsenovy Tři principy a proto se rozhodl vstoupit do Kuomintangu.", "section_level": 2}, {"title": "Působení v Komunistické straně.", "content": "Poté, co došlo k šanghajskému masakru, kdy Čankajšek uskutečnil převrat a bylo zlikvidováno mnoho předních komunistů, se Čchen Po-ta rozhodl odejít z Kuomintangu a vstoupit do Komunistické strany Číny. Byl poslán do Wu-chanu, kde se stal vedoucím propagandistického oddělení Komunistické strany. Poté odjel na studia do Sovětského svazu. Po návratu zpět do rodné země přijal pozici vysokoškolského učitele na univerzitě v Pekingu. Během tohoto období působil jako agent komunistické strany Číny. Po vypuknutí druhé čínsko-japonské války (1937-1939) odešel do komunistické základny v Jen-anu v severozápadní Číně. Zde ve stranických vysokých školách vyučoval marxismus-leninismus. Také se znovu setkává s Čang Wen-tchienem, bývalým spolužákem z Moskvy, který seznamuje Čchena Po-tu s Mao Ce-tungem. Jelikož studenti příliš nerozuměli učitelskému výkladu Čchena Po-ty, je přesunut na oddělení propagandy. Zpočátku Čchen Mao-cetunga příliš neoslovil, jeho pozornost si získal až na zasedání, kde byly projednávány myšlenky Sunjatsena. Ještě ten večer byl pozván Maem, aby se připojil na společnou večeři, což se později ukázalo jako zlomový bod v Čchenově životě. V Jen-anu brzy získal velmi dobrou reputaci, samotný Mao poslouchal každou z jeho přednášek o staré čínské filosofii. Jejich vztah se nadále velmi sbližoval, důkazem toho je i fakt, že v roce 1939 se Čchen stal náměstkem generálního tajemníka předsedy vojenské komise (tuto funkci zastával Mao). Čchen Po-ta napsal hodně článků, které byly publikovány během protijaponské války. Poté, co Čankajšek vydal svou knihu Osudy Číny, nařídil Mao Ce-tung určitý typ protiútoku a pověřil Čchena Po-tu a Fan Wen-čaa, aby sepsali kritický komentář ke knize. Tato kritika sloužila i jako šíření propagandy mimo stranu, byla přeložena do angličtiny. Ve 40. letech se v Jen-anu podílel na jednotlivých kampaních. Pozice Čchena se neustále zvyšovala. Postupně se vypracovával na vyšší místa a v roce 1951 začal psát politická pojednání a eseje ve které propaguje Mao Ce-tungovu teorii čínské revoluce v kombinaci s marxismem-leninismem. Publikoval také hodně článků v časopise Žen-min ž'-pao. Ačkoliv nebývá spojován se zahraničními záležitostmi, v roce 1950 doprovázel Mao Ce-tunga na jednání do Moskvy, kde byla podepsáná první smlouva mezi ČLR a SSSR. Roku 1958 se stal šéfredaktorem časopisu Rudá vlajka. V roce 1966 byl na 11. plenárním zasedání osmého ústředního výboru Komunistické strany Číny zvolen stálým členem. Poté, co byla místo malé skupiny pěti pro kulturní revoluci ustanovena nová skupina, stal se Čchen Po-ta jedním z nejbližších spolupracovníků Ťiang-Čching. Krátce poté, co byl dosazen vydal úvodník s názvem Vymýtit všechny ďábly, což znamenalo vymýtit staré myšlení, starou kulturu a staré zvyky a obyčeje. Z iniciativy Čou En-laje vzešla skupinka politiků, kteří se snažili zmírnit výstřelky kulturní revoluce a dokonce se odvážili kritizovat Lin Piaa, Ťiang Čching a Čchen Po-tu. Po smrti Liou Šao-čchiho si dělal Čhen Po-ta nárok na jeho funkce. V roce 1970 se konalo zasedání pléna ÚV KS Číny, kde se civilní opozice rozhodla vyřadit Čchena Po-tu z politického a civilního života.", "section_level": 1}, {"title": "Konec politické kariéry.", "content": "V roce 1970 se účastnil konference v Lu-šanu, kde došlo k rozkolu mezi Mao Ce-tungem a Lin Piaem. Čchen zde podpořil myšlenky Lin Piaa. V srpnu se konalo zasedání, kde se projednávala konference v Lu-šanu. Mao zde vydal článek, ve kterém deklaruje konec politického života Čchena Po-ty. Po druhém zasedání byla zřízena pracovní skupina na přezkoumání Čchena Po-ty. Po návratu do Pekingu byl uvězněn v domácím vězení a ztratil osobní svobodu. 18. října 1970 byl formálně zadržen a čekala ho rozsáhlá kritika (později byl osmnáctiletý trest počítán od tohoto dne). Oficiálně byl zatčen až v roce 1976. 20. listopadu byl postaven před soud spolu s bandou čtyř. V roce 1980 byl odsouzen Nejvyšším lidovým soudem na 18 let vězení. Zemřel 20. září 1989 na infarkt myokardu.", "section_level": 1}], "src_summary": "Čchen Po-ta (čínsky pchin-jinem \"Chén Bódá\", znaky zjednodušené 陈伯达, Wade-Gilesova trankskripce \"Ch'en Po-ta\"; 29. července 1904 Chuej-an v provincii Fu-ťien – 20. září 1989 Peking) byl čínský propagandista, který se stal hlavním interpretem myšlenek Mao Ce-tunga. Krátce se také dostal na pozici jednoho z pěti nejmocnějších vůdců moderní Číny.", "tgt_summary": "Chen Boda (; 29 July 1904 – 20 September 1989), was a Chinese Communist journalist, professor and political theorist who rose to power as the chief interpreter of Maoism (or \"Mao Zedong Thought\") in the first 20 years of the People's Republic of China. Chen became a close associate of Mao Zedong in Yan'an, during the late 1930s, drafting speeches and theoretical essays and directing propaganda. After 1949, Chen played a leading role in overseeing mass media and ideology; at the start of the Cultural Revolution in 1966, Mao named him Chairman of the Cultural Revolution Group, entrusting him with the task of guiding the new mass movement. However, his ultra-radical line and close ties with Lin Biao eventually led to his downfall in 1970.", "id": 1227483}
{"src_title": "Richard Assheton Cross", "tgt_title": "R. A. Cross, 1st Viscount Cross", "src_document": [{"title": "Politická kariéra.", "content": "Pocházel z rodiny připomínané od 17. století v hrabství Lancashire, byl synem Williama Crosse (1771–1827), smírčího soudce a zástupce místodržitele v Lancashire. Vystudoval v Cambridge a od mládí působil v Londýně jako advokát. V letech 1857–1862 a 1868–1885 byl členem Dolní sněmovny za Konzervativní stranu, ve volbách v roce 1868 proslul vítězstvím nad W. Gladstonem. Patřil k vlivným řečníkům konzervativců a v Disraeliho vládě byl ministrem vnitra (1874–1880), od roku 1874 byl zároveň členem Tajné rady. Funkci ministra vnitra zastával i v prvním Salisburyho kabinetu (1885–1886), poté byl ministrem pro Indii (1886–1892). Se svým třetím vstupem do vlády byl zároveň povýšen na vikomta a stal se členem Sněmovny lordů (1886). Ve třetí Salisburyho vládě zastával nejprve post lorda kancléře vévodství lancasterského (1895), nakonec byl lordem strážcem tajné pečeti (1895–1900). Ze zdravotních důvodů odstoupil v listopadu 1900 a odešel do soukromí. Ve vládních úřadech i v parlamentu se zasloužil o reformy ve školství, zdravotnictví a státní správě. Jako ministr pro Indii získal Řád indické hvězdy, později obdržel Řád lázně. Mimo jiné byl členem Královské společnosti, smírčím soudcem a zástupcem místodržitele v hrabství Lancashire. Získal čestné doktoráty na čtyřech univerzitách (Oxford, Cambridge, Leeds, St Andrews).", "section_level": 1}, {"title": "Potomstvo.", "content": "Jeho nejstarší syn William Henry Cross (1856–1892), poslanec Dolní sněmovny, zemřel předčasně, dědicem titulu se stal vnuk Richard Assheton Cross, 2. vikomt Cross (1882–1932). V další generaci rod vymřel, posledním nositelem titulu byl Assheton Henry Cross, 3. vikomt Cross (1920–2004). Jeho synovec Charles Henry Cross (1852–1915) byl admirálem a superintendantem námořní základny Devonportu.", "section_level": 1}], "src_summary": "Richard Assheton Cross, 1. vikomt Cross (\"Richard Assheton Cross, 1st Viscount Cross\") (30. května 1823, Preston, Anglie – 8. ledna 1914, Broughton in Furness, Anglie) byl britský státník, významný představitel Konzervativní strany v 19. století. Během své politické kariéry byl dvakrát ministrem vnitra (1874–1880, 1885–1886), poté ministrem pro Indii (1886–1892). Od roku 1886 byl s titulem vikomta členem Sněmovny lordů. Naposledy byl členem vlády jako lord strážce tajné pečeti (1895–1900).", "tgt_summary": "Richard Assheton Cross, 1st Viscount Cross, (30 May 1823 – 8 January 1914), known before his elevation to the peerage as R. A. Cross, was a British statesman and Conservative politician. He notably served as Home Secretary between 1874 and 1880 and 1885 and 1886.", "id": 2366372}
{"src_title": "Acylchloridy", "tgt_title": "Acyl chloride", "src_document": [{"title": "Názvosloví.", "content": "Pokud je acyl hlavní skupinou, tak se acylchloridy pojmenovávají podle názvu tohoto acylu, ke kterému se přidá označení -chlorid, například: Pokud acyl není hlavní skupinou, tak se používá předpona -chlorkarbonyl, například:", "section_level": 1}, {"title": "Vlastnosti.", "content": "Jelikož u acylchloridů nedochází k tvorbě vodíkových vazeb, tak mají tyto látky nižší teploty varu a tání než odpovídající karboxylové kyseliny; teplota varu kyseliny octové je 118 °C, zatímco acetylchlorid vře již při 51 °C. Podobně jako většina karbonylových sloučenin mají acylchloridy v infračervených spektrech výrazný absorpční pás kolem hodnoty vlnočtu 1750 cm. Nejjednodušším stabilním acylchloridem je acetylchlorid (systematickým názvem \"ethanoylchlorid\"); formylchlorid (methanoylchlorid) je za běžných podmínek nestabilní, lze jej však připravit za teplot pod -60 °C.", "section_level": 1}, {"title": "Výroba a příprava.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "V průmyslu.", "content": "Průmyslově se acylchloridy vyrábějí reakcí acetanhydridu s chlorovodíkem. U benzoylchloridu se používá částečná hydrolýza benzotrichloridu:", "section_level": 2}, {"title": "V laboratořích.", "content": "Laboratorně se acylchloridy, podobně jako chlorované uhlovodíky, získávají nahrazením hydroxylových skupin atomy chloru: karboxylová kyselina reaguje s chloridem thionylu (SOCl), chloridem fosforitým (PCl) nebo chloridem fosforečným (PCl): Reakci s chloridem thionylu je možné katalyzovat dimethylformamidem. Při tomto postupu vznikají oxid siřičitý a chlorovodík, což jsou plyny, které se z reakční směsi odstraňují a tím dochází k posunu reakční rovnováhy ve prospěch produktů. Přebytek thionylchloridu, jehož teplota varu činí 74,6 °C, lze taktéž snadno odstranit. Mechanismy reakcí s thionylchloridem a chloridem fosforečným jsou podobné; níže je zobrazen mechanismus při použití thionylchloridu: Při jiné metodě se používá oxalylchlorid: Katalyzátorem je zde dimethylformamid, který na začátku reaguje s oxalylchloridem za vzniku iminiového meziproduktu, který poté reaguje s karboxylovou kyselinou, přičemž dochází k odštěpení oxidu a obnovení katalyzátoru. Jsou známy i takové postupy přípravy acylchloridů, při kterých nevzniká HCl, jako jsou například Appelova reakce a příprava za použití trichlortriazinu:", "section_level": 2}, {"title": "Reakce.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Nukleofilní reakce.", "content": "Acylchloridy jsou mnohem reaktivnější než karboxylové kyseliny; chloridový aniont je velmi dobrou odcházející skupinou, zatímco hydroxid tuto vlastnost za obvyklých podmínek nemá, a tak mohou s karbonylovou skupinou reagovat i slabé nukleofily; příkladem může být reakce s vodou za vzniku příslušné karboxylové kyseliny: Acylchloridy lze použít na přípravu derivátů karboxylových kyselin jako jsou anhydridy, estery a amidy, reakcemi se solemi příslušných kyselin, alkoholy či aminy. Za přítomnosti zásady, například vodného roztoku hydroxidu sodného nebo pyridinu, případně přebytku aminu (při přípravě amidů), je potřeba odstraňovat vznikající chlorovodík a reakce musí být katalyzována. I když lze estery či amidy často získat reakcí karboxylové kyseliny s alkoholem nebo aminem, tak jsou tyto reakce vratné, což vede k nízké výtěžnosti; příprava těchto látek z acylchloridů je rychlá a nevratná a tak se často upřednostňuje před přímou reakcí s karboxylovou kyselinou. Při reakcích acylchloridů s Grignardovými činidly se obvykle nejprve tvoří ketony a následně terciární alkoholy; výjimku představují reakce s některými organickými sloučeninami kadmia, při nichž se proces zastaví u ketonu. Nukleofilní reakce s Gilmanovými činidly (organickými sloučeninami obsahujícími lithium a měď) také, díky nižší reaktivitě těchto látek, poskytují ketony. Chloridy aromatických kyselin jsou obecně méně reaktivní než chloridy alkylových kyselin a často jsou tak potřeba tvrdší podmínky. Acylchloridy je možné zredukovat silnými donory hydridů, jako je hydrid lithno-hlinitý, za tvorby primárních alkoholů. Tri-\"terc\"-butoxyhydrid lithnohlinitý přeměňuje acylchloridy na aldehydy.", "section_level": 2}, {"title": "Elektrofilní reakce.", "content": "Acylchloridy se, společně s Lewisovými kyselinami, jako například chloridem železitým a chloridem hlinitým, účastní Friedelových–Craftsových acylací, při nichž vznikají arylketony. V prvním kroku proběhne disociace chloridu, kterou vyvolá Lewisova kyselina: Poté následuje nukleofilní atak arenu na acylovou skupinu: Nakonec nastane spojení chloridového aniontu s uvolněným protonem za vzniku HCl a regenerace katalyzátoru (zde AlCl):", "section_level": 2}, {"title": "Bezpečnost.", "content": "Vzhledem ke značné reaktivitě těchto látek je při skladování acylchloridů nutné opatrné zacházení. Mají dráždivé účinky na oči, jelikož reagují s vodou za vzniku chlorovodíku a organických kyselin.", "section_level": 1}], "src_summary": "Acylchloridy jsou organické sloučeniny s molekulami obsahujícími skupinu -COCl; jedná se o reaktivní funkční deriváty karboxylových kyselin. Acylchloridy patří mezi acylhalogenidy.", "tgt_summary": "In organic chemistry, an acyl chloride (or acid chloride) is an organic compound with the functional group -COCl. Their formula is usually written RCOCl, where R is a side chain. They are reactive derivatives of carboxylic acids. A specific example of an acyl chloride is acetyl chloride, CHCOCl. Acyl chlorides are the most important subset of acyl halides.", "id": 1712698}
{"src_title": "Pa Ťin", "tgt_title": "Ba Jin", "src_document": [{"title": "Život.", "content": "Vyrostl v bohaté, tradiční čínské rodině, s velmi despotickými muži v čele. Unikl z ní odchodem do Francie v roce 1927. Již v Číně četl díla Pjotra Kropotkina a v Paříži se připojil k anarchistickému hnutí. V roce 1929 přijal jméno Pa Ťin, které odkazovalo jednak na Kropotkina a také na dalšího anarchistu Michaila Bakunina. Toho roku se také vrátil do Číny a zde vydal svou první knihu \"Zánik\". Průlomovým byl však až román \"Rodina\" z roku 1931. Román měl autobiografické rysy a byl inspirován autorových dětstvím v bohaté rodině v S'-čchuanu. Tradiční (velmi široká) čínská rodina je v románu líčena dosti neiluzivně a jako rozpadající se instituce. Kniha měla ještě dvě pokračování (\"Jaro\" a \"Podzim\") a trilogie byla nazvána \"Dravý proud\". I další trilogie \"Láska\" měla úspěch. Roku 1934 byl zakázán jeho román \"Výhonek\", načež musel načas odejít do exilu v Japonsku. Brzy se ale vrátil. Za války napsal další, burcující, trilogii \"Oheň\". Před válkou s komunisty polemizoval z anarchistických pozic, po jejich vítězství v roce 1949 však základní pravidla nového režimu přijal a v roce 1958 byl dokonce zvolen předsedou oficiálního Svazu spisovatelů. Nevyzpytatelné represe Kulturní revoluce na konci 60. let si ho však nakonec našly: Bylo mu zakázáno psát a byl poslán čistit kanály. Jeho ženě byla z politických důvodů odepřena v roce 1973 lékařská péče, načež zemřela. Když se na konci 70. let uvolnily ledy v důsledku Tengových reforem, mohl se vrátit do literárního života, v roce 1985 i do čela Svazu spisovatelů. Stal se velkým kritikem Kulturní revoluce, přičemž však přiznal – zejména ve slavné knize \"Náhodné myšlenky\" – míru spoluviny na této mravní a myšlenkové tragédii, neboť sám se na konci 50. let částečně podílel na “kampani proti pravičákům”, a právě v takovýchto akcích se lynčovací duch Kulturní revoluce rodil. Neúspěšně též bojoval za vznik Muzea Kulturní revoluce, které by varovalo před opakováním podobného výronu násilí a fanatismu. Svůj aktivismus vystupňoval v roce 1989, kdy bylo vyhlášeno stanné právo a dogmatici přešli znovu do útoku. Protestoval také proti obnovenému kultu Maa na začátku 90. let. Zemřel ve sto letech.", "section_level": 1}], "src_summary": "Pa Ťin (; 25. listopadu 1904, Čcheng-tu — 17. října 2005, Šanghaj) byl čínský spisovatel. Ve 30. a 40. letech 20. století se proslavil svými romány, jež popisovaly a vzývaly rozklad tradičního konfuciánského patriarchálního společenského systému (zejm. \"Rodina\").", "tgt_summary": "Li Yaotang (25 November 190417 October 2005), better known by his pen name Ba Jin and also known as Li Pei Kan, was a Chinese author and political activist best known for his novel \"The Family\". He is considered to be one of the most important and widely read Chinese writers of the 20th century. Ba Jin's son Li Xiao is also a fiction writer.", "id": 1126598}
{"src_title": "Henry George Grey, 3. hrabě Grey", "tgt_title": "Henry Grey, 3rd Earl Grey", "src_document": [{"title": "Životopis.", "content": "Narodil se na rodovém sídle \"Howick Hall\" v Northumberlandu jako nejstarší syn premiéra 2. hraběte Greye. Pocházel z početné rodiny, měl dvanáct mladších sourozenců, bratr Charles Grey (1804–1870) byl generálem a tajemníkem královny Viktorie, další bratři Frederick William Grey (1805–1878) a George Grey (1809–1891) dosáhli v námořnictvu hodnosti admirála, nejstarší sestra Louisa (1797–1841) byla manželkou kanadského generálního guvernéra hraběte z Durhamu, další sestra Mary (1807–1884) se provdala za významného státníka lorda Halifaxe. Studoval soukromě, poté na univerzitě v Cambridge, v letech 1826–1845 byl členem Dolní sněmovny za stranu whigů. V otcově vládě byl státním podsekretářem války a kolonií (1830–1833), vnitra (1834), v Melbournově vládě zastával funkci sekretáře války (1835–1839), zároveň byl komisařem výboru pro reorganizaci správy armády. V Russelově vládě byl ministrem války a kolonií (1846–1852). V této funkci prosazoval moderní přístup, že kolonie by měly být spravovány především k vlastnímu prospěchu a ne jen s ohledem na zisk Velké Británie. Po demisi Russellovy vlády v roce 1852 již žádný úřad nepřijal, i když podle veřejného mínění byl v době krymské války nejvhodnějším kandidátem na post ministra války. V pozdějších letech napsal několik spisů, v nichž prezentoval své názory na správu kolonií. V letech 1847–1877 byl lordem místodržitelem v Northumberlandu a v roce 1863 získal Podvazkový řád, v roce 1869 obdržel Řád sv. Michala a sv. Jiří. Jeho manželství s Mary Copley (1803–1879) zůstalo bez potomstva, hraběcí titul zdědil synovec Albert (1851–1917), pozdější generální guvernér v Kanadě. Jeho jméno nese předměstí Howick v Aucklandu na Novém Zélandu.", "section_level": 1}], "src_summary": "Henry George Grey, 3. hrabě Grey (do roku 1845 pod jménem vikomt Howick) (\"Henry Grey, 3rd Earl Grey, 3rd Viscount Howick, 3rd Baron Grey of Howick\") (28. prosince 1802, Howick Hall, Anglie – 9. října 1894, Howick Hall, Anglie) byl britský státník z rodu Greyů, byl synem premiéra 2. hraběte Greye. Od mládí se věnoval problematice kolonií, v letech 1846–1852 byl ministrem války a kolonií. Jako dědic titulu hraběte byl od roku 1845 členem Sněmovny lordů, v roce 1863 získal Podvazkový řád. Uplatnil se také jako spisovatel. Zemřel bez mužského potomstva, peerský titul zdědil synovec Albert Grey, 3. hrabě Grey.", "tgt_summary": "Henry George Grey, 3rd Earl Grey (28 December 18029 October 1894), known as Viscount Howick from 1807 until 1845, was an English statesman.", "id": 1633814}
{"src_title": "Fritz Klein", "tgt_title": "Fritz Klein", "src_document": [{"title": "Biografie.", "content": "Klein se narodil ve městě Feketehalom, Rakousko-Uhersko (dnes Codlea ve středním Rumunsku). Studoval medicínu na univerzitě v Budapešti a studium ukončil po první světové válce. Žil a pracoval jako lékař v Sedmihradsku. Klein byl považován za Volksdeutsche, tedy za Němce, který žil v Evropě mimo státy s německou majoritou. V roce 1939 byl jako rumunský občan naverbován do rumunské armády, kde v roce 1941 po vypuknutí války se Sovětským svazem sloužil jako záchranář na východní frontě. V květnu 1943 Ion Antonescu vyhověl žádosti Hitlera o vydání Němců. Němci v rumunské armádě byli přeřazeni do armády německé. Klein se stal vojákem ve Waffen-SS, byl zařazen do jednotek SS a byl vyslán do Jugoslávie. Dne 15. prosince 1943 dorazil do koncentračního tábora Osvětim, kde nejprve sloužil jako táborový lékař v ženském táboře v Birkenau. Následně působil jako táborový lékař v cikánském táboře. Účastnil se také četných selekcí na rampě při příjezdu vlaků. V prosinci 1944 byl převelen do koncentračního tábora Neuengamme, odkud byl v lednu 1945 poslán do koncentračního tábora Bergen-Belsen pod velením Josefa Kramera.", "section_level": 1}, {"title": "Poválečné období.", "content": "Po osvobození tábora Brity pomáhal při jeho předávání britským jednotkám. Klein byl uvězněn a nucen pomoci pohřbít všechny nepochované mrtvoly v masových hrobech. Na otázku jak by obhájil své činy před svými etickými povinnostmi lékaře Klein prohlásil: \"Moje Hippokratova přísaha mi říká, abych z lidského těla vyřízl infekci. Židé jsou infekcí lidstva. Proto jsem je vyřízl.\" Klein a dalších 44 osob z táborového personálu byli souzeni v procesu Bergen-Belsen britským vojenským soudem v Lüneburgu. Soud trval od září do listopadu 1945. Během soudního procesu Anita Laskerová dosvědčila, že se Klein zúčastnil selekcí osob do plynových komor. Byl odsouzen k smrti a oběšen 13. prosince 1945 ve vezení v Hamelnu.", "section_level": 1}], "src_summary": "Fritz Klein (24. listopadu 1888 – 13. prosince 1945 Hameln) byl během druhé světové války německý nacistický lékař odsouzený k smrti za válečné zločiny spáchané v koncentračním táboře Bergen-Belsen během holocaustu.", "tgt_summary": "Fritz Klein (24 November 1888 – 13 December 1945) was a German Nazi doctor and war criminal, hanged for his role in atrocities at Bergen-Belsen concentration camp during the Holocaust.", "id": 1116049}
{"src_title": "Grand Prix Číny 2019", "tgt_title": "2019 Chinese Grand Prix", "src_document": [{"title": "Pořadí.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Pořadí jezdců před závodem.", "content": "Na čele průběžného pořadí šampionátu jezdců je Valtteri Bottas, který v obou dosavadních závodech nasbíral 44 bodů. O jediný bod zpět je druhý Lewis Hamilton a stupně vítězů uzavírá třetí Max Verstappen se ziskem 27 bodů.", "section_level": 2}, {"title": "Pořádí týmu před závodem.", "content": "V Poháru konstruktérů má zatím navrch stáj Mercedes, která nasbírala 87 bodů. Druhé místo patří Ferrari, které má na svém kontě 48 bodů. Třetí pozici zaujímá Red Bull Racing-Honda, který se může pyšnit 31 body.", "section_level": 2}, {"title": "Tréninky.", "content": "V prvním tréninku zaznamenal nejrychlejší čas Sebastian Vettel z Ferrari (1:33.911). Druhý Lewis Hamilton, zaostal o 207 tisícin. Třetí místo obsadil Charles Leclerc, jenž na týmového kolegu Vettela ztratil 256 tisícin sekundy. S technickými problémy se potýkal Antonio Giovinazzi z týmu Alfa Romeo Racing, neboť zvládl jen dvě kola. Hodiny v poslední zatáčce dostal Lance Stroll. Druhý trénink opanoval Valtteri Bottas z Mercedesu, který zaknihoval čas 1:33.330. Sebastian Vettel, jenž proťal pomyslnou cílovou pásku na druhé pozici, byl pomalejší o 27 tisícin sekundy. Na třetí příčku se vyšvihl Max Verstappen z Red Bullu s mankem 221 tisícin sekundy. Hamilton s Bottasem se v úvodu prostředního tréninku roztočili. Výraznější problém musel řešit Romain Grosjean, jemuž se nalomil přední spoiler. Třetí trénink byl opět v režii Valtteriho Bottase, který časem 1:32.830 nechal za sebou druhého Sebastiana Vettela o 392 tisícin sekundy. Na třetím místě dojel Charles Leclerc se ztrátou 418 tisícin sekundy. Poslední tréninkovou jednotku předčasně ukončil Alexander Albon, který havaroval a kvalifikace se nezúčastnil.", "section_level": 1}, {"title": "Kvalifikace.", "content": "Jak už bylo zmíněno, kvalifikace se nezúčastnil Alexander Albon, který rozbil svůj vůz na konci třetího tréninku a mechanici jej nestihli spravit. V první části skončili Lance Stroll, George Russell, Robert Kubica a Antonio Giovinazzi, který nedokázal zajet platné kvalifikační kolo. Ve druhé fázi kvalifikace došlo k jednomu překvapení, neboť nepostoupil Kimi Räikkönen. Jak sám přiznal do týmového rádia, na vině byla porucha motoru. Spolu s ním dál neprošli ani Daniil Kvyat, Sergio Pérez, Carlos Sainz Jr. a Lando Norris. Pole position získal v Šanghaji Valtteri Bottas časem 1:31.547, čímž porazil druhého Lewise Hamiltona o pouhých 23 tisícin sekundy. Druhou řadu na startovním roštu obsadí rudé monoposty Ferrari v pořadí Sebastian Vettel, Charles Leclerc. {|class=\"wikitable\" style=\"font-size: 85%;\"", "section_level": 1}, {"title": "Průběžné pořadí po závodě.", "content": "! ! Pořadí ! Konstruktér ! Body !colspan=4|Zdroj:", "section_level": 1}], "src_summary": "Grand Prix Číny 2019 (oficiálně Formula 1 2019 Heineken Chinese Grand Prix) se jela na okruhu Shanghai International Circuit v Šanghaji v Číně dne 14. dubna 2019. Závod byl třetím v pořadí v sezóně 2019 šampionátu Formule 1. Závod byl také 1000. závodem seriálu Formule 1 od 1. závodu Mistrovství, který se jel na okruhu Silverstone v roce 1950.", "tgt_summary": "The 2019 Chinese Grand Prix (formally known as the Formula 1 Heineken Chinese Grand Prix 2019) was a Formula One motor race that took place on 14 April 2019 at the Shanghai International Circuit in Shanghai, China. The race was the 3rd round of the 2019 Formula One World Championship, and marked the 16th time that the Chinese Grand Prix had been run as a round of the Formula One World Championship. The race also marked the 1000th World Championship race since the first World Championship race was held at the Silverstone Circuit in .", "id": 710347}
{"src_title": "Osvětimský proces", "tgt_title": "Frankfurt Auschwitz trials", "src_document": [{"title": "Základní informace.", "content": "Mezi hlavní obžalované patřili SS-Hauptsturmfuhrer Robert Mulka, Wilhelm Friedrich Boger, Victor Capesius a Josef Klehr. Předsedou soudu byl Hans Hofmayer, hlavní prokurátorem byl Fritz Bauer, který byl sám obětí národního socialismu, chtěl aby pravdu o Osvětimi vynesl na povrch německý soud a aby si německý národ přiznal svoji vinu. Sám pronesl, že proces se nemá ohlížet do minulosti, nýbrž má naznačit linii budoucnosti. Tímto chtěl ukázat, že nová německá demokracie je připravena hájit lidskou důstojnost. Mezi další členy prokuratury patřili například Henry Ormond nebo Christian Raabe.", "section_level": 1}, {"title": "Reakce ve společnosti.", "content": "V Německu nicméně, na rozdíl od celého světa, procesu zprvu zcela chyběla popularita obyvatelstva. Jen málo Němců vědělo, co se vlastně stalo v Osvětimi, všichni se snažili zapomenout na strasti druhé světové války a řešili rodinu, kariéru a úspory, což měl právě osvětimský proces změnit. Proces se dostal do hledáčku společnosti a tisku až poté, co byl zadržen a obviněn SS-Hauptsturmführer Robert Mulka, zástupce samotného Rudolfa Hösse. Tribunál se dokonce musel přesunout do větších prostor kvůli velkým návštěvám veřejnosti a častým školním zájezdům. Například BBC do Frankfurtu poslalo Arthura Millera, muže Marylin Monroe.", "section_level": 1}, {"title": "Průběh procesu.", "content": "V únoru 1964 začaly výpovědi svědků. Do Frankfurtu se jich dostavilo na 200 včetně Čechoslováků, ale přijeli i z Izraele, USA, Kanady nebo Sovětského svazu. Svědci byli ubytováni s většinou obžalovaných, v reakci na tuto skutečnost se soudu ozvalo mnoho dobrovolníků a ubytovali svědky u sebe. V prosinci roku 1964 nastalo něco, co během právě probíhající studené války nemělo obdoby. Frankfurtská soudní delegace se vydala na exkurzi do Osvětimi, členy delegace nebyli pouze soudci a prokuratura, ale i 11 obhájců. Cílem této exkurze bylo si udělat lepší a skutečnější obrázek o pracovním táboře v Osvětimi. Zároveň zde prokuratura chtěla vyvrátit výpovědi některých obžalovaných, kteří tvrdili, že určité události nemohli vidět a šly mimo je. To se podařilo díky pilné práci žalujících, Henrymu Ormondovi a Christianovi Raabemu. 19. srpna 1965 začal Fritz Bauer svou závěrečnou řeč. Předseda soudu Hans Hofmayer pak začal číst rozsudek, což trvalo další dva dny.", "section_level": 1}, {"title": "Hlavní obžalovaní a jejich rozsudky.", "content": "Robert Mulka, pravá ruka Rudolfa Hösse, byl odsouzen na 14 let vězení, nicméně roku 1968 byl propuštěn, a to pro neschopnost výkonu trestu a o rok později zemřel. Wilhelm Friedrich Boger, který měl v Osvětimi na starosti výslechy a přezdívalo se mu ďábel z Osvětimi, protože mezi vězni byl nechvalně znám pro své kruté praktiky, zejména pro jeho mučící „houpačku“, dostal doživotí. Victor Capesius, který byl před válkou lékárníkem a poté se stal lékárníkem v Osvětimi, kde se podílel s Josefem Mengelem na selekci a různých pokusech na lidech, byl odsouzen na devět let vězení. Josef Klehr, hlavní dozorce v osvětimském koncentračním táboře, byl odsouzen na doživotí, roku 1988 byl ale propuštěn.", "section_level": 1}], "src_summary": "Osvětimský proces byl soudní proces s bachaři či úředníky z nacistického pracovního táboru Osvětim, který se konal ve Frankfurtu nad Mohanem, kde - na rozdíl od Norimberského procesu - nacistické zločince soudilo pouze Německo, nikoliv mezinárodní tribunál. Proces probíhal od prosince roku 1963 do srpna 1965. Obžalováno bylo celkem 22 osob a padlo 20 rozsudků, z toho 6 doživotí.", "tgt_summary": "The Frankfurt Auschwitz trials, known in German as \"der Auschwitz-Prozess\", or \"der zweite Auschwitz-Prozess,\" (the \"second Auschwitz trial\") was a series of trials running from 20 December 1963 to 19 August 1965, charging 22 defendants under German criminal law for their roles in the Holocaust as mid- to lower-level officials in the Auschwitz-Birkenau death and concentration camp complex. Hans Hofmeyer led as Chief Judge the \"criminal case against Mulka and others\" (reference number 4 Ks 2/63). Overall, only 789 individuals of the approximately 8,200 surviving \"SS\" personnel who served at Auschwitz and its sub-camps were ever tried, of whom 750 received sentences. Unlike the first trial in Poland held almost two decades earlier, the trials in Frankfurt were not based on the legal definition of crimes against humanity as recognized by international law, but according to the state laws of the Federal Republic.", "id": 2408561}
{"src_title": "Fujitova stupnice", "tgt_title": "Fujita scale", "src_document": [{"title": "Původ.", "content": "Fujita původně vytvořil stupnici jako třináctistupňovou (F0–F12) tak, aby plynule propojovala Beaufortovu stupnici a Machova čísla. F1 odpovídá stupni 12 Beaufortovy stupnice a F12 odpovídá Machu 1. F0 bylo definováno tak, že způsobené škody jsou minimální či nulové (zhruba stupeň 8 Beaufortovy stupnice), podobně jako stupeň 0 Beaufortovy stupnice znamená žádný nebo minimální vítr. Ke každému takto definovanému stupni (F0–F5) byl přiřazen odpovídající kvantitativní výčet poškození působených takto silným tornádem. Výsledná stupnice byla následně použita pro klasifikaci tornád v praxi. Vztahy mezi Beaufortovou stupnicí, Fujitovou stupnicí a Machovo čísly jsou znázorněny na diagramu vpravo. Vzorec pro vztah mezi rychlostí větru v metrech za sekundu (V) a kategorií Fujitovy škály (F) je: Například pro F4 tak vychází V = 92,6 m/s, tedy zhruba 333 km/h. V době, kdy Fujita tvořil svou stupnici, bylo známo pouze málo informací o škodách působených větrem, takže původní stupnice pracovala pouze s kvalifikovanými odhady, co se týče vztahů mezi specifickými škodami a silou větrů potřebnou ke způsobení těchto škod. Fujita počítal s praktickým využitím pouze pro stupně F0–F5, jelikož tyto pokrývaly veškerá poškození zděným budovám i předpokládanou horní hranici pro rychlost větrů v tornádu. Přidal však popis pro F6, které nazval \"nepředstavitelné tornádo\" (\"inconceivable tornado\"), pro případ rychlostí vyšších než u F5 a případné následky, které by ukázala související analýza škod. Postupem času se ukázalo, že původní Fujitovy odhady síly větru potřebné pro způsobení škod tak, jak je definovaly jednotlivé kategorie, byly nadsazené, což bylo zvláště patrné u vyšších kategorií (F3–F5). Proto byla počátkem 21. století vytvořena upravená škála, tzv. rozšířená Fujitova stupnice, která na základě nových poznatků zpřesnila vztahy mezi silou větru a způsobenými škodami. Upravená stupnice rovněž využívá řadu indikátorů, které pomáhají přesně kvantifikovat způsobené škody a díky tomu exaktně určit kategorii tornáda.", "section_level": 1}], "src_summary": "Fujitova stupnice (\"Fujita scale\", \"F-Scale\"), někdy též Fujitova–Pearsonova stupnice (\"Fujita-Pearson scale\", \"FPP scale\"), je škála sloužící ke klasifikaci tornád. Stupnice byla představena v roce 1971 japonsko-americkým meteorologem Tedem Fujitou z Chicagské univerzity. Fujita na jejím vytvoření spolupracoval s Allenem Pearsonem, šéfem \"National Severe Storms Forecast Center/NSSFC\" (americké národní středisko pro předpovídání silných bouří). Škála byla upravena v roce 1973 tak, aby brala v úvahu i délku a šířku trasy tornáda. Ačkoliv jednotlivé kategorie mají definovanou odpovídající rychlost větru, klasifikace tornáda je určována primárně na základě způsobených škod. Tornádo je klasifikováno meteorology a stavebními experty na základě analýzy škod podle dokumentace získané vzdušným či pozemním průzkumem či obojím. V úvahu jsou brána také data z meteorologických radarů, výpovědi svědků a jimi či automatikou pořízené fotografie či obrazové záznamy. V USA začala být Fujitova stupnice oficiálně používána od roku 1973, další státy se postupně přidaly. Národní úřad pro oceán a atmosféru podle stupnice oficiálně zpětně klasifikoval ve své databázi všechna americká tornáda z let 1950-1972. Sám Fujita se svými studenty vytvořil databázi amerických tornád z let 1916–1991. Další meteorolog Tom Grazulis pak vypracoval pro Projekt Tornádo (\"The Tornado Project\") klasifikaci všech významnějších tornád (F2–F5 nebo se smrtelnými následky) v USA od roku 1880. V USA a Kanadě byla Fujitova stupnice v oficiálním použití nahrazena tzv. rozšířenou Fujitovou stupnicí, která používá stejně dělení do šesti kategorií, ale má upřesněná klasifikační kritéria a rychlosti větrů v jednotlivých kategorií se od původní stupnice mírně liší. V USA se rozšířená Fujitova stupnice oficiálně používá od roku 2007, v Kanadě od roku 2013.", "tgt_summary": "The Fujita scale (F-Scale; ), or Fujita–Pearson scale (FPP scale), is a scale for rating tornado intensity, based primarily on the damage tornadoes inflict on human-built structures and vegetation. The official Fujita scale category is determined by meteorologists and engineers after a ground or aerial damage survey, or both; and depending on the circumstances, ground-swirl patterns (cycloidal marks), weather radar data, witness testimonies, media reports and damage imagery, as well as photogrammetry or videogrammetry if motion picture recording is available. The Fujita scale was replaced with the Enhanced Fujita scale (EF-Scale) in the United States in February 2007. In April 2013, Canada adopted the EF-Scale over the Fujita scale along with 31 \"Specific Damage Indicators\" used by Environment Canada (EC) in their ratings.", "id": 1413839}
{"src_title": "Vincenzo Coronelli", "tgt_title": "Vincenzo Coronelli", "src_document": [{"title": "Mládí.", "content": "Vincenzo Maria Coronelli se nejspíše narodil v Benátkách, dne 16. srpna 1650 jako páté dítě benátského krejčího jménem Maffio Coronelli a jeho manželky Catariny. Jako desetiletý byl Vincenzo poslán na učení do Ravenny, kde studoval xylografii, což je grafická technika tónového dřevorytu (gravírování dřeva). Ve 13 letech se vrátil do Benátek, aby byl přijat ke konventním františkánům a po dvou letech se stal novicem. Již v 16 letech, v roce 1666, publikoval první ze svých 140 samostatných děl. V roce 1671 vstoupil do kláštera svaté Maria Gloriosa dei Frari v Benátkách a řádem byl poslán na studium teologie v Římě, kde v roce 1674 získal doktorát. Před rokem 1678 začal Coronelli pracovat jako geograf a byl pověřen výrobou dvou pozemských a nebeských glóbů pro Ranunce II., vévodu z Parmy. Vévoda byl vytvořenými glóby nadšen a rozhodl se Vincenza jmenovat teologem. Kardinál d'Estrées, který byl na diplomatické misi, navštívil knihovnu vévody z Parmy a objevil glóby, načež se rozhodl pozvat Coronelliho do Paříže, aby vytvořil glóby pro Ludvíka XIV. V letech 1681–1683 Coronelli bydlel u kardinála v jeho paláci v \"Rue Barbette\". Věhlas Coronelliho se zvyšoval a v roce 1669 byl jmenován generálním ministrem františkánského řádu. Tato funkce mu vydržela pouze následující tři roky, protože po stížnostech duchovních bratří byl úřadem papeže odvolán.", "section_level": 1}, {"title": "První díla.", "content": "V roce 1678 se proslavil výrobou nebeského a pozemského glóbu, které měly shodně průměr 175 cm a byly zhotoveny mimořádně kvalitní technikou. Tvorba výše zmíněných glóbů Coronelliho proslavila a roku 1681 se přestěhoval do Paříže, kde během dvou let vytvořil dva glóby pro Ludvíka XIV. Opět se jednalo o jeden pozemský a jeden nebeský glóbus, které měly průměr 382 cm a váhu kolem dvou tun. Glóby byly zhotoveny z vřeten ohnutého dřeva, které bylo pokryté omítkou a vrstvou látky a poté bylo celé zabaleno do dvou velmi jemných tkanin na které byla nanesena samotná kresba. Nebeský glóbus – představuje stav oblohy při narození Ludvíka XIV. Zobrazuje souhvězdí v podobě hvězd, zvířat a planet v modrých barvách. Pozemský glóbus – představuje stav známých geografických poznatků francouzských průzkumů především v oblasti Severní Ameriky. Dnes jsou oba glóby vystaveny ve francouzské národní knihovně.", "section_level": 1}, {"title": "Život po pobytu v Paříži.", "content": "Po pobytu v Paříži Coronelli pracoval po celé Evropě, až se nakonec v roce 1705 usadil opět v rodných Benátkách, kde založil první geografickou společnost – Accademia Cosmografica degli Argonauti. Cílem bylo šíření publikací po celé Evropě. Byl také jmenován kosmografem Benátské republiky. Publikace Isolárium byla vydána v roce 1696. Další publikací mělo být rozsáhlé dílo – 45 svazková encyklopedie. První svazek byl vydán v roce 1701. V roce 1704 byl odvolán úřadem papeže z funkce generálního ministra františkánského řádu. Do své smrti se věnoval literárním aktivitám a publikacím svých děl. Coronelli zemřel v roce 1718. Do historie se zapsal především tvorbou glóbů, které od ostatních tvůrců barokního období odlišovala jejich umělecká dokonalost a přesnost zobrazovaných informací. Glóby jsou momentálně v muzeích mnoha států – např. Rakousko, Belgie, Německo atd. Na jeho počest je pojmenována Mezinárodní společnost pro studium glóbů (\"The International Coronelli Society for the Study of Globes\").", "section_level": 1}, {"title": "Encyklopedie.", "content": "30 let svého života věnoval Coronelli psaní encyklopedie (\"Biblioteca Universale Sacro-Profana\"), která měla mít 300 000 článků ve 45 svazcích a měla být uspořádána v abecedním pořadí. Vyrobeno bylo pouze prvních sedm, které pokrývají A–C. Kniha měla význam v hnutí encyklopedistů, protože poprvé zavedla opravy (svazky 41 a 42) a indexaci (svazky 43 až 45), což umožňovalo zpětné vyhledávání. Coronelli také zavedl kurzívu pro psaní knižních titulů.", "section_level": 1}, {"title": "Vybraná díla.", "content": "Za svůj život Coronelli vytvořil více než 100 glóbů různých velikostí, stovky map samostatně tištěných i jako součást atlasů a také rozpracovanou encyklopedii, konkrétně prvních 7 abecedně uspořádaných svazků.", "section_level": 1}], "src_summary": "Vincenco Maria Coronelli (16. srpna 1650 Benátky – 17. prosince 1718 tamtéž) byl italský kosmograf, kartograf, vydavatel a encyklopedista. Je znám pro svoji tvorbu atlasů, glóbů a také nejspíše první encyklopedie – \"Biblioteca Universale Sacro-Profana.\" Vincenzo Maria Coronelli se narodil v italských Benátkách (někdejší Benátské republice) benátskému krejčímu jménem Maffio Coronelli a jeho manželce jménem Catarine. Byl jejich pátým dítětem.", "tgt_summary": "Vincenzo Maria Coronelli (August 16, 1650 – December 9, 1718) was an Italian Franciscan friar, cosmographer, cartographer, publisher, and encyclopedist known in particular for his atlases and globes. He spent most of his life in Venice.", "id": 1417882}
{"src_title": "Thomas Butler, hrabě z Ossory", "tgt_title": "Thomas Butler, 6th Earl of Ossory", "src_document": [{"title": "Životopis.", "content": "Narodil se na rodovém sídle \"Kilkenny Castle\" v Irsku jako druhorozený syn 1. vévody z Ormonde. Mládí strávil v Irsku, poté absolvoval kavalírskou cestu se studiem ve Francii a Nizozemí, v roce 1652 odjel do Anglie, kde byl pro podezření z royalismu uvězněn (1655-1656). Poté odešel do Nizozemí a spolu s otcem se podílel na restauraci Stuartovců v roce 1660. V roce 1660 byl jmenován členem irské Tajné rady, v letech 1661-1662 byl poslancem irského parlamentu, od roku 1662 byl jako \"hrabě z Ossory\" irským peerem. Zároveň zasedal v anglické Dolní sněmovně (1662-1666; v parlamentu zastupoval přístav Bristol), poté získal anglický titul barona a vstoupil do anglické Sněmovny lordů, od roku 1666 byl též členem anglické Tajné rady. Souběžně pokračoval v kariéře ve vojsku a námořnictvu, od roku 1665 byl v hodnosti generálporučíka jedním z velitelů v Irsku, v letech 1664-1665 a 1668-1669 zastupoval svého otce ve funkci irského místokrále (1668-1669 byl fakticky místokrálem). Jako úspěšný námořní velitel vynikl ve válkách proti Nizozemí (1665 a 1672), v roce 1672 byl mimořádným vyslancem ve Francii, kde dostal nabídku ke vstupu do námořních služeb Ludvíka XIV.. Po návratu do Anglie získal Podvazkový řád (1672) a v námořnictvu dosáhl hodnosti viceadmirála (1673), byl též velitelem v Severním moři. V letech 1675-1679 byl jedním z lordů admirality, spolu s otcem zasedal také ve výboru Tajné rady pro obchod a kolonie (1675-1680). Mimoto zastával funkce u dvora a v letech 1678-1680 byl lordem komořím královny Kateřiny. V roce 1680 byl jmenován guvernérem v Tangeru, ale funkci nepřevzal, protože náhle zemřel.", "section_level": 1}, {"title": "Rodina.", "content": "Během exilu v Nizozemí se v roce 1659 oženil s Amelií Nassau (1635-1684) z vedlejší linie oranžského rodu, tento příbuzenský vztah později rod Butlerů přivedl k podpoře nástupu Viléma Oranžského v roce 1688. Z jejich manželství pocházelo pět dětí, z nichž dva synové zdědili titul vévody z Ormonde. Titul vévodů byl v roce 1715 potomkům odňat. Potomstvo:", "section_level": 1}], "src_summary": "Thomas Butler, hrabě z Ossory (\"Thomas Butler, Earl of Ossory, 1st Baron Butler of Moore Park\") (8. července 1634, Kilkenny Castle, Irsko – 30. července 1680, Londýn, Anglie) byl anglický a irský vojevůdce, státník a dvořan. Pocházel ze starého irského rodu Butlerů, jako syn a dědic vévody z Ormonde užíval titulu \"hraběte z Ossory\". Dosáhl nejvyšších hodností v armádě i námořnictvu a krátce byl místokrálem v Irsku. Byl rytířem Podvazkového řádu. Jeho nejstarším synem a dědicem byl James Butler, 2. vévoda z Ormonde.", "tgt_summary": "Vice-Admiral Thomas Butler, 6th Earl of Ossory, KG, PC, PC (Ire) (1634–1680) was an Irish politician. He was born at Kilkenny Castle, the eldest son of James Butler, 1st Duke of Ormond, and his wife Elizabeth Preston.", "id": 1488813}
{"src_title": "Sanktusník katedrály Notre-Dame v Paříži", "tgt_title": "Spire of Notre-Dame de Paris", "src_document": [{"title": "Historie.", "content": "První sanktusník byl postaven na stejném místě ve 13. století, nejspíše mezi lety 1220 až 1230. Tato původní věž byla rozebrána v letech 1786–1792. Katedrála zůstala bez sanktusníku až do restaurování, které zahájil architekt Jean-Baptiste Antoine Lassus. Po jeho smrti v roce 1857 převzal dohled nad stavbou Eugène Viollet-le-Duc. Výstavbou věže byla pověřena firma Ateliers Monduit specializující se na uměleckou práci s olovem. Nová věž byla otevřena 15. srpna 1859. V roce 2018 bylo rozhodnuto o obnově katedrály. Dne 15. dubna 2019 vypukl v bezprostřední blízkosti věže požár. Předpokládá se, že by požár mohl být spojen s restaurátorskými pracemi v katedrále. Pařížská prokuratura požár katedrály vyšetřuje jako nedbalostní čin, nikoli jako úmyslný zločin. Při svém pádu věž prorazila čtvrté klenební pole křížové klenby.", "section_level": 1}, {"title": "Popis.", "content": "Věž se nacházela nad křížením hlavní lodi a transeptu. Byla vyrobena z dubového dřeva a potažená olověným pláštěm. Hmota dřevěné konstrukce vážila asi 500 tun a olovo asi 250 tun. Špička věže byla 96 metrů nad úrovní náměstí kolem katedrály. Věž byla na své základně mezi střechami obklopena sochami dvanácti apoštolů, vyrobenými z tepané mědi. Tyto sochy byly uspořádány ve stupních po trojicích ve čtyřech řadách vždy mezi štíty sousedících střech. Každá trojice apoštolů byla vždy doplněna sochou zvířete symbolizujícího jednoho ze čtyř evangelistů: býk u sv. Lukáše, lev u sv. Marka, orel u sv. Jana a člověk (či anděl) u sv. Matouše. Těchto 16 soch jsou jediné prvky věže, které přečkaly požár bez úhony, neboť byly krátce před požárem (11. dubna) odvezeny k restaurování. Tyto sochy vytvořil sochař Adolphe-Victor Geoffroy-Dechaume (1816–1892). Všichni apoštolové byli obráceni čelem k Paříži, kromě jednoho z nich, sv. Tomáše, patrona architektů, který hleděl směrem k věži. Na samém vrcholu věže se nacházela korouhvička ve tvaru kohouta. V ní byly uschovány tři relikvie: malý kousek Trnové koruny, relikvie sv. Diviše a sv. Jenovéfy. Tyto ostatky zde byly umístěny v roce 1935 v době působení kardinála Verdiera. Kohout byl nalezen v troskách druhý den po požáru, 16. dubna 2019.", "section_level": 1}, {"title": "Další využití.", "content": "Věž sloužila jako nivelační bod francouzské geodetické sítě. V roce 1999 vylezli na věž aktivisté, aby připomněli výročí Tibetského národního povstání v roce 1959.", "section_level": 1}], "src_summary": "Novogotický sanktusník katedrály Notre-Dame v Paříži vznikl v polovině 19. století jako náhrada za původní středověký sanktusník. Posléze byl zničen při požáru katedrály, který vypukl 15. dubna 2019.", "tgt_summary": "The spire of Notre-Dame de Paris was located above the cross-section of the cathedral's transept. Notre-Dame de Paris has had two timber spires, known as flèches. The first was built between 1220 and 1230. It eventually became so damaged that it was removed in the late 18th century. The second was put into place by the French Architect Eugène Viollet-le-Duc in 1859, and destroyed in a violent fire on 15 April 2019.", "id": 2051745}
{"src_title": "Velveteen Dream", "tgt_title": "Velveteen Dream", "src_document": [{"title": "Profesionální wrestlingová kariéra.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Začátky (2014–2015).", "content": "S wrestlingovým tréninkem začal ve společnosti Maryland Championship Wrestling (MCW). Po čtyrech měsících tréninku debutoval 3. října 2014 pod jménem Rick Powers. První titul získal v říjnu 2015, když spolu s Lio Rushem získali MCW Tag Team Championship. Během roku 2015 také začal zápasit pro více společností, jmenovitě například World Xtreme Wrestling, Combat Zone Wrestling, Marvelous Puroresu USA a Lancaster Championship Wrestling.", "section_level": 2}, {"title": "WWE.", "content": "", "section_level": 2}, {"title": "Tough Enough a trénink (2015–2017).", "content": "V červnu 2015 byl společností WWE vybrán jako jeden z účastníku šesté série soutěže Tough Enough. Vzhledem k předchozím wrestlingovým zkušenostem byl jedním z favoritů na celkové vítězství, byl však eliminován hned v páté epizodě z důvodu \"nedostatku pokory\" a skončil tak na celkovém devátém místě. I přes vypadnutí z Tough Enough s ním 17. října 2015 WWE podepsalo kontrakt a následně byl poslán do vývojového střediska. Debutoval 5. února 2016 v zápase proti Riddick Mossovi. Zápas prohrál. Televizní debut si odbyl 20. července, když prohrál zápas s Austinem Ariesem. 19. října konfrontoval a vyzval k zápasu tehdejšího NXT šampióna Shinsuke Nakamuru, ještě před zápasem jej však Nakamura napadl a zápas se neuskutečnil. Na televizní obrazovky se vrátil až 1. března 2017, když porazil Seana Malutu.", "section_level": 3}, {"title": "NXT (2017-současnost).", "content": "V show NXT 24. května 2017 se objevil s kompletně novým charakterem, inspirovaným hudebníkem Prince, a s novým ringovým jménem - Velveteen Dream. V září začal feud s Aleisterem Blackem, kterého neustále sledovat a obtěžoval aby docílil toho, že Black vysloví jeho jméno. To vedlo k zápasu na placené akci (PPV) , který Dream sice prohrál, ale po zápase Black vyslovil jeho jméno a Dream tak dosáhl svého cíle. 6. prosince v show NXT měl zápasit proti Kassius Ohnovi v zápase o možnost vyzvat NXT šampióna, z důvodu zranění však k zápasu nedošlo a Dream byl nahrazen Johnny Garganem, který Ohna následně porazil. 10. ledna se Dream vrátil když přerušil Garganovo interview a vysmál se mu za to, že mu trvalo porazit Ohna celých dvacet minut, zatímco on sám by to zvládl za třicet sekund. 24. ledna vyzval Gargana k zápasu, který ale prohrál. Následně ho po zápase v zákulisí napadl Ohno. Zápas mezi Dreamem a Ohnem se uskutečnil na PPV NXT TakeOverː Philadelphia. Velveteen Dream zápas vyhrál. Zbytek roku 2018 strávil v povětšinou krátkých feudech, které vrcholily na shows TakeOver. Na PPV byl součástí žebříkového zápasu o nový titul NXT North American Championship, který nakonec vyhrál Adam Cole, na PPV prohrál zápas s Ricochetem, na PPV vyhrál zápas proti EC3 a na PPV zápasil o NXT Championship s Tommaso Ciampou, titul ovšem po prohře nezískal. 27. ledna 2019 na show Royal Rumble Axxess porazil ve finále turnaje Worlds Collide Tylera Bate a získal tak možnost vyzvat libovolného šampióna k zápasu o titul. Dream se rozhodl vyzvat Johnnyho Gargana k zápasu o NXT North American Championship. Zápas 20. února 2019 Dream vyhrál a stal se novým NXT North American šampiónem.", "section_level": 3}], "src_summary": "Patrick Clark Jr. (* 19. srpna 1995 Washington, D.C.) je americký profesionální zápasník, zápasící ve společnosti WWE v show NXT pod ringovým jménem Velveteen Dream. Je současným NXT North American šampiónem.", "tgt_summary": "Patrick Clark Jr. (born August 19, 1995) is an American professional wrestler, . He is currently working for the professional wrestling promotion WWE, performing on the NXT brand under the ring name (The) Velveteen Dream.", "id": 2166720}
{"src_title": "Henry Phipps, 1. hrabě z Mulgrave", "tgt_title": "Henry Phipps, 1st Earl of Mulgrave", "src_document": [{"title": "Životopis.", "content": "Pocházel ze šlechtického rodu Phippsů, který zdědil část majetku vymřelého rodu Sheffieldů, patřil také k nemanželskému potomstvu Jakuba II., byl jeho prapravnukem. Narodil se jako třetí syn Constantina Phippse, 1. barona Mulgrave (1722-1775), po matce byl spřízněn s rodem Herveyů. Studoval v Etonu a krátce práva, v roce 1775 vstoupil do armády a zúčastnil se války v severní Americe, bojoval také v Karibiku. Rychle postupoval v hodnostech a již v roce 1790 byl plukovníkem. Mezitím se stal členem Dolní sněmovny (1784-1794), kde podporoval politiku W. Pitta mladšího a stal se i jeho přítelem. V parlamentu často vystupoval k vojenským tématům a proslul jako obhájce zájmů armády, v letech 1784-1791 byl komisařem kontrolního úřadu Východoindické společnosti. Po starším bratrovi zdědil v roce 1792 irský titul barona a v roce 1794 získal titul barona s platností pro celou Británii, s tímto titulem v roce 1794 přešel do Sněmovny lordů. Mezitím v roce 1793 velel anglické armádě u Toulonu a v roce 1794 byl povýšen na generálmajora. V roce 1799 byl velitelem pomocné vojenské mise k rakouské armádě a po pádu Pittovy vlády získal hodnost generálporučíka (1801). Pitta podporoval i v době jeho opozice a v druhé Pittově vládě se stal členem kabinetu. Nejprve byl lordem kancléřem vévodství lancasterského (1804-1805), od roku 1804 byl zároveň členem Tajné rady. Po zdravotní indispozici lorda Harrowbyho převzal úřad ministra zahraničí (1805-1806). V této funkci pomáhal zformovat tzv. třetí protifrancouzskou koalici, která skončila Napoleonovým vítězstvím u Slavkova. Po nástupu whigů přešel do opozice, ale brzy se do vlády vrátil. V letech 1807-1810 byl prvním lordem admirality a v letech 1810-1818 generálním polním zbrojmistrem. Po roce 1810 byl jeho vliv na politiku již podružný, v roce 1812 byl ale povýšen na hraběte z Mulgrave, z kurtoazních důvodů získal v roce 1809 hodnost generála, i když aktivně v armádě již nepůsobil. Zastával také řadu čestných funkcí, od roku 1796 až do smrti byl guvernérem Scarborough Castle (za město Scarborough byl předtím poslancem), v letech 1807-1824 byl lordem místodržitelem v hrabství Yorkshire. V roce 1820 obdržel velkokříž Řádu lázně.", "section_level": 1}, {"title": "Rodina.", "content": "Jeho manželkou Martha Maling (1771-1849) z rodiny úspěšně podnikajicí ve výrobě keramiky. Její bratr Thomas James Maling (1778-1849) sloužil u námořnictva a dosáhl hodnosti admirála. Z jejich manželství pocházelo pět dětí, čtyři synové a jedna dcera. Nejstarší syn Constantine Henry (1797-1863) byl významným státníkem a diplomatem, v roce 1838 byl povýšen na markýze. Druhorozený syn Sir Charles Phipps (1801-1866) byl plukovníkem a působil ve dvorských službách prince Alberta. Nejmladší syn Augustus Phipps (1809-1896) byl kaplanem královny Viktorie. Hlavním rodovým sídlem byl zámek \"Mulgrave Castle\" (Yorkshire) z někdejšího majetku vévody z Buckinghamu. K zámku patřilo panství o rozloze přibližně 6 500 hektarů půdy. První hrabě z Mulgrave nechal zámek přestavět počátkem 19. století. Jeho nejstarší bratr Constantine Phipps, 1. vikomt Mulgrave (1744-1792) proslul jako námořník a objevitel, později působil také v politice. Další bratr Charles Phipps (1753-1786) byl poslancem Dolní sněmovny (1779-1786), nejmladší bratr Edmund Phipps (1760-1837) sloužil v armádě a dosáhl hodnosti generála.", "section_level": 1}], "src_summary": "Henry Philip Phipps, 1. hrabě z Mulgrave (\"Henry Philip Phipps, 1st Earl of Mulgrave, 1st Viscount Normanby, 3rd Baron Mulgrave\") (14. února 1755, Mulgrave Castle, Anglie – 7. dubna 1831, Londýn, Anglie) byl britský generál a státník. V první fázi napoleonských válek se uplatnil jako důstojník, poté jako stoupenec W. Pitta mladšího patřil k předním osobnostem toryů. V několika funkcích byl členem vlády, vynikl jako ministr zahraničí (1805-1806) a ministr námořnictva (1807-1810). Od roku 1794 zasedal ve Sněmovně lordů, v roce 1812 získal titul hraběte z Mulgrave.", "tgt_summary": "General Henry Phipps, 1st Earl of Mulgrave (14 February 17557 April 1831), styled The Honourable Henry Phipps until 1792 and known as The Lord Mulgrave from 1792 to 1812, was a British soldier and politician. He notably served as Foreign Secretary under William Pitt the Younger from 1805 to 1806.", "id": 2256321}
{"src_title": "Constantine Phipps, 1. markýz z Normanby", "tgt_title": "Constantine Phipps, 1st Marquess of Normanby", "src_document": [{"title": "Životopis.", "content": "Pocházel ze šlechtického rodu Phippsů, mimo jiné patřil k nemanželskému potomstvu Jakuba II. Narodil se jako nejstarší syn generála a ministra Henryho Phippse, 1. hraběte z Mulgrave (1755-1831). Studoval v Etonu a Cambridge, v rodinné tradici byl poslancem Dolní sněmovny za Scarborough (1818-1820). V roce 1820 kvůli nesouhlasu s politickými názory svého otce dočasně opustil Anglii a v letech 1820-1822 žil v Itálii. Znovu byl členem Dolní sněmovny v letech 1822-1830, brzy si získal reputaci svými projevy a uplatnil se jako politický publicista, napsal také několik románů. Ve volbách v roce 1830 nekandidoval s ohledem na zdravotní stav svého otce a předpokládaný přechod do Sněmovny lordů. Rodové tituly zdědil v roce 1831 a stal se členem Horní sněmovny (do té doby jako otcův dědic vystupoval pod jménem \"vikomt Normanby\"). V letech 1832-1834 byl guvernérem na Jamajce, po návratu do Anglie zaujal funkci lorda strážce tajné pečeti (1834). V druhé Melbournově vládě byl místokrálem v Irsku (1835-1839), mezitím byl v roce 1838 povýšen na markýze. Od února do září 1839 zastával funkci ministra války a kolonií, poté byl ministrem vnitra (1839-1841). Po několika letech v opozici se s návratem liberálů k moci stal velvyslancem v Paříži (1846-1852), svou kariéru završil jako vyslanec ve Florencii (1854-1857). Z Toskánska byl odvolán poté, co podle názoru parlamentu projevoval nepřípustné sympatie rakouské politice v Itálii. V roce 1847 obdržel velkokříž Řádu lázně, v roce 1851 získal Podvazkový řád.", "section_level": 1}, {"title": "Rodina.", "content": "V roce 1818 se oženil s Mary Liddell (1798-1882), která pocházela ze staré šlechtické rodiny a byla dvorní dámou královny Viktorie. Její blízký vztah ke dvoru byl jedním z impulsů pro udělení titulu markýze jejímu manželovi v roce 1838. Měli spolu jediného syna Georga (1819-1890), který zastával vysoké funkce u dvora a ve správě kolonií. Hlavním rodovým sídlem byl zámek \"Mulgrave Castle\" (Yorkshire) z někdejšího majetku vévody z Buckinghamu. Z jeho bývalé titulatury také pocházel markýzát Normanby. Jeho synovec Sir Constantine Phipps (1840-1911) byl vyslancem v Brazílii (1894-1900) a Belgii (1900-1906). Prasynovec Sir Eric Clare Edmund Phipps (1875-1945) byl také diplomatem a patřil k významným osobnostem meziválečného období jako velvyslanec v Německu (1933-1937) a Francii (1937-1939).", "section_level": 1}], "src_summary": "Constantine Henry Phipps, 1. markýz z Normanby (\"Constantine Henry Phipps, 1st Marquess of Normanby, 2nd Earl of Mulgrave, 2nd Viscount Normanby, 4th Baron Mulgrave\") (15. května 1797 – 28. července 1863, Londýn, Anglie) byl britský státník, byl synem generála a ministra 1. hraběte z Mulgrave. Politicky náležel k whigům, tím se již v mládí odcizil otci. Během své kariéry byl místokrálem v Irsku, ministrem vnitra a kolonií, nakonec působil jako diplomat a byl velvyslancem ve Francii a Toskánsku. V roce 1838 získal titul markýze a byl rytířem Podvazkového řádu. Pokračovatelem rodu byl jeho nejstarší syn George Phipps, 2. markýz z Normanby (1819-1890), který zastával funkce u dvora a ve správě kolonií.", "tgt_summary": "Constantine Henry Phipps, 1st Marquess of Normanby (15 May 1797 – 28 July 1863), styled Viscount Normanby between 1812 and 1831 and known as The Earl of Mulgrave between 1831 and 1838, was a British Whig politician and author. He notably served as Lord Lieutenant of Ireland from 1835 to 1839 and as Home Secretary from 1839 to 1841 and was British Ambassador to France between 1846 and 1852.", "id": 958011}
{"src_title": "Staatliche Kunstsammlungen Dresden", "tgt_title": "Staatliche Kunstsammlungen Dresden", "src_document": [{"title": "Historie.", "content": "Základem sbírek byla \"Kunstkammer\" saských kurfiřtů, která obsahovala vzácná a výjimečná technická zařízení, nástroje nebo hodiny. O rozvoj sbírky se zasloužil zejména saský kurfiřt a pozdější polský král August II. Silný (1670–1733) z dynastie Wettinů. Jako mladý princ se ve Versailles seznámil s pompou absolutistického krále Slunce Ludvíka XIV. a založil v Drážďanech Grünes Gewölbe, sbírku soch a sbírku grafiky (\"Kupferstich-Kabinett\"), sbírku vzácného porcelánu a šperků. V době panování jeho syna Augusta III. Polského (1696–1763) se drážďanská sbírka obrazů stala jednou z největších v Evropě. Za sedmileté války v letech 1756 až 1763 utrpělo Sasko a umělecké sbírky velké ztráty, část musela být prodána a stříbro bylo zčásti roztaveno. Od roku 1831 spravovalo sbírky saské Ministerstvo financí a do sbírek v Zwingeru bylo přestěhováno Královské historické muzeum, jehož základem byla královská zbrojnice. Roku 1855 byla dokončena stavba galerie, navržená Gottfriedem Semperem. Roku 1891 bylo pod vedením archeologa Georga Treua otevřeno Albertinum, které sloužilo jako muzeum soch a sádrových odlitků. Po skončení první světové války a abdikaci posledního krále byla část sbírek vrácena rodu Wettinů a drážďanská muzea přešla pod správu Ministerstva kultury. V roce 1945 byla velká část sbírek odvezena do SSSR, odkud se vrátila až v roce 1958. Po druhé světové válce a vzniku NDR byly drážďanské galerie postupně rekonstruovány s cílem vytvořit z nich Centrum umění a vědy a tento projekt pokračuje i po sjednocení Německa, s plánovaným dokončením roku 2021. Roku 2002 bylo Albertinum těžce postiženo povodní a muselo projít kompletní a nákladnou rekonstrukcí. Je znovu otevřeno od roku 2010 jako muzeum umění od romantismu do současnosti.", "section_level": 1}], "src_summary": "Staatliche Kunstsammlungen Dresden (SKD; česky „Státní umělecké sbírky Drážďany“) je kulturní instituce v německých Drážďanech, vlastněná a spravovaná spolkovou zemí Sasko. Zahrnuje patnáct kulturních institucí. Sbírky, založené saskými kurfiřty v 16. století, patří mezi nejstarší a nejbohatší sbírky umění na světě a patřily k prvním, které se otevřely veřejnosti. Většina sbírek je uložena v Drážďanském zámku, ve Zwingeru a v Albertinu na levém břehu Labe.", "tgt_summary": "Staatliche Kunstsammlungen Dresden (, \"Dresden State Art Collections\") is a cultural institution in Dresden, Germany, owned by the State of Saxony. It is one of the most renowned and oldest museum institutions in the world, originating from the collections of the Saxon electors in the 16th century. Today, the Dresden State Art Collections consists of twelve museums. Most of them are located in the Dresden Castle, the Zwinger and the Albertinum.", "id": 1662348}
{"src_title": "Kararský mramor", "tgt_title": "Carrara marble", "src_document": [{"title": "Geologie.", "content": "Apuánské Alpy (italsky: \"Alpi Apuane\") vznikly v paleozoiku, asi před 240 miliony let, na starším podloží jílovitých břidlic, pískovců a brekcií. Geologicky patří do Apenin. Vápnité sedimenty z mrtvých mořských živočichů byly vysokým tlakem a velmi vysokou teplotou postupně přeměněny až na mramor. Výchozy kararského mramoru pokrývají asi čtvrtinu této oblasti. Ve svrchním triasu vzniklo před 200 milióny roky mělké teplé moře, ve kterém se fosilní mikroorganismy, živé organismy a biologické vápnité sedimenty usazovaly na mořském dně. Protože moře bylo dobře provzdušněné, tvořilo se čisté vápno, ze kterého později vznikl kararský mramor. V průběhu času se vytvořily mocné sedimenty (ložiska), které byly nejprve zpevněny do vápenců. V důsledku pohybu kontinentů došlo k přesouvání a posunům vápnitých sedimentů a jiných rozličných hornin. Dvě desky ochlazené zemské kůry, Afrika a Evropa, se pohybovaly proti sobě, vrstvy vápenců byly ve velkých hloubkách a při vysokém tlaku a teplotě stlačeny, chemicky změněny, deformovány a přeměněny až na mramor. Metamorfóza mramoru probíhala při tlaku 10 barů a teplotách nad 400 °C. Uskutečnila se ve třetihorách a z vápenců vznikla metamorfovaná hornina, mramor. Tato činnost byla dokončena ve svrchním miocénu asi před 30 milióny roky, kdy byla mramorová masa vyzdvižena do oblastně různých úrovní. Ložiska kararského mramoru tvoří mramorové pohoří o výšce téměř 1900 metrů. Vznikla čočkovitá skalní tělesa dlouhá téměř deset kilometrů a mocnosti až 400 metrů.", "section_level": 1}, {"title": "Obsah minerálů.", "content": "Kararský mramor je metamorfovaná hornina, která obsahuje nejméně 50% objemu kalcitu. Skládá se ponejvíce pouze z jednoho uhličitanového minerálu, je tedy monominerální. Mramor prošel transformací pod vysokým tlakem a vysokou teplotou, metamorfózou. Krystalová zrna kalcitu jsou v mramoru rozpoznatelná pouhým okem. Kararský mramor není výhradně bílý, ale někdy je šedý až modrý, nažloutlý nebo načervenalý. Žlutá barva je způsobena limonitem, modrá a šedomodrá grafitem, uhlíkatými látkami nebo bitumenem a načervenalá hematitem. Existují však také extrémně tmavě modré druhy. Minerály chloritové a serpentinové barví na zeleno. Jedinečné zbarvení kararského mramoru má \"Calacatta Vagli\", červenohnědé až červenošedé arabesky na bílém pozadí a \"Calacatta Rocchetta\", která má arabesky šedozelené. Tyto látkové příměsi způsobují po mramorizaci původního vápence vznik dekoru typickém pro mramor, který se projevuje v jeho různých barevných odstínech. Bílé druhy kararského mramoru mohou v jednotlivých případech obsahovat jemně rozmělněný pyrit a po zabudování se zbarví žlutě až nahnědle. Pyrit se může pod vlivem vody také rozložit na kyselinu sírovou. Kararské mramory mají nasákavost vody menší než 0,5% objemu a jsou proto považovány za mrazuvzdorné.", "section_level": 1}, {"title": "Sochaři a stavby.", "content": "Z lomů Carrarských hor získávali mramorové bloky známí sochaři Michelangelo, Gian Lorenzo a Luigi Bernini, Pisano, Donatello, Canova a další. Kararský mramor byl použit při stavbách Dómu ve Florencii, na zvonici v Pise, v Bazilice Svatého Petra v Římě, v bývalém Světovém obchodním centru v New Yorku, v kasinech Las Vegas a jako vnější obklad haly Finlandia Hall v Helsinkách a v Grande Arche de la Défense v Paříži.", "section_level": 1}, {"title": "Historie.", "content": "Mramorové lomy Carrara byly pravděpodobně využívány již během doby bronzové k výrobě různých nádob a dekorativních a pamětních předmětů dávaných do hrobek mrtvých. Skutečná těžební činnost se vyvinula za římské éry a prošla největším rozvojem za Julia Caesara (48-44 př. n. l). Bloky bílého mramoru se používaly při stavbě veřejných budov Říma a mnoha patricijských domů. Z tohoto materiálu byl proveden Agrippův Pantheon a Trajánův sloup. Doprava materiálu vedla přes přístav Luni a odtud pochází název kamene, \"Marmor lunensis\". Fokasův sloup („Phokas-Säule\") v římském Fórum Romanum z roku 608 byl pravděpodobně posledním římským dílem z lunenského mramoru. Od 5. století se v důsledku stěhování národů těžební činnost zastavila. Později, díky rozvoji křesťanství, byla po mramoru velká poptávka pro výstavbu i pro vnitřní výzdobu náboženských staveb. Velká aktivita lomů byla vyvolána také sochařskými mistry („Magistri Comacini\"), jako byli sochaři Giovanni a Nicola Pisano, kteří kámen používali pro své práce ve střední Itálii, jako je katedrála v Sieně s osmibokou gotickou kazatelnou v Toskánsku. Na konci italského románského slohu bylo běžné, že si sochaři své hrubé bloky v horách Carrary sami vybírali. Tyto surové bloky se pak dopravovaly na místo, kde byly sochařsky opracovány. Renesanční sochař Michelangelo, který vytvořil Davida, Pietu, Mojžíše a další slavné skulptury z mramoru \"statuario\", pomohl tomuto kameni ke slávě. V období baroka se poptávka po bílých mramorech snížila, protože byly preferovány barevné a skvrnité vápence a mramory. V době klasicismu si Evropa znovu vzpomněla na bílý mramor. V roce 1769 byla založena sochařská škola Accademia di Belle Arti di Carrara. Kvůli ozbrojeným konfliktům v Evropě však obchod s mramorem nijak nerostl. Po obsazení Carrary napoleonskými vojsky, která vyhnala rakouskou posádku, došlo roku 1800 k úplnému zastavení těžby. Po stažení francouzského vojska pak produkce mramoru opět vzrostla a v roce 1857 existovalo už 600 lomů. Kolem roku 1815 vynalezl italský dělník Giuseppe Perugi pilu na kámen s více pilovými listy, první rámovou pilu na přírodní kámen, poháněnou rychloběžnými vodními koly. Tuto technologii dále zlepšil Švýcar Carlo Müller a v roce 1831 zkonstruoval Francouz Nerier osm železných stojanů, které umožňovaly vyrobit více velkých mramorových desek o tloušťce 1 cm. Tato metoda získala roku 1867 cenu na světové výstavě v Paříži. Vynález pil zmenšoval nutnost používání výbušnin, při kterém vznikaly obrovské kamenné haldy jako \"sníh Carrarských hor\", viditelný až od mořského pobřeží. Užívání výbušnin bylo po druhé světové válce zcela opuštěno. První světová válka způsobila zastavení výroby mramoru. Světová hospodářská krize v roce 1929 pak opět pomalu se zvyšující výrobu o polovinu snížila. Druhá světová válka zastavila nejen těžbu mramoru, ale německý Wehrmacht zničil v boji proti partyzánům v letech 1944/45 také většinu zařízení v kamenolomech. Odporu proti německým okupantům se účastnila velká část obyvatelstva, zejména ženy a dělníci z Carrary. Po skončení války a v důsledku evropského stavebního rozmachu v šedesátých letech (1960) se objem výroby zvýšil na 500 000 tun. V rámci tohoto rozvoje byla také rozšířena silniční síť v horách a masivní bloky, z nichž některé váží více než 20 tun, se již odvážejí pomocí kamionů.", "section_level": 1}, {"title": "Těžba.", "content": "Dnes je kararský mramor dobýván v přibližně 150 otevřených i podzemních lomech pomocí lanových pil a brázdících strojů a k oddělení kamenných bloků od lomových stěn již není potřeba ruční práce. Lanové pily vedou ocelová lana osazená korálky z tvrdokovu podle potřeby skrze mramorové vrstvy v kamenolomu nebo skrz hrubé bloky ve zpracovatelských závodech. V korálcích z tvrdokovu jsou také průmyslové diamanty. Pilová lana jsou chlazena proudem vody. Brázdící stroje vyřezávají do kamene uvolňovací spáry do délky čtyř až pěti metrů v pracovní hloubce asi dva až dva a půl metru. Brázdící stroje (\"Schrämen\") jsou mobilní velkorozměrné řetězové pily, které pracují bez chlazení vodou. Hrubé bloky se dále podle potřeby tvarují pomocí pneumatických vrtaček a dalších nástrojů pro řezání kamene. Tak se upraví do vhodné velikosti pro další zpracování. Surové bloky se do údolí přepravují po klikatých horských silnicích nákladními automobily. Přepravují se do více než 250 továren na zpracování kamene v Carraře a Masse, kde se z nich dělají pomocí pil na kámen plátky, desky, dlaždice a jiné kamenné výrobky.", "section_level": 1}, {"title": "Poloha kamenolomů.", "content": "Mramorové kamenolomy v okolí Carrary se nacházejí v Apuánských Alpách, hlavně ve třech údolích: \"Bacino di Fantiscritti\", \"Bacino di Torrano\" a \"Bacino di Colonnata\". Většina kamenolomů se nachází v nadmořské výšce asi 1000 metrů. Historické kamenolomy jsou \"Grand Canal\", \"Colonnata\", \"Fantiscritti\", \"Polvaccio\" a \"Poggio Domizio\". V těchto lomech se vyskytují stopy těžebních metod z dřívějších dob, tak zvaného římského \"tagliate\" (řezu), kterým byly kamenné bloky oddělovány od svislých stěn kamenolomu. Kromě otevřených kamenolomů jsou zde ještě i lomy podzemní, ale největší část tvoří kamenolomy otevřené. Kamenolom, který na zakázku papeže Lva X otevřel Michelangelo, se nachází vysoko v horách Altissimo nedaleko města Seravezza. Pozoruhodný technický úspěch je v kamenolomu \"Cervaiole\" ve více než 1859 metrů vysokém pohoří Monte Altissimo. Je to obrovský výlom o délce asi 80 metrů, hloubce 25 metrů a výšce 40 metrů. Tento kamenolom provozuje firma Henraux z Carrary od ponapoleonského období.", "section_level": 1}, {"title": "Údolí Fantiscritti.", "content": "Nachází se nad městem Carrara u vesničky Miseglia a je v něm asi třicet kamenolomů. Těží se zde mramorové typy \"Ordinario\" (bělavé), \"Venato\" (bílé a šedé), \"Cremo\" (světle šedé) a dříve také \"Zebrino\" (šedozelené pruhy) u vesničky Ponti di Vara. Kromě těchto provozovaných kamenolomů různých velikostí jsou zde také dva mosty, přes které vedla původní mramorová dráha. Pětiobloukový most se stále využívá jako silnice. Uprostřed hory Torrione je podzemní kamenolom \"Galleria Ravaccione\", který lze navštívit. Vynikající kvalita jeho mramoru byla objevena uprostřed tunelu, proraženého zde kvůli spojení mezi údolími Fantiscritti a Torano. Dnes je tento tunel používán pouze v jednom směru, do Fantiscritti. \"Galeria Ravaccione\" je zde také soukromé muzeum těžby mramoru a místo, kde se pořádají koncerty a divadelní představení.", "section_level": 2}, {"title": "Údolí Torano.", "content": "V údolí Torano je asi třicet aktivních lomů, ve kterých se těží mramor \"Statuario\" (bíložlutý sochařský materiál), \"Statuario Venato\" (šedobílý sochařský materiál), \"Calacatta, Cremo, Ordinario a Arabescato.\" Nachází se zde také kamenolom \"Polvaccio\", ze kterého Michelangelo vybral některé ze svých kamenných bloků, a proto se mu nyní říká \"Cava-Michelangelo\".", "section_level": 2}, {"title": "Údolí Colonnata.", "content": "U Colonnaty se nachází největší kamenolom Apuanských hor, lom \"Gioia\". Jinak je tam v provozu ještě asi třicet dalších kamenolomů. Těží se v nich mramory \"Ordinario\" (bělavý), \"Venato\" (bílý), \"Arabescato\" a \"Bardiglio\" (modrý). Kromě římského kamenolomu \"Fossacava\", kam se může dojít pouze pěšky, je tam také nejstarší mramorový most z roku 1875. Malá vesnička Colonnata je prapůvodní sídlo pracovníků lomu. Je tam hřbitov zahynulých při práci a památník pracovníků lomu.", "section_level": 2}, {"title": "Mramorová dráha.", "content": "Doprava kamene byla vždy nebezpečnou a obtížnou záležitostí. Kamenné bloky se přepravovali dolů do údolí metodou \"lizzatura\" a dále pak na vozech s volským spřežením. I po výstavbě železnice byly hrubé bloky dopravovány ke kolejím pomocí \"lizzatury\". Mramorová železnice, která spojovala tři údolí pomocí tunelu a mostů, byla postavena a uvedena do provozu kolem roku 1876. Mramorová dráha spojovala Carraru s Miseglií, vedla pod Colonnatou (stanice Tarone) přes Fantiscritti až po Cava Polvaccio. Po výstavbě železnice a s parními lokotraktory skončila přeprava volským spřežením. \"Lizzatura\" se však stále používala. Teprve v šedesátých letech (1960) když byly vybudovány silnice až k lomům, byla doprava prováděna kamiony přímo z lomů.", "section_level": 2}, {"title": "Využití.", "content": "V oblasti Carrara se vyskytuje asi padesát různých typů mramoru (např. \"Ordinario, Venato, Calacatta, Statuario, Bardiglio, Gioa\" atd.). Nejcennější je tzv. \"Statuario\", mramor pro sochy. Velké bloky jsou vzácné a drahé. Není úplně bílý, ale částečně nažloutle pruhovaný. Je obzvláště jemnozrnný a umožňuje filigránské zpracování v sochařství. Je také relativně izotropní, stejnorodý a odolný proti otřesům při opracovávání. Kromě na sochy a pomníky se kararský mramor používá jako podlahová a schodišťová krytina, dále i pro parapety v interiérech a pro obklady z přírodního kamene v koupelnách nebo bazénech. V cukrárnách se používají pracovní stoly z kararského mramoru, protože cukrová poleva musí rychle vychladnout a mramorový povrch je pro to obzvláště vhodný. Navíc se těsto na mramorový povrch nelepí. Bloky mramoru, nevhodné k přímému využití, jsou rozemlety na mramorový prach o velikosti zrn v tisícinách milimetru, který se přidává do zubních past, do mýdla, do brusiva a také se používá při výrobě skla a papíru. Oblé kusy mramoru, které se původně vybíraly z potoků v oblasti Carrary, ale jsou již také vyráběny strojově, se používají v zahradnictví jako dekorace květinových záhonů. Zvláštní využití kararského mramoru je specialita pro gurmány, \"Lardo di Colonnata\" (slanina z Colonnaty). Je to slanina, která se připravuje ve speciálních mramorových nádobách. Slanina se do nich dává ve vrstvách se solí, kořením a bylinkami a nechává se nejméně půl roku vyzrát. Během procesu zrání se schránky se slaninou přikrývají mramorovými deskami. Pro tyto mramorové nádoby se hodí pouze speciálně vybraný kararský mramor s velkými krystaly. \"Lardo di Colonnata\" bývala potrava kameníků v lomech, kteří pro svou tvrdou práci potřebovali bohatou kalorickou stravu.", "section_level": 1}], "src_summary": "Kararský mramor je jedním z nejznámějších mramorů na světě. Jeho označení \"Carrara-Marmor\" je obecný termín pro více než 50 různých obchodních názvů, v závislosti na lomu, tradici, kvalitě a konvenci, jako je například \"Statuario,\" \"Ordinario, Venato\" a \"Calacatta\". Carrara je město v italské provincii Massa-Carrara, v regionu Toskánsko, asi 25 km východně od přístavu La Spezia a asi 110 km jihovýchodně od Janova. Mramor se zde těžil již od konce římské republiky. Proslavil jej renesanční sochař Michelangelo Buonarroti. Získávání těžkých kamenných bloků bylo až do počátku 19. století extrémně pracné a nákladné. Technické novinky, jako byly stroje na zpracování kamene, poháněné parními, naftovými a elektrickými motory, umožnily těžbu ve velkém měřítku a z Carrary se stalo mezinárodní centrum na opracování mramoru. Na počátku šedesátých let 20.století, když byly lomy v exponovaných místech zpřístupněny pomocí sítě silnic, již byla výroba schopna uspokojit poptávku. Kararský mramor se používá pro kamenosochařské práce a památky, a u vnitřních prací na podlahovou a schodišťovou krytinu, parapety nebo dlaždice v koupelnách. Kamenosochaři používají jako dříve legendární a drahé \"Statuario\". Zatímco na počátku 20. století bylo ročně vytěženo přibližně 100 000 tun mramoru, stoupla již těžba až na 5 milionů tun, což silně kritizují aktivisté pro ochranu životního prostředí.", "tgt_summary": "Carrara marble is a type of white or blue-grey marble popular for use in sculpture and building decor. It is quarried in the city of Carrara in the province of Massa and Carrara in the Lunigiana, the northernmost tip of modern-day Tuscany, Italy.", "id": 145557}
{"src_title": "Charles Lyttelton, 10. vikomt Cobham", "tgt_title": "Charles Lyttelton, 10th Viscount Cobham", "src_document": [{"title": "Životopis.", "content": "Pocházel ze starobylého šlechtického rodu Lytteltonů, který v různých liniích a obdobích užíval též jméno Lyttleton nebo Littleton. Byl jediným synem 9. vikomta Cobhama, měl čtyři mladší sestry. Z nich Viola Lyttelton (1912–1987) byla manželkou 5. vévody z Westminsteru. Studoval v Etonu a poté absolvoval práva v Cambridge. Od roku 1933 sloužil v armádě a za druhé světové války bojoval ve Francii. Po válce se v řadách Konzervativní strany snažil zapojit do politiky, ale nedostal se do Dolní sněmovny. Po otci zdědil v roce 1949 rodové tituly a vstoupil do Sněmovny lordů. Několikrát navštívil Nový Zéland, jehož problematice se předkové věnovali již v 19. století. V letech 1957–1962 byl generálním guvernérem a vrchním velitelem na Novém Zélandu, kde získal značnou popularitu mimo jiné díky svým sportovním aktivitám. Po návratu do Británie byl lordem nejvyšším hofmistrem Spojeného království (1967–1972), tuto funkci převzal po svém švagrovi 5. vévodovi z Westminsteru. V letech 1963–1974 byl lordem místodržitelem v hrabství Worcestershire (již předtím zde byl smírčím soudcem a zástupcem místodržitele). Získal Řád sv. Michala a sv. Jiří (1957) a Viktoriin řád (1972). Od roku 1964 byl rytířem Podvazkového řádu a v letech 1972–1977 řádovým kancléřem. Mimo jiné byl v letech 1972–1977 kurátorem Národní portrétní galerie. S manželkou Elizabeth Makeig-Jonesovou měl osm dětí, čtyři syny a čtyři dcery. Současným představitelem rodu je jejich druhorozený syn Christopher Charles Lyttelton, 12. vikomt Cobham (* 1947). Rodovým majetkem a dodnes trvalým sídlem je zámek \"Hagley Hall\" (Worcestershire) z 18. století (panství patří rodu od roku 1565).", "section_level": 1}], "src_summary": "Charles John Lyttelton, 10. vikomt Cobham (\"Charles John Lyttelton, 10th Viscount Cobham, 10th Baron Cobham, 7th Baron Westcote, 7th Baron Lyttelton of Frankley, 13th Baronet Lyttelton of Frankley\") (8. srpna 1909, Londýn, Anglie – 20. března 1977, Londýn, Anglie) byl britský šlechtic, politik a dvořan. Patřil ke staré šlechtické rodině, během své kariéry byl generálním guvernérem na Novém Zélandu (1957–1962) a nejvyšším hofmistrem (1967–1972).", "tgt_summary": "Charles John Lyttelton, 10th Viscount Cobham, (8 August 1909 – 20 March 1977) was the ninth Governor-General of New Zealand and an English cricketer from the Lyttelton family.", "id": 648287}
{"src_title": "Richard Temple, 1. vikomt Cobham", "tgt_title": "Richard Temple, 1st Viscount Cobham", "src_document": [{"title": "Kariéra.", "content": "Pocházel z venkovské šlechtické rodiny, byl synem dlouholetého poslance Sira Richarda Temple (1634-1697). Studoval v Cambridge, v letech 1697-1702 a 1704-1713 byl členem Dolní sněmovny za stranu whigů. Již v raném mládí bojoval ve službách Viléma Oranžského, poté se zúčastnil devítileté války, rychlého postupu dosáhl za války o španělské dědictví. V roce 1701 byl již podplukovníkem, následovalo povýšení na plukovníka (1704), brigádního generála (1706), generálmajora (1709) a generálporučíka (1710). Pod velením vévody z Marlborough se zúčastnil řady zásadních střetnutí (bitva u Malplaquet). Po smrti královny Anny se podílel na nastolení Jiřího I. na britský trůn, v letech 1714-1715 byl vyslancem ve Vídni. V roce 1714 byl povýšen na barona Cobhama s členstvím ve Sněmovně lordů, v roce 1716 byl jmenován členem Tajné rady. Zastával též čestné funkce konstábla Windsoru (1716-1723), guvernéra na ostrově Jersey (1723-1749) a lorda-místodržitele v hrabství Buckingham (1728-1738). Ve třicátých letech 18. století zformoval vnitrostranickou opozici proti premiéru Walpolovi kvůli nesouhlasu s vládní finanční politikou. Byl patronem mladé generace whigů, kterou reprezentovali jeho synovci a další příbuzní. Tuto frakci premiér Walpole podceňoval, později z ní ale vzešli přední státníci (George Grenville, Richard Grenville, 2. hrabě Temple, William Pitt, George Lyttelton). V roce 1735 dosáhl hodnosti generála a nakonec byl povýšen na polního maršála (1742).", "section_level": 1}, {"title": "Rodinné a majetkové poměry.", "content": "Hlavním rodovým sídlem byl zámek Stowe House (Buckinghamshire). Panství Stowe měla rodina Temple původně v nájmu (1571), John Temple je pak v roce 1589 koupil do osobního vlastnictví. Původní sídlo bylo přestavěno Sirem Richardem Temple koncem 17. století, jeho syn vikomt Cobham pak v letech 1720-1733 podnikl rozsáhlé rozšíření domu, které signifikantně dávalo najevo tehdejší postavení rodiny. Na projektu se podíleli významní architekti John Vanbrugh a James Gibbs, současná podoba monumentálního zámku však pochází až z doby, kdy již byl ve vlastnictví spřízněné rodiny Grenville. Jeho manželkou byla Anne Halsey (†1760), která byla dcerou a dědičkou podnikatele a poslance Edwarda Halseye, majitele jednoho z největších londýnských pivovarů. Richard Temple měl jako armádní důstojník a politik jiné zájmy a pivovar od něj odkoupil Ralph Thrale, který jej pak přivedl k nebývalému rozkvětu. Manželství s Anne Halsey zůstalo bez potomstva, titul vikomta Cobhama přešel na spřízněnou rodinu Grenville. Richardova sestra Hester (1685-1752) zdědila titul vikomtesy Cobham a byla povýšena na hraběnku Temple, tyto tituly pak přešly na jejího syna Richarda (1711-1779), který zároveň zdědil panství Stowe. Po vymření Grenvillů zanikl titul hrabat Temple, titul vikomta Cobham přešel na rodinu Lyttelton. Richardova další sestra Christian (1688-1748) se provdala za Sira Thomase Lytteltona (1677-1751), poslance Dolní sněmovny a ve Walpolově vládě dlouholetého lorda admirality. Jejich potomstvo po vymření Grenvillů zdědilo titul vikomta Cobhama (1889) a užívá jej dodnes (Christopher Charles Lyttelton, 12. vikomt Cobham, *1947).", "section_level": 1}], "src_summary": "Richard Temple, 1. vikomt Cobham (\"Richard Temple, 1st Viscount Cobham, 1st Baron Cobham, 4th Baronet Temple of Stowe\") (24. října 1675, Parchim, Německo – 14. září 1749, Stowe House, Anglie) byl britský generál a politik první poloviny 18. století. Proslavil se jako vojevůdce války o španělské dědictví, uplatnil se také v diplomacii. V politice patřil k whigům, v pozdějších letech života byl patronem mladé generace svých příbuzných, pozdějších předních státníků, jeho synovcem byl mimo jiné premiér George Grenville. V armádě nakonec dosáhl hodnosti maršála (1742). Jeho sídlem byl zámek Stowe House, který patří k významným architektonickým památkám 18. století ve Velké Británii.", "tgt_summary": "Field Marshal Richard Temple, 1st Viscount Cobham (24 October 1675 – 14 September 1749) was a British soldier and Whig politician. After serving as a junior officer under William III during the Williamite War in Ireland and during the Nine Years' War, he fought under John Churchill, 1st Duke of Marlborough, during the War of the Spanish Succession. During the War of the Quadruple Alliance Temple led a force of 4,000 troops on a raid on the Spanish coastline which captured Vigo and occupied it for ten days before withdrawing. In Parliament he generally supported the Whigs but fell out with Sir Robert Walpole in 1733. He was known for his ownership of and modifications to the estate at Stowe and for serving as a political mentor to the young William Pitt.", "id": 1497177}
{"src_title": "Charles Jenkinson, 1. hrabě z Liverpoolu", "tgt_title": "Charles Jenkinson, 1st Earl of Liverpool", "src_document": [{"title": "Kariéra.", "content": "Pocházel ze staré šlechtické rodiny, byl starším synem plukovníka Charlese Jenkinsona (1693-1768), po matce byl spřízněn s rodinou předsedy Dolní sněmovny Charlese Cornwalla (1730-1789). Vystudoval v Oxfordu, původně působil jako novinář a spisovatel. V letech 1758-1760 byl tajemníkem ministra zahraničí hraběte z Holdernessu, od roku 1760 byl tajemníkem hraběte z Bute, pozdějšího premiéra. V letech 1761-1786 byl členem Dolní sněmovny, kde patřil ke straně toryů. V šedesátých letech 18. století zastával řadu nižších funkcí ve vládním aparátu (státní podsekretář zahraničí 1761-1762, pokladník v úřadu generálního polního zbrojmistra 1762-1763, státní podtajemník na ministerstvu financí 1763-1765, lord admirality 1766-1767 a 1768-1770, lord pokladu 1767-1773). V roce 1773 se stal vicepokladníkem pro Irsko, téhož roku byl jmenován členem Tajné rady. Mimo jiné působil také u dvora a v letech 1765-1772 byl auditorem princezny waleské. Ve funkci státního sekretáře války (1778-1782) byl odpůrcem snah amerických kolonií o nezávislost. V té době byl značně nepopulární a musel odstoupit s pádem Northova kabinetu, krátce nato se ale vrátil do nejvyšších funkcí. V letech 1784-1786 byl členem výboru Tajné rady pro obchod a kolonie, po obnovení úřadu pro obchod byl jeho prvním a dlouholetým prezidentem (1786-1804), v letech 1786-1803 byl zároveň lordem kancléřem vévodství lancasterského. Jeho rezignace na tento post v roce 1803 vyvolala rozsáhlou rekonstrukci vlády. V roce 1786 vstoupil do Sněmovny lordů s titulem \"barona Hawkesbury\", o deset let později získal titul \"hraběte z Liverpoolu\" (1796), po bratranci Siru Banksu Jenkinsonovi mezitím v roce 1790 zdědil také titul baroneta. Z doby jeho působení na ministerstvu obchodu pochází pojmenování řeky Hawkesbury v Austrálii a města Hawkesbury v Kanadě.", "section_level": 1}, {"title": "Rodinné a majetkové poměry.", "content": "Poprvé se oženil až ve čtyřiceti letech, jeho manželkou se v roce 1769 stala Amelia Watts (†1770), která zemřela krátce po porodu jediného syna. Podruhé se oženil v roce 1777 s Catherine Bisshopp, ovdovělou Cope (1744-1827). Z prvního manželství pocházel syn Robert, pozdější premiér, z druhého manželství byl syn Charles, pozdější nejvyšší hofmistr království. Dcera Charlotte (1785-1863) byla manželkou 1. hraběte z Verulamu, jejich dcera Catherine (1810-1874) byla manželkou pozdějšího ministra zahraničí 4. hraběte Clarendona. Jeho sídlem byl zámek \"Addiscombe Place\" (Surrey), který po jeho smrti koupila Východoindická společnost a zřídila zde vojenskou školu. Charlesův mladší bratr John Jenkinson (1734-1805) sloužil v armádě a dosáhl hodnosti plukovníka, v letech 1768-1780 byl též poslancem Dolní sněmovny. Z jeho potomstva pochází současná linie baronetů z Hawkesbury (Sir John Banks Jenkinson, 14. baronet, *1945).", "section_level": 1}], "src_summary": "Charles Jenkinson, 1. hrabě z Liverpoolu (\"Charles Jenkinson, 1st Earl of Liverpool, 1st Baron Hawkesbury, 7th Baronet Jenkinson of Hawkesbury\") (26. dubna 1729, Winchester, Anglie – 17. prosince 1808, Londýn, Anglie) byl britský státník. Patřil ke straně toryů a díky trvalé přízni Jiřího III. zastával s přestávkami více než čtyřicet let vysoké funkce ve státní správě. Jako ministr války (1778-1782) byl odpůrcem emancipačních snah kolonií v severní Americe, poté byl nejdéle úřadujícím ministrem obchodu (1786-1804). S titulem barona byl od roku 1786 členem Sněmovny lordů, později získal titul hraběte z Liverpoolu (1796). Jeho starší syn Robert byl britským premiérem (1812-1827), mladší syn Charles zastával funkci nejvyššího hofmistra (1841-1846). Titul hrabat z Liverpoolu přešel ve 20. století na spřízněnou rodinu Foljambe.", "tgt_summary": "Charles Jenkinson, 1st Earl of Liverpool, PC (26 April 172917 December 1808), known as Lord Hawkesbury between 1786 and 1796, was a British statesman. He was the father of Prime Minister Robert Jenkinson, 2nd Earl of Liverpool.", "id": 608186}
{"src_title": "Čang Süe-liang", "tgt_title": "Chang Hsüeh-liang", "src_document": [{"title": "Život.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Mládí.", "content": "Čang Süe-liang se narodil 3. června 1901 v provincii Fengtchien. V mládí ho otec, Čang Cuo-lin, připravil na vojenskou kariéru. Absolvoval tamní vojenskou akademii a v 19 letech začal sloužit v otcově armádě. Rychle se stal plukovníkem a velitelem otcovy osobní stráže. Jako součást udržování vztahů mezi Mandžuskem a Pekingem se stal asistentem prezidenta Sü Š’-čchanga. Brzy byl povýšen na brigádního generála a rok nato odjel na otcův příkaz do Japonska. Po svém návratu navrhl reformy fengtchienské armády, v krátkém čase vytvořil letectvo, které pak bylo užíváno ve válkách s ostatními militaristy k pozorování i bombardování. V roce 1922 bojoval ve válce mezi klikou Fengtchien a klikou Č'-li. Po jejím skončení se stal velitelem fengtchienské armády a vojenské akademie. V roce 1924, po druhé válce těchto armád, byl ministrem Tuan Čchi-žuejem pozván do Pekingu, kde se následně stal velitelem pekingské vojenské akademie. Kvůli častým absencím v klice Fengtchien, jmenoval svého blízkého přítele Kuo Sung-linga zastupujícím velitelem. Kuo Sung-ling chtěl této pozice využít a stát se vůdcem Mandžuska, proto se na konci roku 1925 pokusil o revoltu proti Čang Cuo-linovi. Ta byla ale neúspěšná a Kuo Sung-ling byl popraven. Čang Cuo-lin dokonce zvažoval popravu svého syna, Čang Süe-liang. V červenci 1926 zahájil Čankajšek tzv. Severní pochod, jehož cílem bylo vojenské sjednocení Číny. Proto byl Čang Süe-liang poslán otcem na jih, aby bránil postupu Kuomintangské armády na sever. V květnu 1928 nabídl jeho otec Čankajškovi na radu amerických a britských poradců dohodu o ukončení nepřátelství. Krátce nato byl Čang Cuo-lin zavražděn Japonci.", "section_level": 2}, {"title": "Militarista.", "content": "Po smrti svého otce se Čang Süe-liang stal pánem Mandžuska. Jelikož měl pověst lehkomyslného mládence se závislostí na opiu, Japonci předpokládali, že bude snáze manipulovatelný. Čang Süe-liang ale naopak nechal japonské poradce během večeře postřílet a potom proklamoval loajalitu národní vládě, čímž bylo docíleno formální sjednocení Číny. \"Na počátku 30. let se v Japonsku postupně dostávaly ke slovu síly, které absolutizovaly hospodářské a diplomatické úspěchy své země a transformovaly je do myšlenky, že je povinností Japonska osvobodit asijské národy od vykořisťování západními mocnostmi. Přirozeným nástupištěm na asijskou pevninu bylo v této situaci Mandžusko, které tak dostalo pro Japonsko význam nejen hospodářský, ale i strategický.\" Od roku 1905 vlastnilo Japonsko v této oblasti významné koncese, jako Jihomandžuskou železnici, a přístavy Port Arthur a Dalnyj. 18. září 1931 se japonská Kuantungská armáda pod zinscenovanou záminkou posunula za hranice zóny, kterou měla určenou k ochraně. Čínská armáda neodporovala, velitel Mandžuska, Čang Süe-liang, ležel v té době v nemocnici v Pekingu. Japonsko potom celou oblast obsadilo a vytvořilo na tomto území stát Mandžukuo.", "section_level": 2}, {"title": "Sianský incident.", "content": "12. prosince 1936 přijel Čankajšek do Si-anu na setkání s Čang Süe-liangem a Jen Si-šanem. Byl ale neočekávaně zajat oddíly věrnými Čang Süe-liangovi. Vzbouřenci požadovali ukončení občanské války, vytvoření jednotné fronty s komunistickou stranou, koaliční vládu a propuštění politických vězňů. Čankajšek nakonec s jejich podmínkami souhlasil, ale Čang Süe-lianga nechal uvěznit. V domácím vězení pak Čang Süe-liang strávil více než půl století. Na veřejnosti se objevil až v roce 1988. Čang Süe-liang zemřel 15. října 2001, ve věku 100 let v Honolulu.", "section_level": 2}], "src_summary": "Čang Süe-liang, Zhang Xueliang (tradiční znaky: 張學良; zjednodušené znaky: 张学良; pinyin: Zhāng Xuéliáng) (3. června 1901 - 15. října 2001) byl syn Čang Cuo-lina a severní militarista, který po smrti otce ovládal oblast Mandžuska. V roce 1936 byl iniciátorem Si-anského incidentu.", "tgt_summary": "Chang Hsüeh-liang (, 3 June 1901 – 15 October 2001), nicknamed the \"Young Marshal\" (少帥) and known in his later life as Peter H. L. Chang, was the effective ruler of Northeast China and much of northern China after the assassination of his father, Chang Tso-lin (the \"Old Marshal\"), by the Japanese on 4 June 1928. He was an instigator of the 1936 Xi'an Incident, in which Chiang Kai-shek, the leader of China's ruling party, was arrested in order to force him to enter into a truce with the insurgent Chinese Communist Party and form a united front against Japan, which had occupied Manchuria. As a result, he spent over 50 years under house arrest, first in mainland China and then in Taiwan. He is regarded by the Chinese Communist Party as a patriotic hero for his role in the Xi'an Incident. He is also known for having an affair with Edda Mussolini.", "id": 2183490}
{"src_title": "Hnutí sta květů", "tgt_title": "Hundred Flowers Campaign", "src_document": [{"title": "Historické pozadí.", "content": "V Číně se v době před Hnutím sta květů (tedy období druhé poloviny roku 1955) zrychlovalo tempo socialistické transformace. Uspíšil se proces kolektivizace zemědělství a rovněž mnoho zemědělců bylo nuceno přecházet z oboru zemědělství k průmyslu. Tím, jak docházelo ke kolektivizaci, byli zemědělci nuceni vstupovat do družstev. Mao Ce-tung chtěl, aby do roku 1957 prošla kolektivizací až polovina rolníků. V červenci 1955 zemědělská družstva sdružovala 63 procent veškerého venkovského obyvatelstva a na konci roku 1956 už zbývala pouhá tři procenta samostatně hospodařících rolníků. Z ideologického hlediska se dá říci, že tato kampaň za zrychlení byla úspěšná, ovšem z hlediska ekonomiky se jednalo o debakl. Rolníci ve družstvech přestali být motivováni k práci, a tak začaly klesat odvody zemědělských plodin. To vše byla vyšší inteligence s to vidět, ovšem kvůli tomu, že Mao Ce-tung spatřoval v intelektuálech hrozbu, postaral se formou odstrašujících případů o to, aby inteligence nepromluvila a nebouřila se. Nicméně v Číně na počátku roku 1956 chyběla kvalifikovaná pracovní síla; Číně scházeli inženýři a vědci, a tak se Peking snažil vytvořit příznivější atmosféru, aby je nalákal zpět z Ameriky či Evropy. Po dlouhodobém pronásledování osob se samostatnou myšlenkou, během kterého Čínu zavalila vlna sebevražd, započala mírná liberalizace a mír. Na základě oživování kulturního a společenského života pak Mao Ce-tung pronesl větu \"„Ať rozkvete sto květů, ať soupeří sto škol”\" (pinyin: Bǎihuāqífàng, bǎijiāzhēngmíng, zjednodušená čínština: 百花齐放，百家争鸣). Do konce roku 1956 byly položeny základy kampaně, jež měla přimět stranu k citlivějšímu a vnímavějšímu přístupu k přáním lidu a uvolnění tvrdé kázně mělo posloužit jako pojistný ventil, kterým unikne přebytečná pára nespokojenosti.", "section_level": 1}, {"title": "Hnutí sta květů.", "content": "V květnu roku 1956 přednesl Mao Ce-tung na zasedání Státní rady Čínské lidové republiky novou politiku pro vědu a kulturu. Název této kampaně pochází z dvojverší z období dynastie Čou 1222-225 př. n. l. (pinyin: Zhōu, zjednodušená čínština: 周). Přesné obsahy jeho původních projevů nejsou známy. Známy jsou pouze z interpretací jiných zplnomocněných osob, neboť tak mohl Mao obvinit dané autory, že jeho slova vyložili špatně. Komentář k hnutí sta květů interpretoval Lu Ting-ji (pinyin: Lù Dìngyī, zjednodušená čínština: 陆定一). \"„Vyzval ke kritice KS Číny, protože, jak tvrdil, může být užitečná především pro samotnou komunistickou stranu, stejně jako je dobře míněná kritika užitečná každému myslícímu člověku. Kritizujícím pak zaručil absolutní beztrestnost.“\" Tak započala vlna kritiky ze strany inteligence. 7. ledna 1957 dokonce vyšel v Žen-min ž‘-pao (pinyin: Rénmín Rìbào, zjednodušená čínština: 人民日报) dopis konzervativní skupiny straníků, kteří se vyjadřovali negativně ke kritikám namířeným proti straně. Tím, že Mao Ce-tung nechal jako reakci na dopis otisknout svůj nesouhlas s ním, rozpoutal ještě větší mylný pocit svobody volně se vyjadřovat. Začaly vznikat různé semináře, kde se probíraly nedostatky strany či se vylepovaly protistranické plakáty. Velmi často bylo KS vytýkáno nepatřičné zacházení s inteligencí, považovanou \"„v jednu chvíli za psí výkaly a 10 000 uncí zlata okamžik nato“\". V soukromí však Mao Ce-tung jednal jinak. Svým nejbližším stranickým kolegům sdělil, že kritizující jednají naprosto špatně a že svobody, kterou považují za nedostatečnou, není málo, ale naopak příliš mnoho.", "section_level": 1}, {"title": "Hnutí za nápravu stylu práce.", "content": "Dalšími fázemi Hnutí sta květů pak byla Hnutí za nápravu stylu práce (pinyin: zhěngfēngyùndòng, zjednodušená čínština: 整风运动) a následně Kampaň proti pravičákům (pinyin: Fǎnyòupài Dòuzhēng, zjednodušená čínština: 反右派们争). O prvním z nich, tedy Hnutí za nápravu stylu práce, vypukla po zveřejnění upraveného projevu Mao Ce-tunga „O správném řešení rozporů uvnitř lidu“ (pinyin: guānyú zhèngquè chǔlǐ rénmín nèibù máodùn, zjednodušené znaky: 关于正确处理人民内部矛盾), přednesený 27. února 1957 na zasedání Státní rady ČLR. Podstatou projevu je myšlenka, že rozpory uvnitř lidu je možno řešit metodou \"jednota – kritika – jednota\". V tomto projevu, zveřejněném 27. dubna 1957 v deníku Žen-min ž‘-pao, byly vypracovány instrukce ke kritice metod stranických funkcionářů. Rozšířily se tak diskuze z období Hnutí sta květů (ty byly převážně společenskovědní a literární) na témata nyní s politickým podtextem, např. opodstatnění vedoucí úlohy KSČ, postavení žen ve společnosti, nedokonalá lékařská péče, kritika byrokracie v okruhu Akademických věd a další. Tak započala lavina kritiky nyní nejen ze strany intelektuálů, ale rovněž straníků. K nejčastějším stížnostem patřil požadavek řízení se čistě zákony a ne přísnými nařízeními strany. Rovněž byly vzneseny požadavky na demokratičtější vedení, někteří příslušníci privilegovaných vrstev se pouštěli i do kritik zahraniční politiky.", "section_level": 1}, {"title": "Kampaň proti pravičákům.", "content": "V polovině července 1957 nastal obrat v kampaních, jež povolovaly kritiku strany. Byl zveřejněn původní obsah Maova projevu \"O správném řešení rozporů uvnitř lidu\", ve kterém bylo nyní přímo jmenováno šest kritérií, jež umožňovala kritiku. Rovněž tento původní projev obsahoval odstavec, kde Mao tvrdí, že v Číně stále existují kontrarevolucionáři, jejichž projev je třeba potlačit. Tvrdil, že mezi novými členy z řad intelektuálů je mnoho těch, kteří mají myšlení, jež v rozporu se stranickou ideologií popírají stranického ducha a třídní povahu tisku. Výsledkem tohoto boje bylo zadržení 520 tisíc občanů, kteří byli nuceni k převýchově prací či byli vyhnáni na venkov, kde se měli učit od rolníků správnému třídnímu uvědomění. Historikové se neshodnou, zda Mao byl překvapen masivní kritikou z kampaně Hnutí sta květů a ta ho přiměla k vyvolání Kampaně proti pravičákům anebo Hnutí sta květů zamýšlel rovnou k odhalení lidí kritických a tím v jeho očích i nepřátelských vůči režimu.", "section_level": 1}], "src_summary": "Hnutí sta květů bylo období let 1956–1957, během něhož Komunistická strana Číny povolila otevřené vyjadřování názorů na komunistický režim včetně kritiky strany, čímž chtěla získat reflexi od inteligence.", "tgt_summary": "The Hundred Flowers Campaign, also termed the Hundred Flowers Movement (), was a period in 1956 in the People's Republic of China during which the Communist Party of China (CPC) encouraged citizens to express openly their opinions of the communist regime. Differing views and solutions to national policy were encouraged based on the famous expression by Communist Party Chairman Mao Zedong: \"The policy of letting a hundred flowers bloom and a hundred schools of thought contend is designed to promote the flourishing of the arts and the progress of science\". The movement was in part a response to the demoralization of intellectuals, who felt estranged from the Communist Party. After this brief period of liberalization, Mao cracked down on those who criticized the communist regime. The crackdown continued through 1957–1959 as an Anti-Rightist Campaign against those who were critical of the regime and its ideology. Those targeted were publicly criticized and condemned to prison labor camps. The ideological crackdown following the campaign's failure re-imposed Maoist orthodoxy in public expression, and catalyzed the Anti-Rightist Movement. Observers differ as to whether Mao was genuinely surprised by the extent and seriousness of the criticism, or whether The Hundred Flowers Campaign was in fact a premeditated effort to identify, persecute, and silence critics of the regime.", "id": 2473543}
{"src_title": "Franz Hössler", "tgt_title": "Franz Hössler", "src_document": [{"title": "Před válkou.", "content": "Narodil se v roce 1906 ve městě Oberdorf (dnes Marktoberdorf) ve Švábsku v Německu jako syn předáka. Brzy opustil školu, aby se stal fotografem. Pracoval jako skladník a během Velké hospodářské krize byl nezaměstnaný. Začátkem listopadu 1932 vstoupil do NSDAP a SS. Hössler byl ženatý a měl tři děti. Během svého působení v SS, byl povýšen do hodnosti SS-Obersturmführer a stal se důstojníkem v záloze ve Waffen-SS. Po založení koncentračního tábora Dachau v červenci 1933 se stal prvním členem strážního sboru a později pracoval jako kuchař. V Dachau sloužil až do vypuknutí druhé světové války.", "section_level": 1}, {"title": "Auschwitz.", "content": "V červnu 1940 byl převelen do nově otevřeného koncentračního tábora Auschwitz (Osvětim). Řídil táborové kuchyně a občas byl využit jako vedoucí pracovního oddílu (\"Kommandoführer\"). V roce 1941 se stal vůdcem pracovního nasazení (\"Arbeitsdienstführer\"). 28. července 1941 doprovázel Hössler přepravu 575 vybraných vězňů z Auschwitzu do centra „eutanázie“ na zámku Sonnenstein, kde byli zavražděni jako součást Akce 14f13 v rámci programu Akce T4. V červnu 1942 se spolu s Otto Mollem a Hansem Aumeierem podíleli na zabití 168 přeživších z neúspěšného povstání v trestní části Auschwitz I. Od září do listopadu 1942 brigáda složená z vězňů zvaných \"Sonderkommando Hössler\" exhumovala 107 000 mrtvol z masových hrobů kolem Auschwitzu I, aby je spálila v novém krematoriu v Auschwitz II. Vězni Sonderkommanda byli poté téměř vždy zavražděni. Zároveň pracoval ve starém krematoriu v hlavním táboře Auschwitz I, podílel se zde i na posílání lidí do plynových komor. V srpnu 1943 byl povýšen do funkce Schutzhaftlagerführer v ženském táboře Auschwitz-Birkenau, kterému velel společně s Marií Mandlovou. V této funkci se podílel mimo plynování vězňů i na selekcích. Filip Müller, jeden z mála členů Sonderkommanda, který přežil Osvětim, parafrázoval Hösslerův projev, který přednesl skupině řeckých Židů ve svlékací místnosti před plynovými komorami: Mezi 15. březnem a 15. květnem 1944 byl také velitelem koncentračního tábora (KZ-Kommandant) Neckarelz v německém Mosbachu, což byl pobočný tábor většího táborového komplexu Natzweiler-Struthof v okupované Francii. Po invazi spojenců Francie v červnu 1944 se vrátil do Auschwitzu, kde setrval do evakuace v lednu 1945.", "section_level": 1}, {"title": "Dora-Mittelbau.", "content": "V lednu 1945, když Rudá armáda překonala německé pozice na východní frontě se personál SS z Auschwitzu evakuoval do koncentračního tábora Dora-Mittelbau. Dne 4. dubna 1945 spojenecké letectvo provedlo zničující nálet na Nordhausen a ihned na to byla zahájena evakuace Dory. Pochod smrti vedl Hössler směrem do stále fungujícího koncentračního tábora Bergen-Belsen.", "section_level": 1}, {"title": "Bergen-Belsen.", "content": "8. dubna 1945 dorazil se svým transportem do Bergen-Belsenu a stal se zástupcem velitele tábora Josefa Kramera. 15 dubna 1945 byl Hössler nalezen britskou armádou skrývající se mezi vězni v maskovaném oděvu. Zajatci SS pak byli nuceni pohřbít tisíce mrtvol ležících v areálu tábora v hromadných hrobech.", "section_level": 1}, {"title": "Odsouzení a smrt.", "content": "Hössler a 44 dalších příslušníků táborového personálu byli souzeni v procesu Bergen-Belsen britským vojenským soudem v Lüneburgu. Během soudního procesu Anita Laskerová dosvědčila, že se účastnil výběrů pro plynovou komoru. Byl odsouzen k trestu smrti a oběšen 13. prosince 1945 ve vezení v Hamelnu.", "section_level": 1}], "src_summary": "Franz Hössler také Franz Hößler (4. února 1906 – 13. prosince 1945 Hameln) byl během druhé světové války německý příslušník SS v hodnosti Obersturmführer a velitel stráží (Schutzhaftlagerführer) v koncentračních táborech Auschwitz-Birkenau, Mittelbau-Dora a Bergen-Belsen. V procesu Bergen-Belsen byl za zločiny proti lidskosti odsouzen k trestu smrti.", "tgt_summary": "Franz Hößler, also Franz Hössler (; 4 February 1906 – 13 December 1945) was a Nazi German SS-\"Obersturmführer\" and \"Schutzhaftlagerführer\" at the Auschwitz-Birkenau, Dora-Mittelbau and Bergen-Belsen concentration camps during World War II. Captured by the Allies at the end of the war, Hößler was charged with crimes against humanity in the First Bergen-Belsen Trial, found guilty, and sentenced to death. He was executed by hanging at Hameln Prison in 1945.", "id": 661413}
{"src_title": "Dvacet jedna požadavků", "tgt_title": "Twenty-One Demands", "src_document": [{"title": "Historické pozadí.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Japonsko.", "content": "Po zahájení období Meidži roku 1868 začalo v Japonsku docházet k celé řadě vnitřních změn. Stát prošel mnoha reformami, jak ekonomickými a sociálními, tak i reformami vojenské správy. Japonsko začalo posílat své studenty do zahraničí, kde se jejich znalosti uplatňovaly především v rozvoji zahraničního obchodu a průmyslu. Díky těmto změnám Japonsko začalo dostihovat zahraniční mocnosti a snažilo se uplatňovat i v mezinárodních vztazích. Díky geografické blízkosti k čínské velmoci mohla japonská civilizace po staletí těžit z čínských výdobytků a postupně tak zlepšovat svoji vlastní infrastrukturu. V důsledku zlepšení ekonomické i sociální situace a vlivem vyššího hospodářského růstu, zvětšením míry industrializace země, v Japonsku nastala demografická revoluce: začala přibližně v roce 1880 (počet obyvatel byl odhadován na 34 mil.) a její poslední fáze končila kolem roku 1960 (kdy se počet obyvatel více než ztrojnásobil na 105 mil.). Zmenšovala se míra úmrtnosti, zlepšovala se zdravotní péče a kvalita života a začínalo docházet k urbanizaci. Stát si byl jistější v oblastech vzdělání svých občanů, v oblasti modernizace a posílení armády, státní příjmy rostly, a tak i tendence státu rozšiřovat svoji kulturu na další území. V roce 1894 tak vypravilo svoje vojsko do Číny, kde za pouhý rok v První čínsko-japonské válce porazilo zaostalou čínskou armádou s jejími zastaralými zbraněmi. Po prohře Čína souhlasila s nezávislostí Koreje, s přenecháním Tchaj-wanu a Pescadorských ostrovů a rovněž s přiznáním četných privilegií v jižním Mandžusku.", "section_level": 2}, {"title": "Čína.", "content": "V Číně byla situace oproti Japonsku opačná. Od dob první opiové války roku 1840 se Čína nacházela pod tlakem zahraničních mocností. Ty si v Číně stavěly svoje koncese a těžily z čínského úrodného území, bojovaly o rozšíření svých privilegií. Tím ovšem Čína nesmírně trpěla, protože docházelo k ničení zemědělské půdy, obytných čtvrtí a ničení čínských památek. Tento úpadek čínského národa byl dáván za vinu současné dynastii Čching, v jejímž čele byla císařovna Cch’-si, jež byla ztělesněním dekadentního myšlení. Na přelomu 19. a 20. století se tak mnozí snažili reformovat čínskou kulturu a zbavit se zastaralé monarchie. V roce 1908 císařovna Cch’si a císař Kuang-sü zemřeli a do čela státu byl dosazen v té době dvouletý císař Pchu I, za nějž rozhodovali regenti, slabí a bez autority. V noci z 9. na 10. října 1911 proběhla Sinchajská revoluce, kdy byla svržena dynastie a nastolena nová vláda – Čínská republika, vyhlášená 1. ledna 1912, v čele s prezidentem Jüan Š’-kchajem. Čína ovšem nadále trpěla rozpínavostí Japonska na svém území a západní koncese stále sídlily na čínském území, kde měly díky svým vyspělým zbraním a armádě silnou pozici. Ke změně postavení došlo až během první světové války.", "section_level": 2}, {"title": "Období první světové války.", "content": "\"„Na stav, panující dosud v celé Asii, pohlížejí Japonci jako by pohlíželi Angličané na stav v Evropě, kdyby zde Japonci nebo Číňané měli v područí celou asijskou rasu. Japonsko chce vytvořit impérium po vzoru Anglie. Nachází morální ospravedlní v tom, že letargická a vnitřní organizace neschopná Čína a Indie by nikdy nebyly schopny vzepřít se, a že proto mocné a odhodlané Japonsko musí asijské národy probudit a vést je k osvobození od rasy bílé.“\" * Aktuální sezóna.† Jezdec nedokončil závod, ale byl klasifikován, protože odjel alespoň 90 % délky závodu.", "section_level": 1}], "src_summary": "NIO Formula E Team je motoristický závodní tým sídlící ve Spojeném království. Soutěží v šampionátu Formule E – závodech elektrických vozů pod patronací Mezinárodní automobilové federace FIA. Majitelem je čínská automobilka NIO a základnu má ve městě Oxford. V dřívějších sezónách Formule E tým soutěžil pod názvy China Racing Formula E Team a NEXTEV TCR Formula E Team, ve Formuli E závodí již od první sezóny 2014/15 a získal hned první titul mezi jezdci díky Nelsonu Piquetovi Jr..", "tgt_summary": "The NIO 333 FE Team is a motor racing team currently competing in the FIA Formula E Championship, an electric racing series. The team is currently owned by Lisheng Racing. The team, previously competing under the names China Racing, NEXTEV TCR, NEXTEV NIO and (most recently) NIO Formula E Team, has participated in the FIA Formula E Championship ever since its inaugural season (2014), winning the first FIA Formula E Drivers' Championship with Nelson Piquet Jr.", "id": 1838950}
{"src_title": "Leucéna bělohlavá", "tgt_title": "Leucaena leucocephala", "src_document": [{"title": "Rozšíření.", "content": "Pochází z jižního Mexika a přilehlých středoamerických zemí, z Guatemaly a Belize. Tento nevelký původní areál byl již v dávných dobách rozšířen severním směrem až do Texasu a Floridy, po celé Střední Americe, většině ostrovů Karibiku a v Jižní Americe od Venezuely a Kolumbie až po Bolívii, Paraguay a sever Argentiny. V pozdější době byla rozšířena pantropicky a v současnosti její areál zasahuje do tropické Asie, Afriky, Austrálie i na tichomořské ostrovy. Je široce pěstovaná, rychle roste, snadno zplaňuje a šíří se i na dosud nedotčená místa, často vystupuje v roli pionýrské rostliny.", "section_level": 1}, {"title": "Ekologie.", "content": "Místa výskytu v tropickém vlhkém nebo polosuchém klimatu bývají ohraničená 15° až 25° zeměpisné šířky na obě strany od rovníku. Vyhovují jí průměrné roční dešťové srážky v rozmezí 650 až 3000 mm s variabilní intenzitou, snese šesti až sedmiměsíční období sucha. Za optimální průměrnou roční teplotu je považováno 25 až 30 °C, při které prosperuje v pásmu od pobřeží až do nadmořské výšky okolo 2000 m n. m. Nesnáší půdy kyselé, saturované hliníkem a přesycené vodou. Potřebuje plně osluněné stanoviště s vápnitou, písčitou půdou do hodnoty 8 pH, která může být i slabě zasolená. Také se řídce vyskytuje v subtropech, kde však v chladnějším období zastavuje růst. V případě zničení nadzemní části rostliny mrazem vyrůstá druhým rokem z kořenů nová rostlina. Nebývá zahubena lesními požáry, po spálení koruny se znovu opouští z přeživších kořenů. Obdobně se chová po ořezání větví či spasení listů, kdy se velmi rychle obnovuje. Druh má symbiotický vztah s půdními bakteriemi rodu Rhizobium, které žijí v uzlinách kořenů a fixují atmosférický dusík, jeho část využije rostlina a o zbytek je obohacena půda či je použit okolními rostlinami. Je považována za agresivního kolonizátora opuštěných, původně obdělávaných polí nebo vykácených lesních holin. Produkuje veliké množství tvrdých semen, která si podržují životnosti až 20 let. Při ideálních podmínkách, za dostatku tepla a vody, kvete postupně celoročně a plody dozrávají za 10 až 15 týdnů po odkvětu, rostlina může mít plody již v prvém roce po výsadbě. Často jsou na dřevině ke spatření květy a současně nezralé i zralé plody. V případě horších podnebných podmínek na severní polokouli kvete v dubnu až červenci a plody dozrávají v srpnu až říjnu. Jsou to dřeviny poměrně krátkověké, jejich nejvyšší věk je udáván do 50 let. Ploidie druhu je 2n = 104.", "section_level": 1}, {"title": "Popis.", "content": "Stálezelený strom vysoký obvykle do 15 m nebo rozložitý keř dorůstající do 3 m. Strom mívá hladký, šedohnědý kmen o průměru 10 až 30 cm a jeho větve jsou zpočátku pýřité, později lysé a mají hnědé lenticely. Střídavě vyrůstající listy jsou dvakrát zpeřené, primární vřetena mají dlouhá 15 až 20 cm a sekundárních, dlouhých 5 až 15 cm, bývá tři až deset párů. Vstřícně vyrůstající lístky jsou dlouhé 0,5 až 2 cm a široké 0,2 až 0,5 cm, bývají podlouhle vejčité až čárkovité, na bázi jsou klínovité a na vrcholu špičaté, po obvodě brvité, na líci jasně zelené a na rubu nasivělé. Drobné deltoidní palisty brzy opadávají. Na koncích řapíků listů jsou extraflorální nektaria, které navštěvují nejvíce mravenci. Kořenový systém stromu i keře prorůstá velmi hluboko a je do široka rozložený. Četné drobné květy jsou v počtech 100 až 180 sestavené do květenství hlávek, která bývají velká asi 2 cm. Hlávky na 3 cm dlouhých stopkách, vyrůstají jednotlivě nebo po dvou až šesti z úžlabí listů na mladých výhonech. Květy jsou bělavé, přisedlé, oboupohlavné a při kvetení vypadají celá květenství jako bílé bambulky, jež později žloutnou. Květ má pětizubý, úzce zvonkovitý, 2 mm dlouhý kalich a korunu s pěti 5 mm bílými plátky. Deset volných, světle žlutých tyčinek čnících z květů nese chlupaté prašníky, stopkatý semeník s mnoha vajíčky má nitkovitou čnělku s drobnou bliznou. Květy neprodukují nektar, nabízejí opylovačům pouze pyl, jsou tetraploidní, bývají opylovány létajícím hmyzem nebo se opylují samosprašně. Z hlávkovitého květenství se obvykle vytvoří 5 až 20 plodů, což je jedním z poznávacích znamení druhu. Plod je rovný, plochý, kožovitý lusk, který je ve zralosti tmavohnědý až červenohnědý, dlouhý 11 až 22 cm a široký 1,5 až 3 cm. Má stopku 3 cm dlouhou, vespod je špičatý a obsahuje 6 až 25 hnědých, leklých, zploštělých, úzce vejčitých, tvrdých semen, která jsou dlouhá 6 až 9 mm a široká 3 až 5 mm. Lusk se neotvírá explozivně a zralá semena vypadávají na zem v blízkosti mateřské rostliny, některé lusky s dřeviny odpadnou neotevřené nebo s několika nevypadlými semeny; 15 až 20 tisíc semen váži 1 kg.", "section_level": 1}, {"title": "Význam.", "content": "Leucéna bělohlavá má největší význam jako krmivo, v několika zemích jihovýchodní Asie, v Kambodži, Myanmaru, Laosu a Thajsku, je nejdůležitějším zdrojem krmiva pro domácí (přežvýkavce), zkrmují se listy a mladé větvičky. Jsou pro ně chutné, dobře stravitelné a obsahují mnoho bílkovin, což vede k násobným přírůstkům na váze v porovnáním s pouhou pastvou na trávě, proto bývá nazývána \"vojtěškou tropů\". Toto výživné krmivo by ale mělo tvořit jen menší část celkové denní dávky, neboť listy i zralá semena obsahují mimosin, aminokyselinu toxickou pro téměř všechny obratlovce, kterým způsobuje po spásání větších dávek šedý zákal, vypadávaní srstí a problémy s reprodukcí. Téměř neškodí přežvýkavcům, ti mají v bachoru mikroby Synergistes jonesii, které účinky mimosinu minimalizují. Průběžně rozkvétající květy poskytují včelám dostatek pylu pro dobrou snůšku medu. Pro lidí jsou jedlé pouze vařené mladé listy, nezralé lusky, nezralá semena nebo květní poupata. Mladé lusky s nezralými semeny se trhají celoročně a prodávají se na tržištích jak v Mexiku, tak v jihovýchodní Asii, kam jsou dodávané z plantáží. Sušená semena jsou velmi tvrdá a před případným použitím se fermentují, nebo se suchá melou na mouku a míchají s kukuřičnou, či se upraží, semelou a nahrazují kávu. Jsou průběžně šlechtěné kultivary s nízkým obsahem mimosinu. Dřevo leucény bělohlavé je tvrdé a těžké, asi 800 kg/m³, je světle žluté s červenohnědým jádrem, středně husté a při sušení nepraská. Lze snadno zpracovávat na různé stolařské výrobky, zhotovují se z něho parkety, nábytek a mnohé domácí potřeby. Větší využití je omezeno malými rozměry, kmen nebývá širší 20 cm a je často uzlovitý s odbočkami nových větví. Tyče z něj se používají pro podporů popínavých rostlin nebo na ploty. Pro trvalé venkovní stavby není dřevo příliš vhodné, není odolné proti termitům. Jeho předností je vysoká výhřevnost, asi 19 MJ/kg, hoří pomalu, málo kouří, produkuje málo jisker a je z něho míň než 1 % popele. Vyrábí se z něho kvalitní dřevěné uhlí s výhřevnosti až 29 MJ/kg (hnědé uhlí průměrně 17 MJ/kg, černé uhlí 33 MJ/kg). Ze dřeva se také dělá buničina a papír s dobrou potiskovatelností, ale malou pevnosti v tahu a možností vzniku trhlin při skládání, je také vhodnou surovinou pro průmyslovou výrobu dřevotřískových desek. Dřevina se vysazuje ke zpevnění erozí ohrožených ploch, v okolí domu jako stromy poskytující stín, do větrolamů nebo živých plotů. Má potenciál obnovovat úrodnost půdy, její kořeny zachytávají dusík a rychle se rozkládající listy se používají jako zelené hnojení. Vysazují se v pásech jako stínící kryt nebo podpora pro mladé rostliny kakaovníků, kávovníků, čajovníků, vanilovníků a dalších plodin. Sázejí se na strmých svazích a v oblastech s prodlouženým obdobím sucha, kde se využívá dobré odolnosti při nedostatku vláhy.", "section_level": 1}, {"title": "Invazivita.", "content": "Leucéna bělohlavá je považována za plevel, když se samovolně vyskytuje v otevřených, často pobřežních nebo říčních stanovištích, v narušených a různě degradovaných ruderálních lokalitách a příležitostně i na zemědělské půdě. Není známo, že by napadala nenarušené uzavřené lesní plochy. Dřeviny tohoto druhu jsou schopné rychle vytvořit monospecifické houštiny nahrazující přirozený les a které často zapříčiňují, že rozsáhlé plochy narušeného terénu budou prakticky nepoužitelné, pro lidi neprůchodné a zároveň budou vytlačovány druhy místní flory. Jako agresivní plevelný druh je evidována ve více než 20 zemích na všech kontinentech s tropickým podnebím.", "section_level": 1}], "src_summary": "Leucéna bělohlavá (\"Leucaena leucocephala\") je stálezelená dřevina vyskytující se ve formě nevysokého stromu s otevřenou, zaoblenou korunou nebo rozložitého keře. Je nejčastěji rostoucím, široce kultivovaným druhem nevelkého rodu leucéna, který osídluje území s tropickým podnebím. V některých oblastech je považována za užitečnou rostlinu (např. v Americe), v jiných však za nejhorší plevel (např. v Austrálii či jižní Africe); je dokonce zařazena na seznamu \"100 nejinvazivnějších druhů světa\".", "tgt_summary": "Leucaena leucocephala is a small fast-growing mimosoid tree native to southern Mexico and northern Central America (Belize and Guatemala) and is now naturalized throughout the tropics. Common names include white leadtree, jumbay, river tamarind, subabul, and white popinac. \"L. leucocephala\" is used for a variety of purposes, such as fencing, soil fertility, firewood, fiber, and livestock fodder.", "id": 1494859}
{"src_title": "Tři hvězdná božstva", "tgt_title": "Sanxing (deities)", "src_document": [{"title": "Fu.", "content": "Bůh štěstí, přesněji řečeno Hvězda dobrého osudu (Fu-sing 福星), je dárcem všeho dobra obsaženého ve znaku \"fu\" 福, tedy ne jenom samotného štěstí, ale též bohatství, služebního postupu, radosti, klidného stáří atd. Protože pojem \"fu\" 福 je velice široký, nemá bůh štěstí svá znamení striktně vymezená. Nejčastěji je zobrazován v oděvu v oděvu penzionovaného úředníka-učence, bohatě zdobeném znakem \"fu\" 福, stylizovanými netopýry a motýly. Všechny jeho atributy a symboly mají naznačovat, že je ochoten poskytnout „vše, co nebesa nadělí“. Buď si hraje s květy, nebo nese květinový koš evokující nebeské dary. V jedné ruce může držet malého chlapce, symbol nepřerušené rodové linie, záruku blaženého stáří a posmrtných obětin. Do druhé mu zase dávají lidový umělci krátké, esovitě prohnuté „žezlo všech přání“.", "section_level": 1}, {"title": "Lu.", "content": "Druhým ze tří hvězdných bohů je Lu. Odnepaměti je spojován se souhvězdím Ursa Major. Bůh kariéry neboli Hvězda služebních prožitků (Lu-sing 祿星) naznačuje cestu k prosperitě přes úřední postavení. Ačkoliv se v Číně bohatství mohlo získat obchodem či díky vlastnictví půdy, společensky akceptovatelný zdroj majetku představovali především příjmy z výkonu úřední funkce, což byl status dosažitelný po dlouhých letech studia, vykonání zkoušek a získání hodnosti, které přinášejí výhody a privilegia. Bůh kariéry je většinou bohatě oděn v zelené úřednické róbě, protože slovo lu (祿), označení pro zelenou barvu, zní podobně jako čtení znaku lu (祿), což doslova znamená „příjmy z úředního postavení\". Na hlavě obvykle nosí obřadní Čapku s křidélky, zvanou kuan (冠). Obrázek boha kariéry mohou doplňovat další atributy a symboly. V některých případech ho dokonce i plnohodnotně zastupují. Jeho nejběžnějším a také velice dekorativním společníkem bývá bohatě kvetoucí keřová pivoňka, oficiálně pojmenovaná mu-tan (牡丹), květ bohatství a vznešenosti.", "section_level": 1}, {"title": "Šou.", "content": "Ze tří hvězdných božstev má zřejmě nejdelší tradici bůh dlouhého života, Hvězda dlouhověkosti (Šou-sing 夀星) někdy též zván Stařec dlouhého věku (Šou-lao 壽老). Představuje ho usměvavý stařík se snadno identifikovatelnými, výraznými črtami. Zpravidla má dlouhou bílou bradu a vousy, dlouhé převislé obočí, velkou protaženou lebku a na vystouplém čele tři vrásky. Jeho oděv je často zdoben půvabnými medailony ze stylizovaného znaku Šou (夀 -dlouhý život). Bývá doprovázen malým chlapcem, symbolem početného potomstva. Většinou na lidových obrázcích či narozeninových pozdravech jeden z nich drží v ruce větvičku z pohádkové broskvoně, která v zahradě Královny matky Západu rozkvétá pouze jednou za deset tisíc let a kouzelné broskve nesmrtelnosti na ní dozrávají až po dalších deseti tisíci letech. Stařík má též často hůl ze sukovitého dřeva, na níž je uvázána lahvovitá tykev, typická nádoba na taoistický elixír nesmrtelnosti. Podle čínských mýtů tento bůh na jižním pólu nebe v zahradě plné hřibů a rostlin poskytujících nesmrtelnost. Právě on určuje délku lidského života, a proto jeho obrazy slouží jako oblíbené narozeninové dary nebo se věší do obytných místností starších členů rodiny. Šouova podobizna je i častou dekorací narozeninových dortů. Snědením takového dortu do sebe člověk dostává kousek ze Šouovi mystické moci. Šou dle legend ovládá i životní cyklus smrtelníků. Rozhoduje, kdo bude žít a kdo zemře. Pokud má někdo zemřít, Šou jej zapíše na svůj pergamen.", "section_level": 1}], "src_summary": "Fu (Fu-sing 福星), Lu (Lu-sing 祿星), Šou (Šou-sing 夀星) jsou známé bytosti z čínského panteonu božstev. Jsou trojicí takzvaných San Xing, Tří Hvězdných bohů štěstí, dlouhověkosti a služební kariéry. Spojeni jsou se souhvězdím Ursa Minor, Jupiterem a nejjasnější hvězdou souhvězdí Lodního kýlu Canopus. Hvězdná božstva mohou vystupovat ve skupince nebo každý samostatně. Jejich obrázky často najdeme na vnitřních dveřích tradičních domovů, sošky zpravidla zdobí čínské restaurace, ale můžeme je najít všude tam, kde žijí Číňané. Většinou jsou tato božstva vyobrazována jako trojice šťastných staříků se symboly štěstí a nesmrtelnosti, nebo dlouhověkosti.", "tgt_summary": "The Sanxing (三星 \"Three Stars\") are the gods of the three stars or constellations considered essential in Chinese astrology and mythology: Jupiter, Ursa Major, and Canopus. Fu, Lu, and Shou (), or Cai, Zi and Shou (財子壽) are also the embodiments of Fortune (Fu), presiding over plant Jupiter, Prosperity (Lu), presiding over Ursa Major, and Longevity (Shou), presiding over Canopus. They have emerged from Chinese folk religion. Their iconic representation as three, old, bearded, wise men dates back to the Ming dynasty, when the gods of the three stars were represented in human form for the first time. They are sometimes identified with other deities of the Chinese religion or of Taoism. The term is commonly used in Chinese culture to denote the three attributes of a good life. Statues of these three gods are found on the facades of folk religion's temples and ancestral shrines, in nearly every Chinese home and many Chinese-owned shops on small altars with a glass of water, an orange or other auspicious offerings, especially during Chinese New Year. Traditionally, they are arranged right to left (so Shou is on the left of the viewer, Lu in the middle, and Fu on the far right), just as Chinese characters are traditionally written from right to left.", "id": 1834243}
{"src_title": "Pamphiliové", "tgt_title": "Pamphili family", "src_document": [{"title": "Historie.", "content": "Na svém vrcholu byla rodina Pamphiliů po volbě Giovanniho Battisty Pamphilia za papeže Inocenta X., který vládl od roku 1644 do roku 1655. Jeho předchůdcem byl papež Urban VIII. z papežské rodiny Barberiniů. Inocenc X. byl příkladem papeže, který podporoval nepotismus. Členové rodiny Pamphiliů v důsledku volby člena rodiny za papeže mohli budovat úspěšnou kariéru. Rodinní příslušníci jmenovaní do kardinálské funkce: Jako jiné italské šlechtické rodiny, i rodina Pamphiliů kupovala paláce a další majetek a vytvořila vlastní knížectví. Rodinní příslušníci pravidelně dostávali knížecí tituly, které jim udělili rodinní patriarchové nebo matriarchové. Olimpia Maidalchiniová obdržela čestný titul \"Princess of San Martino\" a podařilo se jí přeměnit malou enklávu San Martino na knížectví s vlastním právem. Poté, co se Camillo Pamphili vzdal kardinálské funkce aby se mohl oženit, dostal titul \"Prince of San Martino\" a \"Princ of Valmontone\" (v roce 1634 koupil Valmontone od rodiny Barberiniů). Valmontone je obec v metropolitním městě Řím v italském regionu Lazio, který se nachází asi 45 kilometrů jihovýchodně od Říma.", "section_level": 1}, {"title": "Válka o Castro.", "content": "Války o Castro byly sérií konfliktů v polovině 17. století kolem starověkého města Castro (v dnešním regionu Lazio, Itálie). Konflikt nakonec vyústil ve zničení města 2. září 1649. Válka byla výsledkem mocenského boje mezi papežstvím – zastoupeným členy dvou v katolické církvi hluboce zakořeněných římských rodin a jejich papežů: papeže Urbana VIII. z rodiny Barberiniů, vedl válku až do své smrti v roce 1644, ta pokračovala i po nástupu papeže Inocenta X. z rodiny Pamphiliů – vládl 1644–1645. Papežové válčili proti vévodům parmským z rodiny Farnese, kteří ovládali Castro a jeho okolí. Papež Urban VIII. zemřel v roce 1644, pouze dva měsíce po podpisu mírové dohody mezi papežskými rodinami a vévody parmskými. Inocenc X. byl zvolen, aby Urbana VIII. nahradil a vyšetřil některé finanční problémy související s konfliktem. Finance spravovala rodina Barberiniů. Mnoho členů rodiny Barberiniů bylo nuceno odejít do exilu. Později se konflikt urovnal a rodina se s papežem smířila prostřednictvím manželství Maffea Barberiniho (syn vyhnaného Taddea Barberiniho) a Olimpie Giustinianiové, neteře papeže Inocenta X. Na příkaz Inocenta X. bylo Castro zničeno 2. září 1649 vojsky papežské armády a již nikdy nebylo obnoveno.", "section_level": 1}, {"title": "Rodokmen.", "content": "Rodokmen rodiny Pamphiliů od roku 1574 to roku 1760. Tato linie rodiny Pamphiliů končí v roce 1760 – žádný mužský dědic v další generaci neměl mužského dědice.", "section_level": 2}, {"title": "Rodinný majetek.", "content": "Palác rodiny Pamphiliů (Palazzo Pamphilj), dílo architektů Girolama Rainaldiho a Francesca Borrominiho, se nachází v samém srdci Říma, s výhledem na náměstí Piazza Navona jižně od kostela Sant'Agnese v Agone, v římské čtvrti Pamphili, pojmenované z tohoto důvodu \"Isola de 'Pamphili\". Od roku 1652, vždy v srpnovou sobotu a neděli bylo náměstí přeměněno na jezero, aby se rodina Pamphiliů oslavila. Tento festival byl v roce 1866 zrušen. Dnes palác funguje jako brazilské velvyslanectví v Římě. Papež Inocenc X. je pohřben v kostele Sant'Agnese. V roce 1634 koupila rodina Pamphiliů barokní palác mimo Řím, ve městě Valmontone, nedaleko Palestriny. Camillo Pamphili byl odhodlán vytvořit nové \"ideální město\", takže palác a hlavní kostel byly přestavěny a vyzdobeny slavnými barokními umělci jako byl například architekt Mattia de Rossi (který začal svou kariéru pod vedením Giana Lorenza Bernininiho), malíři Pier Francesco Mola, Gaspard Dughet, Guglielmo Cortese, Francesco Cozza a nebo Mattia Preti. Další budova v jejich majetku v centru Říma je \"Palazzo Doria Pamphilj\", kde sídlí galerie stejného jména.", "section_level": 1}], "src_summary": "Pamphiliové (italsky Pamphili) byli jednou z papežských rodin hluboce zakořeněných v katolické církvi, římské a italské politice 16. a 17. století. Později se rodina Pamphiliů spojila s rodinami Doria a Landi, aby vytvořila rodinnou linii Doria-Pamphili-Landiů.", "tgt_summary": "The Pamphili family (often with the final \"long i\" orthography, Pamphilj) was one of the papal families deeply entrenched in Catholic Church, Roman and Italian politics of the 16th and 17th centuries. Later, the Pamphili family line merged with the Doria and Landi family lines to form the Doria-Pamphili-Landi family line.", "id": 751440}
{"src_title": "Einsteinův prstenec", "tgt_title": "Einstein ring", "src_document": [{"title": "Úvod.", "content": "Gravitační čočku předpověděla Einsteinova obecná teorie relativity. Světlo ze zdroje se nešíří přímočaře (ve třech rozměrech), ale po trajektorii časoprostoru zakřiveného přítomností velmi hmotného objektu. Einsteinův prstenec představuje speciální případ gravitační čočky, způsobený přesným zarovnáním zdroje, čočky a pozorovatele, což způsobí symetrii v okolí čočky a vytvoří prstencovou strukturu. Velikost Einsteinova prstence je dána Einsteinovým poloměrem. V radiánech dána vztahem kde Poznámka: Při kosmologických vzdálenostech obecně platí formula_8.", "section_level": 1}, {"title": "Historie.", "content": "Zakřivení světla gravitačním objektem předpokládal Albert Einstein v roce 1912, krátce před publikováním obecné teorie relativity v roce 1916. Prstencový efekt v akademické literatuře poprvé zmínil v roce 1924 Orest Chwolson. Albert Einstein se k tomuto efektu vyjádřil v roce 1936 po výzvě českého inženýra Rudolfa Welta Mandla a uvedl: \"Samozřejmě neexistuje téměř žádná šance pozorovat tento jev přímo. Zaprvé se sotva někdy dostatečně přiblížíme takové centrální linii. Zadruhé úhel β je mimo rozlišovacích schopností našich přístrojů.\" V tomto vyjádření β představuje Einsteinův poloměr, v současnosti označován jako formula_9 (viz výše). Einstein zvažoval šanci pozorovat Einsteinovy prstence tvořené pouze hvězdami, ta je však je nízká. Šance pozorovat prstence tvořeny většími čočkami jako galaxie a černé díry je vyšší, protože úhlová velikost prstenců se zvětšuje s hmotností čočky.", "section_level": 1}, {"title": "Známé Einsteinovy prstence.", "content": "V současnosti jsou známé stovky gravitačních čoček. Zhruba půl tuctu z nich jsou částečné Einsteinovy prstence s průměrem do jedné vteřiny, protože buď rozložení hmotnosti čočky není dokonale osově symetrické nebo zdroj, čočka a pozorovatel nejsou v dokonalé rovině. Zatím nebyl pozorován dokonalý Einsteinův prstenec. Většina prstenců byla pozorována v rádiovém spektru.", "section_level": 1}], "src_summary": "Einsteinův prstenec nebo také Einsteinův prsten, Einsteinův prstýnek představuje v astronomii kruhovou deformaci světla ze zdroje (galaxie nebo hvězda) díky gravitační čočce, kterou tvoří objekt s velmi velkou hmotností (jiná galaxie nebo černá díra). Tento jev nastává když se gravitační čočka nachází na spojnici mezi zdrojem světla a pozorovatelem. První úplný Einsteinův prstenec, označený jako B1938 + 666, byl objeven díky spolupráci astronomů z Michiganské univerzity a týmem NASA Hubble Space Telescope v roce 1998.", "tgt_summary": "An Einstein ring, also known as an Einstein–Chwolson ring or Chwolson ring, is created when light from a galaxy or star passes by a massive object en route to the Earth. Due to gravitational lensing, the light is diverted, making it seem to come from different places. If source, lens, and observer are all aligned, the light appears as a ring.", "id": 1112259}
{"src_title": "Franz Stofel", "tgt_title": "Franz Stofel", "src_document": [{"title": "Kariéra u SS.", "content": "Narodil se v Hamburku v roce 1915. Od října 1934 sloužil v Reichswehru a v dubnu 1936 vstoupil do SS. Byl přidělen k jednotce SS-Totenkopfverbände v koncentračním táboře Dachau. Od března 1939 do ledna 1944 prováděl drobné práce ve skladech v Dachau. V polovině ledna 1944 přešel do komplexu koncentračního tábora Mittelbau-Dora a od srpna 1944 sloužil jako Kommandoführer (velitel jednotky) pro výstavbu pobočného tábora v Kleinbodungenu. Od 3. října 1944 do začátku dubna 1945 tomuto táboru velel. V táboře bylo 620 zahraničních vězňů, kteří byli nuceni pracovat v továrně Mittelwerk na zařízení pro rakety V-2. Koncem války, když se spojenecká armáda blížila k táboru Mittelbau-Dora, Stofel dostal 4 dubna 1945 příkaz od SS-Obersturmführera Franze Hösslera k evakuaci Kleinbodungenu. Stofel přinutil vězně k pochodu smrti do koncentračního tábora Bergen-Belsen. 10. dubna 1945, poté, co někteří vězni dokázali uniknout, dorazili do vesnice Groß Hehlen severně od Celle, v blízkosti předních linií. Čtyři nebo pět vězňů bylo zastřeleno při pokusu o útěk nebo pro zpomalení pochodu. Dne 11. dubna 1945 přišlo do Bergen-Belsenu zbývajících 590 vězňů.", "section_level": 1}, {"title": "Odsouzení a smrt.", "content": "Dne 15. dubna 1945 byl koncentrační tábor Bergen-Belsen osvobozen britskými vojsky, kde našli 60 000 přeživších vězňů a 10 000 mrtvých těl. Personál tábora byl zadržen a nucen odnést všechny mrtvoly a pohřbít je v hromadných hrobech. Stofel byl pak zatčen britským vojenskem a vyslýchán. V soudním procesu v Belsenu, který se konal mezi 17. zářím a 17. listopadem 1945, byl obviněn z vražd vězňů během pochodu smrti. Byl odsouzen 17. listopadu 1945 k trestu smrti. Trest byl vykonán oběšením 13. prosince 1945 ve vězení Hamelnu.", "section_level": 1}], "src_summary": "Franz Stofel také zvaný Franz Stärfl nebo Xaver Stärfel (5. října 1915 Hamburk – 13. prosince 1945 Hameln) byl během druhé světové války velitel koncentračního tábora Kleinbodungen – pobočného tábora KT Mittelbau-Dora.", "tgt_summary": "Franz Stärfl, alias Xaver Stärfel, alias Franz Stofel, (5 October 1915 – 13 December 1945) was a Nazi German SS-Hauptscharführer and camp commander of the Kleinbodungen subcamp of Mittelbau-Dora during World War II. Arrested by the Allies and convicted of war crimes in the Belsen Trial, Stärfl was executed by hanging at in 1945.", "id": 1439989}
{"src_title": "Gilda (film)", "tgt_title": "Gilda", "src_document": [{"title": "Děj.", "content": "Johnny Farrell (Glenn Ford), americký hazardní hráč, který nedávno přijel do argentinského Buenos Aires, vyhraje spoustu peněz, když podvádí při hře craps. Později je zachráněn Ballinem Mundsonem (George Macready), když se jej někdo pokusí okrást. Mundson mu vypráví o nelegálním high-class kasinu, ale varuje ho, aby tam raději nechodil. Farrell ignoruje jeho radu, jde do kasina, podvádí při blackjacku a je zadržen dvěma muži, kteří pracují pro majitele kasina, kterým se ukáže být Mundson. Farrell hovoří s Mundsonem, nabídne se mu, aby jej najal a vcelku rychle si získá jeho důvěru. na scéně se objevuje jeho strýc Pio (Steven Geray), neohrožený umývač toalet, který mu stále volá a představuje se jako, „pan Peasant\". Jednoho dne se Mundson vrací z výletu se svou krásnou a temperamentní novomanželkou Gildou (Rita Hayworthová). Je okamžitě zřejmé, že Johnny a Gilda měli spolu románek, který skončil špatně. Když se jich na to Mundson zeptá, oba to popírají. Johnny navštíví Gildu v její ložnici, kterou sdílí se svým manželem a zde dojde k hádce. I když není zcela jasné, kolik toho Mundson ví o Gildině a Johnnyho minulém vztahu, zdá se, že je v nevědomosti, když pověřuje Farrella, aby dohlížel na Gildu. Mezi Johnnym a Gildou panuje nenávist, Gilda flirtuje s muži s čím dál více očividným úsilím naštvat Johnnyho, on je stále více urážlivý a zlomyslný. Gilda je uvězněna muži, kteří po ní touží, zneužívají a a trestají ji. Mundsona navštíví dva němečtí podnikatelé. Jejich tajná organizace financovala wolframový kartel, kde vše bylo zapsáno na Mundsonovo jméno, aby se zakrylo jejich vlastnictví a spojení s ním. Nicméně, došli k rozhodnutí, že nyní po konci druhé světlové války, byl čas vzít si kartel zpět. Mundson odmítá převést vlastnictví na jeho podporovatele. Argentinská policie se zajímá o tyto dva němce; vládní agent Obregon (Joseph Calleia) se seznámí s Farrellem, aby se pokusil získat informace, ale on o Mundsonových operacích nic neví. Když se němečtí podnikatelé později vrátí, Mundson jednoho z nich zabije. Mezi Farrellem a Gildou dojde k další konfrontaci, která začíná vyřčením toho, jak jeden druhého nenávidí a končí vášnivým líbáním. Krátce poté, co je Mundson uviděl, nebo zaslechl, nasedne do čekajícího letadla a uteče ze země. Farrell a Obregon jsou svědky jeho krátkého letu; letadlo exploduje krátce po vzletu a padá do moře. Farrell došel k závěru, že Mundsen spáchal sebevraždu, nevěděl však, že se Mundson dostal do obtíží a musel zinscenovat svou vlastní smrt. Gilda zdědí jeho majetek. Johnny a ona se okamžitě vezmou. Zatímco Gilda si jej vzala pro lásku, Johnny proto, aby se pomstil za její zradu, když si vzala Mundsona. Drží si od ní odstup, hlídá jí dnem a nocí, ale jen z pohrdání a loajalitě vůči Mundsonovi. Gilda se několikrát pokouší uniknout dusivému manželství, ale Johnny, nyní bohatý a mocný, zmaří každý její pokus a vytvoří v manželství situaci, která se pro ní rovná pobytu ve vězení. Obregon zabaví kasino a informuje Farrella, že Gilda mu nikdy nebyla s Mundsonem nevěrná a přiměje Farrella, aby se s ní pokusil smířit. V tu chvíli se Mundson znovu objeví, má zbraň, kterou je chce oba zabít, ale strýce Pio jej smrtelně bodne do zad. Obregon vše zahlédne, Johnny se snaží na sebe stáhnout vinu za vraždu. Strýček Pio říká Johnnymu, že je opravdovým gentlemanem, a zároveň trvá na tom, že Mundsona zabil právě on. Obregon však nechce nikoho zatknout, protože Mundson je již vlastně legálně mrtvý. Farrell dává Obregonovi usvědčující dokumenty z Mundsonova sejfu. Farrell a Gilda se konečně usmíří, omlouvají se za těch mnoho emocionálních ran, které si navzájem způsobili.", "section_level": 1}, {"title": "Produkce.", "content": "Film byl natáčen od od 4. září do 10. prosince 1945.", "section_level": 1}, {"title": "Kritika.", "content": "Když byl film uveden poprvé, zaměstnancům časopisu Variety se film líbil a napsali: „Hayworthová je nejvíce okouzlující. Produkce vytvořila jemný s.a. a to bylo velmi zdařilé. Glenn Ford je vis-a-vis, vzhledem ke své první roli za posledních několik let. \"Gilda\" má samozřejmě nákladnou výrobu – a patřičně to dokazuje! Směr filmu je nudný, ale to je nejspíše chyba scenáristů. Film se promítal na filmovém festivalu v Cannes v roce 1946. Filmový kritik Emanuel Levy napsal pozitivní recenzi: „Rita Hayworthová se ve filmu představila ve své nejlepší kondici. Film \"Gilda\", který byl schválený k natáčení těsně po konci WWII, čerpal hodně ze zvláštní energie, která byla vytvořena díky různé směsici žánrů a způsobu, jakým se jeho postavy vzájemně ovlivňovaly ... Film \"Gilda\" byl kombinací mezi dobrodružstvím tvrdých filmů noir a koláží „ženských fotografií“ ze čtyřicátých let. Film byl promyšlený s moderním pohledem a byl pozoruhodný ve způsobu, jakým se zabýval sexuálními problémy.\" Na Rotten Tomatoes 96 % kritiků dalo filmu pozitivní hodnocení, dle výsledku 25 recenzentů.", "section_level": 1}, {"title": "Ocenění filmu.", "content": "Na filmovém festivalu v Cannes, v roce 1946, získal Charles Vidor cenu Grand Prix.", "section_level": 1}, {"title": "Operace Crossroads (jaderný test).", "content": "V době, kdy byl film \"Gilda\" uveden do kin a promítán, bylo nahlášeno rozsáhlé testování jaderných bomb u atolu Bikini, v Tichém oceánu u Marshallových ostrovů. Zde byla otestována jedna bomba, která nesla podobiznu Rity Hayworthové. jako odkaz na její status sexbomby. V pořadí čtvrtá atomová bomba, která měla být odpálena, měla na sobě přilepenou fotografií Rity Hayworthové z časopisu Esquire, z června 1946. Nad ní byl dvou palcovými tiskacími písmeny nápis „\"Gilda\"\". Ačkoli bylo toto gesto provedeno jako kompliment, Rita Hayworthová tím byla hluboce uražena.", "section_level": 1}, {"title": "Memorabilie.", "content": "Dvoudílný kostým, který měla Rita Hayworthová při zpěvu písně „Amado Mio” v záběrech z nočního klubu byl nabídnut jako součást „\"Darů TCM ... Není žádné jiné místo, jako Hollywood\"\" (anglicky „\"TCM Presents ... There's No Place Like Hollywood\"\") na aukci 24. listopadu 2014, v aukční síni Bonhams v New Yorku. Odhadovalo se, že prodej vynese mezi 40.000$ až 60.000$, kostým byl prodán za 161.000$.", "section_level": 1}, {"title": "Domácí video.", "content": "V lednu 2016 byla vydána kolekce Criterion Collection (anglicky \"The Criterion Collection\") s verzí filmu \"Gilda\" na DVD a Blu-ray Disc, která obsahovala novou 2K verzi filmu, s nekomprimovanou monofonní zvukovou stopou ve verzi Blu-ray Disc.", "section_level": 1}], "src_summary": "Gilda je americký film z roku 1946, který natočil režisér Charles Vidor, v hlavních rolích Rita Hayworthová jako femme fatale a Glenn Ford jako mladý podvodník. Na filmu se podíleli: kameraman Rudolph Maté, který je znám pro své rozsáhlé dílo, kostýmní návrhář Jean Louis šatů pro Ritu Hayworthou (především pro její taneční čísla), Jack Cole choreograf písní „Put the Blame on Mame\" a „Amado Mio\", které nazpívala Anita Ellis. V roce 2013 byl film vybrán pro uchování v Národním filmovém registru (anglicky \"National Film Registry\") v knihovně Kongresu jako „kulturně, historicky nebo esteticky významný“ film.", "tgt_summary": "Gilda is a 1946 American film noir directed by Charles Vidor and starring Rita Hayworth in her signature role and Glenn Ford as a young thug. The film is known for cinematographer Rudolph Maté's lush photography, costume designer Jean Louis's wardrobe for Hayworth (particularly for the dance numbers), and choreographer Jack Cole's staging of \"Put the Blame on Mame\" and \"Amado Mio\", sung by Anita Ellis. In 2013, the film was selected for preservation in the United States National Film Registry by the Library of Congress as being \"culturally, historically or aesthetically significant\".", "id": 1726450}
{"src_title": "Rudolf Mildner", "tgt_title": "Rudolf Mildner", "src_document": [{"title": "Mládí.", "content": "Narodil se v rakouském Slezsku v Janově a během první světové války sloužil jako dobrovolník v rakousko-uherském námořnictvu. Po válce Mildner sloužil ve Freikorpsu Sudetenland. Mildner absolvoval školení a stal se policistou v Salzburgu. V roce 1925 nastoupil do rakouské policejní služby. Během té doby Mildner pokračoval ve svém vzdělávání navštěvováním noční školy.", "section_level": 1}, {"title": "Kariéra nacisty.", "content": "V roce 1931 se stal členem nacistické strany (NSDAP) s číslem 614,080. V roce 1934 získal doktorát práv na univerzitě v Innsbrucku. V roce 1935 byl nucen opustit Rakousko a přestěhovat se do Německa. Tam se stal německým občanem a vstoupil do SS (číslo 275,741). Mildner získal pozici na oddělení politické policie v Mnichově. Po Anšlusu v roce 1938 se Mildner stal šéfem gestapa v Linzi a v 1939 v Salzburgu. Od prosince 1939 do začátku roku 1941 vedl gestapo v Chemnitzu. V březnu 1941 byl jmenován vedoucím úřadovny gestapa v Katovicích. Tento úřad v čele s Mildnerem byl ve spojeni s koncentračním táborem v Osvětimi a sloužil jako hlava “vykonstruovaných procesů”, který odsoudil 2000 Poláků k smrti. V roce 1942 obdržel válečný záslužný kříž 2. třídy za boj proti nepřátelům říše. V září 1943 byl Mildner převelen do okupovaného Dánska jako šéf gestapa, aby bojoval proti dánskému hnutí odporu a organizoval deportaci dánských židů. Mildner dohlížel na bezpečnost v Dánsku v roce 1943, kdy deportace židů selhala. 95% z nich se podařilo bezpečně přeplavit do neutrálního Švédska. Selhání Mildnera mělo za příčinu, že byl v lednu 1944 byl odvelen z Dánska. Poté působil jako inspektor SiPo a SD v Kasselu. Od března 1944 do června 1944 byl náměstkem náčelníka poboček IVA a IVB (nepřátelé režimu a činností sekt a církví) v Říšském hlavním bezpečnostním úřadu (RSHA). V prosinci 1944 byl jmenován nástupcem Františka Josefa Hubera jako šéfa SiPo, Gestapa a SD ve Vídni. V této funkci byl zodpovědný za boj s odbojem vedené členy Wehrmachtu majorem Karlem Biedermannem, kapitánem Alfredem Huthem a nadporučíkem Rudolfem Raschke. Tento odboj se pokusil zachránit Vídeň před zničením a předat Vídeň spojencům. Odbojáři byli Mildnerem popraveni. Následně byla Vídeň Sověty obsazená a Mildner se vrátil do Linze. Zde byl náměstkem Františka Josefa Hubera. V květnu 1945 uprchl na západ a byl zatčen americkou armádou a svědčil v norimberském procesu. Americká armáda zadržovala Mildnera a zachránila ho před předáním do rukou vyšetřovatelů válečných zločinů, protože jeho znalost komunistické subverze byla považována za užitečnou.", "section_level": 1}, {"title": "Norimberský proces.", "content": "V Norimberku svědčil v hlavním procesu proti šéfovi RSHA Ernstu Kaltenbrunnerovi. Mildner byl propuštěn v roce 1949 a poté zmizel neznámo kam. Jeho místo a datum smrti nejsou známy. Adolf Eichmann prohlašoval, že se setkal s Mildnerem v Argentině v roce 1958, ale toto tvrzení nebylo ověřeno.", "section_level": 1}], "src_summary": "Rudolf Mildner (10. července 1902 Janov – 1953?) byl rakousko-německý příslušník SS – \"Standartenführer\". Sloužil jako náčelník gestapa v Katovicích. Byl vedoucím politického oddělení v koncentračním táboře v Osvětimi, kde prováděl výslech metodou „třetího stupně“ od března 1941 do září 1943. Jako takový často posílal vězně do Osvětimi uvěznit nebo popravit. Několikrát navštívil Osvětim. V prosinci 1944 byl jmenován náčelníkem SiPo, Gestapa a SD ve Vídni. Po válce Mildner svědčil v Norimberském procesu a zůstal ve vazbě do roku 1949.", "tgt_summary": "Rudolf Mildner (July 7, 1902 – 1953?) was an Austrian-German SS-\"Standartenführer\" who served as the chief of the Gestapo at Katowice and who was the head of the political department at Auschwitz concentration camp, conducting \"third degree\" methods of interrogation from March 1941 until September 1943. As such, he frequently sent prisoners to Auschwitz for incarceration or execution. He visited Auschwitz on several occasions. In December 1944, he was appointed chief of the SiPo, Gestapo and SD in Vienna. After the war, Mildner testified at the Nuremberg Trials and remained in custody until 1949.", "id": 1599556}
{"src_title": "Třída Šikišima (1898)", "tgt_title": "Shikishima-class battleship", "src_document": [{"title": "Stavba.", "content": "Dvě bitevní lodě této třídy byly objednány ve Velké Británii v rámci desetiletého plánu rozvoje loďstva z roku 1896. Projektoval je G. C. Macrow, který vycházel z britské třídy \"Majestic\". Výzbroj byla shodná a pohonný systém podobný předcházející třídě \"Fudži\", takže plavidla mohla vytvořit homogenní bitevní eskadru. Stavba proběhla v letech 1897–1901. Provedly ji britské loděnice Thames Ironworks and Shipbuilding Company v Leamouthu a Armstrong v Elswicku. Jednotky třídy \"Šikišima\":", "section_level": 1}, {"title": "Konstrukce.", "content": "Výzbroj tvořily čtyři 305mm kanóny ve dvoudělových věžích, čtrnáct 152mm kanónů v kasematách, dvacet 76mm kanónů, dvanáct 47mm kanónů a pět 450mm torpédometů. Pro pancéřování byla využita harveyovaná ocel. Pohonný systém tvořilo 25 kotlů Belleville a trojčinné parní stroje o výkonu 14 500 hp, pohánějící dva lodní šrouby. Nejvyšší rychlost dosahovala 18 uzlů. Dosah byl 5000 námořních mil při rychlosti 10 uzlů.", "section_level": 1}, {"title": "Služba.", "content": "Plavidla byla do služby přijata v letech 1900–1901. \"Hacuse\" ještě před návratem reprezentovala Japonsko na pohřbu britské královny Viktorie. Obě bitevní lodě byly nasazeny za rusko-japonské války. Dne 9. února 1904 se účastnily ostřelování hlavní ruské základny v Port Arthuru a vytvoření jeho námořní blokády. Dne 15. května 1904 \"Hacuse\" při provádění blokády najela na dvě miny a potopila se po výbuchu muničních skladů. \"Šikišima\" se následně účastnila bitvy ve Žlutém moři a bitvy u Cušimy. Od roku 1921 sloužila jako pobřežní bitevní loď. Později byla odzbrojena na základě Washingtonské konference a sloužila jako cvičná loď a hulk. Druhou světovou válku přečkala a roku 1947 byla sešrotována.", "section_level": 1}], "src_summary": "Třída Šikišima byla třída predreadnoughtů japonského císařského námořnictva postavených v britských loděnicích podle modifikovaných plánů bitevních lodí Royal Navy. Postaveny byly dvě jednotky této třídy. V prvoliniové službě byly v letech 1900–1921. Zúčastnily se rusko-japonské války, ve které se \"Hacuse\" potopila po najetí na miny. \"Šikišima\" byla po vyřazení sešrotována.", "tgt_summary": "The was a two-ship class of pre-dreadnought battleships built for the Imperial Japanese Navy in the late 1890s. As Japan lacked the industrial capacity to build such warships herself, they were designed and built in the UK. The ships participated in the Russo-Japanese War of 1904–1905, including the Battle of Port Arthur on the second day of the war. \"Hatsuse\" sank after striking two mines off Port Arthur in May 1904. \"Shikishima\" fought in the Battles of the Yellow Sea and Tsushima and was lightly damaged in the latter action, although shells prematurely exploded in the barrels of her main guns in each battle. The ship was reclassified as a coast defence ship in 1921 and served as a training ship for the rest of her career. She was disarmed and hulked in 1923 and finally broken up for scrap in 1948.", "id": 2177743}
{"src_title": "Šalvěj muškátová", "tgt_title": "Salvia sclarea", "src_document": [{"title": "Rozšíření.", "content": "Druh je považován za původní v oblasti Středozemního moře a jihozápadní Asie. Jeho areál zabírá evropské země přiléhající ke Středozemnímu moři, oblast Kavkazu, Blízký východ, Střední Asii a Pákistán na indickém subkontinentu. V České republice bývá šalvěj muškátová, kvůli vysokému obsahu aromatických látek, pěstována pro průmyslové účely také na polích v teplých oblastech státu.", "section_level": 1}, {"title": "Ekologie.", "content": "Šalvěj muškátová je hemikryptofyt, který v prvém roce vytváří listovou růžici a ve druhém a dalších vyhání květonosnou lodyhu. Na sušším a teplejším stanovišti se stává z rostliny původně dvouleté rostlina krátce vytrvalá, na záhonech se vysemeňuje a přirozeně se tak obnovuje, samovolně vytváří trvalý porost. Pochází ze suchých oblastí s kamenitou půdou, a proto dává přednost slunečnému a suchému stanovišti, polostín toleruje. Půda pro pěstování by měla mít dostatek živin i vápníku, může obsahovat i větší množství štěrku a drobné sutě. Na nadměrnou vlhkost je bylina citlivá hlavně za chladného počasí a v zimě, kdy může zahnívat. Kvete od června do srpna, její ploidie je 2n = 22.", "section_level": 1}, {"title": "Popis.", "content": "Dvouletá nebo vytrvala bylina s přímou, statnou, v horní části větvenou, hustě chlupatou lodyhou vysokou 30 až 100 cm, která vyrůstá z přízemní listové růžice. Rostlina má hluboko sahající a do široka rozvětvený hlavní kořen. Lodyžní listy mají řapík dlouhý 4 až 10 cm a jejich nápadně svraskaná, podlouhle vejčitá čepel bývá dlouhá 5 až 25 cm a široká od 3 do 18 cm, na bázi je srdčitá, na vrcholu tupě špičatá, po obvodě chobotnatě vykrajovaná, má vnořenou žilnatinu a oboustranně je porostlá jednoduchými chlupy se vtroušených žlázkami. Květy s krátkými stopkami jsou dlouhé 2 až 4 cm, pětičetné, oboupohlavné a jsou podepřené velkými, přisedlými, široce vejčitými listeny, které bývají růžové, modré, fialové či bělavé se zeleným olemováním. Vyrůstají ve čtyř až šestikvětých lichopřeslenech, jenž vytvářejí oddálená, latovitá květenství. Květ má široce zvonkovitý kalich asi 1 cm dlouhý, jeho horní pysk je třícípý, z nich je střední výrazně kratší než oba postranní a dolní pysk je složen ze dvou ostrých cípů. Koruna květu je dvoupyská, asi 3 cm dlouhá, růžová, světle fialová či špinavě bílá, horní pysk je přilbovitě vyklenutý a na vrcholu vykrojený, dolní, třílaločný pysk je nažloutlý a má střední, největší lalok široce obvejčitý, lžícovitě prohnutý a se zvlněným přívěskem po okraji. V květu jsou dvě tyčinky a dvě patyčinky. Čnělka je dlouhá a dvojklaná blizna vystupuje z květu, svrchní semeník je vytvořen ze dvou plodolistů. Květy opyluje obvykle větší hmyz, včely a čmeláci. Plody jsou tmavě hnědé, vejčité tvrdky asi 3 mm velké, rozpadající se na čtyři plůdky.", "section_level": 1}, {"title": "Použití.", "content": "Šalvěj muškátová obsahuje velké množství vonné silice, složené z monoterpenů, diterpenů a seskviterpenů. Z jednotlivých látek je hojně zastoupen alfa-terpineol, geraniol, linalool, myrcen a dále pak aethiopinon, candidissiol, ferruginol, manool, microstegiol, salvipison, sclareol, 1-oxoaethiopinon a 7-oxoroyleanon. Jako řada dalších druhů má i tato šalvěj léčivé účinky, v domácnostech se používá k léčbě kašle, nachlazení, zažívacích potíží a při nemocech ledvin. Muškátový olej, \"Muscatel oil\", vylisovaný z kvetoucích rostlin, se používá v kosmetice při výrobě pánských parfémů, na výrobu mýdel a dalších kosmetických přípravků, v potravinářství pro ochucování vín a vyrábějí se z něj oleje do barev a laků. V současnosti jsou pro zahradní pěstování vhodné vyšlechtěné odrůdy 'Alba' s bílými květy a žlutozelenými listeny a 'Vatikan White' s bílými květy i bílými listeny.", "section_level": 1}], "src_summary": "Šalvěj muškátová (\"Salvia sclarea\") je dvouletá nebo krátce vytrvalá, silně aromatická bylina. Je jedním z asi třinácti druhů rodu šalvěj vyskytující se v české přírodě a je považována za neofyt, jenž zřídka zplaňuje do volné přírody. Je teplomilnou rostlinou a bývá občas v okrasných zahradách vysazována pro své květy, charakteristickou vůni i nenáročnost na pěstování. V minulých stoletích byla na území dnešní České republiky hojně pěstována, uniklá do volné přírodě byla zjištěná již v roce 1809.", "tgt_summary": "Salvia sclarea, the clary or clary sage, is a biennial or short-lived herbaceous perennial in the genus \"Salvia\". It is native to the northern Mediterranean Basin, along with some areas in north Africa and Central Asia. The plant has a lengthy history as an herb, and is currently grown for its essential oil.", "id": 1405425}
{"src_title": "Jacques Lefèvre d'Étaples", "tgt_title": "Jacques Lefèvre d'Étaples", "src_document": [{"title": "Život a působení.", "content": "Vystudoval teologii v Paříži, byl vysvěcen na kněze a učil na jedné z kolejí pařížské Sorbonny. Naučil se také řecky a v letech 1491 a 1499 navštívil Padovu a Pavii, střediska humanistické vzdělanosti v severní Itálii. Podílel se na novém textově kritickém vydání spisů řeckého filosofa Aristotela, které také komentoval. Nejpozději roku 1505 se vrátil do Paříže a stal se členem kroužku humanistů, k němuž patřil i učenec Guillaume Budé a Guillaume Briçonnet, opat kláštera Saint-Germain-des-Prés, tehdy za branami Paříže. Lefèvre v jeho klášteře žil a pomáhal opatovi reformovat klášterní život. Když byl Briçonnet roku 1521 jmenován biskupem v Meaux u Paříže, stal se Lefèvre jeho generálním vikářem. Zároveň vydával jednotlivé části Nového zákona, které překládal z latiny a komentoval. Sledoval tím dobovou myšlenku reformace, že každý křesťan by si měl v bibli sám číst a vykládat si ji. Jeho vydání Nového zákona z roku 1523 Sorbonna odmítla a odsoudila. Roku 1525 upadl král František I., Briçonnetův ochránce, do italského zajetí, takže se biskup a s ním i Lefèvre museli uchýlit do Štrasburku, centra německého humanismu. Když se o rok později král vrátil do Francie, mohl se vrátit i Lefèvre, který se stal knihovníkem královské knihovny v Blois. Roku 1527 přijal pozvání královy sestry Markéty, královny navarské, a působil jako kněz u jejího dvora v Néracu. Když roku 1530 vyšel jeho francouzský překlad celé bible, odsoudil jej pařížský parlament.", "section_level": 1}, {"title": "Význam.", "content": "Lefèvre se s katolickou církví výslovně nerozešel, jeho překlad ale neměl ve Francii zdaleka takový úspěch a význam jako téměř současný Lutherův překlad v Německu. Možná také proto, že překládal z latinské Vulgaty a Jan Kalvín a francouzští reformátoři dali přednost méně zdařilému překladu Pierre-Roberta Olivétana (1535), který vycházel z původních jazyků. Trvalým výsledkem však zůstalo, že Lefèvre jako první zavedl do biblického textu dělení na verše, jak bylo obvyklé u antických autorů.", "section_level": 1}], "src_summary": "Jacques Lefèvre d'Étaples [\"žak lefévr detapl\"], latinsky Faber Stapulensis (1450 nebo 1455, Étaples (Pikardie) - 1536, Nérac) byl francouzský kněz, teolog a humanista, autor prvního úplného překladu bible do francouzštiny (1525-1530).", "tgt_summary": "Jacques Lefèvre d'Étaples or Jacobus Faber Stapulensis (c. 1455 – 1536) was a French theologian and humanist. He was a precursor of the Protestant movement in France. The \"d'Étaples\" was not part of his name as such, but used to distinguish him from Jacques Lefèvre of Deventer, a less significant contemporary, a friend and correspondent of Erasmus. Both are also sometimes called by the German version of their name, Jacob/Jakob Faber. He himself had a sometimes tense relationship with Erasmus, whose work on Biblical translation and in theology closely paralleled his own. Although he anticipated some ideas that were important to the Protestant Reformation, Lefèvre remained a Roman Catholic throughout his life, and sought to reform the Church without separating from it. Several of his books were condemned as heretical, and he spent some time in exile. He was, however, a favorite of the king of France, Francis I, and enjoyed his protection.", "id": 2335368}
{"src_title": "IPEX", "tgt_title": "IPEX syndrome", "src_document": [{"title": "Symptomy.", "content": "Jak už zkratka anglického názvu napovídá, IPEX syndrom se manifestuje nejběžněji v orgánech spjatých s imunitním a endokrinním systémem. Nejčastěji mívají pacienti problémy jako: Častým příznakem je také to, že dítě dobře neprospívá. Po první roce života se nemoc může navíc projevovat autoimunitní hepatitidou nebo nefropatií. Nejčastěji se první příznaky objevují v době od narození po prvních 7 měsíců věku. Existují ale i případy s pozdějším nástupem. IPEX syndrom byl poprvé popsán v roce 1982 na případu rodiny, v níž během prvních letech života zemřelo 11 chlapců na komplikace imunitní povahy po očkování. Dalších 8 chlapců v rodině mělo obdobné problémy s náchylností k infekcím a také s autoimunitními patologiemi. Chlapci trpěli průjmy, ekzémy, diabetem 1. typu a autoimunitní postižením štítné žlázy. Pouze dva z nich přežili první dekádu svého života.", "section_level": 1}, {"title": "Genetické příčiny.", "content": "Mutace v genu FOXP3 vedoucí k expresi nefunkčního proteinu se nejběžněji nachází v oblasti, která je zodpovědná za vazbu transkripčního faktoru na DNA. Konkrétně se jedná o oblast \"forkhead\" domény, podle které dostal tento gen a stejnojmenný protein i své jméno – \"Forkhead Box Protein 3\". Právě fakt, že je u pacientů s IPEX syndromem často mutovaná DNA vazebná doména a FOXP3 nemůže plnit svou funkci transkripčního faktoru, je příčinou imunitní dysregulace při vývoji a funkci T regulačních lymfocytů. Jejich absence nebo dysfunkce způsobují typické symptomy autoimunitní povahy u IPEX syndromu. Momentálně (data dostupná k roku 2018) se uvádí kolem 70 popsaných nemoc způsobujících mutací u člověka, ale toto číslo se rychle mění. Např. v roce 2010 bylo známo pouze okolo 20 mutací FOXP3 genu způsobujících IPEX syndrom. Gen FOXP3 se nachází na pohlavním chromozomu X v oblasti Xp11.23. Lokalizací na pohlavním chromozomu je daná i dědičnost onemocnění, která je X-vázaná gonozmálně recesivní.", "section_level": 1}, {"title": "Výzkumný myší model.", "content": "IPEX syndrom jako jedno z mála jasně monogenně podmíněných imunitních onemocnění je možné zkoumat i pomocí speciálního myšího modelu, který imituje průběh onemocnění u lidí. Jsou to tzv. \"scurfy\" myši, které mají v genu FOXP3 zárodečně vnesenou mutaci. Konkrétně se jedná o inzerci o velikosti 2 nukleotidových bazí, která vede k expresi nefunkčního proteinu. U \"scurfy\" myší můžeme typicky najít zvětšenou slezinu a mízní uzliny, červené oči a problémy kožní povahy. Tyto myši poté velmi brzy na následky onemocnění umírají – uvádí se cca po 3 týdnech života.", "section_level": 1}, {"title": "Léčba.", "content": "Jedinou možnou známou léčbou je transplantace hematopoetických kmenových buněk. Jako podpůrná terapie se ale také standardně užívá podávání imunosupresivních léčiv. Konkrétně se jedná o steroidní látky, inhibitory kalcineurinu (takrolimus, cyklosporin A) a non-kalcineurinové inhibitory. (rapamycin, methotrexát, mykofenolát mofetil aj.). Také se využívá biologické léčby ve formě podávání monoklonálních protilátek proti TNF alfa nebo CD20.", "section_level": 1}], "src_summary": "IPEX (z angl. immunodysregulation polyendocrinopathy enteropathy X-linked) syndrom je monogenně podmíněná choroba způsobená mutací v genu FOXP3. FOXP3 je známým transkripčním faktorem zásadním pro vývoj T regulačních lymfocytů. Právě dysfunkce T regulačních lymfocytů je příčinou IPEX syndromu. Nejběžnějšími příznaky jsou poruchy imunitní regulace ve formě autoimunitní enteropatie, dermatitidy a endokrinních žláz. Onemocnění se projevuje už v prvních měsících života a v případě zanedbání včasného odhalení a léčebné intervence může být fatální. Jedinou dosud známou léčbou je transplantace hematopoetických kmenových buněk.", "tgt_summary": "Immunodysregulation polyendocrinopathy enteropathy X-linked (or IPEX) syndrome is a rare disease linked to the dysfunction of the transcription factor FOXP3, widely considered to be the master regulator of the regulatory T cell lineage. It leads to the dysfunction of regulatory T-cells and the subsequent autoimmunity. The disorder is one of the autoimmune polyendocrine syndromes and manifests with autoimmune enteropathy, psoriasiform or eczematous dermatitis, nail dystrophy, autoimmune endocrinopathies, and autoimmune skin conditions such as alopecia universalis and bullous pemphigoid. Management for IPEX has seen limited success in treating the syndrome by bone marrow transplantation.", "id": 1673301}
{"src_title": "François-Vincent Raspail", "tgt_title": "François-Vincent Raspail", "src_document": [{"title": "Život.", "content": "Narodil se v rodině zbožného hostinského, který si přál, aby studoval na kněze. Už jako dítě docházel k místnímu faráři, který ho učil latinsky, řecky a hebrejsky. Roku 1810 nastoupil do semináře v Avignonu, kde studoval teologii a filosofii, ale po třech letech odešel a stal se knihovníkem, později profesorem střední školy v Carpentrasu. Roku 1815 odešel jako profesor do Paříže, kde v letech 1816–1820 studoval práva a od roku 1822 přírodní vědy. Roku 1821 jeho pamflet proti misionářům vyvolal velké pobouření. Raspail se stal liberálem, vstoupil mezi zednáře a v letech 1824–1832 publikoval řadu článků o živých tkáních a mikroskopických technikách (mikrotom, barvení vzorků). Popsal také na 150 druhů trav (Lipnicovité), publikoval \"Esej o mikroskopické chemii\" a \"Nový systém organické chemie\", které mu zjednaly i mezinárodní věhlas. Za červencové revoluce v roce 1830 byl těžce zraněn na barikádě a pak vyznamenán Červencovým křížem, kdežto Řád čestné legie odmítl jako zneuctěný monarchisty. Jako demokrat a člen karbonářské skupiny byl roku 1835 odsouzen na dva roky vězení a pět let policejního dohledu. Ve vězení napsal \"Nový systém botaniky\" (1837) a 1839 publikoval spis o reformě vězeňství. Roku 1843 vydal třísvazkový \"Přírodopis zdraví a nemoci\" a stručnější spis \"Rodinný lékař\". V nich propagoval hygienu a předcházení sepsi a představil metodu laického léčitelství, v níž hrál důležitou úlohu kafr. Pro tuto metodu začal vyrábět různé přípravky, většinou s kafrem. Metoda měla takový úspěch, že jeho \"Ročenka zdraví\" vyšla od roku 1845 do roku 1935 celkem 77krát a přinášela mu dobrý příjem. Jako léčitel se však rozešel s vědci a představiteli lékařského stavu a byl dokonce odsouzen za nezákonné provozování lékařství. V letech 1855–1860 vydal šestisvazkový \"Komplementární přehled věd, aplikovaných v medcíně\". Za revoluce v roce 1848 byl jeden z prvních, kdo provolal republiku, byl zvolen poslancem a ucházel se o funkci prezidenta, ale v následujícím roce byl odsouzen na 6 let vězení. Po propuštění roku 1853 odešel do Belgie a po návratu byl dvakrát zvolen poslancem. Protestoval proti pronásledování komunardů a roku 1870 hlasoval proti vyhlášení války Prusku. Od svých začátků v roce 1815 až do smrti byl vždy v opozici proti vládě a její politice. S manželkou Henriettou-Adelaidou Raspail měl čtyři syny, z nichž dva se stali lékaři. Stejně jako ona byl nakonec pohřben na hřbitově Père-Lachaise.", "section_level": 1}, {"title": "Ocenění.", "content": "Mezi Raspailovými klienty byla i řada významných osob, například sestra spisovatele Alfreda Musseta, spisovatelé George Sandová a Gustave Flaubert, který ho zmiňuje v románech \"Bouvard a Pécuchet\" i \"Paní Bovaryová\". Respailovu metodu užíval i Vincent van Gogh a na jeho \"Zátiší s dýmkou a cibulemi\" leží na stole výtisk \"Ročenky zdraví\". V Paříži je po něm pojmenován dlouhý Boulevard Raspail a řada ulic v jiných městech. Severozápadně od náměstí Denfert-Rochereau stojí mohutný podstavec jeho pomníku.", "section_level": 1}], "src_summary": "François-Vincent Raspail [\"frãsoa vẽsã raspaj\"] (25. ledna 1794 Carpentras, Provence – 7. ledna 1878 Arcueil u Paříže) byl francouzský chemik, botanik a republikánský politik.", "tgt_summary": "François-Vincent Raspail, L.L.D., M.D. (25 January 1794 – 7 January 1878) was a French chemist, naturalist, physician, physiologist, attorney, and socialist politician.", "id": 510771}
{"src_title": "Académie des inscriptions et belles-lettres", "tgt_title": "Académie des Inscriptions et Belles-Lettres", "src_document": [{"title": "Historie.", "content": "Akademii založili v roce 1663 čtyři humanisté, \"učenci, kteří byli nejvíce zběhlí ve znalostech historie a starověku\": Jean Chapelain, Francoise Charpentier, Jacques Cassagn, Amable de Bourzeys a Charles Perrault. Podle jiného zdroje to byli François Charpentier a M. Douvrier. Iniciátorem byl ministr financí krále Ludvíka XIV. Jean-Baptiste Colbert. Původní jméno instituce bylo \"Académie royale des Inscriptions et Médailles\" (Královská akademie nápisů a medailí) a jejím posláním bylo vyhledávat a překládat latinské nápisy, které budou vyryty na veřejných památkách a medailích vydávaných na oslavu událostí během panování Ludvíka XIV. Pod Colbertovým vedením dostala Académie mnoho dalších úkolů, například určovat, jaké umění je hodno vyzdobit královský palác ve Versailles. V roce 1683 ministr François-Michel le Tellier, markýz de Louvois, rozhodl o zvýšení počtu členů na osm. V roce 1701 byl počet členů zvýšen na čtyřicet a akademie byla reorganizována pod vedením ministra královského domu hraběte Pontchartraina. Členové akademie se dvakrát týdně setkávali v Louvru, také jim začal být vyplácen významný důchod a akademie se stala oficiální státní instiucí s královský dekretem. V lednu 1716 byla trvale přejmenována na \"Académie des inscriptions et belles-lettres\" s cílem zvýšení prestiže francouzské monarchie pomocí fyzických symbolů odkrytých nebo obnovených metodami klasického studia. Akademie vytvořila katalog medailí vytvořených na počest Ludvíka XIV., \"Médailles sur les événements du règne de Louis le Grand, avec des explications historique\", (Medaile vydané k významým událostem panování Ludvíka Velikého, s historickými vysvětlivkami), katalog byl poprvé publikován v roce 1702. Druhé vydání katalogu bylo v roce 1723, osm let po Ludvíkově smrti. Každá strana katalogu obsahovala rytinu líce a rubu jedné medaile s rozsáhlým popisem události, ke které byla medaile vydána. Ve druhém vydání byly přidány medaile k událostem před rokem 1700, které nebyly zahrnuty do prvního vydání. V některých případech bylo vyobrazení medailí změněno, byly vylepšeny. Katalogy lze tedy považovat spíše za umělecké úsilí zlepšit obraz krále než za přesný historický záznam.", "section_level": 1}, {"title": "Úloha akademie.", "content": "Podle zakládací listiny má Académie za úkol především studium památníků, dokumentů, jazyků a kultury civilizací starověku, středověku a klasického období, stejně jako kulturu mimoevropských civilizací. V současné době má Académie 55 francouzských členů, 40 zahraničních členů, 50 francouzských členů korespondentů a 50 zahraničních členů korespondentů. Místa jsou rozdělena rovnoměrně mezi orientalisty, zabývajícími se Asií a islámským světem od starověku a učenci zabývajícími se světem antiky, tedy studiem historie Řecka, Říma a Galie, včetně archeologie, numismatiky, filosofie a historie. Čtvrtou skupinou vědců jsou lingvisté, historikové práva, náboženství, vědy a vědci studující prehistorii. Cenu \"Prix Volney\" uděluje Institut de France na základě návrhu Akademie.", "section_level": 1}], "src_summary": "Académie des inscriptions et belles-lettres (česky Akademie písemností a krásné literatury) byla založena v roce 1663 jako jedna z pěti akademií spadajících pod francouzský Institut de France.", "tgt_summary": "The Académie des Inscriptions et Belles-Lettres () is a French learned society devoted to the humanities, founded in February 1663 as one of the five academies of the Institut de France.", "id": 1876477}
{"src_title": "Académie royale de peinture et de sculpture", "tgt_title": "Académie royale de peinture et de sculpture", "src_document": [{"title": "Založení.", "content": "Akademie byla založena francouzským králem Ludvíkem XIV. v roce 1648, a to podle vzoru Cechu svatého Lukáše v Římě. Paříž už uměleckou akademii měla, totiž Akademii sv. Lukáše, která byla ovšem stejným městským cechem jako každý jiný umělecký Cech sv. Lukáše. Účelem založení této nové akademie bylo profesionalizovat umělce pracující pro francouzský dvůr a dát jim oficiální status, což Cech svatého Lukáše ve Francii neměl. Podle Denise Diderota a jeho \"Encyklopedie aneb Racionální slovník věd, umění a řemesel\", kterou zpracoval ve spolupráci s Jeanem le Rond d'Alembertem, byla akademie výsledkem \"hádek, které vznikly mezi malíři chráněnými králem a ostatními mistry malíři\". V odezvě na stížnosti umělců, skupina zákonodárců vytvořila plán pro založení umělecké akademie, a ten získal souhlasné rozhodnutí státní rady.", "section_level": 1}, {"title": "Jean-Baptiste Colbert.", "content": "V roce 1661 se francouzský ministr financí Jean-Baptiste Colbert spojil s malířem Charlesem Le Brunem aby dali společně nový směr vývoji průmyslu s uměním. Jejich hlavním poradcem byl král Ludvík XIV. Prvořadým úkolem Charlese Le Bruna bylo zajistit, aby umění sloužilo glorifikaci krále. Dostal příkaz vytvořit \"Style royal\" (Královský styl), což v praxi znamenalo styl, který se bude líbit králi.", "section_level": 1}, {"title": "Charles Le Brun ředitelem.", "content": "Ludvík XIV. byl Le Brunovým uměním okouzlen. Počátkem roku 1655 ho jmenoval oficiálním kancléřem Académie. V roce 1663 ho jmenoval ředitelem \"Académie royale de peinture et de sculpture\". Le Brun položil základy této instituce a stal se v podstatě všemocným pánem francouzského umění 17. století. V letech 1668-1683 byl rektorem akademie a jako její ředitel působil od roku 1683 do roku 1690. Le Brun řídil většinu rozhodnutí uvnitř instituce. V únoru 1675 vydal nařízení, že žádné rozhodnutí nebude v akademii validováno bez jeho souhlasu. Postavení Le Bruna v akademii a jeho na vliv na umění jako prvního královského malíře mu umožnilo diktovat náměty pro všechny obrazy, sochy a návrhy gobelínů. Dokonce pro specifické projekty jako byla \"Grande Galerie du Louvre\", dostali umělci příkaz od Le Bruna vytvářet pouze designy navrhované jím samotným. Do akademie přijal mnoho dalších umělců, mezi lety 1664 až 1683 to bylo celkem 107 umělců. Pro srovnání, v letech 1707-1720 bylo přijato 89 a v letech 1735-54 pouze 57 umělců. Pod jeho vlivem se Académie stala pro umělce dostupnější než kdy předtím. Vztah Le Bruna s královským dvorem mu umožnil i pozici organizátora pohřbu Jeana Baptiste Colberta v roce 1683. Le Brun začal ztrácet svůj vliv v Académii s nástupem Pierra Mignarda. Nicméně stále si udržoval vliv na dění v akademii a to až do své smrti v roce 1690.", "section_level": 1}, {"title": "Přerušení.", "content": "Dne 8. srpna 1793 byla \"Académie royale de peinture et de sculpture\" zrušena. Důvodem byla Velká francouzská revoluce. Francouzský konvent rozhodl, že zruší \"všechny akademie a literární společnosti licencované nebo dotované národem\" (\"toutes les académies et sociétés littéraires patentées ou dotées par la Nation\").", "section_level": 1}, {"title": "Pokračování.", "content": "Ze zrušené \"Académie royale de peinture et de sculpture\" vznikla \"Académie de Peinture et de Sculpture\". Ta je zodpovědná za \"Académie de France\" (Francouzská akademie v Římě)\", sídlící v římské vile Medicejů. Založena byla v roce 1666 a umožňuje nadaným umělcům studovat v Římě. V roce 1816 byla sloučena \"Académie de Musique\" (Akademie hudby), která byla založena v roce 1669, \"Académie d'Architecture\" (Akademie architektury) založená v roce 1671 a Académie de peinture et de sculpture, založená v roce 1648. Z těchto tří institucí vznikla Académie des beaux-arts (Akademie výtvarných umění), jedna z pěti akademií Institutu de France.", "section_level": 1}], "src_summary": "Académie royale de peinture et de sculpture (česky \"Královská akademie malby a sochařství\") v Paříži byla první uměleckou institucí ve Francii v 17. století.", "tgt_summary": "The Académie Royale de Peinture et de Sculpture (, ; Royal Academy of Painting and Sculpture) was founded in 1648 and located in Paris, France. It was the premier art institution of France during the latter part of the Ancien Régime, until it was abolished in 1793, during the French Revolution. It included most of the important painters and sculptors, maintained almost total control of teaching and exhibitions, and afforded its members preference in royal commissions.", "id": 1886238}
{"src_title": "Exploze v Humberto Vidal", "tgt_title": "Humberto Vidal explosion", "src_document": [{"title": "Exploze.", "content": "Exploze nastala přibližně v 8:35 dne 21. listopadu 1996. Zabila 33 obětí a zranila 69 dalších. Většina obětí byla v okamžiku nehody v budově, další ale byli v ulicích v okolí budovy. Šestipodlažní budova, ve které se nacházel obchod s botami Humberto Vidal, klenotnictví, obchod s hudbou a ředitelství Humberto Vidal, byla výbuchem úplně zničena a následně stržena. Jednou z hypotéz bylo nastražení výbušného zařízení tajným polovojenským sdružením nebo úmyslné zapálení komplexu, z důvodu podobných úmyslných činů v minulosti. Nenalezly se ale žádné stopy po výbušninách ani žádné hořlavé látce, kterou by mohl žhář použít. Prezident Spojených států amerických Bill Clinton prohlásil Portoriko za oblast postiženou katastrofou, což zajistilo obdržení pomoci z federálních zdrojů, včetně pomoci Národní rady pro bezpečnost dopravy (NTSB), která okamžitě zahájila vyšetřování. San Juan Gas Company (vlastněná Enron Corporation) odmítla jakoukoliv odpovědnost za nehodu a tvrdila, že budova neměla v době výbuchu žádný přívod plynu.", "section_level": 1}, {"title": "Vyšetřování.", "content": "Vyšetřování Národní rady pro bezpečnost dopravy (NTSB) odhalilo, že několik osob nahlásilo údajný únik plynu v budově plynové společnosti několik dnů před explozí, když si stěžovali na velký zápach. Do obchodu s botami nevedl žádný přívod plynu, jako podezřelý se jevil nedaleký plynovod, který obsahoval propan, který je těžší než vzduch. Ukázalo se, že tento plynovod byl rozbitý. Před několika lety byl pod plynovod nainstalován i vodovod, což ještě více ohlo plynovod (který byl již před instalací vodovodu ohnutý). Po instalaci vodovodu se plynovod přerušil a plyn začal unikat. Výbušný plyn se dostal až do suterénu obchodu s botami, kde způsoboval zmiňovaný zápach. Největším problémem ale bylo, že technici plynové společnosti nebyli schopni únik plynu detekovat ještě před výbuchem. Vyšetřovatelé odhalili, že vývrty používané pro detekci plynu v podzemí byly pouze 46 cm v podzemí, ačkoliv propan (těžší než vzduch) samotný byl až 120 cm v podzemí. Tímto způsobem tedy nebylo možné detekovat, že plyn unikl. Nejzávažnější chyba nastala při kontrole suterénu obchodu. Technik měl přístroj na detekci plynu zapnout na čerstvém vzduchu, předtím, než vstoupí do budovy. Udělal to ale až po vstupu do budovy, čímž pádem nebylo možné detekovat únik žádného plynu. San Juan Gas Company odmítala odpovědnost a prohlásila, že nehoda mohla být způsobena plynem z kanalizace. Tento plyn je ale lehčí než vzduch, čímž pádem by se musel shromažďovat u stropu. Propan, který je těžší než vzduch, se naopak shromažďuje u podlahy. Vyšetřování ukázalo, že výbuch vyhodil uložené boty směrem nahoru, což dokázalo, že výbušný plyn musel být u podlahy. Trám, který se následkem výbuchu ohnul směrem nahoru, byl pro doložení, že výbuch musel jít zezdola, taktéž velmi důležitý.", "section_level": 1}, {"title": "Následky.", "content": "Oběti nehody a vlastníci postižených společností zažalovali plynovou společnost, která čelila celkem 1500 žalobám. Ačkoliv celou dobu společnost odmítala jakékoliv pochybení, 725 ze všech žalob bylo vyřízeno mimosoudně a 101 žalob skončilo rozsudkem v neprospěch společnosti. Společnost byla taktéž kritizována za nekvalitní školení svých pracovníků. Vedení přislíbilo toto napravit.", "section_level": 1}], "src_summary": "Exploze v Humberto Vidal je označení pro výbuch plynu, který nastal dne 21. listopadu 1996 v obchodu s botami \"Humberto Vidal\" ve městě San Juan, hlavním městě ostrovního území Portoriko. Exploze zabila 33 lidí a zranila 69 dalších. Je to jedna z nejsmrtelnějších nehod, které se kdy na ostrově odehrály.", "tgt_summary": "The Humberto Vidal explosion (sometimes also referred to as the Río Piedras explosion) was a gas explosion that occurred on November 21, 1996 at the Humberto Vidal shoe store in Río Piedras, Puerto Rico. The explosion killed 33 and wounded 69 others when the building collapsed. It is one of the deadliest disasters to have occurred on the island.", "id": 1229702}
{"src_title": "Interrobang", "tgt_title": "Interrobang", "src_document": [{"title": "Použití.", "content": "Věta končící interrobangem se ptá na otázku vzrušeně, nebo vyjadřuje vzrušení, či nedůvěru ve formě otázky. Například: Spisovatelé používající neformální jazyk mohou používat několik střídavých otazníků a vykřičníků pro ještě větší důraz, nicméně, toto je považováno za špatný styl ve formálním zápisu.", "section_level": 1}, {"title": "Invertovaný interrobang.", "content": "Reverzní a obrácený interrobang (kombinující znak ¿ a ¡, znak Unicode: ⸘), vhodný pro používání ve frázích v španělštině, galicijském jazyce a asturském jazyce, kde se používají obrácené otazníky a vykřičníky, je nazýván “obrácený interrobang” nebo \" gnaborretni \" (\" interrobang \" psaný dozadu).", "section_level": 1}, {"title": "Historie.", "content": "V historii spisovatelé používali více interpunkčních znamének k ukončení věty a vyjádření překvapení a otázky. \"Co to je.\" \".\" \".\" \"?!\" \"Neves, Called Dead in Fall, Denies I\" (převzato z \"San Francisco Examiner\", 9. května 1936) Američan Martin K. Speckter (1915 - 14. února 1988) pojmenoval interrobang v roce 1962. Jako vedoucí reklamní agentury Speckter věřil, že by reklamy vypadaly lépe, kdyby copywriteři podávali překvapené řečnické otázky pomocí jednoho znaku. V článku v časopise \"TYPEtalks\" navrhl koncept jediného interpunkčního znaménka. Speckter si od čtenářů vyžádal možná jména nového znaku. V možnostech byly \"exclamaquest\", \"QuizDing\", \"rhet\", a \"exclarotive\", ale jemu se líbil \"interrobang\". Vybral si jméno odkazující na interpunkční znaménka, inspirovaná: \"interrogatio\" latinsky \"řečnická otázka\" nebo \"křížové vyšetřování\", \"bang\" je v tiskařském slangu vykřičník. V reakci na článek byla také předložena grafická ošetření nového znaku.", "section_level": 1}, {"title": "Vložení a zobrazení.", "content": "Interrobang není standardní interpunkční znaménko. Jen několik moderních fontů obsahuje glyf pro znak interrobangu.", "section_level": 2}], "src_summary": "Interrobang, také známý jako interabang (‽) (často reprezentovaný jako ?!, !?, nebo ?!?), je interpunkční znak používaný v různých psaných jazycích, kde měl spojit funkci otazníku a vykřičníku.", "tgt_summary": "The interrobang (), also known as the interabang (‽) (often represented by ?!, !?, ?!? or !?!), is an unconventional punctuation mark used in various written languages and intended to combine the functions of the question mark, or interrogative point; and the exclamation mark, or exclamation point, known in the jargon of printers and programmers as a \"bang\". The glyph is a superimposition of these two marks. The interrobang was first proposed in 1962 by Martin K. Speckter.", "id": 2337393}
{"src_title": "Carmen (novela)", "tgt_title": "Carmen (novella)", "src_document": [{"title": "Obsah novely.", "content": "Vypravěč novely cestuje na podzim roku 1830 s najatým průvodcem po Andalusii po stopách Gaia Julia Caesra, přičemž se snaží přesněji určit místo, kde se odehrála jeho vítězná bitva u Mundy. Cestou se seznámí s pašerákem José Máriou, který je hledaný pro vraždy a krádeže. Přenocují spolu v blízkém stavení, spřátelí se. Když jeho průvodce, jede Josého udat, varuje jej a José uprchne. V Córdobě se vypravěč seznámí s krásnou cikánkou Carmen, která mu slíbí věštění z ruky a odvádí ho k sobě. Tam se najednou objeví José Mária, který s Carmen žije. Vypravěč proto odchází a později zjistí, že mu Carmen ukradla hodinky. Odjíždí z města a když se po čase vrátí, dozví se, že José Mária byl zatčen. Navštíví ho ve vězení, přinese mu cigarety, a José mu vypoví svůj životní příběh. Narodil se v Baskicku ve vesnici Elizondo. Původně měl být knězem, ale nestudoval a nakonec ozabil v hádce svého sooupeře v jedné basocké hře. Musel uprchnout, vstoupil do vojska a doufla, že se stane důstojníkem. Již jako poddůstojník byl pověřen dozorem v sevillské továrně na tabák, kde pracovalo mnoho žen, mezi nimi i Carmen. Když jednoho dne pořezala obličej jedné spolupracovnici, dostal José úkol odvézt ji do vězení. Carmen jej však okouzlila natolik, že jí umožnil uprchnout. Dostal měsíc vězení a byl degradován na vojína. Poté znovu uviděl Carmen, strávil s ni noc a domníval se, že se stal jejím milencem. Když dostal hlídku na hranicích, přesvědčila jej Carmen, aby nechal projít tlupu podloudníků s pašovaným zbožím, kterým dělala zvěda a používala svou krásu pro manipualci s muži. José brzy zjistil, že Carmen chce být stále volná a nechce nikmu patřit. Když jí uviděl s jedním důstojníkem, zabil jej, byl nucen se skrývat, a tak se přidal k podloudníkům. Zabil Carmenina manžela a také vůdce tupy, jednookého Garciu, a zaujal jeho místo. Tlupa však byla nakonec rozprášena. Chtěl proto s Carmen uprchnout do Ameriky, ale ta začala milovat toreadora Lucase, a nechtěla s ním odejít. Šílený žárlivostí a neschopný ovládnout svou vášeň ji José dvěma ranani nožem zabil, pochoval v lese, požádal nedaleko žijíícího poustevníka, aby za ni odsloužil mši a sám se v Cordobě udal. Ted jej čeká poprava. Požádá ještě vypravšče, aby za něj dal sloužit mši a jedné ženě v jeho rodišti odevzdal pamětní peníz, který nosil na krku, a řekl jí že zemřel, ale ne jakým způsobem.", "section_level": 1}, {"title": "Adaptace.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Film.", "content": "Seznam je založený na referenci číslo a neobsahuje filmová a televizní zpracování hudebních adpatací novely.", "section_level": 2}], "src_summary": "Carmen je novela francouzského romantického spisovatele Prospera Merimée. Vyšla nejprve časopisecky roku 1845 v \"Revue des deux mondes\", knižně pak roku 1846 v nakladatelství Michel Lévy frères. Jde o nejznámější autorovu novelu, kterou proslavila zejména stejnojmenná opera francouzského skladatele Georga Bizeta. Merimée v ní vyjádřil svůj obdiv k nepoddajným lidským charakterům žijíícm v prostředí plného nebezpečí, lásky i zrady.", "tgt_summary": "Carmen is a novella by Prosper Mérimée, written and first published in 1845. It has been adapted into a number of dramatic works, including the famous opera of the same name by Georges Bizet .", "id": 2171235}
{"src_title": "Květolib včelí", "tgt_title": "European beewolf", "src_document": [{"title": "Taxonomie.", "content": "Květoliba včelího popsal v roce 1775 dánský entomolog Johan Christian Fabricius. Taxonomicky se tento druh blanokřídlého jedovatého hmyzu řadí mezi skupinu včelotvarých, konkrétně mezi kutíkovité (Crabronidae). Patří do podčeledi květolibi (Philantinae), což jsou malé až středně velké druhy s černou a žlutou či žlutobílou kresbou na těle.", "section_level": 1}, {"title": "Popis.", "content": "Květolib včelí měří 8 až 17 (či 18) mm, přičemž samci jsou výrazně menší než samice. Zbarvení tvoří kombinace černé a žluté barvy. Hruď je převážně černá, zadeček pruhovaný s převahou žluté barvy. Hlava má z větší částí tmavou barvu (většinou černou, ale na spáncích může být i hnědá), je poměrně velká a na obličeji má výraznou žlutobílou kresbu ve tvaru tří zubů. Kusadla jsou hladká a na koncích zašpičatělá. Stehna mají z větší části černou barvu, zbytek nohou je žlutý. Přední nohy jsou přizpůsobené hrabání.", "section_level": 1}, {"title": "Ekologie a chování.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Stanoviště, hnízdění.", "content": "Květolib včelí bývá aktivní od května (června) do září. Obývá suché a teplé biotopy. Vyhledává písčitý nebo hlinitý podklad, kde zakládá hnízda. Ta jsou až 1,5 metru hluboká, zemní a vícekomorová. Vchod tvoří dlouhá komora hloubená pod úhlem asi 30° do země – mnohdy začíná ve spárech chodníků a dlažebních kostek. Velmi často žije v koloniích, která mohou čítat až několik set hnízd. Jedná se o synantropní druh, který často jako jeden z prvních kolonizuje kulturní krajinu. Hnízda hloubí samička kusadly a předním párem nohou. Má podobu hlavní komory, z níž vedou mnohé odbočky – menší komůrky (až 34). Každá komůrka či cela slouží k vývinu jednoho potomka.", "section_level": 2}, {"title": "Potrava.", "content": "Dospělí jedinci se živí nektarem. Ten většinou získávají z květů, ale samičky jsou schopny hnětením kusadly donutit ochromené včely vydávit nektar, který mají ve voleti, a ten pak slízat. Zdrojem potravy pro vyvíjející se larvy jsou včely, především včely medonosné (\"Apis mellifera\"). Kromě nich může jít o další druhy včel, jako je pískorypka žlutonohá (\"Andrena flavipes\"), ploskočelka \"Lasioglossum zonulum\" a zřejmě i parazitické kukaččí včely rodu nomáda (\"Nomada\"). Samička květoliba čeká na včelí dělnice, které přilétají na květy sbírat nektar a pyl. Napadá je dvěma způsoby. Buď začne v jejich blízkosti poletovat a ze vzdálenosti asi 10 centimetrů na ně zaútočí, nebo na včelu doslova vleze, když sedí na květu, sosá nektar a nesleduje okolí. Následně ji ochromí vpichem žihadla do krku, hrudníku, případně do měkké části zadečku. Ochromenou včelu poté donese do hnízdní komůrky, naklade na ni vajíčko a komůrku po případném přinesení dalších ochromených včel uzavře pískem. Samčí komůrky zásobí 1 až 2 (3) včelami, samičí 3 až 7. Po 2 až 3 dnech se z vajíčka líhnou larvy, jež se 6 až 9 dní živí paralyzovanými včelami. Následně se zakuklí a po 14 dnech se vylíhne nový jedinec, který hnízdo opouští. To je takzvaná první generace. Druhá generace v komůrce přezimuje ve stádiu kukly. Mladí jedinci dokáží najít cestu ven spolehlivě díky tomu, že samice u východu aplikují dávku sekretu z tykadel a larvy se vždy kuklí hlavou natočeny tímto směrem.", "section_level": 2}, {"title": "Rozmnožování.", "content": "Samci květoliba si vytvářejí malá teritoria o velikosti asi 0,25 m, většinou v blízkosti hnízdních kolonií samiček. Svá území si značkují feromonem z hlavových žláz a brání před ostatními samci v letových soubojích. Feromonem lákají samičky k páření. Ke kopulaci dochází právě v samčím teritoriu, nicméně samičky si samy rozhodnou za jakých podmínek, a pohlavní akt mohou vzhledem ke své větší velikosti dle potřeby odmítnout. Samičky se s největší pravděpodobností páří jen s jedním samcem. Vybírají si ho pečlivě, neboť ovlivňuje podobu samičích potomků – především jejich případnou kondici potřebnou k přenášení ochromených včel a k rozmnožování. Samčí potomci nezískávají genetický materiál „otce“.", "section_level": 2}, {"title": "Parazité.", "content": "Hnízdním parazitem květoliba je zlatěnka vínová (\"Hedychrum rutilans)\". Ta klade své vajíčko na ochromenou včelu často již při transportu, někdy se prohrabe do komůrky květoliba a vajíčko naklade až tam. Vylíhlá larva usmrtí larvu hostitele a následně se živí ochromenými včelami. Zlatěnka využívá některé chemikálie (uhlovodíky), jimiž imituje pach samičky květoliba a blokuje její obranné reakce.", "section_level": 2}, {"title": "Využívání chemických látek a symbiózy.", "content": "Chemické signály hrají velmi důležitou roli v mnoha aspektech života květoliba. Již při útoku na včely se samička řídí do značné míry tím, jak jí včela „voní“. Důležitý je pro ní především včelou emitovaný nenasycený alkohol (\"Z\")-11eikosen-1ol. Zajímavé je, že tato látka je rovněž hlavní součástí samčího feromonu květoliba, kterým láká samičky k páření. Při paralyzování včel do nehybného stavu hraje hlavní roli v jedovém aparátu obsažený philanthotoxin, což je acylpolyamin blokující nikotinové, acetylcholinové a glutamátové receptory v synapsích nervového systému. Velmi rychle ochromí nervosvalovou činnost a způsobí ochrnutí kořisti. Zásadní pro přežití larev a kukel květoliba, je udržet potravu, komůrku a larvu prostou patogenů. Klima v komůrce bývá velmi vlhké a teplé, ideální pro množení různých mikroorganismů. První opatření, které samice udělá, je, že ochromenou kořist pečlivě olíže a tím ji provede základní dezinfekci. V mandibulárních žlázách květoliba byly nalezeny některé vyšší mastné karboxylové kyseliny (palmitová, stearová, oktadekadienová) a jejich ethyl-estery, ketony (2-tridekanon, 2-pentadekanon, 2-heptadekanon) a aldehyd nonadecenal. Tyto látky jsou feromony a zároveň slouží jako konzervační činidla – zabraňují plesnivění kořisti. Vajíčko květoliba produkuje oxid dusnatý, který v komůrce dále oxiduje na oxid dusičitý. Obě látky mají dezinfekční účinky a brání biologickému rozkladu potravy. V další fázi se role ujme symbiotická bakterie rodu \"Streptomyces\". Ta je kultivována v tykadlových žlázách samice květoliba a aplikována do komůrky ještě před nakladením vajíčka. Larva si po vylíhnutí tuto bakterii nanese na své tělo a je následně kultivována v kokonu po zakuklení. Má fungicidní a antibiotické (produkuje nejméně 9 druhů antibiotik) účinky, brání růstu plísní a množení patogenů. V experimentálních podmínkách bylo zjištěno, že larvy, jež se potřely látkou s obsahem bakterií, měly naději na přežití do stádia dospělce více než 80 %, zatímco ty, kterým v tom bylo zabráněno, méně než 10 %.", "section_level": 2}], "src_summary": "Květolib včelí (\"Philanthus triangulum\") je druh blanokřídlého hmyzu z čeledi kutíkovití. Je rozšířen v Evropě, Africe a v Asii. V Česku se vyskytuje velmi hojně. Řadí se mezi včelotvaré, nicméně vzhledem se podobá spíše vose. Dospělci se živí nektarem, avšak samice pro své larvy loví včely, které ochromí žihadlem. Je zvláštní tím, že využívá rozličné chemické a biologické látky. Ve svých tykadlech kultivuje fungicidní a antibiotické symbiotické bakterie, jimiž chrání své potomstvo.", "tgt_summary": "Philanthus triangulum, commonly known as the European beewolf, bee-killer wasp or the bee-eating philanthus (from the now obsolete synonym \"Philanthus apivorus\"), is a solitary wasp that lives in the Western Palearctic and Afrotropics. Although the adults of the species are herbivores (feeding on nectar and pollen), the species derives its name from the behavior of the inseminated females, who hunt Western honey bees. The female places several of its paralyzed prey together with an egg in a small underground chamber, to serve as food for the wasp larvae. All members of the genus \"Philanthus\" hunt various species of bees, but \"P. triangulum\" is apparently the only one that specializes in Western honey bees.", "id": 1708290}
{"src_title": "Edeka", "tgt_title": "Edeka", "src_document": [{"title": "Historie.", "content": "První prodejní družstvo bylo založeno roku 1898 21 obchodníky z německé říše. Družstvo tehdy pojmenovali „\"Einkaufsgenossenschaft der Kolonialwarenhändler\"“ (Družstvo prodejců smíšeného zboží), což zkracovali na EdK. Ze zkratky později vznikl nynější název. 21. října 1907 bylo sjednoceno celkem 23 takových družstev. Později 25. listopadu 1907 bylo založeno „Ústřední nákupní družstvo Asociace německých obchodních družstev“, později Edeka Zentrale AG & Co. (německy „\"Zentraleinkaufsgenossenschaft des Verbandes deutscher kaufmännischer Genossenschaften eGmbH\"“). Generálním ředitelem Edeky se v roce 1921 stal spoluzakladatel berlínského Edk Fritz Borrmann. Obrat nyní 430 družstev dosáhl v roce 1931 částky 267 milionů říšských marek. Obchodní oblast Edeky byla rozšířena po spojení oblasti Saar s německou říší v roce 1935 a po připojení Rakouska v roce 1938 k území německé říše. Po druhé světové válce proběhla rekonstrukce nového sídla v Hamburku. V roce 1951 bylo dosaženo prodeje ve výši 629 milionů DM, o rok později již 727 milionů DM, v roce 1954 začal věk samoobsluhy. V roce 1965 bylo změněno původní logo s nápisem Edeka, kde ocásek písmene E zakroužkovával zbytek slova na modrožlutý kvádr s velkým písmenem E a nápisem Edeka, který se s víceméně malými úpravami zachoval až do teď. Roku 1991 byla založena společnost CS Edeka, která otevřela několik poboček obchodního řetězce Edeka v České republice. Německému družstvu byla roku 2001 změněna právní forma na Edeka Central AG & Co. KG, roku 2003 následuje začátek téměř desetileté spolupráce s řetězcem Globus. Rokem 2005 končí období řetězce Edeka v zahraničí a postupně je uzavíráno okolo 38 prodejen v České republice, především v severních Čechách. Mimo to proběhlo ukončení aktivity též v Rakousku, Polsku a také v Dánsku. Po uzavření všech poboček Edeky v zahraničí se začal řetězec soustředit jen a pouze na německé zákazníky v domovské zemi. České prodejny Edeky si porozdělovalo Tesco a Billa. Některé prodejny v Česku zůstaly natrvalo uzavřeny, při nejmenší v jedné z prodejen nyní sídlí vietnamská tržnice. Roku 2008 přebírá společnost Edeka taktéž poslední německé prodejny Plus, které byly téhož roku v Česku prodány řetězcům Penny Market a Billa. Edeka začala roku 2018 spolupracovat s německým Telekomem, přičemž nyní nabízí mobilní služby podobné těm, co v Čechách nabízí Tesco.", "section_level": 1}, {"title": "Zdceřilé obchodní řetězce.", "content": "V Německu se nalézají i podřetězce fungující pod značkou Edeky, ale mají své specifika odlišující se od hlavního řetězce. Mezi tyto podřetězce patří: Dalšími obchody, které neprovozují svou činnost pod značkou EDEKA, ale jsou její součástí:", "section_level": 1}], "src_summary": "Edeka (zkratka z německých slov „\"Einkaufsgenossenschaft der Kolonialwarenhändler\"“ – „\"Nákupní družstvo obchodníků s koloniálním zbožím\"“) je obchodní značka řetězce supermarketů provozovaných od roku 2005 jen v Německu a to firmou Edeka Zentrale AG & Co. KG.", "tgt_summary": "The Edeka Group is the largest German supermarket corporation , holding a market share of 20.3%. Founded in 1898, it consists today of several cooperatives of independent supermarkets all operating under the umbrella organisation \"Edeka Zentrale AG & Co KG\", with headquarters in Hamburg. There are approximately 4,100 stores with the Edeka nameplate that range from small corner stores to hypermarkets. On November 16, 2007, Edeka reached an agreement with Tengelmann (known as A&P in the US) to purchase a 70% majority stake in Tengelmann's \"Plus\" discounter store division, which was then merged into Edeka's \"Netto\" brand, with some 4,200 stores by 2018. Under all brands the company operated a total of 13,646 stores at the end of 2017.", "id": 503484}
{"src_title": "Millerův efekt", "tgt_title": "Miller effect", "src_document": [{"title": "Odvození.", "content": "V tomto zapojení ideálního invertujícího zesilovače prochází impedancí formula_3proud rovný Jelikož platí také rovnost formula_5, můžeme proud vyjádřit jako A odtud vstupní impedance (tj. mezi vstupní svorkou a zemí) je rovna", "section_level": 1}, {"title": "Efektivní vstupní kapacita.", "content": "Častý a důležitý případ uplatnění Millerova jevu je \"vliv na vstupní kapacitu\" základního triodového stupně. Jak je znázorněno na obrázku vpravo, vyskytuje se tu jednak kapacita mřížky proti katodě (resp. proti nule) formula_8a kapacita mřížky proti anodě formula_9. Jsou to hlavně kapacity mezi samotnými elektrodami, k nim přistupují kapacity nosníků elektrod, s nimi spojených kolíků patice, dále kapacity kontaktů objímky, v níž je příslušná elektronka zasazena, a konečně kapacity spojů příslušných elektrod. Hodnoty formula_8a formula_9jsou tedy kapacity vnitřní i vnější, a ty vnější mohou být podle okolností podstatné. Kapacita proti nule se na vstupu uplatňuje přímo. Kapacita formula_9je pozměněna Millerovým jevem. Hodnota její impedance pro sinusový proud frekvence \"f\" hertzů je určena vzorcem: formula_13 Millerův jev ji změní na: formula_14 Stejnou hodnotu vstupní reaktance formula_15by měla kapacita formula_16 zapojená mezi mřížku a nulu. Ta se přičítá k formula_8, která zde už byla, a tvoří \"výslednou efektivní kapacitu triodového základního stupně\".", "section_level": 1}, {"title": "Příklad se skutečnou triodou.", "content": "U skutečné triody bývá formula_9zhruba stejné jako formula_8. Protože však Millerův jev násobí formula_9faktorem formula_21, mívá tato kapacita rozhodující vliv. Např. v elektronce ECC84 je hodnota formula_9rovna 1,1 pF a formula_8rovna 2,3 pF. Předpokládejme, že zesílení stupně formula_24= -19 a že objímka a spoje nepřidají další kapacitu. Pak bude zdroj signálu zatížen kapacitou formula_25 \"Millerův jev působí tedy podstatné zvětšení vstupní kapacity, které závisí na zesílení napětí triody\". Tak značná hodnota by např. podstatně omezila dosažitelnou horní meznou frekvenci o zesilovačů s širokým pásmem, jakých se používalo v televizi. Proto se v takovém případě nepoužívá triod, nýbrž pentod. V důsledku Millerova jevu např. Darlingtonovy tranzistory kvůli velkému zesilovacímu činiteli mohou mít pomalou odezvu při nízkých frekvencích.", "section_level": 1}], "src_summary": "Millerův efekt (Millerův jev) je v elektrotechnice jev, který popisuje vliv invertujícího zesilovače na vstupní vnitřní impedanci. Impedance zařazená mezi živou vstupní a výstupní svorku (ideálního invertujícího) zesilovače zatěžuje zdroj vstupního signálu tak, jako by mezi vstupními svorkami byl zapojena tatáž impedance dělená výrazem formula_1, kde formula_2je zesílení zesilovače. Tato věta platí obecně pro jakýkoliv zesilovač, třeba několikastupňový, jakéhokoliv druhu (operační, tranzistorový, elektronkový aj.) a pro jakoukoliv impedanci mezi svorkami zesilovače.", "tgt_summary": "In electronics, the Miller effect accounts for the increase in the equivalent input capacitance of an inverting voltage amplifier due to amplification of the effect of capacitance between the input and output terminals. The virtually increased input capacitance due to the Miller effect is given by where formula_2 is the voltage gain of the inverting amplifier (formula_3 positive) and formula_4 is the feedback capacitance. Although the term \"Miller effect\" normally refers to capacitance, any impedance connected between the input and another node exhibiting gain can modify the amplifier input impedance via this effect. These properties of the Miller effect are generalized in the Miller theorem. The Miller capacitance due to parasitic capacitance between the output and input of active devices like transistors and vacuum tubes is a major factor limiting their gain at high frequencies. Miller capacitance was identified in 1920 in triode vacuum tubes by John Milton Miller.", "id": 797673}
{"src_title": "Křivonožka vehnutá", "tgt_title": "Campylopus introflexus", "src_document": [{"title": "Popis rostliny.", "content": "Rostliny jsou 0,5–5 cm vysoké, obvykle málo vlášenité, v zelených, hustých nebo rozvolněných porostech. Vzpřímené lístky slabě odstávající za vlhka jsou 2,5–6,5 mm dlouhé, kopinaté, se šídlovitou špičkou. Čepel ve střední části listu je tvořena 5–13 řadami buněk. Žebro zaujímající cca 1/2 šířky báze a 1/3–3/4 šířky listu vybíhá v různě dlouhý, silně zubatý hyalinní chlup, za sucha zpět ohnutý, dorzálně s lištovitými výrůstky vysokými na jednu buňku. Na průřezu listu jsou ventrální hyalocyty (tvořící 1/4–1/2 šířky průřezu, ± stejně početné jako vůdčí buňky), dorzální stereidy přítomny. Buňky v horní části listu nepravidelné, rombické, krátce obdélníkovité, trojúhelníkovité a lichoběžníkovité, silnostěnné, bazální buňky ostře diferencované od horních podél šikmé linie, obdélníkovité, hyalinní, rozšířené, křídelní buňky diferencovány, tenkostěnné, hyalinní až červenohnědé, tvořící různě výrazná ouška. Vegetativní rozmnožování pomocí opadavých listů. Štět je obloukovitě zahnutý, 7–12 mm dlouhý, tobolka přímá nebo slabě zahnutá, podélně rýhovaná. Díky zalomenému hyalinnímu chlupu prakticky nezaměnitelnáý druh, matoucí mohou být pouze některé formy, které mají chlup velmi krátký.", "section_level": 1}, {"title": "Ekologie.", "content": "\"Campylopus introflexus\" preferuje kyselejší substráty, často roste na holé rašelině a písčité či rašelinné půdě. V ČR zatím spíše v nižších a středních polohách. Často roste na narušených místech, podél cest apod. Ačkoli je na území ČR i plodný, většina rozmnožování se odehrává vegetativně pomocí opadavých lístků.", "section_level": 1}, {"title": "Invaze.", "content": "\"Campylopus introflexus\" je invazní druh, šířící se do ČR ze západní Evropy (kam byl rovněž zavlečen). Primární areál se rozkládá v Jižní Americe, jižní Africe, Austrálii a na Novém Zélandu. V Evropě zjištěn poprvé v roce 1941 na Britských ostrovech, v roce 1954 ve francouzské Bretani. Dostal se sem pravděpodobně s lodní dopravou. V Česku poprvé zaznamenán 1988 na Borkovických blatech u Soběslavi, od té doby se postupně šíří na vhodných lokalitách. V roce 1993 byly známy pouze 3 lokality, v roce 2006 již 71 lokalit. Oproti prozkoumanosti rozšíření cévnatých rostlin je ale bryologická prozkoumanost výrazně nižší a lze očekávat, že údaje budou značně podhodnocené. Dosud existují údaje ze všech částí Čech, na Moravu dorazil druh se zpožděním.", "section_level": 1}], "src_summary": "Křivonožka vehnutá (\"Campylopus introflexus\" (Hedw.) Brid.) je mech z čeledi dvouhrotcovitých (Dicranaceae). Popsán byl v Hedwigově Species Muscorum Frondosorum v roce 1801 jako \"Dicranum introflexus\" a v roce 1819 byl kombinací přejmenován na \"Campylopus introflexus\". Jedná se o nepůvodní druh, který je na území ČR silně invazní.", "tgt_summary": "Campylopus introflexus, also known as the heath star moss, is a species of moss. The first description of the species was made by Johannes Hedwig as \"Dicranum introflexum\" in 1801.", "id": 1799392}
{"src_title": "Správce souborů (Windows)", "tgt_title": "File Manager (Windows)", "src_document": [{"title": "Popis.", "content": "Rozhraní programu zobrazuje seznam adresářů v levém panelu a obsah aktuálně otevřeného adresáře v pravém panelu. Správce souborů umožňuje uživateli vytvářet, přejmenovávat, přesouvat, tisknout, kopírovat, vyhledávat a mazat soubory a složky, nastavovat jim oprávnění (atributy) jako archivovaný, pouze pro čtení, skrytý nebo systémový a asociovat typy souborů s programy. Dostupné jsou také nástroje na přejmenovávání a formátování disků, správu adresářů pro sdílení souborů a připojení a odpojení síťových jednotek. Na operačních systémech rodiny Windows NT je také možné nastavovat souborům a složkám ACL, pokud se nachází na NTFS disku, prostřednictvím dialogu pro konfiguraci zabezpečení ze souboru shell32.dll (používaný také Průzkumníkem a ostatními správci souborů pro Windows). Na jednotkách se souborovým systémem NTFS lze jednotlivé soubory či celé složky komprimovat a dekomprimovat. Správce souborů ve verzi z Windows NT je schopen měnit oprávnění adresáře, souboru, místního počítače, sítě a uživatele. Počínaje systémy Windows 95 a Windows NT 4.0 je Správce souborů nahrazen Průzkumníkem Windows. I přesto je ale soubor codice_1 zahrnut ve Windows 95, Windows 98, Windows ME (16bitová varianta) a Windows NT 4.0 (32bitová varianta). Poslední 32bitové sestavení codice_1 (4.0.1381.318) je obsažené jako součást Windows NT 4.0 Service Pack 6a (SP6a) a poslední 16bitové sestavení codice_1 (4.90.3000) je obsaženo v operačním systému Windows ME. Chris Guzak byl vývojářem zodpovědným za Správce souborů v týmu Windows 3.1. Zdrojový kód programu byl uvolněn Microsoftem na GitHubu v roce 2018 pod MIT licencí.", "section_level": 1}, {"title": "Verze.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "16bitová.", "content": "Původní verze Správce souborů byla 16bitovým programem, který podporoval jména ve formátu 8.3, jenž byly v té době standardně používány. Program nepodporoval delší názvy souborů, které byly představeny ve Windows 95 – včetně dlouhých jmen a jmen obsahujících mezery. Místo toho zobrazoval pouze prvních 6 znaků, které byly následovány vlnovkou („~“) a číslem, většinou 1. Další čísla (2, 3, atd.) byly přidány za vlnovku v případě, že více než jeden soubor se stejnými šesti počátečními písmeny existoval ve stejném adresáři. 16bitová verze distibuovaná s instalacemi Windows 3.1x a Windows for Workgroups 3.1x trpěla Y2K chybou způsobenou lexografickou korelací data a znakové sady ASCII, kde dvojtečky a středníky nahrazovaly to, co mělo být zobrazeno jako '2000'. Microsoft vydal opravenou verzi pro všechny systémy z rodiny Windows 3.1x.", "section_level": 2}, {"title": "Windows NT.", "content": "Správce souborů byl přepsán do 32bitové verze pro Windows NT. Tato nová verze správně pracovala s dlouhými názvy souborů a souborovým systémem NTFS. Tato verze byla obsažena ve Windows NT 3.1, 3.5, 3.51 a 4.0.", "section_level": 2}, {"title": "Windows 10.", "content": "Dne 6. dubna 2018 vydal Microsoft zkompilované binární soubory a zdrojový kód pod MIT licencí vylepšené verze Správce souborů, která je schopna běžet pod Windows 10. Tuto verzi je možné zkompilovat v moderních verzích Visual Studia i jako 64bitový binární soubor. Obsahuje také mnoho vylepšení použitelnosti. Microsoft tuto verzi také vydal v lednu 2019 zdarma ke stažení v Microsoft Storu.", "section_level": 2}], "src_summary": "Správce souborů (anglicky File Manager) je program zahrnutý ve verzích Microsoft Windows vydaných mezi lety 1990 a 1999 a volitelně dostupný ke stažení od 6. dubna 2018 pro veškeré moderní verze systému Windows, včetně Windows 10. Program obsahuje jednoinstanční grafické uživatelské rozhraní pro správu souborů (kopírování, přesouvání, otevírání, mazání, hledání, atd.), které nahrazuje příkazovou řádku MS-DOS a program MS-DOS Executive obsažený v předchozích verzích Windows. I přesto, že byl Správce souborů součástí Windows 95, Windows NT 4.0 a některých dalších verzí, byl nahrazen programem Průzkumník Windows, který je používán jako hlavní správce souborů v pozdějších verzích Windows. Průzkumník Windows nabízel dvě různá uživatelská rozhraní: dvoupanelové, které se lišilo od toho, co měl Správce souborů, a jednopanelové, které se dalo vyvolat kliknutím na ikonu „Tento počítač“ na ploše.", "tgt_summary": "File Manager is a file manager program bundled with releases of OS/2 and Microsoft Windows between 1990 and 1999 and available from 6 April 2018 as an optional download for all modern releases of Windows, including Windows 10. It is a single-instance graphical interface, replacing the command-line interface of MS-DOS, to manage files (copy, move, open, delete, search, etc.) and MS-DOS Executive file manager from previous Windows versions. Although File Manager was included in Windows 95 and Windows NT 4.0 and some later versions, Windows Explorer was introduced and used as the primary file manager, with file management via a two-pane view different from that of File Manager, and a single-pane view obtained by clicking a \"My Computer\" icon.", "id": 1284065}
{"src_title": "József Eötvös", "tgt_title": "József Eötvös", "src_document": [{"title": "Život.", "content": "Pocházel z významné uherské šlechtické rodiny. Roku 1831 ukončil studium na Královské uherské univerzitě v Pešťi a pak vstoupil do státní služby jako notář v Székesfehérváru (Stoličný Belehrad). Roku 1835 se stal se úředníkem uherské dvorní kanceláře a později dvorním koncipistou a pak soudcem při prešovské soudní tabuli. Při svých cestách po Německu, Švýcarsku, Nizozemsku, Francii a Anglii v letech 1836–1837 se seznámil s novými trendy v literatuře a v politice a setkal se s předními představiteli romantismu. Patřil k zakládajícím členům \"Kisfaludyho společnosti\" (\"Kisfaludy Társaság\"), což byla literární společnost v Pešti založená roku 1836 a pojmenovaná po dramatikovi Károlym Kisfaludym, která patřila k nejvýznamnějším literárním institucím v Uhrách. Vedle literatury se zabýval také odbornými právními a sociálními otázkami a roku 1840 byl jmenován členem komise pro reformu vězeňství. Roku 1842 uzavřel sňatek s uherskou šlechtičnou Ágnes Katalin Annou Rosty de Barkóc. Po vypuknutí maďarské revoluce v roce 1848 se stal ministrem školství v povstalecké vládě a v této funkci provedl reformu středního a vysokého školství po způsobu ostatních vyspělých evropských zemí. Nesouhlasil však se snahou Lajose Kossutha po získání samostatnosti Uher. Proto nakonec odjel do Mnichova, kde žil až do roku 1853 a zabýval se zde především historickými a filosofickými studiemi. Po návratu do vlasti pokračoval ve své literární práci a vydával nejen básnická a prozaická, ale také filozofická i politická díla. Od konce padesátých let se opět věnoval politické činnosti, roku 1866 se stal předsedou Uherské akademie věd a po rakousko-uherském vyrovnání v roce 1867 se stal znovu ministrem kultury v uherské vládě. V této funkci pracoval až do své smrti roku 1871 a zasloužil se o přijetí zákonů o základním školství a o zrovnoprávnění Židů. Svou literární dráhu začal jako dramatik a básník. Těžiště jeho tvorby je však v próze. Do maďarské literatury vnesl sociální témata a od sentimentálních, idylických a romantických děl se postupně dostal až ke kritickému realismu. Jeho práce se vyznačují jemnou psychologií postav, ale v některých z nich se projevuje skon k didaktičnosti. Kromě toho přeložil do maďarštiny Goethovu tragédii \"Götz von Berlichingen\" a melodrama Victora Huga \"Angelo\". Jako politik byl představitelem západoevropského liberalismu. Zasazoval se o reformu školství, o spravedlivější postavení národnostních menšin a o odstranění feudálních přežitků v Uhrách podmíněné odstraněním zastaralého župního zřízení. Byl však pro centralizaci veřejné správy v rámci rakouské monarchie, jejíž celistvost obhajoval. Teprve později se přiklonil ke konceptu dualismu.", "section_level": 1}], "src_summary": "Baron József Eötvös de Vásárosnamény (3. září 1813, Budín, nyní Budapešť – 2. února 1871, Pešť, nyní Budapešť) byl maďarský politik a romantický spisovatel, v jehož díle se již projevily silné prvky realismu. Byl významným kritikem feudálních poměrů v Uhrách a průkopníkem maďarského liberalismu.", "tgt_summary": "József baron Eötvös de Vásárosnamény (pronunciation: ['jɔ:ʒef 'øtvøʃ dɛ 'va:ʃa:rɔʃnɒme:ɲ]; 3 September 1813 – 2 February 1871) was a Hungarian writer and statesman, the son of Ignác baron Eötvös de Vásárosnamény and Anna von Lilien, who stemmed from an Erbsälzer family of Werl in Germany. Eötvös name is sometimes anglicised as Joseph von Eotvos.", "id": 524798}
{"src_title": "Alpine A110 (2017)", "tgt_title": "Alpine A110 (2017)", "src_document": [{"title": "Specifikace.", "content": "Model A110 je postaven na celohliníkové konstrukci a je poháněn 1,8 litrovým čtyřválcovým motorem s turbodmychadlem a přímým vstřikováním spojeným se sedmistupňovou automatickou převodovkou značky Getrag. Motor, vyvinutý koncernem Renault-Nissan a přepracovaný inženýry Alpine, má výkon 249 koňských sil (185 kW). Z 0 na 100 km/h dle výrobce vůz zrychlí za 4,5 sekund. Maximální rychlost je elektronicky omezena na 250 km/h. A110 je k dispozici ve třech výbavách: Pure, Première a Legende. Základní výbava Pure obsahuje 17-palcová kola z lehkých slitin. Výbava Première, představena jako první a omezena na prvních 1,955 kusů, je vybavena kovanými slitinovými koly, koženými sportovními sedadly Sabelt, parkovací kamerou a speciálním metalickým modrým lakem. Výbava Legende obsahuje nastavitelná sportovní sedadla, černé nebo hnědé kožené čalounění interiéru, vylepšený Hi-Fi zvukový systém a exkluzivní kola. Všechny tři výbavy sdílejí stejný motor a převodovku.", "section_level": 1}, {"title": "A110S.", "content": "Model představený v červnu 2019, A110S je lehčí a výkonnější varianta A110. Výkon byl zvýšen z 249 na 288 koní (215 kW), vůz dostal tužší pružiny, vylepšený stabilizátor, karbonové keramické brzdy a vylepšené tlumiče. Světlá výška podvozku byla snížena o 4 milimetry. Vůz je vybaven speciálními pneumatikami Michelin Pilot Sport 4, které přispívají k lepší přilnavosti k asfaltu Mezi estetické změny patří motivy francouzské vlajky na karoserii, oranžové brzdové třmeny, volitelné matné šedé lakování a kola z lehké slitiny značky Fuchs. Volitelná střecha z uhlíkových vláken s lesklým povrchem snižuje váhu vozidla o 1,9 kilogramu na celkových 1,114 kilogramů. A110S zrychluje z 0 na 100 km/h za 4,4 sekundy a maximální rychlost je elektronicky omezena na 250 km/h.", "section_level": 1}, {"title": "V médiích.", "content": "Vůz přitáhl značnou pozornost v únoru 2018, když auto poskytnuté samotnou automobilkou pro epizodu britského televizního programu \"Top Gear\" během natáčení vzplálo. Zasahujícím hasičům se nepodařilo oheň uhasit a vůz kompletně shořel. James May se k vozu vyjádřil následovněː „Má 248 koní, váží druhou odmocninu ničeho a je to ta nejlepší věc, která přišla z Francie od dob struhadla na sýr Mouli.“ May si vůz koupil v polovině roku 2018 a nazval ho autem roku. A110 Première se prostřednictvím aktualizace společně se svým předchůdcem objevil v únoru 2018 ve videohře \"Gran Turismo Sport\". Vůz skončil druhý v anketě Evropské auto roku 2019. Získal stejný počet bodů jako konečný vítěz (Jaguar I-Pace), ale s méně hlasy na prvním místě.", "section_level": 1}], "src_summary": "Vůz se začal prodávat v kontinentální Evropě na konci roku 2017 a následně v roce 2018 dorazil do Velké Británie, Japonska a Austrálie. Jak názvem, tak designem, odkazuje na původní Alpine A110, vyráběný v letech 1961 až 1977.", "tgt_summary": "The Alpine A110 is a rear mid-engine, rear-wheel-drive sports car introduced by French car manufacturer Alpine at the 87th Geneva International Motor Show in March 2017. Deliveries began in late 2017 for Continental European markets and in 2018 for the UK, Japan and Australia. Both in name and design, the new A110 harkens back to the original Alpine A110 produced from 1961 to 1977.", "id": 1897707}
{"src_title": "Národní památník Hamilton Grange", "tgt_title": "Hamilton Grange National Memorial", "src_document": [{"title": "Původ.", "content": "Dvoupatrový dům postavený ve federálním stylu na horním Manhattanu byl dokončen v roce 1802, jen dva roky před Hamiltonovou smrtí způsobenou následky zranění z jeho souboje s Aaronem Burrem 11. července 1804. Panství bylo pojmenováno „Grange“ po hospodářství Hamiltonova dědečka ve Skotsku. Grange byl jediný domov, který kdy Hamilton vlastnil, a několikrát týdně tam dojížděl dostavníkem ze své advokátní kanceláře. Dům zůstal ve vlastnictví rodiny dalších 30 let po jeho smrti.", "section_level": 1}, {"title": "První přemístění.", "content": "V roce 1889 přešlo sídlo do vlastnictví farnosti St. Luke's Episcopal Church v Greenwich Village . V té době se ulice na Manhattanu přestavovaly (projekt Manhattan street grid - Síť ulic na Manhattanu) a farnost musela dům přemístit o půl bloku na východ a asi o dva bloky na jih v souladu se zmíněným projektem. Grange byl v prosinci 1960 vyhlášen národní kulturní památkou . Soukromý fond National Park Foundation koupil dům i s pozemkem a převedl ho na National Park Service. Kongres ustanovill Grange národní památníkem 27. dubna 1962. Zároveň požadoval, aby byl dům přemístěn na jině místo a obnoven do podoby z let 1802–1804, kdy Hamilton v domě žil. Do Národního registru historických míst byl památník zapsán 15. října 1966.", "section_level": 1}, {"title": "Druhé přemístění.", "content": "V únoru 2008 začaly práce na přesunu domu, ten byl dokončen o čtyři měsíce později 7. června 2008. Dům byl přemístěn o jeden blok na jih na ulici Convent Avenue a o jeden blok na východ na 141. ulici do nové lokality v St. Nicholas Parku. Sídlo bylo zrestaurováno a v zahradě kolem domu bylo kromě jiných rostlin vysázeno i třináct stromů ambroní západních (sweet gum \"Liquidambar styraciflua)\" jako v původní Hamiltonově zahradě . Stromy představují třináct prvních amerických statů. Grange byl znovu otevřen pro širokou veřejnost 17. září 2011.", "section_level": 1}], "src_summary": "Národní památník Hamilton Grange, také známý jako Grange nebo Hamilton Grange Mansion, je přemístěné panské sídlo Alexandra Hamiltona , jednoho z Otců zakladatelů. Sídlo stojí na pozemku National Park Service v St. Nicholas Parku na Manhattanu. Je to jeho třetí adresa od doby vzniku stavby.", "tgt_summary": "Hamilton Grange National Memorial, also known as The Grange or the Hamilton Grange Mansion, is a National Park Service site in St. Nicholas Park, Manhattan, New York City, that preserves the relocated home of U.S. Founding Father Alexander Hamilton. The mansion holds a restoration of the interior rooms and an interactive exhibit on the newly constructed ground floor for visitors. The Hamilton Heights subsection of Harlem derived its name from Hamilton's 32-acre estate there.", "id": 1191868}
{"src_title": "Théâtre du Marais", "tgt_title": "Théâtre du Marais", "src_document": [{"title": "Historie.", "content": "Až do roku 1634 působilo v Paříži jen jediné divadlo se stálou scénou, a sice v paláci burgundských vévodů. Herci Le Noir a Mondory, kteří vedli divadelní skupinu „Troupe du prince d'Orange“, a často pobývali v Paříži, se rozhodli zřídit ve městě stálé divadlo. Vybrali si tehdy módní čtvrť Marais a usídlili se v míčovně v \"Rue Vieille-du-Temple\", kde zůstali pod názvem „Troupe du Marais“ až do roku 1673. Na přelomu let 1636/1637 zde byla uvedena premiéra Corneillova \"Cida\" a uváděly se zde i další jeho hry. Repertoár byl podobný jako v burgundském paláci, převládaly tragikomedie nebo pastorale. Konkurence mezi oběma divadly byla vysoká do té míry, že obě skupiny často uváděly ve stejné sezónu díla na stejné téma. Sám král zasáhl minimálně dvakrát a změnil složení sboru a přesunul herce z jednoho divadla do druhého. V lednu 1644 byl sál zničen požárem a byl otevřen po celkové rekonstrukci v říjnu 1644. Během 50. let byl sál několikrát dočasně uzavřen. Konkurenci zvýšila Molièrova skupina v Palais-Royal, která se od 60. let stala populární. Divadla si neustále přitahovala herce. Po Molièrově smrti (1673) hrozil rozpad královského divadla v Palais-Royal. Ludvík XIV. proto nechal téhož roku rozpustit divadlo v Marais a spojil ho se svým. Král však zároveň určil sál v Palais-Royal pro skladatele Lullyho, který zde skládal své opery. Proto byla obnovená královská společnost přesunuta roku 1669 do \"Rue de Génégaud\" na levém břehu. V roce 1680 se na příkaz Ludvíka XIV. spojily divadelní skupiny v burgundském paláci a skupina z paláce Guénégaud. Vznikl tak jediný pařížský soubor pod názvem Comédie-Française. V roce 1791 bylo postaveno nové divadlo Marais z materiálu získaného ze zbořené Bastily (pilastry a hlavice) a uvádělo představení s revoluční tématikou. Často uváděným autorem byl Beaumarchais. Např. 26. června 1792 zde mělo premiéru jeho drama \"La Mère coupable ou L'Autre Tartuffe\". Divadlo však bylo z nařízení Napoleona I. v roce 1807 uzavřeno, zbořeno a na jeho místě v roce 1812 vznikly veřejné lázně. Až v roce 1976 založil herec a režisér Jacques Mauclair nové divadlo pod stejným názvem, které fungovalo do roku 1999. V letech 2000–2009 v budově působila divadelní škola Cours Florent. V roce 2009 bylo divadlo znovu zprovozněno.", "section_level": 1}], "src_summary": "Théâtre du Marais je divadlo v Paříži ve čtvrti Marais. Pod tímto názvem existovalo během doby více divadel. Sídlem současného podniku je památkově chráněný dům č. 37 v \"Rue Volta\" ve 3. obvodu.", "tgt_summary": "The Théâtre du Marais has been the name of several theatres and theatrical troupes in Paris, France. The original and most famous theatre of the name operated in the 17th century. The name was briefly revived for a revolutionary theatre in 1791, and revived again in 1976. The present-day Théâtre du Marais operates at 37, rue Volta in the 3rd arrondissement of Paris.", "id": 211682}
{"src_title": "José Sanjurjo", "tgt_title": "José Sanjurjo", "src_document": [{"title": "Život.", "content": "José Sanjurjo se narodil v Pamploně. Jeho matkou byla Carlota Sacanell Desojo a otcem byl Justo Sanjurjo Bonrostra, který byl karlista. Stal se vojákem, sloužil na Kubě (1896), kde se stal kapitánem, a v Maroku, kde se zapojil do Rífských válek. Zúčastnil se znovudobytí Melilly v roce 1921 a poté se stal divizním generálem a vojenským velitelem španělské správy Melilly. V roce 1922 byl vyslán vyšetřit případ korupce na vojenském velitelství ve městě Larache. V roce 1923 došlo ke státnímu převratu, kdy byl králem Alfonsem XIII. jmenován premiérem generál Miguel Primo de Rivera; toho roku byl Sanjurjo jmenován vojenským velitelem v Zaragoze. V září 1925 byl Primo de Riverou jmenován velitelem vylodění v Alhucemas, které mělo za úkol potlačit Rífskou republiku vzniklou na území Španělského Maroka. Po vítězném tažení byl jmenován vysokým komisařem Španělska v Maroku a tím pádem i nejvyšším představitelem státní moci na území Španělského Maroka. V roce 1927 obdržel titul \"markýze z Rífu\" a stal se vojenským velitelem Maroka. Současně po úspěšném konci války byl jmenován plukovník Francisco Franco do hodnosti brigádního generála. V roce 1928 se stal ředitelem španělského četnictva (Guardia Civil) a v březnu 1931 (krátce před zánikem monarchie) byl králem Alfonsem XIII. vyznamenán řádem Karla III. Po vzniku Druhé republiky mu bylo prodlouženo jmenování ve funkci vysokého komisaře v Maroku a navzdory tomu, že byl Sanjurjo monarchista, se stal jedním z prvních jmenovaných generálů Druhé republiky. Jelikož se však neshodl na vojenských reformách s premiérem Manuelem Azañou, byl odvolán z funkcí a krátce nato se v srpnu 1932 pokusil o vojenský převrat (známý jako „Sanjurjada“), který však byl neúspěšný. Sanjurjo se snažil uprchnout do Portugalska, nakonec se ale v Huelvě vzdal a byl odsouzen k trestu smrti, rozsudek byl následně změněn na doživotí. V březnu 1934 však byl amnestován novou vládou Alejandra Lerrouxe a odešel do exilu v Estorilu v Portugalsku.", "section_level": 1}, {"title": "Převrat a smrt.", "content": "Na jaře 1936 byl v čele Španělské republiky nahrazen Niceto Alcalá-Zamora novým prezidentem Manuelem Azañou. Sanjurjo se spojil s generály Emiliem Molou, Franciscem Francem a Gonzalem Queipem de Llano, aby provedli vojenský převrat. K němu opravdu došlo 17. července 1936, čímž začala španělská občanská válka. Počítalo se, že vzhledem ke svým zkušenostem se Sanjurjo stane hlavou státu. Hned 20. července se měl Sanjurjo přesunout do Burgosu, kde mělo být velitelství povstaleckých jednotek, pro cestu si z důvodu osobních sympatií zvolil menší přeplněné letadlo De Havilland DH.80 Puss Moth (imatrikulace EC-III), které pilotoval Juan Antonio Ansaldo. Přeplněné letadlo však z důvodu přílišné hmotnosti havarovalo krátce po vzletu. (Sanjurjo si například vzal příliš zavazadel – aby měl dost reprezentativního oblečení jako \"caudillo\".) Pilot nehodu přežil a na místě nehody byl následně v roce 1936 vztyčen pomník. Během občanské války zemřel i generál Emilio Mola, takže se nakonec hlavou státu stal Francisco Franco.", "section_level": 1}], "src_summary": "José Sanjurjo y Sacanell (28. března 1872, Pamplona – 20. července 1936, Estoril; zvaný též \"„Rífský lev“\") byl španělský generál a jeden z hlavních vůdců národně-konzervativního vojenského povstání ve Španělsku v červenci 1936. Zemřel při letecké nehodě jen tři dny od začátku povstání.", "tgt_summary": "General José Sanjurjo y Sacanell, 1st Marquess of the Rif (; 28 March 1872 – 20 July 1936), was the senior of the three leaders of the Nationalist coup of July 1936, which started the Spanish Civil War. He was killed in an air crash on the third day of the rebellion, when he was flying in from Portugal, to take up his position in command of Franco and Mola. Surprisingly, he had chosen to fly in a small, overloaded plane, because the pilot was a friend of his. Sabotage was suspected, but never proven.", "id": 1017222}
{"src_title": "Postkeynesiánství", "tgt_title": "Post-Keynesian economics", "src_document": [{"title": "Metodologie.", "content": "V podstatě existují tři, částečně se překrývající metodologické přístupy Přístupy můžeme charakterizovat dle tabulky Jiřího Šteklače, Marca Lavoie a Milana Sojky:", "section_level": 1}, {"title": "Závěry.", "content": "Jesper Jespersen (2009) používá Popperovu tří světovou ontologii ve své kritické realistické metodologii pro PKM, která je ovlivňována Tony Lawsonem a která je také více či méně adoptována jinými post keynesiánci, jako jsou Philip Arestis, Victoria Chick a Sheila Dow (Jespersen 2009: 57). Rozdíl mezi rizikem a nejistotou je v post keynesiánské ekonomice zásadní, jako tomu bylo v ekonomickém myšlení Johna Maynarda Keynese. Zatímco riziko lze kvantifikovat, nejistotu jednoduše nelze kvantifikovat. Riziko je něco, kde lze měřitelnou pravděpodobnost dát výsledkům, např. Pravděpodobnost, že hodí 3, když hodí kostkou, je 1 ku 6. Naproti tomu čelíme základní nejistotě ohledně mnoha dalších událostí a nelze přiřadit žádné měřitelné pravděpodobnosti (např. Jaká bude úroková sazba za 10 let). Podle Pasinettiho jsou jádrem „keynesovské revoluce“ tyto principy: Z těchto principů lze odvozovat hospodářskou, sociální a veřejnou politiku, jejíž závěry vycházejí z těchto premis:", "section_level": 2}, {"title": "Peníze v PKM.", "content": "Peníze jsou středem všech moderních kapitalistických ekonomik. Porozumění jeho povaze a původu je proto velmi důležité. Srdcem post keynesiánské měnové teorie je myšlenka endogenních peněz. To je v rozporu s tradiční teorií exogenní peněžní zásoby: s myšlenkou, že centrální banka má přímou kontrolu nad peněžní zásobou a jejím růstem. Druhá teorie je nesprávná a níže uvádíme hlavní body endogenních peněz.", "section_level": 1}, {"title": "Historie a vývoj endogenní teorie peněz.", "content": "Endogenní teorie peněz lze vysledovat až do bankovní školy 19. století (Wray 1998: 32–33) a ke Knutovi Wicksellovi a Schumpeterovi (Howells 2006: 53). Myšlenky endogenních peněz podpořili také teoretici kontinentálního evropského měnového okruhu. Keynes v obecné teorii zaměstnanosti, úroků a peněz (1936) považoval peněžní zásobu za exogenní, ale v pojednání o penězích (1930) a v článku „Alternativní teorie úrokové míry“ (Keynes 1937) měl tento koncept uznal (Arestis 1992: 180). Ve druhé práci Keynes zdůraznil finanční motiv jako základ endogenních peněz (Keynes 1937). King (2002: 161) tvrdí, že Richard Kahn a Joan Robinson jako první vyvinuli post keynesiánskou teorii endogenních peněz, i když poněkud omezeným a neúplným způsobem. Nicholas Kaldor pokračoval ve vývoji teorie ve svých polemikách proti monetarismu (Král 2002: 166–167), a zejména v jeho nyní klasické knize The Scourge of Monetarism (Oxford and New York, 1982). Tvrdá debata s monetaristy ve skutečnosti inspirovala PKM k objasnění a formulaci přísnější endogenní teorie peněz (King 2002: 172). Výsledkem byla lepší teorie, ale také debata mezi tzv. „Horizontalisty“ a „vertikalisty“. Ekonomové jsou rozděleni do dvou skupin na roli peněz v ekonomickém životě takto:", "section_level": 2}, {"title": "Endogenní teorie peněz.", "content": "Příčina růstu úvěrových peněz může souviset s různými motivy držení peněz, pokud jsou tyto peníze získány z bankovního úvěru: Protože selhání dlužníků i negativní dopady spekulací jsou dva hlavní prvky destabilizující tržní ekonomiky, vyplývá z toho, že regulace kvality úvěrů a omezení toku úvěrů spekulantům jsou dva hlavní cíle každé úspěšné finanční regulace.", "section_level": 2}, {"title": "Horizontalisté versus strukturalisté.", "content": "Basil Moore kniha \"Horizontalists and Verticalists: The Macroeconomics of Credit Money\" (Cambridge and New York, 1988) byl důležitým výrokem „horizontalistického“ pohledu, který tvrdí, že banky pasivně dodávají množství požadovaného úvěru a centrální banka vyhovuje bankám “ poptávka po penězích s vysokým výkonem. Oponenti tohoto názoru byli nazváni „strukturalisté“ a tvrdili, že centrální banky nejsou tak pasivní, jak tvrdí „horizontalisté“, a že je třeba klást větší důraz na finanční inovace a preferenci likvidity. Výsledná debata, která se objevila, se zaměřila na otázku, zda je křivka peněžní zásoby vodorovná nebo stoupající (Keen 2011: 359). Nebudu se zabývat podrobnostmi tohoto problému, ale všimnu si toho, jak Steve Keen dospěl k závěru, že debata skutečně probíhá. Shrňme způsoby, jak lze peníze vytvořit: Rozhodujícím bodem je však to, že základním podnětem, hnací silou a příčinou tvorby většiny peněz je poptávka soukromého sektoru. Široká peněžní zásoba jakéhokoli kapitalistického státu je zásadně dána poptávkou klientů bank po úvěrech nebo vkladech na požádání. Někteří by řekli, že i peněžní základna je do značné míry také endogenní, vzhledem k tomu, že centrální banka musí vyhovět poptávce bank po penězích s vysokým výkonem, aby se zabránilo finanční krizi a bankovní panice. Vlády však mohou a mají vliv na měnové a úvěrové systémy ekonomiky. Centrální banky kontrolují úrokovou sazbu, což je především cena úvěrových peněz. Od 30. let do 80. let mělo mnoho zemí politiku finanční regulace, která zahrnovala mnoho z následujících:", "section_level": 2}, {"title": "Post keynesiánská politika úrokových sazeb..", "content": "Existují v moderní post keynesiánské ekonomice dvě tradice týkající se role a účinku úrokových sazeb: (1) aktivističtí PKM (Basil Moore [1988], Giuseppe Fontana, Thomas Palley), který namísto inflačního cíle obhajuje aktivistickou měnovou politiku jako užitečný nástroj pro cílení výstupu, investic nebo využití kapacity; (2) druhou skupinu Rochon nazývá „parkovací“ PKM, který tvrdí, že fiskální politika je hlavním nástrojem k cílování produkce, zaměstnanosti a investic, zatímco měnová politika přichází s rušivými vedlejšími účinky na skutečné proměnné. Vztah mezi úrokovými sazbami a produkcí je složitý a nelineární: mechanismus peněžního přenosu mezi úrokovými sazbami a reálnými ekonomickými proměnnými je nespolehlivý a komplikovaný. Úroková sazba by měla být zaparkována na dané úrovni a měla by být použita fiskální politika. V rámci „parkování“ jsou tři další členění:", "section_level": 2}, {"title": "Mikroekonomie.", "content": "Realismus je důležitější než matematický formalismus. Tři nezbytné body pro pochopení PKM mikroekonomie:", "section_level": 1}, {"title": "Teorie spotřebitelské volby.", "content": "Spotřebitelské preference jsou endogenní, ale jednotlivci „požívají jistého uvážení“ a marketing není zcela manipulován (King, str. 56). Přesněji řečeno, i když si spotřebitelé mohou svobodně vybrat mezi firmami a produkty – „požívají jistého uvážení“ – jejich vkus a preference závisí na rozhodování spotřebitelů jiných. Spotřebitelé mají navíc lexikografické preference, což znamená, že existuje hierarchie potřeb, přičemž základní potřeby jsou nejprve uspokojeny a účinky příjmu jsou silnější než substituční účinky (Platí totiž Maslowova pyramida potřeb). Volba spotřebitelů je založena na zvycích a pravidlech, a tedy „uspokojující“ namísto „optimalizace“.", "section_level": 2}, {"title": "PKM a mikroekonomie.", "content": "King vidí čtyři základní pohledy mezi PKM na mikroekonomii.", "section_level": 2}, {"title": "Teorie firmy.", "content": "Níže uvedený graf ukazuje nákladové křivky typické firmy ve skutečném světě, jak je chápáno v post keynesiánské teorii firmy. Taková firma je rovněž společností při stanovení cen. Máme mezní náklady firmy (MC), průměrné variabilní náklady (AVC), celkové průměrné jednotkové náklady (UC), bod plné kapacity (FC) a bod teoretické plné kapacity (FCth).[ https://4.bp.blogspot.com/-sT0ikEJ6744/UpdYoWf9CaI/AAAAAAAAAME/vWboIv-HwDg/s1600/costcurve.jpg ]Předpokládá se, že průměrné variabilní náklady jsou přiměřenou náhradou mezních nákladů (předpoklad široce zastávaný, například v pravidlu predace Areeda-Turnera [Areeda a Turner 1975]). Dále se předpokládá, že mezní náklady jsou konstantní (což dokládá nález Blinder et al. 1998: 103, že 88% podniků uvedlo, že mezní náklady jsou konstantní nebo klesají). Mezi plnou kapacitou (FC) a teoretickou plnou kapacitou (FCth) se mezní náklady a průměrné variabilní náklady zvýší kvůli platbám za přesčasy, nákladům na zvýšenou údržbu strojů a možným zvýšeným nákladům na výměnu strojů, jejichž provozní životnost se sníží (Lavoie 1992: 120, 125–126). Firmy však obecně neprodukují nad rámec plné kapacity, takže rostoucí křivky nákladů napravo od bodu FC jsou většinou pro skutečné firmy irelevantní (Lavoie 1992: 121). Empirické studie potvrdily, že křivky nákladů ve tvaru U neoklasické analýzy jsou pro mnohé firmy ze skutečného světa irelevantní, protože firmy upřednostňují výrobu před bodem FC. Realistické křivky celkových průměrných dlouhodobých nákladů pro tyto firmy jsou tedy ve tvaru L a průměrné variabilní (nebo přímé nebo prvotní) křivky nákladů jsou konstantní (Lavoie 1992: 122, citace Johnston 1960; Walters 1963; Lee 1986). Také se zjistilo, že mezní náklady jsou obecně konstantní až do plné kapacity (Lavoie 1992: 122). Rezervy kapacity jsou v mnoha firmách normou a skutečná míra využití kapacity bude nižší než FC a obvykle v rozmezí 80–90% (Lavoie 1992: 122). Důvodem je to, že firmy mají k dispozici nadbytečnou kapacitu, aby se vypořádaly s neočekávaným nárůstem poptávky, a samotná plná kapacita by se mohla zvýšit v souladu s poptávkou (Lavoie 1992: 124, citace Kaldor 1986). Nadměrná kapacita je tak pro firmy způsob, jak snížit nejistotu související s fluktuacemi poptávky, a v tomto smyslu je pevná poptávka po nadměrné kapacitě analogická preventivní poptávce po penězích a jiných vysoce likvidních finančních aktivech (Lavoie 1992: 124–125). Efektivní využití nadbytečné kapacity může také odrazit ostatní firmy od vstupu na trh, a může tedy fungovat jako překážka vstupu (Lavoie 1992: 124). http://www.fuhlrott.eu/EcoModyn/PostKeynes/CanaleFigures1-4.gif[ https://www.concertedaction.com/wp-content/uploads/2012/01/Markup-Pricing.png http://www.fuhlrott.eu/EcoModyn/PostKeynes/DalleryFigures1-4.gif", "section_level": 2}, {"title": "Teorie efektivní poptávky, trh práce a zaměstnanost.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "CHARAKTERISTIKY TRHU PRÁCE.", "content": "Pro ekonomii hlavního proudu je práce komoditou, která se neliší od ostatních, a proto by trhy práce měly být vysvětleny prostřednictvím obvyklých zákonů nabídky a poptávky. Hlavním aspektem post keynesiánského pohledu na trhy práce je to, že tyto trhy skutečně neexistují a pracovníci nejsou komodity. Bruce Kaufman (2004) identifikuje sedm principů, které definují \"trh práce\": Post keynesiánský pohled na trhy práce jsou v rozporu s názorem neoklasické ekonomie. Post keynesiánská ekonomie tvrdí, že trhy práce se nemusí nutně chovat dobře, že mzdová sazba není obyčejná „cena“ a že snižování mezd může mít na hospodářskou aktivitu zvrácené účinky v rozporu s neoklasickou teorií (Lavoie 1992: 217). Obecně řečeno, mzdy nejsou stanoveny s ohledem na marginální produkt práce, ale stanovení mezd je ovlivněno pojmem spravedlnosti, spravedlnosti a sociálních norem a tyto faktory mohou ovlivnit všechny atributy práce od skutečné / nominální mzdy po produktivitu, pracovní týden, bezpečnost práce, bezpečnost atd. (Lavoie 1992: 218). Na agregované úrovni neexistuje žádný nezbytný a konzistentní vztah mezi skutečnou mzdou a poptávkou po práci (Lavoie 1992: 217). Dokonce i neoklasický názor, že práce nutně přináší disutilitu, je nepravdivý: práce sama o sobě může být prospěšná a přinášet uspokojení (Lavoie 1992: 218). Lavoie (1992: 218) poukazuje na duální hypotézu na trhu práce, která spočívá v tom, že nejvyspělejší ekonomiky mají dva trhy práce: https://neilmtokar.files.wordpress.com/2013/12/kaleckian-model-1.png?w=487", "section_level": 2}, {"title": "PRINCIP EFEKTIVNÍ POPTÁVKY.", "content": "Stručně řečeno, je to především agregátní poptávka, která řídí produkci a úroveň zaměstnanosti.", "section_level": 2}, {"title": "Efektivní poptávka.", "content": "Davidson (2000, s. 11–13), Keynes (1936, kap. 3) rozlišuje mezi autonomními (D2) a indukovanými (D1) složkami efektivní poptávky, což mu umožňuje odmítnout Sayův zákon. Indukované výdaje (D1), máme na mysli složky současné agregátní poptávky, které jsou závislé na současné ekonomické aktivitě (respektive na výši příjmů). Autonomní výdaje (D2) jsou nezávislé na výstupu. jedinou zbývající složkou agregátní poptávky – HDP z výdajové strany – je spotřeba a investice. investice je v zásadě autonomní proměnnou, která závisí na dlouhodobých očekáváních podnikatelů a na úrokových sazbách. Spotřeba je však částečně indukována. Keynesův princip efektivity mám poptávku. http://www.fuhlrott.eu/EcoModyn/PostKeynes/EffectiveDemand.gif Jelikož neexistuje tržní mechanismus pro vytvoření přirozené úrokové sazby slučitelné s plnou zaměstnaností, lze bod efektivní poptávky posunout pouze změnami nezávislých prvků: bankovní politika, preference likvidity. Sayův zákon selhává, protože neexistuje žádný tržní mechanismus k určení optimální jedinečné přirozené úrokové míry. Agregovaná poptávka bude záviset na proměnných rozdělení příjmů. To znamená, že bude záviset na rozdělení mezi mzdami a zisky, a tedy na hodnotě získané skutečnou mzdou. http://www.fuhlrott.eu/EcoModyn/PostKeynes/KeynesUnemployment.gif", "section_level": 3}, {"title": "Politiky vůči trhu práce.", "content": "Expanzivní poptávková politika, vyšší regulace trhu práce a vyšší růst reálných mezd mohou mít příznivé účinky na produktivitu, růst a zaměstnanost. Tyto pozitivní účinky by proto měly být zohledněny s ohledem na hospodářskou politiku. Například přísnější regulace trhu práce v učebnicovém modelu NAIRU (zejména za předpokladu exogenního růstu produktivity) způsobuje vyšší NAIRU. Jak ukazují autoři, nemusí tomu tak nutně být, pokud tato silnější regulace trhu práce vyvolá růst produktivity, a tedy „sníží inflační tlaky, což umožní vyšší růst reálných mezd i růst zaměstnanosti“. Rozsáhlá poptávková politika, přísnější regulace trhu práce a vyšší růst reálných mezd proto nutně nezpůsobují inflační tlak, ale mohou se stát soběstačnými díky třem mechanismům:", "section_level": 3}, {"title": "FISKÁLNÍ POLITIKA A PLNÁ ZAMĚSTNANOSTI.", "content": "", "section_level": 2}, {"title": "Funkcionální fiskální politika.", "content": "Jak tvrdí Arestis a Sawyer (2004), post keynesiánská fiskální politika je založena na jedné nebo druhé formě „funkčního financování“, kterou obhajuje Abba Lerner (1943). Zatímco funkční finance, na rozdíl od sound financování, získaly schválení jakýmkoli způsobem ze všech post Keynesiánů, funkční finance, jak je striktně popsán samotným Lernerem (1943), byly zvláště schváleny MMT školou (Nell and Forstater, 2003).", "section_level": 3}, {"title": "Udržitelnost funkčního financování.", "content": "Udržitelnost veřejného dluhu definujeme jako to, zda poměr dluhu k HDP konverguje buď k nule, nebo ke konstantní hodnotě. Standardní argument týkající se udržitelnosti veřejného dluhu je, že reálná míra růstu produkce by měla být větší než reálná úroková míra na dluh (Domar, 1944). V rámci PKM můžeme rozlišit pravděpodobně tři přístupy k otázce deficitního financování: V prvních dvou případech nezáleží na vyšší dluhu, protože země je vždy schopná platit své závazky. Ale existují problematické body. Stručně řečeno, MMT příběh je vhodný pouze pro suverénní měny, což ale proponenti MMT nepopírají: Avšak pro ty národy, zejména rozvojové (globální Jih) a závislé (třeba Česká republika), které čelí skutečným omezením schodku jejich běžného účtu, by bylo obtížné udržet plnou zaměstnanost prostřednictvím MMT, pokud by v důsledku prudkého dovozu následovala krize platební bilance. To vše zdůrazňuje potřebu reformy mezinárodního platebního systému. Je na čase poskytnout rozvojovým zemím podporu MMF a Světové banky (vhodně reformované), že potřebují infrastrukturu a průmyslový rozvoj, aby dosáhly určité míry vyvážení vývozu a vnitřního bohatství, aby MMT fungovaly. Kaldoriánský přístup je vhodný i pro ne suverénní národy, ale vyžadují dobré centrální bankéře, kteří odmítnou monetární konsensus nové keynesovské ekonomie a monetarismus (současnou politiku většiny centrální bank).", "section_level": 3}, {"title": "Hospodářský růst, ekonomická politika a světový systém.", "content": "", "section_level": 2}, {"title": "Mezinárodní ekonomie.", "content": "PKM věří v absolutní komparativní výhodu (Adam Smith). Mezinárodní obchod není žádný druh výměny mezi pouze dvěma národy. Joan Robinsonova věřila, že globální ekonomický systém je ve skutečnosti oblast mezinárodního konfliktu na omezených globálních trzích, kterou nazvala „nový merkantilismus“: Důsledek, že nevyvážený obchod nebude následovat komparativní výhody, zdůrazňují pouze Post Keynesovci. PKM, kteří následují kaleckovskou tradici, zdůrazňují zpětné účinky mezinárodní konkurence na domácí marže, a tedy i na rozdělení příjmů mezi zisky a mzdy. Na mikroekonomické úrovni Post Keynesians tvrdí, že obchod obecně sleduje spíše absolutní než relativní komparativní výhody. malý klub inovujících zemí (vedený Spojenými státy v poválečném období a nedávno se k němu připojilo Japonsko a další) musí neustále vymýšlet novější inovativní zboží (například superpočítače nebo biotechnologie), aby zůstal před konkurencí křivka (protože takové země mají obvykle vysoké mzdy, a proto nemohou konkurovat standardizovaným výrobcům) teorie „růstu s omezením platební bilance“ se zaměřuje na dlouhodobé důsledky, pokud obchodní nerovnováhu nelze udržet donekonečna a země jsou nakonec nuceny vyrovnat svůj obchod:", "section_level": 2}, {"title": "Fixed nebo Flexible Exchange Rates.", "content": "Davidson (1994) a Wray (1999) argumentují ve prospěch režimu pevných směnných kurzů, založeného na jejich přesvědčení, že takový režim poskytuje větší stabilitu než pohyblivé sazby, a to proto, že dojde k méně spekulativní činnosti na měnových trzích, a protože poskytuje stabilita účetních jednotek, na nichž jsou uzavřeny smlouvy. Dalším argumentem proti pohyblivým směnným kurzům je to, že od ukončení dohody Bretton Woods došlo po celém světě k nekonečné řadě finančních krizí, ačkoli není jasné, zda byly způsobeny přítomností flexibilních směnných kurzů. nebo spíše přechodem k volnému pohybu kapitálu, finančnímu a finančnímu deregulaci. Konečně někteří autoři, jako je Moore (2004), tvrdí, že flexibilní režimy směnných kurzů zhoršují deflační předpojatost, kterou globální nerovnováhy propůjčují světové ekonomice, protože únik kapitálu je pravděpodobnější s pohyblivými směnnými kurzy, protože budoucí hodnoty jsou nejistější v takovém režimu. Někteří post Keynesiánové zastávají přesně opačný názor (flexibilní směnné kurzy), tento alternativní pohled zastával Smithin nejvíce důsledně (1994). Moore (1988) již dlouho tvrdí, že „skutečnou výhodou flexibilních směnných kurzů je to, že umožňují národním měnovým orgánům větší rozsah diskreční pravomoci při stanovování nominálních domácích úrokových sazeb, čímž zvyšují sílu a nezávislost domácí měnové politiky. '. Výhody a nevýhody režimu směnného kurzu jsou tedy silně závislé na okolnostech.", "section_level": 2}, {"title": "Thirwallovův zákon hospodářského růstu.", "content": "Thirlwallův zákon (pojmenovaný po Anthony Thirlwall) uvádí, že pokud je požadavek na dlouhodobou rovnováhu platební bilance na běžném účtu a reálný směnný kurz zůstává relativně konstantní, pak lze dlouhodobý růst země aproximovat poměrem růstu exportu do příjmové elasticity poptávky po dovozech (Thirlwall, 1979). Pokud se reálný směnný kurz značně liší, ale cenová elasticita poptávky po dovozech a vývozech je nízká, pak bude dlouhodobý růst ekonomiky určován růstem světových příjmů a poměrem příjmové elasticity poptávky po vývozu a dovozy, které jsou určeny strukturálními charakteristikami zemí. Jedním z důležitých příkladů je to, že pokud rozvojové země vyrábějí hlavně primární výrobky a výrobky nízké hodnoty s nízkou elasticitou poptávky, zatímco vyspělé země se specializují na výrobky vyrobené s vysokou elasticitou příjmu, rozvojové země porostou relativně pomaleji (Davidson, 1991). Thirlwallův model platební bilance s omezeným růstem – nebo Thirlwallův zákon – se často nazývá dynamický Harrodův multiplikační výsledek multiplikátoru po Roy Harrodově (1933) statickém multiplikátoru zahraničního obchodu, který je Y = X / m, kde Y je národní příjem; X je vývoz a m je mezní sklon k dovozu, který je odvozen za stejných předpokladů jako Thirlwallův zákon (O'Hara, 1999). Předpoklad rovnováhy platební bilance na běžném účtu lze zmírnit, aby se umožnily kapitálové toky (viz Thirlwall a Nureldin Hussein, 1982), ale pro přiměřené hodnoty udržitelných toků (např. 3% HDP), kapitálové toky dělají malý empirický rozdíl předpovědi růstu základního modelu. Thirlwall zpracovává svou vlastní dynamickou analýzu a předkládá „Thirlwallův zákon“. Zákon mimo jiné uvádí, že tempo růstu země v souladu s rovnovážnou platební bilancí je nepřímo spojeno s jeho chutí k dovozu, což zase závisí na struktuře domácí produkce a struktuře dovozu. V empirických testech model funguje pozoruhodně dobře. Vezmeme-li v úvahu příliv kapitálu, financování schodků běžného účtu, předpovědi založené na modelu příliš nezlepší. Thirlwall dochází k závěru: „Růst vývozu, nikoliv kapitálové toky, je zdaleka nejdůležitější proměnnou řídící výkonnost růstu“. Hlavní poselství je: Dopady liberalizace obchodu po celém světě po druhé světové válce až do tzv. Washingtonského konsensu jako výrazu „ideologie volných trhů a volného obchodu“. Thirlwall silně zpochybňuje tradiční mantru, že volný obchod je všeobecně prospěšný. Neexistuje žádný přesvědčivý důkaz, že liberalizace obchodu spustila všechny země na vyšší úroveň hospodářského růstu. Liberalizace obchodu výrazně nesnížila světovou chudobu. Na rozdíl od předpovědí ortodoxní teorie však zhoršilo rozdělení příjmů mezi bohaté a chudé země a mezi kvalifikovanými a nekvalifikovanými výdělečnými silami uvnitř zemí. Thirlwall uzavírá: ‘Liberalizace obchodu celkově nesplnila očekávané sliby. Mezi rétorikou liberalizace obchodu a realitou existuje rozdíl (str. 125). Ortodoxní teorie je obětí zejména tří myšlenek, na nichž je založena:", "section_level": 2}, {"title": "Protekcionismus.", "content": "Klíčovým bodem je, že vytvoření odvětví, která dala rostoucí návratnost měřítku (obecně zpracovatelský průmysl) - spíše než konečný „snižující návratnost měřítka“ - to je to, co označuje úspěšný ekonomický rozvoj. Jakmile se nová výrobní odvětví stanou mezinárodně konkurenceschopnými, je možné snížit nebo odstranit sazby. Upozorňujeme také, že tato politika je dokonale slučitelná se skutečností, že jiné typy sazeb (ochrana neefektivních žadatelů o nájemné) nebo špatně zaměřené sazby mohou být škodlivé pro hospodářský rozvoj. K průmyslovému vzletu jsou samozřejmě zapotřebí další důležité faktory, jako například: PKM tvrdí, že obecná teorie rovnováhy je bezcenná. Z toho vyplývá, že všechny modely všeobecné rovnováhy používané k podpoře teorie volného obchodu nelze brát vážně. Protekcionismus může fungovat a být prospěšný.", "section_level": 2}, {"title": "Evropská Unie, Euro a dluhová krize.", "content": "PKM patří k velkým kritikům uspořádání evropského hospodářství. V knize \"Eurozone Dystopia: Groupthink and Denial on Grand Scale\", Bill Mitchell (jeden ze „zakladatelů“ moderní měnové teorie - MMT) uvádí historii eura a tvrdí, že jeho základním problémem je tzv. Groupthink. Duševní rigidita, která se vytvořila kolem eura, je podobná těm, které obklopovaly zlatý standard, a představuje největší riziko pro společnou měnu. Existuje velké množství analýz, které „odborníci“ vysvětlují, jak komplikovaná je situace v eurozóně. Tvůrci politik eurozóny téměř vždy sledují politiky, které nemají šanci splnit své domnělé cíle. Bill Mitchell argumentuje, že tato marnost pochází ze skupinových setkání mezi evropskými elitami, napříč politickým spektrem. Profesor Mitchell nastiňuje dva možné způsoby, jak může eurozóna správně fungovat. (Poznamenává také, že fiskální federalismus by tuto práci zvládl, ale je politicky neprůchodný): zjevné měnové financování je v rozporu se zásadami „monetaristické“ ideologie uspořádání evropské ekonomiky.", "section_level": 2}, {"title": "Nerovnováhy v EU.", "content": "Ve finančních, neoliberálních ekonomikách (USA, Evropská Unie) růst nebyl nikde poháněn podnikovými investicemi. Spíše se objevily dva různé modely růstu. Anglo-saské země vytvořily model růstu založeného na dluhu, který byl způsoben zvyšováním zadlužení domácností, silnou spotřební poptávkou a v některých případech i rozmachem investic do bydlení. Ostatní země, jmenovitě Německo, Čína a Japonsko, přijaly exportní model růstu, kde domácí poptávka je slabá a růst závisí na přebytcích vývozu. Německo sledovalo tuto strategii obzvláště agresivně, přičemž průměrné reálné mzdy stagnovaly v desetiletí před krizí a nejostřejším nárůstem mezd mezi vyspělými ekonomikami. Periferní evropské země se také řídily modelem růstu založeným na dluhu. To bylo do značné míry možné díky evropské finanční integraci. Cílem politiky ES (konkrétně Akčního plánu pro finanční služby) bylo vytvoření jednotného finančního trhu pro Evropu. Teoreticky to znamená jednotné úrokové sazby v celé Evropě a v praxi to znamenalo obrovské toky kapitálu z Německa, Francie a Velké Británie do periferních evropských zemí. Toto krátce podpořilo výrobní investice (v případě Španělska a Irska), ale brzy se změnilo v majetkový boom. Rychle rostoucí ekonomiky jihoevropských ekonomik vedly schodky běžného účtu, které umožňovaly německé exportní přebytky. Tyto přebytky byly recyklovány jako toky soukromých úvěrů zpět do jihoevropských zemí, kde financovaly majetkové bubliny a zvyšující se dluh domácností. Ve skutečnosti se situace lišila podle zemí, ale masivní nárůst dluhu soukromých domácností (v zemích jižní Evropy) je charakteristickým znakem růstu. Veřejný dluh s výjimkou Řecka klesal.", "section_level": 3}, {"title": "Inflace: příčiny a řešení.", "content": "V měnové devizové ekonomice je téměř všechno zboží a služby, které jsou vyměňovány na základě peněžních transakcí, výsledkem určité formy práce. Ano, investiční zboží se obvykle vyžaduje, ale toto investiční zboží bylo výsledkem pracovních vstupů. Pro ty z nás, kteří se obávají o spotřebu zdrojů, jsou důležité komoditní vstupy, ale tyto komodity se magicky neobjevují - k jejich extrakci je nutná lidská práce. Zboží a služby jsou výsledkem lidské činnosti. V kapitalistické společnosti je hlavní část produkce placená práce. Přestože existují osoby samostatně výdělečně činné a dělnické firmy, stále jsou menšinou. Definující charakteristikou pracovníků je to, že jim je vyplácena mzda, která je normálně stanovena nominálně (ačkoli zaměstnanci na vrcholu hierarchie snižují spoustu zisků prostřednictvím bonusových programů). Znamená to, že neexistují žádné automatické síly, které by vedly k úrovni agregátní poptávky odpovídající stálé inflaci. Inflační tlaky vyplývají z konfliktu o podíly na výnosech a z nákladových prvků, přičemž cena surovin, zejména ropy, je nejdůležitější. Na inflační proces se projevují faktory na straně nabídky, které vyplývají z úrovně produkční kapacity (ve vztahu k agregované poptávce). Na omezení nabídky se nahlíží spíše jako na omezení kapacit, než na fungování trhu práce. Post Keynesiánci odmítají kvantitativní přístup poptávkové inflace ve prospěch teorie, kde je inflace poháněna náklady (práce, energie, suroviny atd.). Analýza se zaměřuje na dynamiku nákladů práce, kterou lze vysvětlit různými konflikty distribuce: Podle post-keysovského přístupu jsou determinanty inflace do značné míry exogenní a jsou spojeny s historickými, institucionálními a kulturními charakteristikami. Cíl pracovníků (ωw) tedy do značné míry závisí na kritériích spravedlnosti, které hájí, a na informacích, které dostávají o příjmu vnímaném touto nebo touto sociálně-profesní kategorií. Objevují se další faktory, zejména v otevřené ekonomice, kde tlak, který pracovníci vyvíjejí na mzdy, může být posílen nárůstem dovozu po reálném oslabení místní měny (zvýšení reálného směnného kurzu). Z podnikového hlediska závisí cíl ωf na různých omezeních, zejména na potřebě dosáhnout kompromisu mezi cílem růstu manažerů a cílem zisku akcionářů. Tento konflikt mezi manažery a akcionáři se může navíc obrátit proti zaměstnancům, když bývalí padnou, aby reagovali na zvyšující se chuť těch druhých. Na druhé straně klesá klesající se stupněm koncentrace společností. Totéž platí, pokud reálný směnný kurz stoupá, když se podnikatelé snaží zachovat své marže i vzhledem k rostoucím nákladům na energii nebo surovinám dováženým ze zahraničí. Příčiny inflace můžeme charakterizovat do těchto bodů: Pokud distribuční konflikt umožňuje vysvětlit inflaci, umožňuje také definovat rovnovážnou skutečnou mzdu endogenně ω * (s ωf <ω * <ωw). Hospodářská situace může samozřejmě zpětně působit na míru inflace. Podle obvyklého čtení Keynesiánů z Phillipsovy křivky je však tento účinek pouze nepřímý: zhoršení hospodářské situace a vzestup nezaměstnanosti mohou podnítit dělníky ke snížení jejich cíle skutečné mzdy (ww endogenní), což vede k nižší inflaci. Zde jsou zvýrazněny dva body. Na jedné straně je Phillipsova křivka částečně horizontální, pokud se domníváme, že si pracovníci zachovávají stejný cíl, dokud zůstává míra nezaměstnanosti v určitém rozmezí. Křivka neobnoví své obvyklé tempo, dokud nebude mimo toto rozmezí: míra nezaměstnanosti musí dosáhnout nízké úrovně, aby se cíl zvýšil; naopak míra nezaměstnanosti musí dosáhnout vysoké úrovně, aby klesl cíl w. V druhém případě se může dokonce stát, že ωw bude nižší než ωf, což generuje deflaci. „Základní“ principy inflačního procesu zakotvené v historicky specifickém institucionálním rámci, který ovlivňuje proces agregovaného stanovování mezd a cen. V současném kontextu lze naše základy omezit na následující tvrzení:", "section_level": 2}, {"title": "Formalizace inflace v kapitalistické společnosti.", "content": "Uzavřená ekonomie: formula_1 kde: Například, pokud je κ 1,1, pak je výstup z prodejní ceny o 10 % vyšší než mzdové náklady na jeho výrobu. Otevřená ekonomie: formula_2", "section_level": 2}, {"title": "Odkazy.", "content": "Hyperinflace: Stagflace:", "section_level": 2}, {"title": "Pojetí státu a společnosti v PKM.", "content": "Svoboda. Všichni lidé mají základní lidská práva a svobody. Každý má práva na své vlastní tělo, což vylučuje násilí, mučení a trest smrti. Výkon svobody a volby vyžaduje uspokojení základních tělesných, kognitivních a relačních potřeb, včetně jídla, přístřeší, vzdělání a sociální interakce. Máme práva na svobodu projevu, shromažďování a uctívání a práva na vlastnictví majetku. Rovnost. Zákon by neměl diskriminovat: každý by měl být podle zákona rovný. Přístup k právu musí být univerzální a vyžaduje poskytování právní pomoci chudým. Rozdělení příjmů a bohatství by nemělo být tak extrémní, aby podkopávalo sociální soudržnost a solidaritu. Extrémní nerovnosti v příjmech nebo bohatství musí být zmírněny pečlivými a vhodnými daněmi a granty. Musí se měřit, aby snížili nerovnost a zároveň podporovali vytváření bohatství a vlastnictví majetku. Demokracie. Konečnou legitimitou vlády není ani náboženství, tradice ani privilegium, ale vůle lidu, vyjádřená prostřednictvím systému zastupitelské demokracie. Některá demokracie je také důležitá v jiných oblastech života, včetně místní správy a občanské společnosti. Demokracie je také klíčovým mechanismem sociálního začleňování a občanského vzdělávání. Solidarita. Máme povinnosti solidarity vůči naší rodině, naší komunitě, našemu národu, všem lidem světa a budoucím generacím. Žádný jednotlivec si nezachoval své bohatství sám a samostatně. Měl prospěch z ostatních, na všech úrovních společnosti a z práce minulých generací. V souladu s tím máme vzájemné závazky vůči ostatním, včetně placení daní. To jsou uznání dluhů, které dlužíme naší komunitě a našemu národu. Máme také povinnost vůči budoucím generacím, stejně jako jsme už dříve profitovali z generací: proto se musíme starat o přírodní prostředí a minimalizovat degradaci našich planetárních ekosystémů a zdrojů. http://www2.euromemorandum.eu/uploads/wg2_marangos_after_the_washington_consensus.pdf https://www.geoffreymhodgson.uk/wrong-turnings", "section_level": 1}], "src_summary": "Postkeynesiánství je politicko-ekonomická škola vycházející z myšlenek Johna Maynarda Keynese, Michała Kaleckiho, Joan Robinsonové, Pierro Sraffy, Nicholase Kaldora, Paula Davidsona, Hymana Minskeho a mnoha dalších. Postkeynesiánství patří k hlavním tradicím v rámci heterodoxní (politické) ekonomie společně se „starým“ institucionalismem (Thorsten Veblen, John Kenneth Galbraith, Kenneth Boulding, Geoffrey Hodgson) a netotalitním marxismem (Baran, Sweezy, apod). Podle lorda Roberta Skidelskiho, biografa J. M. Keynese, patří v současné ekonomické teorii postkeynesovci ke skutečným a nejvíce autentickým následovníkům Keynese (na rozdíl od „pseudokeynesovců“, jako jsou Paul Samuelson anebo Gregory Mankiw). Podle Sheily Dowové je pro každou ekonomickou doktrínu vždy typická specifická metodologie a filosofie vědy (ontologické, epistemologické a normativní předpoklady s politickými následky na rozdělení moci ve společnosti). Pro postkeynesiánství je typický důraz na realistické pozorování a odpor k matematickému formalismu a pozitivismu tržních fundamentalistů. Vyjdeme li ze závěrů Anthonyho Thirwalla, můžeme PKM charakterizovat těmito body:", "tgt_summary": "Post-Keynesian economics is a school of economic thought with its origins in \"The General Theory\" of John Maynard Keynes, with subsequent development influenced to a large degree by Michał Kalecki, Joan Robinson, Nicholas Kaldor, Sidney Weintraub, Paul Davidson, Piero Sraffa and Jan Kregel. Historian Robert Skidelsky argues that the post-Keynesian school has remained closest to the spirit of Keynes' original work. It is a heterodox approach to economics.", "id": 1711596}
{"src_title": "Imunodeficience", "tgt_title": "Immunodeficiency", "src_document": [{"title": "Buněčné imunodeficity.", "content": "Primární imunodeficity můžou být klasifikovány podle poškozené funkce, která může být součástí specifické i nespecifické imunity. Pro přesné pochopení projevu příslušné deficience je potřeba brát v potaz komplexnost celého imunitního systému. Porucha jedné části imunitního systému se může projevit i v druhé části, např. je porucha tvorby T lymfocytů, ale hladina B lymfocytů je normální, tzn. že je narušená interakce mezi T a B lymfocyty a jsou tak ovlivněny obě strany.", "section_level": 1}, {"title": "Protilátkové deficity.", "content": "Humorální imunitní deficience (porucha B buněk) – hypoagamaglobulinémie (snížení hladiny jednoho či více typů protilátek) s projevy poruch dýchacích cest, agamaglobulinémie (chybí produkce protilátek)", "section_level": 2}, {"title": "Poruchy komplementového systému.", "content": "Poruchy komplementového systému se můžou projevit jako imunokomplexní onemocnění, kdy tělo napadá své vlastní tkáně a orgány jako např. kůži, klouby, ledviny, cévy, srdce (Systémový lupus erythematodes), nebo v různých dysfunkcích iniciujících komplementovou aktivaci.", "section_level": 2}, {"title": "Poruchy apoptózy.", "content": "Poruchy apoptózy můžou vést k různým neurodegenerativním onemocněním (Parkinsonova nemoc, Alzheimerova choroba, Amyotrofická laterální skleróza, Huntigtonova choroba, nádorovým bujením nebo hypotrofiím (zmenšení) různých tělesných orgánů nebo k různým vrozeným vývojovým vadám.", "section_level": 2}, {"title": "Poruchy fagocytózy.", "content": "Poruchy fagocytózy vedou ke zvýšené náchylnosti a často se opakujícím infekcím způsobenými hlavně bakteriemi, parazity, houbami nebo plísněmi) a klinicky se projevujícími v podobě různých kožních projevů (vředy), dýchacích obtíží (pneumonie, sinusitis) a další hnisavé onemocnění.", "section_level": 2}, {"title": "Primární imunodeficience.", "content": "Primární imunodeficience jsou různě závažné vrozené poruchy imunitního systému. Tyto poruchy jsou podmíněny genovou mutací ovlivňující syntézu proteinů, které se podílí na buněčné nebo humorální funkci imunitního systému. Závisí na charakteru onemocnění, kdy a jak se projeví. Nejčastěji se těžké poruchy projevují časně a razantně u dětí do prvního roku života. Některé poruchy se můžou projevit v průběhu života s pomocí různých faktorů – spouštěčů; např. poruchy fagocytózy či komplementu. Onemocnění mohou být přetrvávající nebo se opakující. Infekce vedou k různým zánětům, k autoimunitním postižením, k nádorům nebo k postižení různých orgánů. V současné době je charakterizováno více než 300 primárně imunodeficitních onemocnění, z nichž jsou některé velmi vzácné. Léčba je zatím možná pouze u některých typů onemocnění.", "section_level": 1}, {"title": "Znaky a projevy.", "content": "Přesné znaky primárních imunodeficitů záleží na typu projevu onemocnění. Nejčastější jsou ale projevy opožděného vývoje společně s poruchami tělesných orgánů (kůže, srdce, projev obličeje) v důsledku přetrvávajících či často se opakujících infekcí. Další časté znaky jsou autoimunitní onemocnění, kdy tělo napadá své vlastní tkáně a mohou se tvořit tumory, např. lymphoma.", "section_level": 2}, {"title": "Příčiny.", "content": "Primární imunodeficity jsou způsobeny genetickou mutací. Mutace mohou být recesivně nebo dominantně zděděny a mohou být způsobeny vadou jednoho genu nebo více geny. Některé imunodeficity mohou být přítomny, ale dosud se neprojevily (latentní) a spustí se jen díky určitému faktoru (např. reaktivní alergen) v průběhu života. Další imunodeficity se mohou projevit až v průběhu stárnutí těla a stárnutí buněk.", "section_level": 2}, {"title": "Diagnóza.", "content": "Metody vyšetření jsou různé. Základní diagnóza se tvoří z krevního obrazu na základě počtu krevních buněk a podle stanovení hladiny jednotlivých typů imunoglobulinů – hlavně IgG, IgA, IgM, nebo složek komplementu v séru. Další diagnózy se provádějí podle podezřelých příznaků onemocnění: Testy jsou vysoce specifické a provádějí se v specializovaných laboratořích.", "section_level": 2}, {"title": "Klasifikace.", "content": "Existuje spousta různých typů primárních imunodeficiencí (PID), které se podle International Union of Immunological Societies dělí do 9 tříd. V současné době je v databázi charakterizováno a identifikováno přes 350 typů PID. Většina PID jsou velmi vzácné, avšak IgA deficience je poměrně častá a vyskytuje se u 1 člověka z 500. Další časté PID jsou časté variabilní imunodeficience (Common Variable Immunodeficiency (CVID)), těžké kombinované imunodeficience (Severe Combined Immunodeficiency (SCID)), Brutonova X-vázaná agamaglobulinémie, Wiskott-Aldrichův syndrom, DiGeorgův syndrom.", "section_level": 2}, {"title": "Přehled nejčastějších primárních imunodeficiencí.", "content": "Protilátkové imunodeficience Kombinované a buněčné imunodeficience Imunodeficience způsobené poruchami fagocytózy Imunodeficience způsobené poruchami komplementu Imunodeficience způsobené poruchami apoptózy Imunodeficience jako součást syndromů chromosomální nestability Imunodeficience jako součást mikrodelečních syndromů", "section_level": 2}, {"title": "Léčba a možnosti terapie.", "content": "Léčba primárních imunodeficitů závisí hlavně na projevu a typu onemocnění. Cílem léčby je snaha držet pod kontrolou infekce a nastartovat reakci imunitního systému pomocí preventivního podávání antibiotik nebo antivirotik. V případě poruchy humorální imunity se využívá substitutivní léčba v podobě vpravení imunoglobulinů do žíly (intravenózní imunoglobulin – IVIG). V případě autoimunitních onemocnění se používají imunosupresivní terapie nebo kortikoidy. Poslední dobou je nerozšířenější možností léčby SCID a dalších vážných imunodeficitů transplantace kmenových buněk kostní dřeně. Komplikací je zajištění vhodného dárce s co největší shodou v HLA antigenech a je zde riziko reakce štěpu proti hostiteli (GHVR). U primárních imunodeficitů, způsobených genetickou mutací zatím neexistuje skutečná kauzální terapie, která by cíleně “opravila” mutaci. U X-vázané SCID byla u jako první lidské choroby provedena genová terapie, ale u pacientů se posléze rozvinula leukémie jako reakce na narušení tumor-supresových genů. Současné metody genové terapie využívají retrovirových nosičů, které náhodně vkládají sekvenci do genomu, ale často se vyskytují komplikace. Pokroky v genové terapii by ale v budoucnu mohly najít nějaký způsob léčby.", "section_level": 2}, {"title": "Sekundární imunodeficience.", "content": "Sekundární imunodeficience jsou mnohem častější než primární a lze je označit jako získané. Mohou se projevit u člověka s normálním imunitním systémem a jsou způsobeny různými imunosupresivními faktory, např. chronické infekce (HIV), předešlá léčba (chemoterapie, imunosupresiva po orgánové transplantaci), životní prostředí (výskyt toxinů, pesticidů, různých chemikálií), stárnutí, podvýživa, chronický stres, alhokolismus a další faktory. Tyto deficience se pak klinicky projevují jako zvýšená citlivost nebo neobyčejné reakce na běžné infekce.", "section_level": 1}, {"title": "Buněčné poruchy u sekundární imunodeficience.", "content": "Po některých virových infekcích dochází ke snížení počtu obranných imunitních buněk. Nejzávažnějším typem získané poruchy buněčné imunity je AIDS.", "section_level": 2}, {"title": "Sekundární kombinované imunodeficity.", "content": "Tyto deficity se vyvíjejí u dětí, u kterých proběhne nákaza virem HIV nitroděložně nebo perinatálně. Podobný obraz můžeme pozorovat i u pacientů s celkovými metabolickými chorobami či se selháváním ledvin (nefropatie, akutní renální selhání - uremie; chudokrevnost). Kombinované imunodeficity se mohou rozvinout i vlivem nutričních faktorů – zejména podvýživy a deficitu stopových prvků a vitaminů ve stravě.", "section_level": 2}, {"title": "Poruchy fagocytózy u sekundární imunodeficience.", "content": "K poruchám fagocytózy dochází vlivem farmakoterapie, ozařování, či destruktivním působením autoprotilátek, které posléze vedou k neutropeniím.", "section_level": 2}, {"title": "Sekundární poruchy komplementu.", "content": "Dochází k nim při absolutnímu vyčerpání těla (imunokomplexové choroby a septické stavy).", "section_level": 2}], "src_summary": "Imunodeficience je imunopatologický stav, kdy má imunitní systém sníženou schopnost odpovídat na antigenní a další podněty. Imunodeficity se dělí na primární (vrozené) a sekundární (získané). Primární imunodeficity jsou vzácnější, ale mají mnohem závažnější projevy, protože jsou geneticky podmíněné. Sekundární imunodeficity jsou častější, získané v průběhu života a nejsou tolik závažné (kromě AIDS). Hlavním klinickým projevem imunodeficiencí jsou různé poruchy tvorby imunitních buněk a zvýšená náchylnost jedince k různým infekcím. U \"specifické\" (získané, adaptivní) imunity je ovlivněna obzvláště tvorba protilátek (T-lymfocyty a B-lymfocyty). Protilátky nefungují tak, jak mají, a je proto zvýšená náchylnost k infekcím od extracelulárních patogenů (viry, bakterie). Porucha u \"nespecifické\" (přirozené, vrozené) imunity se projevuje neschopností imunitního systému rychle zareagovat na obecné patogenní vzory – PAMP a jsou ovlivněny funkce fagocytózy, komplementu a NK buňek a dalších imunitních složek, které mají normálně schopnost ničit patogeny.", "tgt_summary": "Immunodeficiency or immunocompromise is a state in which the immune system's ability to fight infectious disease and cancer is compromised or entirely absent. Most cases of immunodeficiency are acquired (\"secondary\") due to extrinsic factors that affect the patient's immune system. Examples of these extrinsic factors include HIV infection and environmental factors, such as nutrition. In the clinical setting, the immunosuppression by some drugs, such as steroids, can be either an adverse effect or the intended purpose of the treatment. Examples of such use is in organ transplant surgery as an anti-rejection measure and in patients suffering from an overactive immune system, as in autoimmune diseases. Some people are born with intrinsic defects in their immune system, or primary immunodeficiency. A person who has an immunodeficiency of any kind is said to be immunocompromised. An immunocompromised person may be particularly vulnerable to opportunistic infections, in addition to normal infections that could affect everyone. Immunodeficiency also decreases cancer immunosurveillance, in which the immune system scans the body's cells and kills neoplastic ones.", "id": 1214398}
{"src_title": "Marie Terezie z Ahlefeldtu", "tgt_title": "Maria Theresia Ahlefeldt", "src_document": [{"title": "Život.", "content": "Marie Terezie vyrůstala v prostředí uměnímilovné knížecí rodiny Thurn-Taxisů v rodném Řezně. O bohatství repertoáru tehdejší doby vypovídá sbírka historických hudebnin v Řezenském dvoře (\"Regensburger Hof\") ve Vídni. O jejím skladatelském a klavíristickém vzdělání není nic známo. Jedna z jejích pozdějších symofonií je v RISM současně uvedena jako dílo českého skladatele Františka Xavera Pokorného (1729–1794), který byl v letech 1766 - asi 1770 angažován u řezenské dvorní kapely. Díky této duplicitě je možné usuzovat na vztah učitel-žákyně, což však dosud nebylo doloženo. Od roku 1780, v roce její svatby, jak je uvedeno v \"The New Groove Dictionary of Women Composers\" (1994), žila Marie Terezie v braniborském markraběcím městě Ansbach obklopena hudbou, obohacenou o ansbaškou dvorní kapely. Diese war zehn Jahre zuvor nach der Übersiedlung der ehemals Bayreuthischen dvorní kapely bedeutend erweitert worden. V Ansbachu se Ahlefeldtová spřátelila s anglickou básnířkou, pozdější markraběnkou, Lady Elizabeth Cravenovou. Poté, co byl roku 1791 markraběcí dvůr zrušen, usadili se manželé Ahlefeldtovi v Kodani, kde její manžel dostal funkci ředitele Královského divadla, a kde ona několikrát veřejně vystupovala se svými skladbami a jako klavíristka. Její nejznámější skladbou je její operní balet \"Télemachos a Kalypsó\" zkomponovaný v Ansbachu roku 1782, který měl premiéru v Kodani 28. prosince 1792 v kodaňském Královském divadle a do roku 1812, i v době po její smrti, byl uveden celkem 37krát. Jeden z klavírních výtahů opery, který Ahlefeldtová napsala vlastní rukou, má německý nadpis: \"TELEMAK / auf der Insel Calypso / Ein Opera Ballet in IV Acten / vom / Ballet=Meister Galeotti / in Music gesezt, und zum Klavir [!] eingerichtet / von / Gräfin M: T: von Ahlefeldt / geborene Princess: von Thurn und Taxis\". Podle RISM byl autorem (ansbašského) textu baletní mistr Vincenzo Galeotti, tato informace však také vyžaduje ověření. Ahlefeldtová zkomponovala ještě několik oper, vokálních skladeb a jednu či dvě symfonie. Poté se však rodina dostala do potíží a po několika letech museli Dánsko opustit. Po dvouletém pobytu v Drážďanech, kam byl hrabě Ahlefeldt roku 1798 povolán jako vyslanec, se v roce 1800 odstěhovali do Prahy. Zde žila Marie Terezie z Ahlefeldtu s manželem až do své smrti v roce 1810. Také hrabě zemřel v Praze, avšak další podrobnosti o jejich činnosti v této době nejsou známy.", "section_level": 1}, {"title": "Dílo.", "content": "Přesný počet titulů není dosud zcela znám. RISM OPAC udává 9 opusů, z toho jedna symfonie je připisována také českému skladateli Františku Xaverovi Pokornému. Opera-balet: symfonie: Vokální skladby: Balet:", "section_level": 1}], "src_summary": "Marie Terezie z Ahlefeldtu roz. princezna z Thurn-Taxisu (německy \"Maria Theresia von Ahlefeldt\", 28. února 1755, Řezno – 20. prosince 1810, Praha), byla německá hudební skladatelka a klavíristka. Kvůli sňatku v roce 1780 s dánským diplomatem a královským komorníkem Ferdinandem hrabětem z Ahlefeldtu (1747–1815) a jejímu dlouhodobému pobytu v Dánsku je považována za „první dánskou skladatelku“.", "tgt_summary": "Maria Theresia Ahlefeldt (16 January 1755 in Regensburg, Free Imperial City of Regensburg, Holy Roman Empire – died 20 December 1810 in Prague, Kingdom of Bohemia, Austrian Empire), was a Danish (originally German) composer. She is known as the first female composer in Denmark.", "id": 332250}
{"src_title": "Blanka Anglická", "tgt_title": "Blanche of England", "src_document": [{"title": "Rodina.", "content": "Blanka se narodila na hradě Peterborough v Cambridgeshire jako šesté ze sedmi dětí Jindřicha z Lancasteru a jeho první manželky Marie de Bohun. V době jejího narození byl její otec pouze hrabětem z Derby a díky sňatku také hrabětem z Northamptonu a Herefordu. Jako jediný syn Jana z Gentu a Blanky z Lancasteru byl dědicem lancasterského vévodství. Blanka dostala jméno právě po této své babičce z otcovy strany. Blančina matka zemřela 4. června 1394 na hradě Peterborough po porodu svého posledního dítěte, dcery Filipy. O pět let později, 13. října, Blančin otec sesadil svého bratrance Richarda II. a zmocnil se trůnu. O tři roky později, v roce 1402, se otec znovu oženil s Janou, dcerou krále Karla II. Navarrského a vdovou po vévodovi Janovi V. Bretaňském. Jindřich s Janou neměl žádné potomky.", "section_level": 1}, {"title": "Manželství.", "content": "Po nástupu na anglický trůn chtěl král Jindřich IV. vytvořit vlivné aliance k udržení a legitimizaci své vlády. Jedním potřebným spojencem byl německý král Ruprecht, který se také ujal vlády po sesazení svého předchůdce. Brzy byl domluven sňatek mezi Ruprechtovým nejstarším synem Ludvíkem a Jindřichovou nejstarší dcerou Blankou. Manželská smlouva byla podepsána 7. března 1401 v Londýně. Nevěstino věno bylo stanoveno na 40 000 \"nobelnů\". Sňatek mezi Blankou a Ludvíkem byl uzavřen o rok později, 6. července 1402 v německé katedrále svatého Petra v Kolíně nad Rýnem. Blančino věno zahrnovalo také nejstarší známou anglickou královskou korunu. Navzdory politickým důvodům, které vedly k uzavření manželství, byl svazek šťastný. O čtyři roky později, 22. června 1406, porodila Blanka v Heidelbergu syna, který po dědečkovi dostal jméno Ruprecht. V roce 1408 obdržela Blanka podvazkový řád. O rok později během druhého těhotenství v Haguenau v Alsasku zemřela na horečku. Byla pohřbena v kostele Panny Marie v Neustadtu. Ovdovělý Ludvík se stal po smrti svého otce, krále Ruprechta, v roce 1410 falckým furfiřtem a v roce 1417 se znovu oženil, a to s Matyldou, dcerou Amadea Savojského, která mu porodila pět dětí. Blančin syn Ruprecht (přezdívaný \"Anglický\") zemřel v roce 1426 svobodný a bezdětný.", "section_level": 1}], "src_summary": "Blanka Anglická (jaro 1392 – 22. května 1409), známá také jako Blanka z Lancasteru, byla členkou rodu Lancasterů a dcerou anglického krále Jindřicha IV. a jeho první manželky Marie de Bohun.", "tgt_summary": "Blanche of England, LG (spring 1392 – 22 May 1409), also known as Blanche of Lancaster, was a member of the House of Lancaster, the daughter of King Henry IV of England by his first wife Mary de Bohun.", "id": 1567716}
{"src_title": "Arnold Odermatt", "tgt_title": "Arnold Odermatt", "src_document": [{"title": "Životopis.", "content": "Odermatt se narodil v Oberdorfu v kantonu Nidwalden ve Švýcarsku. Ze zdravotních důvodů byl nucen vzdát se své původní kariéry pekaře a cukráře a k nidwaldenské policii nastoupil v roce 1948. V počátcích své policejní kariéry, když Arnold použil fotoaparát ke katalogizaci dopravních nehod, šlo o švýcarskou policejní revoluci. Když se poprvé objevil se svým Rolleiflexem na místě nehody – aby pořídil fotografie, které doplní policejní zprávu, lidé to považovali za poněkud znepokojující. V té době byla fotografie něčím jiným než nezávislým prostředkem, jak policii poskytovat důkazy. Kolega pozoroval Arnolda Odermatta, když fotografoval a byl podezřelý. Bylo mu nařízeno, aby se okamžitě hlásil svému veliteli. Odermattovi se podařilo přesvědčit své nadřízené o průkopnické práci, kterou dělal. Umožnili mu přeměnit starou toaletu na pozorovacím stanovišti ve Stans na provizorní temnou komoru. Když bylo o několik let později pozorovací stanoviště přesunuto do jiné budovy, dostal první švýcarský policejní fotograf vlastní laboratoř. Největším vzorem Arnolda Odermatta byl fotograf spolku Magnum Werner Bischof. Jednou se s ním setkal náhodou, když chtěl fotografovat herce Charlieho Chaplina během bezpečnostní operace na Bürgenstocku. Odermattův vlastní styl byl charakterizován střízlivostí a autentičností. Spartanský lingvistický výraz jeho policejních zpráv lze nalézt také na jeho obrazech. O jeho řemeslu není pochyb, jeho fotografickému oku nic neuniklo. V jeho nejslavnější sérii prací \"Karambolage\" nejsou zobrazeny zmrzačené oběti, ale éterické surrealistické sochy z kovového šrotu. S jemností a melancholií Jacquese Tatiho se dívá na důsledky rychlosti a hektické povahy moderní doby. Po dobu 40 let zachycoval Arnold Odermatt každodenní práci policejních sborů v Nidwaldenu. O jeho fotografie se zajímal pouze místní tisk, soud nebo pojišťovna. Na začátku devadesátých let objevil fotografie Arnolda Odermatta jeho syn, filmový a divadelní režisér Urs Odermatt, při práci na svém celovečerním filmu. Poté, co v devadesátých letech 20. století představil fotografie na samostatné výstavě ve Frankfurtu nad Mohanem, se o jeho dílo začala poprvé zajímat také umělecká scéna. Po inspirativní výstavě následovala fotokniha \"Meine Welt\" (\"Můj svět\"). Náhle každodenní pozorování ze střední švýcarské provincie získalo stejné postavení jako pozorování svého cestujícího předchůdce Wernera Bischofa.", "section_level": 1}, {"title": "Filmy.", "content": "V 60. letech 20. století dokumentoval Arnold Odermatt výstavbu švýcarských dálnic v Achereggu a tunelu Lopper s rozsáhlými fotografiemi a 16mm černobílým filmovým záznamem. V roce 1991 Urs Odermatt spojil všechny tyto historické filmové materiály do dokumentárního filmu \"Lopper\". V 90. letech pracoval jako fotograf během natáčení celovečerních filmů svého syna Urse Odermatta: \"Rotlicht !, Gekauftes Glück\" a \"Wachtmeister Zumbühl\".", "section_level": 1}], "src_summary": "Arnold Odermatt (* 25. května 1925) je švýcarský policejní fotograf, jehož práce trvala více než 40 let. Původně se vyučil pekařem, ale působil jako fotograf pro okresní policii v Nidwaldenu od roku 1948 až do svého odchodu do důchodu v roce 1990. Nejznámější je svými strašidelně krásnými černobílými fotografiemi následků havárií motorových vozidel. Odermatt se připojil k policii v roce 1948 a stal se poručíkem, šéfem dopravní policie a zástupcem hlavního inspektora okresní policie v Nidwaldenu, než odešel do důchodu. Na začátku 90. let objevil Odermattovu fotografii jeho syn Urs Odermatt během rešerší pro jeho film \"Wachtmeister Zumbühl\" a toto dílo se stalo ústředním tématem filmu. Urs spojil práce svého otce v pracovních skupinách s názvem \"Meine Welt, Karambolage, Im Dienst\" a \"In zivil\" a od té doby publikoval práci Arnolda Odermatta ve spolupráci s frankfurtskou historičkou umění Beatou Kemfertovou a berlínskou galerií Springer & Winckler. V roce 2001 byly Odermattovy fotografie vybrány kurátorem Haraldem Szeemannem na výstavu 49. benátském bienále. V roce 2002 vystavoval James Rondeau Odermattovo dílo na Institutu umění v Chicagu, stejně jako Urs Stahel ve Fotomuseu Winterthur v roce 2004.", "tgt_summary": "Arnold Odermatt (born 25 May 1925) is a Swiss police photographer whose work spanned more than 40 years. Originally trained as a baker, he was a photographer for the Nidwalden district police from 1948 until his retirement in 1990. He is best known for his eerily beautiful black and white photographs of the aftermaths of motor vehicle accidents. Odermatt joined the police in 1948 and rose to become a lieutenant, chief of the transport police and deputy chief inspector of the Nidwaldner District Police before he retired. At the beginning of the 1990s, Odermatt's photography was discovered by his son, Urs Odermatt during research for his film \"Wachtmeister Zumbühl,\" and this work became a central theme in the film's plot. Urs brought his father's works together in the working groups entitled Meine Welt, Karambolage, Im Dienst and In zivil and has published Arnold Odermatt's work ever since, working in collaboration with the Frankfurt art historian Beate Kemfert and a gallery in Berlin—Galerie Springer & Winckler. In 2001, Odermatt's photography was selected by Harald Szeemann to be exhibited at the 49th Venice Biennale. In 2002 James Rondeau exhibited Odermatt's work in its own right at the Art Institute of Chicago, as did Urs Stahel at the Fotomuseum Winterthur in 2004.", "id": 1748004}
{"src_title": "Alžběta z Vermandois (1131)", "tgt_title": "Elizabeth of Vermandois, Countess of Leicester", "src_document": [{"title": "Hraběnka z Leicesteru.", "content": "V roce 1096 Robert Beaumont, hrabě z Meulanu, údajně \"nejmoudřejší muž své doby mezi Londýnem a Jeruzalémem\", v rozporu se zákony církve trval na tom, že se ve svých více než padesáti letech ožení s velmi mladou Alžbětou z Vermandois. Na počátku roku 1096 biskup Ivo sňatek zakázal z důvodu blízkého příbuzenství snoubenců. V dubnu toho roku odešel Alžbětin otec Hugo na křížovou výpravu. Jako křižák dokázal přesvědčit papeže Urbana, aby se sňatkem souhlasil. Její manžel byl francouzským šlechticem, po matčině strýci Jindřichovi zdědil hrabství Meulan a byl znám jako bojovník v bitvě u Hastingsu a druh Viléma Dobyvatele. Byl odměněn devadesáti statky v Leicestershire, Northamptonshire, Warwickshire a Wiltshire. Hrabě z Meulanu byl jedním ze čtyř moudrých poradců anglického krále Jindřicha I. a jedním z králových velitelů v bitvě u Tinchebray 28. září 1106. V roce 1107 se Robert stal hrabětem z Leicesteru.", "section_level": 1}, {"title": "Hraběnka ze Surrey.", "content": "Alžběta, hraběnka z Meulanu, měla údajně mimomanželský poměr a opustila manžela, když byl blízko smrti. Historik James Planché (1874) tvrdí, že se hraběnka zamilovala do mladého šlechtice Viléma z Warrene. Neexistují však důkazy, že by se ještě během Alžbětina prvního manželství stali milenci. Vilém v roce 1093 hledal královskou nevěstu, ale jeho pokus oženit se s Matyldou Skotskou, také známou jako Edita, selhal, a Matylda se provdala za krále Jindřicha I. Anglického. Nevěstu královské krve získal v roce 1118, když se krátce po smrti hraběte z Leicesteru oženil s Alžbětou.", "section_level": 1}, {"title": "Potomci.", "content": "Z prvního manželství s Robertem Beaumontem měla Alžběta tři syny a pět dcerː Ze druhého manželství s Vilémem z Warrene měla Alžběta tři syny a dvě dceryː", "section_level": 1}], "src_summary": "Alžběta z Vermandois, hraběnka z Leicesteru (1085 – 13. února 1131) se narodila jako dcera Huga I. z Vermandois, syna francouzského krále Jindřicha I., a jeho manželky Adelaidy z Vermandois. Prvním sňatkem s Robertem z Beaumontu se stala hraběnkou z Leicesteru a druhým sňatkem s Vilémem z Warrene hraběnkou ze Surrey.", "tgt_summary": "Elizabeth of Vermandois, or Elisabeth or Isabel de Vermandois (c. 1085 – 1131), was the third daughter of Hugh Magnus and Adelaide of Vermandois, and as such represented both the Capetian line of her paternal grandfather Henry I of France, and the Carolingian ancestry of her maternal grandfather Herbert IV of Vermandois. She was wife of two Anglo-Norman magnates, Robert de Beaumont, 1st Earl of Leicester and William de Warenne, 2nd Earl of Surrey, and grandmother of Scottish king Malcolm IV.", "id": 706884}
{"src_title": "James Hamilton, 4. vévoda z Hamiltonu", "tgt_title": "James Hamilton, 4th Duke of Hamilton", "src_document": [{"title": "Kariéra.", "content": "Pocházel z rodu Douglasů, ale jeho otec William Douglas, 1. hrabě ze Selkirku (1634-1694), po sňatku s Anne Hamilton, 3. vévodkyní z Hamiltonu, přijal jméno Hamilton. Studoval na univerzitě v Glasgow, poté absolvoval kavalírskou cestu po Evropě, po návratu vstoupil do dvorských služeb, byl komořím Karla II. a Jakuba II. (1679-1688). V letech 1683-1685 a 1686 byl vyslancem ve Francii, v roce 1687 byl jmenován rytířem Bodlákového řádu, za vlády Jakuba II. byl krátce správcem královského šatníku (\"Master of the Great Wardrobe\", 1688-1689). Po pádu Jakuba II. odmítl přijmout vládu Viléma Oranžského a byl vězněn v Toweru. Po otci nezdědil žádné tituly, protože byl předurčen především jako dědic matky. Po její rezignaci v roce 1698 převzal celou titulaturu vymřelého rodu Hamiltonů a stal se čtvrtým vévodou z Hamiltonu. V roce 1699 byl znovu jmenován královským komořím. Souběžně sloužil v armádě, v roce 1685 byl jmenován plukovníkem, později dosáhl hodnosti generálporučíka (1693). Vrcholu kariéry dosáhl za vlády královny Anny, kdy se stal reprezentantem skotských peerů ve Sněmovně lordů (1708-1712), i když jej angličtí peerové na jednání Horní sněmovny nechtěli vpustit. V roce 1710 byl jmenován členem Tajné rady, byl též místodržitelem v hrabství Lancashire (1710-1712). V roce 1711 obdržel britský titul vévody z Brandonu vycházející ze spříznění s vymřelou větví rodu Gerardů, v roce 1712 získal Podvazkový řád. V srpnu 1712 byl znovu jmenován vyslancem ve Francii, kam ale již nestihl odjet. Téhož roku se jako generální polní zbrojmistr (\"Master General of the Ordnance\") stal členem britské vlády. Souboj mezi vévodou z Hamiltonu a 4. baronem Mohunem byl vyústěním dlouholetých majetkových sporů plynoucích ze závěti 2. hraběte z Macclesfieldu. Ten zemřel v roce 1701 a ve své závěti opomněl jak svého bratra, tak i sestry, a majetek odkázal 4. baronu Mohunovi, který byl manželem jedné z jeho neteří. Příbuzní vyloučení ze závěti se ji pochopitelně snažili soudně změnit, po smrti 3. hraběte z Macclesfieldu pokračoval v justičním sporu vévoda z Hamiltonu, který byl ve vztahu k 2. hraběti z Macclesfieldu v identickém příbuzenském vztahu jako baron Mohun. Vévoda Hamilton soudní spor nakonec vyhrál, ale nepřátelství mezi ním a baronem Mohunem přetrvávalo a nakonec vyústilo v souboj, který se odehrál 15. listopadu 1712 v londýnském Hyde Parku. I když výzva k souboji vycházela ze soukromého sporu o dědictví, měla i politické pozadí. Baron Mohun patřil ke straně whigů a stoupencům vévody Marlborougha, zatímco vévoda Hamilton inklinoval k toryům a jako čerstvě jmenovaný vyslanec ve Francii měl za úkol vyjednat mírové podmínky v závěru války o španělské dědictví. Oba duelanti v souboji zemřeli. Jejich sekundanti plukovník John Hamilton a generál George Macartney se souboje aktivně zúčastnili a oba byli obviněni z účasti na vraždě. Zatímco John Hamilton byl odsouzen a uvězněn, George Macartney před trestem uprchl do Německa.", "section_level": 1}, {"title": "Rodina.", "content": "Poprvé byl ženatý s Anne Spencerovou (1666-1690), dcerou ministra Roberta Spencera, 2. hraběte ze Sunderlandu, po její smrti se podruhé oženil s Elizabeth Gerardovou (1680-1743), neteří a dědičkou 2. hraběte z Macclesfieldu. Z druhého manželství měl sedm dětí, nejstarší syn, James Hamilton, 5. vévoda z Hamiltonu (1703-1743), původně sympatizoval s jakobity, ale později vstoupil do služeb Jiřího II. Druhorozený syn, lord William Hamilton (1706-1734), byl krátce členem Dolní sněmovny. Nejmladší syn, lord Anne Hamilton (1709-1748), sloužil v armádě a z jeho potomstva pochází současná linie vévodů z Hamiltonu. Mimoto 4. vévoda z Hamiltonu udržoval nemanželský poměr s Barbarou Fitzroyovou (1677-1737), dcerou Karla II. Z jejich vztahu pocházel nelegitimní syn Charles Hamilton (1691-1754), který žil ve Francii. Vysokého postavení dosáhli také mladší bratři 4. vévody z Hamiltonu. Charles Hamilton, 2. hrabě ze Selkirku (1663-1739), sloužil v armádě, zastával funkce u dvora a vysoké posty ve Skotsku. John Hamilton, 1. hrabě z Ruglenu (1665-1744), působil také ve státních úřadech ve správě Skotska, nejmladší z bratrů lord Archibald Hamilton (1673-1754) byl dlouholetým poslancem Dolní sněmovny a guvernérem na Jamajce. Nejvýznamnějším z bratrů vévody z Hamiltonu se stal George Hamilton, 1. hrabě z Orkney (1666-1737), který v armádě dosáhl hodnosti polního maršála.", "section_level": 1}], "src_summary": "James Hamilton, 4. vévoda z Hamiltonu (\"James Hamilton, 4th Duke of Hamilton, 1st Duke of Brandon, 4th Marquess of Clydesdale, 4th Earl of Arran, 3rd Earl of Lanark, 4th Baron Aven and Innerdale, 3rd Baron Machanshire and Polmont, 1st Baron of Dutton\") (11. dubna 1658, Hamilton Palace, Skotsko – 15. listopadu 1712, Londýn, Anglie) byl skotský šlechtic z významného rodu Hamiltonů. Uplatnil se v armádě, diplomacii a u dvora, od roku 1698 užíval titul vévody z Hamiltonu a byl rytířem Podvazkového řádu. Zahynul v souboji, který byl vyústěním dlouholetého příbuzenského sporu o dědictví.", "tgt_summary": "Lieutenant General James Hamilton, 4th Duke of Hamilton and 1st Duke of Brandon (11 April 1658 – 15 November 1712) was a Scottish nobleman, the Premier Peer of Scotland, and Keeper of the Palace of Holyroodhouse. He was a Master of the Great Wardrobe, Master-General of the Ordnance, Ambassador, and Colonel-in-Chief of his regiment. Hamilton was a major investor in the failed Darien Scheme, which cost many of Scotland's ruling class their fortunes, and he played a leading role in the events leading up to the Act of Union in 1707. He died on 15 November 1712 as the result of a celebrated duel in Hyde Park, Westminster, with Charles Mohun, 4th Baron Mohun, over a disputed inheritance.", "id": 853769}
{"src_title": "George Hamilton, 1. hrabě z Orkney", "tgt_title": "George Hamilton, 1st Earl of Orkney", "src_document": [{"title": "Kariéra.", "content": "Narodil se jako pátý syn Williama Douglase, 1. hraběte ze Selkirku (v roce 1660 přijal jméno Hamilton) a Anne Hamiltonové, 3. vévodkyně z Hamiltonu (1636–1716). Již jako dítě byl jmenován kapitánem v regimentu svého strýce Georga Douglase. Později sloužil ve Francii, aktivně bojoval až jako plukovník skotské pěchoty v roce 1688, ve službách Viléma Oranžského se zúčastnil nástupnických bojů v Irsku (1689–1690). Později se zúčastnil devítileté války, v níž dosáhl hodnosti brigádního generála (1695), v roce 1696 obdržel titul hraběte z Orkney (do té doby jako syn vévodkyně užíval jméno \"lord George Hamilton\", titul hraběte z Orkney platil pouze pro Skotsko). V roce 1700 velel v Irsku, poté se pod velením vévody z Marlborough zúčastnil války o španělské dědictví, bojoval v bitvách u Blenheimu a Malplaquetu. V roce 1704 obdržel Bodlákový řád a hodnost generálporučíka dělostřelectva, v roce 1710 byl jmenován generálem. Od roku 1704 až do smrti byl také guvernérem v americké provincii Virginie, kterou ale nikdy nenavštívil a zastupovalo jej zde postupně šest administrátorů. V roce 1707 spolu se starším bratrem proslul svou aktivitou v otázce sloučení Skotska a Anglie. V letech 1708–1737 byl reprezentantem skotských peerů ve Sněmovně lordů a v roce 1710 byl jmenován členem Tajné rady, po nástupu hannoverské dynastie obdržel hodnost královského komorníka (1716), dále byl lordem-místodržitelem v hrabství Lanarkshire (1714–1737), později zastával čestné funkce guvernéra v Edinburghu (1714–1737) a v Berwicku (1733–1737). Po zřízení hodnosti polního maršála Velké Británie byl jejím prvním nositelem (12. ledna 1736).", "section_level": 1}, {"title": "Rodinné a majetkové poměry.", "content": "Jeho manželkou byla Elizabeth Villiers (1657–1733) ze starobylého šlechtického rodu Villiersů, sestra diplomata 1. hraběte z Jersey a také milenka Viléma Oranžského. Právě od tohoto vztahu se odvíjela kariéra George Hamiltona. Měli spolu tři dcery, z nichž nejstarší Anne byla dědičkou hraběcího titulu z Orkney. V roce 1696 z pozůstalosti vévody z Buckinghamu koupil zámek Cliveden v hrabství Buckinghamshire, který se stal hlavním rodovým sídlem a v první polovině 18. století zde proběhla řada stavebních úprav, z finančních důvodů ale nebyly realizovány v plánovaném rozsahu. O významu hraběte z Orkney u dvora svědčí fakt, že po roce 1714 navštívili Cliveden několikrát králové Jiří I. a Jiří II. V roce 1737 si Cliveden pronajal dědic Jiřího II., princ waleský, který se zde trvale usídlil.", "section_level": 1}], "src_summary": "George Hamilton, 1. hrabě z Orkney (\"George Hamilton, 1st Earl of Orkney, 1st Viscount Kirkwall, 1st Baron Dechmont\") (9. února 1666, Hamilton Palace, Skotsko – 29. ledna 1737, Londýn, Anglie) byl britský vojevůdce a politik z významného šlechtického rodu Hamiltonů, byl mladším bratrem 4. vévody z Hamiltonu. Jako voják se uplatnil v dynastických válkách přelomu 17. a 18. století, v roce 1696 byl povýšen na hraběte z Orkney. V britských dějinách byl historicky prvním nositelem hodnosti polního maršála zřízené v roce 1735.", "tgt_summary": "Field Marshal George Hamilton, 1st Earl of Orkney, KT (9 February 1666 – 29 January 1737), styled Lord George Hamilton from 1666 to 1696, was a British soldier and Scottish nobleman and the first British Army officer to be promoted to the rank of field marshal. After commanding a regiment for the cause of William of Orange during the Williamite War in Ireland, he commanded a regiment in the Low Countries during the Nine Years' War. He then led the final assault at the Battle of Blenheim attacking the village churchyard with eight battalions of men and then receiving the surrender of its French defenders during the War of the Spanish Succession. He also led the charge of fifteen infantry battalions in an extremely bloody assault on the French entrenchments at the Battle of Malplaquet. In later life he became a Lord of the Bedchamber to George I and was installed as Governor of Edinburgh Castle.", "id": 12370}
{"src_title": "Interim management", "tgt_title": "Interim management", "src_document": [{"title": "Původ a rozšíření Interim managementu.", "content": "Interim management vznikl v 70 letech 20. století v Nizozemí, jako pružné řešení v reakci na dlouhé výpovědní lhůty manažerů a vysoké odstupné. Postupně se rozšířil do ostatních zemí Evropy, Austrálie a Ameriky. V sousedním Německu se významně rozvinul po spojení východní a západní části země v roce 1989 jako odpověď na potřebu dočasného řízení privatizovaných státních podniků v držení privatizačního fondu Treuhand. V 90. letech poptávka po krizových manažerech dále rostla a nyní je interim management běžný nástroj na řízení změn. Ve Francii se interim management prosadil navzdory restriktivnímu zákonodárství v oblasti pracovních vztahů a v posledních letech tento způsob najímání manažerů vykazuje dvouciferný růst. Pro Velkou Británii je typické uplatnění interim manažerů nejen v soukromém, ale i ve veřejném sektoru, ve státní a komunální správě. Rozvoj interim managementu v Evropě, v USA, v Austrálii a Jižní Africe nelze vysvětlit pouze uvolněním pracovně-právních vztahů (větší flexibilitou), ale také potřebou organizací reagovat rychle a cíleně na změny ekonomického a technologického prostředí. V České republice se objevil prvně při privatizaci státních podniků v podobě krizových manažerů, ale systematické uplatnění našel teprve od roku 2009, v době mezinárodní hospodářské krize. Ve výrobních podnicích automobilového průmyslu a jiných odvětví zde působili často zkušení interim manažeři ze zahraničí se zadáním překonat nastalé problémy a nutné transformace. V posledních letech (cca od 2012) tyto mandáty přebírají častěji čeští interim manažeři působící jak v pozicích CEO, CFO či CHRO, tak v pozici projektových manažerů, například v oblastech řízení kvality a zvyšování produktivity. Zároveň se čeští interim manažeři nadále zabývají krizovým managementem v českých firmách. Čeští interim manažeři a zprostředkovatelé založili v roce 2009 Českou asociaci interim managementu s cílem reprezentace, podpory a rozvoje interim managementu v České republice.", "section_level": 1}, {"title": "Průběh typického mandátu.", "content": "Mandáty Interim manažerů se liší svým rozsahem a nároky, zahrnují velké změnové projekty, “náhradu” nepřítomných klíčových manažerů, řízení odborných projektů a transformaci celých organizací. Sledují však obvykle schéma zahrnující analýzu, návrh řešení, jeho realizaci po zakončení projektu spolu s předáváním zodpovědnosti zpět do organizace. Ve fázi analýzy a počátečního auditu je práce Interim manažera podobná činnosti poradce, následně v implementační fázi přechází v projektový management a při předávání Interim manažer často působí jako kouč či školitel.", "section_level": 1}, {"title": "Fáze 0 – Zadání, výběr a nasmlouvání Interim manažera.", "content": "Zadavatel formuluje sám nebo s pomocí konzultanta projektový plán, který zohlední aktuální situaci a cíle projektu a sdělí jej přímo nebo zprostředkovaně zainteresovaným interim manažerům. Vybírá si přímo nebo přes zprostředkovatele ze dvou nebo vice Interim manažerů se zkušenosti v požadované odbornosti na základě osobního pohovoru a předložených referencí. Do Smlouvy s interim manažerem vstupuje buď přímo nebo přes zprostředkovatele. Smlouva obsahuje zadání a hlavní cíle, předpokládanou délku mandátu a obchodní podmínky jakož i vymezení zodpovědností za rizika (dohoda o mlčenlivosti, zákaz konkurence, vymezení hmotné zodpovědnosti, podmínky a lhůty ukončení smlouvy). Výběr a nasmlouvání interim manažera pomocí zprostředkovatele zvyšuje náklady, ale obvykle zkvalitní a zrychluje proces a poskytuje větší jistotu jak organizaci, tak interim manažerovi.", "section_level": 2}, {"title": "Fáze 1 – Vstup do organizace a počáteční analýza.", "content": "V rámci prvních (zpravidla 10) dnů Interim manažer vypracuje situační analýzu. Vytvoří také projektový a časový plán s vytyčením cílů, priorit a stanovením očekávaného přínosu. Při mandátech pojatých jako “zástup” musí Interim manažer tuto analýzu uskutečnit paralelně s operativní činností.", "section_level": 2}, {"title": "Fáze 2 – Návrh řešení.", "content": "Po úvodní analýze představuje Interim manažer sám nebo s podporou zprostředkovatele vlastní návrh změn a cílů pro svůj mandát. Pokud se vnímání výchozí situace a žádoucích změn zásadně liší od původního zadání, zákazník může tuto změnu akceptovat anebo spolupráce mezi ním a interim manažerem v tento okamžik skončí. Většina neúspěšných mandátů vzniká tím, že zadavatel této fázi nevěnuje dostatečnou pozornost či není ochoten přijmout jiný názor a/nebo interim manažer po úvodní analýze neprosadí svoje názory a postupy. V případě „zástupu“ původní analýza a návrh řešení poukazuje na míru identifikace a vhodnosti Interim manažera se svěřenou rolí.", "section_level": 2}, {"title": "Fáze 3 – Implementace řešení.", "content": "Interim řídí implementaci svého projektu společně s pracovníky organizace a zároveň informuje o postupu projektu a poskytuje zadavateli pravidelnou zpětnou vazbu, buď sám, nebo ve spolupráci se zprostředkovatelem. Oboustranná zpětná vazba je důležitá pro zachování nutné míry objektivity v hodnocení činnosti interim manažera a ostatních pracovníků a pro sledování možného vývoje původních cílů. Míra vlastních odborných vstupů interim manažera, řízení týmů nebo strategického dohledu nad projektem se liší dle zadání a druhu mandátu.", "section_level": 2}, {"title": "Fáze 4 – Dokončení a předání projektu.", "content": "Ke konci projektu musí interim manažer ověřit dosažení definovaného zadání a spokojenost zadavatele. Tato fáze často zahrnuje předávání know-how a trénink stálých pracovníků organizace, identifikaci a případný nábor následovníků a zhodnocení procesu včetně omylů a získaných zkušeností. Úspěšný interim manažer se soustřeďuje na trvalost dosažených výsledků vice než na délku vlastního mandátu, a bude trvat na hodnocení projektu ze strany zadavatele. V některých případech poskytuje další ad-hoc podporu nebo nastoupí na nový projekt u téhož klienta. Doprovázející zprostředkovatel (\"provider\") interim manažera obvykle doprovází tuto fázi projektu ke spokojenosti obou stran a zajištuje vyvážené hodnocení a pokud možno písemné reference pro interim manažera.", "section_level": 2}, {"title": "Způsoby najímaní interim manažerů.", "content": "Interim manažeři obvykle působí jako OSVČ nebo právní osoby, motivované měnit prostředí, přijmout nové výzvy a příležitosti stejně jako s nimi spojená rizika. Na rozdíl od přiděleného zaměstnance v režimu “dočasného přidělení” podle zákona o zaměstnanosti jejich právní status vůči zadavateli musí být definován smlouvou, pokud není spojen se statutární funkcí v dané organizaci. S klientem navazují buď přímý vztah anebo zprostředkovaný vztah přes takzvaného “interim providera”, který dohlíží jak na plnění smluvních závazků, tak na průběh mandátu a často přebírá administrativní agendu spojenou s výkonem mandátu interim manažera. Někteří interim manažeři, v převážné míře působící v krizovém managementu, pracují ve skupině, přičemž každý z nich zajišťuje „svoji odbornost“ v rámci projektu (CEO, CFO, Nákup, Výroba, HR). Ve výjimečných případech se Interim manažer po dokončení projektu rozhodne setrvat u klienta a vstoupit s ním do zaměstnaneckého vztahu.", "section_level": 1}, {"title": "Specifika českého a slovenského trhu interim managementu.", "content": "Koncept interim managementu se vyvíjí v České republice zevnitř i zvenku: na trhu původně českých podniků se uplatňují interim manažeři hlavně v oblasti krizového řízení, pokusů o záchranu podniků nebo v insolvenčním řízení. V podnicích se zahraniční majetkovou účastí, především v automobilovém průmyslu, se používá hlavně v oblasti projektového nebo změnového řízení či dočasného zastoupení nebo posílení týmů. Tito interim manažeři bývají často najímáni přes zprostředkovatele ze zemí původu zahraničních investorů. Vznikly tak dvě skupiny Interim manažerů s odlišným zaměřením a zkušenostmi, které dnes částečně propojuje několik zprostředkovatelů.", "section_level": 1}], "src_summary": "Interim management (přechodné, dočasné vedení) je dočasné nasazení manažera do organizace, která chystá zásadní změnu nebo potřebuje externí pomoc na zvládnutí výjimečné situace. Interim management byl původně využíván hlavně v krizovém řízení organizací, posléze se rozšířil do oblasti transformačních projektů. Používá se dnes při zavedení nových postupů a metod řízení, při integraci podniků po fúzi nebo při náhlém výpadku klíčového vedoucího pracovníka. Pro interim management se používají také termíny “transformation management” v případě řízené změny organizace nebo “transition management” pro dočasné překlenutí výpadku manažerského zdroje. Interim manažer je zpravidla zkušený manažer a zároveň odborník v konkrétní profesi: změnový manažer, odborník na firemní finance, lidské zdroje, nákup, řízení kvality, právní agendu atd. Interim manažer má obvykle manažerské zkušenosti z několika organizací včetně řízení změnových projektů. V různých fázích svého působení (viz typický průběh mandátu) spojuje práci externího poradce a projektového manažera s operativní činností manažera a kouče. Plná zodpovědnost za analýzu problému, poskytování a implementaci funkčního řešení odlišuje činnost interim manažera od konzultanta nebo vedoucího pracovníka v pracovním poměru.", "tgt_summary": "Interim management is the temporary provision of management resources and skills. Interim management can be seen as the short-term assignment of a proven heavyweight interim executive manager to manage a period of transition, crisis or change within an organization. In this situation, a permanent role may be unnecessary or impossible to find on short notice. Additionally, there may be nobody internally who is suitable for, or available to take up, the position in question.", "id": 2299806}
{"src_title": "N26 (banka)", "tgt_title": "N26 (bank)", "src_document": [{"title": "Historie.", "content": "Banka vznikla jako startup ve spolupráci ve Vídni narozených Valentina Stalfa a Maximiliana Tayenthalse s firmou Papayer GmbH. Službu banka spustila v roce 2015 v Německu a Rakousku, později ji rozšířila do Řecka, Španělska, Francie, Irska a Itálie. Od roku 2017 působí na Slovensku. V červenci 2016 se s nevolí zákazníků setkalo rozhodnutí banky zrušit několik stovek účtů, ze kterých se vybíralo příliš často. Brzy poté byly původně neomezené výběry zdarma omezeny na pouze 3–5 měsíčně. V listopadu téhož roku pak banka klienty požádala, aby své účty pod novým číslem IBAN převedli do infrastruktury N26 a původní účty Wirecard byly zrušeny. V červenci 2019 měla banka 3,5 miliónu zákazníků.", "section_level": 1}, {"title": "Produkty.", "content": "Největším rozdílem v poskytování služeb oproti ostatním bankám je, že nemá žádné kamenné pobočky a vše probíhá prostřednictvím mobilního bankovnictví. Přes telefon je možné zřízení účtu, řízení transakcí, nastavení účtu a platební karty a podobně. Mobilní aplikaci lze používat v operačním systému Android a iOS. V případě ztráty platební karty je možné ji okamžitě zablokovat přes aplikaci bez nutnosti kontaktování zaměstnanců banky. Platební karta je od společnosti MasterCard a 1 kus je k účtu zdarma. V balíčku zdarma je také 5 výběrů z jakéhokoliv bankomatu v Evropě, více než 5 výběrů je zpoplatněných a výše poplatku se liší od výšky objemu výběru peněz. V případě platby bankovní karty jsou všechny transakce zdarma.", "section_level": 1}, {"title": "N26 v Česku.", "content": "Účet u N26 si můžete otevřít i pokud bydlíte v České republice. Ne však oficiální cestou. Jde o to, že N26 nedoručuje karty do České republiky. Můžete si však nechat kartu zaslat do některé z podporovaných zemí např. ke známému, nebo pokud budete nějakou dobu v jedné z těchto zemí.", "section_level": 1}], "src_summary": "N26 je německá internetová banka, která se do července 2016 jmenovala Number 26. Sídlí v Berlíně a služby poskytuje v celé eurozóně s výjimkou Litvy, Lotyšska, Kypru a Malty. Než získala vlastní bankovní licenci, spolupracovala s německou bankou Wirecard Bank AG. Výhodou je, že vklady občanů EU jsou chráněny stejně jako v běžné bance.", "tgt_summary": "N26 (known as \"Number 26\" until July 2016) is a German neobank, headquartered in Berlin, Germany. N26 currently offers its services throughout various member states of the Single Euro Payments Area (SEPA) and in the US. The UK operations have been suspended in April 2020 due to the Brexit process uncertainties.", "id": 1073755}
{"src_title": "Hamadi Jebali", "tgt_title": "Hamadi Jebali", "src_document": [{"title": "Původ, vzdělání, kariéra.", "content": "Narodil se v roce 1949 v Súse, vystudoval strojařinu na Univerzitě v Tunisu a pokračoval Paříži studiem fotovoltaiky. Jako odborník na sluneční a větrnou energii založil v Sousse vlastní podnik.", "section_level": 1}, {"title": "Politika a žurnalistika.", "content": "V roce 1981 se zapojil do tuniského islamistického hnutí, které se tehdy nazvalo Hnutí islámské tendence. Byl ředitelem a šéfredaktorem týdeníku Al-Fajr, bývalého týdeníku islámské strany Ennahda. Kromě toho byl dlouhou dobu členem výkonné rady strany a zůstává generálním tajemníkem Ennahdy.", "section_level": 1}, {"title": "Trestní stíhání a uvěznění.", "content": "V květnu 1992 vláda oznámila, že odhalila plány státního převratu, který Ennahda připravovala. Úřadující prezident Zín Abidín bin Alí měl být zabit a v zemi nastolen islámský stát. V srpnu 1992 byl Jebali spolu se 170 sympatizanty Ennahdy obviněn z „pokusu o převrat“. Jebali se hájil, že o plánech převratu neměl ponětí, tvrdil, že byl mučen a stopy mučení ukázal. Pozorovatelé Human Rights Watch proces označili za nespravedlivý, Amnesty International Jebaliho prohlásila vězněm svědomí. Přesto byl 28. srpna 1992 odsouzen k šestnácti letům vězení za „příslušnost k ilegální organizaci“ a za „pokus o změnu zákonného státního zřízení“. Odvolací soud trest potvrdil. Podmínky ve vězení byly tvrdé. Z patnácti let strávil více než deset na samotce. Kvůli podmínkám ve vězení opakovaně držel hladovku, každý z protestů trval 36 dní. V únoru 2006, u příležitosti 50. výročí nezávislosti Tuniska, byl podmíněně propuštěn.", "section_level": 1}, {"title": "Předsedou vlády.", "content": "Po Tuniské revoluci byla Ennahda v lednu 2011 legalizována. Jebali poté vystupoval na veřejnosti coby generální tajemník a mluvčí strany. Na pozvání \"Center for the Study of Islam and Democracy\" navštívil v květnu 2011 Washington, kde se také setkal s americkými senátory Johnem McCainem a Joe Liebermanem. Následně, po úspěchu Ennahdy ve volbách do Ústavodárného shromáždění, jej strana 23. října 2011 nominovala coby kandidáta na funkci ministerského předsedy. Jebali byl pokládán za zastánce proreformního křídla ve straně. Prozatímní prezident Munsif Marzúkí jej 14. prosince 2011 do funkce jmenoval. Svůj vládní kabinet představil 20. prosince.", "section_level": 1}], "src_summary": "Hamadi Jebali (; * 12. ledna 1949) je tuniský inženýr, islámský politik a novinář, od prosince 2011 do března 2013 tuniský předseda vlády. Byl generálním tajemníkem umírněné islamistické strany Ennahda, kterou v prosinci 2014 opustil kvůli účasti v prezidentských volbách.", "tgt_summary": "Hamadi Jebali (, \"\"; born 12 January 1949) is a Tunisian engineer, Islamist politician and journalist who was Prime Minister of Tunisia from December 2011 to March 2013. He was the Secretary-General of the Ennahda Movement, a moderate Islamist party in Tunisia, until he left his party in December 2014 in the course of the 2014 Tunisian presidential election.", "id": 2353552}
{"src_title": "Narcos: Mexiko", "tgt_title": "Narcos: Mexico", "src_document": [{"title": "O seriálu.", "content": "Seriál zkoumá původ moderní drogové války, která začala v době, kdy mexičtí obchodníci s drogami byli volnou a neuspořádanou konfederací drobných nezávislých pěstitelů a obchodníků s konopím. Zachycuje vzestup kartelu z Guadalajary v osmdesátých letech, kdy se Félix Gallardo (Diego Luna) snaží sjednotit všechny obchodníky, aby vybudoval drogové impérium. Mezitím se agent DEA Kiki Camarena (Michael Peña) přestěhuje z Kalifornie do Guadalajary se svou ženou a malým synem kvůli novému pracovnímu místu. Rychle ale zjistí, že jeho pracovní náplň bude náročnější, než si kdy dokázal představit.", "section_level": 1}, {"title": "Výroba seriálu.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Vznik.", "content": "Netflix v září 2016, několik dní po vydání druhé série, objednal třetí a čtvrtou řadu seriálu \"Narcos\". Produkční práce na čtvrté řadě začaly na konci roku 2017, ihned po vydání třetí řady seriálu. Dne 18. července 2018 Netflix oznámil, že místo čtvrté řady bude vydán seriál z nového prostředí a s novým obsazením, nazvaný \"Narcos: Mexiko\". První řada seriálu byla vydána 16. listopadu 2018. Netflix si objednal druhou řadu dne 5. prosince 2018.", "section_level": 2}, {"title": "Herci a tvůrci.", "content": "V prosinci 2017 byli do hlavních rolí obsazeni Michael Peña a Diego Luna. O několik dní později k nim přibyl i Matt Letscher ve vedlejší roli. Další herce prozradil tvůrce seriálu Eric Newman; patří mezi ně například Tenoch Huerta, Joaquín Cosío, Teresa Ruiz, Alyssa Diaz a José María Yazpik (který si zopakoval roli z třetí série \"Narcos\"). Režie seriálu se ujali jak noví mexičtí režiséři Amat Escalante a Alonso Ruizpalacios, tak i kolumbijský režisér Andi Baiz, který již režíroval několik sérií \"Narcos\".", "section_level": 2}, {"title": "Vražda lokačního scouta.", "content": "Carlose Muñoze Portala, jednoho z lokačních scoutů seriálu, nalezli mrtvého dne 15. září 2017 blízko mexického města Temascalapa. Byl zavražděn několika střelnými ranami. Mluvčí mexického generálního prokurátora prohlásil, že kvůli odlehlému místu, kde bylo tělo nalezeno, nejsou žádní svědci, ale jeho vražda se bude nadále vyšetřovat. Místní úřady zvažují možnost, že jeho smrt zavinily místní drogové gangy, ale jeho vrah nalezen nebyl.", "section_level": 2}], "src_summary": "Narcos: Mexiko (v anglickém originále Narcos: Mexico) je americký kriminální seriál, který vytvořili a produkovali Chris Brancato, Carlo Bernard a Doug Miro. Seriál se poprvé objevil na Netflixu dne 16. listopadu 2018. Původně byl zamýšlen jako čtvrtá řada seriálu \"Narcos\", ale nakonec z něj vznikl samostatný seriál. Ukazuje ilegální obchodování s drogami v Mexiku, kdežto původní seriál \"Narcos\" se zaměřoval na Kolumbii. V prosinci 2018 si Netflix objednal druhou řadu seriálu.", "tgt_summary": "Narcos: Mexico is an American crime drama web television series created and produced by Chris Brancato, Carlo Bernard, and Doug Miro that premiered on Netflix on November 16, 2018. It was originally intended to be the fourth season of the Netflix series \"Narcos\", but it was ultimately developed as a companion series. It focuses on the illegal drug trade in Mexico, whereas the parent series centered on the illegal drug trade in Colombia. On December 5, 2018, Netflix renewed the series for a second season, which premiered on February 13, 2020.", "id": 743369}
{"src_title": "Udon", "tgt_title": "Udon", "src_document": [{"title": "Původ.", "content": "Původ nudlí udon není znám. Existuje několik různých vysvětlení: První říká, že v roce 1241 zavedl Rinzai mnich jménem Enni v Japonsku technologii mletí mouky, která byla v té době používána v Song China. Mouka se pak používala v nudlích jako jsou udon nebo soba, nebo v palačinkovém těstě. Tato technologie se pak rozšířila po celém Japonsku. Jiný verze zasazuje vznik udonu do období Nara. Japonský vyslanec, který byl na návštěvě Číně během dynastie Tang, zde ochutnal 14 druhů cukrovinek. Jedna ze sladkostí se jmenovala \"sakubei\" 索餅. V japonském slovníku Shinsen Jikyō, publikovaném v období Heian, byla uvedena jako muginawa. Všeobecně přijímaný názor je, źe muginawa je původem mnoha druhů japonských nudlí. Muginawa uvedená ve slovníku Shinsen Jikyō se však vyráběla z pšeničné a rýžové mouky. Další názor říká, že původní název nudle udon byl \"konton\", který se vyráběl z pšeničné mouky a ze sladkých náplní. Další verze říká, že nudle udon přivezl na Šikoku buddhistický mnich Kukai během období Heian na počátku 9. století, když se vrátil z Tang Číny, kde byl studovat.", "section_level": 1}, {"title": "Pokrmy.", "content": "Udon nudle se vaří v hrnci s horkou vodou. Způsobem, jakým je udon podáván, závisí na jeho typu. Nudle se obvykle podávají chlazené v létě a horké v zimě. Do salátu z nudlí udon se obvykle přidávají plátky vaječné omelety, na drobno nakrájené kuřecí mase a čerstvá zelenina, jako okurky nebo ředkvičky. Do polévky udon se ingredience vybírají podle toho, co zrovna nabízí sezona. Přísady se většinou přidávají za syrova, i když jsou i výjimky jako smažená tempura. Mnoho jídel z udon nudlí může být připraveno také s nudlemi soba.", "section_level": 1}], "src_summary": "Udon je druh tlusté nudle vyrobené z pšeničné mouky, používané často v japonské kuchyni. V nejjednodušší formě, \"kake udon, \" se podává v nudlové polévce uvařené z mírně ochuceného vývaru zvaného \"kakejiru\", vyrobeného z daši, sojové omáčky a mirinu. Do vývaru se obvykle dává nadrobno nasekaná cibulka. Také lze přidat tempuru, krevety, \"kakiage\" (druh rozdrobené tempury), \"aburaage\" (druh smaženého tofu ochuceného cukrem, vínem mirin a sojovou omáčkou) nebo tenký plátek \"kamaboko\" (rybího koláče ve tvaru půlměsíce). Dochutit lze kořením šičimi. Chuť vývaru a přidávané ingredience se v jednotlivých regionech liší. Ve východním Japonsku se obvykle používá tmavě hnědý vývar vyrobený z tmavé sójové omáčky (\"koikuchi shōyu\"), v západním Japonsku je to světlehnědý vývar vyrobený ze slabé sójové omáčky (\"usukuchi shōyu\"). To se pozná i podle balení instantních nudlí, které se často prodávají ve dvou verzích. \"Currynanban\" je další populární variace, podává se v kari vývaru.", "tgt_summary": "The flavour of broth and topping vary from region to region. Usually, dark brown broth, made from dark soy sauce (\"koikuchi shōyu\"), is used in eastern Japan, and light brown broth, made from light soy sauce (\"usukuchi shōyu\"), is used in western Japan. This is noticeable in packaged instant noodles, which are often sold in two different versions for east and west. \"Currynanban\" is another popular variation, served in curry broth.", "id": 2479242}
{"src_title": "Kitty O'Brien Joyner", "tgt_title": "Kitty O'Brien Joyner", "src_document": [{"title": "Mládí a vzdělání.", "content": "Kitty Wingfield O'Brien se narodila v Charlottesville 11. července 1916. Její otec byl inženýr a inspiroval ji tak k výběru stejné kariéry. Po střední škole se chtěla přihlásit k dalšímu studiu na University of Virginia. Zákony státu Virginie sice umožňovaly ženám studovat na univerzitách od roku 1920, ale University of Virginia přidala do svých podmínek k přijetí několik překážek pouze pro ženy. Po ženách, které chtěly studovat na této univerzitě se tak požadovalo, aby měly vystudované alespoň dva roky na jiné univerzitě a byly starší 20 let. Toto nařízení bylo v platnosti ještě v roce 1935, kdy si chtěla podat přihlášku i O'Brien. Rozhodla se tedy nejprve v letech 1935–1937 studovat na Sweet Briar College. Možnosti studovat jako žena na University of Virginia se ale následně musela domoci až soudní žalobou. O'Brien nejprve neviděla uplatnění žen v oboru a v rozhovoru s novinářem \"Miami News\" se zmínila, že si „vždycky přála, aby byla kluk a mohla tak dělat tuto profesi“. Tento rozhovor poskytla na inženýrské konferenci na Floridě, kde měla přednášku „Fluorescence, the Light of the Future“ a vyhrála druhé místo mezi studentskými pracemi. Ačkoliv se novinář \"Miami News\" vyjádřil, že „elektroinženýrství je těžko považováno za ženskou profesi“, O'Brien tuto příležitost využila k proslovu o tom, jak elektroinženýrství představuje skvělou příležitost pro ženy a dívky.", "section_level": 1}, {"title": "Kariéra.", "content": "Od září 1939 začala pracovat pro NACA na juniorské pozici ve stavitelství. Stala se tak první inženýrkou NACA. V té době tato organizace rozvíjela výzkum v oblasti aeronautiky a i O'Brien se začala tomuto výzkumu věnovat. Mezi její zodpovědnosti patřilo řízení elektrických systémů pro několik aerodynamických tunelů, včetně nadzvukových aerodynamických tunelů, velkých, drahých zařízení důležitých pro testování letadel. Pro NACA a později NASA pracovala přes tři dekády. Během své kariéry v NACA a NASA přispěla k výzkumu v oblastech aeronautiky, nadzvukových letů a návrhu speciálních profilů křídel. Její práce měla dopad na armádu i komerční lety. O'Brien také ovlivnila řadu leteckých standardů týkajících se návrhu, které platily mnoho dalších let.", "section_level": 1}], "src_summary": "Kitty O'Brien Joyner (11. července 1916 – 16. srpna 1993) byla americká elektroinženýrka, která pracovala pro Národní poradní výbor pro letectví (NACA) a Národní úřad pro letectví a kosmonautiku (NASA). V roce 1939 jako první žena absolvovala inženýrský program na University of Virginia. Ještě toho roku byla přijata do NACA, kde byla první inženýrkou. Později se stala vedoucí oddělení a byla zodpovědná za několik aerodynamických tunelů. Její práce přispěla k výzkumu v oblastech aeronautiky, nadzvukových letů a speciálních profilů křídel.", "tgt_summary": "Kitty O'Brien Joyner (July 11, 1916 – August 16, 1993) was an American electrical engineer with the National Advisory Committee for Aeronautics (NACA), and then with the National Aeronautics and Space Administration (NASA) upon its replacement of NACA in 1958. She was the first woman to graduate from the University of Virginia's engineering program in 1939, receiving the Algernon Sydney Sullivan Award upon graduation. When she was hired by NACA the same year, she became the first woman engineer at the organization, eventually rising to the title Branch Head and managing several of its wind tunnels. Her work contributed to research on aeronautics, supersonic flight, airfoils, and aircraft design standards.", "id": 510832}
{"src_title": "Mamonovo", "tgt_title": "Mamonovo", "src_document": [{"title": "Historie.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Středověk.", "content": "V 9. nebo v 10. století vznikla na soutoku řek Jarft (dnes Vituška) a Bahnau (dnes Mamonovka) pruská osada jménem \"Sventemest\" (česky doslova \"Svaté město\"). V polovině 13. století začali pronikat do oblasti řádový rytíři a ti v roce 1272 poblíž pruské osady postavili dřevěnou pevnost, kolem které začala vznikat německá osada. Roku 1301 dostala městská práva a začala používat jméno \"Heiligenstadt\" (přímý překlad z pruštiny). Jméno bylo pozměněno v roce 1344 na \"Heiligenbil\" (prusky \"bila\" znamenalo \"kázání\"). Zkomolením pak vzniklo jméno \"Heiligenbeil\" (česky \"Svatá sekera\") a sekera se dostala i do znaku města. O pět let později byl postaven kostel, který plnil i obranné funkce. Rytíři nechali kolem města postavit hradby a vyhloubit příkop. Řeka Jarft byla rozdělena přehradou na dvě větve, což umožnilo výstavbu mlýna. V roce 1372 nechal velmistr Řádu Winrich von Kniprode založit augustiánský klášter.", "section_level": 2}, {"title": "Do roku 1918.", "content": "V 15. století bylo v okolí postaveno na dvacet větrných mlýnů. V roce 1440 se město přidalo k dalším západopruským městům a vytvořili tzv. \"Pruskou jednotu\", která se postavila se proti Řádu německých rytířů. Nakonec spor přerostl doTřináctileté války (1454–1466). Město bylo obsazeno 1445 řádovým vojskem a následně v roce 1463 lehlo popelem po bojích s vojsky Jednoty. V roce 1510 se konalo v Heiligenbeilu zasedání nejvyšších představitelů řádů a církve, při němž byl zvolen poslední velmistr řádu Albrecht Braniborský. Požár z roku 1519 zničil téměř celé město. Následující rok obsadily Heiligenbeil polské jednotky a vyplenily místní augustiánský klášter. Ten již nikdy nebyl obnoven. Po sekularizaci Řádu v roce 1525 se město stalo součástí Pruského vévodství. Morová epidemie zasáhla město v roce 1629 a další požár, při kterém město opět zcela vyhořelo, v roce 1677. V roce 1736 dostalo město práva na konání trhů, a to třikrát do roka. Během Sedmileté války (1756–1763) okupovaly město ruské jednotky. Kostel se dočkal rekonstrukce 1788. Po požáru v roku 1807 došlo k velké přestavbě města. Město se stalo v roce 1819 centrem přilehlé okresu. V letech 1821-1824 byla postavena nová radnice. V roce 1853 byla do města postavena železnice spojující Berlín a Královec. Místní katoličtí věřící si postavili v roce 1891 svůj vlastní kostel. Rozvoj města pokračoval a dále přibyly ve městě pošta (1885), nemocnice (1887) a nová škola (1910). Roku 1910 měl Heiligenbeil téměř 5 tisíc obyvatel. První světová válka se městu, co se týče materiálních škod, vyhnula.", "section_level": 2}, {"title": "Období 1918 - 1945.", "content": "V roce 1925 se k městu přičlenila rybářská vesnice Rosenberg, a město tak získalo přístup k moři s přístavem. Mezi válkami fungovalo ve městě mnoho výrobních podniků a zemědělských výroben (ocelárna, opravna letadel, plynárna, parní pila, pivovar, mlékárna, továrna na nábytek, mlýn, chovatelství koní a včelařství). Z administrativních institucí měly sídlo ve městě okresní úřad, finanční úřad, soud, katastrální úřad, místní rolnický svaz, pečovatelský dům Sv. Jiří, nemocnice, veřejná škola s tělocvičnou a střední zemědělská škola. Vycházely místní noviny jménem Heiligenbeil Zeitung. V roce 1938 mělo město 8,6 tisíce obyvatel a v roce 1939 se počet zvýšil na 12,1 tisíc lidí. Od roku 1936 - 1945 fungovala na východ od města letecká základna. V roce 1939 vznikl u města koncentrační tábor Stutthof. Druhá světová válka znamenala zásadní obrat ve vývoji města. Dne 25. března 1945 dobyly město sovětské jednotky po sedmidenní bitvě. Ta zanechala město zcela v troskách. Centrum města lehlo popelem a místní plynárna, ocelárna a továrna na nábytek byli zcela zničeny. Ačkoliv měli město v držení Sověti, bylo původně plánováno předat Heiligenbeil na základě Teheránské konference Polsku. Bylo i vybráno jméno, a to Świętomiejsce.", "section_level": 2}, {"title": "Od 1946 - současnost.", "content": "Postupimská konference nakonec nadefinovala nové hranice mezi SSSR a Polskem 5 km jižně od města, a tak se Heiligenbeil stal součástí Sovětského svazu. Došlo k odsunu místního německého obyvatelstva do Východního Německa a do města se nastěhovali především Rusové z centrálních oblastí Ruska a Povolží. V červnu 1946 začal opět fungovat místní vodovod, mlýn a vojenský obchod. Později byla otevřena sedmiletá škola a nemocnice. Město ztratilo funkci okresního sídla, které se přesunulo do válkou méně zničeného Ludwigsortu (dnes Laduškin). Dekretem prezidia Nejvyššího sovětu SSSR z 25. července 1947 byl Heiligenbeil pojmenován \"Mamonovo\" po Hrdinovi Sovětského svazu, poručíku plukovníku Nikolaji Vasilijeviči Mamonovi, který zemřel při bojích ve Východním Prusku v říjnu 1944. Bylo vybudováno nové centrum města, které leží severozápadně od toho původního. Vzhledem ke svému strategickému významu bylo město, stejně jako Laduškin, spravováno přímo z námořní základny Baltijsk. Po rozpadu SSSR v roce 1991 se Mamonovo stalo součástí Kaliningradské oblasti jako ruská exkláva. Na jihu staré části města se nachází německý vojenský hřbitov, který byl restaurován německým Spolkem péče o válečné hroby a slavnostně otevřen v roce 2002. Je zde pohřbeno na 4 700 padlých z bitvy o město. Jako další zajímavá místa lze ve městě najít sochu velitele Nikolaje Mamonova a budovu staré pošty, na které se dochoval ještě předválečný německý znak pošty, poštovní trubka. Na místě bývalého náměstí je památník Heiligenbeilu s nákresem bývalé radnice.", "section_level": 2}, {"title": "Obyvatelstvo.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Aktuální složení obyvatelstva.", "content": "Při sčítání lidu v roce 2010 bylo etnické složení v městě následující:", "section_level": 2}, {"title": "Doprava.", "content": "Mamonovem prochází silnice 27A-021, které vede z Polska a do Kaliningradu. V Mamonovu je též vlakové nádraží, na dráze vedoucí z Braniewa do Kaliningradu. Do Kaliningradu jezdí z Mamonova tři vlaky denně, během léta jezdí na nádraží také linka vedoucí do Gdyně a Gdaňsku v Polsku. Více než vlaky je ale používaná autobusová doprava. Mamonovo leží na pobřeží Baltského moře a je zde i přístav.", "section_level": 1}, {"title": "Hraniční přechody.", "content": "Na území Mamonova jsou dva hraniční přechody do Polska. Prvním je hraniční přechod Gronowo-Mamonovo, druhým je větší dálniční přechod Grzechotki-Mamonovo, který byl otevřen dodatečně v roce 1992.", "section_level": 2}], "src_summary": "Mamonovo (rusky: \"Мамоново\", německy: \"Heiligenbeil\", polsky: \"Święta Siekierka\" nebo \"Świętomiejsce\" nebo \"Mamonowo,\" litevsky: \"Šventpilis,\" prusky: \"Swintamīstan\") je město v Rusku, konkrétně v Kaliningradské oblasti (bývalé Východní Prusko), která je od zbytku Ruska oddělena Polskem a Litvou. Město leží v blízkosti hranice s Polskem. Kaliningrad, hlavní město oblasti, se nachází přibližně 45 kilometrů severně. V roce 2019 žilo v Mamonovu necelých 8 tisíc obyvatel.", "tgt_summary": "Mamonovo (), prior to 1945 known by its German name Heiligenbeil ( or \"Świętomiejsce\"; ; Prussian: \"Swintamīstan\"), is a town in Kaliningrad Oblast, Russia. Population figures:", "id": 773479}
{"src_title": "Alexandrina Bádenská", "tgt_title": "Princess Alexandrine of Baden", "src_document": [{"title": "Manželství.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Zasnoubení.", "content": "Před svým nástupem na trůn byl Alexandr II. Nikolajevič poslán do Bádenska, aby se představil jako Alexandrinin nápadník. Alexandrina už se sama považovala za jeho snoubenku, protože proběhla všechna předběžná jednání. Po cestě do Bádenska však Alexandr navštívil hesensko-darmstadtský dvůr, kde se setkal s Marií Hesenskou, se kterou se nakonec oženil namísto Alexandriny. Na naléhání svého bratra prince Alberta si začal dědičný princ Arnošt Sasko-Kobursko-Gothajský hledat vhodnou nevěstu. Albert věřil, že manželství bude pro bratra vhodné: \"V každém případě budete muset nést řetězy, a to pro Vás bude určitě dobré... Čím těžší a pevnější, tím lépe pro Vás. Manželský pár k sobě musí být připoután, musí být neoddělitelný a musí žít pouze pro sebe.\" S ohledem na tuto radu (ačkoli byl Albert pokárán, za to, že radí starším), začal Arnošt s hledáním. Arnošt však onemocněl pohlavní chorobou, způsobenou četnými mileneckými poměry; Albert mu proto radil, aby se neženil, dokud nebude plně uzdraven. Varoval ho také, že by jeho pokračující promiskuita mohla vést k tomu, že nebude moci mít děti. Arnošt čekal několik let, než se oženil. 13. května 1842 se Arnošt v Karlsruhe oženil s Alexandrinou Bádenskou. Ke zděšení bratra a švagrové, královny Viktorie, se však Arnošt po svatbě \"neusadil\". Alexandrina všechny manželovy chyby přijala dosti vesele a začala být divoce oddaná Arnoštovi, který se stále více potýkal s okolním světem.", "section_level": 2}, {"title": "Následnictví a bezdětnost.", "content": "Arnošt se stal po otcově smrti v roce 1844 novým vévodou. Pár odcestoval do Windsoru na návštěvu příbuzných. Lady Eleanor Stanleyová, jedna z Viktoriiných dvorních dam, napsala své matce: \"...vévoda není v pořádku, říkají, a rozhodně vypadá hrozně nemocně...při setkání nám však velmi zdvořile potřásl rukama a zdálo se, že je v dobré náladě z toho, že je se svým bratrem. Vévodkyně [Alexandrina] řekla lady Duoro, že byla v Ems v naději, že počne syna a dědice, ale zatím to nemělo žádný účinek; byli jsme docela pobavení, jak jednoduše to říkala, ale zdá se, že je to velmi milá a hezká osoba.\" Vztah páru byl v té době slovy Charlotte Zeepvatové \"tak bezmračný, jak to kdy bylo\". Během cest po windsorských farmách se Alexandrina nachladila a manželé museli Anglii brzy opustit. Lady Eleanor Stanleyová to okomentovala: \"[Alexandrina] byla při loučení velmi milá a všechny kolem nás zlíbala; vypadala velmi křehce, byla bílá jako prostěradlo a bylo by vhodnější, kdyby byla ve své posteli, než aby se vydala na dlouhou cestu. Loučení s královskou rodinou nebylo tak smutné, jak jsem očekávala; spousta polibků, ale žádné slzy\". Královna Viktorie litovala, že musí odjet, protože Arnošta z věrnosti Albertovi milovala a Alexandrinu přijala jako sestru. Viktorie si vybrala Arnošta jako kmotra své druhé dcery Alice a byl následně očekáván v Anglii v dubnu 1859 na její biřmování. Přestože Viktorie dychtila znovu vidět jeho manželku, a ačkoli byla na předchozí rok naplánována její návštěva, Arnošt se rozhodl, že ji nepřiveze. Bylo zřejmé, že jak se stále zmenšovaly šance na potomky, Arnošt se o svou manželku stále méně zajímal. Manželství se ukázalo jako bezdětné. Ačkoli bylo více než pravděpodobné, že chyba je na Arnoštově straně (kvůli pohlavní nemoci, kterou onemocněl před svatbou), zdálo se, že Alexandrina bez pochyb přijala, že bezdětnost je její chybou.", "section_level": 2}, {"title": "Aféry.", "content": "Arnošt i v manželství pokračoval ve svých četných mimomanželských poměrech. Alexandrina mu však zůstala věrnou manželkou a rozhodla se ignorovat jeho vztahy, o nichž věděla. V jednu chvíli měl Arnošt dvě milenky a žil s nimi a Alexandrinou \"v neuvěřitelné domácnosti, díky které se stal pro smích všem kromě jejich rodiny\". Ačkoli Viktorie Alexandrinu milovala, byla zděšena její ochotou přijmout jeho zálety: \"Chování strýce A. je naprosto obludné a musím tetu velmi vinit. Ještě mi nepsali - ale když to udělají, budu muset psát velmi rozhodně\".", "section_level": 2}, {"title": "Pozdější život.", "content": "Postupem let se Arnoštovo chování a způsob oblékání stále častěji stávalo terčem žertů pro mladší generace. Marie, dcera Arnoštova synovce a nástupce vévody Alfréda, později na Arnošta vzpomínala jako na \"starého elegána, stlačeného do na jeho objem příliš těsných šatů, nepohodlně sevřených v pase, s cylindrem, citronově zbarvenými rukavicemi a růžovým poupětem v klopě\". Arnošt Ludvík Hesenský vzpomínal, jak Alexandrina chodila za svým manželem a volala: \"Arnošte, můj poklade\"; to způsobilo zvláštní rozpaky u jubilea ve Windsoru v roce 1887, když manžel neteře prince Alfréda, velkokníže Sergej Alexandrovič, napodoboval Alexandrinu a volal na Arnošta Ludvíka \"Arnošte, můj poklade\", aniž by si uvědomil, že se vévoda blíží z druhého konce místnosti: \"Viděl můj zděšený výraz a otočil se, a pak jsme oba utekli do různých místností. Vybuchl jsem smíchy, ale Sergej se po dlouhou dobu zoufale bál, jestli ho strýc slyšel\". Arnošt zemřel 22. srpna 1893 po krátké nemoci. Alexandrina manžela přežila o jedenáct let a zemřela 20. prosince 1904. Pohřbena byla ve vévodském mauzoleu Friedhof am Glockenberg v Coburgu.", "section_level": 1}], "src_summary": "Alexandrina Bádenská (\"Alexandrine Luise Amalie Friederike Elisabeth Sophie;\" 6. prosince 1820 Karlsruhe – 20. prosince 1904 Coburg) byla sňatkem s vévodou Arnoštem II. sasko-kobursko-gothajskou vévodkyní. Narodila se jako nejstarší potomek velkovévody Leopolda I. Bádenského a jeho manželky Žofie Vilemíny Švédské.", "tgt_summary": "Princess Alexandrine of Baden (Alexandrine Luise Amalie Friederike Elisabeth Sophie; 6 December 1820 – 20 December 1904) was the Duchess of Saxe-Coburg and Gotha as the wife of Ernest II. She was the eldest child of Leopold, Grand Duke of Baden, and his wife Princess Sophie of Sweden.", "id": 976195}
{"src_title": "Nový národní stadion (Tokio)", "tgt_title": "Japan National Stadium (2019)", "src_document": [{"title": "Historie.", "content": "Poté, co Tokio předložilo svou nabídku na letní olympijské hry 2020, hovořilo se o možné rekonstrukci starého olympijského stadionu. Na stadionu by se konaly slavnostní zahájení a zakončení, stejně jako závody v atletice, fotbalu a v ragby.", "section_level": 1}, {"title": "Prvotní návrh.", "content": "V únoru 2012 bylo řečeno, že starý stadion bude zbořen a postaven nový ve výši 1 miliardy japonských jenů. V listopadu 2012 byly na základě návrhu architektky Zahy Hadid odhaleny vizualizace nového stadionu. Stadion byl následně v roce 2015 zbořen a dokončení nového byl naplánován na březen 2019. Vzhledem k rozpočtovým omezením oznámila japonská vláda několik změn v designu Zahy Hadid v květnu 2015, včetně zrušení plánů na vybudování zatahovací střechy a převod některých trvalých sezení na dočasné sezení. Střecha nového stadionu byla obzvláště problematická z inženýrského hlediska, protože vyžadovala výstavbu dvou ocelových oblouků dlouhých 370 metrů. Oblast byla také snížena z 71 až na 52 akrů. Několik prominentních japonských architektů kritizovalo návrh Zahy Hadid. Dokonce i po konstrukčních změnách byla ceny stadionu odhadována na více než 300 miliard jenů, což by bylo více než u dvou předešlých olympijských stadionu. Japonská vláda v červnu 2015 dosáhla dohody s Taisei Corporation a Takenaka Corporation, dokončit stadion za celkové náklady ve výši přibližně 250 miliard jenů. Konečný souhlas plánů bylo udržování konstrukci ocelového oblouku a zároveň snížit trvalou kapacitu stadionu na 65 000 s dalšími 15 000 jednoduchých přechodných disponibilních sedadel, díky čemuž bude možné 80 000 kapacitu pro fotbal a Mistrovství světa v ragby 2019. Pro návrh Zahy Hadid se nepodařilo najít dodavatele.", "section_level": 2}, {"title": "Změna požadavků.", "content": "Japonský premiér 17. července 2015 Šinzó Abe oznámil, že plánuje postavit nový Olympijský stadión v Tokiu. Chtěl, aby vznikl projekt nového stadionu kvůli nespokojenosti veřejnosti. Důvodem byly příliš vysoké náklady na návrh ateliéru architektky Zahy Hadid. Původně se v novém stadionu mělo odehrávat už Mistrovství světa v ragby v roce 2019. Kvůli sporům o projektu a jeho celkovém zpoždění se nakonec Mistrovství světa v ragby odehrálo na stadionu Ajinomoto. Dne 28. srpna 2015, japonská vláda vydala nové standardy pro rekonstrukci návrhu stadionu. Uvedla, že stadion by měl mít pevnou kapacitu míst, přičemž by měla být rozšiřitelná až na (pomocí jednoduchých přídavných sedadel nad atletickou dráhou). Vláda také zrušila požadavek zatahovací střechy. Místo toho byla vybrána stálá střecha, která bude postavena pouze nad diváckými tribunami. Z původních požadavků zmizelo také sportovní muzeum, chodník „v oblacích\" či klimatizace. Dále došlo ke snížení požadavků na VIP sezení a parkoviště. Díky snížení nároků se snížila požadovaná plocha projektu o 13 %, zároveň bylo dosaženo nižší ceny a menších konstrukčních nároků.", "section_level": 2}, {"title": "Nový návrh.", "content": "Na podzim roku 2015 se uspořádala nová architektonická soutěž na nový návrh, ve kterém zvítězil japonský architekt Kengo Kuma. Ten byl schválen jako vítězný projekt nového stadionu a návrh byl odsouhlasen vládou. Výstavba byla s celkovým zpožděním 14 měsíců zahájena v říjnu 2016. Trvala přes tři roky a byla dokončena v listopadu 2019. Na začátku roku 2020 se na stadionu konala fotbalová soutěž Císařský pohár, který vyhrál klub Vissel Kóbe.Od července do srpna 2020 se zde budou odehrávat Letní olympijské hry. Stadion bude sloužit pro zahajovací a závěrečný ceremoniál, pro fotbalová utkání a pro atletické závody. Od srpna do září zde následně proběhnou Letní paralympijské hry 2020. Po olympiádě mají proběhnout rekonstrukce stadionu, následně bude sloužit pro komerční akce.", "section_level": 2}], "src_summary": "Nový národní stadion je víceúčelový stadion sloužící zejména pro fotbal a atletiku ve čtvrti Šindžuku v Tokiu. Byl otevřen v listopadu 2019 na místě starého Olympijského stadionu a pojme 68 000 diváků. Bude hlavním stadionem během Letních olympijských her 2020 a Paralympijských her 2020. Své zápasy zde bude hrát japonská fotbalová reprezentace.", "tgt_summary": "The , formerly known as New National Stadium, is a multi-purpose stadium used mostly for association football in Kasumigaoka, Shinjuku, Tokyo, Japan. The stadium will serve as the main stadium for the opening and closing ceremonies, as well as the venue for track and field athletics events at the 2020 Summer Olympics and Paralympics in 2021. Demolition of the old National Stadium was completed in May 2015, allowing for the construction of the new stadium to begin on 11 December 2016. The original plans for the new stadium were scrapped in July 2015 by Japanese prime minister Shinzō Abe, who announced a rebid after a public outcry because of increased building costs. As a result, the new design was not ready for the 2019 Rugby World Cup, as originally intended. A new design created by architect Kengo Kuma was chosen in December 2015 to replace the original design, which was completed on 30 November 2019.", "id": 450228}
{"src_title": "Alžběta Dorotea Sasko-Gothajsko-Altenburská", "tgt_title": "Elisabeth Dorothea of Saxe-Gotha-Altenburg", "src_document": [{"title": "Původ.", "content": "Alžběta Dorotea se narodila jako nejstarší dcera Arnošta I. Sasko-Gothajského a jeho manželky Alžběty Žofie, jediné dcery vévody Jana Filipa Sasko-Altenburského. Šest let po její svatbě otec zdědil Sasko-Altenbursko a přijal nové erby a tituly.", "section_level": 1}, {"title": "Život v Darmstadtu.", "content": "5. prosince 1666 se Alžběta Dorotea v paláci Friedenstein ve městě Gotha provdala za lankraběte Ludvíka VI. Hesensko-Darmstadtského. Ženich byl blízkým přítelem jejího bratra Fridricha a ovdovělý otec šesti dětí. Alžběta Dorotea mu porodila dalších osm dětí, dvě dcery a šest synů; jeden zemřel v dětství a další byl zabit v bitvě deset měsíců před její vlastní smrtí. Lankrabě Ludvík VI. zemřel 24. dubna 1678 a jeho nástupcem se stal jeho syn Ludvík VII. z prvního manželství, který vládl pouhých 18 týdnů a 4 dny, než 31. srpna 1678 zemřel v Gothe na úplavici. Stejně jako otec, i Ludvík VII. určil v poslední vůli regentkou lankrabství svou nevlastní matku. Císařský dvůr požadoval, aby vládla společně se skupinou rádců vedených Weiprechtem z Gemmingenu, politicky moudrá a energická Alžběta tomu však zabránila. Odsunula radu na pozici poradců a získala možnost vládnout. Darmstadt pod její vládou vzkvétal. Po smrti lankraběte Viléma Kryštofa Hesensko-Homburského v roce 1681 Alžběta Dorotea úspěšně napadla homberskou větev rodiny skrz vlastnictví Bingenheimu, prohlašovala, že oblast má správně patřit darmstadtské větvi, protože byl Bingenheim dán princezně Žofii Eleonoře Hesensko-Darmstadtské jako věno, když se vdávala za Viléma Kryštofa. Když syn v roce 1688 dosáhl dospělosti, obdržela jako důchod půdu v Butzbachu, nabídla však synovi pomoc s vládou, což odmítl. Alžběta Dorotea zemřela 24. srpna 1709. Nějakou dobu si před rokem 1667 Alžběta Dorotea psala deník. Přestože popsal jen 52 stránek, je deník považován za cenný pohled do světa německých dvorů.", "section_level": 1}, {"title": "Potomci.", "content": "Alžběta Dorotea měla s Ludvíkem VI. osm dětí:", "section_level": 1}], "src_summary": "Alžběta Dorotea Sasko-Gothajsko-Altenburská (8. ledna 1640, Coburg – 24. srpna 1709, Butzbach) byla německou princeznou a členkou rodu Wettinů z Ernestinské větve ze Sasko-Gothajsko-Altenburska. Sňatkem se stala hesensko-darmstadtskou lankraběnkou a v letech 1678 až 1688 vládla jako regentka lankrabství.", "tgt_summary": "Elisabeth Dorothea of Saxe-Gotha-Altenburg (8 January 1640 – 24 August 1709), was a German princess and a member of the House of Wettin in the Ernestine branch of Saxe-Gotha-Altenburg. By marriage she was Landgravine of Hesse-Darmstadt and Landgravine-Regent from 1678 to 1688.", "id": 2304293}
{"src_title": "Jiří Chmelnický", "tgt_title": "Yurii Khmelnytsky", "src_document": [{"title": "Život.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Hejtman Ukrajiny.", "content": "Jiří Chmelnický se narodil v roce 1641 v Subotivi nedaleko Čyhyryna na střední Ukrajině. V roce 1659 zvolila kozácká rada tehdy teprve sedmnáctiletého Jiřího za hejtmana v Bile Cerkvě namísto sesazeného Ivana Vyhovského. Mladý hejtman čelil mnoha problémům. Spojenectví s ruským carem bylo nestabilní a probíhaly války proti Polsko-litevské unii a Krymskému chanátu. V roce 1659 ho sejm Polsko-litevské unie povýšil do šlechtického stavu. 24. března 1661 se stal starostou Haďače. Během války s Polsko-litevskou unií byli Chmelnického kozáci poraženi u města Korsuň. Sám Chmelnický byl zajat Poláky a musel přísahat věrnost králi Janu Kazimírovi II. (vládl 1648–1668). To vyvolalo občanskou válku na Ukrajině. Roku 1661 vedl nový ataman Jakim Somko pro-moskevské kozáky proti Chmelnickému a jeho novým polským spojencům. V bitvě u Perejaslavi v létě 1662 zvítězili Somkovi kozáci a Rusové pod vedením Grigorije Romodanovského. Po porážce Chmelnický uzavřel spojenectví s Krymským chanátem, ale to pouze umožnilo Tatarům hromadné rabování a útoky na ukrajinská města a vesnice. Poté se Chmelnický vzdal svého hejtmanství a na podzim roku 1662 se stal mnichem v Mgarském klášteře. V letech 1664 až 1667 ho ve Lvově věznil hejtman Pavlo Teteria.", "section_level": 2}, {"title": "Hejtman pravobřežní Ukrajiny.", "content": "Po svém propuštění se roku 1672 účastnil tažení proti Tatarům, při kterém byl zajat poblíž Umaně a odveden do Konstantinopole, kde mu bylo umožněno žít v řeckém pravoslavném klášteře. V roce 1676, poté co se sultánův spojenec Petro Dorošenko vzdal Rusům, se Porta rozhodla využít Chmelnického známého jména k posílení svého nároku na Pravobřežní Ukrajinu. Tak započala rusko-turecká válka (1676–1681). V roce 1678 osmanská armáda dobyla Čyhyryn a Jiří Chmelnický byl prohlášen novým hejtmanem Ukrajiny, i když ve skutečnosti byl pouze loutkou osmanského sultána. Osmanská turecká armáda s Jiřím dobyla a vypálila Kaniv a další ukrajinská města. Poté se Chmelnický vrátil do svého sídelního města Nemyriv v Turky okupované části Ukrajiny. Zde vládl jako vazal sultána Mehmeda IV. až do roku 1681, kdy ho Turci kvůli špatnému duševnímu zdraví a neuvěřitelné krutosti odstavili od moci. O dva roky později ho na chvíli znovu ustanovili hejtmanem Poláci. Nakonec Jiřího Chmelnického v roce 1685 Turci zajali a uškrtili v Kamenci Podolském. Na rozdíl od svého otce nebyl Jiří schopen zvládnout velmi složitou situaci na Ukrajině a stal se loutkou cizích mocností.", "section_level": 2}], "src_summary": "Jiří Chmelnický (ukrajinsky: Юрій Хмельницький, polsky: \"Jerzy Chmielnicki\", rusky: Юрий Хмельницкий) (1641, Subotiv –1685, Kamenec Podolský), mladší syn slavného ukrajinského hejtmana Bohdana Chmelnického a bratr Timofeje Chmelnického, byl politickým a vojenským vůdcem záporožských kozáků. Ačkoli strávil polovinu svého dospělého života jako mnich, byl také hejtmanem Ukrajiny v letech 1659–1660 a 1678–1681 a navíc i starostou Haďače.", "tgt_summary": "Yuri Khmelnytsky (, , ) (1641–1685), younger son of the famous Ukrainian Hetman Bohdan Khmelnytsky and brother of Tymofiy Khmelnytsky, was a Zaporozhian Cossack political and military leader. Although he spent half of his adult life as a monk, he also was Hetman of Ukraine on several occasions — in 1659-1660 and 1678–1681 and starost of Hadiach. For background see The Ruin (Ukrainian history).", "id": 340011}
{"src_title": "Konference OSN o změně klimatu 2019 v Madridu", "tgt_title": "2019 United Nations Climate Change Conference", "src_document": [{"title": "Předehra.", "content": "Konference se měla původně konat v Brazílii v listopadu 2019, ale brazilský prezident Jair Bolsonaro oznámil v listopadu 2018 odstoupení Brazílie od její organizace a prohlásil, že je to z ekonomických důvodů. Poté nabídlo Chile uspořádání konference v Santiagu de Chile, ale sociální nepokoje na podzim 2019 nakonec donutily vládu koncem října 2019 ustoupit od hostování konference. Na základě dohody mezi Organizací spojených národů, Chile a Španělskem bylo dohodnuto, že se konference v původním termínu uskuteční v Madridu. v komplexu IFEMA.", "section_level": 1}, {"title": "Účastníci.", "content": "V polovině srpna 2019 se Greta Thunbergová a její otec Svante Thunberg plavili z Plymouthu přes Atlantský oceán směrem do Ameriky na závodní plachetnici \"Malizia II,\" aby se v září zúčastnili konference o klimatu OSN v New Yorku, a poté plánovali, že se v prosinci vydají po zemi na konferenci v Chile. Harjeet Singh z environmentální skupiny ActionAid International uvedl, že přesun summitu z Chile do Španělska, oznámený pouhé 4 týdny před vlastní konferencí „představuje vážné překážky účasti“ pro delegáty z jižní polokoule.", "section_level": 1}, {"title": "Diplomatická jednání.", "content": "Poslední částí Pařížské dohody, který je třeba vyřešit, je článek 6. Tento článek popisuje pravidla pro trh s uhlíkem a další formy mezinárodní koordinace. Na předchozí Konferenci OSN o změně klimatu 2018 v Katovicích nebylo možné dosáhnout dohody na tomto článku; proto je třeba učinit několik politicky náročných rozhodnutí. Negativní emise by mohly být obchodovány podle Kjótského protokolu za účelem kompenzace emisí vyspělých zemí. Mnoho z těchto projektů však může být realizováno i bez zvláštní pobídky z Kjótského protokolu, takže tento mechanismus byl označen jako „horký vzduch“. Mezinárodní obchodování s uhlíkem může snížit celkové emise. Pokud se jednání o tomto bodu nezdaří, objeví se znovu v Konferenci OSN o změně klimatu 2018 v Katovicích (COP26) v roce 2020 v Glasgow.", "section_level": 1}], "src_summary": "Konference OSN o změně klimatu 2019, známá také jako COP25, byla 25. konferencí OSN o změně klimatu. Konala se v Madridu ve Španělsku ve dnech 2.až 15. prosince 2019 a zahrnovala 25. konferenci smluvních stran Rámcové úmluvy Organizace spojených národů o změně klimatu (UNFCCC), 15. zasedání smluvních stran Kjótského protokolu (CMP15) a druhé setkání stran Pařížské dohody (CMA2).", "tgt_summary": "The 2019 United Nations Climate Change Conference, also known as COP25, is the 25th United Nations Climate Change conference. It was held in Madrid, Spain, from 2 to 13 December 2019 under the presidency of the Chilean government. The conference incorporated the 25th Conference of the Parties to the United Nations Framework Convention on Climate Change (UNFCCC), the 15th meeting of the parties to the Kyoto Protocol (CMP15), and the second meeting of the parties to the Paris Agreement (CMA2).", "id": 629395}
{"src_title": "Ještěrka perlová", "tgt_title": "Ocellated lizard", "src_document": [{"title": "Výskyt.", "content": "Asi největší žijící zástupce Evropy. Jeho domovinou je konkrétně jihozápad kontinentu (zejména Pyrenejský poloostrov – Španělsko, Portugalsko, jižní Francie a severozápad Itálie). Na těchto místech žije obvykle v nížinných biotopech, osídluje též kulturní krajiny (prostředí z části přeměněné člověkem). Pohybovat se může však i ve vyšších nadmořských výškách (viz Prostředí a život).", "section_level": 1}, {"title": "Popis.", "content": "Ještěrka perlová je jednou z největších ještěrek. Dospělý exemplář dosahuje celkové délky (včetně ocasu) 30–70 cm, vzácněji až 90 cm, a hmotnosti až 0,5 kg. Ocas bývá až dvakrát delší něž samotné tělo, u kořene je tlustý a ke konci se postupně zužuje. Největších délek dosahují jedinci s původním (neregenerovaným) ocasem. Vylíhlá mláďata mají tělo dlouhé obvykle 4–5 cm, až 12 cm. Jedná se o statnou ještěrku s mohutnou stavbou těla. Samec má mimořádně velkou hlavu a mocné čelisti, které používá k lapání kořisti i k obraně (člověka dokáže velmi bolestivě kousnout). Krk je opatřený zoubkovaným límcem. Dlouhé a silné nohy zdobí zakřivené drápy. Ocas je snadno oddělitelný a slouží k případnému odlákání a úprku před predátorem. Na hřbetě je obvykle zelený, ale na hlavě a ocasu našedlý až nahnědlý. Vyniká černou rozetou s výraznými blankytně modrými fleky na bocích. Spodek má nažloutlý až nazelenalý. Samec se ukazuje v jasnějších barvách a pestřejší kresbou. Mláďata jsou odlišná – zelená, šedá, nebo hnědá s bílými a černě orámovanými skvrnami téměř po celém těle, kromě břišních partií. Tělesné parametry, zbarvení a vzorování se liší v rámci oddělených populací a obývaných lokalit. Jsou známi i melaničtí, nebo albiničtí jedinci.", "section_level": 1}, {"title": "Poddruhy.", "content": "Ještěrka perlová se dělí na tři, případně čtyři poddruhy, na základě oddělených populací a tedy navzájem vzdáleného výskytu. Studie z roku 2017 objevila poměrně malou formu této ještěrky, s průměrnou délkou těla 14 cm, v centrální části Pyrenejského poloostrova (Španělsko – Sierra de Gredos). Patrně se tak jako další začlení mezi poddruhy, nebo bude označena za monotypický druh.", "section_level": 2}, {"title": "Prostředí a život.", "content": "Obývá různé druhy biotopů, ideální jsou suchá horká léta a chladné deštivé zimy (konkrétně ty přečká v hibernaci). Preferuje otevřené krajiny se směsí křovin a stromů, nebo skalnaté a písčité plochy, případně olivové háje a vinice. Na těchto místech se skrývá v puklinách a mezi kameny, v dutinách stromů a také ve vlastních či cizích, převážně zaječích norách. Pohybuje se i ve vyšších nadmořských výškách, obvykle do 700–1000 metrů, maximálně asi do 2500 metrů. Druh se zdržuje převážně na zemi, ale bez problému vyšplhá na skálu, nebo vzrostlý strom. Prostředí, které poskytuje mnoho trvalých úkrytů je klíčové a právě v takovém bude druh hojný.", "section_level": 1}, {"title": "Potrava.", "content": "Ještěrka perlová se živí zejména větším hmyzem, obzvláště brouky, ale i kobylkami, cvrčky a hlemýždi. Také navštěvuje ptačí hnízda a příležitostně ukořistí i jiné plazy, drobná mláďata savců a dokonce škorpióny. Může konzumovat i rostlinnou potravu, zejména pak květy nebo přezrálé plody (sladké ovoce). Nejaktivnější jsou těsně před hibernací, nebo po ní, kdy jsou vyhladovělý.", "section_level": 2}, {"title": "Rozmnožování, věk.", "content": "Druh je zpravidla monogamní. Během jedné sezóny mohou mít samice až tři snůšky. Reprodukční období nastává koncem jara, nebo začátkem léta. Samec je teritoriální a se svými souputníky svádí energické souboje. Často hrozí specifickými postoji a otevřenou tlamou. K nalezení družky si pomůže tím, že po okolí trousí svůj pach skrze femorální póry. Kopulace je krátká, asi pětiminutová, avšak opakovaná. Přibližně tři měsíce po páření (červen-červenec) samice snese asi 20–23 vajec (mladá samice podstatně méně), které schová pod kameny, větvemi, v podestýlce z listí, nebo je zahrabe do vlhké zeminy. Asi za 8–14 týdnů se vylíhnou malé ještěrky s délkou těla 4–12 cm. Navzdory příbuzenstvu jsou k sobě poměrně agresivní a bojují mezi sebou o potravu. Pohlavně vyzrálé jsou asi ve 2–3 letech, v pozdějším věku spíše samice. Pářit se mohou i dříve, ale snůšky nejsou oplozené. Dožívají se jistě pěti a více let a ve srovnání s jinými druhy ještěrek se předpokládá, že mohou žít 12–20 let.", "section_level": 2}, {"title": "Ohrožení.", "content": "Mezinárodní svaz ochrany přírody (IUCN) hodnotí druh jako téměř ohrožený. Počet jedinců pravděpodobně ubývá, některé populace, především v Itálii, jsou téměř zaniklé. Příčinnou je fragmentace stanovišť, neboli ztráta vhodných lokalit. Ve Španělsku (kde je nejčetnější) a v Portugalsku je zákonem chráněná.", "section_level": 1}], "src_summary": "Ještěrka perlová (\"Timon lepidus,\" případně \"Lacerta lepidus\", \"Lacerta lepida\") je druh ještěrky z čeledi Lacertidae (ještěrkovití) a údajně největší žijící zástupce na území Evropy. V Česku je k vidění například v zoo Hluboká.", "tgt_summary": "The ocellated lizard or jewelled lizard (\"Timon lepidus\") is a species of lizard in the family Lacertidae (wall lizards). The species is endemic to southwestern Europe.", "id": 870547}
{"src_title": "Ivan Bohun", "tgt_title": "Ivan Bohun", "src_document": [{"title": "Život.", "content": "Bohun se narodil v ukrajinsko-rusínské šlechtické rodině. Zúčastnil se chmelnického povstání proti polské vládě na Ukrajině. V červnu 1651 byl zvolen plukovníkem braclavského pluku. Zúčastnil se bitvy u Berestečka proti polskému vojsku pod vedením krále Jana Kazimíra II., které kozáci prohráli. Bitvu Bohun přežil, dal dohromady svůj pluk a v červnu 1652 se zúčastnil bitvy pod Batohem. Tentokrát kozáci zvítězili. Polský velitel Marcin Kalinowski byl zabit a budoucí hejtman Stefan Czarniecki sotva dokázal utéci. Polská porážka byla devastující a umožnila kozákům přejít do útoku a rychle získat kontrolu nad velkou částí Ukrajiny. Až do roku 1657 vedl Ivan Bohun své vojáky v menších potyčkách s Poláky. Bojoval také proti Krymským Tatarům, kteří se v důsledku Zborovské smlouvy z roku 1649 přidali k Polákům proti kozákům. Bohun bojoval proti Perejaslavské smlouvě z roku 1654. Po bitvě u Konotopu vedl Ivan Bohun povstalce proti svému bývalému spojenci Ivanu Vyhovskému. Vyhovského armádu porazil na podzim roku 1659. V roce 1663 byl zajat Poláky. Ti nabídli Bohunovi svobodu výměnou za podporu v chystaném tažení proti Rusku. Během ústupu po katastrofální porážce při obléhání Hluchiva byl Bohun popraven za předání důležitých vojenských informací ruské posádce.", "section_level": 1}, {"title": "Odkaz v kultuře.", "content": "Ivan Bohun se stal populárním ukrajinským lidovým hrdinou. Nesmrtelnost mu přinesl román \"Ohněm a mečem\" Henryka Sienkiewicze, ve kterém je na jeho osudech volně založena postava Jurka Bohuna. Tento román byl roku 1999 zfilmován režisérem Jerzy Hoffmanem, Bohuna hrál Aleksandr Domogarov. Ivan Bohun je také zajímavě popsán v moderním historickém románu o polsko-kozáckých válkách \"Bohun od\" Jacka Komudy. Jeho smrt je každoročně připomínána ve Lvově.", "section_level": 1}], "src_summary": "Ivan Bohun (ukrajinsky: Іван Богун) (zemřel 1664) byl ukrajinský kozácký plukovník . Byl blízký spolubojovník a přítel Bohdana Chmelnického, oponoval oběma smlouvám s Polsko-litevskou unií (Haďačské dohodě z roku 1658 a Perejaslavské dohodě z roku 1654).", "tgt_summary": "Ivan Bohun () (died 1664) was a Ukrainian Cossack colonel. Close associate and friend of Bohdan Khmelnytsky, he opposed both the pacts with Polish-Lithuanian Commonwealth (Treaty of Hadziacz of 1658) and with Tsardom of Russia (Treaty of Pereyaslav of 1654).", "id": 1735732}
{"src_title": "Irena Řecká (1904–1974)", "tgt_title": "Princess Irene, Duchess of Aosta", "src_document": [{"title": "Rodina a dětství.", "content": "Jejími prarodiči z otcovy strany byli Jiří I. Řecký a Olga Konstantinovna Romanovová. Ze strany matky byl jejím dědem Fridrich III. Pruský a Viktorie Sasko-Koburská, dcera prince Alberta a královny Viktorie. Irena se narodila v Athénách do rodiny, v níž již byli tři synové, Jiří (* 1890), Alexandr (* 1893) a Pavel (* 1901) a dcera Helena (* 1896). V roce 1913 do rodiny přibyla ještě dcera Kateřina. V roce 1927 ji bratr Jiří zasnoubil s Christianem ze Schaumburg-Lippe, synovcem dánského krále Kristiána X., ke sňatku však nikdy nedošlo.", "section_level": 1}, {"title": "Manželství.", "content": "1. července 1939 se princezna Irena provdala za prince Aimona, vévodu ze Spoleta. Měli spolu jedno dítě: V březnu 1942 Irena, která byla školenou sestrou, vedla nemocniční vlak Červeného kříže do Ruska, aby poslali zpět do vlasti zraněné italské vojáky. Po náročné cestě se následující měsíc vrátila. Princ Aimone se stal po smrti svého staršího bratra Amadea 3. března 1942 čtvrtým vévodou z Aosty. 18. května 1941 přijal jméno Tomislav II. a byl prohlášen králem Nezávislého státu Chorvatsko, loutkového státu nacistického Německa a fašistické Itálie. Aimone však nikdy nevkročil na území tohoto státu a v roce 1943 abdikoval. Po příměří Spojenců s Itálií byla princezna Irena, spolu se svým synem, švagrovou a dvěma neteřemi, Němci internována v hotelu Ifen v rakouském Hirscheggu. Osvobozeni byli v květnu 1945 Francouzi. Po válce a po volbách v roce 1946, které ukončily italskou monarchii, odešla rodina do exilu. Princ Aimone zemřel 29. ledna 1948 v Buenos Aires. Po jeho smrti se stal jejich syn Amadeus 5. vévodou z Aosty. V červnu 1948 byl rodině povolen návrat do Itálie. Princezna Irena zemřela 15. dubna 1974 v italském městě Fiesole po dlouhodobé nemoci.", "section_level": 1}], "src_summary": "Irena Řecká (13. února 1904, Athény – 15. dubna 1974, Fiesole) se narodila jako páté dítě a druhá dcera Konstantina I. Řeckého a jeho manželky Sofie Pruské. Byla členkou královských rodin Řecka, Dánska a Itálie. V letech 1941 až 1943 byla také oficiální královnou Chorvatska.", "tgt_summary": "Princess Irene of Greece and Denmark () (13 February 1904 – 15 April 1974) was the fifth child and second daughter of Constantine I of Greece and his wife, the former Princess Sophie of Prussia. She was a member of the royal families of Greece and Italy. From 1941 to 1943 she was also officially Queen Consort of Croatia.", "id": 99647}
{"src_title": "Michael Czerny", "tgt_title": "Michael Czerny", "src_document": [{"title": "Život.", "content": "Narodil se roku 1946 v Brně v tehdejším Československu. Pokřtěn byl v kostele sv. Jakuba v Brně. Matka Winifred Hayek Czerny i otec Egon Czerny byli katolíci, ale v očích nacistických úřadů převládl matčin židovský původ zděděný po jejích obou rodičích, kteří byli ovšem rovněž římsko-katolického vyznání. Kvůli svému židovského původu matka Winifred za 2. světové války strávila dvacet měsíců ve vězení a v koncentračním táboře. Otec se s matkou během její internace v Terezíně odmítl rozvést, a tak strávil posledních osm měsíců války v táboře nucených prací v Postoloprtech. Koncem roku 1948 rodina spolu se syny Michaelem a mladším Robertem emigrovala do Kanady. Zde žila rodina původně ve frankofonním prostředí, následně v Pointe Claire, anglofonním předměstí Montrealu, nejlidnatějším městě kanadské provincie Quebec. Jeho mateřštinou je čeština, s rodiči mluvili ale také německy. Záhy po příjezdu do Kanady se naučil francouzsky a následně anglicky, což je dnes jeho “první” řeč. Matka Winifred byla umělkyně, zabývala se také tvorbou portrétů. Rodina věnovala tři její portrétní busty, včetně portrétu syna Michaela, do Terezínského muzea. Roku 1963 M. Czerny vstoupil do Tovaryšstvo Ježíšovo nazývaného také “jezuité” založeného sv. Ignác z Loyoly. Dne 9. června 1973 byl vysvěcen na kněze v Kanadě. Roku 1978 získal doktorát z interdisciplinárních oborů na Chicagské Univerzitě. Roku 1979 založil v Torontu Jezuitské centrum pro víru a sociální spravedlnost, které vedl až do roku 1989. Poté se stal vicerektotem Centrální Americké univerzity v San Salvadoru a ředitelem Institutu lidských studií. V letech 1992-2002 byl sekretářem oddělení sociální spravedlnosti v generální kurii Tovaryšstva Ježíšova. Poté odešel do Afriky kde se stal zakladatelem a ředitelem \" dell’African Jesuit AIDS Network\" bojující proti pandemii HIV a AIDS. V roce 1987-1988 a 1993 pobýval v České republice. V lednu 1996 se účastnil se např. setkání jezuitského sociálního apoštolátu v postkomunistických zemích konaného v jezuitské rezidenci u kostela sv. Ignáce v Praze. Roku 2005 se stal profesorem na \"Hekima College\", která je součástí Katolické univerzity Východní Afriky v Nairobi a pracovníkem Biskupské konference v Keni. Roku 2009 byl jmenován adjutorem Biskupské synody v Africe a roku 2010 se stal poradcem Papežské rady Justitia et pax. Dne 14. prosince 2016 jej papež František jmenoval podsekretářem oddělení pro migranty Sekce pro migranty a uprchlíky na Dikasterium pro službu integrálnímu lidskému rozvoji spolu s Fabio Baggio. V roce 2016 pověřil Timothy Schmalz aby vytvořil sochu \"Angels Unawares\" která zobrazuje loď nesoucí migranty a uprchlíky, kteří nosí oblečení, které je identifikuje s různými kulturami a časovými obdobími. Bylo slavnostně otevřeno na náměstí svatého Petra ve Vatikánu v roce 2019. Dne 4. května 2019 ho Francis jmenoval jedním ze dvou zvláštních tajemníků pro biskupskou synodu z října 2019 pro oblast pan Amazonie. Na tiskové konferenci představující Synodův závěrečný dokument uvedl, že se církev musí naučit respektovat kulturní rozdíly: „Nepředpokládat, že způsob, jakým jsem, nebo způsob, jakým jsme, je definitivní, je normou, je způsob, jakým musí být … Musí být přijaty rozdíly “. Před několika lety, v roce 2015, napsal, že mezi organizacemi Amazonie před REPAM em existovaly „omezení a fragmentace“, ale organizace koordinovala práci katolické církve v Amazonii a pracovala na obraně domorodých obyvatel a životního prostředí. Dne 1. září 2019 papež František vyhlásil svůj úmysl jmenovat M. Czerného kardinálem, spolu s dvanácti dalšími duchovními, a to při konzistoři plánované na 5. října 2019. Dne 26. září 2019 jej proto papež jmenoval titulárním arcibiskupem diecéze v Benevento. Dne a 4. října 2019 mu osobně udělil biskupské svěcení ve svatopetrské bazilice. Spolusvětiteli byli kardinál státní sekretář Pietro Parolin a kardinál Peter Turkson. Při konzistoři 5. října 2019 papež František M. Czernyho kreoval kardinálem. Erb kardinála Czernyho se skládá ze zeleného pole evokujícího encykliku Laudato si’ papeže Františka, dále zlatého člunu vezoucího rodinu čtyř uprchlíků (i rodina M. Czerného byla čtyřčlenná a cestovala do emigrace v Kanadě lodí), pečeti Tovaryšstva Ježíšova a slova \"suscipe\"; toto slovo je prvním slovem modlitby v duchovních cvičeních svatého Ignáce Loyoly, zakladatele jezuitů: Suscipe, Domine, universam libertatem meam libertatem („Vezmi si (přijmi), Pane, celou moji svobodu“) a také evokuje příkaz evangelia aby „přijímat“ cizince. Autorem pektorálu, náprsního kříže, je italský umělec Domenico Pellegrino. K výrobě pektorálu využil pozůstatky lodi použité migranty k překročení Středozemního moře a přistání na italském ostrově Lampedusa. V upomínku na své kardinálské jmenování nechal M. Czerny natisknout obrázek “Útěk do Egypta” zobrazující Svatou Rodinu, Marii, Josefa a Ježíše, coby prchající před Herodovým pronásledováním do ciziny. Autorkou je babička kardinála Czernyho Anna Löw Hayek, amatérská umělkyně. Spolu s manželem a dvěma syny byli římskokatolického vyznání, ale kvůli svým židovským předkům byli transportováni do koncentračního tábora. Manžel a dva synové zemřeli v Terezíně, babička Anna zemřela v Osvětimi několik týdnů po ukončení války.", "section_level": 1}], "src_summary": "Kardinál Michael F. Czerny, S.J. (* 18. července 1946, Brno) je kanadský římskokatolický duchovní narozený v Československu. Je podsekretářem oddělení pro migranty v Dikasteriu pro službu integrálnímu lidskému rozvoji. Dne 1. září 2019 oznámil papež František svůj úmysl ho jmenovat kardinálem, k samotnému jmenování došlo 5. října 2019. Den předtím papež Czerného vysvětil na biskupa.", "tgt_summary": "Michael F. Czerny (born 18 July 1946) is a Czechoslovakian-born Canadian Catholic Cardinal, a member of the Jesuits, whose work in Canada, Latin America, Africa, and Rome has promoted social justice. He has been under-secretary of the Migrants and Refugees Section of the Dicastery for Promoting Integral Human Development since 1 January 2017. Pope Francis created him cardinal on 5 October 2019.", "id": 2019372}
{"src_title": "Peter Lindbergh", "tgt_title": "Peter Lindbergh", "src_document": [{"title": "Životopis.", "content": "Lindbergh se narodil 23. listopadu 1944 v Lešnu, v Německem okupovaném Polsku. Dětství však prožil v Duisburgu, což je průmyslové a přístavní město v Německu ve spolkové zemi Severní Porýní-Vestfálsko v západním Porúří při ústí Ruhru do Rýna. Jako teenager pracoval jako aranžér výloh v obchodním domě Karstadt a Horten v Duisburgu. Letní dovolenou se svou rodinou trávil v Nizozemsku na pobřeží poblíž Noordwijku. Rozsáhlé pláže a průmyslové prostředí jeho rodného města Duisburg během let silně ovlivňovaly jeho práci. Začátkem šedesátých let se přestěhoval do Lucernu a o několik měsíců později do Berlína, kde se zapsal na Berlínskou akademii výtvarných umění. Vydal se do Arles po stopách svého idola Vincenta van Gogha a na tu dobu vzpomínal: Po několika měsících v Arles pokračoval do Španělska a Maroka, na cestu, která mu trvala dva roky. Po návratu do Německa studoval obor abstraktní umění na umělecké vysoké škole v Krefeldu v Severním Porýní-Vestfálsku u Günthera C. Kirchbergera. Pod vlivem Josepha Kosutha a hnutí konceptuálního umění byl v roce 1969 před promocí pozván, aby představil své dílo v avantgardní Galerii Denise René. Tyto práce byly v roce 2014 vystaveny na výstavě \"Objets ludiques\" v Tinguely Museum v Basileji. Poté, co se v roce 1971 přestěhoval do Düsseldorfu, začal se věnovat fotografii a dva roky pomáhal německému fotografovi Hansu Luxovi a v roce 1973 otevřel své vlastní studio. Začal být ve své zemi známým a stal se členem časopisecké rodiny \"Stern\" spolu s fotografy Helmutem Newtonem, Guy Bourdinem a Hansem Feurerem.", "section_level": 1}, {"title": "Fotografie.", "content": "V roce 2014 Lindbergh řekl: „V dnešní době by mělo být zodpovědností fotografů osvobodit ženy, a ostatně všechny, před hrůzou mládí a dokonalosti.“ V roce 2016 Lindbergh prohlásil, že Novinářka Suzy Menkes napsala: „Ochranná známka Petera Lindbergha je, že se odmítá klanět naleštěné dokonalosti – esence obrazů, které se dívají do netknuté duše každého člověka, jakkoli známé nebo slavné“. V roce 1989 fotografoval poprvé společně modelky Lindu Evangelistu, Naomi Campbell, Tatjanu Patitz, Cindy Crawford a Christu Turlington pro lednovou obálku magazínu \"British Vogue\" roku 1990. Tento okamžik odstartoval počátek éry supermodelek. Obálka magazínu inspirovala zpěváka George Michaela, který obsadil Lindberghovy modelky do videoklipu pro svou píseň \"Freedom '90\". Asi ve stejnou dobu představil italský módní návrhář Gianni Versace nové supermodelky, které byly představeny o dva roky dříve na Lindberghových fotografiích, pro svou módní přehlídku Podzim – Zima 1991. V rozhovoru s historičkou umění Charlotte Cottonovou z roku 2008 vysvětlil: První Lindberghova kniha \"10 Women\" (1996), se od roku 2008 prodala v počtu více než 100 000 výtisků. V letech 1996 a 2002 dvakrát fotografoval kalendář Pirelli. V roce 2002 poprvé využil herečky místo modelek a pracovali na zadní straně budovy Paramount Studios a umělecká kritička Germaine Greerová to komentovala jako „nejnáročnější kalendář Pirelli“. Lindbergh byl prvním fotografem v padesátileté historii kalendáře Pirelli, který byl pozván, aby jej pro vydání 2017 vyfotografoval i potřetí. Lindbergh spolupracoval na dvou kompletních vydáních \"Vogue\" fotografovaných jím a jeho asistentem, Jethrem Gainesem z J. Gaines Studio, z nichž jedno oslavovalo 30. výročí německého \"Vogue\" v říjnu 2009 a druhé pro španělský \"Vogue\" v prosinci 2010.", "section_level": 1}, {"title": "Filmy.", "content": "Lindbergh režíroval celou řadu filmů a dokumentů. \"Models, The Film\" (1991) byl natočen v New Yorku a hrály v něm modelky: Linda Evangelista, Tatjana Patitz, Naomi Campbell, Cindy Crawford a Stephanie Seymour. \"Inner Voices\" (1999) byl dramatický dokument zkoumající herecké sebevyjádření Lee Strasberga. V roce 2000 získal na Mezinárodním filmovém festivalu v Torontu (TIFF) cenu za nejlepší dokument. \"Pina Bausch, Der Fensterputzer\" (2002) byl experimentální film o jeho kamarádce německé tanečnici a choreografce Pině Bauschové. Snímek \"Everywhere at Once\" (2008) režírovali Lindbergh a Holly Fisher. Film, který vypráví Jeanne Moreau, sestává z refilmovaných Lindberghových fotografií, z nichž mnohé nebyly do té doby publikovány, protkané výňatky z filmu Tony Richardsona \"Mademoiselle\". Film měl svou světovou premiéru na filmovém festivalu Tribeca v New Yorku v roce 2008 po předpremiéře na filmovém festivalu v Cannes v roce 2007. \"Peter Lindbergh — Women’s Stories\" (2019) režíroval Jean-Michel Vecchiet. Jedná se o dokumentární film o Lindberghově životě, kde také hraje jeho první manželka Astrid Lindbergh.", "section_level": 1}, {"title": "Hudba.", "content": "Lindbergh fotografoval filmový plakát pro film Tonyho Scotta \"Hlad\" (1983) s Davidem Bowiem, Susan Sarandon a Catherine Deneuve a obálku alba pro soundtrack, filmový plakát filmu \"Talk To Her\" (2002) Pedra Almodóvara a také pro dokument Charlotty Ramplingové \"The Look\" (2011). Lindbergh fotografoval mnoho obálek hudebních nahrávek, byly mezi nimi: singl Jane Birkin „Quoi“ (1985); singl Tiny Turner „Zahraniční záležitost“ (1990) a album \"Foreign Affair\" (1989) a také její videoklip „Missing You“. Lindbergh fotografoval obálky pro album Sheryl Crow \"Globe Sessions\" (1998) a album Beyoncé \"I Am… Sasha Fierce\" (2008). Režíroval videoklip pro píseň Lionela Ritchieho „The Last Party“.", "section_level": 1}, {"title": "Osobní život.", "content": "Lindbergh se rozvedl se svou první manželkou Astrid, která se s ním objevila v dokumentu \"Peter Lindbergh – Dámské příběhy\". Později se oženil s Petrou Sedlaczek. Lindbergh měl čtyři syny Benjamina, Jérémyho, Simona, Josepha a sedm vnoučat. Zemřel 3. září 2019 v Paříži, ve věku 74 let.", "section_level": 1}], "src_summary": "Peter Lindbergh, vlastním jménem Peter Brodbeck, (23. listopadu 1944 – 3. září 2019) byl německý módní fotograf, který se specializoval na černobílé portréty. Studoval abstraktní umění v Krefeldu. Poté, co se v roce 1971 usadil v Düsseldorfu, se začal zajímat více o fotografii. Později pracoval pro časopis \"Stern\". Kromě fotografování natočil několik filmů. Například v jeho snímku \"Models, The Film\" (1991) se objevily Linda Evangelista, Naomi Campbell a Cindy Crawford. Mezi jeho další filmy patří například \"Inner Voices\" (1999) a \"Everywhere at Once\" (2008). V roce 2008 vystupoval v cameo roli ve filmu \"Přestřelka v Palermu\". Zemřel v Paříži ve věku 74 let. Roku 2019 měl premiéru film o jeho životě \"Peter Lindbergh: Women's Stories\" v režii Jean-Michela Vecchieta.", "tgt_summary": "Peter Lindbergh (born Peter Brodbeck; 23 November 1944 – 3 September 2019) was a German fashion photographer and film director. He had studied arts in Berlin and Krefeld, and exhibited his works already before graduation. In 1971 he turned to photography and worked for the \"Stern\" magazine. In fashion photography, he portrayed models Linda Evangelista, Naomi Campbell, Tatjana Patitz, Cindy Crawford and Christy Turlington together for the January 1990 British Vogue cover, beginning an era of supermodels. He twice photographed the Pirelli Calendar, made several films, and created covers for music including Tina Turner's \"Foreign Affair\", Sheryl Crow's \"The Globe Sessions\" and Beyoncé's \"I Am... Sasha Fierce\". His work has been presented at international exhibitions. Lindbergh preferred black & white photography, and noted in 2014: \"This should be the responsibility of photographers today to free women, and finally everyone, from the terror of youth and perfection.\"", "id": 2098524}
{"src_title": "John Jeffreys Pratt, 1. markýz z Camdenu", "tgt_title": "John Pratt, 1st Marquess Camden", "src_document": [{"title": "Kariéra.", "content": "Pocházel ze statkářské rodiny připomínané od 16. století v hrabství Devonshire. Narodil se v Londýně jako jediný syn významného právníka a dlouholetého prezidenta Tajné rady Charlese Pratta, 1. hraběte z Camdenu. Studoval v Cambridge a od mládí zastával lukrativní posty ve finanční správě. V letech 1780–1794 byl členem Dolní sněmovny (poslancem byl po dvě volební období za město Bath). Zároveň začal vykonávat nižší funkce ve vládě, byl lordem admirality (1782–1789 a 1794–1795) a lordem pokladu (1789–1794). Jako otcův dědic začal od roku 1786 užívat titul vikomta Bayhama, po otcově smrti vstoupil do Sněmovny lordů jako \"hrabě z Camdenu\" (1794). Byl jmenován členem Tajné rady (1793) a členem Tajné rady v Irsku (1794). Od března 1795 do června 1798 byl místokrálem v Irsku, kde prosazoval značně nepopulární politiku, protože odporoval irským emancipačním snahám. Povstání z roku 1798 bylo sice zlikvidováno, ale Camden musel odstoupit a dalších několik let nezískal žádný úřad. V roce 1799 nicméně obdržel Podvazkový řád. V druhé Pittově vládě byl ministrem války a kolonií (1804–1805) a poté krátce prezidentem Tajné rady (1805–1806). V době Grenvillovy vlády byl v opozici, do Percevalovy vlády vstoupil znovu jako prezident Tajné rady (1807–1812). Po atentátu na premiéra Percevala se nadále veřejného dění stranil, v roce 1812 byl povýšen na markýze z Camdenu. V letech 1808–1840 byl lordem-místodržitelem v Kentu a v letech 1834–1840 kancléřem univerzity v Cambridge, kde také získal čestný doktorát. Mimoto byl kurátorem Britského muzea (1826–1840) a členem Královské společnosti starožitností.", "section_level": 1}, {"title": "Rodinné a majetkové poměry.", "content": "Jeho manželkou byla Frances Molesworth (1762–1829), s níž měl čtyři děti. Dědicem titulů byl jediný syn George Pratt, 2. markýz z Camdenu (1799–1866), který byl v mládí poslancem Dolní sněmovny, později se ale ve veřejném životě příliš neangažoval. Současným představitelem rodu je David George Pratt, 6. markýz z Camdenu (* 1930). Johnova sestra Frances (1751–1833) byla manželkou 1. markýze z Londonderry, jejich syn Charles Stewart, 3. markýz z Londonderry, byl generálem za napoleonských válek a diplomatem. Jeho nevlastní bratr z prvního manželství 1. markýze z Londonderry lord Castlereagh byl Camdenovým spolupracovníkem v Irsku a později spolu zasedali ve vládě. Kromě majetku po otci zdědil v roce 1797 statky v Kentu a Sussexu po bratranci Johnu Prattovi. Hlavním rodovým sídlem byl zámek \"Bayham Abbey House\" (Kent) postavený poblíž zřícenin kláštera na stejnojmenném panství, které koupil právník Sir John Pratt v roce 1714. V roce 1961 přešel zámek darem do správy organizace English Heritage. Poslední vůle 1. markýze z Camdenu zahrnovala majetek v hodnotě 40 000 liber.", "section_level": 1}], "src_summary": "John Jeffreys Pratt, 1. markýz z Camdenu (\"John Jeffreys Pratt, 1st Marquess of Camden, 2nd Earl of Camden, 1st Earl of Brecknock, 2nd Viscount Bayham, 2nd Baron Camden\") (11. února 1759, Londýn, Anglie – 8. října 1840, Seale, Anglie), byl britský státník. Patřil k toryům a s přestávkami třicet let zastával funkce v britské vládě, mimo jiné byl místokrálem v Irsku (1795–1798) nebo ministrem války (1804–1805). Jako hrabě z Camdenu byl od roku 1794 členem Sněmovny lordů, v roce 1812 byl povýšen na markýze, byl též rytířem Podvazkového řádu. Po jeho rodině nese název londýnská městská čtvrť Camden.", "tgt_summary": "John Jeffreys Pratt, 1st Marquess Camden, (11 February 17598 October 1840), styled Viscount Bayham from 1786 to 1794 and known as The Earl Camden from 1794 to 1812, was a British politician. He served as Lord Lieutenant of Ireland between 1795 and 1798 and as Secretary of State for War and the Colonies between 1804 and 1805.", "id": 1307946}
{"src_title": "Orel iberský", "tgt_title": "Spanish imperial eagle", "src_document": [{"title": "Taxonomie.", "content": "Orla iberského poprvé popsal německý farář a ornitolog Christian Ludwig Brehm v roce 1861. V minulosti byl klasifikován jako poddruh orla královského (\"Aquila heliaca\"). Nicméně teorií bylo více, například ornitologové Charles Gald Sibley a Burt Leavelle Monroe tvrdili, že společně tvoří superdruh. Na základě studie z roku 1997, která porovnávala mitochondriální DNA obou druhů, bylo určeno, že se od sebe druhy oddělily asi před jedním milionem let. To ale vyvrátil druhý výzkum z roku 2007, který porovnával jejich nukleární DNA a stanovil tuto dobu na období holocénu nebo konec pleistocénu.", "section_level": 1}, {"title": "Výskyt.", "content": "Podle archeologických nálezů se orlové iberští původně vyskytovali pouze ve východní části Pyrenejského poloostrova. Během 19. a 20. století se sice rozšířili i do jiných oblastí poloostrova a do severní Afriky, ale ve většině těchto oblastí znovu vymizeli. Poslední záznamy o hnízdění v Alžírsku jsou z 19. století, v Maroku z první poloviny 20. století. Nicméně v současnosti přibývají záznamy z Portugalska a během roku 2015 byla tři pozorování nahlášena právě z Maroka. S rostoucí populací se osamocení ptáci objevují i ve Francii, kde bývají orlové iberští nepravidelně pozorováni již od devatenáctého století. Vyhledávají zalesněné oblasti s typickým středozemním typem podnebí: teplým a suchým létem a mírnými zimami. Straní se lidských příbytků a uměle zavlažovaných oblastí. Dalším faktorem pro jejích výskyt je dostatek potravy, tedy především zajícovitých. Často je možné je pozorovat v místech s porosty korkového dubu (\"Quercus suber\") a nevyhýbají se ani vysokým nadmořských výškám v centrálním Španělsku.", "section_level": 1}, {"title": "Popis.", "content": "Orlové iberští jsou mohutní s robustní stavbou těla. Délka těla dospělého jedince se pohybuje mezi 74 a 85 cm (některé zdroje ale uvádí i délku okolo 60 cm) a váha od 2500 do 3000 g. Rozpětí křídel bývá 177 až 220 cm. Samice jsou větší než jejich protějšky; ve velikosti asi o 10 %, v hmotnosti až o 40 %. Vzhledově se podobají orlům královským, ale jsou mohutnější, kompaktnější, většinou světlejšího zbarvení a mají větší hlavu i zobák. Na zádech, prsou a břiše se nepravidelně mísí světlé a tmavě hnědé peří, na ramenou je bílé peří výraznější. Hlava a krk jsou delší než u jiných druhů orlů. Přepeřují prakticky celoročně: od března do listopadu. Nemusí při tom obměnit peří na celém těle. Mladí se podobají stejně starým africkým orlům okrovým (\"Aquila rapax\"), ale jsou větší a mají delší křídla. Na konci jara většinou začnou poprvé přepeřovat a dospěleckého zbarvení dosáhnou asi po pěti obdobích.", "section_level": 1}, {"title": "Chování.", "content": "Ačkoliv mladí jedinci se mohou přesouvat na větší vzdálenosti, jedná se spíše o stálý druh. Dospělí jedinci pak žijí ve svých teritoriích po celý rok. Rozloha jejich teritorií je různá a liší se v závislosti na kvalitě obývaného prostředí, obecně ale bývá uváděn jeden pár na 52 km. Oproti orlům královským nejsou při letu tak agilní: mávání křídly je spíše hluboké a mocné.", "section_level": 1}, {"title": "Potrava.", "content": "Orlové iberští se živí především menšími savci. Dle pozorování z roku 2008 tvoří 93,7 % jejich jídelníčků savci, 5,8 ptáci a pouze 0,4 % jsou plazi a obojživelníci. Z ptáků loví nejčastěji holubovité (Columbidae), krkavcovité (Corvidae), skřivanovité (Alaudidae) a další pěvce. Většinou ale nejsou při letu dost rychlí a obratní na to, aby ptáka ulovili za letu. Ze savců tvoří jejich kořist ovce a výjimečně i myši, ale především zajícovití (Leporidae). Další méně častou kořistí mohou být ještěrkovití (Lacertidae) nebo užovkovití (Colubridae). Celkově se na jejich jídelníčku nachází asi 98 druhů. Ačkoliv si běžně kořist uloví sami, jsou zdatní i jako zloději – potravu kradou především od jiných dravců.", "section_level": 2}, {"title": "Hnízdění.", "content": "Tento druh je monogamní, přičemž pár si drží své stále území, ve které může mít postavených několik různých hnízd. Na Pyrenejském poloostrově probíhá období rozmnožování od poloviny února do konce března, v Maroku to bylo od ledna do května. Hnízdí na stromech, kde si z větví staví velké hnízdo v koruně. Na stavbě se podílí oba rodiče. Většinou se jedná o urostlé duby nebo borovice. Výjimečně mohou být hnízda nalezena i na elektrických věžích. Tak či tak, platí, že orlové iberští si staví své příbytky v místech, kde nebudou vyrušováni lidmi. Velikost snůšky se pohybuje od jednoho do čtyř vajec. Ta jsou bílá s šedými, hnědými nebo nafialovělými skvrnami a samice je naklade v rozmezí dvou až tří dní. O zahřívání se stará pouze samice. Po vylíhnutí starost o krmení převezme samec, který přibližně následujících 75 až 77 dnů přináší potravu samici i mladým. Kuřata jsou vůči sobě poměrně agresivní a vzájemné útoky vedou k četným úmrtím: dle studie publikované v roce 2006 tvoří zabití sourozencem více než 50 % všech případů úmrtí mladých orlů iberských. Své mrtvé sourozence většinou i sežerou. Mezi 116 a 162 dnem života opustí hnízdo, nicméně někdy se do něj vracejí ještě i několik týdnů poté. Pohlavně dospívají ve třech až čtyřech letech. Během období hnízdění se rodiče drží relativně blízko svých hnízd, přibližně v okruhu 8 km. Mimo tuto dobu ale mohou odletět až do vzdálenosti 61 km.", "section_level": 2}, {"title": "Ohrožení.", "content": "Orlové iberští patří mezi druhy zařazené v první příloze CITES. Dle Mezinárodního svazu ochrany přírody (IUCN) se jedná o ohrožený druh. Jejich populace ale vzrůstá: v roce 1974 bylo zaznamenáno 38 párů, o třicet let později to bylo již 188. Studie publikovaná v roce 2009 rozdělila vývoj populace těchto orlů na tři fáze: nárůst (1981–1993), neměnná (1994–1999) a znovu nárůst (2000–2004). Během první fáze se počet párů zvýšil z 25 na 127, během druhé se zvýšil o čtyři a během třetí na konečných 188. Všichni tito jedinci byli zaznamenáni na území Španělska. Nejednalo se ale o plošný nárůst ve všech monitorovaných oblastech: výjimkou je národní park Doñana. V roce 2008 žilo okolo 200 párů. Na populaci orlů iberských má vliv několik faktorů; jedním z nich je aktivita člověka a to, jakým způsobem ovlivňuje jejich přirozené prostředí. Dalším je dostatek kořisti. I proto byl ve Španělsku založen program na zásobování párů během období hnízdění domácími králíky, především v oblastech s nedostatkem potravy. Následovaly i další pokusy o rozšíření orlů iberských, například vypouštění mladých ptáků do okolí města Cádiz. Do roku 2013 tam bylo umístěno 77 mladých, z nichž devět se později rozmnožilo (pět v okolí Cádiz, dva v Doñaně a dva v Toledu). Jako hlavní důvod úmrtí orlů iberských bývá uváděn střet s elektrickým vedením, který tvoří až 60 % případů nepřirozeného úhynu těchto ptáků. V roce 1990 ale bylo v Andalusii zavedeno opatření, které mělo za cíl snížit počty ptáků zabitých elektrickým proudem, a které bylo poměrně úspěšné: úmrtnost klesla o 62 % a to vedlo k dalším rozšíření orlů v této oblasti.", "section_level": 1}], "src_summary": "Orel iberský, též známý jako orel španělský nebo Adalbertův (\"Aquila adalberti\"), je druh orla, který obývá Pyrenejský poloostrov. Je považován za jednoho z nejvzácnějších dravců na světě. Tělo dospělce měří okolo 80 cm a váží mezi 2,5 a 3,5 kg, přičemž samice jsou větší než samci. Rozpětí křídel může dosáhnout až 220 cm. Živí se především savci, a to od myší až po domácí ovce. Menší složku jejich jídelníčku pak tvoří ptáci. Dle Mezinárodního svazu ochrany přírody (IUCN) se jedná o ohrožený druh zařazený v první příloze CITES. Jeho populace ale pomalu narůstá a jsou hlášena pozorování i z Portugalska, kde byl považován za vymřelý. Hlavní areál výskytu tvoří pak středozápadní Španělsko.", "tgt_summary": "The Spanish imperial eagle (\"Aquila adalberti\"), also known as the Iberian imperial eagle, Spanish eagle, or Adalbert's eagle, is a threatened species of eagle native to the Iberian Peninsula. The binomial commemorates Prince Adalbert of Bavaria. Formerly, the Spanish imperial eagle was considered to be a subspecies of the eastern imperial eagle, but is now widely recognised as a separate species due to differences in morphology, ecology, and molecular characteristics.", "id": 1118081}
{"src_title": "Shenyang J-15", "tgt_title": "Shenyang J-15", "src_document": [{"title": "Vznik a vývoj.", "content": "Podle vyjádření ruské delegace, která navštívila leteckou přehlídku v Ču-chaj v roce 2006, projevila Čína zájem o ruské palubní stíhačky Suchoj Su-33. Čína původně žádala pouze dvě letadla tohoto typu, což ovšem vzbudilo podezření, že nejde o nic jiného než o snahu, zkopírovat ruskou technologii. Nedůvěru Ruska umocňovala nedávná negativní zkušenost týkající se letadel Su-27SK, které Čína nejdříve vyráběla na základě licenční smlouvy s Ruskem. V roce 2000 produkci pod touto licencí předčasně ukončila a začala vyrábět vlastní letadla J-11, které konstrukčně vycházely z Su-27SK. Čína se tak vyhnula placení licenčních poplatků, což Rusko vnímalo jako porušení obchodní dohody. Proto byla ruská strana opatrná, i když Čína navýšila požadovaný počet stíhaček Su-33 na 14 kusů, které měly být dodány ve dvou várkách po 7 letadel. Rusko mělo navíc obavy, že pokud Čína převezme pouze prvních sedm stíhaček, výroba bude nerentabilní. Su-33 se v té době již nevyráběly a obnovení produkce by bylo značně nákladné. Nepomohly ani prohlášení Číny, že pro své letadlové lodě bude potřebovat až 50 letadel a jednání skončila neúspěchem. Je sporné, co Čína těmito jednáními s Ruskem sledovala. Protože několik zdrojů uvádí neověřenou informaci, že Číně se již v roce 2001 podařilo od Ukrajiny tajně koupit prototyp jednoho Su-33. Z letadla s označením T-10K-3 se pravděpodobně již několik let snažila reverzním inženýrstvím vyvinout svou vlastní palubní stíhačku. Tyto domněnky potvrzuje velká podobnost J-15 s Su-33. Hypotézu podporuje i fakt, že čínské pokroky při vývoji vlastního stroje byly velmi rychlé. Ačkoli jednání s Ruskem o nákupu Su-33 probíhala ještě v roce 2009, tak první let prototypu první čínské palubní stíhačky proběhl 31. srpna téhož roku. Z toho lze s určitostí usuzovat, že vývoj J-15 probíhal již několik let. Rovněž je zjevné, že čínští vývojáři okopírovali celý technický a konstrukční koncept prototypu T-10K-3. První vzlet z cvičného odrazového můstku uskutečnila J-15 dne 6. května 2010 a 25. listopadu 2012 Čína úspěšně otestovala přistání J-15 na palubě své první letadlové lodi Liaoning. V prosinci 2013 byla zveřejněna informace, že sériová výroba stíhaček J-15 byla spuštěna. Piloti údajně ukončili výcvik a letadla jsou plně bojeschopná.", "section_level": 1}], "src_summary": "Shenyang J-15 (; ; známý také jako \"Létající žralok\" ()) je čínský palubní stíhací letoun, vyvinutý společností Shenyang (Shenyang Aircraft Industry Group - Skupina leteckého průmyslu Šen-jang). Stroj je konstrukčně velmi podobný ruskému Suchoji Su-33. Stíhačka je v Číně přezdívaná \"Létající žralok\".", "tgt_summary": "The Shenyang J-15 (Chinese: 歼-15), NATO reporting name: Flanker-X2, also known as \"Flying Shark\" (), is a 4th generation, twin-jet, all-weather, carrier-based fighter aircraft in development by the Shenyang Aircraft Corporation and the 601 Institute for the Chinese People's Liberation Army Navy's aircraft carriers. It is developed from J-11B as well as from studying of a prototype of Su-33. An unfinished Su-33 prototype, the T-10K-3, was acquired from Ukraine in 2001 and is said to have been studied extensively, reverse engineered, with development on the J-15 beginning immediately afterward. While the J-15 appears to be structurally based on the prototype of Su-33, the indigenous fighter features Chinese technologies as well as avionics from the J-11B program. In February 2018, discussions about replacing the aircraft appeared in several Chinese media outlets including Xinhua and China's main military newspaper, discussing that it belongs to the 4th or 4.5 generation fighters. Thus, the J-15 is viewed as an interim carrier-based fighter until a 5th generation successor enters service, one that may be based on the J-20 or J-31.", "id": 1245446}
{"src_title": "Kempeitai", "tgt_title": "Kenpeitai", "src_document": [{"title": "Historie a činnost.", "content": "Organizace byla založena v roce 1881 po vzoru francouzského četnictva, jakožto součást rychle se modernizující Japonské císařské armády – nicméně až do období po první světové válce nebyla její činnost nikterak významná. Přeměna Kempeitai v stěžejní prostředek policejního státu je spojena s působením generála Hidekiho Tódža, jenž stál v jejím čele v letech 1935 až 1937. Organizace se postupně transformovala do podoby tajné vojenské policie s mimořádně rozsáhlými pravomocemi. Kromě jiného prováděla kontrašpionáž, pod její jurisdikci patřili také váleční zajatci a správa japonských zajateckých táborů, dále měla policejní pravomoc nad okupovanými územími a úplnou pravomoc nad loutkovým státem Mandžukuo. Příslušník Kempeitai (tzv. „kempei“) byl oprávněn zatknout příslušníka armády s hodností až o tři stupně vyšší, než měl on sám. Jelikož v tehdejším japonském právním systému neexistoval princip presumpce neviny ani institut \"habeas corpus\", organizace mohla zatýkat libovolné osoby a věznit je prakticky neomezeně dlouho. Některé zatčené rovněž soudila ve vlastních soudních procesech, jež se vymykaly jakékoli právní úpravě; souzené osoby se nesměly hájit, a někdy dokonce ani nebyly plně seznámeny se svým obviněním. Tajná policie Kempeitai užívala mimořádně krutých metod mučení (včetně poprav, brutálního bití a nejrůznějšího tělesného poškozování), díky čemuž vešla ve známost jako „japonské Gestapo“. Těmto praktikám bylo kromě domácího obyvatelstva vystaveno zejména velké množství zajatých spojeneckých vojáků během války v Tichomoří; to souviselo zejména se starým japonským morálním kodexem bušidó, podle nějž měl voják raději zemřít, než aby se vzdal nepříteli – tito vojáci tedy podle japonského vidění ztratili veškerou čest a pak se s nimi zacházelo s odpovídající krutostí. Čínská část organizace byla rovněž zodpovědná za dodání mnoha osob pro nelidské experimenty na žijících lidech, související s vývojem biologických zbraní, které prováděla jiná složka japonské armády, tzv. Jednotka 731; pro tyto pokusy byly využívání i spojenečtí váleční zajatci. Po kapitulaci Japonska v roce 1945 byla většina záznamů organizace zničena (některé i se souhlasem velitele pacifických spojeneckých vojsk Douglase MacArthura), následkem čehož zmizely i důkazy o válečných zločinech Kempeitai. Většina členů organizace nebyla za své válečné zločiny nikdy potrestána.", "section_level": 1}], "src_summary": "Kempeitai (někdy Kenpeitai, ) byla japonská tajná vojenská policie existující v letech 1881–1945. Zejména v období druhé světové války se jednalo o významný represivní orgán tehdejšího Japonského císařství, podílející se na rozsáhlých represích a masakrech. Organizace proslula užíváním mimořádně brutálních metod práce, včetně poprav a nejrůznějších způsobů mučení, které uplatňovala vůči domácímu obyvatelstvu i válečným zajatcům – díky těmto praktikám se jí někdy přezdívá „japonské Gestapo“.", "tgt_summary": "The was the military police arm of the Imperial Japanese Army from 1881 to 1945. It was both a conventional military police and a secret police force. In Japanese-occupied territories, the kenpeitai also arrested those who were suspected of being anti-Japanese. While it was institutionally part of the army, the Kenpeitai also discharged the functions of the military police for the Imperial Japanese Navy under the direction of the Admiralty Minister (although the IJN had its own much smaller Tokkeitai), those of the executive police under the direction of the Home Minister and those of the judicial police under the direction of the Justice Minister. A member of the corps was called a \"kenpei\" ().", "id": 2451100}
{"src_title": "Hřebíčkovec malacký", "tgt_title": "Syzygium malaccense", "src_document": [{"title": "Rozšíření.", "content": "Hřebíčkovec malacký je již po tisíciletí využívaná dřevina, jejíž skutečný původ již nelze vysledovat. Jako místo vzniku je uváděna oblast Indočíny, Malajsie a jižní Číny, odkud se již v dávných dobách rozšířil na nedaleký Tchaj-wan, do Indonésie, na Filipíny, směrem na západ do Indie a Bengálska a na východ byl Polynésany rozvezen na některé tichomořské ostrovy, na Havaj, Tahiti, Fidži, Cookovy ostrovy i Guam. Počátkem novověku byl Portugalci rozšířen do východní Afriky a koncem 18. století byly první semenáče dopravené na Karibské ostrovy a následně do Střední a Jižní Ameriky. V současnosti je rozšířen pantropicky, mimo své původní oblasti se nejvíce pěstuje v Brazílii a právě v Karibiku, kde je na Kubě dokonce zařazen mezi invazní druhy.", "section_level": 1}, {"title": "Ekologie.", "content": "Druh obvykle vykvétá s příchodem vlhkého počasí po kratším období sucha. Plody dozrávají brzy, asi za dva měsíce od otevření květů, po uzrání opadávají a ztrácejí na kvalitě. V Indii poprvé kvete od května do června a podruhé v listopadu a prosinci, v Portoriku kvete a plodí třikrát ročně, na jaře, v létě a na podzim, první a třetí úroda plodů je největší. Výskyt hřebíčkovce malackého je omezen na tropické oblasti s ročními srážkami 1500 mm a více, preferuje celoroční přísun vláhy, nesnáší dlouho trvající období sucha. Pro zajištění průběžné vlhkosti se někdy stromy vysazují okolo potoků, jezer a rybníků, potřebují však dobře odvodněná stanoviště bez stojící vody. Mladým stromům v mládí prospívá mimo pravidelné vlhkost i částečné zastínění. Průměrná roční teplota je požadována v toleranci 22 až 28 °C, k typů půdy je poměrně tolerantní, roste v jílovitých i písčitohlinitých s rozmezím pH 5,5 až 6,5. Má nízkou snášenlivost pro slanost půdy, potřebuje menší než 4 dS/m. Nadmořská výška výskytu je odvislá od místních podmínek, na Havaji roste v na horských svazích v nadmořské výšce až 2700 m, v Indii zase blízko úrovně mořské hladiny. Po úniku z kultivace vytváří na příhodných místech jednodruhové porosty. Ploidie druhu je 2n = 22.", "section_level": 1}, {"title": "Popis.", "content": "Strom poměrně rychle vyroste do výšky okolo 10 až 20 m a má hustou korunu pyramidálního nebo válcovitého tvaru. Kmen bývá až přes 1 m tlustý a pokrývá jej šedohnědá kůra. Větve mají kůru v mládí narůžovělou, později hnědou a jsou porostlé vstřícnými, kožovitými listy s 1 cm řapíkem. Téměř srdčitá čepel bývá podlouhle obkopinatá až podlouhle eliptická, je dlouhá 15 až 25 cm a široká 5 až 15 cm, na bázi klínovitá až zaoblená, na vrcholu náhle zašpičatělá či tupá. Čepel mladých listů je načervenalá, později je na svrchní straně tmavě zelená a lesklá, na spodní světlejší a nažloutlá, střední žilku má na lícní straně zapuštěnou a okolo mívá 10 až 15 párů postranních žilek vzdálených od sebe asi 1,5 cm. Květy se široce obkonickou češulí, velkou asi 1 × 1 cm, vytvářejí řídká vrcholičnatá květenství složená až z osmi květů, které vyrůstají na starších holých větvích a občas přímo na kmeni, někdy květy rostou též jednotlivě. Oboupohlavné, až 2,5 cm velké květy jsou červené, čtyřčetné, mírně vonící, mají krátké stopky a drobné listeny. Kalich se zelenými, obkrouhlými, 5 × 7 mm velkými, vytrvalými, nestejně širokými lístky má nálevkovitou trubku. Korunní lístky jsou oranžové, růžově fialové až tmavě červené, elipsovitě vejčité či podlouhle lopatkovité, velké asi 1 × 1 cm. V květu je přes sto tyčinek dlouhých až 3 cm, zbarvených stejně jako korunní lístky a zakončených drobnými žlutými prašníky. Spodní semeník s mnoha vajíčky nese jednu červenou, jako tyčinky dlouhou čnělku s bliznou. Plod je bobule hruškovitého tvaru až 10 cm dlouhá a 7 cm široká, která je ve zralosti tmavě červená, růžová nebo bílá s červenými či růžovými pruhy. Má voskovitou slupku a prohloubený vrchol se zbytky suchého kalichu. Dužina bobule je bílá, šťavnatá, má mírně nasládlou, jemnou chuť a obsahuje jedno hnědé, kulovité semeno o průměru asi 3 cm, výjimečně dvě půlkulatá. Plody některých stromů jsou bez semen.", "section_level": 1}, {"title": "Rozmnožování.", "content": "Semena po vyschnutí rychle ztrácejí klíčivost, musí se sázet čerstvě vyňatá z plodů. Pro svou velikost i rozměry plodů nebývají příliš rozptylována na velkou vzdálenost od stromu. Po zasazení dobře a rychle klíčí, obvykle již za dva až čtyři týdny, na trvalé stanoviště se sázejí za osm měsíců. Na plantáži se vysazují do sponu 8 až 10 m a vyžadují jen minimální péči, větve se nemusí prořezávat. Prvně plodí ve třech až sedmi létech. V blízkosti starých stromu obvykle vyrůstá ze spadaných plodů hodně semenáčů.", "section_level": 1}, {"title": "Význam.", "content": "Dřevo stromů je načervenalé, tvrdé, těžké a má dostatečně velké rozměry pro stavební účely, používá se také k výrobě pražců. Zralé plody se konzumují, pro uvedení na trh se musí ručně otrhávat, aby nedošlo k poškození pádem a měly delší skladovatelnost. Po dosažení zralosti mají krátkou trvanlivost a jsou málo odolné k otlačení, proto se do Evropy běžně nedovážejí. Z jednoho stromu se získá 20 až 80 kg ovoce. Někdo považuje jejich chuť za mdlou a proto se dusí s hřebíčkem nebo jinými aromatizujícími surovinami a podávají se jako sladký dezert. Z křehké dužiny se vyrábí různé sirupy, želé nebo se kombinují s jinými kyselými plody, slouží také pro výrobu vína nebo chlazených osvěžujících nápojů. Na tržištích se kromě plodů prodávají mladé zelené výhonky i listy, které se používají jako zeleninová příloha k rýžovým pokrmům. V lidovém léčitelství se listy a drcená kůra mladých větví i kořenů užívá k léčbě kašle, bronchitidy, zažívacích potíží, bolestí hlavy i jako prostředek proti horečnatým stavům nebo jako diuretikum. Kůra a kořeny obsahující hodně tříslovin a slouží pro získání hnědé barvy k barvení tkanin. Stromy se hojně vysazují v zahradách, okolo cest, v městských výsadbách nebo jako větrolamy pro choulostivější plodiny.", "section_level": 1}], "src_summary": "Hřebíčkovec malacký (\"Syzygium malaccense\") je vysoký, tropický, stálezelený, listnatý strom, druh z početného rodu hřebíčkovec. Je nápadnou kauliflorní dřevinou vytvářející na starších, dřevnatých větvích i kmeni květy a následně i plody, které jsou jedlé a konzumují se syrové nebo vařené.", "tgt_summary": "Syzygium malaccense is a species of flowering tree native to Malesia and Australia. It is one of the species cultivated since prehistoric times by the Austronesian peoples. They were carried and introduced deliberately to Remote Oceania as canoe plants. In modern times, it has been introduced throughout the tropics, including many Caribbean countries and territories.", "id": 1413700}
{"src_title": "Úrsula Micaela Morata", "tgt_title": "Úrsula Micaela Morata", "src_document": [{"title": "Život.", "content": "Narodila se 21. října 1628 v Cartageně jako nejmladší z třinácti dětí. Její otec Marco Aurelio Morata e Iscaya byl italský rytíř ze Savojska a její matka Juana Garibaldo byla taktéž italského původu. Oba rodiče zemřeli roku 1632 a to v rozmezí tři dnů. O Úrsulu se začala starat její starší sestra Sebastiana. Když jí byly 4 roky, onemocněla neštovicemi. Během této nemoci prošla prvním mystickým zážitkem. Dostala se do bezvědomí a během tohoto stavu prý viděla jasné božské světlo, které ji naplňovalo radostí. Roku 1647 složila své řeholní sliby v klášteře klarisek-kapucínek v Murcii a přijala jméno Micaela. Když o rok později zasáhl město mor, Micaela ošetřovala nemocné. V letech 1651–1653 se zvedl tok řeky Segury a sestry byly nuceny odejít z kláštera do Monte de los Ermitas. Během tohoto období sestra Úrsula Micaela prožila temnou noc duše, fázi duchovní krize popsané mnoha mystiky. Roku 1653 zažila svou první extázi, podobnou jaké měla sv. Terezie od Ježíše. V této extázi zažila anděla, který jí probodl šíp do srdce, a ona ucítila oheň božské lásky. Během života zažívala mnohé extáze, vize či zázraky. Roku 1669 začala budovat klášter v Alicante, kde se roku 1699 stala abatyší. Zemřela 9. ledna 1703 ve věku 74 let. Po šesti dnech po její smrti bylo podle svědků její tělo stále teplé a nerozkládalo se.", "section_level": 1}, {"title": "Proces blahořečení.", "content": "Proces blahořečení byl zahájen v diecézi Orihuela-Alicante. Dne 11. září 2006 byl Kongregací pro blahořečení a svatořečení vydán \"Nihil obstat,\" což znamená, že nic nebrání zahájení procesu jejího blahořečení. Nyní jí náleží titul Služebnice Boží.", "section_level": 1}], "src_summary": "Úrsula Micaela Morata (21. října 1628, Cartagena – 9. ledna 1703, Alicante) byla španělská řeholnice Řádu klarisek-kapucínek, mystička a zakladatelka kláštera.", "tgt_summary": "Ursula Micaela Morata (Cartagena, Spain, 21 October 1628 - Alicante, Spain, 9 January 1703) was a nun, mystic, and founder of the convent of the Capuchin Poor Clares in Alicante, Spain.", "id": 772938}
{"src_title": "Guido Maria Conforti", "tgt_title": "Guido Maria Conforti", "src_document": [{"title": "Život.", "content": "Narodil se 30. března 1865 v Casalora di Ravadese jako osmé z deseti dětí Rinalda Confortiho a Antonie Adorni. Základní školu navštěvoval ve svém rodném městě. Jako dítě chodíval do kostela a zde rozmlouval s ukřižovaným Kristem (před krucifixem). Když mu bylo 17 let, odešel do kněžského semináře v Parmě. Při studiu četl práce sv. Františka Xaverského a tím dostal inspiraci stát se misionářem. Chtěl vstoupit k jezuitům či salesiánům Dona Bosca, což se mu však nepodařilo. V době jeho pobytu v semináři byl rektorem semináře Andrea Carlo Ferrari, budoucí kardinál a blahoslavený. Po krátké době se stali přáteli. Dne 22. září 1888 byl vysvěcen na kněze. Po vysvěcení se stal profesorem v semináři. Později působil jako vicerektor semináře a generální vikář diecéze Parma (od 7. března 1896). Roku 1895 založil Zbožnou společnost sv. Františka Xaverského pro zahraniční misie a 3. prosince stejného roku získala nová kongregace od papeže Lva XIII. schválení. Roku 1899 byli první misionáři posláni do Číny. Dne 9. června 1902 jej papež jmenoval metropolitním arcibiskupem Ravenny. Biskupské svěcení přijal 11. června 1902 z rukou kardinála Lucida Maria Parocchiho a spolusvětiteli byli arcibiskup Felix-Marie de Neckere a arcibiskup Diomede Panici. Dne 12. října 1904 rezignoval na post arcibiskupa kvůli chabému zdraví. Dne 14. listopadu 1904 jej papež Pius X. jmenoval biskupem koadjutorem diecéze Parma a titulárním arcibiskupem ze Stauropolis. Dne 12. prosince 1907 se stal arcibiskupem-biskupem Parmy. Roku 1928 odešel na krátký čas do Číny, kde působil se svými misionáři. Poté se vrátil do Parmy. Zemřel 5. listopadu 1931 v Parmě.", "section_level": 1}, {"title": "Proces svatořečení.", "content": "Proces byl zahájen 18. března 1941 v diecézi Parma. Dne 11. února 1982 uznal papež Jan Pavel II. jeho hrdinské ctnosti. Dne 6. dubna 1995 uznal papež zázrak na jeho přímluvu. Blahořečen byl 17. března 1996. Dne 10. prosince 2010 uznal papež Benedikt XVI. druhý zázrak na jeho přímluvu. Svatořečen byl 23. října 2011.", "section_level": 1}], "src_summary": "Svatý Guido Maria Conforti (30. března 1865 Casalora di Ravadese – 5. listopadu 1931 Parma) byl italský římskokatolický kněz, arcibiskup Parmy a zakladatel Zbožné společnosti sv. Františka Xaverského pro zahraniční misie, tzv. \"Xaveriánů\".", "tgt_summary": "Saint Guido Maria Conforti (3 March 1865 – 5 November 1931) was a Roman Catholic Italian archbishop who founded the Xaverian Missionary Fathers on 3 December 1895. He was known to make frequent visits to his parishes and worked to support the religious education and religious involvement among the youth. Pope John Paul II beatified him in 1996 and he was canonized in 2011 by Pope Benedict XVI.", "id": 2244407}
{"src_title": "Britská kuchyně", "tgt_title": "British cuisine", "src_document": [{"title": "Tradiční britská jídla.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Sýry.", "content": "Typické britské sýry jsou tvrdé a vyrábí se z kravského mléka. Nejrozšířenějším druhem je čedar, který je známý po celém světě. Společně s ním je takzvaným králem mezi anglickými sýry Stilton, což je sýr s modrou plísní podobný roquefortu. Vyrábí se ovšem velké množství dalších charakteristických sýrů a jejich výroba zažívá v poslední době díky zájmu o lokální produkty jistou renesanci.", "section_level": 2}, {"title": "Anglická snídaně.", "content": "Britská kuchyně je známa svými bohatými snídaněmi. Tradiční britská snídaně se obvykle skládá ze smažených vajec, smažené slaniny, párků, fazolí a chleba (často toastového) a často také i z rajčat nebo smažených hub. Dříve bylo populární také indické jídlo kedgeree, což je směsice vařené bílé ryby, rýže, petržele, vajec natvrdo, kari prášku, másla či smetany a někdy rozinek", "section_level": 1}, {"title": "Nápoje.", "content": "Nejpopulárnějším nápojem je čaj, Velká Británie má třetí největší spotřebu čaje na obyvatele (po Turecku a Irsku). Do Velké Británie se dostal čaj z Číny. Nejpopulárnější jsou silné černé čaje, často podávané s mlékem a sušenkami. Zvyk pít čaj o páté (tzn. v pět hodin odpoledne) vznikl ve Francii, ačkoliv je přisuzován Anglii, která ho od Francouzů pouze převzala. Z nealkoholických nápojů je nejpopulárnější likér z bezinek nebo jablečný džus. Z alkoholických nápojů je populární piva a cider (nápoj z kvašených jablek) nebo hrušková verze cideru perry. Ve Skotsku se vyrábí whisky. Ve Velké Británie se pěstuje a pije také víno, ale z v Británie prodávaných vín je jenom 1 procento britské. Vína se pěstují převážně v Anglii (hlavně v sušších teplejších oblastech jako je Essex, Sussex nebo Kent). Krom Anglie je několik málo vinic také ve Walesu. Od roku 2015 se vyrábí také víno ve Skotsku, konkrétně ve Fife, ale odborníky na víno bývá považováno za nepitelné.", "section_level": 1}, {"title": "Kuchyně britských zemí a dependencí.", "content": "Britská kuchyně zahrnuje tyto regionální kuchyněː", "section_level": 1}], "src_summary": "Britská kuchyně, neboli kuchyně Spojeného království (anglicky \"British cuisine\") je tradiční kuchyní Velké Británie. Vychází z keltských a anglosaských tradic, byla ale ovlivněna i dalšími vlivy, například indickou kuchyní a kuchyněmi dalších zemí, které stejně jako Indie byly koloniemi Velké Británie. Britská kuchyně se v porovnání například s italskou či francouzskou kuchyní netěší příliš dobré pověsti. Velká část Britů ovšem tento postoj považuje za zastaralý, protože bídná kvalita průmyslově vyráběných potravin ve 20. století neodpovídala kvalitě domácí kuchyně. Během středověku a osvícenství měla britská kuchyně vynikající pověst, její úpadek nastal v okamžiku, kdy během průmyslové revoluce začal lid opouštět venkov a hromadně se stěhovat do měst. Britská kuchyně také velmi trpěla nucenými příděly v obou světových válkách (výdej na potravinové lístky byl v Británii ukončen teprve v roce 1954), na což plynule navázal rozkvět masově vyráběných potravin nevalné úrovně.", "tgt_summary": "British cuisine is the heritage of cooking traditions and practices associated with the United Kingdom. Although Britain has a rich indigenous culinary tradition, its colonial history has profoundly enriched its native cooking traditions. British cuisine absorbed the cultural influences of its post-colonial territories – in particular those of South Asia. In ancient times Celtic agriculture and animal breeding produced a wide variety of foodstuffs for the indigenous Celts and Britons. Anglo-Saxon England developed meat and savoury herb stewing techniques before the practice became common in Europe. The Norman conquest introduced exotic spices into England in the Middle Ages. The British Empire facilitated a knowledge of Indian cuisine with its \"strong, penetrating spices and herbs\". Food rationing policies put into place by the British government during the wartime periods of the 20th century are widely considered today to be responsible for British cuisine's poor international reputation. Well-known traditional British dishes include full breakfast, fish and chips, the Christmas dinner, the Sunday roast, steak and kidney pie, shepherd's pie, and bangers and mash. People in Britain, however, eat a wide variety of foods based on the cuisines of Europe, India, and other parts of the world. British cuisine has many regional varieties within the broader categories of English, Scottish and Welsh cuisine and Northern Irish cuisine. Each has developed its own regional or local dishes, many of which are geographically indicated foods such as Cornish pasties, the Yorkshire pudding, Cumberland Sausage, Arbroath Smokie, and Welsh cakes.", "id": 1845161}
{"src_title": "Feldenkraisova metoda", "tgt_title": "Feldenkrais Method", "src_document": [{"title": "Metodologie.", "content": "Feldenkraisova metoda je psychosomatický přístup, který na základě jednoduchých a opakovaných cvičebních pohybů stimuluje lidský nervový systém ke změně řízení pohybu. Jedná se o proces učení se z vlastního těla, jak se pohybovat a žít s vynaložením nezbytně nutné funkční energie. Metoda se nepokládá za léčebnou, masážní, posilovací ani terapeutickou techniku a není hrazena pojišťovnami. Fyzioterapeutickou komunitou je nicméně hodnocena kladně jako prevence zdravotních potíží a zvyšování vitální výkonnosti, zejména v moderní době, kdy technologie oddělují člověka od prožitku tělesného pohybu. Jako potomek chasidských Židů, spojoval Moshé Feldenkrais cvičení i s psychologickými aspekty jako jsou myšlenka a čin, vina a bolest, klid a spěch, aj. Promítal do cviků i poznatky z fyziky, inženýrství a bojového umění. Své poznatky diskutoval s předními neurofyziology, fyziky a kybernetiky (Karl. H. Pribram, Heinz von Foerster, Ida Rolf…). Věřil, že: “při působení na význačné body těla, jako jsou oči, krk, dech nebo pánev, lze v těchto způsobit i místní změny nálady.\" Když se mu cvičením podařilo odvrátit své dlouhotrvající problémy s kolenem, získal kolem sebe skupinu lidí (i společensky významných), které vedl ke cvičení podobně jako sebe. Feldenkraisova metoda jde proti obecnému úzu, že co nejde silou, jde větší silou, vědomě se tedy vyhýbá usilování a hodnocení. Čím méně se cvičenec snaží, čím jednodušeji pohyb provádí, tím lépe si osvojuje změny. Metoda neudává recepty na „správné“ pohyby, jak dýchat či chodit, jak sedět nebo stát, učí pouze, jak se stát svým vlastním měřítkem účinných pohybů. Vytváří příznivé prostředí, kdy cvičící zažívají spontaneitu, radost a pohyb bez námahy. Metoda má dva přístupy: Skupinová varianta zvaná “Pohybem k sebeuvědomění” je déledobá a procesuální. Jde při ní o hravé experimentování s pohybem, všímavý prožitek a sbírání nových zkušeností. Cvičenci provádějí obvyklé každodenní pohybové stereotypy, jež běžná populace vykonává nahodile a strnule (např. vstávání ze židle, chůze, ohýbání se pro předmět). Snaží se jít za pouhou “funkčnost” pohybu, která podle Moshé Feldenkraise setrvává v pohybových vzorcích většinové populace. Cvičenci metody cvičí vědomě, v oproštění od výkonu a zaměření na fyzickou práci, pomalu a hladce, aby si uvědomili, kolik neúčelné síly do činnosti vkládají. Cviky jsou repetitivní, což cvičícím umožňuje uvědomit si nové způsoby jejich provádění a prožít pohyb s přesahem do psychiky. Cílem je snadný, funkční a radostný pohyb. Individuální varianta zvaná “Funkční integrace” je cvičení, při němž klient je pasivní a nové podněty získává vedením lektora - jeho dotekem, aspekcí, vedením pohybu a nabízením různých variant pohybu. Lektor nabízí např. jak vést nádech a výdech, pohyby nohou, pánve a hlavou při chůzi. Cvičenec si tím postupně vybírá jednu nejekonomičtější variantu pohybu, jež je pro něj originální. Učitel pohyb klienta nehodnotí, neříká, co cvičenec dělá špatně, využívá pouze své tvůrčí vedení, aby klient sám našel snadný a uspokojivý pohyb.", "section_level": 1}, {"title": "Tvrzení protagonistů.", "content": "Feldenkraisova metoda věří, že tělo a mysl tvoří nedělitelný celek; na motorické funkce tak nahlíží jako na pokračování funkcí mentálních. Věří, že znovu vytváří zkušenosti jako v dětství, kdy se lidé učí uspořádat a řídit pohyby.", "section_level": 1}, {"title": "Příklady cviků.", "content": "Procítění vlivu gravitace na tělo v prostoru", "section_level": 1}, {"title": "Komunita.", "content": "V roce 1977 byl založen v USA (San Francisco) institut Feldenkraisovy metody. Od té doby je po světě známo cca 18 nadací Feldenkraisovy metody a v USA je publikován ročníkový časopis\"The Feldenkrais Journal.\"", "section_level": 1}], "src_summary": "Feldenkraisova metoda je alternativní cvičební metoda vyvinutá Moshé Feldenkraisem (1904–1984), ukrajinsko-izraelským inženýrem a fyzikem. Metoda si dává za cíl zlepšit sebeuvědomění pohybem a tím zefektivnit propojení mezi mozkem a tělem.", "tgt_summary": "The Feldenkrais Method is a type of exercise therapy devised by Israeli Moshé Feldenkrais (1904–1984) during the mid-20th century. The method is claimed to reorganize connections between the brain and body and so improve body movement and psychological state. There is no good medical evidence that the Feldenkrais method confers any health benefits. It is not known if it is safe or cost-effective, but researchers do not believe it poses serious risks.", "id": 1719483}
{"src_title": "Ivor Guest, 1. vikomt Wimborne", "tgt_title": "Ivor Guest, 1st Viscount Wimborne", "src_document": [{"title": "Kariéra.", "content": "Pocházel z rodiny zbohatlé během 19. století v železářském průmyslu, zakladatelem podnikatelské dynastie byl John Josiah Guest (1785–1852). Ivor byl nejstarším synem Ivora Guesta, 1. barona Wimborna (1835–1914), jeho matkou byla Cornelia Spencer-Churchill (1847–1927), dcera 7. vévody z Marlborough. Studoval v Etonu a Cambridge, poté vstoupil do armády a zúčastnil se búrské války, po návratu do Anglie byl povýšen na kapitána (1902), mezitím byl šerifem v Glamorganu (1900–1901). Do parlamentu poprvé kandidoval neúspěšně v roce 1898, v letech 1900–1910 byl poslancem Dolní sněmovny za Konzervativní stranu, se svým bratrancem Winstonem Churchillem později přešel k liberálům. V roce 1910 získal titul lorda Ashby a vstoupil do Sněmovny lordů. V letech 1910–1912 byl členem vlády jako generální intendant armády, od roku 1910 byl též členem Tajné rady, v roce 1912 získal i členství v irské Tajné radě. Kromě toho zastával funkce u dvora (v letech 1913–1915 byl lordem komořím Jiřího V. a působil ve správních radách různých podniků, byl například ředitelem bankovního domu Barclays. V roce 1914 zdědil po otci titul barona Wimborna a část z jeho rozsáhlého dědictví. Na počátku první světové války se krátce vrátil do aktivní vojenské služby, v únoru 1915 byl jmenován místokrálem v Irsku. Tehdejší postavení místokrále ve víceméně ceremoniální podobě se snažil změnit ve skutečně výkonný politický úřad, což se setkalo s nesouhlasem Irů. Nejen Wimbornovy aktivity nakonec vedly k vypuknutí Velikonočního povstání, které bylo násilně potlačeno a jeho předáci popraveni. Wimborne byl v červenci dočasně odvolán a správu Irska převzala čtyřčlenná komise lordů sudích. Již po měsíci se ale do funkce místokrále vrátil a vyšetřování proti němu v otázce podílu na vypuknutí povstání bylo zastaveno. Místokrálem nakonec zůstal až do května 1918, poté byl povýšen na vikomta a od té doby žil v soukromí.", "section_level": 1}, {"title": "Rodina a majetkové poměry.", "content": "Jeho manželkou byla Alice Grosvenor (1880–1948) z rodu vévodů z Westminsteru, dcera 2. barona z Ebury. Měli spolu čtyři děti, dcery se provdaly do skotských šlechtických rodin. Dědicem titulů byl syn Ivor Grosvenor Guest, 2. vikomt Wimborne (1903–-1967), který v mládí sloužil v armádě a před přechodem do Sněmovny lordů byl několik poslancem Dolní sněmovny (1935–1939). Vikomt Wimborne měl tři mladší bratry, kteří zasedali v Dolní sněmovně, z nich vynikl především Frederick Edward Guest (1875–1937), který zastával nižší úřady ve vládě a nakonec byl ministrem letectva (1921–1922). Rodovou rezidencí byl v letech 1867–1947 palác \"Wimborne House\" v centru Londýna, který je dnes součástí hotelového řetězce Ritz. Zakladatel sítě hotelů César Ritz měl zájem o Wimborne House již od konce 19. století, tehdy ale rodina Guestů odmítala.", "section_level": 1}], "src_summary": "Ivor Churchill Guest, 1. vikomt Wimborne (\"Ivor Churchill Guest, 1st viscount Wimborne, 2nd Baron Wimborne, 1st Baron Ashby St. Ledgers, 3rd Baronet Guest of Dowlais\") (16. ledna 1873, Wimborne House, Londýn, Anglie – 14. června 1939, Wimborne House, Londýn, Anglie) byl britský státník z bohatého průmyslnického rodu. Během své kariéry dvakrát změnil politickou orientaci, původně byl poslancem Dolní sněmovny, od roku 1910 byl členem Sněmovny lordů. Za první světové války zastával funkci místokrále v Irsku (1915–1918), po odchodu do soukromí byl povýšen na vikomta. Byl bratrancem Winstona Churchilla, s nímž od mládí úzce spolupracoval.", "tgt_summary": "Ivor Churchill Guest, 1st Viscount Wimborne, KP, PC (16 January 1873 – 14 June 1939), known as Lord Ashby St Ledgers from 1910 to 1914 and as Lord Wimborne from 1914, was a British politician and one of the last Lords Lieutenant of Ireland, serving in that position at the time of the Easter Rising.", "id": 837035}
{"src_title": "Charles Lennox, 4. vévoda z Richmondu", "tgt_title": "Charles Lennox, 4th Duke of Richmond", "src_document": [{"title": "Kariéra.", "content": "Pocházel z nemanželského potomstva Karla II. Byl synem generála lorda George Lennoxe (1737–1805), po matce Louise Kerr (1739–1803) byl vnukem skotského šlechtice a generála, 4. markýze z Lothianu. Od mládí sloužil v armádě a díky svému původu rychle postupoval v hodnostech, již v roce 1793 byl plukovníkem a zúčastnil se válek proti revoluční Francii. V letech 1784–1795 byl tajemníkem generálního polního zbrojmistra (tuto funkci tehdy zastával jeho strýc 3. vévoda z Richmondu), v letech 1790–1806 byl také poslancem Dolní sněmovny za stranu toryů (v parlamentu zastupoval hrabství Sussex, kde měl statky). Kvůli špatné disciplíně, účasti v několika soubojích (mimo jiné podstoupil duel s královým mladším synem, vévodou z Yorku) a konflikty s nadřízenými byl z armády v roce 1795 propuštěn. V roce 1798 nicméně získal hodnost generálmajora s funkcí královského pobočníka. V letech 1802–1803 byl starostou v Chichesteru (poblíž města se nacházelo hlavní rodové sídlo \"Goodwood House\"). V roce 1805 byl povýšen na generálporučíka, o rok později zdědil po strýci titul vévody a vstoupil do Sněmovny lordů. V letech 1807–1813 zastával funkci místokrále v Irsku (jeho podřízeným na postu irského státního sekretáře byl pozdější slavný vojevůdce, Arthur, vévoda z Wellingtonu). V roce 1812 obdržel Podvazkový řád, dále byl guvernérem v Hullu (1813–1814) a v Plymouthu (1814–1819), mezitím byl v roce 1814 povýšen na generála. Zúčastnil se poslední fáze napoleonských válek, v roce 1815 byl velitelem záložních vojsk v Bruselu určených k obraně města pro případ, že by Napoleon vyhrál bitvu u Waterloo. Od roku 1816 byl lordem-místodržitelem v Sussexu. Po skončení napoleonských válek obdržel od Ludvíka XVIII. opětovné potvrzení nároku na titul francouzského vévody d'Aubigny (tento titul získala předtím od Ludvíka XIV. Louise de Keroual, milenka Karla II. a matka 1. vévody z Richmondu. V letech 1818–1819 byl generálním guvernérem v Kanadě. V létě 1819 byl v Kanadě pokousán liškou, krátce nato zemřel na následky vztekliny. Pohřben byl v Québecu.", "section_level": 1}, {"title": "Manželství a potomstvo.", "content": "Jeho manželkou byla od roku 1789 Charlotta Gordon (1766–1842) ze starobylé skotské šlechty, sestra a dědička posledního vévody z Gordonu (jméno Gordon později Lennoxové přijali spolu s titulem vévodů z Gordonu). Z jejich manželství pocházelo čtrnáct dětí, všichni synové sloužili v armádě, za vysoké důstojníky v armádě a námořnictvu se také provdaly všechny dcery. Švagry 4. vévody z Richmondu byli admirál George Cranfield Berkeley (1753–1818) a dlouholetý ministr války a kolonií Henry Bathurst, 3. hrabě Bathurst (1762–1834).", "section_level": 1}], "src_summary": "Charles Lennox, 4. vévoda z Richmondu (\"Charles Lennox, 4th Duke of Richmond and of Lennox, 4th Earl Darnley and of March, 4th Baron Setrington, 4th Baron Lennox of Torboltoun, duc d'Aubigny\") (9. prosince 1764, Gordon Castle, Skotsko – 28. srpna 1819, Richmond, Kanada) byl britský generál a státník. Od mládí sloužil v armádě, během napoloenských válek dosáhl hodnosti generála. V mládí byl poslancem Dolní sněmovny za stranu toryů, v roce 1806 po strýci 3. vévodovi z Richmondu zdědil titul vévody a přešel do Sněmovny lordů. Zastával funkce místokrále v Irsku (1807–1813) a generálního guvernéra v Kanadě (1818–1819). Zemřel v Kanadě na následky pokousání liškou nakaženou vzteklinou. V následující generaci přijali potomci alianční jméno \"Gordon-Lennox\".", "tgt_summary": "Charles Lennox, 4th Duke of Richmond, 4th Duke of Lennox, 4th Duke of Aubigny, (9 December 176428 August 1819) was a Scottish peer, soldier, politician, and Governor General of British North America.", "id": 1251980}
{"src_title": "Smuteň lékařská", "tgt_title": "Phyllanthus emblica", "src_document": [{"title": "Rozšíření.", "content": "Dřevina pochází z jižní a jihovýchodní Asie, kde se vyskytuje od Indie a Pákistánu na západě po Malajsii a země Indočíny na východě. Na severu je její výskyt ohraničen Himálajemi a jižními oblastmi Číny, na jihu ostrovy Indonésie. Je rostlinou známou a v uvedené oblasti hojně pěstovanou již po několik tisíciletí, takže nelze přesněji určit její původní areál. Druhotně se dostala na Filipíny a v novověku do Střední Ameriky včetně ostrovů v Karibském moři.", "section_level": 1}, {"title": "Ekologie.", "content": "Smuteň lékařská je sice považována za tropický, opadavý strom, ale stejně dobře roste i v teplých subtropech na místech, kde teplota v chladných měsících určitě neklesá pod bod mrazu. Její listy neopadávají vždy všechny najednou, ale se obměňují se v závislosti na suchu nebo chladu po nepravidelných větších skupinách, takže bývá řazená i mezi rostliny neopadavé, stálezelené. Starší stromy se poměrně dobře zotavují s nárazového ochlazení a snesou i velké teplo ( až 45 °C), mladší jedinci tak velkou teplotu přežijí jen v částečném stínu. Pěstuje se snadno, roste v půdě hlinité, písčité i jílovité, mírně kyselé až slabě alkalické. Je schopná růst v oblastech velmi suchých a s půdou příliš chudou pro většinu ostatních ovocných plodin. Žádá však dostatek slunečního svitu a jen minimální zastínění. Pro co nejvyšší produkci plodů však potřebují půdu kvalitnější, hlubokou, zásobenou živinami a s pH v rozmezí 6,0 až 8,0. Zásadní pro trvalý růst je dobré odvodnění a nízké zasolení půdy. Vysazuje se často jako užitková a okrasná dřevina v zahradách domů. Dobře přečká ne příliš intenzivní lesní požár a bývá jedním z prvních stromů, které se z něj zotavily, spolehlivě snáší silný vítr. V přírodě se vyskytuje v suchých, poloopadavých lesích nebo křovinách, v jižní Číně roste až do nadmořské výšky 2300 m. Nejlépe se jí daří při průměrných denních teplotách od 20 do 29 °C, ale snáší 14 až 35 °C. Upřednostňuje průměrné roční srážky v rozmezí od 1500 do 2500 mm, toleruje i 700 až 4200 mm. Stromy v závislosti na klimatických a světelných podmínkách kvetou jednou nebo dvakrát za rok. Prvé květy obvykle rozkvétají na nově vyrostlých větvičkách v době, kdy z nich teprve raší listy, květu je tehdy mnoho a plodů hojně. Při druhém kvetení jsou listy již zcela vyvinuté, květu je méně a plodů málo. Ploidie druhu je 2n = 26.", "section_level": 1}, {"title": "Popis.", "content": "Strom vysoký 5 až 10 m s kmenem o průměru do 30 cm, jeho hladká kůra je světle šedá až hnědá s řídkými lenticelami. Z hlavních klenutých, oblých větví vyrůstají krátké, slabě hranaté a hustě olistěné tenké větvičky 10 až 20 cm dlouhé, které opadávají i s listy; toto uspořádaní připomíná listy zpeřené. Drobné listy jsou podlouhlého tvaru s drobnými opadavými palisty, vyrůstají ve dvou řadách těsně proti sobě, bývá jich na větvičce 80 až 150, jsou kratičce řapíkaté a čepele mívají obvykle menší než 2 × 0,5 cm, na bázi jsou mělce srdčité až kulaté a vrcholu tupé či špičaté, po obvodě bývají celistvé nebo zubaté a někdy slabě podvinuté, na rubu jsou světlejší a jejich zpeřená žilnatina mívá okolo 5 párů žilek. Strom střídavě vyměňuje listy, obvykle však ne všechny najednou, proto bývá uváděn jako opadavý i stálezelený. Květy jsou drobné, jednopohlavné, samčí i samičí rostoucí spolu ve stěsnaných květenstvích, ve svazečcích, na bází tenkých větviček ze kterých dále vyrůstají listy. V květenství převažují samčí květy, o málo větší samičí bývají ve svazečku jeden nebo dva, všechny květy mají jen kališní lístky, korunní chybí. Samčí květy rostou na delších, asi 2 mm dlouhých stopkách, mají šest žlutozelených lístků asi 2 mm velkých a tři tyčinky se srostlými nitkami nesoucí asi 1 mm dlouhé, podélně pukající prašníky. Samičí květy jsou téměř přisedlé, mají také šest podobných, žlutých lístků asi 2 mm velkých a vejčitý, 2 mm velký semeník se třemi oddíly po dvou vajíčkách a hluboce rozeklanou čnělku nesoucí tři nahnědlé blizny. Květy musí být opylený cizím pylem, převážná většina samičích květů se však neopylí a opadá (až 70 %). Květy produkují nektar jen od večera do rána, proto opylující včely přilétající pouze za svítání a v podvečer, kdežto můry rodu \"Epicephala\" v noci. Řídce se vyskytují také dvoudomí jedinci, u těch jsou všechny květy na stromě jen samčí nebo samičí. Plod je kulovitá, hladká peckovice o velikosti 1,5 až 2,5 cm, jež má ve zralosti žlutou nebo světle žlutou barvu se šesti až osmi světlejšími pruhy. Její dužnatý mezokarp je přirostlý k chrupavčitému endokarpu, ve kterém je šest tmavohnědých, nepravidelně hranatých semen až 4 mm velkých. Zralé plody vydrží i měsíc na stromech bez zjevné ztráty kvality. Plody pěstovaných rostlin vyšlechtěných odrůd váží 30 až 50 gramů.", "section_level": 1}, {"title": "Rozmnožování.", "content": "Smuteň lékařská se rozmnožuje vyséváním semen z přezralých, na slunci vysušených plodů, nebo jsou na záhon sázeny přímo poloviny rozříznutých plodů se semeny. Čerstvá semena s krátkou dobou životností rychle klíčí a mladé semenáče se obvykle ve věku čtyř měsíců roubují kvalitními odrůdami. Zdravé stromy po skácení vytvářejí z pařezů mnohé výmladky, které jsou po prořezání vhodnější pro produkci a sběr plodů než vysoké stromy. Tento nevysoký porost však vyžaduje odstraňování plevele, neboť výmladky svými malými korunami nevytvoří uzavřený vrchlík. Stromy bývají pro komerční účely pěstované na plantážích ve sponu 9 až 12 m. Smuteň lékařská je pomalu rostoucí dřevina a prvé plody přináší ve věku šesti až osmi let, plodí asi padesát roků. Nejvýnosnější odrůda 'Chakaiya' pěstovaná v Indii dává z jednoho většího stromu až 25 kg ovoce za rok.", "section_level": 1}, {"title": "Význam.", "content": "Plody jsou pravděpodobně nejbohatším známým přírodním zdrojem vitamínu C, kyselina askorbová obsažená v nich je velice stabilní. Pro místní spotřebu se sbírají popadané plody, které jsou i v plné zralosti velmi kyselé, hořké a působí svíravě. Při požití stimulují v ústech vylučování slin a zahánějí tak pocit žízně, v Indií a Thajsku byly tyto stromy sázeny podél cest pro osvěžení poutníků. V domácnostech se plody používají s cukrem a šafránem jako kandované ovoce, zapékají se v místních sladkostech, šťáva slouží jako koření při vaření, vyrábějí se z nich džemy a v kombinaci s jinými druhy ovoce se z nich dělají kompoty, přílohová zelenina nebo čatní, jsou bohaté na pektin. Při přímé konzumaci se pro odstranění hořkosti zralé plody namáčejí v solném roztoku nebo se jedí s čili papričkami. Plody slouží v asijské medicíně k léčbě problémů souvisejících hlavně se zažívacím ústrojím, prášek ze sušených plodů je účinný expektorans a odvar ze semen léčí zánět očí i kůže. Semena se používají při léčbě astmatu, bronchitidy, diabetes a horečky. Likér ze zkvašeného ovoce je lékem na anémii, žloutenku, nemoci srdce a problémy s močením. Listy se používají v kombinaci se kvašeným mlékem pro zlepšení trávení, proti průjmu i úplavici. Mízou stromů se léčí vředy, kořen je účinné dávidlo. Ovocná dřeň se rozmazává po hlavě, aby rozptýlila bolesti hlavy a závratě způsobené slunečním úpalem. Ovoce je složkou mnoha léků domorodého ájurvédského léčebného systému. Dřevo stromu je načervenalé, těžké, pružné a zrnité, bývá používáno pro drobné stavby a zhotovuje se z něj nábytek i nářadí. Ponořené do vody je velmi odolné, dělají se z něho vodovodní roury i výdřeva studní. Sloužívá přímo jako palivo nebo se z něj vyrábí dřevěné uhlí dobré kvality. Kůra mladých větví obsahuje množství tříslovin, kterým se barví hedvábí, vlna i bambusové proutí do hnědá. Listy i mladé větve se v suchých oblastech obřezávají a slouží jako krmivo pro domácí přežvýkavce. Větve s listy bývají také spásány i volně žijícími zvířaty, z nichž mnohé také žerou popadané plody a roznášením semen v trusu přispívají k šíření druhu. V Austrálii na území v Severního teritoria se počala smuteň lékařská šířit z domácích zahrad do volné přírody, kde vytlačuje původní rostlinstvo a je proto považována za potenciální plevelnou rostlinu.", "section_level": 1}], "src_summary": "Smuteň lékařská (\"Phyllanthus emblica\") je tropický, opadavý strom plodící drobné plody, které jsou sice poživatelné, ale velmi kyselé a trpké. Obsahují mnoho vitamínu C, až 600 mg/100 g (citron jen 50 mg/100 g). Mají zvláštně uspořádané větvičky a na nich vyrůstající drobné jednoduché listy, které dohromady připomínají listy zpeřené.", "tgt_summary": "Phyllanthus emblica, also known as emblic, emblic myrobalan, myrobalan, Indian gooseberry, Malacca tree, or amla from Sanskrit amalaki is a deciduous tree of the family Phyllanthaceae. It has edible fruit, referred to by the same name.", "id": 2353996}
{"src_title": "Dermatitis digitalis", "tgt_title": "Digital dermatitis", "src_document": [{"title": "Původce.", "content": "DD je polybakteriální onemocnění. Začíná jako kožní léze s typickými klinickými projevy. Postupně se rozšiřuje, je infikována mnoha patogeny. Na rozvoji DD se mohou podílet i viry. Nálezy se mění v závislosti na stádiu nemoci, době a místě původu. Nejčastěji jsou kultivovány tyto bakterie: \"Peptostreptococcus\", \"Peptococcus\", \"Porphyromonas\" (\"Bacteroides\") \"levii\", \"Fusobacterium\" necrophorum, \"Streptococcus disgalactiae, Arcanobacterium pyogenes, Clostridium\". U hlubších lézí také \"Treponema\" species (patří mezi spirochety), \"Mycoplasma hyopharyngis\"", "section_level": 1}, {"title": "Klinika.", "content": "DD začíná malou lézí do průměru 2 cm. Zvíře kulhá, zvedá nohu, třepe jí. Při bližším ohledání paznehtů je vidět mezi paznehty, na patce nebo špičce rudá zduřenina, velice bolestivá na dotek, připomíná jahodu. Typický je putridní zápach. Jediné lokální ošetření dokáže lézi vyléčit v rané fázi nemoci. V další fázi dochází ke komplikacím. Léze se zvětšuje, šíří pod pazneht. Kráva dlouhodobě kulhá, což má za následek snížení dojivosti, nerovnoměrný růst paznehtů. Léčení v této fázi vyžaduje odstranění části podminovaného paznehtu, což je často technicky nemožné (je třeba opakované ošetření s odstupem několika týdnů). Pokud není DD léčena, přechází v další onemocnění pohybového aparátu. Následuje panaritium, což je zánět kůže, svalu i šlachy nad paznehtem. Noha oteče. Léčení je zdlouhavé, trvalé následky možné. Konečnou fází je periostitis či dokonce sepse. Otok se šíří od paznehtu směrem vzhůru, zvíře dostane vysokou teplotu. Léčení je v pokročilé fázi nemožné.", "section_level": 1}, {"title": "Terapie.", "content": "Hromadné ošetření celého stáda pomocí desinfekčních van s obsahem skalice modré případně formaldehydu má spíše preventivní charakter. Rozvinutou DD tím nelze vyléčit.", "section_level": 1}], "src_summary": "Dermatitis digitalis (DD) (anglicky Digital Dermatitis) je onemocnění paznehtů skotu s příznaky silného kulhání. Česky se této nemoci někdy říká „jahoda“ podle typického vzhledu léze (anglicky Strawberry Foot Rot). Poprvé byla nemoc popsána Italy Cheli a Mortellarem v roce 1974. V Československu byla zaznamenána koncem osmdesátých let 20. století, od té doby je trvale přítomna v chovech se špatnou zoohygienou. Nemoc se nejčastěji vyskytuje u mléčného skotu, kde snižuje množství nadojeného mléka. \"Rizikovými faktory\" jsou špatná hygienou chovu, znečistění trusem, vlhkost podlah ve stájích, hrubé chyby ve výživě.", "tgt_summary": "Digital dermatitis is a disease that causes lameness in cattle. It was first discovered in Italy in 1974 by Cheli and Mortellaro. This disease is caused by a mixture of different bacteria. Anaerobic bacteria, including spirochetes of the genus \"Treponema\", are found in the lesions associated with the infection. Digital dermatitis is different from foot rot in cattle and both conditions may occur concurrently. Digital dermatitis primarily affects dairy cattle and has been known to lower the quantity of milk produced, but the quality of the milk is unaffected. Evidence show that risk factors favouring digital dermatitis outbreaks include: poor hygiene and high humidity; introduction of infected animals; no hoof care for heifers and dry cows; high levels of chronically infected animals; insufficient or inadequate hoof trimming; soft hooves and unbalanced nutrition.", "id": 890861}
{"src_title": "Virová arteritida koní", "tgt_title": "Equine viral arteritis", "src_document": [{"title": "Výskyt.", "content": "Vir se vyskytuje celosvětově. Může značně poškodit či zcela devastovat proces zabřezávání a připouštění v nakažených chovech. Zda se kůň nakazí, záleží na odolnosti koně (plemenné příslušnosti) a expozici (doba a výše infekční dávky). Zvířata se nakazí, uzdraví, virus v populaci koluje, ale žádné zvíře trvale neinfikuje. Jedná se tedy o nákazu, které se lze zbavit chovatelskými opatřeními. Uzdravení jedinci nemívají trvalé následky, nejsou nosiči viru, nemoc probíhá v akutní formě (1–3 měsíce). Častá je reinfekce či opakovaná infekce stejných jedinců.", "section_level": 1}, {"title": "Diagnostika.", "content": "Diagnostikovat EAV na základě kliniky není možné, je nutné laboratorní vyšetření (sérologie či přímý průkaz viru). Často se klinicky projeví až komplikace způsobené bakteriální infekcí (pneumonie, rhinitis, omphaloflebitis). U podezřelých chovů se před připuštěním plemeníkům odebere krev, nechá se vyšetřit na protilátky. V laboratoři se použije VNT (virus neutralizační test).", "section_level": 1}, {"title": "Přenos.", "content": "EVA se šíří pěti cestami, z nichž nejčastější jsou první dvě. Cesta respiračního přenosu je nejčastější ve stájích, na závodištích, přehlídkách koní či ve veterinárních klinikách. Cesta pohlavního přenosu je nejčastější na chovných farmách. Značné procento plemenných hřebců je infikováno virem EAV a šíří ho během připouštění, ať už je úspěšné, či nikoli.", "section_level": 1}, {"title": "Léčení.", "content": "Neexistuje efektivní léčení. Při výskytu klinických příznaků se provádí symptomatická léčba, podávají se antiflogistika a antipyretika (NSAIDs), provádí se prevence bakteriálního onemocnění (antibiotika), které často po virové infekci následuje.", "section_level": 1}, {"title": "Vakcinace.", "content": "U České republice se neprovádí (zakázána). Ve světě se provádí vakcinace každoročně u zvířat nad 6 měsíců stáří. Vakcinace má za úkol zabránit šíření viru v nakažených chovech. Vakcinují se zvířata bez klinických příznaků nemoci. Vakcína pomáhá bránit vzniku onemocnění u nenakažených jedinců, respektive je činí odolnějšími. Březí zvířata se poslední dva měsíce březosti nevakcinují.", "section_level": 1}, {"title": "Ztráty.", "content": "EVA způsobuje ekonomické ztráty související s léčením nemoci, následných zápalů plic, s nižším procentem zabřezávání (ranná odúmrť embryí), občasnými aborty. Další ztráty souvisí s prevencí proti šíření viru, ta je ovšem společná pro mnoho dalších chorob, nevyžaduje tudíž speciální opatření, jen zkvalitňuje obecné podmínky chovu. Nemoc se spontánně vyléčí u každého jedince, ovšem chovy mohou být trvale infikovány díky cirkulaci viru v prostředí. Jedná se o chovatelskou nemoc (zvládnutelnou chovatelskými opatřeními).", "section_level": 1}], "src_summary": "Virová arteritida koní (EVA, Equine viral arteritis) je infekční zánět cév. (Neplést si s artritidou, zánětem kloubů). Přenos je možný i na osly. Lidé ani další domácí zvířata se nakazit nemohou. Je způsobena virem EAV (Equine arteritis virus), což je RNA virus patřící do skupiny Arteriviry, Arterivirideae (dřív Nidovirideae). Po rozšíření aerosolem se virus množí v makrofázích, za 48 hodin ho lze nalézt v mízních uzlinách. Následuje viremie, která EAV roznese do celého těla. Virus se lokalizuje ve svalové vrstvě malých krevních cév (arteriolách), kde ztěžuje průtok krve (odtud otoky a později hemorrhagie tkání a orgánů). Inkubační doba je 3–14 dní.", "tgt_summary": "Equine viral arteritis (EVA) is a disease of horses caused by Alphaarterivirus equid, an RNA virus. It is the only species in the genus Alphaarterivirus, and that is the only genus in the Equarterivirinae subfamily. The virus which causes EVA was first isolated in 1953, but the disease has afflicted equine animals worldwide for centuries. It has been more common in some breeds of horses in the United States, but there is no breed \"immunity\". In the UK, it is a notifiable disease. There is no known human hazard.", "id": 1027435}
{"src_title": "RWD-8", "tgt_title": "RWD 8", "src_document": [{"title": "Vznik a vývoj.", "content": "Letoun byl navržen v odpověď na požadavek Polského letectva z roku 1931 na nový letoun pro základní vývik konstrukční skupinou RWD tvořenou Stanisławem Rogalskim, Stanisławem Wigurou a Jerzym Drzewieckim. První prototyp, imatrikulovaný \"SP-AKL\", byl zalétán koncem roku 1932. Typ, u kterého byla oceňována stabilita a snadná pilotáž, ve výběrovém řízení na nový standardní stroj pro základní pilotní výcvik zvítězil nad dvouplošníky PZL-5bis a Bartel BM-4h. Jelikož letecké dílny Doświadczalne Warsztaty Lotnicze (DWL) – obvyklý výrobce strojů kanceláře RWD – měly jen omezenou výrobní kapacitu, rozhodly polské vojenské orgány o zadání zakázky na sériovou výrobu státní letecké továrně Podlaska Wytwórnia Samolotów (PWS), výměnou za úhradu nákladů DWL na vývoj a stavbu prototypů. V závodě DWL pak probíhala malosériová výroba RWD-8 pro civilní letectví, zatímco podnik PWS typ vyráběl pro potřeby vojenského letectva i zákazníky z civilního sektoru. První zde vyrobený letoun vzlétl v září 1934 a stroje z produkce PWS , označené RWD-8 pws, se od originálních RWD-8 dwl odlišovaly některými drobnými detaily konstrukce, například užšími tlumiči podvozkových noh a o něco vyšší hmotností a následně o něco nižší dosažitelnou maximální rychlostí. Kromě standardního provedení vzniklo i padesát exemplářů RWD-8a pws s dodatečnou palivovou nádrží o objemu 95 l v zesíleném centroplánu křídla a prodlouženým doletem. Menší série byla vybavena clonou přetahovatelnou přes zadní kokpit, umožňující výcvik v létání bez vidu. Stroj také mohl být vybaven rámem nesoucí hák pro vlekání sportovních kluzáků. Dalším vývojem typu vznikl RWD-17, specializovaný stroj pro akrobatický výcvik. Do ukončení výroby na konci roku 1938 bylo vyrobeno přes 550 kusů, okolo 80 u firmy DWL a 470 u PWS, čímž se RWD-8 stal nejpočetnějším polským letounem meziválečného období. Práva na licenční výrobu typu byla prodána také do zahraničí. Jeden kus byl postaven v Estonsku a jugoslávská továrna Rogožarski vyrobila tři stroje poháněné československým hvězdicovým motorem Walter NZ-120. Uskutečnil se i prodej licence do Československa, kde ale k zahájení výroby nedošlo.", "section_level": 1}, {"title": "Technický popis.", "content": "RWD-8 byl konvenčně řešený hornoplošník smíšené konstrukce ze dřeva a kovu, potažené částečně plátnem, částečně překližkou. Dvounosníkové křídlo dřevěné konstrukce, nesené vzpěrami nad trupem, se skládalo z centroplánu potaženého překližkou, k němuž byly připojeny vnější části potažené plátnem, které bylo možné sklopit směrem dozadu. Konstrukce trupu byla svařená z ocelových trubek doplněných dřevěnými tvarovými prvky, s ocasní částí dřevěné konstrukce. Hřbet trupu a kýlovka byly potaženy překližkou, zbytek trupu krylo plátno. Dvoučlenná osádka seděla v otevřených kokpitech tandemového uspořádání, z nichž každý disponoval ovládacími prvky a vlastním větrným štítkem. Pohonnou jednotku představoval vzduchem chlazený čtyřválcový řadový invertní motor PZ Inż. Junior (licenční verze československého typu Walter Junior), o jmenovitém výkonu 82 kW (110 hp), pohánějící pevnou dvoulistou dřevěnou vrtuli Szomański. Část produkce byla osazena jinými motory srovnatelné kategorie, například de Havilland Gipsy Major nebo PZ Inż. Major 4 a vzniklo i několik kusů s hvězdicovými motory různých typů. Trupová palivová nádž měla objem 75 (u verze RWD-8 pws) nebo 85 litrů (RWD-8 dwl). Pevný podvozek byl záďového typu, s kluznou patkou na ostruze.", "section_level": 2}, {"title": "Historie nasazení.", "content": "Polské letectvo začalo RWD-8 zařazovat do služby u cvičných jednotek od roku 1934 a stroj brzy dosáhl postavení standardního typu pro základní výcvik. V listopadu 1938 mělo vojenské letectvo ve stavu celkem 349 kusů. Typ byl také široce rozšířen v polském civilním letectví, zejména v aeroklubech, pro které bylo více než 80 strojů zakoupeno z veřejných sbírek, kde kromě výcviku pilotů sloužily také k turistickému a sportovnímu létání. Menší počet byl exportován: tři kusy byly vyvezeny do Palestiny a po jednom do Brazílie, Maroka a Španělska. Jeden kus byl licenčně postaven v Estonsku, kde byl užíván s imatrikulací \"ES-RWD\", a jugoslávská továrna Rogožarski vyrobila tři stroje odlišující se pohonem hvězdicovými motory. Během španělské občanské války byl nejméně jeden RWD-8 dovezen do Španělska přes Portugalsko a nasazen na straně povstalců jako cvičný a průzkumný. V době nacistického vpádu do Polska v září 1939 byly RWD-8 užívány ve výzbroji dvanácti tříletounových spojovacích rojů () přidělených jednotkám pozemních sil. Došlo i k mobilizaci okolo 60 strojů civilních uživatelů, které byly zařazeny do improvizovaných spojovacích jednotek. Výhodou typu byla schopnost krátkého vzletu a přistání na neupravených plochách, ale nasazení v boji bylo pro osádky těchto neozbrojených strojů nebezpečné. RWD-8 přidělené operační skupině „Polesie“ byly posledními polskými letouny vzlétnuvšími v roce 1939 k bojové akci. Během bitvy o Kock prováděly průzkum a někdy svrhávaly ruční granáty. Poslední takový bojový let vykonala 4. října osádka složená z kapitána Edmunda Piorunkiewicze a poručíka Józefa Wodnickiho. Mnoho cvičných RWD-8 bylo již začátkem války zničeno bombardováním \"Luftwaffe\" na leteckých základnách (na rozdíl od polských bojových letounů) nebo byly spáleny ustupujícími polskými vojsky aby nepadly do rukou Wehrmachtu. Celkem 57–60 letounům se podařilo uniknout do Rumunska, okolo 40 do Lotyšska a 2 do Maďarska. Wehrmachtu se podařilo ukořistit jen zhruba tucet RWD-8 v letuschopném stavu. V Maďarsku a Rumunsku byly stroje užívány až do sklonku 40. let. Do Polska nebyl vrácen ani jeden kus, a do současné doby se žádný exemplář nedochoval.", "section_level": 1}, {"title": "Specifikace (RWD-8).", "content": "Údaje dle", "section_level": 1}], "src_summary": "RWD-8 byl polský vzpěrový hornoplošník (parasol) užívaný jako cvičný a sportovní letoun. Typ byl vyprojektován začátkem 30. let 20. století konstrukční kanceláří RWD. Stal se nejpočetnějším typem letadla vyrobeným v meziválečném Polsku a mezi lety 1934 až 1939 zde byl široce užíván vojenským letectvem i civilními vlastníky, zejména aerokluby.", "tgt_summary": "The RWD 8 was a Polish parasol wing monoplane trainer aircraft produced by RWD. It was used from 1934 to 1939 by the Polish Air Force and civilian aviation.", "id": 857101}
{"src_title": "Francouzský expediční sbor na Dálném východě", "tgt_title": "French Far East Expeditionary Corps", "src_document": [{"title": "Historie.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Počátky (1943–1945).", "content": "V červenci 1943 rozhodl Francouzský výbor národního osvobození v Alžíru o účasti jednotek Svobodné Francie ve válce v Tichomoří. V duchu generála de Gaulla si vytyčil dva cíle: účast ve válce proti Japonsku po boku Spojenců a obnovení svrchovanosti Francie nad jejími indočínskými koloniemi, které Japonci napadli při invazi v roce 1940 a poté během kampaně v roce 1945 zcela zničili francouzskou koloniální správu.", "section_level": 2}, {"title": "Válka v Tichomoří (1945).", "content": "CEFEO byl vytvořen počátkem roku 1945 s cílem nahradit starší Francouzské expediční síly na Dálném východě (\"Forces Expéditionnaires Françaises d'Extrême-Orient\", FEFEO). Jeho úkolem bylo podporovat velitele Koloniálních francouzských sil v Indočíně generála Gabriela Sabattiera se sídlem v Saigonu a malé skupiny odporu Sil svobodné Francie zvané Lehké intervenční síly (CLI), které bojovaly s Japonci během kampaně v březnu 1945. Po osvobození Francie a porážce nacistického Německa chtěly francouzské úřady osvobodit poslední území v jihovýchodní Asii okupovaná silami Osy, jako bylo nově utvořené Vietnamské císařství, jež bylo japonskou kolonií. Dne 7. června 1945 byl generál Leclerc, který dosud velel 2. obrněné divizi, jež osvobodila Paříž, navržen na místo velitele CEFEO a 15. srpna 1945 jím byl jmenován. Nicméně téhož dne Japonsko kapitulovalo sraženo na kolena svržením atomových bomb na Hirošimu a Nagasaki 6. a 9. srpna Američany a vyhlášením války Sovětským svazem 8. srpna. Sbor i jeho velení v té době dlely ještě v Evropě. První expediční síly, jednotky Lehkého intervenčního sboru (\"Corps léger d'intervention\") dorazily do Indočíny až v polovině září a společně s britskými a čínskými vojáky se podílely na odzbrojování japonských jednotek. Většina kontingentu CEFEO se vylodila až počátkem října. Sám generál Leclerc přistál 5. října. Síly expedičního sboru se záhy zapojily do bojů proti Viet Minhu. Pomocníky jim byli příslušníci francouzských komand DGER a britští výsadkáři SOE, kteří tam působili už několik měsíců a při svých akcích využívali pomoci horských Hmongů z Laosu.", "section_level": 2}, {"title": "Indočínská válka (1945-1954).", "content": "Po skončení japonské okupace Indočíny v roce 1945 se k moci dostali komunisté pod vedením Ho Či Mina, kteří 2. září 1945 vyhlásili vietnamskou nezávislost. Nedokázali však zabránit francouzským snahám o obnovu předválečného koloniálního uspořádání. Francouzi propustili japonské válečné vězně a znovu je vyzbrojili, aby v prvních týdnech konfliktu bojovali na jejich straně. V říjnu 1945 obsadily francouzské oddíly Saigon a pokračovaly dál směrem do delty Mekongu. V listopadu se jim podařilo získat město Haiphong. K otevřenému střetu Francouzů s komunisty došlo 19. prosince 1945. Komunistická Vietnamská lidová armáda neboli Viet Minh, jíž velel generál Vo Nguyen Giap, byla velmi špatně vyzbrojená a neměla dostatek sil, aby se v čelném střetu postavila francouzským jednotkám. Liga za nezávislost Vietnamu proto zvolila strategii partyzánského boje, při níž se bojovníci Viet Minhu snažili využít členitého a neprostupného terénu. V roce 1946 vypukla nacionalistická vzpoura proti francouzské koloniální nadvládě vedená komunisty. Francouzskou indočínskou federaci tehdy tvořily Francouzský protektorát Laos, Francouzský protektorát Kambodža, Francouzský protektorát Tonkin (severní Vietnam), Francouzský protektorát Annam (střední Vietnam) a Francouzská Kočinčína (jižní Vietnam), která jediná nebyla protektorátem, ale kolonií s hlavním městem Saigonem. V roce 1946 se staly přidruženými státy v rámci Francouzské unie a do roku 1949 se Tonkin, Annam a Kočinčína sloučily do Vietnamského státu. Komunistická Vietnamská lidová armáda vedená Ho Či Minem si podrobila ostatní nacionalistická hnutí a přeměnila se v partyzánskou armádu používající partyzánský způsob boje, od 50. let vedla válku i konvenčním způsobem. Takzvaná první indočínská válka trvala oficiálně od 20. listopadu 1946 do 20. července 1954. Její boje ukončila Ženevská konference v červenci 1954.", "section_level": 2}, {"title": "První jednotky.", "content": "Prvním francouzským oddílem, který se vylodil v Saigonu 12. září 1945, byla rota 5. regimentu koloniální pěchoty Lehkého intervenčního sboru, jež dorazila společně s britskými jednotkami generálmajora Graceyho (20. indická divize). Dne 21. září 1945 bylo osvobozeno 1400 mužů 11. regimentu koloniální pěchoty držených v zajetí od japonského přepadu Indočíny 9. března 1945. Tito muži byli okamžitě znovuvyzbrojeni. 3. října 1945 se v Indočíně vylodilo francouzské komando Ponchardier společně se zbytkem 5. regimentu koloniální pěchoty. Poté následovala hlavní část sboru v tomto sledu:", "section_level": 3}, {"title": "Rozpuštění (1956).", "content": "Po podepsání Ženevské konference, která ukončila boje v Indočíně a potvrdila nezávislost Kambodže a Laosu, nastalo oficiální příměří, jež posléze následovalo rozdělení Vietnamu na Ho Či Minovu komunistickou severní Vietnamskou demokratickou republiku a profrancouzskou jižní Vietnamskou republiku. Nicméně evakuace francouzských vojsk z Indočíny započala až 28. dubna 1956. Po odchodu posledních jednotek CEFEO z Vietnamu, Laosu a Kambodže byl sbor 26. dubna 1956 rozpuštěn rozkazem jeho velitele generála Pierra Jacquota.", "section_level": 2}, {"title": "Složení sboru.", "content": "CEFEO tvořily jednotky z celé Francouzské unie, jimž pomáhaly jednotky z Francouzské Indočíny. V roce 1954 čítal sbor 177 000 mužů, z toho 59 000 Indočíňanů. Velmi důležitou složku sboru tvořili koloniální vojáci. V letech 1947 až 1954 přistálo v Indočíně 122 900 Severoafričanů z Maghrebu a 60 340 vojáků z ostatních částí Afriky, celkem tedy 183 240 Afričanů. K 1. únoru 1954 představovali 43,5 % z 127 785 mužů pozemních sil (bez Indočíňanů). Od září 1945 do příměří v červenci 1954 přistálo v Indočíně 488 560 mužů a žen, z toho: K tomu je třeba připočítat asi 8000 vojáků, kteří byli drženi v zajetí od japonského přepadu Indočíny 9. března 1945 a kteří byli po svém osvobození opětovně vyzbrojeni a vysláni do bojů.", "section_level": 1}, {"title": "Statistiky.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Materiál.", "content": "Po čtyřech letech americké vojenské pomoci měla CEFEO v roce 1954 k dispozici 452 tanků a stíhačů tanků a 1985 obrněných, polopásových a obojživelných vozidel. Tato tabulka ukazuje vývoj výzbroje CEFEO:", "section_level": 2}, {"title": "Celkové ztráty v průběhu konfliktu.", "content": "Kniha \"Guerre d'Indochine\" (Indočínská válka) odhaduje počet zabitých a pohřešovaných, s výjimkou Indočíňanů, na 47 674 mužů. Jejich rozdělení je následující: Historik Jacques Dalloz uvádí celkovou ztrátu CEFEO ve výši 37 800 mužů. s následujícím rozdělením:", "section_level": 2}, {"title": "Složení příslušníků sboru.", "content": "", "section_level": 2}, {"title": "Rok 1954.", "content": "K 1. únoru 1954 tvořili afričtí vojáci sloužící v CEFEO 43,5 % ze 127 785 mužů pozemních sil sboru (bez Indočíňanů). Historik Maurice Vaïsse uvedl v červnu 1954 následující čísla:", "section_level": 3}], "src_summary": "Francouzský expediční sbor na Dálném východě ( \"Corps Expéditionnaire Français en Extrême-Orient\", CEFEO) byl koloniální expediční sbor Ozbrojených sil Francie zformovaný původně v roce 1945 ve Francouzské Indočíně za války v Tichomoří. CEFEO později bojoval v Indočínské válce proti osvobozeneckému hnutí Viet Minh a tuto válku prohrál. Sbor sestával převážně z dobrovolníků pocházejících z francouzských kolonií a ze zemí Francouzské unie, takzvaných \"tirailleurs\". Výjimku tvořily jednotky cizinecké legie, jejichž příslušníky byli převážně evropští dobrovolníci. Používání vojáků z evropského území Francie zakázala během války v Indočíně vláda, aby tak ve Francii snížila odpor proti ní.", "tgt_summary": "The French Far East Expeditionary Corps (, CEFEO) was a colonial expeditionary force of the French Union Army that was initially formed in French Indochina during 1945 during the Pacific War. The CEFEO later fought and lost in the First Indochina War against the Viet Minh rebels. The CEFEO was largely made up of voluntarily-enlisted indigenous tirailleurs from the French Union colonial or protectorate territories, the exception was the French Foreign Legion, which consisted mainly of European volunteers. The use of metropolitan recruits were forbidden by the government during the First Indochina War to prevent the war from becoming even more unpopular at home.", "id": 2415949}
{"src_title": "Idrísové", "tgt_title": "Idrisid dynasty", "src_document": [{"title": "Náboženství.", "content": "Idrísové byli popisování jako sunnitští muslimové, zatímco akademikové je považuje ši'ítské muslimy. Byli oponenty Abbásovců, kteří v té době měli v rukou chálífát.", "section_level": 1}, {"title": "Historie.", "content": "Zakladatel dynastie, Idris ibn Abdallah (788-791) byl potomkem Alího, bratrance islámského proroka Mohammeda a manžela prorokovy dcery Fátimy. Po bitvě u Fakhkhu nedaleko Mekky, kde se utkali Abbásovci proti potomkům proroka Mohammeda, Idrís utekl do Maghrebu. Nejdříve odešel do Tangeru tehdy nejdůležitějšího města Maroka a v roce 788 se usadil ve Volubilis. Mocní arabští Berbeři z Volubilis mu nabídli azyl a jmenovali jej imámem (náboženským vůdcem). Kmen Awraba podporoval Kusailu v letech v 70. a 80. letech 7. století, kdy bojoval proti Umajjovcům. V druhé polovině 8. století se usadili v severním Maroku, kde jejich vůdce Išhak vládl v římském městě Volubilis. V této době byli již členové kmene muslimové, ale žili v oblasti, kde převládalo křesťanství, judaismus, sekta Cháridža nebo pohané. Kmen Awraba tak vnímal přijetí imáma jako způsob, jak posílit svou politickou moc. Idrís I., který byl velmi aktivní v politické organizaci kmene, se stal hlavní autoritou a snažil se vytlačit křesťanské a židovské kmeny z tohoto území. V roce 789 založil na jihu města Volubilis osadu nazvanou \"Medinat Fas.\" V roce 791 byl Idrís otráven a zabit špehem Abbásovců. Zemřel bez mužských potomků, avšak zanedlouho po jeho smrti porodila jeho manželka \"Lalla Kanza Uqba al-Awrabi\" jediného syna a následníka, Idríse II. Chlapce vychovával Idrísův přítel Rašíd a převzal na sebe dočasně vládu. V roce 801 byl ale Rašíd také zabit Abbásovci. O rok později, ve svých jedenácti letech, se Idrís II. prohlásil imámem. I když Idrís II. rozšířil své území na většinu severní části Maroka, byl stále závislý na podpoře kmene Awraba. Moc kmene pak postupně oslabil tím, že jmenoval vezírem a kádím muže ze svých vlastních řad. Ztratil tím podporu kmene a stal se nezávislým vládcem. Vůdce kmene Išhak pak odpověděl tím, že uzavřel alianci s tuniským kmenem Aglabíjovců. Idrís poté nechal Išhaka v roce 809 zabít a ve městě Fes založil osadu pod názvem \"Al-'Aliya\". Z města pak udělal hlavní obchodní centrum Berberů. Zde pak uvítal dvě arabské migrace - první v roce 808 z Cordóby a druhou v roce 824 z aglabíjovského Tuniska. Arabům tak nabídl lepší město než bylo Maghreb. Když v roce 828 zemřel, stát už sahal od západu Alžírska až po jih Maroka a stal se hlavním arabským státem. Po smrti Idríse II. se království rozdělilo mezi jeho syna a nástupce Mohammeda (828–836) a jeho 7 bratrů, čímž se v Maroku a Alžírsku vytvořilo osm hrabství. Mohamed vládl městu Fes a ze všech bratrů měl největší moc. Během této doby se stala arabská a islámská kultura vyhlášenou a marocká města těžila hlavně díky obchodu, kterému dominovali muslimští (převážně berberští) obchodníci. Nicméně arabská a islámská kultura se uplatňovala pouze ve městech, přičemž převážná většina marocké populace hovořila berberskými jazyky. Islámské doktríny zde byly silně uplatňovány. Idrísové byli hlavními vládci měst a ztráceli kontrolu nad populací země. Vládnoucí dynastie byla silně ovlivně Berbery a vyrovnala se marockému kmenu Zenata. Již v 70. letech 9. století byli Idrísové označováni za Berbery. Během 11. století berberizace zvítězila až do takové míry, že se Idrísovci začlenili mezi běžné berberské obyvatele státu. V 11. století vznikla mezi Berbery dynastie Hammúdovců, která postupně ovládla marocká města a jižní Španělsko. V roce 868 mezi berberskými kmeny Madyuna, Ghayata a Miknasa, vznikla poblíž města Fes armáda proti Idrísům. Společně zabili Ali ibn Omara a okupovali nadále město. Jeho bratr Yahya znovu převzal město do rukou Idrísů v roce 880 a prohlásil se za nového vládce. Idrísové poté několikrát na kmeny útočili, ale nikdy se jim nepodařilo získat ztracená území zpět.", "section_level": 1}, {"title": "Dynastie.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Vládci.", "content": "Fátímovský chalífát (vláda tomuto útvaru)", "section_level": 2}], "src_summary": "Idrísové (arabsky الأدارسة; al-'Adārisah') byli arabská muslimská dynastie, vládnoucí Maroku v letech 788 až 974. Jméno dynastie odvodili od svého zakladatele Idríse I., pravnuka Hasam ibn Aliho. Idrísové jsou považováni za zakladatele prvního marockého státu.", "tgt_summary": "The Idrisids ( \"\") were a Moroccan Muslim dynasty of Morocco, ruling from 788 to 974. Named after the founder Idriss I, the great grandchild of Hasan ibn Ali, the Idrisids are considered to be the founders of the first Moroccan state.", "id": 1387621}
{"src_title": "Boleslav III. Minsterberský", "tgt_title": "Bolko III of Münsterberg", "src_document": [{"title": "Život.", "content": "Jeho otcem byl kníže Mikuláš Malý Minsterberský z rodu slezských Piastovců a matkou Anežka z Lichtenburka († 1370), z východočeského rodu Žlebských z Lichtenburka. V době úmrtí svého otce v roce 1358 nebyl Bolko III. plnoletý, proto za něj zpočátku vládla matka. Vládu převzal roku 1360 a stejně jako dva jeho předchůdci pokračoval ve výprodeji své země. Po smrti svého strýce Bolka II. Minsterberského v roce 1368 se neúspěšně pokusil dostat ke svému dědictví. Roku 1369/1370 se Bolko oženil s Eufemií († 1411), dcerou vévody Boleslava Bytomsko-Kozelského. Eufemie byla roku 1364 poprvé provdána za Václava z Falkenberka, který zemřel roku 1369. Měli osm dětí, z nichž syn Jindřich († 1420) byl posledním mužským potomkem této rodové větvě. Sňatkem Bolko III. získal město Gliwici, ale již v roce 1373 ji prodal Konrádovi II. z Olešnice, který od něj v roce 1379 koupil také Kąty Wrocławskie nedaleko Vratislavi. V roce 1385 přišel také o Střelin, takže mu zůstalo jen město Minsterberk s okolím. Bolko III. byl věrným dvořanem českého krále Karla IV., u něhož několikrát pobýval. V roce 1394 byl zatčen spolu s Karlovým synem Václavem IV. Pravděpodobně proto mu Václav IV. propůjčil v letech 1396–1400 úřad soudce dvorského soudu. Roku 1403 se ve Vídni nabídl spolu se svým synem Mikulášem († 1405) a lehnickým knížetem Ruprechtem rakouskému arcivévodovi Albrechtovi IV. jako rukojmí namísto krále Václava IV., který tam byl ve vazbě. V letech 1404–1406 byl zemským fojtem Horní Lužice. Bolko III. zemřel 13. června 1410; jeho tělo bylo pohřbeno v rodinné kryptě cisterciáckého kláštera v Jindřichově.", "section_level": 1}], "src_summary": "Boleslav III. Minsterberský, též Bolko III. (1344/1348 – 13. června 1410), byl minsterberský kníže z rodu slezských Piastovců a dvořan českých králů karla IV. a Václava IV.", "tgt_summary": "Bolko III of Münsterberg ( – 13 June 1410) was a Duke of Münsterberg (Ziębice) from 1358 until his death, and ruler over Gleiwitz (Gliwice) during 1369–1373. He was the eldest son of Nicholas the Small, Duke of Münsterberg, by his wife Agnes, daughter of Herman Krušina of Lichtenberg.", "id": 2150811}
{"src_title": "Czesława Kwoka", "tgt_title": "Czesława Kwoka", "src_document": [{"title": "Osobní pozadí.", "content": "Czesława Kwoka se narodila v malé polské vesnici Wólka Złojecka katolické matce Katarzyně Kwoka. Spolu se svou matkou (číslo vězně 26946) byla Czesława Kwoka (číslo vězně 26947) deportována ze Zamośće do Osvětimi 13. prosince 1942. Dne 18. února 1943 byla zavražděna její matka. Dne 12. března 1943 zemřela Czesława Kwoka a okolnosti její smrti nebyly zaznamenány. Podle informací muzea měla dostat injekci jedovatého fenolu do srdce. Bylo jí 14 let.", "section_level": 1}, {"title": "Obecné historické kontexty dětských obětí Osvětimi.", "content": "Czesława Kwoka byla jednou z „přibližně 230 000 dětí a mladých lidí ve věku méně než osmnáct“ z 1 300 000 lidí, kteří byli deportováni do Osvětimi-Birkenau v letech 1940 až 1945. Vzdělávací středisko Státního muzea Auschwitz-Birkenau O holokaustu a Osvětimi dokumentuje válečné okolnosti, které přivedly mladé dospělé a děti jako byla Czesława do koncentračních táborů v publikaci z roku 2004 s albem fotografií, které sestavila historička Helena Kubica. Tyto fotografie byly poprvé publikovány v polské a německé verzi knihy Kubicové v roce 2002. Podle muzea bylo přibližně 230 000 dětí a mladých deportovaných do Osvětimi, z nichž většina byla židovského původu; z romských rodin pocházelo více než 11 000 dětí. Ostatní děti měly polský, běloruský, ukrajinský, ruský nebo jiný etnický původ. Většina z těchto dětí přijela do tábora spolu se svými rodinami v rámci různých operací, které nacisté prováděli proti celkovým etnickým nebo sociálním skupinám. Tyto operace byly zaměřeny na Židy jako součást snahy o úplné vyhlazení židovského národa. Na Cikány jako součást snahy izolovat a zničit romskou populaci. Na Poláky v souvislosti s vyhnáním a deportací do tábora celých rodin z regionu Zamość a z Varšavy během Varšavského povstání v srpnu 1944. Na Bělorusy a další občany Sovětského svazu jako odvěta za partyzánský odpor na místech okupovaných Německem. Ze všech těchto dětí a mladých lidí bylo do záznamů o táborech zapsáno více než 20 000, včetně 11 000 Cikánů. Více než 650 z nich přežilo až do osvobození v roce 1945. Czesława Kwoka byla jednou z těch tisíců dětí, které Osvětim nepřežily, a mezi těmi, jejichž „identifikační fotografie“, spolu s poznámkami vytvořenými z takzvaných \"Knih smrti\", jsou vystaveny na pamětní desce na zdi \"Život vězňů\" v bloku číslo 6.", "section_level": 1}, {"title": "Konkrétní historické kontexty fotografií Czesławy Kwoka.", "content": "Po příchodu do Osvětimi byla Czesława Kwoka vyfotografována pro záznamy nacistických koncentračních táborů. Byla identifikována jako jeden z přibližně 40 000 až 50 000 subjektů „identifikačních snímků“ pořízených pod nátlakem v Osvětimi-Birkenau fotografem Wilhelmem Brassem, což byl mladý polský vězeň, kterému v té době bylo dvacet let (známý jako vězeň číslo 3444). Brasse a další vězni byli vyučení portrétní fotografové v ateliéru před německou invazí do Polska v roce 1939, počínaje druhou světovou válkou. V táboře jim byl vydán rozkaz fotografovat nacistické zajatce a vězně za strašlivých táborových podmínek a pravděpodobně pod hrozbou bezprostřední smrti, pokud by odmítli vyhovět. Tyto fotografie, které Brasse a ostatní dostali za rozkaz pořizovat, měly zachytit každého vězně „ve třech pozicích: zepředu, ze strany a šikmo z druhé strany.“ Přestože Brasse dostal rozkaz zničit všechny fotografie a jejich negativy, po válce se proslavil tím, že pomohl některé z nich zachránit před zapomenutím.", "section_level": 1}, {"title": "Osvětimské „Identifikační fotografie“ v pamětních exponátech a archivech fotografií.", "content": "Zatímco většina z těchto fotografií vězňů Osvětimi (obětí i pozůstalých) již neexistuje, některé fotografie visí zarámované na pamětní výstavě ve Státním muzeu Auschwitz-Birkenau. Její součástí je také fotografie Czesławy a podobně jako v Jad vašem jsou to mučedníci holocaustu a hrdinové – židovské oběti holokaustu. Tituly připojené k fotografiím ve fotografických archivech Auschwitz-Birkenau a vnitřní exponáty byly vytvořeny Ministerstvem výstavnictví z registrů táborů a dalších záznamů zabavených, když byly tábory osvobozeny v roce 1945 a následně archivovány. Tyto archivy fotografických archivů muzea připojené k fotografiím sestavených z fotografií a / nebo vyvolaných z negativů zachráněných Brassem a spolupracovníkem v temné komoře Bronislawem Jureczkem v letech 1940 až 1945 identifikují vězně podle jména, čísla vězně v koncentračním táboře, datum a místo narození, datum úmrtí a věku při úmrtí (pokud existuje), národní nebo etnické identity, náboženské příslušnosti a datum příjezdu do tábora. Některé fotografie připisované Brassemu, včetně „identifikačního snímku“ se třemi kompozicemi Czesławy, jsou v památníku Státního muzea Auschwitz-Birkenau, součástí stálé výstavy s názvem \"Život vězňů\" v bloku číslo 6, poprvé instalované v roce 1955. Podobenka Czesławy je také na výstavě Ministerstva muzea na jejich oficiálních internetových stránkách v některých publikovaných albech a katalozích muzea a objevila se také v polském televizním dokumentárním filmu z roku 2005 o Wilhelmu Brassovi \"The Portraitist\", vysílaném na TVP1 a pak také na několika filmových festivalech.", "section_level": 1}, {"title": "Brasse vzpomíná.", "content": "Brasse připomíná své zkušenosti fotografování Czesławy konkrétně v dokumentu \"The Portraitist\", zprávu, kterou podal korespondent BBC Fergal Keane, který se ptal Brasseho na jeho vzpomínky ohledně jejího fotografování v oceněném článku „Návrat do Osvětimi: Fotografie z pekla“ v \"Live Mag\", které vyplývají z filmu na Londýnské premiéře (22. dubna 2007), zveřejněná v \"Mail Online\" dne 7. dubna. Jako návštěvník pamětní expozice Státního muzea v Osvětimi-Birkenau v bloku č. 6, Fergal Keane podrobně popsal své vlastní dojmy z fotografií Czesławy:", "section_level": 1}], "src_summary": "Czesława Kwoka (15. srpna 1928 Wólka Złojecka – 12. března 1943 Osvětim) byla polská katolická dívka, která byla zavražděna ve svých čtrnácti letech v Osvětimi. Jako jedna z tisíců dětských obětí německých zločinů v Polsku za druhé světové války patří k těm, kteří jsou zmíněni na pamětní výstavě Státního muzea v Osvětimi-Birkenau \"Život vězňů\" v bloku číslo 6. Portréty Czeslawy a dalších vězňů, pořízené „slavným osvětimským fotografem“ Wilhelmem Brassem v letech 1940 až 1945, jsou vystaveny ve fotografickém památníku muzea. Brasse hovořil o několika fotografiích dívky v televizním dokumentu \"Portrétista\" (\"Portrecista\") z roku 2005. Právě portréty Czesławy se staly ohniskem rozhovorů a byly citovány v různých článcích a knihách.", "tgt_summary": "Czesława Kwoka (15 August 1928 – 12 March 1943) was a Polish Catholic girl who was murdered at the age of 14 in Auschwitz. One of thousands of child victims of German World War II crimes against Poles in German-occupied Poland, she is among those memorialized in an Auschwitz-Birkenau State Museum exhibit, \"Block no. 6: Exhibition: The Life of the Prisoners\". Photographs of Kwoka and others, taken by the \"famous photographer of Auschwitz\", Wilhelm Brasse, between 1940 and 1945, are displayed in the Museum's photographic memorial. Brasse discusses several of the photographs in \"The Portraitist\", a 2005 television documentary about him. They became a focus of interviews with him that have been cited in various articles and books.", "id": 1802108}
{"src_title": "Hevrin Chalafová", "tgt_title": "Hevrin Khalaf", "src_document": [{"title": "Život.", "content": "Chalafová se narodila 15. listopadu 1984 v Al-Malikiyah. Vystudovala stavební inženýrství na univerzitě v Aleppu (2009). Postupně se propracovala do vyšší politiky a působila v samosprávné kurdské oblasti Rojava v severovýchodní Sýrii. Podílela se na správě severní Sýrie po znovudobytí oblasti na Islámském státu (2017). Založila stranu Budoucí Sýrie. Účastnila se vyjednávání s Američany, Francouzi a dalšími delegacemi. Byla uznávána pro své diplomatické schopnosti. Snažila se prosazovat mír a toleranci mezi křesťany, Araby a Kurdy.", "section_level": 1}, {"title": "Smrt.", "content": "Podle deníku \"The Telegraph\" „kurdští úředníci oznámili, že povstalečtí bojovníci zachytili a napadli auto vezoucí Hevrin Chalafovou“, ale že Národní armáda, povstalecká skupina bojující na straně Turecka, popřela odpovědnost za její zabití. Chalafová byla jednou z mnoha civilistů, kteří přišli o život během prvních dnů vojenské operace podporované Tureckem. Syrská observatoř pro lidská práva informovala, že „devět civilistů bylo popraveno v různých okamžicích jižně od města Tal Abyad“. Kurdský analytik Mutlu Civiroglu řekl deníku \"The Guardian\", že smrt Chalafové je „velkou ztrátou“, a popsal ji jako „talentovanou diplomatku“. Kurdská strana Budoucí Sýrie vydala prohlášení, v němž uvedla: „S největším zármutkem a smutkem truchlí Syrská strana nad umučením inženýrky Hevrin Chalafové, generální tajemnice strany Budoucí Sýrie, zatímco plnila své vlastenecké a politické povinnosti“. Chalafové bylo 35 (některé zdroje udávají 34) let v době její smrti. Video, které se šířilo na sociálních médiích, údajně ukazovalo vozidlo plné kulek, ve kterém Chalafová cestovala s tlumočníky a dalšími kurdskými zaměstnanci obklopenými povstaleckými militanty. Podle amerického deníku \"The Washington Post\" její zabití „téměř určitě představuje podle mezinárodního práva válečný zločin“.", "section_level": 1}], "src_summary": "Hevrin Chalafová (Khalafová) (kurd. Hevrîn Xelef; 15. listopadu 1984 Derik – 12. října 2019 Tell Abyad) byla kurdsko-syrskou političkou, generální tajemnicí strany Budoucí Sýrie. Byla zabita tureckými silami poblíž dálnice M4 v severní Sýrii během \"Operace Pramen míru\" proti kurdským silám \"SDF\" v Rojavě 12. října 2019.", "tgt_summary": "Hevrin Khalaf (, also Khelef; 15 November 1984 – 12 October 2019) was a Kurdish-Syrian politician and civil engineer. Khalaf served as the Secretary General of the Future Syria Party after working for many years in Rojava. She was killed by Turkish-backed Ahrar al-Sharqiya fighters near the M4 Motorway in Northern Syria during the 2019 Turkish offensive into north-eastern Syria against SDF forces in Rojava on 12 October 2019.", "id": 243314}
{"src_title": "Wilhelm Brasse", "tgt_title": "Wilhelm Brasse", "src_document": [{"title": "Životopis.", "content": "Brasse měl smíšený rakousko-polský původ. Narodil se jako vnuk Alberta Charlese Brasse z Alsaska, který pracoval jako zahradník pivovaru v Żywcu, který byl v majetku rodu Habsburků. Jeho matka byla Polka a jeho otec vášnivý patriot, účastník války s bolševiky v roce 1920. Profesi fotografa se učil od roku 1935 v ateliéru „Foto-Korekt“ v Katovicích v ulici 3. května, patřící jeho tetě, kde pořizoval portréty, podobenky a svatební fotografie. Po vypuknutí druhé světové války, německé invazi do Polska v roce 1939 a okupaci jeho rodného města Brasse Żywiec v jižním Polsku byl vyslýchán Schutzstaffelem (SS). Odmítl přísahat věrnost Hitlerovi a byl uvězněn na tři měsíce. Po propuštění stále odmítal kapitulovat, nechtěl podepsat Volkslist ani nucené členství v německé armádě. Brzy poté odešel do Krynice, kde nějakou dobu pracoval ve fotolaboratoři. Přes oblast Bieszczady se chtěl dostat do Maďarska, ale dne 31. srpna 1940 byl na hranicích spolu s několika dalšími mladými muži zatčen, na čtyři měsíce uvězněn a deportován do německého koncentračního tábora Osvětim jako vězeň číslo 3444. Bylo to krátce poté, co byl tábor otevřen. Během transportu do tábora v Tarnów mu Němci znovu nabídli podepsat Volkslist, ale Brasse znovu odmítl. Nejprve byl nasměrován na komando kopající základy nových budov a stavění silnic z krematoria na stanici, kde byl brzy povýšen na vrchního tlumočníka. Poté pracoval v komandu pro překládku uhlí a koksu a poté v obchodě s bramborami. Když se Němci dozvěděli o jeho řemeslných schopnostech z ateliéru i laboratoře, stal se hlavním fotografem tábora. V únoru 1941, poté, co byl povolán do kanceláře Rudolfa Hösse, velitele Osvětimi, spolu se čtyřmi dalšími fotografy, a vyzkoušen z „fotografických dovedností“, byl vybrán konkrétně díky svým „laboratorním dovednostmi“ a „technické schopnosti práce s fotoaparátem“ a za jeho schopnost mluvit německy. Poté dostal rozkaz dokumentovat nacistické vězně v táboře v „Erkennungsdienst, fotografické identifikační jednotce“, což bylo zvláštní zpravodajské komando politického oddělení (Gestapo), které vedl Bernhard Walter. Od 5. února 1941 Brasse fotografoval „práci vězňů, vězeňské lékařské pokusy a portréty vězňů do spisů“. Pořizoval portréty nově příchozích vězňů určených pro záznam tábora. Brasse na Mengeleho žádost pořídil pro každého vězně sérii tří fotografií: z profilu, zepředu hledící do objektivu a šikmo pod úhlem v jeho pokrývce hlavy. Stávalo se, že jich přes noc musel vyrobil tisíc nebo i více, protože ráno měl dorazit další transport. Kromě toho fotografoval vše, od práce vězňů až po soukromá setkání Němců s rodinami i lékařské snímky. Podle svého odhadu udělal od roku 1940 do roku 1945 pořídil 40 000 až 50 000 identifikačních fotografií, než byl přestěhován do jiného koncentračního tábora v Rakousku, kde byl americkými silami v květnu 1945 osvobozen. Němci, kteří v osvětimském táboře pracovali, ho respektovali, protože chtěli svým rodinám poslat pěkné fotografie. Potkal také Josefa Mengeleho – slavného „Anděla smrti“, kterého si pamatoval jako dobrého muže. Mengele měl jeho fotografie rád a chtěl, aby vyfotografoval také některá dvojčata a lidi s vrozenými poruchami. Brasse měl tak možnost pracovat na ošetřovně, ve které Mengele „experimentoval“. Poté, co Sověti vstoupili do Polska, během Viselsko-oderské operace, od 12. ledna do 2. února 1945, byl Brasse spolu s tisíci dalšími osvětimskými vězni násilně přemístěn do koncentračního tábora v Ebensee, rakouském podvýboru koncentračního tábora Mauthausen (v poslední oblasti stále ovládané nacisty), kde zůstal vězněn, dokud ho americké ozbrojené síly neosvobodily na začátku května 1945. Během evakuace tábora ignoroval rozkaz spálit všechny fotografie a uchránil více než 40 000 fotografií, které později sloužily jako důkazy v nacistických soudech. Po osvobození Američany obdržel potřetí návrh na změnu svého občanství – „Zůstaň tady. Tam už jsou bolševici. Pokud budete chtít, budeš Němec, Angličan nebo Američan“. Opět návrh odmítl a vrátil se do Żywiec. Chtěl se vrátit k profesi fotografa, ale po několika pokusech to vzdal – když se podíval na někoho skrz objektiv fotoaparátu, vždy viděl vězně z Osvětimi. Kvůli vracejícím se nočním můrám už nikdy nechtěl vzít fotoaparát do rukou, už nikdy nepořídil žádnou další fotografii. Opustil fotografii a založil „středně prosperující“ obchod s uzeninami. O své funkci táborového dokumentárního fotografa se přes šedesát let nikomu nezmínil. Stal se živnostníkem a nikdo dlouho neznal jeho minulost. Wilhelm Brasse zemřel v Żywcu 23. října 2012 ve věku 94 let. Byl ženatý, měl dvě děti a pět vnoučat a žil se svou ženou až do své smrti. Jeho smrt byla oznámena historikem Státního muzea v Osvětimi.", "section_level": 1}, {"title": "„Portrétista“.", "content": "O několik let později se o jeho práci dozvěděli izraelští historici a od nich se o Brassovi dozvěděl dokumentarista Ireneusz Dobrowolski. Několik let tento režisér sbíral materiály pro dokumentární film \"Portrétista\" (polsky \"Portrecista\", Polsko, 2005), který vypráví o Brassovi a jeho práci v Osvětimi. „Zpověď“ Wilhelma Brasse před kamerou trvala 10 dní. Jeho délka je 52-minut v režii Ireka Dobrowolskiho a produkovaný Annou Dobrowolskou. Poprvé byl uveden na polské televizní stanici TVP1 1. ledna 2006 v pořadu \"Hrdý na současnost\". Premiéru ve West London Synagogue v Londýně měl film 19. března 2007 a byl tak populární že se na základě velké poptávky diváků uskutečnilo druhé promítání 22. dubna 2007. Ve filmu Brasse popisuje „příběh některých obrázků v archivu muzea Auschwitz, které si pamatuje.“ Jak synopse filmu zdůrazňuje, po pořízení desetitisíců fotografií z let 1940 až 1945, dokumentujících „krutost, která přesahuje všechna slova... pro budoucí generace“, Brasse již nemohl pokračovat ve své profesi. Fergal Keane souhlasí, že „Brasse nám zanechal silný odkaz ve fotografiích. Díky nim můžeme vidět oběti holocaustu jako lidské, nikoli statistické... Fotografie jsou dílem muže, který bojoval, aby svou lidskost udržel naživu v místě nepředstavitelného zla.“", "section_level": 1}, {"title": "Czesława Kwoka.", "content": "Czesława Kwoka (15. srpna 1928 Wólka Złojecka – 12. března 1943 Osvětim) byla polská katolická dívka, která byla zavražděna ve svých čtrnácti letech v Osvětimi. Narodila v malé polské vesnici Wólka Złojecka katolické matce Katarzyně Kwoka. Spolu se svou matkou (číslo vězně 26946) byla Czesława Kwoka (číslo vězně 26947) deportována ze Zamośće do Osvětimi 13. prosince 1942. Dne 18. února 1943 byla zavražděna její matka. Dne 12. března 1943 Czesława Kwoka zemřela. Okolnosti její smrti nebyly zaznamenány. Bylo jí 14 let. Při pohledu na její fotografii popsal své vlastní dojmy z fotografií dokumentarista Fergal Keane: Fotograife Czesławy a další Brassovy fotografie kolorovala brazilská umělkyně Marina Amaral. V roce 2018 Amaral obarvila dvacet archivních fotografií vězňů z koncentračního tábora Osvětim pod názvem \"Tváře Osvětimi\". Projekt byl ve spolupráci s muzeem Osvětim-Birkenau.", "section_level": 1}], "src_summary": "Wilhelm Brasse (3. prosince 1917 Żywiec – 23. října 2012 Żywiec) byl polský portrétní fotograf. Během druhé světové války byl poslán do německého koncentračního tábora Osvětim jako vězeň č. 3444, kde jménem SS pořizoval tajnou fotografickou dokumentaci. Ta mimo jiné spočívala v portrétování věznů, kteří přijeli do tábora. Jeho život a práce byly předmětem polského televizního dokumentárního filmu \"Portrétista\" z roku 2005, který se poprvé představil v seriálu „Hrdý na současnost“ na polské televizní stanici TVP1 1. ledna 2006.", "tgt_summary": "Wilhelm Brasse (3 December 1917 – 23 October 2012) was a Polish professional photographer and a prisoner in Auschwitz during World War II. He became known as the \"famous photographer of Auschwitz concentration camp.\" His life and work were the subject of the 2005 Polish television documentary film \"The Portraitist\" (\"Portrecista\"), which first aired in the \"Proud to Present\" series on the Polish TVP1 on 1 January 2006. Brasse was of mixed Austrian-Polish descent. He learned photography in Katowice at the studio of his aunt. After the 1939 German invasion of Poland and occupation of Brasse's hometown Żywiec, in southern Poland, he was interrogated by the Schutzstaffel (SS). He refused to swear allegiance to Hitler, and was imprisoned for three months. After his release, still refusing to capitulate to the Volksliste and forced membership of German Army, he tried to escape to Hungary and join the Polish Army in France but was captured, along with other young men, at the Polish–Hungarian border and deported to KL Auschwitz-Birkenau as prisoner number 3444. Trained before the beginning of World War II as a portrait photographer in Silesia, he was ordered by the SS camp administrators to photograph \"prisoners' work, criminal medical experiments, [and] portraits of the prisoners for the files.\" Brasse estimated that he took 40,000 to 50,000 \"identity pictures\" from 1940 until 1945, before being moved to another concentration camp in Austria, where he was liberated by the American forces in May 1945. While many of Brasse's photographs did not survive, some are on display in the Auschwitz-Birkenau State Museum and at Yad Vashem, the Holocaust Martyrs' and Heroes' Remembrance Authority, Israel's official memorial to the Jewish victims of the Holocaust.", "id": 2044504}
{"src_title": "Merlík všedobr", "tgt_title": "Blitum bonus-henricus", "src_document": [{"title": "Ekologie.", "content": "Obvykle se tato hluboce kořenící bylina vyskytuje v blízkosti obcí na rumištích, skládkách, smetištích nebo podél cest, příkopů a břehů vodních toků. Vyrůstá také jako plevel na půdách dobře zásobených živinami v prořídlých porostech jetelovin a víceletých pícnin. Je vytrvalý hemikryptofyt s fenologickým optimem od června do září. Rostlina upřednostňuje vlhkou půdu, která může být od kyselé po zásaditou, od písčité po jílovitou; nemůže však růst ve stínu. V České republice se vyskytuje od kolinního po submontánní stupeň, nejvýše položená místa kde jej lze nalézt jsou Luční bouda v Krkonoších (1400 m n. m.) a Horská Kvilda na Šumavě (1400 m). Stupeň ploidie (x) = 4, počet chromozomů (2n) = 36.", "section_level": 1}, {"title": "Systematika.", "content": "Druh prošel několika pokusy o správné zatřídění. Poprvé jej popsal roku 1753 Carl Linné jako \"Chenopodium bonus-henricus\" a v roce 1832 jej Heinrich Gottlieb Ludwig Reichenbach chtěl přeřadit do rodu \"Blitum\", což se pro nedostatek důkazů v široké veřejnosti botaniků neujalo. Teprve při nedávných moderních, molekulárně genetických studiích bylo shledáno, že je tento druh podstatně vzdálen od rodu \"Chenopodium\" a v roce 2012 byl navrácen do rodu \"Blitum\" pod vědeckým jménem \"Blitum bonus-henricus\". Tato fylogenetická anylýza vyřešila složitou, více než dvěstěletou taxonomickou nejasnost kvůli rozdílné interpretaci jednotlivých morfologických znaků. Poskytla moderní klasifikaci a v jejím důsledku se vrátily dlouho nepoužívaná jména rodů \"Blitum\", \"Lipandra\", \"Oxybasis\" a vznikl nový rod \"Chenopodiastrum\". Vědecký název druhu \"bonus-henricus\" značí \"dobrý Henry\", což je podle jedné teorie úlitba anglickému králi a podle druhé se vztahuje ke středoevropské pohanské víle \"Guter Heinrich\".", "section_level": 1}, {"title": "Popis.", "content": "Vytrvalá, žlutozelená, chlupatá bylina s tlustou lodyhou vysokou 20 až 60 cm, vyrůstající z dřevnatějícího, hluboko sahajícího kořene. Lodyha je vzpřímená nebo krátce vystoupavá, bez uzlin, jednoduchá nebo slabě rozvětvená a celá pokrytá měkkými a slabě lepkavými chloupky, které způsobují \"pomoučený\" vzhled rostliny. Je střídavě porostlá jednoduchými, celistvými listy s řapíky až 15 cm dlouhými, čepele mívá dlouhé 5 až 10 cm a široké 4 až 9 cm. V dolní části lodyhy bývají listy trojúhelníkovité až střelovité a v horní kosočtverečné až kopinaté. Listy jsou celokrajné, mělce vykrajované nebo chobotnatě zubaté a na vrcholu jsou zaoblené nebo mají tupou špičku. Květenství, vyrůstající na hlavním stonku i vedlejších větvích, je ve své spodní části řídký a v horní hustý lichoklas či hustá lata lichoklasů. Je složený z vícekvětých klubíček o průměru do 5 mm. Květy nemají listeny, jsou z většiny oboupohlavné, řidčeji pouze samičí. Jejich vytrvalé okvětí je zelené, nejčastěji pětičetné, volné okvětní lístky jsou kopinaté až vejčité, na vrcholu rozšířené a někdy zubaté, na vnější straně mívají průsvitný lem. V květu je nejčastěji pět tyčinek s prašníky s pylem, vejčitý semeník a jedná krátká a tlustá čnělka se z okvětí vyniklou bliznou se dvěma či třemi rameny. Rozkvetlé květy nevoní a nemají nektar, jsou proto opylovány hlavně větrem. Plody jsou vejčitě ledvinovité, čočkovitě zploštělé, tupě hranaté, hnědé nažky 1,5 až 2 mm velké, které jsou asi do jedné třetiny obalené lístky suchého okvětí. Nažky (semena) klíčí v chladu poměrně pomalu, ale spolehlivě. Lze je vysévat přímo na stanoviště, nebo mladé rostlinky předpěstovat v teple a teprve pak vysazovat. Rostliny se přirozeně do blízkého okolí šíří rozrůstáním oddenků a na větší vzdálenost semeny roznášenými větrem nebo vodou přívalových dešťů.", "section_level": 1}, {"title": "Využití.", "content": "Droga z usušeného kořene merlíku všedobru obsahuje saponiny, sliz, třísloviny, organické kyseliny, flavonoidy aj., z listů obsahuje hlavně vitamín C, železo, vápník, fosfor, draslík a další prvky. Listy obsahují hojně kyseliny šťavelové a nejsou proto vhodné pro lidi trpící revmatismem, dnou nebo onemocněním ledvin. Kořenů se dříve používalo v lidovém léčitelství pro laxativní účinky a listů na podporu tvorby mléka (u zvířat i lidí). Listy se ovinovaly okolo hnisavých ran a vředů. Častěji však výživné mladé listy sloužívaly syrové k přípravě salátu a špenátu, koncem jara jsou však již tuhé a musí se tepelně upravovat. Dříve se tato bylina hojně pěstovala v zahradách a její současný výskyt v blízkosti obcí je obvykle následek zplanění do volné přírody. Listy jsou potravou pro housenky některých můr, např. v české přírodě pro blýskavku lebedovou, můru kapustovou, píďalička východní a píďalku mochnovou.", "section_level": 1}], "src_summary": "Merlík všedobr (\"Blitum bonus-henricus\") je vytrvalá, chlupatá, žlutozelená bylina, jejíž lodyha obvykle vyrůstá do výšky 20 až 60 cm. Dříve byl záměrně pěstován a využíván jako listová zelenina i léčivá rostlina, v současnosti je považován za zplanělý pozůstatek druhu jen s malým významem. Původní areál této rostliny lze ztěží zjistit, pravděpodobně pochází z jihovýchodní Evropy. Odtud se rozšířil téměř po celém kontinentu, včetně Skandinávie a evropské části Ruska (kde sahá až po Volhu a Dněpr), ale s výjimkou Pyrenejského poloostrova. V České republice je považován za zdomácnělý archeofyt a vzhledem k jeho snižujícímu se počtu pravidelných stanovišť je v \"Červeném seznamu cévnatých rostlin České republiky\" zařazen do kategorie Druhy vyžadující pozornost (C4a). S příchodem novodobých osídlenců Ameriky byl zavlečen i do východních oblastí Kanady a Spojených států amerických.", "tgt_summary": "Blitum bonus-henricus (syn. \"Chenopodium bonus-henricus\"), also called Good-King-Henry, poor-man's asparagus, perennial goosefoot, Lincolnshire spinach, Markery, English mercury, or mercury goosefoot, is a species of goosefoot which is native to much of central and southern Europe. Good-King-Henry has been grown as a vegetable in cottage gardens for hundreds of years, although this dual-purpose vegetable is now rarely grown and the species is more often considered a weed.", "id": 1462246}
{"src_title": "Esther Duflová", "tgt_title": "Esther Duflo", "src_document": [{"title": "Život.", "content": "Esther Duflo se narodila v roce 1972 v Paříži jako dcera pediatričky Violaine Duflo a matematika Michela Duflo. Během dětství se její matka často angažovala v humanitních projektech. Esther se dětství zajímala o historii, kterou také chtěla po střední škole studovat. Ve druhém ročníku začala zvažovat kariéru v civilních službách nebo politice. V roce 1993 se na 10 měsíců přestěhovala do Moskvy, kde pracovala na historické práci popisující vužívání velkých závodů v sovětské propagandě, jako například výrobu traktorů ve Stalingradu a také to, jak propagandistické požadavky změnily skutečnou podobu podobných projektů. V Moskvě také působila jako asistentka výzkumu s francouzským ekonomem pro Centrální ruskou banku a s americkým ekonomem, Jeffrey Sachs, pro ruské ministerstvo financí. Na základě těchto zkušeností se rozhodla ekonomii více věnovat. V roce 1994 získala bakalářský titul za studium historie a ekonomie na École Normale Supérieure a v roce 1995 získala magisterský titul na École d'économie de Paris a Université PSL École des hautes études en sciences sociales a École normale supérieure. V roce 1999 získala titul Ph.D z ekonomie na MIT. Na MIT stále působí jako profesorka.", "section_level": 1}, {"title": "Kariéra.", "content": "Poté, co v roce 1999 získala titul Ph.D, byla jmenována odborným asistentem na MIT. Ve 29 letech byla nejmladší členkou fakulty, která zastávala funkci na této univerzitě. Duflo a Banerjee se o Indii zajímají od roku 1997. V roce 2003 zde provedla zkušební experiment, o nepřítomnosti učitelů, ve 120 školách, které provozují neziskové organizace. Jejím hlavním zájmem byla častá absence vyučujících. Povzbuzením učitelů, aby se každý den fotografovali se svými studenty, dokázala snížit jejich absenci. V roce 2003 spoluzaložila společnost Poverty Action Lab na MIT, která od té doby provedla přes 200 empirických výzkumů. Laboratoř sídlí v Chennai v Indii a na Pařížské ekonomické škole. V roce 2006 spolu s několika kolegy provedla Duflo v Indii další experiment. Ukázalo se, že nahrané projevy žen byly ochotněji přijímány ve vesnicích, které zažily ženské vůdce. Duflo se stále více přesvědčovala, že komunity podporující ženské kandidáty by mohly očekávat ekonomické přínosy, ale měla potíže přesvědčit své kolegy. V roce 2008 obdržela cenu Frontier of Knowledge za rozvojovou spolupráci, která se zaměřila na hodnocení vývoje v oblasti sociálního zabezpečení. Duflo vstoupila do veřejné sféry v roce 2013, když zasedala v novém Výboru pro globální rozvoj, který radil bývalému americkému prezidentovi Baracku Obamovi v otázkách rozvojové pomoci v chudých zemích. Duflo je spolupracovnicí NBER pro výzkum, členkou představenstva Bureau for Research and Economic Analysis of Development (BREAD) a ředitelkou vývojového ekonomického programu Centra pro výzkum hospodářství a politiky, kde působí také jako členka představenstva i ředitelka. Byla zakládající redaktorkou American Economic Journal: Aplikovaná ekonomie, šéfredaktorkou časopisu The American Economic Review a spolušéfredaktorkou časopisu The Review of Economics and Statistics a Journal of Development Economics. Také je členkou redakčního rady Annual Review of Economics a členkou Human Capital Research Programme v rámci International Growth Centre. Dále píše měsíční sloupek pro francouzský deník Libération a byla hlavní řečnicí na první Bocconiho přednášce na Bocconiho univerzitě v roce 2010, v roce 2011 ji následovala Caroline Hoxby.", "section_level": 1}, {"title": "Publikace.", "content": "V dubnu 2011 zveřejnila svou knihu \"Poor Economics\", kterou napsala spolu s Banerjee. Kniha získala mnoho pozitivních ohlasů.", "section_level": 1}], "src_summary": "Esther Duflová, nepřechýleně Duflo (* 25. října 1972, Paříž), je francouzsko-americká ekonomka, profesorka zmírňování chudoby a ekonomie rozvoje na Massachusettském technologickém institutu. Výzkumně se zaměřuje na mikroekonomická témata v rozvojových zemích. Stala se spoluzakladatelkou a ředitelkou Abdul Latif Jameel Poverty Action Lab a působí jako výzkumná spolupracovnice National Bureau of Economic Research (NBER), je členkou představenstva Bureau for Research and Economic Analysis of Development (BREAD) a vedoucí programu rozvojové ekonomie Center for Economic and Policy Research. V roce 2019 získala Nobelovu pamětní cenu za ekonomii společně s Abidžítem Banerdžím a Michaelem Kremerem za experimentální přístup ke snižování globální chudoby. Stala se tak druhou ženou a do té doby nejmladším oceněným za ekonomii. S chotěm Banerdžím byli šestým manželským párem, který převzal Nobelovu cenu (v rámci všech kategorií) společně.", "tgt_summary": "Esther Duflo, FBA (; born 25 October 1972) is a French–American economist who is the Abdul Latif Jameel Professor of Poverty Alleviation and Development Economics at the Massachusetts Institute of Technology (MIT). She is the co-founder and co-director of the Abdul Latif Jameel Poverty Action Lab, which was established in 2003. She shared the 2019 Nobel Memorial Prize in Economic Sciences with Abhijit Banerjee and Michael Kremer, \"for their experimental approach to alleviating global poverty\". Duflo is a National Bureau of Economic Research (NBER) research associate, a board member of the Bureau for Research and Economic Analysis of Development (BREAD), and director of the Center for Economic and Policy Research's development economics program. Her research focuses on microeconomic issues in developing countries, including household behavior, education, access to finance, health, and policy evaluation. Together with Banerjee, Dean Karlan, Kremer, John A. List, and Sendhil Mullainathan, she has been a driving force in advancing field experiments as an important methodology to discover causal relationships in economics. Together with Banerjee, she wrote \"Poor Economics\" and \"Good Economics for Hard Times\", published in April 2011 and November 2019, respectively.", "id": 1090318}
{"src_title": "Félix Fénéon", "tgt_title": "Félix Fénéon", "src_document": [{"title": "Životopis.", "content": "Felix Fénéon byl přední francouzský literát, umělecký kritik a anarchista. Narodil se v Turíně v Itálii v roce 1861. Vychován byl v Burgundsku, pravděpodobně proto, že jeho otec byl obchodním cestujícím. Poté, co se Fénéon umístil jako první ve zkoušce uchazečů o zaměstnání, přestěhoval se do Paříže, kde začal pracovat pro válečný úřad a stal se zde vedoucím úředníkem. Během svého působení ve válečném úřadě editoval mnoho děl, včetně prací Arthura Rimbauda a Comte de Lautréamonta a také pomáhal rozvíjet začínající pointilistické hnutí Georgese Seurata. Byl také pravidelným návštěvníkem úterních večerů v salonu Stéphane Mallarmého a byl aktivní v anarchistických kruzích. Jako anarchista Fénéon pracoval 13 let jako úředník War Office – válečné kanceláře (což je pro anarchistu trochu ironie), i přestože v té době byl velmi aktivní v podpoře anarchistických kruhů a hnutí. V březnu 1892 francouzská policie hovořila o Fénéonovi jako o „aktivním anarchistovi“ a nechali ho sledovat. V roce 1894 byl Fénéon zatčen pro podezření ze spiknutí kvůli anarchistickému útoku na Foyot restaurant, oblíbené místo politiků. Byl také podezřelý ze spojení s atentátem na francouzského prezidenta, Sadi Carnota, který spáchal 25. června 1894 italský anarchista. On a dvacet devět dalších byli zatčeni na základě obvinění ze spiknutí. Proces se stal známý jako “soud třiceti”. Fénéon byl zproštěn obvinění stejně jako mnozí další. Proces přispěl k popularitě Fénéona zejména jeho břitkými prohlášeními, kterými bojoval proti porotě. O jedné ze scén v soudní síni píše anglický spisovatel Julian Barnes: Po soudu se Fénéon stal ještě nepolapitelnějším. V roce 1890 požádal neoimpresionista Paul Signac Fénéona o portrét. Fénéon několikrát odmítl. Souhlasil jen pod podmínkou že Signac namaluje celý jeho obličej ze předu. Signac přirozeně odmítl, namísto toho namaloval slavný profil Fénéona s jeho charakteristickou kozí bradkou. Z obrazu se stal slavný symbol neoimpresionismu a měl mnoho variant. Fénéon, ačkoli nespokojený s výsledkem, si pověsil obraz na zeď a měl ho pověšený až do Signacovy smrti o 45 let později. Kromě \"Novels in Three Lines\", které nejprve vycházely v pařížském deníku \"Le Matins\" v roce 1906 a později vyšly jako sbírka, a to pouze proto, že je jeho milenka Camille Pateel uchovala jako výstřižky v albu, publikoval Fénéon v roce 1886 monografiii o 43 stránkách v \"Les Impressionists.\" Když byl Fénéon požádán o vydání \"Les Nouvelles en Trois Lignes\" jako sbírky, skvěle odpověděl rozzlobeným „Snažím se jen mlčet“. Jak zdůrazňuje Luc Sante, dalo by se říci, že Fénéon byl neviditelně slavný, přesto toho mnoho ovlivnil, aniž by byl mnohým znám. Fénéonův právník mu po procesu a jeho následném propuštění z válečného úřadu nabídl místo v literárním magazínu \"La Revue Blanche\"; pro tento časopis pracoval až do roku 1903, kdy bylo vydávání magazínu ukončeno. V tomto časopise Fénéon pokračoval v propagaci práce Seurata a Signaca. V roce 1900 zorganizoval první retrospektivu Seuratovy práce. Seurat je známý řadou děl, zejména obrazem \"Nedělní odpoledne na ostrově La Grande Jatte.\" Hajo Düchting, autor publikace \"Seurat, The Master of Pointillism\" (\"Seurat, mistr pointillismu\") poznamenává, že „ve skutečnosti on (Fénéon) byl jediným kritikem, který prokázal schopnost veřejně uznat Seuratovu práci a novou metodu malování, kterou ilustroval slovy, že je pozoruhodná dosahováním barevných tónů.“ Poté, co \"La Revue Blanche\" přestala vycházet, Fénéon začal pracovat pro liberální noviny \"Le Matin\", kde anonymně komentoval denní zprávy. Psal tzv. „výplň“, což francouzština nazývá „faits-divers“ nebo „různé události“. Každý komentář se skládal pouze ze tří řádků. Jeho autorství bylo odhaleno až po roce 1940. V nich zachytil složité jemnosti francouzského každodenního života. Následující příklady zdůrazňují vtip tohoto kritika tehdejšího světa: Po ukončení jeho spolupráce s \"Le Matin\" se Fénéon stal ředitelem jedné z nejstarších uměleckých galerií v Paříži Galerie Bernheim-Jeune. Galerie propagovala realisty, barbizonskou školu a od roku 1874 první impresionistické a později postimpresionistické malíře. Fénéon zintenzivnil svůj zájem o neo-impresionismus, obzvláště umění Georgese Seurata. Ředitelem galerie byl od roku 1906 do roku 1925. Před svým odchodem z galerie veřejně prohlásil že je „připravený na nečinnost“ a ve věku 63 se definitivně odmlčel.", "section_level": 1}], "src_summary": "Félix Fénéon (22. června 1861 Turín, Itálie – 29. února 1944 Châtenay-Malabry) byl na konci 19. století pařížský anarchista a umělecký kritik. Roku 1886 vytvořil termín „neoimpresionismus“, kterým označil skupinu umělců vedenou Georgesem Seuratem. Fénéon se stal velkým propagátorem tohoto stylu. Každoročně je udělována některému francouzskému spisovateli a výtvarníkovi cena „Prix Fénéon“. Cenu založila v roce 1949 vdova po Fénéonovi. Cena je hrazena z výtěžku prodeje Fénéonovy umělecké sbírky. Fanny Fénéon ji odkázala Pařížské univerzitě, která je zodpovědná za výběr vyznamenaného umělce.", "tgt_summary": "Félix Fénéon (22 June 1861 – 29 February 1944) was a French anarchist and art critic during the late 19th century. He coined the term \"Neo-Impressionism\" in 1886 to identify a group of artists led by Georges Seurat, and ardently promoted them. The Fénéon Prize was established in 1949 by his wife based on proceeds from the sale of his art collection.", "id": 1678950}
{"src_title": "Galerie Bernheim-Jeune", "tgt_title": "Bernheim-Jeune", "src_document": [{"title": "Historie.", "content": "V roce 1901 Alexandre Bernheim se svými syny Jossem (1870–1941) a Gastonem (1870–1953) uspořádal první významnou výstavu obrazů Vincenta van Gogha v Paříži za pomoci uměleckého kritika Juliena Leclercqa. Od roku 1906 začal \"Bernheim-Jeune frères\" představovat díla Pierra Bonnarda, Édouarda Vuillarda, Paula Cézanna, Henri-Edmonda Crosse, Keese van Dongena, Henriho Matisse, Henriho Rousseau, Raoula Dufyho, Maurice de Vlamincka, Amedea Modiglianiho, Maurice Utrillo a Georgese Dufrénoye. V letech 1906 až 1925 byl ředitelem galerie umělecký kritik Félix Fénéon. Přinesl do galerie umění malířů Georgese Seurata a Umberta Boccioni. Galerie se stala jedním z center umělecké avantgardy. V roce 1906 začala galerie vydávat také monografie; první vydání bylo věnováno obrazům Eugèna Carrièra. V roce 1919 také začala vydávat dvouměsíční bulletin o uměleckém životě. V roce 1922 galerie vystavovala společně díla Alice Halicke, Augusta Herbina, Pierra Hodé, Moïse Kislinga, Marie Laurencin, Henriho Lebasque, Fernanda Légera a Henriho Matisse. Během německé okupace za druhé světové války byl majetek galerie zabaven \"Reichsleiter Rosenberg Taskforce\" (Pracovní skupina Reichsleiter Rosenberg (německy: Einsatzstab Reichsleiter Rosenberg neboli ERR byla organizace NSDAP, která se věnovala přivlastňování kulturních statků během druhé světové války). V roce 1941 byla jejich galerie uzavřena, obrazy byly zabaveny a budova prodána. Stejně jako jiní obchodníci s uměním, jako například Paul Rosenberg, i Bernheim musel pracovat několik desítek let, aby získal zpět alespoň některé obrazy. Úkol byl ztížen tím, že během rabování zmizely z galerie dvě hlavní účetní knihy. V roce 1940 rodina Bernheim-Jeune už vycítila, že se na ně a na jejich galerii nacisté zaměří a poslala asi 30 impresionistických a postimpresionistických obrazů do zámku Château de Rastignac v Dordogne uschovat. Dne 30. března 1944, prchající síly nacistických Schutzstaffel (SS) zapálily zámek poté, co bylo odvezeno pět plně naložených nákladních aut. Obrazy mohly být tedy také zničeny. V roce 2012 zemřel Michel Dauberville, člen rodiny Bernheimů. Vedení galerie Bernheim-Jeune se ujal jeho bratranec Guy-Patrice Dauberville, také odborník na moderní malbu a specialista na Pierra Bonnarda a Renoira. Galerie nyní vystavuje malíře a sochaře s tradicí École de Paris a umělce jako Jean Carzou, Shelomo Selinger nebo Pollès.", "section_level": 1}, {"title": "Ukončení galerie.", "content": "V roce 2018 webové stránky Bernheim-Jeune oznámily uzavření galerie.", "section_level": 1}], "src_summary": "Galerie Bernheim-Jeune je jednou z nejstarších uměleckých galerií v Paříži. Otevřena byla na Rue Laffitte v roce 1863 Alexandrem Bernheimem (1839–1915) společně s Eugènem Delacroix, Jean-Baptiste-Camille Corotem a Gustave Courbetem. Galerie několikrát změnila umístění a nakonec zůstala na pařířské Avenue Matignon. Galerii po celou dobu řídí Bernheimova rodina. Galerie propagovala realisty, umělce barbizonské školy a od roku 1874 první impresionistické a později postimpresionistické malíře.", "tgt_summary": "Bernheim-Jeune gallery is one of the oldest art galleries in Paris. Opened on Rue Laffitte in 1863 by Alexandre Bernheim (1839-1915), friend of Delacroix, Corot and Courbet, it changed location a few times before settling on Avenue Matignon. It is still managed by members of the same family. The gallery promoted realists, Barbizon school paintings and, in 1874, the first impressionist and later post-impressionist painters.", "id": 1201504}
{"src_title": "Auguste Herbin", "tgt_title": "Auguste Herbin", "src_document": [{"title": "Životopis.", "content": "Narodil se v Quiévy, což je obec v departementu Nord v severní Francii. Jeho otec byl řemeslník. Studoval kresbu na École des Beaux-Arts de Lille v letech 1899–1901, poté se usadil v Paříži.", "section_level": 1}, {"title": "Kariéra.", "content": "Jeho tvorbu zpočátku viditelně ovlivnil impresionismus a postimpresionismus. Je to patrné na obrazech, které v roce 1906 poslal na Salon des Indépendants, postupně se nechal ovlivnit fauvismem a vystavoval v roce 1907 na Podzimním salonu. S kubismem začal experimentovat v roce 1909, kdy se přestěhoval do ateliérů Bateau-Lavoir, kde potkal Pabla Picassa, Georga Braqua, Ottu Freundlicha a Juana Grise; v práci v kubistickém stylu byl také povzbuzován přátelstvím se sběratelem umění a kritikem Wilhelmem Uhdem. Jeho dílo bylo vystaveno ve stejné místnosti jako dílo Jeana Metzingera, Alberta Gleizese a Fernanda Légera na Salon des Indépendants v roce 1910. V roce 1912 se účastnil významné výstavy Section d'Or. V roce 1914, při vypuknutí první světové války, byl pro svou malou výšku osvobozen od vojenské služby a pracoval v továrně na letadla poblíž Paříže. Po vytvoření svých prvních abstraktních obrazů v roce 1917 upoutal Herbin pozornost Léonce Rosenberga, po první světové válce se stal součástí skupiny kolem \"Galerie de l'Effort Moderne\" a od března 1918 do roku 1921 zde několikrát vystavoval svou práci. Herbinovy radikální reliéfy jednoduchých geometrických tvarů složených z barevných kousků dřev jako je jeho obraz \"Colored Wood Relief\", (1921, Paříž, Musée national d'art moderne) zpochybnily nejen status malířského stojanu, ale také tradiční vztah postava-země. Nepochopení, se kterým byly přijaty tyto reliéfy a s tím související design nábytku, bylo zásadní a to i u těch kritiků, kteří byli kubismu nejvíce příznivě nakloněni.Toto odsouzení jeho práce způsobilo, že uposlechl Rosenbergovu radu aby se vrátil k obecně přijímanému stylu. Až do roku 1926 nebo 1927 maloval obrazy ve stylu Nové věcnosti. (Nová objektivita, německy: Neue Sachlichkeit) bylo hnutí v německém umění, které vzniklo kolem roku 1920 jako reakce proti expresionismu.) Sám Herbin později neuznával své krajiny, zátiší a žánrové scény z tohoto období jako umění, například \"Bowls Players\" (1923; Paříž, Musée national d'art moderne), ve kterých byly objekty vyobrazeny prostorově schematicky. Pod vlivem surrealismu se stal zvýšeně kritický k racionálním formám umělecké skupiny De Stijl. Po roce 1927 se Herbin začal zajímat o mikrofotografie krystalů a rostlin a zcela opustil figurativní malbu. Ve 30. letech spoluzakládal v Paříži skupinu Abstraction-Création a byl vydavatelem a také autorem článků v časopise skupiny Abstraction-Création s názvem \"Art non figurativ\". Ve druhém čísle časopisu psal proti rostoucímu fašismu a útlaku všeho druhu. Jako člen komunistické \"Association des Écrivains et Artistes Révolutionnaires\" podepsal prohlášení proti politické lhostejnosti umělců. Kritik stalinismu opustil komunistickou stranu ve 40. letech 20. století. Na začátku roku 1942 vyvinul Herbin jazyk formy a barvy, jazyk \"alphabet plastique\". Jeho obrazy stále více sestávají pouze z barevných uspořádání trojúhelníků, kruhů a obdélníků. V roce 1946 byl jedním ze zakladatelů Salon des réalités nouvelles, nástupce skupiny Abstrakce-Création. Později se stal viceprezidentem této skupiny.", "section_level": 1}, {"title": "Pozdní život a smrt.", "content": "Po roce 1953 Herbin ochrnul na pravou stranu těla, což ho donutilo malovat levou rukou. Zemřel v Paříži 31. ledna 1960 ve svých 77 letech. Jeden obraz zůstal nedokončený - motiv obrazu byl založen na slově \"Fin\". Na počátku 21. století vyrobil Didier Marien z Galerie Boccara, se souhlasem držitelů práv, významnou řadu originálních koberců podepsaných Herbinem. Tyto koberce vystavené ve Francii, ale také v Moskvě, Londýně a New Yorku hrály klíčovou roli v celosvětovém znovuobjevení uměleckých děl Augusta Herbina.", "section_level": 1}, {"title": "Veřejně přístupné.", "content": "Mezi veřejně přístupné sbírky obrazů Auguste Herbina patří:", "section_level": 1}], "src_summary": "Auguste Herbin [\"ógyst erben\"] (29. dubna 1882 Quiévy – 31. ledna 1960 Paříž) byl francouzský malíř moderního umění. Nejznámější je jako autor kubistických a abstraktních obrazů složených z barevných geometrických obrazců. Spoluzaložil skupiny Abstraction-Création a Salon des réalités nouvelles, které propagovaly nefigurativní abstraktní umění.", "tgt_summary": "Auguste Herbin (29 April 1882 – 31 January 1960) was a French painter of modern art. He is best known for his Cubist and abstract paintings consisting of colorful geometric figures. He co-founded the groups Abstraction-Création and Salon des Réalités Nouvelles which promoted non-figurative abstract art.", "id": 349988}
{"src_title": "Charles Robert Maturin", "tgt_title": "Charles Maturin", "src_document": [{"title": "Život.", "content": "Pocházel z rodiny hugenotů, kteří uprchli z Francie po zrušení ediktu nantského roku 1685. Vystudoval Trinity College v Dublinu, stal se duchovním a od roku 1803 byl vikářem dublinské Katedrály svatého Patrika. Roku 1804 se oženil s uznávanou zpěvačkou Henriettou Kingsburyovou, dcerou vlivného církevního hodnostáře, čímž se stal příbuzným Oscara Wildeho, jehož byl prastrýc. Byl dobrým kazatelem, ale měl mnoho světských zájmů. Jako dobrý zpěvák, výtečný tanečník a elegantní společník měl rád společenský život. Pořádal domácí bály, které se brzy staly v Dublinu pověstnými. Jeho prvními literárními díly byly tři neúspěšné gotické romány napsané pod pseudonymem Dennis Jasper Murphy. Všiml si jich však Walter Scott a upozornil na ně lorda Byrona. Díky podpoře těchto dvou literátů byla roku 1816 s úspěchem uvedena v londýnském divadle Drury Lane Maturinova divadelní hra \"Bertram\" s Edmudem Keanem v hlavní roli. Hru však odsoudil jako nepůvodní, nudnou, nemravnou a bezbožnou Samuel Taylor Coleridge, a poté, co Irská církev odhalila Maturina jako jejího autora (vzdal se svého pseudonymu, aby získal finanční odměnu za uvedení hry), zastavila mu další služební postup. Finanční úspěch \"Bertrama\" byl ale pohlcen tím, že Maturin musel kromě své rodiny podporovat také svého nemocného otce a další příbuzné. Když jeho další dvě divadelní hry nesklidily žádný ohlas, začal se věnovat próze a roku 1820 vydal své mistrovské dílo, gotický román \"Melmoth the Wanderer\" (\"Poutník Melmoth\"), který měl velký ohlas v literárním světě nejen v Anglii, ale především ve Francii a také v USA. Přesto zemřel v chudobě po dlouhé nemoci, kterou se marně snažil vyléčit. Byl pochován v Dublinu na hřbitově Francis Street Burial Ground.", "section_level": 1}], "src_summary": "Charles Robert Maturin (25. září 1780, Dublin – 30. října 1824, tamtéž) byl irský duchovní a anglicky píšící preromantický prozaik a dramatik známý především svým gotickým románem \"Melmoth the Wanderer\" (\"Poutník Melmoth\") z roku 1820.", "tgt_summary": "Charles Robert Maturin, also known as C. R. Maturin (25 September 1782 – 30 October 1824), was an Irish Protestant clergyman (ordained in the Church of Ireland) and a writer of Gothic plays and novels. His best known work is the novel \"Melmoth the Wanderer\".", "id": 1609337}
{"src_title": "Nejvyšší nevylezené hory", "tgt_title": "Highest unclimbed mountain", "src_document": [{"title": "Definice vrcholu.", "content": "Mnoho hor, kromě jejich nejvyššího vrcholu, mají také vrcholy vedlejší. Obecně platí, že topografický význam vrcholu nebo vedlejšího vrcholu, stejně jako topografická prominence určují, zda je vrchol považován za nezávislý vrchol nebo vrchol vedlejší. Neexistuje jednotné kritérium pro všechna světová pohoří, to se obvykle volí vzhledem k charakteru pohoří nebo oblasti. Například v USA se za samostatný vrchol obvykle považují hory s prominencí nad 500 stop (asi 152 m). Pro alpské nebo tatranské hory se většinou používá prominence 100 metrů. Pro české hory byla v rámci projektu \"Tisícovky Čech, Moravy a Slezska\" zvolena prominence minimálně 15 metrů (a izolace 400 m) pro tzv. hlavní vrcholy a 5 metrů (a izolace 200 m) pro vedlejší vrcholy. V roce 1994 Mezinárodní horolezecká federace (UIAA) klasifikovala v Alpách 82 vrcholů, které byly nejméně 4 000 m nad hladinou moře a nejméně 30 m topografického výběžku nad každou sousední horou.", "section_level": 1}, {"title": "Ověření nevylezeného stavu.", "content": "Může být obtížné určit, zda nebyl na vrchol hory proveden výstup. Dlouho předtím, než začalo v polovině 19. století moderní horolezectví lidé cestovali na vrcholky hor. Archeologické vykopávky v Andách ukázaly, že lidé v předhistorických dobách cestovali až do výšky 6 739 m. Stálá sídliště až do výšky 4 500 m byla založena již před 12 000 lety v Andách. Ve Lhase v Tibetu, který leží ve výšce 3 650 m a v mnoho menších osadách v Himálaji se daří ve výškách přesahujících 4 000 m. Vzhledem k tomu, že lidé žijí ve vysoké nadmořské výšce po mnoho tisíciletí, mohly být vrcholy v minulosti vylezeny. Mnohé regiony daleko od osad však nikdy nebyly prozkoumány, zejména proto, že některé vysoké vrcholy ve vysokých horách jsou tak vzdálené, že byly místním obyvatelům neznámé, když je poprvé spatřili evropští průzkumníci.", "section_level": 1}, {"title": "Gangkhar Puensum.", "content": "Gangkhar Puensum (7 770 m) je nejvyšší horou na světě, na kterou nebyl proveden výstup z hlediska nadmořské výšky. Leží na hranicích mezi Bhútánem a Čínou. Bhútánská vláda od roku 1994 zakázala horské expedice do oblastí hor vyšších než 6 000 metrů nad mořem. Důvody zákazu jsou ekologické i náboženské.", "section_level": 1}, {"title": "Nejvyšší nevylezený nezakázaný vrchol.", "content": "Na základě kritérií Mezinárodní horolezecké federace je Muču Kiš (7 452 m) s prominencí 263 m v Pákistánu v současnosti nejvyšší hora na světě, na kterou nebyl proveden výstup, přestože na ni není náboženský nebo politický zákaz. Dalšími nevylezenými horami jsou Kabru (7 318 m) s prominencí 100 m, Lapče Kang III (7 250 m) s prominencí 570 m a Kardžiang(7 221 m) s prominencí 895 m.", "section_level": 1}, {"title": "Nevylezený vrchol s největší prominencí.", "content": "Nevylezené hory s vysokou topografickou prominencí jsou samozřejmě nezávislé hory, které mají relativně malou výšku. Na takové vrcholy možná existuje nezdokumentovaný výstup. Sauyr Zhotasy 3 800 m, (prominence 3 252 m), nejvyšší bod v pohoří Saur na hranici mezi Kazachstánem a Čínou a Mount Siple 3 110 m, (prominence 3 110 m) na Sipleovém ostrově u pobřeží Antarktidy, nemají žádné záznamy o úspěšných výstupech. Nelze potvrdit stav každého z těchto vrcholů, ačkoli Mount Siple je v současné době ve vzdáleném, neobydleném a zřídka navštěvovaném místě.", "section_level": 1}, {"title": "Seznam nejvyšších nevylezených vrcholů.", "content": "Následující vrcholy s minimálním výběžkem 150 m, které byly považovány za nevylezené k srpnu 2018.", "section_level": 1}], "src_summary": "Nevylezená hora je vrchol hory, na který nebyl proveden prvovýstup. V některých částech světa jsou průzkumy a mapování výstupů stále nespolehlivé. Neexistují žádné komplexní záznamy o trasách průzkumníků, horolezců a místních obyvatel. V některých případech byly i moderní výstupy větších hor špatně zdokumentovány a bez všeobecně uznávaného seznamu lze dosáhnout výsledku při určování nejvyšších nevylezených vrcholů světa na světě jen spekulativně. Většina zdrojů uvádí, že Gangkhar Puensum (7 770 metrů) na hranici mezi Bhútánem a Čínou je nejvyšší horou na světě, na kterou dosud nebyl proveden výstup. Nevylezené hory jsou někdy označovány jako „panenské vrcholy“. Mnoho panenských vrcholů existuje, protože hora je nedosažitelná kvůli geografické izolaci nebo politické nestabilitě. Některé hory zůstávají nevylezeny kvůli náboženskému přesvědčení, jelikož země nebo region, kde hory leží, považují vrcholy za posvátné a měly by zůstat nedotčené. Dalším důvodem, proč zůstávají některé vrcholy nedotčené je velká atraktivita vysoké nadmořské výšky a menší vrcholy, i když stále velmi impozantní, jednoduše získají méně pozornosti a místo pokusů o výstup na ně bývá upřednostňována snaha vylézt na nejvyšší vrcholy novou cestou nebo v zimní sezóně.", "tgt_summary": "An unclimbed mountain is a mountain peak that has yet to be climbed to the top. Determining which unclimbed peak is highest is often a matter of controversy. In some parts of the world, surveying and mapping are still unreliable. There are no comprehensive records of the routes of explorers, mountaineers, and local inhabitants. In some cases, even modern ascents by larger parties have been poorly documented and, with no universally recognized listing, the best that can be achieved in determining the world's highest unclimbed peaks is somewhat speculative. Most sources indicate that Gangkhar Puensum () in Bhutan or on the Bhutan–China border is the tallest mountain in the world that has yet to be fully summited. Gangkhar Puensum has been off limits to climbers since 1994 when Bhutan prohibited all mountaineering above due to spiritual/religious beliefs. Unclimbed mountains are sometimes referred to as \"virgin peaks.\" Many virgin peaks exist because the mountain is unreachable, due to either geographic isolation or political instability. Some mountains remain off limits due to religious beliefs of a country or region that hold such mountains as sacred and should remain inviolate. Additionally, since the endeavor to scale taller mountains of the world is usually a major undertaking, lesser peaks, while still very formidable, simply get less attention than the taller ones, and instead these taller peaks are summited by parties following a new route or perhaps during the winter when conditions are generally more treacherous.", "id": 116919}
{"src_title": "Presnel Kimpembe", "tgt_title": "Presnel Kimpembe", "src_document": [{"title": "Klubová kariéra.", "content": "Debut za PSG si odbyl 17. října 2014 v zápase francouzské ligy na hřišti RC Lens, když vystřídal Thiaga Mottu v 75. minutě. V březnu 2015 podepsal smlouvu do roku 2018. Poté co v ročníku 2015/16 dostal mezi seniory šanci v 8 soutěžních zápasech, se 21letý Kimpembe stal v ročníku 2016/17 regulérní součástí mužstva kouče Emeryho. Naskočil do 28 soutěžních zápasů a výkony nezklamal. Tuto sezonu se poprvé předvedl v Lize mistrů a odehrál celé domácí utkání proti Barceloně, které Pařížané zvládli a zvítězili 4:0. Do základu se vměstnal kvůli zranění Thiaga Silvy, který se dal do odvety osmifinále na půdě Barcelony do pořádku. Kimpembe zůstal pouze na lavičce. PSG nakonec prohrálo 1:6 a vypadlo. Na jaře podepsal nový kontrakt do roku 2021. Kimpembe pokračoval v A-týmu pařížského týmu i v sezoně 2017/18. V Ligue 1 nastoupil do 28 zápasů, dalších 10 zápasů si připsal v domácích a evropských pohárech. V ročníku 2018/19 dostával od trenéra Thomase Tuchela pravidelně důvěru v základu. Stejně tomu bylo i v Lize mistrů, kde si ve skupině zahrál pět zápasů od začátku. Nastoupil v obou zápasech osmifinále proti Manchesteru United. V tom prvním na Old Trafford otevřel skóre, když přesně zamířil po rohovém kopu Di Maríi, PSG vyhrálo 2:0. V odvetě ale United předvedli obrat a po výhře 3:1 postoupili díky pravidlu venkovních gólů. Kimpembe v první minutě nastavení nešťastně rukou zasáhl do střely Dalota a rozhodčí nařídil penaltu, kterou Rashford proměnil. V Ligue 1 se na hřiště dostal ve 24 zápasech. Během říjnového souboje s Lyonem dostal už ve 35. minutě červenou kartu, ale PSG doma hladce vyhrálo 5:0. V sezoně 2019/20 se potýkal s konkurencí v podobě Abdoua Dialla, se kterým bojoval o místo v sestavě pro zápasy v Ligue 1. Trenér Tuchel Kimpembeho postavil do úvodních třech zápasů Ligy mistrů, Pařížané tuto trojici zápasů vyhráli.", "section_level": 1}, {"title": "Reprezentační kariéra.", "content": "V květnu 2018 se objevil v konečné nominaci Didiera Deschampse na světový šampionát.", "section_level": 1}, {"title": "Úspěchy.", "content": "Zdroj:", "section_level": 1}], "src_summary": "Presnel Kimpembe (* 13. srpna 1995) je francouzský profesionální fotbalista, který hraje na postu obránce za francouzský prvoligový celek Paris Saint-Germain a počínaje rokem 2018 rovněž za reprezentaci Francie.", "tgt_summary": "Presnel Kimpembe (, ; born 13 August 1995) is a French professional footballer who plays as a defender for Paris Saint-Germain and the French national team. He was part of the France squad that won the 2018 FIFA World Cup.", "id": 2374787}
{"src_title": "Sen noci svatojánské (Britten)", "tgt_title": "A Midsummer Night's Dream (opera)", "src_document": [{"title": "Srtučný obsah opery.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "První jednání.", "content": "V kouzelném lese u Athén se setkávají královna víl Titania a král elfů Oberon. Oberon požaduje po Titanii navrácení svého pážete, které Titania odmítá. Oberon proto posílá svého služebníka Puka, aby královnu očaroval tak, aby se zamilovala do prvního člověka nebo zvířete, které spatří po probuzení. Do kouzelného lesa přichází také Lysander s Hermií, kteří uprchli před rozhodnutím Hermiina otce, který jejich sňatku nepřeje a chce, aby si vzala Demeteria. Spoučasně přicházejí do kouzelného lesa také Demeterius a Helena. Oberon vyslechne rozhovory milenců a nařídí Pukovi, aby je také očaroval . Do lesa ve stejnou noc dorazí i skupina ochotnických herců, kteří zde chtějí nazkoušet drama \"Pyramus a Thisbe\", které by chtěli předvést na svatbě Thísea a Hippolyty. Puk začaruje Klubka do osla a prostřednictvím kouzla se do něj zamiluje Titania. Ostatní herci se v hrůze rozeběhnou po lese. Díky Pukově omylu se zamiluje Lisander do Hermie a Demeterius do Heleny. Všechny osoby nakonec v kouzelném lese usnou.", "section_level": 2}, {"title": "Třetí jednání.", "content": "Oberon probouzí Titanii, která má pocit, že měla velmi nepříjemný sen. Puk mezitím dal Klubkovi zpět lidskou podobu, Klubko se konečně znovu setkává se svými kumpány.", "section_level": 2}, {"title": "Proměna (čtvrtý obraz).", "content": "Probíhá trojnásobná svatba: Theseus si bere za manželku Hippolitu, Lisander Hermii a Demeterius Helenu. Na slavnosti divadelní soubor řemeslníků předvádí svou hru \"Pyramus a Thisbe\" a společnost se skvěle baví jejich nešikovností. Po závěrečném tanci odcházejí Titania, oberon s elfy a vílami zpět do kouzelního lesa.", "section_level": 3}, {"title": "Inscenační historie.", "content": "Opera byla poprvé uvedena dne 11. červen 1960 na hudebním festivalu v Aldenburghu v sále pro 300 diváků. Dirigoval ji sám skladatel a režii měl John Cranko. V roce 1991 operu nastudoval režisér Robert Carsen pro Operní festival v Aix-en-Provence. Scénu a kostýmy navrhl Michael Levine. Tato produkce byla v roce 2015 obnovena v ko-produkci s divadlem \"Opéra de Lyon\" a po festivalovém představení uvedena na různých scénách na celém světě (Lyon, Londýn, Filadelfie, Peking ...)", "section_level": 2}], "src_summary": "Sen noci svatojánské (originální název A Midsummer Night's Dream) Op. 64, je opera Benjamina Brittena o třech dějstvích a čtyřech obrazech. Libreto na námět stejnojmenné divadelní hry Williama Shakespeara napsal skladatel a Peter Pears. Opera byla poprvé uvedena dne 11. červen 1960 na hudebním festivalu v Aldenburghu.", "tgt_summary": "A Midsummer Night's Dream, Op. 64, is an opera with music by Benjamin Britten and set to a libretto adapted by the composer and Peter Pears from William Shakespeare's play, \"A Midsummer Night's Dream\". It was premiered on 11 June 1960 at the Aldeburgh Festival, conducted by the composer and with set and costume designs by Carl Toms. Stylistically, the work is typical of Britten, with a highly individual sound-world – not strikingly dissonant or atonal, but replete with subtly atmospheric harmonies and tone painting. The role of Oberon was composed for the countertenor Alfred Deller. Atypically for Britten, the opera did not include a leading role for his partner Pears, who instead was given the comic drag role of Flute/Thisbe.", "id": 1523699}
{"src_title": "Nicolò Zaniolo", "tgt_title": "Nicolò Zaniolo", "src_document": [{"title": "Klubová kariéra.", "content": "S fotbalem začínal v Janově, odkud odešel do Fiorentiny. Tu opustil v roce 2016 a připojil se k týmu Virtus Entella. Na jaře 2017 si tehdy 17letý Zaniolo odbyl debut za Entellu v Serii B. Celkem nastoupil do sedmi zápasů Serie B. V červenci 2017 jej získal milánský Inter, který čerstvě 18letému Zaniolovi nabídl pětiletý kontrakt do roku 2022. O mladého záložníka stály také Juventus a AC Milán. Zaniolo si v A-týmu Interu nezahrál a v létě 2018 zamířil do AS Řím, naopak Řím Interu podstoupil Nainggolana. První zápas za římský celek odehrál 19. září 2018 v milionářské Lize mistrů na půdě Realu Madrid, kde Římané prohráli 0:3. Zaniolo odehrál 54 minut než byl vystřídán. Premiérový zápas v Serii A si zahrál 26. září na domácí půdě proti Frosinone Calcio, když ho kouč Di Francesco vpustil na hřiště v 67. minutě za Pastoreho. První branku v lize vstřelil 26. prosince proti Sassuolu. V 59. minutě unikl po pravé lajně přes dva obránce a obloučkem překonal brankáře Consigliho, Řím tak vedl už 3:0. Sassuolo v závěru již jen snížilo. Ve skupině Ligy mistrů si zahrál několik desítek minut v zápasech s Viktorií Plzeň, CSKA Moskva a znovu proti Realu. AS Řím postoupil do osmifinále, kde narazil na portugalské FC Porto. Zaniolo se zaskvěl v prvním zápase na domácí půdě, když ve spolupráci s Edinem Džekem vstřelil dva góly v 70. a 76. minutě. V odvetě se ale gólově neprosadil a Porto dokázalo Římany udolat v prodloužení. V lednu se gólově prosadil proti Turínu FC, když v 15. minutě otevřel skóre zápasu. Přes dramatický vývoj dokázal Řím porazit turínského soupeře 3:2. Do konce sezony se střelecky prosadil ještě dvakrát, proti AC Milán ve 46. minutě srovnal na konečný výsledek 1:1. Jeho gól proti Fiorentině znamenal rovněž remízu 2:2. AS Řím skončil sezonu na 6. místě. Kvalitní výkony z něj učinili žádané zboží; o jeho služby v letním období projevily zájmy týmy jako Manchester United nebo Tottenham Hotspur.", "section_level": 1}, {"title": "2019/20.", "content": "Ročník 2019/20 se AS Řím poprvé musel obejít bez letitých opor jako byli Totti nebo De Rossi. Nově příchozí trenér Paulo Fonseca nehodlal na Zaniolově roli v týmu nic měnit. Ten nastoupil hned v úvodním kole proti Janovu, které skončilo 3:3. Ve druhém kole se konalo derby s Laziem, ve kterém dvakrát v prvním poločase nastřelil tyč, zápas skončil 1:1. Ve skupině Evropské ligy nastoupil do úvodního utkání proti Başakşehiru z Turecka, který Zaniolo a spol. zvládli na výbornou. Po vlastním gólu soupeře v 58. minutě asistoval Džekovi na 2:0. V 71. minutě role otočily, Džeko přihrál na gól Zaniolovi. Ten ještě v nastavené 93. minutě vyslal do úniku Justina Kluvierta, který završil vítězství 4:0. Ve druhém zápase skupiny nastoupil na levém křídle proti Wolfsbergeru, zrodila se remíza 1:1. Ve třetím zápase doma s Borussií Mönchengladbach zařídil gólem hlavou druhou nešťastnou remízu 1:1. Sudí Collum totiž německému týmu nesprávně daroval penaltu po domnělé ruce Smallinga v 95. minutě, kterou Lars Stindl proměnil. Ve šlágru 9. kola Serie A společně s forvardem Džekem zajistil výhru nad AC Milán 2:1.", "section_level": 2}, {"title": "Reprezentační kariéra.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Itálie U19.", "content": "Zaniolo se v roce 2018 zúčastnil Mistrovství Evropy do 19 let, které se konalo ve Finsku. V prvním zápase proti pořadatelům vstřelil jedinou branku, a to ve 43. minutě. Ve druhém zápase Itálie zdolala Portugalsko 3:2 a ve třetím proti Norsku na penaltovou branku Nora Hålanda odpověl po asistenci Zaniola Kean a zařídil remízu 1:1. Semifinálové utkání proti Francii odehrál Zaniolo celé a opět asistoval Keanovi na gól, Italové tak ve 30. minutě zvýšili na 2:0 a toto vedení již nepustili. Ve finále se Itálie znovu setkala s Portugalci. Zaniolo znovu přihrával střídajícímu Keanovi na jeho druhý gól. Portugalci však po prodloužení zvítězili 4:3. Jeho výkony jej dostaly na lavičku vybraného „Týmu šampionátu“ složeného odborníky z nejlepších fotbalistů finského turnaje.", "section_level": 2}], "src_summary": "Nicolò Zaniolo (* 2. července 1999, Massa, Itálie) je italský profesionální fotbalista, který hraje na pozici záložníka za AS Řím a italskou reprezentaci.", "tgt_summary": "Nicolò Zaniolo (; born 2 July 1999) is an Italian professional footballer who plays as a midfielder for Serie A club Roma and the Italy national team.", "id": 287932}
{"src_title": "Teresio Olivelli", "tgt_title": "Teresio Olivelli", "src_document": [{"title": "Život.", "content": "Narodil se 7. ledna 1916 v Bellagio v rodině Domenica Olivelliho a Clelie Invernizzi. Jeho strýc Rocco Invernizzi byl kněz a duchovní učitel mladých chlapců. Roku 1926 se rodina přestěhovala do Pavie. Zde navštěvoval školu Ghislieri a roku 1934 začal studovat právo na Univerzitě v Pavii. Studium dokončil v roce 1938. Byl členem Katolické akce a Fašistické studentské skupiny. Později začal vyučovat správní právo na Turínské univerzitě. Zde začala jeho práce, kdy se staral o chudé a sirotky. Napsal mnoho článků o právu a sociální sféře. Roku 1936 narukoval na vojnu a bojoval ve Španělské občanské válce. Později (1939) odešel do Německa, kde studoval až do roku 1941. Zde se naučil plynně mluvit německy. V roce 1941 bojoval na Ruské frontě. Zde byl poraněn omrzlinami. Jeho zkušenosti ve válce ho obrátily proti fašismu a odmítl přísahat věrnost Italské sociální republice. Za to byl 9. září 1943 deportován do Innsbrucku a 20. října stejného roku odešel do Milána. Zde založil \"podzemní\" noviny, které propagovaly křesťanství. Kvůli jednání fašistů, jako byla např. deportace Židů se Teresio rozhodl bojovat v Italském odporovém hnutí. Dne 27. dubna 1944 byl zatčen a vězněn v několika věznicích. Nacisté jej mučili, ale i přes kruté bolesti pomáhal svým spoluvězňům. V jedné z věznic se spřátelil s dnes blahoslaveným Odoardem Focherinim. Naposled byl převezen do koncentračního tábora Hersbruck, kde byl 17. ledna 1945 umlácen k smrti, protože se snažil chránit ukrajinského vězně. Jeho tělo bylo spáleno a popel vhozen do společného hrobu.", "section_level": 1}, {"title": "Proces blahořečení.", "content": "Proces blahořečení byl zahájen 19. ledna 1988 v diecézi Vigevano. Dne 14. prosince 2015 uznal papež František jeho hrdinské ctnosti. Dne 16. června 2017 uznal papež jeho mučednictví. Blahořečen byl 3. února 2018.", "section_level": 1}], "src_summary": "Teresio Olivelli (7. ledna 1916, Bellagio – 17. ledna 1945, KT Hersbruck) byl italský římskokatolický mučedník, voják a člen Italského odporového hnutí, v němž byl znám jako Agostino Gracchi. Katolická církev ho uctívá jako blahoslaveného.", "tgt_summary": "Blessed Teresio Olivelli (7 January 1916 – 12 January 1945) was an Italian Roman Catholic soldier during World War II and part of the Italian Resistance movement to Fascism and the Nazi regime. Olivelli graduated in law in Pavia in 1938 and went on to comment in papers on the legal and social issues of the time before he became a volunteer fighter in the Spanish Civil War and in World War II with a notable campaign fought in Russia. The war soured his views towards the Italian fascist regime of Benito Mussolini and his time in the resistance was marked with articles in a newspaper he founded dedicated to promoting the Christian message and attempting to improve upon aspects of fascism with a more Christian message. Olivelli's beatification cause started in 1988 under Pope John Paul II and he became titled as a Servant of God. The cause was first designed to demonstrate that Olivelli died because of hatred of his faith – thus beatification would be quicker – but disagreements led to a prolonged cause designed instead to prove Olivelli led a life of heroic virtue which Pope Francis confirmed on 14 December 2015. This confirmation allowed for the pope to name him as Venerable. Francis approved his beatification on 16 June 2017 and he was beatified on 3 February 2018 in Vigevano.", "id": 784041}
{"src_title": "Thomas Lemar", "tgt_title": "Thomas Lemar", "src_document": [{"title": "Klubová kariéra.", "content": "Lemar začal hrát fotbal jako dítě v klubu Solidarité Scolaire. Posléze se dostal do klubu SM Caen. Za Caen v sezoně 2013/14 debutoval mezi dospělými, v této sezoně tým postoupil do Ligue 1. Když Caen v další sezoně bojoval o udržení mezi elitou, byl Lemar spíše náhradníkem. Ve venkovním zápase na půdě FC Nantes 5. dubna 2015 se však zaskvěl. V 73 . minutě byl poslán na hřiště, o několik minut později trefil brankovou konstrukci. V 92. minutě vsítil branku z přímého kopu a rozhodl o vítězství 2:1.", "section_level": 1}, {"title": "AS Monaco.", "content": "", "section_level": 2}, {"title": "2015/16.", "content": "Už ve třetím kole Ligue 1 sezóny 2015/16 se gólově prosadil, když pár minut po vstupu na hřiště srovnal na konečných 1:1 na půdě Toulouse. Během šestého kola odehrál celý zápas doma s Lorientem. Ve 21. minutě si stoupl k rohovému praporku a nacentroval na gól Tourému, který snížil na 1:2. Ve 47. minutě sám přidal druhý gól, když se prosadil z přímého kopu. Lorient ale strhl výhru na svou stranu, vyhrál 3:2. V sedmém kole vstřelil gól Montpellieru, i jeho gól rozhodl o výhře Monaca poměrem 3:2. V lednu se mu povedl opět zápas proti Lorientu, kdy spolu s Moutinhem rozhodli o monackém vítězství 2:0 na hřišti soupeře. Začátkem března otevřel skóre proti „rodnému“ Caen, ale zápas skončil remízou 2:2. Kouč Jardim ho zkoušel na různých pozicích v záloze – dvojčlenné i tříčlenné – než jej zařadil na levé křídlo v systému 4–2–2–2. Knížecí celek skončil ligu jako třetí, kvalifikoval se tedy do předkola Ligy mistrů.", "section_level": 3}, {"title": "2016/17.", "content": "Ročník Ligue 1 2016/17, Lemarův druhý v monackém dresu, byl mimořádné úspěšným pro tým a i Lemara osobně. Trenér Jardim mu věnoval více prostoru na hřišti, což přineslo ovace prakticky hned v úvodu. V záříjovém utkání doma proti Stade Rennes v samotném závěru dvěma góly pojistil výhru 3:0. Na podzim přidal ještě další čtveřici branek. Ještě během července a srpna pomohl k postupu do skupiny Ligy mistrů, Monaco vyřadilo Fenerbahçe a i Villarreal. Lemar si místo v základu podržel také ve skupině, kdy z levého strany terorizoval obrany Tottenhamu, Leverkusenu a CSKA Moskva. V prvním zápase skupiny ve Wembley proti Tottenhamu byl na lavičce náhradníků, ale v 5. minutě se zranil Nabil Dirar a Lemar šel do hry. Ve 31. minutě zvýšil vedení Monaca, v zápase který skončil zaslouženou výhrou 2:1. Odehrál zápas proti Leverkusenu (1:1) a také dva moskevskému proti CSKA (1:1 a výhra 3:0). Další gól v milionářské soutěži dal opět Tottenhamu (další výhra 2:1). Na branku Djibrila Sidibého sice z penalty dokázal odpovědět Angličan Kane, avšak Lemar strhl vítězství na monackou stranu. Osmifinále představovalo těžkou zkoušku mladého týmu proti Manchesteru City kouče Pepa Guardioly. Lemar odehrál celé utkání a v 61. minutě přihrál na gól Falcaa, v tento moment Monaco vítězilo 3:2. City ale třemi góly zápas otočilo. Monaco zvládlo odvetu, Lemar asistoval u důležité branky Bakayoka na 3:1, tento stav Monaco posouval do čtvrtfinále, tým okolo Lemara už výsledek udržel a \"Citizens\" vyřadil. Ve čtvrtfinále asistoval u tří branek během výher 3:2 a 3:1 proti Dortmundu. Postup Ligou mistrů ukončil až turínský Juventus. Jeho jarní góly a asistence v lize Monacu přihrály francouzský titul před dotírajícím PSG. V této sezoně si celkově do statistik připsal 14 gólů a 17 gólových asistencí, čímž si vysloužil pozornost velkoklubů, ačkoliv se zdálo, že jej zastiňují jiné hvězdy jako Bernardo Silva, Benjamin Mendy nebo Fabinho.", "section_level": 3}, {"title": "2017/18.", "content": "Ačkoli byl spojován s možným odchodem – nabídku poslal např. Arsenal – zůstal nakonec v Monaku. Za sezonu 2017/18 se trefil pouze třikrát, dva z těchto gólů vstřelil ve francouzské lize. Na hřišti Bordeaux vstřelil po individuální akci gól na 2:0. V půlce prosince se jedním gólem podílel na jasné výhře 4:0 na půdě Saint-Étienne. AS Monaco titul neobhájilo, v tabulce skončilo druhé.", "section_level": 3}, {"title": "Atlético Madrid.", "content": "", "section_level": 2}, {"title": "2018/19.", "content": "Atlético přivedlo 22letého Lemara v létě 2018 za částku 70 milionů eur. Trenér Diego Simeone jej přivedl za Carrasca, který v lednu opustil Atlético, aby zamířil do Číny. Poprvé si v novém týmu zahrál v přípravě se Stuttgartem. Debut v ostrém zápase jej čekal v srpnu v Superpoháru UEFA. Od začátku nastoupil na pravém křídle, v 91. minutě byl střídán, Atlético porazilo rivala Real Madrid 4:2 v prodloužení. Diego Simeone byl s jeho výkonem spokojený, i proto si ve španělské La Lize v sezóně 2018/19 odbyl debut již v prvním kole na hřišti Valencie (1:1). Simeone oproti Superpoháru změnil jeho post z pravého křídla na levé. Velký zápas odehrál v září na Getafe – ve 14. minutě nastřelil břevno, od kterého se míč odrazil do zad gólmana Davida Soriy a od něj do branky, gól je však zaznamenán jako Soriův vlastní. Lemara našel v 60. minutě centrovaný míč Kokeho a Lemar pojistil vedení 2:0. V dubnu 2019 dal jediný gól utkání s Eibarem, jehož znovu našel míč Kokeho. Atlético skončilo v lize druhé za Barcelonou, ale před svým rivalem, Realem Madrid.", "section_level": 3}, {"title": "2019/20.", "content": "Lemar byl i další sezónu součástí plánů Simeoneho, jeho konkurencí se však stal nově příchozí portugalský talent João Félix.", "section_level": 3}, {"title": "Reprezentační kariéra.", "content": "Lemar nastupoval již za francouzské mládežnické reprezentace. V roce 2012 se zúčastnil ME hráčů do 17 let. Zde si zahrál např. po boku Anthonyho Martiala.", "section_level": 2}, {"title": "Francouzská reprezentace.", "content": "Trenér Didier Deschamps dal Lemarovi možnost zahrát si poprvé v přátelském zápase s Irskem (0:0) v listopadu 2016. V kvalifikačním zápase na MS 2018 na domácí půdě s Nizozemskem na sebe upozornil, když vstřelil dva góly během výhry 4:0. Lemar, možná vůbec nejlepší hráč zápasu, vsítil v 73. minutě gól tzv. halfvolejem ze 20 metrů na 2:0, v 88. minutě přidal ještě třetí a vše korunoval v nastavení Kylian Mbappé. Deschamps jej nominoval na MS 2018, patřila mu však role střídajícího hráče, neboť v útoku trenér spoléhal na duo Mbappé–Griezmann, na lavičce navíc čekali další hráči jako Dembélé a Giroud. Ve třetím zápase skupiny proti Dánsku odehrál Lemar celý zápas na levém křídle. Zápas skončil nerozhodně 0:0. Pro Lemara to byl první a zároveň poslední zápas na šampionátu, na kterém Francie zvítězila, když ve finále porazila Chorvatsko 4:2. Během premiérového ročníku Ligy národů byl na lavičce náhradníků.", "section_level": 2}, {"title": "Styl hry.", "content": "Fotbalový server FourFourTwo vyzdvihuje Lemarovu střelu, přihrávku a schopnost účinného pressingu (tj. zpětné získání míče). Může zahrát ve středu zálohy i na jejím okraji, pravém i levém. Není klasickým křídlem, stahuje se totiž do středu hřiště a vytváří prostor pro nabíhající krajní beky svého mužstva. Trenér Leonardo Jardim, který vedl Lemara v AS Monaco, vyzdvihl Lemarovu univerzalitu a že jediné posty, kde by Lemar strádal, a to na hrotu útoku a ve středu obrany.", "section_level": 1}, {"title": "Úspěchy.", "content": "Zdroj:", "section_level": 1}], "src_summary": "Thomas Lemar (* 12. listopadu 1995, Baie-Mahault, Guadeloupe) je francouzský profesionální fotbalista, který hraje na postu záložníka za španělský celek Atlético Madrid. Na reprezentační úrovni nastupuje za národní mužstvo Francie, se kterým vyhrál MS 2018.", "tgt_summary": "Thomas Benoît Lemar (born 12 November 1995) is a French professional footballer who plays as a midfielder for Spanish club Atlético Madrid and the France national team. He is known for his versatility, being able to play on both wings and through the centre. Features of his game include dribbling and passing ability. Lemar began his senior career at Caen in 2013. He played 32 times for the club before moving to Monaco for £3.4 million in 2015. In 2018 he signed for Spanish club Atletico Madrid where he won the UEFA Super Cup in his debut season. He has represented France at every level from U17 to U21 and made his international senior debut in 2016 against the Ivory Coast. He was a member of the team that won the 2018 FIFA World Cup.", "id": 194315}
{"src_title": "Marco Delvecchio", "tgt_title": "Marco Delvecchio", "src_document": [{"title": "Klubová kariéra.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "AS Řím.", "content": "Delvecchio přestoupil k AS Řím na podzim 1995, a to z Interu Milán. V ročníku 1998/99 se stal s 18 brankami čtvrtým nejlepším střelcem v Serii A, před ním byli pouze Amoroso (22), Batistuta (21) a Bierhoff (20). Druhá sezona trenéra Zdeňka Zemana dopadla pátým místem, římské mužstvo sice dávalo hodně branek, ale postrádalo pevnou defenzívu. V ročníku 1999/2000 to byla pátá Delvecchiova sezona v římském velkoklubu. Novým trenérem se stal Fabio Capello, který měl napravit 5. místo z předchozí sezony, po prvním roce ale skončil na 6. místě, titul navíc bralo rivalské Lazio. Delvecchio se nově musel popasovat s konkurencí v podobě forvarda Vincenza Montelly, který dal v první sezoně za římský klub 18 gólů, oproti tomu Delvecchio „pouze“ 11. Přesto dostával od trenéra Capella důvěru v základní sestavě. Delvecchio se gólově prosadil v úvodním zápase 1. kola Poháru UEFA proti portugalské Vitórii Setúbal (7:0), k jednomu gólu přidal navíc dvě gólové nahrávky Aleničevovi. V úvodním zápase 3. kola proti Newcastle United zařídil důležitý gól, když jej fauloval Charvet. Následná penalta proměněná Tottim byla jedinou brankou dvojzápasu. V osmifinále ale AS Řím nestačil na Leeds United. V ročníku Serie A 2000/01 se konkurence v útoku navýšila příchodem Argentince Gabriela Batistuty, ale Capello přesto spoléhal na Delvecchiovu pracovitost, přestože oproti ostatním útočníkům vstřelil o dost méně branek. V lize se trefil třikrát, ale v Poháru UEFA zaznamenal pětici branek. Ačkoliv v Poháru UEFA tým vypadl už v osmifinále s FC Liverpool, v italské lize získal kýžený mistrovský titul. Do sezóny 2001/02 se znovu zvýšila konkurence mezi forvardy, když římský klub koupil z AS Bari mladého nadaného útočníka Antonia Cassana. Delvecchio si Capellovu důvěru držel nadále, ale v lize se vzmohl na pouhé 2 branky. Zadařilo se mu na konci října, v derby proti Laziu 27. října 2001 šel do druhé půle za Batistutu a hned ve 49. minutě dal gól na 1:0. V nastavení pojistil výhru 2:0 Totti a AS tak ovládlo zápas s rivalem. O pár dní později se prosadil v domácím zápase Ligy mistrů proti Anderlechtu, čímž zajistil remízu 1:1. Římané ale měli postup do druhé fáze skupin zajištěn. Tam ale neuspěli a skončili za dvojicí Barcelona, Liverpool. Druhý gól vstřelil Delvecchio až v dubnu proti Parmě během domácí výhry 3:1. Titul se ale o bod nepodařilo obhájit a uzmul ho nenáviděný Juventus tažený novými posilami Buffonem, Nedvědem či Thuramem. V ročníku 2002/03 již nebyl v italské lize tak využívaný, přesto si za 16 zápasů připsal 4 góly. V prvním zápase čtvrtfinále italského domácího poháru Coppa Italia proti Vicenze Calcio přispěl gólem k výhře 2:1. Domácí odvetu odehrál rovněž celou a zaznamenal hattrick při vítězství 6:3. Ve finále, které se hrálo doma i venku, ale AS Řím neuspěl proti AC Milán. V Lize mistrů vstřelil gól proti AEK Athény a získal tak pro AS bod v závěrečném zápase skupinových bojů. Řím postoupil do druhého skupinového kola, kde v úvodu přivítal Arsenal. Už ve čtvrté minutě se Delvecchio odpoutal od soupeřova obránce Lužnyje a nahrál na gól Cassanovi. Thierry Henry ale hattrickem otočil zápas ve prospěch Arsenalu. AS Řím prohrál i další dvě utkání a nakonec ani Řím ani Arsenal nepostoupily.", "section_level": 2}, {"title": "AC Parma.", "content": "Mezi roky 2005 až 2006 hrál za prvoligovou Parmu. Angažmá nebylo úspěšné, odehrál jen několik zápasů a zbytek sezony strávil na lavičce náhradníků. Jediný gól trefil do sítě Juventusu, ale soupeř dvěma góly otočil skóre na konečných 1:2.", "section_level": 2}, {"title": "Ascoli Calcio.", "content": "V ročníku 2006/07 hrál 33letý Delvecchio za Ascoli Calcio. V záříjovém zápase doma se Sampdorií Janov otevřel skóre v 16. minutě, ovšem v 65. minutě srovnal jeho „jmenovec“ v janovském dresu Gennaro Delvecchio a zápas skončil remízou 1:1. V říjnu dal důležitou branku na půdě AS Řím, která zajistila cennou remízu 2:2. Od konce listopadu už však prakticky nebyl využíván a nepomohl tak v nakonec neúspěšných bojích o záchranu v Serii A.", "section_level": 2}, {"title": "Styl hry.", "content": "Delvecchio spoléhal na hru tělem a jeho síla v útočné fázi spočívala ve hře hlavou. Jeho pracovitost a napomáhání obraně oceňoval italský trenér Fabio Capello, který jej v letech 1999 až 2004 vedl v AS Řím. I proto jej upřednostňoval před gólovějším Vincenzem Montellou.", "section_level": 1}, {"title": "Úspěchy.", "content": "Zdroj:", "section_level": 1}], "src_summary": "Marco Delvecchio (* 7. duben 1973, Milán, Itálie) je bývalý italský profesionální fotbalista, který hrál na pozici útočníka. Deset sezon hrál za italský klub AS Řím. Nastoupil do více než dvaceti zápasů za reprezentaci Itálie, se kterou se účastnil ME 2000 a MS 2002. Jeho syn Nicolas Delvecchio je rovněž fotbalistou.", "tgt_summary": "Marco Delvecchio (; born 7 April 1973) is a retired Italian footballer, who played as a forward. Although he played for several Italian clubs throughout his career, he spent most of it at A.S. Roma, where he is still remembered by the club's fans for his ease in scoring against rivals S.S. Lazio in the Derby della Capitale, and for the contributions he made to the club's league title victory in 2001. At international level, he represented Italy on 22 occasions between 1998 and 2004, scoring 4 goals, taking part at UEFA Euro 2000, reaching the final of the tournament, in which he scored, and at the 2002 FIFA World Cup. Delvecchio currently collaborates with a Roman private radio station as football-pundit.", "id": 110287}
{"src_title": "Řád posvátného pokladu", "tgt_title": "Order of the Sacred Treasure", "src_document": [{"title": "Historie.", "content": "Řád byl založen císařem Meidžim dne 4. ledna 1888 pod názvem \"Řád Meidžiho\". Původně byl udílen v osmi třídách výhradně mužům. Na základě císařského dekretu č. 232 ze dne 22. května 1919 jím mohou být vyznamenávány i ženy. V roce 2003 byl řád reformován. Byly zrušeny dvě nejnižší třídy, změněn vzhled stuhy a mírně upraven vzhled odznaku.", "section_level": 1}, {"title": "Pravidla udílení.", "content": "Řád je udílen občanům Japonska i cizím státním příslušníkům za vojenské i civilní zásluhy, za vynikající úspěchy ve výzkumu, v průmyslu, zdravotnictví, sociální práci, státní či lokální politice nebo za zlepšování života hendikepovaných a znevýhodněných lidí. Může být udělen i posmrtně. K udílení obvykle dochází dvakrát ročně, a to 29. dubna a 3. listopadu. Mimořádně může být udělen například cizincům během státních návštěv. Počet žijících osob vyznamenaných tímto řádem není omezen.", "section_level": 1}, {"title": "Insignie.", "content": "Řádový odznak obsahuje symboly tří císařských pokladů – zrcadla Jata, které je natolik posvátné, že do něho nesmí nahlédnout ani samotný císař, klenotu Jasakani, který je vyroben z nejlepšího jadeitu a osobního meče císaře. Řádový odznak má tvar bíle smaltovaného maltézského kříže, který je ve čtyřech nejvyšších třídách pozlacený, v páté třídě je zlacení kombinováno se stříbrem a v šesté třídě je stříbrný. Ramena kříže jsou tvořeny pěti paprsky různé délky ve tvaru mečů (reprezentujícími osobní meč císaře) s nejkratším paprskem uprostřed. Ve středu kříže je tmavě modře smaltovaný zlatě olemovaný kulatý medailon s osmicípou stříbrnou hvězdou, která reprezentuje zrcadlo. Kolem medailonu je věnec z červeně smaltovaných kuliček, které reprezentují klenot Jasakani. Zadní strana je plochá, ve spodní části je někdy značka mincovny. Ke stuze je odznak připojen pomocí přívěsku v podobě bíle smaltovaného květu pavlovnie. Medaile VII. a VIII. třídy udílené do roku 2003 měly tvar stříbrné osmicípé hvězdy, která byla v případě VII. třídy částečně pozlacená. Medaile měly pouze motivy reprezentující zrcadlo a drahokam, nikoliv meč. Řádová hvězda má tvar shodný s řádovým odznakem, s výjimkou kříže, který je zdvojený a hvězda je tak osmicípá. Do roku 2003 byla stuha světle modrá s dvěma zlatými pruhy nedaleko okrajů. Po roce 2003 je stuha indigové barvy s dvěma zlatými pruhy jako u původní verze. Pokud je nošena samostatně je pro nejvyšší čtyři třídy doplněna rozetou stejné barvy. Navíc je doplněna zlatou sponou v případě velkostuhy, zlato-stříbrnou sponou v případě II. třídy a stříbrnou sponou v případě III. třídy. Samostatně nošená stuha řádu V. až VIII. třídy je doplněna o kotouč se zlatými paprsky. U V. třídy je paprsků osm, u VI. třídy šest, u VII. třídy čtyři a u VIII. třídy tři paprsky.", "section_level": 1}, {"title": "Třídy.", "content": "Řád je udílen v šesti řádných třídách. Do roku 2003 bylo tříd osm. Obvykle je s řádem udělen i diplom, který je v ojedinělých případech osobně podepsaný císařem.", "section_level": 1}], "src_summary": "Řád posvátného pokladu ( 瑞宝章) je japonský řád založený roku 1888 císařem Meidžim. V hierarchii japonských řádů je na čtvrtém místě. Je udílen japonským císařem za vynikající úspěchy ve výzkumu, v průmyslu, zdravotnictví, sociální práci, státní či lokální politice nebo za zlepšování života hendikepovaných a znevýhodněných lidí. Je nejčastěji udíleným japonským řádem.", "tgt_summary": "The is a Japanese order, established on 4 January 1888 by Emperor Meiji as the Order of Meiji. Originally awarded in eight classes (from 8th to 1st, in ascending order of importance), since 2003 it has been awarded in six classes, the lowest two medals being abolished that year. The most widely conferred Japanese order, it is awarded to those who have made distinguished achievements in research fields, business industries, healthcare, social work, state/local government fields or the improvement of life for handicapped/impaired persons. Originally a male-only decoration, the order has been made available to women since 1919; it is awarded for both civil and military merit, though of a lesser degree than that required for the conferment of the Order of the Rising Sun.", "id": 2414663}
{"src_title": "Chan Tung-fang", "tgt_title": "Han Dongfang", "src_document": [{"title": "Životopis.", "content": "Chan se narodil v roce 1963 v Pekingu. Jeho otec byl farmář a matka pracovala jako dělnice. Když mu byly tři roky jeho rodiče se rozvedli. Následně žil s matkou a mladší sestrou na venkově v provincii Šan-si. V osmi letech se s rodinou přestěhoval zpět do Pekingu. Po vystudování střední školy nastoupil k vojenské policii a právě tam začal pochybovat o údajné čínské beztřídní společnosti. Po čtyřech letech služby začal pracovat jako elektrikář na železnici.", "section_level": 1}, {"title": "Role v protestech na náměstí Nebeského klidu.", "content": "Roku 1989 ve věku 26 let stál u zrodu čínských protestů, které požadovaly demokratizaci. Působil jako mluvčí první nezávislé odborové organizace v Číně – \"Pekingské autonomní federace pracujících\". Někdy se mu proto přezdívalo „čínský Lech Wałęsa“. Při krvavém potlačení protestů čínskou lidovou armádou v noci na 4. června byl Chan proti své vůli eskortován skupinkou podporovatelů z náměstí pryč a po několik dní se ukrýval u přátel. Dne 8. června zamířil na kole na venkov. Když zastavil u obchodu, zjistil, že jeho jméno figuruje na seznamu nejhledanějších osob. Kvůli slibu, který dal svým následovníkům se 19. června dobrovolně vydal policii. Po dvou letech ve vězení byl kvůli špatnému zdravotnímu stavu propuštěn na svobodu a léčen s tuberkulózou. Kvůli této chorobě má sníženou funkci jedné plíce. V srpnu 1992 mu byl vydán pas a Chan odešel i s těhotnou manželkou do Spojených států.", "section_level": 2}, {"title": "Život v exilu.", "content": "Při pokusu vrátit se zpět do Číny přes Hongkong v srpnu 1993 byl zadržen, poslán zpět do Hongkongu a jeho pas byl anulován. V Hongkongu se rozhodl zůstat a založil organizaci \"China Labour Bulletin\", která publikuje o právech pracujících v Číně a ve světě. Kromě toho také od roku 1997 spolupracuje s rádiem Svobodná Asie. V roce 2019 stále žil a pracoval v Hongkongu.", "section_level": 2}, {"title": "Ocenění.", "content": "V roce 1993 získal za svou činnost \"Democracy Award\" (Cenu za demokracii) americké neziskové organizace \"National Endowment for Democracy\" a roce 2005 mu byla udělena \"International Activist Award\" (Mezinárodní cena aktivistů) americké nadace \"Gleitsman Foundation\". 50 000 amerických dolarů (v přepočtu zhruba 1 200 000 korun českých při kurzu v roce 2005) spojených s cenou věnoval fondu právní ochrany organizace China Labour Bulletin.", "section_level": 1}], "src_summary": "Chan Tung-fang (; * 1963 Peking) je čínský disident a lidskoprávní aktivista zabývající se především právy pracujících. Je jednou z osobností protestů na náměstí Nebeského klidu v roce 1989, kde působil jako mluvčí \"Pekingské autonomní federace pracujících\" – první nezávislé odborové organizace v Číně.", "tgt_summary": "Han Dongfang (born 1963) is a Chinese advocate for workers' rights. He won the 1993 Democracy Award from the U.S. National Endowment for Democracy. Han was born in the impoverished village of Nanweiquan in Shanxi and first came to international prominence as a railway worker in Beijing. He helped set up the Beijing Workers’ Autonomous Federation (BWAF) during the Tiananmen Square protests of 1989. The BWAF was the People's Republic of China's first independent trade union, established as an alternative to the Party-controlled All-China Federation of Trade Unions. The BWAF was disbanded after the June 4 crackdown, and Han was placed at the top of the Chinese government’s most wanted list. He turned himself in to the police and was imprisoned for 22 months without trial until he contacted tuberculosis in prison and was released in April 1991. He spent a year in the U.S. undergoing medical treatment before returning to China in August 1993. On his return, he was arrested in Guangzhou and expelled to Hong Kong, where he still lives today. In 1994, he established China Labour Bulletin, a Hong Kong-based non-governmental organization that seeks to uphold and defend the rights of workers across China. In addition to his work at CLB, Han conducts regular interviews with workers and peasants across China on Radio Free Asia. These interviews give insight into lives of workers in China, and are broadcast three times weekly on shortwave radio.", "id": 1965195}
{"src_title": "Lautaro Martínez", "tgt_title": "Lautaro Martínez", "src_document": [{"title": "Klubová kariéra.", "content": "Už jako 18letý nastupoval za argentinský celek Racing Club. Postupem času se o něj začaly zajímat velké kluby z Evropy, například španělské kluby Atlético Madrid a Real Madrid a také kluby z Itálie, AS Řím a Inter Milán. Přestupu do Interu zřejmě napomohl také bývalý forvard Interu Diego Milito, který v té době byl sekretářem Racingu. Samotný přestup se uskutečnil až v červenci 2018 za částku 23 milionů eur. Premiérový zápas v lize jej čekal již v prvním kole, na půdě Sassuola se trenér Interu Luciano Spalletti spoléhal dokonce na několik debutantů najednou. Vedle Martíneze to byli Stefan de Vrij, Matteo Politano, Keita Balde i Kwadwo Asamoah. Zápas skončil porážkou Interu 0:1. Příležitost základní sestavy dostal v 7. kole doma s Cagliari a poprvé se gólově prosadil, když ve 12. minutě otevřel skóre přesnou hlavičkou. Inter nakonec zvítězil 2:0. Další gól vstřelil v listopadovém souboji s Frosinone, které dopadlo výhrou Interu 3:0. V základu dostal přednost před Maurem Icardim, kterého trenér Spalletti šetřil na Ligu mistrů proti Tottenhamu. V domácím zápase proti Neapoli 27. prosince seděl Martínez na lavičce náhradníků, přednost proti soupeři v tabulce dostal Icardi. Byl to ale střídající Martínez, kdo v 91. minutě rozhodl o vítězství milánského celku 1:0, a to osm minut po vstupu na hřiště. Inter zůstal na třetím místě a přiblížil se Neapoli na rozdíl pěti bodů. Také v únoru se gólově prosadil jakožto střídající „žolík“, a to v 79. minutě. Gól rozhodl o těsné výhře 1:0 na půdě Parmy a byl to také první gól Interu v kalendářním roce 2019, v předchozích třech zápasech tým vyšel gólově naprázdno. První březnový den se sice prosadil znovu proti Cagliari, ale jeho gól neodvrátil prohru 1:2. Březnové pětigólové derby proti AC Milán načal v základní sestavě a ve třetí minutě asistoval gólu Vecina. Sám pak proměnil penaltu na 3:1, Inter vyhrál nakonec 3:2. Martínez se na jaře chopil role prvního útočníka také díky „trucujícímu“ Icardimu, koncem března si však na reprezentačním srazu přivodil zranění. V závěru sezóny 2018/19 se vrátil na hřiště, ale gól už nevstřelil.", "section_level": 1}], "src_summary": "Lautaro Martínez (* 22. srpna 1997, Bahía Blanca, Argentina) je argentinský fotbalista hrající na postu útočníka za italský tým Inter Milán.", "tgt_summary": "Lautaro Javier Martínez (; born 22 August 1997) is an Argentine professional footballer who plays as a striker for Italian club Inter Milan and the Argentina national team. He began his football career in his native Argentina where he made his senior debut in 2015 with Racing Club. There he spent four seasons and represented the club in the league and Copa Libertadores, scoring 27 goals in 60 appearances before joining Inter in 2018. Martínez also previously represented Argentina at various youth levels and competed at the 2017 South American U-20 Championship and 2017 FIFA U-20 World Cup. He made his senior international debut in 2018, and represented the senior squad at the 2019 Copa América, helping his team to a third place finish in the competition.", "id": 1153475}
{"src_title": "Mamej americká", "tgt_title": "Mammea americana", "src_document": [{"title": "Ekologie.", "content": "Rozšíření mameje americké je vázáno na tropické klima, na území s neklesající teplotou k bodu mrazu. Potřebuje půdu hlubokou, dobře odvodněnou a bohatou na živiny. Je schopná se přizpůsobit i mělkému, písčitému stanovišti, kde ale roste pomaleji a méně plodí. Je pozoruhodně odolná vůči živočišným škůdcům i různým nemocem, stejně jako proti silnému větru, nesnáší však slaný vítr vanoucí z moře. Nejlépe roste v oblastech s denní teplotou pohybují v rozmezí 24 až 30 °C, po kratší dobu snese 15 až 35 °C. Mladá rostlina bývá poškozena poklesem teploty již k +2 °C. Upřednostňuje roční srážky v rozsahu 1200 až 1800 mm, toleruje i 800 až 2600 mm. Dospělá rostlina potřebuje stanoviště s plným osvětlením, případně jen v mírném polostínu. Nejlépe ji vyhovuje pH půdy v rozmezí 6,0 až 6,5, poroste i při 5,5 až 8,0. Její výskyt je omezen na vlhké tropické klima, nejlépe roste v nížinách, ale může uspět i na vhodném stanovišti ve výškách až 1000 m n. m. V oblasti Karibiku začínají plody dozrávat od konce dubna do července, na Floridě od června do srpna. V centrální Kolumbií a v Portoriku dávají některé stromy dvě úrody ročně.", "section_level": 1}, {"title": "Popis.", "content": "Stálezelený strom vysoký až 20 m, s kmenem majícím v průměru až 1 m, hustou, okrouhlou, rozložitou korunou a s do široka rozrostlými kořeny. Čtyřhranné větévky jsou hustě porostlé vstřícnými, kožovitými listy s řapíky až 10 cm dlouhými. Jejich čepele jsou tvaru vejčitého či široce eliptického, po obvodě jsou celokrajné, na vrcholu tupé, bývají dlouhé 8 až 20 cm a široké 4 až 10 cm. Jsou oboustranně tmavě zelené, průsvitně tečkované a hustá žilnatina s paralelními žilkami na obou stranách výrazně vystupuje. Bílé, 2,5 cm velké, vonné květy na stopkách asi 1,5 cm dlouhých vyrůstají jednotlivě, nebo po dvou či třech, z úžlabí listů. Stromy bývají většinou mnohomanželné, mají květy oboupohlavné a současně i samčí, občas se ale objeví stromy se všemi květy jen samčími. Oboupohlavné květy mají kalich vytvořený dvěma tlustými lístky a korunu ze čtyř až šesti lístků, jež jsou volné, okrouhlé až podlouhlé a na vrcholu tupé. Oranžových tyčinek s čárkovitými prašníky bývá větší počet, dvoupouzdrý svrchní semeník nese krátkou čnělkou zakončenou plochou, dvou až čtyřdílnou bliznou. Samčí květy se odlišují zakrslým semeníkem. Plod je velká peckovice kulovitého či vejčitého tvaru o velikosti 10 až 20 cm a váze 0,5 až 2 kg s kožovitým, drsným, světle hnědým nebo šedavě hnědým povrchem. Obsahuje jedno až čtyři semena s vláknitým endokarpem, která jsou velká až 7 × 5 cm; menší plody mívají míň semen. Mezokarp je poživatelná aromatická dužina. Ovoce se do plné zralosti od opylení květu vyvíjí téměř rok. Semena mají životnost jen po dobu dvou až čtyř měsíců a nestejně dlouhou dobu dormance, obvykle vyklíčí za jeden až čtyři měsíce. Semenáče se pěstují v polostínu a po dosažení výšky asi 50 cm se vysazují na stanoviště. Protože ze semene občas vyroste strom jen se samčími květy, což se zjistí až v době prvního kvetení, často se semenáče roubují rouby ze známých stromů plodících kvalitní ovoce. Plody z nekvalitních odrůd mohou být příliš kyselé nebo nepříjemně pálivé.", "section_level": 1}, {"title": "Sklizeň.", "content": "Zralost plodů je indikována mírným zežloutnutím kůže, u některých odrůd se barva nemění a povrch se při kontrole lehce poškrábne nehtem a při žluté barvě podkoží je plod zralý, při zelené nikoliv. Plody se sklízejí ručně, odřezávají se se stopkou za kterou se uvazují nebo se dávají do košů, spadlé plody jsou poškozené a brzy se kazí. Produktivita jednotlivých stromů se liší, nejvýnosnější stromy na Portoriku dávají za rok při dvou sklizních celkem 300 až 400 plodů. Stromy rostoucí ze semen dávají prvou úrodu ve stáří osmi, deseti nebo až třinácti let, jedinci ze semenáčů v mládí naroubovaných kvalitními odrůdami často plodí již za čtyři roky.", "section_level": 1}, {"title": "Použití.", "content": "Před konzumaci se seříznutím odstraní hořká, pryskyřicí proniknutá slupka asi 3 mm tlustá, včetně stejně hořké blány pod ní, dále se vyjme semeno a od dužnaté části plodu se oddělí jeho vláknitý obal trpké chuti. Zbylá dužina je poživatelná, čerstvá je příjemně nakyslá, šťavnatá, chutná po broskvích, meruňkách či malinách. Také se různě připravuje, stává se součásti ovocných salátů, podává se se smetanou a cukrem, jako příloha k dušenému masu nebo je náplní koláčů a dortů, bývá součásti osvěžujících nápojů. Ovoce je bohaté na pektin, dělají se z něj sirupy, kompoty, marmelády a ovocná želé. Z plodů se připravuje víno obohacené o šťávy ronící poraněné větve. Vonné květy jsou součásti likéru vyráběného z lihového destilátu. Šťáva z rozdrcených semen zanechává na látce nesmazatelné skvrny. Dřevo stromů je tvrdé a těžké, jemnozrnné, dobře opracovatelné i leštitelné. Jádro je červenohnědé nebo purpurově hnědé a běl je velmi světlá, jeho měrnou hmotnost bývá 0,86 až 0,98 g/cm³. Používá se na truhlářské výrobky, nábytek, vnitřní obklady, soustružené dekorativní prvky, sloupy, krokve střech i ploty. Je odolné vůči vlhkosti, však náchylné k napadení termity. Slouží i jako palivo. Kůra stromu je silně stahující a společně s listy jsou účinným insekticidním prostředkem proti písečným blechám, vším, klíšťatům, roztočům a různému hmyzu škodícímu lidem i domácím zvířatům. Stejné účinky má i na vzduchu tuhnoucí žlutý latex vytékající z poraněných míst na kmeni či větvích. Nálev ze semen se používá jako anthelmintikum. Stromy bývají vysazovány nejen jako plodonosné, ale i jako okrasné, stínicí, plnící funkci větrolamů nebo svými do široka rozprostřenými kořeny bránící erozi půdy. Zralé ovoce se rychle se kazící, což omezuje jeho skladovatelnost i transport, je také citlivé na poškození v důsledku chladu, v poživatelné kvalitě vydrží po sklizni pouze asi týden, proto se do Evropy dostává jen zcela ojediněle.", "section_level": 1}], "src_summary": "Mamej americká (\"Mammea americana\") je stálezelený tropický strom pěstovaný hlavně pro chutné ovoce. Pochází z rozsáhlého území rozkládající se od jižního Mexika přes většinu států Střední Ameriky až po severovýchod Venezuely v Jižní Americe a dále z mnoha ostrovů v Karibiku. V novověku byl pro své ovoce rozšířen i do nedaleké Brazílie, Guyany, Francouzské Guyany, Surinamu, Kolumbie a Ekvádoru, stejně jako na Floridu ve Spojených států amerických. Později se začal pěstovat i v tropické Africe v Guineji, Sierra Leone, Zanzibaru, na Madagaskaru a v Asií v Indii, Indonésii a na Filipínách, stejně jako na pacifických ostrovech v Mikronésii, na Fidži, Nové Kaledonii a Havaji.", "tgt_summary": "Mammea americana, commonly known as mammee, mammee apple, mamey, mamey apple, Santo Domingo apricot, tropical apricot, or South American apricot, is an evergreen tree of the family Calophyllaceae, whose fruit is edible. It has also been classified as belonging to the family Guttiferae , which would make it a relative of the mangosteen. In certain Latin American countries, \"Mammea americana\" is referred to as \"yellow mamey\" () in order to distinguish it from the unrelated but similar looking \"Pouteria sapota\", whose fruit is usually called \"red mamey\" ( or ).", "id": 289448}
{"src_title": "Dirham Spojených arabských emirátů", "tgt_title": "United Arab Emirates dirham", "src_document": [{"title": "Historie.", "content": "Název \"dirham\" pochází z arabštiny. Díky staletím používání této měny se název i v období nadvlády Osmanské říše udržel až do 21. století. Dirham Spojených arabských emirátů se používá jako měna od 17. května 1973, kdy nahradil katarský a dubajský riál, které se používaly od roku 1966 ve všech emirátech (s výjimkou Abú Zabí, kde byl dirhamem nahrazen Bahrajnský dinár v poměru 1 dinár = 10 dirhamů).", "section_level": 1}, {"title": "Mince.", "content": "V roce 1973 byly vydány mince s hodnotami 1, 5, 10, 20 a 50 filů. Filové, pětifilové a desetifilové mince jsou z bronzu, vyšší hodnoty jsou ze slitiny mědi a niklu. V roce 1995 byly filové, pětifilové a desetifilové mince zmenšeny. Padesátifilová mince byla také zmenšena a změnil se její tvar – na rozdíl od ostatních není kruhová, ale má tvar zaobleného pravidelného sedmihranu. Hodnota na mincích je zapsána východoarabskými číslicemi a text je v arabštině. Mince v hodnotě 5 a 10 filů se již téměř nepoužívají, všechny ceny jsou zaokrouhleny na nejbližší násobek 25 filů. Filová mince se používá velmi vzácně, navíc si ji při placení lze snadno splést se starou padesátifilovou mincí, neboť mají téměř shodnou velikost. Od roku 1976 bylo vydáno mnoho sérií pamětních mincí, připomínajících různé události ve Spojených arabských emirátech či panovníky země.", "section_level": 1}, {"title": "Problémy s podvody.", "content": "V srpnu roku 2006 vyšlo veřejně najevo, že mince o hodnotě jednoho Filipínského pesa je stejně velká jako mince o hodnotě jednoho dirhamu. Protože jedno peso má hodnotu jen přibližně osmi filů, docházelo k četným podvodům při placení mincemi v automatech.", "section_level": 2}, {"title": "Bankovky.", "content": "V roce 1973 byly vydány mince s hodnotami 1, 5, 10, 50 a 100 dirhamů. V roce 1976 byla vydána bankovka v hodnotě 1 000 dirhamů. O 6 let později byla vydána další série bankovek, ve které nevyšly bankovky v hodnotách 1 a 1 000 dirhamů. Bankovky v hodnotě 500 dirhamů byly poprvé vydány v roce 1983, bankovky v hodnotě 200 dirhamů pak v roce 1989. Původní dvousetdirhamová bankovka je poměrně vzácná, protože byla vydávána jen v roce 1989. Až v roce 2008 vyšla další série v odlišné barvě. V březnu téhož roku vyšla také nová verze padesátidirhamové bankovky. Nápis na přední straně bankovek je v arabštině, číslice jsou východoarabské. Na zadní straně je nápis v angličtině a číslice jsou arabské.", "section_level": 1}, {"title": "Směnný kurz.", "content": "Od listopadu 1997 je hodnota dirhamu v praxi fixována na americký dolar v poměru 1 USD = 3.6725 AED, resp. 1 AED = 0.272294 USD.", "section_level": 1}], "src_summary": "Dirham Spojených arabských emirátů je měna, která se používá ve Spojených arabských emirátech. ISO 4217 kód dirhamu je AED, jeden dirham se dělí na 100 filů (jednotné číslo fil). Kromě AED se název pro dirham také neoficiálně zkracuje na DH či DHs.", "tgt_summary": "The United Arab Emirates dirham (, sign: د.إ; code: AED), also known as simply the Emirati dirham, is the currency of the United Arab Emirates. The term \"dirham\" is officially abbreviated \"AED\", while unofficial abbreviations include \"DH\" or \"Dhs.\". The dirham is subdivided into 100 .", "id": 1944514}
{"src_title": "Stanislav Čerčesov", "tgt_title": "Stanislav Cherchesov", "src_document": [{"title": "Klubová kariéra.", "content": "Do velkého fotbalu jej uvedl klub Spartak Ordžonikidze (dnes existující pod názvem Spartak Vladikavkaz). Velkou část aktivní kariéry strávil v ruském/sovětském Spartaku Moskva, hrál ale také za Lokomotiv. Po rozpadu Sovětského svazu si v 90. letech zahrál také v Německu (Dynamo Drážďany) a v Rakousku (Tirol Innsbruck).", "section_level": 1}, {"title": "Reprezentační kariéra.", "content": "Zúčastnil se mistrovství světa 1994 a mistrovství Evropy 1996.", "section_level": 1}, {"title": "Trenérská kariéra.", "content": "Po konci kariéry zůstal v Rakousku a nastoupil na trenérskou dráhu. Nejprve v klubu FC Kufstein z města Kufstein, posléze trénoval FC Wacker Innsbruck. V létě v roce 2006 odešel zpět do Ruska, kde se stal sportovním ředitelem Spartaku Moskva. Další letní období se stal trenérem a první rok dovedl Spartak ke druhému místu v ruské lize. Po Spartaku vedl další ruské týmy a mezi roky 2015 a 2016 vedl polskou Legii Warszawa, se kterou získal \"double\".", "section_level": 1}, {"title": "Ruská reprezentace.", "content": "Čerčesov se stal trenérem Ruska 11. srpna 2016. Jeho cílem bylo připravit mužstvo na Konfederační pohár v roce 2017 a především na světový šampionát pořádaný právě Ruskem v roce 2018. Jako trenér se postupem času dostal do křížku s některými svěřenci, například se Smolovem nebo už dříve s Denisovem, jehož navzdory kritice nepovolával na reprezentační zápasy. Protože po neúspěšném turnaji EURO 2016 ukončili reprezentační kariéry zkušení obránci Alexej Berezuckij, Vasilij Berezuckij a Sergej Ignaševič, musel se Čerčesov poohlédnout po jejich náhradách. Během dvou let na pozici stopera vyzkoušel přes deset různých fotbalistů. Před světovým šampionátem Rusko trýznila jeho forma, tým nevyhrál několik přátelských zápasů a jeho poslední výhra se konala v říjnu 2018 proti Jižní Koreji 4:2. Čerčesov se těsně před turnajem vrátil k rozestavení se čtyřmi obránci, dobrou zprávou byl však návrat 38letého Ignaševiče. Kvůli zranění se šampionátu nemohl účastnit útočník Alexandr Kokorin.", "section_level": 2}, {"title": "MS 2018.", "content": "Rusko vstoupilo do turnaje jako reprezentace s nejnižším umístěním v žebříčku FIFA. Ve skupině A mělo změřit síly se Saúdskou Arábií, Egyptem a Uruguayí. V prvním zápase proti Saúdské Arábii a rovněž celého MS, se Rusko postavilo Saúdům, druhému papírově nejslabšímu účastníkovi turnaje. Rusko šlo do vedení díky gólu Gazinskije ve 12. minutě, ale ještě v první půli se zranil Dzagojev. Čerčesov přišel o důležitý článek sestavy, do hry ale vyslal Čeryševa, který před koncem poločasu navýšil vedení na 2:0. Ve druhé půlce se krátce po vstupu na hřiště prosadil Dzjuba a v závěru zápasu přidali góly Čeryšev a Golovin. Rusko zvítězilo 5:0 a po poměrně snadném vstupu do turnaje se ve druhém zápase utkalo s Egyptem. Rusko šlo do vedení krátce po přestávce, a to díky vlastnímu gólu Fasího. Ve formě hrající Čeryšev pak zvýšil na 2:0 a krátce po něm se v 62. minutě prosadil Dzjuba. Hvězda Egyptu, Mohamed Salah, vrátil své mužstvo do utkání gólem z penalty, ale výsledek 3:1 už zápasu zůstal. Rusko si zajistilo postup a porážka 0:3 proti Uruguayi na tom nemohla nic změnit. Osmifinálovým ruským hrdinou proti Španělsku se stal dlouholetý gólman reprezentace, 32letý Igor Akinfejev, který v penaltovém rozstřelu chytil dvě penalty. Favorit sice utkání kontroloval, co se držení mýče týče, Rusko ale poctivě bránilo a na gól soupeře odpověl z penalty Dzjuba. Ve čtvrtfinále MS se Rusko objevilo poprvé od roku 1970, kdy bylo součástí Sovětského svazu. V souboji s Chorvatskem otevřel skóre zápasu Čeryšev, na jehož branku však zareagoval Kramarić. Po konečném výsledku 1:1 následovalo prodloužení, ve kterém Rusko prohrávalo po brance Vidy, ale Mário Fernandes vyrovnal a poslal tak zápas do penaltového rozstřelu. V něm ale nakonec uspěli Chorvaté 6:5.", "section_level": 3}, {"title": "Liga národů 2019.", "content": "Vůbec první ročník Ligy národů 2018/19 Rusku přisoudil reprezentace Švédska a Turecka. Rusko na úvod porazilo Turecko na jeho půdě 2:1, ale podlehlo Švédsku 0:2. Další výhra nad Tureckem a remíza se Švédskem stačily pouze na druhé místo.", "section_level": 3}, {"title": "Kvalifikace na EURO 2020.", "content": "V kvalifikační skupině „I“ na EURO 2000 čekala Rusko Belgie, Kypr, Skotsko, Kazachstán a San Marino. V říjnu 2019 doma dovedl Rusko k výhře nad Skotskem 4:0, svého soupeře tak připravil o možnost kvalifikovat se. Na půdě Kypru pár dní nato tak stačilo neprohrát, Rusko přesto zvítězilo vysoko 5:0 a tudíž postoupilo.", "section_level": 3}], "src_summary": "Stanislav Čerčesov (* 2. září 1963) je bývalý ruský fotbalový brankář a po skončení kariéry fotbalový trenér. Od roku 2016 vede fotbalovou reprezentaci Ruska.", "tgt_summary": "Stanislav Salamovich Cherchesov (, / Ĉerĉesty Salamy fyrt Stanislav; born 2 September 1963) is a Russian football manager and former international footballer of Ossetian descent who played as a goalkeeper for USSR and Russia. In August 2016 he was appointed as head coach of the Russia national team and helped his team reach the quarter-finals of the 2018 FIFA World Cup.", "id": 310664}
{"src_title": "Cicinho", "tgt_title": "Cicinho", "src_document": [{"title": "Klubová kariéra.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "São Paulo FC.", "content": "Mezi roky 2004 až 2005 byl pravidelně v základní sestavě São Paula, se kterým získal brazilský mistrovský titul. Také v cestě za ziskem Poháru osvoboditelů byl důležitým článkem sestavy trenéra Autuoriho. Cicinho byl u toho, když se São Paulo ve finále postavilo jinému brazilskému mužstvu, Atléticu Paranaense. Po úvodní remíze 1:1 zvítězil klub ze São Paula 4:0 a získal tak trofej pro nejlepší tým jihoamerického kontinentu. V létě 2005 o něj projevil zájem Manchester United a Cicinhovy výkony si také vysloužily zájem italských klubů AC Milánu a Juventusu. V prosinci 2005 se ještě stihl zúčastnit mistrovství světa klubů v japonské Jokohamě. Ve finále Cicinho odehrál celé utkání proti anglickému Liverpoolu, vítězi evropské Ligy mistrů, které São Paulo vyhrálo 1:0. Následně ho za částku 4 milionů eur koupil Real Madrid.", "section_level": 2}, {"title": "Real Madrid.", "content": "Na podzim roku 2005 se domluvil na pětiletém kontraktu s Realem Madrid, kde se setkal s brazilskými spoluhráči Ronaldem, Robinhem, Robertem Carlosem a Juliem Baptistou. Ačkoliv jeho příchod zařizoval trenér Luxemburgo, v době Cicinhova příchodu už vedl Real dočasný trenér Juan Ramón López Caro. V druhé, jarní části sezóny za Real nastoupil do 19 utkání španělské La Ligy, postupem času se však začal potýkat s konkurencí v podobě Míchela Salgada, Sergia Ramose a dalších. Během sezóny 2006/07, své druhé v Realu, byl trenérem Fabiem Capellem využíván jen minimálně. Jeho angažmá tak celkově nebylo příliš úspěšné. Když se v létě 2007 ujal kormidla Realu Bernd Schneider, Cicinho měl budoucnost sečtenou. V srpnu odešel do italského AS Řím, který trénoval Ital Spalletti.", "section_level": 2}, {"title": "AS Řím.", "content": "V ročníku 2007/08 odehrál v lize 30 zápasů a další zápasy v pohárech. V únoru zařídil domácí výhru nad Fiorentinou 1:0, v závěru zápasu byl ale po druhé žluté kartě vyloučen. Začátkem května zvýšil vedení na konečných 3:0 na hřišti Sampdorie Janov, římský klub se tak vrátil do boje o titul, nakonec ale skončil druhý za Interem. V ročníku 2008/09 odehrál celkově 22 utkání. V listopadu proti Bologni si dal vlastní gól v 92. minutě nastavení, kterým domácímu mužstvu „zachránil“ remízu 1:1. Začátkem února doma proti Janovu (nakonec výhra 3:0) otevřel skóre, ale po půlhodině střídal kvůli zranění. V březnu si při tréninku přivodil zranění, přesněji zpřetrhal vazy v koleni, které ho na několik měsíců vyřadilo z fotbalu. V únoru 2010 byl Římem poslán hostovat zpátky do São Paula, ale jen do konce sezóny.", "section_level": 2}, {"title": "Reprezentační kariéra.", "content": "Cicinho za reprezentaci debutoval v přátelském zápase 27. dubna 2005 proti Guatemale (výhra 3:0). Trenér Parreira jej nominoval na Konfederační pohár FIFA 2005, který se konal dva měsíce po jeho debutu. Ve skupině odehrál všechny tři zápasy celé – proti Řecku (výhra 3:0), Mexiku (porážka 0:1) a i Japonsku (remíza 2:2). Proti Německu v semifinále dostal přednost Maicon, ale Cicinho jej vystřídal během poločasové přestávky. Brazílie nakonec vyhrála 3:2 a postoupila do finále, kde se měla utkat s Argentinou. Cicinho si připsal tři gólové asistence, dvě Adrianovi a jednu Ronaldinhovi a přispěl tak přesnými centry k výhře nad jihoamerickým rivalem 4:1. Parreira jej zařadil do nominace pro světový šampionát v Německu v roce 2006, ale místo v základu si udržel Cafú. Cicinho úvodní dvojici zápasů proseděl na lavici mezi náhradníky. Ve třetím zápase byl nasazen jako startující pravý bek, Brazílie nastoupila proti Japonsku, ale postup již měla zajištěný. Japonsko se sice dostalo v prvním poločase do vedení 1:0, ale ještě před přestávkou bylo srovnáno, Cicinho odhlavičkoval Ronaldinhův centr na volného Ronalda a ten skóroval. Brazilci nakonec vyhráli 4:1. Do osmifinále proti Ghaně (3:0) nezasáhl, ve čtvrtfinále pak střídal ve druhé půli kapitána Cafú, ale nezvrátil stav utkání, které dopadlo vítězstvím Francie 1:0 díky Henrymu. Cicinho se měl stát náhradou za stárnoucího Cafúa, ale po roce 2006 už do reprezentace nebyl povolán.", "section_level": 1}, {"title": "Osobní život.", "content": "Během působení v Realu měl problémy s alkoholem a také hodně kouřil, a to až dvě krabičky cigaret denně. Po konci kariéry se začal věnovat mládežnickému fotbalu, také se stal ambasadorem Realu Madrid v rodné Brazílii.", "section_level": 1}, {"title": "Úspěchy.", "content": "Zdroj:", "section_level": 1}], "src_summary": "Cícero João de Cézare (* 24. června 1980), známý též jako Cicinho, je bývalý brazilský fotbalista, který hrál na pozici krajního obránce.", "tgt_summary": "Cícero João de Cézare (born 24 June 1980), nicknamed Cicinho (), is a Brazilian retired professional footballer who played as a right back. He had his breakthrough at São Paulo, where he was named in the 2005 Bola de Prata as the team won the Campeonato Paulista, Copa Libertadores and FIFA Club World Cup. He then spent most of his career with mixed successes at Real Madrid, Roma and Sivasspor. He suffered from alcoholism during his time in Europe. Cicinho earned 15 caps for Brazil, winning the 2005 FIFA Confederations Cup and going to the 2006 FIFA World Cup.", "id": 6256}
{"src_title": "Micubiši K3M", "tgt_title": "Mitsubishi K3M", "src_document": [{"title": "Vznik.", "content": "V roce 1929 projevilo námořní letectvo zájem o letoun pro výcvik posádek, jehož vývoj svěřilo společnosti Micubiši se sídlem v Nagoji. Konstruktér Ing. Hattori zde navázal na nepřijatý projekt M-13 z roku 1928 Herberta Smithe, který v Japonsku působil od roku 1921 jako člen britské letecké mise. Po objednávce dvou prototypů námořním letectvem byl první z nich zalétán v květnu 1930. Pohon zajišťoval vidlicový osmiválec Hispano-Suiza 8G o výkonu 250 kW, který byl v Micubiši licenčně vyráběn. Další dva stroje s námořním označením K3M1 se lišily vzepětím křídla pro zlepšení stability. Problémy s vibracemi motorů včetně závad jejich chladicí soustavy vedly k nepřijetí nového typu námořním letectvem, které požadovalo instalaci hvězdicové pohonné jednotky Hitači Amakaze 11 o identickém výkonu.", "section_level": 1}, {"title": "Vývoj.", "content": "Zabudování požadovaného motoru Amakaze 11 do draku vznikla verze K3M2, kterou kromě mateřské továrny stavěla také firma Aiči Tokei Denki K.K. ve Funatace (247 kusů). V roce 1939 výrobu převzala společnost K. K. Watanabe Tekkosho, kde byl postaven 301 kus upravené varianty K3M3. Stroje poháněl hvězdicový motor Nakadžima Kotobuki 2 KAI 2 o výkonu 426 kW. U této verze bylo mírně zvětšeno křídlo a ocasní plochy, na hřbětě trupu pak přibylo střeliště s kulometem vz. 92 ráže 7,7 mm. Pod trup bylo možno zavěsit čtyři pumy po 30 kg. S pilotem létal také instruktor a tři žáci, v dopravní verzi K3M3-L se do kabiny vešlo čtyři až pět osob. Japonské císařské armádní letectvo již v roce 1933 objednalo pro své potřeby dva prototypy, požadovalo však určité konstrukční změny námořních K3M2. Úpravy vedl konstruktér Masakiši Mizumo, který zesílil motorové lože a příď trupu pro instalaci motoru Micubiši vz. 92 o 546 kW. První prototyp byl dokončen v prosinci 1933, který letectvo převzalo pod označením Ki-7. O druhý prototyp poháněný motorem Nakadžima Kotobuki o výkonu 330 kW již armádní letectvo nejevilo zájem, byl proto předán společnosti Tokyo Koku K. K. k přestavbě na civilní k přepravě pěti cestujících s otevřeným pilotním prostorem. Po zabudování licenčního devítiválce Nakadžima Jupiter IV o 309 kW nesl označení MS-1 (imatrikulace J-BABQ). Jeho kolový podvozek mohl být zaměněn za plováky.", "section_level": 1}, {"title": "Hlavní technické údaje.", "content": "Údaje platí pro K3M3", "section_level": 1}], "src_summary": "Micubiši K3M (ve spojeneckém kódu Pine) byl japonský jednomotorový hornoplošník smíšené konstrukce s pevným podvozkem ostruhového typu z období 30. let 20. století.", "tgt_summary": "The was a trainer built by Mitsubishi which was used by the Imperial Japanese Navy in an extremely wide variety of roles, including light transport, liaison aircraft, utility aircraft and occasionally light bomber. Its Allied reporting name was Pine.", "id": 1365657}
{"src_title": "Windsor Park", "tgt_title": "Windsor Park", "src_document": [{"title": "Historie.", "content": "K otevření stadionu v jeho první podobě došlo 5. září 1905 při zápasu mezi Linfield FC a Glentoran FC. První významný vývoj stadionu se uskutečnil ve 30. letech 20. století podle návrhu skotského architekta Archibalda Leitche, který také navrhl Celtic Park, Ibrox Stadium a Hampden Park. Tribuna „South Stand“ byla postavena jako krytá, vybavená sedadly. Krytá byla také tribuna na opačné straně a východní tribuna, tzv. „Railway End“. Nekrytá západní tribuna se nazývala „Spion Kop“ nebo „Kop Stand“. V té době měl stadion kapacitu 60 000 diváků. Na počátku 70. let přibyl společenský klub a výstavní síň. V 80. letech byla postavena dvoupodlažní severní tribuna se 7000 sedadly, protože stávající poškodil požár. Na konci 90. let byla tribuna s názvem Kop zbořena a nahrazena další tribunou s 5 000 sedadly a s názvem „Kop Stand“. Kvůli špatnému stavu stadionu Windsor Park bylo projednáno několik návrhů na jeho přestavbu, včetně možnosti vybudovat víceúčelový stadion a přesunout ho jinam v rámci Belfastu. Přemístění se ale nelíbilo příznivcům zápasů v Severním Irsku, kteří kvůli tomu protestovali a psali petice. V září 2009 Irská fotbalová asociace (IFA) oznámila, že dává přednost variantě Windsor Park přestavět. V roce 2011 přidělil výkonný orgán Severního Irska 138 milionů GBP na hlavní program obnovy stadionů v celém Severním Irsku, přičemž 28 milionů GBP bylo přiděleno na přestavbu Windsor Parku na všestranný stadion o kapacitě 20 000 míst. Od 6. května 2014 probíhala rozsáhlá rekonstrukce za 38 milionů GBP. Práce zahrnovaly výstavbu jižní, východní a západní tribuny. Severní tribuna byla opravena. Stožáry světlometů byly nahrazeny integrovaným systémem do střechy. Dne 8. října 2016 byl zrekonstruovaný stadion otevřen při kvalifikaci na Mistrovství světa ve fotbale 2018 při zápasu Severoirské fotbalové reprezentace proti Sanmarinské fotbalové reprezentaci. Celková kapacita po úpravách je 18 434 diváků. Stadion bude pořádat Superpohár UEFA 2021.", "section_level": 1}], "src_summary": "Windsor Park je multifunkční stadion ve severoirském městě Belfast. Využívá se především pro fotbalová utkání místního klubu Linfield FC a pro Severoirskou fotbalovou reprezentaci. Kapacita stadionu je 18 434 diváků.", "tgt_summary": "Windsor Park is a football stadium in Belfast, Northern Ireland. It is the home ground of Linfield FC and tenants Northern Ireland national football team, and is also where the Irish Cup final is played.", "id": 1923991}
{"src_title": "Sojombo (písmo)", "tgt_title": "Soyombo script", "src_document": [{"title": "Vznik.", "content": "Písmo sojombo bylo již čtvrtým mongolským písemným systémem a bylo pravděpodobně vytvořeno v roce 1686, tedy pouze 40 let po vytvoření todo bičigu. Podle legendy viděl Dzanabadzar znaky písma jedné noci na obloze. Název písma odkazuje na tento příběh. Jedná se o úpravu sanskrtského slova \"svájambhú\", což znamená „zrozený ze sebe“. Ve skutečnosti je slabičný systém založen na abecedě dévanágarí a základní forma znaků vychází z indického písma randžaná (Lantsa, Ranjana). Detaily jednotlivých znaků připomínají mongolské písmo a staroturkické písmo. Není jasné, zda Dzanabadzar sám navrhl symbol sojombo, nebo zda existoval dříve – vznik je kladen i do 14. století.", "section_level": 1}, {"title": "Použití.", "content": "Dzanabadzar vytvořil písmo pro překlad buddhistických textů ze sanskrtu nebo tibetštiny a široce je používal se svými žáky. Úkol písma, které mělo umožnit přesnou reprodukci jiných písem a jazyků, způsobuje jeho značnou složitost a pro běžnou potřebu bylo složité až příliš. Přesnost zápisu hlásek v písmu sojombo navíc znamenala, že psané mongolské dialekty se od sebe lišily – klasické mongolské písmo nereprezentovalo přesně výslovnost, takže různě vyslovované dialekty mohly mít společnou psanou podobu. Sojombo bylo užíváno východními Mongoly především pro ceremoniální účely a dnes se již aktivně nepoužívá. Lze se s ním setkat (kromě historických textů) zejména v chrámových nápisech a na modlitebních mlýncích. Je také důležité pro lingvistiku, protože staré zápisy s exaktní výslovností dokládají vývoj mongolského jazyka, například vývoj délky vokálů.", "section_level": 1}, {"title": "Tvar.", "content": "Sojombo bylo první mongolské písmo psané vodorovně zleva doprava, na rozdíl od svislého směru psaní dřívějších písem. Stejně jako u tibetského a mnoha indických písem obsahují všechny znaky horizontální v horní části prvek, který v řadě znaků vizuálně tvoří linku. Obě varianty symbolu sojombo slouží jako speciální znaky k označení začátku a konce textu. Dva z jeho prvků (horní trojúhelník a svislé břevno napravo) slouží jako základ pro každý znak písma. Slabiky jsou v tomto rámci tvořeny jedním až třemi prvky. První souhláska je zobrazena v horní části prostoru vymezeného základním trojúhelníkem a břevnem (Cb). Samohláska je vyjádřena značkou nad trojúhelníkem, s výjimkou u a ü, které jsou označeny uprostřed (V pod Cb). Druhá souhláska (Cf) je v menší značka dole při břevnu uvnitř, a případně tlačí značku pro u nebo ü mírně doleva. Pro označení dlouhých samohlásek (L) se na spodní část svislého břevna použije krátký šikmý tah. Pro dvě dvojhlásky je zakřivené resp. zubaté značení vpravo od svislého břevna (Vd).", "section_level": 1}, {"title": "Abeceda.", "content": "První znak abecedy značí samostatnou hlásku a. U ostatních samostatných samohlásek se používá stejné značky spolu s další značkou. Všechny ostatní hlavní znaky jsou souhlásky. Pokud souhláska neobsahuje samohlásku, pak se slabika implicitně doplní znakem a. S 20 souhláskami a 14 samohláskami je teoreticky možné vytvořit téměř 4000 kombinací, které se ale nikdy všechny nepoužívaly. Pro psaní tibetského nebo sanskrtského se přidávají další znaky a znaménka. Jako interpunkční znaménko je vedle symbolu sojombo tečka, která je zobrazena jako svislá čárka. V nápisech často užívá tečka v horním indexu (ve výšce horního trojúhelníku) jako oddělovač slov.", "section_level": 1}, {"title": "Unicode.", "content": "Písmo sojombo je zahrnuto pouze ve verzi 10.0 standardu Unicode, v rozsahu U + 11A50-11AAF.", "section_level": 1}], "src_summary": "Sojombo (mongolsky ) je slabičné písmo (abugida), které vyvinul v roce 1686 mongolský mnich a učenec Dzanabadzar pro zápis mongolštiny. Může být použito také pro tibetštinu a sanskrt. Zvláštní znak písma, symbol sojombo, se stal symbolem všemongolské jednoty stejně jako národním symbolem Mongolska; je součástí státní vlajky od roku 1921 a od roku 1992 je ve státním znaku.", "tgt_summary": "The Soyombo script (, \"Soyombo biçig\") is an abugida developed by the monk and scholar Zanabazar in 1686 to write Mongolian. It can also be used to write Tibetan and Sanskrit. A special character of the script, the Soyombo symbol, became a national symbol of Mongolia and has appeared on the national flag since 1921 and on the Emblem of Mongolia since 1960, as well as money, stamps, etc.", "id": 625243}
{"src_title": "Aždar Ismajilov", "tgt_title": "Ajdar Ismailov", "src_document": [{"title": "Život.", "content": "Aždar Ismajilov se narodil 23.dubna 1938 ve vesnici Čomatchur okresu Šarur. V roce 1961 skončil filologickou fakultu Ázerbájdžánské státní univerzity. V letech 1963-1965 studoval na fakultě režie v Ázerbájdžánském divadelním institutu, byl studentem režiséra Mehdí Mammadova a herce Rza Tahmasiba. V letech 1961-1977 pracoval učitelem, ředitelem školy ve vesnici Čomatxur, byl pracovníkem v novinách \"Şərq qapısı\" (Východní vráty), v letech 1977-1994 pracoval pedagogem na katedře literatury, starším pedagogem, docentem a profesorem na Státní univerzitě v Nachčivanu.", "section_level": 1}, {"title": "Činnost.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Vědecká činnost.", "content": "V roce 1969 byl disertantem Institutu literatury Nizamího na Státní akademii věd Ázerbájdžánské SSR. Pod vedením vitse-prezidenta Akademie věd, akademika Mammad Arifa Dadašzadeha obhajil v roce 1974 disertaci na téma \"Historické drámy Husejna Džavida\" (Prorok, Chromý Timur, Sejavuš, Chajám). V roce 1982 začal provádět výzkym na doktorské disertaci na téma \"Tradice démonizmu ve tvorbě Husejna Džavida a ve světové literatuře\" ověřenou vědeckou radou Institutu literatury Nizamího. Tady, oproti myšlenkám lidí, kteří spojovali vznik ázerbájdžánského romantismu v naší literární vědě v souvislosti s události let 1905-1917 psal, že původ romantismu Husejna Džavida začinal z filosofie Zarvan (Avesta). Z hlediska filozoficko-estetických hodnocení řemesla a v čele s tureckým \"Tanzimatem literatury\" zkoumal spojenost básníka-myslitele s řemeslnou cestou koryfejů světové literatury v kontextu s demonizmem. V knize se zkoumaly otázky pokračování a rozvoje v dědictví H.Džavida tradic demonizmu ve světovém romantismu. Aždar Ismajilov ukazoval ideofilosofické a umělecko-mifologické kořeny H.Džavida, zkoumal národní a všeobecně lidské rysy ve vlastním světě řemeslníka. Na odpověď vědcům, kteří nevidějí H.Džavida mezi giganty světové literatury a z jiné strany také nerozumí domonogické filozofii je možné říct, že pět vědců -odborníků světové literatury, kteří byli pozvani z Gruzie a Moskvy ukazali dobrý vztah vuči jeho kladnému vystoupení na Vědecké radě. Zvláště oficiální oponent z Moskvy profesor A.L.Štejn řekl: \"Jsme, odborníci literatury romantismu do té disertaci mysleli, že světový romantismus skončil v XIX století, ale ukazalo se, že v XX století existuje takový gigánt řemesla jako H.Džavid\". Jeho slova o tom, že tato disertace, ve které se poprvé povídá o problému démonismu v literární vědě a filozofii byvalého Sovětského Svázu, o filozoficko-estetickém a politickém hodnocení byla dobrou odpovědi těm našim celebritám, kteří tvořili překážky.", "section_level": 2}, {"title": "Pedagogická činnost.", "content": "Po absolvování v roce 1961 ADU (Ázerbájdžánská státní univerzita) začal svou pedagogickou činnost v osmileté vesnické škole v Čomatchuru kde byl narozen. Začavši znovu svou pedagogickou činnost v osmileté vesnické škole v Čomatchuru v letech 1974-1977 podle jeho iniciativy škola byla proměněna z osmileté do střední školy a měl vyjimečné zásluhy ve stavbě a zajištění modernějším vybavením dvoupatrové školy kde pracoval také ředitelem. V roce 1977 Výborem Nachčivanské oblastní strány byl pozván do Nachčivanského státního pedagogického institutu, pracoval do roku 1994 pedagogem, starším pedagogem, docentem a profesorem.", "section_level": 2}, {"title": "Veřejně-politická činnost.", "content": "V listopadu roku 1990 v prvním nákladu armádně-frontových novin \"Šarurské bitvy\" výdaných v nakladatelství okresu Šarur vyšel jeho článek proti dobyvačné politice Kremlu pod názvem \"İmperialistická vojska u nachčivanských hranic\". 21. dubna roku 1992 před prezidentskými volbámi Ázerbájdžánské republiky zorganizoval schůzku obyvatelstva okresu Šarur, ohlásil prezidentskou kandidaturu Hejdara Alijeva. Rozhodnutí shromaždění ze dne 22. dubna roku 1992 bylo doručeno společnosti \"Əlincə\" (\"Alindža\") v Baku, která pomáhala všelijakým způsobem bojujícímu Nachčivanu. Na schůzce obyvatelstva Šaruru, které návrhovalo kandidáturu Hajdara Alijeva na prezidenta Ázerbájdžánské republiky před budovou byvalé Generální Rady dne 24.dubna 1992 byl proveden mitink na obhajobu rozhodnutí o \"věkové hranici\". Aždar Ismajilov, který byl jeden z organizatoru mitinku ve svém prvním vystoupení zval všechen národ se ostražitě chovat a sjednotit se kolem Hejdara Alijeva proti budoucím katastrofám. Po mitinku Aždar Ismajilov na základě pozvání Hejdara Alijeva byl u něho na návštěvě a dal podrobnou informaci o těžkých a protikladných udalostech odehrávajících v Baku. Pak aby národ, který nemuže najít vychod z chaosu těžkých udalostí sjednotil se kolem něho, navrh z důvodu důležitosti zahajit politickou stránu. S tímto cílem v srpnu roku 1992 v okresu Šarur ohlasil zahajení iniciativní skupiny \"Stoupence Hejdara Alijeva\", rozdělil území okresu na okruhy a během několika měsíců zapsal do seznamu více než třicet dva tisíce stoupenců. Tato činnost Šarurců založila historický základ konference zahajení strány YAP ve městě Nachčivan dne 21.listopadu roku 1992. Dne 9. prosince roku 1992 Aždar Ismajilov v novinách \"Səs\" vystoupil s prohlašením \"Leader naší strány je národ\", které vysvětlovalo všenárodní podstatu strány \"Yeni Azərbaycan (Nový Ázerbájdžán). 12. prosince roku 1992 Aždar Ismajilov zahajil iniciativní skupinu \"Stoupence Hajdara Alijeva\". 4. října roku 1994 pro odvrácení krvavých činností známých síl, které pokusili o převrat ve městě Baku, v připravení nutných opatření v prezidentské administraci kvůli odvracení udalostí a v akcích začinaje mitinkem, jenž byl proveden před budovou byvalé Generální Rady dne 24.dubna 1992 stali na obhajobu \"věkové hranici\" Hejdara Alijeva měli výjimečnou zásluhu Aždar Ismajilov a také jiní \"Hejdarovci\". Láska národa k Hejdaru Alijevovi zachranila vládu, ohrožení zustalo v minulosti. Nasledující den, brzo ráno v 6:00 hodin u vchodu do pracovny sešli s Hejdarem Alijevym a doprovodili ho do domu tři lidí - Šejchulislam Hadži Allahšukur Pašazadeh, Džalal Alijev a Aždar Ismajilov. 5. října roku 1994 podle pokynu Hejdara Alijeva na náměstí Azadlyg byl proveden mitink proti státnímu převratu, kterého se zúčastnilo stovky tisíc lidí a jedním z organizatorů byl Aždar Ismajilov.", "section_level": 2}], "src_summary": "Aždar Ismajilov (plné jméno: \"Ismajilov Aždar Taghi oghlu\", datum narození 23.dubna 1938, Čomatxur, okres Šarur, Nachičevanská ASSR, Ázerbájdžánská SSR, SSRA), ázerbájdžánský vědec, doktor filologických věd, profesor. Je jeden z tzv. 91 a jeden z aktivních zakladatelu strány YAP.", "tgt_summary": "Ajdar Ismailov (full name: \"Ajdar Tagi Ismailov\"; b. April 23, 1938, Chomakhtur, Sherur raion, Nakhchivan ASSR, Azerbaijan SSR, USSR), Professor Doctor of philological sciences, one of the 91st, one of the most active founders of New Azerbaijan Party.", "id": 1031879}
{"src_title": "Phagpa", "tgt_title": "ʼPhags-pa script", "src_document": [{"title": "Historie.", "content": "V roce 1260 pověřil vládce mongolské říše Kublajchán (1215–1294) tibetského mnicha Čhögjela Phagpu, aby vytvořil nové písmo. Mělo nahradit mongolské písmo, přičemž nové písmo mělo být využitelné jak pro mongolštinu, tak pro další jazyky mongolské říše: čínštinu, tibetštinu a ujgurštinu. Tak vznikla v roce 1269 abugida pojmenovaná po svém vynálezci „phagpa“ nebo podle tvaru liter „kvadrátní písmo“ ( / дөрвөлжин бичиг). Ačkoli byla založena na tibetském písmu, byla psána shora dolů po vzoru mongolského písma. Ačkoli vládce mimo jiné podporoval výuku písma na školách, nikdy se nestalo mezi obyvateli říše široce užívané. Jeho užívání se omezovalo na oficiální dokumenty, většina lidí pokračovala v používání svých starších písem. Po pádu dynastie Jüan v roce 1368 phagpa přišla i o svoji oficiální podporu. Písmo phagpa však nikdy úplně nezmizelo. V Tibetu se stále používá jako pečetní písmo, pro nápisy na stěnách tibetských klášterů a pro nápisy na mincích.", "section_level": 1}, {"title": "Formy písma.", "content": "U písma phagpa lze rozlišit tři formy. Standardní písmo bylo používáno hlavně v tištěných dílech. Vyznačuje se relativně kulatými tvary. Vedle něho bylo také pečetní písmo. To na rozdíl od standardního písma bylo zcela hranaté, provedení potom připomíná labyrint. To bylo používáno na oficiálních pečetích. Písmo, které se dnes používá v Tibetu, se vyvinulo ze pečetního písma, ale používá se jak pro pečeti, tak pro tištěná díla.", "section_level": 1}, {"title": "Korpus.", "content": "Protože písmo phagpa nezískalo příliš širokou oblibu, je stávající korpus z doby dynastie Jüan obvykle omezeno na oficiální dokumenty. Většina textů písma phagpa je psána v čínštině, přičemž text je většinou dvěma písmy, čínskými znaky a phagpou. Jedná se většinou o císařské edikty, bankovky, mince a pečeti. Mezi nejdůležitější práce ve písmu phagpa patří mimo jiné 蒙古 字 韻 \"Mĕnggŭ Zìyùn\", slovníku rýmů pro 9 000 čínských znaků, který používá písmo phagpa jako přepis. Také lze nalézt několik textů v mongolštině zapsaných písmem phagpa, i zde se vesměs jedná o úřední dokumenty. Texty v tibetštině nebo ujgurštině z doby dynastie Jüan jsou velmi vzácné.", "section_level": 1}, {"title": "Princip fungování.", "content": "Stejně jako v případě tibetského písma je phagpa tzv. abugida. To znamená, že všechny souhlásky mají inherentní vokál \"a\". Pokud je ve slabice jiný samohláska, značí se to samohláskovými znaky, které jsou vždy psány po odpovídající souhlásce. Znamení samohlásky kromě \"a\" mají různé formy v závislosti na tom, zda jsou na začátku nebo po souhlásce. Stejně jako mongolské písmo je phagpa psána shora dolů ve sloupcích zleva doprava. Znaky se navzájem spojují stejně jako v mongolském písmu. Znaky písma phagpa jsou sloučeny do slov oddělených mezerou.", "section_level": 1}, {"title": "Unicode.", "content": "Písmo phagpa je kódováno od Unicode 5.0 v rozsahu U + A840 až U + A877.", "section_level": 1}], "src_summary": "Phagpa, také \"'Phags-pa\" (, tj. kvadrátní písmo), je abugida vytvořená lámou Čhögjalem Phagpou během vlády dynastie Jüan, přičemž bylo navrženo tak, aby se s ním mohly zapisovat všechny jazyky mongolské říše. Během dynastie Jüan se těšilo široké státní podpoře, mimo oficiální užití se ale příliš nerozšířilo a po pádu dynastie užívání téměř zmizelo, pouze v Tibetu se stále v modifikované podobě užívá.", "tgt_summary": "The ʼPhags-pa script is an alphabet designed by the Tibetan monk and State Preceptor (later Imperial Preceptor) Drogön Chögyal Phagpa for Kublai Khan, the founder of the Yuan dynasty, as a unified script for the written languages within the Yuan. The actual use of this script was limited to about a hundred years during the Mongol Yuan dynasty, and it fell out of use with the advent of the Ming dynasty. It was used to write and transcribe varieties of Chinese, the Tibetic languages, Mongolian, the Uyghur language, Sanskrit, Persian, and other neighboring languages during the Yuan era. For historical linguists, the documentation of its use provides clues about the changes in these languages. Its descendant systems include Horizontal square script, used to write Tibetan and Sanskrit. There is a theory that the Korean Hangul alphabet was also partly inspired by ʼPhags-pa (see Origin of Hangul). During the Pax Mongolica the script has even made numerous appearances in western medieval art.", "id": 2397409}
{"src_title": "Tepelné tváření", "tgt_title": "Thermoforming", "src_document": [{"title": "Proces.", "content": "Výrobní proces tepelného tváření obsahuje následující fáze:", "section_level": 1}, {"title": "Ohřev materiálu.", "content": "Plastová deska je zahřívána pomocí sestavy topných těles na teplotu, při které se materiál stává plastickým. Po dobu ohřevu je třeba hlídat průhyb desky, a popřípadě pomocí tlakového vzduchu udržovat desku v rovině tak, aby nedošlo ke kontaktu se spodními ohřívacími tělesy.", "section_level": 2}, {"title": "Formování výrobku.", "content": "Zde se rozlišuje formování do pozitivní, nebo negativní formy. Při formování do pozitivní formy nejprve vytvoříme pomocí tlakového vzduchu dodaného pod nahřátou desku tzv. bublinu. Do této bubliny je mechanicky vysunuta předehřátá tvarovací forma. Následně je odsát veškerý vzduch, který uvízl mezi formou a plastovou deskou. Takto plastový materiál “obalí” tvarovou formu a dosáhne požadovaného tvaru. Při lisování do negativní formy odpadá fáze vytvoření bubliny, vakuum vtáhne nahřátý materiál přímo dovnitř nahřáté formy.", "section_level": 2}, {"title": "Chlazení výrobku.", "content": "Po vakuaci a vytvarování výrobku je třeba materiál (plast) zchladit na teplotu, která je nižší nežli bod jeho tání. Jde o to aby si plastový materiál udržel svůj nový tvar i po vyjmutí tvarovací formy. Chlazení probíhá pomocí přívodu chladicího vzduchu na plochu nově vytvarovaného výrobku a to buď pomocí sestavy ventilátorů instalované na horním rámu stroje nad tvarovací zónou, nebo systémem hrdel napojených na centrální ventilátor, přivádějící co možná nejchladnější vzduch pro chlazení výrobku. Dále se dá proces chlazení urychlit rozprášením destilované vody do proudu přiváděného vzduchu.", "section_level": 2}, {"title": "Odformování výrobku.", "content": "Poté co je výrobek zchlazen na teplotu, při které si udrží svůj tvar i bez podpory tvarovací formy, dojde k procesu odformování. Stůl, na kterém je upevněna forma sjede zpět dolů do stroje a tím dojde k vysunutí formy z výlisku. U sofistikovaných zařízení je možno použít dělených forem s ovládáním přímo z řídícího panelu a lisovat takto i velmi složité tvary, které by bez této funkce nebylo možno odformovat. Celý tento proces může být doplněn také o automatické vkládání plastových desek do stroje a automatické vykládání výlisků po výrobním procesu. Takto je strojní linka téměř automatická a potřebuje minimální zásahy ze strany obsluhy.", "section_level": 2}, {"title": "Využití.", "content": "Pomocí technologie thermoforming se vyrábějí zejména výrobky pro automobilový průmysl, jako jsou různé části karosérií, palubních desek, interiérové panely atd. Dále se lze setkat s tepelně tvářenými výlisky na zahradních sekačkách, bílé elektronice (ledničky), domácí elektronika (plastové kryty všech typů), sanitární předměty (vany, sprchové vaničky), blastry, obaly, potravinářské obaly a spousta dalších výrobků.", "section_level": 1}], "src_summary": "Tepelné tváření () je výrobní proces, při kterém se plast zahřívá na tvarovací teplotu, formuje se do určitého tvaru ve formě a následně se ořezává, čímž vznikne použitelný produkt.", "tgt_summary": "Thermoforming is a manufacturing process where a plastic sheet is heated to a pliable forming temperature, formed to a specific shape in a mold, and trimmed to create a usable product. The sheet, or \"film\" when referring to thinner gauges and certain material types, is heated in an oven to a high-enough temperature that permits it to be stretched into or onto a mold and cooled to a finished shape. Its simplified version is vacuum forming. In its simplest form, a small tabletop or lab size machine can be used to heat small cut sections of plastic sheet and stretch it over a mold using vacuum. This method is often used for sample and prototype parts. In complex and high-volume applications, very large production machines are utilized to heat and form the plastic sheet and trim the formed parts from the sheet in a continuous high-speed process and can produce many thousands of finished parts per hour depending on the machine and mold size and the size of the parts being formed. Thermoforming differs from injection molding, blow molding, rotational molding and other forms of processing plastics. Thin-gauge thermoforming is primarily the manufacture of disposable cups, containers, lids, trays, blisters, clamshells, and other products for the food, medical, and general retail industries. Thick-gauge thermoforming includes parts as diverse as vehicle door and dash panels, refrigerator liners, utility vehicle beds and plastic pallets. ", "id": 334038}
{"src_title": "První most thajsko-laoského přátelství", "tgt_title": "First Thai–Lao Friendship Bridge", "src_document": [{"title": "Stavba.", "content": "Most je dlouhý 1170 metrů. Z konstrukčního hlediska jde o komorový most postavený z předpjatého betonu, opatřený horní mostovkou, která je řešena jako spojitý nosník. Na mostovce jsou dva 3,5 metru široké jízdní pruhy a dva 1,5 metru široké pruhy pro pěší. Uprostřed mezi jízdními pruhy vede železniční trať o rozchodu 1000 mm. Výstavba nosné konstrukce byla provedena letmou betonáží. Náklady na stavbu činily 42 milionů australských dolarů (30 milionů amerických dolarů), které poskytla australská vláda v rámci rozvojové pomoci. Most byl stavěn australskými stavebními společnostmi, aby demonstroval jejich potenciál pro velké infrastrukturní projekty v jihovýchodní Asii. Toto smíšení rozvojové pomoci s národními ekonomickými zájmy některé nevládní organizace kritizovaly.", "section_level": 1}, {"title": "Doprava.", "content": "Most umožňuje pozemní spojení thajského hlavního města Bangkoku s hlavním městem Laosu Vientiane.", "section_level": 1}, {"title": "Nemotorizovaný provoz.", "content": "Ačkoliv má most pruhy pro pěší, chůze po mostě není povolena. Chodci a cyklisté musí používat pravidelnou kyvadlovou dopravu mezi dvěma hraničními stanovišti nebo železnici.", "section_level": 2}, {"title": "Silniční doprava.", "content": "Most je součástí asijské dálnice AH12. Na thajské straně zde končí rychlostní silnice Thanon Mittraphap („Dálnice přátelství“, či oficiálně \"Silnice č. 2\"). Na laoské straně se mezi hraniční budovou a nájezdem na most nachází „přechod“ z levostranného provozu který je obvyklý v Laosu, na pravostranný provoz, který platí v Thajsku. Přechod je úrovňovým silničním křížením ve tvaru písmene X, provoz na něm je řízen světelným signalizačním zařízením.", "section_level": 2}, {"title": "Železniční doprava.", "content": "Železniční trať vede po mostě již od roku 1994 a v souvislosti s tím byla přemístěna i železniční stanice Nong Khai na nové místo blíže mostu. 20. března 2004 byla mezi Thajskem a Laosem podepsána dohoda o další dostavbě železniční trati vedoucí přes most. Stavba první části vedoucí k nově postavenému nádraží Thanaleng s budovami hraniční stráže a cizinecké policie započala v roce 2007 a dokončena byla o dva roky později. Slavnostní otevření proběhlo 5. května 2009 za účasti princezny Maha Čakrí Sirindhorn. Provoz na trati začal koncem března 2009, provozovatelem dopravy jsou Thajské státní dráhy. Od února 2010 most příležitostně využívá i Eastern and Oriental Express.", "section_level": 2}], "src_summary": "První most thajsko-laoského přátelství (, ; ) je most překonávající řeku Mekong mezi provinciemi Nong Khai v Thajsku a Vientiane v Laosu. Most byl otevřen 8. dubna 1994 jako první most na dolním toku řeky Mekong a v pořadí druhý most na řece vůbec.", "tgt_summary": "The First Thai–Lao Friendship Bridge (, pronounced ; , ) is a bridge over the Mekong, connecting Nong Khai Province and the city of Nong Khai in Thailand with Vientiane Prefecture in Laos; the city of Vientiane is approximately from the bridge. With a length of 1,170 meters (0.73 mi), the bridge has two -wide road lanes, two -wide footpaths and a single gauge railway line in the middle, straddling the narrow central reservation.", "id": 1083237}
{"src_title": "Frans Post", "tgt_title": "Frans Post", "src_document": [{"title": "Životopis.", "content": "Frans Post se narodil v roce 1612 v Leidenu (pokřtěn 17. listopadu v Haarlemu), jako syn malíře chrámového skla. Jeho starší bratr Pieter Post proslul jako architekt, malíř a grafik. V roce 1636 byl poslán Nizozemskou západoindickou společností do Brazílie jako doprovod výpravy vedené správcem nizozemských statků v Brazílii, Johanem Mauritsem van Nassau-Siegen. Hlavním cílem jeho účasti byla dokumentace krajiny, flóry, fauny, obyvatel i sídel. Díla z jeho pobytu v Jižní Americe se vyznačují vysokou topografickou přesností. Pozornost věnoval ve významné míře dokumentaci výroby cukru z cukrové třtiny. Do vlasti se navrátil v roce 1644. V roce 1646 vstoupil do malířského Cechu svatého Lukáše v Haarlemu. I po ztrátě území Brazílie neochabl v Holandsku zájem o jeho nákresy cukrovarnických provozoven, ani o zobrazení cizokrajných krajin. Poslední datovaný obraz pochází z roku 1669. Ukončení tvůrčí činnosti bylo pravděpodobně způsobeno alkoholem. Zemřel 17. února 1680.", "section_level": 1}, {"title": "Dílo.", "content": "Obrazy z období po návratu z Jižní Ameriky maloval podle dovezených skic i po paměti. Na slavném obraze vodopádů Paulo Afonso již zobrazil pouze základní schéma vodního toku, zatímco tvarování koryta již skutečnost nezobrazuje. U mnoha obrazů lze nalézt topografickou jednotu s konkrétním reliéfem v Nizozemí. Významnou součástí Postova díla jsou věrná vyobrazení rostlin a zvířat, doprovázená často poznámkami o chování, vzhledu i chuti masa zobrazených zvířat. Technikou těchto zobrazení je akvarel, kvaš a uhel. V roce 1679 předal Johann Moritz Nassau 18 obrazů Franse Posta jako dárek francouzskému králi Ludvíkovi XIV, z nichž devět bylo zařazeno do stálé expozice Louvru. V současné době jsou práce Franse Posta v mnoha významných muzeích v Evropě (Holandsko, Velká Británie, Francie, Německo) i v USA. Většina jeho děl se nalézá v Brazíli.", "section_level": 1}], "src_summary": "Frans Post byl nizozemský malíř z období tzv. Zlatého věku holandské malby 17. století. Proslul především zobrazením krajin a výjevů z Jižní Ameriky.", "tgt_summary": "Frans Janszoon Post (17 November 1612 – 17 February 1680) was a painter during the Dutch Golden Age. He was the first European artist to paint landscapes of the Americas, during and after the period of Dutch Brazil In 1636 he traveled to Dutch Brazil in northeast of South America at the invitation of the governor Johan Maurits van Nassau-Siegen. His works were widely collected in The Netherlands, Europe, and Brazil, with the works showing an idealized vision of Dutch colonial rule.", "id": 61959}
{"src_title": "John Norris", "tgt_title": "John Norris (Royal Navy officer)", "src_document": [{"title": "Kariéra.", "content": "Pocházel z obchodnické rodiny irského původu, v námořnictvu sloužil od dětství (1680), rychlého postupu dosáhl v nástupnických bojích po Slavné revoluci, kdy byl povýšen na poručíka (1689) a kapitána (1690). Za devítileté války sloužil ve Středomoří, v letech 1697–1698 byl jako guvernér v [[Newfoundland]u pověřen obranou anglických kolonií v [[Kanada|Kanadě]]. Po neúspěchu bojů proti Francouzům se vrátil do Anglie a na jaře 1699 byl z námořnictva propuštěn. Téhož roku se oženil s Elizabeth Aylmer (1682–1763), dcerou admirála [[Matthew Aylmer|Matthewa Aylmera]], což předurčilo jeho další kariéru za války o španělské dědictví. Na počátku [[Válka o španělské dědictví|války o španělské dědictví]] dostal jako kapitán pod velení vlastní loď, zúčastnil se tažení do [[Cádiz]]u, [[Bitva u Málagy|bitvy u Malagy]] a dobytí [[Barcelona|Barcelony]]. V roce 1705 byl povýšen do šlechtického stavu, v roce 1707 byl povýšen na [[kontradmirál]]a a stal se zástupcem vrchního velitele ve [[Středomoří]]. Jako velitel lodi \"Torbay\" byl přítomen ztroskotání části britské flotily u souostroví [[Scilly]] a smrti [[Cloudesley Shovell|admirála Shovella]]. V návaznosti na to byl Norris povýšen na [[viceadmirál]]a (1708), a i když formálně zůstával velitelem ve Středomoří, převzal osobně velení flotily v [[Baltské moře|Baltském moři]] a v roce 1709 byl povýšen na [[admirál]]a. V roce 1708 byl zvolen do [[Dolní sněmovna Spojeného království|Dolní sněmovny]] a poslancem zůstal čtyřicet let až do své smrti, politicky patřil k [[Whigové|whigům]]. Po nástupu [[Robert Harley, 1. hrabě z Oxfordu|Harleyovy]] vlády byl odvolán z postu velitele ve Středomoří (1711), poté se aktivně věnoval politice jako poslanec, sledoval vývoj války a angažoval se v záležitostech námořnictva. [[Soubor:Hemsted_Park,_Benenden.jpg|náhled|vlevo|Zámek \"Hemsted Park\" ([[Kent]]), sídlo admirála Norrise od roku 1718]] Po válce o španělské dědictví byl pověřen ochranou britských obchodních zájmů v [[Severní moře|Severním]] a [[Baltské moře|Baltském moři]]. V letech 1715–1718 působil příležitostně diplomaticky v [[Ruské impérium|Rusku]], ale neměl statut vyslance. Když v rámci [[Severní válka|severní války]] převzal car [[Petr I. Veliký|Petr I.]] osobně velení koaličního loďstva vypraveného proti [[Švédsko|Švédsku]], admirál Norris se stal jeho zástupcem (1718), později byl britským komisařem při [[Nystadská smlouva|mírových jednáních v Nystadu]]. V letech 1718–1730 byl lordem admirality, z toho v letech 1727–1730 fakticky zastával funkci prvního námořního lorda. Po roce 1730 přešel do opozice proti [[Robert Walpole|Walpolově]] vládě, v roce 1734 přesto dosáhl hodnosti [[velkoadmirál]]a (\"Admiral of the Fleet\"). V letech 1734–1744 byl vrchním velitelem britského loďstva, během [[Válka o Jenkinsovo ucho|války o Jenkinsovo ucho]] osobně velel v [[Lamanšský průliv|kanálu La Manche]], v roce 1739 byl jmenován členem Tajné rady. Během [[války o rakouské dědictví]] byl v roce 1744 pověřen obranou britského pobřeží před chystanou francouzskou invazí. Francouzské loďstvo však bylo zničeno v bouři a Norris téhož roku odešel do výslužby. Do smrti zastával čestný post viceadmirála Velké Británie (1736–1749) a zůstal také poslancem Dolní sněmovny. Jeho sídlem byl zámek \"Hemsted Park\" ([[Kent]]), který koupil v roce 1718 od rodiny Guldefordů. Věnoval se zde úpravám parku a rozšiřování pozemků, na tomto zámku také zemřel. Panství prodali potomci v roce 1780, později zámek vlastnil významný státník [[Gathorne Hardy]]. Z manželství s Elizabeth Aylmer měl admirál Norris pět dětí, z nichž dcera Lucy se provdala do spřízněného rodu Aylmerů. Nejstarší syn John (1702–1767) byl poslancem Dolní sněmovny, další synové sloužili u námořnictva, Henry Norris (1710–1764) dosáhl hodnosti viceadmirála.", "section_level": 1}, {"title": "Odkazy.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Externí odkazy.", "content": "[[Kategorie:Admirálové Royal Navy]] [[Kategorie:Angličtí šlechtici]] [[Kategorie:Britští politici]] [[Kategorie:Poslanci Dolní sněmovny Spojeného království]] [[Kategorie:Diplomaté Spojeného království]] [[Kategorie:Osobnosti válek o dědictví španělské]] [[Kategorie:Osobnosti severní války]] [[Kategorie:Stuartovská Anglie]] [[Kategorie:Georgiánské období]] [[Kategorie:Narození 1670]] [[Kategorie:Osoby s nejistým datem úmrtí]] [[Kategorie:Muži]]", "section_level": 2}], "src_summary": "Sir John Norris (1670 – 13. června 1749, Hemsted Park, Anglie) byl britský admirál a úspěšný námořní vojevůdce válek 17. a 18. století. Vynikl ve válce o španělské dědictví, kdy dosáhl hodnosti admirála (1709). Později působil i jako diplomat v Rusku, byl také aktivním politikem jako dlouholetý poslanec Dolní sněmovny. V roce 1734 byl povýšen na velkoadmirála a v letech 1734–1744 byl vrchním velitelem britského loďstva.", "tgt_summary": "Admiral of the Fleet Sir John Norris (1670 or 167113 June 1749) was a Royal Navy officer and Whig politician. After serving as a junior officer during the Nine Years' War and the Williamite War in Ireland, he was given command of a squadron sent to North America to protect British settlements on the banks of Hudson Bay in 1697. Although he developed a plan to recapture some territories in Newfoundland and Labrador taken by French forces the previous winter, he was prevented from implementing that plan when the local council overruled him. Norris served under Admiral Sir George Rooke at the Battle of Cádiz at an early stage of the War of the Spanish Succession. He went on to command the vanguard at the Battle of Malaga in August 1704 and then served under Admiral the Earl of Peterborough at the capture of Barcelona in October 1705. As a flag officer, Norris was sent with a fleet to the Baltic Sea to support a coalition of naval forces from Russia, Denmark and Hanover taking in the Great Northern War. Tsar Peter took personal command of the coalition fleet and appointed Norris as his deputy in 1716: together they protected British and other allied merchant vessels from attack by warships of the Swedish Empire. In November 1718, following the death of Charles XII of Sweden, Britain switched sides and Norris returned to the region to protect British merchant shipping from attack by Russian raiders. Norris also acted as a commissioner in the negotiations leading to the Treaty of Nystad which ended the War in September 1721. Norris went on to be commander-in-Chief of the Channel Fleet at the outset of the War of Jenkins' Ear in 1739. In 1744 he was asked to defend Britain from an imminent French Invasion: he was preparing for battle against the French fleet, when storms intervened scattering the invasion transports, with heavy loss of life, thereby ending the immediate threat of invasion.", "id": 1540218}
{"src_title": "Maya Hawkeová", "tgt_title": "Maya Hawke", "src_document": [{"title": "Mládí a vzdělání.", "content": "Narodila se roku 1998 v New Yorku jako starší ze dvou sourozenců do herecké rodiny Ethana Hawkea a Umy Thurmanové. Rodiče navázali vztah v roce 1997 během natáčení filmu \"Gattaca\". Sňatek se uskutečnil v květnu 1998 a následný rozvod v roce 2005. Mladší bratr se narodil v roce 2002. Prostřednictvím druhého manželství otce s Ryan Shawhughesovou má také dvě poloviční sestry (nar. 2008 a 2011). Další poloviční sourozenkyně (nar. 2012) pochází ze vztahu matky s bývalým snoubencem a francouzským finančníkem Arpadem Bussonem. Z otcovy strany je pra-pra-praneteří dramatika Tennessee Williamse. Prarodiči z matčiny strany jsou profesor indotibetských buddhistických studií na Kolumbijské univerzitě Robert A. F. Thurman a americko-mexická modelka Nena von Schlebrüggeová. Matka Schlebrüggeové, Birgit Holmquistová, byla také modelkou pózující pro sochu Axela Ebbeho \"Famntaget\", která stojí ve švédském Smygehuku. V dětství jí byla diagnostikována dyslexie, která měla vliv na časté střídání základních škol, než nastoupila na soukromou školu Svaté Anny v Brooklynu, kladoucí důraz na uměleckou kreativitu a nikoli monotónní školní výuku. Vyrůstání v uměleckém prostředí ji přivedlo k herectví. Letních škol se účastnila v londýnské Královské akademii dramatických umění a v newyorském Hereckém studiu Stelly Adlerové. Na jeden rok se stala posluchačkou hereckého umění na Juilliard School, než se po přijetí role v minisérii \"Malé ženy\" rozhodla pro odchod.", "section_level": 1}, {"title": "Kariéra.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Modeling.", "content": "Na začátku modelingové kariéry pózovala, stejně jako matka a babička, pro časopis \"Vogue\". Stala se také tváří kolekce 2016/2017 britského módního maloobchodu AllSaints. V roce 2017 se představila jako jeden z modelů spodního prádla ve videokampani Calvina Kleina, jíž režírovala Sofia Coppola.", "section_level": 2}, {"title": "Herectví.", "content": "Režisérka Sofia Coppola ji v roce 2015 obsadila do titulní postavy plánované adaptace pohádkového příběhu \"Malá mořská víla\", kterou produkovala studia Universal Pictures. Producenti však upřednostnili známější herečku Chloë Moretzovou. Tento spor s dalšími vedly Coppolovou k odstoupení z projektu, který následně opustila i Moretzová. Herecký debut zaznamenala v roce 2017 vedlejší postavou Jo Marchové v dramatické minisérii BBC \"Malé ženy\". Průlomovou rolí se pro ni roku 2019 stala Robin Buckleyová ve třetí řadě \"Stranger Things\", hororového sci-fi seriálu streamovací televize Netflix. Většinu scén odehrála po boku Joea Keeryho, jenž představoval Steva Harringtona. Jako prodavači zmrzliny v maloměstském obchodním domě se postupně zapletli do záhady s monstry z paralelního světa. Kritika hereckou dvojici zhodnotila příznivě. V témže roce si zahrála „květinové dítě“ Lindu Kasabianovou v Tarantinově komediálním dramatu \"Tenkrát v Hollywoodu\". V říjnu 2018 získala hlavní roli Frankie ve druhém snímku Gii Coppolové \"Mainstream\", odehrávajícího se na pozadí milostného trojúhelníku v rychle proměňujícím se světě.", "section_level": 2}, {"title": "Hudba.", "content": "Během srpna 2019 vydala dva debutové singly „To Love A Boy“ a „Stay Open“. Na jejich autorství se podílela s písničkářem oceněným Grammy Jessem Harrisem, s plánem nahrání celého studiového alba.", "section_level": 2}], "src_summary": "Maya Hawkeová, celým jménem Maya Ray Thurman Hawke, (* 8. července 1998 New York, stát New York) je americká herečka a modelka, která se narodila jako starší ze dvou sourozenců do rodiny herců Umy Thurmanové a Ethana Hawkea. Televizní kariéru zahájila v roce 2017 vedlejší rolí Jo Marchové v dramatické minisérii BBC \"Malé ženy\", představující adaptaci románu Louisy May Alcottové. Roku 2019 ztvárnila postavu Robin Buckleyové ve třetí řadě seriálu televize Netflix \"Stranger Things\", za níž obdržela Cenu Saturn pro nejlepší herečku ve vedlejší roli streamovaného pořadu. Na filmovém plátně si téhož roku zahrála „květinové dítě“ Lindu Kasabianovou v Tarantinově komediálním dramatu \"Tenkrát v Hollywoodu\".", "tgt_summary": "Maya Ray Thurman Hawke (born July 8, 1998) is an American actress and model. She is the daughter of actress Uma Thurman and actor Ethan Hawke. After beginning her career in modeling, Hawke made her screen debut as Jo March in the 2017 BBC adaptation of \"Little Women\" and starred as Robin in the third season of the Netflix series \"Stranger Things\" (2019).", "id": 2315434}
{"src_title": "Nenê (fotbalista)", "tgt_title": "Nenê (footballer, born 1981)", "src_document": [{"title": "Klubová kariéra.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Rodná Brazílie.", "content": "V rodné zemi si postupně zahrál dospělý fotbal za kluby Paulista, Palmeiras a Santos. Poté odešel zkusit štěstí do Evropy.", "section_level": 2}, {"title": "Španělské kluby.", "content": "Během jediného roku za klub z Mallorcy si zahrál ve 29 zápasech La Ligy. V lednu 2004 se gólově zapsal do zápasu na hřišti Zaragozy, který jeho mužstvo vyhrálo celkově 3:1. V závěrečném kole na půdě Celty Vigo pomohl gólem k výhře 2:1. Mallorca skončila v lize na 11. místě. Nenê si zahrál také Pohár UEFA, kde Mallorca skončila v osmifinále. Mezi roky 2004 až 2006 nastupoval za Deportivo Alavés. V první sezóně pomohl baskickému týmu k navrátu zpět do nejvyšší ligy. Ve třetím kole nové sezóny se blýskl hattrickem doma proti Getafe, ale Alavés přesto prohrálo 3:4. Po návratu do nejvyšší soutěže se Alavés umístilo na 18. pozici a znovu sestoupilo. Nenê se upsal galicijskému celku Celta Vigo, který si zajistil účast v Poháru UEFA. Za Celtu odehrál pouze jedinou sezónu, ve které klub neuspěl a z 18. příčky opět sestoupil do druhé ligy. Nenê si zahrál ve všech 38 zápasech La Ligy, vstřelil při tom celkově 8 gólů. Proti moskevskému Spartaku se gólově prosadil a pomohl postoupit do osmifinále Poháru UEFA, kde Celta nestačila na Werder Brémy.", "section_level": 2}, {"title": "West Ham United.", "content": "V únoru 2015 podepsal 33letý Nenê smlouvu s anglickým West Ham United, a to do konce sezóny, kterému dal přednost před West Bromwich Albion. Angažmá nebylo příliš úspěšné, Nenê si zahrál v 8 zápasech, přičemž jeho minutáž nepřesáhla 150 minut.", "section_level": 2}, {"title": "Reprezentační kariéra.", "content": "Nenê si zahrál za reprezentaci Brazílie do 23 let, ale v seniorské nedostal nikdy prostor. Roku 2011 uvedl, že se chce zúčastnit MS 2014 i ve dresu francouzského mužstva, které se mělo konat v jeho rodné Brazílii. Povolán ale nakonec nebyl, světového šampionátu se nezúčastnil.", "section_level": 1}, {"title": "Úspěchy.", "content": "Zdroj:", "section_level": 1}], "src_summary": "Nenê, celým jménem Anderson Luiz de Carvalho (* 19. července 1981) je brazilský profesionální fotbalista, který hraje na pozici ofenzivního záložníka či křídelního útočníka za brazilský celek Fluminense. V minulosti hrál také mimo rodnou Brazílii, a to za evropské kluby ve Španělsku (RCD Mallorca, Deportivo Alavés, Celta de Vigo, Espanyol Barcelona), Francii (AS Monaco, Paris Saint-Germain) a i Anglii (West Ham United). Magazín \"France Football\" jej zvolil nejlepším zahraničním hráčem Ligue 1 sezóny 2009/10.", "tgt_summary": "Anderson Luiz de Carvalho (born 19 July 1981), known as Nenê, is a Brazilian professional footballer who plays for Fluminense. A left winger, he is mostly known for his crossing and dribbling ability, also being a free kick specialist. He played most of his professional career in Spain, representing four clubs and amassing La Liga totals of 140 games and 23 goals over the course of four seasons, and France, where he appeared with Monaco and Paris Saint-Germain for 142 Ligue 1 matches in four and a half campaigns (55 goals). Nenê won the 2013 national championship with PSG, also being chosen the league's best foreign player in 2010 while with Monaco. He also spent three months in England, with West Ham United.", "id": 2257179}
{"src_title": "Šahr-i Suchte", "tgt_title": "Shahr-e Sukhteh", "src_document": [{"title": "Geografická poloha.", "content": "Lokalita leží 57 km jižně od města Zabol v oblasti náhorní plošiny Íránské vysočiny, jižně od řeky Hilmand, v nadmořské výšce necelých 500 metrů. Šahr-i Suchte se nachází poblíž silnice Zahedán – Zabol, zhruba 18 kilometrů západně od afghánsko-íránské státní hranice.", "section_level": 1}, {"title": "Historie.", "content": "Existence sídla z doby bronzové souvisí s civilizacemi na území Íránu v prehistorickém období, které byly nezávislé na starověké Mezopotámii. Podle výzkumů sídlo na křižovatce obchodních cest bylo založeno v době kolem roku 3200 př. n. l. a zaniklo kolem roku 1800 př. n. l. Okolnosti vzniku a následného pádu města Šahr-i Suchte, které bylo zřejmě městským státem, zatím nebyly objasněny. První archeologické výzkumy zde prováděl maďarsko–britský archeolog Aurel Stein, který tuto lokalitu objevil na začátku 20. století. V letech 1967–1978 zde prováděli rozsáhlé vykopávky pracovníků Íránského centra archeologických studií a italského archeologického ústavu Istituto italiano per l'Africa e l'Oriente (IsIAO). V dalších letech se výzkumem lokality zabývali také odborníci z Organizace národního kulturního dědictví, lidové tvorby a turizmu Íránu. Většina archeologických nálezů pochází z období let 2700–2300 př. n. l. Tyto nálezy mj. jsou dokladem, že přes Šahr-i Suchte procházely trasy starověkých cest, spojujících Mezopotámii s územím Íránu a dále s Indií a Čínou. Podle výzkumů město prošlo čtyřmi etapami rozvoje civilizace a bylo třikrát vypáleno.", "section_level": 1}, {"title": "Popis.", "content": "Tzv. \"Spálené město\" bylo popsáno jako nejrozsáhlejší íránská prehistorická lokalita. Centrální území, které je pod ochranou UNESCO, má rozlohu 275 ha a přilehlé ochranné pásmo činí 2 200 ha. Na tomto území se nachází také hřbitov s 20 000–40 000 hroby. V okruhu zhruba 12 km kolem města byly nalezeny pozůstatky 166 satelitních vesnic. V širším okruhu bylo identifikováno celkem 330 vesnic a íránští archeologové vyslovili domněnku, že v případě prozkoumání dalších pahorků na přilehlém území může být objeveno až 1500 podobných menších sídel.", "section_level": 1}], "src_summary": "Šahr-i Suchte, někdy též Šahr-i Suchta, persky شهر سوخته (v překladu doslova \"Spálené město\") je rozsáhlá archeologická lokalita v provincii Sístán a Balučístán v jihovýchodním Íránu. Pozůstatky městského osídlení pravděpodobně džafarské a hilmandské kultury z doby bronzové byly v roce 2014 zařazeny na seznam Světového dědictví UNESCO.", "tgt_summary": "Shahr-e Sukhteh (, meaning \"[The] Burnt City\"), also spelled as \"Shahr-e Sūkhté\" and \"Shahr-i Sōkhta\", is an archaeological site of a sizable Bronze Age urban settlement, associated with the Jiroft culture. It is located in Sistan and Baluchistan Province, the southeastern part of Iran, on the bank of the Helmand River, near the Zahedan-Zabol road. It was placed on the UNESCO World Heritage List in June 2014. The reasons for the unexpected rise and fall of the city are still wrapped in mystery. Artifacts recovered from the city demonstrate a peculiar incongruity with nearby civilizations of the time and it has been speculated that Shahr-e-Sukhteh might ultimately provide concrete evidence of a civilization east of prehistoric Persia that was independent of ancient Mesopotamia.", "id": 1234260}
{"src_title": "Charles Middleton", "tgt_title": "Charles Middleton, 1st Baron Barham", "src_document": [{"title": "Kariéra.", "content": "Pocházel z vedlejší větve starého skotského šlechtického rodu Middletonů, byl synovcem generála a poslance Johna Middletona (1678–1739). Narodil se v Leithu jako druhorozený syn nižšího státního úředníka Roberta Middletona, po matce Helen Dundas byl potomkem významného skotského klanu Dundasů a bratrancem významného státníka 1. vikomta Melvilla. Charles Middleton sloužil u námořnictva od roku 1741 a již v roce 1745 dosáhl hodnosti poručíka. Za sedmileté války bojoval v severní Americe, poté se vyznamenal v Karibiku na Závětrných ostrovech a v roce 1758 dosáhl hodnosti kapitána. Po sedmileté válce žil v Kentu, kde jeho manželka koupila pozemky, po rodině Bouverie zde získal sídlo \"Barham Court\". Na počátku války s USA byl v roce 1775 povolán do aktivní služby při ústí Temže do Severního moře, v letech 1778–1790 zastával funkce finančního kontrolora Royal Navy, v roce 1781 získal titul baroneta a v roce 1787 byl povýšen na kontradmirála. V letech 1784–1790 byl členem Dolní sněmovny, kde patřil k toryům a reprezentoval přístav Rochester. V roce 1790 odešel z námořní administrace i z parlamentu. V roce 1794 byl povýšen na viceadmirála a v letech 1794–1795 byl krátce lordem admirality, následně dosáhl hodnosti admirála (1795). V této době se dlouhodobě angažoval v otázce zrušení otroctví, mimo jiné ve spolupráci s W. Wirbeforcem (zákonem z roku 1807 byl zrušen obchod s otroky). Koncem dubna 1805 byl povolán do Pittovy vlády jako ministr námořnictva. Jmenován byl na návrh rodiny Pittů, s níž byl přes svou manželku vzdáleně spřízněn, ve funkci nahradil svého bratrance vikomta Melvilla, který musel odstoupit kvůli obvinění ze zpronevěry. Charles Middleton byl ve věku 78 let historicky nejstarším ministrem námořnictva, ve funkci ale vyvinul nebývalou aktivitu a byl hlavním strůjcem strategie námořního tažení proti napoleonské Francii, které završil admirál Nelson vítěznou bitvou u Trafalgaru. Po náhlé smrti premiéra Pitta odstoupil s celou vládou, jeho nástupcem ve funkci prvního lorda admirality se stal pozdější premiér Charles Grey, který byl o čtyřicet let mladší než Middleton. S nástupem do funkce ministra námořnictva se stal zároveň členem Tajné rady a druhý den po převzetí úřadu byl povýšen na barona Barhama s členstvím ve Sněmovně lordů (titul byl odvozen od jeho rodového sídla v Kentu).", "section_level": 1}, {"title": "Manželství a potomstvo.", "content": "V roce 1761 se oženil s Margaret Gambierovou (1730–1792), sestrou admirála Jamese Gambiera (1723–1792) a švagrovou admirála Sira Samuela Cornishe (1715–1770). Z jejich manželství se narodila jediná dcera Diana (1762–1823), dědička baronského titulu provdaná do rodu Noel. Měla čtrnáct dětí a každé z nich obdrželo díky závěti Charlese Middletona 10 000 liber. Z nich Charles Noel (1781–1866) získal titul hraběte z Gainsborough (1841). Jeho potomstvo pak oba tituly nadále užívalo současně, nynějším představitelem rodu je Anthony Baptist Noel, 6. hrabě z Gainsborough a 8. baron Barham (*1950). Po admirálu Charlesu Middletonovi bylo v 19. a 20. století pojmenováno několik bitevních lodí Royal Navy. Poslední z nich byla \"HMS Barham\" potopená za druhé světové války.", "section_level": 1}], "src_summary": "Charles Middleton, 1. baron Barham (\"Charles Middleton, 1st Baron Barham, 1st Baronet Middleton of the Navy\") (14. října 1726, Leith, Skotsko – 17. června 1813, Barham Court, Anglie) byl britský admirál. Pocházel ze staré skotské šlechty a v námořnictvu sloužil od patnácti let. Zúčastnil se válek v koloniích a v Evropě, dlouhodobě působil ve správě Royal Navy, byl též poslancem Dolní sněmovny, v roce 1795 dosáhl hodnosti admirála. V letech 1805–1806 byl ministrem námořnictva, v roce 1805 se zároveň s titulem barona stal členem Sněmovny lordů. Mimo jiné proslul svými dlouhodobými aktivitami v otázce zrušení otroctví.", "tgt_summary": "Admiral Charles Middleton, 1st Baron Barham PC (14 October 172617 June 1813) was a Royal Navy officer and politician. As a junior officer he saw action during the Seven Years' War. Middleton was given command of a guardship at the Nore, a Royal Navy anchorage in the Thames Estuary, at the start of the American War of Independence, and was subsequently appointed Comptroller of the Navy. He went on to be First Naval Lord and then First Lord of the Admiralty. Middleton also played a crucial role in the abolition of the slave trade.", "id": 2434354}
{"src_title": "Victorine Meurent", "tgt_title": "Victorine Meurent", "src_document": [{"title": "Životopis.", "content": "Victorine Meurent se narodila v Paříži v rodině řemeslníků. Její otec byl patinátor a matka kloboučnice. Modelkou se stala ve věku šestnácti let ve studiu Thomase Coutura a možná také studovala umění v ateliéru jeho ženy. Pro Maneta pracovala poprvé jako modelka v roce 1862 pro jeho obraz \"The Street Singer\". Byla oblíbenou modelkou jednak pro svou drobnou postavu, která jí přinesla přezdívku La Crevette (kreveta), ale i pro její zrzavé vlasy, které tak jasně svítí v Manetově akvarelové kopii Olympie. Meurentová nejen malovala, také hrála na kytaru a na housle, učila hru na tyto dva nástroje a zpívala v kavárnách. Její jméno zůstane navždy spojeno s Manetovými uměleckými díly z roku 1863, \"The Luncheon on the Grass\"(Snídaně v trávě) a \"Olympia\", na kterých je zobrazena nahá. V té době byla také modelkou Edgara Degase a belgického malíře Alfreda Stevense. Oba byli blízcí přátelé Maneta. Její vztah se Stevensem byl údajně obzvláště blízký. Manet využíval Meurentovou jako modelku do začátku let 1870, kdy se ona začala věnovat spíše klasickému umění. Manet s ní nesouhlasil a tak došlo k ocizení, neboť Manet nebyl příznivcem jejího akademického stylu malby. Poslední Manetův obraz, ve kterém se Meurentová objeví je \"Gare Saint-Lazare\" (\"Nádraží Saint-Lazare\"). V roce 1875 Meurentová začala studovat u portrétisty Étienne Leroye. Následující rok poprvé přihlásila vlastní práci do Salonu a její práce byla přijata. Porota toho roku zamítla Manetův obraz \"Bourgeoise de Nuremberg au XVIe siècle\". Meurentové obraz přihlášený na Académie des Beaux-Arts v roce 1879 byl vystaven ve stejné místnosti jako obraz Manetův. Své práce vystavovala také v letech 1885 a 1904. Na Salonu Meurentová vystavovala šestkrát. Z finančních důvodů pokračovala v modelování, v letech 1880 pro Norberta Goeneutte, umělce známého svými lepty a pro Henri de Toulouse-Lautreca. V roce 1903 se stala Meurentová členkou Société des Artistes Français s podporou Charlese Hermann-Leona a Tonyho Roberta-Fleuryho, zakladatelů Société. V roce 1906 se Meurentová přestěhovala na předměstí Paříže, do Colombes, kde žila po zbytek svého života se ženou jménem Marie Dufour. Je možné, že dům vlastnili společně. Meurentová zemřela 17. března 1927. Po smrti Dufourové v roce 1930 byl obsah domu zlikvidován; vše včetně houslí bylo spáleno.", "section_level": 1}], "src_summary": "Victorine-Louise Meurent (také Meurant) (18. února 1844 Paříž – 17. března 1927 Colombes) byla francouzská malířka a slavná modelka slavných malířů. Nejznámější je jako oblíbený model Édouarda Maneta. Byla nejen mdelkou, ale byla také umělkyní, která pravidelně vystavovala na prestižních pařížských Salonech. V roce 1876 byly její obrazy vybrány pro výstavu na Salonu, a Manetova práce doporučena nebyla.", "tgt_summary": "Victorine-Louise Meurent (also Meurant) (February 18, 1844 – March 17, 1927) was a French painter and a famous model for painters. Although she is best known as the favourite model of Édouard Manet, she was also an artist in her own right who regularly exhibited at the prestigious Paris Salon. In 1876 her paintings were selected for inclusion at the Salon's juried exhibition, when Manet's work was not.", "id": 605724}
{"src_title": "Latinxua Sin Wenz", "tgt_title": "Latinxua Sin Wenz", "src_document": [{"title": "Historie a vývoj.", "content": "Práce na vytvoření systému Beifangxua Latinxua Sin Wenz (北方話拉丁化新文字) začaly v Moskvě již v roce 1928, kdy se sovětský vědecký výzkumný ústav o Číně snažil vytvořit prostředek, pomocí něhož by velká čínská komunita (převážně dělníci ve Vladivostoku a Chabarovsku) žijící na dálném východu SSSR mohla být gramotná, což by usnadnilo jejich další vzdělávání. U systému Latinxua Sin Wenz se od počátku počítalo, že jakmile bude zaveden, nahradí čínské znaky. Použití latinky namísto cyrilice souviselo s obecnou latinizací (latinizace v Sovětském svazu), proto se vědci domnívali, že latinizace čínštiny přinese lepší výsledky než její cyrilizace. Systém byl na rozdíl od Gwoyeu Romatzyh méně jednoznačný kvůli absenci značení tónů, ale díky tomu se ho mohly rychle učit široké vrstvy mluvčích. Průkopníky systému byl moskevský čínský literát a politik Čchü Čchiou-paj (Qu Qiubai, 1899–1935) a ruský lingvista V. S. Kolokolov (1896–1979), kteří první návrh předložili roku 1929. Následně v roce 1931 díky koordinovanému úsilí mezi sovětskými sinology V. M. Alexejevem, A. A. Dragunovem a A. G. Šrprincinem a moskevskými čínskými vědci Čchü Čchiou-paj, Wu Jü-čangem, Lin Po-čchüem, Siao Sanem, Wang Siang-paem a Sü Tche-lim byl systém Latinxua Sin Wenz dokončen. Systém byl podporován řadou čínských intelektuálů, jako Kuo Mo-žo a Lu Sün, následující čtyři roky byly s tímto systémem prováděny testy mezi 100 000 čínskými přistěhovaleckými dělníky a později, v letech 1940–1942, na komunistickém severu Číny. Ještě v listopadu 1949 přijaly železnice na severovýchodě Číny systém Latinxua Sin Wenz pro všechny své telekomunikace. Ovšem se vznikem samostatné Čínské lidové republiky začalo docházet k útlumu používání systému Latinxua Sin Wenz a byl postupně nahrazen systémem pchin-jin (pinyin).", "section_level": 1}], "src_summary": "Latinxua Sin Wenz (, také Sin Wenz, \"nové písmo\", Zhungguo Latinxua Sin Wenz \"čínské latinizační nové písmo\", Latinxua, \"latinizace\") je historická romanizace pro čínské jazyky užívaná v 30. a 40. letech 20. století. Systém počítal s odlišnými přepisy podle výslovností znaků jednotlivých čínských dialektů, výraz Latinxua Sin Wenz tak obvykle odkazuje na Beifangxua Latinxua Sin Wenz, který byl navržen pro standardní čínštinu. Systém neumožňoval zvláštní značení pro tóny (znal pouze několik nepravidelných případů, kde značení tónů bylo možné), což sice zajistilo jednoduchost systému (a zprvu velkou oblibu), v důsledku to byl jeden z důvodů opuštění systému. Latinxua Sin Wenz je historicky pozoruhodná jakožto první romanizační systém používaný místo čínských znaků rodilými čínskými mluvčími. Původně byla vytvořena čínskými a ruskými vědci v Sovětském svazu a používána tamními čínskými imigranty, dokud většina z nich neopustila zemi. Později byl systém po nějakou dobu oblíbený v severní Číně, kde byl použit ve více než 300 publikacích, než bylo jeho používání ukončeno Čínskou lidovou republikou.", "tgt_summary": "Latinxua Sin Wenz (; also known as Sin Wenz \"New Script\", Zhungguo Latinxua Sin Wenz \"China Latinized New Script\", Latinxua \"Latinization\") is a historical set of romanizations for Chinese languages, although references to Sin Wenz usually refer to Beifangxua Latinxua Sin Wenz, which was designed for Mandarin Chinese. Distinctively, Sin Wenz does not indicate tones, under the premise that the proper tones could be understood from context. Latinxua is historically notable as being the first romanization system used in place of Chinese characters by native Chinese speakers. It was originally developed by groups of Chinese and Russian scholars in the Soviet Union and used by Chinese immigrants there until the majority of them left the country. Later, it was revived for some time in Northern China where it was used in over 300 publications before its usage was ended by the People's Republic of China.", "id": 908664}
{"src_title": "Bitva o konvoj Hitači Maru", "tgt_title": "Hitachi Maru Incident", "src_document": [{"title": "Pozadí.", "content": "Na počátku rusko-japonské války byla hlavní část ruského tichooceánského loďstva blokována japonským námořnictvem v Port Arthuru. Vzdálenější od centra bojů a rozsahem méně významná námořní základna ve Vladivostoku přestála v březnu 1904 ostřelování eskadrou pod velením viceadmirála Shigetō a bez významnějších ztrát zachovala akceschopnost. Na základně kotvil chráněný křižník \"Bogatyr\", pomocný křižník \"Lena\" a samostatná eskadra tvořená zastaralými obrněnými křižníky \"Rossija\", \"Rjurik\" a \"Gromoboj\" pod velením viceadmirála Karla Jessena, baltského Němce. Navzdory malé síle se eskadra v prvních měsících konfliktu vydala na moře a provedla útoky na zásobovací linky. Znepokojila nepřátelskou stranu, která se obávala, že by eskadra mohla zaútočit na japonské ostrovy nebo by mohla přispět koordinovanému útoku cílícímu k prolomení blokády Port Arthuru. Japonci museli vyčlenit značnou sílu pod velením viceadmirála Hikonojō, aby eliminovali válečné lodě ve Vladivostoku.", "section_level": 1}, {"title": "Nájezd v Cušimském průlivu.", "content": "Viceadmirál Pjotr Bezobrazov vyplul 12. června 1904 s křižníky \"Rossija\", \"Rjurik\", \"Gromoboj\" s rozkazem vplout Korejským průlivem do Cušimského průlivu a odtud, po dvou dnech plavby, obrátit se na západ a připojit se k flotile blokované v Port Arthuru. Na cestě spatřil vojenské transporty \"Hitači Maru\" a \"Sado Maru\" mířící do přístavu Dalnyj. \"Hitači Maru\" převážel 1 238 mužů, z toho 727 mužů náhradního praporu Císařské gardy a 359 mužů 10. divize. \"Sado Maru\" transportoval 1 258 mužů, mezi nimi bylo 867 ženistů, železničních specialistů. Oba transporty vezly nezbytnou výzbroj pro jedenáctipalcové Armstrongovy houfnice, užívané při dobývání opevněného Port Arthuru. Opačným směrem plula malá neozbrojená nemocniční loď \"Izumi Maru\", která, neoznačená, přepravovala nemocné a zraněné vojáky do Japonska. Pro ochranu zásobovací trasy vyčlenilo velení japonského námořnictva jen chráněný křižník \"Cušima\", který v kritickém čase (0715) plul zhruba v polovině průlivu. Námořníci \"Cušimy\" spatřili ruskou eskadru, ale kvůli malému dosahu bezdrátové sítě a špatným atmosférickým podmínkám nedokázali vyslat varování. Pokusili se alespoň přiblížit ostrovu Cušima, kde byly podmínky lepší. Ruská eskadra nepřítele spatřila, ale nepronásledovala. Z \"Cušimy\" se zdařilo předat v 0815 varování a pak zamířila zpět k ruské eskadře. Admirál Kamimura, sídlící na základně Takečiki na Cušimě, poslal do Šimonoseki příkaz zastavit veškerou plavbu průlivem a nařídil svým lodím, aby následovaly \"Cušimu\". Ruská eskadra si však v 0900 všimla \"Izumi Maru\" a Bezobrazov poslal \"Gromoboj\", aby loď pronásledoval. \"Gromoboj\" zahájil palbu, zabil nebo zranil více než 30 mužů, pak se japonská transportní loď zastavila a vzdala. Asi stovku nemocných a zraněných se podařilo zachránit a pak byla potopena západně od Okinošimy i s těmi, kteří se odmítli vzdát a zůstali na palubě. Asi v 1000 ruská eskadra spatřila \"Sado Maru\" a zhruba ve stejnou dobu se objevila v dohledu japonská flotila. Přesto, že dal japonskému transportu lhůtu 40 minut ke kapitulaci a opuštění lodi, \"Rurik\" vypálil dvě torpéda na \"Sado Maru\", která explodovala a zabila 239 cestujících a posádky, ale loď nepotopila. \"Sado Maru\" byla nakonec unášena dalších 30 hodin, až na Okinošimě najela na břeh. Když se \"Gromoboj\" obrátil k \"Hitači Maru\", nic nenasvědčovalo tomu, že by se chtěla vzdát. \"Gromoboj\" zahájil palbu ze všech hlavní, na palubě zabil spoustu mužů včetně britského kapitána a vrchního strojníka a loď potopil. Zhoršující se viditelnost zabránila japonské flotile se přiblížit ruské eskadře a tak ve 1330 zachránila 152 trosečníků z \"Hitači Maru\".", "section_level": 1}, {"title": "Důsledky.", "content": "Rusové v nájezdu pokračovali 16. června, kdy blízko Maizuru zajali britský parník \"Allanton\". Také potopili dvě plachetnice \"Seijei Maru\" (114 gt) a \"Hačiman Maru\" (škuner). Japonská morálka dostala těžkou ránu. Kamimura dostal četné výhrůžky smrtí a ocitl se pod extrémním tlakem, aby dostihl ruskou eskadru, což se mu podařilo 14. srpna 1904, kdy svedl bitvu u Ulsanu. V parku Čidorigafuči v Tokiu byl postaven pomník a na hřbitově Aojama byl zřízen společný hrob vojáků Císařské gardy. Památník \"Sado Maru\" byl vztyčen v parku Šiba (v roce 1964 byl přesunut do svatyně Jasukuni).", "section_level": 1}], "src_summary": "Bitva o konvoj Hitači Maru (, ) bylo námořní střetnutí, ke kterému došlo během rusko-japonské války. Tři chráněné křižníky ruského námořnictva provedly z Vladivostoku výpad, při kterém potopily tři japonské transportní lodě.", "tgt_summary": "The was a maritime incident which occurred during the Russo-Japanese War of 1904–1905, in which three Japanese transports were sunk in a Russian commerce raiding sortie by a Vladivostok-based armored cruiser squadron of the Imperial Russian Navy.", "id": 1526231}
{"src_title": "Inoue Kaoru", "tgt_title": "Inoue Kaoru", "src_document": [{"title": "Mládí.", "content": "Inoue Kaoru se narodil ve městě Yuda (dnešní Jamaguči) do samurajské rodiny. Stejně jako starší bratr Ikutar (幾 太郎) navštěvoval Meirinkanskou hanovskou školu. (Hanovská škola byla běžnou vzdělávací institucí v období Edo; původně tyto školy vznikaly za účelem vzdělávat děti daimjóů (feudálních pánů), ale později přijímaly všechny chlapce z lepších rodin). Tam se spřátelil s chlapcem jménem Hirobumi Itó, který se později stal prvním japonským premiérem. V roce 1858 odešel do města Edo (dnešní Tokio), kde nastoupil na vojenskou školu. V období Bakumacu se stal vůdcem hnutí proti cizincům ve svém rodném kraji. V touze zbavit Japonsko cizinců podnikl radikální čin a v lednu roku 1863 se svými přáteli zapálil britskou ambasádu v Edu. Inoue Kaoru si uvědomoval, že Japonsko by se mělo v některých směrech učit od evropských mocností, a tak uprchl ze země a na několik měsíců nastoupil na University College v Londýně. Když se vrátil, neúspěšně se snažil zabránit válce mezi Japonskem a USA. Tato válka začala v roce 1863 a skončila o rok později, bojovalo se hlavně v oblasti Kanmonu. Inoue Kaoru se války zúčastnil jako voják. V boji byl těžce zraněn. Bolest byla tak silná, že žádal svého bratra, aby ho zabil, jestli mu nedokáže pomoci. Jeho bratr tehdy přivedl lékaře, který bez anestezie raněného operoval a zachránil.", "section_level": 1}, {"title": "Státník ve vládě Meidži.", "content": "Po reformách Meidži, které začaly po roce 1869 měnit zastaralé feudální Japonsko v moderní industrializovaný stát podle evropského vzoru, zastával Inoue Kaoru postupně několik důležitých pozic v nové vládě. V roce 1871 byl jmenován náměstkem ministra financí a měl vliv na reorganizaci vládních financí. Snažil se prosadit reformu daně z pozemku. Přičinil se i o ukončení vládních dávek pro bývalé samuraje a bývalé aristokraty a o podporu industrializace. Tímto jednáním si vytvořil spoustu nepřátel a v květnu roku 1873 byl donucen rezignovat. Dále se však stýkal s významnými obchodníky a zapojil se do budování železnic. V roce 1875 se zúčastnil konference v Ósace, aby podpořil vytvoření reprezentativního národního shromáždění. V roce 1876 byl Inoue Kaoru požádán ministersvem zahraničí o pomoc. Stal se z něj velvyslanec a zapojil se do uzavírání japonsko-korejské smlouvy z roku 1876. Do vlády se vrátil jako ministr veřejných prací v roce 1878. Téhož roku byl jmenován \"lordem zahraničních afér\". V roce 1884, kdy byl zaveden nový systém šlechty, byl povýšen do hraběcího stavu (hakushaku). V prosinci 1885 se Inoue Kaoru stal prvním japonským ministrem zahraničních věcí. Záhy proti němu povstala vlna kritiky. Lidem se nelíbilo, že nedokázal vyjednat revizi některých starých smluv, že nechal postavit Rokumeikan a podporoval západní vlivy. Kvůli rozsáhlé kritice v srpnu 1887 rezignoval. Později působil jako ministr zemědělství a obchodu. V roce 1892 byl jeho přítel Hirobumi Itó (již podruhé) předsedou vlády a udělal z něj ministra vnitra. Roku 1898 se pak Inoue Kaoru stal znovu ministrem financí. Od roku 1901 byl považován za nejvýznamnějšího vládního poradce pro finanční záležitosti. Roku 1907 byl z hraběte povýšen na markýze (kōshaku)", "section_level": 1}, {"title": "Smrt.", "content": "Zemřel v roce 1915 během pobytu na svém letním sídle ve městě Okitsu-juku, bylo mu 79 let.", "section_level": 1}], "src_summary": "Markýz Inoue Kaoru (japonsky: 井上 馨, 16. ledna 1836 – 1. září 1915) byl japonský politik a prominentní člen meijské oligarchie během období Meidži. Jako jeden z nejvyšších státníků měl velký vliv při výběru vůdce národa a na formování jeho politiky.", "tgt_summary": ", GCMG was a Japanese politician and a prominent member of the Meiji oligarchy during the Meiji period of the Empire of Japan. As one of the senior statesmen in Japan during that period, he had a tremendous influence on the selection of the nation's leaders and formation of its policies.", "id": 2244384}
{"src_title": "Říční systém", "tgt_title": "Drainage system (geomorphology)", "src_document": [{"title": "Tvary říční sítě.", "content": "Celkový tvar a vzhled říční sítě se především odvíjí od geologické stavby povodí. Podle tohoto hlediska můžeme vymezit základní tvary říční sítě.", "section_level": 1}, {"title": "Stromovitá říční síť.", "content": "V angličtině tuto síť nazývají dendritická (z řeckého δενδρίτης , \"dendrites\", „paralelní se stromem“). Jedná se o nejčastější tvar říční sítě a má relativně symetrický typ, přítoky hlavního toku jsou uspořádány tak, že vytvářejí strukturu podobnou větvím stromu, oboustranné pravidelné a střídavé posilování hlavního toku přívodem vody z přítoků způsobuje rovnoměrný růst jeho vodnosti a přispívá k rovnoměrnějšímu časovému rozložení průtoků. Vyvíjí se tam, kde říční kanál sleduje svah terénu. Stromovité říční sítě se vytvářejí v údolích ve tvaru písmene V; v důsledku toho musí být typy hornin nepropustné a neporézní.", "section_level": 2}, {"title": "Rovnoběžná říční síť.", "content": "Rovnoběžná říční síť nebo také paralelní říční síť je vzor řek způsobený strmými svahy s určitým reliéfem. Kvůli strmým svahům jsou potoky přímé a rychlé, s velkým množstvím velmi malých přítoků, a všechny proudí stejným směrem. Tento systém se vytváří na rovnoměrně svažitých površích, například na řekách protékajících jihovýchodně od pohoří Aberdare v Keni. Typ rovnoběžné říční sítě se také může nacházet v pobřežních nížinách. Vzor rovnoběžné říční sítě se tvoří tam, kde je výrazný sklon k povrchu. Paralelní vzor se také vyvíjí v oblastech rovnoběžných protáhlých tvarů půdy, jako jsou skalní pásy odolné proti sesuvu. Přítokové proudy mají tendenci se natahovat rovnoběžně po svahu povrchu. Rovnoběžné schéma někdy naznačuje přítomnost závažné chyby, která se protíná přes oblast strmě složeného podloží. Všechny formy přechodů se mohou vyskytovat mezi rovnoběžnými, stromovitými a mřížovými vzory.", "section_level": 2}, {"title": "Mřížkovitá říční síť.", "content": "Geometrie mřížkovité říční sítě je podobná geometrii běžných mříží podél podélného údolí, z příkrých svahů po stranách hor se vlévají menší přítoky. Tyto přítoky vstupují do hlavní řeky v úhlu přibližně 90 stupňů, což způsobuje podobu říčního systému jako mříž. Tvoří se tam, kde tvrdé a měkké kameny existují paralelně k sobě. Toky se sbíhají ve dvou hlavních na sebe kolmých směrech, ale jeden směr je dominantní, vytváří delší vodní tok než druhý. Mřížkovitá říční síť je charakteristická pro jednoduchá vrásová pohoří jurského typu hory, jako jsou Appalačské hory v Severní Americe a v severní části Trinidadu.", "section_level": 2}, {"title": "Pravoúhlá říční síť.", "content": "Pravoúhlý tvar říční sítě (v angličtině známý jako obdélníkový) se vyvíjí na skalách, které mají přibližně rovnoměrnou odolnost proti erozi a jednotlivé úseky vodních toků spolu navzájem svírají přibližně pravých úhlech. Klouby jsou obvykle méně odolné vůči erozi než objemná vrásová hornina, takže eroze má tendenci přednostně otevírat klouby a dochází tak nakonec k vývoji toku řeky podél kloubů. Výsledkem je říční systém, ve kterém proudy řeky se skládají hlavně z přímých úseků řeky s pravoúhlými ohyby a přítoky spojují větší proudy v pravém úhlu. Může se pak stát, že při ohybech vodních toků pokračuje za rozvodím často ve stejném směru tok patřící do jiného povodí. Pravoúhlá říční síť je charakteristická pro kerná a vrásno-zlomová pohoří, která můžeme například nalézt u řeky Arun v Nepálu.", "section_level": 2}, {"title": "Radiální říční síť.", "content": "V radiálním říčním systému (též prstencovitý) vodní toky se buď soustředně paprskovitě sbíhají anebo naopak rozbíhají od nebo k centrálnímu bodu. Charakteristické pro vulkanické kužely, které nejlépe vykazují radiální drenáž. Radiální síť lze také najít na vrcholcích hor. K dalším geologickým rysům na kterém radiální říční systém může být viděn je lakolit a kupole. Na těchto vlastnostech může drenáž vykazovat kombinaci radiálních vzorů. Radikální struktura se vyvíjí, když proudy proudí v různých směrech od centrální struktury vrcholu nebo kupole. V Indii ukazují Amarkantak a kráter Ramgarh nejlepší příklad radiální říční sítě.", "section_level": 2}, {"title": "Prstencová říční síť.", "content": "V prstencovém (též anulární) říčním vzoru proudy sledují zhruba kruhovou nebo soustřednou cestu podél pásu slabé horniny, připomínající v plánu prstencový vzor. To je nejlépe zobrazeno proudy vypouštějícími členěnou strukturální kopulí nebo povodí, kde eroze odhalila okrajové sedimentární vrstvy velmi proměnlivých stupňů tvrdosti, jako v Red Valley, které téměř obklopuje domovou strukturu Black Hills Jižní Dakoty.", "section_level": 2}, {"title": "Vějířovitá říční síť.", "content": "Vějířovitý typ říční sítě je příznačný svým soutokem několika řek rovnocenných délkou i vodností v jednom uzlu situovaném obvykle v rozlehlejších tektonických depresích, v mezihorských kotlinách nebo v centru pánví, výrazně se projevuje při vývoji povodňové vlny na úseku pod soutokem jednotlivých větví řeky. V místě soutoku mohou vrcholit povodně při ústí jednotlivých větví řeky ve stejné době, dochází k střetnutí povodňových vln a pod jejich soutokem vzniká velká povodeň. Vějířovitá říční síť se nachází například v plzeňské pánvi.", "section_level": 2}, {"title": "Úhlová říční síť.", "content": "Úhlový vzor říční sítě se vytváří tam, kde se klouby a poruchy skalního podloží protínají ve více ostrých úhlech než pravoúhlé říční sítě. Úhel je tedy větší nebo menší než 90 stupňů.", "section_level": 2}, {"title": "Asymetrická říční síť.", "content": "Vzor drenáže je popisován jako nesouhlasný, pokud nekoreluje s topografií a geologií oblasti. Nesouhlasné říční vzory jsou rozděleny do dvou hlavních typů: \"antecedentní\" a \"superponované\", zatímco \"předběžné\" drenážní vzory je kombinují. Při \"antecedentní\" drenáži se vertikální schopnost řeky shoduje s výškou půdy v důsledku tektonických sil. \"Superponovaná\" drenáž se vyvíjí jinak: zpočátku se drenážní systém vyvíjí na povrchu složeném z „mladších“ hornin, ale kvůli denudativním činnostem je tento povrch mladších hornin odstraněn a řeka stále teče přes zdánlivě nový povrch, ale ve skutečnosti je vytvořen na skalách staré geologické formace. Příkladem asymetrické říční sítě je v České republice řeka Křemelná.", "section_level": 2}, {"title": "Hustota říční sítě.", "content": "Hustota říční sítě je poměr délky všech povrchových vodních toků dané oblasti (km) k ploše této oblasti (km²). Hustota říční sítě ukazuje stupeň rozvoje hydrografické sítě na daném území. Zároveň charakterizuje průměrnou vzdálenost mezi sousedními toky.", "section_level": 1}], "src_summary": "Říční systémy, také známé jako říční soustavy či říční sítě, jsou v geomorfologii vzory vytvořené potoky, řekami a jezery v konkrétním povodí. Řídí se topografií země, ať už v určité oblasti dominují tvrdé nebo měkké skály, a gradientem země. Geomorfologové a hydrologové často vidí proudy jako součást povodí. Drenážní nádrž je topografická oblast, ze které proud dostává odtok , průtok a tok podzemní vody. Počet, velikost a tvar povodí nalezený v oblasti se liší s velikostí topografické mapy, čím je mapa větší, tím více informací o povodí je k dispozici.", "tgt_summary": "In geomorphology, drainage systems, also known as river systems, are the patterns formed by the streams, rivers, and lakes in a particular drainage basin. They are governed by the topography of the land, whether a particular region is dominated by hard or soft rocks, and the gradient of the land. Geomorphologists and hydrologists often view streams as being part of drainage basins. A drainage basin is the topographic region from which a stream receives runoff, throughflow, and groundwater flow. The number, size, and shape of the drainage basins found in an area vary and the larger the topographic map, the more information on the drainage basin is available.", "id": 2155269}
{"src_title": "Gmelina arborea", "tgt_title": "Gmelina arborea", "src_document": [{"title": "Rozšíření.", "content": "Dřevina pochází z oblastí Indického subkontinentu a jihovýchodní Asie. Je původním druhem v širokém areálu, od Indie a Pákistánu na západě přes Bhútán, Nepál, Bangladéš, ostrov Srí Lanka a souostroví Andamany a Nikobary, přes Myanmar, Thajsko, Malajsii, Laos, Vietnam a střední a jižní Čínu, včetně ostrovů Indonésie, až po Filipíny na východě. Druhotně byl rozšířen do tropické Austrálie, Afriky i Střední a Jižní Ameriky. V 60. létech 20. století začala být \"Gmelina arborea\" na Malajském poloostrově využívána pro zalesňování holin po vykácených tropických lesích. Osvědčila se jako dřevina s rychlým návratem investic, snadno se rozmnožovala, rychle rostla, málo trpěla nemocemi a dávala dobrý výnos kvalitního dřeva vhodného pro domácí zpracování i vývoz. Na základě těchto výsledků byly na mnoha jihoasijských, australských, západoafrických, středoamerických a jihoamerických územích zakládány její plantáže. Ve Střední Americe byla prvá zřízena v Kostarice roku 1966 a již koncem 1. tisíciletí rostla ve všech středoamerických státech na ploše asi 52 000 ha; je mimo jiné využívána na opětovné zalesňování vykácených pralesů v Amazonské pánvi. V Africe je vysázena v tropickém pásu od Senegalu a Gambie na západě přes Nigérii v centru až po Malawi a Zambii na jihozápadě na rozloze asi 130 000 ha. Na východě jižní Asie také vznikly velké plantáže hlavně v Malajsii, na Filipínách a na tichomořských ostrovech Fidži a Šalomounovy ostrovy o celkové velikosti cirka 50 000 ha. Očekává se, že do roku 2020 bude celosvětově vysázena na ploše rovnající se téměř 800 000 ha.", "section_level": 1}, {"title": "Ekologie.", "content": "\"Gmelina arborea\" přirozeně roste v celé řadě lesních stanovišť, včetně tropických deštných pralesů, poloopadavých i stálezelených lesů, velmi vlhkých i suchých lesů nebo v podhorských houštinách. Vyskytuje se také na rozlehlých, nízkými dřevinami porostlých savanách na aluviální půdě, za optimálních klimatických podmínek vystupuje až do nadmořské výšky okolo 1500 m n. m. Často se také objevuje v blízkosti lidských sídel, podél cest a obdělávaných polí. Je považována za pionýrský druh rychle osídlující volné prostory. V Číně kvetou v dubnu a květnu, plody dozrávají v červnu a červenci, v Indii jsou květy od února do března a plody zrají od května do června, ve Střední Americe bývají v květu od ledna do března. Stromy rozkvétají každoročně obvykle koncem období sucha, v době, kdy jsou prakticky ještě bez listů, v malém množství se květy objevují celoročně. Dobře roste na mnoha typech půdy, včetně suchých písčitých i silně kyselých, je uváděna vyhovující hodnota 5 až 8 pH a roční srážky od 750 po 4500 mm (v ČR asi 700 mm). Optimální délka období sucha se pohybuje v rozsahu třech až pěti měsíců, toleruje však šest až sedm. Na velmi suchých, kamenitých či podmáčených místech vyrůstá jen do tvaru zákrsků či úzkého keře. Nejlépe se ji daří při průměrné roční teplotě od 21 po 28 °C (v ČR 5,5 až 9 °C), krátkodobá teplota nesmí poklesnout pod +1 °C. Je zjištěno, že až na výjimky spolehlivě roste od 25° severní zeměpisné šířky po 40° jižní zeměpisné šířky v nadmořské výšce do 1200 m. Chromozomové číslo uváděné pro tento druh se pohybuje v rozsahu 2n = 36, 38 i 40.", "section_level": 1}, {"title": "Popis.", "content": "Strom vyrůstající do výše 5 až 15 m, ojediněle i výše, který má rovný, kuželovitý, hladký kmen větvící se ve výšce 6 až 10 m a běžně dorůstající do průměru 50 a výjimečně 100 cm, který nese do široka rozprostřenou korunu. kůra kmene i starších větví je šedohnědá, letorosty jsou porostlé žlutohnědými plstnatými chloupky. Listy s řapíkem 3 až 10 cm dlouhým vyrůstají vstřícně a jsou celistvé. Jejich hrubá čepel je v obrysu široce vejčitá, 8 až 20 cm dlouhá a 5 až 15 cm široká, na bázi je klínovitá či srdčitá, na vrcholu zašpičatělá nebo zaoblená, po obvodě celistvá a mívá tři až pět párů vedlejších žilek zpeřené žilnatiny. Na svrchní straně jsou čepele tmavozelené a lesklé, na spodní našedlé a někdy hustě chlupaté. Květenství jsou nejčastěji vrcholíky vytvářející vztyčené terminální laty se stopkou 15 až 30 cm dlouhou. Oboupohlavný květ s opadavými, čárkovitými nebo trojúhlými listenci má vytrvalý, zvonkovitý, v ovoci zvětšený kalich, jehož pět zelených, špičatých cípů je okolo 5 mm dlouhých a 4 mm širokých. Koruna je dvoupyská, červenavě žlutá nebo žlutohnědá, asi 4 cm dlouhá, její horní pysk je dvoulaločný, červenavě hnědý, kdežto spodní je třílaločný, jeho střední lalok je větší a má lopatkovitý tvar, dva postranní jsou menší a podélné. Korunní trubka je široce nálevkovitá, bývá dlouhá až 20 mm a má na vrcholu přirostlé dva páry tyčinek, zadní pár s kratšími nitkami jsou patyčinky a přední nesou černé, z koruny mírně vystupující, podélně se otvírající prašníky. Lysý, dvoupouzdrý semeník je ukončen nitkovitou čnělkou s drobnou bliznou s dvěma nestejnými laloky. Květy produkují hojně nektaru i pylu a jsou opylovány hlavně hmyzem, nejčastěji včelami rodů \"Apis\" a \"Xylocopa\" či drobnými ptáky; část z toho množství květů se opylí samosprašně. Většina květů opylených vlastním pylem asi po dvou týdnech růstu se stromů opadá.", "section_level": 1}, {"title": "Ovoce.", "content": "Plod je ve zralosti žlutá, lesklá, voňavá, poživatelná peckovice eliptického tvaru, která bývá velká 15 až 20 mm a má šťavnatou, hořkosladce chutnající dužinu. Uvnitř je usazeno jedno až dvě vejčitá, světle hnědá, průměrně 7 mm dlouhá, velmi tvrdá semena s jedním koncem zaobleným a druhým špičatým. Plody dozrávají za jeden a půl měsíce po odkvětu, ne všechny současně. Ke konzumaci se dvakrát týdně sbírají popadané na zem, která bývá před sklizní zbavena plevelných rostlin, po dvou týdnech již peckovice měknou a hnědou, po třech týdnech kvasí a černají. Plodům je obvykle přikládán jen malý význam, konzumují se jen příležitostně nebo při nedostatku jiné potravy, řídce bývají používány v domácím léčitelství. Častěji se jedí rozvité květy, které mj. bývají součásti slavnostního jídla při tradiční oslavě místního nového roku.", "section_level": 1}, {"title": "Rozmnožování.", "content": "Stromy produkují velké množství plodů, které jsou hojně konzumované ptáky či netopýry a po opadu na zem i různými drobnými savci, kteří následně šíří semena na velké vzdálenosti od rodičovských stromů. Pro novou výsadbu se stromy nejčastěji rozmnožují ze semen, která nemají dormanci a v suchém prostředí dobře snášejí skladování, ani po roku jejich klíčivost nikterak neklesá, kdežto semena z plodů spadlých do vody obvykle klíčí špatně. Hmotnost tisíce semen bývá kolem 400 gramů. Vysévají se na vlhkou půdu či pískové lože do hloubky maximálně 1 cm, vyklíčí za dvacet až padesát dnů, z jednoho semene roste více klíčků. Pro klíčení je optimální teplota 30 °C a plné slunce, chlad a stín zpomaluji klíčení. Ve věku pěti až šesti měsíců jsou sazenice schopné výsadby na trvalé stanoviště. V prvém roce semenáč vyrůstá až do výše 3 m a během pěti let může být vysoký i 20 m. Mladé stromky lze bez problémů přesazovat v období dešťů. Při zakládání nových plantáží se mnohdy semena vysévají přímo do řad a semenáče se již nepřesazují. Obvykle poprvé kvetou ve věku šest až osmi let, za optimálních podmínek již ve stáří čtyř let.", "section_level": 1}, {"title": "Význam.", "content": "Rychle rostoucí strom, jenž se dříve pěstoval jako okrasný v zahradách či podél cest, se nyní sází a sklízí hlavně na velkoplošných plantážích, kde za jeden rok vykazují obvykle přírůstek dřeva 20 až 25 m³/ha. Na nejlepších půdách bývá za deset let výtěžnost až 300 m³/ha, v půdách na živiny chudých, písčitých, hodně suchých, za stejnou dobu přiroste jen okolo 80 m³/ha. Jeho životnost se počítá asi 40 roků. Strom vrhá hustý stín a je pod ním hrubý koberec listů a jen minimální podrost. Sázejí se i jako větrolamy nebo stínící stromy pro mladé kakaovníky a jiné rostliny požadující polostín. Běl vytěženého dřeva je o málo světlejší než slámově žluté až krémově bílé jádro, které se s věkem mění na červenohnědé, přesné barevné rozhraní mezi nimi není. Dřevo je měkké a lehké, jeho průměrná hustota bývá pouhých 400 kg/m³. Má středně hrubou, ale rovnoměrnou texturu a rovné zrno. Dá se snadno řezat, hoblovat i vybrousit do hladka. Je poměrně trvanlivé, odolává termitům a jeho jádro je vůči houbovitých chorobám středně odolné. Surové dřevo jen pomalu vysychá a málo se přitom deformuje, radiálně se smršťuje jen asi o 0,5 % a tangenciálně o 1 %. Z kmene se získává dřevo rovné a dostatečně dlouhé, využívá se hlavně jako stavební i nábytkové. Vyrábějí se z něho různé stavební konstrukce a plotové části, domácí nábytek, podlahy a vnitřní obklady, slouží jako truhlářská surovina pro výrobu nejrůznějších krabic, přepravních beden, kontejnerů, železničních pražců i vozů, včetně lidových hudebních nástrojů, zápalek či tužek. Pro svou lehkost se používá i pro zhotovování protéz. Velmi snadno se z něj loupají dýhy, vyrábí překližka a hlavně kvalitní buničina k výrobě papíru a různých kartonů. Ze dřeva se pálí kvalitní dřevěné uhlí a samo sloužívá jako palivo pro místní obyvatelstvo, má průměrnou výhřevnost 4800 kcal/kg. Listy obsahují hojně proteinů a jsou dobrým krmivem pro zdomácnělé býložravce i pro larvy bource morušového chované pro získávání přírodního hedvábí. Květiny vylučují hojně nektaru, z něhož včely dělají kvalitní med. Dřevěný popel ve směsi s ovocem je základem místního trvalého žlutého barviva. Květy, plody, kůra i kořeny, obsahující malá množství různých alkaloidů, nalézají uplatnění v tradiční jihoasijské medicíně. Mimo výše uvedených kladných vlastností druhu \"Gmelina arborea\" je jeho záporným atributem schopnost lehce se stávat invazním druhem. Díky roznášení semen mnoha živočichy uniká z plantáží a proniká do volné přírody, kde vytlačuje původní floru. Za invazní dřevinu je považován ve Střední Americe v Kostarice a Dominikánské republice, v Africe v Ghaně, Malawi, Tanzanii i Zambií a také v severní Austrálii.", "section_level": 1}], "src_summary": "Gmelina arborea je středně velký, listnatý, opadavý strom, který rychle přirůstá na výšce i objemu. Je tropickou rostlinou a bývá využíván hlavně pro kvalitní dřevo a také jako okrasný a poskytující stín. Je jedním z asi 35 druhů rodu gmelina, dříve býval součásti čeledi sporýšovitých, ale na základě molekulárních studií byl přeřazen do polyfyletické čeledi hluchavkovitých. Jméno rodu vzniklo na počest významného německého botanika Johanna Georga Gmelina.", "tgt_summary": "Gmelina arborea, (in English beechwood, gmelina, goomar teak, Kashmir tree, Malay beechwood, white teak, yamane ), locally known as gamhar, is a fast-growing deciduous tree in the family Lamiaceae.", "id": 1395841}
{"src_title": "Alexander Wienerberger", "tgt_title": "Alexander Wienerberger", "src_document": [{"title": "Životopis.", "content": "Alexander Wienerberger se narodil v roce 1891 (jiné zdroje uvádějí chybně 1898) v hlavním městě Rakouska-Uherska ve Vídni, v česko-židovské rodině. Ačkoli jeho otec byl národností Žid, Alexander se podle jeho dcery pokládal za Rakušana a ateistu. Od roku 1910 do roku 1914 studoval na Filozofické fakultě na Vídni. Během první světové války byl mobilizován do rakousko-uherské armády, účastnil se bitev na východní frontě a v roce 1915 byl zajat . V roce 1917 se mohl přestěhovat do Moskvy, kde založil s přáteli chemickou laboratoř. Na podzim 1919 se pokusil uprchnout ze sovětského Ruska do Rakouska přes Estonsko na falešné doklady, ale v Pskově byl zatčen důstojníky Čeky a odsouzen za špionáž. Značnou část 20. let strávil ve vězení Lubjanka v Moskvě. Během jeho pobytu v ruském vězení sovětská vláda ocenila jeho odbornou kvalifikaci. Zahraniční vězni pracovali ve výrobě, Wienerberger byl jmenován inženýrem pro výrobu laků a barev a později pracoval v továrnách na výrobu výbušnin . V roce 1927 se rozpadlo jeho manželství s Josefinou Rönimoisovou z rodiny baltských Němců, která spolu s dcerou Annemarie a synem Alexandrem zůstala v Estonsku (později se Annemarie přestěhovala do Rakouska). V roce 1928 Wienerberger poprvé po zajetí navštívil své příbuzné ve Vídni a uzavřel nové manželství s Lilly Zimmermann, dcerou výrobce ze Schwechatu. Po jeho návratu do Moskvy byla zrušena omezení, která jeho manželce bránila přestěhovat se do Sovětského svazu. V roce 1931 se manželům narodila dcera Margot (sovětská vláda umožňuje ženě inženýra vrátit se do Vídně po dobu narození) . Na počátku 30. let žila rodina Wienerbergerů v Moskvě, kde Alexander zastával vedoucí pozici v chemické továrně. V roce 1932 byl poslán do Ljubučan (Moskevský kraj), kde byl technickým ředitelem továrny na umělé hmoty, a v roce 1933 byl poslán do podobné pozice v Charkově.", "section_level": 1}, {"title": "Fotografické doklady o hladomoru 1932–1933..", "content": "Wienerberger žil v Charkově, tehdejším hlavním městě ukrajinské SSR, byl svědkem masivního hladomoru a fotografoval scény, které viděl na ulicích města, navzdory hrozbě zatčení NKVD . Během svého pobytu v Charkově tajně vytvořil asi 100 fotografií města během Hladomoru. Jeho fotografie zachycují fronty hladových lidí v obchodech, hladovějící děti, těla lidí, kteří zemřeli hlady v ulicích Charkova, i masové hroby obětí hladovění. Své fotografie vytvářel německou kamerou Leica, která mu pravděpodobně předali přátelé ze zahraničí . V roce 1934 odešel Wienerberger do Rakouska a poslal negativy diplomatickou poštou prostřednictvím rakouského velvyslanectví. Rakouská diplomacie trvala na takové opatrnosti, protože byla vysoká pravděpodobnost prohlídky osobních věcí inženýra na hranici a nález fotografií mohl ohrozit jeho život. Po návratu do Vídně předal Wienerberger fotografie kardinálovi Theodorovi Innitzerovi, který je společně s generálním tajemníkem Mezinárodního výboru národnostních menšin Ewaldem Ammendem předal Lize národů . V roce 1934 vydala Vlastenecká fronta v Rakousku Wienerbergerovy materiály jako malou brožuru s názvem „Rußland, wie es wirklich ist“ (Rusko, jaké skutečně je), ale bez uvedení zdroje Wienerbergerovy fotografie poprvé zpřístupnil veřejnosti v roce 1935 v knize „Musí Rusko hladovět? “(\"Muss Russland Hungern?\") Ewald Ammende bez uvedení autora kvůli obavám o jeho bezpečnost . V roce 1939 vydal Alexander Wienerberger v Rakousku svou vlastní knihu vzpomínek o životě v Sovětském svazu, ve které jsou dvě kapitoly věnovány hladomoru . Fotografie byly také zahrnuty do jeho monografie publikované v roce 1942. V roce 1944 Wienerberger sloužil jako styčný důstojník pro ROA. Po válce se mu podařilo zabránit přesunu do sovětských jednotek – skončil v americké okupační zóně v Salcburku, kde zemřel v roce 1955.", "section_level": 2}], "src_summary": "Alexander Wienerberger (8. prosince 1891, Vídeň – 5. ledna 1955 Salzburg ) byl rakouský chemický inženýr, který pracoval 19 let v chemických podnicích v SSSR. Je známý tím, že v Charkově vytvořil a uložil fotografie hladomoru z let 1932–1933, které jsou fotografickým dokladem masového hladovění obyvatel Ukrajiny v té době.", "tgt_summary": "Alexander Wienerberger (December 8, 1891, Vienna — January 5, 1955, Salzburg) was an Austrian chemical engineer who worked for 19 years at chemical enterprises of the USSR. While he worked in Kharkiv, he created a series of photographs of the Holodomor of 1932-1933, which are photographic evidence of the mass starvation of the Ukrainian people at that time.", "id": 992888}
{"src_title": "Bewcastle (římská pevnost)", "tgt_title": "Bewcastle Roman Fort", "src_document": [{"title": "Název.", "content": "Název Fanum Cocidi byl pevnosti přiřčen na základě faktu, že z devíti oltářů objevených v této lokalitě je šest zasvěcených bohu Cocidiovi.", "section_level": 1}, {"title": "Popis.", "content": "Pevnost byla mezi římskými pevnostmi neobvyklá svým tvarem, protože tvořila spíše nepravidelný šestiúhelník než obvyklý obdélník . S plochou téměř 24 tisíc čtverečních metrů zabírala celou malou náhorní plošinu tohoto tvaru nad Kirk Beck a patřila k větším pevnostem. S pevností Banna ji spojovala římská silnice známá jako Maiden Way. Mezi těmito dvěma pevnostmi byly objeveny dvě signalizační věže, které pravděpodobně sloužily předávání signálů z Bewcastlu do Birdoswaldu.", "section_level": 1}, {"title": "Fáze výstavby pevnosti.", "content": "Probíhala ve čtyřech fázích. Pevnost byla postavena přibližně ve stejnou dobu jako pevnosti Hadriánova valu (120-140, případně 122-139/42), měla hliněné valy a byla ze dřeva, ale přinejmenším jednu bránu postavili z kamene a také budovu velitelství. Je dílem první kohorty Dáků, \"Cohors I Dacorum\", ale pevnost byla opuštěna, když ve 40. letech 2. století hranici posunuli na sever k Antoninovu valu. Když se od něj vojsko stáhlo zpět, pevnost znovu fungovala od přibližně od roku 163, s hradbou zesílenou vrstvou kamenů. Pravděpodobně ji vybudovala legie V1 neboli legio VI Victrix (fáze 2). Ke konci 2. století pevnost radikálně přestavěli s cílem zvýšit její kapacitu; první Nervova kohorta Germánů, pěší a jízdní, 1000 mužů. Pevnost měla čtyři brány na čtyři světové strany, přičemž západní byla ta hlavní. Dům velitele (\"praetorium\") ležel přibližně ve středu šestiúhelníku, budova velitelství (\"principia\") od něj bezprostředně na sever. V jihovýchodní části pevnosti se nacházely lázně v Hadriánově stylu. Nápisy na stavbách nalezené na místě dokládají, že na budování pevnosti se v celém průběhu její existence podílely odloučené oddíly přinejmenším tří legií: druhé (umístěné v Caerleonu ve Walesu), šesté (se sídlem v Yorku) a dvacáté legie (se sídlem v Chester)u. Ve 2. století tvořila posádku první kohorta Dáků, což byla jednotka pěchoty v síle tisíc mužů. Ve 3. století pevnost držela první kohorta Cohors I Nerviorum (částečně jízdní). Fáze 3: ke konci 3. století byla pevnost opět radikálně přestavěna. Na západní a severní straně byly vybudovány nové hradby, čímž se plocha pevnosti zmenšila, zřejmě v souvislosti s méně početnou posádkou. Budovy byly znovu přestavěny a lázně přeměněny na kasárenský blok. Fakt, že lázně stály uvnitř hradeb, svědčí o tom, že pevnost obklopovalo nepřátelské prostředí. A nevznikla u ní ani civilní osada. Fáze 4. Pevnost byla téměř zničena v roce 343, když byl dobyt Hadriánův val. Pak ji znovu postavili, ale po invazi barbarů v roce 367 byla definitivně opuštěna a zničena. Důkazy v podobě mincí nasvědčují tomu, že byla opuštěna v 1. polovině 4. století (i když počet nalezených mincí je poměrně malý), ale zvědové ji mohli využívat až do roku 367, kdy jejich činnost byla ukončena.", "section_level": 1}, {"title": "Archeologické práce.", "content": "V letech 1937, 1954 a 1957 v lokalitě probíhaly vykopávky, ale zjistily jen, kde se nacházely budovy uvnitř pevnosti, a našly několik oltářů.", "section_level": 1}, {"title": "Současný stav.", "content": "Valy a příkopy pevnosti jsou dosud viditelné. Jižní část lokality zabírá kostel s hřbitovem, na kterém se nachází slavný Bewcastleský kříž. Na severovýchod od tohoto místa se zachovaly ruiny Bewcastleského hradu. Tento normanský hrad byl postaven okolo roku 1092, s využitím kamene z římské pevnosti. Hrad údajně zničil Oliver Cromwell v roce 1641.", "section_level": 1}], "src_summary": "Bewcastle byla římská pevnost, kterou postavili severně od Hadriánova valu jako základnu určenou pro průzkum a výzvědnou službu, na obranu proti nenadálým útokům ze severu a na podporu místního kmene Brigantů, jejichž územím Hadriánův val procházel. Římské jméno této pevnosti znělo Fanum Cocidi (v té podobě ho alespoň uvádí Ravennská Kosmografie), což znamená \"Cocidiova svatyně\". Cocidius byl bůh uctívaný v severní Británii. Pozůstatky pevnosti se nacházejí v obci Bewcastle v hrabství Cumbria, 11 km na sever od římské pevnosti Banna (Birdoswald), která patří k těm na západě Hadriánova valu.", "tgt_summary": "Bewcastle Roman Fort was a Roman fort, built to the north of Hadrian's Wall as an outpost fort and intended for scouting and intelligence. The Roman name for the fort was Fanum Cocidi (as recorded in the Ravenna Cosmography), and means 'The Shrine of Cocidius', a deity worshipped in northern Britain. The remains of the fort are situated at the village of Bewcastle, Cumbria, to the north of the Roman fort at Birdoswald, on Hadrian's Wall. The fort was identified as Fanum Cocidi on the basis that, of nine altars discovered on the site, six are dedicated to the god Cocidius.", "id": 1570183}
{"src_title": "Stepan Sosnovyj", "tgt_title": "Stepan Sosnovy", "src_document": [{"title": "Život.", "content": "Stepan Sosnovyj se narodil v roce 1896 v rolnické rodině. On a jeho mladší bratr Timofej se stali sirotky, když mu bylo 9 let. Díky svým díky opatrovníkům mohl studovat agronomii na Charkovském zemědělském a lesnickém ústavu. V meziválečném období publikoval několik statistických dokumentů věnovaných převážně pronájmu pozemků v Ukrajinské SSR. Na počátku roku 1932 byl obviněn z „antimarxistických předsudků“ a „podněcování antimarxistického sentimentu“. Poté byl nucen napsat rezignační dopis. V letech 1932–1936 pracoval jako agronom v Jakimovském okrese v Záporožské oblasti. Byl svědkem hladomoru a tvrdil, že se v té době tvořil protisovětský sentiment. V září 1941 mu bylo nabídnuto zaměstnání v Moskvě, ale odmítl a zůstal v okupovaném Charkově se dvěma syny, nemocnou manželkou a tchyní. Koncem listopadu 1941 byl nezaměstnaný. 24. listopadu 1941 dostal práci v okresní radě pro správu půdy v Charkově, kde pracoval jako vedoucí ekonomického a statistického oddělení. V červenci 1943 navštívil Německo v rámci delegace agronomů z oblasti Charkova. Na začátku srpna 1943, během bojů o Charkov, se jeho žena přestěhovala do Kyjeva se syny Vladimirem (* 1926) a Alexandrem (* 1927). Odtud se společně přesunuli do oblasti Oděsy. Od 13. září 1942 do 24. ledna 1943 bylo na stránkách týdeníku \"Nova Ukrajina\" zveřejněno pět článků S. Sosnovyje věnovaných analýze událostí souvisejících s kolektivizací a hladem v letech 1932–1933 na Ukrajině. V článcích autor analyzoval proces znárodnění zemědělského sektoru v Ukrajinské SSR a kritizoval politiku bolševiků na venkově. Poznamenal, že v důsledku snížení počtu hospodářských zvířat v letech kolektivizace byla rovněž odstraněna ekonomická nezávislost ukrajinského rolníka. Analýza úlohy Strojních a traktorových stanice ukázala, že vytvoření a zavedení těchto vazeb na Ukrajině ve skutečnosti vedlo k vytvoření státního zemědělského monopolu. Při srovnání statistik s jinými roky věřil, že Ukrajina má od roku 1932 dost obilí, aby mohla nakrmit obyvatelstvo a dokonce i hospodářská zvířata. Poznamenal, že plán nadměrné sklizně zrna byl pro rolníky zabijákem, protože k jeho realizaci bylo užito každé i „poslední zrno“. Pomocí sčítání lidu SSSR z roku 1926 a řady otevřených statistických a ekonomických sbírek z 30. let dvacátého století byl Sosnovyj prvním ukrajinským vědcem, který se pokusil zhruba spočítat počet obětí hladu. V letech 1943–1944 byl některými okupačními novinami na Ukrajině zveřejněn článek S. Sosnovyje „Pravda o hladu v letech 1932–1933“. Mladší bratr Timofej († 1983), člen OUN-M, emigroval do zahraničí, kde se začal věnovat výuce a přispěl k šíření výzkumu svého bratra. 2. a 5. února 1950 byla studie Stepana Sosnového vydána emigrantskými novinami „Ukrajinski visti“ („Ukrajinské zprávy“) v německém městě Neu-Ulm pro vysídlené osoby ukrajinského původu. Ve stejném roce se objevil článek S. Sosnovyje o hladomoru v letech 1932–1933 jako samostatná brožura a v roce 1953 se objevil v anglickém překladu v prvním svazku dokumentární sbírky „Černých skutků Kremlu“, spolu s dalšími důkazy o hromadném ničení ukrajinského rolnictva v v letech 1928–1933.", "section_level": 1}, {"title": "Poválečné období.", "content": "Po válce neskrýval své jméno a příjmení, pracoval jako agronom a ekonom. 21. února 1950 byl zatčen zaměstnanci Ministerstva státní bezpečnosti Ukrajinské SSR, protože jeho bývalí spolupracovníci v Charkově svědčili proti němu. Odsouzen byl na 25 let v táborech nucené práce, s pětiletou ztrátou práv a úplnou konfiskací majetku. Šest let sloužil v táboře poblíž vlakového nádraží Šeksna v oblasti Vologda. Po propuštění získal invaliditu a usadil se ve vesnici Pavlovka, okres Arcyz, Oděsa. V té době zemřela jeho manželka Maria Derbek. V roce 1956, ve věku 62 let, se Sosnovyj podruhé oženil s Eufrosynou Poremskou. Brzy se manželé přestěhovali s jedním ze synů Štěpána Sosnovyje do Kyjeva. Usnesením Nejvyšší rady RSFSR ze dne 11. dubna 1958 byla ztráta práv proti němu zrušena a byl vymazán trestní rejstřík. Zemřel 26. března 1961 ve věku 66 let.", "section_level": 1}], "src_summary": "Stepan Nikolajevic Sosnovyj (23. března 1896, Rizdwianka – 26. března 1961, Kyjev) byl ukrajinský sovětský agronom-ekonom, autor první komplexní statistické studie o hladomoru z let 1932–1933 na Ukrajině.", "tgt_summary": "Stepan Mykolayovych Sosnovy (March 23, 1896 in Rizdvyanka (now Syvaske), Russian Empire - March 26, 1961 in Kiev, Ukrainian SSR) was a Ukrainian-Soviet agronomist and economist and author of the first comprehensive study of the 1932-1933 Holodomor in Ukraine.", "id": 1466185}
{"src_title": "Hakan Yakin", "tgt_title": "Hakan Yakin", "src_document": [{"title": "Klubová kariéra.", "content": "Od roku 2000 působil v mužstvu FC Basel 1893, se kterým v ročníku 2002/03 přešel přes předkola do hlavní fáze Ligy mistrů. V prvním zápase skupiny doma proti moskevskému Spartaku se gólově podílel na výhře 2:0. V závěrečném šestém zápase na hřišti Liverpoolu se dobře připravená Basilej ve 30. minutě dostala do třígólového vedení. Yakin byl středobodem tohoto výkonu, na dvou gólech ze tří se podílel asistencí. Ačkoliv Liverpool nakonec srovnal na 3:3, byl to švýcarský klub, kdo postoupil do osmifinálové skupiny. Basilej sice nakonec nepostoupila, dokázala dvakrát zvítězit, přičemž o tu domácí výhru proti Deportivu se jediným gólem zasloužil právě Hakan Yakin. Po nevydařeném agažmá v Paris Saint-Germain se nakrátko vrátil do Basileje, odkud zamířil v únoru 2004 do Stuttgartu. Ani toto angažmá nebylo povedené. Od roku 2005 do roku 2008 působil opět ve Švýcarsku, a to v klubu Young Boys Bern. Během třetí sezóny v Bernu zaznamenal 24 branek a 16 asistencí a byl zvolen jednak nejlepším hráčem švýcarské ligy a jednak se stal nejlepším střelcem. Jeho tým tak dosáhl na překvapivé druhé místo v tabulce. Po Euru 2008 o něj projevil zájem nejmenovaný anglický tým a také katarský celek Al-Gharafa, do něhož nakonec přestoupil. Po roce v Kataru se v létě 2009 vrátil do Švýcarska, kde se upsal Luzernu, který jen těsně vybojoval prvoligovou příslušnost. Yakin během podzimní části nastoupil do 15 zápasů, ve kterých vstřelil 4 góly a dalších 7 připravil. Luzern přezimoval na třetím místě a na konci sezóny byl čtvrtý.", "section_level": 1}, {"title": "Reprezentační kariéra.", "content": "Yakin si prvně zahrál ve švýcarské reprezentaci 19. února 2000 v Ománu proti domácímu mužstvu, kde Švýcarsko jasně zvítězilo. V 89. minutě zvýšil gólem na konečných 4:1. Zahrál si na evropských turnajích EURO 2004 a EURO 2008 a na dvou světových šampionátech v letech 2006 a 2010. V říjnu 2011 ukončil ve 34 letech reprezentační kariéru.", "section_level": 1}, {"title": "Úspěchy.", "content": "Zdroj:", "section_level": 1}], "src_summary": "Hakan Yakin (* 22. února 1977) je bývalý švýcarský reprezentační fotbalista, který hrával na postu útočníka anebo záložníka. Přes deset let nastupoval za švýcarskou reprezentaci, za kterou si zahrál v 87 zápasech a vstřelil za ni 20 branek.", "tgt_summary": "Hakan Yakin (; born 22 February 1977) is a Swiss former footballer who played as a forward or midfielder. He was a member of the Swiss national team for eleven years.", "id": 1447652}
{"src_title": "Youngův plán", "tgt_title": "Young Plan", "src_document": [{"title": "Předcházející události.", "content": "Po 1. světové válce mělo Německo (jakožto poražený stát) na základě Versailleské dohody platit válečné reparace. Tyto reparace měly pokrýt náklady okupačních vojsk udržovaných na území Spojenými státy a Velkou Británií a zároveň měly být částečnou kompenzací za škody spáchané na civilním obyvatelstvu Spojeneckých mocností během války. Roku 1924 byl v Londýně přijat takzvaný Dawesův plán, který měl za úkol tyto reparace regulovat, vzhledem k tomu, že jejich stanovená výše absolutně přesahovala německou kapacitu. Tato úprava měla zajistit větší důvěru a stabilitu a 30. srpna ji podepsaly všechny mocnosti s výjimkou Spojených států (ty ji podepsaly až o rok později v dodatku Pařížské dohody). 7. června 1929 přišel výbor nezávislých finančních expertů (založený vládami Německa, Belgie, Francie, Velké Británie, Itálie a Japonska) s novým návrhem na splácení německých válečných reparací, které byly po 1. světové válce stanoveny Versailleskou dohodou.", "section_level": 1}, {"title": "O plánu.", "content": "Youngův plán byl programem upravujícím německé reparace z 1. světové války a nahrazující Dawesův plán, jelikož Německo nebylo opět schopné své původní závazky plnit. Plán se neobešel bez různých úprav, nicméně byl následně přijat všemi mocnosti na konferenci v Haagu v lednu roku 1930. Mimo jiné tento plán požadoval vytvoření Banky pro mezinárodní vypořádání (jakožto více komerční a méně politickou instituci než za dob Londýnského Dawesova plánu), aby byly reparační převody únosné. Mohla Německu například poskytovat krátkodobé financování v případě potřeby a nebo posuzovat případy možného odložení splátek. Byla posléze vytvořena na druhé Haagské Konferenci. Podle plánu měly být německé závazky naplněny do roku 1988.", "section_level": 1}, {"title": "Následné události a důsledky.", "content": "V období mezi potvrzením a přijetím Youngova plánu přišel krach na newyorské burze, který naprosto znemožnil fungování Youngova plánu. Bankovní systém Spojených států byl nucen odeslané peníze přivolat zpět a zrušit úvěry, které Youngův plán umožňovaly. Pád exportu a importu negativně ovlivnily zbytek světa. Do roku 1933 se rozpadly asi dvě třetiny světového obchodu. Spojenými státy byl zaveden nový celní zákon, jakožto protekcionistické a nacionalistické opatření, které mělo regulovat obchod se zahraničím a naopak podporovat a chránit americký vnitřní trh a práci. V roce 1932 se německá nezaměstnanost vyšplhala až ke 40 %. Proto americký prezident Herbert Hoover přišel s návrhem o jednoroční zástavu splátek. Získal podporu od 15 národů, nicméně ani tento krok nijak významně nepomohl zpomalit ekonomický úpadek v Evropě. Německo bylo zasaženo hlavní bankovní krizí a bylo jasné, že zatím není možné reparační splátky obnovit. Z toho důvodu byla roku 1932 svolána konference v Lausanne, která došla k dohodě, že není možné tlačit Německo k okamžitým splátkám, snížila jeho zadlužení o téměř 90 %. Bylo jasné, že bez souhlasu Spojených států takovýto koncept nemohl projít. Spojené státy tento souhlas nedaly a Německo se mělo vrátit k původnímu Youngovu plánu. Nicméně tento plán zkolaboval a poté, co NSDAP v Německu upevnila svou moc, plán byl odmítnut a reparační splátky nebyly nikdy obnoveny. S Hitlerovým nástupem k moci bylo definitivně jasné, že plán již obnoven nebude. S ním také následovaly snahy o uzákonění tzv. „Freiheitsgesetz“ (Svobodného zákona), které mělo odmítnout jakoukoli zodpovědnost za válečné zločiny, splácení reparací jakožto urážku a okupaci německého území – tzn. všechny podmínky Versailleské dohody. Tento zákon nebyl přijat, ale kampaň kolem něj byla hlavním faktorem, který přivedl Adolfa Hitlera k moci. I přesto, že Youngův plán silně reguloval válečné reparace, měl v Německu mnoho oponentů, mezi nimiž byli především Konzervativci a NSDAP. V roce 1933 byla splacena pouze 1/8 celkové dlužné částky požadované Versailleskou dohodou a vzhledem k půjčkám, které Německu Spojené státy poskytly, výsledně Spojené státy paradoxně zaplatily „reparace“ Německu. Po 2. světové válce se Mezinárodní konference usnesla, že zbytek dluhu Německo splatí až poté, co bude sjednoceno. Nicméně Německá spolková republika (západní Německo) splatila jeho základ již roku 1980 a po sjednocení se nová vláda dohodla na obnovení splátek. Dluh byl splacen roku 2010.", "section_level": 1}], "src_summary": "Youngův plán, který byl předložen 7. června 1929 v Paříži, byl zamýšlen jako tzv. prodloužení Dawesova plánu z roku 1924, který měl Německu zajistit restrukturalizaci a zároveň zaplacení zbytku ročních válečných reparací a dluhů spojených s veřejným zadlužením, která vznikla v následku četných půjček. Samotný plán byl představen výborem vedeným Owenem D. Youngem, americkým diplomatem, zakladatelem a bývalým prezidentem Radio Corporation of America, který v té době zároveň zasedal v administrativní radě Fondation Rockfeller a zároveň byl jedním z předních reprezentantů Dawesova plánu.", "tgt_summary": "The Young Plan was a program for settling Germany's World War I reparations written in August 1929 and formally adopted in 1930. It was presented by the committee headed (1929–30) by American industrialist Owen D. Young, creator and ex-first chairman of the Radio Corporation of America (RCA), who, at the time, concurrently served on the board of trustees of the Rockefeller Foundation, and also had been one of the representatives involved in a previous war-reparations restructuring arrangement—the Dawes Plan of 1924. The Inter-Allied Reparations Commission established the German reparation sum at a theoretical total of 132 billion, but a practical total of 50 billion gold marks. After the Dawes Plan was put into operation in 1924, it became apparent that Germany would not willingly meet the annual payments over an indefinite period of time. The Young Plan reduced further payments by about 20 percent. Although the theoretical total was 112 billion Gold Marks, equivalent to US ca. $27 billion in 1929 (US$ billion in ) over a period of 58 years, which would end in 1988, few expected the plan to last for much more than a decade. In addition, the Young Plan divided the annual payment, set at two billion Gold Marks, US $473 million, into two components: one unconditional part, equal to one third of the sum, and a postponable part, equal to the remaining two-thirds, which would incur interest and be financed by a consortium of American investment banks coordinated by J.P. Morgan & Co.", "id": 1030680}
{"src_title": "Gustav von Schmoller", "tgt_title": "Gustav von Schmoller", "src_document": [{"title": "Život.", "content": "Gustav Schmoller se narodil roku 1838 v Heilbronnu do rodiny württembergského civilního úředníka. Jako mladý (1857-1861)studoval na Tübingenské univerzitě tzv. \"Kameralwissenschaft,\" kombinaci ekonomie, práva, státní správy a historie. Roku 1861 byl zaměstnán na Württembergském statistickém úřadu a v roce 1864 se stal profesorem politické ekonomie v Halle kde působil do roku 1872. Stejný obor poté přednášel na univerzitách v Štrasburku (1872–1882) a Berlíně (1882–1913). Po ukončení působení v Berlíně se stal zástupcem Humboldtovy univerzity v horní komoře pruského parlamentu. Byl také zastáncem německé koloniální expanze a v tom důsledku posilování německého loďstva. Zemřel ve věku 79 let v Bad Harzburgu.", "section_level": 1}, {"title": "Dílo.", "content": "Jakožto otevřený vůdce “mladší” historické školy, Schmoller se vymezoval proti tomu, co považoval za axiomaticko-deduktivní přístup klasické ekonomie, a později rakouské školy — Schmoller zavedl tento termín naznačující jistý provincionalismus ve své nepříznivé recenzi knihy Carla Mengera z roku 1883 \"Untersuchungen über die Methode der Socialwissenschaften und der politischen Oekonomie insbesondere (\"anglicky \"Investigations into the Method of the Social Sciences with Special Reference to Economics),\" která zpochybňovala metody historické školy. Toto vedlo ke kontroverzi známé jako Methodenstreit, která dnes často působí jako plýtvání energií a jeden z hlavních důvodů pozdějšího rozkladu celé historické školy, ač — jak jednou poznamenal Josef Schumpeter — jednalo se vlastně o spor \"uvnitř\" této školy. Schmollerův primárně induktivní přístup vyžadující pečlivé studium ekonomického výkonu a fenoménů obecně, srovnávající v čase a prostoru, jeho zaměření na evoluci ekonomických procesů a institucí, a jeho naléhání na kulturní specifičnost ekonomiky a centrálnost hodnot ve vytváření ekonomických výměn stojí v ostrém kontrastu s některými klasickými a většinou neoklasických ekonomů, tudíž Schmoller a jeho škola vypadli ve 30. letech z hlavního proudu ekonomie, přičemž v Německu byli nahrazeni nastupující freiburgskou školou. Po roce 1881 byl Schmoller editorem pro \"Jahrbuch für Gesetzebung, Verwaltung, und Volkswirthschaft im deutschen Reich\". Mezi lety 1878 a 1903 editoval sérii monografií nazvaných \"Staats- und sozialwissenschaftliche Forschungen\". Byl také editorem a hlavním přispěvatelem do Acta Borussica, rozsáhlé kolekce pruských historických pramenů vytvořené Berlínskou akademií věd na základě Schmollerových a Sybelových podnětů. Jedním z důvodů, proč dnes Schmoller není široce známý, je ten, že většina jeho knih a článků nebyla přeložena, jelikož během jeho doby většina anglických a amerických ekonomů obecně četla v němčině, která byla tehdy dominantním odborným jazykem. Němčina však od té doby ztratila na oblibě a nepřeložené texty jsou tedy nepřístupné širšímu čtenářskému publiku. Několik výjimek je jmenováno v přehledu děl.", "section_level": 1}, {"title": "Vliv díla na politiku.", "content": "Často bývá přehlíženo, že Schmollerovou primární sférou zájmu nebylo samotné studium ekonomických metod, ale spíše ekonomie a sociální politika. Schmoller byl především sociální reformátor a svými kroky se snažil adresovat problémy ve společnosti, vzniklé následkem industrializace a urbanizace. Schmollerův postoj byl silně ovlivněn také postavou Otty von Bismarcka a reformami, které zavedl. Právě i kvůli tomu byl často vystaven kritice ze strany socialistů a marxistů, který jej spolu s jeho skupinou \"Verein für Socialpolitik,\" označily za pouhého posluhovače imperialistické vlády. Řada Bismackových reforem byla touto skupinou totiž často obhajována. Jako zastánce reforem a sociální spravedlnosti, byl Schuller přesvědčen o tom, že musí dojít k postupnému zvyšování jak materiální, tak kulturní úrovně pracující třídy. Svým dílem Schmoller mimo jiné také značně přispěl k teoretickému přístupu rozpoznávání mechanismů, které vedou k formaci jednotlivých tříd ve společnosti. Zlepšení situace pracující třídy však označil poze za střednědobý cíl. Konečným cílem pro něj bylo vyhnutí se revoluci, o které se domníval, že je při takovémto nastavení společnosti nevyhnutelná. Ačkoliv se Schmoller angažoval v sociální politice, přesvědčením byl i nadále monarchistou a tradicionalistou, s vidinou silné Německé říše. Dle jeho premisy německá tradicionalistická kultura byla naprosto kompatibilní s odvážnými sociálními reformami, jichž byl zastáncem, ačkoliv následující generace tato dvě stanoviska vnímají značně kontradiktorně. Tento pohled na věc bývá někdy označován jako \"Kathedersozialist\" – \"Socialist of the Chair\". Schmoller byl mimo jiné také zastáncem rozšíření kapacit německého námořnictva a následné expanze Německé říše za oceán. Schmollerovo dílo představuj do značné míry zpodobnění německého akademického světa před první světovou válkou. Vliv jeho díla se rozšířil napříč světem v mnoha podobách. V USA ovlivnil hnutí tzv. Progresivistů a svými myšlenkami přispěl také ke vzniku řady sociálních reforem v Meiji, v Japonsku. Mezi jeho nejvýznamnější následovníky mimo německou říši patří například William J. Ashley, W.E.B. Du Bois, Richard T. Ely, nebo E.R.A. Seligman.", "section_level": 1}], "src_summary": "Gustav Friedrich Schmoller, od roku 1908 von Schmoller (24. června 1838 Heilbronn – 27. června 1917 Bad Harzburg), byl německý ekonom a politolog, spolu s Maxem Weberem a Wernerem Sombartem jeden z předních zástupců mladší německé historické školy. Proslavil se zejména dvěma spory o metodu; prvním s Carlem Mengerem, zástupcem rakouské školy, o vhodný přístup metodologie, tj. spor mezi abstraktně-racionálním a empiricko-realistickým přístupem, druhým s taktéž zástupci mladší německé historické školy Weberem a Sombartem, a to o chápání ekonomie jako vědy etické a normativní (Schmoller + Wagner) či pozitivní (empirické) (Weber + Sombart). Schmoller byl přesvědčen, že k naplnění cílů německé historické školy stačí nashromáždit dostatek historických a statistických údajů a z nich pak vyvodit novou ekonomickou teorii, namísto toho však mimoděk prohloubil znalosti o dějinách národního hospodářství. Další jeho přínos spočívá v založení \"Verein für Socialpolitik\", v jejímž čele na dlouhou dobu stanul a výzkumu institucí, díky jemuž se stal předchůdcem teorie transkačních nákladů. Věnoval se i výzkumu na poli historie politické ekonomie, kterou většinu života přednášel na různých univerzitách a pro účasti na založení tzv. \"Verein\" \"für Social Politik\" (Sociální politické společnosti). Za jeho ústřední dílo lze považovat \"Grundriss der allgemeinen Volkswirthschaftslehre (\"Nástin obecné národohospodářské nauky). Jeho hlavním cílem byla sociální reforma Pruské monarchie, za účelem vytvoření liberálního státu s rozvinutým parlamentarismem.", "tgt_summary": "Gustav Friedrich (after 1908: von) Schmoller (; 24 June 1838 – 27 June 1917) was the leader of the \"younger\" German historical school of economics. He was a leading \"Sozialpolitiker\" (more derisively, \"Kathedersozialist\", \"Socialist of the Chair\"), and a founder and long-time chairman of the \"Verein für Sozialpolitik\", the German Economic Association, which continues to exist. The appellation \"Kathedersozialist\" was given to Schmoller and other members of the Verein by their enemies. Schmoller disavowed the \"socialist\" label, instead tracing his thought to the heterodox liberalism represented by Jérôme-Adolphe Blanqui, Jean Charles Léonard de Sismondi, John Stuart Mill, Johann Heinrich von Thünen, Bruno Hildebrand, Thomas Edward Cliffe Leslie, Lorenz von Stein, and Émile de Laveleye and radicals such as Frederic Harrison and Edward Spencer Beesly. His goal was to reconcile the Prussian monarchy and bureaucracy \"with the idea of the Liberal state and complemented by the best elements of parliamentarianism\" to carry out social reform.", "id": 192499}
{"src_title": "Paul Romer", "tgt_title": "Paul Romer", "src_document": [{"title": "Životopis.", "content": "Otec Paula Romera je bývalý guvernér státu Colorado Roy Romer a jeho matka je Beatrice „Bea“ Miller. Má dvě sestry a čtyři bratry, jeden z nich, Chris Romer, je bývalý senátor za stát Colorado. Promoval na soukromé škole Phillips Exeter Academy. Na Chicagské univerzitě obdržel v roce 1977 bakalářský titul (Bachelor of Science) v matematice, o rok později magisterský titul (Master of Arts) v ekonomii a v roce 1983 doktorský titul (PhD) též v ekonomii. Mezi lety 1982 a 1988 byl asistenčním profesorem na Rochesterské univerzitě, poté profesorem na Chicagské univerzitě. V roce 1988 obdržel od nadace Alfred P. Sloan Foundation stipendium na výzkum. V roce 1990 přešel učit na Kalifornskou univerzitu v Berkeley a roku 1996 na Stanfordskou univerzitu. Vedle toho byl Romer hlavním spolupracovníkem (Senior fellow) pro think tank Hoover Institution. V roce 2000 založil Romer online vzdělávací platformu Aplia, pro vytváření tohoto start-upu si vzal o rok později tvůrčí volno. Roku 2007 prodal tento podnik Cengage Learning. Od roku 2010 vyučuje Romer ekonomii na Stern School of Business, která je součástí Newyorské univerzity a do roku 2016 byl ředitelem tamějšího Marronova institutu pro městský management (Marron Institute of Urban Management). Ve své disertační práci se Romer zabýval ekonomickým růstem a později se stal spoluzakladatelem teorie endogenního ekonomického růstu, jmenovitě prostřednictvím svého „Romerova modelu“. V roce 2015 vyvolal tzv. Mathiness polemiku o vědeckých postupech v makroekonomii. Roku 2016 se stal Paul Romer hlavním ekonomem Světové banky. V lednu 2018 se vyjádřil, že se v žebříčku Indexu snadnosti podnikání, vytvářeným právě Světovou bankou, umisťovalo Chile zkresleně na horších příčkách. S údajným úmyslem vyobrazit socialistickou chilskou prezidentku Michelle Bachelet v horším světle za účelem podpory jejího konzervativního protikandidáta a pozdějšího nástupce Sebastiána Piñeru. Po této kontroverzi a kritice způsobu vedení se rozhodl Romer z pozice hlavního ekonoma Světové banky odstoupit. V roce 2018 obdržel společně s Williamem D. Nordhausem Nobelovu cenu za ekonomii. Paul Romer byl oceněn za zahrnutí technologických inovací do dlouhodobé makroekonomické analýzy.", "section_level": 1}, {"title": "Vědecká činnost.", "content": "Na konci 20. století se začaly vyvíjet nové modely hospodářského růstu v reakci na sporný neoklasický model amerického ekonoma Roberta Solowa. Paul Romer svým dílem přispěl ke vzniku nové teorie endogenního růstu, která se poprvé objevila na stránkách akademického časopisu Journal of Political Economy roku 1986. Ve svém článku \"Increasing Returns and Long-Run Growth\" popisuje Romer model ekonomického růstu. Předpokládá, že vědomosti jsou vstupem do produkce a mají rostoucí marginální (mezní) produktivitu. Jde o konkurenční rovnovážný model s endogenní technologickou změnou. Teorie endogenního růstu se zabývá rozdílem mezi rozvinutými a méně rozvinutými zeměmi. Předpokládá se, že vysvětlení spočívá v technologickém pokroku, jenž je generován silami uvnitř ekonomiky. Jedná se o ekonomickou teorii, která se zaměřuje na pozitivní externality, efekt přelévání a ukazuje udržitelný ekonomicky rozvoj na příkladu technologického pokroku, kde je výkonnost podmíněna schopností zaměstnanců vzdělávat se při práci. Endogenní ekonomický růst je především výsledek dlouhodobého ekonomického vývoje. Podle teorie je ekonomický růst důsledkem endogenních faktorů, nikoli exogenních, tím pádem ekonomika disponující lidským kapitálem má v dlouhodobém výhledu vyšší šance na růst a vývoj, avšak tempo ekonomického růstu je do jisté míry ovlivňováno jak politickými opatřeními, tak institucionálními podmínkami. Například subvence na výzkum a vývoj včetně podpory investic do lidského kapitálu mohou zajistit vyšší ekonomický růst produkce v některých endogenních modelech. V roce 2009 propagoval Paul Romer vizi tzv. charterového města. Jedná se o město, jehož systém řízení je určen jeho vlastním dokumentem (městskou chartou), nikoli místními nebo státními zákony. Takové město má právo přijmout nebo změnit svou chartu rozhodnutím většiny vlastních obyvatel. Romer považuje daný koncept za motor ekonomického růstu v rozvojových zemích. Tvrdí, že s jinými pravidly a institucemi mohou být méně rozvinuté země nastaveny na lepší trajektorii růstu. O vytvoření charterových měst uvažovala i vláda Hondurasu. Romer tam působil jako předseda výboru pro transparentnost, ale rezignoval v září 2012.", "section_level": 1}], "src_summary": "Paul Michael Romer (* 6. listopadu 1955 Denver) je americký ekonom a profesor na Newyorské univerzitě. Společně s Williamem Nordhausem je spolulaureátem Nobelovy ceny za ekonomii v roce 2018. Průkopník teorie endogenního ekonomického růstu obdržel toto ocenění za \"zahrnutí technologických inovací do dlouhodobé makroekonomické analýzy\". Romer byl hlavním ekonomem Světové banky do své v rezignace v lednu 2018 v reakci na skandál spojený s manipulací umístění Chile v žebříčku Indexu snadnosti podnikání. Před Newyorskou univerzitou vyučoval Romer ekonomii také na Chicagské univerzitě, Kalifornské univerzitě v Berkeley, Stanfordově univerzitě a Rochesterské univerzitě.", "tgt_summary": "Paul Michael Romer (born November 6, 1955) is an American economist and co-recipient of the Nobel Memorial Prize in Economic Sciences (shared with William Nordhaus) in 2018 for his contributions to endogenous growth theory. He was awarded the prize \"for integrating technological innovations into long-run macroeconomic analysis\". Romer was chief economist and senior vice president of the World Bank until he resigned in January 2018 following a controversy arising from his claim of possible political manipulation of Chile's \"ease of doing business\" ranking. Romer took leave from his position as professor of economics at the Stern School of Business of NYU when he joined the World Bank. Romer has also been a professor of economics at the University of Chicago, the University of California, Berkeley, the Stanford University's Graduate School of Business, and the University of Rochester. In addition, he was a senior fellow at Stanford's Center for International Development, the Stanford Institute for Economic Policy Research, the Hoover Institution, as well as a fellow at the Center for Global Development.", "id": 758167}
{"src_title": "Sophie Wilmèsová", "tgt_title": "Sophie Wilmès", "src_document": [{"title": "Životopis.", "content": "Narodila se roku 1975 v obci Ixelles, součásti Bruselského regionu. Matka je aškenázská Židovka. Otec působil jako profesor ekonomie na Katolické univerzitě v Lovani. Vyrostla ve valonském měste Grez-Doiceau. Aplikovanou komunikaci vystudovala na Institutu vyšších studií sociálních komunikací (Institut des hautes études des communications sociales, IHECS) a finanční management na Univerzitě svatého Ludvíka v Bruselu. Poté pracovala jako ekonomka a finanční poradkyně v právní firmě. V květnu 2009 se vdala se za Australana Christophera Stonea, původem z Tasmánie, s nímž má tři dcery Victorii, Charlotte a Elizabeth. Stone má z předchozího vztahu syna Jonathana. Rodina žije ve vlámském Rhode-Saint-Genèse v provincii Vlámský Brabant.", "section_level": 1}, {"title": "Politická kariéra.", "content": "V roce 2000 vstoupila do místní politiky, když se na šestileté období stala obecní zastupitelkou Uccle, po zvolení z 29. místa kandidátky PRL–FDF. V roce 2007 byla poprvé zvolena do městského zastupitelstva Rhode-Saint-Genèse, v němž mezi lety 2007–2015 vykonávala funkci místostarostky zodpovědné za finance, rozpočet, frankofonní vzdělávání, komunikaci a místní ekonomiku. V roce 2014 se stala zastupitelkou provincie Vlámský Brabant. Jako kandidátka Union des francophones (UF) v obvodu Hal obdržela 3 505 preferenčních hlasů, což znamenalo nejvyšší počet na kandidátce UF. Po květnových parlamentních volbách 2014 byla první náhradnicí do sněmovny. Po zformování vlády se 14. října 2014 stala poslankyní, když ve Sněmovně reprezentantů nahradila Didiera Reynderse, jemuž byl po nástupu do ministerské funkce v důsledku klouzavého mandátu pozastaven výkon poslaneckého mandátu. V dolní komoře se účastnila práce ve finančním a rozpočtovém výboru. Po zvolení ministra rozpočtu Hervého Jamara guvernérem provincie Lutych v září 2015, opustil politik federální vládu. Téhož měsíce jej Wilmèsová vystřídala v prvním kabinetu Charlese Michela na postu ministryně pro rozpočet zodpovědné za národní loterii. Po rozpadu čtyřčlenné vládní koalice v prosinci 2018, jíž po odmítnutí migračního paktu OSN opustila Nová vlámská aliance, sestavil Michel druhý kabinet menšinového charakteru na půdorysu tří zbylých subjektů Křesťanskodemokratické a vlámské strany, Open VLD a Reformního hnutí, jenž zemi dovedl ke květnovým parlamentním volbám 2019. V tomto kabinetu Wilmèsová získala k portfoliu rozpočtu také gesci veřejné služby s tvorbou politiky v oblasti vědy. Michelova vláda zůstala v úřadu i po parlamentních volbách s dočasným, přechodným mandátem, do zformování nového kabinetu vzešlého z voleb. Před nástupem do úřadu předsedy Evropské rady Michel rezignoval na úřad premiéra. V něm jej od konce října 2019 Wilmèsová nahradila, jakožto první žena ve funkci předsedy vlády. Menšinovou – stále přechodnou, vládu složila s předchozími dvěma koaličními partnery.", "section_level": 1}, {"title": "Zastávané úřady.", "content": "Přehled zastávaných veřejných úřadů:", "section_level": 2}], "src_summary": "Sophie Wilmèsová (výslovnost: ; * 15. ledna 1975 Ixelles) je belgická politička, od října 2019 předsedkyně vlády Belgie, jakožto první žena v tomto úřadu. V letech 2015–2019 zastávala úřad ministryně rozpočtu ve dvou kabinetech Charlese Michela.", "tgt_summary": "Sophie Wilmès (; born 15 January 1975) is a Belgian politician who is currently the Prime Minister of Belgium. She is the first female head of government of Belgium and previously held office as the head of a caretaker government until forming a permanent government in March 2020.", "id": 710162}
{"src_title": "Vodní elektrárna Yacyretá", "tgt_title": "Yacyretá Dam", "src_document": [{"title": "Hydrogeografické údaje.", "content": "Od míst, kde se řeka Paraná stává hranicí mezi Brazílií a Paraguayí, teče přímým severojižním směrem. Tento směrový trend zachovává i po soutoku s řekou Iguacú, kdy se stává hranicí mezi Paraguayí a Argentinou. V blízkosti argentinského města Posadas naráží na překážku vyvřelých hornin masivu \"Brasilia\", které její tok stáčí směrem na západ. Na silně zvětralém čedičovém podloží vytváří své řečiště za vymílání množství tektonických zlomů. Vytváří tak peřeje \"Los Saltos Yacyreta-Apipé\" a teprve po jejich překonání teče v písčitém podloží širokým a splavným tokem až k Mar de La Plata. Mezi peřejemi a vodopády se nacházelo mnoho ostrovů, z nichž největší nesl název Yacyretá. Průměrný průtok řeky Paraná v těchto místech se pohyboval kolem 14 000 m/s a vodní masa překonávala ve skalnatém zúžení rozdíl hladin 24 metrů.", "section_level": 1}, {"title": "Historie projektu a výstavby.", "content": "Jako první Evropan stanul u peřejí Benátčan Sebastiano Caboto v roce 1527. Peřeje znamenaly vždy ukončení plavby proti řece Paraná a byly popudem k návratu a zkoumání řeky Paraguay a jejich přítoků Bermejo a Pilcomayo. Peřeje tak přímo vytvářely dějiny Paraguaye, stejně jako samotná řeka Paraná v roli státních hranic. Když se začátkem 20. století prudce rostoucí zájem o výrobu elektrické energie rozšířil i do Jižní Ameriky, dostal se v případě řeky Paraná na hranice států, které byly v minulosti ve válečném stavu. Protokol o společném využití peřejí Yacyretá byl podepsán již v roce 1925 ve Washingtonu DC, ale až v roce 1958 vznikla mezinárodní paraguaysko-argentinská komise pro společný projekt. V roce 1973 byla v Asuncionu předložena a schválena studie, na jejímž podkladě vznikla společnost \"Entidad Binacional Yacyretá\", fungující na základě rovnocenného rozložení projekčních i stavebních činností. Stavba začala 7. prosince 1973, v roce 1984 byla řeka přehrazena a první agregát byl spuštěn 2.září 1994. Většina prací byla provedena v období vojenských diktatur na obou stranách, a to za bezproblémové podpory Světové banky. Původní rozpočet 1,5 miliardy dolarů byl překročen více jak sedmkrát. Stavba je na paraguayské i argentinské straně nazývána Památník korupce.", "section_level": 1}, {"title": "Popis.", "content": "Celková délka hrází přesahuje 67 km. Systém zajišťuje nejen vzedmutí pracovní hladiny, ale i ochranu pobřeží před rozlitím do větších ploch. Délkou přehradního systému patří vodní dílo mezi největší na světě. Plocha přehradního jezera je 1 600 km. Samotná řeka je přehrazena přes ostrov Isla Yacyretá. Vznikly tak dvě hráze přes dvě ramena. Pravostranné rameno protéká územím Paraguaye a je přehrazeno zemní hrází s přelivovou částí o propustnosti 40 000 m/s. Levé rameno tvoří státní hranici a je přehrazeno tělesem elektrárny a přelivového pole o propustnosti 55 000 m/s. Celková propustnost vodního díla včetně hltnosti turbín je 110 000 m/s. Ve strojovně o délce 808 metrů je instalováno 20 Kaplanových turbín o hltnosti 794 m/s a průměru 9,5 metrů. Celkový instalovaný výkon elektrárny je 3 100 MW. Optimální pracovní spád je 22 metrů. Plavba je umožněna jednocestným jednokomorovým systémem s rozměry komory 270 x 27 metrů. Plnění komory trvá 45 minut. Dva rybí výtahy o rozměrech vany 4 x 4 metry pracují v závislosti na průtoku a migračním období. Dlouhodobá celoroční výroba je 19,7 miliard kWh. Energii odvádí dvě trasy 220 kV na paraguayskou stranu a pět tras 500 kV do Argentiny.", "section_level": 1}, {"title": "Distribuce energie.", "content": "Vodní elektrárna Yacyretá je řízena správní radou a výkonným výborem složeným ze stejného počtu členů z obou zemí: 2 x ředitel výkonného výboru, 2 x čtyři členové představenstva, 2x zástupce ministerstva zahraničních věcí. Odběr Paraguaye činí ročně 10 – 13 %, zbytek z padesátiprocentního podílu výroby je prodáván Argentině, která energií z elektrárny Yacyretá zásobuje 22 % roční spotřeby. Odběr Argentiny představuje 45% její vodní energie.", "section_level": 1}], "src_summary": "Vodní elektrárna Yacyretá (španělsky \"Represa de Yacyretá\") je vodní dílo na řece Paraná na hranici Argentiny a Paraguaye. Je nejnižším stupněm na kaskádě elektráren na řece Paraná.", "tgt_summary": "The Yacyretá Dam or Jasyretâ-Apipé Hydroelectric Power Station (from Guaraní \"jasy retã\", \"land of the moon\") is a dam and hydroelectric power plant built over the waterfalls of Jasyretâ-Apipé in the Paraná River, between the Argentine Province of Corrientes and the Paraguayan City of Ayolas. The dam is named for Yacyretá Island just upstream, much of which the dam submerged. The word \"Yacyreta\" is the Hispanicized spelling of the original Guaraní term Jasyretâ. The dam is long, and its installed equipment has a maximum power output of , with a record maximum annual power output of achieved in year 2012, and a maximum water flow rate of 55,000 cubic meters per second. Until February 2011, its reservoir was seven meters below its planned water level, only allowing it to operate at 60% capacity. The project generated controversy and criticism during its planning and construction because of the effects it had on local ecology, particularly the flooding of a unique environment causing the extinction in the wild of several species. The financial management of the project also garnered criticism, as it greatly exceeded its original budget, ultimately costing more than $11 billion. In 2014 Paraguay consumed almost 5 percent of its share of Yacyreta’s production, exporting the rest to Argentina.", "id": 2190321}
{"src_title": "Anatolij Papanov", "tgt_title": "Anatoli Papanov", "src_document": [{"title": "Biografie.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Mládí a rodina.", "content": "Anatolij Papanov se narodil 31. října 1922 v malém městečku Vjazma. Jeho otec, Dmitrij Filippovič Papanov, zde pracoval jako voják. Matka, Jelena Boleslavovna Rosková, původem z Polska, pracovala v krejčovském salónu. Herecké vzory ve své rodině neměl. Ve Smolenské oblasti prožil budoucí herec své dětství, ale už v roce 1930 se celá rodina přestěhovala do Moskvy. Zde Anatolij dokončil základní školu a začal pracovat jako slévač v moskevské firmě Kaučuk, po večerech studoval divadelní studia. Jeho učitelem se stal zasloužilý umělec SSSR Vasilij Kuza (Вассилий Куза). Celý život prožil Anatolij Papanov s Naděždou Karaťjevovou, se kterou měl jedinou dceru Jelenu Papanovovou.", "section_level": 2}, {"title": "Armáda a návrat z války.", "content": "V období 2. světové války velel jako seržant četě artilerie. Z důvodu vážného zranění, které utrpěl v roce 1942 v bitvě pod Charkovem, musel z fronty odejít a strávit několik měsíců v nemocnici. Lékařům se podařilo zachránit jeho život, avšak zůstaly mu doživotní následky, kvůli kterým byl zařazen do 3. kategorie invalidity. Po svém návratu z války začal, i přes svá omezení, pracovat v divadle a kinematografii.", "section_level": 2}, {"title": "Závěr života a smrt.", "content": "Posledním filmem, na kterém se podílel je \"Chladné léto roku 1953\" (rusky Холодное лето пятьдесят третьего), režiséra Alexandra Proškina. Papanov zemřel 7. srpna 1987 v Moskvě na infarkt při sprchování studenou vodou v horký letní den.", "section_level": 2}, {"title": "Kariéra.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Divadlo.", "content": "Po svém zotavení z válečných zranění se Anatolij Papanov vrátil zpět do Moskvy a začal studovat na herecké fakultě Státního institutu divadelního umění (rusky ГИТИС), kterou v roce 1946 dokončil. Sehrál svoji první velkou roli v divadelní hře \"Don Gil v zelených kalhotách\" (Дон Хиль – Зелёные Штаны), ve které obsadil roli hlavního hrdiny. Představení bylo jeho prvním úspěchem, po kterém byl pracovně pozván do Moskevského uměleckého akademického divadla (rusky МХАТ) a Malého divadla (rusky Малый театр). Obě nabídky však Papanov odmítl.", "section_level": 2}, {"title": "Působení v moskevském Divadle Satiry.", "content": "V moskevském Divadle Satiry (rusky Московский государственный академический театр Сатиры) začal Papanov působit od roku 1948 na žádost režiséra Andreje Gončarova. Sehrál zde více než 50 rolí a působil v něm až do své smrti. Mezi jeho nejvýznamnější role patří například role Ramínka (rusky Корейка) v divadelním zinscenování hry \"Zlaté tele\" Ilfa a Petrova E. Krasnjanským.", "section_level": 3}, {"title": "Kinematografie.", "content": "Paralelně s působením v divadle se začala rozvíjet i kariéra Anatolije Papanova v sovětských filmech. Za svůj život odehrál 65 rolí ve filmech různých žánrů. Nejvíce úspěšnými se staly filmy: \"Živí a mrtví\" (rusky Живые и мертвые), z roku 1964, režiséra Alexandra Stolpera, \"Běloruské nádraží\" (rusky Белорусский вокзал), z roku 1970, režiséra Andreje Smirnova, či například \"Briliantová ruka\" (rusky Бриллиантовая рука), z roku 1984, režiséra Leonida Gajdaje. Jeho hlavní talent spočíval především v tom, že zvládl ztvárnit jak komického, tak i dramatického hrdinu.", "section_level": 2}, {"title": "Dabér a animované filmy.", "content": "Za svůj život propůjčil A. Papanov hlas několika animovaným postavám. Nejvýznamnější prací je asi hlas vlka z animovaného seriálu \"Jen počkej, zajíci!\" (rus. Ну, погоди!), na kterém spolupracoval společně s Klárou Rumjanovovou, která dabovala zajíce. Dále Papanovův hlas zazněl v animovaných filmech \"Klíč\", \"Malá mořská víla\" či \"Maugli.\"", "section_level": 2}], "src_summary": "Anatolij Dmitrijevič Papanov (rusky Анатолий Дмитриевич Папанов, 31. října 1922 Vjazma, Smolenská oblast – 7. srpna 1987 Moskva) byl sovětský divadelní a filmový herec, divadelní pedagog a dabér.", "tgt_summary": "Anatoli Dmitrievich Papanov (; 31 October 1922 — 5 August 1987) was a Soviet stage, film and voice actor, drama teacher, and theatre director at the Moscow Satire Theatre where he served for almost 40 years. A prominent character actor, Papanov is mostly remembered for his comedy roles in a duo with his friend Andrei Mironov, although he had many dramatic roles as well. As a voice actor he contributed to over hundred cartoons. He was named People's Artist of the USSR in 1973 and awarded the USSR State Prize posthumously.", "id": 2030596}
{"src_title": "Francis Godolphin, 2. hrabě Godolphin", "tgt_title": "Francis Godolphin, 2nd Earl of Godolphin", "src_document": [{"title": "Kariéra.", "content": "Pocházel ze starého šlechtického rodu z Cornwallu, byl jediným synem prvního ministra Sidneye Godolphina, matka Margaret, rozená Blagge (1652–1678), byla dvorní dámou královny Kateřiny a zemřela krátce po porodu. Studoval v Etonu a Cambridge, od mládí zastával nižší funkce u kancléřského soudu a na ministerstvu financí. V letech 1695–1698 a 1701–1712 byl členem Dolní sněmovny V letech 1702-1708 byl lordem komořím prince Jiřího Dánského, jako otcův dědic užíval od roku 1706 titul vikomta Rialtona. V letech 1704–1711 zastával u dvora funkci výplatčího rent dvorských úředníků (\"Cofferer of the Household\"). Zastával též řadu čestných funkcí v Cornwallu, kde byl v letech 1705–1708 nejvyšším hofmistrem. Po nástupu toryů k moci v roce 1711 musel dočasně rezignovat na své postavení a vzdát se některých úřadů, v roce 1712 ale po otci zdědil titul hraběte a vstoupil do Sněmovny lordů. Znovu se uplatnil po nástupu hannoverské dynastie, vrátil se do úřadu výplatčího rent dvorských úředníků (1714–1723), stal se též lordem místodržitelem v hrabství Oxfordshire (1715–1735) a lordem komořím Jiřího I. (1716). V případě nepřítomnosti Jiřího I. v Anglii byl též členem místodržitelského sboru (1723, 1726 a 1727). V letech 1723–1735 zastával u dvora funkci prvního královského komorníka (\"Groom of the Stole\") a od roku 1723 byl členem Tajné rady. Nakonec se stal členem vlády jako lord strážce tajné pečeti (1735–1740). Vládu musel opustit jako chráněnec svého zetě vévody z Newcastle, který se tehdy dostal do sporu s premiérem Walpolem. Mimo další čestné funkce byl v letech 1733–1766 guvernérem na Scillách. Po smrti jediného syna získal v roce 1735 nový titul barona Godolphina určený pro vzdálenější příbuzenstvo.", "section_level": 1}, {"title": "Manželství a potomstvo.", "content": "V devatenácti letech se v roce 1698 oženil s Henriettou Churchillovou (1681–1733), starší dcerou vojevůdce vévody z Marlborough. Henrietta se po otci stala v roce 1722 vévodkyní z Marlborough a dědičkou zámku Blenheim Palace (Oxfordshire). Z jejich manželství pocházelo pět dětí, z nichž dvě zemřely v dětství: Titul hraběte z Godolphinu zanikl Francisovým úmrtím, zatímco baronský titul z roku 1735 přešel na jeho bratrance Francise Godolphina (1706–1785), který byl předtím dlouholetým členem Dolní sněmovny (také za volební obvod Helston). Ten ale zemřel bez potomstva a znovu byl titul barona Godolphina obnoven až v roce 1832 pro Francise Osborna (1777–1850), mladšího syna ministra zahraničí 5. vévody z Leedsu. Rod vévodů z Leedsu po Godolphinech zdědil také jejich hlavní rodové sídlo \"Godolphin House\" (Cornwall) a čestný post guvernéra na Scillách, který si udrželi do roku 1831. Titul vévody z Marlborough byl určen jako dědictví pro Francisova syna Williama (1699-1731), který však zemřel předčasně a bez potomstva. Po úmrtí jeho matky Henrietty převzali titul vévody a statky v Oxfordshire spříznění Spencerové (generál Charles Spencer, 3. vévoda z Marlborough (1706–1758).", "section_level": 1}], "src_summary": "Francis Godolphin, 2. hrabě Godolphin (\"Francis Godolphin, 2nd Earl Godolphin, 2nd Viscount Rialton, 2nd Baron Godolphin, 1st Baron Godolphin of Helston\") (3. září 1678, Londýn, Anglie – 17. ledna 1766, Londýn, Anglie) byl britský politik a dvořan, syn prvního ministra Sidneye Godolphina a švagr prvního ministra hraběte Sunderlanda. Od mládí zastával řadu čestných funkcí, od roku 1712 jako dědic hraběcího titulu zasedal ve Sněmovně lordů. Po nástupu hannoverské dynastie se uplatnil ve vysokých úřadech u dvora a nakonec byl i členem vlády. Jeho manželkou byla Henrietta Churchillová, starší dcera a dědička významného vojevůdce vévody z Marlborough.", "tgt_summary": "Francis Godolphin, 2nd Earl of Godolphin, (3 September 1678 – 17 January 1766), styled Viscount Rialton from 1706 to 1712, was an English courtier and politician who sat in the English and British House of Commons between 1695 and 1712, when he succeeded to the peerage as Earl of Godolphin. Initially a Tory, he modified his views when his father headed the Administration in 1702, and was eventually a Whig. He was a philanthropist and one of the founding governors of the Foundling Hospital in 1739.", "id": 2117189}
{"src_title": "Gitanas Nausėda", "tgt_title": "Gitanas Nausėda", "src_document": [{"title": "Vzdělání.", "content": "V letech 1982–1987 vystudoval Fakultu průmyslové ekonomie na Vilniuské univerzitě. Další dva roky byl doktorandem na Fakultě ekonomie téže univerzity u profesora Vladase Astrauskase. V období 1990–1992 získal v rámci postgraduálního studia grant DAAD ke studijnímu pobytu na Univerzitě v Mannheimu. Disertační práci na téma „\"Příjmová politika během inflace a stagflace (na litevském příkladu)\",“ obhájil na Vilniuské univerzitě v roce 1993 a obdržel titul Ph.D. V roce 2009 se stal docentem na soukromé škole Vilnius University Business School, založené roku 1989.", "section_level": 1}, {"title": "Profesní kariéra.", "content": "Profesní dráhu ekonoma zahájil v letech 1992–1993 ve Výzkumném ústavu pro ekonomiku a privatizaci. Další dva roky působil na úřadu národního regulátora v Radě pro hospodářskou soutěž Litvy jako vedoucí oddělení finančních trhů. V období 1994–2000 byl zamětnancem litevské centrální banky, nejdříve na úseku regulace a dohledu nad komerčním bankovnictvím a poté ve funkci ředitele úseku měnové politiky. Poslední dva roky také zasedal ve správní radě centrální banky. Mezi roky 2000–2008 se stal hlavním ekonomem a poradcem předsedy správní rady bankovního domu AB Vilniaus Bankas. Další desetileté období, do roku 2018, působil postupně na pozicích finančního analytika, hlavního ekonoma a poradce prezidenta banky Raimondase Kvedarase v SEB Bankas.", "section_level": 1}, {"title": "Prezident republiky.", "content": "Jako nezávislý kandidát a nestraník oznámil 17. září 2018 účast v květnových prezidentských volbách 2019. V kampani kladl důraz na svou nezávislost a proklamoval ochotu spolupracovat s vládou jakékoli orientace. V úvodním kole, jež se odehrálo 12. května 2019, skončil z devíti kandidátů těsně druhý, když za vítěznou poslankyní a bývalou ministryní financí Ingridou Šimonytėovou zaostal o 0,37 % platných hlasů. O čtrnáct dní později ji ve druhém kole jasně porazil, ziskem 66,53 %, respektive 881 495 platných hlasů. Prezidentská inaugurace proběhla 12. července 2019. První zahraniční cestu uskutečnil čtyři dny po inauguraci do Varšavy, kde se střetl se svým protějškem Andrzejem Dudou. Během návštěvy se ozývaly výzvy k prohloubení bilaterálních vztahů, než jaké panovaly za jeho předchůdkyně Dalii Grybauskaitėové. Odmítavě se vyjádřil ke snaze vůdců Evropské unie sankcionovat Polsko za jeho postup vůči Nejvyššímu soudu a krokům v soudnictví. Do jednoho měsíce od nástupu do úřadu byl podle průzkumů litevského rozhlasu a televize považován za nejdůvěryhodnějšího politika státu. Během berlínské schůzky s Angelou Merkelovou v srpnu 2019, naléhal na kancléřku v udržování sankcí proti Rusku. V otázce návštěvy Ruska navázal na kritický postoj Grybauskaitéové, která Ruskou federaci označila za „teroristický stát“. Nausėda uvedl, že Rusko nenavštíví, dokud bude trvat ruská anexe Krymu. Rovněž odmítl možné setkání s ruským prezidentem Vladimirem Putinem jako „zbytečné“, když Litva čelila „reálné hrozbě“ a „nebezpečí“ na hranicích s Ruskem.", "section_level": 1}, {"title": "Soukromý život.", "content": "Narodil se roku 1964 v přímořské v Klaipėdě, tehdejší součásti Litevské sovětské socialistické republiky. Otec Antanas Nausėda (* 1929) je inženýr, který mimo jiné pracoval jako vedoucí závodu na recyklaci lepenek a papírových obalů AB Klaipėdos kartonas. Matka Ona Stasė Nausėdienė (1932–2014) byla učitelka fyziky a matematiky. Sestra Vilija Nausėdaitė (* 1959) je profesí ekonomka. V roce 1990 se oženil s inženýrkou, módní technoložkou Dianou Nepaitė (* 1964), pracující pro vilniuskou pobočku společnosti H&M. Do manželství se narodily dcery Gedailė a Ugnė Nausėdaitė. Vyjma rodné litevštiny hovoří rusky, anglicky a německy. Čestný doktorát Univerzity v Gifu obdržel 24. října 2019.", "section_level": 1}], "src_summary": "Gitanas Nausėda (* 19. května 1964 Klaipėda) je litevský politik a ekonom, od července 2019 prezident Litvy. Před vstupem do politiky pracoval jako ekonom, nejdříve ve státních institucích včetně centrální banky a poté v soukromém bankovním sektoru.", "tgt_summary": "Gitanas Nausėda (born 19 May 1964) is a Lithuanian economist, politician and banker, having worked as the Director of Monetary Policy at the Bank of Lithuania from 1996 until 2000, and chief economist to the chairman of SEB bankas from 2008 until 2018. Nausėda is serving as the current President of Lithuania.", "id": 1597047}
{"src_title": "Kokandský chanát", "tgt_title": "Khanate of Kokand", "src_document": [{"title": "Historie.", "content": "Kokandský chanát vznikl v roce 1709, když šejbanovský emír Šachruch z uzbeckého kmene Ming vyhlásil nezávislost na Bucharském chanátu a založil ve východní části Ferganské kotliny stát. Jako své hlavní sídlo vybudoval v malém městě Kokandu citadelu, čímž založil Kokandský chanát. Jeho syn Abdul Kárim bej a vnuk Narbuta bej citadelu rozšířili, byli však donuceni podvolit se čínské říši Čching a platit jí v letech 1774 a 1798 daň. Narbuta bejův syn Alim Chán byl krutý a nelítostný, ale současně velmi schopný. Najal si žoldnéřskou armádu tádžických horalů a dobyl západní část Ferganské kotliny včetně Chudžandu a Taškentu. V roce 1811 ho zavraždil jeho bratr Umar chán. Umarův syn Muhammad Alí chán nastoupil na kokandský trůn v roce 1822 ve svých 12 letech. Za jeho vlády dosáhl Kokandský chanát svého největšího územního rozmachu. V roce 1841 se britskému důstojníkovi, kapitánu Arthuru Conollymu nepodařilo přimět různé místní chanáty, aby odložily rozdíly, jež jim brání se spojit proti vzrůstajícímu pronikání Ruského impéria do oblasti. V listopadu 1841 odjel kapitán Conolly z Kokandu do Buchary v nešťastném pokusu zachránit britského plukovníka Charlese Stoddarta zajatého bucharským emírem Nasrulláh chánem. Na emírův příkaz byli oba důstojníci 24. června 1842 popraveni. Následně ztratil Muhammad Alí chán, který přijal Conollyho v Kokandu, ale který se rovněž snažil o spojenectví s Ruskem, důvěru v Nasrulláh chána. Emír, podněcovaný spikleneckými snahami několika vlivných jedinců z Kokandu (včetně velitele tamější armády), napadl roku 1842 Kokandský chanát. Krátce nato nechal popravit Muhammad Alího chána, jeho bratra a vdovu po jejich otci Muhammad Umaru chánovi, pověstnou uzbeckou básnířku a regentku Nodiru. V červnu 1842 byl vládcem Kokandu ustanoven bratranec Muhammad Alího chána Šerali chán. Následující dvě desetiletí oslabovala chanát krvavá občanská válka, kterou ještě zhoršovaly bucharské a ruské vpády. Šerali chánův syn Chudojar chán vládl v letech 1844–1858, 1862–1863 a 1865–1875. Ruské impérium mezitím pokračovalo ve svém postupu. Jednotky generála Čerňajeva dobyly 29. června 1865 Taškent. Ztráta Chudžandu následovala v roce 1867. Krátce před pádem Taškentu vyslal tehdejší kokandský chán Alimkul nejznámějšího kokandského rodáka, vojevůdce a vládce Jakuba Beka, do Kašgaru, kde se chuejští muslimové bouřili proti Číňanům. Poté co chán Alimkul v roce 1865 během bitvy o Taškent s ruskými vojsky padl, přešlo mnoho kokandských vojáků k Jakubu Bekovi a pomohlo mu ovládnout oblast Tarimské pánve, jíž pak vládl až do roku 1877, kdy ji říše Čchin dobyla zpět. Smlouvou z roku 1868 se Kokandský chanát stal vazalským státem Ruského impéria. Chudojar chán, zbavený prakticky moci, věnoval svoje úsilí zušlechťování svého velkolepého paláce. Na návštěvníky ze západu činilo značný dojem 80tisícové město s asi 600 mešitami a 15 medresami. Vzpoury proti ruské nadvládě a chánovým tyranským daním přinutily Chudojar chána odejít v roce 1875 do exilu. Nahradil jej jeho syn Nasruddin chán, jehož protiruský postoj zapříčinil obsazení Kokandu vojsky generálů Konstantina von Kaufmana a Michaila Skobeljeva, kterému předcházelo šest měsíců zuřivých bojů. V lednu 1876 prohlásil car Alexandr II., že byl „donucen ustoupit přání kokandského lidu stát se ruskými poddanými“. Kokandský chanát byl úředně zrušen a začleněn do celku Ferganské oblasti.", "section_level": 1}], "src_summary": "Kokandský chanát ( \"Qo‘qon Xonligi\", Қўқон Хонлиги, قۇقان خانلىگى; خانات خوقند \"Xânâte Xuqand\") byl uzbecký stát ve Ferganské kotlině ve Střední Asii, který se v letech 1709–1876 rozkládal na území východního Uzbekistánu, moderního Kyrgyzstánu, východního Tádžikistánu a jihovýchodního Kazachstánu.", "tgt_summary": "The Khanate of Kokand (; Қўқон Хонлиги, قۇقان خانلىگى; ) was an Uzbek state in Fergana Valley, Central Asia that existed from 1709–1876 within the territory of eastern Uzbekistan, modern Kyrgyzstan, eastern Tajikistan and southeastern Kazakhstan. The name of the city and the khanate may also be spelled as Khoqand in modern scholarly literature.", "id": 1392431}
{"src_title": "Terry O'Neill (fotograf)", "tgt_title": "Terry O'Neill (photographer)", "src_document": [{"title": "Život a kariéra.", "content": "O'Neill se narodil v Romfordu ve východním Londýně a začal svou kariéru ve fotografické jednotce pro leteckou společnost na londýnském letišti Heathrow. Během této doby vyfotografoval spící postavu v čekárně, která byla náhodou odhalena za ministra vnitra Raba Butlera. O'Neill poté v roce 1959 našel další zaměstnání na Fleet Street u \"The Daily Sketch\". Jeho prvním profesionálním úkolem bylo fotografovat britského herce Laurence Oliviera. Během šedesátých lét, kromě fotografování současných osobností, jako je Judy Garlandová, Beatles a Rolling Stones, fotografoval také členy britské královské rodiny, prominentní politiky a na svých fotografiích ukazoval více lidskou stránku těchto lidí, než se obvykle zobrazovali doposud – jeho fotografie zachycují portrétované přirozeně, neformálně nebo v nekonvenčním prostředí. O'Neillovy fotografie Eltona Johna patří mezi jeho nejznámější. Jejich výběr se objevil v knize \"Eltonografie\" z roku 2008. Mezi jeho nejslavnější obrazy patří také série americké herečky Faye Dunawayové (v té době jeho přítelkyně) za úsvitu 29. března 1977, když ráno po vítězství v Akademii lenošila u bazénu v hotelu Beverly Hill, kde získala Oskara pro nejlepší herečku za film \"Network\", s několika novinami rozesetými kolem ní a její soškou Oscara prominentně zobrazenými na stole vedle jejího podnosu. Série byla fotografována barvevně i černobíle. O'Neill se podílel (jako Terrence O'Neill) jako výkonný producent filmu \"Mommie Dearest\" (1981). Jeho jediná další účast u filmu bylo fotografování natáčení operního filmu \"Aria\" (1987).", "section_level": 1}, {"title": "Osobní život.", "content": "O'Neill byl ženatý s herečkou Verou Day po dobu 13 let; měli spolu dvě děti, Keegana Alexandra a Sarah Jane. Dlouhodobý vztah měl s Faye Dunawaye; v 80. letech byli čtyři roky manželé a měli syna Liama. V roce 2003 v americkém bulvárním časopise \"Star\" citoval, že Liama přijal za svého, ale nebyl jeho biologický syn, na rozdíl od veřejných tvrzení Faye Dunawayové. V roce 2001 se O'Neill oženil s Laraine Ashtonovou, bývalou šéfkou modelingové agentury. O'Neill podstoupil trojitý bypass a v roce 2006 operaci rakoviny tlustého střeva. Zemřel 16. listopadu 2019 ve svém domě v Londýně na rakovinu prostaty ve věku 81 let.", "section_level": 1}], "src_summary": "Terence Patrick O'Neill (30. července 1938 – 16. listopadu 2019) byl britský fotograf známý módními fotografiemi, stylů a osobností šedesátých let. Fotografie O'Neilla zachycují jeho subjekty přirozeně, neformálně nebo v nekonvenčním prostředí. Jeho práce byla uvedena na mnoha výstavách. V roce 2004 mu bylo uděleno čestné stipendium Královské fotografické společnosti a medaile společnosti za rok 2011. Jeho práce jsou ve sbírce Národní galerie portrétů v Londýně.", "tgt_summary": "Terence Patrick O'Neill (30 July 1938 – 16 November 2019) was a British photographer, known for documenting the fashions, styles, and celebrities of the 1960s. O'Neill's photographs capture his subjects candidly or in unconventional settings. His work has been featured in numerous exhibitions. He was awarded an honorary fellowship of the Royal Photographic Society in 2004 and the society's Centenary Medal in 2011. His work is held in the collection of the National Portrait Gallery, London.", "id": 1476450}
{"src_title": "Gustav Horn", "tgt_title": "Gustav Horn, Count of Pori", "src_document": [{"title": "Život.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Mládí.", "content": "Gustaf Horn se narodil ve Švédsku v Örbyhusu poblíž Uppsaly. Jeho otec byl totiž právě v té době vězněn na zdejším hradě. Byl nejmladším synem polního maršála Carla Horna a Agnety von Dellwig. Pocházel ze švédského (geograficky a etnicky finského) šlechtického rodu Hornů z Kankasu a v mládí studoval na hned několika evropských univerzitách. Především však vystudoval vojenství u prince Mořice Oranžského v Nizozemsku. Už jako plukovník se Gustav Horn v roce 1621 zúčastnil obléhání Rigy a byl zde vážně zraněn. Vedl také jednotky, které dobyly Tartu v livonském Estonsku. Ke konci 20. let 17. století vedl spolu s hrabětem Jakobem De la Gardiem obranu Livonska proti Polsko-litevské unii. Ve věku 35 let byl králem Gustavem II. Adolfem povýšen do hodnosti polního maršála.", "section_level": 2}, {"title": "Velitelem švédské armády.", "content": "Když se král Gustav II. Adolf rozhodl v roce 1630 vstoupit do třicetileté války, jmenoval Gustava Horna svým zástupcem. V bitvě u Breitenfeldu v roce 1631 Horn zabránil císařským silám pod velením Tillyho obklíčit švédskou armádu poté, co saští spojenci uprchli z pole. Poté Horn táhl se svými vojáky do Horních (jižních) Frank a dobyl zde řadu měst, mimo jiné třeba Mergentheim, sídlo Řádu německých rytířů a biskupství v Bamberku). Potom se vrátil k hlavní královské armádě, táhnoucí v té době Bavorskem. Odtud byl Horn poslán velet vojsku v Porýní, kde dobyl Koblenz a Trevír a pokračoval do Švábska. Po smrti krále Gustava II. Adolfa v bitvě u Lützenu v listopadu 1632 byli polní maršál Horn a generál Johan Banér jmenováni hlavními veliteli švédské armády v Německu. Tchán Gustava Horna, kancléř Oxenstierna, převzal dočasně vládu, protože královně Kristýně I. bylo v té době teprve šest let. Horn dostal rozkaz spojit své jednotky s vojskem Bernharda z Výmaru. Dohromady však nedokázali spolupracovat a tak dostávali každý rozkazy zvlášť. Po vraždě Valdštejna v roce 1634 v Chebu Horn zabral část Švábska. V průběhu jara roku 1634 jeho vojska neúspěšně obléhala bohaté císařské město Überlingen. Začátkem září 1634 byly spojené armády Gustava Horna a Bernharda Výmarského rozdrceny v bitvě u Nördlingenu armádou Habsbursko-španělskou. Horn byl zajat a držen katolíky na hradě Burghausen až do roku 1642. Poté byl vyměněn za tři císařské generály.", "section_level": 2}, {"title": "Pozdější kariéra.", "content": "Po svém návratu byl Horn jmenován viceprezidentem válečné rady. Během války proti Dánsku v roce 1644 vedl Horn útok na Skåne a dobyl celou provincii kromě měst Malmö a Kristianstad. Obléhání Malmö trvalo až do podpisu mírové smlouvy v Brömsebro. V roce 1651 obdržel Horn Pori (\"Björneborg\") na západním pobřeží Finska. Jeho statek v Alūksne (\"Marienborg\") v Livonsku byl povýšen na baronii. Horn pak zastával úřady generálního guvernéra v Livonsku, Nejvyššího policejního prezidenta a Prezidenta válečné rady. Když v roce 1655 vypukla válka s Polskem, Gustav Horn řídil obranu Švédska proti možné invazi. Gustav Horn byl jedním z nejschopnějších velitelů Gustava II. Adolfa a také velmi schopným správcem. Jeho specialitou bylo zajišťování obrany v různých komplikovaných situacích. Byl znám důrazem na přísnou disciplínu, takže jeho vojska nedrancovala tolik jako ostatní.", "section_level": 2}, {"title": "Usedlost Häringe.", "content": "Gustav Horn získal v roce 1625 panství Häringe (\"Häringe slott\") v Södermanlandu. Panství dostal darem od krále Gustava II. Adolfa. Hlavní budovu zámku nechal vystavět Gustav Horn a byla dokončena v roce 1657. Po jeho smrti v roce 1657 zdědila panství jeho dcera Agneta Horn (1629–1672), poté její dcera Hedvig Catharina Lillie (1695–1745) v roce 1730 a nakonec Carl Julius De la Gardie (1729–1786) v roce 1745.", "section_level": 1}, {"title": "Rodina.", "content": "V roce 1628 se Horn oženil poprvé s Kristinou Oxenstiernovou (1609–1631), dcerou kancléře hraběte Axela Oxenstierny. Měli spolu dvě děti: V roce 1643 se Horn oženil podruhé s Sigridou Bielke (1620–1679). Měli spolu devět dětí:", "section_level": 1}], "src_summary": "Hrabě Gustav Horn af Björneborg (22. října 1592 – 10. května 1657) byl švédský šlechtic, vojenský velitel a generální guvernér Livonska. V roce 1625 byl jmenován členem královské rady, v roce 1628 polním maršálem, v roce 1652 generálním guvernérem Livonska a roku 1653 policejním prezidentem a prezidentem válečné rady. Ve třicetileté válce (1618–1648) velel švédským vojskům a vybojoval vítězství v bitvě u Breitenfeldu v roce 1631. V roce 1651 mu královna Kristýna I. udělila titul hraběte z Björneborgu (\"Horn af Björneborg\").", "tgt_summary": "Count Gustav Horn af Björneborg (October 22, 1592 – May 10, 1657) was a Finnish nobleman of the Swedish Empire, military officer, and Governor-General. He was appointed member of the Royal Council in 1625, Field Marshal in 1628, Governor General of Livonia in 1652 and Lord High Constable since 1653. In the Thirty Years' War (1618–1648), he was instrumental as a commander in securing victory at the Battle of Breitenfeld, in 1631. He was High Councillor of the realm in 1625, elevated to the rank of field marshal in 1628, and sometimes commander-in-chief of Swedish forces in Germany during Thirty Years' War. After the war, he served as Governor-General of Livonia 1652, President of War department and Lord High Constable in 1653. In 1651, Queen Christina created him Count of Björneborg (\"Horn af Björneborg\").", "id": 1811931}
{"src_title": "Charles-Michel de l'Épée", "tgt_title": "Charles-Michel de l'Épée", "src_document": [{"title": "Přehled.", "content": "Charles-Michel de l'Épée se narodil do bohaté rodiny ve Versailles, sídle politické moci tehdejšího nejmocnějšího království Evropy. Následně studoval, aby se mohl stát katolickým knězem . Po studiu obrátil svou pozornost k dobročinným službám pro chudé. Na jedné výpravě do Pařížských slumů měl příležitost se setkat s dvěma mladými neslyšícími sestrami, které komunikovaly pomocí znakového jazyka . L'Épée se proto rozhodl věnovat svůj život výchově a \"spáse\" neslyšících. V roce 1760 pak založil školu pro neslyšící. V souladu s vyvstávajícím filosofickým myšlením té doby l'Épée věřil, že neslyšící lidé jsou schopni jazyka. Tudíž by měli být schopni přijímat svátosti a vyhýbat se tak peklu. Začal rozvíjet systém výuky francouzského jazyka a náboženství pro neslyšící. Na počátku šedesátých let se jeho útočiště stalo první bezplatnou školou pro neslyšící na světě otevřenou pro veřejnost. Ačkoli se l'Épée původně zajímal o náboženské vzdělání, jeho veřejné obhajování neslyšících a rozvoj jakési „znakované francouzštiny “ umožnily neslyšícím poprvé se legálně bránit u soudu. L'Épée zemřel na počátku francouzské revoluce, v roce 1789. Jeho hrobka je umístěna v kostele svatého Rocha v Paříži. Dva roky po jeho smrti ho Národní shromáždění uznalo za „dobrodince lidstva“ a přiznalo neslyšícím lidem práva dle Deklarace práv člověka a občana. V roce 1791 začala l'Épéeho škola, Institution Nationale des Sourds-Muets à Paris (Pařížský institut pro hluchoněmé), získávat vládní financování. Byla později přejmenována na Institut St. Jacques a poté znovu přejmenována na její současné jméno: Institut National de Jeunes Sourds de Paris. L'Épéeho výchovné metody se rozšířily po celém světě. Abbé de l'Épée je dnes považován za jednoho ze zakladatelů vzdělávání neslyšících. Po jeho smrti l'Épée ho na pozici ředitele školy nahradil Abbé Roch-Ambroise Cucurron Sicard.", "section_level": 1}, {"title": "Metodické posunky (\"signes méthodiques\").", "content": "Metodické posunky byla vzdělávací metoda, která zdůrazňovala používání gest nebo ručních znaků. Byla založená na principu, že „hluchoněmým musí být vyučováno očima tomu, čeho ostatní lidé získávají uchem.“ Ačkoli l'Épée uznával, že v Paříži již existuje neslyšící komunita, dorozumívající se znakovým jazykem, jejich jazyk (nyní známý jako starý francouzský znakový jazyk) vnímal jako primitivní. Svým (slyšícím) učitelům radil, aby se naučili znaky (lexikon), které by pak mohli používat ve výuce svých neslyšících studentů, on sám však ve třídě jazyk neslyšících nepoužíval. Místo toho vyvinul idiosynkratický gesturální systém využívající některé prvky jeho lexikonu v kombinaci s dalšími jím vymyšlenými znaky, tak aby reprezentovaly všechna slovesná zakončení, členy, předložky a pomocná slovesa francouzského jazyka . V angličtině je l'Épéeho systém známý jako “metodické znaky” (\"Methodical Signs\") nebo “stará znakovaná francouzština” (\"Old Signed French\"), ale je původnímu významu lépe odpovídá překlad \"systematizované znaky\" (\"systhematised signs\"). Přestože l'Épéeho systém položil filosofické základy pro pozdější vznik manuálně kódovaných jazyků, jako je například znakovaná angličtinu, jeho provedení se poněkud lišilo. Například pro vyznakování slova \"croire\" (\"věřit\") bylo potřeba použít pěti samostatných znaků - čtyř s významem \"vědět\", \"cítit\", \"říkat\" a \"nevidět\" a jeden, který označil slovo jako sloveso (Lane, 1980: 122). Slovo \"indéchiffrable\" („nesrozumitelné“) bylo také produkován řetězcem pěti znaků: vnitřek-pochopit-možný-přídavné jméno-ne. Stejně jako manuálně kódované jazyky byl l'Épéeho systém pro neslyšící těžkopádný a nepřirozený. Neslyšící žák (a později učitel) na l'Épéeho škole, Laurent Clerc, napsal, že neslyšící nikdy nepoužívali \"signed méthodiques\" při komunikaci mimo třídu, preferovali svůj vlastní komunitní jazyk (francouzský znakový jazyk). Ačkoli l'Épée měl údajně s touto vzdělávací metodou velký úspěch, jeho úspěchy byly později zpochybněny kritiky, kteří se domnívali, že jeho studenti pouze opakovali jeho gesta, spíše než, že by chápali jejich význam.", "section_level": 1}, {"title": "Vzdělávací odkaz.", "content": "To, čím se Abbé de L'Épée lišil od svých předchůdců v oblasti vzdělávání neslyšících a co mu zajistilo místo v historii, je to, že zpřístupnil své metody a učebny pro veřejnost a další vychovatele neslyšících. V důsledku jeho otevřenosti, stejně jako jeho úspěchů, se jeho metody staly natolik vlivnými, že jejich odkaz je stále patrný v současném vzdělávání neslyšících. L'Épée také zavedl programy vzdělávání zahraničních učitelů, kteří pak jeho metody přenesli zpět do svých zemí a založili četné školy pro neslyšící po celém světě. Laurent Clerc, neslyšící žák pařížské školy, se stal spoluzakladatelem první školy pro neslyšící v Severní Americe a přinesl s sebou znakový jazyk, který tvořil základ moderního amerického znakového jazyka, včetně znaků abecedy ASL. Některé školy pro neslyšící v Německu a ve Velké Británii, které byly současníky pařížské školy Abbého de l' Épée, používaly, na rozdíl od l'Épéeho manuálního přístupu, přístup oralistický, kladoucí důraz na řeč a čtení ze rtů. Příslušníci těchto škol vnímali l'Épéeho jako svého soupeře a své metody drželi v tajnostii. Spor o oralismu a manualismu zuří dodnes. Oralismus je někdy označován jako německá a manualismus jako francouzská metod, v odkazu na místa jejich vzniku. Pařížská škola stále existuje, avšak nyní se ve výuce používá francouzský znakový jazyk spíše než l'Épéeho metodické znaky. Nachází se v Rue Saint-Jacques (ulice Svatého Jakuba) v Paříži a je jednou ze čtyř mezinárodních škol pro neslyšící - těmi dalšími jsou školy v Metzu, Chambéry a Bordeaux .", "section_level": 1}, {"title": "Mýty.", "content": "Dokonce i v současnosti je l'Épée běžně znám jako vynálezce znakového jazyka nebo jako ten kdo „naučil neslyšící znakovat “. Ve skutečnosti ho znakovat naučili neslyšící. L'Épée roztřídil a zaznamenal francouzské znaky, aby se jim byli schopni naučit i ostatní, kteří by je mohli používat ve vzdělávání, zejména o křesťanské víře.", "section_level": 1}, {"title": "Pocta.", "content": "Dne 24. listopadu 2018 si Google Doodle připomněl jeho 306. narozeniny.", "section_level": 1}], "src_summary": "Abbé Charles-Michel de l'Épée (francouzsky: [ʃaʁlmiʃɛl dəlepe]; 24. listopadu 1712 – 23. prosince 1789) byl francouzský filantrop a učitel 18. století, znám také jako „otec neslyšících “.", "tgt_summary": "The Abbé Charles-Michel de l'Épée (; 24 November 1712 – 23 December 1789) was a philanthropic educator of 18th-century France who has become known as the \"Father of the Deaf\".", "id": 602807}
{"src_title": "Deaflympiáda", "tgt_title": "Deaflympics", "src_document": [{"title": "Historie.", "content": "Deaflympiáda se koná každé čtyři roky. Po Olympijských hrách samotných je Deaflympiáda druhou sportovní událostí s nejdéle trvající historií. První hry, které se konaly v Paříži v roce 1924, byly také vůbec první mezinárodní sportovní akcí sportovců se zdravotním postižením. Pravidelný čtyřletý cyklus pořádání her byl narušen druhou světovou válkou, kdy se konala zimní Deaflympiáda až v roce 1949. Deaflympiáda neboli v Tiché hry, označení z roku 1924, na které se do Paříže v roce 1924 sjelo pouhých 148 sportovců z devíti evropských států, se nyní rozrostla do celosvětově významné akce. Oficiální názvy her se v průběhu let měnily. Původní název v letech 1924–1965 byl „mezinárodní hry neslyšících“. Občas se vyskytovalo také označení „mezinárodní tiché hry“ podle anglického označení \"The Silent Games\". Od roku 1966 do roku 1999 se jim říkalo „Světové hry neslyšících“ a nebo se příležitostně hovořilo o „Světových tichých hrách“. Od roku 2001 se užívá současné označení Deaflympiáda, v anglickém jazyce Deaflympics (často mylně je uváděn termín Deaf Olympics). Sportovci, kteří se chtějí kvalifikovat na Deaflympiádu, musí mít na svém „lepším uchu“ (ucho s nižší sluchovou ztrátou v dB) sluchovou ztrátu minimálně 55 dB. Aby byly podmínky pro všechny sportovce s různou kompenzací sluchu stejné, nesmí sportovci během sportovního výkonu používat sluchadla, kochleární implantáty a další sluchové kompenzační pomůcky. Dalším příkladem, v čem se sportovní hry neslyšících liší od sportovních akcí slyšících sportovců, je způsob organizace a technické zajištění her. Protože se nemohou neslyšící závodníci orientovat podle zvukových signalizací, využívá se na startovištích několika alternativních možností. Například fotbaloví rozhodčí používají vlajkové signalizace namísto píšťalek nebo jsou na tratích instalovány světelné signalizace nahrazující výstřel ze startovací pistole. Je také obvyklé, že diváci nepodporují sportovce pokřiky nebo potleskem, ale vytváří vlny zvedáním a skláněním paží.", "section_level": 1}, {"title": "Hostující národy a pořadatelská města.", "content": "Do roku 2019 byly letní deaflympijské hry pořádány ve 21 městech v 17 zemích, z toho pouze pětkrát proběhly mimo Evropu (Washington, DC 1965, Los Angeles 1985, Christchurch 1989, Melbourne 2005 a Tchajpej 2009). Poslední letní hry se konaly v Samsunu v Turecku v roce 2017. Zimní deaflympijské hry pořádalo 16 měst v 11 zemích. Poslední zimní hry se konaly v Chanty-Mansijsku v Ruské federaci v roce 2015. Zimní hry v roce 2011 pořádané na Slovensku ve Vysokých Tatrách byly zrušeny z důvodu nedostatečné připravenosti organizačního výboru pořádat hry. Mezinárodní výbor neslyšících sportovců podal trestní oznámení na Slovenský organizační výbor deaflympijských her a na jeho prezidenta Jaromíra Rudu. Trestní stížnost požaduje vrácení finančních prostředků, které byly převedeny na účet Slovenského organizačního výboru deaflympijských her z národních sportovních federací neslyšících, na pokrytí ubytování a dalších výdajů souvisejících s deaflympijskými hrami. Podle slovenského deníku \"SME\", „Jaromír Ruda, šéf organizačního výboru Slovenského, [je] mistr slibů a obviněný z podvodů souvisejících s deaflympijskými hrami ve výši 1,6 milionů euro.“ V dopise prezidentovi Mezinárodního výboru pro sport pro neslyšících ICSD Craig Crowley a deaflympionikům ze Spojených států amerických vyjádřil Ruda „své hluboké omluvy za zrušení 17. zimních deaflympijských her“. V současné době byl slovenský neslyšící výbor a Slovenská asociace odborových svazů neslyšících pozastavena. V roce 2013 zvláštní trestní soud v Banské Bystrici odsoudil Rudu s trestem odnětí svobody ve výši 14 a půl roku za podvod se 1,6 miliony eur, které měly být použity na zimní deaflympijské hry.", "section_level": 1}], "src_summary": "Deaflympiáda (dříve užívané názvy Tiché hry, Světové hry neslyšících a Mezinárodní hry neslyšících) je sportovní událost zaštiťovaná Mezinárodním olympijským výborem (International Olympic Commitee, zkratka IOC), které se účastní neslyšící sportovci na vrcholové úrovni. Nejvýraznějším rozdílem mezi Deaflympiádou a dalšími sportovními událostmi (olympiádou, paralympiádou a speciální olympiádou) zaštiťovanými MOV, je nahrazení zvukové signalizace na závodiších (např. výstřel ze startovací pistole, pokyn z megafonu nebo píšťalky rozhodčích) vizuální signalizací. Hry organizuje od roku 1924 Mezinárodní výbor sportu neslyšících \"(Comité International des Sports des Sourds,\" zkratka CISS).", "tgt_summary": "The Deaflympics (previously called World Games for the Deaf, and International Games for the Deaf) are an International Olympic Committee (IOC)-sanctioned event at which deaf athletes compete at an elite level. Unlike the athletes in other IOC-sanctioned events (the Olympics, the Paralympics, and the Special Olympics), the Deaflympians cannot be guided by sounds (e.g., the starter's guns, bullhorn commands or referee whistles). The games have been organized by the \"Comité International des Sports des Sourds\" (CISS, \"The International Committee of Sports for the Deaf\") since the first event in 1924.", "id": 1494480}
{"src_title": "Fuggerei", "tgt_title": "Fuggerei", "src_document": [{"title": "Historie vzniku.", "content": "Sídliště sociálních bytů Fuggerei bylo postaveno v letech 1516 až 1523 pod vedením stavitele Thomase Krebse. Výstavbu pro potřebné občany města Augsburg sponzoroval podnikatel Jakob Fugger a první část byla dokončena 23. srpna 1521. Kolem prvních šesti ulic bylo tehdy postaveno 52 bytů. V následujících letech se sídliště rozšířilo o další ulice, malá náměstí a kostel. Bylo velmi podobné malému nezávislému středověkému městu s hradbami. Brány byly v noci zamčené. Důsledně dvoupodlažní domy se standardizovanými půdorysy bytů byly, s ohledem na podmínky v době jejich vzniku, velkoryse naprojektovány. Přímo moderní byla koncepce Fuggerei jako pomoc pro svépomoc. Bydlení bylo určeno pro nezadlužené řemeslníky a příležitostné nádeníky ohrožené chudobou, kteří nemohli utáhnout svou vlastní domácnost, například kvůli nemoci. Mohli si tak zajišťovat obživu v rámci sídliště Fuggerei i mimo ně a při hospodářském oživení se pak měli opět odstěhovat do vlastního. Obyvatelům Fuggerei tak zůstávalo zachováno velmi luxusní soukromí. Až do 20. století tam sídlily zejména rodiny s často několika dětmi. Do tohoto sociálního sídliště se však mohli nastěhovat jen spořádaní chudáci („würdige Arme“). Podle vůle zakladatele to nesměli být žádní žebraví pobudové. Roční nájemné činilo jeden rýnský gulden (týdenní mzda řemeslníka). Ideální odměnou byly tři modlitby (\"Otčenáš, Vyznání víry a Zdrávas Maria\"), které se všichni obyvatelé modlili jednou za den za dárce a za jeho rodinu. Fuggerei financoval Jakob Fugger výslovně i jménem svých již zesnulých bratrů Ulricha a Georga. Jméno \"Fuggerei\" vzniklo již v roce 1531. V letech 1581/82 v něm postavil augsburský stavitel Hans Holl kostel Svatého Marka („Markuskirche der Fuggerei\"), darovaný Markusem a Philippem Eduardem Fuggerem. Prvním duchovním se stal jezuita Petrus Canisius, v roce 1925 svatořečený. Ve třicetileté válce bylo Fuggerei pod Švédy až do roku 1642 a do značné míry zničeno. Od roku 1681 až do své smrti v roce 1694 tam žil zednický mistr Franz Mozart, pradědeček skladatele Wolfganga Amadea Mozarta .V letech 1880 až 1938 bylo Fuggerei dále rozšiřováno. Během druhé světové války pak ale bylo britskými nálety při nočním bombardování z 25. na 26. února 1944 ze dvou třetin zničeno. Již 1. března 1944 se rodinná rada seniorů knížecích a hraběcích Fuggerů písemně usnesla na jeho novém vybudování. Podle projektu architekta Raimunda von Doblhoff, vytvořeného z historických předloh, bylo Fuggerei za použití prostředků nadace od roku 1945 znovu stavěno a v roce 1947 byly první budovy opět obydleny. Tato rekonstrukce byla dokončena v 50. letech 20. století. Do roku 1973 bylo Fuggerei s využitím sousedních pozemků ještě asi o jednu třetinu rozšířeno až na dnešních 67 domů se 140 byty.", "section_level": 1}, {"title": "Fuggerei dnes.", "content": "Většina bytů má rozlohu asi 60 metrů čtverečních a má svůj vlastní vchod. Skoro všechny byty v přízemí mají zahrádku, byty v patře mají půdu. Domky jsou napojeny na síť dálkového vytápění města Augsburg. Původní mechanické dveřní zvonky zůstaly i v čase elektřiny zachovány a ovládají se zataháním. Zavěšení a rukojeti starých zvonců jsou různá, pravděpodobně proto, aby nedocházelo k záměně v temném Fuggerei (dříve nebylo žádné uliční osvětlení). Podmínky přijetí jsou stále stejné jako v době založení: Kdo chce žít ve Fuggerei, musí být augšpurčan, katolík a mít dobrou pověst. Roční (studené) nájemné za byt ve Fuggerei je stále nominální hodnotou rýnského guldenu bez ohledu na inflaci (vypočteno na 0,88 EUR). Ostatní náklady již nesou nájemci sami (85, - EUR od 1. července 2013). Obytný soubor s osmi uličkami a několika bránami je „město ve městě“ s vlastním kostelem, „městskými hradbami“ a „městskými bránami“. Od roku 2006 je však pro návštěvníky otevřena pouze jedna brána, \"Ochsentor\", kterou ponocný zavírá od 22:00 do 05:00 hodin. Obyvatel Fuggerei, který se vrátí do půlnoci, platí ponocnému 0,50 Eur, přijde-li později, zaplatí jedno euro. Od 5 hodin je brána znovu otevřená. Majetek nadace \"Fuggereistiftung\" se skládá z lesů a nemovitostí. Dodnes se jím sociální bydlení financuje. Jako další ekonomický zdroj příjmů vznikl v roce 2006 z cestovního ruchu a turistiky. Nadace Fuggerei je jedna z devíti fuggerovských nadací a spravuje ji \"Fürstlich und Gräflich Fuggersche Stiftungs-Administration\". Skládá se ze zástupců tří větví rodu Fuggerů. Jsou to Fugger von Kirchberg und Weißenhorn, Fugger-Babenhausen a Fugger von Glött. Správcem nadace je Wolf-Dietrich, hrabě von Hundt. Správní radu tvoří knížecí a hraběcí senioři rodiny Fuggerů. Od roku 2004 jí předsedá Maria Elisabeth, hraběnka Thun-Fuggerová. Je to první žena v čele této rady. Do předsednictva dále patří Albert Fugger hrabě von Glött, Hubertus Fugger kníže z Babenhausenu a Markus Fugger hrabě z Babenhausenu.", "section_level": 1}, {"title": "Turismus.", "content": "Sociální sídliště Fuggerei je vedle Augsburské radnice pravděpodobně nejoblíbenější turistické místo ve městě. Vstupné se používá k jeho údržbě. Museum ve Fuggerei bylo založeno v roce 1957 a nachází se v ulici \"Mittlere Gasse 13 a 14\". V roce 2006 bylo výrazně rozšířeno a nově uspořádáno. Je zde také poslední původní byt, zařízený ve stylu 18. století. Od roku 2007 je také otevřen plně zařízený prohlídkový byt v ulici \"Ochsengasse\", který ukazuje, jak žije obyvatel Fuggerei dnes. V roce 2008 vzniklo také muzeum v bunkru z druhé světové války. V dochovaném protileteckém krytu z roku 1943 je zdokumentována historie budovy, noční bombardování Augsburgu z 25. na 26. únor 1944, roky rekonstrukce a rozšiřování Fuggerei až do roku 1973. V muzeu Fuggerei, v prohlídkovém bytě a v bunkru ze světové války se pomocí filmů vysvětluje historie rodiny zakladatelů a jejich nadace. Od roku 2006 jsou pamětihodnosti Fuggerei - od kostela po dům Franze Mozarta - vylíčeny v němčině, italštině a angličtině. V roce 2007 byl ve Fuggerei postaven první a dosud jediný pomník zakladateli, Jakobu Fuggerovi.", "section_level": 2}], "src_summary": "Fuggerei je nejstarší komplex pro sociální bydlení na světě. V roce 1521 jej ve zděných řadových domcích ve městě Augsburg v Bavorsku nechal postavit Jakob Fugger. Dnes v 67 domcích žije 150 potřebných katolických občanů ve 140 bytech za roční (bez topení) nájem od 0,88 EUR. Za to se jednou denně modlí za zakladatele Fuggera a za jeho rodinu \"Vyznání víry, Otčenáš a Zdrávas Maria.\" Toto sociální bydlení z darovaného majetku Jakoba Fuggera je dodnes provozováno. Spolu s dalšími osmi nadacemi („Fuggersche Stiftungen\") se o ně stará správní rada (\"Aufsichtsgremium der Fürstlich und Gräflich Fuggerschen Stiftungs-Administration\"), vytvořená z knížecích a hraběcích seniorů rodiny Fuggerů.", "tgt_summary": "The Fuggerei is the world's oldest social housing complex still in use. It is a walled enclave within the city of Augsburg, Bavaria. It takes its name from the Fugger family and was founded in 1516 by Jakob Fugger the Younger (known as \"Jakob Fugger the Rich\") as a place where the needy citizens of Augsburg could be housed. By 1523, 52 houses had been built, and in the coming years the area expanded with various streets, small squares and a church. The gates were locked at night, so the Fuggerei was, in its own right, very similar to a small independent medieval town. It is still inhabited today, affording it the status of being the oldest social housing project in the world.", "id": 1654031}
{"src_title": "Wilhelm Dörr", "tgt_title": "Wilhelm Dörr (Nazi)", "src_document": [{"title": "Biografie.", "content": "Narodil se ve městě Merenberg, kde pracoval na statku. Od roku 1932 do 1939 byl členem Hitlerjugend a v prosinci 1940 vstoupil do Waffen-SS poté, co nebyl přijat pro službu ve Wehrmachtu. Na výcviku v Drážďanech v říjnu 1941 vážně onemocněl revmatismem a několik měsíců byl v nemocnici. Po zotavení byl v létě 1942 přidělen k jednotkám SS-Totenkopfverbände. Do prosince 1943 sloužil jako strážce koncentračního tábora Sachsenhausen.", "section_level": 1}, {"title": "Mittelbau-Dora.", "content": "V lednu 1944 byl přemístěn do koncentračního tábora Mittelbau-Dora, kde zpočátku působil jako Blockführer (vedoucí bloku) v komplexu centrálního tábora, než byl v září 1944 jmenován zástupcem Hauptscharführera Franze Stofela, velitele pobočného tábora Kleinbodungen. V koncentračním táboře Kleinbodungen měl na starost zhruba 620 vězňů používaných při nucených pracích v Mittelwerku, továrně na výrobu zbraní, která vyráběla německé balistické rakety V-2. Při příchodu amerických jednotek v dubnu 1945 byla nařízena evakuace tábora. Dörr byl jedním ze 45 mužů SS, kteří vedli pochod smrti stovek vězňů z Kleinbodungenu do koncentračního tábora Bergen-Belsen v Dolním Sasku. Během pochodu SS provedla řadu poprav vězňů, kteří se pokusili uniknout nebo jinak zpomalit postup pochodu.", "section_level": 1}, {"title": "Poválečné období.", "content": "Čtyři dny poté, co Dörr a jeho skupina dorazili do Bergen-Belsenu, byl tábor osvobozen britskými jednotkami. Byl zatčen a obžalován z válečných zločinů, ke kterým došlo během pochodu smrti. Byl souzen spolu s 45 dalšími válečnými zločinci před britským vojenským soudem v Lüneburgu v procesu Bergen-Belsen. Byl usvědčen a odsouzen k trestu smrti. Byl popraven oběšením ve vězení v Hamelinu 13. prosince 1945.", "section_level": 1}], "src_summary": "Wilhelm Dörr (9. února 1921 Merenberg – 13. prosince 1945 Hameln) byl během druhé světové války německý příslušník SS v hodnosti \"Oberscharführer\" a zástupce velitele koncentračního tábora Kleinbodungen – pobočného tábora KT Mittelbau-Dora. Po válce byl britskými okupačními orgány v procesu Bergen-Belsen odsouzen za válečné zločiny k trestu smrti.", "tgt_summary": "Wilhelm Dörr (9 February 1921 – 13 December 1945) was a German SS-\"Oberscharführer\" and concentration camp officer. He served as a guard at the Mittelbau-Dora concentration camp and as deputy commander of the sub-camp of Kleinbodungen. Following World War II he was convicted of war crimes by British occupation authorities in the Belsen Trial and executed.", "id": 818624}
{"src_title": "Síly rychlé reakce NATO", "tgt_title": "NATO Response Force", "src_document": [{"title": "Historie.", "content": "Koncepce NRF coby sil schopných vysoce profesionální a rychlé reakce pro podporu misí NATO podle aktuální potřeby byla poprvé představena na Pražském summitu NATO v roce 2002. Poté byla schválena na zasedání ministrů obrany států NATO v červnu 2003. V říjnu téhož roku vzniklo v Itálii první operační velitelství podřízené operačnímu velitelství společných sil NATO v nizozemském Brunssumu označenému NRF 1, po první rotaci vojsk bylo v roce 2004 v Portugalsku vytvořeno operační velitelství společných sil NRF 2. Pravidelná šestiměsíční rotace pozemních vojsk NRF, nutná pro udržení vysoké pohotovosti jednotek, vyžaduje, aby jednotky účastnických států dostály požadovaným standardům společných obranných a expedičních operací. Jelikož jsou tyto požadavky značně vysoké, předchází zařazení do NRF šestiměsíční výcvikový program NATO, jehož cílem je začlenit a sjednotit rozdílné národní kontingenty. Tyto jednotky obvykle procházejí v rámci svých mateřských armád přípravným výcvikem v trvání 6 až 18 měsíců. Jakmile jsou aktivovány, průzkumné týmy se rozmístí během 5 dní. To je první z řady fází, jež vedou k rozvinutí celého společného operačního velitelství úkolového uskupení a sil okamžité reakce během 30 dní.", "section_level": 1}, {"title": "Složení NRF.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Složka pozemních sil.", "content": "Tvoří ji bojové a podpůrné jednotky. Měla by obsahovat asi polovinu vojáků vyčleněných pro NRF. Bojová část složky má sílu brigády, zbytek tvoří podpůrné jednotky (protivzdušná obrana, vojenská policie, logistika, komunikace, zdravotníci atd.)", "section_level": 2}, {"title": "Složka námořních sil.", "content": "Je tvořena jednotkou až do velikost úkolového uskupení (\"task force\"). Zahrnuje letadlovou loď, ponorky nebo transportní lodě.", "section_level": 2}, {"title": "Složka vzdušných sil.", "content": "Plní řadu úkolů obranných, útočných, průzkumných a dopravních. Měla by ji tvořit asi čtvrtina vojáků vyčleněných pro NRF. Dokáže uskutečnit až 200 bojových letů denně.", "section_level": 2}, {"title": "Uspořádání.", "content": "NRF más tři základní složky:", "section_level": 1}, {"title": "Velitelská a kontrolní složka.", "content": "Je založena na mobilním velitelství společných sil. Vrchni velitel NATO v Evropě (SACEUR) je též vrchním strategickým velitelem NRF. Dvě velitelství společných sil NATO se sídlem v nizozemském Brunssumu a v italské Neapoli se v ročních intervalech střídají ve velení NRF.", "section_level": 2}, {"title": "Síly okamžité reakce (IRF).", "content": "Úkolem složky sil okamžité reakce je poskytovat počáteční odezvu na krize. Jako samostatná síla funguje pouze při nejmenších operacích. Je-li zapotřebí dalších pozemních, námořních či leteckých kapacit, přichází na řadu záložní složka.", "section_level": 2}, {"title": "Záložní složka (RFP).", "content": "Sestává ze širokého spektra vojenských kapacit potřebných pro funkci velitelských a kontrolních, bojových a podpůrných jednotek. Záložní složka nemá pevně určenou velikost, Síly, jež do ní přispívají, pocházejí z mnohem širší základny aliančních či partnerských národních mobilních sil.", "section_level": 2}, {"title": "Síly velmi rychlé reakce NATO (VJTF).", "content": "Na summitu NATO ve Walesu v roce 2014 se hlavy vlád a států členských zemí dohodly na vytvoření sil velmi rychlé reakce NATO (\"Very High Readiness Joint Task Force\"). Jedná se o takzvané hrotové síly schopné reagovat v případě ohrožení či napadení některé ze spojeneckých zemí v řádu hodin až několika málo dní. Tvoří je brigáda pozemního vojska o síle asi 5000 mužů, která je podporována leteckými, námořními a speciálními silami. V případě vážné krize podpoří VJTF další dvě pozemní brigády jako rychlá posila. Podobně jako je tomu u NRF, mají i síly velmi rychlé reakce zajišťovat, bude-li třeba, rychlou a vysoce profesionální reakci. Také tyto jednotky mohou kromě poskytování okamžité reakce pro zabezpečení kolektivní obrany členů Aliance podle článku 5 vykonávat širokou škálu úkolů, jako jsou zajišťování operací krizového řízení, příprava podmínek pro nasazení dalších jednotek, podpora mírových operací i zajišťování pomoci při katastrofách a ochraně důležitých infrastruktur. Síly rychlé reakce NATO budou mít celkem asi 30 000 vojáků.", "section_level": 1}, {"title": "Nasazení.", "content": "Do ledna 2015 byly jednotky přidělené k NRF nasazeny při následujících příležitostech:", "section_level": 1}, {"title": "Účast nečlenských zemí NATO.", "content": "K silám rychlé reakce NATO se v letech 2008 a 2013 přidaly i partneři-nečlenové NATO, Finsko a Švédsko. Ukrajina a Gruzie začaly přispívat v roce 2014 a 2015.", "section_level": 1}], "src_summary": "Síly rychlé reakce NATO ( \"NATO Response Force\" – NRF) jsou speciální mnohonárodní jednotky, složené z pozemních, námořních a vzdušných sil, které slouží NATO. V případě nutnosti jsou schopné okamžitě zasáhnout kdekoli na světě. Tyto jednotky mohou vykonávat různé druhy vojenských misí, dále úkoly civilní ochrany nebo mírových operací. Síly rychlé reakce mají od NATO oprávnění k vykonávání širokého spektra úkolů včetně schopnosti okamžité odezvy při provádění kolektivní obrany členů aliance v případě operace podle článku 5.", "tgt_summary": "The NATO Response Force (NRF) is a high readiness force comprising land, air, sea and special forces units capable of being deployed quickly on operations wherever needed.", "id": 380471}
{"src_title": "Paladins", "tgt_title": "Paladins (video game)", "src_document": [{"title": "Hratelnost.", "content": "Když chcete hrát Paladins, prvně si zvolíte herní mód, který chcete hrát. Každý mód má několik map, které se střídají. Jakmile vás hra připojí, vyberete si šampiona za kterého budete hrát. Každý šampion má jiné schopnosti a útoky. Jakmile se načte hra, vyberete si jeden ze tří talentů. Talenty různě ovlivňují postavy, ze začátku máte ale pouze jeden a další se odemknou hraním. Následně si zvolíte balíček karet, který jste si poskládali (karty vás různě vylepšují). Nyní nastává čekací fáze, během které se čeká na hru. Poté hra začne. V každém herním módu platí to, že pokud pár vteřin neútočíte, ani nedostáváte poškození, začnete si léčit. Také téměř v každém módu máte koně, když se zrodíte po smrti, nasednete na něj a jste rychlejší. Jakákoliv akce koně ovšem zažene. Ve hře dostáváte také kredity, za které si během hry kupujete vylepšení. To se dá koupit pouze v základně, nebo pokud jste mrtvý.", "section_level": 1}, {"title": "Šampioni.", "content": "Ve hře se nachází několik různých postav (šampionů) za které můžete hrát. Šampioni se dělí do 4 tříd: Každá postava má svoje schopnosti a útoky. Každý hrdina má hlavní útok. Ten nemá žádné omezení a můžete s ním střílet kdykoliv. Útoky se dělí na: Kromě hlavního útoku má každá postava obvykle 3 další schopnosti (existují zde i výjimky). Většina schopností fungují na tzv. cooldown, to znamená, že když schopnost použijete, na určitou dobu ji znovu použít nemůžete. Poslední schopností je schopnost ultimátní. Ta nemá cooldown, ale nabíjí se procenty. Začínáte na 0% a poškozováním nepřátel se vám postupně načítá až do 100% kdy je připravena k použití. Ultimátní schopnosti většinou razantně změní hru.", "section_level": 1}], "src_summary": "Paladins je free-to-play onlinová videohra žánru FPS. Hra je vyvíjena studiem Evil Mojo Games a distribuována Hi-Rez Studios. Je dostupná na platformách Microsoft Windows, Playstation 4, Xbox One a Nintendo Switch.", "tgt_summary": "Paladins: Champions of the Realm is a free-to-play online Hero shooter video game by Hi-Rez. The game was developed by Evil Mojo, an internal studio of Hi-Rez, and was released in 2018 for Microsoft Windows, PlayStation 4, Xbox One, Nintendo Switch.", "id": 1748406}
{"src_title": "Savva Mamontov", "tgt_title": "Savva Mamontov", "src_document": [{"title": "Podnikatelská činnost.", "content": "Narodil se v sibiřském městě Jalutovsk do bohaté kupecké rodiny a zároveň slavného rodů starověrců. Jeho otec (Ivan Fjodorovič Mamontov) se věnoval stavbě železnic a byl ředitelem Moskevsko-Jaroslavských železic. V osmi letech se rodina Mamontových přestěhoval do Moskvy. V roce 1855 nastoupil do Patrohradského hornického institutu (1854–1855). Ve svých 19 letech (v roce 1860) nastupuje na právnickou fakultu Moskevské státní univerzity. Svůj čas však nevěnuje studiu zákonů, ale moskevskému divadlu. Mladý Mamontov se úspěšně hlásí do dramatického kroužku. V té době komunikuje s otcem jen prostřednictvím dopisů a s rodinou se téměř nevídá. Přes to všechno ví, že takový stav nemůže trvat dlouho a není v jeho silách dlouho svému otci odporovat. V jednom z dopisů píše Ivan Mamontov svému synu následující: Bez ohledu na konflikt s otcem debutuje v roce 1862 v divadelním představení „Groza“ v roli Kudrjaši. Na premiéře v přední řadě sedí i otec Savvy. I když mělo představení úspěch, Ivan Mamontov s kariérou divadelního herce nesouhlasí. Následně jej otec vyslal na stáž do Baku. V roce 1864 odjel do Itálie (konkrétně do Lombardie), kde se chtěl blíže obeznámit s obchodem s hedvábím. V milánském divadle následně získává angažmá a seznamuje se svou budoucí manželkou Jelizavětou Sapožnikova, dcerou moskevského kupce a obchodníka s hedvábím Grigorije Sapožnikova. Jako svadební dar dostává Savva a Jelizavěta vilu v Moskvě. Po smrti otce v roce 1869 Savvo Mamontov převzal rodinný obchod a se stal ředitelem Moskvesko-Jaroslavských železnic. Financoval stavbu dvou železničních tratí: Doněckou uhelnou železnici (1882) a Moskevsko-Jaroslavsko-Archangelskou železnici (1898). Založil Mytiščinský vagonový závod (1897).", "section_level": 1}, {"title": "Kulturní mecenáš.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Abramcevo.", "content": "V roce 1870 koupil od rodiny spisovatele Aksanova za 15 000 rublů usedlost Abramcevo, která se nachází blízko stanice Choťkovo Moskevsko-Jaroslavské železnice. V roce 1872 v moskevské usedlosti umělci vytvořili z iniciativy Mamontova „Mamontovský kroužek“, jehož členy byli umělec a architekt Viktor Gartman, sochař Mark Antokolskij, znalec umění Adrian Prachov, umělci Isaak Iljič Levitan, Nikolaj Nevrev, Ilja Repin, Apollinarij Vasněcov, Viktor Vasněcov, Michail Vrubel, Valentin Alexandrovič Serov, Vasilij Polenov, Konstantin Korovin. Mnohým umělcům Mamontov poskytoval finanční podporu. V letech 1870—1890 bylo Abramcevo centrem uměleckého života v Rusku.", "section_level": 2}, {"title": "Moskevská soukromá ruská opera.", "content": "Na počátku 80. let 19. století začal přemýšlet nad velkými divadelními inscenacemi. Savva Mamontov byl první, kdo se rozhodl rozbít státní monopol v oblasti divadla poté, co 24. března 1885 Alexandr III zákonem umožnil zakládání soukromých divadel v hlavních městech. V roce 1885 se tak rozhodl založil Moskevskou soukromou ruskou operu, která zaujímala důležitou roli v rozvoji umění v Rusku. Savvo Mamontov nechtěl založit jen další operu, ale vytvořit něco absolutně nového. Zpočátku se zaměřovala na propagaci děl italských a ruských autorů. Velmi rychle však přišla změna a opera se začala soustředit výhradně na ruské autory, mezi které patřil Modest Petrovič Musorgskij, Nikolaj Andrejevič Rimskij-Korsakov, Petr Iljič Čajkovskij, Alexandr Sergejevič Dargomyžskij. Přeložil do ruštiny libretta řady oper, např. Bohéma Giacoma Pucciniho, Perníková chaloupka Engelbertа Humperdinckа.", "section_level": 2}, {"title": "Proces a smrt.", "content": "V září 1899 byl obviněn z nelegálního nakládání s penězi Moskevsko-Jaroslavských drah a následně uvězněn. Po 5 měsících v cele Savva Mamontov onemocněn tuberkulózou a kvůli požadavkům ze strany společnosti i lékařů byl propuštěn do domácího vězení. Dne 23. června začalo v Moskvě soudní líčení. Mezi obviněnými nebyl jen Savva Mamontov, ale i jeho synové – Sergej a Vselovod а bratr Nikolaj. I když byl 30. června shledán nevinným a propuštěn, všechny drážní akcie, které vlastnil, připadly státu a soukromým osobám. Kromě peněz Mamontov přišel i o reputaci, a proto už nebyl schopen pokračovat v podnikatelské činnosti. Zbytek svého života (skoro 20 let) strávil v Moskvě. Savva Mamontov zemřel v březnu 1918.", "section_level": 1}, {"title": "Děti.", "content": "Měl celkem 5 dětí. Savva Mamontov nevybíral jména svých dětí podle církevního kalendáře jak bylo zvykem, ale záměrně. Sergej, Andrej, Vselovod, Věra a Aleksandra tvoří slovo „savva“.", "section_level": 1}], "src_summary": "Savva Ivanovič Mamontov (rusky Савва Иванович Мамонтов; * , Jalutorovsk, Tobolská gubernie) byl ruský průmyslník, podnikatel a mecenáš. Jde o jednoho z nejslavnějších ruských podnikatelů konce 19. století. Díky svým aktivitám byl známý pod přídomkem „Velkolepý“ nebo také „Moskevský Mediči“ (Lorenzo I. Medicejský). Mamontov byl iniciátorem založení Soukromé ruské opery, podílel se na financování, vytvoření estetické koncepce a úpravě divadelních představení, které tvořili členové Mamontovského kroužku. Od roku 1899 financoval časopis „Mir iskusstva“.", "tgt_summary": "Savva Ivanovich Mamontov (, ; 3 October 1841 (15 October N.S.), Yalutorovsk – 6 April 1918, Moscow) was a Russian industrialist, merchant, entrepreneur and patron of the arts.", "id": 1479223}
{"src_title": "Philip Livingston", "tgt_title": "Philip Livingston", "src_document": [{"title": "Životopis.", "content": "Philip Livingston narozený v Albany v New Yorku 15. ledna 1716 byl čtvrtý přeživší syn Philipa Livingstona (1686–1749), 2. lorda of the manor (titul vlastníka panství) a Catherine Van Brugh Livingston, dcery starosty Albany Pietera Van Brugha. Spolu se svým bratrem Williamem Livingstonem (1723–1790) vyrostl v Albany a rozdělil svůj čas mezi rodný Albany Townhouse a Manor House v Linlithgo u řeky Hudson.", "section_level": 1}, {"title": "Kariéra.", "content": "V roce 1737 Philip absolvoval na Yale a vrátil se do Albany pokračovat v kariéře obchodníka u svého otce. Vlivem svého otce získal také stáž v místní správě v Albany. Poté se usadil v New Yorku a pokračoval v obchodování, dovážel cukr ze Západní Indie. Během války krále Jiřího (1744–1748), Livingston velmi zbohatl. Spekuloval v oblasti nemovitostí a obchodu s otroky. Měl kamenný městský dům na Duke Street na Manhattanu a také čtyřicetiakrový statek na Brooklyn Heights. Jako obchodník pracoval do roku 1762. Livingston pomohl založit Columbia College, nejstarší část Columbia University a v roce 1754 pomohl zorganizovat New York Public Library. V roce 1770 založil první obchodní komoru a v roce 1756 byl prezidentem a zakládajícím členem St. Andrew's Society, první dobročinné organizace v New Yorku. Byl také jedním z prvních ředitelů New York Hospital.", "section_level": 1}, {"title": "Livingston politik.", "content": "V roce 1754 byl delegátem na Albany Congress. Tam se připojil k delegátům dvanácti dalších kolonií, aby jednali s domorodými Američany a diskutovali o společných plánech pro řešení francouzsko-indiánské války (1754–1763). Livingston se stal aktivním propagátorem úsilí o získávání a financování vojáků pro válku. Vzhledem k svému majetku byl jedním z předních investorů kolonie. Od roku 1763 do roku 1769 působil jako člen zemského sněmu zástupců a v roce 1768 jako jeho mluvčí. V říjnu 1765 se v New Yorku zúčastnil Stamp Act Congressu, známého také jako Continental Congress of 1765. Výsledkem setkání byl první formální protest k Briánii, což byla předehra americké revoluce. Připojil se k výboru Committee of Correspondence v New Yorku a pokračoval v komunikaci s představiteli dalších kolonií. Když New York v roce 1775 založil New York Provincial Congress, stal se jeho prezidentem. Byl zvolen delegátem kontinentálního kongresu. Jeho bratr William, prominentní právník v New Jersey, byl delegátem kontinentálního kongresu od roku 1774 do června 1776. V červenci 1775 podepsal Philip Olive Branch Petition, který byl konečným pokusem dosáhnout porozumění s korunou. Stejně jako mnozí z prvních vlastenců, zpočátku neobhajoval úplné odloučení od Anglie, ale nakonec se přidal na stranu revoluce pro opatření, která Britové ukládali kolonistům. Když Britové okupovali New York, Philip a jeho rodina uprchli do Kingstonu v New Yorku, kde měli další sídlo. Po bitvě na Long Islandu se Washington a jeho důstojníci setkali v Philipově rezidenci v Brooklynu a rozhodli se ostrov evakuovat. Britové následně použili dům Philipa Livingstona jako kasárna a jeho rezidence v Brooklynu jako nemocnice Royal Navy. Po přijetí nové ústavy státu New York byl v roce 1777 jmenován do senátu státu New York, zatímco nadále pracoval v kontinentálním kongresu. Livingston trpěl vodnatelností a jeho zdraví se zhoršilo v 1778.", "section_level": 1}, {"title": "Smrt.", "content": "Livingston náhle zemřel při účasti na šestém zasedání Kongresu v Yorku v Pensylvánii a je zde pohřben na hřbitově Prospect Hill Cemetery. Livingston byl presbyterián a zednář. Když Livingston zemřel, jeho majetek nestačil ke splacení jeho dluhů a jeho vykonavatelé se vzdali správy panství.", "section_level": 1}], "src_summary": "Philip Livingston (15. ledna 1714, Albany – 12. června 1778, Pensylvánie) byl americký obchodník a státník z New Yorku. V říjnu roku 1774 zastupoval New York na prvním Kontinentálním kongresu, kde upřednostňoval uvalení ekonomických sankcí na Velkou Británii jako způsob nátlaku na britský parlament, aby zrušil zákon Intolerable Akt (trestní zákony schválené britským parlamentem v roce 1774 po „Boston Tea Party“ (Bostonské pití čaje). Byl také delegátem druhého kontinentálního kongresu v letech 1775–1778 a signatářem Deklarace nezávislosti.", "tgt_summary": "Philip Livingston (January 15, 1716 – June 12, 1778) was an American merchant and statesman from New York City. He represented New York at the October 1774 First Continental Congress, where he favored imposing economic sanctions upon Great Britain as a way of pressuring the British Parliament to repeal the Intolerable Acts. He was also a delegate to the Second Continental Congress from 1775 to 1778, and signed the Declaration of Independence.", "id": 2330524}
{"src_title": "Edison Vasiljevič Denisov", "tgt_title": "Edison Denisov", "src_document": [{"title": "Život.", "content": "Edison Vasiljevič Denisov se narodil 6. dubna 1929 v Tomsku. Jeho otec, Vasilij Grigorjevič Denisov, byl radiofyzik a jeho matka, Antonina Ivanovna Titova, byla doktorka. Od dětství se zajímal o matematiku, hudbu a malování. Edison se již v dětství naučil hrát na kytaru a mandolínu, a tak sílil jeho vztah k hudbě. Jeho otec zemřel v roce 1940, když mu bylo 11 let. Po smrti svého otce se musel starat o nemocnou babičku a 2 mladší sestry. V roce 1946 začal studovat na matematicko-fyzikální fakultě Tomské státní univerzity a zároveň hudební školu v Tomsku. Mezi lety 1946–1950 se naučil hrát na několik hudebních nástrojů. V roce 1951 ukončil svá studia v Tomsku a hned na to se začal věnovat hudbě a na popud Dmitrije D. Šostakoviče nastoupil na Moskevskou státní konzervatoř. Během studia na konzervatoři složil operu \"Voják Ivan\" (\"Иван – солдат\"), která byla ovlivněna ruským folklorem. V díle se projevuje nejen znalost lidových písní, ale i schopnost najít nové cesty k současnému umění. Po roce 1956 se stal profesorem na Moskevské státní konzervatoři a vyučoval instrumentaci a psaní kompozic. Jeho pedagogická práce měla velký význam pro vývoj sovětské hudby. V 60. letech byl známý po celém světě, avšak doma čelil silné kritice, jeho práce byla pokládána za temnou a chaotickou. V roce 1979 byl Denisov zařazen do seznamu Chrennikova sedmička. Skladatelé, kteří neodpovídali kritériím sovětského skladatele byli zařazeni do tohoto seznamu a měli zakázáno vycestovat do zahraničí. Více než 30 let spolupracoval se zakladatelem divadla Na Tagance Jurijem Ljubimovem, pro kterého skládal hudební a filmovou hudbu. V roce 1990 se stal ředitelem moskevského Sdružení pro soudobou hudbu. V poslední letech svého života žil a pracoval ve Francii.", "section_level": 1}, {"title": "Dílo.", "content": "V 60. letech se Denisov zajímal o současnou hudbu v zahraničí. Mezi jeho největší inspirace patřila francouzská, vídeňská hudba a poválečná avantgarda Pierra Bouleze a Karlheinze Stockhausena. Během těchto let se věnoval podrobné analýze děl hudebních skladatelů (např. díla Stravinského, Mahlera, Debussyho anebo Stockhausena), o kterých se na konzervatoři neučili a pomocí těchto analýz zkoušel nové způsoby skládání hudby. A tím byla ovlivněna jeho vlastní tvorba. Začal experimentovat s technikami dodekafonie a serialismu. Chtěl dosáhnout kompoziční techniky, kde pevné a trvalé struktury interagují s neustále měnícími se melodickými strukturami a první takovou prací byla \"Le Soleil des Incas\" (1964) (\"Slunce Inků\"). V 70. letech napsal sérii instrumentálních koncertů (klavírní, flétnový, houslový). Mimo dodekafonie Denisov začal používat prvky elektronické hudby či nové techniky hraní. Mnoho jeho koncertů bylo složeno zejména pro západní umělce, včetně saxofonisty Jean-Marie Londeixe, hobojisty Heinze Hollingera, klarinetisty Eduarda Brunnera a flétnistky Aurèle Nicoletové. V 80. letech pokračoval v psaní koncertních kompozic, v tomto období vznikla jedno z jeho nejdůležitějších děl, a to \"Pěna dní\" (Пена дней, 1981) – premiéra 1986. Denisov volně kombinoval různé techniky a v jeho tvorbě se výrazněji objevovala ruská lidová hudba. V pozdních 90. letech Denisov napsal \"Histoire de la vie et de la Mort de Notre Seigneur Jésus Christ\" (Život a smrt našho Pána Ježíše Krista, 1992) a \"Morgentraum\" (Ranní sen, 1993), v nichž se projevilo téma náboženství.", "section_level": 1}], "src_summary": "Edison Vasiljevič Denisov (rusky Эдисон Васильевич Денисов, 6. dubna 1929, Tomsk, SSSR – 24. listopadu 1996, Paříž, Francie) byl ruský hudební skladatel, představitel ruské avantgardní hudby 20. století. Je považován za jednu z nejdůležitějších osobností generace po éře Šostakoviče.", "tgt_summary": "Edison Vasilievich Denisov (, 6 April 1929 – 24 November 1996) was a Russian composer in the so-called \"Underground\", \"alternative\" or \"nonconformist\" division of Soviet music.", "id": 2004378}
{"src_title": "Minié", "tgt_title": "Minié ball", "src_document": [{"title": "Terminologie.", "content": "V literatuře i dalších pramenech se lze setkat s více způsoby přepisu názvu této střely do českého jazyka. Název Minié vychází přímo ze jména vynálezce. Běžně se používá přepis s krátkým „e“ – tedy minie. Lze se setkat i s variantou se zdvojenou hláskou „n“ – tedy minnie.", "section_level": 1}, {"title": "Princip a přínos střely.", "content": "Střela umožnila rychlejší nabíjení předovek s drážkovaným vývrtem. Drážkovaný vývrt byl už vynalezen, ale u zbraní nabíjených zepředu znesnadňoval nabíjení. Drážkovaný vývrt udělí střele při výstřelu rotaci, což stabilizuje let střely. Tak je možno střílet přesněji na delší vzdálenost. Je ale potřeba aby střela měla větší průměr aby se mohl vnější plášť střely při výstřelu zaříznout do drážek. U zbraní nabíjených zepředu je ale potřeba střelu protlačit celou vélkou vývrtu, což u střely většího průměru není jednoduše možné. Před vynálezem střely Minie se problém řešil různými jinými způsoby. Například: Střela minie byla tak úzká, že prošla snadno vývrtem, ale konstrukčně byly vyrobena tak, že se při výstřelu sama rozšířila. K tomu došlo díky kuželovému otvoru ve dnu střely, do kterého byl vložen železný kryt. Kryt byl při výstřelu zatlačen do kuželového otvoru, čímž střelu rozšířil a utěsnil ve vývrtu hlavně. Tuto variantu zobrazuje obrázek v úvodu článku. Střely minie měly špičku, což zlepšovalo jejich aerodynamické vlastnosti. Pro nabíjení takových střel se používal tvarovaný nabiják tak, aby nedocházelo k jejich deformaci. Mimo snadného nabíjení díky menšímu průměru přinášela střela i další výlepšení. Na střele byly vyrobeny drážky po jejím obvodu. Obvyklý počet jsou tři drážky, ale to platné pro všechny varianty. V těchto drážkách bylo umístěno mazivo, které je pro střelbu se zbraní používajících černý střelný prach důležité.", "section_level": 1}, {"title": "Konstrukční varianty.", "content": "Uvedený princip byl dále použit a modifikován různými zeměmi i vynálezci. Existují varianty s dřevěným klínem (například Enfield) a také verianty které nepožívají žádný další rozšiřující prvek. Rozšíření střely je způsobeno jen vytvarování jejího dna (Burton).", "section_level": 1}, {"title": "Historický vývoj.", "content": "Střely Minnie byly ve své době pokrokem, ale vývoj technologie vedl k jejich překonání. Přestože byl znám a používán princip zadovek už od počátku 15. století, nebyl rozšířen. Technologická omezení neumožňovala vyrábět dostatečně kvalitní zadovky. Konec 19. století ale přinesl pokrok ve výrobních technologiích zbraní i střeliva. Předovky ustoupily zadovkám s jednotným střelivem, což znamenalo, že střely minié ztratily smysl.", "section_level": 1}], "src_summary": "Minié je střela určená pro předovky s drážkovaným vývrtem hlavně, která má konstrukčně upravené dno tak aby se při výstřelu sama rozšířila a utěsnila tak střelu v drážkách. Vynálezcem této střely byl kapitán francouzské armády Claude-Étienne Minié po němž je střela pojmenována. Tato střela byla dále zdokonalována a vyráběna ve více modifikacích. Název Minié je používán obecněji pro pojmenování celé skupiny střel používajících podobný princip.", "tgt_summary": "The Minié ball, or Minni ball, is a type of muzzle-loading spin-stabilized bullet for rifled muskets named after its developer, Claude-Étienne Minié, inventor of the French Minié rifle. It came to prominence in the Crimean War and American Civil War. Rifling, the addition of spiral grooves inside a gun barrel, imparts a spin to a bullet, greatly increasing the range and accuracy of a gun. Prior to the Minié ball, balls had to be jammed down the rifle barrel, sometimes with a mallet, and after a relatively small number of shots, gunpowder residue built up in the spiral grooves, which then had to be cleaned out. The development of the Minié ball was significant, because it was the first projectile that was small enough to be easily put down the barrel of a rifled long gun. Both the American Springfield Model 1861 and the British Pattern 1853 Enfield rifled muskets, the most common weapons used during the American Civil War, used the Minié ball.", "id": 1190991}
{"src_title": "Sandra Kalniete", "tgt_title": "Sandra Kalniete", "src_document": [{"title": "Životopis.", "content": "Narodila se 22. prosince 1952 ve vesnici Togur v Tomské oblasti do rodiny deportovaných Lotyšů Ligity a Aivarse. Matka Ligita, roz. Dreifelde (1926–2006), byla deportována na Sibiř 14. června 1941 společně se svou matkou a otcem. V roce 1948 se vrátila do Lotyšska, ale v roce 1949 byla zatčena a poslána zpět. Otec Aivars (* 1931) byl se svou matkou deportován 25. března 1949. 30. května 1957 se čtyřletá Sandra Kalniete vrátila se svými rodiči do Lotyšska. Základní a střední školu navštěvovala v Rize (1960–1971). Dálkově studovala na katedře Dějin umění a teorie na Lotyšské umělecké akademii (1975–1981). Poté pracovala jako švadlena v salonu \"Baltijas modes\" (Baltská móda) při výrobním svazu „Daile” (1981–1982). V roce 1983 se stala referentkou Svazu umělců Lotyšské SSR, poté byla výkonnou tajemnicí jeho představenstva (1987–1990). Působila také jako tajemnice v nakladatelství Liesma (1985–1987).", "section_level": 1}, {"title": "Politická kariéra.", "content": "V roce 1988 vstoupila S. Kalniete do politického hnutí Latvijas Tautas fronte, které hrálo významnou roli v procesu obnovení lotyšské nezávislosti, a stala se místopředsedkyní představenstva. Pracovala jako vedoucí protokolu na Ministerstvu zahraničních věcí Lotyšské republiky (1990–1993). Byla náměstkyní ministra zahraničí ve vládě Ivarse Godmanise a později první tajemicí na lotyšském velvyslanectví ve Spojeném království. Absolvovala kurzy na Institutu mezinárodních vztahů University of Leeds (1992). Od roku 1993 do roku 1995 byla mimořádným a zplnomocněným velvyslancem Lotyšska v OSN a UNESCO v Ženevě. Navštěvovala kurzy Institutu mezinárodních vztahů na Ženevské univerzitě (1995). Od roku 1997 do roku 2002 byla lotyšskou velvyslankyní ve Francii. Od listopadu 2002 do března 2004 byla ministryní zahraničí ve vládě Einarse Repšeho. V listopadu 2006 byla zvolena poslankyní lotyšského parlamentu Saeima. Po volbách do Evropského parlamentu 2009 se stala europoslankyní, opětovně byla zvolena ve volbách do Evropského parlamentu 2014. Ve volbách do Evropského parlamentu v roce 2019 byla Kalnieteová znovu zvolena do Evropského parlamentu za stranu Jaunā Vienotība. Kalniete byla zvolena místopředsedkyní Evropské lidové strany.", "section_level": 2}, {"title": "Ocenění.", "content": "Sandra Kalniete obdržela několik lotyšských i zahraničních ocenění, včetně nejvyššího lotyšského vyznamenání Řád tří hvězd (1995) a francouzského Řádu čestné legie (2001).", "section_level": 2}, {"title": "Autorka.", "content": "Ve své knize \"Ar balles kurpēm Sibīrijas sniegos\" (2001, V plesových střevíčkách sibiřským sněhem) sepsala Kalniete příběh svých rodičů vyhnaných Sibiř. Popsala osudy své rodiny, ale zároveň osudy celého lotyšského národa, jelikož v Lotyšsku neexistuje žádná rodina, která by netrpěla stalinistickými represemi či vyhnanstvím. Jedná se o nejvíce překládané lotyšské literární dílo od získání nezávislosti – kniha vyšla např. ve Francii, Německu, Itálii, Švédsku a České republice (2005, přeložil Michal Škrabal, vydal Lubor Kasal).", "section_level": 2}], "src_summary": "Sandra Kalniete (* 22. prosince 1952) je lotyšská politička, kunsthistorička, spisovatelka a diplomatka. Místopředsedkyně správní rady Latvijas Tautas fronte (1988, Lotyšská lidová fronta), lotyšská velvyslankyně při OSN (1993–1995) a ve Francii (1997–2002), lotyšská ministryně zahraničí (2002–2004), poslankyně Evropského parlamentu (od roku 2009).", "tgt_summary": "Sandra Kalniete (born 22 December 1952) is a Latvian politician, author, diplomat and independence movement leader. She served as Foreign Minister of Latvia 2002–2004 and as European Commissioner for Agriculture, Rural Development and Fisheries in 2004. Since 2009, she has served as Member of the European Parliament (MEP) for the European People's Party. She is currently a member of the Committee on Foreign Affairs (AFET) and a substitute member of the Committee on Agriculture and Rural Development (AGRI). Additionally she is a member on the Delegation for relations with the countries of Southeast Asia and the Association of Southeast Asian Nations (ASEAN) and a substitute member on the Delegation to the EU-Ukraine Parliamentary Cooperation Committee and on the Delegation to the Euronest Parliamentary Assembly. After her reelection in 2014 she became Vice-Chair of the Group of the European People's Party in the European Parliament. Kalniete is also the chairperson of the Reconciliation of European Histories Group, an all-party group in the European Parliament involved in promoting the Prague Process. The group includes 40 MEPs from across the political spectrum including the European People's Party, the Alliance of Liberals and Democrats, the Greens, and the Progressive Alliance of Socialists and Democrats. She has previously served as Ambassador to the United Nations (1993–97), France (1997–2000) and UNESCO (2000–02). Beside her native Latvian language she is also fluent in English, French and Russian.", "id": 89178}
{"src_title": "Crowbar", "tgt_title": "Crowbar (American band)", "src_document": [{"title": "Začátky (1988–1990).", "content": "Kapela sahá až do roku 1988, kdy se Kirk Windstein připojil k hardcore punkové kapele ShellShock v New Orleans. Setkal se zde s Jimmym Bowerem, který byl jejich bubeníkem, a rychle se stali přáteli. Skupina se rozpadla, když Mike Hatch, jejich kytarista, spáchal sebevraždu na konci roku 1988 (někteří fanoušci Pantery věří, že to byla inspirace pro píseň „ Hollow “ z jejich 1992 alba Vulgar Display of Power). Kapela tedy nahradila Hatcha Kevinem Noonanem a pokračovala pod novým názvem Aftershock. Pod tímto jménem vydali v polovině roku 1989 demo a poté se znovu přejmenovali na Wrequiem, přičemž basista Mike Savoie opustil kapelu a nahradil ho Todd Strange. V roce 1990 se znovu přejmenovali na The Slugs a v polovině roku 1990 vydali demo, ale kapela se rozpadla. Windstein uvažoval o tom, že se stane kytaristou kapely Exhorder která je rovněž z New Orleans, ale on a Strange reformovali svou kapelu s Craigem Nunenmacherem jako bubeníkem, kterého později nahradil Tommy Buckley ze Soilent Green a Kevin Noonan se vrátil zpět na kytaru. V polovině roku 1991 se skupina přejmenovala na Crowbar. Windstein uvedl Celtic Frost jako jeden z prvních vlivů skupiny na zvuk.", "section_level": 1}, {"title": "Kariéra (1991–dosud).", "content": "Debutové studiové album Obedience Thru Suffering vyšlo v roce 1991, ale nedosáhlo významného úspěchu nebo airplay. Samozvané album (Crowbar) z roku 1993 už bylo lepší, osobní přítel kapely Phil Anselmo (Pantera, Down a Superjoint Ritual ) produkoval nahrávku, a to pomohlo k národní podpoře na MTV u Headbanger's Ball. Kromě toho byla přehrávány videoklipy pro „All I had (I Gave)“ a „Existence is Punishment“. Po tomto úspěchu skupina pokračovala v nahrávání klipů, vydávala se na hlavní turné s Panterou a nahrávala další alba. Dost o Crowbar vypovídá v domácím videu Pantera Home 3. Kapela pokračovala v nahrávání a cestování. V roce 1994, videoklip Pantery píseň “Im Broken” Anselmo nosil Crowbar / Eyehategod tričko. Původní bubeník Nunenmacher opustil kapelu v roce 1996 a byl nahrazen Bowerem z Down a Eyehategod a na nahrávce z roku 1996 Anselmo zpíval doprovodné vokály na pár skaldbách na Broken Glass. V roce 2000, po nahrání desky, se původní bubeník Nunenmacher znovu připojil ke skupině pro „Penchant For Violence Tour“ s „The Brotherhood of Brewtality“ Black Label Society a Sixty Watt Shaman. V polovině turné nahradil Nunenmacher bubeníka BLS Phil Ondicha a po zbytek turné hrál v obou kapeelách a nakonec se trvale připojil k BLS. Kapela pokračuje v show, půjčuje si členy z New Orleanských metalových kapel jako Goatwhore a Acid Bath. Na desce Lifesblood pro Downtrodden (2005), basista Pantery a Down Rex Brown hrál na baskytaru ale dokonce i na klávesy. Producent Down Warren Riker rovněž pomáhal. Kapela je také známá tím, že coveruje materiál jiných kapel – například Iron Maiden či Led Zeppelin. V prosinci 2009, Crowbar měli tour s Hatebreed, The Acacia Strain, The Casualties a dalšími v rámci Stillborn Festu. Od září 2010 má Crowbar v současné době smlouvu s E1 Music v Severní Americe a s Century Media v Evropě a 8. února 2011 vydali své deváté studiové album Sever the Wicked Hand. Basista Pat Bruders opustil Crowbar v září 2013. Bruders vysvětlil, že se chce zaměřit na turné s Down. Bruders byl nahrazen Jeffem Goldenem, který předtím hrál s Six Feet Under, Thy Will Be Done a Goatwhore. Crowbar vstoupil do studia na konci roku 2013 a začal nahrávat „ Symmetry in Black “, který byl uveden v Severní Americe 27. května 2014 prostřednictvím E1 Music. V květnu 2016 basista Jeff Golden na své facebookové stránce oznámil, že byl vyhozen z kapely. Později se připojil k metalové skupině Lord Dying z Portlandu. Krátce po Goldenově odchodu Windstein oznámil, že zakládající basista Todd Strange se vrácí. V červenci 2018 Strange se přestal účastnit turné, i tak ale zůstane členem Crowbar. Jeho závěrečné vystoupení bylo na 20. výročí show Odd Fellows Rest 20. srpna 2018 – Shane Wesley je jeho náhradníkem na živá vystoupení kapely. V polovině roku 2017 podporoval Crowbar byli předkapelou Overkill na každoročním turné Metal Alliance Tour. Na jaře roku 2018 se Crowbar byli předkapelou pro Hatebreed. Crowbar byli předkapelou pro Killswitch Engage na krátkém podzimním turné v listopadu 2018.", "section_level": 1}], "src_summary": "Crowbar je americká sludge metalová skupina založená v New Orleans v Louisianě ve Spojených státech v roce 1990. Jejich hudba v sobě kříží pomalý doom metal s agresí tvrdého punku, propagovali styl známý jako sludge metal vedle spolu s kapelami New Orleans scény – jako Eyehategod, Soilent Green, Acid Bath a Down.", "tgt_summary": "Crowbar is an American sludge metal band formed in New Orleans, Louisiana, United States, in 1990. Through infusing a slow, low-keyed, brooding doom metal sound with the aggression of hardcore punk, they pioneered a style known as sludge metal - albeit Windstein admitted a mild dislike to the term - alongside other bands of the New Orleans heavy metal scene such as Eyehategod, Soilent Green, Acid Bath, and Down.", "id": 1637135}
{"src_title": "Ilan Pappé", "tgt_title": "Ilan Pappé", "src_document": [{"title": "Raný život a vzdělání.", "content": "Pappé se narodil v Haifě, v Izraeli, židovským rodičům německého původu, kteří uprchli před nacistickou perzekucí ve 30. letech. Ve věku 18 let byl odveden do Izraelských obranných sil a sloužil v Golanských výšinách během Jomkipurské války v roce 1973. V roce 1978 promoval na Hebrejské univerzitě v Jeruzalémě a v roce 1984 získal doktorát z historie na Oxfordské univerzitě pod vedením Alberta Houraniho a Rogera Owena. Jeho dizertační práce se stala jeho první knihou, \"Britain and the Arab-Israeli Conflict\".", "section_level": 1}, {"title": "Akademická kariéra.", "content": "Pappé byl v letech 1984 až 2006 docentem na Katedře dějin Středního východu a na Politologickém oddělení univerzity v Haifě. Od roku 1993 do roku 2000 byl akademickým ředitelem Výzkumného ústavu míru v Givat Haviva a předsedou Institutu Emila Toumy pro palestinská studia. Pappé odešel z Izraele v roce 2007, aby se ujal svého jmenování v Exeteru, poté co jeho podpora bojkotu izraelských univerzit vedla prezidenta Haifské univerzity k vyzvání k jeho rezignaci. Pappé řekl, že pro jeho „nevítané názory a přesvědčení“, považoval „život v Izraeli stále těžší a těžší“. V rozhovoru pro katarské noviny vysvětloval své rozhodnutí takto: „Byl jsem na své univerzitě bojkotován a došlo k pokusům o moje propuštění ze zaměstnání. Každý den dostávám od lidí výhružné telefonáty. Nejsem vnímán jako hrozba pro izraelskou společnost, ale moji lidé si myslí, že jsem buď šílený, nebo že jsou mé názory irelevantní. Mnoho Izraelců také věří, že pracuji jako žoldnéř pro Araby.“", "section_level": 1}, {"title": "Případ Katz.", "content": "Pappé veřejně podporoval diplomovou práci studenta Haifské univerzity Teddyho Katze, která byla obhájena s vyznamenáním, podle které se Izrael dopustil masakru v palestinské vesnici Tantura během války v roce 1948, na základě rozhovorů s arabskými obyvateli vesnice a s izraelským veteránem operace. Ani izraelští, ani palestinští historici, dříve nezaznamenali žádnou takovou událost, kterou Meyrav Wurmser popsal jako „smyšlený masakr“, ale podle Pappého byl „příběh Tantury vyprávěn již dříve, již v roce 1950. . . Objevuje se v pamětech haifského prominenta, Muhammada Nimr al-Khatiba, který několik dní po bitvě zaznamenal palestinské svědectví.“ V prosinci 2000 byl Katz zažalován za urážku na cti veterány Alexandronské brigády a poté, co bylo vyslechnuto svědectví, stáhl své obvinění z masakru. O dvanáct hodin později své odvolání odvolal. Během soudu, právníci zastupující veterány poukázali na údajné rozpory mezi Katzem nahranými rozhovory a popisy v Katzově práci. Katz svou práci přepracoval a po soudním řízení byla univerzitou jmenována komise, která ji přezkoumá. Hodnocení revidované práce bylo velmi smíšené, ale celkově neobhájila. Pappé nadále brání Katze i jeho tezi. Tom Segev a další tvrdili, že v tom, co popsal Katz, jsou klady nebo špetka pravdy. Podle izraelského nového historika Bennyho Morrise „neexistuje jednoznačný důkaz masakru ve velkém měřítku v Tantuře, ale byly tam spáchány válečné zločiny.“", "section_level": 2}, {"title": "Politický aktivismus.", "content": "V roce 1999, Pappe se ucházel o hlasy ve volbách do Knessetu jako sedmý na spojené kandidátce Izraelské komunistické strany a Chadaše. Po letech politického aktivismu podporuje Pappé ekonomické a politické bojkoty Izraele, včetně akademického bojkotu. Věří, že bojkoty jsou ospravedlnitelné, protože „izraelská okupace je dynamický proces a každým dnem se zhoršuje. Rada asociací univerzitních učitelů (Council of Association of University Teachers; AUT) si může vybrat, zda bude stát a nedělat nic, nebo být součástí historického hnutí podobného kampani proti apartheidu proti bílému supremacistickému režimu v Jihoafrické republice. Výběr této možnosti nás může posunout vpřed k jediné zbývající životaschopné a nenásilné cestě k záchraně Palestinců i Izraelců před hrozící katastrofou.“ V srpnu 2015, Pappe byl signatářem dopisu kritizující zprávy \"The Jewish Chronicle\" o propojení Jeremyho Corbyna s údajnými antisemity.", "section_level": 1}, {"title": "Kritika.", "content": "Knihy Ilana Pappého byly chváleny Avim Shlaimem, Walidem Khalidim, Richardem Falkem, Ellou Shohat, Nur Masalha a Johnem Pilgerem kromě dalších. Mezi kritiky jeho práce patří Benny Morris (který popsal některé z Pappeova psaní jako „úplné výmysly“ a obvinil ho z nedbalé nebo nečestné práce), Efraim Karsh, Herbert London a Steven Plaut, jakož i profesoři Daniel Gutwein a Yossi Ben-Artzi z Haifské univerzity. Pappé odpověděl na tuto kritiku, odsoudil Morrise za to, že zastává „odporné rasistické názory na Araby obecně a zejména na Palestince“. V roce 2012 \"Časopis Palestinských studií\" (\"JPS\") přeložil a zveřejnil dopis Ben-Guriona z roku 1937 poté, co pro-izraelská skupina pro monitorování médií CAMERA nahlásila chybu v článku, který Pappé napsal pro JPS, poté co je CAMERA informovala, že citace v článku byla nesprávně připsána Ben-Gurionovi. JPS nicméně uvedl, že přeložený dopis potvrdil, že bez ohledu na chyby v Pappého citaci, byl základní výklad dopisu poskytnutý Pappého článkem a knihou správný. CAMERA čelila poskytnutím původního, ručně psaného dopisu od Ben-Guriona, a obviňovala nejen z toho, že byla příslušná věta nesprávně přeložena, ale v článeku byl také nesprávně interpretován kontext tohoto dopisu.", "section_level": 1}], "src_summary": " Ilan Pappé (hebrejsky: אילן פפה, IPA: [iˈlan paˈpe]; * 7. listopadu 1954) je izraelský historik žijící v zahraničí a socialistický aktivista. Je profesorem na Vysoké škole sociálních a mezinárodních studií na Exeterské univerzitě ve Velké Británii, ředitelem Evropského střediska pro palestinská studia univerzity a spoluředitelem Exeterského centra pro etnopolitická studia. Pappé se narodil v Haifě v Izraeli. Před příchodem do Velké Británie byl docentem politologie na Haifské univerzitě (1984–2007) a předsedou Institutu Emila Toumy pro palestinská a izraelská studia v Haifě (2000–2008). Je autorem knih \"The Ethnic Cleansing of Palestine\" (2006), \"The Modern Middle East\" (2005), \"\" (2003), and \"Britain and the Arab-Israeli Conflict\" (1988). Byl také vedoucím členem strany Chadaš, a na kandidátní listině strany pro volby do Knessetu v letech 1996 a 1999. Pappé je jedním z izraelských Nových historiků, kteří od odtajnění příslušných dokumentů britské a izraelské vlády na počátku 80. let přepisují historii vzniku Izraele v roce 1948 a navazující vyhoštění nebo útěk 700 000 Palestinců ve stejném roce. Pappé napsal, že o vyhoštění nebylo rozhodnuto \"ad hoc\", jak tvrdí jiní historici, ale představovalo etnické čištění Palestiny, v souladu s Plánem Dalet, vypracovaným v roce 1947 budoucími vůdci Izraele. Viní vznik Izraele jako příčinu neexistujícího míru na Blízkém východě a argumentuje tím, že Sionismus je nebezpečnější než islámská militantnost, a vyzval k mezinárodnímu akademickému bojkotu Izraele. Pappé podporuje jednostátní řešení, které předpokládá dvojnárodnostní stát pro Palestince a Izraelce. Jeho práce byla podporována i kritizována dalšími historiky. Než v roce 2007 opustil Izrael, byl odsouzen v Knessetu, izraelském parlamentu; ministr školství požadoval, aby byl propuštěn; jeho fotografie se objevila v novinách ve středu terče; a dostal několik hrozeb smrtí.", "tgt_summary": "Ilan Pappé (, ; born 1954) is an expatriate Israeli historian and socialist activist. He is a professor with the College of Social Sciences and International Studies at the University of Exeter in the United Kingdom, director of the university's European Centre for Palestine Studies, and co-director of the Exeter Centre for Ethno-Political Studies. Pappé was born in Haifa, Israel. Prior to coming to the UK, he was a senior lecturer in political science at the University of Haifa (1984–2007) and chair of the Emil Touma Institute for Palestinian and Israeli Studies in Haifa (2000–2008). He is the author of \"The Ethnic Cleansing of Palestine\" (2006), \"The Modern Middle East\" (2005), \"A History of Modern Palestine: One Land, Two Peoples\" (2003), and \"Britain and the Arab-Israeli Conflict\" (1988). He was also a leading member of Hadash, and was a candidate on the party list in the 1996 and 1999 Knesset elections. Pappé is one of Israel's New Historians who, since the release of pertinent British and Israeli government documents in the early 1980s, have been rewriting the history of Israel's creation in 1948, and the corresponding expulsion or flight of 700,000 Palestinians in the same year. He has written that the expulsions were not decided on an \"ad hoc\" basis, as other historians have argued, but constituted the ethnic cleansing of Palestine, in accordance with Plan Dalet, drawn up in 1947 by Israel's future leaders. He blames the creation of Israel for the lack of peace in the Middle East, arguing that Zionism is more dangerous than Islamic militancy, and has called for an international boycott of Israeli academics. Pappé supports the one-state solution, which envisages a binational state for Palestinians and Israelis. His work has been both supported and criticized by other historians. Before he left Israel in 2008, he had been condemned in the Knesset, Israel's parliament; a minister of education had called for him to be sacked; his photograph had appeared in a newspaper at the centre of a target; and he had received several death threats.", "id": 293932}
{"src_title": "Mayská denní znamení", "tgt_title": "Tzolkʼin", "src_document": [{"title": "Jednotlivá znamení.", "content": "Podle zdroje:", "section_level": 1}, {"title": "Imix.", "content": "Imix je prvním dnem mayského kalendáře, symbolizuje prastarého draka, a doslovný překlad glyfu je aligátor. Postava tohoto draka se vyskytuje v mýtech o stvoření světa, je první bytostí z moře. Glyf ale také může symbolizovat leknín, což je dle Mayů první květina světa a krokodýl (aligátor) by mělo být první zvíře světa na pevnině. První den \"Tzolkinu\" tedy symbolizuje prapůvodní stvoření. Vládnoucí božstvo je prvotní matka Mam, bohyně vod a čísla 5.", "section_level": 2}, {"title": "Ik.", "content": "Glyf druhého dne překládáme jako slovo vítr. Druhého dne stvoření byla velká vichřice, která foukala nad oceánem a přinesla světu pohyb. Božstvem je větrný bůh a panovník čísla 3, Ik.", "section_level": 2}, {"title": "Akbal.", "content": "Překlad glyfu druhého dne je nejednoznačný. Může znamenat buď noc anebo podsvětí. Připomíná dobu vlády temných démonů, dobu temna. Na chrámech symbolizuje tento glyf vchod do podzemí chrámu. Božstvem jsou bohové mrtvých, pánové z Xibalbá, tito démoni ovládají číslo 10.", "section_level": 2}, {"title": "Kan.", "content": "Slovo Kan je označení pro mýtickou postavu, prvního živočicha na pevnině. Měla tělo, které vypadalo jako živočich a rostlina dohromady, s hlavou draka. Toto monstrum je symbolem úrodné země. Čtvrtý kin (den) mayského kalendáře popisuje čas, kdy se objevil první život na Zemi. Glyf symbolizuje žlutou, zralou kukuřici, doslovný překlad je semeno. Bohyní tohoto dne je opět prvotní matka Mam.", "section_level": 2}, {"title": "Chicchan.", "content": "Doslovný překlad je had. Mayové si mysleli, že Galaxie Mléčná dráha je \"nebeský had\". Tvořila spojení mezi bohy a lidem. Božstvem tohoto dne je \"opeřený had\" (u Mayů Kukulkán, u Aztéků či Toltéků Quetzalcoátl), jemuž je zasvěcena pyramida v Chichén Itzá (říká se jí \"Kukulkánova pyramida\", \"pyramida Quetzalcoátla\" či španělsky \"El Castillo\"). Tento bůh spojoval protiklady, světlo a tmu, muže a ženu, nebe a zemi.", "section_level": 2}, {"title": "Cimi.", "content": "Na glyfu je vyobrazena lidská lebka, doslovný překlad je smrt. Před tím než vznikl život v rozmanité formě, byl stanoven i jeho konec, může se odehrávat pouze mezi narozením a smrtí. Šestého dne proto vládly ničivé, rozkládající síly. Denní božstvo je bůh smrti Aphucha, představitel čísla 10.", "section_level": 2}, {"title": "Manik.", "content": "Překlad je jelen. Bůh hromu Tohila se ukazoval ve formě jelena, jako forma Kukulkána. Sedmý ten stvoření světa se totiž zjevil Tohil, a jako vůdčí démonická postava uzavřel pakt s člověkem, Mayové budou chráněni před zlem, ale musí bohům dávat oběti. Byl to také den klamu a u Mayů nebyl moc oblíbený. Denním božstvem byl Kukulkán \"ve formě Tohila\".", "section_level": 2}, {"title": "Lamat.", "content": "Překlad je zajíc. V mytologii to znamená, že mladý měsíční bůh Ixbalanqué využil zajíce ke zdolání pastí démonů podsvětí, aby zachránil svého bratra Ahau, slunečního boha. Toto překonání podsvětí umožnilo stvoření hvězdného nebe. Bohyní dne je matka boha Ixbalanqué, mladá měsíční bohyně Ixquic.", "section_level": 2}, {"title": "Muluc.", "content": "Překlad je voda ve funkci životodárné síly. Když se začala božstva Ixbalanqué a Hunahpú starat o svět, tak se stala voda využitelným elementem a svět se řídil dnem a nocí. Bohové dne jsou mladý bůh kukuřice a prvotní matka Mam.", "section_level": 2}, {"title": "Oc.", "content": "Překlad je pes, jde o den psího boha Tzula. Byl to bůh mrtvol, jedno z nejvíce negativních božstev Mayů. Tento národ měl odpor k psům a psovitm šelmáj (kojot prérijní). Den Oc byl vyhlašován jako den smrti, který se hodil pouze na pořádání pohřbů. Vládnoucí božstvo je bůh mršin Tzul.", "section_level": 2}, {"title": "Chuen.", "content": "Překlad je opice. Opice a opičí bohové byli velmi rozporuplné bytosti. V mýtech byli jako nepovedené předformy člověka. Ovšem i božští bratři Ixbalanqué a Hunaphú, když byli proměněni ve vřešťany pláštíkovité, přinesli lidstvu umělecké řemeslo, tedy hru na flétnu. Jedenáctý den je tedy řízen mužskými energiemi a proto se konalo, a stále koná, svěcení mayských kněží. Dalším aktivním bohem byl opičí buch Hunchuen, který podporoval všechny umělecké, řemeslné a sexuální aktivity.", "section_level": 2}], "src_summary": "Mayská denní znamení, někdy bývají označovány jako náhual, jsou názvy pro jednotlivé dny v mayském kalendáři, který nazýváme \"Tzolkin\". Rozlišujeme celkem 20 těchto znamení a byla popsána na mayských glyfech. Často bývají mylně spojovány s horoskopem.", "tgt_summary": "Tzolkʼin (, formerly and commonly tzolkin) is the name bestowed by Mayanists on the 260-day Mesoamerican calendar originated by the Maya civilization of pre-Columbian Mesoamerica. The tzolkʼin, the basic cycle of the Maya calendar, is a preeminent component in the society and rituals of the ancient and the modern Maya. The tzolkʼin is still used by several Maya communities in the Guatemalan highlands. While its use has been spreading in this region, this practice is opposed by Evangelical Christian converts in some Maya communities. The word \"tzolkʼin\", meaning \"division of days\", is a western coinage in Yukatek Maya. Contemporary Maya groups who have maintained an unbroken count for over 500 years in the tzolk'in use other terms in their languages. For instance, the Kʼicheʼ use the term \"Aj Ilabal Qʼij\" [aχ ilaɓal ʠiχ] or \"Rajilabal Kʼij\" [ɾaχ ilaɓal ʠiχ], 'the sense of the day' or 'the round of the days' and the Kaqchikel use the term \"Chol Qʼij\" [tʃol ʠiχ], 'the organization of time'. The names of this calendar among the pre-Columbian Maya are not widely known. The corresponding Postclassic Aztec calendar was called \"tonalpohualli\" in the Nahuatl language.", "id": 32647}
{"src_title": "Mastňák habešský", "tgt_title": "Guizotia abyssinica", "src_document": [{"title": "Rozšíření.", "content": "Pochází ze severovýchodní Afriky, z rozsáhlé etiopské náhorní plošiny (rozdělené ve dví velkou příkopovou propadlinou), rozkládající se v nadmořské výšce mezi 1500 až 3000 m n. m na území dnešní Etiopie, Eritreje, Súdánu, Jižního Súdánu a Somálska. Lidmi tamního starověkého osídlení byl pěstován pro jedlý olej již dávno před počátkem našeho letopočtu. V předkřesťanské éře byl rozšířen do přírody dalších okolních zemí a obchodníky pak i do vzdálené Indie, Číny i Japonska. V současnosti je pro semeno mastňák habešský pěstován mimo Etiopií hlavně v Indií a dále roztroušeně v horských oblastech východní a jižní Afriky a v Asii nejčastěji v Bangladéši, Bhútánu, Nepálu a Pákistánu. V 19. století se v malé míře pěstoval v Evropě a v současnosti i ve Spojených státech amerických. Příležitostně zplaňuje a dostává se do volné přírody na mnoha místech s teplým mírným či subtropickým podnebím.", "section_level": 1}, {"title": "Ekologie.", "content": "Mastňák habešský je terofyt, který se ve své domovině přirozeně vyskytuje hlavně na otevřených pláních savan, kde každoročně vyrůstá zejména na narušovaných místech s nezapojeným travnatým porostem. Za jeho druhotné areály jsou pokládané světlé lemy lesů a křovin, svahy a okraje cest, skládky i rumiště. Spokojuje se s půdou neúrodnou a roste poměrně rychle. Po vysetí a zapravení do mělce přeorané půdy brzy vzklíčí. Kořínky semen produkují alelopatické látky bránící většině jednoděložných rostlin v růstu, takže je v mládí plevele většinou neutlačují. Rostliny jsou krátkodenní, začínají kvést až při zkracování dne, hraniční je doba dne kratší než 12 hodin. Ploidie druhu je 2n = 30. Pro rodové jméno \"Guizotia\" byl předlohou francouzský historik a politik François Pierre Guizot, druhové jméno je odvozeno od místa původů, od Habeše. České jméno mastňák vzniklo z vlastnosti semene, které po svléknutí blanitého oplodí působí na omak mastně.", "section_level": 1}, {"title": "Popis.", "content": "Jednoletá bylina s bohatě rozvětvenou lodyhou vysokou 50 až 130 cm (na příhodných místech i 200 cm), která má hluboko sahající hlavní kořen a mnoho postranních kořínků větvenými v hloubce do 5 cm. Lodyha je pevná, tuhá, světle zelená a někdy načervenalá, uvnitř má bílou dřeň, na povrchu je hustě rýhovaná, na bázi lysá a výše drsně chlupatá a je hustě porostlá přisedlými, až objímavými jednoduchými listy. Spodní listy bývají vstřícné a horní střídavé, jejich čepele jsou podlouhlé až kopinaté, 5 až 20 cm dlouhé a 1 až 6 cm široké. Na bázi jsou srdčité až ouškatě objímavé, na vrcholu zašpičatělé, po obvodě celistvé a řídce žláznatě chlupaté, mají vmáčklou žilnatinu a jsou oboustranně matně zelené, spodní listy časem dostávají výrazně žlutý nádech. Palisty bylina nemá. Na dlouhých, chlupatých, až 14 cm dlouhých stopkách vyrůstají latovitě uspořádané úbory mívající v průměru 2 až 3 cm, které vytvářejí vrcholičnaté květenství. Polokulovitý až zvonkovitý, dvouřadý zákrov má vnější listeny bylinné a vnitřní blanité. Květní lůžko úboru je vypouklé a má blanité, podélně žilkované plevky. Ve středu úboru bývá oboupohlavných květů průměrně padesát, jsou zlatožluté, korunu mají trubkovitou s pěti laloky 5 mm dlouhou. Po obvodě úboru bývá šest až patnáct květů samičích, také zlatožlutě zbarvených, které mají korunu jazykovitou s vejčitou, třízubou ligulou 1 až 1,5 cm dlouhou. Kalich není vyvinutý. V květech je po pěti tyčinkách s prašníky a jedna čnělka s dvoulaločnou bliznou. Opylení květů zajišťuje hmyz. Plody jsou nažky (semena) 4 až 5 mm dlouhé a 1,5 mm široké, ze samičích květů jsou trojboké a z oboupohlavných čtyřboké. Všechny bývají mírně prohnuté, tmavě hnědé a jsou bez chmýru, po dozrání nažky z lůžka úboru snadno vypadávají. Hmotnost tisíce semen činí 2 až 5 gramů.", "section_level": 1}, {"title": "Pěstování.", "content": "Rostliny se rozmnožují výhradně nažkami, které jsou samovolně rozptylovány větrem či vodou a uměle také lidmi, kteří je šíří při svozu sklizně nebo jako součást ptačího krmiva. Semena uskladněná v suchu si podržují klíčivost nejméně čtyři roky. Na pole se sejí v období dostatku vláhy, obvykle s ukončením období dešťů. Vysévají se do řádků 30 až 50 cm širokých, ve kterých brzy epigeicky vyklíčí. Ručně se plejí dvakrát, poprvé při výšce rostliny 10 cm a podruhé s počátkem nástupu větvení lodyhy. Kořenové alelopatické výměšky a zahuštěný bylinný porost znesnadňuje případným plevelům se příliš rozšířit. Květy jsou cizosprašné, nedochází k jejich opylení vlastním pylem. V jednom úboru vykvétají květy postupně asi po dobu osmi dnů, na celém poli kvetou po dobu asi šesti týdnů. Od opylení do zralosti semen uplyne v Etiopii 120 až 180 dnů, v Indii 75 až 120 dnů, doba je rozdílná v důsledku pěstování rozlišných kultivarů i klimatu. Mastňák habešský se vysévá nejčastěji jako meziplodina při pěstování čiroku, prosa, slunečnice nebo sezamu; pole se před jeho setím tradičně nehnojí a roste jen ze zbytkové úrodnosti půdy. Semena dozrávají postupně a proto je zapotřebí správně určit čas sklizně. Obvykle začíná tři týdny po odkvětu 50 % květů. Rostliny se obvykle ručně seříznou těsně nad zemí a na hromadách se nechají uschnout. Pak se ručně vymlátí na plachtách nebo v mlátičkách. V Etiopii se výtěžek nejčastěji pohybuje od 200 do 500 kg/ha, extrémně až 1000 kg/ha. V Africe se pěstují tři odrůdy s různou délkou zrání. První 'Abat noug' je pěstována na vysočině v období dešťů, seje se v červnu a sklízí v prosinci, druhá 'Meschno noug' se vysazuje na podmáčených půdách v září a sklízí v lednu, třetí 'Bunegne noug' je nížinný typ vysévaný v červenci a sklízený v říjnu. Odrůdy vysévané v Indii jsou méně citlivé na délku dne, bývají vzrůstově nižší, dozrávají za kratší vegetační dobu a semena mají větší hmotnost, na jednotku plochy však poskytují nižší výnosy.", "section_level": 1}, {"title": "Význam.", "content": "Mastňák habešský se jako olejnina odedávna pěstoval v Africe, hlavně v Etiopii, odkud se v dávné minulosti rozšířil do Indie, kde se v současnosti sklízí okolo 180 000 tun semene. Nažky obsahují průměrně 35 % (u šlechtěných kultivarů 55 %) kvalitního, žlutě zbarveného oleje vhodného pro využití v potravinářství, v kosmetice, při výrobě barev i ve strojírenství. Vylisovaný olej příjemně voní i chutná po vlašských ořeších, obsahuje přes 10 % nasycených mastných kyselin a přes 20 % bílkovin, naopak má nízký podíl (5 %) nežádoucí kyseliny erukové. V místech původu se olej používá hlavně v kuchyni a na svícení. Zbytky po vylisování jsou dobrým krmivem pro drůbež, celé nažky jsou součástí krmných směsí pro exotické ptactvo (rostlina se takto neúmyslně šíří na druhotná stanoviště po všech kontinentech), semena se vysévají i jako zelené hnojení. Rostliny sloužívají také jako krmivo pro dobytek, který je ale nežere zelené, ale pouze silážované. Suchá vymlácená sláma se využívá v domácnostech jako palivo na vaření.", "section_level": 1}], "src_summary": "Mastňák habešský (\"Guizotia abyssinica\") je jednoletá, teplomilná, až metr vysoká, v létě žlutě kvetoucí rostlina s drobnými květy vyrůstajícími v úborech. Tato suchomilná, původem severoafrická bylina byla v české přírodě zjištěna poprvé roku 1937, pravděpodobně se zde dostala lidským přičiněním. Od té doby je jako nepůvodní druh nacházena v teplých oblastech české krajiny pouze ojediněle, je považována za přechodně zavlékány neofyt. Rod \"Guizotia\" je tvořen šesti druhy, z nichž jediný \"Guizotia abyssinica\" je lidmi již po tisíciletí kultivován a využíván.", "tgt_summary": "Guizotia abyssinica is an erect, stout, branched annual herb, grown for its edible oil and seed. Its cultivation originated in the Ethiopian highlands, and has spread to other parts of Ethiopia. Common names include noog/nug (Ethio-Semitic ኑግ \"nūg\"); niger, nyger, nyjer, or niger seed ; ramtil or ramtilla; inga seed; and blackseed.", "id": 169148}
{"src_title": "Fridrich August Jiří Saský", "tgt_title": "Georg, Crown Prince of Saxony", "src_document": [{"title": "Život.", "content": "Narodil se 15. ledna 1893 v Drážďanech jako syn prince Fridricha Augusta III. Saského a jeho manželky arcivévodkyně Luisy Toskánské. Jeho sourozenci byli princové Fridrich Kristián, Ernst Heinrich a princezny Markéta Karola, Marie Alix a Anna Monika. Po rozvodu jeho rodičů roku 1902, převzal jeho otec zodpovědnost za své děti. Vzdělával se svými sourozenci v \"princovské škole\", kterou založil jeho otec. Když mu bylo 11 let, stal se korunním princem. Roku 1912 získal středoškolské vzdělání a začal studovat politologii a poté ekonomii na Vratislavské univerzitě. Studium trvalo tři měsíce. Během studia vstoupil do studentského katolického bratrství KDSt.V. Winfridia. Po studiu vstoupil do Prvního granátnického pluku č. 100. V tomto pluku sloužil i jeho přítel Ludwig Renn. Když byl vyslán na frontu v První světové válce, byl povýšen do hodnosti kapitána. Během prvních měsíců války utrpěl vážné zranění nohy. Roku 1915 mu císař Vilém II. Pruský mu předal Železný kříž. 27. července 1916 vstoupil do Skupiny armád korunní princ Ruprecht. Dne 30. srpna 1916 získal Vojenský řád sv. Jindřicha. 30. listopadu 1917 byl povýšen do hodnosti majora a a začal vést První saský královský pěší pluk č. 104. Tento pluk vedl do 22. května 1918. Na jaře 1918 noviny oznámily jeho zásnuby s vévodkyní Marií Amalií, dcerou vévody Albrechta Württemberského. Konec saského království a touha po kněžství tyto zásnuby zrušila. 13. listopadu 1918 jeho otec abdikoval a roku 1919 se Fridrich vzdal nástupnictví na trůn. Začal studovat filosofii na Univerzitě v Tübingenu a na Vratislavské univerzitě. Teologii studoval na Freiburské univerzitě. Mezitím vstoupil k jezuitům. 15. července 1924 byl vysvěcen na kněze a pastoračně působil v Berlíně. Zemřel 14. května 1943 při plavání v jezeře Groß Glienicke v Berlíně. Jeho tělo bylo nalezeno za několik týdnů po smrti. Byl pohřben v katedrále Nejsvětější Trojice v Drážďanech.", "section_level": 1}, {"title": "Tituly a vyznamenání.", "content": "Tituly Vyznamenání", "section_level": 1}], "src_summary": "Fridrich August Jiří Saský (15. ledna 1893, Drážďany – 14. května 1943, Groß Glienicke) byl saský korunní princ, kněz a jezuita.", "tgt_summary": "Georg, Crown Prince of Saxony or George (15 January 1893 – 14 May 1943) the last Crown Prince of Saxony, was the heir to the King of Saxony, Frederick Augustus III, at the time of the monarchy's abolition on 13 November 1918. He later became a Roman Catholic priest and a Jesuit.", "id": 1029968}
{"src_title": "William Palmer, 2. hrabě ze Selborne", "tgt_title": "William Palmer, 2nd Earl of Selborne", "src_document": [{"title": "Životopis.", "content": "Narodil se jako pátý potomek a jediný syn významného právníka a lorda kancléře Roundella Palmera (1812–1895), po matce byl spřízněn se šlechtickou rodinu Waldegrave. Absolvoval oxfordskou univerzitu, kde vynikl jako student historie. Kariéru zahájil jako soukromý tajemník ministra Hugha Childerse (1882–1885). V letech 1885–1895 byl členem Dolní sněmovny, původně patřil k liberálům, spolu s otcem později přešel k liberálním unionistům. V roce 1895 po otci zdědil titul hraběte a vstoupil do Sněmovny lordů (do té doby jako jeho dědic užíval titul \"vikomta Wolmera\"). Ve vládě svého tchána markýze ze Salisbury byl státním podsekretářem kolonií (1895–1900) a v této funkci získal vliv díky probíhající búrské válce, která byla tehdy stěžejním tématem britské zahraniční a koloniální politiky. Jako hrabě ze Selborne byl zároveň mluvčím ministerstva kolonií ve Sněmovně lordů (jeho nadřízený ministr kolonií Joseph Chamberlain byl poslancem Dolní sněmovny). Od roku 1900 byl členem Tajné rady a v letech 1900–1905 prvním lordem admirality. V roce 1905 obdržel Řád sv. Michala a sv. Jiří. V letech 1905–1910 byl vysokým komisařem v jižní Africe, respektive guvernérem v Transvaalu, kde jako nestranný a schopný politik získal popularitu. V roce 1909 získal Podvazkový řád. Po návratu z Afriky žil v soukromí, znovu se vrátil do vlády za první světové války v rámci Asquithova koaličního kabinetu a v letech 1915-1916 byl prezidentem úřadu pro zemědělství. Získal čestné doktoráty v Oxfordu a Cambridge, v letech 1929–1942 zastával čestnou hodnost hofmistra ve Winchesteru.", "section_level": 1}, {"title": "Manželství a potomstvo.", "content": "V roce 1883 se oženil s Beatrix Cecil (1858–1950), dcerou premiéra 3. markýze ze Salisbury. Měli spolu čtyři děti. Nejstarší syn Roundell (1887–1972) byl dědicem titulů a politikem Konzervativní strany. Druhorozený syn Robert Palmer (1888–1916) padl za první světové války a třetí syn William Palmer (1894–1971) se angažoval v regionální správě hrabství Hampshire. Dcera Mabel Palmer (1884-1958) byla manželkou 5. hraběte Greye, angažovala se ve veřejném dění a v letech 1934–1935 byla členkou vládní komise pro univerzitu v Durhamu.", "section_level": 1}], "src_summary": "William Waldegrave Palmer, 2. hrabě ze Selborne (\"William Waldegrave Palmer, 2nd Earl of Selborne, 2nd Viscount Wolmer, 2nd Baron Selborne\") (17. října 1859, Londýn, Anglie – 26. února 1942, Londýn, Anglie) byl britský státník a koloniální administrátor. Byl synem významného právníka Roundella Palmera a po něm od roku 1895 členem Sněmovny lordů. Jako zeť premiéra markýze ze Salisbury a člen Liberálně unionistické strany byl ministrem námořnictva (1900–1905) a zemědělství (1915–1916), významně se uplatnil ve správě kolonií v jižní Africe. V roce 1909 získal Podvazkový řád. Jeho syn Roundell Palmer byl významným politikem Konzervativní strany.", "tgt_summary": "William Waldegrave Palmer, 2nd Earl of Selborne, (17 October 1859 – 26 February 1942), styled Viscount Wolmer between 1882 and 1895, was a British politician and colonial administrator, who served as High Commissioner for Southern Africa.", "id": 1075326}
{"src_title": "Roundell Palmer, 3. hrabě ze Selborne", "tgt_title": "Roundell Palmer, 3rd Earl of Selborne", "src_document": [{"title": "Kariéra.", "content": "Byl nejstarším synem ministra námořnictva a vysokého komisře v jižní Africe Williama Palmera, 2. hraběte ze Selborne (1859–1942), po matce Beatrix Cecil byl vnukem premiéra 3. markýze ze Salisbury. Studoval ve Winchesteru a Oxfordu, v letech 1910–1940 byl poslancem Dolní sněmovny (od roku 1918 zastupoval v parlamentu nově zřízení volební obvod Aldershot, největší vojenskou základnu v Británii). Za první světové války byl tajemníkem na několika ministerstvech, později zastával nižší funkce ve vládě. V letech 1922–1924 byl parlamentním tajemníkem úřadu pro obchod a v letech 1924–1929 náměstkem generálního poštmistra, v roce 1929 byl jmenován členem Tajné rady. Ve 20. a 30. letech patřil k vlivným konzervativním poslancům a po roce 1938 se soustředil na kritiku zahraniční politiky premiéra Chamberlaina. S titulem barona Selborne byl v roce 1940 povolán do Sněmovny lordů (titul hraběte zdědil po otci v roce 1942, jako otcův dědic do té doby užíval jméno \"vikomta Wolmera\"). Za druhé světové války působil na ministerstvu veřejných prací a v Churchillově koaliční vládě zastával post ministra pro hospodářskou válku (1942–1945) Po válce se angažoval ve vedení několika obchodních společností a bank. V roce 1945 získal Řád společníků cti, mimo jiné byl smírčím soudcem v hrabství Hampshire, kde rodina vlastnila pozemky.", "section_level": 1}, {"title": "Rodina.", "content": "Jeho manželkou byla od roku 1910 Grace Ridley (1889–1959), dcera ministra vnitra 1. vikomta Ridleye Měli spolu sedm dětí, nejstarší syn William Palmer, vikomt Wolmer (1912–1942), padl za druhé světové války. Jeho syn John Roundell Palmer, 4. hrabě ze Selborne (*1940) je současným představitelem rodu. Z dcer byla Mary Sophia Palmer, provdaná baronka O'Hagan (1920-2001), po druhé světové válce dvorní dámou princezny Alžběty. Rodině hrabat ze Selborne dnes patří zámek \"Manderston House\" ve Skotsku.", "section_level": 1}], "src_summary": "Roundell Cecil Palmer, 3. hrabě ze Selborne (\"Roundell Cecil Palmer, 3rd Earl of Selborne, 3rd Viscount Wolmer, 3rd Baron Selborne\") (15. dubna 1887, Westminster, Anglie – 3. září 1971, Alton, Anglie) byl britský politik, třicet let poslanec Dolní sněmovny, poté po otci člen Sněmovny lordů, po matce byl blízkým příbuzným významného klanu Cecilů. Jako člen Liberálně unionistické strany a později Konzervativní strany zastával od mládí nižší funkce v několika vládách, v Churchillově koaličním kabinetu byl za druhé světové války ministrem pro hospodářskou válku (1942–1945).", "tgt_summary": "Roundell Cecil Palmer, 3rd Earl of Selborne, CH, PC (15 April 1887 – 3 September 1971), known as \"Top Wolmer\" and styled Viscount Wolmer from 1895 to 1941, was a British administrator, intelligence officer and Conservative politician.", "id": 114523}
{"src_title": "Donna Tarttová", "tgt_title": "Donna Tartt", "src_document": [{"title": "Život.", "content": "Donna Tarttová se narodila v Greenwoodu, v deltě řeky Mississippi, a vyrůstala v blízkém městečku Grenada ve státu Mississippi. Jejímu otci se dařilo jako místnímu potikovi, zatímco její matka pracovala jako sekretářka. Ve třinácti letech Tarttovou prvně publikovali, když její sonet vydal Mississipský literární magazín. V roce 1981 se zapsala na Mississippskou univerzitu, kde její psaní už v prvním ročníku zaujmulo Willieho Morrise. Na doporučení Morrise pak Barry Hannah, vládnoucí spisovatel na Mississipské univerzitě, zapsal tehdy osmnáctiletou Tarttovou do svého magisterského předmětu o povídke. „Byla ohromně sečtělá,“ popsal ji Hannah. „Prostě výjimečný génius. Literární hvězda.“ Na doporučení Morrise a jiných (vyučujících) v roce 1982 přestoupila na Bennington College, kde u studia kreativního psaní navštěvovala hodiny klasické filologie u Claudea Fredericksa. V roce 2002 Tarttová údajně pracovala na převyprávění mýtu o Daidalovi a Ikarovi pro sérii Canongate Myth, což je série novel, v kterých současní autoři převyprávějí a adaptují antické mýty. Tarttová konvertovala ke katolicismu a do knihy \"The Novel, Spirituality and Modern Culture\" (2000) přispěla esejí „The spirit and writing in a secular world“ (Duchovno a psaní v sekulárním světě). V této eseji Tarttová píše, že „... víra je životně důležitá pro můj proces tvorby díla a pro mou motivaci jej vytvářet“, také ale varuje před spisovateli, kteří do svých románů vsouvají své názory a přesvědčení. Píše, že by se spisovatelé měli zdráhat „vkládat své názory přímo do svých děl“.", "section_level": 1}, {"title": "Dílo.", "content": "Románový debut \"Tajná historie\" (1992) se stal okamžitou senzací. Román podmanivým způsobem popisuje partu studentů klasické filologie, které posedlost antickými klasiky a dionýskou estetikou povede až k dvojí vraždě. O deset let později vydaný \"Malý kamarád\" (2002) se také zabývá tematikou vraždy, ač z jiné perspektivy. Dvanáctiletá Harriet Dufresne, bystrá a svérázná holka, se rozhodne vyřešit vraždu svého bratra, která zůstává i po dvanácti letech záhadou. Román Donny Tartové Stehlík je jejím nejúspěšnějším: v roce 2014 se dočkal Pulitzerovy ceny a o pět let později také filmového zpracování s Anselem Elgortem v hlavní roli. \"Stehlík\" (2013) je dickensovským vyprávěním Theodora Deckera, který v teroristickém útoku v galerii přichází o matku a zároveň nedopatřením nabývá Fabriciovu malbu stehlíka, která jej provází do Las Vegas a později zpátky do New Yorku – i když nakonec Thea naháněčka za tímto obrazem jakožto symbolem pro krásu a estetično dotáhne až do Amsterdamu.", "section_level": 1}], "src_summary": "Donna Tarttová (* 23. prosince 1963) je americká spisovatelka a autorka románů \"Tajná historie\" (1992), \"Malý kamarád\" (2002) a \"Stehlík\" (2013). Za román \"Malý kamarád\" získala literární cenu WH Smitha, zatímco román \"Stehlík\" jí v roce 2014 vynesl Pulitzerovou cenu. Časopis \"Time\" ji v témže roce uvedl ve svém seznamu „Stovky nevlivnějších lidí“.", "tgt_summary": "Donna Tartt (born December 23, 1963) is an American author. Tartt's novels include \"The Secret History\" (1992), \"The Little Friend\" (2002), and \"The Goldfinch\" (2013). Tartt won the WH Smith Literary Award for \"The Little Friend\" in 2003 and the Pulitzer Prize for Fiction for \"The Goldfinch\" in 2014. She was included in \"Time\" magazine's 2014 \"100 Most Influential People\" list.", "id": 762674}
{"src_title": "Boeing Orbital Flight Test", "tgt_title": "Boeing Orbital Flight Test", "src_document": [{"title": "Průběh letu.", "content": "Mise Boeing Orbital Flight Test úspěšně odstartovala dne 20. prosince 2019 o 11:36:43 světového času (UTC) pomocí nosné rakety Atlas V N22 ze startovacího komplexu 41 na mys Canaveral. O 11:59 UTC NORAD detekoval objekt na oběžné dráze 191 × 76 km se sklonem 51,63 °. Na palubě kosmické lodi byla místo posádky figurína se jménem Rosie the Astronaut (odkazovala na americkou kulturní ikonu všech těžce pracujících žen v továrnách a loděnicích během druhé světové války, nazvanou Rosie the Riveter (Dělnice Rosie)). Figurína během celého letu monitorovala pomocí zabudovaných senzorů podmínky, které by působily na posádku. Po oddělení od nosné rakety se však Starliner ocitl v problémech. Palubní počítač dostával nesprávné informace o údaji, který se označuje jako MET (Mission Elapsed Time - uplynulý čas mise). Důsledkem této chyby se zážeh OIB (Orbital Insertion Burn - zážeh pro usazení na oběžné dráze) neuskutečnil v plánovaném čase. Manévr OIB je potřebný k tomu, aby se loď usadila na parkovací dráze a mohla se začít včas přibližovat k ISS. Kvůli zmíněnému problému začal počítač lodě provádět i nadbytečné korekční zážehy malými orientačními tryskami, čímž loď spotřebovala více pohonných látek, než bylo v této fázi letu optimálně. Řídící středisko se tak rozhodlo poslat Starliner příkaz k provedení zážehu OIB. Loď však v té době letěla nad oblastí pokrytou družicemi TDRS, které zajišťují přenos dat mezi objekty na nízké oběžné dráze a povrchem Země. Příkaz k zážehu OIB se k Starliner dostal až o osm minut později, než měl. Kosmická loď se sice dostala na stabilní oběžnou dráhu, ale její přílet k ISS se značně zkomplikoval. Starliner mohl k stanici přiletět pomocí výrazných úprav oběžné dráhy, ale na tento manévr už neměl dostatek paliva. Další možnost příletu k ISS spočívala v menších korekcích dráhy, ale ty byly nad limity lodě z časového hlediska. Starliner vydrží před připojením ke stanici samostatně fungovat přibližně pět dní. Odborníci z firmy Boeing následně vyslali k Starliner příkaz k zorientování lodě fotovoltaickým panelem k slunci, aby se nabily palubní akumulátory a Starliner mohl nadále fungovat. NASA a Boeing nakonec rozhodli, že kosmická loď zůstane na oběžné dráze dva dny a potom přistane v areálu raketové střelnice White Sands Missile Range v Novém Mexiku, kde měla původně přistát 28. prosince. Ještě týž den, 20. prosince, Starliner provedl za tímto účelem dvě malé korekce dráhy. Kromě operací potřebných k přiblížení a spojení s ISS, se Starliner podařilo splnit ostatní hlavní cíle zkušebního letu na oběžné dráze během 2 dnů ve vesmíru. Dne 22. prosince 2019 ve 12:23 UTC kosmická loď začala brzdící zážeh, který trval 55 sekund. O tři minut později se od lodě oddělil servisní modul a ve 12:46 UTC návratový modul lodě Starliner kontrolovaně vstoupil do horních vrstev atmosféry. O 12:58:02 UTC Starliner úspěšně přistál v poušti v areálu White Sands Missile Range v Novém Mexiku. Kosmická loď z této mise má letět i na první operační let Starliner s posádkou na ISS. Misi USCV-2 má velet astronautka Sunita Williamsová, která vybrala pro tuto loď jméno \"Calypso\".", "section_level": 1}], "src_summary": "Boeing Orbital Flight Test (zkráceně: Boe-OFT) byl první nepilotovaných zkušební let americké kosmické lodi typu CST-100 Starliner společnosti Boeing. Dne 20. prosince 2019 vystartoval z Mys Canaveral k Mezinárodní vesmírné stanici (ISS). Testovat mělo přiblížení a procedury automatického spojení s ISS, přičemž loď měla zůstat připojena ke stanici 7 dní. Starliner se však nezdařil plánovaný zážeh motoru potřebný pro usazení na oběžné dráze a setkání s ISS. NASA a Boeing nakonec rozhodli o předčasném návratu lodě po 2 dnech letu. Následně se odzkoušel úplný návrat do atmosféry, přistání na pevnině a záchranné postupy, které bylo třeba otestovat před prvním pilotovaným letem. Během celého zkušebního letu se sledoval i systém podpory života.", "tgt_summary": "The Boeing Orbital Flight Test (also known as Boe-OFT) was the first orbital mission of the CST-100 Starliner spacecraft, conducted by Boeing as part of NASA's Commercial Crew Program. The mission was planned to be an eight-day test flight of the spacecraft, involving a rendezvous and docking with the International Space Station (ISS), and a landing in the western United States. The mission was successfully launched on 20 December 2019 at 11:36 UTC or 6:36 AM EST, however an issue with the spacecraft's mission elapsed time (MET) clock occurred 31 minutes into flight. This anomaly caused the spacecraft to burn into an incorrect orbit, preventing a rendezvous with the ISS. The mission was reduced to just two days, with the spacecraft successfully landing at White Sands Space Harbor on 22 December. On 6 April 2020, Boeing announced that they would redo the Orbital Flight Test to prove and meet all of the test objectives. NASA accepted the proposal from Boeing to do another uncrewed test flight, Boeing Orbital Flight Test 2. The redo flight is scheduled for October 2020.", "id": 544891}
{"src_title": "Benedikt Josef Labre", "tgt_title": "Benedict Joseph Labre", "src_document": [{"title": "Život.", "content": "Benedikt Josef Labre se narodil 26. března 1748 v Amettes, ležící v hrabství Artois. Pocházel z 15 dětí. Otec si povšiml zvláštní povahy svého nejstaršího syna a s domněnkou, že by mohl být vhodným kandidátem pro kněžskou službu jej svěřil k výchově svému bratrovi Františkovi. František Labre byl sám kněz a začal Benedikta učit základy latiny. Vzdělával jej i ve čtení, psaní a katechismu. Když bylo Benediktovi 16 let, oznámil rodičům přání vstoupit do kláštera. Ideálně však do co možná nejpřísnějšího; řádu cisterciáků přísné observance (tzv. \"trapisté\"). To se ovšem nesetkalo s pochopením jak ze strany rodičů, tak ze strany trapistů v opatství La Trappe. Druhý pokus o přijetí do kláštera proběhl u mnichů z kartuziánského řádu. Kartuziáni jej přijali, avšak po čase musel odejít, protože pobyt v prostorách kláštera v něm vyvolával nevolnosti, které se projevovaly zejména zvracením. Benedikt stále toužil po tom nejpřísnějším možném klášterním životě, proto se vydal potřetí, konkrétně do dalšího trapistického kláštera v Sept Fons. I tam byl nakonec odmítnut. Zkusil ještě jednou pobyt v jiném kartuziánském klášteře, kde mu však nakonec představený řekl: \"Prozřetelnost vás nevolá k našemu způsobu života. Následujte Boží vnuknutí.\" Výzvu otce představeného Benedikt zkoumal během následujících 15 let života. Během té doby pěšky putoval Evropou po poutních místech a postupně rozpoznával, že právě to od něj Bůh chce. Živil se ovocem a kořínky, které našel, když dostal nějaký dar, nikdy si jej nenechával pro sebe, vždy nalezl někoho ještě potřebnějšího, než byl on sám. Potulným způsobem žil, zdržoval se zejména v Římě. Benedikt s sebou vždy nosil \"Bibli\", \"breviář\" a \"Následování Krista\". Vzdělával se v křesťanském učení, o kterém pak mluvil s lidmi z okraje společnosti, hlavně s bezdomovci. Svým zjevem působil jako jeden z nich, a proto jej často lidé litovali: „ubohý nešťastník“. On odpovídal: „Proč nešťastník? Nešťastníci jsou lidé v pekle, kteří ztratili Boha navždy.“ Připojil s k třetímu řádu Františkánů. Horlivě hlásal evangelium a ve zbývajícím čase většinou klečel v jednom z (římských) kostelů a modlil se (často až 40 hodin v kuse). Ještě v den smrti byl na dvou pobožnostech (byl předvečer Zeleného čtvrtka) a večer zemřel. Ihned po smrti se začaly šířit zprávy o uzdraveních, ke kterým mělo dojít na jeho hrobě a na jeho přímluvu.", "section_level": 1}], "src_summary": "Svatý Benedikt Josef Labre (26. března 1748 Amettes, Pas-de-Calais – 26. dubna 1783 Řím, Papežský stát) byl francouzský poutník a mystik, zdržující se zejména v Římě. Již během svého života byl mnohými vnímán jako svatý. Kanonizační proces byl zahájen po jeho pohřbu v roce 1783, v roce 1860 byla uzavřena prvotní část s titulem \"blahoslavený\". V roce 1883 byl prohlášen za \"svatého\". Je uctíván jako patron lidí bez domova, mentálně nemocných, opuštěných a odmítaných.", "tgt_summary": "Benedict Joseph Labre, () (25 March 1748 – 16 April 1783), was a French mendicant, Franciscan tertiary, and Catholic saint.", "id": 443208}
{"src_title": "Chryzokol", "tgt_title": "Chrysocolla", "src_document": [{"title": "Historie.", "content": "Jméno pochází z klasické řečtiny, kde χρυσός (chrysos) znamená zlato a κολλα (kolla) tmel k označení materiálu užívaného k pájení zlata; poprvé jej užil Theofrastos v roce 315 př.n.l.", "section_level": 1}, {"title": "Popis.", "content": "Chryzokol je kyanové (tyrkysové) barvy a je podružnou rudou mědi o tvrdosti 2,5 až 7,0. Hustota 2–2,20; vryp světle zelený, lom lasturnatý. Jde o druhotný minerál, vznikající rozkladem sulfidů (chalkopyrit aj.) v oxidačních pásmech ložisek měděných rud. Znatelnějším modravým odstínem se liší od malachitu. Zpravidla se vyskytuje jako mastně až skelně lesklé celistvé, hroznovité, ledvinité nebo krápníčkovité agregáty a kůry nebo jako výplň žil. Hustota 2–2,20; vryp světle zelený. Díky své světlé barvě bývá někdy považován za tyrkys. Studie z roku 2006 se zdá dokazovat, že chryzokol je mikroskopickou směsí minerálu spertiniitu, chemicky hydroxidu měďnatého, amorfního oxidu křemičitého a vody.", "section_level": 1}, {"title": "Naleziště.", "content": "K významným nalezištím patří Bacanské ostrovy v Molukách (Indonésie), Izrael, Shaba (DR Kongo), Chile, Cornwall (Anglie), Moldova (Rumunsko), Ural, Altaj (Rusko), Arizona, Utah, Idaho, Colorado, Nové Mexiko, Michigan a Pensylvánie (USA). V Česku je znám z Horní Rokytnice, Rybnice u Semil, Rváčova u Lomnice n. Pop., Rožmitálu u Broumova, Vrančic, Stříbra, Tří Seker u L. Kynžvartu, Horního Slavkova, Hory Sv. Kateřiny, Měděnce, Cínovce, Borovce u Štěpánova, Ludvíkova u Vrbna p. Pradědem. Na Slovensku jsou předními lokalitami Špania Dolina, Lubietová, Betliar, Košice, Poniky.", "section_level": 1}, {"title": "Klenotnictví.", "content": "Protože je poněkud běžnější než tyrkys a také díky svým atraktivním modrým a modrozeleným barvám je chryzokol už od starověku oblíbený u rytců a výrobců ozdob. Díky poměrně snadnému zpracování a tváření jej často používají stříbrníci a zlatníci jako náhradu za tyrkys. Tvrdost chryzokolu se pohybuje v širokém pásmu Mohsovy stupnice od 2 do 7 v závislosti na obsahu oxidu křemičitého. Tmavě modrý chryzokol je zpravidla pro klenotnické využití příliš měkký, zatímco tyrkysové, zelené a modrozelené odstíny mívají tvrdost blížící se šesti, tedy podobnou jako tyrkys.", "section_level": 1}], "src_summary": "Chryzokol je minerál z třídy křemičitanů, vodnatý fylosilikát mědi se vzorcem CuAl\"\" (HSiO)(OH).\"n\"H2O (x-1) nebo (Cu,Al)HSiO(OH).\"n\"HO. O struktuře nerostu vznikly pochyby, neboť spektrografický výzkum naznačuje, že látka označovaná jako chryzokol je možná směsí spertiniitu (hydroxidu měďnatého) a chalcedonu.", "tgt_summary": "Chrysocolla is a hydrated copper phyllosilicate mineral with formula: CuAl(HSiO)(OH)·HO (<1) or (Cu,Al)HSiO(OH)·HO. The structure of the mineral has been questioned, as spectrographic studies suggest material identified as chrysocolla may be a mixture of the copper hydroxide spertiniite and chalcedony.", "id": 2460777}
{"src_title": "Velká kartouza", "tgt_title": "Grande Chartreuse", "src_document": [{"title": "Historie.", "content": "V roce 1084 Bruno Kolínský (kolem 1030–1101) a šest jeho společníků v pohoří Chartreuse, osamělé hornaté oblasti severně od Grenoblu, vybudovali poustevnu, podporovanou biskupem Hugem z Grenoblu (1053–1132). Skládala se z malých dřevěných domů seskupených kolem křížové chodby a kamenného kostela. Tato první kartouza se již nazývala \"La Grande Chartreuse\", \"Velká kartouza\". V roce 1132 byla Velká kartouza zničena lavinou kamení a znovu postavena asi dva kilometry jižně od původního umístění. Během svých dějin pak byla Velká kartouza celkem osmkrát zničena požárem a vždy poté obnovena. Dnešní Velká kartouza pochází většinou ze 17. století, jednotlivé prvky jsou dochovány ještě ze 14. a 15. století. Další kartouzy se zakládaly po Evropě, první již v roce 1090 Brunem z Kolína v Kalábrii. Tato kartouza, klášter Santo Stefano del Bosco, je jednou ze tří stávajících kartouz v Itálii. Když byla Velká kartouza francouzským státem v roce 1903 uzavřena a kartuziáni byli vyhnáni z Francie, byli přijati v kartuziánském klášteře Farneta v Itálii a v Kartouze sv. Huga v Anglii. Mniši se vrátili až roku 1940.", "section_level": 1}, {"title": "Současnost.", "content": "Dnes je Velká kartouza mateřským klášterem 23 kartuziánských klášterů, které existují po celém světě. Kvůli povolání kartuziánů k osamělému životu se do Velké kartouzy neumožňuje přístup veřejnosti. Navštívit lze jen muzeum umístěné mimo konvent v přilehlé budově Correrie. V roce 2005 byl ve Velké kartouze natočen film Philipa Gröninga \"Velké ticho\", ve kterém klášter poprvé umožnil filmové kameře pohled do každodenního života mnichů. Likér Chartreuse vyráběný mnichy tohoto kláštera se vyváží do celého světa. V minulosti se příjmy z prodeje používaly na výstavbu nových kartouz, dotovaly se z nich výdaje klášterů bez vlastního příjmu a byly z nich financovány charitativní a náboženské projekty mimo kláštery.", "section_level": 1}], "src_summary": "Velká kartouza, francouzsky La Grande Chartreuse, je mateřský klášter kartuziánského řádu. Nachází se tři kilometry severozápadně od vesnice Saint-Pierre-de-Chartreuse ve francouzském departementu Isère.", "tgt_summary": "Grande Chartreuse () is the head monastery of the Carthusian religious order. It is located in the Chartreuse Mountains, north of the city of Grenoble, in the commune of Saint-Pierre-de-Chartreuse (Isère), France.", "id": 1075290}
{"src_title": "Jalovec červenoplodý", "tgt_title": "Juniperus oxycedrus", "src_document": [{"title": "Popis.", "content": "Je to dvoudomý, obvykle vzpřímeně rostoucí keř nebo malý strom, dorůstající maximálních výšek 10–15 metrů. Je obvykle bohatě větvený, často vícekmenný, v mládí s kuželovitou, později s nepravidelně tvarovanou korunou. Kůra je červenohnědá, na vyzrálých větvích se odlupuje v dlouhých vláknitých pruzích. Olistění je pouze jehlicovité. Jehlice vyrůstají ve střídavých přeslenech po třech, jsou 1–2,5 cm dlouhé, na vrcholu špičaté až osinkaté a mají dva výrazné bílé průduchové proužky na svrchní straně a zřetelný kýl na spodní. Samčí šištice jsou žluté, jednotlivě vyrůstající a pouze 2–3 mm dlouhé; samičí se skládají z 3–6 zdužnatělých šupin, které srůstem vytvářejí kulovitou, svraskalé neojíněné bobuli podobnou jalovčinku neboli galbulus o průměru 7–12 mm, tmavočervené, purpurové nebo sytě hnědé barvy. Opylení se děje pomocí větru, semena jsou 3.", "section_level": 1}, {"title": "Ekologie a rozšíření.", "content": "Jalovec červenoplodý vyrůstá především v oblastech se středomořským klimatem. Areál jeho výskytu se táhne od severozápadní Afriky (Maroko), většiny Španělska a Portugalska přes celé Středomoří a jižní Balkán až po Malou Asii, pobřeží Libanonu a Sýrie, poddruh \"J. oxycedrus\" subsp. \"macrocarpa\" obývá černomořské pobřeží Krymu a Kavkaz. Roste na suchých, mělkých půdách na nejrůznějším podloží od silně alkalického po kyselé, často též na písečných dunách, ve výškovém rozmezí od mořské hladiny po více než 1400 m. Typicky se objevuje ve vegetačních formacích typu makchie a garrigue, v pobřežních křovinách, jako podrost v řídkých tvrdolistých lesích s dubem cesmínovitým a lentiškem, ve světlých hájích středomořských borovic (borovice přímořská, halepská, pinie), ve vyšších polohách také v horských lesích s cedry, borovicí černou a dalšími jalovci (ztepilým, páchnoucím aj.).", "section_level": 1}, {"title": "Využití.", "content": "Tvrdé a odolné dřevo jalovce červenoplodého je ceněno v truhlářství a řezbářství, například k výrobě nábytku a dřevěných dekorací. Z větévek a jehlic se destiluje aromatický esenciální olej zvaný \"Cade\", který má tmavožlutou barvu a silnou kouřovou vůni. Využívá se v medicíně pro jeho antiseptické, antibakteriální a antiparazitické účinky a pro péči o pokožku, přidává se též do kosmetických přípravků jako jsou mýdla, čisticí prostředky, pleťová mléka a vody a nebo parfémy. Dříve se pálil jako kadidlo. V jižní Evropě je jalovec červenoplodý pěstován také jako okrasný keř, vysazovaný v řadě vyšlechtěných kultivarů v zahradách a parcích.", "section_level": 1}], "src_summary": "Jalovec červenoplodý (\"Juniperus oxycedrus\") je jehličnatý keř nebo menší strom z čeledi cypřišovitých, vyskytující se v oblastech okolo Středozemního a Černého moře. V rámci rodu jalovec patří do podrodu, resp. sekce \"Juniperus\" vyznačující se pouze jehlicovitými listy; je tedy blízce příbuzný s mimo jiné i v Česku rostoucím jalovcem obecným. Dále se dělí na 3–4 poddruhy.", "tgt_summary": "Juniperus oxycedrus, vernacularly called Cade, cade juniper, prickly juniper, prickly cedar, or sharp cedar, is a species of juniper, native across the Mediterranean region from Morocco and Portugal, north to southern France, east to westernmost Iran, and south to Lebanon and Israel, growing on a variety of rocky sites from sea level up to 1600 m elevation. The specific epithet \"oxycedrus\" means \"sharp cedar\" and this species may have been the original cedar or \"cedrus\" of the ancient Greeks.", "id": 1067326}
{"src_title": "Mangas Coloradas", "tgt_title": "Mangas Coloradas", "src_document": [{"title": "Náčelník Apačů.", "content": "Ve 20. a 30. letech 19. století byli hlavními nepřáteli Apačů Mexičané, kteří v roce 1821 získali nezávislost. Kolem roku 1835 vyhlásilo Mexiko odměnu za každý skalp Indiána bez ohledu na okolnosti (100 dolarů za mužský skalp, 50 za ženský a 25 za dětský). V roce 1837 byl takto v masakru v Santa Ritě del Cobre (dnes město duchů) zabit i náčleník Apačů-Mimbrenů-kopáčů mědi Juan José Compa, Mangasův otec. Trapper John Johnson nalákal náčelníka a stovky Apačů na slib ohnivé vody, zbraní a pinolu (praženou mletou kukuřici) a poté se svými spojenci většinu Apačů postřílel, aby získal odměnu za více než 400 skalpů. Nástupcem Juana José se stal jeho syn Mangas Coloradas, který se spojil s náčelníkem sousední skupiny Černým nožem a společně pomstili nespravedlivé vraždění Apačů stejně krvavým protiúderem, nejdříve na trappery, kteří se účastnili Johnsonova masakru, a poté na samotné město Santa Rita, kde povraždili velké množství Mexičanů. Když v roce 1846 začala mexicko-amerciká válka, povolil Mangas americkým vojákům volný průchod územím Apačů. Když byl stát Nové Mexiko prohlášen za americké území, Mangas podepsal mír, v němž v rámci pomsty Mexičanům uznal svrchovanost Spojených států. Klid zbraní vydržel do doby, kdy po objevení zlata v pohoří Pinos Altos v roce 1860 začali do oblasti proudit zlatokopové z celé země. Po konfliktu, během něhož bylo v prosinci 1860 zabito několik Indiánů, rozhořela se otevřená válka mezi místními Apači a bílými obchodníky. Jiné prameny mluví o tom, že sám Mangas byl zlatokopy spoután u stromu a zbičován lasem do bezvědomí. K odporu proti bělochům se brzy přidal i Mangasův zeť Cochise, který do té doby udržoval s americkými osadníky mír. Byl totiž s celou rodinou úskočně zajat během vyjednávání o uneseném synu jednoho rančera a poté, co se mu povedlo utéct. V dalších dnech přepadl několik dostavníků a stanici pošty, a zajaté bělochy chtěl vyměnit za členy své rodiny. Poručík George Bascom, který americkou akci vedl, odmítl. Na obou stranách došlo k povraždění rukojmí a Cochise vykopal válečnou sekeru proti všem Američanům a spojil se s Mangasem Coloradasem. K nim se brzy připojili i další apačtí náčelníci – Delgadito, Nana, Victorio, Juh a Geronimo – a na začátku americké občanské války začala i tzv. apačská válka, v níž bylo cílem Apačů zbavit svoji zemi všech vetřelců. Ačkoli se to nikdy zcela nepodařilo, bylo k tomu zejména v době, kdy běloši válčili proto sobě kvůli černým otrokům, velmi blízko.", "section_level": 1}, {"title": "Vzhled, manželství a smrt.", "content": "Mangas Coloradas měl pověst obřího muže, vysokého téměř 200cm s nadměrnou silou. Za manželku si vzal bělošku z Mexika (podle tradice jako první z Apačů), kterou si musel vybojovat v několika soubojích s příbuznými svých dvou dalších manželek z vlastního kmene. Bílá manželka porodila tři dcery, z nichž se Dos-Teh-Seh stala manželkou Cochise, budoucího vrchního náčelníka Apačů. V létě 1862 poté, co se zotavil ze zranění (byl postřelen do hrudníku), setkal se Mangas Coloradas s americkým vyjednavačem, aby probrali možnosti míru. V roce 1863 se měl setkat s americkými veliteli ve Fort McLane. Přestože se mělo jednat o mírových podmínkách, byl Mangas Coloradas zatčen generálem Josephem Rodmanem Westem a následující ráno byl mučen a zastřelen „na útěku“. Vojáci odřízli z jeho obřího těla hlavu, uvařili ji a poslali frenologovi Orsonu Squire Fowlerovi do New Yorku, v jehož knize se zachovaly dva nákresy náčelníkovy lebky. Další osudy jeho ostatků nejsou známy. Zohavení jeho mrtvoly ještě prohloubilo konflikt Apačů s americkými osadníky, válka trvala dalších 25 let.", "section_level": 1}, {"title": "Postavou v literatuře.", "content": "John C. Cremony: Život mezi Apači (1868) Manuel Payno: Banditi od Rio Frio (1889) Will Levington Comfort: Apač (1931) Ralph Moody: \"Wolf of the Warpath\" (1958) Dee Brown: Mé srdce pohřběte u Wounded Knee (1970) George MacDonald Fraser: \"Flashman and the Redskins\" (1982) Cormac McCarthy: Krvavý poledník (1985) A.A. Randazzo: \"Firestar by Coyote\" (2011) Ethan Hawke: \"Indeh\" (2016)", "section_level": 1}, {"title": "Postavou ve filmu.", "content": "Osamělá hvězda (\"Lone Star\"), 1952, Vincent Sherman (roli Mangase hrál náčelník Yowlachie) Válečné bubny (\"War Drums\"), 1957, Reginald Le Borg (hlavní roli Mangase hrál Lex Barker) \"Avenged\", 2013, Michael Ojeda (duch Mangase v ženském těle)", "section_level": 1}], "src_summary": "Mangas Coloradas (ze šp. Rudé rukávy; v čirikavské apačtině Dasoda-hae \"„Zde poseděl“\", 1792 – 18. ledna 1863) byl náčelník Apačů a člen mimbrenské větve středních Apačů (podle řeky Mimbres – šp. vrby, pramenící na jihu Black Range), jejichž domovina se rozkládala západně od Rio Grande na většině území dnešního Nového Mexika. Je považován za jednoho z největších bojovníků kmene Apačů (spolu s Victoriem, Cochisem a Geronimem) a domorodých Američanů vůbec. Narozený pravděpodobně jako \"Bedonkohe\" („ten, který stojí před nepřáteli“) později přijal přezdívku \"Kan-da-zis Tlishishen\" („rudá košile“), z níž vzniklo v evropské kultuře (včetně anglosaské) všeobecně užívané španělské jméno Mangas Coloradas – Rudé rukávy. Stal se postupně náčelníkem jedné ze dvou skupin Apačů Mimbreño (kopáčů mědi), později ve spojení s druhou skupinou (horké prameny) vedenou náčelníkem Černým nožem (šp. Cuchillo Negro, apačsky Baišan – „nůž“) se stal vrchním náčelníkem Mimbrenů a ještě později většiny apačských podkmenů.", "tgt_summary": "Mangas Coloradas or Mangus-Colorado (La-choy Ko-kun-noste, alias \"Red Sleeve\"), or Dasoda-hae (\"He Just Sits There\") (c. 1793 – January 18, 1863) was an Apache tribal chief and a member of the Mimbreño (Tchihende) division of the Central Apaches, whose homeland stretched west from the Rio Grande to include most of what is present-day southwestern New Mexico. He was the father-in-law of the Chiricahua (Tsokanende) Chief Cochise, the Mimbreño Chief Victorio and the Mescalero (Sehende) Chief Kutu-hala or Kutbhalla (probably to be identified with Caballero), and is regarded by historians to be one of the most important Native American leaders of the 19th century due to his fighting achievements against the Mexicans and Americans. The name \"Mangas Coloradas\" is the reception of his Apache nickname Kan-da-zis Tlishishen (\"Red Shirt\" or \"Pink Shirt\") by the Mexicans and is Spanish for Red Sleeves. A Bedonkohe (\"Bi-dan-ku\" – 'In Front of the End People', \"Bi-da-a-naka-enda\" – 'Standing in front of the enemy') by birth he married into the Copper Mines local group of the Tchihende and became the principal chief of the whole Tchihende Apache division, including the neighboring Mimbreño local group of the Warm Springs Tchihende, directly led by the famous chief Cuchillo Negro (in Apache language Baishan), second chief of the whole Tchihende Apache division and his long-time companion.", "id": 443213}
{"src_title": "Leningradská aféra", "tgt_title": "Leningrad affair", "src_document": [{"title": "Pozadí aféry.", "content": "31. srpna 1948 zemřel Andrej Ždanov, v letech 1934–1945 jeden z nejbližších spolupracovníků Stalina a jeden z nejvlivnějších lidí v SSSR, který byl tajemníkem oblastního výboru komunistické strany v Leningradu. Předtím, v roce 1946, Ždanov a jeho přívrženci (Nikolaj Vozněsenskij, Alexej Kuzněcov a Michail Rodionov) odvolali tajemníka Ústředního výboru Komunistické strany Ukrajiny Georgije Malenkova a snížili jeho roli v mocenském aparátu. Malenkov proto plánoval pomstu vůči lidem, kteří napomohli k jeho ponížení; Lavrientij Berija byl také soupeřem Ždanova a jeho nejbližších spolupracovníků.", "section_level": 1}, {"title": "Průběh aféry.", "content": "Po smrti Ždanova zahájili Malenkov a Berija intriku zaměřenou na diskreditaci jeho spolupracovníků. Přesvědčili Stalina o údajně separatistických snahách leningradské stranické organizace a údajné neloajálnosti lidí zastávajících vedoucí pozice v Leningradu a Leningradské oblasti. V důsledku těchto intrik byli v březnu 1949 Vozněsenskij a Kuzněcov propuštěni ze svých funkcí. Kuzněcov byl ihned zatčen spolu s prvním tajemníkem oblastního výboru strany Pjotrem Popkovem a premiérem ruské vlády Michailem Rodionovem. Vozněsenskij byl zatčen v říjnu 1949. Zatčení byli mimo jiné Vozněsenského bratra Alexandr (ministr školství RSFSR, bývalý rektor Leningradské univerzity), Michail Basov (místopředseda vlády RSFSR), Michail Safonov (předseda výkonného výboru Leningradské regionální rady), Ilja Charitonov a Nikolaj Solovjov (bývalý předsedové výkonného výboru Leningradské oblastní rady), Pjotr Ťurkin (místopředseda výkonného výboru Leningradské regionální rady), Georgij Badajev (2. tajemník oblastního výboru strany v Leningradu), Josif Turko (bývalý 2. tajemník oblastního výboru strany v Leningradu), Vsevolod Ivanov (bývalý tajemník regionálního výboru Komsomolu v Leningradu), Andrej Burilin (místopředseda výkonného výboru leningradské oblastní rady), Pjotr Lazutin (předseda výkonného výboru městské rady Leningradu), Jakov Kapustin (2. tajemník městského výboru strany v Leningradu), Pjotr Kubatkin (bývalý náčelník NKVD v Leningradské oblasti) a mnoha dalších lidí zastávajících vedoucí pozice v Leningradě a Leningradské oblasti ve 40. letech 20. století – ve stranickém, správním, ekonomickém, komsomolském i vojenském aparátu. Zatčení byli podrobeni brutálním výslechům a byli nuceni podepsat falešná doznání. Při vyšetřování sehrál velkou roli ministr státní bezpečnosti SSSR Viktor Abakumov.", "section_level": 1}, {"title": "Soud a tresty.", "content": "Ve dnech 29. – 30. září 1950 se v Leningradu konalo přelíčení Vojenského tribunálu Nejvyššího soudu SSSR, které na základě obvinění z „vlastizrady a škodlivé a kontrarevoluční činnosti“ odsoudilo k trestu smrti Nikolaje Vozněsenského, Kuzněcova, Rodionova, Popkova, Lazutina a Kapustina (popraveni následující den v Leningradu) a na 15 let vězení Turka. Ve dnech 27.–28. října 1950 v Moskvě stejný tribunál odsoudil k trestu smrti za účast na kontrarevoluční organizaci Badajeva, Basova, Burilina, Alexandra Vozněsenského, Ivanova, Kubatkina, Safonova, Solovjeva, Charitonova a 11 dalších. Celkem bylo v souvislosti s „leningradskou aférou“ odsouzeno k dlouhodobému trestu odnětí svobody více než 200 osob a propuštěno z funkcí bylo přes 2000 lidí.", "section_level": 1}, {"title": "Dozvuky.", "content": "V dubnu a květnu 1954 byly oběti posmrtně rehabilitovány. V prosinci 1954 byl Viktor Abakumov odsouzen k trestu smrti a popraven mimo jiné za účast v této záležitosti. V červnu 1957 byl Georgij Malenkov jako hlavní organizátor čistky odvolán z funkce místopředsedy vlády SSSR.", "section_level": 1}], "src_summary": "Jako leningradská aféra () se označuje řada údajných kriminálních případů, které vyústily v čistku komunistické strany a státní správy SSSR v Leningradu a Leningradské oblasti v letech 1948–1950. Související politické procesy skončily mnoha tresty smrti a dlouhými tresty odnětí svobody.", "tgt_summary": "The Leningrad affair, or Leningrad case (, \"\"Leningrad delo\"\"), was a series of criminal cases fabricated in the late 1940s–early 1950s by Joseph Stalin in order to accuse a number of prominent politicians and members of the Communist Party of the Soviet Union of treason and intention to create an anti-Soviet organisation based in Leningrad.", "id": 1303850}
{"src_title": "Stanislav Kosior", "tgt_title": "Stanislav Kosior", "src_document": [{"title": "Život.", "content": "Stanisław Kosior se narodil v roce 1889 ve Węgrówě v Podlesí, tehdy patřícím k Ruské říši, v polské rodině skromných dělníků. Kvůli chudobě emigroval do Juzovky (moderní Doněck), kde pracoval v ocelárně. V roce 1907 vstoupil do Ruské sociálně demokratické dělnická strany a rychle se stal hlavou místní pobočky strany. Později v tomto roce byl zatčen a následující rok raději opustil region kvůli policejnímu sledování. V roce 1909 znovu použil své konexe a opět získal práci v továrně v Sulinu, ale brzy byl zase zatčen a deportován do dolu Pavlovsk. V roce 1913 přešel do Charkova a poté do Kyjeva a Poltavy, kde organizoval místní komunistické buňky. V roce 1915 odešel do Moskvy, v letech 1914 a 1915 byl zatčen Ochrankou (ruskou tajnou policií) a vyhoštěn na Sibiř. Po únorové revoluci se Kosior přestěhoval do Petrohradu, v jehož Narevsko-Petěrgovském rajónu vedl místní pobočku bolševiků a obvodní sovět, v Petrohradě se účastnil i říjnové revoluce. Po brestlitevském míru Kosior odjel na Ukrajinu, zprvu jako lidový komisař financí ukrajinské sovětské vlády, později zastával různé jiné funkce, v druhé polovině roku 1918 se přesunul do Němci kontrolovaných oblastí Ober-Ost na Ukrajině a vedl tamní stranické organizace. Později patřil k vedení ukrajinských bolševiků jako člen politbyra (květen 1919 – listopad 1920 a roku 1922) a tajemník ÚV (s přestávkami od května 1919 do října 1922). V říjnu 1922 byl přeložen na Sibiř na místo tajemníka sibiřského byra, resp. sibiřského krajského výboru strany. V letech 1926 až 1928 byl tajemníkem ústředního výboru VKS(b). V roce 1928 se stal generálním tajemníkem ÚV Komunistické strany Ukrajiny. Mezi jeho úkoly patřila kolektivizace zemědělství na Ukrajině. V roce 1927 se kandidátem a roku 1930 členem politbyra ÚV VKS(b). V roce 1935 byl vyznamenán Leninovým řádem „za vynikající úspěchy v oblasti zemědělství a za překročení státních plánů v zemědělství“. V lednu 1938 byl převeden z Ukrajiny do Moskvy, na místo místopředsedy vlády a předsedy Komise sovětské kontroly při vládě Sovětského svazu. To byl vrchol jeho politické kariéry. Dne 3. května 1938 byl během Velké čistky, byl Kosior zbaven všech stranických funkcí a zatčen NKVD; 26. února 1939 byl odsouzen k smrti zastřelením a téhož dne popraven Vasilijem Blochinem. Další členové a kandidáti politbyra zlikvidovaní čistkou v tomto období byli Jan Rudzutak, Robert Ejche, Vlas Čubar a Pavel Postyšev. Po XX. sjezdu KSSS byl Kosior 14. března 1956 sovětskou vládou rehabilitován. Dne 13. ledna 2010 byl Odvolacím soudem Ukrajiny Kosior prohlášen za politického zločince pro jeho údajný podíl na organizaci hladomoru na Ukrajině v letech 1932–1933; soud pak zastavil trestní řízení kvůli jeho smrti.", "section_level": 1}], "src_summary": "Stanislav Vikenťjevič Kosior (, někdy psán Kossior, , – 26. února 1939), byl sovětský politik polského původu, jeden ze tří bratrů Kosiorů. Byl generálním tajemníkem Komunistické strany Ukrajiny, místopředsedou vlády SSSR a členem politbyra Všesvazové komunistické strany (bolševiků), VKS(b). Byl popraven během Velké čistky.", "tgt_summary": "Stanisław Vikentyevich Kosior (, 18 November 1889 – 26 February 1939), sometimes spelled Kossior, was one of three Kosior brothers, ethnically Polish Soviet politicians. He was First Secretary of the Ukrainian Communist Party, deputy prime minister of the USSR and member of the Politburo of the Communist Party of the Soviet Union (CPSU). He was executed during the Great Purge.", "id": 2070132}
{"src_title": "Maria Skobcova", "tgt_title": "Maria Skobtsova", "src_document": [{"title": "Život.", "content": "Jelizaveta Jurjevna Pilenková se narodila v aristokratické rodině v roce 1891 v Rize, když to byla část Ruské říše. Její otec zemřel, když byla ještě nedospělá, a tehdy se stala ateistkou. V roce 1906 se její matka přestěhovala s rodinou do Petrohradu, kde se Jelizaveta zapojila do radikálních intelektuálních kruhů. V roce 1910 se Jelizaveta provdala za bolševika jménem Dmitrij Kuzmin-Karavajev. Během tohoto období jejího života byla aktivně zapojena do literárních kruhů a psala mnoho poezie. Její první kniha \"Skýtské střepy\" (Скифские черепки) obsahuje poezii z tohoto období. Roku 1913 její manželství s Dmitrijem skončilo a ona se postupně přiklonila k pravoslavné víře. Pohled na Kristovo lidství – „On také zemřel. Potil krev. Udeřili ho do tváře.“ – ji začal přitahovat zpět ke křesťanství. Odstěhovala se – nyní se svou dcerou Gajanou – na jih Ruska, kde prohloubila svou náboženskou víru. Hněvala se na Lva Trockého kvůli tomu, že neumožnil konat sjezd eserů, a naplánovala na něj atentát, ale přátelé ji odradili a poslali ji do Anapy. V roce 1918, po bolševické revoluci, byla zvolena zástupkyní starosty Anapy v jižním Rusku. Když protikomunistická bílá armáda ovládla Anapu, starosta uprchl a ona se stala starostkou města. Bílí ji postavili před soud za to, že patří k bolševikům. Soudcem však byl její bývalý učitel Daniel Skobcov a osvobodil ji. Brzy se do sebe zamilovali a vzali se. Aby se v neklidné době vyhnuli nebezpečí, uprchli Jelizaveta, Daniel, Gajana a Jelizavetina matka Sofia ze země. Jelizaveta byla těhotná se svým druhým dítětem. Nejprve cestovali do Gruzie (kde se jim narodil syn Jurij), a poté do Jugoslávie (kde se jim narodila dcera Anastasia). Nakonec v roce 1923 dorazili do Paříže. Jelizaveta se brzy začala věnovat studiu teologie a sociální práci. V roce 1926 Anastasia zemřela na chřipku. Gajana byla poslána do Belgie na internátní školu. Manželství Daniela a Jelizavety se brzy nato rozpadlo. Jurij zůstal s Danielem a Jelizaveta se přestěhovala do Paříže, aby pracovala přímo s těmi, kteří to nejvíce potřebovali. Její biskup ji povzbudil, aby složila řeholní sliby, což udělala pouze s výminkou, že nebude muset žít v klášteře, izolovaná od světa. V roce 1932 byl se svolením Daniela Skobcova vykonán církevní rozvod a Jelizaveta složila řeholní sliby. Přijala řeholní jméno Marie. Jejím zpovědníkem byl Otec Sergej Bulgakov. Později jí byl jako duchovní přidělen Otec Dmitrij Klepinin. Matka Marie udělala z pronajatého domu v Paříži svůj „klášter“. Bylo to místo s otevřenými dveřmi pro uprchlíky, potřebné a osamělé. Brzy se také stalo centrem intelektuální a teologické diskuse. V osobě Matky Marie tyto dva prvky – služba chudým a teologie – šly ruku v ruce.", "section_level": 1}, {"title": "Smrt.", "content": "Po pádu Francie v roce 1940 se u Marie začali hlásit Židé a prosili o křestní listy, aby se vyhnuli perzekuci. Falešná osvědčení o křtu jim vystavoval otec Dmitrij. Mnoho Židů s nimi zůstalo. Poskytli jim útočiště a pomohli řadě z nich uprchnout ze země. Nakonec byl dům uzavřen. Matka Marie, Otec Dmitrij, Jurij a Sofia byli zatčeni Gestapem. Dmitrij a Jurij zemřeli v koncentračním táboře Dora. Matka Marie byla poslána do koncentračního tábora Ravensbrück. Na Bílou sobotu 1945 neprošla selekcí a byla poslána do plynové komory.", "section_level": 1}, {"title": "Odkaz.", "content": "Matka Marie byla kanonizována (prohlášena za svatou) výnosem Posvátného synodu Ekumenického patriarchátu dne 16. ledna 2004. Slavnostní prohlášení Matky Marie spolu s O. Dmitrijem, Jurijem a Iljou Fondaminským za svaté se konaly v katedrále Alexandra Něvského v Paříži ve dnech 1. a 2. května 2004. Jejich svátek je 20. července. Za své úsilí o záchranu Židů byla Matka Marie spolu s O. Dmitrijem roku 1985 poctěna titulem Spravedlivý mezi národy. Mariin život byl vykreslen v sovětském filmu s Ljudmilou Kasatkinou v hlavní roli. Podle pravoslavného metropolity Anthonyho (Blooma) je „Matka Maria světcem dnešní doby a pro dnešní dobu; je ženou z masa a krve proniknutou Boží láskou, která zblízka vzdorovala problémům tohoto století.“", "section_level": 1}], "src_summary": "Maria Skobcova (rusky \"Мария Скобцова\") známá jako (sv.) Matka Marie z Paříže (francouzsky \"Mère Marie\"), narozená Jelizaveta Jurjevna Pilenková (), po prvním manželství příjmením Kuzmina-Karavajeva (\"\"; 20. prosince 1891 Riga – 31. března 1945 koncentrační tábor Ravensbrück) byla ruská šlechtična, básnířka, řeholnice a členka francouzského odboje během druhé světové války. Roku 1985 byla vyhlášena Spravedlivou mezi národy a roku 2004 byla v pravoslavné církvi prohlášena za svatou.", "tgt_summary": "Maria Skobtsova (20 [8 Old Calendar] December 1891 in Riga – 31 March 1945 in Ravensbrück concentration camp, Germany), known as \"Mother Maria\" (), Saint Mary (or Mother Maria) of Paris, born \"Elizaveta Yurievna Pilenko\" (), \"Kuzmina-Karavayeva\" () by her first marriage, \"Skobtsova\" () by her second marriage, was a Russian noblewoman, poet, nun, and member of the French Resistance during World War II. She has been canonized a saint in the Eastern Orthodox Church.", "id": 2009502}
{"src_title": "Válka v Abcházii (1992–1993)", "tgt_title": "War in Abkhazia (1992–1993)", "src_document": [{"title": "Pozadí a příčiny.", "content": "Již v průběhu 80. let byla situace v tehdejší Abchazské autonomní sovětské socialistické republice napjatá a vyostřená a sílily hlasy volající po odtržení Abcházie od Gruzie. Abchazská inteligence v roce 1989 sepsala v obci Lychny na velkém shromáždění oficiálně petici moskevské vládě na vytvoření Abchazské sovětské socialistické republiky, nezávislé na Gruzii, a tuto deklaraci podepsal rektor Suchumské státní univerzity. Tento krok vyvolal masové bouře ze strany Gruzínců žijících v Abcházii, kteří zde tvořili téměř polovinu obyvatelstva Ačkoliv nebylo této žádosti sovětským vedením vyhověno, zůstávali Abchazové loajální vůči sovětské moci. Gruzíni naopak v téže době pořádali v Tbilisi akce, jež přerostly v protisovětské demonstrace, jež byly 9. dubna 1989 složkami sovětské armády krvavě potlačeny. V průběhu této demonstrace též zazněly protiabchazské hlasy a Abchazové to vnímali jako vážnou hrozbu pro své postavení v rámci sovětské Gruzie. Napětí v Abcházii proto rostlo a vyvrcholilo 16. červenci v ozbrojený střet následkem sporů o založení pobočky Gruzínské státní univerzity v Suchumi vyčleněním gruzínské sekce z Abchazské státní univerzity, kdy bylo zabito nejméně 17 osob a dalších 448 bylo zraněno, z toho 302 bylo Gruzínců.. Pořádek nastolila až sovětská armáda, nastolením stanného práva a obvinila extrémisty z obou táborů ze vzájemné provokace. V roce 1990 se situace v Abcházii relativně uklidnila, avšak nevraživost Abchazů a Gruzínců přetrvávala. Projevovala se například legislativními válkami a segregací zájmových spolků dle národnosti. V té době nemohla pomoci etnický konflikt vyřešit ani ústřední moc, jež se potýkala s rozpadem Sovětského svazu. Změny přinesla v dubnu 1991 vyhlášená nezávislost Gruzie, jejíž prvním prezidentem se stal nacionalista Zviad Gamsachurdia. Konaly se první svobodné volby, kdy byly pro Nejvyšší sovět Abchazské ASSR nastaveny národnostní kvóty, výrazně ve prospěch Abchazů. Ty však nereflektovaly tehdejší národnostní složení: Abchazové získali 28 křesel z 65 (17 % populace), Gruzínci 26 mandátů (45 %) a zbylých 11 křesel získali Rusové a zástupci ostatních národností (38 %). Takovéto rozdělení na dvě dominantní frakce prohloubilo národnostní spory. Do čela Abcházie se již o rok dříve dostal Vladislav Ardzinba, pod jehož vedením se země potichu připravovala na další fázi konfliktu. V lednu 1992 došlo k puči v Tbilisi a nastoupila nová moc v čele s Eduardem Ševardnadzem. Gruzie přijala ústavu z roku 1921, která nepočítala s existencí autonomních republik, a tak nové napětí vyvrcholilo v červnu 1992 útokem abchazských demonstrantů a militantů na vládní budovy v Suchumi. Abchazská vláda reagovala dne 23. července 1992 jednostranným vyhlášením nezávislosti na Gruzii a prozatímně obnovila abchazskou ústavu z roku 1925. Nezávislost tehdy nebyla uznána žádným státem z mezinárodního společenství. O pár týdnů později vypukla válka.", "section_level": 1}, {"title": "Průběh války.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Gruzínská ofenzíva (srpen–září 1992).", "content": "Po nastolení režimu Eduarda Ševardnadzeho se Gamsachurdiovi příznivci \"(Zviadovci)\" stáhli z Tbilisi do západní Gruzie, kde následně vypukla občanská válka. Dne 14. srpna 1992 vyslal šéf gruzínské obrany Tengiz Kitovani do akce policejní jednotky a také jednotky Národní gardy o počtu zhruba 3 tisíc mužů, aby na západě nastolila pořádek a obnovila kontrolu nad Abcházií, jež vyhlásila nezávislost. Tyto jednotky byly doplněny zločinci propuštěnými z vězení pod podmínkou, že budou bojovat v Abcházii. Ještě téhož dne se rozhořely urputné boje v ulicích Suchumi. Jednotka čítající tisíc policistů ve zbrani totiž zaútočila směrem od Gali na Suchumi. Jako první obsadili letiště Suchumi-Babušara. Poté uvalili informační embargo na novináře a během poledne vtrhli do města. Následovaly je gruzínské tanky a pěchotní vozidla, které použili v ulicích proti abchazským militantům, schovaných za barikádami a vyzbrojených Molotovy koktejly a samopaly. Následovala dělostřelba na pozice Abchazů ve městě. Gruzínské jednotky brzy obsadily i velkou část střední a východní Abcházie. 18. srpna 1992 bylo Suchumi gruzínskými jednotkami dobyto. Separatistická vláda pod vedením předsedy abchazského nejvyššího sovětu Vladislava Ardzinby rozhodla o stažení se do Gudauty, kde vyhlásil všeobecnou mobilizaci a začal volat o pomoc. Na tuto situaci zareagovala Konfederace kavkazských národů ze Severního Kavkazu, která se 19. srpna sešla v Grozném a otevřeně vyhlásila pomoc Abcházii a nepřátelství vůči Gruzii. 22. srpna uveřejnila Konfederace kavkazských národů dekret jejího prezidenta Musy Šanibova a předsedy jejich parlamentu Jusupa Soslanbekova, který zněl: 25. srpna oznámil velitel gruzínských vojsk, vyslaných do Suchumi, Giorgi Karkarašvili přes televizi, že gruzínské jednotky nebudou brát žádné válečné zajatce. Přislíbil, že mírumilovným obyvatelům Abcházie nebude ublíženo, a uskuteční se mírové rozhovory. Separatisty varoval, že pokud jednání o míru ztroskotají a pokud bude zabito sto tisíc Gruzínů, zahyne všech zbývajících 97 tisíc etnických Abchazů, podporujích Ardzinbu. Karkarašvili později vyhrožoval Ardzinbovi, aby se vyvaroval jakýchkoliv akcí, kterými by měly za následek ztrátu potomků abchazského národa. Na Ardzinbu tak přesunul zodpovědnost za jejich případnou budoucí smrt. Tyto výroky později využili separatisté pro potřeby své propagandy a pro ospravedlnění svých vlastních skutků. Během této fáze bojů došlo k etnickým čistkám, které provázely krutosti na obou stranách. Abchazové byli vyháněni z míst pod gruzínskou kontrolou a Gruzíni byli vyháněni z míst ovládaných abchazskými separatisty. Časté byly loupeže, rabování či únosy a jiné druhy násilí včetně vražd. V Suchumi páchala gruzínská vojska, k nimž se přidaly milice Mchedrioni, tyto zločiny na etnickém základu, dle výpovědí vyháněných abchazských obyvatel často pod vlivem alkoholu. Terčem útoků se staly i abchazské kulturní památky. Gruzínci vyplenili budovy Abchazské státní univerzity, abchazského muzea a další místa. Budova abchazského národního archivu byla skupinou mladých gruzínských vojáků podpálena. Okolní obyvatelé všech národností (včetně Gruzínů) požár uhasili, ale vojáci se pak vrátili, rozehnali obyvatele střelbou, polili budovu kerosinem a znovu ji zapálili. Budova zcela vyhořela a nenávratně bylo zničeno 95 % všech písemností, dokumentů a nahrávek. Do konce srpna ovládla Gruzie většinu území Abcházie. Abchazové se ocitli obklíčení ze západu i východu v okrese Gudauta, a v severovýchodní části okresu Očamčyra v Tkvarčeli a okolí. V Gudautě byla umístěna ruská letecká základna, což bylo pro budoucí vývoj války klíčové. Zde totiž Abchazové oficiálně požádali o pomoc Rusko. Ruská armáda reagovala prohlášením odsuzující gruzínskou agresi, zatímco prezident Boris Jelcin se k záležitosti postavil neutrálně a na začátku září uspořádal v Moskvě setkání mezi Ševardnadzem a Ardzinbou. 3. září bylo sjednáno příměří, na základě kterého se měla gruzínská vojska stáhnout z okresu Gagra, nejzápadnějšího okresu v Abcházii, a Abchazové měli zařídit odchod severokavkazských dobrovolníků domů. K dojednání nejdůležitějšího bodu smlouvy, který měl definitivně vyjasnit vztah Gruzie k Abchazům, však nedošlo. Zatímco Gruzie svou část dohody o příměří plnila, Abchazové nikoliv.", "section_level": 2}, {"title": "Operace Gagra (říjen 1992).", "content": "Po stažení těžké techniky gruzínské armády z Gagry se ocitli Gruzínci v okrese Gagry bezbranní, a tak Abchazové porušili příměří a obnovili boje. Tentokrát plně zasáhli i severokavkazští bojovníci, podporovaní kozáckými oddíly z Kubáně. Nejpočetnější byli Čečenci, v jejichž řadách bojoval i tehdy ještě neznámý bojovník Šamil Basajev. Bitva o Gagru se uskutečnila 1. až 6. října 1992. Město na pobřeží Černého moře bylo gruzínskou armádou obsazeno již v průběhu bojů o Suchumi, když se zde vylodila. Zdejší posádka zde po podepsání příměří sice nebyla příliš početná, ale byla pořád dobře vyzbrojená. Vojsku složeném z abchazských separatistů, dobrovolníků Konfederace kavkazských národů a Kozáků velel Šamil Basajev a byl úspěšný. Separatisté byli tentokrát vyzbrojeni podstatně lépe než při bitvě o Suchumi, a nasadili tanky T-72, raketomety BM-21 Grad, útočné stíhačky Suchoj Su-25 a helikoptéry. Ševardnadze před bitvou obvinil Rusko z pomoci separatistům, neboť předtím touto výzbrojí Abchazové nedisponovali. Zdejší malá skupina gruzínských vojsk nejprve bránila město, poté se stáhla do centra a po přeskupení útočníky vytlačila z města do okolních zalesněných hor. 2. října zaútočili separatisté znovu, zatímco Rusové zahájili námořní blokádu Gagry, kterým velel první náměstek ruského ministra obrany Michail Kolesnikov. Jeho jednotka měla asistovat v obsazení Gagry separatisty a ruský tanker „Don“ mezitím dodal separatistům v Gudautě 420 tun paliv. Během bojů prchali gruzínští civilisté i vojáci na severozápad směrem k ruským hranicím, odkud je Rusové přepravili do Gruzie, nebo se nechali ruskými loděmi zapojených do blokády evakuovat po moři. Gruzíni, kteří během bitvy neuprchli, byli vyhnáni z domovů násilím nebo byli povražděni, často z pomsty za události v Suchumi před více než měsícem. Celkem jich bylo ubito 429. Čečenští militanti jich zhruba sto popravili na gagrském stadionu, usekávali jim hlavy, s kterými tam pak hráli fotbal místo míče. V Gagře byl dopaden i vlivný gruzínský politik Michail Džinčaradze, místopředseda Nejvyšší rady Abcházie, jehož Abchazové nakonec zabili poslední ranou z milosti. Předseda gruzínského parlamentu Eduard Ševardnadze reagoval na bitvu o Gagru a zejména na zprávy o napomáhání Ruska separatistům pozastavením vyjednávání o statutu Abcházie. Tyto skutky, které označil za vměšováním Ruska do vnitřních záležitostí Gruzie, vedly k prudkému zhoršení rusko-gruzínských vztahů. Rusko dle svých slov pouze evakuovalo 12 tisíc svých civilistů z oblasti bojů a na toto obvinění reagovalo prohlášením, že ofenzíva Gruzie směrem ke Gudautě a překročení řeky Gumisty budou považovány za nepřátelský akt. Do konce roku 1992 Abchazové získali zpět většinu území na západ od Suchumi.", "section_level": 2}, {"title": "Obrana Tkvarčeli (1992).", "content": "Tkvarčeli bylo hornické město v odlehlé části východní Abcházie, sevřené v horském údolí, kde téměř polovinu z téměř 22 tisíc obyvatel tvořili Abchazové a další dvě čtvrtiny Rusové a Gruzínci. S vypuknutím války v srpnu 1992 zdejší Gruzíni uprchli, zatímco Abchazové utvořili partyzánské oddíly a vedle Gudauty se stalo druhým centrem protigruzínského odporu. Gruzínci v průběhu srpna a září obsazovali pobřežní oblasti, ale na Tkvarčeli zaměřili svou pozornost až v říjnu po bitvě o Gagru. Gruzínská armáda zaujala v okolí města pozice a zahájila blokádu s ostřelováním. Jedním z hlavních cílů ostřelování byla tkvarčalská elektrárna, jež přestala vyrábět elektřinu a na více než jeden rok bylo město i okolí odstřiženo od elektrické energie. V celé oblasti pod kontrolou abchazských partyzánů vypukla vážná humanitární krize. Tu pomohlo zmírnit ruské vojsko, jež zde nechtělo nechat napospas svou početnou diasporu. Ruské letectvo proto poskytovalo obleženému městu Tkvarčeli helikoptérami jak humanitární, tak vojenskou pomoc. Provádělo evakuaci civilistů a pomohlo abchazským partyzánům přepravou bojovníků do města, aby se zapojili do bojů. Gruzínci odpověděli zintenzivněním ostřelování města a útočili na veškeré cíle bez rozdílu, zejména po ztroskotání další fáze vyjednávání o míru na začátku prosince 1992, kdy gruzínský parlament zároveň přijal usnesení o zavedení stanného práva v jimi kontrolovaných částech Abcházie. Kvůli tomu muselo Rusko pozastavit svou pomoc a hledalo cesty, jak k obleženým separatistům obnovit letecký most. Jeden neúspěšný pokus se odehrál 14. prosince 1992, když byla zasažena ruská helikoptéra Mi-8 s uprchlíky na palubě a zahynulo přes padesát osob, včetně 25 abchazských dětí. Ačkoliv gruzínské úřady popřely odpovědnost za toto sestřelení, panovalo přesvědčení, že na vrtulník zaútočili Gruzínci. 16. prosince požádala gruzínská vláda Rusko, aby své lidi evakuovali z Abcházie jinými cestami než letecky, například přes moře, a také aby omezilo výrazně počet letů do Gudauty na svou leteckou základnu.", "section_level": 2}, {"title": "Boje na gumistské frontě a vyjednávání (1993).", "content": "V prosinci 1992 zahájili abchazští separatisté ostřelování Suchumi, které ovládala gruzínská vojska, kdy docházelo k materiálním škodám ve městě i v obcích v okolí abchazské metropole. Dne 4. března 1993 dorazil do Suchumi hlava Gruzie Eduard Ševardnadze, aby osobně řídil obranu města. Vydal rozkaz vyřešit obranu okresů Očamčyra a Suchumi, neboť Abchazové jejich spojenci posilovali dle aktuálních informací své pozice v Gudautě i podél řeky Gumisty, aby zaútočili na Suchumi a uvrhli celou Gruzii do chaosu. V průběhu jeho pobytu ve městě došlo i k vyjednávání mezi Abchazy a Gruzíny, které vedl abchazský ministr hospodářství Beslan Kobachija a státní ministr Gruzie pro abchazské záležitosti Goga Chaindrava. Dle Kobachiji byl vůdce separatistů Vladislav Ardzinba připraven odstoupit v případě, že Ševardnadze učiní totéž. Dále, že nenařídil krveprolití a rabování v Gagře, a poznamenal, že Abcházie nikdy neprovedla deklaraci své nezávislosti oficiálně. Mezitím ale parlament Gruzie přijal deklaraci, v níž oficiálně obvinil Rusko z agrese vůči Gruzii a žádal, aby stáhlo všechna svá vojska z celého území Abcházie. Brzy ráno dne 16. března 1993 zahájili separatisté útok na Suchumi, jehož výsledkem byly značné materiální škody a mnoho mrtvých civilistů. Abchazové též zahájili dělostřelbu gruzínských vojenských posádek podél řeky Gumisty a v Suchumi. Později v tentýž den provedlo několik stíhaček Suchoj Su-25 nálet na Suchumi a další následující den. Následně speciální ruský výsadek vedl bojovou operaci po boku Abchazů a jejich spojenců přes řeku Gumistu, kde obsadili část obce Ačadara, než jejich postup zastavila gruzínská vojska a zahnala je zpět. Nevyužili tak zhoršující se situaci v západní Gruzii, kde nadále pokračovala občanská válka, která se zde touto dobou vyostřila, neboť se do Gruzie tajně vrátil exprezident Gamsachurdia. Dne 14. května bylo vyjednáno zásluhou ruského diplomata Borise Pastuchova další příměří, které zahrnovalo závazek k účasti na mírové konferenci pod dohledem OSN, která měla od Rusů převzít úlohu vyjednávání o míru. Vyslancem generálního tajemníka OSN se stal Eduard Brunner. Abchazská strana se však jednání nezúčastnila a dohodu podepsal jen Jelcin s Ševardnadzem. Do července tak byly boje opět obnoveny. 2. července připlula ruská válečná loď k abchazskému pobřeží poblíž vesnice Tamyš a zapojila se do zuřivé bitvy proti tamním gruzínským ozbrojeným složkám. Tato bitva patřila k nejkrvavějším v celé válce, neboť na obou stranách byly stovky mrtvých a další stovky raněných. Gruzínci při bitvě dokázali uhájit své pozice. V červenci pak abchazští separatisté a jejich spojenci za asistence Rusů obsadili obce, Achalšeni, Guma a Kamani severně od Suchumi. Nejtěžší boje svedli o Kamani, neboť se tam nacházela posádka Gruzínské národní gardy a batalionu tvořeného gruzínskými dobrovolníky. Bitva trvala několik hodin a vesnice nakonec padla. Následující dva dny Abchazové systematicky mučili, znásilňovali a vyvražďovali obyvatelstvo Kamani. V nedalekém ženském klášteře znásilnili zdejší jeptišky a pak je vraždili před zraky zdejších kněžích, které poté podrobili výslechu o tom, komu patří země Abcházie, a nakonec je vyvedli ven a také je zavraždili. V průběhu masakru zahynulo 120 Gruzínců. Tímto vítězstvím si abchazští separatisté zajistili téměř všechny strategické výškové body v okolí Suchumi. Krátce poté rezignoval předseda gruzínské rady obrany Abcházie Tamaz Nadareišvili ze zdravotních důvodů a nahradil ho poslanec Žiuli Šartava. V průběhu bojů se o situaci svých diaspor v Abcházii začaly zajímat jejich mateřské země. 15. srpna zorganizovalo Řecko humanitární operaci Zlaté rouno, během níž evakuovalo 1015 etnických Řeků, kteří nestačili uprchnout včas z válečné zóny a uvízli zde. Podobně došlo k evakuaci 170 Estonců třemi letadly, které vypravilo do Abcházie Estonsko ještě v roce 1992. Dle jiných zdrojů bylo evakuovaných Estonců celkem 400.. Situace nebyla pro Gruzii příznivá, a tak byl Ševardnadze nucen zasednout k jednacímu stolu přímo se separatisty v ruském Soči, kde byla podepsána 27. července 1993 dohoda o stažení gruzínských vojsk a kavkazských jednotek z Abcházie s tím, že se tak mělo stát do 15 dnů. Dále mělo být obnoveno hlavní město Abcházie Suchumi a na mír v celém regionu měly dohlížet mírové jednotky s mandátem OSN podle rezoluce Rada bezpečnosti OSN č. 858 z 24. srpna 1993.", "section_level": 2}, {"title": "Masakr v Suchumi (září 1993).", "content": "Abchazové i přes podpis smlouvy nadále zbrojili a 16. září 1993 zahájili další mohutnou ofenzívu proti nepřipraveným Gruzíncům v Suchumi. Abchazové oficiálně argumentovali neplněním dohod ze Soči ze strany Gruzie, ale ve skutečnosti vycítili jedinečnou příležitost, jak se Gruzínců zbavit, protože gruzínská armáda byla již dost oslabená a v Rusku vypukla vleklá politická krize, která umožnila ruské armádě provádět na Kavkazu, co chce, takže mohla pomoci Abchazům v boji s Gruzínci. Po deseti dnech tuhých bojů bylo Suchumi 27. září dobyto a gruzínská armáda byla zatlačena až za řeku Inguri. Zároveň začal Zviad Gamsachurdia svůj ozbrojený odboj vůči Ševardnadzemu v kraji Samegrelo na západě Gruzie a jeho příznivci obsadili přístav Poti a klíčový železniční uzel v Samtredii, takže Tbilisi zůstalo odříznuté od moře. Gruzínské jednotky v Abcházii se musely vzdát a odevzdat zbraně Gamsachurdiovi. Jakmile v Suchumi převzali vládu opět Abchazové, začal tzv. Masakr v Suchumi, který trval dva týdny. Severokavkazské jednotky spolu s abchazskými začaly pod dojmem vítězství ničit gruzínské části města a vyvražďovat obyvatelstvo gruzínského původu po celé Abcházii. Jenom v Suchumi bylo zavražděno v rámci těchto etnických čistek až 10 000 lidí a zbytek uprchl přes Kodorskou soutěsku do Mingrelie, Tbilisi nebo Ruska. Během této doby bylo v Suchumi Abchazskou armádou zajato několik abchazských politiků loajálních Gruzíncům jak abchazské, tak gruzínské národnosti. Všichni byli pravděpodobně mučeni a následně popraveni, včetně Žiuliho Šartavy, hlavy Abchazské autonomní republiky. Tyto všechny události vedly k přijmutí Rezoluce Rady bezpečnosti OSN č. 876 ze dne 19. října 1993 odsuzující porušení mírové dohody ze Soči a velmi ostře odsuzující etnické čistky, které prováděla Abchazská armáda. Kvůli tomu se několikrát sešla i Organizace pro bezpečnost a spolupráci v Evropě (OSCE) v Budapešti, Lisabonu a Istanbulu. Rusko přistoupilo k totální blokádě Abcházie a přerušení dodávek elektřiny.", "section_level": 2}, {"title": "Mír.", "content": "Zvláštní vyslanec OSN Eduard Brunner svolal jednání o míru do Ženevy, kde měly proběhnout gruzínsko-abchazské rozhovory. Dospělo se k dohodě, podle které obě strany souhlasily s umístěním ruských jednotek na hranicích Abcházie s Gruzií podél řeky Inguri pod přísným dohledem OSN a na základě mandátu SNS. Tím byla válka z let 1992–1993 ukončena. Abcházie tuto smlouvu považovala za uhájení své nezávislosti a vítězství. V květnu 1994 byla uzavřena další dohoda upřesňující podmínky pobytu ruských vojsk u řeky Inguri. 4. prosince byla přijatá společná gruzínsko-abchazská \"Deklarace o opatřeních k politickému urovnání gruzínsko-abcházského konfliktu\", která vyjadřovala přání obou stran nastolit pořádek a obnovit zemi. Abchazská strana se konečně ze strany Gruzie dočkala uznání práva na existenci autonomní republiky, vlastní ústavy a státnosti. Abchazové se zase museli vzdát myšlenky úplné nezávislosti a do společné kompetence zařadit zahraniční politiku, energetiku, dopravu, ekologii, občanská a lidská práva a práva národnostních menšin. Součástí deklarace byl i závazek Abchazů, že umožní bezpečný návrat domů všem válečným uprchlíkům. Do Abcházie se ale po válce vrátilo už jen málo Gruzínců. Tuto deklaraci podepsali představitelé obou znepřátelených stran, Ruska, OSN a OBSE.", "section_level": 2}], "src_summary": "Válka v Abcházii (1992–1993) byl válečný konflikt mezi gruzínskými vládními vojenskými jednotkami a abchazskými separatisty, které podporovali Rusové a militanti ze Severního Kavkazu. Do bojů se zapojili Gruzínci žijící v Abcházii na straně vládních vojsk, zatímco místní Rusové a Arméni podpořili Abchazy. V průběhu války si Abchazové zajistili podporu několika tisíc severokavkazských či kavkazských militantů a též ruských vojenských jednotek, které se nacházely na území Abcházie nebo blízko hranic. Tato válka byla vrcholem gruzínsko-abchazského konfliktu, který je doposud nevyřešený. Průběh války byl navíc vyostřen kvůli probíhající občanské válce v západní Gruzii mezi příznivci nedávno sesazeného prezidenta Zviada Gamsachurdii a novou vládou pučistů v čele s Eduardem Ševardnadzem, také kvůli gruzínsko-osetskému konfliktu, jenž probíhal již od roku 1989, a kvůli všeobecnému nárůstu nacionalismu v době rozpadu SSSR. Během bojů docházelo k masakrům, k násilí na civilistech a k dalším válečným zločinům, a to všemi bojujícími stranami. K nejhoršímu krveprolití došlo až v závěru války dne 27. září 1993 při masakru v Suchumi. Dle Organizace pro bezpečnost a spolupráci v Evropě následovaly v Abcházii etnické čistky namířené proti gruzínskému obyvatelstvu. Tyto zločiny vyšetřovala mise v říjnu 1993, kterou nařídil Generální tajemník OSN Butrus Butrus-Ghálí a odhalila četné a závažné případy porušování lidských práv jak Abchazy, tak Gruzíny. Vítězem války byla nakonec Abcházie, jež získala nezávislost, ačkoliv ji žádný stát na světě tehdy neuznal. Válka těžce dolehla na Gruzii, jež se musela vyrovnat s uprchlickou krizí, s tvrdými dopady války na ekonomiku a na tamní veřejnost celkově, a také se ztrátami území, kterým vládla od té doby jen de iure. Abcházie vyšla ze všech bojů rovněž zpustošená.", "tgt_summary": "The War in Abkhazia from 1992 to 1993 was fought between Georgian government forces for the most part and Abkhaz separatist forces, Russian government armed forces and North Caucasian militants. Ethnic Georgians who lived in Abkhazia fought largely on the side of Georgian government forces. Ethnic Armenians and Russians within Abkhazia's population largely supported the Abkhazians and many fought on their side. The separatists received support from thousands of North Caucasus and Cossack militants and from the Russian Federation forces stationed in and near Abkhazia. The handling of this conflict was aggravated by the civil strife in Georgia proper (between the supporters of the ousted Georgian president, Zviad Gamsakhurdia – in office 1991–1992 – and the post-coup government headed by Eduard Shevardnadze) as well as by the Georgian–Ossetian conflict of 1989 onwards. Significant human-rights violations and atrocities were reported on all sides, peaking in the aftermath of the Abkhaz capture of Sukhumi on 27 September 1993, which (according to the Organization for Security and Co-operation in Europe) was followed by a large-scale campaign of ethnic cleansing against the ethnic Georgian population. A fact-finding mission dispatched by the UN Secretary General in October 1993 reported numerous and serious human rights violations committed both by Abkhazians and by Georgians. 13,000–20,000 ethnic Georgians and approximately 3,000 Abkhaz were reported killed, more than 250,000 Georgians became internally displaced or refugees and 2,000 are considered missing. The war heavily affected post-Soviet Georgia, which suffered considerable financial, human and psychological damage. The fighting and subsequent continued sporadic conflict have devastated Abkhazia.", "id": 1543258}
{"src_title": "Marie Hannoverská (1776)", "tgt_title": "Princess Mary, Duchess of Gloucester and Edinburgh", "src_document": [{"title": "Dětství.", "content": "Princezna Marie se narodila 25. dubna 1776 v Buckingham House v Londýně. Jejím otcem byl vládnoucí britský panovník Jiří III. a matkou královna Šarlota, dcera meklenbursko-střelického vévody. Marie byla pokřtěna 19. května v St James's Palace arcibiskupem canterburským Frederikem Cornwallisem. Jejími kmotry byli lankrabě Fridrich Hesensko-Kasselský (otcův bratranec zastoupen markýzem z Hertfordu), sasko-gothajsko-altenburská vévodkyně (manželka otcova bratrance zastoupena vévodkyní z Argyllu) a meklenbursko-střelická princezna (její vzdálená sestřenice zastoupena hraběnkou vdovou z Effinghamu). Král byl oddaný otec, který si vždy našel čas na návštěvu svých dětí. Při hraní se svými malými dětmi se choval docela neformálně, na rozdíl od důstojné královny Šarloty, která měla větší potíže s opuštěním formálního chování očekávaného od jejich postavení. Přesto však byla Šarlota při výchově dětí svědomitá. Královna pečlivě ohlížela na blaho, vzdělání a vývoj morálních hodnot královských princezen. Kvůli královským povinnostem a manželství s králem měla na děti méně času, a tak jmenovala Lady Charlotte Finchovou, aby vela výchovu jejích dívek. Podle spisovatelky Flory Fraserové byla Marie považována za nejkrásnější dceru Jiřího III.; Fraserová ji nazývá \"jemně krásnou\". Marie poprvé tančila menuet na veřejnosti v šesti letech na dvorském plesu na královy narozeniny v červnu 1781. Na jaře 1792 oficiálně debutovala u dvora. Kolem roku 1796 se zamilovala do nizozemského prince Frederika, který se svou rodinou pobýval v Londýně v exilu. Frederik byl synem nizozemského místodržitele Viléma V. a mladším bratrem budoucího krále Viléma I. Nizozemského. Frederik s Marií se však nikdy nevzali, protože král Jiří III. stanovil, že nejdříve se musí provdat její starší sestry. V roce 1799 Frederik zemřel a Marii byl povolen oficiální smutek. Mariina nejmladší sestra a milovaná společnice Amélie jí pro její poslušnost říkala \"Mama´s tool\" (matčin nástroj). Améliina předčasná smrt v roce 1810 Marii, která o nemocnou sestru pečovala, silně zasáhla.", "section_level": 1}, {"title": "Manželství.", "content": "Mariina výchova byla velmi chráněná a princezna trávila většinu času s rodiči a sestrami. Král s královnou horlivě chránili své děti, především dcery. Marie se však 22. července 1816 provdala za svého bratrance Viléma Frederika, vévodu z Gloucesteru a Edinburghu, syna otcova bratra Viléma Jindřicha. Ve svatební den povýšil ženicha Mariin bratr princ regent z \"Výsosti\" na \"královskou Výsost\". Vilém Frederik se chtěl původně oženit s Mariinou neteří Šarlotou, princeznou z Walesu. Historik A. W. Purdue navrhuje za Mariin motiv provdat se za svého bratrance kvůli její nechuti k omezující domácnosti královny Šarloty. Pár žil v Bagshot Park, ale po Vilémově smrti se Marie přestěhovala do White Lodge v Richmond Park. Manželé spolu neměli děti. Marie zemřela jako poslední potomek Jiřího III. a prý byla oblíbenou tetou královny Viktorie. Marie si byla blízká se svým nejstarším bratrem a sdílela s ním jeho nenávist k jeho manželce, jejich sestřenici Karolině Brunšvické. Princezna Marie Hannoverská zemřela 30. dubna 1857 v 81 letech jako poslední potomek Jiřího III. a královny Šarloty.", "section_level": 1}], "src_summary": "Marie Hannoverská (25. dubna 1776, Londýn – 30. dubna 1857, Weymouth) byla jedenáctým dítětem a čtvrtou dcerou britského krále Jiřího III. a jeho manželky Šarloty Meklenbursko-Střelické. Když se provdala za svého bratrance Viléma Frederika, vévodu z Gloucesteru a Edinburghu, bylo oběma čtyřicet let, po osmnácti letech ovdověla. V pozdním věku byla na trůně její neteř královna Viktorie, čtvrtý panovník za Mariina života, po jejím otci a dvou bratrech, Jiřím IV. a Vilémovi IV. Zemřela v 81 letech jako nejdéle žijící z patnácti potomků Jiřího III.", "tgt_summary": "Princess Mary, Duchess of Gloucester and Edinburgh (25 April 1776 – 30 April 1857) was the eleventh child and fourth daughter of King George III of the United Kingdom and his consort Charlotte of Mecklenburg-Strelitz. She married her first cousin, Prince William Frederick, Duke of Gloucester and Edinburgh, when both were 40, and was his widow in later life. In her last years, her niece Queen Victoria was on the throne as the fourth monarch during Mary's life, after her father and two of her brothers, George IV and William IV of the United Kingdom. Dying aged 81 at Gloucester House, Weymouth, Mary was the longest-lived and last survivor of George III's fifteen children (of whom thirteen lived to adulthood).", "id": 1277062}
{"src_title": "John Baird, 1. vikomt Stonehaven", "tgt_title": "John Baird, 1st Viscount Stonehaven", "src_document": [{"title": "Kariéra.", "content": "Pocházel ze skotské šlechtické rodiny, narodil se jako nejstarší ze sedmi dětí Sira Alexandera Bairda (1849–1920), dlouholetého lorda–místodržitele ve skotském hrabství Kincardine. John Baird nedokončil studia v Oxfordu a stal se pobočníkem guvernéra v Novém Jižním Walesu, v letech 1896–1908 působil v diplomatických službách, v roce 1904 získal Řád sv. Michala a sv. Jiří. V letech 1910–1925 byl poslancem Dolní sněmovny za Konzervativní stranu, v letech 1911–1916 působil jako soukromý tajemník pozdějšího premiéra A. B. Lawa. Za první světové války sloužil jako důstojník v armádě a získal francouzský Řád čestné legie a francouzský Válečný kříž. Po návratu do Anglie zastával funkce v Asquithově koaliční vládě, byl parlamentním tajemníkem úřadu pro letectvo (1916–1919), pak byl krátce parlamentním tajemníkem na ministerstvu pro výrobu munice (1919). V letech 1919–1922 byl státním podsekretářem vnitra, mezitím po otci v roce 1920 zdědil titul baroneta. V roce 1922 byl jmenován členem Tajné rady a v letech 1922–1924 byl ministrem dopravy a státním sekretářem veřejných prací. V roce 1925 byl povýšen na barona a stal se členem Sněmovny lordů, zároveň v roce 1925 obdržel velkokříž Řádu sv. Michala a sv. Jiří. V letech 1925-1930 byl generálním guvernérem v Austrálii, kde získal čestný doktorát na univerzitě v Sydney, další čestný doktorát dostal v Aberdeenu. Byl též smírčím soudcem v hrabstvích Warwickshire a Kincardine.", "section_level": 1}, {"title": "Rodinné a majetkové poměry.", "content": "V roce 1905 se v Londýně oženil s Ethel Keith–Falconer (1874–1974), dcerou konzervativního státníka 9. hraběte z Kintore. Po svém starším bratrovi zdědila v roce 1966 titul hraběnky z Kintore a její nejstarší syn Ian Baird (1908–1989) přijal jméno Keith. Současným představitelem rodu je James William Keith, 14. hrabě z Kintore a 4. vikomt Stonehaven (*1976). Zemřel na rodovém sídle \"Ury House\" (hrabství Aberdeenshire), které jeho rodině patřilo od roku 1854 a Johnův otec Sir Alexander Baird inicioval přestavbu v novogotickém slohu. V současnosti je zámek chátrající zříceninou.", "section_level": 1}], "src_summary": "John Lawrence Baird, 1. vikomt Stonehaven (\"John Lawrence Baird, 1st Viscount Stonehaven, 1st Baron Stonehaven, 2nd Baronet Baird of Stonehaven\") (27. dubna 1874, Londýn, Anglie – 20. srpna 1941, Ury House, Skotsko) byl britský státník ze skotské šlechtické rodiny. V mládí působil v diplomacii, poté byl jako člen Konzervativní strany poslancem Dolní sněmovny. Zastával funkce v několika vládách, mimo jiné byl ministrem dopravy (1922–1924). V letech 1925–1930 byl generálním guvernérem v Austrálii, od roku 1925 jako baron zasedal ve Sněmovně lordů, v roce 1938 získal titul vikomta. Byl zetěm konzervativnho politika a dlouholetého místopředsedy Sněmovny lordů 9. hraběte z Kintore, v další generaci rod Bairdů zdědil titul hrabat z Kintore a přijal příjmení Keith.", "tgt_summary": "Sir John Lawrence Baird of Urie, 1st Viscount Stonehaven, 2nd Baronet, 3rd of Ury, (27 April 1874 – 20 August 1941) was a British politician who served as the eighth Governor-General of Australia, in office from 1925 to 1930. He had previously been a government minister under David Lloyd George, Bonar Law, and Stanley Baldwin. Baird was born in London, and attended Eton and Christ Church, Oxford. His father was Sir Alexander Baird, a Scottish-born civil servant who spent much of his life in Egypt. Baird was a member of the Diplomatic Service before winning election to the House of Commons in 1910, representing the Conservative Party. When war broke out a few years later, he joined the Intelligence Corps and won the Distinguished Service Order (DSO). Baird was added to the Lloyd George ministry in 1916, and held various junior portfolios until 1922 when he was appointed Minister of Transport and First Commissioner of Works. In 1925, Baird was appointed Governor-General of Australia on the advice of Stanley Bruce. He was raised to the peerage as Baron Stonehaven, having previously succeeded to his father's baronetcy in 1920. Lord Stonehaven was the first governor-general to live in Canberra, moving into Yarralumla in 1927 and presiding over the first sitting at the new Parliament House. After returning to Britain, Stonehaven served as Chairman of the Conservative Party from 1931 to 1936. He was raised to the viscountcy in 1938, and retired to his ancestral seat in Aberdeenshire.", "id": 305396}
{"src_title": "Howard Fast", "tgt_title": "Howard Fast", "src_document": [{"title": "Život.", "content": "Narodil se v chudé židovské rodině (jeho otec pocházel z Ukrajiny a jmenoval se původně Fastovskij). Od dětství cestoval po Americe a živil se různými nekvalifikovanými profesemi, v osmnácti letech vydal svůj první román \"Two Valleys\" a stal se profesionálním spisovatelem. Věnoval se především námětům z americké historie: napsal životopis Thomase Paina nebo knihu \"Freedom Road\", v niž se zabýval osudy černých otroků osvobozených po občanské válce. Psal také komerční literaturu pod pseudonymy E. V. Cunningham a Walter Ericson. Za druhé světové války pracoval pro Office of War Information. V roce 1943 vstoupil do Komunistické strany Spojených států amerických a psal pro její noviny \"Daily Worker\". V roce 1950 byl vyšetřován Výborem pro neamerickou činnost a když odmítl vypovídat, byl odsouzen k tříměsíčnímu vězení. Velká nakladatelství s ním přestala spolupracovat, založil proto v roce 1952 vlastní firmu Blue Heron Press, kde vydal svůj nejúspěšnější román \"Spartakus\". V roce 1952 neúspěšně kandidoval do Kongresu za American Labor Party. Byla mu udělena Stalinova cena míru. Ve druhé polovině 50. let se od komunismu odklonil, což vysvětlil rozčarováním z odhalení Stalinových zločinů a ze sovětské intervence v Maďarsku. Poté, co byl v roce 1960 zrušen zákaz působení komunistů v americkém filmovém průmyslu, odešel Fast do Hollywoodu a stal se scenáristou. Podle jeho námětů vznikly filmy \"Spartakus\", \"Podzim Čejenů\", \"Man In the Middle\", \"Přelud\", \"Jednadvacet hodin v Mnichově\", \"The Immigrants\" a \"Dubnové ráno\" a seriály \"The Lives of Benjamin Franklin\" a \"How the West Was Won\". Svůj život popsal v autobiografii \"Being Red\" (1990). Spisovatelem se stal i jeho syn Jonathan Fast.", "section_level": 1}], "src_summary": "Howard Melvin Fast (11. listopadu 1914 New York – 12. března 2003, Greenwich, Connecticut) byl americký spisovatel, scenárista a publicista.", "tgt_summary": "Howard Melvin Fast (November 11, 1914 – March 12, 2003) was an American novelist and television writer. Fast also wrote under the pen names E. V. Cunningham and Walter Ericson.", "id": 684615}
{"src_title": "Manifest brunšvického vévody", "tgt_title": "Brunswick Manifesto", "src_document": [{"title": "Historický kontext.", "content": "Dne 20. dubna 1792 předložil král Ludvík XVI. Národnímu shromáždění vyhlášení války císaři Františkovi II. Král, který byl uvězněn v Tuilerijském paláci, hrál dvojí hru, protože současně tajně poslal novináře Jacquese Malleta du Pan do Frankfurtu, aby sdělil císaři a německým knížatům, že chce konflikt využít jako příležitost k obnovení své moci. Kvůli vzpourám proti šlechtickým velitelům začala totiž válka pro Francii špatně. Hrabě Maurice Gabriel de Riquet de Caraman podrobně informoval krále o pruských jednotkách, které postupovaly od 12. května k Paříži. Tato konspirace byla nejspíš vyzrazena a rozšířily se zvěsti, že král zradil národ. Dne 20. června 1792 zaútočil poprvé na Tuilerijský palác dav a ustoupil až po dlouhé diskusi s králem. Královna Marie Antoinetta zase získávala aktuální informace prostřednictvím tajné korespondence se svým důvěrníkem Hansem Axelem von Fersen.", "section_level": 1}, {"title": "Vznik a vyhlášení manifestu.", "content": "Návrh manifestu vznikl v okruhu francouzské šlechtické emigrace. Na textu se podíleli hrabě Jérôme-Joseph Geoffroy de Limon, který po svém útěku do Koblenze zůstal v tajném kontaktu s králem, Hans Axel von Fersen, Jacques Mallet du Pan a bývalý sekretář hraběte Mirabeau Jean-Joachim Pellenc. Hans Axel von Fersen napsal královně, že požádal autory, aby byl manifest formulován ostře a hrozivě. Dne 28. července obdržel konečnou verzi dokumentu. Text byl vůči revolucionářům velmi ostrý a příkrý ovlivněný uvězněním královské rodiny. Hrozil Pařížanům odvetnými sankcemi, pokud by byla jakkoliv ohrožena královská rodina. Revoluční instituce měly být zrušeny a měla být obnovena monarchie v původním stavu. V textu manifestu se odráží, jak málo si jeho autoři byli vědomi revolučního procesu v rodné Francii. Mohučský kurfiřt Friedrich Karl Joseph von Erthal ve dnech 19. až 21. července 1792 uspořádal ve svém paláci Favorite setkání, kterého se zúčastnili vedle německého císaře Františka II. a pruského krále Fridricha Viléma II. též diplomaté a německá knížata. Zde vévoda Karel Vilém Ferdinand Brunšvický předal přítomným manifest, který byl vytištěn v tiskárně v Mohuči. Jeho znění bylo společně odsouhlaseno. Manifest byl vyhlášen v Koblenzi 25. července a v Paříži byl publikován 3. srpna v novinách \"Le Moniteur universel\". Není známo, zda vévoda skutečně manifest podepsal. Nikdy však nepotvrdil, že není autorem. Ačkoli vévoda sám považoval text za příliš ostrý, přesto povolil, aby se šířil jeho jménem.", "section_level": 1}, {"title": "Následky manifestu.", "content": "Manifest měl přesný opak zamýšleného účinku. Francouzským obyvatelstvem byl přijat jako důkaz, že král spolupracuje se spojenci proti Francii. Výsledkem bylo všeobecné pobouření a král musel učinit prohlášení, kterým ujišťoval, že udělá vše pro to, aby Francie ve válce vyhrála. Jeho slova však již neměla účinek a místo toho se objevovaly názory na královo sesazení. Dne 10. srpna 1792 pařížští sansculoti a další povstalci znovu zaútočili na Tuilerijský palác a přemohli švýcarskou gardu. Ludvík XVI. s rodinou našel úkryt nejprve v Národním shromáždění, které okamžitě odhlasovalo sesazení krále a poté jeho uvěznění v Templu. Zde čekal na proces, který se konal v prosinci 1792, a na popravu v lednu 1793.", "section_level": 1}], "src_summary": "Manifest brunšvického vévody () či Brunšvický manifest () bylo provolání vrchního velitele pruských a rakouských vojsk Karla Brunšvického pařížskému lidu z 25. července 1792. Záměrem bylo zastrašit obyvatelstvo a přimět ho podrobit se svému králi, který byl internován v Tuilerijském paláci. Zejména v případě násilí proti královské rodině hrozil krvavou odplatou spolu se zničením Paříže. Manifest však dosáhl pravého opaku, než co zamýšlel. Došlo k radikálnímu posunu ve Francouzské revoluci a 10. srpna 1792 vyvolal útok na Tuilerijský palác a následné sesazení krále a vyhlášení republiky.", "tgt_summary": "The Brunswick Manifesto was a proclamation issued by Charles William Ferdinand, Duke of Brunswick, commander of the Allied Army (principally Austrian and Prussian), on 25 July 1792 to the population of Paris, France during the War of the First Coalition. The Brunswick Manifesto threatened that if the French royal family were harmed, then French civilians would be harmed. It was said to have been a measure intended to intimidate Paris, but rather helped further spur the increasingly radical French Revolution and finally led to the war between revolutionary France and counter-revolutionary monarchies.", "id": 853053}
{"src_title": "Padel", "tgt_title": "Padel (sport)", "src_document": [{"title": "Kurt.", "content": "Speciálně vyvinuté kurty pro padel mají rozměry 10x20m na 1 tenisový kurt lze umístit až 3 padelová hřiště, s rezervou okolního prostoru +1m, +2m. Kurt se staví na základovou desku, která je betonová, asfaltová či štěrková – vhodnější je volit porézní povrch z důvodu odvodnění plochy. Plocha je pokryta umělým povrchem. Kovová konstrukce je osazena do základu nebo je samonosná, v zadních a částečně bočních stěnách je vyplněna skly a dále doplněna kovovým pletivem. Součástí konstrukce jsou 4 stožáry osvětlení, 8 kusů svítidel.", "section_level": 1}, {"title": "Míč.", "content": "Míč by měl být koule, povrch buď bílý nebo žlutý. Jeho průměr by měl být mezi 6,35cm - 6,77cm a jeho hmotnost mezi 56,0 gramů - 59,4 gramů. Odraz je mezi 135cm - 145cm spadne-li na tvrdý povrch z výšky 2,54 m.", "section_level": 1}, {"title": "Raketa.", "content": "Raketa se skládá ze dvou částí: Hlava a rukojeť Celková délka rakety (hlavy a držadla) nesmí překročit 45,5 cm. Raketa musí mít neelastickou šňůru o maximální délce 35 cm, která musí být umístěna kolem zápěstí jako ochrana před nehodami.Její použití je povinné. Raketa nesmí mít žádné viditelné nebo slyšitelné zařízení, které by mohlo komunikovat, varovat nebo dávat instrukce hráči v průběhu hry.", "section_level": 1}, {"title": "Průběh a pravidla hry.", "content": "Hra začíná podáním hráče z pravé strany kurtu, za čarou pro podání, diagonálně do pole pro podání na druhé straně kurtu a hráč má k dispozici dvě podání a střídá strany podání (stejné jako v tenise), naopak spoluhráč strany při podání nestřídá. Podávající hráč musí odehrát míček po dopadu na povrch kurtu a raketa musí při podání zasáhnout míček nejvýše v úrovni pasu. Podávající hráč musí při podání stát alespoň jednou nohou na zemi a musí stát za čárou podání. Po podání musí míček překonat síť a dopadnout do vyhrazeného pole pro podání na polovině kurtu soupeře. Soupeř má možnost odehrát míček po dopadu nebo odehrát míček až po odrazu míčku od stěny kurtu. Odrazí-li se míček od skleněné části kurtu hra pokračuje. Odrazí-li se od pletiva, je podání považované za chybné a následuje druhé podání (má-li ho hráč k dispozici). Dobré podání je možné již zahrát na jakékoli místo poloviny kurtu soupeře. Protihráč má možnost zahrát takovýto míček z voleje, odehrát míč po dopadu na plochu kurtu nebo ho zahrát po odrazu nebo odrazech míče od stěn kurtu před dopadem. Míček tedy může dopadnout na plochu kurtu pouze jednou před odehráním na polovinu soupeře. Míček může být, v půběhu hry, zahrán na stranu soupeře přímým odehráním, tak i odrazem o skleněnou plochu kurtu na vlastní straně. Odraz o pletivo není dovolen. Míček musí na straně soupeře dopadnout na plochu kurtu nebo být odehrán soupeřovým volejem. Odehraný míč, který se na straně soupeře před dopadem na kurt nejdříve dotkne skla nebo pletiva je chyba. Míček, který se po dopadu na soupeřovu stranu plochy kurtu odrazí tak, že překoná 4 metry vysoké ohrazení kurtu je možno před dalším dopadem odehrát i z místa mimo kurt. Takto odehraný míček musí dopadnout na plochu soupeřovy strany kurtu.", "section_level": 1}, {"title": "Chybná hra - ztráta bodu.", "content": "Při hře získává soupeř bod jestliže nastane jedna z dalších situací:", "section_level": 1}, {"title": "Počítání bodů.", "content": "Počítání bodů je stejné jako v tenise. Hraje se na dva vítězné sety. Za stavu 6:6 se hraje tie-break. Po lichých gamech si soupeři při krátké pauze vymění strany kurtu.", "section_level": 1}], "src_summary": "Padel je sport příbuzný squashi a tenisu. Hraje se obvykle ve dvojicích, přičemž týmy jsou od sebe odděleny sítí na hřišti o rozloze zhruba třetiny tenisového hřiště. Hrací plocha je částečně lemována zdmi, které mohou hráči v rámci pravidel využívat ve svůj prospěch.", "tgt_summary": "Padel is a racquet sport. It is different from the sport known in the US and Canada as paddle tennis. Padel is typically played in doubles on an enclosed court a third the size of a tennis court. Scoring is the same as normal tennis and the balls used are similar but with a little less pressure. The main differences are that the court has walls and the balls can be played off them in a similar way as in the game of squash and that solid, stringless racquets are used. The height of the ball being served must be at or below the waist level. Padel is not to be confused with platform tennis, a winter and summer sport typically played at country clubs in the US and Canada, with courts heated from below to eliminate snow and water. The court, rules, and styles of play are very different.", "id": 818120}
{"src_title": "Puskás Aréna", "tgt_title": "Puskás Aréna", "src_document": [{"title": "Historie.", "content": "Plány na nový národní stadion byly zveřejněny v říjnu 2008. Měl nabídnout 31 200 sedadel a mohl být v případě potřeby rozšířena o 12 500 míst. To by zahrnovalo 34 VIP boxů, 1200 obchodních a 200 VIP křesel. Měl by splňovat všechny mezinárodní požadavky. Nakonec však tyto plány nebyly realizovány. V roce 2011 UEFA oznámila, že k 60. výročí mistrovství Evropy ve fotbale 2020 bude hostit na stadionech v různých evropských zemích. Na jaře 2014 se maďarské sdružení MLSZ přihlásilo s budoucím stadionem jako místo pro mistrovství Evropy ve fotbale 2020. Politik László Vigh oznámil již 23. dubna 2013 výstavbu nového národního stadionu s 65 000 místy. Záměrem nové fotbalové arény bylo zbourat Stadion Ference Puskáse a zachovat staré zdi stadionu. Výstavba by měla být zahájena na konci roku 2014 a dokončena po třech letech. V květnu 2015 byla kritizována politika odpovědnou za projekt, protože byly enormně zvýšeny náklady a že plány výstavby stadionu by měly být zjednodušeny. Samotný stadion měl být nakonec postaven podle plánu, ale ostatní plánovaná zařízení pro jiné sporty, jako je atletická dráha pod střechou stadionu, musí být vymazána a konstrukce musí být zaměřena pouze na organizaci fotbalových zápasů. Zahájení výstavby nastalo na začátku dubna 2017. Aréna byla slavnostně otevřena 15. listopadu 2019 přátelským utkáním mezi Maďarskem a Uruguayí. Společně s Allianz Arenou budou hostit zápasy skupiny F v mistrovství Evropy ve fotbale 2020.", "section_level": 1}, {"title": "Současnost.", "content": "V oblasti poblíž stadionu nyní vzniká hotelový komplex, který se po svém dokončení stane největším zařízením svého druhu v Budapešti. Na realizaci projektu, jehož dokončení je plánováno na prosinec roku 2021, a jenž vyjde v přepočtu na zhruba miliardu korun, pracují firmy z české skupiny Premiot.", "section_level": 1}], "src_summary": "Puskás Aréna je víceúčelový stadion sloužící zejména pro fotbal v Budapešti. Kapacita stadionu je 67 215 diváků. Kromě toho stadion slouží jako kulturní zařízení s možností pořádání koncertů. Tento stadion využívá při koncertních turné mnoho zpěváků a hudebníků. Stadion byl postaven na místě starého Stadionu Ference Puskáse.", "tgt_summary": "Puskás Aréna is a football stadium in the 14th district (Zugló) of Budapest, Hungary. The stadium's construction started in 2017 and was finished before the end of 2019. It is an all-seater with a capacity of 67,215. The Hungarian Football Federation will meet all UEFA and FIFA stadium requirements and expects to be awarded the 5-star rating. The stadium is built in the place of the former Ferenc Puskás Stadium whose demolition was completed in October 2016. Both stadiums were named in honour of the former national team captain Ferenc Puskás.", "id": 2170189}
{"src_title": "Thomas Denman, 3. baron Denman", "tgt_title": "Thomas Denman, 3rd Baron Denman", "src_document": [{"title": "Životopis.", "content": "Pocházel ze šlechtické rodiny, titul barona získal v roce 1834 významný právník Thomas Denman (1779–1854). Thomas Denman se narodil jako starší syn právníka Richarda Denmana (1842–1883), titul barona zdědil po prastrýci Thomasovi jako devatenáctiletý v roce 1894, po dosažení zletilosti vstoupil do Sněmovny lordů. Mezitím studoval na vojenské škole v Sandhurstu a vstoupil do armády. Původně sloužil ve Skotsku, poté se zúčastnil búrské války a dosáhl hodnosti kapitána (1900) a majora (1902). Do té doby se potýkal s finančními problémy, vstup do veřejného života mu umožnil sňatek s Gertrude Pearson (1884–1954) z bohaté průmyslnické rodiny. Zapojil se mezi aktivní peery z řad liberálů, v letech 1905–1907 byl lordem komořím Eduarda VII. a za Campbell–Bannermanovy vlády získal funkci kapitána královské gardy (1907–1908, úřad získal po hraběti Beauchampovi, který tehdy přešel na post nejvyššího hofmistra), od roku 1907 byl též členem Tajné rady. V letech 1909-1911 byl místopředsedou Sněmovny lordů. V roce 1909 obdržel Královský řád Viktoriin a při příležitosti korunovace Jiřího V. získal velkokříž Řádu sv. Michala a sv. Jiří Na návrh ministra kolonií Lewise Harcourta byl jmenován generálním guvernérem v Austrálii (1911–1914). Jako skromně vystupující liberální politik získal v Austrálii značnou popularitu, z věna své manželky navíc dotoval veřejně prospěšné aktivity, na druhou stranu se těžce smiřoval s degradací politické úlohy úřadu generálního guvernéra. Během jeho funkčního období se hlavním městem Austrálie stala nově vystavěná Canberra (1913). Zklamán politickým vývojem, ale i z rodinných a zdravotních důvodů nedokončil pětileté funkční období a odstoupil v květnu 1914 (novým generálním guvernérem se stal Sir Ronald Munro–Ferguson). Jako důstojník se zúčastnil počátku první světové války, ale pak již vystupoval jen z pozice člena Sněmovny lordů. Podporoval premiéra Asquitha, ale po ztrátě vlivu Liberální strany odešel do soukromí a žil na venkovském sídle v Sussexu, kde také zemřel. V hrabství Sussex zastával funkci smírčího soudce.", "section_level": 1}, {"title": "Rodina.", "content": "V roce 1903 se oženil s Gertrude Pearson (1884–1954), dcerou bohatého podnikatele v naftovém a těžebním průmyslu Weetmana Pearsona (1856–1927). Pearson své dceři koupil v roce 1905 panství Balcombe v Sussexu, zámeček \"Balcombe Place\" se stal po návratu z Austrálie trvalým sídlem manželů Denmanových. Měli spolu dvě děti, syn Thomas Denman, 4. baron Denman (1905–1971), byl dědicem titulu barona, dcera Anne Judith Denman (1907–1987) se provdala za důstojníka Sira Waltera Burrella (1903–1985), prezidenta Královské zemědělské společnosti. Thomasův mladší bratr Sir Richard Denman (1876–1957) byl dlouholetým členem Dolní sněmovny, v koaličních vládách zastával několik ministerských funkcí a v roce 1945 získal titul baroneta.", "section_level": 1}], "src_summary": "Thomas Denman, 3. baron Denman (\"Thomas Denman, 3rd Baron Denman of Dovedale\") (16. listopadu 1874, Londýn, Anglie – 24. června 1954, Hove, Anglie) byl britský státník ze šlechtické rodiny. Od mládí zasedal s titulem barona ve Sněmovně lordů, kde se uplatnil jako politik Liberální strany. V letech 1911–1914 byl generálním guvernérem v Austrálii, od konce první světové války žil v soukromí na svých statcích v jižní Anglii.", "tgt_summary": "Thomas Denman, 3rd Baron Denman, (16 November 1874 – 24 June 1954), was a British aristocrat and politician who served as the fifth Governor-General of Australia, in office from 1911 to 1914. Denman was born into the English nobility, inheriting his title at the age of 19 from a great-uncle. He attended the Royal Military College, Sandhurst, and served in the Second Boer War. Denman sat with the Liberal Party in the House of Lords, and was made a Lord-in-waiting in 1905 and Chief Whip in 1907. He was appointed to the governor-generalship at the age of 36, and remains the youngest person to have held the position. Denman and his young family were immensely popular with the general public, and he enjoyed friendly relations with Prime Minister Andrew Fisher, with whom he shared many similar political opinions. However, he suffered from ill health and returned to England after less than three years as governor-general. Denman never again held public office, but remained active in the House of Lords and briefly commanded a unit in the First World War.", "id": 238730}
{"src_title": "William Sidney, 1. vikomt De L'Isle", "tgt_title": "William Sidney, 1st Viscount De L'Isle", "src_document": [{"title": "Kariéra.", "content": "Pocházel ze starobylé šlechtické rodiny (připomínané pod jménem \"Sidney\" nebo \"Sydney\"), která v této linii od roku 1835 užívala titul barona De L'Isle a patřila k nemanželskému potomstvu krále Viléma IV. William se narodil jako jediný syn Williama Sidneye, 5. barona de L'Isle (1859–1945), který byl starostou v Chelsea a členem londýnské městské rady. Studoval v Etonu a Cambridge, poté pracoval jako účetní, aktivně se zúčastnil druhé světové války, bojoval převážně v Evropě a dosáhl hodnosti majora, v roce 1944 obdržel Viktoriin kříž. V letech 1944–1945 byl poslancem Dolní sněmovny za Konzervativní stranu (ve volebním obvodu Chelsea nahradil Samuela Hoare, který tehdy získal titul vikomta). V roce 1945 po otci zdědil titul barona a vstoupil do Horní sněmovny, v létě 1945 byl krátce parlamentním tajemníkem na ministerstvech potravinářství a státních důchodů, poté mezi peery patřil ke konzervativní opozici. V letech 1951–1955 byl členem druhé Churchillovy vlády jako státní sekretář letectva, od roku 1951 též členem Tajné rady. V roce 1956 obdržel titul vikomta. Po smrti Williama Morrisona byl na návrh australského premiéra Roberta Menziese jmenován generálním guvernérem Austrálie (seznámili se během Sidneyovy cesty do Austrálie, když byl ministrem letectva). Do funkce nastoupil v srpnu 1961 a setrval v ní čtyři roky do května 1965, podobně jako jeho předchůdci již nezasahoval do politiky a věnoval se především ceremoniálním záležitostem. V roce 1968 obdržel Podvazkový řád a v letech 1968–1991 byl kancléřem Řádu sv. Michala a sv. Jiří. Kromě toho zastával řadu dalších čestných funkcí, mimo jiné byl zástupcem místodržitele v Kentu. Byl kurátorem Britského muzea (1950–1991) a Národní portrétní galerie (1965–1972), titul baroneta Shelleye z Goring Castle zdědil po vzdáleném příbuzném v roce 1965. Mezitím v roce 1963 získal velkokříž Viktoriina řádu.", "section_level": 1}, {"title": "Rodina.", "content": "Během své aktivní služby za druhé světové války se v roce 1940 oženil s Jacqueline Vereker (1914-1962), dcerou maršála Johna Verekera. Jacqueline zemřela v Austrálii v roce 1962, společenské povinnosti první dámy Austrálie pak do roku 1965 převzaly jejich dcery Elizabeth (1941–2016) a Catherine (*1942). Dědicem titulu vikomta je syn Philip Sidney, 2. vikomt De L'Isle (*1945), který sloužil v armádě, poté zastával funkce ve správě hrabství Kent a sídlí na zámku Penshurst Place. Majetkem rodu Sidneyů je od roku 1552 starobylý zámek Penshurst Place v Kentu, který je sice hlavním rodovým sídlem, ale je otevřen pro veřejnost. Hodnota majetku rodiny se odhaduje na čtyři milióny liber.", "section_level": 1}], "src_summary": "William Philip Sidney, 1. vikomt De L'Isle (\"William Philip Sidney, 1st Viscount De L'Isle, 6th Baron de L'Isle and Dudley, 7th Baronet Shelley–Sidney of Penshurst Place, 9th Baronet Shelley of Castle Goring\") (23. května 1909, Londýn, Anglie – 5. dubna 1991, Tonbridge, Anglie) byl britský státník ze starého šlechtického rodu. Aktivně se zúčastnil druhé světové války, krátce byl poslancem Dolní sněmovny, od roku 1945 jako dědic titulu barona zasedal ve Sněmovně lordů. Patřil ke Konzervativní straně a v druhé Churchillově vládě zastával funkci ministra letectva (1951–1955). V roce 1956 získal titul vikomta a v letech 1961–1965 byl generálním guvernérem v Austrálii.", "tgt_summary": "William Philip Sidney, 1st Viscount De L'Isle, (23 May 1909 – 5 April 1991), known as The Lord De L'Isle and Dudley between 1945 and 1956, was a British Army officer, politician and Victoria Cross recipient who served as the 15th Governor-General of Australia, in office from 1961 to 1965. He was the last non-Australian to hold the position. Sidney was born into a minor aristocratic family, and attended Eton College before going on to Magdalene College, Cambridge. He became a chartered accountant, but also joined the Territorial Army. During the Second World War, Sidney served with the Grenadier Guards in France and Italy; he was awarded the Victoria Cross in 1944 for his actions in the Battle of Anzio. He was elected to the House of Commons later that year, as a member of the Conservative Party. In 1945, Sidney succeeded his father as Baron De L'Isle and Dudley, consequently being elevated to the House of Lords. He served as Secretary of State for Air from 1951 to 1955, under Winston Churchill, and was raised to the viscountcy in 1956. Lord De L'Isle became governor-general in 1961 on the recommendation of Robert Menzies, the Prime Minister of Australia. He served for just under four years with little controversy; as well as being the last foreign governor-general, he was also the last to wear the traditional vice-regal uniform.", "id": 304944}
{"src_title": "Kolë Idromeno", "tgt_title": "Kolë Idromeno", "src_document": [{"title": "Životopis.", "content": "Kolë Idromeno byl původem albánským Čamem a narodil se ve Skadaru 15. srpna. Jeho otec, Arsen Idromeno, byl původně Albánským Čamem z Arty, ale po většinu svého života bydlel ve Skadaru, kde pracoval jako stavební dodavatel a oženil se s místní obyvatelkou Rozou Saraçi. V jeho rodném městě Skadaru, Pjetër Marubi, blízký přítel rodiny, dával Kolëvi přednášky o fotografování a v jedenácti letech začal maloval své první obrazy akvarely. S podporou Marubiho se přestěhoval do Benátek a několik měsíců pobýval na Akademii výtvarných umění Accademia di Belle Arti di Venezia. Poté pracoval ve studiu italského malíře. Po studiích v Benátkách začal cestovat po Evropě a v roce 1878 se rozhodl vrátit do svého rodného města. Tam se věnoval řadě různých činností, pracoval jak v oblastech architektury, sochařství, fotografie, malby, komponování, scénického designu a inženýrství.", "section_level": 1}, {"title": "Dílo.", "content": "Kolë Idromeno je považován za zakladatele realismu v zemi a za jednoho z nejdůležitějších malířů albánské renesance, která začala v 19. století. Říká se mu albánský Michelangelo. Idromeno založil fungující fotografické studio a byl prvním umělcem, který v roce 1912 uvedl v zemi první film. Kromě toho udržoval korespondenci s bratry Lumièrovými v Paříži. V roce 1923 byl Idromeno iniciátorem první umělecké výstavy ve Skadaru a vystavoval na první národní umělecké výstavě v Tiraně v roce 1931. Až do roku 1896 maloval Idromeno hlavně obrazy s náboženskými tématy. Poté namaloval pravděpodobně první albánské sekulární a realistické obrázky ilustrující historické události a každodenní motivy, jako jsou festivaly a kostýmované portréty, jako je „Dasma Shkodrane“. Následoval malování různých krajinářských motivů „Oborri i Shtëpisë Shkodrane“ a stal se prvním krajinářem moderního albánského umění. Jeho nejslavnější prací je „ Motra Tone “, která zobrazuje jeho sestru Tonu. Toto umělecké dílo je někdy označováno jako albánská Mona Lisa. Jeho práce byly zastoupeny na mezinárodních výstavách například v Budapešti, Rakousku a Maďarsku (1900) a New Yorku v USA (1939). Jedním z jeho nejlepších, ne příliš populárních děl, je portrét Gjergj Kastriot Skënderbeu malovaný v roce 1889. Její majitel je nejistý a obraz nikdy nebyl vystaven na veřejnosti. Jako architekt Idromeno zanechal své jméno na mnoha známých objektech ve Skadaru. Seznam zahrnuje Kafja e Madhe, katedrálu sv. Štěpána, kostel Shirokë, první elektrickou stanici ve městě, budovu Radovan, budovu prefektury, Mešitu Parrucë a většinu rezidenčních vil podél hlavního bulváru v severní historické čtvrti Skadary.", "section_level": 1}], "src_summary": "Nikolla Kolë Idromeno (15. srpna 1860 Skadar – 12. prosince 1939 Skadar), nebo Kolë Idromeno, byl albánský malíř, sochař, architekt, fotograf, kameraman, skladatel a inženýr aktivně působící během albánské renesance v devatenáctém století. Je považován za předchůdce realismu a krajinářského umění v Albánii. Kole Idromeno se narodil ve Skadaru, který byl v té době součástí Osmanské říše a centrem kultury a náboženství v Albánii. V šestnácti letech se na půl roku odstěhoval do Benátek a začal studovat na Accademia di Belle Arti di Venezia. Následně cestoval po celé Evropě a přestěhoval se zpět do Skadaru a pracoval v různých uměleckých oborech. Kromě toho se angažoval za nezávislost Albánie, kvůli čemuž byl nucen emigrovat do Ulcinje. Mezi jeho významná díla patří řada obrazů, ve kterých se pokoušel vykreslit sociální aspekty každodenního života, zvyků a náboženství přesně tak, jak tomu bylo ve skutečnosti. Vyznačoval se také bohatým použtváním barev a dekorativních odstínů s určitými etnografickými prvky a krajinou zobrazujícími místa ve Skadaru nebo v jeho blízkosti. Jako architekt vypracoval plány kolem padesáti budov soukromých i veřejných. Navrhl také několik průmyslových zařízení, banky, kino Rozafa nebo kavárnu Kafja e Madhe. Kazetový strop katedrály sv. Štěpána, která je jednou z největších katedrál na Balkáně, byl také jeho návrhem.", "tgt_summary": "Nikoll Idromeno (; 15 August 186012 December 1939), better known as Kolë Idromeno, was an Albanian painter, sculptor, architect, photographer, cinematographer, composer and engineer during the Albanian Renaissance in the nineteenth century. He is widely regarded as a precursor of both realism and landscape art in Albania. Kolë Idromeno was born in Shkodër, which was at that time part of the Ottoman Empire and the center of culture and religion in Albania. At age 16, he moved to Venice for six months and began his studies at the Accademia di Belle Arti di Venezia. Subsequently, he travelled throughout Europe and moved back to Shkodër and worked essentially in a variety of artistic fields. In addition, he made himself strongly committed for the Independence of Albania whereby he was forced to emigrate to Ulcinj. Among his important works are a series of paintings where he tried to depict the social aspects of everyday life, customs and religion exactly as it appears. He was also distinguished for its rich use of colours and decorative shades with certain ethnographic elements and landscapes depicting places in or near Shkodër. As an architect, he drew the plans for around fifty buildings either private and public. He also designed several industrial facilities, banks, the Rozafa cinema and Kafja e Madhe café. The coffered ceiling of the St. Stephen's Cathedral, which is one of the largest cathedrals in the Balkans, was also a design by Kolë Idromeno.", "id": 944642}
{"src_title": "ERBC Jaguar", "tgt_title": "EBRC Jaguar", "src_document": [{"title": "Vývoj.", "content": "Cílem rozsáhlého francouzského modernizačního programu Scorpion je nejen vývoj nové generace bojových vozidel, ale také řady moderních elektronických systémů (komunikace, sdílení dat, situační povědomí) a odpovídající taktiky nasazení. Program realizuje konsorcium GME (\"Groupement Momentané d'Entreprises\") tvořené společnostmi Nexter Systems, Renault Trucks Defense a Thales. Vyvíjeny jsou dva typy vozidel: kolové bojové vozidlo EBRC Jaguar a kolový obrněný transportér VBMR Griffon (Véhicule Blindé Multi-Role). Obě vozidla budou sdílet celou řadu komponentů. Francouzská armáda plánuje, že do roku 2025 získá 110 vozidel Jaguar a 780 vozidel Griffon. Dodání prvního vozidla Jaguar je plánováno na rok 2020. Vozidlo Jaguar má ve službě nahradit kolová bojová vozidla AMX-10RC, ERC 90 Sagaie a dále obrněné vozidlo VCAC Mephisto nesoucí protitankové střely HOT. V červnu 2017 belgická vláda odsouhlasila plán na zakoupení 60 vozidel Jaguar a 417 vozidel Griffon, které by nahradily obrněné transportéry (6x6) Piranha IIIC a obrněné automobily (4x4) Dingo 2 belgické armády. Dodávky mají proběhnout v letech 2025-2030. Prototyp Jaguaru byl veřejnosti představen 16. května 2018 a následně vystaven na veletrhu Eurosatory 2018.", "section_level": 1}, {"title": "Konstrukce.", "content": "Posádku Jaguaru tvoří tři osoby: velitel a střelec ve věži a řidič sedící v přední části vozidla. Jaguar bude začleněn do francouzskou armádou využívaného komplexního digitálního systému velení, řízení, spojení, sledování, zaměřování cílů a průzkumu C4ISTAR. Vozidlo má hmotnost 25 tun. Základní pancéřová ochrana konstrukce (STANAG 4569 IV) odolá kulometné munici ráže 14,5 mm a výbuchu 10 kg TNT pod kolem. Pancéřování bude možné zesílit přidáním přídavných plátů. Vozidlo je koncepce 6x6. Motor má výkon 360 kW. Dojezd je 800 km. Jaguar ponese moderní dvoumístnou dělovou věž vyzbrojenou teleskopickým 40mm kanónem CT 40 se zásobníkem AHS obsahujícím dva druhy munice. Kanón bude plně stabilizován pomocí systému GCE a schopen efektivní střelby i za jízdy. Sekundární zbraní je 7,62mm kulomet a dvě protitankové řízené střely páté generace Missile Moyenne Portée s dosahem 4000 m.", "section_level": 1}], "src_summary": "EBRC Jaguar (francouzsky: \"Engin Blindé de Reconnaissance et de Combat\") je francouzské obrněné kolové bojové vozidlo 6x6 vyvíjené v rámci rozsáhlého modernizačního programu Scorpion. Má plnit celou řadu úkolů: průzkum, přímou palebnou podporu pěchoty a boj s obrněnými vozidly protivníka. Vozidlo je vyvíjeno primárně pro francouzskou armádu. Prvním zahraničním zákazníkem se roku 2017 stala Belgie.", "tgt_summary": "The EBRC Jaguar (French: \"Engin Blindé de Reconnaissance et de Combat\"; English: \"Armored Reconnaissance and Combat Vehicle\") is a French armored reconnaissance and combat vehicle that will replace the French Army's VCAC (HOT missiles equipped VABs), AMX 10 RC and ERC 90 Sagaie reconnaissance and fire support vehicles.", "id": 2473899}
{"src_title": "VBMR Griffon", "tgt_title": "VBMR Griffon", "src_document": [{"title": "Vývoj.", "content": "Vozidlo Griffon je vyvíjeno v rámci rozsáhlého francouzského modernizačního programu Scorpion, zahájeného roku 2014. Jeho cílem je nejen modernizace tanků Leclerc a vývoj nové generace bojových vozidel a transportérů, ale také vznik řady moderních elektronických systémů (komunikace, sdílení dat, situační povědomí), integrovaných do jednotného systému velení. Program realizuje konsorcium GME (\"Groupement Momentané d'Entreprises\") tvořené společnostmi Nexter Systems, Renault Trucks Defense a Thales. Vyvíjeny jsou dva typy nových vozidel: kolové bojové vozidlo ERBC Jaguar a obrněný transportér 6x6 VBMR Griffon, který má mít také lehkou verzi 4x4 VBMR-L (Véhicule Blindé Multi-Rôle Léger). Vozidla Jaguar a Griffon sdílejí celou řadu komponentů. Francouzská armáda plánuje, že do roku 2025 získá 110 vozidel Jaguar a 780 vozidel Griffon. Celkově má francouzská armáda zájem o získání 1722 vozidel VBMR a 358 vozidel VBMR-L. Griffony ve službě nahradí stárnoucí transportéry Véhicule de l'Avant Blindé (VAB). Základem Griffonu je technologický demonstrátor BMX-01 vyvíjený společností Renault Trucks Defense od roku 2011 a roku 2014 představený veřejnosti. Prototyp samotného Griffonu byl poprvé představen roku 2016. Zahájení dodávek sériových vozidel je plánováno na rok 2018. V červnu 2017 belgická vláda odsouhlasila plán na zakoupení 417 vozidel Griffon a 60 vozidel Jaguar, které nahradí obrněné transportéry (6x6) Piranha IIIC a obrněné automobily (4x4) Dingo 2 belgické armády. Dodávky mají proběhnout v letech 2025-2030.", "section_level": 1}, {"title": "Konstrukce.", "content": "Griffon má konvenční uspořádání s motorem vpředu, za kterým se nachází kabina dvou členů posádky a nákladový prostor pro osm vojáků. Griffon bude začleněn do francouzskou armádou využívaného komplexního digitálního systému velení, řízení, spojení, sledování, zaměřování cílů a průzkumu C4ISTAR. Oproti transportéru VAB je Griffon výrazně lépe chráněn. Základní pancéřová ochrana konstrukce (NATO STANAG 4569 Level 4) odolá kulometné munici ráže 14,5 mm a výbuchu 10 kg TNT pod kolem. Ochranu lze dále zesílit instalací přídavných plátů. Odolnost zlepšuje tvarování trupu do V. Posádka má k dispozici pár bočních dveří a výsadek využívá dveří na zádi. K úniku v případě nouze slouží také střešní poklopy. Vozidlo je vyzbrojeno dálkově ovládanou zbraňovou stanící, která může nést 12,7mm kulomet, 7,62mm kulomet, nebo 40mm granátomet. Pohání jej turbodiesel Renault DXi7 o výkonu 400 hp. Je to vlastně upravený komerční motor pro nákladní automobily. Nejvyšší rychlost dosahuje 110 km/h. Dojezd je 800 km.", "section_level": 1}], "src_summary": "VBMR Griffon (francouzsky: \"Véhicule Blindé Multi-Rôles\") je francouzský víceúčelový kolový obrněný transportér 6x6 vyvíjený v rámci rozsáhlého modernizačního programu Scorpion. Slouží pro přepravu vojáků a vybavení, plánován je vývoj dalších specializovaných verzí. Vozidlo je vyvíjeno primárně pro francouzskou armádu. Prvním zahraničním zákazníkem se roku 2017 stala Belgie.", "tgt_summary": "The VBMR Griffon () is a French multi-role armored vehicle that will replace the French Army's VAB armored personnel carrier.", "id": 2434418}
{"src_title": "Hallam Tennyson, 2. baron Tennyson", "tgt_title": "Hallam Tennyson, 2nd Baron Tennyson", "src_document": [{"title": "Kariéra.", "content": "Narodil se v londýnské čtvrti Twickenham v pronajatém domě \"Chapel House\", který je dnes známý pod názvem \"Tennysonův dům\". Byl starším synem básníka Alfreda Tennysona a jeho manželky Emily, rozené Sellwood (1813–1896). Měl mladšího bratra Lionela Tennysona (1854–1886). Dětství strávil na ostrově Wight, studoval v Cambridge, ale studia nedokončil a stal se tajemníkem svých rodičů. Po otci zdědil v roce 1892 titul barona a vstoupil do Sněmovny lordů. V Horní sněmovně se připojil ke konzervativcům a začal se zajímat o problematiku kolonií, od roku 1883 byl členem \"Imperial Federation League\". Díky zájmu o kolonie a slavnému jménu dostal nabídku od ministra kolonií Josepha Chamberlaina na funkci guvernéra Jižní Austrálie (1899–1902). Po rezignaci lorda Hopetouna na post generálního guvernéra Austrálie v červenci 1902 vykonával tento úřad provizorně, v lednu 1903 se stal oficiálně australským generálním guvernérem na dobu jednoho roku. V této době ještě nebyla plně formulována politická role generálního guvernéra, načež se dostal do kompetenčního sporu s australským premiérem Alfredem Deakinem. Díky tomu neusiloval o prodloužení funkčního období a v lednu 1904 Austrálii opustil. V roce 1903 obdržel velkokříž Řádu sv. Michala a sv. Jiří. Po návratu do Anglie byl jmenován členem Tajné rady (1905) a v letech 1913–1928 zastával čestnou funkci zástupce místodržitele na ostrově Wight. Převážně ale žil v soukromí a věnoval se péči o literární odkaz svého otce. Byl také jeho oficiálním životopiscem (\"Alfred Lord Tennyson: A Memoir, 1897\"). Velkou část literární pozůstalosti svého otce odkázal cambridgeské univerzitě. Mimo jiné zastával funkce smírčího soudce a zástupce místodržitele v hrabství Hampshire.", "section_level": 1}, {"title": "Rodina.", "content": "Po neúspěšném pokusu o sňatek s dcerou premiéra Williama Gladstona se v roce 1884 oženil s Audrey Boyle (1854–1916) z vedlejší liie hrabat z Corku. Měli spolu tři syny, nejstarší Lionel Hallam Tennyson, 3. baron Tennyson (1889–1951), byl dědicem baronského titulu, mladší synové Alfred (1891–1916) a Harold (1896–1916) padli za první světové války. Po ovdovění se baron Tennyson podruhé oženil v roce 1918 s Mary Prinsep (1853–1931). Současným představitelem rodu je David Tennyson, 6. baron Tennyson (*1960).", "section_level": 1}], "src_summary": "Hallam Tennyson, 2. baron Tennyson (\"Hallam Tennyson, 2nd Baron Tennyson of Aldworth\") (11. srpna 1852, Londýn, Anglie – 2. prosince 1928, Freshwater, Wight, Anglie) byl britský politik, spisovatel a koloniální administrátor. Byl synem slavného básníka Alfreda Tennysona, po němž zdědil titul barona s členstvím ve Sněmovně lordů. Od mládí se zabýval koloniální problematikou a v letech 1902–1903 byl generálním guvernérem v Austrálii. Vedle politických aktivit zasvětil svůj život péči o literární odkaz svého otce a sám se uplatnil jako spisovatel.", "tgt_summary": "Hallam Tennyson, 2nd Baron Tennyson, (11 August 1852 – 2 December 1928) was a British aristocrat who served as the second Governor-General of Australia, in office from 1903 to 1904. He was previously Governor of South Australia from 1899 to 1902. Tennyson was born in Twickenham, Surrey, and educated at Marlborough College and Trinity College, Cambridge. He was the eldest son of the poet Alfred, Lord Tennyson, and served as his personal secretary and biographer; he succeeded to his father's title in 1892. Tennyson was made Governor of South Australia in 1899. When Lord Hopetoun resigned the governor-generalship in mid-1902, Tennyson was the longest-serving state governor and thus became Administrator of the Government. Tennyson was eventually chosen to be Hopetoun's permanent replacement, but accepted only a one-year term. He was more popular than his predecessor among the general public, but had a tense relationship with Prime Minister Alfred Deakin and was not offered an extension to his term. Tennyson retired to the Isle of Wight, and spent the rest of his life upholding his father's legacy.", "id": 1616574}
{"src_title": "Rotor s reaktivním pohonem", "tgt_title": "Tip jet", "src_document": [{"title": "Historie.", "content": "První úspěšná zkouška rotoru s reaktivním pohonem se uskutečnila již v roce 1842. Vynálezce hasicího přístroje, W. H. Philipps, provozoval model bez posádky o hmotnosti 20 kg vypuzováním směsi paliva se vzduchem na koncích rotoru. Model skutečně vzlétl, nebyl však řízen a byl zničen, když havaroval. Konstrukcí rotoru s reaktivním pohonem se kolem r. 1910 zabýval rakouský filosof Ludwig Wittgenstein během svého studia letecké techniky na univerzitě v Manchesteru. Ve 20. letech minulého století použil italský konstruktér V. Isacco malé pístové motory s vrtulemi na koncích rotujících listů své \"helicogyry\" (varianta vírníku) a předvídal, že mohou být nahrazeny tryskami Během 2. světové války navrhl rakouský průkopník vrtulníků Friedrich von Doblhoff pro německé válečné loďstvo vrtulník poháněný náporovými motory. Prvním takovým vrtulníkem s reaktivně poháněným rotorem byl v r. 1943 typ WNF 342 V1. Po válce skončily dva prototypy WNF 342 V1 v rukou Američanů a Doblhoff nastoupil k firmě McDonnell Douglas, kde poté vzniklo experimentální letadlo McDonnell XV-1, které bylo svými letovými vlastnostmi blízké konvertoplánům. Dalším konstruktérem, který skutečně vyrobil rotory s reaktivním pohonem, byl August Stephan. Nastoupil k britskému výrobci letadel \"Fairey Aviation Company Limited\", kde v letech 1954 a 1957 poprvé vzlétly vrtulníky \"Fairey Jet Gyrodyne\" a \"Fairey Rotodyne\". Mezi první průkopníky rotorů s reaktivním pohonem patří i Eugene Michael Gluhareff, rodák z Petrohradu, který od r. 1924 žil v USA a během asi 50 let od konce 2. světové války pracoval pro několik amerických výrobců letadel. Všechna konstrukční řešení rotorů s reaktivním pohonem však vykazují vysokou hladinu hluku a vysokou spotřebu paliva. Z těchto důvodů se dosud žádné takové řešení v praxi neuplatnilo.", "section_level": 1}], "src_summary": "Rotor s reaktivním pohonem je tvořen tryskami na špičkách listů horizontálně rotujících nosných ploch některých vrtulníků. Tyto trysky, orientované ve směru tečen, rotor roztáčejí podobně, jako se točí některé typy rotujících ohňostrojů (tzv. ). Koncové trysky mohou při konstrukci vrtulníku nahradit obvyklý hřídelový pohon nosného rotoru a mají tu výhodu, že na drak letadla nepřenášejí žádný reakční krouticí moment. Takový vrtulník proto nepotřebuje vyrovnávací rotor. Pro vytvoření tahu mohou koncové trysky užívat stlačeného vzduchu, který dodává samostatný motor s kompresorem. Stlačený vzduch je veden dutým hřídelem a dutými listy rotoru do trysek na jejich koncích. Jiné systémy fungují podobně jako přídavné spalování (forsáž) konvenčních proudových motorů s tím rozdílem, že místo dodatečného ohřevu horkých výtokových plynů slouží jako primární ohřívač, který vytváří větší tah než samotný proud předem stlačeného vzduchu. Jiná konstrukční řešení zahrnují náporové tryskové motory, nebo dokonce úplné proudové motory. Některé systémy, známé jako \"raketa na rotoru\", jsou založeny na raketových motorech umístěných na špičkách listů rotoru; takové motory jsou napájeny z palivových nádrží na palubě vrtulníku. Stlačený vzduch obecně vychází z chladných koncových trysek při dosti vysokých teplotách vyvolaných ohřevem během své komprese, tyto trysky se však označují jako „chladné“, aby se odlišily od trysek, ve kterých hoří palivo kvůli dalšímu ohřevu vzduchu a zvýšení tahu. Takové trysky se pak nazývají „horké“. Trysky na koncích listů rotoru zvyšují jeho moment hybnosti, což vede k jeho vyšší kinetické energii při rotaci a to v případě poruchy motoru vrtulníku trochu usnadňuje jeho bezpečné přistání autorotací. Koncové trysky však také vytvářejí nezanedbatelný přídavný odpor vzduchu. S tím souvisí vyšší rychlost klesání a to znamená, že zbývá jen malý prostor pro chyby v konečné fázi přistávacího manévru vrtulníku.", "tgt_summary": "A tip jet is a jet nozzle at the tip of some helicopter rotor blades, used to spin the rotor, much like a Catherine wheel firework. Tip jets replace the normal shaft drive and have the advantage of placing no torque on the airframe, so no tail rotor is required. Some simple monocopters are composed of nothing but a single blade with a tip rocket. Tip jets can use compressed air, provided by a separate engine, to create jet thrust. Other types use a system that functions similarly to the afterburner (reheat) on a conventional jet engine, except that instead of reheating a gas jet, they serve as the primary heater, creating greater thrust than the flow of pre-compressed air alone; the best description of this is \"thrust augmentation\". Other designs includes ramjets or even a complete turbojet engine. Some, known as Rocket On Rotor systems, involve placing rockets on the tips of the rotor blades that are fueled from an onboard fuel tank. If the helicopter's engine fails, the tip jets on the rotor increase the moment of inertia, hence permitting it to store energy, which makes performing a successful autorotation landing somewhat easier. However, the tip jet also typically generates significant extra air drag, which demands a higher sink rate and means that a very sudden transition to the landing flare must occur for survival, with little room for error.", "id": 582965}
{"src_title": "I Will Follow Him", "tgt_title": "I Will Follow Him", "src_document": [{"title": "Historie.", "content": "Poprvé ji nahrál jako orchestrálku Franck Pourcel a vydal na albu \"Amour, Danse, Et Violons. No.17\" v roce 1959 pod názvem \"Chariot\" (česky „Vozík“). V roce 1962 ji opatřil Jacques Plante francouzským textem a pod původním názvem ji nazpívala Petula Clark. Za tuto nahrávku získala Petula Clark zlatou desku za milion prodaných desek. Petula Clark ji také nazpívala v italštině pod názvem \"Sul mio carro\" a v němčině jako \"Cheerio (Addio)\". Tyto verze byly velmi úspěšné. Pro anglofonní trh přizvali Pourcel a Mauriat textaře Normana Gimbela a aranžéra Arthura Altmana. Tato anglická verze s názvem \"I Will Follow Him\" v podání Petuly Clark v USA ani ve Velké Británii příliš nezaujala. Stejnou anglickou verzi, jakou natočila Petula Clark, natočila v USA v lednu 1963 tehdy ještě čtrnáctiletá Little Peggy March. Tato nahrávka prudce vylétla na americkém žebříčku Billboard Hot 100, kde v dubnu dosáhla č. 1 a tři týdny ho držela (v žebříčku se udržela 12 týdnů).", "section_level": 1}, {"title": "Coververze.", "content": "Krátce po úspěchu uvedených jazykových verzí by tyto natočeny řadou dalších zpěváků. Ale vznikly i verze v dalších jazycích např. S anglickou verzí slavila v roce 1982 úspěch holandská zpěvačka José Hoebee.[, Google, cit. 25. 1. 2020 ] 15. října 2015 po dlouhých jednáních podepsal novou smlouvu pro Real Betis do roku 2020.", "section_level": 2}, {"title": "Real Madrid.", "content": "Real Madrid podepsal 14. června 2017 smlouvu s Danim Ceballosem celkem na dobu šesti let, zaplatili za něj 18 000 000 €. Poprvé se za Real Madrid dostal na scénu 16. srpna v odvetě Španělského superpoháru proti Barceloně, když v 80. minutě vystřídal Toniho Kroose. Nakonec z toho bylo domácí vítězství 2:0. První zápas, který za Real Madrid odehrál od začátku se hrál dne 23. září venku proti Deportivu Alavés Ceballos se v Lize mistrů roku 2017/18 dostal do hry celkem čtyřikrát a Real Madrid dokázal tento turnaj vyhrát potřetí za sebou a po třinácté v klubové historii. V zápase 13. ledna 2019 na stadionu Estadio Benito Villamarín proti svému bývalému klubu Betisu Sevilla byl v 74. minutě vystřídán za Sergia Regulióna a v 88. minutě vstřelil z přímého kopu rozhodující gól na 2:1.", "section_level": 2}, {"title": "Arsenal (hostování).", "content": "Jelikož Dani Ceballos v zápasech za Real Madrid pravidelně nenastupoval a londýnský klub Arsenal FC o něj měl zájem. Rozhodl se tam na jednu sezónu hostovat (smlouvu podepsal 25. července 2019). Dostal číslo osm po velšském záložníku Aaronu Ramseyovi, který po vypršení smlouvy v Arsenalu přestoupil do Juventusu. První zápas za Arsenal hrál 17. srpna proti Burnley FC. Arsenal vyhrál 2:1 a Ceballos díky se díky dvěma asistencím stal mužem zápasu. Svůj první gól za Arsenal vstřelil 3. října při vítězství 4:0 v skupinové fázi Evropské ligy 2019/20 proti belgickému klubu Standard Liège.", "section_level": 3}, {"title": "Mezinárodní kariéra.", "content": "Na mezinárodní scénu se Ceballos dostal 5. listopadu 2014, když ho povolala Španělská fotbalová reprezentace do 19 let. Na hřišti se objevil proti Německu, Francii a Řecku na Mistrovství Evropy. Svůj debut za Španělskou fotbalovou reprezentaci do 21 let odehrál 26. března 2015, když byl v přátelském zápase proti Norsku v Cartageně o poločase vystřídán za Samu Castilleja. Tento zápas nakonec vyhrálo Španělsko. O čtyři dny později v Leónu hrál poprvé za Španělsko U21 od samého začátku v prohraném utkání 4:0 proti Bělorusku. Navzdory tomu, že na Mistrovství Eropy do 21 let v Polsku nezačínal v základní sestavě, dokázal Ceballos dostat Španělsko na druhé místo v tomto šampionátu a získal cenu hráče celého turnaje. Se Španělským národním týmem do 21 let se zúčastnil také Mistrovství Evropy ve fotbale hráčů do 21 let 2019 v Itálii, kde se nakonec stali vítězi. Dani Ceballos byl jmenován do UEFA týmu tohoto šampionátu. Svůj debut za Španělský národní tým odehrál v Lize národů proti Chorvatsku. Utkání vyhrálo Španělsko 6:0.", "section_level": 2}, {"title": "Statistiky.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Klubové.", "content": "Aktualizováno k 28. 1. 2020", "section_level": 2}, {"title": "Mezinárodní.", "content": "Aktualizováno k 28. 1. 2020", "section_level": 2}], "src_summary": "Dani Ceballos (výslovnost ; *7. srpna 1996) je španělský fotbalista, jenž hraje na pozici ofenzivního záložníka. Momentálně je na hostování v londýnském Arsenalu z Realu Madrid, hraje také za Španělskou fotbalovou reprezentaci.", "tgt_summary": "Daniel Ceballos Fernández (; born 7 August 1996) is a Spanish professional footballer who plays as a central or attacking midfielder for Premier League club Arsenal, on loan from Real Madrid of La Liga, and the Spain national team. Ceballos started his career at Spanish club Real Betis where he helped them win the Segunda División. He was signed by Spanish giants Real Madrid in 2017, and two years later he signed for English side Arsenal on loan. Ceballos won his first cap for Spain on 11 September 2018, playing the entire 6–0 home rout of Croatia for the UEFA Nations League.", "id": 1491784}
{"src_title": "William Henry Smith", "tgt_title": "William Henry Smith (1825–1891)", "src_document": [{"title": "Život.", "content": "Studoval teologii a filosofii v rodné Trnavě, poté v Ostřihomi a nakonec ve Vídni. Po smrti záhřebského biskupa Alexandra Alagoviće v roce 1837 byl Haulík jmenován do jeho funkce. Po smrti chorvatského bána Franjo Vlašiće o tři roky později začalo jeho první období v této funkci. Během jeho úřadování byla zavedena chorvatština jako úřední a vyučovací jazyk ve školách. Jemu je také připisována zásluha na vzniku Matice chorvatské v roce 1842. Rovněž stál u zrodu záhřebského parku Maksimir. Později ho v úřadu bána nahradil Maďar Ferenc Haller, který byl pověřen maďarizací Chorvatska. Prosazoval zákaz tehdejších projevů chorvatských vlastenců, kteří se označovali jako Ilyrové. Červencový protest organizovaný Chorvatskou národní stranou v roce 1845 nechal Haller násilím potlačit. Incident si vyžádal třináct mrtvých z řad protestujících, což vedlo k ukončení jeho působení ve funkci. Na jeho místo byl povolán opět Juraj Haulík. Během jeho vlády v Chorvatsko-slavonském království byla roku 1847 chorvatština opět zavedena jako úřední jazyk. V roce 1848 během revoluce v Rakouském císařství, byl novým bánem jmenován generál Josip Jelačić, jenž významně přispěl k porážce vzbouřených Maďarů a současně hájil chorvatskou autonomii a podporoval národní uvědomění. Jedním z dalších projevů rozšiřování autonomie Chorvatska v následujících letech bylo povýšení záhřebské diecéze na arcibiskupství a Haulíkovo jmenování prvním arcibiskupem a záhřebským metropolitou v roce 1852. Tím se římskokatolická církev v Chorvatsku stala nezávislou na Uhrách. V roce 1856 byl Haulík ještě jmenován kardinálem. Všechny tyto úřady zastával až do své smrti v roce 1869. Byl pochován v záhřebské katedrále Nanebevzetí Panny Marie, svatého Štěpána a svatého Ladislava. O svém původu prohlásil:", "section_level": 1}, {"title": "Pocta.", "content": "V roce 1999 Chorvatsko a Slovensko vydaly a společnou emisi poštovních známek věnovanou Haulíkovi.", "section_level": 1}], "src_summary": "William Henry Smith (24. června 1825, Londýn, Anglie – 6. října 1891, Walmer Castle, Anglie) byl britský podnikatel a politik. Za Konzervativní stranu byl dlouholetým poslancem Dolní sněmovny, v několika vládách zastával funkce ministra námořnictva (1877–1880) a ministra války (1885–1886, 1886–1887).", "tgt_summary": "William Henry Smith, FRS (24 June 1825 – 6 October 1891) was an English bookseller and newsagent of the family firm W H Smith, who expanded the firm and introduced the practice of selling books and newspapers at railway stations. He was elected a Member of Parliament in 1868 and rose to the position of First Lord of the Admiralty less than ten years thereafter. Because of his lack of naval experience, he was perceived as a model for the character Sir Joseph Porter in \"H.M.S. Pinafore\". In the mid-1880s, he was twice Secretary of State for War, and later First Lord of the Treasury and Leader of the House of Commons, among other posts.", "id": 1021627}
{"src_title": "Marianne Golz", "tgt_title": "Marianne Golz", "src_document": [{"title": "Popis.", "content": "Ryba má štíhlé tělo, protáhlého (torpédovitého) tvaru. Zbarvení je celkově nenápadné. Základní barva je šedá až olivově zelená, břicho je světlé, při dopadajícím světle má bronzový lesk. Na bocích je několik řad černých teček, které se při vzrušení spojí do širokého pruhu. Toto zbarvení je také vidět v nočních hodinách. U kořene ocasu je tmavá, kulatá, světle orámovaná skvrna. Ploutve jsou lehce nažloutlé, mohou být i bezbarvé. Dospělé samice mají mírně načervenalou řitní ploutev. Samci mají gonopodium. Hřbetní ploutev je malá a posunutá více dozadu. Oko výrazně velké se zlatou duhovkou. Na skřelích je zlatá obruba. Tlama je značně prodloužená, vybavená množstvím ostrých zubů. Vzhledem, chováním i způsobem lovu připomíná štiku obecnou. Samice dorůstají délky 20 centimetrů, samci 10 centimetrů. Ryba není zařazena na seznamu živočichů, které jsou chráněny Mezinárodním svazem ochrany přírody.", "section_level": 1}, {"title": "Biotop.", "content": "Ve svém přirozeném prostředí preferuje teplé povrchové vody v pomalu tekoucích řekách, rybnících a jezerech, zvláště v partiích, kde je hustý porost vodních rostlin. Velice dobře snáší vody s malým množstvím kyslíku. Může žít v poloslaných vodách jako jsou laguny a ústí řek do mořských vod, přežívá ve vodách se salicitou až 40–50 ppt. Vyskytuje se v severní a střední Americe: laguna San Julian, severovýchodně od Ciudad Veracruz v Mexiku, v Kostarice. v jižních oblastech Mexického zálivu, na jižním Yucatánu, podél středoamerického pobřeží směrem na jih, v Nikaragui, v Hondurasu, Guatemale a Belize. Podruh \"Belonesox belizanus maxillosus\" byl v USA používán při lékařském výzkumu. Po ukončení financování tohoto programu, byly pokusné ryby v roce 1957 vypuštěny na jižní Floridě do volné přírody, kde stále žijí, např. ve vodních kanálech národního parku Everglades. V 60. letech byl zaznamenán výskyt v řece San Antonio. V jejím přirozeném prostředí jsou její potravou ryby druhů: živorodka duhová, živorodka komáří, mečovka zelená nebo plata pestrá. Dospělí jedinci loví menší ryby, při neúspěšném pokusu o ulovení, svůj pokus neopakují, kořist nepronásledují. Mladí jedinci loví v hejnu. V přirozeném prostředí se ryba rozmnožuje nejčastěji v období, kdy stoupají hladiny vod, v obdobích dešťů. Ve volné přírodě je přirozeným predátorem této ryby např. Volavka velká a Volavka bělostná.", "section_level": 1}], "src_summary": "Marianne Golz-Goldlust (rozená Belokosztolszky) (30. ledna 1895 Vídeň – 8. října 1943 Praha) byla česko-německá operní zpěvačka. Během 20. let 20. století si vybudovala kariéru ve střední a východní Evropě, později se přestěhovala do Prahy a stala se divadelní kritičkou. V roce 1929 se provdala za židovského novináře Hanse Goldlusta. Když byl Hans v roce 1938 nacisty zatčen, zajistila mu jeho propuštění a následně pomohla jemu a jeho dalším příbuzným uprchnout do Anglie. Sama zůstala v Praze, aby se zapojila do odboje skrýváním židovských uprchlíků, pašováním peněz a informací přes hranice, náborem nových členů a pořádáním odbojových schůzek u sebe doma. Když byla v roce 1942 spolu s několika dalšími členy odporu zatčena, přiznala se ke své roli v odboji a podařilo se jí očistit své spolupracovníky. Právní pokusy rodiny o její propuštění byly neúspěšné; v květnu 1943 byla nacisty odsouzena k smrti a v říjnu téhož roku byla popravena gilotinou. Její osobní dopisy byly po válce sestaveny a vydány v knižní podobě. Její příběh byl dále popularizován prostřednictvím článků, rozhlasového vysílání a divadla. V roce 1988 byla posmrtně uznána jako Spravedlivá mezi národy.", "tgt_summary": "Marianne Golz-Goldlust (née Belokosztolszky) was an Austrian-born opera singer and actress. She maintained a successful career in eastern Europe during the early 1920s, later moving to Prague, Czechoslovakia, and becoming a theatre critic. She married Jewish journalist Hans Goldlust in 1929. When Hans was arrested by Nazis in 1938, Golz-Goldlust secured his release, helping him and his other relatives escape to England. She stayed in Prague to help the Resistance, a dangerous task which she accomplished by hiding Jewish refugees, smuggling financial resources and information across borders, recruiting new resistance members, and holding resistance meetings at her home. After she and several other resistance members were arrested by Nazis in 1942, Golz-Goldlust confessed to her part in the resistance and claimed her associates were innocent, successfully securing their release. Her family's legal attempts to have Golz-Goldlust freed were ultimately unsuccessful. In May 1943, she was sentenced to death by the Nazis, and was executed by guillotine in October of that year. Golz-Goldlust's personal letters were compiled and published in book-form after the war, and her story became further popularized via articles, radio broadcasts, and a stage play. In 1988, Golz-Goldlust was recognized posthumously as Righteous Among the Nations.", "id": 1371465}
{"src_title": "Únos Travise Waltona", "tgt_title": "Travis Walton UFO incident", "src_document": [{"title": "Průběh únosu.", "content": "Podle Travise Waltona se vše odehrálo 5. listopadu 1975, když pracoval s ostatními dělníky v lese. Při jízdě v kamionu s jeho šesti spolupracovníky narazili na létající talíř, který se vznášel nad zemí ve výšce asi 110 stop. Ozývaly se hlasité zvuky Walton tvrdí, že poté co opustil kamion a přiblížil se k objektu, najednou se z plavidla objevil paprsek světla a dostal Travise Waltona do stavu bezvědomí. Jeho spolupracovníci byli vyděšení a údajně odjeli. Walton se dle jeho výpovědi probudil v nemocničním pokoji a pozorovali ho tři malí šedí mimozemšťané. Tvrdil, že s nimi bojoval, dokud ho další bytost s helmou neodvedla do vedleší místnosti, kde zatemnili, když na jeho obličej položili jasnou plastovou masku další tři bytosti. Dále si údajně už nic nepamatuje krom toho, že ležel na dálnici a viděl létající talíř odlétat.\"Když jsem šel směrem k tomu UFO, začal jsem mít pochybnosti o tom, co dělám. Zbytek party na mě ječel, ať jdu od toho pryč.Jenže to byl vážně docela fantastický pohled.\" — Travis Walton", "section_level": 1}, {"title": "Ufologové.", "content": "V následujících dnech od únosu, udělil americký tabloid National Enquirer Waltonovi a jeho spolupracovníkům cenu $5000 jako \"nejlepší případ pozorování UFO roku\" poté, co prošli testy na polygrafu (detektoru lží) spravovaných National Enquirer a organizací APRO \"(Aerial Phenomena Research Organisation)\". Travis Walton, jeho starší bratr a matka byli šerifem v okrese Navajo v Arizoně označeni za dlouholeté \"studenty fenoménu UFO\" (nebo také ufology). Někteří odborníci na UFO věří, že Walton byl skutečně unesen mimozemšťany. Ufolog Jim Ledwith řekl: „Po dobu pěti dnů si úřady myslely, že ho jeho spolupracovníci zavraždili, a pak se vrátil. Všichni spolupracovníci, kteří tam byli, kdo viděli kosmickou loď, všichni absolvovali polygrafické testy a všichni prošli, kromě jednoho, a ten byl neprůkazný. “", "section_level": 1}, {"title": "Skeptický pohled.", "content": "Skeptici ovažují tento případ za podvod, popisují jej jako \"senzaci ze strany médií\" a jednoduchý způsob, jak získat peníze. Odborník na fenomén UFO Philip Julian Klass považoval Waltonův příběh za podvod, který byl spáchán za finanční zisk a objevil mnoho \"nesrovnalostí\" v účtech Travise Waltona a jeho spolupracovníků. Poté, co vyšetřoval případ, Klass uvedl, že testy polygrafu byly \"špatně podány\" a že Walton použil \"protiopatření polygrafu\", jako je například zadržení dechu. Spisovatel vědecké a skeptické literatury Michael Shermer kritizoval Waltonova tvrzení a řekl: „Myslím, že polygraf není spolehlivým determinantem pravdy. Myslím, že Travis Walton nebyl unesen mimozemšťany. V obou případech je síla podvodu a sebeklamu vše, co musí pochopit, co se skutečně stalo v roce 1975 a později. “ Kognitivní psycholožka Susan Clancy tvrdí, že zprávy o únosech mimozemšťany se začaly objevovat až poté, co se ve filmech a televizi objevily příběhy mimozemšťanů, a že Walton byl pravděpodobně ovlivněn televizním filmem NBC \"The UFO Incident\", který se vysílal dva týdny před tím, než Walton popisoval stejné příznaky únosu jako Betty a Barney Hillovi. Clancy si všimnula nárůstu mimozemských únosů po filmu a citovala Klassovy závěry, že „po shlédnutí tohoto filmu by se nyní mohla osoba s malou představivostí stát okamžitou celebritou“ a dospěla k závěru, že „jednou z těchto okamžitých osobností byl Travis Walton“ .", "section_level": 1}, {"title": "Média a publicita.", "content": "V roce 1978 napsal Walton knihu \"The Walton Experience\" s podrobnostmi o svých tvrzení, která se stala základem pro film \"Oheň v Oblacích (Fire in the Sky, 1993)\". Paramount Pictures rozhodli, že Waltonův příběh je přiliš podobný jiným televizním blízkým setkáním, a tak nařídili scenáristovi Tracy Tormé, aby napsal přiběh trochu \"provokativněji\". Walton se poté občas objevil na UFO konferencích nebo v televizi. Sponzoruje svou vlastní UFO konferenci v Arizoně nazvanou \"Skyfire Summit\". Třicet let po vydání knihy se Walton objevil v televizní show Moment of Truth \"(Moment Pravdy)\" na televizní stanici Fox a byl dotázán, jestli byl skutečně 5. listopadu 1975 unesen do objektu UFO, na otázku odpověděl „Ano“. Polygrafový test zjistil, že lhal.", "section_level": 1}], "src_summary": "Únos Travise Waltona byl údajný únos do UFO amerického lesního dělníka Travise Waltona ze dne 5. listopadu 1975. Walton pracoval v Apache-Sitgreaves National forests v okolí arizonského \"Snowflakes\". Walton se znovu objevil po pětidenním pátrání. Případ získal publicitu mainstreamu a zůstává jedním z nejznámějších únosů mimozemšťany. Skeptici to považují za podvod. Travis Walton sepsal své vyprávění o únosu do knihy \"The Walton Experience, 1978\", podle které byl později v roce 1993 natočen film \"Fire in the Sky (Oheň v Oblacích)\".", "tgt_summary": "The Travis Walton UFO incident was an alleged alien abduction of an American forestry worker, Travis Walton, by a UFO on November 5, 1975, while he was working in the Apache-Sitgreaves National Forests near Snowflake, Arizona. Walton reappeared after a five-day search. The Walton case received mainstream publicity and remains one of the best-known alien abduction stories. Skeptics consider it a hoax. Walton wrote a book about his purported abduction in 1978 called \"The Walton Experience\", which was adapted into the 1993 film \"Fire in the Sky\".", "id": 1495026}
{"src_title": "Hugo Rahner", "tgt_title": "Hugo Rahner", "src_document": [{"title": "Rodina.", "content": "Hugo Rahner vyrůstal v tradičně katolické rodině. Byl třetím ze sedmi dětí manželů Karla Rahnera st. (1868–1934), učitele němčiny, historie a francouzštiny, a Luisy Rahner rod. Trescher (1875–1976). Je bratrem Elisabethy Cremer rod. Rahner a Karl Rahner SJ.", "section_level": 1}, {"title": "Život.", "content": "Po půlroční vojenské službě na konci 1. světové války a bezprostředně po maturitě v roce 1918 vstoupil Hugo Rahner do Společnosti Ježíšovy, tedy k jezuitům. Po studiích filozofie na jezuitské vysoké škole ve Valkenburg aan de Geul působil v letech 1923 až 1926 jako prefekt a vychovatel na jezuitském gymnáziu \"Stella Matutina\" ve městě Feldkirch. V letech 1926 až 1931 studoval filozofii a katolickou teologii na Universität Innsbruck. V roce 1929 byl v Pullachu nedaleko Mnichova mnichovským arcibiskupem Michaelem kardinálem Faulhaber vysvěcen za katolického kněze. Po dosažení doktorátu (Dr. Theol.) Z patristiky v roce 1931 (Innsbruck) studoval v letech 1931 až 1934 historii na Univerzitě v Bonnu. Studium úspěšně ukončil pod vedením Wilhelma Neuss a v roce 1934 promoval s titulem Dr. phil. V roce 1935 se habilitoval v Innsbrucku v oboru \"církevní dějiny prvních století\" a \"patrologie\". Od roku 1935 přednášel na Universität Innsbruck. V roce 1937 se stal řádným profesorem církevních dějin, dějin dogmat a patrologie. V důsledku zrušení teologické fakulty během nacismu a druhé světové války byli innsbručtí jezuité a mezinárodní kněžský seminář Canisianum přeloženi do města Sion (\"Sitten\") ve Švýcarsku. Tady v letech 1938 až 1945 na Papežské teologické fakultě přednášel i Hugo Rahner. V letech 1940 až 1946 přednášel i ve spolku Eranos v Locarnu, kde se poznal i s takovými osobnostmi jako Carl Gustav Jung, Mircea Eliade a Rudolf Otto. Po znovuobnovení teologické fakulty v Innsbrucku v roce 1945 se stal Hugo Rahner na krátce její děkanem (1945/1946), později se stal rektorem univerzity (1949/1950). V letech 1952 až 1953 opět působil jako děkan teologické fakulty. V důsledku své těžké nemoci (morbus Parkinson) byl však v roce 1963 předčasně penzionován. Je pohřben na hřbitově v Pullachu. Je autorem četných příspěvků v oblasti patrologie, ignaciánské spirituality a duchovní situace současnosti. Při příležitosti jeho 60. narozenin byla sestavena jeho bibliografie s názvem \"\"sentir Ecclesiam\"\", která obsahuje více než 720 položek.", "section_level": 1}, {"title": "Dílo.", "content": "Spolu se svými teologickými současníky (mezi jinými i s jeho bratrem Karl Rahner SJ) pracoval na teologii, která stojí zcela ve službě hlásání. Jakýsi základní náčrt takové teologie se nachází v jeho knize \"Eine Theologie der Verkündigung\" (Teologie ohlašování) (Freiburg, 1939). Jeho studie z dějin církve se zabývali vztahem mezi církví a západním humanismem a vzájemným vztahům mezi církví a státem. O církevních otcích, jejich spiritualitě, významu mýtů a symboliky v jejich spisech napsal několik významných knih a článků. Jeho výzkum křesťanské interpretace řecké mytologie umožnil určitý nový pohled na vznik církve. Hugo Rahner má obrovskou zásluhu i na znovuobjevení církevní symboliky. Zvláštní pozornost věnoval zakladateli jezuitského řádu, sv. Ignácovi z Loyoly. Známé jsou jeho knihy \"Ignatius ven Loyola. Geistliche Briefe\" (Einsiedeln / Kolín, 1956) (Ignác z Loyoly. Duchovní listy), \"Ignatius ven Loyola. Briefwechsel mit Frauen\" (Freiburg, 1956) (Ignác z Loyoly. Listy se ženami) a \"Ignatius ven Loyola als Mensch und Theology\" (Freiburg, 1964) (Ignác z Loyoly jako člověk a teolog). Díky Wilhelmu Neuss měl Hugo Rahner již od roku 1934 kontakty s katolickým studentským spolkem \"W. K. St. V. Unitas Rhenania zu Bonn\". V roce 1937 zastával úřad \"\"Alter Herr\"\" v obou innsbruckých studentských spolcích, \"Unitas-Verein Norica\" i \"Unitas-Verein Greifenstein\". Po jejich násilném zrušení v roce 1938 poskytl oběma prostory v jezuitském kolegiu. V roce 1954 přednášel na slavnostním oficiálním obnovení spolku \"Unitas-Greifenstein\". V roce 1951 se stal čestným členem spolků \"A. V. Austria Innsbruck\" a \"K.Ö.H.V. Leopoldina Innsbruck\".", "section_level": 1}, {"title": "Vyznamenání.", "content": "= Reference =", "section_level": 1}], "src_summary": "Hugo Karl Erich Rahner SJ (3. května 1900, Pfullendorf – 21. prosince 1968, Mnichov) byl německý jezuita, teolog a historik. Považuje se za představitele tzv. Kérygmatické teologie.", "tgt_summary": "Hugo Karl Erich Rahner, S.J. (3 May 1900 in Pfullendorf – 21 December 1968 in Munich), was a German Jesuit, noted theologian, and Church historian. He was Dean and President of the University of Innsbruck and the elder brother of the famous theologian, Karl Rahner, S.J.", "id": 1950987}
{"src_title": "Bob Lazar", "tgt_title": "Bob Lazar", "src_document": [{"title": "Oblast 51.", "content": "V květnu 1989 se pod pseudonymem \"Dennis\" a se skrytou tváří, objevil v rozhovoru s vyšetřujícím reportérem Georgem Knappem na televizní stanici \"KLAS\" v Las Vegas, aby diskutoval o svém domnělém zaměstnání v \"S-4\", což mělo být podpůrné zařízení, o kterém tvrdil, že existuje poblíž Nellisově letecké základny známé jako Oblast 51. Řekl, že zařízení \"S-4\" sousedí s jezerem Papoose Lake, které se nachází jižně od Oblasti 51 u jezera Groom Lake. Tvrdil, že na pozemku se nacházely skryté hangáry s letadly zabudované do úbočí hory. Tvrdil, že jeho úkolem bylo pomáhat s reverzním inženýrstvím jednoho z devíti létajících talířů, o nichž tvrdil, že jsou mimozemského původu. Dle jeho výpovědi byl jeden z létajících talířů \"sportovní model\", který byl vyrobený z kovové látky podobné korozivzdorné oceli. V následujícím rozhovoru, který se konal v listopadu, vystupoval již veřejně a pod svým vlastním jménem. Prohlásil, že studovaný létající talíř byl poháněný chemickým prvkem s atomovým číslem 115, nebo \"E115\" (který pravděpodobně v 80. letech 20. století již existoval, ale ještě nebyl uměle vytvořený. To se povedlo až v roce 2003 a byl pojmenován jako ununpentium, přičemž později byl přejmenován na moscovium). Vysvětloval, že pohonný systém spoléhal na stabilní izotop E115, který generuje gravitační vlnu, která umožnila letadlu letět a vyhnout se vizuální detekci lomu světla kolem něj. Dosud nebyly syntetizovány žádné poločasy přeměny moscovia; všechny se ukázaly jako velmi radioaktivní a během několika stovek milisekund se rozkládaly. Dle Lazarova tvrzení, po vstupu do programu četl dokumenty z tiskových konferencí popisující historické zapojení Země s mimozemskými bytostmi popisovanými jako Grey alien z planety obíhající dvojhvězdný systém Zeta reticuli v souhvězdí Sítě v průběhu posledních 10 000 let. Systém Zeta reticuli byl Barneyem a Betty Hillovými v minulosti prohlašován za domov mimozemšťanů, s nimiž se údajně setkali. Od září 2019 nebyly v systému Zeta reticuli nalezeny žádné exoplanety. Jeho příběh zaujal pozornost médií, příznivců i kritiků. Lazar připustil, že nemá žádné důkazy, které by podpořily jeho hlavní tvrzení o mimozemských technologiích.", "section_level": 1}, {"title": "Pozadí.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Vzdělání a kvalifikace.", "content": "Lazar absolvoval koncem 70. let 20. století kurzy elektroniky na Pierce Junior College v Los Angeles. Také prohlašoval, že získal magisterské tituly z fyziky na Massachusettském technologickém institutu a v oboru elektrotechnologie na Kalifornském technologickém institutu. Nicméně, neexistují žádné záznamy že by Lazar tyto instituce opravdu navštěvoval.", "section_level": 2}, {"title": "United Nuclear.", "content": "Vlastní a provozuje společnost \"United Nuclear Scientific Equipment and Supplies\", která prodává různé materiály včetně radiačních senzorů, radioaktivních rud, neradioaktivních prvků (jako je čistý křemík), výkonných magnetů a dalších vědeckých zařízení, jako je aerogel nebo laboratorní chemikálie. V roce 2006 byli Lazar i jeho manželka Joy White obviněni z porušení federálního zákona o nebezpečných látkách, když přepravovali zakázané chemikálie přes státní hranice. Záznamy pocházely z kontroly obchodní kanceláře společnosti United Nuclear v roce 2003, kde byly prověřovány záznamy o prodeji chemikálií. Společnost United Nuclear se přiznala ke třem trestným činům. Za otevření mezinárodního obchodu, za pomoc a účast v zavádění zakázaných a nebezpečných látek do mezinárodního obchodu. V roce 2007 byla společnosti United Nuclear udělena pokuta 7500 dolarů za porušení zákona zakazujícího prodej chemikálií a komponentů používaných k nezákonným nukleárním a chemickým experimentům.", "section_level": 1}, {"title": "Festival Desert Blast.", "content": "Lazar a jeho dlouholetý přítel Gene Huff organizovali festival \"Desert Blast\" (pouštní výbuch). Šlo o každoroční festival v poušti Nevada, který byl určen nadšencům pyrotechniky. Začali ho provozovat v roce 1987, ale formálně pojmenovaný byl v roce 1991. Název festivalu byl inspirován Válkou v Zálivu. Součástí festivalu jsou domácí výbušniny, rakety, proudová vozidla a další pyrotechnika, s cílem zdůraznit zábavný aspekt chemie a fyziky.", "section_level": 1}], "src_summary": "Robert Scott Lazar (* 26. ledna 1959 Coral Gables, Florida) je americký ufolog, konspirační teoretik a podnikatel, který je především známý svým tvrzením, že byl v roce 1980 najatý jako reverzní inženýr do oblasti \"S-4\", která se má údajně nacházet několik kilometrů jižně od Oblasti 51. Lazar tvrdí, že zkoumal mimozemské plavidlo, které běželo na antihmotovém reaktoru poháněném prvkem 115, který v té době ještě nebyl syntetizován. Také prohlašuje, že si přečetl dokumenty americké vlády, které popisovaly zapojení mimozemšťanů do chodu lidstva za posledních 10 000 let. Lazarova tvrzení vyústila v upoutání pozornosti veřejnosti na Oblast 51 a na podporu konspiračních a spikleneckých teorií obklopujících její činnosti. Jeho příběh byl od té doby analyzován a odmítnut skeptiky i ufology, včetně vědců z Massachusettského technologického institutu, kteří poukazují na to, že Lazar nebyl na Nellisově letecké základně ani v Oblasti 51 nikdy zaměstnán a nevlastni tituly z Massachusettského technologického institutu ani z Kalifornského technologického institutu, jak sám tvrdí.", "tgt_summary": "Robert Scott Lazar (; born January 26, 1959) is an American conspiracy theorist who claims to have been hired in the late 1980s to reverse-engineer purported extraterrestrial technology at what he described as a secret site called \"S-4\". Lazar alleges that this subsidiary installation is located several kilometres south of the United States Air Force facility popularly known as Area 51. Lazar claims he examined an alien craft that ran on an antimatter reactor powered by element 115, which at the time had not yet been synthesized. He also claims to have read US government briefing documents that described alien involvement in human affairs over the past 10,000 years. Lazar's claims resulted in bringing added public attention to Area 51 and fueling conspiracy theories surrounding its classified activities. He admits that he has no evidence to support his core claim of alien technology. Lazar's story has since been analyzed and rejected by skeptics and some ufologists. Universities from which he claims to hold degrees show no record of him, and supposed former workplaces have disavowed him. In 1990, he was convicted for his involvement in a prostitution ring and again in 2006 for selling illegal chemicals.", "id": 1747588}
{"src_title": "Stračka", "tgt_title": "Delphinium", "src_document": [{"title": "Popis.", "content": "Stračky jsou vytrvalé nebo výjimečně dvouleté či jednoleté byliny s přímou, vystoupavou nebo zkrácenou, jednoduchou nebo větvenou lodyhou. Listy jsou přízemní a/nebo lodyžní, řapíkaté, s dlanitě laločnatou, v obrysu okrouhlou, pětihranou nebo ledvinitou čepelí. Lodyžní listy bývají střídavé a menší než přízemní. Květy jsou modré, fialové, bílé, žluté nebo červené, oboupohlavné, dvoustranně souměrné, ve vrcholovém, hroznovitém nebo chocholičnatém květenství, někdy i jednotlivé. Kalich je pětičetný, barevný a víceméně nahrazuje korunu. Horní lístek je ostruhatý, postranní a spodní jsou vejčité až eliptické. Koruna je zmenšená, složená ze dvou volných, přisedlých, ostruhatých lístků, nacházejících se ve středu květu a doplněných dvěma petaloidními staminodii (v některých zdrojích jsou interpretována jako spodní korunní lístky). Tyčinek je mnoho (až 40). Gyneceum je apokarpní, složené většinou ze 3 nebo řidčeji z více (až 10) plodolistů se zřetelně vyvinutou čnělkou a mnoha vajíčky. Plodem je souplodí přisedlých, prohnutě válcovitých, na konci zobanitých měchýřků. Semena jsou tmavě hnědá až černá, vlivem přítomnosti vzduchových komůrek v osemení ale často mají bělavý vzhled. Často mají hrubý povrch.", "section_level": 1}, {"title": "Rozšíření.", "content": "Rod zahrnuje asi 350 druhů. Je rozšířen v mírném pásu severní polokoule, několik druhů roste v subsaharské tropické Africe. Jeho areál zahrnuje většinu povninské Eurasie i Severní Ameriky. Stračky se vyskytují v celé Evropě s výjimkou Britských ostrovů a většiny Skandinávie. Největší areál má v rámci Evropy stračka vyvýšená. Je to také jediný druh vyskytující se v České republice, roste v montánních až subalpínských polohách většiny vyšších hraničních pohoří s výjimkou Beskyd. Z celé Evropy je udáváno celkem asi 14 druhů straček. Stračka karpatská je endemit západních Karpat a vyskytuje se výhradně na Slovensku a v jižním Polsku. V Alpách se vyskytují 3 druhy. Mimo stračky vyvýšené, rozšířené v celém pohoří, se v jihozápadních Alpách vyskytují druhy \"Delphinium dubium\" a \"D. fissum\". Další druhy rostou v jižní a východní Evropě. Větší množství druhů se vyskytuje v Malé Asii a na Kavkaze.", "section_level": 1}, {"title": "Obsahové látky a jedovatost.", "content": "Stračky jsou jedovaté rostliny, které občas způsobují otravy dobytka. Hlavními účinnými látkami jsou různé diterpenické alkaloidy. Nejběžnější z nich je deltalin. U silně jedovatého druhu \"Delphinium nuttalianum\" bylo zjištěno celkem 27 různých alkaloidů. Mezi nejtoxičtější náleží methyllykakonitin, nudikaulin a 14-deaktylnudikaulin a další alkaloidy s 19 uhlíkovou kostrou. Mají podobný účinek jako kurare, blokují přenos nervového signálu acetylcholinem v kosterním svalstvu. Obsah alkaloidů je u různých druhů různý a také závisí na vegetačním stádiu rostliny. Nejvyšší obsah bývá před rozkvětem. Příznaky otravy se začínají objevovat asi 3 až 4 hodiny po požití rostliny a zahrnují zejména svalový třes, slabost a neschopnost stát. V těžších případech nastupuje paralýza, nadýmání a smrt. Na otravu je citlivý zejména hovězí dobytek a také koně, kteří ale rostlinu jen zřídkakdy konzumují. Naproti tomu ovce jsou poměrně rezistentní. Ze semen jihoevropské stračky jedovaté byl izolován alkaloid delfinin. Je znám již od roku 1819. Účinek je podobný působení akonitinu z oměje, je však o něco slabší. Při požití způsobuje slinění, dávení, kolísavou chůzi a těžký dech. Smrt nastává do 24 hodin. Na pokožku působí dráždivě.", "section_level": 1}, {"title": "Taxonomie.", "content": "Rod \"Delphinium\" je v rámci čeledi \"Ranunculaceae\" žazen do podčeledi \"Ranunculoideae\" a tribu \"Delphinieae\". Podle výsledků fylogenetických studií není monofyletický a jeho vývojový strom je promísen větvemi rodů \"Consolida\" (ostrožka) a \"Aconitum\" (oměj).", "section_level": 1}, {"title": "Význam.", "content": "Stračky jsou pěstovány jako zahradní trvalky. Byla vyšlechtěna řada hybridů a okrasných kultivarů s různě zbarvenými květy, některé i plnokvěté. Nejoblíbenější barva je modrá. Některé především méně vzrůstné druhy jsou pěstovány jako skalničky, mezi jinými \"Delphinium decorum\", \"D. nudicaule\" a \"D. grandiflorum\". Stračky vyžadují světlé až polostinné stanoviště. Vysoké druhy jsou citlivější na delší horká období. Potřebují dobré hnojení. Množí se dělením nebo bazálními řízky, botanické druhy i výsevem semen. Některé druhy jsou využívány v indické Ájurvédě. Semena stračky jedovaté byla v minulosti hojně používána jako účinný prostředek k hubení vší.", "section_level": 1}], "src_summary": "Stračka (\"Delphinium\") je rod rostlin z čeledi pryskyřníkovité. Jsou to převážně vytrvalé byliny s dlanitě laločnatými střídavými listy a dvoustranně souměrnými květy v hroznovitých květenstvích. Plodem je souplodí měchýřků. Rod zahrnuje asi 350 druhů. Je rozšířen v mírném pásu severní polokoule a v tropické Africe. Stračky jsou pěstovány jako okrasné zahradní trvalky a skalničky. Jsou to jedovaté rostliny a občas bývají příčinami otrav dobytka. Některé druhy mají význam v tradiční indické medicíně.", "tgt_summary": "Delphinium is a genus of about 300 species of perennial flowering plants in the family Ranunculaceae, native throughout the Northern Hemisphere and also on the high mountains of tropical Africa. The genus was erected by Carl Linnaeus. All members of the genus \"Delphinium\" are toxic to humans and livestock. The common name \"larkspur\" is shared between perennial \"Delphinium\" species and annual species of the genus \"Consolida\". Molecular data show that \"Consolida\", as well as another segregate genus, \"Aconitella\", are both embedded in \"Delphinium\". The genus name \"Delphinium\" derives from the Ancient Greek word () which means \"dolphin\", a name used in \"De Materia Medica\" for some kind of larkspur. Pedanius Dioscorides said the plant got its name because of its dolphin-shaped flowers.", "id": 130687}
{"src_title": "RWD-13", "tgt_title": "RWD 13", "src_document": [{"title": "Vznik a vývoj.", "content": "Letoun RWD-13 byl vyvíjen jako turistické (de facto sportovní) letadlo na podzim 1934 v továrně DWL ve Varšavě, nedaleko letiště Okęcie. RWD-13 navazoval na předchozí konstrukce RWD tj. na RWD-6 (vítěz mezinárodní turistické soutěže Challenge 1932 pilotovaný Franciszkem Żwirkou a Stanisławem Wiggurou) a RWD-9 (vítěz soutěže Challenge 1934 pilotovaný kpt. Jerzym Bajanem s mechanikem Gustawem Pokrzywkou). Hlavními konstruktéry byli Stanisław Rogalski a Jerzy Drzewiecki, výpočty provedl Leszek Dulęba. Na rozdíl od svých předchůdců mělo být toto letadlo více užitkovým, víceúčelovým strojem, nikoli pouze sportovním. Ve srovnání s RWD-9 měl letoun jiný motor, invertní čtyřválcový řadový motor dvojnásobného výkonu a menší rozpětí křídel. Přesto si zachoval přednosti jako byly krátký vzlet a přistání (STOL), poměrně vysoká rychlost (díky výkonu motoru) a snadnost řízení a stabilita. Prototyp (imatrikulace SP-AOA) byl zalétnut Kazimierzem Chorzewskim 15. ledna 1935. Po provedení drobných změn na struktuře draku byla v květnu 1935 zahájena výroba. Letoun RWD-13 byl představen světové veřejnosti na stánku Svazu polského leteckého průmyslu při Mezinárodní letecké výstavě ILIS ve Stockholmu, která se uskutečnila v květnu 1936. Letadlo se ukázalo jako velmi úspěšná konstrukce, která umožnila RWD/DWL dosáhnout komerčního úspěchu i v zahraničí. Letadla RWD-13 létala mimo Polska v civilním letectví dalších 10 států na 4 kontinentech (Evropa, Asie, severní a jižní Amerika), celkem bylo exportováno kolem 20 strojů. V roce 1937 byla vyvinuta ing. Bronisławem Żurakowskim sanitní verze RWD-13S. Na pravé straně trupu byly umístěny velké dveře pro nosítka, v kabině byly podpěry pro připevnění nosítek a změnilo se uspořádání sedadel. Letoun byl zalétán kolem 30. dubna 1937. Letoun RWD-13S byl mj. úspěšně vystaven na Mezinárodní letecké výstavě v Bělehradě, kterou uspořádal Královský jugoslávský aeroklub. Následně v roce 1937 byla vyvinuta i turisticko-sanitní verze RWD-13TS, vybavená 3 sedačkami a dveřmi pro nosítka. Po vyjmutí pravého sedadla bylo možné vložit nosítka. Do roku 1939 bylo postaveno přibližně 85 letadel v turistické verzi, dalších 15 ve verzích 13S (sanitní) a 13TS (turisticko-sanitní). Letoun byl vyráběn i v licenci srbskou společností Prva srpska fabrika aeroplana Živojin Rogožarski AD z Bělehradu. Bylo tam vyrobeno 6 letounů. Několik letadel přežilo válku a některá z nich se vrátila do Polska. V Polsku se dochoval pouze jediný exemplář. Letoun s imatrikulací SP-BNU je součástí sbírek Polského muzea letectví v Krakově. Další stroj je v muzeu Museu TAM (São Carlos) poblíž São Paula v Brazílii.", "section_level": 1}, {"title": "Popis letounu.", "content": "Jednomotorový vyztužený třímístný hornoplošník byl smíšené konstrukce ocel-dřevo. Trup byl svařen z ocelových trubek potažených plátnem a vpředu hliníkovým plechem. Trupový příhradový nosník aerodynamického tvaru byl složen z výztuh a překližkových rámů. Jednoduchá dvoudílná, dřevěná křídla klasické kompozice s dvojitým nosníkem a s pravoúhlým obrysem byla pokryta překližkou (v přední části) a plátnem. Použitím slotů Handley Page na náběžné hraně křídla bylo docíleno vyšší stability, jakož i ovladatelnosti i při velkém úhlu náběhu a byla znatelně snížena přistávací rychlost. Balanční křidélka štěrbinového typu byla dynamicky vyvážená. Pro snazší \"hangárování\" byla křídla sklopná podél trupu. Profil křídla dle IAW-192 (PZL-DJ3). Dvě ploché palivové nádrže umístěné u křídel obsahovaly celkem 140 litrů benzínu. Prostorná kabina základní verze RWD-13 byla pro tři osoby: dvě přední sedadla se zdvojeným řízením pro piloty, jedno místo vzadu pro cestujícího a za ním bylo místo pro zavazadla. Z kabiny byl dobrý výhled vpřed, nahoru, vlevo i vpravo díky velkým oknům a průhledu na horní ploše kabiny. Do kabiny byl snadný přístup širokými dveřmi na každé straně. Kabina měla regulovatelné větrání i topení. Společná přístrojová deska pilotů byla umístěna přímo před předními sedadly a obsahovala otáčkoměr, rychloměr, výškoměr, 2 kompasy, olejový manometr, sklonoměr, 2 měřiče množství benzinu v nádrži atd. Kapotovaný podvozek bez průběžné osy, o velkém rozchodu kol, byl odpérován olejo-pneumatickými tlumiči. Kola byla opatřena balonovými pneumatikami Dunlop a brzdami Bendix, které byly ovládány pedály na nožní páce u pilota. Tato konfigurace umožňovala i bezpečné „tvrdší“ přistání. Vzadu byl vybaven klasickou ostruhou. Téměř výhradně byl k pohonu použit motor Walter Major 4 (licenční PZInż Major 4), kterých bylo od roku 1935 vyrobeno především v továrně Państwowe Zakłady Inżynieryjne kolem stovky. Dalším výrobcem (od roku 1939) byla továrna v Řešově (WS-2 Rzeszów). Na několika letounech se objevily i motory de Havilland Gipsy Major I nebo Cirrus Hermes IV. Většina polských RWD-13 byla natřena červenou barvou se stříbrným bleskem namalovaným na trupu a \"stříbrnými\" křídly. Sanitní verze RWD 13S byly natřeny barvou slonoviny se znakem Červeného kříže, zatímco turisticko-sanitní verze RWD 13TS byly natřeny slonovinou s červeným bleskem na trupu.", "section_level": 1}, {"title": "Použití.", "content": "Základní verze RWD-13 byla využívána civilním letectvem jako turistické a sportovní letadlo v aeroklubech, jako cvičný letoun v leteckých školách, jako aerotaxi leteckou společností LOT a jako víceúčelový letoun soukromými firmami a osobami (např. továrna na čokoládu E. Wedel, společnost Polskie Zakłady Philips, kancléřství prezidenta Polské republiky atd.). Sanitní a turisticko-sanitní verzi využívaly Polský Červený kříž a aerokluby.mimo jiné na mezinárodní skautské rally v Nizozemsku, 4. mezinárodní letecké rally v Curychu a mezinárodní rally na Balatonu. Letoun byl úspěšný i na sportovních soutěžích. V Mezinárodním hvězdicovém letu k IV. zimním olympijským hrám v Garmisch-Parkenkirchenu (únor 1936), kterého se účastnilo 61 letadel, získali 2. a 4. místo polští letci npr. Wlodarkiewicz (uletěl 3619 km a získal 778,9 b.) a kpt. Peterek na letadlech RWD-13 s motory Walter Major 4. Dále se účastnili na mezinárodním hvězdicovém letu při XI. letní olympiádě v Berlíně (3. místo) a mezinárodní skautské rally v Nizozemsku. Během 4. mezinárodního leteckého setkání v Curychu 23.7.-1.8.1937, kterému předcházel hvězdicový let, obsadily letouny RWD-13 v soutěži turistických letadel 1., 4., 6. a 7. místo (mj. Przysiecki, Chramiec, Kowalski). V září 1937 v Siófoku na Balatonu (III. mezinárodní letecká rallye na jezeře Balaton 1937, III. nemzetközi repülő találkozó a Balatonon 1937) posádka Zwolinski a Tyszkowska obsadila ze 42 přihlášených posádek (ze 7 států) 9. místo. Další 2 letouny se účastnily na podzim 1937 II. ročníku Raduno del Littorio v Itálii. V červenci 1938 získal sanitní letoun RWD-13S na Mezinárodní soutěži leteckých ambulancí v lucemburském Eschu druhou cenu, cenu města Esch (samotnou soutěž vyhrálo další polské letadlo LWS-2). Úspěšná byla účast hornoplošníků RWD-13 s motory Walter Major 4 na I. ročníku Letecké soutěže turistických letadel státy Malé dohody (Praha-Zlín-Bukurešť-Bělehrad-Arad-Praha), která se uskutečnila na přelomu srpna a září 1938. Letu se zúčastnilo 40 letadel, z nichž 9 bylo jugoslávských, 8 rumunských a 23 československých a soutěž úspěšně dokončilo 36 posádek. Posádky z Království Jugoslávie Milan Bjelanovič-Vicko Krejla (YU-PFO) a Kazimir Grohovac-Miloš Gagič (YU-PFE) na letounech RWD-13, vyrobených licenčně v Jugoslávii s československými motory, obsadily v kategorii IB 1. a 2. místo. Správní rada továrny Walter a spol. zajistila pro letadla s motory Walter servis téměř na všech kontrolních bodech. Kromě širokého pohostinství, jaké účastníkům a členům delegací poskytla na slavnostní večeři, rozdělila vítězům v jednotlivých kategoriích strojům s motorem Walter prémie a rovněž čestné ceny pro další posádky letounů s motory Walter v každé kategorii (zlaté a stříbrné letecké chronometry). O letouny RWD-13 projevilo zájem i polské letectvo. První RWD-13 byl předán armádě k testování v roce 1937. Brzy byly získány prostředky na nákup 24 RWD-13. V září 1939 byly civilní letouny RWD-13 rozděleny mezi letky polského letectva. Používaly je: štábní velení ve styčné peruti nejvyššího velení, štábní velení letky leteckého velení, 31. průzkumná peruť, 10. styčná peruť, MDL styčná peruť, 161. lovecká peruť. Některá letadla byla evakuována do sousedních zemí, jiná byla zničena nebo zabavena Němci. Celkem 28 letadel bylo evakuováno do Rumunska (23 RWD-13 a 5 RWD-13S). Od roku 1941 byly ve výzbroji rumunské Sanitární perutě (Transnistria Squadron) a od roku 1942 ve 108. Sanitární peruti. Zúčastnily se s rumunským letectvem na straně fašistického Německa Velké vlastecké války. Letadla byla široce používána v bitvách poblíž Stalingradu a na Krymu. Na konci války bylo v Rumunsku 21 operačních RWD-13, které byly přiděleny k 7. transportnímu leteckému pluku. Jedno letadlo bylo evakuováno 13. září 1939 do Švédska, kde bylo zpočátku používáno ve vojenském letectví jako Tp-11 a později do roku 1952 v civilním letectví. Jeden RWD-13 byl evakuován do Lotyšska a jedno letadlo ve verzi RWD-13S bylo evakuováno do Estonska. Když bylo v srpnu 1940 Estonsko pohlceno SSSR, letadlo bylo převzato Sovětským svazem. Jeden RWD-13S (nebo RWD-13ST) byl používán německou Luftwaffe (RF+CX) Čtyři RWD 13 byly používány jako sanitární a styčná letadla během občanské války ve Španělsku (na straně frankistů) a také v arabsko-izraelské válce v roce 1947. Po druhé světové válce byly do Polska vráceny 3 RWD-13 a jeden RWD-13S, které vrátilo Rumunsko. Po renovaci byly používány až do roku 1955. Používaly nové názvy LWD-13 a nové poválečné imatrikulace SP-MSZ (vlastněné ministerstvem zahraničních věcí, zkráceně MSZ), SP-ARG, SP-ARH a SP-ARL. RWD-13 bylo jedním z nejúspěšnějších polských sportovních letadel.", "section_level": 1}, {"title": "Uživatelé.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Vojenští uživatelé.", "content": "V podstatě všechny letouny z civilního letectví byly se začátkem druhé světové války \"mobilizovány\". Jugoslávské letouny převzal po dubnové válce ustašovský Nezávislý stát Chorvatsko. Estonské letouny po anexi zabavil Sovětský svaz.", "section_level": 2}, {"title": "Specifikace.", "content": "Údaje pro RWD-13 dle", "section_level": 1}], "src_summary": "RWD-13 byl polský turistický a sportovní letoun postavený týmem RWD a vyráběný ve velkých sériích v továrně DWL (Doświadczalne Warsztaty Lotnicze) před druhou světovou válkou. První letoun byl vyroben v roce 1935 na objednávku polovojenské organice LOPP. Byl to třímístný hornoplošný jednoplošník.", "tgt_summary": "The RWD 13 was a Polish touring plane of 1935, three-seater high-wing monoplane, designed by the RWD team. It was the biggest commercial success of the RWD.", "id": 859164}
{"src_title": "André Lhote", "tgt_title": "André Lhote", "src_document": [{"title": "Životopis.", "content": "Lhote se narodil v Bordeaux a od dvanácti let se učil řezbářství a sochařství ve dřevě u místního výrobce nábytku. V roce 1898 se zapsal na École des Beaux-Arts v Bordeaux a do roku 1904 zde studoval sochařství. V roce 1905 se rozhodl věnovat malbě a otevřel si vlastní ateliér. V roce 1907 přesídlil do Paříže, kde tvořil pod vlivem Gauguina a Cézanna. První samostatnou výstavu měl v roce 1910 v Galerie Druet. Jeho práce zpočátku vznikaly pod vlivem fauvismu, ale od roku 1912 jsou v nich stále patrnější prvky kubismu, ale vždy zároveň pod vlivem klasického malířství, byl mj. velkým ctitelem Ingrese. V roce 1912 se připojil ke skupině Section D'Or (Zlatý řez) a spolu s ní vystavoval své práce. Tři své práce vystavil na Salonu nezávislých v roce 1913. Po 1. světové válce se připojil ke skupině kubistických umělců podporovaných galeristou Léoncem Rosenbergem. V roce 1918 spoluzaložil časopis \"Nouvelle Revue française,\" časopis o umění, ve kterém publikoval mj. své fejetony o dějinách umění. V roce 1955 byl oceněn Grand Prix National de Peinture za celoživotní dílo.", "section_level": 1}, {"title": "Pedagogické působení.", "content": "V letech 1918-1920 působil jako učitel na Académie Notre-Dame des Champs, poté na Académie de la Grande Chaumière a zároveň i na své vlastní škole se sídlem v Rue d’Odessa na pařížském Montparnassu. Mezi jeho žáky William Klein, Tamara de Lempicka, Bertrand Dorny, Marcelle Rivier, Henri Cartier-Bresson, Dario Villalba, Robert Wehrlin, Lino Enea Spilimbergo, Julie van der Veen, Gwyneth Johnstone, Kuno Veeber, Simon Elwes, Adamson-Eric, Charlotte van Pallandt a další. Od 30. let přednášel na řadě míst, mj. v Belgii, Velké Británii a Itálii, po roce 1950 také v Egyptě a Brazílii.", "section_level": 2}], "src_summary": "André Lhote (5. července 1885 v Bordeaux – 24. ledna 1962 Paříž) byl francouzský malíř, představitel kubismu a velmi vlivný učitel a teoretik modernistického hnutí ve Francii.", "tgt_summary": "André Lhote (5 July 1885 – 24 January 1962) was a French Cubist painter of figure subjects, portraits, landscapes and still life. He was also very active and influential as a teacher and writer on art.", "id": 727229}
{"src_title": "Eliot Porter", "tgt_title": "Eliot Porter", "src_document": [{"title": "Mládí.", "content": "Porter připisoval svému otci Jamesu Porterovi zásluhu za to, že v něm vštěpoval lásku k přírodě a závazek vědecké přísnosti. Eliot Porter, amatérský fotograf od dětství, brzy našel inspiraci pro fotografování ptáků na ostrově Maine's Great Spruce Head Island, který vlastnila jeho rodina. Porter získal tituly v oboru chemického inženýrství (A.B. 1924, Harvard College) a medicíně (M.D. 1929, Harvard University) a pracoval jako biochemický vědec na Harvardu. Jedním z pěti sourozenců Eliota Portera byl malíř a umělecký kritik Fairfield Porter.", "section_level": 1}, {"title": "Kariéra.", "content": "Fairfield Porter představil svého staršího bratra fotografovi a galeristovi Alfredu Stieglitzovi asi v roce 1930. Stieglitz poté, co viděl Porterovu práci, povzbudil Portera, aby dál poctivě pracoval. Konečně v roce 1938, Stieglitz představil Porterovu práci, pořízenou s fotografickou kamerou Linhof, ve své galerii v New Yorku \"An American Place\". Úspěch výstavy vedl Portera k fotografování na plný úvazek. Porter se začal zajímat o barevnou fotografii poté, co vydavatel odmítl návrh knihy o ptácích, protože černobílé obrázky ptačí druhy jasně nerozlišovaly. Porter začal pracovat s novým barevným filmem Kodachrome, který byl představen v roce 1935, ale představoval značné technické výzvy, zejména pro zachycení rychle se pohybujících ptáků. Díky svému vzdělání v oboru chemického inženýrství a výzkumu Porter intenzivně experimentoval, dokud nebyl schopen vytvořit uspokojivé obrazy. Jeho fotografie ptáků byly vystaveny v roce 1943, a byla to vůbec první výstava barevných fotografií v Muzeu moderního umění v New Yorku. Jeho kniha \"American Birds: 10 Photography in Color\" byla vydána v roce 1953. Jeho samostatná výstava v Limelight Gallery, NYC., 21. března – 17. dubna 1955, byla ve skutečnosti retrospektivou této práce. Dvacet let Porter sledoval projekt publikování fotografií přírody v kombinaci s citacemi z děl Henryho Davida Thoreaua. Teprve když byl představen výkonnému řediteli klubu Sierra, nenašel Porter ochotného vydavatele. Jeho kniha z roku 1962 \"In Wildness Is the Preservation of the World (V divočině je ochrana světa)\" představovala Porterovy barevné přírodní studie lesů Nové Anglie. Kniha se i přes vysokou cenu těšila značnému úspěchu, byla průkopníkem žánru knihy typu coffee-table book o přírodě a vedla k několika dalším Porterovým titulům v podobném formátu, který publikoval klub Sierra a další. To velmi zvýšilo Porterovu pověst. Jako ředitel klubu Sierra působil od roku 1965 do roku 1971. V roce 1971 byl zvolen členem Americké akademie umění a věd. V roce 1979 byla jeho práce vystavena v Intimate Landscapes, první výstavě barevné fotografie jednoho autora v Metropolitním muzeu umění v New Yorku. Tato výstava přinesla Porterovi chválu jako autora, který přinesl důvěryhodnost barevné fotografii jako prostředku výtvarného umění. Výběr obrazu definoval, co se nyní myslí pod pojmem „intimní krajina“: blízké, klidné kompozice přírodních prvků s tlumenými barvami a hustými texturami, meditativní a husté s vrstvenými významy, které byly charakteristickým znakem Porterovy práce s vyloučením rozsáhlejších a velkolepějších krajin. Porter značně cestoval, aby fotografoval ekologicky důležitá a kulturně významná místa. Publikoval knihy fotografií z míst jako například: Glen Canyon v Utahu, Maine, Baja California, souostroví Galapágy, Antarktida, východní Afrika a Island. Mezi jeho kulturní studie patřilo Mexiko, Egypt, Čína, Československo a starověké Řecko. Jeho kniha o kaňonu Glen \"The Place No One Knew\", zachytila vzhled kaňonu před jeho inundací u přehrady Lake Powell. Kniha Jamese Gleicka \"Chaos: Making a New Science\" (\"Chaos: vznik nové vědy\", 1987) způsobila, že Porter přehodnotil svou práci v kontextu teorie chaosu. Spolupracoval na projektu publikovaném v roce 1990 jako \"Nature's Chaos,\" který kombinoval jeho fotografie s Gleickovou novou esejí. Porter zemřel v Santa Fe v Novém Mexiku v roce 1990 a odkázal svůj osobní archiv Amon Carterovu muzeu amerického umění ve Fort Worth v Texasu.", "section_level": 1}, {"title": "Osobní život.", "content": "Eliotův bratr Fairfield Porter byl realistický malíř a umělecký kritik. Jeho švagr Michael W. Straus byl komisařem amerického úřadu pro rekultivaci. Eliot byl ženatý s Marianou Brown od roku 1927 až do jejich rozvodu v roce 1934. V roce 1936 se oženil s Aline Kilhamovou a oba se společně přestěhovali do Santa Fe v Novém Mexiku a od roku 1946 žili v Tesuque v Novém Mexiku.", "section_level": 1}], "src_summary": "Eliot Furness Porter (6. prosince 1901 Winnetka – 2. listopadu 1990 Santa Fe) byl americký fotograf nejznámější svými intimními barevnými fotografiemi přírody.", "tgt_summary": "Eliot Furness Porter (December 6, 1901 – November 2, 1990) was an American photographer best known for his intimate color photographs of nature.", "id": 1481974}
{"src_title": "Průvlečný ampérmetr", "tgt_title": "Current clamp", "src_document": [{"title": "Klešťový multimetr.", "content": "Klešťový multimetr je zařízení pro bezkontaktní měření proudu, které má rozevírací kleště, do kterých se umisťuje měřený vodič. Starší přístroje měly čelisti kleští vytvořeny z feromagnetických transformátorových plechů a vytvářely tak sekundární vinutí proudového transformátoru. Proud protékající vodičem vytváří elektrické pole, jehož magnetický tok prochází sekundárním vinutím proudového transformátoru. Změny magnetického toku (střídavý proud) způsobují indukování proudu v sekundárním vinutí. Přepínač rozsahů přivádí přes odbočky indukovaný proud do ručkového měřidla, jehož výchylka ukazuje proud procházející měřeným vodičem. Přesnějšího výsledku měření se dosáhne, pokud jsou čelisti kolmo k procházejícímu vodiči. Do kleští musí být umístěn jen jeden vodič, jinak měření nefunguje. Při umístění obou vodičů (fáze a nula) do kleští multimetru dojde ke vzájemnému vyrušení magnetických polí přívodního a zpětného vodiče, protože tato dvě pole mají opačný směr. Lze tak však měřit velikost unikajícího proudu (vlivem poškozené izolace, vlhkosti), což se využívá pro hledání závad v elektrických rozvodech a pro revize elektrických zařízení. Současné klešťové multimetry využívají v kleštích Hallovy sondy, takže jsou schopny měřit i stejnosměrné proudy. Místo ručkového měřidla se používá digitální (číselné) zobrazení hodnoty na displeji. Rozsah měření a přesnosti klešťových multimetrů je běžně desetinách ampéry. Přesnější zařízení měří v jednotkách miliampér. Horní hranice se pohybuje obvykle v desítkách až tisícovce ampér. Dvojím provlečením vodiče kolem kleští se převodový poměr měření sníží na polovinu. Lacinější přístroje měří střední hodnotu proudu, ale kalibrovány jsou na efektivní hodnotu, takže výsledek měření odpovídá jen při měření pravidelné sinusové vlny. Dražší přístroje (tzv. True RMS, Root Mean Square, česky \"odmocnina průměru čtverců\") měří skutečnou efektivní hodnotu proudu, takže lze měřit nesinusový průběh proudu způsobený předřadníky, zářivkami, elektromotory, transformátory, pulzními měniči a podobně.", "section_level": 1}], "src_summary": "Průvlečný ampérmetr (klešťová proudová sonda) je v elektrotechnice zařízení, které umožňuje bezkontaktní měření protékajícího proudu pomocí rozevíracích kleští, které obepnou vodič. Původně byl pro měření střídavého proudu využíván princip sběrnicového proudového transformátoru, v současnosti je pro měření střídavého i stejnosměrného proudu využívána Hallova sonda.", "tgt_summary": "In electrical and electronic engineering, a current clamp, also known as current probe, is an electrical device with jaws which open to allow clamping around an electrical conductor. This allows measurement of the current in a conductor without the need to make physical contact with it, or to disconnect it for insertion through the probe. Current clamps are typically used to read the magnitude of alternating current (AC) and, with additional instrumentation, the phase and waveform can also be measured. Some clamp meters can measure currents of 1000 A and more. Hall effect and vane type clamps can also measure direct current (DC).", "id": 1577762}
{"src_title": "Henry Paget, 2. markýz z Anglesey", "tgt_title": "Henry Paget, 2nd Marquess of Anglesey", "src_document": [{"title": "Životopis.", "content": "Pocházel z významného šlechtického rodu Pagetů, byl nejstarším synem vojevůdce napoleonských válek maršála 1. markýze z Anglesey, jeho matkou byla Caroline Villiers (1774-1835) z rodiny hrabat z Jersey. Studoval ve Westminster School, v roce 1814 vstoupil do armády a pod otcovým velením se zúčastnil závěru napoleonských válek. Již v roce 1817 byl kapitánem, později mimo aktivní službu dosáhl v armádě hodnosti plukovníka (1838). V letech 1820–1832 byl poslancem Dolní sněmovny, patřil k whigům a v parlamentu zastupoval Anglesey (tento volební obvod měla rodina pod kontrolou od poloviny 18. století). V letech 1828–1829 byl hofmistrem irského místokrále (tuto funkci tehdy zastával jeho otec). V roce 1833 s titulem barona Pageta vstoupil do Sněmovny lordů (jako otcův dědic zároveň užíval titul \"hraběte z Uxbridge\"). V letech 1837–1839 byl lordem komořím královny Viktorie, v roce 1839 byl jmenován členem Tajné rady a v Melbournově vládě zastával funkci nejvyššího komořího Spojeného království (1839–1841) V této funkci následoval svého švagra 2. markýze Conynghama. Kvůli nemanželskému poměru měl být v roce 1841 na žádost prince Alberta z funkce nejvyššího komořího odvolán, ale nakonec byl ponechán v úřadu s ohledem na očekávaný pád celé Melbournovy vlády a na to navazující personální změny. Titul markýze z Anglesey zdědil po otci v roce 1854, zároveň byl v tech 1854–1869 lordem místodržitelem na ostrově Anglesey. Veřejným záležitostem se nikdy příliš aktivně nevěnoval, vynikl ale jako hráč kriketu a ve sportovní střelbě. Zemřel na hlavním rodovém sídle \"Beaudesert Park\" v hrabství Staffordshire. Byl třikrát ženatý, z prvních dvou manželství (Eleanor Campbell, Henrietta Bagot) měl sedm dětí. Titul markýze zdědili postupně synové Henry William Paget, 3. markýz z Anglesey (1821–1880), a Henry Paget, 4. markýz z Anglesey (1835–1898). Dcera Constance (1830–1878) byla manželkou 11. hraběte z Winchilsey, další dcera Florence (1842–1907) se provdala za 4. markýze Hastingse (původně byla zasnoubená s Henry Chaplinem, ale provdat se za něj odmítla)", "section_level": 1}], "src_summary": "Henry Paget, 2. markýz z Anglesey (\"Henry Paget, 2nd Marquess of Anglesey, 3rd Earl of Uxbridge, 11th Baron Paget of Beaudesert, 5th Baronet Bayly of Plas Newydd\") (6. července 1797 – 7. února 1869, Beaudesert Park, Anglie) byl britský politik a dvořan, nejstarší syn vojevůdce napoleonských válek 1. markýze z Anglesey. V mládí sloužil v armádě, poté byl členem Dolní sněmovny a od roku 1833 zasedal ve Sněmovně lordů. Zastával funkce u královského dvora, v letech 1839–1841 byl nejvyšším komořím Spojeného království. Titul markýze zdědil po otci v roce 1854.", "tgt_summary": "Henry Paget, 2nd Marquess of Anglesey, (6 July 1797 – 7 February 1869), styled Lord Paget 1812 and 1815 and Earl of Uxbridge from 1815 to 1854, was a British peer and Whig politician. He served as Lord Chamberlain of the Household between 1839 and 1841.", "id": 123206}
{"src_title": "Pravděpodobnostní vytvořující funkce", "tgt_title": "Probability-generating function", "src_document": [{"title": "Definice.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Jednorozměrný případ.", "content": "Pokud \"X\" je diskrétní náhodná proměnná nabývající nezáporných celočíselných hodnot {0,1, ...}, pak \"pravděpodobnostní vytvořující funkce\" náhodné proměnné \"X\" je definována jako kde \"p\" je pravděpodobnostní funkce náhodné proměnné \"X\". Jméno náhodné proměnné se často doplňuje jako dolní index: \"G\" a \"p\", aby se zdůraznilo, že se funkce týkají určité náhodné proměnné \"X\" a jejího rozdělení pravděpodobnosti. Mocninná řada konverguje absolutně alespoň pro všechna komplexní čísla \"z\" s |\"z\"| ≤ 1; v mnoha případech je poloměr konvergence větší.", "section_level": 2}, {"title": "Vícerozměrný případ.", "content": "Pokud je diskrétní náhodná proměnná nabývající hodnoty v \"d\"-rozměrné nezáporné celočíselné mřížce {0,1, ...}, pak \"pravděpodobnostní vytvořující funkce\" náhodné proměnné \"X\" je definována jako kde \"p\" je pravděpodobnostní funkce náhodné proměnné \"X\". Mocninná řada konverguje absolutně alespoň pro všechny komplexní vektory s .", "section_level": 2}, {"title": "Vlastnosti.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Mocninná řada.", "content": "Pro pravděpodobnostní vytvořující funkci platí všechna pravidla pro mocninné řady s nezápornými koeficienty. Konkrétně \"G\"(1) = 1, kde \"G\"(1) = lim\"G\"(\"z\") zdola, protože součet pravděpodobností musí být roven jedné. Podle Abelovy věty pro mocninné řady s nezápornými koeficienty musí být poloměr konvergence jakékoli pravděpodobnostní vytvořující funkce alespoň 1.", "section_level": 2}, {"title": "Pravděpodobnosti a střední hodnota.", "content": "Následující vlastnosti umožňují odvození různých základních veličin vycházejících z \"X\":", "section_level": 2}, {"title": "Funkce nezávislých náhodných proměnných.", "content": "Pravděpodobnostní vytvořující funkce jsou užitečné pro práci s funkcemi nezávislých náhodných proměnných. Například:", "section_level": 2}, {"title": "Příbuzné koncepty.", "content": "Pravděpodobnostní vytvořující funkce je příkladem vytvořující funkce posloupnosti (viz formální mocninná řada). Je ekvivalentní Z-transformaci pravděpodobnostní funkce a někdy se tak i nazývá. K dalším vytvořujícím funkcím náhodných proměnných patří momentová vytvořující funkce, charakteristická funkce a kumulantová vytvořující funkce. Pravděpodobnostní vytvořující funkce je také ekvivalentní s faktoriálovou momentovou vytvořující funkcí, která jako formula_30 může být také uvažována pro spojité a jiné náhodné proměnné.", "section_level": 1}], "src_summary": "Pravděpodobnostní vytvořující funkce diskrétní náhodné proměnné je v teorii pravděpodobnosti mocninná řada reprezentace (vytvořující funkce) pravděpodobnostní funkce náhodné proměnné. Pravděpodobnostní vytvořující funkce se často používají pro svůj stručný popis posloupnosti pravděpodobností Pr(\"X\" = \"i\") v pravděpodobnostní funkci pro náhodnou veličinu \"X\" a díky tomu, že zpřístupňují dobře rozvinutou teorii mocninných řad s nezápornými koeficienty.", "tgt_summary": "In probability theory, the probability generating function of a discrete random variable is a power series representation (the generating function) of the probability mass function of the random variable. Probability generating functions are often employed for their succinct description of the sequence of probabilities Pr(\"X\" = \"i\") in the probability mass function for a random variable \"X\", and to make available the well-developed theory of power series with non-negative coefficients.", "id": 2024289}
{"src_title": "Hermann Muthesius", "tgt_title": "Hermann Muthesius", "src_document": [{"title": "Život a začátek kariéry.", "content": "Narodil se 20. dubna 1861 ve vesnici Großneuhausen nedaleko Erfurtu. Již v útlém věku čerpal ze zkušeností svého otce, který byl stavitelem. Po vojenské službě a dvou letech studia filozofie a dějin umění na Humboldtově univerzitě se v roce 1883 zapsal ke studiu architektury na Technické univerzitě v Berlíně. Po dokončení studií odcestoval do Asie. V letech 1887–1891 pracoval pro německou stavební firmu \"Ende & Böckmann\" v Tokiu. Právě zde mohl sledovat dokončení své první stavby, německého evangelického kostela v novogotickém stylu. V roce 1891 se vrátil do Německa a pracoval pro Pruské ministerstvo veřejných prací, poté studoval v Itálii a téměř dva roky byl zaměstnán jako editor dvojice stavitelských časopisů.", "section_level": 1}, {"title": "Kariéra v Londýně.", "content": "V letech 1896–1903 působil jako technický atašé pro architekturu na německém velvyslanectví v Londýně. Tato příležitost mu umožnila pozorovat zvyky a způsoby Britů zblízka. V následujících šesti letech se zaměřil na zkoumání britské rezidenční architektury, domácího životního stylu a designu. Tuto svou práci završil vydáním svého doposud nejznámějšího teoretického díla \"Anglický dům\", které vyšlo v letech 1904 a 1905. Ačkoli jeho škála zájmů byla široká, pozornost věnoval především filozofii a idejím anglického hnutí Arts and Crafts, jehož důraz na funkci, skromnost a individualitu vnímal jako alternativu k okázalému historismu a posedlosti ornamenty v německé architektuře 19. století. Během svého pobytu ve Spojeném království navštívil i Glasgow, jednak aby prozkoumal inovativní práci Glasgow School, například návrhy Charlese Rennie Mackintoshe, a dále pak kvůli psaní o domech, které byly dílem Williama Bidlakea. Také psal o projektu architekta Charlese Rennie Mackintoshe – \"Glasgow's Willow Tearooms\" – pro vydání časopisu \"Dekorative Kunst\" publikované v roce 1905. Toto vydání bylo téměř zcela věnováno čajovně, kterou pro slečnu Catherine Cranstonovou, podnikatelku a dceru obchodníka s čajem, vytvořil Mackintosh v Glasgow. Sám Muthesius řekl, že \"„dnes může každý návštěvník Glasgow odpočívat tělem a duší v čajovně slečny Cranstonové a za pár pencí pít čaj, dát si snídani a snít o tom, že je v říši pohádek.”\" Současně bědoval nad nedoceněnou snahou Mackintoshe o \"„držení praporu krásy v této husté džungli ošklivosti.”\" Mimo jiné budoval kariéru právě jako autor knih a článků. Za svůj život vydal přes 500 článků a teoretických spisů. V těch předkládal své nápady a postřehy.", "section_level": 1}, {"title": "Návrat do Německa.", "content": "Do Německa se vrátil v roce 1904 a etabloval se jako architekt v soukromé praxi, přičemž si zachoval roli oficiálního poradce pruské vlády se zaměřením na reformu vzdělávání v oblasti umění a designu, kde chtěl dosáhnout toho, aby byl kladen větší důraz na školení v dílnách. Během následujících dvou desetiletí navrhl řadu domů po celém Německu, přičemž čerpal z principů a praktik vysvětlených ve své slavné knize. Do této doby byl široce uznáván jako obdivovatel anglické kultury, ale to ho také vystavilo obviněním ze zaujetí a neloajálnosti. V roce 1907 byl na přednášce v Berlíně obviněn sdružením \"Fachverband für die wirtschaftlichen Interessen des Kunstgewerbes\" („Sdružení pro ekonomické zájmy umění a řemesel”) za kritiku kvality německých průmyslových výrobků. Výsledná diskuse vedla k tomu, že několik vlivných návrhářů a průmyslníků vystoupilo ze sdružení a založilo \"Deutscher Werkbund\", jehož cílem bylo dosáhnout nejvyšších standardů designu v sériové výrobě. Deutscher Werkbund v budoucnu ovlivnil rané kariéry Le Corbusiera, Waltera Gropia a Ludwiga Miese van der Rohe. Hermann Muthesius byl v mnoha ohledech jeho duchovním otcem a sloužil jako jeho předseda od roku 1910 do roku 1916. Byl také jedním z hlavních architektů, kteří se podíleli na výstavbě prvního německého zahradního města anglického typu, Hellerau na předměstí Drážďan, založeného v roce 1909. Jeho založení úzce souviselo také s činností Deutscher Werkbund. Mezi mnoha jeho zaměstnanci byl německý socialistický urbanista Martin Wágner, který ve velkém měřítku aplikoval lekce zahradního města na Berlín v letech 1924 až 1932. Muthesius pokračoval v navrhování domů a psaní o domácí architektuře až do roku 1927.", "section_level": 1}, {"title": "Osobní život.", "content": "Oženil se s německou módní návrhářkou a zpěvačkou Annou Trippenbachovou. Trippenbachová psala o anti-módě a o tom, jak německý oděvní průmysl vykořisťuje ženy. Její kniha je dodnes považována za důležitý příspěvek k hnutí Artistic Dress. Během pobytu v Londýně rozšířil pár okruh svých přátel a známých o tak významná jména, jako byl například již zmíněný Mackintosh. Ten se v roce 1904 stal kmotrem jejich syna Eckarta a navrhnul pro něj sadu příborů. Zemřel v roce 1927 při autonehodě", "section_level": 1}], "src_summary": "Hermann Muthesius, celým jménem Adam Gottlieb Hermann Muthesius (20. dubna 1861 Großneuhausen, Durynsko – 29. října 1927 Berlín) byl německý architekt, teoretik a diplomat počátku 20. století. Do povědomí veřejnosti vstoupil zejména pro podporu idejí anglického hnutí Arts and Crafts a později nastupujícího německého modernismu.", "tgt_summary": "Adam Gottlieb Hermann Muthesius (20 April 1861 – 29 October 1927), known as Hermann Muthesius, was a German architect, author and diplomat, perhaps best known for promoting many of the ideas of the English Arts and Crafts movement within Germany and for his subsequent influence on early pioneers of German architectural modernism such as the Bauhaus.", "id": 1598578}
{"src_title": "Protitanková puška Boys", "tgt_title": "Boys anti-tank rifle", "src_document": [{"title": "Historie.", "content": "Projekt na vytvoření protitankové pušky odstrartoval roku 1934. Na začátku vývoje puška používala modifikovaný náboj .50 BMG, který byl záhy shledán jako málo výkonný a tak byla ráže zvětšena na 13.9 mm a na nábojnici byl přidán nákružek. Zbraň byla zavedena do výzbroje roku 1937. V červnu 1939 byl zaveden do výzbroje nový typ náboje s vyšší průbojností Mk II. Tento náboj byl plněn silnějším prachem a měl lehčí a kratší projektil, který dosahoval vyšší úsťové rychlosti. Prvního boje se puška Boys zúčastnila v zimní válce v rukou Finů. Osvědčila se poměrně dobře vůči slabě pancéřovaným tankům Sovětského svazu jako byl T-26. Při bojích v Norsku a ve Francii si vedla zbraň poměrně dobře vůči slabě pancéřovaným německým tankům Panzer I, II i III. Při bojích v severní Africe již spojenci čelili modernějším německým tankům s lepším pancéřováním, které již nebylo možné touto zbraní vyřadit. PT puška Boys tak mohla být používána jen vůči slabě pancéřovaným vozidlům, italským tankům a polním opevněním. Až do konce války mohla být s úspěchem používána na pacifickém bojišti proti japonským tankům, které byly stále slabě pancéřované. V roce 1942 byl vyvinut náboj s wolframovým jádrem, který vznikl na základě prozkoumání německého náboje 7.92×94, ale nebyl přijat do výzbroje, protože puška Boys již byla považována za zastaralou. Výroba byla ukončena v roce 1943, ve prospěch nově vyráběného PIATu.", "section_level": 1}, {"title": "Konstrukce.", "content": "Boys byl zkonstruován jako opakovací puška s otočným odsuvným závěrem. Puška má schránkový jednořadý zásobník nasazovaný shora. Kvůli umístění zásobníku jsou mířidla umístěna excentricky na levé straně. Pouzdro závěru společně s hlavní konalo po výstřelu zákluz uvnitř rámu spojeného s ramenní opěrkou. Rám byl vybaven pružinovým dorazem (buffer), který tlumil zpětný ráz. Ramenní opěrka je opatřena polstrovanou botkou pro zmírnění zpětného rázu. Na levé straně rámu s botkou byla umístěna lícnice.", "section_level": 1}, {"title": "Verze.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Mk I*.", "content": "Vylepšená verze Mk I* se začala vyrábět od dubna 1942 v kanadské zbrojovce John Inglis and Company do prosince roku 1943 a celkem zde bylo vyrobeno 45 234 kusů. Monopod ve tvaru obráceného obráceného T byl nahrazen lehčí rozkládací dvojnožkou, která rovněž zajišťovala větší stabilitu. Kruhová úsťová brzda byla nahrazena novější pravděpodobně odvozenou od Solothurn S18-1000, která měla umístěny otvory za sebou. Novější úsťová brzda byla jednoduší na údržbu, efektivněji tlumila zpětný ráz a při výstřelu nevýřila prach a kamínky před hlavní. Původní verze Mk I měla dioptrické hledí, které bylo možné nastavit na 300 nebo 500 yardů u verze Mk I* bylo fixní nastavení hledí na 300 yardů.", "section_level": 2}, {"title": "Mk II.", "content": "Verze Mk II nikdy nepřekročila stádium prototypu a také o ní není známo mnoho informací. Jednalo se o výsadkářskou verzi, která měla být kratší a lehčí. Odlehčení zbraně bylo dosaženo použitím lehkých slitin, které údajně způsobovaly deformace zbraně. Zkrácení hlavně na 762 mm zhoršilo průbojnost zbraně a odstranění úsťové brzdy silně zvýšilo zpětný ráz.", "section_level": 2}, {"title": "Uživatelé.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Finsko.", "content": "Finové obdrželi 100 zbraní, které použili během zimní války z nichž 30 bylo používano švédskými dobrovolníky. Dalších 100 obdrželi od Britů v meziválečném čase a dalších 200 odkoupili od německé armády, která je získala během tažení ve Francii.", "section_level": 2}, {"title": "USA.", "content": "Americká armáda obdržela 771 Boys Mk. I* vyrobených v Kanadě, bojové využití našly u námořní pěchoty v Pacifiku. Menší počet zbraní byl po válce přestavěn na ráži .50, vybaven vybaven puškohledy a použit v korejské válce jako odstřelovací puška.", "section_level": 2}, {"title": "Sovětský svaz.", "content": "Sovětský svaz obdržel 3 200 pušek na základě Lend and Lease Act.", "section_level": 2}, {"title": "Čína.", "content": "Čína obdržela 6 129 pušek Mk.1*", "section_level": 2}], "src_summary": "Protitanková puška Boys byla britskou protitankovou puškou používanou v průběhu 2. světové války. Původně se zbraň měla jmenovan Stanchion, ale těsně před formálním zavedením zbraně do výzbroje zemřel hlavní konstruktér zbraně Henry C. Boys a tak byla puška pojmenována po něm.", "tgt_summary": "The Rifle, Anti-Tank, .55in, Boys, commonly known as the \"Boys Anti-tank Rifle\" (or incorrectly \"Boyes\"), was a British anti-tank rifle in use during the Second World War. It was often nicknamed the \"elephant gun\" by its users due to its size and large bore. There were three main versions of the Boys: an early model (Mark I) which had a circular muzzle brake and T-shaped monopod, built primarily at BSA in England; a later model (Mk I*) built primarily at the John Inglis and Company in Toronto, Ontario, Canada, that had a square muzzle brake and a V shaped bipod; and a third model made for airborne forces with a 30-inch (762 mm) barrel and no muzzle brake. There were also different cartridges, with a later version offering better penetration. Although adequate against light tanks and tankettes in the early part of the war, the Boys was ineffective against heavier armour and was phased out in favour of the hollow charge-based PIAT mid-war.", "id": 989826}
{"src_title": "Francisco Boix", "tgt_title": "Francisco Boix", "src_document": [{"title": "Životopis.", "content": "Jako španělský republikán byl v roce 1939 vyhoštěn do Francie. Byl rekrutován francouzskou cizneckou legií a francouzskou armádou a v roce 1940 zajat Němci. Boix, stejně jako přes 7 000 Španělů, byl v koncentračním táboře Mauthausen v období od ledna 1941 do května 1945. Od konce srpna 1941 pracoval v \"Erkennungsdienst\", fotografickém oddělení správy tábora, pořizoval identifikační fotografie vězňů a dokumentoval události v táboře. Dokázal zachránit a zachovat až do osvobození asi 20 000 negativů, které pořídil vedoucí oddělení SS Paul Ricken a také své vlastní snímky. Ve dnech 28. a 29. ledna 1946 na norimberském procesu (Mezinárodní vojenský soud) byl Boix francouzským státním zástupcem povolán, aby ukázal fotografie pořízené SS v Mauthausenu. Tyto fotografie zobrazovaly podmínky, v nichž vězni žili a byli zavražděni v táboře. Byly také důkazem toho, že tábor byl znám a navštěvován vysokými vůdci Třetí říše, jako byl Ernst Kaltenbrunner, který se objevil při návštěvě tábora Mauthausen a lomu Wienergraben sousedících s táborem. V dubnu 1946 byl Boix opět svědkem, tentokrát v americkém vojenském procesu, který se konal v Dachau proti 61 obviněným z tábora Mauthausen. Mezi lety 1945 a 1951 pracoval Boix jako reportér ve francouzském tisku zejména pro noviny spojené s Francouzskou komunistickou stranou. Zemřel v Paříži 7. července 1951 na selhání ledvin ve věku 30 let.", "section_level": 1}, {"title": "Populární kultura.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Filmy.", "content": "\"Francisco Boix, A Photographer in Hell\" (\"Francisco Boix, Fotograf v pekle\"), je dokumentární film režiséra Llorençe Solera z roku 2000. \"El fotógrafo de Mauthausen\" je španělský film režírovaný Marem Targaronou vydaný 26. října 2018. Fotografa ztvárnil herec Mario Casas.", "section_level": 2}, {"title": "Grafická novela.", "content": "Grafická románová adaptace vyprávící příběh Boixe s názvem \"Le Photographe de Mauthausen\" byla vydána v roce 2017 belgickým vydavatelem Le Lombardem, napsaným Salvou Rubio a kresby nakreslil Pedro J. Colombo.", "section_level": 2}], "src_summary": "Francesc Boix i Campo (španělsky \"Francisco Boix Campo\", 31. srpna 1920 v Barceloně – 7. července 1951 v Paříži) byl veterán španělské občanské války a fotograf, který byl uvězněn v koncentračním táboře Mauthausen. Během soudního líčení v Norimberku a Dachau zveřejnil fotografie, které sehrály roli při odsouzení nacistických válečných zločinců.", "tgt_summary": "Francesc Boix i Campo (in Spanish \"Francisco Boix Campo\", 31 August 1920 in Barcelona – 7 July 1951 in Paris) was a veteran of the Spanish Civil War and photographer who was imprisoned in the Mauthausen concentration camp. At the Nuremberg and Dachau trials he presented photographs that played a role in the conviction of Nazi war criminals.", "id": 1459481}
{"src_title": "Fitzroy Somerset, 1. baron Raglan", "tgt_title": "FitzRoy Somerset, 1st Baron Raglan", "src_document": [{"title": "Kariéra.", "content": "Pocházel z významné šlechtické rodiny Somersetů, byl devátým a nejmladším synem 5. vévody z Beaufortu, po matce Elizabeth byl vnukem admirála Edwarda Boscawena. Narodil se na hlavním rodinném sídle \"Badminton House\" (Gloucestershire), mezi ním a nejstarším bratrem, 6. vévodou z Beaufortu, byl věkový rozdíl 22 let, další bratři zasedali v Dolní sněmovně a dva znich dosáhli v armádě hodnosti generála (lord Charles Somerset a lord Robert Somerset). Studoval ve Westminster School a od mládí sloužil v armádě, již v šestnácti letech byl poručíkem. V roce 1807 doprovázel Arthura Pageta na diplomatické misi do Istanbulu, po návratu do Evropy bojoval na Pyrenejském poloostrově, byl pobočníkem maršála Wellingtona a v letech 1811–1814 jeho vojenským tajemníkem. Ve Španělsku se zúčastnil řady bitev, vynikl při útoku na Badajoz a byl zraněn. V letech 1814–1818 byl vyslaneckým tajemníkem v Paříži, kde souběžně působil u britské okupační armády. V závěru napoleonských válek dosáhl hodnosti plukovníka a v letech 1815–1822 byl pobočníkem Jiřího IV. Po napoleonských válkách žil převážně civilním životem, ale nadále působil ve vojenské administraci a postupoval v hodnostech. V letech 1818–1820 a 1826–1829 byl poslancem Dolní sněmovny, kde patřil k toryům, v letech 1818–1827 tajemníkem v úřadu generálního polního zbrojmistra a v roce 1825 dosáhl hodnosti generálmajora. Řadu let pak zastával funkci vojenského tajemníka na ministerstvu války (1827–1852), mezitím se stal generálporučíkem (1838). V roce 1852 získal titul barona Raglana a stal se členem Sněmovny lordů. Téhož roku byl jmenován členem Tajné rady a v letech 1852–1855 byl členem vlády jako generální polní zbrojmistr.", "section_level": 1}, {"title": "Krymská válka.", "content": "V roce 1854 byl povýšen do hodnosti generála a byl jmenován vrchním velitelem britské armády v krymské válce. V dubnu 1854 jako britský vrchní velitel představen v Paříži císaři Napoleonovi III. a poté se v čele dvacetitisícového sboru přesunul do Istanbulu. Jeho jmenování bylo vnímáno jako personální pochybení, protože v napoleonských válkách jako nižší důstojník velel jen menším jednotkám a od bitvy u Waterloo se žádné další války nezúčastnil. Raglan sám si uvědomoval, že přijal úkol, který byl nad jeho síly, jeho působení na Krymu navíc provázely kompetenční spory s francouzskými veliteli. Jako vrchní velitel svedl v roce 1854 vítězné bitvy na Almě a u Inkermanu. V listopadu 1854 byl povýšen na polního maršála. Souběžně probíhalo dlouhé a vyčerpávající obléhání Sevastopolu, první útok na pevnost 18. června 1855 skončil porážkou spojenců a úspěchem Rusů. Maršál Raglan krátce nato onemocněl úplavicí a zemřel 28. června 1855. Jeho tělo bylo převezeno do Anglie a pohřbeno v rodném Badmintonu. Za účast v napoleonských válkách obdržel v roce 1815 Řád lázně, získal také několik zahraničních vyznamenání (rakouský Řád Marie Terezie, ruský Řád sv. Jiří a bavorský Vojenský řád Maxe Josefa). V roce 1847 dostal velkokříž Řádu lázně a za krymské války získal turecký Řád Medjidie.", "section_level": 1}, {"title": "Rodina.", "content": "V roce 1814 se oženil s Emily Harriet Wellesley-Pole (1792–1881), dcerou 3. hraběte z Morningtonu a neteří maršála Wellingtona. Měli spolu pět dětí, nejstarší syn Arthur Somerset (1816–1845) sloužil v armádě a padl v hodnosti majora v Indii, nejmladší syn Frederick Somerset (1821–1824) zemřel v dětství. Dědicem baronského titulu byl prostřední syn Richard Somerset, 2. baron Raglan (1817–1884), který v mládí působil jako úředník v Indii a později zastával funkce u dvora. Z následujících generací potomstva vynikl učenec Fitzroy Somereset, 4. baron Raglan (1885–1964) Prostřednictvím své manželky byl Raglan švagrem diplomata a kanadského generálního guvernéra Sira Charlese Bagota (1781–1843) a diplomata a generála 11. hraběte z Westmorlandu.", "section_level": 1}], "src_summary": "(Lord) Fitzroy James Henry Somerset, 1. baron Raglan (\"Fitzroy James Henry Somerset, 1st Baron Raglan of Raglan\") (30. září 1788, Badminton House, Anglie – 28. června 1855, Sevastopol, Rusko) byl britský polní maršál. Od mládí sloužil v armádě a vynikl v napoleonských válkách, v bitvě u Waterloo přišel o ruku. Uplatnil se také v diplomacii a dlouhodobě působil ve vojenské administraci, patřil k blízkým spolupracovníkům maršála Wellingtona, s nímž byl spřízněn (měl za manželku jeho neteř). Postupoval v armádní hierarchii a v roce 1854 dosáhl hodnosti polního maršála. V letech 1854–1855 byl britským vrchním velitelem v krymské válce. Jako syn vévody užíval od narození titul lorda, v roce 1852 byl jako baron Raglan povolán do Sněmovny lordů. Zemřel na Krymu na úplavici.", "tgt_summary": "Field Marshal FitzRoy James Henry Somerset, 1st Baron Raglan, (30 September 1788 – 28 June 1855), known before 1852 as Lord FitzRoy Somerset, was a British Army officer. When a junior officer, he served in the Peninsular War and the Hundred Days, latterly as military secretary to the Duke of Wellington. He also took part in politics as Tory Member of Parliament for Truro, before becoming Master-General of the Ordnance. He became commander of the British troops sent to the Crimea in 1854: his primary objective was to defend Constantinople, and he was also ordered to besiege the Russian Port of Sevastopol. After an early success at the Battle of Alma, a failure to deliver orders with sufficient clarity caused the fateful Charge of the Light Brigade at the Battle of Balaclava. Despite further success at the Battle of Inkerman, a poorly coordinated allied assault on Sevastopol in June 1855 was a complete failure. Raglan died later that month, after suffering from dysentery and depression.", "id": 895658}
{"src_title": "Epirus (kraj)", "tgt_title": "Epirus (region)", "src_document": [{"title": "Etymologie a geografie.", "content": "\"Apeiros\", původní jméno Epiru, je dórský termín označující „pevninu“ nebo „kontinent“, čímž byla tato země odlišena od Jónských ostrovů, nacházejících se při pobřeží Epiru. Původně bylo tohoto pojmu užíváno k pojmenování celého pobřeží severně od Patraského zálivu. Územní rozsah historického Épeiru je obecně vymezován městem Vlorë v Albánii na severu a Artským resp. Ambrakijským zálivem v Řecku na jihu. Východní hranice oblasti tvoří pohoří Pindos ve vnitrozemí Řecka, jež odděluje Epirus od Makedonie a Thesálie a v němž pramení řeka Aóos. Směrem na západ je Epirus omýván vodami Jaderského a Jónského moře. Při pobřeží Epiru leží ostrov Korfu (Kerkýra), který ale není součástí Epiru (ze správního hlediska náleží k Jónským ostrovům). Epirus je charakteristický svojí drsnou a hornatou krajinou. Ta se vyznačuje převážně vysokými vápencovými pohořími, jež jsou součástí Dinárských hor a která dosahují výšky přes 2000 metrů. Většina Epiru se rozkládá na návětrné straně Pindu. Větry vanoucí z Jónského moře přináší oblasti vydatné deště, které činí z Epiru území s nejvyšším úhrnem srážek v Řecku. Klimatické podmínky jsou tudíž poměrně mírné. Místní vegetaci představují hlavně husté jehličnaté lesy plné divoké zvěře.", "section_level": 1}, {"title": "Obyvatelstvo.", "content": "Podle sčítání z roku 2001 je Epirus se svými 350 000 obyvateli nejméně obydleným řeckým krajem, což je částečně důsledkem častých a ničivých válečných konfliktů ve 20. století, stejně jako místních nepříznivých ekonomických podmínek. Třetina veškeré populace žije v Ioánnině, hlavním a největším městě regionu. Většinu obyvatelstva tvoří etničtí Řekové, jsou tu ale přítomny i relativně početné menšiny Arumunů a Albánců, které však inklinují ke splynutí s většinovými Řeky. S výjimkou turecké menšiny v západní Thrákii Řecko oficiálně neuznává žádnou jinou etnickou menšinu, tudíž je poměrně obtížné určit velikost arumunské populace. Podle etnografického výzkumu z roku 1994 dochází k dobrovolné grecizaci (pořečtění) místních Albánců. Přesto v Epiru (hlavně při hranicích s Albánií) dosud setrvávají lidé, kteří sami sebe označují za Albánce (\"Shqiptar\"). Vytyčení hranic mezi Řeckem a Albánií v roce 1913 ponechalo velký počet Albánci resp. Řeky osídlených vesnic na špatné straně hranice. V Albánii je řecké území obývané albánskou menšinou považováno za součást oblasti nazývané \"Çameria\". Problém vyhnání místního albánského obyvatelstva během řecké občanské války zůstává dosud předmětem opakujících se sporů mezi vládami v Tiraně a v Athénách.", "section_level": 1}, {"title": "Hospodářství.", "content": "Epirus náleží k nejchudším krajům Řecka a Evropské unie, neboť disponuje jen velmi málo nerostnými zdroji a jeho nerovný povrch představuje značnou komplikaci pro rozvíjení zemědělství. Průmysl a intenzivní zemědělství jsou koncentrovány výhradně v okolí města Ioánnina. Důležitou činností byl odpradávna chov koz a ovcí a s tím související produkce sýrů, avšak pastevectví je v posledních letech na ústupu. Rybolov poskytuje obživu pouze malému množství lidí. Taktéž turistika je zde oproti ostatním řeckým regionům jen slabě rozvinutá. Hlavními exportními artikly jsou olivový olej a tabák.", "section_level": 1}], "src_summary": "Epirus (řecky: Ήπειρος, \"Ípiros\" či \"Ēpeiros\"; latinsky: \"Epirus\"; albánsky: \"Epiri\"), případně také Épeiros, je jeden z krajů Řecka. Nachází se na severozápadě země, ze severozápadu sousedí s Albánií (kraje Gjirokaster, Korçe a Vlore , jinak též historický region Severní Epirus) , z východu sousedí s krajem Západní Makedonie a s Thesálií, z jihu s krajem Západní Řecko a ze západu je několika průlivy Jónského moře oddělen od různých Jónských ostrovů. Hlavním městem je Ioánnina. V roce 2011 v něm žilo 337 tisíc obyvatel.", "tgt_summary": "Epirus (; , ), is a traditional geographic and modern administrative region in northwestern Greece. It borders the regions of Western Macedonia and Thessaly to the east, West Greece to the south, the Ionian Sea and Ionian Islands to the west and Albania to the north. The region has an area of about . It is part of the wider historical region of Epirus, which overlaps modern Albania and Greece but lies mostly within Greek territory.", "id": 2002353}
{"src_title": "Robert Treat Paine (politik)", "tgt_title": "Robert Treat Paine", "src_document": [{"title": "Životopis.", "content": "Robert Treat Paine se narodil v Bostonu. Byl jedním z pěti dětí reverenda Thomase Paine a Eunice (Treat) Paine. Jeho otec byl pastorem „Franklin Road Baptist Church“ ve Weymouthu. V roce 1730 svou rodinu přestěhoval do Bostonu a stal se obchodníkem. Jeho matka byla dcera reverenda Samuela Treata, jehož otec Robert Treat (pozdější guvernér Connecticutu) byl jedním z hlavních zakladatelů Newarku v New Jersey. Zejména rodina Treatových měla v britských koloniích dlouhou historii. Rodina patřila k prvním osadníků, kteří přicestovali v roce 1620 na galeoně Mayflower z Anglie do Ameriky.", "section_level": 1}, {"title": "Vzdělání.", "content": "Paine navštěvoval Bostonskou latinskou školu a ve čtrnácti letech vstoupil na Harvardskou univerzitu. Absolvoval v roce 1749 ve věku 18 let. Poté několik let učil na Bostonské latinské škole v Lunenburgu v Massachusetts. Pokusil se také o obchodní kariéru. Cestoval na Azory, do Španělska, podnikl i velrybářskou plavbu do Grónska. Studium práva začal v roce 1755 u sestřenice své matky v Lancasteru v Massachusetts. Nepodařilo se mu stát se důstojníkem v armádě, tak se dobrovolně přihlásil jako kaplan. Když se vrátil z krátké vojenské výpravy k jezeru Lake George (Expedice Crown Point), vrátil se ke svému právnickému studiu. V roce 1756 se vrátil do Bostonu, aby pokračoval ve studiu práva a v roce 1757 byl přijat do advokátní komory. Nejprve uvažoval o vlastní právnické praxi v Portlandu (tehdy součást Massachusetts, ale nyní v Maine), ale místo toho se v roce 1761 přestěhoval do Tauntonu v Massachusetts. Do Bostonu se vrátil v roce 1780.", "section_level": 1}, {"title": "Právnická kariéra.", "content": "V roce 1768 byl delegátem provinčního sjezdu v Bostonu. Paine, spolu se Samuelem Quincym, vedl žalobu na britského kapitána Thomase Prestona a jeho vojáků po Bostonském masakru z 5. března 1770. John Adams obžalobě oponoval a jeho argumenty porotu přesvědčili. Většina vojáků byla propuštěna. Paine pracoval u Massachusetts General Court v letech 1773 až 1774, byl delegátem na Provincial Congress v letech 1774 až 1775, a zastupoval Massachusetts na kontinentálním kongresu v letech 1774 až 1776. Jako delegát Kongresu podepsal Olive Branch Petition, petice zaslaná anglickému králi v roce 1775 a pomohl stanovit pravidla dohody a získat argumenty pro nadcházející válku. V roce 1776 byl jedním z signatářů Deklarace nezávislosti. Do Massachusetts se vrátil koncem prosince 1776. V roce 1777 se stal mluvčím Massachusetts House of Representatives (Sněmovna reprezentantů). V roce 1779 byl členem výkonné rady. V roce 1780 byl členem výboru, který vypracoval návrh státní ústavy. Od roku 1777 do roku 1790 působil u Massachusetts Attorney General jako generální prokurátor. Byl jedním z žalobců účastníků Shays' Rebellion. (V letech 1777–1785 byl úřadujícím generálním prokurátorem Benjamin Kent.) V roce 1780 byl členem americké akademie umění a věd.(American Academy of Arts and Sciences) Od roku 1790 až do roku 1804, kdy odešel do důchodu pracoval jako soudce Nejvyššího státního soudu. Zemřel ve věku 83 let v roce 1814, byl pohřben v bostonském hřbitově Granary Burying Ground. Mnoho z jeho dokladů, včetně korespondence a právních poznámek je nyní uloženo v Massachusetts Historical Society (Massachusettská historická společnost). Robert Treat Paine byl kongregacionalista a oddaný křesťan. Když se jeho kostel, First Church of Boston změnil na kostel unitářský, stal se Paine unitářem.", "section_level": 1}], "src_summary": "Robert Treat Paine (11. března 1731, Boston Massachusetts – 11. května 1814, Massachusetts) byl americký právník a politik, nejznámější jako signatář Deklarace nezávislosti, kterou podepsal jako zástupce Massachusetts. Působil jako první generální prokurátor státu a pracoval jako soudce Nejvyššího soudu v Massachusetts.", "tgt_summary": "Robert Treat Paine (March 11, 1731 – May 11, 1814) was an American lawyer and politician, best known as a signer of the Declaration of Independence as a representative of Massachusetts. He served as the state's first attorney general, and served as an associate justice of the Massachusetts Supreme Judicial Court, the state's highest court.", "id": 1023243}
{"src_title": "Paul Kammerer", "tgt_title": "Paul Kammerer", "src_document": [{"title": "Život.", "content": "Paul Kammerer byl syn majitele továrny Carla Kammerera ve Vídni. Jeho manželka Sofie byla klavíristka z Maďarska. Měl tři bratry. Brzy předvedl neobvyklou dovednost v zacházení se zvířaty, dům svých rodičů proměnil v terárium. Po škole studoval zoologii od roku 1899 na Vídeňské univerzitě. Kromě toho na Konzervatoři Gesellschaft der Musikfreunde ve Vídni od roku 1900 do roku 1901 absolvoval lekce v kontrapunktu od renomovaného hudebního učitele Roberta Fuchse, jehož učení také absolvoval Gustav Mahler a Alexander Zemlinsky. Od biologů, jako je August Weismann, Fritz Lenz a Ludwig Plate, jakož i podle vlastních informací také od kolegů, byl vystaven jako údajný „polo Žid“ antisemitským útokům.", "section_level": 1}, {"title": "Biologická laboratoř.", "content": "V roce 1902 se Kammerer stal adjunktem Hanse Leo Przibrama v Biologickém výzkumném ústavu (bývalý „ Vivárium “) ve vídeňském Pratru, kde byl pověřen instalací terárií a akvárií. Pracoval zde se zoologem Hansem Leo Przibramem. Díky tehdy nejmodernějším zařízením začal chovat obojživelníky. Brzy se to stalo jeho osudem chov a šlechtění zvířat. Byl schopen provést své první nezávislé experimenty týkající se dědičnosti získaných vlastností ( lamarckismus). Przibram později prohlásil: Brzy bylo Kammererovi řečeno, že má výjimečné experimentální dovednosti s ropuškou starostlivou. I když byly podrobně popsány, nikdo později je neopakoval. Do roku 1908 napsal Kammerer ve Viváriu v Pratru 130 článků, příspěvků a výzkumných zpráv. V roce 1904 získal Kammerer doktorát na Vídeňské univerzitě. V roce 1906 se oženil s baronkou Felicitou Maria Theodorou von Wiedersperg, která mu porodila v roce 1907 dceru, která byla pokřtěna Lacerta (= ještěrka). Dostal práci jako učitel biologie na lyceu ve Vídni-Döbling (1906–1912). Nakonec byl jmenován v roce 1990 profesorem na univerzitě ve Vídni.", "section_level": 2}, {"title": "Dědičnost získaných vlastností.", "content": "Díky své práci ve „Viváriu“ se Kammerer brzy stal známým biologem. Věnoval se řadě experimentů, jejichž cílem bylo prokázat dědičnost získaných vlastností a označil je za „důkaz dědičnosti získaných vlastností prostřednictvím plánovaného chovu“. Mnoho z jeho experimentů bylo založeno na uměle změněných podmínkách stanovišť obojživelníků. V první sérii pokusů použil dva druhy mloků, Mloka černého alpského a Mloka skvrnitého a choval každého pro něj v nepřátelském stanovišti. Výsledkem bylo, že se mu podařilo vyvinout vlastnosti alpského mloka na mloku skvrnitém a naopak. Když se mu podařilo prokázat stejné zvraty u jejich potomků, byl jeho vědecký pocit dokonalý. Zjevně dokázal, že živé bytosti, které během svého života získaly nové biologické vlastnosti, aby lépe zvládly své životní podmínky, je mohly předat i budoucím generacím. Podle Kammererova objevu nebyla Darwinova teorie a náhodnost evoluce správná. Správnou dle něj je hypotéza jeho předchůdce Lamarcka, který ve svých zákonech dědičnosti uvedl, že se druh bude vyvíjet podle principu systematické a logické transformace. Tento závěr měl velký ideologický význam. Politickou snahou by bylo umožnilo vychovávat šťastné budoucí generace. Ovšem rasističtí ideologové tvrdili, že rodičovství je osud. Paul Kammerer čelil slovy: \"„Nejsme otroky minulosti, ale mistři budoucnosti.„\" Kammerer také předal tuto myšlenku lidem – v přednášce řekl: \"„Dobrou výchovou dětí jim dáváme více než jen krátký zisk v jejich vlastním životě; výpis z toho jde tam, kde je člověk skutečně nesmrtelný – úžasná podstata, z níž se vnoučata a vnoučata vynořují v nepřetržitém sledu.“\" Jeho kritika eugeniky se mu vysmívala v tehdy ideologicky vysoce nabitém diskurzu biologické vědy. Kammerer se dostal mezi fronty tvrdého sporu mezi odborníky. V příštím experimentu, který by měl trvat déle než jedenáct let, choval střídavě černého a žlutě tečkovaného mloka střídavě na žluté a černé půdě, přičemž každé barvení jejich skvrn podle substrátu se zvětšovalo nebo zmenšovalo. Tento vývoj opět pokračoval u potomků. Kammerer také zjistil, že \"Proteus\", slepé jeskynní \"embryo\" žijící v jeskyních s pouze zakrytýma očima skrytými hluboko pod kůží, vytvořilo pigmentované skvrny za normálních denních podmínek, ale bez vidění, ale pod červeným světlem mělo velké oči a dokonalý zrak, který se může vyvíjet.", "section_level": 2}, {"title": "Ve vídeňské společnosti.", "content": "Kammerer patřil do nejlepší vídeňské společnosti, byl přítelem mnoha umělců a udržoval ze svého institutu mezinárodní i interdisciplinární síť, mezi které patřil dirigent Bruno Walter, sociolog Rudolf Goldscheid, skladatelé Alban Berg a Franz Schreker, filozof Ludwig Erik Tesar a také Albert Einstein. Věděl o aférách s tanečnicí Grete Wiesenthal, malířkou Annou Waltovou (která ho také vylíčila v roce 1924) a s Almou Mahlerovou. Byl také zapojen do svobodného zednářství. Kammerer hrál výborně na klavír, psal hudební recenze a dokonce skládal písně, které vyšly v proslulém vydavatelství Simrock. Byl velkým obdivovatelem hudby Gustava Mahlera, jehož smrtí byl v roce 1911 otřesen natolik, že 31. srpna napsal vdově Almě Mahlerové: Kammerer napsal o Almě Mahlerové: V listopadu 1911 navrhl, aby se jeho asistentkou stala Alma Mahler, a na nějakou dobu pro něj pracovala v biologické laboratoři ve Vídni v Pratru. Alma Mahler později uvedla, že v Kammererově experimentech v laboratoři v Prátru mohly být nějaké nepravidelnosti: \"„Přál si, aby výsledky jeho výzkumu byly tak horlivé, že by se mohl nevědomě odchýlit od pravdy.“\"", "section_level": 2}, {"title": "Ropuška starostlivá.", "content": "Kammerer vystavil ropušku starostlivou, které se obvykle spárují na břehu, vysokým teplotám, aby je nalákaly do chladné vody. Aby nedošlo k uklouznutí samice ropušky ve vodě, samci si na vnitřních stranách prstů brzy vyvinuli lepkavé mozoly – což je rys, který tato žabí žláza normálně nevykazuje. Tyto temné mozolky se prý zdědily poté údajně u potomků. Říká se, že se mu podařilo vyšlechtit šest generací ropušky starostlivé s touto vlastností, než linie vymřela. Z nadšení pro tento objev Kammerer políbil ropušku a získal tak přezdívku „Polibek ropuchy“. V roce 1923 absolvoval Kammerer přednášky po celém světě, jeho výzkum byl oslavován jako největší biologický objev současnosti, byl nejslavnějším biologem na světě. Prohlídky přednášek USA se proměnily v triumfální vlaky, \"New York Times\" ho označil za „příštího Darwina“. Na obrázku je poslední exemplář páté generace s černým pářícím mozolem – svatebním polštářkem. Kromě svého veřejného vystoupení a související publicity napsal Kammerer své hlavní dílo, které se poprvé objevilo v angličtině v roce 1924 \"(Inheritance of Acquired Characteristics).\" Německé původní \"nové dědictví nebo dědictví nabytých nemovitostí.\" V roce 1925 následoval \"dědičný stres nebo dědičné propuštění\". V roce 1926 byl jmenován do Sovětské akademie věd v Moskvě, kde měl zřídit institut pro experimentální biologii. Jeho objev ho učinil světově proslulým, ale také vyvolal pochybnosti v profesionálním světě a znovu vyvolal konflikt mezi teoriemi Lamarcka a Charlese Darwina. Jeden z jeho protivníků, americký zoolog Gladwyn Kingsley Noble, kurátor plazů v Americkém přírodovědném muzeu, nakonec odcestoval do Vídně, aby spolupracoval s Hansem Leo Przibramem (1874–1944) rakouským biologem a zoologem na poslední přeživším exempláři ropušky starostlivé, kterou Kammerer použil jako důkaz.", "section_level": 2}, {"title": "Konec života.", "content": "Dne 7. srpna 1926 byl publikován v britském vědeckém časopise \"Nature\" zničující článek, že svatební polštářky Ropušky starostlivé jsou padělané. Ukázalo se, že rohovky jsou ve skutečnosti černý inkoust vstříknutý pod kůži, buď Kammererem nebo jedním z jeho spolupracovníků. To byla vědecká bomba a znamenalo to Kammererův vědecký konec. Falešná zpráva se však ukázala být tak primitivní a zřejmá, že vyvstávala otázka, jak by mohla uniknout mikroskopickému zkoumání desítek vědců v předchozích letech. Neexistuje odpověď na otázku, zda to byl opravdu jeho padělek, nebo zda se stal obětí spiknutí nepřátel. Například chilský biolog Alexander Vargas se domnívá, že Kammererova zjištění lze vysvětlit epigeneticky, tj. vyřazením určitých genů z životního prostředí, a zasazuje se o další objasnění nových experimentů na ropušce starostlivé. Vargas a kol. v roce 2016 rovněž tvrdí, že zjištění v oblasti epigenetiky podporují tezi, že Kammerer se svými experimenty nepodváděl a že jeho zjištění jsou v souladu s epigenetickými nálezy. Vargas je přesvědčen, že ropuškám zplozeným při páření ve vodě, mohly v další generaci narůst mozoly, díky tzv. epigenetickým změnám DNA. Při nich dochází pod vlivem stresu ke změně aktivity genů. „Spící“ gen pro tvorbu mozolů se mohl v DNA ropušek „probudit“ při stresujícím vývoji mláďat ve vodním prostředí. Ve prospěch tohoto názoru svědčí způsob, jakým ropušky nově získané mozoly dědily v dalších generacích. Ten se nápadně podobá dědičnosti epigenetických změn. \"„Nejlepší by bylo, kdyby někdo zopakoval celé Kammererovy pokusy,“\" komentoval Vargasovy spekulace biolog Azim Surani. „Ani bych se nedivil, kdyby došel ke stejným výsledkům jako Kammerer.“ V září 1926 napsal Kammerer akademii v Moskvě dopis, ve kterém rezignoval na svou funkci a současně tvrdil, že nemá nic společného s padělky ropušky starostlivé ani s mlokem, na kterém byly také nalezeny stopy inkoustu. Dopis uzavřel takto: Poté Kammerer odcestoval do Puchberg am Schneeberg, rekreační oblasti poblíž Vídně kde strávil noc v hotelu \"Zur Rose.\" Následujícího rána se vydal do Himbergu, kde vytáhl zbraň, kterou přinesl v Theresienfelsenu. Přiložil si ji na levou stranu hlavy a zastřelil se. Hans Leo Przibram byl vždy přesvědčen o pravosti Kammererových pozorování a opakovaně to vyjadřoval v soukromých rozhovorech. Věřil, že ví, kdo se dopustil padělání, aby kompromitoval Kammerera, ale nemohl s tím přijít na veřejnost kvůli nedostatku dostatečných důkazů. Napsal v nekrologu: Pro časopis Nature Hans Leo Przibram zveřejnil dopis na rozloučenou: Kammererovu teorii i výsledky jeho experimentů museli zastánci rasové hygieny nutně chápat jako ohrožení vlastní vědecké integrity, ale i vlastního světonázoru. Proto, jak naznačuje Arthur Koestler ve své knize \"Case of the Midwife Toad\" (\"Případ ropušky starostlivé\", 1971), je skutečně možné, že v případě domnělého Kammererova podvodu ve skutečnosti šlo o komplot ze strany některého z jeho „jinak politicky smýšlejících kolegů“.", "section_level": 2}, {"title": "Život náhod.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Sledování náhod.", "content": "Vedle biologie bylo další vášní Krammera shromažďovat a třídit náhody. Od svých dvaceti let (1900) začal psát “deník„ náhod. Kammerer byl znám, například, že si dělal poznámky ve veřejných parcích o tom, jaký počet lidí prochází, kolik jich nese deštník atd. Zaznamenával i náhody od známých a z tisku. Při tomto sledování dospěl k názoru, že musí existovat něco i jiného než kauzalita. Toto vše zveřejnil ve své knize Zákon série.", "section_level": 2}, {"title": "Zákon série.", "content": "V roce 1919 vydal Kammerer knihu \"Das Gesetz der Serie (Zákon série) \" \"Bine Lehre von den Wiederholungen im Lebens- und im Weltgeschehen (Poučení z opakování v životních a světových událostech)\" jejichž název se stal příslovečný. V něm rozvinul princip seriality nezávislý na kauzalitě na základě mnoha let pozorování nevysvětlitelných náhod, které vycházely z osobní zkušenosti (hodně z toho s čísly), z příběhů přátel nebo z novin. Kammerer přednesl své poznámky sbírkou takových případových studií, například: „Dne 17. května 1917 jsme byli pozváni na Schrekers. Cestou si koupím svou ženu v cukrárně před stanicí Hütteldorf-Hacking čokoládové sladkosti. – Schreker nás hraje ze své nové opery \"Drawn\", jejíž ženské vedení se jmenuje CARLOTTA. Pojď domů, vyprázdním tašku sladkostí; jeden z nich nese (...) nápis CARLOTTA.“ Popsal tyto samostatně se vyskytující, ale odpovídající čísla, jména a situace, jako cyklické procesy různého řádu a síly a navrhl svou vlastní terminologii pro klasifikaci série. Tvrdil, že série byla legitimním opakováním stejných nebo podobných událostí, které nemohly být spojeny stejnou příčinou („smysluplných náhod“, později řekl jeho životopisec Arthur Koestler ). Kammerer chtěl dokázat, že v tzv. „Náhodách“ se projevuje univerzální zákon přírody, který funguje nezávisle na známých fyzikálních kauzálních principech. Napsal: Kammerer svou knihou ospravedlnil teorii seriality, která je důležitá pro historii parapsychologie: jeho princip je jedním z nejdůležitějších předchůdců pojmu synchronicity zavedeným C. G. Jungem a W. Paulim, kteří se dříve objevili v Camille Flammarion. Jung odkazuje ve své knize \"Synchronicita, Akusita a Okultismus\" na vydání Kammerera. Albert Einstein se také pozitivně vyjádřil („Originální a vůbec až absurdní“) a Sigmund Freud ve své eseji \"The Creepy\" on Kammerer: „Vtipný přírodovědec (Paul Kammerer) se nedávno pokusil takové události podřídit určitým zákonům, čímž by se měl zrušit dojem záhadnosti. Neodvažuji se rozhodnout, zda uspěl.„ Na závěr Kammerer uvádí:", "section_level": 2}, {"title": "Ocenění.", "content": "V roce 1930 byla po něm pojmenována v Döblingu (19. okres) ulice \"Kammerergasse\".", "section_level": 1}], "src_summary": "Paul Kammerer (17. srpna 1880 Vídeň – 23. září 1926 Puchberg am Schneeberg) byl rakouský biolog a zoolog. Proslavil se experimenty s ropuškou starostlivou, se kterými chtěl prokázat dědičnost získaných vlastností. Pod tíhou podezření, že falšoval své experimentální výsledky, si vzal život. V dopise na rozloučenou falšování popřel.", "tgt_summary": "Paul Kammerer (17 August 1880, in Vienna – 23 September 1926, in Puchberg am Schneeberg) was an Austrian biologist who studied and advocated Lamarckism, the theory that organisms may pass to their offspring characteristics acquired in their lifetime.", "id": 1746019}
{"src_title": "Minimálně invazivní operace strabismu", "tgt_title": "Minimally invasive strabismus surgery", "src_document": [{"title": "Indikace.", "content": "MISS je technika, kterou lze použít pro všechny hlavní typy operace strabismu, jako jsou retropozice, resekce, plikace, opakované operace a transpozice přímého svalu, retropozice a plikace šikmého svalu a použití nastavitelných stehů, a to i v případě omezené pohyblivosti. Menší velikost otvorů a méně traumatický zákrok obecně souvisejí s rychlejší pooperační rehabilitací a menším otokem a pocity nepohodlí u pacienta po zákroku. Předpokládá se, že zákrok lze provádět ambulantně u mnoha pacientů (hlavně dospělých), které by jinak bylo třeba hospitalizovat. Studie publikovaná v roce 2017 doložila nižší počet komplikací v podobě otoku očního víčka a spojivky bezprostředně po operaci u MISS než u konvenční operace strabismu, přičemž dlouhodobé výsledky byly podobné u obou skupin. Další výhodou je, že technika MISS může snížit riziko ischemie předního segmentu oka u některých pacientů, zejména u pacientů s Gravesovou oftalmopatií.", "section_level": 1}, {"title": "Princip.", "content": "Při zákroku MISS by měl chirurg používat raději chirurgický mikroskop než zvětšovací brýle. Místo jednoho velkého otvoru spojivky, který se používá u konvenční operace strabismu, se provede několik malých zářezů v místech, kde bude třeba provést hlavní chirurgické kroky – obvykle šití. Umístění otvorů co možná nejdále od korneálního limbu, minimalizuje nepohodlí po operaci. Mezi dvěma z těchto řezů, nazývaných klíčové dírky, chirurg vytvoří „tunel“, kterým zavede nástroj pro operaci okohybných svalů. Na konci operace se klíčové dírky uzavřou vstřebatelnými stehy. Tyto miniaturní řezy po operaci zakrývá oční víčko . Malé řezy při technice MISS značně snižují četnost a závažnost komplikací rohovky, jako je například syndrom suchého oka nebo vývoj rohovkového dellenu, a umožní dříve zahájit nošení kontaktních čoček. Dlouhodobými přínosy je absence zvýšeného zrudnutí viditelné části spojivky a menší zjizvení perimuskulární tkáně, což usnadní opakované operace, pokud by byly nutné.", "section_level": 1}, {"title": "Klinické výsledky.", "content": "Výsledky MISS ohledně postavení očí po operaci jsou podle obsáhlých popisů v dosud omezeném množství publikací o této technice zhruba stejné jako u klasických operací strabismu. To bylo doloženo například porovnáním 40 dětí; u skupiny, která absolvovala minimálně invazivní zákrok, se však vyskytly menší otoky spojivky a očních víček po operaci. Nižší četnost výskytu komplikací a rychlejší rekonvalescence byly obecně potvrzeny jako hlavní výhoda MISS. Účinnost této techniky se prokázala u operací přímých svalů a také u operací šikmých svalů. Skupina lékařů z Indie publikovala případ úspěšného provedení MISS u pacientů s Gravesovou orbitopatií.", "section_level": 1}, {"title": "Nevýhody a případné komplikace.", "content": "MISS trvá déle než konvenční operace. Operace svalů tunelem je pro chirurga náročnější. U starších pacientů může dojít k natržení řezů klíčových dírek. Pokud přitom dojde k natržení Tenonova pouzdra, může vzniknout viditelná jizva. Při nadměrném krvácení, které nelze zastavit, je nutno řezy zvětšit kvůli kauterizaci cévy. Obvykle se lze vyhnout konverzi na otevření limbu, jaké se provádí u klasické operace strabismu. Objevilo se několik zpráv o komplikacích, které jsou specifické pro techniku MISS.", "section_level": 1}], "src_summary": "Minimálně invazivní operace strabismu (MISS) je technika operace strabismu, která při nápravě postižení používá menší řezy než klasický chirurgický postup, a tak minimalizuje narušení tkání. Techniku v podstatě zavedl švýcarský oftalmolog Daniel Mojon kolem roku 2007 poté, co belgický oftalmolog Marc Gobin popsal tento nápad v učebnici publikované ve francouzštině v roce 1994.", "tgt_summary": "Minimally invasive strabismus surgery (MISS) is a technique in strabismus surgery that uses smaller incisions than the classical surgical approach to correct the condition, thus minimizing tissue disruption. The technique was introduced by Swiss ophthalmologist Daniel Mojon around 2007, after the Belgian ophthalmologist Marc Gobin described the idea in 1994 in a French-language textbook.", "id": 2252772}
{"src_title": "Operace strabismu", "tgt_title": "Strabismus surgery", "src_document": [{"title": "Rané dětství.", "content": "Heather Deen Locklear se narodila v Los Angeles v Kalifornii, jako dcera Diane (rozené Tinsley), administrativní asistentky u koncernu Disney, a Billa Lockleara, správce Kalifornské univerzity v Los Angeles a bývalého plukovníka námořního sboru Spojených států. Vyrůstala v dokonalých podmínkách spolu s bratrem a se 2 staršími sestrami.", "section_level": 1}, {"title": "Životopis.", "content": "Heather se narodila a vyrůstala v Los Angeles na předměstí Thousand Oaks. Její otec Bill je tajemník na Kalifornské univerzitě v Los Angeles, její matka Diane pracuje jako administrativní asistentka v kanceláři Walt Disney Copany. Heather se přihlásila na „University of California, Los Angeles“ v roce 1979 se záměrem zvolit si jako hlavní obor psychologii. Příležitostná modelingová práce se brzy změnila na skutečnou práci, díky které se objevila v několika televizních reklamách pro významné společnosti jako Pepsi a Polaroid. Po roce studia se Heather začala věnovat hraní na plný úvazek. Svůj první televizní debut vytvořila v televizních seriálech \"CHiPs\" (1980) a také v \"Eight Is Enough\"(1981) a \"Twirl\" (1981). V roce 1981 měla svůj první velký průlom, když úspěšně vyhrála konkurs na roli Sammy Jo ve veleúspěšném televizním seriálu \"Dynastie\", po boku Johna Forsythe, Joany Collins a Lindy Evans. Po 13 týdnech přestala hrát v tomto seriálu, ale rychle jí byla nabídnuta role producentem Aaronem Spellingsem v kriminálíím seriálu \"T.J. Hooker\". Krátce poté byla opět přijata zpět do \"Dynastie\" a pravidelně se tak objevovala ve dvou populárních sériích. Ve stejnou dobu se Heather objevila v několika filmech uvedených do kin a několika televizních filmů, jako \"Firestarter\" (1984) a \"Návrat muže z bažin\" (1989). V roce 1993 se znovu se připojila k producentovi Spellingovi v roli Amandy v seriálu \"Melrose Place\" a také v extrémně úspěšném televizním seriálu \"Beverly Hills 90210\". Dříve než se Heather objevila v \"Melrose Place\", hodnocení tohoto seriálu byla spíše negativní. Po jejím příchodu v roli Amandy Woodward, intrikující vedoucí pracovnice reklamní agentury, hodnocení tohoto seriálu prudce stoupla. Seriál \"Melrose Place\" byl v roce 1998 ukončen a Heather v následujícím roce získala příležitost přepracovat svou image intrikující Amandy coby Caitlin Moore v situačním komediálním seriálu \"Všichni starostovi muži\". Její první manželství s heavy metalovým bubeníkem Tommem Lee skončilo rozvodem v roce 1994. Ve stejném roce se zasnoubila s Bon Joviho kytaristou Richiem Samborou. O tři roky později se jí narodila první dcera Ava Elizabeth Jambora. V roce 2009 si Heather zopakovala roli Amandy v nové sérii \"Melrose Place\".", "section_level": 1}], "src_summary": "Heather Deen Locklear (* 25. září 1961 Los Angeles) je americká herečka a televizní a filmová producentka. Objevila se v televizních seriálech jako \"Dynastie\", \"T.J. Hooker\", \"Melrose Place\" a \"Všichni starostovi muži\", stejně jako ve filmu \"Firestarter\" (česky \"Ohnivé oči\").", "tgt_summary": "Strabismus surgery (also: \"extraocular muscle surgery\", \"eye muscle surgery\", or \"eye alignment surgery\") is surgery on the extraocular muscles to correct strabismus, the misalignment of the eyes. With approximately 1.2 million procedures each year, extraocular muscle surgery is the third most common eye surgery in the United States. The earliest successful strabismus surgery intervention is known to have been performed on 26 October 1839 by Johann Friedrich Dieffenbach on a 7-year-old esotropic child; a few earlier attempts had been performed in 1818 by William Gibson of Baltimore, a general surgeon and professor at the University of Maryland. The idea of treating strabismus by cutting some of the extraocular muscle fibers was published in American newspapers by New York oculist John Scudder in 1837.", "id": 336070}
{"src_title": "Harry Paulet, 6. vévoda z Boltonu", "tgt_title": "Harry Powlett, 6th Duke of Bolton", "src_document": [{"title": "Životopis.", "content": "Pocházel ze starobylého šlechtického rodu Pauletů (pravopis jména kolísal v 17. a 18. století mezi podobami \"Paulet\" a \"Powlett\"), narodil se jako mladší syn Harryho Pauleta, 4. vévody z Boltonu (1691–1759), byl vnukem irského místokrále 2. vévody z Boltonu. Studoval ve Winchester College a na námořní akademii v Portsmouthu, v roce 1739 vstoupil do námořnictva a díky rodinným konexím byl již ve dvaceti letech kapitánem. Za války o rakouské dědictví velel lodi \"Oxford\", s níž se zúčastnil bitvy u Cartageny (1741) a u Toulonu (1744). Po bitvě u Toulonu svědčil u válečného soudu proti admirálu Lestockovi. Později pod admirálem Boscawenem sloužil v Indii. Po návratu do Anglie inicioval válečný soud proti admirálu Thomasu Griffinovi, jejich vztah vyvrcholil soubojem v roce 1756. V letech 1751–1764 byl členem Dolní sněmovny, zastupoval postupně města Christchurch, Lymington a Winchester, v Lymingtonu byl také čtyřikrát starostou. Souběžně pokračoval ve službě u námořnictva, v roce 1755 byl souzen válečným soudem za svévolné opuštění flotily se svou lodí. Ještě před sedmiletou válkou požádal premiéra vévodu z Newcastle o admirálskou hodnost, ale povýšen byl až během sedmileté války (kontradmirál 1756, viceadmirál 1759). S ohledem na veřejné mínění však nikdy nedostal samostatné velení. Po sebevraždě staršího bratra Charlese v roce 1765 zdědil titul \"vévody z Boltonu\" a vstoupil do Sněmovny lordů, v roce 1766 byl jmenován členem Tajné rady a obdržel několik čestných postů (od roku 1767 do smrti byl viceadmirálem v hrabstvích Hampshire a Dorset), v letech 1766–1770 byl guvernérem na ostrově Wight. V Horní sněmovně reprezentoval stanoviska toryů, v roce 1770 dosáhl hodnosti admirála. Koncem 70. let přešel do opozice kvůli nesouhlasu s válkou proti USA, v roce 1779 byl účastníkem válečného soudu nad admirálem Keppelem. Po pádu Northovy vlády získal úřad lorda místodržitele v hrabství Hampshire (1782–1794). Byl dvakrát ženatý, poprvé s Mary Nunn, jeho druhou manželkou byla Catherine Lowther, dcera generála a dlouholetého guvernéra na Barbadosu Roberta Lowthera. Z prvního manželství pocházela dcera Mary Henrietta (1753–1779), provdaná za 5. hraběte ze Sandwiche. Dcera Catherine Margaret (1766–1807) z druhého manželství byla manželkou 1. vévody z Clevelandu. Harryho úmrtím zanikl titul vévody z Boltonu, na vedlejší linii Pauletů přešel jen titul markýze z Winchesteru. Dědicem titulu se stal George Paulet, 12. markýz z Winchesteru (1722–1800).", "section_level": 1}], "src_summary": "Harry Paulet (respektive Powlett), 6. vévoda z Boltonu (\"Harry Paulet, 6th Duke of Bolton, 11th Marquess of Winchester, 11th Earl of Wiltshire, 11th Baron Paulet of St John\") (6. listopadu 1720 – 25. prosince 1794) byl britský admirál a politik. Během kariéry využíval vlivného postavení své rodiny, proslul však jako málo disciplinovaný námořní důstojník a několikrát stál před válečným soudem. Po sebevraždě staršího bratra Charlese zdědil v roce 1765 titul vévody z Boltonu a vstoupil do Sněmovny lordů, získal též řadu správních funkcí v několika hrabstvích. V roce 1770 dosáhl hodnosti admirála. Zemřel bez potomstva a jeho úmrtím zanikl titul vévody, na vzdálenější příbuzenstvo přešel jen titul markýze z Winchesteru, který rod užívá dodnes.", "tgt_summary": "Admiral Harry Powlett, 6th Duke of Bolton PC (6 November 1720 – 25 December 1794) was a British nobleman and naval officer.", "id": 2051490}
{"src_title": "Black Clover", "tgt_title": "Black Clover", "src_document": [{"title": "Příběh.", "content": "Před dveřmi kostela byli jednoho dne zanecháni dva sirotci. Jeden dostal jméno Asta a druhý Juno. Jelikož vyrůstali od mala bok po boku, stali se z nich nejlepší kamarádi. V tomto světě, se všichni rodí se schopností ovládat tzv. Manu a umějí tak používat nejrůznější kouzla. Asta je jedinou výjimkou. Na rozdíl od Juna, ze kterého se vyklubalo zázračné dítě s obrovskými magickými schopnostmi, Asta nemá ani krapet magické síly. Motivován životním cílem stát se Králem čarodějů, jednou z nejmocnějších autorit v království Clover, na sobě pracuje a snaží se zdokonalit alespoň po fyzické stránce. Když oba dosáhli 15 let, Juno obdržel výjimečný grimoár (kouzelnou knihu, odemykající držiteli mocná kouzla) se čtyřlístkem a Asta, přestože nedisponuje magickou silou, získal podivný grimoár s vyrytým pětilístkem. Ten mu umožňuje vyvolat starodávné elfské meče. Následně se oba připojí k magickým rytířům a Asta tak udělá první krok v cestě za jeho cílem stát se Králem čarodějů.", "section_level": 1}, {"title": "Manga.", "content": "Dílo Júkiho Tabaty se poprvé objevilo v dvanáctém vydání časopisu \"Šúkan šónen Jump\" vydávaném nakladatelstvím Šúeiša 16. února roku 2015. Jedná se o autorovo druhé dílo v tomto časopise. Jeho první série \"Hungry Joker\" (ハングリー ジョーカー, \"Hangurī Jōkā\"), která vycházela v letech 2012 a 2013 byla ovšem z důvodu nízké popularity ukončena. Manga začala vycházet od 4. června 2015 také ve svazcích. Čítá celkem 238 kapitol v 23 svazcích. Jako součást své „Jump Start“ iniciativy oznámilo americké nakladatelství Viz Media dne 9. února 2015, že v jejich vlastním týdeníku vyjdou první tři kapitoly mangy Black Clover v anglickém jazyce. O měsíc později pak oznámilo, že se Black Clover usadí nastálo v jejich časopise, počínaje kapitolou 4 dne 6. dubna 2015. V Česku se tohoto díla zatím žádné nakladatelství neujmulo.", "section_level": 1}, {"title": "Anime.", "content": "Anime adaptace mangy Black Clover byla poprvé oznámena 18. prosince 2016. Zpracování se chopilo studio Pierrot, dříve známe svými tituly jako jsou Naruto nebo Bleach. Režije se ujal Tacuja Jošihara, scénář sepsal Kacujuki Fudejasu. Doprovodnou hudbu pak složila Minako Seki. Premiéra prvního dílu byla 3. října 2017 na TV Tokyo. Pro západní publikum se vysílání anime ujala streamovací společnost Crunchyroll. Anglicky dabovanou verzi pak vysílá Funimation.", "section_level": 1}, {"title": "Hry.", "content": "Hra ze světa Black Clover nazvaná \"Black Clover: Quartet Knights\" byla oznámena na festivalu Jump Festa v roce 2017. V Japonsku pak tento titul vyšel na platformách PlayStation 4 a Microsoft Windows 13. září 2018, na západě pak o den později. Postava Asty se také objevuje ve hře \"Jump Force\" od společnosti Bandai Namco Entertainment.", "section_level": 1}, {"title": "Hudba.", "content": "Autorkou hudby k seriálu je Minako Seki. První CD s názvem \"Black Clover Music Collection Vol.1\" vyšlo 28. března 2018 a obsahuje celkem 38 skladeb. Druhé CD, s názvem \"Black Clover Music Collection Vol.2\" vyšlo 26. září 2018 s celkem 33 skladbami. K seriálu vyšlo také 25. září 2019 album nazvané \"Black Clover Theme Song Best\", které obsahuje všechny doposud vydané úvodní a závěrečné znělky seriálu.", "section_level": 1}], "src_summary": "Black Clover (japonsky ブラッククローバー, \"Burakku Kurōbā\") je japonská manga, kterou napsal a nakreslil Júki Tabata. Příběh se točí kolem Asty, mladého chlapce, který se narodil bez magických schopností, což je v jeho světě nevídané. I přes tuto nevýhodu, kterou pro něj osud připravil, si jde tvrdě za svým cílem stát se Králem čarodějů. Manga vychází pravidelně každý týden od roku 2015 v časopise \"Šúkan šónen Jump,\" patřícího nakladatelství Šúeiša. Obsahuje celkem 23 svazků. V roce 2017 vznikla anime adaptace mangy studiem Pierrot.", "tgt_summary": "The manga has been adapted into an original video animation produced by Xebec Zwei, which was released in 2017, as well an anime television series produced by Pierrot, which also premiered in Japan in 2017. The manga series has been licensed for an English language release in North America by Viz Media, while the anime series is licensed by Crunchyroll and Funimation.", "id": 1811152}
{"src_title": "Vigabatrin", "tgt_title": "Vigabatrin", "src_document": [{"title": "Lékařské využití.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Epilepsie.", "content": "V Kanadě je vigabatrin schválen pro použití v doplňkové léčbě (s jinými léky) při léčbě rezistentní epilepsie, komplexních parciálních záchvatů, sekundárních generalizovaných záchvatů a pro monoterapii při infantilních křečích u Westova syndromu. V roce 2003 byl v Mexiku vigabatrin schválen pro léčbu epilepsie, která není dostatečně kontrolována konvenční terapií (pomocná terapie nebo monoterapie), nebo k léčbě na nedávno diagnostikovaných pacientech, kteří nezkoušeli jiné prostředky (monoterapie). Rovněž bylo naznačeno využití Vigabatrinu k monoterapeutickému použití u sekundárně generalizovaných tonicko-klonických záchvatů, parciálních záchvatů a infantilních křečích v důsledku Westova syndromu. 21. srpna 2009 společnost Lundbeck oznámila, že americká správa potravin a léčiv schválila pro vigabatrin dvě aplikace nového léku. Lék je indikován jako monoterapie u dětských pacientů ve věku jeden měsíc až dva roky s infantilními křečemi, u nichž potenciální přínosy převažují nad potenciálním rizikem ztráty zraku, a jako přídavná (doplňková) terapie u dospělých pacientů s neustupujícími komplexními parciálními záchvaty (CPS), kteří nereagovali adekvátně na několik alternativních léčebných postupů a u nichž potenciální přínosy převažují nad rizikem ztráty zraku. V roce 1994 Feucht a Brantner-Inthaler uvedli, že vigabatrin snížil záchvaty o 50–100% u 85% dětí s Lennox-Gastautovým syndromem, které měly špatné výsledky s valproátem sodným .", "section_level": 2}, {"title": "Další.", "content": "Vigabatrin u zdravých dobrovolníků, kromě zvýšení hladin kortizolu a ACTH, rovněž snížil příznaky panické poruchy vyvolané cholecystokinin tetrapeptidem . Vigabatrin se také používá k léčbě záchvatů u deficitu sukcinální semialdehyddehydrogenázy (SSADHD), což je vrozený defekt GABA metabolizmu, který způsobuje mentální postižení, hypotonii, záchvaty, poruchy řeči a ataxii hromaděním kyseliny y-hydroxybutyrové (GHB). Vigabatrin pomáhá snižovat hladiny GHB prostřednictvím inhibice GABA transaminázy. To se však děje pouze v mozku, na periferní GABA transaminázu nemá Vigabatrin žádný vliv, takže se GHB v těle stále hromadí a nakonec se dostane až do mozku.", "section_level": 2}, {"title": "Vedlejší účinky.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Centrální nervový systém.", "content": "Ospalost (12,5%), bolest hlavy (3,8%), závratě (3,8%), nervozita (2,7%), deprese (2,5%), poruchy paměti (2,3%), diplopie (2,2%), agrese (2,0%), ataxie (1,9%), vertigo (1,9%), hyperaktivita (1,8%), ztráta zraku (1,6%) (viz níže), zmatení (1,4%), nespavost (1,3%), narušená koncentrace (1,2%), problémy s osobností (1,1%). Z 299 dětí se 33 (11%) stalo hyperaktivních. U některých pacientů se během léčby vigabatrinem vyvinula psychóza , která je častější u dospělých než u dětí. K tomu může dojít i u pacientů bez předchozího výskytu psychózy. K dalším vzácným vedlejším účinkům na CNS patří úzkost, emoční labilita, podrážděnost, třes, abnormální chůze a porucha řeči .", "section_level": 2}, {"title": "Trávící soustava.", "content": "Bolesti břicha (1,6%), zácpa (1,4%), zvracení (1,4%) a nevolnost (1,4%). Dyspepsie a zvýšená chuť k jídlu se vyskytla u klinických studií u méně než 1% subjektů.", "section_level": 2}, {"title": "Celé lidské tělo.", "content": "Únava (9,2%), přibrání na hmotnosti (5,0%), astenie (1,1%).", "section_level": 2}, {"title": "Teratogenita.", "content": "Teratologická studie provedená na králících zjistila, že dávka 150mg/kg/den způsobil rozštěp patra u 2 % mláďat a dávka 200mg/kg/den to způsobila v 9 %. Podle studie zveřejněné v březnu 2001 to může být způsobeno snížením hladin methioninu. V roce 2005 byla zveřejněna studie provedená na University of Catania, která uvádí, že krysy, jejichž matky konzumovaly 250–1000mg/kg/den měly horší výkon ve vodním bludišti a na otevřeném poli, krysy ve skupině 750mg se narodily s podváhou a nedohnaly kontrolní skupinu a krysy ve skupině 1000mg nepřežily těhotenství. U lidí dosud neexistují žádná kontrolovaná teratologická data.", "section_level": 2}, {"title": "Smysly.", "content": "V roce 2003 Frisén a Malmgren prokázali v retrospektivní studii 25 pacientů vigabatrin v nevratně difúzní atrofii vláken nervové sítě sítnice. To má největší vliv na vnější oblast (na rozdíl od makulární nebo centrální oblasti) sítnice. Poruchy zorného pole byly hlášeny již v roce 1997 ve Velké Británii Tomem Ekem a dalšími. Někteří autoři, včetně Comaishe a dalších věří, že ztráta zorného pole a elektrofyziologické změny mohou být prokazatelné až u 50 % uživatelů vigabatrinu. Retinální toxicitu vigabatrinu lze připsat snížení množství taurinu. Vzhledem k problémům s bezpečností je FDA vigabatrinovým programem REMS povinen zajistit informovaná rozhodnutí před zahájením a zajistit odpovídající užívání tohoto léku.", "section_level": 2}, {"title": "Interakce.", "content": "Studie publikovaná v roce 2002 zjistila, že vigabatrin způsobuje statisticky významné zvýšení plazmatického odbourávání karbamazepinu . V roce 1984 pánové Dr.Rimmer a Dr.Richens z University of Wales uvedli, že podávání vigabatrinu s fenytoinem snížilo koncentraci fenytoinu v séru u pacientů s epilepsií rezistentní na léčbu. O pět let později stejní dva vědci uvedli pokles koncentrace fenytoinu o 23% během pěti týdnů, a to v článku popisujícím jejich neúspěšný pokus objasnit mechanismus této interakce.", "section_level": 1}, {"title": "Farmakologie.", "content": "Vigabatrin je nevratný na mechanismu založený inhibitor gama-aminomáselné kyseliny aminotransferázy (GABA-AT), enzymu zodpovědném za katabolismus GABA, který zvyšuje hladinu GABA v mozku. Vigabatrin je racemická sloučenina a jeho [S]-enantiomer je farmakologicky aktivní.", "section_level": 1}, {"title": "Farmakokinetika.", "content": "U většiny léčiv je eliminační poločas užitečným předvídačem dávkovacích plánů a doby potřebné k dosažení rovnovážného stavu. V případě vigabatrinu se však zjistilo, že poločas biologické aktivity je mnohem delší než poločas eliminace. U vigabatrinu neexistuje žádné rozmezí cílových koncentrací, protože vědci nezjistili žádný rozdíl mezi hladinami sérových koncentrací respondentů a hladinami neodpovídajících. Místo toho se předpokládá, že doba působení je více funkcí rychlosti resyntézy GABA-T; hladiny GABA-T se obvykle nevracejí do normálního stavu až do šesti dnů po ukončení léčby.", "section_level": 1}, {"title": "Historie.", "content": "Vigabatrin byl vyvinut v 80. letech se zvláštním cílem zvýšit koncentrace GABA v mozku za účelem zastavení epileptického záchvatu. Za tímto účelem bylo léčivo navrženo tak, aby nenávratně zastavovalo GABA transaminázu, která degraduje substrát GABA. Přestože byl tento lék schválen pro léčbu ve Spojeném království v roce 1989, povolené použití vigabatrinu americkým úřadem pro potraviny a léčiva bylo ve Spojených státech do roku 2009 dvakrát odloženo. V roce 1983 to bylo zpožděno, protože pokusy na zvířatech vyvolaly intramyelinický edém, avšak účinky nebyly při pokusech na lidech zřejmé, takže konstrukce léčiv pokračovala. V roce 1997 byly zkoušky dočasně pozastaveny, protože byly spojeny s poruchami periferního zorného pole u lidí.", "section_level": 1}, {"title": "Společnost a kultura.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Obchodní názvy.", "content": "Vigabatrin se prodává jako Sabril v Kanadě Mexiku, a ve Spojeném království. Obchodní značka v Dánsku je Sabrilex. Sabril byl schválen ve Spojených státech 21. srpna 2009 a v současné době je na trhu v USA prodáván společností Lundbeck Inc., která získala v březnu 2009 amerického sponzora Ovation Pharmaceuticals. V České republice se prodává rovněž pod názvem Sabril.", "section_level": 2}, {"title": "Generické ekvivalenty.", "content": "Dne 16. ledna 2019 FDA schválil první generickou verzi Sabrilu (vigabatrinu) ve Spojených státech.", "section_level": 2}], "src_summary": "Vigabatrin, prodávaný pod obchodní značkou Sabril, je lék používaný k léčbě epilepsie. Jako generický lék se objevil v roce 2019. Účinkuje tak, že zabraňuje rozkladu kyseliny y-aminomáselné (GABA). Vigabatrin, také znám jako y-vinyl-GABA, je strukturním analogem GABA, ale neváže se na receptory GABA.", "tgt_summary": "Vigabatrin, brand name Sabril, is a medication used to treat epilepsy. It became available as a generic medication in 2019. It works by inhibiting the breakdown of γ-aminobutyric acid (GABA). It is also known as γ-vinyl-GABA, and is a structural analogue of GABA, but does not bind to GABA receptors.", "id": 1006205}
{"src_title": "HLA-G", "tgt_title": "HLA-G", "src_document": [{"title": "Struktura HLA-G.", "content": "Oproti klasickým HLA molekulám, gen pro HLA-G má pouze 46 alel. Alternativním splicingem může být vytvořeno 7 různě dlouhých isoforem HLA-G. Isoforma HLA-G1 se nejvíce podobá klasickým MHC I. Skládá se z těžkého řetězce složeného z α1, α2 a α3 podjednotky, který je zakotven v plazmatické membráně, a lehkého řetězce tvořeného β2 mikroglobulinem. Isoforma HLA-G2 se skládá pouze z podjednotek α1 a α3, HLA-G3 z α1 a HLA-G4 z α1 a α2. HLA-G5, G6 a G7 strukturně odpovídají HLA-G1, G2 a G3, ovšem postrádají transmembránovou část molekuly a jsou tedy solubilní (rozpustné). Existuje i solubilní forma HLA-G1 vzniklá odštěpením glykoproteinu z membrány proteázami. Pouze HLA-G1 a G5 jsou schopny vázat na sebe peptidy. Navíc mohou tvořit i dimery či tetramery, které mají vyšší afinitu k receptorům rozeznávajícím HLA-G. HLA-G1 a G5 jsou buňkami exprimovány nejvíce. Exprese sekrečních HLA-G byla pozorována při zvýšených hladinách interferonu γ a interleukinu 10.", "section_level": 1}, {"title": "HLA-G*0105N.", "content": "Existuje mutovaná alela HLA-G*0105N, která umožňuje produkci pouze HLA-G2 and HLA-G6. Homozygoti v této alele nevykazují poruchy imunity nebo plodnosti, což naznačuje, že HLA-G1 není pro přežití nutná a ostatní isoformy dokáží plnit veškeré potřebné funkce.", "section_level": 2}, {"title": "Receptory.", "content": "Zatím známe tři receptory rozeznávající HLA-G. ILT2 je exprimován na monocytech, dendritických buňkách, B lymfocytech, některých T lymfocytech a některých NK buňkách. ILT4 se nachází pouze na monocytech a dendritických buňkách. Tyto dva receptory jsou schopny vázat i klasické HLA molekuly, avšak s menší afinitou. KIR2DL4 rozeznává pouze HLA-G a můžeme ho nalézt především na CD56 pozitivních NK buňkách, kterých je v periferní krvi menšina, zatímco v děloze tvoří většinový podíl NK buněk.", "section_level": 1}, {"title": "Funkce.", "content": "Pomocí svých receptorů HLA-G1 inhibuje cytolytickou funkci NK buněk a cytotoxických T lymfocytů, proliferaci T lymfocytů a NK buněk, maturaci dendritických buněk a indukuje vznik regulačních T lymfocytů. Solubilní HLA-G1 a HLA-G5 vykazují funkce jako HLA-G1. U HLA-G2, G3 a G4 byla prokázána schopnost inhibice NK buněk a cytotoxických T lymfocytů. HLA-G jsou exprimována již v oocytu a dále v embrionálních buňkách a trofoblastu. Předpokládá se, že HLA-G hraje klíčovou roli v implantaci vajíčka v děloze a zajištění tolerance imunitního systému matky vůči plodu Některé nádorové buňky jsou rovněž schopny exprimovat HLA-G. Jejich produkce byla prokázána u buněk melanomu, karcinomu prsu, ováríí, ledvin, plic, a kolorektálního karcinomu i leukemických buněk. HLA-G na povrchu maligních buněk vede k indukci vzniku myeloidních supresorových buněk a posunutí rovnováhy směrem k Th2 imunitní reakci, inhibuje cytotoxickou funkci NK buněk a cytotoxických T lymfocytů. Navíc může docházet k přesunu HLA-G na buněčnou membránu NK buněk, které pak inhibují další NK buňky ve svém okolí. Déle HLA-G způsobují apoptózu CD8T lymfocytů a indukci vzniku regulačních T lymfocytů cestou APC buněk. Byla prokázána korelace hladiny sekrečních HLA-G cirkulujících v krvi s pokročilostí stádia nemoci. Produkce HLA-G u pacientů po transplantaci srdce, ledvin a jater byla spojena s lepším přijímáním štěpu. Sledování hladin HLA-G by tedy mohlo být v budoucnosti použito ke sledování odhojování štěpu a upravování immunosupresivní léčby.", "section_level": 1}], "src_summary": "HLA-G (Human Leukocyte Antigen G) patří mezi neklasické MHC. Neklasické MHC (zkratka Major Histocompatibility Complex, česky hlavní histokompatibilní komplex), neboli MHC Ib tvoří skupina glykoproteinů nacházející se na cytoplazmatické membráně buněk. Svojí strukturou se podobají MHC glykoproteinům I. třídy, avšak mají odlišné funkce, některé i neimunologické. Od MHC I se rovněž odlišují menším polymorfismem a rozdílnou expresí ve tkáních. Geny některých z nich (HLA E, F a G) se nacházejí v blízkosti genů pro klasické MHC, jiné se nacházejí mimo tento MHC lokus, např. proteiny rodiny CD1.", "tgt_summary": "HLA-G histocompatibility antigen, class I, G, also known as human leukocyte antigen G (HLA-G), is a protein that in humans is encoded by the \"HLA-G\" gene. HLA-G belongs to the HLA nonclassical class I heavy chain paralogues. This class I molecule is a heterodimer consisting of a heavy chain and a light chain (beta-2 microglobulin). The heavy chain is anchored in the membrane. HLA-G is expressed on fetal derived placental cells. The heavy chain is approximately 45 kDa and its gene contains 8 exons. Exon one encodes the leader peptide, exons 2 and 3 encode the alpha1 and alpha2 domain, which both bind the peptide, exon 4 encodes the alpha3 domain, exon 5 encodes the transmembrane region, and exon 6 encodes the cytoplasmic tail. Exon 7 and 8 are not translated due to a stop codon present in exon 6.", "id": 495870}
{"src_title": "Eliza Radziwiłłovna", "tgt_title": "Elisa Radziwill", "src_document": [{"title": "Život.", "content": "Eliza se narodila jako dcera knížete Antonína Radziwiłła a jeho manželky Luisy Pruské, neteře pruského krále Fridricha Velikého. Princ Vilém, s nímž se do sebe zamilovali, byl její vzdálený bratranec a předpokládaný dědic pruského trůnu. Očekávalo se, že se Vilém ožení a zplodí další dědice trůnu. Jeho otec a její příbuzný, král Fridrich Vilém III., měl z Vilémova vztahu s Elizou radost, ale u pruského dvora se objevila tvrzení, že její rodina si knížecí titul zakoupila od císaře Maxmiliána I. Habsburského. V očích některých lidí nebyla Eliza považována za dostatečně urozenou, aby se mohla provdat za dědice pruského trůnu. Vilémův starší bratr Fridrich Vilém IV. se oženil s Alžbětou Ludovikou Bavorskou, která byla potomkem jak velmože Bohuslava Radziwiłła, tak knížete Janusze Radziwiłła. A tak se pruský král v roce 1824 obrátil na bezdětného ruského cara Alexandra I., aby Elizu adoptoval, to však ruský vládce odmítl. Druhý plán adopce byl s Eliziným strýcem princem Augustem Pruským, plán však selhal, když příslušná komise rozhodla, ze adopce \"nemění krev\". Dalším faktorem nezdaru meklenburští příbuzní zesnulé královny Luisy, kteří neměli rádi Elizina otce a byli proti tomuto sňatku, ovlivnili proto ruský a německý dvůr, aby žádost pruského krále odmítli. Nakonec byl v červnu 1826 Vilémův otec nucen požádat o zřeknutí se možného manželství s Elizou. Několik následujících měsíců strávil Vilém hledáním vhodnější nevěsty, svých citů k Elize se však nevzdal. Nakonec požádal Vilém 29. srpna 1826 o ruku o čtrnáct let mladší Augustu Sasko-Výmarskou (písemně a se zásahem jeho otce). Vilém svou sestřenici Elizu naposledy spatřil v roce 1829. Eliza se později zasnoubila s knížetem Bedřichem Schwarzenbergem, ze zásnub však sešlo. Eliza zemřela svobodná v roce 1834 v ozdravných lázních na tuberkulózu. Vilém napsal své sestře Alexandře Fjodorovně, manželce cara Mikuláše I., že \"člověk může opravdu milovat jen jednou v životě\", ale přiznal, že pokud jde o Augustu, \"princezna je milá a chytrá, ale nechává mě chladným\". Přestože Augusta svého manžela milovala a doufala ve šťastné manželství, byl jejich vztah nespokojený; Eliza to věděla a věřila, že ona sama by byla Vilémovi lepší manželkou.", "section_level": 1}], "src_summary": "Eliza Radziwiłłovna (\"Eliza Frederika Luisa Marta;\" 28. října 1803, Berlín – 27. srpna 1834, Bad Freienwalde) byla členkou polské šlechty (Radziwiłłové patřili mezi přední velmože) s královskými předky a touženou nevěstou pruského prince Viléma, budoucího císaře Viléma I.; sňatek jim však nikdy nebyl umožněn.", "tgt_summary": "Princess Elisa Radziwill (\"Elisa Friederike Luise Martha\"; ; 28 October 1803, Berlin – 27 August 1834, Bad Freienwalde) was a member of Polish nobility (of the Radziwiłł family, who were elite magnates), of royal ancestry. She was the desired bride of Prince William of Prussia, who later became William I, German Emperor, but they were not allowed to marry.", "id": 1053282}
{"src_title": "Topol osikovitý", "tgt_title": "Populus tremuloides", "src_document": [{"title": "Popis.", "content": "Topol osikovitý je dvoudomý, opadavý, rychle rostoucí strom, který může dorůstat výšky až 35 metrů, s kmenem silným výjimečně až 1 m v průměru a s úzkou, oválnou korunou. Je pokryt relativně tenkou, světle šedozelenou borkou, v mládí hladkou, ve stáří s mnoha tmavými horizontálními jizvami. Střídavě posazené listy jsou poměrně drobné, leskle zelené, téměř okrouhlé, 4–7 cm dlouhé, celokrajné či mělce zubaté; jejich řapík je výrazně zploštělý, což má za následek, že listí se chvěje při sebemenším závanu větru, podobně jako u evropské osiky. Na podzim se listy barví do zářivě žlutého odstínu, zřídka též s nádechem do červena. Samčí i samičí jehnědy jsou 4–7 cm dlouhé, průměrně s 50–65 drobnými květy, rozvíjejí se brzy zjara ještě před olistěním, opylovány jsou větrem. Plody jsou malé úzce vejčité tobolky obsahující lehká ochmýřená semena.", "section_level": 1}, {"title": "Ekologie a rozšíření.", "content": "Areál rozšíření topolu osikovitého zahrnuje značnou část Severní Ameriky. Roste na většině území Kanady včetně Severozápadního teritoria a Nunavutu a též v Brooksově pohoří na Aljašce, kde překračuje Severní polární kruh. Ve Spojených státech obývá Novou Anglii a oblast okolo Velkých jezer, rozšířen je též ve vyšších polohách na většině území Skalnatých hor, na jihozápadě USA a v Kalifornii, drobné arely sahají až do centrálního Mexika. Chybí na jihovýchodě USA a na Floridě. Nejlépe prospívá v hlubokých, humózních, setrvale vlhkých, ale dobře odvodněných půdách na plném slunci, snese ale velmi různé životní podmínky. V praxi vyrůstá na široké škále stanovišť od skalnatých pohoří po písčité a štěrkovité náplavy nížin, roste na březích vodních toků i na narušených ruderálních stanovištích, na přechodech mezi prériemi a tajgou či na okrajích horských lesů. Svědčí mu chladnější severské klima: na severu areálu roste v nízkých polohách až k mořské hladině, na jihu Skalistých hor a v Mexiku naopak šplhá až do nadmořských výšek přes 3000, vzácně až 4000 m n.m. Na suchých stanovištích roste pomaleji a dožívá se vyššího věku než na vlhkých, obvykle kolem 100–120 let, na vlhčím východě Ameriky pak žije pouze okolo 60 let. V krajině bývá pionýrskou dřevinou, která se objevuje na pasekách či po požárech a později je sukcesně nahrazována náročnějšími klimaxovými druhy stromů.", "section_level": 1}, {"title": "Rozmnožování.", "content": "Topol osikovitý se jen zřídka rozmnožuje generativně: vytváří sice semena, která jsou ovšem velmi malá a klíčivost si podržují jen po velmi krátkou dobu. Hlavním způsobem rozmnožování tohoto stromu je vegetativní rozrůstání pomocí kořenových výběžků. Takto dokáže vytvořit velmi rozsáhlé klonální porosty, které se skládají ze stovek i tisíců kmenů a mohou dosáhnout rozlohy až 1 km². Nejslavnější takovou výmladkovou kolonií je les Pando v Utahu, považovaný za největší, nejtěžší a nejstarší organismus na světě. Vzhledem k tomu, že se jedná o dvoudomý strom a celé tyto klonální háje jsou geneticky identické, obsahují vždy pouze samčí, či pouze samičí jedince, což rovněž přispívá k obtížnosti pohlavního rozmnožování. Přesto však byli zaznamenáni spontánní hybridi s topolem \"Populus grandidentata\".", "section_level": 1}, {"title": "Význam.", "content": "Ekologický význam stromu je velký, neboť slouží jako potrava velkému množství živočišných druhů: listy, mladé větvičky a pupeny jsou spásány jeleny, losy, divokými ovcemi a kozami; bobři a zajíci ohlodávají kůru, tetřívci a křepelky zase vyštipují zimní pupeny. Člověkem je strom využíván pro dřevo, které je ovšem poměrně měkké a málo odolné; používá se jednak na přípravu celulózy, jednak na výrobu zápalek, bedýnek, dřevotřísek či menších částí nábytku. V klimaticky příznivých oblastech je vysazován též pro okrasu, především kvůli svému atraktivnímu podzimnímu zbarvení.", "section_level": 1}], "src_summary": "Topol osikovitý (\"Populus tremuloides\") je druh listnatého stromu z čeledi vrbovitých, rostoucí v Severní Americe. Ze všech severoamerických dřevin zaujímá největší areál rozšíření. Šíří se vegetativním vytvářením klonálních porostů, které mohou dosahovat značné rozlohy. Je národním stromem státu Utah. V rámci rodu topol je řazen do sekce \"Populus\" sect. \"Populus\", je tedy blízce příbuzný mj. s eurasijskými druhy topolem osikou a topolem bílým.", "tgt_summary": "Populus tremuloides is a deciduous tree native to cooler areas of North America, one of several species referred to by the common name aspen. It is commonly called quaking aspen, trembling aspen, American aspen, mountain or golden aspen, trembling poplar, white poplar, and popple, as well as others. The trees have tall trunks, up to 25 meters (82 feet) tall, with smooth pale bark, scarred with black. The glossy green leaves, dull beneath, become golden to yellow, rarely red, in autumn. The species often propagates through its roots to form large clonal groves originating from a shared root system. These roots are not rhizomes, as new growth develops from adventitious buds on the parent root system (the ortet). \"Populus tremuloides\" is the most widely distributed tree in North America, being found from Canada to central Mexico. It is the defining species of the aspen parkland biome in the Prairie Provinces of Canada and extreme northwest Minnesota. The Quaking Aspen is the state tree of Utah.", "id": 356771}
{"src_title": "Švýcarská kuchyně", "tgt_title": "Swiss cuisine", "src_document": [{"title": "Příklady švýcarských pokrmů.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Fondue.", "content": "Fondue je jedním z nejznámějších pokrmů ze švýcarské kuchyně. Pokrm je připravován ve speciálním hrnci z kameniny (tzv. \"caquelon\"), ve kterém se nachází v bílém víně rozpuštěný sýr, ochucený pepřem, česnekem a muškátem, malým množstvím třešňové pálenky, vše dle potřeby zahuštěno (bramborovým) škrobem. Během stolování se kameninová nádoba s touto masou nachází uprostřed stolu nad malým lihovým hořákem. Do rozpuštěného sýra se poté speciální vidličkou namáčejí kousky chleba nebo bagety. Na fondue se používá více druhů sýra, mezi nejpopulárnější patří ementál, gruyère nebo appenzeller. Fondue se ze Švýcarska rozšířilo do mnoha částí světa, kde vznikly další verze tohoto pokrmu, například fondue z čokolády.", "section_level": 2}, {"title": "Sýry.", "content": "Švýcarské sýry mají dlouhou tradici. Ve Švýcarsku se připravuje přes 450 druhů sýra, obvykle z kravského mléka. Mezi nejznámější švýcarské sýry patří:", "section_level": 2}, {"title": "Čokoláda.", "content": "Čokoláda se ve Švýcarsku vyrábí už od 19. století, jedna z nejznámějších švýcarských firem vyrábějících čokoládu je Nestlé. Ve Švýcarsku se připravuje mnoho druhů velmi kvalitní čokolády. Švýcarskou je mj. také zemí, kde byla vynalezena bílá čokoláda. Z čokolády se připravuje populární švýcarský nápoj zvaný Ovomaltina.", "section_level": 2}, {"title": "Dorty.", "content": "Mezi tradiční švýcarské dorty patří:", "section_level": 2}, {"title": "Další švýcarské pokrmy.", "content": "Další švýcarské pokrmy:", "section_level": 2}, {"title": "Švýcarské nápoje.", "content": "Mezi populární švýcarské nápoje patří Rivella, šumivá limonáda z mléčné syrovátky, nebo ovomaltina, mléčný nápoj s kakaovou příchutí. Z alkoholických nápojů stojí za zmínku absint, který vznikl právě ve Švýcarsku. Jedná se o silný nápoj z pelyňku. V menší míře je rozšířeno též vinařství (především v kantonech Valais, Vaud, Ticino a Curych), mezi nejpopulárnější odrůdy vína patří Müller-Thurgau, Chrupka bílá, Rulandské modré nebo Merlot. Populární je též pivo a různé likéry.", "section_level": 1}], "src_summary": "Švýcarská kuchyně vychází z tradic Švýcarska, byla ale ovlivněna také francouzskou, německou a italskou kuchyní. Používá obvykle suroviny, které byly dostupné švýcarským farmářům, tedy hlavně různé sýry a brambory. Používá se také maso nebo ryby (pstruzi, sivenové). Po světě je švýcarská kuchyně známá především kvůli švýcarské čokoládě, müsli a kvůli fondue.", "tgt_summary": "Swiss cuisine bears witness to many regional influences, including from French, German and Italian cuisines and also features many dishes specific to Switzerland. Switzerland was historically a country of farmers, so traditional Swiss dishes tend not to be plain despite being made from basic ingredients, such as potatoes and cheese.", "id": 1808834}
{"src_title": "Integrální kritérium konvergence", "tgt_title": "Integral test for convergence", "src_document": [{"title": "Tvrzení.", "content": "Uvažujme celé číslo a nezápornou funkci definovanou na neomezeném intervalu formula_1, na kterém je funkce monotonně klesající. Pak nekonečná řada konverguje k nějakému reálnému číslu právě tehdy, když nevlastní integrál je konečný. Pokud integrál diverguje, pak řada diverguje také.", "section_level": 1}, {"title": "Poznámka.", "content": "Pokud je nevlastní integrál konečný, pak důkaz také poskytuje dolní a horní mez součtu nekonečné řady:", "section_level": 2}, {"title": "Důkaz.", "content": "Důkaz využívá srovnávací kritérium pro porovnání členu formula_4 s integrálem funkce formula_5 na intervalech formula_6, resp. formula_7. Je-li je monotonně klesající funkce, pak a a proto pro každé celé číslo platí a pro každé celé číslo , Sumací pro všechna od do , dostaneme z () a z () Zkombinování těchto dvou odhadů dostaneme Pro jdoucí k nekonečnu dostáváme ().", "section_level": 1}, {"title": "Použití.", "content": "Harmonická řada diverguje, protože aplikací přirozeného logaritmu, jeho primitivní funkce a použitím základní věty integrálního počtu dostaneme A naopak, řada konverguje pro každé díky pravidlu pro integraci mocniny Z () dostaneme horní odhad který lze porovnávat s nějakými určitými hodnotami Riemannovy funkce zeta.", "section_level": 1}, {"title": "Hranice mezi divergencí a konvergencí.", "content": "Výše uvedené příklady s harmonickou řadou vyvolávají otázku, zda existují monotonní posloupnosti tak, že klesá k nule rychleji než ale pomaleji než v tom smyslu, že pro každé a zda odpovídající řada stále diverguje. Pokud nalezneme takovou posloupnost, můžeme položit podobnou otázku, v níž má roli , atd. Tímto způsobem je možné zkoumat hranici mezi divergencí a konvergencí nekonečné řady. Při použití integrálního kritérium konvergence můžeme ukázat (jak je uvedeno níže), že pro každé přirozené číslo řada stále diverguje (srovnejte s důkazem, že suma převrácených hodnot prvočísel diverguje pro ) ale konverguje pro každé . Zde označuje -násobnou aplikaci přirozeného logaritmu definovanou rekurzivně vztahem Pro zjištění divergence řady () pomocí integrálního kritéria si všimneme, že opakovaným použitím řetízkového pravidla tedy Pro zjištění konvergence řady () si všimneme, že podle pravidla o derivování mocniny, řetízkového pravidla a výše uvedeného výsledku tedy přičemž () dává meze pro součet nekonečné řady ().", "section_level": 1}], "src_summary": "Integrální kritérium konvergence je v matematice metoda pro zjišťování, zda nekonečná řada s nezápornými členy konverguje. Kritérium objevili Colin Maclaurin a Augustin Louis Cauchy, proto jej někteří autoři nazývají Maclaurinovo–Cauchyovo kritérium.", "tgt_summary": "In mathematics, the integral test for convergence is a method used to test infinite series of non-negative terms for convergence. It was developed by Colin Maclaurin and Augustin-Louis Cauchy and is sometimes known as the Maclaurin–Cauchy test.", "id": 747020}
{"src_title": "Marie Luisa Neapolsko-Sicilská (1855)", "tgt_title": "Princess Maria Luisa of Bourbon-Two Sicilies", "src_document": [{"title": "Mládí.", "content": "Marie Luisa se narodila na zámku Caserta. Byla pokřtěna jako \"Marie Luisa Imakuláta\"; její kmotrou byla princezna Marie Luisa Šarlota Bourbonsko-Parmská. Otec zemřel, když jí byly čtyři roky a tak vyrůstala především pod vlivem a péčí matky. V roce 1860 byl její nevlastní bratr král František II. Neapolsko-Sicilský poražen Expedicí tisíce a rodina musela prchnout do Říma, kde na pozvání papeže Pia IX. krátce pobývala v Kvirinálském paláci. Matka si pronajala Palazzo Nipoti v Římě a tam Marie Luisa žila následujících sedm let. Již jako dítě byla Marie Luisa proslulá svou zbožností. Obzvláště se věnovala svým patronům, Neposkvrněnému Srdci Panny Marie a Aloisi Gonzagovi. Dne 24. prosince 1865 měla Marie Luisa své první svaté přijímání v kapli Papežské univerzity Gregoriana, kde sliboval svatý Alois. V létě 1867 byla Marie Luisa s rodinou na dovolené v Albano Laziale, kde vypukla cholera. Matka zemřela 8. srpna, následována 13. srpna Mariiným nejmladším bratrem Gennarem. Po matčině smrti se sourozenci odstěhovali paláce Farnese, kde sídlil jejich nevlastní bratr František II. Marie Luisa se učila italsky, francouzsky a německy a stala se schopnou umělkyní s olejem a akvarelem. V říjnu 1867 byl Řím napaden Giuseppem Garibaldim. Marie Luisa se sestrou Marií Piou našly až do papežova vítězství v bitvě u Mentany útočiště v Apoštolském paláci ve Vatikánu. V roce 1870 byl Řím znovu napaden vojsky italského krále. Marie Luisa s Marií Piou prchly do Bolzana a poté do Cannes ve Francii.", "section_level": 1}, {"title": "Manželství.", "content": "V Cannes se Marie Luisa 25. listopadu 1873 provdala za prince Jindřicha Bourbonsko-Parmského, hraběte z Bardi, syna vévody Karla III. Parmského a jeho manželky Luisy Marie Terezie z Artois. Za Jindřichova staršího bratra Roberta se v roce 1869 provdala Mariina sestra Marie Pia. Po svatbě odjela Marie Luisa s Jindřichem na svatební cestu do Egypta. Tam Marie Luisa onemocněla horečkou. Pár se rozhodl vrátit domů a 30. března 1874 se vylodil v Marseille.", "section_level": 1}, {"title": "Úmrtí.", "content": "Bylo rozhodnuto, že odjedou do města Cauterets, kde byly sirné lázně. Po cestě se zastavili ve Svatyni Panny Marie Lurdské, kde byla dvakrát ponořena do vody. Lékaři rozhodli, že je její případ beznadějný a na konci července bylo rozhodnuto ji přesunout do Pau. Tam 23. srpna zemřela. Pohřbena byla v kapli Villy Borbone u Viareggia.", "section_level": 1}], "src_summary": "Marie Luisa Neapolsko-Sicilská (\"Maria Luisa Immacolata di Borbone, Principessa di Borbone delle Due Sicilie;\" 21. ledna 1855, Neapol – 23. srpna 1874, Pau) byla nejmladší dcerou krále Ferdinanda II. Neapolsko-Sicilského a jeho manželky arcivévodkyně Marie Terezie Izabely Rakouské. Byla známá svou zbožností a milosrdenstvím k chudým.", "tgt_summary": "Princess Maria Luisa of Bourbon-Two Sicilies (full Italian name: \"Maria Luisa Immacolata di Borbone, Principessa di Borbone delle Due Sicilie\") (21 January 1855, Naples, Two Sicilies – 23 August 1874, Pau, Armagnac, France) was the youngest daughter of King Ferdinand II of the Two Sicilies and his wife Archduchess Maria Theresa of Austria. She was known for her piety and for her charity to the poor.", "id": 253636}
{"src_title": "Raymond Goethals", "tgt_title": "Raymond Goethals", "src_document": [{"title": "Hráčská kariéra.", "content": "Goethals byl brankář a hrál za Daring Club Brusel, Racing Club Brusel, RFC Hannutois a AS Renaisiènne.", "section_level": 1}, {"title": "Trenérská kariéra.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Kluby 1957–1966.", "content": "Goethals nejdříve trénoval menší kluby RFC Hannutois, Stade Waremmien a Sint-Truiden. Se Sint-Truidenem skončil v roce 1966 v 1. belgické lize na 2. místě.", "section_level": 2}, {"title": "Reprezentace 1966–1976.", "content": "V roce 1966 se stal asistentem trenéra belgické reprezentace a roku 1968 jejím hlavním trenérem. Postoupil na MS 1970, kde tým nepostoupil ze základní skupiny (3:0 se Salvadorem, 1:4 se SSSR a 0:1 s domácím Mexikem). V kvalifikaci o ME 1972 vyhrála Belgie skupinu, kde měla za soupeře Portugalsko, Skotsko a Dánsko. Ve čtvrtfinále narazila na Itálii, obhájce titulu z roku 1968 a finalistu MS 1970. Po výsledcích 0:0 v Itálii a 2:1 doma postoupila Belgie na závěrečný turnaj a byla zvolena jako jeho pořadatel. Na ME prohrála v semifinále se Západním Německem 1:2 a v utkání o bronz porazila Maďarsko 2:1. V kvalifikaci o MS 1974 Belgie nedostala ani gól, přesto nepostoupila. Měla totiž stejně jako Nizozemsko 4 výhry a 2 remízy (vzájemné 0:0), ale horší skóre (12:0 oproti 24:2), a tak postoupili Nizozemci, kteří nakonec došli až do finále. V kvalifikaci o ME 1976 Belgie postoupila ze skupiny, ve čtvrtfinále ale 2× prohrála s Nizozemskem.", "section_level": 2}, {"title": "Kluby 1976–1995.", "content": "V letech 1976–1995 byl Goethals opět klubovým trenérem. Trénoval RSC Anderlecht, Girondins Bordeaux, FC São Paulo, Standard Lutych, Vitórii Guimarães, Racing Jet Brusel, znovu Anderlecht, znovu Girondins Bordeaux, 3× za sebou Olympique Marseille a potřetí Anderlecht. S Anderlechtem vyhrál roku 1978 Pohár vítězů pohárů, když ve finále v Paříži porazil Austrii Vídeň 4:0, a v letech 1976 a 1978 evropský Superpohár, když si poradil s Bayernem i Liverpoolem. V roce 1977 hrál Anderlecht rovněž finále PVP, ale v Amsterdamu prohrál s Hamburkem 0:2. Se Standardem Lutych vyhrál belgickou ligu v letech 1982 i 1983. V roce 1982 byl ve finále PVP, kde prohrál s Barcelonou na jejím stadionu 1:2. V roce 1984 vyšlo najevo, že Goethals v roce 1982 inicioval před posledním ligovým kolem s Waterschei úplatek soupeřům, aby Standard získal ligový titul a žádný hráč se nezranil před finále PVP. Goethals proto musel odstoupit z funkce. V roce 1990 skončil Goethals s Bordeaux v lize 2. za Marseille. V roce 1991 šel právě do Marseille, kde zakončil 3 sezony za sebou, aniž by v klubu byl na začátku nějaké z nich. Tam vyhrál ligu 3× v řadě v letech 1991, 1992 a 1993, poslední vítězství bylo ale dosaženo i za pomoci úplatků, a proto Marseille mistrovský titul nezískala. Na evropské scéně hrála Marseille finále PMEZ v roce 1991 v Bari, kde po remíze 0:0 neuspěla 3:5 na penalty s CZ Bělehrad. V roce 1993 už tentokrát Marseille finále LM vyhrála, když v Mnichově porazila 1:0 AC Milán.", "section_level": 2}], "src_summary": "Raymond Goethals (7. října 1921 Vorst – 6. prosince 2004 Brusel) byl belgický fotbalista a fotbalový trenér. Jako trenér belgické reprezentace získal bronz na ME 1972. Na klubové úrovni trénoval mimo jiné RSC Anderlecht, Girondins Bordeaux, FC São Paulo, Standard Lutych a Olympique Marseille a vyhrál Ligu mistrů, Pohár vítězů pohárů a belgickou a francouzskou ligu.", "tgt_summary": "Raymond Goethals (; 7 October 1921 – 6 December 2004) was a Belgian football coach who led Marseille to victory in the UEFA Champions League final in 1993, becoming the first coach to win a European trophy with a French club. Sometimes nicknamed \"\"Raymond-la-science\"\" (\"Raymond-the-Science\", previously the nickname of Belgian anarchist and Bonnot gang member Raymond Callemin), \"\"le sorcier\"\" (\"the Wizard\") or \"\"le magicien\"\" (\"the Magician\"), Goethals was known for his blunt way of speaking, his habit of mispronouncing players' names and his distinctive Brussels accent. A chain smoker, he was likened to TV police detective Lieutenant Columbo. He was the father of the referee Guy Goethals, who officiated at the 1996 European Championships.", "id": 993707}
{"src_title": "Střelecký útok v Hanau", "tgt_title": "Hanau shootings", "src_document": [{"title": "Průběh útoku.", "content": "Útok se započal v baru s vodními dýmkami v centru města, který je hojně navštěvovaný Kurdy. Třiačtyřicetiletý obyvatel města Hanau Tobias Rathjen vstoupil do baru, kde legálně drženou zbraní zastřelil tři muže. Posléze se autem přemístil do stejně zaměřené provozovny, kde usmrtil dalších pět lidí. Své oběti střílel podle vyšetřovatelů zblízka do hlavy. Zraněno bylo šest lidí, z toho jeden velmi těžce. Nakonec spáchal útočník ve svém bytě sebevraždu. Ještě předtím zastřelil svou dvaasedmdesátiletou matku. Rozběhlo se policejní pátrání, které skončilo tím, že byla těla obou nalezena zásahovou jednotkou ve tři hodiny ráno následujícího dne. Jeho otec, který se v bytě nalézal také, byl nezraněn. V bytě Rathjen zanechal dopis, ve kterém se k činu přiznává. Nalezeno bylo také video.", "section_level": 1}, {"title": "Útočník.", "content": "Ihned po útoku započalo rozsáhlé vyšetřování vedené nejvyšším státním zastupitelstvím, které se zabývá vyšetřováním terorismu. Rathjen nebyl před útokem v hledáčku policie, ani kontrarozvědky. Lidmi ve svém okolí byl popisován jako podivín, který měl problém s navazováním kontaktu se ženami. Sousedé ho popsali jako „absolutně nepodezřelého“ a normálního. Ve svém volném čase navštěvoval Rathjen střelnici. Před útokem sepsal \"manifest\", ve kterém projevoval své extrémní rasistické názory, a odpor k přistěhovalcům. Na čtyřiadvaceti stranách tvrdí třeba to, že si velmi brzy všiml „špatného chování určitých skupin obyvatel“. Islám líčí jako destruktivní náboženství. Naopak Němce vnímá jako ty, z kterých vychází to nejlepší. V textu také uvažuje, do jaké míry jsou dnešní Němci „čisté rasy a hodnotní\". V souvislosti s tím napsal, že by si dokázal představit snížení počtu německých obyvatel na polovinu. Vyjmenoval také dvacet zemí, jejichž lid by vyhladil. Dříve publikoval na platformě YouTube video, ve kterém prezentoval své zmatené a paranoidní představy zahrnující sledování tajnými službami. Ty ho dle jeho přesvědčení pronásledovaly celý život, na což \"přišel\" ve svých dvaadvaceti letech. Tisíce Němců jsou dle něj sledovány všemocnou tajnou službou, jejíž spolupracovníci dokáží číst myšlenky ostatních a dokonce lidi na dálku řídit. Američany pak v jejich jazyce varoval před tím, že jsou ovládáni temnými silami.", "section_level": 1}, {"title": "Reakce.", "content": "Útok vyvolal silnou politickou i veřejnou reakci. V Hanau, Berlíně a dalších německých městech se uskutečnila pietní setkání. V Berlíně vytvořily stovky lidí řetěz kolem Braniborské brány, v největším hesenském městě Frankfurtu nad Mohanem se sešlo až 3500 lidí. „Na závěrečné posouzení je příliš brzy,“ řekla v reakci na útoky kancléřka Angela Merkelová. „Ale mnohé nasvědčuje tomu, že pachatel byl motivován pravicovým extremismem, rasismem a nenávistí vůči lidem jiného původu, jiné víry nebo jiného vzhledu“. „Rasismus je jed, nenávist je jed. Tento jed existuje v naší společnosti a nese vinu už na příliš mnoha zločinech,“ dodala. Prezident Frank-Walter Steinmeier uvedl, že stojí na straně všech lidí, které ohrožuje rasistická nenávist. Steinmeier město také osobně navštívil. „Dnes nastala hodina, kdy musíme ukázat, že jako společnost stojíme při sobě, nenecháme se zastrašit, nerozutečeme se,“ uvedl zde. „Nedokázali bychom si představit horší noc. Samozřejmě se tím budeme ještě dlouho zabývat a zůstane to velmi smutnou vzpomínkou,“ řekl starosta Hanau, Claus Kaminsky, pro deník Bild, krátce po útoku. „Ohrožení ze strany antisemitismu, rasismu a pravicového extremismu je v Německu velmi vysoké,“ uvedl na tiskové konferenci k útoku německý ministr vnitra Horst Seehofer, a dodal, že pravicový extrémismus je největším nebezpečím, jakému nyní Německo čelí, a přirovnal jej ke krvavé stopě. Varoval také před pokusy o nápodobu činu. Německo zpřísnilo ostrahu veřejných míst, jako jsou letiště a nádraží. Zvláštní bezpečnostní opatření se dotkla i mešit. Mnohá média dávala útok za vinu také straně Alternativa pro Německo (AfD). Nejsilnější německá opoziční strana, dle těchto názorů útočí na některé skupiny obyvatel, rozsévá nenávist, a rozšiřuje v lidech nejistotu. Většina německých médií dále upozorňovala na rostoucí pravicový radikalismus. V Německu šlo o další radikálně pravicový zločin, již dříve došlo k vraždě promigračního politika Waltera Lübckeho, nebo k antisemitskému útoku v Halle, při kterém zemřeli dva lidé.", "section_level": 1}], "src_summary": "Střelecký útok v německém městě Hanau se odehrál 19. února 2020, okolo desáté hodiny večerní. Pachatel ozbrojený střelnou zbraní zastřelil 9 lidí v barech specializovaných na prodej vodních dýmek, v centru hesenského města Hanau. Po útoku jel k sobě do bytu, kde zastřelil svoji matku, a následně spáchal sebevraždu. Jeho motivace byla xenofobie a nenávist k migrantům. Všechny jeho oběti měly imigrační kořeny. Pět mrtvých mělo turecké občanství. Mezi obětmi byl dále občan Rumunska a žena romského původu, která byla matkou dvou dětí.", "tgt_summary": "The Hanau shootings occurred on 19 February 2020, when nine people were killed and five others wounded in a terrorist shooting spree by a far-right extremist targeting two shisha bars in Hanau, near the city of Frankfurt, Hesse, Germany. After the attacks, the gunman returned to his apartment, where he killed his mother and then committed suicide. The massacre was called an act of terrorism by the German Minister of Internal Affairs. The perpetrator has not been linked to a terrorist organisation or extremist group.", "id": 1290041}
{"src_title": "Hlavní kružnice", "tgt_title": "Great circle", "src_document": [{"title": "Odvození nejkratší cesty.", "content": "Pro důkaz, že kratší oblouk hlavní kružnice je nejkratší cestou propojující dva body na povrchu koule, můžeme použít variační počet. Uvažujme třídu všech regulárních cest z bodu formula_1 do jiného bodu formula_2. Zavedeme kulové souřadnice tak, aby formula_1 byl severním pólem. Jakoukoli křivku na kouli, která neprotíná žádný pól (kromě koncových bodů), lze parametrizovat vztahem za předpokladu, že umožníme, aby formula_5 nabývalo libovolné reálné hodnoty. Délka infinitezimálního oblouku v těchto souřadnicích je Takže délka křivky formula_7 z formula_1 do formula_2 je funkcionálem křivky splňujícím vztah Podle Eulerovy–Lagrangeovy rovnice je formula_11 minimální právě tehdy když kde formula_13 je konstanta nezávislá na formula_14 a Z první z těchto rovnic lze odvodit, že Integrováním obou stran i uvažováním okrajových podmínek dostaneme reálné řešení formula_17. Tedy formula_18 a formula_19 může být jakákoli hodnota mezi 0 a formula_20, což ukazuje, že křivka musí ležet na poledníku. V kartézských souřadnicích to je což je rovina procházející počátkem, tj. středem koule.", "section_level": 1}, {"title": "Aplikace.", "content": "Příklady hlavních kružnic na nebeské sféře jsou obzorník, nebeský rovník a ekliptika. Hlavní kružnice se také používají jako přesné aproximace geodézií na zemském povrchu pro leteckou nebo námořní navigaci (i když Země není dokonalá koule), i na kulových nebeských tělesech. Rovník idealizované Země je hlavní kružnice a jakýkoli poledník s opačným poledníkem tvoří také hlavní kružnici. Existuje mnoho dalších hlavních kružnic, například ta, které dělí Zemi na polokouli země a polokouli vody. Každá hlavní kružnice rozděluje Zemi na dvě polokoule, a pokud hlavní kružnice prochází nějakým bodem, musí procházet také bodem k němu opačným. Funkova transformace provádí integraci dané funkce podél všech hlavních kružnic koule.", "section_level": 1}], "src_summary": "Hlavní kružnice neboli ortodroma je průnik kulové plochy (sféry) a roviny, která prochází jejím geometrickým středem. Hlavní kružnice je největší kružnice, kterou lze na dané dané kouli vybrat. Průměr každé hlavní kružnice je stejný jako průměr koule a proto mají všechny hlavní kružnice stejný střed a obvod. Hlavní kružnice je speciálním případem sférické kružnice a je opakem \"malé kružnice\", což je průnik kulové plochy s rovinou neprocházející jejím středem. Každá kružnice v eukleidovském prostoru je hlavní kružnicí právě jedné koule. Pro většinu dvojic různých bodů na povrchu koule existuje jednoznačná hlavní kružnice procházející oběma body. Výjimkou je libovolná dvojice opačných bodů, kterými prochází nekonečně mnoho hlavních kružnic. Kratší oblouk hlavní kružnice mezi dvěma body je nejkratší povrchovou cestou mezi nimi. V tomto smyslu je kratší oblouk obdobou „přímky“ v Eukleidovské geometrii. Délka kratšího oblouku hlavní kružnice je nejkratší vzdálenost mezi dvěma body na povrchu koule v Riemannově geometrii, kde se takové hlavní kružnice nazývají Riemannovské kružnice. Tyto hlavní kružnice jsou geodéziemi koule. Ve vyšších rozměrech je hlavní kružnice na n-rozměrné sféře průnikem této sféry s libovolnou (2D) rovinou, která prochází počátkem eukleidovského prostoru R.", "tgt_summary": "A great circle, also known as an orthodrome, of a sphere is the intersection of the sphere and a plane that passes through the center point of the sphere. A great circle is the largest circle that can be drawn on any given sphere. Any diameter of any great circle coincides with a diameter of the sphere, and therefore all great circles have the same center and circumference as each other. This special case of a circle of a sphere is in opposition to a \"small circle\", that is, the intersection of the sphere and a plane that does not pass through the center. Every circle in Euclidean 3-space is a great circle of exactly one sphere. For most pairs of distinct points on the surface of a sphere, there is a unique great circle through the two points. The exception is a pair of antipodal points, for which there are infinitely many great circles. The minor arc of a great circle between two points is the shortest surface-path between them. In this sense, the minor arc is analogous to “straight lines” in Euclidean geometry. The length of the minor arc of a great circle is taken as the distance between two points on a surface of a sphere in Riemannian geometry where such great circles are called Riemannian circles. These great circles are the geodesics of the sphere. The disk bounded by a great circle is called a \"great disk\": it is the intersection of a ball and a plane passing through its center. In higher dimensions, the great circles on the \"n\"-sphere are the intersection of the \"n\"-sphere with 2-planes that pass through the origin in the Euclidean space R.", "id": 675470}
{"src_title": "Władysław Grabski", "tgt_title": "Władysław Grabski", "src_document": [{"title": "Život a působení.", "content": "Narodil se do statkářské rodiny v malé vesnici ve středním (tehdy ruském) Polsku, asi 35 km severně od Lódže, a po maturitě studoval politologii a historii v Paříži, kde se jeho názory posunuly od socialistických k národně demokratickým. Po návratu roku 1905 založil úspěšnou Zemědělskou společnost a byl zvolen za národní demokracii poslancem ruské dumy, v níž zasedal do roku 1912. Působil v rozpočtové komisi ruského ministerstva zemědělství a když vypukla první světová válka, organizoval Ústřední občanský výbor a Polský národní výbor, který podporoval Rusko proti Německu, kdežto Legie socialisty Pilsudského bojovaly proti Rusku. Grabski byl členem Polského národního výboru, místopředsedou Ústředního občanského výboru ve Varšavě a předsedou Ústředního občanského výboru Polského království v Rusku (1915–1918). Po vítězství spojenců byl také členem Nejvyšší lidové rady v roce 1918 a členem Lidové unie (1919–1922). Od 13. prosince 1919 do 9. června 1920 byl ministrem financí a od 23. června do 24. července 1920 (poprvé) předsedou vlády. Od 13. ledna 1923 do 30. června 1923 byl opět ministrem financí a od 19. prosince 1923 do 13. listopadu 1925 navíc ještě předsedou vlády. V této funkci zavedl důležité ekonomické reformy, nahradil dosavadní polskou marku polským zlotým, měnou založenou na zlatě, a založil \"Bank polski\" jako akciovou společnost a nezávislého emitenta této měny. Tím zastavil hyperinflační vývoj v zemi a založením Zemědělské banky podpořil obnovu zemědělství. Jeho reforma však těžce postihla menší podnikatele a obchodníky, často židovské, takže 17 tisíc polských Židů nečekaně emigrovalo do Palestiny. V roce 1925 skončila platnost hospodářských a celních úmluv Versailleské mírové smlouvy a němečtí politici byli přesvědčeni, že polský stát dlouho nevydrží a vymáhali na Polsku revizi jeho západní hranice. Zrušili Polsku doložku nejvyšších výhod a zdvojnásobili celní poplatky, zejména na hornoslezské uhlí. Přitom polovina těžby se vyvážela do Německa, protože v těžce otřeseném Polsku výroba ani zdaleka nedosáhla předválečné úrovně a poptávka po uhlí byla velmi nízká. Polsko odpovědělo zvýšením celních sazeb, jenže zatímco polská cla Německo příliš nepostihla, německá cla byla pro polské hospodářství zničující. Polský hospodářský pokles vyvolal zejména v rozvinutějších západních částech země nezaměstnanost, chudobu a sociální nepokoje. Na to se Grabského vláda rozpadla, ale roku 1926 proběhl Piłsudského převrat a až do roku 1934 trvala mezi oběma zeměmi celní válka. Grabski změnil i strukturu polského exportu a průmyslové produkce a založil pohraniční vojsko. Přesto byl v parlamentu ostře kritizován za nedostatečně sebevědomé postoje v zahraniční politice a za (domnělý) neúspěch své reformy. V listopadu 1925 se dostal do sporu s prezidentem Polské banky, na své funkce rezignoval a věnoval se pak jen bádání a vyučování na Varšavské zemědělské univerzitě, kde se roku 1926 stal rektorem. Byl nositelem řady vyznamenání, včetně polského Řádu bílého orla, italského Řádu svatých Mořice a Lazara, vatikánského Řádu Pia IX. a československého Řádu bílého lva (1925). Vydal řadu knih historických i hospodářských a v současném Polsku se těší rostoucí autoritě.", "section_level": 1}], "src_summary": "Władysław Grabski (7. července 1874 Borov – 1. března 1938 Varšava) byl polský politik národní demokracie, ekonom a historik, dvojnásobný premiér Druhé Polské republiky, autor měnové a bankovní reformy ve 20. letech 20. století.", "tgt_summary": "Władysław Dominik Grabski (; 7 July 1874 – 1 March 1938) was a Polish National Democratic politician, economist and historian. He was the main author of the currency reform in the Second Polish Republic and served as Prime Minister of Poland in 1920 and from 1923 to 1925. He was the brother of Stanisław Grabski and Zofia Kirkor-Kiedroniowa. He was responsible for the creation of the Bank of Poland and implementing the Polish złoty. Grabski's cabinet became the longest standing cabinet in interwar Poland. At the same time, however, Grabski's cabinet was severely criticized. Stanisław Głąbiński, for example, criticized Grabski's inefficiencies in the sphere of international relations, and Wincenty Witos disapproved of Grabski's deficient agricultural reform, as well as his inability to inform the public of the state's real financial situation.", "id": 405846}
{"src_title": "Newtonovy–Cotesovy vzorce", "tgt_title": "Newton–Cotes formulas", "src_document": [{"title": "Popis.", "content": "Předpokládejme, že hodnota funkce \"f\" definované na uzavřeném intervalu formula_1 je známa ve stejně vzdálených bodech \"x\", pro \"i\" = 0, ..., \"n\", kde \"x\" = \"a\" a \"x\" = \"b\". Existují dva typy Newtonových–Cotesových vzorců, „uzavřený“ typ, který používá funkční hodnoty ve všech bodech, a „otevřený“ typ, který nepoužívá funkční hodnoty v koncových bodech. Uzavřené Newtonovy–Cotesovy vzorce stupně \"n\" mají tvar kde , velikost kroku \"h\" je rovna . Hodnoty \"w\" se nazývají \"váhy\". Jak je vidět v následujícím odvození, váhy jsou odvozené z Lagrangeových interpolačních polynomů. Nezávisejí na funkci \"f\", ale pouze na \"x\". Nechť \"L\"(\"x\") jsou interpolační polynom v Lagrangeově tvaru pro dané datové body , pak Otevřené Newtonovy–Cotesovy vzorec stupně \"n\" mají tvar váhy lze spočítat podobným způsobem jako u uzavřených vzorců.", "section_level": 1}, {"title": "Nestabilita u vzorců vysokého stupně.", "content": "Je možné zkonstruovat Newtonův–Cotesův vzorec jakékoli stupně \"n\". Ale pro velká \"n\" Newtonovo–Cotesovo pravidlo může někdy trpět katastrofickým Rungeho jevem, kdy chyba pro velká \"n\" roste exponenciálně. Metody jako Gaussovo kvadraturní pravidlo a Clenshawova–Curtisova kvadratura s nestejně vzdálenými body (zahuštěné v blízkosti \"koncových bodů\" integračního intervalu) jsou stabilní a mnohem přesnější a jsou obvykle upřednostňovány před Newtonovou–Cotesovou metodou. Pokud tyto metody nelze použít, protože hodnoty integrované funkce jsou známy pouze v pevných, stejně vzdálených bodech, pak se lze Rungeho jevu vyhnout pomocí složeného pravidla, jak je vysvětleno níže. Alternativně lze stabilní Newtonovy–Cotesovy vzorce zkonstruovat pomocí aproximace metodou nejmenších čtverců místo interpolace. To umožňuje vytvářet vzorce, které jsou i v případě vysokého stupně numericky stabilní.", "section_level": 1}, {"title": "Uzavřené Newtonovy–Cotesovy vzorce.", "content": "Následující tabulka shrnuje Newtonovy–Cotesovy vzorce uzavřeného typu. Pro formula_5 -tého stupně, kde formula_6 a formula_7 je zkratka za formula_8. Kvůli kopírování typografické chyby z často používané referenční publikace od Abramowitze a Steguna je Booleovo pravidlo často nesprávně nazýváno Bodeovo pravidlo. Exponent velikosti intervalu \"b\" − \"a\" v chybovém členu ukazuje rychlost, s níž se snižuje aproximační chyba. Stupeň derivace funkce \"f\" v chybovém členu udává maximální stupeň polynomů, které jsou tímto pravidlem aproximovány přesně (tj. s chybou rovnou nule). Pamatujte, že derivace funkce \"f\" v chybovém členu se zvyšuje o 2 pro každé další pravidlo. Číslo formula_9 musí být z intervalu formula_10.", "section_level": 1}, {"title": "Otevřené Newtonovy–Cotesovy vzorce.", "content": "Následující tabulka shrnuje Newtonovy–Cotesovy vzorce otevřeného typu. Opět je formula_7 zkratka za formula_12, kde formula_13, a je stupeň metody.", "section_level": 1}, {"title": "Složená pravidla.", "content": "Aby Newtonova–Cotesova pravidla poskytovala dostatečně přesný výsledek, musí být velikost kroku \"h\" malá, což znamená, že interval integrace formula_1 musí být také malý, což obvykle není. Z tohoto důvodu se numerická integrace obvykle provádí po rozdělení intervalu formula_1 na menší podintervaly, na které se aplikuje Newtonova–Cotesovo pravidlo na každém podintervalu a dílčí výsledky se sečtou. Tento postup se nazývá \"složené pravidlo\". Viz numerická integrace.", "section_level": 1}], "src_summary": "Newtonovy–Cotesovy vzorce nebo Newtonova–Cotesova (kvadraturní) pravidla je v numerické matematice skupina vzorců pro numerickou integraci (\"kvadraturu\") založenou na hodnotách integrandu ve stejně vzdálených bodech. Metoda je pojmenována po Isaacu Newtonovi a Rogeru Cotesovi. Newtonovy–Cotesovy vzorce mohou být užitečné, jestliže jsou dány hodnoty integrandu v bodech, které jsou stejně vzdálené. Pokud je možné změnit body, v nichž se integrand vyčísluje, pak jsou pravděpodobně vhodnější jiné metody, např. Gaussovo kvadraturní pravidlo nebo Clenshawova–Curtisova kvadratura.", "tgt_summary": "In numerical analysis, the Newton–Cotes formulas, also called the Newton–Cotes quadrature rules or simply Newton–Cotes rules, are a group of formulas for numerical integration (also called \"quadrature\") based on evaluating the integrand at equally spaced points. They are named after Isaac Newton and Roger Cotes. Newton–Cotes formulas can be useful if the value of the integrand at equally spaced points is given. If it is possible to change the points at which the integrand is evaluated, then other methods such as Gaussian quadrature and Clenshaw–Curtis quadrature are probably more suitable.", "id": 1359991}
{"src_title": "Marietta Robusti", "tgt_title": "Marietta Robusti", "src_document": [{"title": "Životopisná data a umělecká tvorba.", "content": "Přesné datum narození Marietty Robusti není známo. Její současník Raffaelo Borghini (1537–1588) ve svém díle \"Il Riposo della Pitura ...\" z roku 1584 uvedl jako datum Mariettina narození rok 1556, zatímco Carlo Ridolfi (1594–1658) v díle \"Život Tintorettův a jeho dětí Domenica a Marietty\" uvedl rok narození 1560. Uvádí se též, že Marietta byla předmanželským dítětem s datem narození kolem roku 1553/54. Je zmiňována její drobnější postava, která jí dovolovala nosit chlapecké šaty až asi do 15 let věku. To jí jako ženě dovolovalo doprovázet svého otce pracujícího na zakázkách mimo dům. Otec ji nechal učit zpěvu, hře na klavichord a loutnu, ale osobně ji učil malířským technikám. Její malířský styl byl natolik podobný tomu otcovu, že je dnes prakticky nemožné určit její podíl na otcových církevních zakázkách. Je však známa její signovaná kresba z roku 1565 zobrazující Vitelliusovu bustu namalovanou na modrém papíře (mnichovská soukromá sbírka). Asi na podkladě otcova přátelství s rodinou Stradů namalovala mezi roky 1570 a 1580 \"Portrét sedmnáctiletého Ottavia Strady\". Na obraze letící Fortuna sype Ottaviovi mince z rohu hojnosti jako připomenutí jeho numizmatických zájmů, zatímco soška v jeho ruce upozorňuje na jeho budoucí činnost antikváře. Socha Venuše je považována za možný autoportrét samotné malířky. Pravděpodobně to byl Jacopo Strada, antikvář uměleckých sbírek císaře Maxmiliána II., kdo se zmínil o malířských kvalitách Marietty Robusti na císařském dvoře. Následovalo nejen císařské pozvaní k vídeňskému dvoru, ale i pozvání od arcivévody Ferdinanda II. Tyrolského. Jacopo Tintoretto však trval na odmítnutí těchto nabídek, ale svolil k Mariettinu sňatku s německým klenotníkem Marco Agistim, trvale působícím v Benátkách. Nejspíše k této svatbě, uskutečnění roku 1578, byl Mariettin autoportrét určen manželovi. Obraz je dnes vystavený v Galleria degli Uffizi. Jak obtížné je určit autorství Marietty Robusti na některých obrazech dokládá skutečnost, že \"Portrét ženy s psíkem\" v madridském Pradu byl původně připisovaný El Grecovi (1541–1614), ale dnes se považuje za práci Marietty Robusti. Avšak obraz \"Starý muž s chlapcem\" (dnes Uměleckohistorické muzeum ve Vídni), původně připisovaný Jacopu Tintorettovi, byl po objevení signatury „M“ označen za velmi pravděpodobnou Mariettinu práci. Signatura „MR“ byla nalezena i na obraze \"Portrét dvou mužů\" namalovaném mezi roky 1567 a 1568 (dnes drážďanská Galerie starých mistrů), který je proto označován za jisté dílo Marietty Robusti. Louise Azzoli ve svém článku však diskutuje i možnost, že tento dvojportrét zobrazuje Jacopa Tintoretta a jeho dceru Mariettu Robusti oblečenou do chlapeckých šatů. Ale i jen těchto několik obrazů s jasným autorstvím Marietty Robusti dokládá, že se v době 2. poloviny 16. století jednalo o vynikající malířku portrétů. Současně historici umění upozorňují na skutečnost, že Marietta pravděpodobně byla modelkou pro ženské postavy na některých otcových obrazech a obrazech jejího bratra Domenica Tintoretta (1560? – 1635). Její další umělecký vývoj však byl ukončen její smrtí asi v roce 1590, snad v souvislosti se smrtí jejího jedenáctiměsíčního syna Giacometta. Byla pohřbena v rodinně hrobce benátského kostela Santa Maria dell´Orto.", "section_level": 1}, {"title": "Umělecko-historický význam díla Marietty Robusti.", "content": "Marietta Robusti patřila do skupiny nemnoha umělecky vzdělaných malířek 16. století, které se v důsledku dobových konvencí neprosadily mezi svými mužskými malířskými protějšky. S výjimkou Sofonisby Anguissoly (1532? – 1625), která se stala dvorní malířkou na dvoře Filipa II. Španělského, zbývající malířky upadly v zapomenutí. Také Marietta Robusti byla pozvána na španělský dvůr, ale byla nucena toto pozvání odmítnout. Ze zapomenutí ji vymanil až romantismus 19. století, A tak se její postava objevila na obrazech Léona Cognietiho a Edgara Degase nebo v novele George Sandové.", "section_level": 1}], "src_summary": "Marietta Robusti, nazývaná též La Tintoretta (1553/54 nebo 1556/60 Benátky – 1590 ? Benátky), byla nejstarší a nejoblíbenější dcerou benátského malíře Jacopa Robisti, zvaného Tintoretto (1518–1594). Byla vzdělána v hudbě a zpěvu, ale především ji otec naučil technice kresby a použití barev, takže se stala malířkou - portrétistkou. Byla tak jednou z nemnoha žen 16. století, které lze s velkou jistotou připsat autorství několika obrazů, jež zdobí současné světové obrazárny.", "tgt_summary": "Marietta Robusti (1560? – 1590) was a Venetian painter of the Renaissance period. She was the daughter of Tintoretto and is sometimes referred to as \"Tintoretta\".", "id": 1408521}
{"src_title": "Hermodice carunculata", "tgt_title": "Bearded fireworm", "src_document": [{"title": "Popis.", "content": "Mnohoštětinatec \"Hermodice carunculata\" připomíná hojně ochlupenou housenku motýla či poněkud protáhlou stonožku. Obvykle bývá 15 cm dlouhý, může však dosáhnout až dvojnásobné délky. Tělo sestává ze 60 až 107 shodných článků, oddělených tenkou bílou linií a chráněných kutikulou. Každý článek je vybaven párem primitivních nožek, tzv. parapodií, chomáčem štětin a párem bilaterálně postavených žáber. Přední část živočicha je rozeznatelná díky malým výrůstkům se smyslovou funkcí, zv. caruncle, zvláštním typem pro kroužkovce typického hmatového prstíku. Caruncle mají stejnou barvu jako žábry prvních čtyř článků. Barva \"Hormodice carunculata\" je různá, od červenavé a žlutavé přes zelenavou, šedavou až bílou s perlovým leskem.", "section_level": 1}, {"title": "Výskyt a prostředí.", "content": "\"Hermodice carunculata\" se vyskytuje v tropických a subtropických vodách Atlantského oceánu. Holotypním exemplářem je jedinec z pobřeží karibského ostrova Antigua. Na východě zasahuje rozšíření od pobřeží Alžírska po Libérii, v severní části Středozemí po břehy Jaderského moře, na západě od jihovýchodního pobřeží USA po Guayanu, včetně Mexického zálivu, a Karibského moře. Obývá širokou škálu prostředí: skaliska, korálové útesy, písčitá i bahnitá mořská dna, porosty mořských řas, lze jej nalézt na plovoucím dřevě i v přístavních docích, od mělčin do čtyřicetimetrové hloubky. Udává se, že mu vyhovuje teplota vody od 18 do 26 °C.", "section_level": 1}, {"title": "Rozmnožování a potrava.", "content": "Mnohoštětinatci rodu \"Hermodice\" jsou hermafroditi a všežravci. Jsou aktivní lovci hvězdic a ježovek, napadají korály a sasanky, ale nepohrdnou ani mršinou. Protože nezřídka hodují na rybách uvízlých v sítích, mohou být spolu s rybářskými sítěmi dovlečeni do přístavu, kde posléze mohou obtěžovat plavce, jako se tomu stalo roku 2019 v Chorvatsku.", "section_level": 1}, {"title": "Přirození nepřátelé, nemoci.", "content": "Navzdory své jedovatosti má \"Harmodice carunculata\" i své přirozené nepřátelé, k nimž se řádí především krabi čeledí Dromidae a Pilumnidae, a někteří měkkýši čeledi Conidae, především homolice Conus cedonulli, úhlavní nepřítel tohoto mnohoštětinatce v kolumbijských vodách, a Conus reguis. Při požírání korálů mohou mnohoštětinatci Hermodice působit jako přenašeči bakterie Vibrio shiloi, jíž se přičítá podíl na blednutí korálů. Bakterie potřebuje teplotu vody nad 20 °C, nižší teploty dokáže však přečkat v neaktivním stadiu v kůži mnohoštětinatce.", "section_level": 1}, {"title": "Taxonomické proměny uvnitř rodu Hermodice.", "content": "Původní název druhu byl \"Aphrodita carunculata\", Pallas 1766, později se švédský zoolog Johan Gustaf Hjalmar Kinberg zasadil o změnu názvu rodu na \"Hermodice\", k němuž bylo řazeno až osm druhů. Rodové označení \"Aphrodita\", resp. \"Aphrodite\" zůstalo platné pro skupinu mnohoštětinatců, mezi něž patří i evropská afroditka plstnatá. Počet uznávaných druhů rodu Hermodice se ve 20. století snížil na jediný. Studie z roku 2011, publikovaná ve španělském vědeckém periodiku, po důkladném morfologickém průzkumu rodu \"Hermodice\" namítala, že východní a západní populace nejsou ve skutečnosti členy jednoho druhu. Zatímco západní populaci mělo zůstat dle nomenklaturních pravidel jméno z r. 1766, navrhli autoři studie pro východní populaci staronové pojmenování, \"Hermodice nigrolineata\", Baird 1870. Rozlišovacím znakem byl vedle areálu výskytu a odlišného tvaru zadečkového článku mj. vždy přítomný černý hřbetní pruh u východní populace. Molekulární analýza však nutnost takového dělení popřela.", "section_level": 1}], "src_summary": "Hermodice carunculata je mořský mnohoštětinatec z čeledi Amphinomidae, jehož přirozenou oblastí výskytu jsou tropické oblasti Atlantského oceánu a Středozemní moře. Je jedovatý a setkání s ním může vést k nepříjemným zdravotním komplikacím, v žurnalistice bývá proto parafrázováno cizojazyčné označení tvora jako ohnivý červ, české vědecké jméno živočich dosud nemá.", "tgt_summary": "The bearded fireworm (\"Hermodice carunculata\") is a type of marine bristleworm belonging to the Amphinomidae family, native to the tropical Atlantic Ocean and the Mediterranean Sea.", "id": 1399539}
{"src_title": "George Bingham, 3. hrabě z Lucanu", "tgt_title": "George Bingham, 3rd Earl of Lucan", "src_document": [{"title": "Životopis.", "content": "Pocházel ze šlechtické rodiny usazené od 17. století v Irsku, od počátku 19. století také s pozemkovým majetkem v Anglii (zámek \"Laleham Abbey\", Middlesex). Narodil se v Londýně jako starší syn politika Richarda Binghama, 2. hraběte z Lucanu (1764–1839), mimo jiné byl také synovcem ministra námořnictva 2. hraběte Spencera. Od narození jako otcův dědic užíval titul \"lorda Binghama\", studoval ve Westminsteru a od roku 1816 sloužil v armádě, ve dvacátých letech 19. století působil v hodnosti podplukovníka jako vojenský přidělenec u ruského generálního štábu v Bulharsku, v roce 1826 obdržel ruský Řád sv. Anny. V letech 1826–1830 byl poslancem Dolní sněmovny za hrabství Mayo, patřil k toryům. V roce 1839 po otci zdědil hraběcí titul s irským peerstvím a v letech 1840–1888 byl voleným zástupcem irských peerů v britské Sněmovně lordů (\"Representative Peer of Ireland\"). Od roku 1845 až do smrti byl lordem místodržitelem v hrabství Mayo, kde vlastnil statky (\"Castlebar House\"). V době hladomoru Irsku nechvalně proslul svým postupem vůči drobným vlastníkům půdy (1847). Souběžně postupoval v armádních hodnostech a v roce 1851 dosáhl hodnosti generálmajora. Jako vrchní velitel jezdectva se zúčastnil krymské války, kde měl spory s vrchním velitelem lordem Raglanem a také se svým švagrem hrabětem Cardiganem, který byl jeho podřízeným. Byl zraněn v bitvě u Balaklavy a po návratu do Anglie měl být souzen pro defenzívní vedení války, k soudu ale nedošlo. V roce 1855 obdržel Řád lázně, mimo aktivní službu byl povýšen na generálporučíka (1858) a generála (1865), nakonec dosáhl hodnosti polního maršála (1887). Jeho manželkou byla Anne Brudenell (1809–1877) ze starého a bohatého rodu hrabat z Cardiganu. Její bratr James Brudenell, 7. hrabě z Cardiganu (1797–1868) byl též jako velitel jízdy účastníkem krymské války, se svým švagrem měl ale chladné vztahy. Z jejich manželství pocházel syn George Bingham, 4. hrabě z Lucanu (1830–1914), poslanec Dolní sněmovny a později dlouholetý reprezentant irských peerů ve Sněmovně lordů. Dcera Augusta (1832–1888) byla manželkou 1. barona Alingtona, mladší Lavinia (1835–1864) byla provdaná za 2. vikomta Hardinge. Nejmladším potomkem byl syn Richard Bingham (1847–1924), který sloužil u Royal Navy a dosáhl hodnosti kontradmirála.", "section_level": 1}], "src_summary": "George Charles Bingham, 3. hrabě z Lucanu (\"George Charles Bingham, 3rd Earl of Lucan, 3rd Baron Lucan, 9th Baronet Bingham of Castlebar\") (16. dubna 1800, Londýn, Anglie – 10. listopadu 1888, Londýn, Anglie) byl britský polní maršál. Pocházel ze šlechtického rodu s majetkem v Irsku a Anglii. Od mládí sloužil v armádě, po otci zdědil v roce 1839 titul hraběte. V krymské válce byl vrchním velitelem britského jezdectva, později mimo aktivní službu dosáhl hodnosti polního maršála (1887).", "tgt_summary": "Field Marshal George Charles Bingham, 3rd Earl of Lucan, (16 April 1800 – 10 November 1888), styled Lord Bingham before 1839, was an Anglo-Irish aristocrat and British Army officer. He was a ruthless landlord during the Great Famine in Ireland, evicting thousands of his Irish tenants and renting his land to wealthy ranchers. He was one of three men, along with Captain Nolan and Lord Raglan, responsible for the fateful order during the Battle of Balaclava in October 1854 that led to the Light Brigade commander, The Earl of Cardigan, leading the Charge of the Light Brigade. Lord Lucan also came up with a solution that allowed Jews to sit in Parliament. He was subsequently promoted to field marshal.", "id": 1165007}
{"src_title": "Italská fotbalová federace", "tgt_title": "Italian Football Federation", "src_document": [{"title": "Historie.", "content": "Federace byla založena v Turíně 26. března 1898 z podnětu výboru zřízeného 15. března, které volí inženýra Maria Vicaryho do čela nově vytvořené federace \"Federazione Italiana del Football\" (FIF) . K založení federace byly vyzvány tyto tehdejší kluby: Janov CFC, FC Torinese, Internazionale Torino, SG di Torino, SEF Ginnastica Mediolanum, Unione Pro Sport Alessandria, Società Ginnastica Ligure Cristoforo Colombo. Poslední dva však raději zůstali v \"Italské gymnastické federace\" (Federazione Ginnastica d'Italia), zatímco Mediolanum se zúčastnilo teprve o dva roky později. Ve stejném roce svého založení uspořádala Federace první šampionát. Byl to turnaj, který se konal v Turíně v jediný den a který vyhrál klub Janov CFC. Federaci FIFA uznala v roce 1905 a UEFA v roce 1954. Když bylo v roce 1909 při každoročních volbách do rady, které se konaly v Miláně, změněno jméno federace, několik účastnických klubů představujících méně než 50% aktivních klubů se rozhodlo poslat dopis, ve kterém bylo že všechny kluby volí nové jméno pro federaci. Nové jméno bylo schváleno jako Federazione Italiana Giuoco del Calcio (FIGC) a od té doby se jmenuje Italská fotbalová federace. Premiéra reprezentace byla 15. května 1910 v Miláně. Na sobě hráči měli bílý dres, ve kterém porazili reprezentaci Francie 6:2. Následující rok v zápase proti Maďarsku byl představen nový dres a to v barvě modré jako pocta rodu Savojských . Federace byla amatérskou federací, která respektovala pravidla FIFA. Na konci první světové války federace zaznamenala vývoj a několik fotbalistů bylo posuzováno jako profesionální fotbalisté a tak bylo zakázáno podle dohod FIFA. Od roku 1922 do roku 1926 byla schválena nová a přísnější pravidla pro udržení skutečného a účinného amatérského statusu, jako kontrola fotbalistů, ale nejlepší hráči byli tajně placeni a nelegálně se přestěhovali z jiných provincií. Cizinci museli žít v zemi, aby získali vízum k pobytu. Když v roce 1926 rada federace odstoupila po velmi obtížné stávce rozhodčích, fašista Lando Ferretti, předseda italského olympijského výboru ( CONI ), navrhl komisi, aby reformovala všechny ligy a federální pravidla. Komise podepsala dokument nazvaný \"Carta di Viareggio\" (Pravidla vydaná ve Viareggiu)), kde byli fotbaloví hráči uznáni jako amatéři a byli schopni požádat o vrácení peněz, které ztratili při hraní fotbalových týmů. Museli podepsat prohlášení, že nejsou profesionálními hráči, takže byla dodržována pravidla FIFA, protože pro FIGC se objevovali jako amatéři, kteří dostávali pouze náhrady. Byl to začátek profesionality v Itálii. \"Carta di Viareggio\" snížil počet zahraničních hráčů, kteří byli postaveni na jeden zápas, takže většina Maďarů zůstala bez práce a vrátila se do své země. Komisař Bruno Zauli vedl proces obnovy FIGC (1959) se zřízením tří lig (profesionální, poloprofesionální, amatérské) a vytvoření technického a mládežnického sektoru. Mezi lety 1964 a 1980 byly italským klubům zakázány zahraniční hráči, především k oživení reprezentace. FIGC byl uveden do správy v květnu 2006 v důsledku skandálu a byl dán pod správu Guida Rossiho. Toto jmenování vyvolalo zlostné reakce prezidentů klubu v Itálii. Dne 19. září Rossi rezignoval na funkci komisaře FIGC . Dne 21. září byl zvolen Luca Pancalli. Dne 2. dubna 2007 byl zvolen nový prezident. Stal se jim bývalí viceprezident Giancarlo Abete. Po MS 2014 rezignoval Abete a Carlo Tavecchio byl zvolen prezidentem federace a Michele Uva jako generální ředitel. Nová správa zahájila mnoho reforem o hlavních aspektech italského fotbalu, zejména prostřednictvím využívání mladých hráčů vyškolených v Itálii, o hospodářské udržitelnosti - finanční profesionální kluby; zahájí reorganizaci provozní struktury. Dne 20. listopadu 2017 Tavecchio rezignoval na funkci prezidenta federace sedm dní poté, co se reprezentace nedokázala kvalifikovat na MS 2018, poprvé od roku 1958 .", "section_level": 1}], "src_summary": "Italská fotbalová federace (zkratka FIGC, \"Federazione Italiana Giuoco Calcio\") je to organizace která řídí fotbal i futsal v Itálii. Je připojená k Italskému olympijskému výboru . Sídlo je v Římě. FIGC koordinuje profesionální (od Serii A a domácím pohárem až po Serii C ) i neprofesionální fotbalové ligy (od Serie D až po provinční soutěže). FIGC je také spojen s Italskou asociací rozhodčích (AIA), která jmenuje rozhodčí a pomocníky pro soutěže pořádané Federací.", "tgt_summary": "The Italian Football Federation (; FIGC), known colloquially as \"Federcalcio\", is the governing body of football in Italy. It is based in Rome and the technical department is in Coverciano, Florence. It organises the Italian football league and Coppa Italia. It is also responsible for appointing the management of the Italy national football team (men's), women's, and youth national football teams. The Italy national futsal team also belongs to the federation.", "id": 2219045}
{"src_title": "Odo Akvitánský", "tgt_title": "Odo the Great", "src_document": [{"title": "Životopis a vláda.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Původ.", "content": "Jeho rodinný původ je nejistý. Nejčastěji rozšířená obecná verze předpokládá, že byl synem Boggise (či Bodegisela), údajného akvitánského vévody ze 7. století a jisté Ody, franské merovejské šlechtičny, nejčastěji ztotožňovanou ze svatou Chrodoarou, jinak zvanou též Oda z Amay (podle místa, kde založila klášter – Amay v dnešní Belgii). Samotný Bodegisel je pak vydávaný za prvorozeného syna dřívějšího akvitánského krále Chariberta II., kterého nechal roku 631 nebo 632 jeho nevlastní bratr Dagobert I. odstranit. Celá rodová konstrukce má však mnoho nesrovnalostí. U Ody z Amay je uváděno datum úmrtí před rokem 634, roku 588 nebo 589 měla po smrti manžela Bodegisela opustit Akvitánii a usadit se v Amay jako řeholnice. Tento manželský pár je někdy označován i za možné rodiče Arnulfa z Met, jednoho ze zakladatelů pozdějšího mocného rodu Karolingů. O smrti vyslance Bodigysela informuje k roku 588 i Řehoř z Tours, stejně tak se zmiňuje o úmrtí jiného Bodigysela (vévody) již roku 584. Ovšem ani jeden z nich nemůže být považován za rodiče vévody Oda, který se pravděpodobně narodil někdy mezi léty 660 až 680. Dílo jistého mnicha Mikuláše z Lutychu z 12. století \"Vita Landeberti episcopi Traiectensis auctore Nicolao Vita (et passio sancti) Lamberti (episcopi et martyris) Leodiensis\" se zmiňuje i o životních příbězích Svatého Huberta, kdy je zde uvedeno, že sv. Hubert pocházel z vysoce urozené rodiny z Toulouse, které bylo hlavním sídlem Akvitánského vévodství, kdy jeho tetou byla sv. Oda, vdova po nedávno zesnulém vévodovi Bohggisovi. Podle Katolické encyklopedie byl dokonce nejstarším synem akvitánského vévody jménem Bertrand a sv. Oda je sestrou vévodovi manželky Afre. Což ovšem nevylučuje jeho příbuzenský vztah s Odou (tedy že byla jeho tetou a Odo mohl být jeho bratranec). Sigebert z Gembloux (kolem 1030 v Brabantě – 1112) se ve svém díle \"Chronicon\" zmiňuje k roku 711 o úmrtí sv. Ody, manželky (tedy nikoliv vdovy) vévody akvitánského Boggise. Zřejmě nejstarším pramenem o původu vévody Ody, vévody akvitánského, je dokument zvaný \"Alaonská Charta\", vytvořený údajně na zadání krále Zápafranské říše Karla II. Holého roku 845.. Účelem této listiny mělo být potvrzení vlastnictví kláštera a dalších statků v Alarconu.. V rámci tohoto díla vznikl účelově rodokmen akvitánsko-gaskoňských vévodů, odvozený od výše zmiňovaného Chariberta II., kdy Boggis (nebo Bertrand) měl být po smrti mladšího bratra Chilpericha ušetřen a Dagobert mu měl dát do držení Akvitánii. Jenže Charibert II. zemřel rukou vraha sotva mezi 14. až 15. věkem, což dokazuje dílo \"Gesta Dagoberti I. regis Francorum\" úmrtím druhé manželky jeho otce Chlothara II. Bertrady z Vermandois a sňatkem se Sichildou, matkou Chariberta, to přibližně k roku 618. Nelze tedy předpokládat, že by mohl mít staršího syna než Chilpericha, který jako dítě zemřel po vpádu jeho strýce Dagoberta do Akvitánie nejpozději roku 632. Roku 1856 vydal francouzský historik Joseph-François Rabanis dílo \"Les Merovingiens de Aquitanie, essay historique et critique de la Charte D'Alaon\", kde dokázal, že Charta z Alaonu je falzum ze 17. století. Nelze-li na tomto dokumentu pro jeho nevěrohodnost stavět, znamená to, že rodový původ Ody Akvitánského je i podle historických pramenů velmi problematický. Snad jen s odkazem na jeho jméno lze usuzovat, že šlo o franského šlechtice s rodovou vazbou na Akvitánii a Gaskoňsko.", "section_level": 2}, {"title": "Období vlády do roku 720.", "content": "Počátek nástupu vlády Oda není historicky doložen. Vzhledem k jeho moci, která sahala až za Pyreneje, lze předpokládat, že využil občanské války ve Vizigótském království a následného vpádu muslimů na Pyrenejský poloostrov po roce 711 k rozšíření svého vlivu a území. Počátkem druhého desetiletí 8. století jeho moc nebyla zatím na jihu ohrožena a v samotné Franské říši vypukly vnitřní rozbroje o moc po smrti majordoma Pipina II. Prostředního roku 714. Plectrude, vdova po tomto mocné majordomovi, musela čelit dvojí vzpouře, když neustrijská šlechta proti ní a jejímu nezletilému vnuku Theudoaldovi (s titulem majordoma) otevřeně povstala a vybrala si za svého majordoma jistého Raganfreda a její spojence porazila. Druhé nebezpečí vzniklo ze strany ambiciózního Karla Martela, který byl nelegitimním synem jejího manžela. Jeho příznivci ho osvobodili z vězení, kam ho Plectrude nechala vsadit a vyvolali proti ní povstání ve východní části Franské říše (v Austrasii). O rok později, po smrti slabého merovejského krále Dagoberta III., se situace ještě více zkomplikovala, ale jisté bylo, že zkušený válečník Karel Martel má stále větší převahu. Porážka neustrijanů z roku 716 a především ta, která se odehrála 21. března 717 u Vinchy, přiměla neustrijského majordoma Raganfreda a krále Chilpericha II., který již ovládal pouze Neustrii a Burgundsko, aby začali jednat s novým spojencem – Odou Akvitánským, který jim tuto pomoc přislíbil. Za spojenectví mu byl údajně přislíben titul krále, což ovšem bývá historiky zpochybňováno. Okolnosti na jižních a východních hranicích vévodství ohrožované muslimy však Odu přiměly k tomu, aby začal s Karlem Martelem vyjednávat. Následující události navíc změnily mocenskou rovnováhu ve Franské říši ještě více na stranu Karla Martela. Ten v bitvě u Soissons roku 718 zasadil Chilperichovi II. a jeho majordomu Raganfredovi definivní úder. Král vyhledal azyl u Ody a jeho majordomus se později opevnil (roku 720) v Avengers, kde vzdoroval až do roku 731. Když roku 719 zemřel mladý austrasijský král Chlothar IV., Odo s Karlem Martelem uzavřel smír, vydal mu krále Chilpericha a ten ho uznal králem všech Franků.", "section_level": 2}, {"title": "Saracénský vpád a bitva u Toulouse.", "content": "Po několika neúspěšných nájezdech se podařilo muslimským vojskům roku 720 pod vedením Al-Samh ibn Malika dobýt Narbonne a zachytit se ve vizigótské Septimánii. Odtud umajovský chalifát dobýval či ohrožoval další místa v septimánské Francii, například Béziers, Nîmes či Montpellier. O rok později se rozhodli k dobytí hlavního sídla Akvitánie – Toulouse. Tou dobou se vévoda Odo pokoušel vyjednat pomoc u Karla Martela, ovšem marně, do Akvitánie se vrátil jen s pomocnými sbory Franků. Jeho armádu však posílili Baskové. Obléhané Toulouse se dočkalo pomoci dne 9. června roku 721, kdy Odo ze svými oddíly zaskočil obléhatele a uštědřil jim porážku. Dobová zpráva hovoří o třech stovkách tisíc mrtvých na straně muslimů, ale reálné odhady se blíží ku čtyřem tisícům. Křesťanů padlo 1 200 až 1500. Samotný Al-Samh zemřel krátce po bitvě. Zpráva o vítězství nad muslimskými dobyvateli se záhy dočkala odezvy až v Římě a byl veleben samotným papežem Řehořem II. Saracéni nově obrátili svoji pozornost na oblast Burgundska. Sice již roku 722 utrpěli porážku v Hispánii v bitvě u Covadongy od asturského krále Pelaya, kterou se začíná období reconquisty, ale záhy napadli města Autun, Lyon a Avignon (725), tedy taková, která spadala pod přímou správu Franské říše. O této události informuje i \"Anales et chronica aevi Caroli\", ovšem s chybnými údaji v letopočtech.", "section_level": 2}, {"title": "Rok 732: Bitva u Bordeaux a Tours.", "content": "Situace se změnila roku 730, když se walim (správcem) Al-Andalusu stal Abdul Rahman Al Ghafiqi. Ten totiž dohled nad celou rozsáhlou oblastí muslimské Hispánie a Septimánie přebíral v době, kdy vypukly rozbroje mezi dvěma hlavními složkami dobyvatelů – Araby a Berbery, kteří se cítili být od svých arabských pánů nedostatečně oceněni. Obsadili severnější část al-andaluské provincie, tedy tu méně úrodnou a hraničící s křesťanskými nepřáteli, v Africe na nich Arabové požadovali daň. To vše vedlo k tomu, že berberský správce Cerdanye (tehdy rozsáhlého území v severním Katalánsku) Uthman ibn Naissa (zvaný v křesťanských dílech jako Munuza) se roku 731 otevřeně postavil na odpor proti arabským pánům. S Odem Akvitánským uzavřel nespecifikovanou mírovou dohodu, která byla stvrzena sňatkem mezi Munuzou a Lampegieou, dcerou Ody. Toto manželské spojení bylo vnímáno ze strany Karla Martela jako zrada a ze strany Abdula Rahmana jako porušení dohody. Munuza byl záhy poražen, popraven a vítězný Abdul Rahman vtrhl se svým vojskem o počtu 70 000 až 80 000 válečníků do Akvitánie. Osud Lampegie není znám. Mezitím uspořádal proti Odovi výpravu i Karel Martel, byť se podle pokračovatelů Fredegarova díla Saracénská vojska s Odou střetla u Bordeaux, kde zvítězila. Vévoda ustoupil k řece Garonně, zde však byl zaskočen, protože muslimské vojsko obešlo jeho armádu a překvapivě zaútočilo ze zálohy. Následky byly pro vévodu katastrofální, jeho armádu Saracéni rozdrtili, bezbranné město Bordeaux jim bylo vydáno napospas a vydrancováno. Pak se vydali do Poitiers, kde vypálili kostel sv. Hilaria. Akvitánský vévoda se obrátil o pomoc k mocnému franskému majordomovi. Karel Martel si byl vědom, že je nutné zastavit muslimskou invazi a ochránit křesťanstvo a akvitánský vévoda musel zřejmě obnovit svůj vazalský slib k Franské říši. Franská armáda čítala sotva třetinu oproti počtu nepřátel, ale Karel Martel dokázal několik dní úspěšně taktizovat, nakonec saracénské vojsko dne 23. října 732 porazil v bitvě u Tours a zastavil tak muslimskou invazi do Evropy. Abdul Rahman v bitvě padl a zbytek jeho vojska se stáhl zpět za Pyreneje. O konci života akvitánského vévody toho příliš známo není. Některé zdroje mylně informují o úmrtí roku 728 a následné výpravě Karla Martela do Akvitánie, ale jde o špatnou interpretaci a spojení událostí roku 732 a následně roku 735, kdy Odo podle Fredegarových pokračovatelů skutečně zemřel a Karel Martel podnikl výpravu do Akvitánie.", "section_level": 2}, {"title": "Odo Veliký ve franských letopisech.", "content": "Odova katastrofální porážka u Bordeaux, oproti zářnému vítězství Karla Martela nad křesťanskými nepřáteli, na prestiži nepřidala, nehledě k tomu, že se spolčil s berberskými rebely. Franskými a později i francouzskými kronikáři byl v některý případech líčen jako zbabělec a křivopřísežník, ale takové hodnocení vévodových činů se stalo tendenčním, když bylo třeba zdůrazňovat oslavné činy významných představitelů karolínské dynastie a nikoliv jejich oponentů. Nakonec – vévoda Odo si i přes své formální vazalství k Franské říši udržel nezávislé postavení a v politické rovině je tedy srovnatelný s postavením prvních Přemyslovců.", "section_level": 1}, {"title": "Rodina.", "content": "Odo byl údajně ženat s Valtrudou (Waltrudou), dcerou vévody Walachia, který měl být údajně nejmladším synem Arnulfa z Met, což by znamenalo, že Valtruda a Karlův otec Pipin II. Prostřední byli bratranec a sestřenice, ovšem příliš průkazné to není. Odo a Valtruda měli mít spolu čtyři děti:", "section_level": 1}, {"title": "Rozsah panství.", "content": "Není přesně zdokumentován, ale dá se předpokládat, že hranice Akvitánského vévodství zůstalo ve svých hranicích tak, jak tomu bylo v dobách silných merovejských králů, zahrnovalo převážnou část jihozápadu dnešní Francie, tedy od pobřeží Atlantického oceánu od Pyrenejí až na sever k ústí řeky Loire, kdy tato řeka tvořila hranici se zbytkem Franské říše. Výjimku tvořila pouze Septimánie, která byla až do svého dobytí muslimskými nájezdníky součástí Vizigótského království. Odova moc údajně sahala až za Pyrenejské pohoří, a to přinejmenším do Baskicka, severní části historické Kantábrie a Navarry, to však zřejmě pouze v poměrně krátkém období, kdy se království Vizigótů rozpadalo pod náporem muslimského vpádu, až po ovládnutí samotnými muslimy či se stalo součástí Asturského království. Tento celek s částí jižní Akvitánie tvořilo Gaskoňské vévodství. Obzvláště oblast Akvitánie byla vnímána jako vyspělá část Franské říše, více romanizovaná než její zbytek, bohatá na úrodu, zvěř i přírodní bohatství. Bohatá síť církevních sídel svědčila o kulturní vyspělosti, vzdělanosti a pro vznešené Franky bylo držení zdejší půdy nejen ekonomicky výhodné, ale i věcí prestiže. Na druhou stranu zde existovala jižní část vévodství – Baskicko, přijímána Franky jako barbarské území.", "section_level": 1}], "src_summary": "Odo (\"Eudo\", \"Theudo\") zvaný Veliký (třetí čtvrtina 7. století – 735) byl vévoda, vládnoucí v Akvitánském vévodství nejméně od roku 700 až do své smrti roku 735.", "tgt_summary": "Odo the Great (also called \"Eudes\" or \"Eudo\") (died 735), was the Duke of Aquitaine by 700. His territory included Vasconia in the south-west of Gaul and the Duchy of Aquitaine (at that point located north-east of the river Garonne), a realm extending from the Loire to the Pyrenees, with the capital in Toulouse. He fought the Carolingian Franks and made alliances with the Moors to combat them. He retained this domain until his abdication in 735. He is remembered for defeating the Umayyads in 721 as they advanced down the Garonne through Aquitaine. He was the first to defeat them decisively in Western Europe. The feat earned him the epithet \"The Great\".", "id": 2240358}
{"src_title": "Kateřina Klévská", "tgt_title": "Catherine of Cleves", "src_document": [{"title": "Život.", "content": "Kateřina se narodila jako druhá dcera Františka de Cléves, vévody de Nevers, a Markéty Bourbonské, starší sestry navarrského krále Antonína. Byla sestřenicí prvního francouzského krále z rodu Bourbonů, Jindřicha IV., švagrovou Jindřicha I. Bourbon-Condé a pratetou polské královny Ludoviky Marie Gonzagové. Ve dvanácti letech byla Kateřina provdána za Antonína z Croÿ, knížete de Porcien (nebo Porcean), který zemřel o sedm let později. Po konvenčních třech letech smutku se v roce 1570 provdala za o dva roky mladšího Jindřicha Lotrinského, vévodu de Guise. Měli spolu čtrnáct dětí, včetně vévody Karla de Guise a Ludvíka III., kardinála de Guise. Kateřina měla obecně známý poměr s mladým šlechticem Saint-Mégrinem, kterého její manžel zabil. Událost je zdramatizovaná ve hře Alexandra Dumase staršího \"Henri III et sa cour\" z roku 1829. Jindřich de Guise byl vůdcem katolické frakce v Hugenotských válkách. Od roku 1584 byl konflikt mezi frakcemi vedenými Jindřichem de Guise, Jindřichem Navarrským a Jindřichem III. Francouzským znám jako Válka tří Jindřichů. V roce 1588 byl Jindřich de Guise na příkaz krále Jindřicha III. zavražděn. Kateřina králi Jindřichovi (který ji posměšně nazýval \"la maîtresse de Saint Megrin\") nikdy neodpustila jeho roli ve vraždě jejího manžela. Zajímala se o intriky Katolické ligy a podporovala atentát na krále Jindřicha III. v roce 1589. Na konci Války tří Jindřichů si uvědomila zájmy své velké rodiny a podpořila svého syna Karla jako kandidáta na francouzský trůn. Kateřinino usmíření s jejím bratrancem Jindřichem IV. se až do jeho přestoupení ke katolictví neuskutečnilo. Poté se okamžitě přestěhovala do Paříže, kde získala velmi vážené postavení ve družině Jindřichovi druhé manželky Marie Medicejské. V roce 1613 se Kateřina přimlouvala za svého syna Františka Alexandra, který v souboji zabil barona z Luz, aby byl namísto popravy za vraždu odsouzen k vyhoštění. Guisové podporovali královnu i během jejího regentství a Kateřina následovala Marii do exilu v Blois poté co se v roce 1619 Ludvík XIII. chopil vlády. Po návratu do Louvru se vévodkyně vdova, prosazující zájmy Guisů, zapojila do osnování proti kardinálu de Richelieu. Smrt nejmladší dcery, kněžny de Conti (která byla zapletena do spiknutí zvaného Den oklamaných), ji velmi zasáhla. Odešla na zámek v Eu, kde ve věku asi 85 let zemřela. Pohřbena byla po boku svého manžela.", "section_level": 1}, {"title": "Potomci.", "content": "Kateřina se v Paříži 4. října 1570 provdala za Jindřicha I. de Guise, se kterým měla čtrnáct dětíː", "section_level": 1}], "src_summary": "Kateřina Klévská (nebo de Nevers), hraběnka z Eu (1548 – 11. května 1633, Eu) byla manželkou vévody Jindřicha de Guise. V letech 1570 až 1588 byla sňatkem vévodkyní de Guise a posléze vévodkyní vdovou. Od roku 1564 byla \"suo jure (vlastním právem)\" hraběnkou z Eu.", "tgt_summary": "Catherine de Clèves (or de Nevers), Countess of Eu (1548 – 11 May 1633) was the wife of Henry, Duke of Guise, and matriarch of the numerous and influential House of Guise. By marriage she was Duchess of Guise from 1570 to 1588, and Dowager Duchess of Guise thereafter. She was Countess of Eu in her own right from 1564.", "id": 218183}
{"src_title": "Frederika Pruská", "tgt_title": "Princess Frederica Charlotte of Prussia", "src_document": [{"title": "Dětství.", "content": "Frederika Šarlota se narodila v Charlottenburgu jako nejstarší dítě budoucího pruského krále Fridricha Viléma II., a jako jediné dítě jeho druhé manželky a sestřenice Alžběty Kristýny Ulriky Brunšvicko-Wolfenbüttelské. V době jejího narození seděl na pruském trůnu její bezdětný prastrýc Fridrich II. Veliký. Její otec byl královým synovcem a předpokládaným dědicem, její matka byla také jeho neteří. Jejich svazek byl mimořádně nešťastný kvůli jejich vzájemným nevěrám. Po několika poměrech s hudebníky a úředníky Frederičina matka v roce 1769 otěhotněla. Alžběta Kristýna plánovala se svým milencem opustit Prusko, byla však vyzrazena a zadržena, což vyvolalo veřejný skandál. Po rychlém rozvodu byla Alžběta Kristýna umístěna v domácím vězení na zámku ve Štětíně, kde zůstala dalších sedmdesát jedna let do své smrti v roce 1840. Frederice Šarlotě byly v době matčina vypovězení dva roky a nikdy svou matku znovu nespatřila. Fridrich Veliký údajně pociťoval soucit s její matkou a svěřil Frederiku Šarlotu do péče své manželky Alžběty Kristýny Brunšvicko-Bevernské se slovyː \"Zůstalo po ní jen toto ubohé dítě, které nemůže najít azyl jinde, než u Vás; nechte té malé apartmány, které v poslední době obývala má neteř z Holandska\". Frederika Šarlota prožila u bezdětné královny Alžběty Kristýny údajně šťastné dětství. Královna se ve své praneteři a pěstounské dceři viděla a po celý život s ní udržovala čilou korespondenci.", "section_level": 1}, {"title": "Manželství.", "content": "Čtyřiadvacetiletá Frederika se 29. září 1791 na zámku Charlottenburg provdala za prince Frederika, vévodu z Yorku a Albany, druhorozeného syna britského krále Jiřího III. Druhý svatební obřad se uskutečnil 23. listopadu v Buckingham House. Nová vévodkyně z Yorku byla v Londýně přivítána s nadšením. Sňatek mezi Frederikou a princem Frederikem byl uzavřen proto, aby pár poskytl britskému trůnu dědice, princ z Walesu byl v té době tajně ženatý a jeho manželský status byl komplikovaný. Princ z Walesu, který byl v té době nelegálně ženatý s Marií Fitzherbertovou údajně považoval za zbytečné vstoupit do dynastického manželství, když se jeho bratr oženil s princeznou a může tak dát trůnu dědice místo něj. Frederika byla vybrána na přání Fridricha Velikého, který nechal Jiřímu III. přečíst dopis od Frederiky, zobrazující její jemnou a láskyplnou povahu, a úspěšně očekával, že se tím dotkne Jiřího III. a přiměje ho, aby ho požádal o její ruku pro svého syna. Po svatbě její tchyně královna Šarlota napsala královně Alžbětě Kristýněː \"Pokud by k mé spokojenosti s výběrem mého syna mohlo něco přispět, byl by to živý zájem, který má Vaše Veličenstvo o osud této princezny, Vaší žačky, a ujišťuji vás, že princezna, která vyrostla pod Vaším dohledem, ve mně najde nejen matku, ale také přítelkyni; a doufám, že získáním princeznina přátelství získám také část Vašeho, což by pro mě mělo velkou hodnotu\". Královna dodržela svá slova, Frederika psala do Pruska své pěstounské matce, jak s ní tchyně dobře zachází a jak se cítí v Anglii vítána. Frederika se zajímala o politické projevy a jednou zůstala ve sněmovně několik hodin, které jí připadaly jen jako minuty. Manželství však šťastné nebylo a po třech letech již bylo zřejmé, že vévodský pár z Yorku a Albany nebude mít děti. Spolu s tímto faktem a slibem parlamentu, že zaplatí jeho dluhy, souhlasil princ z Walesu s dynastickým sňatkem. Frederika a Frederik žili odděleně, Frederika odešla do Oatlands Park ve Weybridge, kde žila až do své smrti. Vztah manželů byl po odloučení zřejmě přátelský, k usmíření a návratu k sobě však nikdy nedošlo. Frederika je popisována jakoː \"chytrá a dobře informovaná; má ráda společnost a nemá ráda žádné formy a obřady, i v tom nejdůvěrnějším vztahu si však vždy zachovává určitou důstojnost\". V roce 1827 (po její smrti) se o ní tvrdilo, že byla \"neškodná, ale excentrická malá žena s mimořádnou oblibou pro kočky a psy, s náznaky německé přísnosti rodinné etikety, v níž vyrůstala v Postupimi\". V Oatlands se věnovala hazardním hrám. Frederika chovala mnoho psů a měla oblíbenou opici. Její tchán jednou poznamenalː \"Vždy musíte k něčemu chovat náklonnost, a když chybí děti, jsou předmětem náklonnosti zvířata\". Po její smrti její manžel upřímně truchlil a byl znepokojený, že by se měla splnit její přání vyjádřená v její poslední vůli. Frederika Šarlota Pruská zemřela 6. srpna 1820 v Oatlands Park ve Weybridge v anglickém hrabství Surrey a připomíná ji památník vztyčený lidmi z Weybridge na Monument Green ve Weybridge.", "section_level": 1}], "src_summary": "Frederika Pruská (\"Frederika Šarlota Ulrika Kateřina;\" 7. května 1767, Charlottenburg – 6. srpna 1820, Surrey) se narodila jako pruská princezna, nejstarší dcera pruského krále Fridricha Viléma II. Sňatkem s princem Frederikem, vévodou z Yorku a Albany, druhým synem krále Jiřího III. se stala také britskou princeznou.", "tgt_summary": "Princess Frederica Charlotte of Prussia (Friederike Charlotte Ulrike Katharina; 7 May 1767 – 6 August 1820) was a Prussian and British princess. She was the eldest daughter of King Frederick William II of Prussia and the wife of Prince Frederick, Duke of York and Albany, second son of King George III of the United Kingdom.", "id": 2105777}
{"src_title": "PEGylace", "tgt_title": "PEGylation", "src_document": [{"title": "Využití.", "content": "PEGylace spočívá v připojování řetězců PEG na molekuly, obvykle peptidy, bílkoviny a protilátky, za účelem vylepšení vlastností léčiv. Při tom může například dojít ke změně chemické struktury, elektrostatického působení mezi molekulami či hydrofobnosti látky. Tímto dochází ke změně schopnosti látky navázat se na buněčné receptory a tím ovlivnění absorpce a distribuce. Rovněž lze pomocí PEGylace upravit rozpustnost léčiva a prodloužit intervaly mezi jeho dávkováním, čímž se často sníží toxicita, aniž by došlo k oslabení účinku, také zvýšit stabilitu a odolnost vůči proteázám.", "section_level": 1}, {"title": "Ve výzkumu.", "content": "Ve výzkumu se PEGylace uplatňuje při přenosu bílkovin, buněčné transfekci a úpravách genomu.", "section_level": 2}, {"title": "Průběh.", "content": "Prvník krokem PEGylace bývá funkcionalizace PEG na jednom z konců molekuly. Pokud k ní dojde na obou koncích, tak může být vzniklý produkt „homobifunkční“ (pokud se navážou dvě stejné skupiny) nebo „heterobifunkční“ (při navázání dvou různých skupin). Chemicky aktivní a nebo aktivované deriváty se připravují navázáním PEG na požadovanou molekulu. Výběr použité funkční skupiny se provádí podle druhu reaktivní skupiny na molekule, na kterou se má PEG navázat; u bílkovin to bývají reaktivní aminokyseliny jako například lysin, cystein, histidin, arginin, kyselina asparagová, kyselina glutamová, serin, threonin a tyrosin. Při konjugaci s aldehydovými polymery lze využít též aminovou skupinu na N-konci nebo karboxylovou skupinu na C-konci. Deriváty první generace se připravují reakcí PEG se skupinou, která má reaktivní hydroxyly, například anhydridem, acylchloridem nebo chlormravenčanem. U druhé generace se využívají reakce s vhodnějšími skupinami, jako jsou aldehydy, estery a amidy. Objevuje se vysoká poptávka po heterobifunkčních derivátech polyethylenglykolu; lze je totiž použít ke spojení dvou molekul tam, kde je potřeba hydrofilní, flexibilní a biokompatibilní molekuly. Nejčastěji používanými funkčními skupinami u heterobifunkčních derivátů jsou maleimid, vinylsulfony, pyridyldisulfid, aminy, karboxylové kyseliny a estery \"N\"-hydroxysukcinimidu. PEGylační činidla třetí generace se používají, pokud je polymer rozvětvený do tvaru připomínajícího hřeben nebo Y, kde snižují viskozitu a zlepšují akumulaci v orgánech.", "section_level": 1}, {"title": "Omezení.", "content": "Nepředvídatelná rychlost odstraňování derivátů PEG z krevní plazmy může vést k hromadění sloučenin s vysokou molekulovou hmotností v játrech, u něhož však není známo, že by bylo toxikologicky významné. Změna délky řetězce může \"in vivo\" vést k nepředvídatelným změnám v odbourávání polymeru. Stabilitu PEGylovaných produktů mohou také ovlivňovat reakční podmínky, jako jsou pH, teplota, doba provádění reakce a poměr látkového množství peptidu a derivátu PEG. K překonání těchto omezení bylo vyvinuto několik postupů, například změna molekulové hmotnosti nebo polohy a druhu vazby PEG na peptid.", "section_level": 1}], "src_summary": "Jako PEGylace se označuje kovalentní i nekovalentní připojování polyethylenglykolu (PEG) na molekuly a makroskopické struktury, jako jsou léčiva nebo bílkoviny. Provádí se zahříváním reaktivního derivátu PEG s příslušnou látkou. Kovalentní navázání polyethylenglykolu na léčivo může toto léčivo z pohledu imunitního systému zakrýt a také pomocí něj lze rozpustit hydrofobní léčiva a bílkoviny.", "tgt_summary": "PEGylation (often styled pegylation) is the process of both covalent and non-covalent attachment or amalgamation of polyethylene glycol (PEG, in pharmacy called macrogol) polymer chains to molecules and macrostructures, such as a drug, therapeutic protein or vesicle, which is then described as PEGylated (pegylated). PEGylation is routinely achieved by the incubation of a reactive derivative of PEG with the target molecule. The covalent attachment of PEG to a drug or therapeutic protein can \"mask\" the agent from the host's immune system (reducing immunogenicity and antigenicity), and increase its hydrodynamic size (size in solution), which prolongs its circulatory time by reducing renal clearance. PEGylation can also provide water solubility to hydrophobic drugs and proteins. Having proven its pharmacological advantages and acceptability, PEGylation technology is the foundation of a growing multibillion-dollar industry.", "id": 1519104}
{"src_title": "Eiko Išioka", "tgt_title": "Eiko Ishioka", "src_document": [{"title": "Životopis.", "content": "Narodila se v Tokiu. Její otec pracoval v jako komerční grafický designér, matka byla žena v domácnosti. Otec její umělecké ambice podporoval, ale přesto ji varoval před prací v tomto odvětví, které bylo ve své době mužskou doménou. Eiko vystudovala Tokijskou univerzitu múzických umění. Svoji kariéru začala v reklamním oddělení kosmetiské firmy Shiseido v roce 1961. Na začátku 70. let si otevřela vlastní studio. Jedním z hlavních klientů byl řetězec nákupních komplexů Parco, pro který více jak dekádu vytvářela reklamní a propagační materiály. Právě její práce pro Parco, která vykazovala eklektické, avantgardní a mezinárodní tendence, tehdy vzácně viděné v japonské reklamě, jí pomohla prosadit svojí značku a reputaci. Například její reklamy občas zobrazovaly zcela nebo téměř nahé modelky což byla v Japonsku rarita. Také příliš nezobrazovala samotné komerční produkty. V jedné televizní reklamě pro Parco, herečka a oblíbenkyně Išioky Faye Dunaway, loupe minutu a půl natvrdo uvařené vejce. Pro zimní olympijské hry v Salt Lake City v roce 2002 navrhla uniformy a oblečení pro členy švýcarského, kanadského, japonského a španělského týmu. Také byla uměleckou ředitelkou návrhů kostýmů zahajovací ceremonie letních Olympijských her v Pekingu v roce 2008. Estetika Eiko Išioky je spojení východu a západu. Eklekticky si vybírá z různých kultur i časových období. Její tvorba má gotický nádech, ale působí i dojmem z jiného světa. Často je znepokojivá až provokativní a erotická. Zemřela 21. ledna 2012 v Tokiu na rakovinu slinivky. Několik měsíců před smrtí si v nemocnici vzala svého partnera Nicholase Soultanakise.", "section_level": 1}, {"title": "Kostýmní tvorba.", "content": "V roce 1985 si Išioku vybral Paul Schrader jako produkční designu k filmu , což jí stejný rok vyneslo speciální cenu na filmovém festivalu v Cannes. Eiko pracovala s Fracisem Coppolou na japonské verzi plakátu k filmu Apokalypsa, což nakonec vedlo k jejich spolupráci na tvorbě filmu Drákula za který Eiko získala Oskara. Nejvýraznějšími kostýmy ve filmu jsou svatební šaty s výrazným krajkovým nákrčníkem inspirovaným límci ještěrů a rudé brnění hraběte Drákuly, které vypadá jako odhalená vlákna svalů. Kostýmy pro film jsou inspirované také obrazy Gustava Klimta. Svou tvůrčí prací se podílela i na filmech Cela, Pád, Válka Bohů a Sněhurka. Tvořila i kostýmy pro divadlo a cirkus. V roce 2002 navrhla kostýmy pro akrobatickou show Cirque du Soleil, Varekai. Také režírovala hudební videoclip Cocoon islandské zpěvačky Björk. Tvorba Eiko Išioky se nachází ve stálých sbírkách světových muzeí. Jedním z nich je například Muzeum moderního umění v New Yorku.", "section_level": 2}, {"title": "Ocenění.", "content": "Eiko Išioka vyhrála v roce 1987 cenu Grammy za nejlepší výtvarné zpracování alba Tutu Milese Davise a v roce vyhrála 1992 Oskara za nejlepší kostým za film Drákula, který režíroval Francis Ford Coppola. Také získala dvě nominace na cenu Tony za návrh kulis a kostýmů pro divadelní hru \"M. Butterfly\" v Broadway theatre. V roce 2012 byla nominována na Oskara za nejlepší kostýmy k filmu Sněhurka.", "section_level": 1}, {"title": "Knihy.", "content": "V roce 1990 vydala kolekci svých grafických prací v knize \"Eiko by Eiko: Eiko Ishioka: Japan's Ultimate Designer\". V roce 2000 vydala druhou knihu \"Eiko on Stage\".", "section_level": 1}], "src_summary": "Eiko Išioka (石岡 瑛子, \"Išioka Eiko\") (12. července 1938 Tokio Japonsko – 21. ledna 2012 Tokio) byla japonská kostýmní návrhářka a grafická designérka. Proslavila se především zpracováním kostýmů k filmu Drákula a Sněhurka.", "tgt_summary": "Noted for her advertising campaigns for the Japanese boutique chain Parco, her collaboration with sportswear company Descente in designing uniforms and outerwear for members of the Swiss, Canadian, Japanese, and Spanish teams at the 2002 Winter Olympics in Salt Lake City and was the director of costume design for the opening ceremony of the 2008 Summer Olympics in Beijing. She won the Academy Award for Best Costume Design for her work in Francis Ford Coppola's 1992 film \"Bram Stoker's Dracula\" and was posthumously nominated for an Academy Award in the same category for her work in Tarsem Singh's 2012 film \"Mirror Mirror\".", "id": 259444}
{"src_title": "Grand Princess", "tgt_title": "Grand Princess", "src_document": [{"title": "Design.", "content": "\"Grand Princess\" byla první z třídy \"Grand\" výletních lodí a má jiné schéma výzdoby než její sesterské lodě, používající tmavší dřevo a vnitřní výzdoba je podobná menším lodím třídy \"Sun\". Když byla loď spuštěna na vodu, v brožurách \"Princess Cruises\" byla zapsána, jako loď třídy \"Sun\". Až teprve s následným spuštěním lodě \"Golden Princess\" se zavedla třída \"Grand\". V interiéru lodě se rovněž nachází velké divadlo. V květnu 2011 prošla \"Grand Princess\" nejrozsáhlejší rekonstrukcí v historii \"Princess Cruises\", která zahrnovala doplnění a odstranění salonu cestujících z její zádi. To vyřešilo tendenci lodě naklánět se dozadu a snížilo její spotřebu paliva přibližně o 3–4 %. Plavba s nadzvednutou přídí byla pro \"Grand Princess\" typická, ale neovlivňuje žádnou z ostatních lodí třídy \"Grand\" (nebo odvozených tříd). V březnu 2019 prošla loď další rozsáhlejší rekonstrukcí.", "section_level": 1}, {"title": "Incidenty.", "content": "Dne 9. srpna 2017 byla na přídi lodi nalezena mrtvá velryba, zatímco byla zakotvena v Ketchikanu na Aljašce.", "section_level": 1}, {"title": "Pandemie covidu-19.", "content": "V březnu 2020 bylo oznámeno, že dva cestující na plavbě lodi do Mexika ve dnech 11. – 21. února 2020 se nakazili onemocněním covid-19 (které způsobuje koronavirus SARS-CoV-2). Oznámení přišlo, když se loď přiblížila k San Franciscu s 2 500 cestujícími na palubě, někteří z nich také hlásili příznaky této nemoci. Loď byla následně na moři zakotvena a byla na ni uvalena karanténa a začalo testování některých cestujících a posádky na výskyt koronaviru SARS-CoV-2. Jedná se o 2. největší ohnisko epidemie koronaviru SARS-CoV-2 na výletní lodi. Na prvním místě je další loď provozovatele \"Princess Cruises\" s názvem \"Diamond Princess\", která má za sebou podobnou situaci. Na ní se nakazilo 696 cestujících a 7 z nich zemřelo. Od 6. března bylo na lodi testováno 45 lidí z toho bylo 21 pozitivních. U ostatních 29 osob byl jeden test neprůkazný a ostatní testy vyšly negativní. \"Grand Princess\" bude moci zakotvit v přístavu v Kalifornii 7. nebo 8. března 2020 a všichni cestující budou testováni na koronavirus.", "section_level": 2}], "src_summary": "Grand Princess je výletní loď, spravována linkami \"Princess Cruises\". Byla postavena v roce 1998 společností Fincantieri Cantieri Navali Italiani v italském Monfalcone za cenu přibližně 450 milionů amerických dolarů (USD). Byla to největší a nejdražší osobní loď, která byla v té době postavena. \"Grand Princess\" byla do června roku 2013 ve flotile Princess Cruises vlajková loď, dokud tento titul nezískala tehdy nově postavená loď \"Royal Princess\". Její sesterské lodě jsou \"Star Princess\" a \"Golden Princess.\"", "tgt_summary": "Grand Princess is a cruise ship owned by Princess Cruises. It was built in 1998 by Fincantieri Cantieri Navali Italiani in Monfalcone, Italy, with yard number 5956, at a cost of approximately US$450 million. She was the largest and most expensive passenger ship ever built at the time. \"Grand Princess\" was the flagship in the Princess Cruises fleet until the new took that title in June 2013. , at least 122 people that were on \"Grand Princess\" when it was rerouted are known to have tested positive for the coronavirus, and 7 people have died.", "id": 1085849}
{"src_title": "Joseph Hewes", "tgt_title": "Joseph Hewes", "src_document": [{"title": "Životopis.", "content": "Rodiče Josepha Hewese byli členy kvakerské společnosti Society of Friends (Společnosti přátel). Jeho matka byla už třetí generací obyvatel New Jersey, on tedy byl už čtvrtý z generace rodiny Hewesů žijících v New Jersey. Studoval na univerzitě v Princetonu, ale není znám žádný dokument o jeho dokončení školy. Nastoupil dráhu obchodníka a stal se velmi úspěšným. Ve třiceti letech se přestěhoval do Edentonu v Severní Karolíně a svým šarmem a čestným jednáním při obchodování si získal respekt celé komunity. V roce 1763 byl zvolen do zákonodárného sboru Severní Karolíny (North Carolina legislature). Tohoto úspěchu dosáhl po pouhých třech letech po přistěhování do Severní Karolíny. Do úřadu byl volen opakovaně, jeho plán byl ale ambicioznější, mínil se stát kontinentálním kongresmanem.", "section_level": 1}, {"title": "Kongresman.", "content": "V roce 1773 většina obyvatel Severní Karolíny souhlasila s vyhlášením nezávislosti na Spojeném království. Hewes byl zvolen zástupcem Severní Karolíny na kontinentálním kongresu v roce 1774. Obyvatelé Severní Karolíny mu věřili pro zapálení v boji za americkou nezávislost, s jakým apelovalna obyvatele i jiných kolonií. Nicméně zpočátku Hewes nebyl pro nezávislost, ale přijal tuto myšlenku po naléhání svých voličů v Severní Karolíně. John Adams později psal o jeho boji za prosazení podpisu prohlášení o nezávislosti na kontinentálním kongresu. Píše: „Mnoho dní většina práce závisela na panu Hewesovi ze Severní Karolíny. Jednoho dne Hewes předčítal dokumenty ze všech kolonií, které dokazovaly, že veřejné mínění bylo pro nezávislost. Hewes, který do té doby hlasoval proti podpisu, se náhle postavil, zvedl obě ruce k nebi, jako by byl v tranzu a zvolal: „Je to hotovo a já se tím budu řídit.“ Dal bych víc za dokonalý obraz zděšení a hrůzy, který se objevil na tvářích bývalé většiny v tomto kritickém okamžiku, než za nejlepší Raffaelův obraz. Problém se vyřešil okamžitým návrhem na odročení.“ Přesto že američtí kolonisté chtěli nezávislost, Hewes považoval za obtížné uplatnit tento názor v Kongresu bez výsměchu či zloby některých kongresmanů. I v roce před revolucí se více než dvě třetiny kontinentálního kongresu stále domnívaly, že vazby mezi králem Jiřím III. a koloniemi mohou zůstat nedotčeny. Hewes na Kongresu málokdy domluvil, protože ho obvykle přerušili ti, kteří s ním nesouhlasili. Přesto byl aktivně zapojen do mnoha výborů, z nichž většina revoluci doporučovala. Jedním takovým výborem byl Committee of Correspondence (Výbor pro korespondenci), který obhajoval myšlenky podporující nezávislost. Jedna z myšlenek, kterou Hewes přispěl do tohoto výboru, bylo následující prohlášení: „Uveďte obecně práva kolonií, a několik případů, kdy jsou tato práva porušována nebo přestupována a navrhněte nejlepší cestu k dosažení nápravy.“ Kvakeři byli tradičně pacifisté. Je ironií, že Hewes nebyl jen jedním z mála lidí souhlasících s válkou proti Británii, ale byl jedním z mála Kvakerů v Kongresu. Kvakeři nejen oponovali válce, ale byli i silně proti výborům, které válku podporovaly. Přes zjevný odklon Josepha Hewese od kvakerských principů, měl i nadále vřelý vztah se svou rodinou a navštěvoval svou matku. Neexistuje žádný záznam o tom, že by se Joseph Hewes kdy vzdal svého členství ve společnosti Society of Friends, neexistují žádné důkazy o tom, že by byl odmítnut na jakémkoli měsíčním zasedání společnosti. Po své smrti zanechal odkaz nejen své rodině ale i několika kvakerským institucím.", "section_level": 2}, {"title": "Tajemník námořnictva.", "content": "Na začátku roku 1776 byl Hewes jmenován novým tajemníkem Výboru pro námořní záležitosti (Naval Affairs Committee). John Adams prohlásill, že Hewes „položil základní kámen amerického námořnictva“. Spolu s generálem Georgem Washingtonem se Hewes stal jedním z těch, kdo pomohli dosáhnout největších vojenských úspěchů v americké historii. Byl také zapojen do tajné komise podporující nezávislost kolonií. Byl jedním z politiků, kteří se zasloužili o to, že Severní Karolína souhlasila s nezávislostí dříve než ostatní kolonie. Hewes zpočátku čelil potížím se špatně vybaveným americkým námořnictvem bojujícím proti námořnictvu britskému. Aby to napravil, poskytl svou vlastní rozsáhlou flotilu lodí, vybavil je a vybral ty nejschopnější muže jako kapitány. Hewes ve výboru pracoval až do roku 1779.", "section_level": 2}, {"title": "Konec života.", "content": "Poté, co Hewes podepsal Deklaraci nezávislosti, jeho špatné zdraví ho donutilo vrátit se domů do New Jersey. Kandidoval na znovuzvolení do Kongresu, ale nepodařilo se mu vyhrát. V roce 1779 pracoval několik měsíců v Kongresu. Těsně před padesátými narozeninami, dne 10. listopadu 1779, Joseph Hewes zemřel. Následující den celý kontinentální kongres přijel na jeho pohřeb a truchlil nad velkou ztrátou, kterou země utrpěla. Soupis jeho majetku z roku 1779 podepsaný Hewesem a účet z prodeje jeho nemovitostí z roku 1780 naznačují, že vlastnil otroky. Hewes si v posledních letech svého života psal deník. Před svou smrtí si zapsal, že je smutným a osamělým mužem a že nikdy nechtěl zůstat starým mládencem. Dívka, kterou miloval, zemřela několik dní před jejich svatbou a on už se nikdy neoženil a nemá žádné potomky, kteří by zdědili jeho peníze a majetek. Hewes byl členem Unanimity Lodge No. 7 a byl pohřben s zednářskými poctami. Je pohřben v Christ Church Burial Ground ve Filadelfii v Pensylvánii.", "section_level": 1}, {"title": "Externí odkazy.", "content": "", "section_level": 1}], "src_summary": "Joseph Hewes (23. ledna 1730, Princeton, New Jersey – 10. listopadu 1779, Filadelfie, Pennsylvánie) byl americký politik, obchodník a významný kongresman. Spolu s Williamem Hooperem a Johnem Pennem je jedním z nejslavnějších signatářů Deklarace nezávislosti v Severní Karolíně.", "tgt_summary": "Joseph Hewes (July 9, 1730 – November 10, 1779) was a native of Princeton, New Jersey, where he was born in 1730. Hewes’s parents were members of the Society of Friends, commonly known as Quakers. On his mother's side, Joseph Hewes was a 3rd generation resident of New Jersey. He was the 4th generation of the Hewes family to live in New Jersey. Hewes attended Princeton but there is no evidence that he actually graduated. What is known is that he became an apprentice of a merchant and in fact became a very successful merchant. After finishing his apprenticeship he earned himself a good name and a strong reputation, which would serve him well in becoming one of the most famous signers of the Declaration of Independence for North Carolina, along with William Hooper and John Penn. Hewes moved to Edenton, North Carolina at the age of 30 and won over the people of the colony with his charm and honorable businesslike character. Hewes was elected to the North Carolina legislature in 1763, only three years after he moved to the colony. After being re-elected numerous times in the legislature, Hewes was now focused on a new and more ambitious job as a continental congressman.", "id": 1514420}
{"src_title": "Jan IV. Osvětimský", "tgt_title": "Jan IV of Oświęcim", "src_document": [{"title": "Životopis.", "content": "Janovi rodiče byli Kazimír Osvětimský a Anna Zaháňská, dcera vévody Jindřicha VIII. Hlohovského. V roce 1465 se Jan oženil s neznámou Kateřinou. Po její smrti se roku 1475 znovu oženil s Barbarou Krnovskou. Spolu měli jedinou dceru Helenu (*1478/80). Když jeho otec zemřel v roce 1433/34, Jan a jeho bratr Přemysl II. Osvětimský byli v dětském věku, převzal do opatrovnictví jejich dědictví starší bratr Václav I. Zátorský. V roce 1445 při dělení dědictví připadlo Janovi Osvětimské knížectví. Z důvodu tolerance útoků na polské obchodníky na území Osvětimského knížectví Janem, a také jeho vlastními nájezdy na Malopolsko a Krakov vyprovokovaly konflikt s polským králem Kazimírem IV. Jagellonským. Jeho vojska zaútočila na Osvětim v roce 1453 a obléhala ji. Byl to pravděpodobný důvod, který vedl k nucenému pozdějšímu prodeji Osvětimského knížectví polskému králi. Teprve v roce 1462 dal český král Jiří z Poděbrad souhlas s prodejem českého léna Osvětim Polskému království. Následně bylo Osvětimské knížectví vyjmuto ze Slezska a začleněno do Polska. V roce 1465 koupil Jan vévodství Hlivice od svého bratra Přemysla. Po smrti české krále Jiřího z Poděbrad podporovali Jan a jeho bratr Přemysl zvolení Vladislava II. Jagellonského. Spolu ho doprovázeli na jeho cestě do Prahy, při zpáteční cestě byl zatčen v Opolském knížectví, které bylo součástí území pod vládou uherského krále Matyáše Korvína. Po propuštění byl nucen v roce 1475 prodat polovinu Hlivického knížectví. Po smrti Jana IV. Krnovského získala jeho druhá manželka Barbora Krnovská, která byla sestrou bývalého krnovského knížete, od Matyáše Korvína příslib k navrácení Krnovského knížectví. Toho se částečně domohla až po smrti uherského krále v roce 1490. Český král Vladislav II. Jagellonský však Krnovské knížectví daroval jako odúmrť nejvyššímu kancléři Janu II. ze Šelmberka a tento spor se vyřešil až svatbou dcery Jana IV. Heleny Osvětimské s Jiřím ze Šelmberka. Poslední roky života strávil v Krnově se svou manželkou a dcerou.", "section_level": 1}], "src_summary": "Jan IV. Osvětimský (Hanuš IV. Osvětimský, 1426/1430 – 1495/1497) byl 1433/34–1457 kníže Osvětimského knížectví, které v roce 1457 prodal polskému králi. V letech 1465–1482 byl knížetem hlivickým. Pocházel z těšínské větve slezských Piastovců .", "tgt_summary": "Jan IV of Oświęcim (; 1426/1430 – by 21 February 1497), was a Duke of Oświęcim during 1434–1456 (until 1445 with his brothers as co-rulers) and Duke of Gliwice from 1465 to 1482. He was the third son of Duke Casimir I of Oświęcim by his first wife Anna, daughter of Duke Henry VIII of Żagań.", "id": 2319609}
{"src_title": "Winnaretta Singerová", "tgt_title": "Winnaretta Singer", "src_document": [{"title": "Mládí a rodina.", "content": "Winnaretta Singerová byla dvacátá z 24 dětí Isaaca Singera. Její matkou byla jeho druhá manželka, pařížská roaka Isabella Eugenie Boyerová. Winnaretta se narodila v Yonkers v státě New York. Po americké občanské válce se rodina Singerových přestěhovala do Paříže, kde zůstala až do prusko-francouzské války v roce 1870. Rodina se poté usadila v Anglii, nejprve v Londýně, a poté v Paigntonu v Devonu, kde se usadili v paláci Oldway Mansion se 115 místnostmi, který nechal postavit její otec.", "section_level": 1}, {"title": "Příbuzní.", "content": "Winnarettin starší bratr Adam Mortimer Singer se stal anglickým šlechticem. Její mladší sestra Isabelle-Blanche (1869–1896) se provdala za Jeana vévodu Decazese. Jejich dcera, Daisy Fellowes, byla po smrti Isabelle-Blanche vychovávána Winnarettou a stala se známou členkou vyšší společnosti, jež udávala módní trendy, a redaktorkou časopisu. Winnarettin mladší bratr Paris Singer byl jedním z architektů a finančníků letoviska Palm Beach na Floridě; měl dítě s Isadorou Duncanovou. Další bratr Washington Singer se stal významným sponzorem University College na jihozápadě Anglie, z níž později vznikla Exeterská univerzita; jedna z budov univerzity je pojmenována na jeho počest.", "section_level": 2}, {"title": "Manželství a vztahy.", "content": "Po smrti Isaaca Singera v roce 1875 se Isabelle a její děti přestěhovaly zpět do Paříže. Ačkoli byla v soukromí známá jako lesba, Winnaretta se ve věku 22 let provdala za knížete Louise de Scey-Montbéliarda. Manželství bylo anulováno katolickou církví v roce 1892, pět let po svatební noci, během která údajně nevěsta vylezla na skříň a vyhrožovala ženichovi, že ho zabije, jestli se k ní přiblížil. V roce 1893, ve věku 29 let, vstoupila Singerová ze společenských důvodů do stejně cudného manželství s 59letým knížetem Edmondem de Polignac (1834–1901), homosexuálním amatérským hudebním skladatelem. Jí manželství s mužem z vážené šlechtické rodiny přineslo zvýšení prestiže, poškozené předchozím rozvodem, a kníže Polignac sňatkem s bohatou nevěstou vyřešil své finanční problémy. Přestože šlo o nekonzumované a levandulové manželství (spojení mezi homosexuálem a lesbou), bylo založeno na hluboké lásce, vzájemném respektu, porozumění a uměleckém přátelství, vyjádřeném zejména společnou láskou k hudbě. Ve stejném roce vystavila Singerová své výtvarné práce v Paláci výtvarných umění na Světové výstavě v Chicagu.", "section_level": 1}, {"title": "Lesbické vztahy.", "content": "Singerová udržovala vztahy s mnoha ženami, nikdy se je nepokoušela skrývat a nikdy nebyla delší dobu bez milenky. Bylo tomu tak i během jejích manželství a později, a často je měla s vdanými ženami. Znepokojený manžel jedné z jejích milenek se kdysi postavil před kněžnin palác v Benátkách a prohlásil: „Pokud jste napůl muž, což si myslím, že jste, vyjděte ven a bijte se se mnou.“ Jako kněžna Polignacová měla vztah s malířkou Romaine Brooksovou, který začal v roce 1905 a který účinně ukončil její předchozí poměr s Olgou de Meyer, která byla v té době vdaná a jejíž kmotrem (a údajně biologickým otcem) byl Edward VII. Skladatelka a dirigentka Ethel Smyth do ní byla také hluboce zamilovaná. Začátkem dvacátých let se Polignacová sblížila s klavíristkou Renatou Borgattiovou. V letech 1923 až 1933 byla její milenkou britská celebrita a autorka románů Violet Trefusisová, se kterou měla milující, ale často bouřlivý vztah. Alvilde Chaplinová, budoucí manželka autora Jamese Lees-Milnea, měla se Singerovou vztah od roku 1938 do roku 1943; obě ženy spolu žily v Londýně v době Winnarettiny smrti.", "section_level": 2}, {"title": "Patronka umění.", "content": "V roce 1894 založili manželé de Polignac v Paříži salón v hudebním sále svého sídla na Avenue Henri-Martin (dnes Avenue Georges-Mandel). Salon Polignaců se stal známým jako útočiště avantgardní hudby. Konaly se zde premiéry děl Chabriera, d'Indyho, Debussyho, Faurého a Ravela. Mladý Ravel věnoval své klavírní dílo \"Pavana za mrtvou infantku\" kněžně de Polignac. Mnoho scén ze salonního života v díle Marcela Prousta bylo inspirováno návštěvami tohoto salonu. Po smrti manžela Winnaretta Singerová-Polignacová využívala své jmění ve prospěch umění, vědy a literatury. Rozhodla uctít manželovu památku objednáním několika děl mladých skladatelů své doby; mimo jiné k nim patřili Igor Stravinskij (skladba \"Renard\"), Erik Satie (\"Socrate;\" na kněžninu přímluvu byl Satie propuštěn z vězení, aby mohl komponovat), Darius Milhaud (\"Les Malheurs d'Orphée\"), Francis Poulenc (\"Koncrt pro dva klavíry\" a \"Varhanní koncert\"), Jean Françaix (\"Le Diable boîteux\" a \"Sérénade pour douze instruments)\", Kurt Weill (\"Druhá symfonie\") a Germaine Tailleferreová (\"První klavírní koncert\"). Uspořádala také premiéru \"El retablo de maese Pedro\" od Manuela de Fally, na cembalo přitom hrála Wanda Landowska. Kromě Prousta a Antonia de La Gándary navštěvovali salon kněžny de Polignac také Isadora Duncanová, Jean Cocteau, Claude Monet, Sergej Ďagilev a Colette . Byla také patronkou mnoha dalších, včetně Nadii Boulangerové, Clary Haskilové, Dina Lipattiho, Arthura Rubinsteina, Vladimira Horowitzee, Armandy de Polignacové, Ethel Smythové, Le Corbusiera, Adely Maddisonové, Ruského baletu, Paížské opery a Pařížského symfonického orchestru. Sama ve svém salonu vystupovala jako klavíristka a varhanice a byla také vynikající malířkou, která vystavovala v Académie des Beaux-Arts. Jedno její plátno se kdysi objevilo v jisté umělecké galerii inzerované jako Manetovo dílo.", "section_level": 1}, {"title": "Veřejné projekty.", "content": "Winnaretta Singerová-Polignacová přinesla také významné podněty pro vývoj veřejného bydlení v Paříži. Její bytový projekt pro chudé pracující v Rue de la Colonie z roku 1311 byl považován za modelový. Ve 20. a 30. letech 20. století pověřila Singerová architekta Le Corbusiera, aby přestavěl nebo postavil několik veřejných útulků pro pařížskou Armádu spásy . Le Corbusierovy plány této ubytovny ukazují soukromý byt v nejvyšším patře pro \"paní Singerovou\". Se svou přítelkyní Madeleine Zillhardtovou Singerová koupila loď Louise-Catherine, pojmenovanou na památku Louise Catherine Breslauové, společnice Zillhardtové. Loď byla rekonstruována Le Corbusierem v roce 1929, aby byla v zimě útočištěm Armády spásy pro bezdomovce a v létě táborem pro děti. Kotvila v Paříži na březích Seiny u Pont des Arts a u Pont d'Austerlitz. Během první světové války pomohla Singerová-Polignacová ve spolupráci s Marií Curieovou přeměnit soukromé limuzíny na mobilní radiologické jednotky, aby sloužily raněným vojákům na frontě. V meziválečném období spolupracovala Singerová-Polignacová s Consuelou Vanderbiltovou Balsanovou na výstavbě nemocnice s 360 lůžky, která měla poskytovat lékařskou péči pracujícím. Výsledkem tohoto úsilí je Fochova nemocnice, která se nachází ve francouzském předměstí Suresnes. Součástí nemocnice je také škola pro ošetřovatele a je jednou z nejlepších nemocnic ve Francii, zejména pro transplantace ledvin. Zůstala věrná svému původu a zůstala soukromou neziskovou institucí, která stále slouží pařížské komunitě. Spravuje ji Fondation médicale Franco-américaine du Mont-Valérien, běžně nazývaná Fondation Foch.", "section_level": 1}, {"title": "Nadace Fondation Singer-Polignac.", "content": "Po smrti Singerové-Polignacové pokračovalo její dědictví osvícené štědrosti v činnosti nadace Fondation Singer-Polignac. Cílem nadace, která byla vytvořena v roce 1928, je podpora vědy, literatury, umění, kultury a francouzské filantropie prostřednictvím darů a burz. Nadace pokračuje v uvádění koncertů a recitálů v hudební místnosti zámku Polignac. Představení nejprve organizovala Nadia Boulangerová, která připravovala programy, jež vedle sebe kladly starou hudbu a moderní skladby. Po smri Boulangerové v roce 1979 se organizace koncertů ujal skladatel Jean Françaix.", "section_level": 1}], "src_summary": "Winnaretta Singerová, kněžna de Polignac (8. ledna 1865, New York – 26. listopadu 1943, Londýn) byla americko-francouzská mecenáška umění a filantropka, dědička jmění firmy na šicí stroje Singer. Financovala celou řadu prospěšných aktivit, zejména hudební salon, kde mezi její ochránce patřili Debussy a Ravel, a četné projekty v oblasti veřejného zdraví v Paříži, kde většinu svého života bydlela. Singerová postupně uzavřela dvě manželství, která však nebyla konzumována, a otevřeně udržovala mnoho vztahů se ženami.", "tgt_summary": "Winnaretta Singer, Princesse Edmond de Polignac (8 January 186526 November 1943), was an American-born heir to the Singer sewing machine fortune. She used this to fund a wide range of causes, notably a musical salon where her protégés included Debussy and Ravel, and numerous public health projects in Paris, where she lived most of her life. Singer entered into two marriages that were unconsummated, and openly enjoyed many high-profile relationships with women.", "id": 2079878}
{"src_title": "Bljuma Zeigarniková", "tgt_title": "Bluma Zeigarnik", "src_document": [{"title": "Život.", "content": "Bljuma Zejgarniková, rozená Gerštejnová a v anglosaském prostředí známa jako Bluma Zeigarnik, se narodila roku 1901 v Prienai v Litvě jako jediné dítě do rodiny sekulárních židovských obchodníků. Vystudovala dívčí gymnázium v Minsku, kde potkala svého budoucího manžela Alberta Zeigarnika. S ním se po svatbě roku 1922 přestěhovala do Berlína, aby tam mohla studovat na universitě. Na univerzitě navštěvovala přednášky významných gestalt psychologů, např. Wolfganga Köhlera, Maxe Wertheimera nebo Kurta Koffky. Ve 20. letech spolupracovala s Kurtem Lewinem na experimentech, které měly empiricky ověřit jeho teorii pole. Společně s ním roku 1927 vydala svůj první článek – \"Das Behalten erledigter und unerledigter Handlungen,\" česky Zapamatování si dokončených a nedokončených úkolů. V článku představila zjištění, které je dnes známé jako efekt Zeigarnikové. Po dostudování univerzity na ní ještě několik let pracovala a roku 1931 se přestěhovala zpět do Ruska. Tam pracovala v All-Union Institute of Experimental Medicine se Lvem Vygotským. Během 2. světové války spolupracovala s Alexandrem Lurijou v neuropsychologické ordinaci na rehabilitaci traumat hlavy. V poválečných letech se zajímala o lobotomii. Jelikož byla židovského původu, čelila kvůli antisemitismu stalinistické persekuci v profesním i osobním životě. Roku 1950 přišla o práci vedoucí laboratoře a roku 1953 musela z Institutu úplně odejít. V poststalinistické éře se ale dočkala své rehabilitace a mezinárodního uznání. Publikovala řadu knih, např. \"Thought disorder in the mentally ill\" (1958), \"Pathology of thinking\" (1962), \"Introduction to pathopsychology\" (1969), \"Personality and pathology of activity\" (1971). Roku 1978 jí byla udělena Lomonosova cena, roku 1983 \"Lewin Memorial Award\" od Americké Psychologické Asociace. Zemřela roku 1988.", "section_level": 1}], "src_summary": "Bljuma Vulfovna Zeigarniková, rozená Gerštejnová ( Блю́ма Ву́льфовна Зейга́рник, \"Bljuma Vulfovna Zejgarnik\"; 27. října 1901 Prienai – 24. února 1988 Moskva), byla sovětská psycholožka, která se kromě psychologického výzkumu věnovala i psychopatologii. Je spojená s gestalt psychologií, spolupracovala například s Kurtem Lewinem na experimentech týkajících se jeho teorie pole. Jejím asi nejznámějším přínosem psychologii je tzv. efekt Zeigarnikové, podle kterého si lidé nedokončené, přerušené úkoly pamatují lépe než ty, které jsou již dokončené. Tento efekt je známý nejen v psychologii, ale i ve vzdělávání, literatuře, filmu nebo marketingu. Píše se o něm často i v popularizačních periodikách.", "tgt_summary": "Bluma Wulfovna Zeigarnik (; 9 November (27 October) 1901 – 24 February 1988) was a Soviet psychologist and psychiatrist, a member of the Berlin School of experimental psychology and Vygotsky Circle. She discovered the Zeigarnik effect and contributed to the establishment of experimental psychopathology as a separate discipline in the Soviet Union in the post-World War II period. In the 1920s she conducted a study on memory, in which she compared memory in relation to incomplete and complete tasks. She had found that incomplete tasks are easier to remember than successful ones. This is now known as the Zeigarnik effect. She later began working at the Institute of Higher Nervous Activity which is where she would meet her next big influence Vygowski, and become a part of his circle of scientists. It was also there that Zeigarnik founded the Department of Psychology. During that time, Zeigarnik received the Lewin Memorial Award in 1983 for her psychological research.", "id": 2437232}
{"src_title": "Bruno Fernandes", "tgt_title": "Bruno Fernandes (footballer, born 1994)", "src_document": [{"title": "Klubová kariéra.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Sporting Lisabon.", "content": "Od léta 2017 byl jeho působištěm portugalský klub Sporting CP. Celkově odehrál 137 zápasů, v nichž vstřelil 64 gólů. Stal se vítězem domácího poháru \"Taça de Portugal\" v sezóně 2018/19. Během sezón 2017/18 a 2018/19 byl zvolen nejlepším hráčem portugalské Primeira Ligy.", "section_level": 2}, {"title": "Manchester United.", "content": "Do Manchesteru United přišel na konci ledna 2020 za částku 80 milionů eur se smlouvou do roku 2025. První únorový den debutoval v lize proti Wolverhamptonu (remíza 0:0) a během zápasu předvedl ofenzivní kvality a několik střeleckých pokusů. Dva týdny nato dne 17. února byl u ligového vítězství 2:0 nad Chelsea, ve kterém z rohového kopu asistoval gólu Harryho Maguira. O tři dny později se ve dresu United poprvé představil v Evropské lize v zápase proti Club Brugge (remíza 1:1), a to jako náhradník na poslední desetiminutovku. Proti Watfordu 23. února otevřel skóre tohoto ligového zápasu proměněnou penaltou a navíc si připsal asistenci u třetího gólu svého mužstva, když nahrál Masonu Greenwoodovi na konečných 3:0. Během odvety proti Bruggám dal gól z penalty a přispěl tak k výhře United 5:0, čímž si jeho mužstvo zajistilo postup do osmifinále. Fernandesovy výkony odměnili fanoušci tím, že jej zvolili nejlepším hráčem United za únor. První březnový den v lize proti Evertonu dal jediný gól Rudých ďáblů a zachránil remízu 1:1. Povedený výkon proti rivalovi Manchesteru City o týden později ozdobil asistencí na první Martialův gól při výhře 2:0.", "section_level": 2}, {"title": "Reprezentační kariéra.", "content": "V průběhu května 2018 byl trenérem Fernandem Santosem nominován na mistrovství světa.", "section_level": 1}], "src_summary": "Bruno Miguel Borges Fernandes (* 8. září 1994) je profesionální portugalský fotbalista, který hraje na postu záložníka za anglický klub Manchester United a za portugalskou reprezentaci. V roce 2019 se stal vítězem portugalského domácího poháru ve dresu Sportingu a ve stejném roce s reprezentací vyhrál v premiérovém ročníku Ligy národů UEFA.", "tgt_summary": "Bruno Miguel Borges Fernandes (; born 8 September 1994) is a Portuguese professional footballer who plays as a midfielder for club Manchester United and the Portugal national team. Born in Maia, Porto, Fernandes started his career at Italian Serie B side Novara but soon made a move to Serie A side Udinese in 2013, followed by Sampdoria three years later. After five years in Italy, he signed with Sporting CP in 2017, where he was named club captain. He won back-to-back Taças da Liga in 2018 and 2019, as well as the Taça de Portugal, leading to him being named Primeira Liga Player of the Year in both seasons. In 2018–19, he scored a record of 33 goals in all competitions, making him the highest-scoring Portuguese midfielder and the highest-scoring midfielder in Europe in a single season. Fernandes' performances sparked the interest of several Premier League clubs, with Manchester United signing him for an initial €55 million (£47 million) in January 2020, becoming the second highest fee for a Portuguese player leaving the domestic league. Fernandes made his senior debut for Portugal in November 2017, after previously being capped at under-19, under-20 and under-21 levels. He also represented Portugal at the 2016 Summer Olympics. He was chosen in Portugal's squads for the 2018 World Cup and 2019 UEFA Nations League Finals, winning the latter and being named in the Team of the Tournament.", "id": 1064622}
{"src_title": "Tržnice Chua-nan", "tgt_title": "Huanan Seafood Wholesale Market", "src_document": [{"title": "Popis.", "content": "Trh zabírá plochu větší než 50 000 m a má více jak 1 000 nájemníků. Jedná se o největší mořský velkoobchodní trh v centrální Číně, v jehož západní části jsou prodávána živá zvířata. Trh se nachází v novější části města, v blízkosti obchodů a obytných domů a leží několik městských bloků od vlakového nádraží Chan-kchou. Koncem roku 2019 prošel trh, dle časopisu \"The Wall Street Journal\", oficiálními inspekcemi. Podle časopisu \"Time\" měl však „nehygienické podmínky“. Uličky byly úzké a stánky příliš blízko sebe. Živá zvířata byla držena v těsné blízkosti mrtvých zvířat. Bylo běžné vidět na trhu volně poražená zvířata. \"The New York Times\" ve svém článku uvedly, že „hygiena byla na tržnici žalostná, se špatnou ventilací a odpadky, které se povalovaly na mokrých podlahách“.", "section_level": 1}, {"title": "Prodávané položky.", "content": "Ačkoli je trh známý primárně jako trh s mořskými plody, ve velkém se zde prodávalo i hovězí maso () a další různá exotická zvířata. Ceník, vyvěšený jedním z prodejců na populární čínské recenzní stránce Meituan-Dianping, obsahoval na 112 položek, mezi kterými se nacházela řada divokých zvířat. Dne 29. ledna 2020 bylo \"South China Morning Post\" uvedeno, že se na trhu prodávalo kolem „120 volně žijících zvířat pocházejících ze 75 druhů“. Podle zpráv z médií zahrnovalo zboží prodávané na trhu nejen mořské plody:", "section_level": 1}, {"title": "Podezření na propuknutí epidemie.", "content": "V prosinci 2019 došlo na trhu k vypuknutí epidemie nového koronaviru SARS-CoV-2 (dříve nazývaného 2019-nCoV). Původně byl potvrzen u 41 osob, z nichž většina byla v přímém spojení s trhem. Protože koronaviry (jako SARS-CoV a MERS-CoV) cirkulují hlavně mezi zvířaty a vzhledem k tomu, že se virus poprvé objevil na tomto tržišti, vzniklo podezření, že virus mohl být přenesen ze zvířete na člověka (zoonóza). Původně byli za zdroj viru považováni hadi. Pozdější studie naznačují, že přechodným hostitelem viru mohou být luskouni a původním hostitelem netopýři. Ačkoli je obecně známo, že je virus netopýřího původu, funkce luskounů jako mezihostitelů je sporná. Přes svou důležitou roli, kterou trh sehrál v počátcích epidemie, není dosud jisté, zdali se nový koronavirus objevil právě zde. První nakažený byl ohlášen 1. prosince 2019 u osoby, která nebyla v kontaktu s trhem ani s dalšími 40 nakaženými. 13 z 41 původních pacientů nemělo žádný vztah k trhu. Dle specialisty na infekční nemoci Daniela R. Luceyho se jednalo o důležitý poznatek. V pozdější publikaci akademického deníku \"The Lancet\" bylo uvedeno, že z 99 osob, které byly přijaty mezi 1. a 20. lednem 2020 wuchanskou nemocnicí Ťin-jin-tchan, bylo 49 spojeno s trhem. V publikaci však nebylo upřesněno, zdali byl trh původem nákazy, nebo při ní sehrál pouze důležitou roli. Ve snaze objevit původ nového koronaviru, byly mezi 1. a 12. lednem odebrány také vzorky zvířat, které byly na trhu na prodej. Na konci ledna 2020 Čínské středisko pro kontrolu a prevenci nemocí uvedlo, že byl koronavirus nalezen u 33 z 585 testovaných zvířat. Jednalo se o další důkaz, že trhl sehrál na rozšíření koronaviru svou roli, stále však nebyl oficiálně prohlášen za ohnisko epidemie. Ve výzkumu, publikovaném dne 24. ledna 2020, bylo uvedeno, že žádný z případů mimo Čínu nebyl spojen s trhem.", "section_level": 1}, {"title": "Reakce.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Uzavření.", "content": "Dne 1. ledna 2020 zdravotnické úřady v reakci na stále se šířící nákazu trh uzavřely, aby provedly jeho vyčištění a vydezinfikování. V danou dobu státní agentura Sin-chua uvedla, že trh byl uzavřen kvůli rekonstrukci.", "section_level": 2}, {"title": "Zákaz prodeje volně žijících zvířat.", "content": "Dne 22. ledna 2020 vyšlo ve Wu-chanu nařízení zakazující prodej volně žijících zvířat. Dne 24. února 2020 oznámila čínská vláda, že obchod a konzumace volně žijících zvířat budou zakázány v celé Číně, během rostoucí kritiky tohoto odvětví obyvateli Číny. Dle \"The New York Times\" se však zákaz nevztahuje na použití produktů z těchto zvířat v tradiční čínské medicíně.", "section_level": 2}], "src_summary": "Velkoobchodní trh s mořskými plody Chua-nan (), známý také jako Trh s mořskými plody Chua-nan, je trh s živými zvířaty a mořskými plody. Nachází se v čínském distriktu Ťiang-chan ve městě Wu-chan, v provincii Chu-pej. Trh získal mediální pozornost poté, co byla Světová zdravotnická organizace dne 31. prosince 2019 informována o vypuknutí epidemie koronaviru SARS-CoV-2 ve Wu-chanu. Z původních 41 lidí hospitalizovaných se zápalem plic, u kterých bylo 2. ledna prokázáno nakažení koronavirem SARS-CoV-2, byly dvě třetiny přímo spojeny s trhem. Tržnice byla uzavřena dne 1. ledna 2020 kvůli čištění a dezinfikování. 33 ze 585 z organických vzorků odebraných na tržnici ukázaly známky onemocnění covid-19.", "tgt_summary": "The Huanan Seafood Wholesale Market (), also known as the Huanan Seafood Market (\"Huanan\" means 'South China'), was a live animal and seafood market in Jianghan District, Wuhan, Hubei, China. The market gained media attention after being identified as a possible point of origin of the COVID-19 pandemic. The World Health Organization was notified on 31 December 2019 about an outbreak of pneumonia in Wuhan. Of the initial 41 people hospitalized with pneumonia who were officially identified as having laboratory-confirmed SARS-CoV-2 infection by 2 January 2020, two-thirds were exposed to the market. The market was closed on 1 January 2020 for sanitary procedures and disinfection. Thirty-three out of 585 environmental samples obtained from the market indicated evidence of coronavirus disease 2019 (COVID-19), according to the Chinese Center for Disease Control and Prevention.", "id": 830655}
{"src_title": "Svatopluk Lotrinský", "tgt_title": "Zwentibold", "src_document": [{"title": "Život.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Mládí.", "content": "Svatopluk Lotrinský se narodil za dlouhé vlády svého pradědečka, východofranského krále Ludvíka Němce, jako prvorozený ale nelegitimní syn Arnulfa Korutanského a jeho souložnice Vinburgy. Sám jeho otec byl nelegitimním synem bavorského vévody Karlomana. Jméno Svatopluk (pofranštěle \"Zwentibold\") obdržel po svém kmotru Svatoplukovi, panovníkovi Velké Moravy. Po smrti krále Ludvíka v roce 876 vládl Východofranské říši Karloman a přilehlé marky – panonskou a korutanskou – postoupil svému synovi Arnulfovi. V roce 887 Arnulf nahradil východofranského krále Karla Tlustého, který pro neschopnost rezignoval na trůn. Když Svatopluk Lotrinský dosáhl dospělého věku, zasáhl do sporů o trůn v Západofranské říši, kde mezi sebou soupeřili hrabě Odo a král Karel Prosťáček. Když se ale ukázalo, že Svatopluk má v úmyslu se stát západofranským králem sám, Odo i Karel se v boji proti Svatoplukovi spojili. Protože Svatopluk byl Arnulfův nejstarší syn, otec ho zpočátku označil jako svého nástupce na trůnu Východofranské říše. Podle Meersenské smlouvy z roku 870 potvrzené dohodou v Ribemontu z roku 880 připadlo Lotrinsko (bývalá Středofranská říše) Východofranské říši. Když pak v roce 893 Oda, manželka krále Arnulfa, porodila jeho syna a legitimního následníka trůnu Ludvíka, byl Svatopluk odškodněn titulem lotrinského krále, který naposledy držel Lothar II. Lotrinský.", "section_level": 2}, {"title": "Král Lotrinska.", "content": "V létě roku 893 požádali papež Formosus a italský král Berengar Arnulfa o zásah proti vzdorocísaři Widonovi ze Spoleta. Arnulf poslal armádu v čele se Svatoplukem Brennerským průsmykem k Veroně, kde se spojila s vojskem krále Berengara. Oba pochodovali k Widonovu hlavnímu městu Pavii, kterou neúspěšně obléhali a nakonec byli nuceni obléhání zrušit. Langobarský biskup Liutprand z Cremony ve své kronice uvádí, že Svatopluk přijal od Widona peněžní částku výměnou za zrušení obléhání, ačkoliv není jasné, zda to měl být osobní úplatek nebo forma tributu jeho otci Arnulfovi. Zwentiboldův ústup byl nicméně považován za vojenský neúspěch, ale Arnulf se po prozkoumání podrobností o kampani svého syna z ní poučil, svolal silnější armádu, osobně ji vedl do Itálie a dobyl Pavii o několik měsíců později. V rámci plánů na připojení Lotrinska k Východofranské říši prosadil vládu Svatopluka v Lotrinsku jeho otec, kterého v tom podporovali arcibiskupové kolínský Hermann a trevírský Radbod, i přes odpor místní šlechty. Vládl zde značně násilně a všeobecně nenáviděn několik let. Mezitím v roce 800 zemřel jeho otec Arnulf a králem Východofranské říše se ve věku šesti let stal Arnulfův legitimní syn Ludvík.", "section_level": 2}, {"title": "Smrt.", "content": "Svatopluk se pokusil využít nástupu svého mladšího nevlastního bratra na trůn a své Lotrinské království zcela osamostatnit. Poté, co smrtí svého otce ztratil jeho mocnou podporu, však od něj okamžitě odpadla celá lotrinská šlechta a vyslovila se pro Ludvíka. V roce 900 se Svatoplukovi postavil hrabě Reginar Lotrinský a střetl se s ním v bitce poblíž dnešního Susteren, kde Svatopluk padl. Byl pohřben v nedalekém klášteře. Po Svastoplukově smrti vládl Lotrinsku jeho nevlastní bratr, východofranský král Ludvík. Za jeho vlády se však Východonfranská říše rozpadla a po roce 903 bylo Svatoplukovo království spravováno hrabětem Gebhardem z rodu Konrádovců, který obdržel titul vévody lotrinského.", "section_level": 2}, {"title": "Rodina.", "content": "Svatopluk se v roce 897 se oženil s Odou, dcerou saského vévody Oty. Měli spolu tři dcery, které jsou zmíněny v \"Gesta episcoporum Leodensium\" (kronice lutyšského biskupství):", "section_level": 2}], "src_summary": "Svatopluk Lotrinský (\"Zventibold\", \"Zwentibald\", \"Swentiboldo\", \"Sventibaldo\", \"Sanderbald\") (870 – 13. srpna 900) byl příslušníkem rodu Karlovců a nelegitimním synem římského císaře Arnulfa. V roce 895 mu jeho otec, tehdejší východofranský král udělil Lotrinsko, kterému vládl až do své smrti. Později byl katolickou církví prohlášen za světce a mučedníka.", "tgt_summary": "Zwentibold (\"Zventibold\", \"Zwentibald\", \"Swentiboldo\", \"Sventibaldo\", \"Sanderbald\"; – 13 August 900), a member of the Carolingian dynasty, was the illegitimate son of Emperor Arnulf. In 895, his father, then king of East Francia, granted him the Kingdom of Lotharingia, which he ruled until his death. After his death he was declared a saint and martyr by the Catholic Church.", "id": 749876}
{"src_title": "Aimé Jacques Alexandre Bonpland", "tgt_title": "Aimé Bonpland", "src_document": [{"title": "Životopis.", "content": "Narodil se jako Aimé Jacques Alexandre Goujaud ve francouzském La Rochelle v rodině lékaře. Kolem roku 1790 přijel za bratrem Michaelem do Paříže, kde oba studovali medicínu. Od roku 1791 navštěvovali přednášky v pařížském Národním přírodovědném muzeu. Mezi jejich učitele patřili přírodovědci Jean-Baptiste Lamarck, Antoine Laurent de Jussieu a René Louiche Desfontaines. Aimé studoval ještě u Jean-Nicolase Corvisarta, a možná navštěvoval i přednášky chirurga Pierre-Josepha Desaulta (1738–1795) v nemocnici Hôtel-Dieu. Během této doby se zřejmě spřátelil se spolustudentem Xavierem Bichatem. V období zmatků Velké francouzské revoluce a revolučních válek sloužil Bonpland jako chirurg v revoluční armádě nebo u námořnictva. Poté co se v díky Jean-Nicolasi Corvisartovi spřátelil s Alexandrem von Humboldtem, doprovázel jej na jeho pět let trvající cestě na po Kanárských ostrovech, Venezuele, Kubě, Kolumbii, Ekvádoru, Peru, Mexiku a Spojených státech a po Orinocké nížině a Amazonii. Během této výpravy sbíral a zatřídil asi 60 000 rostlin, z nichž řada byla do té doby v Evropě neznámá. Popis těchto nálezů vyšel v letech 1808–1816 ve dvou svazcích pod názvem \"Rovníkové rostlinstvo\" (Plantes equinoxiales). Po návratu do Paříže mu Napoleon přiznal roční penzi 3000 franků jako odměnu za množství vzorků, jež daroval pařížskému Národnímu přírodovědnému muzeu. Císařovna Josefína Bonplanda jmenovala správcem zahrad na zámku v Rueil-Malmaison, kde se zahradníci věnovali mnoha semenům, jež přivezl z Ameriky. V roce 1813 vydal spis \"Popis vzácných rostlin pěstovaných v Malmaisonu a v Navaře\" (Description des plantes rares cultivées à Malmaison et à Navarre) doprovázený 64 mědiryty. V té době se rovněž seznámil s chemikem a fyzikem Josephem Louisem Gay-Lussakem, matematikem, fyzikem a astronomem Françoisem Aragem a s dalšími významnými francouzskými vědci. Po podepsání smlouvy z Fontainebleau a Napoleonově odchodu do vyhnanství na Elbu již Bonpland nechtěl pobývat v Evropě. Proto se v roce 1816 vydal do Buenos Aires, kde byl jmenován profesorem přírodních věd, a vzal s sebou semena různých evropských rostlin. Záhy však své místo opustil, aby mohl zkoumat jihoamerické vnitrozemí. V roce 1821 založil v Santa Aně v provincii Misiones na severovýchodě Argentiny kolonii s velkou plantáží , kde se hodlal věnovat pěstování cesmíny paraguayské a prodeji jejích sušených a drcených listů, z nichž se připravuje nápoj maté. Kolonie ležela v oblasti, na kterou si činila nárok jak Argentina, tak sousední Paraguay. Navíc paraguayský diktátor José Gaspar Rodríguez de Francia se „obával, že Bonplandův úspěch při produkci maté ohrozí jeho vlastní snahu získat v tomto podnikání monopol“. Paraguayští vojáci proto na jeho příkaz plantáž 8. prosince 1821 zničili, indiánské dělníky vyhnali a Bonplanda uvěznili na 8 let jako špióna ve městě Santa María. Během svého věznění se oženil a měl několik dětí. Dostal svolení k volnému pohybu po městě a působil jako lékař místních chudých a zdejší vojenské posádky. Bonpland byl propuštěn v roce 1829 a roku 1831 se vrátil do Argentiny, kde se usadil v městečku San Borja v provincii Corrientes. Tam se v 58 letech znovu oženil a opět se začal věnovat produkci maté. V roce 1853 se vrátil do Santa Any, kde šlechtil pomerančovníky, které tam zasadil. Od provinční vlády v Corrientes obdržel usedlost v ceně 10 000 piastrů jako vyjádření díků za práci, kterou pro provincii udělal. Městečko, jež se kolem ní rozrostlo, nese dnes na jeho počest jméno Bonpland. Stejné jméno nese i městečko, jež leží v provincii Misiones na jih od Santa Any. Aimé Jacques Alexandre Bonpland zemřel ve věku 84 let v Paso de los Libres v provincii Corrientes, aniž se kdy vrátil do Francie a setkal se se svým „skvělým přítelem“ Alexandrem von Humboldtem. Standardní botanická zkratka Aimého Jacqua Alexandra Bonplanda v autoritních údajích u vědeckých jmen botanických taxonů je Bonpl. Pro označení botanické trojice Alexander von Humboldt, Aimé Bonpland a Carl Sigismund Kunth se v autoritních údajích u vědeckých jmen botanických taxonů standardně používá zkratka H.B.K.", "section_level": 1}], "src_summary": "Aimé Jacques Alexandre Bonpland (29. srpna 1773 La Rochelle, Francie – 11. května 1858 Paso de los Libres, Argentina) byl francouzský cestovatel, lékař a botanik, který v letech 1799–1804 cestoval s Alexandrem von Humboldtem po Latinské Americe. Je spoluautorem knih o vědeckých výsledcích jejich výpravy.", "tgt_summary": "Aimé Jacques Alexandre Bonpland (August 1773 – May 1858) was a French explorer and botanist who traveled with Alexander von Humboldt in Latin America from 1799 to 1804. He co-authored volumes of the scientific results of their expedition.", "id": 2011883}
{"src_title": "Evženie Leuchtenberská", "tgt_title": "Eugénie de Beauharnais", "src_document": [{"title": "Život.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Dětství.", "content": "Evženie se narodila jako katolička a v této víře také vyrůstala v paláci Leuchtenberg na Ludwigstraße v Mnichově. Letní měsíce často trávila s rodiči na zámku Eugensberg, který nechal její otec postavit na Bodamském jezeře. Chování rodiny bylo po všech stránkách knížecí – francouzský vyslanec Coulomb v roce 1822 napsalː „Princ Evžen de Beauharnais žije ve větším luxusu, než [Napoleonův] dvůr.“ Jejich palác v Mnichově byl postaven známým bavorským architektem Leem von Klenzem za více než 2 miliony guldenů. Kromě paláce v Mnichově a zámku Eugensberg měla rodina také zámky v Eichstättu a Ismaningu. Po otcově smrti v roce 1824 zdědila Evženie zámek Eugensberg.", "section_level": 2}, {"title": "Sňatek.", "content": "V sedmnácti letech se Evženie 22. května 1826 v Eichstättu provdala za katolického knížete Konstantina Hohenzollernsko-Hechingenského. Evženie s sebou do Hechingenu přivedla Gustava von Billing jako svého finančního poradce; jménem její matky řídil její velké věno a jako poradce si získal podporu také Konstantina. Od roku 1833 žila Evženie s manželem na zámku Lindich u Hechingenu, sídelního města Hohenzollern-Hechingenů. Přesto trávili letní měsíce na zámku Eugensberg, kde Evženie udržovala kontakt se svou tetou Hortense a bratrancem Ludvíkem Napoleonem, který se později stal Napoleonem III.", "section_level": 2}, {"title": "Život v Hechingenu.", "content": "Evženie měla velkou touhu po životě a dokonce se v roce 1831 s manželem zúčastnila honu na jelena. Pár podnikal výlety do Mnichova, na zámek Eugensburg, na letní sídlo bavorských králů v Tegernsee a v roce 1833 podnikli manželé velkou cestu po Itálii, která trvala 18 měsíců. Evženie pak prodala zámek Eugensburg za 32.000 guldenů Heinrichovi von Kiesow z Augsburgu. Výnos z prodeje využila na přestavbu vily Eugenia, kde se pár v roce 1834 usadil. Na jižním okraji parku u vily získala hostinec \"Zur Silberburg\", který v roce 1844 přestavěla na další vilu, aby zde mohla ubytovat své vznešené známé. Také zakoupila okolní zahrady a nechala je přepracovat na Anglický park. Mezi známými návštěvníky páru byl její bratranec Napoleon III., skladatel Hector Berlioz a virtuos Ferenc Liszt. \"Hofkapelle\" měla dobrý pěvecký sbor a od roku 1843 se ve vile pořádaly nedělní koncerty. Evženie zůstala bezdětná a útěchu hledala ve vzrůstající zbožnosti, zřizování domu pro seniory v Hechingenu a velkého \"Kinderbewahranstalt (dětské centrum)\" pro město. To bylo zřízeno pro děti, jejichž rodičům „často brání ve výchově malých dětí obchodní nebo domácí potíže, doma nebo na polích“. Deset let navštěvovala svého tchána Fridricha, který byl smrtelně nemocný z válečných zranění a který zemřel v roce 1838 na zámku Lindich. Každý Zelený čtvrtek omývala Evženie s manželem nohy dvanácti starým a chudým místním lidem a pak je pozvali na \"Apostelmahl (apoštolské jídlo)\" nebo na Poslední večeři do Billardhäuschenu ve Fürstengartenu. Evženie onemocněla tuberkulózou a v zimě 1846 se přestěhovala do takzvaného Hofküche přímo za vilou, protože tam se mohla lépe zahřát. Lékaři ji léčili zvláštním způsobem, například vdechováním kravského trusu a pálením moxových tyčinek na hrudi. Kvůli riziku šíření nemoci mohla svého manžela vidět jen zřídka, a to jen na dálku. V létě 1847 se vydala na léčbu do lázní Badenweiler, ale na zpáteční cestě 1. září 1847 zemřela v hotelu Post ve Freudenstadtu. Byla pohřbena v hrobce před hlavním oltářem Stiftskirche v Hechingenu. Na žádost její matky bylo její srdce přemístěno do urny v kapli paláci Leuchtenberg v Mnichově; od roku 1952 je uloženo ve výklenku vedle sborových schodů na pravé straně Stiftskirche. Ve své poslední vůli odkázala své jmění ve výši 273 000 guldenů charitě.", "section_level": 2}], "src_summary": "Evženie Leuchtenberská (\"Evženie Hortenzie Augusta Napoléone;\" 22. prosince 1808, Milán – 1. září 1847, Freudenstadt) byla francouzsko-německou princeznou. Byla dcerou Evžena de Beauharnais a princezny Augusty Bavorské. Sňatkem s Konstantinem Hohenzollernsko-Hechingenským se stala hohenzollernsko-hechingenskou kněžnou.", "tgt_summary": "Eugénie Hortense Auguste Napoléone, known as Eugénie de Beauharnais, princess of Leuchtenberg (22 December 1808 – 1 September 1847) was a Franco-German princess. She was the second daughter of Eugène de Beauharnais and Princess Augusta of Bavaria, and a member of the House of Beauharnais. In 1826 she married Constantine, Prince of Hohenzollern-Hechingen.", "id": 1191117}
{"src_title": "Algernon Percy, 6. vévoda z Northumberlandu", "tgt_title": "Algernon Percy, 6th Duke of Northumberland", "src_document": [{"title": "Životopis.", "content": "Pocházel z významného šlechtického rodu Percyů, narodil se jako třetí syn George Percyho, 2. hraběte z Beverley a pozdějšího 5. vévody z Northumberlandu (1778–1867), po matce pocházel ze skotské rodiny markýzů z Bute. Měl dva starší bratry (oba nesli jméno Algernon), kteří zemřeli v dětství. Studoval v Etonu a poté sloužil v armádě, v hodnosti kapitána odešel do výslužby (1837). Mezitím od roku 1830 jako otcův dědic užíval titul \"lord Lovaine\" a v letech 1831–1832 byl krátce členem Dolní sněmovny. V roce 1834 krátce zastával hodnost finančního inspektora dvora irského místokrále markýze Wellesleye. Ve volbách do Dolní sněmovny kandidoval neúspěšně v letech 1841 a 1847, do parlamentu se znovu dostal až v roce 1852 za hrabství Northumberland a poslancem zůstal do roku 1865. V druhé Derbyho vládě zastával několik nižších funkcí, byl civilním lordem admirality (1858–1859), generálním intendantem armády (\"Paymaster General\") a viceprezidentem úřadu pro obchod (1859), od roku 1859 byl též členem Tajné rady. V roce 1867 po otci zdědil titul vévody z Northumberlandu a stal se členem Sněmovny lordů. Souběžně začal zastávat čestné hodnosti v hrabství Northumberland, kde byl nakonec v letech 1877–1899 lordem místodržitelem. V Disraeliho vládě zastával úřad lorda strážce tajné pečeti (1878–1880), z titulu této funkce byl v letech 1878-1880 zároveň předsedou vládní komise pro dobročinné ústavy v Londýně. Získal čestný doktorát na univerzitě v Durhamu a v letech 1883–1892 byl prezidentem Královského archeologického institutu. V roce 1886 získal Podvazkový řád, dále byl též smírčím soudcem a zástupcem místodržitele v hrabství Surrey. Zemřel na hlavním rodovém sídle \"Alnwick Castle\" (Northumberland), je pohřben v rodové hrobce ve Westminsterském opatství.", "section_level": 1}, {"title": "Rodina.", "content": "Od roku 1845 byla jeho manželkou Louisa Drummond (1813–1890), dcera a dědička bankéře a politika Henryho Drummonda (1786–1860). Po otci zdědila panství \"Albury Park\" (Surrey), které zůstalo až do 21. století v majetku vévodů z Northumberlandu. Šestý vévoda z Northumberlandu měl dva syny, dědicem titulů a majetku byl Henry Percy, 7. vévoda z Northumberlandu (1846–1918), dlouholetý člen Dolní sněmovny, který později zastával čestné hodnosti u dvora. Mladší syn lord Algernon Percy (1851–1933) byl poslancem Dolní sněmovny. Mladší bratr šestého vévody, lord Josceline Percy (1811–1881), byl absolventem cambridgeské univerzity a několik let členem Dolní sněmovny. Další bratr lord Henry Percy (1817–1877) sloužil v armádě a dosáhl hodnosti generála.", "section_level": 1}], "src_summary": "Algernon George Percy, 6. vévoda z Northumberlandu (\"Algernon George Percy, 6th Duke of Northumberland, 7th Earl of Northumberland, 6th Earl Percy, 3rd Earl of Beverley, 7th Baron Warkworth, 7th Baron Percy\") (20. května 1810, Londýn, Anglie – 2. ledna 1899, Alnwick Castle, Anglie) byl britský politik z bohaté šlechtické rodiny. Patřil k nejbohatší pozemkové aristokracii v Anglii, byl dlouholetým členem Dolní sněmovny za konzervativní stranu. V nižších funkcích byl členem několika vlád druhé poloviny 19. století, od roku 1867 byl jako dědic titulu vévody členem Sněmovny lordů. Zastával řadu čestných hodností a v roce 1886 získal Podvazkový řád.", "tgt_summary": "Algernon George Percy, 6th Duke of Northumberland, (20 May 1810 – 2 January 1899), styled Lord Lovaine between 1830 and 1865 and Earl Percy between 1865 and 1867, was a British Conservative politician. He held office under the Earl of Derby as Paymaster-General and Vice-President of the Board of Trade in 1859 and under Benjamin Disraeli as Lord Privy Seal between 1878 and 1880.", "id": 2472553}
{"src_title": "Chirurgická maska", "tgt_title": "Surgical mask", "src_document": [{"title": "Popis.", "content": "Chirurgická maska nebo procedurální maska je určena k nošení zdravotnickými pracovníky během chirurgického zákroku a určitých zdravotních postupů k zachycení mikroorganismů vrhaných do kapének a aerosolů z úst a nosu nositele. Jako první je zaznamenané použití francouzským chirurgem Paulem Bergerem během operace v Paříži v roce 1897. Moderní chirurgické masky jsou vyrobeny z papíru nebo jiného netkaného materiálu a musí být po každém použití zlikvidovány. Chirurgická maska nesmí být zaměňována s respirátorem; jako taková ani není certifikována. Chirurgické masky nejsou navrženy tak, aby chránily uživatele před vdechováním vzdušných bakterií nebo virových částic, a jsou méně účinné než respirátory, které jsou pro tento účel určeny.", "section_level": 1}, {"title": "Používání.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Zdravotníci.", "content": "Jednoduché chirurgické masky chrání uživatele před postříkáním do úst tělními tekutinami a brání přenosu tělních tekutin z nositele na ostatní, např. na pacienta. Připomínají také nositelům, aby se nedotýkali úst nebo nosu, které by jinak mohly přenést viry a bakterie poté, co se člověk dotkl kontaminovaného povrchu. Mohou také zamezit šíření infekčních kapének (přenášejících bakterie nebo viry), které vznikají při kašlání nebo kýchání nositele. Neexistuje žádný jasný důkaz o tom, že by jednorázové obličejové masky, které nosí členové chirurgického týmu, po čistých chirurgických zákrocích snížily riziko infekcí rány. Bavlněné a gázové masky neslouží jako chirurgické masky, protože nenabízejí dostatečnou filtraci mikrobů. Důkazy podporují účinnost chirurgických masek při snižování rizika infekce u ostatních zdravotnických pracovníků a v komunitě. V komunitním prostředí musí být obličejové masky spojeny s dalšími opatřeními, jako je vyhýbání se úzkému kontaktu a udržování dobré hygieny rukou, aby se snížilo riziko nákazy chřipkou podle Centra pro kontrolu a prevenci nemocí (CDC) Spojených států, jež vydalo ve svých pokynech týkajících se Mexické prasečí chřipky v roce 2009. Pro zdravotnické pracovníky doporučují bezpečnostní směrnice nošení obličejové respirátorové masky vyhovující normě Spojených států amerických NIOSH N95 nebo evropské normě EN 149 FFP3 v blízkosti pacientů s pandemickou chřipkou, aby se snížilo vystavení nositele potenciálně infekčním aerosolům a kapénkám. CDC poskytuje informace o výrobcích výrobců a důležitost správného nasazení těchto masek (respirátorů). Pro ty, kteří nejsou na použití respirátorů zvyklí, byl v USA vydán informační leták.", "section_level": 2}, {"title": "Široká veřejnost.", "content": "Chirurgické masky ve východoasijských zemích běžně používá široká veřejnost, aby se snížila šance na šíření nemocí přenášených vzduchem; v Japonsku je běžné používat během období chřipky obličejovou masku, aby nedošlo k infikování jiných osob nebo k nakažení ve veřejném prostředí. V Japonsku a na Tchaj-wanu je běžné vidět tyto masky během chřipkové sezóny, jako projev úcty k ostatním a společenské odpovědnosti. Mohou se však také nosit kvůli alergiím, aby se zabránilo mluvení s cizími lidmi, nebo aby se nositel vyhnul potřebě nanesení make-upu, když jde ven. Mohou se také používat pro módu, a to zejména masky z černé látky, které často nosí idoly K-Popu. Chirurgické masky se také mohou nosit, aby zakryly identitu. Ve Spojených státech banky, obchody se smíšeným zbožím atd. zakázaly jejich používání v důsledku opakovaných trestných činůPři V protestech v Hongkongu v letech 2019–2020 měli někteří demonstranti chirurgické masky (kromě jiných typů masek), aby se vyhnuli poznání, a vláda se pokusila takové použití zakázat, ale nepodařilo se jí to.", "section_level": 2}, {"title": "Masky během pandemie COVID-19.", "content": "Během pandemie COVID-19 v Česku se popularita nošení ochranných masek natolik zvýšila, že v e-shopech byly roušky i respirátory vyprodané, a to včetně obyčejných papírových, vláda i proto jejich běžný prodej 3. března 2020 zakázala. Pracovníkům, kteří prováděli odběry vzorků, se doporučovalo i nošení štítu, aby se zamezilo nákaze přes spojivku. Následkem této situace se rozmohla domácí výroba roušek na šicích strojích, svépomocná distribuce a sdílení například přes sociální sítě. Objevila se rovněž satirická tvorba na toto téma. V Asii se chybějící roušky občané snažili nahrazovat i hygienickými vložkami nebo slupkami z ovoce. V doporučeních, kdo by měl ochranné masky nosit, se jednotlivé země lišily. Světová zdravotnická organizace (WHO) nošení roušek jako preventivní opatření proti šíření viru do ledna 2020 nezmiňovala, ani od něho však výslovně neodrazovala. Až 3. dubna WHO připustila, že nošení masek má v boji proti šíření nového koronaviru význam. To potvrdila i studie Dr. Dona Miltona publikovaná stejný den v časopisu Nature Medicine\".\"", "section_level": 2}, {"title": "Design.", "content": "Konstrukce chirurgických masek závisí na technice; obvykle jsou masky třívrstvé. Tento třívrstvý materiál je vyroben z materiálu foukaného z taveniny umístěného mezi netkané textilie. Materiál foukaný z taveniny funguje jako filtr, který zabraňuje mikrobům vniknout do masky nebo ji opustit. Většina chirurgických masek je nařasená nebo má záhyby. Používají se tři záhyby, které umožňují uživateli rozšířit masku tak, že pokrývá oblast od nosu po bradu. Masky lze zabezpečit třemi různými způsoby. Nejoblíbenější je ušní smyčka, kde je na masku připevněn strunový materiál, který se připevňuje za uši. Druhým je vázání, které se skládá ze čtyř netkaných popruhů, které jsou uvázány za hlavou. Třetí je čelenka, elastický pásek, který je připevněn za hlavou. O některých nových typech ústenek výrobci uvádějí, že jsou viry schopné nejen zachycovat, ale díky použitým nanočásticím oxidu mědi je mohou i zahubit. Americká designérka Danielle Baskin navrhla ochrannou masku s potiskem obličeje nositele, která bez sundání například umožní obličejem odemknout mobilní telefon a přitom zaručuje funkčnost. Chirurgické masky s ozdobnými vzory jsou oblíbené v zemích, kde se nosí na veřejnosti.", "section_level": 1}], "src_summary": "Chirurgická maska, známá také jako chirurgická ústenka, procedurální maska, lékařská maska nebo jednoduše jako rouška na obličej, je určena k nošení zdravotnickými pracovníky během chirurgického zákroku a během kojení, aby zachytila bakterie zalévané v kapénkách a aerosolech z úst a nosu nositele. Nejsou navrženy tak, aby chránily uživatele před vdechováním vzdušných bakterií nebo virových částic a jsou méně účinné než respirátory, jako jsou masky N95 nebo FFP, které poskytují lepší ochranu díky jejich materiálu, tvaru a těsnosti. Nicméně jsou lepší než podomácku vyrobené improvizované roušky. Látkové roušky nejsou pro zdravotnictví doporučovány. Záleží také na správnosti použití. Například nedoléhání roušky k obličeji z důvodu neoholené tváře snižuje její účinnost. Chirurgické masky běžně používá široká veřejnost po celý rok ve východoasijských zemích, jako je Čína, Japonsko a Jižní Korea, aby se snížila šance na šíření nemocí přenášených vzduchem a aby se zabránilo vdechování prachových částic ve vzduchu vytvářených znečištěním vzduchu. Chirurgické masky se navíc staly módním prohlášením, zejména v současné východní asijské kultuře podpořené její popularitou v japonské a korejské popové kultuře, která má velký dopad na východoasijskou kulturu mládeže. V poslední době se v důsledku rostoucího problému smogu v jižní a jihovýchodní Asii chirurgické masky a obličejové masky filtrující vzduch často používají ve velkých městech v Indii, Nepálu a Thajsku, když se kvalita vzduchu zhoršuje na toxickou úroveň. Kromě toho se v jihovýchodní Asii používají ochranné masky v Indonésii, Malajsii a Singapuru. Masky chirurgického typu pro filtrování vzduchu jsou v Asii značně populární, proto mnoho společností na trh uvedlo masky, které nejen zabraňují vdechování prachových částic ve vzduchu, ale jsou také módní.", "tgt_summary": "A surgical mask, also known as a face mask, is intended to be worn by health professionals during healthcare procedures. It is designed to prevent infections in patients and treating personnel by catching bacteria shed in liquid droplets and aerosols from the wearer's mouth and nose. They are not designed to protect the wearer from breathing in airborne bacteria or viruses whose particles are smaller. With respect to some infections like influenza they appear as effective as respirators, such as N95 or FFP masks; though the latter provide better protection in laboratory experiments due to their material, shape and tight seal. Surgical masks vary by quality and levels of protection. Despite their name, not all surgical masks are appropriate to be used during surgery. Surgical masks may be labeled as surgical, isolation, dental, or medical procedure masks. Chinese health officials distinguish between medical (non-surgical) and surgical masks. Surgical masks are made of a nonwoven fabric created using a melt blowing process. They came into use in the 1960s and largely replaced cloth facemasks in developed countries. The use of surgical masks during the COVID-19 pandemic has been a subject of debate, as shortages of surgical masks is a central issue. Surgical masks are popularly worn by the general public all year round in East Asian countries like China, Japan and South Korea to reduce the chance of spreading airborne diseases to others, and to prevent the breathing in of airborne dust particles created by air pollution. Additionally, surgical masks have become a fashion statement, particularly in contemporary East Asian culture bolstered by its popularity in Japanese and Korean pop culture which have a big impact on East Asian youth culture.", "id": 215242}
{"src_title": "Ragnhild Norská", "tgt_title": "Princess Ragnhild, Mrs. Lorentzen", "src_document": [{"title": "Dětství.", "content": "Ragnhild byla první norskou princeznou po 629 letech, která se narodila na území Norska. Vyrůstala v královském sídle Skaugum u Askeru západně od Osla. Pokřtěna byla v palácové kapli 27. června 1930 a jejími kmotry byliː prarodiče z otcovy strany, král a královna Norska; prarodiče ze strany matky, vévoda a vévodkyně z Västergötlandu; prastrýc král švédský; prateta britská princezna Viktorie; teta princezna Markéta Švédská; a vévoda z Yorku. V roce 1940 během druhé světové války uprchla princezna s rodinou před německou okupací ze země a válečná léta strávila se sourozenci a matkou ve Washingtonu, D.C. Před narozením mladšího bratra se předpokládalo, že nastoupí na trůn, i když by to vyžadovalo změnu ústavy, protože ženy nemohly v Norsku dědit trůn.", "section_level": 1}, {"title": "Manželství a potomci.", "content": "Princezna Ragnhild se 15. května 1953 ve dvaadvaceti letech v Askeru provdala za Erlinga Lorentzena, člena norské obchodní vyšší vrstvy. Lorentzen byl podnikatel a vojenský důstojník, který za války sloužil jako její osobní strážce. Jejím sňatkem došlo k velké kontroverzi, protože byla první členkou norské královské rodiny, která se provdala za muže, který nebyl příslušníkem žádné královské rodiny. (V Norsku existuje tradice \"oficiálních flagdays\" a jedním z takových dnů jsou také královské narozeniny; brzy po její svatbě bylo oznámeno, že její narozeniny přestávají být oficiálním flagday.) Po svatbě se pár přestěhoval do Ria de Janeira, kde měl její manžel významné obchodní podíly. Jejich pobyt v Brazílii byl původně dočasný, nakonec se tam však usadili a v Riu zůstali až do Ragnhildiny smrti v roce 2012. V Brazílii Lorentzen založil manufakturu na papír Aracruz Celulose. Pár měl tři dětiː", "section_level": 1}, {"title": "Veřejný život.", "content": "V roce 1952 Ragnhild otevírala Zimní olympijské hry v norském Oslu, když se její otec a dědeček zúčastnili pohřbu britského krále Jiřího VI. Konzervativní princezna Ragnhild v roce 2004 veřejně kritizovala svou neteř a synovce, princeznu Martu Louisu a korunního prince Haakona za výběr jejich partnerů. Princezna Ragnhild byla patronkou norské organizace pro sluchově postižené. Bylo po ní pojmenováno několik lodí, včetně \"MS Prinsesse Ragnhild\".", "section_level": 1}, {"title": "Úmrtí.", "content": "Princezna Ragnhild zemřela doma v Rio de Janairu 16. září 2012 ve věku 82 let na rakovinu. Dne 24. září 2012 bylo její tělo převezeno do Osla, kde se s ní rozloučil její bratr král Harald V., její sestra Astrid Norská, její manžel Erling a jejich děti. Pohřeb se konal 28. září 2012 v kapli královského paláce v Oslu. Později byla princezna zpopelněna a soukromě uložena v kostele v Askeru.", "section_level": 1}, {"title": "Tituly, oslovení a vyznamenání.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Vyznamenání.", "content": "Na počest princezna Ragnhild byla pojmenována 540 000 km² oblast v Antarktidě pobřeží Princezny Ragnhild.", "section_level": 2}, {"title": "Vývod z předků.", "content": "Princezna Ragnhild byla prapravnučkou královny Viktorie a vzdálenou sestřenicí Alžběty II. V době svého narození byla na 17. místě v linii následnictví britského trůnu, v obě své smrti na 77. místě. Ragnhildinou tetou byla belgická královna Astrid, což z Ragnhild dělalo sestřenici belgických králů Baudouina a Alberta II.", "section_level": 1}], "src_summary": "Ragnhild Norská (\"Ragnhild Alexandra Lorentzenová;\" 9. června 1930, Oslo – 16. září 2012, Rio de Janeiro) se narodila jako nejstarší dítě norského krále Olafa V. a princezna Marty Švédské. Byla starší sestrou krále Haralda V. a princezny Astrid. Byla od dob středověku prvním členem norské královské rodiny, který se narodil na území Norska. V roce 1953 se provdala za průmyslníka Erlinga Lorentzena, člena rodiny lodních magnátů. V tom samém roce se přestěhovala do Brazílie, kde byl její manžel průmyslníkem a hlavním majitelem manufaktury na papír Aracruz Celulose. V Brazílii žila 59 let až do své smrti. Přestože byla nejstarším královým dítětem, nikdy nebyla v linii následnictví norského trůnu, vzhledem k norskému zákonu agnatické posloupnosti. Byla však v linii následnictví britského trůnu, v níž během svého života obsadila 16. a 17. místo.", "tgt_summary": "Princess Ragnhild, Mrs Lorentzen (Ragnhild Alexandra; 9 June 1930 – 16 September 2012), was the eldest child of King Olav V of Norway and Princess Märtha of Sweden. She was the older sister of King Harald V and Princess Astrid. She was the first royal to have been born in Norway since the middle ages. In 1953 she married the industrialist Erling Lorentzen, a member of the Lorentzen family of shipping magnates. In the same year they moved to Brazil, where her husband was an industrialist and a main owner of Aracruz Celulose. She lived in Brazil until her death 59 years later. Although she was the King's eldest child, she was never in the line of succession to the Norwegian throne, owing to Norway's law of agnatic succession. She was however in the line of succession to the British throne during her entire life and occupied the 16th and 17th place in that succession line during her childhood and youth.", "id": 27117}
{"src_title": "Edgeworthův diagram", "tgt_title": "Edgeworth box", "src_document": [{"title": "Příklad.", "content": "Máme dvě osoby (Octavia a Abby) a dané fixní zdroje pro oba dohromady, řekněme 10 litrů vody a 20 rohlíků. Tj., když Abby bude chtít 4 litry vody a 5 rohlíků, pro Octavia zbyde 6 litrů vody a 15 rohlíků. Edgeworthův diagram bude v našem případě obdélníkový. Vodorovné strany diagramu budou reprezentovat celkové množství jednoho produktu (rohlíků) a horizontální strany diagramu budou reprezentovat celkové množství druhého produktu (vody). V levém dolním rohu budeme mít počátek pro Octavia (označený O) a naproti v pravém horním rohu pak počátek pro Abby (označený A). Každý bod v tomto obdélníku pak reprezentuje jedno možné rozdělení zdrojů mezi Abby a Octavia. Pro obě osoby můžeme také do našeho obdélníku nakreslit indiferenční křivky (ty se získají derivací užitkových funkcí osob). Každá tato křivka zobrazuje body takových kombinací produktů, které uspokojí potřebu osoby na stejné úrovni. Jinak se jim také říká izokvanty užitku. Například Abby může mít stejný užitek z kombinace 1 litru vody a 13 rohlíků i z kombinace 5 litrů vody a 4 rohlíků, nebo kombinace 3 litrů vody a 10 rohlíků. Obdobně pro Octavia. Těchto křivek může být pro každou osobu nekonečné množství a každá výše (ve větší vzdálenosti) od počátku přináší osobě užitek vyšší. Typicky jsou tyto křivky konvexní k počátku osoby. Když se Abbyina indiferenční křivka protne s Octaviovou ve více než jednom bodě (takže nejsou pouze tečnami), vznikne protnutím křivek tvar oka. Každý bod uvnitř tohoto oka představuje kombinaci našich dvou zdrojů takovou, že obě osoby mohou mít větší užitek než na okrajích oka, protože bod uprostřed bude na jejich vyšších indiferenčních křivkách (vzdálenějších od jejich počátků).", "section_level": 1}, {"title": "Paretova křivka.", "content": "Tam, kde je nějaká z Abbyiných indiferenčních křivek tečnou nějaké Octaviovy indiferenční křivky, nalézáme takovou kombinaci zdrojů, že obě osoby získají užitek, který nemůže být přerozdělením zdrojů zvýšen pro jednu osobu, aniž by se tím snížil užitek druhé osoby. Taková kombinace zdrojů se nazývá Pareto-optimální. Z množiny bodů tečného doteku různých indiferenčních křivek získáme spojením křivku vedoucí od Octaviova počátku (O) až po Abbyin počátek (A). Tato křivka, která nikdy nebude přímkou, se nazývá Paretova křivka. Někdy se této křivce říká také kontrakční křivka, ačkoliv Mas-Colell, Winston a Green (1995) definici kontrakční křivky omezili na takové body Paretovy křivky, které uspokojí Abby i Octavia nejméně na úrovni jejich rozpočtu. Ostatní autoři, kteří k Paretově křivce přistupují spíše z hlediska teorie her, jako například Martin Osborne a Ariel Rubinstein (1994), používají termín jádro pro ten úsek Paretovy křivky, že pro obě osoby je užitek nejméně na úrovni jejich rozpočtu. K tomu, abych určili Paretovu křivku, musíme pro obě osoby spočítat sklon indiferenčních křivek v každém bodě. Tento sklon je záporně vzatá mezní míra substituce. Protože Paretova křivka je množina takových bodů, že jsou si indiferenční křivky tečnami, je to tím pádem také množina bodů, kde mezní míra substituce jedné osoby je stejná jako mezní míra substituce druhé osoby. Přidáme-li do předpokladů již zmíněné rozpočtové omezení (dejme tomu, že se Abby a Octavio společně dělí o celkový rozpočet) a určíme-li počáteční alokaci rozdělení produktů na této přímce jako bod E, pak pokud se nemění ceny produktů, dostaneme optimální řešení právě z kontrakční křivky tam, kde se protíná s rozpočtovou přímkou, neboť bod E leží na vyšších kontrakčních křivkách pro obě osoby.", "section_level": 1}], "src_summary": "Edworthův diagram nebo také Edgeworthova krabice (anglicky Edgeworth box nebo egg-worth box), pojmenovaný po svém vynálezci Francisu Ysidro Edgeworthovi, se v ekonomii používá k reprezentaci rozdělení zdrojů. Edgeworth původně navrhnul dvouosý diagram, který byl později rozšířen do dnes známého krabicového diagramu Paretem v jeho knize „Manual of Political Economy“ a ten byl poté zpopularizován Bowleyho výkladem. Moderní verze diagramu se tedy také často nazývá Edgeworth-Bowleyho diagram. Edgeworthův diagram se často používá v obecné teorii rovnováhy. S jeho pomocí lze reprezentovat rovnováhu na dokonale konkurenčním trhu pomocí takových výsledků, které uspokojují ekonomickou efektivnost.", "tgt_summary": "In economics, an Edgeworth box, named after Francis Ysidro Edgeworth, is a way of representing various distributions of resources. Edgeworth made his presentation in his book \"Mathematical Psychics: An Essay on the Application of Mathematics to the Moral Sciences\", 1881. Edgeworth's original two-axis depiction was developed into the now familiar box diagram by Pareto in his 1906 book \"Manual of Political Economy\" and was popularized in a later exposition by Bowley. The modern version of the diagram is commonly referred to as the Edgeworth–Bowley box. The Edgeworth box is used frequently in general equilibrium theory. It can aid in representing the competitive equilibrium of a simple system or a range of such outcomes that satisfy economic efficiency. It can also show the difficulty of moving to an efficient outcome in the presence of bilateral monopoly. In the latter case, it serves as a precursor to the bargaining problem of game theory that allows a unique numerical solution.", "id": 132109}
{"src_title": "Ben Ferencz", "tgt_title": "Ben Ferencz", "src_document": [{"title": "Životopis.", "content": "Benjamin Ferencz se v chudé židovské rodině v Rumusku v oblasti Sedmihradsko. Ještě dva roky předtím, kdy se narodila jeho sestra, patřilo toto území Maďarsku, to je ale po porážce po 1. světové válce postoupilo Rumunsku. Kvůli vzrůstající perzekuci se rodina rozhodla emigrovat do Spojených států. Zde se usadili v New Yorku v imigrantské čtvti Lower East Side v jihovýchodní části Manhattanu. Ferenczovu otci, který byl vyučený jako švec, se nedařilo sehnat práci, proto byla rodina nucena žít v suterenu nájemního domu ve čtvrti, které se přezdívalo Hell's Kitchen (\"Ďáblova kuchyně),\" kvůli její nechvalně známé proslulosti jako čtvrti s nejvyšší kriminalitou v zemi. Právě odsud zřejmě pochází Ferenczův zájem o kriminalistiku a trestní právo. Jako dítě byl dvakrát odmítnut, když ho rodiče chtěli přihlásit do základní školy. Bylo tomu tak zřejmě kvůli jeho malému vzrůstu (i v dospělosti měřil pouze 157 cm) a nepomohla ani špatná znalost angličtiny. Jeho rodiče se následně rozvedli a Ferencz začal žít u tety. Poté se konečně dostal do školy kde se z něj stal brilatní student. Na doporučení učitelky byl přesunut do školy pro nadané studenty a poté začal studovat na City College of New York sociologii a trestní právo. Následně získal stipendium na Harvardově univerzitě, kde začal studovat v roce 1940. Zde se jako dobrovolník přihlásil o práci výkumného asistenta profesora Sheldona Gluecka, který pracoval na knize pojednávající o válečných zločinech. Po zapojení USA do druhé světové války, se Ferencz pokusil narukovat, ale byl odmítnut kvůli své výšce. Na Harvardově univerzitě promoval v roce 1943. Poté se mu konečně podařilo vstoupit do armády a to do dělostřeleckého oddílu. Byl zapojen do vylodění v Normandii, v Bitvě v Ardenách a bojů u Siegfriedovy linie. Na konci roku 1944 mu bylo jasné, že se Němci dopustili vysoce závažných válečných zločinů. Když 3. armáda generála George S. Pattona založila útvar pro vyšetřování válečných zločinů, Ferencz se stal jedním z vyšetřovatelů. Jako člen tohoto útvaru se Ferencz mimo jiných podílel na osvobozování a vyšetřování koncentračních táborů Buchenwald, Mauthausen a Flossenbürg. Zde byl svědkem otřesných výjevů, které ho traumatizovaly po zbytek života. Ferencz byl čestně propuštěn z armády v prosinci roku 1945. Poté se vrátil do New Yorku, kde si 31. března 1946 vzal svoji ženu Gertrudu.", "section_level": 1}, {"title": "Norimberské procesy.", "content": "Brzy po návratu do USA byl Ferencz osloven, aby se podílel na vyšetřování válečných zločinů, které byly v té době projednávány v Norimbeských procesech. Jeho nadřízeným byl plukovník Telford Taylor, který Ferencze pověřil získáváním důkazů o válečných zločinech spáchaných příslušníky SS. V Berlíně se svým týmem Ferencz vypátral hlášení se záznamy o vraždách židů, které vykonaly jednotky zvláštního určení Einsatzgruppen, jejichž úkolem bylo eliminovat nežádoucí osoby. Podle odhadů tato jednotka zabila mezi lety 1941–1945 až dva miliony lidí. Ferencz se vrátil do Norimberku, kde Telforda Taylora požádal o další proces. Taylor nejprve nový proces odmítl s tím, že všechny procesy jsou již schálené. Ferencz byl, ale neoblomný a Taylor nakonec svolil a jmenoval Ferencze hlavním žalobcem v procesu s Einsatzgruppen, který byl devátým procesem z dvanácti Následných norimberských procesů. V této době bylo Ferencovi pouhých 27 let. V procesu bylo obžalováno 24 velitelů Einsatzgruppen, kteří čelili obvinění z válečných zločinů a zločinu proti lidskosti. Dva z nich proces nedokončili – jeden ze zdravotních důvodů, druhý kvůli spáchání sebevraždy. Mezi obžalovanými byl například důstojník SS a velitel Einsatzgruppen D Otto Ohlendorf, ekonom a doktor práv, který zavraždil okolo 100 000 lidí na jižní Ukrajině a na Kavkaze. Všech 22 obžalovaných bylo v dubnu roku 1948 odsouzeno – třináct k trestu smrti z nichž 4 byly vykonány. Žádný z obžalovaných nepřiznal svou vinu. Po Norimberských procesech Ferencz zůstal v Německu a podílel se na rehabilitačním programu a reparacích pro oběti nacistické perzekuce. Také se podílel na Dohodě o reparacích mezi Izraelem a Západním Německem a německém restitučním zákoně (\"Bundesentschädigungsgesetz\"). Do New Yorku se s manželkou a čtyřmi dětmi vrátil v roce 1956. Společně s Telfordem Taylorem si založili soukromou právní praxi, ale i nadále se podílel na případech reparací pro oběti Holokaustu.", "section_level": 2}, {"title": "Vznik mezinárodního soudu.", "content": "Druhá světová válka zanechala ve Ferenzovi hluboký dojem. Pod vlivem války ve Vietnamu se stal jedním z hlasů volajícím za zřízení Mezinárodního trestního soudu. V roce 1975 vydal i knihu \"Defining International Aggression – The Search for World Peace,\" ve které argumentoval za zřízení mezinárodního soudu. Od roku 1985 do roku 1996 také pracoval jako pomocný profesor mezinárodního práva na Pace University v New Yorku. Mezinárodní trestní soud byl založen 1. července 2002 v Haagu poté co 60 zemí ratifikovalo Římský statut. Spojené státy americké smlouvu podepsaly, ale neratifikovaly. Ferencz proti tomu opakovaně argumentoval a navrhoval aby Spojené státy smlouvu ratifikovaly, protože právo by mělo platit i v mezinárodním kontextu. V rozhovoru, který poskytl v roce 2006 řekl, že by kromě Saddáma Husajna měl vyslýchán i George Bush, protože válku v Iráku vedly USA bez povolení bezpečnostní rady OSN. V roce 2013 Ferencz prohlásil, že 'použití ozbrojených sil by mělo být souzeno jako mezinárodní a národní zločin'.", "section_level": 2}, {"title": "Pozdější léta.", "content": "V roce 2009 Ferenz obdržel cenu Erasmus Prize, společně s Antoniem Cassese, italským právníkem zabývajícím se mezinárodním právem. Cena je věnována osobám nebo institucím za významný příspěvek evropské kultuře, společnosti nebo společenským vědám. 3. března roku 2011, dva dny po oznámení smrti Usáma bin Ládina, deník The New York Times publikoval Ferenczův dopis, kde argumentoval, že 'ilegální a nezaručená poprava – i obviněného masového vraha – podrývá demokracii'. Ve stejném roce přednesl závěrečnou řeč v soudním procesu Thomase Lubanga Dyilo v Ugandě. V dubnu roku 2017 městský úřad v Haagu oznámil, že město uctí Benjamina Ferencze, tím že po něm pojmenuje pěšinu vedle Paláce Míru, kde sídlí Mezinárodní soudní dvůr, hlavní orgán OSN. 13. ledna 2020, The New York Times otiskl Ferenczův dopis, ve kterém odsoudil atentát na Iráckého generála Kásima Sulejmáního jako nemorální akci a jasné porušení národního a mezinárodního práva.", "section_level": 2}], "src_summary": "Ben Ferencz (* 11. března 1920 Sedmihradsko) je americký právník. Byl vyšetřovatelem nacistických válečných zločinů po druhé světové válce a poté se stal hlavním žalobcem v procesu s Einsatzgruppen v Následných norimberských procesech.", "tgt_summary": "Benjamin Berell Ferencz (born March 11, 1920) is a Hungarian-born American lawyer. He was an investigator of Nazi war crimes after World War II and the chief prosecutor for the United States Army at the Einsatzgruppen Trial, one of the 12 military trials held by the U.S. authorities at Nuremberg, Germany. Later, he became an advocate of the establishment of an international rule of law and of an International Criminal Court. From 1985 to 1996, he was adjunct professor of international law at Pace University.", "id": 1808772}
{"src_title": "Infekční anémie koní", "tgt_title": "Equine infectious anemia", "src_document": [{"title": "Původce.", "content": "Původce je obalený RNA virus o velikosti 80–100 nm, který obsahuje enzym reverzní transkriptázu. Virus patří do čeledi \"Retroviridae\", podčeledi \"Orthoretroviridae\", rodu \"Lentivirus\". Virus postihuje všechny tkáně v organismu a je odolný vůči fyzikálně chemickým vlivům. Do určité míry je podobný HIV viru u lidí, ale na člověka se nákaza nepřenáší.", "section_level": 1}, {"title": "Nákaza.", "content": "V přirozených podmínkách se virus přenáší nejčastěji krev sajícím bodavým hmyzem, který však slouží pouze jako mechanický přenašeč. Vzhledem k tomu, že se onemocnění šíří prostřednictvím krevních buněk, jsou pro přenos nákazy nebezpečné jakékoliv veterinární zákroky spojené s možným, byť i minimálním přenosem krve. Ze stejného důvodu mohou k přenosu nákazy sloužit i ošetřovatelské pomůcky. Přenos nákazy sekrety (a exkrety) nemocných zvířat je pro nízkou koncentraci viru v nich obsaženého je ojedinělý. U březích klisen se mohou hříbata infikovat již během jejich nitroděložního vývoje.", "section_level": 1}, {"title": "Geografické rozšíření.", "content": "V letech 2005 - 2020 byla nákaza zjištěna v těchto státech: Argentina, Austrálie, Belgie, Belize, Bolívie, Bosna a Hercegovina, Brazílie, Bulharsko, Chile, Černá hora, Čína, Chorvatsko, Dominikánská republika, Ekvádor, El Salvador, Eritrea, Filipíny, Francie, Francouzská Guyana, Guadeloupe, Guatemala, Guyana, Haiti, Honduras, Irsko, Itálie, Japonsko, Kanada, Kolumbie, Kostarika, Kuba, Litva, Maďarsko, Makedonie, Malajsie, Mexiko, Mongolsko, Německo, Nizozemí, Nikaragua, Panama, Paraguay, Peru, Polsko, Rakousko, Reunion, Rumunsko, Rusko, Řecko, Srbsko, Slovensko, Slovinsko, Španělsko, Švédsko, Thajsko, Turecko, USA, Uruguay, Uzbekistán, Velká Británie, Venezuela.", "section_level": 1}, {"title": "Průběh onemocnění.", "content": "I když je virus schopen infikovat všechny tkáně, tak k jeho nejvýraznějšímu množení dochází v populaci tkáňových bílých krvinek - makrofázích (zejména ve slezině) a krvi cirkulující populaci – monocytech. Vytvářejí se spojení mezi specifickými značkami viru (antigeny) s protilátkamii (tzv. komplex antigen – protilátka), které vyvolávají horečku, zánět ledvin, chudokrevnost a snížení počtu krevních destiček (trombocytopenii). Zánik červených krvinek a jejich pohlcování (fagocytóza) bílými krvinkami následně aktivuje retikuloendoteliální systém. Kupferovy buňky (přisedlá populace bílých krvinek) se aktivují a vychytávají hemosiderin. V samotné krvi se virus nemnoží, ale přetrvává tam téměř po celý život.", "section_level": 1}, {"title": "Klinické příznaky.", "content": "Inkubační doba se po přirozené infekci pohybuje mezi 2 až 4 týdny. Obecně lze říci, že klinickými příznaky připomíná obraz akutního či chronického bakteriálního systémového onemocnění (sepse) a vyskytuje se ve čtyřech formách: akutní, subakutní, chronická a latentní.", "section_level": 1}, {"title": "Akutní forma.", "content": "Její nástup je rychlý a bývá prezentována vysokou horečkou až kolem 41°C a ovlivněním celkového zdravotního stavu. Koně jsou apatičtí, snadno unavitelní a někdy zaujímají postoj jako při schvácení kopyt. Sliznice bývají bledé až nažloutlé a jsou na nich pozorovány drobné krváceniny. Docela typický je jejich výskyt na spodině jazyka kolem uzdičky. Vyšetření krve poukazuje na chudokrevnost, bývá zjištěna zrychlená krevní srážlivost a rozmnožují se Heinzova tělíska v červených krvinkách. V krvi se objevují bílé krvinky s obsahem železa (sideroleukocyty). Akutní průběh končí za 2 až 4 týdny, buď smrtelně, nebo přechází do subakutního či chronického stádia.", "section_level": 2}, {"title": "Subakutní forma.", "content": "Má podobné příznaky jako akutní forma, ale v mírnější podobě. Teplota nebývá tak vysoká a po 3 až 4 dnech se upravuje, jindy je pozorována návratná horečka trvající několik týdnů. Na spojivce se objevuje zblednutí či nažloutnutí. Jakákoliv zátěž vyvolává celkovou slabost, dušnost, zvýšenou srdeční činnost a silné pocení. Příjem krmiva zůstává zachován, koně však hubnou. Subakutní forma může končit úhynem, častěji však přechází do chronické formy.", "section_level": 2}, {"title": "Chronická forma.", "content": "Při této formě je typická únava, výrazné snížení výkonu, hubnutí a chudokrevnost různého stupně. Dochází k poruchám krevního oběhu, a proto se na spodině břicha, předkožce, šourku a končetinách objevují otoky. Sliznice bývají mírně bledé až nažloutlé. Často se vyskytuje návratná horečka. V krvi se projevuje specifický typ chudokrevnosti charakterizovaný vysokou koncentrací krevního barviva hemoglobinu a zvětšením objemu červených krvinek (hyperchromní makrocytární anémie), doprovázená zrychlenou sedimentací červených krvinek. Výrazný je nález bílých krvinek s obsahem železa v krvi. Koně se mohou uzdravit, ale zůstávají trvalými nositeli viru.", "section_level": 2}, {"title": "Latentní forma.", "content": "Je to nejvíce riziková forma pro šíření nákazy. Klinické příznaky jsou minimální a netypické, při větší zátěži se pozoruje rychlejší unavitelnost. I tito koně bývají trvalým zdrojem nákazy.", "section_level": 2}, {"title": "Pitevní nález.", "content": "Typickým pitevním nálezem bývají krvácivé procesy s výskytem krvácenin na sliznicích a pod zevním a vnitřním obalem srdce. Nejvýraznější však bývá značné zduření světle zbarvené sleziny (malinová slezina) a mízních uzlin a degenerace vnitřních orgánů. Histologickým vyšetřením se zjišťuje prostoupení tkání populací lymfocytů, jejich nahloučení kolem cév a výrazné zduření výstelky kapilár jater a ukládání železa do Kupferových buněk.", "section_level": 1}, {"title": "Diagnostika a laboratorní diagnostika.", "content": "I když má nákaza poměrně dobré klinicky odlišitelné příznaky, stejně jako typický pitevní nález, tak je zcela nezbytné nákazu prokázat laboratorní diagnostikou! K tomu se v současné době celosvětově užívá vysoce specifický imunodifúzní test označovaný jako Cogginsův test. Specifické precipitační protilátky, které lze v séru prokázat za 18 až 30 dní po infekci, perzistují u infikovaných koní po celou dobu života. Byla popsána i kultivace viru na specifických plodových koňských buněčných kulturách či ELISA metoda, v diagnostice se však běžně nepoužívají. Doferenciálně diagnosticky je třeba odlišit zejména bakteriální původce, kteří vyvolávají systémová bakteriální onemocnění (sepse). Při nich se však v zánětlivých ložiscích vyskytují odlišné typy bílých krvinek a chybí další typické příznaky. Dále je nutno vyloučit leptospirózu, babeziózu a další infekce spojené s průnikem prvoků.", "section_level": 1}, {"title": "Léčba a prevence.", "content": "Léčba infekční anémie koní neexistuje. Ve světě byly zkoušeny různé vakcíny bez většího ochranného efektu. Jelikož většina států vyžaduje při importech koní negativní test na přítomnost protilátek (séronegativitu), je vakcinace spíše nežádoucí. Vzhledem k tomu, že je Česká republika od roku 1989 infekční anémie koní prostá, je primární zásadou ochrana státního území proti zavlečení této nákazy. Případný zjištěný pozitivní kůň by byl utracen a neškodně odstraněn. V ochraně před šířením nákazy je třeba minimalizace výskytu bodavého hmyzu, dodržovat sterilitu veterinárních zákroků a zoohygienu.", "section_level": 1}], "src_summary": "Infekční anémie koní je virové onemocnění lichokopytníků, probíhající v akutní až chronické či latentní formě, které je charakterizováno chudokrevností (anémií), kolísavou horečkou, poškozením různých orgánů a celkovým chřadnutím. Nákaza je povinná hlášení.", "tgt_summary": "Equine infectious anemia or equine infectious anaemia (EIA), also known by horsemen as swamp fever, is a horse disease caused by a retrovirus (Equine infectious anemia virus) and transmitted by bloodsucking insects. The virus (\"EIAV\") is endemic in the Americas, parts of Europe, the Middle and Far East, Russia, and South Africa. The virus is a lentivirus, like human immunodeficiency virus (HIV). Like HIV, EIA can be transmitted through blood, milk, and body secretions. Transmission is primarily through biting flies, such as the horse-fly and deer-fly. The virus survives up to 4 hours in the vector. Contaminated surgical equipment and recycled needles and syringes, and bits can transmit the disease. Mares can transmit the disease to their foals via the placenta. The risk of transmitting the disease is greatest when an infected horse is ill, as the blood levels of the virus are then highest.", "id": 1357348}
{"src_title": "Arylhalogenidy", "tgt_title": "Aryl halide", "src_document": [{"title": "Příprava.", "content": "Existují dva hlavní způsoby přípravy arylhalogenidů: přímou halogenací a přes diazoniové soli.", "section_level": 1}, {"title": "Přímá halogenace.", "content": "Při Friedelově–Craftsově halogenaci se na aromatické jádro připojuje halogen za katalýzy Lewisovou kyselinou, což obvykle bývají chloridy kovů, jako například chlorid železitý a chlorid hlinitý. Tímto způsobem se získává například chlorbenzen, což je nejpoužívanější arylhalogenid. Při výrobě monochlorbenzenu vznikají jako vedlejší produkty také dichlorbenzeny. Areny se skupinami dodávajícími elektrony mohou reagovat s halogeny i za nepřítomnosti Lewisových kyselin. Příkladem jsou fenoly a aniliny, které rychle reagují s chlorovou či bromovou vodou za vzniku vícenásobně halogenovaných produktů. Odbarvení bromové vody areny s vysokou elektronovou hustotou se používá k důkazu jejich přítomnosti ve vzorku. Přímou halogenaci arenů lze provést na světle nebo za vysokých teplot. U alkylbenzenů se při radikálové halogenaci přednostně halogenují alkylové skupiny, k halogenaci aromatického jádra jsou potřeba Lewisovy kyseliny a přítomnost světla, které zamezuje vedlejším reakcím.", "section_level": 2}, {"title": "Sandmeyerova, Balzova-Schiemannova a Gattermannova reakce.", "content": "Druhým hlavním způsobem přípravy a výroby arylhalogenidů je Sandmeyerova reakce. Nejprve se aniliny (arylaminy) za přítomnnosti dusitanu a kyseliny přeměňují na diazoniové soli, u nich se následně provede samotná Sandmeyerova reakce, kdy reagují s měďným halogenidem na příslušný arylhalogenid, například s chloridem měďným vznikají arylchloridy. Odcházející skupinou je plynný dusík, díky čemuž je rovnováha reakce výrazně posunuta směrem k produktům. Při podobné Schiemannově reakci se používají tetrafluorboritany jako zdroj fluoridových iontů. K přeměně diazoniových solí na chlorareny či bromareny je také možné použít Gattermannovu reakci, při které se místo měďných halogenidů používá prášková měď za přítomnosti HCl nebo HBr.", "section_level": 2}, {"title": "Výskyt.", "content": "Arylhalogenidy se také vyskytují v přírodě, nejčastěji v mořských organismech, které získávají chlor a brom z vody. Jedná se o řadu sloučenin, jako jsou deriváty tyrosinu, tryptofanu a pyrrolu. Některé z těchto arylhalogenidů se používají jako léčiva.", "section_level": 1}, {"title": "Struktura.", "content": "Délka vazby uhlík-halogen je u fluorbenzenu, chlorbenzenu, brombenzenu a methyl-4-jodbenzoátu postupně 135,6(4), 173,90(23), 189,8(1) a 209,9 pm.", "section_level": 1}, {"title": "Reakce.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Substituce.", "content": "Arylhalogenidy se od alkylhalogenidů liší tím, že u nich neprobíhají klasické SN reakce, jelikož kvůli rovinnému tvaru molekuly nemohou být atakovány zezadu, což je pro průběh S2 reakce nutné. SN reakce by teoreticky probíhat mohly, ovšem obvykle k nim nedochází, jelikož tvorba arylového kationtu není energeticky výhodná. Arylhalogenidy se skupinami odtahujícími elektrony v polohách \"ortho\" a \"para\" mohou podstoupit SAr reakce, například 2,4-dinitrochlorbenzen reaguje s vodou v zásaditém prostředí za vzniku fenolu: Na rozdíl od mnoha jiných substitučních reakcí je zde nejlépe reagující skupinou fluorid a nejhůře reaguje jodid, vzhledem k vysoké elektronegativitě fluoru, která vede k větší stabilizaci přechodného stavu, ze kterého se tvoří Meisenheimerův meziprodukt. Pro odstranění aktivní kyslíkaté odcházející skupiny byl v roce 2016 navržen soustředěný mechanismus. V tomto mechanismu je Meisenheimerův meziprodukt v podstatě jen přechodným stavem namísto skutečného meziproduktu. V roce 2018 se ukázalo, že k SN reakcím dochází častěji, než se předpokládalo, a to v některých případech, ve kterých byl očekáván SAr mechanismus.", "section_level": 2}, {"title": "Substituce s benzynovým mechanismem.", "content": "Arylhalogenidy lze za přítomnosti amidu sodného v kapalném amoniaku přeměnit na odpovídající aminy, například chlorbenzen na anilin; tato reakce probíhá přes benzynový meziprodukt.", "section_level": 3}, {"title": "Tvorba organokovových sloučenin.", "content": "Arylhalogenidy reagují s kovy jako jsou lithium a hořčík za vzniku reaktivních produktů, které mohou být zdroji arylových aniontů. Přímá tvorba Grignardových činidel se provádí reakcí hořčíku s arylhalogenidem v diethyletheru; pokud není aromatické jádro deaktivováno skupinami odtahujícími elektrony, tak probíhá snadno. Ze sloučenin jako je \"p\"-bromnitrobenzen nelze přímou reakcí získat stabilní Grignardova činidla, protože jsou jejich aromatická jádra příliš deaktivovaná. V takových případech se obvykle připravují pomocí reakce s isopropylmagnesiumchloridem při -78 °C. Reakce probíhá díky tomu, že pK aromatických protonů je nižší oproti alifatickým protonům (přibližně 45 místo 50). Takto získaná Grignardova činidla se používají ihned po přípravě, aby se zabránilo jejich rozkladu.", "section_level": 2}, {"title": "Biologický rozklad.", "content": "Bakterie \"Rhodococcus phenolicus\" dokáže získávat uhlík z dichlorbenzenu.", "section_level": 2}, {"title": "Ostatní reakce.", "content": "Atomy halogenů mohou být pomocí silných nukleofilů odstraněny reakcemi, při kterých se tvoří radikálové anionty. Obzvláště u bromidů a jodidů také může proběhnout oxidační adice, jako je Buchwaldova–Hartwigova aminace. Chlorbenzen se používal na výrobu fenolu, který se v současnosti vyrábí oxidací kumenu. Za vysokých teplot lze reakcemi arylhalogenidů s amoniakem získat aniliny.", "section_level": 2}, {"title": "Použití.", "content": "Nejčastěji vyráběnými arylhalogenidy jsou chlorbenzen a jednotlivé izomery dichlorbenzenu. Chlorbenzen se používají jako rozpouštědlo herbicidu Lasso. Od 80. let 20. století se výroba arylhalogenidů snižuje. Z chlorbenzenu se vyrábí trifenylfosfin: Arylbromidy se používají jako zpomalovače hoření, nejpoužívanější z nich je tetrabrombisfenol A, který se vyrábí přímou bromací bisfenolu.", "section_level": 1}], "src_summary": "Arylhalogenidy (také nazývané halogenareny) jsou organické sloučeniny, které mají v molekule alespoň jeden atom halogenu navázaný přímo na aromatické jádro. Od halogenalkanů se výrazně liší způsobem přípravy i mnoha vlastnostmi. Největší využití z nich mají arylchloridy, používají se ovšem i ostatní.", "tgt_summary": "In organic chemistry, an aryl halide (also known as haloarene or halogenoarene) is an aromatic compound in which one or more hydrogen atoms directly bonded to an aromatic ring are replaced by a halide. The haloarene are different from haloalkanes because they exhibit many differences in methods of preparation and properties. The most important members are the aryl chlorides, but the class of compounds is so broad that many derivatives enjoy niche applications", "id": 931790}
{"src_title": "Phil Foden", "tgt_title": "Phil Foden", "src_document": [{"title": "Klubová kariéra.", "content": "Trenér Manchesteru City Pep Guardiola jej měl k dispozici pro zápas Ligy mistrů proti Celticu 6. prosince 2016, Foden ale zůstal jen na lavičce. Soutěžní debut za City si odbyl 21. listopadu 2017 v Lize mistrů proti Feyenoordu 15 minut před koncem. Když vystřídal 34letého Yayu Tourého stal se čtvrtým nejmladším anglickým debutantem v milionářské soutěži (mladší byli jen Jack Wilshere, Dominic Solanke a Ainsley Maitland-Niles). Bylo mu 17 let a 177 dní. V prestižní evropské soutěži nastoupil o 15 dní později od začátku, City však prohráli 1:2 se Šachtarem Doněck. Bylo mu 17 let a 192 dní. Překonal tak rekord, který do té doby držel Josh McEachran (Chelsea). Stal se také prvním fotbalistou narozeným po roce 2000, který hrál zápas evropského poháru od začátku. Proti Tottenhamu Hotspur 16. prosince zažil ligový debut, byť odehrál pouze závěrečné minuty, poté co nahradil İlkaye Gündoğana. Na posledních pár minut naskočil do závěrečného 38. kola proti Southamptonu a byl u vítězství 1:0. Šlo o jeho pátý ligový zápas v sezóně, splnil tak podmínku pro obdržení medaile pro mistra Premier League. Stal se vůbec nejmladším fotbalistou, který získal anglický titul, překonal Gaela Clichyho. V dubnu 2019 vstřelil svůj premiérový gól v anglické lize, a to tzv. „rybičkou“ nebo „šipkou“ (: \"\") po pěti minutách od úvodního hvizdu. Fodenův gól se stal gólem vítězným a vrátil City na čelo tabulky Premier League. Stal se třetím nejmladším střelcem v Premier League v historii klubu (mladší byli Micah Richards and Daniel Sturridge). Začátkem sezóny 2019/20 zasáhl do zápasu o Community Shield s Liverpoolem jako střídající hráč, když v 89. minutě nahradil Kevina De Bruyneho a odehrál prodloužení. \"Citizens\" nakonec vyhráli v penaltovém rozstřelu 6:5 a Foden byl jedním z těch, co svoji penaltu proměnili. První start v Premier League v nové sezóně si připsal 15. prosince na půdě Arsenalu i kvůli zranění Davida Silvy. Jeho povedená spolupráce s De Bruynem vedla k poločasovém vedení 3:0, ve 40. minutě sám asistoval De Bruyneho gólu na 2:0. Bernardo Silva jej vystřídal v 56. minutě, Citizens tedy nakonec vyhráli 3:0. V lednu 2020 odehrál dva celé zápasy v rámci FA Cupu. Ve třetím kole proti Port Vale gólem pomohl k výhře 4:1. Na hřišti pobýval s 33 letým Davidem Silvou, jemuž se měl stát talentovaný Foden nástupcem. Ve čtvrtém kole si zahrál proti Fulhamu, ve kterém si připsal asistenci na gól Bernarda Silvy. Citizens postoupili po jasné výhře 4:0.", "section_level": 1}], "src_summary": "Philip Walter Foden (* 28. května 2000, Stockport) je anglický profesionální fotbalista hrající na pozici záložníka za anglický klub Manchester City. V prosinci 2017 se stal mladou sportovní osobností roku podle BBC. V květnu 2018 se stal nejmladším vítězem anglické ligové soutěže, Premier League.", "tgt_summary": "Philip Walter Foden (born 28 May 2000) is an English professional footballer who plays as a midfielder for club Manchester City and the England under-21 team. Foden's breakthrough into professional football came in 2017 when he won the FIFA U-17 World Cup Golden Ball award following England's successful Under-17 World Cup campaign. He made his debut for City during the same year and in December was named BBC Young Sports Personality of the Year. Foden has since made over 60 appearances for the club, winning eight honours including becoming the youngest recipient of a Premier League winners' medal. In 2019, he won a second Premier League and became the club's youngest-ever goalscorer in the UEFA Champions League, and is the youngest English player to both start a match and score in the knockout stages of the competition.", "id": 1133080}
{"src_title": "John Ligonier", "tgt_title": "John Ligonier, 1st Earl Ligonier", "src_document": [{"title": "Životopis.", "content": "Pocházel z jižní Francie, narodil se jako mladší syn Louise de Ligonier. Studoval ve Francii a Švýcarsku, v roce 1697 rodina kvůli pronásledování hugenotů přesídlila do Anglie. V roce 1702 vstoupil jako dobrovolník do anglické armády a již v roce 1703 byl kapitánem. Zúčastnil se řady bitev války o španělské dědictví, po bitvě u Malplaquet dosáhl dočasné hodnosti plukovníka a v roce 1712 byl velitelem na Menorce. Za války aliance čtyř byl generálním pobočníkem expedice do zátoky Vigo. V letech 1729–1743 byl pobočníkem krále Jiřího II., zastával také různé čestné hodnosti. V roce 1735 dosáhl hodnosti brigádního generála a v roce 1739 byl povýšen na generálmajora. Za války o rakouské dědictví se zúčastnil bitvy u Dettingenu (1743), kde obdržel Řád lázně a hodnost generálporučíka. V bitvě u Fontenoy byl vrchním velitelem britsko-hannoverské pěchoty a v roce 1746 dosáhl hodnosti generála. Po skončení války o rakouské dědictví byl zvolen do Dolní sněmovny a byl poslancem za město Bath (1748–1763). V letech 1748–1757 byl členem vlády jako náměstek generálního polního zbrojmistra, v roce 1749 jmenován členem Tajné rady. V letech 1750–1752 navíc guvernérem na ostrově Guernsey a v letech 1752–1759 v Plymouthu. Ještě za sedmileté války se aktivně zúčastnil bojových operací, v roce 1757 byl povýšen na polního maršála a po odvolání vévody z Cumberlandu vrchním velitelem britské armády (1757–1759). Po návratu do Anglie se znovu stal členem vlády jako generální polní zbrojmistr (\"Master General of the Ordnance\", 1759–1762). V roce 1757 obdržel titul vikomta s platností pouze pro Irsko, následně obdržel tituly barona (1763) a hraběte (1766) s platností pro celou Británii. Od roku 1750 vlastnil zámek \"Downe Place\" v Surrey, ve stejném hrabství sídlil také na zámku \"Cobham House\". Zemřel bez potomstva, titul hraběte byl v roce 1776 obnoven pro synovce Edwarda Ligoniera (1740–1782), který prodělal rychlou kariéru v armádě a již v roce 1777 byl generálporučíkem. Zemřel ale také bez potomstva a šlechtické tituly spojené se jménem Ligonier zanikly.", "section_level": 1}], "src_summary": "John Ligonier, 1. hrabě Ligonier (\"John Ligonier, 1st Earl Ligonier, 1st Viscount Ligonier, 1st Baron Ligonier\") (7. listopadu 1680, Castres, Francie – 28. dubna 1770, Cobham, Anglie) byl britský vojevůdce a politik francouzského původu. Od roku 1702 sloužil v anglické armádě a zúčastnil se dynastických válek první poloviny 18. století. Kromě vojenské kariéry byl dlouholetým poslancem Dolní sněmovny a zastával také vládní úřady. V roce 1757 dosáhl hodnosti polního maršála a za sedmileté války byl vrchním velitelem britské armády. Získal několik šlechtických titulů, nakonec byl povýšen na hraběte a byl rytířem Řádu lázně.", "tgt_summary": "Field Marshal John Ligonier, 1st Earl Ligonier, (7 November 168028 April 1770), was a French Huguenot exile, born Jean Louis de Ligonier in Castres, Southern France. He had a long and distinguished career in the British army and was appointed Commander-in-chief in 1758. During the Seven Years' War, he also served as Master-General of the Ordnance, effectively acting as Minister of War for the Pitt–Newcastle ministry. He retired from active duty in 1763 and died at his home in London on 28 April 1770.", "id": 1508106}
{"src_title": "Favipiravir", "tgt_title": "Favipiravir", "src_document": [{"title": "Mechanismus účinku.", "content": "Favipiravir funguje jako selektivní a účinný inhibitor virové RNA-dependentní RNA-polymerázy (RdRP). Předpokládá se, že je metabolizován na favipiravir-ribofuranosyl trifosfát (T-705 RTP), který je analogem adenosinu a guaninu. Virová RdRP ho využije jako substrát syntézy a T-705 RTP tím zablokuje katalytickou doménu enzymu. Jiný výzkum naznačuje, že způsobuje transverzi RNA nukleotidů (puriny na pyrimidiny a naopak) a tím indukuje letální mutace virové RNA. Klíčovou roli v aktivačním procesu antivirotika hraje lidská hypoxantin-guanin fosforibosyltransferáza (HGPRT). Favipiravir neinhibuje syntézu lidské RNA nebo DNA a není toxický pro lidské buňky.", "section_level": 1}, {"title": "Testování v praxi.", "content": "Favipiravir byl v Japonsku roku 2014 schválen pro léčbu virových onemocnění, zejména v případech, kdy byl neúčinný přípravek Tamiflu. Schvalování se protahovalo od roku 2011 poté, co se na zvířecích modelech objevil potenciálně teratogenní efekt favipiraviru na embrya a užití bylo pozastaveno. V USA byla pod dohledem Úřadu pro kontrolu potravin a léčiv v březnu 2015 dokončena 3. fáze klinického testování při léčbě chřipky. V roce 2014 byl během epidemie eboly v západní Africe testován při léčbě eboly. Předběžné výsledky ukázaly snížení míry úmrtnosti u pacientů s nižší koncentrací viru v krvi, ale žádný účinek nenastal u skupiny s vyšší koncentrací viru, více ohrožené úmrtím. Koncepci studie a nedostatečnost v interpretaci dat kritizoval epidemiolog Scott Hammer s dalšími vědci za užití pouhého přístupu historické kontroly, bez porovnání léčené a neléčené skupiny. Favipiravir se jeví jako širokospektrální antivirotikum a mohl by být využit k léčbě vzácných nebo nově vzniklých virových infekcí. V únoru 2020 byl Favipiravir testován ve Wu-chanu a Šen-čenu v Číně. Podle čínských vědců se ukázal jako účinný lék na COVID-19, byl v Číně doporučen pro léčbu a byla proto spuštěna jeho výroba pro kterou čínský výrobce získal licenci v r. 2016 (základní dvacetiletá ochrana patentu vypršela v r. 2019 - generické produkty se připravují v Indii, a také v Rusku a na Ukrajině).", "section_level": 1}], "src_summary": "Favipiravir, komerční označení T-705, Avigan, favilavir je antivirotikum vyvinuté japonskou firmou Toyama Chemical (filiálka Fujifilm group), které je účinné proti RNA virům. Stejně jako v případě jiných látek s podobným účinkem (T-1105 a T-1106) jde o derivát pyrazinkarboxamidu. Při testování na zvířatech byl favipiravir účinný proti virům chřipky (Orthomyxoviridae), západonilské horečky, žluté zimnice (Flaviviridae), slintavky a kulhavky (Picornaviridae), horečce údolí Rift (Phlebovirus) a dále Arenaviridae, Bunyaviridae, enterovirům. Méně účinný je proti viru Zika nebo viru vztekliny.", "tgt_summary": "Favipiravir, sold under the brand name Avigan or Abigan, is an antiviral medication used to treat influenza in Japan. It is also being studied to treat a number of other viral infections. Like the experimental antiviral drugs (T-1105 and T-1106), it is a pyrazinecarboxamide derivative. It is being developed and manufactured by Toyama Chemical (Fujifilm group) and was approved for medical use in Japan in 2014. In 2016, Fujifilm licensend API for it to Zhejiang Hisun Pharmaceutical Co. of China. It became a generic drug in 2019.", "id": 959696}
{"src_title": "Eurovision Song Contest 2021", "tgt_title": "Eurovision Song Contest 2021", "src_document": [{"title": "Místo konání.", "content": "Po zrušení soutěže Eurovision Song Contest 2020 jednala pořádající Evropská vysílací unie (EVU) s nizozemskými vysílacími společnostmi AVROTROS, NPO a NOS a s městem Rotterdam o tom, zda bude možné v Nizozemsku soutěž pořádat. V květnu bylo oznámeno, že pořádající město se nezmění.", "section_level": 1}, {"title": "Formát soutěže.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Termíny.", "content": "První semifinále proběhne v úterý 18. května, druhé o dva dny později. Finále je naplánováno na sobotu 22. května.", "section_level": 2}, {"title": "Pódium.", "content": "Během oznámení termínů soutěže výkonná producentka Sietse Bakker uvedla, že pódium, které mělo být využito v roce 2020, se nezmění. Jeho design je inspirován sloganem ročníku „Open Up“ a zobrazuje typickou holandskou rovinatou krajinu. Scénu Eurovize navrhl německý scénograf Florian Wieder, který již navrhl pódia pro Eurovizi v letech 2011, 2012, 2015, 2017 a 2019. Znovu se také po roční pauze přímo do hlavní haly vrátí Green room – místo, kde se umělci schází po vystoupení.", "section_level": 2}, {"title": "Výkonný supervizor.", "content": "V lednu roku 2020 EBU oznámila, že Jon Ola Sand, který byl na pozici výkonného supervizora po dobu deseti let, po ročníku 2020 skončí. Na jeho místě ho vystřídá Martin Österdahl, který již byl výkonným producentem Eurovize v letech 2013 a 2016.", "section_level": 2}, {"title": "Zahajovací a intervalové akty.", "content": "Lenny Kuhr, jedna z vítězek ročníku 1969, a Alexander Rybak, vítěz z roku 2009, kteří měli vystoupit během zrušeného ročníku 2020, vyjádřili ochotu zúčastnit se v roce 2021.", "section_level": 2}, {"title": "Výroba.", "content": "Na přípravě ročníku se podílí tři nizozemské televizní organizace – AVROTROS , Nederlandse Omroep Stichting (NOS) a Nederlandse Publieke Omroep (NPO).", "section_level": 2}, {"title": "Předběžný seznam účastníků.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Navrátivší interpreti.", "content": "Prozatím se ročníku zúčastní jeden interpret, který již byl hlavním představitelem některého ze států v minulých letech, a 3 umělci, kteří v minulosti doprovázeli jiné soutěžící. Senhit reprezentovala San Marino v semifinále v roce 2011. Destiny Chukunyere vyhrála Junior Eurovision Song Contest 2015 za Maltu a zpívala s Michelou Pace v roce 2019. Stefania, reprezentantka Řecka, se zúčastnila Junior Eurovision Song Contest 2016, kde byla součástí nizozemské skupiny Kisses. Vincent Bueno doprovázel vokály Nathana Trenta v roce 2017.", "section_level": 2}, {"title": "Semifinále.", "content": "Následující země by se měly zúčastnit soutěže v roce 2021. Po zrušení předchozího ročníku bude umožněno soutěžícím, kteří tímto krokem přišli o svá vystoupení, zúčastnit se tohoto ročníku, nesmí ale využít skladby, se kterými chtěli vystoupit v roce 2020. 18 zemí již rozhodlo, že do tohoto ročníku pošlou stejné soutěžící, kteří se měli zúčastnit Eurovize v roce 2020. Naopak jiné země již potvrdily, že proběhnou nové výběry a že soutěžící dostanou příležitost si svou šanci znovu vybojovat. Mezi takové státy se zatím řadí Estonsko, Finsko, Švédsko, Norsko a Portugalsko.", "section_level": 2}, {"title": "Ostatní země.", "content": "Podmínkou pro účast v soutěži je aktivní členství v Evropské vysílací unii (EVU), díky kterému je daný stát schopný soutěž vysílat. Pozvánku dostávají každoročně všichni členové unie.", "section_level": 1}], "src_summary": "Eurovision Song Contest 2021, česky také Velká cena Eurovize 2021 (či jen Eurovize 2021), bude 65. ročník soutěže Eurovision Song Contest. Soutěž se uskuteční v nizozemském Rotterdamu, jelikož soutěžící tohoto státu Duncan Laurence zvítězil v roce 2019 a ročník v roce 2020 se kvůli pandemii covidu-19 neuskutečnil.", "tgt_summary": "The Eurovision Song Contest 2021 is set to be the 65th edition of the Eurovision Song Contest. The contest is set to take place in Rotterdam, the Netherlands, after the country won the . The Netherlands was due to host the , before it had been cancelled due to the COVID-19 pandemic. Organised by the European Broadcasting Union (EBU) and host broadcasters AVROTROS, Nederlandse Publieke Omroep (NPO) and Nederlandse Omroep Stichting (NOS), the contest will be held at Rotterdam Ahoy and will consist of two semi-finals on 18 and 20 May, and the final on 22 May 2021. The organising European Broadcasting Union (EBU) discussed carryovers between the 2020 and 2021 contests, and several participating countries allocated the same artists who were due to represent them in 2020.", "id": 513593}
{"src_title": "Poveglia", "tgt_title": "Poveglia", "src_document": [{"title": "Historie.", "content": "Místo bylo dříve nazýváno \"Popilia\", nejspíše kvůli jeho původní typické vegetaci – topolům. První zaznamenaná zmínka o ostrovu pochází z roku 421, kdy lidé z Padovy a Este utekli před invazí barbarů. V 9. století vzrostla populace ostrova a stoupal i jeho význam. Správu ostrova měl na starost byrokratický úředník, zvaný \"podesta\". Při obléhání Benátek Franky byli lidé z Popilie aktivní součástí obrany proti invazi – a za své služby měli také řadu privilegií – byli osvobození od daní, od vojenské služby nebo veslování na galérách. Ostrov byl poměrně prosperujícím centrem, ekonomicky i demograficky. Obyvatelé rybařili, pěstovali víno a podíleli se i na obchodu se solí. Pád nastal až během války Benátek s Janovem kolem roku 1379. Navzdory opevnění byl ostrov obsazen, zdemolován a obyvatel, kterých tu původně žily stovky, zůstalo jen pár desítek. Ti byli poté odstěhováni na ostrov Giudecca. Poveglia zůstala následující století neosídlená. V roce 1527 nabídl dóže ostrov kamaldulským mnichům, ti ale jeho nabídku nepřijali. Díky blízkosti přístavu Malamocco se tu až po roce 1660 začaly alespoň skladovat lodě. Během morových epidemií Poveglie posloužila jako karanténa pro nemocné a následně jako masový hrob pro infikovaná těla. Aby se zabránilo šíření nemoci, těla se často spalovala, nebo se běžně pohřbívala v masových hrobech – na Poveglii pravděpodobně v místech, kde se nyní nachází pouze přerostlá zeleň. V roce 1776 ostrov přešel pod správu \"Magistrato alla Sanità\" (Úřad pro zdraví) a stal se bodem pro kontrolu lodí a námořníků, kteří přijížděli do Benátek a příležitostně fungoval také jako lazaret. V letech 1793 a 1798 ostrov opět posloužil jako ubytovna pro posádky dvou lodí, které onemocněly morem. Z první posádky zemřelo dvanáct lidí, z toho čtyři námořníci. Na druhé lodi na následky moru zemřelo osm námořníků. Všichni byli pochováni na ostrově a podle některých zdrojů měli být posledními oběťmi moru na Poveglii. Jiné dokumenty tvrdí, že další nakažení přijížděli ještě v roce 1821. Kvůli karanténě byl ostrov několikrát odříznut od civilizace a uzavřen. A stával se často posledním útočištěm pro lidi nakažené morem, později také cholerou nebo dalšími infekčními nemocemi, například žlutou zimnicí. O Poveglii se tvrdí, že vzhledem k počtu úmrtí a následných pohřbů se půda na ostrově z poloviny skládá z lidských ostatků. Podle starých povídaček kvůli jejich přítomnosti kolem ostrova nechtěli lovit ani rybáři, kterým se vyplavené pozůstatky údajně zamotávaly do sítí. Funkci karantény si ostrůvek zopakoval i v průběhu 19. století. V karanténě si tu po čtyřicet dní pobyla dokonce i žirafa, kterou darovali Egypťané rakouskému císaři. Pak se odstěhovala do svého nového domova ve vídeňské zoo. Na zničení ostrova měl podíl také Napoleon Bonaparte. Právě on dal poničit kostel \"San Vitale\", ve kterém se nacházel hodnotný krucifix a malba od malíře Tiziana, a starou zvonici pak přeměnili na maják. Nějakou dobu byl areál užíván jako starobinec a a útulek pro lidi bez domova. V roce 1922 byly na ostrově stojící budovy přestavěny na nemocnici a sanatorium pro duševně nemocné, fungující až do roku 1968. Podle pověstí se v nemocnici na pacientech často prováděly různé experimenty, běžné měly být třeba lobotomie. Ředitel nemocnice se nakonec podle pověsti zabil skokem z kostelní věže poté, co prohlásil, že ho pronásledují místní duchové. Důkazy o pravdivosti této historky však chybí. Následně byl ostrov krátce užíván pro zemědělství, ale brzy byl zcela opuštěn. Poveglia postupně zůstávala opuštěná a bez využití. Budovy se mezitím proměnily z velké části v ruiny. V roce 1997 se z ostrova měla stát mládežnická ubytovna, o dva roky později byl ostrov ale vyňat z majetku, který bylo možné prodat soukromníkům. Od roku 2003 je ostrov spravován benátským přístavem a také městem. Až v roce 2013 byla Poveglia konečně opět nabídnuta k prodeji. V roce 2014 se italská vláda rozhodla snížit státní dluh prodejem ostrova se smlouvou na 99 let, doufaje, že nový majitel přestaví bývalé sanatorium na luxusní hotel. Nejvyšší nabídku předložil italský podnikatel Luigi Brugnaro. Plánoval do renovace investovat 20 milionů euro. Smlouvu ale nezískal, protože jeho plány nesplnily všechny podmínky. Jiné zdroje naznačují, že smlouva byla anulována, protože nabídka byla příliš nízká. Brugnaro se proti tomuto rozhodnutí snažil bojovat, ale potom co byl zvolen starostou Benátek, jeho zájem o ostrov zcela ustal. O revitalizaci ostrova se už několik let snaží sdružení \"Poveglia per tutti\" – Poveglia všem. Zelenou část ostrova chce přeměnit na park a veřejně přístupné zahrady, které by měly sloužit jako prostor pro trávení volného času. Ostatně tak si i někteří obyvatelé Benátek ostrov pamatují – jako místo, kam jezdili o víkendech grilovat nebo se koupat.", "section_level": 1}, {"title": "Budovy a stavební struktury.", "content": "Z budov na ostrově se zachovala nemocnice, sanatorium, zvonice kostela, ubytovna pro zaměstnance a administrativu a přístřešek pro lodě. Věž zvonice je nejvýraznější stavbou na ostrově. Je datována do 12. století a patřila ke kostelu \"San Vitale\", který byl zbourán na rozkaz Napoleona Bonaparte v roce 1806. Poté byla užívána jako maják. Větší ostrov, na kterém stojí budovy, je spojen s menším ostrovem klenutým mostem. Třetí ostrov tvoří oktagon pevnosti v blízkosti budov, který ale není s ostrovy nijak spojen. Benátská vláda od roku 1645 vystavěla pět pevností ve tvaru oktagonu na ochranu a kontrolu laguny. Samotná pevnost dnes sestává pouze z obezděného hliněného ostrůvku. Oktagon u Poveglie je jeden ze čtyř, který se zachoval. Na ostrově se nachází také jedna, ale možná i více morových jam, kam byly pohřbívány infikovaná těla obětí morové epidemie. Podle National Geographic zde během století zemřelo až 100 000 lidí, kteří byli pohřbeni do masových hrobů. Jiný zdroj, Atlanta Obscura odhaduje počty zemřelých až na 160 000 lidí. Když se italská vláda po dlouhých letech konečně rozhodla se stavem ostrova něco udělat, inspirovala se i asociace Young Architects Competitions. V roce 2016 vyhlásila architektonickou soutěž pro mladé architekty, kteří měli vytvořit návrh Poveglie jako univerzitního ostrova. Soutěže se účastnili architekti ze 106 zemí světa. 1. místo získalo studio D.Vision Architecture. I přes zákaz vstupu ostrov navštěvují milovníci záhad a tajemna. Oficiálně na ostrov zavítá ročně jen pár šťastlivců, kteří dostanou od města povolení, na jehož udělení většinou musí čekat kolem deseti měsíců. Zbytek návštěvníků se na ostrov dostane nelegálně. Někdo přemluví místní rybáře, a kdo o návštěvu hodně stojí, zaplatí si místní lodní taxík.", "section_level": 1}, {"title": "Poveglia v kultuře.", "content": "Temná a tajemná historie ostrova vedla ke zrodu mnoha pověstí. Mezi Benátčany se předávala i pověst o tom, že smrtelně nemocní lidé jen čekají na to, aby se mohli po smrti jako duchové na ostrov vrátit. Smutnou historii dokládají i dva mramorové kvádry z roku 1793 s nápisem „\"Ne Fodias Vita Functi Contagio Requiescunt\"“ –„\"Zde nekopejte, odpočívají tu nakažení mrtví\"“. V knize Pouť do Palestiny, Egypta a Sýrie popisuje mnich Marie-Joseph de Geramb svůj pobyt na Poveglii během roku 1831: Ostrov Poveglia se objevil v pořadech Po stopách duchů a v americkém pořadu \"Scariest Places on Earth\" (Nejstrašidelnější místa na Zemi). Temný polský komiks od Romana Pietraszka \"Žiješ?\" se odehrává na ostrově Poveglia během morové epidemie a vypráví příběh nemocné dívky a chlapce, snažících se utéct z ostrova zatímco je pronásledují moroví doktoři. Poveglia se stal inspirací pro ostrov, kde se odehrává první příběh \"Smrt a Benátky\" z grafické novely \"Věčné noci\" komiksové série Sandman. Ostrov vlastní v 18. století bohatý šlechtic a alchymista, jemuž se podaří sebe, svůj palác a své hosty ochránit před zubem času tím, že se stejný den opakuje znovu a znovu. Vypravěč navštíví ostrov jako chlapec a později jako dospělý, kdy je ostrov (stejně jako Poveglia) dlouhou dobu opuštěný s pověstí strašidelného místa. V komiksu \"Castle Waiting\", autorka Linda Medley nazývá ostrov „Ostrovem bez návratu“. Postava doktora Fella zešílí kvůli snaze léčit oběti moru. Novela Laurie R. Kingové \"Island of the Mad\" vykresluje Poveglia jako úkryt pro skupinu žen, které chtějí uniknout před sílícím fašismem a využívají strašidelnou pověst ostrova jako způsob jakým odradit nechtěné návštěvníky.", "section_level": 1}], "src_summary": "Poveglia je malý ostrov, který se nachází mezi Benátkami a necelé dva kilometry od ostrova Lido v Benátské laguně v severní Itálii. Ostrov se skládá ze tří samostatných ostrůvků, z nichž jeden je od hlavního ostrova rozdělený kanálem. Jeho rozloha je pouhých 7 hektarů. Na hlavním ostrově se nachází zvonice, zbytky loděnice a zchátralé budovy bývalého sanatoria. Obydlen byl do roku 1379, kdy jeho obyvatelé utekli kvůli válce Benátek s Janovem. Během morových epidemií byl ostrov užíván pro karanténu nemocných. V pozdější době na ostrově bylo sanatorium pro duševně choré. Kvůli těmto skutečnostem se o ostrově traduje mnoho pověstí a často bývá označován jako nejstrašidelnější ostrov na světě. Veřejnosti je nepřístupný.", "tgt_summary": "Poveglia () is a small island located between Venice and Lido in the Venetian Lagoon, northern Italy. A small canal divides the island into two separate parts. The island first appears in the historical record in 421, and was populated until the residents fled warfare in 1379. For more than 100 years beginning in 1776, the island was used as a quarantine station for those suffering the plague and other diseases, and later as a mental hospital. Because of this, the island is frequently featured on paranormal shows. The mental hospital closed in 1968, and the island has been vacant since. Visits to the island are prohibited, but various books and articles discuss visits by a writer and/or photographer. One of the latter described a place of \"peace and serenity\".", "id": 963452}
{"src_title": "Ethylendiamin", "tgt_title": "Ethylenediamine", "src_document": [{"title": "Výroba.", "content": "Ethylendiamin se vyrábí reakcí 1,2-dichlorethanu s amoniakem za vysokého tlaku a teploty 180 °C ve vodném prostředí: Při reakci vzniká také chlorovodík, který s aminem vytváří sůl. Z té se získá samotný amin reakcí s hydroxidem sodným a následnou rektifikací. Vedlejšími produkty jsou diethylentriamin a triethylentetramin. Další možností je reakce ethanolaminu s amoniakem: Plynné reaktanty přitom procházejí přes nikl, který slouží jako katalyzátor. Čistotu ethylendiaminu lze zlepšit reakcí s hydroxidem sodným, čímž se odstraní zbytky vody, a následnou destilací.", "section_level": 1}, {"title": "Použití.", "content": "Ethylendiamin se používá na výrobu řady látek důležitých v průmyslu. Vytváří deriváty s karboxylovými kyselinami, nitrily, alkoholy (při vyšších teplotách), alkylačními činidly, sirouhlíkem, aldehydy a ketony. Jelikož má dvě aminové skupiny, tak snadno vytváří heterocyklické sloučeniny jako jsou mimo jiné imidazolidiny.", "section_level": 1}, {"title": "Příprava a výroba chelatačních činidel, léčiv a agrochemikálií.", "content": "Jedním z nejvýznamnějších derivátů ethylendiaminu je kyselina ethylendiamintetraoctová, která se z něj získává Streckerovou syntézou za přítomnosti kyanidu a formaldehydu. K důležitým chelatačním činidlům patří také hydroxyethylethylendiamin. Velké množství biologicky aktivních látek, například některá antihistaminika, má v molekulách skupinu -CH-CH-N. Soli ethylenbisdithiokarbamátu se používají jako fungicidy. Některé fungicidy obsahující 2-imidazolinovou skupinu se vyrábí z ethylendiaminu.", "section_level": 2}, {"title": "Součást léčiv.", "content": "Ethylendiamin se používá jako excipientní složka bronchodilatancia aminofylinu, ve kterém rozpouští theofylin, jenž představuje aktivní složku léčiva. Používal se rovněž využití v dermatologických přípravcích, od čehož se ovšem ustoupilo kvůli tomu, že způsobuje kontaktní dermatitidu. Při použití jako expicient a při ústním podání je jeho biodostupnost kolem 0,34. Močí se vylučuje méně než 20 %. Antihistaminika odvozená od ethylendiaminu jsou nejstarší z pěti tříd antihistaminik první generace; prvním známým léčivem z této skupiny byl piperoxan, objevený roku 1933, patří k nim rovněž mepyramin, tripelennamin a antazolin. Dalšími skupinami jsou napříkladderiváty ethanolaminu, alifatických aminů a piperazinu. Patří sem i tricyklické a tetracyklické sloučeniny odvozené od fenothiazinu, tricyklická antidepresiva a také skupinacyproheptadinu a fenindaminu.", "section_level": 2}, {"title": "Složky polymerů.", "content": "Ethylendiamin se díky tomu, že má dvě aminové skupiny, používá na výrobu řady polymerů. Produkty jeho kondenzace s formaldehydem se používají jako plastifikátory. Je také surovinou při výrobě polyuretanu nebo dendrimerů typu PAMAM.", "section_level": 2}, {"title": "Tetraacetylethylendiamin.", "content": "Tetraacetylethylendiamin, používaný jako aktivátor bělidel se získává z ethylendiaminu. Ethylendiaminový derivát \"N\",\"N\"-ethylenbis(stearamid) slouží jako tenzid v motorových palivech a olejích.", "section_level": 2}, {"title": "Koordinační chemie.", "content": "Ethylendiamin je často používaným bidentátním chelatačním ligandem používaným na přípravu komplexních sloučenin; ve vzorcích se uvádí pod zkratkou en. Salenové ligandy se připravují kondenzací ethylendiaminu salicylaldehydu, nebo derivátů těchto sloučenin, a některé z nich lze použít jako katalyzátory.", "section_level": 1}, {"title": "Podobné ligandy.", "content": "Ligandy s podobnou strukturou jako ethylendiamin jsou například tetramethylethylendiamin (TMEDA) a tetraethylethylendiamin (TEEDA). K chirálním strukturním analogům ethylendiaminu patří mimo jiné 1,2-diaminopropan a \"trans\"-1,2-diaminocyklohexan.", "section_level": 2}, {"title": "Bezpečnost.", "content": "Ethylendiamin, podobně jako amoniak a další nižší aminy, dráždí kůži a dýchací orgány. I při důkladném uzavření nádob, ve kterých je skladován, uvolňuje, zejména při vyšších teplotách, toxické a dráždivé páry, které ve vlhkém vzduchu tvoří vysoce dráždivou mlhu.", "section_level": 1}], "src_summary": "Ethylendiamin (ve vzorcích komplexních sloučenin zkráceně en) je organická sloučenina se vzorcem CH(NH). Často se používá v organické syntéze. Se vzdušnou vlhkostí vytváří žíravou a toxickou mlhu, která může i při krátkodobém vystavení být zdravotně nebezpečná. Jedná se o jeden z nejjednodušších polyaminů, tedy sloučenin s více aminovými skupinami.", "tgt_summary": "Ethylenediamine (abbreviated as en when a ligand) is the organic compound with the formula CH(NH). This colorless liquid with an ammonia-like odor is a strongly basic amine. It is a widely used building block in chemical synthesis, with approximately 500,000 tonnes produced in 1998. Ethylenediamine readily reacts with moisture in humid air to produce a corrosive, toxic and irritating mist, to which even short exposures can cause serious damage to health (see safety). Ethylenediamine is the first member of the so-called polyethylene amines.", "id": 195896}
{"src_title": "Ludvík Alexandr Bourbon, hrabě z Toulouse", "tgt_title": "Louis Alexandre, Count of Toulouse", "src_document": [{"title": "Životopis.", "content": "Narodil se na zámku Clagny ve Versailles jako nejmladší z nemanželského potomstva Ludvíka XIV. a jeho milenky markýzy de Montespan. V roce 1681 jej Ludvík XIV. uznal za vlastního a udělil mu titul \"hraběte z Toulouse\", v pěti letech pak dostal hodnost admirála Francie (1683). Zúčastnil se devítileté války a od roku 1693 byl plukovníkem jezdectva, téhož roku obdržel Řád sv. Ducha. V roce 1696 obdržel hodnost \"maréchal de camp\" a o rok později byl jmenován generálporučíkem. Mezitím získal úřad guvernéra v Guyenne (1689–1695) a od roku 1695 až do smrti byl guvernérem v Bretani. Získal také další vysoké šlechtické tituly, stal se vévodou z Damville (1694) a z Penthièvre (1697), po celý život byl ale znám pod svým nejstarším získaným titulem jako hrabě Toulouse. Na počátku války o španělské dědictví se zúčastnil tažení na Sicílii, v roce 1704 byl vrchním velitelem loďstva v bitvě u Malagy (faktickým koordinátorem bojových akcí byl ale maršál d'Estrées). V roce 1703 obdržel titul vévody de Châteauvillain a v roce 1704 mu jeho synovec španělský král Filip V. udělil Řád zlatého rouna. Vzhledem k vysoké úmrtnosti v královské rodině počátkem 18. století byl závětí Ludvíka XIV. prohlášen za prince královské krve (\"prince du sang\") s právem následnictví francouzského trůnu (1714). Toto rozhodnutí po smrti Ludvíka XIV. zpochybnila regentská rada Filipa Orléanského a případné dědické nároky králových levobočků byly předmětem řady sporu po celou dobu regentské vlády (kromě hraběte Toulouse se to týkalo jeho staršího bratra vévody de Maine, který byl v prosazování svých práv ambicióznější a kvůli tomu byl také vyloučen z regentské rady). Hrabě Toulouse byl v letech 1714–1737 nejvyšším lovčím Francie (\"Grand veneur de France\"), po smrti Ludvíka XIV. se stal členem regentské rady a jako velkoadmirál byl v letech 1715–1718 prezidentem námořní rady fungující nezávisle na ministerstvu námořnictva (spolu s ním úřad prezidenta námořní rady zastával maršál vévoda d'Estrées).", "section_level": 1}, {"title": "Majetek a potomstvo.", "content": "V roce 1706 koupil zámek Rambouillet, který nechal přestavět a zrenovovat. Ve spojení s tímto panstvím získal v roce 1711 svůj poslední šlechtický titul a stal se vévodou z Rambouilletu. Ve 20. letech zde na lovu několikrát pobýval Ludvík XV., protože Toulouse v té době ještě stále užíval funkci královského nejvyššího lovčího. Jeho druhým sídlem byl palác \"Hôtel de Toulouse\" v Paříži, který koupil v roce 1712. Palác Toulouse poblíž Louvru zůstal majetkem jeho potomstva do revoluce, poté se stal národním majetkem a nyní zde sídlí Francouzská banka. Kromě těchto sídel měl hrabě Toulouse vyčleněné apartmá na zámku ve Versailles, které předtím patřilo jeho matce. Po jeho smrti se v těchto prostorách usadily neprovdané dcery Ludvíka XV. Jeho manželkou se při tajném obřadu v roce 1723 stala Marie Victoire de Noailles (1688–1766), dcera maršála vévody de Noailles. Předtím byla provdaná za Louise de Pardaillan de Gondrin (1688–1712), který byl vnukem markýzy de Montespan a tudíž synovcem hraběte de Toulouse. Z jejich manželství se narodil jediný syn Louis Jean Marie de Bourbon (1725-1793), který užíval titul vévody de Penthièvre. Kromě toho měl hrabě Toulouse ještě před sňatkem dva nemanželské syny, kteří užívali jméno de Sainte Foy.", "section_level": 1}], "src_summary": "Ludvík Alexandr de Bourbon, hrabě z Toulouse (\"Louis Alexandre de Bourbon, comte de Toulouse, duc de Penthièvre, duc de Châteauvillain, duc de Rambouillet, duc de Damville\") (6. června 1678, Versailles, Francie – 1. prosince 1737, Rambouillet, Francie) byl francouzský šlechtic, vojevůdce a dvořan, nemanželský syn Ludvíka XIV. a jeho milenky Madame de Montespan. Od dětství získal řadu hodností a titulů, byl čtyřnásobným vévodou, ale celý život byl znám pod nejstarším získaným titulem jako hrabě de Toulouse. Dosáhl nejvyšších hodností u námořnictva a v armádě, byl admirálem a generálem. Po smrti Ludvíka XIV. byl členem regentské vlády za nezletilého Ludvíka XV. a prezidentem námořní rady. Zemřel jako nejvyšší lovčí Francie.", "tgt_summary": "Louis Alexandre de Bourbon, \"comte de Toulouse\" (1681), \"duc de Penthièvre\" (1697), (1711), (6 June 1678 – 1 December 1737), a legitimated prince of the blood royal, was the son of Louis XIV and of his mistress Françoise-Athénaïs, marquise de Montespan. At the age of five, he became grand admiral of France\" (Grand Admiral of France).", "id": 1424380}
{"src_title": "Šigacu wa kimi no uso", "tgt_title": "Your Lie in April", "src_document": [{"title": "Příběh.", "content": "Hlavní hrdinou příběhu je čtrnácti letý Kósei Arima. Kósei byl od mala hudebně nadaný a jeho matka ho začala učit hrát na piano. Její zdravotní stav se ale rychle zhoršoval a kvůli tomu začala Kóseiho více a více izolovat a chtěla, aby se soustředil pouze na hraní. Pár dní před smrtí se jeho matka dostaví na jedno z jeho vystoupení, a i když hrál téměř perfektně, tak je na něj po vystoupení zlá a nadává mu za sebemenší chyby. Na konci této scénky ho udeří svojí holí a Kósei jí řekne, že ji nenávidí. Po smrti své matky se Kósei zhroutí během jednoho z vystoupení a jako následek tohoto trauma neslyší noty, které sám hraje. Uběhly dva roky a Kósei se piana ani nedotkl a má na svět vskutku melancholický pohled. Většinu svého času tráví se svými příteli Cubaki Sawabe a Watari Rjóta. Jednoho dne do jeho života vstoupí dívka jménem Kaori Mijazono, která jeho pohled na svět zcela změní. Kaori miluje hru na housle a podle ní má být hudba svobodná, zajímavá i chaotická a ne nudná, strukturovaná a předvídatelná. Chvíli po seznámení jí Kósei uvidí vystupovat a její styl hraní ho fascinuje. Pandemie covidu-19 se do rozšířila do Švýcarska dne 25. února, kdy byl v zemi potvrzen první případ. Prvním případem nákazy je 70letý muž žijící v italsky mluvícím kantonu Ticino. Tento muž se vrátil z Milána. 27. března byly oznámeny další případy v kantonech Aargau, Basilej–město, Ženeva, Graubünden, Ticino, Vaud a Zürich, z nichž většina měla návaznost s Itálií. Bylo ale také potvrzeno několik případů, které s Itálií žádnou spojitost neměly. Dne 28. února švýcarská Spolková rada zakázala všechny akce s více než 1 000 účastníky. Dne 16. března byla uzavřena většina obchodů a dne 20. března byly zakázány všechny veřejné akce s účastí více než pěti lidí. Vláda postupně omezila překračování hranic a oznámila finanční injekci v hodnotě 40 miliard švýcarských franků. K 23. březnu bylo mezi Švýcarsko zemí s devátým nejvyšším počtem pozitivních případů na milion lidí, a to 2 571. K 19. dubnu bylo v zemi 27 404 potvrzených případů, 1 368 lidí zemřelo a 17 100 se vyléčilo.", "tgt_summary": "The COVID-19 pandemic in Switzerland is part of the worldwide pandemic of coronavirus disease 2019 () caused by severe acute respiratory syndrome coronavirus 2 (). The virus was confirmed to have spread to Switzerland on 25 February 2020 when the first case of COVID-19 was confirmed following a COVID-19 outbreak in Italy. A 70-year-old man in the Italian-speaking canton of Ticino which borders Italy, tested positive for SARS-CoV-2. The man had previously visited Milan. Afterwards, multiple cases related to the Italy clusters were discovered in multiple cantons, including Basel-City, Zürich, and Graubünden. Multiple isolated cases not related to the Italy clusters were also subsequently confirmed. On 28 February, the national government, the Federal Council, banned all events with more than 1,000 participants. On 16 March, schools and most shops were closed nationwide, and on 20 March, all gatherings of more than five people in public spaces were banned. Additionally, the government gradually imposed restrictions on border crossings and announced economic support measures worth 40 billion Swiss francs.", "id": 863712}
{"src_title": "Charles César de Fay de La Tour-Maubourg", "tgt_title": "Charles César de Fay de La Tour-Maubourg", "src_document": [{"title": "Monarchie.", "content": "Za monarchie byl Charles v roce 1789 plukovníkem regimentu ze Soissons.", "section_level": 1}, {"title": "Revoluce.", "content": "Generálními stavy byl v roce 1789 jmenován šlechticem Le Puy-en-Velay. Tento přítel Gilberta du Motier, markýze de La Fayette, byl jedním z prvních šlechticů, kteří se zapojili do Třetích stavů. Reprezentoval francouzský department Nord a Pas-de-Calais. S Antoinem Barnavem a Jeromem Pétionem byl obviněn z návratu královské rodiny po jejím útěku do Varennes v černu 1791. Tento jeho způsob úcty Marie Antoinetta nechápala. Madame de Tourzel však ve svých pamětech vypovídá o jeho pokloně, kterou vzdal královské rodině. Charles byl od roku 1791 do února 1792 plukovníkem třetího regimentu de chasseurs à cheval. Po rozchodu s Národním shromážděním doprovázel s armádou v roce 1792 markýze de La Fayette a 10. srpna 1792 s ním emigroval. S La Fayettem byl v belgickém Rochefortu zajat a uvězněn Rakušany, po uzavření míru z Campo-Formio (18. října 1797) byl propuštěn a žil v exilu v Hamburgu.", "section_level": 1}, {"title": "Za konzulátu a prvního císařství.", "content": "Cahrles de Fay se v roce 1798 vrátil do Francie a stal se členem Corps législatif (pod Direktoriem), poté se stal za prvního císařství v roce 1804 členem senátu. V roce 1808 se stal guvernérem Cherbourgu, jemuž pomohl stát se hlavním přístavem. Během Sta dní byl do roku 1819 vyloučen z pairů Francie. Zaujatý správou svého dědictví, účastnil se financování průmyslových aktivit Pierra Samuela du Pont de Nemours, potomka americké rodiny obchodníků.", "section_level": 1}, {"title": "Po restauraci.", "content": "V roce 1814 byl za restaurace Bourbonů jmenován vládním komisařem určitých departmentů západní Francie. Byl znovu dosazen do senátu a stal se rytířem řádu svatého Ludvíka. Charles César de Fay de La Tour-Maubourg se oženil s Henriette de Tenella Pinaultovou, dědičkou člena parlamentu z Douai. Měli spolu několik potomků. Charles zemřel na jaře 1831.", "section_level": 1}, {"title": "Příbuzní.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Bratři.", "content": "Jeden z jeho bratrů, Marie Victor de Fay, markýz de La Tour-Maubourg, byl velitelem jezdectva, zúčastnil se tažení do Ruska a byl raněn v bitvě u Lipska. Jeho další bratr, Juste-Charles de la Tour-Maubourg, se oženil s Anastázií, dcerou La Fayetta. Měli spolu tři dcery. Druhá z nich, Jenny, se provdala za Ettora Perrona di San Martino, politika piemontského království. Mezi jejich potomky patří královna Paola Belgická.", "section_level": 2}, {"title": "Potomci.", "content": "Charles César, hrabě de La Tour-Maubourg, měl se svou manželkou, dcerou Charlese Pinaulta de Thénelles, šest dětíː Jeho syn Just Pons Florimond de Fay de La Tour-Maubourg (1781–1837) byl za císařství revizor Conseil d'État a francouzským velvyslancem v Drážďanech, Konstantinopoli a Římě. Od března 1809 do roku 1811 byl Chargé d’affaires v Konstantinopoli, po uzavření míru mezi Anglií a Tureckem byl však odvolán. V roce 1830 byl jmenován důstojníkem čestné legie. V roce 1831 v konzistoři, která zvolila papeže Řehoře XVI., měl markýz tu čest informovat shromážděné kardinály, že se Ludvík Filip zříká svého práva veta s jistotou, že pouze moudrý a ctnostný pontifex může být zvolen tak moudrým a ctnostným shromážděním. Syn Rudolf (1787–1871) byl důstojníkem v císařských taženích, hlavním generálem a důstojníkem čestné legie. Nejmladší syn Armand (1801–1845), bakalář práv, byl vedoucím žadatelů státní rady. Za červencové monarchie byl velvyslancem v Neapoli a Španělsku, pak v Římě, kam nastoupil po starším bratrovi. Byl velitelem čestné legie. Metropolitní muzeum v New Yorku získalo portrét jeho manželky od, který namaloval Théodore Chassériau.", "section_level": 2}, {"title": "Vnoučata.", "content": "Součástí další generace potomků Charlese Césara je César Florimond de la Tour Maubourg (1820–1886), syn Justa Florimonda a Caroline de La Perron de Saint Martino (sestry Ettora Perrona di San Martino). César Florimond byl důstojníkem třetího pluku Chasseurs-à-Cheval, správcem nejvyšší centrální železnice a za druhého císařství komořím Napoleona III. a kapitánem císařských lovců. V roce 1849 se oženil s Annou Mortier z Trévise (1824–1900), vnučkou maršála Mortiera, vévody z Trévise, a dvorní dámou císařovny Evženie, která je vyobrazena úplně vpravo na obraze Franze Xavere Winterhaltera. Jejich syn byl zabit prusko-francouzské válce a jejich dcera zemřela krátce po své svatbě bezdětná. Manželé opustili zámek Frouard. Po smrti manžela se markýza stáhla na svá různá sídla Maubourg, v Paříži, Cannes a Glareins. Poslední členové rodiny Faÿ de la Tour-Maubourg jsou pohřbeni v mauzoleu v Saint-Maurice-de-Lignon, postaveného podle plánů lyonského architekta Carry.", "section_level": 2}], "src_summary": "Charles César de Fay de La Tour-Maubourg (\"Marie-Charles-César de Faÿ, comte de la Tour-Maubourg;\"11. února 1757, Drôme – 28. dubna 1831, Paříž) byl francouzský voják a politik za Velké francouzské revoluce a prvního císařství. Narodil se jako syn Clauda Florimonda de Faÿ (1712–1790) a Marie Françoise Vacheron Bermontové.", "tgt_summary": "Marie-Charles-César de Faÿ, comte de la Tour-Maubourg (born 11 February 1757 at La Motte-de-Galaure, Drôme - died 28 April 1831 in Paris) was a French soldier and politician during the French Revolution and the First French Empire. His father was Claude Florimond de Faÿ (1712–1790); his mother was Vacheron Bermont Marie Françoise (b. 1712).", "id": 23944}
{"src_title": "Ettore Perrone di San Martino", "tgt_title": "Ettore Perrone di San Martino", "src_document": [{"title": "Francouzská vojenská služba.", "content": "V roce 1806 narukoval jako dobrovolník do pěchoty „Legion du Midi“. Následující rok povýšil na druhého poručíka pěchoty a v roce 1807 a 1809 se zúčastnil tažení. Byl zraněn v bitvě u Wagramu a přijal řád čestné legie. Od roku 1810 do 1811 sloužil ve Španělsku jako poručík císařské gardy. 24. června 1811 se stal granátníkem Staré gardy. Ač byl raněný a musel používat berle, odešel na tažení do Ruska. Povýšil na kapitána pěchoty a v květnu 1813 bojoval u Lützenu a Bautzenu, v bitvě u Montmirail byl třikrát raněn bajonetem. 15. března 1814 jej Napoleon jmenoval velitelem 24. batalionu pěchoty. Během Sta dní byl jmenován pobočníkem generála Gérarda.", "section_level": 1}, {"title": "V Itálii.", "content": "3. března 1821 byl při návratu z Paříže zatčen na hranicích. V roce 1821 se zúčastnil povstání v Piemontu a byl odsouzen k smrti, uprchl však do Francie, kde vstoupil do armády a dosáhl hodnosti generála. Během svého francouzského exilu se 2. února 1833 oženil s Jenny de Fay de La Tour-Maubourg, vnučkou markýze de La Fayette. Svatby se mimo jiné zúčastnil Henry Clay.", "section_level": 1}, {"title": "Italská vojenská služba.", "content": "V roce 1848 byl pozván dočasnou milánskou vládou, aby se připojil k armádě v Lombardii. 11. října 1848 se stal premiérem sardinského království, kterým byl do 16. prosince 1848. Odmítl poslat zástupce na italské shromáždění navržené Giuseppem Montanellim. 22. března 1849 byl smrtelně zraněn v bitvě u Novary v italském Piemontu, v níž jako generálporučík velel levé divizi. Byla mu věnována kasárna \"Perrone\" vybudována v letech 1850–1852. Později se začal tento komplex používat jako střed orientace Univerzity v západním Piemontu.", "section_level": 1}, {"title": "Rodina.", "content": "Jeho sestra Caroline se v roce 1837 provdala za Justa Ponse Florimonda, markýze de La Tour-Maubourg. Ettore Perrone di San Martino se oženil s Jenny de Fay de La Tour Maubourg, dcerou Justa-Charlese de Fay de La Tour-Maubourg a Anastázie de La Fayette. Jenny byla sestřenicí Carolinina manžela Justa. Jenny porodila Ettorovi tři děti, dva syny a dceruː Paola Luigiho, hraběte Perrone di San Martino (1834–1897), Roberta Perrona di San Martino (1836–1900) a Louisu Perrone di San Martino (1. října 1838 – 14. listopadu 1880). Louisa se provdala za hraběte Félixe Rignona (1829–1914) a měla s ním dvě děti, syna Édouarda Rignona (1861–1932) a dceru Marii (1858–1950). Ettorovou prapravnučkou je belgická královna Paola.", "section_level": 1}], "src_summary": "Ettore Perrone di San Martino (12. ledna 1789, Turín – 29. března 1849, Novara) byl italský politik a vojenský velitel.", "tgt_summary": "Ettore Perrone, Conte di San Martino (12 January 1789 in Turin – 29 March 1849) was an Italian politician and military leader.", "id": 2335088}
{"src_title": "Karl-Otto Koch", "tgt_title": "Karl-Otto Koch", "src_document": [{"title": "Kariéra.", "content": "Karl-Otto Koch po studiu pracoval v bance, byl však propuštěn kvůli zpronevěře. V roce 1931 se stal členem strany NSDAP a také členem SS, s hlavním šéfem SS Heinrichem Himmlerem udržoval dobré vztahy. Výcviku pro práci v koncentračním táboře se mu dostalo v Dachau pod velením Theodora Eickeho. Ještě než se Karl-Otto Koch dostal do Buchenwaldu, působil například v koncentračním táboře Sachsenhausen – již zde ho doprovázela Ilse. Nejvíce se však proslavil velením v Buchenwaldu – za něj tábor finančně vysoce prosperoval, SS vydělávalo za práci vězňů obrovské částky (samozřejmě se obohacovalo i na úkor zabavených cenností), vězňové pracovali totiž pro více než 100 různých společností okolo tábora. Známá otrocká práce byla i v kamenolomu poblíž tábora. Jeden z vězňů, kteří válku přežili, vzpomínal, jak je Koch v Buchenwaldu přivítal: „\"Takže teď jste tady, židovská prasata. Jakmile se jednou dostanete sem do tábora, není cesty ven. To si pamatujte – odsud se živí nedostanete.“\" (Podobné přivítání, ač s narážkou na komíny od krematoria, se používalo běžně v Osvětimi.)", "section_level": 1}, {"title": "Odsouzení.", "content": "Karl-Otto Koch se snažil zbohatnout na vězních sám, stejně jako jeho žena Ilse, podezřelé byly i jeho machinace s majetkem SS. To se vedení SS nelíbilo, a proto byl Karl-Otto Koch přeložen v lednu 1942 do Majdanku. V roce 1943 byl však při návratu do Výmaru sousedícího s Buchenwaldem zatčen, vyšetřován a později odsouzen k trestu smrti – krom neoprávněného obohacení mj. i za plánování vražd vězňů. Rozsudek byl nakonec vykonán až na konci války, 5. 4. 1945 byl zastřelen právě v koncentračním táboře Buchenwald.", "section_level": 1}, {"title": "ZOO u tábora Buchenwald.", "content": "Manželé Kochovi se zasloužili v Buchenwaldu rovněž o to, že za koncentračním táborem Buchenwald byla postavena menší ZOO. Ta byla údajně věnována Hermannu Göringovi. ZOO byla za poplatek 1 marky přístupná i veřejnosti, mezi zvířaty byly například srnky, draví ptáci, ale i medvědi. Někteří vězňové pak po válce uváděli, že když byla ZOO pro veřejnost zavřená, dozorci SS s vědomím Karla-Otta Kocha házeli některé věžně medvědům.", "section_level": 1}, {"title": "Manželství s Ilse.", "content": "Svou budoucí ženu Ilse potkal Karl-Otto Koch v roce 1935. To byl již čtvrtým rokem rozvedený a z prvního manželství měl syna Manfreda. S Ilse se vzali po dvou letech vztahu. V Buchenwaldu spolu obývali luxusní vilu \"Villa Koch\" a známý je také jejich blízký vztah ke psům. (Psi na vězně Ilse někdy sama štvala.) Ač jejich vztah nebyl úplně ideální (oba měli milostné poměry s jinými), měli spolu tři děti – v roce 1938 se jim narodil syn Artwin, v roce 1939 dcera Gisele, v roce 1940 pak ještě dcera Gudrun (ta ovšem zemřela po pár měsících). O děti se však často starala nevlastní sestra Karla-Otty, která po válce dokonce svědčila přímo proti Ilse. Syn Artwin a dcera Gisele jsou viděni s rodiči na mnoha dobových fotografiích. Artwin však spáchal v 60. letech sebevraždu, nedokázal se prý vyrovnat s tím, jací za války byli jeho rodiče.", "section_level": 1}], "src_summary": "Karl-Otto Koch (2. srpna 1897 Darmstadt – 5. dubna 1945 Buchenwald) je znám především jako hlavní velitel koncentračního tábora Buchenwald, kde působil do roku 1942. Po přeložení byl hlavním velitelem koncentračního tábora Majdanek, za své neoprávněné machinace s majetkem vězňů, majetkem SS a kvůli naplánování vražd několika vězňů byl nakonec odsouzen k trestu smrti. Před koncem 2. světové války byl pak v dubnu 1945 rozsudek vykonán zastřelením. Jeho druhou manželkou byla známá Ilse Kochová, která byla za svůj brutální vztah k vězňům po válce odsouzena k doživotnímu trestu.", "tgt_summary": "Karl-Otto Koch (; 2 August 1897 – 5 April 1945) was a mid-ranking commander in the \"Schutzstaffel\" (SS) of Nazi Germany who was the first commandant of the Nazi concentration camps at Buchenwald and Sachsenhausen. From September 1941 until August 1942, he served as the first commandant of the Majdanek concentration camp in occupied Poland, stealing vast amounts of valuables and money from murdered Jews. His wife, Ilse Koch, also took part in the crimes at Buchenwald and Majdanek.", "id": 78293}
{"src_title": "Obléhání Přemyšlu", "tgt_title": "Siege of Przemyśl", "src_document": [{"title": "Předchozí události.", "content": "Po vypuknutí války ruské armády rychle postoupily do německého Východního Pruska a rakouské Haliče. Němcům se v bitvách u Tannenbergu a Mazurských jezer podařilo Rusy porazit, avšak Rakušané prohráli v bitvě o Halič, načež byli v září nuceni vyklidit Lvov a ustoupit až o 160 km ke hřebenům Karpat. Rusům se podařilo obsadit velkou část Haliče a za frontovou linií zůstala pouze obklíčená pevnost Přemyšl na řece San. Velitelem obránců pevnosti byl polní podmaršálek Hermann Kusmanek von Burgneustädten. S přípravami a zesilováním vnějšího opevnění začalo 300 důstojníků, 2 200 vojáků a 27 000 civilních dělníků již 2. srpna, dva dny po vyhlášení mobilizace rakousko-uherské armády. Vedle zesílení stávajícího opevnění bylo vybudováno 7 nových fortů, 24 pěchotních opěrných bodů a přibližně 200 dělostřeleckých baterií. Okolo pevnosti byly připraveny překážky, položena minová pole a bylo vyhloubeno 50 kilometrů zákopů. V pevnosti bylo vedle letiště Žurawica se čtyřmi hangáry vybudována i dvě další polní letiště Hurko a Buszkowice a připraveno bylo i několik nemocnic a obvazišť. V okolí pevnosti bylo navíc vypáleno 21 osad a vykáceno přibližně 1 000 hektarů lesa. Posádku Přemyšlu tvořilo celkově 62 pěších praporů, 9 eskadron jízdy, 39 rot pevnostního dělostřelectva, 39 baterií dělostřelectva zeměbrany a 4 polní baterie. Celkově měli bránící se Rakušané 1 000 děl, v nichž však téměř třetinu představovaly zastaralé kanóny systému Wahrendorf vz. 1861.", "section_level": 1}, {"title": "První obležení.", "content": "Evakuace civilního obyvatelstva z Přemyšlu probíhala od 4. do 18. září, kdy dělostřelecká palba postupujících Rusů přerušila železniční spojení. Jednotky 3. ruské armády blokující pevnost, se kolem Přemyšlu rozmístily od 22. do 26, září. Obléhající armádu tvořilo 11 divizí 3. armády podpořené dvěma armádními sbory 8. armády. To představovalo 128 pěších praporů, 28 jezdeckých eskadron a 915 lehkých a středních děl, celkem přibližně 280 000 mužů. hvězdička rozsvěcuje světlo, mečík krájí a bodá . Isidor ze Sevilly (asi 560–636) popsal užívání znaku takto: Obolus se připojuje ke slovům nebo frázím nadbytečně opakovaným, jakož i k místům, u nichž bylo zaznamenáno odlišné chybné čtení, aby, podoben šípu, zahubil () nadbytečné a probodl () chybné. […] Obolus s tečkou nahoře ukazuje místa, o nichž je pochybnost, mají-li být vymazána či ne. Středověcí písaři hojně používali tyto symboly pro kritické značky v rukopisech. Krom toho byl křížek v raném křesťanství používán jako znaménko pro menší pomlku při zpěvu žalmů. Užíval se také společně s hvězdičkou jako značka pro nádech při recitaci, a vyskytuje se proto často ve spojení s čárkou. V 16. století tiskař a učenec Robert Estienne užíval křížek pro označení označení rozdílů ve slovech či pasážích mezi různými verzemi řeckého Nového zákona. Vzhledem k počtu variant a různému použití není shoda na tom, které symboly lze vlastně považovat za \"obelos\". Značky ⨪ a ÷ se někdy považují za odlišný druh obelu. V užším smyslu lze za obelos považovat pouze vodorovnou čáru a symbol křížku.", "section_level": 1}, {"title": "Moderní užití.", "content": "V novější typografie se křížek používá pro označení úmrtí, vymření, zániku, zrušení nebo zastaralost. Hvězdička (asterisk) a křížek umístěné u letopočtů či dat označují čas narození a úmrtí. Umístění křížku bezprostředně před nebo za jméno osoby označuje osobu zemřelou; čísicí se někdy udává věk, ve kterém osoba zemřela. Ve slovnících označuje křížek slovo nebo tvar zastaralý, již neužívaný. V genealogii se užívá i v kombinaci s hvězdičkou (†* = narozen mrtev; *† = zemřel v den narození; †† = vymření rodu či linie) Navzdory své současné grafické podobě křížek není odvozen od „latinského“ kříže (v základní podobě uveden v Unicode na pozici U+271D) a nemá bezprostřední souvislost s křesťanstvím. Tím lze ospravedlnit i jeho užívání ve významu úmrtí u osob nehlásících se ke křesťanskému vyznání, případně u křesťanů z denominací odmítajících uctívání kříže. Přesto se v praxi některé komunity užívání tohoto znaku vyhýbají. Křížek se také užívá k označení poznámky pod čarou, pokud už v daném úseku textu byla dříve použita hvězdička (popř. i dvě a tři hvězdičky). Další poznámky se po využití dvou a tří křížků označují dvojitým křížkem, popřípadě kombinacemi hvězdičky a křížku. Další užití:", "section_level": 1}], "src_summary": "Křížek (†) je typografický znak používaný k několika účelům. Pro odlišení od znaků # a ♯, nazývaných rovněž „křížek“, a od kříže jakožto symbolu křesťanství se také někdy nazývá dlouhý křížek, filologický křížek, obelisk nebo (zvláště v informatice) anglickým slovem . Je to jeden ze symbolů, které se postupně vyvinuly ze značky obelos užívané řeckými gramatiky. Existují i varianty dvojitý křížek (‡, diesis), trojitý křížek a obrácený křížek.", "tgt_summary": "A dagger, obelisk, or obelus is a typographical symbol that usually indicates a footnote if an asterisk has already been used. It is one of the modern descendants of the obelus, a mark used historically by scholars as a critical or highlighting indicator in manuscripts. (The term obelisk derives from the ('), which means \"little obelus\"; from (') meaning 'roasting spit). A double dagger or diesis is a variant with two handles that usually marks a third footnote after the asterisk and dagger. The triple dagger is a variant with three handles and is used by medievalists to indicate another level of notation.", "id": 2138836}
{"src_title": "Francisco Martínez de la Rosa", "tgt_title": "Francisco de Paula Martínez de la Rosa y Berdejo", "src_document": [{"title": "Život.", "content": "Pocházel z Granady, vystudoval na tamější univerzitě, kde se také stal profesorem morální filosofie (Etika|etiky]]. Za protinapoleonského odboje byl poslancem cádizsých generálních kortesů (španělský exilový parlament a vláda, která roku 1812 přijala ústavu) a působil v diplomatické misi v Londýně. Po návratu krále Ferdinanda VII. na španělský trůn byl pro své liberální názory pronásledován a dokonce vězněn v pevnosti v Melille. Svobodu získal až roku 1820, kdy byl Ferdinand VII. donucen uznat španělskou ústavu, roku 1821 se stal předsedou Kongresu poslanců a roku 1822 dokonce krátce vedl jako první státní tajemník vládu. Po armádní vzpouře, která obnovila ve Španělsku absolutismus, abdikoval a roky 1823-1834 pak strávil v exilu v Paříži. Zde se stal na základě myšlenek doktrinálního liberalismu Françoise Guizota eklektikem a snažil se smířit konzervativní a revoluční ideje a v literatuře klasicismus s romantismem. Tyto jeho centrické postoje vedly k tomu, že v období 1834-1835 vykonával funkci ministra zahraničí a premiéra (předsedy rady ministrů). V dalších letech byl několikrát opět ministrem zahraničí, předsedou Kongresu poslanců a velvyslancem v Paříži a Římě. Od roku 1839 do roku 1862 byl předsedou Španělské královské akademie (Real Academia Española) a členem dalších (Real Academia de la Historia, Real Academia de Bellas Artes de San Fernando a Real Academia de Jurisprudencia y Legislación). Jako spisovatel je představitelem první generace španělských romantiků. Jeho lyrické verše připomínají Meléndeze Valdése a Quintanu. Významnější jsou jeho díla dramatická a jeho dramatické teorie. Je také autorem esejů, politických děl, která analyzují španělskou minulost i přítomnost z hlediska jeho filosofie dějin, a velmi průměrného historického románu.", "section_level": 1}], "src_summary": "Francisco Martínez de la Rosa (10. března 1787, Granada – 7. února 1862, Madrid) byl španělský básník, dramatik, politik a diplomat, představitel první generace španělských romantiků, v jehož literárním díle se projevil přechod od klasicismu ke skutečnému romantismu.", "tgt_summary": "Francisco de Paula Martínez de la Rosa y Cornejo (March 10, 1787 – February 7, 1862) was a Spanish statesman and dramatist and the first prime minister of Spain to receive the title of \"President of the Council of Ministers\".", "id": 1295247}
{"src_title": "Lega Pro 2014/15", "tgt_title": "2014–15 Lega Pro", "src_document": [{"title": "Skupina A.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Play out.", "content": "Boj o udržení v Lega Pro Prima Divisione. Pordenone Calcio – AC Monza Brianza 1912 0:2, 3:6 AC Lumezzane – Aurora Pro Patria 1919 1:0, 2:0 Sestup do Serie D 2015/16 měli kluby Pordenone Calcio a Aurora Pro Patria 1919. Nakonec zůstali v soutěži i v příští sezoně.", "section_level": 2}, {"title": "Skupina B.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Play out.", "content": "Boj o udržení v Lega Pro Prima Divisione. Savona FBC – AS Gubbio 1910 2:1, 1:1 AS Pro Piacenza 1919 – FC Forli 2:1, 0:0 Sestup do Serie D 2015/16 měli kluby AS Gubbio 1910 a FC Forli.", "section_level": 2}, {"title": "Skupina C.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Play out.", "content": "Boj o udržení v Lega Pro Prima Divisione. Reggina Calcio – ACR Messina 1:0, 1:0 SS Ischia Isolaverde – San Felice Aversa Normanna 4:1, 1:3 Sestup do Serie D 2015/16 měli kluby ACR Messina a San Felice Aversa Normanna. Nakonec klub ACR Messina zůstal v soutěži i v příští sezoně.", "section_level": 2}, {"title": "Play off.", "content": "Boj o postupující místo do Serie B 2015/16.", "section_level": 1}, {"title": "Předkolo.", "content": "Benevento Calcio – Calcio Como 1:2 Ascoli Picchio FC 1898 – AC Reggiana 1919 2:4 v prodl. Bassano Virtus 55 Soccer Team – SS Juve Stabia 1:1 (5:4 na pen) SS Matera Calcio – AC Pavia 2:1 v prodl.", "section_level": 2}, {"title": "Semifinále.", "content": "AC Reggiana 1919 – Bassano Virtus 55 Soccer Team 0:0, 1:1 (2:4 na pen) Calcio Como – SS Matera Calcio 1:1, 1:1 (4:2 na pen)", "section_level": 2}, {"title": "Finále.", "content": "Calcio Como – Bassano Virtus 55 Soccer Team 2:0, 0:0 Postup do Serie B 2015/16 vyhrál tým Calcio Como.", "section_level": 2}], "src_summary": "Soutěžní ročník Lega Pro 2014/15 byl 1. ročník třetí nejvyšší italské fotbalové ligy. Soutěž začala 31. srpna 2014 a skončila 10. května 2015. Účastnilo se jí celkem 60 týmů rozdělené do tří skupin po 20 klubech. Z každé skupiny postoupil vítěz přímo do druhé ligy. Čtvrtý klub postoupil přes play off. Soutěž se vrátila do starého formátu která se hrála do roku 1978. Spojili se tak dvě soutěže dohromady \"Lega Pro Prima Divisione\" a \"Lega Pro Seconda Divisione\". Byly zařazeny tři kluby z druhé ligy (čtvrtá SDB Padova se vzdala), devět klubů ze čtvrté ligy, 26 klubů z Lega Pro Prima Divisione a 18 klubů bylo z Lega Pro Seconda Divisione. Nakonec postoupily i 4 kluby které nebyly profesionální (SEF Torres 1903, AS Martina Calcio 1947, San Felice Aversa Normanna a US Arezzo).", "tgt_summary": "The 2014–15 Lega Pro was the first season of the unified Lega Pro division in place of the old Prima Divisione and Seconda Divisione. The league is composed of 60 teams divided into three different groups of 20 each.", "id": 452928}
{"src_title": "Velká bouře (1703)", "tgt_title": "Great Storm of 1703", "src_document": [{"title": "Charakter.", "content": "Vznik tohoto hurikánu byl spojen s oblastí hluboké tlakové níže (cyklónou) o nejnižším tlaku cca 950 milibarů. Podle jedné z možností cyklón zasáhl předtím východní pobřeží Severní Ameriky, nicméně se nerozpadl, jak je obvyklé, a nezvykle doputoval až do Evropy. Vznik mohl souviset také s chladným počasím posledních dekád 17. století, s vrcholící malou dobou ledovou. Nejsilněji udeřil v noci ze 7. na 8. prosince (26./27. listopadu). Rychlost větru dosahovala při zemském povrchu 140 až 155 km/h a v nárazech zřejmě až okolo 270 km/h.", "section_level": 1}, {"title": "Důsledky v Anglii.", "content": "Největší škody byl napáchány ve střední a jižní Anglii a v přilehlých vodách. Nejdetailnější zprávy o katastrofě pochází rovněž z Anglie. Cyklón strhl v Londýně přes 2 000 komínů, v lese \"New Forest\" vyvrátil asi 4 000 dubů. Podle Daniela Defoea (\"The Storm\") došlo ke zničení více než 400 mlýnů (ty se někdy roztočily tak rychle, že třením vzplály). Lodě cyklón odnesl stovky kilometrů mimo kurz a přes 1 000 námořníků zahynulo pouze na Goodwin Sands. Celkem zemřela asi pětina všech námořníků anglické královské flotily. Celkový počet mrtvých dosáhl 8 000 až 15 000. Noviny a pamflety informující o ztrátách na životech a materiálních škodách se prodávaly po celé Anglii, což byla tehdy novinka. Britská královna Anna bouři popsala jako „kalamitu tak děsivou a udivující, že žádná žijící osoba v našem království podobnou neviděla a nezažila.“ Anglikánská církev prohlásila, že bouře byla Boží pomsta za národní hříchy. Daniel Defoe si myslel, že bouře byla trest Prozřetelnosti za chabý výkon anglické flotily ve válce o španělské dědictví.", "section_level": 1}], "src_summary": "Velká bouře z roku 1703 (\"Great Storm of 1703\") byla ničivým extratropickým (mimotropickým) cyklónem, který začátkem prosince 1703 (koncem listopadu 1703 podle juliánského kalendáře) zasáhl severozápadní a severní část Evropy. Jednalo se zhruba o pás od jižního Irska, přes Anglii, severní Francii, Nizozemí, Dánsko, jižní Švédsko a severní Německo.", "tgt_summary": "The Great Storm of 1703 was a destructive extratropical cyclone that struck central and southern England on 26 November 1703 (7 December 1703 in the Gregorian calendar in use today). High winds caused 2,000 chimney stacks to collapse in London and damaged the New Forest, which lost 4,000 oaks. Ships were blown hundreds of miles off-course, and over 1,000 seamen died on the Goodwin Sands alone. News bulletins of casualties and damage were sold all over England – a novelty at that time. The Church of England declared that the storm was God's vengeance for the sins of the nation. Daniel Defoe thought it was a divine punishment for poor performance against Catholic armies in the War of the Spanish Succession.", "id": 2404477}
{"src_title": "Záhřebská univerzita", "tgt_title": "University of Zagreb", "src_document": [{"title": "Dějiny.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Akademie.", "content": "V září 1669 byla založena jezuitská akademie \"Neoacademia Zagrabiensis\" z iniciativy císaře Leopolda I., zároveňchorvatského krále. Po zrušení jezuitského řádu papežem Klementem XIV. v roce 1773 dostala akademie novou strukturu, a to včetně rozsáhlé knihovny. V roce 1776 instituci povýšila Marie Terezie na Královskou akademii věd (lat. ) s fakultami filozofie, teologie a práva. Někdejší fakulty politických věd se stala součástí právnické fakulty.", "section_level": 2}, {"title": "Univerzita.", "content": "Struktura akademie byla do značné míry zachována až do roku 1874. V roce 1861 navrhl římskokatolický biskup Josip Juraj Strossmayer chorvatský parlament zřízení univerzity v Záhřebu dříve, včetně císaře Františka Josefa I. podepsaného ve stejném roce dekretem, a 5. ledna 1874 byl ratifikován také parlamentem. Slavnostní zahájení provozu pod názvem Univerzita Františka Josefa I. v Záhřebu proběhlo 19. října 1874. Univerzita je třetí nejstarší v maďarské části rakousko-uherské dvojmonarchie. Od doby založení studovalo na univerzitě více než 200 000 studentů, kteří získali diplom a více než 8 000 postgraduálních studentů Ph.D. 19. září 2008 bylo podáno trestní oznámení na podezření z korupce u některých profesorů na obchodní a dopravní fakultě. Ti měli ve velkém měřítku dávat dobré hodnocení u zkoušek a umožňovat nezákonně obcházení vstupních testů. Policie provedla 100 prohlídkami a 21 osob bylo zatčenoo. Mezi zatčenými byla také Deša Mlikotin Tomićová, předsedkyně protikorupčního výboru v chorvatském parlamentu. Při zemětřesení na v roce 2020 byly poškozeny budovy lékařské fakulty a právnické fakulty.", "section_level": 2}, {"title": "Mezinárodní spolupráce.", "content": "Univerzita ve svých strategických dokumentech „Iskorak 2001“ a „Mezinárodní mise a politika“ (International mission and policy) vyjádřila svou vůli k mezinárodní spolupráci. V květnu 2005 přijal Senát strategický plán, který stanoví cíle, kterých chce univerzita dosáhnout. V květnu 2007 přijal Senát prohlášení na podporu mezinárodních výměnných programů.", "section_level": 1}], "src_summary": "Univerzita v Záhřebu (chorvatsky \"Sveučilište u Zagrebu\", latinsky \"Universitas Studiorum Zagrabiensis\"), při svém vzniku Univerzita Františka Josefa I., je státní univerzita v Záhřebu hlavním městě Chorvatska. Jde o největší a nejstarší univerzitu v zemi. V roce 2019 měla přibližně 70 000 studentů. Záhřebská univerzita je také významnou výzkumnou institucí s podílem přes 50 procent univerzitního výzkumu v Chorvatsku.", "tgt_summary": "The University of Zagreb (, ; ) is the largest Croatian university and the oldest continuously operating university in the area covering Central Europe south of Vienna and all of Southeastern Europe. The history of the University began on September 23, 1669, when the Holy Roman Emperor Leopold I issued a decree granting the establishment of the \"Jesuit Academy of the Royal Free City of Zagreb\". The decree was accepted at the Council of the Croatian Kingdom on November 3, 1671. The Academy was run by the Jesuits for more than a century until the order was dissolved by Pope Clement XIV in 1773. In 1776, Empress Maria Theresa issued a decree founding the \"Royal Academy of Science\" which succeeded the previous Jesuit Academy. Bishop Josip Juraj Strossmayer proposed the founding of a University to the Croatian Parliament in 1861. Emperor Franz Joseph signed the decree on the establishment of the University of Zagreb in 1869. The Act of Founding was passed by the Parliament in 1874, and was ratified by the Emperor on January 5, 1874. On October 19, 1874, the \"Royal University of Franz Joseph I\" was officially opened. The University is composed of 29 faculties, 3 art academies and 1 university center with more than 70,000 students. The University is as of 2018 at the 463rd place out of 1000 on the list of Universities of the world made by the Center for University World Rankings.", "id": 1631599}
{"src_title": "IPadOS", "tgt_title": "IPadOS", "src_document": [{"title": "Historie.", "content": "První iPad byl vydaný v roce 2010 a využíval iPhone OS 3.2, které přidalo podporu pro větší zařízení, předtím bylo iPhone OS používáno pouze pro zařízení iPhone a iPod touch. S vydáním iOS 4 bylo iPhone OS přejmenováno na iOS. Aby Apple mohl rozšířit funkce na iPad, vytvořil iPadOS. Nové jméno získala nástavba iOS od verze 13.1.", "section_level": 1}, {"title": "Aktualizace.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "iPadOS 13.", "content": "iPadOS začalo verzí 13.1, verzi 13.0 nikdy nemělo, verze 13.0 vyšla jen pro iOS", "section_level": 2}, {"title": "Funkce.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Home Screen.", "content": "Narozdíl od předešlých verzí iOS, rozpoložení aplikací na ploše může zobrazit až 5 řad a 6 sloupců bez ohledu na to, zda je zařízení otočené na šířku nebo na výšku", "section_level": 2}, {"title": "Multitasking.", "content": "iPadOS má oproti iOS velmi rozšířenou funkci Multitasking s funkcemi jako Slide Over a Split View, který nabízí možnost, používat více aplikací najedou vedle sebe. Dvojité kliknutí na domovské tlačítko nebo přejetí prstem zespodu obrazovky zobrazí všechny předešlé aplikace. Pokud se při používání aplikací lehce posune prstem odspodu obrazovky, zobrazí se Dock.", "section_level": 2}, {"title": "Safari.", "content": "Safari nyní zobrazuje stránky ve vzhledu pro počítače, obsahuje \"správce stahování\" a má 30 nových klávesových zkratek v případě, že je připojena externí klávesnice.", "section_level": 2}, {"title": "Sidecar.", "content": "Sidecar je možnost použití iPadu, jako externí monitor pro MacOS, funkce je pojmenovaná jako odkaz na postranní vozík. iPad podporující Apple Pencil se dá s aplikací Adobe Photoshop použít jako grafický tablet.", "section_level": 2}, {"title": "Úložiště.", "content": "iPadOS má možnost připojení externího úložiště, jako třeba USB flash disk nebo externí disk.", "section_level": 2}, {"title": "Podpora pro myš a Trackpad.", "content": "Podpora pro myš a Trackpad byla vydána ve verzi 13.4.", "section_level": 2}], "src_summary": "iPadOS je mobilní operační systém vytvořený a vyvíjený firmou Apple Inc. pro jejich zařízení iPad. iPadOS je nástupce iOS 12, byl představen na WWDC 2019. Software má vylepšený multitasking a využívá výhod zařízení iPad. Software byl vydán v srpnu 2019.", "tgt_summary": "iPadOS is a mobile operating system created and developed by Apple Inc. for its iPad line of tablet computers. The successor of iOS 12 on iPad, it was announced at the company's 2019 Worldwide Developers Conference (WWDC), as a derivation from iOS but with a greater emphasis on multitasking. It was released in September 2019.", "id": 1660214}
{"src_title": "Jedlé houby", "tgt_title": "Edible mushroom", "src_document": [{"title": "Historie.", "content": "Konzumace hub začala už ve starověku. Archeologové během průzkumu 13 000 let starého naleziště v Chile našli důkazy o tom, že lidé jedli houby již v té době. Ötzi, mumifikovaný muž, který žil v Evropě mezi okolo roku 3200 př. n. l., měl v žaludku dva druhy hub. V Číně se houby používaly od starověku nejen v kuchyni, ale také v léčitelství. Starověcí Řekové, především jedinci z vyšších společenských tříd, houby běžně jedli a římští císaři měli speciální ochutnávače, kteří zjišťovali, zda je konzumace daných hub bezpečná.", "section_level": 1}, {"title": "Současnost.", "content": "", "section_level": 1}, {"title": "Komerčně pěstované houby.", "content": "Pěstování a kultivace hub má dlouhou historii a komerčně se pěstuje více než dvacet druhů. Pěstováním hub se zabývá mnoho států, největšími producenty a vývozci jsou Čína, Spojené státy, Polsko, Nizozemsko a Indie. Mezi tyto houby se řadí lanýže, žampiony, některé druhy hřibů, smržů a pýchavek.", "section_level": 2}, {"title": "Komerčně sklízené divoké houby.", "content": "Některé druhy se pěstují obtížně nebo nebyla dosud objevena metoda jak je úspěšně pěstovat. Některé z těchto druhů jsou proto sklízeny ve volné přírodě a lze je nalézt nejčastěji na místních trzích, ale mohou být i vyváženy. Nejznámější takovou houbou je hřib.", "section_level": 2}, {"title": "Další jedlé divoké houby.", "content": "Mnoho divoce rostoucích hub není běžně sklízeno pro účely vývozu a prodeje ve velkém, ale jsou sklízeny lidmi pro osobní účely. Jedná se o druhy, které lze identifikovat „v terénu“ bez použití speciálních chemických rozborů nebo mikroskopu. Neoficiální seznamy hub vhodných pro takovýto sběr se liší nejen v jednotlivých státech, ale i mezi jednotlivými regiony. Z těchto hub je známá například pečárka ovčí.", "section_level": 2}, {"title": "Nutriční hodnoty.", "content": "Běžně jedlou houbou je pečárka dvouvýtrusá, neboli žampion. Na 100 gramů této houby připadá 22 kalorií, je tvořena převážně vodou (92 %) sacharidy (3 %), bílkovinami (3 %) a tuky (0,3 %). Ve 100 gramech obsahuje pětinu doporučené denní dávky riboflavinu, také niacin, kyselinu pantotenovou a fosfor. Žampiony v syrovém stavu jsou nutričně chudší, protože lidské tělo z nich nedokáže veškeré živiny, hlavně minerály, vytáhnout, k tomu je potřeba tepelná úprava.", "section_level": 1}, {"title": "Vitamín D.", "content": "Obsah vitamínu D je nízký, pokud nejsou houby během růstu, nebo alespoň během sušení, vystaveny slunečnímu záření nebo nejsou záměrně ošetřovány ultrafialovým světlem. Výzkum ukázal, že po vystavení žampionu přímému slunečnímu záření po dobu jedné hodiny žampion obsahoval dvojnásobek denní doporučené dávky vitamínu D a žampion vystavený na 5 minut umělému ultrafialovému světlu obsahoval čtyřnásobek denní doporučené dávky vitamínu D.", "section_level": 2}, {"title": "Medicína.", "content": "Moderní výzkumy neprokázaly funkčnost léčivých hub nebo výtažků z nich při léčbě nemocí, a proto není použití léčivých hub při moderních léčebných postupech schváleno. Pokud je tedy houba použita, jedná se o tradiční lidovou medicínu, jakési bylinkářství, bez garance účinnosti. Nejčastěji jsou výtažky z hub používány v Japonsku, Koreji a Číně jako podpůrné látky při chemoterapii.", "section_level": 1}, {"title": "Bezpečnost.", "content": "Některé divoké druhy hub jsou toxické nebo nestravitelné, pokud jsou syrové. Bezpečnost konzumace houby lesklokorky lesklé, známější jako houba reishi nebyla nikdy dostatečně prokázána. Její konzumace často způsobuje nežádoucí účinky, například sucho v ústech, vyrážku, žaludeční nevolnost, průjem, bolesti hlavy nebo alergické reakce.", "section_level": 1}], "src_summary": "Jako jedlé houby jsou označována jedlá těla několika druhů makroskopických hub. Mohou růst buď pod zemí (hypogeous) nebo nad zemí (epigeous) a sbírají se ručně. Jedlé houby jsou buď sklízeny ve volné přírodě, nebo pěstovány. Na trzích jsou k dispozici nejen snadno pěstovatelné a běžně se vyskytující divoké houby, ale i ty, které je obtížnější získat (například lanýže). Jedlost je určena pomocí kritérií, která zahrnují nepřítomnost jedovatých látek a žádoucí chuť a aroma. Existují postupy vaření, které mohou učinit některé jedovaté houby vhodnými ke konzumaci. Jedlé houby se konzumují pro svou nutriční a kulinářskou hodnotu. Některé houby, zejména houževnatec jedlý, známý jako shiitake, jsou zdrojem umami. Některé druhy jsou užívané v lidové medicíně a nazývají se léčivé houby. Z klinických výzkumů však nevyšly žádné důkazy o tom, že „léčivé“ houby mají jakékoliv lékařské účinky. Jiné jsou zase konzumovány pro jejich psychoaktivní účinky, ty se však pro běžné gastronomické účely nepoužívají. Před snědením jakékoliv divoké houby by si měl být strávník zcela jistý, o jaký druh se jedná, aby se předešlo možnosti otravy. Nejčastěji k omylům dochází mezi muchomůrkami, problematické jsou především prudce jedovaté muchomůrky zelené a muchomůrky tygrované, které se podobají jedlé muchomůrce růžovce. Při nesprávném zpracování houby může dojít k otravě jídlem. Některé pro většinu lidí jedlé houby mohou u někoho vyvolat silné alergické reakce. Houby rostoucí v znečištěném prostředí do sebe mohou konzervovat jedovaté látky (často těžké kovy) ze svého okolí a po konzumaci rovněž způsobit zdravotní potíže.", "tgt_summary": "Edible mushrooms are the fleshy and edible fruit bodies of several species of macrofungi (fungi which bear fruiting structures that are large enough to be seen with the naked eye). They can appear either below ground (hypogeous) or above ground (epigeous) where they may be picked by hand. Edibility may be defined by criteria that include absence of poisonous effects on humans and desirable taste and aroma. Edible mushrooms are consumed for their nutritional and culinary value. Mushrooms, especially dried shiitake, are sources of umami flavor from guanylate. Mushrooms consumed by those practicing folk medicine are known as medicinal mushrooms. While psychedelic mushrooms are occasionally consumed for recreational or entheogenic purposes, they can produce psychological effects, and are therefore not commonly used as food. There is no evidence from high-quality clinical research that 'medicinal' mushrooms have any effect on human diseases. Edible mushrooms include many fungal species that are either harvested wild or cultivated. Easily cultivated and common wild mushrooms are often available in markets, and those that are more difficult to obtain (such as the prized truffle, matsutake and morel) may be collected on a smaller scale by private gatherers. Some preparations may render certain poisonous mushrooms fit for consumption. Before assuming that any wild mushroom is edible, it should be identified. Accurate determination and proper identification of a species is the only safe way to ensure edibility, and the only safeguard against possible accident. Some mushrooms that are edible for most people can cause allergic reactions in some individuals, and old or improperly stored specimens can cause food poisoning. Great care should therefore be taken when eating any fungus for the first time, and only small quantities should be consumed in case of individual allergies. Deadly poisonous mushrooms that are frequently confused with edible mushrooms and responsible for many fatal poisonings include several species of the genus \"Amanita\", in particular, \"Amanita phalloides\", the \"death cap\". It is therefore better to eat only a few, easily recognizable species, than to experiment indiscriminately. Moreover, even normally edible species of mushrooms may be dangerous, as mushrooms growing in polluted locations can accumulate pollutants such as heavy metals.", "id": 1667706}